Hrad Bouzov

Hrad v Olomouckém kraji, přibližně 30 km severozápadně od Olomouce. Pro svůj romantický

vzhled, vzešlý z přestavby z konce 19. století je jedním z nejoblíbenějších a
nejnavštěvovanějších hradů v České republice.

Bouzov byl postaven mezi lety 1290–1300 šlechticem Búzem z Moravičan. Mezi jeho
majitele se řadili ve 14. století synovec Karla IV. Jošt Lucemburský a v 15. století král Jiří z
Poděbrad. V roce 1696 jej zakoupil řád německých rytířů (dnes nazýván německý řád), v
jehož vlastnictví zůstal až roku 1939. Řád v této době zastával silně protinacistické postoje, v
jejichž důsledku mu byl po zřízení protektorátu Čechy a Morava Bouzov spolu s veškerým
dalším majetkem zabaven. Po druhé světové válce přešel do vlastnictví československého
státu. Právní okolnosti tohoto aktu zůstávají dodnes předmětem sporů a řád dlouhodobě
usiluje o navrácení Bouzova do svého vlastnictví.

Současná podoba hradu je dána rozsáhlou a nákladnou přestavbou, provedenou v letech

1896–1910 na příkaz řádového velmistra, arcivévody Evžena Habsburského. Bouzov se měl
stát velmistrovým sídlem, určeným taktéž pro přijímání nových členů, zasedání řádové
kapituly a ochranu řádových relikvií. Byl proto od základu přestavěn v romantickém duchu,
ztělesňujícím tehdejší ideály a dějiny řádu. Jeho nová vnější podoba byla výrazně ovlivněna
německými a rakouskými hrady, bohatě vyzdobené interiéry pak byly osazeny historickým a
historizujícím nábytkem. Tím sice Bouzov ztratil z velké části svou historickou autentičnost,
avšak díky vysoké umělecké hodnotě rekonstrukce se jejím autorům podařilo vytvořit stavbu,
která u širší veřejnosti do značné míry představovala ztělesnění ideálu romantického hradu.

Od druhé poloviny 20. století se hrad stal i oblíbenou filmovou lokací. Natáčeno zde bylo
množství filmů a seriálů, např. Arabela se vrací (1993), O princezně Jasněnce a létajícím
ševci, fantasy Princezna Fantaghiro či německý film z období druhé světové války Napola.

MOBILNÍ HESLO

Původně středověký hrad z přelomu 13. a 14. století, jenž byl na přelomu 19. a 20. století
řádem německých rytířů po vzoru německých hradů jako sídlo reprezentující řád a jeho
rytířské ideály přestavěn, a to v romantickém duchu. Díky této unikátní podobě, která cíleně
představuje ztělesnění ideálu romantického hradu, je dnes vyhledávanou turistickou a
filmovou lokací.