Rejzek - Český Etymologický Slovník (2001) PDF

Český etymologický slovník
Jiří Rejzek
Úvodní část
Předmluva

Asi žádná jazykovědná disciplína se u širší veřejnosti netěší většímu zájmu než
nauka o původu slov, etymologie. Hledání odpovědi na otázku, odkud se berou slova
– které můžeme sledovat v dějinách lidského myšlení už od Platónova dialogu Kra-
tylos –, má v sobě něco fascinujícího, vždyť je to hledání kořenů naší řeči, našeho
myšlení. Na druhé straně nelze popřít, že etymologie často pracuje s nedoloženým,
rekonstruovaným materiálem, s některými nepravidelnými a těžko uchopitelnými
procesy, a je tedy jako vědecká disciplina málo exaktní. Výhrady všech racionál-
ních skeptiků pěkně vystihuje Voltairův bonmot, že „etymologie je věda, ve které
samohláska neznamená nic a souhláska jen o trochu víc“ (postřeh míří sice na sou-
dobou etymologii předvědeckou, ale nezasvěcený čtenář by jej jistě mohl vztáhnout
i na etymologii dnešní). Neznamená to však, že by etymologie byla vědou neseriózní.
Její věrohodnost je dána jen tím, do jaké míry je ono vzrušující dobrodružství hle-
dání a rozplétání přediva lexikálních vztahů podloženo ověřenými jazykovými fakty
a regulováno kritickým úsudkem.
Souhrnné poučení o původu slov podávají etymologické slovníky. Česká jazyko-
věda má v tomto ohledu dobrou tradici a může se pochlubit hned několika etymo-
logickými slovníky ve své době kladně přijatými a dodnes více či méně dostupnými.
Možná se nabízí otázka, zda je tedy vůbec zapotřebí nový český etymologický slov-
ník vydávat. Důvody pro to jsou hned tři. Žádný z dosavadních slovníků nezabíral
slovní zásobu v celé její relativní šíři: buď zahrnoval starou domácí slovní zásobu a
opomíjel slova cizí (Machek, Holub – Kopečný), nebo se naopak zaměřil na slova cizí
a při výkladu slov domácích byl příliš stručný a povrchní (Holub – Lyer). Dále, nový
etymologický slovník zde nevyšel již více než třicet let a to je dlouhá doba i pro ety-
mologii. Některé starší výklady je třeba korigovat, některé jsou dnes již neudržitelné.
S tím nakonec souvisí i potřeba modernizace vykládané slovní zásoby a zařazení lexi-
kálních jednotek, které se teprve v posledních desetiletích zabydlely ve slovní zásobě
češtiny nebo byly v předchozích slovnících z různých důvodů vypuštěny.
2
Předmluva Český etymologický slovník
Výběr slovní zásoby každého slovníku je samozřejmě klíčovým problémem a nikdy

nemůže vyhovět všem čtenářům. Náš etymologický slovník je určen především širší
veřejnosti. Proto se snaží postihnout zvláště běžnou slovní zásobu češtiny včetně slov
nespisovných a nově přejatých, ale uvádí i některá slova řidší, nářeční a zastaralá,
pokud jsou v obecném povědomí (např. ogar, hambalek či lajntuch). Ve shodě s praxí
většiny etymologických slovníků se nezabývá původem vlastních jmen (výjimkou jsou
etnonyma Čech a Slovan).
Vzhledem k zaměření slovníku neuvádíme odkazy na jiné, pro běžného čtenáře
obvykle těžko dostupné etymologické slovníky a jiné odborné práce (jejich základní
přehled uvádí Seznam literatury). Činíme tak pouze u několika nejdůležitějších čes-
kých slovníků, pokud se na ně výslovně odvoláváme. Vedle toho jsou v heslech od-
kazy na slova etymologicky, případně i významově či slovotvorně související. Třetím
typem odkazů jsou odkazy na úvodní textovou část, kde se pokoušíme o stručný
přehled nejdůležitějších hláskoslovných a jiných změn, který má alespoň částečně
usnadnit čtenáři porozumění srovnávanému jazykovému materiálu. Ze stejného dů-
vodu je do úvodního oddílu zařazen i Přehled jazyků světa se stručnou historií jazyků
pro srovnávací indoevropskou jazykovědu nejdůležitějších.
Protože slovníková hesla nebývají příliš květnatá, jsou psána stroze a úsporně,
bude snad pro uživatele slovníku užitečné výstavbu hesla osvětlit:
Pokud není slovo neutrální, uvádíme jeho zařazení k vrstvě slovní zásoby či sty-
lovou charakteristiku (obecně české, slangové, zastaralé, resp. vulgární, expresivní
ap.). U neplnovýznamových slovních druhů a příslovcí se označuje také slovněd-
ruhová příslušnost. U slov méně známých či významově nejednoznačných se dále
stručně objasňuje význam, po něm následuje soupis odvozenin (pokud již souvislost
není zřejmá, uvádí se i odvozenina jako samostatné heslo).
Vlastní etymologický výklad začíná uvedením případných odlišných podob či vý-
znamů slova ve starší češtině. U starých domácích slov se pak udávají ekvivalenty
v jiných slovanských jazycích (základními zástupci jednotlivých slovanských areálů
jsou polština, ruština, chorvatština či srbština a – je-li doložena – staroslověnština).
Následuje rekonstruovaná praslovanská podoba a její srovnání s jinými indoevrop-
skými jazyky a konečně rekonstrukce výchozího indoevropského kořene. V případě
potřeby rekonstruujeme i vývoj významu, případně uvádíme některé další doplňující
kulturně-historické informace.
U slov přejatých se uvádí cesta převzetí, v různé míře pak objasňujeme původ
slova ve výchozím jazyce.
Nakonec ještě poznámku k časté nejednoznačnosti výkladů. Je známo, že uži-
vatelé jazyka od jazykovědců vyžadují – v pravopise, tvarosloví ap. – jednoznačná
řešení. Věříme, že v případě etymologického slovníku budou čtenáři shovívavější.
Souvisí to s tím, co bylo řečeno v úvodu. Etymologie často pracuje s jazykovou
prehistorií, s nedoloženými tvary i významy. (Nemusí to však být jen tento případ –
někdy se vzpírá výkladu i slovo staré jen desítky let, osudy slov jsou zkrátka nevyzpy-
tatelné.) U některých slov musíme i dnes konstatovat původ nejasný, u mnoha jiných
3
Přehled jazyků světa Český etymologický slovník
se nabízí více možností výkladu. V každém případě nám poukazování na nejedno-

značné řešení připadá vůči čtenáři korektnější než předložení jediného výkladu, který
by pak mohl být bez jakýchkoli pochyb považován za jistý. Subjektivnímu pohledu
se ovšem v etymologii stejně vyhnout nelze.
Závěrem této části se sluší poděkovat všem, kteří jakoukoli radou či připomínkou
přispěli ke zdaru tohoto díla nebo se zasloužili o jeho vydání. Jmenovitý dík patří
především recenzentce Evě Havlové za pečlivé pročtení rukopisu a řadu cenných
připomínek a korekcí, dále Václavu Blažkovi za revizi úvodního přehledu jazyků,
lublaňským etymologům Marku Snojovi, Alence Šivic-Dularové a Metce Furlanové
za dlouhodobou spolupráci a inspirativní podněty a v neposlední řadě i mé ženě
Miladě za trpělivost, s níž snášela mou téměř tříletou intenzivní práci na tomto
slovníku.
Jiří Rejzek

Přehled jazyků světa

Na celém světě existuje několik tisíc jazyků (podle různých způsobů počítání
se uvádí 3000–7000). Hlavním problémem je rozlišení jazyka a dialektu (nářečí),
často tu rozhodují i politická hlediska. Tak např. vzájemně nesrozumitelné čínské
či arabské dialekty jsou považovány za jediný jazyk, zatímco např. chorvatština a
srbština, které jsou si velmi blízké, jsou dnes chápány jako dva různé jazyky.
Jazyky se obvykle třídí z hlediska své rodové příbuznosti, tj. příslušnosti k jazy-
kovým rodinám vzniklým z jednoho společného základu. Tato příbuznost je dobře
prozkoumána např. u indoevropských či semito-hamitských jazyků, naproti tomu
např. u indiánských, australských, ale i kavkazských jazyků se často bere v úvahu
spíš hledisko geografické a příbuznost je těžko prokazatelná.
Indoevropské jazyky
Slovanské jazyky
Slovanské jazyky se tradičně dělí na tři skupiny – západní, východní a jižní.

Západoslovanské jazyky jsou čeština, slovenština (tvoří podskupinu českosloven-
skou), horní a dolní lužická srbština (podskupina lužická), polština, kašubština a
vymřelá polabština (podskupina lechická).
První souvislejší české texty pocházejí z 13. st., velký rozmach písemnictví pak
nastává ve 14. st. Toto období vývoje českého jazyka (až do konce 15. st.) nazýváme
staročeštinou. Následující období, které nazýváme střední češtinou, vrcholí na pře-
lomu 16. a 17. st. (tzv. zlatý věk české literatury). Jazyk této doby později vzal Josef
4
Dobrovský za základ spisovného jazyka a tento návrat k normě staré přes 200 let
vlastně způsobil dnešní napětí mezi češtinou spisovnou a obecnou. Střední čeština
pak pokračuje i v době pobělohorské, od počátků národního obrození (konec 18. st.)
mluvíme o novočeštině.
V českém jazyce rozeznáváme čtyři hlavní skupiny nářečí (dialektů): česká nářeči
v užším smyslu (celá oblast Čech), středomoravská (hanácká), moravskoslovenská a
lašská.
Nejstarší památky psané slovenským jazykem jsou z 15. st. Spisovný jazyk se
formuje počátkem 19. st. na základě středoslovenských nářečí, do té doby byla spi-
sovným jazykem čeština. Blízkost obou jazyků vedla v období první republiky k
falešné představě jednotného jazyka československého, podle níž jsou čeština a slo-
venština pouze dvě různá nářečí jednoho jazyka.
Lužičtí Srbové jsou zbytkem rozsáhlého slovanského osídlení na území mezi Nisou
a Labem. Mají dva spisovné jazyky: hornolužický (v oblasti kolem Budyšína/Bautzenu),
který je bližší češtině, a dolnolužický (v okolí Chotěbuzi/Cottbusu), který je bližší
polštině. Nejstarší památky jsou z konce 15. st.
Polština má nejstarší písemné doklady ze 13. st., rozmach literatury nastává v
15. st.
Kašubština, kterou se mluví v okolí Gdaňsku, je někdy považována za nářečí
polského jazyka. Je to vlastně zbytek jazyka, kterým mluvili pobaltští Slované (Po-
mořané). Na nejzápadnějším okraji jejich území se vyčleňuje ještě pomořanská slo-
vinština, jazyk dnes prakticky mrtvý.
Polabští Slované žili na území mezi dolním tokem Labe a Odry, kde po nich
zůstala četná zeměpisná jména. Jejich jazyk vystavený silné germanizaci zanikl do
konce 18. st. Dnes známe jen kolem 2500 polabských slov.

Východoslovanské jazyky jsou ruština, ukrajinština, běloruština. V poslední době
se projevují i snahy ustavit spisovnou rusínštinu.
Staroruský jazyk je jazyk písemnictví východních Slovanů od 11. do 14. st., který
se užívá vedle církevní slovanštiny (viz níže). Po tomto období se již výrazněji pro-
jevují osobité rysy tří různých jazyků: pozdější ruštiny, ukrajinštiny a běloruštiny.
Ukrajinský a běloruský národ se formují již koncem 16. st., svobodnější rozvoj jejich
jazyků však nastává až v 19. st.
V poslední době se někdy vyčleňuje jazyk Rusínů – obyvatel Podkarpatské Rusi a
přilehlých území Polska a Slovenska. Gramaticky jejich jazyk vychází z ukrajinštiny,
k jejímž nářečím také obvykle bývá řazen.

Jihoslovanské jazyky jsou slovinština, chorvatština, srbština (západní podsku-
pina), makedonština, bulharština (východní podskupina). Jihoslovanské základy má
i nejstarší dochovaný slovanský jazyk – staroslověnština.
Slovinština je pokračováním jazyka alpských Slovanů, kteří kdysi sídlili i na území
dnešního Rakouska a v okolí Terstu. Nejstarší písemnou památkou jsou latinkou
5
psané Frízinské zlomky z přelomu 10. a 11. st., další texty se objevují až od 16. st.
Chorvati a Srbové používali dlouho jako spisovný jazyk církevní slovanštinu (viz
níže). Písemné památky v národním jazyce vznikají až v 16. st. u Chorvatů a v 18.
st. u Srbů (i když za srbské lze považovat i některé památky ze 14. st.). V 19. st.
se spisovné standardy obou jazyků sbližují a ustavuje se jednotná srbochorvatština,
lišící se v obou variantách jen nečetnými hláskoslovnými a lexikálními jevy (a ovšem
písmem – chorvatština se píše latinkou, srbština cyrilicí). Jednotný jazyk vzal za své
až při rozpadu Jugoslávie počátkem 90. let 20. st., od té doby je patrná snaha po
výrazné diferenciaci (někdy i násilné) obou jazyků. Jisté odlišnosti mají i bosenská
a černohorská varianta srbochorvatštiny, v případě bosenštiny se dnes již také dá
hovořit o samostatném jazyce.
Makedonština je nejmladší ze slovanských spisovných jazyků. Ustavuje se až ve
20. st., památky v národním jazyce jsou o století starší. Do té doby se jako spisovný
jazyk užívala církevní slovanština.
Také bulharština používala dlouho jako spisovný jazyk církevní slovanštinu (silný
vliv na jazyk měla i řečtina a turečtina). Novobulharské písemnictví se rozvíjí od 18.
st. pod silným vlivem ruským.
Z jazyka balkánských Slovanů vychází i nejstarší psaný slovanský jazyk – sta-
roslověnština. Konstantin (Cyril), povolaný spolu s Metodějem zavést slovanskou
liturgii na Velké Moravě, vzal za jeho základ bulharsko-makedonské nářečí okolí So-
luně, které znal, a sestavil pro něj i vlastní písmo – hlaholici. Později – asi na přelomu
9. a 10. st. – ji vystřídala mladší cyrilice, která se stala základem azbuky. Nejstarší
staroslověnské texty nejsou zachovány, dochované památky pocházejí z 10.–11. st.
Od 12. st. se ve staroslověnštině objevuje stále více národních prvků, mluví se o
redakcích staroslověnského jazyka (české, ruské, chorvatské ap.) a jazyk se obvykle
nazývá církevní slovanštinou. V pravoslavných zemích ovlivňovala církevní slovan-
ština jako bohoslužebný jazyk písemnictví obzvlášť silně (viz výše).
Baltské jazyky
Baltské jazyky se dělí na větev východní (litevština, lotyština) a západní (vymřelá
stará pruština).
Litevština je doložena od 16. st., odedávna budí zájem lingvistů svou archaičností,
především v hláskosloví. Od 16. st. má písemné památky i lotyština.
Starší jazykové památky má stará pruština, kterou známe ze slovníku a několika
textů ze 14.–16. st. Prusové byli postupně poněmčeni a jejich jazyk zanikl v 17. st.
(zbyl po nich název území).
Řada shodných rysů baltských a slovanských jazyků vedla k domněnce o pů-
vodní baltoslovanské jazykové jednotě. Druhý tábor jazykovědců však tyto shody
vysvětluje druhotným sblížením dvou původně samostatných jazykových větví.
6
Germánské jazyky
Germánské jazyky se dělí na východní, severní a západní.
Nejstaršími germánskými písemnými památkami jsou runové nápisy z 2.–6. st.
(tzv. severozápadní germánština).
Východní větev je zastoupena především gótštinou, nejstarším germánským li-
terárním jazykem (překlad bible ze 4. st.). Ve 2. st. po Kr. se Gótové objevují na
severním pobřeží Černého moře, kam přešli od ústí Visly (a tam z jižní Skandiná-
vie). Jejich říše pak zaujímala značnou část východní Evropy, než byla koncem 4. st.
rozvrácena Huny. Na Krymu jsou pozůstatky jejich jazyka doloženy ze 16. st.; jinak
jazyk Gótů, kteří se následně přesunuli do Itálie a Španělska, zanikl kolem r. 700.
Severogermánské jazyky jsou staroislandština (užívá se též termínu staronordický
či staroseverský jazyk), dále islandština, norština, švédština, dánština, faerština.
Staroseverský jazyk neboli staroislandština je jazykem řady literárních památek
9.–14. st. Před koncem tohoto období se již jasně vyčleňují jednotlivé skandinávské
jazyky: norština, dánština, švédština, které jsou si dost blízké, archaická islandština
a jí blízká faerština.
Západogermánské jazyky jsou horní a dolní němčina, nizozemština, frízština,
angličtina.
Německý jazyk se formoval v 5.–11. st. z různých dialektů, z nichž nejdůležitější
byl franský, dále např. alemanský, bavorský. Patří k nim asi i jazyk Langobardů,
kteří v 6. st. přešli do severní Itálie. Nejstarší německé písemné památky jsou z 8.
st., až do 11. st. pak mluvíme o staré horní němčině. Středohornoněmecké období
trvá od pol. 11. st. do pol. 14. st. Hornoněmecké (tj. jižní) dialekty jsou základem
dnešní spisovné němčiny.
Dolnoněmecké (tj. severní) dialekty mají nejstaršího předka ve staré saštině (pa-
mátky z 9.–12. st.). Od 13. do 15. st. mluvíme o středodolnoněmeckém jazyce. V
dnešní době dolnoněmecké dialekty pod tlakem spisovného jazyka mizí.
Zvláštními variantami německého jazyka jsou rakouská a švýcarská němčina, na
základě německého dialektu je postavena i lucemburština.
Osobitým jazykem je jidiš – jazyk židovského obyvatelstva, který vznikl ve stře-
dověku z německého základu s příměsí slovanských a hebrejských prvků a rozšířil se
především ve střední a východní Evropě (Polsko, Litva, Ukrajina, Balkán).
Nizozemština (neoficiálně holandština) je blízce příbuzná s dolní němčinou. Nej-
starší památky jsou z 12. st. (střední nizozemština). Variantou téhož jazyka je vlámš-
tina, jíž se mluví v Belgii, ze stejného základu pak v Jižní Africe vznikala od 17. st.
tzv. afrikánština (s příměsí anglických a domorodých prvků).
Frízština je samostatný jazyk, jímž se mluví v severní části Nizozemí (památky
od 13.–14. st.).
Stará angličtina (neboli anglosaština) vycházela ze stejného základu jako dolní
němčina a frízština (příchod Jutů, Sasů a Anglů na britské ostrovy v 5.–7. st.). Nej-
starší památky jsou již ze 7. st. Na další podobu angličtiny působil vliv skandinávský
7
a především – po dobytí Anglie Normany r. 1066 – francouzský, který vedl k roma-

nizaci většiny slovní zásoby i značným změnám v gramatice. Dnes se rozeznávají dvě
základní varianty angličtiny – britská a americká, lišící se poněkud ve výslovnosti i
slovní zásobě.
V koloniální éře se stala angličtina ve zkomolené a zjednodušené podobě pomoc-
ným dorozumívacím jazykem v řadě oblastí (tzv. pidžin).
Keltské jazyky
Doložené keltské jazyky se dělí na podskupinu goidelskou (irština, gaelština, man-
ština) a britonskou (velština, kornština, bretonština).
Nejlépe dochovaným keltským jazykem je irština se starými památkami již ze
7.–10. st. (krátké zápisy jsou již z 5.–6. st.), množství literárních památek pak po-
chází ze středoirského období (10.–15. st.). Ze stejného základu vycházejí dva později
doložené jazyky: skotská gaelština a manština na ostrově Man, která zanikla až ve
20. st.
Britonská větev je zastoupena především velštinou (nazývá se též kymerština
podle svého keltského jména) a bretonštinou (mluví se jí ve francouzské Bretani)
– oba jazyky mají nejstarší památky z 9. st. Méně doložená kornština (užívaná na
poloostrově Cornwall) zanikla kolem r. 1800.
Britonské podskupině byly blízké i jazyky kontinentálních Keltů, kteří však ne-
zanechali žádné souvislejší písemné památky. Nejvýznamnější z nich jsou Galové, po
nichž zůstala řada místních a osobních jmen, krátké zápisy a glosy. V širším slova
smyslu k nim můžeme řadit i jazyk kmene Bójů žijícího na našem území. Zmínku
si zaslouží i jazyk keltiberský na Pyrenejském poloostrově, který měl naopak blíže k
podskupině goidelské.
Italické jazyky
Tato skupina se obvykle dělí na dvě větve: oskicko-umberskou a latinsko-faliskou.
Oskičtina a umberština zanechaly poměrně značné množství kratších textů z
posledních staletí před Kristem, než byly jako další jazyky Apeninského poloostrova
pohlceny latinou.
Latinsky se mluvilo původně jen na malém území okolo Říma (tzv. Latium).
Nejstarší zápisy jsou ze 7.–5. st. př. Kr. Období od 3.–1. st. př. Kr. je obdobím staré
latiny, jazyk období od 1. st. př. Kr. do 1. st. po Kr. nazýváme klasickou latinou. V
následujících staletích mluvíme o pozdní latině a od počátku středověku o střední či
středověké latině. Vedle spisovné latiny se již od 2. st. po Kr. formuje lidová varianta
– tzv. vulgární latina, která se stala základem románských jazyků, jež se začínají
utvářet ve 2. pol. 1. tisíciletí.
Románské jazyky se obvykle dělí na západní a východní.
8
Italština a španělština mají nejstarší písemné památky z 10. st., portugalština a

katalánština z 12. st. Za samostatný jazyk se považuje i galicijština, jíž se mluví na
severozápadě Španělska.
Nejstarší románský text vůbec pochází z pol. 9. st. a je psán starou francouzšti-
nou. Období staré francouzštiny s bohatou literaturou trvá až do 15. st., od 15. do
17. st. mluvíme o střední francouzštině.
Důležitým středověkým jazykem je stará provensálština (též okcitánština) s do-
klady již od 10. st. Dnes je provensálština prakticky jen mluveným dialektem fran-
couzštiny.
Ve východním Švýcarsku a severovýchodní Itálii se drží rétorománština, která za-
hrnuje několik dialektů (např. ladinský, furlanský) s různě dlouhou tradicí písemných
památek.
Zvláštní postavení mezi románskými jazyky se přisuzuje sardštině na Sardinii
(doklady od 11. st.), která si zachovává některé archaické rysy. Dnes je omezena
prakticky jen na mluvený dialekt.
Východní či balkánskorománské jazyky zahrnují vymřelou dalmatštinu, která se
až do 19. st. udržovala na pobřeží dnešního Chorvatska, a rumunštinu, která stejně
jako její varianta moldavština vykrystalizovala z jazykově smíšené a nepřehledné
oblasti Balkánu (texty od 16. st.).
Albánský jazyk
Nejstarší albánský text pochází až z konce 15. st., což značně ztěžuje určení původu
tohoto svébytného indoevropského jazyka, který prošel značnými změnami. Jeho
slovní zásoba je silně romanizována, zahrnuje i řadu řeckých a slovanských prvků.
Všeobecně se soudí, že albánština je – alespoň částečně – pokračováním ilyrštiny,
některé lexikální zvláštnosti ukazují na spojitost s tráčtinou, resp. dáčtinou (viz
reliktní jazyky).
Řecký jazyk
Nejstarší řecké písemné památky pocházejí z Kréty a z Mykén z 15.–12. st. př. Kr.
a jsou psány na hliněných tabulkách slabičným, tzv. lineárním písmem A a B. Pro
srovnávací filologii však má větší význam až jazyk homérských eposů z 8. st. př.
Kr., zachycující i jazyk starších období. Ze tří hlavních řeckých dialektů – aiolského,
dórského a iónsko-atického (v okolí Atén) – vzešel ve 4. st. př. Kr. společný jazyk, tzv.
koiné, který trvá až do konce starořeckého období (6. st.). Středořecká (byzantská)
éra trvá od 6. do 15. st., z ní pak vyrůstá dnešní novořečtina.
Arménský jazyk
Nejstarší památky ve staroarménském jazyce jsou z počátku 5. st., toto období trvá
až do 11. st., kdy začíná období střední arménštiny (do 16. st.). Od počátku působil
9
na arménštinu silný vliv perštiny i některých neindoevropských jazyků. Soudí se, že

arménština má blízko k tráčtině a zvláště frýžštině (viz reliktní jazyky).
Indoíránské jazyky
Tato větev se člení na dvě hlavní skupiny: indickou a íránskou.
Staroindickým jazykem rozumíme védštinu a sanskrt. Védština je jazykem bráhman-
ských náboženských textů, tzv. Véd, z doby okolo 1000 př. Kr. Mladším spisovným
jazykem je sanskrt, jehož klasická forma je popsána v gramatice Pániniho již kolem
r. 400 př. Kr. V 5.–12. st. byl sanskrt jazykem bohaté literatury, jako spisovný jazyk
se používal i později (jeho funkci lze přirovnat k funkci latiny v Evropě).
Lidové dialekty, jež se vyvíjely vedle sanskrtu od pol. 1. tisíciletí př. Kr., se nazý-
vají prákrty. Nejvýznamnější místo mezi nimi má jazyk pálí. Prákrty lze označit jako
středoindické jazyky. Z nich se na přelomu 1. a 2. tisíciletí vyvíjejí moderní indické
jazyky, z nichž nejdůležitější jsou hindština a urdština (jde o týž jazyk lišící se jen
kulturními souvislostmi – prvním se mluví v Indii, druhým v Pákistánu), dále např.
bengálština, pandžábština, marátština, gudžarátština, sindhština, radžanstánština, bi-
hárština, nepálština, sinhálština na Srí Lance a také romština.
Romové odešli z Indie v několika vlnách v 1. tisíciletí př. Kr., nějaký čas žili v
Íránu a v 11. st. došli na Balkánský poloostrov. Odtud se ve 13.–15. st. rozšířili dále
po Evropě.
Staroíránské jazyky jsou dochovány ve východní a západní variantě. Východní
představuje tzv. avesta, jazyk sbírky posvátných knih, z nichž část je připisována
Zarathuštrovi (snad již okolo 1000 př. Kr.). Západní variantou je stará perština,
kterou známe z textů 6.–4. st. př. Kr. Mezi staroíránské jazyky patří i jazyk Skytů,
kteří zřejmě žili kolem 6. st. př. Kr. v těsném sousedství protoslovanských kmenů,
nezanechali však žádné písemné památky.
Středoíránskými jazyky jsou např. střední perština (texty ze 3.–8. st.), sogdijština,
alanština, partština, z moderních íránských jazyků patří mezi nejdůležitější nová
perština, pašto (afghánština), kurdština, osetština, balúdžština.
Zvláštní postavení mezi indickými a íránskými jazyky zaujímají dardské a nu-
ristánské jazyky, z nichž nejdůležitější je kašmírština v severozápadní Indii.
Tocharský jazyk
Tocharština je známa z textů ze 6.–8. st., nalezených ve východním Turkestánu v
podhůří Pamíru. Jsou známy dvě varianty jazyka, které se označují A a B.
Anatolské jazyky
Anatolské (též chetoluvijské) jazyky, jimiž se mluvilo v Malé Asii a severní Sýrii, jsou
nejstaršími doloženými indoevropskými jazyky. Nejdůležitější z nich je chetitština,
známá z řady klínopisných textů archivu v Boghazköy v Malé Asii pocházejících z
10
16.–13. st. př. Kr. Významný podíl na rozluštění jazyka a prokázání jeho indoevrop-
ského charakteru měl český badatel Bedřich Hrozný.
Z téhož archivu je známo i několik textů v luvijštině a palajštině.
Vedle klínopisných textů existují i o něco mladší památky psané hieroglyfickým
písmem – jejich jazyk se nazývá hieroglyfická luvijština.
Mladší vrstvu anatolských jazyků představují především lykijština (texty z 6.–4.
st. př. Kr.) považovaná za pokračování hieroglyfické luvijštiny a lýdština (texty ze
7.–5. st. př. Kr.) považovaná dnes za svébytnou větev anatolských jazyků.
Reliktní jazyky
Některé jazyky se dochovaly pouze v ojedinělých zbytcích, většinou zápisech jednot-
livých slov a jmen, což neumožňuje stanovit jejich přesné místo v rámci indoevrop-
ských jazyků. Takové jazyky nazýváme reliktními.
Významné místo mezi nimi zaujímají staré jazyky Balkánu (tzv. paleobalkán-
ské jazyky): frýžština (frygičtina), tráčtina, dáčtina, ilyrština, stará makedonština,
pelasgičtina.
Sídla Frygů a Tráků (a jejich pozdější větve Dáků) původně zaujímala větší část
Balkánského poloostrova (historická sídla Frygů jsou však v Malé Asii). Lépe je do-
chována tráčtina, po níž zůstalo několik nápisů a řada glos u antických i byzantských
lexikografů.
Ilyrové obývali západní část Balkánského poloostrova, severně od Řecka. Za po-
kračování jejich jazyka se obvykle považuje albánština. Ilyrština je doložena v glosách
a vlastních jménech.
Starou makedonštinu a pelasgičtinu známe pouze z několika slov zapsaných u
řeckých autorů. I z nich je však vidět, že šlo o jazyky dost odlišné od řečtiny, nelze
s jistotou potvrdit ani jejich indoevropský původ.
Na Apeninském poloostrově je nejvýznamějším reliktním jazykem venetština,
kterou známe z krátkých textů z 5.–1. st. př. Kr. ze severovýchodní Itálie. Nejblíže
má k italickým jazykům.
Z krátkých nápisů je zachována mesapština, jíž se mluvilo v jižní Itálii a jež se
obvykle považuje za blízkou ilyrštině.
Semitohamitské (afroasijské) jazyky

Semitské jazyky se dělí na několik skupin.
Severovýchodní skupinu tvoří akkadský (staroakkadský) jazyk, jehož nejstarší pa-
mátky psané klínovým písmem jsou již z 25.–22. st. př. Kr. Jeho mladší stadia
představují babylonský jazyk (20.–8. st. př. Kr.) a o něco mladší asyrština.
V severozápadní skupině figirují staré jazyky – eblajština, kanaánština, amorit-
ština, ugaritština aj. – s doklady již z počátku 2. tisíciletí př. Kr., féničtina (14.–7. st.
př. Kr.), dále starohebrejština (nejstarší biblické památky od 13. st. př. Kr.), která
11
v posledních staletích př. Kr. ustoupila aramejštině (nejstarší památky z 10. st. př.
Kr., biblické památky z 5.–2. st. př. Kr.). Hebrejština se dále užívala jen jako jazyk
židovského náboženství, v 19. st. byla obnovena v moderní podobě zvané ivrit.
Středojižní skupinu tvoří arabské jazyky. Nejstarší předarabské nápisy jsou z 5. st.
př. Kr., období klasické arabštiny se vymezuje zhruba 4.–9. st. po Kr. (nejdůležitější
posvátná kniha Korán pochází ze 7. st.). Moderní spisovná arabština s řadou variant
existuje od 19. st.
Jižní skupinu tvoří etiopské jazyky, z nichž je nejdůležitější amharština. Vymřelý
staroetiopský jazyk (geez) s texty z 1.–11. st. je dodnes jazykem etiopské církve.
Ostatní semitohamitské jazyky spadají do hamitské větve.
Jsou to berbersko-libyjské jazyky (např. tuaregské), egyptština s bohatou historií
začínající staroegyptským jazykem již ve 32.–22. st. př. Kr. a končící koptským ja-
zykem (3.–6. st. po Kr., dnes liturgický jazyk koptské církve), dále kušitské jazyky
ve východní Africe (zvláště somálština a oromo v Etiopii a Keni) a konečně čadské
jazyky, z nichž je nejdůležitější hausa v severní Nigérii (co do počtu mluvčích třetí
nejdůležitější africký jazyk po arabštině a svahilštině).
Kartvelské jazyky
Malá jazyková rodina, do níž patří část kavkazských jazyků – gruzínština (nejstarší
texty z 9.–10. st.), dále svanština, megrelština, jimiž se mluví také v Gruzii, a čan-
ština, jíž se mluví v sousedním Turecku. Srov. však i dále severokavkazské jazyky.
Uralské jazyky
Dělí se na větev ugrofinskou a samojedskou, ugrofinská se dále dělí na finskou a
ugrickou.
Ve finské skupině se vyčleňuje podskupina přibaltská (především finština a es-
tonština s texty ze 16. st., dále např. karelština, livonština, vepština), dále volžská
(mordvinština, marijština), sámská (sámština neboli laponština) a permská (udmurt-
ština a jazyk komi).
Ugrická skupina je zastoupena především maďarštinou, jež je doložena jednotli-
vými slovy již od 9. st., kdy se Maďaři usídlovali v Panonské nížině (jejich původní
sídla byla v oblasti Uralu), první text je z 12. st. Dále se do této skupiny řadí i
mansijština (vogulština) a chantyjština (osťačtina), jimiž se mluví v okolí řeky Ob
na západní Sibiři.
Samojedskými jazyky se mluví v oblasti Archangelska a západní Sibiře, patří
mezi ně jazyky něnecký, enecký, nganasan aj.
12
Drávidské jazyky
Jsou to původní jazyky oblasti Indického poloostrova, které byly částečně vytlačeny
indoevropskými (indickými) jazyky. Nejvýznamější z nich je tamilština, jíž se mluví
v severní části Srí Lanky, na jihu Indie, v jihovýchodní Asii, ale i v jižní Africe
a na Fidži (nejstarší texty pocházejí z počátku našeho letopočtu), dále jazyky te-
lugu, kanada či malajalam, jimiž se mluví v jižní Indii. Původní sídla Drávidů může
naznačovat jazyk brahui na pomezí Pákistánu, Íránu a Afghánistánu.
Altajské jazyky
Dělí se na jazyky turkické (turkotatarské), mongolské a tunguzsko-mandžuské.
Turkické (turkotatarské) jazyky mají nejstarší památky v staroturkickém a sta-
roujgurském jazyce (2. pol. 1. tisíciletí po Kr.), v 15.–16. st. kvete písemnictví v
čagatštině, která také bývá nazývána starouzbeckým jazykem.
Nejdůležitějšími současnými jazyky jsou turečtina (zvaná také osmanština, pro-
tože její moderní dějiny začínají s Osmanskou říší založenou na přelomu 13. a 14. st.),
dále ázerbajdžánština, tatarština, uzbečtina, kazaština, turkmenština, kyrgyzština, uj-
gurština, baškirština, jakutština, čuvaština aj.
Mezi mongolské jazyky patří mongolština (nejstarší text ze 13. st.), burjatština,
kalmyčtina, mezi tunguzsko-mandžuské např. mandžuština, evenština.
Do této jazykové rodiny patřila i řada kočovných kmenů, které výrazně ovlivňo-
vali dění ve střední a východní Evropě v 1. tisíciletí po Kr. – Hunové (i když jejich
turkicko-mongolský původ není plně prokázán), Avaři, Protobulhaři (asimilováni slo-
vanskými kmeny, které přejaly jejich jméno), Chazaři, Kumáni aj.

Poznámka:
Výše uvedené jazykové rodiny bývají spojovány do tzv. nostratické prarodiny, u níž se
předpokládá společný původ (viz oddíl K jazykovým změnám). Někteří jazykovědci
se snaží tuto prarodinu rozšířit o další jazykové rodiny (především asijské). Vůbec
v další klasifikaci jazyků a určování příbuznosti bývají mezi jednotlivými autory
značné rozdíly.
Vymřelé jazyky Středomoří a Blízkého východu

Zájem badatelů poutá především tajemná etruština, z níž se dochovaly ne plně roz-
luštěné kratší texty a nápisy ze 7.–1. st. př. Kr. Hledají se souvislosti s jazyky indoev-
ropskými, semitskými i kavkazskými, ale přesvědčivě ji s žádnou známou jazykovou
rodinou nelze spojit.
Významným jazykem je i sumerština, nejstarší psaný jazyk na světě (památky
od počátku 3. tisíciletí př. Kr.). Živým jazykem přestala být počátkem 2. tisíciletí
př. Kr., ale nadále se užívala v kultu a vědě.
13
Mezi další jazyky této oblasti patří iberština, ligurština (snad jazyk indoevrop-
ský?), minojština, chatijština, churitština, urartština (poslední tři jazyky někteří
badatelé sbližují se severokavkazskými jazyky), elamština.
Baskičtina
Baskičtina představuje pozoruhodný relikt předindoevropského obyvatelstva Evropy.
Nelze ji spojit s žádným známým světovým jazykem, podobnosti se nejčastěji hledají
v kavkazských jazycích.
Severokavkazské jazyky
Patří sem jazyky abcházsko-adygské (abcházština, adygejština, čerkezština, abazština),
dagestánské (avarština, lezginština, darginština, lakština) a nachské (čečenština, in-
guština). Někdy se tyto jazyky spojují s výše uvedenými kartvelskými jazyky a ozna-
čují se prostě jako kavkazské.
Paleoasijské jazyky
Do této skupiny se řadí inuitsko-aleutské jazyky (inuitština, dříve též eskymáčtina,
se čtyřmi skupinami – grónskou, aljašskou, kanadskou a asijskou – a aleutština),
čukotsko-kamčatské jazyky (čukotština, korjáčtina), nivchština (na Sachalinu a okolo
řeky Amur) i téměř zaniklé jenisejské jazyky, někdy i jukagirština v Jakutsku.
Izolované asijské jazyky

Do této skupiny izolovaných, navzájem nepříbuzných jazyků lze zařadit korejštinu
a japonštinu (i když někteří badatelé je řadí k altajským jazykům) s nejstaršími
památkami z 8. st., dále menší jazyky ainú v Japonsku, burušaski v severní Indii aj.
Tibetočínské (sinotibetské) jazyky

Patří sem především čínština se svými dialekty. Severní dialekty, jimiž mluví většina
Číňanů, jsou si navzájem srozumitelné, archaičtější jižní – tedy yüe (kantonština),
wu (šanghajština), xiang, min aj. – se od sebe již značně liší. Nejstarší čínské písemné
památky pocházejí z konce 2. tisíciletí př. Kr.
Druhou podskupinu tvoří tibeto-barmské jazyky, zvláště tibetština, barmština, ka-
renština.
Thajské jazyky
Nejdůležitější jsou thajština a laoština, dále jazyky čuang, li, mjaojao (ten se někdy
řadí k austroasijským jazykům).
14
Austroasijské jazyky
Rozeznává se skupina monsko-khmérská (khmerština, monština), viet-muongská (viet-
namština), mundská (santali, mundari ve východní Indii), nikobarská a některé menší
skupiny.
Austronéské jazyky
Dělí se na západní (indonéské), kam patří malajština, indonéština, javánština, sund-
ština, balijština, malgaština či tagalog na Filipínách, a východní (oceánské), kam
patří fidžijština, samojština, maorština, havajština či motu na Nové Guineji.
Papuánské jazyky
Okolo 700 malých jazyků, jejichž příbuznost je těžko prokazatelná.
Australské jazyky
Zbytky jazyků původního obyvatelstva Austrálie, jimiž dnes mluví méně než 50 tisíc
mluvčích.
Africké jazyky
Dělí se obvykle na tři skupiny: kongo-kordofánskou, nilo-saharskou a khoisánskou.
Mezi nigero-konžskými jazyky, které představují dominující složku kongo-kordofánských
jazyků, je nejdůležitější benue-konžská podskupina, do níž patří jazyk tiv v Nigérii
a bantuské jazyky, především svahilština ve střední a východní Africe (co do počtu
mluvčích největší africký jazyk jižně od Sahary), dále jazyky kongo, ngala (Angola),
zulu a xhosa (Jižní Afrika), šona (Mosambik, Zimbabwe). Další podskupiny jsou kwa
(jazyky joruba, ibo, ewe aj. v Nigérii a okolí), západoatlantská (jazyky volof, ful v
západní Africe), mande (jazyky maninka, bambara aj. v západní Africe), gur (jazyk
mosi v Burkině Faso a okolí).
Nilo-saharské jazyky se dělí na řadu menších podskupin (songhai, saharská, ma-
banská, fur). Patří k nim i starobylý nubijský jazyk v Súdánu a jižním Egyptě s
písemnými památkami od 6. st.
Khoisánskými jazyky se mluví na jihozápadě Afriky i v Tanzánii. Patří k nim
jazyk nama (hanlivě hotentotština) a další menší jazyky.
Americké indiánské jazyky

Čistě geograficky se dělí na severoamerické, středoamerické a jihoamerické.
Severoamerické jazyky zahrnují řadu skupin – algonkinské jazyky (krí, odžibvej-
ština, čejenština, vymřelá mohykánština aj.), na-dene (navažština, apačské jazyky,
15
K jazykovým změnám Český etymologický slovník
tlingit na Aljašce), siouxské nebo též súzské (dakotština, crow), irokézské (čerokíj-
ština, senečtina), penutijské, hokaské aj.
Mezi středoamerickými jazyky jsou nejdůležitější jazyky aztécké (zvláště nahuatl
v Mexiku, ale patří sem např. i šošonština a komančtina na jihu USA), dále mayské
jazyky (mam, quiche, yucatec) a skupina otomange (mixtec, otomi, zapotec) a dále
karibské jazyky.
Mezi jihoamerickými jazyky vynikají počtem mluvčích jazyky kečua (Peru a
okolní země), guaraní (Paraguay a okolní země), aymara (Bolívie, Peru), dále sem
patří např. arawacké jazyky ve Venezuele a Brazílii (původně se jimi mluvilo v ka-
ribské oblasti), tupi v Paraguayi a Brazílii či araukánské jazyky v Chile.

K jazykovým změnám

Jazyky lidstva podléhají neustálým změnám, které vycházejí jednak zevnitř ja-
zykového systému, jednak jsou způsobovány kontaktem s jinými jazyky. Jazykové
změny můžeme nejlépe pozorovat v oblasti hláskosloví. Porovnáváme-li některá slova
dvou či více příbuzných jazyků, postřehneme jistá pravidla, podle nichž si hlásky v
těchto jazycích odpovídají. Na základě těchto pravidel pak můžeme jednak rekon-
struovat hlásky výchozího prajazyka, jednak odhalovat hláskové změny, jimiž jazyk
na cestě ke své současné podobě prošel. Tak můžeme pro češtinu, polštinu, ruštinu
a ostatní slovanské jazyky celkem snadno rekonstruovat společný základ –nedocho-
vanou praslovanštinu – a popsat změny, kterými současné slovanské jazyky od ob-
dobí praslovanské jednoty prošly. Pro jazyky slovanské, baltské, germánské, latinu,
řečtinu atd. zase – již s většími obtížemi – rekonstruujeme prajazyk indoevropský.
V posledních desetiletích se objevily pokusy jít ještě dále do minulosti a byla for-
mulována tzv. nostratická hypotéza, která na základě několika desítek zjištěných
společných kořenů uvažuje o širším jazykovém společenství (jazyky indoevropské,
uralské, semito-hamitské, kartvelské, altajské a drávidské).
Při etymologických výkladech domácích slov není třeba zacházet za hranice in-
doevropského společenství. V následujícím stručném přehledu se seznámíme s nej-
důležitějšími hláskoslovnými změnami, jimiž slovanské jazyky (a okrajově i jazyky
další) od rozrůznění indoevropského prajazyka prošly a na něž se při etymologických
výkladech jednotlivých slov odvoláváme. Je ovšem třeba si uvědomit, že vedle pra-
videlných změn se v jazyce objevuje i řada změn nepravidelných, k nimž je nutno
přihlížet případ od případu (v závěrečném oddíle D jsou uvedeny alespoň některé
často se opakující změny psychologické povahy), a že svá úskalí má i samo určení pří-
buznosti slova: u některých slov imitativní, zvukomalebné (onomatopoické) povahy
mluvíme pouze o elementární, nikoli genetické (rodové) příbuznosti, zatímco v ně-
kterých případech je zase obtížné určit, zda podobná slova jsou geneticky příbuzná,
16
či zda jde o převzetí z jednoho jazyka do druhého.
A. Od indoevropštiny k praslovanštině
Hypotetický indoevropský prajazyk si dnes představujeme jako dynamický, nářečně
rozrůzněný útvar. Díky migracím ie. obyvatelstva docházelo k neustálému míšení,
sbližování a zase rozrůzňování dialektů. Pravlast Indoevropanů není přesně známa –
obvykle se klade do širokého pásu mezi Balkánem a Kavkazem, nejčastěji do oblasti
severně od Černého moře. Rovněž začátek rozrůzňování ie. dialektů se klade do různé
doby – obvykle do 3. tisíciletí př. Kr. Zde uvádíme nejdůležitější hláskové změny a
jevy přechodu od indoevropštiny k praslovanštině.
A1. Jazyky kentumové a satemové

Při porovnávání některých příbuzných slov ie. jazyků zjistíme, že si v nich odpovídají
tyto hlásky:
slov. lit. germ. lat. ř. sti.

s š h c (= k) k ś
z ž k g g j͘ (= dž)
z ž g h ch h
Příklady:
a) stsl. desętь, lit. dešimt, gót. tehun, lat. decem, ř. deka, sti. daśa (dále srov. sto,
srdce, osm),
b) stsl. znati, lit. žinoti, něm. kennen, lat. nōscō (původně gnōscō), ř. gignōskō, sti.
j͘ānāmi (dále srov. zrno, bříza, mlezivo),
c) stsl. vezti, lit. vežti, něm. Wagen ‘vůz’, lat. vehere, ř. ochos ‘vůz’, sti. vahāmi ‘vezu’
(dále srov. zima, země, lízat).
Na základě těchto responzí se rekonstruují ie. tzv. palatalizované veláry (změk-
čené zadopatrové souhlásky) k̸, ǵ a ǵh, které v jedné skupině jazyků ztvrdly a splynuly
s obyčejnými velárami (jde o jazyky kentumové podle klasické výslovnosti lat. cen-
tum ‘sto’), ve druhé se změnily v sykavky (nazývají se jazyky satemové podle stper.
satƏm ‘sto’). V 19. st. byl tomuto rozdělení přikládán značný význam (rozčlenění ie.
areálu na oblast západní a východní), ale objevení nových kentumových ie. jazyků
tocharštiny a chetitštiny na východě tyto představy narušilo.
A2. Přídechové souhlásky

Střídnice v některých ie. jazycích ukazují na existenci speciální řady přídechových
(aspirovaných) souhlásek:
17

b b b b, f f bh
d d d d, b, f th dh
g g g h ch gh
Příklady:
a) stsl. bratrъ, lit. brolis, něm. Bruder, lat. frāter, ř. frātōr, sti. bhrātar- (dále srov.
brát, nebe),
b) stsl. děti ‘udělat’, lit. dėti ‘položit’, angl. deed ‘čin’, lat. fēcı ‘udělal jsem’, ř.
tithēmi ‘kladu’, sti. dadhāmi tv. (dále srov. rudý, dcera, dým),
c) stsl. mьgla ‘mlha’, lit. migla, ř. omichlē, sti. megha- ‘mrak’ (dále srov. stihnout,
host).
Na základě těchto responzí se rekonstruuje řada ie. znělých aspirovaných souhlá-
sek bh, dh, gh, které v bsl. již někdy v 2. tisíciletí př. Kr. splynuly s normálním b, d,
g. Srov. však poznámku v A3.
A3. Labioveláry
U některých příbuzných ie. slov najdeme tyto responze:

k k hw qu p, t, k k
g g q g(u), v b, d, g g
g g w, g f, v, g, u f, th, ch gh
Příklady:
a) stsl. kъto, lit. kas, sthn. hwas, lat. quod, ř. tis, sti. ka- (dále srov. kolo, cena, péci),
b) stsl. živъ (viz B1), lit. gyvas, gót. qius, lat. vı vus, ř. bios ‘život’, sti. j͘ı va- (dále
srov. žena, hovado, žrát),
c) stsl. sněgъ, lit. sniegas, gót. snaiws, lat. nix (gen. nivis), ninguit ‘sněží’, ř. nifa
(ak.) (dále srov. hnát, hořet).
Tyto responze ukazují, že zadopatrovým souhláskám v slov., balt., sti. někdy
odpovídají retné souhlásky v germ., lat., ř. Proto se rekonstruují ie. labioveláry ku̯ ,
gu̯ , gu̯ h, které si představujeme jako zadopatrové souhlásky (veláry) s vedlejší retnou
(labiální) artikulací.
Poznámka: Z výše uvedených přehledů vyplývá, že systém ražených souhlásek
byl v ie. značně bohatý a složitý. Byly tu tři řady ražených (znělá, neznělá, znělá
přídechová) a navíc tři řady zadopatrových souhlásek (normální, změkčená a labia-
lizovaná). Takto rekonstruovaný systém často budí pochybnosti – uvedené tři řady
ražených nejsou známy v žádném jiném jazyce, ze tří řad zadopatrových souhlá-
sek jsou v jednotlivých ie. jazycích doloženy vždy nejvýše dvě atd. Rekonstruované
18
ie. hlásky tak musíme brát spíš jako grafické symboly, jejichž přesnou fonetickou
realizaci neznáme.
V této souvislosti se zmíníme ještě o tzv. laryngálách (označují se H ). Jde o jakési
hrdelní hlásky, které se mohly realizovat buď jako souhlásky, nebo jako samohlásky.
Jejich existenci v ie. plně uznává až jazykověda 2. pol. 20. století, ohledně počtu
laryngál i jejich postavení v hláskoslovném systému ie. však nepanuje jednota. Po-
zůstatky laryngál jsou nejlépe patrny v chetitštině (srov. het. paḫḫur – ř. pỹr ‘oheň’).
V našich ie. rekonstrukcích s laryngálami nepracujeme.
A4. Germánské posouvání souhlásek

Někdy v 1. tisíciletí př. Kr. došlo v germ. k posunutí ie. souhláskového systému. V
první pol. 1. tisíciletí po Kr. pak došlo k dalšímu obdobnému posunu v hornoněmec-
kých (jižních a středních) nářečích, které jsou základem spisovné němčiny.
a) ie. bh, dh, gh dalo (jako v slov. a balt.) b, d, g, v horní něm. dále d dalo t.
Příklady: ie. *bheugh- ‘ohýbat’, angl. bow, něm. biegen; ie. *dhē- ‘položit’, angl. deed
‘skutek’, něm. tat tv.
b) ie. b, d, g dalo v germ. p, t, k, v horní něm. dále f(pf ), tz, s, (z), ch (k) (hlásky
v závorkách se vyskytují na počátku slova).
Příklady: psl. *slabъ, angl. sleep ‘spát’, schlaff ‘ochablý’, psl. *do, angl. to, něm.
zu; lat. edere, angl. eat, něm. essen; psl. *seděti, angl. sit, něm. sitzen; lat. mulgēre
‘dojit’, angl. milk, něm. Milch; psl. *govędo, angl. cow, něm. Kuh.
c) ie. p, t, k dalo v germ. f, th, h, v závislosti na přízvuku však někdy docházelo
k dalším změnám.
Příklady: lat. pater, angl. father, něm. Vater; psl. *bratrъ, angl. brother, něm. Bruder;
lat. septem, germ. *sifún, ale do gót. sibun, něm. sieben; lat. capere ‘uchopit’, angl.
have, něm. haben.
A5. Indoevropské s
Sykavka s byla jedinou třenou souhláskou v ie. souhláskovém systému, s čímž zřejmě
souvisí její náchylnost k různým změnám.
a) Některé ie. kořeny mají na začátku tzv. pohyblivé s- (s-mobile), které se vy-
skytuje vždy jen v některých tvarech a některých jazycích.
Příklady: psl. *sněgъ, angl. snow, lat. nix, ř. nifa; psl. *kora i *skora (viz kůra), lat.
cortex; stir. camb ‘křivý’, ř. skambos tv.
b) Souhláska s se v ř., írán., arm. a části kelt. jazyků oslabuje na začátku slova
a mezi samohláskami v h, v lat. a částečně v germ. se mezi samohláskami mění v -r-
(srov. lat. esse, posse – laudāre, audire, angl. was – were).
c) Ke změně s v ch ve slov. viz A8.
d) Do tohoto oddílu zařazujeme i jednu změnu, při níž s naopak vzniká – disimi-
lací z ie. -dt-, -tt-.
19
Příklady: vést, číst, past. Tato změna proběhla i v balt., ř. a írán., ale spíš než o
starý nářeční jev jde asi o paralelní vývoj v jednotlivých jazycích.
A6. Indoevropský ablaut

Ablautem (méně frekventované české termíny pro tento jev jsou střída a kmenostup)
rozumíme střídání samohlásek uvnitř kořene slova. Příčinou tohoto jevu asi bylo
působení volného a pohyblivého přízvuku. Rozeznáváme tři základní stupně: plný
(základní), který má ve většině ie. kořenů podobu s e (e, ei, eu, er ap.), oslabený
(redukovaný, nulový), s úplnou absencí vokálu nebo jeho redukcí, a o-ový, obsahující
o. Vedle toho se objevuje i stupeň zdloužený s ē či ō. Příklady:
e 0 o e,̄ ō
ř. petomai eptomeen poteomai pōtaomai
‘poletuji’ ‘poletoval jsem’ ‘poletuji’ ‘létám’
psl. *rekti *rьkǫ *rokъ (viz říci)
ei i oi ē(i), ō(i)
ř. leipō elipon leloipa
‘zanechávám’ ‘zanechával jsem’ ‘zanechal jsem’
stsl. cvisti cvьtǫ (perf.)
cvětъ (viz kvést)
eu u ou ē(i), ō(i)
gót. giutan gutum gaut
‘lít’ ‘lili jsme’ ‘lil jsem’
stsl. bljudō bъděti buditi (viz bdít)
‘dbám, dávám po-
zor’
er r or ēr, ōr
ř. derkomai edrakon dedorka
‘dívám se’ ‘díval jsem se’ ‘podíval jsem se’
psl. *merti *sъmьrtь (perf.)
*morъ (viz mřít)
en n on ēn, ōn
ř. penthos epathon (srov. pepontha
‘truchlím’ A7) ‘truchlil jsem’
stsl. pęti ‘truchlil jsem’ (perf.)
(impf.) pǫto (viz pnout)
pьnǫ
Poznámka: Hláskové změny i různé analogické procesy vedly ve slov. jazycích (a

v různé míře i jinde) ke značnému přetvoření původních ie. ablautových alternací
(srov. zvláště oddíly B2, B6, B7, B8).
20
A7. Slabičné sonanty

Pro ie. likvidy r, l a nosovky m, n někdy najdeme tyto responze:
psl. lit. germ. lat. ř. sti.

ъr,ьr ir, ur ur or, ur ra, ar r
ъl,ьl il, ul ul ol, ul la, al r
ę im um em, en a a
ę in un en a a
Příklady:
a) psl. *sьrdьce, lit. širdis, lat. cor, ř. kardiā,
b) psl. *vьlkъ, lit. vilkas, gót. wulfs, sti. vr ka-,
c) stsl. desętь, lit. dešimt, gót. taíhun, lat. decem, ř. deka, sti. daśa,
d) stsl. pamętь, lit. atmintis ‘vzpomínka’, gót. gamunÞs ‘památka’, lat. mens ‘mysl’,
sti. mati- tv. Srov. i hrdlo, červ, plný, devět, sedm.
Tyto responze vedou k rekonstrukci slabičných sonant r , l , m̥, n̥, které se
realizovaly asi podobně jako naše slabikotvorné r, l (mohlo to však být i na začátku
slova). Do jednotlivých slov. jazyků se psl. ьr, ъr a ьl, ъl vyvíjelo různě (srov. i B8).
V č. máme ve většině případů slabikotvorné r, l, jen po č, ž je er (srov. červený,
žerď ) a ъl se změnilo v lu (lú) (srov. žlutý, dlouhý). K ę viz B7.
A8. Slovanské ch
a) Slov. ch vzniklo z ie. s, pokud předcházely hlásky i, u, r, k a nenásledovala sou-
hláska. Vzhledem k tomu, že za velmi podobných podmínek došlo ke změně s > š v
indoíránských jazycích a částečně i lit., soudí se, že š bylo vývojovým mezistupněm
i v slov. a že změna začala zřejmě pod írán. vlivem zhruba okolo 7.–6. st. př. Kr.
b) Výše zmíněné pravidlo nemůže objasnit většinu případů ch- na počátku slovan-
ských slov. Proto se počítá i s různými nepravidelnými, snad expresivními změnami,
např. ch- ze sk- (přes ks-?) (viz chvojí, chrabrý) či z k, g (viz chlad, chřtán) aj.
A9. Zánik souhlásek

Koncové souhlásky často zanikají, souhláskové skupiny uvnitř slova se zjednodušují.
a) Ve slov. (a také západogerm. jazycích) všechny koncové souhlásky zanikly
(srov. stsl. vlъkъ proti lit. vilkas), v řečtině se zachovalo jen -s, -n, -r, ve sti. se
koncové -s často oslabilo na -ḥ ap.
b) Od počátku psl. období se uplatňuje tzv. zákon otevřených slabik, tedy zjed-
nodušují se všechny souhláskové skupiny kromě těch, které jsou obvyklé i na začátku
slova.
Příklady: psl. *sъnъ z ie. *supno- (viz sen), psl. *vymę z ie. *ūdhmen- (viz vemeno),
psl. *potъ z ie. *poku̯ to- (viz pot).
21
c) K zjednodušování souhláskových skupin dochází i v pozdějších obdobích, srov.

selka ze stč. sedlka, šedesát ze šestdesát.
B. Od praslovanštiny do rozpadu slovanské jednoty

Klasickou praslovanštinou rozumíme poměrně krátké období zhruba od 4. do 8. st.,
kdy došlo k řadě změn, které výrazně změnily slov. hláskoslovný systém i strukturu
slova. Je to zároveň období expanze Slovanů, kteří se náhle vynořili na scéně ev-
ropských dějin. Vznik slovanského etnika je obestřen tajemstvím: většinou se dnes
přijímá představa, že vykrystalizovalo na jihozápadním okraji protobaltského areálu
(tedy oblasti, kde žili předchůdci baltských kmenů) a na jeho genezi se podílely i jiné
etnické složky – italická, íránská, trácká ap. Pravlast Slovanů – tedy místo, odkud
začala v pol. 1. tisíciletí po Kr. jejich expanze – se klade obvykle severně od Karpat.
B1. Praslovanská palatalizace

Výraznými změnami, které zásadně změnily slov. souhláskový systém, byly tzv. pa-
latalizace (změna zadopatrové souhlásky v předopatrovou, změkčení). Rozeznáváme
tři:
a) 1. palatalizace proběhla před samohláskami e a i s těmito výsledky: k > č, g
> dž > ž, ch > š.
Příklady: stsl. četyre – lit. keturi, stsl. živъ – lit. gyvas, stsl. ucho – uši. Po takto
vzniklých tupých sykavkách a po j se měnilo ē v a, srov. psl. *žarъ z *geer- (viz žár),
*šatъ z germ. hētaz (viz šat) ap.
b) 2. palatalizace proběhla před samohláskami ě a i vzniklými z dvojhlásek ai, oi
(viz B2) s těmito výsledky: k > c, g > dz (> z), ch > s (v zsl. š jako u 1. palatalizace).
Příklady: stsl. cěna – lit. kaina, stsl. vlъci – lit. vilkai, r. seryj, č. šerý. Ve vsl. a jsl.
došlo k palatalizaci i ve skupinách gv-, kv-, srov. č. květ, r. cvet, č. hvězda, r. zvezda.
c) 3. palatalizace proběhla po ę, i, ъ především v příponách, v kořeni se s ní
setkáváme výjimečně. Podrobnosti tohoto procesu i jeho časové zařazení jsou dodnes
sporné.
Příklady: stsl. kъne, dzь – germ. *kuningaz (viz kněz), ovьca – sti. avikaa- (viz ovce).
B2. Monoftongizace diftongů

Ie. diftongy (dvojhlásky) se v psl. monoftongizovaly s těmito výsledky: ai, oi > ě (v
koncovkách také i), ei > i, au, ou > u, eu > ’u.
Příklady: stsl. cěna – lit. kaina, stsl. iti – lit. eiti, stsl. rudъ – lit. raudas, stsl. ljudьje
– ř. eleutheros ‘svobodný’ (viz lidé).
K monoftongizaci diftongů v psl. muselo dojít po provedení 1. a před začátkem
2. palatalizace.
22
B3. Praslovanská souhláska + j

K palatalizaci zadopatrových souhlásek nedocházelo pouze působením předních sa-
mohlásek (B1), ale i působením neslabičného i͡ (j) – např. stsl. lože > *log-i͡o, stsl.
plačǫ > *plak-i͡om. Také skupiny si͡, zi͡ daly š, ž.
Po retnicích b, p, m, v se ve vsl. a jsl. vytvořilo tzv. epentetické l, v zsl. dochází
jen ke změkčení souhlásky: č. země – r. zemlja, č. koupím – r. kuplju, č. Boleslav
(místní jméno) – r. Jaroslavl’.
Nejsložitější byl vývoj u skupin ti͡ (stejný vývoj mají i skupiny kt, gt před i),
di͡, kde jsou ve slov. jazycích různé střídnice:
psl. zsl. vsl. sln. s./ch. mak. b., stsl.

ti͡ c č č ć k̸ št
di͡ dz(z) ž j đ ǵ žd
Příklady: svíce, noc, moci, mez.
B4. Proteze (předsouvání hlásky)

V psl. se vytvořily dvě protetické hlásky: j a v.
Protetické j- předstupovalo před e, i, ę, mladší je proteze před a.
Příklady: lat. est – stsl. jestь, lat. ı re – č. jít, lit. imti – stsl. jęti (viz jmout), lat.
agnus – stsl. jagnę (viz jehně), lit. obuolys – č. jablko.
Protetické v- předstupovalo před ū, u (tedy pozdější y, ъ, viz B5).
Příklady: lit. ūdra – č. vydra, av. ufyate – stsl. vъpiti (viz úpět). Uvažuje se i o
některých případech psl. proteze před o (viz vůně).
Pozn. V obecné češtině dnes máme protetické v- před o (vokno, vodejít). Tento
jev se vyvíjel již od konce 14. st., do spisovného jazyka však nepronikl.
B5. Změny praslovanského samohláskového systému

Ie. samohláskový systém prošel do konce psl. období těmito změnami:
ie. a, o splynulo v psl. o, srov. lit. ragas – č. roh
ie. i > psl. ь, srov. lat. vidua – stsl. vьdova (viz vdova)
ie. u > psl. ъ, srov. lit. musai – stsl. mъchъ (viz mech)
ie. ā, ō splynulo v psl. ā, srov. lit. duoti – č. dát
ie. ē > ě, srov. lat. mēnsis – stsl. měsęcь (viz měsíc)
ie. ū > y, srov. lit. sūnus – č. syn
Již na začátku psl. období došlo k některým změnám v samohláskové kvalitě,
pokud předcházela palatalizovaná souhláska nebo j (respektive i͡ ) (tzv. psl. pře-
hlásky):
’o > ę, srov. ie. *mari͡o- – stsl. morje (viz moře)
’ū > ı > i, srov. lit. siūti – č. šít
23
’u > i > ь, srov. lat. jugum – stsl. jьgo (viz jho)
B6. Jery
Ke konci psl. období se z krátkého ie. i, u vytvořily tzv. jery – polosamohlásky, jejichž
výslovnost si představujeme jako velmi krátké i, u (příklady viz B5). V dalším vývoji
(10.–12. st.) na většině slov. území jery ve slabé pozici (tj. liché v řadě počítáno od
konce a ve slabikách, po nichž následovala slabika s plným vokálem) zanikly, v silné
pozici (všechny ostatní) se vokalizovaly – v č. oba jery daly e. Příklady:
stsl. šьvьcь – č. švec, gen. šьvьca – č. ševce
stsl. mъnogъ – č. mnohý, s./ch. mnog
stsl. dьnь – č. den, p. dzień, r. den’, s./ch. dan
stsl. sъnъ – č. sen, p. sen, r. son, s./ch. san
B7. Nosovky
V psl. období se z ie. skupin en, em a on, om a ie. no, mo (A7) vytvořily nosové
samohlásky označované ę, ǫ. Příklady:
ř. pente – stsl. pętь (viz pět), lit. ranka – stsl. rǫka (viz ruka), sti. j͘ambha- – stsl.
zǫbъ (viz zub), dále srov. deset, paměť. V dalším vývoji po rozpadu psl. jednoty byly
ve všech spis. slov. jazycích kromě p. nosovky nahrazeny ústními samohláskami (na
většině slov. území do konce 10. st.). V č. ę > ä, které se dále vyvíjelo jako a (viz
C1); ǫ > u.
Příklady:
stsl. svętъ, č. svatý, p. święty, r. svjatyj, s./ch. svet
stsl. pętь, č. pět, p. pięć, r. pjat’, s./ch. pet
stsl. rǫka, č., r., s./ch. ruka, p. ręka, sln. roka, b. rǎka
B8. Metateze (přesmyk) likvid

Ke konci psl. období došlo k výrazným změnám ve skupinách CorC, ColC, CerC,
CelC, orC, olC (C zde značí jakoukoli souhlásku).
Příklady:
psl. *korva – č. kráva, s./ch. krava, p. krowa, r. korova
psl. *golva – č. hlava, s./ch. glava, p. głowa, r. golova
psl. *bergъ – č. břeh, s. breg, p. brzeg, r. bereg
psl. *melko – č. mléko, s. mleko, p. mleko, r. moloko
psl. *ordlo – č. rádlo, s./ch. ralo, p. radł, r. ralo (slovo mělo starou raženou
intonaci, tzv. akut)
psl. *orvьnъ – č. rovný, s./ch. ravan, p. równy, r. rovnyj (slovo mělo starou taženou
intonaci, tzv. cirkumflex)
psl. *olkomъ – č. lakomý, s./ch. lakom, p. łakomy, r. lakomyj (akut)
psl. *olkъtь – č. loket, s./ch. lakat, p. łokieć, r. lokot’ (cirkumflex)
24
B9. Stahování
Stahování (kontrakce) je již psl. jev, který se však výrazně projevil až po rozpadu
psl. jednoty (10. st., před změnami jerů). Centrum změny bylo na západě slov.
území (nejvíce se projevuje v č.), postupně na východ jí ubývá (v r. je zastoupena
nejméně). Stahování podléhaly skupiny VjV (V zde značí samohlásku), pokud si
nebyly samohlásky artikulačně příliš vzdáleny. Výsledná kvalita bývala určována
druhou samohláskou.
Příklady:
psl. *grějati – č. hřát, r. grejat’
psl. *pojasъ – č. pás, r. pojas
psl. *mojego – č. mého, r. mojego
psl. *stryjьcь – č. strýc, stp. stryjec
C. Od rozpadu praslovanštiny k češtině

V 9. a 10. st. již existovala řada hláskoslovných, tvaroslovných i lexikálních jevů,
které oddělovaly jazyk našich předků usazených na území dnešních Čech a Moravy
od ostatních jazyků zsl. oblasti. Tomuto jazyku, který nemá až do 13. st. souvislejší
písemné památky, říkáme pračeština, se vznikem písemných památek pak mluvíme
o staročeštině (viz též Přehled jazyků).
C1. Staročeské přehlásky

Změny, které výrazně odlišily č. od ostatních slov. jazyků, jsou stč. přehlásky. Tyto
změny vesměs proběhly jen na českém území v užším slova smyslu, nezasáhly ani
moravská nářečí. Rozlišujeme tyto stč. přehlásky:
’a > ě (pokud předcházela měkká a nenásledovala tvrdá souhláska, 12.–13. st.).
Příklady: psl. *čaša – stč. čiešě
’u > i (pokud předcházela měkká, 14. st.).
Příklady: stsl., p., slk. jutro – č. jitro
’o > ě (pokud předcházela měkká, 14. st.; tato změna však posléze ustoupila a
zůstala jen výjimečně, např. stč. koniem vedle koňóm.
C2. Změny v souhláskovém systému

g > h (12.–13. st.)
měkké r’ > ř (13. st.)
Ve 14. st. se v souhláskovém systému objevuje f (do té doby nahrazované b či
p, srov. biřmovat, biskup), zřejmě následkem toho se mění obouretné v v dnešní
zuboretné.
25
Do 15. st. zaniká párová měkkost souhlásek, která se vytvořila už koncem psl.
období podle toho, zda následovala samohláska přední (e, ę, ě, i, ь, souhláska se pak
měkčila), či zadní (souhláska se neměkčila).
C3. Změny v souhláskových skupinách

Některé souhlásky v kontaktu s jinými souhláskami podléhají nahodilým asimilačním
změnám, srov. stč. sde (viz zde), stč. dchoř (viz tchoř), dochází i k zjednodušování
souhláskových skupin, srov. stč. sedlka, šestdesát. U některých souhláskových skupin
však jde o pravidelné změny:
čř > tř či stř (13. st.), srov. slk. črevo – č. střevo, slk. črieslo – č. tříslo.
šč > šť (14.–15. st.), srov. r. ščuka – č. štika, r. eščë – č. ještě
C4. Ztráta jotace a splynutí i/y

Ztrátou jotace se rozumí změna ě > e. Po l došlo k této změně již v prehistorické
době (tj. před vznikem písemných památek), srov. stsl. mlěko – stč. mléko, stč. oni
valé vedle oni prosie. Koncem 14. st. došlo ke ztrátě jotace po sykavkách, ř a j, srov.
stč. sě, cěna, dušě, řěka, řújě, ě zůstalo v písmu zachováno po retných souhláskách
(b, p, m, v, f ) a d, t, n, ale nejde tu už o původní dvojhlásku ě – bě se vyslovuje
[bje], dě [ďe].
Počátkem 15. st. splynula výslovnost i a y, rozdíl zůstal jen v písmu.
Obě tyto změny souvisejí se zánikem párové měkkosti (viz C2).
C5. Změny v samohláskovém systému ve 14.–16. století

Od konce 14. do začátku 16. st. dochází k výrazným změnám v subsystému dlouhých
samohlásek. Tyto změny jsou opět omezeny na české území v užším slova smyslu,
jiný průběh mají ve středomoravských nářečích a moravskoslovenská a lašská nářečí
nezasahují vůbec.
ó > uo > ů
ú > (au) > ou
ý > (aj) > ej (neproniklo do spisovného jazyka)
é > í (proniklo do spisovného jazyka jen částečně)
ie > í
Ve stejné době probíhá i změna aj > ej v téže slabičné pozici, srov. stč. vajce,
nč. vejce, ale vajec.
D. Změny psychologické povahy

Do této skupiny řadíme některé důležité slovní změny, které nevycházejí přímo z
jazykového systému, ale jsou způsobeny různými myšlenkovými pochody mluvčích.
26
D1. Analogie
V jazykovědě se tento termín obvykle zužuje na morfologickou analogii, tj. na vzá-
jemné působení tvarů jednoho slova. Projevuje se ve dvou základních podobách:
ve vyrovnávání tvarů (srov. peču, pečou místo peku, pekou podle ostatních tvarů,
nom.pl. přátelé místo stč. přietelé podle ostatních tvarů v pl.) a dále v takzvané
čtyřčlenné analogii, kdy např. k inf. kovati se vytvořil nový prézens kovám, k původ-
nímu prézentu kuju se vytvořil nový inf. kouti.
Analogii lze pozorovat i ve slovotvorbě – např. nadbytečné ne- u slov jako ne-
svár, neplecha, nevrlý, nehorázný, která již bez této předpony vyjadřovala záporný
význam.
D2. Lidová etymologie

Lidová etymologie spočívá v mylné a etymologicky významové interpretaci slova –
mluvčí spojí slovo, které je pro něj neprůhledné, s nějakým jemu známým „silným“,
ve skutečnosti však nepříbuzným kořenem. Tato asociace může být nahodilá (viz
např. heřmánek), častěji však jde i o souvislost významovou (viz hřbitov, rozhřešit).
Někdy se při tomto procesu nemění ani podoba slova (viz peklo), takové případy
odehrávající se vlastně jen v rovině jazykového povědomí se však dají obvykle jen
těžko zjistit.
D3. Kontaminace
Kontaminace spočívá ve zkřížení dvou významově si blízkých slov, přičemž vzniká
slovo nové. Formální blízkost obou slov tu není podmínkou (viz bujarý, krumpáč),
ale proces často usnadňuje (viz blouznit).
D4. Tabu
Tabu v jazyce vychází z primitivních představ o sepětí slova s podstatou věci samé
– vyslovení „pravého“ jména obávaného zvířete, nemoci ap. mohlo podle této před-
stavy nepříjemnou skutečnost přivolat či způsobit její mstu. V sakrální oblasti zase
zbytečné užívání posvátných názvů působí znevažujícím dojmem (srov. i v křesťan-
ské tradici přikázání „Nevezmeš jméno Boží nadarmo“). Proto jsou „pravá“ jména
obávaných či posvátných věcí nahrazována různými „zastřenými“ pojmenováními.
To se může dít různými jazykovými mechanismy:
a) hláskovými obměnami a přeskupeními – viz např. blecha, hnida, čerchmant,
srov. dále i upravené kletby typu herdek, hernajs, heršvec, safra ap.
b) popisným pojmenováním (tabuová nápověď) – viz medvěd, zmije, ježek, čert,
srov. i zubatá ‘smrt’ ap.
c) zmírňujícími názvy (eufemismy), vycházejícími ze snahy oslabit nepříjemnou
skutečnost, ošálit zlé síly – viz lasice, srov. boží posel ‘blesk’, starší č. hostec ‘revma’;
27
Zkratky, termíny a značky použité ve slovníku Český etymologický slovník
někdy to vede až k užití slova zcela opačného významu (tabuová antifráze), viz bolet,
srov. i zlom vaz, kde je naopak negativním způsobem vyjádřeno přání úspěchu („aby
se nezakřiklo“).

Zkratky, termíny a značky použité ve slovníku

Zkratky jazyků a dialektů
afghán. afghánský
akkad. akkadský
alb. albánský
am.-angl. americko-anglický
angl. anglický
ar. arabský
aram. aramejský
arm. arménský
asyr. asyrský
av. avestský
ázerb. ázerbájdžánský
b. bulharský
balt. baltský
bask. baskický
bav. bavorský
br. běloruský
bret. bretonský
bsl. baltoslovanský
cik. cikánský
csl. církevněslovanský
č. český
čín. čínský
dán. dánský
dl. dolnolužický
dn. dolnoněmecký
dór. dórský
egypt. egyptský
evr. evropský
fin. finský
fr. francouzský
fríz. frízský
28
frk. franský
galorom. galorománský
germ. germánský
gót. gótský
han. hanácký
hebr. hebrejský
hl. hornolužický
hněm. hornoněmecký
ch. chorvatský
chet. chetitský
ie. indoevropský
ií. indoíránský
ilyr. ilyrský
ión. iónský
ir. irský
írán. íránský
isl. islandský
it. italský
jap. japonský
jihoam. jihoamerický
jihočín. jihočínský
jihoit. jihoitalský
jsl. jihoslovanský
kašub. kašubský
kat. katalánský
kelt. keltský
korn. kornský / kornvalský
krym.-tat. krymsko-tatarský
kurd. kurdský
kyrgyz. kyrgyzský
langob. langobardský
laš. lašský
lat. latinský
lit. litevský
lot. lotyšský
luž. lužický
maď. maďarský
mak. makedonský
malaj. malajský
29
mong. mongolský
mor. moravský
msl. moravskoslovenský
neie. neindoevropský
něm. německý
nhn. novohornoněmecký
niz. nizozemský
nlat. novolatinský
nor. norský
nř. novořecký
oset. osetský
osk. oskický
p. polský
pč. pračeský
per. perský
pgerm. pragermánský
polab. polabský
port. portugalský
pozdnělat. pozdnělatinský
prov. provensálský
předie. předindoevropský
předrom. předrománský
předsl. předslovanský
psl. praslovanský
r. ruský
rak. rakouský
rétorom. rétorománský
román. románský
rum. rumunský
ř. řecký
s. srbský
semit. semitský
severoam. severoamerický
severogerm. severogermánský
severofr. severofrancouzský
severoit. severoitalský
skand. skandinávský
skot. skotský
slk. slovenský
30
sln. slovinský
slov. slovanský
stangl. staroanglický
stbav. starobavorský
stbret. starobretonský
stč. staročeský
stfr. starofrancouzský
stfríz. starofrízský
sthn. starohornoněmecký
sti. staroindický
stir. staroirský
stírán. staroíránský
stisl. staroislandský
stit. staroitalský
stkorn. starokornský
stlat. starolatinský
stlit. starolitevský
stlot. starolotyšský
stluž. starolužický
stp. staropolský
stper. staroperský
stport. staroportugalský
stpr. staropruský
stprov. staroprovensálský
str. staroruský
střangl. středoanglický
střbret. středobretonský
střdn. středodolnoněmecký
střfr. středofrancouzský
střhn. středohornoněmecký
střind. středoindický
střir. středoirský
střlat. středolatinský
střniz. středonizozemský
střper. středoperský
střř. středořecký
střtur. středoturecký
střwal. středowaleský / středovelšský
stsas. starosaský
31
stsl. staroslověnský
stsrb. starosrbský
stšvéd. starošvédský
svahil. svahilský
šp. španělský
švéd. švédský
švýc. švýcarský
tat. tatarský
toch. tocharský (A či B)
ttat. turkotatarský
tur. turecký
ukr. ukrajinský
umb. umberský
ural. uralský
uzb. uzbecký
val. valašský
vlat. vulgárnělatinský
vsl. východoslovanský
všeevr. všeevropský
všesl. všeslovanský
wal. waleský / velšský
zsl. západoslovanský
Poznámka: zkratky mohou vedle pří-
davných jmen označovat i příslovce či
podstatná jména, tedy český, česky i
čeština.
Jiné zkratky
abl. ablativ
adj. adjektivum (přídavné jméno)
ak. akuzativ (4. pád)
arg. argot
citosl. citoslovce
část. částice
d. dialektní, nářeční
dat. dativ (3. pád)
32
dok. dokonavý
expr. expresivní
gen. genitiv (2. pád)
hanl. hanlivý
hov. hovorový
imp. imperativ (rozkazovací způsob)
impf. imperfektum
inf. infinitiv
instr. instrumentál (7. pád)
již. jižní
kniž. knižní
lid. etym. lidová etymologie
lok. lokál (6. pád)
m.r. mužský rod
nár. národní
nář. nářeční
nom. nominativ (1. pád)
ob. obecněčeský
odb. odborný
onom. onomatopoický
os. osoba
1.os.přít. tvar 1. osoby jednotného čísla přítom-
ného času
perf. perfektum
pl. plurál (množné číslo)
po Kr. po Kristu
prét. préteritum
předl. předložka
předp. předpona
přech. přít. přechodník přítomný
příč. trp. příčestí trpné
příp. přípona
přísl. příslovce
přít. přítomný čas
př. Kr. před Kristem
resp. respektive
sev. severní
sg. singulár (jednotné číslo)
slang. slangový
sp. spojka
33
spis. spisovný
srov. srovnej
st. starší; století
stř.r. střední rod
subst. substantivum (podstatné jméno)
tv. téhož významu
vých. východní
zač. začátkem
zájm. zájmeno
záp. západní
zast. zastaralý
žert. žertovný
ž.r. ženský rod
Vysvětlení některých termínů
ablativ pád v některých jazycích vyjadřující

východisko či odluku
aorist jednoduchý minulý čas užívaný pro jed-
norázový děj
asimilace artikulační přizpůsobení hlásky či sku-
piny hlásek jiné předcházející či násle-
dující hlásce
disimilace rozrůznění stejných či podobných hlá-
sek (opak asimilace)
expresivní citově zabarvený, vyjadřující vedle zá-
kladního významu i emocionální vztah
gerundium v některých jazycích podstatné jméno
slovesné mluvnicky blízké infinitivu
imperfektum jednoduchý minulý čas užívaný pro ne-
ukončený či opakovaný děj
intenzivum sloveso, které zesiluje děj vyjádřený zá-
kladním slovesem
kalk slovo utvořené přesně podle cizí před-
lohy, doslovný překlad
kauzativum sloveso, jehož děj způsobuje děj vyjád-
řený základním slovesem (např. trápit
– trpět, budit – bdít)
kolektivum podstatné jméno vyjadřující jednot-
ným číslem skupinu jedinců téhož
druhu (např. kamení )
34
konjunktiv slovesný způsob v některých jazycích

vyjadřující vztah závislosti nebo děj,
který mluvčí pojímá subjektivně
nazalizace výslovnost původně ústní hlásky jako
nosové hlásky (např. slov. voda – lit.
vanduo)
onomatopoický zvukomalebný, napodobující svou zvu-
kovou stránkou přírodní zvuky (např.
žbluňk, chrochtat)
perfektum slovesný čas vyjadřující výsledek minu-
lého děje (např. české spadl jsem pů-
vodně znamenalo „ jsem spadlý“, dnes
vyjadřuje prostou minulost)
préteritum prostý minulý čas
substrát jazykové prvky, které pronikly z ja-
zyka původního obyvatelstva do jazyka
obyvatelstva nově příchozího a převlád-
nuvšího
Význam některých značek a výslovnost méně obvyklých znaků
* není doloženo, rekonstruuje se pomocí

historicko-srovnávací metody u heslo-
vého slova znamená, že se vyskytuje
pouze v ustálených spojeních (zblo, ho-
ličky ap.)
< vyvinulo se z
> dalo
̷ ̰ ̏ ̂ různé typy přízvuků
¯ délka
c
(v semit.) hrdelní hltanová souhláska,
(v arm.) přídech
ă (v b., rum.) jako neurčitá hláska Ə
ä (v toch.) jako neurčitá hláska Ə
ą , ę, į (v lit.) původně nosovky, dnes dlouhé
samohlásky
ć (v s./ch.) velmi měkké č
ḍ, t , ṇ (v sti.) cerebrální výslovnost (se špič-
kou proti patru)
đ (v s./ch.) velmi měkké dž
35
Základní literatura Český etymologický slovník
ð (v germ. jazycích) jako angl. th ve slově

father
δ (v av.) jako angl. th ve slově father
ė (v lit.) dlouhé úzké e
ë (v alb.) jako neurčitá hláska Ə nebo
jako otevřené e
Ə (v ie., av.) neurčitá hláska, která v č.
zazní např. při vyslovení souhlásek b,
d, p, t ap.
ǧ (v ar.) jako dž, (v tur.) jako slabé g
ḫ (v chet.) laryngální (hrtanová) hláska,
(v semit.) podobně jako ch
i͡, u̯ (v ie.) jako neslabičné i, u
j (v arm.) jako dz
j͘ (v sti., av., arm.) jako dž
ku̯ , gu̯ (v ie.) viz oddíl K jazykovým změnám,
A3
ķ, ļ, ŗ (v lot.) jako ć, lj, rj
ś (v p., sti.) velmi měkké š
þ (v germ.) jako th v angl. think
ϑ (v av.) th v angl. think
x (v av.) podobně jako ch
 (v ttat.) podobně jako ch
 (v av.) třené g
y (v lit.) dlouhé i, (v sti., av.) j
Základní literatura
Battisti, C. – Alessio, G.:
Dizionario etimologico italiano I–V. Firenze 1968.
Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K.:
Malý staročeský slovník. Praha 1978.
Bezlaj, F.:
Etimološki slovar slovenskega jezika I–. Ljubljana 1977– (dosud neukončeno).
Berneker E.:
Slavisches etymologisches Wörterbuch I–II. Heidelberg 1908–1913.
Brückner, A.:
Słownik etymologiczny języka polskiego. Warszawa 1957.
Corominas, J.:
36
Breve diccionario etimológico de la lengua castellana. Tercera edición. Madrid

1987.
Cortelazzo, M. – Zolli, P.:
Dizionario etimologico della lingua italiana I–V. Bologna 1978–1985.
Dubois, J. – Mitterand, H. – Dauzat, A.:
Dictionnaire étymologique et historique du français. Paris 1994.
Erhart, A.:
Indoevropské jazyky. Praha 1982.
Erhart, A. – Večerka, R.:
Úvod do etymologie. Praha 1981.
Etimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond I–. Pod

redakciej O. N. Trubačeva. Moskva 1974– (dosud neukončeno).
Etymologický slovník jazyka staroslověnského I–. Praha 1989– (dosud neukončeno).
Etymologisches Wörterbuch des Deutschen. 2. Auflage. Berlin 1993.

Fasmer, M.:
Etimologičeskij slovar’ russkogo jazyka I–IV. Perevod s nemeckogo i dopol-
nenija O. N. Trubačeva. Moskva 1964.
Frisk, Hj.:
Griechisches etymologisches Wörterbuch. 2. Auflage. Heidelberg 1973.
Fraenkel E.:
Litauisches etymologisches Wörterbuch. Heidelberg 1955–1965.
Gluhak, A.:
Hrvatski etimološki rječnik. Zagreb 1993.
(HK) Holub, J. – Kopečný, F.:
Etymologický slovník jazyka českého. Praha 1952.
(HL) Holub, J. – Lyer, S.:
Stručný etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha 1968.
(Jg) Jungmann, J.:
Slovník česko-německý I–V. Praha 1834-1839.
(Jgd) Dodatky a opravy k předešlému slovníku (v V. dílu).

Kluge, F.:
Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache. 22. Auflage bearbeitet
von E. Seebold. Berlin – New York 1989.
Kopečný, F.:
Etymologický slovník slovanských jazyků. Slova gramatická a zájmena I, II.
Praha 1973 a 1980.
Kopečný, F. a kol.:
Základní všeslovanská slovní zásoba. Praha 1981.
37
van Leeuwen-Turnovcová, J.:

Historisches Argot und neuer Gefängnisslang in Böhmen. Teil I: Wörterbuch.
Berlin 1993.
(Ma1 ) Machek, V.:
Etymologický slovník jazyka českého a slovenského. 1. vyd. Praha 1957.
(Ma2 ) Machek, V.:
Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vydání. Praha
1968.
Miklosich, F.:
Etymologisches Wörterbuch der slavischen Sprachen. Wien 1886.
Pokorny, J.:
Indogermanisches etymologisches Wörterbuch. Bern 1959.
Schuster-Šewc, H.:
Historisch-etymologisches Wörterbuch der ober- und niedersorbischen Sprache.
Bautzen 1978–1989.
Skeat, W.:
The Concise Dictionary of English Etymology. Wordsworth Editions Ltd.
Ware 1993.
Skok, P.:
Etimologijski rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika. Zagreb 1971–1974.
Sławski, F.:
Słownik etymologiczny języka polskiego. Kraków 1952– (dosud neukončeno).
Słownik prasłowiański (red. F. Sławski). Wrocław – Warszawa – Kraków – Gdańsk

1974– (dosud neukončeno).
Snoj, M.:
Slovenski etimološki slovar. Ljubljana 1997.
(SSJČ) Slovník spisovného jazyka českého I–VIII. 2. vyd. Praha 1989.

Walde, A. – Hoffmann, J. B.:
Lateinisches etymologisches Wörterbuch. Fünfte, unveränderte Auflage. Hei-
delberg 1982.
Webster’s Encyclopedic Unabridged Dictionary of the English Language. Deluxe

edition revised and updated. New York 1996.
Weekly, E.:
An Etymological Dictionary of Modern English. In two volumes. New York
1967.

38
Slovníková část
A
a sp., část. Všesl. Spojuje se s lit. õ tv. a hlavy státu)’, abdikovat. Z lat. abdicā-
sti. at ‘potom, i tak, dále’. Vykládá se tiō k abdicāre, které je z :ab- a dicāre
většinou z ie. *ōd, ablativního tvaru zá- ‘ohlašovat’ od dīcere ‘říci’. Srov. :de-
jmenného kořene *e/o s významem asi dikovat, :indikovat.
‘od toho (pak) dále’ (Ma2 ). Nevylučuje abeceda, abecední. Utvořeno (již ve
se však ani citoslovečný původ (HK). stč.) podle prvních čtyř písmen lat.
Srov. :ač, :ale, :ani, :ano, :asi. abecedy. Srov. :alfabeta, :azbuka.
a-1 předp. Viz ad-. abiturient ‘student střední školy krátce
a-2 předp. Z ř. a- (před samohláskou an- před maturitou a po ní’, abiturientský.
), označujícího zápor. Stejně jako lat. Z něm. Abiturient a to k nlat. abiturire
in- a něm. un- pochází z ie. *n̥-; plná ‘chtít, chystat se odejít’ utvořeného od
střída je ve slov. ne- ( :ne) (A7, A6). lat. abitūrus ‘mající, chtějící odejít’ k
Viz např. :atom, :amorfní, :asoci- abīre ‘odejít’ z :ab- a īre ‘jít’.
ální, :analfabet, :anonym. ablativ ‘pád (např. v lat.) vyjadřující
ab- předp. Z lat. ab ‘od’. Souvisí s něm. obvykle odluku či východisko’, abla-
ab a ř. apó a také slov. po - vše z ie. tivní. Z lat. (cāsus) ablātīvus ‘(pád) od-
*apo- ‘od, pryč’. Viz např. :absolutní, nímací’ k ablātus ‘odňatý, odnesený’ z
:abiturient, :ablativ. Někdy v po- :ab- a lātus, což je příč. trp. od ferre
době abs- ( :abstraktní, :abstinent). ‘nést’.
abatyše ‘představená ženského kláš- ablaut ‘střída’, ablautový. Z něm.
tera’. Ze střlat. abbatissa od abbas Ablaut, složeného z ab- (srov. :ab-)
‘otec’ z ř. ábbas a to z aram. abba tv. a Laut ‘hláska, zvuk’ v přibližném vý-
Srov. :abbé, :opat, :jeptiška. znamu ‘obměna hlásky’.
abbé ‘katolický duchovní bez kněžského abnormální. Přes něm. abnormal, ab-
úřadu’. Z fr. abbé a to z lat. abbas ‘otec’ norm z lat. abnormis tv. (viz :ab- a
(viz :abatyše). Srov. :opat, :jep- :norma).
tiška a co do významu :páter. abonent ‘předplatitel’. Z něm. Abon-
abdikace ‘zřeknutí se úřadu (obvykle nent, které je z fr. abonner ‘předpla-
39
abrahámoviny ač
tit’, původně ‘ohraničit (sumu)’, k stfr. absorbēre z :ab- a sorbēre ‘vstřebat’.

bon(n)e, borne, bosne ‘hranice’ asi kelt- abstence ‘zdržení se, zdrženlivost’. Přes
ského původu. angl. abstention, fr. abstention od
abrahámoviny ‘padesáté narozeniny’. abstenir ‘zdržovat (se)’ z lat. abstinēre
Podle starozákonního patriarchy Abra- tv. Dále viz :abstinent.
háma, který se dožil vysokého věku. abstinent, abstinence, abstinovat. Z lat.
abrakadabra. Slovo užívané v mnoha abstinēns ‘zdržující (se)’ od abstinēre
jazycích jako zaklínadlo (v lat. již od ‘zdržovat (se)’ z :ab- a tenēre ‘držet’.
3. st.). O jeho původu lze jen spekulo- Srov. :abstence.
vat, někteří spojují s ř. Abraxas, pozdně abstraktní ‘pomyslný, pojmový, nezob-
antickým označením božstva. razující’, abstrakce, abstrahovat. Přes
abreviace ‘zkratka, zkrácení’. Z lat. něm. abstrakt ze střlat. abstractus tv.,
abbreviātiō ‘zkrácení’ od abbreviāre vlastně ‘odtažený’, od lat. abstrahere
‘krátit’ z :ad- a brevis ‘krátký’. Srov. ‘odtahovat’ z :ab- a trahere ‘táhnout’.
:breviář. Srov. :atrakce, :kontrakt, :trakt.
abrupce ‘odtržení’. Z lat. abruptiō od
absurdní ‘nesmyslný’, absurdita. Z lat.
abruptus, což je příč. trp. od abrum-
absurdus ‘nesmyslný’, původně vlastně
pere z :ab- a rumpere ‘trhat, rozbíjet’.
‘neharmonický, sluchu nepříjemný’, z
Srov. :korupce.
:ab- a surdus ‘hluchý, tupě znějící’.
absces ‘vřed, ložisko hnisu’. Ze střlat.
aby sp. P. aby, str. aby tv., stsl. a by
abscessus ‘odchod (hnisu)’ od abscē-
‘kdyby’, chybí v jsl. jazycích. Z :a a
dere z :ab- a cēdere ‘ustupovat, od-
by (viz :bych).
cházet’. Srov. :proces.
absence, absentér, absentovat. Z lat. aceton ‘organické rozpouštědlo’, acetát,
absentia od absēns ‘nepřítomný’ od acetylen. Novější, od lat. acētum ‘ocet’
abesse ‘být nepřítomen’ z :ab- a esse od acidus ‘kyselý’ a to od ācer ‘ostrý’.
‘být’. Srov. :esence. Srov. :ocet, :acidofilní i :ostrý.
absint ‘pelyňkový likér’. Přes fr. absin- acidofilní ‘snadno kysající’. Novější slo-
the z lat. absinthium a to z ř. apsínthion ženina z lat. acidus ‘kyselý’ a ř. základu
‘pelyněk’. -fil ‘milující’, tedy doslova ‘milující ky-
absolutní, absolutismus. Z lat. absolūtus selost’. Viz :aceton, :-fil.
‘úplný, naprostý’ (vlastně ‘oproštěný acylpyrin. Utvořeno uměle z acyl (od
od všeho’), což je příčestí trpné od ab- lat. acētum ‘ocet’) a pyrin (od ř. pỹr
solvere ‘zprostit’ z :ab- a solvere tv. ‘oheň, žár’). Srov. :aceton, :acido-
Srov. :absolvovat, :solventní, :re- filní, :pyro-.
zoluce. ač, ačkoli sp. Jen č., slk. a pol.
absolvovat ‘vystudovat, odbý(va)t si’, acz(kolwiek), nepříliš jasné. Stč. ač, ače
absolvent, absolutorium. Z lat. absol- znamenalo i ‘jestliže’, stejně jako sln.
vere ‘zprostit (povinností)’ z :ab- a če, str. ače. Vykládá se z :a a psl. *če,
solvere ‘zprostit, uvolnit’. Srov. :ab- které zřejmě souvisí s lat. -que, ř. te,
solutní, :solventní, :rezoluce. sti. ča, vše ve významu ‘a’ (jako pří-
absorbovat ‘vstřebat’, absorpce. Z lat. klonka) z ie. *ku̯ e (Ma2 ), případně jako
40
ad- advent
varianta k *ako z :a a část. *ko. od administrāre ‘řídit, spravovat’ z

ad- předp. Z lat. ad ‘k, při’. Často :ad- a ministrāre ‘sloužit’ od lat. mi-
se asimilovalo k následující souhlásce nister ‘služebník’. Viz :ministr, :mi-
a splynulo s ní (srov. :akumulovat, nistrant.
:asimilovat, :aglomerace, :aparát, admirál, admiralita. Z něm. Admiral
:atrakce aj.). (přikloněním k lat. admīrāre ‘obdivo-
adamita ‘příslušník sekty tzv. naháčů’. vat’) z fr. amiral a to z ar. amir ‘velitel’,
Podle biblického Adama. Adamovo ja- po němž ve složeninách následuje člen
blko ‘ohryzek v krku’ (střlat. pomum al- (ar. amīr-al-mā ‘velitel loďstva’,
Adami) je podle pověsti, že Adamovi v amīr-al-bahr ‘velitel vod’ ap.). Srov.
krku uvízl zbytek zapovězeného ovoce. :emír.
adaptovat ‘přizpůsobit’, adaptace, adolescence ‘dospívání’, adolescent,
adaptér (přes fr.). Z lat. adaptāre tv. z adolescentní. Z lat. adolēscentia od
:ad- a odvozeniny od aptus ‘vhodný’. adolēscere ‘dospívat’ z :ad- a alēscere
adekvátní. Z lat. adaequātus ‘přimě- ‘dorůstat, prospívat’ od alere ‘živit’.
řený, vyrovnaný’, což je původem příč. Srov. :alimenty, :koalice.
trp. od adaequāre ‘vyrovnávat’ z :ad- adonis ‘krasavec’. Podle Adonise, mla-
a aequus ‘rovný’. Srov. :ekvivalent. díka, kterého řecká bohyně Afrodita
adept ‘uchazeč’. Z lat. adeptus ‘nabytý, milovala pro jeho krásu (do ř. z fénic-
dosažený’, tedy ‘ten, kdo dosáhl urči- kého adōn ‘pán’).
tých znalostí’, původem příč. trp. od adoptovat ‘přijmout za vlastní, osvo-
adipīscī ‘dosáhnout’ z :ad- a apīscī jit si’, adopce, adoptivní. Z lat. ado-
‘uchopit, osvojit si’. ptāre tv. z :ad- a optāre ‘volit’. Srov.
adheze ‘přilnavost’. Z lat. adhaesiō :opce, :kooptovat.
‘přilnutí’ od adhaerēre ‘lpět’ z :ad- adorace ‘zbožné uctívání’. Z lat. adōrā-
a haerēre ‘lpět, vězet’. Srov. :kohe- tiō od adōrāre ‘zbožňovat, vzývat’ z
rence. :ad- a ōrāre ‘modlit se’. Srov. :ora-
adié ‘sbohem’. Z fr. adieu z a- (z lat. torium, :orální.
:ad-) a dieu ‘bůh’ (z lat. deus). Srov. adrenalin ‘hormon z nadledvinek’.
šp. adiós tv. Uměle z lat. ad ( :ad-) a rēnālis ‘led-
adjektivum ‘přídavné jméno’, adjek- vinový’ od rēn ‘ledvina’.
tivní. Z pozdnělat. (nōmen) adiectīvum adresa, adresát, adresovat. Z fr. adresse
‘(jméno) přídavné’ od lat. adiectus ‘při- od adresser z vlat. *addīrectiāre ‘smě-
daný’, příč. trp. od adicere ‘přidat’ z rovat, posílat správným směrem’ z lat.
:ad- a iacere ‘házet’. Srov. :objekt, ad ( :ad-) a dīrectiō ‘směr’ od dīrigere
:projekt, :trajekt. ‘řídit, směřovat (činnost)’ z :dis- a re-
adjustovat ‘uspořádat’, adjustace. Z gere ‘řídit, vést’. Srov. :dres, :diri-
lat. adiūstāre tv. z :ad- a odvoze- gent, :region, :regulovat, :korekce,
niny od iūstus ‘náležitý, správný’. Srov. :arogance.
:justice. advent ‘předvánoční doba’, adventní. Z
administrace ‘řízení’, administrativa, lat. adventus ‘příchod’ od advenīre z
administrativní. Z lat. administrātiō :ad- a venīre ‘přicházet’. V č. již od
41
adverbium agenda
14. st. vedle stč. příštie (=‘příchod’) :fáma, :infantilní.

Páně. Srov. :konvence, :prevence, afekt ‘prudké pohnutí mysli’, afektovaný
:eventuální. ‘strojený’. Z lat. affectus od afficere
adverbium ‘příslovce’. Z lat. :ad- a od- ‘působit, účinkovat’ z :ad- a facere
vozeniny od verbum ‘sloveso’, tedy ‘to, ‘dělat’. Srov. :fakt, :defekt, :satis-
co patří ke slovesu’. Srov. :verbální. fakce, :-fikace.
advokát ‘obhájce’, advokátní, advoka- aféra. Z fr. affaire ‘záležitost, aféra, ne-
cie. Z lat. advocātus ‘přivolaný’ od příjemná věc’ z (avoir) à faire ‘(mít)
advocāre ‘přivolat’ z :ad- a vocāre co dělat (s něčím)’ z à z lat. ad ( :ad-
‘volat’. Srov. :provokace, :vokativ, ) a faire ‘dělat’ z lat. facere tv. Srov.
:vokál. :afekt, :fakt.
aero-1 (ve složeninách) ‘vzdušný, týka- afix ‘předpona či přípona’. Z lat. affīxus
jící se vzduchu’. Přes lat. āēr z ř. aē̺r ‘připojený, připevněný’ od affīgere ‘při-
‘vzduch’. Viz :aerobik, :aerodyna- pevňovat’ z :ad- a fīgere ‘upevňovat,
mický, :aeroplán, :aerosol. přitloukat’. Srov. :prefix, :krucifix.
aforismus ‘stručná a vtipná průpo-
aero-2 (ve složeninách) ‘letecký, týkající
vídka’. Ze střlat. aphorismus, a to z
se letadel’. Z :aeroplán. Srov. aero-
ř. aforismós, vlastně ‘vymezení’, od
linie (viz :linie), aerodrom (viz :-
aforízō ‘vymezuji, zmenšuji’ z :apo-
drom).
a horízō ‘ohraničuji, vymezuji’. Srov.
aerobik ‘druh rytmického cvičení’. Z
:horizont, :aorist.
angl. aerobics tv. k aerobic ‘aerobní
afrikáta ‘polosykavka’. Z lat. (cōn-
(dýchání)’ od angl. aerobe (č. aerob)
sonāns) affricāta ‘třená (souhláska)’ od
‘organismus potřebující k životu kyslík’
affricāre ‘třít’ z :ad- a fricāre tv. Srov.
z ř. aē̺r (srov. :aero-1 ) a bíos ‘život’
:frikativa, :frikce.
(srov. :bio-).
afrodiziakum ‘prostředek povzbuzující
aerodynamický ‘snadno překonávající pohlavní pud’. Ze střlat. aphrodisiacum
odpor vzduchu’, aerodynamika ‘nauka od ř. afrodīsiakós ‘patřící k požitku
o pohybu plynů a tělesech v nich’. lásky’ k afrodīsiázō ‘oddávám se lásce’,
Uměle z :aero-1 a ř. dýnamis ‘síla’. afrodı ̻sios ‘milostný’ (jako subst. ‘po-
Srov. :dynamický, :dynamo, :dy- žitek lásky’), odvozeného od jména
nastie. řecké bohyně lásky Afrodity, které je
aeroplán ‘letadlo’. Z :aero-1 a ř. plános asi, navzdory mýtu o zrození z mořské
‘bloudící’. Srov. :planeta. pěny (ř. afrós), ze semitských jazyků.
aerosol ‘kapalina či tuhá látka rozptý- afta ‘vřídek na ústní sliznici’. Přes lat.
lená ve formě malých částic v plynu’, apht(h)a z ř. áftha, dále nejasné, možná
aerosolový. Z angl. aerosol a to z od háptomai ‘dotýkám se, zaněcuji se’.
:aero-1 a solution ‘rozpouštění, roz- agáve ‘druh cizokrajné rostliny’. Z nlat.
tok’. agave a to z ř. agauē̺ ‘vznešená, nád-
afázie ‘ztráta řeči’. Novější, podle ř. herná’ od agauós ‘vznešený, nádherný’.
afasía ‘němota’ z :a-2 a odvozeniny agenda ‘souhrn administrativních
od fēmí ‘mluvím’. Srov. :eufemismus, prací’. Z lat. agenda ‘co má být dě-
42
agent akademie
láno, projednáváno’ od lat. agere ‘jed- vat, :ingredience.

nat, vést, dělat’, původně ‘hnát’. Srov. agro- (ve složeninách) ‘zemědělský’. Z ř.
:agent, :agitovat, :akce, :peda- agrós ‘pole, venkov’ (lat. ager). Souvisí
gog. asi s ř. ágō, lat. agō ‘ženu’ (‘místo, kam
agent ‘jednatel, zástupce; špión’, agen- se vyháněl dobytek’). Srov. :agrární,
tura, agenturní. Přes něm. Agent z :akr.
lat. agēns ‘jednající’ od agere (viz agronom ‘zemědělský odborník’. Přes
:agenda). něm. a fr. z ř. agronómos ‘dozorce nad
agilní ‘činorodý’. Z lat. agilis od agere městskými pozemky’. Viz :agro- a :-
(viz :agenda). nom.
agitovat ‘horlivě přesvědčovat, získávat aha citosl. Ze stč. haha, hahá tv. onom.
pro nějakou myšlenku’, agitace, agitá- původu (Ma2 ).
tor. Z lat. agitāre ‘pohánět’ od agere ahoj citosl. Původně námořnický
‘hnát, vést’. Srov. :agenda, :aktivní. pozdrav, asi z angl. a hoy ‘loďka, člun’
(angl. hoy však znamená i ‘hej, hola’).
aglomerace ‘seskupení’. Z lat. agglo-
U nás rozšířeno trampingem (podle
merātiō od agglomerāre ‘tlačit k sobě’
Ma2 z dolní něm.).
z :ad- a glomerāre ‘motat do klubka’
ach citosl. Onom. Srov. achich, ech, och.
od glomus ‘klubko’. Srov. :konglome-
achát ‘polodrahokam chalcedon’. Již ve
rát, :glóbus.
střední češtině. Přes něm. Achat z lat.
agnosticismus ‘názor, že nelze poznat
achātēs z ř. achā̺tēs, jehož další původ
podstatu věcí’, agnostik. Z ř. ágnōs-
není zřejmý. Souvislost se stejnojmen-
tos ‘neznámý, nepoznaný’ z :a-2 a ř.
ným názvem řeky na Sicílii není jasná.
gignō̺skō ‘znám, poznávám’. Srov. :di-
airbag ‘bezpečnostní vzduchový polštář
agnóza, :gnóma, :ignorovat.
(v autě)’. Z angl. airbag tv. z air
agonie ‘chorobné bezvědomí před smrtí’, ‘vzduch’ a bag ‘pytel, vak’.
agonický. Přes lat. agōnia z ř. agōníā aj citosl. Z a + jej(e). Srov. ej, :ejhle, oj.
‘zápasení, úzkost’ od agō̺n ‘zápas, úsilí’ ajnclík ob. ‘místnost pro jednu osobu’.
k ř. ágō ‘vedu, ženu’. Srov. :antago- Z něm. Einzel(zimmer) tv. od einzeln
nismus, :pedagog. ‘jednotlivý’, odvozeného od ein ‘jeden’
agrární ‘zemědělský’. Z lat. agrārius (viz :jeden, :jiný).
‘polní’ od ager ‘pole’. Srov. :agro-, ajznboňák ob. ‘železničář’. Od něm. Ei-
:akr. senbahn ‘železnice’ z Eisen ‘železo’,
agregát ‘seskupení, souprava strojů’. Z sthn. īsa(r)n (asi z kelt. či ilyr.), a Bahn
lat. aggregātus, což je původně příč. ‘cesta’, původně asi ‘lesní průsek’, od
trp. od aggregāre ‘hromadit’ z :ad- a ie. *bhen- ‘bít’.
gregāre ‘houfovat’ od lat. grex ‘stádo, akademie ‘vzdělávací zařízení; nejvyšší
houf’. Srov. :kongregace. vědecká instituce’, akademik, akade-
agrese ‘útok’, agresivní, agresor. Z lat. mický. Z lat. Acadēmīa a to z ř.
aggressiō od aggredī ‘napadat’ z :ad- Akadē̺meía, původně háj poblíž Atén,
a lat. gradī ‘kráčet, postupovat’. Srov. v němž učil Platón. Nazván podle hr-
:kongres, :progresivní, :degrado- diny, poloboha Akadéma, jemuž byl za-
43
akát akribie
svěcen. to nejspíš z ř. akmē̺ ‘hrot, vyvrcholení,

akát ‘trnovník’. Z lat. acacia a to z zralost’ se záměnou n za m. Význa-
ř. akakía, možná egyptského původu. mový přechod je však trochu problema-
Původně znamenalo rostlinu mimózu, tický.
u nás pak přenášeno na jiné druhy akomodace ‘přizpůsobení’, akomo-
stromů, nakonec na dnešní akát, pře- dační. Z lat. accommodātiō od accom-
nesený z Ameriky (Ma2 ). modāre ‘přizpůsobit’ z :ad- a commo-
akce, akční. Z lat. āctiō ‘činnost, jednání’ dus ‘příhodný, pohodlný’ z lat. com-
od agere ‘dělat, vést, jednat’. Srov. ( :kom-) a modus ‘způsob’. Srov. :ko-
:agenda, :akt, :aktuální. moda, :modifikace, :moderní.
akcelerace ‘zrychlení’. Z lat. accelerātiō akorát přísl. Z něm. akkurat ‘zrovna,
od accelerāre ‘urychlit’ z :ad- a odvo- právě, přesně’, původně adj. ‘přesný’ z
zeniny od celer ‘rychlý’. lat. accūrātus tv. od accūrāre ‘pečlivě
akcent ‘přízvuk, důraz’, akcentovat, ak- se starat’ z :ad- a cūrāre ‘starat se’ od
centuace. Z lat. accentus tv. od acci- lat. cūra ‘starost, péče’. Srov. :aku-
nere ‘přizpěvovat, přizvukovat’ z :ad- rátní, :kúra, :kurýrovat, :prokurá-
a canere ‘zpívat’. Kalk z ř. prosōi día tor.
( :prozódie). Srov. :kantor, :kan- akord ‘souzvuk’. Z fr. accord ‘souhlas,
táta, :šanson. dohoda’ (obměna významu asi pod vli-
akceptovat ‘souhlasně přijímat’. Z lat. vem fr. corde ‘struna’ z lat. chorda z
acceptāre od accipere ‘přijímat’ z :ad- ř. chordē̺ tv.) od accorder ‘dohodnout
a capere ‘brát, pojímat’. Srov. :kon- se’ ze střlat. accordare z :ad- a od-
cepce, :recept, :kapacita, :emanci- vozeniny od cor (gen. cordis) ‘srdce’.
pace, :princip. Srov. :akordeon, :konkordát, :re-
akcie ‘cenný papír představující podíl kord, :kuráž.
na majetku’, akciový, akcionář. Z něm. akordeon ‘tahací harmonika’. Z fr. po-
Aktie a to z hol. aktie (od 17. st.) z lat. doby (accordéon) původního něm. ná-
āctiō ‘činnost, ujednání, právní nárok’ zvu Akkordion utvořeného z něm. Ak-
od agere ‘dělat, jednat’. Srov. :akce, kord ( :akord) podle Orchestrion. Vy-
:akt. nalezen ve Vídni ve 20. letech 19. st.
aklamace ‘veřejný projev souhlasu’. Z akr ‘polní plošná míra’. Z angl. acre ze
lat. acclamātiō ‘(hlasitý) projev sou- stangl. cer ‘pole’, příbuzného s něm.
hlasu’ od acclamāre ‘volat, hlasitě pro- Acker, lat. ager, ř. agrós tv. Srov.
jevovat souhlas’ z :ad- a clamāre ‘vo- :agro-.
lat’. Srov. :reklamovat, :deklamo- akreditovat ‘pověřit, zmocnit’. Z fr.
vat. accréditer z ac- (viz :ad-) a crédit ‘dů-
aklimatizovat (se) ‘přizpůsobovat (se) věra, úvěr’ a to z lat. crēditum od crē-
klimatu’, aklimatizace. Přes něm. ak- dere ‘věřit’. Srov. :kredit, :kredenc.
klimatisieren ze střlat. acclimatare z akribie ‘vědecká přesnost’. Z něm. Akri-
:ad- a odvozeniny od clīma (viz bie a to v 19. st. z pozdnělat.
:klima). acrībīa ‘pečlivost, přesnost, přísnost’ z
akné ‘trudovitost pleti’. Z něm. Akne a ř. akrı ̻beia od akrībē̺s ‘přesný, peč-
44
akrobat alabastr
livý’. se slyšení’ od ř. akoúō ‘slyším’.

akrobat, akrobatický, akrobacie. Přes fr. akutní ‘naléhavý, prudký’. Z lat. acūtus
acrobate (původně jen ‘provazolezec’) z ‘ostrý, špičatý’ od acuere ‘ostřit’. Srov.
ř. akróbatos ‘na špičkách jdoucí’ z ákros :ostrý, :akrobat, :ocet.
‘vrcholný, vysoký, krajní’ a odvozeniny akuzativ ‘4. pád’. Ze střlat. (casus)
od baínō ‘jdu, kráčím’. Srov. :akro- accusativus ‘(pád) obviňovací’ od lat.
nym(um), :ostrý, :báze, :hať. accūsāre ‘obviňovat, žalovat’ z :ad-
akronym(um) ‘iniciálové zkratkové a causa ‘příčina, důvod, soudní pře’.
slovo’. Z ř. ákros ‘krajní, vysoký’ a Srov. :kauzalita.
odvozeniny od ónoma ‘jméno’. Srov. akvabela slang. ‘závodnice v synchroni-
:akrobat, :anonym. zovaném plavání’. Jen č., slang. vý-
aksamit ‘hedvábný samet’, aksamitový. tvor vycházející z lat. aqua či it. acqua
Již stč. Ze střlat. examitum z ř. hexámi- ‘voda’ a lat. či it. bella ‘krásná’, tedy
tos z héx ‘šest’ a mítos ‘nit’, tedy ‘tka- něco jako ‘vodní kráska’.
nina utkaná ze šesti nití’ (Ma2 ). Srov. akvadukt ‘vodovod’. Přes něm. Aquä-
:samet. dukt z lat. aquaeductus z aqua ‘voda’ a
akt ‘čin, jednání’, akta ‘spisy’, aktovka. ductus ‘vedení’ od dūcere ‘vést’. Srov.
Z lat. āctus ‘čin, jednání’, pl. ācta :viadukt, :redukce.
‘úřední spisy’ (do č. již od 15. st.) z akvalung ‘potapěčský dýchací přístroj’.
lat. agere ‘činit, jednat, vést’. Jako ma- Z angl. aqualung, což je původem ob-
lířský termín asi přes něm., kde je od chodní název z lat. aqua ‘voda’ (srov.
18. st. Srov. :agenda, :aktuální. :akvadukt, :akvárium) a angl. lung
‘(jedna) plíce’.
aktér ‘účastník’. Z fr. acteur a to z lat.
akvamarín ‘světle modrý beryl’. Z lat.
āctor ‘ten, kdo jedná’ od agere (viz
aqua marīna ‘mořská voda’ k aqua
:akt).
‘voda’ a mare ‘moře’. Srov. :marína.
aktivní, aktivita, aktivovat, aktivista, akvarel ‘obraz malovaný vodovými
aktivum. Z lat. āctīvus ‘činný’ od lat. barvami’. Z it. acquerella (fr. aqua-
agere (příč. trp. actus) ‘činit, jednat’. relle), což je asi mazlivá zdrobnělina
Srov. :agilní, :agenda, :akt. k it. acqua ‘voda’ z lat. aqua. Srov.
aktuální, aktualita, aktualizovat. Z :akvárium.
pozdnělat. āctuālis ‘činný, účinný, sku- akvárium, akvarijní. V nynějším vý-
tečný’ od āctus ‘čin’ od agere (viz :ak- znamu nové (přes angl.), k lat.
tivní). Dále srov. :akt, :agenda. aquārium ‘vodní nádrž’ od aquārius
akumulovat ‘hromadit’, akumulace, ‘vodní’ od aqua ‘voda’. Srov. :akva-
akumulátor. Z lat. accumulāre z :ad- dukt, :akvamarín, :akvarel.
a cumulāre od cumulus ‘hromada’. akvizice ‘získaná věc či osoba’. Přes
akurátní ‘přesný’. Z lat. accurātus přes něm. Aquisition z lat. acquisītiō od
něm. akkurat tv. (dále viz :akorát). acquīrere ‘získat’ z :ad- a quaerere
akustika ‘nauka o zvuku; zvukové vlast- ‘hledat’. Srov. :inkvizice, :rekvizita.
nosti prostoru’, akustický. Z ř. akous- alabastr ‘bílý sádrovec’. Již stč. Z lat.
tikē̺ (téchnē) tv. od akoustikós ‘týkající alabastrum a to z ř. alábastros, původu
45
alarm alibi
snad egyptského. :alegorie.

alarm, zalarmovat. Přes něm. Alarm alespoň část. Složeno z :ale a částic :-
z it. all’arme ‘do zbraně’ k it. arma si a poně- (k významu viz :aspoň).
‘zbraň’ z lat. arma tv. Srov. :armáda. Srov. i :poněvadž, :poněkud, :asi.
albatros ‘velký mořský pták’. Z angl. alexandrin ‘druh šestistopého verše’. Ze
albatross, což je zkomolenina ze šp. či stfr. (vers) alexandrin (tento verš byl
port. alcatraz (pod vlivem lat. albus použit ve stfr. eposu o Alexandru Veli-
‘bílý’). Slovo, označující původně druh kém).
pelikána, je jistě z ar., jeho výklad však alfa ‘první písmeno řecké abecedy’. Z ř.
není jednoznačný. álfa tv. a to z hebr. c alef ‘první pís-
albín ‘jedinec s nedostatkem pigmentu’, meno hebr. abecedy’ a také ‘býk’ (pís-
albinismus. Ze šp. či port. albino ‘bě- meno znázorňuje hlavu býka). Ve sta-
lavý’ k lat. albus ‘bílý’. Původně uží- rých jazycích měla často písmena své
váno pro africké černochy světlé pleti. významy, srov. :azbuka.
Srov. :album. alfabeta ‘řecká abeceda’. Podle prvních
album. Přes něm. Album z lat. album dvou písmen abecedy. Srov. :abeceda,
‘bílá deska oznamující důležité infor- :azbuka, :analfabet.
mace’ a to od lat. albus ‘bílý’ (HK). algebra ‘nauka o řešení rovnic’, alge-
Srov. :albín. braický. Ze střlat. algebra a to z ar. al-
ǧabr, doslova ‘znovuspojení oddělených
aldehyd. Zkratkové slovo z nlat. alcohol
částí’ z ar. gabara ‘znovu spojovat’. Po-
dehydrogenatus (viz :alkohol, :de-,
prvé užito ar. matematiky v 9. st. (srov.
:hydro-) - vzniká totiž z alkoholu od-
:algoritmus).
nětím vodíku (nlat. hydrogenium).
algoritmus ‘účelně volený postup výpo-
ale sp., část. Pouze zsl. Z :a a částice -le čtu’. Ze střlat. algorismus (s přikloně-
(viz :leč, :leda, :alespoň). ním k ř. arithmós ‘číslo, počet’) a to od
alegorie ‘jinotaj’. Z lat. allēgoria z ř. jména ar. matematika Al-Hvarizmiho
allēgoría a to z ř. állos ‘jiný’ a agoreúō (9. st.).
‘mluvím (veřejně)’ od agorá ‘trh, pro- alchymie, alchymista. Ze střlat. alchi-
stranství’. Srov. :alergie, :kategorie. mia a to přes šp. alquimia z ar. al-
alej. Přes něm. Allée z fr. allée a to k fr. kīmiyā ‘kámen mudrců’. Ar. slovo je asi
aller ‘jít’ z lat. ambulāre ‘procházet se, z ř. chymeía ‘míšení, zpracování kovů’
cestovat’. Srov. :alou, :ambulance. (viz :chemie).
aleluja ‘jásavý chvalozpěv (na vzkříšení aliance ‘spojenectví, spolek’. Z fr. alli-
Krista)’. Přes střlat. halleluia z hebr. ance od allier ‘spojovat’ z lat. alligāre
hallelu-jah ‘chvalte Hospodina’ (hebr. ‘svazovat’ z :ad- a ligāre ‘vázat’. Srov.
Jahve ‘Hospodin’, doslova ‘jsoucí’). :liga.
alergie, alergický. Vytvořeno začátkem alias ‘jinak (řečený)’. Z lat. aliās ‘jinak’
20. st. z ř. állos ‘jiný, cizí’ a érgon k alius ‘jiný’. Srov. :alibi, :alterna-
‘působení, práce’ podle :energie. Pů- tiva.
vodně tedy ‘reakce organismu na cizí alibi ‘důkaz, že podezřelý nebyl na místě
látky v těle (např. po očkování)’. Srov. činu’. Z lat. alibī ‘jinde’ od alius ‘jiný’
46
aligátor alternovat
a ibi ‘tam’. Srov. :alias, :alternativa. kově je etymologie slova nepříliš jasná.
aligátor ‘americký druh krokodýla’. Z almara. Ze střlat. almaria, armaria, což
angl. alligator a to ze šp. el lagarto ‘ješ- je pl. tvar od lat. armarium k arma
těrka’, kde el je člen (z lat. ille ‘onen’) ‘zbraň’, tedy ‘skříň na zbraně’.
a lagarto z lat. lacerta tv. Formálně se almužna. Již stč., pouze v zsl. a
přiklonilo k lat. alligātor ‘kdo přivazuje sln. Ze střhn. almuosen a to z vlat.
vinnou révu’ od alligāre (viz :aliance, *al(i)mos(i)na z ř. elēmosýne ‘soucit,
:liga). milodar’ k eleéō ‘mám soucit’ (srov.
alimenty ‘výživné na dítě’, alimentační. Kyrie eleison ‘Pane, smiluj se’), možná
Z lat. alimenta, pl. od alimentum ‘vý- s přikloněním k lat. alimonia ‘obživa’
živa’ k lat. alere ‘živit’. Srov. :ado- (srov. :alimenty).
lescence, :koalice. alobal. Uměle z al- ( :aluminium) a obal
aliterace ‘opakování stejných hlásek na ( :balit).
začátku slov’. Z nlat. alliteratio k lat. aloe ‘cizokrajná bylina’. Přes lat. aloē z
:ad- a littera ‘písmeno’. Srov. :litera, ř. alóē a tam z některého jazyka Blíz-
:literatura. kého východu.
alka ‘druh mořského ptáka’. Z nor. alka
alotria ‘nezbednosti (pl.)’. Z ř. allótria
tv.
od allótrios ‘cizí, nepříslušný’ k allos
alkalický ‘zásaditý’, alkaloid. Č. alkálie
‘jiný’. Srov. :alegorie, :alergie.
‘zásada’ je ze střlat. alcalia ‘potaš’ a to
alou citosl. Asi z fr. allons ‘pojďme’ od
z ar. al-qalī, doslova ‘vylouhovaný’ od
aller ‘jít’ (Ma2 ). Srov. :alej.
qalā ‘vařit v hrnci’. Srov. :cyankáli.
alkohol, alkoholik, alkoholický, alkoho- alpaka ‘umělé stříbro’. Z něm. Alpakka
lismus. Ze střlat. alcohol a to z ar. (vynalezena ve Vídni r. 1825), snad
al-kuḥl (šp.-ar. varianta al-kuḥul). Pů- podle am.-šp. el paco ‘stříbro’.
vodní význam byl ‘antimon’, ‘jemný alt, altistka. Z it. alto a to ze střlat. (vox)
antimonový prášek sloužící k černění alta ‘vysoký (hlas)’ k lat. altus ‘vy-
očí’, později (v alchymii) ‘jakákoli látka soký’. Původně ‘vysoký mužský hlas’,
získaná destilací či sublimací’. V 16. st. až s nástupem ženských sólistek ‘hlu-
je doložen termín alcohol vini ‘vinný boký ženský hlas’. Srov. :altán, :ol-
extrakt’, odtud dnešní rozšířený vý- tář.
znam. altán, altánek. Přes něm. Altan z it. al-
alkovna ‘přístěnek bez oken’. Přes něm. tana k it. alto ‘vysoký’ z lat. altus. Z
Alkoven z fr. alcôve a to přes šp. alcoba původního významu ‘vrchní část domu,
z ar. al-qubba ‘přístěnek, klenutá míst- střešní terasa’ se vyvinul význam ‘za-
nost’. hradní besídka’. Srov. :alt, :oltář.
almanach ‘ročenka’. Přes něm. Alma- alternativa ‘volba ze dvou možností’, al-
nach ze střlat. almanachus a to asi ze ternativní. Z fr. alternative od lat. al-
šp.-ar. al-manāḫ ‘druh kalendáře’. Dále ternāre (viz :alternovat).
se hledá souvislost s pozdně ř. izolo- alternovat ‘střídat se’, alternace. Z lat.
vaným almenichiaká ‘kalendáře (pl.)’, alternāre od alternus ‘střídavý’ k al-
souvisejícím s ř. mē̺n ‘měsíc’, ale cel- ter ‘jiný, druhý’ a to k lat. alius
47
altruismus amfora
‘jiný’. Srov. :alternativa, :altruis- :ambice.

mus, :alibi. ambice ‘ctižádost’, ambiciózní. Z lat.
altruismus ‘nesobeckost’. Z fr. altru- ambitiō ‘obcházení (s žádostí ap.)’ od
isme (poprvé užil fr. filozof Comte r. ambīre ‘obcházet’ z amb(i)- ‘kolem, ob-
1830 jako opak egoismu) a to k fr. au- ’ a īre ‘jít’. Srov. :ambit, :ambu-
trui ‘jiný, druhý’ z lat. alter tv. Srov. lance, :ob.
:alternovat, :alibi. ambit ‘chrámový ochoz’. Z lat. ambitus
aluminium ‘hliník’, aluminiový. Utvo- ‘obcházení’ od ambīre (viz :ambice).
řeno na začátku 19. st. angl. chemikem ambivalentní ‘mající dvojí platnost’.
Davym podle lat. alūmen ‘kamenec’. Utvořeno začátkem 20. st. z lat.
amb(i)- ‘kolem, z obou stran’ a valēns
amalgám ‘slitina kovu s rtutí’, amal-
‘mocný, platný’. Srov. :ekvivalentní,
gámový. Ze střlat. amalgama, jehož
:ambice, :valuta.
další souvislosti nejsou jasné. Původ se
ambrózie ‘pokrm bohů’. Z ř. ambro-
hledá především v ar., předloha však
sía od ámbrotos ‘nesmrtelný’ z :a-2 a
není jistá (al-mulǧam, prý tv., amal
*mrotos ‘smrtelný’. Srov. :mřít.
al-ǧamāc a ‘provedení sloučení’ ?), pří-
ambulance ‘ordinace pro docházející pa-
padně i v ř. málagma ‘změkčující pro-
cienty; sanitka’, ambulantní. Z fr. am-
středek’ od malássō ‘změkčuji’.
bulance, původně ‘polní nemocnice’ od
amant ‘milenec’. Z fr. amant z lat.
lat. ambulāns ‘objíždějící’ od ambulāre
amāns ‘milující’ od amāre ‘milovat’.
‘objíždět’ a to od lat. amb(i)- ‘kolem,
Srov. :amor(ek), :amatér.
ob-’. Srov. :ambice, :alej, :ob.
amatér, amatérský. Z fr. amateur ‘mi- améba ‘měňavka’. Ze střlat. amoeba z ř.
lovník’ z lat. amātor od amāre ‘milo- amoibē̺ ‘změna’ od ameíbō ‘měním se’.
vat’. Srov. :amant a co do významu amen citosl. Přes lat. āmēn a ř. āmē̺n
:diletant. z hebr. c āmēn ‘tak se staň, opravdu’
amazonka ‘mužatka’. Přes lat. Amazo- (slovo stvrzuje, co bylo řečeno předtím)
nis z ř. Amazō̺nes ‘mýtický kmen bo- (HK).
jovných žen sídlící v Malé Asii’. Pů- ametyst ‘druh polodrahokamu’. Z lat.
vod nejasný, výklad z :a-2 a ř. ma- amethystus z ř. améthystos ‘působící
zós ‘prs, prsní bradavka’(tedy ‘(ženy) proti opilosti’ z :a-2 a methýō ‘jsem
bez prsou’) je jen lid. etym. (D2). Na opilý’ k ř. méthy ‘víno, medovina’ (vě-
řeku Amazonku přeneseno šp. dobyva- řilo se, že působí proti opilosti). Srov.
teli podle indiánských bojovnic vysky- :med.
tujících se v oblasti. amfiteátr ‘divadlo s hledištěm do půl-
ambasáda ‘velvyslanectví’. Z fr. am- kruhu’. Přes lat. amphiteātrum z ř. am-
bassade, jehož kořeny se hledají v stř- fithéātron z amfí- ‘kolem, z obou stran’
lat. ambactia ‘pověření, služba’. To asi (srov. :ob, :ambivalentní) a théātron
stejně jako gót. andbahti, sthn. ambahti ‘divadlo’ (viz :teatrální).
tv. vychází z kelt. *ambactos ‘vazal, amfora ‘starověká dvojuchá nádoba’. Z
služebník’, jehož první část souvisí s lat. amphora a to z ř. amforeús tv. od
lat. amb(i) ‘kolem, z obou stran’. Srov. amfí- ‘kolem, z obou stran’ a odvoze-
48
amin anakonda
niny od férō ‘nesu’. Srov. :amfiteátr, tání’. Z lat. amplitūdō ‘rozsáhlost, veli-
:fosfor, :metafora. kost’ z amplus ‘rozsáhlý’. Srov. :amp-
amin ‘chemická sloučenina’, aminoky- lion.
selina. K střlat. amilon (srov. amid, ampule ‘baňka’. Z lat. ampulla, což
amyl) a to z ř. ámylōn ‘nemletá mouka, je zdrobnělina od ampora (varianta k
škrob’ z :a-2 a mylō̺n ‘mlýnice’. Srov. :amfora).
:mlýn. amputovat ‘chirugicky odejmout (část
amnestie ‘prominutí trestu’, amnesto- těla)’. Z lat. amputāre z amb(i)- ‘kolem,
vat. Přes lat. amnēstia z ř. amnēstíā ob-’ a putāre ‘čistit, ořezávat’. Srov.
‘zapomenutí (provinění ap.)’ od am- :ambulance, :ambice.
nēstéō ‘upadám v zapomenutí’ z :a-2 amulet ‘ozdobný malý předmět nošený
a mnē stis ‘vzpomínka’ od mimnē̺skō pro štěstí’. Z lat. amulētum, jehož další
‘vzpomínám si’. Srov. :anamnéza, původ není jasný. Spojení s lat. āmōlīrī
:mníti. ‘odstranit, odvracet’ (HK) se zdá být
amok ‘šílenství’. Přes angl. amok z lid. etym. (D2).
malajského amok ‘zuřivý, šílený’ (pů- an- předp. Viz :a-2 . Srov. :analfabet,
vodně o kuřácích opia, kteří ve stavu :anarchie, :anonym.
šílenství ohrožovali okolí). ana- předp. Z ř. předl. a adv. aná ‘na, po,
amoleta. Přetvořeno z :omeleta. nahoru, opět’. Souvisí s č. :na1 . Srov.
amoniak ‘čpavek’. Ze střlat. (sal) :analogie, :anatomie, :anoda.
ammoniacus ‘ammonská (sůl)’ podle anabáze ‘dlouhé obtížné tažení’. Z ř.
egyptské oázy zasvěcené bohu Ammo- anábasis ‘výstup, cesta do vnitrozemí’ z
novi, kde byla naleziště této soli. aná ( :ana-) a básis (viz :báze). Srov.
amor(ek). Z lat. amor ‘láska’ od amāre :akrobat.
‘milovat’. Srov. :amant. anabolika ‘látky podporující vytváření
amorální ‘nemravný’. Viz :a-2 a :mo- složitějších látek v organismu’. K ř.
rální. anabállō ‘pozvedám, vyhazuji’ z aná
amorfní ‘beztvarý’. Z ř. ámorfos z :a-2 ( an(a)-) a bállō ‘házím, ženu’. Srov.
a morfē̺ ‘tvar’. Srov. :morfologie. :metabolismus, :balistika, :para-
amortizovat ‘odepisovat (dluh)’, amor- bola.
tizace. Přes něm. či fr. ze stř- anagram ‘slovo vzniklé přeskupením
lat. a(d)mortizare ‘umořovat (dluh)’ z hlásek jiného slova’. Utvořeno k ř. aná
:ad- a lat. mors (gen. mortis) ‘smrt’. ( :ana-) a grámma ( :gram).
Srov. :mortalita, :mřít. anachronismus ‘co nepatří do dané
ampér ‘jednotka elektrického proudu’. doby’. Z nlat. anachronismus a to z ř.
Podle fr. fyzika A. M. Ampèra (1775- anachronismós tv. z aná ( :ana-) a od-
1836). vozeniny od chrónos ‘čas’. Srov. :kro-
amplion. Od angl. ample ‘hojný, roz- nika.
sáhlý’ (srov. amplifier ‘zesilovač’) k anakolut ‘vyšinutí z větné konstrukce’.
lat. amplus ‘rozsáhlý’. Zakončení snad Z ř. anakólouthos ‘nesouvislý’ z :an- a
podle :lampion. Srov. :amplituda. akólouthos ‘souvislý, příslušný’.
amplituda ‘největší výchylka při kmi- anakonda ‘hroznýšovitý had’. Původně
49
analfabet angína
označení jistého ceylonského hada, Srov. :dichotomie, :atom, :tít.

snad ze sinhálského henakandayā, do- ančovička ‘sardel obecná’. Z něm. An-
slova ‘bleskový stvol’. chovis a to asi niz. či angl. prostřednic-
analfabet ‘negramot’. Viz :an- a :al- tvím z fr. anchois, šp. anchoa, původu
fabeta. asi baskického.
analgetikum ‘lék tišící bolest’. K ř. anděl, andělský, andílek, andělíček, an-
análgētos ‘bezbolestný’ z :an- a álgos dělíčkářka. Stč. také anjel. Všesl., evr.
‘bolest’. Srov. :neuralgie. kulturní slovo. Z lat. angelus a to z ř.
analogie ‘obdoba’, analogický. Z ř. ángelos tv., původně ‘posel, zvěstova-
analogía ‘podobnost, pravidelnost’ od tel’, jehož původ je dále nejasný. Srov.
análogos ‘podobný, přiměřený’ z aná :evangelium.
( :ana-) a lógos, zde ‘poměr, počet, android ‘umělý člověk’. Uměle z ř. anē̺r
platnost’. Srov. :logika, :logaritmus. (gen. andrós) ‘muž’ a :-oid.
andulka. Lid. etym. (D2) z lat. názvu
anály ‘letopisy’. Z lat. (librī) annālēs
(Mellopsittacus) undulatus ‘(papoušek)
‘roční (knihy)’ k annālis ‘roční’ od an-
vlnkovaný’. Srov. :ondulace.
nus ‘rok’. Srov. :bienále, :milénium.
anekdota. Asi přes fr. anecdote z ř. ané-
analýza ‘rozbor’, analyzovat, analy-
kdota, pl. od anékdotos ‘nevydaný’ z
tický, analytik. Z ř. análysis od ana-
:an- a ékdotos od ekdídōmi ‘vydávám’
lýō ‘rozlučuji’ z aná ( :ana-) a lýō
z ek- (viz :ex) a dídōmi (srov. :dát).
‘uvolňuji, rozvazuji’. Srov. :katalyzá-
Byzantský historik Prokopius (7. st.)
tor, :paralýza.
tak nazval sbírku historek z císařského
anamnéza ‘obraz zdravotního stavu pa- dvora. Srov. :edice.
cienta před chorobou’. Z ř. anámnēsis anektovat ‘zabírat cizí území’. Z lat. an-
‘vzpomínání, přiznání’ z aná ( :ana-) nectere z :ad- a nectere ‘plést, vázat’.
a mnē sis ‘pamatování’. Srov. :amne- Srov. :konexe.
stie, :mníti. anémie ‘chudokrevnost’. Z nlat. anae-
ananas. Z port. ananás a to z domo- mia a to z ř. anaimía k anaímos ‘bez-
rodého názvu jihoamerických Indiánů krevný’ z :an- a (h)aĩma ‘krev’. Srov.
(anana). :hemo-.
anarchie ‘bezvládí’, anarchismus, anar- anestézie ‘znecitlivění’, anestetikum. Z
chista. Přes střlat. anarchia z ř. anar- ř. anaisthēsíā ‘necitelnost’ z :an- a
chía ‘bezvládí, neposlušnost’ od ánar- aísthēsis ‘pocit, vjem’. Srov. :estetika.
chos ‘bez vůdce’ z :an- a archós anexe ‘zábor cizího území’. Z lat. an-
‘vůdce, předák’ od árchō ‘vládnu, ve- nexiō od annectere (viz :anektovat).
lím’. Jako politický směr od Velké fr. angažmá ‘zaměstnání v uměleckém sou-
revoluce. Srov. :monarchie, :archi-, boru’, angažovat, angažovaný. Z fr. en-
:archiv. gagement ‘závazek’ od engager ‘zava-
anatomie ‘věda o stavbě organismů’, zovat (si), najímat za plat’ z en ( :in-
1
anatomický. Ze střlat. anatomia z ř. ) a odvozeniny od gage ‘zástava, plat’
anatomē̺ ‘rozříznutí’ od anatémnō ‘roz- germánského původu (viz :gáže).
řezávám’ z aná ( :ana-) a témnō ‘řežu’. angína, angínový. Ze střlat. angina od
50
angora anténa
angere ‘dusit, svírat’, jež je příbuzné s podle elektroda z :ana- a ř. (h)odós

č. :úzký. ‘cesta’.
angora ‘jemná vlna ze srsti angorských anomálie ‘nepravidelnost’, anomální.
koz a králíků’. Podle jména tureckého Přes střlat. anomalia z ř. anōmalíā od
hlavního města Angora (dnes Ankara). anō̺malos ‘nerovný’ z :an- a homalós
angrešt. Stč. agrest (od 15. st.) ‘víno z ‘rovný, hladký’. Srov. :homo-.
nezralých hroznů, nezralé hrozny’. Slk. anonce ‘reklamní oznámení’, anoncovat.
egreš (přes maď.), p. agrest, s. ogrozd. Z fr. annonce od annoncer ‘oznamovat’
Z it. agresto tv. z vlat. *acrestis ‘kyselý’ a to z lat. annuntiāre tv. z :ad- a nun-
k lat. ācer ‘ostrý’. Srov. :ocet. tiāre ‘dávat zprávu, hlásit’ od nuntius
ani sp., část. Z :a a :ni. ‘posel’. Srov. :nuncius, :denuncovat.
anilin ‘bezbarvá kapalina k výrobě ba- anonym ‘nepodepsaný původce’, ano-
rev, léků ap.’. Uměle kolem r. 1840 nymita, anonymní. Ze střlat. anony-
od port. anil ‘indigovník’ (získával se mus a to z ř. anō̺nymos ‘bezejmenný,
destilací z indiga) z ar. an-nīl (z al- neznámý’ z :an- a ónoma, ónyma
nīl) a to přes per. ze sti. nı ̻la- ‘tmavě ‘jméno’. Srov. :pseudonym, :meto-
modrý’. nymie, :onomastika.
animální ‘zvířecí’. Z lat. animālis od anorganický. Z :an- a :organický.
animal ‘živočich’ k animus ‘dech, anotace ‘připojení poznámek; stručná
duch’. Srov. :animovat. charakteristika textu’. Z lat. adnotā-
animovat ‘snímat jednotlivé rozfázo- tiō ‘poznámka’ od adnotāre ‘poznám-
vané obrázky’, animovaný, animace, kovat’ z :ad- a nota ‘poznámka’. Srov.
animátor. Přes fr. animer z lat. ani- :nota, :notes, :notorický.
māre ‘oživovat’ od animus ‘dech, duch’. ansámbl ‘soubor’, ansámblový. Z fr. en-
animozita ‘zaujatost, nepřátelství’. semble tv., původně adv. ‘dohromady’
Z lat. animōsitās tv. od animōsus z vlat. insimul ‘zároveň’ z lat. :in-1
‘prudký, hrdý’ k animāre ‘oživovat’. a simul tv. k similis ‘podobný’. Srov.
Srov. :animální a co do významu :simultánní, :asimilovat.
:rozčilený. anšovička, anšovka. Viz :ančovička.
anion(t) ‘atom se záporným nábojem’. antagonismus ‘protichůdnost, proti-
Viz :an- a :ion(t). klad’, antagonistický. Nově utvořeno k
anketa. Z fr. enquête ‘výslech, vyšetřo- ř. antagōnízomai ‘bojuji proti někomu,
vání’ z vlat. *inquaesitus, jemuž od- soupeřím s někým’ z :anti- a agōní-
povídá lat. inquīsītus, což je původem zomai ‘bojovat, závodit’ od agō̺n ‘zá-
příč. trp. od inquīrere ‘vyhledávat, pá- pas, boj, úsilí’ k ágō ‘vedu, ženu’. Srov.
trat’ z :in-1 a quaerere ‘hledat, vyšet- :protagonista, :agonie.
řovat’. Srov. :inkvizice. ante- předp. Z lat. ante ‘před, dříve’. Srov.
ano část. V č. doloženo od 15. st. Z na- :antedatovat, :antika, :anti-.
vazovacího :a a přitakávací část. :no antedatovat ‘opatřit dřívějším datem’.
(Ma2 ). Často se však vykládá i z a + Viz :ante- a :datum.
ono ( :on) (HK). anténa. Ze střlat. antenna (lat. an-
anoda ‘kladná elektroda’. Utvořeno temna), původně ‘ráhno’, pak ‘tyka-
51
anti- aorta
dlo (hmyzu)’, v dnešním významu od thos ‘pocit, vášeň’. Srov. :sympatie,

konce 19. st. (Marconi). Dále nejasné. :patos.
anti- předp. Z ř. antí ‘proti’, jež souvisí antologie ‘výbor z literárních děl’. Ze
s lat. :ante-. Srov. :antagonismus, střlat. anthologia a to z ř. ánthos ‘květ’
:antipatie, :antonymum. a logía ‘sbírka’ od légō ‘vybírám, sbí-
antibiotikum. Nově utvořeno k :anti- rám’, jinak též ‘mluvím, říkám atd.’.
a ř. biōtikós ‘životaschopný, životný’ Srov. :-logie, :analogie, :chryzan-
od ř. bíos ‘život’. Tedy ‘lék proti cho- téma.
roboplodným zárodkům’. anton ob. ‘policejní uzavřený vůz’. Snad
anticipovat ‘předjímat, předvídat’, an- podle berlínského vězení na Anton-
ticipace. Z lat. anticipāre ‘brát napřed’ strasse (Ma2 ), či z údajné přezdívky
z :ante- a capere ‘brát’. Srov. :parti- pražského kata (HL).
cipovat, :koncepce. antonymum ‘slovo opačného významu’.
antika, antický. Z lat. antīquus ‘starý, Z :anti- a ř. ónoma, ónyma ‘jméno’.
dřívější, předešlý’ (pozdější forma an- Srov. :anonym, :synonymum.
tīcus) k :ante-. Srov. :antikvariát. antoušek ‘pohodný, ras’. Údajně podle
antikoncepce ‘ochrana proti početí’, pražského pohodného Antona Schecka
antikoncepční. Nově utvořeno z :anti- (Ma2 ).
a lat. conceptiō ‘pojetí, početí’. Viz antracit ‘nejstarší a nejvýhřevnější
:koncepce. černé uhlí’. Přes lat. anthracītis z ř. án-
antikvariát ‘obchod se starými knihami, thrax ‘žhavý uhlík’.
tisky ap.’, antikvární, antikvář. K lat. antropo- (ve složeninách) ‘týkající se
antīquārius ‘starožitník’ od antīquus člověka’. Z ř. ánthrōpos ‘člověk’, jež
(viz :antika). je dále nejasné. Srov. :antropologie,
antilopa. Přes fr. antilope a angl. ante- :filantrop.
lope ze střlat. ant(h)olopus z pozdně ř. antropologie ‘nauka o vývoji a tě-
anthólops (jméno bájného zvířete), jež lesných vlastnostech člověka’. Viz
se vykládá z ř. ánthos ‘květ’ a óps ‘oko’ :antropo- a :-logie.
(tedy ‘krásnooký’), což je však možná antuka ‘povrch hřiště z cihlové moučky’,
lid. etym. (D2). antukový. Z fr. en tout cas ‘v každém
antimon ‘druh křehkého kovu’. Ze stř- případě’ (tedy ‘povrch pro každé po-
lat. antimonium a to nejspíš z nějakého časí’).
arabského základu s členem al-. Srov. anulovat ‘zrušit’. Z lat. annūllāre z
:amalgám, :alkohol. :ad- a nūllus ‘žádný’. Srov. :nula.
antipasta ‘výrobek z marinovaných anýz ‘aromatická bylina’. Přes střhn.
drobných ryb a zeleniny’. Z it. an- anīz, anīs z pozdnělat. anīsum, anēsum
tipasto ‘předkrm’ (s přikloněním k a to z ř. ánīson neznámého původu.
:pasta) z anti- (viz :ante-) a pasto aorist ‘jednoduchý minulý čas’. Z ř. aó-
‘jídlo’ z lat. pāstus ‘pastva, krmení, po- ristos ‘neohraničený, neurčitý’ z :a-2 a
trava’. Srov. :pastor. (h)orízō ‘ohraničuji’. Srov. :horizont.
antipatie ‘odpor, averze’. Přes lat. anti- aorta ‘srdeční tepna’. Z lat. aorta z ř.
pathīa z ř. antipátheia k :anti- a pá- aortē̺ tv. od aeírō ‘zavěšuji, zvedám’,
52
apanáž apologie
tedy původně ‘co je zavěšeno’. Srov. ‘volat, oslovovat’ snad z :ad- a pellere
:meteor. ‘dotýkat se, vrážet’. Srov. :interpe-
apanáž ‘pravidelný bezpracný příjem’. Z lace.
fr. apanage od apaner ‘živit’ a to ze stř- apendix ‘přívěsek (slepého střeva)’. Z
lat. appanare ‘zaopatřovat (chlebem)’ k lat. appendix ‘přívěsek’ od appendere
lat. :ad- a pānis ‘chléb’. Srov. :kum- ‘přivěsit’ z :ad- a pendere ‘věšet’.
pán, :marcipán. Srov. :pendlovky, :suspendovat.
aparát, aparátní, aparatura. Z lat. ap- aperitiv. Z fr. apéritif ‘otvírající’ ze stř-
parātus ‘náčiní, vybavení; výbava, pří- lat. aperitivus tv. k lat. aperīre ‘otví-
prava’ od apparāre ‘připravit, opatřit’ z rat’. Původně v lékařství ‘prostředek
:ad- a parāre ‘připravovat, zařizovat’. odvádějící z těla nečistoty’, dnešní vý-
Srov. :komparace, :preparát. znam ‘nápoj k povzbuzení chuti’ asi od
apartheid ‘oddělování ras’. Z niz. 19. st. Srov. :ouvertura.
apartheid, doslova ‘oddělenost’. Utvo- apetyt, apetýt ob. ‘chuť’. Přes něm. Ap-
řeno příp. -heid (srov. něm. -heit) od petit z fr. appétit tv. z lat. appetītus
niz. apart ‘oddělený, zvláštní’ z fr. à ‘žádost’ (střlat. ‘chuť’) od appetere ‘žá-
part ‘stranou, zvlášť’ z lat. ad ( :ad- dat’ z :ad- a petere tv. Srov. :petice,
) a partem (ak. od pars ‘strana, část’). :kompetence.
Srov. :apartmá, :apartní. aplaudovat ‘tleskat’, aplaus. Z lat. ap-
apartmá ‘vícepokojový byt (v hotelu)’. plaudere (příč. trp. applausus) z :ad-
Z fr. appartement z it. appartamento, a plaudere ‘tleskat’. Srov. :exploze.
doslova ‘oddělení’, k it. appartare ‘od- aplikovat ‘použít’, aplikace, aplikační.
dělit’ od a parte ‘stranou, zvlášť’ z lat. Z lat. applicāre ‘připojovat, připínat’
:ad- a partem (ak. od pars ‘strana, z :ad- a plicāre ‘vinout’ k plectere
část’). Srov. :apartheid, :apartní, ‘plést’. Srov. :komplikovat, :replika,
:partaj. :duplikát.
apartní ‘slušivý, zvláštně elegantní’. Z apo- předp. Z ř. apó ‘od, pryč, z’. Souvisí s
něm. apart tv. a to z fr. à part ‘stra- lat. ab ( :ab-), něm. ab i č. :po. Srov.
nou, zvlášť’ z lat. :ad- a partem od :apostrof, :apokryf, :apoštol.
pars ‘strana, část’. Srov. :apartmá, apokalypsa ‘zjevení sv. Jana o hrůzách
:apartheid. konce světa’, apokalyptický. Z ř. apoká-
apatie ‘netečnost’, apatický. Přes lat. lypsis ‘zjevení, odhalení’ od apokalýptō
apathīa z ř. apátheia z :a-2 a páthos ‘odhaluji’ z :apo- a kalýptō ‘zahaluji,
‘pocit, vášeň’. Srov. :sympatie, :pa- skrývám’. Srov. :eukalypt.
tologie. apokryf ‘nepravý, podvržený spis’. Ze
apatyka zast. ‘lékárna’. Přes něm. Apo- střlat. apocryphus a to z ř. apókry-
theke ze střlat. apotheca tv., lat. apo- fos ‘tajný’ od apokrýptō ‘zatajuji, skrý-
thēca ‘skladiště’ a to z ř. apothē̺kē tv. vám’ z :apo- a krýptō ‘ukrývám, uta-
z :apo- a thē̺kē ‘schránka, skříňka’. juji’. Srov. :krypta, :krýt.
Srov. :putyka, :butik, :kartotéka. apologie ‘slovní obrana’, apologeta,
apel ‘výzva’, apelovat. Z fr. appel od ap- apologetický. Přes lat. apologia z ř.
peler ‘volat, vyzývat’ z lat. appellāre apología od apologoũmai ‘omlouvám se,
53
aportovat arest
hájím se’ k :apo- a lógos ‘řeč, slovo sque z it. arabesco ‘arabský’ (šlo o slo-
ap.’. Srov. :-logie. žité ornamenty ze stylizovaných rostlin
aportovat ‘přinášet (o psu)’, aport. Od ap.).
citosl. aport z fr. imp. apporte! ‘přines!’ arak ‘lihovina z rýže’. Přes fr. arac z ar.
a to od fr. apporter ‘přinést’ z lat. ap- araq ‘šťáva z datlí, lihový nápoj’. Srov.
portāre z :ad- a portare ‘nést’. Srov. :rakije.
:export, :portmonka. aranžmá ‘úprava’. Z fr. arrangement od
apostrof ‘odsuvník’. Z lat. apostrophus arranger (viz :aranžovat).
z ř. apóstrofos ‘odvrácený’ k apostréfō aranžovat ‘upravovat, pořádat, připra-
‘obracím, otáčím’ z :apo- a stréfō tv. vovat’, aranžér(ka), naaranžovat, za-
Srov. :strofa, :katastrofa. ranžovat. Z fr. arranger tv. z a- ( :ad-
apoštol, apoštolský. Z lat. apostolus ) a ranger ‘řadit, sestavovat’ k rang
z ř. apóstolos ‘vyslanec’ od apostéllō ‘řada’ germ. původu. Srov. :rynk.
‘odesílám, propouštím’ z :apo- a arašíd ‘burský oříšek’, arašídový. Z fr.
stéllō ‘vypravuji, vysílám atd.’ (apošto- arachide z nlat. arachidna, jež bylo v
lové byli šiřiteli Kristova učení). Srov. 18. st. utvořeno na základě ř. arā̺chidna
:epištola. ‘druh luštěniny’ od árakos ‘hrachor’.
apozice ‘přístavek (ve větě)’. Z lat. ap- Srov. angl. peanut, doslova ‘hrachový
posītiō k apponere ‘přikládat’ z :ad- a ořech’.
ponere ‘klást’. arbitr ‘rozhodčí sporu’, arbitrární/ ar-
apríl, aprílový. Z lat. Aprīlis (mensis), bitrérní ‘libovolný’, arbitráž (přes fr.).
což byl původně 2. měsíc lat. kalendáře. Z lat. arbiter ‘rozhodčí, svědek’, dále
Původ není jistý, uvažuje se o souvis- nejisté.
losti s lat. aperīre ‘otvírat (zemi, pří- arci část. ‘ovšem’. Z :a a rozkazovacího
rodu)’ či s :ab- (‘druhý, následující rci (viz :říci); vývoj tohoto spojení
měsíc’). Rčení vyvést aprílem asi podle k dnešnímu významu však není příliš
něm. in April schicken, původ zvyku zřejmý (Ma2 ).
neznámý. arci- ‘vele-’. Ze střlat. arci- z ř.-lat.
aprobace ‘způsobilost (k vyučování)’. Z archi- (viz :archi-). Srov. arcibiskup
lat. approbātiō ‘schválení, souhlas’ od (již stč.), arcidílo.
approbāre ‘schvalovat’ z :ad- a pro- areál ‘zastavěný pozemek; oblast
bāre ‘zkoušet, uznávat’. Srov. :repro- výskytu’. Ze střlat. arealis, což je adj.
bace, :prubnout. k lat. ārea ‘prostranství’. Srov. :ar,
apsida ‘polokruhovitý výstupek pro ol- :árie.
tář’. Ze střlat. absis, apsis (gen. apsi- aréna ‘prostor pro zápasy, představení
dis) tv. z ř. (h)apsís ‘oblouk, kolo’. ap.’. Přes něm. Arena tv. z lat. arēna,
ar ‘jednotka plochy’. Z fr. are (vytvo- původně ‘písek’ (zápasiště bylo posy-
řeno za Velké fr. revoluce) a to podle páno pískem).
lat. ārea ‘prostranství’. Srov. :hektar, arest zast. ob. ‘vězení’, arestovat. Z něm.
:areál. Arrest ze střlat. arrestum ‘zabavení, za-
arabeska ‘(arabský) ornament; krátká držení’ od arrestāre a to z lat. :ad-
povídka’. Přes něm. Arabeske, fr. arabe- a restāre ‘zůstat’ z :re- a stāre ‘stát’.
54
argon arkebuza
Srov. :rest. chaismus, :patriarcha.

argon ‘druh atmosférického plynu’. architekt ‘navrhovatel staveb’, archi-
Utvořeno uměle (konec 19. st.) z ř. ar- tektonický, architektura. Přes něm. Ar-
gós ‘nečinný’ k :a-2 a érgon ‘dílo’. chitekt z lat. architectus a to z ř. ar-
Srov. :energie, :orgie. chitéktōn ‘stavitel’ z :archi- a téktōn
argot ‘hantýrka kriminálních živlů’. Z fr. ‘řemeslník, umělec’. Srov. :technika,
argot, jehož další původ je diskutabilní. :tesat.
argument ‘důvod, důkaz’, argumento- archiv ‘sbírka písemností dokumentární
vat. Z lat. argūmentum, doslova ‘co povahy’, archivní, archivovat, archivář,
slouží k objasnění, dokázání’ od ar- archivnictví. Ze střlat. archivum ‘místo
guere ‘objasňovat, dokazovat’, vlastně pro uložení dokumentů’, což je varianta
‘dělat jasným’, jež souvisí s lat. argen- k lat. archium z ř. archeĩon ‘vládní
tum ‘stříbro’ (z toho Argentina). budova, úřad’ od árchō ‘vládnu, jsem
první’. Srov. :archaismus, :archi-.
arch ‘(dvou)list papíru’, aršík. Nejspíš
árie ‘(operní) sólová skladba pro zpěv s
přes niz. ark (tak i ve starší č.) z lat.
doprovodem’. Z it. aria ‘píseň, melo-
arcus ‘oblouk, luk’ (podle toho, že se
die’, dříve ‘umění’ (stfr. aire), jež sou-
vyrobený papír přehýbal do oblouku).
visí s lat. āēr ‘vzduch’ (tedy ‘umění
Srov. :arkáda.
přenášené vzduchem’). Srov. i angl. air
archa ‘biblická Noemova loď; posvátná
‘vzduch’ i ‘árie’.
schránka s deskami Desatera’. Přes
árijec ‘příslušník indoevropské rasy’,
něm. Arche z lat. arca ‘skříň’ od arcēre
árijský. Podle vlastního označení sti.
‘zavírat’. Omezeno na biblická spo-
obyvatelstva ā̺rya- od arí- ‘cizinec’
jení ‘archa Noemova’ a ‘archa úmluvy’.
(snad ‘pohostinní k cizincům’, srov. i
Srov. :rakev.
sti. aryá- ‘pán’ a naše :Hospodin). Ná-
archaismus ‘zastaralý jev’, archaický, zev zneužit nacistickou ideologií.
archaizovat. Přes něm. Archaismus, aristokracie ‘šlechta; vláda šlechty’,
střlat. archaismus z ř. archaismós aristokrat, aristokratický. Z ř. aristo-
od archaízō ‘zastarávám’ k archaĩos kratía ‘vláda nejlepších’ z áristos ‘nej-
‘starý, prapůvodní’ od archē̺ ‘začátek, lepší’ a kratō ‘vládnu’. Srov. :demo-
původ’. Srov. :archiv, :archeologie. kracie, :byrokracie.
archanděl. Ze střlat. archangelus, viz aritmetika ‘obor matematiky zkouma-
:archi- a :anděl. jící vztahy čísel’. Přes lat. arithmē-
archeologie ‘věda zkoumající po- tica z ř. arithmētikē̺ (téchnē) ‘počtářské
zůstatky minulosti’, archeolog, archeo- umění’ od arithmētikós ‘vhodný k počí-
logický. Přes něm. Archäologie z ř. ar- tání’ od arithmō ‘počítám’ k arithmós
chaiología ‘vypravování starých dějin’ ‘číslo’. Srov. :logaritmus.
od archaĩos ‘starý’ (viz :archaismus a arkáda ‘podloubí’. Z fr. arcade z it. ar-
:-logie). cata od arco z lat. arcus ‘oblouk, luk’.
archi- (ve složeninách) ‘hlavní, vedoucí’. Srov. :arch.
Od ř. árchō ‘jsem první, velím’. Srov. arkebuza ‘hákovnice’. Z něm. Arke-
:arci, :archanděl, :architekt, :ar- buse z fr. arquebuse a to z germ. ja-
55
arkýř asfalt
zyků (něm. Hakenbüchse, niz. haakbus (s přikloněním k stfr. art z lat. ars
‘puška s hákem’), lid. etym. (D2) k fr. ‘umění’), jehož další původ není jistý.
arc ‘oblouk’. Srov. :adaptovat.
arkýř ‘krytý výstupek s okny’. Stč. ar- artista ‘cirkusový umělec’, artistický. Z
kéř, alkéř (z toho p. alkierz). Ze střhn. fr. artiste a to ze střlat. artista ‘umělec’
ärker a to ze stfr. arquiere ‘střílna’ k od lat. ars (gen. artis) ‘umění’, jež asi
lat. arcus ‘oblouk’. Srov. :arch, :ar- souvisí s artus ‘kloub, úd’. Srov. :ar-
káda. tefakt, :artikl.
armáda, armádní. Ze šp. armada a artróza ‘degenerativní onemocnění
to z lat. armāta ‘ozbrojená (skupina kloubu’. Z lat. árthrōsis k ř. árthron
lidí)’ od armāre ‘ozbrojovat’ k arma ‘kloub, úd’. Srov. :artikl, :neuróza.
‘zbraně’. Srov. :almara, :alarm. artyčok ‘druh zeleniny’. Ze severoit. ar-
armatura ‘kovové součásti’. Z lat. ar- ticiocco a to asi přes starší šp. alcar-
mātūra ‘výzbroj, výstroj’ od armātus chofa z ar. al-haršufa.
‘vyzbrojený’ od armāre (viz :ar- arytmie ‘porucha rytmu’, arytmický.
máda). Viz :a-2 a :rytmus.
arogance ‘povýšenost’, arogantní. Z lat. arzén ‘jedovatý chemický prvek’. Ze
arrogantia od arrogāns ‘povýšený’, což staršího arsenik z lat. arsenicum a to z
je původem přech. přít. od arrogāre ř. arsēnikón k arsēnikós ‘mužný, silný’,
‘osobovat si’ z :ad- a rogāre ‘žádat’, to pak lid. etym. (D2) přes syrské za-
jež souvisí s regere ‘řídit’. Srov. :re- rnika ze střper. *zarnīk tv., původně
gulace, :dirigovat. ‘zlatý’ (barvou se podobá zlatu).
aroma ‘(silná) vůně’, aromatický, aro- arzenál ‘zbrojnice, sklad’. Přes něm. Ar-
matizovat. Přes lat. arōma z ř. árōma, senal z it. arsenale a to z ar. dar as-
jehož další původ je nejasný. sinac a ‘loděnice, továrna’ z dar ‘dům’
artefakt ‘umělecký výtvor’. Novější, a sinac a ‘řemeslo, profese’.
uměle z lat. ars (abl. arte) ‘umění’ a asanovat ‘upravovat zdravotně závadný
factum ‘čin, skutečnost’. Srov. :ar- prostor’. Přes něm. assanieren z lat.
tista, :fakt. assanāre z :ad- a sanāre ‘léčit, napra-
artérie ‘tepna’. Z lat. artēria a to z ř. vovat’.
artēríā tv. k aeírō ‘zvedám, zavěšuji’. asertivita ‘aktivní, pevné, ale klidné
Srov. :aorta. projevení vlastního názoru’, asertivní.
artikl ‘zboží’. Z něm. Artikel z lat. ar- Na základě angl. assertiveness tv. od
ticulus ‘článek, kloub’, zdrobněliny od assertive ‘pozitivní; příliš sebevědomý,
artus ‘kloub, úd’. Srov. :artikulovat, troufalý’ od (to) assert ‘trvat na ně-
:artróza i :artista. čem, prohlašovat, uplatňovat nárok’
artikulovat ‘vyslovovat, článkovat’, ar- a to z lat. asserere (příč. trp. asser-
tikulace. Z lat. articulāre od articulus tus) ‘prohlašovat, osobovat si, tvrdit’ z
(viz :artikl). :ad- a serere ‘řadit, připojovat’. Srov.
artilerie zast. ‘dělostřelectvo’. Z něm. Ar- :disertace, :inzerát.
tillerie z fr. artillerie od stfr. artil- asfalt, asfaltovat, asfaltka. Ze střlat.
lier ‘vyzbrojit’ a to ze stfr. atillier tv. asphaltus a to z ř. ásphaltos ‘zemní
56
asi astrologie
pryskyřice’, jež je možné vyvodit z :a- ale významové souvislosti nejsou pře-
2
a sfállō ‘kácím, srážím, viklám’ (uží- svědčivě vysvětleny.
valo se ho jako pojicího materiálu při aspiráta ‘přídechová souhláska’, aspi-
stavbě zdí). Řada autorů však předpo- race, aspirovaný. Z lat. (cōnsonāns) as-
kládá východní původ slova (HK). pirāta ‘přidechnutá (souhláska)’ od as-
asi část. Stč. asi, as, asa znamenalo totéž pirāre (viz :aspirovat).
co :aspoň, dnešní význam od 16. st. aspirin ‘lék proti teplotě a bolesti’. Z
Vykládá se z :a a část. :-si (Ma2 ). něm. Aspirin, což má být zkratkové
asimilovat ‘připodobňovat, přizpůsobo- slovo z acetylspirsalicacidin (tedy ‘lék
vat’, asimilace. Z lat. assimilāre z :ad- z kyseliny acetosalicylové’, získávané z
a similāre (simulāre) ‘dělat podobným’ květů tavolníku - lat. Spiraea). Využito
k similis ‘podobný’. Srov. :disimilace, formální podobnosti s :aspirovat.
:simulovat, :ansámbl. aspirovat ‘ucházet se, dělat si nárok’,
asistent, asistence, asistovat. Nově z lat. aspirant, aspirace. Z lat. aspirāre ‘sna-
assistēns, což je přech. přít. od assis- žit se přiblížit’, doslova ‘přidechovat’ z
tere ‘pomáhat’ z :ad- a sistere ‘stavět, :ad- a spirāre ‘dýchat’. Srov. :kon-
postavit (se)’. Srov. :existovat, :re- spirace, :špiritus.
zistence. aspoň část. Stč. též asa, asponě (srov.
asketa ‘člověk žijící zdrženlivě a odří- :asi). Složeno z :a, :-si a poně-,
kavě’, asketický, askeze. Z ř. askētē̺s snad s původním významem ‘a budiž
‘atlet, vycvičený člověk’ od askō ‘cvi- po to (= do té míry)’ (Ma2 ). Srov.
čím, usiluji’. :alespoň, :poněkud, :poněvadž.
asociace ‘sdružení, spojení’, asociovat. asteroid ‘planetka’. Uměle z ř. astē̺r (viz
Z lat. associātiō od associāre z :ad- :astro-) a :-oid.
a sociāre ‘sdružovat’ od socius ‘druh’, astma ‘záducha’. Přes lat. z ř. ásthma
jež souvisí se sequī ‘následovat’. Srov. tv., jež etymologicky patří k ie. *an-
:sociální, :sekvence. ‘dýchat’ (srov. ř. ánemos ‘vítr, dech’,
asociální, asociál. Viz :a-2 a :sociální. lat. animus ‘dech, duch’); původně
asonance ‘zvuková shoda posledních sa- tedy snad *ánsthma. Srov. :animovat.
mohlásek ve verši’. Ze střlat. assonan- astra ‘zahradní květina’. K lat. astrum
tia od assonare ‘přizvukovat’ z lat. od ř. astē̺r ‘hvězda’ (viz :astro-).
:ad- a sonāre ‘znít’. Srov. :konso- astrální ‘hvězdný’. Ze střlat. astralis
nant, :rezonovat. k lat. astrum ‘hvězda’. Srov :astro-,
asparágus ‘chřest’. Z lat. asparagus a to :astra, :konstelace.
z ř. aspáragos, původu asi íránského. astro- (ve složeninách) ‘týkající se
aspekt ‘hledisko’. Z lat. aspectus ‘ohled, hvězd’. Srov. astrofyzika, :astrologie,
vzhled’ od aspicere z :ad- a specere :astronomie, :astronaut. K ř. astē̺r
‘dívat se, pozorovat’. Srov. :respekt, ‘hvězda’, jež souvisí s lat. stella, něm.
:inspekce, :spektrum. Stern, angl. star tv. Dále srov. :aste-
aspik ‘rosol’. Z fr. aspic tv., jehož původ roid, :astra, :astrální.
není jasný. Spojuje se s homonymním astrologie ‘hvězdopravectví’, astrolog,
fr. aspic ‘zmije’ z lat. aspis z ř. aspís tv., astrologický. Viz :astro- a :-logie a
57
astronaut atom
:astronomie. :a-2 a theós ‘bůh’. Srov. :teologie.

astronaut ‘kosmonaut’, astronautika. Z ateliér ‘umělecká dílna’. Z fr. atelier,
:astro- a ř. naútēs ‘plavec’ z náō stfr. astelier od astele ‘tříska, dřevěný
‘plavu, plynu’ (srov. :navigace). Pou- odštěpek’ z lat. astula, což je zdrobně-
žíváno spíš v angloam. prostředí k od- lina k asser ‘kůl, žerď’. Původně tedy
lišení od :kosmonaut. ‘místo s množstvím třísek’, z toho pak
astronomie ‘věda o vesmíru’, astronom, ‘truhlářská dílna’ a dnešní význam.
astronomický. Viz :astro- a :-nomie. atentát, atentátník. Přes něm. Attentat
V 17. st. v souvislosti s pokrokem z fr. attentat a to ze střlat. attentatum
ve hvězdářství významově odlišeno od ‘zločin, pokus o zločin’ od lat. atten-
:astrologie. tāre ‘pokoušet se’ z ad- a tentāre (vedle
asymetrie ‘nesouměrnost’, asymetrický. temptāre) ‘zkoušet, pokoušet se’. Srov.
Viz :a-2 a :symetrie. :ostentativní.
atestace ‘osvědčení’. Z lat. attestātiō od
ať část. Dnes pouze č. Z :a a *ti, jež asi
attestārī ‘osvědčovat’ z :ad- a testārī
souvisí s lit. te- v tzv. permisivu (srov.
‘svědčit’ od testis ‘svědek’. Srov. :test,
lit. tegyvúoja ‘ať žije’) (Ma2 ). Možná
:testament, :protest.
však je -ť stejné jako v :byť, :vždyť
atlas1 ‘soubor map, vyobrazení ap.’
ap.; původ snad je v dat. zájm. pro 2.
Podle známého souboru map flander-
osobu ti (viz :ty).
ského zeměpisce Mercatora (1595) s ti-
atakovat ‘napadat’, atak. Z fr. attaquer
tulním vyobrazením bájného obra At-
z it. attacare s původním významem
lanta (nom. Atlas) držícího na ramenou
‘připevnit, připojit’ (srov. :atašé).
zeměkouli. Staří Řekové nazvali podle
Pozdější význam z it. konstrukcí jako
Atlanta pohoří v sev. Africe a pak i
‘připojit se k bitvě’ ap. Vykládá se z
oceán rozprostírající se za tímto poho-
:ad- a germ. základu (gót. *stakka,
řím.
angl. stake ‘kůl’), tedy původně ‘při-
atlas2 ‘hladká látka z hedvábné příze’.
pevnit ke kůlu’.
Přes něm. Atlas z ar. at las ‘hladký’.
ataman ‘náčelník kozáků’. Z ukr. atá- atlet, atletika. Přes lat. āthlēta z ř.
man, r. atamán nejistého, snad tur. pů- āthlētē̺s od athlō (āthleúō) ‘namáhat
vodu. se, zápasit’ k ãthlon ‘námaha, zápas,
atašé ‘diplomatický přidělenec’. Z fr. at- cena’. Srov. :triatlon.
taché, což je příč. trp. k attacher ‘při- atmosféra ‘ovzduší’. Nově utvořeno v
pevňovat, připojovat’ ze stejného ko- 17. st. k ř. atmós (atmís) ‘pára, výpar’
řene jako it. attacare (viz :atakovat). a sfaĩra ‘koule’. Srov. :sféra.
atavismus ‘dědičné znaky po vzdále- atol ‘korálový ostrov s lagunou’. Z angl.
ných předcích’, atavistický. Z fr. ata- atoll a tam z domorodého označení ta-
visme, utvořeného koncem 19. st. od kovýchto ostrovů na Maledivách v In-
lat. atavus ‘prapředek’ k avus ‘děd, pře- dickém oceáně.
dek’, jež souvisí s :ujec. atom ‘nejmenší, nedělitelná část prvku’,
ateismus ‘bezvěrectví’, ateistický. V 16. atomový, atomizovat, atomizace. Přes
st. utvořeno k ř. átheos ‘bezbožný’ z lat. atomus z ř. átomos ‘nedělitelný, ne-
58
atrakce autodrom
řezatelný’ z :a-2 a témnō ‘řežu’ (uží- augēre ‘zvětšit’ (viz :aukce).

váno již v antické materialistické filo- aukce ‘dražba’, aukční. Přes něm. Auk-
zofii). Srov. :anatomie. tion z lat. auctiō tv. od augēre (příč.
atrakce ‘něco přitažlivého’, atraktivní. Z trp. auctus) ‘zvětšovat’ (při aukci se
lat. attractiō ‘přitahování’ od attrahere zvětšuje cena vydražovaného před-
‘přitahovat’ z :ad- a trahere ‘táhnout’. mětu). Srov. :augmentace, :autor.
Srov. :abstrakce, :kontrakt, :trak- aula ‘(univerzitní) slavnostní síň’. Z lat.
tor. aula ‘hala, atrium, palác’ a to z ř. aulē̺
atrapa ‘napodobenina zboží’. Z fr. at- ‘dvůr, obydlí’.
trape ‘past’ od attraper ‘chytit’ z fr. a- aureola ‘svatozář’. Z lat. aureola od au-
(srov. :ad-) a trappe ‘past’, jež je z reolus ‘zlatý’ k aurum ‘zlato’ (původně
germ. (srov. angl. trap). zlatý kruh okolo hlavy, s nímž byli zob-
atribut ‘přívlastek’. Z lat. attribūtum razováni svatí).
od attribuere ‘přidělovat’ z :ad- a aušus ob. ‘zmetek’. Z něm. Ausschuss tv.
tribuere tv. Srov. :tribut, :tribuna, od ausschiessen ‘vyřadit, vystřelit’ z
:distribuce. aus (srov. :vy-) a schiessen ‘střílet,
atrium ‘ústřední nekrytá část (řím- odpalovat’. Srov. :šuspajtl, :aut.
ského) domu’. Z lat. ātrium, snad etrus- aut ‘zámezí’, autový. Z angl. out ‘ven,
kého původu. Vyloučena není ani sou- vy-’, jež souvisí s něm. aus a č. :vy-.
vislost s lat. āter ‘tmavý, stinný’. Srov. :outsider, :knokaut, :aušus.
atrofie ‘zakrňování, hynutí’. Z ř. atro- autentický ‘hodnověrný’, autenticita.
fía od átrofos ‘špatně živený’ z :a-2 a Ze střlat. authenticus z ř. authentikós
tréfō ‘živím’. Srov. :hypertrofie. od authéntēs ‘původce, pán’ (do tur.
aťsi část. Z :ať a :-si. dalo efendi ‘pán’), jehož první část má
audience ‘slyšení’. Z lat. audientia od stejný původ jako :auto-2 , druhá část
audīre ‘slyšet’. Srov. :audio-, :audi- je nejasná.
torium, :audit. auto. Zkráceno z :automobil.
audio- (ve složeninách) ‘týkající se slu- auto-1 ‘týkající se aut’. Viz :automo-
chu’. Srov. audiovizuální (viz :vizu- bil. Srov. autoškola, autoopravna, :au-
ální) a dále :audience, :audit, :autobus, :autokar, :autodrom, :au-
ditorium. tostop, :autostráda.
audit ‘revize účtů’, auditor. Z angl. au- auto-2 ‘samo-’. Z ř. autós ‘sám, svůj,
dit tv. a to nově (od 70. let 20. st.) od vlastní’. Srov. autoportrét, autosugesce,
lat. audītus ‘slyšení’ od audīre ‘slyšet’. autobiografie, :autogram, :autogen,
Srov. :audience, :auditorium. :automat.
auditorium ‘posluchačstvo’. Z lat. autobus. Z :auto-1 a angl. :bus. Srov.
audītōrium tv. od audītor ‘posluchač’ :mikrobus, :trolejbus.
od audīre ‘slyšet’. Srov. :audit, :au- autodafé ‘pálení kacířů’. Z port. auto da
dience. fé ‘skutek víry’ z vlat. acto de fide k lat.
augmentace ‘zvětšování, rozhojňování’. āctus ‘čin, jednání’ a fidēs ‘víra’. Srov.
Z lat. augmentātiō od augmentāre :akt, :konfident.
‘zvětšovat’ od augmentum ‘zvětšení’ k autodrom ‘závodní dráha pro motorová
59
autogen azalka
vozidla’. Z :auto-1 a :-drom. :auto-1 a it. strada ‘silnice’ z lat. (via)

autogen ‘svářecí přístroj’, autogenní. strāta ‘dlážděná (cesta)’. Srov. angl.
Novější, k ř. autogenē̺s ‘ze sebe vznika- street, něm. Strasse a dále :stratifi-
jící, přirozený’ z :auto-2 a génos ‘rod, kace, :estráda, :substrát.
pokolení, původ’. Srov. :geneze. avantgarda ‘předvoj’. Z fr. avantgarde
autogram ‘vlastnoruční podpis’. Z tv. z avant ‘vpředu, přední’ a garde
:auto-2 a :-gram. ‘stráž’. Srov. :garda, :garderoba.
autochtonní ‘vzešlý z vlastní země, pra- avantýra ‘(milostné) dobrodružství’. Z
obyvatelský’. Z ř. autóchthonos tv. z fr. aventure tv. z vlat. *adventūra ‘pří-
:auto-2 a chthō̺n ‘země, krajina’. hoda, událost’ k lat. adventūrus ‘co má
autokar ‘komfortní zájezdový autobus’. přijít’ od advenīre z :ad- a venīre ‘při-
Z am.-angl. autocar ‘auto’ z :auto-1 a jít’. Srov. :advent.
car ‘auto’. Srov. :kára. averze ‘odpor, nechuť’. Z lat. āver-
automat ‘samočinně fungující zařízení’, siō ‘odvrácení’ od āvertere ‘odvrá-
automatický, automatizovat, automa- tit’ z :ab- a vertere ‘obracet’. Srov.
tizace. Přes lat. automatus z ř. au- :konverze, :kontroverze, :diverze i
tómatos ‘sám ze sebe vycházející, sa- :verze.
močinný’ z :auto-2 a přechodníko- aviatik zast. ‘letec’, aviatika, aviatický.
vého tvaru kořene *men- ‘myslet’, tedy Z fr. aviateur od avion ‘letadlo’ (utvo-
vlastně ‘samomyslící’. Srov. :matema- řeno r. 1875 k lat. avis ‘pták’).
tika, :mánie, :memento, :pamato- aviváž ‘zlepšení vzhledu a vlastností
vat. látky namáčením ve speciálním pří-
automobil, automobilový, automobi- pravku’, avivážní. Z fr. avivage ‘oživení
lista. Z fr. automobile (1890) a to (barev)’ od aviver ‘oživit, osvěžit, vy-
z :auto-2 a lat. mobilis ‘pohyblivý’. leštit’ z vlat. *advīvāre z lat. :ad- a
Srov. :mobilní, :mobilizace. vīvere ‘žít’ od vīvus ‘živý’ (viz :živý).
autonomie ‘samospráva, nezávislost’. Z avízo ‘návěští, oznámení’, avizovat. Z
ř. autonomía tv. z :auto-2 a odvoze- něm. Aviso, Avis a to asi z fr. à vis,
niny od nómos ‘zákon, zvyk, právo’. vlastně ‘k vidění’ z lat. ad ( :ad-) a vī-
Srov. :-nomie. sum, což je příč. trp. od vidēre ‘vidět’.
autor, autorský, autorství, autorizovat. Srov. :vízum, :vizuální.
Z lat. autor, auctor ‘původce, tvůrce’, avokádo ‘druh tropického ovoce’. Ze šp.
původně vlastně ‘rozmnožovatel’, z lat. avocado a to z indiánského ahuacatl (v
augēre (příč. trp. auctus) ‘zvětšovat, jazyce nahuatl).
množit’. Srov. :autorita, :aukce. avšak sp. Z :a a :však.
autorita ‘vážnost, vliv; uznávaná osob- axiom ‘zásadní poučka, tvrzení’. Přes
nost’, autoritativní, autoritářský. Z lat. lat. axiōma z ř. axíōma od axióō
au(c)tōritās ‘platnost, hodnověrnost’ ‘oceňuji, uznávám’ od áxios ‘platný,
od auctor (viz :autor). hodný, oprávněný’.
autostop. Z :auto-1 a :stop. Snad azalka ‘druh okrasného keříku’. Z lat.
podle něm. Autostopp. Azalea, jež utvořil botanik Linné k ř.
autostráda ‘dálnice’. Z it. autostrada z azaléos ‘suchý, vyprahlý’ (daří se jí v
60
azbest bacat
suché půdě). (varianta as-simūt), což je plurál od

azbest ‘vláknitý nehořlavý nerost’, samt ‘cesta’. Srov. :zenit.
azbestový. Z ř. ásbestos ‘neuhasitelný, azur ‘modř’, azurový. Z fr. azur ze střlat.
nepomíjející’ z :a-2 a odvozeniny od azurum a to zkomolením z ar. lāzaward,
slovesa sbénnȳmi ‘hasím, dusím’. lāzuward ‘lazurový kámen, lazurit, ul-
azbuka. Podle :alfabeta z prvních dvou tramarín’.
písmen cyrilské abecedy azъ (znamená azyl ‘útočiště’, azylový. Přes něm. Asyl
‘já’) a buky (‘písmeno’). K etym. sou- z lat. asȳlum a to z ř. ásȳlon od ásȳlos
vislostem názvů písmen srov. :já, ‘bezpečný, nevyloupitelný’ z :a-2 a
:buk. sỹlon, sȳ̺lē ‘lup, kořist, zabavení (lodi)’.
azimut ‘směrový úhel počítaný od se- až. Z :a a zesilovací příklonky -že (viz
veru’. Z fr. azimut a to z ar. as-sumūt :že) (Ma2 ).
B
ba část. Staré přisvědčovací slovo. P., ukr. mřelých (podle jiného výkladu čaroděj-
ba. Psl. *ba má obdobu v lit. ba, sti. bā. nice, ale to se asi týkalo spíš motýlů
Souvisí s -bo v :nebo. nočních) (Ma2 , HK).
bába, baba, babí, babský, babka, ba- bábovka ‘druh pečiva’. Stč. bába (v č.
bička, expr. babizna. Všesl. - p. baba, od 15. st.), srov. ob. semlbába, stč. bába
r. bába, s./ch. bȁba, stsl. baba. Psl. žemlová. P. babka, r. bába ‘velikonoční
*baba odpovídá lit. bóba tv. (B5), dále beránek’. Výraz bábovka je vlastně pů-
srov. něm. Bube ‘hoch’, angl. baby vodně ‘pekáč, forma na bábu’ (Jg).
‘nemluvně’ (slk. bábätko tv.), it. ba- Vzhledem k staršímu č. pápa ‘kaše’ (Jg)
bbo ‘otec’, tur. baba tv. Jde o dětské je možné hledat původ v dětské řeči s
žvatlavé slovo, jemuž vlastně přisuzují přikloněním k :bába (srov. :babka)
význam dospělí. Srov. :máma, :táta (Ma2 , HK).
a dále :babka, :babočka, :bábovka, babrat (se), zbabrat, babravý. P. babrać
:babyka. się, ukr. bábraty tv. Psl. *babrati (sę)
babka ‘druh houby; chroust aj.’. Přene- je slovo onom. původu, srov. podobné
seně od babka ( :bába) (hnědá barva, útvary :piplat, :patlat i :brblat.
rozpraskaný klobouk, resp. zvrásněné babyka ‘druh javoru’. Stč. babka pro své
krovky ap.). Rčení koupit za babku, pokroucené dřevo (srov. :babka). Za-
mít peněz jako babek prý podle jakési končení -yka snad podle :osika (dříve
drobné uherské mince, u nás neplatné psáno osyka) (HK, Ma2 ).
(Ma2 , HK). Srov. :babyka. bacat, bác, nabacat, bacit. R. bácat’
babočka ‘druh motýla’. Přejato Preslem ‘plácat’, s./ch. bàcati ‘vrhat’. Psl. *ba-
z r. bábočka tv., kde je to zdrobnělina k cati nemá příliš jasné souvislosti. Otáz-
bába ( :baba). Asi slovo tabuové (D4), kou je, zda je prvotní citosl. bác (HK)
věřilo se, že v motýlech sídlí duše ze- či naopak sloveso - pak by se dalo uva-
61
bacil bago
žovat o elementární souvislosti s fr. bat- blaffen, dán. bjeffe ‘štěkat’. Srov. :paf.
tre, it. battere ‘bít’ (Ma2 ). Srov. i :ba- bafuňář slang. ‘sportovní činovník’. Slovo
toh. dost mladé (od 40. let), nepříliš jasné.
bacil, bacilonosič. Pojmenováno koncem Snad od angl. buffoon ‘šašek, kašpar’
19. st. podle pozdnělat. bacillus, ba- (Ma2 ) - mohli tak být sportovci nazý-
cillum ‘hůlka’ (má tyčinkovitý tvar), váni rádoby činovníci, kteří jen para-
což je zdrobnělina k lat. baculum ‘hůl’. zitovali na sportovních zájezdech a ji-
Srov. :bakterie. ných akcích.
baculatý. Varianta k :buclatý. bagán zast. expr. ‘primitivní venkovan’.
bača ‘vrchní ovčák’. Slovo karpatské pas- Asi z bagoun ‘uherský vepř’ a to nej-
týřské kultury (p. bacza, maď. bacsa, spíš přes slk. bagún ze střlat. baco, baco-
rum. baciu ap.), dále nejasné. Srov. nus ‘vepř na výkrm, šunka’ (odtud přes
:brynza, :fujara ap. stfr. do angl. bacon ‘slanina’), které je
bačkora, bačkorka, bačkorový. Z maď. z germ. (viz :bachyně).
bocskor ‘střevíc’ (Ma2 ). baganče ‘těžká okovaná šněrovací bota’.
bádat, bádání, badatel, badatelský, bá- Přes slk. baganča z maď. bakancs tv.
davý, probádat, vybádat. Převzato (Ma2 ).
Jungmannem z p. badać, jež se obvykle bagatelizovat ‘podceňovat, zlehčovat’,
vykládá z *ob-adati, mylným rozlože- bagatelizace. Od staršího č. bagatela
ním předpony z něho vzniklo *o-badati ‘bezvýznamná věc, maličkost’ a to přes
(srov. podobně :balit). Základové slo- fr. bagatelle z it. bagatella ‘drobnost’,
veso je doloženo v stč. jadati ‘bádat, což je asi zdrobnělina k lat. bāca ‘bo-
zkoumat’. Psl. *adati (B4) se dále spo- bule, zrnko vína’. Srov. :pakatel.
juje s lit. úosti ‘čichat’, lat. odor ‘čich, bagáž ‘zavazadla’. Z fr. bagage tv., což
pach, vůně’, ř. ózō ‘čichám’, vše z ie. je hromadné jméno k stfr. bague ‘za-
*od- ‘čichat’ (Ma2 ). Vývoj významu byl vazadlo, ranec’, jehož další původ není
‘vnímat čichem’ → ‘vnímat, zjišťovat’ jasný. Srov. :pakáž.
→ ‘zkoumat’. bageta ‘francouzský bílý chléb úzkého a
-bádat (nabádat, pobádat). Zdloužené protáhlého tvaru’. Z fr. baguette tv. z it.
iterativum (opětovací sloveso) od :bo- bachetta, což je zdrobnělina k bacchio
dat. ‘hůl’ z lat. baculum tv. Srov. :bacil.
badminton ‘hra s opeřeným míčkem od- bágl ob. ‘batoh’. Snad kontaminací (D3)
ráženým raketou’, badmintonový, bad- z :batoh a :pingl.
mintonista. Z angl. badminton tv. a to bago ‘žvanec tabáku; zbytek doutníku;
podle místního jména Badminton, sídla hra, při níž se hráč v kruhu snaží zasáh-
vévody z Beaufortu v již. Anglii, kde nout míč, který si přihrávají ostatní’.
tato hra vznikla. Nepříliš jasné. První dva významy prý
badyán ‘druh koření’. Z fr. badiane a to z maď. bagó tv., původně ‘sova’ (po-
z per. bādiān ‘anýz’. drobně Ma2 ), poslední význam buď
bafat, bafnout, vybafnout. Onom. pů- nějakým přenesením, či možná z fr.
vodu, od citosl. baf !. Podobné je něm. lid. bagot ‘zavazadlo’ (hráč uprostřed
62
bagr bakterie
vlastně ‘překáží’). jako bacon ‘slanina’ (srov. :bagán).

bagr, bagrovat, vybagrovat. Z niz. bájit, báj(e), bajka, bajkář, bájný, bá-
bagger(machine) ‘stroj na odstraňo- ječný, vybájit (si). Stč. báti, baju (z
vání bahna’ od bagger ‘bahno’ (viz i *bajati, B9), dnešní infinitiv je novější.
:bahno). Všesl. - p. bajać, r.d. bájat’ ‘mluvit’,
bahnice ‘březí ovce’. Od slovesa bahnit s./ch. bȁjati ‘čarovat, zaříkávat’. Psl.
se, které vzniklo mylným rozkladem *bajati souvisí se sthn. ban ‘příkaz, zá-
*ob-agniti se, ‘stát se březí (o ovci)’ (viz kaz’, něm. bannen ‘vyobcovat, očaro-
:jehně). Srov. podobně :bádat. vat’, lat. fārī ‘mluvit’, ř. fēmí tv.,
bahno, bahýnko, bahenní, bahnitý, fōnē̺ ‘hlas’, arm. ban ‘slovo’, sti. bhánati
zabahnit, odbahnit, rozbahnit, roz- ‘mluví’, vše od ie. *bhā- ‘mluvit’ (A2).
bahněný. P. bagno, r.d. bagnó, chybí Srov. :báchorka, :báseň, :fáma aj.
v jsl. Psl. *bagno nemá zcela jasný bajonet ‘bodák’. Přes něm. Bajonett z
původ. Nejspíš souvisí s něm. Bach fr. bayonette podle města Bayonne ve
‘potok’, stangl. becc tv., angl. beach Francii, kde se bodáky začaly vyrábět.
‘pláž’, východiskem by bylo ie. *bhag-
bakalář ‘nejnižší univerzitní hodnost’,
/*bhāg- (A4). Srov. ale i niz. bag-
bakalářský. Ze střlat. bac(c)alarius tv.,
ger ‘bahno’, které by ukazovalo na ie.
jež dále není příliš jasné. Podoby baca-
*bhagh-/*bhāgh-.
laureus a bacalaureatus jsou pozdější, a
*bach (dávat bacha) ‘dávat pozor’, ba-
proto oblíbený výklad z lat. bāca ‘bo-
chař ob. ‘dozorce’. Z něm. Obacht (ge-
bule’ a laureātus ‘ozdobený vavřínem’
ben) ‘(dávat) pozor’, odvozeného od
(viz :laureát), vlastně tedy ‘ověnčený
Acht ‘pozor’.
vavřínem s bobulí’ (HK, HL), bude nej-
bachor ‘část žaludku přežvýkavců; zhrub. spíš žertovnou lid. etym. (D2). Stfr. ba-
břicho’. Stč. bachoř ‘tlusté střevo’, ji- chelor znamenalo ‘mladý aspirant ry-
nak jen b. báchur tv., s./ch. bȁhor tířství’, bylo i střlat. baccalaria ‘ven-
‘břicho’. Psl. *bachorъ je asi expr. kovský statek’. Všechny další pokusy o
útvar od *bachati onom. původu. Srov. přesvědčivý výklad troskotají.
:buchta.
bakelit ‘umělá pryskyřice’, bakelitový.
báchorka ‘smyšlenka, pohádka’. Dříve
Podle vynálezce, belgického chemika
též báchora. R.d. bachóra ‘šprýmař,
Baekelanda (zač. 20. st.).
chvastoun’, s./ch. bȁhoriti ‘čarovat, za-
říkávat’. Psl. *bachora, *bachoriti jsou baklažán ‘lilek velkoplodý’. Z r. bakla-
expresivní útvary od základu *ba-, viz žán a to přes tur. patlydžan z ar.-per.
:bájit, :báseň (HK). bādinj͘ān.
bachratý. Jen č., od :bachor. bakšiš ‘spropitné’. Do evropských ja-
bachyně ‘samice vepře divokého’. Z zyků přes tur. a ar. z per. baḫšīš ‘dar’
něm. Bache tv. (s produktivní příp. od baḫšīden ‘dávat’.
-yně) a to přeneseně ze sthn. bahho bakterie, bakteriální, bakteriologie. Pů-
‘hřbet, šunka, slanina’, jež je příbuzné s vodně bacterium (1838) podle ř. bakté-
angl. back ‘záda’ (viz :bek). Přes stř- rion, což je zdrobnělina k báktron ‘hůl’
lat. baco a stfr. bacon přešlo do angl. (podle tvaru mikroorganismu). Viz i
63
bál balkon
:bacil. tedy ‘pouhá, čistá přítěž’.

bál hov. ‘ples’. Z něm. Ball a to z fr., stfr. baldachýn ‘ozdobná látková střecha’.
bal od stfr. baler ‘tancovat’ z pozdnělat. Přes něm. Baldachin z it. baldacchino,
ballāre tv., jež souvisí s ř. bállō ‘hážu, doslova ‘(látka) z Bagdádu’ od Bal-
vrhám’. Srov. :balet, :balada, :ba- dacco, což byl stit. název tohoto blíz-
listika. kovýchodního města, odkud byla tato
balada ‘kratší báseň či píseň pochmur- látka dovážena. Srov. podobně :da-
ného obsahu’, baladický. Přes něm. mašek.
Ballade z fr. ballade, původně ‘taneční baldrián ‘kozlík lékařský’. Z něm. Bal-
píseň’ a to ze stprov. balada od balar drian a to ze střlat. valeriana tv., ne-
‘tancovat’ z pozdnělat. ballāre tv. (viz jistého původu.
:bál). balet, baletní, baletka, balerína. Přes
balalajka ‘strunný nástroj’. Z r. bala- něm. Ballett z it. balletto, což je zdrob-
lájka nejasného, asi onom. původu. V nělina k ballo ‘tanec’, později ‘bál’, od
bala- je možno vidět stejný základ jako ballare ‘tančit’ z pozdnělat. ballāre tv.
v :balamutit, :blábolit, srov. i r. ba- Srov. :bál, :balada.
lagúr ‘šprýmař’. balík1 , balíček, balíkový. U Jg bal, balík.
balamutit, balamucení. P.d. bałamącić, Zřejmě z něm. Ballen tv. (základ stejný
r.d. balamútit’, chybí v jsl. Psl. *ba- jako u :balon), viz však i :balit.
lamǫtiti je nejspíš pozoruhodná stará balík2 ‘hlupák, společensky neobratný
složenina z onom. *bala- (srov. :bala- člověk’. Snad z maď. balek ‘prostý člo-
lajka, :blábolit) a *mǫtiti ‘kalit, mí- věk, hlupák’ (Ma2 ), srov. i podobné
chat’ (srov. :rmoutit), vlastně tedy :bulík.
asi ‘(neustálým) povídáním kalit, mást balistika ‘nauka o pohybu vržených tě-
mysl’ (trochu jinak Ma2 ). Starší do- les’, balistický, balistik. Novotvar 19.
mněnka o výpůjčce z mong. balamut st. k lat. ballista ‘vrhač kamení, ob-
‘svévolný’ (HK) není přesvědčivá. léhací stroj’ z ř. ballistē̺s tv. a to od
balanc ‘rovnováha’, balancovat, zaba- ř. ballízō ‘vrhám, metám’ od bállō tv.
lancovat. Z fr. balance ‘(rovno)váha, bi- Srov. :parabola, :ďábel.
lance’ a to přes vlat. *bilancia z pozd- balit, balicí, balírna, sbalit, obalit, obal,
nělat. bilanx (viz :bilance). Počáteční nabalit, přibalit, přebalit, zabalit, zá-
ba- asi vlivem stfr. baler ‘tancovat’ (viz bal, ubalit, vybalit, zaobalit. Jen č. Vy-
:bál). kládá se mylným rozložením stč. ob-
balast ‘zátěž, přítěž’. Z něm. Ballast, pů- valiti ‘obalit’ (místo toho o-b(v)aliti)
vodem slovo dněm. (námořní termín), (Ma2 ). Vzhledem k tomu, že Jg toto
kde je považováno za výpůjčku z niz. sloveso nezná, je třeba přičíst jeho roz-
či skand. Zatímco druhá část se vše- šíření působení něm. ballen tv. (viz i
obecně ztotožňuje s něm. Last, niz. :balík1 ) (HK).
last ap. ‘náklad, zátěž’, první část není balkon, balkonový. Přes něm. Balkon
zcela jasná. Snad je původní tvar do- z fr. balcon z it. balcone a to zase z
chován ve švéd. barlast, pak by šlo spo- germ., asi z langob. *balko, které odpo-
jit s něm. bar ‘pouhý, holý’, vlastně vídá něm. Balken ‘trám, nosník’. Srov.
64
-ball banální
:hambalek. stavbě člunů, plováků ap.

-ball. Druhá část názvů míčových her, balzám ‘vonná mast získávaná z rostlin’,
z angl. ball ‘míč’ (srov. :fotbal, :bas- balzamovat. Z lat. balsamum z ř. bálsa-
ketbal, :baseball, :softbal ap.). Angl. mon ‘balzámový keř’ a to ze semitských
ball je pokračováním germ. *balla- jazyků (srov. hebr. bāsām, ar. bašām
(něm. Ball, stisl. bǫlr), které je pří- tv.).
buzné s lat. follis ‘měch, míč’, ř. fallós bambitka ‘krátká ručnice’. Expr. ob-
‘penis’ od ie. *bhel- ‘nafouknout se, být měnou ze staršího banditka, panditka
pružný’ (A2). (viz :bandita), podle častých uživa-
balon, balonek, balonový. Přes něm. telů této zbraně (Ma2 ).
Ballon a fr. ballon z it. ballone, pallone, bambula ‘hlupák’. Prý od maď. bamba
což je zveličující jméno k balla, palla ‘hloupý’ (Ma2 ), možná ale i domácí
‘koule, míč’ a to z germ. (viz :-ball). expr. útvar srovnatelný s :bambule.
bambule ‘(látková) koule’. Jen č., po-
baloňák hov. ‘druh lehkého pláště’. Od
dobné však je dl. bombolica ‘oteklina’,
:balon, vyrábí se z hedvábné látky,
r.d. bambul’ka ‘kulatá náušnice’. Expr.
které se užívá k výrobě balonů.
útvary označující něco kulatého, které
balustráda ‘sloupkové zábradlí’. Z fr. je možné srovnat s :bublina, :boubel
balustrade z it. balaustrata od ba- (Ma2 ).
laust(r)a ‘květ granátového jablka’ a bambus ‘tropická rostlina s dřevnatými
to přes lat. balaustium z ř. balaústion stébly’, bambusový. Přes něm. Bambus
tv. Podle jeho protáhlého, ztluštělého z niz. bamboes, což je pl. tvar od bamboe
tvaru, s nímž byly sloupky srovnávány. z malaj. bambu, mambu tv.
balvan, balvanovitý. Všesl. (kromě luž.) báň ‘kupole; slang. vězení’, baňka,
- p. bałwan ‘balvan, kláda; pohanský baňatý, báňský, baník (ze slk.). Všesl.
bůžek, ťulpas’, r. bolván ‘hlupák, pa- - slk. baňa ‘důl, něco baňatého’, p. ba-
řez’, s./ch. bàlvan ‘kláda, trám’, b. bal- nia ‘kupole, baňatá nádoba’, r. bánja
ván ‘balvan, trám’. Psl. asi *bal(ъ)vanъ ‘(parní) lázeň’, s./ch. bȁnja ‘lázeň’, stsl.
i *bъlvanъ, slovo velmi nejasné. Vzhle- banja tv. Psl. *ban’a se vykládá z vlat.
dem k struktuře slova se všeobecně *ba(n)nia, *ba(n)nea, což je tvar pl. od
soudí na přejímku z Východu, zdroj i lat. bal(i)neum ‘lázně’ z ř. balaneĩon tv.
původní význam však zůstávají sporné. Původně šlo o kamennou lázeň zapuš-
V úvahu přichází např. ttat. balbal ‘ná- těnou do země, odtud přeneseno u záp.
hrobní kámen’ či per. pählivān ‘hr- Slovanů na ‘důl’ a konečně na základě
dina, bojovník’ (do kazaštiny palvan, typického oválného tvaru i na ‘vyduté
balvan), o vývoji významu však lze jen předměty’. Význam ‘vězení’ se vykládá
spekulovat. ze stejného základu, ale přes it. bagno
balza ‘lehké dřevo jistého jihoameric- tv., údajně podle těžkého vězení z bý-
kého stromu’. Ze šp. balsa ‘vor, člun’ valých lázní v Cařihradu (Ma2 ).
zřejmě předrom. původu. Přeneseno na banální ‘všední, triviální’, banalita. Přes
toto dřevo proto, že se jeho lehkosti něm. banal z fr. banal a to od stfr.
a izolačních schopností využívalo ke ban ‘veřejná vyhláška, klatba’ původu
65
banán bar¹
germ. (srov. :bandita, :bájit). Pů- měnců)’, což je staré převzetí z germ.
vodní význam fr. slova tedy byl ‘daný *bankiz ‘lavice’ (něm. Bank, angl.
k obecnému užívání’. bench tv.). Srov. :bankrot, :ban-
banán, banánek, banánový, banánovník. kovka, :vabank, :banket i :pan-
Přes něm. Banane ze šp. či port. ba- chart.
nana, další původ není jistý - uvažuje se baňka. Od :báň.
o domorodých jazycích v oblasti rovní- banket ‘slavnostní hostina’. Z fr. banquet
kové Afriky (Guinea, Kongo), ale i ka- z it. banchetto tv., původně ‘stolek, la-
ribské oblasti. Zarážející je i podobnost vička’, od banco ‘lavice’ (viz :banka).
ar. banān ‘prst’, banāna ‘prsty’ (srov. Původně asi označení pro servírovací
:datle). stolky. Srov. :pangejt.
bančit ob. expr. ‘bít, tlouci’, nabančit, bankovka, bankovkový. Původně ‘pa-
zbančit. Asi onom. původu. Srov. mor. pírový peníz vydávaný cedulovou
baňa ‘rána, pohlavek’. (emisní) bankou’, srov. starší ban-
banda. Přes něm. Bande z fr. bande ‘vo- kocetle z něm. Bankzettel. Jinak viz
jenský oddíl’ a to přes stprov. banda :banka.
z germ. (srov. gót. bandwō ‘znamení’).
bankrot ‘finanční krach’, (z)bankrotovat,
Původně tedy ‘tlupa, oddíl pod jedním
bankrotář. Přes něm. Bankrott z it.
znamením (praporem)’.
banca rotta, doslova ‘zlomená lavice’
bandaska. Nejasné. Nář. i banda. Snad
(viz :banka). It. rotto je z lat. ruptus,
od baňatý ( :báň), ale slovotvorná
což je příč. trp. od rumpere ‘rozbít,
struktura je nejasná.
zlomit’.
bandáž ‘pevný ochranný obvaz’, bandá-
žovat, zabandážovat. Z fr. bandage tv. bantam slang. ‘bantamová váha (v boxu
od bander ‘vázat’ germ. původu (srov. do 54 kg ap.)’. Podle provincie Bantam
něm. Band ‘obvaz’). (Bandung) na Jávě, kde se chovali ko-
bandita, banditský. Z it. bandito ‘po- houti k zápasům.
stavený mimo zákon’, což je původem baobab ‘mohutný africký strom’. Z
příč. trp. od bandire ‘postavit mimo zá- řeči afrických domorodců, podle jiných
kon’, původně bannire z germ. *banna- slovo ar. původu. Do Evropy se slovo
(srov. něm. bannen ‘vyobcovat’, stfr. dostalo asi z Egypta.
ban ‘klatba, veřejné vyhlášení’). Srov. baptista ‘novokřtěnec’, baptistický,
:banální, :bájit. baptismus. Přes lat. baptista z ř. bap-
*bandurská (spustit, zahrát bandurskou tistē̺s ‘kdo křtí’ od baptízō ‘křtím’ (pro-
‘hubovat, láteřit’). Původně ‘hlučná, tože přijímají křest až v dospělosti).
řízná hudba’ od bandur, pandur ‘pěší bar1 ‘nálevní pult; noční podnik’, ba-
voják, úředník, dráb (v Uhrách a Sla- rový, barman(ka). Z angl. bar tv., pů-
vonii)’ maď. původu. vodně ‘přepážka, tyč, břevno’, ze stfr.
banjo. Viz :bendžo. barre tv., nejistého, snad keltského pů-
banka, bankovní, bank, bankéř, bankéř- vodu (srov. stir. barr ‘špička, hrot’,
ský. Původ tohoto internacionalismu bret. barr ‘hrot, větev’). Srov. :ba-
je v it. banco, banca ‘lavice (penězo- riéra, :barikáda, :barák, :baráž,
66
bar² barnabitka
:embargo. jména Barbora, jež pochází z ř. Bár-

bar2 ‘jednotka tlaku vzduchu’. Převzato bara, vlastně ‘cizinka’ (viz :barbar).
z moderních evr. jazyků, tam uměle od bard ‘básník jako mluvčí určité skupiny,
ř. báros ‘tíže’. Srov. :barometr, :ba- lidový pěvec’. Přes něm. Bard a fr.
ryton. barde z keltského bard ‘lidový pěvec’.
barabizna expr. ‘staré sešlé stavení, cha- barel ‘železný sud’. Z angl. barrel tv., pů-
trč’. Expr. útvar k :barák, příp. jako vodně ‘(dřevěný) sud’, ze stfr. baril, je-
v babizna (viz :bába). Srov. však hož další původ není jistý. Snad souvisí
také starší č. baraba ‘dělník na stavbě s barre ‘tyč’ (podle kovových výztuží).
železnice, otrhanec’ z it. baraba ‘ni- Viz :bar1 .
čema’ (podle biblického Barabáše), jež baret ‘plochá čapka’. Z fr. barrette tv. a
tu mohlo působit. to přes it. barretta ze střlat. ber(r)et(t)a
barák, baráček, barákový, baráčník. ‘čepice’, dále viz :biret.
Přes něm. Baracke a fr. baraque ze šp.
barchet ‘hrubá bavlněná látka’. Stč. bar-
barraca, původně ‘bouda pro vojáky,
chan, parchan. Přejato z raně nhn.
primitivní venkovský domek’. K nám
Barche(n)t (zatímco stč. podoby jsou
se dostalo za třicetileté války. Dále se
z pozdně střhn. barchan(t)) a to přes
spojuje se šp. barro ‘hlína, jíl’, či barra
střlat. barrac(h)anus (případně stfr.
‘tyč, závora’ (viz :bar1 ), v obou pří-
barragan) a dále asi šp. prostřednic-
padech nejistého, zřejmě předrom. pů-
tvím z ar. barrakān ‘látka z velbloudí
vodu.
srsti’.
baráž ‘rozřaďovací zápas či turnaj (ob-
vykle o postup či sestup)’, barážový. bariéra ‘ohrada, zábrana’, bezbariérový.
Z fr. (match de) barrage ‘rozřaďovací Z fr. barrière tv. od barre ‘tyč, závora’.
zápas’ (původně v šermu při stejném Viz :bar1 .
počtu bodů) od barrage ‘zábrana, pře- barikáda ‘narychlo vybudovaný
kážka’ a to od barre ‘závora, tyč’ (viz obranný zátaras’, barikádník, bariká-
bar 1 ). dovat, zabarikádovat (se). Přes něm.
barbar, barbarský, barbarství. Z lat. Barrikade z fr. barricade (do širšího
barbarus ‘cizinec, barbar’ i ‘cizí, ne- povědomí vešlo v revolučním roce
vzdělaný, hrubý’ z ř. bárbaros tv., 1848), původně ‘zátaras ze sudů’ od
onom. původu, vlastně ‘mluvící nesro- fr. barrique ‘sud’, ze stejného základu
zumitelně, blábolící’. jako stfr. baril (viz :barel). Někteří to
barbiturát ‘uspávací lék obsahující ky- považují za lid. etym. (D2) a vycházejí
selinu barbiturovou’. It. chemik Gri- z it. barricata od barricare ‘zahradit’
maux (1789) tak nazval kyselinu vzni- od barra ‘závora’ (viz :bar1 ).
kající kondenzací kyseliny malonové bárka ‘loďka’. Již stč. Asi přes střhn.
(vyrábí se z cukrovky, it. barbabietola) barke z pozdnělat. barca a to z ř. bãris
s močovinou (it. urea, srov. :urologie). ‘vor, člun’ asi z koptského bāri tv.
barborka ‘druh květiny; třešňová vět- barnabitka ‘členka mnišského řádu’.
vička uříznutá na den sv. Barbory ma- Podle kostela sv. Barnabáše, průvodce
jící do Vánoc rozkvést’. Od vlastního sv. Pavla, v Miláně, kde byl řád v 16.
67
barok(o) basketbal
st. založen. nový, barytonista. Z it. baritono, pů-

barok(o) ‘umělecký sloh 17.-18. st.’, vodně adj., uměle k ř. barýtonos ‘hlu-
barokní, barokizovat. Všeevr. kulturní boce, těžce znějící’ (ve srovnání s te-
slovo (něm. Barock, fr. baroque), jež norem, který byl základním hlasem)
se vykládá z port. barroco ‘nepravi- z barýs ‘těžký, hluboký’ (srov. :bar2 ,
delná perla’, jehož původ není jasný. :baryt) a tónos ‘zvuk, struna’.
Zcela jasná není ani historie pojmeno- baryum ‘alkalický prvek obsažený v ba-
vání uměleckého slohu, zdá se však, rytu’. Utvořeno angl. chemikem Da-
že to bylo původně hanlivé označení vym (1808) od ř. barýs ‘těžký’. Srov.
fr. klasicistů (18. st.) pro předchozí, :baryt, :baryton.
stylově tolik odlišné období (srov. po- bařtipán ‘nadutý, blahobytný člověk’.
dobně :gotika). Nové (Jg nemá). Expr. útvar, snad
barometr ‘tlakoměr’. Viz :bar2 a :- v první části kontaminací :baštit a
metr. :buřt?
baron ‘šlechtický titul’, baronský, baro-
bas ‘hluboký mužský hlas, hluboký tón’,
net, baronesa. Přes něm. Baron z fr. ba-
basový, basista. Přes něm. Bass z it.
ron (jako titul od 17. st.), stfr. ‘vazal’ z
basso tv., vlastně ‘nízký’, z pozdnělat.
pozdnělat. baro (gen. barōnis) ‘žoldnéř,
bassus tv. Srov. :basa.
vazal’ z germ. *baro ‘bojovník’, asi ze
stejného základu jako :borec. basa ‘hudební nástroj; přepravka na
lahve ap.’, ob. expr. ‘vězení’, basový,
bartrový ‘směnný (obchod)’. Z angl.
basista. Z něm. Bass, případně fr. basse
barter tv., jako sloveso i ‘dohadovat se’
tv., dále viz :bas a :kontrabas. Vý-
ze stfr. barater, bareter ‘klamat, podvá-
znam ‘vězení’ asi podle fr. au violon,
dět’ nejasného, zřejmě středozemního
doslova ‘v houslích’, odtud snad pře-
původu. Srov. i šp. barato ‘laciný’.
neseně i ‘přepravka’ (lahve jsou v ní
barva, barvička, barevný, barevnost,
‘uvězněny’).
barvový, barvitý, barvírna, barvit,
zbarvit (se), vybarvit (se), zabarvit, baseball ‘druh pálkovací hry’, base-
nabarvit, odbarvit, přebarvit, podbar- ballový, baseballista. Z am.-angl. base-
vit, přibarvit, obarvit aj. Stč. barva, ball z base ‘základna’ (myslí se prostor
barba. Výpůjčka ze střhn. varwe, pří- vytyčený metami, které se obíhají) z fr.
padně sthn. far(a)wa (dnes Farbe) (ve base (viz :báze) a :-ball.
starých výpůjčkách f > b, C2). Slk. báseň, básník, básnířka, básnický, bás-
farba je tedy mladší převzetí. nictví, básnit, přebásnit, vybásnit (si).
barvínek ‘druh rostliny, brčál’. Z něm. Luž. baseń (z č.), r. básnja ‘bajka, bá-
Beerwinck z lat. pervinca, lid. etym. chorka’, s./ch. bȁsna ‘bajka’, stsl. basnь
(D2) k :barva (je stále svěže zelený). ‘báje, smyšlený příběh’. Psl. *basnь je
baryt ‘druh nerostu’. Z fr. baryte, utvo- odvozeno od *bati, *bajati (viz :bájit),
řeného (konec 18. st.) od ř. barýs srov. podobně i :píseň.
‘těžký’. Srov. :baryum, :baryton, basketbal ‘košíková’, basketbalový, bas-
:bar2 . ketbalist(k)a, basketbalistický. Z angl.
baryton ‘střední mužský hlas’, baryto- basketball z basket ‘koš(ík)’ nejasného
68
basreliéf batolit se
původu a :-ball. článek do elektrických spotřebičů’, ba-

basreliéf ‘polovypouklá plastická vý- teriový, baterka. Z fr. batterie ‘dělostře-
zdoba’. Z fr. bas-relief z bas ‘nízký’ (viz lecká jednotka’, stfr. baterie ‘bití, tlu-
:bas) a relief (viz :reliéf). čení’ od batre (fr. battre) ‘bít’ z lat. bat-
basta citosl. ob. Z it. basta! ‘dost, stačí’ od tuere tv. Z významu ‘řada děl v bojo-
bastare ‘stačit’ z vlat. bastāre tv. a to z vém postavení’ se pak vyvinul význam
ř. bastázō ‘nesu, zvedám’. 2, koncem 18. st. pak i význam ‘akumu-
bastard hanl. ‘levoboček, kříženec, látor’ (přes angl. battery). Srov. :ba-
zrůda’. Z něm. Bastard (střhn. basthart talion, :debata.
aj.) ze stfr. bastart (vedle fils de bast, batik ‘ruční barvení látek s využitím
fils = ‘syn’), původ základového slova vosku; látka takto obarvená’, bati-
však není jasný. Spojuje se se střlat. kový. Přes niz. batik z malaj. batik
bastum ‘sedlo’ (asi germ. původu), ‘kropenatý’ (původně jihoasijské lidové
význam by pak byl ‘zplozený v (na) umění).
sedle’, jsou však i jiné výklady. Zakon-
batist ‘jemná bavlněná či lněná látka’,
čení -art, -ard je z germ. osobních jmen
batistový. Z fr. batiste a to snad podle
obsahujících původní -hart ‘tvrdý’ (Ri-
jména výrobce Baptiste (žil údajně ve
chard, Reinhard, Bernard ap.), ve fr.
13. st. v Cambrai v sev. Francii).
zobecnělo jako příp. osobních jmen
(srov. vieillard ‘stařík’). Srov. i :par- batoh, batožina. Do č. ze slk. batoh tv.
chant. Odlišný význam má stč. batoh ‘důtky’,
bašta1 ‘věžovité hradební opevnění’. Z p. batog tv., r. batóg ‘prut, hůl’, s./ch.
it. bastia tv. od it.st. bastire ‘stavět’ z bȁtog ‘sušená ryba’ (podle sušení na ty-
germ. *bastjan, doslova ‘plést z lýka’ čích?), stsl. batogъ ‘bič, důtky’. Zdán-
(srov. něm. Bast ‘lýko’). livě neslučitelné významy by se snad
bašta2 ob. expr. ‘dobré jídlo, požitek’, baš- daly překlenout významem r.d. badág
tit, zbaštit, nabaštit se. Jen č., málo aj. ‘váhy k nošení břemen’, odtud ‘bře-
jasné. Snad z it. pasto ‘jídlo, pokrm’ meno, ranec (původně na tyči)’. Úvahy
(Ma2 ), srov. :antipasta. o převzetí č. slova z něm. (Ma2 , HK)
bát se, bojácný, bázlivý, bázeň. Všesl. - neznějí věrohodně, nelze však přehléd-
p. bać się, r. boját’sja, s./ch. bòjati se. nout maď. batyu ‘ranec’ (nabízí se i
Psl. *bojati (sę) (B9) je příbuzné s lit. možnost jeho působení na význam pů-
bijótis tv., sti. bháyate ‘bojí se’, výcho- vodního slov. slova v slk.). Psl. *ba-
diskem je ie. *bhei- tv. Srov. :běs. togъ ‘důtky, hůl’ nemá jednoznačný vý-
batalion zast. ‘prapor (vojenská jed- klad, obvykle se odvozuje od *batati
notka)’. Přes něm. Bataillon z fr. ba- ‘bít’ onom. původu (srov. :bacat), ale
taillon z it. battaglione od battaglia často se - s poukazem na formu příp. a
‘bitva’, dříve i ‘bitevní zástup’, od lat. množství variant především v r. dialek-
battuālia ‘šermířské cvičení’ od battuere tech - uvažuje i o výpůjčce z východu.
‘bít’. Srov. :baterie, :debata. batolit se, batole. Jen č. a slk. Dříve i
baterie ‘dělostřelecká jednotka; skupina batla, batle, batlička (Jg). Expr. útvar,
stejných předmětů (strojů ap.); suchý snad srovnatelný s :matlat, :patlat
69
batyskaf bažina
ap. tým zbožím’. Asi přes něm. Basar (pří-

batyskaf ‘podmořská laboratoř pro hlu- padně další evr. jazyky) z per. bāzār
binný výzkum’. Z fr. bathyscaphe ‘trh, tržiště’.
(1946) a to z ř. bathýs ‘hluboký’ a ská- báze ‘základna’, bazální. Přes něm.
fos ‘loď, lodní dutina’. Basis z lat. basis, ř. básis ‘základ(na),
bauxit ‘hliníková ruda’. Podle fr. města stopa, chůze’ od baínō ‘kráčím’. Srov.
Les Baux, kde byla objevena. :anabáze, :akrobat, :baseball.
bavit (se), pobavit (se), zbavit (se), vy- bazén, bazének, bazénový. Z fr. bassin
bavit (se), výbava, zabavit (se), zá- ‘nádrž, miska, kotlina’ z vlat. *baccī-
bava, zábavný. Všesl. - p. bawić (się), num, odvozeniny od *bacca, *baccus
r.d. bávit’sja ‘otálet’, s./ch. bȁviti se ‘nádoba na vodu’, zřejmě kelt. původu.
‘zabývat se’. Psl. *baviti (sę) je for- bázeň. Stč. bázn. Psl. *bojaznь (B9) je
málně kauzativum k *byti ( :být), odvozeno od *bojati (sę) příp. -znь
srov. podobně :stavit - :stát2 , (dále viz :bát se).
:unavit - :nýt2 . Původní význam bazilika ‘typ křesťanského chrámu’, ba-
‘způsobovat bytí’ je patrný v odvo- zilikový. Z pozdnělat. basilica, původně
zeninách - např. vybavit (si) ‘způso- ‘obchodní a soudní budova se slou-
bit, že něco je’, zbavit se - zbýt se povím’ a to z ř. basilikē̺ (stoá) ‘krá-
ap. Prosté *baviti (sę) v uvedených lovské (obydlí se sloupovím)’ od basili-
významech zřejmě není pokračováním kós ‘královský’ od basileús ‘král’. Srov.
starého kauzativa, ale vzniklo odlouče- :bazalka, :bazilišek.
ním předpony ze *zabaviti (sę). Tva- bazilišek ‘bájný ještěr’, baziliščí. Již stč.
rem stojí nejblíže gót. bauan ‘pobývat, Z lat. basiliscus z ř. basíliscos, což je
bydlet’ (něm. bauen ‘stavět’) a sti. bhā- zdrobnělina od basileús ‘král’. Ve stře-
váyati ‘přivádí na svět’, ie. východisko dověku tak byl zván bájný netvor se
je *bheu̯e-/*bhou̯e-. Dále viz :být. skvrnkou na hlavě připomínající ko-
bavlna, bavlnka, bavlněný, bavlník, ba- runku, jehož pohled byl osudný. Dnes
vlnářský, bavlnářství. Přejímka (16. zoologický název amerických tropic-
st.) z něm. Baumwolle, doslova ‘stro- kých ještěrů bizarního vzhledu (Ma2 ).
mová vlna’. První část zkomolena na bazírovat ob. ‘přikládat něčemu zásadní
ba-, druhá přeložena (tzv. polokalk, význam’. Z něm. basieren ‘zakládat se,
srov. :Vánoce). opírat se’ od Basis (viz :báze).
bazalka ‘druh byliny’. V 16. st. v po- bažant, bažantí, bažantnice. Ze střhn.
dobách bazylika, bazalika (Ma2 ). Přes fasant (k hláskovým změnám srov.
střlat. basilicum z ř. basilikón, vlastně např. :barva, :žok) a to ze střlat.
‘královská (rostlina)’, od basileús ‘král’. fasianus z ř. fasianós a to podle jména
Srov. :bazilika, :bazilišek. řeky Fasis na jižním úpatí Kavkazu,
bazalt ‘čedič’. Přes něm. Basalt z lat. ba- kde je domov bažantů (Ma2 ).
saltēs ‘zkušební kámen’, chybným psa- bažina, bažinatý. Jen č. Nejspíš odvo-
ním z basanitēs, jež vychází z ř. básanos zenina od kořene *bag-, který je v
tv., původu asi egyptského. :bahno. Zcela vyloučit nelze ani spo-
bazar ‘orientální trh; obchod s použi- jitost s dnes řídkým bařina tv. od psl.
70
bažit bedrník
*bara (srov. např. s./ch. bȁra ‘louže’) telka.

(Ma2 ). běda přísl., citosl. Viz :bída.
bažit, nabažit se. Jen č., slk. a r.d. bá- bedekr ‘knižní turistický průvodce’.
žit’, ukr. bažýty tv. P.d. zabagać się, Podle něm. vydavatelské rodiny Bae-
zabażyć się ‘zachtít se’ i ukr. baháty, dekrů (od 18. st.).
bažáty ‘přát’ ukazují na pravděpodob- bedla ‘druh jedlé houby’. Do č. zave-
nost rekonstrukce psl. *bagati, *bažiti deno Preslem (z p. nebo z našich ná-
(B1), jež se srovnává se sthn. bahhan řečí), doloženo jen v zsl. - hl. bedło
(něm. backen) ‘péci’, ř. fō̺gō ‘opékám, ‘hubka (na stromech)’, p. bdła ‘bedla’.
smažím’ z ie. *bhōg- tv. Ve slov. vý- Psl. *bъdla/*bъdlo se obvykle spojuje s
voj ‘péci, žhnout’ → ‘horoucně toužit’, lit. budė ‘houba na stromech, troud’.
srov. :prahnout - :pražit. Pochybné je spojení s lat. bōlētus, ř.
bdít, bdělý, bdělost, probdít. Dl.st. bźeś, bōlítēs ‘hřib’ (tak Ma2 , HK).
str. bъděti, ch. bdjȅti, stsl. bъděti. Psl. bedlivý. Dnes jen v č., psl. asi *bъdь-
*bъděti je stavové sloveso, k němuž je livъ(jь) (B6, B9). Dále viz :bdít.
kauzativum *buditi. Přesně mu odpo- bedna, bedýnka, bednička, bednář, bed-
vídá lit. budė̷ti tv. (B6), příbuzné je nit, bednění, zabednit, obednit. Všesl.
i sti. budhyátē ‘procitá, poznává’ (od- (kromě luž.) - slk. debna (přesmyk),
tud Buddha, vlastně ‘probuzený’), vý- p.d. bednia ‘káď’, r.d. bódnja, s./ch. bà-
chodiskem je ie. *bheudh- ‘bdít, dávat danj ‘káď, sud’. Psl. *bъdьna, *bъdьńa
pozor’. Dále viz :budit, srov. :bed- aj. je výpůjčkou z germ. *budin-
livý, :bodrý. (sthn. butin(n)a ‘káď, sud’, něm. Bütte
beat. Viz :bigbít. ‘putna, džber’) a to přes střlat. butina
beatifikace ‘prohlášení za blahoslave- (či vlat. *budina) z ř. pytínē, bytínē
ného’, beatifikovat. Ze střlat. beatifi- ‘dřevěná lahev’. Srov. :putna, :bu-
catio z lat. beātus ‘blažený’ a -ficātio telka, :bečka.
(viz :-fikace). bedra, bederní. Všesl. - p. biodra ‘boky,
bečet, zabečet, bečivý. P. beczeć, r.d. kyčle’, r. bedró ‘stehno’, s./ch. bèdro
becat’ tv., s./ch. béčati ‘bučet, křičet’. ‘stehno, bok’ (v pl. i ‘bedra’), stsl. bedra
Onom. původu, vlastně ‘dělat bé’. ‘bedra, kyčle’. Psl. *bedro nemá jasný
bečka. Dříve i bečva, odtud bečvář původ. Obvykle se spojuje s lat. femur
‘kdo dělá bečky’. Všesl. (kromě luž.) ‘stehno’, východiskem by snad mohlo
- p. beczka, r. bóčka, s./ch. bȁčva (d. být ie. *bhed- (A2), ale hláskové ne-
bȁčka aj.). Psl. *bъčьka je odvoze- srovnalosti lze jen těžko překonat. Spo-
nina od *bъči (gen. *bъčьve) (srov. csl. jení s arm. port ‘pupek, břicho, střed’ (z
*bъčьvь). Zřejmě stará výpůjčka buď z *bodro) je hláskoslovně lepší, ale naráží
germ. (sthn. však doloženo jen botahha, na nedostatek dalších souvislostí.
jež je těžko zdrojem), či z román. (vlat. bedrník ‘druh byliny’. P. biedrzeniec, r.
*buttia, pozdnělat. buttis tv.), obojí jde bedrenéc, s./ch. bȅdrinac. Odvozeno od
k střř. boũttis tv. Hláskoslovně málo *bedro ( :bedra), vykládá se jako ‘by-
jasné (ti͡ > č jen v části slov. jazyků lina s magickými účinky na plodnost’
(B3)). Srov. :bedna, :putna, :bu- (bedra byla považována za sídlo plo-
71
beduín benefice
divé síly) (Ma2 , HK). Je však i ojedi- st.) z belles, což je pl. ž. r. od beau
nělé stsl. bedrьnъ ‘bohatý, hojný’, je- ‘krásný’ z lat. bellus tv., a lettres ‘pí-
hož další souvislosti jsou problematické semnictví’ od lettre ‘písmeno, dopis’.
(srov. :beruška). Srov. :belveder, :literatura.
beduín ‘kočovný arabský pastevec’, be- belhat (se), belhavý, přibelhat (se), do-
duínský. Z fr. bédouin a to z ar. bada- belhat (se), odbelhat (se). Jen č., ne-
wījūn (v lid. výslovnosti bedewīn), což jasné. Vložené -h- asi jako v :kulhat,
je pl. k badawī ‘obyvatel pouště’ od srov. nář. belat ‘kolébat’ (Ma2 ).
badw ‘poušť’. bělmo ‘bílá zevní část oka’. Od psl. *bělъ
begonie ‘ozdobná květina’. Z nlat. bego- ( :bílý) vzácnou starou příp. -mo (-
nia a to podle fr. guvernéra dnešního ьmo).
ostrova Haiti M. Begona (17. st.), který belveder ‘letohrádek’. Z it. belvedere
podporoval botaniku. ‘krásná vyhlídka’ z bello ‘krásný’ (z lat.
běhat. Viz :běžet. bellus tv.) a vedere ‘vidět’ (z lat. vidēre
bek slang. ‘obránce (ve sportu)’. Z angl. tv.). Srov. :beletrie, :vidět).
back tv., vlastně ‘zadní’. Srov. i :ba- belzebub ‘kníže ďáblů’. Původ ne zcela
chyně. jasný. V Novém zákoně je Beelzebub,
bekhend ‘úder (v tenise, hokeji ap.) pro- Beelzebul vrchní ďábel, s jehož pomocí
váděný na opačné straně těla’, bekhen- podle farizejů vymítá Ježíš zlé duchy.
dový. Z angl. backhand z back ‘zadní’ Obvykle se ztotožňuje s Baal-Zebúbem
(viz :bek) a hand ‘ruka’ (srov. :han- (hebr. Bac al ze wūw ‘pán much’), staro-
dicap, :handl), vlastně ‘úder hřbetem zákonním božstvem z Ekronu. Vychází
ruky, zadní stranou rakety ap.’. Srov. se však i z podoby Beelzebul, druhá část
:forhend. se pak spojuje s hebr. zibbēl ‘hnojit’
bekyně ‘členka středověké náboženské (tedy ‘ďábel’ = ‘pán hnoje’), interpre-
společnosti’. Z fr. béguine a to snad od tuje se též jako Bac al ze wūl ‘pán nebes’.
střniz. *beggen ‘povídat’. Údajný za- bendžo, bendžový, bendžista. Z am.-
kladatel společnosti L. Begh či Bègue angl. banjo, což je asi černošské přetvo-
(Lutych, 12. st.) se totiž zdá být vý- ření angl.st. bandore či šp. bandurria z
myslem. Název motýla přeneseně podle pozdnělat. pandura z ř. pandoũra ‘hu-
šedých křídel s kresbami. Srov. :pi- dební nástroj o třech strunách’, asi vý-
kart. chodního původu. Srov. :mandolína.
bel, decibel ‘jednotka síly zvuku’. Podle Jiný výklad předpokládá africký pů-
amer. fyziologa a fyzika A. G. Bella († vod.
1922), vynálezce telefonu a mikrofonu. benediktin ‘člen mnišského řádu’. Podle
*bela (stará bela ‘nic’). Snad souvisí se zakladatele, sv. Benedikta (6. st.). Od
str. bela ‘peníze’ (srov. dnešní bélka ‘ve- lat. benedictus ‘blahořečený, požeh-
verka’, její kůže fungovala jako plati- naný’ z bene ‘dobře’ a dictus ‘řečený’
dlo) (Ma2 ). od dīcere ‘říkat’.
beletrie ‘krásná literatura’, beletris- benefice ‘umělecké představení s výtěž-
tický, beletrista. Přes něm. (tam je kem na humanitární účely’, benefiční.
však Belletristik) z fr. belles-lettres (17. Z lat. beneficium ‘dobrodiní, přátelská
72
benevolence běs
služba’ z bene ‘dobře’ (srov. :benevo- cího citoslovce). Příp. -an by mohla sig-
lence), druhá část k facere ‘činit’ (srov. nalizovat i výpůjčku z východu, srov.
:-fikace). per. barra ‘jehně’, sti. urana- ‘jehně, be-
benevolence ‘shovívavost, blahovůle’. Z ran’ z ie. *u̯Əren- ‘beran, jehně’.
lat. benevolentia ‘dobromyslnost, laska- bérec, bérce ‘holeň’, bércový. Preslem
vost’ z bene ‘dobře’ (srov. :benefice, přejato z r. bërce, bercó tv. a to asi z psl.
:benigní) a volentia ‘vůle’ od velle *bedrьce, což je zdrobnělina od *bedro
(přech. přít. volēns) ‘chtít’ (srov. :vo- ( :bedra) (srov. sln. bédrce, b. bedărcé
lit). ‘stehýnko’) (Ma2 ).
bengál ob. expr. ‘vřava’. Zkráceno z ben- beri-beri ‘onemocnění způsobené nedo-
gálský oheň (z angl. Bengal light ‘ben- statkem vitamínu B’. Ze sinhálského
gálské světlo’), což je intenzivní, různě beri ‘slabost’.
zbarvené osvětlení zapálenou hořlavou berla, berlička, berlový. Již stč. Přes
směsí, které Angličané poznali v Ben- sthn. fer(a)la z lat. ferula, původně
gálsku. ‘prut, metla, hůl’.
benigní ‘neškodný, nezhoubný (o ná- bernardýn. Podle kláštera sv. Bernarda
doru)’. Z lat. benignus ‘dobrotivý, ve švýcarských Alpách, kde byli tito psi
vlídný’ z bene ‘dobře’ (srov. :benefice, chováni pro záchranu zbloudilých pout-
:benevolence) a odvozeniny od slo- níků.
vesa gignere ‘rodit’ (srov. :gen), tedy berně zast. ‘daň’, berní, ob. berňák. Od
vlastně ‘dobře rozený’. Srov. :maligní. :brát.
benjamínek ‘nejmladší člen rodiny či beruška, berunka. Č.st. bedruňka, p.
skupiny’. Podle Benjamina, nejmlad- biedronka, ukr.d. bobrúnka, bédryk aj.,
šího z 12 synů starozákonního patriar- br. babrunica, bedryk. Původ nejasný,
chy Jákoba. snad lze uvažovat o výchozím ie.
benzin, benzinový, benzen, benzol. Od *bhedh- ‘bodat’ (viz :bodat) (podle
základu benz-, který se v 18. a 19. st. charakteristických teček, bodů na krov-
stal východiskem řady chemických ná- kách), pokusy spojit s :bedra či
zvů. Z lat. benzoe ‘vonná tropická prys- :bedrník nejsou sémanticky přesvěd-
kyřice’, což je polatinštělá podoba šp., čivé. V č. se přes berunka přiklonilo na-
kat. benjuí (15. st.) z ar. lubān ǧāwī konec k beruška, vlastně ‘ovečka’ (od
‘vonná pryskyřice z Jávy’ (lu- bylo v :beran), což byl původně název pro
kat. přejato jako člen - tedy lo benjuí ). jiné druhy hmyzu a drobných korýšů,
beran, beránek, beránčí, beranice. Takto především svinku (Jg).
jen č. (již stč.); jinak slk., p. baran, hl. beryl ‘druh drahokamu’. Z lat. beryllus
boran, r. barán, s./ch. bàran. Psl. *ba- z ř. bē̺ryllos asi východního původu
ran nemá jednoznačný výklad. Často se (srov. ar.-per. ballūr ‘křišťál’). Srov.
poukazuje na podobné alb. berr ‘ovce’, :brýle, :briliant.
fr.d. berri, it.d. bero, bar ‘beran’, bask. běs ‘zlý duch, démon’, běsnit, běsnění,
barra tv., ale sotva jde o ‘praevropský’ rozběsnit (se). P. bies, r. bes, ch. bijês,
substrát (Ma2 , HK), případná souvis- s. bês, stsl. běsъ. Psl. *běsъ se obvykle
lost je nanejvýš elementární (od vábi- srovnává s lit. baisùs ‘strašlivý’ a lat.
73
beseda běžet
foedus ‘ohavný’, východiskem by bylo zabetonovat. Z fr. béton ze stfr. betun

ie. *bhoid-s- (B2, A7) (jinak by s po i ‘asfalt, malta, suť’ a to z lat. bitūmen
dalo ch (A8)), pro něž svědčí i lit. bai- ‘zemní pryskyřice, asfalt’.
dýti ‘strašit’. Souvisí s :bát se a snad bez1 ‘vysoký keř’, bezový, bezinka, bez-
i :bída. inkový. Všesl., ale s různými obměnami
beseda, besídka, besední, besedovat, po- - p. bez, r. buziná (str. bozъ), ch. bà-
besedovat. Všesl. - p. biesiada, r. be- zga, sln. bezȅg. Původně ‘černý bez’, v
séda, ch. bèsjeda, stsl. besěda ‘řeč, slovo, části slov. jazyků přeneseno i na ‘še-
rozmluva’. Psl. *besěda se obvykle vy- řík’. Psl. *bъzъ (vedle *buzъ, *bъzgъ aj.)
kládá od kořene sěd- (viz :sedět), ne- nemá přesvědčivou etymologii, je jen
jasná je však první část. Někteří v ní lit. bẽzdas tv. Spojení s lat. sambucus
vidí částici be-, vyjadřující durativnost tv. (Ma2 , HK, prý původu ‘praevrop-
(trvání), ta je však ve slov. nedolo- ského’) je neúnosné hláskoslovně, spo-
žená (běžná je v balt.). Proto se čas- jení s ie. názvem buku ( :buk) zas vý-
těji soudí na předp. *bez- , a to v je- znamově (ale v lit. znamená bùkas ‘buk’
jím původním příslovečném významu i ‘bez’ !). Vykládá se i z onom. základu,
‘vně, venku’ ( :bez2 ) (Ma2 ), tedy ‘po- protože ze stvolu zbaveného charakte-
sezení venku’, problémem je však opět ristické měkké dřeně se dělají trubičky,
nedoloženost tohoto významu ve slov. píšťalky ap.
Snad tedy nelze vyloučit ani interpre- bez2 předl. Všesl. Psl. *bez odpovídá lit.
taci ‘(rozhovor) bez sezení’ (HK). bè, lot. bez tv., příbuzné je dále i sti.
besemerace ‘způsob zkujňování suro- bahíḥ ‘vně, venku’, což byl asi původní
vého železa’, besemerovat. Podle angl. význam (srov. možný pozůstatek v být
vynálezce H. Bessemera († 1898). bez sebe ‘být mimo sebe’) (Ma2 ). Vý-
bestie ‘dravé zvíře; krutý, zlý člověk’, chodiskem je asi ie. *b(h)e-ǵh- (A1,
bestiální, bestialita. Z lat. bēstia ‘zvíře, A2). Srov. :beseda, :bezděky.
šelma’. bezděky přísl. Stč. bez dieky ‘mimovolně,
bestseller ‘komerčně úspěšná kniha’. Z bezmyšlenkovitě’. Kalk ze střhn. āne
angl. bestseller z best ‘nejlépe’ a sell danc tv., kde danc je ovšem ještě v
‘prodávat’ (souvisí se :-slat). původním významu od denken ‘myslet’
bešamel ‘druh omáčky’, bešamelový. Z (Ma2 ). Viz i :dík.
fr. béchamel podle markýze L. de Bé- bezprizorní ‘opuštěný, jsoucí bez do-
chamela, gurmána při dvoře Ludvíka hledu’. Dříve častěji bezprizorný. Z r.
XIV. (konec 17. st.). besprizórnyj tv. a to z bez (viz :bez2 )
betel ‘listy pepřovníku obsahující a prizór ‘dozor’ (viz :zřít).
omamné látky’. Přes port. betel z ta- běžet, běhat, běh, běhavý, běhoun,
milského vet t ilei. běžný, běžec, běžecký, běženec, bě-
betl ‘žebrák (v mariáši)’. Z něm. Bettel ženka, oběhnout, oběh, oběživo,
k betteln ‘žebrat’, jež souvisí s bitten oběžný, proběhnout, průběh, prů-
‘prosit’ a asi i :bída. běžný, přiběhnout, příběh, rozběhnout,
beton, betonový, betonář, betonárna, rozběh, sběhnout (se), sběh, zběhnout,
betonárka, betonovat, vybetonovat, zběh, vyběhnout, výběh, ubíhat, úběž-
74
béžový bidlo
ník, podběhnout, nadběhnout aj. P. (srov. :apatyka).

biec, biegać, r. bežát’, ch. bjèžati, stsl. bíbr zast. hov. ‘bradka’. Z něm. Biber
běžati. Psl. *běžati, *běgati má nejblíže ‘bobr’ (snad že tento druh vousu při-
k lit. bė̷gti tv. (vzhledem k p. biec, r.d. pomíná bobra?).
beč’ se obvykle předpokládá výchozí
psl. tvar také *běgti), dále se spojuje biceps ‘dvojhlavý sval’. Z lat. biceps
s ř. fébomai ‘prchám’, hind. bhāg- tv., ‘dvojhlavý’ z bi- ( :bi-) a odvoze-
s menší jistotou i s lat. fugiō tv. a niny od caput ‘hlava’. Srov. :kapitola,
něm. biegen ‘ohýbat’. Východiskem je :kapitán.
ie. *bhegu̯ - ‘běžet’ (A2, A3). bicykl ‘jízdní kolo’. Z fr. bicycle, doslova
béžový. Z fr. beige, stfr. bege, původně o ‘dvojkolo’ z lat. bi- ( :bi-) a cyclus (viz
barvě surové vlny. Další původ nejasný. :cyklus).
bi- ‘dvoj-’. Z lat. bi- ze stlat. dvi-, jemuž bič, bičík, bičovat, zbičovat, vybičovat
odpovídá ř. di- ( :di-1 ), av. bi-, sti. dví- (se). Všesl. - p. bicz, r. bič, s./ch. bı č,
tv., vše z ie. *du̯i- (dále viz :dva). stsl. bičь. Psl. *bičь je odvozeno od
Srov. :biceps, :bigamie, :bienále, *biti ( :bít). Z č. je něm. Peitsche tv.
:biskvit.
bída, bídný, bídník, bídák, bídácký, zbí-
bianko ‘nevyplněný, prázdný’. Z it. bi-
dačit, zbídačelý. Všesl. - p. bieda,
anco ‘bílý, prázdný’ z germ. *blanka-
r. bedá, ch. bijéda, stsl. běda ‘tíseň,
‘bílý’. Příbuzné je něm. blinken ‘svítit’,
nutnost, nebezpečí’, běditi ‘nutit, vy-
srov. :blanket, :blankvers, :plonk.
bízet’ (srov. i r. pobéda ‘vítězství’,
biatlon ‘kombinovaný závod v běhu na
vlastně ‘přinucení, přemožení’). Psl.
lyžích a střelbě’, biatlonový, biatlo-
*běda, *běditi se obvykle spojuje s gót.
nista. Uměle utvořeno (pol. 20. st.) z
baidjan ‘nutit’, beidan ‘očekávat, spo-
lat. bi- ( :bi-) ‘dvoj-’ a ř. ãthlon ‘zá-
léhat’, lat. fīdere ‘důvěřovat’ (vlastně
vod, zápas’. Srov. :triatlon, :atlet.
‘být přesvědčen’), ř. peíthō ‘přemlou-
bible, biblický. Stč. biblí, biblé, biblijě.
vám, přesvědčuji’ z ie. *bheidh- ‘nutit’.
Přes střlat. biblia z ř. biblía, což je
Uvažuje se však i o spojení s lit. baidýti
pl. od biblíon, byblíon ‘kniha, spis, pa-
‘strašit’ (viz :běs) či se sti. bādhate
pír’, odvozeniny od bíblos, býblos tv. To
‘tlačí, nutí’, něm. bitten ‘prosit’ z ie.
byl původně název pro papyrus, který
*bhedh-, *bhēdh- ‘tlačit, naléhat’. Srov.
se dovážel z fénického přístavu Byb-
:-bízet.
los (dnes Džebel severně od Bejrútu)
(Ma2 ). bidet ‘sedací umyvadlo’. Z fr. bidet tv.
bibliofil ‘milovník knih’, bibliofilský. Viz (od 18. st.), metaforou od původního
:bible a :-fil. významu ‘koník, osel’. Od stfr. bider
bibliografie ‘odborné zpracovávání pu- ‘klusat’ neznámého původu.
blikovaných prací’, bibliografický, bib- bidlo, bidélko. Již stč. Psl. *bidlo od biti
liograf. Viz :bible a :-grafie. ( :bít). Původně ‘to, čím se bije’, pak
bibliotéka ‘knihovna’. Přes lat. biblio- ‘dlouhá, tenká tyč’. O starobylosti tvo-
thēca z ř. bibliothē̺kē z biblíon ‘kniha’ ření svědčí podobné útvary v niz. beitel
(viz :bible) a thē̺kē ‘schránka, skříňka’ ‘dláto’, ř. fītrós ‘břevno’ (ie. *bhei-tro-
75
-bídnout bílý
?). využito shody první slabiky s lat. :bi-

-bídnout. Viz :-bízet. ‘dvoj-’ (srov. později dotvořené mono-
biedermeier ‘měšťácký umělecký styl kiny).
(1.pol.19. st.)’. Zpětné hanlivé pojme- bilance ‘přehled výsledků činnosti’, bi-
nování (srov. :gotika, :barok(o)) ze lanční, bilancovat. Přes něm. Bilanz z
spojení jmen Biedermann a Bummel- it. bilancio a to z pozdnělat. bilanx
meier, dvou postaviček měšťáků z jis- ‘váha se dvěma miskami’ z lat. :bi-
tých německých novin z 50. let 19. st. a lanx ‘miska’. Srov. :balanc.
bienále ‘dvouleté výročí’. Od lat. bien- bilaterální ‘dvojstranný’. Z lat. bila-
nium ‘dvouletí’ z :bi- a annus ‘rok’ terālis tv. z :bi- a laterālis ‘boční’ od
(srov. :anály). latus ‘strana, bok’. Srov. :latentní.
biflovat (se) slang. ‘učit se nazpaměť’. biletář(ka) ‘uvaděč(ka)’. Od fr. billet
Z něm. büffeln, vlastně ‘dřít se jako ‘lístek’, stfr. billete ‘otisk pečeti, po-
buvol’, od Büffel ‘buvol’ (Ma2 ). tvrzení, úřední zpráva’ vedle bullete tv.
bifokální ‘s dvojím ohniskem’. Nově k (snad vlivem stfr. bille ‘koule’) od stfr.
lat. :bi- a focus ‘ohnisko’. bulle ‘pečeť, listina’ ze střlat. bulla tv.,
biftek, bifteček. Z angl. beefsteak z beef původně ‘bublina, hrbol’.
‘hovězí’ (ze stfr. buef z lat. bōs, gen. bo- biliár ‘kulečník’, biliárový. Z fr. billiard
vis, viz :hovado) a steak ‘řízek’ skan- tv., původně označení hole, s níž se
dinávského původu, souvisí se stick hraje, z fr. bille ‘kmen, dřevo’ z vlat.
‘hůl; napíchnout’, původně ‘maso pe- *bīlia, původu asi kelt. (srov. stir. bile
čené na rožni ap.’. ‘kmen’).
bigamie ‘dvojženství’, bigamista. Ze stř- bilion, bilionový. Z fr. billion, uměle
lat. bigamia tv. od bigamus ‘dvakrát že- utvořeného z :bi- a million ( :milion)
natý’ a to záměnou násloví z ř. dígamos (má dvakrát tolik nul).
tv. (viz :bi-) z :di-1 a gámos ‘svatba, bilirubin ‘důležité žlučové barvivo’.
manželství’. Uměle (2. pol. 19. st.) z lat. bīlis ‘žluč’ a
bigbít ‘směr populární hudby (od konce rubeus ‘rudý, červený’ (srov. :rubín).
50. let)’, bigbítový. Z angl. big beat z big bílkovina, bílkovinný. Vytvořil Presl od
‘velký’ a beat ‘tep, bubnování, tempo, bílek (viz :bílý).
důraz’. billboard ‘plakátovací plocha s rekla-
bigotní ‘přehnaně zbožný’. Z fr. bigot, mou’. Z am.-angl. billboard tv. z angl.
což bylo původně hanlivé označení Nor- bill ‘plakát, oznámení aj.’ a board
manů (doloženo též jako jméno). Další ‘deska, tabule’.
původ ne zcela jasný. Tradiční vysvět- bílý, bělost, bělostný, bělavý, běloba,
lení ze stangl. (či jiného germ.) zaklení bělit, bělicí, bělidlo, bělouš, běloch,
bī God ‘u Boha’ sice zavání lid. etym., běloška, bělošský, bělásek, bělice, bí-
ale může být podpořeno stfr. goddam lek, bílit, vybílit, nabílit, obílit, zabílit.
‘Angličan’ (podle typické angl. kletby). Všesl. - p. biały, r. bélyj, ch. bı jel, stsl.
bikiny ‘dvoudílné plavky’. Podle atolu bělъ. Psl. *bělъ má formou nejblíže asi
Bikini v Tichomoří, kde Američané po ke kelt. *belos ‘světlý, zářivý’ (jméno
válce zkoušeli jaderné výbuchy, snad boha Belenos aj.), dále je příbuzné
76
bimbat bivak
angl.d. ball ‘kůň se světlými skvrnami’, biřmování, biřmovanec. Přes střhn. fir-
ř. falós ‘bílý, světlý’, s rozšířením komen z lat. firmāre ‘upevňovat, utvrzo-
řene pak lit. báltas ‘bílý’. Východiskem vat’. Srov. :firma.
je ie. *bhel-/*bhol- ‘zářit’ (A2). Srov. biskup, biskupský, biskupství. Ze sthn.
:bláto. biscof (dnes Bischof, k nahrazení f viz
bimbat. Onom. původu (bim bam jako C2) a to asi román. prostřednictvím
tik tak, pif paf ap.), srov. i něm. bim (vlat. *biscopus?) z pozdnělat. episco-
bam a bimmeln ‘bimbat, zvonit’ (Ma2 ). pus z ř. epískopos tv., doslova ‘dohlíži-
binární ‘dvojčlenný’. Z pozdnělat. bī- tel’, viz :epi- a :-skop. Přenesení na
nārius od lat. bīnī ‘po dvou, dvojí’. ‘zadní část pečené drůbeže’ snad podle
Srov. :bi-. podoby s biskupskou mitrou (HL).
binec ob. expr. ‘nepořádek’. Zřejmě onom. biskvit ‘sušenka, piškot’. Z fr. biscuit
původu, srov. binknout ‘zarachotit, tv., doslova ‘dvakrát pečený’ z bis- (z
bouchnout’, nář. binovati ‘šlehat polat. bis ‘dvakrát’, srov. :bi-) a cuit,
mlázkou’. což je příč. trp. od cuire ‘vařit, péci’ z
bingo ‘druh společenské hry’. Z angl. lat. coquere (příč. trp. coctus) tv. Srov.
bingo onom. původu. :piškot, :kuchyně.
bio- ‘týkající se života’. Z ř. bíos ‘život’ bistro. Z fr. lid. bistrot ‘hospoda’, což
(viz :žít), srov. :biograf, :biologie, je poměrně mladé slovo (19. st.) ne-
biochemie, biofyzika. známého původu. Snad nějak souvisí s
biograf ‘kino; životopisec’, biografický. bistouille ‘patok, špatná kořalka’ z bis-
Vlastně ‘kdo zaznamenává život’, viz ‘dvakrát’ (srov. :biskvit) a touiller
:bio- a :-graf. ‘přehrabovat, přetřásat’.
biologie ‘věda o životě organismů’, bio- bit ‘jednotka množství informace’.
log, biologický. Viz :bio- a :-logie. Zkratkové slovo z angl. b(inary) (dig)it
biret ‘pokrývka hlavy jako od- ‘číslo v dvojkové soustavě’ (viz :bi-
znak úřadu’. Ze střlat. bir(r)etum, nární a :digitální).
ber(r)et(t)a ‘čepice’ (z druhého tvaru bít, bitka, bitva, bitevní, bijec, zbít, na-
je :baret) z pozdnělat. birrus ‘krátký bít, nabíječ, přibít, přebít, ubít, zabít,
přehoz s kapucí’, asi kelt. původu (srov. zabiják, rozbít, rozbitný, rozbíječ, sbít,
střir. berr, střwal. byrr ‘krátký’). sbíječka, probít (se), vybít (se), odbí-
biřic ‘dráb, pochop’. Stč. i birda. Luž. jet, odbíjená aj. Všesl. - p. bić, r. bit’,
běric, r.d. biríč, sln. birı č, csl. birištь. s./ch. bı ti, stsl. biti. Psl. *biti má nej-
Psl. *birit’ь není zcela jasné. Nápadná bližší příbuzné v kelt. (stir. benim ‘biji’,
je blízkost it. birro tv., nevysvětleno stbret. bitat ‘štípe’), s různými rozšíře-
však zůstává zakončení slova (Ma2 pod ními kořene sem patří i něm. Beil ‘se-
birda, HK). Proto se uvažuje i o odvo- kyra’, beissen ‘kousat’, angl. bite tv.,
zenině z psl. *birъ ‘daň’ (r. bir, s./ch. lat. findere ‘štípat’, ř. fītrós ‘kůl, kláda’,
bîr tv.), původ se hledá i v ttat. ja- arm. bir ‘klacek’, vše k ie. *bhei- ‘bít’
zycích (tat. böjörōwčy, tur. bujurudžu (A2, B2). Srov. :bič, :bidlo, :boj.
‘náčelník, velitel’). bivak ‘nouzový nocleh pod širým ne-
biřmovat ‘udělovat jednu ze svátostí’, bem’, bivakovat. Přes něm. Biwak z fr.
77
bizam blanket
bivouac a to (v 17. st.) z germ. - buď druhé s významem ‘klamat, lživě před-
z niz. bijwacht, či švýc.-něm. bīwacht, stírat (především v pokeru)’ z am.-
vlastně ‘zvláštní, přidaná hlídka’, srov. angl. bluff tv., snad také onom. pů-
něm. bei ‘při’ a Wacht ‘hlídka’ od wa- vodu.
chen ‘bdít, hlídat’. blahovičník. Preslův překlad ř. euka-
bizam ‘kožešina z ondatry’. Z něm. Bi- lyptós (viz :eukalypt).
sam tv., také ‘pižmo’ (viz :pižmo) ze bláhový, bláhovost. Jen č., těžko lze od-
střlat. bisamum ‘vonná rostlina, vůně’ dělit od :blahý. Významový posun
a to z hebr. bāsām (srov. :balzám). ‘šťastný’ → ‘pošetilý’ je dobře možný,
bizarní ‘podivný’, bizarnost. Z fr. bi- možná tu působilo i bláznivý (viz :blá-
zarre tv. z it. bizzarro ‘rozmarný, po- zen).
divný, smělý’ a to snad z it. bizza ‘vý- blahý, blaho, blažit, blažený, oblažovat,
buch hněvu, zlost’, původu asi onom. blahobyt, blahořečit, blahoslavit (kalky
-bízet (nabízet, pobízet, vybízet, podbí- z lat. benedīcere či ř. eulogeĩn tv.).
zet (se), podbízivý, nabídka, pobídka). P. błogi, s./ch. blâg, stsl. blagъ ‘dobrý,
Stč. -biezěti. Psl. *běd’ati (B3, C1) je milý’, slabě doloženo ve vsl. Psl. *bolgъ
iterativum (opětovací sloveso) od *bě- nemá přesvědčivý výklad. Spojuje se s
diti ‘nutit’ (viz :bída). V č. některé lot. bal̓gans ‘bělavý’, lat. flagrāre ‘pla-
významy vlivem něm. (an)bieten ‘na- nout’, sti. bhárga- ‘záře’ aj. z ie. *bhel-
bízet’. g- ‘zářit’ (srov. :bílý) s předpokla-
bizon, bizoní. Z am.-angl. bison z lat. dem významového přechodu ‘zářící’ →
bison z ř. bísōn a tam z germ. (srov. ‘milý, dobrý’ (HK). Jiný výklad hledá
sthn. wisunt, něm. Wisent ‘zubr’), srov. příbuzenství v av. bƏrƏj͘aya- ‘vítat’,
i stpr. wisambrs a s ním související bƏrƏχδa ‘vítaný, milý’ (ie. *bhelg-?)
:zubr. (Ma2 ).
bižuterie. Z fr. bijouterie od bijou blamáž ‘ostuda’, blamovat (se). Z něm.
‘šperk, klenot’ a to z kelt. (bret. bizou Blamage tv. a to ve studentském slangu
‘prsten (s kamenem)’ od bīz ‘prst’). od blamieren ‘zostudit’ z fr. blâmer ‘ká-
blábolit, blábol. Hl. blobotać, r. balabó- rat, tupit’ (stfr. blasmer) z pozdnělat.
lit’. Psl. *bolboliti je tvořeno zdvoje- blasphēmāre z ř. blasfēméō ‘tupím, po-
ním onom. základu *bol- (B8), srov. lit. mlouvám’ (viz :blasfemie).
balbatuoti tv., lat. balbus ‘koktavý’ i ř. blána, blanka, blánový, blanitý, blá-
bárbaros ‘cizí’ (viz :barbar) a co do novitý, odblanit. P. błona, r. boloná,
tvoření :hlahol, :chlácholit. Srov. i sln.st. blána. Psl. *bolna souvisí s lit.
:blbý, :brblat, :blekotat. balanà ‘mázdra mladých stromů’ a asi
blaf ‘žvást; nechutné jídlo’, blafat, bla- i ř. fellós ‘korek’ z ie. *bhel-, jež je asi
fovat, blafák ‘klička brankáři v ho- totožné s *bhel- ‘zářit, bělat se’ (viz
keji’, oblafnout. Zdá se, že tu formálně :bílý, :bláto), čemuž nasvědčuje i č.
splynula dvě slovesa a jejich odvoze- běl ‘mladší svrchní vrstva dřeva’ (HK).
niny - jedno domácí ve významu ‘hl- Srov. i :plena.
tat’ (Jgd), pak i ‘žvanit’, zřejmě onom. blanket ‘nevyplněný formulář’. Z něm.
původu (srov. něm. blaffen ‘štěkat’), Blankett tv. a to asi ze střlat. blanche-
78
blankvers blekotat
tus ‘bílý, čistý’ z germ. Srov. :blankyt, význam by pak byl zřejmě ‘bludné
:bianko, :blankvers. světélko’, odtud pak ‘svedení z cesty,
blankvers ‘druh pětistopého verše’. Z omyl’ a dále ‘pošetilec’.
angl.st. blank verse (16. st., Shake- blazeovaný ‘přesycený požitky,
speare aj.) z blank ‘prázdný, nerýmo- znuděný’. Z fr. blasé tv., původně ‘zmo-
vaný’ (viz :blanket, :bianko) a verse žený alkoholem’, od blaser ‘ničit alko-
(viz :verš). holem’, asi z niz. blasen ‘foukat’ (srov.
blankyt ‘jasně modrá barva’. Již stč. Asi něm. blasen tv.).
ze střlat. blanchetus ‘bílá hmota, čistý’, blažený. Viz :blahý.
podrobnosti nejsou jasné. Srov. :blan- blbý, blbost, blb, blbec, blbeček, bl-
ket. bina, blbnout, zblbnout, oblbnout, vy-
blasfemie ‘rouhání, znevažování’, blas- blbnout se, přiblblý aj. Jen č. (dolo-
femický. Přes pozdnělat. blasphēmia z ženo od Komenského). Od onom. *bъlb-
ř. blasfēmía ‘pomluva, rouhání’, jehož , srov. :blábolit, blebtat ap., tedy vý-
první část není jasná, druhá souvisí s znamový posun ‘nesrozumitelně mlu-
fē̺mē ‘pověst, řeč, výrok’, fēmí ‘mlu- vící’ → ‘hloupý’. Srov. ještě sln. bebáti
vím’. Srov. :blamáž, :bájit. ‘žvanit’, bébec ‘blbec’.
bláto, blátivý, blatník, blata, blatouch, bledý, bledost, bledule, blednout, zbled-
zablátit, rozblácený. Všesl. - p. błoto, nout, poblednout, vyblednout. Všesl.
r. bolóto, s./ch. blȁto, stsl. blato. Psl. - p. blady, r.d. bledój, ch. blijêd, stsl.
*bolto je příbuzné s lit. balà ‘bažina’ blědъ. Psl. *blědъ je příbuzné s lit. bla-
i ilyr. *boltom, jež se rekonstruuje na ĩvas ‘světlý (o obloze)’, sthn. bleizza
základě alb. baltë tv., rum. baltă, seve- ‘modřina’, stangl. blāt ‘bledý’, výcho-
roit. polta, nř. báltos tv. Dále se obvykle diskem je ie. *bhleid-/*bhloid- ‘bledý’,
spojuje s lit. báltas ‘bílý’ (z ie. *bhel- což je rozšíření kořene *bhel- ‘zářit’ (viz
, viz :bílý), významová paralela se :bílý, :blýskat (se), :bláto).
vidí v p.d. biel, r.d. bil’ ‘bažina’ (moti- blecha, bleška, bleší, odblešit, zablešený.
vací může být lesklá vodní hladina, bílé Všesl. - p. pchła, r. blochá, ch. bùha,
rostliny či barva uschlého bláta) (Ma2 ). s. bùva. Psl. *blъcha přesně odpovídá
Pak ovšem těžko připojíme i sthn. pfuol lit. blusà (A8, B6). Další ie. paralely -
(něm. Pfuhl) ‘bažina’, angl. pool ‘kaluž, sthn. flōh, stangl. flēa(h) (z *plouk-),
rybník’ (HK), které ukazují spíš na ie. lat. pūlex, alb. plesht, ř. psýlla, arm. lu,
*bol-. sti. plúši- ukazují, že původní ie. slovo
blázen, blázínek, bláznovský, bláznov- prošlo různými hláskovými obměnami
ství, bláznivý, blázinec, bláz- nit, zbláz- a přestavbami (srov. i p.) tabuového
nit se, pobláznit, vybláznit se. P. bła- původu (D4).
zen, r.d. blázen’, sln. blázen ‘bláznivý’, blejzr ‘druh saka’. Z angl. blazer ‘sako (v
stsl. blaznъ ‘chyba, omyl, pokušení’. klubových barvách ap.)’ od blaze ‘zářit,
Psl. *blaznъ nemá přesvědčivý výklad. stavět na odiv’, příbuzného s :bledý,
Jednou z možností je spojení s lot. blazt :blýskat (se).
‘blyštět’, blazma ‘záře’ od ie. *bhel- ‘zá- blekotat, blekotavý, zablekotat. P. ble-
řit’ (srov. :blahý, :bílý ap.). Výchozí kotać, r. blekotát’, s./ch. bléknuti.
79
blesk bloudit
Onom. původu, od citosl. ble. Srov. i *bhleiǵ- ‘bít’. Významová paralela je v

něm. blöken ‘bečet, mečet’, ř. blēcháo- lat. pressus ‘tisknut’ - it. presso, fr. près
mai tv. a :blábolit. ‘blízko’ i ř. ánchō ‘dávím, rdousím’ -
blesk, bleskový, bleskat, zablesknout, ánchi ‘blízko’ (HK). Srov. i :ublížit a
problesknout. P. blask ‘lesk, třpyt’, r. :blizna.
blesk, s. blêsak tv. Psl. *blěskъ je odvo- blizna ‘část rostlinného květu’. Pře-
zeno od *bliskati (viz :blýskat). vzato Preslem z p. blizna ‘jizva’ (podle
blikat, bliknout, zablikat, rozblikat se. něm. Narbe, které má oba zmíněné vý-
Stč. i blíkat ‘mžourat’. Ze střhn. blic- znamy). Stejný původ jako :blízký,
ken ‘hledět’, původně ‘lesknout se, být ovšem s uchováním původního vý-
vidět’, jež souvisí s :blýskat (se). Srov. znamu ‘co je způsobeno bitím’.
i :blinkr. blok ‘kus hmoty; seskupení předmětů;
blín ‘prudce jedovatá bylina’. Stč. blén, notes’, bloček, blokovat. V původním
r. belená, s. bûn, b. bljan. Psl. *belnъ významu ‘kus hmoty’ převzato z něm.
má paralely v stangl. belene, beleone, Block, původně ‘kláda, špalek’, jež asi
kelt. (galském) belénion tv., což svádí k souvisí s Balken (viz :balkon). Vý-
domněnkám o ‘praevropském’ původu znam ‘blok domů ap.’ se prvně objevil
slova (Ma2 , HK). Možný je však i pů- v angl., jinak je těžké říci, zda ten který
vod z ie. *bhel- (viz :bílý) podle na- speciální význam přišel z něm., angl. či
žloutlých květů či šedozelených listů. fr. (bloc).
blinkat. Dětské slovo k :blít, srov. spát blokáda ‘násilné uzavření protivníkova
- spinkat. prostoru (přístavů ap.)’. Z něm. Bloc-
blinkr. Z něm. Blinker tv. od blinken kade, utvořeného román. příp. -ade k
‘blikat, třpytit se’, jež souvisí s blicken blockieren ‘blokovat’ z fr. bloquer tv. od
( :blikat) i blank ‘lesklý’ (srov. :blan- bloc z niz. bloc (viz :blok).
kyt). blond, blondýn, blondýn(k)a, blonďatý.
blít zhrub., poblít (se), vyblít (se), expr. Z fr. blond z vlat. blundus tv. a tam
blivajz. Stč. blvati, 1. os. přít. bl’uju germ. původu (barva typická pro vlasy
(k tomu pak přitvořen nový infinitiv). Germánů). Snad je v kořeni opět ie.
Všesl. - p. blwać, bluć, r. blevát’, s./ch. *bhel- ‘zářit’, srov. :bílý, :bledý,
bljùvati. Psl. *bl’ьvati je onom. původu, :blinkr, :blýskat (se).
souvisí asi s lit. bliáuti ‘mečet, řičet’. bloudit, bloud, blud, bludný, bludař,
Srov. i :plivat. bludiště, bludička, zbloudit, zabloudit.
blizard ‘sněhová bouře’. Z am.-angl. Všesl. - p. błądzić, r.d. bludít’, s./ch.
blizzard, asi nář. původu (srov. něm., blúditi, stsl. blǫditi. Psl. *blǫditi je ite-
niz. blasen ‘foukat’) (užíváno od konce rativum (opětovací sloveso) k *blęsti
19. st.). (A5) (stsl. blęsti ‘žvanit, smilnit’, stč.
blízký, blízkost, bližní, blíženec, blížit se, blésti ‘žvanit’), odtud je i blǫdъ (ve stsl.
přiblížit se, sblížit se. Všesl. - p. bliski, ‘smilstvo, rozmařilost’), obecnějším po-
r. blízkij, s./ch. blı zak, stsl. blizъkъ. sunem pak význam ‘sejít z cesty, blou-
Psl. *blizъkъ se nejpřesvědčivěji spojuje dit’. Psl. *blęsti se obvykle spojuje s
s lot. blaizīt ‘tlačit’, lat. flīgere ‘bít’ z ie. lit. blę̃sti ‘kalit se, tmít se’, lot. blenst
80
bloumat bod
‘špatně vidět, říkat nesmysly’ i gót. *bhel- ‘zářit’. Srov. :blesk, :blyštět
blandan (sik) ‘plést se’ a rodinou germ. se, :blikat, :bílý.
*blindaz (gót. blinds, něm., angl. blind) blyštět se, blyštivý. Stč. blyščěti sě (-
‘slepý’, vše snad lze vztáhnout k výcho- ščě- < -skē-) (B1, C3), dále viz :blýs-
zímu ie. *bhlendh- ‘nezřetelně vnímat či kat (se).
mluvit’. Vývoj významu ve slov. (pře- boa ‘hroznýš; kožišina kolem krku’. Z lat.
devším ‘smilnit’) však není zcela jasný. boa ‘vodní had’, jehož původ - zřejmě
bloumat, bluma ‘budižkničemu, váha- cizí - není znám.
vec’. Jen č., novější. Asi expr. obměna bob1 ‘luštěnina’, bobek ‘plod vavřínu,
k :bloudit, srov. i nář. bluncat, blýňať něco malého, kulatého’, bobový, bob-
‘toulat se’ (Ma2 ). kový. Všesl. - p. bób, r. bob, s./ch.
blouznit, blouznivý, blouznivec. Jen č., bȍb. Psl. *bobъ je příbuzné se stpr.
slk. a p. (bluźnić ‘rouhat se’), srov. i laš. babo, lat. faba tv., východiskem je ie.
blužnič ‘mluvit necudně’. Asi expr. no- *bhabho-, *bhabhā, což je zřejmě zdvo-
votvary k stč. blúditi ( :bloudit) (srov. jený expr. základ označující nabobt-
ještě stč. blúzenie ‘bloudění, poblou- nalé, napuchlé plody (srov. :bobule,
zení’), vzhledem k -u- by p. slovo mu- :bobtnat). Stejný základ je asi i v
selo být z č. (Ma2 ). něm. Bohne, angl. bean ‘fazole’.
blud. Viz :bloudit. bob2 ‘druh řiditelných sání’, bobový, bo-
blues, bluesový. Z am.-angl. blues a to bovat. Z angl. bob-(sleigh) tv. z bob ‘tr-
zkrácením z blue devils, doslova ‘modří haně, houpavě se pohybovat’ a sleigh
démoni’, což je metaforický název pro ‘sáně’.
depresi, melancholii. bobr, bobří. Všesl. - p. bóbr, r. bobr
bluf, blufovat. Viz :blaf. (str. bebrъ), s./ch. dȁbar (rozrůzněním
bluma ‘druh slívy’. Ze střdn. plūme b-b > d-b). Psl. *bobrъ/*bebrъ/*bьbrъ
‘slíva’ (něm. Pflaume) a to přes vlat. je příbuzné s lit. bãbras, bẽbras, něm.
*prūmum z lat. prūnum tv. z ř. proũm- Biber, stangl. beofor (angl. beaver),
non tv. korn. befer, lat. fiber, av. bawra tv. Ie.
blůza, blůzka, blůzička. Přes něm. Bluse *bhebhr-/*bhobhr- se dále srovnává se
z fr. blouse tv., původně (od 18. st.) sti. babhrú- ‘hnědý’, což je zdvojení ie.
‘(modrá) dělnická halena’. Další původ *bher- ‘hnědý’, které je např. i v germ.
sporný. Snad ze střlat. pelusia podle označení medvěda ( :medvěd).
egypt. kraje Pelusium, kde vyráběli in- bobtnat, nabobtnat. Původní je zřejmě
digem obarvené tuniky, které si křižáci varianta botnat, srov. r. st. botét’
oblékali přes zbroj. ‘tloustnout, nabývat na objemu’, snad
blýskat (se), blýskavý, blýskavice, za- onom. původu. Podoby s bobt- vlivem
blýsknout (se). P. błyskać (się), r. slov jako :bob1 , :bobule.
blistát’, s./ch. blı skati, stsl. bliskati. bobule, bobulka, bobulovitý. Podle Jg
Psl. *bliskati aj. (*blyskati je zsl. ino- ze slk., asi příponové tvoření od :bob1 .
vací) souvisí s lit. blizgė̷ti tv., střhn. blī- bod, bodový, bodovat, zabodovat, obo-
chen, stangl. blīcan ‘lesknout se’, vše dovat. Takto jen č. a slk. Od :bodat,
z ie. *bhlei-ǵ- ‘lesknout se’ (A1) od snad kalk podle pozdnělat. pūnctum
81
bodat bojler
‘bod, tečka’ z lat. pungere ‘bodat’. vším umělec’, bohémský. Z fr. bohème
bodat, bodnout, bodák, bodec, bodný, tv. (v Paříži od 19. st.), původně ‘cikán’
bodavý, bodlák, bodláčí, bodlina, a to od Bohême ‘Čechy’ - o Čechách se
bodlo, nabodnout, zabodnout, probod- totiž soudilo, že jsou domovinou cikánů
nout, zbodnout, vybodnout (se). Typ přišlých ve středověku do záp. Evropy.
bodati, bodnouti nahradil stč. bósti, 1. Srov. :bohemista.
os. přít. bodu, které je všesl. - p. bóść, bohemista ‘odborník v českém jazyce’,
str. bosti, s./ch. bȍsti, stsl. bosti. Psl. bohemistický, bohemistika. Z lat. ná-
*bosti (z *bodti (A5)) je příbuzné s lit. zvu Čech Bohemia z dřívějšího Boiohe-
bèsti, badýti ‘píchat’, lat. fodere ‘bo- mia - v první části je jméno kelt. kmene
dat, kopat’ a dále i něm. Bett, angl. Bojů (u nás žijících v 3.-2. st. př. Kr.),
bed ‘postel’, původně vlastně ‘vyhlou- v druhé germ. *haima- ‘domov, sídlo’
bené místo’. Východiskem je ie. *bhedh- (srov. něm. Heim tv.).
(A2, A6) ‘bodat, kopat’. Srov. :bod, bochník, bochníček, bochánek. Stč. i
:-bádat. bochnec ze střhn. vochenz(e) ‘bílý,
bodejť, bodejž část., citosl. Ze stč. spojení chléb, druh koláče’ a to z lat. focātia
bóh daj ‘bůh dej’ (stč. i bódaj, bodaj) a od focus ‘pec, krb’. Srov. :fokus.
zesilovací část. -ť, resp. -ž (Ma2 ). boj, bojový, bojůvka, bojiště, bojovat,
bodrý ‘dobromyslný, veselý’, bodrost. bojovný, bojovník, zabojovat, vybojo-
Převzato - asi díky Hankovi - z r. bó- vat, probojovat se. Všesl. Psl. *bojь
dryj ‘čilý, svěží’ a to z psl. *bъdrъ, jež je odvozeno od *biti ( :bít) (střídnice
přesně odpovídá lit. budrùs ‘bdělý’ (viz *bhei-/*bhoi- (A6, B2)).
:bdít, :budit). Změna významu v č. bojar ‘ruský šlechtic’. Z r. bojárin nejis-
vlivem něm. bieder ‘bodrý, rozšafný’, tého, snad ttat. původu.
možná i :dobrý. bóje ‘výstražný plovák’, bójka. Z něm.
bodyček ‘zastavení soupeře tělem (v ho- Boje a to ze střniz. bo(e)ye tv., také
keji)’, bodyčekovat. Z angl. body-check ‘pouto’, ze stfr. boie, buie ‘pouto’ asi
tv. z body ‘tělo’ a check ‘napadat’, jež kelt. původu.
je přeneseno z šachové hry (check = bojínek ‘druh pícniny’. Snad podle něm.
‘šach’). Timotheusgras, č.lid. timotejka (podle
bohatý, bohatství, boháč, bohatnout, prvního pěstitele Timothea Hansena v
zbohatnout, zbohatlík, obohatit. Všesl. 18. st.) mylným spojením jména Timo-
- p. bogaty, r. bogátyj, s./ch. bògat, theus s lat. timeō ‘bojím se’ místo s ř.
stsl. bogatъ. Psl. *bogatъ je odvozeno tīmáō (theón) ‘uctívám (boha)’ (HL).
od bogъ (viz :bůh) v jeho původním bojkot ‘odmítání výrobků či styků s cí-
významu ‘podíl, štěstí, dostatek’ (Ma2 , lem izolovat protivníka’, bojkotovat.
HK). Srov. i :zboží. Podle angl. statkáře Ch. Boycotta,
bohatýr, bohatýrský. Přejato za nár. proti němuž kvůli jeho tvrdosti takto
obrození z r. bogatýr’ a to přes mong. poprvé postupovala irská zemská liga
bagatur, ttat. *baγatur z per. bahadur (1880).
‘udatný’. bojler ‘ohřívač vody’. Z angl. boiler od
bohém ‘nespořádaně žijící člověk, přede- boil ‘vařit’ ze stfr. bouiller tv. z lat.
82
bok bonifikace
bullīre ‘vřít, bublat’ od bulla ‘bublina’. zace. Původně stoupenec většinového

Srov. :bujon, :bula. proudu (r. ból’šij ‘větší’) uvnitř ruské
bok, bůček, boční, bočnice, odbočit, vy- soc.-dem. strany (1903).
bočit, zabočit. Všesl. - p., r. bok, s./ch. bolševník ‘druh byliny’. Preslem pře-
bôk. Psl. *bokъ nemá jasné souvislosti. vzato z r., tam je však jen řídké borš-
Spojení s angl. back ‘záda’ (Ma2 ) nevy- čevnik. Snad nář. přiklonění k základu
hovuje zcela hláskoslovně (A4), spojuje bol’š-, jde totiž o velmi hojnou bylinu
se i se stir. bacc ‘hák’, ř. báktron ‘hůl’ vysokého vzrůstu. Dále viz :boršč.
(HK), s původním významem ‘něco za- boltec. Vytvořeno Preslem, neví se však
křiveného’. přesně podle jaké předlohy. Snad od r.
bolen ‘kaprovitá ryba’. Již stč. Slk. bo- boltát’ ušámi ‘plandat ušima (o psu)’
len, p. boleń, sln. bólen, ch. bolèn, jinde onom. původu (Ma2 ).
chybí. Psl. *bolenъ nemá jasný původ. bomba, bombička, bombový. Přes něm.
Lze uvažovat o odvození z ie. *bhel- Bombe, fr. bombe z it. bomba tv. a
/*bhol- ‘bílý’ (srov. p. bielec, něm. to z lat. bombus ‘dunění, hukot, šum’
Weisslachs tv.) (Ma2 ) či od psl. *bol’ьjь z ř. bómbos tv., onom. původu. Srov.
‘větší’ (je větší než jiné kaprovité ryby). :bimbat, :boom, :bum.
Vzhledem k této jeho charakteristice i bombardon ‘basový dechový nástroj’. Z
k územnímu rozšíření názvu se obje- fr. bombardon, původně bombarde (viz
vila i myšlenka o převzetí z lat. balaena :bombardovat).
‘velryba’. bombardovat, bombardér. Z fr. bom-
bolero ‘španělský lidový tanec; krátká barder tv. od bombarde ‘kanón, vrhač
ženská vesta’. Ze šp. bolero tv., pů- bomb’ od bombe (viz :bomba).
vodně ‘tanečník’, nejistého původu. bombastický ‘okázalý, přepjatý’. Přes
Snad souvisí s bola ‘koule, míč’ z lat. něm. Bombast z angl. bombast (dříve
bulla ‘bublina’ (srov. :bula). bombace) ‘slohová nabubřelost’, pů-
bolet, bol, bolavý, bolák, bolest, bo- vodně ‘vata, vycpávka’, a to ze střlat.
lestný, bolístka, zabolet, rozbolet, pře- bombax, bombyx, bambax ‘bavlna’ z ř.
bolet, pobolívat. Všesl. - p. boleć, r. bámbax, bambákion ze střper. pambak
bolét’, ch. bòljeti, stsl. bolěti. Psl. *bo- tv.
lěti nemá přesvědčivý výklad. Tradičně bon ‘poukázka’. Přes něm. Bon z fr.
se spojuje s gót. balwjan ‘trápit’, sthn. bon tv., substantivizovaného adj. bon
balo ‘neštěstí, zlá událost’, stkorn. bal ‘dobrý’ z lat. bonus tv. Tedy vlastně
‘nemoc’, snad z ie. *bhel-/*bhol-. Za- ‘co má člověk k dobru, dobropis’. Srov.
jímavá je myšlenka vyjít z psl. *bol’ьjь :bonbon, :bonmot, :bonita, :bon-
‘větší’ (srov. sti. bála- ‘síla’, bálīyan ‘sil- viván, :bonton.
nější’, ř. beltíōn ‘lepší’), tedy z původ- bonbon, bonbonek, bonboniéra. Přes
ního významu ‘sílit’ - šlo by pak o ta- něm. Bonbon z fr. bonbon, což je z
buovou náhražku k oklamání zlých sil dětské řeči, z expr. zdvojení adj. bon
(D4). ‘dobrý’. Srov. ňamňam a :bon.
bolševik ‘komunista leninského typu’, bonifikace ‘připsání k dobru, zvýhod-
bolševický, bolševismus, bolševi- nění’. Ze střlat. bonificatio, viz :bon
83
bonita boršč
a :-fikace. bǫrr ‘strom’, dále však nejisté. V slk.d.

bonita ‘jakost půdy’. Z lat. bonitās ‘dob- a p.d. znamená též ‘močál’, proto se
rota’ od bonus ‘dobrý’ (srov. :bon, někdy spojuje s psl. *bara tv. (Ma2 ).
:bonbon, :bonifikace). Spíše však k ie. *bhar- ‘hrot, štětina’,
bonmot ‘vtipná průpovídka’. Přes něm. původně tedy ‘jehličnatý strom’. Srov.
Bonmot z fr. bon mot ‘vtip’, doslova :borůvka, :brada.
‘dobré slovo’, z bon ‘dobrý’ (srov. bór ‘nekovový prvek’. Z něm. Bor, což je
:bon) a mot ‘slovo’ (viz :moto). zkráceno z Borax ( :borax).
bonsaj ‘vypěstovaný zakrnělý stromek’. borax ‘tetraboritan sodný’. Přes něm.
Z jap. bonsai z bon ‘miska, hrnec’ a sai Borax ze střlat. borax a to z ar. būraq
‘pěstovat’, tedy ‘(stromek) pěstovaný v z per. būrah tv.
hrnci’. bordel vulg. ‘nevěstinec’; expr. ‘nepořá-
bonton ‘společensky dobré chování’. Z dek’, bordelář, bordelářský. Z něm.
fr. bon ton z bon ‘dobrý’ (viz :bon) a Bordell tv. ze stfr. bordel, původně
ton ‘tón, hlas, odstín’ (viz :tón). ‘bouda z prken’, což je zdrobnělina od
bonviván ‘požitkář’. Z fr. bon vivant, borde tv. z vlat. *bordum (pl. *borda)
doslova ‘dobře si žijící’, z bon ‘dobrý’ ‘prkno’ germ. původu (srov. :bort,
(srov. :bon) a vivant ‘žijící’ od vivre :snowboard).
‘žít’ z lat. vīvere tv. (viz :živý).
bordó ‘rudý’. Podle známého vína z fr.
bonzovat slang. ‘donášet’, bonzák. Pů-
města Bordeaux.
vodně zřejmě argotické slovo vychá-
zející z hanl. bonz ‘(na prospěch hle- borec. Převzato z r. boréc (Hanka?) od
dící) politický předák, placený funkci- borót’sja ‘bojovat’, srov. i slk.d. boriť
onář ap.’ z něm. Bonze tv., dříve (19. sa tv. (v č. dochováno v osobních jmé-
st.) prostě hanl. označení představe- nech Bořivoj, Ctibor, Dalibor ap.). Psl.
ného, hodnostáře, a to přes fr. bonze a *borti (sę) souvisí s lit. bàrti ‘nadávat’,
port. bonzo z jap. bonsō ‘buddhistický sthn. berjan ‘bít’, lat. ferīre tv., ř. fáros
mnich’. ‘pluh’, sti. bhr ṇāti ‘vyhrožuje, spílá’,
bookmaker ‘osoba vypisující a přijíma- vše od ie. bher- ‘bít, řezat; ostrý’. Srov.
jící sázky’. Z angl. bookmaker z book :brána, :bránit.
‘zapsat, zaknihovat’ (viz :buk) a ma- borovice. Viz :bor.
ker, což je činitelské jméno od make borrelióza ‘infekční onemocnění přená-
‘dělat’ (srov. :machr). šené klíštětem’. Z nlat. borreliosis od
boom ‘rozmach’. Módní slovo z am.- názvu rodu bakterií Borrelia a to podle
angl. boom tv. (tam kolem r. 1900), fr. lékaře A. Borrela († 1936).
angl. také ‘dunění, třesk’ onom. pů- boršč ‘ruská polévka s masem a zeleni-
vodu. Srov. :bum, :bomba. nou’. Z r. boršč, původně název rost-
bor ‘borový les’, borový, borovice, bo- liny, z níž se polévka vařila (viz :bol-
rovička, borovicový. Č .nář. ‘borovice’. ševník), srov. i č.st. bršť ‘bolševník’,
Všesl. - p. bór ‘jehličnatý les’, r. bor tv., p. barszcz tv. Psl. *bъrščь asi souvisí
s./ch. bôr ‘borovice’. Psl. *borъ má pa- s něm. Borste ‘štětina’, sti. bhr št í-
ralely v germ. - stangl. bearu ‘les’, stisl. ‘ostří’ (podle ostrých listů) k ie. *bher-
84
bort boule
‘ostrý’. víc, srov. podobně i angl. boot proti

bort slang. ‘bok lodi’. Z něm. Bord, Bort shoe ‘bota’). Udělat botu je prý podle
tv., také ‘paluba’, původně ‘prkno’ něm. einen Stiefel reden ‘říci botu’, kde
(srov. angl. board ‘prkno, paluba’ a dále Stiefel je prý příjmení jistého faráře
:bordel). Východiskem je ie. *bher- (Ma2 ).
‘řezat’, slovotvorně se zdá být blízko botanika ‘nauka o rostlinách’, bota-
:brdo. nický, botanik. Přes něm. Botanik, stř-
bortit (se), zbortit (se), zborcený. Nej- lat. botanica k ř. botanikē̺ (téchnē) tv.
starší doklady užití ukazují na souvis- od botanikós ‘týkající se rostlin’ od bo-
lost s :bort ‘postranice, okraj, příčné tánē ‘tráva, rostlina’.
prkno’, význam byl zřejmě ‘křivit se, botel ‘hotel na kotvící lodi’. Z angl. bo-
padat na stranu (o dřevě)’ (Jg). Od tel, úmyslným zkřížením boat ‘člun’ s
začátku ovšem silně působil i význam :hotel. Srov. :motel.
:bořit. botulismus ‘otrava potravinovým je-
borůvka, borůvčí, borůvkový. Ve stč. dem’. Od lat. botulus ‘klobása’, podle
nedoloženo. Ve slov. jazycích značí první popsané otravy (konec 19. st.)
různé lesní plody (p. borówka ‘bru- způsobené právě klobásou.
sinka’, sln. borovníca ‘borůvka’). Odvo- boubel ‘uher, výrůstek’, boubelatý ‘buc-
zeno od :bor, podle místa výskytu. latý’. P. bąbel ‘boubel, bublina, pu-
bořit, bořitel, zbořit, pobořit, rozbořit, chýř’. Od psl. onom. základu *bǫb-
probořit (se), zabořit (se). Jen č. (již (B7), který má paralely v lit. bum̃bulas
stč.) a slk. Pč. *boriti vzniklo mylnou ‘bublina, uzel’, ř. bombulís ‘bublina’.
dekompozicí z *ob-oriti, dále viz :obo- Dále viz :bublina, srov. :bambule,
řit se. :bob1 .
bosorka nář. ‘čarodějnice’. Z maď. bos- bouda, budka, boudička, budník. Jen
zorkány tv., původně ‘duch zemřelých’, slk. búda, luž. a p. buda (odtud do r.
ttat. původu (Ma2 ). a ukr.). Vzhledem k tomuto výskytu,
boss ‘šéf, vedoucí’. Z am.-angl. boss a to který je omezenější než u příbuzenstva
z niz. baas ‘patron, šéf’, původně ‘strýc’ něm. Bude (střhn. buode, stisl. būδ/,
(srov. střhn. base ‘teta’) nejistého pů- švéd. bod), je pravděpodobnější pře-
vodu. vzetí z něm. do slov. než naopak (tak
bosý, bos. Všesl. - p. bosy, r. bos/bosój, Ma2 , HK). Z č. bouda však bude něm.
s./ch. bôs, stsl. bosъ. Psl. *bosъ odpo- Baude ‘horská chata’. Souvisí s bauen
vídá lit. bãsas tv., germ. *baza- ‘holý’ ‘stavět’. Význam ‘léčka’ je z argotu.
(něm. barfuss, angl. barefoot ‘bosý’), s bouchat. Všesl., onom. od citosl. buch.
jinou příp. sem patří arm. bok ‘bosý’. Srov. i lot. baugāt ‘klepat’, dále :bušit.
Východiskem je ie. *bhoso-, původně boule, bulka, boulička, boulovatý, vy-
asi ‘holý, nezakrytý’. boulit. Takto jen č. P. buła ‘hrouda,
bota, botka, botička, botový, botník. chuchvalec’, sln. búla ‘nádor, opuch-
Přejato asi ve 14. st. z fr. botte či stř- lina’. Velmi blízko stojí něm. Beule
lat. bota nejistého původu. Původní vý- tv. (sthn. būl(l)a), ale vývoj obou
znam byl ‘vysoká bota’ (proti :stře- slov byl asi paralelní. Srov. i gót. uf-
85
bourat brak
báuljan ‘nadmout’, lat. bulla ‘bublina’. (srov. dán. bask ‘plácnout’ i naše buch).
Všechno jsou to útvary od ie. *bheu- brada, bradka, bradatý. Všesl. - p.
‘nadouvat se, růst’. Srov. :bulva, broda, r. borodá, s./ch. bráda, stsl. brada
:poulit. ‘vousy’. Psl. *borda (B8) je příbuzné
bourat, bouračka, zbourat, nabourat, s lit. barzdà ‘vousy’, něm. Bart, angl.
odbourat, pobourat, probourat, roz- beard, lat. barba tv., vše z ie. *bhardh-
bourat. Jen č. a slk., pravidelné itera- tv. (A2), asi od *bhar- ‘hrot, štětina’.
tivum (opětovací sloveso) k :bouřit. Srov. :bradatice, :bradavice, :bor.
bourec. Odvozeno od boura, což je ‘ze- bradatice, bradatka ‘tesařská sekyra s
vní vrstva zámotku bource’ z pozdně- širokou čepelí’. Nepochybně souvisí s
lat. burra ‘hrubá vlna’. :brada, není však jisté, zda jde o do-
bouřit, bouře, bouřka, bouřlivý, bouřli- mácí tvoření, či vliv němčiny (srov.
vák, bouřňák, vzbouřit (se), pobouřit Barte, Bartaxt tv.). Je i stsl. brady
(se), vybouřit (se), rozbouřit (se), za- (gen. bradъve) tv., které svým zakon-
bouřit. Všesl. - p. burzyć ‘bouřit, bou- čením germ. původ naznačuje. Moti-
rat, ničit’, r.st. buritisja ‘bouřit se (o vací je metaforické přenesení ‘brada’
moři)’, s./ch. búriti se tv., stsl. burja → ‘prodloužené ostří’. Srov. :hala-
‘bouře’. Psl. *buriti, *bur’a nejspíš sou- partna.
visí s lot. baũruōt ‘bučet (o volech)’, bradavice, bradavka, bradavičnatý. P.
nor. bura tv. a možná i stir. būre ‘zuři- brodawka, r.d. borodavíca, s./ch. bradà-
vost’, lat. furere ‘běsnit’, základ je asi vica. Psl. *bordavica, *bordavъka je od-
onom. (ie. *bheu-r-?). Srov. :bourat, vozeno od *borda ( :brada) v jeho
:burácet, :burcovat, :buřinka. původním významu ‘vousy’. Původně
bovden ‘ocelové lanko k přenášení síly tedy asi něco jako ‘vousatice’ (na bra-
a pohybu’. Podle angl. vynálezce Fr. davicích často rostou chlupy).
Bowdena (pol. 20. st.). bradla ‘tělocvičné nářadí’. Zavedl Tyrš
bowle ‘alkoholický nápoj s ovocem’. Z podle stč. bradlo ‘útes, hradba, zá-
angl. bowl ‘mísa, pohár’ ze stangl. bolle bradlí’ (jen č. a slk.), které se vykládá
tv., které bylo ovlivněno fr. boule (viz z psl. *bordlo (B8) od *borti (viz :bo-
:bowling). rec), původně tedy vlastně ‘co slouží k
bowling ‘americké kuželky’. Z am.-angl. obraně’. Srov. :brána.
bowling od bowl ‘(dřevěná) koule’ z fr. bráhman ‘příslušník kněžské kasty v In-
boule tv. z lat. bulla ‘bublina’. Srov. dii’. Přes angl. ze sti. brāhmana tv. od
:bula, :biliár. brahman ‘modlitba’.
box1 ‘oddělení’. Z angl. box ‘krabice, brach, brácha. Expr. k :bratr příp. -ch.
bedna ap.’, původně název dřeva i keře Srov. kmotr-kmoch, Petr-Pech.
zimostrázu, z něhož se bedny vyráběly. brajgl ob. expr. ‘nepořádek, vřava’. Prý
Přes střlat. buxis z ř. pyxís ‘zimostráz’. podle niz. malíře P. Breughela, který
Srov. :piksla, :busola, :puška. maloval rušné lidové scény (HK).
box2 ‘rohování’, boxovat, boxer, boxer- brak ‘podřadné, nehodnotné zboží’, bra-
ský, boxerky. Z angl. box nejistého, asi kovat ‘drancovat, plenit’. Z něm. Brack
skand. původu. Základ je zřejmě onom. tv., jež souvisí s :vrak. Sloveso bra-
86
brambor(a) brát
kovati původně znamenalo ‘třídit, vy- bránit, zábrana, obrana, obranný,

řazovat podřadné kusy’, z toho expr. obránce. Všesl. - p. bronić, r.st. bo-
dnešní význam. ronít’, s./ch. brániti, stsl. braniti. Psl.
brambor(a), brambůrek, bramborový, *borniti (B8) je odvozeno od *bornь
bramborák, bramboračka, brambo- (srov. stč. bran, braň ‘obrana, odpor,
řiště, bramborářský. Jen č. Vykládá zbraň’ a :zbraň) a to příp. -nь od
se jako ‘plodina z Branibor’ (srov. luž. *borti (viz :borec). Stejně je tvořeno
Brambor ‘Branibor’), pro což svědčí i lit. barnìs ‘spor’.
č .nář. branibor, brantbor, rum.d. bran- brány ‘polní nářadí’. Všesl. - p. brona, r.
draburca ‘brambor’, slk.d. švábka tv. boroná, s./ch. brána. Psl. *borna je od-
(tedy ‘plodina ze Švábska’). K nám vozeno asi přímo od ie. *bher- ‘ostrý;
se tedy brambory zřejmě dostaly přes řezat’ (není tedy etymologicky totožné
sev. Německo (asi za třicetileté války). s :brána, ač s ním souvisí). Z příbuz-
Něm. původu jsou i některé nářeční po- ných slov srov. především něm. bohren
doby - erteple (z něm. Erdapfel ‘zemní ‘vrtat’, lat. forāre tv., ř. fáros ‘pluh’ i
jablko’), krumpír, krumple ap. (z něm. :brázda. Další souvislosti u :borec.
Grundbirne ‘zemní hruška’, Grundap- branže ‘obor’. Z fr. branche ‘větev’ a to
fel ‘zemní jablko’), podle nich i domácí z pozdnělat. branca ‘tlapa’, asi kelt. pů-
zemák (Ma2 , HK). vodu.
brambořík ‘druh okrasné byliny’. Od brašna, brašnička. Jen č., r.d. borošnjá a
:brambor, asi podle hlízovitě rozšíře- sln. brášnja. Nepříliš jasné. Asi od psl.
ného oddenku. *boršьno (r.d. bórošnó ‘(žitná) mouka’,
brána, branka, brankový, brankoviště, sln. brášno ‘jídlo (na cestu)’, stsl. bra-
brankář, brankářský. Ve významu šьno ‘pokrm’), jež souvisí s gót. barize-
‘vrata’ jen č., slk. a sln.d. (brána). P. ins ‘ječný’ (srov. angl. barley ‘ječmen’),
brama tv. (odtud do br. a ukr.) asi lat. farīna ‘mouka’, vše z ie. *bhar(e)s-
bude z č. Psl. *borna (B8) je odvozeno ‘ječmen’ (A2) od *bhar- ‘štětina, hrot’
od *borniti ( :bránit), tedy původně (srov. :bor, :brada). Vývoj významu
‘to, co brání ve vstupu’. Srov. :bradla, by byl ‘rozemletý ječmen jako jídlo na
:brány. cestu’ → ‘jídlo na cestu’ → ‘schránka
brandy ‘pálenka podobná koňaku, ví- na jídlo’ (HK). Na utváření významu
novice’. Z angl. brandy, zkráceného mohla působit i slova :mošna a :brát
z brand(e)wine, brandy wine ‘pálené (‘co se bere na cestu’).
víno’ z niz. brandewijn tv. brát, sebrat, sbírat, sběr, sběrný, sbo-
bránice, bránicový. Jen č., podobné je rový, nabrat, obrat, odebrat (se), od-
sln. brána (dříve i bránica) ‘blána, běr, pobrat, podebrat, probrat (se), za-
bránice’. Nejpřirozenější je výklad od brat, záběr, rozebrat, rozbor, vybrat,
:bránit, tedy ‘blána chránící vnitřní výběr, výběrový, výbor aj. Všesl. - p.
orgány’ (HK, Jg). Souvislost s ř. frē̺n brać, r. brat’, s./ch. brȁti, stsl. bьrati.
tv. (z ie. *bhrōn?) (Ma2 ) není pravdě- Psl. *bьrati se všeobecně spojuje s gót.
podobná. baíran ‘nést, rodit’, angl. bear tv., lat.
bránit, branný, branec, ubránit, za- ferre ‘nést’, ř. férō, arm. berem, av. ba-
87
bratr breptat
raiti, sti. bhárati tv., vše z ie. *bher- :breptat, :mrmlat.

‘nést’. Ve slov. posun ‘nést, odnášet’ → brčál ‘polokeř se stále zelenými listy’, br-
‘brát’. Srov. :břímě, :březí. čálový. Do č. zavedl asi Presl z jsl.,
bratr, bratříček, bratrský, bratrství, kde je sln. brščêl ‘břečťan’ (Ma2 ), s.
bratrstvo, bratranec, bratřit se, sbrat- br̰čanova tráva ‘brčál’, dále nejasné.
řit se, pobratřit se. Všesl. - p., r. brat, Srov. :brslen, :břečťan i :boršč.
s./ch. brȁt, stsl. bratrъ. Psl. *brat(r)ъ brčko. Zdrobnělina od brko ( :brk).
je příbuzné s lit. brólis (ze zdrobnělého brdo ‘hřeben tkalcovského stavu’. Dnes
broterė lis), něm. Bruder, angl. bro- jen ve spojení na jedno brdo ‘stejně’.
ther, lat. frāter, stir. bráth(a)ir, ř. frā̺tēr Přeneseně ‘hřbet hory’ (srov. Brdy).
‘člen rodového příbuzenstva’, arm. el- Všesl. - p. bardo, r. bërdo, s./ch.
bair, toch. A pracar, av. brātar, sti. br do. Podle Ma2 původně ‘dřevěný
bhrātar-, vše z ie. *bhrā-ter- ‘bratr’ mečík vsouvaný mezi osnovné nitě’.
(A2), jež dále není průhledné (srov. Psl. *bьrdo má nejblíže k lot. birde
:matka, :otec, :dcera). ‘tkalcovský stav’, slovotvorně odpovídá
brav ‘menší dobytek (vepři, kozy, ovce)’. i něm. Bort, angl. board (viz :bort),
Všesl. - slk. brav(ec) ‘(kastrovaný) vše nejspíš k ie. *bher-dh- od *bher- ‘ře-
vepř’, p.d. browek, r. bórov tv., s./ch. zat; ostrý’.
brâv ‘dobytče, vepř, skopec’, stsl. bravъ brebentit. Onom. původu, srov. lot. ber-
‘(drobné) dobytče’. Psl. *borvъ se ob- belēt ‘rychle, nesrozumitelně mluvit’ i
vykle spojuje s něm.d. Barch, Borch :brblat, :breptat.
‘vykastrovaný vepř’, angl. barrow, stisl. breberka expr. ‘veš či jiný podobný
bǫrgr tv., vše z ie. *bhor-u̯- ‘kastrovaný hmyz’. U Jg bebelka ‘veš’. Snad z dětské
vepř (či jiné domácí zvíře)’ od *bher- řeči (Ma2 ).
‘řezat’. Srov. :borec, :brány. bréca vulg. ‘(nepříjemná) žena’. Asi
bravo citosl. ‘výborně, znamenitě’, bra- onom. původu, srov. :brečet.
vura, bravurní. Z it. bravo, původně brečet, brek, obrečet, pobrečet si, vybre-
‘výborný, statečný’ přes vlat. *brabus čet (se), zabrečet (si), rozbrečet (se),
z lat. barbarus ‘divoký, krutý, cizo- probrečet, ubrečený. Stč. břěčeti ‘zvu-
zemský’ (viz :barbar). Posun ‘divoký, čet, hlučet’, p. brzęczeć tv., r.d. brja-
hrubý’ → ‘statečný’. čát’ ‘křičet, hlasitě mluvit’, sln.st. bré-
brázda, brázdit, zbrázdit, rozbrázdit. čati ‘křičet, řvát, plakat’. Psl. *bręčati
Všesl. - p. bruzda, r. borozdá, s./ch. je onom. původu, souvisí s :břinkat.
brázda, stsl. brazda. Psl. *borzda (B8) brejk ‘únik, rychlý protiútok’. Z angl.
není zcela jasné především slovotvorně break ‘rozbití, průlom ap.’ od slovesa
(příp. -zda či -da?), jinak má blízko k (to) break ‘zlomit, rozbít’ (něm. bre-
*borna (viz :brány). Srov. ještě lit. bi- chen tv.), jež souvisí s lat. frangere tv.
ržìs tv. (ukazovalo by na ie. *bher-ǵ- (ie. *bhreǵ- od *bher- ‘bít, řezat’).
(A1)), ř. faráō ‘orám’, vše k ie. *bher- brejlovec ‘druh kobry s kresbou podob-
‘ostrý; řezat’. nou brýlím’. Viz :brýle.
brblat hov. expr. Onom. původu, srov. breptat, brept, brepta, vybreptat.
88
breviář brloh
Onom., srov. :brblat, :brebentit. brillant z fr. brillant (viz :briliant).

breviář ‘modlitební kniha pro kněze’. briliant, briliantový. Přes něm. Brillant
Z lat. breviārium, původně ‘výtah, su- z fr. brillant tv., doslova ‘třpytící se’,
mář’ od brevis ‘krátký’. Srov. :brífink. od briller ‘třpytit se’ z it. brillare tv.,
brhlík ‘druh zpěvného ptáka’. Stč. brhel, původně asi ‘třpytící se jako beryl’, viz
brhlec. P. bargiel, r.d. bergléz, sln. br̾glez :brýle, :beryl.
tv. Psl. *bьrgъlězъ se obvykle vykládá brioška ‘druh jemného pečiva’. Z fr.
z *bъrzь ‘rychlý’ (viz :brzký) a *lězti brioche od brier (vedle broyer) ‘drtit,
(viz :lézt), tedy ‘rychle lezoucí’, pro mačkat’ z germ. *brekan (srov. něm.
jeho obratnost při šplhání po stromech. brechen ‘rozbít, zlomit’).
Hláskoslovným problémem je však -g- bríza ‘teplý mořský vítr’. Z něm. Brise
místo -z-. či angl. breeze (dříve brize) z fr. brise,
bridž ‘karetní hra’. Z angl. bridge a to nejasného původu.
- zřejmě přikloněním k bridge ‘most’ - brk ‘tuhá osa ptačího pera, ptačí pero’,
ze staršího biritch (19. st.) neznámého, brko, brčko. Takto jen č. a slk., jinak
údajně ruského původu. r.d. bork ‘stéblo, stvol’, sln., s./ch. br̾k
brífink ‘informativní schůzka’. Z angl. ‘knír’. Psl. *bъrkъ nemá spolehlivé ie.
briefing od (to) brief ‘(krátce) instru- paralely. Původní význam snad byl ‘os-
ovat, informovat’ od brief ‘krátký’ ze trý výrůstek (na těle)’ od ie. *bher-
stfr. brief, bref z lat. brevis tv. Srov. ‘ostrý’. Srov. něm. Borste ‘štětina’ a
:breviář. :boršč.
brigáda ‘vojenský či pracovní útvar; brkat ‘zakopávat’, brknout. Stč. brkati
dobrovolná krátkodobá práce’, brigád- ‘létat, poletovat’. Hl. borkać ‘bručet’,
ník, brigádnický. Přes něm. Brigade, r.d. borkát’ ‘házet’, s./ch. br̰kati ‘škra-
fr. brigade z it. brigata ‘tlupa, bojová bat, tlouci, uvádět v nepořádek’. Psl.
skupina’ od briga ‘boj, potyčka’. Ve *bъrkati má asi onom. původ, srovnává
významu ‘pracovní skupina’ a ‘dob- se s lit. burkúoti ‘vrkat’.
rovolná veřejně prospěšná činnost’ po brlení ‘zábradlí’. U Jg též brdlení. Vý-
válce z r. znamově souhlasí s bradlo ( :bradla),
brigantina ‘druh plachetní lodi’, briga. ale hláskoslovně je vztah málo jasný.
Z angl. brigantine (zkráceně brig) z it. brloh ‘doupě’. P. barłóg ‘postel ze slámy,
brigantino ‘lehká pirátská loď’ od bri- doupě’, r. berlóga ‘zimní doupě med-
gante ‘lupič, loupežný voják’ od briga věda’, s./ch. br̷log ‘svinský pelech’.
‘boj, potyčka’ (srov. :brigáda). Psl. *bьrlogъ/*bьrloga není příliš jasné.
briketa ‘cihla lisovaného uhelného pra- První část slova se spojuje s s./ch.
chu’. Z it. briquette, což je zdrobně- br̷ljati ‘špinit’, slk. br̷l’ať sa ‘hrabat se’
lina od brique ‘cihla’ ze střniz. bricke (psl. *bьrl’ati onom. původu). Vzhle-
(srov. angl. brick tv.), jež souvisí s dem k tomu, že příp. -og- je nezvyklá,
něm. brechen, angl. break ‘rozbít’ (srov. je třeba připustit možnost zkrácení z
:brejk). *bьrlo-log-, kde druhá část souvisí s
brilantní ‘skvělý, znamenitý’. Přes něm. :lože (Ma2 ). Blízkost něm. Bärenloch
89
brnění brouk
‘medvědí doupě’ je zřejmě jen náhodná. původu.

brnění ‘kovový ochranný oděv’. Stč. brň, brok, brokový, brokovnice. Z něm.
brně, slk. broň, r. bronjá, b. brănja, Brocken ‘drobek, úlomek, kousek’, jež
stsl. brьnję. Psl. *brъn’a je výpůjčka souvisí s brechen ‘zlomit, rozbít’ (germ.
z germ., nejspíš ze sthn. brunja tv. a *brekan tv.). Srov. :brejk, :briketa.
tam asi z kelt. (srov. ir. bruinne ‘prsa’, brokát ‘látka protkaná kovovými
šlo tedy původně asi o ‘prsní pancíř’). nitěmi’, brokátový. Z něm. Brokat a
Srov. :obrnit. to z it. broccato tv., což je vlastně příč.
brnět, brňavka, zabrnět. Stč. brněti trp. od broccare ‘prošívat (zlatem či
‘temně zvučet, řinčet’, r.d. brenít’, sln. stříbrem)’ od galorom. *brocca ‘jehlice’.
brnêti tv. V nové češtině pokleslo na Srov. :brož, :brožura, :brokolice.
pouhé ‘trnout, chvět’. Psl. *brьněti je brokolice ‘druh zeleniny podobný
onom. původu, srov. :brnkat, :břin- květáku’. Z it. broccoli, což je pl. od
kat ap. broccolo tv. od brocco ‘výhonek’ galo-
brnkat, brnkání, zabrnkat, vybrnkat. rom. původu (viz :brokát).
Onom., srov. :brnět, :břinkat. brom ‘kapalný prvek’, bromový. Z něm.
brod, brodivý, brodit se, přebrodit. Brom, fr. brome, utvořeného (1826) od
Všesl. - p. bród, r. brod, s./ch. brôd. ř. brō mos ‘zápach’ podle jeho charak-
Psl. *brodъ je odvozeno od *bresti, teristické vlastnosti.
1.os.přít. *bredǫ, (stč. břísti, brdu i bronchitida ‘zánět průdušek’. Z lat.
bředu ‘brodit se’, r. brestí ‘pomalu jít’, bronchitis, což je moderní útvar od
sln. brésti ‘brodit se’), kterému odpo- pozdnělat. bronchus ‘průduška’ z ř.
vídá lit. brìsti, 1.os.přít. brendù tv. Jiné brónchos ‘hrdlo, průduška’.
ie. souvislosti nejisté. Staré sloveso bylo brontosaurus. Uměle z ř. brontē̺ ‘hrom,
všude nahrazeno sekundárním *broditi bouře, ohromení’ a saũros ‘ještěr(ka)’,
(sę). tedy vlastně ‘ohromný ještěr’.
brojit ‘horlivě vystupovat proti ně- bronz, bronzový. Přes něm. Bronze z it.
čemu’. Takto jen č. a slk. Stč. brojiti sě bronzo tv. Dále nejisté, možná z per.
‘hemžit se, rojit se’ (snad přikloněním pirinǧ, birinǧ ‘měď’.
k rojiti sě), p. broić ‘činit zle, vyvádět’, broskev, broskvička, broskvový,
r.d. broít’ ‘hýbat se’, s./ch. bròjiti ‘počí- broskvoň. Stč. břěskev (jako i sln.
tat’, brôj ‘číslo’. Východiskem je asi psl. brêskev aj.) je přejato ze střlat.
*briti ‘holit, řezat’ (srov. r. brit’ tv. a (prunus) pers(i)ca, vlastně ‘perská
:břitva) z ie. *bhrei-, což je rozšíření (švestka)’ (srov. něm. Pfirsich i mladší
kořene *bher- ‘řezat’ (viz např. :bo- r. pérsik tv.). V č. se sblížilo s broskev
rec). Od *briti je *brojь (srov. :zbroj) ‘zelí’ z lat. brassica a potlačilo jeho pů-
(podobně :bít - :boj) a od toho *bro- vodní význam, z forem břeskev/broskev
jiti. Jsl. význam ‘počítat’ je přeneseně (Jg) se pak prosadila ta druhá (Ma2 ).
z ‘dělat zářezy’ (HK). brouk, brouček. Stč. brúk. Jen č. a luž.
brojler ‘jatečné kuře vhodné k pečení’. (bruk). Asi onom. původu od :brou-
Z angl. broiler tv. od (to) broil ‘péci, kat, :bručet (srov. stč. chrúst tv.)
grilovat’ ze stfr. brusler tv., nejistého (HK), nápadná však je i blízkost stř-
90
broukat brusle
lat. brucus ‘vývojové stadium saran- stč. brt, brť ‘hnízdo divokých včel ve
čete’, převzetí však je méně pravděpo- stromě’ (p. barć, r. borť, v jsl. chybí).
dobné. Psl. *bъrtъ/*bъrtь není zcela jasné, ob-
broukat, zabroukat, pobrukovat. Onom. vykle se vykládá z ie. *bher- ‘ostrý; ře-
Psl. *brǫk - (B7) je o-ovou variantou zat’, srov. lat. forāre ‘vrtat’, :brázda
k *bręk-, která je v :brečet, srov. i aj., tedy ‘vyvrtaná dutina’.
:bručet, :brouk. bručet, bručoun, bručivý, zabručet.
brousit, brus, brousek, bruska, brusný, Onom., srov. :broukat, :mručet.
brusič, brusírna, zbrousit, nabrousit, brukev ‘kedlubna’. Přejato za nár. ob-
přibrousit, vybrousit, obrousit, pře- rození z p. brukiew a to z dněm.
brousit. Všesl. - p. brusić, r.d. bru- Wru(c)ke, Brucke tv. nejistého původu
sít’ ‘sbírat listí; blouznit aj.’, s./ch. br- (Ma2 ).
úsiti. Psl. *brusiti, původně asi ‘drh- brumlat. Onom. původu, srov. něm.
nout’, nejspíš souvisí s lit. braũkti ‘otí- brummen ‘bručet, bzučet’ a dále :bru-
rat’ (ie. dvojtvar *brauk̸-/*brauk- (A1, čet, :brundibár, :brblat, :mrmlat,
B2)). Příbuzné je i psl. *brъsati (r. :mumlat.
brosát’ ‘vrhat’, srov. i lit. brùkti ‘vra- brunátný ‘tmavě rudý (o obličeji)’,
zit’). Jiné ie. souvislosti nejsou zřejmé. (z)brunátnět. Od stč. brunát ‘sukno
Srov. :brusinka, :brusle. tmavé, červenohnědé barvy’ a to ze
brouzdat (se), brouzdaliště. Jen č., asi střhn. brūnāt tv. od brūn (dnes braun)
novější (u Jg není). Zřejmě nějaké expr. ‘hnědý’ z ie. *bher- tv. Srov. :brunet
přetvoření brodit (se) (viz :brod). i :bobr.
brovnink ‘plochá automatická pistole’. brundibár ‘čmelák, bručoun’. Nář. i
Z angl. browning podle vynálezce J. M. brundibál, brumbár. Nejspíš podle něm.
Browninga (kolem r. 1900). Brummbär ‘bručoun’, první část onom.
brož ‘ozdobný špendlík na šaty’. Z fr. (srov. :brumlat, :bručet), v druhé je
broche a to z vlat. (galorom.) *brocca Bär ‘medvěd’.
‘jehlice’. Srov. :brožura, :brokát, brunet, brunet(k)a. Z fr. brunet od
:brokolice. brun ‘hnědý’ z germ. *brūn- tv. (viz
brožura ‘sešitá či slepená knížka’, bro- :brunátný).
žovat, brožovaný. Z fr. brochure (přes brusinka, brusinkový. Dříve brusnice,
něm. Broschüre) od brocher ‘sešívat, místy znamená i ‘borůvka’ (Ma2 ).
stehovat’ od broche (viz :brož). Všesl. - p. brusznica, r. brusníka, s./ch.
brslen ‘druh keře’. Stč. i brsněl. Slovo brùsnica ‘brusinka’ i ‘borůvka’. Psl.
ve slov. jazycích formálně i význa- *brusьnica se spojuje s lit. brùknė, lot.
mově různorodé - slk. bršlen, p. pr- bruklene tv., tato paralela dále ukazuje
zmiel, ukr. bruslýna, r. beresklét aj., ale na souvislost s psl. *brusiti ( :brou-
sln. bršljân, ch. br̰šljan znamená ‘břeč- sit), resp. lit. braũkti ‘odírat, drhnout’
ťan’. Nejasné, původní souvislosti zcela - podle toho, že plody se češou, odírají
zastřeny (jinak však Ma2 , HK). Srov. najednou ve větším množství (např. při
:břečťan, :brčál. česání hřebenem).
brtník ‘medvěd hnědý’. Jen č. Od brusle, bruslař(ka), bruslařský, bruslit,
91
brutální břečka
bruslení, zabruslit si, vybruslit, při- břečka, vývar’ (HK).

bruslit, nabruslit si. Jen č. (slk. kor- brynza ‘ovčí sýr’. Z rum. brînzâ. Staré
čul’a, p. łyżwa atd.), běžné od Jg. karpatské pastýřské slovo (p. bryndza,
Nejspíš od :brousit podle něm., kde brędza, ukr. brýn(d)za), srov. :bača.
schleifen znamená jednak ‘brousit’, bryskní ‘příkrý, ostrý’. Z fr. brusque ‘os-
jednak ‘smýkat, bruslit’ (Ma2 ). trý, trpký (o víně)’ z it. brusco tv., asi
brutální ‘surový’, brutalita. Ze střlat. kelt. původu.
brutalis ‘zvířecí, nerozumný’ k lat. brzda, brzdový, brzdný, brzdit, zabrz-
brūtus ‘těžký, hloupý’. Srov. :brutto. dit, zbrzdit, ubrzdit, přibrzdit, odbrz-
brutto ‘hrubý (příjem, váha ap.)’. Z it. dit. Takto jen č. a slk., dále je sln.
brutto, vlastně ‘nečistý, sprostý’, od lat. br̷zda ‘uzda’ a str. a stsl. brъzda ‘část
brūtus (viz :brutální). koňského postroje’. Do č. zavedeno Ša-
brva ‘oční řasa’. P. brew, r. brov’, s./ch. faříkem v pol. 19. st. jako ekvivalent
ȍbrva, stsl. brъvь, vše ‘obočí’. V č. slovo něm. Bremse (Ma2 ). Psl. *brъzda (po-
vyhynulo a do jazyka bylo opět uve- kud to není až stsl. novotvar!) souvisí s
deno za nár. obrození Hankou, ujalo lit. bruzdùklis ‘roubík, uzda’; další uvá-
se však ve významu ‘oční řasa’ (Ma2 ). děné paralely, stisl. broddr ‘ostří, kraj’,
Psl. *bry (gen. brъve) je příbuzné s lit. stir. brot ‘bodec’, vše z ie. *bhr(u)zdh-
bruvìs, něm. Braue, angl. brow, ř. ofrýs, od *bher- ‘ostrý; řezat’, nepřesvědčují
av. brvat-, sti. bhrū-, vše ‘obočí’ z ie. příliš významově.
*bhrū- tv. (A2). brzký, brzy, brzičko, brzo. Stč. i brzý
bryčka ‘lehčí nekrytý povoz’. Z p. bry- ‘rychlý’. Všesl. - stp. barzy tv. (p. bar-
czka a to nejspíš přes něm.d. Birut- dzo ‘velmi’), r.st. bórzyj ‘rychlý’, s./ch.
sche z it. biroccio ze střlat. *birotium, br̾z, stsl. brъzъ tv. Psl. *bъrzъ nemá
vlastně ‘dvoukolák’, z :bi- a lat. rota jednoznačný výklad. Obvykle se spo-
‘kolo’. Srov. :rotace. juje s lit. burzdùs ‘rychlý, živý’, vyjít
brykule ‘vrtochy’. Z fr. bricole ‘uskočení, lze z ie. *bhr s- od *bhers- ‘spěchat’
vzpínání se (koně)’ od bricoler ‘uskako- (A6), k němuž se řadí i lat. festīnāre tv.
vat, kutit aj.’ nejistého původu. (A2). Jiný výklad spojuje s lat. brevis
brýle, brejle, brejličky, brýlatý, obrý- ‘krátký’ a ř. brachýs tv., východiskem
lený. Z něm. Brille, střhn. b(e)rille, by bylo ie. *br ǵhu- (A1, A3, A7).
dále viz :beryl. Z tohoto polodraho- brzlík ‘žláza s vniřní sekrecí uložená v
kamu byla kolem r. 1300 v sev. Itálii hrudníku’. Zavedeno Preslem, asi pod
zhotovena první oční skla. Srov. i :bri- vlivem něm. Briesel tv., vedle Bries tv.,
liant. jež asi souvisí s Brust ‘prsa’. Srov. však
bryndat, brynda, bryndák, bryndáček, i slk. brzica ‘vepřový lalok, podkrčí’ a
pobryndat, vybryndat, nabryndat. Jen nepříliš jasné stč. brzicě (Klaret, 14.
č., není jisté, zda prvotní je sloveso st.), jež mohl Presl znát (Ma2 , HK).
či subst., více starších dokladů je na břečka. Hl. brěčka, p. brzeczka, sln.
subst. (Jg). Pak by mohlo jít o tvo- bréča, ch. brȅče (ve vsl. a zbytku jsl.
ření expr. příp. -nda (srov. :sranda, chybí) znamená ‘sladká šťáva ze stromu
:bžunda) od něm. Brühe ‘brynda, (zvláště břízy), mladé pivo ap.’. Psl.
92
břečťan břímě
*brěča/*brěčьka není příliš jasné, ale dávno.

asi má kelt. kořeny (srov. stir. braich březen, březnový. Odvozeno od :bříza
‘slad’, wal. brag tv., odtud pak i střlat. (měsíc rašení bříz). Stsl. brězьnъ však
braces tv.). znamená ‘čtvrtý měsíc’.
břečťan, břečťanový. P.d. brzeszczan, březí ‘oplodněný (o samicích savců)’.
ukr. bročetan, sln. bršljân, ch. br̰šljan. R.d. berëžaja, sln. bréja, s./ch. brȅl̓a
Psl. podobu nelze pro rozmanitost fo- csl. brěžda. Psl. *berd’a je stará odvo-
rem stanovit, překrývá se i s názvem zenina od ie. *bher- ‘nést’ (ještě před
pro :brslen. Nejasné. Srov. ještě :br- slov. změnou významu v ‘brát’). Srov. i
čál. lat. forda tv. od ferre ‘nést’. Viz :brát,
-břednout (zabřednout, vybřednout, roz- srov. :břímě.
bředlý). Ve starší č. břednouti, břednu břídil ‘packal, neobratný neodborník’.
bylo totéž co brodit ( :brod), tedy Od řidšího slovesa břídit ‘kazit, pac-
zabřednouti, zabřísti znamenalo ‘zajít kat’, u Jg břiditi, jež je asi od břidký
hluboko do vody, bláta ap.’. Zpětným ‘ohavný, znečištěný’ (viz :břitký)
oddělením předp. pak asi i význam ‘tát, (Ma2 ).
řídnout’. břidlice, břidlicový. Jen č. a slk., no-
břeh, pobřeží, pobřežní, břehule. Stč. vější (od Presla). Nepříliš jasné. Nář.
břěh také ‘kopec, sráz’. Všesl. - p. br- a v starší č. i břidla, skřidla, skřid-
zeg, r. béreg, ch. brijêg, s. brêg, stsl. lice. Vzhledem k sln. skrīl, ch. škrílja,
brěgъ. Psl. *bergъ (B8) je příbuzné s škrı levac tv. je asi třeba vycházet z
něm. Berg ‘hora’, wal., bret. bre ‘vyvý- psl. *skridl- od ie. *skreid-, z něhož je i
šenina’, arm. berj ‘vysoký’, av. bƏrƏz-, gót. dis-skreitan ‘roztrhat’, bav. schri-
chet. parkuš tv., toch. AB pärk- ‘tyčit tzen tv. (srov. :opuka) od ie. *sker-
se’, vše z ie. *bherǵh- ‘vyvýšenina, tyčit ‘řezat, krájet’. Změna násloví v č. je
se’ (A1, A3). Ve slov. je g místo očeká- asi podle č.st. břidký ‘ostrý, drsný’ (viz
vaného z, ale není třeba proto předpo- :břitký, :břitva) (HK).
kládat převzetí z germ. (tak HK). břicho, bříško, břichatý, břicháč, břicha-
břemeno. Novotvar k :břímě (gen. bře- tět. Stč. břuch(o), p. brzuch(o), r. brj-
mene) (D1). úcho, chybí v jsl. Psl. *br’ucho není
břeskný ‘pronikavě znějící’. Onom. pů- zcela jasné. Srovnáváno se stir. brū tv. i
vodu, srov. :třesknout, :vřískat něm. Brust, angl. breast ‘prsa’. Výcho-
(dříve i břískat), :břinkat. diskem by bylo ie. *bhreu-s- (A8, B2),
břevno. P. bierwiono, r. brevnó, s./ch. rozšíření kořene *bhreu- ‘nadýmat se’.
br̷vno, stsl. brьvьno. Psl. *brьvьno je břímě, břemeno. Všesl. - p. brzemię, r.st.
odvozeno od *brьvь ‘kláda, lávka (přes berémja, s./ch. brȅme, stsl. brěmę. Psl.
vodu)’ (stč. břev tv.), které se spojuje *bermę (B8) je pokračováním ie. *bher-
se stisl. brū ‘most’, něm. Brücke i gal. men-, odvozeného od *bher- ‘nést’ (o
brīva tv. Je možné, že východisko je na- starobylosti odvozeniny svědčí, že je
konec stejné jako u :brva (ie. *bhrū- tu zachován původní význam ‘nést’,
) (‘obočí’ = ‘můstek’), ač k rozdvo- viz :brát). Srovnatelné útvary jsou
jení obou slov by bylo muselo dojít už ř. férma ‘plod (v lůně matky)’ a sti.
93
břinkat budit
bhárman- ‘péče, udržování’ (HK). malé děti (spojení retné souhlásky a

břinkat, zabřinkat, břinkavý. Onom., temné samohlásky), srov. slk. bobo, r.
srov. r. brenčát’, sln. brenčáti tv., které búka, sln. bavbáv, něm. Popanz, Bobo,
jsou pokračováním psl. *bręčati (se angl. bugaboo, maď. mumus ap. (Ma2 ).
sekundárním -n-). Srov. :brečet a dále buben, bubínek, bubnový, bubínkový,
:brnkat, :řinčet. bubeník, bubenický, bubnovat, zabub-
břit ‘ostří’. Novější výtvor podle novat, vybubnovat. Všesl. - p. bęben,
:břitký, :břitva. r. búben, s./ch. bûbanj. Psl. *bǫbьnъ je
břitký ‘ostrý’. Stč. břidký ‘ostrý, od- odvozeno od ie. onom. základu *bomb-
porný, ohavný’, p. brzydki ‘ošklivý’, , který najdeme i v stisl. bumla tv.
r.d. bridkój ‘ostrý, studený’, s./ch. či lat. bombus, ř. bómbos ‘dunění’ (viz
brı dak ‘ostrý’, stsl. bridъkъ ‘ostrý, :bomba).
drsný’. Psl. *bridъkъ se obvykle odvo- bublat, zabublat, vybublat, bublanina.
zuje od *briti ‘holit, řezat’, vycházejí- Viz :bublina.
cího z ie. *bher- (viz :břitva, :bro- bublina, bublinka, bublinový. P. bąbel,
jit). Pro zsl. musíme předpokládat vý- s./ch. bubùljica. Od psl. *bǫb- onom.
voj ‘ostrý’ → ‘odporný, ošklivý’ (asi původu (srov. :boubel, :bobule,
nejprve o chuti ap.), proto někteří au- :bubřet), srov. i lit. bur bulas, angl.
toři (Ma2 , HK) vycházejí z přesmyk- bubble tv. (Ma2 ).
nuté podoby *bidrъkъ ‘ostrý, hořký, od- bubřet, nabubřet, nabubřelý. Jen č.,
porné chuti’, srovnatelné s něm., angl. od stejného onom. základu *bǫb- jako
bitter ‘hořký’. V každém případě v nové :bublina.
češtině došlo ještě ke změně břidký > buclatý, buclík. U Jg i bucatý, p. puco-
břitký vlivem :břitva. lowaty tv. Asi od slabě dochovaného
břitva. Všesl. - p. brzytwa, r. brítva, bucat (citosl. buc) ‘bouchat’, podobně
s./ch. brı tva, stsl. britva. Psl. *britva jako :ducatý, tedy vlastně ‘nabou-
je odvozeno příp. -tva od slovesa *briti chaný’ (Ma2 ). Srov. i :baculatý.
‘holit, řezat’, které spolu se sti. bhrīṇā̺ti bůček. Zdrobnělina od :bok.
‘zraňuje, poškozuje’ a snad i tráckým bučet, bučivý, zabučet. Všesl., onom. od
brílōn ‘holič’ vychází z ie. *bhrei-, což citosl. bú. Psl. *bučati je variantou k
je rozšíření kořene *bher- ‘řezat; os- *bukati (srov. :bukač i :býk).
trý’. Srov. :brojit, :břitký, :borec, buď(to) sp. Původně rozkazovací způsob
:brány. od :budu. Jen č., slk. a p. (bądź).
bříza, břízka, březový. Všesl. - p. brzoza, buddhismus, buddhista, buddhistický.
r. berëza, s./ch. brȅza. Psl. *berza (B8) Od sti. myslitele Buddhy (6.-5. st. př.
je příbuzné s lit. béržas, stpr. berse, Kr.) (viz :bdít).
něm. Birke, angl. birch tv., sti. bhūrj͘á- budit, budík, budíček, buditel, buditel-
‘druh břízy’ a snad i lat. fraxinus ‘ja- ský, buditelství. Všesl. - p. budzić, r.
san’. Východiskem je ie. *bherǵ- ‘bílý, budít’, s./ch. búditi tv. Psl. *buditi je
světlý’ (srov. sti. bhrāj͘ate ‘svítí’), mo- tzv. kauzativum (způsobovací sloveso)
tivací je typická barva kůry (HK). k *bъděti, vlastně ‘způsobovat, že ně-
bubák. Od onom. bubu, jímž se straší kdo bdí’ (viz :bdít). Srov. ještě lit.
94
budoár buk
bùdinti, sti. bodháyati tv. (sti. bháj͘ati ‘rozděluje’), stper. baga-

budoár ‘dámský pokojík (zvláště v době ‘bůh’. Názory na míru írán. vlivu na
rokoka)’. Z fr. boudoir, vlastně ‘tru- vývoj významu ‘bůh’ ve slov. se různí
covna’, od bouder ‘trucovat’. (Ma2 ). Východiskem slov. a ií. slov je
budovat, budova, budovatel, budova- ie. *bhag- ‘udělovat’, které je ještě v ř.
telský, vybudovat, přebudovat, zbudo- fageĩn ‘pojíst’, toch. A pāk ‘díl, část’
vat, zabudovat. Stč. budovati sě ‘sta- (A2). Původní ie. název pro nejvyšší
vět stany, tábořit’, p. budować ‘stavět, božstvo je zřejmě dochován v lit. diẽ-
budovat’. Jen zsl., což ukazuje na sou- vas, lat. deus (viz :div).
vislost s :bouda, ale vztah není zcela buchar ‘strojní kladivo’. Z něm. Pochha-
jasný. mmer z pochen ‘bouchat’ a hammer
budu, budoucí, budoucnost. Všesl. - p. ‘kladivo’ s přikloněním k č. :bouchat.
będzię, r. búdu, s./ch. bôm, bôdem, stsl. buchta, buchtička. Takto je č. a p. Od
*bǫdǫ. Psl. *bǫdǫ ‘stanu se, budu’ fun- základu buch-/puch- asi onom. původu.
guje jako budoucí čas slovesa *byti (z Srov. sln. búhniti, búhtati ‘otéci, na-
ie. *bhū-, viz :být). S ním bývá také puchnout’ a dále :puchnout, :buc-
nejčastěji spojováno, ale hláskové ne- latý. Význam ‘rána do zad’ od :bou-
srovnalosti se vysvětlují různým způ- chat žertovným přichýlením k názvu
sobem. Srovnává se s lat. -bundus v ‘pečiva’ (Ma2 , HK).
útvarech jako moribundus ‘kdo je na bujarý. Jen č. a slk., asi až od nár. ob-
umření’ od morī ‘zemřít’, srov. :va- rození (Rukopisy). Vysvětluje se konta-
gabund (HK). minací (D3) :bujný a :jarý, stč. bylo
bufa ob. expr. ‘velká, těžká bota’. Zřejmě jarobujný tv.
nějak vychází z fr. bouffer ‘nadouvat bujný, bujnost, bujet, rozbujet se, pře-
se’, srov. p. bufa ‘zvon u rukávu’, r.d. bujelý. Všesl. - p. bujny, r. bújnyj, s./ch.
buf ‘velký záhyb (na zácloně ap.)’. bûjan. Psl. *bujьnъ je odvozeno od
bufet, bufetový, bufetářka. Z fr. buf- *bujь (str. bui ‘smělý’, stsl. bui ‘poše-
fet, původně ‘stolek (s vystaveným zbo- tilý’). Východisko se hledá v ie. *bheu-
žím)’, další původ nejasný. ‘nabývat, růst’, vývojový význam asi
bugr ob. expr. ‘výtržnost, rámus’. Ne- byl ‘rychle rostoucí, nabývající na síle’
jasné. Snad nějak souvisí s fr. bougre → ‘silný, smělý’ → ‘zpupný, nevázaný’.
‘hrome, sakra’, bougrement ‘strašně’ ze Přesné ie. paralely chybějí.
stfr. bogre ‘kacíř, sodomita’ stejného bujon ‘hovězí vývar’. Z fr. bouillon tv.
původu jako :buzerant. od bouillir ‘vřít’ z lat. bullīre ‘vřít,
bůh, bůžek, boží, božský, božství, bož- bublat’ od bulla ‘bublina’. Srov. :boj-
stvo, zbožný, zbožnost, zbožňovat. ler, :bula.
Všesl. - p. bóg, r. bog, s./ch. bôg, stsl. buk, bouček, bukový, bukvice. Všesl. -
bogъ. Psl. *bogъ znamenající jednak p., r. buk, s./ch. bȕk, stsl. bukъ. Psl.
‘bohatství, štěstí, podíl’ (viz :bohatý, *bukъ je nejspíš výpůjčkou z germ.
:zboží), jednak ‘bůh’ odpovídá stavu *bōkō- (něm. Buche, stangl. bōk, bēce,
v ií. jazycích, kde je sti. bhaga- ‘bohat- stisl. bōk, odtud pak i germ. slovo
ství, podíl, štěstí’ i ‘udělovatel, dárce’ pro ‘knihu’, protože první runy byly
95
bukač buly
asi psány na bukovou kůru, srov. známo v slang. významu ‘silou zastra-
:bookmaker). Příbuzné je lat. fāgus šovat (původně černochy)’. Interpre-
tv. a ř. fēgós ‘dub’, vše z ie. *bhāgo- tuje se jako ‘dát býčí dávku’ z bull ‘býk’
‘buk’ (A2). Slovem se často argumen- a dose ‘dávka’, ale to může být lid.
tovalo při určování slov. a ie. pravlasti etym. (D2). Ve 20. st. přeneseno na ná-
- buk totiž neroste východně přibližně zev stroje.
od spojnice vých. pobřeží Baltu a ústí bulík ‘hlupák’, bulíkovat, nabulíkovat.
Dunaje. Z neexistence původního slov. Původně ‘mladý vůl’ z něm. Bulle ‘býk,
výrazu pro tento strom se tedy soudilo, vůl’ (srov. :buldok).
že původní sídla Slovanů byla na vý- bulimie ‘chorobný hlad’. Přes lat. z ř.
chod od této hranice (Ma2 ). Podobné boulīmíā tv. od boũs ‘býk’ (srov. :bu-
‘botanické’ či ‘zoologické’ argumenty je kolický) a līmós ‘hlad’, tedy vlastně
však třeba brát opatrně. ‘býčí hlad’.
bukač ‘druh brodivého ptáka’. Od onom. bulit ‘brečet’, ubulený. Onom. původu,
bukat podle jeho hlasu, srov. lit. bū kas od citosl. bú.
tv. a dále :bučet a :býk. buližník ‘druh křemene’. Z r. bulýžnik
bukanýr ‘pirát’. Přes něm. Bukanier z tv. od bulýga ‘kámen, křemen, sukovitá
fr. boucanier tv., původně ‘lovec, dob- hůl’, jež souvisí s :boule.
rodruh (na Karibských ostrovech)’ od bulka. Zdrobnělina od :boule.
boucan ‘dřevěný rošt na opékání masa’ bulletin ‘věstník, (úřední) zpráva’. Z fr.
domorodého, karibského původu. bulletin tv. a to (podle it. bolletino,
buket ‘vůně vína’. Z fr. bouquet tv., pře- což je dvojnásobná zdrobnělina od bolla
neseně z významu ‘kytice’ (viz :pu- ‘listina, pečeť’) od stfr. bulle tv., obojí
gét), srov. i :buš. ze střlat. bulla tv. (viz :bula).
buklé ‘koberec s hrubším plastickým po- bulva ‘oční koule; hlíza’. Přejato Jg z p.
vrchem’. Z fr. bouclé ‘kadeřavý’ od bulwa ‘hlíza, brambořík’ (odtud je i lit.
boucle ‘přezka, smyčka, klička, kadeř’ bùlvė ‘brambor’). V p. buď výpůjčka
a to přeneseně z lat. buccula, což je z lat. bulbus ‘cibule, hlíza’, nebo slovo
zdrobnělina od bucca ‘tvář’. domácí, příbuzné s :boule (srov. č.d.
bukolický ‘pastýřský’. Z lat. būcolicos z bul’avý ‘tlustý, nadutý’, s./ch. bȕljav
ř. boukolikós tv. od boukólos ‘pastýř’ z ‘vypoulený’).
boũs ‘dobytek’ a kéllō ‘ženu, strkám’. bulvár ‘široká třída’, bulvární. Z fr. bou-
bula ‘(papežská) listina s kovovou pe- levard tv., původně ‘roubený val’, ze
četí’. Z lat. bulla ‘bublina’, přeneseně střniz. bollwerc tv. (srov. něm. Bollwerk
‘vypouklá pečeť’ a ve střlat. ‘listina s tv. z Bohle ‘fošna’ a Werk ‘dílo, práce’),
pečetí’. Srov. :bulletin, :biletář(ka) po demolicích pařížského opevnění v
i :bujon, :bojler, :boule. 18. a 19. st. přeneseno na promenády
buldok, buldočí. Z angl. bulldog, doslova postavené na jeho místě.
‘býčí pes’, z bull ‘býk’ (srov. :buldo- buly ‘vhazování při hokeji’. Z angl. bully
zer, :buly) a dog ‘pes’ (srov. :doga). tv. Původní význam byl ‘brach, kama-
buldozer, buldozerista. Z am.-angl. bull- rád’, pak ‘rváč, tyran’ (asi vlivem bull
dozer od bulldoze, jež je v 19. st. ‘býk’, srov. :buldok, :buldozer) a ko-
96
bum burza
nečně ‘rvačka, mela’. (srov. :bosý) a Geld ‘peníze’.

bum citosl. Onom., srov. :bomba, :bu- burácet, burácivý, zaburácet. Až nč.
ben. expr. útvar od :bouřit, podle :kymá-
bumbat. Onom. původu, z dětské řeči. cet, :trmácet (Ma2 ).
Srov. :bumbrlíček. burák1 hov. ‘arašíd’. Univerbizací ze spo-
bumbrlíček. Utvořeno od citosl. bumbu jení burský oříšek, jenž je nazván po
a brmbr napodobujících pití (srov. Búrech, potomcích holandských osad-
:bumbat). níků v již. Africe (souvisí s něm. Bauer
bumerang. Z angl. boomerang a to z ‘sedlák’, srov. :buran). V době tzv.
jazyka australských domorodců (pů- búrské války (s Angličany) na přelomu
vodní forma se uvádí různě, nejčastěji století se k nám arašídy začaly ve větší
womur-rang). míře dovážet.
bunda, bundička, bundový. Z maď. burák2 ‘krmná řepa’. Přejato Preslem z
bunda ‘druh kožichu’, odkud se rozší- p. burak, jež nemá přesvědčivý výklad.
řilo do všech okolních jazyků. buran ob. hanl. ‘venkovan’, buranský. Zá-
bungalov ‘lehké obydlí (původně v tro- kladem pojmenování je již stč. búr ‘po-
pech)’. Z angl. bungalow a to z hind. tupná přezdívka sedlákům’ ze střhn.
banglā, vlastně ‘bengálský (domek)’, būr(e) ‘soused, sedlák, hrubý člověk’
srov. Bangladéš, doslova ‘bengálská (něm. Bauer ‘sedlák’), jež souvisí s
země’. něm. bauen ‘stavět’ z ie. *bheu- (viz
buničina. Viz :buňka. :být). Srov. i :burák1 .
buňka, buněčný, buničina, buničitý. Jen burcovat, vyburcovat, zburcovat. Stč.
č. a slk. (bunka), původně pouze ‘ko- burcovati ‘lomcovat, smýkat, srážet’ je
můrka včelího plástu’. Ne zcela jasné. asi převzato ze střhn. burzen ‘porazit,
P.d. buńka ‘hliněná nádoba’, sln. bûnka zřítit se’. V nč. dostává význam ‘dělat
‘opuchlina, úder’, b.d. búnka ‘hrudka’ hřmot’ (Jg) vlivem :bouřit a :burá-
ukazují, že psl. *bunьka (zdrobnělina cet.
od *bun’a) by mohlo vycházet z ie. burčák ‘mladé, nevykvašené víno’. Asi
*bheu- ‘růst, nabývat na objemu’. Srov. od mor. burkať ‘bouřit’ (viz :bouřit,
:boule, :bujný. :burcovat) (Ma2 ).
bunkr ‘(vojenská) pevnůstka’. Přes něm. burleska ‘fraška’, burleskní. Přes něm.
Bunker z angl. bunker tv. (užívá se od Burleske od it. burlesco ‘směšný’ od
1. světové války). Předtím ve významu burla ‘vtip’, jež se dále vykládá z pozd-
‘skladiště, zásobník uhlí’ a ‘umělá pí- nělat. *bu(r)rula, což je zdrobnělina od
sečná jáma (na golfovém hřišti)’. Pů- burra ‘hrubá vlna’ (srov. :bourec).
vod nejasný. burnus ‘beduínský plášť’. Přes něm.
buntovat se. Viz :punktovat (se). Burnus z fr. burnous z ar. burnus a to
bůr ob. ‘pětikoruna’. Dříve též v podo- přes ř. bírrhos z lat. birrus (viz :bi-
bách bůra, burek, bora, borek. Z ar- ret).
gotu, nepříliš jasné. Vychází se z ne- burský. Viz :burák¹.
jistého něm. arg. bor ‘hotové peníze’ z burza ‘středisko obchodu s cennými pa-
něm. Bargeld tv. z bar ‘holý, obnažený’ píry; místo směnného obchodu’, bur-
97
buržoazie bužírka
zovní, burzián. Východiskem je stř- busk, švéd. buske). Srov. :pugét.

lat. bursa ‘(kožený) váček (na peníze)’ bušit, zabušit, zbušit. Onom. původu,
(srov. angl. purse ‘peněženka’) z ř. srov. :bouchat.
býrsa ‘stažená kůže’. Základ dnešního butan ‘druh uhlovodíku’, butanový.
významu se zrodil v belgických Brug- Utvořeno od základu, který je v lat.
gách v 16. st., kde bylo náměstí na- būtȳrum ‘máslo’ (butan je odvozen od
zývané beurs, borse podle domu jisté kyseliny máselné) z ř. boútȳron tv. z
kupecké rodiny, která měla ve znaku boũs ‘dobytek, kráva’ (srov. :bulimie,
tři váčky (střniz. borse, niz. beurs) a u :bukolický) a tȳrós ‘sýr’.
níž obchodovali benátští kupci. Ti pak butelka, butylka ‘láhev’. Z fr. bouteille
přenesli název na obchodní středisko v tv. (druhá podoba přes r. butýlka) a to
Antverpách (1531). z pozdnělat. but(t)icula, což je zdrob-
buržoazie, buržoazní. Z fr. bourgeoi- nělina od but(t)is ‘sud, bečka’ (viz
sie, původně vlastně ‘měšťanský stav :bečka, :putna).
(ve feudální společnosti)’, od bourge- butik ‘obchod s módním zbožím’. Z
ois ‘měšťan’ od bourg ‘město’ z germ. fr. boutique ‘krám(ek), konfekční pro-
*burg-, jež souvisí s Berg ‘hora’ (srov. dejna, dílna’ a to přes prov. botica z ř.
:břeh, :purkmistr). apothēk̺ ē (střř. výslovnost s -i-) ‘sklad’,
buřič, buřičský, buřičství. Od :bouřit. dále viz :apatyka, :putyka.
buřinka ‘pánský klobouk s vyztuženým buton ‘kulatá náušnice’. Z fr. bouton
dýnkem’, řidčeji bouřka. Prý kalk z něm. ‘knoflík, tlačítko, pupen’ od bouter ‘tla-
slang. Gewitter(tulpe), doslova ‘bouř- čit, položit’.
kový (tulipán)’ (podle tvaru), protože buvol, buvolí. Stč. i bubal, buval, byvol.
poskytuje ochranu před deštěm (Ma2 ). Z lat. būbalus z ř. boúbalos ‘buvol, an-
tilopa’, zřejmě od boũs ‘dobytek’. V č.
buřt, expr. buřtík. Z něm. Wurst, které
druhá část slova přikloněna k stč. vól
vychází z ie. *u̯er- ‘kroutit, otáčet’,
( :vůl).
srov. :vrstva, :vrátit.
buzar ‘strk o mantinel (v kulečníku)’. Z
bus ‘autobus’. Z angl. bus tv., které fr. pousser ‘strkat’ z lat. pulsāre ‘tepat,
vzniklo zkrácením z :omnibus a bylo pudit’ (srov. :puls).
dále využito k tvoření podobných slov buzerant vulg. ‘homosexuál’, buzerovat
(srov. :autobus, :trolejbus, :mikro- ob. ‘trápit nemístnými požadavky’, bu-
bus). zerace. Přes něm. Buserant tv. ze se-
busola ‘druh kompasu’. Z it. bussola, veroit. buzarada ‘sodomita’, jež je od-
vlastně ‘krabička’, od střlat. buxida, vozeno od pozdnělat. būgeru(m), bul-
buxis ‘krabice, schránka’ z lat. pyxis garu(m) ‘Bulhar, příslušník hnutí bo-
tv. z ř. pyxís ‘krabice (ze zimostrázu)’ gomilů’ (náboženské hnutí rozšířené v
od pýxos ‘zimostráz’. Srov. :piksla, 10.-15. st. mezi již. Slovany) na základě
:puška, :box1 . běžné představy ‘kacíř’ = ‘smilník, so-
busta. Viz :bysta. domita’. Sloveso je pak zřejmě novější,
buš ‘tropický křovinatý porost’. Z angl. u nás z vojenského slangu.
bush ‘křoví’ a to asi ze skand. (dán. bužírka ‘umělohmotný obal k izolaci vo-
98
bydlet být
dičů’. Asi od bužie ‘pryžová rourka k vodně ‘hrubá látka (pokrývající stůl)’
zavádění do trubicových ústrojí’ a to z z lat. burra (viz :bourec, :burleska).
fr. bougie tv., původně (i dnes) ‘svíčka’, Druhá část z ř. -kratía ‘vláda’, srov.
podle alžírského města Bougie (ar. Bu- :demokracie.
jāyah), centra voskařského průmyslu.
bysta ‘socha hlavy a části prsou’. Z fr.
bydlet, bydliště, zabydlet, obydlet, buste tv. z it. busto a to asi z lat.
obydlí. Jen č. a slk. Odvozeno od stč. bustum ‘hrob, žároviště’, přijmeme-li
bydlo ‘příbytek, obydlí, bydliště’ a to domněnku, že původně šlo o jakýsi fi-
příp. -dlo od psl. *byti ( :být). Srov. gurální pomník na hrobě.
:byt.
bych. Původně tvar aoristu slovesa býti bystrý, bystrost, bystřina, bystřit,
( :být), tedy ‘byl jsem’. Tvarově odpo- zbystřit. Všesl. - p. bystry, r. býstryj,
vídá ř. éfysa (z *ebhū-s-m̥) (A2, A8). s./ch. bı star, stsl. bystrъ. Psl. *bys-
Spojení s l-ovým příčestím (např. dal trъ se obvykle srovnává se stisl. bysia
bych) mělo původně význam předmi- ‘prudce vyrazit’, dán. buse tv., fríz.
nulého času (‘byl jsem dal’), ale brzy būsterig ‘bouřlivý’ (HK) i sti. bhūšati
začalo fungovat jako podmiňovací způ- ‘je čilý’ (Ma2 ) (z ie. *bhūs-). Možné je
sob, zatímco pro předminulý čas se však vyjít i z předsl. *būd-tro- (A5, B5)
ustálilo spojení l-ového příčestí s tva- ‘bdělý, čilý’, jež vychází z ie. *bheudh-
rem imperfekta slovesa býti (biech dal) (viz :bdít, :budit).
(HK). byt, bytový, bytná, obytný, ubytovat,
býk, býčí, býček, ob. bejkovec, bejčit ‘vy- ubytovna. Od :být, původně abs-
víjet velké fyzické nasazení’. Všesl. - traktní význam ‘bytí, jsoucno’, pak
p., r. byk, s./ch. bîk. Psl. bykъ slo- ‘pobyt’ a ‘obydlí’.
votvorně odpovídá lit. bū kas ‘bukač’
(B5, A7) (viz :bukač), obojí je tvo- byť sp. Z by (viz :bych) a zdůrazňovací
řeno od onom. slovesa (psl. *bukati, částice -ť.
srov. :bučet). Tedy původně ‘bučící být, bytí, bytost, bytostný, bytelný, bý-
(zvíře)’. vat, bývalý, nabývat, pobývat, pobyt,
bylina, bylinný, bylinka, bylinkový, býlí, přebývat, přebytek, přibývat, příbytek,
býložravý. Všesl. - p. bylina, r. bylínka, zbývat, zbytek, ubývat, úbytek, odbý-
s./ch. bîljka, stsl. bylь tv. Psl. *byl- vat, dobývat, dobyvatel, obývat, obý-
je odvozeno l-ovou příp. od ie. *bhū- vací, zabývat se aj. Všesl. - p. być, r.
, *bheu- ‘růst, nabývat’ (B2, B5), pobyt’, s./ch. bı ti, stsl. byti. Psl. *byti
dobně tvořeno je ř. fỹlon ‘plémě, rod’, je příbuzné s lit. bū̺ti, angl. be tv.,
významově je bližší jiné ř. slovo od stej- sthn. buan ‘žít, bydlet’, stir. buath
ného základu - fytón ‘rostlina’. Dále viz ‘být’, lat. fuī ‘byl jsem’, ř. fýomai
:být. ‘rostu, vznikám’, sti. bhávati ‘vzniká,
byrokracie ‘vláda úřednického apa- stává se’, bhū̺ti- ‘bytí’, vše z ie. *bheu-
rátu’, byrokrat, byrokratický. Z fr. ‘růst, vznikat’ (ale významový posun
bureaucratie (od pol. 18. st.) z bu- k ‘být’ je společný všem ie. větvím).
reau ‘úřad(ovna), psací stůl’, pů- Srov. :bych, :budu, :bavit, :byd-
99
bývalý capart
let, :byt, :dobytek, :bylina. bzīkati tv. Tvořeno od onom. bz, stejně
bývalý. Od bývat (viz :být). jako :bzučet.
byznys ‘obchod’. Z angl. business tv. od bzučet, bzukot, bzučivý, bzučák.
busy ‘zaneprázdněný, pilný’ nejistého Onom., od citosl. bz. Srov. :bzikat
původu. i :bručet, :bučet, :vrčet ap.
bzdít nář. ‘pšoukat’. Stč. bzdieti, pzdi- bžunda ob. expr. ‘legrace’. Dříve (ještě
eti, p. bźdieć, r. bzdet’, sln. pezdéti. Psl. SSJČ) ‘nezdar, brynda’, prý z hor-
*pьzděti, *bьzděti má dále paralely v nictví, kde bylo takto označováno
lit. bezdė̷ti, lat. pēdere ‘prdět’, ř. bdéō plané vyfouknutí nálože (onom. bžun!)
‘prdím’, něm. Fist ‘prd’, vše z ie. *pezd- (Ma2 , HL). Význam ‘legrace’ asi podle
, které bylo podle všeho ‘tišší’ varian- :junda, :sranda, :švanda.
tou onom. *perd- (viz :prdět) (Ma2 ).
bzikat, bzikavka. Stejné je p. bzikać, sln.
C
cácorka nář. ‘konipas’, expr. ‘drobná, je v :cákat. Podobné je :cancat.
svižná dívka’. Od expr. cácat ‘houpat’ cancat expr. ‘žvanit’, pocancat se ‘potřís-
(dnes jen ve slk.) příp. -or(k)a asi jako nit se’. Viz :camrat.
:sýkor(k)a. Podle charakteristického cancour ob. ‘útržek látky, cár’. Dříve též
pohybu ocásku (srov. :třasořitka). cancor, kancour (Jg), cancár (Ma2 ).
cachtat se. Expr. varianta k :cákat. Útvary nejasné. Snad je východis-
Srov i :čvachtat. kem cancár, disimilací z *car-car (viz
cajk ‘pevná bavlněná látka’, slang. ‘ná- :cár). Pozoruhodné jsou podobné
činí, nářadí’, cajkový. Z něm. Zeug ‘ve- útvary mimo slov. jazyky - dněm. Za-
teš, látka, náčiní’ asi od ziehen ‘táh- nzer, lot. kankars tv., střř. tsántsalon
nout’. Srov. :vercajk. ‘hadr’ (Ma2 ).
cákat, cáknout, cákanec. Onom. původu candát ‘dravá sladkovodní ryba’. Stč.
(citosl. cák), jen č. Srov. :cachtat se, též cendát, p. sandacz, ukr., r. sudák.
:čvachtat, :camrat, :cancat. Nejasné. Něm. Zander, střdn. sandāt
atd. jsou většinou považovány za vý-
cálovat ob. ‘platit’. Z něm. zahlen tv., jež
půjčky ze slov. - domovem té ryby má
souvisí s angl. tell ‘vyprávět, říci’ (srov.
být oblast Labe, Odry a Visly (Ma2 ).
něm. erzählen tv.).
Uvažuje se o předie. substrátu.
calvados ‘pálenka z jablečného moštu’. capart hov. expr. ‘malé dítě’. Dříve ‘útr-
Podle departementu Calvados v seve- žek, maličkost, nepatrná věc’, stč. ca-
rozápadní Francii (okolo města Caen). part, tapart, tabard ‘plášť s dlouhým
camping. Viz :kemp. pruhem vzadu’ (ze střlat. tabardum
camrat expr. ‘žvanit’, nacamrat se expr. ‘akademický či vojenský plášť’), z toho
‘opít se’. Od stejného onom. ca-, které pak ‘chatrný žebrácký oděv’. Změna t
100
capat celofán
> c i obměny významu možná vlivem od schízō ‘štípám, odtrhávám’. Srov.

capit ‘trhat’ (Jg), nový význam ‘dítě’ :schizma, :cedit.
snad vlivem :capat. cech ‘(feudální) organizace mistrů a to-
capat ‘jít drobnými krůčky’, capavý, cá- varyšů téhož řemesla’, cechovní. Ze
pota, ob. expr. cápek ‘nezkušený mla- střhn. zeche tv. k sthn. zehōn ‘vybavit,
dík’. Onom. původu (původně asi o dát do pořádku’.
chůzi v mokru), asi stejné ca- jako u cejch ‘úřední znamení, značka’, cejcho-
:cákat. Srov. :cupat, :ťapat. vat. Z něm. Zeichen tv. (souvisí s angl.
car, carevna, carevič, carský, carismus. Z token ‘znamení, symbol’).
r. car ze str. cьsarь, což je varianta psl. cejcha ob. expr. ‘velké břicho’. Metafo-
tvaru, z něhož vzniklo naše :císař. ricky z :cícha.
cár. Snad ze střhn. zar ‘roztržení, trh- cejn ‘druh sladkovodní ryby’. Z něm.
lina’ od zerren ‘(roz)trhat’, jež souvisí s Zinnfisch tv., a to podle stříbřité barvy
:drát1 . Méně pravděpodobné je zkrá- šupin (viz :cín).
cení z cancár (Ma2 ) (viz :cancour).
ceknout ‘hlesnout’. Stč. též cknúti.
Srov. však i :courat.
Onom. původu. Srov. :štěkat.
causa. Viz :kauza.
cela ‘kobka’. Z lat. cella ‘komora, kobka’.
causerie ‘zábavná, duchaplná črta’. Z
Souvisí s něm. Halle, angl. hall (viz
fr. causerie od causer ‘povídat’ z lat.
:hala). Srov. i :celofán, :celulóza.
causārī ‘uvádět za příčinu, předstírat’.
Srov. :kauza. celebrovat ‘sloužit mši’, celebrita
‘slavná osobnost’. Z lat. celebrāre ‘osla-
cavyky ‘okolky’. Dříve ‘hašteření, po-
vovat, hojně navštěvovat’ od celeber
vyk’ (Jg). Asi kontaminací (D3) z cáry
‘slavný, hojně navštěvovaný’.
‘hluky, okolky’ (Jg) a :povyk.
cecek ob. ‘struk’, zhrub. ‘prs’. Od staršího celer, celerový. Z rak.-něm. Zeller (spi-
č. cecati ‘sát’ onom. původu, jež je va- sovně Sellerie) ze severoit. selleri, což
riantou k :cucat. je varianta k it. selano z lat. selīnon z
cedit, cedník, vycedit, ucedit, přecedit, ř. sélīnon tv.
scedit aj. Všesl. - p. cedzić, r. cedít’, celibát ‘bezženství (zvláště katolických
ch. cijéditi, s. céditi, stsl. (is)cěditi. Psl. kněží)’. Z lat. caelibātus od caelebs ‘svo-
*cěditi má nejblíže k lit. skáidyti ‘oddě- bodný, neženatý’.
lovat, třídit’, východiskem je ie. *skei- cello ‘smyčcový hudební nástroj’, cel-
d-/*skoi-d- ‘oddělovat, odřezávat’ (B1, lista. Zkráceno v 19. st. z it. violoncello,
B2). Srov. :čistý, :cesta, :cedule. což je zdrobnělina od violone ‘velké ba-
cedr ‘vzácný jehličnatý strom rostoucí ve sové housle’, to naopak zveličující slovo
Středomoří’. Z lat. cedrus z ř. kédros k :viola. Kuriózní je, že samotné cello
tv., původně ‘jalovec’. je pouze zdrobňující přípona.
cedule hov., cedulka, cedulový. Již ve celní, celnice. Viz :clo.
střední č. Ze střlat. cedula z pozdně- celofán ‘průhledná balicí hmota z celu-
lat. schedula, což je zdrobnělina od lat. lózy’, celofánový. Z fr. cellophane a to
scheda, scida ‘list, proužek (papíru)’, uměle z fr. cellulose (viz :celulóza) a ř.
asi z ř. schídē, schíza ‘odřezek, tříska’ (dia)fanē̺s ‘průhledný, jasný’ od faínō
101
celovat centrum
‘vyjevuji, ukazuji’. Srov. :fenomén. docenit ap. Všesl. - p. cena, r. cená,

celovat zast. ‘líbat’, pocelovat. Původně ch. cijèna, stsl. cěna. Psl. *cěna má
‘zdravit’ (stsl. cělovati tv.). Dále viz blízké příbuzné v lit. káina tv., ř. po-
:celý. inē̺ ‘náhrada, pomsta, trest’, av. kaēnā
celta ‘stanový dílec’, celtový, celtovina. tv., vše z ie. *ku̯ oi-nā ‘pokuta, odplata’
Z něm. Zelt ‘stan’, jehož další původ je od *ku̯ ei- ‘dbát, dávat pozor’, druhotně
nejistý. i ‘trestat ap.’ (A3, B1, B2). Původně
celuloid ‘lehká, pružná plastická hmota’, tedy ‘pokuta, náhrada (za zabití ap.)’,
celuloidový. Z am.-angl. celluloid, pak ‘cena, hodnota vůbec’. Srov. :kát
uměle utvořeného v 70. letech 19. st. se, :číst.
Viz :celulóza a :-oid. cenit (zuby), vycenit, zacenit (se). Jen
celulóza ‘buničina’, celulózový. Přes č., nepříliš jasné. Snad expr. varianta
něm. z fr. cellulose od cellule ‘klášterní k stč. cěřiti, ščěřiti tv. asi k ie. *sker-
cela’, pak i ‘buňka (v plástu)’, z lat. (Ma2 , HK). Srov. :štěrbina.
cellula, což je zdrobnělina k cella (viz cent1 ‘váha 100 kg’. Ze staršího centnéř
:cela). Srov. :celofán, :celuloid. (něm. Zentner) z lat. centēnārius ‘váha
celý, celek, celkový, celkem, zacelit, sce- 100 liber’ k centum ‘sto’. Srov. :cent2 ,
lit. Všesl. - p. cały, r. célyj, s./ch. :centi-, :procento i :cetka, :sto.
cı o, cı jel, stsl. cělъ. Psl. *cělъ, pů- cent2 ‘setina amerického dolaru’. Zkrá-
vodně ‘neporušený, zdravý’ (srov. :ce- ceno z lat. centēsimus ‘stý (díl)’, srov.
lovat, zacelit), souvisí se stpr. kailūstis- fr. centime ‘setina franku’ a :cent1 ,
kan (ak.) ‘zdraví’, gót. hails ‘zdravý’, :centi-.
něm. heil tv. (srov. pozdrav heil!), angl. centi- (ve složeninách) ‘stý díl’ (srov.
whole ‘celý’ a heal ‘hojit (se), zacelit centimetr, centilitr, centigram). Z fr.
(se)’ a asi i stir. cēl ‘štastné znamení’, centi-, které bylo koncem 18. st. utvo-
vše k ie. *kailo-/*kailu- ‘zdravý, nepo- řeno k lat. centum ‘sto’. Srov. :cent1 ,
rušený’ (B1, B2, A4). :cent2 i :deci-.
cembalo ‘strunný hudební nástroj s klá- centr slang. ‘přihrávka z křídla před
vesnicí’, cemballový. Zkráceno z it. cla- branku; střední útočník’, centrovat,
vicemballo z lat. clāvis ‘klíč’ (viz :klá- odcentrovat, zacentrovat. Z angl. cen-
vesa) a cymbalum (viz :cimbál). tre tv. z lat. centrum, druhý význam
cement, cementový, cementárna, ce- zkrácením z centre-forward. Viz :cen-
mentovat. Přímo, či prostřednictvím trum a :forvard.
něm. a stfr. z lat. caementum ‘lámaný centrifuga ‘odstředivka’, centrifugální.
kámen’ od caedere ‘tlouci, tesat, lá- Z fr. novotvaru centrifuge k lat. cent-
mat’. Cement se původně dělal z dr- rum (viz :centrum) a fugere ‘prchat’
ceného kamene s přísadou vápna. Srov. (viz :fuga).
:cézura. centrum, centrální, centrála, centralizo-
cemr ob. ‘hřbet, záda’. Z něm. Ziemer vat, centralizace, centralismus, centra-
‘hřbet (zvěřiny)’ nejasného původu. listický. Z lat. centrum z ř. kéntron ‘bo-
cena, cenový, cenný, cennost, cenina, ce- dec, osten, bod ve středu kruhu’ od
ník, cenit, ocenit, podcenit, přecenit, kentéō ‘bodám’. Srov. :koncentrace,
102
cenzura cibetka
:excentrický. s./ch. čèsmina, snad od kořene *kes-

cenzura ‘kontrola tisku a jiných mate- (srov. :česat).
riálů určených k zveřejnění’, cenzurní, cesta, cestovat, cestovní, cestovné, ces-
cenzurovat, cenzor, cenzus. Z lat. cēn- tující, cestovatel(ka), cestovatelský,
sūra ‘kontrola, posouzení’ od cēnsēre cestář, scestný, pocestný, rozcestí ap.
‘cenit, odhadovat, posuzovat’. Srov. Jen p.d. cesta, sln. césta, s./ch. cȅsta
:recenze, :činže. a csl. cěsta. Nejspíš od slovesa *cěstiti
cep, cepovat hov. expr. ‘přísně cvičit’. ‘čistit, klestit’ (csl. cěstiti tv.). Výchozí
Všesl. - p., r. cep, ch. cı jep. Psl. psl. adj. cěstъ by přesně odpovídalo lit.
*cěpъ je od slovesa *cěpiti, jež se vy- skáistas ‘jasný, čistý’ z ie. *(s)kaid-t-
vozuje z ie. (s)koip- (B1, B2), varianty (A5, B1, B2). Srov. :čistý.
k *(s)kep-, z něhož je :štípat. -cet (dvacet, třicet, čtyřicet). Z psl. *-
cepenět ‘hynout, tuhnout’, zcepenět. R. desęti, původem nom. pl. od *desętь
cepenéť ‘stávat se nehybným’, sln. ce- (viz :deset). Srov. např. *tri desęti
penéti ‘tvrdnout’. Souvisí asi s :chcí- ‘tři desítky’, stč. třidsěti, třidcěti, jež se
pat, scípat. Příbuznost se hledá v lit. dále zkrátilo. Srov. :-desát, :-náct.
kaĩpti ‘chřadnout’, keĩpti ‘hynout’ (B1, cetka ‘levná ozdůbka’. P. cętka ‘skvrnka,
B2) (Ma2 ). znamení’, r.st. cáta ‘ozdoba ikon’,
cepín ‘horolezecká hůl’. Přes sln. cepîn z stsrb. cȅta ‘drobná mince’, stsl. cęta.
it. zappone od zappa ‘motyka’ ze střlat. Psl. *cęta ‘peníz, mince’ je stará, již psl.
sappa nejistého původu. Srov. :sapér. výpůjčka, jejíž původ je však sporný.
cereálie ‘obilniny, obilné vločky’. Z lat. Nejspíš z lat., buď prostřednictvím gót.
cereālia ‘obilná zrna’ od jména řím- kintus ‘drobný peníz’ (byl by to však
ské bohyně úrody Cerēs (dnešní uží- jediný doklad 2. palatalizace před -ę
vání přes angl. cereals). (B1)), nebo přímo, lat. zdroj však není
cerebrální ‘mozkový’. Z lat. cerebrālis jistý - ani vlat. quintus, ani lat. *cen-
od cerebrum ‘mozek’. Souvisí s ř. kárā tus (srov. cent) nejsou přesvědčivými
‘hlava’. Srov. :koryfej. východisky.
ceremoniál ‘ustálený pořádek úkonů céva, cévka, cévní, cívka, cívkový. Všesl.
slavnostního obřadu’, ceremoniální, ce- - p. cewa, r. cévka, ch. cijêv, s. cêv. Psl.
remonie, ceremoniář(ka). Z fr. cérémo- *cěva, původně ‘dutý stvol’, odtud vý-
nial z pozdnělat. caerimōniālis, adj. od znamy ‘cívka’ a ‘céva’ (jen č., slk., sln.).
lat. caerimōnia, caeremōnia ‘uctívání, Nejblíže mu stojí lit. šeivà (nář. šaivà)
slavnost’ nejistého původu. ‘cívka, troubel’, přestože je tu v násloví
certifikát ‘osvědčení’, certifikační, certi- rozdíl původního slov. k- (B1, B2) proti
fikovat. Ze střlat. certificatum od cer- balt. k̸ (A1). Další ie. souvislosti nejsou
tificare ‘osvědčovat’ z lat. certus ‘jistý’ jisté.
od cernere ‘rozlišovat, vnímat’ a -ficāre cézura ‘přerývka (ve verši)’. Z lat. cae-
(viz :-fikace). sūra od caedere ‘řezat, bít’. Srov. :ce-
cesium ‘měkký alkalický kov’. Od lat. ment, :genocida.
caesius ‘modrošedý’. cibetka ‘pestře zbarvená kunovitá
cesmína ‘keř s bodlinatými listy’. Ze šelma’. Z it. zibetto k střlat. zibethum
103
cibule cinkat
‘pižmo (z cibetky)’ z ar. zabād ‘pěna’. :mišmaš, :cimprcampr, tiktak ( :ti-

cibule, cibulka, cibulový, cibulovitý. Ze kat).
střhn. zibolle (dnes Zwiebel) z pozdně- cikorka ‘přísada do kávy’. Z něm. Zi-
lat. cēpula, zdrobněliny od cēpa tv. chorie a to ze střlat. cichorea, lat. ci-
cídit, vycídit. Stč. cúditi ‘čistit’ (C1), chōrium z ř. kichō̺rion ‘čekanka’. Srov.
p. cudzić ‘čistit koně, cvičit, bít’. Ne- :čekanka.
jasné. Výklady mylnou dekompozicí z cíl, cílový, cílit, docílit, cílevědomý.
*ot-juditi (HK) či *ot-suditi (Ma2 ) ne- Stejně jako p. cel (odtud r. cel’), sln.,
mají zdaleka tak přesvědčivý základ ch. cîlj přejato ze střhn. zil tv. Souvisí
jako u :cítit, protože předpokládané s angl. till ‘(až) do’.
*juditi ani *suditi nemá spolehlivé pří- cimbál, cimbálový, cimbálista. Z lat.
buzenstvo. Srov. :cudný. cymbalum a to z ř. kýmbalon, původně
cifra ‘číslice’, ciferník. Z něm. Ziffer a cosi jako činely. Srov. :cembalo.
to přes střlat. cifra z ar. ṣifr ‘nula’, pů- cimbuří ‘zubovité zakončení hradních
vodně ‘prázdný’ (nula byla zavedena až věží ap.’. Asi přesmykem z něm. Burg-
s ar. číselným systémem). Srov. :šifra. zinne z Burg ‘hrad’ (srov. :purkrabí)
cigareta, cigaretový. Přes něm. Ziga- a Zinne ‘cimbuří’, jež souvisí s Zahn
rette z fr. cigarette, což je zdrobnělina ‘zub’ (srov. :dáseň) (Ma2 ).
k cigare ze šp. cigarro. To buď z indi- cimprcampr ob. expr. (na cimprcampr
ánštiny, nebo metaforou (podle tvaru) ‘na kousíčky’). Expr. tvoření zdvojením
ze šp. cigarra ‘cikáda’ (viz :cikáda). a obměnou základu (srov. :mišmaš).
cihla, cihlový, cihelna, cihlář. Ze střhn. Snad souvisí s :cimprlich.
ziegel z lat. tēgula (přímo z lat. je cimprlich ob. expr. ‘choulostivý, nedů-
slk. tehla) a to od tegere ‘krýt’. Srov. tklivý’. Z něm. zimperlich tv., dříve
:tóga. nář. i zimper, zimpfer ‘zdobený, jemný
cícha ‘povlak na peřinu’. Ze střhn. ap.’. Dále nejasné.
ziech(e) a to ze střlat. theca ‘pokrývka’ cimra ob. ‘místnost’. Z něm. Zimmer tv.
z ř. thē̺kē ‘schránka, skříňka’. Srov. ze sthn. zimbar ‘stavební dříví, stavení,
:hypotéka. místnost’, jež asi souvisí s :dům (A4).
cikáda ‘blanokřídlý hmyz, známý proni- cín, cínový. Stč. i cajn. Stejně jako p.
kavým cvrkotem samečků’. Přes něm. cyna, sln. cîn, s./ch. cı n přejato ze
Zikade z lat. cicāda. Asi onom. původu. střhn. zin (dnes Zinn, angl. tin). Další
cikán, cikánka, cikánský, cikánština. V původ nejistý.
Evropě rozšířeno, původ však nejasný. cingrlátko ob. ‘(cinkavá) ozdůbka’. No-
Poprvé se objevuje v Byzanci jako vější, nejasné. Souvislost s :cinkat
(a)tsínganoi, což připomíná jméno ja- může být až druhotná.
kési heretické sekty Athínganoi; spojení cínie ‘druh zahradní byliny’. Podle něm.
však není jisté (Ma2 ). Jde o jméno dané botanika Zinna.
zvenčí, sami Cikáni se označují jménem cink slang. ‘znamení (na kartách)’, cink-
Rom. nutý ‘poznačený’. Asi z něm. Zinke
cikcak. Z něm. zickzack, asi od Zacke(n) ‘zub, vroubek’. Srov. :zinek.
‘zub, zářez’. Srov. podobné útvary cinkat, cinkot, cinkavý, zacinkat. Onom.
104
cintat citovat
původu (citosl. cink). Srov. :klinkat, ciesař. Všesl. - p. cesarz, r. cézar’ (jen
:břinkat. o římském císaři), s./ch. cȅsar, cȅzar. Z
cintat, pocintat se, cintáček. Asi expr. lat. jména Caesar, nejspíš prostřednic-
varianta k :slintat. tvím gót. kaisar (B1, B2), podle jiných
cíp, cípek. Ze střhn. zipf (dnes Zipfel) z lat. adj. caesarius (Ma2 ). Srov. :car
tv. Souvisí s angl. tip ‘špička’ (srov. i :král.
:tiptop) a asi i :cop. cisterciák ‘člen mnišského řádu’. Podle
ciráty ob. expr. ‘okolky’. Dříve též fr. kláštera Cîteaux (lat. Cistercium),
‘ozdoba’ z něm. Zierat, Zier tv. kde byl řád založen (1098).
cirka ‘asi, přibližně’. Z lat. circā ‘kolem’. cisterna, cisternový. Z lat. cisterna ‘ná-
Srov. :cirkus. držka na dešťovou vodu’ od cista
církev, církevní. Stč. crkev, cierkev. ‘schránka’ z ř. kístē ‘skříň, truhlice’.
Všesl. - p. cerkiew, r. cérkov’, s./ch. Srov. :kysna.
cr̾kva, stsl. crьky i cirьky. Pozdně psl. citadela ‘tvrz uvnitř města či opevně-
*cьrky je výpůjčkou z ř. kȳri(a)kón ného místa’. Přes něm. Zitadelle, fr. ci-
‘dům páně, chrám’ (od kȳ̺rios ‘pán’), tadelle z it. cittadella, což je zdrobně-
názory na detaily převzetí se však lina od stit. cittade (dnes città) ‘město’
různí. Většinou se předpokládá germ. z lat. cīvitās (gen. cīvitātis) ‘město,
prostřednictví - gót. *kirikō či *kirkō, obec, stát, občanství’ od cīvis ‘občan’.
sthn. kirihha aj. (B2) (srov. něm. Ki- Srov. angl. city ‘(velko)město’ a :ci-
rche, angl. church). Uvažuje se i o regi- vilní.
onálně a časově různých převzetích ze citera ‘drnkací strunný nástroj’. Přes
dvou různých zdrojů. něm. Zither z lat. cithara, ř. kithára.
cirkulovat ‘kroužit’, cirkulace, cirkulář, Srov. :kytara.
cirkulárka. Z lat. circulāre ‘tvořit kruh’ cítit, cit, citový, citlivý, citlivost, citelný,
od circulus, zdrobněliny od circus tv. pocítit, pocit, procítit, vycítit, soucit,
(viz :cirkus). necita ap. Stč. cútiti. Všesl. - p. cu-
cirkumflex ‘tažený přízvuk’, cirkumfle- cić ‘budit’, r. očutít’sja ‘ocitnout se’,
xový. Z pozdnělat. circumflexus ‘oto- oščutít’ ‘pocítit’, s./ch. ćútjeti ‘cítit’,
čený, zahnutý’ z circum ‘kolem’ (srov. stsl. oštutiti tv. Vykládá se mylnou de-
:cirkus) a flexus od flectere ‘ohýbat’ kompozicí z psl. *ot-jutiti (do pč. *oc-
(srov. :flexe). útiti (B3), o- odpojeno jako předpona).
cirkus, cirkusový, ob. cirkusák, cirku- Samotné psl. *jutiti nemáme doloženo,
sácký. Přes něm. Zirkus z lat. circus dobrá paralela je však v lit. at-jaũsti
‘kruh, závodní dráha do kruhu’ a to z ‘cítit’, jautrùs ‘citlivý’. Od tohoto zá-
ř. kírkos (vedle staršího kríkos) ‘kruh, kladu je i psl. *jutro (viz :jitro1 ),
obruč, náramek’. vlastně ‘doba procitnutí’. K blízkosti
cirok. Viz :čirok. významů ‘cítit’ a ‘bdít’ srov. i stč. po-
ciróza ‘svraštění (jater)’. Z nlat. cirhosis bdieti ‘pocítit’ (Ma2 , HK).
k ř. kirrhós ‘žlutý’ (podle žluté barvy citovat ‘doslovně uvádět cizí výrok’, ci-
jaterní tkáně při této chorobě). tace, citát, citátový. Z lat. citāre (příč.
císař, císařovna, císařský, císařství. Stč. trp. citātum) ‘dávat do pohybu, vy-
105
citron cmunda
volávat, oživovat’ od ciēre ‘oživovat, ve významu ‘cizí’ (Ma2 ).

povzbuzovat’. Srov. :excitace, :reci- cizrna ‘druh luštěniny’, cizrnový. Z něm.
tace. (řídkého) Zisern z lat. cicer ‘hrách’ (od
citron, citronový, citronáda, citroník, ci- toho vlastní jméno Cicero). Srov. :či-
trus. Z něm. Zitrone z it. citrone od lat. čorka.
citrus ‘citroník’, jež souvisí s ř. kédros clavichord ‘dřívější klávesový nástroj’.
‘cedr’ (obojí asi přejato z nějakého pře- Z lat. clāvis ‘klíč’ a chorda ‘struna’ z ř.
die. jazyka). Srov. :cedr. chordē̺ tv. Srov. :klávesa, :cembalo,
civět. Jen č. (doloženo od 17. st., u Jg :akord.
též ceveněti), slk. civieť ‘tupě hledět, clearing ‘způsob vyúčtování pohledá-
chřadnout’, p.d. cywic, cewiec ‘hub- vek’, clearingový. Z angl. clearing ‘vy-
nout, hynout’. Původně asi *cěvěti, jež rovnání, zaplacení’, vlastně ‘vyjasnění’,
souvisí s lit. káivinti ‘vysilovat, vyčer- od clear ‘jasný, čistý’ a to přes stfr. z
pávat’ (B1, B2) (Ma2 ). V č. významový lat. clārus tv. Srov. :deklarace.
přechod ‘ztrácet sílu’ → ‘tupě zírat’. clo, celní, celník, celnice, clít, proclít.
civilní ‘občanský; nevojenský’, civil, ci- Jen v zsl. Ze střhn. zol (dnes Zoll) a
vilista, civilizovat, civilizace, civili- to z vlat. tolōnēum, lat. telōnēum, ř.
zační. Přes něm. zivil, fr. civil z lat. cī- telō̺nion od télos ‘dávka, daň, lhůta, ko-
vīlis ‘občanský’ od cīvis ‘občan’. Srov. nec, účel’. Srov. :teleologie.
:citadela. clonit, clona, záclona, zaclánět, odclo-
cívka. Viz :céva. nit aj. Stč. i (za)sloniti. Všesl. - p.
cizelovat ‘umělecky zdobit kov tepáním; (za)słonić, r. (pri)slonít’, s./ch. slòniti.
tříbit’, cizelér. Z fr. ciseler od stfr. cisel Psl. *sloniti původně znamenalo ‘na-
‘dláto, sekáček’ a to přes vlat. k lat. ca- klánět, opírat’, z toho pak ‘zakrývat’
edere (příč. trp. caesum) ‘tesat, tlouci’. (stč. c- se vykládá mylnou dekompo-
Srov. :cement, :cézura. zicí z ot-sloniti, srov. :cítit) (Ma2 ).
cizí, cizák, cizácký, cizina, cizinec, ci- Souvisí s lit. šliẽti ‘opřít (se), naklonit
zinka, cizinecký, cizota, odcizit, zcizit (se)’, stangl. hleonian (angl. lean, něm.
aj. Stč. cuzí (C1). Všesl. - p. cudzy, r. lehnen) tv., lat. clīnāre ‘klonit (se)’, ř.
čužój, s./ch. tûl̓, stsl. štuždь, tuždь. Psl. klı ̻nō tv., sti. śráyati ‘opírá (se), po-
*ťuďь, *tuďь (B3) se spojuje s lit. tautà kládá (se)’ z ie. *k̸lei-n- ‘klonit, opírat’
‘národ’, gót. Þiuda tv. (sem patří i něm. (A1). Variantou je asi :klonit. Srov. i
adj. deutsch ze sthn. diutisk, vlastně :slon.
‘patřící k národu’), stir. túath tv., osk. cloumat, zacloumat. Jen č., málo jasné.
touto ‘obec’, vše z ie. *teutā, *toutā ‘ná- Doloženo od Jg, kde je i zřejmě původní
rod, země’. Kvůli slov. d místo očeká- význam ‘mlaskat’(významový přechod
vaného t se někdy uvažuje o výpůjčce není příliš jasný). Snad expr. varianta
z germ. s tím, že psl. slovo označovalo k :cumlat.
nejdřív jen lid germánský (HK). Pro cmrndat ob. expr. ‘bryndat’. Onom.-
posun ‘obecní, národní’ → ‘cizí’ (v pro- expr.
tikladu k ‘rodinný’) jsou dobré doklady cmunda nář. ‘bramborák’. Expr. k star-
v p. obcy, sln.d. ljûdski a br.d. ljudski šímu smouditi ‘kouřit, dýmat’. Srov.
106
co cuketa
:čmoudit, :čoudit. starší č. capati tv. (Jg) (vedle významu

co zájm. Stč. čso (ke změně čs > c srov. :capat). Podle jiného, méně pravdě-
:čest). Stejně jako slk. čo, p., dl. co, podobného výkladu přesmykem st > ts
polab. cü je pokračováním psl. *česo, ze *stipati, jež by odpovídalo lat. stī-
*čьso, což je starý gen. od zájmena *čь pāre tv. (Ma2 ).
(rozšířením o zesilovací -to vznikly jiné crčet, crčivý. Onom. Srov. :čurat.
slov. tvary jako r. čto, s./ch. štȍ, štȁ, ctít, ctitel(ka), ctnost, ctnostný, poctít,
stsl. čьto; samotné *čь přežívá v ch.d. uctít, pocta, úcta. Ze stč. čstíti (čs >
čȁ a ve spřežkách jako proč, nač, zač, c) z psl. *čьstiti (viz :čest).
oč). Psl. *čь je pokračováním ie. *ku̯ id cucat, cucnout, cucavý, ob. hanl. cu-
‘co’ (A3, B1, A9), odpovídá mu stir. cák, nacucat se, ucucnout, vycucnout,
cid, lat. quid, ř. tí, sti. čid, chet. kuit. zhrub. cucflek aj. Onom. Srov. :cecek,
Srov. :kdo, :čí. :cumlat.
coca-cola. Podle názvu rostlin coca (viz cucek, cuckovat, cuckovitý. Snad expr.
:koka, :kokain) a cola ‘druh tropic- výtvor od :cuchat, může však být i
kého ořechu s drogovými účinky’. přes významové obtíže od :cucat.
computer ‘počítač’, computerový. Z cudný ‘mravně čistý, stydlivý’, cudnost,
angl. computer od compute ‘vypočítat’, necudný, necuda. Ve stč. bylo cudně,
a to přes fr. z lat. computāre tv. z com- cidně ‘divně, podivuhodně, opatrně,
( :kom-) a putāre ‘počítat’. Srov. :de- tajně’ a cúdný ‘pěkný, hezký’. Spolu
putace, :amputovat. s p. cudny ‘divukrásný, znamenitý’ lze
cop, copánek, copatý. Jen č. (od Jg). Z vyjít z psl. *čudo, *čudъ ‘div’, které
něm. Zopf ‘cop; vršek (kmene)’. Sou- je všesl. kromě č. (srov. slk. čudný
visí s angl. top ‘špička, vrchol’. Srov. ‘divný’); počáteční c- je snad vlivem p.
:cíp, :tiptop. (tzv. ‘mazuření’). Vývoj významu v č.
copyright ‘autorské právo’. Z angl. co- by byl: ‘podivuhodný’ → ‘krásný’ →
pyright tv. z copy (z lat. cōpia, viz ‘mravně čistý’. Cúdný by mohlo být i
:kopie) a right ‘právo’ (srov. :rektor, od cúditi ( :cídit). Obě slova by pak
:rychtář). zřejmě splývala (u Jg cudný ‘hezký,
coul ‘palec (délková míra)’, coulový. Zsl. stydlivý’, coudný ‘čistý’).
převzetí z něm. Zoll tv., dříve též ‘čep, cuchat, pocuchat, rozcuchat, cuchta aj.
špalík’, jež asi souvisí s naším :dlaha Expr. útvar, jehož východisko však
(A4, B8). není zřejmé. Snad lze pomýšlet na cu-
courat, coura, ob. courák. Ve starší češ- liti (viz :culík).
tině i cárati tv. (Jg). Původ onom., není cukat, cuknout, cuknutí, zacukat, ucuk-
vyloučena souvislost s :cár. nout aj. Z něm. zucken tv., jež souvisí
couvat, couvnout, zacouvat, vycouvat. s ziehen ‘táhnout’. Srov. :cajk.
Zsl. převzetí (srov. p. cofać (się) tv.) cukerín ‘umělé sladidlo’. Od :cukr
z něm. nář. (bav.) zaufen tv. podle :sacharin.
cpát, nacpat, ucpat, zacpat, vecpat, pro- cuketa, cukina ‘druh tykve’. Z it. zuc-
cpat, přecpat aj. Jen v luž. a p.d. (slk. cheta, zucchina, což jsou zdrobněliny
pchať ). Asi onom. původu (HK), srov. od it. zucca ‘tykev’. Další původ ne-
107
cukr cyankáli
jistý, myslí se na převzetí z nějakého chodné (cválat koně). Z něm. nář.

neznámého středomořského jazyka. Viz (bav.) zwalen ‘trýznit, zbít’ (Ma2 ).
i :tykev. cvalík expr. ‘tlouštík’. Z něm. Zwalch ‘ne-
cukr, cukrový, cukrář(ka), cukrářský, mluvně, malé dítě’.
cukrářství, cukrárna, cukřenka, cuk- cvičit, cvik, cvičný, cvičitel, cvičiště, cvi-
roví, cukrovinka, cukrovka, cukernatý, čební, cvičebnice, cvičenec, cvičky, roz-
cukernatět, cukrovat, cukrovar aj. Ze cvička, výcvik, nácvik, procvičit, zacvi-
střhn. zucker z it. zucchero, tam z ar. čit aj. V č. až od konce 15. st., kdy
sukkar, to pak ze střind. (pálí) sakkharā se vyvinulo nejspíš ze svykati ‘osvojo-
tv. (srov. sti. śarkarā ‘pískový cukr’, vat si, cvičit se’, svyčenie ‘osvojení si’
původně ‘štěrk, písek, krupice’). Z ar. (viz :zvyk). Něm. zwicken ‘štípnout’,
je i fr. sucre, z toho angl. sugar, za- nář. i ‘prásknout bičem, zkrotit’, s nímž
tímco r. sáchar šlo přes ř. sákcharon také bývá spojováno (Ma2 ), se mohlo
(srov. :sacharin). podílet na změně podoby slova, význa-
cukrkandl zast. ‘krystalovaný cukr’. Z mový rozdíl a množství odvozenin však
něm. Zuckerkandel ze střlat. succurca- svědčí proti výpůjčce z něm.
ndi. Viz :cukr a :kandovaný. cvik ‘karetní hra’. Z něm. Zwick od zwic-
cukrovat (o hrdličce), ob. expr. cukrouš. ken ‘štípat’. Srov. :cvakat, :cvok,
Od citosl. kukrú přikloněním k :cukr :cvikr.
(hrdlička jako symbol sladké něhy). cvikr ‘skřipec’. Z něm. Zwicker, původně
culík hov. ‘pramen vlasů stažený gumič- Nasenzwicker, překladem z fr. pince-
kou či stužkou’. Asi od staršího culiti nez ‘co svírá nos’ k zwicken ‘štípat’.
‘zaplétat, žmolit’ (Jg), další souvislosti Srov. :cvik.
nejisté. cvok ‘krátký hřebík se širší hlavičkou;
culit se hov. expr. ‘usmívat se’, uculovat blázen’, cvoček, zcvoknout se. Stč. i
se, zaculit se. Snad expr. varianta k cvek. Ze střhn. zweck ‘hřebík’, od toho
:tulit se (Ma2 ). je zwicken (srov. :cvik). Význam ‘blá-
cumlat ‘cucat’, cumel. Expr. útvar k zen’ ze rčení mít cvek v hlavě ‘být po-
:cucat, srov. i :dumlat. trhlý’ (Jg).
cupat, cupitat. Onom. původu, srov. cvrček1 ‘druh hmyzu’, cvrčet, cvr-
:capat, :dupat. kat, cvrkot. Onom. podle vydávaného
cupovat ‘třepit na nitě’, cupanina, roz- zvuku (srov. :crčet, :cvrlikat).
cupovat. Z něm. zupfen tv., snad sou- cvrček2 expr. ‘dítě, drobný člověk’. Z
visí s :cop. něm. Zwerg ‘trpaslík’ s formálním při-
curaçao ‘likér modré barvy ze slupek kloněním k :cvrček1 (Ma2 ). Odtud i
plodů citroníku’. Podle ostrova Cura- :scvrknout se.
çao u venezuelského pobřeží. cvrlikat. Onom. Srov. :cvrček1 .
cvakat, cvaknout, zacvaknout, procvak- cvrnkat, cvrnknout. Onom. od citosl.
nout. Onom. původu (citosl. cvak). cvrnk. Srov. :frnknout.
Srov. něm. zwacken tv. i :cvok, cyankáli ‘kyanid draselný’. Z lat. cyan-
:cvikr. z ř. kýanos (viz :kyanid) a střlat. ca-
cválat, cval. Jen č. a p. Původně pře- lium ‘draslík’ z ar. qali ‘draslo’. Srov.
108
cyklista čachrovat
:alkalický. cynismus. Přes lat. cynicus z ř. kynikós

cyklista, cyklistika, cyklistický. Z fr. ‘psí’ od kýōn ‘pes’ (srov. :kynologie).
cycliste od cycle ‘kolo, kruh’ z lat. Původně filozofická škola (4. st. př. Kr.)
cyclus tv. (viz :cyklus). odmítající morálku doby (z toho dnešní
cyklokros ‘terénní cyklistický závod’. význam) i uspokojování svých potřeb.
Viz :cyklista a :kros. cypřiš ‘jižní jehličnatý strom’, cypři-
cyklon ‘větrná smršť’. Z angl. cyclone, šový. Z lat. cypressus, cyparissus z ř.
jež bylo utvořeno v 19. st. k ř. kyklō kypárissos a to z neznámého jazyka ob-
‘kroužím, pohybuji se v kruhu’. Srov. lasti Středomoří.
:cyklus.
cyklostyl ‘přístroj na rozmnožování pí- cyrilice ‘slovanské písmo vytvořené z
semností’, cyklostylovat. Viz :cyklus řeckých velkých písmen’. Podle vě-
a :styl. rozvěsta Cyrila, jemuž bylo připiso-
cyklus ‘soubor na sebe navazujících jed- váno.
notek, oběh’, cyklický. Z lat. cyclus z cysta ‘váček, chorobná dutina v tkáni’.
ř. kýklos ‘kruh, kolo, oběh’. Srov. :en- Přes lat. z ř. kýstis ‘měchýř’.
cyklika, :recyklovat.
cylindr ‘válec, skleněný kryt lampy, cyto- ‘týkající se buňky’. Přes lat. k ř.
tvrdý pánský klobouk’. Přes něm. Zy- kýtos ‘dutina’. Srov. cytoplazma (viz
linder z lat. cylindrus ‘válec’ a to z ř. :plazma, :cytostatikum).
kýlindros od kylíndō ‘válím (se), zmí- cytostatikum ‘látka tlumící růst bu-
tám’. něk (hlavně nádorových)’. Novější, viz
cynik ‘otrlý, necitlivý člověk’, cynický, :cyto- a :statický.
Č
-č (nač, proč, zač ap.). Viz :co. stč. dětečský ‘statečný’ (‘mladý’ = ‘hr-
čabajka ‘druh klobásy’. Z maď. csabai dinný’) (Ma2 , HK).
‘čabajský’ podle města Csaba (dnes Bé- čača ‘společenský tanec kubánského pů-
késcsaba), kde se vyráběla. vodu’. Ze šp. cha-cha onom. původu.
čabraka ‘ozdobná pokrývka na koně’. čadit, očadit, začadit. Všesl. - p. czadzić,
Dříve též čaprak (Jg). Z maď. csábrág, r. čadít’, sln. čadíti. Souvisí s *kaditi
csáprág z tur. čaprak tv. (viz :kadidlo); nejspíš to bude jeho
čacký kniž. ‘statečný’. Stč. i čadský, od expresivní varianta (ča- < kja-) (B3)
čád, čad ‘dítě (chlapec)’ a to z psl. (Ma2 ). Srov. :čoudit.
*čędo ‘dítě’ (b. čédo, r.st. čádo), které se čahoun, čahounský. Dříve též čahán, sa-
vykládá z psl. -*čęti ( :-čít) ‘začínat’, hán (Jg). Útvar od expr. čahati ‘sahat’.
případně (zvláště dříve) jako stará vý- Srov. i :čouhat.
půjčka z germ. *kinÞa (srov. něm. Kind čachrovat ‘nepoctivě, pokoutně obcho-
tv.) (B1, B7). K posunu významu srov. dovat či jednat’, čachry. Z něm. scha-
109
čaj čas
chern ‘obchodovat, smlouvat’ z jiddiš pati ‘chytat’ (viz :čapnout).

sachern, sochern z hebr. sāḥar tv. čapka. P. czapka, r. šápka. Přes střhn.
čaj, čajíček, čajový, čajovna, čajovník, (t)schapel ze stfr. chape(l) (srov. fr.
čajník, čajovat. V č. od 20. let 19. st. Z chapeau ‘klobouk’) a to z pozdnělat.
r. čaj a to - asi přes ttat. jazyky, perš- cappa ‘druh pokrývky hlavy’ nejistého
tinu a mong. - ze severočín. čhā, za- původu. Srov. :čepice, :kápě, :ka-
tímco v záp. Evropě (něm. Tee, angl. puce.
tea, fr. thé) zdomácnělo jihočín. znění čapnout, načapat. R. čápat’ ‘chytat’,
názvu této rostliny tē. sln. čápati tv., ale často i významy jiné.
čajznout ob. expr. ‘ukrást’. Asi expr. pře- Asi sem patří i čapnout, přičapnout
tvoření čísnout (viz :rozčísnout ‘roz- ‘dřepnout si’ a nář. čápat (viz :čáp).
štípnout’). K významu srov. štípnout Srov. i :capat, :chápat. Všechno je
‘ukrást’ (Ma2 pod česnúť ) to z expr. a onom. základů.
čáka ‘naděje’. Od :čekat (stč. i čakati). čára, čárka, čárat, čárkovat, vyčárko-
čakan ‘okovaná hůl se sekyrkou’. Dříve i vat, začárkovat. Omezeno na č., slk. a
čekan. Všesl. převzetí z tur. čakan ‘bo- luž. Lákavé je spojení s čáry, :čaro-
jová sekyra’, možná maď. prostřednic- vat - dřívější význam byl ‘hraniční li-
tvím. nie’, mohlo jít tedy např. i o linii vyme-
čalamáda ‘zeleninová směs naložená v zující tzv. čarodějný kruh (Ma2 ). Blíz-
octě’. Z maď. csalamádé tv. kým se však jeví i ie. kořen *ker- ‘řezat’
čaloun ‘dekorační tkanina k pokrývání (viz :črta); konečně, není vyloučeno
stěn či nábytku’, čalouník, čalounický, již staré splývání obou kořenů - ‘dělat
čalounictví, čalounit, čalounění, čalou- čáry (tj. linie)’ = ‘čarovat’.
něný. Stč. čalún je ze střhn. schalūne čardáš, čardášový. Z maď. csárdás od
podle fr. města Châlons sur Marne, kde csarda ‘krčma’.
se tato tkanina vyráběla. Dnes jen č. čarovat, čáry (máry), čarovný, čaro-, za-
čamara ‘kabát zapínaný na šňůrky’. V čarovat, odčarovat, přičarovat, rozča-
19. st. přejato z p. czamara a to ze šp. rovat, očarovat, učarovat. Všesl. - p.
zamarra ‘krátký ovčí kožich’, asi bask. czarować, ukr. čaruváty, s./ch., sln. čá-
původu. rati. Psl. *čarovati, *čarati má nejblíže
čamrda ‘otáčivý knoflík s hřídelkou k lit. kerė̷ti ‘očarovat’(B1), dále souvisí
uprostřed, káča’. Stč. šamrha. Slovo s av. čārā- ‘(pomocný) prostředek’, sti.
jistě expr., proto také málo průhledné. karóti ‘dělá’, vše z ie. *ku̯ er- ‘dělat’ (A3,
Pozdější změna podoby asi přikloněním B1). Srov. i :čára.
k mrdati ‘vrtět’ ( :mrdat). čas, časový, časný, časovat, načaso-
čáp, čápovitý. Jen č. (srov. slk. bocian), vat, vyčasovat, vyčasit se, nadčasový,
jinde a ve stč. jsou podobné názvy pro přesčas, dočasný, včas. Všesl. - p. czas,
‘volavku’ - stč. čěpě, p. czapla, r. cá- r. čas, s./ch. čȁs, stsl. časъ. Psl. *časъ
plja, s./ch. čȁplja z psl. *čapja. Spojuje se spojuje se stpr. kīsman (ak.) a alb.
se většinou se starším a nář. čápat ‘ne- kohë (< *kēsā) tv. (B1), v hledání ie.
ohrabaně chodit’ (srov. :capat) či ča- východiska však vládne značná nejed-
110
časopis čekat
nota. kámen’, v národním obrození přijato

časopis, časopisecký. Kalk podle něm. jako termín za bazalt (Jg, Ma2 ). Asi k
Zeitschrift tv. z Zeit ‘čas’ a Schrift :čadit (u Jg čaditi i čediti), tedy ká-
‘písmo, spis’. men jakoby ‘očazený’.
část, částka, částečka, částice, částečný, čehý citosl. ‘vlevo (jako pokyn pro tažná
účast. Všesl. - p. część, r. čast’, s./ch. zvířata)’. Staré, těžko lze dále etymo-
čêst, stsl. čęstь. Psl. *čęstь nemá jed- logizovat. Srov. :hot.
noznačnou etymologii. Nejspíš lze při- Čech, český, Česko, českost, češství, češ-
jmout jako východisko ie. *kn̥dtis ‘kus, tina, češtinář. Toto staré etnonymum,
něco ukousnutého’(A5, A7, B1, B7); označující původně pouze jeden kmen
pak souvisí s lit. kándu ‘kousám’ (inf. sídlící v centru dnešních Čech, se po-
ką́sti) a psl. *kǫsъ (viz :kus), rozdíl je kouší objasnit množství výkladů. Za
v příponě a stupni ablautu (A6). Srov. nejpřijatelnější považujeme výklad ze
:štěstí. základu *čel-, který je v :čeleď, :člo-
častovat ‘hostit, zahrnovat’, počasto- věk, s expresivní obměnou l → ch (srov.
vat. Převzato ze stp. czestować ‘hostit’, :hoch) (příslušníci kmene sami sebe
vlastně ‘vzdávat čest’ (viz :čest), asi často nazývají ‘lidé’, srov. i Deutsch u
kontaminací s :častý, často. :cizí), další dobrá možnost je odvo-
častý, často, častokrát. Všesl. - p. częsty, zení od *čechati, *česati ‘česat, drh-
r. částyj, s./ch. čêst, psl. čęstъ. Psl. nout’, ale i ‘bít’, pak by Čech zname-
*čęstъ znamenalo původně ‘hustý’ (tak nalo ‘bojovník’. Nejasný je vztah k sln.
i ve stč. a dnes v jsl., vsl., k významu čȅh ‘pastevec, chlapec’, významově je
srov. č. zhusta, sln. pogósto ‘často’). však lze spojit s oběma výklady.
Spojuje se s lit. kim̃štas ‘namačkaný, čechrat, načechrat, čechratka. P.
nacpaný’ (B1, B7), k možnému vý- czochrać, s./ch. čèsrati. Expr. varianta
znamovému posunu srov. :frekvence. k :česat. Srov. :cuchat.
Další ie. souvislosti jsou problematické. čejka. Stejného významu je p. czajka,
čatni ‘ostrá směs z ovoce, koření a by- ukr. čájka (C1), zatímco slk. čajka a r.
linek’. Přes angl. chutnee, chutney z čájka znamená ‘racek’ (to byl asi vý-
hind. chatnī. znam původní). Zřejmě onom. původu,
čau citosl. Z it. ciao a to z benátského podobně jako třeba :kavka.
sc(h)iao z it. schiavo ‘sluha, služebník’. čekanka ‘rostlina, z jejíhož kořene se
Srov. :servus a starší č. služebník jako vyrábí cikorka’, čekankový. Z lat. ci-
pozdrav. chorium přikloněním k :čekat, snad
čečetka ‘drobný zpěvný pták’. P. czec- proto, že roste na okrajích cest (srov.
zotka, r. čečétka. Onom. název podle i něm. Wegwarte). Dále viz :cikorka.
zvuku, který vydává. čekat, čekací, čekárna, čekatel, čekaná,
čedar ‘tvrdý sýr výrazné chuti’. Podle načekat se, počkat, dočkat (se), pře-
vesnice Cheddar v hrabství Somerset v čkat, vyčkat, posečkat. Stč. i čakati.
jihozápadní Anglii. Všesl. (kromě r.) - p. czekać, hl. čakać,
čedič ‘tmavá vyvřelá hornina’, čedičový. ukr. čekáty, s./ch. čȅkati, b. čákam,
Původně nář. slovo pro ‘černý, tvrdý stsl. čekati. Psl. *čekati, *čakati má asi
111
čeleď čepice
stejný základ jako *čajati tv. (s./ch. přenesené významy (srov. č.st. ‘ne-
čȁjati, r. čájat’), jež se obyčejně spo- chutenství, uherská nemoc’ (Jg)). Pří-
juje se sti. čā̺yati ‘pozoruje, obává se’ buzné je sthn. hemera tv. a lit. kẽme-
z ie. *ku̯ ēi- (A3, B1). Varianta *čekati ras ‘konopáč’, asi tedy balto-slovansko-
se pak vysvětluje disimilací (rozrůzně- germánská izoglosa (Ma2 ).
ním) dvou stejných samohlásek. Srov. čenichat, čenich, vyčenichat, začeni-
:čáka. chat, pročenichat, očenichat. Jen č. Stč.
čeleď, čeládka, čeledín. Všesl. - p. čeňuchati (C1) se skládá ze zesilovací
czeladź, r. čéljad’, s./ch. čȅljâd, stsl. předpony če- (srov. :ko-1 ) a ňuchati
čeljadь. Psl. *čel’adь s původním vý- (p. niuchać, r. njúchat’, sln. njúhati).
znamem ‘členové rodu se služebnic- Psl. *n’uchati ‘čichat, vdechovat’ je asi
tvem’ se obvykle interpretuje jako od- onom. původu. Srov. :čmuchat.
vozené příponou -jadь od základu, čep, čepovat, načepovat, dočepovat, vý-
který je i v :člověk. Dále sporné. Spo- čep, výčepní. Všesl. - slk. čap, p. czop,
jovalo se se sti. kula- ‘zástup, rod’ a ř. r.d. čop, s./ch. čȅp, čȁp. Psl. *čepъ,
télos ‘vojenský oddíl’ (z ie. *ku̯ el- ‘rod’ *čapъ ‘zátka sudu’ je asi onom. pů-
(A3)), dnes se však pro obě slova hle- vodu, stejně jako něm. Zapfen tv. (srov.
dají etymologie jiné. O něco nadějnější :tampon), s nímž bývalo dříve spojo-
je spojení s lit. kiltìs ‘původ, rod’, jež váno (zvláště jako výpůjčka), elemen-
ovšem zase těžko oddělíme od kélti(s) tárně asi souvisí i s :čapnout. Význam
‘zvedat (se)’. Srov. :Čech, :čelo. slovesa je původně ‘opatřit čepem’; vý-
čelist, čelistní, čelisťový. Všesl. - p. cze- znam ‘točit, nalévat’ je jen č., novější
luść, r. čéljust’, s./ch. čȅljûst, stsl. čelj- (snad přikloněním k čerpat?). Čepobití,
ustь. Psl. *čel’ustь nemá jednoznačný dříve ‘vojenská večerka’, je vlastně ‘za-
výklad. První část se spojuje nejčastěji tloukání čepu do sudu’, tj. ‘konec ve-
s :čelo, druhá pak s :ústa nebo se černího pití’ (HK, Ma2 ). Srov. :čípek.
v ní vidí přípona; první část je však čepec, čepeček. Všesl. - p. czepiec, r. če-
možno vykládat i jinak (viz např. HK). péc, s./ch. čèpac. Psl. *čepьcь se často
čelo, čelní, čelný, čelit, čelenka, náčel- (leč ne zcela přesvědčivě) spojuje s
ník, průčelí. Všesl. - p. czoło, r. čeló, lit. kepùrė ‘čepice’ a ř. sképē ‘kryt,
s./ch. čèlo, stsl. čelo. Psl. *čelo se ob- ochranná přikrývka’ (Ma2 , HK). Kvůli
vykle spojuje s lit. kélti ‘zvedat’, lat. -e- uvnitř slova se odděluje od :čapka,
-cellere tv., celsus ‘vysoký’, angl. hill :čepice, významová a formální blíz-
‘pahorek’ aj., vše k ie. *kel- ‘čnít, zve- kost slov je však zarážející. Zcela není
dat se’. Méně pravděpodobné je spo- vyloučena ani souvislost s :čep, ačkoli
jení s germ. slovy označujícími ‘holou to přináší těžkosti významové.
hlavu, lebku’, např. stisl. skalli, angl. čepel, čepelka. V jiných slov. jazycích
scull (Ma2 ). Srov. :účel, :čelist. doloženo řídce (např. ukr. čepél’ ‘nůž
čemeřice ‘jedovatá bylina s velkými bí- s ulomeným koncem’). Nepříliš jasné.
lými květy’. Všesl. - p. czemierzyca, Snad odvozeno od onom. základu *čep-
r. čemeríca, s./ch. čemèrika, vše od , k němuž patří i :čep.
psl. *čemerъ tv., odtud pak i další čepice, čepička, čepičář. Stč. čěpicě, slk.
112
čepýřit (se) červ
čapica (C1). Stejné jako :čapka, rozdíl sené významy ‘nelegální, tajný’ (černý
je jen v příponě. trh, fond, pasažér ap.) mají základ v
čepýřit (se), načepýřit (se), rozčepý- tom, že podobné aktivity se prováděly
řit (se). Slk. čeperiť (sa), p. czapier- hlavně v noci (Ma2 ).
zyć (się), sln. čepériti (se), čepíriti (se). čerpat, čerpací, čerpadlo, čerpadlový,
Od psl. *pyriti sę (viz :pýří) zesilovací načerpat, vyčerpat, přečerpat, odčer-
předp. *če- (srov. :čenichat) (Ma2 ). pat. Všesl. - p. czerpać, r. čérpat’, s./ch.
čerchmant ob. ‘čert; filuta’. Expr. (tabu- cr̰pati, stsl. črъpati. Psl. *čьrpati (od
istická (D4)) obměna slova :čert podle původnějšího *čerpti, z něhož je stč.
něm. Schwarzmann ‘černý muž, čert’. čřieti, slk. črieť ) se spojuje s psl. *čerpъ
čerchovaný ‘skládající se střídavě z čá- ‘střep, hliněná nádoba’, lit. kir pti ‘ře-
rek a teček’, vyčerchovat. Od čercho- zat, stříhat’, lat. carpere ‘trhat’, stisl.
vat, dříve čerchat, čerkat ‘čmárat’ k stč. hrífa ‘uchopit’, vše z ie. *(s)kerp- ‘ře-
črcha, čerka ‘čára’ od stejného základu, zat, sekat’. Ve slov. došlo k inovaci vý-
který je v :črta a snad i :čára. znamu, původně asi ‘nabírat nádobou
čermák ‘rehek zahradní’. Jen č. a slk. Od (střepem)’ (viz :střep).
psl. *čьrmьnъ ‘červený’ (č.st. čermný, čerstvý, zčerstva, občerstvit, občer-
Jg), jež souvisí s :červený a tedy s stvení. Všesl. - p. czerstwy ‘čilý, hbitý;
:červ. Psl. *čьrmь asi bylo variantou tvrdý (o pečivu)’, r. čërstvyj ‘tvrdý,
k častějšímu *čьrvь, srov. lit. kirmìs okoralý’, s./ch. čvr̾st ‘pevný, hutný’,
‘červ’ (Ma2 ). stsl. črъstvъ ‘pevný’. Významová roz-
černobýl ‘druh pelyňku’. Viz :černý a různěnost, jež někde vede až k opo-
:býlí. Není tu však asi myšlena barva, zici významu (č. ‘právě upečený’ proti
ale jeho magické účinky. Srov. :čer- p., ukr., r. ‘tvrdý, okoralý’) se dá vy-
nokněžník. ložit ze základu ‘pevný, silný’. Psl.
černokněžník. Jen č., slk., p. Druhá *čьrstvъ však nemá přesvědčivou ety-
část nesouvisí s kněz, nýbrž s kniha. mologii, i když tradičně se spojuje se
Starší č. černokniha (Jg) bylo ekviva- sti. kr tsna- ‘plný, úplný’ i lat. crātis
lentem k něm. Schwarzkunst (doslova ‘pletivo, proutí’, něm. Hürde ‘proutěná
‘černé umění’) a střlat. nigromantia, je- ohrada’ aj., vše z ie. *kert- ‘plést, krou-
hož přiklonění k niger ‘černý’ je ovšem tit’.
lid. etym. (D2), původně bylo necro- čert, čertovský, čertovina, čertit se, roz-
mantia z ř. nekromanteía ‘věštění z čertit se. Stč. črt, p. czart, r. čërt, chybí
mrtvol’ (HL, Jg). v jsl. Nejasné. V křesťanství tabuistická
černý, čerň, černidlo, černoch, černoš- náhražka (D4) slova ďábel, ale zřejmě
ský, černat, zčernat, černit, očernit, naje to výtvor již předkřesťanský (psl.
černit, začernit. Stč. črný. Všesl. - p. *čьrtъ).
czarny, r. čërnyj, s./ch. cr̾n, stsl. črъnъ. červ, červík, červíček, červivý/červavý,
Psl. *čьrnъ se spojuje se stpr. kirsnan a červivět/červavět. Všesl. - p. czerw, r.
sti. kr šṇa- tv. (ie. *kr sno-) (A7, B1); červ’, s./ch. cr̾v, stsl. črъvь. Psl. *čьrvь
další analýza nejistá, někteří rekonstru- vytlačilo asi původnější *čьrmь (viz
ují jako základ ie. *ker- ‘tmavý’. Přene- :čermák), jež je příbuzné s lit. kir-
113
červen čéška
mìs, stir. cruim, per. kirm, sti. kr̷ mi- z jako :kokořík, :kučera. Slovo je však
ie. *ku̯ r mi- (A3, A7, B1); s jiným ná- pouze č. a slk. a jeho psl. stáří je po-
slovím sem potom patří i něm. Wurm, chybné. Může to být i pozdější expr.
angl. worm, lat. vermis z ie. *u̯r mi-, inovace, možná onom. původu.
vše ve významu ‘červ’. Srov. :červený. česat, česáč, česačka, učesat, účes, oče-
červen, červenec, červnový, červencový. sat, sčesat, rozčesat, pročesat, vyčesat,
Motivace názvů těchto měsíců není načesat, pačesy, rozčísnout aj. Všesl.
zcela jistá; někteří je spojují s červy - p. czesać, r. česát’, s./ch. čèsati,
v ovoci či se sběrem červce, z něhož stsl. česati. Psl. *česati mělo asi pů-
se získávalo barvivo, přece jen se však vodní význam ‘škrábat, třít’. Příbuzné
zdá být nejpřijatelnější spojení s bar- je lit. kàsti ‘rýt’, kasýti ‘škrábat’, dále
vou, která je v té době pro přírodu něm. Hede ‘koudel’, ř. késkeon tv.,
(dozrávající plody) typická (Ma2 ). Viz ř. ksaínō ‘češu’ i chet. kišša- tv. aj.,
:červený. vše ze široce zastoupeného ie. *kes-
červený, červeň, červenka, červánky, ‘škrábat aj.’ (B1). Srov. :čechrat,
červenat, zčervenat, začervenat se. Stč. :česnek, :kosmatý, :kosa, :čajz-
črvený. Všesl. - p. czerwony, r.st. čer- nout i :Čech.
vljënyj, s./ch. cr̰ven, stsl. črъvljenъ. česnek, česnekový, česnečka. Všesl. - slk.
Psl. *čьrv(j)enъ je původem příč. trp. cesnak, p. czosnek, r. česnók, s./ch.
od *čьrviti ‘barvit červcem’ - červené čèsan. Psl. *česnъkъ je odvozeno od
(purpurové) barvivo se totiž běžně zís- *česnъ a to od *česti, *česati ( :česat).
kávalo ze speciálního druhu červů. Z Podle toho, že hlavička česneku je ‘roz-
významu ‘obarvený na červeno’ pak čísnutá’ na stroužky.
bylo přeneseno na červenou barvu vů- česno ‘vstupní otvor do úlu’. Též česlo.
bec. Srov. :červ, :červen. Asi souvisí s :česat stejným způso-
čeřen ‘rybářská síť na tyči’. Tento vý- bem jako :česnek, jde o něco ‘rozčís-
znam je jen v č., slk. a dl. Starší a nutého’.
nář. č. (Jg) má i další významy: ‘horní čest, čestný, počestný, ctný, ctnost, ctít,
část pece’, ‘vrchní plocha hory’ a ‘část poctít, pocta, poctivý, uctít, úcta. Stč.
vinařského lisu’ (v ostatních slov. ja- čest, gen. čsti (ke změně čs > c srov.
zycích slovo označuje nejčastěji různá :co). Všesl. - p. cześć, r. čest’, s./ch.
místa nad ohništěm či přímo ohniště). čâst, stsl. čьstь. Psl. *čьstь je stejně
Obtížné pokusy rekonstruovat společné jako :číst odvozeno od ie. základu
sémantické východisko vedou k vý- *ku̯ ei-t- ‘hledět na něco, mít zřetel’ (A3,
znamu ‘mříž nad ohništěm’ (Ma2 ), pak A6, B1). Formou mu odpovídá sti. čítti
ovšem lze těžko přijmout časté spojení ‘myšlení, chápání’, av. čisti- tv. (A5).
psl. *čerěnъ s něm. Herd ‘krb, ohniště’ Srov. :častovat.
z ie. *ker- ‘pálit’. Nejasné. čéška ‘pohyblivá kost v přední části ko-
čeřit, zčeřit, rozčeřit. Dříve též ‘čechrat, lena’. Jen č. Stč. čieška, čěška znamená
ježit’, také v podobě čečeřiti. Ta bývá vedle toho i ‘malou číši’ (viz :číše).
považována za prvotní (Ma2 ) a spo- Myslí se tedy na metaforické přenesení
jována s lot. cecers ‘kučeravý’ i slovy podle vyhloubené podoby (HK). Exis-
114
četa činit
tuje však i stč. čěcha, čiecha, jež by pak zrna.

muselo být zpětně utvořeno od čěška, čidlo. Novější. Viz :čít.
čieška. Hledají se i souvislosti mimo číhat, počíhat si, vyčíhat, očíhnout, či-
slov. jazyky - podobné je zvláště lit. hadlo, čižba. Jen č. a slk. (číhať ), z
kiškà ‘stehno, kyčel’ (Ma2 ). č. do p. a odtud do ukr. Stč. čúhati,
četa, četař, četařský, četník, četnický, číhati (i čužba, čižba ap.) byly pře-
četnictvo. Přejato v době nár. obrození devším ptáčnické termíny související s
asi ze s./ch. čȅta ‘oddíl, (vojenská) sku- chytáním ptactva, starý je ale i význam
pina’. Pouze v jsl. a částečně vsl. jazy- ‘okounět, lelkovat’ (Ma2 ). Snad rozšíře-
cích. Psl. *četa souvisí s :číst, :po- ním od čúti ( :čít). Srov. :čouhat.
čet ap., původně tedy zřejmě ‘skupina čich, čichový, čichat, začichat, načichat
o určitém počtu lidí’. Srov. i stč. čet se, očichat, přičichnout, vyčichnout aj.
‘počet’. V ob. češtině čuch, čuchat ap. Stč.
četný, četnost. Stč. ve významu ‘po- čuch, čich ‘tělesný smysl’, pak zúženo
čtový, početní’, v dnešním významu na ‘smysl k vnímání vůně a zápachu’.
‘početný’ použil poprvé Hanka v ruko- Odvozeno od čúti ( :čít). Srov. :čišet.
pise Královédvorském (Ma2 ). Viz :po- čili. Viz :či a :-li.
čet, :číst, :četa. čilimník ‘keř či polokeř se žlutými listy’.
čevapčiči ‘opečené šišky ze sekaného Převzato Preslem údajně z ruštiny, ale
masa’. Ze s./ch. ćevapčić, což je zdrob- pramen převzetí není znám (Ma2 ).
nělina od ćevap z tur. kebap tv., to pak čilý, čilost. Slk. čulý tv., p. czuły ‘cit-
z ar. kabāb, vlastně ‘pečený’. livý’ by svědčilo pro odvození od *čuti
či sp. Všesl. Původně částice tázací. Pří- ( :čít), avšak hl. čiły ‘čilý, silný’, s./ch.
buzné je stangl. hwī (angl. why) ‘jak, čı o, čı l, sln. číl tv. hovoří pro nedo-
proč’, lat. quī tv., av. čī ‘jak’, vše z chované *čiti, jež se spojuje většinou se
ie. *ku̯ ī- (A3, B1), což je nejspíš ustr- základem, který je v :odpočinout. V
nulý instrumentál od ie. zájmena *ku̯ o- slk., p. pak asi došlo ke křížení s *čuti.
/*ku̯ e-, z něhož je naše :co. číman ‘chytrák’. Nejasné.
čí zájm. Všesl. - p. czyj, r. čej, s./ch. čìji, činčila ‘jihoamerický hlodavec’. Z am.-
stsl. čii. Psl. *čьjь se vykládá buď z psl. šp. chinchilla, což je zdrobnělina od
*kъ (viz :kdo) rozšířeného přivlastňo- chinche ‘tchoř’, původně ‘štěnice’, z lat.
vací příp. -ьjь (B1, B9) (srov. vlk - cīmex tv.
vlčí ), nebo - pokud je už ie. stáří - z ie. činely ‘hudební nástroj ze dvou kovo-
*ku̯ ei-i͡o- (základem je lokál zájmena, z vých poklic’. Z it. cinelle a to možná
něhož je psl. *kъ), slovotvorně se pak zkrácením z bacinelle ‘okrouhlé misky’
shoduje s lat. cuius tv. od bacina ‘mísa, lavor’ asi kelt. původu.
čibuk ‘kratší dýmka, lulka’. P. cybuch, činit, čin, činný, činnost, činitel, činitel-
r. čubúk, s./ch. čìbuk. Převzato z tur. ský, činovník, činovnický, učinit, úči-
čybuk tv., asi jsl. prostřednictvím. nek, účinný, vyčinit, odčinit, přičinit
čičorka ‘druh luční květiny’. Z it. cicer- (se), příčina, zapříčinit, přečin, náčiní
chia z vlat. *cicercula, což je zdrobně- aj. Všesl. - p. czynić, r. činít’, s./ch.
lina od lat. cicer ‘hrách’. Srov. :ci- čìniti, stsl. činiti. Psl. *činiti je odvo-
115
činka čistý
zeno od *činъ, původní významy jsou - tvoří, nabírá’.

jak dokládá i stsl. - ‘pořádat’, resp. ‘po- čirý, čirost. Ve stč. ‘širý, pouhý’. Jen č.
stavení, pořádek, způsob’ (srov. i stč. a slk. (číry), dále je příbuzné p. szczery
čin ‘skutek; způsob’). Spojuje se se sti. ‘ryzí, pravý’ (szczere pole ‘rovné pole’),
činóti ‘sbírá, skládá’ a ř. poiéō ‘dělám’ r. ščíryj tv. Psl. *ščirъ souvisí s gót.
(srov. :poezie), vše z ie. *ku̯ ei- ‘klást, skeirs ‘jasný’ (něm. schier ‘čistý’, angl.
pořádat’ (A3, B1, B2). sheer ‘pouhý, čirý’), stir. cír ‘čistý’ z
činka. Ve starší č. i činek ‘laťka na tkal- ie. *skeir- (B1, B2). Srov. :široký.
covském stavu’. Přejato ze střhn. schin číslo, číselný, číslice, číslicový, číslovka,
tv., dnes Schiene ‘kolejnice, dlážka’. číslovat, očíslovat, přečíslovat, vyčís-
Počáteční č- možná podle :činit. lit, nesčíslný. Stč. i ‘počet’, stejně jako
Dnešní tělocvičný význam od Tyrše. v dalších slov. jazycích. Všesl. - stp.
činže, činžovní, činžák. Stč. činž(ě), czysło, r. čisló, s./ch.st. číslo, stsl. čislo.
cinž(ě) ‘daň, poplatek’. Ze sthn. nebo Psl. *čislo je odvozeno od základu *čit-
střhn. zins a to z lat. cēnsus od cēnsēre (viz :číst) nejspíš příp. -slo (srov.
‘cenit, odhadovat’. Srov. :cenzura. :veslo, :máslo).
čip ‘mikroprocesorová destička’. Z angl. číst, čtivý, čtenář, čítanka, čítat, počí-
chip tv., původně ‘odštěpek, úlomek, tat, sčítat, odčítat, vyčítat, pročítat,
lupínek, kousek’, jež asi souvisí s chop předčítat, načítat, počet, součet, výčet
‘řezat’. aj. Stč. čísti ‘číst, počítat, považovat’.
čípek. Zdrobnělina od :čep. Stp. czyść, s./ch.st. čísti, stsl. čisti, ji-
čiperný, čipera, čiperka. Starší podoby nak všesl. je *čitati. Psl. *čisti (z *čit-
též čiprný, čeprný, čuprný (Jg). P. czu- ti, A5) je příbuzné s lit. skaitýti ‘číst,
purny ‘urputný’ a ukr. čépurnyj ‘hezký, počítat’ a sti. čétati ‘pozoruje, dbá’ z ie.
hrdý’ ukazují na příbuznost s :čepý- *(s)ku̯ ei-t-, rozšířeného z *ku̯ ei- ‘pozo-
řit (se). Obměny počátečního če- jsou rovat, hodnotit’ (A3, B1, B2). Původní
asi expresivní, možná i odrážejí různost význam psl. slova asi byl ‘rozeznávat’,
kořenné samohlásky v této skupině pří- z toho pak jednak ‘považovat, vzdávat
buzných, ale hláskově i významově va- úctu’ (srov. :čest), jednak ‘počítat’ a
riantních slov. pak i ‘číst’. Srov. :číslo a dále i :cena,
čírka ‘druh kachny’. R. čirók. Onom., :kát se.
podle jejího hlasu, ‘čirikání’. čistý, čistota, čistotný, čistírna, čistič,
čirok ‘druh pícniny’. Též cirok. Z maď. čistit, vyčistit, pročistit, znečistit, očis-
cirok a to z jsl. (sln. sírek, s./ch. sírak), tit, očistec, očistný, čistka aj. Všesl.
tam pak z lat. *syricum (grānum) ‘syr- - p. czysty, r. čístyj, s./ch. čı st, stsl.
ské (zrno)’. čistъ. Psl. *čistъ souvisí se stpr. skīstan
čirůvka ‘druh houby’. Spojuje se s r. čí- tv., lit. skýstas ‘tekutý’ a vyvozuje se z
rej ‘vřed, oteklina’, s./ch. čîr tv. z psl. ie. *(s)kīd-to- ‘ořezaný, oddělený’ (A5,
základu *čir-, pro nějž se nepřesvědčivě B1), příč. trpného od *(s)kei-d- ‘ře-
hledá příbuzenství v ř. skĩros ‘mozol, zat, oddělovat’, k němuž patří i lit.
opuchlina’ (Ma2 ). Spíše od stejného zá- skíesti ‘oddělovat’, lat. scindere ‘ští-
kladu jako :činit s významem ‘co se pat’, ř. schízō tv., sti. čhinátti ‘řeže,
116
číše čmárat
štípe’ a asi i něm. vulg. scheissen ‘srát’. slovo onom. původu, podle hlasu onoho
Srov. :cesta, :cedit. ptáčka.
číše, číška, číšník. Stč. čiešě. Všesl. - p. čižma nář. ‘vysoká bota’, čižmář. Přes
czasza, r. čáša, s./ch. čȁša, stsl. čaša. maď. csizma z tur. čizme tv.
Psl. *čaša (C1) bývá vysvětlováno jako článek, článkový, článkovat. Asi stará
převzetí z írán., z nedochovaného slova, zdrobnělina od :člen, některé detaily
z něhož se vykládá i sti. čášaka- a však nejsou jasné.
arm. čašak tv. Někteří však věří v jeho člen, členský, členství, členstvo, členit,
domácí původ a spojují je s :česat členitý, členovec, rozčlenit, vyčlenit,
(s významem ‘něco vyřezaného’). Srov. začlenit, včlenit. P. człon, s./ch. člân,
:čéška. stsl. člěnъ, ve vsl. doloženo jen okra-
čišet. Souvisí s čichat (viz :čich), srov. jově. Psl. *čelnъ, původně asi ‘kloub,
podobný význam ve vyčichnout, na- úd’, není etymologicky příliš jasné. Ob-
čichnout. vykle se spojuje s :koleno, lit. kẽlis tv.,
čít zast. ‘vnímat, větřit, tušit’ (ob. čuju, ř. kō lon ‘kloub, člen’ (B1), jako výcho-
čul ap.), čidlo, čitelný (významově pře- disko však připadá v úvahu několik ie.
šlo k :číst). Stč. čúti. Všesl. - p. czuć, kořenů - *(s)kel- ‘ohýbat’, *ku̯ el- ‘otá-
r. čújat’, s./ch. čȕti ‘slyšet, cítit’, stsl. čet’ či *kel- ‘vypínat se’; často se však
čuti. Psl. *čuti se vykládá z ie. *(s)keu- uvažuje o jejich kontaminaci.
‘vnímat smysly’ (B1, B2), k němuž člověk, člověčí, člověčina, člověčenství.
patří i lat. cavēre ‘mít se na pozoru’, Všesl. - p. człowiek, r. čelovék, s./ch. čò-
ř. koéō ‘hledím’, sti. kaví- ‘jasnovidec’, vek, stsl. člověkъ. Psl. *čelověkъ (ztráta
něm. schauen ‘dívat se’ (A5) a asi i naše první slabiky v zsl. a jsl. asi rychlou a
:zkoumat. Srov. :čich, :čiva. častou výslovností) se chápe jako stará
-čít (začít, počít, načít), začínat, počínat, složenina, jejíž první část *čelo- je pří-
načínat, začátek, začátečník, počátek. buzná s :čeleď, druhá pak s lit. va-
Všesl. - p. -cząć, r. -čát’, s./ch. -čēti, ĩkas ‘dítě, chlapec’, psl. věkъ ( :věk).
stsl. -čęti. Psl. *-čęti, 1.os.přít. *-čьnǫ, Původní význam se pak vykládá jako
vychází z ie. *ken- ‘rodit se, začínat, sí- ‘dítě rodu’ (s řadou i neie. paralel),
lit’ (B1, B7). Spojuje se se střir. cinim ale - vzhledem k původnímu významu
‘vznikám’, lat. re-cēns ‘nový, čerstvý’, ie. *u̯eik- ‘síla, bojovat’ - též jako ‘bo-
ř. kainós ‘nový’, sti. kanı n ̻ a- ‘mladý’, jovník rodu’. Jsou však i výklady jiné.
problematické je spojení s něm. be- Srov. i :Čech.
ginnen, angl. be-gin. Srov. :konec, člun, člunek, člunový. Všesl. - p.d. czółn,
:konat, :čacký. r. čëln, s./ch. čûn. Psl. *čьlnъ byla pů-
čítat. Viz :číst. vodně ‘loďka vydlabaná z jednoho kusu
čiva kniž. ‘nerv’. Jen č. a slk. (čuv). No- dřeva’. Za příbuzné je možné pokládat
vější, u Jg nedoloženo. Odvozeno od lit. kélmas ‘kmen’ (a také řídké kelnas
:čít. ‘rybářský člun’) od kélti ‘zvedat se’ z
čižba zast. ‘chytání ptáků’. Viz :číhat. ie. *kel- tv.
čížek. Dříve též číž. Všesl. - p. czyż, r.st. čmárat, čmáranice, načmárat, začmá-
čižik, čiž, s./ch. čížak. Psl. *čižь(kъ) je rat, počmárat, přečmárat. Jen č. a slk.
117
čmelák čtverák
Expr. k :čára. milaci první slabiky a pak i zkrácení.

čmelák, čmelík. Stč. čmel, ščmel. P. Čočka v optice metaforicky podle po-
czmiel, trzmiel, r. šmel’, sln. čmr̷lj, na doby (podle záp. vzoru).
jihovýchodě slov. území chybí. Psl. *čь- čokl ob. expr. ‘pes’. Jako argotické slovo
melь se vykládá z onom. základu *kem- (též žukl, čukl, džukel) přešlo z romš-
/*kom- (B1), k němuž patří i :komár. tiny (Ma2 ).
Za příbuzné se považují lit. kamãnė čokoláda, čokoládový, čokoládovna. V č.
‘druh čmeláka’, stpr. camus ‘čmelák’ již od konce 17. st. Přes it. cioccolata
a něm. Hummel, angl. humble-bee tv. ze šp. chocolate a tam z aztéckého cho-
(A4). Zajímavá je podobnost s fin. ki- colatl z choco ‘kakao’ a latl ‘mléko’. Pů-
malainen ‘včela, čmelák’. vodně nápoj z kakaových bobů.
čmoudit, čmoud. Expr. obměna (asi čolek ‘drobný obojživelník’. Zavedeno
podle :čadit) staršího smouditi ‘kou- Preslem z p.st. czołg ‘had’ od czołgać
řit, udit’, jež je zastoupeno v zsl. a jsl. się ‘plazit se’.
jako varianta k psl. *svǫditi, k němuž čoudit, čoud, čoudivý. Expr., asi kříže-
viz :udit. Srov. :čoudit, :cmunda. ním :čadit a :čmoudit.
čmouha. Viz :šmouha. čouhat. Ze stč. čúhati, z něhož je i
čmuchat, čmuchal, vyčmuchat. Expr. k :číhat. Podoba bez přehlásky (C1)
obecně č. čuchat, viz :čich, :čít. byla expr., vývoj významu byl asi ‘čí-
čmýra zast. ‘menstruace’. Jen č., málo hat’ → ‘lelkovat’ → ‘vyčnívat’. Srov. i
jasné. Snad od čemer ‘nevolnost, ne- :čumět.
chutenství ap.’ (Ma2 ). Dále viz :če- čpavek. Viz :čpět.
meřice. čpět, čpavý, vyčpět, načpět. Stč. ščpi-
čnět, čnělka, vyčnívat, přečnívat. Jen č. eti, čpieti vychází ze stejného základu,
a slk., nejasné. Vzhledem k starší vari- který je v :štípat (stč. ščípati).
antě čměti (Jg) a dochovanému (ovšem črta, črtat, načrtnout, náčrtek. Stč. oje-
až po Jg) třměti nelze vyloučit kompli- diněle črta, obnoveno v 19. st. podle
kovaný vývoj ze synonymního strměti r. čertá (u Jg není); jinak v zsl. chybí,
(viz :strmý) (Ma2 ). s./ch. cr ta, stsl. črьta. Psl. *čьrta je
čočka, čočkový, čočkovitý, čočovice. Stč. odvozeno od *čersti (str. čьrsti) ‘dě-
sočěvicě, sočovicě. Všesl. - slk. šošo- lat rýhu, brázdu ap.’, jež je příbuzné
vica, hl. sok, p. soczewica, r. čečevíca, s lit. kir sti ‘sekat’, sti. kártati ‘řeže’ z
s./ch. sȍčīvo, stsl. sočivo. Psl. *soče- ie. *ker-t- ‘řezat’ (B1). Srov. :čercho-
vica, *sočivo souvisí se sokъ ‘šťáva’ (z vaný, :krátký, :tříslo2 .
ie. *soku̯ o- tv., příbuzné je lit. sakaĩ čtrnáct. Viz :čtyři (s oslabením sa-
‘pryskyřice’, ř. opós ‘šťáva’ a asi i lat. mohlásek) a :-náct.
sūcus tv.), významovým mezistupněm čtverák, čtverácký, čtveráctví, čtveračit.
je nedochované *sokati ‘vařit’ (vlastně Ve starším jazyce s negativním význa-
‘způsobovat šťavnatost’), od něhož je mem (jmenováni ve spojitosti s hráči,
sln.st., ch.st. sokač ‘kuchař’, r.st. sokal frejíři, lichváři, kejklíři ap.). Motivace
‘kuchyň’. Původní význam tedy asi ‘to, není jasná. Myslí se na spojitost se čtve-
co je určeno k vaření’. V č. došlo k asi- rem karetních barev (Jg), podle jiných
118
čtverylka čurat
‘znalec čtvera umění’ (HL, Ma2 ). Ještě masa v rajské omáčce’. Ze s./ch. čufte
jiný výklad vychází z toho, že udavači a to z tur. köfte z per. kūfte od kūften
dostávali čtvrtinu konfiskovaného ma- ‘semlít, roztlouci’.
jetku (viz též doklad u Jg). Dále viz čuchat. Viz :čich.
:čtyři.
čtverylka ‘společenský tanec pro čtyři čumět ob. expr., čumák, čumil, očumo-
páry’. Podle fr. quadrille a to ze vat, čumenda. U Jg též ‘vyčnívat, kou-
šp. cuadrilla, původně ‘jízdní voj- kat ven’, což připomíná čměti ( :čnět).
sko ve čtyřech skupinách’ od cuadro Spojitost se sln.d. čuméti ‘ležet, sedět
‘čtverhran’ z lat. quadrus ‘čtyřhranný’. na bobku’ má zase obdobu u :čučet.
Srov. :čtyři, :kvadrát, :kádr. V každém případě jde o nějaký expr.
útvar. Srov. :čubrnět.
čtvrtý, čtvrt, čtvrť (srov. :kvartýr),
čtvrtina, čtvrtek, čtvrtka, čtvrtit, roz- čundr ob. ‘toulka, výlet do přírody’, čun-
čtvrtit. Všesl. Psl. *četvьrtъ vychází drák, čundračka, čundrovat. Z něm.d.
z ie. *ku̯ etu̯r to (B1), srov. i lit. ket- (t)schundern, původně ‘klouzat se’, jež
vir tas, sthn. fiordo, lat. quārtus, ř. je příbuzné se schünden ‘spěchat’.
tétartos, sti. čaturthá- tv. Dále viz čuně ob. (expr.), čuník, čuňátko, čunče,
:čtyři. čuňák. U Jg též čuna, dále jen sln.d.
čtyři, čtyřka, čtyř-. Všesl. - p. czterzy, r. čúna tv. Nejspíš z vábicího citoslovce
četýre, sln. štírje, s./ch. čètiri, stsl. če- ču! (je i v p.d., dl. a slk.) a nabíze-
tyre, četyri. Psl. *četyre, četyri (v zsl. cího na (srov. koza na) (Ma2 ). S maď.
došlo k redukci v první slabice) vychází csunya ‘ošklivý’ (HK) nebude mít nic
z ie. *ku̯ etūr- (A3, B1, B5), zatímco společného.
původnější *ku̯ etu̯er- má pokračování v
čupr zast. ob. expr. ‘hezký’. Módní slovo ze
psl. *četver- (čtvero, čtverec ap.). Pří-
začátku 20. st. (čupr holka ap.), snad z
buzné je lit. keturì, lot. četri, gót. fi-
nář. čuprný (viz :čiperný) (Ma2 ).
dwōr (něm. vier, angl. four), stir. ce-
thir, lat. quattuor, alb. katër, ř. téttares, čupřina ‘kadeř, chomáč vlasů’. Dříve
arm. čorkc , toch. A śtwar, sti. čatvā̺raḥ. čupryna (Jg). Přejato z p. czupryna či
čuba ob. ‘fena’, čubka ‘děvka’, čubčí, r. čuprína. Souvisí s nář. čub ‘chochol’,
čubička. Ze střhn. zūpe (dnes Zaupe) čupek ‘drdol’, srov. r. čub ‘kštice, cho-
‘fena’ (Ma2 , Jg). chol’, s./ch. čȕpa ‘kadeř’. Srovnává se s
čubrnět ob. expr. Asi expr. varianta k něm. Schopf tv., Schaub ‘snop slámy’.
:čumět (již u Jg). Asi slova expr., takže prošla nepravi-
čučet. Dříve i ‘sedět (tiše, skrytě), dře- delným hláskovým vývojem.
pět’, což významově odpovídá sln. čurat, čůrek, počurat se, vyčurat se, na-
čúčati, mak. čuči ‘sedět na bobku’, ve- čurat, vulg. čurák. Všesl. - p. ciurkać
dle sln. kúčati, stp. kuczeć tv. Příbuzné ‘hlasitě téci’, ukr. čúrkati, čuríti ‘téci’,
se zdá být lit. kiūksóti, něm. hocken s./ch. cúriti tv. Onom. původu, po-
tv., což ukazuje na ie. *keu-k-, *keu-g- dobné je lit. čiurénti ‘crčet’ i švýc.-něm.
‘ohnutý’ (B1, B2). tschuren tv. (Ma2 ). Srov. i sln.d. cúra
čufty (mn.) ‘opékané šišky z mletého ‘penis’, lit. čiurkai tv. Dále srov. :cr-
119
čurbes daleký
čet, :zurčet. ciutura (Ma2 ), méně pravděpodobné je

čurbes ob. expr. ‘nepořádek’. Nejasné. převzetí přes s./ch. čùtura. Ani další
čutat hov. ‘hrát kopanou, kopat’, čut- původ není jasný - uvažuje se o román.,
nout, načutnout, čutaná. V dobách po- ř. i tur. zdroji.
čátku kopané u nás převzato z angl. čuvač ‘druh psa’. Snad ze s./ch. a b. nář.
shoot ‘střílet’ (srov. střílet góly). Sou- čuvati ‘hlídat’ (Ma2 ).
visí s něm. schiessen tv. a snad i naším čůza vulg. ‘nepříjemná žena’. Z něm. arg.
:kydat. Tschutsi ‘prsa, cecky’ z romského čúčin
čutora ‘polní láhev’. Přišlo z Balkánu, tv.
cesta převzetí však není zcela jasná. Asi čvachtat, čvachtanice, čváchat. Onom.-
přes slk. z maď. csutora a to z rum. expr. Srov. :cachtat, :cákat.
D
ďábel, ďábelský. Z lat. diabolus z ř. skopie, :datle.
diábolos, vlastně ‘rozkolník, pomlou- daktyloskopie ‘zjišťování totožnosti
vač’, od diabállō ‘rozdvojuji, pomlou- podle otisku prstů’, daktyloskopický.
vám, klamu’ z :dia- a bállō ‘házím, Z ř. dáktylos ‘prst’ a skopō ‘pozoruji’.
střílím, zasazuji’. Srov. :ďas, :diblík, Srov. :daktyl, :horoskop.
:diabolka, :parabola. dalajláma ‘tibetský duchovní vůdce’.
dabing ‘přemluvení filmu do jiné řeči’, Z mong. dalaj, doslova ‘oceán, moře’
dabovat. Z angl. dubbing tv. od dub a (jako symbol neomezené moci), a tibet-
to asi slang. z double ‘zdvojovat, stří- ského lama (viz :láma).
dat roli, zaskakovat’ od double ‘dvojitý’ dalamánek ‘menší pečivo z chlebového
(viz :debl, :dublovat). těsta’. Z fr. (pain) d’Allemand ‘ně-
dacan ob. expr. ‘nevychovanec, lump’. mecký (chléb)’ z de ‘z’ (srov. :de-) a
Údajně z příjmení jistého proslaveného Allemand ‘Němec’ (podle germ. kmene
darebáka (Ma2 ). Alamanů). Již u Jg ve významu ‘bílý
dada(ismus) ‘umělecký směr vyznaču- chléb’.
jící se rozbitím obsahu a formy’, da- daleký, dálka, dálkový, dálný, dálnice,
daista, dadaistický. Založen r. 1916 ve dálava, oddálit, vzdálit, vzdálenost,
Švýcarsku. Od fr. dada ‘koník’ (v dět- opodál, zpovzdálí, dalekohled, dálnopis
ské řeči), pak i ‘koníček, hobby’. aj. Všesl. - p. daleki, r. dalëkij, s./ch.
dáchnout si ob. expr. ‘odpočinout si’. dàlek, stsl. dalekъ. Psl. *dal’ekъ je odvo-
Expr. přetvoření k oddechnout si (viz zeno od *dalь (č. dál) příp. -okъ (srov.
:dech, :dýchat). :hluboký, :široký) (B5). Spojuje se
daktyl ‘druh veršové stopy’, daktylský. s lit. tolì ‘daleko’ i ř. tē le tv. (i přes
Přes lat. z ř. dáktylos, doslova ‘prst’. rozdíl znělosti t/d) (srov. :tele-), pro-
Snad proto, že jeho tři slabiky připo- blematická je souvislost s :délka, pro-
mínají články prstu. Srov. :daktylo- tože předpokládané výchozí ie. *del-
120
další datel
‘dlouhý; roztahovat se’ nemá dosta- zev jisté karetní hry. Původ nejasný.
tečnou materiálovou oporu. Srov. ještě darebák, dareba, darebácký, darebác-
:další, :otálet. tví. Od darebný a to změnou mn > bn z
další. Vlastně komparativ od :daleký, daremný ‘neužitečný, nicotný’, pak ‘ni-
tedy původně ‘vzdálenější’ (jako dnešní čemný’ od :darmo.
p. dalszy), pak ‘následující’. darmo přísl., zadarmo, nadarmo, da-
dáma1 ‘paní’, dámička, dámský. Přes remný, zdarma, darmožrout aj. Odvo-
něm. Dame z fr. dame a to z lat. zeno od :dar, původně vlastně ‘da-
domina tv. k dominus ‘pán’ od do- rem, za nic’, pak ‘marně, pro nic’. Srov.
mus ‘dům’. Srov. :madona, :do- :darebák.
ména, :dominovat, :dům. dařit se, vydařit se, podařit se, zdařit se,
dáma2 ‘stolní hra’. Z něm. Dame(spiel) z zdar, nazdařbůh aj. Jen č., slk. a p. Asi
fr. jeu de dames ‘hra dam’. Snad v pro- nesouvisí s psl. *dariti od *darъ (srov.
tikladu k šachům jako ‘hře králů’. Asi obdařit), nýbrž s lit. dórinti ‘činit zdár-
tu však jde o lid. etym.: východiskem ným’, derė̷ti ‘dařit se’ (Ma2 ).
je šp. ajedrez de la dama ‘dámské ša- ďas. Stč. též děs. Tabuová obměna (D4)
chy’, což je asi zkomolené ar. aš-šitang k :ďábel (podle :běs).
attām ‘šachová hra’. Srov. :dáma1 . dáseň, dásňový. Všesl. - p. dziąsło,
r. desná, s./ch. dêsna. Psl. *dęsno,
damašek ‘látka s vetkaným lesklým vzo-
*dęsna (případně *dęslo) je odvozeno
rem’, damaškový. Asi přes it. damasco
příp. -sno/-sna od *dent- (A9, B7),
z lat. jména syrského města Damascus
jež souvisí s lit. dantìs, gót. tunÞus
(ar. Dimašq).
(něm. Zahn, angl. tooth), lat. dēns, ř.
daň, daňový, zdanit, zdaňovat. Všesl. odō̺n, sti. dán, vše ‘zub’ z ie. *(e)dent-,
- p. dań, r. dan’, s./ch.st. dan, stsl. *(e)dont- tv., jež se spojuje s kořenem
danь. Psl. *danь je odvozeno příp. -nь *ed- ‘jíst’ (srov. chet. adant- ‘jedoucí’).
od *dati (viz :dát, :dar). Podobné Původní význam tedy byl ‘zubní maso’,
útvary i jinde (lit. duonìs, lat. dōnum srov. něm. Zahnfleisch, sln.d. zobina tv.
‘dar’). dát, dávat, dávka, prodat, udat, vy-
daněk ‘druh jelena’. Stč. daněl, daňhel. dat, nadat, vzdát, odevzdat, vdát se,
Přejato z některého záp. jazyka (fr. vdavky, přidat, přídavek, dodat, doda-
daim, daine, it. daino, střhn. dame, da- tek, zadat, zdatný, vydatný, údaj, vý-
mme, vše z lat. damma a tam asi z daj, výdej, prodej, nadání aj. Všesl. - p.
kelt.) a přichýleno k osobnímu jménu dać, r. dat’, s./ch. dȁti, stsl. dati. Psl.
Daniel (domácky Daněk). P. též daniel. *dati je příbuzné s lit. dúoti, lat. dare,
dar, dárek, dárkový, dárce, dárkyně, ř. dídōmi, sti. dádāmi tv., vše z ie. *dō-
dárcovský, dárcovství, darovat, obda- (B5). Srov. také :daň, :dar.
rovat, podarovat. Všesl. Psl. *darъ datel. Všesl. - p. dzięcioł, r. djátel, ch.
je stará odvozenina od slovesa (viz djètao, s. dètao. Psl. *dętelъ (z *dę-
:dát), odpovídá mu ř. dō ron tv. telь?) je odvozeno činitelskou příp. -
Srov. :darmo. telь, slovesný základ však je sporný.
darda slang. ‘porážka, výprask’. Též ná- Většinou se soudí, že *dę- vzniklo z
121
dativ debata
*delb- (viz :dloubat, :dlabat) disi- (mj. s :doba, či lat. dubitāre ‘pochybo-
milací l (*deltel- > *dentel- (A9, B7)), vat’ (Ma2 )) není přesvědčivá. Zajímavé
uvažuje se i o spojitosti s lot. dimt ‘drn- je stč. tb-.
čet, dunět’. dcera, dcerka, dceruška, dceřiný. Stč.
dativ ‘3. pád’, dativní. Z lat. (cā- dci, gen. dceře. Všesl. - p. cór(k)a, r.
sus) datīvus ‘(pád) dávající’ od lat. doč’, s./ch. kćî, stsl. dъšti. Psl. *dъkti,
dare (příč. trp. datum). Srov. :datum, gen. dъktere (B3) prošlo na cestě do
:dát. jednotlivých slov. jazyků různými for-
datle, datlovník. Z něm. Dattel a to málními změnami, v č. přešlo k typu
přes pozdnělat. dactylus z ř. dáktylos žena (ale srov. dat. dceři). Příbuzné je
tv., také ‘prst’ (srov. :daktyloskopie). lit. duktė , gót. daúhtar (něm. Tochter,
Slovo je nejspíš semitského původu (ar. angl. daughter), ř. thygátēr, arm. dustr,
daqal); v ř. se přiklonilo k dáktylos sti. duhitar-, toch. B tkācer, vše z ie.
‘prst’ (podle tvaru plodů či listů dat- *dhug(h)Əter tv. (A3) (k příponě -ter-
lovníku). srov. :bratr, :matka, :otec, o vý-
datum, datovat, datace. Z lat. datum, znamu základu lze pouze spekulovat).
což je příč. trp. od dare ‘dát’. Tedy de- předp. Z lat. dē ‘od, z’. Srov. :de-
‘dáno’ (tj. toho a toho dne). Srov. ficit, :degenerace, :dekadence, :de-
:dát, :dativ. lirium, :demonstrovat, :destilovat.
dav, davový. Jen č. a slk. Stč. ve vý- Často s významem opaku (centralizace
znamu ‘tlačení, nával, útisk’, od střední - decentralizace, podobně demilitarizo-
doby ‘hustý zástup’. Odvozeno od dá- vat, demobilizace ap.). Z lat. je fr. dé-
viti ( :dávit). ( :depeše, :debut, :debakl).
dávit, dávivý, dávidlo, zadávit, udávit
(se). Všesl. - p. dławic, r. davít’, s./ch. dealer ‘obchodní zprostředkovatel’. Z
dáviti, stsl. daviti. Psl. *daviti (z ie. angl. dealer od deal ‘jednat, obchodo-
*dhāu- ‘rdousit, tisknout’) souvisí s vat, rozdělovat, zabývat se’, jež souvisí
gót. dauÞus ‘smrt’ (angl. death, něm. s něm. Teil ‘díl’ (viz :díl).
Tod tv.) a asi i lat. fūnus ‘pohřeb’ (z ie. debakl ‘naprostá porážka’. Z fr. débâcle
* dheu- ‘slábnout, umírat’) (A2). Srov. tv., doslova ‘prolomení (ledu)’, od dé-
:dav. bâcler ‘prolomit, uvolnit’ z dé- (viz
dávný, dávno. Všesl. - p. dawny, r. dáv- :de-) a bâcler ‘zavřít, blokovat’; to
nij, s./ch. dávan. Psl. *davьnъ je od- asi z vlat. *bacculāre, vlastně ‘uzavřít
vozeno od přísl. *davě ‘před časem’, to závorou, holí’ od lat. baculum ‘hůl’.
pak z předsl. *dōu- k ie. *deu-, *dū- Srov. :bacil, :imbecil. Dnešní vý-
(A6) ‘vzdalovat se’ i ‘jistý časový úsek’. znam zejména díky Zolovu románu La
Souvisí s lat. dūdum ‘už dlouho’ a ř. dē̺n débâcle.
tv. debata, debatní, debatovat, debatér.
dbát, dbalý, nedbalky, zanedbat. Jen Přes něm. Debatte z fr. débat od débat-
zsl., ukr. a br. Stč. tbáti (tba ‘starost, tre ‘diskutovat’, doslova ‘bít (se)’ (tj.
péče’), p. dbać, ukr. dbáty. Nejasné. ‘přebíjet se slovy’), z dé- (viz :de-) a
Žádná z dosud uvažovaných souvislostí battre od lat. battuere ‘bít’. Srov. :ba-
122
debil defétista
terie, :batalion. vodně jmenný tvar adj. (srov. mužský

debil, debilní, debilita. Z lat. dēbilis ‘(tě- ve významu ‘muž’). Ve starší č. bylo i
lesně) slabý’. K první části viz :de- adj. děcký. Dále viz :dítě.
, druhá však nemá jednoznačný vý- děd, děda, dědek, dědeček. Všesl. - p.
klad. Někteří tu vidí *de-hibilis od ha- dziad, r. ded, ch. djȅd, stsl. dědъ, psl.
bilis ‘schopný, aktivní’ (srov. :habili- *dědъ. Řadí se k dětským žvatlavým
tovat se), jiní spojují lat. -bil- s ie. *bel- slovům jako :bába, :máma, :táta,
‘silný’. liší se však kvalitou samohlásky i neú-
debl ‘čtyřhra (v tenise)’, deblový, de- plným zdvojením. Podobné je r. djádja
blista. Z angl. double ‘dvojitý, zdvo- ‘strýc’, lit. dė dė tv., ř. tē̺the ‘babička’,
jený’ a to přes fr. z lat. duplus tv. Srov. angl. daddy ‘táta’. Od toho :dědit,
také slang. deblkanoe, deblkajak a dále :dědic.
:dubleta, :dabovat. dědic, dědička, dědický, dědictví, dě-
debrecínka ‘druh uzeniny’, debrecínský. dičný, dědičnost. Slk. dedič, p. dzied-
Podle maď. města Debrecínu. zic, sln. dédič, jinde se běžně neu-
debut ‘první veřejné vystoupení’, debu- žívá. Utvořeno příp. -itjь (B3) od dědъ
tovat, debutant. Z fr. début od débuter ( :děd) s významem ‘nástupce děda’
‘začínat, mít první úder, hod ap.’ od (jako vládce rodiny).
but ‘cíl’ (srov. angl. butt tv.), asi germ. dedikace ‘věnování’, dedikovat. Z lat.
původu. dēdicātiō tv. od dēdicāre z dē ( :de-)
debužírovat expr. ‘dobře jíst a pít’. Z fr. a dicāre ‘věnovat, ohlašovat’ od dīcere
se débaucher ‘hýřit’, débauche ‘zhýralý ‘říci’. Srov. :abdikace, :indikovat.
život, obžerství’. Další původ nejistý. dědit, zdědit, vydědit, podědit. Od
decentní ‘slušný’, decentnost. Přes něm. :děd. K rozšíření i významu viz :dě-
dezent, fr. décent z lat. decēns, což je dic. Sem patří i nář. dědina, vlastně ‘ro-
přech. přít. od decēre ‘slušet (se)’ k dová ves, jíž vládne děd’.
decus ‘ozdoba, půvab’. dedukovat ‘vyvozovat’, dedukce, de-
deci. Zkráceno z decilitr (viz :deci-). duktivní. Z lat. dēdūcere tv. z dē-
deci- ‘desetina’ (srov. decibel, decilitr, ( :de-) a dūcere ‘vést, táhnout’. Srov.
decimetr). Z fr. déci- a to z lat. decimus :indukce, :redukce.
‘desátý’ od decem ‘deset’. Viz :deset, defekt ‘porucha’, defektní. Přes něm.
srov. :centi-. Defekt tv. z lat. dēfectus ‘vada, úbytek’
decimálka ob. Ze spojení decimální váha k dēficere ‘ubývat, chybět’ z dē- ( :de-)
- zjištěná váha se zde násobí deseti. Od a facere ‘dělat’. Srov. :deficit.
lat. decimus ‘desátý’. Srov. :decimo- defenestrace ‘svržení z okna’. Ze střlat.
vat. defenestratio od defenestrare z :de- a
decimovat ‘ničit, vyhlazovat’, deci- lat. fenestra ‘okno’.
mace. Z lat. decimāre ‘popravit kaž- defenziva ‘obrana’, defenzivní. Přes
dého desátého’ (užíváno především při něm. ze střlat. defensivus od lat. dē-
vzpourách ve vojsku) od decimus ‘de- fendere ‘hájit, bránit’ z dē- ( :de-) a
sátý’. Srov. :deci-, :decimálka. *fendere ‘tlouci’. Srov. :ofenziva.
děcko. Spodobou z *dětsko, což je pů- defétista ‘poraženec’, defétismus,
123
deficit deklamovat
defétistický. Z fr. défaitiste od défaite povídá lit. deǵutas tv. od dègti ‘pálit’,
‘porážka’ od défaire ‘zničit, uvolnit’ jinak se kořen *deg- ve slov. asimilo-
z dé- (viz :de-) a faire ‘dělat’ z lat. val v *geg- (srov. :žhnout). Původně
facere. Srov. :defekt, :deficit. se dehet pálil z březové kůry v milířích
deficit ‘schodek’, deficitní. Z lat. dēficit (Ma2 ).
‘chybí’ od dēficere ‘chybět’ (viz :de- dehydratace ‘vysychání, zbavení se
fekt, srov. :defétista). K zpodstatnění vody’. Uměle k :de- a ř. hýdōr ‘voda’
slovesného tvaru srov. např. :referát. (srov. :hydro-, :hydrant).
defilé ‘slavnostní přehlídka’, defilovat. Z dech, dechový, nádech, výdech, vzdech,
fr. défilé od défiler ‘jít v řadě’ z dé- nadechnout, nadchnout, vydechnout,
(viz :de-) a file ‘řada’ z lat. fīlum ‘nit, prodchnout, zdechlina aj. Psl. *dъchъ
vlákno’. Srov. :filé. (od *dъchnǫti) má pokračování jen v
definice ‘vymezení pojmu’, definovat, č. (v slk. je dych) a jsl. - *dъch- je
definitivní ‘konečný’, definitiva. Z lat. oslabený kořen k *dych- (B5). Dále
dēfīnītiō ‘vymezení, určení’ od dēfīnīre viz :dýchat, srov. :duch, :duše,
z dē- ( :de-) a fīnīre ‘omezit, určit, :tchoř.
končit’ od fīnis ‘konec’. Srov. :infini- děj, dějový, dějství, dějiště, dějiny, děje-
tiv, :finiš, :finále. pis, zloděj. Od psl. *dějati ‘činit’. Viz
deflorace ‘zbavení panenství’, defloro- :dít se.
vat. Z pozdnělat. dēflōrātiō od dē- deka ‘přikrývka’, dečka, ob. dekovat se
flōrāre, doslova ‘zbavit květu’, z dē- ‘klidit se (skrytě)’. Z něm. Decke tv. od
( :de-) a lat. flōs (gen. flōris) ‘květ’. decken ‘krýt’, jež souvisí s :tóga. Dále
Srov. :floskule, :flóra. srov. :dekl, :došek, :cihla.
deformace, deformovat, deformita. Viz dekáda ‘období deseti dnů; desítka’. Z
:de- a :forma. fr. décade a to přes lat. decas z ř. de-
defraudovat ‘zpronevěřit’, defraudace, kás (gen. dekádos) ‘desítka’. Srov. :de-
defraudant. Z lat. dēfraudāre ‘podvést, kagram.
oklamat’ z dē- ( :de-) a fraudāre tv. od dekadence ‘úpadek’, dekadentní. Z fr.
fraus (gen. fraudis) ‘podvod, klam’. décadence a to ze střlat. decadentia tv.
degenerovat ‘upadat (ve vývoji)’, dege- od lat. dēcadere z dē- ( :de-) a cadere
nerace. Z lat. dēgenerāre ‘odrodit se, ‘padat’. Srov. :kadence, :kaskáda.
odchylovat se’ z dē- ( :de-) a generāre dekagram ‘10 gramů’. Přes fr. z ř. déka
‘plodit, rodit’ od genus ‘rod’. Srov. ‘deset’ a dále viz :gram. Srov. :deci-,
:generace. :deset.
degradovat ‘snížit hodnost’, degradace. děkan ‘hlava fakulty; církevní hodnos-
Z pozdnělat. dēgradāre z dē- ( :de-) a tář’, děkanský, děkanát, děkanství. Z
gradus ‘krok, stupeň’. Viz :grád. lat. decānus, doslova ‘zástupce deseti
degustace ‘ochutnávání’, degustovat, (mužů)’, od lat. decem ‘deset’. Srov.
degustér. Novější. K lat. dēgustāre z dē- :deset.
( :de-) a gustus ‘chuť’. Srov. :gusto. dekl ob. ‘poklop, víko’. Z něm. Deckel tv.
dehet, dehtový. Stč. dehet, p. dziegieć, od decken (viz :deka).
r. dëgot’, chybí v jsl. Psl. *degъtъ od- deklamovat ‘(procítěně) recitovat’, de-
124
deklarovat délka
klamace, deklamátor. Z lat. dēclāmāre :kolega.

‘hlasitě řečnit, přednášet’ z dē- ( :de-) delfín. Přes něm. Delphin z lat. delphī-
a clāmāre ‘volat’. Srov. :proklamovat, nus a to z ř. delfís, delfín od delfýs ‘dě-
:reklamovat. loha’. Motivací tohoto pojmenování je,
deklarovat ‘vyhlásit’, deklarace. Z lat. že jde o ‘živočicha s dělohou’ (tedy ni-
dēclārāre z dē- ( :de-) a clārāre ‘uči- koli o rybu), případně o ‘živočicha tva-
nit zřetelným’ od clārus ‘jasný, světlý’. rem podobného děloze’.
Srov. :klarinet. delikátní ‘jemný, choulostivý’, delika-
deklasovat ‘vyloučit ze společnosti, sní- tesa ‘lahůdka’. Z fr. délicat z lat. dē-
žit’, deklasovaný. Z fr. déclasser z dé- licātus ‘vábný, jemný’ od dēliciae ‘lá-
(viz :de-) a classe ‘třída’. Srov. :kla- kadlo, ozdobička’.
sický. delikt ‘provinění, přestupek’, delikvent.
deklinace ‘skloňování’, deklinační, de- Přes něm. Delikt z lat. dēlictum tv., pů-
klinovat. Z lat. dēclīnātiō od dēclīnāre vodně příč. trp. od dēlinquere ‘provinit
‘odklonit’ z dē- ( :de-) a clīnāre ‘klo- se, chybovat’ z dē- ( :de-) a linquere
nit’. Srov. :inklinovat, :klinika. ‘zanechat’. Srov. :relikvie.
deko hov. Zkráceno z :dekagram. delimitovat ‘vymezit, určit’, delimitace.
dekolt ‘výstřih’, dekoltáž. Z fr. décolleté Ze střlat. delimitare z :de- a lat. līmi-
od décolleter ‘obnažovat krk’ z dé- (viz tāre tv. od līmes ‘hranice’. Srov. :li-
:de-) a collet ‘límec’ od col ‘krk’ z lat. mit.
collum tv. Srov. :kolárek. delirium ‘blouznění (při horečce, otravě
dekorovat ‘zdobit’, dekorace, dekoratér, ap.)’. Přes něm. Delirium z lat.
dekorativní. Z lat. decorāre tv. od decus dēlīrium od dēlīrāre ‘bláznit’, doslova
(gen. decoris) ‘ozdoba, půvab’. Srov. ‘vyšinout se z brázdy’, z dē- ( :de-) a
:decentní. līra ‘brázda’.
děkovat, děkovný. Jen č., slk. ďakovať a dělit, dělba, dělitel, dělitelný, dělítko,
p. dziękować. Odvozeno od :dík. podělit, rozdělit, oddělit, udělit, přidě-
dekret ‘rozhodnutí, výnos’. Přes něm. lit, příděl, předěl, nadělit, nadílka aj.
Dekret z lat. dēcrētum tv., což je pů- Všesl. Většinou se považuje za odvo-
vodem příč. trp. od dēcernere ‘rozhod- zené od *dělъ (viz :díl). Příbuzné je
nout’ z dē- ( :de-) a cernere ‘rozlišo- lit. dailýti, gót. dailjan (něm. teilen) a
vat, vnímat, chápat’. Srov. :diskrétní, dále ř. daíomai a sti. dáyatē, vše z ie.
:koncern. *dai- ‘dělit’ (B2). Problémem je germ.
dělat, dělník, dělnice, dělný, udělat, při- d- místo očekávaného t- (A4), proto se
dělat, vydělat, oddělat aj. Všesl. (ale někdy uvažuje o výpůjčce ze slov.
slk. robiť ). Od psl. *dělo (viz :dílo). délka, delší, podél, podélný, nadél, ob-
delegace ‘skupina zmocněných zá- délník. Odvozeno od stč. dél, dle tv. z
stupců’, delegovat, delegát. Z lat. dēlē- psl. *dьl- (srov. r. dliná tv.); slk. dĺžka,
gātiō od dēlēgāre z dē- ( :de-) a lēgāre p. długość, sln. dolgóst jsou od rozší-
‘odkazovat, vysílat s poselstvím’ od řeného *dьlg-, *dъlg- (viz :dlouhý).
lēx (gen. lēgis) ‘zákon’. Srov. :legát, Srov. ještě :podle, :vedle, :daleký,
125
dělo demolovat
:dlít. ‘mysl, duch’. Srov. :dementi, :men-

dělo, dělový, dělostřelec, dělostřelba. Jen talita.
č., slk. a p. (działo). Z psl. *dělo stejně dementi ‘úřední popření’, dementovat.
jako :dílo (tam i etymologie). Rozli- Z fr. démenti, což je původem příč. trp.
šení délky bylo využito k rozlišení vý- od démentir ‘popírat (lež)’ z dé- (viz
znamu. Původně ‘stroj, nástroj (oblé- :de-) a mentir ‘lhát’ z lat. mentīrī tv.,
hací)’, pak ‘těžká střelná zbraň’. vlastně ‘vymýšlet’, od mēns (gen. men-
děloha, děložní. Pouze č. Uvažuje se o tis) ‘mysl’. Srov. :demence, :menta-
psl. složenině *dě(to)-loga (první část k lita.
:dítě, druhá k :ležet) (Ma2 , HK). Po- deminutivum ‘zdrobnělina’. Z lat. (nō-
prvé v Klaretových slovnících (14. st.) men) dēminūtīvum ‘(slovo) zmenšo-
- možná tedy jde o jeho výtvor. vací’ od dēminuere ‘zmenšovat’ z dē-
delta ‘vidlicovité ústí řeky’. Z ř. délta ( :de-) a minuere tv. Srov. :minus,
‘4. písmeno ř. abecedy’, protože jeho :minorita1 , :menší.
tvar rozdvojené ústí připomínal (nej- demise ‘odstoupení (z úřadu)’. Z fr. dé-
prve užíváno o ústí Nilu). Slovo je asi mission tv. z lat. dīmissiō ‘propuš-
semitského původu. tění’ od dīmittere ‘propustit, rozpustit’
demagog ‘kdo působí na city lidí záměr- z :dis- a mittere ‘posílat’. Vedle toho
ným překrucováním skutečnosti’, deje i lat. dēmissiō ‘spuštění, seslání’ od
magogie, demagogický. Přes něm. De- dēmittere (viz :de-).
magoge z ř. dēmagōgós, původně ‘vůdce demiurg ‘tvůrce světa’. Přes střlat.
lidu’ z dē mos ‘lid’ a ágō ‘vedu’. Srov. z ř. dēmiourgós ‘řemeslník, umělec,
:demokracie, :pedagog. tvůrce’, doslova ‘pracující pro lid’.
démant. Varianta k staršímu :diamant Srov. :demagog, :chirurg.
(přes něm. a fr.). demižon ‘velká baňatá (opletená) lá-
demarkace ‘vytyčení hranice’, demar- hev’. Z angl. demijohn, a to přetvoře-
kační. Z fr. démarcation, šp. demar- ním z fr. dame-jeanne, doslova ‘paní-
cación od demarcar ‘vytyčit hranici’ Jana’ (srov. it. damigiana, šp. dama-
z de- (srov. :de-) a odvozeniny od juana). Buď žertovnou metaforou, či
germ. *markō ‘hranice’. Srov. :marka, lid. etym. (D2) z ar. damagān ‘druh ná-
:markrabě. doby’.
demarše ‘diplomatický zákrok’. Z fr. dé- demografie ‘věda zkoumající počet, slo-
marche od démarcher ‘zakročovat’ z žení ap. obyvatelstva’, demografický,
dé- (viz :de-) a marcher ‘pochodovat, demograf. Viz :demokracie, :-grafie.
kráčet’. Srov. :marš. demokracie ‘vláda lidu, princip vlády
demaskovat ‘odhalit, zbavit masky’. většiny nad menšinou’, demokratický,
Z fr. démasquer z dé- (viz :de- demokrat. Z ř. dēmokratíā tv. z dē mos
) a masquer ‘maskovat’ od masque ‘lid’ a kratéō ‘vládnu’. Srov. :dema-
‘maska’. Viz :maska. gog, :demiurg, :demografie, :byro-
demence ‘slaboduchost’, dementní, ob. kracie, :aristokracie.
hanl. dement. Z lat. dēmentia ‘šílenství’ demolovat ‘ničit, bořit’, demolice, de-
od dēmēns ‘šílený’ z dē- ( :de-) a mēns moliční. Podle něm. demolieren z lat.
126
démon deprivace
dēmōlīrī tv. z dē- ( :de-) a mōlīrī ciace, denunciant. Podle něm. denun-
‘hýbat množstvím hmoty’ od mōlēs zieren tv. z lat. dēnūntiāre ‘oznamo-
‘ohromná hmota, masa’. Srov. :molo, vat, hlásit’ z dē- ( :de-) a nūntiāre tv.
:molekula. od nūntius ‘posel, prostředník’ (srov.
démon ‘zlý duch’, démonický, démoni- :nuncius). Hanlivý význam až od 19.
zovat. Z lat. daemōn z ř. daímōn ‘bož- st.
stvo, zlý osud, duch, čert’, zřejmě od deodorant ‘prostředek zbavující zápa-
daíomai ‘dělím, přiděluji’ (srov. :dě- chu’. Z angl. deodorant, jež je uměle
lit). Motivace není příliš jasná - snad utvořeno od :de- a lat. odōrāre ‘pách-
‘přidělovač osudu’ (srov. :bůh). nout, vonět’ od odor ‘zápach, vůně’.
demonstrovat ‘veřejně a hromadně Srov. :odér.
projevit smýšlení; názorně ukázat’, depeše ‘rychlá písemná zpráva’. Z fr. dé-
demonstrace, demonstrativní, demon- pêche tv. od dépêcher ‘rychle poslat’,
strant, demonstrátor. Z lat. dēmōn- vlastně ‘zbavit překážek’ (srov. :dis-
strāre ‘ukazovat, dokazovat’ z dē- pečer), jež je opakem (srov. :dis-) k
( :de-) a mōnstrāre ‘ukazovat’ od empêcher ‘překážet’ z vlat. impedicāre
mōnstrum ‘úkaz, (zlé) znamení’ od z :in-1 a lat. pedica ‘pouto na noze’ od
monēre ‘připomínat, napomínat’. Srov. pēs ‘noha’. Srov. :expedice.
:monstrum, :monstrance, :mustr. depilace ‘zbavení chlupů’, depilovat, de-
den, denní, deník, rozednít se. Všesl. - pilátor. Ze střlat. depilatio od lat. dēpi-
p. dzień, r. den’, s./ch. dân, stsl. dьnь lāre ‘zbavit chlupů’ z dē- ( :de-) a pilus
(B6). Psl. *dьnь souvisí s lit. dienà, ‘chlup’. Srov. :pilulka, :plsť.
sti. dína- tv. i s druhou částí gót. sin- depo ‘místo pro údržbu a opravu vozidel;
teins ‘každodenní’, lat. nūn-dinus ‘de- skladiště’. Z fr. dépôt tv. z lat. dēposi-
vítidenní’, vše z *dei-n, *din-, rozší- tum ‘to, co je uloženo’, původem příč.
řeného ie. kořene *dei- ‘svítit, zářit’ trp. od dēpōnere (viz :deponovat).
(srov. lat. diēs ‘den’). Původně tedy jen deponovat ‘uložit’, depozice, depozitní.
‘světlá část dne’. Srov. :dnes, :týden, Z lat. dēpōnere (příč. trp. dēpositus)
:nádeník :všední i :div, :dieta2 , ‘odložit, uschovat’ z dē- ( :de-) a pō-
:žurnál. nere ‘položit’. Srov. :depo, :pozice.
denár ‘stříbrná mince’. Z lat. dēnārius deportovat ‘nuceně vystěhovat’, depor-
od dēnī ‘po deseti’ od decem ‘deset’ tace. Z lat. dēportāre ‘odnést, odvézt’ z
(platil 10 asů). Srov. :dinár, :deset. dē- ( :de-) a portāre ‘nést’. Srov. :ex-
denaturovaný ‘znehodnocený přísa- port.
dami’, denaturovat, denaturace. Od fr. depozice. Viz :deponovat.
dénaturer ‘zbavit přírodních vlastností’ deprese ‘sklíčenost’, depresivní. Z lat.
z dé- (viz :de-) a nature ‘příroda’. dēpressiō od dēprimere (příč. trp. dē-
Srov. :nátura, :natalita. pressus) ‘stlačovat, stísňovat’ z dē-
dentální ‘zubní’, dentista. Z nlat. denta- ( :de-) a premere ‘tisknout, tlačit’.
lis od lat. dēns ‘zub’. Souvisí s :dáseň. Srov. :expres, :kompresor, :pres.
Srov. :paradentóza. deprivace ‘strádání z nedostatku pod-
denuncovat ‘udávat, donášet’, denun- nětů (mateřské lásky ap.)’, deprivovat,
127
deptat deskriptivní
deprivant. Ze střlat. deprivatio od de- Dále srov. :-cet, :-náct.

privare ‘zbavit něčeho’ z lat. dē- ( :de- deset, desetník, desetina, desátý, desá-
) a prīvāre tv. od prīvus ‘vlastní’. Srov. tek, desátník, desatero. Všesl. - p. dzie-
:privát. sięć, r. désjat’, s./ch. dȅsēt, stsl. de-
deptat ‘(psychicky) ničit’, zdeptat. sętь. Psl. *desętь odpovídá lit. dẽšimt,
Dříve ‘šlapat, tisknout nohou’, asi pře- dále je příbuzné gót. taíhun (něm. zehn,
vzato z pol. deptać tv. Psl. *dъpъtati angl. ten), stir. deich, lat. decem, ř.
by bylo variantou k *tъpъtati (r. toptáť déka, alb. djetë , arm. tasni, sti. dáśa,
‘šlapat’, sln. teptáti, hl. deptać tv.). toch. A śäk, vše z ie. *dek̸m̥- (A1, A4,
Onom. původu. Srov. :dupat. B7). Srov. :sto.
deputace ‘vyslaní zástupci (k jednání)’. design ‘výtvarný návrh, vzhled (vý-
Ze střlat. deputatio tv. z lat. dēputāre robku)’, designér. Z angl. design tv. od
‘odhadovat, určovat’, v pozdní lat. ‘ur- slovesa (to) design ‘navrhnout, určit’
čit něhoho, pověřit’ z dē- ( :de-) a pu- z fr. désigner z lat. dēsignāre ‘stano-
tāre ‘počítat, ořezávat’. Srov. :compu- vit, označit, načrtnout’ z dē- ( :de-)
ter, :amputace. a signāre ‘označovat, pečetit’ od sig-
deratizace ‘hubení krys’. Z fr. dérati- num ‘značka, znamení’. Srov. :insig-
sation z dé- (srov. :de-) a odvozeniny nie, :signál.
od rat ‘krysa’ (srov. angl. rat, něm. designovat ‘určit (jako kandidáta na
Ratte), jehož další původ není jistý. funkci)’, designovaný, designace. Z lat.
derby ‘velké dostihy; utkání tradičních dēsignāre (viz :design).
místních soupeřů’. Podle zakladatele děsit, děs, děsný, děsivý, vyděsit, zdě-
nejvýznačnějšího dostihu v Anglii (v sit se, poděsit, ob. poděs. Jen č. (odtud
Epsomu), lorda Derbyho. do slk.). Souvisí s :žasnout. Ve stč.
derivace ‘odvození, odchýlení’, deri- bylo též žěsiti ‘lekat’ (C1). Ve spojení s
vační, derivovat, derivát. Z lat. dērī- předp. z- došlo v násloví k těmto změ-
vātiō od dērīvāre ‘odvozovat’, doslova nám: zž-zdž-ždž-žď (srov. :ždímat), z
‘odvádět vodní tok’, z dē- ( :de-) a rī- toho pak zděsiti a po odloučení před-
vus ‘potok, kanál’. Srov. :riviéra. pony nové děsiti.
dermatologie ‘kožní lékařství’, derma- deska, destička, deskový, deskovitý.
tolog, dermatologický. Z ř. dérma (gen. Všesl. - p. deska, r. doská, s./ch.
dérmatos) ‘kůže (stažená)’ od dérō dàska, stsl. dъska. Psl. *dъska je nej-
‘dřu, stahuji kůži’ a :-logie. Srov. spíš převzetím z lat. discus ‘(plo-
:dřít. chá) mísa’ (z ř. dískos ‘disk, kotouč’),
derniéra ‘poslední představení’. Z fr. možná germ. prostřednictvím (srov.
dernière tv. od dernier ‘poslední’. Srov. něm. Tisch ‘stůl’, angl. dish ‘mísa,
:premiéra. jídlo’); má však ъ místo očekávaného ь
děs. Viz :děsit. a ž. rod. Stč. dska (dnešní e je vkladné
-desát (padesát, šedesát atd.). Z psl. *- (B6)). Srov. :disk.
desętъ, původem gen. pl. od *desętь deskriptivní ‘popisný’, deskriptiva,
(viz :deset). Srov. např. *pętь desętъ deskripce. Přes něm. deskriptiv ze stř-
‘pět desítek’, stč. patdesát (B7, C1). lat. descriptivus od lat. dēscrībere (příč.
128
despekt děti
trp. dēscrīptus) ‘popisovat’ z dē- ( :de- *dъždžь nemá jednoznačnou etymolo-

) a scrībere ‘psát’. Srov. :skripta, gii. Nejčastěji se přijímá výklad z ie.
:transkripce. složeniny *dus-di͡u- ‘špatný den, nepo-
despekt ‘pohrdání’. Z lat. dēspectus tv. hoda’ (viz :dys- a :den, srov. ř. eudía
od dēspicere (příč. trp. dēspectus) ‘po- ‘jasné, klidné počasí, pohoda’, viz :eu-
hrdat’, vlastně ‘shlížet svrchu’, z dē- ), nadějné je i spojení s lit. dūzgė̷ti,
( :de-) a specere ‘pozorovat, dívat se’. dūzgénti ‘hučet, dunět, klepat’ onom.
Srov. :aspekt, :respekt, :inspekce, původu (B1). Ani některé jiné výklady
:konspekt. nelze zcela odmítnout.
desperát ‘zoufalec, psanec’. Z lat. detail ‘podrobnost’, detailní, detailista.
dēspērātus, což je původně příč. trp. od Z fr. détail, vlastně ‘odřezek’, od dé-
dēspērāre ‘zoufat, nemít naději’ z dē- tailler ‘odřezávat’ z dé- (srov. :de-)
( :de-) a spērāre ‘doufat’ od spēs ‘na- a tailler ‘řezat’ z lat. taliāre ‘štípat’.
děje’. Srov. :talíř.
despota ‘tyran’, despotický, despotis- detašovaný ‘oddělený, vyčleněný’, de-
mus, despocie. Z ř. despótēs ‘pán, tašovat. Z fr. détacher ‘odpojovat, od-
vládce’, doslova asi ‘pán domu’ (srov. dělovat’ z dé- (srov. :de-) a kořene
sti. dámpati- tv.). První část souvisí s *tach- germ. původu. Viz :atašé a
ř. dómos (viz :dům), druhá je z ie. :atakovat.
*poti- ‘pán’ (srov. :potence, :hospo-
dář). Dnešní negativní význam od pol. detektiv ‘tajný policista provádějící pá-
18. st. (Francie). trání’, detektivní, detektivka, detekce,
destilovat ‘čistit kapalinu odpařením detekční, detektor. Z angl. detective
a opětným zkapalněním’, destilace, tv. od (to) detect ‘odhalovat’ z lat.
destilační, destilát. Z lat. dēstīllāre dētēctus, což je příč. trp. od dētegere
‘skapávat’ z dē- ( :de-) a stīllāre ‘ka- tv. z dē- ( :de-) a tegere ‘krýt’. Srov.
pat’ od stīlla ‘kapka’. :protekce, :tóga, :cihla.
destinace ‘určení’. Z lat. dēstinātiō od determinovat ‘vymezovat, určovat’, de-
dēstināre ‘upevňovat, určovat’ z dē- terminace, determinační, determinis-
( :de-) a rozšířeného kořene sta-n od mus. Z lat. dētermināre tv. z dē- ( :de-
stāre ‘stát’ (srov. :stanovit). ) a termināre ‘omezovat, končit’ od ter-
destrukce ‘rozvrat, rozklad’, destruk- minus ‘mezník, hranice, konec’. Srov.
tivní. Z lat. dēstrūctiō od dēstruere :termín1 .
(příč. trp. dēstrūctus) ‘ničit, rozvracet’ děti, dětský, dětství, dětina, dětinský,
z dē- ( :de-) a struere ‘skládat, stavět’. dětinství, dětinštět. Základem je psl.
Srov. :konstrukce, :struktura, :ob- kolektivum *dětь ‘děti, potomstvo’, z
strukce. toho pl. *děti (p. dzieci, r. déti, stsl.
dešifrovat ‘rozluštit’. Z fr. déchiffrer děti, jinak v jsl. útvary jiné). Souvisí s
(viz :de- a :šifra). :dojit, dále s lot. dēt ‘sát’, gót. dadd-
déšť, dešťový, deštivý, deštný, deštník, jan ‘kojit’, lat. fēlāre ‘sát’, ř. thēlē̺ ‘prs’,
dešťovka. Všesl. - slk. dážď, p. deszcz, sti. dháyati ‘saje’, vše od ie. *dhē- ‘sát,
r. dožd’, s./ch. dȁžd, stsl. dъždь. Psl. kojit’ (A2). Původně tedy asi ‘kojenec-
129
detonace dezinfekce
tvo’. Srov. :děva, :dítě. ‘cesta’. Srov. :viadukt.

detonace ‘výbuch’, detonační. Z fr. dé- deviza ‘cizí měna’, devizový. Význam
tonation od détoner ‘vybuchovat’ z lat. přejat z něm., tam z fr. (zač. 20. st.),
dētonāre ‘hřmít’ z dē- ( :de-) a tonāre původně zřejmě ‘příkaz (k platbě)’. Pů-
tv., onom. původu. Srov. něm. donnern vod má stejný jako :devíza.
tv., naše :dunět. devíza ‘heslo, zásada, hodnota’. Z fr. de-
deuterium ‘těžký vodík’. Od ř. deúteros vise, původně ‘oddělené pole erbu’, pak
‘druhý’, tedy vlastně ‘druhý vodík’. ‘heslo (ve znaku)’ od deviser ‘dělit, sdě-
děva, děvče, děvečka, děvenka. Všesl. lovat, přikazovat’ z vlat. *dēvisāre, *dī-
(většinou však zast. a nář.) - p. dziewa, visāre od lat. dīvidere (příč. trp. dī-
r. déva, ch. djéva, s. déva, stsl. děva. vīsum) ‘dělit’. Srov. :divize, :divi-
Psl. *děva je od ie. *dhē- ‘kojit, sát’, denda.
tedy asi ‘kojící, schopná kojit’. Srov. děvka hanl., děvkař, děvkařský. Význa-
lat. fēmina ‘žena’ a fēlāre ‘sát’ (dále viz mově odlišeno (pomocí různé kvantity
:děti). Srov. :děvka, :dívka. samohlásky) od :dívka.
devalvovat ‘snížit hodnotu (peněz)’, de- devon ‘čtvrtý útvar prvohor’. Podle
valvace. Podle angl. devaluate (pří- angl. hrabství Devon, kde se hojně vy-
padně fr. dévaluer) a to z de- ( :de-) skytuje.
a angl. value ‘cena, hodnota’ z fr. va- devótní ‘přehnaně oddaný, podlízavý’,
lue, což je příč. trp. ž.r. od valoir ‘mít devótnost. Přes něm. devot tv. z lat. dē-
cenu’ z lat. valēre ‘být silný, platit’. vōtus ‘zaslíbený (bohu), věrně oddaný’,
Srov. :valence, :validita. což je příč. trp. od dēvovēre ‘věno-
devastovat ‘pustošit’, devastace, vat (jako smírnou oběť), zaslíbit’ z dē-
(z)devastovaný. Z lat. dēvastāre tv. ( :de-) a vovēre ‘zaslíbit’. Srov. :vo-
z dē- ( :de-) a vastāre tv. od vastus tivní.
‘pustý’. dezert ‘zákusek’, dezertní. Z fr. dessert
devět, devátý, devatenáct, devadesát, od desservir ‘sklízet ze stolu’ (tedy ‘po-
devítina, devatero, devítka. Všesl. - p. slední chod’) z des- (viz :dis-) a ser-
dziewięć, r. dévjat’, s./ch. dȅvet, stsl. vir z lat. servīre ‘sloužit’ od servus ‘ot-
devętь. Psl. devętь je příbuzné s lit. de- rok, služebník’. Srov. :servis, :rezer-
vynì, stpr. newīnts, něm. neun, angl. vovat.
nine, stir. nōi(n), lat. novem, ř. ennéa, dezertovat ‘zběhnout’, dezerce, dezer-
alb. nandë, arm. inn, sti. náva, toch. tér. Z fr. déserter z pozdnělat. dē-
nu, vše z ie. *neu̯n̥- tv. (A7). Slov. a sertāre ‘opouštět’ od lat. dēserere
lit. d- se vykládá vlivem čísl. ‘deset’. (příč. trp. dēsertum) ‘opouštět, vydá-
devětsil ‘druh léčivé byliny’. Podle lé- vat všanc’ z dē- ( :de-) a serere ‘připo-
čivé moci této byliny (magické číslo jovat, řadit’. Srov. :disertace, :série.
‘9’). Srov. něm. Neunkraft (neun ‘de- deziluze ‘rozčarování’. Z fr. désillusion z
vět’, Kraft ‘síla’). dés- (viz :dis-) a illusion (viz :iluze).
deviace ‘úchylka’, deviant. Z lat. dē- dezinfekce ‘odstranění choroboplod-
viātiō ‘vybočení (z cesty)’ od dēviāre ných zárodků’, dezinfekční, dezinfiko-
‘vybočit (z cesty)’ z dē- ( :de-) a via vat. Z fr. désinfection (viz :dis- a :in-
130
dezinformace dialog
fekce). diagnostický. Z ř. diágnōsis ‘rozhod-

dezinformace ‘nesprávná informace’. Z nutí, poznání’ od diagignō̺skō ‘rozezná-
fr. désinformation (viz :dis- a :infor- vám, rozhoduji’ z :dia- a gignō̺skō ‘po-
movat). znávám’. Srov. :prognóza, :gnozeo-
dezintegrace ‘rozpad’. Z fr. désinté- logie.
gration (viz :dis- a :integrace). diagonála ‘úhlopříčka’. Přes něm. Di-
dezodorant. Viz :deodorant. S využi- agonale ze střlat. diagonalis od ř. di-
tím fr. předp. dés- (viz :dis-). agō̺nios ‘vedoucí od rohu do rohu’ z
dezolátní ‘žalostný, neutěšený’. Přes :dia- a gōnía ‘roh, úhel’. Srov. :tri-
něm. desolat tv. z lat. dēsōlātus ‘opuš- gonometrie.
těný, pustý’, což je příč. trp. od diagram ‘graf, nákres’. Přes něm. Dia-
dēsōlāre ‘opustit’ z dē- ( :de-) a sōlus gramm z ř. diágramma ‘kresba, obra-
‘sám, pouhý’. Srov. :sólo. zec’ od diagráfō ‘kreslím, přepisuji’ z
dezorientovat ‘zbavit orientace, :dia- a gráfō ‘píšu’. Srov. :graf, :-
(z)mást’, dezorientovaný, dezorientace. gram.
Z fr. désorienter (viz :dis- a :orien- diachronní ‘týkající se časového vývoje
tovat (se)). (jazyka)’, diachronie. Uměle vytvořeno
di-1 ‘dvoj-’ (ve složeninách ř. původu). zač. 19. st. (jazykovědec de Saussure)
Srov. :diftong, :diglosie, :dilema. k :dia- a ř. chrónos ‘čas’. Srov. :syn-
Odpovídá lat. :bi-, sti. dví- , vše z ie. chronní.
*du̯i-. Srov. :dva.
diákon. Viz :jáhen.
di-2 . Viz :dis-.
dia- předp. Z ř. předl. a adv. diá ‘skrz, diakritický ‘rozlišovací’. Přes něm. di-
přes, na všechny strany’. Srov. :di- akritisch z ř. diakritikós od diakrı ̻nō
alog, :diagnóza, :diabetik, :ďábel. ‘rozlišuji, posuzuji’ z :dia- a krı ̻nō
Srov. :dis-. ‘odděluji, třídím, posuzuji’. Srov. :kri-
diabetik ‘osoba trpící cukrovkou’, di- tika, :krize.
abetický. Z nlat. diabetes (mellitus) dialekt ‘nářečí’, dialektický. Přes něm.
‘cukrovka’ z ř. diabē̺tēs ‘močová úpla- Dialekt tv. z ř. diálektos ‘rozmluva, ná-
vice’ od diabaínō ‘procházím skrz’ (= řečí’ od dialégomai ‘rozmlouvám, pro-
moč) z :dia- a baínō ‘jdu, kráčím’. jednávám’ z :dia- a légō ‘mluvím, čtu,
Srov. :akrobat, :báze. počítám’. Srov. :dialektika, :dialog,
diabol(k)a ‘náboj do vzduchovky’. :idiolekt, :lekce.
Podle tvaru připomínajícího dřívější dialektika ‘metoda zkoumání pojmů a
hračku diabolo (cosi jako :káča či vyhledávání definic’, dialektický, dia-
:čamrda), doslova ‘čert’ (z it.). Viz lektik. Přes něm. Dialektik, lat. dia-
:ďábel. lectica z ř. dialektikē̺ (téchnē) ‘umění
diadém ‘královská čelenka’. Přes lat. z vést rozmluvu’ od diálektos ‘rozmluva’
ř. diádēma tv. od diadéō ‘o(b)vazuji’ z (dále viz :dialekt).
:dia- a déō ‘vážu, poutám’. dialog ‘rozhovor’, dialogický. Přes lat.
diafilm. Viz :diapozitiv a :film. dialogus z ř. diálogos tv. od dialé-
diagnóza ‘rozpoznání, určení choroby’, gomai ‘rozmlouvám’ (viz :dialekt).
131
dialýza digestoř
Srov. :monolog. astéllō ‘rozděluji, roztahuji’ z :dia-

dialýza ‘pročištění krve pomocí umělé a stéllō ‘strojím, pořádám’. Srov.
ledviny’, dialyzační. Přes moderní evr. :systola, :apoštol.
jazyky z ř. diálysis ‘rozpuštění, od- diatermie ‘léčebné prohřívání’. Uměle k
dělení’ od dialýō ‘rozlučuji, dělím’ z :dia- a ř. thérmē ‘teplo, horko’. Srov.
:dia- a lýō ‘uvolňuji, rozvazuji’. :termo-, :termální.
diamant, diamantový. Přes něm. ze stfr. diblík expr. ‘čipera, čertík (o dětech či
diamant ze střlat. a pozdnělat. diamas dívkách)’. Dříve též díblík (Jg). Z ne-
(gen. diamantis), to pak přes lat. ada- doloženého *dieblík (B1), což je zdrob-
mās z ř. adámās ‘ocel, diamant’, do- nělina k :ďábel.
slova ‘nepřekonatelný’ (pro svou tvr- didaktika ‘obor pedagogiky zabývající
dost), z :a-2 a damáō, damázō ‘kro- se vyučováním’, didaktický, didaktik.
tím, přemáhám’ (srov. angl. tame tv.). Přes něm. Didaktik z ř. didaktikē̺
Pozdější dia- je vlivem ř. diafanē̺s ‘prů- (téchnē) ‘umění vyučování’ od didáskō
hledný, jasný’. ‘učím’. Souvisí s lat. discere ‘učit se’.
diametrální ‘opačný, protilehlý’. Přes Srov. :disciplína.
něm. diametral z pozdnělat. diametrā- diecéze ‘biskupství’. Ze střlat. dioecesis
lis od lat. diametros, diametrus ‘prů- z ř. dioíkēsis ‘správa, zařízení’ z :dia-
měr (kruhu)’ z ř. diámetros tv. z diá a oĩkos ‘dům, příbytek, domácnost’.
( :dia-) a métron ‘míra’. Srov. :metr. Srov. :ekumenismus, :ekonomie.
dianetika ‘teorie o možnosti zvyšování diesel ‘naftový motor’, dieselový. Podle
duševního potenciálu na základě ovliv- něm. vynálezce R. Diesela.
ňování vlastního vědomí’, dianetický. Z dieta1 ‘léčebná výživa’, dietní, dietetika.
am.-angl. dianetics tv. a to podle ř. dia- Přes něm. Diät, lat. diaeta z ř. díaita
noētikós ‘týkající se myšlení’ od diánoia ‘způsob života, strava, živobytí’.
‘myšlení, rozum, duše’ z :dia- a noéō dieta2 ‘náhrada výloh při služební cestě’.
‘pozoruji, myslím’. Srov. :noetika. Ze střlat. dieta, původně ‘denní mzda’,
diapozitiv ‘pozitivní obraz na průhled- od lat. diēs ‘den’. Srov. :diář, :den.
ném podkladě’. Uměle vytvořeno (ko- diference ‘rozdíl’, diferenční, diferenco-
lem r. 1900) z :dia- a pozitiv. Viz vat, diferenciace, diferenciál. Z lat. di-
:pozitivní. fferentia od differre ‘lišit se, roznášet’
diář ‘deník’. Z lat. diārium tv. od diēs z :dis- a ferre ‘nést’. Srov. :indife-
‘den’. Srov. :dieta2 , :žurnál, :den. rentní, :konference, :referovat.
diaspora ‘rozptýlení (národa)’. Přes mo- diftong ‘dvojhláska’. Přes lat. diphthon-
derní evr. jazyky z ř. diasporá ‘roz- gus z ř. dífthongos, vlastně ‘dvojzvuk’,
ptýlení, vyhnanství’ od diaspeírō ‘roz- z :di-1 a fthóngos ‘hlas, řeč, zvuk’.
ptyluji (se)’ z :dia- a speírō ‘seji, difúze ‘samovolné prolínání’, difúzní, di-
sypu, trousím’. Srov. :sperma, :spo- fundovat. Z lat. diffūsiō od diffundere
radický. (příč. trp. diffūsus) ‘rozlévat, šířit (se)’
diastola ‘roztažení srdečního svalu’, di- z :dis- a fundere ‘lít, vypouštět’. Srov.
astolický. Přes moderní evr. jazyky z :infúze, :transfuze.
ř. diastolē̺ ‘oddělení, roztažení’ od di- digestoř ‘skříň k odsávání plynů’. Od
132
digitální dimenze
lat. dīgestus ‘strávený’, což je původně dictaphone (viz :diktát a :-fon).

příč. trp. od dīgerere ‘rozvádět, trávit, diktát, diktovat, diktátor, diktátorský,
zažívat’ z :dis- a gerere ‘nést, vést’. diktatura. Přes něm. Diktat z lat.
Srov. :sugerovat, :gesto. dictātum, což je zpodstatnělé příč. trp.
digitální ‘číslicový, číselný’. Z angl. di- od dictāre ‘předříkávat, nařizovat’ od
gital tv. od digit ‘číslice’, a to z lat. dīcere (příč. trp. dictus) ‘říkat’. Srov.
digitus ‘prst’ (od počítání na prstech). :dikce, :verdikt.
Srov. :bit. díl, dílek, dílec, dílčí. Stč. diel. Všesl. -
diglosie ‘výskyt dvou jazyků v jedné p. dział, r.st. del, ch. dı o, s. dȅo, stsl.
oblasti’. Nově utvořeno z :di-1 a dělъ. Psl. *dělъ odpovídá gót. dails,
ř. glō ssa ‘jazyk, řeč’. Srov. :glosa, něm. Teil tv., další souvislosti u :dě-
:izoglosa. lit.
digrese ‘odbočení (od tématu)’. Z lat. dilatace ‘zvětšení, roztahování’. Z lat.
dīgressiō od dīgredī (příč. trp. dīgres- dīlātātiō od dīlātāre ‘rozšiřovat’ z
sus) ‘rozcházet se’ z :dis- a gradī :dis- a lātus ‘široký’.
‘kráčet, jít’. Srov. :agrese, :regrese, dilema ‘nutnost volby mezi dvěma mož-
:kongres, :grád. nostmi’. Přes lat. dilēmma z ř. dílēmma
z :di-1 a lē mma ‘nabytí, prospěch’ od
dichotomie ‘dělení na dvě části’. No-
lambánō ‘beru, uchopuji’. Srov. :epi-
votvar k ř. dichotoméō ‘dělím na dvě
lepsie.
části’ z dícha ‘ve dví, rozdvojeně’ (sou-
diletant ‘neodborník, nedouk’, diletant-
visí s :di-1 ) a tómos ‘díl’ od témnō
ský, diletantství. Přes něm. Dilettant z
‘řežu, dělím’. Srov. :atom, :anato-
it. dilettante ‘(laický) milovník umění’
mie.
od dilettare z lat. dēlectāre ‘bavit, těšit’
dík. Stč. diek. Jen č., slk. a pol. (srov. od dēlicere ‘obveselovat’ z dē- ( :de-) a
:děkovat). Přejato ze sthn. denke lacere ‘lákat, vábit’. Srov. :delikátní,
‘díky’ (něm. Dank ‘dík’) (B7), jež bez- :laso.
prostředně souvisí s něm. denken ‘mys- dílo. Stč. dielo. Všesl. - p. dzieło, r. délo,
let’. Původně tedy ‘myšlenka (na proch. djȅlo, s. dȅlo, stsl. dělo. Psl. *dělo je
kázané dobrodiní)’, odtud ‘vděčnost’ odvozeno od *děti z ie. dhē- (viz :dít
(Ma2 ). Srov. i angl. thank ‘dík’, think se). Spojuje se i s lit. dailė ‘umění, ře-
‘myslet’. Původní význam je ještě do- meslo, výrobek’, stpr. dīlas ‘práce, dílo’
chován v :bezděky. i stisl. daell ‘snadný’ (v balt. slovech
dikce ‘způsob vyjadřování’. Z lat. dictiō však je nutno v kořeni vycházet z dvoj-
tv. od dīcere (příč. trp. dictum) ‘říkat’. hlásky). Srov. :dělat, :dělo.
Srov. :jurisdikce, :verdikt, :diktát, diluvium ‘starší období čtvrtohor’, di-
:indikovat. luviální. Z lat. dīluvium ‘potopa’ (do té
dikobraz ‘hlodavec s dlouhými ostny’. doby se klade ‘potopa světa’) od dīluere
Přejato Preslem z r. dikobráz z dík(ij) ‘rozmočit, rozpustit’ z :dis- a luere
‘divoký’ a obráz ‘podoba’. Tedy ‘(tvor) ‘mýt’. Srov. :lavor, :latrína.
divokého vzhledu’. dimenze ‘rozměr’, dimenzovat, předi-
diktafon ‘diktovací přístroj’. Z angl. menzovaný. Z lat. dīmēnsiō tv. od
133
dinár disent
dīmētīrī (příč. trp. dīmēnsus) ‘rozmě- ), br. dzirá, stsl. dira (-i-), p. dziura,
řit’ z :dis- a mētīrī ‘měřit’. Srov. ob. č. :ďoura (-’u-), r. dyrá (-y-). Stč.
:měřit, :meditovat. diera je od *-děrati a to od *dьrati
dinár ‘měnová jednotka některých (viz :drát2 , srov. např. stč. prodierati
států’. Původně zlatá mince islámských - prodrati). Srov. i :dřít.
středověkých států. Z lat. dēnārius (viz direkt ‘přímý úder (v boxu)’. Z angl. di-
:denár). rect tv. z lat. dīrēctus ‘přímý’ od dīri-
dingo ‘divoký australský pes’. Z řeči aus- gere (příč. trp. dīrēctus) (viz :diri-
tralských domorodců. gent).
dinosaurus ‘vyhynulý veleještěr’. Pola- direktiva ‘směrnice, nařízení’, direk-
tinštělá podoba z ř. deinós ‘hrozný, tivní. Z angl. či fr. directive tv. od fr.
strašný, mocný’ a saũros ‘ještěr(ka)’. directif ‘řídící’ ze střlat. directivus tv.
Srov. :brontosaurus. od dīrigere (viz :direkt, :dirigent).
dioda ‘elektroda se dvěma elektron- direktor hov. expr. ‘ředitel’, direktorský.
kami’. Uměle z :di-1 a (elektr)oda (viz Přes něm. z pozdnělat. dīrēctor, což je
:anoda). činitelské jméno k dīrigere (viz :diri-
dioptrie ‘jednotka pro optickou mohut- gent, :direkt).
nost čočky’, dioptrický. Uměle k ř. di- dirigent, dirigentský, dirigovat. Přes
óptra ‘optický přístroj’ z :dia- a zá- něm. Dirigent z lat. dīrigēns (gen. -
kladu *op-, který souvisí s :oko. Srov. entis) ‘vedoucí, řídící’, což je přech.
:optika, :panoptikum. přít. od dīrigere ‘řídit, zaměřovat k ně-
diplom ‘písemné osvědčení’, diplomový, čemu’ z :dis- a regere ‘řídit’. Srov.
diplomní, diplomovaný. Přes něm. Di- :direktor, :regent, :rektor, :kori-
plom z lat. diplōma z ř. díplōma ‘dopo- govat.
ručující, pověřující list’, doslova ‘dvo- dis-. Lat. předp., nejčastěji s významem
jitý, nadvakrát složený’ (důležité lis- ‘roz-’ ( :dislokovat, :disident, :dis-
tiny se skládaly a pečetily), z diplóos, tribuce, :disponovat), někdy s význa-
diploũs ‘dvojitý’. Srov. lat. duplex tv. mem záporu ( :disharmonie, :dispro-
(od toho :duplikát a :debl) a dále porce) či zesílení ( :dirigent). Často se
:di-1 a :diplomat. mění v dī- ( :dimenze, :digrese, :di-
diplomat ‘pověřený zástupce svého rigent, :diverze), někdy splývá s ná-
státu; obratný vyjednavatel’, diploma- sledující souhláskou ( :diference). Od-
tický, diplomacie. Z fr. diplomate od tud fr. dés- ( :deziluze, :dezoriento-
adj. diplomatique ‘týkající se (úřed- vat). Stejně jako :dia- snad souvisí s
ních) listin’. Dále viz :diplom. číslovkou :dva (srov. :di-1 , :bi-) a
diptych ‘dvoudílný umělecký výtvor’. Ze označuje původně ‘rozdvojení’.
střlat. diptychon z ř. díptychos ‘dvojice, disciplína ‘kázeň; vědní či sportovní
dvouvrstvý’ z :di-1 a ptychē̺ ‘záhyb, obor’, disciplinární. Z lat. disciplīna
vrstva’. Srov. :triptych. ‘výchova, vyučování, nauka, obor, ká-
díra, dírka, děravý, děrovat, děrný, pro- zeň’ od discipulus ‘žák’ od discere ‘učit
děravět. Všesl., ale s různou kořennou se’.
samohláskou - stč. diera, hl. dźěra (-ě- disent ‘opozice vůči režimu’. Z angl. dis-
134
disertace diskurs
sent ‘nesouhlas, rozdíl v názorech, non- ‘protizpěv’ z :dis- a cantus ‘zpěv’

konformismus’ a to z lat. dissēnsus tv., od canere ‘zpívat’ (původně protihlas
což je původně příč. trp. od dissentīre k tzv. cantus firmus). Srov. :kantor,
‘být rozdílného názoru’ z :dis- a sen- :kantáta.
tīre ‘cítit, vnímat, myslet’. Srov. :sen- disketa ‘magnetický kotouč k ukládání
tence, :senzace. počítačových dat’. Z angl. diskette (ve-
disertace ‘doktorská práce’, disertační. dle floppy disk), což je zdrobnělina od
Z lat. dissertātiō ‘výklad, vědecké po- disk (viz :disk)
jednání’ od dissertāre ‘vykládat, roz- diskotéka ‘sbírka gramofonových desek;
právět, probírat’ od disserere (příč. trp. taneční večer s jejich přehráváním’.
dissertus) tv. z :dis- a serere ‘řadit, Z angl. a fr. discothèque, což je no-
spojovat’. Srov. :dezertovat, :série, votvar z disc (viz :disk) a ř. thē̺kē
:inzerát. ‘schránka, skříňka’. Srov. :kartotéka,
disgustovat ‘znechucovat’. Viz :dis- a :hypotéka, :apatyka.
:gusto. diskreditovat ‘připravit o důvěru’, dis-
disharmonie ‘nesoulad’, disharmo- kreditace. Z fr. discréditer tv. z :dis- a
nický. Viz :dis- a :harmonie. créditer ‘důvěřovat’ od crédit ‘důvěra’
disident ‘odpadlík, jinověrec’, disident- (viz :kredit).
ský. Původně v náboženském, dnes diskrepance ‘neshoda, nepoměr’. Přes
především v politickém smyslu. Z lat. něm. Diskrepanz z lat. discrepantia tv.
dissidēns tv., což je původně přech. od discrepāre ‘nesouhlasit, různě znít’
přít. od dissidēre ‘být odloučen, jinak z :dis- a crepāre ‘(hlučně) znít’.
smýšlet’, doslova ‘sedět rozděleně’, z diskrétní ‘taktní, ohleduplný’, diskrét-
:dis- a sedēre ‘sedět’. Srov. :prezi- nost. Z fr. discret tv. a to přes střlat.
dent, :rezident, :sedět. a pozdnělat. význam ‘schopný rozlišo-
disimilace ‘rozrůznění’, disimilační, di- vat’ z lat. discrētus ‘rozlišený’, což je
similovat. Z lat. dissimilātiō od dissi- příč. trp. od discernere ‘rozlišovat, ro-
milāre od dissimilis ‘nepodobný, od- zeznávat’ z :dis- a cernere ‘vnímat,
lišný’ z :dis- a similis ‘podobný’. Srov. vidět, rozlišovat’. Srov. :indiskrétní,
:asimilovat, :simulovat. :díško, :konkrétní.
disjunkce ‘rozpojení, rozluka’. Z lat. diskriminovat ‘přiznávat méně práv
disiūnctiō tv. od disiungere ‘rozpojo- či výhod, omezovat někoho’, diskrimi-
vat’ z :dis- a iungere ‘spojovat’. Srov. nace. Z lat. discrīmināre ‘oddělovat,
:konjunkce. rozlišovat’ od discrīmen ‘rozlišení’ z
disk ‘plochý kotouč (k házení)’, diskař, :dis- a crīmen ‘posouzení, obvinění,
diskařský. Z lat. discus z ř. dískos tv. vina’. Souvisí s discernere (viz :dis-
Novější významy z angl. disk, disc ‘ko- krétní). Dále srov. :inkriminovaný,
touč, talíř, gramofonová deska’. Srov. :kriminál.
:deska, :disketa, :diskotéka, :dis- diskurs ‘rozhovor, rozmluva’. Z lat. dis-
kžokej. cursus, což je příč. trp. od discurrere
diskant zast. ‘vysoký chlapecký hlas’. ‘rozbíhat (se)’, později ‘sdělovat, pře-
Přes něm. ze střlat. discantus, vlastně třásat’, z :dis- a currere ‘běžet’. Srov.
135
diskuse distribuce
:konkurs, :kurs. :dis- a plicāre ‘plést’. Srov. :kompli-

diskuse ‘výměna názorů, rozprava’, dis- kovat, :explicitní.
kusní, diskutovat, diskutér, diskuta- disponovat ‘volně nakládat’, disponent,
bilní. Z lat. discussiō od discutere dispozice, dispoziční. Z lat. dispōnere
(příč. trp. discussus) ‘rozbíjet, přetřá- (příč. trp. dispositus) ‘uspořádat, roz-
sat’, v pozdní lat. ‘rozprávět, zkoumat’ kládat, rozdělovat’ z :dis- a pōnere
z :dis- a quattere ‘třást, tlouci’. ‘klást’. Srov. :deponovat, :kompono-
diskvalifikovat ‘vyřadit, prohlásit ne- vat, :oponovat.
způsobilým’, diskvalifikace. Přes mo- disproporce ‘nepoměr’, disproporční.
derní evr. jazyky ze střlat. disqualifi- Viz :dis- a :proporce.
care tv. Viz :dis- a :kvalifikovat. disputace ‘učená hádka, vědecká roz-
diskžokej ‘konferenciér hudby z desek’. prava’, disputovat. Z lat. disputātiō
Z angl. disc-jockey (viz :disk a :žo- od disputāre ‘uvažovat, debatovat’,
kej). vlastně ‘rozřezávat (problém)’, z :dis-
dislokovat ‘rozmístit’, dislokace. Ze a putāre ‘řezat, počítat’. Srov. :ampu-
střlat. dislocare z :dis- a lat. lo- tovat, :deputace, :reputace.
cāre ‘umístit’ od locus ‘místo’. Srov. distance ‘vzdálenost’, distancovat ‘za-
:lokál1 . stavit někomu činnost’, distancovat se
disonance ‘nesouzvuk’. Ze střlat. dis- ‘zříci se’. Přes něm. Distanz z lat.
sonantia od lat. dissonāre ‘nesouzvu- distantia tv. od distāre ‘být vzdálený,
čet’ z :dis- a sonāre ‘zvučet’ od so- odlišovat se’ z :dis- a stāre ‘stát’.
nus ‘zvuk’. Srov. :rezonance, :kon- Srov. :instance, :substance, :kon-
sonant, :sonet. stantní.
disparátní ‘různorodý’. Z lat. disparātus distichon ‘dvojverší’. Z lat. distichon tv.
tv. od disparāre ‘rozdělovat, oddělovat’ z ř. dístichos ‘dvouveršový, dvouřadý’ z
z :dis- a parāre ‘dělat stejným’ od pār :di-1 a stíchos ‘řada, řádka, verš’.
‘stejný’. Srov. :parita, :pár. disting(v)ovaný ‘uhlazený, jemný’. Z
dispečer ‘pracovník řídící chod pro- fr. distingué od distinguer ‘vyznačovat
vozu’, dispečink. Z angl. dispatcher tv. se (mravy)’ z lat. distinguere ‘odlišovat,
z dispatch ‘odesílat, odbavovat’ a to ze vyzdobovat’ z :dis- a tinguere ‘barvit’.
šp. despachar tv. asi stejného původu Srov. :distinkce.
jako fr. dépêcher (viz :depeše). distinkce ‘odznak hodnosti’. Z lat. dis-
dispens ‘zproštění povinnosti’. Ze střlat. tīnctiō ‘rozlišení, vyzdobení’ od dis-
dispensa ‘osvobození od církevního zá- tinguere (příč. trp. distīnctus) (viz
kona’ od lat. dispēnsāre ‘přísně zvažo- :disting(v)ovaný).
vat, přidělovat’ od dispendere ‘rozvažo- distorze ‘podvrtnutí, zkroucení’. Z lat.
vat, odvažovat’ z :dis- a pendere ‘vá- distorsiō od distorquēre (příč. trp. dis-
žit’. Srov. :kompenzovat. torsus i distortus) ‘točit, kroutit’ z
displej ‘zařízení pro zobrazení nějaké :dis- a torquēre tv. Srov. :tortura,
hodnoty’. Z angl. display od slovesa :dort.
(to) display ‘vystavit, ukázat’ ze stfr. distribuce ‘rozdělování’, distribuční,
despleier z lat. displicāre ‘rozvinout’ z distribuovat. Z lat. distribūtiō tv. od
136
distrikt dividenda
distribuere ‘rozdělovat, třídit’ z :dis- P. dziw, r.d. div, stsl. divъ, chybí v
a tribuere ‘udělovat, přidělovat’. Srov. jsl. (srov. však s./ch. dîvan, sln. díven
:tribut, :tribuna, :kontribuce. ‘nádherný’). Pro psl. *divъ lze vyjít z
distrikt ‘správní okrsek, obvod’. Ze stř- ie. *deiu̯os (B2), které je v lit. diẽ-
lat. districtus ‘soudní okrsek’, což je pů- vas ‘bůh’, lat. dīvus ‘božský’, sti. dēvá-
vodem příč. trp. od lat. distringere ‘roz- ‘bůh’, od ie. *dei- ‘zářit’ (srov. :den).
prostírat, roztahovat’ z :dis- a strin- Významový posun by byl ‘bůh, bož-
gere ‘stahovat, svírat’. Srov. :striktní. ský’→ ‘úžas(ný), zázrak’. Jsou však ne-
díško, dýško ob. ‘spropitné’. Z hov. di- jasnosti ve vztahu k :dívat se i :divý.
škrece z diskrece (viz :diskrétní). Pů- diva ‘slavná filmová či jevištní uměl-
vodně tedy ‘odměna za diskrétnost’, kyně’. Z it. diva ‘božská’ z lat. dīva tv.
případně z fr. à discrétion ‘podle li- od dīvus ‘božský’. Srov. :div.
bosti’. divan ‘pohovka’. Přes fr. a tur. z per.
dišputát zast. ob. ‘rozmluva’. Z lat. dispu- dīwān, původně ‘sbírka básní, doku-
tātus od disputāre (viz :disputace). mentů’, pak ‘úřední místnost’, ‘přijí-
dít zast. ‘říkat’. Stč. dieti, 1.os. přít. děju mací místnost (opatřená poduškami)’
i diem. Ve slov. jazycích dnes v tomto a konečně ‘pohovka’.
významu řídké (hl. dźeć, sln. dejáti). dívat se, divák, divácký, divadlo, diva-
Psl. *dě(ja)ti vychází z ie. *dhē- ‘po- delní, divadelnictví, podívat se, vynadí-
ložit, stavět’, pak ‘dělat’ a od toho ‘ří- vat se, zadívat se, podívaná. Stč. dívati
kat’. Starobylost tohoto významového sě ‘dívat se’ i ‘divit se’. Dále jen v slk. a
posunu dosvědčuje chet. te- ‘klást’ i luž. To by svědčilo pro zsl. inovaci - ob-
‘mluvit’. Dále viz :dít se, srov. :pře- měnu psl. *diviti sě (viz :divit se). Pro
zdívka. starobylost slova naopak hovoří spojení
dít se. Stč. dieti, 1.os. préz. děju ‘dělat, s lit.d. deivóti ‘hledět’, sti. dhī- ‘pozoro-
pokládat’. Všesl. - p. dziać się ‘dít se’, vat, myslet’ z ie. *dhei- ‘vidět, hledět’.
r. det’ ‘strčit, založit’, dét’sja ‘podít se’, divergence ‘rozbíhání, odklon’, diver-
ch. djȅti ‘klást’, stsl. děti, dějati ‘dělat, gentní. Z lat. dīvergentia od dīvergere
položit’. Psl. *děti, *dějati souvisí s lit. ‘rozbíhat se’ z :dis- a vergere ‘klonit
dė̷ti ‘klást aj.’, něm. tun, angl. do ‘dě- se’. Srov. :konvergence.
lat’, lat. fēcī ‘udělal jsem’, ř. títhēmi diverze ‘záškodnictví’, diverzní, diver-
‘kladu’, sti. dádhāmi tv. - vše z ie. *dhē- zant. Přes r. divérsija či přes něm. z
‘klást, stavět’ (A2) (srov. :dít). Dále pozdnělat. dīversiō ‘odbočení, odvrá-
srov. :děj, :dílo, :nadít se, :odít cení’ od lat. dīvertere (příč. trp. dī-
se, :udát se, :zdát se, :soud, :úd versus) ‘rozcházet se, odchylovat se’
aj. z :dis- a vertere ‘obracet, kroutit’.
dítě. Stč. dietě. Všesl. - p. dziecię, r. di- Srov. :konverze, :averze, :traverza,
tjá, ch. dijète, s. dète. Psl. *dětę (B7) :verš.
je utvořeno příponou -ę (charakteristic- dividenda ‘podíl z čistého zisku akcio-
kou pro mláďata) nejspíš od kolektiva vých společností’. Z něm. Dividende a
*dětь (viz :děti). to (asi přes angl.) z lat. dīvidendum ‘to,
div, divný, divit se, podivit se, udivit. co má být rozděleno’ od dīvidere ‘roz-
137
divis dloubat
dělit’ z :dis- a kořenu *vid-, který je (vlastně ‘výtvor vzniklý hnětením’).

zřejmě v :vdova. Srov. :divize, :de- Srov. :lady, :zeď.
víza, :individuum. dlabat, vydlabat, nadlábnout se. Z psl.
divis ‘spojovník’. Od lat. dīvīsus ‘rozdě- *dolbati (B8), které má pokračování
lený’ (viz :divize). jen v č., slk., b. a mak. Jinde tvary z
divize ‘vyšší jednotka vojska; nižší mis- psl. *dьlbati (viz :dloubat). Srov. také
trovská soutěž’, divizní. Z fr. division :dláto, :kadlub. Není jisté, zda sem
z lat. dīvīsiō ‘rozdělení’ od dīvidere patří i zhrub. dlabat ‘jíst’ (podle Ma2
(příč. trp. dīvīsus) ‘rozdělit’ (viz :di- od lábati ‘pít velkými doušky’).
videnda). dlaha ‘dřevěná deska na zlomeninu’. Jen
divizna ‘vysoká bylina se žlutými květy’. č., slk., s./ch.d. (dlaga) a b.d. (dlága).
Všesl., ale s formálními rozdíly - p. Psl. *dolga (B8) asi souvisí se stir.
dziewanna, r.d. divina, divena, sln. di- dluigim ‘štípu’, něm. Zelge ‘odříznutá
vîn, s./ch. dìvizma, b. divízna. Slovo větev’, vše k ie. *del- ‘řezat’. Srov.
málo průhledné. Většinou se spojuje s :dluh, :dláždit, :podlaha.
:div, tedy ‘divotvorná bylina’, což by dlaň, dlaňový, dlanitý. Všesl. - p. dłoń,
odpovídalo jejím léčebným účinkům. r.d. dolón’, s./ch. dlȁn, stsl. dlanь. Psl.
dívka, dívčí, dívčina. Stč. dievka, děvka *dolnь (B8) souvisí s lit. délna(s) tv.
(s pozdějším rozlišením významu, viz Další souvislosti nejisté. Uvažuje se o
:děvka). Zdrobnělina od :děva. ř. thénar, sthn. tenar tv. (z ie. *dhen-
divý, divoch, divoký, divokost, divočák, ‘ploché místo’) či psl. *dolъ (viz :důl)
divočina, divočit, divoženka. Všesl. - p. - pak by se vycházelo z významu ‘mis-
dziwy, r.d. dívij, s./ch. dìvljī, stsl. divii. kovitě prohloubená část ruky’.
Psl. *divъ ‘divoký’ lze těžko oddělit od dlask ‘zpěvný pták se silným zobákem’.
*dikъ tv. (srov. p. dziki, r. díkij, :di- Slk. glezg, p. klęsk, s./ch. dlaska. Onom.
kobraz), jež se spojuje s lit. dỹkas ‘ne- původu. Srov. :mlaskat, :tleskat.
činný, prázdný’. Na druhé straně jsou i dláto, dlátko. P. dłuto, r. dolotó, b. dlató.
dobré důvody pro spojení s :div - vý- Z psl. *dolbto (A9, B8). Dále viz :dla-
znamový posun by byl ‘boží’ → ‘volně bat, :dloubat.
žijící’ → ‘divoký’. Argumentuje se pře- dláždit, dlážděný, dláždění, dlaždice,
devším lot. dievs ‘bůh’, dieva zuosis ‘di- dlaždička, dlaždič, dlažba, vydláždit.
voké husy’. Stč. dlažiti, dlážiti (ještě u Jg rovno-
dixieland ‘klasický typ džezové hudby’. cenné s dlážditi). Jen č. a slk. (řídké
Původně ‘zaslíbená země amerických doklady i v s./ch. a sln.). Psl. *dolžiti
černochů’, původ slova Dixie nepříliš je odvozeno od *dolga (viz :dlaha).
jasný, snad z vlastního jména. dle. Souvisí s :délka. Srov. :podle,
díže ‘nádoba na mísení těsta’. Stč. diežě. :vedle.
Všesl. - p. dzieża, r. dežá, s./ch. díža. dlít, prodlévat, prodlení. Viz :délka.
Psl. *děža (< děz-ja) se vyvozuje z dloubat, dloubák, dloubanec, vydloub-
ie. *dhoiǵh-i͡a (A1, A2, B2, B3) od nout. Všesl. - p. dłubać, r. dolbít’, sln.d.
*dheiǵh- ‘mísit, hníst’. Souvisí s něm. dôlbati, s./ch. dúpsti, vše ve významu
Teig, angl. dough ‘těsto’ i lat. figūra ‘dlabat’. Psl. *dьlbati, *dьlbiti, *dolbati
138
dlouhý dobrodruh
(viz :dlabat) ap. souvisí s lit. dálba ‘děloha’ i české nář. dena ‘vepřový ža-
‘sochor’, sthn. bi-telban ‘zahrabávat’, ludek’.
stangl. delfan ‘kopat, hrabat’ - vše z ie. dnes, dnešní, dnešek. Všesl. - p. dziś, str.
*dhelbh- ‘hloubit, hrabat’ (A2, A4). dnes (nyní segódnja), s./ch. dànas. Psl.
dlouhý, dlouhán, dlouhatánský, dlou- *dьnьsь (B6) je z *dьnь ( :den) a zá-
žit, prodloužit, zdloužit, dlouho-. Všesl. jmena *sь ‘tento’. Srov. :letos, :zde.
- p. długi, r. dólgij, s./ch. dȕg, stsl. dno. Všesl. - p., r. dno, s./ch. dnȍ,
dlъgъ. Psl. *dьlgъ (*dъlgъ) se vyvozuje stsl. dъno. Psl. *dъ(b)no se nejčastěji
z ie. *dl ghó, příbuzné je ř. dolichós, spojuje s lit. dùgnas (< dubnas), lot.
sti. dīrghá-, chet. daluki- a s proble- dubens tv., jež souvisí s lit. dubùs,
matickým odsunutím d- snad i lit. ìl- něm. tief, angl. deep ‘hluboký’ z ie.
gas tv., dále (rovněž bez d-) asi i něm. *dh(e)ub- tv. (A4). Jiný výklad po-
lang, angl. long, lat. longus. Kompara- čítá s přesmykem *bhudh- > *dhubh-.
tiv delší je z nerozšířeného *dьl- (viz Z ie. *bhudh- vychází něm. Boden, lat.
:délka). fundus (srov :fond), ř. pythmē̺n, arm.
dluh, dlužní, dlužník, dlužnický, dlužit, bun, sti. budhná- - vše ‘dno, základ’.
zadlužit, dluhopis. Všesl. - p. dług, r. Srov. :dna, :dýnko.
dolg, s./ch. dûg, stsl. dlъgъ. Psl. *dъlgъ do předl. Všesl. Psl. *do je z ie. zájmen-
se považuje za příbuzné se stir. dliged ného kořene *do/dō/de a souvisí s čás-
‘povinnost’, gót. dulgs ‘dluh’ (to je však ticí -da (srov. :leda), něm. zu, angl. to
pro svou izolovanost asi výpůjčka ze ‘k’ (A4) i ř. éndon ‘uvnitř’ (viz :endo-
slov.). Přijatelný je výklad z ie. *del- ).
‘řezat, rubat’ (srov. :dlaha) s posu- doba, dobový, období. Všesl. - p. doba,
nem ‘zářez, vrub’ → ‘dluh’ (srov. máš r.d. dóba, s./ch. dȍba. Psl. *doba vy-
u mě vroubek), méně pravděpodobná chází nejspíš z ie. *dhabh- ‘vhodný’ a
je spojitost s :dlouhý (dluh = ‘lhůta, souvisí s lit. dabà ‘povaha, vlastnost’,
dlouhá doba čekání’). dabar ‘nyní’, gót. gadaban ‘hodit se’.
dmout (se), dmutí, vzedmout (se), Původně tedy asi ‘vhodná doba’, pak
nadmout (se). Novotvar k dúti ‘doba vůbec’ (k tomu srov. :hod).
( :dout) analogií podle prézentního Patří sem i odvozeniny :podoba, ob-
dmu, dmeš atd. (D1). Srov. :dmý- doba, :zdobit aj., k nimž stojí význa-
chat. mově blízko lit. dabà (viz výše) i dabìnti
dmýchat, rozdmýchat, dmychadlo. Č.st. ‘zdobit’. Srov. :dobrý.
i dmuchati, p. dmuchać. Expr. odvoze- ďobat, poďobat, poďobaný, vyďobat.
nina od :dout (1.os.přít. dmu). Č. -ý- Expr. Snad zkřížením :zobat a ďubat.
asi podle :dýchat. dobrman ‘plemeno psů’. Podle chova-
dna ‘onemocnění kloubů, artritida’. Stč. tele Němce Dobermanna, který ple-
dna ‘střevní kolika’, podobné významy meno vyvinul křížením pinče a ovčác-
i v dalších slov. jazycích včetně stsl. kého psa.
Psl. *dъna nejspíš souvisí s *dъno dobrodiní, dobrodinec. K druhé části
( :dno) ‘spodní část něčeho’, asi též složeniny viz :dít se.
‘vnitřnosti’, jak svědčí např. str. dna dobrodruh, dobrodružný, dobrodruž-
139
dobrý -dolat
ství. Stč. dobrodruh ‘statečný druh’, Jg není). Nejspíš od staršího dohoditi

dobrodružstvie ‘hrdinství, dobrota’, ‘zprostředkovat, opatřit’ (viz :hodit).
pozdějším přehodnocením významu se dojit, dojení, dojička, dojný, dojnice, do-
stává ekvivalentem fr. aventure (srov. jivost. Všesl. - p. doić, r. doít’, s./ch.
:avantýra). dòjiti, stsl. doiti. V s./ch., sln. a stsl.
dobrý, dobrák, dobračka, dobrácký, je doložen původní kauzativní význam
dobráctví, dobrota, dobrotivý, dobro- ‘nechat sát, kojit’ (srov. i stč. dojka
tivost, udobřit (se). Všesl. - p. dobry, ‘kojná’). Psl. *dojiti souvisí s ie. ko-
r. dóbryj, s./ch. dȍbar, stsl. dobrъ. řenem dhē(i)- ‘sát’ (A6) (srov. např.
Psl. *dobrъ je utvořeno příponou -ro :hojit - :žít). Viz :děti, :děva.
od ie. *dhabh- ‘vhodný’. Nejblíže mu dok ‘přístavní zařízení k stavbě a opravě
je lat. faber ‘řemeslník, kovář’, ‘do- lodí’. Z angl. dock, jež má paralely v
vedný’ (další souvislosti pod :doba). germ. jazycích, avšak jeho další původ
K posunu ‘vhodný’ → ‘dobrý’ srov. není jasný.
:hodný. dokavad. Z do- (viz :do), -ka- (viz
dobytek, dobytče, dobytčí, dobytkář- :kdo) a spojení částic -va- a -de. Srov.
ství. Všesl. - p. dobytek ‘dobytek, :dokud, :poněvadž.
jmění’, str. dobytъkъ ‘majetek, jmění’, dokonalý, dokonalost. Od dokonati;
s./ch. dobítak ‘zisk, výhra’, b. dobí- vlastně tedy ‘dokončený, úplný’, z toho
tъk ‘dobytek’. Psl. *dobytъkъ je odvo- ‘bezvadný’.
zeno od *dobyti ‘získat, nabýt’. Pů- dokořán. Expr. obměna stč. do kořen
vodní význam byl zřejmě ‘majetek, na- ‘do základů, zcela’. Viz :kořen.
byté jmění’ (je i ve stč.), z toho pak doktor, doktorka, doktorský, doktorát,
‘domácí skot’ (dnes v č., slk., p., b., doktorand. Z lat. doctor ‘učitel’ od do-
mak. a ukr.d.). Svědčí to o tom, že do- cēre ‘učit’. Srov. :docent, :doktrína,
bytek tvořil hlavní součást jmění (srov. :dokument, :dogma.
i lat. pecus ‘dobytek’ - pecūnia ‘peníze’ doktrína ‘soustava zásad; učení’, doktri-
a :skot). nář. Přes něm. z lat. doctrīna tv. od
docent ‘titul vysokoškolského učitele’, docēre ‘učit’. Srov. :doktor.
docentský, docentura. Z lat. docēns dokud. Stč. i dokad, dokž. Viz :doka-
(gen. docentis) ‘učící’, původně přech. vad. Ve slov. jazycích různé podobné
přít. od docēre ‘učit’. Srov. :doktor, formy (srov. slk. dokial’).
:dokument. dokument ‘(písemný) doklad, svědec-
doga ‘psí plemeno’. Z angl. dog ‘pes’, je- tví’, dokumentovat, dokumentace, do-
hož další původ není jasný. kumentační, dokumentární. Z lat. do-
dogma ‘základní teze nepřipouštějící ná- cumentum ‘důkaz, svědectví’, vlastně
mitky’, dogmatik, dogmatický, dogma- ‘co slouží k poučení’, od docēre ‘učit’.
tismus. Přes lat. dogma z ř. dógma ‘mí- Srov. :doktor.
nění, poučka, přikázání’ od dokéō ‘mí- dolar ‘druh cizí měny’, dolarový. Z angl.
ním’, jež souvisí s lat. docēre (viz :do- dollar a to z něm. Taler (viz :tolar).
cent). -dolat (odolat, udolat, zdolat, odolný,
dohoda, dohodnout (se). Novější (u nezdolný, neodolatelný). Souvisí se stč.
140
dole dorota
dole ‘zdar, moc, síla’ (srov. stsl. odolěti nus ‘pán’, ale podstata přenesení není
‘zvítězit’), jež se vyvozuje z psl. *dol’a jasná.
‘úděl, osud’. To je příbuzné s lit. dalià dominovat ‘vévodit, vynikat’, domi-
tv., sti. dalam ‘díl, úděl’, vše snad od nanta, dominantní. Z lat. dominārī
ie. *del- ‘řezat, sekat’. Uvažuje se i o ‘vládnout’ od dominus ‘pán’ od domus
souvislosti s :dělit. ‘dům’. Srov. :doména, :domino.
dole. Ustrnulý tvar lokálu psl. *dolъ (viz domnívat se, domněnka, domnělý. Viz
:důl). :mníti.
doličný ‘dokazující spáchání trestného domov, domovina, domovský, bezdomo-
činu’. Od staršího č. (Jg) dolíčiti ‘do- vec. Zpodstatnělé krátké adj., pouze č.
kázat, dotvrdit’. Viz :líčit1 . a slk. Srov. p. domowy, r. domóvyj,
dolmen ‘keltský náhrobní či obětní ká- s./ch. dómov, psl. *domovъ - vše ve vý-
men’. Z bret. tol ‘stůl’ a men ‘kámen’. znamu ‘domovní’. Dále viz :dům.
dolomit ‘druh vápence’. Podle fr. geo- domů. Stč. domóv (C5), r. domój, sln.
loga D. G. de Dolomieaua († 1801). domóv, stsl. domovi (ale např. p. do
dolů. Stč. dolóv (viz :důl). Asi podle domu). Psl. *domovь je se vší prav-
:domů. děpodobností ustrnulý dativ z původ-
dóm ‘hlavní městský chrám’. Přes něm. ního *domovi (srov. stsl. tvar). Dále viz
Dom, fr. dôme a it. duomo z lat. domus :dům, srov. :doma.
‘dům’ (myslí se ‘dům Boží’, příp. ‘dům don ‘španělský šlechtický titul’. Z lat.
biskupův’). Viz :dům. dominus ‘pán’. Srov. :dáma1 .
doma, domácí, domácnost, zdomácnět. donace ‘veřejné darování’, donátor. Z
Starý ustrnulý pád, jehož určení však lat. dōnātiō ‘darování’ od dōnāre ‘da-
není jednoduché. Snad z ie. lokálu rovat’ od dōnum ‘dar’. Srov. :dotace,
*domō(u) (dále viz :dům). :dar, :dát.
doména ‘hlavní obor působnosti’. Přes donchuán ‘záletník’. Podle legendární,
něm. Domäne z fr. domaine, a to z umělecky mnohokrát zpracované po-
lat. dominium ‘panství’ od dominus stavy záletníka Dona Juana (srov.
‘pán’ k domus ‘dům’. Srov. :domino- :don, šp. Juan = Jan).
vat, :domino, :dáma1 , :dům. donkichot ‘pošetilý snílek usilující o
domestikace ‘zdomácnění, ochočení’, nemožné’, donkichotský. Podle Dona
domestikovat. Z angl. domestication od Quijota, hrdiny románu M. de Cervan-
domesticate ‘zdomácňovat’ ze střlat. tese († 1616). Srov. :don.
domesticare tv. od lat. domesticus ‘pa- dopovat ‘užívat nedovolené povzbuzu-
třící k domu’ od domus ‘dům’. Srov. jící prostředky (ve sportu)’, dopink(-g),
:dům, :dominovat. dopingový. Z angl. dope ‘podat drogu,
dominikán ‘člen mnišského řádu’. Podle omámit (se) drogou’ asi z hol. doopen
zakladatele sv. Dominika (13. st.). ‘namočit, ponořit’ (souvisí s angl. dip
Jméno je z lat. dominicus ‘patřící tv., něm. taufen ‘křtít’).
Pánu’. Srov. :dominovat. dorota zast. hanl. ‘nepořádnice, běhna’. Z
domino ‘hra s obdélníkovými kameny’. osobního jména Dorota (z ř. Dōrothéa
Asi z fr. Nejspíš souvisí s lat. domi- ‘bohyně darů’, častěji však interpreto-
141
dort dout
váno jako ‘dar boží’), častého u ven- Srov. :donace, :dát, :doze.
kovských dívek přicházejících do města. ďoubat. Expr. Snad k :ďobat a
Srov. :důra. :dloubat. Srov. i :ďubka.
dort, dortový. V č. od 16. st., všude jinde doubrava ‘listnatý, zvláště dubový les’.
s t- (slk. torta). Z něm. Torte a to (přes Všesl. - p. dąbrowa, r. dubráva, s./ch.
fr.) ze střlat. torta ‘druh (krouceného) dùbrava, stsl. dǫbrava ‘háj, listnatý les’.
pečiva’ od lat. torquēre (příč. trp. tor- Psl. *dǫbrava zřejmě souvisí s *dǫbъ
tus) ‘kroutit’. Někteří však kvůli dlou- ( :dub), je však i dost odpůrců tohoto
hému -ō- v pozdnělat. tōrta tuto ety- spojení (mj. Ma2 , HK), kteří vycházejí
mologii zpochybňují. Srov. :tortura. z toho, že původní význam byl ‘háj, le-
dorzální ‘hřbetní’. Ze střlat. dorsalis tv. sík’ obecně. Lze pomýšlet i na kontami-
od lat. dorsum ‘hřbet’. naci (D3) psl. *dǫbъ a *dъbrь ‘rokle’ od
dosavad, dosavadní. Viz :dokavad, - ie. *dh(e)ub- ‘hluboký’ (srov. :dno).
s(a)- je od starého ukazovacího zá- doufat. Stč. doufati vzniklo z do- a
jmena *sь ‘tento’. Srov. :dokud, :do- úfati ‘doufat, spoléhat se, důvěřovat’
sud, :kde, :zde i :dnes. (p. ufać, sln. úpati tv.), to pak spodo-
bou z pč. *upváti z psl. *pъvati ‘(pevně)
dospělý, dospělost, dospět, dospívat.
důvěřovat’ (viz :pevný). Srov. :zou-
Jen č. Ve stč. ‘dokonalý, hotový, zralý’.
fat.
Dále viz :spět.
doupě. Stč. dúpě ž.r. (jako duše). Všesl.
dost(i). Všesl. - p. dosyć, r.d. dosyt’,
- p. dupa ‘zadnice’, dziupla ‘dutina v
s./ch. dȍsta tv. ukazují na psl. *do syti,
stromě’, r. dupló, s./ch. dúplja tv. Psl.
*do syta (srov. č. dosyta), s případným
*dupa, *dup’a, *dupl’a se vykládá z ie.
oslabením samohlásek (u příslovcí běž-
*dheup-, varianty k *dheub- ‘hluboký’
ným). Dále viz :do a :sytý.
(viz :dno, :doubrava). Souvislost se
dostatek, dostatečný aj. Od dostat (viz hledá v lot. dupis, duplis ‘dřevěná ná-
:stát2 ), ale významem spojováno s ne- doba’, stangl. dȳfan (angl. dive) ‘pono-
souvisejícím :dost(i). řit, potopit (se)’.
dosud. Srov. :dokavad, :dosavad, ďoura. Expr. k :díra.
:dokud. doušek. Vlastně zdrobnělina od :duch,
došek ‘slaměná otýpka k pokrývání stře- v původním významu ‘dech’. Tedy ‘co
chy’, doškový, doškář. Stč. doch. Ze se vypije na jedno nadechnutí’.
střhn. dach ‘střecha, pokrytí’, jež sou- douška ‘přípisek’. U Jg ještě není. Vý-
visí s lat. tegere ‘krýt’ (srov. :tóga, klad ze spojení do úška (tedy ‘dů-
:cihla), ř. (s)tégos ‘střecha’ i naším věrný dodatek’) (HL, Ma2 ) je asi lid.
:stoh (A4, A5, A6). U nás došlo k etym. (D2); motivace bude asi podobná
metonymickému posunu části za celek jako u :doušek (HK), je to vlastně
jako v angl. thatch ‘došek’. zdrobnělina od :duše. Srov. :mate-
dotace ‘pravidelný příděl prostředků’, řídouška.
dotační, dotovat. Z lat. dōtātiō od dout, zadout, nadouvat (se), vzdouvat.
dōtāre ‘vybavit darem (věnem)’ od dōs Stč. dúti, 1.os.přít. dmu, pak ana-
(gen. dōtis) ‘věno, dar’ od dare ‘dát’. logií (D1) nový prézens duji (srov.
142
doutnat drama
:dmout). Všesl. - p. dąć, r. dut’, s./ch. nout, nabrat, získat’.

dȕti, stsl. dǫti. Psl. *dǫti souvisí přede- dragoun ‘jízdní voják’, dragounský. Z fr.
vším s lit. dùmti ‘foukat’ a sti. dhámati dragon z lat. dracō ‘drak’. Fr. dragon
‘fouká’ z ie. *dhem- tv. Zdá se však, přeneseně znamenalo i ‘druh střelné
že bylo i psl. *duti z ie. *dheu- (viz zbraně’ a ‘vojenská standarta’ - na to,
:duch), s nímž se *dǫti křížilo. Srov. který z těchto významů byl pro moti-
:dutý, :dmýchat, :dým, :duřet. vaci našeho slova rozhodující, se názory
doutnat, doutnák, doutník, doutníko- různí. Srov. :drak.
vitý. Jen č., ne zcela jasné. Dříve též dráha, drážka, dráhový, nádraží, ná-
‘tlít, trouchnivět’. Spojení s doutnatý dražní. Všesl. (kromě b., mak.) - p.
(Jg), stč. doupnatý ‘dutý’ by ukazo- droga, r. doróga tv., s./ch. drȁga ‘údolí,
valo na původní význam ‘trouchnivět soutěska’. Psl. *dorga (B8) souvisí s
(v dutině stromu)’ (viz :doupě), z :drhnout a spolu s ním s :drát2 . Pů-
toho pak ‘trouchnivě hořet’ (srov. HK, vodně ‘cesta mezi poli, kudy se vyháněl
jinak Ma2 ). dobytek’ (tak i stč.), tedy ‘vydrhnutá
doyen ‘nejstarší člen sboru’. Z fr. doyen (dobytkem)’. V nové době použito pro
a to z lat. decānus (viz :děkan). ‘železnici’.
dóza ‘ozdobná schránka s víčkem’. Z drahný kniž. ‘dlouhý, značný, velký’. Jen
něm. Dose, a to z hol. doos ‘krabička’. č. Nabízí se spojitost buď s :dráha či s
Další původ není zcela jistý, ale asi je :drahý, ale vývoj významu není jasný.
stejný jako u :doze (metonymický po- drahý, drahota, drahoušek, draho-.
sun ‘dávka (léku ap.)’ → ‘schránka (na Všesl. - p. drogi, r. dorogój, s./ch. drâg,
lék)’). stsl. dragъ. Psl. *dorgъ (B8) nemá spo-
doze ‘dávka’. Přes střlat. dosis z ř. dósis lehlivé ie. paralely kromě lot. dārgs,
‘dávka, dar’ od dídōmi ‘dávám’. Srov. které se zdá být výpůjčkou ze slov.
:dóza, :dát, :dotace. Snad psl. novotvar od kořene *dergh-
dóže ‘hlava bývalé benátské a janovské , který je v :držet, i když významová
republiky’, dóžecí. Ze severoit. doge z stránka není příliš jasná (‘co stojí za
lat. dux (gen. ducis) ‘vůdce’ od dūcere držení’ ?).
‘vést’. Srov. :dukát a Mussoliniho ti- drachma ‘jednotka řecké měny’. Z ř.
tul duce. drachmē̺, původně ‘hrst’, od drássomai
dráb ‘biřic’. Stč. ‘(najatý) voják’. Asi ‘uchopuji, nabírám’.
zkrácením z drabant, trabant ‘pěší vo- drajv ‘útočný úder (v tenise, stolním
ják, člen osobní stráže’ z něm.st. dra- tenise)’. Z angl. drive ‘hnát, odrá-
bant, trabant, snad od něm. traben žet’ (srov. něm. treiben tv.). Souvisí
‘klusat’. s :draft a vzdáleněji asi i s naším
drabař ‘velbloud dvouhrbý’. Z něm. Tra- :droždí.
ber od traben ‘klusat’. Srov. :dráb. drak, drakovitý. Z lat. dracō (gen. dra-
draft ‘systém výběru hráčů do profesio- cōnis) z ř. drákōn a to asi od dérko-
nálních týmů (v hokeji ap.)’, draftovat. mai ‘hledím’, tedy snad ‘tvor s hrozi-
Z angl. draft tv., vlastně ‘výběr, tah, vým zrakem’. Srov. :dragoun.
zátah, odvod ap.’, od (to) draw ‘táh- drama, dramatický, dramatičnost, dra-
143
dramaturg drek
matik, dramatizovat, dramatizace. (podle toho, že se navíjí).

Přes něm. Drama ze střlat. drama z drát2 , prodrat (se), rozedrat, odrat, pro-
ř. drā ma ‘jednání, divadelní hra’ od dírat (se), rozdírat aj. (srov. :dřít).
dráō ‘jednám, konám’. Srov. :dras- Všesl. - stp. drać, r. drat’, s./ch.
tický. drȁti, stsl. dьrati. Psl. *dьrati je va-
dramaturg ‘kdo vybírá a sestavuje re- riantou k *derti (viz :dřít) a sou-
pertoár’, dramaturgie, dramaturgický. visí s lit.d. dir ti tv., něm. zerren,
Viz :drama a k druhé části :chirurg. angl. tear ‘trhat’, ř. dérō, arm. ter em
drancovat, vydrancovat, nadranc. Jen ‘dřu, stahuji kůži’ z ie. *der- tv.
č. Odvozuje se od dranec (HK) či dra- Srov. :dravý, :drápat, :drancovat,
nice (Ma2 ) (od :drát2 ), ale je to tvo- :drhnout, :drbat, :nádor aj.
ření značně neobvyklé. dravý, dravost, dravec. Jen č. a slk. Od
drandit ob. expr. ‘rychle jet (na něčem)’. :drát2 .
Asi onom. Srov. :drnčet. dráždit, dráždivý, dráždivost, dráždidlo,
dranžírovat ‘rozřezávat (na porce)’, podráždit, rozdráždit, vydráždit. Stč.
slang. dranžírák ‘nůž na porcování’. Z i drážiti, drážniti. Všesl. - p. drażnić,
něm. tranchieren z fr. trancher ‘rozře- r. draznít’, sln. drážiti, s./ch. dráz-
závat’, další původ nejistý. niti, drážiti. Psl. *dražiti a *drazniti se
drápat, dráp, drápek, drápanec, drapák, možná sblížily až druhotně. Prvnímu se
drápavý, rozdrápat, vydrápat (se). zdá být blízké stangl. dreccan ‘trápit,
Všesl. Psl. *drapati je starým rozšíře- dráždit’, sti. drāghate ‘souží, trápí’ od
ním kořene, který je v :drát2 . Sou- ie. *dhrāgh- (A2), druhému spíš útvary
visí asi s ř. drépō ‘trhám, škubu’. Srov. od :drát2 (srov. :drásat).
:drásat. dražé ‘oblá, hladká pilulka či cukro-
draperie ‘dekorativní závěs’. Z fr. drape- vinka’. Z fr. dragée a to z ř. tragē̺mata
rie od drap ‘sukno’, původu asi germ. ‘pamlsky’ od trō̺gō ‘pojídám’.
drásat, drásavý, rozdrásat. Sln. drásati dražit, dražba, dražební, zdražit, vydra-
‘rozložit, oddělit’, podobné je b. drásna žit, podražit, prodražit se. Od :drahý.
‘škrábnout’, pol. drasnąć tv. Asi z drbat, drb, drbna, podrbat (se), vydr-
*drap-sati (Ma2 ) (viz :drápat). bat, zdrbat, prodrbat. Jen č. a slk. (oje-
draslo ‘uhličitan draselný’, draslík, dra- dinělé doklady v sln. a vsl. dialektech).
selný. Vytvořeno Preslem (pradlenám Nepochybně útvar související s :drát2
drásá ruce). (psl. *dьrbati); ie. paralely však jsou -
drastický ‘krutý, tvrdý, silně působící’. i vzhledem k malému počtu slov. do-
Přes něm. drastisch, fr. drastique tv. z kladů - pochybné.
ř. drastikós ‘účinný’ od dráō ‘jednám, drcat, drcnout, drc. Onom. původu.
konám’. Srov. :drama. Srov. :drkotat, :trkat, :drnčet.
drát1 , drátek, drátový, bezdrátový, drá- drdol. Jen č. (doklady od 17. st.). Asi
těný, drátěnka, dráteník, drátovat, za- od staršího č. drdati ‘škubat’ a to od
drátovat, přidrátovat, drátkovat. Slk. :drát2 (srov. :drbat).
drôt. Z něm. Draht tv. (srov. angl. drek vulg. ‘lejno’. Z něm. Dreck tv., jež
thread ‘nit’) od drehen ‘točit, kroutit’ souvisí s lat. stercus, ř. stergános ‘hnůj’
144
drenáž drobit
(A4, A5). Srov. :pendrek. ‘nápoj’, (to) drink ‘pít’. Srov. něm.
drenáž ‘odvodňování’, drén. Přes fr. Trunk (z toho truňk) a trinken tv.
z angl. drainage od drain ‘odvodnit, Mimo germ. jazyky nemá jisté paralely.
odčerpat’ ze stangl. dreahnian ‘sušit’ drkotat, drkotavý, zadrkotat, přidrko-
(srov. angl. dry ‘suchý’). tat. Odvozeno od drkat ‘vrážet, šťou-
dres ‘sportovní úbor’. Z angl. dress ‘ob- chat’. Asi onom. původu (srov. :drcat,
lečení, šaty’, (to) dress ‘obléci, upra- :drncat, :drnkat); na druhé straně
vit’ z fr. dresser ‘upravit, připravit, na- má poměrně blízko k :drhnout, :dr-
přímit’ z vlat. *dīrēctiāre tv. od lat. bat ap.
dīrēctus (viz :direkt). Srov. :dresink, drmolit, drmolivý, oddrmolit, zadrmo-
:drezura. lit. Dříve ‘mačkat, drobit, drtit’ (Jg).
dresink ‘ochucená majonéza do salátu’. Odvozeno od nedoloženého *drmati
Z angl. dressing od dress ‘upravit, oz- (slk. drmať ‘tahat, škubat’). Nelze od-
dobit, obléci’ (viz :dres). dělit od významově i formálně blízkých
drezína ‘služební železniční vozík’. Z slov jako :drhnout, :drbat; jde tedy
něm. Draisine podle vynálezce K. F. o útvar od :drát2 .
von Draise (19. st.). drn, drnový. Všesl. - p. darń, r. dërn,
drezura ‘přísný výcvik (zvířat)’, drezér. sln. drn, s./ch. drn ‘skála v moři’. Psl.
Z něm. Dressur tv. a to od fr. dresser *dьrnъ je stará odvozenina od sloves-
‘připravit, napřímit’ z vlat. *dīrēctiāre ného kořene *der- (viz :drát2 , :dřít),
tv. od dīrēctus ‘přímý’ (viz :direkt). tedy ‘co je rozrušené dřením’.
Srov. :dres, :dresink. drncat, drncavý, zadrncat. Zesílená va-
drhnout, zadrhnout, zádrhel, hanl. odr- rianta k :drcat, drkat ( :drkotat).
hovačka. Všesl. - p. dziergać, r. dërgat’, drnčet, drnčivý, zadrnčet, rozdrnčet se.
sln.d. dr̷gniti. Psl. *dьrgnǫti, *dьrgati Asi onom. původu, srov. :drnkat.
souvisí s *dьrati ( :drát2 ). Příbuzné drndat ‘žvanit’, drndavý, vydrndat.
je lit. dìrginti ‘dráždit’, stangl. ter- Spíše onom. původu (expr. k :drcat,
gan ‘tahat, škubat’, něm. zergen ‘táh- drkat) než expr. varianta k :drbat
nout, mnout’, což svědčí o stáří tohoto (tak HL). Srov. sln.d. dr̾ndrati tv.
útvaru (ie. *dergh-). drnkat, drnkací, drnkavý, zadrnkat.
drchat zast. ob. ‘cuchat, muchlat’. Expr. Onom. původu. Asi zesílená varianta k
k :drát2 . Srov. :drbat, :drhnout. drkat ( :drkotat), ale významově sou-
driblovat ‘individuálně postupovat s hlasí s :brnkat.
míčem’, driblink, driblér. Z angl. drobit, drobek, drobeček, drobet,
dribble tv., původně ‘odkapávat’ od drobný, drobnost, podrobný, drobivý,
staršího drib tv. (souvisí s drop ‘kapka’, drobení, drobenka, drobotina, nadro-
srov. :drops). bit, rozdrobit. Všesl. - p. drobić, r. dro-
dril ‘bezduché, mechanické cvičení’, dri- bít’, s./ch. dròbiti, stsl. drobiti. Psl.
lovat. Z něm. Drill tv. od drillen ‘cepo- *drobiti se spojuje s gót. gadraban ‘vy-
vat, vířit, kroutit’, jež souvisí s drehen sekávat, vyřezávat’, stisl. drafna ‘roz-
‘točit, kroutit’. padnout se’ z ie. *dhrebh-. Z balt. slov
drink ‘alkoholický nápoj’. Z angl. drink je asi příbuzné lit. drebėzna ‘úlomek’,
145
droby drůbež
zatímco spojení s lot. drupt, lit. trupėti strãzdas, něm. Drossel, angl. throstle,
‘drobit’ (HK) či drebėti ‘třást se’ (Ma2 ) lat. turdus, střir. truit; ie. základ
nevyhovují hláskově, resp. významově. *(s)trozdos, *tr zdos se tradičně vy-
Srov. :drolit, :droby, :drůbež. kládá jako onom. (podle typického
droby ‘vnitřnosti zabitých zvířat’, drozdího křiku). Existuje i zajímavý
drůbky. P. dróbki, sln., s./ch. drôb, novější výklad slova jako staré slože-
chybí ve vsl. Souvisí s :drobit (HK); niny ((s)tro-zdo-) s významem ‘kdo
spojení s :útroby (Ma2 ) je málo pře- sedí na trávě’ (srov. :hnízdo).
svědčivé. droždí, drožďový. Stč. droždie. Všesl. -
droga, drogový, drogovat. Přes něm. p. drożdże, r. dróžži, sln. drožî, stsl.
Droge z fr. drogue ‘koření, lékárnické droždiję. Psl. podoba má více přípono-
zboží, chemikálie’ (srov. :drogerie) a vých variant vycházejících ze základu
tam asi ze střdn. či střniz. droge ‘suchý’ *drozg- (B1). Ten se spojuje se stpr.
(koření ap. se sušilo). Méně pravděpo- dragios, stisl. dregg tv., angl. dregs ‘usa-
dobný je ar. původ slova (HL). zenina’, dále i s ř. trygía ‘nevykvašené
drogerie, drogista, drogistický. Přes víno, sedlina’ (Ma2 ) a lat. fracēs (pl.)
něm. Drogerie z fr. droguerie od dro- ‘usazenina v oleji’. Ie. *dher-gh- může
gue (viz :droga). být jako starý vinařský termín převze-
drolit, drolivý, oddrolit (se), rozdrolit tím z neznámého jazyka.
(se), vydrolit (se). Jen č. Dříve bylo drožka, drožkář, drožkářský. Do č. (19.
(nář.) i drlit tv., drlý ‘rychlý, čilý’. K st.) přes p.d. drożka z r. dróžki (pl.)
:drát2 , :dřít, asi s významovým při- ‘lehký vozík’, což je zdrobnělina od
kloněním k :drobit. Vedle drolit - dřít drógi ‘pracovní vozík’ (spojený jen
srov. i starší troliti tv. k :třít (Jg). osami kol a podélnými žerděmi) od
-drom. Viz :autodrom, :kosmodrom, dróga ‘žerď spojující přední osu se
:velodrom. Z ř. drómos ‘závodní zadní’ nejasného původu.
dráha, cvičiště’. Srov. :dromedár. drsný, ob. drsňák, drsnět, zdrsňovat. Jen
dromedár ‘velbloud jednohrbý’. Z pozd- č. a slk. Stč. drstný. Ne zcela jasné, ale
nělat. dromedārius tv. od ř. dromás ‘bě- asi patří k psl. *dьr- ( :drát2 ). Srov.
žec, běžící’. Srov. :drop, :velodrom. :drásat, :dršťka.
drop ‘rychlý stepní pták’. Stč. droptva. dršťka ‘část žaludku přežvýkavců’. Jen
Všesl. - p. drop, r. drofá, s./ch. drȍplja. č., nepříliš jasné. Asi od :drsný.
Psl. *dropъty (gen. *dropъtъve) je sta- drtit, drť, drcený, drtivý, drtič(ka), roz-
rou složeninou, v jejíž první části je ie. drtit, zdrtit. Sloveso je novější, ve stč.
*dr-, *der- ‘běžet’ (srov. :dromedár), jen subst. drt ‘drť, zdrcení’ (dále jen r.
ke druhé viz :koroptev. dert’ ‘produkt při hrubém mletí zrna’).
drops ‘tvrdý cucavý bonbon’. Z angl. Odvozeno od *dьr- ( :drát2 ) podobně
drops, což je pl. od drop tv., vlastně jako :drn; tedy ‘co je rozedřeno’.
‘kapka’. Souvisí s :driblovat. drůbež, drůbeží, drůbežárna, drůbežář-
drozd. Všesl. - p., r. drozd, s./ch. ství. Stč. dróbež ‘drobné ryby’, s./ch.
drôzd. Psl. *drozdъ, asi z dřívějšího dróbež ‘drobnosti’. Původně tedy ‘něco
*trozdъ, má obdobu v stpr. treste, lit. drobného’. Utvořeno příp. -ežь od
146
drůbky dřepět
*drobiti ( :drobit). a :štípat. Dnes nář. drvo (stč. pl.

drůbky, drůbkový. Zdrobnělina od drva ‘dříví’) je z oslabeného ie. kořene
:droby. *dru(u̯).
druh1 ‘společník, přítel’, družka, dru- dryáda ‘lesní víla’. Z ř. dryás (gen. dryá-
žička, družba, družina, družice, druž- dos) tv. od drỹs ‘dřevo’ (srov. :dřevo,
stvo, družstevní, družný, družit se, :drvoštěp).
sdružení, přidružit se, podruh, sou-
druh. Všesl. - stp., r. drug, s./ch. drûg, dryák ‘pochybný lék’, dryáčník, dryáč-
stsl. drugъ. Psl. *drugъ přesně od- nice, dryáčnický, dryáčnictví. Přes stř-
povídá lit. draũgas, dále je příbuzné lat. tiriaca, lat. thēriaca z ř. thēriakós
gót. ga-draúhts ‘spolubojovník’, driu- ‘lék (ze zvířecích jedů) podávaný jako
gan ‘táhnout do války’, stisl. draugr protijed’ od thē̺r ‘zvíře’. Srov. :zvíře.
‘muž’, drōtt ‘družina’ a asi i ir. drong drzý, drzost, drzoun, přidrzlý. Všesl. - p.
‘vojenská družina’. Ie. *dhrougho- tedy dziarski, r. dérzkij, s./ch. dr zak, stsl.
asi znamenalo ‘člen (vojenské) dru- drьzъ. Psl. *dьrzъ se spojuje se stpr.
žiny’, snad od *dher- ‘pevně držet’. dyrsos ‘zdatný’, lit. drąsùs ‘smělý’,
Srov. :druh2 , :druhý, :držet. gót. ga-daúrsan ‘odvážit se’, ř. thrasýs
druh2 ‘sorta’, druhový. Jen č. Tento ‘smělý, drzý’, sti. dhr šṇú- tv., vše z ie.
nový význam se vyvinul až ve střední *dhers- ‘smělý’.
době ze spojení jako toho druh, ten držet, držák, držadlo, držátko, držitel,
nůž je mého druh (= takový jako můj) država, dodržet, obdržet, podržet, vy-
(Jg, Ma2 ), tedy jistá věc je ‘druhem’ držet, zadržet, zdržet, nádrž(ka), vý-
ostatním věcem podobným. Dále viz drž, zdrženlivý aj. Všesl. - stp. dzierżeć,
:druh1 . r. deržát’, s./ch. dr̰žati, stsl. drъžati.
druhý, druhotný, podruhé, druhdy. Psl. *dьržati má nejblíž k av. dražaite
Všesl. - p. drugi, r. drugój, s./ch. drȕgi, ‘drží’ (ie. oslabený kořen *dhr gh- (A7,
stsl. drugъ. Psl. adj. *drugъ se vyvinulo B1)). Příbuzné je i lit. dir žas ‘řemen’,
ze subst. *drugъ ( :druh1 ) díky kon- sti. dr ̷hyati ‘je pevný’ (s koncovým
strukcím jako drugъ druga ‘jeden dru- -ǵh), dále lat. firmus ‘pevný’ aj. Zá-
hého’. Nejdřív tedy má význam ‘jiný’, kladem je ie. *dher- ‘být pevný’ (A2).
pak vytlačuje i řadovou číslovku *vъ- Srov. :druh1 .
torъ (srov. :úterý) ‘druhý (v pořadí)’
(dnes je tento význam základní v č., dřeň ‘vnitřní hmota kostí, zubů, dužniny
slk., p. a sln.). plodů ap.’. P. (z)drzeń, hl. drjen. Ne-
druid ‘keltský kněz’. Z lat. druidēs (pl.) pochybně ze stč. střen, stržen ‘vnitřek
a tam z nějakého kelt. jazyka (stir. drūi stromu, nitro’, i když změna st- > d- je
tv.). Vykládá se z *dru-u̯id, kde první málo jasná (srov. i :dřez). R. stéržen’,
část odpovídá něm. treu ‘věrný’ či angl. sln. stržên tv. Psl. *strьženь souvisí
true ‘pravdivý’ (viz :dřevo), k druhé se stpr. strigeno ‘mozek’, švéd. streke
viz :vidět, :vědět. Tedy něco jako ‘dřeň’, další souvislosti nejisté.
‘jistě vědoucí, pravdivě vidící’. dřepět, dřep, podřep, podřepnout. Jen
drvoštěp. Stará složenina, viz :dřevo č. a slk. (drepieť ), asi expr., bez uspo-
147
dřevní dub
kojivé etymologie. zyka (Ma2 ).

dřevní. Viz :dříve. dřišťál ‘ostnitý keř se žlutými kvítky
dřevo, dřívko, dříví, dřevěný, dřevěnět, a červenými bobulemi’. Jen č., stč.
dřevnatý, dřevnatět, dřevina, dřevák, dřistel, dřiščel. Vzhledem k nář. dráč
dřevař, dřevařský, dřevařina, dřevník, je pravděpodobná souvislost s :dřít,
dřevce aj. Všesl. - p. drzewo, r. dérevo, bližší rozbor formální stránky je však
s. drêvo, stsl. drěvo ‘dřevo, strom’ (vý- obtížný.
znam ‘dřevo’ převládá v zsl., ‘strom’ v dřít, dřina, dříč, sedřít, odřít, vydřít,
jsl. a r.). Psl. *dervo souvisí s lit. dervà nadřít (se), odřenina aj. P. drzeć, ch.
‘smůla’, něm. Teer ‘dehet’, angl. tree drijéti, s. dréti. Psl. *derti je variantou
‘strom’, wal. derwen ‘dub’, ř. déndreon k *dьrati (viz :drát2 ).
‘strom’, sti. dā̺ru- ‘dřevo’, chet. taru- dříve, dřívější, nejdříve, dřevní. Stč.
tv., vše z ie. *deru-, *doru-, *dr(e)u- dřéve, p. drzewiej, sln. drévi ‘dnes ve-
‘dřevo, strom’. Srov. :dříve, :zdravý, čer’, stsl. drevlje, jinde jen adj.: r. drév-
:drvoštěp. nij ‘dávný’, s./ch. drevân tv. aj. Psl.
*drevje nemá jednoznačnou etymologii.
dřez ‘škopek (na mytí nádobí)’. Jen č.,
Často se spojuje s něm. treu ‘věrný’, lit.
dříve též střez, zřez, třez (Jg). Výcho-
drútas ‘silný’, sti. dhruvá- ‘pevný’ od
diskem bude asi střez (srov. :dřeň),
ie. *dreu- (viz :dřevo) (sti. tvar však
dále málo jasné. Vychází se ze sřez (Jg,
předpokládá dh-) s vývojem významu
Ma2 ) (že vypadá, jako by vysoká ná-
‘dřevo’ → ‘silný, pevný’ → ‘starý,
doba byla sřezána na nízkou), ale to
dávný’ (srov. :zdravý i :starý). Jiný
zavání lid. etym. (D2).
výklad spojuje s ie. *dreu- ‘běžet’ (sti.
dřík kniž. ‘hlavní část kmenu, sloupu drávati ‘běží’) (‘uběhlé’ = ‘dávné’).
ap.’. Jen č. a slk. (driek), jinak sln.d. dštít kniž. Stsl. dъžditi ‘pršet’. Dále viz
drȅk ‘tučnost, plnost’, s./ch.d. drêčan :déšť (B6).
‘mocný, zdravý’. Spojuje se s lit. draĩ- dtto ‘totéž, rovněž’. Zkratka z it. detto
kas ‘urostlý, košatý’, dále nejasné. ‘řečeno’, což je příč. trp. k dire ‘říci’ z
dřímat, dřímota, zdřímnout si, podři- lat. dīcere tv. Srov. :dikce, :diktát.
movat. Všesl. - p. drzemać, r. dremát’, dů-. Dlouhá varianta předpony do-
ch. drijémati, s. drémati, stsl. drěmati. ( :do), např. stč. dóvod (od dovoditi),
Psl. *drěmati se spojuje s lat. dormīre dóvtip, dómyslný, dóchod (C5). Srov.
‘spát’, sti. drā̺ti tv. a vychází z ie. *drē- :důstojný, :důtka.
m tv. Nepatří sem však asi angl. dream duál ‘dvojné číslo’, duálový, dualismus,
(angl. d = ie. dh). dualistický. Z lat. duālis ‘dvojný’ od
dřín ‘keř se žlutými kvítky a jedlými duo ‘dva’. Srov. :duel.
plody’. Všesl. - stp. drzon, r. dëren, dub, dubový, duběnka, duben, dubina,
s./ch. drȅn. Psl. *dernъ (B8) nemá (pod)dubák, doubí, dubisko. Všesl. -
jasnou etymologii. Někteří spojují s p. dąb, r. dub, s./ch. dûb, stsl. dǫbъ.
*derti ( :dřít), nápadná je blízkost se Psl. *dǫbъ není uspokojivě vysvětleno.
sthn. tyrn, dirn tv., která se vysvět- Jde o psl. inovaci, asi z důvodů tabu
luje převzetím z nějakého předie. ja- (D4) (dub byl posvátný). Starší vý-
148
duben dukát
klady spojují s angl. timber ‘stavební (srov. lit. daudýtė ‘píšťala’). Srov. však
dříví, kmen, kláda’, sthn. zimbar ‘sta- :gajdy, které ve významu ‘dudy’ na
vební dříví, budova, pokoj’, ř. démō většině slov. území převládá.
‘stavím’ od ie. *dem- tv. (srov. :dům). duel ‘souboj’. Přes fr. duel ze střlat. du-
Nověji se různé motivace pro tabu- ellum tv. k duo ‘dva’. Je to vlastně
ovou náhražku hledají v ie. *dheu- obnovení starého lat. *duellum ‘válka’,
bh- ‘tmavý’, *dheu-b- ‘hluboký’ (srov. které se změnilo v bellum. Srov. :bi-,
:doubrava) či *dhamb(h) ‘bít’. Ještě :rebel, :duál.
jinak, jako praevropské, vykládají Ma2 duet ‘dvojzpěv’. Z it. duetto, což je
a HK. vlastně zdrobnělina k duo tv., původně
duben, dubnový. Vlastně ‘měsíc, kdy ‘dva’. Viz :duo, srov. :duel, :duál.
raší duby’. Viz :dub. *duh (jít k duhu). Jen č. Viz :neduh.
dubiózní ‘pochybný’. Z lat. dubiōsus tv. Srov. :duž(n)ina.
od dubius ‘pochybující’ k lat. duo ‘dva’ duha, duhový, duhovka. Všesl. - p. dęga,
(vlastně ‘kolísající na dvě strany’). r. dugá, s./ch. dúga, stsl. dǫga. Vý-
Srov. :duel. znam ‘duha’ je ve stsl., dnes však pře-
ďubka ob. ‘jamka’ (dříve též ďupka), vládá jen v č., slk., s./ch., b. Jinde ‘ob-
ďubkatý. Zřejmá je souvislost s :ďou- louk, část koňského postroje ve tvaru
bat, ale vzhledem k podobě s -p- je oblouku’ (vsl.), ‘část stěny sudu’ (jsl.,
třeba myslet i na starší dupa (Jg) (viz p., č.st., slk.) ap. Společný význam je
:doupě). Snad zkřížení obou. ‘oblouk, něco klenutého’. Psl *dǫga se
dubleta ‘dvojtvar’. Přes něm. Dublette spojuje s lit. dangùs ‘nebe’, stpr. dan-
z fr. doublet od double ‘dvojitý’ z lat. gus tv. (též ‘patro v ústech’), lit. deñgti
duplus tv. od duo ‘dva’. Srov. :debl, ‘pokrýt’, další souvislosti nejsou jisté.
:dublovat. Rčení pije jako duha prý podle lid.
dublovat ‘zastupovat herce’. Z angl. představy, že duha svými konci na zemi
double ‘zdvojovat’. Dále viz :dabing pije vodu (Ma2 ).
a :debl. duch, duchovní, duchovenstvo, ob. du-
ducat, duc, ducnout. Onom. Srov. :du- chař, duchařina. Všesl. - p., r. duch,
catý. s./ch. dȕh, stsl. duchъ. Původní vý-
ducatý, naducaný. Od :ducat, tedy znam ‘dech, závan’ je doložen ve vsl. a
vlastně ‘nabouchaný’. Srov. :buclatý. části jsl. (srov. :vzduch). Psl. *duchъ
dudek. Stč. dedek, vdedek. P. dudek, hl. lze srovnat s lit. daũsos (pl.) ‘vzduch’,
hupak, r. udód, sln. vdab. Všechno to gót. dius ‘živočich’ (něm. Tier ‘zvíře’) a
jsou zvukomalebná slova napodobující snad i ř. theós ‘bůh’, vše z ie. *dhouso-
dudkův hlas. , *dheuso- (A8, B2) od *dheu- ‘va-
dudlík. Od slovesa dudlat ‘sát’, jež je nout, dýchat’. Srov. :duše, :dýchat,
onom.-expr. povahy (srov. :dumlat, :dech, :tchoř.
:cumlat). duchna ‘velká, těžká peřina’. Jen č., slk.
dudy, dudák, dudat, zadudat. Hl. duda, a p. Asi k :duch ve významu ‘nadý-
sln. dúde, r. dudá ‘trubička, dětská chaná peřina’.
píšťalka’. Staré zvukomalebné slovo dukát. Z it. ducato ze střlat. ducatus ‘vé-
149
důkladný dur
vodství’ (toto slovo bylo obsaženo v ná- dum) poblíž Kalkaty, kde sídlilo velitel-
pisu na minci apulského vévody ve 12. ství bengálského dělostřelectva a kde se
st. a přeneseno na název mince), to od tato střela poprvé vyráběla.
lat. dux ‘vůdce’ od dūcere ‘vést’. Srov. dumlat. Onom.-expr. Srov. :cumlat,
:dóže. :dudlík.
důkladný. Novější. Asi ‘dobře doložený’, dumping ‘prodej zboží za nižší než vý-
‘podepřený důkazy (či prostředky)’, robní cenu’, dumpingový. Z angl. dum-
příp. ‘nákladný’, jak lze soudit z vý- ping tv. od dump ‘shodit, (těžce) spad-
znamů subst. důklad (Jg). nout’ onom. původu.
důl, dolík, dolovat, dolní, údolí, údolní. duna ‘písečný přesyp’, dunový. Snad z
Stč. dól. Všesl. - p. dół, r. dol, ch. dôl, s. hol. duin tv., zatímco z něm. Düne
dô, stsl. dolъ. Psl. *dolъ má nejbližší (a je starší č. dýna (Jg). Původ germ.
jediné spolehlivé) příbuzné v gót. dal slov není jistý, často se spojuje s kelt.
‘údolí’, stisl. dalr, něm. Tal, wal. dol *dūno- ‘pahorek’.
tv., vše z ie. *dholo- tv. dunět, dunivý, zadunět. P. dudnieć.
důležitý, důležitost. Viz :dů- a :ležet, Onom. původu., srov. lit. dundė̷ti ‘hu-
tedy vlastně ‘co doléhá’. Srov. náležitý, čet, hřmít’, lot. dunēt tv. Z obdob-
:záležet. ného onom. základu je i něm. Donner
dům, domek, domeček, domovní, do- ‘hrom’, angl. thunder tv. či lat. tonāre
movník, podomní. Stč. dóm. Všesl. - ‘hřmít’ (srov. :detonace).
p., r. dom, s./ch. dôm, stsl. domъ. Psl. duo ‘umělecká dvojice; skladba pro dvě
*domъ přesně odpovídá lat. domus (z osoby’. Z it. duo tv. z duo ‘dva’ z lat.
ie. *domu-), blízké je i ř. dómos, sti. duo tv. Srov. :duet, :dva.
dáma- a se změnou d > n i lit. nã- dupat, dupy dup, dupák, dupačky, zadu-
mas (z ie. *domo-) tv., s příp. -ro sem pat, rozdupat, udupat, vydupat, ob. du-
patří něm. Zimmer ‘místnost’; vše k ie. párna. Onom. původu, podobné je sln.
*dem- ‘stavět’. Srov. :doma, :domů, dúpati ‘bít’, s./ch. dȕpiti ‘udeřit’. Srov.
:domov, :dóm, :despota, :dub. :dusat, :deptat, :ducat, :cupat.
dumat, vydumat, zadumaný, zádum- duplikát ‘druhý exemplář, náhrada ori-
čivý, duma (r.). Převzato z r. či p. (Jg). ginálu’. Přes něm. Duplikat tv. z
P.st. dumać, r. dúmat’, s./ch. dùmati lat. duplicātus ‘zdvojený’ od duplicāre
(v jsl. i význam ‘mluvit’). Málo jasné. ‘zdvojovat’ k duplex ‘dvojitý’ od duo
Stará domněnka o výpůjčce z gót. dōms ‘dva’; k druhé části srov. :perplex,
‘mínění, soud’ (HK) je dnes na ústupu. :komplex, :komplikovat, :apliko-
Problematický je výklad pomocí pře- vat. Dále srov. :debl, :tuplovaný.
smyku *dheum- < *meudh- (Ma2 ) dur ‘tvrdá stupnice či tónina’. Z lat.
(srov. :myslet, :mýtus). Ani pokusy dūrus ‘tvrdý’ (opak je :moll z lat.
spojovat slovo s :duch, :dmout ap. mollis ‘měkký’). Tato metafora vychází
(srov. p. duma ‘hrdost’) nejsou příliš asi ze zvyklostí notových zápisů raného
přesvědčivé. středověku, kdy druhý celý tón b byl
dumdum ‘druh trhavé střely’. Podle označován hranatým znaménkem (tzv.
místního názvu Damdama (angl. Dum- b durum, dnešní h), zatímco jeho půltó-
150
důra dutý
nové snížení znaménkem zaobleným (b snad zesilovací k :dupat, tedy z *dup-

molle, dnešní b). Podle jiného výkladu sati.
podle toho, že mollová stupnice (s ma- dusík, dusičnan, dusičný, dusitý. Zave-
lou tercií) prostě působí ‘měkčeji’ než deno Preslem jako kalk z něm. Sticks-
stupnice s velkou tercií. toff tv. (protože tento plyn dusí pla-
důra ‘protivná, hloupá žena’. Z osobního men).
jména Dora (viz :dorota), srov. však i dusit, dusítko, podusit, přidusit, udu-
starší č. dur ‘hlupák’ (Jg) (viz :durdit sit, zadusit. Všesl. - p. dusić, r. dušít’,
se, :duřet). s./ch. dúšiti. Zsl. podoby se -s- jsou asi
dural ‘slitina hliníku, mědi, manganu a inovacemi k psl. *dušiti (snad kvůli roz-
hořčíku’, duralový. Zkratkové slovo z lišení od významu ‘páchnout’, který je
lat. dūrus ‘tvrdý’ a aluminium ‘hliník’. i ve starším č. dušiti (Jg)). Souvisí s
Srov. :dur a :aluminium. :duch a :dýchat; původní význam je
durativní ‘trvací (sloveso)’. Z nlat. du- vlastně ‘způsobovat, že někdo těžce dý-
rativus od dūrāre ‘trvat’. chá, lapá po dechu’ (srov. záducha). Ve
durdit se ‘hněvat se’, rozdurdit se. Jen významu ‘dusit maso ap.’ kalk z něm
č. Souvisí asi s :duřet, se slk. durný dämpfen. Srov. :rdousit.
‘hloupý, nadurděný’, p. durny ‘hloupý, důstojný, důstojnost, důstojník, důstoj-
pyšný’, r. durít’ ‘dělat hlouposti’, durák nický, důstojnictvo. Všesl. Psl. *dosto-
‘hlupák’, sln. dúr ‘plachý’. Příbuzné jьnъ je od *dostati, srov. stč. dostáti
může být lat. furere ‘zuřit, šílet’, po- ‘vydržet, být hoden, zasloužit si’. Viz
kud je z *dhur- (A2) (srov. :fúrie, :do ( :dů-), :stát2 .
:furóre). Dále viz :duřet. duše, dušička, duševní, oduševnělý, du-
durch ob. ‘skrz’, slang. ‘způsob hry v šovat se, zádušní. Všesl. - p. dusza, r.
mariáši’. Z něm. durch ‘skrz’ (angl. dušá, s./ch. dúša, stsl. duša. Psl. *duša
through). Souvisí s :trans-. úzce souvisí s *duchъ ( :duch) - buď
durman ‘druh jedovaté byliny’. Přejato je od něj odvozeno (psl. *duch-ja), či -
Preslem z r. durmán. Asi r. novotvar pokud je již ie. (*dhous-i͡ā ) - obě jsou
k dur’ ‘hloupost, bláznovství’ (po jeho od stejného slovesa. Stejnou příponu,
požití člověk ‘blázní’). Srov. i r. durmá- ale jiný stupeň kořene má lit. dvasià
nit’ ‘opájet, zatemňovat’. ‘duch’.
duřet ‘opuchávat, otékat’, zduřet, zdu- *dutat. Viz :nedutat.
řelý, naduřelý. U Jg uvedený význam důtka, důtklivý, nedůtklivý. Od do-
‘blázniti se’ je z p.; stejné je r. durét’, tknout se (tedy ‘káravé dotknutí se ně-
sln.d. duréti ‘tupě hledět’ (srov. dur- koho slovy’), viz :do ( :dů-) a :týkat
dit se). Psl. *durěti se vykládá ze stej- se. Srov. :výtka.
ného základu (ie. *dheu- ‘vanout’) jako důtky ‘karabáč z řemínků’. Jen č. Přes-
:duch, :dout (pokud jde o význam tože existují i podoby dutky, dudky
‘nadutý’ = ‘hloupý’). Otázkou je stáří (Jg), sotva je lze považovat za starší
č. slova - ve stč. není doloženo a jeho a etymologicky oddělit toto slovo od
význam je ve slov. jazycích izolovaný. :důtka (Ma2 ).
dusat, udusat. Jen č. Onom. původu, dutý, dutina, dutinka. P. dęty, r. dútyj
151
duž(n)ina dýměj
‘dutý, nafouklý’. Původně trpné pří- čím se zavírá’, dvůr ‘to, co je uzavřeno’.
čestí od :dout (‘nafouklý’ = ‘uvnitř dyftýn ‘silná bavlněná látka’. Z fr. duve-
prázdný’). tine od duvet ‘lehké peří’.
duž(n)ina, dužnatý, dužnatět. Jen č. Od dýha ‘tenké prkýnko k obkládání’, dý-
staršího duží, dužný ‘velký, silný, ma- hovat. V č. až od konce 19. st., přesto
sitý’ k duh (viz :neduh). Srov. p. dużo původ málo jasný. Nějak asi souvisí
‘velmi, mnoho’. s duha, dužina ‘dřevěná deska tvořící
dva, dvě, dvojí, dvojka, dvojice, dvojitý, část stěny sudu’ (srov. :duha).
zdvojit, rozdvojit. Všesl. - p. dwa, dwie, dýchat, dýchání, dýchací, dýchánek, dý-
r. dva, dve, s./ch. dvâ, dvê/dvı je, stsl. chavičný, nedýchatelný, zadýchat (se),
dъva, dъvě. Psl. *dъva, *dъvě odpo- nadýchat (se), vzdychat, vydýchat (se),
vídá lit. dù, dvì, gót. twai, twōs, twa neprodyšný aj. Všesl. - p. dychać, ukr.
(něm. zwei, angl. two), stir. dāu, dí, dýchaty, s./ch. díhati, stsl. dychati.
dā, lat. duo, duae, ř. dýō, alb. dy, sti. Psl. *dychati patří stejně jako :duch,
d(u)vā(u), d(u)ve - vše z ie. *d(u)u̯ō, :duše, :dech k odvozeninám od ie.
*d(u)u̯ai. kořene *dheu- ‘dýchat, vanout’; kromě
souvislostí uvedených tam srov. ještě
dvanáct(er)ník ‘první díl tenkého lit. dúsauti ‘vzdychat’ a dvė sti ‘vy-
střeva’. Kalk ze střlat. duodenum a dechnout (duši)’, lot. dvést ‘dýchat’
to podle ř. dōdekadáktylos ‘dvanácti- (A5).
prstník’, jak jej nazval alexandrijský dychtit, dychtivý, dychtivost, roz-
lékař Hérofilos (3. st. př. Kr.) (vlastně dychtěný. V ostatních slovanských ja-
‘dvanáct prstů dlouhý’). zycích doloženo slabě a s významem
dveře, dveřní, dveřník. Stč. dveři, dřvi. ‘těžce dýchat’ (tak i stč. dychtěti). Do
Všesl. - hl. durje, p. drzwi, r. dver’, nč. změnilo význam na ‘silně žádat’
dvéri, sln. dúri, s./ch. dvéri ‘brána’, (vzrušení, toužebné očekávání je dopro-
stsl. dvьri. Psl. *dvьrь, *dvьri je pří- vázeno těžkým, zrychleným dechem).
buzné s lit. dùrys, gót. daúr, něm. Tür Psl. *dychъtěti je odvozeno od *dychati
‘dveře’, Tor ‘brána’, angl. door, wal. expr. příponou -ъtěti.
dor, lat. forēs, ř. thýra, alb. derë, arm. dýka. Stč. déka (C5). Přejato ze střhn.
dur-kc , toch. B twere, sti. dvā̺raḥ - vše degen z fr. dague tv., jehož původ není
z ie. *dhu̯r -, *dhu̯er-, *dhu̯or- ‘dveře’ jasný.
(A2, A6). Souvisí s :dvůr. dým, dýmový, dýmat, dýmka, dým-
dvůr, dvorec, dvorek, dvoreček, dvorní, kový, dýmovnice, dymník. Všesl. - p.,
dvorný, dvořan, dvořit se, zdvořilý, ne- r. dym, s./ch. dı m, stsl. dymъ. Psl.
zdvořák, dvorana (ze s./ch.). Stč. dvór. *dymъ je příbuzné s lit. dū̺mai (pl.),
Všesl. - p. dwór, r. dvor, s./ch. dvôr, lat. fūmus, sti. dhūma-, vše z ie.
stsl. dvorъ. Souvisí se slovy uvedenými *dhūmo- tv. (A2) od *dheu- ‘dýchat,
pod :dveře a snad i s lat. forum ‘dvůr, vanout’. Srov. :duch, :duše, :dý-
náměstí, tržiště’. Významovou souvis- chat, :dech, :dout, :tymián.
lost dveře - dvůr je asi třeba hledat v dýměj zast. ‘otok mízních uzlin’, dýmě-
‘uzavírání (prostranství)’: dveře je ‘to, jový. Stč. dým, dýmě, p. dymię, sln.
152
dymián džentlmen
dîmlje. Psl. *dymę je odvozeno od *dy- místo výrazu jemnějšího či neutrál-

mati ‘dmout’ (viz :dmout), srov. na- ního’. Viz :dys- a :eufemismus.
dýmat - nadmout). dysfunkce ‘porušená funkce’, dys-
dymián. Viz :tymián. funkční. Viz :dys- a :funkce.
dynamický ‘projevující sílu, pohyb, vý- dysgrafie ‘porucha schopnosti psát’,
voj’, dynamika, dynamičnost. Podle dysgrafik, dysgrafický. Viz :dys- a :-
něm. dynamisch, fr. dynamique z ř. grafie.
dynamikós ‘silný, účinný’ od dýna- dyslexie ‘porucha schopnosti číst’,
mis ‘síla, moc’. Srov. :dynamit, :dy- dyslektik, dyslektický. K :dys- a ř.
namo, :dynastie. léxis ‘mluvení’ od légō ‘čtu, mluvím’.
dynamit, dynamitový. Utvořeno jeho Srov. :lexikon.
švédským vynálezcem A. Nobelem dyspepsie ‘porucha trávení’. Z :dys-
(1867) od ř. dýnamis ‘síla’ pro jeho a ř. pépsis ‘trávení’ od péptō (péttō,
silný třaskavý účinek. péssō) ‘vařím, trávím’. Srov. :pepsin.
dynamo ‘zařízení na výrobu elektřiny’. dýza slang. ‘tryska’. Z něm. Düse tv. a
Z angl. dynamo, zkrácením něm. dy- to asi z it. doccia či střlat. duza, duzza
namoelektrische Maschine, případně ‘roura’ od dūcere ‘vést’. Srov. :dóže,
Dynamo-Maschine, jak zařízení nazval :indukce.
jeho vynálezce Siemens (1867). Srov. džajv ‘rychlý moderní tanec’, džajvový.
:dynamit, :dynamický. Z angl. jive tv., také ‘žargon, hantýrka’,
dynastie ‘panovnický rod’, dynastický. nejasného původu.
Přes něm. Dynastie z ř. dynasteía džbán, džbánek, džbánovitý. Stč. čbán.
‘vladařská moc, vláda’ od dýnamai Všesl. (kromě sln. a luž.) - p. dzban,
‘jsem mocný, znamenám’. Srov. :dy- r. žban, s./ch. žbȁn, stsl. čьvanъ. Psl.
namický. *čьbanъ je odvozeno příp. -anь od stej-
dýně ‘tykev’, dýňovitý. Všesl. - p. dynia, ného základu jako *čьbьrъ ( :džber).
r. dýnja, s./ch. dı nja. Původ nepří- džber. Stč. čber, p. ceber, sln. čebȅr,
liš jasný. Protože názvy všech podob- s./ch. čàbar, chybí ve vsl. Psl. *čьbьrъ
ných plodů jsou převzetí (srov. :ty- souvisí s lit. kibìras ‘vědro’ (B1, B6) od
kev, :kdoule, :meloun, :okurka), kìbti ‘uvíznout, zůstat viset’, kibė̷ti ‘vi-
výklad z psl. *dúti ( :dout) není příliš set’, tedy ‘nádoba na zavěšení (s uchy)’.
přesvědčivý (HK). Je možné, že dýně Ještě sem patří lot. ciba ‘kulatá dře-
má stejné východisko jako :kdoule věná nádoba’; další ie. souvislosti jsou
(psl. *dyn’a < *dūnja < *kъdūnja < nepřesvědčivé. Srov. :džbán.
ř. kydō̺nia (mãla) ‘kydonská (jablka)’). džem, džemový. Z angl. jam tv. od slo-
dýnko. Zdrobnělina k :dno. vesa (to) jam ‘mačkat, tlačit’, původem
dys- předp. Z ř. dys- označujícího něco asi z námořnického slangu.
negativního, špatného (opak k :eu- džentlmen, džentlmenský. Z angl.
). Srov. :dysfemismus, :dysfunkce, gentleman z gentle ‘jemný, mírný’ a
:dysgrafie, :dyslexie, :dyspepsie i man ‘muž’ (srov. :muž). Přes stfr.
:déšť. gentil ‘urozený’ z lat. gentīlis ‘patřící
dysfemismus ‘použití hrubšího výrazu ke stejnému rodu’ od gēns (gen. gentis)
153
džez efervescent
‘rod’. Srov. :generace. angl. jiu-jitsu z jap. jūjutsu ‘umění být

džez. Viz :jazz. pružným’. Srov. :judo.
džin1 ‘jalovcová’. Z angl. gin, zkrácením džob ob. ‘(příležitostná) práce, pracovní
z geneva, jež je přetvořením fr. genièvre místo’. Z angl. job tv., dříve též psáno
‘jalovec’ a to z lat. iūniperus tv. gob ‘kus, kousek (práce)’ keltského pů-
džin2 ‘duch v orientálních pohádkách’. Z vodu.
ar. jinn tv. džudo. Viz :judo.
džín(s)y, džín(s)ový. Z am.-angl. (blue) džungle. Z angl. jungle a to z hind.
jeans ‘(modré) džíny’ z angl. jean jaṅgal ‘les, divoká země’ ze sti. jaṅgala
(dříve i jenes, geanes) ‘druh bavlněné ‘vyprahlý, pustý’.
látky’ a to podle přístavu Janova (z fr. džunka ‘východoasijská lehká plachet-
podoby Gênes), odkud tato látka do nice’. Z angl. junk z malajského djong
Anglie přicházela. a to asi z jihočínských dialektů.
džíp ‘terénní vojenské osobní auto’. Z džus, džusový. Z angl. juice z fr. jus
am.-angl. jeep ze zkratky g.p. [dží pí ] ‘šťáva, vývar’ a to z lat. iūs ‘vývar, po-
za general-purpose (truck) ‘univerzální lévka’. Srov. :jíška.
(vozidlo)’. Rozšířeno během 2. světové džuveč ‘balkánské jídlo z vepřového
války. masa, rýže a zeleniny’. Ze s./ch. l̓ùveč
džiu-džitsu ‘japonský způsob zápasu’. Z z tur. güveç ‘hliněný pekáč’.
E
eben ‘druh tvrdého černého dřeva’, ebe- :anekdota, :tradice.
nový. Z lat. ebenus z ř. ébenos původu edikt ‘úřední výnos’. Z lat. ēdictum od
egyptského. ēdīcere (příč. trp. ēdictus) ‘oznámit,
ebonit ‘černý vulkanizovaný kaučuk’, vyhlásit’ z :ex- a dīcere ‘říci’. Srov.
ebonitový. Od angl. ebony z lat. ebenus :verdikt, :interdikt.
(viz :eben). efekt ‘účinek; působivý prostředek’,
ecu ‘evropská jednotka měny’. Zkratka efektivní ‘účinný’, efektní ‘působivý’. Z
z angl. European currency unit, ovšem lat. effectus ‘provedení, účinek, výsle-
s využitím názvu staré francouzské dek’, což je původně příč. trp. od effi-
mince écu. cere ‘působit’ z :ex- a facere (příč. trp.
factus) ‘dělat’. Srov. :defekt, :afekt,
edém ‘otok’. Ze střlat. oedema z ř. :fakt.
oídēma od oidáō ‘otékám, bobtnám’.
efemérní ‘pomíjivý’. Přes něm. ephe-
eden ‘ráj’. Podle jiných evr. jazyků mer z ř. efē̺meros ‘pomíjející, den tr-
(něm., angl. Eden) z hebr. c ēdhen ‘bla- vající’ (srov. efēméra ‘jepice’) z :epi-
ženost, rozkoš’. a hēmérā ‘den, čas, život’.
edice ‘vydání díla’. Z lat. ēditiō od efervescent ‘šumivý nápoj’. Z lat. effer-
ēdere ‘vydat’ z :ex- a dare ‘dát’. Srov. vēscēns od effervēscere ‘šumět, kypět’
154
egalizace ekzém
z :ex- a fervēscere od fervēre ‘vřít’. mácnost’ a :-logie. Srov. :ekonomie.

Srov. :ferment. ekonomie ‘věda o zákonech výroby a
egalizace ‘vyrovnávání, nivelizace’, ega- hospodaření’, ekonom, ekonomika, eko-
lizovat. Z fr. égalisation od égaliser ‘vy- nomický. Přes moderní evr. jazyky
rovnávat’ od égal ‘stejný’ a to z lat. (něm. Ökonomie, fr. économie, angl.
aequālis ‘rovný’ od aequus tv. Srov. economy) z ř. oikonomíā ‘hospodaření,
:ekvivalentní, :adekvátní, :ekvá- správa, rozdělení’ od oikonómos ‘hos-
tor. podář, správce’ z oĩkos ‘dům, obydlí,
egoismus ‘sobectví’, egoista. Z fr. égo- domácnost’ a némō ‘mám v držení, ří-
ïsme (od 18. st.) a to k lat. ego ‘já’. dím, spravuji’. Srov. :-nomie, :eko-
ech citosl. Srov. :ach, :oh. logie, :ekumenismus.
echo ‘ozvěna’. Z lat. ēchō a to z ř. ēchō̺ ekrazit ‘druh trhaviny’. Od fr. écraser
tv. k ēchē̺ ‘zvuk, hluk’. ‘drtit’ a to ze střangl. crase tv. (z
eidam ‘druh sýra’. Podle nizozemského toho dnes craze, přeneseně ‘pobláznit’)
města Edam (vyslov ej-), kde se vyrábí. skand. původu (souvisí s angl. crack,
ejakulace ‘vystříknutí’. Z lat. ēiaculā- crash tv.).
tiō od ēiaculārī ‘vyhazovat, vystřiko- ekumenismus ‘hnutí za jednotu křes-
vat’ od ēicere ‘vyhodit, vyhrnout se’ z ťanů’, ekumenický. Utvořeno od střlat.
:ex- a iacere ‘házet’. Srov. :adjekti- oecūmenē ‘obydlená země’ z ř. oikou-
vum. ménē, což je příč. trp. od oikéō ‘obý-
ejhle citosl. Složeno z ej a :hle. vám, bydlím’. Srov. :ekonomie, :eko-
eklektický ‘názorově smíšený, logie.
bez rozmyslu převzatý’, eklektik, ekvátor ‘rovník’. Ze střlat. aequator
eklekti(ci)smus. Přes něm. eklektisch k lat. aequāre ‘vyrovnávat’ k aequus
(18. st.) z ř. eklektikós ‘vybraný’ od ‘rovný’. Z toho jméno země Ekvádor
eklégō ‘vybírám’ z ek- (viz :ex) a légō (přes šp.). Srov. :ekvivalentní, :ade-
‘sbírám, vybírám, mluvím aj.’. Srov. kvátní.
:ekloga, :dialekt. ekvilibristika ‘artistické umění náročné
ekliptika ‘zdánlivá dráha Slunce kolem na rovnováhu’, ekvilibrista, ekvilibris-
Země’. Ze střlat. (linea) ecliptica ‘čára tický. Od fr. équilibriste ‘ekvilibrista’
zatmění’ z ř. ekleiptikós ‘týkající se za- od équilibre ‘rovnováha’ z lat. aequilib-
tmění’ od ekleípō ‘opouštím, mizím, za- rium tv. z aequus ‘rovný’ a libra ‘váha’.
tmívám se’ z ek- (viz :ex-) a leípō ‘ne- Srov. :libra, :ekvivalentní.
chávám, ustupuji’. Srov. :elipsa. ekvivalentní ‘rovnocenný’, ekvivalent,
ekloga ‘idylická skladba o pastýřském ži- ekvivalentnost. Z pozdnělat. aequiva-
votě’. Přes lat. ecloga z ř. eklogē̺ ‘výběr, lēns z lat. aequus ‘rovný’ a valēns ‘silný,
vypravování’ od eklégō (viz :eklek- platný’ od valēre ‘být silný, mít cenu’.
tický). Srov. :ekvilibristika, :ambivalentní.
ekologie ‘nauka o vztahu organismu k ekzém ‘lišej’. Přes něm. Ekzem z ř. ék-
prostředí’, ekolog, ekologický. V 19. st. zema ‘vyrážka, opar’ od ekzéō ‘vyvřu,
utvořeno k ř. oĩkos ‘dům, obydlí, do- vzrušuji’ z ek- (viz :ex-) a zéō ‘kypím,
155
elaborát elokvence
vřu’. (Jg). Stejně jako další evr. názvy

elaborát ‘vypracovaný úkol ap.’. Přes elektřiny odvozeno z ř. ē̺lektron ‘jantar’
něm. Elaborat z lat. ēlabōrātum tv. (na něm byly elektrické jevy poprvé po-
od ēlabōrāre ‘vypracovat’ z :ex- a zorovány).
labōrāre ‘pracovat’. Srov. :laboratoř, element ‘prvek, živel’, elementární. Z
:kolaborant. lat. elementum ‘základ’, jehož další
elán ‘nadšení’. Z fr. élan od élancer ‘vy- souvislosti nejsou zřejmé.
mrštit’, složeného z é- (lat. :ex-) a lan- elév ‘pracovník přijatý na zkušební
cer ‘mrštit’, jež je ze střlat. lanceare od lhůtu, začátečník’. Z fr. élève ‘žák’ od
lancea ‘kopí’, původu asi keltského. élever ‘vychovávat, povznášet’, v zá-
elastický ‘pružný’. Z nlat. elasticus k kladním významu ‘vyzdvihovat’ z é- (z
ř. elastós ‘hybný, rozpínavý’ od elaúnō lat. :ex-) a lever ‘zdvihat’ z lat. levāre
‘poháním, vrážím aj.’. od levis ‘lehký’. Srov. :elevace, :ire-
eldorádo expr. ‘báječná, zaslíbená země’. levantní.
Ze šp. el dorado (país) ‘zlatá (země)’ z elevace ‘zdvihání’. Z lat. ēlevātiō od ēle-
členu el (z lat. illum) a dorado, což je vāre ‘zdvihat’ z :ex- a levāre ‘zdvihat’
příč. trp. od dorar ‘zlatit, pozlatit’ z (viz :elév).
lat. deaurāre tv. k aurum ‘zlato’. Srov. elf ‘skřítek’. Z angl. elf (do dalších ja-
:aureola. zyků se rozšířilo hlavně s překlady
elegán ‘švihák’. Z fr. élégant ‘vkusný’ z Shakespeara a Miltona) ze stangl. ælf,
lat. ēlegāns ‘vybraný’ od ēligere ‘vybí- jehož původ nabízí více výkladů. Srov.
rat’ z :ex- a legere ‘sbírat, číst’ (sou- jméno Alfréd, doslova ‘elfova rada’.
visí s ř. légō tv.). Srov. :elegance, eliminovat ‘vylučovat’. Z lat. ēlīmināre,
:elita, :legie, :ekloga, :eklektický. doslova ‘vyhánět přes práh’, z :ex- a
elegance, elegantní. Z lat. ēlegantia līmen ‘práh’, jež souvisí s līmes ‘hra-
‘vkus, vybranost’ od ēlegāns (viz :ele- nice’. Srov. :limit.
gán). elipsa ‘druh kuželosečky; výpustka’,
elegie ‘žalozpěv’, elegik, elegický. Z lat. eliptický. Ze střlat. ellipsis a to z
elegīa a to z ř. elegeía od élegos ‘žalo- ř. élleipsis ‘nedostatek, vynechání’ z
zpěv’. :en- a leípō ‘nechávám, opomíjím’.
elektro- (ve složeninách) ‘související s Srov. :ekliptika.
elektřinou’. Srov. elektroměr, elektro- elita ‘výkvět, vybraná společnost’. Z fr.
léčba, elektroda (viz :anoda, :ka- élite od élire ‘vybírat’ z lat. ēligere z
toda), elektrifikace (viz :-fikace). Dále :ex- a legere ‘sbírat, číst’. Srov. :ele-
viz :elektřina. gance, :selekce, :legie.
elektron ‘část atomu s negativním nábo- elixír ‘zázračný nápoj’. Ze střlat. elixir a
jem’, elektronka, elektronika, elektro- to z ar. al-iksīr ‘kámen mudrců, droga’
nický. Z angl. electron, což je novotvar z členu al- a ř. xēríon ‘suchý prášek
k electric ‘elektrický’ podle :ion(t), (jako lék)’ od xērós ‘suchý’.
:anion(t) ap. Viz :elektřina. elokvence ‘výmluvnost’. Z lat. ēloquen-
elektřina, elektrika, elektrický, elektri- tia od ēloquī ‘vyslovovat, přednášet’
zovat. Ve starší podobě električina z :ex- a loquī ‘mluvit’. Srov. :ko-
156
email emoce
lokvium. :merenda.
email ‘smalt, druh nátěrové hmoty’. Z emfáze ‘důraz, vzrušení (v řeči)’, emfa-
fr. émail a to přes starší esmail z germ. tický. Z lat. emphasis z ř. émfasis, do-
*smalt (viz :smalt). slova ‘ukázání, zviditelnění’, od emfa-
emanace ‘vyzařování’. Z lat. ēmānātiō ínō ‘ukazuji, objevuji’ z :en- a faínō
z ēmānāre ‘řinout se, vytryskovat’ z ‘dávám najevo, ukazuji’. Srov. :feno-
:ex- a mānāre ‘kapat, tryskat’. mén, :fáze.
emancipace ‘vymanění, zrovnopráv- emigrant ‘vystěhovalec’, emigrantský,
nění’, emancipovat, emancipovaný. Z emigrovat, emigrace. Přes něm. Emi-
lat. ēmancipātiō od ēmancipāre ‘pro- grant z lat. ēmigrāns, což je přech. přít.
pustit, prohlásit svobodným’, doslova od ēmigrāre ‘vystěhovat (se)’ z :ex-
‘dostat z područí’, z :ex- a mancipāre a migrāre ‘stěhovat (se)’. Srov. :mi-
‘dát do područí’, jež je složeno z ma- grace, :imigrace.
nus ‘ruka’ a capere ‘chytat, brát, cho- Eminence ‘titul kardinálů’. Z lat. ēmi-
pit se’. Srov. :manuální, :anticipo- nentia od ēminēre ‘vynikat’ z :ex-
vat, :princip. a minae (pl.) ‘výčnělky’, jež souvisí s
lat. mōns ‘hora’. Spojení šedá eminence
embargo ‘zákaz obchodování’. Přes
‘rozhodující osoba v pozadí’ údajně
něm. Embargo ze šp. embargo od em-
podle rádce intrikánského kardinála Ri-
bargar ‘zabavit, přerušit, ochromit’ z
chelieua (17. st.), kapucínského mnicha
vlat. *imbarricāre ‘zatarasit’ z :in-1
P. Josefa. Srov. :prominent.
a odvozeniny od vlat. *barra ‘zátaras,
eminentní ‘mimořádný, výrazný’. Od
zábrana’, původu asi keltského. Srov.
lat. ēminēns, což je přech. přít. k
:bar1 , :barikáda.
ēminēre (viz :Eminence).
emblém ‘znak’. Z fr. emblème a to z
emír ‘arabský princ, kníže, velitel ap.’,
lat. emblēma z ř. émblēma ‘vykládaná
emirát ‘knížectví’. Přes moderní evr.
práce’ z embállō ‘vhazuji, vrhám, vklá-
jazyky z ar. amīr ‘velitel’. Srov. :ad-
dám’ z :en- a bállō ‘házím, zasazuji
mirál.
aj.’. Srov. :embolie, :symbol.
emisar ‘(tajný) vyslanec’. Z lat.
embolie ‘ucpání cévy vmetkem (krevní ēmissārius ‘vyslanec’ od ēmittere (viz
sraženinou ap.)’. Vytvořeno v 19. st. k :emise).
ř. embolē̺ ‘vpád, vrhnutí, vmetnutí’ od emise ‘vysílání, vydávání’, emisní. Z lat.
embállō (viz :emblém). ēmissiō od ēmittere ‘vysílat’ z :ex- a
embryo ‘zárodek’. Přes lat. embryo z mittere ‘posílat’. Srov. :emisar, :de-
ř. émbryon ‘nezrozený plod’ z :en- a mise, :komise, :mise, :misie.
brýō ‘bujně rostu, raším’. emoce ‘vzrušení’, emocionální ‘citově za-
ementál ‘druh sýra’. Podle švýcarského barvený’, emotivní ‘citově působivý’.
údolí Emmental, kde se především vy- Z fr. émotion, střfr. esmotion od stfr.
rábí. esmouvoir ‘pohnout, vzrušit’ z lat. ex-
emeritní ‘vysloužilý’. Z lat. ēmeritus movēre, druhotvaru k častějšímu ēmo-
z ēmerēre ‘vysloužit (si)’ z :ex- a vēre (příč. trp. ēmōtus) ‘odstranit,
merēre ‘zasluhovat’. Srov. :meritum, otřást’ z :ex- a movēre ‘hýbat’. Srov.
157
empír entropie
:promoce, :motor. souvisí s :en-. Srov. endoprotéza, en-

empír ‘výtvarný sloh Napoleonovy dokrinologie i :exo- a :do.
doby’. Z fr. empire ‘císařství’ z lat. endokrinologie ‘nauka o žlázách s
imperium (viz :impérium). vnitřní sekrecí’, endokrinní ‘vnitřně vy-
empirický ‘založený na zkušenosti’, em- měšující’. Nově utvořeno z ř. základů
pirik, empirie, empirismus. Přes něm. :endo-, krínō ‘odděluji, třídím, vybí-
empirisch, lat. empīricus z ř. empeiri- rám’ a :-logie.
kós ‘zkušený’ od émpeiros tv. z :en- a energetika ‘obor zabývající se výro-
peĩra ‘pokus, zkušenost’. Srov. :pirát, bou a využitím energie (zvláště elek-
:expert. trické)’, energetik, energetický. Podle
emu ‘australský pštrosovitý pták’. Přes jiných evr. jazyků od ř. energētikós ‘tý-
moderní evr. jazyky z port. ema kající se činnosti, síly’ z enérgeia (viz
‘pštros’, přeneseného na druh podob- :energie).
ného vzhledu. Původem asi z jihový- energie, energický. Přes fr. a lat. z ř.
chodní Asie. enérgeia ‘síla, působnost’ od energē̺s,
emulze ‘směs jemně rozptýlených ka- energós ‘činný, pracující, výkonný’ z
palin’. Nově utvořeno k lat. ēmulsum, :en- a érgon ‘práce, dílo, čin’. Srov.
což je příč. trp. k ēmulgēre ‘vydojit’ z :alergie, :letargie, :orgie, :chi-
:ex- a mulgēre ‘dojit’ (podle mléčného rurg.
vzhledu těchto směsí). Srov. :mlezivo. enkláva ‘uzavřené území v cizím pro-
en- předp. Z ř. en ‘v, uvnitř’, jež souvisí s středí’. Z fr. enclave od enclaver
lat. :in-1 , angl., něm. in i naším :v. ‘uzavřít, obklíčit’ z vlat. *inclāvāre z
Před b, p se mění v em-. Srov. :ener- :in-1 a clāvis ‘klíč’. Srov. :konkláve,
gie, :enzym, :embolie, :empirický. :klávesa, :exkluzivní.
encefalitida ‘zánět mozku’. V polatin- enormní ‘nesmírný, ohromný’. Přes
štělé podobě utvořeno od ř. enkéfalos něm. enorm tv. z lat. ēnōrmis, doslova
‘mozek’ z :en- a kefalē̺ ‘hlava’. ‘přesahující normu, pravidlo’ z :ex- a
encián ‘hořec’. Z něm. Enzian a to z lat. nōrma ‘pravidlo’. Srov. :norma, :ab-
gentiāna, údajně podle illyrského krále normální.
jménem Gentius. entita ‘podstata věci, jsoucnost’. Ze stř-
encyklika ‘papežský oběžník’. Nově lat. entitas k ēns (gen. entis), což je
utvořeno k střlat. encyklios ‘okružní’ pozdější přech. přít. k lat. esse ‘být’.
z ř. enkýklios ‘okružní, všeobecný’ z Srov. :esence, :absence.
:en- a kýklos ‘kruh, kolo’. Srov. :cyk- entomologie ‘nauka o hmyzu’, entomo-
lus, :encyklopedie. log. Z ř. éntomon ‘hmyz’ od éntomos
encyklopedie ‘naučný slovník’, ency- ‘zaříznutý, vříznutý’ z :en- a témnō
klopedický. Z fr. encyclopédie z nlat. ‘řežu’ (podle toho, že hmyz má tělo čle-
encyclopaedia z ř. enkyklopaideía, což něné zářezy, srov. i lat. kalk īnsectum, z
je složenina z enkýklios ‘okružní, všeo- toho něm. Insekt, angl. insect, doslova
becný’ (viz :encyklika) a paideía ‘vý- ‘co je vseknuté’) a :-logie. Dále srov.
chova, vzdělání’ (srov. :pedagog). :anatomie, :atom.
endo- ‘vnitro-’. Z ř. éndon ‘uvnitř’, jež entropie ‘míra neuspořádanosti sys-
158
entuziasmus epizoda
tému’. Novější (19. st.), od ř. entropē̺ mek, syn’ od génos ‘rod, plémě, poto-
‘obrácení’ od entrépō ‘obracím’ z :en- mek’. Srov. :genocida, :geneze.
a trépō tv. epigram ‘krátká satirická báseň’. Přes
entuziasmus ‘nadšení’, entuziasta, en- lat. z ř. epígramma ‘nápis, nadpis’ z
tuziastický. Přes něm. Enthusiasmus :epi- a grámma ‘písmeno, psaní’ (viz
z ř. enthousiasmós ‘nadšení, vzrušení’ :-gram.
od enthousiázō ‘jsem roznícen, vzru- epilepsie ‘padoucnice’, epileptik, epilep-
šen (bohem)’ od énthous (vedle én- tický. Přes lat. z ř. epílēpsis ‘postižení,
theos) ‘bohem roznícený’ z :en- a záchvat’ od epilambánō ‘zachvacuji, na-
theós ‘bůh’. Srov. :ateismus, :teolo- padám’ z :epi- a lambánō ‘chytám,
gie. beru, uchvacuji’. Srov. :dilema.
enumerace ‘výčet’. Z lat. ēnumerātiō od epilog ‘závěr, doslov’. Přes lat. epilogus
ēnumerāre ‘vypočítávat’ z :ex- a nu- z ř. epílogos ‘závěr, uvážení’ z :epi-
merāre ‘počítat’. Srov. :numero. a lógos ‘řeč, slovo’. Srov. :prolog, :-
enzym ‘látka urychlující chemické po- logie.
chody v těle’. Nově utvořeno z :en-
episkopální ‘biskupský’. Ze střlat. epis-
a ř. zȳ̺mē ‘kvas’ od zýō ‘kypím, vřu’.
copalis od episcopus (viz :biskup).
Srov. :ekzém.
epištola ‘nabádavý list (apoštola k vě-
epenteze ‘vkládání hlásky’, epentetický.
řícím)’. Z lat. epistola, epistula z ř.
Z ř. epenthésis od epentíthēmi ‘vklá-
epistolē̺ ‘poselství, dopis’ od epistéllō
dám’ z :epi-, :en- a títhēmi ‘kladu’.
‘posílám, oznamuji, nařizuji’ z :epi-
Srov. :teze, proteze.
a stéllō ‘vypravuji, vysílám, strojím’.
epi- předp. Z ř. epí ‘nad, při, na’. Srov.
Srov. :apoštol.
:epicentrum, :epidemie, :epizoda,
:epocha. epitaf ‘náhrobní nápis’. Přes střlat. epi-
epicentrum ‘místo na Zemi ležící nad taphium z ř. epitáfios ‘pohřební’ z
(pod) ohniskem zemětřesení či jader- :epi- a táfos ‘pohřeb’.
ného výbuchu’. Z :epi- a :centrum. epitel ‘buněčná tkáň, výstelka’. Ze stř-
epický. Viz :epos. lat. epithelium, vlastně ‘pokožka prsu’,
epidemie ‘hromadné rozšíření nakažlivé z :epi- a thēlē̺ ‘prs’ z ie. základu *dhe-.
nemoci’, epidemický. Přes střlat. epide- Srov. :dojit, :dítě.
mia z ř. epidēmía od epidē̺mios ‘v kraji epiteton ‘básnický přívlastek’. Z ř. epí-
(lidu) rozšířený’ z :epi- a dē mos ‘lid, theton, doslova ‘co je připojeno’, z epi-
kraj’. Srov. :pandemie, :demokracie. títhēmi ‘přikládám’ z :epi- a títhēmi
epifýza ‘část mezimozku, šišinka’. Přes ‘kladu’. Srov. :teze.
moderní evr. jazyky z ř. epifýsis ‘pří- epizoda ‘drobný vedlejší příběh’. Přes
růstek’ od epifýomai ‘dorůstám, vystu- fr. épisode z ř. epeisódion ‘dialog vlo-
puji’ z :epi- a fýomai ‘rostu’. Srov. žený mezi dva chóry’, doslova ‘co k ně-
:fyzika. čemu vchází, vstupuje’ z :epi- a eí-
epigon ‘následovník, napodobitel’. Přes sodos ‘vchod, přístup, uvedení’ z eis
něm. Epigon z ř. epígonos ‘později zro- (z *ens, srov. :en-) ‘do, v’ a (h)ódos
zený, potomek’ z :epi- a gónos ‘poto- ‘cesta, chůze’. Srov. :metoda, :peri-
159
epocha esence
oda. žádostivý’ od érōs (gen. érōtos) ‘láska,

epocha ‘významný časový úsek v dě- chtíč’. Srov. :erotománie.
jinách; období’, epochální. Přes něm. erotománie ‘nadměrná pohlavní touha’,
Epoche z ř. epochē̺ ‘pevný časový bod’, erotoman(ka). Viz :erotický a :má-
doslova ‘zastavení’, od epéchō ‘zasta- nie.
vuji, opírám, zadržuji’ z :epi- a échō eroze ‘vymílání, rozrušování zemského
‘mám, držím’. Srov. :eunuch. povrchu’, erodovat. Z lat. ērōsiō od
epoleta ‘nárameník’. Z fr. épaulette, do- ērōdere ‘vyhlodávat’ z :ex- a rōdere
slova ‘ramínko’, od épaule ‘rameno’ a ‘hlodat’. Srov. :koroze.
to z lat. spatula ‘lopatka’, což je zase errata ‘soupis chyb’. Z lat. errāta
zdrobnělina k lat. spatha ‘lopata, široký ‘chyby’ (k errātum ‘chyba, poklesek’)
meč’ z ř. spáthē tv. Srov. :špachtle. z errāre ‘chybovat, bloudit’. Srov.
epopej ‘velká výpravná báseň’. Z ř. epo- :eror.
poiíā ‘epika, výpravná báseň’ z épos erteple nář. ‘brambory’. Z něm. Erdäp-
(viz :epos) a poiéō ‘dělám, tvořím’. fel tv., doslova ‘zemní jablka’, podle fr.
Srov. :poezie, :onomatopoický. pommes de terre tv. (srov. zemáky tv.).
epos ‘výpravná báseň’, epika, epik, erudice ‘vzdělání, zběhlost’. Z lat. ērudī-
epický. Z ř. épos ‘slovo, řeč, báseň, po- tiō od ērudīre ‘vzdělávat, vychovávat’ z
věst’. Srov. :epopej. :ex- a rudis ‘hrubý, nevzdělaný’, tedy
éra ‘období’. Ze střlat. aera tv., původně vlastně ‘vyvést z nevzdělanosti’. Srov.
‘stanovená doba placení’, z ještě dřívěj- :rudimentární.
šího významu ‘jednotlivé položky sumy erupce ‘výbuch’, erupční, eruptivní. Z
(účtu)’, což je pl. k aes ‘měď, kov, pe- lat. ēruptiō od ērumpere ‘vybucho-
níz’. Srov. :erár. vat, vypuknout’ z :ex- a rumpere ‘lá-
erár ‘státní pokladna’, erární. Z něm. mat, rozbíjet’. Srov. :korupce, :in-
Ärar z lat. aerārium tv. od aes ‘měď, terrupce, :bankrot.
kov, peníz’. Srov. :éra. erytém ‘chorobné zrudnutí’. Z ř. erý-
erb ‘(rodový) znak’. Z něm. Erbe ‘dědic, thēma ‘červeň, stud’ od erythrós ‘čer-
dědictví’ z ie. *orbh- ‘sirotek’, z něhož vený, rudý’. Souvisí s :rudý.
je i naše :rab, r. rebënok ‘dítě’. esej ‘umělecky zpracovaná úvaha o od-
erekce ‘ztopoření’. Z lat. ērēctiō ‘vzpří- borném tématu’, esejista, esejistický. Z
mení’ od ērigere ‘vzpřímit, zdvihat’ z angl. essay ze stfr. essai ‘pokus’ a to z
:ex- a regere ‘řídit, vést’. Srov. :ko- lat. exāgium ‘vážení, zvažování’ k exi-
rigovat, :rekce. gere (příč. trp. exāctus) ‘požadovat, po-
erg ‘fyzikální jednotka práce’. Nově od suzovat’ z :ex- a agere ‘jednat, ko-
ř. érgon ‘čin, práce’. Srov. ergometr a nat’. V dnešním významu podle názvu
dále :energie, :orgie. díla francouzského renesančního mysli-
eror slang. ‘chyba’. Z angl. error z lat. tele Montaigne (16. st.) Essais. Srov.
error tv. od errāre ‘chybovat, bloudit’. :exaktní, :examinátor.
Srov. :errata. esence ‘tresť’. Z lat. essentia ‘podstata,
erotický ‘smyslný, sexuálně dráždivý’, bytí’ (později jako alchymistický ter-
erotika. Přes fr. z ř. erōtikós ‘milostný, mín) od esse ‘být’. Utvořeno podle ř.
160
esesák estetika
ousíā tv. Srov. :kvintesence, :entita. vovat’ z con- (viz :kom-) a regere ‘ří-
esesák ‘příslušník nacistických od- dit’. Srov. :korigovat.
dílů SS’, esesácký. Zkratka z něm. eso. Ze střhn. esse ‘jednička na hrací
Schutzstaffel ‘ochranný oddíl’. kostce’ (stejný význam mělo i stč.
eschatologie ‘nauka o posledních věcech es, eš) a to přes fr. z lat. as, assis
člověka’. Od ř. éschatos ‘nejkrajnější, ‘čtverhranná mince nejnižší hodnoty’.
poslední’ a :-logie. Z hry v kostky záhy přeneseno na ka-
eskadra ‘bojový oddíl (lodí, letadel)’. Z retní hru (‘jednička na kartě’ a pak vů-
fr. escadre ze šp. esquadra a to z vlat. bec ‘nejvyšší karta’). Dnes i další pře-
*exquadra ‘čtverhran (vojska)’ z :ex- nesené významy ‘vynikající jedinec’ či
a quattuor ‘čtyři’. Srov. :eskadrona. slang. ‘bod přímo z podání v tenise’.
eskadrona ‘jezdecký oddíl’. Z fr. es- esoterický ‘přístupný jen zasvěcencům’.
cadron z it. squadrone, což je zveličelé Podle moderních evr. jazyků z ř. esōte-
jméno od squadra z vlat. *exquadra (viz rikós ‘vnitřní’ od eísō, ésō ‘uvnitř’, jež
:eskadra). souvisí s :en-.
eskalace ‘stupňování (napětí, konfliktu esperanto ‘umělý mezinárodní jazyk’.
ap.)’. Z angl. escalation od escalate Utvořeno jeho zakladatelem L. Zame-
‘stupňovat’ a to podle escalator (viz nhoffem (1900) v naději, že se vše-
:eskalátor) z dřívějšího escalade ‘pře- obecně ujme (znamená to ‘doufající’,
lézat, zlézat (hradby)’ z fr. escalader ze srov. šp. esperando, fr. espérant tv.).
střlat. scalare tv. od lat. scālae ‘žebřík’. Srov. :desperát.
Srov. :škála. espreso ‘přístroj na rychlé vaření kávy;
eskalátor ‘pohyblivé schody’. Z am.- káva v něm uvařená’. Z it. espresso z
angl. escalator, utvořeného asi k es- lat. expressus, což je příč. trp. od expri-
calade (viz :eskalace) podle elevator mere ‘vytlačit’ z :ex- a premere ‘tisk-
‘výtah’. nout’. Srov. :expres, :pres.
eskamotáž ‘kejklířství, obratný kousek esprit ‘duchaplnost’. Z fr. esprit ‘duch’
k oklamání diváků’, eskamotér. Z fr. es- z lat. spīritus tv. Srov. :spiritismus,
camotage tv. od escamoter ‘(obratně) :špiritus.
odstraňovat, zasunovat, zakrývat’ a to estakáda ‘mostní konstrukce vedoucí ko-
ze stprov. *escamotar, *escamar ‘odlu- munikaci nad úrovní terénu’. Z fr. esta-
povat’ od lat. squāma ‘šupina’. cade, původně ‘hráz z kůlů’, z it. stec-
eskapáda ‘nerozvážný kousek’. Z fr. es- cata tv. od stecca ‘kůl’ a to asi z langob.
capade ze šp. escapada ‘únik, odsko- *stikka (srov. něm. Stecken, angl. stick
čení’ (či it. scappata tv.), nejspíš z tv.). Srov. :atakovat.
vlat. *excappāre, doslova ‘odhodit plášť estét ‘(snobský) milovník krásy a
(při útěku)’, z :ex- a pozdnělat. cappa umění’, estétský. Z fr. esthète od es-
‘plášť s kapucí, kápě’ (viz :kápě). thétique (dále viz :estetika).
eskorta ‘ozbrojený doprovod’, eskorto- estetika ‘věda o kráse’, estetický, este-
vat. Z fr. escorte a to z it. scorta tv. od tik. Utvořeno v 18. st. k ř. aisthētikós,
scorgere ‘doprovázet, pozorovat’ z vlat. aisthētós ‘vnímatelný’ od aisthánomai
*excorrigere z :ex- a corrigere ‘napra- ‘vnímám, cítím’, jež asi souvisí s lat.
161
estráda etymologie
audīre a naším :ucho. Srov. :estét, nitový. Uměle od lat. aeternus ‘věčný’.
:anestézie. etika ‘mravnost; nauka o mravnosti’,
estráda ‘představení s pestrým zábav- etik, etický. Přes něm. Ethik, lat. ēthica
ným programem’, estrádní. Z fr. es- z ř. ēthikē̺ od ēthikós ‘mravní, mravný’
trade ‘vyvýšené pódium’ ze šp. estrado od ē thos ‘zvyk, mrav’.
tv. a to z lat. strātus ‘rozprostřený, etiketa ‘nálepka; pravidla společenského
rozložený’ od sternere ‘prostírat’. Srov. chování’. Z fr. étiquette tv. ze stfr. es-
:autostráda, :stratifikace. tiquette od estiquier, estequier ‘zastr-
estrogen ‘ženský pohlavní hormon’. čit, připíchnout’ asi ze střniz. stēken tv.
Uměle (pol. 20. st.) od střlat. oestrus (srov. něm. stechen ‘píchnout’, stecken
z ř. oĩstros ‘střeček, bodec’, přeneseně ‘zastrčit’). Původní význam ‘nálepka,
‘záchvat touhy, zuřivosti ap.’. K druhé štítek’ se ve fr. již koncem středověku
části viz :gen. rozšířil na ‘vývěska s pořadem dvorního
ešus ob. ‘jídelní miska’. Ze staršího esšá- ceremonielu’, od 17. st. pak dnešní vý-
lek tv. a to z něm. Esschale tv. od essen znam. Srov. :tiket.
‘jíst’ a Schale ‘miska’ (viz :šálek). etiologie ‘nauka o původu a příčinách
nemocí’. Z lat. aetiologia k ř. aitíā ‘pří-
etamín ‘tenká průhledná látka’. Z fr.
čina, důvod’ Viz též :-logie.
étamine, stfr. estamine z lat. stāmineus
etnický ‘národnostní, národní’. Z ř.
‘vláknitý’ od stāmen ‘vlákno, osnova’
ethnikós ‘lidový, národní’ od éthnos
od stāre ‘stát’. Srov. :stabilní.
‘národ, kmen, zástup’. Srov. :etno-.
etan ‘druh uhlovodíku’. Viz :éter.
etno- (ve složeninách) ‘vztahující se k
etapa ‘úsek, období, stupeň (vývoje)’, lidu, národu’. Z ř. éthnos (viz :et-
etapový. Přes něm. z fr. étape a to ze nický). Srov. etnologie, etnografie ‘ná-
střniz. stapel ‘sklad’. Vývoj významu rodopis’ (viz :-logie, :-grafie), etno-
tohoto původně vojenského termínu byl geneze (viz :geneze).
‘sklad’ → ‘zásobovací stanice’ → ‘úsek étos ‘mravní základ’. Z ř. éthos ‘zvyk,
mezi dvěma zásobovacími stanicemi’. mrav’. Srov. :etika.
Srov. :štafl, :štafeta, :stopa. etuda ‘cvičná hudební skladba’. Z fr.
etáž ‘podlaží’, etážový. Z fr. étage a to étude ze stfr. estudié z lat. studium (viz
asi z vlat. *staticum ‘stanoviště, místo :studium).
pobytu ap.’ od stāre ‘stát’. Srov. :sta- etuje ‘pouzdro’. Z fr. étui ze stfr. estui
tický, :stáž. od estuier, estoier ‘dávat do pouzdra,
éter ‘druh prchavého alkoholu; vesmírný šetřit, ukrývat’, jež se přes značné vý-
prostor’, éterický ‘prchavý, nadzem- znamové rozdíly dává do souvislosti s
ský’. Přes lat. aethēr z ř. aithē̺r ‘nej- lat. :studium. Srov. :etuda.
vyšší vrstva vzduchu, obloha’ od aíthō etyl, etylen ‘druhy uhlovodíků’. Utvo-
‘pálím, hořím’ (podle představ, že tato řeno od :éter podle :metyl.
vrstva je ‘jasná, planoucí’). Jako che- etymologie ‘nauka o původu slov’. Přes
mický termín od 18. st. - od toho pak lat. etymologia z ř. etymología od éty-
:etan, :etyl, etylen ap. mos ‘správný, pravdivý’ (viz též :-
eternit ‘azbestová střešní krytina’, eter- logie). Zavedeno starořeckými filozofy,
162
eu- ex-
kteří zkoumali, zda slova ‘pravdivě’ od- nasía ‘lehká, dobrá smrt’ z :eu- a thá-
povídají označovaným věcem. natos ‘smrt’. Srov. :smrt.
eu- (ve složeninách) ‘dobrý, příznivý’. Z evakuovat ‘vystěhovat (z ohrožené ob-
ř. eu, eũ tv. (srov. :eufemismus, :eu- lasti ap.)’, evakuace. Z lat. ēvacuāre
forie, :eutanazie, :evangelium). Viz i ‘vyprázdnit’ z :ex- a odvozeniny od
:s-. vacuus ‘prázdný’. Srov. :vakuum.
eufemismus ‘použití jemnějšího výrazu evangelium ‘část bible líčící Kristův ži-
místo výrazu hrubého či nepříjem- vot a jeho skutky’, evangelista, evan-
ného’, eufemistický. Z ř. eufēmismós od gelizace, evangelík, evangelický. Ze stř-
:eu- a fē̺mē ‘výrok, řeč, hlas’. Srov. lat. euangelium z ř. euangélion, doslova
:dysfemismus, :blasfemie, :fáma. ‘dobré poselství’, z :eu- a odvozeniny
eufonie ‘libozvuk’, eufonický. Z pozdně- od angéllō ‘zvěstuji, oznamuji’. Srov.
lat. euphonia z :eu- a ř. fōnē̺ ‘zvuk, :anděl.
hlas’. Srov. :fonologie, :foném. eventualita ‘možnost’, eventuální. Z fr.
euforie ‘příjemné duševní rozpoložení’. éventualité od éventuel ‘možný’ k lat.
Z ř. euforía od eúforos ‘lehký, lehce (se) ēventus ‘(možný) případ, událost’ od
nesoucí’ z :eu- a férō ‘nesu’ (srov. i ř. ēvenīre ‘nastávat, vycházet’ z :ex-
eũ férō ‘daří se mi’). Dále srov. :me- a venīre ‘přicházet’. Srov. :advent,
tafora, :fosfor. :avantýra.
eugenika ‘nauka o zlepšování dědičného evidence ‘vedení záznamů, přehled’, evi-
základu a vývoje’. Od ř. eugenē̺s ‘vzne- dentní, evidovat. Z lat. ēvidentia z ēvi-
šený, ušlechtilý’ z :eu- a génos ‘rod, dēns ‘zřejmý, očividný’, což je půvo-
plémě’. Srov. :genetika. dem přech. přít. od ēvidēre z :ex- a
eucharistie ‘svátost oltářní’. Přes lat. z vidēre ‘vidět’. Srov. :revidovat.
ř. eucharistía ‘vzdávání díků, vděčnost’ evokovat ‘vyvolávat’, evokace. Z lat.
z :eu- a charízomai ‘zavděčuji se, pro- ēvocāre tv. z :ex- a vocāre ‘volat’.
kazuji milost’ od cháris ‘milost, dík’. Srov. :provokovat, :vokativ, :vo-
Srov. :charisma, :charita. kál.
eukalypt ‘blahovičník’. Utvořeno v 18. evoluce ‘vývoj’. Z lat. ēvolūtiō od ēvol-
st. z :eu- a ř. kalyptós ‘zahalený, oba- vere ‘vyvíjet’ z :ex- a volvere ‘vi-
lený’ od kalýptō ‘zahaluji, zakrývám’ nout’. Jako protiklad k :revoluce ve-
asi podle toho, že okvětní lístky tohoto šlo do užívání především v souvislosti s
stromu zůstávají i po dobu květu za- Darwinovou teorií.
vřeny. ex přísl. ‘na jeden doušek, do dna’ (ve spo-
eunuch ‘kleštěnec’. Přes lat. z ř. eu- jení vypít (na) ex). Z lat. ex (viz :ex-).
noũchos ‘komorník, strážce ložnice’ z ex- předp. ‘vy-, z(e)-’. Z lat. ex tv., jež
eunē̺ ‘postel, manželské lože’ a odvo- odpovídá ř. ek (ex) tv. i našemu :z
zeniny od échō ‘držím, spravuji’ (kleš- (r. iz). Srov. :excelovat, :exhibice,
těnci sloužili jako strážci harému). :existence, :expedice. Někdy bývá
Srov. :epocha. jen e- ( :edice, :elaborát, :emigrant,
eutanazie ‘usmrcení nevyléčitelně ne- :erupce). Ve spojení s označením osob
mocného s jeho souhlasem’. Z ř. eutha- ve významu ‘bývalý’ (exministr, expre-
163
exaktní exhumace
zident). Srov. ještě :extra. omai ‘vykládám, uvádím’ z ř. ex- (srov.

exaktní ‘(vědecky) přesný’. Přes něm. :ex-) a hēgéomai ‘vedu’. Srov. :hege-
exakt z lat. exāctus, což je příč. trp. monie.
od exigere ‘vyžadovat, zvažovat, na- exekuce ‘výkon (soudního) rozhodnutí’,
plňovat’ z :ex- a agere ‘jednat, ko- exekutor. Z lat. ex(s)ecūtiō od exsequī
nat, vést’. Srov. :esej, :examinátor, ‘vykonávat, pronásledovat’ z :ex-
:agenda. a sequī ‘sleduji’. Srov. :exekutiva,
exaltovaný ‘přepjatý, vzrušený’. Z lat. :perzekuce, :sekvence.
exaltātus, což je příč. trp. od exaltāre exekutiva ‘výkonná moc’. Přes něm. z
‘vyvyšovat, zvyšovat’ z :ex- a altāre fr. exécutif ‘výkonný’ od exécuter ‘vy-
od altus ‘vysoký’. Srov. :alt, :oltář. konávat’ od lat. exsecūtus (příč. trp. od
examinátor ‘zkoušející’. Z lat. exāminā- exsequī ). Viz :exekuce.
tor od exāmināre ‘zkoušet, zvažovat,
exemplář ‘jeden kus z více stejno-
zkoumat’ od exāmen (z *exagmen)
rodých předmětů’, exemplární ‘pří-
‘zkouška’, původně ‘jazýček vah, vá-
kladný’. Přes něm. Exemplar tv. z lat.
žení’, k exigere ‘zvažovat, vyžadovat’
exemplar ‘opis, vzor, příklad’ od exem-
(dále viz :exaktní a :esej).
plum ‘příklad’ od eximere ‘vyjímat’
Excelence ‘čestný titul, zvláště v di-
(příč. trp. exemptus) z :ex- a emere
plomatickém styku’. Z lat. excellentia
‘brát, kupovat’. Srov. :promptní,
‘vznešenost’ (dále viz :excelentní).
:presumpce.
excelentní ‘vynikající’, excelovat. Přes
exercicie (pl.) ‘duchovní cvičení’. Z lat.
něm. exzellent z lat. excellēns od ex-
exercitium ‘cvičení’ od exercēre ‘cvičit,
cellere ‘vynikat’ z :ex- a lat. kořene
uvádět v pohyb, zaměstnávat’ z :ex-
z ie. *kel-, z něhož vychází mj. i naše
a arcēre ‘bránit v pohybu, omezovat’.
:čelo a angl. hill ‘kopec’. Srov. také
Srov. :archa.
:kulminovat.
excentrický ‘výstřední’. Ze střlat. ex- exhalace ‘vypouštění průmyslových
centricus z :ex- a lat. centrum ‘střed’. zplodin do ovzduší; tyto zplodiny’,
Srov. :centrum, :koncentrace. exhalát. Z lat. exhālātiō od exhālāre
excerpovat ‘vypisovat’, excerpce, ex- ‘vydechovat’ z :ex- a hālāre ‘dýchat,
cerpční. Z lat. excerpere z :ex- a car- vypařovat’. Srov. :inhalace.
pere ‘trhat’. exhibice ‘nesoutěžní ukázka sportov-
exces ‘výstřelek’. Přes něm. Exzess z lat. ního umění’, exhibiční, exhibicionismus
excessus od excēdere ‘vystupovat, vy- ‘okázalé vystupování; sexuální úchylka
bočovat’ z :ex- a cēdere ‘jít, ustupo- projevující se obnažováním na veřej-
vat’. Srov. :proces, :recese. nosti’, exhibicionista, exhibovat. Z lat.
excitace ‘neklid, dráždivost’. Z lat. ex- exhibitiō od exhibēre ‘vystavovat (na
citātiō od excitāre ‘vyburcovat, vyvo- odiv)’ z :ex- a habēre ‘mít’. Srov.
lat’ z :ex- a citāre ‘dělat živým’. Srov. :prohibice, :hábit.
:citovat. exhumace ‘vykopání mrtvoly z hrobu’,
exegeze ‘výklad textu (zvláště biblic- exhumovat. Ze střlat. exhumatio od
kého)’. Přes lat. z ř. exē̺gēsis od exēgé- exhumare z :ex- a lat. humus ‘země’.
164
exil explicitní
Srov. :humus, :humanita. vlastníka knihy’. Zpodstatnělé lat. ex

exil ‘vyhnanství’, exilový. Z lat. librīs ‘z knih’ (k liber ‘kniha’). Srov.
ex(s)ilium od ex(s)ul ‘vyhnanec’ z :ex- a :libreto.
:ex- a asi odvozeniny od solum ‘půda’ exo- (ve složeninách) ‘vně, mimo-’. Z ř.
(srov. však i :konzul, :konzilium). éxō tv. od ex-, ek- (srov. :ex-). Srov.
Dále srov. :exulant, :žula. i :endo-.
existovat, existence, existenční, exis- exodus ‘hromadný odchod’. Přes lat.
tencialismus, existenciální. Z lat. z ř. éxodos ‘odchod’ z ex- (viz :ex-
ex(s)istere, doslova ‘vystupovat, vy- ) a hodós ‘cesta, chůze’. Původně tak
cházet najevo’, z :ex- a sistere ‘za- byl označen odchod Židů z Egypta (2.
stavit, stavět’. Srov. :asistent, :re- kniha Mojžíšova). Srov. :metoda.
zistence, :tranzistor. exorcismus ‘vymítání ďábla’. Ze stř-
exit(us) ‘smrt’. Z lat. exitus ‘odchod’ od lat. exorcismus ‘zaklínání, zaříkávání’
exīre ‘odejít’ z :ex- a īre ‘jít’. Srov. z ř. exorkismós od exorkízō ‘zapřísa-
:tranzit, :iniciace i :jít. hám, zaklínám’ z ex- (viz :ex-) a hór-
exkavátor ‘rypadlo’. Nově od lat. ex- kos ‘přísaha’.
cavāre ‘vyhlubovat’ z :ex- a cavāre exotický ‘cizokrajný, neobvyklý’, exo-
‘hloubit’ od cavus ‘dutý, vyhloubený’. tika, exot. Přes něm. exotisch tv. a stř-
Srov. :konkávní. lat. exoticus z ř. exōtikós od éxō ‘vně,
exklamace ‘(básnické) zvolání’. Z lat. mimo’ (viz :exo-).
exclāmātiō od exclāmāre ‘zvolat’ z expanze ‘rozpínání’, expanzivní, expan-
:ex- a clāmāre ‘volat’. Srov. :dekla- dovat. Z lat. expānsiō od expandere
movat, :reklamovat. ‘roztahovat’ z :ex- a pandere tv., což
exkluzivní ‘výlučný’, exkluzivita. Přes je kauzativum k patēre ‘prostírat se’.
něm. exklusiv, angl. exclusive ze střlat. expedice ‘výprava’, expediční, expedo-
exclusivus od lat. exclūdere ‘vylučovat, vat. Z lat. expedītiō od expedīre ‘vy-
vydělovat’ z :ex- a claudere ‘zavírat’. pravovat, vyprošťovat’, doslova ‘zbavit
Srov. :klauzule, :okluziva. pout (na nohou)’, z :ex- a *pedis (ve-
exkomunikovat ‘vyobcovat (z církve)’, dle pedica) ‘pouto na noze’ od pēs (gen.
exkomunikace. Z lat. excommūnicāre z pedis) ‘noha’. Srov. :špeditér, :pe-
:ex- a commūnicāre ‘obcovat, spojo- dál.
vat’. Srov. :komunikace. experiment ‘pokus’, experimentovat,
exkrement ‘výkal’. Z lat. excrēmentum experimentální. Z lat. experīmentum
od excernere ‘vylučovat’ z :ex- a cer- od experīrī ‘zkoušet’ z :ex- a perīrī
nere ‘třídit’. Srov. :sekrece. tv. Srov. :expert, :empirický.
exkurs ‘odbočení od tématu’. Z lat. expert ‘znalec’, expertiza ‘znalecký po-
excursus od excurrere ‘vyběhnout, vy- sudek’. Přes něm. Expert tv. z lat. ex-
cestovat’ z :ex- a currere ‘běžet’. Srov. pertus ‘zkušený’ od experīrī (viz :ex-
:konkurs, :kurs. periment).
exkurze ‘(studijní) výlet’. Z lat. excur- explicitní ‘výslovný, jasně řečený’, ex-
siō od excurrere (viz :exkurs). plicitnost. Z lat. explicitus, což je příč.
exlibris ‘umělecky provedená značka trp. (vedle explicātus) od explicāre
165
explikace extravagantní
‘vyložit, vysvětlit, rozvinout’, doslova a premere ‘tisknout’. Srov. :espreso,

‘rozplétat’, z :ex- a plicāre ‘plést’. :pres.
Srov. :implicitní, :replika, :apliko- expresionismus ‘umělecký směr zdů-
vat, :komplex. razňující výrazovou stránku’. Od fr. ex-
explikace ‘výklad’. Z lat. explicātiō od pression ‘výraz’ z lat. expressiō od ex-
explicāre (viz :explicitní). primere (viz :expres).
exploatace ‘využívání, vykořisťování’, expresivní ‘citově zabarvený’, expresi-
exploatovat. Z fr. exploitation od ex- vita. Z fr. expressif od expression ‘vý-
ploiter a to z vlat. *explicitāre ‘(silně) raz’ (viz :expresionismus a :expres).
rozvinout’ od lat. explicāre (viz :ex- extáze ‘stav vypjatého vzrušení’, exta-
plicitní). tický. Přes střlat. extasis z ř. ékstasis
exploze ‘výbuch’, explodovat, explo- ‘úžas, vytržení’ od exístēmi ‘odstupuji,
zivní, explozíva. Z lat. explōsiō od ex- pozbývám smyslů’ z ex- (viz :ex-) a
plōdere ‘vybuchnout’ z :ex- a plōdere hístēmi ‘stavím, kladu’. Srov. :me-
(vedle plaudere) ‘plácat, tlouci’. Srov. tastáza, :existence.
:aplaus. extempore ‘nečekaný, nepřipravený čin
exponát ‘vystavovaný předmět’. Z něm. či projev’. Z lat. ex tempore ‘hned, bez
Exponat, což je novotvar k lat. ex- přípravy’, doslova ‘mimo čas’, z ex (viz
pōnere ‘vystavovat’ z :ex- a pōnere :ex-) a tempus ‘čas’. Srov. :tempo.
‘klást’. Srov. :expozice, :disponovat, extenzivní ‘zaměřený na rozsah’, ex-
:imponovat, :oponovat ap. tenze, extenzita. Z lat. extēnsīvus od
exponent ‘(vlivný) představitel; mocni- extendere ‘natahovat, šířit’ z :ex-
tel’. Jako matematický termín vytvo- a tendere ‘natahovat, napínat’. Srov.
řeno v 16. st. k lat. expōnēns, což je :intenzivní, :tenze, :tendence.
přech. přít. od expōnere (viz :expo- exteriér ‘vnějšek, venkovní část’. Z
nát). fr. extérieur ‘vnějšek’ z lat. exterior
export ‘vývoz’, exportovat. Z angl. ex- ‘vnější’ od extrā (viz :extra).
port a to od lat. exportāre ‘vyvážet, externí ‘vnější’, externista. Z lat. exter-
odnášet’ z :ex- a portāre ‘nést, pře- nus od exter ‘vnější’ (srov. :extra).
pravovat’. Srov. :import, :transport, extra přísl. ‘mimo, zvlášť’; adj. ‘zvláštní,
:deportovat. mimořádný’. Z lat. extrā, což je pů-
expozé ‘informativní výklad’. Z fr. ex- vodně lok. od exterus, exter ‘vnější’ od
posé ‘vyložený’ od exposer ‘vykládat’ ex (viz :ex-).
od lat. expōnere (příč. trp. expositus) extrakt ‘výtažek’, extrahovat, extrakce.
(viz :exponát). Z lat. extractum od extrahere ‘vytaho-
expozice ‘soubor vystavovaných před- vat’ z :ex- a trahere ‘táhnout’. Srov.
mětů’. Z lat. expositiō od expōnere (viz :kontrakce, :abstraktní.
:exponát). extravagantní ‘výstřední’, extrava-
expres ‘spěšný vlak, dopis’; přísl. gance. Z fr. extravagant ze střlat. ex-
‘spěšně’, expresní. Z fr. exprès a to travagans z extrā (viz :extra) a přech.
z lat. expressus ‘výrazný, vytlačený’ přít. od lat. vagārī ‘potulovat se’ od va-
od exprimere ‘vyrazit, vytlačit’ z :ex- gus ‘potulující se, nestálý’. Srov. :va-
166
extrém fakan
gabund. lat. extrā (viz :extra) a vertere ‘ob-

extrém ‘krajnost’, extrémní, extremista, racet (se)’. Srov. :introvert, :averze,
extremismus, extremistický. Z něm. :konverze.
Extrem, fr. extrême a to z lat. extrēmus,
což je 3. stupeň k exter (viz :extra). exulant ‘vyhnanec’. Z lat. ex(s)ulāns
extrovert ‘osoba obracející se svými ‘odcházející z vlasti’, přech. přít. od
city, myšlenkami ap. k svému okolí’, ex- ex(s)ulāre ‘být vyhnancem’ od ex(s)ul
trovertní, extroverze. Nově utvořeno k ‘vyhnanec’ (viz :exil).
F
fábor ‘stuha’. Pouze č. Ze stfr. favor ‘pří- a -cyt (viz :cyto-) z ř. kýtos ‘dutina’.
zeň’, pak i ‘stužka dávaná dámou rytíři fagot ‘druh dřevěného hudebního ná-
na důkaz přízně’, z lat. favor od favēre stroje’. Přes něm. Fagott z it. fagotto,
‘být přízniv’, jež souvisí s naším :ho- jehož původ není jasný.
vět. Srov. :favorit. facha ob. ‘práce’, fachčit. Asi z něm. Fach
fabrika ob. ‘továrna’. Přes něm. Fabrik ‘obor’ (viz :fachman).
tv. z lat. fabrica ‘dílna’ od faber ‘řeme- fachman ob. ‘odborník’. Z něm. Fa-
slník’. Srov. :fabrikát. chmann od Fach ‘obor, oddíl’ (viz i
fabrikát ‘(továrenský) výrobek’. Z něm. :foch), jež souvisí s lat. pāgus ‘(ven-
Fabrikat z lat. fabricātum od fabricāre kovský) okres’ (viz :pohan) i naším
‘vyrábět’ (viz :fabrika). Srov. :pre- :pažení.
fabrikát. fajáns ‘druh keramiky’. Z fr. faïence
fabule ‘dějová linie uměleckého díla’, fa- podle it. města Faenza, proslulého
bulovat, fabulace. Z lat. fābula ‘vy- touto keramikou.
právění, bajka’ od fārī ‘mluvit’. Srov. fajfka ob. ‘dýmka’, odfajfkovat ‘označit
:fáma. znaménkem ve tvaru fajfky’. Z něm.
facka hov., fackovat. Jen č. Asi z it. fazza Pfeife a to z vlat. *pīpa ‘trubice, píš-
‘tvář, obličej’ z lat. faciēs tv. (HK). ťala’. Srov. :pípa.
Mor. nář. slovesa facnút, facit by však fajn adj. i přísl., ob., fajnový, fajnovka
mohla ukazovat na onom. původ. ‘choulostivý, vybíravý člověk’. Z něm.
fáč ‘obvaz’, fačovat. Asi ze střhn. fasch fein ‘jemný, hezký’ ze stfr. fin ‘jemný,
(něm. Fasche) a to z lat. fascia od fas- výborný’ od lat. fīnis ‘konec, hranice’
cis ‘svazek’. Srov. :fascikl, :fašismus. (‘krajní’ = ‘nejvyšší kvality’). Srov.
fádní ‘nudný, nevýrazný’, fádnost. Z fr. :finesa, :rafinovaný.
fade, které se vyvozuje z vlat. *fatidus fajrovat ob. ‘silně topit’. Z něm. feuern
od lat. fatuus ‘pošetilý, hloupý’. ‘topit’ od Feuer ‘oheň’, jež souvisí s
fagocyt ‘buňka schopná pohlcovat cizo- ř. pỹr tv. (srov. :pyroman) a naším
rodé částice’. Uměle k ř. fageĩn ‘jíst, :pýřit se.
požírat’ (srov. bakteriofág, :sarkofág) fakan vulg. ‘dítě’. Jen č. a slk., původ ne-
167
fakír fanatik
jasný. Snad od staršího fákati ‘kálet, zet, :falzifikát.

špinit’ (Jg, Ma2 ). falický ‘týkající se penisu (jako symbolu
fakír ‘indický asketa’. Z ar. faqīr plodivé síly)’. Přes moderní evr. jazyky
‘chudák, chudý’ (původně tak byli z ř. fallikós od fallós ‘kůl, penis’.
označováni mohamedánští žebraví falírovat ob. zast. ‘chybět, být v nepo-
mniši). řádku’. Z it. fallire ‘chybit, chybět’ z
faksimile ‘věrná napodobenina tiskem’. lat. fallere ‘klamat’. Srov. :faleš.
Z lat. fac simile ‘udělej podobné’ k fa- falzet ‘hlavový hlas, fistule’. Z it. falsetto
cere ‘dělat’ a similis ‘podobný’. Srov. od falso ‘falešný’ z lat. falsus (viz :fa-
:fax, :fakt, :asimilovat. leš). Jeho ‘falešnost’ spočívá v tom, že
fakt ‘skutečnost’, část. ‘opravdu’, fak- není přirozený jako prsní hlas; muži s
tický. Z lat. factum ‘čin’, doslova ‘udě- ním mohou dosáhnout ženských výšek.
lané’, původem příč. trp. od facere falzifikovat ‘falšovat’, falzifikace, falzi-
‘dělat’. Srov. :faktor, :faktura, :- fikát. Z lat. falsificāre, viz :falzum a
fikace. :-fikace.
faktor ‘činitel’. Přes něm. Faktor z lat. falzum ‘padělek’. Z lat. falsum, doslova
factor, což je činitelské jméno k facere ‘falešné, klamné’, původem příč. trp. od
‘dělat’. Srov. :fakt, :faktura. fallere (viz :faleš).
faktura ‘účet’, fakturovat. Přes něm. fáma ‘pochybná, ústně šířená zpráva’.
Faktur, Faktura ze střlat. factura, Z lat. fāma ‘pověst, povídání, sláva’
vlastně ‘dělání, výroba’, od facere ‘dě- od fārī ‘mluvit’. Srov. :famózní, :fa-
lat’. Srov. :fakt, :faktor. bule, :eufemismus.
fakule ‘pochodeň’. Z lat. facula, což je famfárum. Viz :fanfarón.
zdrobnělina k fax (gen. facis) ‘pocho- familiární ‘domácký, nenucený’. Přes
deň, světlo’. něm. familiär z lat. familiāris ‘příslu-
fakulta ‘složka vysoké školy’, fakul- šející domácnosti’ od familia (viz :fa-
tativní ‘volitelný’. Ze střlat. facultas mílie).
‘vědní obor’, jež vychází z lat. facul- famílie ob. expr. ‘rodina’. Z lat. familia od
tās ‘možnost, schopnost’ (tedy vlastně famulus ‘sluha’. Původně tedy ‘služeb-
‘možnost zvolit si obor’), jež souvisí s nictvo’, pak celé ‘společenství jedné do-
lat. facilis ‘snadný, přístupný’ od facere mácnosti’ (tedy svobodní i otroci), pak
‘dělat’. Srov. :fakt. v souvislosti se společenskými změnami
falanga ‘vojenský šik’. Z ř. fálanx (gen. dnešní význam.
fálangos) ‘šik, oddíl, kmen (stromu)’. famózní ‘znamenitý, proslulý’. Přes
fald ‘záhyb (na látce)’. Ze střhn. valde něm. famos z lat. fāmōsus od fāma (viz
(něm. Falte), jež asi souvisí s naším :fáma).
:plést. fámulus zast. ‘pomocník, sluha’. Z lat. fa-
faleš ‘klam, přetvářka, nepoctivost’, famulus ‘sluha’. Srov. :famílie.
lešný, falešník, falšovat. Ze střhn. fanatik ‘slepě oddaný přívrženec (idey
vals(ch) (nyní falsch) ‘klamný, ne- ap.)’, fanatický, fanatismus. Přes něm.
pravý’ a to přes stfr. fals z lat. falsus od Fanatiker tv. z lat. fānāticus ‘nábo-
fallere ‘klamat’. Srov. :falzum, :fal- žensky blouznivý’, doslova ‘přísluše-
168
fanda farmako-
jící kultu, svatyni’, od fānum ‘svatyně, zómai (viz :fantazie) a agoreúo ‘mlu-
bohu zasvěcené místo’. Srov. :fanou- vím (veřejně)’ od agorá ‘náměstí’. Srov.
šek. :magor, :alegorie, :fantom.
fanda. Expr. k :fanoušek. fantom ‘přízrak’. Z fr. fantôme ze stfr.
fanfára ‘slavnostní hudební motiv pro fantosme a to nepříliš jasným hlásko-
žesťové nástroje’. Z něm. Fanfare z vým vývojem z ř. fántasma (viz :fan-
fr. fanfare, které je asi onom. původu. tazmagorie).
Srov. :fanfarón. fanynka. Viz :fanoušek.
fanfarón ‘chvastoun, větroplach’. Z fr. fara ‘bydliště a úřad duchovního’, farní,
fanfaron ze šp. fanfarrón. Asi stejného farnost, farář. Již stč. Ze střhn.
původu jako :fanfára - ar. farfār tv. pharre (dnes Pfarre) a to z pozdnělat.
by pak bylo útvarem nikoli výchozím, par(r)ochia (ze staršího paroecia) z ř.
nýbrž jen paralelním. paroikíā od pároikos ‘soused, cizinec’,
fangle ob. expr. ‘prapor’. Z něm.d. Fahn- doslova ‘vedle bydlící’, z :para a oĩkos
del, což je zdrobnělina od Fahne ‘pra- ‘dům’. Srov. :diecéze, :ekonomie.
por’, jež souvisí s lat. pānnus ‘sukno, farad ‘jednotka elektrické kapacity’.
kus látky’. Srov. :fant. Podle angl. fyzika M. Faradaye (†
fanka slang. ‘zednická lžíce’. Z něm. 1867).
Pfanne ‘pánev’ a to z pozdnělat. panna farao, faraon ‘egyptský panovník’. Přes
z lat. patina ‘mísa’. Srov. :pánev, něm. Pharaon z lat. pharaō (gen. pha-
:paténa. raōnis) a to přes ř. faraō̺ z hebr. parc ô
fanoušek ‘náruživý přívrženec (sportu, z egypt. perc o, doslova ‘velký dům’.
mužstva, zpěváka ap.)’. Expr. novo- fárat ‘sjíždět do dolu’. Z něm. fahren
tvar podle angl. fan tv. z fanatic (viz ‘jet’. Srov. :fáro, :fůra.
:fanatik) s žertovným přikloněním k farizej ‘pokrytec; člen starožidovské
domáckým podobám jména František strany’, farizejský. Přes lat. z ř. farisa-
(viz :fanda, :fanynka). ĩos a to z aram. pc rīšajjā, doslova ‘stra-
fant ob. ‘zástava’. Ze střhn. pfant tv., jež nící se, oddělení’ (farizejové úzkostlivě -
může být z lat. pānnus (viz :fangle), a někdy pokrytecky - lpěli na Mojžíšo-
jsou však i jiné možnosti výkladu. vých zákonech a stranili se ostatních).
fantaz ob. ‘třeštění, blouznění’. Z :fan- farma ‘hospodářská usedlost’, farmář,
tazmagorie. farmářský. Z angl. farm ze stfr. ferme,
fantazie ‘obrazotvornost, představa’, původně ‘nájem, nájemní smlouva’, od
fantastický, fantasta, fantazírovat fermer ‘stanovit, uzavřít smlouvu’ z
(přes něm.). Z lat. phantasia z ř. fanta- lat. firmāre ‘upevnit, ujednat’ od fir-
síā tv. od fantazómai ‘objevuji se, uka- mus ‘pevný’. Srov. :firma.
zuji se’ k faínomai ‘jsem viditelný, vy- farmacie ‘lékárnictví’, farmaceut, far-
stupuji’. Srov. :fantazmagorie, :fe- maceutický. Přes střlat. pharmacia z
nomén, :emfáze. ř. farmakeíā ‘léčitelství, lékařství, tra-
fantazmagorie ‘vidina, přelud’. Z fr. vičství’ od fármakon ‘léčivý prostředek,
fantasmagorie, utvořeného počátkem jed’. Srov. :farmako-.
19. st. z ř. fántasma ‘zjevení’ od fanta- farmako- ‘týkající se léčiv’. Z ř. fárma-
169
fáro fazole
kon ‘léčivý prostředek, jed’. Srov. jako symbol starořímské státní moci,
:farmacie, farmakolog (viz :-log). o jejímž obnovení zakladatel fašismu
fáro ob. ‘(dobré) auto’. Nejspíš od něm. Mussolini snil. Srov. :fascikl, :fáč.
fahren ‘jet’. Srov. :forman, :fůra. fata morgána ‘vzdušný přelud’. Z it.
faryngitida ‘zánět hltanu’. Od ř. fárynx fata morgana z fata Morgana ‘víla Mor-
(gen. fáryngos) ‘hltan’. gana’ (jméno kouzelnice z artušovských
fasáda ‘vnější stěna domu, průčelí’. Z pověstí - it. fata je z lat. fātum -
něm. Fassade z fr. façade a to z it. facci- viz :fatální). Této víle byly přičítány
ata ‘přední (obličejová) část’ od faccia atmosférické jevy pozorované nejprve
‘obličej’ z lat. faciēs tv. od facere ‘dě- v messinském průlivu, pak zvláště na
lat’. Srov. :facka, :faseta. poušti.
fascikl ‘svazek listin’. Z něm. Faszikel z fatální ‘osudný’, fatalista. Přes něm. fa-
lat. fasciculus, což je zdrobnělina k fas- tal z lat. fātālis od fātum ‘osud’, jež
cis ‘svazek’. Srov. :fáč, :fašismus. je od fārī ‘mluvit’. Srov. :preface,
fascinovat ‘uchvátit, plně zaujmout’, :fáma.
fascinace. Z lat. fascināre ‘okouzlit’ od faul ‘nedovolený zákrok’, faulovat.
fascinum ‘kouzlo, zaříkadlo’. Z angl. foul tv., původně ‘nečistý,
faseta ‘broušená ploška’. Z fr. facette, špatný’. Souvisí s něm. faul ‘líný’, lat.
což je zdrobnělina k face ‘tvář’ z lat. putēre ‘páchnout’, ř. pýos ‘hnis’.
faciēs tv. Srov. :fasáda, :facka. faun ‘satyr; smyslný člověk’. Z lat. Fau-
fasovat ob. ‘dostávat jako příděl’. Z něm. nus ‘bůh plodivé síly a ochránce stád’
fassen ‘dostávat, pojmout, uchopit’. (ř. Pan). Srov. :fauna.
Srov. :fasuněk. fauna ‘zvířena’. Utvořeno přírodověd-
fasuněk, fasuňk ob. ‘bedněná korba cem Linném (18. st.) jako ženský pro-
vozu’. Z něm. Fassung ‘obruba, zará- tějšek k Faunus (viz :faun).
mování’ od fassen ‘uchopit, zarámo- favorit ‘oblíbenec; předpokládaný vítěz’,
vat’. Srov. :fasovat. favorizovat. Z fr. favori, favorite tv. z
fašank, fašang nář. ‘masopust’. Slk. fa- it. favorito ‘oblíbený’ od favorire ‘pro-
šiang tv. Ze střhn. vaschanc, v je- jevovat přízeň’ od favore ‘přízeň’ z lat.
hož první části je vast ‘půst’, v druhé favor tv. Srov. :fábor.
buď schanc ‘výčep’ (tedy ‘výčep ná- fax ‘přístroj na dálkový přenos doku-
pojů před začátkem postu’) či -ganc, mentů; takto poslaný dokument’. Z
-gang od gangen ‘jít’ (střdn. vastgank angl. fax, což je původem slang. výraz
‘začátek postu’). Srov. :půst, :šenk. pro facsimile (viz :faksimile).
fašírka ‘sekaná (pečeně)’. Od něm. fáze ‘časový úsek; stupeň vývoje’, fá-
faschieren ‘mlít strojkem na maso’ a zový, fázovat. Z něm. Phase a to z ř.
to přes fr. z lat. farcīre ‘nadívat’. Srov. fásis ‘sdělení, ukázání (se)’ od faínomai
:infarkt. ‘ukazuji se, jsem viditelný’ (původně v
fašismus ‘ultrapravicová, šovinistická a astronomickém smyslu o jednotlivých
rasistická ideologie’, fašista, fašistický. stupních osvětlení Měsíce). Srov. :fe-
Z it. fascismo od fascio ‘svazek’ z lat. nomén, :emfáze, :fantazie.
fascis tv. Myslí se tím svazek prutů fazole, fazolka, fazolový. Z něm. Fasole a
170
fazona fermež
to z lat. phaseolus z ř. fásēlos tv., prav- vōnius ‘vlahý západní vítr’ asi od lat.
děpodobně předřeckého původu. fovēre ‘oteplovat’.
fazona ‘náležitý tvar’. Z fr. façon a to fena ‘psice’. Jen č. (od 17. st.). Asi z
z lat. factiō ‘utváření, dělání’ od facere fr.d. fenne tv. a to z lat. fēmina ‘žena’
‘dělat’. Srov. :fakt, :fasáda. (Ma2 ).
federace ‘svaz; spojení více států s fenik ‘setina marky’. Z něm. Pfennig, jež
ústřední vládou’, federální, federativní, souvisí s naším :peníz. Srov. i angl.
federalismus. Z lat. foederātio od fo- penny.
ederāre ‘spojit smlouvou’ od foedus fénix ‘bájný pták vstávající z popela’. Ze
‘smlouva’, jež souvisí s fīdere ‘důvěřo- střlat. phoenix z ř. foĩnix tv., vedle toho
vat’. Srov. konfederace, :konfident. i ‘nachově rudý’ (ale je i Foĩnix ‘Féni-
fedrovat ob. zast. ‘podporovat’. Z něm. čan’ - souvislost všech tří významů ne-
fördern tv. od vordere ‘přední’ od vor jasná).
‘před’. Srov. :fortel, :fór. fenol ‘kyselina karbolová’. Z fr. phénol a
féerie ‘pohádková hra’. Z fr. féerie od fée to uměle od ř. faínō ‘osvětluji, ukazuji’.
‘víla’ z lat. fāta (Fāta ‘bohyně osudu’) Srov. :fenomén.
od fātum ‘osud’. Srov. :fata morgána. fenomén ‘výjimečný člověk; jev’, fe-
fejeton ‘vtipná novinová stať na pomezí nomenální. Z něm. Phänomen a to
žurnalistiky a beletrie’, fejetonista. Z přes lat. phaenomenon z ř. fainóme-
fr. feuilleton, což je zdrobnělina k fe- non ‘úkaz, jev’ od faínomai ‘ukazuji
uille ‘list’ ze střlat. folia tv. Od r. 1800 se, jsem viditelný’. Srov. :fantazie,
pravidelná součást pařížského Journal :fáze.
de Débats. Srov. :fólie. fenykl ‘aromatická bylina’. Z lat. fēnicu-
fekálie ‘výkaly’. Z něm. Fäkalien z fr. fé- lum tv., což je zdrobnělina k fēnum, fa-
cal k lat. faex (gen. faecis) ‘usazenina, enum ‘seno’.
kal’. fenyl-. Od stejného základu jako :fenol.
felčar ob. ‘ranhojič, lékař’. Z něm. Feld- fér adj. ‘čestný, slušný’ i přísl., férový. Z
scher (dříve Feldscherer) ‘vojenský angl. fair tv., vlastně ‘čistý, neposkvr-
ranhojič’ z Feld ‘pole’ a scheren ‘stří- něný’ (viz opačný význam u :faul),
hat (nůžkami)’ (holiči dříve ve vojsku původně ‘krásný’.
sloužili i jako ranhojiči). ferbl ‘barvička; druh hazardní karetní
femininum ‘ženský rod’. Z lat. (ge- hry’. Z něm. lid. Färbel, což je zdrob-
nus) fēminīnum od fēmina ‘žena’. Srov. nělina k Farbe ‘barva’.
:feminismus, :fena. ferina expr. ‘šibal, lišák’. Snad od lat.
feminismus ‘hnutí za zrovnoprávnění ferīna ‘zvěř, zvěřina’, ferīnus ‘zvířecí,
žen’, feministka, feministický, femini- divoký’; vývoj významu je však ne-
zace, feminizovat. Z fr. féminisme (1. jasný. Srov. :zvíře.
pol. 19. st.) od lat. fēmina ‘žena’. Srov. ferment ‘enzym’. Z lat. fermentum
:femininum. od fervēre ‘vřít, kypět’. Srov. :efer-
fén ‘teplý vítr z hor; vysoušeč vlasů’. Z vescent.
něm. Föhn (z alpské oblasti) a to asi fermež ‘ochranná nátěrová látka’, fer-
přes vlat. *faōnius z lat. (ventus) fa- mežový. Již stč. Ze střhn. verniz, ver-
171
fernet fifty fifty
nes z fr. vernis a to asi ze střlat. ve- tučný’.

ronice z ř. beroníkē, což byl název jisté feudalismus ‘společenský řád spojený
pryskyřice, jíž se používalo k natírání, s obdobím středověku’, feudální, feu-
a to podle jména libyjského města Be- dál. Z něm. Feudalismus a tam od stř-
reníkē (dnes Benghází ). Srov. :verni- lat. feudum, feodum ‘lenní statek’ od
sáž. fe(v)um ‘léno’, v jehož základě je germ.
fernet ‘hořký bylinný likér’. Původně fi- *fehu ‘dobytek’. Feudum, feodum asi
remní název (z it.), původ nejasný. podle významově blízkého střlat. alo-
fero- (ve složeninách) ‘železo-’. Z lat. dum ‘svobodný statek’.
ferrum ‘železo’. fez ‘orientální pokrývka hlavy’. Podle
fertilita ‘plodnost’, fertilní. Z lat. fertili- marockého města Fez (dnes Fás), kde
tās od fertilis ‘plodný’, vlastně ‘nesoucí se původně vyráběly.
(plody, úrodu)’, od ferre ‘nést’. Srov. fiakr zast. ‘nájemný kočár’. Z fr. fiacre a
ofertorium, :konference. to údajně podle jisté pařížské budovy
s obrazem sv. Fiacria, kde tyto kočáry
fěrtoch zast. a nář. ‘zástěra’. Z pozdně
stávaly.
střhn. vortuoch (nyní Fürtuch) tv. z
fiala, fialka, fialový. Stč. fiola. Přes něm.
vor- ‘před’ a tuoch (dnes Tuch) ‘sukno;
z lat. viola, jež souvisí s ř. íon tv. Název
šátek’. Srov. :lajntuch, šnuptychl.
barvy je podle květiny, ne naopak.
fest přísl. ob. ‘pevně, pořádně’. Z něm. fest
fiála ‘štíhlá gotická věžička’. Z něm. Fiale
‘pevný, stálý; pořádně’ (srov. i angl.
‘sklenička s dlouhým, úzkým krkem’ a
fast ‘pevný, rychlý’).
to přes lat. z ř. fiálē ‘miska’.
festival ‘(soutěžní) přehlídka umělec- fiasko ‘naprostý nezdar, neúspěch’. Z
kých výkonů’, festivalový. Z angl. fes- it. (far) fiasco, doslova ‘(udělat) lá-
tival, původně ‘svátek, slavnost; slav- hev’ (srov. :flaška). Zřejmě slang.
nostní’, ze stfr. festival od lat. fēstīvus původu, ovšem významová souvislost
‘slavnostní’ k fēstum ‘slavnost, svátek’. není jasná.
fešný ‘elegantní, pěkný’, hov. expr. fešák, fičet. Onom. původu. Srov. :fučet.
fešanda. Z něm. fesch, jež bylo v 19. st. fidlat ‘vrzat (na housle)’, fidlátko zast.
přejato a zkráceno z angl. fashionable ‘obuvnické hladítko’, z toho ob. ‘ná-
‘módní, elegantní’ od fashion ‘móda’ z řadí, věci vůbec’, fidlovačka ‘staropraž-
fr. façon (viz :fazona). ská jarní slavnost obuvnického cechu’.
fetiš ‘modla, zbožňovaná věc’, fetišis- Z něm. fiedeln tv. od Fiedel ‘housle’.
mus, fetišista. Z fr. fétiche z port. fe- Sthn. fidula zřejmě souvisí se střlat.
itiço ‘umělý výtvor, napodobenina’ z vitula ‘strunný nástroj’, ale vzájemný
lat. factīcius ‘napodobující, uměle dě- vztah je nejasný. Srov. :viola.
laný’ od facere ‘dělat’. Srov. :fakt. fiflena ob. ‘fintivá žena’. Od staršího č.
fetovat hov.‘brát drogu’, zfetovat se, fe- fifliti, fiflovati se ‘parádit se, fintit se’,
ťák, feťácký. Rozšířeno od 60. let, z což je expr. obměna k stč. fiklovati sě
brněnského argotu. Odvozeno od fet tv. jež asi souvisí s :fígl.
‘drogy’, původně ‘alkohol’, z něm. arg. fifty fifty přísl. ob. ‘nerozhodně, napolo-
fett ‘opilý, namazaný’, spis. ‘mastný, vic’. Z angl. fifty fifty ‘padesát (na) pa-
172
fígl filigránský
desát’. žit’ (srov. stejný význam u přefiknout).

fígl ‘trik, úskok’. Ve starší č. též ‘zábava, fíkus ‘druh fíkovníku’. Z lat. fīcus (viz
kratochvíle’. Výklady různé. Snad přes :fík).
něm. a pol. z lat. vigiliae ‘noční bdění -fil (ve složeninách) ‘kdo něco (někoho)
při modlitbách’, pak i ‘rozpustilé noční miluje’. Z ř. -fílos od filéō ‘miluji’. Srov.
průvody’ (viz :vigilie); jiný možný vý- :pedofil, :acidofilní, :fil(o)-.
klad vychází ze zkomolení figurovati fil(o)- (ve složeninách) ‘kdo něco (ně-
na *figlovati ‘dělat figury, obrazce (fa- koho) miluje’. Srov. :filantrop, :filo-
lešné), strojit něco’ (srov. stč. fiklovati zof, :filatelie, :filologie. Dále viz :-
- viz :fiflena), od toho subst. fígl. fil.
figura ‘postava, napodobenina postavy; filantrop ‘lidumil’. Z ř. filánthrōpos ‘li-
obrazec’, figurovat, figurální, figurant. dumilný, lidu prospěšný’ z :fil(o)- a
Z lat. figūra ‘obraz, tvar, podoba’ ánthrōpos ‘člověk’. Srov. :antropo-.
od fingere ‘vytvářet, předstírat’. Srov. filatelie ‘sbírání známek’, filatelista.
:fikce, :fingovat, :finta, :díže. Z fr. philatélie, z :fil(o)- a ř.
figurína. Z it. figurina, což je zdrobně- atéleia ‘osvobození od poplatků’, poz-
lina k figura (viz :figura). ději ‘známka’, z :a-2 a télos ‘konec,
účel; daň’. Srov. :tele-, :teleologie,
fík, fíkovník. Z lat. fīcus, zatímco slk.,
:clo.
pol. figa, r. fíga atd. je přes něm. a it.
filc hov. ‘plst’, filcový. Z něm. Filz, jež
Již v lat. též jako posměšné gesto (pa-
souvisí s ř. pĩlos tv. Dále viz :plsť.
lec mezi ukazovákem a prostředníkem),
filcka ob. ‘druh vši’. Z něm. Filzlaus z Filz
jehož původní smysl není zřejmý.
(viz :filc) a Laus ‘veš’.
-fikace. Ve složeninách značí ‘provádění, filé ‘plátek vykostěného rybího či jiného
dělání’. Z lat. -ficātiō od -ficāre a to masa’. Z fr. filet, což je zdrobnělina k fil
od facere ‘dělat’. Srov. :kvalifikace, ‘vlákno’ od lat. fīlum tv. Srov. :profil,
:modifikace, :identifikace, :klasifi- :defilé, :filigránský.
kace ap., dále :magnificence, :koefi- filek ‘svršek (v kartách)’. Zkráceno z
cient. pamfilek (p. pamfil) k Pamphilus, po-
fikaný ob. expr. ‘prohnaný, vychytralý’. stavě středověkých komedií.
Nepříliš jasné. Srov. něm. pfiffig tv., ale filharmonie ‘velký symfonický or-
i řadu našich slov na fi- souvisejících s chestr’, filharmonický, filharmonik.
‘prohnaností’ ( :fígl, :filip, :filištín, Utvořeno v 19. st. k :fil(o)- a ř. har-
:filuta, :fiškus ap.). monía (viz :harmonie).
fikce ‘smyšlenka, zdání’, fiktivní. Z lat. filiálka ‘pobočka’, filiální. Přes něm. Fi-
fictiō od fingere (příč. trp. fictus) liale ze střlat. filialis k fīlius ‘syn’, fīlia
‘vytvářet, předstírat’. Srov. :fiktivní, ‘dcera’.
:figura, :fingovat. -filie. Ve složeninách vyjadřuje oblibu
fiknout hov. ‘rychle říznout’, ufiknout, něčeho, lásku k něčemu (viz :-fil).
přefiknout. Asi elementárně příbuzné s filigránský ‘jemně provedený’. Od fili-
něm. ficken, původně ‘třít, pohybovat grán ‘jemný drátek z drahého kovu;
se rychle sem tam’, z toho vulg. ‘soulo- ozdoba z tohoto drátku’ z něm. Fili-
173
*filip fintit (se)
gran a to z it. filigrana z filo ‘vlákno’ men ‘světlo’. Srov. :iluminace.

(z lat. fīlum tv.) a grana ‘zrno, zrnitá filuta ‘šibal, chytrák’. Z fr. filou ‘šejdíř,
struktura’ (z lat. grānum ‘zrno’). Srov. darebák’ a to asi z angl. fellow ‘druh,
:profil, :filé, :defilé. chlapík’.
*filip, hov. expr. mít filipa ‘být důvtipný’. fimóza ‘zúžení předkožky’. Z ř. fı ̻mōsis
Prý podle apoštola Filipa, který poho- ‘ucpání, sevření’ od fīmō ‘ucpávám,
tově vysvětlil mouřenínovi text proroka umlčuji’.
Izaiáše (HL), srov. však i další slova na finále ‘závěr; závěrečný zápas vylučo-
fi- vyjadřující chytrost a důvtip ( :fi- vací soutěže’, finalista, finální. Z něm.
lištín, :filuta, :fiškus, :fištrón). Finale, it. finale a to z lat. fīnālis
filipika ‘bojovná řeč’. Z ř. filippiká, což ‘konečný, závěrečný’ od fīnis ‘konec’.
bylo označení plamenných řečí slav- Srov. :finiš, :definice, :infinitiv.
ného ř. řečníka Démosthena proti Fi-
finance ‘peněžní prostředky’, finanční,
lipu Makedonskému († 336).
finančník, finančnictví, financovat. Z
filištín expr. ‘chytrák, filuta’. Ze jména něm. Finanzen z fr. finances tv. od stfr.
biblických Filištínů, nepřátel Židů, finer ‘dovést ke konci, vyřídit (placení)’
zřejmě pouze na základě počátečního k lat. fīnis ‘konec, hranice’. Srov. :fi-
fi- (srov. :filuta, :filip, :fiškus). niš, :finále, :definice.
film, filmový, filmovat, filmař. Z angl.
fiňáry (pl.) zast. ob. ‘chytráctví; peníze’.
film, původně ‘blána’, pak ‘celuloidová
Expr. zkomolení z :finesa. Význam
páska s tenkou vrstvou citlivou na
‘peníze’ zkřížením s :finance.
světlo’. Souvisí s lat. pellis ‘kůže’ a na-
ším :plena. finesa ‘zchytralost; jemný detail’. Z fr.
filodendron ‘druh pokojové popínavé finesse (asi přes něm. Finesse) a to od
rostliny’. Z :fil(o)- a ř. déndron fin ‘jemný’. Dále viz :fajn a :rafino-
‘strom’. vaný.
filologie ‘věda zabývající se jazykem a fingovat ‘předstírat’. Podle něm. fingie-
literaturou’, filolog, filologický. Z ř. fi- ren tv. z lat. fingere ‘tvořit, vymýšlet,
lologíā ‘láska k (učení) řeči, literatuře’ předstírat’. Srov. :fikce, :finta, :fi-
z :fil(o)- a ř. lógos ‘slovo, řeč’. Srov. gura.
:-logie. finiš ‘závěr závodu charakterizovaný ma-
filozofie, filozof, filozofovat, filozofický. ximálním úsilím závodníků’, finišovat,
Z ř. filosofíā ‘láska k moudrosti (vě- finišman. Z angl. finish tv. (též ‘ko-
dění)’ z :fil(o)- a sofíā ‘moudrost, vě- nec, závěr’) a to ze stfr. základu finiss-
dění’. Srov. :sofistika. od finir ‘končit’ z lat. fīnīre ‘končit,
filtr ‘zařízení k zadržení určité látky ze ohraničovat’. Srov. :finále, :definice,
směsi’, filtrovat, filtrace, filtrační. Z :fajn.
něm. Filter ze střlat. filtrum ‘cedidlo finta ‘úskok, oklamání’. Z it. finta (asi
z plsti’ z germ. *filt- ‘plst’ (viz :filc). přes něm. Finte) a to od fingere (příč.
Srov. :infiltrovat. trp. finto) ‘předstírat’ z lat. fingere tv.
filumenie ‘sbírání nálepek od zápalek’, Srov. :fingovat, :fikce, :figura.
filumenista. Uměle z :fil(o)- a lat. lū- fintit (se) expr. ‘parádit (se), strojit (se)’,
174
firma flaksa
fintil. Jen č. Asi od :finta. montovat’. Srov. :fit.

firma ‘podnik; vývěsní štít’, firemní. fix citosl. Zkráceno z :krucifix.
Z it. firma ‘podpis’, vlastně ‘stvrzení fix(a) ‘tužka s tušovou náplní’. Zkráceno
úmluvy podpisem’, od firmare ‘potvr- z fixační tužka (viz :fixovat).
dit, upevnit’ z lat. firmāre tv. od firmus fixlovat ob. ‘podvádět (v kartách)’. Z
‘pevný’. Srov. konfirmace, :farma, něm. füchseln tv. od Fuchs ‘liška’, tedy
:biřmovat. ‘hrát jako liška, chytračit’.
firn ‘ztvrdlý, zledovatělý sníh’. Z jiho- fixovat ‘upevňovat’, fixní, fixace, fi-
něm. Firn ‘loňský sníh’ z firn ‘loňský’, xační. Ze střlat. fixare od lat. fīxus
jež souvisí s lit. pérnai tv. a něm. fern ‘pevný’, což je původem příč. trp.
‘vzdálený’. od fīgere ‘připevňovat, přibíjet’. Srov.
fiskální ‘týkající se státní pokladny’. :fix(a), :krucifix, :prefix, :fiší.
Z lat. fiscālis od fiscus ‘císařská po- fízl ob. ‘tajný policista, konfident’. Z
kladna’, původně ‘koš (na peníze)’. něm. nář. a arg. Fiesel ‘penis, chlap,
Srov. :konfiskovat. nesympatický člověk, pasák, zrádce
fistule ‘vysoký hlasový rejstřík, falzet’. ap.’ ze střhn. visel ‘penis’.
Z lat. fistula ‘píšťala’. Starší č. význam fiží. Viz :fiší.
byl ‘vřed, píštěl’ (Jg). Srov. :píšťala. fjord ‘úzký dlouhý záliv’. Z nor. fjord
fiší, fiží ‘krajková ozdoba’. Z fr. fichu, do- tv., jež souvisí s něm. fahren ‘jet’, něm.
slova ‘co je upevněno (pod krkem)’, od Furt, angl. ford ‘brod’ i lat. portus ‘pří-
ficher ‘upevňovat’ z lat. fīgere tv. Srov. stav’.
:fixovat. fládr ‘žilkování dřeva; jádrovité dřevo’.
fiškus expr. ‘chytrák, filuta’. Asi posu- Z něm. Flader, jehož původ není jistý.
nem významu z lat. physicus ‘příro- flagrantní ‘do očí bijící’. Z lat. flagrāns
dovědec, lékař’, snad pod vlivem silné ‘oslňující, planoucí’ od flagrāre ‘pla-
skupiny slov na fi- označujících zchyt- nout, hořet’, jež souvisí s lat. flamma
ralost (viz :filištín). Srov. však i stit. (viz :plamen). Srov. in flagrantī ‘při
fisicare ‘zchytrale mluvit’ a něm. žer- činu’, doslova ‘při (ještě) planoucím
tovné Pfiffikus (viz :fikaný). (činu)’.
fištrón ob. expr. ‘důvtip’, dříve ‘rybí tuk’. flákat se ob. expr. ‘vyhýbat se práci, leda-
Z něm. Fischtran ‘rybí tuk’. Význam byle pracovat’, flákač, flákárna, proflá-
‘důvtip’ snad podle jeho posilujících kat, poflakovat se, odfláknout, vyflák-
účinků, srov. však i :fiškus, :filištín. nout se. Asi z onom. flákat, :fláknout.
fit ‘svěží, v kondici’ (ve spojení být fit), Srov. :flinkat se.
fitnesscentrum. Z angl. fit ‘způsobilý, fláknout ob. expr. ‘uhodit, mrštit’, flák
vhodný’, jehož původ není zcela jasný ‘velký kus’, naflákat, zflákat, zaflá-
- nejspíš jde přes fr. k lat. factus ‘ho- kat ‘ušpinit, zamazat’. Od citosl. flák
tový, udělaný’. Srov. :fakt, :profit. onom. původu. Srov. :flákat se, :flin-
fitink ‘spojka ocelových trubek’. Z angl. kat se.
fitting, původně adj. ‘hodící se, jdoucí k flaksa ‘šlachovité maso’. Z něm. Flechse
sobě’, od fit ‘hodit se, přizpůsobit, na- ‘šlacha’, jehož původ není přesvědčivě
175
flambovat flinkat se
vyložen. barvení’. Z fr. flageolet a to asi od lat.

flambovat ‘upravovat jídlo tak, že se po- flāre ‘foukat’. Srov. :flašinet, :flétna,
lije alkoholem a před podáváním za- :inflace.
pálí’, flambovaný. Z fr. flamber ‘opa- flegmatik ‘klidný až netečný typ člo-
lovat, ožehovat, plápolat’ od stfr. věka’, flegmatický. Z pozdnělat. phleg-
flamb(l)e ‘plamínek’ z lat. flammula tv. maticus z ř. flegmatikós ‘hlenovitý’ od
od flamma ‘plamen’. flégma ‘hlen, zánět, hnis, plamen’ od
flámovat ‘hýřit, chodit za zábavou flégō ‘pálím, rozněcuji’. Staří Řekové
pozdě do noci’, flám, fláma, flamendr. věřili, že příčinou těžkopádnosti a ne-
Východisko je v něm. Flame, Flamän- tečnosti je pomalé proudění tělesných
der ‘Vlám’, od toho by bylo sloveso a šťáv způsobené jejich hlenovitým cha-
zpětně pak subst. flám (srov. i pije jako rakterem. Srov. :cholerik.
holendr, tj. ‘Holanďan’). Není zcela flek ob. ‘skvrna, místo; těstovinové jídlo
jasné, zda si toto jméno vysloužili spíš (pl.); kontra v kartách’, flekatý, flí-
vlámští žoldnéři, či kupci. ček. Z něm. Fleck ‘skvrna, místo, zá-
flanděra ob. expr. ‘láhev’. Přetvořeno z plata, příštipek’. Název jídla snad me-
:flaška. taforicky z významu ‘příštipek’ (srov.
flanel ‘druh teplé látky’, flanelový. Přes i něm. Kuttelflecke ‘dršťky’), poslední
něm. Flanell z angl. flannel a to nejspíš význam nepříliš jasný. Srov. :flikovat.
z kelt. (srov. wal. gwlan ‘vlna’). Srov. i flektivní ‘ohebný’. Viz :flexe.
:vlna1 . fleret ‘lehká bodná sportovní zbraň, kon-
flastr ob. ‘náplast’. Z něm. Pflaster ze číř’. Z fr. fleuret, což je zdrobnělina k
střlat. plastrum tv. z lat. emplastrum z fleur ‘květ’ (špička byla chráněna knof-
ř. émplastron ‘náplast, nanášená mast’ líkem připomínajícím květ) a to z lat.
od emplássō ‘vmazávám, vtlačuji’ z flōs (gen. flōris) tv. Srov. :flóra.
:en- a plássō ‘tvořím, hnětu’. Srov. flétna, flétnist(k)a, flétnový. Z něm.
:plast i :náplast. Flöte a to ze stfr. fleute, jež asi sou-
flašinet ‘hrací kolovrátek’, flašinetář. visí s lat. flāre ‘foukat’ onom. původu.
Jen č. Z něm. Flaschinett (dnes nepou- Srov. :flauta, :flažolet, :inflace.
žívaného), jež je přetvořením fr. flageo- flexe ‘ohýbání’, flektivní, flexibilní
let (viz :flažolet). ‘pružný, přizpůsobivý’. Z lat. flexiō od
flaška ob. ‘láhev’. Již stč. (flašě). Ze flectere ‘ohýbat’. Srov. :reflex, :re-
střhn. vlasche (dnes Flasche), jež se ně- flektor.
kdy spojuje s něm. flechten ‘plést’ (pů- flíghorna ob. ‘křídlovka’. Z něm. Flü-
vodně tedy ‘pletená nádoba’); germ. gelhorn z Flügel ‘křídlo’ a Horn ‘roh’
původ slova však je dost sporný. (její signály řídily při honech křídelní
flauš ‘druh vlněné látky’, flaušový. Z řady honců).
něm. Flaus(ch) ze střdn. vlūs(ch) ‘ovčí flikovat ob. ‘látat, neodborně opravovat’.
kůže’, jež souvisí s lat. plūma ‘peří’. Z něm. flicken ‘spravovat, záplatovat’
flauta zast. ‘flétna’. Z it. flauta od lat. od Fleck ‘záplata, místo, skvrna’ (viz
flāre (viz :flétna). :flek).
flažolet ‘druh flétny; tón flétnového za- flinkat se ‘zahálet, vyhýbat se práci’,
176
flinta fofr
flink, odflinknout. Lze předpokládat ‘téci’). Srov. :plout.

vývoj významu z onom. flinknout ‘ude- floutek ‘hejsek’. Asi z něm. flott ‘bujný,
řit’ (srov. :fláknout - :flákat se, veselý’, původně ‘plovoucí, lehký’, jež
:plácat - plácat se). Méně pravděpo- souvisí s fliessen (viz :flotila). Změna
dobně ze švýc.-něm. flinkƏ tv. (Ma2 ). významu je ze studentské mluvy.
flinta hov. ‘puška’. Z něm. Flinte tv., fluidum ‘domnělá neviditelná látka vy-
jež je zkráceno z Flintbüchse, vlastně zařující energii’. Utvořeno k lat. fluidus
‘puška s křesadlem’, z Flint ‘pazou- ‘plynný, tekutý’ od fluere ‘plynout’.
rek’ a Büchse ‘puška’. Srov. :puška, Srov. :fluktuace.
:piksla. fluktuace ‘kolísání; častá změna zaměst-
flirt ‘nezávazný milostný zájem’, flirto- nání’, fluktuovat, fluktuant, fluktuační.
vat. Z angl. flirt ‘pohrávat si, poleto- Z lat. fluctuātiō od fluctuāre ‘vlnit se,
vat, cuknout’ onom.-expr. původu. kolísat’ od fluctus ‘proud, vlnění’ od
flísna slang. ‘obkládačka’. Z něm. Fliese fluere ‘téci’. Srov. :fluidum, :fluor.
tv., bez evidentních paralel v jiných ie. flundra ‘běhna’. Dříve též flandra (Jg).
větvích. Původně asi ‘žena přišlá s flander-
flitr ‘třpytivý plíšek’. Z něm. Flitter tv. skými vojáky’. Srov. i starší č. flandera
K něm. flittern ‘třpytit se’, jež souvisí s ‘špatné vrchní roucho’, něm. nář. Flan-
flattern ‘třepetat se’, obojí onom.-expr. der, Flunder ‘cár’, jež se také vyvozují
původu. ze stejného základu. Srov. i :flámovat.
flok ‘dřevěný nýtek’. Z něm. Pflock tv., fluor ‘plynný prvek’, fluoreskovat ‘svě-
nejasného původu. Rčení nemít ani télkovat’, fluorescence. Z lat. fluor
floka však asi vychází z názvu jakési ‘to, co plyne’ (je silně těkavý) od
drobné mince v 15. st. flútek (nč. flou- fluere ‘téci, plynout’. Srov. :fluktuace,
tek), přiklonilo se k flok. :fluidum.
flór1 ‘průsvitná tkanina’. Z něm. Flor z flusat ‘plivat’, flus, flusanec. K stč. flus
niz. floers z fr. velours (viz :velur). ‘výtok chorobných výměšků (hlenů,
*flór2 , hov. expr. být ve flóru ‘být v ob- hnisu)’ z něm. Fluss ‘proud, tok’ od
libě, módě, rozkvětu’. Z lat. in flōre ‘v fliessen ‘téci, plynout’. Srov. :flotila,
květu’ od flōs (gen. flōris) ‘květ’. Srov. :floutek.
:in-1 , :flóra. fňukat. Onom.-expr. Srov. :kňučet.
flóra ‘květena’. Podle lat. Flōra ‘bohyně fobie ‘chorobný strach’. Nově k ř. fó-
rostlinstva’ od flōs (gen. flōris) ‘květ’. bos ‘strach’ od fébomai ‘prchám (stra-
Srov. :deflorace, :fleret, :floskule. chy)’, jež souvisí s naším :běžet. Srov.
floskule ‘květnatá, ale prázdná fráze’. Z :klaustrofobie, :xenofobie.
lat. flōsculus, což je zdrobnělina k flōs fofr ob. expr. ‘spěch, shon’, fofrovat. Ve
‘květ’ (viz :flóra). starší č. fofr, fochr ‘fukar, přístroj na
flotila ‘oddíl lodí’. Přes něm. Flotille ze vyfukování plev’ ze staršího něm. Fo-
šp. flotilla, což je zdrobnělina k flota cher, Föcher (dnes Fächer) tv. z fo-
‘loďstvo’, to pak je přes stfr. přejato chen ‘rozfoukávat oheň’ ze střlat. fo-
z germ. jazyků (souvisí s něm. fliessen care ‘zapalovat, rozněcovat’ od lat. fo-
177
foch forhend
cus ‘ohniště’. Srov. :fukar, :fokus. k fondre (viz :fondán).

foch ob. ‘přihrádka; obor’ (druhý význam foném ‘základní jednotka fonologického
jen ve spojení být od fochu). Z něm. systému’. Utvořeno ve 20. st. na zá-
Fach tv. (viz :fachman). kladě ř. fō̺nēma, jež znamená totéž co
fokus ‘ohnisko’, fokální. Z lat. focus fōnē̺ (viz :-fon).
‘ohniště’. Srov. :fofr, :foyer, :boch- fonetika ‘věda o zvukové stránce řeči’,
ník. fonetický. Přes moderní evr. jazyky a
foliant ‘kniha velkého formátu’. Z něm. tam na základě ř. fōnētikós ‘týkající se
Foliant od Folio ‘půlarchový formát’, tónů, zvuků’ od fōnē̺ (viz :-fon).
jež je zkráceno z lat. in foliō ‘v (jed- foniatrie ‘nauka o léčení poruch hlasu’.
nom) listě’ od folium ‘list’ (srov. :in- Novodobá složenina z ř. fōnē̺ ‘hlas,
1
). Dále srov. :fólie, :fejeton. zvuk’ a iātreíā ‘léčení’ k iatrós ‘lékař’.
fólie ‘tenký kovový či umělohmotný list’. Srov. :-fon, :psychiatr.
Ze střlat. folia ‘list’, což je původně pl. fonologie ‘nauka o zvukových prostřed-
k lat. folium tv. Srov. :foliant, :feje- cích jazyka’. Novodobá složenina z ř.
ton. fōnē̺ ‘hlas, zvuk, tón’ a :-logie. Srov.
folk ‘druh hudby napodobující hudbu :-fon, :foném, :fonetika.
lidovou’, folkový, folkař. Z angl. fontána ‘kašna s vodotryskem’. Podle
folk (music) ‘lidová (hudba)’. Srov. něm. Fontäne tv. z pozdnělat. fontāna,
:folklor. což je původem adj. v ž.r. od lat. fōns
folklor ‘lidová kultura’, folklorní, folklo- (gen. fontis) ‘pramen’.
rista, folkloristický. Z angl. folklore (od fór ob. expr. ‘vtip, trik; drahoty (pl.);
pol. 19. st.) z folk ‘lid’ a lore ‘věda, náskok’. Většinou se vykládá z něm.
nauka’. Srov. :folk, :pluk. sloves s předponou vor- ‘před’. Jasné
-fon (ve složeninách) ‘týkající se repro- je to u dát fóra ‘dát náskok’ z něm.
dukce zvuku’. K ř. fōnē̺ ‘hlas, zvuk, vorgeben (k geben ‘dát’), podobně by
tón’, fōnéō ‘vydávám hlas, mluvím’. bylo dělat fóry z vormachen ‘předstí-
Srov. :telefon, :gramofon, :dikta- rat, balamutit’ (k machen ‘dělat’), z
fon, :magnetofon ap. a :fonetika, toho snad i ostatní významy. Půso-
:fonologie. bilo tu samostatné postavení vor ve
fond ‘soubor určitých prostředků, na- větách jako machen Sie uns nichts
dace’. Z něm. Fond z fr. fond a to z vor ‘nic nám nepředstírejte, nenamlou-
lat. fundus ‘základ, půda’. Srov. :fun- vejte’. Srov. :fórový.
dovaný, :fundamentální. forbes ‘hrací automat’. Podle jména vý-
fondán ‘směs cukru a sirupu do bon- robce.
bonů’, fondánový. Z fr. fondant, což forčeking ‘aktivní napadání soupeře vy-
je přech. přít. k fondre ‘rozplývat se’ sunutými hráči (zvláště v hokeji)’, for-
a to z lat. fundere tv. Srov. :fondue, čekovat. Z angl. forechecking od fore-
:fúze, :transfuze. check z fore ‘vpředu’ a check ‘zastavit,
fondue ‘horký pokrm z roztaveného sýra zadržet’. Srov. :bodyček, :forhend.
a bílého vína’. Z fr. fondue (jde o švý- forhend ‘úder přední stranou rakety (v
carskou specialitu), což je příč. trp. ž.r. tenise ap.)’, forhendový. Z angl. fo-
178
forhont forzýtie
rehand tv. z fore ‘přední; vpředu’ a :formulář).

hand ‘ruka’. Srov. :bekhend, :for- forota ob. ‘zásoba’. Z něm. Vorrat tv. z
hont, :forčeking. vor ‘před’ a Rat ‘rada’. Srov. :fortel,
forhont slang. ‘vynášení karty; ten, kdo :rada.
vynáší’. Z něm. Vorhand ‘přednost’ fórový ob. ‘chatrný, nepevný’. Zřejmě od
z vor ‘před’ a Hand ‘ruka’. Srov. :fór, tedy vlastně ‘předstírající (pev-
:forhend, :fortel, :fór. nost)’.
forint ‘jednotka maďarské měny’. Z forsírovat ob. ‘upřednostňovat, zdůraz-
něm. Florint a to podle it. města Flo- ňovat’. Z něm. forcieren a to z fr. for-
rencie, kde se razil známý florentský cer ‘nutit’ (stfr. forcier) k pozdnělat.
dukát. fortia ‘síla’ od lat. fortis ‘silný’. Srov.
forma ‘vnější tvar, podoba, způsob’, for- :forte.
movat, formace, formální, formalismus, foršus ob. ‘záloha (na plat)’. Z něm. Vor-
formalista. Z lat. forma tv. Význam schuss tv. z vor ‘před, napřed’ a Schuss
‘kondice, výkonnost’ přes angl. Srov. ‘rána, vymrštění’ od schiessen ‘střílet’.
:formalita, :formát, :deformovat, Srov. :forota, :fortel.
:informovat, :reforma.
forte ‘silně (v hudbě)’, fortissimo (super-
formaldehyd ‘plyn ostré vůně užívaný
lativ od forte). Z it. forte ‘silný’ z lat.
k výrobě umělých hmot’. První část je
fortis tv. Srov. :piano.
od lat. formīca ‘mravenec’ (je v něm
fortel ob. ‘dovednost, zručnost’, fortelný
kyselina mravenčí), dále viz :aldehyd.
‘dobře udělaný, bytelný’. Stč. též ‘lest,
formalin ‘roztok formaldehydu’. Zkráce-
úskok’. Ze střhn. vorteil (dnes Vorteil)
ním z :formaldehyd + příp. -in (srov.
‘výhoda, zisk’ z vor ‘před’ a teil ‘část,
:anilin).
díl’ (souvisí s :díl). Srov. :forhont,
formalita ‘ustálená forma úředního či
:forota, :foršus.
společenského aktu’. Ze střlat. forma-
fortifikace ‘opevnění’. Z lat. fortificātiō
litas od lat. forma (viz :forma).
z fortis ‘silný’ a -ficātiō (viz :-fikace).
forman zast. ‘vozka’. Z něm. Fuhrmann
Srov. :forte, :forsírovat.
z Fuhre ‘povoz, náklad’ a Mann ‘muž’.
Dále viz :fůra. fortna zast. ‘brána’. Z něm. Pforte a to
formát ‘velikost, rozměr’. Z lat. for- z lat. porta ‘brána, vrata’. Srov. :por-
mātus, což je příč. trp. od formāre ‘tvo- tál, :portýr.
řit, formovat’ od forma (viz :forma). fortuna ‘štěstí’. Z lat. fortūna ‘štěstí, ná-
formulář ‘tiskopis k vyplnění různých hoda, osud’ od fors ‘šťastná náhoda’ k
údajů’. Z lat. formulārius ‘týkající se ferre ‘nést, přinášet’.
(právních) formulí’ (dále viz :for- fórum ‘veřejnost, veřejné místo’. Z lat.
mule). forum ‘tržiště’. Srov. :dvůr.
formule ‘ustálené znění, vzorec; jedno- forvard slang. ‘útočník, místo v útoku
sedadlový sportovní vůz’, formulovat, (ve sportu)’. Z angl. forward tv. z fore
formulace. Z lat. formula ‘podoba, pra- ‘přední’ a ward ‘stráž’. Srov. :forhend,
vidlo, předpis, právnická formule’, což :forčeking, :stevard.
je zdrobnělina k forma (viz :forma a forzýtie ‘zlatý déšť’. Podle angl. bota-
179
fořt frajer
nika W. Forsytha († 1804). (se)’. Srov. :fosgen.

fořt zast. ob. ‘lesník’. Z něm. Forstmeister fotografie, fotografický, fotograf, foto-
k Forst ‘les’ (srov. i :mistr). grafovat, hov. foto, fotka, fotit, focení.
fosfát ‘fosforečné hnojivo’. Z fr. Z :foto-1 a :-grafie.
phosphate (viz :fosfor). fotosyntéza ‘přeměna kysličníku uhliči-
fosfor ‘světélkující nekovový prvek’, fos- tého v rostlinách v organické látky pů-
foreskovat. Přes něm. z ř. fōsfóros ‘svět- sobením světla’. Z :foto-1 a :syntéza.
lonosný’ z fō s ‘světlo’ a -fóros od férō fotr zhrub. ‘otec’. Z něm. Vater tv. Srov.
‘nesu’. Srov. :foto-1 , :semafor, :lu- :páter.
cifer. foukat, nafouknout, náfuka, sfouknout,
fosgen ‘druh jedovatého plynu’. Uměle vyfouknout. Všesl., onom. původu.
z ř. fō s ‘světlo’ a základu gen- ‘rodit Srov. :fuk1 , :fučet, :podfouknout.
(se)’ (srov. :gen). Vzniká působením fouňa ob. expr. ‘nadutec’. Od :funět
chlóru na kysličník uhelnatý za denního onom. původu.
světla. fous. Viz :vous.
fosilie ‘zkamenělina’, fosilní. Od lat. fos- foxteriér ‘plemeno psa’. Z angl. fox-
silis ‘vykopaný’ od fodere (příč. trp. terrier z fox ‘liška’ (něm. Fuchs) a
fossum) ‘kopat’. terrier (viz :teriér) (byl využíván při
fošna ‘silné prkno’. Z něm. Pfosten lovu lišek). Srov. :foxtrot, :fixlovat.
‘sloup, kůl, fošna’ a to z lat. postis ‘ve- foxtrot ‘druh tance’. Z angl. foxtrot, do-
řeje, sloup’. slova ‘liščí klus’, z fox ‘liška’ a trot
fotbal, fotbalový, fotbalista. Z angl. fo- ‘klus, rychlý pohyb’. Srov. :foxteriér,
otball z foot ‘noha’ (srov. něm. Fuss) a :trotl.
ball ‘míč’ (srov. :-ball). foyer ‘předsálí v divadle ap.’. Z fr. foyer
fotel ob. ‘křeslo, lenoška’. Z fr. fauteuil, tv., původně ‘místnost s krbem sloužící
stfr. faudestoel a to z frk. *faldistōl, k ohřátí’, ze stfr. foier ‘krb’ z pozdně-
doslova ‘skládací stolice’ (srov. :fald, lat. focārius ‘týkající se krbu, ohniště’
:stůl). od lat. focus ‘ohniště’. Srov. :fokus,
foto-1 (ve složeninách) ‘týkající se :fukar, :fofr.
světla’. Z ř. fō s (gen. fōtós) ‘světlo’. fracek zhrub. ‘(drzé) dítě’. Z něm. Fratz
Srov. :fosfor a :fotografie, :fotosyn- tv., dříve též ‘ošklivý, špatný člověk’,
téza, :fotobuňka. jež je asi z it. frasca (viz :fraška).
foto-2 (ve složeninách) ‘týkající se foto- fragment ‘zlomek’, fragmentární. Z lat.
grafie’. Zkráceno z :fotografie. Srov. fragmentum od frangere ‘lámat’. Srov.
fotoaparát, fotokopie, fotomontáž, :fo- :fraktura, :frakce.
togenický. fraj přísl. zast. ob. ‘volno, volně’. Z něm.
fotobuňka ‘článek měnící světelné pod- frei ‘volný, svobodný’, jež souvisí s Fre-
něty na elektrické’. Z :foto-1 a und ‘přítel’. Dále srov. :frajer.
:buňka. frajer ob. expr. ‘milenec; vyzývavý mla-
fotogenický ‘vhodný k fotografování’. dík’, frajírek, frajeřit, frajeřina. Z něm.
Uměle z :foto2 a základu gen- ‘rodit Freier ‘nápadník, záletník’ (stč. frejieř)
180
frajle frekvence
od freien ‘chodit za dívkou’, jež souvisí ‘Francouzek’, protože jeho matka byla
s naším :přát, :přítel. Srov. i :fraj. Francouzka). Srov. :frank.
frajle ob. hanl. ‘slečna’. Z něm. Fräulein frapantní ‘nápadný, do očí bijící’. Z fr.
tv., což je zdrobnělina k Frau ‘paní’. frappant ‘bijící’ od frapper ‘bít’.
frak ‘slavnostní pánský oděv’. Z něm. fraška ‘obhroublá veselohra; expr. nedů-
Frack z angl. frock, původně ‘kutna, su- stojné, tragikomické dění’, fraškovitý.
tana’, ze stfr. froc tv. a to asi původu Z it. frasche ‘suché větve, veteš, ni-
germ. cotné věci, šprýmy’, což je pl. k frasca
frakce ‘skupina odštěpená od celku’, ‘listnatá větev (sloužící k označení vý-
frakční. Z lat. frāctiō ‘odštěpení, od- čepu)’, pak též ‘lehkomyslný člověk’
lomení’ od frangere (příč. trp. frāctus) (srov. :fracek). Dále nejasné. Jen do
‘lámat’. Srov. :fraktura, :fragment. č. (a odtud do slk. a pol.).
fraktura ‘zlomenina’. Z lat. frāctūra fráter ‘mnich bez kněžského svěcení’. Z
‘zlomení’ od frangere (příč. trp. lat. frāter ‘bratr’ (viz :bratr). Srov.
frāctus) ‘lámat’. Srov. :frakce, :frag- :páter.
ment. fráze ‘ustálené spojení slov; otřelé vy-
francovka ‘masážní přípravek z alko- jádření’, frázovitý, frázovat. Přes něm.
holu, mentolu aj.’. Z něm. Franzbrann- Phrase z lat. phrasis a to z ř. frásis ‘vý-
twein ‘francouzská pálenka’. raz, mluvení’ od frázō ‘říkám, ukazuji,
frank ‘peněžní jednotka’. Z fr. franc a naznačuji’.
to z původního nápisu na minci Fran-
frazeologie ‘nauka o ustálených slovních
cōrum rēx ‘král Franků’; jméno germ.
spojeních’. Viz :fráze a :-logie.
kmene, po němž je nazvána Francie,
značí ‘volný, svobodný’. Srov. něm. frc ob. ‘zastavárna’. Z něm. spojení in
frank tv. Versatz (geben) ‘(dát) do zástavy’ (v č.
se užívá prakticky jen takto s předl.);
franko přísl. ‘vyplaceně’, (o)frankovat. Z
ver- souvisí s naším :pře-, Satz je od
it. franco (di porto) ‘osvobozeno (od
setzen ‘posadit’ (viz :sedět).
poštovného)’ z it. franco ‘svobodný’ a
to z germ. Srov. :frank. frčet. Onom. k citosl. frr vyjadřujícím
františek ‘kuželík vonné pryskyřice vy- prudký let. Srov. :frčka, :frnknout.
dávající vonný dým’. Z angl. frankin- frčka slang. ‘cvoček či hvězdička jako
cense ‘kadidlo’ ze stfr. franc encens odznak vojenské hodnosti’. Původně
‘čisté kadidlo’ (srov. :frank) z lat. in- ‘knoflík’, tedy asi něco jako :čamrda
cēnsum ‘to, co je zapálené’ od incen- - knoflík, který se roztočí a ‘frčí’. Srov.
dere ‘zapálit’ z :in-1 a candēre ‘být :frčet.
žhavý, zářit’. Zvuková podoba se v č. fregata ‘druh válečné lodi’, fregatní. Z it.
přiklonila k osobnímu jménu František. fregata (snad přes něm. Fregatte) tv.,
Srov. :kandelábr, :kandidát, :fran- jehož další původ je nejistý.
tiškán. frekvence ‘provoz; častost výskytu;
františkán ‘člen mnišského řádu’, fran- kmitočet’, frekvenční, frekventovaný,
tiškánský. Podle zakladatele, sv. Fran- frekventant. Z lat. frequentia tv. od
tiška z Assisi (it. Francesco, doslova frequēns ‘častý, hojně navštěvovaný’,
181
frenetický frustrace
jež asi souvisí s farcīre ‘cpát’. jehož další původ není jasný.
frenetický ‘bouřlivý, nadšený’. Z lat. frkat. Onom. (vydávat zvuk frr). Srov.
phrenēticus z ř. frenētikós ‘šílený’ k frē̺n :frčet, :frnknout.
‘bránice’, ale i ‘duše, rozum, rozvaha’ frmol hov. expr. ‘shon, zmatek’. Asi expr.
(staří Řekové věřili, že pod srdcem sídlí přetvoření (k slovům jako :frčet?) z
duše, rozum atd.). chrmol (tak u Jg), což je ojedinělá va-
freska ‘nástěnná malba do mokré rianta k chomol ‘bouře, bouřlivý vítr’
omítky’. Z it. (dipingere) a fresco ‘(ma- (viz též Jg), jež souvisí s :chumel.
lovat) na čerstvou (omítku)’; fresco frňák ob. zhrub. ‘nos’, ofrňovat se. Od fr-
‘čerstvý’ je z germ. *frisc (srov. něm. nět, což je obměna :frkat. Srov. také
frisch) tv. rýmové :chrnět.
fretka ‘bílá forma tchoře’. Z něm. frnknout expr. ‘uletět’. Onom. od citosl.
Frett(chen) a to přes fr. furet z vlat. frnk. Srov. :frčet.
*fūrittus ‘fretka, tchoř’ k lat. fūr ‘zlo- fronta ‘bojiště; seskupení organizací či
děj’. stran; řada čekajících lidí; rozhraní
fréza ‘obráběcí stroj’, frézař, frézovat, vzduchových vrstev’, frontový, fron-
frézka. Přes něm. Fräse z fr. fraise tální. Přes něm. Front(e) z fr. front či
tv. od fraiser ‘frézovat’, dříve ‘vrásnit, it. fronte a to z lat. frōns (gen. fron-
zvětšovat otvor’, asi z frk. *frisi ‘ob- tis) ‘čelo, přední strana’.Význam ‘řada
ruba, kadeření’. čekajících lidí’ je - pokud víme - jen v
frigidní ‘chladný, sexuálně nevzrušivý’, č.
frigidita. Z lat. frīgidus ‘chladný’ od frontispis ‘stránka tvořící protějšek ti-
frīgēre ‘být chladný, mrznout’ k frīgus tulního listu knihy’. Z fr. frontispice ze
‘chlad, mráz’. střlat. frontispicium ‘průčelí (budovy)’
frikativa ‘třená souhláska’. Z moderních z frōns ‘čelo’ (srov. :fronta) a -spicere
evr. jazyků a tam ze střlat. fricativus k specere ‘hledět’ (srov. :aspekt, :in-
od lat. fricāre ‘třít’. Srov. :afrikáta, spekce).
:frikce. froté ‘bavlněná tkanina se smyčkovým
frikce ‘tření’. Z lat. frictiō tv. od fricāre povrchem’. Z fr. frotté, což je příč. trp.
(příč. trp. frictus, fricātus) ‘třít’. Srov. k frotter ‘otírat (ručníkem)’, jež se asi
:frikativa, :froté. nepravidelně vyvinulo (přes stfr. fro-
fritovat ‘smažit v rozpáleném tuku’, fri- ter, freter) z lat. fricāre ‘třít’. Srov.
tovací. K fr. frit, což je příč. trp. od :frikce.
frire ‘péci’ z lat. frīgere tv. Srov. :po- frťan ob. expr. ‘odlivka alkoholu’. Ne-
mfrity. jasné.
frivolní ‘rozpustilý, nestydatý’. Z fr. fri- fruktóza ‘ovocný cukr’. K lat. frūctus
vole ‘lehkovážný, nicotný’ z lat. frīvo- ‘plod’.
lus ‘nicotný, rozbitý, drobivý’ od friāre frustrace ‘rozčarování, nenaplnění oče-
‘roztírat, drobit’ (souvisí s fricāre - viz kávaného’, frustrovat. Z lat. frūstrā-
:frikce). tiō od frūstrāre ‘zklamat v očeká-
frizúra ob. expr. ‘účes’. Přes něm. Frisur z vání’ od přísl. frūstrā ‘marně, zby-
fr. frisure od friser ‘kadeřit, kudrnatit’, tečně’. Souvisí s fraudāre ‘klamat’
182
fuč furunkl
(srov. :defraudace). vat, zajišťovat’ z lat. fundāre ‘zakládat,

fuč přísl. ob. ‘pryč’. Z něm. futsch tv., jež upevňovat’ od fundus ‘základ, půda’.
je nejspíš onom. původu. Srov. :fušo- Srov. :fond, :fundamentální.
vat. funebrák ob. ‘pohřební zřízenec’. Od lat.
fučet. Onom. Srov. :foukat, :fičet. fūnebris ‘pohřební’ k fūnus (gen. fūne-
fuga ‘skladba, v níž téma postupně pře- ris) ‘pohřeb’ (srov. :funus).
bírají různé nástroje či hlasy’. Z lat. funět. Onom. Srov. :fučet, :fujavice i
fuga ‘útěk’ od fugere ‘utíkat, prchat’, :fouňa.
jež souvisí s :běžet a :fobie. fungl(nový) ob. expr. ‘zcela (nový)’.
fuchsie ‘druh ozdobné květiny’. Podle Z něm. funkel(nagel)neu tv., doslova
něm. botanika L. Fuchse († 1566). ‘nový jak třpytivý hřebík’ k funkeln
fuj citosl. Onom. vyjádření znechucení - ‘třpytit se’.
podobné je něm. pfui, angl. fie, fr. fi, fungovat, funkce, funkční, funkcionář,
lat. fū. funkcionářský, funkcionalismus, funk-
fujara ‘pastýřská píšťala’. P. fujarka, cionalista. Z lat. fungī (příč. trp.
ukr. fujára, flojára, s./ch. frȕla, dále fūnctus) ‘vykonávat, zastávat’.
rum. fluer, maď. furulya, alb. flo- funkl. Viz :fungl(nový).
jere. Slovo karpatské pastýřské kultury funus ob. ‘pohřeb’. Již od 16. st. šířeno
(srov. :bača, :brynza ap.), původu přes kostelní latinu (z lat. fūnus). Srov.
neznámého. Na č. podobu zřejmě pů- :funebrák.
sobilo nář. fujať ‘foukat’. fůra ‘těžký náklad’; ob. expr. ‘velké množ-
fujavice ‘vánice’. Z nář. fujať onom. pů- ství’. Z něm. Fuhre ‘povoz, náklad na
vodu (citosl. fu-) stejně jako :foukat, voze’, jež souvisí s fahren ‘jet’ a führen
:fučet. Srov. i :fujara. ‘vést, vézt’. Srov. :forman, :fáro,
fuk1 ‘fouknutí’. Od :foukat. :fárat.
fuk2 přísl. (ve spojeních to je fuk, to máš furiant expr. ‘umíněný, pyšný člověk’. Z
fuk) ob. expr. ‘(to je) jedno, lhostejno’. lat. furiāns (možná přes něm. Furiant),
Expr. varianta k :fík s přikloněním k což je přech. přít. k furiāre ‘uvádět v
:fuk1 . šílenost, rozzuřit (se)’, tedy asi ‘zuřící,
fukar ‘stroj na provívání obilí, metání řádící’. Srov. :fúrie, :furóre.
slámy ap.’. Přikloněním k :foukat ze fúrie expr. ‘zuřivá žena’. Z lat. Furia ‘Lí-
staršího fofr, fochr z něm. Focher, Fö- tice, bohyně pomsty’ z furia ‘zběsilost,
cher (dále viz :fofr). zuřivost’ od furere ‘zuřit, běsnit’. Srov.
fukýř, fukéř expr. ‘silný vítr’. K :fučet, :furiant, :furóre.
:foukat. furóre hov. zast. ‘rozruch’. Z it. furore ‘po-
fundamentální ‘základní, podstatný’, hnutí mysli, zuřivost’ z lat. furor tv. k
fundamentalismus, fundamentalista. Z furere ‘zuřit’. Srov. :fúrie, :furiant.
pozdnělat. fundāmentālis (asi přes furt přísl. ob. ‘pořád’. Z něm. fort ‘dále,
něm. fundamental) k lat. fundāmentum pryč’ (in einem fort ‘neustále’) od vor
‘základ’ od fundāre (viz :fundovaný). ‘před’. Srov. i naše :před.
fundovaný ‘(argumenty) podložený, furunkl ‘nežit’. Z něm. Furunkel a to z
podpořený’. Od fundovat ‘podporo- lat. fūrunculus tv., což je asi zdrobně-
183
fusekle gajdy
lina k fūr ‘zloděj’ (nežit jakoby ‘krade’ šem :být i ř. fýsis ‘příroda’, vše z ie.
krev a tělní tekutiny). Srov. :fretka. *bheu-, *bhū- ‘růst’.
fusekle ob. ‘ponožka’. Z něm. Fußsöckel z fúze ‘splynutí’, fúzovat. Z lat. fūsiō
Fuß ‘noha’ a zdrobněliny od Socke ‘po- od fundere (příč. trp. fūsus) ‘lít, roz-
nožka’ z lat. soccus ‘nízký, lehký stře- pouštět’. Srov. :transfuze, :fondán,
víc’ a to z ř. :fondue.
fušovat ‘neodborně a špatně něco dě- fyto- (ve složeninách) ‘týkající se rost-
lat’, fušer, fuška, fušeřina. Z něm. pfus- lin’. Z ř. fytón ‘rostlina’ a to od stejného
chen tv., jež se vykládá od citosl. fut- základu jako :fyzika. Srov. fytogeneze
sch, oblastně též pfu(t)sch, vyjadřu- ‘vývoj rostlinstva’ (viz :geneze).
jícího splasknutí, zasyčení ap. Srov.
:fuč. fyzika ‘věda o vlastnostech a pohybu
futrál ob. ‘pouzdro’. Z něm. Futteral ze hmoty’, fyzik, fyzický, fyzikální. Z lat.
střlat. fotrale, fotrum, jež je ovšem zase physica, ř. fysikē̺ (téchnē) ‘nauka o pří-
ze střhn. vuoter ‘podšívka, pochva na rodě’ od fysikós ‘týkající se přírody’
meč’. Srov. :futro. k fýsis ‘příroda’, jež souvisí s naším
futro ob. ‘dveřní rám’. Z něm. Fut- :být. Srov. i :fyto-, :fiškus, :futu-
ter ‘podšívka; dveřní rám’, dále viz rum.
:futrál. fyziognomie ‘výraz obličeje’. Přes něm.
futrovat (se) ob. ‘krmit (se), cpát (se)’. a lat. z ř. fysiognōmía ‘určování povahy
Od něm. Futter ‘krmivo’, füttern ‘kr- z rysů obličeje’ k fýsis ‘příroda, tělesná
mit’, jež asi souvisí s :pást (se). povaha’ a gnō̺mē ‘poznání, smýšlení’.
futurum ‘budoucí čas’, futurismus ‘umě- Srov. :fyzika, :gnóma.
lecký směr ze zač. 20. st.’, futuristický. fyziologie ‘nauka o dějích v organismu’,
K lat. futūrus ‘budoucí’, stejný kořen fyziolog, fyziologický. Z ř. fýsis ‘pří-
je i v lat. perfektu fuī ‘byl jsem’, na- roda’ a :-logie.
G
gabardén ‘druh tkaniny’. Přes něm. z gavl, gaol).
fr. gabardine ze šp. gabardina a to asi gabro ‘druh vyvřelé horniny’. Podle it.
zkřížením gabán ‘svrchník, plášť s ka- obce Gabbro.
pucí’ (zřejmě z ar.) a tabardina od ta- gag ‘komický nápad (ve filmu ap.)’. Z
bardo ‘hazuka, selský kabátek’. Srov. angl. gag tv. Asi ze slang. gag ‘vymýš-
:capart. let si’, jež souvisí s něm. Geck ‘floutek’,
dříve ‘dvorní blázen’.
gábl(ík) ob. zast. ‘přesnídávka, jídlo’. Z gajdy nář. ‘dudy’, gajdoš. Ve slov. ja-
něm. Gabel(frühstück) ‘(snídaně) na vi- zycích (chybí v r., luž. i na západě č.
dličku’ od Gabel ‘vidlička’ a to z kelt- území) výpůjčka z tur. gajda tv., pů-
štiny (srov. stir. gabul ‘vidlice’, bret. vod je však nejspíš iberský (špan. gaita
184
gala gangréna
tv.). Další souvislost se hledá v gót. klad většinou vychází z osobních jmen
gaits ‘koza’ - z kůže tohoto zvířete se Gallus a Mathias, nebo z fiktivního
měchy k dudám dělaly. místního jména - těžko rozlišit, co je
gala hov. ‘slavnostní vystrojení’; adj. ‘slav- skutečná a co jen lidová etymologie. V
nostní’. Přes něm. a fr. ze šp. gala a to druhé části také může být ř. -mathíā
asi ze stfr. gale ‘potěšení, zábava’ od ‘vědění, učení’ (srov. :chrestomatie).
galer ‘bavit se, vést veselý život’. Další galon ‘anglická dutá míra’. Z angl. gallon
původ nejasný. Srov. :galán, :gaze stfr. galon ‘velká nádoba’. Další pů-
lantní, :galanterie. vod nejistý.
galán nář. ‘milenec’, galánka. Přes něm.
galoše ‘gumová přezůvka’. Přes něm.
Galan ze šp. galán ‘milovník, elegantní
Galosche z fr. galoche ‘přezůvka, dře-
muž’ ze stfr. galant, což je přech. přít.
vák’ a to buď k ř. kālópous ‘ševcovské
k galer (viz :gala).
kopyto, dřevák’ z kãlon ‘dřevo’ a poús
galanterie ‘drobné ozdobné zboží’. Přes
‘noha’, nebo z lat. gallicula ‘sandálek’
něm. Galanterie z fr. galanterie ‘dvor-
od gallica ‘(galský) sandál’. Jsou i vý-
nost’, později ‘drobné ozdobné dárky’
klady jiné.
od galant (viz :galantní).
galantní ‘dvorný’. Přes něm. z fr. galant galvanický ‘přeměňující chemickou
tv., stfr. ‘živý, veselý’ od galer ‘bavit energii v elektrickou’ (g. proud, g. člá-
se’ (viz :gala, :galán). nek), galvanizovat, galvanizace. Podle
galaxie ‘soustava miliard hvězd’, galak- it. fyzika L. Galvaniho († 1798).
tický. Ze střlat. galaxia ‘Mléčná dráha’ gamba ‘druh violy’. Z it. viola da gamba
z lat. galaxiās a ř. galaxías od gála (gen. (viz :viola) ke gamba ‘noha’ (hráč si
gálaktos) ‘mléko’. nástroj přidržuje nohama) z pozdnělat.
galeje (pomn.) ‘nucené veslování na vá- gamba tv. asi z ř. kampē̺ ‘ohyb, kloub’.
lečných lodích’; expr. ‘dřina’, galejník. gambit ‘zahájení šachové partie s obětí
Stč. galejě, gallé aj. (sg.) ‘veslařská vá- pěšce’. Ze šp. gambito z it. gambitto,
lečná loď’ je ze střlat. galea ze střř. ga- gambetto, doslova ‘nastavení nohy, sto-
léa z ř. galéē, jež označovalo lasičku, ale lička’, od gamba ‘noha’ (viz :gamba).
také jisté žralokovité ryby, s jejichž po- game ‘hra v tenise’. Z angl. game ‘hra’,
hybem byl pohyb loďi srovnáván. ale i ‘milostná hra, lovná zvěř ap.’, pů-
galéra ‘veslová loď’. Z it. galera a to ze vodně ‘radost, potěšení’. Jen v angl. a
střlat. galea (viz :galeje). skand. jazycích.
galerie ‘ochoz, chodba; sbírka umění’. Z
gang ‘zločinecká tlupa’, gangster. Z angl.
it. galleria ‘sloupová chodba’ ze střlat.
gang tv. Stangl. gang znamená ‘cho-
galeria, jehož původ není jistý. Snad ze
zení, cesta’, dnešní význam možná přes
střlat. galilaea ‘předsálí kostela’ - tak
skand. jazyky. Souvisí s angl. go ‘jít’,
bylo metaforicky (podle jména biblické
něm. gehen tv.
palestinské provincie) nazváno místo,
kde se shromažďovaly zástupy laiků. ganglie ‘nervová uzlina’. Přes lat. z ř.
galimatyáš ‘zmatenina’. Přes něm. Ga- ganglíon ‘nádor, uzlina’.
limathias z fr. galimatias, jehož vý- gangréna ‘sněť’. Přes střlat. gangraena
185
gangster gáz
z ř. gángraina ‘vřed, rakovina’. :garance, :garda.

gangster, gangsterský. Viz :gang. garsoniéra, hov. garsonka ‘samostatná
garance ‘záruka’, garantovat, garant. místnost s příslušenstvím’. Z fr.
Přes něm. Garantie z fr. garantie tv. od garçonnière od garçon ‘chlapec, (starý)
garant ‘ručitel, ručící’ ze stfr. guarant, mládenec’, původu nejasného.
warant, jež je převzato z germ. (srov. gastronomie ‘nauka o kuchařském
něm. Gewähr ‘záruka’, wahren ‘opat- umění’, gastronom, gastronomický. Z
rovat’ ap.). Srov. :garáž. fr. gastronomie k ř. gastē̺r ‘břicho, ža-
garáž, garážovat. Z fr. garage, doslova ludek’ a :-nomie.
‘odstavení, vybočení’, od garer ‘dát na gatě ob. ‘kalhoty’. Všesl. - p. gacie, r.
bezpečné místo’ ze stfr. varer ‘chránit gáči, s./ch. gȁće. Stč. hacě, hácě ‘krátké
(se)’ a to z germ. *war- (srov. něm. (spodní) kalhoty’ zaniklo; nové slovo
wahren ‘opatrovat’). Srov. :garance, je výpůjčkou z maď. gatya (tam ze
:garda. slov.), případně z pol. Etymologie ne-
garda ‘stráž, družina’, gardový, gar- jasná. Nejčastěji se spojuje s ie. *gā-
dista. Z fr. garde tv. od garder ‘hlídat, ‘jít’, tedy ‘oděv na chození’ (Ma2 pod
opatrovat, uschovávat’ a to z germ. hace). Srov. :hať, :gang.
*ward- (srov. něm. Warte ‘strážní věž’, gauč ‘spací pohovka’. Z angl. couch z
warten ‘čekat’). Srov. i :varta, :ga- fr. couche ‘lehátko’ od coucher ‘le-
ráž. hat’ z lat. collocāre ‘ukládat’ z con-
garde ‘ohrožení dámy v šachu’. Z (viz :kon-) a locāre ‘umístit’ od locus
fr. gardez-vous ‘dejte si pozor’ (viz ‘místo’. Srov. :kuš, :dislokovat.
:garda). gaučo ‘jihoamerický pasák dobytka’. Z
garde(dáma) ‘průvodkyně dívky’. Od am.-šp. gaucho a to z arawackého ca-
fr. garder ‘hlídat’ (viz :garda a chu ‘druh’.
:dáma1 ). gaudium hov. expr. ‘veselí’. Z lat. gau-
garden party ‘zahradní slavnost’. Z dium od gaudēre ‘veselit se’.
angl. garden ‘zahrada’ (souvisí s gauner ob. ‘darebák, lump’. Z něm. Gau-
:hrad) a party (viz :party). ner a to ze staršího Joner ‘falešný
garderoba ‘šatstvo, šatna’. Z fr. garde- hráč’. Slovo je z argotu, původem asi z
robe tv., doslova ‘uschování šatstva’ jidiš jowen ‘Řek’ (Řekům byla přisuzo-
(viz :garde a :róba). vána zvláštní obratnost při falešné hře
garnát ‘mořský ráček’. Z něm. Garnat ze v karty).
staršího niz. gernaet. Další původ ne- gavota ‘starý francouzský tanec’. Z fr.
jasný. gavotte z prov. gavoto od gavot ‘horal,
garnitura ‘souprava; skupina osob po- hrubec’ (původně tanec alpských ho-
dobných profesionálních kvalit’. Přes ralů).
něm. Garnitur z fr. garniture ‘vyba- gáz ‘řídká průsvitná tkanina’, gáza
vení, sortiment’ od garnir ‘vybavit’, ‘jemný obvazový materiál’. Z fr. gaze
stfr. též ‘varovat, jistit’ z germ. *warn- a to buď podle palestinského místního
(srov. něm. warnen ‘varovat’). Srov. i jména Gaza, Ghasa, nebo přes šp. z ar.
186
gazda geodezie
qazz ‘surové hedvábí’ z per. käz. generalizovat. Z lat. generālis ‘všeo-

gazda nář. ‘hospodář’. Z maď. gazda, což becný’ od genus ‘rod, druh’. Srov. :ge-
je zase převzetí ze slov. *gospoda ‘pán, nerál, :generace, :génius.
hospodář’. Viz :hospoda, :hospodář. generátor ‘zařízení přeměňující jednu
gazela ‘druh stepní antilopy’. Přes fr. ga- energii v jinou’, generovat. Z lat. ge-
zelle a šp. gacela z ar. ġazāla tv. nerātor ‘tvůrce, výrobce’ od generāre
gáže ‘služné’. Z fr. gage ‘zástava’, ze stfr. (viz :generace).
gage, wage tv. (srov. angl. wage ‘mzda’) genetika ‘věda o zákonech dědičnosti’,
z germ. *wadja- tv. Srov. :angažovat. genetický, genetik. Nově utvořeno ve
gejša ‘japonská tanečnice’. Z jap. geiša z 20. st. k ř. génesis (viz :geneze).
gei ‘tanec’ a ša ‘osoba’. geneze ‘vznik, zrod’. Podle fr. genèse z
gejzír ‘horký tryskající pramen’. Podle lat. genesis z ř. génesis tv. od gígno-
jména starého islandského zřídla Gey- mai ‘rodím se, vznikám’. Srov. :gen,
sir z isl. geysa ‘vyvěrat, prýštit’ (sou- :genealogie, :genetika.
visí s něm. giessen ‘lít’). geniální. Viz :génius.
gel ‘rosolovitá hmota’. Zkráceno z nlat.
genitál, genitálie ‘pohlavní ústrojí’. Z
gelatina tv., což je novotvar k lat.
lat. genitāle (sg.), genitālia (pl.) od ge-
gelāre ‘zmrznout, ztuhnout, zmrazit’
nitālis ‘plodící’ od gignere (příč. trp. ge-
od gelū ‘led, mráz’. Srov. :želatina,
nitus) ‘rodit, plodit’. Srov. :generace,
:želé, :glazura, :chladný.
:génius, :genitiv, :pregnantní.
geminace ‘zdvojení’. Z lat. geminātiō od
gemināre ‘zdvojovat’ od geminus ‘dvo- genitiv ‘druhý pád’. Z lat. (cāsus) geni-
jitý’. tīvus, genetīvus ‘(pád) vyjadřující zrod,
gen ‘faktor dědičnosti uložený v buňce’. původ’ k gignere (příč. trp. genitus)
Nově utvořeno k ř. génos ‘rod, po- (viz :genitál).
kolení’. Srov. :genetika, :eugenika, génius ‘člověk s neobyčejným tvůrčím
:geneze. nadáním’, geniální, genialita. Z lat. ge-
genealogie ‘rodopis; věda zabývající se nius, původně ‘ochranné božstvo pro-
studiem rodokmenů’. Z ř. génos ‘rod’ a vázející člověka od jeho narození’, pak
:-logie. Srov. :gen, :geneze. ‘síla, energie v člověku’ a konečně pozd-
generace ‘pokolení’. Z lat. generātiō nělat. ‘tvůrčí nadání’. Od gignere (viz
‘plodivá síla’, později ‘potomstvo’, z ge- :genitál).
nerāre ‘plodit, rodit’ od genus (gen. ge- genocida ‘vyhlazení celé skupiny oby-
neris) ‘rod, druh’. Srov. :generátor, vatelstva, rasy či národa’. Utvořeno z
:degenerovat. lat. genus ‘rod, druh’ a -cidere (z ca-
generál, generálský, generalita. K lat. edere) ‘zabíjet, vraždit’. Srov. :gene-
generālis ‘všeobecný’, doslova ‘patřící race, :pesticid.
všem druhům’. Ve vojenské oblasti nej- geo- (ve složeninách) ‘země-’. Od ř. gē
prve ve fr. jako adj. (capitain général, tv. Srov. :geografie, :geologie, :ge-
14. st.), pak přes něm. Srov. :gene- odezie.
rální. geodezie ‘zeměměřičství’, geodet, geo-
generální ‘všeobecný, celkový, hlavní’, detický. Z fr. géodésie z ř. geōdaisíā z
187
geografie gladiátor
:geo- a daíomai ‘dělím’ (srov. :díl). gestus) ‘nést, vést, konat’, ve zvratné
geografie ‘zeměpis’, geograf, geogra- podobě ‘chovat se’. Srov. :gestikulo-
fický. Z ř. geōgrafíā ‘popis země’. Viz vat.
:geo- a :-grafie. ghetto ‘uzavřená městská čtvrť (pů-
geologie ‘nauka o složení země’, geolog, vodně pro Židy)’. Ne zcela jasné. Z it.
geologický. Novější, z :geo- a :-logie. ghetto, které jistě souvisí se jménem os-
geometrie ‘obor matematiky zkouma- trova Get(t)o Nuovo v Benátkách, kde
jící rovinné a prostorové útvary’, ge- byli Židé prvně separováni (od 16. st.)
ometrický. Z ř. geōmetría ‘zeměměřič- - to snad od it. gettare ‘lít (kov) do
ství’ z :geo- a metrō ‘měřím’ (srov. formy’, neboť na ostrově byly ve stře-
:metr). dověku slévárny. Lid. etym. (D2) pak
gepard ‘druh kočkovité šelmy’. Přes asi spojeno s hebr. gēt ‘odloučení’.
něm. Gepard, fr. guépard z it. gatto- gibbon ‘opice blízká lidoopům’. Prvně se
pardo z gatto ‘kočka’ (k pozdnělat. cat- objevuje ve fr. (pol. 18. st.), tam údajně
tus tv.) a pardo ‘pardál’ (viz :leopard, z nějakého domorodého jazyka.
:pardál). gigant ‘obr’, gigantický. Přes lat. z ř. Gí-
gerila ‘drobná záškodnická válka’, geri- gās (gen. Gígantos). V řecké mytologii
lový. Ze šp. guerilla, což je zdrobnělina se tak nazýval s bohy spřízněný rod ob-
k guerra ‘válka’ z germ. *werra (srov. i rovitých lidí.
angl. war tv.). gigolo ‘muž nechávající se vydržovat od
germanismus ‘německý jazykový pr- žen’. Z fr. gigolo, mužské formy k gi-
vek přejatý do jiného jazyka’, ger- gole(tte) ‘profesionální tanečnice v tan-
manista, germanistika, germanizace. čírnách’ k giguer ‘hopsat’ od gigue
Podle jména kmene Germánů (tak je ‘noha’, ale také ‘housle’ (z germ., srov.
označovali Římané a Keltové, nikoli oni něm. Geige). Snad tedy vývoj ‘housle’
sebe); v širším smyslu vztaženo na ce- → ‘hopsat’ a od toho zpětně ‘noha’ ?
lou germ. jazykovou oblast, v užším gilotina ‘stínací popravčí nástroj’. Z fr.
pouze na Němce. guillotine podle lékaře J. Guillotina,
gerontologie ‘nauka o stárnutí lidí’. Z který ji doporučil k užívání za fr. re-
ř. gérōn (gen. gerontos) ‘stařec’ a :- voluce (1789).
logie. gin. Viz :džin¹.
gestapo ‘tajná policie v nacistickém Ně- girlanda ‘obloukovitá výzdoba z kvě-
mecku’, gestapák. Zkratkové slovo z tin ap.’. Z fr. guirlande či it. ghir-
Geheime Staatspolizei ‘tajná státní po- landa tv. Nejasné. První část připo-
licie’. Srov. :stát1 , :policie. míná některá germ. slova (srov. angl.
gestikulovat ‘posunkovat, pohybovat wire ‘drát’, sthn. wiara ‘(spirálovitá)
rukama při řeči’. Z lat. gesticulārī tv. zlatá ozdoba’).
od gesticulus, což je zdrobnělina k glaciál ‘doba ledová’, glaciální. K lat.
gestus (viz :gesto). glaciālis ‘ledový’ od glaciēs ‘led’. Srov.
gesto ‘posunek; (vnějškový) vstřícný :glazé, :glazura, :gel.
projev’. Přes it. gesto z lat. gestus ‘dr- gladiátor ‘starořímský zápasník’, gla-
žení těla, posunek’ od gerere (příč. trp. diátorský. Z lat. gladiātor od gladius
188
gladiola gondola
‘meč’. Srov. :gladiola. Srov. :glycerin, :lékořice.

gladiola bot. ‘mečík’. Z lat. gladiolus, což glycerin ‘olejovitý trojsytný alkohol’. Z
je zdrobnělina od gladius ‘meč’. Srov. fr. glycérine od ř. glykerós ‘sladký’ (ve-
:gladiátor. dle glykýs tv.). Srov. :glukóza.
glajcha slang. ‘dovedení stavby až pod glykemie ‘hladina cukru v krvi’. Uměle z
střechu’. Z něm. Gleiche ‘rovnost’ od ř. glykýs ‘sladký’ a (h)aĩma ‘krev’ (stř-
gleich ‘rovný’. lat. haema). Srov. :glukóza, :ané-
glanc ob. ‘lesk’. Z něm. Glanz tv. od glän- mie.
zen ‘lesknout se’. Srov. :hledět. gnóm ‘skřítek’. Z nlat. novotvaru (16.
glazé adj. ‘vyrobený z hlazené kůže’. Z fr. st.) gnomus, snad z nedoloženého ř.
glacé, což je příč. trp. k glacer ‘zmrazit, *gēnómos ‘žijící v zemi’ z gē ‘země’
dát ledový vzhled’ od glace ‘led’ z lat. a nomós ‘obydlí, pobyt’. Srov. :geo-.
glaciēs tv. Srov. :glaciál, :gel. gnóma ‘průpověď, sentence’, gnómický.
glazura ‘sklovitý povlak keramických Z ř. gnō ma ‘mínění, důkaz’ od
výrobků, poleva’. Z něm. Glasur od gignō̺skō ‘vím, znám’. Srov. :fyziogno-
Glas ‘sklo’ - fr. glaçure je pak z něm. a mie, :gnozeologie.
ne od glace ‘led’ (viz :glazé). Někteří gnozeologie ‘teorie poznání’, gnozeolo-
autoři však soudí naopak. gický. Uměle k ř. gnō sis ‘poznání, ná-
hled’ a :-logie. Srov. :gnóma, :pro-
glejt ‘ochranný průvodní list’. Z něm.
gnóza, :diagnóza.
Geleit ‘doprovod’ od leiten ‘vést’. Srov.
gobelín ‘nástěnný koberec’. Z fr. gobe-
:leitmotiv, :leader.
lin podle názvu továrny (les) Gobelins
globální ‘souhrnný, celkový’. Z fr. global
založené barvířem Gobelinem v 15. st.
tv., dále viz :glóbus.
gój ‘Nežid’. Z hebr. gōi ‘nevěřící, pohan’.
globulin ‘druh bílkoviny’. Od lat. glo- gól ‘branka’, gólový, gólman. Z angl. goal
bulus, což je zdrobnělina k globus (viz ‘branka, cíl’. Další souvislosti nejisté.
:glóbus). golem ‘umělý člověk vytvořený z hlíny’.
glóbus ‘model zeměkoule’. Nový význam Z pražské židovské hantýrky, původ ne-
(od konce 15. st.) lat. globus ‘koule, jasný.
chumáč’. Srov. :globální, :globulin, golf1 ‘hra s míčkem odráženým holemi’,
:konglomerát. golfový, golfky. Z angl. golf tv., souvisí
glorifikace ‘oslavování’, glorifikovat. Z s něm. Kolben ‘palice’, niz. kolf tv.
lat. glōria ‘sláva’ a :-fikace. golf2 ‘široký mořský záliv’, golfský. Přes
gloriola ‘svatozář’. Z lat. glōriola, což je něm. Golf z it. golfo a to přes pozdně-
zdrobnělina k glōria ‘sláva’. Vzniklo asi lat. colpus, colfus z ř. kólpos tv.
v malířství. Srov. :glorifikace. goliáš expr. ‘obr, hromotluk’. Podle bib-
glosa ‘poznámka, vysvětlivka’, glosovat, lického obra Goliáše.
glosátor, glosář. Z lat. glōssa tv. z ř. gombík nář. ‘knoflík’. Z maď. gomb a to
glō ssa ‘jazyk, řeč’. Srov. :polyglot, snad z ř. kómpos tv. (Ma2 ).
:diglosie. gondola ‘benátská loďka’, gondoliér. Z
glukóza ‘hroznový cukr’. Přes něm. Glu- it. gondola, jehož původ je sporný.
kose z fr. glucose k ř. glykýs ‘sladký’. Možná obměna z onom. dondolare
189
gong gram
‘houpat, kolébat’, uvažuje se i o ř. ‘kráčet’. Srov. :gradace, :graduovat,

kóndy ‘nádoba’ se zdrobňující it. příp. :degradovat, :agrese, :retrográdní.
-ola. gradace ‘stupňování’, gradovat. Z lat.
gong ‘kovový bicí nástroj kruhového gradātiō tv. od gradus (viz :grád).
tvaru’. Přes angl. gong z malajštiny, graduovat ‘získat akademickou hod-
kde je asi onom. původu. nost’, graduovaný. Ze střlat. graduare
goniometrie ‘nauka o funkcích úhlů’, tv. od gradus ‘hodnost, stupeň’. Srov.
goniometrický. Z ř. gōníā ‘úhel, roh’ :grád.
(souvisí s ř. góny ‘koleno, klín’) a me- graf ‘kresba zobrazující určité údaje’. K
tréō ‘měřím’. Srov. :geometrie, :dia- ř. grafē̺ ‘obrys, malba, znak’ od gráfō
gonála. ‘píšu, škrábu, kreslím’. Srov. :-graf,
gordický (ve spojení gordický uzel ‘sple- :grafika, :gram.
titá, těžko řešitelná otázka’). Podle ne- -graf (ve složeninách) ‘-pisec’. Z ř. -
rozvazatelného uzlu v městě Gordion v gráfos, což je ve složeninách činitelské
dnešním Turecku, který Alexandr Ve- jméno ke gráfō ‘píšu, škrábu, kreslím’.
liký ‘rozvázal’ tak, že jej rozťal mečem. Srov. :telegraf, :biograf i :graf, :-
gorila ‘největší lidoop’. Z ř. Goríllai grafie.
(pl.), což je jméno jakýchsi divokých, grafém ‘grafický znak, písmeno’. Uměle
chlupatých bytostí žijících v záp. Af- k ř. gráfō (viz :graf) podle :foném.
rice, o nichž zpravuje kartaginský mo- graffiti ‘barevné obrazy či texty na
řeplavec Hanno (5. st. př. Kr.). V pol. zdech’. Z it. graffiti, což je příč.
19. st. převzato am. biologem Savagem trp. (pl.) od graffiare ‘škrabat’. Srov.
pro daný druh lidoopa. :graf.
gotes ‘plátýnko (hazardní karetní hra)’. -grafie (ve složeninách) ‘-pis’. Z ř. -
Z něm. Gottessegen ‘Boží požehnání’ z grafíā, což je dějové jméno ke gráfō
Gott ‘Bůh’ a Segen ‘požehnání’. Srov. (srov. :-graf). Srov. biografie, :geo-
:hergot, :žehnat. grafie, :monografie.
gotika ‘středověký umělecký sloh’, go- grafika, grafik, grafický. Novotvar podle
tický. Východiskem je pozdnělat. adj. ř. grafikē̺ (téchnē) ‘(umění) psaní, kres-
gothicus ‘gótský’ (týkající se germ. lení’ od gráfō (viz :graf).
kmene Gótů) - z toho it. gotico, fr. go- grafit ‘tuha’. Utvořeno koncem 18. st. k
tique, angl. gothic atd. V renesanci se ř. gráfō (viz :graf).
vyvinul pohrdlivý význam ‘barbarský, grafo- (ve složeninách) ‘týkající se
hrubý, středověce temný’, kterým byl písma, psaní’. Od ř. gráfō ‘píšu, kres-
pak v 17. st. označen celý styl předchozí lím’. Srov. grafologie (viz :-logie), gra-
epochy (srov. podobně :barok(o)). foman i :-graf.
grácie ‘půvab’; expr. ‘půvabná dívka’, grál ‘legendární zázračná miska s Kristo-
graciézní (přes fr.), graciózní. Z lat. vou krví’. Ze stfr. grāl, o jehož původu
grātia ‘půvab, milost, dík’ od grātus jsou různé domněnky.
‘půvabný, milý’. gram ‘váhová jednotka’. Utvořeno podle
grád ob. ‘stupeň’. Přes něm. Grad z lat. ř. gramma ‘znaménko, písmeno’, ale
gradus ‘krok, schod, hodnost’ k gradī také ‘váha 1/24 unce’. Jako normali-
190
-gram gregoriánský
zovaná jednotka od konce 19. st. Srov. grantový. Z angl. grant tv. od slovesa
:-gram. (to) grant ‘poskytnout, udělit’ ze stfr.
-gram (ve složeninách) ‘něco napsa- grānter, graunter, dříve creanter ‘zajis-
ného’. Srov. :telegram, :monogram, tit, zaručit’ a to přes vlat. od crēdēns
:program, :autogram. K ř. grámma (gen. crēdentis), což je přech. přít. od
‘písmeno, psaní, nápis, mluvnice’ od lat. crēdere ‘důvěřovat’. Srov. :kre-
gráfō ‘píšu’. Srov. :graf, :-graf, denc.
:gramatika. granule ‘přípravek ve tvaru zrna’, gra-
gramatika ‘mluvnice’, gramatik, grama- nulovat, granulovaný. Z pozdnělat.
tický. Z lat. (ars) grammatica z ř. gra- grānulum ‘zrnko’ od lat. grānum ‘zrno’.
mmatikē̺ (téchnē) ‘umění číst a psát’, Srov. :granit, :granát1 .
později ‘nauka o jazyce’. Od ř. grámma grapefruit ‘druh tropického ovoce’, gra-
‘písmeno, čtení a psaní ap.’. Srov. :- pefruitový. Z angl. grapefruit z grape
gram, :negramotný. ‘hrozen’ (přes stfr. z germ., původní vý-
gramofon ‘přístroj reprodukující zvuk znam byl ‘hák’) a fruit ‘ovoce’ z lat.
zachycený na deskách’, gramofonový. frūctus ‘plod’ (srov. :fruktóza). Název
Uměle k ř. grámma ‘psaní, nápis ap.’ nejspíš podle hroznovitého květenství
(srov. :-gram) a :-fon. dřeviny.
granát1 ‘tmavě červený drahokam’, gra- gratis ob. ‘zdarma’. Z lat. grātīs tv., což
nátový. Přes střhn. grānāt ze střlat. je ablativní tvar (pl.) od grātia ‘pří-
granatus ‘zrnitý’ k lat. grānum ‘zrno’. zeň, vděk’ (tedy ‘zdarma’ = ‘z přízně,
Na drahokam přeneseno zřejmě z gra- za pouhý vděk’). Srov. :grácie, :gra-
nátového jablka (lat. mālum grānātum) tulovat.
- spojuje je barva i zrnitost. Srov.
gratulovat ‘blahopřát’, gratulace, gra-
:granát2 , granit.
tulant. Z lat. grātulārī od grātus ‘milý’.
granát2 ‘tříštivá střela’, granátový, gra-
Srov. :grácie, :gratis.
nátník. Utvořeno metaforicky podle
granátového jablka, jemuž se podobá gravidita ‘těhotenství’, gravidní. Z lat.
tvarem i strukturou (uvnitř připomíná graviditās tv. od gravidus ‘obtěžkaný’
zrna jaderníku). Srov. :granát1 . od gravis ‘těžký’. Srov. :gravitace.
grand hov.‘velkorysý člověk’. Původně gravitace ‘zemská přitažlivost’, gravi-
‘příslušník staré šp. šlechty’ ze šp. tační. Přes fr. a angl. gravitation (jako
grande ‘velký’ z lat. grandis tv. Srov. fyzikální termín od 17. st.) z lat. gravi-
:grandiózní. tās ‘tíže’ od gravis ‘těžký’. Srov. :gra-
grandiózní ‘velkolepý’. Z it. grandioso vidita.
od grande (viz :grand). grázl ob. hanl. ‘lump’, grázlovský. Podle
granit ‘žula’, granitový. Z it. granito, loupežného vraha J. J. Grasla, který
vlastně ‘zrnitý’, od granire ‘zrnit’ od byl počátkem 19. st. postrachem jižní
grano ‘zrno’ z lat. grānum tv. Srov. i Moravy.
střlat. granitum marmor ‘zrnitý mra- gregoriánský. Od jména Řehoř (lat.
mor’. Dále srov. :granát1 , :granule. Gregorius) - g. chorál podle papeže Ře-
grant ‘dotace na (vědecký) projekt’, hoře I. († 604), g. kalendář podle pa-
191
grémium grupa
peže Řehoře VIII. († 1585). něm. Grobian tv. z grob ‘hrubý’ a lat.
grémium ‘správní sbor’. Přes něm. Gre- přípony -iān(us) (u jmen jako Killian,
mium z lat. gremium ‘klín’, později ‘ná- Damian, Cyprian). Srov. :hrubián.
ruč, svazek’. Souvisí s lat. grex ‘stádo’. gróf zast. nář. ‘hrabě’. Z něm. Graf (viz
Srov. :kongregace. :hrabě).
grenadina ‘sodovka s ovocnou šťávou’. grog ‘nápoj z rumu, horké vody a cukru’.
Z fr. grenadine, vlastně ‘šťáva z graná- Z angl. grog tv., původně přezdívka ad-
tových jablek’, od grenade ‘granátové mirála Vernona, který vydal nařízení
jablko’. Srov. :granát1 . (1740), aby se námořníkům rum ředil
grep. Zkráceno z :grapefruit. vodou. Přezdívka je z angl. grogram
grešle ‘stará drobná mince’. Z něm. ‘těžká hrubovlnná látka’ z fr. gros grain
Gröschel, což je zdrobnělina od Gros- tv., doslova ‘hrubé zrno’ (srov. :gró
chen ‘groš’. Viz :groš. a :granule) (admirál s oblibou nosil
grif ob. ‘hmat, obratný přístup’. Z něm. plášť z této látky).
Griff ‘hmat, držadlo, finta’ od greifen groggy hov. expr. ‘zcela vyčerpán’. Z angl.
‘chytit, sáhnout’ (srov. angl. grip tv.). groggy ‘nepevný, vrávoravý’, dříve
gril ‘rožeň’, grilovat, grilovaný. Z angl. ‘opilý’. Odvozeno od :grog.
grill z fr. grille a to z lat. crātīculum, groš ‘starý stříbrný peníz’. Stč. též kroš.
crātīcula, což je zdrobnělina ke crātis Ze střlat. (denarius) grossus ‘tlustý
‘pletivo, mřížoví’. (peníz)’ (na rozdíl od dřívějších plíško-
griliáš ‘pálený cukr s mandlemi a vých). U nás se razily kolem r. 1300 a
oříšky’, griliášový. Ze staršího griláž, měly dobrý zvuk - z č. je něm. Gros-
griliáž z fr. grillage ‘pražení’ od griller chen. Srov. :gró, :grešle. Nesouvisí s
‘pražit, rožnit’ (viz :gril). něm. gross ‘velký’.
grimasa ‘škleb, stažení obličeje’. Přes groteska ‘umělecký útvar se směšným a
něm. Grimasse z fr. grimace a to z nelogickým dějem’, groteskní, grotesk-
germ. (srov. sthn. grīmo a stangl. grīma nost. Z it. (pittura) grottesca, doslova
‘maska’). ‘jeskynní (obraz)’, z grotta ‘jeskyně’ z
griotka ‘višňový likér’. Z fr. griotte z lat. crypta ‘podzemní klenba, hrobka’.
prov. agriota k lat. ācer ‘kyselý, ostrý’. V renesanci tak byly pojmenovány bi-
Srov. :ocet, :acetát. zarní nástěnné malby objevené v pod-
grizzly ‘velký severoamerický medvěd’. zemí starořímských paláců. Odtud se
Z am.-angl. grizzly od angl. grizzle rozšířilo do jiných sfér umění. Srov.
‘šedý’ ze střangl. grisel ‘šedovlasý muž’ :krypta, :krýt.
od fr. gris ‘šedý’. Srov. však i angl. grunt ob. ‘základ, podstata’, zast. ‘sta-
grisly ‘hrozný, strašlivý’ a lat. název tek’, gruntovat ‘důkladně uklízet’. Z
Ursus horribilis, doslova ‘medvěd straš- něm. Grund ‘základ, půda, pozemek’,
livý’. jež nemá jasné paralely mimo germ. ja-
gró hov. ‘většina, jádro’. Z fr. gros tv. z zyky.
adj. gros ‘tlustý, značný’ z lat. grossus grupa hov. ‘skupina’. Z něm. Gruppe a
tv. Srov. :groš. to z fr. groupe z it. gruppo tv. Další
grobián hov. expr. ‘hrubec’, grobiánský. Z původ nejistý - snad z germ. *kroppa-
192
gubernátor habán
(srov. stangl. cropp ‘chomáč, poupě’, ník’.

něm. Kropf ‘vole, boule’). guturální ‘hrdelní’, guturála. Z nlat.
gubernátor ‘místodržící’, gubernie. Z gutturalis od lat. guttur ‘hrdlo’.
lat. gubernātor ‘vůdce’, doslova ‘kormi- guvernantka ‘vychovatelka dětí’. Z fr.
delník’, od gubernāre ‘řídit, vést, kor- gouvernante od gouvernant ‘řídící’ od
midlovat’, jež souvisí s ř. kybernáō tv. gouverner ‘řídit’ z lat. gubernāre (viz
Srov. :guvernér, :kybernetika. :gubernátor).
guláš, gulášový. Přes rak.-něm. Gulasch
guvernér ‘vysoký správní úředník’, gu-
z maď. gul(y)as (hús), doslova ‘(maso)
vernérský. Z fr. gouverneur tv. z lat.
pasáků hovězího dobytka’ (= jimi při-
gubernātor (viz :gubernátor).
pravované), z gul(y)as ‘pasák hovězího
gymnastika ‘tělesné cvičení’, gym-
dobytka’ od gulya, gula ‘hovězí doby-
nast(k)a, gymnastický. Z ř. gymnastikē̺
tek’.
(téchnē) ‘(umění) tělesného cvičení’ od
guma, gumový, gumák, gumárna, gumá-
gymnastē̺s ‘cvičitel’ od gymnázō ‘cvi-
renský, gumovat, vygumovat. Z lat. gu-
čím (nahý)’ k gymnós ‘nahý’. Srov.
mmi, dříve cummi, z ř. kómmi a to nej-
:gymnázium.
spíš z egypt. Původně ‘pryskyřice, lep-
kavá šťáva’. gymnázium ‘výběrová střední škola’,
gurmán ‘labužník’. Z fr. gourmand ne- gymnazista, gymnaziální, gymnazijní.
jistého původu. Bývá spojováno s fr. Přes střlat. gymnasium z ř. gymná-
gourmet ‘znalec vína, labužník’ ze stfr. sion ‘cvičiště, škola’, původně otevřené
gromet ‘chlapec, sluha’ (srov. angl. prostranství, kde řečtí mladíci prová-
groom tv.). Od zúženého významu ‘po- děli tělesná cvičení, od gymnázō (viz
mocník obchodníka s vínem’ přes ‘koš- :gymnastika).
tér, obchodník s vínem’ k významu gynekologie ‘ženské lékařství’, gyneko-
dnešnímu. log, gynekologický. Novotvar z ř. gynē̺
gusto hov. ‘chuť, vkus’. Z it. gusto z (gen. gynaikós) ‘žena’ a :-logie. Srov.
lat. gustus ‘chutnání, chuť’. Srov. :de- :žena.
gustace, :koštovat. gyps ob. ‘sádra’. Již ve střední č. (kolem
gutaperča ‘druh pryskyřice podobný r. 1600). Přes něm. Gips, či přímo z lat.
kaučuku’. Z angl. gutta percha z ma- gypsum a to z ř. gýpsos tv., nejspíš se-
lajského getah ‘guma’ a percha ‘gumov- mitského původu.
H
habaděj přísl. ob. ‘mnoho, nadbytek’. Vy- slušníci sekty novokřtěnců něm. pů-
kládá se ze spojení hanba dieti (viz vodu, kteří se usadili na jižní Mo-
:hanba, :dít). Srov. má toho až ravě a zabývali se zejména hrnčířstvím.
hanba mluvit (Ma2 ). Jméno se proto vykládá z něm.d. Ha-
habán ob. expr. ‘dlouhán’. Původně pří- baner ‘hrnčíř’ (něm. Hafner). Vynikali
193
habilitovat se hajduk
vysokou postavou, odtud dnešní vý- ného’. Spojuje se s lit. gė̷da ‘hanba’,
znam (Ma2 , HL). něm. Kot ‘bláto, výkaly’, střhn. quāt
habilitovat se ‘dosáhnout docentury’, ‘zlý, odporný’, stangl. cwēad ‘hnůj’, vše
habilitace, habilitační. Ze střlat. habi- z ie. *gu̯ ōdh-/*gu̯ ēdh- ‘něco odporného,
litare ‘dělat způsobilým’ od lat. habilis bláto, výkal’. Srov. i :hyzdit.
‘vhodný, schopný’ a to od habēre ‘mít’. hádat, hádanka, záhada, pohádka,
Srov. :rehabilitovat, :hábit. uhádnout, odhadnout, dohad, hádka,
hábit ‘(řeholní) šat’, expr. ‘(dlouhé) šaty’. hádat se, pohádat se, hádavý (význam
Z lat. habitus ‘zevnějšek, oděv, tělesný ‘přít se’ je jen č., snad i vlivem něm.
vzhled, stav’ od habēre ‘mít’. Srov. hadern tv.). Všesl. - p. gadać, r. gadát’,
:habilitovat se. sln.d. gádati, stsl. gadati. Psl. *gadati
habr, habrový. Všesl. - slk. hrab, p., nemá jednoznačný výklad. Často se
r. grab, s./ch. grȁb, gràbar, b. gábăr. spojuje se sti. gádati ‘mluví’ (srov. i č.
Psl. *grab(r)ъ, v č. došlo k disimilač- nář. ‘mluvit, žvanit’ a :pohádka). Na-
nímu zániku prvního r (dá se uvažo- dějné však je i spojení s angl. guess ‘há-
vat i o přesmyku), jinde druhého (srov. dat’, stisl. gáta ‘hádanka’ a dále angl.
:bratr). Spojuje se s lit. skrõblas a get ‘dostat’, gót. bi-gitan ‘najít’, lat.
lat. carpinus tv. jako slovo ‘praevrop- prae-hendere ‘uchopovat’, ř. chandánō
ské’ (Ma2 , HK), příbuznost kvůli vel- tv. z ie. *ghe(n)d- ‘uchopit’ s význa-
kým hláskovým rozdílům nepřipadá v movým posunem ‘uchopovat (myslí)’
úvahu. Jsou však i pokusy objasnit → ‘hádat’ (srov. Ma2 , HK).
slovo jako domácí z psl. *grebti ‘hra- hadr, hadřík, hadrový, hadrář, hadrník,
bat’ (viz :hrabat, :pohřbít): listí a hadrárna. Z něm. Hader tv.; nář. a slk.
výhonky byly česány jako krmivo do- handra se zesilovacím -n-.
bytka, podobně by lat. carpinus bylo hafan, hafat. Expr., onom.
od carpere ‘trhat’. hagiografie, hagiograf ‘literatura o ži-
hacienda ‘jihoamerický velkostatek’. Ze votě svatých’. Z ř. hágios ‘svatý’ a :-
šp. hacienda a to z lat. facienda ‘co grafie.
má být uděláno’ z facere ‘dělat’. Srov. háj. P. gaj, r.d. gaj, s./ch. gâj. Původně
:fakt, :faktura. asi ‘posvátný, chráněný les’. Dále viz
hačat. Dětské slovo, jež nelze etymologi- :hájit, od něhož je odvozeno.
zovat. Srov. :hajat. hajat, hajinkat. Dětské slovo, etymologie
háček. Zdrobnělina od :hák. tedy nemožná. Je i v slk. a hl., srov. i
háčkovat. Podle něm. häkeln tv. od Hä- lot. aijāt ‘kolébat’.
kel(nadel) ‘háček (na háčkování)’ od hajdalák, hajdalácký. Z hajdamák, což
Haken ‘hák’. Srov. :hák. byl původně ukrajinský povstalec proti
had, hadí, háďátko, hadovitý, hadovka, polské šlechtě vzbouřené proti Rusku.
hadice (metaforické přenesení). Všesl. - Z tur. hajdamak ‘lupič’ (Ma2 ).
p., r. gad ‘plaz’, s./ch. gȁd ‘hnus, neřád, hajduk ‘bývalý uherský žoldnéř’. U Jg
havěť’, stsl. gadъ ‘plaz, had, havěť’. Psl. též hejduk. Z maď. hajdú tv. (pl.
*gadъ je zřejmě tabuový název (D4) hajdúk). Nabylo různých dalších vý-
s původním významem ‘něco odpor- znamů: ‘bojovník proti Turkům’ (jsl.),
194
hajdy halena
‘lehký pěšák’, ‘ozbrojený osobní či se hákem) (Ma2 ). Srov. :arkebuza,

úřední sluha’ aj. :hák.
hajdy citosl. Slovo je rozšířeno na ši- haksna vulg. ‘noha’. Z něm. Hachse tv. ze
rokém území stř. a jihových. Evropy: sthn. hāhs(e)na, jež asi souvisí s něm.
p. hajdy, hajda, r. (g)ajdá, sln. hàjdi, hängen ‘viset’ a Sehne ‘šlacha’.
s./ch. hàjde, tur., maď. hajde, rum. hala, halový. Z něm. Halle (srov. angl.
(h)aida, ale i něm. heidi, heda. Těžko hall); fr. halle je z germ. Srovnává se
soudit, zda je slovo všeobecným výra- s lat. cella ( :cela), vyvozuje se z ie.
zem radosti, pobídky ap. pro uvedený *k̸el- ‘zakrývat’.
areál (Ma2 ), či zda se rozšířilo z tur. halabala přísl. ob. Stč. chalabala, chaly-
(alespoň pro Balkán je pravděpodob- baly. Spojení typu čáry máry, v němž
nější druhá možnost). je druhá část rýmovou ozvěnou prv-
hájit, hajný, hájovna, hájemství, obhá- ního. Podobné je r.d. chalabalá, cha-
jit, obhájce, obhajoba, zahájit. Všesl. lachalá ‘uspěchaný, povrchní člověk’,
(kromě b. a mak.) - p. gaić ‘sázet srov. i r.d. chaloúmnyj ‘pošetilý’. Snad
les, krášlit zelení’, str. gajiti ‘ohrazo- lze spojit i se s./ch. hȁla ‘nečistota,
vat, bránit’, s./ch. gájiti ‘chovat, pěs- špína’, b. chála ‘obluda způsobující
tovat, pečovat’. Psl. *gajiti se dá dobře vítr, bouři ap.’, ale etymologické výcho-
vysvětlit odvozením od *gojiti ( :ho- disko je temné. Č. a r. slova ukazují spíš
jit) (zdloužením kořenové samohlásky na onom. tvoření. Srov. halí belí (v ří-
(B5)). Původní význam ‘nechat žít’ se kance), dále :haraburdí, :halekat.
změnil v ‘pěstovat, chovat’ a dále ‘chrá- halali ‘lovecké fanfáry’. Přejato (asi přes
nit’. Viz i :háj, :zahájit. něm.) z fr. hallali asi onom. původu
hajlovat ‘zdravit fašistickým pozdra- (srov. ř. alalā̺ ‘válečný pokřik, výs-
vem’. Od něm. heil! ‘sláva, zdar’ (viz kání’).
:celý), používaného něm. fašisty. halama ob. expr. ‘neotesaný člověk’. Asi
hajtra ob. zast. ‘špatný, sešlý kůň’. Ne- expr. obměna k :holomek.
jasné. halapartna, halapartník. Z něm. Helle-
hajzl vulg. ‘záchod; špatný člověk’, hajz- barde ze střhn. helmbarte a to z helm
lík. Z něm. Häusel, což je zdrobně- ‘rukojeť’ a barte ‘sekyra’. Srov. :bra-
lina od Haus ‘dům’ (‘záchod’ = ‘dome- datice.
ček’). Ohledně přeneseného významu halas, halasit, halasný. P. hałas, hałasić
srov. :prevít. (výpůjčka z č. či naopak?). Asi expr.
hák, háček, hákový, hákovat, zaháko- obměna k :hlas, srov. :halekat, :ha-
vat, zaháknout, vyháknout. Ze střhn. rašit.
hāke(n) tv. (dnes Haken, srov. angl. halda ‘hromada’. Z něm. Halde, jehož
hook). Srov. :haše. další původ je nejistý.
háklivý, háklivost. Z rak.-něm. haklich halekat, halekání. Slk.d. helekať. Od ci-
tv. (něm. heikel). tosl. jako :haló, :hola, :hele. Srov.
hákovnice ‘druh středověké střelné i :hejkat.
zbraně’. Podle něm. Hakenbüchse, halena, halenka. Převzato asi ze s./ch.
vlastně ‘puška s hákem’ (připínala hàljina ‘(volný) oděv’ od hȁlja tv. a to
195
haléř hamižný
asi z tur. chali ‘koberec’ (srov. i sln. togen, :estrogen). Podle toho, že tyto
hálja ‘halena, plášť’, b. chalina ‘dlouhý prvky tvoří soli.
svrchní oděv’ (s./ch. a sln. h = ch). V halt citosl. zast. ‘stát’. Z něm. halt! ‘stůj,
č. a slk. se přiklonilo k :halit, původní zadrž’ od halten ‘držet’ (angl. hold).
význam byl ‘lidový svrchní oděv z bí- halucinace ‘smyslový klam’, haluci-
lého hrubého sukna’ (Ma2 ). nační, halucinovat. Z lat. (h)allūcinātiō
haléř, halíř, haléřový. Ze střhn. haller, ‘blouznění’ od (h)allūcinārī ‘blouznit’
heller (dnes Heller) podle něm. města od ř. alýō ‘bloudím, jsem bez sebe’.
Schwäbisch-Hall, kde se razil. Původně halušky ‘druh jídel z těsta’. Užívá se
(od 13. st.) drobná stříbrná mince v hlavně na Moravě. Z pol. gałuszka, což
ceně jednoho feniku, platila v různých je zdrobnělina k gałka ‘kulička’.
oblastech až do 19. st. (v Rakousku do haluz. P. gałǫź, ukr. halúza, chybí v r.
r. 1924), dnes jen v Česku a na Sloven- a jsl. Psl. *galǫza, *galǫzь se nejčastěji
sku. odvozuje od psl. *galъ (r.d. gályj ‘holý,
halit, odhalit, zahalit, rozhalit, rozha- nezalesněný’), původní význam by byl
lenka. Samotné halit je nové, ve starší ‘holá větev’. Přípony -ǫza, -ǫzь jsou
č. pouze s předponami. Tak obyčejně i však dost nezvyklé. Dále srov. :holý,
jinde: sln. zagáliti ‘zahalit’, sln., s./ch. :halit, :haluzna.
razgáliti ‘odhalit’, s./ch. razgáliti se haluzna zast. ‘velká neútulná místnost či
‘rozjasnit se’, r.d. progálit’ ‘očistit (od stavení’. Vyvozuje se od :haluz jako
křoví)’, ukr. prohályna ‘světlé místo’. ‘stavba z haluzí’ (Ma2 ), nelze však vy-
Nejspíš lze vyjít ze zdloužené varianty loučit převzetí ze střhn. hallhūs, srov.
kořene *gol-, který je v :holý; výchozí :hala a něm. Haus ‘dům’.
by pak byly tvary s předp. raz-, od- ap. hambalek ‘vodorovný trám ve střeše;
s významem ‘obnažit, učinit holým, na- hřada ap.’. Z něm. Hahnenbalken ‘ko-
hým’, z toho pak po odsunutí předp. houtí hřada’ z Hahn ‘kohout’ a Balken
nový, převrácený význam. Srov. :ha- ‘trám’ (srov. v mor. lid. písni jak ten
luz. holúbek po hambalkách). Srov. :ham-
halma ‘druh společenské hry’. Z ř. hálma pejz, :balkon.
‘skákání, skok’ (při hře se přeskakují fi- hamburger ‘žemle s karbanátkem z
gurky). Souvisí se :salto. hovězího masa’. Z angl. hamburger,
halo ‘světelný kruh kolem slunce, měsíce vlastně ‘hamburský řízek’ (podobně
ap.’. Z lat. halōs z ř. hálōs, hálōn tv. V jako frankfurter ‘párek’ ap.). Později
astronomii od 16. st. využito shody začátku slova s angl.
haló citosl. Asi z angl. hallo, hello, srov. ham ‘šunka’ a podle vzoru angl. ham
fr. holà, šp. hola, sthn. hala s podob- sandwich, cheese sandwich ap. tvořeny
ným užitím, dále :hola a :halali, vše ‘složeniny’ jako cheeseburger ‘sýrový
od stejného citosl. základu. hamburger’ aj.
halogen ‘reaktivní prvek, snadno sluči- hamižný, hamižnost, hamižník. Stč. ha-
telný s kovem’, halogenový. Z ř. háls mišný, hemišný ‘lstivý, zákeřný’ ze
(gen. halós) ‘sůl’ a základu gen- ‘rodit, střhn. hemisch, hamisch tv. U Jg ha-
tvořit’ (viz :gen, srov. :fosgen, :au- mižný ‘hanebný’. Změna (úžení) vý-
196
hamounit haraburdí
znamu v dnešní ‘chamtivý’ asi vlivem losti s jsl. slovy však má své oprávnění
:hamounit. i domněnka o vzniku *ganiti mylnou
hamounit, hamoun. Dříve hamonit(i). dekompozicí (oddělením domnělé před-
Ve slov. jazycích je nejbližší s./ch.d. pony) z *poganiti od *poganъ ( :po-
gaman ‘(zisku)chtivý’, vgamniti ‘bažit’. han) (srov. r. pogányj ‘nečistý’, s./ch.
Další souvislosti však málo jasné. pògan tv.).
hampejz zast. ‘nevěstinec, bordel’. Stč. hangár ‘hala pro letadla’. Z fr. hangar,
hampajs, hanpajz. Vykládá se ze střhn. původně ‘přístřešek’, nejspíš ze střlat.
han(en)biz ‘kohoutí kousnutí’ (paralela angarium ‘kovárenská stáj (pro poš-
je ve střlat. gallimordium tv.) podle tovní koně)’ a to z ř. ángaros ‘jízdní
toho, že na nevěstincích býval obraz posel’.
kohouta na slepici (Ma2 ). Srov. něm. hantýrka ‘mluva určité společenské sku-
Hahn ‘kohout’ (srov. :hambalek) a piny’. Od něm. hantieren ‘provozovat
Biss ‘kousnutí’ (srov. angl. bit ‘kou- obchod’ a to z fr. hanter ‘chodit sem a
sek’). tam, často navštěvovat’.
hamr ‘těžké kladivo’; zast. (pl.) ‘hutní hapat. Dětské slovo citosl. původu. Srov.
závod’. Z něm. Hammer ‘kladivo’, jež :hop.
souvisí s :kámen.
happening ‘umělecká činnost využíva-
hana, hanba. Viz :hanět.
jící netradičních a provokujících pro-
handicap ‘nevýhoda, ztížení podmí-
středků’. Z angl. happening tv. od hap-
nek (zvláště ve sportu)’, handicapovat,
pen ‘udát se, stát se’.
handicapovaný. Z angl. handicap, pů-
vodně ‘znevýhodnění silnějších koní v happy end ‘šťastný konec (filmu ap.)’. Z
dostizích’, ze spojení hand in cap, do- angl. happy ‘šťastný’, jež souvisí s hap-
slova ‘ruka v čepici’, jehož motivace pen (viz :happening), a end ‘konec’
není zcela jasná (snad odkaz na loso- (souvisí s :ante- a :anti- z ie. *ant-
vání před dostihem). Původně prý ná- ‘přední strana, konec’). Srov. :víkend.
zev jisté loterijní hry. haprovat ob. ‘váznout, mít závadu’. Z
handlovat ob. ‘obchodovat, vyměňovat’, něm. hapern a to asi ze střniz. hāperen
handl, handlíř, vyhandlovat. Z něm. ‘zadrhávat, koktat’ původu asi onom.
handeln tv. a to od Hand ‘ruka’, pů- hapták zast. slang. ‘postoj v pozoru’. Z
vodně tedy ‘brát do ruky’. něm. vojenského habt Acht ‘pozor!’, do-
handrkovat se ob., handrkování. Dříve slova ‘mějte pozor’. Srov. :bacha.
též hadrkovati, hadrovati (Jg). Z něm. haraburdí hov. Dříve i haraburda (Jg).
hadern ‘hádat se’, srov. :hádat se. Ukr. halaburda ‘rámus, zmatek’, po-
hanět, hanit, hana, pohana, hanba, ha- dobné je i č.d. charabura ‘slabý člo-
nebný, hanbit (se), zahanbit, zahanbu- věk’. Nepochybně expr. tvoření, první
jící, ohanbí. P. ganić, ukr. hányty, r.d. část je asi citosl. původu (srov. :hala-
gánit’, sln. pogániti, s./ch. pòganiti ‘špi- bala, :halekat, :harašit), druhá při-
nit, hanobit’. Psl. *ganiti je sporné. Po- pomíná stč. burda ‘břemeno; bouře,
ukazuje se na blízkost stsl. gaditi ‘tu- svár’ (Ma2 ), ale ta podobnost může být
pit’ od gadъ ( :had) (Ma1 ), v souvis- u expr. slova náhodná. Srov. :haram-
197
harakiri hasák
pádí. ř. kárfos ‘suché stéblo, tříska’, vše k ie.

harakiri ‘sebevražda rozpáráním břicha *(s)kerb(h) ‘kroutit, ohýbat’, motivací
(u Japonců)’. Z jap. hara ‘břicho’ a kiri je tedy zakřivený tvar nástroje. Srov.
‘řezat’. :harpuna.
harampádí. Dříve též harampátí, hara- harlekýn ‘šašek ve staré it. komedii’,
pátí, hamparátí (Jg). Stejné jako :ha- harlekýnský. Z něm. Harlekin a to přes
raburdí, druhá část slova neprůhledná. fr. z it. arlecchino, to pak ze stfr. mes-
harant ob. zhrub. ‘dítě’. Poprvé v Jgd ve nie Hellequin ‘veselá čertova čeládka’,
významu ‘těkavý člověk, chlapec’. Ne- jehož další původ není jistý. Snad ze
příliš jasné. Podle všeho bezprostředně střangl. Herla king ‘král Herla’.
nesouvisí se stč. osobním jménem Ha- harmonie, harmonický, harnonizovat.
rant z něm. Herrand, bude spíš novější Přes střlat. harmonia z ř. harmoníā
od hárati ‘prudce, skokem jít či jet’ ‘spolek, soulad’ od harmózō ‘spojuji,
(Jg). Není však vyloučeno, že formou slučuji’. Srov. :harmonika, :harmo-
bylo k zmíněnému jménu přikloněno. nium.
harašit, harašení. Asi z citosl. základu harmonika, harmonikář, harmonikář-
(srov. stč. hara ‘ach, ouvej’), který je ský. Z angl. (h)armonica (sestrojil B.
i v :haraburdí, :halabala, :hartusit Franklin r. 1762) od lat. harmonicus
aj. ‘souladný’ (viz :harmonie).
hárat kniž. ‘planout, bouřlivě se projevo- harmonium ‘klávesový nástroj připo-
vat’, rozháraný ‘neuspořádaný’. Jinak mínající zvukem varhany’. Poprvé se-
jen slk. hárať tv. a s./ch. gárati ‘zapalo- strojeno r. 1840 ve Francii, k motivaci
vat oheň’. Psl. *garati souvisí s *gorěti pojmenování viz :harmonie, :harmo-
( :hořet), jde o tzv. opětovací sloveso nika.
s prodlouženou kořenovou samohláskou harpuna ‘oštěp na laně užívaný k
(B5). Srov. :oharek. lovu velryb’, harpunář, harpunářský. Z
harcovat (se) ‘potloukat se, putovat’, něm. Harpune a to (stejně jako angl.
harcovník. Stč. harcovati ‘najíždět k harpoon) ze střniz. harpoen ze střfr.
útoku, dorážet’ je od harc ‘(bojová) harpon ‘železný hák’ od harpe ‘hák’. To
půtka, šarvátka’ a to z maď. harc ‘boj, je asi germ. původu, ze stejného kořene
bitva’. jako :harfa.
hardware ‘základní technické vybavení harpyje ‘druh jihoamerického dravce’.
počítače’, hardwarový. Z angl. hard- Z ř. hárpyia, což byl název démonic-
ware tv., v základním významu vlastně kých bytostí, napůl žen a napůl ptáků,
‘železářské zboží’ z hard ‘tvrdý’ a ware jež unášely lidi. Od harpázō ‘uchvacuji,
‘zboží, výrobky’. Srov. :software. plením’.
harém. Přes tur. harem z ar. ḥarām ‘za- hartusit, hartusivý. U Jg též harušiti,
kázaný; zakázané místo’. slk. harusiť. Asi citosl. původu jako
harfa, harfeník, harfenice, harfenista, :harašit.
harfenistka. Všesl. přejímka (r. árfa) z hasák ‘nástroj k šroubování, přidržení
něm. Harfe (srov. angl. harp, stangl. trubek ap.’. Původně ‘páčidlo, zdviha-
hearpe), jež souvisí s lat. corbis ‘koš’, dlo na klády’ (Jg). Málo jasné. Snad z
198
hasit havěť
něm. Haspe ‘zdvihák’. hatit, zhatit. Všesl. (kromě b., mak.) -

hasit, hasicí, hasič, hasičský, uhasit, has- p. gać, r. gat’, s./ch. gât ‘hráz, jez’. Psl.
nout, uhasnout, pohasnout, dohasnout, *gatь/*gatъ nejspíš souvisí s lit.d. góti
vyhasnout, zhasnout, zhášet. Všesl. - p. ‘jít’, lit. gãtvė ‘ulice’, sti. gáti-, gātú-
gasić, gasnąć, r. gasít’, gásnut’, s./ch. ‘cesta’, j͘igáti ‘jde’ a dále i gót. qiman
gásiti, gȁsnuti. Psl. *gasiti, *gasnǫti je (něm. kommen, angl. come) ‘přicházet’,
příbuzné s lit. gèsti ‘hasnout’, gesìnti lat. venīre tv., ř. baínō ‘kráčím’, toch. A
‘hasit, zhášet’, ř. sbénnȳmi ‘hasím’ z käm ‘přicházet’, vše z ie. *gu̯ ā-, *gu̯ em-,
ie. *(s)gu̯ es-/*gu̯ ōs- tv. (A3, A5). Srov. *gu̯ en- ‘jít’ (A3). Srov. např. :advent,
:azbest. :báze. Hatit znamenalo tedy ‘přehra-
hasit si ob. expr. ‘rychle jet’. Nepatří zovat (močál ap.)’, z toho přeneseně
zřejmě k :hasit, ale k staršímu č. ha- ‘přehrazovat, kazit (plány ap.)’ (HK,
sati ‘rejdit’ (Jg, Ma2 ), jehož původ není trochu jinak Ma2 ).
jasný. hatmatilka ‘nesrozumitelná řeč’. Z
hasnout. Viz :hasit. expr. hať mať, která je obdobné povahy
hastrman ob. ‘vodník’. Stč. vastrman jako např. hatla patla či :halabala.
‘jakýsi vodní tvor’ ze střhn. wazzer- hattrick ‘vstřelení tří branek za sebou
man, doslova ‘vodní muž’ (srov. :voda jedním hráčem’. Z angl. hat-trick tv.,
a :muž). Počáteční h- možná podle doslova ‘kloboukový trik’. Srov. :trik.
:hastroš (HK), ale směr vzájemného haur (dělat haura) ob. expr. ‘okázale roz-
působení mohl být i opačný. hazovačný člověk’. Z něm. Hauer ‘ha-
hastroš. Původně ‘strašák v poli’. Nepří- víř’, v arg. také ‘zloděj, podomní ob-
liš jasné. Někteří soudí na expr. přetvo- chodník’. V č. arg. ‘udavač, pozér’. Viz
ření něm. Hasenschreck ‘plašidlo na za- :havíř.
jíce’ (z Hase ‘zajíc’ a Schreck ‘strašák’). háv kniž. ‘šat’. Jen č. (poprvé u Klareta ve
Stejný začátek jako ve slově :has- 14. st. ve významu ‘rytířské odění, br-
trman svědčí o vzájemném ovlivnění nění’), nepříliš jasné. Uvažuje se o spo-
obou forem. jitosti se starším č. háb(y) ‘šaty’ (podle
haše ‘kašovitý pokrm z mletého masa’. Ma2 ar. původu, ale může být i z :há-
Z fr. haché ‘sekané (maso)’ od hacher bit), či střhn. habe ‘majetek’ (HK).
‘sekat, krájet’ od hache ‘sekera’ (srov. havana ‘druh doutníků’. Podle Havany,
angl. hatchet tv.), původu germ. hlavního města Kuby.
hašiš ‘omamná látka z ind. konopí’, ha- havárie ‘nehoda’, havarijní, havarovat.
šišový. Z ar. ḥašīš ‘suchá tráva’, pak i Přes něm. Havarie z fr. avarie a to z it.
‘indické konopí’. avaria. Východiskem je asi ar. c awārīya
hašlerka ‘bonbon proti kašli’. Podle po- ‘zboží poškozené mořskou vodou’ od
c
pulárního kabaretního písničkáře Karla awār ‘chyba, vada’. Rozšíření na různé
Hašlera (1879-1941). druhy nehod až ve 20. st.
hašteřit se, hašteřivý. Málo jasné. Snad havelok ‘druh pláště’. Z angl. havelock
z maď. házsártos ‘hašteřivý’ (Ma2 ). podle angl. generála H. Havelocka (†
hať ‘stezka přes močál z větví ap.; svazek 1857).
proutí k zpevňování břehů, svahů ap.’, havěť. Dříve i havěď (Jg). Všesl. (kromě
199
havíř hejl
sln. a luž.) - p. gawiedź ‘chátra, havěť’, kij ap.). Z psl. *gъbitъ(jь) (B6, B9) od
r.d. gáveda, gáved’ ‘havěť (zvláště hadi, *gъbnǫti (viz :hnout), tedy ‘ohebný,
žáby ap.)’, s./ch. gȁvēd ‘divoká zvěř’. pohyblivý’. Srov. :hebký, :hýbat
Psl. *gavědь, *gavědъ, *gavěda se spo- (se).
juje s :ohavný, nemá však prokaza- hebký, hebkost, heboučký. Ve staré
telné ie. souvislosti. Významově by se č. ‘ohebný, mrštný’, pak ‘poddajný,
dobře hodilo k ie. *gu̯ ēd- (viz :had, jemný na dotek’. Jen č., z psl.
:hyzdit), ale hláskoslovně z něj nelze *gъbъkъ(jь) (B6, B9) od *gъbnǫti (viz
vyvodit. :hnout, srov. :hbitý, :hýbat se).
havíř, havířský. Dříve i havéř. Ze star- hecovat ‘dráždit, vybuzovat’, hec, vy-
šího něm. hawer tv. (dnes Hauer, srov. hecovat, nahecovat. Z něm. hetzen
:haur) od hauen (střhn. houwen) ‘se- ‘štvát’, jež souvisí s hassen ‘nenávidět’
kat, dobývat (uhlí)’, jež je příbuzné s (angl. hate tv.).
:kovat. heč citosl. Vyjadřuje chlubení. Vykládá se
havran, havraní. Všesl. - p. gawron, obměnou z hleď či hleďž(e) (Ma2 ), ale
r.d. gájvoron, s./ch. gȁvrân. Psl. *ga- snad ani nemusí být takto motivováno.
vornъ (B8) je znělou variantou k *ka- hédonický ‘požitkářský’, hédonik, hédo-
vornъ (asi z *kavo-vornъ), jak o tom nismus. Od ř. hēdonē̺ ‘rozkoš, radost’
svědčí sln. kâvran, s./ch. kavran, ukr. od hēdýs ‘sladký, chutný, příjemný’.
kávoron i příbuzné lit. kóvarnis tv. hedvábí, hedvábný. Slk. hodváb, p.
První část slova lze spojit s :kavka, jedwab asi budou z č. Vykládá se ze
druhou s :vrána, obě jsou zřejmě sthn. gota-webbi ‘drahocenná tkanina’
onom. původu. Zvukomalebný základ (doslova ‘boží tkanina’, srov. něm. Gott
je i v stangl. hraefn (angl. raven), sthn. ‘bůh’, weben ‘tkát’, možná spíš ‘tkanina
(h)raban (něm. Rabe), lat. corvus či ř. sloužící k bohoslužebným účelům’), na
kórax. cestě z germ. do č. však musíme před-
hazard ‘hra založená jen na náhodě, ris- pokládat nepravidelné hláskové změny.
kantní čin’, hazardní, hazardér, hazar- hegemonie ‘nadvláda’, hegemonický,
dovat, prohazardovat, zahazardovat si. hegemon. Z ř. hēgemoníā ‘velitel-
Stč. hazart ‘druh hry v kostky’. Přes ství, velení, vláda’ od hēgemō̺n ‘veli-
něm. ze stfr. hasart ze šp. azar a to z tel, vládce’ k hēgéomai ‘jsem vůdcem,
ar. az-zahr ‘hra v kostky’. Nynější vý- vedu’.
znamy se vyvinuly ve starší fr. a přišly hej citosl. Zvolání, jež má obdoby v jiných
k nám opět přes něm. evr. jazycích (něm. he!, angl. hey! aj.).
házet, házená, házenkář(ka), házenkář- Srov. i :hoj.
ský, naházet, proházet, přeházet, vy- hejkat, hejkání, hejkal, zahejkat. Srov.
hazovat, zahazovat aj. Z psl. *gad-ja-ti :hej a :hýkat.
(B3, C1), dále viz :hodit. hejl, hýl ‘zpěvný pták s červenou spodní
hazuka ‘delší svrchní oděv’. Ze střhn. částí těla’. P. gil, r.d. gil’. Psl. *gylь by
husecke, hosecke a to asi ze stfr. housse snad mohlo mít souvislost se s./ch.d.
‘houně, pokrývka’. gíljati ‘chodit po blátě, skákat na jedné
hbitý, hbitost. Jen č. (p. gibki, r. gíb- noze’ a r. gulját’ ‘procházet se’ (srov.
200
hejno hemoglobin
něm. Gimpel ‘hýl’ od střhn. gumpen kat, :hola, :harašit ap. Srov. i :ha-
‘skákat’). Domněnky o předie. původu las.
slova (Ma2 , HK) nejsou přesvědčivé. helikon ‘basový žesťový nástroj’, heli-
Hejl na nose ve významu ‘mrazem konka ‘druh tahací harmoniky’. Od ř.
zrudlý nos’ podle charakteristického hélix ‘točitý, zakřivený’ podle tvaru ná-
zbarvení ptáka. stroje. Srov. :helikoptéra.
hejno. Jen č., slk. zast. hajno, p.d. gajno helikoptéra ‘vrtulník’. Z fr. hélicoptère
tv., r.d. gajno (C5) ‘hnízdo, chlév’. Psl. a to uměle z fr. hélice ‘vrtule’ z ř. hélix
*gajno je asi od *gajiti ( :hájit), tedy ‘točitý’ (srov. :helikon) a pterón ‘péro,
‘to, co je chráněno, chováno’ (původně let, pták’ (srov. :pták).
jen o domácím zvířectvu). heliocentrismus ‘názor, že Slunce je
hejsek ‘rozmařilý mladík’. Dříve též hý- středem vesmíru’, heliocentrický. Utvo-
sek, hések (Jg). Od slovesa hejsati řeno z ř. hē̺lios ‘slunce’ (viz :slunce,
‘bujně si vést’ (hl. hejsać tv.) asi od ci- :helium) a lat. centrum (viz :cent-
tosl. hej(sa) (srov. :hej). Bylo i stč. rum).
hesovati ‘rozmařile žít’. helium ‘vzácný plyn’, heliový. Pola-
hejtman ‘vojenský vůdce; správní úřed- tinštělá podoba ř. hē̺lios ‘slunce, slu-
ník’. Stč. hajtman, hautman, hauptman neční svit’ (srov. :slunce, :heliocent-
aj. Z něm. Hauptmann (střhn. hou- rismus); plyn byl poprvé zjištěn ve slu-
betman) ‘velitel, náčelník’ z Haupt nečním spektru (1868), až pak na Zemi
‘hlava’ (souvisí s angl. head a lat. ca- (1895).
put tv., srov. :kapuce) a Mann ‘muž’ helma ‘přilba’, helmice. Přejato ze střhn.
(srov. :muž). helm, jež asi vzdáleně souvisí s :hala
hekat, hekání, heknout. Onom., vlastně (od ie. *k̸el- ‘zakrývat’).
‘říkat he’. Srov. :hejkat. helvet, helvít ‘reformovaný evangelík’.
hekatomba ‘hromadná oběť’. Z ř. heka- Podle lat. názvu Švýcarska Helve-
tómbē ‘oběť sta volů’ z hekatón ‘sto’ tia, odkud pocházel zakladatel tohoto
(srov. :sto, :hektar) a boũs ‘vůl, býk’ směru protestantství Kalvín.
(srov. :hovado). hematologie ‘lékařský obor zabývající
hektar ‘sto arů’. Z fr. hectare a to uměle se krví’, hematolog, hematologický.
z ř. hekatón ‘sto’ (srov. :sto, :hekto- Uměle k ř. haĩma (gen. haímatos, po-
litr) a fr. are (viz :ar). latinštělá podoba haema) ‘krev’ a :-
hektický ‘horečný, vzrušený, kvapný’. logie. Srov. :hemo-.
Přes něm. hektisch, fr. hectique z ř. hek- hemeroidy. Viz :hemoroidy.
tikós ‘tuberkulózní, horečnatý’, vlastně hemisféra ‘polokoule’. Z ř. hēmi- ‘polo-
‘trvalý, nepřestávající’, od héxis ‘cho- ’ (srov. :semi-) a sfaĩra ‘koule’ (srov.
vání, stav, zvyk’ od échō ‘mám, držím, :sféra).
chovám se’. hemo- (ve složeninách) ‘týkající se krve’.
hektolitr ‘sto litrů’. Z hekto- (srov. Z ř. haĩma ‘krev’ (viz :hematologie).
:hektar, :sto) a :litr. Srov. :hemoglobin, :hemoroidy.
hele(ď). Asi od hleď (viz :hledět), pod hemoglobin ‘červené krevní barvivo’. Z
vlivem citosl. útvarů, jež jsou v :hale- :hemo- a lat. globus ‘koule’ ( :gló-
201
hemoroidy hermetický
bus). vější. Odvozeno málo obvyklým způso-

hemoroidy ‘chorobné rozšíření žil ko- bem od hra ( :hrát).
nečníku’. Přes lat. haemorrhoidae z ř. heredita ‘dědičnost’. Z lat. hērēditās
haimorhoĩdes (pl.) ‘(chorobné) krvá- ‘dědictví’ od hērēs ‘dědic’.
cení’ z haĩma ‘krev’ (srov. :hemo-) a hereze ‘kacířství’, heretik, heretický. Ze
rhéō ‘teču’ (srov. :revma, :reostat). střlat. haeresis z ř. haíresis ‘volba,
hemžit se, hemžení, hemživý, zahemžit sklon k něčemu, sekta, odchylné učení’
se. Stč. hemzati ‘hemžit se, lézt’. Všesl. od hairéomai ‘volím, dávám přednost’.
- p. giemzić ‘svědit, svrbět, zneklidňo- Souvisí s lat. haerere ‘lpět’, srov. :ad-
vat’, str. gomъziti ‘hýbat se, zachví- heze, :koherence.
vat se’, s./ch. gàmziti ‘lézt, plazit se’. hergot citosl. Z něm. Herr Gott ‘pane
Psl. *gъmъziti (sę) nemá jistý výklad. Bože’. Jako zaklení používající ‘jména
Nepochybně k témuž základu patří Božího’ často podléhá tabuově motivo-
:hmyz, ale další souvislosti, např. s vaným obměnám (D4), srov. heršvec,
:hmota, či dokonce se slovy jiných ie. hernajs i :herdek.
jazyků jsou značně problematické. herka ‘sešlý kůň’. V č. již od střední
hena ‘červené barvivo na vlasy’. Z fr. doby. Ze střhn. gurre, gorre tv., jehož
henné a to z ar. hinnā tv. další původ je nejistý.
hepatitida ‘zánět jater’. Přes nlat. hepa- herkules ‘silák’. Podle mytického hrdiny
titis od ř. hē par (gen. hē̺patos) ‘játra’. Herkula (ř. Hēraklē s), proslulého si-
hepta- (ve složeninách) ‘sedmi-’. Z ř. lou. V první části je jméno bohyně
heptá ‘sedm’. Viz :sedm. Héry, ve druhé ř. kléos ‘sláva’.
heraldika ‘nauka o znacích (erbech)’, hermafrodit ‘oboupohlavní tvor’. Z ř.
heraldický, heraldik. Z nlat. (ars) he- Hermafróditos, což byl v řecké mytolo-
raldica, vlastně ‘umění heroldů’, pro- gii syn boha Herma a bohyně Afrodity
tože heroldi při turnajích ohlašovali své navěky spojený s nymfou v jednu by-
pány a kontrolovali erby. Dále viz :he- tost - napůl muže, napůl ženu.
rold. hermelín ‘kožešina z hranostaje’. Z něm.
herbář ‘sbírka sušených rostlin’. Ze stř- Hermelin tv., také ‘hranostaj’, což je
lat. herbarium od lat. herba ‘bylina, vlastně zdrobnělina k sthn. harmo tv.
rostlina’. Příbuzné je lit. šermuõ a rétorom. car-
herberk ob. hanl. ‘noclehárna, útulek, ne- mún tv., základem je ie. *ker-, *k̸er-
pořádek’. Původně ‘cechovní hospoda’. ‘šedivý, špinavý, bělavý ap.’. Srov. i
Z něm. Herberge, původně ‘přístřešek :hranostaj.
pro vojsko’, srov. něm. Heer ‘vojsko’ a hermeneutika ‘výklad starých textů’,
bergen ‘ukrývat’. Srov. :herold. hermeneutický. Od ř. hermēneutē̺s ‘vy-
herbicid ‘chemikálie ničící plevel’. Srov. kladač, tlumočník’ od hermēneúō ‘vy-
:herbář a :genocida. kládám, tlumočím’. Souvisí s lat. sermō
herda ob. expr. ‘rána do zad’. Nejasné. ‘rozhovor, rozprava’.
herdek citosl. Z maď. ördög ‘čert’ přiklo- hermetický ‘vzduchotěsný’. Od ř.
něním k :hergot a jeho obměnám. Hermē s Trismégistos, doslova ‘Her-
herec, herečka, herecký, herectví. No- mes třikrát největší’, což byl titul
202
heroický hezký
egypt. božstva Thóta, jakéhosi bájného (gáslo). Málo jasné. Vzhledem k pol.
zakladatele alchymie a okultních věd, godło tv. lze myslet na psl. *gъd-slo
který prý mj. dokázal zvláštní pečetí (A9, B6), v němž by *gъd- bylo oslabe-
neprodyšně uzavřít skleněné nádoby. nou variantou kořene *god- (viz :ho-
heroický ‘hrdinský’, heroismus. Z lat. dit se), význam by byl ‘to, co se hodí,
hērōicus z ř. hērōikós od hē̺rōs ‘hr- co je dohodnuté’ (HK). Méně pravdě-
dina’. Původně ‘ochránce’, souvisí s lat. podobné je spojení s :hlesnout a oje-
servus ‘sluha, otrok’. Srov. :servus, dinělým nář. hesnouti tv. s domnělými
:servis. sti. paralelami (Ma2 ).
heroin ‘silná droga bílé barvy’. Uměle hetero- (ve složeninách) ‘jino-’. Z ř.
utvořeno (přelom 19. a 20. st.) příp. -in héteros ‘jiný, rozdílný’. Srov. :hetero-
od základu, který je v :heroický (na- genní, :heterosexuál a s opačným vý-
značení její velké síly). znamem :homo-.
herold ‘středověký šlechtický obřadník’. heterogenní ‘různorodý’. Viz :hetero-
Stč. herolt. Přejato přes střhn. heralt ze a :gen. Srov. :homogenní.
střfr. heraut, hiraut, to pak je z germ. heterosexuál ‘jedinec se sexuální orien-
(frk.) *heriwald, doslova ‘vládce voj- tací na opačné pohlaví’, heterosexuální,
ska’ (srov. něm. Heer ‘vojsko’ a wal- heterosexualita. Viz :hetero- a :sex.
ten ‘vládnout’). Stejnou motivaci mají Srov. :homosexuál.
i jména Harold, Harald. Srov. :heral- heuristika ‘postup nalézání nových vě-
dický. deckých poznatků’, heuristický. Od ř.
heryn(e)k ‘slaneček’. Stč. heryňk. Ze heurískō ‘nalézám’. Odtud i okříd-
střhn. haerinc (dnes Hering), jehož pů- lené heúrēka ‘nalezl jsem’ (perfektum),
vod není jasný. údajný výrok Archimeda, když objevil
heřmánek, heřmánkový. Stejně jako slk. zákon o váze těles v kapalině.
harmanček, rumanček, p. rumianek, r. hever ‘zvedák’. Již u Jg. Z něm. Heber
romáška tv. pochází z lat. chamae- tv. od heben ‘zvedat’.
mellum romanum, vlastně ‘heřmánek hex(e)nšus ob. ‘bederní ústřel’. Z něm.
římský’ a to z ř. chamaímelon, doslova Hexenschuss tv., doslova ‘střela čaro-
‘jablko na zemi’ (mẽlon ‘jablko’, cha- dějky’ z Hexe ‘čarodějnice’ a Schuss
maí ‘na zemi’). Základem slov. slov se ‘střela’. Srov. podobně motivované
stala druhá část lat. podoby (srov. i angl. elf-arrow tv., doslova ‘skřítkův
:rmen), ovšem značně pozměňovaná šíp’.
lid. etym. (D2). Asi tu působila i kon- hexa- (ve složeninách) ‘šesti-’. Z ř. héx
taminace (D3) s částí první - tak se ale- ‘šest’ (viz :šest). Srov. :hexametr.
spoň soudí u něm. nář. podob Hermel, hexametr ‘šestistopý verš’. Viz :hexa-
Hermlan, Hermandel, které zřejmě čes- a :metr.
kou podobu ovlivnily. Výsledkem je hezký, hezoučký, hezoun. Jen č. Vykládá
slovo jakoby odvozené od osobního se z psl. *gъd-jь-kъ(jь) (B3, B6, B9),
jména Heřman. tedy od oslabené varianty kořene *god-
heslo, heslový, heslář. Již stč., jen č., od- , který je v :hodit se (srov. i :heslo).
tud do pol. (hasło) a dále do ukr. a r. Původně tedy asi ‘vhodný’, srovnává se
203
hiát hlaholice
s r. prigóžij ‘vhodný, hezký’. jež je utvořeno příp. -tōr od základu

hiát ‘sousedství dvou samohlásek na roz- *u̯id- (dt > st jako ve slov. (A5)), což
hraní slov či slabik’, hiátový. Z lat. je oslabená varianta ie. *u̯eid- ‘vědět’.
hiātus ‘zející otvor, rozsedlina’ od hiāre Srov. :polyhistor, :idea, :vědět.
‘zet’. Srov. :zet. hit ‘úspěšná píseň, něco úspěšného vů-
hic ob. ‘horko’. Z něm. Hitze tv. od heiss bec’. Z angl. hit ‘trefa, úspěch, výhra’
‘horký’. Srov. :hotdog. od slovesa (to) hit ‘udeřit, zasáhnout’
hierarchie ‘posloupnost podle hodností, skand. původu.
důležitosti; církevní hodnostáři’, hi- hlad, hladový, hladovec, hladovka, hla-
erarchický, hierarchizovat, hierarchi- dovět, vyhladovět, vyhládlý. Všesl. - p.
zace. Ze střlat. hierarchia ‘posloup- głód, r. gólod, s./ch. glâd, stsl. gladъ.
nost církevních hodností’ z ř. hierarchía Psl. *goldъ (B8) souvisí s psl. žьlděti
‘svatá vláda’ z hierós ‘svatý’ a árchō ‘toužit po něčem’, proto se tradičně
‘vládnu’. Srov. :hieroglyf, :patriar- spojuje se sti. gr ̷dhyati ‘je chtivý’
cha. (Ma2 ). Novější výklad vychází z původ-
hieroglyf ‘znak obrázkového staroe- ního významu ‘bodavá, svíravá bolest’
gyptského písma’. Z fr. hiéroglyphe, jež (srov. lit. bãdas ‘hlad’) a spojuje slovo s
vychází z ř. hieroglýfos ‘kdo vytesává ie. *gu̯ el- ‘píchat’, lit. gélti ‘píchat, pů-
(svaté) znaky’ z hierós ‘svatý, božský’ sobit bolest’, dále viz :žal, :želet.
a glýfō ‘vytesávám, vydlabávám’. Srov.
hladký, hladkost, hladina, hladit, pohla-
:hierarchie.
dit, vyhladit, uhladit, uhlazený. Všesl.
hihňat se, hihňavý. Onom. od citosl.
- p. gładki, r. gládkij, s./ch. glȁdak,
hihi. Srov. :huhňat.
stsl. gladъkъ. Psl. *gladъkъ souvisí s
hiphip(hurá). Z angl. hip-hip-hurrah
lit. glodùs tv. (glósti ‘hladit’), něm.
onom. původu, srov. :hurá.
glatt tv., angl. glad ‘veselý’, lat. gla-
hipodrom ‘(ve starověku) dráha pro zá-
ber ‘hladký’, vše z ie. *ghlādh-, *ghladh-
vody spřežení; jízdárna’. Z ř. hippódro-
(A2). Původně asi ‘zářící’, pak by sou-
mos ‘dráha pro koňské závody’ z híp-
viselo s :hledět.
pos ‘kůň’ a drómos ‘běh, závodní dráha’
( :-drom). hladomor ‘hromadné umírání hladem’.
hippie ‘příslušník únikového hnutí mlá- Viz :hlad a :mor.
deže 60. a 70. let’, ob. hipík, hipízák. Z hlahol, hlaholit, zahlaholit. Ve významu
am.-angl. hippie od hip ‘jdoucí s dobou, ‘halas, veselá směsice hlasů’ jen č., ve
moderní, zasvěcený’, jehož původ není stč. ‘hlas, jazyk’. Stsl. glagolъ ‘slovo,
jasný. řeč’ bylo nověji přejato do r. a s./ch.
histologie ‘věda o tělesných tkáních’, ve významu ‘sloveso’, jinak doloženo
histologický, histolog. Z ř. histós ‘tka- jen v b. a mak. glagol ‘hlas, slovo,
nina, osnova, tkalcovský stav’ a :- řeč’. Psl. *golgol- (B8) je zdvojením ie.
logie. onom. kořene *gal- (srov. sti. gargara-
historie, historický, historik, historička, ‘jakýsi hudební nástroj’). Srov. :hla-
historka. Z lat. historia z ř. historía ‘pá- holice, :hlas.
trání, poznání, věda’ od hístōr ‘znalec’, hlaholice ‘nejstarší slovanské písmo’.
204
hlas hlen
Od stsl. glagolъ (viz :hlahol). anta k :hledět (ve stč. hledati/hlédati

hlas, hlasový, hlasitý, hláska, hláskový, i hleděti mohlo znamenat obojí, význa-
hláskovat, hlasivka, hlasivkový, hlá- mová blízkost je zřejmá). Srov. i :hlí-
sat, hlasatel, hlásit, hlásič, rozhlásit, dat.
rozhlas, prohlásit, vyhlásit, vyhláška, hledět, hledí, hlediště, hledisko, po-
ohlásit, ohlas, ohlášky, hlasovat aj. hledět, zahledět se, dohlédnout, na-
Všesl. - p. głos, r. gólos, s./ch. glâs, stsl. hlédnout, ohlédnout se, ohled, pohléd-
glasъ. Psl. *golsъ (B8) je příbuzné s lit. nout, pohled, prohlédnout, prohlídka,
gal̓sas ‘ozvěna’ a zřejmě i angl. call ‘vo- průhledný, přehlédnout, přehled, pře-
lat’, vše z ie. *gal-so- od *gal- onom. hlídka, vzhled, nevzhledný, úhledný,
původu. Srov. :hlahol. dohlížet, nahlížet aj. Všesl. - stp. ględ-
hlava, hlávka, hlavička, hlavový, hlavní, zieć, r. gljadéť, s./ch. glȅdati, stsl. glę-
úhlavní, hlavatý, hlavatka, ohlávka, dati. Psl. *ględati, *ględěti je příbuzné
pohlavek, záhlavec, podhlavník, nad- se střhn. glinzen ‘lesknout se, třpytit
hlavník aj. Všesl. - p. głowa, r. golová, se’, něm. Glanz ‘lesk’ (patří sem i angl.
s./ch. gláva, stsl. glava. Psl. *golva (B8) glance ‘rychle pohlédnout, zatřpytit se’,
přesně odpovídá lit. galvà, dále ne zcela pokud není z fr.), ir. inglennat ‘hledají’,
jasné. Obvykle se spojuje i se sthn. ca- glése ‘lesk, třpyt’, vše k ie. *ghlend(h)-
lua ‘lysina’, lat. calva ‘lebka’, calvus ‘lesknout se, třpytit se’. Srov. :hledat,
‘holý’ (neznělá varianta kořene) a na :hlídat a pokud jde o význam :záře
základě této paralely s :holý (původně a :zřít.
tedy ‘holá hlava, lebka’, možná z tabu- hledík ‘druh zahradní byliny’. Prý z pů-
ových důvodů (D4)). Vylučuje se tím vodního hleď (namne) (tak na Valaš-
ovšem dost pravděpodobná příbuznost sku), protože se nosila jako ochrana
s arm. glukh ‘hlava’ (z ie. *ghōlu-). proti hadům (Ma2 ).
hlaveň ‘roura střelné zbraně’. Dříve (i v hlemýžď, hlemýždí, hlemýžďovitý. Ve
podobě hlavně) též ‘čepel nože, meče’ i stč. též ‘želva’, nář. hlemejžd(ě) ‘deš-
‘ohořelé či hořící poleno’ (Jg). V po- ťovka’. Útvar málo jasný (rekonstruuje
sledním významu všesl. - p. głownia, se výchozí psl. *glěmyždžь, *glěmyščь,
r. golovnjá, s./ch. glávnja, stsl. glavь- ale i *glěmezdъ aj.). Ve slov. jazycích
nja. Psl. *golvьn’a je asi odvozeno od nemá jednoznačné souvislosti (snad jen
*golva ( :hlava) s významem ‘hlavová sln. glemâv ‘ospalý’, vlastně ‘mající sliz
část (polena ap.)’. Jsou však i výklady v oku’), zato jsou příbuzná slova v balt.
jiné, snažící se spojit slovo s ie. výrazy a ř.: lit. glẽmės, glẽmėžius ‘sliz’, lot.
pro ‘hořet’. glēmezis ‘hlemýžď’, ř. (g)lē̺mē ‘sliz (v
hle citosl. Z imperativu hleď! od :hledět. oku)’ ukazují na ie. *glēm- ‘sliz’. Sou-
Srov. :ejhle, :hele a také tenhle, hne- visí asi i s :hlen, :hlína, :hlíst.
dle ap. hlen, hlenový, hlenovitý, zahlenit, za-
hledat, hledač, hledáček, vyhledat, do- hleněný, odhlenit. P. glan, glon, str.
hledat, ohledat, prohledat, pohledat, glěnъ, sln. glên (slabě doloženo ve vsl.
pohledávka, shledat (se), na shledanou. a kromě sln. i jsl.). Psl. *glěnъ je pří-
V tomto významu jen č., vlastně vari- buzné s :hlína (střídání ie. oi - ei (A6,
205
hlesnout hloupý
B2)), výchozí význam je ‘něco mazla- stromů’. Dl. gliwk ‘smůla (na stromě)’,
vého, slizkého’. Srov. i :hlíst, :hlíva. str. gliva ‘sliz, jíl’, r.d. glíva ‘druh hru-
hlesnout, hles (bez hlesu). Jen č. Zřejmě šek’, ukr. hlýva ‘druh houby’, s./ch.
od :hlas, i když -e- místo -a- není glı va tv. Psl. *gliva souvisí s lit. gléi-
jasné. Jinak soudí Ma2 (viz :heslo). vos (pl.) ‘sliz’, lot. glīve ‘zelený sliz na
hlezno zast. ‘kotník’, hlezenní. Stč. hle- vodě’; stejný kořen je v :hlína, kde
zen, stp. glozn, ukr.st. hlézna, s./ch. jsou i další souvislosti.
glȅžanj, stsl. glez(ь)na (slabě doloženo hlíza ‘zdužnatělý kořen či oddenek; ná-
ve vsl.). Psl. *glez(ь)na/-no/-nъ snad dor’, hlízový, hlíznatý, hlízovitý. Slk.
souvisí s r. glaz ‘oko’. Vyvozuje se z hl’uza, s./ch. glíza ‘struma’, sln. glíža
ie. *gle-ǵ(h) od *gel- ‘kulatý, zaob- ‘žláza’, b.d. gljúza ‘hrudka těsta v
lený’ a srovnává se mj. s něm. Klüngel chlebu, kaši ap.’ Stč. ojediněle i hláza.
‘klubko’, ř. gélgis ‘hlavička česneku’ i Psl. *gliza (-u- se většinou považuje za
sti. gláha- ‘hrací kostka (původně z hle- sekundární) nejspíš souvisí se stsl. žьly,
zenní kosti)’ (Ma2 ). žely ‘vřed’, č.st. žluna ‘koňský neduh’,
hlídat, hlídač, hlídka, hlídkový, hlíd- ř. ganglíon ‘vřed, nádor’ z ie. *gel- ‘chu-
kovat, ohlídat, pohlídat, uhlídat. Stč. mel, něco kulatého’. Snad sem patří i
hlédati, hledati ‘hledět, vidět, hlídat i :žláza. Spojení s lit. gleižùs ‘slizký’ (z
hledat’ (viz :hledět, :hledat). Pro ie. *glei-ǵh-, A1, B2) neodpovídá příliš
různé podoby se pak ustálily rozdílné významově, ale koneckonců i ie. *glei-
významy. ‘mazat, lepit’ (srov. :hlína) se odvo-
hlína, hlinka, hliněný, hlinitý. Všesl. - zuje ze zmíněného *gel-.
p. glina, r. glína, s./ch. glína. Psl. hlodat, hlodák, hlodavý, hlodavec, na-
*glina má nejblíže k ř. glínē ‘klih’ (srov. hlodat, ohlodat, vyhlodat. Všesl. - p.st.
:klih), dále je příbuzné stisl. klina ‘na- głodać, r. glodát’, s./ch. glòdati. Psl.
tírat’, něm. Klei ‘jíl’, angl. clay tv., stir. *glodati nemá přesvědčivou etymologii.
glenim ‘lepím’, s jiným rozšířením ko- Snad je základem onom. kořen *gel-
řene pak např. i něm. kleben ‘lepit’, lat. ‘polykat, jíst’, který je i v :hltat, :ža-
glūten ‘lep, klíh’, lit. glĩtas ‘sliz, hlen’, ludek.
vše k ie. *glei- ‘mazat, lepit’. Srov. hloh, hloží, hlohový. Všesl. - p. głóg, r.
:hlen, :hlíva, :hlíst, :hlemýžď. glog, s./ch. glȍg. Psl. *glogъ se obvykle
hliník, hliníkový. Utvořeno Preslem, spojuje s ř. glōchís ‘hrot, ostří’ (souvisí
podle toho, že se hojně nachází v hlíně s glō ssa, glō tta ‘jazyk’) z ie. *glogh-
(Ma2 ). Dále viz :hlína. /*glōgh- ‘trn, hrot’, věrohodnost této
hlíst(a) ‘cizopasný červ’. Všesl. - p. rekonstrukce však oslabuje nedostatek
glista, r. glist(á), s./ch. glísta, glîst. Psl. dalších spolehlivých paralel.
*glista, *glistъ se spojuje s lit. glitùs hlomozit. Viz :lomozit.
‘lepkavý, kluzký’, lat. glittus ‘lepkavý’, hloubat. Viz :hluboký.
ř. glítton ‘klih’, východiskem by bylo hloupý, hloupost, hlupák, hlupácký,
ie. *gl(e)it-t- ‘slizký, lepkavý’ (A5, B2). hlupec, hloupnout, zhloupnout, pro-
Dále viz :hlína, srov. :hlemýžď. hloupit. Všesl. - p. głupi, r. glúpyj,
hlíva ‘druh houby rostoucí na kmenech s./ch. glûp, stsl. glupъ. Psl. *glupъ se
206
hltat hmoždit se
často vyvozuje z ie. *ghleu- ‘veselit se, chъ. Psl. *gluchъ se obvykle spojuje s
žertovat’ (srov. stangl. gléo ‘radost, ve- lit. glùšas ‘hloupý’, glusnùs ‘poslušný’,
selí’), pak však lze sotva spojit s :hlu- klausýti ‘slyšet’ a tedy i psl. *slyšati
chý, k němuž má významově velmi ( :slyšet) (pro slov. to ovšem před-
blízko (srov. sln.st. glûp ‘hloupý’ i ‘hlu- pokládá záměnu g- a k̸-). Významová
chý’, něm. dumm ‘hloupý’, angl. dumb souvislost se objasní buď vývojem ‘usi-
‘němý’ ap.; významový posun je ‘nedo- lovně poslouchající’ → ‘nahluchlý, hlu-
slýchavý’ → ‘nechápavý’ → ‘hloupý’), chý’, nebo jako tzv. tabuová antifráze
proto se spíš kloníme k názoru, že psl. či eufemismus (D4). Srov. :hloupý.
*glupъ je expresivní útvar odvozený od hluk, hlouček, hlučný, hlučet, zahlučet,
*gluchъ (HK). shluk, shlukovat se. Stč. hluk ‘hřmot’
hltat, hlt, hltan, hltavý, zhltnout, pohl- i ‘shluk, zástup’ (tento přenesený vý-
tit, zahltit. Všesl. - p.d. glutać, r. glo- znam je jen č.). V současných slov. ja-
tát’, s./ch. gùtati. Psl. *glъtati se srov- zycích slaběji doloženo - stp. giełk, r.d.
nává především s lat. glūtīre ‘pohlco- golk, b. glăk, stsl. glъkъ. Psl. *gъlkъ je
vat, polykat’, gula ‘jícen, hrdlo’, stir. onom.-expr. původu, blízké je lit. gùlk-
gelid ‘jí, žere’, východiskem je ie. *gl - ščioja ‘povídá se’ i lot. gulkstēt ‘křičet
t- od *gel- ‘polykat, požírat’, asi onom. (o ptácích)’.
původu. Srov. :žaludek. hmatat, hmat, hmatový, hmatník, na-
hluboký, hlubina, hlubinný, hloubka, hmatat, ohmatat, prohmatat, nahmát-
hloubkový, hloubit, prohloubit, vy- nout, přehmátnout, přehmat, vyhmát-
hloubit, hloubat, hloubavý aj. Všesl. - nout, nadhmat, podhmat. Jen č. (již
slk. hlboký, p. glęboki, r. glubókij, ukr. stč.), málo jasné. H- se někdy vy-
hlybókij, sln. globòk, stsl. glǫbokъ uka- kládá jako zesilovací (srov. :chmatat,
zují na psl. *glǫbokъ, ale i *glъbokъ :šmatat), spojuje se s :makat (Ma2 ).
(slk.) a *glybokъ (ukr.). Výklad ob- Jiný výklad spojuje s :hmota (HK).
tížný. Spojuje se s ř. glýfō ‘vydlabávám, Srov. namátkou.
řežu’, lat. glūbere ‘loupat’, sthn. klio- hmitat, hmit, hmitnout, zahmitat. Jen
ban ‘rozsekávat, štípat’ z ie. *gleubh- č. Varianta ke :kmitat (Jg), význam
‘dlabat, řezat ap.’ (původní význam by později zúžen jen na pohyb paží.
tedy byl ‘vydlabaný’). Jiné výklady se hmota, hmotný, hmotnost, zhmotnit se.
pokoušejí spojit s :žlab (HK). V obou Stč. též homota ‘látka, hmota’, ale i
případech nutno počítat s vloženým ‘vlhkost v těle’. Příbuzné je sln. gomóta
nosovým prvkem u nejfrekventovanější ‘hmota, masa’, gomȍt ‘tlačenice, změť,
psl. podoby (z *glumbh-?). Druhý kom- zmatek’ a asi i ukr.d. hómot ‘šum, du-
ponent -okъ (u adj. označujících prosto- nění’. Snad lze vyjít z kořene *gom-,
rové vztahy, srov. :vysoký, :široký) který je i v :homole. Srovnává se s ř.
asi souvisí s :oko, význam by byl ‘vy- gémō ‘jsem naplněn’.
padající, mající vzhled’. hmoždíř. Původně :moždíř, začáteční
hluchý, hluchota, ohluchnout, na- h- vlivem :hmoždit se (D2).
hluchlý, hluchavka, hlušina. Všesl. - p. hmoždit se, pohmoždit (si), pohmož-
głuchy, r. gluchój, s./ch. glûh, stsl. glu- děný, pohmožděnina, zhmožděnina,
207
hmyz hnida
hmoždinka. Nepříliš jasné. Spojuje se :žnout.

s r. izmoždënnyj ‘vyčerpaný, unavený’, hned. Mylnou dekompozicí z :ihned
sln. izmôzgan tv., môzgati ‘lámat si (jako i + hned).
hlavu, přemýšlet’, které by mohlo uka- hnědý, hnědavý, (z)hnědnout, hnědák,
zovat na souvislost s :mozek. Méně hnědel. P. gniady, r. gnedój, s./ch. gn-
jasný je vztah k r. možžít’ ‘drtit, roz- jêd (asi z r., jinak v jsl. chybí), původně
tloukat’ či csl. mъžditi ‘oslabovat’. H- (též v stč.) označovalo jen barvu koně
v č. je asi zesilovací. Další vývody pro- či krávy. Psl. *gnědъ nemá přesvěd-
blematické. čivou etymologii. Nabízí se souvislost
hmyz, hmyzí, odhmyzovat, zahmyzený. se :snědý (Ma2 ), ale jejich vzájemný
Stč. i hmez, hemza ‘hmyz, hadi, štíři vztah je málo jasný. Snad lze vychá-
ap.’. S./ch. gmâz ‘plaz’, gmîz ‘plazi; zet z psl. *gnětiti ( :nítit) ‘zapalovat,
vši’, sln.d. gomâz ‘hmyz, červi, hadi’, zažíhat’, hnědý by pak znamenalo ‘ma-
str. g(ъ)myžь ‘hmyz’, r.d. gmýza, go- jící barvu něčeho opáleného, ohořelého’
moz ‘množství’. Psl. *gъmyzъ, gъmъzъ (srov. opálený, osmahlý), -d se vysvět-
aj., původně ‘to, co se hemží’, dále viz luje podle :bledý.
:hemžit se. hněv, hněvivý, hněvat (se), pohněvat
hňáca, hňápa. Expr. útvary nejspíš (se), rozhněvat (se). Všesl. - p. gniew,
od :hnát1 , hňácat však má blíže k r. gnev, ch. gnjêv, s. gnêv, stsl. gněvъ.
:hníst. Srov. i :chňapat. Psl. *gněvъ nemá jednoznačný výklad.
hnát1 ‘dlouhá kost’; zhrub. ‘ruka, noha’. Jednou z významově přijatelných mož-
P. gnat ‘kost’, s./ch. gnjât ‘holeň, kost’. ností je souvislost s psl. *gnětiti ( :ní-
Málo jasné. Sblížení s něm. Knoten tit) (tedy ‘zapálení, roznícení mysli’),
‘uzel, uzlina’ (Ma2 ) či lat. genū, ř. góny druhou pak s psl. *gniti ( :hnít) (s po-
‘koleno’ (HK) jsou pochybná, přesvěd- sunem ‘hnis, jed v těle’ → ‘hněv’), v
čivé není ani spojení s :hníst (‘to, čím obou případech tu však jsou problémy
se hněte’). slovotvorné. Proto snad lze vyjít přímo
hnát2 , hnací, dohnat, nahnat, přede- od ie. *ghnēi- ‘třít, roztírat’, z něhož se
hnat, popohnat, ohnat se, vyhnat, jak *gnětiti, tak *gniti vyvozují.
vyhnanec, zahnat, rozehnat, sehnat, hnida ‘vajíčko vši’; expr. ‘něco malicher-
přehnat, přehánět, přeháňka, shánět, ného’, hnidopich. Všesl. - p. gnida,
sháňka, shon, oháňka, vyhánět, výho- r. gnída, s./ch. gnjı da. Psl. *gnida
nek, pohánět, pohon aj. Všesl. - p. významově odpovídá lit. glìnda, lot.
gnać, r. gnat’, s./ch. gnȁti, stsl. gъnati. gnīda, stangl. hnitu (angl. nit), něm.
Psl. *gъnati, 1.os.přít. *ženǫ (B1), má Niss, ir. sned, lat. lens (pl. lendēs), ř.
nejblíže k lit. giñti, genù tv., dále je pří- konís (pl. konídes). Tyto vzájemně po-
buzné stisl. gunnr ‘boj’, stir. gonim ‘za- dobné tvary, k nimž však nelze rekon-
bíjím’, lat. dē-fendere ‘bránit’, ř. theínō struovat jednotné ie. východisko, do-
‘biju’, sti. hánti ‘bije, zabíjí’, chet. ku- kazují, jakým změnám podléhají slova
en-zi ‘zabíjí’, vše k ie. *gu̯ hen- ‘bít’ (A2, označující nepříjemné všední skuteč-
A3). Vývoj významu byl asi ‘bít’ → nosti (srov. :blecha (D4)). Alespoň
‘(bitím) hnát zvířata’. Srov. :honit, pro bsl. a většinu germ. tvarů lze vy-
208
hnilička hod
jít z ie. *ghnēid- ‘třít, roztírat’, srov. vysvětluje kontaminací (D3) s *gnesti
:hnít. ( :hníst) či *gnojь ( :hnůj).
hnilička ‘přezrálá měkká hruška’. Viz hnout, nahnout, ohnout, přehnout,
:hnít. uhnout, zahnout, sehnout (se), po-
hnípat zhrub. ‘spát’. Podobné útvary jsou hnout, pohnutka aj. Vlastně dokonavý
v stangl. hnappian (angl. nap) ‘dřímat’ protějšek k :hýbat z psl. *gъbnǫti (A7,
či něm. nippen tv., vzhledem k zřej- B6).
mému onom.-expr. původu těchto slov hnůj, hnojit, hnojivo, hnojiště, zahno-
však jde asi jen o elementární příbuz- jit, pohnojit, přihnojit. Stč. hnój ‘hnůj,
nost. hnis’. Všesl. - p. gnój, r. gnoj, s./ch.
hnis, hnisavý, (z)hnisat. Jak ukazuje stč. gnôj, stsl. gnoi. Psl. *gnojь je odvozeno
hnis, hňus, hnus (C1), jde o expr. od *gniti ( :hnít), srov. i bít - boj, pít
změkčenou variantu k :hnus. - nápoj.
hníst ‘mačkáním zpracovávat’. Všesl. - hňup. V č. od konce 16. st. (hňupec),
p. gnieść, r. gnestí, s./ch. gnjȅsti, stsl. nejspíš silně expr. obměna kořene hlup-
gnesti. Psl. *gnesti (z *gnet-t- (A5)) (viz :hlupák).
má nejbližší příbuzné v germ. jazycích hnus, hnusný, (z)hnusit se/si, ob. expr.
- něm. kneten, angl. knead tv. aj., dále hnusák. Všesl. - p.st. gnus ‘lenoch’,
sem patří stpr. gnode ‘díže’. Východis- r.d. gnus ‘škodlivý hmyz’, s./ch. gnûs
kem je ie. *gnet- (A4) od kořene *gen- ‘špína, hnus’, stsl. gnъsъ ‘špína, hnis’,
‘mačkat, stlačovat’, doloženého hojně v gnusъnъ ‘hnusný, ošklivý’. Psl. *gnusъ,
germ. jazycích. Srov. :knedlík. *gnъsъ asi souvisí s :hnít, ale bližší
hnít, hniloba, hnilička, shnít, shnilý, podrobnosti vztahu nejsou jasné. Asi
vyhnít, zahnívat, nahnilý, prohnilý. útvar expresivní, srov. i :hnis.
Všesl. - p. gnić, r. gnit’, s./ch. gnjı ti, hobby ‘záliba, koníček’. Z angl. hobby
stsl. gniti. Psl. *gniti souvisí se stangl. tv. z hobby-horse ‘dětský koník, kůň
gnīdan ‘drobit, rozemílat’, sthn. gnítan na kolotoči’, přeneseně ‘oblíbené téma,
‘drtit’ i ojedinělým ř. chníei ‘rozpadá se utkvělá myšlenka’. Srov. i :dadais-
na kousky’ z ie. *ghnēi- ‘třít, roztírat’ mus.
(B2). Významový posun by byl ‘třít’ → hoblík, hoblina, hoblovat, ohoblovat,
‘rozpadat se (v prach)’ → ‘hnít’. Srov. přihoblovat aj. Z něm. Hobel tv. Od-
:hnus, :hnida, :hněv, :nítit. tud i dát hobla, vlastně ‘smýkat někým
hnízdo, hnízdečko, hnízdiště, hnízdit, jako hoblíkem’.
uhnízdit (se), zahnízdit (se). Všesl. - hoboj ‘dřevěný dechový nástroj’, ho-
p. gniazdo, r. gnezdó, ch. gnijézdo, s. bojový. Přes něm. Oboe (dříve i Ho-
gnézdo, stsl. gnězdo. Psl. *gnězdo sou- boe) z fr. hautbois z haut ‘vysoký’ z
visí s lit. lìzdas, něm. Nest, angl. nest, lat. altus (srov. :alt) a bois ‘dřevo’
lat. nīdus, sti. nīḍá, vše z ie. *nizdo- tv., (srov. :buš), tedy vlastně ‘vysoko zně-
jež se dále rozkládá na *ni- ‘dole’ (srov. jící dřevo’.
:nízký) a *-zd- jako nulový stupeň od hod ‘hlavní církevní svátek’, hody, hodo-
*sed- ( :sedět). Psl. a balt. tvary jsou v vat, hodovník. Všesl. - p. gody ‘hody’,
násloví pozměněny - slov. g- se obvykle r. god ‘rok’, s./ch. gôd ‘svátek, rok, jme-
209
hodina hokej
niny’, stsl. godъ ‘vhodná, určitá doba’, se (srov. stč. hoditi ‘mířit k něčemu’),
ojediněle i ‘rok’ a ‘svátek’. Psl. *godъ je ale -l- je nejasné.
odvozeno od *goditi (sę) (či naopak), hodný, hodně, hodnota, hodnotný, hod-
vývoj významu byl ‘vhodná doba (k nost, hodnostář, hodnostářský. Stč.
slavení ap.)’ → ‘velký svátek’ → ‘doba, ‘vhodný, způsobilý’, což byl i původní
jež uplyne mezi těmito svátky (= rok)’. význam (srov. stsl. godьnъ ‘vhodný,
Srov. :hodina, :hodit se. příjemný’). Dále viz :hodit se.
hodina, hodinka, hodinový, hodiny, ho- hofmistr ‘správce dvora’. Z něm. Ho-
dinky, hodinář, hodinářský, hodinář- fmeister z Hof ‘dvůr’ a Meister (viz
ství. Všesl. - p. godzina, r. godína :mistr).
‘osudná chvíle’, s./ch. gȍdina ‘rok’, stsl. hoch, hošík, expr. hošan, hošánek. Půvo-
godina ‘určitá chvíle, hodina’. Psl. *go- dem domácké slovo od holobrádek, ho-
dina je odvozeno od *godъ ( :hod), vý- lec, :holeček ap. (viz :holý) s expr.
chozí význam je ‘určitá chvíle’, srov. příp. -ch (srov. :brach, :Čech). Srov.
těžká hodina, propustit na hodinu ap., i :holka.
dále k významům srov. :hod.
hochštapler ‘podvodník s uhlazeným
hodit, hod, dohodit, nahodit, náhoda,
chováním’, hochštaplerský. Z něm. Ho-
přihodit se, prohodit, obhodit, zaho-
chstapler tv. a to z hoch ‘vysoký, vy-
dit, přehodit, odhodit, vyhodit, uhodit,
soko’ a jidiš stapeln, stappeln ‘žebrat’,
úhoz, prohoz, přehoz aj. V tomto vý-
tedy původem z argotu.
znamu jen č. a p. (ugodzić ‘uhodit’),
etymologicky patří k :hodit se. Vý- hoj citosl. Spojuje se s psl. *gojь ‘hojnost’
znamový posun pochopíme ze stč. ho- (stč. hoj tv., srov. :hojný) (Ma2 , HK),
diti ‘jednat vhod; mířit k něčemu; za- ale spíš je to jen přirozený projev emocí
sáhnout, trefit’, starší význam je např. jako v :hej, oj ap.
v dohodit ‘obstarat’. hojit (se), hojivý, zhojit (se), zahojit
hodit se, vhodný, příhodný, shodný, (se), vyhojit (se). Všesl. - p. goić się,
shodovat se, shoda, dohoda, dohod- str. gojiti ‘živit’, s./ch. gòjiti (se) ‘kr-
nout se, rozhodnout (se), výhoda, po- mit (se)’. Psl. *gojiti (sę) je tzv. kauza-
hoda, pohodlí, pohodlný, nehoda aj. tivum k *žiti ( :žít), což je dobře vidět
Všesl. - p. godzić się, r. godít’sja, s./ch. na vsl. a jsl. významech. Z ie. *gu̯ oi-,
góditi ‘hovět’, stsl. goditi tv. Psl. *go- příbuzné je lit. gajùs ‘veselý, živý’ (ne
diti (sę) je příbuzné s lot. gadīt ‘za- však angl. gay tv.), av. gaya- ‘život’.
sahovat, získávat’, guoda ‘čest, hos- Srov. :hojný, jinak viz :žít.
tina’, střdn. gaden ‘vyhovovat, líbit se’, hojný, hojnost. Stč. hoj ‘hojnost’ z psl.
něm. gut a angl. good ‘dobrý’ i sti. *gojь tv. Dále viz :hojit (se) a :žít,
gádh- ‘pevně přidržet’, vše se vyvo- srov. i :záhy.
zuje z ie. *ghedh-/*ghodh- ‘spojit, být hokej, hokejový, hokejista, hokejka. Z
spjat’. Srov. :hodit, :hod, :hodlat, angl. hockey, jehož původ není zcela
:hezký, :heslo, :ihned. jasný. Zřejmě v nějakém vztahu k angl.
hodlat, odhodlat se, odhodlaný. Jen č. hook ‘hák’ (srov. :hák), buď přes tvar
Nepochybně souvisí s :hodit, :hodit hookey (adj.), či ze stfr. hoquet ‘za-
210
hokuspokus holt
hnutá hůl’, jež s hook souvisí. ap.)’ (Jg), tedy zůstat na h. = ‘zůstat u
hokuspokus. Asi přes něm. Hokuspokus nezralého ovoce’, jiný výklad interpre-
ze střlat. kejklířské formule, jejíž ne- tuje holičky jako ‘holou zadnici’ (HK,
jasný původ se nejčastěji hledá v rou- HL), či snad jde o zdrobnělinu od ‘(žeb-
havém přetvoření mešní formule hoc rácká) hůl’ ? (Ma2 ).
est corpus (meum) ‘toto je (moje) tělo’ holka, holčička, holčina, holčičí, holkař.
(Ma2 ). V češtině se významově přiklo- Jen č. Ženský protějšek k holec (viz
nilo k pokus. :hoch).
hokynář ‘drobný obchodník se smíše- holocaust ‘hromadné vraždění Židů za
ným zbožím’, hokynářka, hokynářský, 2. světové války’. Z angl. holocaust ‘na-
hokynářství. Z střhn. hockener, hucke- prosté zničení, masakr’ a to přes stfr. z
ner (něm. Höker), asi k něm. Hucke od lat. holocaustum ‘zápalná oběť’ z ř. ho-
hocken ‘nosit náklad na zádech (u po- lokaútōma z hólos ‘celý, úplný’ a kaíō
domních obchodníků)’. ‘spaluji’. Srov. :hologram.
hola citosl. Srov. :haló, :hele, :halali. holocén ‘nejmladší období čtvrtohor’.
holba zast. ‘půl mázu (asi 0,7 l)’. Z něm. Uměle z ř. hólos ‘celý, úplný’ a kainós
halb ‘půl’ (srov. angl. half tv.), jež sou- (v polatinštělé podobě caen-) ‘nový,
visí s lat. scalpere ‘škrábat, řezat’ (srov. obnovený’, protože v tomto období
:skalpel). Původně tedy ‘co je rozště- vzniklo zcela nové rostlinstvo (HL).
peno’ od ie. *(s)kel- ‘řezat, štěpit’.
hologram ‘plastické zobrazení dvouroz-
hold ‘projev úcty’, holdovat. Stč. hold
měrného obrazu pomocí speciální tech-
‘slib poddanosti, výkupné’. Ze střhn.
niky’. Viz :holocén a :-gram.
hulde tv., srov. i holde ‘sluha’, hold
‘ochotný, příznivý’. holomek expr. ‘darebák, pacholek’. Stč.
holeček (jen ve vokativu holečku, ho- ‘mladík, svobodný muž, sluha’. Nej-
lenku). Vlastně ‘chlapec, holobrádek’, spíš zkráceno z hanl. stč. holomúdec,
viz :holý, :hoch. vlastně ‘kdo má holé (neochlupené) při-
holedbat se, holedbavý. Poprvé v Ru- rození’ (viz :holý, :moudí), tedy ‘ne-
kopise královédvorském, takže zřejmě dospělý’ (Ma2 ). Pozdější hanlivý vý-
Hankův novotvar. Snad podle r. go- znam snad přes ‘katův pomocník’.
lyd’bá ‘chudá pýcha’ (Ma2 , Jg), další Srov. :hoch.
spojení jsou silně spekulativní. holota hanl. ‘sebranka’. Stč. ‘psovod,
holeň, holenní, holínka. P. goleń, r. gó- chlapec opatrující psy’, motivace je tu
len’, s. gȍlen, ch. gȍlijen, stsl. golěnь. stejná jako u :hoch, holec, :holo-
Psl. *golěnь je asi odvozeno od *golъ mek. Později chápáno jako ‘holý, chudý
( :holý), motivace se hledá buď ve vý- člověk’ a posléze kolektivum ‘lůza,
znamu ‘holá kost (tj. nekrytá svalovi- chátra’.
nou)’ či ‘oděvem nezakrytá část nohy’. holport (na holport) zast. ob. ‘na polo-
holička (ve rčení být (nechat, zůstat) na vic’. Z něm. halbpart tv. z halb ‘půl’ a
holičkách ‘být v koncích’). Výklady se Part ‘část’ (srov. :holba, :partaj).
různí: jedna možnost vychází ze star- holt ob. ‘tedy’. Z něm. halt ‘inu, zrovna’
šího holičky ‘nezralé ovoce (třešně, fíky ze střhn., sthn. halt ‘víc, spíš’, jehož pů-
211
holub honorace
vod není jasný. od homīléō ‘stýkám se, projednávám’.

holub, holubí, holubice, holubičí, holub- homo- (ve složeninách) ‘stejno-’. Z ř.
ník, holubinka. Všesl. - p. gołąb, r. homós ‘stejný, rovný’. Srov. :homo-
gólub’, s./ch. gȍlub, stsl. golǫbь. Psl. genní, :homonymum, :homosexuál a
*golǫbь nemá přesvědčivý výklad. Ná- s opačným významem :hetero-.
padná je blízkost lat. columbus, co- homogenní ‘stejnorodý’. Viz :homo- a
lumba tv., (pouze rozdíl znělosti v ná- :gen, srov. :heterogenní.
sloví a jiné zakončení (B7)); obě slova homole ‘kuželovitý útvar nahoře zaob-
se proto někdy vykládají jako převzetí lený’, homolka, homolovitý. P. gomoła
z předie. substrátu (Ma2 ). Názory o do- ‘hrouda’, str. gomola, s./ch. gòmola tv.
mácím původu slova vycházejí z ie. ko- Psl. *gomola má nejbližší příbuzné v
řene *ǵhel-, *ghel- (A6) označujícího lit. gãmalas ‘hrouda, (sněhová) koule’,
různé barvy (srov. :zelený, :žlutý) gomulỹs ‘hrouda, kousek’. Souvisí s
(HK), okrajově též ‘šedý, modrý’. Spo- :hmota a :komolý, za hranicemi bsl.
jitost ptačích jmen s názvy barev je se ne zcela přesvědčivě srovnává pře-
velmi častá, srov. i r. golubój ‘modrý’. devším s ř. gémō ‘jsem naplněn’ (Ma2 )
holý, holit, holicí, holič(ka), holičský, ho- od ie. *gem- ‘mačkat’ (srov. :ždímat).
ličství, oholit, vyholit. Všesl. - p. goły, Přesvědčivě však nezní ani výklad o
r. gólyj, ch. gôl, s. gô, stsl. golъ. Psl. onom. původu bsl. kořene.
*golъ souvisí se sthn. kalo (něm. kahl) homonymum ‘slovo stejné formy, ale ji-
tv., stangl. calu (angl. callow ‘neope- ného významu a původu’, homonymie,
řený, holý’), lit. gáldyti ‘dřít, drhnout’ homonymní. Z :homo- a ř. ónoma,
a asi i lat. calvus a sti. kulva- ‘holý, ónyma ‘jméno’. Srov. :synonymum,
lysý’ (srov. :hlava). Ie. východisko pro :anonym, :onomastika.
bsl. a germ. je *gal- (B5), příbuznost s homosexuál ‘jedinec s pohlavní náklon-
lat. a sti. slovem předpokládá záměnu g ností k osobám téhož pohlaví’, homose-
- k. Srov. :hoch, :holka, :holomek, xuální, homosexualita. Viz :homo- a
:holota, :holička, :holeň. :sex, srov. :heterosexuál.
homunkulus ‘uměle vyrobený člověk’.
homeopatie ‘léčení léky vyvolávají-
Z lat. homunculus, což je zdrobně-
cími u zdravého člověka příznaky lé-
lina k homo (gen. hominis) ‘člověk’
čené choroby’, homeopatický, homeo-
(podle představ alchymistů člověk, kte-
pat. Koncem 18. st. utvořeno od ř. hó-
rého je možné vyrobit v laboratoři).
moios ‘podobný, stejný’ (srov. :homo-
Srov. :humanismus.
) a páthos ‘bolest, nemoc, vášeň’ (srov.
honit, honicí, hon, honák, honec, honba,
:apatie).
honička, honitba, dohonit, uhonit, ho-
homérský (smích). Podle Homérovy Ili- nem aj. Všesl., staré iterativum (opě-
ady, kde se v 1. zpěvu líčí hlučný smích tovací sloveso) k :hnát2 .
blažených bohů na Olympu. honorace ‘panstvo’. Z něm. Honorati-
homilie ‘kázání’, homiletika, homile- oren (pl.) ‘vážení (obyvatelé)’ z lat.
tický. Ze střlat. homilia z ř. homīlía honōrātiōrēs ‘váženější’ k honōrātus
‘společnost, rozmlouvání, vyučování’ ‘vážený, ctěný’ od honōrāre ‘ctít’ od
212
honorář horší
honor, honōs (gen. honōris) ‘čest’. Srov. :aforismus, :aorist.

Srov. :honorář. horký, horko, horkost, horečka, horečný,
honorář ‘odměna za práci uměleckého horečnatý. Jen č., jinde doloženo slabě
či intelektuálního rázu’, honorovat. Z jen v dialektech, protože formálně
lat. honōrārium ‘odměna, pocta za od- splývá s :hořký. Z psl. *gorъkъjь (B6,
vedenou práci’ od honor, honōs ‘čest, B9). Dále viz :hořet.
pocta’. Srov. :honorace. horlit, horlivý, horlivost, horlivec. Jen
honosit se, honosný. Jen č. Vykládá se z zsl. - p. gorlić, hl. gorliwić. Výchozí
pč. *gorě-nositi ‘nosit nahoře’, tj. ‘vyje psl. adj. *gorьlivъ ‘horoucí, hořící’
vyšovat, velebit’ (ještě u Jg i bez zvrat- (srov. stč. oběť horlivá ‘zápalná oběť’),
ného se v tomto významu), druhá sla- z toho pak v zsl. sloveso a přenesení vý-
bika později utracena při rychlé řeči znamu. Dále viz :hořet, srov. :žárlit.
(Ma2 ). Je i slk. horenosný ‘pyšný’. hormon ‘látka ovlivňující fyziologické
pochody v organismu’, hormonální. Z
hop citosl., hopsa(sa), hopsat, hopkat.
angl. hormone, uměle utvořeného (zač.
Všesl. a všeevr., srov. něm. hopsen ‘po-
20. st.) z ř. hormō n ‘pohánějící’ od
skakovat’, angl. hop tv., šp. upa! ‘hop!’
hormáo ‘ženu, poháním’.
ap.
horna slang. ‘lesní roh’. Z něm.
hora, hůrka, horní, horský, hornatý, hor- (Wald)horn ‘lesní roh’ (srov. :vald-
ník, hornina, horal (z p.), pohoří, pod- horna) k Horn ‘roh’, jež souvisí s lat.
hůří, pahorek, nahoru, vzhůru, shůry, cornū tv. Srov. :kornout.
horem. Všesl. - p. góra, r. gorá, s./ch.
horník, hornický, hornictví. Od :hora
gòra, stsl. gora. V jsl. a slk. dosud i ve
ve významu ‘důl’ (podle významu něm.
významu ‘les’ (tehdejší ‘hora’ = ‘zales-
Berg). Srov. Kutná Hora a :permoník.
něná hora’). Psl. *gora souvisí s lit. gi-
horor ‘hrůzný příběh’, hororový. Z angl.
rià ‘les’, sti. girí- ‘hora’ a snad i alb.
horror a to z lat. horror ‘hrůza, děs’ od
gur ‘kámen’, východiskem je ie. *gu̯ er-
horrēre ‘děsit’. Srov. :horentní.
‘hora, les’.
horoskop ‘předpověď osudu podle po-
horda ‘skupina kočovných nájezdníků; stavení planet’. Ze střlat. horoscopus a
tlupa’. Asi přes něm. Horde či p. horda to z ř. hōroskópos ‘pozorovatel času’ z
z ttat. (nejspíš kumánského) orda ‘vo- hōra ‘čas, hodina, období’ a :-skop.
jenský tábor’. Slovo hojně rozšířené v horovat ‘projevovat pro něco nadšení’.
ttat. jazycích pronikalo do evr. jazyků U Jg horovati ‘být nahoře, mít pře-
s nájezdy středověkých kočovníků. vahu’ z pol. górować ‘čnět, vynikat’ (viz
horentní ‘neobyčejně veliký, strašný’. :hora), též horování ‘vznášení se ly-
Přes něm. horrend tv. z lat. horren- rické’, přes podobné významy se pak
dus ‘strašný, děsivý’ od horrēre ‘děsit’. přiklonilo k horoucí, :horlit ap.
Srov. :horor. horší, hůř(e), zhoršit, zhoršovat, pohor-
horizont ‘obzor’, horizontální. Přes šit, pohoršovat. Stč. hoří. Všesl. - p.
něm. Horizont z lat. horizōn z ř. horí- gorszy, str. gorьšii, s./ch. gȍrī, stsl.
zōn (gen. horízontos) ‘ohraničující’ od gor’ii. Psl. *gor’ьjь se obvykle po-
horízō ‘ohraničuji’ od hóros ‘hranice’. važuje za komparativ (2. stupeň) k
213
hortenzie hospoda
*gorьkъ ( :hořký) s významovým po- :hoře, :žár, :hárat, :hřát, :hr-

sunem ‘horčejší, palčivější’ → ‘horší’. nec, :řeřavý.
Méně pravděpodobné je sblížení s ř. hořký, hořkost, zhořknout, zahořknout,
cheírōn tv. z ie. *gher- (Ma2 ). zahořklý, nahořklý. Všesl. - slk. horký,
hortenzie ‘druh ozdobné rostliny’. Na- p. gorzki, r. gór’kij, s./ch. górak, stsl.
zvána fr. botanikem Commersonem gorьkъ. Psl. *gorьkъ souvisí s :ho-
podle ženského křestního jména (snad řet, formálně srov. především :horký.
jeho přítelkyně, či snad jen pro spojení Významový posun byl ‘pálivý, palčivý’
s lat. hortus ‘zahrada’). → ‘hořký, štiplavé chuti’. Srov. ještě
hořčice, hořčičný. Všesl. - p. gorczyca, r. :hoře, :hořec.
gorčíca tv., s./ch. gòrčica ‘druh hořce’. hosana citosl. Vyjadřuje oslavu, velebení.
Od :hořký, podle chuti jejích semen. Přes střlat. hosanna, hosianna a ř.
hořčík ‘lehký kovový prvek, magne- hōsanná z hebr. hōšīc a nnā, v jehož
zium’, hořčíkový. Utvořeno Preslem, první části je imperativ ‘spas, pomoz’,
podle HL prý k :hořet, protože na ve druhé prosicí částice.
vzduchu hoří jasným plamenem. Slovo- hospic ‘pečovatelský dům pro nevyléči-
tvorně však spíš od :hořký (jeho soli telně nemocné’. Dříve ‘útulek pro po-
mají hořkou chuť). cestné’. Z něm. Hospitz ‘útulek, (křes-
hoře kniž. ‘bol, zármutek’, hořekovat, za- ťanská) noclehárna ap.’ a to z lat.
hořekovat. Stp. gorze, r. góre, sln. go- hospitium ‘pohostinství, přátelské při-
rjé, stsl. gorje (chybí v ostatních jsl. ja- jetí, hostinec’ od hospes (gen. hospitis)
zycích a slk.). Psl. *gor’e je utvořeno ‘host’. Srov. :hospitalizovat, :hotel,
od stejného základu jako :hořet, vý- :hospitovat i :hospoda.
znamový posun ‘hořet, pálit’ → ‘bol, hospitalizovat ‘umístit do nemocnice’,
zármutek’ je běžný (srov. :péci a r. hospitalizace. Od něm. Hospital ‘ne-
pečál’ ‘smutek, zármutek’). mocnice’ z pozdnělat. hospitāle tv.
hořec ‘horská bylina s modrým květem, (dále viz :špitál).
encián’. S./ch.d. górac tv., b. górec hospitovat ‘být přítomen při vyučování
‘chmel’. Od :hořký, srov. :hořčice. jako host’, hospitace. Z lat. hospitārī
hořet, hořák, hořlavý, horoucí, sho- ‘být hostem’ od hospes (gen. hospi-
řet, ohořet, zahořet, vyhořet, rozho- tis) ‘host, hostitel’. Srov. :Hospodin,
řet se, uhořet, přihořívat aj. Všesl. - :host, :hotel.
p. gorzeć, goreć, r. gorét’, s. gòreti, hospoda, hospůdka, hospodský. Stč.
ch. gòrjeti, stsl. gorěti. Psl. *gorěti hospoda ‘pán, paní, panovník’ i ‘hosti-
má nejblíže k lit.d. garė̷ti tv., gãras nec, pohostinství, útulek’. V dnešním
‘dým, pára’, dále je příbuzné něm., významu jen zsl. Podnět k posunu vý-
angl. warm ‘teplý’, stir. guirim ‘ohří- znamu asi vyšel z oslovení hospodo!,
vat’, lat. formus ‘horký’, ř. thermós jímž hosté titulovali pána domu, to
tv., théros ‘horko, letní žár’, arm. se pak přeneslo na celý dům a speci-
jer ‘teplo’, sti. háras ‘žár’, gharmá- álně na domy poskytující pohostinství
tv., vše z ie. *gu̯ her- ‘horký’ (A3, za peníze. Srov. ještě i dnešní řídké
A6). Srov. :horký, :hořký, :horší, hospodo, platím! ap. (Ma2 ). Dále viz
214
Hospodin houba
:Hospodin. maď. hí tv. svědčí o jisté elementární

Hospodin, hospodář, hospodyně, hos- příbuznosti, méně pravděpodobný je
podářský, hospodářství, hospodařit, praevr., předie. původ (HK). Srov.
hospodárný. Stč. Hospodin ‘Pán (Bůh)’ :čehý.
hospod ‘pán’. Všesl. - p. gospodzin, r. hotdog ‘uzenka v housce’. Z am.-angl.
gospód’, gospodín, s./ch. gȍspōd, go- hot dog tv., též jako adj. hot-dog ‘vy-
spòdin, stsl. gospodь, gospodinъ, všude nikající, prima’. Typická ukázka me-
ve významu ‘pán’ či ‘Hospodin’. Psl. taforičnosti angl. (doslova ‘horký pes’,
*gospodь/*gospodinъ je starobylá slože- srov. :doga), ale motiv přenesení není
nina, v jejíž první části je ie. *ghosti- znám.
(viz :host), ve druhé ie. označení pro hotel, hotýlek, hotelový, hoteliér. Přes
‘pána’ *pot- (srov. lat. potis ‘mocný’, něm. Hotel z fr. hôtel, stfr. (h)ostel
sti. páti- ‘pán, manžel’, ve složeninách a to ze střlat. hospitale ‘místnost pro
lit. viẽšpats ‘pán, vládce’ a :despota). hosty’ od lat. hospitālis ‘pohostinný’
Nejblíže stojí lat. hospes (gen. hospitis) od hospes (gen. hospitis) ‘host’. Srov.
‘host, hostitel’, tvořené ze stejných ie. :špitál, :motel, :hospitovat, :Hos-
základů. Původní význam se interpre- podin.
tuje jako ‘pán hostů’, tj. ‘pán domu, hotentot expr. ‘hloupě či nesrozumitelně
hostitel’. Srov. :hospoda. mluvící člověk’. Podle afrického kmene,
host, hostina, hostinec, hostinský, hos- který byl holandskými Búry posměšně
tit, pohostit, pohostinství, vyhostit, nazván hot en tot ‘koktaví’, onom. pů-
zhostit se, hostovat. Všesl. - p. gość, r. vodu.
gost’, s./ch. gôst, stsl. gostь. Psl. *go- hotový, hotovo, hotovost, hotovostní,
stь odpovídá germ. *gastiz (něm. Gast, pohotový, pohotovost, přihotovit, vy-
angl. guest) tv. a lat. hostis ‘cizinec, hotovit, zhotovit, ob. hotovka. Všesl. -
nepřítel’ z ie. *ghosti-. Rozdílný vý- p. gotowy, r. gotóvyj, s./ch. gòtov, stsl.
znam vysvětlíme rozdvojením z původ- gotovъ. Psl. *gotovъ není příliš jasné.
ního ‘cizinec, příchozí’ na ‘vítaný pří- Blízké je pouze alb. gat tv., pokud to
chozí (= host)’ a ‘nevítaný příchozí (= není převzetí ze slov. Jinak lze vyjít z
nepřítel)’. Srov. :hospoda, :Hospo- ie. *gu̯ ā- ‘jít’ (je tu však rozdíl ā - a,
din, :hosteska. viz :hať) a z významu ‘připravený k
hosteska ‘průvodkyně a informátorka chůzi’, což má oporu v něm. fertig od
na mezinárodních akcích ap.’. Z angl. fahren ‘jet’ a bereit od reiten ‘jet (na
hostess tv., vlastně ‘hostitelka’, od host koni ap.)’, obojí dnes ve významu ‘ho-
‘hostitel’ a to ze stfr. (h)oste z lat. tový, připravený’.
hospes (gen. hospitis). Srov. :hotel, houba, hubka, houbička, houbový, hou-
:hospitovat, :Hospodin. bovitý, houbař, houbařský. P. huba (asi
hostie ‘mešní chléb, oplatka’. Z lat. hos- z ukr.), r.d. gubá, s./ch. gȕba, stsl.
tia, původně ‘oběť, obětní zvíře’ jako gǫba. Psl. *gǫba má jistý protějšek
připomínka Kristovy oběti na kříži. v lit. gũmbas ‘výrůstek, nádor’. Hlás-
hot citosl. ‘vpravo! (při volání na tažná kově obtížné, ale často přijímané (Ma2 ,
zvířata)’. Hl. hót, něm. hott, fr. hue, HK) je spojení se sthn. swamb (něm.
215
houf hovado
Schwamm), lat. fungus, ř. spóngos, znam ‘bederní ústřel’ snad podle bo-
sfóngos ‘houba’, jež někde předpokládá davé bolesti (srov. cítit v zádech hou-
přesmyk souhlásek. Rekonstrukce vý- sery).
chozího ie. *(s)gu̯ hombho- (A2, A3, A5) houska, houstička, houskový. Stč. a slk.
je však značně nejistá. Srov. :huba. húska. Vlastně zdrobnělina od :husa,
houf, houfný, houfovat se. Stč. húf, hauf. protože podlouhlý tvar pečiva připomí-
Ze střhn. hūfe (dnes Haufe(n)), jež sou- nal sedící husu (srov. i starší houska vá-
visí s :kupa. Srov. :houfnice. noční ‘vánočka’).
houfnice ‘dělo s kratší hlavní’. Stč. hauf- housle, houslový, houslista, houslař,
nicě. Původně ‘válečný prak, jímž se houslařský. Všesl. - p. gęśl, r. gúsli,
houfně metalo kamení’, pak ‘druh děla’ s./ch. gȕsle, stsl. gǫsli (ve většině
(Ma2 ). Do něm. dalo Haubitze. slov. jazyků však označuje primitiv-
houkat, houkání, houkačka, zahoukat, nější strunný nástroj). Psl. *gǫslь,
odhoukat. Onom. původu od citosl. hú, *gǫsli je odvozeno od *gǫsti ‘hrát na
hou. strunný nástroj’ (viz :housti, srov.
houně ‘pokrývka z hrubého sukna’. :hudba). Původně tedy z *gǫd-sl- či
Všesl. - slk. huňa, p. gunia, r.d. gúnja, *gǫd-tl- (A9, B7).
s./ch. gȕnja. Psl. *gun’a a jeho ekvi- housti zast. ‘hrát (na hudební nástroj)’,
valenty v řadě evr. jazyků ukazují na hudec. Stč. hústi, 1.os.přít. hudu. Stp.
starobylé kulturní slovo neznámého pů- gęść, str. gustí, sln. gósti, stsl. gǫsti (ji-
vodu. Srov. wal. gwn ‘druh kabátu’ (od- nak např. s. gúdeti, hl. hudzić tv.). Psl.
tud či z lat. angl. gown ‘róba, talár’), *gǫsti (z *gǫd-ti, (A5, B7)) má nejblíže
střlat. gunna ‘plášť’, střř. gún(n)a tv., k lit. *gaũsti ‘temně znít’ z onom. *gou-
maď. gunya ‘pokrývka’ aj. d-, další souvislosti u :hovor.
houpat, houpavý, houpačka, zahou- houští. Stč. húšč, húščě (C3, C5). Viz
pat, rozhoupat, pohoupat, pohupovat, :hustý.
zhoupnout, vyhoupnout (se), přehoup- houžev ‘zkroucený prut, kořen, větev
nout (se). Vychází z onom. základu. ap., provaz’, houžvička, houževnatý.
Srov. citosl. :hop, :hup, hou. Stč. húže, húž, húžev. Všesl. - p. gążva,
housenka, housenkovitý. Stč. húsěnicě, r.d. gúžvá, s./ch. gûžva. Psl. *gǫžьva je
húsenka. Všesl. - p. gąsienica, r. gú- odvozeno od *gǫžь, které se většinou
senica (str. usěnica, jusenica), s./ch. spojuje s :vázat (střídání (v)ǫz- - vęz-
gùsenica, sln. gosênica, vosênica, stsl. , srov. :uzel). Počáteční g- je ovšem
gǫsenica. Psl. *gǫsěnica není zcela nepravidelné jako u :housenka.
jasné. Obvykle se vychází z *vǫsěnica hovado ‘kus dobytka’, hovádko. Hl.
(viz :vous) podle nápadné chlupatosti howjado, r.d. govjádo, s./ch. gòvedo,
některých druhů, ale počáteční g- činí stsl. jen odvozenina govęždь (viz :ho-
potíže. Stejnou změnu však lze vidět v vězí). Tvoření psl. *govędo (B7) není
:houžev či ukr. horobéc ‘vrabec’. příliš jasné, základ *gov- však odpovídá
houser. P. gąsior, sln. gosér, zcela chybí lot. guovs, něm. Kuh, angl. cow, stir.
ve vsl. Tvořeno starobylou příp. -er od bó, lat. bōs, ř. boũs, arm. kov, sti. gáu-,
gǫsь ( :husa) (srov. lat. ānser tv.). Vý- toch. A ko, vše ‘hovězí dobytek, kráva’
216
hovět hrad
z ie. *gu̯ ou- (A3) původu asi onom. zpěvy’), jiní spojují se sti. éj͘ati ‘hýbá
(napodobení bučení). Srov. :humno, se’ (z ie. *aig-) (HK) či sti. íṅgati tv.
:hovno. K významu ‘ovád’ viz :ovád. (Ma2 ).
hovět, vyhovět, pohovět (si), pohovka, hrabat, hrabavý, hrábě, hrablo, hraboš,
poshovět, shovívavý. Hl. gowić, r. go- nahrabat, rozhrabat, uhrabat, odhra-
vét’ ‘připravovat se postem k přijetí bat, prohrábnout, pohrabáč. P. gra-
svátosti’, ch. gòvjeti ‘zahrnovat úctou’, bać, r.d. grabat’, s./ch.st. grabati ‘rýt,
stsl. gověti ‘bohabojně žít’. Psl. *go- kopat’. Psl. *grabati je opětovací slo-
věti dokonale odpovídá lat. favēre ‘ho- veso (iterativum) k *grebti (srov. :po-
vět, být nakloněn, zachovávat (mlčení), hřbít), příbuzné je lit. grė̷bti ‘hrabat’,
být zbožný’ z ie. *gu̯ hou-. Předpoklá- lot. grebt ‘rýt, kopat’, gót. graban (něm.
daný základní význam by byl ‘zacho- graben) tv., sti. gr bhṇā̺ti ‘uchopí’, zá-
vávat klid’, zdá se, že jde o výlučnou kladem je ie. *ghrebh- ‘uchopit, shráb-
slov.-lat. příbuznost. nout; škrabat, kopat’. Významově se
hovězí, hovězina. Z psl. adj. *govęd’ь sem hodí i ř. gráfō ‘škrabu, píšu’, které
(B3, B7), viz :hovado. však předpokládá počáteční gr-. Srov.
hovno vulg., hovínko. Všesl. - p. gó- :hrob, :hřeben.
wno, r. govnó, s./ch. góvno. Psl. *go- hrabě, hraběnka, hraběcí, hrabství. Stč.
vьno se většinou vykládá jako odvoze- hrabie. Ze sthn. grāvo (dnes Graf ), je-
nina (původně adjektivní) od základu, hož původ není jistý - snad je to z
který je v :hovado, tedy vlastně ‘kraví ř. grafeús ‘písař’ (přes střlat. grafio,
(lejno)’, zobecněním pak dnešní vý- grauio ‘správce, daňový úředník’ dolo-
znam. Srov. :humno. žené z doby francké říše). Slk. gróf je z
hovor, hovorný, hovorový, hovorovost, maď. gróf a to ze střhn.
hovořit, pohovořit, rozhovor. Všesl. - hrábě. Všesl. - p. grabie, r. grábli, s./ch.
p.d. gowor, r. góvor, s./ch. gȍvor, stsl. grȁblje. Příbuzné je lit. grėblỹs, stisl.
govorъ ‘povyk’. Psl. *govorъ souvisí s gref tv. Dále viz :hrabat.
lit. gaũsti ‘zvučet’, gót. kaum ‘řev’, ř. hrabivý, hrabivost. Od slovesa hrabiti (v
gō̺s ‘nářek’, sti. gávate ‘zní’, vše od č. jen v dialektech), srov. p. grabić, r.
onom. kořene *gou-. Srov. i :hudba. grábit’, s./ch. grȁbiti, stsl. grabiti, vše
hra, herní, herna, hrát, hravý, zahrát, ve významu ‘uchvacovat, loupit’. Nepo-
prohrát, vyhrát, výhra, přihrát, ode- chybně od stejného základu jako :hra-
hrát (se), hráč(ka), hračka, hříčka, bat, ač někteří oddělují (Ma2 ).
hřiště, hrátky aj. Stč. též jhra. Všesl. - hrad, hrádek, hradní, hradiště, hradba,
p. gra, r. igrá, s./ch. ìgra, stsl. igra ‘ta- hradební, hradlo, hradit, hrazení, ohra-
nec, hra, zábava’. Psl. *jьgra nemá pře- dit, ohrada, přehradit, přehrada, za-
svědčivou etymologii, jasné je jen tvo- hradit, zahrada, vyhradit, výhrada, na-
ření příp. -ra. Uvažuje se o příbuzen- hradit, náhrada, náhradník, přihrádka
ství se sti. yáj͘ati ‘uctívá (obětí ap.)’, ř. aj. Všesl. - p. gród, r. górod, s./ch. grâd,
hágios ‘svatý’ (z ie. *i͡ag-/*ig-) s tím, stsl. gradъ. Psl. *gordъ ‘ohrazené síd-
že šlo o starý rituální termín (srov. liště’, odtud ‘hrad’ v zsl., ‘město’ ve
str. igry ‘pohanské rituální tance se vsl.; v jsl. je obojí význam. Příbuzné
217
hradit hrb
je lit. gar das ‘ohrada pro dobytek’, nak ‘roh, hrana’ a konečně ‘mez, dě-
gót. gards ‘dům, dvůr’ (něm. Garten licí čára’. Pokusy etymologicky oddě-
‘zahrada’, angl. yard ‘dvůr’), alb. garth lit tyto významy (Ma2 má dokonce
‘ohrada’, sti. gr há- ‘dům’ a snad i pro každý uvedený význam jiný pů-
chet. gurta- ‘pevnost, hrad’, vše k ie. vod!) jsou nepřesvědčivé. Srov. :hro-
*ghordho- ‘ohrazené místo’ (A2), blízké zen, :hrot.
je i lat. hortus ‘zahrada’, ř. chórtos hrana2 , hrany (pl.) ‘vyzvánění za zemře-
‘ohrada, dvůr’ (ie. *ghorto-). lého’. Mimo č. a slk. jen v hl. hrono
hradit ‘platit’. Novější. Deprefixací (od- ‘věta, pauza, tep’, dl. grono ‘rčení, řeč,
dělením předpony) od nahradit, uhradit pověst’ a stsl. granъ ‘verš’. Psl. *gornъ
a to přeneseně od hraditi ‘opevňovat, je asi starý rituální termín, souvise-
ohrazovat’ (viz :hrad). jící s lit. gìrti ‘chválit, oslavovat’, sthn.
hrách, hrášek, hrachový, hrachovina. queran ‘vzdychat’, sti. gr ṇā̺ti ‘vzývá,
Všesl. - p. groch, r. goróch, s./ch. grȁch. chválí, zpívá’ a asi i lat. grātēs, grā-
Psl. *gorchъ (B8) nemá jistou etymolo- tiās ‘díky’ (srov. šp. gracias, it. grazie
gii. Blízké se zdá být lit. gar šas, gar- tv.) z ie. *gu̯ er- ‘chválit, velebit’. Srov.
švà, lot. gārsa, sthn. gers, nhn. Gier- :uhranout.
sch (A8) znamenající různé druhy pol- hranostaj. P. gronostaj, r. gornostáj
ních trav. Vzhledem k tomu, že jde o (str. gornostal’), sln. gránoselj, v ostat-
název staré kulturní rostliny, je možný ních jsl. jazycích a luž. chybí. Ne-
jeho původ z předie. substrátu (kořen jasné i pokud jde o rekonstrukci psl.
gar- mají i některé román. názvy luště- tvaru (*gornostalь, *gornostajь ?).
nin, Ma2 ), méně pravděpodobná je ge- První část připomíná lit. šarmuõ, sthn.
netická příbuznost se sti. gháršati ‘tře’. harmo, rétorom. carmun z ie. *k̸or-
hrachor ‘druh luční či zahradní byliny’. men- (viz :hermelín), ale jsou tu pro-
Převzato Preslem z jsl. jazyků, kde blémy hláskové, druhá část nejasná. Za
slovo většinou znamená různé druhy úvahu stojí výklad ze stsas. *harmenes-
vikve. Dále viz :hrách. tail-, vlastně ‘ocas hranostaje’ (srov.
hrana1 , hranatý, hranol, hranit, za- angl. tail ‘ocas’), slabinou je hlavně ne-
hranit, vyhranit (se), hranice, hra- doloženost stsas. slova.
niční, zahraniční, pohraniční, pohra- hrát. Viz :hra.
ničník. Všesl. - p. grań, r. gran’ tv., hráz. Všesl. - p. grodza, r.d. goróža,
s./ch. grána ‘větev’, stsl. jen odvo- sln. grája ‘ohrada’, stsl. graždь ‘stáj’.
zené granica tv. Psl. *granь, *grana, Psl. *gord’ь/*gord’a (B3, B8), dále viz
původně asi ‘větev, výrůstek’, se vy- :hrad.
kládá z ie. *ghrō-n- od *ghrē- ‘vy- hrazda, hrazdový. Dříve hrázda ‘bidlo,
rážet (o rostlině), vyčnívat’, příbuzná rovná tyč’ (Jg), jen č. Odvozeno od
slova jsou hlavně v germ. jazycích - staršího hráz, hráze ‘tyč, lať, to, čím
něm. Granne ‘osina’, grün ‘zelený’, se zahrazuje’ (viz :hrad, :hráz). Vy-
Gras ‘tráva’, angl. grow ‘růst’. Z vý- užito Tyršem jako název tělocvičného
znamu ‘ostrý výčnělek, větev’ jednak nářadí.
‘kupa dříví’ (č. hranice, nář. hraň), jed- hrb, hrbáč, hrbatý, hrbol, hrbolatý, hr-
218
hrčet hroch
bit se, nahrbit (se), shrbit (se), vy- zycích.

hrbit (se), pahrbek. Všesl. - p. garb, hrkat, hrkot, hrknout, vyhrknout.
r. gorb, s./ch. gr ba, stsl. grъbъ. Psl. Onom. Srov. :hrčet.
*gъrbъ bývá spojováno se stpr. garbis hrma ‘kožní vyklenutí před stydkou spo-
‘hora’ (možná výpůjčka z p.), ir. ger- nou u žen (Venušin pahorek)’. Jen č.,
bach ‘svraštělý’, isl. korpa ‘vráska’ z málo jasné. Asi souvisí s nář. hrmu-
ie. *ger-b- ‘ohýbat se, vinout’. Srov. lec, grmol ‘boule’, to pak se s./ch.
:hřbet. grûm, grȕm ‘kousek, hrouda’, r.d. grum
hrčet. Onom. Srov. :hrkat. ‘hrouda’ i lit. grùmulas ‘chuchvalec,
hrdina. Jen č. a slk. Viz :hrdý. klk’.
hrdlička, hrdličkovat se. Stp. gar(d)lica, hrnec, hrnek, hrneček, hrnčíř, hrnčířství.
r. górlica, s./ch. gr lica, stsl. grъlica. Všesl. - p. garniec, str. gornecь, s./ch.d.
Evidentní souvislost s :hrdlo lze brát gr nac, stsl. jen odvozené grъnьčarь.
jako prvotní (‘pták s hrdelním hla- Psl. *gъrnьcь je vlastně zdrobnělina od
sem’), či jako druhotnou (vliv lid. *gъrnъ ‘pec’, jemuž stojí nejblíže lat.
etym., (D2)). Pro druhou možnost (psl. furnus, fornāx tv., sti. ghr ṇá- ‘žár’ z
*gъrlica z onom. *gur-) svědčí sln. gr- ie. *gu̯ hr -no- (A3, A7) od *gu̯ her- ‘ho-
líti, grúliti ‘vrkat’ i lat. turtur ‘hrd- řet’ (viz :hořet). Odvozeno od názvu
lička’, něm. Turteltaube, angl. turtle- pece proto, že obojí bylo z hlíny, hr-
dove tv. z onom. *tur-. nec mohl pec tvarově i funkčně (např.
hrdlo, hrdelní, hrdlořez. Všesl. - p. gar- uchováváním žhavého dřevěného uhlí)
dło, r. górlo, s./ch. gr lo. Psl. *gъrdlo připomínat (Ma2 ).
má nejblíže k lit. gurklỹs ‘vole, ohry- hrnout, nahrnout, odhrnout, zahrnout,
zek (v krku)’, stpr. gurcle ‘hrdlo’, vše z přihrnout, rozhrnout, ohrnovat, shrno-
ie. *gu̯ r -tlo-, podobný útvar je ř. bá- vat, úhrn, souhrn aj. P. garnąć, r.d.
rathron ‘propast, doupě’ (A3, A7). Vý- gornút’, s./ch. gr̷nuti. Psl. *gъr(t)nǫti
chodiskem je ie. *gu̯ er- ‘požírat, pohl- z *gr t- je rozšířením ie. *ger- ‘sbí-
covat’, k němuž viz :žrát. rat’, příbuzné je lit. žer ti ‘hrabat’, lat.
hrdý, hrdost, hrdina, hrdinka, hrdinný, grex ‘stádo’ (srov. :agregát), ř. ageírō
hrdinský, hrdinství, pohrdat, pohr- ‘sbírám’ (srov. agorá ‘shromáždění, tr-
davý. Všesl. - p.d. gardy ‘vybíravý, žiště’). Srov. :hrst, :hromada.
hrdý’, r. górdyj ‘hrdý’, s./ch. gr̾d ‘oš- hrob, hrobový, hrobka, náhrobní, náhro-
klivý, obrovský’, stsl. grъdъ ‘hrdý, bek, hrobník, hrobař, hrobařík. Všesl. -
hrozný’. Těžko slučitelné významy psl. p. grób, r. grob, s./ch. grȍb, stsl. grobъ.
*gъrdъ činí potíže. Nejsnáz lze vyjít z Psl. *grobъ je odvozeno od *grebti (viz
ie. *gu̯ er-d- ‘těžký’ a spojit s lit. gurdùs :hrabat, :pohřbít), stejné je něm.
‘unavený, malátný’, lat. gurdus ‘tupý, Grab, angl. grave tv. od něm. graben,
hloupý’, ř. bradýs ‘těžký, pomalý’. Vý- angl. (to) grave ‘kopat, rýt’, srov. i
voj významu od ‘těžký, pomalý ap.’ :rov od :rýt.
jednak k ‘hrdý, pyšný’, jednak přes ‘ob- hroch. Utvořeno Preslem, není však
rovský, hrozný’ k ‘zlý, ošklivý’ pak je zcela jisté, zda od staršího roch, hroch
přijatelný a má i paralely v jiných ja- ‘válečný slon (věž) v šachu’ (srov. :ro-
219
hrom hrubý
šáda) (Ma2 ), či pouze z onom. hrochati ných kořenů.

‘bouchat, chrochtat’ (HK). hroužit (se). Viz :pohroužit se.
hrom, hromový, hromovat. Od :hřmít. hrozen, hroznový, hroznovitý. Stč.
hromada, hromadný, hromadit, shro- hrozn, nář. hrozno, hrozna. Stp. grozno,
máždit. Všesl. - p.d. gromada, r. r. grozd’ (str. groznъ ‘vinohrad’), s./ch.
gromáda, s./ch. gròmada, gromáda, grôzd, stsl. grozdъ, groznъ i greznъ.
stsl. gramada, gromada. Psl. *gra- Psl. *groznъ/*grozno, *grozdъ/*grozdь
mada/*gromada nemá jasné tvoření. aj. ‘vinný hrozen’ nemá bezpečné pří-
Nejblíže mu stojí lit. grãmatas tv., dále buzenstvo; obvykle se spojuje s psl.
je příbuzné angl. cram ‘cpát’, sthn. kri- *granь/*grana ‘větev’ (viz :hrana1 ),
mman ‘tisknout’, lat. gremium ‘správní něm. Gras, angl. grass ‘tráva’ aj. (ie.
sbor’, původně ‘klín, lůno’, sti. grā̺ma- *ghrō- ‘vyrážet, vyčnívat’), pro výklad
‘hromada, shromáždění’, vše z ie. *gr- i rekonstrukci přípony je několik mož-
em- od *ger- ‘sbírat’. Srov. :hrnout. ností.
hrozinka. Z původního :rozinka lid.
Hromnice ‘katolický svátek slavený 2.
etym. (D2) k :hrozen.
února’. Světily se na něj svíce, které
hrozit, hrozný, hroznýš. Viz :hrůza.
měly chránit proti hromu, tzv. hrom-
hrst, hrstka. Všesl. - p. garść, r. gorst’,
nice.
s./ch.d. gr̾st, stsl. grъstь. Psl. *gъrstь (z
hrot, hrotový, hrotitý. Jen slk. hrot tv. *gъrt-t- (A5)) je odvozeno od *gъrtati
a p. grot ‘hrot, kopí, úder’. Psl. *grotъ od ie. *ger- ‘sbírat’, tedy původně ‘to,
má nejblíže k střhn. grāt (dnes Gräte) čím se sbírá, shrnuje’. Dále viz :hr-
‘rybí kost, osina’ z ie. *ghro-t- od *ghrē- nout.
‘vyrůstat, vyčnívat’. Srov. :hrana1 . hrtan, hrtanový. P. krtań, r. gor-
hrouda, hrudka. Všesl. - p. gruda, r. tán’, sln.d. grtàn ‘hrdlo’, stsl. grъtanь,
grúda, s./ch. grȕda, stsl. gruda. Psl. grъtanъ tv. Psl. *gъrtanь, *gъrtanъ
*gruda souvisí s lit. grū̺sti ‘roztloukat’, není slovotvorně zcela jasné, jeho zá-
grū̺das ‘zrno’, něm. Griess ‘drobný pí- kladem však zřejmě je - stejně jako u
sek, štěrk’, angl. grit ‘kamínek, štěrk’, :hrdlo - oslabený stupeň ie. kořene
něm. Grütze, angl. grits ‘krupice’ a *gu̯ er- ‘požírat, pohlcovat’ (viz :žrát).
snad i lat. rūdus ‘štěrk’, vše z ie. Nepravidelnosti v některých slov. jazy-
*ghreu-d- ‘rozemnout, rozdrolit’. cích (p.) mohou být expresivního pů-
hroutit se, zhroutit se, zhroucení. Jen vodu (srov. :chřtán).
č., je však i sln. zgrúditi se tv. Lze spo- hrubián, hrubiánský, hrubiánství. Podle
jit s lit. griáuti ‘ničit, strhnout’ a lat. něm. Grobian (srov. i č. grobián, kro-
in-gruere ‘vrazit, vtrhnout’. Na druhé bián), jež je humanistickým výtvorem
straně však je nápadná blízkost star- k něm. grob ‘hrubý’. I přes hlásko-
šího č. routiti (se) ‘bořit, řítit (se)’ vou blízkost není něm. grob s naším
(Jg), které souvisí s :řítit se jako např. :hrubý příbuzné, souvisí však s :kru-
:pohroužit s :pohřížit, h- v hroutit se pice.
se pak vysvětluje různě (Ma2 pod řítit hrubý, hrubost, hrubec, zhrubět,
se, HK). Nejasné, snad míšení více růz- zhrubělý. Všesl. - p. gruby (p.d. gręby),
220
hruď hřbet
r. grúbyj, s./ch. grûb, stsl. grǫbъ. Psl. strašný’, stir. garg ‘drsný, divoký’ aj.
*grǫbъ, *grubъ (B7) má nejbližší pří- Snad vše z ie. *garǵ, *gorǵ, *groǵ (A1)
buzné v lit. grùbti (1.os. přít. grumbù) onom. původu (zvuk bouře ap.), pak by
‘tuhnout, drsnět’, lot. grumbt ‘vrásko- šlo o elementární příbuznost.
vatět’, u nichž je patrný vložený no- hryzat, hryzení, hryzec, přehryzat,
sový element, který se předpokládá i ohryzat, ohryzek. Stč. hrýzti. Všesl.
u psl. slova. Vyvozuje se z ie. *ghreu- - p. gryźć, r. gryzt’, s./ch. grı sti, grí-
bh- od *gher- ‘silně třít, rozdírat’, pů- zati, stsl. grysti, gryzati. Psl. *gryzti,
vodně tedy ‘rozedřený, zdrsněný’. Srov. *gryzati má nejbližší příbuzné v lit.
:hrouda, :hrubián. gráužti, lot. graûzt tv., lit. grū̺žtis ‘bo-
hruď, hrudní, hrudník, pohrudnice. lest v břiše’ a ř. brȳ̺chō ‘skřípu zuby’,
Všesl. - stp. grędzi, r. grud’, s./ch. východiskem je ie. *gu̯ rūǵh-, *gu̯ reuǵh-
grûdi. Psl. *grǫdь je slov. inovací, proto (A1, A3, B5).
nemá bezpečné příbuzenstvo. Snad lze hřad(a) ‘bidlo, kde nocuje drůbež’, hřa-
spojit s lit. grandà ‘hrubě přitesaný dovat. Dříve též ‘trám, žerď’ (Jg).
trám či prkno na podlahu’, lat. grunda Všesl. - p. grzęda, str. gręda (pl.), s./ch.
‘střecha, krov’ z ie. *ghrondh-, s ji- gréda. Psl. *gręda, *grędъ (B7) souvisí
nou samohláskou pak stisl. grind ‘rám, s lit. grindà ‘prkno či trám na pod-
mřížka, ohrádka’ (srov. :hřada). Snad lahu’, grı ̨sti ‘pokládat podlahu’ (z ie.
tedy ‘to, co kryje, orámovává srdce a *ghrendh-), další souvislosti u :hruď.
jiné orgány’. Srov i :hřídel.
hruška, hrušeň, hruškový, hruškovitý, hřát, hřejivý, nahřát, prohřát, zahřát,
hruškovice. Všesl. - hl. krušva, p. rozehřát, ohřát, ohřev, vyhřát, vý-
grusza, r. grúša, s./ch. krȕška, sln. hřevný aj. Všesl. - p. grzać, r. gret’,
hrûška (čti chr-). Vzhledem ke kolísání s./ch. grȅjati, grı jati, stsl. grějati,
počáteční souhlásky a k blízkosti lit. grěti. Psl. *grějati, *grěti je pokračo-
kriáušė, lot. krausis tv. se bsl. slova váním ie. *gu̯ hr-ē- (srov. lot. grēmens
obvykle považují za výpůjčku z ně- ‘žáha’), což je nulový stupeň ie. *gu̯ her-
jakého neznámého jazyka (Ma2 , HK). ‘horký’. Dále viz :hořet.
Méně věrohodný je domácí původ od hřbet, hřbetní. Stč. i chřbet. Všesl. -
psl. *grušiti, *krušiti ‘rozrušovat, dro- slk. chrbát, p. grzbiet, r. chrebét, s./ch.
bit’ (podle měkké, krupičnaté struk- hr̰bat, stsl. chrьbьtъ. Vztah mezi psl.
tury dužiny). *grьbьtъ a *chrьbьtъ je nejasný (jsou
hrůza, hrůzný, hrozný, hroznýš, hrozivý, i zsl. nář. podoby s k- a dokonce sk-
hrozit, pohrozit, zahrozit, vyhrožovat, !). Vzhledem k potížím se slov. počá-
výhrůžka, ohrozit, ohrožení, expr. hro- tečním ch- (A8) je logičtější považovat
zitánský. Všesl. - p. groza, r. grozá za původní podobu s g- (srov. vztah
‘bouřka’, s./ch. gróza, gròza, stsl. groza. hrtan - chřtán), i když je jen v č. a
Psl. *groza má blízko k lit. gražóti ‘hro- p., na druhé straně tam může jít o
zit’, lot. gręzuōt tv. i lit. grasà ‘hrůza, vliv slova :hrb. Další etymologie ne-
hrozba’, vztahy však nejsou zcela jasné. jasná. Příbuznost s :hrb (Ma2 ) na-
Dále se srovnává s ř. gorgós ‘hrozný, ráží na hláskoslovné obtíže, za úvahu
221
hřbitov hřích
stojí spojení s :hřeben (podoba kostry Ke změně žř- > hř- v č. srov. :hříbě.
hřbetu i shoda v přenesených význa- hřešit. Viz :hřích.
mech). Srov. ještě :chřib. hřib, hříbek, hřibovitý. P. grzyb, r. grib,
hřbitov, hřbitovní. Stč. břitov, břítov, sln. grîb. (v jsl. kromě sln. slabě do-
což je výpůjčka ze sthn. frīthof z frīten loženo). Psl. *gribъ ‘jedlá houba’ není
‘hájit, skrývat’ a hof ‘dvůr’, vlastně to zcela jasné. Některé významy v r.
byl původně prostor u kostela, kde pla- dialektech (‘hřeben země vzniklý při
tilo právo azylu. V č. lid. etym. (D2) orání’, ‘vyvýšenina na cestě’ ap.) uka-
přikloněno k hřbít (viz :pohřbít), v zují na souvislost s :hřeben, :hra-
něm. zase k Friede ‘mír, pokoj’, tedy bat ap. Motivace pro ‘houbu’ ale není
jakoby ‘dvůr pokoje’. zcela jasná - snad ‘vyvýšenina, kupka’
hřeb. Viz :hřebík. či snad ‘to, co se vyhrabává, vyrývá’ ?
hřebec, hřebeček, hřebčín. Viz :hříbě. (srov. s./ch.d. gribati ‘rýt, hrabat’).
hřebelec ‘kovový kartáč na čištění srsti hříbě, hříbátko, hříběcí, hřebec, hřebčín.
(koní ap.)’, hřebelcovat. Stč. hřbelce. Všesl. - slk. žriebä, p. žrebię, r. žerebë-
Odvozeno od psl. *grebti ‘hrabat, škrá- nok, s. ždrébe, ch. ždrijébe, stsl. žrěbę.
bat aj.’ (viz :hrabat). Srov. i psl. Psl. *žerbę (B8, B7) asi souvisí s ř.
(všesl.) *greblo (č.st. hřeblo ‘pohrabáč, bréfos ‘zárodek, mládě’ a sti. gárbha-
hřebelec’, stč. i ‘hrábě’) a :hřeben. ‘děloha, mládě’ z ie. *gu̯ erbh- ‘děloha,
hřeben, hřebínek, hřebenový, hřebeno- mládě’ (A3). Č. počáteční h- vzniklo di-
vitý. Všesl. - p. grzebień, r. grében’, similací žř- na hř- (srov. :hřebík).
s./ch. grȅben. Psl. *greby (gen. *gre- hřídel, hřídelový. Dříve ‘osa, dřevo, na
bene) je odvozeno od *grebti ‘hrabat, němž se něco točí’ (Jg). P. grząd-
škrábat’ (viz :hrabat). Srov. :hřebe- ziel, grzędziel, r. grjádil’, s./ch. grédelj
lec, :hřbet. ukazují na původní význam ‘hřídel u
hřebíček ‘druh koření’, hřebíčkový. Již pluhu’, tj. ‘dřevo, které spojuje zadní
stč. pomn. hřěbíčky, podle podoby su- část pluhu s přední’. Psl. grędelь se ná-
šených poupat hřebíčkovce kořenného. padně shoduje se sthn. grintil, grindil
Dále viz :hřebík. tv. Dříve se proto slov. slovo považo-
hřebík, hřeb, hřebíček, hřebíkový, hřebí- valo za výpůjčku z něm.; vzhledem k
kárna. Stč. hřěbí ‘hřebík, los’ (ke změně jeho prokazatelným domácím souvis-
formy srov. :žebřík, :řepík, :klih). lostem (viz :hřada) je však pravděpo-
Ve významu ‘hřebík’ jen č. a sln.d. žré- dobnější opačné převzetí, případně ge-
belj (slk. klinec, p. gwoźdź ap.), jinak netická příbuznost obou slov.
např. v slk. žreb, ukr. žéreb, sln. žréb, hřích, hříšek, hříšný, hříšník, hříšnice,
stsl. žrebьjь ‘los’. Psl. *žerbъ, *žerbьjь hřešit, zhřešit, prohřešit (se), prohře-
‘los’ (B8) je příbuzné s něm. kerben šek. Všesl. - p. grzech, r. grech, s. grêh,
‘dělat vroubky’, ř. gráfō ‘škrábu, píšu’ ch. grijêh, stsl. grěchъ. Psl. *grěchъ je
z ie. *gerbh- ‘škrábat’ (snad souvisí s výraz již předkřesťanský, původní vý-
*ghreb-, viz :hrabat) - losy totiž byly znam asi byl ‘chyba, sejití (z cesty)
původně hůlky, do nichž byly vryty ap.’ (srov. pohřešit). Nejpřijatelnější je
značky osob podrobených losu (Ma2 ). spojení s lit. graižùs ‘šikmý’, lot. gre-
222
hřímat hugenot
izs ‘křivý’ z bsl. *groi- rozšířeného ve listi’ (z ie. *ghambh-).

slov. o -so- (A8, B2) či přímo expr. -ch-. hubený, hubnout, zhubnout, pohublý,
Další ie. souvislosti jsou nepřesvědčivé. vyhublý, expr. hubeňour. Stč. hubený
hřímat. Iterativum (opětovací sloveso) ‘ubohý, chudý, bídný’, z toho ‘tenký,
k :hřmít. vyzáblý’. Jen č., od :hubit.
hříva. Všesl. - p. grzywa, r. gríva, s./ch. hubertus ‘plášť z látky s dlouhým vla-
grı va. Pro psl. *griva ‘dlouhá srst na sem (původně myslivecký)’. Podle pa-
krku zvířat’ se předpokládá původní trona myslivců, biskupa sv. Huberta (†
význam ‘krk, šíje’. Příbuzné je sti. grīvā̺ 728).
‘krk, šíje’, av. grīvā tv., lot. grīva ‘ústí hubit, hubení, hubitel, vyhubit, zahu-
řeky, delta’, vše z ie. *gu̯ rīu̯a ‘krk’ utvo- bit, záhuba. Všesl. - p. gubić, r. gubít’,
řeného od oslabeného stupně kořene s./ch. gùbiti, stsl. gubiti. Psl. *gubiti je
*gu̯ er- ‘požírat, polykat’ (srov. :hrdlo, tzv. kauzativum (srov. :trápit, :ba-
:žrát). Srov. také :hřivna. vit) k *gybnǫti (viz :hynout).
hřivna ‘stará váhová a mincovní jed-
hučet, hučení, hukot, hučivý, zahučet,
notka’. Všesl. - p. grzywna, r.d. grívna,
prohučet, přihučet. P. huczeć, str. gu-
s./ch. grîvna ‘náramek’, stsl. grivьna
čati, sln. gučáti. Onom., srov. :houkat.
‘náhrdelník, náramek’. Psl. *grivьna
hučka ob. expr. ‘klobouk’. Asi expr. pře-
je odvozeno od *griva (viz :hříva),
tvoření něm. Hut tv.
původně tedy znamenalo ‘náhrdelník’.
Odtud pak jsl. ‘náramek’ a zsl., vsl. hudba, hudební, hudebnost, hudebník,
‘peněžní či váhová jednotka (stříbra, hudebnina. Stč. hudba, původně jen
zlata)’. Přenesený význam ‘talent’ jen ‘smyčcová hudba, smyčcový nástroj’.
v č. a slk. Jen č. a slk. (sln. gódba je asi z č.).
hřmět, hřmít, hřmění, hřmot, zahřmít. Od psl. *gǫsti (viz :housti, 1.os. přít.
Všesl. - p. grzmieć, r. gremét’, s. hudu).
gr̰meti, stsl. grьměti. Psl. *grьměti sou- hudlařit zast. hanl. ‘nepořádně něco dě-
visí s lit. gruménti, grumė̷ti ‘temně lat’, hudlař. Z něm. hudeln tv. od Hudel
dunět’, lot. gremt ‘mručet’ i něm. ‘hadr’.
gram ‘zlý’, angl. grim ‘ponurý, hrozivý, hudrovat, zahudrovat. Z citosl. hudry
vzteklý’, av. gram- ‘rozzlobit se’ od ie. hudry označujícího křik krocana, onom.
*ghrem- ‘temně znít, zlobit se’. Srov. původu.
:ohromný. hugenot ‘francouzský kalvinista’, huge-
huba, hubice, hubička, hubatý, hubo- notský. Nejprve v podobách aygenot
vat, vyhubovat, náhubek. Všesl. - p. aj. z něm. (švýc.) Eidgenosse ‘spříseže-
gęba, r. gubá, s./ch. gȕbica. Psl. *gǫba nec’ (něm. Eid ‘přísaha’, Genosse ‘sou-
‘ústa, tlama’ se obvykle spojuje s ho- druh’), jak se nazývali přívrženci švýc.
monymním *gǫba ( :houba) (HK) na konfederace. V politickém smyslu po-
základě určitých shodných významo- prvé užito o Ženevanech, kteří se ke
vých rysů (‘něco měkkého, napuchlého konfederaci připojili (1518). Jméno se
ap.’). Řada jiných autorů (Ma2 ) však pak přiklonilo k fr. Hugues ‘Hugo’, snad
odděluje a spojuje s ř. gamfaí (pl.) ‘če- podle jednoho z vůdců Huguese Besa-
223
huhlat hunt
nçona. hūmidus ‘vlhký’. Srov. :humor.

huhlat, huhňat. Zdvojení onom. základu humno ‘pozemek za stodolou’. Všesl. -
hu-. p. gumno, r. gumnó, s./ch. gúmno, stsl.
hukot. Viz :hučet. gumьno, vše ve významu ‘upěchované
hůl, hůlka, hůlkový. Stč. hól. Ve vý- místo k mlácení obilí’ (též ve starší č.).
znamu ‘tyč s rukojetí’ jen č. Sln. gôl Psl. *gumьno je jen slov. a nepříliš prů-
‘kmen mladého stromu bez větví’, r.d. hledné. Obvykle se přijímá výklad, že
gol’já ‘větev’ ukazují na psl. *golь sou- je to složenina z ie. *gu̯ ou- ‘hovězí do-
visející s *golъ ( :holý). Původně tedy bytek’ (viz :hovado) a *men- ‘mač-
‘holá větev, holý kmínek’. kat, šlapat’ (viz :mnout); bylo to tedy
místo, kde dobytek vyšlapával zrní z
hulákat. Onom. z citosl. hulá, varianty
klasů, což je způsob mlácení obilí do-
k hola ap., srov. i :halekat.
ložený u starých Slovanů (HK, Ma2 ).
hulán hist. ‘jízdní voják’. Přes p. ułan
humor, humorný, humorista, humoris-
snad z mong. ulan ‘červený’ (mong.
tický, humoreska (podle :groteska
jízda měla červené kabáty) (Ma2 ).
ap.). Přes něm. Humor z angl. humour
hulit expr. ‘kouřit’, nahulit, vyhulit, zahu- ‘humor, nálada, povaha; vlhkost, mok’
lit. Jen č., nepříliš jasné. Snad z něm. a to přes fr. z lat. hūmor ‘vlhkost, teku-
hüllen ‘zahalovat, zakrývat’ (tedy ‘za- tina’ (srov. :humidita. Ve starověku i
halovat dýmem’) (HK). U Jg huliti, středověku se věřilo, že temperament,
houliti znamená naopak ‘jasnit’, vyhou- nálada ap. jsou výsledkem proudění tě-
lit se ‘vyjasnit se’ (k tomu Ma2 ), srov. lesných šťáv (srov. :flegmatik, :cho-
i :halit. lerik atd.).
hulvát ‘sprosťák, hrubián’, hulvátský. humpolácký expr. ‘neforemný, ne-
Jen č., nejasné. Jako příjmení doloženo motorný’. Snad z něm. Humpler ‘břídil’
již koncem 14. st. (Ma2 ). Výklad od (přikloněním ke jménu města Hum-
:hulákat (HK) neuspojuje. Upozorňu- polce) (Ma2 ).
jeme i na střhn. hulwen ‘pošpinit’, i humr ‘velký mořský rak’, humrový,
když případné převzetí naráží také na humří. Z něm. Hummer a to ze stisl.
značné potíže, především slovotvorné. humarr tv. To asi nějak souvisí s ř.
humanismus ‘evr. kulturní hnutí obra- kámmaros tv., ale další určení souvis-
cející pozornost k antice a k člověku lostí je obtížné.
(14.-16. st.)’, humanistický, humanista, humus ‘úrodná prsť’, humusový, humu-
humanita, humánní, humánnost. K lat. sovitý. Z lat. humus ‘země, prsť’, jež
hūmānus ‘lidský’, hūmānitās ‘lidství’ souvisí s :země. Srov. také příbuzné
od homō ‘člověk’. Srov. :homunkulus, lat. homō ‘člověk’, vlastně ‘pozemšťan’
:humus. (srov. :homunkulus, :humanismus).
humbuk ‘reklamní balamucení, pod- huňatý, huňáč. Jen č. a slk. Od :houně.
vod’. Z angl. humbug tv. a tam snad hunt (být na huntě) ob. ‘být na mizině’,
nějakou málo jasnou metaforou z hum (z)huntovat ‘(z)ničit’. Podle něm. auf
‘bzučet’ a bug ‘brouk’. den Hund kommen ‘přijít na mizinu’,
humidita ‘vlhkost’. Z lat. hūmiditās od doslova ‘přijít na psa’. Pes je často vy-
224
hup hvízdat
užíván pro podobné negativní příměry (Ma2 ). Možná kontaminace s jinými

- srov. pod psa, ve psí, psí život ap. K slovními základy (HK).
něm. Hund viz :pes. hustý, hustota, hustit, zahustit, na-
hup citosl., hup(s)nout. Onom. původu, hustit, přehustit, hustilka, houstnout,
srov. :hop. zhoustnout, houští, houština. Všesl. -
hurá citosl. Do č. i ostatních slov. jazyků p. gęsty, r. gustój, s./ch. gûst, stsl.
(srov. r. urá) asi z něm. hurra, jež bývá gǫstъ. Původ psl. *gǫstъ není jistý.
vyvozováno z hurren ‘rychle se pohybo- Srovnání se stlit. gánstus ‘bohatý, zá-
vat’ (srov. angl. hurry ‘spěchat’). Uvádí možný’, lot. guosts ‘množství, masa’
se však i tur. urá ‘bij’ (Ma2 , HK). příliš neuspokojuje významově, s ie.
hurikán. Z angl. hurrican ze šp. huracán *gem- ‘mačkat’ (viz :ždímat) zase slo-
a tam z řeči karibských domorodců. Ji- votvorně. Řešení nenabízí ani často při-
nými cestami ze stejného základu vze- jímané spojení s :hutný (Ma2 , HK).
šlo :uragán, :orkán. huť, hutní, hutník, hutnický, hutnictví.
huriska ‘(muslimská) milostnice’. Z per. Ze střhn. hütte ‘domek, stan, budova
húrí z ar. hurí ‘černooký’. pro tavení rudy’ (dnes Hütte ‘chata,
hurónský (řev). Podle severoamerického huť’). Souvisí s :kutat.
indiánského kmene Huronů. hutný, hutnost. Jen č. a slk., r.d. gut’
hurtem. Viz :zhurta. ‘houština’. Spojováno s :hustý (z psl.
hůř(e). Z psl. *gor-je (C2, C5). Viz *gǫt-t-, A5, B7) (HK, Ma2 ), adj. hutný
:horší. by pak bylo starobylejší. Potíž je v tom,
husa, husička, husí, house, housátko, hu- že je tak okrajově doloženo a první č.
sák. Stč. hus. Všesl. - p. gęś, r. gus’, doklady jsou až u Jg. Další přesvědčivé
s./ch. gȕska, stsl. gǫsь jen v přenese- příbuzenstvo beztak chybí.
ném významu ‘část lisu na ovoce’. Psl. hvězda, hvězdička, hvězdný, hvězd-
*gǫsь odpovídá lit. žąsìs, lot. zuoss, natý, hvězdář, hvězdářský, hvězdářství,
něm. Gans, angl. goose, lat. ānser, ř. hvězdárna, hvězdice. Všesl. - p. gwi-
chē̺n, sti. haṁsá- vše z ie. *ǵhans- (A1, azda, r. zvezdá, s. zvézda, ch. zvijézda.
A2), ve slov. je však g- místo očekávané Psl. *gvězda prodělalo v jsl. a vsl. dru-
střídnice za ǵ-. Původ asi onom., podle hou palatalizaci (B1) (srov. i :květ,
husího křiku ga-ga. s nímž možná vzdáleně souvisí). Pří-
husar ‘jízdní voják’, husarský. Z maď. buzné je lit. žvaigždė , lot. zvàigzne
huszár, původně ‘lehký jízdní voják v tv., stpr. swāigstan ‘záře, svit’ a snad i
regionálním kroji’ (2. pol. 15. st.). Další ř. foĩbos ‘svítící’ z ie. *ǵhu̯oigu̯ - ‘svítit,
původ není jistý. Snad přes jsl. jazyky záře’ (A1, A3, B2). Ve slov. je ovšem
ze střř. koursários (střlat. cursarius) g- místo očekávané střídnice za ǵ-. V
‘lupič, zbojník’ (srov. :korzár). druhé části bsl. slov se většinou hledá
huspenina. Stč. uspenina, uspena. Jen ie. *stā- ‘stát’, dohromady tedy ‘stojící
č. Vykládá se z něm. Eisbein ‘ovarové záře’ (na rozdíl od slunce či měsíce),
kolínko’, vlastně ‘studené jídlo z vepřo- stejný kořen je i v něm. Stern, angl.
vých nožiček’ (z něm. Eis ‘led’ a Bein star, lat. stēlla, ř. astē̺r aj. tv.
‘noha’), ale zvláště u- za ei- je divné hvízdat, hvízdnout, hvizd, hvízdavý, za-
225
hvozd hygiena
hvízdat, pohvizdovat (si). Onom. pů- dětské řeči.

vodu, srov. :svist. hydra ‘mnohohlavá vodní saň’. Z ř. hý-
hvozd kniž. ‘velký, hustý les’. Hl. gózd, dra tv. k hýdōr ‘voda’ (viz :voda).
stp. gozd, sln. gòzd, jinde chybí. Srov. :hydrant, :hydro-. Souvisí s
Psl. *gvozdъ ‘les’ se obvykle spojuje :vydra.
s *gvozdь ‘(dřevěný) hřebík’ (srov. hydrant ‘zařízení pro odběr vody z po-
:hvozdík), ač jejich původ ani vý- trubí’. Z angl. hydrant, uměle utvoře-
chozí význam nejsou zcela zřejmé. Snad ného k ř. hýdōr ‘voda’. Srov. :hydro-.
lze vyjít z původního významu ‘větev, hydrát ‘sloučenina obsahující v mole-
špička stromu’. Příbuzné je asi střhn. kule či krystalu molekuly vody’. Uměle
queste, quast ‘chomáč listí, koště’ (dnes utvořeno k ř. hýdōr ‘voda’. Srov.
Quaste ‘střapec’), východiskem je ie. :hydro-.
*gu̯es-d- s nejistým významem. hydraulický ‘využívající energie kapa-
hvozdík ‘druh květiny’. Přejato Preslem lin’, hydraulika. Přes moderní evr. ja-
z p. gwoździk, vlastně ‘hřebíček’ (srov. zyky z ř. hydraulikós ‘týkající se vodní
p. gwóźdź, r. gvozd’ ‘hřebík’), protože píšťaly’ od hýdraulis ‘vodní píšťala’ z
připomíná květ hřebíčkovce (viz :hře- hýdōr ‘voda’ a aulós ‘píšťala, trubice’.
bíček). Dále viz :hvozd. Srov. :hydro-.
hyacint ‘druh zahradní či pokojové kvě- hydro- (ve složeninách) ‘týkající se
tiny’. Přes lat. hyacinthus z ř. hyákin- vody’. Z ř. hýdōr ‘voda’, jež sou-
thos neznámého původu. visí s :voda. Srov. hydrometeo-
hýbat (se), hybný, shýbat (se), ohý- rologie, hydroelektrárna, :hydrolýza,
bat, ohyb, uhýbat, úhybný, zahýbat, :hydroplán, :hydroxid, :hydrau-
rozhýbat, vyhýbat (se), vyhýbavý, vý- lický, :hydra.
hybka, pohybovat (se), pohyb, pohyb- hydrolýza ‘rozklad sloučenin vodou’.
livý aj. Všesl. - stp. gibać, r. -gibát’, Uměle z :hydro- a ř. lýsis ‘odloučení,
s./ch. gîbati, stsl. prěgybati. Psl. *gy- rozvázání’ od lýō ‘rozvazuji, uvolňuji’.
bati a *gъbnǫti (viz :hnout) souvisí s Srov. :analýza.
lit. gaũbti ‘klenout se’, lot. gubt ‘sklá- hydroplán ‘letadlo startující a přistáva-
nět se’, stangl. geap ‘zahnutý’ z ie. jící na vodě’. Uměle z :hydro- a ř. plá-
*gheub(h)- ‘ohýbat, pohybovat’. Srov. nos ‘bloudící’ podle :aeroplán.
:hynout, :hbitý, :hebký. hydroxid ‘sloučenina kysličníku kovu s
hybrid ‘kříženec’, hybridní, hybridizace. vodou’. Viz :hydro- a :oxid.
Z lat. hybrida ‘míšenec’ a to nejspíš z hyena, hyenovitý. Přes lat. hyaena z ř.
ř. hýbris ‘zpupnost, svévole’ (tedy ‘své- hýaina, jež je utvořeno od hỹs ‘svině’
vole vůči přírodě při křížení biologic- na základě jisté podobnosti obou zví-
kých druhů’). řat. Srov. :svině.
hýčkat, zhýčkaný. Má blízko k něm. hät- hygiena ‘obor zabývající se ochranou
scheln tv. a hutschen ‘houpat’, což jsou zdraví’, hygienický, hygienik, hygie-
expr. slova nejasného původu. Snad jde nička. Přes něm. Hygiene z fr. hygiène
stejně jako u :hačat o expr. slova z a to z ř. hygieinós ‘zdravý, léčivý’ od
226
hygroskopický hypotéka
hygiē̺s ‘zdravý, čerstvý’. slovu :elipsa. Srov. i :parabola.

hygroskopický ‘schopný zadržovat vlh- hypermangan ‘manganistan draselný
kost’. Uměle z ř. hygrós ‘vlhký, vlhkost’ (užívaný jako dezinfekční prostředek)’.
a skopéō ‘pozoruji’ (srov. :-skop). Viz :hyper- a :mangan.
hyje citosl. Staré, těžko etymologizova- hypertenze ‘zvýšený krevní tlak’. Viz
telné. Srov. :čehý. :hyper- a :tenze.
hýkat, hýkání. Onom., srov. :hekat, hypertrofie ‘nadměrné zvětšení’. Viz
:hejkal. :hyper- a :atrofie.
hypnóza ‘stav podobný spánku vyvo-
hýl. Viz :hejl.
laný jinou osobou’, hypnotický, hypno-
hymen ‘panenská blána’. Z ř. hymē̺n
tizovat, hypnotizér, hypnotikum. Od ř.
‘membrána, (panenská) blána’, jež asi
hýpnos ‘spánek, ospalost’, jež souvisí se
vychází z ie *si͡ū- ‘šít, vázat’ (viz :šít).
:sen, :spát.
Srov. :hymna.
hypo- předp. ‘pod-’. Z ř. hypó ‘pod, dole
hymna, hymnus, hymnický. Přes lat. aj.’, jež souvisí s lat. sub ( :sub-). Srov.
hymnus z ř. hýmnos ‘zpěv, píseň, chva- :hypotéka, :hypochondrie, :hypo-
lozpěv’. Možná souvisí s :hymen; pů- téza, :hypofýza. Opak :hyper-.
vodní význam by pak byl ‘píseň, jež hypofýza ‘podvěsek mozkový’. Z nlat.
spojuje (části obřadu)’. hypophysis a to k :hypo- (podle ulo-
hynout, nehynoucí, zahynout, vyhy- žení na spodině mozku) a ř. fýsis
nout, uhynout, úhyn. Všesl. - p. ginąć, ‘vzrůst, přírodní síla ap.’. Vytváří hor-
r. gíbnut’, s./ch. gı nuti, stsl. gybnǫti. mony, které řídí činnost dalších žláz s
Psl. *gybnǫti bývá obvykle spojováno vniřní sekrecí.
s *gybati, *gъbnǫti ( :hýbat, :hnout), hypochondrie ‘sklon zveličovat či su-
předpokládá se vývoj významu ‘uhý- gerovat si nemoc’, hypochondr, hy-
bat, ohýbat se (stářím ap.)’ → ‘hy- pochondrický. Z ř. hypochóndria ‘těž-
nout’ (HK). Je však i lit. geĩbti ‘sláb- komyslnost’ z :hypo- a ř. chóndros
nout, chřadnout’ a lot. geibt ‘umřít’. ‘(prsní) chrupavka’. Podle představ an-
Snad tedy jde o kontaminaci více ko- tických lékařů vycházela sklíčenost z
řenů. Srov. :hubit, :zhebnout. oblasti břicha, především ze sleziny.
hyper- předp. ‘nad-, pře-’. Z ř. hypér Srov. :splín, :melancholie.
‘nad, za, přes’, jež souvisí s lat. super hypokoristikon ‘domácká podoba rod-
tv. ( :super-), něm. über, angl. over ného jména’, hypokoristický. Z ř. hy-
tv. Srov. hypermoderní, :hyperbola, pokorízomai ‘zdrobňuji, chovám se dět-
:hypermangan, :hypertenze, :hy- sky’ k :hypo- a ř. kóros ‘hoch’, kórē
pertrofie. Opak :hypo-. ‘dívka’.
hyperbola ‘druh geometrické křivky; hypotaxe ‘podřadnost (v souvětí)’. Z
zveličení, nadsázka’, hyperbolický. Z ř. hypótaxis ‘podřízení’ od hypotássō
ř. hyperbolē̺ ‘přebytek, zveličení’ od ‘podřizuji, podrobuji’ z :hypo- a tássō
hyperbállō ‘přehazuji, překypuji’ (viz ‘řadím’. Srov. :parataxe, :taktika.
:hyper-, :balistika). Jako název hypotéka ‘zástava nemovitosti’. Přes
jedné z kuželoseček vlastně opak ke lat. z ř. hypothē̺kē ‘záruka’ od hypotí-
227
hypotéza chalcedon
thēmi ‘podkládám, kladu pod něco’ z něm. Hütte(wagon) od Hütte ‘bouda,

:hypo- a títhēmi ‘kladu’. Srov. :apa- chata’ (viz :huť).
tyka, :diskotéka, :hypotéza. hyzdit, zohyzdit, ohyzdný, ohyzda. Stč.
hypotéza ‘domněnka, předpoklad’, hy- hyzditi ‘hanět, zavrhovat’, ohyzditi
potetický. Z ř. hypóthesis tv. od hy- ‘zošklivit, zhanobit’. P.d. gyździć ‘špi-
potíthēmi ‘předpokládám’ (viz :hypo- nit, hanobit’, ale sln., s./ch. gízdati
téka). Srov. :teze, :protéza. znamená ‘zdobit, strojit’ (snad iro-
hýřit, hýřivý, hýřil, prohýřit. Stč. hýřiti nie?, Ma2 ). Psl. *gyzditi z *gyd-diti
‘přestupovat přikázání, bloudit, hřešit’, (A5). Příbuzné je mor. a slk. hyd ‘drů-
vedle toho bylo i ohýrati ‘ztratit stud, bež, hmyz’, hydina ‘drůbež’, r. gídkij
zpustnout’. Jen č. Snad ze střhn. irren ‘hnusný’ a zřejmě i str. a stsl. guditi
‘bloudit, mýlit se’ s předsunutím h- ‘tupit, hanět’. Jako výchozí ie. tvar se
před nezvyklé počáteční i- (HK, Ma2 ). předpokládá *gūd-, jež lze s jistými
Zúžení významu na ‘utrácet, žít roz- hláskovými obtížemi spojit s *gu̯ ōd-
mařile’ možná i vlivem slovesa hýsati, (viz :had).
hejsati (viz :hejsek). hýždě, hýžďový. Stč. i hýžě, dl. gižla
hysterie ‘neuróza projevující se prud- ‘stehno’, p.d. giża ‘kýta, stehenní
kými citovými reakcemi a sklonem k kloub’. Jen zsl., z psl. *gyz-ja. Souvisí
dramatizaci’, hysterický, hysterik, hys- se s./ch. gúza ‘zadnice’, sln. gúza, góza,
terka. Přes lat. k ř. adj. hysterikós ‘tý- r.d. guz tv., příbuzné je lot. gūža ‘kyčel,
kající se dělohy’ od hystéra ‘děloha’. Od bedro’, lit. gū̺žis ‘hlávka (zelí)’, stpr.
antických dob až do 19. st. se lékaři gunsix ‘boule’, ř, gongýlos ‘okrouhlý’,
domnívali, že příčinou duševních obtíží vše asi k ie. *gonǵ-, *gouǵ- tv. (A1).
žen jsou chorobné změny na děloze.
hytlák slang. ‘krytý nákladní vagon’. Z
CH
chabrus hov. ‘slabý, nemocný’. Původní jasné (A8), srov. :chobot.
význam slova byl ‘spolčení pro ob- chachar hanl. ‘obyvatel Ostravska’. Pů-
chodní či politické machinace’, půvo- vodně právě v tamním nářečí ‘ničema,
dem arg. slovo se k nám dostalo přes trhan’ (od konce 19. st.). Původ není
něm. z hebr. (Ma2 ). V současné češtině jasný, uvažuje se o obměně jmen Ma-
starý význam zanikl a slovo se význa- char či Zachar (Ma2 , HL) (srov. např.
mově přiklonilo k :chabý. :dacan).
chabý, ochabnout, ochablý. Jako adj. jen chajda. Expr. obměna :chata.
č. a slk., dále sem patří sln. habéti ‘sláb- chalcedon ‘druh polodrahokamu’.
nout’, p. chabanina ‘špatné maso’, r. Přes lat. chalcedonius z ř. chalkēdō̺n
pochábnyj ‘neslušný’ aj. Psl. *chabъjь a podle maloasijského města Chalcedonu
jeho odvozeniny jsou etymologicky ne- (dnešní Kadiköy na východním pobřeží
228
chaluha chasa
Bosporu). chámam tv. Asi onom. původu, srov.

chaluha ‘mořská řasa’. Výpůjčka z jsl.: :chramstnout a citosl. ham.
s./ch. hàluga ‘naplavené proutí’, sln. chán hist. ‘mongolský či turecký kmenový
halóga ‘vodní řasy’, stsl. chalǫga ‘živý vládce’, chanát. Z tur. khān ‘vládce,
plot’. Psl. *chalǫga nemá žádný pře- pán’.
svědčivý výklad. Jednou z možností je chaos ‘zmatek’, chaotický. Z ř. cháos
spojení s :haluz (Ma1 , HL). ‘směsice, prázdný prostor’. Využito
chalupa, chaloupka, chalupář, chalup- bruselským chemikem Van Helmontem
ník. Hl. khalupa, p. chałupa, v jsl. a (17. st.) při vytvoření termínu gas
vsl. doloženo jen okrajově. Psl. *cha- ‘plyn’, který přešel do většiny evr. ja-
lupa se podobá ř. kalýbē ‘chýše, chatrč’ zyků.
(viz :koliba), předpokládá se převzetí chápat, chápavý, chapadlo. Viz :cho-
prostřednictvím nějakého germ. jazyka pit (se).
(A4). charakter ‘povaha’, charakterní, cha-
chám1 zast. hanl. ‘sedlák, nevolník’. Podle rakterový, charakteristika, charakteris-
biblického Cháma, zlořečeného syna tický. Přes něm. a lat. z ř. charaktē̺r
Noemova, jehož syn Kenaan se měl stát ‘vryté znamení, vlastnost, rys’ od cha-
‘nejbídnějším otrokem svých bratří’. rássō ‘zahrocuji, ryji, škrábu’.
chám2 ‘sperma’, chámovod. Nejspíš pře- chargé d’ affaires ‘pověřený zástupce
nesením z :chám1 , údajně podle něm. (vel)vyslance’. Složeno z fr. chargé ‘na-
slang. kalter Bauer ‘sperma ejakulo- ložený, pověřený’ (viz :šarže), de (viz
vané při přerušované souloži’, doslova :de-) a affaires (pl.) (viz :aféra).
‘studený sedlák’, a to asi omylem či lid. charisma ‘silné kouzlo osobnosti’, cha-
etym. z nějakého neznámého základu rismatický. Z ř. chárisma ‘dar z mi-
(Ma2 ). losti’, v křesťanském pojetí ‘zvláštní
chameleon ‘malý ještěr měnící barvu dar Ducha svatého’. Od charízomai
těla podle prostředí’, chameleonský. ‘prokazuji milost’ od cháris ‘radost,
Přes lat. z ř. chamailéōn, doslova ‘po- přízeň, milost’. Srov. :charita.
zemní lev’ z chamaí ‘na zemi’ a léōn charita ‘dobročinnost, křesťanská láska’,
‘lev’. Srov. :heřmánek. charitativní. Z lat. cāritās ‘láska, úcta’
chamraď ‘bezcenné věci, chátra, havěť, od cārus ‘drahý, milý’. Počáteční ch-
plevel’. Stč. chamrad, chomrad, cha- asi podle angl. charity, fr. charité a tam
mradie, chamrdie ‘roští, chrastí, bod- pravidelným vývojem z lat.
láčí’. Jen č. a slk., vedle toho je p. charleston ‘společenský tanec amer. pů-
chaberdzie ‘chrastí’ i ukr.d. chámorod’ vodu’. Podle města Charleston ve státě
‘stín, temné místo’. Slova zcela nejasná. Jižní Karolina na východním pobřeží
Vše nasvědčuje tomu, že zde došlo k USA.
míšení různých základů. charta ‘základní listina stanovující ur-
chamtivý, chamtivost, chamtivec. Od čitá práva, zásady ap.’. Z lat. charta
méně častého chamtit, v mor. nářečích ‘list papíru, spis’ z ř. chártēs tv. Srov.
chamat, chamtat ‘dychtivě brát, chtivě :karta.
jíst’, příbuzné je sln. hâmati ‘jíst’, b. chasa ‘banda, vesnická mládež’, cháska,
229
chata chlad
chasník. Již stč., jen zsl. Asi ze sthn. chemo-. Přes něm. Chemie ze střlat.
hansa ‘zástup, skupina’, později ‘stře- chemia, chymia a to z ř. chēmeía,
dověký obchodní spolek severoněmec- chȳmeía ‘míšení, zpracování kovů’, je-
kých měst’, nejistého původu. hož původ není jasný. Srov. :alchy-
chata, chatka, chatička, chatový, chatař, mie.
chatařský, chatařit. Novější přejímka z cherubín ‘druh anděla’. Přes lat. cheru-
vsl. cháta (slovo se vyskytuje přede- bin, cherubim z ř. cheroubím z hebr.
vším v ukr. a br.) a tam z írán. kata- kerūbim, což je pl. k kerūb tv., jehož
‘dům, sklep, jáma’, zřejmě po změně k- další původ není jasný.
> ch- v některých írán. jazycích. Srov. chichotat se. Onom. Srov. :chechtat
:kotec, :chatrč. se.
chátrat, chátra, chatrný, zchátrat, chiliasmus ‘blouznivá víra v příchod ti-
zchátralý. Stč. chaterný, chatrný ‘cha- sícileté říše Kristovy na zemi’. Od ř.
trný, nuzný, nízký’. Jen č. a slk., ne- chīliás ‘tisícovka’ od chı ̻lioi ‘tisíc’.
jasné. Srovnání s lit. katė̷ti ‘vadnout, chiméra ‘vidina, iluze’, chimérický. Přes
chřadnout’ či lit.d. skototi ‘mít nedo- něm. Chimäre, lat. chimaera z ř. chi-
statek’ nepřesvědčuje. maíra, původně ‘koza’, pak v mytologii
chatrč. Stč. katrčě (často pl.). Jen č. ‘nestvůra chrlící oheň, se lví hlavou, ko-
Jistě souvisí se slk. kotr̷čka tv. (Jg), jež zím tělem a hadím ocasem’.
je od koterec, kotrec ‘bouda, kotec’ a to chinin ‘alkaloid obsažený v kůře chi-
od psl. *kotъ (viz :kotec). Těžko vy- novníku (lék proti malárii)’. Přes něm.
světlitelné je však ka- místo ko-. Chinin a it. china, chinina ze šp. quino
-cházet. Viz :chodit. a to z kečuánštiny, jazyka peruánských
chcát vulg. ‘močit’, chcanky, nachcat, Indiánů.
pochcat, přechcat, vychcat (se), vy- chiromantie ‘hádání z ruky’. Z ř. cheír
chcaný, uchcávat. Disimilací ze scát, ‘ruka’ a manteía ‘věštění’. Srov. :chi-
jež odpovídá p. szczać, r.d. scat’, sln. rurg.
scáti, stsl. sьcati. Psl. *sьcati souvisí chirurg ‘lékař operatér’, chiruržka, chi-
s něm. seichen ‘cedit’, sti. siñčáti ‘lije, rurgie, chirurgický. Přes lat. chirur-
polévá’ z ie. *siku̯ - ‘trousit, cedit, vylé- gus z ř. cheirourgós ‘(obratně) pracující
vat’. Změna významu ve slov. možná z rukama’ z cheír ‘ruka’ a činitelského
tabuových důvodů. Souvisí se :sít. jména ke slovesům ergázomai, érdō ‘dě-
chcípat vulg. ‘mřít’, chcípnout, chcípák, lám’. Srov. :energie, :orgie ap.
pochcípat, chcíplotina. Ze scípat (jako chitin ‘organická látka zpevňující kryt
:chcát ze scát), srov. s./ch.d. scipati těla členovců’. Z fr. chitine a to podle
se ‘tuhnout mrazem’. Souvisí s :cepe- ř. chitō̺n ‘kabátec, oděv, ochrana’.
nět. chlad, chladný, chladivý, chladit, chla-
chechtat se, chechtavý, chechtot, za- dicí, chladič, chladírna, chladnička,
chechtat se, rozchechtat se, uchecht- ochladit, nachladit se, nachlazení,
nout se. Onom., srov. r. chochotát’, lat. prochladnout, zchladnout. Všesl. - p.
cachināre, ř. kacházō tv. chłód, r. chólod, s./ch. chlâd, stsl.
chemie, chemický, chemik, chemikálie, chladъ. Psl. *choldъ (B8) má zřejmě
230
chlácholit chlubit se
nejblíže ke gót. kalds ‘studený’ (něm. :chlastat.

kalt, angl. cold tv.) z ie. *gol-dho- od chlév, chlívek, chlévský, ob. expr. chlí-
*gel- (patří sem i lat. gelidus tv.). Na vák ‘nemravný člověk’. Všesl. - p.
druhé straně je lit. šáltas tv., které uka- chlew, r. chlev, s. hlêv, ch. hlı jev, stsl.
zuje na ie. *k̸ol-to- od *k̸el- tv. (ie. chlěvъ. Psl. *chlěvъ lze nejsnáze vy-
*gel- i *k̸el- asi budou varianty té- vodit z gót. hlaiw ‘hrob’ (B2) i přes
hož kořene). Pro slov. je pravděpodob- určité významové problémy. Ty od-
nější vyložení ch- z g- (srov. :hřbet, padají, rekonstruujeme-li původní vý-
:chřtán), i když příčiny změny jsou znam germ. slova jako ‘zemljanka, pod-
sporné (A8). zemní místnost’.
chlácholit, chlácholivý, uchlácholit. Ve chlípný, chlípnost, chlípník. Jen č. Stč.
stč. i s významem ‘lichotit’. Jen č. je i chlipniti ‘smilnit’ a chlípati ‘bujně,
Expr. zdvojení kořene *chol-chol- (B8), zpupně se chovat’, příbuzné je ch.st.
který je v r. chólit’ ‘pečlivě se starat’. hlipjeti ‘toužit’, sln. hlípati ‘těžce dý-
chlap expr., chlapík, chlapec, chlapeček, chat’ (k významovému posunu srov.
chlapský, chlapecký, pochlapit se, chlá- :dychtit), r.d. chlípat’ ‘plakat, vzly-
pek, chlapák. Stč. chlap ‘neurozený člo- kat’, vše onom. původu, srov. i č.st.
věk, poddaný, sedlák’, p. chłop ‘sedlák, chlápati ‘hltavě jíst či pít’.
vesničan’, str. chólop ‘nevolník, sluha’, chlopeň, chlopňovitý. Asi přejato ze
s./ch.st. hlȁp ‘sluha, otrok’, stsl. chlapъ slk. chlopňa ‘poklop, příklopka’ Pres-
tv. Psl. *cholpъ (B8) není příliš jasné. lem jako odborný termín. Původ slova
Možná je souvislost s :pachole (k vý- je onom. (HK), srov. starší č. chlopati
znamovému spojení ‘sluha’ - ‘dítě’ srov. ‘mlaskat’, r. chlópat’ ‘plácat, práskat’,
:otrok, :rab - :robě) od psl. *cho- sln. hlópati ‘chňapnout, udeřit’. Srov. i
liti, málo obvyklá je však příp. -pъ. :klopit.
chlór ‘dusivý plynný prvek’, chlórový,
chlastat zhrub., prochlastat, vychlastat, chlórovat, chlórovaný, chlorid. Z ř.
zchlastat se, ochlasta. Nářečně (mor.) chlōrós ‘žlutozelený, žlutavý, svěže ze-
i ‘bít’ a ‘žvanit’. P. chlastać ‘pleskat, lený’ (podle barvy).
tlouci, žvanit’, sln. hlastáti ‘chňapat, chloroform ‘bezbarvá látka užívaná k
hltavě jíst’, b. chláskam ‘tlouci’. Expr. narkóze’. Z :chlór a :formalin.
slovo onom. původu, srov. :chramst-
chlorofyl ‘zelené barvivo rostlin’. Z fr.
nout, :chlemtat ap.
chlorophylle a to k ř. chlōrós (viz
chléb, chlebíček, chlebový, chlebník, :chlór) a ř. fýllon ‘list’.
chlebovník, zhrub. chlebárna. Všesl. - chlubit se, chlouba, chlubivý, pochlu-
p., r. chleb, s. hlȅb, ch. hljȅb, stsl. bit se, vychloubat se, vychloubačný.
chlěbъ. Psl. *chlěbъ je starou výpůjčkou Jen č., slk. a p. chełpić się, chlubić
z germ. *hlaiba- tv. (B2), z něhož vy- się tv. Psl. *chъlbiti sę se srovnávalo s
chází gót. hlaifs i něm. Laib, angl. loaf lit. gul̓binti ‘chválit’ (Ma2 ), ale vzhle-
(dnes ve významu ‘bochník’). Srov. i dem k existenci b.d. chălbam ‘hltavě
:lord. jíst, dout’, s./ch. húpiti ‘hltavě jíst’,
chlemtat, chlemstat. Onom., srov. r.d. cholpít’ ‘tiše vanout’ je pravdě-
231
chlum chochol
podobnější onom. původ slova (srov. řit se, zachmuřený. P., hl. chmura
:chvástat se i nadouvat se od :dout). ‘mrak’, r. chmúryj ‘zachmuřený, po-
chlum ‘(zalesněný) kopec’. Hl. chołm, r. nurý’. Souvisí s :pošmourný a snad
cholm, s./ch. hûm, stsl. chlъmъ. Psl. i :mourovatý, vzhledem k tomu se
*chъlmъ jistě nějak souvisí se stisl. ch- vysvětluje jako expresivní, zesilo-
holmr ‘ostrov’, holmi ‘výšina’, něm. vací (Ma2 , HK) k jakémusi původnímu
Holm ‘chlum, (polo)ostrov’, angl. holm *mur-, jež by souviselo s ř. amaurós
‘ostrůvek v řece’. Většinou se předpo- ‘temný’.
kládá převzetí z germ. *hulma-, někteří chňapat, chňapnout, chňapka. Expr. ob-
však uvažují o příbuznosti slov. a germ. měna k chápat ( :chopit), snad i vli-
slov spolu s lat. culmen ‘vrchol’, collis vem něm. schnappen tv. (HK). Srov.
‘pahorek’, lit. kálnas tv., vše od ie. *kel- :šnaps.
‘čnít’ (A4), problémem je jako vždy po- chobot, chobotnatec, chobotnice. V
čáteční ch- (A8). dnešním významu převzato Preslem z
chlup, chloupek, chlupatý, chlupáč, r.; stp. chobot, str. chobotъ i stsl. cho-
chlupatět, ochlupení. Jen č., slk. chĺp botъ znamená ‘ocas’. Psl. *chobotъ je
a p.d. chłupy (pl.) tv., dále srov. hl. nejasné, někteří srovnávají s lit. kabė̷ti
khołp ‘vrcholek, špička’, r. chlópok ‘ba- ‘viset’ (HK, Ma2 ) i s :chabý. Chobot
vlna’. Psl. *chlъpъ, *chъlpъ je nejasné. by tedy byl ‘visící, ochablá část těla’.
Jde zřejmě o slovo expresivní, ale s chodit, chod, chodba, chodník, chodi-
onom. nář. chlupěti ‘padat’ lze význa- dlo, chodec, chodecký, vcházet, vchod,
mově spojit těžko (podle Ma1 označuje vycházet, východ, východní, přichá-
onom. chlup- ‘náhlé nebo prudké vy- zet, příchod, příchozí, obcházet, ob-
trysknutí, stříknutí ap.’, snad tedy je- chod, obchodní, obchodník, zacházet,
dině ‘něco, co náhle vyrašilo’ ?). Spojení záchod, procházka, uchazeč, ochoz,
s lit. plaũkas tv. (Ma2 ) zase nutí uznat chůze, chůdy aj. Všesl. - p. chodzić, r.
přesmyk souhlásek a expr. záměnu ch chodít’, s./ch. hòditi, stsl. choditi. Psl.
za k. *choditi se obvykle spojuje s ř. hodós
chmatat, chmaták. Expr. obměna k ‘cesta’ a sti. ā-sad- ‘dojít, blížit se’ z ie.
:hmatat. *sed- ‘jít’. Počáteční chse vysvětluje
chmel, chmelový, chmelnice, chmelař, z předponových spojení jako pri-chod-,
chmelařský, nachmelit se, ochmelka. u-chod-, kde bylo pravidelné (A8), od-
Všesl. - p. chmiel, r. chmel’, s./ch. tud analogií (D1) jinam (podpořit ji
hmȅlj. Psl. *chъmelь je převzetí z vý- mohla i snaha odlišit výraz od homo-
chodu, ovšem cesta výrazu ani jeho nymního *sed- ‘sedět’).
zdroj nejsou jisté - srov. lat. humulus, chochol, chocholka, chocholatý, chocho-
nř. chuméli, stisl. humli, fin. humala, louš, chocholík. P. chochoł, r. chochól,
dále maď. komló a ttat. výrazy jako chybí v jsl. Psl. *chocholъ je nejasné,
čuvašské χămla, tat. χomlak (Ma2 ). V zřejmě expresivní. Snad lze vyjít z po-
poslední době se uvažuje o írán. pů- dob dochovaných v starším č. čechule
vodu slova. ‘květ jetele’, r.d. čachól ‘chochol’ i lot.
chmura, chmurný, pochmurný, zachmu- cekuls tv. (snad ze slov.), tedy z pů-
232
cholera choulit se
vodního *čecholъ od *čechati, *česati have ‘mít’. Srov. :chňapat.

(viz :česat), k tomu varianta *kocholъ chór ‘sbor zpěváků’, chórový. Přes lat.
(A6, B1), expresivně či asimilací po- chorus z ř. chorós ‘sborový tanec, sbor
změněné na *chocholъ. pěvců a tanečníků’. Srov. :chorál,
cholera ‘těžké střevní onemocnění’. Přes :choreograf.
něm. Cholera a lat. cholera z ř. cho- chorál ‘druh liturgického zpěvu; slav-
léra, původně jakási ‘žaludeční nemoc nostní sborová píseň’, chorální. Ze stř-
se zvracením a průjmy’ od cholē̺ ‘žluč’. lat. choralis ‘sborový’ od chorus (viz
Začátkem 19. st. přeneseno na těžkou :chór).
infekční nemoc šířící se z Asie. Srov. choreograf ‘tvůrce tanečního či balet-
:cholerik. ního vystoupení’, choreografie, chore-
cholerik ‘prudký, vznětlivý typ člověka’, ografický. Uměle k ř. choreía ‘tanec’
cholerický. Od ř. cholē̺ ‘žluč, hněv, (srov. :chór) a :-graf.
vztek’ (antičtí lékaři věřili, že hněv je choroba. Viz :chorý.
způsoben rozlitím žluči). Srov. :me- choroš ‘tvrdá houba rostoucí na kme-
lancholik, :flegmatik, :sangvinik a nech stromů’. Asi přejato z p. či r. (Jg),
:cholera. ale dále nejisté. P. varianta chroszcz ve-
cholesterol ‘organická látka tukové podle chorosz by ukazovala na příbuznost
vahy obsažená v tkáních a krvi’. Z ř. s :chrastí (Ma2 ), může ale být i od psl.
cholē̺ ‘žluč’ a stereós ‘pevný, tvrdý’. *(s)kora ‘kůra’ (A8).
chomáč, chomáček. Jen č. Asi expr. ob- chorý, choroba, chorobný, ochořet. Stč.
měna psl. základu *kom-, který je v i chvorý ‘hubený, churavý’. P. chory, r.
r. kom ‘hrouda, chomáč’. Srov. :chu- chvóryj, v jsl. chybí. Psl. *chvorъjь se
máč, :chumel, :chundelatý. obvykle spojuje s něm. schwären ‘hni-
chomout ‘část postroje navlékaná na šíji sat, podebírat se’, angl. sore ‘bolavý,
tažným zvířatům’. Všesl. - p. chomąto, nemocný’, av. xv ara ‘rána’ z ie. *su̯er-
r. chomút, s./ch. hȍmût. Psl. *chomǫtъ ‘hnisat, bolet’, slov. záměna chv- za
snad souvisí s lit. kãmanos ‘kožená uz- sv- se vysvětluje negativním významem
dička’, něm.d. Hamen ‘chomout’, hol. slova. Ma2 však spojuje s toch. B kwär
haam tv. z ie. *(s)kom- ‘svírat, staho- ‘stárnout, být chorý’ a lit. iš-gvèrsti ‘ze-
vat’. Nelze však pominout ani možnost slábnout’ z ie. *gu̯er- (A8).
převzetí z východu (srov. tat. komyt, choť. Stč. chot ‘manžel, manželka, že-
mong. khom tv. aj.), odkud se chomout nich, nevěsta’, str., stsl. chotь ‘touha,
ke Slovanům dostal (Ma2 ). žádost, milenka, milenec’, sln.st. hot
chopit (se), pochopit, pochop, uchopit, ‘souložnice’. Psl. *chotь je od *chotěti
úchop, vzchopit se, schopný. P.d. cho- (viz :chtít), vlastně ‘chtěná, žádaná
pić, r.d. chópit’, stsl. jen ochopiti (sę). osoba’ (HK). Srov. :chuť.
Psl. *chopiti, *chapati vychází z onom. choulit se, schoulit se, schoulený. Ve
základu *chap-, což je expresivní vari- starší č. ‘shýbat se, ostýchat se’. Slk.
anta ke *kap-, které je např. v lit. kàpt! chúliť sa, s./ch.st., sln.st. huliti se ‘ohý-
‘chňap!’, lat. capere ‘chytat’, ř. káptō bat se’. Psl. *chuliti (sę) je variantou
‘chňapám, lapám’ i něm. haben a angl. k *chyliti (sę) (viz :chýlit (se), srov.
233
choulostivý chrastavec
:choulostivý). harmyá- ‘hrad, pevný dům, zásobárna’,

choulostivý, choulostivost, choulosti- chet. karimmi- ‘chrám, svatyně’ (Ma2 )
vět. Stč. chúlostivý, skúlostivý ‘ostý- (problémem je slov. ch- z ie. ǵh-), hlás-
chavý, slabý, choulostivý’ je od chúlost koslovné problémy jsou i u výkladů dal-
‘ostych’ a to od chúliti (se) (viz :chou- ších. Srov. :krám.
lit se). chramstnout, schramstnout. Onom.,
choutka. Viz :chuť. srov. :chlastat, :chamtivý.
chovat, chování, chov, chovný, chovatel, chránit, chránicí, chránič, chrá-
chovatelský, chovatelství, chůva, vy- něný, chráněnec, ochránit, ochrana,
chovat, výchova, výchovný, zachovat, ochranný, zachránit, záchrana, zá-
zachovalý, uchovat, dochovat, pocho- chranný, záchranář, uchránit, schraňo-
vat, přechovat, schovat. P. chować, r.d. vat, schránka. P. chronić, r. choronít’,
chovát’ ‘chránit, schovávat’. Psl. *cho- sln. hrániti ‘šetřit, opatrovat, živit’,
vati nemá jistou etymologii. Obvykle s./ch. hrániti ‘živit, krmit’, stsl. chra-
se vyvozuje ze *skovati (A8) s původ- niti ‘chránit’. Psl. *chorniti (B8) je nej-
ním významem ‘pozorně sledovat’. Pří- spíš odvozeno od *chorna ‘strava, jídlo’
buzné by bylo něm. schauen ‘dívat se’, (dnes v jsl. a p.d.), jež se nápadně po-
angl. show ‘ukazovat’, lat. cavēre ‘opa- dobá av. xv arƏna tv. z ír. kořene xv ar-
trovat, chránit (se)’, ř. koéō ‘hledím’ ‘jíst, krmit’. Jde tedy asi o výpůjčku z
z ie. *(s)keu- (A5). Srov. :zkoumat a írán. Vývoj významu byl ‘živit, krmit’
:čít. → ‘opatrovat’ → ‘chránit’.
chrabrý, chrabrost. Do nové č. z r. chrá-
chrápat, chrapot, chraptět, chraptivý.
bryj (tam ze stsl.). P. chrobry, r.d.
Všesl. onom. základ, jehož obměny jsou
choróbryj, s./ch. hrábar, stsl. chrabrъ.
v :chroptět, :chrupat, :chřipka,
Psl. *chorbrъ má různé výklady, nej-
:křupat, :křápat ap.
spíš lze spojit s lot. skarbs ‘ostrý, su-
rový’, stisl. skarpr, něm. scharf, angl. chrást ‘listí zeleniny, řepy ap.’, chrastí
sharp tv. a snad i střir. cerb tv. z ie. ‘roští, klestí’. Všesl. - p. chrust ‘chrastí,
*(s)korbh- od *(s)ker- ‘řezat, krájet’. K houští’, r. chvórost ‘chrastí’, s./ch.
významu srov. lat. ācer ‘ostrý’ i ‘rázný, hrâst ‘dub’. Psl. *chvorstъ (B8) je ne-
mocný, při síle ap.’. jasné. Zdá se, že nějak souvisí se sthn.
chrám, chrámový. Dl. chrom ‘dům, hurst ‘křoví, houští’ (dnes Horst), angl.
obydlí’, str. choromъ tv., sln.d. hràm hurst ‘zalesněný vršek’ a snad i wal.
‘obydlí, hospodářská místnost ap.’, prys ‘lesík, houští’, ie. východiskem
s./ch. hrâm ‘kostel, chrám’, stsl. by bylo *ku̯r s-to-, *ku̯ors-to- ‘houští,
chramъ ‘budova, obydlí’. Psl. *chormъ křoví’. Slov. ch- bychom vysvětlili
(B8) nemá jednoznačný výklad. Bývá vlivem onom. slov, srov. :chrastit,
spojováno se sthn. skirm, skerm (něm. :chřestit.
Schirm) ‘štít, ochrana’ i csl. črěmъ chrastavec ‘luční bylina s fialovým kvě-
‘stan’ z ie. *(s)kermo- (A8, A5, A6, tenstvím’. Od stč. chrast, krast ‘strupy,
B1) (HK) od *(s)ker- ‘řezat’ (pů- svrab’ (květenství se podobá strupu)
vodně ‘sroubené stavení’ ?), dále se sti. z psl. *korsta (B8). Příbuzné je asi
234
chrastit chrstnout
:kůra. :chrom, :chromatika.

chrastit, chrastivý, chrastítko, zachras- chromý, ochromit, zchromnout, expr.
tit. Z psl. onom. základu *chręst- (B7, chromák, chromajzl. Všesl. - p. chromy,
C1). Srov. :chřestit, :chroustat. r. chromój, s./ch. hrȍm, stsl. chromъ.
chrčet, chrčivý, zachrčet. Onom., srov. Psl. *chromъ nemá jednoznačný vý-
:chrchlat. klad. Často se spojuje se sti. srāmā- tv.
chrestomatie ‘výbor četby’. Přes lat. (potíže působí jako obvykle počáteční
chrestomathia z ř. chrēstomátheia z ch- (A8)), jiné výklady vycházejí z ie.
chrēstós ‘potřebný, užitečný’ a - *(s)kr-om- od *(s)ker- ‘řezat’ (srov.
mátheia ‘učení’. Srov. :matematika. něm. Schramme ‘šrám’, p. poskromić
chrchlat, chrchel, zachrchlat, od- ‘zkrotit’, původně ‘podřezat křídla’ ?),
chrchlat. Onom., srov. :chrčet. či homonymního *(s)ker- ‘ohýbat, kři-
chrlit, chrlič, vychrlit. Stč. chrleti ‘há- vit’. Srov. :pochroumat, :ochrnout.
zet, vrhat, metat’. Z psl. *chvъrliti, jak chronický ‘vleklý, stálý’. Z lat. chro-
svědčí b. chvărljam tv. Onom. nicus (původně o vleklých nemocích)
chrnět ob. zhrub., vychrnět se, prochrnět. z ř. chronikós od chrónos ‘čas’. Srov.
Expr. obměna onom. základů :chrá- :kronika, :chronometr.
pat, :chrupat ap. chronologie ‘určování časové posloup-
chrobák ‘černý brouk živící se trusem nosti’, chronologický. Z ř. chrónos ‘čas’
savců’. Slk. chrobák ‘brouk’, p. robak a :-logie. Srov. :kronika, :chro-
‘červ, hmyz’. Od psl. *chrobati onom. nický.
původu. K významu srov. :brouk, chronometr ‘časoměr’. Z ř. chrónos
:chroust. ‘čas’ a :metr.
chrochtat, chrochtavý, zachrochtat. chroptět, chroptivý, zachroptět. Onom.,
Onom. Srov. :rochně. srov. :chrápat.
chrom ‘stříbrobílý kovový prvek’, chro- chroští. Zkřížením chrastí ( :chrást) a
mový, chromovat, chromovaný. Od ř. :roští.
chrō ma ‘barva, pleť, líčidlo’ k chríō chroupat, chroupavý. Onom., srov.
‘natírám, barvím’ (nazváno fr. chemi- :chrupat, :křupat.
kem Vauquelinem (1797) kvůli barev- chroust ‘velký hnědý brouk pojída-
nosti jeho sloučenin). Srov. :chroma- jící listí’. Stč. chrúst ‘brouk’, r.
tika, :chromozom. chrušč ‘chroust’, s./ch. hrûšt tv., stsl.
chromatika ‘půltónová stupnice; hov. chrǫstъ ‘saranče’. Onom. původu, srov.
půltónová foukací harmonika’, chroma- :chrastit, :chřestit a co do významu
tický. K ř. chrōmatikós ‘týkající se ba- :brouk, :chrobák.
rev, odstínů’ (přeneseno na hudbu). chroustat. Onom., srov. :chroust,
Dále viz :chrom. :chroupat, :chrastit.
chromozom ‘část buněčného jádra ob- chrpa, chrpový. Stč. a nář. i charpa. P.
sahující geny’, chromozomový. Uměle z chaber, s./ch.st. hrbut tv. Původ i psl.
ř. chrō ma ‘barva’ a sō ma ‘tělo’ podle východisko nejasné.
toho, že se charakteristicky barví. Srov. chrstnout, vchrstnout, vychrstnout.
235
chrt chůdy
Onom., srov. :chlastat. nící proti úderu blesku (Ma2 , HK).

chrt, chrtí, vychrtlý. Všesl. - p. chart, r. chřestit, chřestivý, chřestýš, zachřestit.
chort, s./ch. hr t. Psl. *chъrtъ je ne- Srov. :chrastit.
jasné, uvádíme dvě z možností: souvis- chřípí. Stč. pomn. chřiepě. Souvisí
lost s lit. sar tas ‘světle hnědý (o koni)’ se stč. chřípěti ‘chraptět, sípat’ i
z ie. ser- ‘červenavý’ (k motivaci podle :chrápat, vše onom. původu. Srov. i
barvy srov. něm. Rüde ‘ohař’ od rot :chřipka.
‘červený’), či převzetí z nedoloženého chřipka, chřipkový. Od stč. chřípěti
írán. slova od homonymního ie. *ser- ‘chraptět, sípat’ onom. původu. R. po-
‘rychle se pohybovat’ (ie. s- > ír. x- doba téhož onom. základu (chrip-)
), srov. sti. sárati ‘teče, honí, pronásle- byla přejata do něm. a fr. jako grippe
duje’ (k motivaci srov. r. borzája sobáka ‘chřipka’ a odtud zpět do r. jako gripp,
‘chrt’, doslova ‘rychlý pes’). do p. grypa tv.
chrupat, chrupavý, chrup, chrupavka, chřtán. Expr. obměna k :hrtan. Srov.
chrupka. Onom., srov. :chroupat, p.st. krztań tv.
:křupat.
chtít, chtěný, chtivý, chtíč, zachtít se.
chryzantéma ‘zahradní rostlina s Všesl. - p. chcieć, r. chotét’, r.d. chtet’,
velkými květy’. Přes lat. z ř. ch. hòtjeti, htjȅti, stsl. chotěti. Psl.
chrȳsánthemon z chrȳsós ‘zlato’ a *chotěti, *chъtěti nemá přesvědčivý vý-
ánthemon ‘květina’ od ánthos ‘květ’ klad. Vysvětlení z původního *chvotěti,
(podle barvy květů). Srov. :antolo- příbuzného s :chvátat a :chytat, na-
gie. ráží na slabé doložení předpokládaného
chřadnout. Jen č. a slk. (chradnúť ), pří- *chvot- (jen r.d. ochvota ‘chuť’), uspo-
buzné je r.d. chrjadét’ tv. Psl. *chręd- kojivé není ani spojení s lit. ketė̷ti ‘za-
asi souvisí s lit. skrę̃sti, 1.os.prét. skren- mýšlet’ či ř. chatéō ‘žádám’ (Ma2 , HK).
daũ ‘tvrdnout, ošoupávat se’, sthn. Srov. :choť, :chuť.
scrintan ‘praskat, loupat se’, nor.d. chudý, chudák, chuďas, chuděra, chu-
skranta ‘hubnout’ z ie. *skrend- ‘hub- dina, chudoba, chudobný, chudobka,
nout, schnout, okorávat’ asi od *(s)ker- chudnout, zchudnout. Všesl. - p. chudy
‘ohýbat se’ (A8). ‘hubený, chudý’, r. chudój ‘hubený,
chřástal ‘bahenní pták vydávající ná- špatný’, s./ch. hûd ‘špatný’, stsl. chudъ
padné volání’. Stč. chřiestel, chřástel. ‘nuzný, nepatrný’. Psl. *chudъ nemá
P. chróściel, r. korostél’, sln. krastir tv. jednoznačný výklad. Spojuje se se
ukazují na psl. onom. *korst-, *chorst- sti. kšudra- ‘malý, drobný’, kšódati
, č. podoby spíš na *chręst-. Srov. ‘tluče, drtí’ z ie. *kseud- (A8), dále se
:chrastit, :chřestit i :chroust. sti. kšódhuka- ‘hladový’ (Ma2 ), či lit.
chřest ‘asparagus’, chřestový. Stč. skaudùs ‘bolestivý, křehký’ i skurdùs
chřěst, původně asi nechřěst. Spolu ‘ubohý, nuzný’ (z ie. *skoud-). Hledají
s netřeskem (srov. :netřesk) a pelyň- se i způsoby, jak tyto výklady spojit
kem černobýlem byl nazýván ‘hromové (např. přesmyk ks- > sk- v lit.).
koření’, tj. byl pokládán za bylinu chrá- chůdy. Stč. chódy ‘domácí střevíce’ (C5).
236
chuchvalec chvět se
Viz :chodit. sti. svárati ‘zní, zvučí’ (z ie. *su̯el-

chuchvalec, chuchvalcovitý. Dříve též /*su̯er-, ze stejného základu by pak
chuchval a chuchel. Expr. útvar, asi od mělo být i významově opačné *chula
:chumel. Expr. zdvojení jako v :cu- ‘pohana’), či se stisl. skvala ‘volat’ jsou
cek tv. málo přesvědčivé. Možné je převzetí z
chuj nář. vulg. ‘hajzl, blbec’. Z p. chuj írán. xv ar- (srov. av. xv arƏnah- ‘sláva’)
‘penis’, dále nejisté. Snad souvisí s se změnou r > l v jazyce Skytů či
psl. *chvojь ‘větev (jehličnanu)’ (viz Alanů, jejichž prostřednictvím slovo do
:chvojí), příbuzné by bylo alb. hu ‘kůl, slov. jazyků přišlo (jako termín souvi-
penis’. sející s náboženskou úctou).
chuligán, chuligánský. Z r. chuligán a chvástat se, chvástavý, chvastoun. R.
to z angl. hooligan tv., podle jména chvástat’, s./ch. hvȁstati, sln. hvastáti
jisté londýnské problémové rodiny ir. tv. Psl. *chvastati je útvar onom. pů-
původu. vodu jako :chlastat, :žvástat ap.,
chumáč. Viz :chomáč, srov. :chumel, případně expr. obměna k chvaliti (viz
:chuchvalec, :chundelatý. :chvála).
chumel, chumelit, chumelenice, chvátat, chvat, chvatný, přichvátat, od-
chumlat, zachumlat se. Expr., srov. chvátat. Všesl. - p.st. chvatać, r. chva-
:chumáč, :chomáč, :chuchvalec, tát’, s./ch. hvȁtati, stsl. chvatati. Vý-
:chundelatý. znam ‘spěchat’ je jen v č., slk., luž. a
chundel, chundelatý, chundeláč. Expr. r.d., jinde ‘chytat, uchopovat’ (dále viz
slovo vycházející ze stejného základu :-chvátit a :chytit, kde je i o vývoji
jako :chumel, chuchel, možná zkřížení významu).
s :koudel (HL). -chvátit, chvat, schvátit, uchvátit,
churavý, churavost, churavět. Jen č. Od úchvatný, zachvátit, záchvat, obchvat.
staršího, slabě doloženého churý, jež je Všesl. - p.d. chwacić, r. chvatít’, s./ch.
variantou k chvorý (viz :chorý). chvȁtiti, stsl. izъchvatiti, pochvatiti.
chuť, chuťový, chuťovka, chutný, ne- Psl. *chvatiti, *chvatati je úzce spo-
chutný, znechutit, chutnat, zachutnat, jeno s *chytati, *chytiti (střídání v ko-
vychutnat, ochutnat, ochutnávka, po- řeni je stejné jako např. u :kvasit -
chutnat si, pochoutka, příchuť, pachuť. :kysat). Další etymologické souvis-
Slk. chuť, p. chęć je z *chǫtь, jinde bez losti jsou méně jasné, může jít o slova
nosovky - str. chotь, ukr. chit’, stsl. onom. původu jako u :chopit, :chá-
chotь ‘touha, přání’ (srov. :choť) od pat tv. Srov. i :chtít.
psl. *chotěti, *chъtěti (viz :chtít). chvět se, chvění, zachvět se, rozechvět,
chůva. Viz :chovat. rozechvělý. Hl. chwieć, p. chwiać, ukr.
chvála, chválit, pochválit, pochvala, po- chvíjatysja. Psl. *chvějati (sę) lze nej-
chvalný, vy(na)chválit, schválit, schvá- spíš spojit s angl. sway ‘houpat se, ky-
lení, chvalitebný. Všesl. - p. chwała, r. mácet se’, střdn. swājen ‘pohybovat se
chvalá, s./ch., sln. hvála, stsl. chvala. (větrem)’, niz. zwaaijen ‘třást se, ko-
Psl. *chvala je málo jasné. Výklady lísat’ z ie. *su̯ēi- ‘houpat se, ohýbat
spojující se slovy onom. původu jako se’ (počáteční ch- by bylo expresivní
237
chvíle chytat
(A8)). vykle spojuje se sti. kšúbhyati ‘třese se,

chvíle, chvilka, chvilkový, dochvilný. kolísá’ z ie. *kseubh- (A8) a za předpo-
Luž., p. chwila (jen zsl.). Přejato ze kladu přesmyku ks- > sk- (či naopak)
sthn. hwīla (dnes něm. Weile, angl. i s lit. skubė̷ti ‘spěchat’, skubùs ‘rychlý’
while), jež vychází z ie. *ku̯ ei-,*ku̯ ī- (srov. p. chybki tv.). P. szybki tv. a r.
‘odpočívat’ (A3) (srov. :odpočinout, ošíbka ‘chyba’ naznačují, že příbuzné je
:pokoj, :rekviem). Ze stejného zá- i č. nář. šibati ‘švihat’ (viz :šibal).
kladu je psl. *čila, stč. čila, číla, jež chýlit (se), schýlit, nachýlit, ná-
formálně i významově přesně odpovídá chylný, vychýlit, výchylka, uchýlit (se),
germ. slovům (B1). Srov. ještě :včil. úchylný, úchylka, odchýlit (se), od-
chvojí ‘ulámané větve jehličnatých chylný, příchylný. Všesl. - p. chylić,
stromů’, chvojka. P. choja ‘smrk’, r. r. chilít’, sln. híliti. Psl. *chyliti (sę)
chvója ‘jehličí’, sln. hôja ‘jedle’, s./ch. nemá přesvědčivý výklad. Nápadná je
chvója ‘větev, sosna’. Psl. *chvojь, významová blízkost dalších sloves na
*chvoja se obvykle spojuje s lit. skujà chy-, např. ukr. chybáti, chyljáti i chy-
‘jehličí, větvička (borovice ap.)’ z bsl. táti znamená ‘houpat, kymácet’ (srov.
*sku̯(o)i- (A8). Další souvislosti méně :chyba, :chytat). Že by tedy vše bylo
jasné. Srov. :chuj. od jednoho (onom.) základu?
chvost. P.d. chwost, r. chvost, sln.st. chystat (se), přichystat, nachystat,
hvôst ‘chvost’ i ‘(obraný) hrozen vína’. uchystat. Ve významu ‘připravovat
Č. nář. chvošť, r., b. chvošč znamená (se)’ jen č. a slk., jinak p.d. chystać, r.d.
‘přeslička’. Psl. *chvostъ nemá jistý pů- chistat’, br. chystác’ ‘houpat, kolébat’.
vod. Vzhledem k sln. hósta ‘les, houš- Psl. *chystati je patrně -st-ové inten-
tina’ lze uvažovat o neznělé variantě k zivum od *chybati (viz :chyba), u č.
:hvozd (tím se vyřeší i vztah k po- slova lze uvažovat i o *chyliti ( :chý-
dobnému něm. Quast ‘střapec’). Lze lit). Významový posun u č. slova má
však vyjít i ze slovesa *chvostati (č.st. paralelu v lit. reñgtis ‘naklánět se’ i
chvostati ‘šlehat ocasem, metlou, bi- ‘chystat se’.
čem ap.’, r. chvostát’ tv.) onom. pů- chýše. Všesl. - p.d. chyża, r.d. chíža, sln.
vodu jako :chlastat, :chvástat či č. híša, stsl. chyzъ. Psl. *chyzъ, *chyša,
nář. chvístat ‘hvízdat, stříkat’, chvost *chyža aj. jsou výpůjčkou z germ.
by pak asi původně znamenalo ‘metla’ *hūs(a)- ‘dům’ (B5) (srov. něm. Haus,
(Ma2 ) (srov. :koště). angl. house), č. slovo je z *chys-ja (B3,
chyba, chybička, chybný, chybět, chy- C1).
bit, chybovat, pochybovat, pochyba, chytat, chytit, chyták, chytlavý, na-
pochybný, pochybovačný. Stč. chyba chytat, pochytat, schytat, vychytat,
‘pochybnost’, p.st. chyba ‘chyba’, dnes podchytit, přichytit, zachytit, uchytit,
‘snad, asi; ledaže’, ukr. chýba ‘nedosta- úchyt. Všesl. - hl. chytać ‘házet’, p.
tek’, r.d. chíba ‘nerozhodný člověk’, sln. chwytać ‘chytat’, ukr. chytáti ‘houpat’,
híba ‘chyba’. Psl. *chyba je od *chybati sln. hítati ‘chytat, házet’, s./ch. hı tati
(stč. chybati ‘pochybovat, kolísat’, p. ‘spěchat, chytat’, b. chýtam ‘spěchat’.
chybać ‘houpat, kolébat’ aj.), jež se ob- Spojeno s :chvátat, :-chvátit. Vý-
238
chytrý idiosynkrazie
znam lze vyložit ze základního ‘dělat chytráctví, chytračit, vychytralý.

rychlý pohyb’, vsl. formy s významem Všesl. - p. chytry, r. chítrij, s./ch.
‘houpat’ se obvykle vykládají jinak (z hı tar, stsl. chytrъ. Psl. *chytrъ je
*chybati, viz :chyba), ale i je lze přiřa- odvozeno od *chytati ( :chytat), pů-
dit (srov. např. č. nář. chybat’ ‘házet’ a vodně ‘rychlý v pohybu’ (tak v slk.,
jsou i jiné paralely). Vztahy velmi slo- jsl. i jinde), z toho ‘rychlý v chápání,
žité, snad je vše onom. původu (srov. chytrý’.
:chýlit). Srov. i :chytrý.
chytrý, chytrost, chytrák, chytrácký,
I
i Všesl. Původ nejistý. Nejspíš z ie.
sp. :-fikace.
*ei, což je lok. sg. zájmenného kořene identita ‘totožnost’, identický. Z pozd-
*e/o (srov. ř. ei ‘jestliže, třebas i’, gót. nělat. identitās od lat. idem ‘totéž’ ze
ei ‘aby’). Možný je i citoslovečný původ zájmena id ‘to’ a zesilovacího -em.
spojky (HK); uvažuje se i o souvislosti
ideologie ‘soustava názorů vyjadřujících
s lit. ir , lot. ir ‘a’ (Ma2 ). Srov. :inu,
zájmy určité společenské vrstvy’. Utvo-
:a.
řeno koncem 18. st. ve Francii. Viz
ibis ‘tropický čápovitý pták’. Z ř. ĩbis a :idea a :-logie.
to z egyptštiny. idio- (ve složeninách) ‘vlastní, zvláštní,
ibišek ‘léčivý druh proskurníku’. Z lat. sebe-’. Z ř. ídios ‘vlastní, osobní,
(h)ibiscum, (h)ibiscus z ř. ibískos. Další zvláštní’. Srov. :idiolekt, :idiosyn-
původ nejasný. Č. lid. ajbiš je z něm. krazie i :idiom, :idiot.
Eibisch. idiolekt ‘osobitý jazyk jedince’. Z angl.
idea ‘myšlenka, představa’, ideový. Z lat. idiolect podle dialect. Viz :idio- a
idea z ř. idéa ‘pravzor, podoba, po- :dialekt.
stava, mínění’ od ideĩn ‘spatřit, poznat’ idiom ‘ustálené, zpravidla nepřeložitelné
(inf. aor.), jež souvisí s :vědět. Srov. spojení slov určitého jazyka’, idioma-
:ideál, :idol, :idyla i :historie. tický. Z ř. idíōma ‘zvláštnost’ z ídios
ideál ‘vznešený cíl, vzor, předmět ‘zvláštní, vlastní’. Později v lat. a stř-
touhy’, ideální, idealismus, idealista, lat. též ‘jednotlivý jazyk, nářečí’. Srov.
idealistický, idealizovat. Z pozdnělat. :idio-, :idiot.
ideālis ‘odpovídající pravzoru’ od lat. idiosynkrazie ‘pudový odpor; přecitli-
idea (viz :idea). Odráží původní vý- vělost’. Z :idio- a ř. sýnkrāsis ‘smíšení’
znam slova, užívaný v platónské filozo- ze sýn ‘s-’ (viz :syn-) a krãsis ‘míšení’
fii. od keránnymi ‘mísím’. Ř. význam byl
identifikace ‘určení totožnosti’, identi- tedy ‘zvláštní míšení (tělesných šťáv)’.
fikační, identifikovat. Viz :identita a Srov. :kráter a co do významu :hu-
239
idiot imaginace
mor. čas (okamžik)’. Srov. :hned.

idiot ‘slabomyslný člověk’, zhrub. ‘bl- ichtyologie ‘nauka o rybách’. Z ř. ich-
bec’, idiotský, idiotismus. Z lat. idiōta, thȳ̺s ‘ryba’ a :-logie.
idiōtēs ‘nevědomec, laik’ z ř. idiō̺tēs ikebana ‘japonský způsob úpravy okras-
‘soukromá osoba, laik, nevědomec’ od ných rostlin’. Z jap. ike ‘živoucí’ a bana
ídios ‘zvláštní, osobní’. Význam ‘slabo- ‘květina’.
myslný’ nejprve v angl., odtud do ji- ikona ‘obraz Krista či svatých (v pra-
ných jazyků. Srov. :idio-, :idiom. voslavné církvi)’. Přes r. ze stsl. ikona,
ido ‘umělý mezinárodní jazyk’. Z espe- ikuna ze střř. eikóna z ř. eikō̺n ‘obraz,
rantské příp. -ido, značící ‘potomek’, podoba’.
neboť jazyk vznikl přepracováním ikonoklasmus ‘obrazoborectví’. Z
esperanta. :ikona a ř. klásis ‘zlomení, lámání’
idol ‘modla, předmět zbožnění’. Z lat. od kláō ‘lámu’.
īdōlum z ř. eídōlon ‘obraz, podoba, ikonostas ‘stěna s ikonami před oltá-
přízrak, modla’ k ideĩn ‘spatřit’ (viz řem’. Z :ikona a ř. stásis ‘postavení’
:idea). od hístēmi ‘stavím, kladu’. Srov. :ex-
táze, :metastáza.
idyla ‘selanka, klidný spokojený život’,
ilegální ‘nezákonný’, ilegalita. Ze střlat.
idylický. Přes něm. Idylle z lat. īdyl-
illegalis z :in-2 a lat. lēgālis (viz :le-
lium z ř. eidýllion ‘obrázek, krátká bá-
gální).
seň (z venkovského či pastýřského ži-
iluminace ‘osvětlení; barevná výzdoba
vota)’, zdrobněliny od eĩdos ‘podoba,
ve středověkých rukopisech’, ilumi-
tvářnost, obraz’ od ideĩn ‘spatřit’ (viz
nační. Z pozdnělat. illūminātiō od
:idea).
lat. illūmināre ‘osvětlit’ z :in-1 a lū-
igelit, igelitový, hov. igelitka. Uměle mināre od lūmen ‘světlo’. Srov. :lu-
podle něm. chemického koncernu IG- men, :lux1 , :ilustrovat.
Farben (HL). ilustrovat ‘doprovázet text obrázky;
iglú ‘eskymácké obydlí ze sněhových kvá- znázorňovat’, ilustrace, ilustrátor. Z
drů’. Přes angl. igloo z eskymáckého lat. illūstrāre z :in-1 a lūstrāre ‘vy-
iglu tv. světlovat’ k lūx ‘světlo’. Srov. :lustr,
ignorovat ‘úmyslně opomíjet’, igno- :iluminace.
rance, ignorant, ignorantský. Z lat. ig- iluze ‘klamná představa’, iluzorní, ilu-
nōrāre ‘neznat’ od ignārus ‘neznalý’ (ō zivní, iluzionista. Z lat. illūsiō ‘po-
asi kontaminací s ignōtus tv.) z :in- směch, ironie, klamání’ od illūdere
2
a gnārus ‘znalý, zběhlý’. Souvisí s (příč. trp. illūsus) z :in-1 a lūdere ‘hrát
lat. nōscere ‘poznávat’ i :znát. Srov. (si), klamat’. Srov. :preludovat.
:nota, :agnosticismus. image ‘obraz člověka na veřejnosti’. Z
ihned přísl. Jen č. Přesmykem ze stč. angl. image tv. z fr. image z lat. imāgō
inhed a to z *inъgъdъ, což je nejspíš ‘obraz’. Srov. :imaginace.
tvar složený z psl. *inъ ‘jeden’ a osla- imaginace ‘představivost’, imaginační,
bené varianty kořene *god- ‘čas’ (viz imaginární. Z lat. imāginātiō ‘před-
:jiný, :hod), tedy doslova ‘(v) jeden stava’ od imāginārī ‘představovat si’
240
imám impozantní
od imāgō ‘obraz’. Srov. :image, :imi- (viz :perfektum).

tovat. impérium ‘říše, císařství’, imperátor,
imám ‘muslimský duchovní’. Z ar. imām imperiální, imperialismus, imperialis-
‘vůdce’. tický. Z lat. imperium ‘vrchní velení,
imanentní ‘vyplývající z vlastní vnitřní panství, říše’ od imperāre ‘rozkazovat’
podstaty’. Přes něm. immanent z pozd- z :in-1 a parāre ‘připravovat’. Srov.
nělat. immanēns, přech. přít. od imma- :imperativ, :empír.
nēre ‘tkvět’ z :in-1 a manēre ‘trvat, impertinentní ‘drzý, nevhodný’, imper-
zůstávat’. Srov. :permanentní. tinence. Přes něm. impertinent z pozd-
imatrikulace ‘zápis do matriky’, imat- nělat. impertinēns ‘nepříslušející’ od
rikulační, imatrikulovat. Ze střlat. im- impertinēre z :in-2 a pertinēre ‘příslu-
matriculatio od immatriculare ‘zapi- šet, vztahovat se’ z :per- a tenēre ‘dr-
sovat do matriky’ z :in-1 a lat. žet, mít’. Srov. :kontinent, :tenor.
mātrīcula, což je zdrobnělina od mātrīx implantace ‘vsazení (tkáně, orgánu ap.)
(viz :matrika). do těla’, implantovat, implantát. Nově
k lat. implantāre ‘vsadit’ z :in-1 a
imbecil ‘slabomyslný člověk’, imbecilní,
plantāre ‘sázet’. Srov. :transplantace,
imbecilita. Z lat. imbēcillus ‘slabý, bez
:plantáž.
síly, vratký’. Starý výklad z :in-2 a
implicitní ‘v něčem obsažený, ale vý-
bacillus ‘hůl’, tedy jakoby ‘bez hole,
slovně nevyjádřený’. Z lat. implicitus,
postrádající oporu’, vypadá jako lid.
doslova ‘vpletený, nerozvinutý’, od im-
etym. (D2), pro nedostatek lepších vý-
plicāre ‘vplétat, ovíjet, uvádět ve zma-
kladů je však mnoha autory přijímán.
tek’ z :in-1 a plicāre ‘plést’. Srov.
Srov. :bacil.
:explicitní.
imigrace ‘přistěhování’. Z lat. immigrā-
implikovat ‘nést v sobě, zahrnovat’, im-
tiō od immigrāre z :in-1 a migrāre
plikace. Z lat. implicāre (viz :impli-
‘stěhovat se’. Srov. :emigrant, :mi-
citní). Srov. :komplikovat.
grace.
imponovat ‘vzbuzovat obdiv’. Vlastně
imitovat ‘napodobovat’, imitace, imi- polatinštěním fr. imposer (viz :impo-
tační, imitátor. Z lat. imitārī tv., sou- zantní). Srov. :expozice, :transpono-
visejícího s imāgō ‘obraz’. Srov. :ima- vat.
ginace. import ‘dovoz’, importovat, importér. Z
imortelka ‘slaměnka’. Z fr. immor- angl. import ‘dovoz’ i ‘dovážet’ z lat.
telle ‘nesmrtelná’ (usušená rostlina ne- importāre z :in-1 a portāre ‘nést, pře-
uvadá) z :in-2 a lat. mortālis ‘smr- pravovat’. Srov. :export, :transport.
telný’ (viz :mortalita). impotence ‘nemohoucnost, neschopnost
imperativ ‘rozkazovací způsob’, im- pohlavního styku’, impotentní, impo-
perativní. Z lat. (modus) imperātī- tent. Z lat. impotentia tv. od impotēns
vus ‘(způsob) rozkazovací’ od imperāre z :in-2 a potēns ‘mocný, schopný’ (viz
‘rozkazovat’ (viz :impérium). :potence).
imperfektum ‘nedokonavý minulý čas’. impozantní ‘velkolepý’. Z fr. imposant
Z lat. imperfectum z :in-2 a perfectum od imposer ‘působit (silným) dojmem’,
241
impregnovat index
dříve ‘uložit, vynutit (si)’, a to nepravi- lace, :apelovat.

delně z lat. impōnere (příč. trp. imposi- imunita ‘odolnost; vynětí jistých osob z
tus) ‘vložit’ z :in-1 a pōnere ‘klást’. moci zákona’, imunní, imunitní. Z lat.
Srov. :imponovat. immūnitās ‘osvobození od dávek, vý-
impregnovat ‘napouštět ochrannou lát- hoda’ od immūnis ‘zbavený povinnosti,
kou’, impregnace. Z pozdnělat. impra- svobodný’ z :in-2 a mūnus ‘povinnost,
egnāre ‘obtěžkat’ z :in-1 a praegnāns služba’. Význam ‘odolnost proti nemo-
‘těhotný’ (viz :pregnantní). Z pře- cem’ až v 19. st. Srov. komunita.
neseného významu ‘napustit, nasytit’ in flagranti. Viz :flagrantní.
dnešní technický význam (konec 17. in-1 předp. Z lat. in ‘v, do’, jež souvisí
st.). s ř. en (viz :en-), něm., angl. in i
impresário ‘divadelní či koncertní pod- naším :v. Srov. :index, :informo-
nikatel’. Z it. impresario od impresa vat, :injekce, :inkvizice atd. Někdy
‘podnik’ od imprendere ‘podnikat’ z se asimiluje k následující souhlásce -
:in-1 a prendere ‘brát, uchopit’ z lat. úplně (např. :ilustrovat, :imatriku-
prehendere tv. Srov. :repríza, :repre- lace) či částečně ( :import, :impuls).
sálie. Srov. ještě :infra-, :inter-1 .
impresionismus ‘umělecký směr zachy- in-2 předp. Z lat. záporky in-, jež sou-
cující okamžitý smyslový vjem’, im- visí s něm. un-, ř. a- (viz :a-2 ) i na-
presionista, impresionistický. Z fr. im- ším :ne. Srov. :incest, :indispozice,
pressionnisme od impression ‘dojem, :integrace atd. Asimiluje se podobně
vjem’ z lat. impressiō od imprimere jako :in-1 (např. :ilegální, :imunita,
(příč. trp. impressum) z :in-1 a pre- :iracionální, :impertinentní).
mere ‘tisknout’. Srov. :expresionis- inaugurovat ‘slavnostně uvádět do
mus, :deprese, :pres. úřadu’, inaugurace, inaugurační. Z lat.
imprimatur ‘schválení k tisku’. Z lat. inaugurāre ‘světit (kněze ap.)’ z :in-1
konjunktivu imprimātur ‘ať je tištěno’ a augurāre od augur ‘starořímský pta-
od imprimere ‘(v)tisknout’ (viz :im- kopravec, věštec’ asi od avis ‘pták’,
presionismus). druhá část není jasná.
improvizovat ‘tvořit bez přípravy’, incest ‘pohlavní styk mezi blízkými pří-
improvizovaný, improvizace, improvi- buznými’. Z lat. incestum tv. od in-
zační. Z it. improvvisare od improvviso cestus ‘nečistý’ z in-2 a castus ‘čistý,
‘nečekaný, nepředvídaný’ z lat. imprō- bezúhonný’. Srov. :kasta.
vīsus z :in-2 a prōvidēre (příč. trp. incident ‘rušivá příhoda, drobný kon-
prōvīsus) ‘předvídat’ z :pro-1 a vidēre flikt ap.’. Přes něm. Inzident z lat. in-
‘vidět’. Srov. :provize. cidēns, což je přech. přít. od incidere
impuls ‘podnět, popud’, impulsivní. ‘vpadnout’ z :in-1 a cadere ‘padat’.
Přes něm. Impuls z lat. impulsus tv., Srov. :dekadence, :recidiva.
původně příč. trp. od impellere ‘ude- index ‘rejstřík, ukazatel; vysokoškolský
řit, podněcovat’ z :in-1 a pellere ‘po- doklad se záznamy o studiu’. Z lat. in-
hánět, vrážet’. Srov. :puls, :interpe- dex (gen. indicis) od indicāre ‘ukazo-
242
indiánek infiltrovat
vat’ (viz :indikovat). ‘jednotlivá věc’, později ‘jednotlivec’.

indiánek ‘zákusek s čokoládovou pole- Od lat. indīviduus ‘nedělitelný’ z :in-2
vou’. Asi podle barvy polevy (již od a dīvidere ‘dělit’ (viz :dividenda).
konce 19. st.). indukce ‘vyvození obecného z jednotli-
indicie ‘příznak, nasvědčující okolnost’. vostí’, induktivní, indukční. Z lat. in-
Z lat. indicium ‘udání, důkaz, svědec- ductiō ‘uvádění’ z indūcere ‘uvádět, za-
tví’ od indicāre ‘udávat, ukazovat’ (viz vádět’ z :in-1 a dūcere ‘vést’. Srov.
:indikovat). :dedukce, :redukce.
indiferentní ‘lhostejný’. Přes něm. indi- industriální ‘průmyslový’, industriali-
fferent, fr. indifférent z lat. indifferēns zovat, industrializace. Z fr. industriel
‘nelišící se, lhostejný’ z :in-2 a dif- od industrie ‘strojní výroba’, původně
ferēns, přech. přít. od differre (viz :di- ‘pracovní píle’, z lat. industria ‘píle,
ference). pracovitost’, asi z rozšířeného :in-1
indigo ‘modré barvivo’, indigový. Ve (srov. :endo-) a lat. struere ‘strojit,
starší č. indych (přes něm.). Z ř. in- stavět’. Dnešní souhrnný význam asi
dikón ‘indické’ (pochází z vých. Indie) z angl. (19. st.). Srov. :instrument,
přes lat. indicum a dále přes šp. či it. :konstrukce, :destrukce.
indico, indigo. infant ‘španělský korunní princ’. Ze šp.
indikativ ‘oznamovací způsob’. Z lat. infante z lat. īnfāns ‘malé dítě’, vlastně
(modus) indicātīvus od indicāre (viz ‘nemluvně’ z :in-2 a přech. přít. od
:indikovat). fārī ‘mluvit’. Srov. :infanterie, :in-
indikovat ‘určovat, ukazovat’, indikace, fantilní, :fáma.
indikátor. Z lat. indicāre ‘ukazovat,
infanterie zast. ‘pěchota’. Přes něm. z it.
udávat’ od indīcere ‘oznamovat, ohla-
infanteria od infante ‘pěšák’ z původ-
šovat’ z :in-1 a dīcere ‘říkat’. Srov.
ního ‘chlapec’ (viz :infant). K podob-
:index, :indicie, :abdikace, :dik-
nému významovému posunu srov. :ot-
tát.
rok.
indiskrétní ‘porušující tajemství, ne-
taktní’, indiskrece. Z lat. indiscrētus infantilní ‘dětinský’, infantilismus. Přes
‘nerozlišený’, později ‘nesoudný, neroz- něm. infantil z lat. īnfantīlis ‘dětský,
vážný’, z :in-2 a discrētus (viz :dis- dětinský’ od īnfāns (viz :infant).
krétní). infarkt ‘odumření tkáně způsobené náh-
indispozice ‘dočasná neschopnost vý- lým uzavřením tepny’, infarktový. Přes
konu’, indisponovaný. Z :in-2 a lat. něm. Infarkt z nlat. infarctus od lat. īn-
dispositiō od dispōnere (viz :dispono- farcīre ‘ucpat’ z :in-1 a farcīre (příč.
vat). trp. fartus). Srov. :fašírka.
individuum ‘jedinec’, často hanl. ‘člo- infekce ‘nákaza’, infekční, infikovat. Z
věk’, individuální, individualita, indivi- lat. īnfectiō od īnficere (příč. trp. īn-
dualismus, individualista, individualis- fectus) ‘nakazit, napustit’ z :in-1 a fa-
tický. Z lat. indīviduum ‘nejmenší část cere ‘dělat’. Srov. :konfekce, :defekt.
hmoty’, doslova ‘nedělitelné’ (odpovídá infiltrovat ‘vnikat, prosakovat’, infil-
ř. átomos, srov. :atom), pak ve střlat. trace. Ze střlat. infiltrare z :in-1 a lat.
243
infinitiv inkoust
filtrāre (viz :filtr). Srov. :adheze, :koherence.

infinitiv ‘neurčitý způsob’, infinitivní. Z iniciála ‘počáteční velké písmeno’, inici-
lat. (modus) īnfīnītīvus tv. od īnfīnītus ální, iniciálový. Z lat. Initiale od lat.
‘neomezený, neurčený’ z in-2 a fīnīre initiālis ‘začáteční’ od initium ‘začátek’
‘určovat, ohraničovat’ od fīnis ‘konec, od inīre (příč. trp. initum) ‘vejít, začít’
hranice’. Srov. :finiš. z :in-1 a īre ‘jít’. Srov. :iniciativa,
inflace ‘znehodnocování peněz zvyšová- :iniciovat, :jít, :tranzit.
ním jejich množství v oběhu’, inflační. iniciativa ‘podnět k činnosti’, inicia-
Z lat. īnflātiō ‘nafouknutí se’ z īnflāre tivní, iniciátor, iniciovat, iniciace. Z fr.
‘nafouknout’ z :in-1 a flāre ‘foukat’. initiative tv. z initier ‘zasvětit, uvést,
Dnešní význam z am.-angl. inflation začít’ a to z lat. initiāre tv. od initium
(19. st.). Srov. :flétna. ‘začátek’ (viz :iniciála).
informovat, informovaný, informova- injekce ‘vstříknutí látky do těla’, in-
nost, informace, informační, informa- jekční. Z lat. iniectiō, doslova ‘vhození’,
tivní, informátor, informatika. Z lat. od inicere (příč. trp. iniectus) ‘vhodit’ z
īnformāre ‘zpravovat, utvářet (mysl)’ z :in-1 a iacere ‘hodit’. Srov. :projekt,
:in-1 a formāre ‘tvořit’. Srov. :forma, :trajekt, :ejakulace.
:deformovat. inkarnace ‘vtělení’, inkarnovat. Z lat.
infra- předp. Z lat. īnfrā ‘pod, dole, ve- incarnātiō od incarnāre ‘vtělit se’ z
spod’. Srov. infrastruktura, infračer- :in-1 a caro (gen. carnis) ‘maso’. Srov.
vený. Souvisí s :in-1 . :karneval.
infúze ‘přívod tekutin do organismu’, in- inkaso ‘poplatky; vybírání peněz’, inka-
fúzní. Z lat. īnfūsiō ‘nalévání, vstřiko- sovat. Z it. incasso od incassare ‘vybí-
vání’ od īnfundere (příč. trp. īnfusus) rat (do pokladny)’ z in- (srov. in-1 ) a
‘nalévat’ z :in-1 a fundere ‘lít, vypouš- cassa (viz :kasa).
tět’. Srov. :transfuze, :fúze. inklinovat ‘mít sklon k něčemu’, inkli-
ingot ‘odlitek’. Z angl. ingot tv., pů- nace. Z lat. inclīnāre ‘klonit se’ z :in-
vodně ‘forma, do níž se lije kov’. Asi 1
a clīnāre tv. Srov. :deklinace, :kli-
ze stangl. in ‘v’ (srov. in-1 ) a gēotan nika.
‘lít’ (srov. něm. Einguss ‘vlití’). inkognito ‘utajení vlastního jména’;
ingredience ‘přísada’. Z lat. ingredien- přísl. ‘pod cizím jménem’. Z it. inco-
tia od ingredī ‘vcházet, vstupovat’ z gnito z lat. incōgnitus ‘nepoznaný’ z
:in-1 a gradī ‘kráčet, stoupat’. Srov. :in-2 a cōgnōscere (příč. trp. cōgnitus)
:grád, :agrese. ‘poznat’ z co- ( :ko-2 ) a (g)nōscere tv.
inhalovat ‘vdechovat’, inhalace, inha- Srov. :rekognoskace, :kognitivní.
lační, inhalátor. Z lat. inhālāre tv. z inkoust, inkoustový. Ze střlat. incaus-
:in-1 a hālāre ‘dýchat, vypařovat’. tum z ř. énkaustos, doslova ‘vpalo-
Srov. :exhalace. vaný’, z :en- a kaíō (příč. trp. kaus-
inherentní ‘v něčem obsažený’, inhe- tós) ‘pálím’. Původně zřejmě tmavě
rence. Přes něm. inhärent z lat. červený inkoust používaný římskými
inhaerēns, což je příč. trp. od inhaerēre císaři a nanášený horkým nástrojem.
‘vězet’ z :in-1 a haerēre ‘lpět, vězet’. Srov. angl. ink. Ze slov. jazyků jen v
244
inkriminovaný instituce
č. Srov. :signál.
inkriminovaný ‘takový, pro nějž je ně- inspekce ‘úřední dozor, kontrola’, in-
kdo obviňován, vyslýchán ap.’. Od in- spekční, inspektor, inspektorát. Z lat.
kriminovat ‘obvinit’ ze střlat. incrimi- īnspectiō od īnspicere ‘nahlížet dovnitř,
nare tv. z :in-1 a odvozeniny od crī- zkoumat’ z :in-1 a specere ‘hledět’.
men ‘obvinění, provinění’. Srov. :kri- Srov. :inspicient, :aspekt, :spek-
minální. trum.
inkubace ‘doba mezi nákazou a pro- inspicient ‘pomocník režiséra’. Přes
puknutím nemoci’, inkubační, inkubá- něm. Inspizient tv. z lat. īnspiciēns ‘do-
tor ‘zařízení pro nedonošené děti’. Nově hlížející’, což je původně přech. přít. od
přeneseně k lat. incubātiō ‘sedění na īnspicere (viz :inspekce).
vejcích’ od incubāre ‘sedět na vejcích’, inspirovat ‘podněcovat’, inspirace, in-
vlastně ‘ležet na něčem’ z :in-1 a spirační, inspirátor. Z lat. īnspīrāre
cubāre ‘ležet’. Srov. :konkubína. ‘vdechovat’ z :in-1 a spīrāre ‘dýchat’.
inkvizice ‘středověká církevní insti- Srov. :aspirovat, :spiritismus.
tuce pro potírání kacířství’, inkviziční,
instalovat ‘umísťovat, zavádět, vesta-
inkvizitor. Z lat. inquīsītiō ‘vyhledá-
vět’, instalace, instalační, instalatér
vání, vyšetřování’ od inquīrere (příč.
(přes fr.), instalatérský. Zobecněním
trp. inquīsitus) ‘vyhledávat, zkoumat’ z
významu střlat. installare ‘dosazovat
:in-1 a quaerere ‘hledat’. Srov. :akvi-
do úřadu’ z :in-1 a stallum, stallus
zice, :rekvizita, :anketa.
‘stolice, křeslo’ z germ. (srov. něm.
inovace ‘zavedení něčeho nového; no-
Stuhl ‘židle’). Srov. :piedestal, :stůl.
vinka’, inovační, inovovat. Z lat. inno-
vātiō od innovāre ‘obnovit’ z :in-1 a instance ‘příslušný úřad; stupeň soud-
novus ‘nový’. Srov. :novum, :novic. ního řízení’. Z lat. īnstantia ‘přítom-
inscenovat ‘uvést na scénu; zosnovat’, nost, naléhavost’ od īnstāre ‘stát na
inscenace, inscenační. Nové, viz :in-1 něčem, naléhat’ z :in-1 a stāre ‘stát’.
a :scéna. Srov. :substance, :konstanta.
insekticid ‘prostředek k hubení hmyzu’. instantní ‘ihned použitelný, předva-
Uměle k lat. īnsectum ‘hmyz’ (kalk z řený, práškový (o jídle či nápoji)’. Z
ř. éntomon - viz :entomologie) z īn- angl. instant tv., vlastně ‘okamžitý’, a
secāre (příč. trp. īnsectus) ‘vřezávat’ z to přes fr. z lat. īnstāns ‘přítomný, na-
:in-1 a secāre ‘sekat, řezat’, druhá část léhavý’ od īnstāre (viz :instance).
k lat. -cīdere od caedere ‘zabíjet’. Srov. instinkt ‘pud’, instinktivní. Z lat. īn-
:sekce, :genocida. stīnctus ‘podnět, popud’ od īnstinguere
inseminace ‘umělé oplodnění’. Z lat. ‘podněcovat’ z :in-1 a *stinguere ‘bo-
insēminātiō od insēmināre ‘zasévat’ z dat’. Srov. :stimul, :stigma.
:in-1 a sēmināre ‘sít’ od sēmen ‘se- instituce ‘zařízení, organizace’, institu-
meno’. Srov. :semeno, :seminář. cionální, institut. Z lat. īnstitūtiō ‘za-
insignie ‘odznaky moci’. Z lat. īnsignia řízení, vyučování’ od īnstituere ‘zřídit,
(pl.) od īnsignis ‘(odznaky) odlišený, ustanovit, vzdělávat’ z :in-1 a statuere
vynikající’ z :in-1 a signum ‘znak’. ‘stanovit’ od stāre ‘stát’. Srov. :resti-
245
instrukce interiér
tuce, :prostituce, :statut. napnout (pozornost)’ z :in-1 a tendere

instrukce ‘návod, směrnice’, instruovat, ‘napínat’. Srov. :intendant, :inten-
instruktor, instruktorský, instruktivní, zita, :pretendent, :tendence.
instruktáž (přes r.). Z lat. īnstrūctiō intendant ‘vrchní správce (v divadle
od īnstruere ‘sestavit, poučit’ z :in- ap.)’, intendance. Přes něm. Intendant
1
a struere (příč. trp. structus) ‘sklá- z fr. intendant z lat. intendēns, což
dat, stavět’. Srov. :instrument, :kon- je přech. přít. od intendere (viz :in-
strukce, :struktura. tence).
instrument ‘nástroj’, instrumentální, intenzita ‘síla, stupeň síly’, intenzivní. Z
instrumentář(ka), instrumentace. Z nlat. intensitas od lat. intēnsus (vedle
lat. īnstrūmentum ‘nářadí, nástroj, intentus) ‘silný, napjatý’ od intendere
prostředek’ od īnstruere (viz :in- (viz :intence).
strukce). inter-1 předp. ‘mezi-’. Z lat. inter ‘mezi’
instrumentál ‘7. pád’, instrumentálový. z :in-1 a -ter (srov. :intro-, :ex-
Ze střlat. (cāsus) instrumentālis ‘(pád) tra). Souvisí s něm. unter ‘pod’ i na-
nástrojový’ (srov. píšu perem). Viz ším :vnitřek, :játra. Dále srov. :in-
:instrument. terní, :interference, :interpretovat,
intarzie ‘ozdobné vykládání dřevem’. Z :intervenovat.
it. intarsio od intarsiare ‘vykládat dře- inter-2 . Zkráceno z :internacionální.
vem’ z in- (srov. in-1 ) a tarsia ‘dřevěné Srov. interhotel, interliga, interbrigáda.
vykládání’ z ar. tarṣīc ‘vkládání, spára’ interakce ‘vzájemné působení’. Viz
integrovat ‘sjednocovat, scelovat’, inte- :inter-1 a :akce.
grace, integrační, integrál, integrální, interdikt ‘církevní zákaz bohoslužeb’. Z
integrita. Z lat. integrāre ‘doplňovat, lat. interdictum ‘zákaz’ od interdīcere
obnovovat’ od integer ‘neporušený, ‘zapovědět’ z :inter-1 a dīcere ‘říci’.
plný’, doslova ‘netknutý’, z :in-2 a Srov. :verdikt.
tangere ‘dotýkat se’. Srov. :tangens, interes hov. ‘zájem’, interesovat, intere-
:kontingent. santní. Přes fr. ze střlat. interesse ‘ná-
intelekt ‘rozumové schopnosti’, intelek- hrada škody’, tedy z jedné strany ‘pla-
tuální, intelektuál(ka), intelektuálský. cení, činže’, z druhé ‘zisk, užitek’ z lat.
Z lat. intellēctus ‘rozum, pochopení’ interesse ‘být mezi’, neosobní interest
od intellegere ‘rozumět, chápat’, do- ‘je rozdíl, záleží na něčem’, z :inter-1
slova ‘vybírat si (mezi možnostmi)’, z a esse ‘být’. Význam ‘zisk’ dal do starší
:inter-1 a legere ‘sbírat, vybírat; číst’. č. ‘úrok’ (Jg), přes fr. přišel rozšířený
Srov. :inteligence, :selekce, :elita. význam ‘zájem’.
inteligence ‘rozumové nadání; vrstva interference ‘křížení (vlivů)’. Z angl. in-
duševně pracujících’, inteligenční, inte- terference od interfere ‘zasahovat, plést
ligent, inteligentní. Z lat. intelligentia se’, původně ‘narážet kopyty o sebe (o
od intelligere, novější varianty k intelle- koni při běhu)’, ze stfr. entreferir z
gere (viz :intelekt). :inter-1 a lat. ferīre ‘bít, tlouci’.
intence ‘záměr’. Z lat. intentiō ‘úsilí, zá- interiér ‘vnitřek (budovy, bytu)’. Z fr.
měr, pozornost’ od intendere ‘usilovat, intérieur a to z lat. interior ‘vnitřní’,
246
interjekce intrika
vlastně komparativu (2. stupně) od pūnctus) ‘dávat tečku mezi slova’ z

*interus (k :inter-1 ) tv. Srov. :exte- :inter-1 a pungere ‘bodat’. Srov. slk.
riér, :interní, :intimní. bodka ‘tečka’, dále :punkce, :punc.
interjekce ‘citoslovce’. Z lat. interiectiō, interrupce ‘přerušení (těhotenství)’, in-
vlastně ‘vhození (mezi)’, z intericere terrupční. Z lat. interruptiō ‘přerušení’
‘hodit mezi’ z :inter-1 a iacere ‘hodit’. od interrumpere (příč. trp. -ruptus)
Srov. :injekce, :adjektivum. ‘přerušit’ z :inter-1 a rumpere ‘zlomit,
intermezzo ‘mezihra, (dějová) vsuvka’. rozbít’. Srov. :korupce, :erupce.
Z it. intermezzo z inter- (z :inter-1 ) a interval ‘časový úsek, mezera’. Z lat.
mezzo ‘prostředek’ z lat. medius ‘pro- intervallum ‘mezera, vzdálenost’, pů-
střední’. Srov. :médium. vodně ‘mezera mezi opevňovacími
interna hov. ‘vnitřní lékařství’, inter- body’, z :inter-1 a vallum ‘val, násep’.
nista. Viz :interní. Srov. :val.
internacionální ‘mezinárodní’, interna- intervence ‘zásah v něčí prospěch, ná-
cionál, internacionála. Z fr. internatio- silné vměšování do záležitostí jiného
nal (viz :inter-1 a :nacionální). státu’, intervenovat, intervent. Z lat.
internát ‘společné ubytovací, stravovací interventiō od intervenīre ‘vstoupit
a výchovné zařízení pro mládež’, inter- mezi’ z :inter-1 a venīre ‘přicházet’.
nátní. Přes něm. Internat z fr. internat Srov. :prevence, :konvence.
od interne ‘vnitřní’ z lat. internus tv. interview ‘rozhovor se známou osobou
Viz :interní. pro veřejnost’. Z angl. interview tv. z fr.
interní ‘vnitřní’. Z lat. internus tv. od entrevue ‘schůzka’ od entrevoir z entre-
inter (viz :inter-1 ). Srov. :externí, (viz inter-1 ) a voir ‘vidět’ z lat. vidēre
:interna, :internát, :internovat. tv. Srov. :revue.
internovat ‘držet někoho na určitém intimní ‘důvěrný, soukromý’, intimnost.
místě s omezenou svobodou pohybu’, Z lat. intimus ‘nejvnitřnější’, což je 3.
internace. Z fr. interner tv. od interne stupeň k interior (viz :interiér).
‘vnitřní’ z lat. internus (viz :interní). intonovat ‘nasazovat tón’, intonace. Asi
interpelovat ‘oficiálně se dotazovat mi- smíšení dvou kořenů: na jedné straně
nistra v parlamentě’, interpelace. Z lat. lat. intonāre ‘zahřmít, zaznít’ z :in-1
interpellāre ‘přerušovat’, doslova ‘vrá- a tonāre ‘hřmít’, na druhé lze sotva od-
žet (mezi)’, z :inter-1 a *pellāre od dělit od tonus (viz :tón), jehož původ
pellere ‘hnát’. Srov. :apel. je jiný.
interpretovat ‘vykládat, podávat (umě- intoxikace ‘otrava’, intoxikovat. Ze stř-
lecké dílo)’, interpret, interpretace. lat. intoxicatio od intoxicare z :in-1 a
Z lat. interpretārī tv. od interpres lat. toxicāre ‘otrávit’ od toxicum ‘jed’
‘zprostředkovatel, vykladač, tlumoč- (viz :toxický).
ník’. Srov. :inter-1 , druhá část ne- intráda ‘uvítací fanfára’. Přes něm. In-
jasná. trade z it. entrata ‘vstup’ od entrare z
interpunkce ‘psaní rozdělovacích zna- lat. intrāre ‘vniknout’. Srov. :intro-.
mének’, interpunkční. Z lat. inter- intrika ‘pleticha’, intrikovat, intrikán,
pūnctiō od interpungere (příč. trp. - intrikánský. Z fr. intrigue tv. od in-
247
intro- inženýr
triguer z it. intrigare z lat. intrīcāre inventiō ‘vynález’ od invenīre (příč.

‘zaplétat, mást’ z :in-1 a tricae trp. inventum) ‘vynalézt, přijít na něco’
(pl.) ‘hlouposti, pletichy’. Srov. :trik, z :in-1 a venīre ‘přijít’. Srov. :inven-
:triko. tář, :inventura, :prevence.
intro- předp. ‘vnitro-’. Z lat. intrō inventář ‘soupis majetku’, inventární,
‘dovnitř’. Srov. :introspekce, :intro- inventarizovat, inventarizace, inventa-
vert i :inter-1 . rizační. Z lat. inventārium od invenīre
introspekce ‘pozorování vlastních psy- ‘přijít na něco, objevit’ (viz :invence).
chických jevů’, introspektivní. K lat. inventura ‘zjišťování stavu hospodář-
intrōspectiō od intrōspicere ‘nahlížet ských prostředků’, inventurní. Ze stř-
dovnitř’ z :intro- a specere ‘hledět’. lat. inventura od lat. invenīre (viz :in-
Srov. :retrospekce. vence, :inventář).
introvert ‘člověk pohroužený do sebe, inverze ‘převrácení (teploty, slovosledu
svých pocitů’, introvertní, introverze. aj.)’, inverzní. Z lat. inversiō tv. od
Nově k :intro- a vertere ‘obracet’, tedy invertere (příč. trp. inversus) z :in-
1
‘dovnitř obrácený’. Srov. :extrovert. a vertere ‘obracet’. Srov. :konverze,
intuice ‘poznání něčeho instinktem, bez :averze, :diverze.
logické úvahy’, intuitivní. Ze střlat. in- investovat ‘vložit peníze do nějakého
tuitio ‘bezprostřední poznání’, lat. ‘ob- podniku’, investice, investiční, inves-
jevení obrazu v zrcadle’ od lat. intuērī tor. Původně lat. investīre ‘obléci’ z
‘hledět, prohlížet’ z :in-1 a tuērī ‘dí- :in-1 a vestīre od vestis ‘oděv, šat’,
vat se’. střlat. ‘dosadit do úřadu (zvláště bis-
inu část., citosl. Složeno z :i a :nu. Srov. kupa)’ (z toho investitura). Dnešní vý-
:nuže. znam se vyvinul v it. ve 14. st., odtud
invalida ‘člověk nezpůsobilý k práci do angl. a přes ni zřejmě do dalších ja-
pro tělesnou vadu’, invalidní, invali- zyků. Srov. :vesta.
dita. Původně ‘voják neschopný služby inzerát ‘placené oznámení v tisku’, in-
pro válečné zranění’. Přes fr. invalide zerce, inzertní, inzerovat. Z něm. Inse-
tv. z lat. invalidus ‘slabý, nemocný, rat a to asi z lat. konjunktivu īnserātur
neschopný’ z :in-2 a validus ‘silný, ‘ať je vložen’ od īnserere ‘vkládat’ z
mocný’. Srov. :validita, :rekonva- :in-1 a serere ‘připojovat, vázat’. Srov.
lescence. :dezertovat, :disertace, :série.
invaze ‘vpád’, invazní. Z pozdnělat. in- inzulin ‘lék proti cukrovce’, inzulinový.
vāsiō od lat. invādere ‘vpadnout, vnik- Z fr. insuline od lat. īnsula ‘ostrov’ (je
nout’ z :in-1 a vādere ‘jít, směřovat’. to hormon vyměšovaný Langerhanso-
Srov. :vabank. vými ostrůvky ve slinivce břišní). Srov.
invektiva ‘slovní výpad’. Z fr. invective z :izolace.
pozdnělat. invectīvus, doslova ‘naváže- inzultovat ‘napadnout, urazit’, inzul-
jící se’, od lat. invehī (příč. trp. -vectus) tace. Z lat. īnsultāre ‘naskočit, skákat
‘vézt se, napadat (slovy)’ z :in-1 a vehī po něčem, posmívat se’ z :in-1 a sal-
‘vézt se, jet’. Srov. :vektor, :vehikl. tāre ‘skákat’. Srov. :salto.
invence ‘vynalézavost’, invenční. Z lat. inženýr, inženýrský, inženýrství. Z fr.
248
ion(t) jablko
ingénieur, původně ‘stavitel válečných hou’. Přes lat. ischias z ř. ischiás od

strojů’, od stfr. engin ‘přístroj, válečný ischíon ‘kyčel, bok’.
stroj, vynalézavost’ z lat. ingenium ‘na- islám ‘muslimské náboženství’. Z ar. is-
dání, vrozené umění’ (střlat. též ‘vá- lām ‘odevzdání se (Bohu)’. Souvisí s
lečný stroj’) z :in-1 a gignere ‘rodit’. :muslim.
Srov. :génius, :gen.
itinerář ‘cestovní plán’. Z lat. iti-
ion(t) ‘elektricky nabitá částice’, ion-
nerārium od iter (gen. itineris) ‘cesta,
tový, ionizovat, ionizace. Převzato
pochod’ od īre ‘jít’. Srov. :exit(us),
angl. fyzikem Faradayem (19. st.) z ř.
:jít.
ión (gen. ióntos) ‘jdoucí’ od eĩmi (inf.
iénai) ‘jdu’. Srov. :anion(t), :jít. izo- (ve složeninách) ‘stejno-’. Z ř. ísos
iracionální ‘vymykající se rozumu’, ira- ‘stejný, rovný’. Srov. :izobara, :izo-
cionalita. Z pozdnělat. irratiōnālis ‘ne- glosa, :izotop.
rozumný’ z :in-2 a ratiōnālis (viz :ra- izobara ‘čára spojující místa se stejným
cionální). tlakem vzduchu’. Viz :izo- a :bar2 ,
irelevantní. Viz :in-2 a :relevantní. :barometr.
iridium ‘tvrdý a odolný kovový prvek’. izoglosa ‘čára ohraničující území, v
Z lat. īris (gen. īridis) ‘duha’ z ř. ĩris němž se vyskytuje jistý jazykový jev’.
tv. Podle jeho proměnlivé barvy. Viz :izo- a :glosa.
iritovat ‘rozčilovat, dráždit’, iritace. Z izolovat ‘oddělit, odloučit’, izolace, izo-
lat. irrītāre z :in-1 a rītāre ‘rozčilo- lační, izolátor, izolacionismus. Z fr. iso-
vat’. ler z it. isolare, doslova ‘udělat ostrov’,
ironie ‘posměch’, ironický, ironizovat, od isola ‘ostrov’ z lat. īnsula tv. Srov.
ironik. Z lat. īrōnīa z ř. eirōneía ‘před- :inzulin.
stírání, výsměch, vytáčka’ od eírōn
izomorfní ‘mající stejný tvar’. Viz :izo-
‘chytrák, pokrytec; potutelný’ asi od
a :morfologie, :amorfní.
eírō ‘říkám, vypravuji’.
ischemie ‘nedokrevnost tkáně’, ische- izoterma ‘čára spojující místa stejné
mický. Ze střlat. ischemia z ř. íschō ‘za- teploty’. Viz :izo- a :termo-.
držuji’ a (h)aĩma ‘krev’. Srov. :hemo-, izotop ‘atom téhož prvku lišící se po-
:anémie. čtem neutronů’. Z :izo- a ř. tópos
ischias ‘bolest v kříži vystřelující do no- ‘místo’. Srov. :topografie, :utopie.
J
já zájm. Stč. jáz. P., r. ja, sln. jȁz, s./ch. je třeba počítat s náslovnou změnou e-
jâ, stsl. azъ. Psl. *azъ souvisí s lit. aš, > a-. Ztráta koncového -z ve většině
gót. ik (něm. ich, angl. I ), lat. ego, moderních slov. jazyků je asi podle zá-
ř. egō̺, arm. es, sti. aham, vše z ie. jmena pro 2. os. ty.
*eǵ(h)om, *eǵō- (A1, A4, B4), ve slov. jablko, jablíčko, jablečný, jablkový,
249
jádro jalovec
jabloň, jabloňový. Všesl. - p. jabłko, jȁgoda, stsl. agoda. Psl. *agoda (B4),
r. jábloko, s./ch. jȁbuka. Psl. *ablъko původně ‘bobule, lesní plod vůbec’, je
(B4) je tvořeno příp. -ko od základu, odvozeno od nedoloženého *aga, jež
z něhož je název stromu (psl. *ablonь) přesně odpovídá lit. úoga, lot. uoga ‘bo-
a který evidentně souvisí s lit. obuo- bule, jahoda’ z ie. *ōg-. Další souvis-
lỹs ‘jablko’, obelìs ‘jabloň’, něm. Ap- losti méně jisté.
fel, angl. appel ‘jablko’ a stir. aball, jachta ‘sportovní či rekreační plachet-
ubull tv. Nelze rekonstruovat jednot- nice’, jachtink, jachtař, jachtařský. Z
nou ie. podobu (*abel-, *ābel-, *ābōl- angl. yacht a to z niz. jacht z pů-
aj.), proto se většinou uvažuje o ‘pra- vodního jagtschip, vlastně ‘honicí loď’,
evropském’ původu slova. Zajímavé i srov. něm. jagen ‘honit, lovit’.
tím, že je to jediný starý případ, kdy je jak1 přísl., jako, jaksi, jakkoli, jakže. Stč.
název stromu odlišen od názvu ovoce kak, kako. Všesl. - slk. ako, p. jak, r.
(Ma2 ). kak, s./ch. kȁko, stsl. kako. Stč. podoba
jádro, jadérko, jádrový, jaderný, ja- vychází z psl. tázacích zájmen *kakъ
drný, jádřinec, vyjádřit (se), vyjádření. ‘jaký’, *kako ‘jak’, v č., slk., p., br.
Všesl. - p. jądro, r. jadró, s./ch. jédro. a ukr. jejich funkci převzalo zájmeno
Psl. *jędro nemá zcela jasné příbuzen- vztažné (viz :jaký). Příbuzné je lit.
ské vztahy. Zdá se, že lze rozložit na kóks ‘jaký’, v první části slova je ie.
*en-dr-, kde en- znamená ‘v, uvnitř’, a *ku̯ o- (srov. :kdo, :který), k druhé
spojit se slovy :játra, :útroby. Pří- srov. :jaký, :tak.
buzné je lot. īdrs tv. jak2 ‘tibetský tur s dlouhou srstí’. Z ti-
jaguár ‘jihoamerická kočkovitá šelma’. betského gyak tv.
Přes západoevr. jazyky z port. jaguara jakmile sp. Jen č., novější (až u Jg). Pů-
a to z jihoam. jazyka tupi. vodně expr. zesílení :jak1 příslovcem
jáhen ‘duchovní s nižším svěcením’, já- mile (srov. jaktěživ).
henský, jáhenství. Asi přes střhn. dīā- jakobín ‘člen revolučně demokratického
ken z lat. diāconus z ř. diā̺konos ‘sluha, klubu (za Velké fr. revoluce)’, jako-
pomocník’ (k č. změně dj- > j- srov. bínský. Podle sídla klubu ve zrušeném
:jetel). Jinou cestou z téhož zdroje klášteře sv. Jakuba (fr. Jacob) v Paříži.
:žák. jaký zájm., jakost, jakostní. Slk. aký,
jáhla ‘loupané zrno prosa’, jáhlový, ja- p. jaki, r.d. jakój, stsl. jakъ, chybí v
helník. P. jagła, str. jaglъ, s./ch. já- jsl. Psl. *jakъ je původně jen zájmeno
gla. Psl. *jagla, *jaglъ je dosti temné. vztažné (viz :jak1 ), odpovídá mu lit.
Na základě r.d. jaglaja zemlja ‘úrodná jóks ‘nějaký’. Základem je ie. *i͡o- (srov.
zem, černozem’ snad lze spojit s lit. jėgà :jenž), v objasnění druhé části, která
‘síla’, ř. hē̺bē ‘mladistvá síla’ z ie. *i͡ēgu̯ - je stejná jako v :jak1 , :tak, se názory
. Jáhlová kaše bývala kdysi hlavní sou- poněkud různí.
částí jídelníčku, ekvivalentem pozděj- jalovec, jalovcový, jalovcová. P. ja-
šího chleba. łowiec, r.d. jálovec, chybí v jsl. Psl.
jahoda, jahůdka, jahodový, jahodník. *(j)alovьcь je odvozeno od *jalovъ
Všesl. - p. jagoda, r. jágoda, s./ch. ( :jalový), jde totiž o dvoudomou rost-
250
jalový jařmo
linu, která často zůstává bez plodů Zdá se, že slovo je ze střhn. ganeister
(srov. i lat. název iūniperus od lat. iū- (něm. Ginster) z lat. genista tv. (HK),
nix ‘jalovice’). Srov. :džin1 . s mnoha úpravami díky lid. etym. (D2)
jalový, jalovost, jalovice ‘neotelená (u nás ke jmému Jan, formy se z- snad
kráva’. Všesl. - p. jałowy, r. jálovyj, podle toho, že se měl sbírat ‘za nového
s./ch. jȁlov. Psl. *(j)alovъ nemá zcela měsíce’) (Ma2 ).
jasné etym. souvislosti. Příbuzné je jantar ‘zkamenělá pryskyřice třetihor-
zřejmě lot. ālava ‘jalovice’ (bsl. *āl-, ních jehličnatých stromů’, jantarový.
B4), pokud to není výpůjčka ze slov. Převzato Preslem z r. jantár’, to pak
Druhou možností je spojení s lot. jēls z nějaké nář. podoby lit. giñtaras tv.
‘syrový, nezralý’, lit. jė̷las ‘neslaný, sy- Slovo je zřejmě původu ugrofinského,
rový’ (bsl. *jēl-, B1). Další ie. souvis- jak svědčí i maď. gyánta ‘pryskyřice,
losti velmi nejisté. jantar’.
jáma, jámový, jamka, jamkovitý. Všesl. jarmark ob. zast. ‘výroční trh’, jarma-
- p. jama, r. jáma, s./ch. jȁma, stsl. reční. Z něm. Jahrmarkt tv., složeného
jama. Psl. *(j)ama nemá přesvědčivý z Jahr ‘rok’ (srov. :jaro) a Markt ‘trh’
výklad. Obvykle se spojuje buď s ř. ex- (srov. :marketing).
amáō ‘rozkopávám’, amárā ‘příkop, ka- jaro, jarní, jař, jařina, předjaří. Slk. jar,
nál’ (z ie. *am-, *ām-) (HK, Ma2 ), či se p. jar, ukr. jar’, str. jara, sln. jen adj.
stir. huam ‘dutina, doupě’, případně ř. jâr ‘na jaře zasetý, mladý’. Psl. *jaro,
eunē̺ ‘lože, doupě, hrob’, av. unā- ‘díra’ *jarъ, *jarь, *jara souvisí s gót. jēr
(z ie. *ōumā- (B5), ve slov. zánik -u- (něm. Jahr, angl. year) ‘rok’, lat. hōra
). Odvození významově blízkého jímka ‘určitá doba, hodina’, ř. hō̺ra ‘doba,
od :jímat nás nutí uvažovat i o spo- rok, (teplé) roční období’, av. yār- ‘rok’
jení psl. *jama s *jęti (viz :jmout), z ie. *i͡ēro-, *i͡ōro- ‘rok, teplé roční ob-
způsob tvoření však je neobvyklý. dobí’ (asi původně ‘sluneční cyklus’ od
jamb ‘druh veršové stopy’, jambický. ie. ei- ‘jít’). K významům srov. i :hod,
Přes lat. iambus z ř. íambos tv. (též :vesna, dále srov. :jarý.
‘hanlivá báseň’), asi od iáptō ‘zasahuji, jarý kniž. ‘mladě svěží, bujný’, rozja-
zraňuji, tupím’ (užíval se zvláště v sa- řený. P. zast. jary tv., r. járyj ‘zuřivý,
tirické poezii). horlivý’, s./ch.st. jâr ‘prudký, divoký’,
jančit. Viz :janek. s.d. jâri ‘svěží, čilý’, stsl. jarъ ‘prudký,
janek expr. ‘zmatený, ztřeštěný, pali- prchlivý, přísný’. Psl. *jarъ lze i přes
čatý člověk’, jankovitý, jankovatět, jan- jisté významové obtíže (negativní vý-
čit. Zdrobnělina od Jan, nejobvyklej- znamy ‘zuřivý, přísný ap.’) jen těžko
šího vesnického mužského jména. Srov. oddělit od :jaro. Významová pojítka
:dorota, :káča, :kuba1 . vidíme např. v b.d. jar ‘teplo, letní žár’,
janovec ‘žlutě kvetoucí metlovitý keř’. s./ch. jȁra ‘velký žár’, r.d. jăr ‘žár, zá-
Ve stč. řada forem (janofít, janobít, ja- pal’. Srov. :bujarý.
novít, janosít), nář. i zanovec. P.d. ja- jářku přísl. Z :já a řku ‘říkám’ (viz
nowiec, sianowiec, zanowiec aj., r.d. za- :říci).
novec, zanovat, ch.d. zanovijet (Ma2 ). jařmo ‘jho’, jařmový, ujařmit. Všesl. -
251
jasan jazyk
p. jarzmo, r. jarmó, s./ch. járam, stsl. nemá uspokojivý výklad. V č. vývoj vý-
jarьmъ. Psl. *arьmo, *arьmъ (B4) se znamu ‘chatrč, bouda’ → ‘krám, kde se
spojuje s lat. arma ‘nářadí, zbraně’, ř. prodává maso, vejce ap.’ → ‘místo, kde
harmós ‘spojení, kloub’, hárma ‘vůz, se poráží dobytek’ (Jg).
spřežení’, arm. y-arem ‘spojuji’, sti. ar- játra, jaterní, játrový, játrovka, jater-
páyati ‘upevňuje’, vše od ie. *ar- ‘při- nice. Hl. jatra, str. jatra ‘játra, vnitř-
pojovat’. Příbuzné je asi i :rameno. nosti’, s. jêtra (sg.), ch. jȅtra (pl.),
jasan, jasanový. Všesl. - p. jesion, r. já- stsl. jen odvozenina jętrьce ‘nitro’.
sen’, s./ch. jȁsên. Psl. *asenъ/*asenь Psl. *ętro (B4, B7) je příbuzné s
má nejblíže k lat. ornus ‘habr, jasan’ (z ř. énteron ‘střevo, vnitřnosti’, sti.
ie. *ōseno-), dále je příbuzné lit. úosis antrám ‘vnitřnosti’ z ie. *en-t(e)ro-
‘jasan’, stpr. woasis, něm. Esche, angl. ‘vnitřní, vnitřek’. Srov. :inter-1 , :já-
ash(-tree), wal. onnen tv., alb. ah ‘buk’, dro, :útroby, :vnitřek i :ňadro.
vše k ie. ōs-, jež může být předie. pů- javor, javorový. Všesl. - p. jawor, r. já-
vodu. vor, s./ch. jȁvōr, stsl. jen adj. avorovъ
jásat, jásavý, jásot, zajásat, rozjásat. ‘platanový’. Psl. *avorъ (B4) se podobá
Stč. jasovati, hl. jaskać tv., sln.d. něm. Ahorn tv., proto se považuje za
jâskati ‘hlasitě kokrhat, úpět’. Nej- výpůjčku ze sthn. āhorn ‘javor, jasan,
spíš onom. původu (Ma2 ), souvislost s platan’, konkrétně ze stbav. āhor (-v-
:jasný (HK) je méně přesvědčivá. by bylo vsuvné podobně jako např. v
jasmín, jasmínový. Asi z něm. Jasmin ze :pavouk). To je asi příbuzné s lat. ācer
šp. jazmín a to z per. yāsamīn, původu a ř. ákastos, snad od ie. ak̸ - ‘ostrý’
údajně čínského. (podle tvaru listů) (A1). Jinou mož-
jasný, jasnost, jas, jasnět, projasnit, roz- ností (Ma2 ) je považovat všechna slova
jasnit, vyjasnit, zjasnit. Všesl. - p. za ‘praevropská’, tedy přejatá z předie.
jasny, r. jásnyj, s./ch. jȁsan, stsl. jasnъ. substrátu.
Obvykle přijímané příbuzenství s lit. jazyk, jazykový, jazýček, jazýčkový, ja-
áiškus ‘jasný, zřetelný’ vede k rekon- zykovitý. Všesl. - p. język, r. jazýk,
strukci psl. *ěsknъ z ie. *aisk- (B2, A9) s./ch. jèzik, stsl. językъ. Psl. *językъ
‘jasný, světlý’ (srov. i :jiskra). Další má nejblíže k stpr. insuwis, ie. výcho-
ie. souvislosti nejisté. disko lze rekonstruovat jako *n̥-ǵhū-
jaspis ‘druh polodrahokamu’, jaspisový. (A1, A7, B4, B5), první část se vykládá
Přes lat. z ř. íaspis a tam asi z nějakého jako předpona. Druhý element, jehož
semitského jazyka (srov. hebr. yāše peh význam není zcela jasný, je i v dalších
tv.). ie. jazycích - stlat. dingua, stir. teng,
jaterník ‘jarní hájová bylina, podléška’. gót. tuggo (něm. Zunge, angl. tongue)
Odvar z této byliny se používal při ne- (d- v násloví se vykládá různě), lit. lie-
mocech jater (viz :játra). žùvis, lat. lingua, arm. lezu (zde se po-
jatky, jatka (pomn.), jateční. Stč. jatka čítá s vlivem kořene, který je v :lízat) i
‘chaloupka, chatrč, jeskyně’, p. jatka sti. j͘ihvā, av. hizū, které se obvykle vy-
(sg.) ‘jatka’, sln.st. jata ‘chýše, jes- světluje zdvojením zmíněného kořene.
kyně’. Psl. *jata, *jatъka je nejasné, Změny v násloví mohou být způsobeny
252
jazz jehně
i tabu (D4). jednotlivost, jednotlivec. Všesl. - p. je-

jazz, jazzový, jazzman. Z am.-angl. jazz den, r. odín, s./ch. jèdan, stsl. jedinъ.
nejistého původu (druh hudby i slovo Psl. *edinъ, *edьnъ (B4) se skládá ze
vznikly v New Orleansu zač. 20. st.). dvou částí - v *ed- se obvykle vidí
Jeden z výkladů počítá s kreolským ukazovací zájmeno či zdůrazňovací čás-
přetvořením angl. (to) chase ‘honit, stí- tice, *inъ (z něhož dnes máme :jiný)
hat’ (pro jazz je typický výrazný syn- pak odpovídá lit. víenas ‘jeden’ (rov-
kopický rytmus). něž s druhým elementem v násloví),
jebat vulg. ‘souložit; peskovat někoho; gót. ains (něm. ein, angl. one), stir.
kašlat na něco, kazit něco ap.’. P. jebać, óen, stlat. oinos (lat. ūnus) tv., ř. oínē
r. jebát’, s./ch. jèbati. Psl. *jebati sou- ‘jednička (na hrací kostce)’, vše z ie.
visí se sti. yábhati ‘souložit’, ř. oífō tv., *einos/*oinos ‘jeden’. Srov. :jednat,
z ie. *oibh-, i͡obh- (A2). Již ve stč. též :jen(om).
jako vulgární náhražkové sloveso (např. jedle, jedlička, jedlový. Stč. i jedl. Všesl.
jebte se mi z řeky) (Ma2 ) právě jako - p. jodła, r. jel’, s./ch. jéla. Psl. *edla,
dnes např. ve vojenském slangu. *edlь (B4) má nejbližší příbuzné v balt.
ječet, jek, jekot. Všesl. - p. jęczeć, str. ja- jazycích - stpr. addle, lit. ẽglė, lot. egle
čati, s./ch. jéčati. Psl. *ęčati je onom., tv. Spojuje se i s lat. ebulus ‘černý bez’,
srov. :jektat, :vyjeknout, :zajíkat vychází se z ie. *edh-l- od *edh- ‘ostrý’
se. (A2).
ječmen, ječmenový, ječný. Všesl. - p. jednat, jednání, jednací, jednatel, pro-
jęczmień, r. jačmén’, s./ch. jèčam. Psl. jednat, objednat, objednávka, dojed-
*ęčьmy (gen. -mene) je odvozeno příp. nat, ujednat, sjednat, vyjednat, zjed-
-men- od psl. kořene *ęk- (B1, B4, B7), nat. P. jednać (jen zsl.). Původně
který vychází z ie. *ank- ‘ohýbat’ (srov. vlastně ‘snažit se najít jednotu (v ná-
např. sthn. angul ‘trn, rybářský háček’ zorech)’ (viz :jeden), i když již ve stč.
i :pavouk). Motivace pojmenování se převládá význam ‘konat, uskutečňovat’
vidí v tom, že ječmen má klasy nejprve (Ma2 u jeden).
vzpřímené, při dozrávání se však ohý- jégrovky ‘teplé spodní kalhoty’. Podle
bají k zemi (Ma2 ). něm. lékaře a přírodovědce G. Jägra (†
jed, jedový, jedovatý. Všesl. - p., r. jad, 1916).
s./ch. jȁd ‘zármutek, žal’, stsl. jadъ. jehla, jehlička, jehlový, jehlovitý, jehlice,
Psl. *ědъ je nejspíš od *ěsti ( :jíst) z jehličí, jehličnan, jehličnatý, jehlan.
ie. *ēd- (tedy vlastně ‘otrávené jídlo’, Všesl. - slk. ihla, p. igła, r. iglá, s./ch.
srov. i :tráva a :trávit, fr. poison ìgla. Psl. *jьgla je nejspíš odvozeno od
‘jed’ a lat. pōtiō ‘nápoj’) (Ma1 , HK). *jьgo ( :jho), jak o tom svědčí slk. ih-
Druhá možnost spojuje s něm. Eiter lica ‘část jha’ i starší významy č. jehla
‘hnis’, ř. oĩdos ‘otok’ z ie. *oid- ‘otékat, ‘kolík spojující jisté části žebřiňáku’ či
hnisat’ (Ma2 , HK). ‘menší kůl’ (Jg). Slovotvorně podobné
jeden, jediný, jedinec, jednou, jednička, je ř. zeúglē ‘jho’ od zygón tv. (podrobně
jedničkový, jedničkář, jednota, jed- viz Ma2 ).
notný, sjednotit, jednotka, jednotlivý, jehně, jehňátko, jehněčí. Všesl. - p. jag-
253
jehněda jenž
nię, r. jagnënok, s./ch. jȁnje, stsl. agnę. trman a z toho nejprve jeliman?).
Psl. *agnę (B4, B7, C1) se spojuje se jelito, jelítko, jelitový. P. jelito, ukr. ja-
stangl. ēanian (angl. yean) ‘vrhnout lytý ‘vnitřnosti’, s./ch.d. jelito ‘druh
jehňata’, stir. ūan ‘jehně’, lat. agnus, klobásy’, olito ‘střevo’. Psl. *elito nemá
ř. amnós tv., vše z ie. *agu̯ (h)no- tv. přesvědčivý výklad. Vzhledem k r.d. li-
(ve slov. zdloužení a- (B5)). tócha ‘střevo’, litónja ‘část žaludku pře-
jehněda ‘druh květenství s hustě přised- žvýkavců’ lze členit na *e-lito, druhá
lými kvítky’. Vedle č. jen v s./ch. jàg- část by mohla souviset se stpr. laitian
nêd ‘černý topol’ a sln. jágned tv. Spoji- ‘klobása’ a ř. lītós ‘hladký’ od ie. *lei-
tost s :jehně na základě oblého tvaru ‘slizký, hladký’.
a hustých jemných chloupků je jasná, -jem (dojem, nájem, objem, průjem, zá-
ne zcela jasné je tvoření slova. jem ap.). Viz :jmout.
jeho zájm. Původně gen. osobního zá- jémine citosl. Z lat. Jesu Domine ‘Ježíši
jmena (viz :jenž, srov. :její). pane’, též jémináčku (jakoby zdrobně-
její zájm. Stč. jejie (původně nesklonné). lina) a jéminkote (kontaminací (D3) s
Z gen. osobního zájmena ž.r. jie (dnes něm. mein Gott ‘můj Bože’).
jí ), k němuž přistoupilo je- podle jemný, jemnost, jemňoučký, zjemnit.
:jeho (viz :jenž, srov. :jejich). Stč. jemný ‘jímavý, příjemný, milý’,
p.d. jemny ‘měkký, příjemný’, r.d.
jejich zájm. Stejný proces jako u :její.
ímnyj ‘ochočený, klidný’, mak. emen
jektat. Onom., srov. :ječet, :zajíkat ‘krotký, tichý’. Od :jmout, původně
se, :vyjeknout. ‘co lze dobře a snadno jímat, brát’
jelen, jelínek, jelení, jelenice, jelenicový. (srov. :příjemný).
Všesl. - p. jeleń, r. olén’, s./ch. jèlen, jen(om) přísl. Ze stč. jedno tv. (srov. je-
stsl. jelenь. Psl. *elenь je příbuzné s dině) zánikem koncového -o (jako u
lit. élnis, álnis tv., stir. elit ‘srnec’, :tam ap.) a zjednodušením skupiny -
wal. elain ‘laň’, ř. élafos ‘jelen’, arm. dn- v rychlé řeči. P., luž. jeno tv. Tvar
ełn ‘laň’, vše od ie. *el-n-, *ol-n (srov. jenom asi zkřížením se spojením v jed-
:laň), jež se většinou spojuje s názvem nom (kuse) (Ma2 ).
barvy (ie. *el- ‘žlutohnědý aj.’). Pří- jenž zájm. Stč. i jen (též ve významu
buzné je i :los1 . ‘on, ten’). Toto zájmeno (v dnešním
jelikož sp. Stč. i jelik(ž), jeliko ‘kolik, jak významu jen č.) je pokračováním psl.
velice’, potom ‘pokud, jakožto’ a z toho *jь, *ja, *je (rozšíření o -n jako např.
dnešní příčinný význam. Skládá se ze v :ten a částici -že), které fungovalo
zájmenného základu *j- (viz :jenž) a jako všesl. zájmeno pro 3. osobu (dnes
z částic -li-ko-že. Je ve vztahu k :ko- mimo 1. pád - jeho, jemu atd.). Sa-
lik, :tolik podobně jako jak - kak (viz motný základ *jь zůstal jen po před-
:jak1 ) - :tak. ložkách se 4. p. naň, proň, zaň ap. (z
jelimánek expr. ‘hlupák, naiva’. Novější, *na-n- jь, n- se rozšířilo od předložek
ne zcela jasné. Asi od :jelito (srov. již *vъn, *sъn - viz :v, :s - i k před-
u Jg trefný jsi co jelito) křížením s ji- ložkám ostatním). Stejný základ máme
ným slovem (snad milánek či snad ta- i ve složených adj. - např. živý z *ži-
254
jepice jestliže
vъjь (B9). V psl. *jь splynula dvě ie. ząbek, r. rjábčik, s./ch. jarèbica ‘ko-
zájmena - ukazovací *is (lit. jìs, gót. roptev’. Psl. *erębъ či *arębъ obvykle
is, něm. er, lat. is) ‘ten, on’ (B4) a od bývá etymologicky ztotožňováno s psl.
něj odvozené vztažné *i͡os (ř. hós, sti. východiskem pro :jeřáb1 . Příbuzné je
yás). Srov. :jeho, :jelikož. lot. irbe ‘koroptev’, něm. Reb-huhn tv.
jepice, jepičí. Jen č. Poprvé u slovníkáře jeseň kniž. ‘podzim’. Obrozenecké pře-
Klareta (14. st.), možná jde o jeho vý- vzetí ze slk. jeseň či p. jesień, dále je
tvor podle ř. empís, eppís ‘komár’. r. ósen’, s./ch. jȅsēn, stsl. jesenь. Psl.
jeptiška, jeptišský. Stč. i jebtiška, jeb- *esenь, *osenь souvisí se stpr. assanis
tička. Ze sthn. abtissine (B4, C1) a to tv., gót. asans ‘doba žní’ (něm. Ernte
ze střlat. abbatisa (viz :abatyše). ‘žně’) i arm. ašun ‘podzim’, vše z ie.
jer ‘starobylá redukovaná slovanská *es-en-, *os-en-, další etymologizace je
hláska a písmeno (ь, ъ)’. Ze stsl. jerъ, sporná.
jerь tv. jeseter, jeseteří. Všesl. - p. jesiotr, r.
jeřáb1 ‘strom či keř s červenými bobu- osëtr, s./ch.d. jèsetar. Psl. *esetrъ má
lovitými plody’, jeřabina, jeřabinový. blízko k lit. erškė̷tras, stpr. esketres, po-
P. jarząb, r. rjabína, sln. jerebíka. Psl. dobné je i něm. Stör tv., jež ovšem
*erębъ (podle některých *arębъ) (B4, může být výpůjčkou ze slov. Stejně tak
B7) nemá jasné souvislosti. Často se mohou být všechna tato slova přejata
spojuje s r. rjabój ‘pestrý’, lit. raĩbas, ir. z jakéhosi neznámého jazyka kaspické
ríabach tv. z ie. *roibh- tv., málo jasné oblasti. Na druhé straně se někdy spo-
je e-, případně a- v násloví. Příbuzné je juje s :ostrý (srov. p.d. jesiora ‘rybí
asi něm. Eber-esche ‘jeřáb’ - přesmyk r- kost’ ze stejného základu, či r.d. šip,
b vysvětlíme spíš lid. etym. (D2) k Eber ukr. šyp ‘jeseter’ - motivací by byl cha-
‘kanec’ (jakoby ‘kančí jasan’) než ‘prae- rakteristický ostrý tvar těla) (HK).
vropským’ původem slova (Ma2 ). Srov.
:jeřábek. jeskyně, jeskyňka, jeskynní, jeskyňář.
Pouze slk. jaskyňa, p. jaskinia a ukr.d.
jeřáb2 ‘velký pták s vysokýma nohama’,
jaskýnja tv., vedle toho je i slk.st. jask
přeneseně ‘stroj ke zdvihání těžkých bře-
‘tunel’, sln.d. jašek ‘jáma s vodou’. Psl.
men’, jeřábník, jeřábnice, jeřábnický.
*ěsk-yni či *ask-yni je temné. Někteří
Stč. řeřáb. Všesl. - slk. žeriav, p. zó-
spojují s :jizva, nadějnější ie. paralely
rav, r. žurávl’, s./ch. žȅrav, stsl. žeravь.
zcela chybí.
Psl. *žerav’ь je příbuzné s lit. gérvė,
něm. Kranich, angl. crane, wal. garan, jesle, jesličky. Všesl. - p. jasła, r. jásli, s.
lat. grūs, ř. géranos, arm. krunk tv., jȁsli, ch. jȁsle, stsl. jasli. Psl. *ě(d)sli
vše z ie. *ger-, *gr- onom. původu. Pč. (pl.), *ě(d)slь, *ě(d)slo (sg.) (A9, B4)
změna ž- v ř- je stejná jako u :řeřavý, je odvozeno od ie. kořene *ēd- ‘jíst’
jeho náhrada hláskou j- vlivem :jeřáb1 (viz :jíst, ke způsobu tvoření srov.
a zejména :jeřábek spadá do střední :housle), tedy ‘místo, kam se dává po-
doby (asi 16. st.). Přenesení na ‘stroj’ trava pro zvířata’. Od stejného základu
je i v jiných evr. jazycích. je i lit. ė̷džios a gót. uz-ēta tv.
jeřábek ‘lesní kurovitý pták’. P. jar- jestliže sp. Ze slovesného tvaru jest (viz
255
jestřáb jez
:jsem) a částic :-li a :že. (tedy ‘jeskynní živočich’), či ř. skaírō,

jestřáb, jestřábí. Všesl. - p. jastrząb, r. askarízō ‘skáču’ z ie. *(s)ker- tv. (srov.
jástreb, s./ch. jȁstrēb, stsl. jastrębъ. Psl. :skoro), konečně, uvažuje se i o vý-
*astrębъ (B4) je málo průhledné. Počá- půjčce z írán. jazyků (srov. per. až-
tek slova se obvykle vyvozuje z ie. *ōk̸- dar(hā) ‘drak’).
(A1, B5) ‘rychlý’ (ř. ōkýs ‘rychlý’, lat. jet, přijet, vjet, vyjet, projet, ujet, sjet,
ōcior ‘rychlejší’), v zakončení se vidí objet, zajet aj. Vedle č. dnes jen v hl.
příp. -ęb- (podobná je i v :jeřáb2 a jěć a dl. jěś tv., jinde odvozeniny s -cha-
:holub), ale výklady jsou různé a málo : p. jechać, r. jéchat’, s./ch. jȁhati, stsl.
přesvědčivé. Uvažuje se zvláště o pří- jachati. Psl. *ja(cha)ti, 1.os.přít. *jadǫ,
buznosti s lat. formami astur a accipi- je příbuzné s lit. jóti tv., sti. yā̺ti ‘jde,
ter tv. Neprůhlednost slova lze asi při- jede’, toch. A yā- ‘jít’ a dále i lat. iā-
číst působení tabu (D4). nua ‘brána’, východiskem je ie. *i͡ā-, jež
ješitný, ješitnost, ješita. Stč. jěšutný souvisí s *ei- (viz :jít). Srov. :jezdit.
‘marný, marnivý, nicotný’, jěšut ‘mar-
jetel, jetelový, jetelina. Stč. dětel. Všesl.
nost atd.’ (C1). Kromě č. je jen stsl.
- p. dzięcelina, r.d. djátlévina, s./ch.
ašutь ‘nadarmo, zbytečně’ a ojedinělé
djȅtelina. Psl. východisko *dętelь (B7)
b.d. ašut tv. (B4). Slovo se jednomy-
je stejné jako u :datel, proto jsou v
slně člení na a-šutь, druhá část je však
ostatních slov. jazycích odvozeniny. V
sporná - spojuje se s nejasným r. šútka
č. jsou oba tvary odlišeny přehláskou
‘žert’ či psl. *šutъ ‘bezrohý’, případně
(C1), navíc došlo ke změně ď- v j- (srov.
s psl. *sujь ‘zbytečný, marný’ z ie.
:jáhen). Psl. shoda je však asi ná-
*k̸ou-; *šu-t- by bylo z *k̸eu- (A1, B2),
hodná, v první části našeho slova se
původně ‘dutý, prázdný’ (srov. :kon-
vidí ie. *dhem- ‘dout’ (viz :dout), do-
kávní).
hromady tedy ‘ten, co nadýmá’ - mladý
ještě přísl. Všesl. - p. jeszcze, r. eščë,
jetel totiž nebezpečně nadýmá dobytek
s./ch. jȍš, stsl. ješte. Psl. *ešče (B4,
(Ma2 ).
C3) lze nejspíš spojit se sti. áččhā ‘(až)
k, (až) do’, ř. éste ‘až k, dokud’ a čás- jevit (se), jev, jevový, jeviště, jevištní,
tečně i lat. ūsque ‘pořád, až po’ (srov. projevit, projev, zjevit, zjev, zjevný,
quo usque tandem ‘jak dlouho ještě’) zjevení, objevit, objev, objevitel, vyje-
z ie. *es-ku̯ e (A3), kde es- by bylo z ie. vit, výjev, najevo. Všesl. - p. jawić, r.
předl. *en ‘v, k’ + s, *ku̯ e pak je ie. čás- javít’, s./ch. jáviti, stsl. aviti, javiti. Psl.
tice s významem ‘a’ (srov. :ač) (Ma2 ). *aviti (sę) (B4) se spojuje s lit.st. ovy-
Někteří vidí v první části ie. *et (+ s), tis ‘zjevovat se’ (není však jasné, zda
rovněž s významem ‘a, dále’ (srov. lat. nejde o výpůjčku ze slov.), ř. aíō ‘vní-
et tv.). mám’, sti., av. āviš ‘zjevně’ i lat. audīre
ještěr, ještěří, ještěrka, ještěrčí. P.d. ‘slyšet’ z ie. *au- ‘vnímat’.
jaszczerz ‘drak’, r.d. jáščar, s./ch.st. jez, jezový. Všesl. - p. jaz, str. ězъ, s./ch.
jȁšter ‘ještěrka’, stsl. ašterъ tv. Psl. jâz. Psl. *ězъ (B4) je příbuzné s lit. ežė
*aščerъ (B4, C3) je nejasné. Spojuje ‘mez’, lot. eža, stpr. asy tv. i arm. ezr
se buď s rovněž temným :jeskyně ‘břeh, kraj, hranice’ z ie. *eǵh- ‘mez,
256
jezdit jidiš
předěl’ (A1). Srov. :jezero. jit s :ježek (ježdík je okounovitá ryba

jezdit, jízda, jízdní, jezdec, jezdkyně, s trny na ploutvích).
jezdecký, jezdectví, projíždět, průjezd, ježek, ježčí, ježatý, ježura, ježit (se), na-
objíždět, objížďka, zájezd, zájezdní, ježit (se), zježit (se), rozježený. V nář. i
sjezd aj. Psl. *jazditi je iterativum jež. Všesl. - p. jeż, r. jëž, s./ch. jêž. Psl.
(opětovací sloveso) k *jati ( :jet), vět- *ežь (B4) souvisí s lit. ežỹs, sthn. igil
šinou se soudí, že je odvozeno od *jazda (něm. Igel), ř. echĩnos, arm. ozni tv.,
z *ja-zda (srov. :brázda, :brzda). vše se odvozuje od ie. *eǵhi- (A1, A2)
jezero, jezírko, jezerní, jezernatý. Všesl. ‘had, zmije’ (srov. ř. échis ‘zmije’, vari-
- p. jezioro, r. ózero, s./ch. jȅzero, stsl. anta *angu̯ (i)- je v :užovka, :úhoř).
jezero. Psl. *ezero má nejblíže k lit. ẽže- Jde tedy zřejmě o tabuový název zví-
ras, lot. ezers, stpr. assaran tv., někdy řete, které zabíjí hady.
se sem přiřazuje i ř. jméno řek (mj. řeky ježibaba. Souvisí s r. bába-jagá a :je-
v podsvětí) Achérōn z ie. *eǵh-ero-, jež zinka, kde jsou další souvislosti. Po-
se vyvozuje z *eǵh- ( :jez), původně to doby jako jedubaba ap. vlivem slova
tedy asi byla vodní plocha s hrází, ni- :jed.
koli přírodní. ježíšek. Od jména Ježíš (stč. Ježúš) z
jezevec, jezevčí, jezevčík. P. jaźwiec, lat. Jesus a to přes ř. z hebr. JƏšuac ,
s./ch. jȁzvac, slaběji doloženo ve vsl. zkrácením z JƏhōšūa ‘Bůh je spása’.
(r.d. jazvéc). Psl. *ězvьcь se odvozuje Srov. :jezulátko.
od *ězva (viz :jizva), tedy ‘zvíře žijící
ježto sp. Z původního *je-že-to. Srov.
v noře, díře’.
:jenž.
jezinka ‘zlá lesní žínka’. Odvozeno od
stč. jězě ‘čarodějnice, jezinka’. Všesl. - jho ‘část dobytčího postroje’. Všesl. - p.
p. jędza, r. (bába-)jagá, sln. jéza ‘hněv’, jugo, r. ígo, s./ch. îgo, ígo, stsl. igo. Psl.
s./ch. jéza ‘hrůza’, stsl. ję(d)za ‘ne- *jьgo (z *jъgo (B5)) je příbuzné s lit.
moc’. Psl. *ędza, *ęga (první podoba jùngas, gót. juk (něm. Joch, angl. yoke),
vznikla z druhé asi 3. palatalizací (B1, bret. ieo, lat. iugum, ř. zygón, sti. yugá-
B4, B7)) se spojuje s lit. éngti ‘tísnit, , chet. iuga-, vše z ie. *i͡u-g-óm tv. od
trápit, dusit’, lot. īgt ‘chřadnout’, stisl. *i͡eu-g- ‘spojovat, zapřahat’.
ekki ‘bolest, starost’ i stangl. inca ‘bo- jícen, jícnový. Jen č., vlastně ‘to, co jí’.
lest, hádka’ z ie. *ing- (A4) ‘bolest, ne- Souvisí s č. nář. jícný ‘jedlý, chutný’ z
moc’, v zsl. a vsl. personifikováno jako psl. *ěstьnъ (v č. změna -stn- > -cn-)
‘zosobněné zlo’. Srov. :ježibaba. od *ěsti (viz :jíst).
jezuita ‘člen řádu Tovaryšstva Ježíšova’. jidáš ‘zaprodanec; druh velikonočního
Podle lat. jména řádu (Societas Jesu). pečiva’. Podle jména zrádného apoš-
Srov. :jezulátko, :ježíšek. tola Jidáše (stč. Judáš), jež vychází z
jezulátko. Ze střlat. Jesulus, zdrobně- častého hebr. jména Jc hūdhā ‘bude ve-
liny k Jesus (srov. :ježíšek). leben’ (srov. :žid a :jidiš).
ježdík ‘malá dravá rybka’. P. jażdż. Psl. jidiš ‘jazyk Židů především ve východní
*ěždžь má paralely v lit. ežgỹs tv. i Evropě (něm. s hebr. a slov. prvky)’.
stpr. assegis ‘okoun’ (B1). Asi lze spo- Z něm. jiddisch a to zkomolením adj.
257
jih jiskra
jüdisch ‘židovský’ (dále viz :žid). Někdy se spojuje s něm. Eis ‘led’, angl.
jih, jižní, jižan, jihnout, zjihnout. Všesl. - ice tv., av. is- ‘ledový’ z ie. *īs-, výcho-
p.d. jug ‘obleva’, r. jug, s./ch. jȕg, stsl. diskem pro psl. by pak bylo asi *īsnijo
jugъ ‘jih, jižní vítr’. Psl. *jugъ nemá se ztrátou -s-, ale jsou to jen spekulace.
přesvědčivou etymologii. Zdá se, že pů- jinoch, jinošský, jinošství. Stč. junoch,
vodní význam byl ‘jižní vítr’. jinak p. junosza, r. júnoša, s./ch.
jíkavec ‘druh pěnkavy’. Onom. název jȕnoša, stsl. junoša. Všechny tyto po-
podle jejího křiku jik jik. doby jsou odvozeny od psl. *junъ
jikra, jikrový, jik(e)rnáč, jik(e)rnatý. ‘mladý’, jež přesně odpovídá lit. jáunas
Všesl. - p. ikra, r. ikrá, s./ch. ı kra. Psl. tv. z ie. *i͡ou-no-, dále je příbuzné
*jьkra je příbuzné s ir. iuchair tv., dále něm. jung, angl. young, lat. iuvenis, sti.
snad lze spojit s lat. iecur, sti. yákr t yúvan tv. z ie. *i͡uu̯en- tv. Srov. :ju-
ap. ‘játra’ z ie. *i͡eku̯ r - tv. Lit. ìkrai je nák.
asi ze slov. jinovatka. Viz :jíní.
jíl, jílový, jílovitý, jíloviště. Všesl. - p. ił, jiný, jinak, jinačí, jinam, jindy, jinudy,
r. il, s./ch. ı lovača. Psl. *ilъ se obvykle odjinud. Všesl. - p. inny, r. inój, s./ch.
spojuje s ř. īlȳ̺s ‘bahno, bláto’ a lot. īls zast. ı n, îni, stsl. inъ ‘jiný, některý’.
‘velmi tmavý’ z ie. *īl-u- ‘bahno; špi- Psl. *inъ je pokračováním ie. výrazu
navý, černý’. pro ‘jeden’ (viz :jeden), jehož stopy
jilec, jílec ‘rukojeť (meče ap.)’. Ze střhn. jsou ještě v stsl. významu ‘některý’ či
ge-hilze (ge- = je-) tv., stažením pak :ihned. Významový posun lze pocho-
jílce, původně zřejmě pomnožné (Ma2 ). pit z takových spojení jako stsl. inъ -
jilm, jilmový. Stp. ilm(a), r. il’m, stsl. inъ ‘jeden - druhý’.
ilьmъ, jinak v jsl. chybí. Psl. *jьlьmъ jircha ‘jemně vyčiněná kůže’, jirchář. Ze
jistě nějak souvisí se sthn. elm(o), ilme střhn. irch ‘kozel, (kozí) kůže’ a to z lat.
aj., angl. elm, lat. ulmus a asi i wal. hircus, ircus ‘kozel’. K významu srov.
llwyf tv., ale příbuzenství s nimi na- :kůže.
ráží na hláskoslovné problémy (vychází jírovec ‘(koňský) kaštan’. Jen hl. jěrowc,
se obvykle z ie. *el-, *ol- ‘žlutohnědý dl. jarow, jěrow, jerow. Pro luž. slova
aj.’, srov. i :olše). Proto se uvažuje i lze vyjít z jěry (viz :jarý) s význa-
o převzetí ze sthn. ilme. mem ‘hořký’ (Ma2 ), který v č. není,
jímat, jímka, zajímat, přijímat, objímat, snad tedy výpůjčka z luž.
výjimka aj. Viz :jmout. jiřička ‘druh vlaštovky’. Onom. původu,
jinan ‘nahosemenný strom (původem z podle jejího ‘štiřikání’, přikloněno ke
Číny)’. Z jap. ginkgo a to údajně z čín. jménu Jiří.
jining, doslova ‘stříbrná meruňka’ (do jiřina ‘vysoká zahradní bylina s velkými
Evropy se dostal až v 18. st.). V č. asi květy’, jiřinka. Počeštěná podoba něm.
přikloněno k :jiný, srov. slk. ginkyo. Georgina podle petrohradského bota-
jíní, jinovatka, ojíněný. Slk. inovatka, r. nika Georgiho (Ma2 ).
ínej, s./ch. înje, stsl. inii. Psl. *inьjь jiskra, jiskřička, jiskrný, jiskřivý, jiskřit,
má protějšek v lit. ýnis tv. (může jít zajiskřit. Všesl. - p. iskra, r. ískra, s./ch.
o převzetí ze slov.), jinak je izolované. ı skra, stsl. iskra. Psl. *jьskra se větši-
258
jíst jitřit
nou vykládá z oslabeného stupně (*isk- Všesl. - slk. ísť, p. iść, r. idtí, s./ch. ìći,
r-) ie. kořene *aisk- ‘jasný, světlý, zá- stsl. iti. Psl. *iti je příbuzné s lit. eĩti,
řivý’, příbuzné je tedy :jasný, lit. áiš- lat. īre, wal. wyf ‘jdu’, ř. eĩmi tv., sti.
kus ‘jasný, zřetelný’, stisl. eiskra ‘vzpla- éti ‘jde’, toch. B yam tv., chet. pa-a-
nout vztekem’. i-mi ‘odcházím’ i gót. iddja ‘šel jsem’,
jíst, jedlý, jedlík, jídlo, sníst, pojíst, vše z ie. *ei- ‘jít’. Ve slov. se doplňuje
najíst se, přejíst se, ujídat, vyjídat, s kořenem *sed- (viz :chodit, :šel),
zajídat (se) aj. Všesl. - p. jeść, r. srov. i :jet.
jest’, s./ch. jȅsti, stsl. jasti. Psl. *ěsti, jitrnice, jaternice, jitrnička, jitrnicový,
1.os.přít. ě(d)mь (A5, A7) je příbuzné s jaternicový. Stč. jietrnicě. Od :játra,
lit. ė̷sti, něm. essen, angl. eat, lat. edere, protože důležitou součástí jsou játra a
ř. (homér.) édmenai tv., sti. ádmi ‘jím’, jiné vnitřnosti. Srov. něm. Leberwurst
chet. e-it-mi tv., vše z ie. *ed-, *ēd- tv. od něm. Leber ‘játra’.
‘jíst’. Srov. :oběd, :snídat, :med- jitro1 ‘ráno’, jitřní, jitřenka. Všesl. - p.
věd, :jed. jutro, r. útro, s./ch. jȕtro, stsl. utro. Pů-
jistý, jistota, jistina, jistit, jistič, zjistit, vod psl. *jutro není zcela jasný. Podoby
zajistit, pojistit, pojištění, pojišťovna, jako stsl. za ustra ‘zítra’ či stp. justr-
pojistný, ujistit, odjistit. Všesl. - p. zenka ‘jitřenka’ dovolují spojit s lit.
istny, r. ístyj, s./ch. ı stī, stsl. istъ ‘sku- aušrà ‘záře’, sti. usrá- ‘jitřní’, dále něm.
tečný, jistý’. Psl. *istъ má nejblíže k Osten ‘východ’, angl. east tv., lat. au-
lot. īsts, īstens ‘skutečný, pravý’ (ně- rora ‘jitřenka’, ř. eō̺s, vše od ie. *au(e)s-
kteří považují za výpůjčku ze slov.), ‘svítit, zářit’ (B2), obtíže však činí vy-
dále je více možností. Přijatelné je spo- světlení ztráty -s- ve slov. (Ma2 ). Jiný
jení s něm. eigen ‘vlastní’, angl. own výklad spojuje s lit. jaũsti ‘cítit’, lot.
tv., sti. īśe ‘(on) vlastní, ovládá’ z ie. jautrs ‘čilý, svěží’ (srov. :cítit), jitro
*ēik̸- ‘vlastnit’ (bsl. *īk̸-to-, A1, A6) by pak bylo ‘doba procitnutí’ (Ma1 ).
(k posunu ‘vlastní’ → ‘skutečný’ srov. Uvažuje se i o kontaminaci (D3) obou
vlastně). Jiný výklad spojuje s lit. iš- kořenů.
čias, áiškus ‘jasný, zřetelný’ z ie. *aisk- jitro2 ‘stará polní míra (asi 0,6 ha)’. P.
(viz :jasný). jutrzyna, s./ch. jȕtro. I přes pochyby
jíška, jíškový. Stč. júška ‘omáčka’ od některých badatelů (Ma2 ) asi kalk z
júcha ‘polévka, omáčka, šťáva’. P. ju- něm. Morgen tv., tedy ‘to, co oráč zorá
cha, r. uchá ‘rybí polévka’, s./ch. júha za jitro, resp. od jitra do večera’ (srov.
‘polévka’. Psl. *jucha souvisí s lit. júšė i střlat. dies tv., původně ‘den’).
‘rybí polévka’, stpr. iuse ‘masová po- jitrocel, jitrocelový. Jen č. Asi ‘rostlina,
lévka’, lat. iūs ‘polévka, omáčka’ (srov. která hojí játra, vnitřnosti’, viz :játra,
:džus), sti. yūs- tv. z ie. *i͡ou-s-, *i͡ū - :jitřit a :celý. Lid. etym. asi vzta-
s- (A8, B2), dále sem patří i wal. iot ženo k :jitro1 , srov. i slk. skorocel tv.
‘kaše’, ř. zōmós ‘omáčka’ (srov. i :en- jitřit, jitřivý. Ze staršího jítřiti, jež od-
zym), vše k *i͡eu- ‘míchat’. povídá p. jątrzyć, ukr. játryty, s./ch.d.
jít, přijít, vejít, vyjít, zajít, projít, pře- jétriti. Psl. *ętriti (B4, B7, C1, C5) je
jít, ujít, obejít, sejít, dojít, pojít, najít. od *ętro (viz :játra), zde asi v širším
259
jíva jmout
významu ‘vnitřnosti, vnitřek’. Rozní- ‘pukat, praskat’. Srov. :jezevec.

cení, zapálení rány bylo chápáno jako již přísl. Stč. juž(e) (C1). Všesl. - p. już,
projev vnitřního procesu. r. užé, s./ch.d. jȕr(e), stsl. juže. Psl.
jíva, jívový. Všesl. - p. iwa, r. íva, s./ch. *juže je spojením příslovce *ju a čás-
ı va. Psl. *iva se obvykle spojuje s lit. tice *že (viz :že); *ju je pokračová-
ievà ‘střemcha’, sthn. īwa (něm. Eibe) ním ie. *i͡ou- stejně jako lit. jaũ, lot.
‘tis’, angl. yew tv., wal. ywen tv., ř. oíē jau tv., z *i͡u- je gót. a sthn. ju tv. Jde
‘jeřáb’, vše z ie. *ei-u̯ā, *ei-u̯o- od *ei- o rozšíření zájmenného kořene, který je
‘červenavý’ (HK). Z významového hle- v :jenž ap., srov. ještě něm. ja a lat.
diska však stojí za úvahu i výklad z ie. iam ‘již’. Srov. :už.
*u̯ei- ‘vít’, k němuž patří něm. Weide jmelí. Stč. jmelé. Všesl. - p. jemioła, r.
‘vrba’, ř. ītéa tv., ve slov. by došlo k oméla, s./ch. mèla, ìmela. Pro psl. mu-
zániku počátečního u̯- (Ma2 ). síme počítat s více podobami - *emela,
jizba, jizbička, jizbový. Všesl. - p. izba, *omela, *imela aj., č. tvar je asi z *je-
r. izbá, s./ch. ìzba, stsl. istъba, izba. Psl. melьje s redukcí v první slabice. Pří-
*jьstъba či *istъba je slovo přejaté. Za buzné je lit. ãmalas, ẽmalas tv., vše
zdroj se často považovalo sthn. stuba je to asi od ie. slovesného základu
‘vytápěná místnost, lázeň’ (srov. něm. *em- ‘brát, chytat’ (viz :jmout), mo-
Stube ‘světnice’, angl. stove ‘kamna, tivací může být parazitický způsob ži-
pec’) (HK), jež je přejato z román. vota rostliny či fakt, že z jejích bobulí
Pro slov. je pravděpodobnější převzetí se dělal lep na ptáky (HK).
přímo z román., vzhledem k počáteč- jmění. Stč. jměnie, p. imienie, str. ime-
nímu jь- (i-), které může odrážet e- nije, stsl. iměnije. Psl. *jьměnije je
v některých román. jazycích - srov. it. podstatné jméno slovesné od jьměti
stufa, stfr. estuve, a zvláště prov. éstuba (viz :mít).
‘parní lázeň, koupelna’ (Ma2 ) asi z vlat. jméno, jmenný, jmenovitý, jmenovka,
*extūpa od *extūpāre ‘vypařovat se’. jmenovec, jmeniny, jmenovatel, jmeno-
vat, pojmenovat, přejmenovat, vyjme-
jízda. Z psl. *jazda (C1, C5), viz :jez-
novat, zájmeno. Stč. jmě. Všesl. - p.
dit.
imię, r. ímja, s./ch. ı me, stsl. imę.
jízlivý, jízlivost. Jen č., původně ‘jedo- Psl. *jьmę, gen. *jьmene, se obvykle
vatý, zlý’. Ne zcela jasné. Spojuje se s spojuje se stpr. emmens, emnes, něm.
:jed (psl. *jěd-jь-livъ, B3, C5) (Ma2 ), Name, angl. name, stir. ainm, lat. nō-
méně pravděpodobné je spojení s :je- men, ř. ónoma, alb. emën, arm. anun,
zinka a původní význam ‘bolestivý, zlý’ sti. nā̺ma, toch. A ñom, chet. la-a-man
(HK). tv., nelze však rekonstruovat jednotný
jizva, jizvička, zjizvený, zajizvit (se). ie. tvar. Pro slov. se většinou vychází
Stč. jiezva, slk. jazva, r. jázva, s./ch. z *n̥men-, které dalo *inmen, a první -
jȁzva, stsl. jazva. Psl. *ězva má nejblíže n- pak z výslovnostních důvodů zaniklo
k stpr. eyswo ‘rána’, příbuzné je i lit. (B4, B7) (Ma2 ).
áiža ‘trhlina’, lot. aiza tv. a snad i chet. jmout, dojmout, najmout, zajmout, obe-
igā(i)- ‘pukat, praskat’, vše z ie. *aiǵ- jmout, přijmout, pojmout, sejmout,
260
jo jukat
odejmout, přejmout, vyjmout, dojem, *esmъ, *este, *sǫtь odpovídají přísluš-

pojem, zájem, objetí, pojetí, ponětí, za- ným tvarům jiných ie. jazyků - srov.
jímat, odnímat aj. Stč. jieti, 1.os.přít. pro 1.os.sg. stlit. esmì, gót. im, angl.,
jmu, dnešní infinitiv je analogicky (D1) stir. am, lat. sum, ř. eimí, alb. jam,
podle tvarů přít. času. Všesl. - p. jąć, arm. em, sti. ásmi, toch. A ṣem, chet.
str. jati, s./ch. jéti, stsl. jęti. Psl. *jęti, ešmi z ie. *esmi, pro 3.os.sg. stlit.
1.os.přít. *jьmǫ, je příbuzné s lit. im̃ti ẽst(i), něm. ist, angl., stir. is, lat. est,
‘brát’, lat. emere ‘brát, kupovat’ z ie. ř. estí, alb. është, arm. ē, sti. ásti, toch.
*em- ‘brát, chytat’ (B4, B7) (Ma2 ). B ste, chet. ešzi z ie. *esti ap. Vše je z
Srov. :jemný, :jmelí, :mít, :vzít, ie. *es- ‘být’, které se v tomto významu
:rukojeť a pokud jde o podoby -nětí, ve slov. doplňuje se slovesy, z nichž je
-nímat ap. :jenž. :být a :budu. Srov. :není.
jo, jó část., citosl. V přitakávacím významu jubileum ‘význačné výročí’, jubilovat,
vlivem něm. ja ‘ano’, jinak onom. jubilant. Ze střlat. iubilaeum ‘radostné
jód ‘nekovový prvek šedočerné barvy’, výročí, oslava památného dne’ v němž
jódový, jodid. Nazván fr. chemikem splynulo lat. iūbilāre ‘jásat, plesat’ (asi
Gay-Lussakem (1812) podle ř. ioeidē̺s onom. původu) a ř. iōbēlaĩos z hebr.
‘fialkově zbarvený’ (při zahřívání vy- jōbēl ‘beran, beraní roh’ - podle Moj-
dává modrofialovou páru). žíšových zákonů byly jednou za 50 let
jódlovat ‘zpívat s rychlým střídáním promíjeny daně a tento rok se vyhlašo-
hlasových poloh’. Z něm. jodeln od zá- val troubením na beraní roh.
kladní ‘jódlovací’ slabiky jo, možná s judikát ‘soudní rozhodnutí’, judikatura.
přikloněním k dudeln ‘hrát na dudy’. Z lat. iūdicātum tv. od iūdicāre ‘sou-
jóga, jógový, jogistický, jogín. Z hind. dit’ z iūs ‘právo’ a dīcere ‘říkat’. Srov.
yoga a to ze sti. yō̺ga ‘zapřažení, se- :jurisdikce.
pětí, duševní soustředění’ od ie. *i͡eu- judo ‘sportovní forma japonského zá-
‘spojit, zapřáhnout’. Srov. :jho. pasu džiu-džitsu’, judista, judistický.
jogurt, jogurtový. Novější přejímka z Přes angl. z jap. jūdō z jū ‘pružný’ a
tur. yoǧurt ‘zkvašené mléko’ od yoǧun dō ‘cesta’.
‘hustý’, přejato do většiny evr. jazyků. juchat ‘výskat’. Od citosl. juch.
jola ‘lehká otevřená loďka’. Z něm. Jolle, juchta ‘nepromokavá obuvnická useň’.
střdn. jolle a tam snad z nor. kjōll ‘loď, Přes něm. Juchten z r. jucht’, juft’
bárka’. tv., dále asi přes ttat. jazyky z írán.,
jonák. Varianta k :junák. srov. per. j͘uft ‘pár’, av. yuxta- ‘spře-
jota ‘název písmene i’. Z ř. iō ta a to z žení’ (protože kůže se vydělávaly po
hebr. jod. dvou).
joule ‘jednotka práce a energie’. Podle juka ‘druh cizokrajné dřeviny’, jukový.
angl. fyzika J. P. Joula († 1889). Ze šp. yucca (doloženo již koncem 15.
jsem, jsi, je(st), jsoucno, jsoucnost. st.) a to z domorodého jazyka z oblasti
Všesl. - slk. som, stp. jeśm (p. jes- Haiti.
tem), str. jesmь, s./ch. jèsam, sam, stsl. jukat expr. ‘vykukovat’, juknout, vy-
jesmь. Psl. tvary *esmь, *esi, *estь, jukaný. Asi onom. původu od citosl.
261
junák kabanos
juk. :dikce.
junák, junácký, junáctví. Převzato ze jurta ‘okrouhlý stan asijských kočov-
s./ch. jùnāk, dále viz :jinoch. níků’. Z r. júrta a to z ttat. (srov. tur.
junda ob. expr. ‘legrace’. Asi od něm. Jux yurt ‘dům, sídlo, vlast’).
‘žert’ příponou -nda podle :švanda, jury ‘sbor rozhodčích’. Z fr. jury z angl.
srov. i :bžunda, :sranda. jury ‘porota’, to pak ze stfr. juree ‘pří-
sahající, přísaha’ od jurer ‘přísahat’ z
junior ‘mladší ze dvou osob téhož jména;
lat. iūrāre tv. od iūs ‘právo’ (srov. :ju-
sportovec mladší věkové kategorie’. Z
risdikce). Členové poroty v původním
lat. iūnior ‘mladší’ k iuvenis ‘mladý’.
významu byli vlastně spíše svědkové
Dále srov. :jinoch, lat. iūnior má k
obeznámení s prostředím ap.
slov. slovům tvarově blíže než zákla-
just přísl. ob. expr. ‘schválně, zrovna,
dové iuvenis.
právě’. Z něm. just tv. a to stejně
junker ‘příslušník pruské statkářské
jako angl. just ‘právě’ z fr. juste
šlechty’, junkerský. Z něm. Junker ze
‘správný, spravedlivý’ z lat. iūstus
střhn. junchēre , doslova ‘mladý pán’
tv. od iūs ‘právo’. Srov. :jurisdikce,
(= dnešní junger Herr). Srov. :jinoch,
:jury, :justice.
:hergot.
justice ‘soudnictví, výkon soudní spra-
junta ‘uchvatitelská vláda (zvláště v vedlnosti’, justiční. Z lat. iūstitia ‘spra-
latinskoamerickém prostředí)’. Ze šp. vedlnost’ od iūstus ‘spravedlivý’ (viz
junta ‘shromáždění, výbor, rada’ od :just).
junto ‘spojený’ z lat. iunctus tv. od iun- juta ‘vlákna tropického stromu’, jutový.
gere ‘spojit’. Srov. :jho. Přes angl. jute z bengálského jhōt o,
jura ‘jeden z geologických útvarů druho- jhut o tv.
hor’, jurský. Podle pohoří Jura ve Švý- juvenilie ‘díla z autorova mládí’. Z lat.
carsku a Německu. iuvenīlia tv. od iuvenīlis ‘mladický’ od
jurisdikce ‘úřední (soudní) pravomoc’. iuvenis ‘mladý’. Srov. :junior, :ji-
Z lat. iūrisdictiō tv. z iūs (gen. noch.
iūris) ‘právo, pravomoc’ a dictiō ‘mlu- juxtapozice ‘položení vedle sebe’. Z lat.
vení, obhajoba, výraz’. Srov. :judikát, iuxtā ‘vedle, blízko’ a :pozice.
K
k, ke, ku předl. Všesl. - p.st. k, ku, r. k, nějaká slov. inovace.
ko, s. ka, ch. k, ka, stsl. kъ. Psl. *kъ kabala ‘tajná židovská nauka’. Přes zá-
nelze jednoznačně vyložit. Spojení se padoevr. jazyky (fr. cabale, něm. Ka-
sti. kám (částice zesilující dativ) (Ma2 ) bale) z hebr. qabbālāh, doslova ‘tradice,
či lat. cum, co- ‘s’ (HK), ir. co ‘k’ ani ústní podání’.
se zájmennými příslovci :kde, :kam kabanos ‘laciný točený salám’. Jen č.,
nejsou dost přesvědčivá. Snad je to až slk. a p., je však i rum. cabanós ‘druh
262
kabaret káď
dlouhé tenké klobásy’. Původ nejasný. :komíhat ap.

Souvislost s r., ukr. a br. kabán ‘vepř’ (z kabriolet ‘auto se skládací střechou’.
ttat. jazyků) je málo pravděpodobná. Původně ‘lehký dvoukolý povoz’. Z fr.
kabaret ‘zábavní podnik’, kabaretní, ka- cabriolet a to od cabrioler ‘poskakovat’
baretiér. Z fr. cabaret tv., původně od it. capriola ‘(kozí) skok’ od capra
‘krčma, šenk’. Snad ze střniz. cabret, ‘koza’ z lat. capra tv.
cambret a to z pikardského (oblast v kabrňák ob. expr. ‘zdatný člověk, chla-
sev. Francii) camberete, zdrobněliny od pík’. Původně označení velkých kaprů
camber ‘místnost’ z lat. camera (srov. z kaberny, což je ‘ohrazená výpust ryb-
fr. chambre, něm. Kammer a :ko- níka, prohlubeň u hráze ap.’ (při výlovu
mora). se tam uchylovaly nejtěžší kusy). Snad
kabát, kabátek, kabátec, kabátový, pře- z lat. caverna ‘dutina, prohlubeň’ od
kabátit ‘přelstít’. P. kabat, r. kabát cavus ‘dutý’ (Ma1 , HK).
‘(pracovní) blůza’, s./ch. kȁbad ‘bohatý kácet, pokácet, vykácet, skácet (se). Stč.
svrchní šat’. Asi z per. kabā ‘plášť, kácěti. Ve významu ‘porážet (stromy
kaftan’ (jsl. tvary přes střř. kabádion ap.)’ jen č. Iterativum (opětovací slo-
tv.), perské slovo je asi z ar. veso) ke :-kotit. Psl. *kat-ja-ti (B3,
kabel, kabelový, kabelovat. Přes něm. C1) se zdlouženou kořennou samohlás-
Kabel ze střniz. cabel z fr. (původně se- kou (B5).
verofr.) câble a to asi ze střlat. capulum kacíř, kacířský, kacířství. Stč. kacieř
‘lano, provaz’ od lat. capere ‘uchopit, (odtud p. kacerz), hl. kecar ze střhn.
brát’. ketzer a to asi it. prostřednictvím z
kabela, kabelka. Již stč. Hl. kobjel, p. ko- pozdně ř. názvu sekty Katharoí, do-
biel. Ze střhn. kobel, srov. něm.d. Kobel slova ‘čistí’, od ř. katharós ‘čistý, pravý’
‘kotec’, Kober ‘koš, taška’ (Ma2 , HK). (srov. :katarze). Tato asketická sekta
Srov. :kobka. (ve Francii zvaná albigenští ) se od 11.
kabina, kabinka, kabinový. Původně do 13. st. šířila v záp. Evropě; vychá-
‘kabina na lodi’. Z něm. Kabine, fr. zela volně z tzv. manicheismu, který
cabine z angl. cabin ze střfr. cabane mj. popíral tělesnost Krista.
z pozdnělat. cappana ‘chatka’. Srov. káča ‘hračka ve tvaru obráceného kužele,
:kabinet. která se šviháním roztáčí’. Od káča
kabinet ‘menší místnost, pracovna; ‘kachna’ ( :kačena) podle kolébavého
vláda’, kabinetní. Z fr. cabinet, což je pohybu či od souzvučného častého žen-
zdrobnělina k cabine. ského jména Káča od Kateřina.
kabonit (se) ‘mračit (se)’, zakabonit kačena, kačer (přitvořeno podle hou-
(se). Málo jasné. Snad souvisí se stč. ser). Z vábicího citosl. kač, kač, srov.
boniti ‘hrozit, strašit’ (jen jednou v Da- :kachna.
limilově kronice), později i ‘tropit, pů- kačka ob. ‘koruna’. Ze zkratky Kč ‘ko-
sobit’ (Jg), rovněž nejasného původu. runa česká’.
Vzhledem k variantám chaboniť (Ma2 káď, kádinka. Všesl. - p. kadź, r. kádka,
pod kabelit se) a čabonit (Jg) by šlo o s./ch. káda. Psl. *kadь se obvykle po-
přístavku ka-, srov. :kadlub či ko- v važuje za výpůjčku z ř. kádos, kádion
263
kadence kachna
‘vědro, džbán, nádoba’ (HK, Ma1 ) a vesa *dьlbti, *dьlbati (srov. :dlabat)
tam z hebr. kad tv. Srov. i angl. cade (Ma2 ).
‘sud na slanečky’ přes lat. cadus z téhož kadmium ‘stříbrolesklý kovový prvek’.
zdroje. Podle ř. kadmeía, což byla zinková ruda
kadence ‘zakončení hudební myšlenky, nalezená u starořeckých Théb - na-
rytmický spád’. Z it. cadenza z lat. ca- zvána podle zakladatele města, báj-
dentia od cadere ‘padat’. Srov. :deka- ného krále Kadma (ř. Kádmos).
dence, :kaskáda. kádr ‘skupina osob tvořících základ
kadeř, kadeřavý, kadeřník, kadeřnice, celku’, kádrový, kádrovat. Přes něm.
kadeřnický, kadeřnictví, kadeřit (se), Kader z fr. cadre ‘sbor důstojníků velí-
nakadeřit (se), kadeřávek. Jen č. a slk. cích určité jednotce’, doslova ‘rám, ob-
kader, jinde tvary, jež odpovídají na- ruba’, z it. quadro ‘rám, čtyřhran’ z lat.
šemu :kudrna, s nímž je příbuzné. quadrus ‘čtyřhranný’. Srov. :kvádr,
Rozdíl ka- × kǫ- se však vykládá různě :čtyři.
(srov. Ma2 ). kafe hov. ‘káva’, kafíčko, kafírna. Z něm.
kadet ‘důstojnický aspirant’, kadetní, Kaffee z fr. café a to prostřednictvím
kadetský. Z fr. cadet tv. z gaskoňského arm. obchodníků z tur. kahve z ar. qa-
capdet, varianty prov. capdel ‘hlava, ve- hwa (srov. :káva).
litel’ z lat. capitellum, což je zdrobně- kafilerie ‘závod na zpracování zdechlin’.
lina ke caput ‘hlava’. Původně označení Z něm. Kafillerei a to asi z hebr. (HL).
gaskoňských důstojníků u dvora, větši- kafr ‘aromatická látka z jistého tropic-
nou druhorozených synů gaskoňských kého stromu’, kafrový, kafrovník. Již
šlechticů - odtud i fr. význam ‘mladý stč. Ze střhn. gaffer a to přes střlat. ca-
muž’ a ‘(nej)mladší’. fora, ar. kāfūr z jihovýchodní Asie (sti.
kadidlo ‘ztuhlá tropická pryskyřice vy- karpū̺ra, malajské kāpūr).
dávající vonný dým’, kadidelnice. Od kafrat zhrub. ‘žvanit, tlachat’. Snad k
slovesa kaditi ‘vykuřovat (kadidlem)’, něm. Kaffer ‘hlupák’ z jidiš kafer ‘sed-
jež je všesl. - p. kadzić, r. kadít’, s./ch. lák’ z hebr. kāfār ‘vesnice’.
káditi, stsl. kaditi. Psl. *kaditi souvisí kaftan ‘orientální dlouhý plášť’. Z tur.-
s *čaditi ( :čadit), jde o expresivní ar. qaftān z per. chaftān tv.
změkčení či o rozdíl ablautu *kō- - *kē- kahan ‘zařízení k svícení nebo zahří-
(A5, B1, B5). Další souvislosti, např. se vání’. P. kaganiec, r.d. káganec. Zcela
stpr. accodis ‘kouřovod’, jsou nejisté. nejasné. Mít na kahánku ‘být blízko
kadit zhrub. ‘vyměšovat výkaly’, poka- smrti’ asi znamenalo ‘mít málo paliva,
dit (se), vykadit (se). Od základu ka-, dohořívat’.
který je v :kakat asi žertovným přiklo- kachel, kachlík, kachlový, kachlíkový,
něním ke kaditi ‘vykuřovat, pálit kadi- kachlíkovat, vykachlíkovat. Z něm.
dlo’ (viz :kadidlo). Kachel ze sthn. kahhala ‘hliněný hrnec’
kadlub ‘forma k odlévání; nádoba vydla- z vlat. *caccalus, varianty k lat. cacca-
baná ze dřeva’. P. kadłub, r.d. kádolb, v bus ‘pánev na smažení’ z ř. kákkabos tv.
jsl. chybí. Psl. *kadьlbъ je složeno z pří- Srov. :kakabus.
stavky ka- (srov. :ko-1 ) a kořenu slo- kachna, kachní, kachnička. Jen č. Onom.
264
kajak kalcium
podle kachního křiku kach kach. Psl. (Ma2 , Jg).

název *ǫty (r. útka) příbuzný s lit. án- kaktus, kaktusový. Z lat. cactus z ř. kák-
tis, něm. Ente, lat. anas tv. se v č. ne- tos ‘nějaká bodlinatá rostlina’, jehož
zachoval. Novinářská kachna podle fr. původ je nejasný.
canard ‘kachna’ i ‘falešná zpráva’, způ- kal, kalný, kalit, kalič, zkalit, zakalit, ká-
sob přenesení tam není zcela jasný. let, pokálet, výkal, zákal. Všesl. - p.
kajak, kajakový, kajakář. Z eskymác- kał, r. kal, s./ch. kâl, kȁo, stsl. kalъ.
kého qajaq ‘jednomístný člun’. Psl. *kalъ nemá spolehlivé ie. souvis-
kajícný, kajícnost. Viz :kát se. losti. Lze vyjít buď z ie. *kāl-o- (pak
kajman ‘druh jihoamerického kroko- se hledá příbuzenství v sti. kāla- ‘tma-
dýla’. Ze šp. caiman a to z řeči karib- vomodrý, černý’) (HK), nebo *ku̯ āl-o-
ských domorodců. (pak se spojuje s nejasným ř. pēlós
‘hlína, bláto’ a lat. squālidus ‘špinavý’
kajuta ‘malá místnost na lodi ap.’, kaju-
(A3, A5)) (Ma2 ). Srov. :kalina, :ka-
tní, kajutový. Z něm. Kajüte a to ze stř-
lit, :kaluž.
niz. kayhute (dnes kajuit), jehož další
původ není jistý. kalafuna ‘čištěná pryskyřice’. Lid. název
za původní kolofonia (Jg) z it. colofo-
kakabus ‘mrzout, zamračený člověk’.
nia a to podle ř. města Kolofónu v Malé
Z lat. cac(c)abus ‘pánev, hrnec’ (viz
Asii, tedy místa svého původu.
:kachel), snad s významovým přiklo-
kalamajka ‘druh lidového kolového
něním ke :kabonit (se).
tance’. Přes p. kołomejka z ukr. kolo-
kakadu ‘velký chocholatý papoušek’. Z myjka podle města Kolomyje v Haliči.
něm. Kakadu z niz. kakatoe a to z ma- kalamář ‘nádobka na inkoust’. Z lat. ca-
lajského kakatūwa z onom. kaka ‘pa- lamārium, původně ‘schránka na psací
poušek’ a tūwa ‘starý’. náčiní’, od calamus ‘stéblo rákosu,
kakao, kakaový, kakaovník. Ze šp. cacao psací pero’ (nejstarší pera byla z třtiny
z mexického indiánského cacauatl ‘ka- rákosu). Srov. :kalumet.
kaovník’. Srov. :čokoláda. kalambúr ‘slovní hříčka’. Z fr. calem-
kakat, pokakat (se), vykakat (se), na- bour, ve fr. poprvé u Diderota, původ
kakat. Všesl. Dětské slovo zřejmě již však nejasný.
ie. stáří, jak svědčí lit. kakóti, něm. kalamita ‘pohroma’. Z lat. calami-
kacken, lat. cacāre, ř. kakkáō tv., tvo- tās ‘pohroma, neštěstí, záhuba’, je-
řené zdvojením zadopatrového k (snad hož další souvislosti nejsou zřejmé, pří-
naznačuje ‘tlačení’ u dětí) s nejjedno- buzné snad je incolumitās ‘neporuše-
dušší samohláskou a. Srov. :papat, nost, zachovalost, dobré zdraví’ (viz in-
:máma. 2
).
kakofonie ‘nelibozvuk’, kakofonický. Z kalanetika ‘druh tělesného cvičení za-
ř. kakofōníā z kakós ‘špatný, ošklivý’ ložený na opakování malých pohybů’.
a fōnē̺ ‘zvuk’ (srov. :-fon). Podle tvůrkyně metody, Američanky
kakost ‘bylina s nápadnými květy, čapí Callan Pinckneyové.
nůsek’. Zavedl Presl, který použil oje- kalcium ‘vápník’. Z lat. calcium od calx
dinělého stč. slova nejistého významu (gen. calcis) ‘vápenec, vápno’ z ř. chá-
265
kaleidoskop kalumet
lix ‘vápno, malta’ a to dále z východu Z fr. calicot a to z angl. calicut (dnes ca-
(srov. babylonské kalakku tv.). lico) podle Calicut, angl. jména indické
kaleidoskop ‘optická hračka, v níž se Kalkaty, odkud se látka dovážela.
přesouvají obrazce z barevných sklí- kalina ‘keř s bílými květy’. Všesl. Psl.
ček’, kaleidoskopický. Uměle z ř. kalós *kalina je odvozeno od *kalъ ( :kal),
‘krásný’ (srov. :kaligrafie) a eĩdos ‘po- původně snad název vlhkého, bažina-
doba’ (srov. :idea) a :-skop. tého místa, pak keře, který v těchto
kalendář, kalendářní, kalendářový. Pře- místech roste.
vzato (asi v 16. st.) z něm. Kalender a kalit. Viz :kal. Patří sem i starý me-
to ze střlat. calendarium od lat. calen- talurgický termín kalit (kov), tj. ochla-
dae ‘první den v měsíci’ (stč. kalendy dit ho ponořením do vody, do roztoku
tv.) a to asi od calāre ‘svolávat, vyvo- hlíny. Vymýšlet pro tento význam spe-
lávat’. Srov. :koleda. ciální etymologii (Ma2 ) není potřeba.
kálet. Viz :kal. kalium ‘draslík’. Uměle od ar. qali ‘po-
kalhoty, kalhotky, kalhotový. Ve staré č. taš’, srov. :alkalický.
i kali(h)oty, galioty. Jen č. Tento nový kalk ‘slovo utvořené přímým napodobe-
módní prvek k nám pronikl asi v 16. st. ním cizí předlohy’, kalkovat. Z fr. ca-
ze západu a nahradil dřívější typ kalhot lque ‘otisk, kopie’ a to z lat. calx ‘pata,
zvaný nohavicě či hacě. Východisko se otisk paty’.
hledá v it. caligotte od lat. caliga ‘bota’ kalkulovat ‘počítat’, kalkulace, kalku-
(asi z calx ‘pata’ a ligāre ‘vázat’). Byly lačka, kalkul, vykalkulovat, prokalku-
to tedy asi těsné kamaše vybíhající z lovat. Z pozdnělat. calculāre tv. od lat.
vysokých bot (Ma2 ). calculus ‘(vápencový) kamínek, jímž se
kalibr ‘ráže, měrka’. Přes něm. Kaliber, počítalo’, což je zdrobnělina od calx
fr. calibre a asi it. či střlat. prostřed- ‘vápenec, vápno’ (srov. :kalcium).
nictvím z ar. qālib ‘forma, ševcovské ko- kaloň ‘létavý savec příbuzný netopýru’.
pyto’ a to z ř. kālopódion, kālópous ‘šev- Z angl. kalong z indonéského kalong tv.
covské kopyto’, doslova ‘dřevěná noha’, kalorie ‘jednotka tepelné energie’, kalo-
z ř. kãlon ‘dřevo’ a poũs (gen. podós) rický. Z fr. calorie (utvořeno v 19. st.)
‘noha’ (srov. :pódium). od lat. calor ‘teplo’.
kalif ‘duchovní i světská hlava muslimů’. kaloun ‘tkanice’, kalounek. Z fr. galon
Z ar. chalīfa ‘nástupce’ (myslí se ‘ná- ‘prýmek’ a to k fr. gala (viz :gala) -
stupce Mohamedův’). prýmky patřily k slavnostnímu vystro-
kaligrafie ‘krasopis’, kaligrafický. Z ř. jení.
kalós ‘krásný’ a :-grafie. Srov. :ka- kalous ‘druh sovy’. Jen č. Asi od :kal, i
leidoskop. když motivace není zcela zřejmá. Snad
kalich, kalíšek, kalichovitý, kališní, ka- proto, že byl pokládán za ‘nečistého’
lišník, kališnický, kališnictví. Stč. oje- ptáka, jehož hlas věštíval smrt (Ma2 ,
diněle i kelich, p. kielich, sln. kelih. Ze HK).
střhn. kelich (dnes Kelch) a to z lat. kalumet ‘indiánská dýmka’. Ze severofr.
calix, gen. calicis tv. calumet ‘trubička’ a to od lat. calamus
kaliko ‘druh bavlněné tkaniny’, kalikový. ‘rákos, třtina’ (srov. :kalamář). Přive-
266
kalup kámen
zeno do sev. Ameriky fr. osadníky. třicetileté války (Ma2 ).

kalup ob. ‘spěch’. Z něm. Galopp ‘cval’ kamarila ‘vlivná skupina osob’. Ze šp.
z it. galoppo a to ze stfr. galop, wa- camarilla, původně ‘královská rada’,
lop od galoper, waloper ‘cválat’ z frk. vlastně zdrobnělina od cámara ‘ko-
*wala hlaupan, doslova ‘dobře běžet’ mora, sněmovna’. Srov. :kamarád.
(srov. něm. laufen ‘běžet’). kamaše ‘pletené teplé kalhoty’. Dříve
kaluž, kalužka, kalužina. P. kałuża, r.d. ‘chrániče spodní části nohy proti zimě’.
kaljúžá, s./ch. kàljuža, kàljuga. Je i Z něm. Gamasche z fr. gamache ‘ko-
starší č. kaluha (Jg). Psl. *kaluža, *ka- žené návleky na kotníky’ a to ze šp. gu-
luga nemá zcela zřetelnou strukturu. adamecí z ar. (ǧild) ġadāmasī ‘(kůže) z
Nejspíš je odvozeno od *kalъ ( :kal) Ghadamesu’, což je libyjské město, kde
příponami -uga, -ug-ja (B3), méně se tento artikl vyráběl.
pravděpodobný je předpoklad původ- kambala ‘druh platýsa’. Přes r. z fin.
ního spojení *kalo-luža (viz :louže) kampala tv.
(Ma2 , HK). kamej ‘drahý kámen s reliéfní řezbou’.
kalvárie ‘velké utrpení’. Přeneseně Z fr. camée ze stfr. camaheu, dále ne-
podle lat. názvu vrchu u Jeruzaléma, jasné, snad z ar.
na němž byl ukřižován Kristus. Lat. kamélie ‘druh cizokrajného keře’. Na-
Calvaria (calvāria, calva = ‘lebka’) je zvána na počest brněnského botanika,
kalkem (doslovným překladem) ara- jezuity J. J. Kámela (v polatinštělé po-
mejského Gulgathā (v pořečtěné verzi době Camel(li)us, † 1706), který se za-
Golgota), asi podle vzhledu pahorku. býval východoasijskými rostlinami.
kalvinismus ‘jedno z učení evangelické kamelot ‘pouliční prodavač novin’. Z
reformace’, kalvinista, kalvínský. Podle fr. camelot z argotického coesmelot,
zakladatele, ženevského kněze J. Cal- zdrobněliny od coesme ‘kolportér, pro-
vina († 1564). davač’ nejasného původu.
kam přísl., kampak, kamkoli. Stp. kámen, kamínek, kamenný, kamenitý,
kam(o), str. kamo, kamъ, kamu, s./ch. kameník, kamenický, kamenictví, ka-
kȁmo, stsl. kamo. Psl. *kamo je od- menec, kamenina, kameninový, zkame-
vozeno příponou -mo (srov. :tam, nět, kamenovat, ukamenovat. Všesl. -
:sem) od základu, v němž se nejčas- p. kamień, r. kámen’, s./ch. kȁmen,
těji vidí pokračování ie. *ku̯ ō, což je stsl. kamy. Psl. *kamy, gen. kamene,
instr. tázacího zájmenného tvaru, jenž souvisí s lit. akmuõ tv., něm. Ham-
je i v :kdo, :kolik, :který. mer ‘kladivo’, ř. ákmōn ‘kovadlina’,
kamarád, kamarádka, kamarádský, ka- sti. áśman- ‘kámen, skála’ z ie. *ak̸-
marádství, (s)kamarádit se. Asi přímo mōn/men, případně -mer, jež se ob-
z fr. camarade (do něm. Kamerad) a to vykle dále vyvozuje od *ak̸- ‘ostrý’
ze šp. camarada, původně ‘skupina vo- (srov. :ostrý). Pro slov. by však byl
jáků spících a stravujících se společně’ očekávaný výsledek *osmen (A1, B5),
od cámara ‘komora, místnost’ z lat. musí se tedy počítat s výraznými změ-
camara, camera (viz :kamera, :ko- nami - jednak ztvrdnutí k̸- na k- (spo-
mora). K nám se dostalo možná už za lečné s balt.), jednak s přesmykem a
267
kamera kanasta
prodloužením kořenné samohlásky ak- lina ke Kammer ‘komora’ z lat. camera

> kā-. (srov. :komora).
kamera ‘filmovací přístroj’, kamerový, kamuflovat ‘maskovat, zastírat’, ka-
kameraman(ka). Přes západoevr. ja- mufláž. Z fr. camoufler argotického pů-
zyky (něm. Kamera, angl. camera) vodu, stejné je it. camuffare tv., ne-
z lat. camera (obscura) ‘(temná) ko- jasné.
mora’, odtud přeneseno na ‘fotogra- kamzík, kamzičí. Stč. i gemsík. Ze střhn.
fický či filmový přístroj’. Lat. slovo je gamz, gemeze (dnes Gemse) a to z
z ř. kamára ‘klenutá místnost’. Srov. pozdnělat. camox (srov. fr. chamois, it.
:komora. camozza), což je staré alpské slovo.
kamikadze. Z jap. kami ‘bůh’ a kaze kanady slang. ‘(vojenské) vysoké šněro-
‘vítr’, tedy ‘božský vítr’. Označení ja- vací boty’. Podle Kanady, kde se pů-
ponských pilotů, kteří za 2. světové vodně nosily.
války podnikali sebevražedné nálety na kanafas ‘druh hrubší bavlněné látky’.
am. válečné lodě. Přes něm. Kanafas z fr. canevas od stfr.
kamion, kamionový. Z fr. camion, pů- caneve ‘konopí’ z lat. cannabis tv. Srov.
vodně ‘vůz’, původu neznámého. :kanava, :konopí.
kamizola ‘krátký kabát’, kamizolka. Z kanál, kanálek, kanálový, kanalizace,
fr. camisole a to z prov. camisola od kanalizovat. Z lat. canālis ‘trouba,
pozdnělat. camisia ‘košile’. Srov. :ko- stoka, žlab’ od canna ‘trubička, rákos,
mže. třtina’ z ř. kánna ‘roura’ z asyrsko-
kamna, kamínka, kamnový, kamnář. Jen babylonského qanū tv. ze sumersko-
č. Asi přes it. camino ‘krb’ z lat. camī- akkadského gin tv. Srov. :kanon,
nus ‘pec, krb’ a to z ř. kámīnos ‘pec, ci- :kánon, :kaňon.
helna’. V č. nejprve totéž co ‘pec’, pak kanálie vulg. zast. ‘mrcha, čubka’. Z fr.
přeneseno na nové topicí zařízení. Srov. canaille z it. canaglia ‘psí čeládka’ od
:komín, :komnata. cane ‘pes’ z lat. canis tv.
kamp. Viz :kemp. kanape, kanapíčko. Přes něm. Kanapee
kampaň ‘veřejný boj za něco či proti ně- z fr. canapé a to ze střlat. canapeum z
čemu’. Z fr. campagne ‘pole, pláň’, pak ř. kōnōpeĩon ‘lůžko se sítí proti komá-
‘válečné tažení’ (vojska byla ‘v poli’ rům’, prý od ř. kō̺nōps ‘komár’ (může
vlastně celý rok kromě zimy) z pozd- to však být i lid. etym. (D2), původ
nělat. campānia ‘pláň’ od lat. campus slova se někdy hledá v egyptštině).
‘pole’. Srov. :šampion, :kemp. kanár, kanárek. Ze šp. canario, vlastně
kampanila ‘zvonice (v italském pro- ‘pták z Kanárských ostrovů’ (odtam-
středí)’. Z it. campanile od campana tud je Španělé exportovali do Evropy).
‘zvon’ z lat. campāna tv. Samotný název ostrovů je odvozen od
kampelička ‘spořitelní venkovské druž- lat. canis ‘pes’ podle zvláštního druhu
stvo’. Podle zakladatele, mor. lékaře F. místních psů, na něž první výpravy na-
C. Kampelíka († 1892). razily.
kamrlík ob. ‘komůrka, malá místnost’. kanasta ‘druh karetní hry’. Ze šp. ca-
Z něm. Kämmerlein, což je zdrobně- nasta, doslova ‘košík’, z lat. canistrum
268
kanava kánon
tv. z ř. kánastron tv. Metaforický název původu či gót. hano (něm. Hahn) ‘ko-
podle toho, že ve hře se sbírají karty hout’ (souvisí s lat. canere ‘zpívat’)
téže hodnoty. nejsou přesvědčivá.
kanava ‘řídká tkanina k vyšívání’. Z fr. kanec, kančí. Jen č. a slk., ne zcela jasné.
canevas, viz :kanafas. Někteří vycházejí z maď. kan ‘samec’
kancelář, kancelářský. Ze střlat. can- (HK), jiní hledají souvislost s r., ukr.
cellarium od lat. cancellī (mn.) ‘mří- kabán, přejatým z ttat. jazyků (Ma2 ).
žoví, přepážka’, což je zdrobnělina od Srov. :kňour.
cancer z carcer ‘ohrazení, žalář’. Srov. kanibal ‘lidojed’, kanibalský, kanibalis-
:karcer. mus. Ze šp. caníbal a to podle obyvatel
kancerogenní ‘rakovinotvorný’. Od lat. Karibských ostrovů, kteří se nazývali
cancer ‘rak, rakovina’ (srov. :karci- caribe, cariba, caniba ‘silný, chytrý’.
nom). Srov. i :gen. Slovo přivezl Kolumbus, který se s ka-
kancionál ‘sborník církevních písní’. Ze nibalismem setkal na svých výpravách
střlat. cantionalis ‘týkající se zpěvu’ od v karibské oblasti.
cantio ‘zpěv’ od lat. canere ‘zpívat’. kanička. Viz :tkanička.
Srov. :kantáta, :kantiléna. kanimůra expr. ‘hlupák, nešika’. Prý
kancléř ‘vysoký státní úředník’. Z něm. podle jap. admirála Kanimury z rusko-
Kanzler a to z lat. cancellārius ‘vedoucí japonské války 1904-1905.
kanceláře’. Dále viz :kancelář. kaňka, kaňkat, pokaňkat, pokaňhat.
kandelábr ob. ‘stojan pouliční svítilny’. Expr. ke :kanout, :kapat.
Z něm. Kandelaber z fr. candélabre a kankán ‘výstřední rychlý tanec fr. pů-
to z lat. candēlābrum ‘svícen’ od can- vodu’. Z fr. cancan, což je asi zdvojení
dēla ‘svíčka’ od candēre ‘skvít se, být fr. cane ‘kachna’, původně jako dětské
do běla rozpálený’. Srov. :kandidát. slovo, pak přeneseno na tanec vzniklý v
kandidát ‘uchazeč o funkci’, kandidát- Paříži kolem r. 1830 - snad podle kach-
ský, kandidátka, kandidovat, kandida- ního kolébání?
tura. Z lat. candidātus tv., doslova kanoe, kanoista, kanoistika, kanoistický.
‘oděný v bílém’ (starořímští uchazeči Z angl. canoe ze šp. canoa a to z řeči ka-
o funkci předstupovali v bílé tóze), od ribských domorodců (již od Kolumba).
candidus ‘bílý’ od candēre ‘skvít se’ kanon hov. ‘dělo’, kanonáda, kanonýr.
(srov. :kandelábr). Přes něm. Kanone, fr. canon z it. can-
kandovaný ‘konzervovaný cukrem’. Od none, což je zveličelé jméno ke canna
slovesa kandovat a to přes it. z ar. qand ‘roura’ z lat. canna ‘třtina, rákos, tru-
‘třtinový cukr’ ze sti. khaṇḍaka ‘krysta- bička’. Srov. :kánon, :kanál, :ka-
lizovaný cukr’. Srov. přes něm. i zast. ňon.
:cukrkandl. kaňon ‘úzké hluboké údolí’. Ze šp. ca-
káně. Všesl. - p. kania, r.d. kánjá (r. ka- ñon, původně ‘roura, trubice’, od caño
njúk), s./ch. kȁnja. Psl. *kan’a je asi tv. z lat. canna ‘rákos, trubice’. Srov.
onom. původu (srov. :kavka). Srov- :kanon, :kanál.
nání s podobnými útvary v jiných ie. kánon ‘soubor zásad, pravidel; skladba,
jazycích - lat. cicōnia ‘čáp’ nejasného v níž hlasy s různými nástupy zpívají
269
kanout kapilára
tutéž melodii’, kanonický, kanonizovat vová nádoba’ z lat. canistrum ‘košík’ z

‘prohlásit za svatého’, kanonizace. Z ř. kánastron tv. Srov. :kanasta.
lat. canōn ‘pravidlo, řád, církevní zá- kaolin ‘hlína pro keramický průmysl’,
kon’ z ř. kanō̺n ‘rovná hůlka, pravi- kaolínový. Přes fr. kaolin z čín. Kao-
dlo, zákon’, jež se většinou odvozuje od ling, doslova ‘vysoký kopec’, podle
kánna ‘rákosová hůlka, třtina, trubice’. místa, kde se původně těžil.
Srov. :kanovník, :kanál, :kanon. kapacita ‘schopnost něco pojmout; vy-
kanout kniž. ‘kapat, stékat’, skanout. R. nikající odborník’, kapacitní. Z lat. ca-
kánut’, s./ch. kànuti, stsl. kanǫti, vše pācitās od capāx ‘schopný (pojmout),
‘kápnout’. Z psl. *kapnǫti (A7) (viz chápavý’ a to od capere ‘jímat, brát,
:kapat). V č. dostalo nedokonavý vý- uchopit’. Srov. :anticipovat, :akcep-
znam, ke kapat se utvořilo nové káp- tovat, :kapsa.
nout. kapary ‘pochutina z poupat jistého stře-
kanovník ‘vyšší katolický duchovní (člen dozemského keře’. Ze střlat. capparis a
kapituly)’, kanovnický. Počeštěním stř- to z ř. kápparis neznámého původu.
lat. canonicus tv. od lat. canōn ‘cír- kapat, kapání, kapátko, kapačka, ka-
kevní zákon, pravidlo, řád’. Srov. :ká- pavka, kapka, kapkovitý, kapalný, ka-
non, :kanon. palnět, zkapalnit, kapalina, kapalinový,
kantáta ‘oslavná hudební skladba pro kapánek, pokapat, nakapat, ukápnout,
sbor, sóla a orchestr’. Z it. cantata od překapávaný aj. Všesl. - slk. kvapkať, p.
cantare ‘zpívat’ z lat. cantāre tv. od ca- kapać, r. kápat’, s./ch. kȁpati, stsl. ka-
nere tv. Srov. :kantiléna, :kantor. pati. Psl. *kapati je nejspíš onom. pů-
kantiléna ‘zpěvná melodie’. Z it. canti- vodu, srov. citosl. kap kap. Nejblíže mu
lena z lat. cantilēna ‘písnička’ od can- stojí lit. kapnóti ‘krápat’, variantu s
tāre ‘zpívat’. Srov. :kantáta, :kan- kvap- (slk.) lze srov. s něm. schwappen
tor. ‘šplíchat’. Srov. i :krápat.
kanton ‘územní jednotka (ve Francii a kápě ‘kapuce, kukla’. Z pozdnělat. cappa
Švýcarsku)’. Z fr. canton z it. cantone, tv. neznámého původu, snad v nějaké
což je zveličující odvozenina od canto souvislosti s lat. caput ‘hlava’. Odtud i
‘kout, roh’. Srov. :kantýna. angl. cap tv.
kantor hov. ‘učitel’, kantorka, kantorský, kapela ‘sbor hudebníků’, kapelový, ka-
kantořina. Z lat. cantor ‘zpěvák’ (dříve pelník. Z it. capella tv. z původního vý-
učitel zároveň řídil kostelní zpěv) od znamu ‘kaple’ (viz :kaple). Původně
cantāre ‘zpívat’ od canere tv. Srov. skupina hudebníků hrajících v zámec-
:kantáta, :kantiléna, :kancionál. kých kaplích.
kantýna hov. ‘jídelna, výčep’, kantýnský, kapie ‘druh nepálivé papriky’, kapiový.
kantýnská. Přes něm. z fr. cantine z it. Z b. kapija tv. od kapi (mn.) ‘papriky,
cantina ‘sklípek, výčep’ a to snad od lusky’ a to z tur. kap ‘obal, pouzdro’.
canto ‘kout, roh’. Srov. :kanton. kapilára ‘vlásečnice’, kapilárový. Z něm.
kanystr ‘nádoba na benzin ap. s uzávě- Kapillare tv. od adj. kapillar ‘tenký
rem’. Dnešní význam z angl. canister, jako vlas, vláskový’ z lat. capillāris tv.
tam asi asociací k can ‘plechovka, ko- od capillus ‘vlas, vous’ a to ke caput
270
kapírovat kapsle
‘hlava’. Srov. :kapitola, :kapitál. caput tv. Srov. :kapitán, :kaprál.

kapírovat zast. ob. ‘chápat’. Z něm. ka- kapota ‘kryt motoru’. Z fr. capote od
pieren tv. z lat. capere ‘uchopit, brát’. cape ‘plášť (s kapucí)’ od lat. cappa
Srov. :kapacita, :chápat. ‘kapuce, plášť s kapucí’. Srov. :kápě,
kapitál ‘nahromaděné jmění, množství :kaple.
peněz’, kapitálový, kapitalismus, kapi- kapoun ‘vykleštěný kohout’. Stč. kapún
talista, kapitalistický. Z něm. Kapital z ze střhn. kappūn ze stfr. capon a to z
it. capitale ‘jmění, základní suma’ z lat. lat. cāpo, cāpus tv.
capitālis ‘hlavní’ od caput ‘hlava’. Srov. kapr, kapřík, kapří. Všesl. - p. karp, r.
:kapitola, :kapitula, :kapitán. karp (r.d. kórop), s./ch. krȁp. Psl., ne
kapitán, kapitánský. Stč. ‘zástupce zcela jisté *korpъ (B8) dalo očekávané
krále’. Ze střhn. kapitān ze střlat. capi- výsledky jen v jsl. a částečně vsl., za-
taneus ‘náčelník, hejtman’ a to od lat. tímco jinde jde asi o výpůjčky z něm.
caput ‘hlava’. Srov. :kapitál, :kapi- Karpfen. V č. došlo k přesmyku sou-
tola, :kapitula, :kaprál. hlásek -rp > -pr. Z germ. je i střlat.
kapitola ‘oddíl knihy’. Z lat. capitu- carpa, odtud se pak slovo šířilo dále
lum, což je zdrobnělina od caput ‘hlava’ (angl. carp, fr. carpe). Slovo asi pochází
(srov. i č. hlava tv., záhlaví ap.). Roz- z nějakého neznámého jazyka alpské a
lišení kapitola a :kapitula je až poz- dunajské oblasti, kde je kapr domovem.
dější, ve stč. se obě formy používaly s kapraď, kapradí, kapradina, kapradi-
oběma významy. Srov. :kapitulovat. nový. Všesl. - slk. papraď, p. paproć,
kapitula ‘sbor kanovníků’, kapitulní. Z r.d. páporot’, s./ch. pȁprāt. Psl. *pa-
lat. capitulum, zdrobněliny od caput portь (B8) (v č. došlo k disimilaci pap-
‘hlava’ (podle vysokého postavení členů > kap-) má nejblíže k lit. papártis tv.,
tohoto sboru). Srov. :kapitola, :kapa- je zřejmě předp. (viz :pa-). Dále je
pitán. příbuzné :pero, něm. Farn ‘kapradí’,
kapitulovat ‘vzdát se’, kapitulace, kalit. spar nas ‘křídlo’, sti. parṇá ‘list’,
pitulační, kapitulant. Přes fr. capitu- vše od ie. *per- ‘letět’. Jde tedy o rost-
ler ze střlat. capitulare ‘sepsat smlouvu linu s křídlatými listy (HK).
(podle jednotlivých bodů)’ od capitu- kaprál zast. ‘desátník’. Z fr. caporal z it.
lum ‘kapitola, hlavička’. Srov. :kapi- caporale od capo ‘hlava’ z lat. caput tv.
tola. Srov. :kápo, :kapitán.
kaple, kaplička, kaplan. Přes něm. Ka- kapric hov. ‘vrtoch’. Přes něm. Kaprice z
pelle ze střlat. capella, což je vlastně fr. caprice a to z it. capriccio tv. asi ze
zdrobnělina od cappa ‘kapuce, plášť s staršího caporiccio ‘přání, vůle’ od capo
kapucí’. Původně (kolem r. 660) se tak ‘hlava’ z lat. caput tv. Srov. :kaprál.
označovalo místo v Tours uchovávající kapsa, kapsička, kapesní, kapesník,
jako relikvii plášť sv. Martina, u něhož kapsář. Z lat. capsa ‘pouzdro, schránka’
franští králové zřídili menší modlitební od capere ‘jímat, brát’. Srov. :kapsle,
místnost, odtud přeneseno na jiné po- :kasa, :kapacita.
dobné stavby. Srov. :kapela, :kápě. kapsle ‘pouzdérko s výbušninou; obal
kápo ob. ‘vůdce’. Z it. capo ‘hlava’ z lat. na léčiva’, kapslík, kapslíkový. Z něm.
271
kapuce karát
Kapsel a to z lat. capsula, což je zdrob- g̣arafa ‘nabírat, čerpat’.

nělina od capsa (viz :kapsa). karafiát, karafiátový. Ve starší č. kario-
kapuce. Z něm. Kapuze z it. cappuccio ffilat. Z it. gariofilata a to z ř. karyó-
ze střlat. caputium. Asi od lat. cappa fyllon, doslova ‘ořechový list’, z káryon
tv. (viz :kápě), ale lid. etym. (D2) při- ‘ořech’ a fýllon ‘list’, což však může být
kloněno k lat. caput ‘hlava’. lid. etym. z nějakého slova přejatého z
kapusta, kapustička, kapustový. Asi východu.
přes střhn. kappuz, kappūs ze střlat. karambol ‘náraz kulečníkové koule na
*caputia ‘hlávka’ od lat. caput ‘hlava’ dvě ostatní; srážka’, karambolový. Přes
(srov. :kapuce). Vzhledem k zakon- fr. carambole ze šp. carambola ‘červená
čení je pravděpodobná kontaminace koule v kulečníku’ podle stejnojmen-
(D3) se střlat. compos(i)ta ‘kyselé zelí’, ného stromu a jeho plodu podobného
vlastně ‘něco složeného’ (Ma2 , HK). pomeranči, jehož název do šp. přišel
Srov. :kompot, :kompost. přes port. z jihových. Asie.
kaput ob. ‘zničený’. Z něm. kaputt z fr. karamel ‘pálený cukr’, karamela, kara-
capot, což byl původně karetní výraz melový. Z fr. caramel ze šp. caramelo
nejistého původu, snad od prov. cap tv. Východiskem jsou střlat. formy
‘hlava’. Ze spojení jako être capot ‘ne- canamella, calamella, canna mellis aj.
mít ani štych’ či faire capot ‘překotit, ‘cukrová třtina’, které ukazují na kon-
porazit’ pak vzešel dnešní význam. taminaci (D3) dvou základů - jeden vy-
chází z lat. calamus (zdrobnělina ca-
kar ‘ledovcový kotel’. Z něm. Kar ze
lamellus) ‘rákos, stéblo’ (srov. :ka-
sthn. kar ‘nádoba’ z germ. *kaza-. Další
lamář), druhý ze spojení lat. canna
původ není jistý, srov. :kastlík.
‘třtina’ a mel ‘med’ (srov. :kanál,
kára. Stč. zpravidla káry (mn.). Ze :kanon).
střhn. karre ‘kára, trakař’ z lat. carrus karanténa ‘dočasná izolace (při infekční
‘vůz’ původu keltského. Srov. z téhož nemoci)’, karanténní. Z fr. quarantaine
zdroje i angl. car ‘auto, vůz’. ‘čtyřicítka (dní)’ od quarante ‘čtyřicet’.
karabáč. Slk. korbáč, p. korbacz, r.d. Délka izolace byla stanovena původně
karbáč, sln. korobáč, b. gărbač. Výcho- na 40 dní (snad podle čtyřicetidenního
diskem je tur. kyrbač tv., cesty pře- pobytu Krista na poušti).
vzetí a příčiny rozrůznění forem nejsou karas ‘druh sladkovodní ryby’. Všesl. -
známy. Slk. a p. podoba jsou z maď. p. karaś, r. karás’, s./ch. kàrās. Psl.
korbács. *karasь nemá jasný původ. Něm. Ka-
karabina ‘kulovnice s krátkou hlavní; rausche tv. je ze slov., odtud dále
očko k zavěšování’, karabinka, kara- nlat. carassius. Uvažuje se o ‘praev-
binový, karabiník. Z fr. carabine tv., ropském’ původu (Ma2 , HK), podobná
jehož další původ není jistý. Pů- slova však jsou v některých uralských
vodně (kolem r. 1600) jméno vlám- (udmurtské karaka) i altajských jazy-
ských jezdců (Ma2 ). cích (tat. käräkä).
karafa ‘široká lahev s úzkým hrdlem’. karát ‘jednotka ryzosti zlata’. Přes něm.
Z it. caraffa a to z ar. g̣arrāfa tv. od Karat, fr. carat z it. carato a to z
272
kárat kardio-
ar. qīrāt z ř. kerátion ‘svatojánský lat. carbō. Srov. :karbon, :karburá-

chléb’ od kéras ‘roh’. Jader z luskovi- tor.
tých plodů stromu rohovníku (svato- karbid ‘sloučenina uhlíku s jiným prv-
jánský chléb) se užívalo k jemnému od- kem’. Uměle k lat. carbō ‘uhlí’ (srov.
važování zlata a jiných drahých kovů; :karbon, :karbol).
strom je nazván podle rohovitého tvaru karbol ‘roztok kyseliny karbolové’, kar-
lusků. bolový. Uměle k lat. carbō ‘uhlí’ (srov.
kárat, kárný, káravý, karatel, karatel- :karbid, :karbon).
ský, pokárat. Všesl. - p. karać, r. karát’, karbon ‘útvar prvohor; usazenina z tu-
s./ch. kárati. Psl. *karati je odvozeno hých paliv’. Uměle od lat. carbō (gen.
od *koriti ( :kořit) obvyklým zdlouže- carbōnis) ‘uhlí’ (srov. :karbol, :kar-
ním v kořeni (B5). Srov. např. :hárat banátek).
- :hořet. karborundum ‘tvrdý karbid křemíku’.
karate ‘způsob sebeobrany užívající Spojením lat. carbō ‘uhlí, uhel’ (srov.
úderů a kopů’, karatist(k)a, karatis- :karbon) a corundum (viz :korund).
tický. Z jap. karate z kara ‘prázdný’ a karburátor ‘zařízení pro vytváření zá-
te ‘ruce’. palné směsi ve spalovacích motorech’.
karavan ‘obytný vůz, auto s obytným Z fr. carburateur od carbure ‘uhlovo-
přívěsem’. Z angl. caravan tv. a to pře- dík’ a to k lat. carbō ‘uhel, uhlí’. Srov.
neseně z caravan ‘karavana’ (viz :ka- :karbon, :karbanátek.
ravana). karcer ‘uzavření žáka ve škole jako trest
karavana ‘výprava cestujících na (na dřívějších školách)’. Z lat. carcer
poušti’, karavanový. Přes it. caravana ‘vězení’. Srov. :kancelář.
z per. kārwān tv., jež snad vychází ze karcinom ‘zhoubný nádor’. Přes lat. z ř.
sti. karabháh ‘(mladý) velbloud’. karkínōma od karkínos ‘rak, rakovina’.
karavela ‘lehčí plachetnice bez vesel’. Z Srov. :kancerogenní.
it. caravela ze šp. carabela, což je zdrob- kardan ‘kloubové spojení hřídelů’, kar-
nělina z pozdnělat. carabus z ř. kárabos danový. Podle vynálezce, it. přírodo-
‘koráb’. Srov. :koráb. vědce Cardana († 1576).
karban ‘náruživé hraní karet’, karba- kardiak ‘osoba trpící srdeční chorobou’.
ník, karbanický, karbanit, prokarbanit. Z lat. cardiacus tv. z ř. kardiakós od
Jen č. Ze střlat. corbona, corbanum kardía ‘srdce, útroby’. Srov. :kardio-.
‘schránka na chrámové peníze’ asi z kardinál ‘člen sboru nejvyšších katolic-
hebr. korbān ‘obětní dar’. V 16. st. byla kých duchovních’, kardinálský. Z lat.
korbona ‘nádoba na losy’ při loteriích, cardinālis ‘hlavní, základní (biskup)’.
které se pořádaly na tržištích - odtud Viz :kardinální.
se slovo stalo označením hazardní hry kardinální ‘základní, stěžejní’. Z lat.
vůbec (Ma2 ). cardinālis tv. od cardō ‘čep u dveří, stě-
karbanátek, karbanátkový. Z něm. nář. žej, osa’. Srov. :kardinál.
Karbenatl, Karbonade ap. z fr. carbon- kardio- (ve složeninách) ‘týkající se
nade z it. carbonata, vlastně ‘maso pe- srdce’. Z ř. kardía ‘srdce’. Srov. kardio-
čené na uhlí’, od it. carbone ‘uhlí’ od log, kardiograf, kardiogram (viz :-log,
273
karfiol kartezián
:-graf, :-gram). :červ, :červený.

karfiol ‘květák’, karfiolový. Přes něm. karneval ‘masopustní slavnosti; maš-
Karfiol z it. cavolfiore a to z cavolo ‘zelí’ karní ples’. Z it. carnevale, jež se ob-
(z lat. caulis, caulus tv. z ř. kaulós ‘lo- vykle vykládá ze staršího it. i střlat.
dyha, košťál’) a fiore ‘květ’ z lat. flōs carnelevare z lat. carō (gen. carnis)
(gen. flōris) tv. Srov. :flóra. ‘maso’ a levāre ‘odejmout’ (srov. :ma-
kargo ‘lodní náklad’. Ze šp. cargo od car- sopust). Výklad z carne vale ‘maso,
gar ‘nakládat’ z vlat. *carricare od lat. sbohem’ (srov. :vale) je jen lid. etym.
carrus ‘vůz’, původu keltského. Srov. (D2).
:kára. káro ‘kostka na látce; kosočtverce v kar-
kari ‘indická směs mletého koření’. Z tách’, károvaný. Přes něm. Karo z fr.
angl. curry a to z tamilského kari ‘ko- carreau ‘čtverec’ a to přes vlat. *quad-
ření, přísada’. rellum z lat. quadrum tv. Srov. :kádr.
karoserie ‘svrchní část vozidla’. Z fr.
kariéra, kariérista, kariéristický. Z fr.
carrosserie od carrosse ‘přepychový
carrière z it. carriera ‘dráha, cesta’
vůz’ z it. carrozza ‘kočár’ a to asi od
ze střlat. (via) carraria ‘(cesta) pro
lat. carrus ‘vůz’. Srov. :kára.
vozy’ od lat. carrus ‘vůz’. Srov. :kára,
karotka ‘druh mrkve’, karotkový. Přes
:kargo.
něm. Karotte z fr. carotte z lat. carōta
karikatura ‘zkratkovitá kresba’, karika-
a to z ř. karōtón, asi ke kárā ‘hlava’.
turista, karikovat, zkarikovat. Z it. ca-
karta, kartička, karetní, kartářka. Již
ricatura, doslova ‘přehánění, přehnané
stč. Ke Slovanům přišlo z román. ja-
nakládání’, od caricare ‘nakládat, pře-
zyků (fr. carte, it. carta) a tam z lat.
těžovat’ z vlat. *carricare od lat. carrus
charta, původně ‘tuhý list papyru’ (viz
‘vůz’. Srov. :kargo, :kára.
:charta). Hrací karty se objevily nej-
karkule ‘čepec, pokrývka hlavy’, kar- prve v Itálii (přišly z východu), odtud
kulka. Jen č. Ze střlat. caracalla tv. již ve 14. st. k nám (HK). Srov. :kar-
(Ma2 , HK), v první části je ř. kárā ton.
‘hlava’. kartáč, kartáček, kartáčový, kartáčovat,
karma ‘průtokový ohřívač vody’. Zkrat- vykartáčovat, okartáčovat, překartáčo-
kové slovo podle výrobce Karla Ma- vat. Z něm. Kardätsche od kardäts-
cháčka. chen ‘česat vlnu’ z it. cardeggiare tv. od
karmelitán ‘člen mnišského řádu’, kar- cardo ‘soukenická štětka’ z lat. carduus
melitka, karmelitánský. Podle hory a ‘bodlák’ (ke zdrsnění sukna se používal
pohoří Karmel v Palestině, kde byl vy- jistý druh bodláku).
budován již v 6. st. klášter. kartel ‘forma monopolu’, kartelový. Z
karmín ‘sytě červené barvivo’, karmí- něm. Kartell, původně ‘písemná do-
nový. Přes něm. Karmin z fr. carmin hoda (o podmínkách boje ap.)’, a to
ze střlat. carminium a to kontaminací přes fr. cartel z it. cartella ‘vyhláška,
(D3) lat. minium ‘rumělka’ s ar. qir- výzva’, což je zdrobnělina ke carta (viz
mizī ‘temně červený’ od qirmiz ‘červec :karta).
nopálový’ a to ze sti. kr m ̷ i- tv. Srov. kartezián ‘stoupenec fr. filozofa Des-
274
kartografie kastelán
carta’, karteziánský. Podle lat. podoby čtyř’ od lat. quater ‘čtyřikrát’ od quat-
jeho jména Cartesius. tuor ‘čtyři’. Srov. :kádr, :čtyři.
kartografie ‘věda o zhotovování map’, kasat (se) ‘vyhrnovat’, vykasat (si),
kartograf, kartografický. Viz :karta a podkasat (si). P.st. kasać, r. kasát’sja
:-grafie. ‘dotýkat se’, stsl. kasati sę tv. Psl. *ka-
karton ‘tuhý papír’, kartonový. Přes sati (sę) ‘dotýkat se’ patří k ie. ko-
něm. z fr. carton z it. cartone, což řeni *kes- ‘škrábat, česat’ (A6) (srov.
je zveličelé jméno ke carta (dále viz :česat). Významový posun lze vysvět-
:karta). lit z protikladných předponových tvarů
kartotéka ‘soubor lístků k systema- ‘vetknout (oděv za pás)’ - ‘vykasat
tické evidenci’, kartotékový, kartotéční. (oděv zpoza pasu)’.
Uměle utvořeno koncem 19. st., viz kasematy, kasemata ‘chodby a sklepení
:karta a :diskotéka. v hradbách pevnosti’. Přes něm. Kase-
kartoun ‘druh bavlněné látky’, kartou- matte a fr. casemate z it. casamatta, na
nový. Z něm. nář. Kartun (dnes Kat- jehož původ jsou různé názory.
tun) a to přes niz. kattoen z ar. qut ún kasino ‘podnik provozující hazardní
‘bavlna’ (srov. angl. cotton tv.). hry’. Původně ‘hostinský podnik pro
kartuzián ‘člen mnišského řádu’, kartu- uzavřenou společnost’ z it. casino ‘spo-
ziánský. Podle kláštera založeného ve lečenský dům’, což je zdrobnělina ke
fr. údolí Chartreuse (lat. Cartusium) casa ‘dům’ z lat. casa tv.
severně od Grenoblu. kaskáda ‘stupňovitý vodopád’, kaská-
karusel zast. ‘jezdecká slavnost, kolotoč’, dový, kaskádovitý. Z fr. cascade z it.
karuselový. Z fr. carroussel z it. ca- cascata ‘vodopád’ od cascare ‘padat’ z
rosello ‘druh jisté jezdecké hry’, jehož vlat. *cāsicāre od lat. cadere (příč. trp.
další původ není jistý. casus) tv. Srov. :kadence.
karyatida ‘ženská socha podpírající ně- kaskadér, kaskadérský. Z fr. cascadeur,
jakou stavební konstrukci’. Od ř. Ka- nejprve ve významu ‘větroplach’, pak
ryátides (mn.), vlastně ‘karyjské’, což ‘skokan - akrobat’ a dnešní význam.
byl přídomek kněžek bohyně Artemis Dále viz :kaskáda.
v Karyi na Peloponésu. Protože prý kasta ‘uzavřená společenská skupina’,
stranily Peršanům, byly prodány do ot- kastovní, kastovnictví. Přes něm.
roctví a znázorňovány jako podpěry ve Kaste, fr. caste z port. casta ‘(čistá)
stavitelství. rasa, rod’ (portugalští mořeplavci tak
kasa ob. ‘pokladna’, kasovní, kasař, ka- v 16. st. označili skupiny v přísně roz-
sírovat. Přes něm. Kasse z it. cassa a dělené hinduistické společnosti) a to z
to z lat. capsa ‘schránka’ (viz :kapsa, lat. castus ‘(mravně) čistý, posvátný’.
srov. :inkaso). kastaněty ‘drobný rytmický nástoj’. Ze
kasárna, kasárny, kasárenský, kasár- šp. castañeta, což je zdrobnělina ke
nický. Přes něm. Kaserne z fr. caserne, castaña ‘kaštan’ (podle podoby). Dále
původně ‘strážní domek’, ze stprov. ca- viz :kaštan.
zerna ‘místnost pro (čtyři) strážné’ a kastelán ‘správce hradu’, kastelánský.
to z vlat. *quaderna ‘čtveřice, skupina Ze střlat. castellanus tv., původně adj.
275
kastlík katafalk
‘patřící k hradu’, od lat. castellum vat, tísnit’ (viz :ko-1 a :agenda.

‘hrad, tvrz’. Srov. :kostel. kašmír ‘jemná vlněná látka’, kašmírový.
kastlík ob. ‘skříňka, schránka (na do- Podle Kašmíru, území v severní Indii,
pisy)’. Z něm. Kastel, Kästlein, což je kde se chová zvláštní druh dlouhosrsté
zdrobnělina od Kasten ‘skříň’. Původ kozy.
není zcela jasný, snad z germ. *kaza- kašna, kašnový. Ve starším jazyce též
‘nádoba’ (viz :kar). Srov. :kašna. ‘truhlice na obilí ap.’ Z něm. (Was-
kastrace ‘vykleštění’, kastrovat, kastrát. ser)kasten, vlastně ‘vodní schránka, ná-
Z lat. castrātiō tv. od castrāre ‘vykleš- drž’. Dále viz :kastlík.
tit’. kašpárek, kašpar, kašpárkovský, kašpa-
řina. Podle něm. Kasper(le), což byla
kastrol ‘nízká nádoba na vaření’, kast-
oblíbená komická figurka na vídeň-
rolek/kastrůlek, kastrolový. Z fr. casse-
ských lidových divadlech, jméno podle
role, což je zdrobnělina od casse ‘mísa’
jednoho ze Tří králů.
z vlat. cattia tv. k lat. catīnus ‘mísa,
kaštan, kaštánek, kaštanový. Z lat.
talíř’.
castanea a to z ř. kástana (pl.), je-
kaše, kašička, kašovitý. Všesl. - p. kasza, hož další původ je nejasný. Spojuje se
r. káša, s./ch. kȁša, stsl. doložena s ř. místními jmény Kastanís, Kasta-
zdrobnělina kašica. Psl. *kaša (z *kas- néa, ale tam jde nejspíš o pojmenování
ja (B3)) má více výkladů - bývá spojo- podle stromu.
vána s lit. kóšti ‘cedit’ (Ma2 ), s :kva- kat, katovský, katyně, rozkatit se. Jen
sit, :kysat, či s rozšířeným ie. kořenem zsl. (slk., hl., p. kat), málo jasné.
*kes- ‘sekat, tlouci, škrábat aj.’ (srov. Nejčastěji se odvozuje od psl. *katati
např. :česat, :kosa). Vzhledem k nej- (srov. r. katát’ ‘jezdit, válet, točit, dě-
staršímu způsobu přípravy tohoto polat s vervou’), které je však dnes jen
krmu (drcení obilovin bez další úpravy) vsl. (srov. příbuzné :kácet, :-kotit).
se zdá být nejpřesvědčivější výklad po- Významová paralela se hledá v lat.
slední. torquēre ‘točit, kroutit, valit, mučit’,
kašel, kašlat, zakašlat, odkašlat (si), pro- tortor ‘mučitel, kat’.
kašlat, vykašlat (se), nakašlat, pokaš- kát se, pokání, kajícný, kajícník. Všesl.
lávat. P. kaszel, r. kášel’, s./ch. kȁšalj. - p. kajać sę, r. kájat’sja, s./ch. kȁjati
Psl. *kašьlь (z *kās-l-i͡o-) souvisí s lit. se, stsl. kajati sę. Psl. *kajati (sę) (B9)
kósti ‘kašlat’, kosulỹs ‘kašel’, sthn. hwu- souvisí s av. kāy- ‘splácet, pykat’, sti.
osto (něm. Husten) tv., alb. kollë i sti. čáyate ‘trestá, mstí’ (dále srov. :cena)
kāsa- tv., vše z ie. *ku̯ ās- (A3) onom. z ie. *ku̯ ei-/*ku̯ oi- ‘pykat’, jež je zřejmě
původu. totožné s týmž kořenem s významem
kašírovaný ‘napodobený (z lepenky či ‘dbát, pozorovat’ (srov. :číst). Srov. i
jiné hmoty)’. Od kašírovat ‘napodo- :kázeň.
bovat, polepovat (lepenkou)’ z něm. kata- předp. Z ř. katá ‘dolů, s(e), pod,
kaschieren ‘tajit, schovávat’ z fr. cacher proti, zcela’. Srov. :katastrofa, :ka-
tv. z vlat. *coācticare ‘stlačit’ k lat. talog, :katedra, :kategorie.
cōgere (příč. trp. coāctus) ‘shromažďo- katafalk ‘podstavec na vystavení rakve’.
276
katakomby katétr
Přes něm. Katafalk a fr. catafalque z it. ‘(daňový) rejstřík’, jež pochází nejspíš
catafalco a to z vlat. *catafalcum, jehož z byzantsko-ř. katástichon ‘rejstřík,
původ je nejistý. Snad z ř. katá ( :kata- seznam’; srov. :kata- a ř. stíchos
) a lat. fala ‘(vysoké) lešení’. ‘řádka’.
katakomby ‘podzemní chodby, pod- katastrofa, katastrofický. Z ř. katastrofé
zemní pohřebiště’. Z it. catacombe z ‘převrat, konec, pád, záhuba’ z kata-
pozdnělat. catacumbae tv. a to snad z stréfō ‘převracím, strhávám’ z katá-
ř. katá ( :kata-) a kýmbē ‘nádoba, vy- ( :kata-) a stréfō ‘otáčím, obracím’.
hloubení’. Původně (kolem r. 400) se Srov. :strofa, :apostrof.
tak označoval jen hřbitov sv. Sebasti- kaťata expr. Viz :gatě.
ána na římské Via Appia.
katedra ‘učitelský stůl; základní praco-
katalog ‘seznam’, katalogový, katalogi-
viště vysoké školy’, katedrový. Z lat.
zovat, katalogizace. Přes lat. catalogus
cathedra z ř. kathédrā ‘sedadlo, sto-
z ř. katálogos tv. z katá ( :kata-) a légō
lice’ z katá ( :kata-) a hédrā ‘sedadlo,
‘čtu, sbírám’ (srov. :-log).
místo’ od hézomai ‘sedím’. Srov. :ka-
katalýza ‘urychlení chemické reakce’,
tedrála, :sedět.
katalyzační, katalyzátor. Z angl. cata-
lysis a to podle ř. katálysis ‘rozpuštění, katedrála ‘gotický chrám, hlavní bis-
zrušení, ukončení’ z katá ( :kata-) a lýō kupský kostel’, katedrální. Ze střlat.
‘uvolňuji’. Srov. :analýza. (ecclesia) cathedralis ‘(kostel) sídelní’
katamaran ‘plavidlo se dvěma trupy’. od lat. cathedra ‘stolice, sídlo’ (viz
Z angl. catamaran a to z tamilského :katedra).
kat t a ‘vázat’ a maram ‘kmen, dřevo’. kategorie ‘pojmová skupina, třída; zá-
katan, katanský. Obvykle se odvozuje kladní pojem’, kategorizovat, katego-
od :kat (HK), ale vzhledem k do- riální, kategorický ‘rozhodný’. Z lat.
chovanému nář. významu ‘voják’ není catēgoria z ř. katēgoría ‘výpověď, ob-
vyloučeno převzetí z maď. katona tv. žaloba’ (ve filozofickém významu za-
(Ma2 ) a následné sblížení se slovem kat. vedeno Aristotelem) od katēgoréō ‘ob-
katapult ‘vrhací stroj’, katapultovat viňuji, vypovídám’ z katá ( :kata-) a
(se). Z lat. catapulta z ř. katapéltēs tv. agoreúō ‘mluvím (veřejně)’ od agorá
od katapállō ‘metám’ z katá ( :kata-) ‘náměstí, shromáždění’ od ageírō ‘shro-
a pállō ‘pohybuji, mávám, vrhám’. mažďuji’. Srov. :alegorie, :fanta-
katar ‘zánět sliznice’. Z lat. catarrhus z zmagorie.
ř. katárrhous ‘rýma, odtékání’ od ka- katechismus ‘základní učebnice nábo-
tarrhéō ‘odtékám’ z katá ( :kata-) a ženství’, katecheta, katecheze. Ze stř-
rhéō ‘teču’. Srov. :rýma. lat. catechismus, jež vychází z ř.
katarze ‘vnitřní duševní očista’, ka- katēchízō ‘vyučuji’ od katēchéō ‘vy-
tarzní. Z ř. kátharsis ‘očištění, osvobo- učuji, zním (kolem dokola)’ z katá
zení’ od kathaírō ‘očišťuji, zbavuji viny’ ( :kata-) a ēchéō ‘zním’. Srov. :echo.
od katharós ‘čistý, zdravý, volný’. katétr ‘cévka (k vyprazdňování měchýře
katastr ‘soupis pozemků’, katastrální. ap.)’. Z ř. kathetē̺r tv. od kathíēmi ‘sesí-
Z něm. Kataster a to z it. catasto lám, odvádím’ z katá ( :kata-) a híēmi
277
kation(t) kázeň
‘posílám, vylévám’. :kavalerie.

kation(t) ‘ion(t) s kladným nábo- kavalerie zast. ‘jezdectvo’. Z fr. cavalerie
jem’. Viz :kata- a :ion(t), srov. z it. cavaleria tv. od cavallo ‘kůň’ z lat.
:anion(t). caballus tv. Srov. :kavalír, :kobyla.
katoda ‘záporná elektroda’, katodový. kavalír ‘ušlechtilý a dvorný muž, rytíř’.
Z angl. cathode (pojmenoval angl. fy- Přes něm. Kavalier z fr. cavalier z it.
zik Faraday r. 1834) podle ř. káthodos cavaliere ‘jezdec, rytíř’ od cavallo ‘kůň’
‘cesta zpátky’ z katá ( :kata-) a hodós (viz :kavalerie).
‘cesta’. Srov. :anoda, :metoda. kaviár ‘konzervované jeseteří jikry’, ka-
katolický, katolík, katolictví, katolicis- viárový. Přes něm. a fr. z it. caviario,
mus, katolizovat, katolizace. Z pozdně- caviale, jež je asi přejato z tur. hāvyar.
lat. catholicus ‘(vše)obecný’ z ř. katho- Do Evropy se kaviár dostal v pozdním
likós tv. od kathólou ‘vcelku, vůbec, středověku obchodními styky s Levan-
(vše)obecně’ z katá ( :kata-) a hólos tou.
‘celý’. Srov. :holocaust, :hologram. kavka, kavčí. P. kawka, r.d. kávka,
ch. kâvka. Psl. *kavъka je onom. pů-
katr ob. ‘mřížové dveře’, slang. ‘rámová
vodu, srov. lit. kóvas ‘havran’ i kiáukė
pila; prohazovačka’. Z něm. Gatter
‘kavka’, dále i :havran a :káně.
‘mříž’, jež asi vychází z ie. *ghedh-
/*ghodh- ‘spojit’ (srov. :hodit se). kazajka ‘lehký krátký kabát’. Asi z něm.
Kasack ‘tříčtvrteční blůza nošená přes
kauce ‘záruka’, kauční. Z lat. cautiō
sukni’ z fr. casaque ‘druh blůzy’ vedle
‘opatrnost, záruka’ od cavēre (příč. trp.
casaquin tv., vše asi z per. kazagand tv.
cautus) ‘mít se na pozoru’. Srov. :čít.
kázat, kázání, kazatel, kazatelský, kaza-
kaučuk ‘surovina k výrobě gumy’, kau- telna, ukázat, nakázat, dokázat, důkaz,
čukový, kaučukovník. Přes fr. caout- zakázat, zákaz, rozkázat, rozkaz, přiká-
chouc a šp. cauchuc z řeči amerických zat, přikázání, poukázat, poukázka, vý-
Indiánů rovníkové oblasti (snad Peru). kaz, vzkaz aj. Všesl. - p. kazać, r. ka-
kauza ‘(právní) případ’, kauzální ‘pří- zát’(sja) ‘ukazovat (se)’, s./ch. kázati
činný’, kauzalita. Z lat. causa ‘příčina, ‘říci’, stsl. kazati ‘ukazovat, poučovat,
důvod, právní záležitost’. přikazovat’. Psl. *kazati není přesvěd-
káva, kávový, kávovník, kávovina, ka- čivě vyloženo. Nejčastěji se spojuje se
várna, kavárenský, kavárník. Z tur. sti. kā̺śate ‘zjevuje se, svítí’, av. ākasat
kahve z ar. qahwa, snad podle habeš- ‘uviděl’ z ie. *ku̯ ek̸- ‘jevit se’ (A3, A1),
ského kraje Kaffa, kde kávovník divoce nejasné je však -z- místo -s-. Vývoj vý-
rostl. V nár. obrození se tato podoba znamu by byl ‘ukazovat’ → ‘hlásat, po-
(přejatá snad přes p. či s./ch.) prosa- roučet’. Srov. :kázeň.
dila, protože působila ‘slovanštěji’ než kázeň, kázeňský, káznice, ukáznit, ukáz-
podoba s -f- (srov. :kafe) (Ma2 ). něný. Stč. i kazn, kazň, kázen, též ve
kavalec ‘prosté lůžko z prken’. Asi přes významu ‘pokárání, trest’, stp. kaźń,
něm. Kavallett z it. cavalletto ‘podsta- str. kaznь, sln. kázen, stsl. kaznь tv.
vec, (dřevěná) koza’, což je zdrobnělina Psl. *kaznь se obvykle vykládá z *ka-
od cavallo ‘kůň’ z lat. caballus tv. Srov. zati (viz :kázat, srov. r. nakazát’ ‘po-
278
kazeta kedluben
trestat’), vývoj významu by byl ‘ukazo- (srov. :kdy, :kdo) a místní částice
vat, poroučet’ → ‘napomínat, trestat’. *-d(h)e (srov. :zde). Stejné tvoření je
Spojení s :kát se (příp. -znь jako v např. v av. kudā, lat. ubi tv. (A2), s
:bázeň) vyhovuje významově lépe, ale jiným rozšířením v lit. kur tv.
jsou tu problémy hláskoslovné (B9). kdo zájm. Všesl. - hl. štó, p., r. kto, s./ch.
kazeta ‘(ozdobná) skříňka, krabička’. Z tkȍ, stsl. kъto. Psl. *kъto je rozšířeno
it. casetta, což je zdrobnělina od cassa zdůrazňovací částicí -to (srov. :co) (v
(viz :kasa). č. je -do podle :kde, :kdy). Původní
kazit, kaz, kazivý, pokazit, překazit, pře- nerozšířené *kъ je vidět v pádových
kážet, překážka, zkazit, zkáza, naka- tvarech (koho, komu ap.). Východis-
zit, nakažlivý, nákaza. P. kazić, r.d. ka- kem je ie. tázací zájmenný kmen *ku̯ o-
zít’, sln. kazíti, stsl. kaziti. Psl. *kaziti (A3), který je např. i v lit. kàs ‘kdo, co’,
nemá přesvědčivé souvislosti. Spojuje gót. hwas ‘kdo’, lat. quī (ze stlat. quoi)
se s psl. *čeznǫti ‘mizet, zanikat’, pří- ‘který’, sti. káḥ ‘kdo’. Srov. i :který,
buzná slova se hledají i v lit. kežė̷ti :kolik, :každý, :kéž, :kýžený.
‘kysnout’ (Ma1 , HK) či góžti, gožė̷ti kdoule ‘dýně’. Všesl. - slk. dula, p.d.
‘kazit se (o pivu)’ (Ma2 ). (g)dula, str. gdunja, s./ch. dȕnja. Psl.
každý zájm., každičký. P. każdy, r. káždyj, *kъdun’a (se zsl. variantou *kъdul’a) je
stsl. kъžьdo. Psl. *kъžьdo se skládá ze výpůjčka z ř. (viz :dýně).
zájmena *kъ (viz :kdo), které se pů- kdy přísl., když. Všesl. - slk. kedy, p.
vodně skloňovalo, a nesklonného -žьdo, kiedy, gdy, r. kogdá, sln. kdáj, s./ch.
které se obvykle vykládá ze spojení kȁd, káda, stsl. kogda, kъgda. Psl. *ko-
částic :že a -de/-do (viz :kde), ale gda, *kъ(g)da, *kъ(g)dy má v první
také od psl. *žьdati ‘očekávat’ (srov. části stejné *kъ jako :kdo, :kde, k
lat. quīlibet ‘kdokoli’ z quī libet, vlastně výkladu druhé části viz :tehdy. Pří-
‘kdo je libo’) (Ma2 ). V novějších slov. buzné útvary jsou lit. kadà, sti. kadā
jazycích se ohýbání přesunulo na kotv.
nec slova, náslovné ka- je buď tvar ž.r., kebule zhrub. ‘hlava’. Slk. gebul’a. Snad
nebo analogie (D1) podle :kam, kak z něm. arg. Köpel tv. od Kopf ‘hlava’.
( :jak1 ). kecat, kec, kecal, kecnout, nakecat, po-
kbelík, kbelíček. Stč. kbel, kbelec, p.st. kecat (se), zakecat (se), ukecat, uke-
gbeł, r.st. kobel, s./ch. kàbao. Psl. caný, vykecat (se), prokecnout. Jen č.
*kъbьlъ je výpůjčkou ze sthn. *kubil Snad z nář. kycati ‘házet, upustit’, jež
(doloženo ve formě miluhkubilo ‘vědro je z *kyd-sati (viz :kydat) (Ma2 ).
na dojení’) a to ze střlat. cubellum, cu- kecky (mn.) ‘plátěné šněrovací boty s
pellum, což je zdrobnělina od lat. cūpa gumovou podrážkou’. Podle am. firmy
‘sud, džber’. Srov. :kýbl, :kupole, Keds, která je původně vyráběla.
:koflík. kečup, kečupový. Z angl. ketchup a to z
kdákat, kdákání, zakdákat. Onom. čín. kētsiap ‘rybí omáčka’, případně z
kde přísl. Všesl. - p. gdzie, r. gde, sln. kje, indonéského ketjap ‘sójová omáčka’.
ch. gdjȅ, stsl. kъde. Psl. *kъde vychází kedluben, kedlubna, kedlubnový. Z
z ie. tázacího zájmenného kmene *ku̯ u- něm. nář. Kellrüben z něm. Kohlrübe
279
kefír kibic
‘tuřín’, Kohlrabi ‘kedluben’ (srov. slk. hož další původ není jasný.
kaleráb přes maď.), obojí z it. cavolo kepr ‘druh tkaniny se zvláštní vazbou’,
rapa tv. z lat. caulus ‘zelí’ (viz :kar- keprový. Přes něm. z niz. keper ‘křižo-
fiol) a rāpa (viz :řepa). vání’.
kefír ‘kysané mléko’, kefírový. Z b. či keramika, keramický, keramik. Z fr. cé-
r. kefír a tam přejato z nějakého ja- ramique a to z ř. keramikē̺ (téchnē)
zyka kavkazské oblasti, přesný zdroj ‘hrnčířské (umění)’ od keramikós ‘hli-
neznámý (srov. megrelské kipuri, oset. něný, hrnčířský’ od kéramos ‘hrnčířská
k̸æpy tv.). hlína, nádoba’ a to od keránnȳmi ‘mí-
kejhat, ob. kejhák ‘krk’. Onom., podle sím, slévám’.
husího křiku. keř, keřík, keříček, keřový, keřovitý,
kejklat hov. ‘viklat’. Též v podobách ký- křoví, křovinatý, zákeřný. P. kierz, str.
klat (se), kynklat (se) ap. Stejně jako korь, kъrь. Psl. *kъrь souvisí s :ko-
:kejkle asi převzetí z něm. gaukeln ‘tě- řen (*kor- se oslabilo v *kъr-), původní
kat, poletovat’, lze však myslet i na význam byl asi ‘odnož, postranní výho-
kontaminaci (D3) domácích slov :ký- nek’ (Ma2 ).
vat a :viklat. keser ‘malá rybářská síť’. Z dněm. Kes-
ser a to zřejmě (přes dán. ketser) z
kejkle ‘kouzelnické kousky, triky’, kej-
angl. catcher tv. od catch ‘chytat’.
klíř, kejklířský, kejklířství. Stč. kajkléř,
keson ‘potápěcí zvon’. Z fr. caisson od
kaukléř. Z něm. gaukeln ‘těkat, prová-
caisse ‘bedna, schránka’ z lat. capsa.
dět kouzelnické kousky’ nejasného pů-
Srov. :kapsa, :kasa.
vodu. Srov. :kejklat.
kešú ‘druh tropického oříšku’. Z angl. ca-
keks ‘sušenka’. Z angl. cakes, což je pl. od
shew, fr. cajou z port. acajou z jazyka
cake ‘druh sladkého pečiva’, jež je pří-
brazilských Indiánů.
buzné s něm. Kuchen ‘koláč, zákusek’.
keťas zast. ‘šmelinář’. Z něm. Ket-
Další etym. souvislosti nejsou zřejmé.
ten(händler) ‘řetězový obchodník’ od
kel ‘vyčnívající zub některých savců’. Kette ‘řetěz’ z lat. catēna tv.
P. kieł, r. klyk, sln. kel, s./ch. kàljak. kéž část. Složeno ze zájm. ké a část. :že.
Psl. *kъlъ je odvozeno od *kolti (viz Ké je tvar stř. rodu zájm. ký ‘který,
:kláti). jaký’ z psl. *kъjь (srov. :kdo), který
kelímek, kelímkový. Převzato Preslem ustrnul nejprve v tázací přísl. s význa-
z p. kielimka ‘rendlík’ (nejprve ve vý- mem ‘což(pak)’ a pak dokonce v čás-
znamu ‘nádoba chemičná’ (Jg)). Další tici vyjadřující přání (podrobně Ma2 ).
stopy ukazují na polské převzetí z vý- Srov. :kýžený.
chodu (tur.), ale výchozí slovo není khaki ‘olivově zelený’. Z angl. khaki, jež
jisté. bylo v 19. st. přejato z urdštiny, tam
kemp ‘tábořiště’, kempink, kempovat. Z z per. khākī ‘(vypadající) jako prach,
angl. camp ‘tábor’ a to z lat. campus země’ od khāk ‘prach, země’.
‘pole’. Srov. :kampaň. kibic ob. ‘kdo přihlíží a radí při hře v
kentaur ‘mytologická bytost, napůl člo- karty’, kibicovat. Z něm. Kiebitz tv.,
věk, napůl kůň’. Z ř. kéntauros tv., je- původně ‘čejka’ (argotická metafora asi
280
kiks klamat
na základě varovného křiku, podle ně- původu jako :kivi, asi proto, že
hož je v něm. čejka pojmenována). ovoce tvarem připomíná vejce uvede-
kiks ob. ‘selhání, výpadek’, kiksnout. Zdá ného ptáka.
se, že nejprve se objevilo v hudbě ve vý- klábosit expr., klábosení, poklábosit. Jen
znamu ‘vydat nepodařený tón’ z něm. č., ale asi staré (psl. *kolbositi, B8),
gicksen ‘vydat lehký výkřik’, potom v protože existují překvapivě blízká slova
kopané asociací s angl. kick ‘kopnout’ v lit. - kalbė̷ti ‘mluvit’ a dokonce nář.
ve významu ‘ukopnout se’, odtud pak i kalbãsyti ‘bavit se’ (Ma2 ). Původ asi
do dalších oblastí. onom., srov. např. :blábolit.
kilo, kilový, kilovka. Zkráceno z kilogram klacek, klacík, klacíček, klackovitý. Z
(viz :kilo-). něm. Klotz ‘špalek’, přeneseně i ‘ne-
kilo- (ve složeninách) ‘tisíc’. Z ř. chí- mehlo, neotesanec’.
lioi tv., r. 1790 zavedeno do metrického kláda, kládový, kladina. Všesl. - p. kłoda,
systému. Srov. kilogram, kilometr, kilo- r. kolóda, s./ch. klȁda, stsl. klada. Psl.
hertz, kilowatt ap. *kolda (B8) je odvozeno od *kolti (viz
kimono ‘(japonský) volný oděv se širo- :kláti), d-ové rozšíření mají i něm.
kými rukávy’, kimonový. Z jap. kimono Holz ‘dřevo’, stisl. holt ‘lesík’ (A4),
‘oděv’ z ki-ru ‘obléci’ a mono ‘věc’. střir. caill ‘les’ (z *kald-), ř. kládos ‘vě-
kinematografie ‘filmové umění’, kine- tev’.
matografický. Od fr. cinématographe kladivo, kladívko, kladivový, kladív-
‘biograf’, což je novotvar bratří Lu- kový, kladivoun. Slk., str. kladivo (ji-
mièrů z ř. kı ̻nēma (gen. kīnē̺matos) nak v zsl. i vsl. chybí), sln. kládivo.
‘pohyb’ od kīnéō ‘pohybuji se’ a gráfō Psl. *kladivo (vyloučit nelze ani rekon-
‘píšu’ (viz :-graf). Srov. :kino, :ki- strukci *koldivo) není příliš jasné. Spo-
netický. juje se jak s :klást, kladu, tak s :klát
kinetický ‘pohybový’, kinetika. Z ř. kī- (srov. :kláda).
nētikós ‘pohyblivý’ od kīnéō ‘pohybuji kladka, kladkový. Nejspíš od :kláda,
se’. Srov. :kinematografie. původně to byla ‘závora (u dveří, na
kino. Zkráceno z kinematograf (viz :ki- voze ap.)’(Jg), pak i ‘zdvihací stroj’
nematografie). Srov. něm. Kino, fr. ci- (jako jednoduchá kladka asi nejprve
néma, angl. cinema, šp. cine. sloužil ohlazený kmínek).
kinžál ‘zakřivená dýka’. Z r. kinžál a to kladný, klad. Od :klást. Srov. :pozi-
z ttat. jazyků (srov. tur. xanžär, tat. tivní.
kandžar). klaka ‘lidé najatí k organizovanému po-
kiosk ‘stánek’, kioskový. Přes něm. Ki- tlesku či vypískání’. Z fr. claque tv. od
osk z fr. kiosque a to přes it. chiosco claquer ‘klapat, tleskat’ onom. původu
z tur. kyöšk ‘zahradní pavilon’ z per. (odtud i č. klak ‘skládací cylindr’).
gōše ‘roh, kout’. Srov. :klika2 .
kisna. Viz :kysna. klakson ‘houkačka’. Z angl. klaxon a to
kivi ‘novozélandský nelétavý pták’. Z podle firmy Klaxon (os. jméno), která
maorského kiwi onom. původu. toto zařízení první vyráběla.
kiwi ‘druh tropického ovoce’. Stejného klamat, klam, klamný, klamavý, zkla-
281
klan kláti
mat, zklamání, oklamat. P. kłamać, se mlátí’ (HK).

s./ch.d. klȁmati ‘klamat, houpat’, sln. klasa ob. zast. ‘třída’. Z něm. Klasse (srov.
klamáti ‘chodit jako omámený, zma- :klasický).
teně mluvit’, jinak v jsl. a vsl. chybí. klasicismus ‘umělecký směr 18. a 19.
Psl. *klamati se spojuje s :klímat a st. vycházející z antiky’, klasicistický.
:klonit (s jiným rozšířením), význa- Viz :klasický.
mový posun ‘naklánět’ → ‘houpat’ → klasický ‘antický; mající trvalou hod-
‘klamat, lhát’ lze přijmout (srov. č. ob. notu; osvědčený, typický’, klasik, kla-
expr. houpat něhoho ‘balamutit’). sika. Podle něm. klassisch, fr. clas-
klan ‘rod, semknuté společenství’. Z sique z lat. classicus ‘patřící k římské
angl. clan a to z kelt. (gaelského) clann třídě’, přeneseně pak ‘vzorový’, od clas-
‘potomek, dítě’, jež souvisí s lat. planta sis ‘(vojenská a občanská) třída’.
‘sazenice, rostlina’. klasifikace ‘(u)třídění, (o)hodnocení’,
klandr ob. ‘zábradlí’. Z něm. Geländer, klasifikovat. Z fr. classification, dále viz
což je hromadné jméno k Lander ‘tyč- :klasický a :-fikace.
kový plot’, asi od Linde ‘lípa’. klást, nakládat, náklad, nákladný, za-
klanět se. Z psl. *klan’ati (sę), všesl. Ite- kládat, základ, základní, základna,
rativum (opětovací sloveso) od *kloniti dokládat, doklad, důkladný, vyklá-
( :klonit). dat, výklad, výkladový, přikládat, pří-
klání ‘utkání, turnaj’. Viz :kláti. klad, příkladný, skládat, sklad, sklado-
klapat, klapot, klapnout, sklapnout, za- vat, skladník, vkládat, vklad, ukládat,
klapnout. Všesl., onom. původu, srov. úklad, úkladný, podklad, pokládat, od-
:klepat i něm. klappern, angl. clap tv. kládat, překládat, rozklad aj. Všesl. -
klapka, klapkový. Jako technický termín p. kłaść, r. klast’, s./ch.st. klȁsti, stsl.
přejato z něm. Klappe, které je ovšem klasti. Psl. *klasti (z *klad-ti (B5))
ze stejného onom. základu jako :klase spojuje s lit. klõdas ‘vrstva’, klóti
pat. ‘rozkládat, rozprostírat’ a gót. hlaÞan
klaret ‘druh bílého vína’. Ze stfr. claret (A4), něm. laden, angl. load (stangl.
a to z lat. clārus ‘jasný’. hladan) ‘nakládat’, vše z ie. *klā- ‘roz-
klarinet, klarinetový, klarinetista. Z it. kládat’.
clarinetto, což je zdrobnělina od clarino klášter, klášterní. Ze střhn. kloster ze
‘sólová trubka’, doslova ‘jasně znějící’, sthn. klōster a to z lat. claustrum tv.,
od claro ‘jasný’ z lat. clārus tv. Srov. původně ‘závora, zámek’, od claudere
:klaret, :deklarace. ‘zavírat, zamykat’. Srov. :klaustrofo-
klas, klásek, klasový, poklasný. Všesl. - bie, :klauzura, :klauzule, :klíč.
p. kłos, r. kólos, s./ch. klâs, stsl. klasъ. klatba ‘(církevní) prokletí’. Stč. kla-
Psl. *kolsъ (B8) je příbuzné s alb. kall tva, klátva, kletva, klétva, kladba aj.
tv. i sthn. huls (něm. Hulst, angl. holly) s pozdějším rozlišením významu ‘cír-
‘cesmína’ z ie. *kolso- od *kel- ‘tlouci, kevní prokletí’ a ‘prokletí, zaklení’
bodat, řezat’ (viz :kláti). Původní vý- ( :kletba). Z psl. *klętva (B7), viz
znam je asi ‘to, co bodá, píchá’ (srov. :klít.
:osina), méně pravděpodobně ‘to, co kláti zast. ‘bodat, zabíjet, štípat’, klání,
282
klátit (se) klekánice
sklát, skolit, proklát, rozeklát, roze- příslušného tónu (HK). Srov. :klavír.
klaný, rozkol. Všesl. - p. kłuć, r. ko- klavichord ‘starší klávesový hudební
lót’, s./ch. klȁti, stsl. klati. Psl. *kolti nástroj’. Z lat. clāvis (viz :klávesa) a
(B8) má nejblíže k lit. kálti ‘bušit, ko- chorda ‘struna’ (srov. :akord).
vat’ (B5), dále souvisí s lat. clādēs ‘po- klavír, klavírní, klavírista. Z něm. Kla-
rážka’, ř. kláō ‘lámu’, alb. rë-kuall ‘bod- vier z fr. clavier ‘klávesnice’ a to k lat.
lák’, východiskem je ie. *kel- ‘tlouci, clāvis ‘klíč’ (viz :klávesa).
bodat’. Srov. :kláda, :klas, :kel,
klec, klícka, klecní, klecový. Ze stč.
:klíček, :kolmý, :úkol, :kolohnát.
kletcě. Všesl. - slk. klietka, p. klatka,
klátit (se), klátivý, sklátit. Všesl. - p. r. klet’ ‘komora’, s. klêt, ch. klı jet,
klóćić, r. kolotít’, s./ch. klátiti, stsl. kla- stsl. klětь tv. Psl. *klětь má nejblíže
titi. Psl. *koltiti (B8) nejspíš vychází k lit. klė̷tis ‘špýchar, komora’, obojí se
z *koltъ ‘useknutý kus dřeva’ (srov. č. pak nejčastěji vykládá z ie. *klei-/*k̸lei-
nář. klát ‘kus dřeva zavěšovaný na krk ‘sklánět, ohýbat’ (srov. :klonit), k ně-
dobytku, špalek’) a to od *kolti (viz muž se přiřazuje i gót. hleiÞra ‘chata,
:kláti). Původně tedy asi ‘pracovat s stan’ (něm. Leiter, angl. ladder ‘žeb-
klátem’ (srov. klátit ořechy), pak ‘ký- řík’), ř. klisíā ‘chýše, stan’. Původní vý-
vat se jako klát’. znam by byl ‘přístřešek z větví či latí’
klaun, klaunovský, klauniáda. Z angl. (HK).
clown, jež dále není zcela jasné - spo- kleč ‘kosodřevina’. Ve starší č. je i vý-
juje se s isl. klunny ‘křupan, neotesa- chozí význam ‘křivé dřevo’ (Jg), srov.
nec’, švéd.d. klunn a dán. klunt ‘kláda’, p. klęk tv., sln. klek ‘túje’, s./ch. klȅka
ale také lat. colōnus ‘sedlák’. ‘jalovec’, b. klek ‘kleč’, dále je ve slov.
klaustrofobie ‘strach z uzavřeného pro- jazycích řada dalších odvozených vý-
storu’, klaustrofobní. Novější, z lat. znamů (č. zast. kleč ‘držadlo u pluhu’).
claustrum ‘uzavřený prostor, závora’ Psl. *klęčь, *klęča, *klękъ, *klęka ‘něco
(viz :klášter) a :fobie. zkřiveného’ souvisí s *klęčati, *klękati
klauzule ‘doložka k listině’. Z lat. (viz :klečet).
clausula ‘závěrečná formule, konec’ od klečet, klekat, kleknout, klek, klekátko,
claudere (příč. trp. clausus) ‘zavírat’. pokleknout, přikleknout, zakleknout.
Srov. :klauzura. P. klęczeć, s./ch. kléčati, stsl. klęčati,
klauzura ‘uzavřené místo v klášteře; chybí ve vsl. Psl. *klęčati (B7) je nejspíš
druh písemné zkoušky’, klauzurní. Z příbuzné s lit. klénkti ‘rychle jít’, lot.
pozdnělat. clausūra ‘uzavření’ od clau- klencēt ‘kulhat’, něm. Gelenk ‘kloub’,
dere (příč. trp. clausus) ‘zavírat’. Srov. lat. clingere ‘obklopit, uzavřít’, vše z ie.
:klauzule, :klášter. *klenk-, *kleng- ‘ohýbat, kroutit’ (‘kle-
klávesa, klávesový, klávesnice, klavia- čet’ = ‘ohýbat kolena’). Vyloučena není
tura. Z lat. clāvēs (pl.) od clāvis ‘klíč’, ani příbuznost s :klonit. Srov. :kleč.
jež souvisí s claudere ‘zavírat’ (srov. klekánice ‘strašidelná bytost chytající
:klauzura). Původně mechanismus k venku děti po klekání’. Od klekání ‘zvo-
zavírání píšťal u varhan, pak i k vydání nění k večerní modlitbě’, dále viz :kle-
283
klematis kleště
čet. mentárně příbuzné je lit. klabė̷ti, něm.

klematis ‘zahradní rostlina s velkými klappern tv., k přenesenému významu
květy’. Z ř. klēmatís, klē ma ‘výhonek, ‘tlachat, pomlouvat’ srov. např. angl.
křoví’. clap ‘klepat, tleskat’ i ‘brebentit’. Srov.
klempírovat ob. zast. ‘postonávat’. Z :klapat, :klopit.
něm. krepieren ‘chcípat, praskat’ z it. klepeto, klepítko. Jen č. Nejspíš snad
crepare tv. z lat. crepāre ‘chřestit, pras- lze vysvětlit z psl. *kle(p)nǫti ‘uzavřít,
kat’. sklapnout’ (viz :klenout) (HK). Pří-
klempíř, klempířský, klempířství. Z pona jako v :řešeto.
něm. Klempner od klempern ‘tepat kleptomanie ‘chorobný sklon krást’,
plech’, jež souvisí s Klammer ‘svorka, kleptoman(ka), kleptomanský. Novo-
skoba’. tvar (19. st.) z ř. kléptō ‘kradu’ a :má-
klen ‘druh javoru’. Všesl. - p. klon, r. nie.
klën, s. klȅn. Psl. *klenъ je příbuzné
klérus ‘duchovenstvo’, klerik, klerikál,
s něm. Lehne, stangl. hlyn i lit. klẽ-
klerikální, klerikalismus, klerika. Z lat.
vas (s jinou příp.) tv. Další původ není
clērus tv. a to z ř. klē ros ‘úděl, los,
zcela jasný, ale možná je souvislost s ie.
podíl’ (kněžské povolání je ‘úděl od
*kel- ‘tlouci, bodat’ (viz :kláti), nej-
Boha’).
spíš podle rozeklaných, ostře vyřezáva-
klesat, klesnout, klesavý, poklesnout,
ných listů (srov. :klas).
pokles, poklesek, pokleslý, podklesá-
klencák slang. ‘vojenský cvik leh -
vat, skleslý, zaklesnout. Slk. klesať, p.
vztyk’. Z něm. Gelenks(übungen) ‘cvi-
klęsnąć tv., sln.st. klésniti ‘klopýtnout’,
čení kloubů’ (srov. :klečet).
jinde chybí. Psl. *klęsati (B7) je asi va-
klenot, klenotnice, klenotník, klenot-
riantou ke *klękati (viz :klečet).
nický, klenotnictví. Stč. klénot, klej-
not. Ze střhn. kleinōt (dnes Kleinod) tv. klestí ‘osekané větve, chrastí’. Od :kles-
od sthn. kleini ‘lesklý, čistý, půvabný, tit.
malý’ (z toho dnes klein ‘malý’). klestit ‘osekávat, ořezávat, prorážet
klenout, klenutí, klenutý, klenba, klen- (cestu)’, proklestit, oklestit, kleštit
bový, klenák, překlenout. Takto jen č. ‘kastrovat’, vykleštit, kleštěnec. P.
Z psl. *kle(p)nǫti (A7), příbuzné je dále kleścić, r.d. klestít’ ‘hníst, svírat’,
p. sklepiać tv. (srov. :sklep), r. kle- sln. kléstiti ‘osekávat, tlouci’, stsl.
pát’ ‘nýtovat’, sln. skleníti ‘uzavřít, se- (sъ)klěstiti ‘sevřít’. Psl. *klěstiti se ob-
pnout’, sklépati ‘uzavírat, spínat’, stsl. vykle spojuje s lit. klìšės ‘(račí) kle-
zaklenǫti ‘zavřít’. Asi souvisí s onom. peta’, sti. kliśnā̺ti ‘svírá, trápí’ z ie.
:klepat, :klapat, jak svědčí něm. *kleik̸- ‘tisknout, mačkat’ (A1). Srov.
klappen ‘klapat’ - zuklappen ‘sklopit, :kleště, :klíště.
uzavřít’. Viz i :klopit. kleště, kleštičky, klíšťky. Všesl. - p. kle-
klepat, klepnout, klepání, klepna, zakle- szcze, r. kléšči, s. kléšta, ch. klijéšta,
pat, poklepat, vyklepat, oklepat (se), stsl. klěštę. Psl. *klěšča (mn. *klěšči)
rozklepat (se). Všesl. Psl. *klepati je zřejmě odvozeno od *klěstiti ( :kles-
‘tlouci, klapat’ je onom. původu, ele- tit), i když detaily tohoto odvození
284
kletba klima
(*klěst-ja?) jsou sporné. Srov. :klíště. hlūtrs ‘čistý’, sthn. hlūttar (něm. lau-
kletba. Viz :klít, :klatba. ter) ‘čistý, jasný’ (z ie. *klūd-, *kleud-
kleveta, klevetit. R. klevetá, s./ch. klè- (A4, B2)). Srov. :kloudný.
veta, stsl. kleveta. Psl. *kleveta od *kle- klient ‘zákazník (advokáta, peněžního
vetati není příliš jasné. Často se spojuje ústavu ap.)’, klientela. Přes něm. Kli-
s :klovat (-etati je stejné jako u :tře- ent tv. z lat. cliēns (gen. clientis) ‘svě-
petat), podle jiných jde o expr. obměnu řenec, chráněnec (římského patricije)’,
:klepat (tam viz i o posunu významu). jehož další původ není jistý - někteří
klíč, klíček, klíčový, klíční, klíčník, sklí- spojují s lat. cluēre ‘poslouchat’ (srov.
čit, obklíčit. Stč. kl’úč ‘klíč, hák’. Všesl. :slout), jiní s -clīnāre ‘klonit se’. Srov.
- p. klucz, r. ključ, s./ch. kljûč, stsl. :deklinace, :klima.
ključь. Psl. *kl’učь souvisí s lit. kliūtìs klih ‘lepidlo živočišného původu’, kli-
‘překážka’, stir. cló ‘hřeb’, lat. clāvis hový, klížit, kližka, přiklížit, rozklížit.
‘klíč, závora’, ř. kleís tv., vše z ie. *klēu- Stč. klí (pozdějším přetvořením klíh,
, *klāu- ‘hák; zavírat (hákem)’, pří- klih podobně jako klík u :klíčit, :žeb-
buzné je zřejmě i něm. schliessen ‘za- řík). P., r. klej tv., b. klej ‘smůla’. Psl.
vírat, zamykat’ (z ie. (s)kleu-d- (A5, *klьjь je zřejmě variantou ke *glьjь (p.,
A4)). Primitivní klíče měly tvar háku r.d. glej ‘jíl, hlinitá země’, s./ch. glêj
či kliky (podle této podoby též klíční ‘druh hlíny’), jež souvisí s něm. Klei,
kost - již ve staré ř.). Srov. :klika1 , angl. clay ‘jíl’, ř. glía ‘lep’ z ie. *glēi-.
:sklíčit, :klášter. Srov. :hlína, :hlíva.
klíčit, klíček, vyklíčit, naklíčit, vzklíčit. klika1 , klička, klikový, klikatý, klikatit
Od stč. klí (později klík, klíč, k tomu se. Všesl. - p.d. kluka, r. kljuká, s./ch.
srov. :hřebík, :klih) ‘klíček, zárodek kljȕka. Psl. *kl’uka je utvořeno příp. -ka
rostliny’ z psl. *kъlьjь (B6, B9) (tato od ie. *klēu- ‘hák’, dále viz :klíč.
odvozenina doložena jen v č.), zákla-
klika2 ‘skupina vzájemně se podporují-
dem je psl. *kъlъ (srov. p. kiełek, sln.
cích lidí’. Z fr. clique onom. původu.
kâl tv.). Dále viz :kel, jehož původ je
Srov. :klaka.
totožný. Klíček je vlastně ‘to, co se pro-
bíjí, prodírá ven (ze semene, ze země klika3 ob. ‘štěstí’, klikař. Z něm. Glück
ap.)’. tv. nejasného původu (srov. i angl. luck
klička, kličkovat. Od :klika1 patří sem tv.).
i přenesené významy ‘něco stočeného, klikva ‘keřík s červenými plody ros-
prudké uhnutí v běhu ap.’. toucí na rašeliništích’, klikvový. Pře-
klid, klidný, uklidnit, zklidnit, klidit jato Preslem z r. kljúkva, jež asi sou-
(se), uklidit, úklid, úklidový, sklidit, visí s r. ključevína ‘bláto’, celkově však
sklízet, sklizeň, poklidit, vyklidit. Stč. nejisté.
kl’ud tv., kl’uditi ‘pořádat, tišit; od- klima ‘podnebí’, klimatický, klimati-
klízet, čistit’. Hl. kludźić ‘uklízet, čis- zace. Přes něm. Klima a pozdnělat.
tit’, r.d. kljud’ ‘pořádek, slušnost’, clīma tv. z ř. klíma ‘sklon Země
zcela chybí v jsl. Psl. *kl’udъ, *kl’uditi (od rovníku k pólům), nebeská oblast,
má nejblíže ke germ. slovům - gót. zóna’ od klı ̻nō ‘nakláním’. Srov. :kli-
285
klimakterium klívie
makterium, :klinika, :inklinovat. zyků, původ asi onom.

klimakterium ‘přechod (u ženy)’, kli- klips(n)a ‘ozdobná stiskací spona či ná-
makterický. Z ř. klīmaktē̺r ‘přechodný ušnice; řemínek na pedálu kola k upev-
rok, nebezpečné období lidského ži- nění nohy’. Z angl. clip (pl. clips)
vota’ (podle antických lékařů každý 7. ‘svorka, spona, příchytka’, původ asi
rok života), doslova ‘stupeň žebříku’ stejný jako u :klip.
od ř. klı max ‘žebřík, stupňování’ od klisna ‘kobyla’, klisnička. Jen č., přitvo-
klı ̻nō ‘kloním se’ (srov. :klima). řeno k stč. kl’úsě ‘hříbě, dobytče’ (C1).
klímat, poklimovat. Kromě č. jen v jsl. Stp. klusię, str. kljusja ‘tažné zvíře’,
- s./ch. klı mati ‘pohupovat (hlavou)’, s./ch. kljúse ‘sešlý kůň’, stsl. kljusę,
b. klímam tv. Psl. *klimati se spojuje ‘tažné zvíře’. Psl. *kl’usę, je odvozeno
s ie. kořenem *klem-/*klom- od *kel- od *kl’usati (viz :klusat).
‘sklánět, opírat’ (srov. sti. klā̺m(y)ati klišé ‘ustálený slovní obrat’. Z fr. cli-
‘je unavený’, :klamat a dále i :klo- ché, původně ‘tisková deska určená ke
nit, :klima, :deklinace aj.). knihtisku’, vlastně příč. trp. od clicher
klimpr hov. expr. ‘klavír’. Z něm. Klim- ‘odlévat tiskovou desku pomocí mat-
per(kasten) tv. onom. původu. rice’ onom. původu (podle mlaskavého
klín, klínek, klínový, vklínit, zaklínit. zvuku, který zařízení vydává). K vý-
Všesl. - p., r. klin, s./ch. klı n, stsl. znamu srov. :stereotyp.
klinъ. Psl. *k(ъ)linъ je nejspíš odvozeno klíště, klíšťový. Č.st. klíšť, slk. kliešť, p.
od *kъlati (viz :kláti), původní vý- kleszcz, r. klešč, sln. klèšč. Psl. *klěščь
znam byl ‘zašpičatělý plochý kus dřeva, (C3, C5) úzce souvisí s *klěšča (viz
kovu ap. sloužící k rozštípnutí’, další :kleště).
významy - např. ‘místo mezi dolní částí klít, kletba, proklínat, prokletý, prokletí,
trupu a stehny sedící osoby’ - vznikly zaklínat, zakletý. Všesl. - p. kląć, r.
na základě podobnosti. kljast’, s./ch. kléti, stsl. klęti ‘proklí-
klinč ‘zaklínění soupeřů v boxu’. Z angl. nat’, klęti sę ‘přísahat’. Psl. *klęti (sę)
clinch ‘sevřít, držet’, což je kauzativum (B7) nemá jisté ie. paralely. Původ
(srov. :trápit - :trpět) ke cling ‘lpět, lze objasnit dvojím způsobem - jed-
držet se’. nak spojením s :klonit (člověk se při
klinika ‘nemocnice při lékařské fakultě’, kletbě či přísaze skláněl, případně do-
klinický. Přes něm. Klinik, fr. clinique týkal země), jednak spojením se stangl.
tv. z ř. klīnikē̺ (téchnē) ‘umění uzdra- hlynnan ‘zvučet, hlučet’ (A4), sti. krán-
vovat nemocné na lůžku’ od klı ̻nē dati tv. z ie. *kel- tv.; jako významovou
‘lůžko, lehátko’ od klı ̻nō ‘nakláním, paralelu lze uvést něm. schwören ‘pří-
pokládám’. Srov. :klima, :deklinace. sahat’, angl. swear, gót. swaran tv. a
klinkat, zaklinkat. Onom. původu. Srov. sti. svárati ‘zní, zvučí’.
hl. klinkać, něm. klingen, angl. clink. klitoris ‘poštěváček’. Z ř. kleitorís, do-
Srov. i :cinkat. slova ‘hrbolek’, a to asi od klı ̻nō ‘sklá-
klip ‘dramatický vizuální doprovod ním’, srov. klītýs ‘kopec, svah’. Srov.
písně, reklamy ap.’ Z angl. clip ‘střih, :klinika.
výstřižek’ a to ze skandinávských ja- klívie ‘pokojová rostlina s oranžově rů-
286
kližka klonit (se)
žovými květy’. Nazvána asi na počest klob- (nejde tu o změnu uvedenou v

Charlotte Florentie, rozené Clive, vé- B8!) nejsou známy.
vodkyně z Northumberlandu († 1866). klofat, klofnout, klofanec. Expr. ke
kližka ‘klihovitá vrstva v mase’. Od :klovat.
:klih. klohnit ob. expr. ‘neuměle vařit’. Expr.
klk ‘chuchvalec, sraženina’. P. kłak ‘kou- obměna ke klektat ‘míchat (něco teku-
del, chundel’, r. klok ‘chomáč’, sln. tého)’ (Jg). Srov. :klokotat.
kólke (pl.) ‘koudel, pazdeří’. Psl. *klъkъ klokan, klokaní. Asi Preslův výtvor
není příliš jasné, snad souvisí s lit. podle skokan, počáteční k- se snad
pláukas ‘vlasy’, něm. Flocke ‘vločka, opírá o něm. Känguruh, jež je stejně
chuchvalec’ (viz :vločka), předpo- jako většina ostatních evr. názvů klo-
kládá to ale dálkovou asimilaci p-k na kana převzato z řeči australských do-
k-k. morodců.
klnout. Viz :klít. Stč. kléti mělo přít. klokoč ‘keř s velkými tobolkami s kulo-
čas klnu, klneš atd., k tomu se vytvo- vitými semeny’, klokočí. P. kłokoczka,
řil analogií (D1) nový infinitiv. Srov. s./ch. klȍkōč. Psl. *klokočь je onom. pů-
:pnout, :jmout. vodu (srov. :klokotat) - potřásáme-li
kloaka ‘společné ústí trávicí trubice, mo- zralou tobolkou, semena v ní chřestí
čových a pohlavních orgánů (u ptáků); (Ma2 ).
stoka’. Z lat. cloāca, cluāca ‘stoka, ka- klokotat, klokot, klokotavý. R. kloko-
nál’ ze stlat. cluere ‘čistit’ ze stejného tát’, s./ch. klokòtati ‘bublat, chrastit’,
ie. kořene jako :klid. stsl. klokotati ‘prudce vařit’. Onom.
klobása, klobásový. P. kiełbasa, r. kol- původu, podobné útvary jsou v lit.
basá, sln. klobása, b. kobasica. Psl. *kъl- klàkt! ‘buch!’, isl. hlakka ‘křičet’. Srov.
basa (různé nepravidelnosti ve slov. ja- :kloktat.
zycích jsou asi druhotné) bylo větši- kloktat, kloktadlo, vykloktat (si). R.d.
nou považováno za výpůjčku nejistého kloktát’, s./ch. klòktati. Stč. bylo i klek-
původu (Ma2 , HK), dnes se uvažuje i tati ‘klepat, míchat, kvedlat’. Srov.
o domácím původu slova vzhledem k :klokotat.
r.d. kólbik ‘domácí klobása’, kel’búchi klon ‘potomstvo vzniklé nepohlavní ces-
‘střeva’, ukr.d. kovb, kóvbik ‘zvířecí ža- tou z jednoho jedince’, klonový, klono-
ludek’, r.d. kolbát’ ‘neuměle šít’, i když vat, naklonovat. Z angl. clone tv. a tam
ani původ těchto slov není jasný. zač. 20. st. z ř. klō̺n ‘ratolest, výhonek’.
klobouk, klobouček, kloboukový, klo- klonit (se), sklonit (se), sklon, sklo-
boučník, kloboučnictví. Všesl. - p. kło- ňovat, poklonit se, poklona, naklonit
buk, r. klobúk, s./ch. klòbuk, stsl. klo- (se), náklon, přiklonit se, příklon, pří-
bukъ ‘pokrývka hlavy’. Psl. *klobukъ je klonka, předklonit (se), předklon, za-
nejspíš převzetí z nějakého ttat. jazyka klonit (se), záklon, uklonit se, úklona,
(srov. tur. kalpak ‘druh čepice’, jako vý- vyklonit (se), sklánět (se) aj. Všesl. - p.
chodisko se však obvykle rekonstruuje kłonić (się), r. klonít’(sja), s./ch. klò-
nedoložené *kalbuk). Přesná doba pře- niti (se), stsl. kloniti sę. Psl. *kloniti
vzetí ani okolnosti přesmyku kalb- > (sę) se vyvozuje z ie. *kl-on- od ie.
287
klopa klub
*k̸el-/*kel- ‘sklánět, opírat’, k němuž menní kloub’, p. kłąb ‘kyčel, bedro,

patří např. lit. šalìs ‘strana’, stisl. halla ohbí krku’, ukr., br. klub ‘bedro’. Psl.
‘sklánět’, něm. Halde ‘svah’ aj. Očeká- *klǫbъ, *klǫba (slk. však ukazuje na
vanou variantou (z převládajícího ie. *kъlbъ, pro č. možno vyjít z obou ko-
*k̸el- (A1)) je psl. *sloniti ‘opírat’. Viz řenů) je totéž jako v :klubko.
:clonit, kde jsou i další ie. souvislosti. kloudný ‘pořádný’. Z nedoloženého
klopa ‘přeložená část kabátu na prsou; stč. *klúdný, v němž ztvrdlo původní
záklopka přes otvor kapsy’. Od :klo- měkké l’. Dále viz :klid.
pit. klouzat, klouzavý, klouzek, kluzký, klu-
klopit, klopený, sklopit, vyklopit, obklo- ziště, kluzák, sklouznout (se), skluz,
pit, překlopit, přiklopit, příklop, po- skluznice, vyklouznout, vklouznout,
klop, poklopec, záklopka. Takto bohaté uklouznout, podkluzovat. Slk. kĺzať,
zastoupení odvozenin je jen v č. Psl. p.st. kiełzać, r. skolzít’, sln. sklízati,
*klopiti je onom. původu (srov. :kla- s./ch. klìzati se. Zřejmě expr. slovo,
pat, :klepat, :klopotit se), časem se u něhož je nutno vycházet z více psl.
však u něho z pouhé imitace zvuku vy- podob (*kъlz-, *skъlz-, *kliz-, *skliz-),
vinuly významy ‘obracet, zavírat ap.’. dále viz :slizký.
Srov. :klenout. klovat, klovnout, vyklovat, uklovat,
klopotit se, klopotný, klopota. Novější, proklovat (se), oklovat. Stč. klvati,
stč. klopotati ‘spěchat, řítit se’. P. kło- 1.os.přít. kl’uju. Všesl. - p. kluć, r. kle-
potać ‘působit starost’, str. klopotati vát’, s./ch. kljȕvati. Psl. *klьvati nemá
‘šumět, hřmít, klepat’, s./ch. klopòtati příliš jasné ie. příbuzenstvo. Možné je
‘hřmít, klepat, tlouci’, stsl. klopotъ ‘ra- spojení s lit. kliū̺ti ‘uváznout, zachytit
chot, hřmot’. Psl. *klopotati je onom. (se)’ a s ie. *klēu- ‘zaháknout ap.’ (srov.
původu, srov. :klopit, :klepat, :kla- :klíč).
pat a mimo slov. jazyky lot. klapstēt klovatina ‘druh lepidla’. Od adj. klovatý
‘klapat’, lit. klàpterėti ‘silně plesknout, ze staršího klejovatý, klijovatý (Jg), jež
klepat’ i něm. klopfen ‘klepat’. K č. vý- je odvozeno od stč. klí (viz :klih).
znamu ‘těžce pracovat’ srov. :rachotit klozet ‘splachovací záchod’, klozetový.
- rachota. Srov. ještě :klopýtat, :lo- Zkráceno z angl. water-closet (odtud
potit se. WC) z water ‘voda’ a closet ‘komůrka,
klopýtat, klopýtnout, klopýtavý. Jen č., soukromá místnost’ ze stfr. closet tv.,
varianta k stč. klopotati (viz :klopo- což je zdrobnělina od clos ‘uzavřené
tit se). Podobné útvary jsou lit. klùpti místo, obora’ z lat. clausus ‘uzavřený’
a lot. klupt tv., rovněž onom. původu. od claudere ‘zavírat’. Srov. :klauzura,
Srov. i :klusat. :klášter.
klot ‘druh bavlněné látky (na pracovní klub, klubový, klubovna, klubovka, klu-
pláště ap.)’, klotový. Z angl. cloth ‘tka- bismus. Z angl. club, původně ‘kyj, pa-
nina, sukno’, další původ nejasný. lice’, zřejmě ze skand. (stisl. klubba tv.).
kloub, kloubový, kloubní, kloubovitý, Spojení významů ‘spolek’ a ‘palice’
skloubit, vykloubit. Jen č. a slk. se někdy vysvětluje klubovými ritu-
(kĺb), jinak hl.st. kłuba ‘bedro, ra- ály (posílání palice členům klubu, HL),
288
klubat se kmihat
ale pravděpodobnější je vyjít ze společ- *kl’usati/*klusati (z předpokládaného

ného významu ‘chumáč, masa (hmoty *kl’up-sati, *klup-sati) se spojuje s lit.
i lidí)’, který je i v příbuzném angl. klùpti ‘klopýtat’, něm. laufen ‘běžet’
clump. Srov. :klubko. (ze sthn. (h)loufan (A4)) z ie. *kleup-
klubat se, vyklubat se. Asi totéž co /*kloup- (Ma2 ), jež bude asi onom. pů-
:klovat (HK, Jg), i když jiní považují vodu. Srov. i ř. kálpē ‘klus’ a :klopý-
sblížení obou slov za druhotné (Ma2 ). tat.
klubko, klubíčko. P. kłąb, r. klub, klubók, klystýr ‘nálev k vyprázdnění střev’,
s./ch. klȕpko, stsl. klǫbъkъ ‘kamenná klystýrový. Z něm. Klistier a to přes
hrací kostka’. Psl. *klǫbъ (a jeho zdrob- lat. clystēr(ium) z ř. klystē̺r ‘stříkačka’
něliny) není zcela jasné. Nejspíš lze spo- od klýzō ‘vymývám’.
jit s něm. Klumpen ‘chomáč, hrouda’, kmán zast. ‘prostý člověk (zvláště vo-
angl. clump tv., lat. glomus ‘klubko’ a ják)’. Z něm. gemein ‘prostý, oby-
globus ‘koule, kotouč’ z rozšířeného ie. čejný’, jež souvisí s lat. commūnis ‘spo-
kořene *gel- ‘balit, kupit; koule’ (A4). lečný’ (srov. :komunismus).
Pro slov. je však třeba počítat s počá- kmen, kmínek, kmenový. Jen č., slk.
teční ztrátou znělosti (g > k), která je kmeň tv., dl. kmjeń ‘větev, suk, stvol’,
asi i v lot. klambars ‘hrouda, chomáč’. vedle toho p.st. kień ‘kmen’. Psl. *kъ-
Srov. :kloub, :konglomerát, :klub. menь je asi z *kъn-men-, kde -men-
klůcek zast. ‘hadřík, zbytek látky’. je příp. jako u :plamen, :pramen,
Zdrobnělina od staršího kloc z nějakého první část pak je uchována v p. slově a
něm. nář. tvaru odpovídajícího střdn. je dobře srovnatelná s lit. kū̺nas ‘tělo’
klatte tv. (Ma2 ). (B6).
klučit zast. ‘mýtit, kácet les a dobývat kment ‘jemné lněné plátno’, kmentový.
pařezy’. Z psl. *kъlčiti, jež je asi vari- Asi ze střhn. gewant ‘oděv, látka’ a to
antou ke *kъrčiti, srov. p. karczować, r. od wenden ‘točit, vinout’, vlastně ‘to,
korčevát’, s./ch. kr̷čiti tv. i stč. krč ‘paco je svinuté’.
řez’. Snad souvisí s :krčit i :kořen. kmet kniž. ‘stařec’. Stč. též ‘přední člen
kluk, klouček, klučina, klukovský, klu- obyvatelstva, vladyka, sedlák’. Všesl.
kovina. Stč. kluk znamenalo ‘(opeřený) - p. kmieć ‘sedlák, stařec’, str. kmet’
šíp’ (hl. kłok, dl. kłek tv.), ve střední ‘zkušený voják, družiník’, s./ch. kmȅt
č. pak spojení kluk nepeřený dostalo ‘sedlák, starosta’, stsl. *kъmetь ‘ves-
význam ‘budižkničemu, lenoch’, od- nický předák’. Psl. *kъmetь je nej-
tud pak ztrátou negativních konotací spíš převzetí z lat. comes (gen. comi-
dnešní význam (Jg, Ma2 ). Stč. kluk dále tis) ‘průvodce, družiník, dvořan’, vý-
není příliš jasné, nelze vyloučit onom. znam ‘vysoký úředník, vážený stařec’
původ (srov. mak. kluka ‘klepat, bít, asi postupně poklesl na ‘předák podda-
bodat’). ných, sedlák’. Podrobně viz Ma2 . Srov.
klusat, klus, klusák, klusácký, při- :komtesa.
klusat, odklusat, vyklusávat, poklus. kmihat, kmih, předkmih, zákmih. No-
P.st. kłusać, r.d. kljusát’ ‘jet okli- vější (u Jg ještě není), asi až od Tyrše,
kou’, sln. kljúsati ‘klopýtat’. Psl. kontaminací (D3) :komíhat a :kmi-
289
kmín knokaut
tat. z germ. *kuningaz ‘vůdce rodu, král’

kmín, kmínový, kmínovat, pokmínovat. (srov. něm. König, angl. king ‘král’) od
Asi přímo z lat. cumīnum, cymīnum a *kunja- ‘rod, pokolení’, jež souvisí s lat.
to z ř. kýmīnon, původu semit. (ar. ka- genus tv. (A4) (srov. :gen). V zsl. ja-
mmūn, hebr. kammōn). zycích došlo k významovému posunu
kmitat, kmitavý, kmit, zakmitat. Jen č. ‘světský hodnostář, kníže’ → ‘církevní
Asi přesmykem ze stč. mkytati sě ‘kmi- hodnostář, kněz’. Srov. :kníže.
tat se, míhat se’, mketnúti sě ‘kmitnout kničet. Onom., srov. :kňučet.
se’ z psl. oslabeného stupně *mьk-, ji- kniha, knížka, knížečka, knižní, knižnice,
nak srov. hl. mikać ‘míhat se’, sln. mî- knihař, knihovna, knihovní, knihov-
kati ‘míhat’ z psl. *mikati. Příbuzné je ník, knihovnice, knihovnický, knihov-
lat. micāre tv. (z ie. *meik-). Znělé za- nictví, (za)knihovat. Všesl. - p. księga,
končení je v :míhat se, :mžít. r. kníga, s./ch. knjı ga, stsl. kъn’igy
kmotr, kmotra, kmotřenec, kmotřenka, (pomn.) ‘kniha, učenost, listina, pís-
kmotrovský, kmotrovství, rozkmotřit mena’. Psl. *kъniga je staré kulturní
se. P., r.d. kmotr, stsl. jen kъmotra. Pr- slovo přejaté nejspíš z východu (ze stej-
votní je psl. *kъmotra z lat. commā- ného zdroje je zřejmě i maď. könyv tv.),
ter, doslova ‘spolumatka’ (viz :kom- přesné cesty převzetí ani poslední pra-
a :matka), k němuž se záhy vytvořil men však nejsou jisté. Jeden z možných
mužský protějšek *kъmotrъ (namísto výkladů vychází z asyrského kunukku
lat. compater). ‘pečeť’ (přes arm. knikc tv. a dále tur.
knajpa slang. ‘krčma, hospůdka’. Z něm. prostřednictvím), druhý až z čín. king,
Kneipe tv. a to asi od kneipen, knei- jež by do slov. přišlo rovněž tur. či pro-
fen ‘štípat, mačkat (se)’, příbuzného s tobulharským prostřednictvím (Ma2 ).
angl. knife ‘nůž’.
knír, knírek, kníratý, knírkatý, knírač.
knajpovat ‘otužovat se studenou vo-
Jen č., původu asi expr. (u Jg i kňoury),
dou’. Podle vodoléčebné metody něm.
snad je tu souvislost s něm. Schnurr-
kněze S. Kneippa († 1897).
bart tv.
knap přísl. zast. ob. ‘těsně, taktak’. Z
něm. knapp ‘stěží; těsný, malý’, jež asi kníže, knížecí, knížectví. Stč. kniežě,
souvisí s kneipen ‘mačkat, štípat’ (viz vlastně ‘knížecí syn’, od kněz ‘kníže’
:knajpa). (viz :kněz). Když došlo v č. k pře-
knedlík, knedlíček, knedlíkový, knedlíč- hodnocení významu slova kněz na ‘du-
kový. Z pozdně střhn. knödel, což je chovní’, převzala odvozenina původní
zdrobnělina k střhn. knote, knode (viz význam ‘panovník’.
:knot). Převzato namísto stč. šiška knoflík, knoflíček, knoflíkový, knoflíko-
(což kritizoval Hus ve svém známém vitý. Ze střhn. knöpfel, což je zdrobně-
kázání) (Ma2 ). lina od knopf ‘knoflík, suk, poupě, něco
kněz, kněžský, kněžství, kněžka, kněžna. kulatého’.
Stč. kněz ‘kníže, kněz’. Všesl. - p. knokaut ‘sražení soupeře k zemi (v
ksiądz, r. knjaz, s. knjâz, ch. knêz, stsl. boxu)’, knokautovat. Z angl. knock-out
kъnędzь. Psl. *kъnędzь je raná výpůjčka z knock ‘udeřit’ onom. původu a out
290
knot kocábka
‘ven’. Srov. :aut. podstrkoval tuto rudu místo cennějšího

knot, knotový. Ze střhn. knote ‘svázání, stříbra). V první části slova je něm.
ztluštění, uzel’ (něm. Knote ‘uzel’). Koben ‘chlívek, kotec’ (viz :kobka), v
Souvisí s :knedlík a :knuta. druhé buď hold ‘nakloněný, příznivý’
kňour ‘(divoký) kanec’. Asi z p. či ukr. (srov. :hold), či walten ‘vládnout’.
knur (s expr. změkčením), což je nej- koberec, kobereček, kobercový. Stč. ko-
spíš zkrácení delší formy, která je v ukr. beřec (gen. koberce) tv. vedle kober
knóroz, p. kiernoz, hl. kundroz aj. Další ‘lehký plášť’, p. kobierzec, r. kovër. Ne-
původ je nejasný. příliš jasné. Nejspíš výpůjčka z něja-
kňourat, kňourání, kňouravý, kňoural. kého román. tvaru, který vychází z lat.
Onom. původu, podobné je lit. kniùrti cooperīre ‘pokrývat, přikrývat’, (srov.
tv. a něm. knurren ‘vrčet, bručet’. Srov. prov. cobert ‘přikrývka’, fr. couvert
:knír, :kňučet. ‘prostírání, příbor’, angl. cover ‘pokrý-
kňučet, kňučení. Onom. původu, povat’) z co- ( :ko-2 ) a operīre ‘pokrývat’
dobné útvary jsou v lit. kniaũkti ‘mňou- (Ma2 , HK).
kat’, něm.d. kniautschen (Ma2 ). Srov. kobka ‘malá tmavá místnost’. Ze střhn.
:kňourat. kobe ‘chlívek, klec, dutina’ (dnes Ko-
knuta ‘karabáč’. Z r. knut a to nejspíš ze ben ‘chlívek, bednění’). Příbuzné je asi
stisl. knútr ‘uzel, suk’ (srov. :knot). :župa.
Původně tedy ‘uzlovatý bič’. kobra ‘druh jedovatého hada, brejlovec’.
ko-1 . Expr. zesilovací předp., srov. Z port. cobra (de capelo) ‘had (s ka-
:kodrcat, :komíhat, :kolébat aj. pucí)’ z vlat. *colobra z lat. colubra
(její varianty jsou např. ve :skomírat ‘had’.
a :čenichat), souvisí s lit., lot. ka- a kobyla, kobylka, kobylí, kobylinec.
snad i gót. ga-, něm. ge- (srov. :druh1 , Všesl. - p. kobyła, r. kobýla, s./ch.
:kmán) a lat. co- (viz :ko-2 ). kòbyla, stsl. kobyla. Psl. *kobyla není
ko-2 . Z lat. co- z původního com- (viz jasné. Obvykle se spojuje s lat. caballus
:kom-) před samohláskou (srov. :ko- ‘kůň, kobyla’ a ř. kabállēs ‘tažný kůň’,
alice, :koeficient, :koordinace). ale původní zdroj není znám. Nejčas-
koalice ‘seskupení, spojenectví (politic- těji se uvažuje o maloasijském původu
kých stran ap.)’, koaliční, koalovat. V slova, které by se do slov. dostalo trác-
tomto významu poprvé v 18. st. v angl.; kým, ilyrským či skytským prostřed-
střlat. coalitio znamenalo ‘klášterní nictvím. Přenesené významy: kobylka
konvent’ od lat. coalēscere (příč. trp. luční - podle jisté podobnosti její hlavy
coalitus) ‘srůstat, slučovat se, vzmáhat s koňskou hlavou, kobylka (u houslí ap.)
se’ z co- ( :ko-2 ) a alēscere ‘prospí- na stejném principu jako koza (na ře-
vat, vzrůstat’ od alere ‘živit, posilovat’. zání dříví) (podrobněji Ma2 ).
Srov. :alimenty, :adolescence. kocábka expr. ‘loďka’. V č. od Komen-
kobalt ‘kovový prvek podobný niklu’, ského, původ nejasný. Dříve též ‘důlní
kobaltový. Z něm. Kobalt, což je saská vozík’ (Jg). Vzhledem k slovům jako
varianta ke Kobold ‘důlní či domovní :kodrcat, :kolébat lze uvažovat o
skřítek’ (podle představ horníků jim expr. :ko-1 ), Jg uvádí i cába ‘něco du-
291
kocour koedukace
tého, zvláště nádoba na házení kostek’, jen v č. pak změna významu na ‘vozka’.
ale to spojení je nejisté. Jméno Kocába Z maď. se rozšířilo do většiny evr. ja-
(potok u Prahy) je až druhotné, z pů- zyků - srov. p. kocz, s./ch. kòčija, něm.
vodního Chocava. Kutsche, angl. coach, fr., šp. coche, vše
kocour, kocourek, kocouří. Zsl. - slk. ‘kočár, vůz’.
kocúr, hl. kocor, p.d. kocur. Psl. kočka, kočičí, kočička, kočkovitý, kočko-
*kot’urъ/*kot’erъ (B3) je odvozeno od vat se. Hl. kóčka, dl. kócka, p. kotka
*kotъ tv. (srov. č .nář., p., r. kot), jež (nář. i koczka), r. kóška, v jsl. a slk.
souvisí s lit. katẽ, něm. Kater tv., Katze převládá mačka (srov. :macek1 ), ale
‘kočka’, angl., stir. cat tv., střř. kátta. b. kótka. Psl. *kotъka je odvozeno od
Všechna tato evr. slova nejspíš vychá- *kotъ (viz :kocour), výše uvedené
zejí z pozdnělat. cattus, catta, které slov. tvary s různými sykavkami na-
bývá považováno za výpůjčku z nubij- místo -t- však nemají uspokojivé vy-
ského kadīs - kočka totiž byla ocho- světlení. Kočičky ‘jehnědy’ podle heb-
čena v Egyptě a ze sev. Afriky se lat. kého povrchu připomínajícího kočičí
či kelt. prostřednictvím dostala do Ev- srst. Srov. :kotě, :kotva.
ropy. Srov. :kočka, :kotě, :koco- kočkodan. Přejato Preslem z p. koczko-
vina. dan a tam asi z rum. coşcodan ‘svišť;
kocovina ‘stav po (alkoholickém) opo- opice’ nejasného původu, přikloněním
jení’. Nejprve toto slovo znamenalo ‘vý- ke :kočka (Ma2 ).
tržnost’ (žertovnou obměnou z kočičina kočovat, kočovný, kočovník, kočovnický.
podle mladoboleslavského hejtmana Přejato za obrození z p. koczować či r.
Kotze, proti němuž se konaly výtrž- kočevát’, tam z ttat. köč ‘putování, pře-
nosti v revolučním roce 1848) (Ma2 , sídlení’.
HK), dnešní význam slovo získalo ve 2. kód ‘systém znaků pro přenos informace,
pol. 19. st. podle něm. Kater ‘kocour’ i dešifrovací klíč’, kódový, kódovat, za-
‘kocovina’ (ve studentském slangu snad kódovat. Z angl. code z fr. code z lat.
narážkou na Katarrh, srov. :katar). cōdex (viz :kodex).
Žertovné přiklonění ke ‘kocour’ mělo v kodein ‘alkaloid opia’. Z fr. codéine a to
něm. oporu ve starším Katzenjammer uměle od ř. kō̺deia ‘makovice’.
tv., doslova ‘kočičí nářek’. K použití kodex ‘zákoník; starobylá kniha ruko-
zvířecích jmen pro podobné stavy srov. pisů’. Z lat. cōdex ‘spis, kniha, seznam’,
opice ‘opilost’ (něm. Affe tv.). původně ‘dřevěné desky na psaní, kmen
kočár, kočárek, kočárkárna. Odvozeno (stromu)’, od cūdere ‘tlouci, bušit’.
od :kočí, způsob tvoření však není Srov. :kód, :kodifikace.
zcela jasný, kodifikace ‘uzákonění’, kodifikovat, ko-
kočí, kočírovat. Z maď. kocsi, adj. ke difikační. Viz :kodex a :-fikace.
Kocs, což je jméno vesnice nedaleko kodrcat, kodrcavý, přikodrcat. Expr. z
Komárna, kde byla významná přepřa- :ko-1 a :drcat.
hací stanice na cestě z Vídně do Pešti koedukace ‘společná výchova chlapců
(již od 15. st.). V č. původně adj. (kočí a dívek’, koedukovaný, koedukační. Ze
vůz), pak zpodstatnělo na ‘vůz, kočár’, střlat. coeducatio z co- ( :ko-2 ) a lat.
292
koeficient koketa
ēducātiō ‘výchova’ od ēducāre z :ex- rozkošný. Stč. kochati ‘obveselovat, las-

a dūcere ‘vést’. Srov. :dedukovat. kat, milovat’, p. kochać ‘milovat’, r.d.
koeficient ‘součinitel’. Ze střlat. coeffi- kocháť tv., chybí v jsl. i luž. Psl. *ko-
ciens (gen. -entis) ‘spolupůsobící’, což chati se nejčastěji vykládá jako expr.
je původně přech. přít. od coefficere z varianta nedoloženého *kos(a)ti, jež
co- ( :ko-2 ) a lat. efficere ‘působit’ (viz souvisí s *kasati (viz :kasat (se)),
:efekt). *kosnǫti (r. kosnút’sja ‘dotknout se’)
koexistence ‘spolužití’, koexistovat. Viz i :česat (HK). Původní význam by
:ko-2 a :existovat. byl ‘(lehce) přejet rukou’, z toho pak
kofein ‘alkaloid obsažený zvláště v kávě ‘laskat, hladit’ a ‘milovat’.
a čaji’, kofeinový. Nejprve nazván něm. koitus ‘soulož’. Z lat. coitus tv. od coīre
objevitelem Rungem Caffein (1821), (příč. trp. coitus) ‘sejít se, spojovat se’
na přelomu století pak změněno podle z co- ( :ko-2 ) a īre ‘jít’. Srov. :jít.
angl. vzoru na Coffein. Viz :káva, kóje ‘(lodní) kabina’. Přes něm. Koje z
:kafe, srov. :kodein. niz. kooi, střniz. cooye a to z lat. cavea
koflík ‘šálek’. Ze střhn. kopfel, zdrobně- ‘ohrada, klec’.
liny od kopf ‘pohár, nádoba na pití’ kojit (se), kojná, kojenec, kojenecký, na-
(dnes přeneseně Kopf ‘hlava’) z pozd- kojit, odkojit, ukojit, ukájet (se). Hl., p.
nělat. cuppa tv. (srov. angl. cup tv.) z kojić ‘chlácholit, uklidňovat’, ukr. koïty
lat. cūpa ‘sud, džber’. Srov. :kbelík, ‘dělat, tvořit’, s./ch.d. kòjiti ‘vychová-
:kupole. vat’. Psl. *kojiti znamenalo původně
kognitivní ‘poznávací, sdělný’. Z angl. asi ‘uklidňovat, ukládat’, dále viz :po-
cognitive tv. od cognition ‘pozná(vá)ní’ koj.
z lat. cōgnitiō tv. od cōgnōscere (příč. kojot. Přes angl. coyote ze šp. coyote a
trp. cōgnitus) ‘poznávat’ z co- ( :ko- to z mexického coyotl.
2
) a (g)nōscere ‘poznávat, znát’. Srov. koka ‘jihoamerický keř obsahující ko-
:inkognito. kain’. Přes šp. coca z indiánského coca,
koherence ‘spojitost, soudržnost’, kohe- cuca. Srov. :kokain, :coca-cola.
rentní, koheze. Z lat. cohaerentia tv. od kokain ‘alkaloid obsažený v rostlině
cohaerēre (příč. trp. cohaesus) ‘souvi- koka’, kokainový. Utvořeno od :koka,
set, držet se’ z co- ( :ko-2 ) a haerēre srov. např. :kodein, :kofein.
‘vězet, lpět’. Srov. :adheze. kokakola. Viz :coca-cola.
kohout, kohoutí, kohoutek, kohoutkový, kokarda ‘svinutá stužka jako ozdoba či
kohoutový, kohoutit se. Slk. kohút, p. odznak’. Přes něm. Kokarde z fr. co-
kogut, r.d. kógut. Psl. *kogutъ je odvo- carde, poprvé u Rabelaise ve spojení
zeno od onom. základu ko- stejně jako (bonnet) à la cocarde ‘(čepice) na způ-
rozšířenější *kokotъ (srov. :kokot) (asi sob kohoutího hřebenu’, ze stfr. coc
je to jeho expr. obměna). Názvy ko- ‘kohout’ z pozdnělat. coccus tv. Srov.
houta se zdvojeným k-k jsou např. i v :kohout, :koketa.
angl. cock, fr. coq, ř. kikkós, sti. kukkuta- koketa, koketní, koketovat, koketerie. Z
. fr. coquette od coquet ‘marnivý, ko-
kochat se, pokochat se, rozkoš, ketní’, vlastně ‘chovající se jako ko-
293
kokila kolaudovat
hout’, od coq ‘kohout’. Srov. :kohout, liny podle zvláštního tvaru její koruny
:kokarda. (Ma2 ).
kokila ‘kovová odlévací forma’. Z fr. kokršpaněl ‘druh psa’. Z angl. cocker
coquille tv. z vlat. conchylia (pl.) z ř. spaniel, doslova ‘španělský slukař’ (byl
konchýlion ‘lastura’ křížením s fr. coque trénován pro lov sluk) od (wood)-cock
‘skořápka’. ‘sluka’ a spaniel přes stfr. espagneul z
kokon ‘zámotek’. Z fr. cocon a to z lat. lat. Hispaniolus (dnes angl. Spanish).
coccum ‘červec nachový, jádro’ z ř. kók- koks, koksový, koksárna, koksárenský. Z
kos tv. Odtud i fr. coque (srov. :ko- něm. Koks a to z angl. cokes, pl. od coke
kila). tv., což je nář. slovo nejistého původu.
kokořík ‘hájová bylina s bílými květy’. koktat, koktavý, kokta, zakoktat, vy-
Vlastně ‘kučeravá bylina’ (podle buj- koktat. Onom., jen č., jinde slovesa od
ných, vzhůru trčících listů), srov. základu, který je v :zajíkat se.
s./ch.d. kokòrav ‘kučeravý’. Srov. i koktejl, koktajl ‘míchaný nápoj; odpo-
:kučera. lední společenská schůzka s občerstve-
kokos, kokosový, kokoska. Přes něm. Ko- ním’. Z angl. cocktail, doslova ‘kohoutí
kos(nuss) z port. coco, jež se spojuje s ocas’, z cock ‘kohout’ a tail ‘ocas’. Me-
fr. coque ‘skořápka’ z lat. coccum (srov. tafora však není příliš jasná, vysvětlení
:kokon). Podle jiného výkladu jde o ‘nápoj pestrý jako kohoutí ocas’ (HL)
dětské slovo označující ‘ošklivou tvář’ asi není správné. V angl. to bylo i ozna-
(ochlupená skořápka ořechu připomíná čení neplnokrevných koní s přistřiže-
mužskou či opičí hlavu). ným ocasem, odtud se tedy možná vý-
kokot vulg. slang. ‘penis; nepříjemný člo- znam ‘bastard, kříženec’ přenesl na mí-
věk’. stč., luž., stp. kokot, r.d. kókot, chané nápoje (kolem r. 1800 v USA).
s./ch. kȍkōt, stsl. kokotъ, vše ‘kohout’ kolaborovat ‘spolupracovat s nepříte-
z psl. *kokotъ onom. původu (dále viz lem’, kolaborace, kolaborant. Z lat.
:kohout). Význam ‘penis’ je již stč., collabōrāre ‘spolupracovat’ z com-
v novější době ze slk. (vojenský slang), ( :kom-) a labōrāre ‘pracovat’ (srov.
stejný posun je např. u angl. cock ‘ko- :laboratoř). Dnešní význam ve fr. za
hout’ i ‘penis’. 2. svět. války.
kokpit ‘sedadlový prostor závodního koláč, koláček, koláčový. Odvozeno od
vozu, pilotní kabina’. Z angl. cockpit :kolo (podle tvaru).
tv., původně ‘prohlubeň pro kohoutí kolaps ‘náhlé selhání (orgánu ap.)’,
zápasy’, z cock ‘kohout’ a pit ‘jáma, do- (z)kolabovat. Z lat. collapsus ‘zhrou-
lík’. Srov. :koktejl, :pitbul. cení’ od collābī ‘klesat, hroutit se’ z
kokrhat, kokrháč, kokrhavý, zakokrhat. com- ( :kom-) a lābī ‘smekat se, upa-
P. kokorykać, r. kukarékat’, s. kukuré- dat’. Srov. :labilní.
kati ap. Onom. původu. kolárek ‘bílý kněžský límec’. Z lat.
kokrhel ‘druh byliny’, hanl. ‘ženský klo- collārium, collāre ‘límec’ od collum
bouk’. Ze střhn. gügerel ‘ozdoba hlavy ‘krk’.
(u koní)’ (asi souvisí s :kukla), s lid. kolaudovat ‘schvalovat (stavbu)’, ko-
přikloněním ke :kokrhat. Název rost- laudace. Z lat. collaudāre ‘schválit’ z
294
koláž -koli
com- ( :kom-) a laudāre ‘chválit’. :kolo.

koláž ‘obraz vzniklý kombinací různých kolej2 ‘ubytovací zařízení vysokoškol-
výstřižků’. Z fr. collage od colle ‘lep’ z ských studentů; středověká univerzita’.
vlat. *colla z ř. kólla ‘lep, klih’. Z lat. collēgium ‘sbor, spolek’, viz :ko-
kolbiště kniž. ‘zápasiště’. Od kolba ‘rytíř- lega.
ské klání’ a to od :kláti. kolek, kolkový, kolkovné, kolkovaný, kol-
kovat, okolkovat. Vlastně zdrobnělina
kolčava ‘druh lasičky’. Nář. i končava.
od :kůl - primitivním razidlem byl
Nejasné.
dřevěný váleček s vyrytým vzorem.
kolébat (se), kolébavý, kolébka, uko- kolekce ‘soubor, sbírka’. Z lat. collēctiō
lébat, ukolébavka, zakolébat (se), při- tv. od colligere (příč. trp. collēctus)
kolébat (se), odkolébat (se). Všesl. - ‘sbírat’ z com- ( :kom-) a legere ‘sbí-
slk. kolembať (sa), p.st. kolebać (się), rat, číst’. Srov. :kolektiv, :lekce.
ukr. kolyváty(sja), r. kolebát’(sja), s.
kolektiv, kolektivní, kolektivismus,
kolèbati (se), stsl. kolěbati. Psl. *ko-
kolektivizovat, kolektivizace. Z lat.
lěbati má řadu variant (srov. slk. a ukr.
collēctīvus ‘sebraný’ (dále viz :ko-
podobu a také :kolísat) a jeho výklad
lekce). Význam ‘pracovní či zájmová
není jednoznačný. Většinou se člení na
skupina’ se rozšířil z ruštiny po r. 1945.
expr. předp. ko- ( :ko-1 ) a psl. *lěb-, jež
kolem předl., přísl. Ustrnulý pád (instr.)
může být buď z ie. *loib- (Ma2 ) (srov-
subst. :kolo.
nává se s lit. láibas ‘útlý, tenký’, jež
koleno, kolínko, kolenní, podkolenka,
má blízko k významu ‘nepevný, rozko-
nákolenka. Všesl. - p. kolano, r. koléno,
lísaný’), nebo z ie. *lēb- (srovnává se s
ch. kòljeno, stsl. kolěno. Psl. *kolěno
lat. labāre ‘viklat se, kolísat’, srov. :la-
se spojuje s lit. kelė̷nas, kelỹs tv. a ř.
bilní).
kō lon ‘kloub, článek’, další etymolo-
koleda, koledník, koledovat (si), vykole- gické souvislosti však jsou nejisté (viz
dovat (si). Všesl. - p. kolęda, r. koljadá, :člen). Význam ‘pokolení, generace’
s./ch. kòleda, stsl. kolęda. Psl. *kolęda (je i v jiných ie. jazycích) se vysvětluje
je převzetí z lat. calendae (pl.) ‘první různě, snad jde jen o metaforu (připo-
den v měsíci’ (srov. :kalendář), u po- dobnění sociální struktury k lidskému
hanských Slovanů byly tímto slovem tělu je běžné), složitější výklad (zvyk
označovány jakési slavnosti spojené se pokládání novorozeněte otci na kolena)
zimním slunovratem, v křesťanství pak u Ma2 .
byl termín přenesen na Vánoce a násle- koleso ‘velké kolo’, kolesový. Za obrození
dující svátky (Ma2 ). odvozeno od :kolo s využitím starého
kolega, kolegyně, kolegiální, kolegium. Z psl. gen. kolese (srov. podobně :slo-
lat. collēga ‘druh v úřadě, spoluúřed- veso, :těleso). Původní s-kmen přetr-
ník’ z com- ( :kom-) a lēgāre ‘vysílat, val ve stč. kolesa (pl.) ‘vozík’ (srov. i
pověřit’ od lēx (gen. lēgis) ‘ustanovení, :nebe, nebesa).
zákon, právo’. Srov. :legát, :kolej2 . -koli. Zesilovací nebo zobecňovací čás-
kolej1 ‘stopa po kolech; kolejnice’, kole- tice, stč. samostatně i jako přísl. ‘ně-
jový, kolejnice, kolejiště. Odvozeno od kdy, kdysi’, srov. str., stsl. koli ‘kdy’.
295
koliba kolonie
Dále viz :kolik. ‘sekat, bodat’. Původně ‘přímo dolů

koliba ‘dřevěná bouda pro pastevce’. nebo vzhůru’ (Jg), tedy vlastně ‘ve
Slovo karpatské pastýřské kultury směru, jak se seká dříví’.
(srov. ukr. kolýba, s./ch. kòleba, kòliba, kolna. Viz :kůlna.
maď. kaliba, rum. colibă), nejspíš pře- kolo, kolečko, kolový, kolář, kolářský, ko-
vzetí z ř. kalýbē ‘chýše, chatrč’. Srov. lářství, kolovat, kolová, soukolí. Všesl.
:chalupa. - p. kolo, r. kolesó, s./ch. kȍlo, kolèso,
kolibřík ‘drobný americký ptáček’, koli- stsl. kolo. Psl. *kolo (gen. kolese) sou-
bří. Z fr. colibri a to asi z jazyka domo- visí se stpr. kelan tv., angl. wheel, ř.
rodců na francouzských Antilách. kýklos (srov. :cyklus) ‘kolo, kruh’, vše
kolidovat ‘křížit se, střetat se’, kolize, k ie. *ku̯ el- ‘pohybovat se, otáčet se’
kolizní. Z lat. collīdere (příč. trp. collī- (A3). Srov. :koleso, :kolej1 , :kolo-
sus) ‘srážet (se)’ z com- ( :kom-) a la- maz, :kůlna.
edere ‘narazit, poškodit’. koloděj ‘druh hřibu’. Původně ‘kolář’,
kolie ‘druh psa (skotský ovčák)’. Z angl. viz :kolo a :dít se (srov. :zloděj).
collie a to asi ze skotského vlastního Na houbu přeneseno asi podle hně-
jména Colin (Colle jako jméno psa se dého klobouku připomínajícího kolář-
objevuje v Chaucerových povídkách). skou koženou zástěru (HK).
kolik přísl., kolikátý, několik, kolikrát. kolohnát ‘hromotluk’. Jen č. a slk. Expr.
Všesl. - p. kilka, r. skól’ko, s./ch. kòliko útvar, jehož první část není zcela jasná.
aj., stsl. koliko. Psl. *koliko je složeno Spojení s :kolo či :kláti nejsou vý-
ze zájm. základu ko- (z ie. *ku̯ o-, viz znamově ani slovotvorně dostatečně
:kdo) a částic -li a -ko. Srov. :tolik, přesvědčivá.
:-koli, :jelikož. Podobné útvary jsou kolokvium ‘druh vysokoškolské ústní
v lit. kelì tv., kõl(ei) ‘jak dlouho’, lat. zkoušky; seminář’. Z lat. colloquium
quālis ‘jaký’. ‘rozmluva, rozhovor’ od colloquī ‘roz-
kolík, kolíček. Zdrobnělina od :kůl. mlouvat’ z com- ( :kom-) a loquī ‘mlu-
kolika ‘křečovité bolesti’, kolikový. Ze vit’.
střlat. colica a to z ř. adj. kōlikós, od- kolomaz. Stč. kolomast, p. kolomaź, r.d.
vozeného od kō lon ‘úd, člen, střeva’. kólomaz’, s./ch. kȍlomāz. Psl. *kolo-
kolísat, kolísavý, zakolísat, rozkolísaný. maz(t)ь, vlastně ‘to, čím se mažou
P. kolysać, r. kolycháť. Těžko oddělit od kola’, viz :kolo a :mazat.
:kolébat. Podoby se -s- a -chse větši- kolona ‘řada, pochodový proud’, kolonka
nou vysvětlují jako tzv. intenziva, např. ‘sloupec’. Z fr. colonne a to z lat. co-
kolísat by bylo z *ko-lib-sati (A9). Pří- lumna ‘sloup, řada’.
buznost se hledá v lat. lībrāre ‘vyvažo- kolonáda ‘otevřená chodba se slou-
vat, rozkývat’ (Ma2 ). povím’. Z fr. colonnade a to od colonne
kolize. Viz :kolidovat. podle it. colonnato (viz :kolona).
koljuška ‘drobná ryba s ostny’. Z r. kolonie ‘osada či území v cizím národ-
kóljuška od koljúčij ‘ostnatý, trnitý’ a ním prostředí’, koloniální, kolonista,
to od kolóť ‘bodat’ (viz :kláti). kolonizovat, kolonizační, kolonialismus.
kolmo přísl., kolmý, kolmice. Od :kláti Z lat. colōnia ‘osada’ od colōnus ‘rolník,
296
kolorit kombinát
nájemce pole’ od colere ‘obdělávat, pěs- spodobě ( :kolaborovat, :korigovat),

tovat, obývat’. před samohláskou -m mizí (viz :ko-
2
kolorit ‘barvitost, charakter’. Z it. colo- ), všude jinde je con- ( :koncepce,
rito od colorire (vedle colorare) ‘barvit’ :kondenzovat, :konference, :kon-
(srov. :kolorovat). gres, :konvence ap.).
kolorovat ‘barvit’. Z lat. colorāre tv. od kóma ‘hluboké bezvědomí’, komatózní.
color ‘barva’. Z ř. kō ma ‘tvrdý spánek’.
kolos ‘obrovská stavba, věc’, kolosální. komando ‘bojůvka, malý oddíl se speci-
Z lat. colossus z ř. kolossós ‘ohromný álními úkoly’. Z něm. Kommando tv.,
sloup či socha’, jehož původ není znám. původně ‘rozkaz, příkaz’, z it. comando
Užíváno především v souvislosti s obří tv. (viz :komandovat).
sochou zasvěcenou Apollónovi na ost- komandovat hov. ‘poroučet’. Z fr. com-
rově Rhodos. mander z lat. commandāre, commen-
kolotat ‘kroužit, vířit’. Od :kolo, asi dāre ‘pověřovat’ z com- ( :kom-) a
se zesilujícím -ot-, jako je např. miho- mandāre ‘svěřit, odevzdat’. Srov. :ko-
tat od :míhat, původní sloveso nedo- mando, :mandát.
loženo (Ma2 ). komár, komáří. Všesl. - p. komar, r. ko-
kolouch, koloušek. Jen č., málo jasné. már, s./ch. kòmār. Psl. *komarъ je tvo-
Významově se hodí výklad z *komo- řeno od ie. onom. kořene *kem-/*kom-
luch od *komolъ ‘bezrohý’ ( :komolý), ‘bzučet, bučet’, od něhož je i stpr. ca-
srov. r.d. komlják ‘sobí mládě’ (Ma2 ), je mus ‘čmelák’, lit. kamãnė, něm. Hum-
však třeba připustit vypuštění slabiky. mel tv., hummen ‘bzučet’ (viz i :čme-
Podle jiného výkladu od :kláti (HK). lák) i sti. čamara- ‘jak (horský tur)’.
kolovrat, kolovrátek, kolovrátkový, ko- kombajn, kombajnový, kombajnista.
lovrátkář. P. kołovrót, r. kolovorót, Přes r. kombájn z angl. combine tv., pů-
s./ch. kȍlovrāt. Psl. složenina *kolo- vodně vlastně ‘kombinace, spojení’, ze
vortъ (B8) znamenala různé přístroje slovesa to combine ‘kombinovat, spojit’
užívající kola, k etymologii viz :kolo a z lat. combīnāre (viz :kombinovat).
:vrtět, :vrátit. Kombajn je vlastně kombinací žacího
kolportovat ‘roznášet tiskoviny’, kol- stroje a mlátičky.
portáž, kolportér. Z fr. colporter ze kombi, ob. kombík. Z něm.
staršího comporter, vlastně ‘nosit s se- Kombi(wagen), což je zkráceno z kom-
bou’, z lat. comportāre z com- ( :kom- binierter Wagen ‘kombinovaný vůz’
) a portāre ‘nosit’. Srov. :reportáž, (myslí se vůz na přepravu osob i zboží)
:export. od kombinieren ‘kombinovat’ (dále viz
kolt ‘několikaranový revolver’. Podle :kombinovat).
amerického výrobce S. Colta (patent r. kombinačky ‘kombinované kleště’. Dále
1832). viz :kombinovat.
kom- předp. Z lat. com-, jež vychází z kombinát ‘spojení závodů různých vý-
předl. cum ‘s’. Podoba com- se drží robních odvětví’, kombinátový. Z r.
před b, p, m ( :kombinovat, :kompro- kombinát a to z lat. combīnātus ‘spo-
mis, :komisař), před r a l dochází ke jený’, což je příč. trp. od combīnāre (viz
297
kombiné komnata
:kombinovat). fortāre tv. z con- ( :kom-) a odvoze-

kombiné ‘druh dámského spodního niny od fortis ‘silný’. Srov. :fortifi-
prádla’. Z fr. combiné ‘kombinovaný’, kace.
což je příč. trp. od combiner z lat. com- komický ‘vzbuzující veselost’, komik,
bīnāre (viz :kombinovat). komika, komičnost. Z lat. cōmicus z ř.
kombinéza ‘pracovní či sportovní kōmikós tv. od kō mos (viz :kome-
ochranný oblek v celku’. Z fr. combinai- die).
son tv. z lat. combīnātiō ‘kombinace’ komíhat, komíhavý. Jen č. Z :ko-1 a
(viz :kombinovat). :míhat. Srov. i :kmihat.
kombinovat, kombinace, kombinační,
komiks ‘kreslený humoristický či akční
kombinatorní. Z lat. combīnāre tv.
seriál’, komiksový. Z angl. comics (pl.)
z com- ( :kom-) a bīnī ‘po dvou,
z comic strips tv., doslova ‘žertovné
dvojí’. Srov. :kombinačky, :kombi,
kreslené seriály’, z comic ‘žertovný’ a
:kombiné, :kombinát, :kombinéza,
strip ‘kreslený seriál’, původně ‘pruh,
:kombajn.
pás’.
komedie, komediální, komediant, kome-
komín, komínek, komínový, kominík, ko-
diantský, komediantství. Z lat. como-
miníček, kominický, kominictví. Stč.
edia z ř. kōmōi día tv. od kōmōi dós ‘ko-
komín ‘pec, otvor pro odvádění kouře’
mediální herec’, původně ‘pěvec při Di-
je přejato ze stejného zdroje jako
onýsových slavnostech’ od kō mos ‘ve-
:kamna, pouze cesta převzetí je jiná -
selá píseň, veselý průvod, hostina (k
asi přes střhn. kamīn ‘krb, komín’ z lat.
poctě boha Dionýsa)’ a ōi dós ‘zpěvák’.
camīnus ‘pec, krb’ z ř. kámīnos ‘pec, ci-
Srov. :komický a :óda.
helna’. Význam slova se postupně zúžil
komentovat ‘slovně provázet, vyklá-
z ‘pec’ na ‘dymník (otvor k odvádění
dat’, komentář, komentátor, komentá-
kouře)’ až na pozdější ‘trouby k odvá-
torský. Z lat. commentārī ‘přemýšlet,
dění kouře’ (Ma2 ).
psát pojednání’ z com- ( :kom-) a od-
vozeniny od mens (gen. mentis) ‘mysl, komise, komisní, komisionální, komisař,
rozum’. Srov. :mentalita. komisařský, komisařství, komisariát. Z
komerce ‘zaměření na obchod (zvláště lat. commissiō ‘spojení, zmocnění’ od
ve sportu a kultuře)’, komerční, komer- committere (příč. trp. commissus) ‘spo-
cializovat, komercializace. Z fr. com- jovat, svěřit’ z com- ( :kom-) a mittere
merce ‘obchod’ z lat. commercium tv. ‘posílat’. Srov. :demise, :emise.
z com- ( :kom-) a odvozeniny od merx komité(t) kniž. ‘výbor’. Z fr. comité z
(gen. mercis) ‘zboží’. Srov. :marky- angl. committee tv., původně vlastně
tánka. ‘pověřenec’, od commit ‘svěřit’ a to z
kometa, kometový. Z lat. comēta z ř. lat. committere tv. (viz :komise).
komē̺tēs ‘mající dlouhé vlasy’ od kómē komnata. Stč. komňata. Převzato
‘(dlouhé) vlasy’. asi něm. prostřednictvím (střhn.
komfort ‘přepych, pohodlí’, komfortní. kem(e)nāte, kamenāde) z it. či stř-
Z angl. comfort tv. ze stfr. confort ‘polat. caminata ‘(místnost) opatřená kr-
sílení’ od conforter ‘posílit’ z lat. con- bem’ od lat. camīnus ‘pec, krb’. Srov.
298
komoda kompenzovat
:kamna, :komín. lišníky a basilejským koncilem)’. Ze

komoda ‘nižší prádelník’. Z fr. commode střlat. compactata (pl.) od compactare
(možná přes něm. Kommode) tv., do- ‘uzavírat smlouvu’ od lat. compacīscī
slova ‘pohodlná (skříň)’, od lat. com- (příč. trp. compactus) tv. z com-
modus (viz :komodita). ( :kom-) a pacīscī ‘dohodnout se’, jež
komodita ‘druh zboží, výrobky určitého souvisí s pāx (gen. pācis) ‘mír’. Srov.
oboru’. Z angl. commodity tv., vlastně :pakt.
‘to, co je užitečné, náležité’, od lat. kompaktní ‘celistvý, pevný’. Z lat. com-
commodus ‘přiměřený, náležitý, poho- pāctus tv., což je původem příč. trp.
dlný’ z com- ( :kom-) a modus ‘míra, od compingere ‘srážet, spojovat’ z com-
způsob’. Srov. :komoda. ( :kom-) a pangere ‘zarážet, tlouci’.
komolit, zkomolit, zkomolený. Původně kompanie zast. ‘vojenská jednotka’. Z
‘činit tupým, kusým’ (viz :komolý), něm. Kompanie z fr. compagnie z vlat.
pak přeneseno na ‘znetvořování’ v in- *compānia, dále viz :kumpán.
telektuální sféře, především v jazyce. komparace ‘srovnávání’, komparativ
komolý ‘tupý, bez špičky’. R. komólyj ‘druhý stupeň přídavných jmen’, kom-
‘bezrohý’, sln.d. komôl tv. Psl. *ko- parativní, komparatista, komparatis-
molъ je asi odvozeno od *komъ ‘hrouda, tika. Z lat. comparātiō ‘srovnání’ od
chomáč’ (srov. :chomáč), znělá vari- comparāre ‘srovnávat, stavět po dvou’
anta je v :homole. Příbuzné bude i z com- ( :kom-) a odvozeniny od pār
přes rozdíl znělosti lit. gamulà ‘bezrohý ‘dvojice; stejný’. Srov. :pár.
skot’ a snad i sthn. hamal ‘zmrzačený’ kompars ‘sbor statistů’. Přes něm.
z ie. *kem-/*kom- ‘bezrohý’ (A4), pro- Komparse, fr. comparse z it. comparsa,
blematičtější je spojení s lit. šmùlas což je zpodstatnělé příč. trp. (ž.r.) od
‘bezrohý, komolý’, sti. śáma- tv., které comparire ‘objevit se, ukázat se’ z lat.
předpokládají ie. *k̸em- (A1). compārēre tv. z com- ( :kom-) a pārēre
komoň zast. ‘kůň’. Stsl. komon’ь. Psl. tv.
*komonь je málo jasné. Často se spo- kompas, kompasový. Přes něm. Kom-
juje s rovněž nejasným :kůň, případně pass z it. compasso tv. od com-
i :kobyla, ale přesvědčivé důvody pro passare ‘odměřovat, jít dokola’ z vlat.
to nejsou (Ma2 ). Lepší je spojení s *compassāre ‘odměřovat kroky’ z com-
lit. kãmanas ‘udidlo, uzda’ z ie. *kem- ( :kom-) a passus ‘krok, dvojkrok (jako
‘mačkat aj.’, význam by pak byl ‘sví- míra)’. Srov. :pas1 .
raný uzdou’. kompendium ‘souhrn poznatků věd-
komora, komůrka, komorní, komorový, ního oboru’. Z lat. compendium ‘vý-
komorná, komorník, komornický, ko- těžek, zkrácení’ (střlat. ‘příručka, shr-
moří. Staré převzetí (B5) z lat. camara, nutí’) od řídce doloženého compendere
camera (snad přes sthn. kamara) ‘ko- z com- ( :kom-) a pendere ‘vážit, po-
mora, klenutá místnost’ z ř. kamára suzovat’. Srov. :stipendium.
tv. Srov. :kamera, :kamarád, :ka- kompenzovat ‘vyvážit, vyrovnávat’,
mrlík, :kamarila. kompenzace, kompenzační. Z lat. com-
kompaktáta ‘úmluva (mezi českými ka- pēnsāre tv. z com- ( :kom-) a pēnsāre
299
kompetence kompot
tv. od pendere (příč. trp. pēnsus) ‘vážit, (viz :komplex).

věšet’. Srov. :kompendium, :penze, komplikovat, komplikovaný, kompli-
:suspendovat. kace. Z lat. complicāre ‘svinout, splé-
kompetence ‘pravomoc’, kompetentní, tat’ z com- ( :kom-) a plicāre ‘svíjet,
kompetenční. Ze střlat. competentia skládat’. Srov. :komplex, :komplic,
‘příslušnost, náležitost’ od lat. compe- :implikovat, :replika, :duplikát.
tēns ‘vhodný, příslušný’, což je půvo- kompliment ‘lichotka, poklona’. Přes
dem přech. přít. od competere ‘spo- něm. Kompliment, fr. compliment ze
lečně žádat, shodovat se, hodit se’ z šp. complimiento (dnes cumplimiento),
com- ( :kom-) a petere ‘žádat, směřo- vlastně ‘naplnění (dvorních zvyklostí)’,
vat’. Srov. :petice. od cumplir ‘naplnit’ z lat. complēre tv.
kompilace ‘odborná práce vzniklá sesta- (viz :komplementární, srov. :kom-
vením různých cizích poznatků’, kom- pletní).
pilát, kompilační. Z lat. compīlātiō komplot ‘spiknutí’. Přes něm. Komplott
‘loupež, vykořistění’ (střlat. ‘literární z fr. complot tv., stfr. ‘tlačenice, změť’.
dílo z cizích výňatků’) od compīlāre V první části je jistě pokračování lat.
‘oloupit’ z com- ( :kom-) a pīlāre ‘lou- com- ( :kom-), druhá je snad odvozena
pit’ asi od pīlum ‘kopí’. od fr. pelote ‘míč’ od lat. pila tv., tedy
komplementární ‘doplňkový’. Z fr. vlastně ‘změtení do klubka, do koule’.
complémentaire k lat. complēmentum komponent ‘složka, součást’. Přes něm.
‘doplněk’ od complēre ‘naplnit’ z com- Komponente z lat. compōnēns, což je
( :kom-) a plēre ‘plnit’. Srov. :kom- přech. přít. od compōnere ‘skládat’ (viz
pletní, :plénum. :komponovat).
kompletní ‘úplný’, komplet, kompleto- komponovat ‘skládat’, kompozice,
vat, kompletace. Přes něm. komplett z kompoziční, kompozitum, komponista.
fr. complet a to z lat. complētus ‘úplný, Z lat. compōnere (příč. trp. composi-
naplněný’, což je původem příč. trp. od tus) tv. z com- ( :kom-) a pōnere ‘po-
complēre ‘naplnit’ (viz :komplemen- kládat’. Srov. :kompost, :kompot,
tární). :disponovat, :oponovat, :pozice.
komplex ‘souborný celek; soubor znepo- kompost, kompostový, kompostovat.
kojivých pocitů a představ’, komplexní. Přes něm. Kompost, fr. compost z angl.
Z lat. complexus ‘objetí, sepětí’ (stř- compost ‘směs hnojiva’, to pak je ze
lat. ‘soubor’), což je původně příč. trp. stfr. compost ‘směs, složenina’ z vlat.
od complectī ‘oplétat, objímat, obsáh- *compos(i)tus ‘složený’, což je původně
nout’ z com- ( :kom-) a plectere ‘plést’, příč. trp. od lat. compōnere ‘skládat’
jež souvisí s plicāre ‘svinovat, skládat’. (viz :komponovat). Srov. :kompot,
Srov. :komplikovat, :perplex. :kapusta.
komplic ‘spolupachatel’. Z něm. Kom- kompot, kompotový, kompotovat. Přes
plize, Komplice z fr. complice a to ze něm. Kompott z fr. compote, stfr. com-
střlat. complex tv., lat. complex (gen. poste z vlat. *compos(i)ta (ž.r.) ‘směs,
complicis) ‘spojený’ od lat. complectī složená (věc)’, dále viz :kompost,
300
kompozice konat
:komponovat. nismus, :imunní.

kompozice. Z lat. compositiō ‘skládání’ komunální ‘obecní’. Přes něm. kommu-
(viz :komponovat). nal z lat. commūnālis tv. od commūne
komprese ‘stlačení’, kompresní, kom- ‘obec’ (viz :komuna).
presor. Z lat. compressiō tv. od compri- komunikace, komunikovat, komuni-
mere ‘stisknout, stlačit’ z com- ( :kom- kační, komunikativní. Z lat. commū-
) a premere (příč. trp. compressus) ‘tla- nicātiō ‘sdělení, sdílení’ od commū-
čit’. Srov. :deprese, :represe. nicāre ‘sdílet, svěřovat, stýkat se’ od
kompromis ‘dohoda se vzájemnými commūnis ‘společný, obecný’ (viz :ko-
ústupky’, kompromisní. Z lat. comprō- muna). Význam rozšířen na různé
missum ‘vzájemná dohoda’ od comprō- druhy spojení (dopravní komunikace
mittere (příč. trp. -missus) ‘vzájemně ap.).
si slíbit’ z com- ( :kom-) a prōmittere komuniké ‘úřední sdělení’. Z fr. commu-
‘slibovat, pouštět vpřed’ z prō- ( :pro) niqué tv., což je původně příč. trp. od
a mittere ‘posílat’. Srov. :kompromi- communiquer ‘sdělovat’ z lat. commū-
tovat, :komise. nicāre (viz :komunikace).
kompromitovat (se) ‘uškodit (si) na komunismus, komunista, komunistický.
dobré pověsti’. Zpětným polatinště- Z něm. Kommunismus vytvořeného
ním fr. compromettre ‘kompromitovat, v 19. st. od lat. commūnis ‘spo-
ohrozit pověst’, jež se vyvinulo ze stř- lečný, obecný’ (viz :komuna). Zá-
lat. právnického výrazu compromittere kladní představou je beztřídní společ-
‘svěřit spor (někomu třetímu)’ z lat. nost se společným vlastnictvím výrob-
comprōmittere (viz :kompromis). ních prostředků.
komtesa ‘hraběcí dcera’. Z fr. comtesse komže ‘ministrantský oděv’. Ze střlat.
‘hraběnka’ od comte ‘hrabě’ z lat. co- camisia ‘košile, spodní lněný šat’. Srov.
mēs (gen. comitis) ‘družiník, dvorní :kamizola.
úředník’. Srov. :kmet. kon- předp. Viz :kom-.
komtur ‘hodnostář rytířského řádu’, koňadra ‘druh sýkory’. Vedle této po-
komturský. Z něm. Komtur ze střhn. doby existuje řada nář. podob, souvisí
kommentiur ze stfr. commendeor z lat. se stč. konědra ‘ras’, vlastně ‘kdo dere
commendātor ‘doporučitel, přímluvce’ koně’ (viz :kůň, :drát2 ). Přeneseně
od commendāre ‘svěřovat, doporučo- prý podle dravosti této sýkory (Ma2 ).
vat’ z com- ( :kom-) a mandāre ‘svě- koňak, koňakový. Podle fr. města Co-
řit, ukládat (za úkol)’. Srov. :koman- gnac v jihozápadní Francii (poblíž Bor-
dovat. deaux), kde se začal vyrábět.
komuna ‘sdružení lidí se společným konat, dokonat, skonat, skon, překonat
vlastnictvím’. Přes něm. Kommune z (se), vykonat, výkon, výkonný, výkon-
lat. commūne ‘obec, obecná věc’ od nost, výkonnostní, příkon, úkon. P. ko-
commūnis ‘společný, obecný’ z com- nać ‘dokonávat, umírat’, str. konati
( :kom-) a základu, který je v lat. mū- ‘dovádět do konce’, sln.st. konáti ‘za-
nus ‘(veřejná) povinnost, úřad’. Srov. vršovat’. Psl. *konati je odvozeno od
:komunální, :komunikovat, :komu- *konъ (stsl. konъ ‘začátek, kraj’, stč.
301
koncentrovat (se) kondolovat
kon ‘konec’), to pak patří k *-čęti z ie. cese, :proces.

*ken- ‘rodit se, začínat’ (A6, B1) (viz koncil ‘církevní sněm’, koncilní. Z lat.
:-čít). Psl. *konъ znamenalo ‘kraj z concilium ‘shromáždění, sněm’ z con-
obou stran, začátek i konec’, původní ( :kom-) a odvozeniny od calāre ‘svo-
význam slovesa byl ‘dovádět do konce’, lávat, vyhlašovat’. Srov. :kalendář.
z toho pak č. ‘jednat’. Srov. :konec, koncipient ‘kandidát advokacie či no-
:zákon. tářství’, koncipientský. Z lat. conci-
koncentrovat (se) ‘soustředit (se)’, piēns (gen. -entis), což je přech. přít.
koncentrovaný, koncentrace, koncent- od concipere ‘pojmout, sebrat, navrho-
rační, koncentrát. Z fr. concentrer z vat’ (viz :koncepce).
con- a centre ‘střed’. Viz :kom- a koncizní ‘stručný, zhuštěný’. Z lat. con-
:centrum. cīsus ‘zkrácený, úsečný’, což je půvo-
koncepce ‘pojetí’, koncepční, koncipo- dem příč. trp. od concīdere ‘rozsekat,
vat. Z lat. conceptiō tv. od concipere rozbít’ z con- ( :kom-) a caedere ‘bít,
(příč. trp. conceptus) ‘sebrat, pojmout, tlouci’. Srov. :precizní.
vyjadřovat’ z con- ( :kom-) a capere končetina, končetinový. Obrozenecký
‘brát, chytat’. Srov. :koncipient, :re- výtvor (Presl) od :konec, případně
cepce. stč. končatý ‘špičatý’, srov. i :končina.
koncept ‘náčrtek, předběžný plán’, kon- končina. Od :konec, končit. Původně
ceptní. Z lat. conceptum ‘co je pojato, ‘konec něčeho’ (např. končiny těla,
sepsáno’, což je příč. trp. (stř.r.) od srov. :končetina). Pak především
concipere (viz :koncepce). Srov. :re- ‘(odlehlá) krajina’, k tomu srov. :kraj.
cept, :akceptovat. končíř ‘fleret, lehká bodná sportovní
koncern ‘sdružení podniků’, koncer- zbraň’. P. koncerz, r. končár. Přejato z
nový. Z angl. concern tv., původně ttat. jazyků (tur. hančer, tat. kandžar
‘vztah, účast, podíl’ od slovesa (to) ‘dlouhá dýka’) a lid. etym. (D2) při-
concern ‘týkat se’ z fr., stfr. concerner kloněno ke :konec, srov. stč. končitý
tv., z pozdnělat. concernere ‘smíchá- ‘špičatý’.
vat’ z lat. con- ( :kom-) a cernere ‘roz- kondenzovat ‘zhušťovat’, kondenzace,
lišovat, pozorovat’. Srov. :diskrétní. kondenzační, kondenzátor. Z lat. con-
koncert, koncertní, koncertovat. Přes dēnsāre tv. z con- ( :kom-) a dēnsāre
něm. Konzert z it. concerto tv., pů- tv. od dēnsus ‘hustý’.
vodně ‘úmluva, souzvuk’, od concer- kondice ‘(zdravotní) stav; soukromá ho-
tare ‘společně smluvit’ z lat. concertāre dina’, kondiční. Z lat. condiciō ‘pod-
‘utkat se, zápasit’ z con- ( :kom-) a mínka, stav, úmluva’ od condīcere
certāre tv. ‘smluvit’ z con- ( :kom-) a dīcere ‘ří-
koncese ‘oprávnění k činnosti’, konce- kat’. Srov. :kondicionál, :dikce.
sionář, koncesionářský. Z lat. conces- kondicionál ‘podmiňovací způsob’, kon-
siō ‘dovolení, připuštění’ od concēdere dicionální. Z lat. (modus) condicionālis
(příč. trp. concessus) ‘ustupovat, potv. od condiciō ‘podmínka’ (viz :kon-
volit’ z con- ( :kom-) a cēdere ‘krá- dice).
čet, ustupovat’. Srov. :recese, :se- kondolovat ‘projevovat soustrast’, kon-
302
kondom konflikt
dolence, kondolenční. Z lat. condolēre něm. Konfektion z fr. confection tv. a

‘mít soustrast’ z con- ( :kom-) a dolēre to z lat. cōnfectiō ‘zhotovení, dokon-
‘cítit bolest, litovat’. čení’ od cōnficere (příč. trp. cōnfectus)
kondom ‘prezervativ’. Přes něm. Kon- ‘dokončit, dodělat’ z con- ( :kom-) a
dom z angl. condom původu nejistého. facere ‘dělat’. Srov. :infekce, :defekt,
Snad podle jména angl. lékaře, který :konfety.
údajně tento prostředek v 18. st. vyna- konference ‘porada’, konferenční, kon-
lezl. ferovat. Ze střlat. conferentia ‘zase-
kondor ‘velký jihoamerický dravec’. Ze dání, sněm’, vlastně ‘usnášení’, od lat.
šp. condor a to z peruánského jazyka cōnferre ‘snášet dohromady, slučovat’
kečua, kde se pták jmenuje cuntur. z con- ( :kom-) a ferre ‘nést’. Srov.
konec, koncový, koncovka, koncovkový, :diference, :preferovat, :referovat.
konečný, konečník, konečníkový, kon- konferenciér ‘kdo uvádí jednotlivá čísla
čit, dokončit, skončit, ukončit, zakon- zábavního programu’. Z fr. conféren-
čit, skoncovat, dokonce. Všesl. - p. cier ‘přednášející, řečník’ od conférence
koniec, r. konéc, s./ch. kònac, stsl. ‘porada, přednáška’ (viz :konference).
konьcь. Psl. *konьcь je odvozeno od konfese ‘vyznání’, konfesní. Z lat. cōn-
*konъ ‘začátek, kraj, konec’, v odvoze- fessiō tv. od cōnfitērī ‘vyznat, při-
nině se prosadil poslední význam. Dále znat’ z con- ( :kom-) a fatērī tv. Srov.
viz :konat. :profese.
konejšit, konejšivý. Jen č. Dříve i ko- konfety (mn.) ‘pestrobarevné papírky
noušiti (Jg), stč. konúšěti ‘houpat, ko- rozhazované při slavnostech’. Z it. con-
lébat’. Složeno z :ko-1 a nedolože- fetti (pl.) od confetto ‘bonbon’ a to z
ného *nýchati, *nýšati, jež je dosvěd- lat. cōnfectus ‘dokončený’, což je pů-
čeno v sln. níhati, ch. njíhati ‘kolébat vodně příč. trp. od cōnficere (viz :kon-
se’, mak. niša ‘kolébá’. Východiskem je fekce). Tyto ‘(dodělané) bonbony’ byly
psl. *nychati, intenzivní rozšíření (srov. při karnevalech házeny mezi lidi, poz-
:máchat) ie. kořene *neu-, který je ději byly nahrazeny papírky.
např. v ř. neúō ‘hýbám, kývám’, sti. konfident ‘důvěrník policie, donašeč’,
náuti ‘pohybuje se’. konfidentský. Z lat. cōnfīdēns ‘důvěřu-
konev, konývka, konvička. Stp. konew, jící’, což je původem přech. přít. od
str. konovъ, sln.st. kônva. Psl. *kony cōnfīdere ‘důvěřovat’ z con- ( :kom-)
(gen. *konъve) je převzetí ze sthn. a fīdere ‘věřit, důvěřovat’.
channa (dnes Kanne) a to asi z lat. konfigurace ‘seskupení’, konfigurační. Z
canna ‘roura’ (viz :kanál, :kanystr). lat. cōnfigūrātiō od cōnfigūrāre. Viz
konexe ‘vlivná známost, spojení’. Z lat. :kon- a :figura.
cōnexiō ‘spojení, vazba’ z cōnectere konfiskovat ‘úředně zabavit’, konfis-
(příč. trp. cōnexus) ‘spojovat, splétat’ kace, konfiskát. Z lat. cōnfiscāre z
z con- ( :kom-) a nectere ‘plést, vázat’. con- ( :kom-) a odvozeniny od fiscus
Srov. :anektovat. ‘(státní) pokladna’. Srov. :fiskální.
konfekce ‘hromadné vyrábění oděvů; konflikt ‘rozpor, střetnutí’, konfliktní.
takto vyrobené oděvy’, konfekční. Přes Z lat. cōnflīctus ‘srážka’ od cōnflīgere
303
konformní konkávní
‘srazit se, narážet’ z con- ( :kom-) a asi podle něm. Steckenpferd tv., vlastně
flīgere ‘udeřit’. Srov. :blízký. ‘koníček na holi (jako hračka)’. Viz i
konformní ‘přizpůsobený něčemu’, kon- :hobby.
formita, konformista. Přes něm. kon- koniklec ‘bylina s fialovými zvonkovi-
form z pozdnělat. cōnformis ‘shodný, tými květy’. Lid. etym. (D2) ze stč.
stejnorodý’ z con- ( :kom-) a forma poniklec, vlastně ‘bylina s povislými
(viz :forma). květy’, od poniknúti ‘sklonit se, zesláb-
konfrontovat ‘srovnávat (tváří v tvář)’, nout’ od stejného základu, který je v
konfrontace, konfrontační. Ze střlat. zanikat, unikat, vznikat (viz :-nikat).
confrontare z lat. con- ( :kom-) a od- konipas, konipásek. Vlastně ‘ten, kdo
vozeniny z frōns (gen. frontis) ‘čelo, pase koně’ - žertovný název podle toho,
přední strana’. Srov. :fronta. že se rád zdržuje v blízkosti stád (Ma2 ).
konfuzní ‘zmatený’, konfuze. Z lat. cōn- konjugace ‘časování’, konjugační, kon-
fūsus tv., což je původně příč. trp. jugovat. Z pozdnělat. coniugātiō tv.,
od cōnfundere ‘slévat, směšovat’ z con- doslova ‘spřažení, spojení’ (myslí se
( :kom-) a fundere ‘lít’. Srov. :fúze, asi sdružení více slovesných tvarů), od
:transfuze. lat. coniugāre ‘spojit (ve jho)’ z con-
konglomerát ‘směs nesourodých ( :kom-) a iugāre ‘spojit, svázat’ od iu-
prvků’. Nově utvořeno k lat. conglo- gum ‘jho’. Srov. :jho, :konjunkce.
merātus, což je příč. trp. od con- konjunkce ‘zdánlivé setkání dvou ne-
glomerāre ‘svinout, stěsnat’ z con- beských těles’. Z lat. coniūnctiō ‘spo-
( :kom-) a glomerāre ‘svinout do jení, sloučení’ od coniungere (příč. trp.
klubka’ od glomus ‘klubko’. Srov. -iūnctus) ‘spojovat’ z con- ( :kom-) a
:aglomerace, :klubko, :glóbus. iungere tv., jež souvisí s iugāre tv. (viz
kongregace ‘církevní sbor; druh řeholní :konjugace). Srov. :konjunktura.
instituce’, kongregační. Z lat. congre- konjunktiv ‘slovesný způsob vyjadřující
gātiō ‘sdružování’ od congregāre ‘sdru- závislost či subjektivně pojatý děj (v
žovat’ z con- ( :kom-) a odvozeniny lat., šp. ap.)’, konjunktivní. Z lat. (mo-
od grex (gen. gregis) ‘stádo, dav’. Srov. dus) coniūnctīvus ‘(způsob) spojovací’
:agregát. od coniungere (viz :konjunkce).
kongres ‘sjezd’, kongresový. Z lat. con- konjunktura ‘příznivé podmínky (vý-
gressus ‘setkání, schůze’ od congredī voje ap.)’, konjunkturální. Přes něm.
(příč. trp. congressus) ‘setkat se, sejít Konjunktur ze střlat. coniunctura ‘spo-
se’ z con- ( :kom-) a gradī ‘kráčet, jít’. jení’, odvozeniny od lat. coniūnctus,
Srov. :agrese, :regrese, :grád. příč. trp. od coniungere (viz :kon-
kongruence ‘(gramatická) shoda’. Z lat. junkce). Původně astrologický termín
congruentia ‘shoda, souměrnost’ od pro ‘konstelaci souhvězdí ve zvěro-
congruere ‘shodovat se’ (viz :kom-, kruhu’, odtud pak v 18. st. v řeči
druhá část je nejasná). obchodníků ‘příznivý stav obchodu’ a
kónický ‘kuželovitý’. Z fr. conique od dále až k dnešnímu významu.
lat. cōnus, ř. kō nos ‘kužel, šiška’. konkávní ‘vydutý’. Z lat. concavus tv.
koníček. Viz :kůň. Ve významu ‘záliba’ z con- ( :kom-) a cavus ‘dutý, vyhlou-
304
konkláve konspekt
bený’. (A4)), lat. cannabis a ř. kánnabis z ne-

konkláve ‘shromáždění kardinálů k známého východního zdroje, u Slovanů
volbě papeže’. Ze střlat. conclave ‘po- nejspíš tráckým či skytským prostřed-
koj (na klíč)’ z lat. con- ( :kom-) a nictvím. Srov. :kanafas, :kanava.
clāvis ‘klíč’. Kardinálové jsou při volbě konotace ‘druhotné složky významu’,
papeže uzavřeni ve volební místnosti a konotační. Z angl. connotation od con-
téměř zcela odděleni od okolního světa. note ‘mít vedlejší význam, implikovat’
Srov. :enkláva. ze střlat. connotare ‘spoluoznačovat’ z
konkordát ‘úmluva o vztazích mezi stá- lat. con- ( :kom-) a notāre ‘označovat’.
tem a církví’. Ze střlat. concordatum Srov. :nota.
tv., což je vlastně příč. trp. od lat. con- konsekvence ‘důsledek, důslednost’. Z
cordāre ‘souhlasit, shodovat se’ z con- lat. cōnsequentia ‘důsledek’ z cōn-
( :kom-) a odvozeniny od cor (gen. sequēns, což je přech. přít. od cōnsequī
cordis) ‘srdce’. Srov. :akord. ‘následovat’ z con- ( :kom-) a sequī
konkrétní ‘určitý, skutečný’, konkreti- ‘sledovat’. Srov. :sekvence, :perze-
zovat, konkretizace. Z lat. concrētus kuce.
‘srostlý, zhuštěný’, což je původem konsens(us) ‘(všeobecný) souhlas’, kon-
příč. trp. od concrēscere ‘srůst, ztuh- sensuální. Z lat. cōnsēnsus ‘souhlas,
nout’ z con- ( :kom-) a crēscere ‘růst’. jednomyslnost’, což je původem příč.
Ve středověké filozofii (12. st.) vzato trp. od cōnsentīre ‘souhlasit, shodovat
jako protiklad k :abstraktní s význa- se’ z con- ( :kom-) a sentīre ‘vnímat
mem ‘smysly vnímatelný, skutečný’. smysly, cítit’. Srov. :nonsens, :sen-
konkubína ‘souložnice’. Z lat. concubīna tence, :senzace.
tv. z con- ( :kom-) a odvozeniny od konsolidovat ‘ustálit, upevnit’, konso-
cubāre ‘ležet, spát’. Srov. :inkubace, lidace, konsolidační. Z lat. cōnsolidāre
:kuběna. ‘zpevnit’ z con- ( :kom-) a solidāre
konkurence ‘soutěžení; soupeřící firma tv. od solidus ‘pevný’. Srov. :solidní,
ap.’, konkurenční, konkurovat, konku- :solidární.
rent. Ze střlat. concurrentia ‘setkání, konsonant ‘souhláska’, konsonantický,
souběh’ od lat. concurrere ‘sbíhat se, konsonantismus. Z lat. cōnsonāns, což
utkat se’ z con- ( :kom-) a currere ‘bě- je přech. přít. od cōnsonāre ‘spoluzvu-
žet’. Srov. :konkurs, :kurs, :kori- čet’ z con- ( :kom-) a sonāre ‘zvučet,
dor. znít’. Srov. :rezonovat, :sonáta.
konkurs ‘soutěž o místo; exekuční likvi- konsorcium ‘sdružení (na společný
dace dlužící firmy’, konkursní. Z lat. účet)’. Z lat. cōnsortium ‘společen-
concursus ‘souběh, srocení’, což je pů- ství, účastenství’ od cōnsors ‘společník,
vodem příč. trp. od concurrere (viz druh’ z con- ( :kom-) a sors ‘úděl, los’.
:konkurence). Srov. :sorta.
konopí, konopný. Všesl. - p. konopie, r. konspekt ‘stručný zhuštěný přehled’.
konopljá, s./ch. kònoplja. Psl. *konop’a Z lat. cōnspectus ‘pohled, pozorování,
je přejato stejně jako germ. *hanapa úvaha’, což je původem příč. trp. od
(něm. Hanf, angl. hemp, stisl. hampr cōnspicere ‘pohlížet, dívat se’ z con-
305
konspirace kontinent
( :kom-) a specere tv. Srov. :aspekt, Srov. :destrukce, :instrukce.

:respekt. konšel ‘radní (za feudalismu)’, konšel-
konspirace ‘spiknutí’, konspirační, kon- ský. Z román. základu (srov. střlat.
spirativní, konspirovat. Z lat. cōnspīrā- consul tv., fr. conseil ‘rada’), ale přesná
tiō ‘spiknutí, jednota, souhlas’ od cōn- cesta není známa (Ma2 ). Srov. :kon-
spīrāre ‘být jedné mysli, jednat svorně’ zul, :konzilium.
z con- ( :kom-) a spīrāre ‘dýchat’. kontakt ‘styk’, kontaktní, kontaktovat.
Srov. :aspirovat, :spiritismus. Z lat. contāctus ‘styk, dotyk, nákaza’,
konstantní ‘stálý, neměnný’, konstanta. což je původem příč. trp. od contingere
Přes něm. konstant z lat. cōnstāns tv., ‘dotýkat se’ z con- ( :kom-) a tangere
což je původem přech. přít. od cōnstāre tv. Srov. :kontingent, :kontaminace,
‘(pevně) stát, trvat’ z con- ( :kom- :takt2 .
) a stāre ‘stát’. Srov. :konstatovat, kontaminovat ‘znečišťovat, směšovat’,
:kontrast, :substance. kontaminace, kontaminační. Z lat. con-
tāmināre ‘poskvrnit, pokálet’ z con-
konstatovat ‘shled(áv)at’, konstato-
( :kom-) a odvozeniny od nedolože-
vání. Z fr. constater z lat. cōnstat ‘je
ného *tāmen z *tag-men, jež souvisí
známo’ (v tomto významu jen ve 3.
s tangere (viz :kontakt). Srov. i lat.
os. sg.) od cōnstāre ‘(pevně) stát’ (viz
contāgiō ‘nákaza, dotyk’.
:konstantní).
kontejner ‘přepravní skříň (pro zboží,
konstelace ‘postavení hvězd’. Z pozdně-
odpadky ap.)’. Z angl. container tv. od
lat. cōnstēllātiō z lat. con- ( :kom-) a
(to) contain ‘obsahovat’ ze stfr. con-
odvozeniny od stēlla ‘hvězda’, jež sou-
tenir tv. a to přes vlat. *contenire z
visí s něm. Stern, angl. star, ř. astē̺r
lat. continēre ‘držet pohromadě, spojo-
(srov. :astro-).
vat, obsahovat’ z con- ( :kom-) a te-
konsternovat ‘zarazit, nepříjemně pře- nēre ‘držet’. Srov. :kontinent, :kon-
kvapit’, konsternace. Z lat. cōnsternāre tinuita, :tenor.
‘děsit, pobouřit’ z con- ( :kom-) a ster- kontemplovat ‘rozjímat’, kontemplace,
nere ‘porazit, prostírat’. Srov. :strati- kontemplativní. Z lat. contemplārī ‘po-
fikace. zorovat, rozjímat’ z con- ( :kom-)
konstituce ‘ústava; tělesná konstrukce’, a odvozeniny od templum ‘svatyně,
konstituční, konstituovat. Z lat. cōn- chrám’. Srov. :templář.
stitūtiō ‘postavení, ustanovení, stavba’ kontext ‘významová souvislost; soubor
od cōnstituere ‘postavit, zřídit’ z con- dějových souvislostí’, kontextový. Z
( :kom-) a statuere tv. Srov. :insti- lat. contextus ‘spojitost, souvislost’, což
tuce, :restituce, :statut. je původem příč. trp. od contexere
konstrukce ‘sestrojení, stavba’, kon- ‘splétat, spojovat, pokračovat’ z con-
strukční, konstruktivní, konstruovat, ( :kom-) a texere ‘plést, tesat, stavět’.
konstruktér, konstruktérský. Z lat. Srov. :text, :tesat.
cōnstrūctiō ‘sestrojení, složení’ od cōn- kontinent ‘(souvislá) pevnina, světadíl’,
struere ‘sestrojit, nakupit’ z con- kontinentální. Přes něm. Kontinent z
( :kom-) a struere ‘skládat, kupit’. lat. (terra) continēns ‘souvislá (země)’
306
kontingent kontryhel
od continēre ‘držet pohromadě, spojo- kontrahovat. Z lat. contractiō tv. od

vat’ z con- ( :kom-) a tenere ‘držet’. contrahere (příč. trp. contractus) ‘sta-
Srov. :kontinuita, :kontejner. hovat, smršťovat’ z con- ( :kom-) a
kontingent ‘pevně stanovené množství’. trahere ‘táhnout’. Srov. :kontrakt,
Přes něm. Kontingent z fr. contingent :atrakce, :trakt.
‘příslušný (díl)’ z lat. contingēns, což kontrakt ‘smlouva’, kontraktace. Z
je přech. přít. od contingere ‘týkat se’ pozdnělat. contractus ‘smlouva, sta-
z con- ( :kom-) a tangere tv. (srov. žení’, což je původně příč. trp. od con-
:kontakt). trahere ‘stahovat, táhnout spolu’ (viz
kontinuita ‘souvislost, nepřetržité tr- :kontrakce).
vání’, kontinuální, kontinuum, konti- kontrapunkt ‘vedení několika samo-
nuace. Z lat. continuitās od continu- statných hudebních linií’, kontrapunkt.
āre ‘spojovat, pokračovat’, to pak od Ze střlat. contrapunctum, původně z
continuus ‘spojitý, ustavičný’ od con- punctus contra punktum ‘nota proti
tinēre ‘držet pohromadě, spojovat’ (viz notě’ (viz :kontra a :puntík).
:kontejner, :kontinent). kontrast ‘protiklad, opak’, kontrastní,
konto ‘účet’. Z it. conto tv. a to z pozd- kontrastovat. Přes něm. Kontrast z
nělat. computus tv. od lat. computāre it. contrasto od contrastare ‘stát proti
‘počítat’ z com- ( :kom-) a putāre ‘do- sobě’ z lat. contrā ( :kontra) a stāre
mnívat se, soudit’. Srov. :computer, ‘stát’. Srov. :status, :konstatovat.
:amputovat, :reputace. kontribuce ‘nucený příspěvek, daň’,
kontra předl., předp. Z lat. contrā ‘proti’ kontribuční. Z lat. contribūtiō od con-
a to z con- ( :kom-) a příp., která je tribuere ‘přispívat, připojit’ z con-
i v :extra, :ultra a v obměněné po- ( :kom-) a tribuere ‘rozdělovat, proka-
době v :inter-1 , :retro. Srov. :kon- zovat’ od tribus, což byl původně ‘jeden
tradikce, :kontrast, :kontrapunkt, ze tří oddílů římského národa’. Dále viz
:kontroverze. :tribut, :tribuna.
kontraband ‘pašované zboží’. Z it. con- kontrola, kontrolní, kontrolovat, kon-
trabbando tv. z contra ( :kontra) a trolor(ka), zkontrolovat, překontrolo-
bando ‘nařízení’ germ. původu (viz vat. Přes něm. Kontrolle z fr. con-
:banální, :bandita). Vlastně tedy ‘co trôle ze střfr. contrerôle, vlastně ‘pro-
je proti nařízení’. tiseznam’, z contre- z lat. contrā-
kontrabas ‘basa (největší smyčcový ná- ( :kontra) a rôle ‘svitek, seznam’ (viz
stroj)’, kontrabasový. Přes něm. Kon- :role1 ).
trabass z it. contrabbasso (viz :kontra kontroverze ‘spor’, kontroverzní. Z lat.
a :bas). contrōversia tv. od contrōversus ‘proti
kontradikce ‘rozpor, protiklad’. Z lat. sobě otočený’ z contrō- (jiný tvar od
contrādictiō ‘mluvení proti, odporo- contrā, viz :kontra) a versus, což
vání’ od contrādīcere z contrā ( :kon- je původně příč. trp. od vertere ‘otá-
tra) a dīcere ‘říkat, mluvit’. Srov. čet, obracet’. Srov. :averze, :diverze,
:dikce, :kondice. :verš.
kontrakce ‘smrštění, zmenšení objemu’, kontryhel ‘bylina s okrouhlými zuba-
307
kontumace konzervovat
tými listy’. Asi z něm. Gunderheil ‘po- ‘chýlit se, směřovat’.

penec (druh poléhavé byliny)’, z názvu konvertovat ‘změnit (např. víru, elek-
této rostliny (Jg) pak přeneseno (asi trický proud ap.)’, konverze, konver-
Preslem) na jinou. tita, konvertor. Z lat. convertere ‘ob-
kontumace ‘výsledek stanovený v ne- racet, změnit’ z con- ( :kom-) a ver-
prospěch nedostavivší se strany (ve tere ‘obracet, točit’. Srov. :kontro-
sportu)’, kontumační, kontumovat. Z verze, :averze.
lat. (iūdicāre) in contumāciam ‘(od- konverzace ‘rozmluva’, konverzovat,
soudit) v nepřítomnosti’ (vlastně ‘ve konverzační. Přes fr. conversation z
vzdoru’) od contumācia ‘zatvrzelost, lat. conversātiō ‘(společenský) styk’ od
vzdor’ z con- ( :kom-) a odvozeniny od conversārī ‘otáčet se, meškat’ od con-
tumēre ‘dmout se’. versus, což je příč. trp. od convertere
kontura ‘obrys’. Přes něm. Kontur z (viz :konvertovat).
fr. contour od fr. contourner ‘obehnat, konvexní ‘vypouklý’. Z lat. convexus
zkroutit’ vlivem it. contorno od contor- ‘klenutý, svedený dohromady’ od con-
nare ‘ohraničovat, dělat obrys’ z vlat. vehere ‘svážet’ z con- ( :kom-) a vehere
*contornāre z con- ( :kom-) a lat. tor- ‘vézt’. Srov. :vehikl.
nāre ‘točit, soustružit’. konvice. Viz :konev.
kontušovka ‘druh kořalky’. Z polštiny, konvoj ‘řada dopravních prostředků (s
srov. p. kontuszowy ‘týkající se p. zvyků ozbrojeným doprovodem)’. Z fr., stfr.
v 17. a 18. st.’ od kontusz ‘součást pol- convoi ze stfr. convoyer z vlat. *con-
ského kroje’, původně ‘šlechtický kabát viāre z con- ( :kom-) a lat. viāre ‘ces-
se šosy a rozstřiženými rukávy’. tovat’ od via ‘cesta’. Srov. :viadukt.
konvalinka, konvalinkový. Ve starší č. konzerva. Viz :konzervovat.
konva(l)lium. Z lat. (lilium) convallium konzervativní ‘lpící na tom, co je vžité,
‘(lilie) údolí’ od convallis ‘údolí, úval’ z staré’, konzervativec, konzervatismus.
con- ( :kom-) a vallis tv. V politickém smyslu přes něm. kon-
konvence ‘úmluva, zvyklost’, kon- servativ z angl. conservative a to ze
venční. Z lat. conventiō ‘dohoda, střlat. conservativus ‘ochraňující, udr-
úmluva, schůze’ od convenīre (příč. trp. žující (staré zvyky)’ od lat. conservāre
conventus) ‘scházet se, shodnout se, (viz :konzervovat).
hodit se’ z con- ( :kom-) a venīre ‘při- konzervatoř ‘střední odborná hudební
cházet’. Srov. :konvent, :prevence, a taneční škola’, konzervatorní, kon-
:invence. zervatorist(k)a. Z it. conservatorio ‘hu-
konvent ‘sbor řeholníků’. Z lat. con- dební škola’, původně ‘výchovný ústav,
ventus ‘schůze, shromáždění’, což je sirotčinec’, od conservare ‘uchovávat,
původně příč. trp. od convenīre (viz chránit’ (viz :konzervovat). První vý-
:konvence). chovná hudební zařízení totiž vznikala
konvergence ‘sbíhání, sbližování’, kon- při sirotčincích ap. (16. st.).
vergentní. Z nlat. convergentia od konzervovat ‘uchovávat, chránit (před
pozdnělat. convergere ‘směřovat k zkázou)’, konzervace, konzervační, kon-
sobě’ z con- ( :kom-) a lat. vergere zerva, konzervátor. Z lat. cōnservāre
308
konzilium kopat
‘zachovat, uchránit’ z con- ( :kom-) a konzument, konzumentský. Z lat. cōn-

servāre ‘hlídat, chránit’. Srov. :rezer- sūmere tv. z con- ( :kom-) a sūmere
vovat, :servis. ‘vzít, požít’ ze :sub- a emere ‘brát, ku-
konzilium ‘poradní sbor (lékařů)’. Z lat. povat’. Srov. :presumpce, :resumé,
cōnsilium ‘rada, porada’ od cōnsulere :promptní.
‘radit se, rokovat’ (viz :konzul). kooperovat ‘spolupracovat’, kooperace,
konzistence ‘soudržnost, pevnost’, kon- kooperační, kooperativní. Viz :ko-2 a
zistentní. Z lat. cōnsistentia ‘(pevné) :operovat.
složení’ od cōnsistere ‘postavit se, za- kooptovat ‘přibrat (dalšího člena do vo-
kládat se’ z con- ( :kom-) a sistere ‘sta- leného sboru)’, kooptace. Z lat. co-
vět’. Srov. :konzistoř, :rezistence, optāre ‘volbou doplňovat’ z co- ( :ko-
2
:asistovat. ) a optāre ‘vybrat si, vyvolit’. Srov.
konzistoř ‘církevní poradní sbor’. Ze :opce, :adoptovat.
střlat. consistorium tv. z lat. cōnsis- koordinovat ‘uvádět v soulad’, koordi-
tōrium ‘shromaždiště, císařská rada’ od nace, koordinační, koordinátor. Ze stř-
cōnsistere ‘společně (se) stavět, posta- lat. coordinare ‘seřazovat’ z co- ( :ko-
2
vit se’ (viz :konzistence). ) a ordināre ‘řadit, pořádat’ (viz :or-
konzola, konzole ‘nosník, podpěra záclo- dinovat).
nových tyčí’, konzolka. Přes něm. Kon- kopa1 ‘šedesát kusů, hromada (sena
sole z fr. console tv. a to snad zkráce- ap.)’. Všesl. - p., str. kopa tv., s./ch.
ním ze střfr. consolateur ‘utěšitel, pod- kȍpa ‘kupa (sena)’. Psl. *kopa je zřejmě
půrce’, přeneseně ‘podpůrný pilíř’, od odvozeno od *kopati ( :kopat), pří-
consoler ‘těšit’. Z lat. cōnsōlārī tv. z buzné je asi lit. kopà ‘písečná duna,
con- ( :kom-) a sōlārī tv. Může to však masa’, kãpas ‘mohyla’. Původní vý-
být i lid. etym. (D2), snad spíš souvisí znam tedy byl asi ‘hromada nakopané
s fr. sole ‘podkladní deska, pražec’. země’, pak ‘hromada, kupa vůbec’ a
konzul ‘diplomatický úředník; jeden ze odtud ‘početní jednotka (60 kusů)’ jako
dvou nejvyšších úředníků volených ve pozůstatek starého šedesátkového po-
starém Římě’, konzulát, konzulární. Z čítacího systému. Nejasný je vztah ke
lat. cōnsul od cōnsulere ‘radit se, roko- :kupa - i přes velkou blízkost jde asi
vat’, původně ‘shromáždit (senát)’, z až o druhotné sblížení. Srov. :kopec.
con- ( :kom-) a snad odvozeniny od ie. kopa2 (veselá kopa) ‘veselý člověk’. Asi
*sel- ‘vzít, uchopit’. Srov. však i lat. ze střhn. kompān ‘druh’ žertovným při-
exsul ‘vyhnanec’ ( :exil). Dále srov. kloněním ke :kopa1 (Ma2 pod kum-
:konzultovat, :konzilium, :konšel. pán). Dále viz :kumpán.
konzultovat ‘radit se (u odborníka)’, kopat, kopnout, kop, kopáč, kopanec,
konzultace, konzultační, konzultant. Z kopaná, kopačka, kopanina, kopanice,
lat. cōnsultāre ‘radit se, ptát se na kopaničář, nakopat, rozkopat, zkopat,
radu’ od cōnsulere (příč. trp. consultus) vykopat, výkop, zakopat, zákop, záko-
tv. (viz :konzul). pový, okopat, okop, překopat, poko-
konzumovat ‘spotřebovávat’, konzu- pat, prokopat, průkopník, příkop, od-
mace, konzumační, konzum, konzumní, kopnout, odkop, ukopnout aj. Všesl. -
309
kopec kopřiva
p. kopać, r. kopáť, s./ch. kòpati, stsl. ko- od *kopati ( :kopat), i když příp. -ystь
pati. Psl. *kopati je příbuzné s lit. ka- je velmi nezvyklá. Snad i proto došlo v
póti ‘sekat’, stpr. enkopts ‘zakopaný’, č. ke změně y > i (podle :list, :kořist
ř. skáptō ‘kopu, okopávám’ i kóptō ap.).
‘tluču, strkám’ (srov. :synkopa), arm. kopr, koprový, koprovka. Všesl. - p.
kopc em ‘tluču, sekám’ z ie. *(s)kop- kopr, str. koprъ (r. ukróp), s./ch. kȍpar,
(a jeho variant) ‘obdělávat ostrým ná- stsl. koprъ. Psl. *koprъ není příliš jasné.
strojem’. Ve slov. původně ‘obdělávat Snad je lze vyvodit z ie. *ku̯opro- odvo-
půdu’, v zsl. pak i ‘tlouci nohou’. Vzhle- zeného od *ku̯ēp- ‘vydávat vůni či zá-
dem k řečtině (viz výše) mají někteří za pach’, od něhož je i lit. kvė pti ‘vdech-
to, že rozlišení těchto významů je již ie. nout’, kvãpas ‘dech, vůně, aroma’.
(Ma2 ). Srov. :kopí, :kopa1 , :štípat. Pojmenování by odráželo aromatické
kopec, kopeček, kopcovitý. Odvozenina vlastnosti rostliny. Srov. :kopřiva,
od stč. kop ‘hora’, což je mužský tvar :koprnět, :kypět.
ke :kopa1 . Srov. :skopčák. kopra ‘bílá hmota z jádra kokosových
kopejka ‘setina rublu’. Z r. kopéjka a to ořechů’. Z port. copra a to z malajského
asi od kop’jó (viz :kopí), protože na ní kopparah ‘kokos’.
byl původně vyobrazen car držící kopí kopretina, kopretinový. U Jg kopřetina.
(15. st.). Preslův výtvor, jeho motivaci však ne-
kopí, kopinatý, kopiník. Všesl. - p. kopia, známe. Snad ke :kopr.
r. kop’jó, s./ch. kòplje, stsl. kopije. Psl. koprnět ‘trnout, dřevěnět’, zkoprnělý.
*kopьje je odvozeno od *kopati ( :ko- Nář. i ‘netrpělivě čekat’. Příbuzné je
pat), původně to byl asi ‘ostrý (pra- jen sln. koprnéti ‘bažit, silně toužit’
covní) nástroj’, pak ‘bodná zbraň’. Po- a asi i b.d. kóprja se ‘chystat se’.
dobné útvary jsou v lit. kaplỹs ‘sekyra’, Snad odvozeno od *koprъ ( :kopr) v
sthn. heppa aj. (dnes Hippe) ‘zahnutá původním významu ‘pára, vůně, zá-
dýka’, ř. kopís ‘sekera, nůž, šavle’. Srov. pach’, vývoj významu slovesa by mohl
:oštěp. být ‘vydechovat’ → ‘silně toužit’ (srov.
kopie ‘napodobenina, další exemplář’. :dychtit) → ‘dřevěnět (tužbou, úža-
Ze střlat. copia ‘opis’ z lat. cōpia ‘hoj- sem ap.)’, snad v č. i s vlivem slovesa
nost, zásoba, množství’ z co- ( :ko-1 ) :brnět.
a odvozeniny od ops ‘moc, síla, bohat- koprodukce ‘společná produkce’, kopro-
ství’. Srov. :kopírovat, :optimální. dukční. Z angl. co-production z co-
kopinatý ‘připomínající tvarem kopí’. označujícího ‘sdílení něčeho’ (srov. co-
Viz :kopí. pilot ‘druhý pilot’, co-holder ‘spoludr-
kopírovat, kopírovací, kopírka, okopíro- žitel’) z lat. co- ( :ko-2 ) (v lat. jen před
vat, překopírovat, zkopírovat. Z něm. samohláskou), dále viz :produkce.
kopieren tv. a to ze střlat. copiare ‘opi- kopřiva, kopřivový, kopřivka. Všesl. -
sovat’ (viz :kopie). p. pokrzywa, r. krapíva, s./ch. kòpriva.
kopist ‘dřevěný nástroj na mísení těsta’. Psl. asi *kopriva, i když se rekonstru-
P.d. kopyść, r.d. kopýsť, s./ch.d. kȍpīst uje i *kropiva (Ma2 , HK) a spojuje se
‘holeň’. Psl. *kopystь je asi odvozeno s :kropit v původním významu ‘pře-
310
koptit korec
lévat vroucí vodou’, protože takto se jasné. Snad jde o domácí útvar sou-
kopřivy před upotřebením upravovaly visející s psl. *korbъ ‘koš’ (viz :kra-
(srov. :oukrop). Foneticky se však zdá bice), srov. i č. nář. koráb ‘vykotlaný
věrohodnější přesmyk kopr- > krop- (v kmen’. Původní význam snad lze re-
p. pokr-) než naopak, slovo se pak dá konstruovat jako ‘něco spleteného (ve
dobře odvodit od *koprъ (i tam došlo ve tvaru koryta ap.)’. Genetické spojení s
vsl. k přesmyku, viz :kopr). Obě rost- ř. kárabos, karábion ‘loď’ (Ma2 ) naráží
liny byly v kuchyni i léčitelství hojně na pozdní doložení a zjevnou sekundár-
užívány, ale přesná motivace jejich spo- nost tohoto významu v ř. (původní vý-
jení není jistá. znam je ‘langusta, rak’), lze však při-
koptit. Viz :ukoptěný. pustit možnost výpůjčky z ř.
kopulace ‘pohlavní spojení’, kopulovat. korán ‘základní náboženská kniha is-
Z lat. cōpulātiō ‘spojení, svazek’ od cō- lámu’. Z ar. qur’ān, doslova ‘čtení’ od
pulāre ‘spoutávat, spojovat’ od cōpula qara’a ‘číst, recitovat’.
‘pouto, pojítko’ z co- ( :ko-2 ) a *apula korba ‘ohrazený vršek vozu’; ob. expr.
od *apere ‘připojovat’, doloženého jen ‘urostlý, podsaditý člověk’. Z it. corba
v příč. trp. aptus ‘připojený, připev- ‘koš’ (možná přes něm. Korb tv.) z
něný’. Srov. :adaptovat, :kuplíř. lat. corbis tv. Přenesený expr. význam
kopule ‘klenba ve tvaru polokoule’, asi na základě představy ‘hranatosti’
kopulovitý. Přesmykem samohlásek z (srov. hrana v témž významu). Srov.
kupole a to z it. cupola tv. z pozdně- :korveta, :korbel, :krabice.
lat. cūpola, což je vlastně zdrobnělina korbel ‘dřevěná nádoba na pivo’, korbí-
od cūpa ‘sud, bečka’. Srov. :kbelík, lek. Ze střhn. körbel, což je zdrobnělina
:koflík. od korp, sthn. korb ‘pletená nádoba’ z
kopyto, kopýtko, kopytník, kopytnatý. lat. corbis (viz :korba). Původně asi
Všesl. - p. kopyto, r. kopýto, s./ch. kò- ‘opletená láhev (na víno)’ (HK).
pito. Psl. *kopyto se vykládá buď od kord ‘bodná zbraň’. P. kord, r. kórda,
:kopat (HK), tedy ‘to, čím se kope’, sln. kordec. Východiskem je per. kārd
nebo z ie. názvu kopyta *k̸op-, který ‘nůž’, k nám asi přes maď. kard (Ma2 ).
je v něm. Huf, angl. hoof (A4) a sti. kordon ‘ochranný řetězec bezpečnost-
śaphá- (A1) (ve slov. by byla ‘tvrdá’ va- ních složek’. Z fr. cordon ‘šňůra, tka-
rianta s k-) (Ma2 ). V obou případech je nice’ od corde ‘provaz’ z lat. chorda
třeba počítat rovněž s neobvyklou příp. ‘struna’ z ř. chordē̺ tv. Srov. :kla-
-yto (stejná je snad v :koryto). vichord.
kor, kór přísl. zast. ob. ‘obzvlášť’. Z něm. korec ‘stará dutá a plošná míra’. Stč. ko-
gar ‘velice, docela, příliš’ od adj. gar řec tv. i ‘nádoba’. Všesl. - p. korzec, r.d.
‘hotový, dovařený, dodělaný’ z germ. koréc, s./ch.d. kòrac, stsl. korьcь. Psl.
*garwa ‘hotový, připravený’, jehož pů- *korьcь je nejspíš odvozeno od *kora
vod není jistý. ( :kůra), původně tedy asi ‘(větší) ná-
koráb, korábový. Všesl. (kromě sln.) - doba z kůry’, odtud pak vymezení ná-
p. korab, r. korábl’, s./ch.st. kȍrab, stsl. doby určité velikosti jako duté míry
korabl’ь. Psl. *korab’ь/*korabъ je málo (kolem 100 litrů) a konečně i plošné
311
korek koronární
míry (plocha osetá tímto množstvím rence.

obilí). korigovat ‘opravovat’. Viz :korekce.
korek, korkový. Z něm. Kork ze šp.st. kormidlo, kormidelník, kormidelnický,
alcorque ‘boty s korkovou podrážkou’ kormidlovat, zakormidlovat. Přejato za
z ar.-šp. al-qurq tv. (al- je člen) a to obrození z r. kormílo tv. odvozeného
nejspíš z lat. cortex ‘kůra, lýko, korek’. od kormá ‘záď lodi’ (s./ch. kr̷ma, stsl.
Srov. :kůra. krъma tv., v zsl. chybí). Psl. *kъrma je
korekce ‘oprava’, korektní ‘správný, nejspíš příbuzné s ř. kormós ‘osekaný
slušný’, korektor(ka), korektorský, ko- kmen, tyč’, východiskem je ie. *(s)ker-
rektura, korigovat, zkorigovat. Z lat. ‘řezat’. Původně tedy šlo asi o primi-
corrēctiō ‘oprava, napravení’ od corri- tivní veslo, jímž se ze zádi lodi řídil
gere (příč. trp. corrēctus) ‘opravovat, směr plavby. Srov. :kůra.
rovnat’ z com- ( :kom-) a regere ‘řídit, kormorán ‘velký vodní pták’. Z fr. cor-
spravovat’. Srov. :dirigovat, :rekce. moran a to z corp ‘havran’ z lat. cor-
korelace ‘souvztažnost’, korelační. Z lat. vus tv. a stfr. *marenc ‘mořský’ odvo-
correlātiō ‘vzájemný vztah, souvislost’ zeného od lat. mare germ. příp. -ing.
z com- ( :kom-) a relātiō ‘vztah’ (viz Srov. stejně tvořené lat. corvus marī-
:relace). nus tv.
korepetice ‘nacvičování či opakování kormoutit, zkormoucený. Viz :ko-1 a
pěveckých a baletních úloh’, korepeti- :rmoutit.
tor, korepetovat. Ze střlat. correpetitio
kornatět ‘tvrdnout na povrchu (o cé-
od correpetere ‘opakovat (s někým)’ z
vách ap.)’, kornatění. Od adj. kornatý
lat. com- ( :kom-) a repetere ‘znovu
‘ztvrdlý, jakoby pokrytý kůrou’, viz
směřovat, opakovat’ (viz :repetice).
:kůra.
korespondovat ‘dopisovat si; být v sou-
ladu’, korespondence, korespondenční, kornet1 ‘nižší jezdecký důstojník (v 16.-
korespondent(ka). Ze střlat. correspon- 18. st.)’. Z fr. cornette ‘jezdecký prapo-
dere (možná přes fr. correspondre) z rec’ od corne ‘roh’ (podle tvaru) z lat.
lat. com- ( :kom-) a respondēre ‘odpo- cornū tv. Srov. :kornet2 .
vídat, vzájemně slíbit’ z :re- a spon- kornet2 ‘druh žesťového nástroje’. Z it.
dēre ‘(slavně) slíbit’. Srov. :respon- cornetto, což je zdrobnělina od corno
dent, :sponzor. ‘roh’ z lat. cornū tv. Srov. :horna,
koriandr ‘druh koření’. Z lat. corian- :kornet1 , :kornout.
drum z ř. koríannon neznámého pů- kornout, kornoutek. Stč. kornút. Asi z
vodu. lat. cornūtus ‘rohatý’ od cornū ‘roh’.
korida ‘býčí zápasy’. Ze šp. corrida (de Srov. i fr. cornet ‘kornout’. Srov.
toros) ‘běh, závod (býků)’ od correr :kornet2 .
‘běžet’ z lat. currere tv. (viz :koridor). korodovat. Viz :koroze.
koridor ‘chodba, průchod’. Přes něm. koronární ‘věnčitý (o tepně); zabývající
Korridor z it. corridore tv., původně se léčením akutních srdečních příhod’.
‘běžec’, od correre ‘běžet’ z lat. currere Ze střlat. coronarius od lat. corōna ‘vě-
tv. Srov. :korida, :exkurze, :konku- nec’ z ř. korō̺nē ‘kruh (u dveří ap.)’. Viz
312
koroptev koryto
:koruna. hlavy’ z ř. korō̺nē ‘kruh (u dveří ap.)’

koroptev, koroptvička. Stč. kuroptva, p. od korō̺nos ‘zahnutý’. Původně věnec
kuropatwa, r. kuropátka, s./ch.st. ku- z ratolestí či květů jako ozdoba při
roptva. Psl. *kuropъty, gen. kuropъtъve, slavnostech či cena vítězů, pak odznak
je stará složenina, jejíž první část odpo- moci. Význam ‘peněžní jednotka’ je
vídá našemu :kur, druhá pak je odvoze starých rakouských mincí, na nichž
zena od stejného základu jako :pták. byla panovnická koruna. Další přene-
Spojení první části s lit. kùrti ‘běžet’, sené významy ‘vyvrcholení’, ‘rozvět-
lat. currere tv. (Ma2 ) se obvykle nepři- vená část stromu’ ap. jsou metafory.
jímá, i když slovotvorná paralela je v korund ‘tvrdý nerost’. Přes něm. Ko-
:drop. rund z angl. corundum a to z tamil-
korouhev, korouhvička. Stč. korúhev, ského kurandam ‘rubín’.
korúhva. Všesl. - p. chorągiew, r. chor- korupce ‘úplatkářství’, korupční, ko-
úgv’, s./ch.st. horugva, stsl. chorǫgy. rumpovat, zkorumpovaný. Z lat.
Psl. *chorǫgy je výpůjčka, jejíž původ corruptiō ‘zkažení, podplacení’ od
není jistý. Většina autorů dosud dávala corrumpere (příč. trp. corruptus) ‘zma-
přednost výkladu z mong. oronγo ‘pra- řit, zkazit, uplácet’ z com- ( :kom-
por’, nadějnější se však (vzhledem k ty- ) a rumpere ‘zlomit, zrušit’. Srov.
pickému zakončení na -y, srov. :cír- :erupce, :bankrot.
kev, :konev) zdá převzetí z germ. korveta ‘menší válečná loď’, korvetní.
*hrungō, srov. gót. hrugga ‘tyč’. Přes něm. Korvette z fr. corvette a to
koroze, koroz(iv)ní, korodovat, zkoro- buď z lat. corbīta ‘nákladní loď’ či stř-
dovat. Z pozdnělat. corrōsiō od lat. niz. corver ‘rybářský člun’. V obou pří-
corrōdere ‘vyhlodat, rozežrat’ z com- padech nakonec dojdeme k lat. corbis
( :kom-) a rōdere ‘hlodat’. Srov. ‘koš’, šlo tedy původně o loď krytou ko-
:eroze. šatinou (viz i :korba).
korporace ‘sdružení, spolek’, korpo- koryfej ‘přední osobnost (vědy ap.)’. Z
rační. Ze střlat. corporatio od corporare lat. coryphaeus ‘přední osobnost, náčel-
‘sdružovat’ od lat. corpus ‘tělo’. Srov. ník’ z ř. koryfaĩos ‘vrchní; vůdce, hlava’
:korpulentní. od koryfē̺ ‘temeno, vrchol’.
korpulentní ‘tělnatý’, korpulence. Z lat. korýš. Preslův výtvor podle nlat. crusta-
corpulentus tv. od corpus ‘tělo’. Srov. ceum od lat. crūsta ‘kůra, skořápka’.
:korporace, :korpus. Srov. :krusta, :kůra.
korpus ‘hlavní část (dortu, hudebního koryto, korýtko. Všesl. - p. koryto, r. ko-
nástroje ap.); ucelený soubor jevů’, rýto, s./ch. kòrito, stsl. koryto. Psl. *ko-
korpusový. Z lat. corpus ‘tělo, těleso, ryto nemá jednoznačný výklad. Spo-
soubor’. Srov. :korporace, :korpu- juje se s psl. *kora, *korьcь (viz :ko-
lentní, :korzet. rec, :kůra) (HK) či přímo s výchozím
korumpovat. Viz :korupce. ie. *(s)ker- ‘řezat’ - původní význam
koruna, korunka, korunní, korunový, koby pak byl ‘předmět vydlabaný z ne-
runovat, korunovace, korunovační. Z loupané klády (s kůrou)’ (slovotvorně
lat. corōna ‘věnec, královská ozdoba srov. :kopyto). Méně pravděpodobné
313
korzár kosatka
je členění na ko-ryto z :ko-1 a odvo- kořisťovatel. Všesl. (kromě luž.) - p.

zeniny od *ryti ( :rýt), s motivací ‘to, korzyść, r. korýst’, s./ch. kȍrīst, stsl.
co je vyryto, vydlabáno’ (srov. podobně koristь. Psl. *koristь má více výkladů,
:kadlub). nejpřijatelnější se zdá vyjít od slovesa
korzár ‘námořní lupič’, korzárský, kor- *ko-ristati z :ko-1 a *ristati, srov.
zárství. Přes něm. Korsar z it. corsaro r.st. ristát’ ‘běžet’, stsl. ristati ‘obíhat’.
tv. a to ze střlat. cursarius od lat. cur- Snad původně ‘obíhat, shánět (dohro-
sus ‘běh, jízda, plavba’ od currere ‘bě- mady)’.
žet’. Srov. :korzo, :kurs, :kurýr. kořit, pokořit, pokořitel, pokora, po-
korzet ‘šněrovačka’. Z fr. corset, což je korný. Všesl. - p. korzyć, r. korít’, s./ch.
zdrobnělina k stfr. cors (dnes corps) kòriti, stsl. koriti. Psl. *koriti nejspíš
‘tělo’ z lat. corpus tv. Srov. :korpus, souvisí s lot. karināt ‘dráždit’, sthn. ha-
:korpulentní, co do významu srov. i rawēn ‘vysmívat se’, lat. carināre tv.,
naše živůtek. ir. caire ‘pohana’ i ř. kárnē ‘trest’, vše
korzo ‘promenáda’, korzovat. Z it. corso od ie. *kar- ‘hanit, kárat’ (viz i :ká-
‘široká městská třída’, původně ‘běh, rat).
jízda na koni’, z lat. cursus tv. Srov. kos, kosice, expr. kosák. Všesl. - p., r.d.
:kurs, :korzár. kos, s./ch. kôs. Psl. *kosъ se obvykle
kořalka, kořalkový, ob. hanl. kořala. Z p. spojuje s ř. kópsichos tv. (bylo by tedy
gorzałka od gorzeć (viz :hořet) (Ma2 , z *kop-s-) (Ma2 , HK), základ obou slov
HK). možná bude onom. původu. Význam
kořen, kořínek, kořenný, kořenový, koře- ‘smělý, chytrý chlapík’ podle jeho ne-
natý, kořenáč, kořenářka, kořenářský, bojácnosti.
kořenářství, kořenit, zakořenit, vykoře-
nit. Všesl. - p. korzeń, r. kóren’, ch. kosa, kosiště, kosit, pokosit, nakosit, sko-
kȍrijen, stsl. korenь. Psl. *korenь má sit. Všesl. - p. kosa, r. kosá, s./ch. kòsa,
zřejmě nejblíže k lit. kẽras ‘pařez, lo- stsl. kosa. Psl. *kosa se obvykle spo-
dyha, stonek’, kerė̷ti ‘rozrůstat se, vět- juje s lat. castrāre ‘klestit’ (viz :kast-
vit se’, stpr. kirno ‘keř’ a ovšem i psl. rovat), střir. cess ‘kopí’, ř. keázō ‘štípu,
*kъrъ ( :keř). Další souvislosti nejisté, rozsekávám’, sti. śásati ‘řeže’, vše z ie.
dosud přehlížená je možnost spojení *k̸es- ‘řezat’ (ve slov. se ztvrdnutím po-
s ie. *(s)ker- ‘kroutit, ohýbat’ (stejná čátečního k̸- (A1)) (Ma2 ), časté je však
motivace je u stč. krč ‘pařez’, srov. i spojování s ie. *kes- ‘škrábat aj.’ (viz
:krčma). Ob. expr. význam ‘člověk, :česat) (HK). Srov. :kosý.
který za jiné platí’ je prý kalk za něm. kosatec. Od :kosa (podle podoby jeho
Wurzen tv. (Ma2 ). Srov. i :koření. listů).
koření, kořenit, kořeněný, okořenit. kosatka ‘úzká trojúhelníková plachta;
Vlastně původně ‘sušené kořínky’, po- dravý kytovec’. Dřívější je zřejmě ná-
dobně je blízko něm. Wurzel ‘kořen’ a zev kytovce (již u Jg). Slovotvorně vy-
Würze ‘koření’. chází z č.st. kosatý ‘podobající se kose’
kořist, kořistník, kořistnický, kořistnic- (viz :kosa), jde tu o podobu charak-
tví, kořistit, ukořistit, vykořisťovat, vy- teristické hřbetní ploutve tohoto savce,
314
kosinus kostra
stejná motivace je i u plachty. ticový, kostnice, kostlivec, vykostit.

kosinus. Uměle z :ko-2 a :sinus. Všesl. - p. kość, r. kosť, s./ch. kôst,
kosman ‘drobná jihoamerická opice’. stsl. kostь. Psl. *kostь se obvykle spo-
Od č.st. kosma ‘chomáč vlasů či juje s lat. os, alb. asht, ř. ostéon,
chlupů’ (podle prodloužených chvostků sti. ásthi-, chet. haštāi- tv., vše z ie.
na boltcích). Viz :kosmatý. *ost(i)- (Ma2 , HK), problematické je
kosmatý ‘chlupatý, zarostlý’. Všesl. - ovšem vysvětlení psl. k- (podobným
p. kosmaty, r. kosmátyj, s./ch. kòsmat, příkladem je :koza). Nejspíš lze uva-
stsl. kosmatъ. Psl. *kosmatъ je odvo- žovat o kontaminaci (D4) - v úvahu
zeno od *kosmъ/*kosma ‘vlasy, srst’, přichází ie. základ, z něhož vzešlo lat.
jež souvisí s *kosa ‘kštice’ od ie. *kes- costa ‘žebro’, či kořen *kes- (viz :če-
(viz :česat). sat, :kosa). Srov. :kostka, :kostrč,
kosmetika ‘péče o vzhled pleti, vlasů :kostival, :kostra, :košťál, :osten.
ap.’, kosmetický, kosmetička. Z fr. kostel, kostelík, kostelíček, kostelní, kos-
cosmétique a to z ř. kosmētikē̺ (téchnē) telník, kostelnice, kostelnický. Z č. do
‘(umění) zdobení’ od kosméō ‘pořá- slk. a pol. (kościół), odtud i do vsl.
dám, zdobím’. Srov. :kosmos. Přejato (snad přes sthn. kastel) z pozd-
kosmo- ‘týkající se vesmíru’. Srov. nělat. castellu(m) ‘pevnost, tvrz, hrad’,
:kosmologie, :kosmonaut, :kos- což je zdrobnělina od lat. castrum tv.
modrom. Viz :kosmos. Kostel původně býval součástí hrad-
kosmodrom ‘základna pro start raket ního komplexu a také vzhledem (věž,
do vesmíru’. Viz :kosmo- a :-drom. ohrazení zdí) se hradu do jisté míry po-
kosmologie ‘nauka o vesmíru’. Viz dobal. Srov. :kastelán.
:kosmo- a :-logie. kostival ‘druh léčivé byliny’. Jen č., slk.
kosmonaut, kosmonautka, kosmonau- a hl. Asi polokalk podle něm. Beinwell
tický. Z :kosmo- a ř. naútēs ‘plavec’ (Bein ‘kost’, druhá část se vysvětluje z
od náō ‘plynu, teču’. Viz i :astronaut. wallen ‘srůstat’) (HK), podobný je ř.
kosmopolitismus ‘světoobčanství’, kos- název byliny sýmfyton, doslova ‘srůs-
mopolita, kosmopolitický. Z fr. cosmo- tání’ (používalo se jí na zlomeniny i
polite ‘světoobčanský, žijící v různých na otevřené rány). Vyloučeno není ani
zemích’ od ř. kosmopolı ̻tēs, doslova čistě domácí tvoření od slovesa valiti
‘občan světa’, z kósmos ( :kosmos) a ( :valit) (Ma2 ).
polı ̻tēs ‘občan’ (viz :politika). kostka, kostička, kostkový, kostkovaný,
kosmos ‘vesmír’, kosmický. Z ř. kósmos kostkovat. Slk. kocka (s přesmykem
‘řád, úprava, vesmír, svět’. Srov. :kos- st-ts), p. kostka, r. (igrál’naja) kost’,
metika, :kosmopolitismus, :kosmo-. s./ch. kȍcka. Psl. *kostъka je zdrob-
kosodřevina. Z p. kosodrzewina, ko- nělina ke *kostь ( :kost) - jako hrací
sodrzew a to asi podle něm. Krumm- kostky totiž původně sloužily hlezenní
holz tv. (z krumm ‘křivý’ a Holz kosti (srov. :hlezno). Odtud pak pře-
‘dřevo’) (Ma2 ). Srov. :kosý. neseno na kostku, krychli vůbec.
kost, kůstka, kostička, kostní, kostěný, kostra, kosterní, kostrový, kostroun. Ve
kostnatý, zkostnatělý, kostice, kos- významu ‘skelet’ jen č. a slk., vytvořil
315
kostrbatý kotec
Presl ke :kost. Významy v jiných slov. jiných výkladů od ie. *kes- ‘česat, škra-
jazycích (r.d. ‘druh trávy, druh ryby’ i bat ap.’ (viz :česat) s významem ‘ple-
r. kostër ‘hromada dřeva ap.’) svědčí o tená nádoba k česání plodů’.
jiné motivaci, nejspíš od kořene *kes- košer adj. ‘předpisově připravený, nezá-
‘česat, škrabat’ (srov. :kost, :kostrč, vadný (původně o mase u Židů)’. Z jidiš
:kostrbatý). koscher a to z hebr. kāšer ‘způsobilý,
kostrbatý. Původně ‘vlasatý, rozcu- podle předpisů’. Širší význam ‘jsoucí v
chaný’ (Jg), srov. i č.st. a slk.st. pořádku, náležitý’ ze studentské řeči.
kostrba, kostruba ‘rozcuchanec’, r.d. kó- košíková, košíkář(ka), košíkářský. Podle
strub tv. Psl. asi *kostrъba, *kostrǫba je angl. basketball (viz :basketbal a
odvozeno od *kostra ( :kostra) s jasně :koš).
převládající motivací od kořene *kes- košile, košilka, košilový, košilatý. Stč.
(srov. :kost, :kostrč, :kotrba, :če- košule (C1). Všesl. - p. koszula, r.d. ko-
sat). šúlja, s./ch. kòšulja. Psl. *košul’a je vý-
kostrč ‘poslední obratle páteře’. Stč. půjčkou z lat. casula ‘plášť s kapucí’
kostřec, slk. kostrč tv., r. kostréc (asi severoit. prostřednictvím), význam
‘spodní část křížové kosti’, vedle toho ‘svrchní oděv’ je doložen ještě v r.d.
však v r.d. i ‘nesvázaný snop’, ‘druh košťál, košťálový. Jen č.; slk. košťial’
trávy’, ‘žebro koně’ aj. Psl. *kostrьcь je znamená ‘hrubá kost’, což je význam
odvozeno od *kostra ( :kostra), na vý- původnější. Expr. tvoření příp. -’ál od
znamech je dobře vidět dvojí motivace :kost (Ma2 , HK).
útvarů od psl. *kostr-: jednak od *kostь koště, košťátko. Jen č. Zkrácením z
( :kost), jednak od kořene *kes-. V č. koštiště ze stč. koščišče, choščišče,
a slk. je navíc pravděpodobná kontami- chvoščišče, chvostišče aj., odvozenin od
nace (D3) s :trčet (viz i :kotrč). :chvost.
kostým, kostýmový, kostýmní, kostýmo- koštovat zast. ob. ‘ochutnávat’, okošto-
vaný, kostýmář(ka). Přes něm. Kostüm vat, koštýř. Z něm. kosten tv., jež sou-
z fr. costume a to z it. costume ‘(do- visí s lat. gustāre (viz :gusto) i naším
bový) oděv, kroj’, původně ‘zvyk, oby- :-kusit.
čej’ od lat. cōnsuētūdinem, což je ak. od kóta ‘nadmořská výška bodu (na mapě);
cōnsuētūdō tv. od cōnsuēscere ‘zvykat označení hodnoty akcie na burze’, kó-
si’ z con- ( :kom-) a suēscere tv. tovaný, kótovat. Z fr. cote a to z lat.
kosý, koso-, úkos. Všesl. - p. kosy, r. quota (pars) ‘kolikátá (část)’ od quotus
kosój, s./ch. kȍs, kôs. Psl. *kosъ sou- ‘kolikátý’. Srov. :kvóta, :kvocient.
visí s *kosa ( :kosa), původní význam kotě, koťátko. P. kocię, r. kotënok,
je ‘seříznutý, skosený’. s./ch.st. koče. Psl. *kotę je odvozeno od
koš, košík, košíček, košatý, košatět, koša- *kotъ (viz :kocour, :kočka).
tina. Všesl. - p. kosz, r.d. koš, s./ch. kȍš, kotec ‘menší chlívek ap.’. Stč. kotec
stsl. košь. Psl. *košь se tradičně vyvo- ‘budka, kupecký stánek’, p. kojec (ze
zuje z ie. *ku̯ as-i͡o- (A3, B3), z něhož je st. kociec), r.d. kotéc, s./ch. kòtac. Psl.
příp. -(s)lo- odvozeno i lat. quālum tv., *kotьcь je zdrobnělina od *kotъ (stč.
zdrobněle quasillum (Ma2 , HK). Podle kot ‘bouda pro trhovce’), jehož další
316
kotel koudel
souvislosti nejsou zcela jasné. Asi pří- přesný způsob tvoření však není jasný.
buzné s av. kata- ‘místnost, komora’ kotoul. Jen č. Od slovesa kotouleti (viz
(vykládá se i jako převzetí z írán.) :kutálet). Dříve též ve stejném vý-
(HK), nápadně blízká slova jsou i v znamu jako :kotouč (u Jg však ještě
germ. jazycích (angl. cot ‘kůlna, stáj’, není). Srov. :kotrmelec.
cote ‘kurník, kotec’), jejich vztah k slov. kotrba ob. zhrub. ‘hlava’. Z původního
slovům však není jasný (Ma2 ). Někteří kostrba ‘rozcuchaná hlava’ (Ma2 ), viz
spojují i s lat. casa ‘chatrč, bouda’ a ir. :kostrbatý. Srov. i :kotrč.
cathir ‘město’ od ie. *kat- ‘plést’. Srov. kotrč ‘druh houby’. Stč. kotřec, kostřec.
:chata, :chatrč. Stejného původu jako :kostrč, srov. i
kotel, kotlík, kotelní, kotelna, kotlář, nář. významy ‘rozsocha’, ‘chrastí, trs’,
kotlárna, kotlina. Všesl. - p. kocioł, r. ‘jednoduché kormidlo’, které mají spo-
kotël, s./ch. kòtao, stsl. kotьlъ. Psl. *ko- lečný základ ‘něco trčícího, roztřepe-
tьlъ je stará výpůjčka z germ., nejspíš ného’ (Ma2 ), proto došlo ke kontami-
z gót. *katils (doložen gen. pl. katilē, naci s :trčet.
srov. i něm. Kessel, angl. kettle tv.), což kotrmelec. Základ je jistě stejný jako
je zase převzetí z lat. catillus, zdrobně- v :kotoul, v další části došlo k růz-
liny od catīnus ‘mísa, talíř’. ným expr. přetvořením a kontamina-
-kotit (překotit). Stč. kotiti ‘kácet’, p.d. cím, srov. nář. kotelec, kotrlec, kotrbelec
kocić, r. katít’ tv. Psl. *kotiti nemá (ke :kotrba?) či dokonce koprdelec (k
snadný výklad. Snad lze spojit s ir. :prdel) (Ma2 ).
caithid ‘vrhá, metá’, lat. catēia ‘druh kotva, kotevní, kotviště, kotvit, zakot-
kopí’, možná i ř. katá ‘dolů’ - vše by vit. P. kotwa, ukr. kítva, s./ch. kȍtva,
bylo od ie. *kat- ‘vrhat, rychle pohy- stsl. kotъka. Psl. *koty (gen. kotъve) je
bovat (dolů)’. Mohlo by sem patřit i odvozeno od *kotъ ( :kocour, :kočka)
psl. *kotiti ‘vrhat mláďata’ (v č. dnes s metaforickým přenesením (na základě
jen o kočkách, ale dřív i o jiných mlá- podobnosti s kočičími drápy). Otázkou
ďatech), vztah tohoto slova ke *kotъ je, zda tato metafora vznikla u Slovanů
( :kocour) však zůstává otázkou. Srov. samostatně, či zda je to kalk z něm.
:kácet, :kotouč, :kotoul, :kutálet. (srov. něm. Katz-anker tv.).
kotník, kotníkový, kotníčkový. Ve starší kouč ‘trenér (v některých kolektivních
č. i kot, kotek, kůtek (Jg). Málo jasné. hrách)’, koučovat, koučování. Z angl.
Je i č. nář. kostka, kustka vedle p. coach tv., původně ‘kočár, dostavník,
kostka, r.d. kostók tv. To nás nutí uva- autobus’ (viz :kočí). Odtud ve stu-
žovat o vypadnutí -s- v č. (jako v dentském slangu ‘soukromý učitel, do-
:kotrč, :kotrba), které je však zde učovatel’ a následně ‘instruktor, tre-
hůře vysvětlitelné. Snad jde tedy spíš nér’.
o převzetí ze střdn. kote ‘kost, kostka’ koudel ‘vyčesaná vlákna při zpracování
(dnes Köte ‘zadní část nohy koně či do- lnu, konopí ap.’, koudelový, koudelník.
bytka’) (Ma2 ). Všesl. - p. kądziel, r. kudél’, ch. kùd-
kotouč, kotouček, kotoučový. Jen č. a jelja, s. kùdelja. Psl. *kǫdelь, *kǫdělь
slk. (kotúč), úzce spojeno s :kotoul, se obvykle spojuje s *kǫdrъ aj. (viz
317
koukat kout¹
:kudrna), podrobnosti však nejsou aj.

jasné. Mimo slov. nemá přesvědčivé koupat (se), koupací, koupaliště, kou-
souvislosti. Srov. i :chundel, :kadeř. pel, koupelna, vykoupat (se), zkoupat.
koukat, kouknout, kukadla, kukátko, Všesl. - p. kąpać (się), r. kupáť(sja),
kukuč, rozkoukat se, zakoukat se, od- s./ch. kúpati (se), stsl. pokǫpati sę. Psl.
koukat, okoukat (se), okouknout, pro- *kǫpati je málo jasné. Snad lze při-
kouknout, vykouknout, vykuk. Jen v jmout výklad spojující slovo s psl. ná-
č., slk. a luž., nejspíš převzetí z něm. zvem :konopí (Ma2 , HK). Podle této
gucken, kucken nejasného, snad onom. domněnky se v parní lázni konopí su-
původu. Srov. citosl. kuk. šilo, případně se jeho semena sypala
na rozpálená kamna, což mělo omamné
koukol ‘druh plevele’. Všesl. - p. kąkol,
účinky (doloženo u sousedních Skytů).
r. kúkol’, s./ch. kúkolj. Psl. *kǫkolь je
Soudí se tedy, že tento termín nezna-
disimilovaná podoba zdvojeného onom.
menal pouhé ‘koupání ve vodě’, ale že
základu *kol-kol-, který je např. v r.
šlo o rituální očistu. Po ztrátě etymo-
kolokól ‘zvon’ (rostlina má zvonkovité
logických souvislostí došlo k redukci
květy). Velmi blízká slova jsou lit. kañ-
*konop- > *konp- > *kǫp-.
kulis tv., kañkalas ‘zvon’, u nichž však
koupit. Viz :kupovat.
je podezření na převzetí ze slov.
kouřit, kouření, kouř, kouřový, kuřák,
koule, kule, kulka, kulička, kuličkový, kuřácký, kuřáctví, kuřárna, kuřivo, vy-
kulový, kulovnice, kulatý, kulatina, ku- kouřit, zakouřit si, pokuřovat, podku-
lečník, koulař(ka), koulet, přikoulet, řovat. Všesl. - p. kurzyć, r. kurít’, s./ch.
odkoulet, skoulet, kulit, vykulit, překu- kúriti ‘topit’ (tak i slk. kúrit’), stsl. ku-
lit (se), odkulit (se), přikulit (se), kou- riti sę. Psl. *kuriti se obvykle spojuje s
lovat (se) aj. Stč. kule, kúle, slk. gul’a, lit. kùrti ‘topit, rozdělávat oheň’, gót.
p., luž. kula jsou výpůjčky ze střhn. haúri ‘uhlí’, stisl. hyrr ‘oheň’, rekon-
kūle (v nestažené podobě kugel(e), dnes strukce ie. kořene je však problema-
Kugel tv.), to pak vychází z ie. *geu- tická (*kour-, *kur-, *ku̯ er?).
‘ohýbat, klenout’. kousat, kousavý, kousnout, zakousnout,
koumat, koumák, zkoumat, vy(z)koumat, prokousnout, ukousnout, překousnout,
výzkum, pro(z)koumat, průzkum, pře- skousnout, skus, pokousat, vykousat,
zkoumat. Slk. skúmať, ukr. skumaty. předkus, kusadlo, zákusek aj. Všesl. -
Podobné útvary jsou lot. gaumēt ‘po- p. kąsać, r. kusát’, s./ch. kúsati. Psl.
zorovat’, gót. gaumjan tv., střhn. gou- *kǫsati má nejblíže k lit. ką́sti (z *kand-
men ‘dávat pozor’ (Ma2 ), ale vztah k ti, 1. os. přít. kandù) tv. a vykládá
nim není jasný. Na druhé straně, jde-li se jako s-ové intenzivum z *kond-sati
o slovo staré (což není zcela jisté), lze (A7, B5, B7) (Ma2 , HK). Možná jde
vycházet z ie. *(s)keu- ‘vnímat smysly’ o bsl. inovaci, další příbuzenství (sti.
(viz :čít). V každém případě se zdá, khā̺dati ‘jí, žvýká’) není jisté. Srov.
že původní podoba byla se s- (v č. :kus, :kusý, :část.
zaměněno za z-), mylným odpojením kout1 , koutek, zákoutí, pokoutní. Všesl.
domnělé předpony pak vzniklo koumat - p. kąt, r. kut, s./ch. kût. Psl. *kǫtъ
318
kout² koželuh
je nejspíš ze stejného základu jako lit. kòza, stsl. koza. Obvykle se spojuje s lit.
kam̃pas tv., ř. kampē̺ ‘ohyb, zakřivení’ ožỹs ‘kozel’, ožkà ‘koza’, stper. azak, sti.
i lat. campus ‘pole, prostranství’, pů- aj͘ā-, aj͘ikā- tv. z ie. *aǵ-, *āǵ- tv. (A1),
vodně ‘zátoka, záhyb’, z ie. *kamp-to- problémy však dělá objasnění slov. ná-
(A9, B7) od *kam-p- ‘ohýbat’. Jiný vý- slovného k- (srov. podobný problém u
klad spojuje s ř. kanthós ‘oční koutek’, :kost, Ma2 , HK). Proto se uvažuje o
což rovněž nelze vyloučit (HK, Ma2 ). převzetí ie. slov z ttat. jazyků, kde se
Srov. :kanton, :kantýna. objevují formy jako äčkü, käči, käzä
kout2 . Analogicky (D1) vytvořený infi- (formy s k- jsou druhotné, vzniklé pře-
nitiv ke kuju, kuješ, viz :kovat. smykem). Zeměpisné rozšíření zmíně-
kouzlo, kouzelný, kouzlit, kouzelník, ných ie. slov této domněnce vyhovuje.
kouzelnický, kouzelnictví, vykouzlit, Srov. :kůže, :kozlík.
okouzlit, okouzlující. Stč., slk. kúzlo, hl. kozák1 ‘druh houby’. Asi přenesením z
kuzło, těžko oddělit i p. gusła (mn.) kozák ‘pasák koz’, k označením hub
‘kouzla’. Jen zsl., málo jasné. Snad to- podle lidských profesí srov. :koloděj,
tožné s r.d. kúzló ‘kovářské řemeslo’ kovář ap.
souvisejícím s :kovat - možnost ta- kozák2 ‘člen jihoruských jízdních oddílů,
kového přenesení dosvědčuje stsl. kovъ jejich potomek; ostřílený člověk’, ko-
‘zlé rozhodnutí, úklady, spiknutí’ od té- zácký. Z ukr. kozák, r. kazák a to z
hož základu, srov. i č. kout pikle. Pů- ttat. kazak ‘svobodný, nezávislý člověk,
vodně tedy jen ve významu negativ- dobrodruh’ (odtud i jméno země Kaza-
ním. chstán) (Ma2 , HK). Sem patří i název
kovat, kování, kovaný, kov, kovový, ko- tance kozáček a název vysokých bot ko-
vář, kovářský, kovářství, kovárna, ko- začky.
vadlina, okovat, okov, přikovat, uko- kozelec ‘poloha, při níž jsou dolní konče-
vat, vykovat, podkova, kujný, okuje. tiny svázány s horními’. Obměna nář.
Všesl. - p. kuć (p.d. kować), r. kováť, podob kotelec, kotrlec (viz :kotrme-
s./ch. kòvati, stsl. kovati. Psl. *kovati lec) s přikloněním ke kozel (viz :koza).
(1. os. přít. *kujǫ) je příbuzné s lit. kozlík ‘druh léčivé byliny’. Přeneseně
káuti (1. os. přít. káuju) ‘(za)bít’, sthn. podle zápachu, který vydává (viz
houwan (něm. hauen) ‘bít, kácet, se- :koza). Kozlík na kočáře asi podle
kat’ (srov. :havíř), dále i lat. cūdere něm. Kutscherbock (Kutsche ‘kočár’,
‘tlouci, kovat’, ir. cuad ‘bít’, toch. B Bock ‘kozel’), původně sedátko za vo-
kau- ‘zabíjet’, vše od ie. *kou-, *kāu- zem pro sloužící (HK).
‘bít’ (B1) (Ma2 , HK). Srov. :kouzlo, kozoroh, kozorožec. Stará složenina (již
:kyj. csl. kozorožьcь), kalk za lat. capricor-
kovboj ‘americký pasák dobytka’, kov- nus tv. (capra ‘koza’ a cornū ‘roh’). Viz
bojský, kovbojka. Z am.-angl. cowboy z :koza a :roh.
cow ‘kráva’ (viz :hovado) a boy ‘chla- koželuh ‘zpracovatel surových kůží’, ko-
pec’ nejistého původu. želužský. Vlastně ‘ten, kdo louhuje
koza, kozí, kozel, kozlí, kozlík, kůzle, ko- kůže’, viz :kůže a :louh. K po-
zinka. Všesl. - p. koza, r. kozá, s./ch. dobnému typu činitelských jmen srov.
319
kožich krákat¹
:drvoštěp, :koloděj. gulec, s./ch. kràgūj, stsl. kragui (chybí

kožich, kožíšek, kožešník, kožešnictví, ve vsl.). Psl. *korgujь je zřejmě vý-
kožešina. Všesl. - p. kożuch, r. kožúch, půjčka z ttat. jazyků, srov. střtur. qy-
s./ch. kòžuch. Psl. *kožuchъ je odvo- rquj ‘sokol vycvičený k lovu’, kumánské
zeno příp. -uchъ od *koža (viz :kůže). korguj ‘druh jestřába’ aj.
kra. Ve stč. ‘kus horniny’. P. kra, ukr. krach ‘úpadek, bankrot’. Z něm. Krach
ikra, r.d. ikrá. Psl. asi *jьkra, totožné tv. od krachen ‘praskat, třeskat’ onom.
s :jikra, pč. *jkra se zánikem po- původu.
bočné slabiky (srov. :mít). Původní kraj, krajní, krajnost, krajový, kraj-
společný význam by mohl být ‘hrouda, ský, krajan, krajánek, krajanský, okraj,
chuchvalec’. okrajový, krajina, krajinný, krajinka,
krab, krabí. Z něm. (původně dněm.) krajinář. Všesl. - p., r. kraj, s./ch. krâj,
Krabbe tv., jež se nápadně podobá ř. stsl. krai. Psl. *krajь je odvozeno od
kárabos, lat. carabus tv. (srov. :kara- *krojiti, případně *krajati ( :-krojit,
vela, :koráb). Uvažuje se však i o do- :krájet), původní význam byl vlastně
mácím původu něm. slova z ie. *gerbh- ‘to, co se okrajuje, konec ukrojeného’,
‘řezat, škrabat’, srov. něm. kerben ‘dě- z toho pak ‘hranice, lem’ a konečně
lat vruby’. Příbuzné je jistě něm. Krebs i ‘(vzdálená) země, území’ (k tomu
‘rak’. srov. :končina či r. straná ‘země’)
krabatý ‘hrbolatý, vrásčitý’, krabatit. (Ma2 , HK). Dále srov. :krajáč, :kra-
Od č.st. a nář. krabiti ‘vraštit, křivit’, r. jíc, :krajka.
koróbit’, ukr. koróbyty tv. Psl. *korbiti krajáč ‘velký široký hrnec na mléko’.
‘křivit, ohýbat’ je odvozeno od stejného Podle nápadných širokých okrajů (aby
základu jako :krabice. se z něj dala dobře sbírat smetana)
krabice, krabička, krabicový, krabico- (Ma2 ). Viz :kraj.
vitý. Str. korobica, sln.st. krabica, stsl.
krájet, kráječ, nakrájet, pokrájet aj.
krabica ‘schránka, košík’. Psl. *korbica
Iterativum (opětovací sloveso) od :-
(B8) je odvozeno od *korbъ, *korba
krojit.
‘koš’, jež má velmi blízko k lat. cor-
krajíc, krajíček. Asi zdloužením z pů-
bis tv. Vykládá se buď jako převzetí
vodního krajec (tak i v slk.) z *krajьcь
z lat. (odtud je i něm. Korb tv.),
(B6). Význam nejspíš ‘z kraje uříznutý
nebo - vzhledem k příbuzným slovům
kus chleba’ (Ma2 ).
ve slov. (viz :krabatý, :škraboška)
- jako paralelní vývoj z ie. *(s)korbh- krajina. Viz :kraj.
, *(s)kerbh- ‘křivit, ohýbat’. Srov. i krajka, kraječka, krajkový, krajkářka.
:korba. Od :kraj, vlastně ‘ozdoba okraje
kráčet. Iterativum (opětovací sloveso) šatů’.
ke kročit (viz :krok) s náležitým dlou- krajta ‘velký had škrtič’. Jen č., novější,
žením (B5), srov. např. :máčet - nejasné.
:močit. krákat1 ‘vydávat zvuk krá ’, krákorat.
krádež. Viz :krást. Všesl., onom., podobné útvary jsou i v
krahujec ‘druh dravého ptáka’. P. kro- jiných ie. jazycích - lit. krõkti ‘chrop-
320
krákat² krášlit
tět’, lat. crōcāre, crōcīre ‘krákat’ aj. Fleck ‘záplata, příštipek, místo aj.’.
krákat2 ‘tahat za vlasy’. Původně křá- kramle ob. ‘tesařská skoba’. Z něm. Kla-
kat a to od křák ‘keř, trs’ (srov. u Jg mmer tv. od klemmen ‘svírat’.
bujný křák vlasův) od :keř (Ma2 ). krápat. Iterativum (opětovací sloveso)
krakorec ‘nosný dřevěný trám s ozdob- od :kropit s náležitým zdloužením v
ným zakončením’. Dříve krakolec, kořeni. Srov. :krapet.
krakholec. Z něm. Kragholz tv. z krapet subst., přísl. Jen č., stč. krapet
Kragen ‘krk’ a Holz ‘dřevo’ (vlastně ‘kapka’. Od psl. *krapati ( :krápat).
nese ozdobnou hlavu trámu). krápník, krápníkový. Novější (Presl), od
kraksna ob. ‘starý opotřebovaný stroj :krápat (vzniká odpařováním ze ska-
ap.’. Z něm. nář. Kraxe ‘nůše’, přene- pávající vody obsahující vápenec).
seně (asi pod vlivem onom. slov typu kras ‘vápencové území s jeskyněmi,
krachen ‘praskat’) i ‘starý rozviklaný krápníky ap.’, krasový. Z názvu jisté
stroj’, ‘zchátralý dům’, ‘stará žena’ ap. vápencové oblasti v dnešním Slovinsku
Něm. slovo je ze slov., viz :krosna. (Kras), jenž je asi původu ilyrského.
král, královský, království, královna, Něm. Karst je přes polatinštělé carsus.
kralevic, kralovat. Všesl. - p. król, r. krása, krásný, kráska, krasavec, krasa-
koról’, s./ch. krâlj, stsl. kral’ь. Slov. vice, kraslice, krášlit, zkrášlit, okrášlit,
*korl’ь bylo přejato v samotném konci okrasa, okrasný, přikrášlit. Stč. krása
psl. období (přelom 8. a 9. st.) z franc- ‘lesk, krása, červeň’. Všesl. - p. krasa
kého Kar(a)l (B8), jména nejmocněj- ‘krása, barva (zvláště červená)’, r.
šího vladaře epochy Karla Velikého. krasá ‘krása’ (ale krásnyj ‘červený’),
Srov. podobně i :císař. s./ch. krasòta, stsl. krasa tv. Psl. *krasa
králíček ‘druh ptáka’. Podle lat. rēgu- znamenalo původně asi ‘lesk, červeň,
lus, což je zdrobnělina od rēx ‘král’ (viz barva ohně’ a v tomto smyslu se dá
:král) (má na hlavě jakousi korunku) nejspíš spojit s psl. *kresati ( :křesat).
(Ma2 ). Méně pravděpodobná je příbuznost s
králík, králíček, králíkárna, králičina. lat. crassus ‘tlustý, silný’ či lit. grõžis
Kalk podle střhn. küniclīn tv. (dnes tv. (Ma2 , HK).
něm. Kaninchen), jež bylo lid. etym. krást, krádež, kradmý, ukrást, vykrást,
(D2) chápáno jako zdrobnělina od kü- nakrást, okrást, přikrást se, rozkrádat,
nic ‘král’ (dnes König, srov. :kněz), i vkrádat se aj. Všesl. - p. kraść, r. krast’,
když je to převzetí z lat. cunīculus ‘krá- s./ch. krȁsti, stsl. krasti. Psl. *krasti
lík’ neznámého, možná neie. původu. (z *krad-ti (A5)) nemá jasné ie. sou-
krám hov. ‘obchod; stará bezcenná věc’, vislosti. Obvykle se spojuje s lot. krāt
krámek, kramář, kramářský. Ze střhn. ‘sbírat, hromadit’, lit. kráuti ‘hromadit,
Kram ‘prodejní bouda, prodejní zboží, nakládat’ z ie. *krā(u)- ‘pokládat na
vystavené sukno’, jež nemá jasný pů- sebe, skrývat aj.’ (srov. i :krýt) (HK).
vod. krášlit. Viz :krása, ale -l- není příliš
kramflek ob. ‘podpatek’. Asi z něm. jasné. Stč. bylo krásliti i krásiti ‘zdobit,
Krampe ‘kovová skoba (ve tvaru U)’ a krášlit’ (srov. kraslice ‘malované veliko-
321
-krát krčma
noční vejce’). (Ma2 ).

-krát (ve spojení s číslovkou) přísl. kravál ob. ‘hluk, povyk’. Z něm. Kra-
P. kroć, s./ch.st. krât, stsl. kratъ, wall nejistého původu. Snad ze střlat.
kraty. Psl. *kortъ (B8) odpovídá lit. charavallium (vedle chalvaricum, cha-
kar tas tv., blízce příbuzné je psl. *kor- ravaria) ‘kočičina, nelibozvučná smě-
tъkъ ( :krátký). Výchozím ie. koře- sice zvuků’ (srov. fr. charivari tv.) z
nem je *(s)ker-t- ‘sekat’. Původní vý- pozdnělat. carībaria z ř. karēbaría ‘těž-
znam ‘něco odděleného, odříznutého’ je kost, bolest hlavy’ (označuje vlastně
stejný i v synonymním *razъ, srov. slk. následek hluku) z kárē ‘hlava’ a barýs
dva razy, r. dva ráza (viz :ráz, :ře- ‘těžký’ (srov. :baryton).
zat). kravata, kravatový. Přes něm. Kravatte
kráter ‘jícen sopky; velká jáma’. Z lat. z fr. cravate a to podle fr. jména Chor-
crātēr z ř. krātē̺r tv., původně ‘měsidlo, vatů Croate, dříve Cravate. Chorvat-
džbán’ (podle podoby), od keránnȳmi ští žoldnéři ve fr. službách nosili v
‘mísím’. Srov. :keramika. 17. st. šátek uvázaný kolem krku, tuto
módu převzali fr. důstojníci a v 18.
krátký, kratičký, krátkost, krátit, zkrá- st. se kravata stala součástí pánského
tit, ukrátit, krátko-. Všesl. - p. krótki, r. oděvu. Samotné jméno slovanského et-
korótkij, s./ch. krátak, stsl. kratъkъ. Psl. nika (psl. *Chъrvatъ) je nejspíš írán-
*kortъkъ (B8) (doslova ‘uříznutý’) sou- ského původu.
visí s lit. kir sti ‘sekat, řezat’, kartùs krb, krbový. Jen č., ale zřejmě staré
‘hořký (= řezavý)’, lat. curtus ‘krátký’ (psl. *kъrbъ?). Obvykle se spojuje s
(z toho něm. kurz tv.), ir. cert ‘malý, lat. carbō ‘uhlí’, významově nejblíže je
drobný’, vše z ie. *(s)ker-t- ‘řezat’. něm. Herd ‘krb, ohniště’, angl. hearth
Srov. :črta, :-krát, :kůra. tv., vše od ie. *ker- ‘hořet, pálit’. Srov.
kraul ‘druh plaveckého stylu’, kraulo- :karbanátek, :křesat.
vat, kraulař, kraulařský. Z angl. crawl krcálek expr. ‘malá místnost’. Dříve v
tv., původně ‘plazit se, lézt’, skandi- širším použití ‘chatrný domek’, ‘malý,
návského původu (stisl. krafla tv.). špatný mlýn’, ‘nevýnosný statek’ ap.
kráva, kravička, kraví, kravský, kravín, (Jg). Zdá se, že význam ‘špatný mlýn’
kravinec, kravina. Všesl. - p. krowa, r. byl původní a že slovo je onom. pů-
koróva, s./ch. krȁva, stsl. jen adj. kravii. vodu, napodobující hrkání mlýnského
Psl. *korva má nejblíže k lit. kárvė tv., kola (Ma2 ).
dále je asi příbuzné stpr. curwis ‘vůl’, krčit, pokrčit, přikrčit, skrčit, skrček,
sirwis ‘srnec’, lat. cervus ‘jelen’, wal. skrčenec. P. kurczyć, r. kórčit’, sln.
carw tv., vzdáleněji i něm. Hirsch tv., ř. kr̷čiti. Psl. *kъrčiti vychází z ie.
keraós ‘rohatý’ aj., vše od ie. *k̸er- ‘roh, *(s)ker-k- ‘krčit, kroutit, ohýbat’, kam
výběžek na těle’ (A1), původní význam patří i lat. circus ‘kruh’, ř. kírkos
tedy byl ‘rohaté zvíře’. Psl. k- místo ná- ‘obruč, kroužící pták’ (srov. :cirkus).
ležitého s- (k tomu srov. :srna) se vy- Dále viz :křeč, :krk.
světluje keltským vlivem. Možné však krčma. Všesl. - p. karczma, r.st. korčmá,
je i spojení se sti. čarvati ‘přežvykuje’ s./ch. kr čma, stsl. krъčьmica. Psl.
322
kreace kreslit
*kъrčьma nemá jednoznačný výklad, krejzlík. Z něm. Kräusel, což je zdrob-

snad lze odvodit od *kъrčiti ‘klučit les’ nělina od Krause tv. od kraus ‘kudr-
(srov. místní jméno Krč), to pak od natý, řasnatý’ z ie. *greus- od *ger-
*kъrčь ‘pařez’ stejného původu jako ‘kroutit, vinout’.
:krčit. Původní význam by pak byl krém, krémový, krémovat, nakrémo-
‘stavba na vyklučeném místě’. vat. Z fr. crème ze stfr. cresme,
kreace ‘výtvor, tvoření’, kreativní, kre- které vzniklo kontaminací (D3) dvou
ativita. Z lat. creātiō od creāre ‘tvořit, slov různého původu - vlat. crāma
rodit’. Srov. :kreatura. ‘smetana’ původu keltského a ř.-lat.
kreatura hanl. ‘stvůra, stvoření’. Ze stř- chrīsma ‘mast’ (viz :křižmo).
lat. creātūra tv. od lat. creāre ‘tvořit, kremace ‘zpopelňování mrtvol, pohřeb
rodit’ (srov. :kreace). žehem’, krematorium. Z lat. cremātiō
kredenc. Přes něm. Kredenz z it. cre- ‘spálení’ od cremāre ‘spalovat’ od ie.
denza tv., původně ‘ochutnávka jídla *ker- ‘pálit’, srov. :krb, :křesat.
předem’, vlastně ‘důvěra’, z vlat. *crē- krempa ob. ‘okraj klobouku’. Z něm.
dentia tv. od lat. crēdere ‘věřit’. Pů- Krempe, což je druhotvar ke Krampe
vodně tedy ‘ochutnávka jídla na důkaz, ‘skoba, hák’, tedy vlastně ‘zahnutý
že není otrávené’ (srov. stč. kreden- okraj klobouku’. Ve slově vězí týž ie.
covati tv.), potom ‘servírovací stolek’ kořen *ger- jako u :krejzl.
a konečně ‘skříň na potraviny’. Srov. kremrole ‘trubička plněná šlehačkou’. Z
:kredit. něm. Kremrolle z Krem (viz :krém) a
kredit ‘úvěr’, kreditní. Přes něm. Kre- Rolle (viz :role1 ).
dit z it. credito ‘půjčka’ z lat. crēdi- kreol ‘potomek prvních šp. a port. při-
tum, což je původně příč. trp. od crē- stěhovalců v Lat. Americe, starousedlý
dere ‘důvěřovat, půjčovat’. Srov. :kre- míšenec’. Přes fr. créole a šp. criollo z
denc, :krédo, :akreditovat. port. crioulo tv., původně ‘otrok naro-
krédo ‘přesvědčení, vyznání’. Přeneseně zený v domě svého pána’, od criar ‘ro-
z Krédo, což je modlitba vyznání víry dit’ z lat. creāre ‘rodit, tvořit’ (srov.
(Věřím v Boha) a část mše. Podle prv- :kreace).
ního slova modlitby crēdō ‘věřím’ od krep ‘látka se zvlněným povrchem’, kre-
crēdere ‘věřit’. Srov. :kredenc, :kre- pový. Z fr. crêpe tv. a to přes stfr.
dit. crespe z lat. crispus ‘kudrnatý’. Srov.
krejcar. Z něm. Kreuzer, což je odvoze- :krepdešín, :krepsilon.
nina od Kreuz ‘kříž’ (původně mince, krepdešín ‘velmi jemná hedvábná
na které byl vyražen kříž). Srov. :kříž. látka’, krepdešínový. Z fr. crêpe de
krejčí, krejčová, krejčovský, krejčovství. Chine, vlastně ‘čínský krep’, viz
Stč. krajčí od krájěti ‘krájet, stříhat’ :krep.
( :krájet), srov. i p. krawiec, s./ch. krepsilon ‘zvlněný (kadeřený) silon’,
kròjāč tv. Původně šlo o obchodníky se krepsilonový. Viz :krep a :silon.
suknem, kteří sukno stříhali, případně kreslit, kreslený, kreslení, kreslicí, kres-
z něj i šili (Ma2 ). lič, kreslíř, kreslírna, kresba, nakres-
krejzl, zast. ob. ‘široký nabíraný límec’, lit, nákres, vykreslit, výkres, prokres-
323
kretén krk
lit, zkreslit, zakreslit, pokreslit, obkres- krick ‘hůl’. Podle jiného výkladu pů-
lit. Přejato za obrození z p. kreślić tv. vodně hra podobná hokeji a slovo odvo-
od kresa ‘čára, črta’ a to z něm. Kreis zeno přímo ze stangl. cricc ‘(zahnutá)
‘kružnice, obvod’. hůl’. Srov. :kroket.
kretén ‘blbec’, kreténský, kreténismus. kriminál, kriminální, kriminálník, kri-
Z fr. crétin tv., což je původem nář. minalita, kriminalista, kriminalistický,
pokračování (Savojsko a jiné alpské kriminalistika, kriminálka, kriminalizo-
oblasti) stfr. crestien ‘křesťan’ (fr. vat. Z něm. Kriminal tv. a to z lat.
chrétien) z lat. chrīstiānus tv. (viz crīminālis ‘trestní’ od crīmen ‘zločin’,
:křesťan). Názory na významový po- původně ‘obvinění, žaloba’, tvořeného
sun se poněkud liší, ale nejspíš šlo příp. -men- od ie. *krī-, *ker- ‘křičet’
nejprve o eufemistické označení slabo- onom. původu.
myslných (‘nemocný, chudák’ = ‘křes- krinolína ‘široká vyztužená sukně’. Přes
ťan, člověk’), které pak bylo negativně fr. crinoline z it. crinolina tv. z crino
přehodnoceno (srov. např. i :idiot, ‘žíně, vlas’ a lino ‘len’. Původně název
:kripl, :debil ap.). tkaniny zpevněné žíněmi.
krev, krevní, krevnatý, krvavý, krvinka, kripl ob. ‘mrzák, idiot’, kriplovský. Z
krvácet, krvácivý, vykrvácet, zakrvá- něm. Krüppel původu dněm. (srov.
cený, prokrvit, odkrvit, překrvit, zkr- angl. cripple tv.), v základě vězí ie.
vavit, zakrvavit. Všesl. - slk. krv, p. kořen *ger- ‘kroutit, ohýbat’. Srov.
krew, r. krov’, s./ch. kr̾v, stsl. krъvь. Psl. :krejzl, :krempa.
*kry/*krъvь souvisí s lit. kraũjas, stpr. kristiánka ‘zatočení smykem při jízdě na
krawian tv., střir. crú, lat. cruor tv., ř. lyžích’. Podle Kristianie, dřívějšího ná-
kréas ‘maso’, av. xrū- ‘syrové maso’, sti. zvu norského města Oslo (Norsko je ko-
kravíš- tv., vše z ie. *krū-/*kreu- ‘krev, lébkou lyžování).
syrové maso’. kritérium ‘měřítko, hledisko pro srov-
krevel ‘červená železná ruda’. Preslův návání’. Z lat. critērium z ř. kritē̺rion
překlad lat. haematitus (viz :hemato- ‘rozlišovací znamení’ od kritē̺s ‘soudce,
logie) (podle červené barvy). posuzovatel’. Srov. :kritický, :krize.
kreveta ‘drobný mořský korýš’, kreve- kritický ‘přísně hodnotící; vážný, roz-
tový. Z fr. crevette, což je severofr. ob- hodný’, kritika, kritik, kritizovat. Přes
měna slova chevrette, doslova ‘kozička’, něm. kritisch z pozdnělat. criticus z ř.
od chèvre ‘koza’ z lat. capra tv. kritikós ‘schopný úsudku, rozhodný’ od
krhavý ‘mokvající (o očích)’. Paralela je krı ̻nō ‘třídím, volím, soudím’. Srov.
pouze v sln. kr̷gav tv., nepříliš jasné. :krize, :kritérium.
krchov ob. ‘hřbitov’. Z něm. Kirchhof krize ‘těžká situace; rozhodný, vážný
tv., doslova ‘kostelní dvůr’, z Kirche okamžik’, krizový, kritický. Přes něm.
‘kostel’ a Hof ‘dvůr’. Srov. :hřbitov, Krise ze střlat. crisis z ř. crísis ‘rozhod-
:církev. nutí, spor, zápas’ od krı ̻nō (viz :kri-
kriket ‘anglická pálkovací hra’, krike- tický).
tový. Z angl. cricket a to ze stfr. criquet krk, krček, krční, krkavice, krkovice, kr-
‘kolík sloužící jako cíl nadhozů’ z niz. kovička. P. kark, s./ch.d. kr k. Psl.
324
krkat krokev
*kъrkъ souvisí se sti. kr ̷kāta- tv. i galo- (šatů ap.)’ (viz :-krojit), potom ‘šaty
rom. cricon ‘hrdlo’, východiskem je ie. vůbec’ a konečně ‘charakteristický do-
*kr ko- ‘krk’ od *(s)ker-k- ‘točit, krou- bový či krajový oděv’. Srov. :kostým,
tit’ (srov. i :krčit, :křeč). Podobná kde byl vývoj víceméně opačný.
motivace je i u jiných ie. názvů krku - -krojit, ukrojit, nakrojit, odkrojit, roz-
srov. s./ch., sln. vrât (srov. :vrtět) či krojit, překrojit, vykrojit, zakrojit. Psl.
něm. Hals, lat. collum z ie. *ku̯ el- ‘točit, *krojiti vychází z ie. *(s)krei- ‘ře-
kroutit’. zat, oddělovat, třídit’, k němuž patří
krkat ob. ‘říhat’, krknout (si). Všesl., i lit. krìjas ‘síto’, stangl. hrīder tv.,
onom. původu (srov. r. kárkat’ ‘krákat’, něm. rein (sthn. hreini) ‘čistý’, lat.
stsl. krъknǫti ‘hlesnout’ i :krákat1 , cernere ‘rozlišovat, rozeznávat’ (srov.
:krkavec). V č. významově přikloněno :diskrétní), ř. krı ̻nō ‘třídím, volím’
ke :krk. (srov. :kritický), vše pak je od hojně
krkavec, krkavčí. Od onom. základu, viz rozšířeného ie. kořene *(s)ker- ‘řezat’
:krákat1 a :krkat. (srov. :kraj, :kůra, :koryto, :kr-
krmit, krmení, krmě, krmný, krmič(ka), mit, :krnět, :chromý aj.)
krmivo, krmítko, krmelec, nakrmit, krok, krůček, krokovat, vkročit, vykro-
vykrmit, překrmit, přikrmit, pokrm. čit, zakročit, zákrok, překročit, přikro-
Všesl. - p. karmić, r. kormít’, s./ch. čit, rozkročit se, rozkrok, rozkročný,
kr̷miti, stsl. krъmiti. Psl. *kъrmiti od pokročit, pokrok, pokrokový, nakro-
*kъrma ‘potrava, píce’ nemá jedno- čit, ukročit, úkrok. P. krok, r.d. kórok
značný výklad. Snad z ie. *(s)ker-m- od ‘stehno, kýta’, s./ch. krâk ‘noha’, kȍrāk
*(s)ker- ‘řezat’ ve významu ‘uříznutý ‘krok’, nář. i krôk ‘(dlouhý) krok’, csl.
kus jídla’, případně ‘posekaná píce’. krakъ ‘holeň’. Slov. tvary (zvláště jsl.!)
Přesvědčivé ie. paralely však chybějí. ukazují, že musíme počítat s psl. *korkъ
krnět, zakrnět, zakrnělý. R.d. kornét’, (B8), *korakъ i *krokъ, toto rozrůz-
sln. krnéti tv., csl. okrъniti ‘zohavit’. nění snad lze přičíst expresivitě slova.
Psl. *kъrněti vychází z adj. *kъrnъ, Příbuzné je asi lit. kárka ‘část prasečí
jež je asi příbuzné s lot. kur ns ‘hlu- nohy’ a snad i alb. krahë ‘ruka’, vše
chý’, sti. kr ṇā̺ti ‘zraňuje, zabíjí’, vše z nejspíš z ie. *(s)ker- ‘kroutit, ohýbat’.
ie. *kr -no- ‘zmrzačený, pořezaný’ od Význam vývoje ve slov. by tedy byl
*(s)ker- ‘řezat’. Srov. :chromý. ‘ohebná část těla’ → ‘noha’ → ‘krok’.
krobián. Viz :grobián. Srov. :krk.
krocan. Jen č. (slk. moriak), formální kroket ‘hra, při níž se dřevěnou paličkou
vztah ke :krůta není zcela jasný, prohánějí koule mezi brankami’. Z angl.
stejně tak ani vliv něm. Truthahn tv. crocket, croquet a to asi ze stfr. croquet,
(HK, Ma2 ). Ve starší č. indyán, protože zdrobněliny od croc ‘hák’ germ. pů-
jeho domovem je Amerika (= ‘Západní vodu. Srov. :kriket.
Indie’). V Evropě znám od 16. st. kroketa ‘smažené tělísko z těsta ap.’. Z
kročej kniž. ‘krok’. Stč. kročěj od kročiti fr. croquette od croquer ‘praskat, křu-
(viz :krok). pat’ onom. původu.
kroj, krojový, krojovaný. Stč. kroj ‘střih krokev ‘trám v krovu podpírající nos-
325
krokodýl krouhat
nou konstrukci krytiny’. P. krokiew, pāre ‘chřestit, šumět’, sti. kr ̷pate ‘bě-
r.d. krókva, sln. krôkva. Psl. *kroky, duje, naříká’. Kvůli csl. *kropъ ‘vodová
gen. *krokъve se zdá být nejspíš pří- polévka’ (srov. i :oukrop) se někdy
buzné s :krok (HK) - trámy do pís- soudí, že původní význam byl ‘polévat
mene A připomínají rozkročené nohy. horkou vodou’ (HK), argument to však
krokodýl, krokodýlí. Přes lat. crocodīlus není zcela přesvědčivý.
z ř. krokódīlos tv., jež se vykládá z kros ‘terénní závod’, krosový. Z angl.
krókē ‘oblázek, písek’ a drĩlos ‘červ’, cross-(country) ‘přespolní závod (v
tedy vlastně ‘písečný červ’. Původně běhu ap.)’ z cross ‘kříž, křížem’ a coun-
asi ‘ještěrka’, později přeneseno na nil- try ‘krajina’. Srov. :cyklokros, :mo-
ského krokodýla (srov. podobně i :ali- tokros.
gátor).
krosna ‘vysoký batoh s kovovou kon-
krokus ‘šafrán’. Z lat. crocus z ř. krókos
strukcí; nůše’. Stč. krósna, krósně
tv., což je výpůjčka ze semitských ja-
‘nůše’. Slk. krošňa, p. krośna, sln. króš-
zyků (srov. ar. kurkum, hebr. karkōm),
nja tv., s./ch. krȍšnja a r.d. króšnjá
případně spolu s nimi převzala ř. toto
znamená ‘koš’. Východiskem většiny
slovo z nějakého maloasijského jazyka.
tvarů je psl. *krosn’a, č. podoba je však
kromě přísl., předl. P.st. krom, kromia,
z původního *krosno (pl. *krosna), jež
r. króme, stsl. kromě ‘daleko, mimo,
znamená ve slov. jazycích vesměs ‘tkal-
bez’, jinak v jsl. chybí. Psl. *kromě
covský stav či jeho část’ (tak i č. nář.
se považuje za ustrnulý lokál sg.
krosna). Další výklad závisí na rekon-
subst. *kroma ‘okraj, hrana’ (srov. hl.
strukci původního významu - je možné
kroma, r.d. krómá tv.). Příbuzné je lit.
vyjít z *krod-sno (srov. stsl. krada ‘hra-
krim̃sti ‘hryzat, kousat’, střhn. schra-
nice dříví’) a původního významu ‘dře-
mme ‘skalní puklina’ (něm. Schramme
věná konstrukce’ či z *krot-sno (ie.
‘šrám, jizva’), střir. screm ‘povrch,
*kret- ‘kroutit, vázat’) a významu ‘na-
kůže’, vše z ie. *(s)krem-/*(s)krom- od
víječ osnovy (na stavu)’ (tak např. v b.,
*(s)ker- ‘řezat’. Srov. :kraj, :sou-
s./ch.d.). Souvisí asi s :křeslo.
kromý, :chromý.
kronika, kronikář, kronikářský. Z lat. krotit, krotký, krotitel, krotitelský,
chronica (pl.) z ř. chroniká (biblía) zkrotit, zkrotnout. Dl. chrośiś ‘kastro-
‘(knihy) dějin’ od adj. chronikós ‘tý- vat’, r.d. krotít’, s./ch. kròtiti, stsl. kro-
kající se času’ od chrónos ‘čas’. Srov. titi. Psl. *krotiti se většinou významově
:chronický. spojuje s prvotním způsobem krocení
kropenatý. Od :kropit, vlastně ‘pokro- zvířat - kastrováním. Další výklady se
pený (skvrnami)’. různí vzhledem k různým způsobům
kropit, kropicí, kropenka, pokropit, kastrace - buď od ie. *kret- ‘tlouci’, či
skropit, zkropit, vykropit. Všesl. - p. *sker-t- ‘řezat’, případně *kret- ‘krou-
kropić, r. kropít’, s./ch. kròpiti, stsl. tit’ (podvazování varlat).
kropiti. Psl. *kropiti je nejspíš onom. krouhat ‘krájet na (kruhovité) plátky’,
původu (srov. :kapat), ze stejného zá- nakrouhat, zkrouhnout. Asi konta-
kladu (ie. *ker-p-) je např. lat. cre- minací (D3) kroužit (viz :kruh) a
326
kroupa krupiér
:strouhat. zemi’, stejný základ je asi i v lit. kùrmis

kroupa (většinou v pl.) ‘zrno zbavené ‘krtek’.
slupky; kousek ledu jako forma srá- krucifix ‘kříž se soškou ukřižovaného
žek’, kroupový, krupka, krupice. Všesl. Krista’. Ze střlat. crucifixus tv. z pozd-
- p. krupa, r. krupá, s./ch. krúpa. Psl. nělat. crucifīxus ‘přibitý na kříž’ z
*krupa je nejspíš příbuzné s lit. kraupùs lat. crux (gen. crucis) ‘kříž’ a fīgere
‘hrubý, drsný’, lat. scrūpus ‘ostrý ká- (příč. trp. fīxus) ‘přibít, připevnit’.
men’, alb. kripë, krypë ‘sůl’, vše od Jako zaklení podléhá tabuovým obmě-
ie. *krou-, *kru- ‘drtit, bít’. Viz i nám (D4) - kruci, krucinál, krucipísek,
:krušný. krutibrko ap. Srov. :kříž a :fixovat.
kroutit, kroucený, kroutivý, zkroutit, kručet, zakručet. Onom. původu, srov.
zakroutit, vykroutit, výkrut, vykruco- :škrundat, :krkat.
vat (se), odkroutit, překroutit, překru- kruh, kruhový, kruhovitý, kroužek,
covat, ukroutit aj. P. kręcić, r. krutít’, kroužkový, kroužkovat, kružnice, kru-
s./ch. krútiti ‘škrobit, dělat tvrdým’. žítko, krouživý, kroužit, zakroužit, ob-
Psl. *krǫtiti nemá spolehlivé ie. pro- kroužit, okruh. Všesl. - p. krąg, r. krug,
tějšky. Jisté je jen, že souvisí s :krutý s./ch. krûg, stsl. krǫgъ. Psl. *krǫgъ má
a pravidelným ablautovým střídáním nejblíže k sthn. (h)ring (něm. Ring),
(A6) s psl. *krętati (csl. krętati ‘ohý- stisl. hringr tv., dále je příbuzné um-
bat’, č.st. křátnout ‘vymknout, vyvrt- berské cring-atro ‘řemen’, vše z ie.
nout’ (Jg)). Prapůvodním východiskem *krengh-/*krongh- (A4, A6, B7) od
asi bude ie. *(s)ker- ‘kroutit, ohýbat’. *(s)ker- ‘točit, ohýbat’ Srov. i :krčit,
Srov. :krotit, :krosna. :ring.
kroužit. Viz :kruh. kruchta ‘kostelní kůr’. Ze střhn. gruft,
krov, příkrov, krovky, podkroví. R.st. kruft ‘hrobka, krytá chodba, (pod-
krov, s./ch. krôv, stsl. krovъ. Psl. *krovъ zemní) klenba’ (něm. Gruft), jež sply-
z ie. *krou̯- je střídáním hlásek spojeno nuly, ač jsou rozdílného původu - první
s *kryti ( :krýt) z ie. *krū- (B5), tedy abstraktum od graben ‘kopat’, druhé
‘to, co kryje’. Srov. :rov - :rýt. z vlat. crupta (dále viz :krypta). V
krpál ob. ‘(strmý) kopec’. Původem slovo č. nejprve ‘hrobka’, pak ‘krytý ochoz,
nář. od č.st. a nář. krpěti ‘trčet, strmět’, loubí’ (Jg) a konečně ‘kůr’ (HK, Ma2 ).
p. karpić ‘dřepět, vysedávat’, r. korpét’ krumpáč. Asi kontaminací (D3) z něm.
tv. Ke stejnému základu snad patří i Krummhacke tv. (krumm ‘křivý, za-
č.st. krpatý ‘zakrslý’, ie. souvislosti psl. hnutý’, Hacke ‘motyka’) a kopáč (viz
*kъrp- jsou však nejisté. :kopat).
krtek, krtina, krtonožka ‘druh hmyzu’. krunýř. Stč. krunéř. Nějak asi vychází
Stč. krt. Všesl. - p. kret, r. krot, s./ch. ze sthn. brunna ‘prsní pancíř’ (viz :br-
kr t. Psl. *krъtъ nejspíš souvisí s lit. nění), ale k- je nejasné (Ma2 ).
kertùs, kertùkas, kirstùkas ‘rejsek’ a vy- krůpěj. Stč. krópě, krópěje, viz :kropit.
chází z ie. *(s)ker-t- ‘řezat, dlabat ap.’ krupice, krupicový, krupička, krupičný.
(srov. psl. *čersti ‘sekat, dělat rýhy’, Zdrobnělina od :kroupa, kroupy.
viz :črta), tedy ‘zvíře, které ryje v krupiér ‘zaměstnanec herny přijímající
327
krusta křehký
sázky’. Z fr. croupier, původně ‘kdo se Srov. :kruchta, :krýt.

ke hře spojuje s jiným hráčem’ a ještě kryptogram ‘text se skrytým údajem v
původněji ‘kdo sedí na koni vzadu’, některých písmenech’. Viz :krypta a
od croupe ‘zadek, kříž koně’ z germ. :-gram.
*kruppa (srov. něm. Kruppe tv.). krysa, krysí, krysař. Přejato za obrození
krusta ‘kůra, povlak’. Přes něm. Kruste (Jg) z r. krýsa tv. Původ nejistý. Ob-
z lat. crūsta tv., jež asi souvisí s lat. vykle se vykládá jako expr., neznělá va-
cruor ‘(sedlá) krev’ (viz :krev). rianta k psl. *gryz-, které je v :hryzat
krušný, krušit, zkrušit. Od krušiti ‘trá- (HK), ale přesvědčivé to není.
pit, sužovat’, dříve ‘drtit, rozmačkávat’ krystal, krystalek, krystalický, krystali-
z psl. *krušiti a to od (může to však zovat, krystalizace. Z lat. crystallus z ř.
být i opačně) psl. *kruchъ ‘kousek, úlo- krýstallos ‘led, průhledný kámen’ a to
mek’ (č.st. kruch tv., kruchý ‘křehký’, od krýos ‘mráz, led’. Srov. :křišťál.
v sln. a s./ch. krȕh je inovovaný vý- krýt, krytí, kryt, krytý, krytina, krytka,
znam ‘chléb’ - ten se lámal a drobil). skrýt, skrýš, ukrýt, úkryt, odkrýt, za-
Příbuzné je lit. krùšti, kriaušýti ‘dr- krýt, zákryt, pokrýt, pokrývač, pře-
tit, rozbíjet’, ř. kroúō ‘biju, tluču’, vše krýt, přikrýt, přikrývka, vykrýt aj.
z ie. *krou-s-/*kru-s- ‘drtit, bít’. Srov. Všesl. - p. kryć, r. kryt’, s./ch. krı ti,
:křehký. stsl. kryti. Psl. *kryti souvisí s lit. kráuti
‘klást na sebe, hromadit’, stir. cráu, cró
krůta, krůtí. Prý z něm. nář. Grutte
‘chata, stáj, přepážka’, ř. krýptō ‘kryji,
tv. (Ma2 ), jež je od Truthahn ‘krocan’,
tajím’, východiskem je ie. *krāu-/*krū-
Truthenne ‘krůta’ (trut se obvykle vy-
‘pokládat na sebe, přikrývat, skrývat’.
světluje jako citosl., které krůta vy-
Srov. :krov, :krást, :krypta, :po-
dává, Hahn je ‘kohout’, Henne ‘sle-
krytec.
pice’). Srov. :krocan.
křáp, křápat, křaplavý. Onom. původu.
krutý, krutost, ukrutný, ukrutník. křeč, křečový, křečovitý. Všesl. - slk.
Všesl. - p. kręty ‘točitý, kroucený’, kr̷č, p. karcz, r. kórči (pl.), s./ch. gr č.
r. krutój ‘příkrý, krutý’, s./ch. krût Psl. *kъrčь (v s./ch. s expr. změnou v
‘krutý, tuhý’. Psl. *krǫtъ je od *krǫtiti g-) pro češtinu nevyhovuje, očekávali
( :kroutit), původní význam byl bychom z něho krč (tak v nář.). Snad
‘zkroucený, kroucením ztvrdlý’, z toho křížení s kořenem *kręt- ‘kroutit, ohý-
‘surový, krutý’. bat’ (B7), který je v č.st. křátnout (viz
krychle, krychlička, krychlový. Jen č., :kroutit), srov. i p. kręcz ‘strnutí, zá-
již stč. ve významu ‘(hrací) kostka’. vrať’ (Ma2 ). Psl. *kъrčь vychází z ie.
Snad nějakou nahodilou změnou (kr- za *kr k- od *(s)ker-k- ‘kroutit, ohýbat’,
kn-) ze střhn. knüchlin od knuchel, kno- dále viz :krčit, :krk.
chel ‘kotník, kostka’ (srov. :kostka) křeček, křečkovat. Jen č. (stp. krzeczek).
(Ma2 ). Onom. původu, podle jeho hlasu. Srov.
krypta ‘hrobka pod kostelem’. Z lat. i lat. název Cricetus.
crypta ‘hrobka, klenutí, krytá chodba’ křehký, křehkost, křehnout, zkřehlý,
z ř. kryptē̺ tv. od krýptō ‘kryji, tajím’. prokřehlý, křehotinka. P. krewki (p.st.
328
křemen křest
krechki), ukr. krychkýj, s./ch. kr hak, *per-pel- napodobujícího křepelčí vo-

b. kréchăk. Je třeba vycházet z více psl. lání (srov. lidové pět peněz). V č. došlo
podob - *krъchъkъ, *krechъkъ a pro č. k disimilaci prvního p- na k- (srov. po-
*kregъkъ, ale spíš šlo v č. o nějakou dobně :kapraď) a k obměně příp. Po-
sekundární změnu ch > h (asi podle dobné onom. názvy jsou i jinde - např.
lehký, vlhký, protože nemáme adj. na lit. pùtpelė, sthn. wahtala (něm. Wach-
-chký). Výchozí psl. formou je jistě tel).
*krъchъkъ, které souvisí s *kruchъ ‘kus, křepký ‘čilý, svižný’, křepčit. Všesl.
úlomek’ (viz :krušný) - ‘křehký’ = ‘lá- (kromě luž.) - p. krzepki, r. krépkij
mavý’. ‘pevný, silný’, s./ch. krȅpak, stsl. krě-
křemen, křemínek, křemenec, křemeňák pъkъ. Psl. *krěpъkъ nemá bezpečné ie.
(podle tvrdosti houby). Všesl. - p. kr- příbuzenstvo, obvykle se spojuje se
zemień, r. kremén’, s./ch. krȅmēn, csl. stisl. hraefa ‘trpět, snést’ a wal. craff
kremy. Psl. *kremy má více výkladů. ‘silný’ z ie. *krēp- ‘silný’. Vývoj vý-
Jasné je, že jde o odvození ie. příp. - znamu ‘silný’ → ‘čilý, svižný’ je stejný
men-, kořen však lze interpretovat dvo- jako u :čerstvý.
jím způsobem: jako *ker-, *kre- ‘hořet’ křesat, křesadlo, vykřesat. P. krzosać,
(srov. :kremace, :křesat), či *(s)ker- r. kresát’, s./ch. krèsati. Psl. *kresati
, *(s)kre- ‘řezat, sekat’, souvisí s funkcí nemá jednoznačný výklad. Přijmeme-li
křemene jako křesadla a materiálu pro možnou souvislost s :křísit a :krása,
výrobu nástrojů. je třeba vycházet z původního vý-
křemík ‘nekovový prvek’, křemičitý, kře- znamu ‘zapalovat, rozdělávat oheň’,
mičitan. Presl přejal asi z p. krzemyk význam ‘tlouci’ (srov. č. křísnout ‘ude-
‘křemínek, pazourek’, případně utvořil řit’) je pak druhotný. Pak je východis-
příp. -ík od :křemen. kem ie. *ker-s- od *ker- ‘hořet’ (srov.
křen, křenový, křenit se. Stč. chřěn. lit. kárštas ‘horký’). Je však možné,
Všesl. - p. chrzan, r. chren, s./ch. hrȅn, že význam ‘tlouci’ je prvotní; pak je
csl. chrěnъ. Psl. *chrěnъ je stará vý- východiskem ie. *(s)ker- ‘řezat, sekat’.
půjčka z neznámého jazyka, v této sou- Srov. :křemen.
vislosti se často uvádí ojedinělé ř. ke- křeslo, křesílko. P. krzesło, r. kréslo, b.
ráïn ‘ředkev’ rovněž neznámého pů- kresló. Psl. *kreslo je asi z *kret-slo-,
vodu. Uvažuje se i o převzetí z čuvaš- kde *kret- je z ie. *(s)ker-t- ‘kroutit,
tiny (Ma2 ). Ze slov. pokračovalo dále - vázat’, tedy ‘něco upleteného, sváza-
lit. kriẽnas, něm. Kren ap. Křenit se asi ného’. Srov. i č. nář. (laš.) křeslo ‘či-
znamenalo ‘tvářit se, šklebit se jako při hadlo na ptáky’ a slk. kreslo ‘korba’
požití křenu (čichnutí ke křenu) ap.’. (Ma2 ). Nejasný je vztah k lit. krė̷slas,
Dělat křena je zkráceno z kořena (viz krãsė ‘křeslo, židle’ (příbuznost či pře-
:kořen). vzetí ze slov.?). Srov. dále :krosna,
křepčit. Viz :křepký. :kroutit.
křepelka. Všesl. - p. przepiórka, r. pé- křest, křestní. Všesl. - p. chrzest, r.
repel, s./ch. prȅpelica. Psl. *perpelъ, krest ‘kříž’, ch. kr st, stsl. krьstъ ‘kříž’.
*perpelica vychází z onom. základu Převzato asi ze sthn. jména Krista -
329
křesťan křižák
Krist, Crist, Christ, to pak je přes lat. seně jako ‘zapalovat v někom oheň (ži-
Chrīstus z ř. Chrīstós, původně ‘po- vota), probouzet k životu’. Sem patří i
mazaný (o vládci)’ (srov. :mesiáš). odvozené vykřesat se (z nemoci ap.).
Zcela jasný není vztah ke slovesu (viz křísnout ‘udeřit’. Viz :křesat.
:křtít). Význam ‘kříž’ se drží v pra- kříšť ‘druh hřibu’. Zavedl Presl nejspíš
voslaví (vsl., s., mak., b.) a vychází asi na základě nějakého lidového názvu
z iniciálního ř. X (Ch) jako symbolu houby. Srov. stč. chřúšč ‘jistá houba’
ukřižovaného Krista. Srov. :křesťan. (C1, C3). Původ je onom., vlastně ‘křu-
křesťan, křesťanský, křesťanství. Asi pavá houba’ (Ma2 ). Srov. :chroustat,
přes sthn. christ(j)āni z lat. Chrīstiā- :křupat.
nus ‘křesťan, křesťanský’, vlastně ‘pa- křišťál, křišťálový. Již stč. Starší vý-
třící Kristu’, od Chrīstus (dále viz půjčka z lat. crystallus (dále viz :krys-
:křest, :křtít). tal).
křičet, křik, křiklavý, křikloun, zakři- křivý, křivka, křivkový, křivice, kři-
čet, překřičet, vykřiknout, okřiknout, vule, křivítko, pokřivit, pokřivený,
pokřikovat aj. Všesl. - p. krzyczać, r. zkřivit, zakřivit, křivda, křivdit, ukřiv-
kričát’, s./ch. kríčati, stsl. kričati. Psl. dit. Všesl. - p. krzywy, r. krivój, s./ch.
*kričati je onom. původu, východiskem krîv, stsl. krivъ ‘křivý, špatný, ne-
je asi již ie. onom. kořen *ker-, *kr-, správný’. Psl. *krivъ je nejblíže pří-
který je např. i v :krkat, :krákat1 . buzné s lit. kreĩvas tv., dále s lat.
Nejblíže stojí lit. krỹkšti ‘vřeštět’. curvus ‘zakřivený, zahnutý’, ř. kyr-
křída, křídový, křídovat. Ze střhn. krīde tós ‘křivý, klenutý’, vše z ie. *(s)krei-
a to přes vlat. *crēda z lat. crēta tv. /*(s)ker- ‘kroutit, ohýbat’. Srov. :kří-
z (terra) crēta ‘prosetá (země)’ od cer- dlo, :křeč, :kruh.
nere (příč. trp. crētus) ‘rozlišovat, tří- kříž, křížek, křížový, křížkový, křížovka,
dit’. Srov. :diskrétní, :kritický. křižovat, křižovatka, ukřižovat, po-
křídlo, křidélko, křídelní, křídlový, kří- křižovat se, křížit, kříženec, zkřížit,
dlovka, křídlatý, křídlatka, okřídlený. překřížit. P. krzyż, ch. krîž, stsl. križь.
Všesl. - p. skrzydło, r. kryló, s./ch. Předpokládá se, že slovo bylo přejato
krílo, stsl. krilo. Psl. *(s)kridlo je nej- (asi v podobě *krūži (B5) do západních
spíš odvozeno od nedochovaného slo- jsl. dialektů (sln., ch.) z nějakého se-
vesa *(s)kriti ‘létat’, jež má paralelu veroit. pokračování vlat. cruce(m), což
v lit. skriẽsti ‘kroužit, létat’. Původní je původem ak. lat. crux tv. Odtud se
význam tedy byl ‘to, čím se létá’. Dále (asi po jsl. splynutí i, y > i) misiemi
sem patří i něm. schreiten (sthn. scrī- šířilo dále k sev. Slovanům. Lat. slovo
dan) ‘kráčet’, vše z ie. *(s)krei- od původně znamenalo ‘zakřivené břevno’
(s)ker- ‘otáčet se, ohýbat se’. Srov. (sloužící k ukřižování jako způsobu po-
:kruh, :křivý, :kroutit. pravy) a je asi příbuzné s naším :krk,
křísit, vzkřísit, vzkříšení. Stp. krzesić, :křivý ap. Rčení mít šest křížků ap.
r. voskrešát’, s./ch. uskrsáti. Psl. *kre- podle římské číslice X ‘10’. Viz i :kři-
siti/*krěsiti je asi příbuzné s *kresati žák, :křižník a také :křest.
( :křesat), význam lze vyložit přene- křižák ‘účastník křížových výprav’, kři-
330
křížala kubatura
žácký. Podle znaku kříže jako symbolu ‘služebnictvo jako cestovní doprovod’.
křesťanství, pod nímž křižáci bojovali kšaft zast. ‘závěť’. Z něm. nář. gschaft tv.
proti pohanům a kacířům. Viz :kříž. (spisovně Geschäft, viz :kšeft).
křížala ‘kousek sušeného ovoce, zpravi- kšanda ob. Nejasné. Snad nějakým způ-
dla jablka’. Stč. i křížěl, křížěla, jen č. sobem od :kšíry (expr. příp. -anda?).
R.d. čakrýžit ‘uřezávat’, s./ch. krížati kšeft ob. ‘obchod’, kšeftík, kšeftovat,
‘řezat, krájet’. Nejspíš od *križati, ve kšeftsman. Z něm. Geschäft ‘obchod,
kterém splynulo sloveso od ie. kořene živnost, záležitost’ od schaffen ‘dělat,
*(s)krei- (viz :krájet) se slovesem od- opatřit’ (souvisí s angl. shape ‘tvar,
vozeným od :kříž (HK, Ma2 ). forma’). Srov. :kšaft.
křížem krážem. Odvozeno od :kříž kšilt ob. ‘štítek čepice’. Z něm. Geschild
podle složenin typu cikcak, cimprcampr od Schild ‘štít, štítek’, srov. :štít.
ap. Viz :kříž. kšíry ob. ‘popruhy’. Z něm. Geschirr
křižmo ‘svěcený olej’. Ze sthn. chrismo ‘(koňský) postroj, ruční nářadí’ od
a to přes lat. c(h)risma z ř. chrísma tv., scheren ‘stříhat’, původně vlastně ‘co
původně ‘olej, tuk’, od chrı ̻ō ‘natírám, je řádně nastříháno, nařezáno’.
barvím’. Srov. :křest, :chrom. kštice ‘husté vlasy (zvlášť nad čelem)’.
křižník ‘velká válečná loď’. Podle něm. Stč. kšticě, kčicě, kčticě, kšicě aj. Jen
Kreuzer tv., původně ‘loď křižující po- č. a slk. (štica). Výchozím tvarem je
břežní vody na ochranu před nepříte- kčicě z psl. *kъčica, což je odvozenina
lem’. Viz :kříž. od *kъka (srov. sln.st. kêka tv.), vari-
anty jsou *kuka (viz :kučera), *kyka
křoupat. Onom. Srov. :chroupat,
(stsl. kyka ‘vlas’), vše k ie. *keu-k- ‘ohý-
:křupat.
bat, křivit’.
křoví, křovisko, křovinatý. Viz :keř. který zájm. P. który, r. kotóryj, sln. ka-
křtít, křtiny, křtěnec, křtitelnice, po- téri, stsl. kotoryi, koteryi. Psl. *kъ-
křtít, překřtít. Stč. i krstíti, křstíti. terъjь, *koterъjь, *kotorъjь aj. je pří-
Všesl. převzetí asi ze sthn. *kristjan buzné s lit. katràs, sthn. hwedar (z toho
‘pokřtít, učinit křesťanem’ (doloženo je něm. weder - noch ‘ani - ani’), ř. póte-
až střhn. kristen(en)) a to od sthn. kris- ros, sti. katará-, vše ve významu ‘který
tāni, christ(j)āni ‘křesťan’ z lat. Chrīs- (ze dvou)’ z ie. zájm. základu *ku̯ o- (viz
tiānus tv. Viz :křesťan, :křest. :kdo) a příp. -tero-/-toro-.
křupat, křupavý, křupky, křupan, za- kuba1 ‘hlupák’. Z osobního jména Kuba
křupat. Onom., srov. :chroupat, od Jakub, což bylo časté venkovské
:chrupat, :křoupat. jméno. Srov. :janek, :dorota, :ma-
ksicht ob. zhrub. ‘obličej’. Z něm. Gesicht těj.
od sehen ‘vidět’ (srov. č.st. vid ‘po- kuba2 ‘jídlo z krup a sušených hub’.
doba, vzhled’. Vzhledem k nář. hubník snad od téhož
ksindl ob. zhrub. ‘sebranka, luza’. Z něm. základu přichýlením ke jménu Kuba
Gesindel tv. od Gesinde ‘čeleď, služeb- (Ma2 ).
nictvo’ a to k sthn. sind ‘cesta, směr’ kubatura ‘krychlový objem’. Z něm.
(něm. senden ‘posílat’). Původně tedy Kubatur a to k lat. cubus (viz :ku-
331
kuběna kukla
bický). odvozeninu od *dьrati ( :drát2 ).

kuběna zast. ‘souložnice’. Lidovým zko- kudy přísl. P. kędy, r. kudá, s./ch. kȕd,
molením lat. concubīna tv. (viz :kon- kùdā, stsl. kǫdu. Psl. *kǫd- s různým
kubína). zakončením ‘kudy, kam’ je tvořeno od
kubický ‘krychlový’, kubík. Ze střlat. tvaru (možná ak. sg. ž.r.) zájmenného
cubicus tv. od lat. cubus ‘krychle’ z ř. základu *kъ (viz :kdo) přidáním d-ové
kýbos ‘kostka’. Srov. :kubatura. částice. Srov. stč. kady, slk. kade tv.,
kubismus ‘umělecký směr zač. 20. st. dále pak :kde, :kdy, :dokud.
převádějící skutečnost do geometric- kufr, kufřík, kufříkový. Z něm.st. Kuffer
kých obrazců’, kubista, kubistický. (dnes Koffer) a to z fr. coffre, původně
Uměle k lat. cubus (viz :kubický). ‘truhla, bedna’, z lat. cophinus ‘koš’ z
kuckat. Onom. z citosl. kuc. ř. kófinos tv.
kuča ob. hanl. ‘malá primitivní chata’. Ze kuchat, vykuchat. Ze stejného základu
s./ch. kùća ‘dům’ a to z psl. *kǫt-ja (viz jako :kuchyň, srov. sln. kúhati, ch.
:kout1 ). kȕhati ‘vařit’. V č. asi úžení významu
kučera, kučeravý, kučeravět. R.d. ku- ‘vařit’ → ‘připravovat k vaření’ → ‘no-
čerjá. Psl. *kučera je odvozeno od žem otvírat zvířata a vyjímat vnitř-
*kuka (B1) (srov. i lit. kaũkaras ‘vy- nosti’.
výšenina, vrcholek’), to pak s varian- kuchyň, kuchyně, kuchyňka, kuchyňský,
tami *kyka, *kъka od ie. *keu-k-/*kou- kuchař(ka), kuchařský, kuchtit. Pře-
k- ‘ohýbat, zahnout’. Srov. :kštice. jato ze sthn. kuhhina a to přes vlat.
-kud (odkud, pokud, poněkud, dokud). cucīna, cocīna z lat. coquīna tv. od
Viz :kudy. coquere ‘vařit’ (srov. :péci). Z to-
kudla hov., kudlat, okudlat. Z fr. coutelas hoto názvu kuchyně asi bylo vyabstra-
‘velký nůž, tesák’ (vedle couteau ‘nůž’) hováno sloveso kuchati ( :kuchat), k
z lat. cultellus ‘nožík, nůž’, což je zdrob- tomu pak přitvořeno kuchař aj.
nělina od culter ‘nůž’. kujný. Viz :kovat.
kudlanka ‘druh dravého hmyzu podob- kujón ob. expr. ‘prohnaný chytrák’, ku-
ného kobylce’. Utvořil Presl, motivace jónský. Přes něm. Kujon z fr. couillon
však není zcela jasná. Snad pro podob- ‘rošťák, hajzlík, zbabělec’ z it. coglione
nost předních noh hmyzu se zavíracím tv., původně ‘varle’, z vlat. *cōleo tv. a
nožem (Ma2 ). Viz :kudla. to k lat. cōleus ‘šourek’.
kudrna, kudrnatý, kudrlinka, kudrna- kukačka, kukat, zakukat, kukání.
tět. Od č.st. kudra, jež má obdobu v Onom. původu (nápodoba hlasu).
p. kędzior, r. kúdri (pl.), s./ch. kȕdra, Srov. něm. Kukuck, lat. cucūlus, maď.
vše ‘kadeř, lokna’. Psl. *kǫdrь/*kǫdra kakuk aj.
nemá mimoslovanské paralely. Zřejmě kukaň ‘umělé hnízdo pro kvočnu; malý
souvisí s *kaderь ( :kadeř) a snad i s oddělený prostor’. Původ nejasný.
*kǫdělь ( :koudel), ale etymologie není kukla, zakuklit (se), zakuklený, zakukle-
jasná. Jeden z možných výkladů vidí nec. P. kukla, r. kúkla ‘loutka, panenka’
v prvních dvou slovech zájmenný ele- (ale zdrobnělina kúkolka i v našem vý-
ment :ko-1 (ve variantách ka- a kǫ-) a znamu). Staré převzetí ze střlat. cu-
332
kukuřice kultura
culla ‘kapuce’ asi keltského původu. onom. podle zvuku, který vydává (srov.
kukuřice, kukuřičný. P. kukurudza, slk. kuvik).
r. kukurúza, s./ch. kukùruz. Nepříliš kulinární ‘týkající se kuchařského
jasné. Vzhledem k tomu, že tuto plo- umění’. Přes něm. kulinarisch z lat.
dinu původem z Ameriky přinesli v 17. culīnārius ‘týkající se kuchyně’ od cu-
st. na Balkán Turci (srov. č. nář. tur- līna ‘kuchyně, jídlo’.
kyně, Ma2 ), zdá se být východiskem kulisa, kulisní, kulisák, zákulisí, záku-
slov. forem tur. kokoroz tv. nejistého lisní. Z fr. coulisse tv., vlastně ‘drážka,
původu. Uvažuje se však i o domácím kolejnička, pojízdné sedátko ap.’, od
původu slova, srov. sln. kukúrjav ‘kudr- couler ‘téci, plynout, sunout’. Dále viz
natý’ (Ma2 ). :kulantní, :kuloár.
kůl, kolík, kolíček, kolíkovat, vykolíko- kulit. Viz :koule.
vat. Všesl. - p. kół, r. kol, ch.st. kol, kulma ‘želízko na kadeření vlasů’, kul-
stsl. kolъ (C5). Psl. *kolъ se spojuje s movat. Dříve též ‘pájka’. Z nějakého
*kolti ( :kláti) ‘štípat, sekat’, původně nář. tvaru něm. Kolben ‘píst, pájka’.
tedy asi ‘osekaný kus dřeva’. Nejblíže kulminovat ‘vrcholit’, kulminace, kul-
mu stojí lit. kuõlas tv., dále je asi pří- minační. Z lat. culmināre tv. od culmen
buzné ř. kólos ‘bezrohý, komolý’, alb. ‘vrchol’. Srov. :chlum, :excelentní.
hell ‘kopí’, sti. kalā̺- ‘kousek’, vše od ie. kůlna, kůlnička. Též kolna. Jen zsl. Od-
*kel- ‘bít, sekat’ (HK). vozeno spíš od psl. *kolъ ( :kůl) (tedy
kulak ‘bohatý sedlák’, kulacký. Z r. ku- ‘stavení z kůlů’, případně ‘na kůlech’)
lák tv. Vedle toho i význam ‘pěst’ (me- než od *kolo ( :kolo) s původním vý-
tafora?). Slovo je jen vsl., snad vý- znamem ‘přístřeší pro kola’ (takto Ma2 ,
půjčka z ttat. jazyků. HK).
kulantní ‘slušný, příjemný’. Z fr. cou- kuloár ‘poboční chodba reprezentač-
lant tv., doslova ‘plynoucí, tekoucí’, od ních budov’, kuloárový. Z fr. couloir
couler ‘téci, plynout’ z lat. cōlāre ‘ce- ‘chodba’ od couler ‘plynout, téci’. Dále
dit, prosívat’ od cōlum ‘sítko, cedník’. viz :kulantní, :kulisa.
Srov. :kuloár, :kulisa. kulomet, kulometný, kulometník. Podle
kulatý. Viz :koule. r. pulemët, jinak viz :koule a :metat.
kulhat, kulhavý, kulhavka. P. kuleć, r.d. kult ‘náboženské uctívání’, kultovní. Z
kul’gát’, s./ch.d. kúlati ‘pomalu jít’. lat. cultus ‘pěstování, péče, uctívání’
Psl. *kul’ati (vložené -h-, respektive - od colere (příč. trp. cultus) ‘vzdělávat
g- je expr., srov. :belhat) je nejspíš (půdu), pěstovat, ctít’. Srov. :kolonie,
příbuzné s ř. kyllós ‘křivý, zmrzačený’, :kultura, :kultivovat.
východiskem je asi ie. *keu-l- od *keu- kultivovat ‘pěstovat, zušlechťovat’, kul-
‘křivit, ohýbat’. tivovaný, kultivace, kultivační. Ze stř-
kuliferda ‘čtverák’. Asi souvisí s val., lat. cultivare tv. od předpokládaného
slk. kulifaj s různými hanlivými vý- pozdnělat. *cultīvus od lat. colere (příč.
znamy (Ma2 ). Původ nejasný. trp. cultus). Viz :kult, :kultura.
kulich ‘zimní čepice’, kulíšek. Asi přene- kultura, kulturní, kulturistika, kultu-
seně podle názvu sýčka kulich, to pak je rista, kulturistický. Z lat. cultūra ‘pěs-
333
kumbál kupon
tování, vzdělávání, zušlechťování’ a to Honig ‘med’.

od colere (příč. trp. cultus), viz :kult. kunčoft zast. ob. ‘zákazník’. Z něm.
Dnešní základní význam slova se for- Kundschaft ‘zákaznictvo’ od Kunde
moval ve filozofii konce 18. st. (Herder, ‘zákazník’, původně vlastně ‘známý’.
Kant aj.). Souvisí s können ‘umět’, kennen ‘znát’.
kumbál hov. ‘malá (nevzhledná) míst- Srov. :kumšt, :znát.
nost’. U Jg kumbálek. Nejasné. Myslí se kunda vulg. ‘ženské pohlavní ústrojí’. Asi
na převzetí z nějaké nář. podoby něm. přes střhn. kunt (srov. angl. cunt tv.) z
Kammer (Ma2 ). Srov. :kamrlík. lat. cunnus tv. Je i sln. kúna, kûnda a
kumpán hov. ‘(veselý) společník’. Z něm. r.d. kuná, kúnka tv. (tam už je však lat.
Kumpan tv. a to z pozdnělat. compānio původ slova spornější).
‘druh, spolustolovník’. Dále viz :kom- kuňkat, kuňka, kuňkavý. Onom. (citosl.
panie. kuň(k)).
kupa, kupka, kupovitý, kupit, naku-
kumšt hov. ‘umění’, kumštýř ‘umělec’,
pit, seskupit, seskupení, přeskupit, sku-
kumštýřský. Z něm. Kunst tv., jež sou-
pina, skupinový, skupenství. P. kupa,
visí s können ‘umět’ (viz i :znát).
r.d. kúpa, s./ch. kúpa. Psl. *kupa je pří-
kumulovat ‘hromadit’, kumulace, ku- buzné s lit. kaũpas, sthn. houf (něm.
mulační, kumulativní, kumulus ‘kupo- Haufe) tv. (srov. :houf), stper. kaufa-
vitý mrak’. Z lat. cumulāre tv. od cu- ‘hora’, vše z ie. *kou-p- ‘kupa, hro-
mulus ‘hromada’. Srov. :akumulovat. mada’ od *keu- ‘ohýbat, klenout’. Pří-
kůň, koník, koníček, koňský, konina, ko- buzné je i lat. cūpa ‘sud’ (srov. :ko-
nírna. Všesl. - p. koń, r. kon’, s./ch. pule, :kbelík), sti. kū̺pa ‘jáma’.
kȍnj, stsl. kon’ь. Psl. *kon’ь nemá jas- kupé. Z fr. coupé, původně ‘uzavřený
nou etymologii. Často se spojuje s :ko- dvousedadlový vůz’, od couper ‘odříz-
moň, případně i s :kobyla, ale původ nout, oddělit’ a to od coup ‘rána, sek-
toho není jasný (úvaha o převzetí z pře- nutí, říznutí’ z lat. colaphus ‘úder pěstí,
die. substrátu je vždy jen východiskem políček’ z ř. kólafos tv. Srov. :kupon.
z nouze) (Ma2 , HK). Zajímavý, i když kuplet ‘kabaretní píseň’. Z fr. couplet
také nejistý, je názor o převzetí z kelt. ‘písnička’, vlastně ‘dvojička (veršů)’,
*konko-/*kanko- tv., rekonstruovaného od couple ‘pár, dvojice’ z lat. cō-
jen na základě vlastních jmen, z ie. pula ‘pouto, svazek’. Srov. :kopulace,
*k̸a(n)k- ‘skákat’ (srov. i něm. Hengst :kuplíř.
‘hřebec’) (A1). Slovo by bylo přejato v kuplíř ‘kdo zprostředkovává nemanžel-
podobě *konьkъ a jako domnělá zdrob- ský pohlavní styk’, kuplířský, kuplíř-
nělina upraveno na *kon’ь. Je známo, ství. Z něm. Kuppler tv. od kuppeln
že kult koně byl u Keltů velmi silný. ‘spojovat, dohazovat’ ze stfr. copler,
kuna, kunovitý. P. kuna, r. kuníca, s./ch. coupler z lat. cōpulāre ‘spojovat, zasnu-
kúna. Psl. *kuna je blízce příbuzné s lit. bovat’. Srov. :kopulace, :kuplet.
kiáunė, lot. caûna tv., další původ však kupole. Viz :kopule.
není jistý. Snad ie. adj. *kou-no- ‘zla- kupon ‘ústřižek, poukázka’, kuponový.
tavý, žlutavý’, které se skrývá i v něm. Z fr. coupon tv. od couper ‘odstřihávat,
334
kupovat kuropění
oddělit’ (dále viz :kupé). duchovní’ od cūrāre ‘pečovat, léčit’.

kupovat, koupit, kupní, kupec, kupecký, Srov. :kúra, :kurátor.
koupě, nakupovat, nákup, nákupní, kuratela ‘opatrovnictví’. Ze střlat. cu-
skupovat, vykupovat, vykupitel, přiku- ratela tv. a to asi kontaminací (D3)
povat, odkoupit, překupník aj. Všesl. lat. cūrātiō ‘pečování, opatrování’ (viz
- p. kupić, kupować, r. kupít’, poku- :kúra) a tūtēla ‘opatrování, dohled’
pát’, s./ch. kúpiti, kupòvati, stsl. ku- od tūtārī ‘hlídat, opatrovat’.
piti, kupovati. Psl. *kupiti (od toho pak kurátor ‘správce, opatrovník’. Z lat.
*kupovati) je starou výpůjčkou z germ. cūrātor tv. od cūrāre (viz :kúra).
*kaupjan (něm. kaufen) ‘obchodovat’, kuráž hov. ‘odvaha’, kurážný. Z fr. cou-
které vychází z lat. caupō ‘(drobný) ob- rage tv. (stfr. corage), což je stará od-
chodník’ nejistého původu. Ke Germá- vozenina od stfr. cor ‘srdce’ z lat. cor
nům se dostalo asi od římských vojáků tv. (srov. srdnatý). Dále srov. :akord,
na Rýně někdy kolem r. 100 po Kr. :konkordát.
kur ‘druh drůbeže’, kuří, kurník, kuro- kurděje ‘choroba z nedostatku vitamínu
vitý. Všesl. - p., r.d. kur, s./ch. kȕr, C’. Již v 15. st. o vřídku na jazyce koní
stsl. kurъ ‘kohout’. Psl. *kurъ je asi (Ma2 ) (p.d. kurdziej tv.). Slovo dále ne-
onom. původu (srov. např. ukr. kukurí- jasné. Snad od :kur, srov. kuří oko
katy ‘kokrhat’). Méně pravděpodobné ‘mozol (na prstech u nohy)’.
je spojení s lit. kùrti ‘běžet’, lat. currere kurfiřt ‘kníže oprávněný volit císaře
tv. (kurovití ptáci špatně létají) (Ma2 ). (v něm. říši)’. Ze střhn. kurvürste z
kůr ‘vyvýšený prostor v kostele pro var- kur (dnes Kür) ‘volba’ a vürste (dnes
hany a zpěváky’, kůrový. Stč. kór. Z Fürst) ‘kníže’, doslova ‘nejpřednější’,
lat. chorus ‘sbor’ a to z ř. chorós (viz jež souvisí s angl. first ‘první’.
:chór). kurie ‘soubor vatikánských úřadů’. Z
kúra ‘soustavná léčba’. Z lat. cūra ‘lé- lat. cūria ‘sdružení rodů, shromaždiště,
čení, péče’ ke cūrāre ‘pečovat, léčit’. rada, dvůr’. Od cūra (viz :kúra).
Srov. :kurýrovat, :kurie, :kuratela, kurikulum ‘životopis’. Z lat. curricu-
:kuriózní, :akorát. lum (vitae) ‘běh (života)’ a to od
kůra, kůrka, kůrový, kůrovec, okorat, currere ‘běžet’. Srov. :kurs, :konku-
okoralý. Všesl. - p. kora, r. korá, s./ch. rence, :koridor.
kȍra, stsl. kora. Psl. *kora souvisí se kuriózní ‘zvláštní, neobvyklý’, kurio-
stisl. hǫrund ‘kůže, maso’, lat. corium zita. Přes něm. kurios tv. z lat. cūriō-
‘kůže’, cortex ‘kůra’, alb. kóre ‘kůra’ sus ‘pečlivý, horlivý, zvědavý’ od cūra
(pokud není ze slov.), arm. kc orem ‘péče’ (viz :kúra). Vývoj významu
‘škrábu’, vše z ie. *(s)kor- od *(s)ker- byl: ‘horlivý’ → ‘zvědavý’ → ‘zvědavost
‘řezat, sekat aj.’ (A5, A6). Srov. :kor- vzbuzující’ → ‘neobvyklý’.
natět, :koryto, :skořice, :škára. kurník. Od :kur. Zaklení kurnik (šopa)
kurare ‘prudký rostlinný jed’. Z řeči do- je z vých. Moravy, místo vulg. :kurva
morodců karibské oblasti (Guyana). (šopa je nář. ‘kůlna’ z něm. nář. Schop-
kurát ‘vojenský kněz’. Z něm. (rak.) Ku- pen tv.).
rat tv. a to ze střlat. curatus ‘pomocný kuropění ‘ranní kokrhání kohoutů’. Viz
335
kurs kutit
:kur a :pět2 . ‘ukousnutý díl’. Srov. i angl. bit ‘kou-

kurs ‘běh; směr; hodnota peněz a cen- sek’ od bite ‘kousat’.
ných papírů’, kursovní, kurzor. Z lat. -kusit (okusit, zkusit, zakusit, pokusit
cursus ‘běh, dráha’ od currere ‘běžet’. se), -koušet. Všesl. (kromě luž.), větši-
Srov. :kurziva, :kurikulum, :kurýr. nou pouze s předp. Psl. *kusiti, *kušati
kurt ‘tenisový dvorec’. Z angl. court se všeobecně vykládá jako staré pře-
‘dvorec’ ze stfr. court tv. a to z lat. co- vzetí z gót. kausjan ‘zkoušet, ochutná-
hors (gen. cohortis) ‘ohrazené místo’. vat’ (B2, B3). Srov. :zkusit, :pokusit
Srov. :kurtizána. se a dále :koštovat.
kurtizána ‘milostnice, nevěstka (vyšších kustod ‘správce’. Z lat. custōs (gen.
vrstev)’. Z fr. courtisane a to podle it. custōdis) ‘strážce, hlídač, ochránce’.
cortigiana ‘dvořanka’ od corte ‘dvůr’ kuš citosl. ‘ticho!’, kušovat. Přes něm.
(viz :kurt). kusch z fr. couche ‘lehni’ (původně mys-
kurva vulg. ‘prostitutka’, kurevský, ku- livecký povel pro psa) od coucher ‘le-
revník, kurvit, zkurvený. Všesl. - p. žet’ (srov. :gauč).
kurwa, r. kúrva, s./ch. kûrva. Psl. kuše ‘středověký samostříl’. Jen č., slk.
asi *kury (gen. kurъve), souvisí nepo- (kuša) a p. (kusza), původ nejasný.
chybně s *kurъ ( :kur). K přenese-
kušna ob. ‘huba’, kušnit. Z něm.d.
ným významům v této sféře srov. s./ch.
Gusche tv. (Ma2 ).
kȕrac ‘penis’, dále :kokot, :koketa.
kurýr ‘spěšný posel’, kurýrní. Přes něm. kutálet. Ze staršího kotáleti (asi podle
Kurier ze stfr. courier (fr. courrier) kuliti, viz :koule), to pak s dalšími po-
od courir ‘běžet’ z lat. currere ‘běžet’. dobnými útvary (srov. č .nář. kotouleti,
Srov. :kurs, :koridor, :korzo. slk. kotúl’ať, sln. kotalīti, ch. kotùrati
kurýrovat ob. ‘léčit’. Z něm. kurieren a ap.) od psl. *kotiti (viz :-kotit), srov.
to z lat. cūrāre ‘léčit, pečovat’. Srov. :kotoul, :kotouč.
:kúra, :kuratela. kutálka hov. ‘pochodující dechová ka-
kurziva ‘tiskové ležaté písmo’, kurzivní. pela’. Snad od něm. Gut heil! ‘nazdar!’
Ze střlat. (scriptura) cursiva ‘běžné (doslova ‘dobré zdraví’), pozdravu
(písmo)’ od cursivus ‘běžný’ od lat. něm. turnerů (HL).
currere (příč. trp. cursus) ‘běžet’. Srov. kutat, vykutat, prokutat, rozkutat. Jen
:kurs, :exkurze. č. a slk. Souvisí s :kutit, význam ‘do-
kuře, kuřátko, kuřecí. Z psl. *kurę, které bývat ze země’ je vlivem něm. kutten
je odvozeno od *kurъ ( :kur) charak- tv.
teristickou příp. pro mláďata. P. kur- kutě (jít na kutě). Nejasné, podle Ma2
czątko, ale r. cyplënok, s./ch. pı le tv. souvisí s :kout1 .
mají původ onom. kutit, kutil, ukutit. Hl. kućić ‘dělat’, r.
kus, kousek, kousíček, kusý, kusový, kutít’ ‘hýřit’, sln.d. kútiti se ‘skrývat
kusanec, kouskovat, rozkouskovat. se’, csl. kutiti ‘strojit, chystat’. Psl. *ku-
Všesl. - p. kęs, r. kus(ók), s./ch. kûs. titi není příliš jasné, především vzhle-
Psl. *kǫsъ je odvozeno od *kǫsati dem k rozrůzněnosti významu. Snad
( :kousat), původně tedy vlastně z ie. *keu-t- od *keu- ‘ohýbat’. Srov.
336
kutloch kvapit
:kutat, :skutek, :pokuta. prve obměnil význam odvozeného při-

kutloch ob. ‘brloh, pelech’. Asi z původ- kvačiti na ‘přikvapit, přepadnout’ (vli-
ního kutlof ‘jatka, místo, kde se zabíjí vem :kvapit), odpojením předp. pak
dobytek’ (Jg) z něm. Kuttelhof (Kut- vzniklo nové kvačit.
teln ‘vnitřnosti, dršťky’, Hof ‘dvůr’). kvádr ‘druh čtverhranu’, kvádrový. Z
To se pak přiklonilo k něm. Loch ‘díra’ něm. Quader tv. z lat. quadrus
(srov. :brloh) formou i významem. ‘čtyřhranný’ od quattuor ‘čtyři’. Srov.
kutna ‘mnišský oděv’. Z něm. Kutte a to :kvadrát, :kádr.
ze střlat. cotta tv., jež je původu germ. kvadrant ‘čtvrtina kruhu’. Z lat.
kutr ‘druh plachetního člunu’. Přes něm. quadrāns, což je zpodstatnělý přech.
Kutter z angl. cutter tv. od cut ‘řezat’ přít. od quadrāre (viz :kvadrát).
(řeže vlny). Podle jiných však z port. kvadrát ‘čtverec; druhá mocnina’, kva-
catur, což je název jistého domorodého dratický, kvadratura. Z lat. quadrātus
plavidla v jihových. Asii. ‘čtyřhranný, čtvercový’ od quadrāre
kůzle, kůzlátko. Stč. kózle. Všesl., psl. ‘dělat čtyřhranným, čtvercovým’ od
*kozьlę. Viz :koza. quattuor ‘čtyři’. Srov. :kvádr, :kvad-
kůže, kožka, kůžička, kožený. Všesl. - p. rant.
koża, r. kóža, s./ch. kȍža, stsl. koža. Psl. kvádro ob. ‘pánský oblek’. Asi zkomole-
*koža je z *koz-ja, původně vlastně adj. ním fr. garde-robe ‘šatník, šatstvo’ (viz
‘kozí (kůže)’, které se substantivizovalo :garderoba), z divadelního slangu?
a rozšířilo význam. Viz :koza. (Ma2 ).
kužel, kuželový, kuželovitý, kuželka, ku- kvákat. Všesl., onom. původu.
želkář, kuželkářský, kuželník. Význam kvalifikovat ‘činit způsobilým; (od-
‘geometrické těleso’ jen v č., slk. a b.d., borně) posuzovat’, kvalifikovaný, kvali-
jinde znamená ‘hlava přeslice’ (č.st. ku- fikace, kvalifikační. Ze střlat. qualificare
žel, p. krężel, sln. kožêlj aj.) či ‘sva- ‘blíže určovat’ z lat. quālis ‘jaký’ a fa-
zek vláken, koudel ap.’ (s./ch.d. kù- cere ‘činit’ (viz :-fikace). Srov. :kva-
želj, r.d. kužel’ aj.). Málo jasné. Pů- lita.
vodní význam byl asi ‘(kuželovitá) kvalita ‘jakost’, kvalitní, kvalitativní,
hlava přeslice’. Psl. podoba vychází zkvalitnit. Z lat. quālitās tv. od quālis
*kǫžel’ь/*kǫžьl’ь, p. kręż- asi bude dru- ‘jaký’ (viz :-koli, srov. :kvalifikovat).
hotné (srov. :kruh), v jiných jazycích kvalt ob. ‘spěch’, kvaltovat. Stč. ‘násilí,
je patrné matení s *kǫdelь ( :koudel). výtržnost’. Z něm. Gewalt ‘násilí, moc’
převzetí z něm. (Ma2 , HK) je málo od walten ‘vládnout’ (viz :vláda). No-
pravděpodobné. vočeský význam snad vlivem :kvačit,
kvačit ‘spěchat’, přikvačit. Původně :kvapit.
‘připínat hákem’ od č.st. kvaka ‘hák’ kvantita ‘množství’, kvantitativní,
(srov. hl. kwaka ‘hák, klika (u dveří)’, kvantum, kvantový. Z lat. quantitās
s./ch. kvȁka tv.) z psl. *kvaka, jež vytv. od quantus ‘jak veliký, jak mnohý’,
chází z ie. *ku̯ō-k-, což je varianta ko- quantum ‘jak mnoho, kolik’. K základu
řene *keu-k- z ie. *keu- ‘ohýbat, křivit’ qua- srov. :kvalita, :kolik, :kdo ap.
(srov. :kučera, :kštice). V č. se nej- kvapit, kvapný, nakvap, ukvapit se,
337
kvarta kvestor
ukvapený. P. kwapić się, ukr. kvápyty, quasar zkrácením z quasi-stellar tv.

sln.d. kvapiti ‘kapat’. Psl. *kvapiti je (viz :kvazi-) k stellar ‘hvězdný’ od lat.
střídáním v kořeni (ie. *ku̯ōp-) spojeno stēlla ‘hvězda’ (srov. :astro-).
s *kypěti ( :kypět), srov. lit. kvãpas kvazi-. První část složenin s význa-
‘duch, zápach’ (k podobnému střídání mem ‘zdánlivý, jakoby’ (např. kvazi-
srov. :kvas - :kyselý i :kvačit). Vý- struktura), z lat. quasi ‘jakoby, jako,
znamový posun byl ‘kypět’ → ‘rychle asi’ a to z quam ‘jako’ a sī ‘kdyby,
téci, rychle se pohybovat’. jestliže’. Srov. :kvazar.
kvarta ‘čtvrtá třída osmiletého gymná- kvedlat, kvedlačka. Disimilací z původ-
zia; čtvrtý tón v stupnici’, kvartový. nějšího kverlat z něm. quirlen, querlen
Z lat. quārta, což je ž.r. od quār- ‘míchat, kvedlat’.
tus ‘čtvrtý’ od quattuor ‘čtyři’. Srov. kvelb zast. ob. ‘(klenutá) komora,
:kvartál, :kvartýr, :kvarteto. spižírna’. Z něm. Gewölbe ‘klenba, kle-
kvartál ‘čtvrtletí’, kvartální. Ze stř- nutí’ od wölben ‘klenout’.
lat. quartale tv., vlastně ‘čtvrtina’, od kvér zast. ob. ‘puška’. Z něm. Gewehr
lat. quārtus ‘čtvrtý’ (srov. :kvarta, tv. od Wehr ‘ochrana, obrana, zbraň’,
:kvarteto). wehren ‘bránit’, jež souvisí s :-vřít.
kvartet ‘skladba pro čtyři nástroje či kverulant ‘kdo si stále stěžuje, vyhle-
hlasy’, kvarteto ‘soubor čtyř (hudeb- dává malicherné spory’. Z něm. Queru-
níků ap.)’. Z it. quartetto od quarto lant tv. z pozdnělat. querulāns, což je
‘čtvrtý’ z lat. quārtus (viz :kvarta). přech. přít. od querulāre ‘naříkat, bě-
kvartýr ob. ‘byt’, nakvartýrovat se. dovat’ od lat. querī tv., querulus ‘naří-
Přes něm. Quartier tv. z fr. quartier kavý’.
‘čtvrtka, čtvrť, ubytování’ ze střlat. kvést, květ, kvítek, kvítko, květovaný,
quarterium ‘čtvrtina, (městská) čtvrť’ květnatý, květina, květináč, květi-
od lat. quārtus ‘čtvrtý’ (viz :kvarta). nářka, květinářství, květena, květen-
kvas, kvásek, kvasinka, kvasnice, kvasit, ství, květen, vykvést, odkvést, roz-
vykvasit, zkvasit. Všesl. - p. kwas, r. kvést, rozkvět, vzkvétat aj. Stp. kwiść
kvas, s./ch. kvâs, stsl. kvasъ. Psl. *kvasъ (p. kwitnąć), r. cvestí, s./ch. cvàsti, stsl.
(z ie. *ku̯āt-so-) souvisí s gót. hwaÞo cvisti. Psl. *kvisti (o podobách s cv- viz
‘pěna’, lat. cāseus (odtud něm. Käse, :hvězda) se spojuje se *svьtěti, *světъ
angl. cheese), sti. kváthati ‘vařit’, vše ( :svítit, :svět), východiskem je ie.
vychází z ie. *ku̯at-/*ku̯āt- ‘kvasit, ky- *k̸u̯ei͡-t- ‘zářit’ (A1, B2) (počítá se buď
sat’. Střídáním v kořeni spojeno s *ky- s ie. variantou na *k-, nebo se ztvrd-
sati (viz :kyselý), srov. podobné stří- nutím počátečního k̸-). Příbuzné je lot.
dání u :kvapit, :kypět. kvitēt ‘lesknout se, zářit’, germ. *hwīta
kvaš ‘druh krycí vodové barvy’. Z fr. (něm. weiss, angl. white) ‘bílý’ (A4), ve
gouache tv. z it.d. guazzo ‘vodová slov. došlo k významovému posunu ‘zá-
barva’ z pozdnělat. aquātiō ‘zalévání, řit’ → ‘kvést’.
zavlažování’ od lat. aqua ‘voda’. Srov. kvestor ‘vedoucí správní úředník vysoké
:akvarel. školy’, kvestura. Z lat. quaestor ‘fi-
kvazar ‘druh nebeského tělesa’. Z angl. nanční či soudní úředník’ od quaerere
338
květák kýč
(příč. trp. quaestus) ‘hledat, zkoumat’. :kvit).

Srov. :inkvizice, :kviz, :rekvizita. kvitovat ‘brát na vědomí, přijímat; po-
květák, květákový. Podle :karfiol, jí tvrdit příjem’. Přes něm. quittieren tv.
se jeho zdužnatělé květenství. Viz z fr. quitter ‘opouštět, zanechat, od-
:kvést. pouštět’ z quitte (viz :kvit). Přijetím
kvičet, kvikat, kvikot, kviknout, vykvik- peněz se dluh ‘opouští’.
nout, zakvičet. Onom. původu. kviz ‘hra otázek a odpovědí’. Z am.-angl.
kvílet, kvílení, kvílivý, zakvílet. P. kwi- quiz tv., původně ‘vtip, šprým’, další
lić, str. cviliti, s./ch. cvíleti. Psl. *kvi- původ nejistý.
liti (o podobách s cv- viz :hvězda) je kvocient ‘poměr dvou hodnot jako uka-
onom. původu. zatel nějakého jevu’. Z lat. quotiēs, quo-
kvinde zast. ob. ‘odmítnutí’. Asi z něm. tiēns ‘kolikrát’ od quot ‘kolik’. Srov.
Gewinde, původně ‘vinutí (šroubu)’ :kvóta.
od winden ‘vinout’, pak ‘věneček, ky- kvočna, kvokat. Onom. původu.
tice’ jako symbol odmítnutí nápadníka kvóta ‘poměrný díl, počet’. Ze střlat.
(srov. dostat košem) (Ma2 ). quota (pars) ‘kolikátá (část)’ od quotus
kvinta ‘pátá třída osmiletého gymnázia; ‘kolikátý’ od quot ‘kolik’. Srov. :kvo-
pátý tón v stupnici’, kvintový. Z lat. cient, :kóta.
quīnta, což je ž.r. od quīntus ‘pátý’ od ký zájm. zast. ‘který’. V č. i některých ji-
quīnque ‘pět’. Viz :pět1 , srov. :kvin- ných zsl. a vsl. jazycích dnes v ustá-
tesence, :kvintet. lených expr. obratech (č. kýho výra).
kvintesence ‘tresť, zhuštěná podstata P.st. ki, r. koj, s./ch. kòji, stsl. kyi.
něčeho’. Ze střlat. quinta essentia, do- Psl. *kъjь (B9). Od zájmenného zá-
slova ‘pátá podstata’ (viz :kvinta, kladu *kъ (viz :kdo, srov. :kéž, :ký-
:esence). Původně se tak nazýval éter žený).
(pátý živel vedle země, vzduchu, vody kyanid ‘druh jedu’. Od ř. kýanos ‘modrý
a ohně), pak domnělá ‘substance ne- kámen, modré barvivo’. Srov. :cyan-
beských těles’, jejíž získání destilací káli.
bylo jedním z cílů středověké alchymie. kybernetika ‘věda zabývající se řízením
Z toho přenesením dnešní význam. a přenosem informací’, kybernetický,
kvintet ‘skladba pro pět nástrojů či kybernetik. Z angl. cybernetics utvoře-
hlasů’, kvinteto ‘soubor pěti (hráčů ného v pol. 20. st. od ř. kybernētikós
ap.)’. Z it. quintetto tv. od quinto ‘pátý’ ‘týkající se kormidla, řízení’ od kyber-
od lat. quīntus (viz :kvinta). náō ‘kormidluji, řídím’.
kvit (být si kvit) přísl. hov. ‘vyrovnán’. kýbl ob., kyblík, kyblíček. Z něm. Kübel
Z něm. quitt tv. z fr. quitte ‘prostý, ze sthn. kubilo (dále viz starší převzetí
zbavený (dluhů)’ z lat. quiētus ‘klidný, :kbelík).
pokojný’ od quiēs ‘klid, pokoj, odpoči- kýč ‘líbivý, umělecky bezcenný výtvor’,
nek’. Srov. :rekviem, :pokoj. kýčovitý. Z něm. Kitsch tv., další pů-
kvitance ‘potvrzení o přijetí (peněz vod nejistý. Asi půjde o expr. tvoření
ap.)’. Z fr. quittance tv. od quitte (viz onom. původu, srov. něm. klatschen,
339
kyčel kysna
klitschen ‘plácat, pleskat’, dále viz :-logie.

kyčel, kyčelní. Jen č. P. giczał, giczeł kynout1 ‘nabývat na objemu’. Z psl.
‘holeň’, hl. gižla tv., ukr. hyčál’ ‘stéblo, *kypnǫti (A9, B7), dále viz :kypět.
tlusté žebro listu’. Tvary s počátečním Srov. i :kynout2 .
g- (srov. i č. nář. hyča ‘stehenní kost’) a kynout2 ‘dávat znamení rukou či hla-
zvláště hl. gižla ukazují na příbuznost s vou’. Z psl. *kyvnǫti (ke stejnému for-
:hýždě. Různost tvarů je možná dána málnímu vývoji srov. :kynout1 , :ka-
expr. charakterem výrazu. nout), dále viz :kývat.
kydat, kydnout, nakydat, vykydat, roz- kypět, vzkypět, vykypět, překypovat,
kydat. Všesl. - p.d. kidać, r. kidát’, nákyp. Všesl. - p. kipieć, r. kipét’, ch.
s./ch. kı dati. Psl. *kydati vychází z ie. kìpjeti, stsl. kypěti. Psl. *kypěti sou-
*kūd- (B5) od *(s)keud- ‘vrhat, střílet’, visí s lit. kūpė̷ti ‘vřít, přetéci, pře-
příbuzné je sthn. skiozan (něm. schies- kypovat’, lat. cupere ‘žádat, toužit’,
sen) ‘střílet’, sti. skúndate ‘skáče, spě- sti. kúpyati ‘dostává se do varu, zlobí
chá’. se’, chet. kappilahh- ‘zuřit’, vše z ie.
kýchat, kýchnout, kýchací, kýchavý, *kūp-/*keup- ‘vřít, vařit, kouřit’. Srov.
rozkýchat se. Všesl. - p. kichać, r.d. kí- :kyprý, :kynout1 .
chat’ ‘silně se smát’, s./ch. kíchati. Psl.
kyprý, kypřit, kypřicí, kypřivý, nakyp-
*kychati je onom. původu.
řit. Stč. ‘čilý, snaživý’. Hl. kipry ‘slabý,
kyj, kyjovitý, kyjovka. Všesl. - p., r.d. kij,
choulostivý’, r.-csl. kypryj ‘dírkovaný’,
s./ch.st. kij. Psl. *kyjь souvisí s *kovati
b. kípăr ‘krásný’. Psl. *kyprъ je stará
( :kovat) (střídání *kū- (B5) a *kou-
odvozenina od *kypěti ( :kypět) se
v kořeni). Původně tedy ‘kovaná tyč’
značně rozrůzněným vývojem významu
(HK). Nejblíže příbuzné je lit. kū̺jis ‘ko-
v jednotlivých jazycích.
vářské kladivo’.
kýl ‘osová výztuž ve dně plavidla’, ký- kyrys ‘plátové ochranné odění’, kyrys-
lový. Z něm. Kiel tv., jehož další původ ník, kyrysar. Z něm.st. Küriss (dnes jen
není jistý. Kürass) tv. ze stfr. curasse a to z vlat.
kýla, kýlní. Všesl. - p. kiła, r. kilá, s./ch. *cor(i)ācea ‘kožené brnění’ od lat. co-
kı la. Psl. *kyla odpovídá lit. kū̺la ‘vý- rium ‘kůže’.
růstek, boule, nádor’(B5), kū̺las ‘druh kyselý, kyselka, kyselina, kysat, zkysat,
kýly’, dále se srovnává se sthn. hōla zakysat, okyselit, přikyselit, překyse-
(A4), ř. kē̺lē tv., výchozí ie. podoba lit. Všesl. - p.st. kisły, r. kíslyj, s./ch.
však není jistá. kı seo, stsl. kysělъ. Psl. *kysělъ, *kysati
kymácet (se), kymácivý, zakymácet ap. jsou z ie. *kūt-s-, což je varianta ko-
(se), rozkymácet (se). Jen č., novější řene, o němž viz :kvas. Srov. :kyslík.
(doklady až od konce 19. st.). Asi expr. kyslík, kyslíkový, kysličník, okysličit.
varianta ke :kývat, srov. č.d. kýmat se Podle lat. názvu oxygenium vycháze-
na berlách, s./ch. kı mati ‘houpat se, jícího z ř. oxýs ‘kyselý, ostrý, hořký’
kývat’ (Ma2 ). (srov. :oxid).
kynologie ‘nauka o psech’, kynolog, ky- kysna ob. ‘bedna’. Z něm. Kiste tv. a
nologický. Od ř. kýōn, gen. kynós ‘pes’, to z lat. cista ‘skříňka, schránka’. Srov.
340
kyt labyrint
:cisterna. (Jg), přejatého Preslem z r. kit tv. z ř.

kyt ‘tmel’, kytovat, zakytovat. Z něm. kē tos ‘mořská obluda, velryba’.
Kitt tv., jež asi souvisí s lat. bitūmen kývat, kývavý, kývnout, kyvadlo, kyva-
‘zemní pryskyřice’ (srov. :beton) z ie. dlový, odkývat, zakývat, rozkývat, při-
*gu̯ et-. kyvovat, výkyv aj. P. kiwać, r. kivát’,
kýta. Stč. kyta ‘hrozen, svazek, kytice’, b. kývam’. Nepříliš jasné. Pokud je psl.
p., str. kita ‘chumáč, svazek’, s./ch. *kyvati opravdu odvozeno od *kyti (viz
kı ta tv. Psl. *kyta se vykládá z původ- :kýta, srov. :mávat), může být vý-
ního významu ‘co se houpe, kývá’ (v č. chodiskem ie. *kū-, varianta ke *keu-
speciální význam ‘stehno zadní konče- ‘ohýbat’ (významový vztah ‘ohýbat’ -
tiny u zvířat’), to by pak bylo od psl. ‘houpat, kývat’ je velmi úzký). Srov.
*kyti, doloženého jen v rozšířené po- :kynout2 , :kymácet, :kutit.
době *kyvati ( :kývat). Srov. :kytice. kyz ‘sirník kovového vzhledu’. Z něm.
kytara, kytarový, kytarista. Z ř. kithárā Kies ‘hrubý písek’, jehož další původ
‘loutna, lyra, kytara’. Srov. :citera. není jistý.
kytice, kytička, kytka. Od stč. kyta (viz kýžený ‘vytoužený, žádoucí’. Novější (u
:kýta). Jg není), od kýž, což je lidová varianta
kytlice zast. ‘prostý hrubý oděv’. Z něm. ke :kéž.
Kittel tv. a to asi z ar. qut un ‘bavlna’.
kytovec. Od staršího názvu velryby kyt
L
labiální ‘retný’. Z nlat. labialis přitvoře- (B7, B8) má nejblíže k sthn. albiz, elbiz,
ného k lat. labium ‘ret’. stisl. elptr, ǫlpt tv., východiskem je ie.
labilní ‘nepevný, vratký’, labilita. Z *albh- ‘bílý’, které je ještě např. v lat.
pozdnělat. lābilis ‘lehce klouzající, pa- albus tv. (srov. :albatros, :album) i
dající’ od lat. lābī ‘sunout se, klouzat, v názvu řeky Labe.
padat’. Srov. :kolaps, :lapsus. labužník, labužnický, labužnictví. Od
laboratoř, laboratorní, laborant(ka), la- stč. labužiti ‘kochat se, žít v nadbytku’,
borantský. Ze střlat. laboratorium tv. jež souvisí s r. lebezít’ ‘lísat se’, stsl.
od lat. labōrāre ‘pracovat, namáhat lobъzati ‘líbat’. Vše vychází z onom.-
se’ od labor ‘práce’. Srov. :laborovat, expr. kořene *lab- (srov. č. nář. lábati
:kolaborovat, :elaborát. ‘pít velkými doušky’), podobné útvary
laborovat ‘potýkat se s něčím (zdra- mimo slov. jsou v stangl. lapian ‘pít,
votně)’. Z lat. labōrāre ‘pracovat, na- hltat’, sthn. laffan ‘lízat’, lat. lambere
máhat se, soužit se, strádat, stonat’ tv.
(srov. :laboratoř). labyrint ‘bludiště’. Z lat. labyrinthus z
labuť, labutí. Všesl. - p. łabędź, r. lé- ř. labýrinthos. Původně název známého
bed’, s./ch. lȁbūd. Psl. *olbǫdь, *elbǫdь sídla krále Minoa na Krétě. Asi v ně-
341
laciný lachtan
jaké spojitosti s ř. lábrys ‘dvojbřitá se- bret. lann ‘pustina, step’, vše z ie.
kyra’ (dochováno na stěnách jako krá- *lendh- ‘neobdělaná země’.
lovské znamení). Obě slova jsou zřejmě ládovat ‘cpát (do kamen, do pusy), na-
přejata z nějakého předřeckého středo- bíjet’, naládovat (se). Z něm. laden ‘na-
mořského jazyka. kládat, nabíjet’. Srov. :klást.
laciný, láce. Již stč. vedle lacný ‘lehký’, lady ‘dáma’. Z angl. lady a to přes
dále je p. łacny tv., r.d. láča ‘úspěch’. střangl. levedy ze stangl. hlǣfdīge ‘hos-
Psl. *lat’ьnъjь (B3, B9) není příliš podyně’, doslova ‘která hněte chléb’, z
jasné. Příbuzné se zdá být lot. lēts ‘la- hlāf ‘chléb’ (viz :chléb) a slovesného
ciný, lehký’ (Ma2 , HK), možná by pak základu *dig- (viz :díže). Srov. :lord.
byla i souvislost s :letět. V č. (a v lafeta ‘podstavec děla’. Z něm. Lafette a
lot.) by pak došlo k významovému vý- to z fr. l’affût tv. (l’ je člen), složeného
voji ‘schopný létat’ → ‘lehký’ → ‘lehce z af- (viz :ad-) a fût ‘kmen, stojan,
získatelný, levný’. pažba’ z lat. fūstis ‘kyj, klacek’.
lacl zast. ob. ‘náprsní část zástěry’, lágr ob. ‘(koncentrační) tábor’. Z něm.
laclový. Z něm. Latzel, což je zdrobně- Lager ‘tábor, ležení’ od liegen ‘ležet’
lina od Latz tv. ze stfr. laz ‘tkanička, (viz :ležet, srov. :lógr).
pouto’ z vlat. *laceus od lat. laqueus laguna ‘mělká pobřežní zátoka’. Z it. la-
‘smyčka’. Srov. :laso. guna a to z lat. lacūna ‘močál, louže,
láčkovec ‘bezobratlý měkký živočich’. prohlubeň’ od lacus ‘jezero’.
Od láčka ‘vakovitá tělní dutina’ od stč. láhev, lahvička, lahvový, lahvovat. Stč.
láka ‘soudek, nádoba’ ze sthn. lāge (viz lahvicě, láhvicě. P. łagiew ‘dřevěný po-
:láhev). hár’, r.d. lagev ‘soudek, malá káď’,
lačný, lačnit. R.d. álčnyj, sln. láčen, csl. s./ch.d. làgav tv. Psl. *lagy (gen.
lačьnъ. Psl. *olčьnъ (B8) je od *olkati *lagъve) je starou výpůjčkou ze sthn.
‘lačnit’, dále viz :lakomý. lāge ‘nádoba’. Srov. :láčkovec.
ladit, lad, ladný, ladič, ladička, naladit, lahodit, lahoda, lahůdka, lahodný, zala-
nálada, sladit, soulad, vyladit, rozladit, hodit. P. łagodzić ‘mírnit, uklidňovat’,
přeladit. P.d. ladzić, str. laditi. Psl. *la- str. lagoditi ‘milovat, projevovat měk-
diti nemá spolehlivou etymologii. Často kost’, s./ch. lȁgoditi ‘vyhovovat, proje-
se poukazuje na blízké *lagoditi ( :la- vovat něžnost’. Psl. *lagoditi lze vylo-
hodit). Jeden z výkladů uvažuje o zkrá- žit ze zájmenného elementu *la- (srov.
cení *laditi z *lagoditi (Ma2 ), jiný vy- :ladit) a slovesa *goditi ( :hodit), k
chází z rekonstrukce *ladъ < *lā-dho- němuž má významově blízko. Jinou
ze zájmenného elementu *la- a redu- možností je spojení s lot. lāga ‘pořá-
kované podoby ie. kořene *dhē- ‘klást, dek, vrstva’, lāgs ‘pořádný, vhodný’,
stavět’ (srov. :úd, :příď, :soud). jež zřejmě souvisí s *ložiti (viz :ležet),
lado (ležet ladem) ‘neobdělaná půda’. nezvyklá je ovšem příp. -od- (Ma2 ).
Hl. lado, str. ljado, s./ch. lèdina, b. lja- lachtan. U Jg v podobě lachták. Pres-
dína. Psl. *lędo, *lęda souvisí se stpr. lovo převzetí z r.d. lachták, lafták, lav-
lindan (ak.) ‘dolina’, něm. Land ‘země’, ták ‘velký tuleň; tulení kůže’, jehož pů-
stisl. lundr ‘les’, stir. land ‘volné místo’, vod se hledá v jazycích severovýchod-
342
laik lama
ního cípu Sibiře, předloha je však ne- vedle *lajati připomíná dvojici *čakati,
známá. *čajati (viz :čekat) podobného vý-
laik ‘neodborník; nekněz’, laický. Ze stř- znamu, původ však není jistý. Obvykle
lat. laicus ‘lidový’ z ř. lāïkós tv. od lāós se spojuje s lat. latēre ‘být skryt’ z ie.
‘lid, zástup’. *lā- tv. Jiný výklad spojuje s lit. lãginti
lajdat ob., lajdák, lajdácký, lajdáctví. ‘vábit’, něm. locken ‘lákat, vábit’, lat.
Expr. výraz (Jg nezná), asi od landat lacere tv. (Ma2 ). A konečně, oddělíme-
‘toulat se’, landák od něm. Landstrei- li naše slovo od stsl. lajati, lze dobře vy-
cher ‘tulák’ (HK). jít od kořene *lęk- (viz :líčit2 ) (HK).
lajna hov. ‘čára (na hřišti)’, lajnovat, laj- lakmus ‘barvivo z lišejníků’, lakmusový.
novačka, nalajnovat. Z angl. line tv. z Z něm. Lackmus ze střniz. le(e)cmoes
lat. līnea (viz :linie). tv. (pod vlivem něm. Lack, viz :lak),
lajntuch zast. ob. ‘prostěradlo’. Z něm. složeného asi ze střniz. lecken ‘kapat,
Leintuch, složeného z Lein ‘len’ (viz stékat’ a moes ‘kaše’ (barvivo se získá-
:len) a Tuch ‘sukno’ (srov. :fěrtoch). valo z lišejníků rozdrcených na kaši).
lajs(t)nout si ob. ‘dovolit si (udělat)’. Z lakomý, lakomec, lakota, lakotný, lako-
něm. leisten ‘vykonat’, leisten sich ‘do- tit. Všesl. - p. łakomy, r. lákomyj, s./ch.
přát si’. lȁkom, stsl. lakomъ. Psl. *olkomъ (B8)
lajsna ob. ‘lať’. Z něm. Leiste (viz je odvozeno od slovesa *olkati ‘lač-
:lišta). nět, hladovět’ (srov. :lačný). Spoleh-
lajtnant zast. ob. ‘poručík’. Z něm. Leut- livé příbuzenstvo je jen v balt. jazycích
nant z fr. lieutenant, doslova ‘zastupu- - lit. álkti, lot. al̓kt ‘hladovět, dychtit’,
jící, místodržící’, z lieu ‘místo’ (z lat. stpr. alkins ‘střízlivý’, tedy bsl. *alk-
locus tv., srov. :lokální) a tenant ‘dr- (B5).
žící’ (přech. přít. od tenir z lat. tenēre lakonický ‘velmi stručný’. Z lat. lacō-
‘držet’, srov. :tenor). nicus z ř. lakōnikós ‘lakónský’. Oby-
lak, lakový, lakovat, lakýrník, lakýr- vatelé Lakónie (Sparťané) byli známi
nický, lakýrnictví, lakýrky, nalakovat, svou stručností a málomluvností.
přelakovat. Z něm. Lack z it. lacca a to laktace ‘vyměšování mléka’. Z lat. lactā-
přes ar. lakk, per. lāk ze střind. (pálí) tiō tv. od lactāre ‘kojit, sát mléko’ od
lākhā, jež se vyvinulo ze sti. lākšā̺ tv. lac (gen. lactis) ‘mléko’.
Srov. :lakmus. lakýrník, lakýrnický, lakýrnictví. Z
lák ‘konzervační roztok’. Z něm. Lake tv. něm. Lackierer tv. (viz :lak).
dněm. původu (rozšířilo se v souvislosti lalok, lalůček, laločnatý. P. łałok, str. la-
s konzervováním slanečků). Souvisí s loky (pl.) ‘dáseň, patro’, s./ch.d. lȁloka
něm. Lache ‘louže’, jež je možná pře- ‘čelist’, stsl. laloka ‘měkké patro, ústa’.
jato z lat. lacus ‘jezero’ (srov. angl. lake Psl. *lalokъ/*laloka se obvykle spo-
tv. a :laguna). juje s :lokat, la- se vysvětluje buď
lákat, lákavý, lákadlo, nalákat, přilákat, jako expr. předp., nebo jako redupli-
odlákat, zlákat, vylákat, vlákat. Stč. lá- kace (zdvojení) kořene (Ma2 , HK).
kati ‘činit nástrahy’, hl. łakać ‘číhat’, lama ‘jihoamerický přežvýkavec’. Ze šp.
vedle toho stsl. lajati tv. Psl. *lakati llama a to z jazyka peruánských Indi-
343
láma lapidárium
ánů (kečua). zemků’ (Ma2 ).

láma ‘tibetský mnich’, lámaismus. Přes lanceta ‘dvojbřitý chirurgický nožík’. Z
záp. jazyky z tibetského (b)lama ‘uči- fr. lancette, což je zdrobnělina od lance
tel, vůdce’. ‘kopí’ z lat. lancea ‘kopí’.
lámat. Viz :lomit. lančmít ‘mleté kořeněné maso v kon-
lamela ‘destička či plátek jako technická zervě’. Z angl. lunch(eon) meat, slože-
součástka’, lamelový. Z fr. lamelle a to ného z lunch(eon) ‘oběd’ a meat ‘maso’.
z lat. lāmella, což je zdrobnělina od lā- langoš ‘druh slaného pečiva’. Z maď.
mina ‘tenký plátek kovu, plíšek’. Srov. lángos od láng ‘plamen’, srov. něm.
:laminát, :omeleta. Flammenkuchen tv.
lamentovat hov. expr. ‘bědovat, hubo- langusta ‘velký mořský korýš’. Přes
vat’, lamentace. Z lat. lamentārī ‘naří- něm. Languste z fr. langouste ze stprov.
kat, bědovat’ a to od onom. ie. kořene langosta a to - s přidáním nosového ele-
*la- (srov. :lát). mentu - z lat. lōcusta ‘kobylka’ i ‘moř-
laminát ‘vrstvená plastická hmota zpev- ský krab’.
něná vlákny’, laminátový, laminovat, lano, lanko, lanový, lankový, lanovka, la-
laminovaný. Od lat. lāmina (viz :la- novkový. Asi ze střhn. lanne ‘řetěz’,
mela). dále nejasné.
lampa, lampička, lampový, lampář. Přes lanolin ‘tuk z ovčí vlny’, lanolinový.
něm. Lampe z fr. lampe a to z lat. lam- Uměle z lat. lāna ‘(ovčí) vlna’ a oleum
pas ‘svítilna, světlo’ z ř. lampás tv. od ‘olej’.
lámpō ‘svítím, zářím’. Srov. :lampion, lanýž ‘druh aromatické houby’. Původně
:laterna. asi lanýš. Jen č. Asi odvozeno od laň,
lampas ‘široký pruh na švu kalhot uni- pro což by hovořil jiný název této
formy’, slang. lampasák ‘vyšší důstoj- houby jelenka (snad proto, že ji jelení
ník’. Přes něm. Lampas z fr. lam- zvěř vyhrabává ze země) (Ma2 ).
pas ‘orientální hedvábná tkanina’ ne- lapálie ‘bezvýznamná maličkost’ (vý-
jasného původu. znamově se však často směšuje s :pa-
lampion ‘barevná papírová svítilna’. tálie). Z něm. Lappalie, což je hybridní
Přes něm. Lampion a fr. lampion z it. slovo ze studentského slangu z Lappen
lampione, což je vlastně zveličelá odvo- ‘hadr, onuce’ a lat. příp. (pl.) -ālia.
zenina od lampa ( :lampa) (původně laparoskop ‘přístroj k vyšetření břišní
slovo označovalo různé druhy svítilen, dutiny’, laparoskopie, laparoskopický.
nejen papírové). Od ř. lapárē ‘slabina, bok’ a :-skop.
laň, laňka. Stč. laní, p. łania, r. lan’, lapat, lapit, lapač, lapačka, lapka, zala-
stsl. lanii, jinak v jsl. chybí. Psl. *olni, pat, polapit, ob. lapák ‘vězení’. Všesl. -
*olnьji (B8) je odvozeno starobylou p. łapać, r. lápat’, s./ch.d. lápati. Psl.
přechylovací příp. -ii od kořene *oln-, *lapati je expr. sloveso onom. původu,
*eln- (dále viz :jelen). srov. :chňapat, :capat ap.
lán. Z něm.d. lein ze střhn. lēhen, lapidárium ‘sbírka kamenné plastiky a
lēn, původně ‘propůjčená země’ (viz stavebních fragmentů’. Z pozdnělat. la-
:léno), pak jen ‘plošná výměra po- pidārium od lat. lapis (gen. lapidis) ‘ká-
344
lapidární laškovat
men’. Srov. :lapidární. však zaslouží i výklad ztotožňující ety-

lapidární ‘úsečný, ale výstižný’. Z lat. mologicky toto slovo s :láska - šlo by
(stilus) lapidārius, doslova ‘(styl) ka- pak o tabuový název (D4) pro tuto kr-
menných náhrobků’ (vyznačoval se vežíznivou a obávanou šelmu.
věcností a úsečností) od lapis ‘kámen’ láska, laskat, laskavý, laskavost, polas-
(srov. :lapidárium). kat. Všesl. - p. łaska, r. láska, s./ch.
lapsus ‘omyl, pochybení’. Z lat. lāpsus lȁska, stsl. laskati ‘lichotit’. Psl. *laska,
‘smeknutí, pochybení’ od lābī ‘smekat *laskati je nejspíš příbuzné s lit. ló-
se, padat’. Srov. :labilní. kšnus ‘něžný’, stir. lainn ‘žádostivý’,
largo přísl. ‘(v hudbě) široce, pomalu’. Z lat. lāscīvus ‘nevázaný, chlípný’, ř. li-
it. largo ‘široký, štědrý’ z lat. largus laíomai ‘toužím, dychtím’, sti. lašati
‘hojný, štědrý’. ‘žádá si’, vše z ie. *las- ‘být žádostivý,
larva, larvička, larvální. Převzato (asi chlípný’.
přes něm. Larve tv.) z lat. lārva, pů- laskomina (obvykle v pl. laskominy).
vodně ‘duch zemřelého, strašidlo’ (sou- Stč. i loskomina, luskomina. P.
visí s lat. Lār ‘ochranné domácí bož- (o)skom(in)a, r. oskómina ‘trnutí
stvo’), pak ‘škraboška, maska’ (du- zubů’, ch. skòmina ‘chuť (k jídlu)’. Pů-
chové a démoni byli na divadle před- vodní význam nejspíš byl ‘trnutí zubů,
stavováni maskami). Přenesený zoolo- sbíhání slin’ (stč. zubi laskominy jměli).
gický význam pochází z 18. st. (švéd. Vycházet musíme asi z psl. *skom(in)a
zoolog Linné) - larva je vlastně zakuk- od *skomati ‘svírat’ (srov. r. ščemít’
lený, maskovaný hmyz (Ma2 ). tv.) od ie. *(s)kem- tv. V č. (možná již
láryfáry citosl. Z něm. Larifari, označu- v psl.) pak došlo k druhotnému sblí-
jícího plané, nesmyslné mluvení. Asi žení se základem *lask- (viz :láska),
podle solmizačních slabik la re fa re. je možné uvažovat i o expr. předp. la-
laryngální ‘hrtanový’, laryngála, laryn- (srov. :lahodit).
gitida. Z lat. laryngālis tv. od larynx laso. Přes něm. Lasso ze šp. lazo či port.
(gen. laryngis) ‘hrtan, hrdlo’ z ř. lárynx laço a to přes vlat. *laceus z lat. laqueus
‘hrdlo, jícen’. ‘smyčka’. Srov. :lacl.
lascivní ‘oplzlý’, lascivita, lascivnost. Z lastura ‘skořápka mlžů, mušle’. Preslovo
lat. lāscīvus ‘bujný, rozpustilý, nevá- převzetí ze s./ch. ljuštùra tv., jež sou-
zaný’. visí s :lusk (srov. ještě s./ch. ljúš-
laser, laserový. Z angl. laser, což je čiti ‘loupat (kůru), zbavovat kůže, sko-
zkratkové slovo (pol. 20. st.) z Light řápky ap.’). Hlásková obměna při pře-
Amplification by Stimulated Emission vzetí se vysvětluje přepsáním (Ma2 ),
of Radiation ‘světelné zesílení stimulo- možná ale jde o úmysl (naše domněnka:
vanou emisí záření’. Srov. :radar. disimilace u-u v a-u, případně - třeba i
lasice, lasička. Č. nář. i laska. Všesl. - bezděčná - asociace s lazur ‘blankyt’).
p. łasica, r.d. lasica (r. láska), s./ch. laškovat, laškovný, zalaškovat si. Jen č.
lȁsica. Psl. *laska, *lasica nemá jed- a slk. Snad nějak souvisí s :láska (-
noznačný výklad. Tradičně se spojuje š- je však nejasné). Srov. č.st. laskovati
s lot. luōss ‘žlutavý’ (HK), pozornost ‘milovat, lísat se’ (Jg), p. laszyć ‘hladit,
345
lať lavice
mazlit se’. vlivem :lát) (Ma2 ).

lať, laťka, laťový, laťkový. Z něm. Latte latex ‘emulze syntetické pryskyřice k vý-
(sthn. latta) tv., další původ neznámý. robě nátěrových hmot’, latexový. Z lat.
lát ‘spílat, hubovat’. Všesl. - p. łajać, r. latex ‘tekutina, mok’.
lájat’ ‘štěkat’, s./ch. lȁjati ‘štěkat, kři- latifundie (pl.) ‘velký komplex po-
čet’, stsl. lajati ‘lát, štěkat’. Psl. *la- zemků’, latifundista, latifundistický. Z
jati (B9) vychází z ie. onom. základu lat. lātifundium ‘velkostatek’, což je
*lā-, který najdeme i v lit. lōti tv., složenina z lātus ‘rozsáhlý, prostranný’
stisl. lómr ‘křik, nářek’, lat. lātrāre ‘ště- a fundus ‘půda, pozemek, statek’. Srov.
kat, lát’ (srov. i :lamentovat), ř. lēréō :fond.
‘tlachám’, arm. lam ‘pláču’, sti. rā̺yati látka, látkový. P. łatka ‘záplata’, r. látka
‘štěká’. tv. Psl. *latъka je zdrobnělina od *lata
lata ‘druh květenství’. Stč. vlať ‘klas’, tv. (je i ve starší č., srov. Jg), zobec-
p. włoć ‘druh polní rostliny’, r. vó- nělý význam ‘tkanina’ a pak i ‘mate-
lot’ ‘klas’, sln. lât, s./ch. vlât tv. Psl. riál, hmota’ je jen č. (od střední doby)
*voltь (B8) odpovídá dobře lit. váltis (Ma2 ). Dále viz :látat.
‘(ovesný) klas’, další souvislosti méně latrína ‘primitivní záchod’. Přes něm.
zřejmé. V č. (i v slk., sln.) počáteční v- Latrine z lat. lātrīna ze staršího la-
odpadlo. vātrīna, vlastně ‘umývárna’, od lavāre
látat, látací, zalátat, slátat, slátanina. P. ‘mýt se’. Po zatemnění etymologické
łatać, r. latát’. Psl. *latati není zcela souvislosti přeneseno na ‘záchod’.
jasné. Snad z původního *lap-tati (A7), lauf ob. ‘hlaveň; běh, (rychlý) chod’ (ve
jež by souviselo s lit. lópyti tv., lõpas spojení dostat se do laufu ap.). Z něm.
‘hadr, záplata’ (Ma2 ). Srov. :látka, Lauf tv. od laufen ‘běžet’ ze sthn.
:záplata. (h)louf od (h)loufan tv. Souvisí s angl.
latén ‘období doby železné’. Podle nale- leap ‘skákat’.
ziště La Tène ve Švýcarsku. laureát ‘umělec či vědec poctěný ce-
latentní ‘skrytý’. Přejato (možná přes nou’, laureátka, laureátský. Z lat. lau-
něm. latent) z lat. latēns tv., což je pů- reātus ‘ověnčený vavřínem’ (na zna-
vodem přech. přít. od latēre ‘být skryt, mení uznání) od laurea ‘(vítězný) vav-
tajit se’. řín, vítězství’ od laurus ‘vavřín’. Srov.
laterální ‘boční, postranní’. Z lat. la- :vavřín.
terālis tv. od latus (gen. lateris) ‘bok’. láva, lávový. Přes něm. lava z it. lava a
laterna ‘svítilna’ (obvykle ve spojení la- to z lat. lābēs ‘pád, zřícení, zkáza’ od
terna magica ‘kouzelná svítilna’). Z lat. lābī ‘sunout se, padat’. Srov. :lavina,
lāterna, lanterna tv. a to z ř. lamptē̺r :labilní, :kolaps.
‘svícen, světlo, lampa’ od lámpō ‘sví- lavice, lávka, lavička. P. ławica, r. lávka,
tím’ (srov. :lampa). b. lávica. Psl. *lavica, *lavъka jsou
láteřit, láteřivý. Od č.st. látro ‘sáh zdrobněliny od *lava (srov. csl. i č.
(dříví)’ (Jg) ze střhn. klāfter tv. Z toho nář. lava ‘lavice’). Příbuzné je lit. lóva
byla zaklení látro hromů a tisíc láter, z ‘postel, pryčna’, lot. lāva ‘pryčna (v
čehož pak vzniklo naše sloveso (jistě i lázni)’, další příbuzenstvo nejisté. Snad
346
lavina lebedit si
od ie. *leu- ‘odřezávat’. Rčení chyba lazební, lazebný od :lázeň.

lávky znamená ‘minutí lávky’, tedy ‘se- lázeň, lázeňský. Stč. i lázn, lázna, lázně,
jití z cesty, omyl’ (Ma2 pod chyba). p. łaźnia, str. laznja, v jsl. chybí. Psl.
lavina, lavinový, lavinovitý. Z něm. La- *laznь, *lazьn’a se obvykle spojuje
wine, jež bylo přejato v alpské oblasti se slovesem *laziti (srov. č. nář. la-
románským prostřednictvím z pozdně- zit ‘lézt’, jinak viz :lézt), což se vy-
lat. lābīna ‘sesuv země, zřícení kamení světluje buď jako ‘zařízení, do kterého
ap.’ od lat. lābī ‘sunout se, padat’. se leze’ (primitivní parní lázeň byla
Srov. :láva, :labilní, :kolaps. zřejmě v zemljance), případně ‘zaří-
lavírovat ‘manévrovat, kolísat’. Z něm. zení, po němž se leze (do vody)’, srov.
lavieren tv. ze střdn. lavēren ‘křižovat význam v r.d. ‘stupeň žebříku, stu-
lodí proti větru’ a to přes střniz. ze pátko’ (HK).
střfr. lovier tv. od střfr. (normanského) lážo (plážo) ob. expr. přísl. ‘nedbale, leno-
lof ‘větrná strana’, jež je zase přejato z šivě’. Asi od něm. lasch ‘chabý, mdlý’
niz. (srov. i něm. Luv tv.). a podobného (ale nepříbuzného!) fr.
lávka. Viz :lavice. lâche ‘volný, nenapjatý, mdlý’ (souvisí
s :laxní). Druhá část sousloví je rý-
lavor ob. ‘umyvadlo’. Přes jihoněm.
movou ozvěnou prvého (s asociací na
Lavo(i)r tv. z fr. lavoir ‘prádelna, prací
:pláž) (Ma2 ).
nádrž’ od laver ‘mýt’ z lat. lavāre tv.
leasing ‘nájem jisté věci s možností její
Srov. :latrína, :levandule.
pozdější koupě’. Z angl. leasing tv. od
laxní ‘nedbající povinností, uvolněný, lease ‘pronajmout’ ze stfr. laisser ‘ne-
vlažný’, laxnost. Přes něm. lax z lat. chat, zůstavit’ z vlat. *laxiare od lat.
laxus ‘volný, roztažený, nevázaný’. laxāre ‘uvolňovat’ od laxus ‘volný, ote-
lazar ‘nemocný, zubožený člověk’. Podle vřený’. Srov. :laxní.
dvou novozákonních Lazarů - obecně lebeda ‘rumištní bylina’. Všesl. - p. le-
se spojuje s Lazarem, kterého Kristus bioda, r. lebedá, s./ch. lobòda. Psl. *le-
vzkřísil po čtyřech dnech z mrtvých beda, *loboda nemá přesvědčivou ety-
(Jan 11), ale jde spíš o žebráka vystu- mologii. Vzhledem k lit. balánda tv.,
pujícího v podobenství o chudákovi a které se spojuje s báltas ‘bílý’ (podle
boháči (Lukáš 16, 20). typických šedavých listů), vyvozuje se
lazaret ‘polní vojenská nemocnice’. Přes i slov. slovo někdy z ie. *elbh-, *albh-
něm. Lazarett z it. lazzaretto ‘nemoc- ‘bílý’ (srov. :labuť). Někteří ho mají
nice (zvláště pro malomocné)’ z benát- za ‘praevropské’ a připojují k bsl. slo-
ského lazareto, nazareto. To je podle vům i něm. Melde tv. (HK, Ma2 ).
karanténní nemocnice na benátském lebedit si hov. expr., ulebedit se. Jen č., u
ostrůvku Santa Maria di Nazaret s při- Jg jen lebedit ‘jasnit’. Málo jasné. Zdá
chýlením k it. podobě jména Lazar Laz- se, že souvisí s labužit (viz :labužník,
zaro - biblický Lazar (viz :lazar) byl srov. tam uvedené r. lebezít’), ale -d- je
patronem malomocných. nejasné. Snad přikloněním k :lebeda
lazebník zast. ‘lázeňský zřízenec (s funkcí (HK), ale v tom případě je to přiklo-
holiče, ranhojiče ap.)’. Od staršího adj. nění čistě mechanické, bez jakýchkoli
347
lebka legislativa
významových spojitostí. ‘kamenec’, dnešní význam od Jg.

lebka, lebeční, lebečnatý. Stč. leb, p. łeb, ledňáček. Podle něm. Eisvogel, vlastně
r. lob ‘čelo’, sln.st. leb (obvykle lobá- ‘lední pták’, což je však jen lid. etym.
nja), ch. lùbanja, stsl. lъbьnъ (adj.). Psl. (asi podle toho, že klade vejce již
lъbъ ‘lebka’ (B6) není etymologicky pří- brzy na jaře). Původní sthn. název
liš jasné. Vzhledem k některým jsl. poje īsa(r)nfogal, doslova ‘železný pták’
dobám se spojuje s *lubъ ‘kůra, nádoba (podle kovového lesku jeho křídel)
z kůry’ (viz :lub) (k podobným me- (Ma2 ).
taforám srov. např. makovice, fr. tête ledvina, ledvinka, ledvinový. Jen č.,
‘hlava’ z lat. testa ‘střep’) (Ma2 , HK), slk. a luž., odvozeno od psl. *lędvьje/
ale může jít i o druhotné sblížení. Srov- *lędvьja, z něhož je stč. ledvie ‘bedra,
nání s ř. lófos ‘zátylek, krk, chochol’ ledviny, vnitřnosti’, p. lędźwie ‘bedra’,
i toch. A lap ‘lebka, hlava’ však také r.st. ljádveja tv., s./ch. lél̓a ‘záda’,
hláskoslovně nepřesvědčují. stsl. lędviję ‘ledviny, nitro’. Příbuzné je
lec-. První část složených zájmen s vý- něm. Lende ‘bedro’, stisl. lend, lat. lum-
znamem zdůrazněné neurčitosti (lec- bus tv., vše z ie. *lendh-u̯-, *londh-u̯-
kdo, lecjaký ap.). Jen č. Stč. leci-. Snad ‘bedro, ledvina’.
z :leč a :-si (HK). legální ‘zákonný’, legalita, legalizovat. Z
leč sp. ‘ale, ledaže’. Stč. leč ‘ledaže, lat. lēgālis tv. od lēx (gen. lēgis) ‘zákon,
jestliže aj.’, p. lecz ‘ale’. Ze spojení čás- právo’. Srov. :legitimní, :legislativa,
tic *le- (srov. :ale, :leda) a -č z *če :ilegální.
(viz :ač) (Ma2 ). legát ‘zplnomocněný vyslanec papeže’. Z
leč ‘způsob lovu’. Viz :léčka, :líčit2 . lat. lēgātus ‘vyslanec, posel’ od lēgāre
léčit. Viz :lék. ‘odkázat, vysílat s poselstvím’ od lēx
léčka. Viz :líčit². ‘zákon, právo’. Srov. :delegace, :ko-
lečo ‘jídlo z dušených rajčat, paprik aj.’. lega, :legální.
Z maď. lecsó tv. legato ‘(v hudbě) vázaně’. Z it. legato
led, lední, ledový, ledovec, leden, lednice, od legare ‘vázat’ z lat. ligāre tv. Srov.
lednička, ledovatý, ledovatět, zledova- :liga.
tělý, ledovat, ledoborec. Všesl. - p. lód, legenda ‘vyprávění o životě svatých;
r. lëd, s./ch. lêd, stsl. ledъ. Psl. *ledъ má pověst; vysvětlující text’, legendární,
blízké příbuzné jen v balt. jazycích - lit. legendista. Ze střlat. legenda, což je
lẽdas, ledùs, lot. ledus, stpr. ladis, další vlastně pl. od legendum ‘co je k
souvislosti nejisté. čtení’ od lat. legere ‘číst, sbírat’. Srov.
leda sp. Také první část složených zájmen :lekce, :legie.
s významem neurčitosti (ledajaký, le- legie ‘římská vojenská jednotka; dobro-
dacos ap.). Z částic *le (srov. :lec-, volný vojenský útvar’, legionář, legio-
:leč, :ale) a *da (srov. :zda a také nářský. Z lat. legiō ‘legie, vojsko, vý-
:kde, r. da ‘ano’ aj.). běr’ od legere ‘sbírat, vybírat’. Srov.
ledabylý, ledabylost. Viz :leda a :být. :intelekt, :kolekce.
ledek ‘dusíkaté hnojivo’. Zdrobnělina od legislativa ‘zákonodárství’, legislativní.
:led (podle podoby povrchu). Dříve V záp. jazycích odvozeno od pozdnělat.
348
legitimace lék
lēgislātiō ‘navržení zákona’, střlat. le- :Čech) od *lędo (viz :lado).

gislator ‘navrhovatel zákona’ a podob- lechtat, lechtivý. Jen č. a p. (lechtać),
ných složenin, které vycházejí z lat. lē- jinak p. i łaskotać, r.d. loskotát’. Jed-
gem ferre ‘navrhnout zákon’ z lēx (ak. notnou psl. podobu nelze stanovit, na
lēgem) ‘zákon’ a ferre (příč. trp. lātus) vině je jistě i expr. povaha slova (srov.
‘nést’. Srov. :legální, :konference. i č. variantu lochtat). Podoby s -ch- by
legitimace ‘průkaz, oprávnění’, legi- mohly být ze -sk- (A8), srov. p.d. lesk-
timovat, legitimní. Ze střlat. legiti- tać. Dále nejasné, možná onom. (HK).
matio (přes něm. a fr.) tv. od legiti- lei ‘rumunské platidlo’. Pl. od rum. leu
mare ‘opravňovat’ od lat. lēgitimus ‘zá- ‘lev’ z lat. leo tv. Srov. :leva, :lev.
konný, právní’ od lēx (gen. lēgis) ‘zá- leitmotiv ‘vůdčí motiv’. Z něm. Leitmo-
kon, právo’. Srov. :legální, :legisla- tiv tv. (utvořil skladatel R. Wagner) od
tiva. leiten ‘vést’ (srov. :lídr) a Motiv (viz
legovat ‘přidávat příměsi do tavených :motiv).
kovů’, legovaný. Z it. legare ‘spojovat’ lejno. P. łajno, str. lajno, sln.st. lájno.
z lat. ligāre tv. Srov. :legato, :liga. Psl. *lajьno se spojuje se stpr. lay-
legrace, legrácky, legrační. Disimilací dis ‘hlína’, něm. Leim ‘lepidlo, klih’,
(rozrůzněním) ze staršího č. rekrací lat. linō ‘natírám, mažu’, sti. láyate
z lat. recreātiō (viz :rekreace), což ‘tisknout se’, vše od ie. *lei- ‘mazlavý’
byl mj. oficiální název školní přestávky (HK), podle jiného výkladu od ie. *lei-
(Ma2 , HK). , *lēi- ‘lít’ (viz :lít, :lůj) (Ma2 ), je
však pravděpodobné, že oba ie. kořeny
leguán ‘druh ještěra’. Z něm. Leguan a
jsou etymologicky totožné.
to ze šp. (la) iguana (la je člen), jež od-
lejsek ‘drobný hmyzožravý pták’. Prý
ráží karibský domorodý název iwana.
podle bílé ‘lysinky’ na hlavě (Ma2 ), ale
lehký, lehkost, zlehčovat, nadlehčovat, tu pták lejsek (Muscicapa) nemá. Nej-
odlehčovat, vylehčit, ulehčit, polehču- spíš tedy tento název původně ozna-
jící aj. Všesl. - slk. l’ahký, p. lekki, r. čoval rehka zahradního, čermáka (Jg)
lëgkij, s./ch. lȁk, stsl. lьgъkъ. Psl. *lь- (který má výraznou bílou skvrnu na
gъkъ je příbuzné s lit. leñgvas, něm. přední části hlavy), pak přeneseno na
leicht, angl. light, lat. levis tv., ř. ela- rod Muscicapa.
chýs ‘malý’, sti. laghú- ‘lehký, rychlý’, lejstro hov. ‘listina’. Ze střlat. registrum
východiskem je ie. *legu̯ h- ‘lehký, malý’ ‘seznam, soupis’ (disimilace r-r > l-r,
(A2, A3). srov. :legrace), k vývoji -gi- > -j- srov.
lehnout (si). Viz :ležet. :rejstřík, :orloj, :kolej2 .
lech ‘vladyka’. Na základě jediné stč. lék, lékař, lékařský, lékařství, lékárna,
zmínky tohoto slova u Dalimila (v téj lékárenský, lékárník, lékárnický, léčit,
zemi bieše lech, jemužto jmě bieše léčivý, léčivo, léčitel, léčitelný, léčitel-
Čech). Všude jinde jen ve významu Po- ství, léčba, léčebna, léčebný, vyléčit aj.
lák - p. Lach (z r.), r. ljach, s./ch. Lȅh, Všesl. - p., r.d. lek, ch. lı jek, stsl. lěkъ.
stsl. Lęchъ. Psl. *lęchъ se vykládá jako Psl. *lěkъ se většinou považuje za vý-
odvozené expr. příponou -chъ (srov. půjčku z germ., kde však jsou pouze
349
lekat¹ len
odvozeniny od předpokládaného *lēka- z ř. glykýrrhiza, doslova ‘sladký kořen’,

‘lék’ (gót. lēkinōn ‘léčit’, lēkeis ‘lékař’, z glykýs ‘sladký’ a rhíza ‘kořen’.
sthn. lahhi tv.), germ. slova jsou pak asi lektor ‘(vysokoškolský) učitel cizích ja-
z kelt. (srov. střir. líaig ‘lékař’) (HK). zyků; posuzovatel psaných děl’. Z lat.
lekat1 ‘strašit’, leknout se, lekavý, po- lēctor ‘čtenář, předčitatel’ od legere
lekat, vylekat, zaleknout se, uleknout (příč. trp. lēctus) ‘číst, sbírat’. Srov.
se, úlek. P. lękać (się), r.d. ljakát’sja, :lekce, :legenda.
s./ch. lécati se, stsl. lęcati ‘klást léčky’. lektvar. Stč. lektvař, letkvař, lekvař ‘lé-
Psl. *lękati (tvary s -c- jsou výsled- čivá kašovitá směs s medem ap.’. Ze
kem 3. palatalizace (B1)) prošlo ve střlat. electuarium, doslova ‘výběr (lé-
většině slov. jazyků změnou významu čivých látek)’, od lat. ēlēctus ‘vybraný’
‘klást léčky’ > ‘lekat, strašit’, či vzhle- (viz :elita, :selekce). Lid. etym. (D2)
dem k původnímu významu možná spíš spojeno s :lék a :vařit. Srov. sthn.
‘hnout (se)’ → ‘leknout (se)’, dále viz latwārje, stfr. lectuaire tv. (HK, Ma2 ).
:líčit2 . lelek ‘noční pták se širokým zobákem’,
lekat2 ‘hynout (o rybách)’, leknout, lelkovat ‘okounět’. P. lelek, str. lelekъ
leklý. Jen č., málo jasné. Stč. leklý tv. Psl. *lelьkъ má blízko k lit. lėlỹs
‘ohromený’, p. lękły ‘lekavý’ patří k tv., základ je jistě onom., jen není jisté,
:lekat1 , ale specifický význam našeho zda je to podle vrčivého hlasu (srov.
slova nás nutí uvažovat spíš o příbuz- s./ch. lelekati ‘naříkat’) či houpavého
nosti se zalknout (se) ap. (viz :lkát) letu (srov. str. lelějati ‘houpat’).
(Jg). Srov. však i málo jasné stč. uslek- lem, lemovat, lemovaný. Jen č., málo
núti ‘zahynout, pojít’. jasné. Pokud je slovo staré, lze podle
lekce, lekcionář. Z lat. lēctiō ‘četba, našeho názoru psl. *lěmъ spojit s lat.
přednáška; výběr’ od legere (příč. trp. līmes ‘mez, hranice’, stisl. limr ‘tenká
lēctus) ‘číst, sbírat’. Srov. :lektor, větev’, vše od ie. *lei-m- od *lei- ‘ohý-
:legenda. bat’. Vzhledem k omezenému výskytu
leklý. Viz :lekat². však je přijatelnější hledat příbuzenství
leknín, leknínový. Stč. a slk. lekno tv. jen na slov. půdě - zde přichází v úvahu
Psl. asi *lъkno, blízko mu stojí lit. lùknė hl. lemić ‘lámat’, lemjenje ‘lámání,
‘stulík’. Další původ nejistý. Lit. slovo zlom’ (jinak viz :lomit). K významové
se spojuje s lot. lukns ‘ohebný’ od ie. stránce srov. :kraj a :krájet. Srov. i
*lenk- ‘ohýbat’ (Ma2 ), na druhé straně :límec.
se hledá souvislost se sln. lókvanj, s./ch. lempl ob. hanl. ‘nešika, mamlas’. Snad z
lȍkvanj tv., které je bezesporu odvo- nějaké nářeční podoby něm. Lümmel
zeno od lôkva, resp. lȍkva ‘kaluž, vodní ‘klacek, hulvát, mamlas’ (k disimilaci
nádrž’ (psl. *loky), jež souvisí s lat. la- mm → mp srov. :kumbál).
cus ‘jezero’, ir. loch tv. (HK). lemur ‘druh poloopice’. Z lat. lemurēs
lékořice, lékořicový. Z pozdnělat. liquiri- (jen v pl.) ‘duchové zemřelých’ podle
tia (lid. etym. (D2) k :lék a :kořen) jejich bizarního vzhledu a nočního způ-
a to - rovněž nejspíš lid. etym. k lat. sobu života.
liquor ‘mok, šťáva’, liquidus ‘tekutý’ - len, lněný. Všesl. - p. len, r. lën, s./ch.
350
léno lesbický
lȁn, stsl. lьnъ. Psl. *lьnъ souvisí s lit. Podle Leporella, sluhy Dona Juana,
lìnai (pl.), lat. līnum (z toho je sthn. který opatroval album pánových mile-
līn, něm. Lein ap.), ř. línon, vše z ie. nek.
*lino-, *līno- ‘len’, možná předie. pů- lepra ‘malomocenství’. Z lat. lepra tv. z
vodu. ř. léprā ‘vyrážka’.
léno ‘pozemky, výsady ap. propůjčo- lepší, lepšit (se), zlepšit (se), zlepšova-
vané vlastníkem za určitých podmí- tel, zlepšovatelský, polepšit (se), polep-
nek’, lenní, leník. Ze střhn. lēhen, lēn, šovna, vylepšit (se), přilepšit (si). Kom-
jež souvisí s něm. leihen ‘půjčit’ (srov. parativ (2. stupeň) k psl. *lěpъ (viz
i angl. lend tv.). Srov. :lán. :lepý), který však v zsl. a většinou i
lenoch1 ‘líný člověk’. Viz :líný. vsl. (kromě spis. r.) slouží jako kompa-
lenoch2 ‘opěradlo u židle’, lenoška. Z rativ k :dobrý.
něm. Lehne tv. (žertovným přikloně- leptat ‘rozrušovat (povrchovou vrstvu
ním k :lenoch1 ) ze sthn. (h)lina od ap.)’, lept, rozleptat, vyleptat. Jen č.
(h)linēn ‘opírat’, jež souvisí s :klonit. Původně ‘žrát, vyžírat, chlemtat’ (Jg),
lenochod ‘jihoamerický stromový savec srov. p.d. leptać tv., r. lepetát’ ‘nejasně
pomalých pohybů’. Viz :líný a :cho- mluvit’, s./ch. lèptati ‘vydávat šum (o
dit. křídlech)’, vše z psl. *lepъtati/*lepetati
lenora ob. expr. ‘lenost’. Žertovným onom. původu.
přikloněním k domáckému osobnímu lepý kniž., lepost. Hl. lepy, r.d. lépyj, ch.
jménu Lenora (od Eleonora). lı jep, s. lêp, stsl. lěpъ. V zsl. a vsl. do-
lento ‘(v hudbě) zvolna’. Z it. lento tv. z loženo okrajově, žije tam však kompa-
lat. lentus ‘klidný, pohodlný’, původně rativ (viz :lepší). Psl. *lěpъ se obvykle
‘ohebný’. spojuje s *lěpiti ( :lepit), významový
leopard. Z lat. leōpardus z leō ‘lev’ posun se však vykládá různě. Snad
a pardus ‘levhart’. Srov. :levhart, tedy ‘přilepený, přiléhající’ → ‘vhodný,
:pardál, :lev, :gepard. pěkný’ (HK). Méně pravděpodobné je
lepit, lep, lepidlo, lepicí, lepenka, lepivý, spojení s lat. lepōs ‘jemnost, půvab’
lepkavý, lepič, lepička, slepit, slepenec, (Ma2 ).
nalepit, nálepka, polepit, vylepit, zale- les, lesík, lesní, lesník, lesnický, lesnictví,
pit, přilepit, přelepit, odlepit, podlepit, lesák, lesnatý, zalesnit. Všesl. - p. las, r.
vlepit, rozlepit aj. Všesl. - p. lepić, r. le- les ‘les, dříví’, ch. lı jes, s. lês tv., stsl.
pít’, ch. lijépiti, s. lépiti, stsl. (pri)lěpiti. lěsъ ‘les’. Psl. *lěsъ nemá jednoznačný
Psl. *lěpiti má formálně nejblíže k sti. výklad. Nejčastěji bývá spojováno se
lēpayati ‘maže’ a něm. bleiben (ze sthn. stangl. lǣs ‘pastvina, louka’, stsas. laes
bilīban) ‘zůstávat’, angl. leave ‘zane- ‘údolí’ (Ma1 ). Obě možné rekonstrukce
chat’ (s posunem ‘lepit (se)’ → ‘zůstá- - ie. *lēs- i *lois- (B2, B5) - však nará-
vat’), vše z ie. *leip-/*loip- ‘pomazat žejí na fonetické potíže - první ohledně
tukem, lepit’ (B2, A4) od *lei- ‘maz- přízvuku, druhá ohledně zachování s po
lavý’. Další souvislosti u :lpět, srov. i i (A8). Jiné výklady však nejsou pře-
:lnout, :lejno. svědčivější. Srov. :lešení, :líska1 .
leporelo ‘rozkládací obrázková knížka’. lesbický ‘homosexuální (u žen)’, ob.
351
lesk leukémie
lesba. Podle řeckého ostrova Lésbos, letectví, letiště, letištní, letadlo, le-
kde žila básnířka Sapfó (kolem r. 600 tadlový, leták, letáček, letka, letoun,
př. Kr.), která ve svých básních váš- letmý, letenka, letuška, létavice, odle-
nivě opěvovala krásu členek dívčího tět, odlet, přiletět, přílet, vletět, rozle-
kroužku, jehož úkolem bylo uctívat tět se, nálet, úlet, slet aj. Všesl. - p.
Múzy a bohyni Afroditu. lecieć, r. letét’, ch. lètjeti, stsl. letěti.
lesk, lesklý, lesknout se, zalesknout se, Psl. *letěti souvisí s lit. lė kti tv., lot.
odlesk. Stč. lesk, lsknúti sě, lščieti sě, lēkt ‘poskakovat’, dále asi i se střhn.
r. losk, sln. lȅsk. Psl. *lъskъ se asi vy- lecken ‘vyhazovat, vyskakovat’, ř. lak-
vinulo z ie. *luk-sko- (A9, B6), v jehož tízō ‘kopu’ aj., vše od ie. *lek- ‘skákat,
základě je ie. *leuk- ‘svítit’ (Ma2 ). Po- (o)hýbat se’. Vzhledem k vývoji kt >
doby ve slov. jazycích byly ovlivněny t (A9) je asi prvotní opětovací sloveso
kontaminací (D3) s blesk, :blýskat se. (iterativum) *lěk-tati (> lětati), k tomu
Viz :luna, :louč, :leukémie. pak přitvořeno *letěti (Ma2 ).
lest, lstivý, lstivost, přelstít, obelstít, be- léto, letní, letovisko, letnice; letitý, zle-
zelstný. Všesl. - stp. leść, r. lest’ ‘li- tilý, letorost, letopis. Všesl. - p. lato,
chocení’, s./ch.st. lâst, stsl. lьstь. Psl. r. léto, ch. ljȅto, stsl. lěto. Psl. *lěto
*lьstь je staré převzetí z germ. (nej- je slov. inovace, která nemá přesvědči-
spíš z gót. lists tv., srov. něm. List tv.), vou etymologii. Uvádíme alespoň dva z
původní význam byl ‘vědění, chytrost’, možných výkladů: spojení s lit. lė tas
srov. gót. lais ‘vím’, příbuzné je i něm. ‘mírný, klidný’ (tedy ‘mírné roční ob-
lehren ‘učit’. dobí’ v protikladu k zimě) a spojení se
lešení, lešenář, lešenářský. Původem stir. laithe ‘den’, případně švéd.d. lå-
vlastně podst. jm. slovesné od nedo- ding ‘jaro’ z ie. *lēto- ‘teplé období’
loženého slovesa *lesit (srov. nosit- (HK, jinak Ma2 ). Významový posun
nošení ) od :les, zde ve stč. významu ‘léto’ → ‘rok’ je ve většině slov. jazyků,
‘(stavební) dříví’ (Ma2 ). Tedy ‘to, co je srov. i :jaro.
postaveno z dříví’. letora ‘povaha’. Výtvor slovníkáře Kla-
leštit, leštidlo, leštič, leštička, vyleštit, reta (14. st.), který se vykládá jako
naleštit, přeleštit. Nč. tvoření k :lesk. neumělý překlad lat. temperāmentum
leták, letáček. Nápodobou am.-angl. (viz :temperament) jakoby od tempus
flyer či něm. Flugblatt tv. - letáky se ‘čas, období’, tedy i ‘léto’ (Ma2 ).
obvykle hromadně rozhazují. Dále viz letos, letošní. P. latoś, r. létos’, s. lȅtōs.
:letět. Psl. *lěto se je spojením *lěto ( :léto)
letargie ‘spavost, lhostejnost, otupě- a ukazovacího zájmena *sь (ve stř. r.
lost’. Přes pozdnělat. lēthargia z ř. *se) ‘tento’. Srov. :dnes, :zde.
lēthargíā ‘spavost’ od lē̺thargos ‘zapo- letovat ‘pájet’. Z něm. löten tv. od střhn.
mnětlivý, spavý’, což je složenina z lōt ‘olovo, odlévatelný kov’ (srov. angl.
lē̺thē ‘zapomnění’ a argós ‘nečinný’ z lead ‘olovo’), jež souvisí se stir. luaide
:a-2 a érgon ‘dílo, čin’. Srov. :ener- tv.
gie. leukémie ‘zhoubné onemocnění krve s
letět, létat, let, letový, letec, letecký, nadměrnou tvorbou bílých krvinek’. V
352
leukocyt lézt
19. st. vytvořeno z ř. leukós ‘bílý, die Leviten lesen tv. a to podle přísluš-
světlý, jasný’ a haĩma ‘krev’. Srov. níků židovského kmene Levi, kterému
:luna, :hemo-. bylo původně svěřeno kněžství, později
leukocyt ‘bílá krvinka’. Utvořeno v 19. tak byli zváni pomocní kněží a strážci
st. z ř. leukós ‘bílý’ (viz :leukémie) a chrámu. Levité měli pravidelně čítat v
kýtos ‘dutina’ (viz :cyto-). 3. knize Mojžíšově (Leviticus), obsahu-
leukoplast ‘lepivá náplast (vespod jící kultovní předpisy a příkazy a tresty
bílá)’. Z něm. Leukoplast a to utvořeno přestupníkům.
kolem r. 1900 z ř. leukós (viz :leu- levný. Původně ‘lehký, mírný’ (Jg), dále
kémie) a émplaston ‘náplast, nanesená viz :-levit.
mast’ (viz :flastr). levý, levák, levačka, levice, levička, le-
lev, lví, lvice, lvíče, lvíček. Všesl. - p. lew, vičák, levičácký, levičáctví, vlevo, do-
r. lev, s./ch. lȁv, stsl. lьvъ. Psl. *lьvъ leva, zleva. Všesl. - p. lewy, r. lévyj,
je převzato z germ. (nejspíš ze sthn. ch. lı jevi, stsl. lěvъ. Psl. *lěvъ odpo-
lewo), tam pak přes lat. leō z ř. léōn, vídá lat. laevus a ř. laiós tv., východis-
což je asi z nějakého semitského jazyka kem je asi ie. *lei-/*lēi- ‘ohýbat’ (srov.
(srov. hebr. lābīc , egypt. labu tv.). i lit. išlaivóti ‘křivit’) - význam ‘levý’
leva ‘jednotka bulharské měny’. Viz totiž často odpovídá významu ‘křivý’,
:lev, srov. :lei. zatímco ‘pravý’ = ‘přímý, rovný’ (srov.
levandule ‘jihoevropský vonný polokeř’. :pravý)
Přesmykem samohlásek ze střlat. la- lexikální ‘týkající se slovní zásoby’. Ze
vendula a to od lat. lavāre ‘mýt’ (přidá- střlat. lexicalis tv. a to od pozdně ř. le-
vala se jako vonná přísada do koupele). xikón ‘slovník’ od ř. léxis ‘mluva, sloh’
Srov. :lavor. a to od légō ‘mluvím, čtu’. Srov. :le-
levhart. Ze střhn. lewehart a to z lat. xikon, :-logie.
leopardus (-hart asi podle složených lexikografie ‘slovníkářství’, lexikograf,
mužských jmen jako Leonhart, Rīchart, lexikografický. Viz :lexikální a :-
Bernhart ve významu ‘tvrdý, silný’). grafie.
Dále viz :leopard. lexikologie ‘nauka o slovní zásobě’, le-
-levit (polevit, ulevit, úleva, slevit, sleva, xikologický, lexikolog. Viz :lexikální a
levný, zlevněný, obleva). Dobře dolo- :-logie.
ženo jen v č., jinak jen ukr.d. livýty lexikon ‘(naučný) slovník’. Viz :lexi-
‘povolovat, slábnout’, s.d. léviti ‘leno- kální.
šit’. Psl. *lěviti asi souvisí s lit. li- lézt, lezavý, -lezec, -lezecký, -lezectví,
áuti(s) ‘přestávat’, lot. laũt(ies) ‘dovo- vylézt, prolézt, přilézt, vlézt, pod-
lovat, nechat se’, gót. lēwjan ‘vydat, lézt, podlézat, podlézavý, přelézt, slézt,
prozradit’, stangl. læwan tv., vše z ie. zlézt, rozlézt se, olezlý, nalézt. Všesl. -
*lēu- ‘povolit, nechat’ (Ma2 ). p. leźć, r. lezt’, s.st. lȅsti. Psl. *lězti sou-
levitovat ‘vznášet se’, levitace. Z lat. le- visí s lit. lė kštas ‘plochý, rovný’, lot.
vitāre tv. od levāre ‘nadnášet, pozvedá- lēzens tv., stpr. līse ‘leze’ i stisl. lāgr
vat’ od levis ‘lehký’ (viz :lehký). ‘nízký’, angl. low tv., vše z ie. *lēǵh-
levity (číst levity ‘kárat’). Podle něm. ‘nízký; lézt’, který je asi variantou ko-
353
lež liberální
řene *legh- ‘ležet’ (viz :ležet). místní jméno Lhota pro osady s tě-
lež, lživý. Z psl. *lъžь od *lъgati (B1, mito výsadami), slk. lehota. Přes vý-
B6), dále viz :lhát. znam ‘poshovění s placením na určitou
ležérní ‘nenucený, nedbalý’, ležérnost. dobu’ pak dnešní význam ‘termín, doba
Přes něm. leger tv. z fr. léger ‘lehký, stanovená ke splnění jisté povinnosti’.
lehkomyslný’ a to z vlat. *leviārius, Od stejného základu jako :lehký, srov.
jež vychází z lat. levis ‘lehký’ (srov. i :lhostejný (Ma2 ).
:lehký). -li sp. Všesl. - p., r., s./ch., stsl. li. Psl.
ležet, ležení, ležatý, ležák, lehnout (si), *li není jasné, obyčejně se spojuje s
leh, lehátko, lehátkový, přeležet, uležet, psl. *lě/*le (viz :ale, :leda, :leč).
odležet, proležet, proleženina, vyležet Za příbuznou se považuje lit. zesilovací
(se), rozležet se, nalehnout, zalehnout, část. -li v nùli, nùle ‘teď’ a lot. -lei v nu-
slehnout, přilehnout, přiléhat, přilehlý, lei, nu tv. (Ma2 , HK). Srov. :jestliže,
přiléhavý, rozlehlý, naléhat, doléhat aj. :jelikož, :libo.
Všesl. - p. leżeć, r. ležát’, s./ch. lèžati,
stsl. ležati. Psl. *ležati, *legti je pří- liána ‘tropická popínavá rostlina’. Z fr.
buzné s gót. ligan, sthn. liggen (něm. liane (dříve lienne), které přišlo z An-
liegen), angl. lie tv., stir. lige ‘postel’, til. Zdrojem je asi fr.d. lien(n)e ‘divoké
lat. lectus ‘lože, lehátko’, ř. léchos tv., víno, svlačec ap.’, které jde přes stfr.
léchomai ‘uléhám’, toch. B leke ‘tá- lien, loien ‘svazek, pouto, provaz’ k
bor, ležení’, chet. lagari ‘leží’ aj., vše lat. ligāmen tv. od ligāre ‘vázat’. Srov.
z ie. *legh- (A2, B1) ‘ležet’. Dále viz i :liga, :aliance.
:-ložit, :spolehnout se, :líhnout se, líbat, líbánky, zlíbat, slíbat, zulíbat, olí-
:záležet, :důležitý, :lože, :lézt. bat, políbit, polibek. Jen č. Souvisí s
lhát, lhář(ka), zalhat, vylhat (se), psl. l’ubiti (r. ljubít’ ‘milovat’, viz :lí-
obelhat, nalhat, selhat, prolhaný. bit se), podobný posun je v ř. filéō ‘mi-
Všesl. (kromě ukr.) - p. łgać, r. lgat’, luji’ i ‘líbám’. Dále viz :libý.
s./ch. làgati, stsl. lъgati. Psl. *lъgati má libeček ‘léčivá bylina (též jako koření)’.
nejbližší příbuzné v germ. - gót. liugan, Ze sthn. lubisteck, případně střhn.
sthn. liogan (něm. lügen), stangl. lēo- lübestecke (dnes Liebstöckel) a to přes
gan (angl. lie) tv., patří sem asi i lot. střlat. lubisticum, livisticum z lat. li-
lūgt ‘prosit’. Východiskem je ie. *leugh- gusticum, vlastně ‘ligurská rostlina’.
‘lhát’. Lid. etym. (D2) přikloněno k :libý
lhostejný, lhostejnost. Stč. lhostajný (Ma2 ).
též ve významu ‘lehkomyslný, bezsta-
rostný’. Jen č. a slk. (l’ahostajný). libela ‘vodováha’. Z lat. lībella tv., což
Z psl. *lьgo- (viz :lehký) a *sta- je vlastně zdrobnělina od lībra ‘váha’.
jьnъ (viz :stát2 , :stejný), dohro- Srov. :libra, :ekvilibristika.
mady tedy ‘lehce stojící’, ‘mající lehké liberální ‘svobodomyslný, snášenlivý’,
bytí’ (Ma2 ). liberál, liberalismus, liberalistický. Z
lhůta. Stč. lhota, lhóta ‘ulehčení, výsada, lat. līberālis ‘týkající se svobodného
osvobození od poplatků’ (odtud časté člověka, šlechetný, štědrý’ od līber ‘svo-
354
líbezný licousy
bodný, volný’. Viz i :lid. Všesl. - p. lico, r. licó, s./ch. líce, stsl.
líbezný. Viz :libý. lice. Psl. *lice se obvykle považuje za
libido ‘pohlavní pud’. Z něm. Libido, jež odvozeninu z *liko, *likъ (3. palatali-
Freud převzal z lat. libīdo ‘chuť, touha, zace (B1)), jehož další příbuznost není
chtíč’. Souvisí s lat. libet (viz :libý). jasná. Spojuje se se stpr. laygnan ‘tvář’,
líbit se, líbivý, líbivost, zalíbit se, oblíbit stir. lecco tv. (Ma2 ), dále s ř. alínkios
si. Všesl. - slk. l’úbiť, p. lubić, r. ljubít’, ‘podobný’, nápadná je i blízkost germ.
s./ch. ljúbiti, stsl. ljubiti, vše ‘milovat’, slov (gót. leik ‘tělo’, sthn. līh ‘tělo,
v č. specifický význam a zvratnost. vnější vzhled’, angl. like ‘podobný’), jež
Dále viz :libý, srov. :slíbit. ovšem musí být z *līg- (A4). Všechna
libo (jak je libo), libovolný, libozvučný tato slova dohromady spojit nelze (tak
ap. Viz :libý. HK). Je možné i spojení s :lít, význam
libový. P.d. lebawy, libowy, r.d. ljubá- by byl vlastně ‘odlitek (podoby)’, srov.
vyj, ljúbóvyj (kontaminací s kořenem, lit. lytìs ‘podoba, vzhled’ či :tvář od
který je v :libý), s./ch. lìbiv ‘masitý’, :tvořit. Srov. ještě :obličej, :líčit1 ,
stsl. liběviti ‘dělat hubeným, oslabo- :licoměrný, :sličný, :políček.
vat’. Původní význam adj. byl ‘netučný licence ‘oprávnění’, licenční. Z lat. licen-
(o mase)’, východiskem všech odvoze- tia ‘volnost, vůle’ od licet ‘je dovoleno’,
nin je psl. *libъ ‘slabý, hubený’, jež což je zvláštní význam 3. os. sg. od
stejně jako lit. láibas ‘hubený’, líebas licēre ‘být na prodej’ (viz :licitovat).
‘slabý, tenký’, stangl. lēf ‘slabý’ vy- licitovat ‘vydražovat’, licitace, licitátor.
chází z ie. *leibho- ‘slabý’. Z lat. licitārī ‘podávat (při dražbě), na-
libra ‘váhová a měnová jednotka’, lib- bízet’ od licēre ‘být na prodej’ (srov.
rový. Z lat. lībra ‘váha, jednotka váhy :licence).
(původně okolo 300 g)’. Srov. :litr, licoměrný, licoměrník. R. licemér, ch. lì-
:lira, :libela. cemjer, s. licèmer, stsl. liceměrъ, vše ‘li-
libreto ‘text pro hudební či jiné dílo’, lib- coměrník’. Motivace složeniny (o níž se
retista. Z it. libretto, vlastně ‘knížečka’, někdy soudí, že je to výtvor věrozvěsta
což je zdrobnělina od libro ‘kniha’ z lat. Cyrila) není příliš jasná. Řada autorů
liber ‘kniha, svitek’. Srov. :exlibris. se domnívá, že původně bylo *lice-
libý kniž. ‘milý, příjemný’, libost, libo- měnъ ‘kdo mění obličej’ (viz :mě-
vat si, líbezný. P. luby, r.d. ljúbyj, ch. nit), přesný protějšek je v lit. veid-
ljûb, stsl. ljubъ. Psl. *l’ubъ přesně od- mainỹs tv. (Ma2 ), jiní se pokoušejí vy-
povídá germ. protějškům - gót. liufs, ložit jako ‘kdo měří (upravuje) obličej’
stangl. lēof, sthn. liob (něm. lieb), dále (HK), ‘kdo měří (soudí) podle obličeje’
je příbuzné lat. libet (stlat. lubet) ‘líbí ap. Dále viz :líc(e) a :měřit.
se, je libo’, sti. lubhyate ‘je dychtivý, licousy. Novější (u Jg nedoloženo), podle
žádostivý’, vše z ie. *leubh- (B2, A2). něm. Backenbart (Backe ‘líce, tvář’ a
Srov. :líbat, :líbit se, :libido. Bart ‘vousy’). Asi tzv. haplologií, tj.
líc ‘opak rubu’, lícový, lícovat. Ze stej- vynecháním skupiny hlásek, z *lico-
ného základu jako :líc(e). vousy - skupina -ovou- je k takovémuto
líc(e) ‘tvář’, líčko, lícní, lícit, zalícit. zkrácení v rychlejší řeči přímo předur-
355
líčit¹ lichva
čena. lat. līberāre ‘uvolňovat, zprošťovat’, viz

líčit1 ‘upravovat obličej; popisovat’, lí- :liberální a :lid.
čení, líčidlo, nalíčit, odlíčit, vylíčit, pře- liga ‘spolek; sezonní sportovní soutěž’, li-
líčení. Viz :líce. Přenesený význam je gový, ligista. Přes něm. Liga asi ze šp.
starý; původně vlastně ‘dávat tvářnost liga od ligar ‘svázat, spojit’ z lat. ligāre
něčemu’ (Ma2 pod líce). Srov. :do- ‘vázat’. Srov. :ligatura, :liána, :ali-
ličný. ance.
líčit2 ‘klást léčky’, políčit, nalíčit, léčka. ligatura ‘spojení dvou not stejné výšky;
Stč. lécěti, ještě u Jg jen líceti, léceti, spřežka písmen’. Z lat. ligātūra tv. od
již od stč. však existoval i préz. léču, ligāre ‘vázat’. Srov. :liga.
léčeš, odtud zřejmě -č- i do inf. Dl.st. lignit ‘podřadné hnědé uhlí’. Uměle od
lěcaś tv., str. lęcati ‘rozhazovat sítě’, lat. lignum ‘dřevo’ (struktura dřeva je
stsl. lęcati ‘klást léčky’. Psl. *lękati (viz na něm ještě patrná).
i :lekat1 ) souvisí s lit. leñkti ‘ohýbat’, líh, lihový. lihovina, lihovinový. Vlastně
lankùs ‘ohebný’ z ie. *lenk- ‘ohýbat’ ‘pospisovnělé’ lejh z něm.d. (zvláště
(‘klást léčky’ = ‘ohýbat větvičky, na- dněm.) tvarů Läuge, Laiche, Leich, což
tahovat oka ap.’). Viz i :luk. jsou varianty spis. Lauge ‘louh’ (viz
líčko. Viz :líc(e). :louh) (Ma2 , HK). Významový posun
lid, lidé, lidičky, lidský, zlidštit, odlidštit, není zcela jasný.
polidštěný, lidstvo, lidství, lidový, lido- líhnout se, líheň, vylíhnout se. Jen zsl.
vost, zlidovět, lidnatý, zalidnit, vylid- - hl. lahnyć (so), p.d. lęgnąć się. Psl.
nit, přelidněný aj. Všesl. - p. lud, lud- *lęgnǫti (sę) je odvozeno od *lęgti (sę)
zie, r. ljud, ljúdi, s./ch. ljûdi, stsl. lju- (ch.d. léći, sln. léči ‘sedět na vejcích’),
dije. Psl. *l’udь, l’udьje (*l’udъ je asi to pak je inovace psl. *legti (viz :le-
až druhotné) má přesné protějšky v lit. žet) ve speciálním významu ‘rodit (se)
liáudis, sthn. liut (něm. Leute ‘lidé’), (z vajec)’ (HK).
stangl. lēod, stisl. ljódr. Další srovnání lichometník ‘lichotník, podlézavec’, li-
s lat. līber ‘svobodný’, ř. eleútheros tv. chometný. Nepříliš jasný útvar, asi
ukazuje, že ie. *leudh- (A2, B2) zname- kontaminací (D3) z lichotník a licho-
nalo ‘(svobodní) lidé’ (v protikladu k měrný ‘pochlebný, neupřímný’ (Jg). To
otrokům). O dalších významových sou- má velice blízko k :licoměrný, ale další
vislostech tohoto důležitého sociálního podrobnosti nejasné. Jinak viz :lichý,
termínu se jen spekuluje. :lichotit.
lido ‘pobřežní hráz’. Z it. lido tv. z lat. lichotit, lichotka, lichotivý, lichotný, li-
lītus ‘(mořský) břeh, pobřeží’. chotník, zalichotit, polichotit, vlicho-
lídr ‘vůdčí osobnost; klub či závodník ve tit se. Takto jen č. (stp. lichocić ‘při-
vedoucím postavení’. Z angl. leader tv. vádět na mizinu’, r.d. lichótít’ ‘být
od lead ‘vést’. špatně, nevolno’). Odvozeno od stč. li-
lifrovat ob. expr. ‘dopravovat, expedo- chota ‘klam, faleš, úskok’, jež patří k
vat’. Z něm. liefern ‘dodávat (zboží)’ :lichý (HK).
z fr. livrer tv. (srov. :livrej) a to lichva ‘půjčování peněz za nepřiměřený
přes střlat. význam ‘posílat (pryč)’ z úrok’, lichvář(ka), lichvářský, lichvář-
356
lichý lín
ství. Všesl. - p. lichwa, r. lichvá, ch.d. kvidace, likvidační, likvidátor. Z it.

lı hva, stsl. lichva. Psl. *lichva má dva liquidare ‘dát do pořádku, objas-
dobře možné výklady - převzetí z gót. nit’ z pozdnělat. liquidāre ‘zkapalnit,
*leihwa, které se rekonstruuje na zá- zprůhlednit’ od lat. liquidus ‘tekutý,
kladě slovesa leihwan ‘půjčovat’ (něm. plynný, jasný, čistý’. Srov. :likér.
leihen tv.) (HK), nebo domácí odvoze- lila ‘fialový’. Přes něm. lila z fr. lilas
nina od psl. *lichъ ‘přílišný, nadměrný’ (dříve lilac) ‘šeřík, šeříkový’ z ar. līlāk
(Ma2 ) (viz :lichý). tv. a to přes per. ze sti. nı ̻la- ‘(tmavě)
lichý, lichoběžník, lichokopytník. Stč. li- modrý’. Srov. :anilin.
chý ‘podvodný, zlý, prázdný’ (viz i :li- lilek ‘bylina příbuzná bramboru’. Stč.
chotit). Všesl. - p. lichy ‘špatný, ni- l’ulek. Přes střhn. lullich, lulch z lat. lō-
čemný’, str. lichoj ‘přílišný, zlý’, r. lilium, jež označovalo různé užitkové, ale
chój ‘smělý, obratný’, ch. lîh ‘nepá- i jedovaté byliny (viz i :rulík) (Ma2 ).
rový’, stsl. lichъ ‘nadměrný, hojný’. lilie, liliový. Z lat. līlium (pl. līlia) a to
Psl. *lichъ se obvykle vyvozuje z ie. z ř. leírion tv., jež pochází z egypt. či
*leiku̯ -so- ‘nadměrný, zbývající’ (A3, jiného starého jazyka té oblasti.
A8, B2) a spojuje se s lit. lìkti ‘ne-
lilipután ‘trpaslík’, liliputánský. Z angl.
chávat, zbývat’, gót. leihwan ‘půjčo-
Lilliput, což je jméno země trpaslíků
vat’ (něm. leihen tv.), lat. linquere ‘za-
ve slavném románu angl. spisovatele J.
nechat’, ř. leípō ‘nechávám’, vše z ie.
Swifta Gulliverovy cesty (18. st.).
*leiku̯ - ‘nechávat, zbývat’. Velký význa-
mový rozptyl ve slov. jazycích vede ně- límec, límeček, límcový. Stč. lémec od
které autory k úvahám o homonymním :lem.
*lichъ2 ‘zlý, špatný’ souvisejícím s lit. limit ‘stanovená hranice, mez výkonu’,
líesas ‘hubený’ (Ma2 , HK). Tento před- limita, limitní, limitovat. Z fr. limite
poklad není nutný - přebytečnost, li- (ve sportovním významu z angl. limit)
chost byla vždy považována za něco po- z lat. līmes (gen. līmitis) ‘mez, hranice’.
divného, špatného, srov. angl. odd ‘li- Srov. :eliminovat.
chý’ i ‘divný’. Srov. :lišit (se), :pří- limonáda, limonádový. Přes něm. Limo-
liš. nade z fr. limonade tv. od limon ‘citron’
liják. Viz :lít. z it. limone a to asi ar. prostřednictvím
likér ‘slazená lihovina s přísadami’, liké- z per. līmūn tv.
rový. Přes něm. Likör z fr. liqueur, pů- limuzína ‘větší čtyřdveřové osobní auto’.
vodně vlastně ‘tekutina, (vinný) mok’, Z fr. limousine tv., původně ‘velký ka-
z lat. liquor tv. od liquēre ‘být čistý, bát z hrubé vlny’, podle fr. kraje Li-
průhledný’. Srov. :likvidovat. mousin (okolo města Limoges). Pojme-
liknavý, liknavost. Stč. liknovati sě nování tohoto kabátu, který nosili po-
‘zdráhat se, váhat, štítit se, vyhýbat vozníci, přeneseno na uzavřený vůz.
se’. Jen č., málo jasné. Snad může jít lín ‘druh ryby podobné kapru’. R. lin’,
o starý útvar z ie. *leiku̯ - (viz :lichý) s./ch. lı nj, lînj. Psl. *linь souvisí s
(HK). *lin’ati ( :línat) - podle sliznatých bu-
likvidovat ‘vyřizovat, odstraňovat’, li- něk na povrchu této ryby, které se na
357
línat líska¹
suchu odlupují (Ma2 ). lı pa. Psl. *lipa má jasné protějšky jen

línat ‘ztrácet srst’. P. linieć, r. linját’, v balt. - lit. líepa, lot. liẽpa, stpr. lipe.
s./ch. lìnjati se. Psl. *lin’ati (sę) asi Dále se spojuje s ie. *leip- (viz :lepit)
souvisí s lat. linere ‘mazat, potírat’, ř. - motivací by mohlo být lepkavé lýko,
alı ̻nō tv., sti. lı ̻yati ‘tiskne se, při- které se využívalo při výrobě obuvi,
léhá’ z ie. *lei- ‘slizký; hladit, mazat’ - mošen ap.
při línání jako by se srst hladce stírala. lipan ‘druh ryby’. P. lipień, r.d. lipen’, s.
Srov. :lín. lı pen. Psl. *lipanъ/ *lipenь/*lipenъ aj.
lingvistika ‘jazykověda’, lingvistický, není etymologicky příliš jasné. Možná
lingvista. Utvořeno v 18. st. od lat. lin- od *lipa ( :lípa), je však pravda, že
gua ‘jazyk’ (viz :jazyk). lípa voní dost jinak než mateřídouška,
linie ‘čára, směr’, lineární. Přes něm. Li- s níž bývá vůně čerstvého lipana srov-
nie z lat. līnea ‘čára, provázek, lněná návána - srov. stč. květovoň i lat. název
nit’ od līnum ‘len, nit’. Srov. :lajna, Thymallus, který vychází z lat. pojme-
:linka, :len. nování mateřídoušky (srov. :tymián)
linka, linkovat, nalinkovat. Odvozeno od (Ma2 ).
:linie, s některými speciálními vý- lípat, lípnout, přilípnout, odlípnout, na-
znamy - ‘spoj, vedení’ a ‘zařízení uspo- lípat. Viz :lepit.
řádané podle sledu pracovního po- lipidy ‘skupina látek odvozená od vyš-
stupu’ (kuchyňská, montážní linka). ších mastných kyselin’. Uměle od ř. lí-
lino(leum), linoleový. Utvořeno Angli- pos ‘tuk, olej’.
čanem Waltonem (1863) z lat. līnum lira ‘italská peněžní jednotka’. It. lira z
‘len’ a oleum ‘olej’ (viz :len, :olej), lat. lībra (viz :libra).
protože se napouštělo lněným olejem. lis, lisovat, lisovací, slisovat, prolisovat,
linout se. P.st. linąć ‘(vy)chrstnout, vy- vylisovat, výlisek. Stč. i lisicě. Totožné
lít se’, r.d. línut’ ‘vylít’, s./ch. línuti se stp. lis, lisica, r. lisíca, stsl. lisъ, vše
‘(jednou) nalít, vlít ap.’. Psl. *linǫti je ‘liška’ (viz :liška), přeneseno na zá-
stará odvozenina od *liti (viz :lít). kladě představy, že přístroj tiskne, tlačí
líný, lenost, lenivý, lenivět, zlenivět, le- něco jako liška kořist. Jen č.
noch, lenošit. Stč. léný, léní, p. leniwy, lísat se, lísavý, úlisný. Jen č. Vzhledem k
r. lenívyj (r.d. lennój), ch. lijên, s. lên, r.d. lisít’, sln. lísiti ‘lichotit, lstivě jed-
stsl. lěnъ. Psl. *lěnъ se spojuje přede- nat’ asi vše odvozeno od psl. *lisъ, *lisa
vším s lit. lė̷nas ‘klidný, pomalý’, lat. (viz :liška), vlastně ‘chovat se jako
lēnis ‘pomalý, mírný’ z ie. *lē-no- ‘po- liška’ (liška byla již odedávna symbo-
malý, klidný’, s jiným rozšířením sem lem prohnanosti a lstivosti) (HK).
patří lit. lė tas ‘mírný, krotký’, léisti líska1 ‘vysoký keř dávající oříšky’, lís-
‘nechávat’, gót. lētan tv. (něm. las- kový, lískovka. Stč. léska, p. leszc-
sen, angl. let tv.), lats ‘líný’, lat. lassus zyna, r. leščína, ch. lijéska, s. léska.
‘ochablý, unavený’, ř. lēdéō ‘jsem una- Psl. *lěska nemá jednoznačný výklad.
vený, líný’, vše k ie. *lē(i)- ‘polevovat, Často se spojuje s *lěsъ ( :les) s mož-
nechávat’. ným výkladem ‘(užitkový) keř rostoucí
lípa, lipový. Všesl. - p. lipa, r. lípa, s./ch. v lese’ (někteří však naopak vyvozují
358
líska² litovat
název lesa od názvu keře, HK). Jiný vý- P. lis, r. lis, lisá, lisíca, s./ch. lìsica,
klad spojuje s ir. flesc ‘prut’, sti. bleška- stsl. lisъ. Psl. *lisъ aj. nemá jistou
‘lovecké oko’ a vychází z ie. *u̯lois-k- od etymologii. Obvykle se spojuje s lit.
*u̯el- ‘kroutit, vinout’. Srov. :líska2 , lãpė, lot. lapsa, ir. lois(e), lat. vulpēs,
:podléška. ř. alō̺pēx, arm. ałuēs tv., sti. lopāśa-
líska2 ‘nízká bedýnka z latí’. Zdrobnělina ‘druh šakala’. Dále nejasné, všeobecně
ze stč. lésa ‘deska z proutí nebo latí s se uznává, že značná rozkolísanost ie.
okrajem ap.’, stp. lasa, str. lěsa, s./ch. názvů lišky byla způsobena tabu (D4).
ljȅsa tv. Psl. *lěsa asi souvisí s *lěska Název houby je podle barvy. Viz i :lis.
( :líska1 ) (k pletení podobných věcí se lišta, lištový, lištovat, olištovat. Ze
používalo lískového proutí). střhn. līste (něm. Leiste), mimo germ.
list, lístek, lísteček, listový, listovní, líst- bez spolehlivých paralel.
kový, listnatý, listnáč, listina, listinný. lít, liják, lijavec, polít, polévat, polévka,
Všesl. - p., r. list, s./ch. lîst, stsl. listъ. nalít, nálev, odlít, odlitek, odliv, od-
Psl. *listъ zřejmě nějak souvisí s lit. la- livka, zalít, záliv, zálivka, přilít, příliv,
ĩškas tv., i když jednotnou výchozí po- přelít, přeliv, slít, slitina, slévač, slé-
dobu nelze stanovit. Asi tvořeno růz- várna, slivky, vylít, výlevka, rozlít, pro-
nými formanty od ie. lei- ‘klíčit, vyhá- lít aj. Všesl. - p. lać, r. lit’, s./ch. lı ti,
nět listy’. stsl. lijati. Psl. *liti, *lьjati má nejblíže
lišaj ‘druh nočního motýla’. Převzato k lit. líeti tv., lýti ‘pršet’, dále je asi
Jungmannem ze slk. Etymologicky to- příbuzné sthn. līth ‘ovocné víno’, wal.
tožné s :lišej, obojí od *lichъ ‘špatný, lli ‘záplava, moře’, lat. lītus ‘břeh’, sti.
zlý’ (viz :lichý) - noční motýli (zvláště vi-lināti ‘roztéká se’, vše z ie. *lei- ‘lít,
lišaj smrtihlav) působili jako zlověstná téci’. Srov. :linout se, :litina, :líva-
znamení (Ma2 ). nec.
lišej ‘zánětlivé onemocnění kůže’, lišej- litanie ‘druh modlitby’. Z pozdnělat. li-
ník. P. liszaj, r. lišáj, s./ch. lı šāj. Psl. tanīa a to z ř. litaneía ‘prosba’ od lita-
*lišajь (C1) je nejspíš odvozeno od *li- neúō ‘(úpěnlivě) prosím’.
chъ ‘špatný, zlý’ ( :lichý), i když často litera ‘písmeno’. Viz :literatura.
se poukazuje i na podobné ř. leichē̺n literatura, literární, literát, litera. Z lat.
‘lišej’ (Ma2 , HK). Název lišejník podle litterātūra ‘písemnictví’ od littera ‘pís-
podoby s kožním lišejem. meno’. Srov. :aliterace, :beletrie.
lišit (se), odlišit, odlišný, rozlišit. Dříve lítice. Viz :lítý.
i ‘zbavovat, činit lichým ap.’. Od *lichъ litina ‘slitina železa s uhlíkem, vhodná k
( :lichý), v č. s významovým posunem lití do formy’. Od :lít.
‘stát se lichým’ → ‘být jiný, rozdílný’ líto. Viz :litovat.
(nezvratné lišit by pak bylo druhotné). litografie ‘technika tisku z kamene, ka-
liška, lištička, liščí, lišák. Takto jen zsl. menotisk’, litografický. Uměle (kolem r.
(slk. líška, luž. liška, p.st. liszka), způ- 1800) z ř. líthos ‘kámen’ a :-grafie.
sob odvození od psl. *lisa, *lisь se litovat, lítost, lítostivý, líto, slitovat se,
vykládá různě (možná tabuové při- slitovný, zalitovat, politovat. V tomto
klonění k *lichъ, viz :lichý, :lišaj). významu jen zsl. (slk. l’utovať, p. li-
359
litr loď
tować, lutować), r. ljutovát’ naopak lat. lingere ‘lízat’, ř. leíchō ‘lížu’, arm.
znamená ‘být lítý, dělat zvěrstva’, stsl. lizum tv., sti. léḍhi, lihati ‘líže’, vše z
ljutostь ‘krutost, drsnost’ (viz :lítý). ie. *leiǵh- tv. (A1, A2, A4, B2). Srov.
Přechod k opačnému významu není :polízanice.
zcela jasný - snad tabuová antifráze lkát kniž., lkavý, zalkat. Jen č., asi onom.
(D4), nebo možná spíš přes konstrukce původu. Psl. *lъkati, zdloužený kořen
typu je mi líto, původně asi ‘je mi -lyk- (B5) je v :polykat, :vzlykat,
krutě, bolestně’. zalykat se. Souvisí asi i s :lokat. Po-
litr, litrový. Přes něm. Liter z fr. litre a dobné útvary jsou v něm. schluch-
to z ř. lítra ‘libra’ (srov. :libra). Jako zen ‘vzlykat, štkát’, schlucken ‘polykat,
jednotka duté míry od konce 18. st. škytat’, ř. lýzō ‘vzlykám’ (Ma2 , HK).
(Francie). lnout, přilnout, přilnavý, prolnout, pro-
liturgie ‘bohoslužba’, liturgický. Z cír- línat, vzlínat. R. l’nut’ tv. Psl. *lьnǫti
kevně lat. lītūrgia a to z ř. leitourgíā se vysvětluje z *lьpnǫti (A9), jež sou-
tv., vlastně ‘služba lidu (obci)’, z ř. lei- visí s *lěpiti ( :lepit), srov. i :lpět
tós ‘prostý, lidový’ od leō̺s, lāō̺s ‘lid’ (A6).
a odvozeniny od érgon ‘práce’. Srov. loajální ‘oddaný vládě, respektující zá-
:chirurg, :demiurg, :energie, :or- jmy nadřízených institucí ap.’, loaja-
gie. lita. Z fr. loyal ‘zákonný’ od loi ‘zákon’
lítý, lítice, rozlítit se, rozlícený. P.st. z lat. lēx (gen. lēgis) tv. Srov. :legální,
luty, r. ljútyj, s./ch. ljût, stsl. ljutъ. Psl. :legislativa.
*ljutъ nemá přesvědčivou etymologii. lob ‘zahrání míče obloukem přes soupeře
Starší výklady je spojovaly s wal. llid (v tenise, odbíjené ap.)’. Z angl. lob tv.,
‘hněv’, dnes někteří hledají východisko asi onom. původu.
v ie. *leu- ‘odřezávat, oddělovat’ (srov. lobby ‘nátlaková skupina prosazující zá-
ř. lýō ‘odlučuji’, laĩon ‘srp’) s předpo- kulisními machinacemi své zájmy’, lob-
kládaným významovým posunem ‘os- bovat, lobbismus. Z angl. lobby, pů-
trý, příkrý’ > ‘divoký, zlý’. vodně ‘předsíň, chodba, kuloáry’, a
lívanec, lívaneček, lívanečník. Od :lít, to ze střlat. lobium, lobia ‘přístřešek
vlastně ‘moučník z litého těsta’. před vchodem’ z germ. *laubjō tv. (viz
livrej ‘stejnokroj šlechtických sluhů, ho- :loubí). Dnešní význam se vyvinul v
telového personálu ap.’. Přes něm. am.-angl. Srov. :lóže, :lodžie.
Livree (dříve i Livrei, Liverei) z fr. loď, loďka, lodička, loďstvo, lodní, lod-
livrée tv., vlastně ‘oděv dodaný od ník, lodnický, loďař, loděnice. Stč. lodí,
pána’, od livrer ‘dodávat’ (viz :lifro- lodie. Všesl. - p. łódź, r.d. lad’já,
vat). s./ch. lâdja, stsl. ladii, aldii. Psl. *ol-
lízat, líznout (si), lízátko, liz, vylízat, dьji/*oldьja (B8, B9) je příbuzné s
olízat, olíznout (se), slíznout. Všesl. - lit. aldijà, eldijà ‘člun (vydlabaný z
p. lizać, r. lizát’, s./ch. lízati, stsl. li- kmene)’, dán. olde ‘velké necky vydla-
zati. Psl. *lizati je příbuzné s lit. liẽžti, bané z jednoho kmene’, stangl. aldot,
sthn. lecchōn (něm. lecken), stangl. lic- aldaht ‘necky’, ealdoÞ ‘koryto’ a snad
cian (angl. lick) tv., stir. ligim ‘lížu’, i s toch. B olyi ‘loď’, vše z ie. *oldh-
360
lodyha loket
‘nádoba vydlabaná z jednoho kmene’, nosti’, logoped, logopedický. Uměle z ř.

odtud pak bsl. ‘loď, člun’ (Ma2 ). lógos ‘slovo, řeč, výraz aj.’ (srov. :lo-
lodyha ‘nedřevnatý listnatý stonek by- gika, :logo, :-log) a paideíā ‘výchova,
lin’, lodyhový, lodyžní. Přejato (Presl) vyučování’ (srov. :pedagog, :pedi-
z p. łodyga tv.; r. lodýga i ukr. lodýha atr).
znamená ‘kotník’. Málo jasné, někdy se lógr ‘kávová sedlina’. Z něm. Lager ‘le-
spojuje s :loď, jediným spojujícím ry- žení, ložisko’ (či Ablagerung ‘sedlina,
sem by ovšem byla ‘dutost’ (Ma2 ). usazenina’) od liegen ‘ležet’ (viz :le-
lodžie ‘krytý nevyčnívající balkon; síň žet, srov. :lágr).
se sloupovím přiléhající k budově’. Z loch slang. ‘vězení’. Z něm. Loch ‘díra,
it. loggia a to z germ. *laubjō ‘přístře- doupě’, již od sthn. i ve významu ‘vě-
šek porostlý listovím ap.’ (viz :loubí). zení’. Souvisí s angl. lock ‘zámek, uzá-
Srov. :lóže, :lobby. věr’. Srov. :lokna.
-log (ve složeninách) ‘vědec (v přísluš- lochtat. Viz :lechtat.
ném oboru)’. Z ř. -lógos, což je ve slože- lokace ‘umístění’. Z lat. locātiō od locāre
ninách činitelské jméno k légō ‘sbírám, ‘umístit’ od locus ‘místo’. Srov. :lo-
čtu, mluvím’. Srov. :-logie i :logika, kální, :dislokace.
:logopedie, :dialog, :prolog aj. lokaj ‘sluha, přisluhovač’, lokajský. Přes
logaritmus ‘exponent, jímž je nutno něm. Lakai z fr. laquais tv. a to asi přes
umocnit základ, abychom dostali šp. (a)lacayo ze střř. oulákēs z tur. ulak
dané číslo’, logaritmický, logaritmovat. ‘pěší posel’.
Utvořeno skotským matematikem Na- lokál1 ‘hostinská místnost’. Z něm. Lo-
pierem (1614) z ř. lógos ‘počet, slovo’ kal tv. a to z fr. local ‘místnost’, což
a arithmós ‘číslo, počet’, vlastně tedy je zpodstatnělé adj. local ‘místní’ (viz
‘číslo počtu’. :lokální).
-logie (ve složeninách) ‘věda’. Z ř. - lokál2 ‘šestý pád’, lokálový. Z něm. Lo-
logía, jež ve složeninách znamená dě- kal, Lokalis, jež bylo utvořeno něm.
jové jméno k légō (viz :-log). Srov. gramatiky 19. st. k lat. (cāsus) locā-
:biologie, :etymologie, :astrologie lis ‘místní (pád)’ (viz :lokální). Vedle
ap., dále i :analogie, :trilogie. toho též lokativ podle ostatních názvů
logika ‘věda o zákonech správného usu- pádů (srov. :genitiv, :dativ ap.).
zování’, logický, logičnost, logik. Přes lokální ‘místní’, lokálka, lokalizovat, lo-
lat. logica z ř. logikē̺ (téchnē) tv. od lo- kalizace, lokalita. Přes něm. lokal a fr.
gikós ‘rozumový, rozumný, logický’ od local z lat. locālis tv. od locus ‘místo’.
lógos ‘rozum, slovo, mysl, počet aj.’. Srov. :lokace, :lokál1 , :lokál2 .
Srov. :-log, :-logie, :logopedie. lokat, loknout si, lok, nalokat se. Slk. lo-
logo ‘emblém firmy’. Z angl. logo, což je kať, logať, r. lakát’, s./ch. lòkati. Psl.
zkráceno z logotype tv., původně ‘slitek *lokati souvisí s lit. làkti ‘lízat, chlem-
dvou písmen’, z logo- od ř. lógos ‘slovo, tat’, arm. lakem ‘lížu’, východiskem je
výraz aj.’ (srov. :logopedie, :logika, ie. onom. základ *lak-. Možná souvisí i
:-log) a type (viz :typ). s :lkát, :polykat ap.
logopedie ‘náprava vad řeči a výslov- loket, loketní. Všesl. - p. łokieć, r. ló-
361
lokna lopata
kot’, s./ch. lâkat, stsl. lakъtь. Psl. *ol- łomić, r. lomít’, s./ch. lòmiti, stsl. lo-
kъtь (B8, B6) má nejbližší příbuzné v miti. Psl. *lomiti se spojuje s lit. lìmti
lit. úolektis, lot. uōlekts, stpr. woaltis ‘lámat se’, stpr. limtwey ‘lámat’, stisl.
tv., stejný základ, ie. ol-(e)k-, je i v lemia ‘rozbíjet’, stangl. lemian ‘ochro-
arm. olokc ‘holeň’. Dále je příbuzné gót. mit, zkrotit’, něm. lahm ‘chromý’ z ie.
aleina ‘loket’, něm. Elle, wal. elin, lat. *lem- ‘lámat (se)’ (A6). Srov. :lámat,
ulna, ř. ōlénē tv., vše od ie. *el-, *ol- :lomcovat, :lomozit, :lem, :lomi-
(A6) ‘ohýbat’ (srov. i lot. elks ‘ohbí, kámen.
úhel’, stir. uilenn ‘úhel’ aj.). lomozit, lomoz. Stč. lomoziti ‘lomco-
lokna ‘pramen vlasů na konci stočený’. vat, lámat, trhat, trápit’. Odvozeno
Z něm. Locke tv. a to z ie. *leug- ‘ohý- od :lomit. Na stč. a pozdějších do-
bat’. Souvisí s :loch. kladech (Jg) lze sledovat vývoj vý-
lokomotiva, lokomotivní. Z angl. loco- znamu ‘lámat, lomcovat’ → ‘vydávat
motive (steam engine) ‘z místa se po- lámavý zvuk, potýkat se’ → ‘hlučet,
hybující (parní stroj)’, jež vychází z hřmotit’. Expr. přistavení h- (hlomo-
nlat. locomotivus utvořeného z lat. lo- zit) snad podle uvedených synonym-
cus ‘místo’ (srov. :lokální) a pozd- ních slov, srov. i :hmoždit se.
nělat. mōtīvus ‘hybný’ (viz :motiv). loni, loňský. Všesl. - p.d. łoni, r.d. lóní,
Srov. i pozdnělat. locō mōtīva ‘pohy- laní aj., ch. láni, s. láne, stsl. lani. Psl.
bující se z místa na místo’. *olni (B8) se vyvozuje z ie. *ol-nei, lok.
loktuše zast. ‘velký šátek, plachetka’. Již od *ol-no-, které se hledá i v stlat. ollī
stč. loktušě, původně však zřejmě *lok- ‘tehdy’, ollus ‘onen’ (z toho je změnou
tuch. Přejato z něm., asi ze střhn. *la- lat. ille a z toho členy v románských ja-
chentuch z lachen ‘plachta, prostěra- zycích). Základem je ie. zájmenný ko-
dlo’ a tuch ‘látka, tkanina’ (Ma2 , HK). řen *al-/*ol- ukazující na něco časově
Srov. :lajntuch. či prostorově vzdálenějšího.
lomcovat, zalomcovat. Odvozeno od looping ‘letecký přemet’. Z angl. looping
:lomit, které mělo ve stč. i význam tv. od slovesa (to) loop ‘udělat smyčku,
‘třást něčím’. kroužit’ od loop ‘smyčka, klička, zá-
lomikámen ‘luční bylina s bílými květy’. krut’.
Kalk (doslovný překlad) lat. Saxifraga lopata, lopatka, lopatička, lopatový, lo-
ze saxum ‘kámen, balvan’ a frangere patkový. Všesl. - p. łopata, r. lopáta,
‘lámat’ (srov. i něm. Steinbrech tv.). s./ch. lòpata, stsl. lopata. Psl. *lopata
Nazvána tak nikoli proto, že roste na má nejblíže k lit. lópeta tv., stpr. lopto
skále (HL), ale proto, že jejích cibulek ‘rýč’. Je to asi odvozenina od nedo-
bylo v lidovém lékařství užíváno k roz- loženého *lopъ, jež odpovídá lit. lã-
pouštění močových kamenů. pas ‘list’, tedy vlastně ‘nástroj podobný
lomit, lomený, lom, lomenice, lomítko, listu’. Východiskem je ie. *lēp-, *lōp-,
lomivý, lomný, zlomit, zlom, zlomek, *lƏp- ‘něco plochého’, s nímž lze spojit
zlomkový, ulomit, úlomek, přelomit, i r. lápa ‘tlapa’, lit. lópa (pokud nejsou
přelom, prolomit, průlom, nalomit, od- onom. původu, srov. :lapat), gót. lofa
lomit, rozlomit, podlomit. Všesl. - p. ‘dlaň’, sthn. lappo ‘dlaň, lopatka vesla’
362
lopotit (se) louč
(HK). slosovat, vylosovat, rozlosovat. Z něm.

lopotit (se) ‘těžce, namáhavě pracovat’, Los tv. (gót. hlauts, angl. lot tv.), je-
lopota, lopotný. Takto jen č. a slk., hož další původ není zcela jasný. Srov.
jinak ukr. lopotíty ‘plácat, mluvit ne- :loterie.
jasně’, r.d. lop(o)tít’sja ‘rvát se, těžce losos, lososí, lososový. P. łosoś, r. losós,
se někam dostávat’, s./ch. lòptiti ‘trys- s./ch. lòsos (z r., losos se totiž vysky-
kat, kapat’, stsl. lopotivъ ‘mumlavý’. tuje jen v sev. mořích a řekách do nich
Psl. *lopotiti je sloveso onom. původu ústících). Psl. *lososь je příbuzné s lit.
(srov. :leptat), označující různé ples- lãšis, lot. lasis, něm. Lachs, stisl. lax tv.
kavé zvuky. V č. došlo k splývání s i toch. B laks ‘ryba’ (z toho se někdy
podobným onom. základem klop- (viz usuzuje, že původní sídla Tocharů sou-
:klopotit se) a k vytvoření zvláštního sedila s kmeny bsl. a germ.), příbuzné
významu. však je asi i oset. læsæg tv. Východis-
lopuch ‘bylina s velkými listy’, lopu- kem je ie. *lak̸s- ‘losos’ (A1), jehož další
chový. Všesl. - p. łopuch, r. lopúch, výklad je sporný.
s./ch. lòpuch. Psl. *lopuchъ je asi odvo- loterie, loterijní. Z něm. Lotterie a to asi
zenina od nedoloženého psl. *lopъ, jež z niz. loterij (16. st.) od lot (viz :los2 )
odpovídá lit. lãpas ‘list’ (dále viz :lo- (Ma2 ).
pata). loto, lotynka. Přes něm. Lotto z it. lotto a
lord ‘příslušník angl. šlechty’. Z angl. to od stfr. lot z frk. *(h)lot (viz :los2 ,
lord tv. a to ze stangl. hlāford, hlā- srov. :loterie).
fweard ‘hospodář’, doslova ‘strážce lotos ‘tropický druh leknínu’, lotosový. Z
chleba’, z hlāf ‘chléb’ (viz :chléb a ř. lōtós, což je středomořské slovo nejis-
:lady) a -weard ‘strážce’ (srov. :ste- tého původu.
vard). lotr, lotrovský, lotrovina, zlotřilý, zlotři-
lori1 ‘druh indické poloopice’. Přes fr. lec. Z něm. Lotter(bube) tv. ze střhn.
z niz. loer, původně ‘klaun’ (pro její lot(t)er ‘nevázaný chlapík, budižkni-
směšný vzhled). čemu’ od loter ‘lehkomyslný, nevázaný’
lori2 ‘druh australského papouška’. Z (k Bube viz :bába).
angl. lori a to z malajského nori. loubí ‘zahradní stavba porostlá rost-
lorňon ‘brýle s rukojetí’. Z fr. lorgnon od linami, besídka’, podloubí. Ze střhn.
lorgner ‘pošilhávat, dívat se po očku’ z loube (dnes Laube) tv., také ‘podloubí’,
frk. *lurni ‘číhat’. původně ‘přístřešek tvořený větvemi a
los1 ‘savec příbuzný jelenu’, losí. Všesl. listovím’, od sthn. loub ‘listoví’ (srov.
(kromě luž.) - p. łoś, r. los’, s./ch. lôs něm. Laub tv., angl. leaf ‘list’). Srov. i
(jsl. tvary jsou asi z r.). Psl. *olsь (B8) :lobby.
souvisí s něm. Elch, angl. elk, lat. alcēs louč ‘pochodeň’. Stč. lúč tv., slk. lúč ‘pa-
(možná z germ.) tv., sti. r ̷śa- ‘samec prsek’ r. luč, s./ch. lûča tv., lûč ‘louč’,
antilopy’, vše z ie. *el-k̸-, *ol-k̸- (A1, stsl. luča ‘paprsek’. Psl. *lučь/*luča
A6), stejný kořen je i v :jelen a :laň. je odvozeno -i-ovou příp. od ie. ko-
los2 ‘prostředek k náhodnému rozhod- řene *leuk-/*louk- ‘svítit, zářit’ (B1,
nutí něčeho; poukázka loterie’, losovat, B2, A6), který je dále v stpr. luckis
363
loučit (se) loutka
‘poleno’, něm. Licht ‘světlo’, angl. li- Všesl. - p. łąka, r. luká ‘záhyb (řeky)’,
ght, lat. lūx tv., lūcēre ‘svítit’, stir. s./ch. lúka ‘přístav, travnatá plocha
lóch ‘světlý’, ř. leukós ‘bílý’, sti. ročate u řeky’, stsl. lǫka ‘záliv, bažina’. Psl.
‘svítí’. Srov. :luna, :lucerna, :leu- *lǫka vychází stejně jako lit. lankà
kémie. ‘niva, údolí řeky’ z ie. *lenk- ‘ohýbat’
loučit (se), loučení, sloučit, vyloučit, vý- (A6, B7). Vývoj významu byl ‘ohyb
luka, odloučit, odluka, rozloučit, roz- (řeky)’ → ‘travnaté místo v ohybu
lučka. Všesl. - p. łączyć (się), r.d. lu- řeky’ → ‘travnaté místo vůbec’. Srov.
čít’(sja), s./ch. lúčiti (se), stsl. lǫčiti :proláklina, :luk i :luh.
(sę). Psl. *lǫčiti (sę) znamenalo asi pů- loukoť ‘část dřevěného kola vozu’. Stč.
vodně ‘ohýbat (se)’ (Jg), spojením s a slk. lúkoť. Psl. *lǫkotь je odvozeno
předponami pak vznikly významy ‘spo- od ie. *lenk- ‘ohýbat’ (je to zahnuté
jovat’ a ‘oddělovat’, které pak pronikly dřevo). Dále viz :luk, :oblouk.
i k slovesu bez předp. Příbuzné je lit. loupat, loupák, loupavý, oloupat, sloup-
lankóti ‘ohýbat’ i lankýti ‘navštěvovat’, nout, slupka, odloupnout, rozloupnout,
vlastně ‘zahýbat k někomu’ (Ma2 ), od vyloupnout, výlupek. Všesl. - p. lupać,
ie. *lenk- ‘ohýbat’ (A6, B1, B7). Srov. lupić, r. lupít’, s./ch. lúpiti. Psl. *lupati,
:luk, :líčit2 . *lupiti má nejblíže k lit. lùpti tv. (z ie.
loudat se, louda, loudavý, přiloudat se. *leu-p-), s jiným rozšířením kořene sem
Jen č., málo jasné. Vzhledem k msl. patří asi něm. Laub ‘listoví’, angl. leaf
lundat se a han. londat se tv. (Ma2 ) ‘list’, lat. liber ‘lýko’, alb. labë ‘kůra’,
by snad mohlo jít o expr. obměnu lan- vše od ie. *leu- ‘oddělovat’. Viz i :lou-
dat (se) ‘toulat se, loudat se’ z něm. pit, :lub, :louskat, ale i :lupat.
landern ‘toulat se’ (srov. i významy u loupit, loupež, loupežník, loupežnický,
Jg). loupeživý, lup, lupič, lupičský, oloupit,
loudit, loudil, loudivý, odloudit, vylou- vyloupit, uloupit. P. łupić tv. Psl. *lu-
dit, vloudit se, obluzovat, podloudný, piti je totožné s předchozím slovesem
přelud. Stč. lúditi i ‘klamat, mámit’, ( :loupat), k podobnému přenesení vý-
p. łudzić, r.d. ludít’ tv., s./ch. lúditi znamu došlo i v lot. laupīt tv., sti. lum-
se ‘bláznit’. Psl. *luditi se spojuje s páti ‘rozbíjí, poškozuje, plení’.
lit. liū dnas ‘smutný’, gót. liuts ‘po- louskat, louskáček, rozlousknout, zá-
krytecký’, liutai (pl.) ‘kejklíři’, stangl. lusk. P. luskać, r. lúzgat’, jinak viz
lot ‘podvod’, vše od ie. *leud- snad s :lusk. Psl. *luskati lze těžko oddělit od
původním významem ‘hrbit se’. Lákavé :loupat (sk-ové intenzivum lup-skati,
spojení s lat. lūdere ‘hrát si, žertovat, Ma2 ) od ie. *leu- ‘oddělovat, odstraňo-
klamat’ neobstojí hláskoslovně - lat. ū vat’ (srov. ř. lýō ‘odstraňuji, uvolňuji’,
je zřejmě z oi (stlat. loidos ‘hra’). sti. lunā̺ti ‘řeže, odstraňuje’), na druhé
louh, louhovitý, louhovat, vylouhovat. straně nelze nevidět onom. charakter
Stč. lúh. Ze sthn. louga či střhn. louge blízkého :luskat (HK), k tomu srov.
tv., jež souvisí s lat. lavāre ‘mýt’. Srov. i :loupat - :lupat. V tomto ohledu
:líh. nejasné.
louka, luka, luční, lučina, lučinatý. loutka, loutkový, loutkář(ka), loutkář-
364
loutna luh
ství. P.st. łątka, s./ch. lȕtka tv. Psl. ‘maže’. Další souvislosti u :lepit.
*lǫtъka je odvozeno od *lǫtъ ‘(lipové) lstivý. Viz :lest.
lýko’ (r. lut tv.), loutky se totiž pů- lub ‘tenké dřevo k výrobě hudebních ná-
vodně vyráběly z lýka. Příbuzné je strojů, nábytku ap.’. Všesl. - p. łub,
lit. lentà ‘deska’, něm. Linde ‘lípa’, r. lub, s./ch. lûb, vše ‘kůra, lýko’. Psl.
něm.d. Lind ‘lýko’, lat. lentus ‘ohebný, *lubъ souvisí s lit. luõbas tv., lat. li-
pružný’, vše z ie. *lent- tv. ber ‘lýko’, alb. labë ‘kůra’ z ie. *leubh-,
loutna, loutnový. Stč. lútna. Ze střhn. dále viz :loupat. Ve starší č. též ‘dře-
lūte (dnes Laute) a to asi přes šp. věný kryt mlýnských kamenů’, odtud
(a)laúd z ar. al-c úd tv., kde al- je člen prý rčení mít za lubem (schováno tro-
a c úd znamená ‘dřevo’, tedy ‘dřevěný chu mouky do zásoby) (Ma2 ).
(hudební nástroj)’. lucerna, lucernička. Z lat. lucerna ‘sví-
louže, loužička. Stč. lúžě, luž. łuža, r. tilna, lampa’ (možná přes něm. Lu-
lúža, s./ ch. lȕža. Psl. *luža se srovnává zerne) a to od lūcēre ‘svítit’. Viz
s lit. liū g(n)as ‘louže, bažina’ a ilyr. :louč, :luna.
*luga(s) ‘bažina’ (alb. ligátë ‘bažinatá lucifer ‘ďábel, satan’. Z lat. lūcifer,
louka’) z ie. *leug- ‘bažina, louže’. doslova ‘světlonoš’, z lūx (gen. lūcis)
lovit, lov, lovec, lovecký, lovectví, lo- ‘světlo’ a ferre ‘nést’, což je kalk ř. fōs-
viště, ulovit, úlovek, vylovit, výlov, za- fóros. V ř. tak byla nazývána jitřenka,
lovit. Všesl. - p. łowić, r. lovít’, s./ch. ve středověku lat. jméno přeneseno na
lòviti, stsl. loviti. Psl. *loviti asi souvisí vůdce padlých andělů.
s lit. lavùs ‘dovedný, obratný’ (srov. r. lučavka ‘roztok k rozpouštění kovů’. Od
lóvkij tv.), gót. láun ‘mzda, odměna’, loučiti ve významu ‘rozpojovat, oddělo-
něm. Lohn, stir. lóg tv., lat. lucrum vat’ (viz :loučit). Srov. i starší č. lučba
‘zisk’, ř. leíā ‘kořist’, sti. lóta- tv., vše ‘chemie’.
od ie. *lāu- ‘získat, ukořistit’. lučina. Viz :louka.
lože, lůžko, ložní, ložnice, ložnicový. lues ‘syfilis’. Z lat. luēs ‘nákaza, po-
Všesl. - p. łoże, r. lóže, s./ch. lóža, stsl. hroma’ od luere ‘zbavit, vytrpět’, pů-
lože. Psl. *lože z předsl. *log-i͡o- (B1, vodně ‘uvolnit’ (srov. ř. lýō tv.). Srov.
B5) je odvozeno od ie. *legh- ‘ležet’ (viz :luxace.
:ležet). Srov. :lůno. luft ob. ‘vzduch’, luftovat ‘větrat’, lufťák
lóže. Přes něm. Loge z fr. loge tv., ‘letní host’. Z něm. Luft tv., jehož další
ve stfr. ‘tribuna, strážní budka ap.’ z původ není jistý.
germ. z frk. *laubja (viz :loubí, srov. luh kniž. ‘louka (podél řeky)’, lužní. Stč.
:lodžie). luh ‘les, háj’. Všesl. - p. łąg, łęg ‘bahnité
-ložit, položit, uložit, složit, vyložit, na- pole či louka, porost na takové louce’,
ložit, přiložit, proložit, založit, podlo- r. lug ‘louka, palouk’, s./ch. lûg ‘háj,
žit, podložka, předložit, předložka aj. bažina’, stsl. lǫgъ ‘háj, les’. Významy v
Vlastně kauzativum k :ležet. jednotlivých slov. jazycích ukazují po-
lpět, ulpět. Csl. lьpěti, lьpnǫti. Oslabený dobný vývoj jako u slova :louka: ‘(ba-
stupeň ie. kořene *leip- (A6), který je i žinaté) místo v ohybu řeky’ → ‘(pod-
v lit. lìpti tv., ř. lípos ‘tuk’, sti. limpáti máčená) louka u řeky’ → ‘les, háj na
365
lůj lůno
takové louce’. Psl. *lǫgъ pak lze vyvodit srov. :luminiscence.

z bsl. *leng- (A6, B7) (srov. ještě r.d. lumík ‘druh severských hlodavců’. Pře-
ljága ‘močál’, lit. léngė ‘dolinka mezi vzato Preslem přes něm. Lemming z la-
pahorky’), které by bylo znělou vari- ponského luomek tv.
antou k *lenk- (viz :louka) (Ma2 ). Je luminiscence ‘světelné záření látek, svě-
možné uvažovat i o kontaminaci (D3) télkování’, luminiscenční. Ze střlat. lu-
s kořenem *leug- ‘bažina’ (viz :louže), minescentia od lat. lūmen (viz :lu-
pro niž by svědčilo p.d. ług bez nomen).
sovky. lump, lumpárna. Z něm. Lump tv., pů-
lůj, lojový. Všesl. - p. łoj, r.d. loj, s./ch. vodně ‘otrhanec’, což je vlastně zkrá-
lôj, stsl. loi. Psl. *lojь je nejspíš o- cení z Lumpen ‘hadry, cáry’.
stupňová odvozenina od ie. kořene *lei- luna ‘měsíc (na nebi)’. Všesl. (kromě
/*lēi- (A6, B2), který je v :lít, tedy luž.) - p. łuna ‘záře, světlo’, r. luná
‘to, co se lije’ (lily se z něj mj. svíce) ‘měsíc’, s./ch. lúna, stsl. luna tv. Psl.
(Ma1 ). *luna má nejblíže k lat. lūna tv. Nejde
luk, lukový, lučiště, lučištník, lukostře- o převzetí, ale o shodný hláskový (i
lec. Všesl. (kromě luž.) - p. łęk, r. luk, významový) vývoj (A9) z ie. *louk-
s./ch. lûk, stsl. lǫkъ. Psl. *lǫkъ, totožné (s)nā/*louk-(s)no- ‘svítící (těleso)’, k
s lit. lañkas ‘(dřevěná) obruč, oblouk’, němuž patří i stpr. lauxnos ‘souhvězdí’,
je odvozeno od ie. *lenk- ‘ohýbat’ (A6, střir. lúan ‘světlo, luna’, ř. lýchnos ‘sví-
B7), k němuž viz i :líčit2 , :oblouk, tilna, světlo’, av. raoxšna ‘osvětlujíc’.
:louka. Srov. i něm. Bogen ‘luk, ob- Základem je ie. *leuk- ‘svítit’ (k tomu
louk’ a biegen ‘ohýbat’. viz :louč, :lesknout se, :lumen aj.).
lukrativní ‘výnosný’, lukrativnost. Z Srov. :lunární, :luňák.
lat. lucrātīvus tv. od lucrum ‘zisk’ (viz luňák ‘druh dravých ptáků’. Slk. luniak,
:lovit). r. lun’, s./ch. lûnj, lȕnja. Psl. *lun’ь
nemá jasný původ. Jeden z možných
lukulský ‘bohatý (o jídle)’. Podle řím-
výkladů vychází z ie. *louk-(s)ni- ‘sví-
ského boháče Lūculla (1. st. př. Kr.).
tící’ (viz :luna) podle bílošedého zbar-
lulat. Dětské slovo onom. původu, vení hlavy a krku.
vlastně ‘dělat lu lu’. Srov. něm. lullen lunární ‘měsíční’. Z lat. lūnāris tv. od
tv. Srov. :kakat. lūna ‘měsíc’ (viz :luna, srov. :lu-
lulka ‘krátká dýmka’, lulkový. P. lulka, neta).
r.d. ljul’ka. Z tur. lülä ‘trubka, troubel’ luneta ‘výseč v klenbě v podobě půlmě-
a to snad z per. síce’. Z fr. lunette, což je zdrobnělina
lumek ‘druh blanokřídlého hmyzu’, lum- od lune z lat. lūna (viz :luna).
čík. Preslův výtvor podle nejasných lůno kniž. ‘vnitřní rodidla, klín, nitro’.
pramenů (Ma2 ). Stč. lóno (C5), p. łono, r.st. lóno,
lumen hov. expr. ‘výjimečně inteligentní s./ch.st. lóno, lôno, stsl. lono. Psl.
člověk’. Přeneseně z lat. lūmen ‘světlo, *lono má nápadně blízko k stsl. ložesno
lesk, okrasa’, jež vychází z ie. *leuk- tv. z psl. *ložesno z ie. *logh-es-no-
‘svítit’ (viz :luna, :louč, :lux2 ), (B1); *lono by pak mohlo být jeho vari-
366
lunt luzný
antou *logh-s-no- s následným zjedno- byl veden jako spolupracovník Státní

dušením souhlásek jako u :luna. Jsou bezpečnosti’, lustrační, lustrovat. Z
to útvary od ie. *legh- ‘ležet’ (A6), viz lat. lūstrātiō ‘očišťování, kontrola, pro-
:ležet, :lože. hlídka’ od lūstrāre ‘očišťovat, zkoumat’
lunt (hubený jak lunt) zast. ‘doutnák’. Z od lūstrum ‘očišťování, výpis (ze se-
něm. Lunte tv., nejasného původu. znamu)’.
lup ‘šupinka odlupující se pokožky ve luštěnina, luštěninový. Novější (v Jgd
vlasech’. Od :loupat. luskovina). Srov. stč. luščina, luština
lupa ‘zvětšovací sklo’. Přes něm. Lupe z ‘slupka lusku’ od :lusk (B1, C3).
fr. loupe tv., původně ‘kruhová podli- luštit, luštitel, rozluštit, vyluštit. U Jg
tina’, jehož další původ není jistý. louštiti ‘louskat, vybírat hrách ap. z
lupat, lupnout, slupnout, zalupat. lusků’. P. łuszczyć, r. luščít’, s./ch.
Onom. původu, otázkou je vztah k ljúštiti. Psl. *luščiti je odvozeno od
:loupat, srov. :louskat - :luskat. *luskъ/*luska (B1, C3). V č. nověji (u
lupen ‘(velký) rostlinný list; tenký plá- Jg ještě není) přenesený význam ‘sna-
tek’, lupení, lupínek, lupenatý. Jen č. žit se dobrat něčeho nejasného’, srov.
Souvisí s :loupat, srov. něm. Laub rozlousknout (záhadu ap.).
‘list’. luterán ‘člen jedné z protestantských
lupenka ‘tenké prkénko k vyřezávání; církví’, luteránský, luteránství. Podle
velmi jemná pilka; kožní nemoc, při níž něm. náboženského reformátora M. Lu-
se odlupují šupiny kůže’, lupenkový. thera († 1546).
Viz :lupen, :loupat. lux1 ‘vysavač’, luxovat, vyluxovat.
lupina ‘vlčí bob’. Přes něm. Lupine z lat. Zkratka firemní značky prvních vy-
(faba) lupīna ‘vlčí (bob)’ od lupus ‘vlk’ savačů Electrolux, srov. :lux2 .
(je to divoce rostoucí plodina, srov. vlčí lux2 ‘jednotka osvětlení’. Z lat. lūx
mák) (Ma2 ). ‘světlo’. Viz :louč.
lupnout. Viz :lupat. luxace ‘vykloubení, vymknutí’. Z lat.
lusk. P. łuska ‘šupina, skořápka’, r.d. luxātiō tv. od luxus ‘uvolněný, vy-
luská ‘šupina, pleva’, sln. lúska tv. Psl. mknutý’ od luere ‘uvolnit’ (srov.
*luska/*luskъ souvisí s lit. luskà ‘stará :lues). Souvisí s :luxus.
veteš’, lusnà ‘šupina’, dále viz :lous- luxus ‘přepych’, luxusní. Přes něm. Lu-
kat, které je asi prvotní. Srov. :luště- xus z lat. luxus ‘bujnost, rozmařilost,
nina, :luštit. přepych’, původně vlastně ‘nevázanost’
luskat. Zjevně onom. původu, srov. :lu- (viz :luxace).
pat, ale viz i :louskat. lůza, luza ‘spodina, chátra’. U Jg i po-
lustr ‘stropní svítidlo’, lustrový. Z rak.- doby louza, hlůza, hluza. Nepříliš jasné.
něm. Luster a to z fr. lustre ‘lesk, Snad převzetí ze střhn. lōs ‘volný, holý,
lesklý povlak, lustr’ z it. lustro ‘lesk’ zbavený všeho, svévolný’ (C5), jež vy-
od lustrare ‘osvětlovat, osvěcovat’ z lat. chází z ie. *leu- ‘oddělit, uvolnit’ (srov.
lūstrāre ‘osvěcovat, očišťovat, zkou- :luxace, :analýza i :loupat).
mat’. Srov. :lustrace. luzný kniž. ‘vnadný, krásný’. Stč. dolo-
lustrace ‘prověření zaměstnance, že ne- ženo luznost ‘vábnost’, obnoveno Han-
367
lůžko lžíce
kou. Souvisí s :loudit, původně tedy łysy, r. lýsyj, s./ch. lı sa ‘lysina’. Psl.
asi ‘mámivý, klamný’ (srov. obloudit, *lysъ se vykládá z ie. *leuk̸- ‘svítit’
obluzovat). (A1, B2, B5), což by byl druhotvar k
lůžko. Viz :lože. *leuk- tv. (viz :louč, srov. :luňák).
lvoun ‘druh lachtana’. Od :lev, podle Tato varianta kořene je např. v sti.
krátké hřívy na šíji. rúšant- ‘světlý, bílý’, významově zase
lyceum ‘druh střední školy’. Dříve ‘vyšší výborně odpovídá lit. laũkas ‘mající bí-
dívčí škola’, v humanistické latině zna- lou skvrnu na čele’ (to je ovšem z *leuk-
menalo Lyceum i univerzitu. Lat. Ly- ). Vývoj významu tedy byl: ‘světlý,
cēum je z ř. Lýkeion, což byl ná- svítící’ → ‘mající světlou skvrnu (na
zev gymnasia, na němž učil Aristote- hlavě)’ → ‘holý’. Srov. ještě :rys1 .
les. Nazván podle nedalekého chrámu lýtko, lýtkový. P. łydka, łyda, łytka, r.
Apóllōna Lýkeia. Apollonův přívlastek lýtka, sln.d. lîtka, s./ch. lîst tv. Nemá
Lýkeios se vykládá buď od lýkos ‘vlk’ přesvědčivou etymologii, problémem je
či od města Lykía. i rekonstrukce psl. podoby (či podob).
lýko ‘pletivo pod kůrou stromů’, lýčí, lý- lyzol ‘silný dezinfekční prostředek’.
čený, lýkový, lýkožrout. Všesl. - p. łyko, Uměle z ř. lýsis ‘roztok’ (od lýō ‘roz-
r. lýko, s./ch. lı ko. Psl. *lyko má pří- pouštím’, srov. :analýza, :lues) a lat.
buzenství jen v balt. - lit. lùnkas, lot. oleum ‘olej’ (viz :olej).
lūks, stpr. lunkan. Východiskem je ie.
*leu-k- od *leu- ‘oddělovat, odlučovat’. lyže, lyžař, lyžařský, lyžovat, lyžování,
Srov. :lub, :loupat i :lůza. zalyžovat si. Přejato koncem 19. st. z r.
lymfa ‘míza’, lymfatický. Z lat. lympha lýža tv. a to asi z r.d. lýzgat’ ‘klouzat’,
‘tkáňový mok, čistá voda, vodní víla’ a jehož další souvislosti nejsou jasné.
to rozrůzněním z nympha ‘vodní víla’ lze přísl. P.st. (nie)lza, r. nel’zjá, stsl. lьzě.
(viz :nymfa). Psl. *lьga (díky 3. palatalizaci (B1)
lynč ‘nezákonné ztýrání či usmrcení do- lьdza) je původem subst. tvořené od
mnělého viníka davem’, lynčovat, lyn- stejného kořene jako *lьgъkъ ( :lehký)
čování. Z am.-angl. lynch, u něhož je (stsl. lьzě je asi ustrnulý dat. či lok., v
jasné jen to, že pochází z nějakého č. to může být i nom. (C1)). Vývoj po-
vlastního jména Lynch. Spojení s kon- chopíme ze stč. dokladů jako skrýti sě
krétní osobou jsou pouhé domněnky, bude nelzě ‘skrýt se bude nelehko, ne-
dokonce se uvažuje i o místním jméně možno’, u boha všecko lzě jest ‘u boha
Lynch’s Creek, kde se příznivci podob- všechno je možno’ (vlastně ‘všechno je
ných metod scházeli. Jisté je, že termín lehkost, snadnost’) (Ma2 , HK).
vznikl na jihu dnešních USA (Virginie, lžíce, lžička, lžícový, lžícovitý. Všesl.
J. Karolina) někdy v 18. st. - slk. lyžica, p. łyżka, r. lóžka, ch.
lyra ‘starověký strunný nástroj’, lyrický, žlı ca, s. làžica. Psl. *lъžica nemá jed-
lyrika, lyrik. Z lat. lyra ‘lyra, lyrická bá- noznačný výklad. Nejblíže mu stojí asi
seň’ z ř. lýrā ‘lyra’. alb. lugë tv. Jako ie. východisko při-
lysý, lysina, lyska, lysec. Všesl. - p. chází v úvahu *leug- ‘ohýbat, křivit’.
368
macarát *maděra
M
macarát ‘druh mloka’. Převzato Pres- fmütterchen tv. Podobné je p. ma-
lem ze sln. močerȁd ‘mlok’, které se ciejka, sln. máčeha, it. matrigne, mad-
dále etymologizuje jako ‘ten, kdo má rigne tv.. Významová motivace ne-
rád vlhkost’. Presl přejal - zřejmě něja- jasná, snad v nějakém vztahu k slk. si-
kým omylem - v podobě macarad, u Jg rôtka, dl. syrotka, protože kvete na pod-
macarád, později změněno na macarát zim osaměle na polích (Ma2 ).
(Ma2 ). mač slang. ‘zápas, utkání’. Z angl. match
macatý vulg. ‘tělnatý’. Jen č., již u Jg cí- tv. od slovesa (to) match ‘porovnat,
těno jako ‘nízké’. K stč. mácěti, mácati změřit, dát dohromady (do dvojice)’,
‘ohmatávat, omakávat’ (u Jg maceti), jež asi souvisí s make ‘dělat’ (srov.
snad i významová kontaminace s ma- :bookmaker, :machr).
sitý. Srov. :macek2 . máčet. Viz :močit.
macecha ‘nevlastní matka’. Všesl. - p. mačeta ‘dlouhý šavlovitý nůž’. Ze šp.
macocha, r. máčecha, s./ch. mȁćeha, machete, původně asi ‘sekyra’, odvoze-
stsl. maštecha. Psl. *mat’echa (B3) je ného od macho ‘kovářské kladivo, hák’
odvozeno od *mati ( :matka) příp. nejistého původu.
-echa (vedle toho i -ocha, -icha, - mačkat, mačkavý, pomačkat, rozmač-
ucha), původně asi s hanlivým příde- kat, zmačkat, vymačkat, promáčknout,
chem (Ma2 ). přimáčknout. R.d. mjáčkat’ ‘hníst,
macek1 ‘kocour’. Slk. máčik, sln. máček, mnout’, sln. mečkáti tv., b. máčkam
s./ch. máčak tv. Souvisí se slk. mačka ‘mnu’. Ne zcela jasné. Naše slovo může
‘kočka’, které je i v jsl. jazycích. Vy- být jak z psl. *męčьkati (na to uka-
kládá se z vábicího citosl. mac, které zují r. a sln. tvary (B7)) od *mękъ
je doloženo v s./ch. a mak., srov. také ( :měkký), tedy vlastně ‘měkčit’, tak i
něm.d. Matz ‘kočka’, :míca a také z *mačkati (odpovídá mu b. paralela),
:pes. jež souvisí s :makat a starším maceti
macek2 expr. ‘velké ulovené zvíře, ryba (viz :macatý) (HK). Možné je i míšení
ap.’. Asi od staršího maceti (viz :ma- kořenů (Ma2 ).
catý), jistě na ně působil i :macek1 mačky ‘horolezecká železa’. Ze slk.
(některé slovníky je ani nepovažují za mačky a tam přeneseně od mačka
homonyma, viz SSJČ) a asi i jméno ‘kočka’ (viz :macek1 ). Srov. podobně
Macek, což je starší domácká podoba :kotva.
jména Matěj (srov. :machna). madam ‘paní’. Z fr. madame, složeného
macerovat ‘máčet’, macerace, macerát. z ma ‘má, moje’ z lat. mea (viz :můj)
Z lat. macerāre ‘měkčit, máčet, vylu- a dame ‘paní’ (viz :dáma1 ). Srov.
hovat’, které souvisí s máčet, :močit. :madona.
maces ‘židovský velikonoční chléb’. Z *maděra ob. (na maděru ‘napadrť, na
hebr. mazzāh tv. kousky’). Nejasné. Maděra znamenalo
maceška ‘druh květiny’. Zdrobnělina od dříve i ‘jistý lidový tanec’ a ‘druh če-
:macecha, asi podle vzoru něm. Stie- pice’, obojí od Maďar (vlastně ‘uher-
369
madlo magnet
ský tanec’ a ‘uherská čepice’), srov. sopisu jako ‘sběrny, zásobárny’ zajíma-
:polka. vostí.
madlo ‘držadlo’. Psl. *jьmadlo je odvo- maggi ‘polévkové koření’. Podle švýc.
zeno příp. -dlo od slovesa *jьmati (viz firmy Maggi (podle osobního jména
:mít a :jmout) (Ma2 ). majitele J. Maggiho).
madona ‘socha či obraz Panny Marie’, magistr ‘jedna z akademických hod-
madonka. Z it. madonna z m(i)a donna ností’, magistra, magisterský. Ze stř-
‘moje paní’. Srov. fr. Notre Dame ‘naše lat. magister tv. z lat. magister ‘před-
paní’ rovněž ve významu ‘Panna Ma- stavený, správce, vůdce, učitel’ od
ria’ a dále :madam. magis ‘více’ (2. stupeň od magnus
madrigal ‘porenesanční vícehlasá ‘velký’) (srov. :ministr), tedy vlastně
skladba světského obsahu’, madriga- ‘kdo je větší (postavením či vědo-
lový, madrigalista. Z it. madrigale, mostmi)’. Srov. i :magistrát, :magis-
původně ‘krátká milostná báseň’, jež trála, :mistr, :mistral, :magnát.
nemá jednoznačný výklad. Vyvozuje magistrála ‘hlavní dopravní tepna’.
se z pozdnělat. māteriālis ‘materiální, Přes něm. Magistrale tv. ze střlat.
hmotný’ (viz :materiál), protože se magistralis (via) ‘hlavní (cesta)’ od lat.
v něm zpívá o světských věcech, či magister ( :magistr).
mātrīcālis ‘týkající se matky’ s růz- magistrát ‘městský úřad’. Ze střlat.
nými výklady (srov. :matka, :mat- magistratus tv. z lat. magistrātus
rice). Etym. základ je koneckonců týž. ‘úřad, představenstvo’ od magister (viz
maestro ‘mistr (v oblasti hudby)’. Z it. :magistr).
maestro z lat. magister (viz :magistr, maglajz ob. ‘zmatek, míchanice’. Podle
:mistr). bosenského města Maglaj, kde byly při
mafie ‘tajné zločinné sdružení’, mafián, obsazování Bosny rakouským vojskem
mafiánský. Z it. mafia, což je půvo- r. 1878 krvavé boje (Ma2 ).
dem sicilské slovo označující tajné opo- magma ‘žhavá tekutá hmota v zemském
ziční sdružení bojující od počátku 19. nitru’. Přes něm. Magma a lat. magma
st. do 60. let téhož století proti nad- z ř. mágma ‘usazenina, uhnětená masa’
vládě Bourbonů. Původní význam byl a to od ie. *maǵ- ‘mazat, hníst’ (viz
‘ctnost, chrabrost’, původ však je ne- :mazat).
jasný. magnát ‘velmož’, magnátský. Přes něm.
mág ‘čaroděj’, magie, magický. Z lat. Magnat ze střlat. magnas (pl. mag-
magus z ř. mágos tv. a to ze stper., nates) tv. od magnus ‘velký’. Srov.
kde jméno označuje příslušníka jakési :Magnificence, :major, :mistr.
kněžské kasty. magnet, magnetický, magnetismus,
magazín ‘obrázkový časopis’. Zast. též magnetizovat, zmagnetizovat. Přes
magacín ‘obchod, skladiště’ z něm. Ma- něm. Magnet z lat. Magnētis (lapis)
gazin z it. magazzino ‘zásobárna, skla- a ř. Magnē̺tis (líthos) ‘magnetický (ká-
diště’ a to z ar. maḫzan (pl. maḫazin) men)’ a to podle krajiny Magnēsía v
tv. Význam ‘obrázkový časopis’ se vy- Thesálii v severových. Řecku, kde byla
vinul v angl. na základě představy ča- naleziště rud s přírodním magnetis-
370
magnetofon majestát
mem. Srov. :magnezium. obměny slovesa *mákat, příbuzného s

magnetofon, magnetofonový. Z fr. mag- máčet, :močit (Ma2 , HK), ale spíš tu
nétophone, vlastně ‘přístroj pro magne- jde o specifikaci původního významu.
tický záznam a reprodukci zvuku’. Dále machinace ‘podvodné jednání, pleti-
viz :magnet a :-fon. chy’. Ze střlat. machinatio tv. od
magnezium ‘hořčík’. Z nlat. magne- lat. māchinārī ‘strojit, osnovat’ od
sium, jež vychází z názvu ř. oblasti māchina ‘stroj, lest’ (srov. :mašina).
(Magnēsía) bohaté rudami. Viz :mag- machna ob. ‘tlustá žena’. Z osobního
net. jména Machna, což je jedna ze starších
Magnificence ‘titul rektora vysoké domáckých podob jména Magdalena.
školy’. Ze střlat. Magnificentia tv. z Podobně i Manda a manda tv. (srov.
lat. magnificentia ‘vznešenost, nád- :panímanda). Dále srov. i :macek2 ,
hera’ od magnificus ‘velkolepý, nád- :důra.
herný’ z magnus ‘velký’ (srov. :mag- machorka ‘hrubý ruský tabák’. Vykládá
nát) a odvozeniny od facere ‘dělat’ se ze jména niz. města Amersfoortu
(srov. :-fikace). (odkud se tabák dovážel), které se lid.
magnolie ‘cizokrajný ozdobný keř či etym. (D3) přiklonilo k r. mochór ‘třá-
strom’. Z nlat. magnolia podle fr. bo- seň, cár’ od moch ‘mech’.
tanika P. Magnola.
machr ob. ‘odborník, šikovný člověk’. Z
magor ob. ‘blázen’, magořit, zmagořit,
něm. Macher ‘šikovný chlapík, taškář’
magořina. Jen č. Mylným rozkladem
od machen ‘dělat’. Srov. :bookmaker.
slova :fantazmagorie, srov. i :fantaz.
mahagon ‘cenné tropické hnědočervené máj, májový, májka. Z lat. (mēnsis)
dřevo’. Z něm. Mahagoni z angl. maho- Māius, což je měsíc zasvěcený římské
gany, původně (17. st.) mohogeney, z bohyni země a růstu (Maia) (Ma2 ).
jakéhosi neznámého karibského slova. Jméno se dále spojuje se sti. mahı ̻
mahárádža ‘indický vládce’. Z angl. ma- ‘Země’, vlastně ‘velká’ (srov. :ma-
haraja z hind. mahārāja a to ze sti. hárádža).
mahārāj͘a- ‘velký král’ z mahā̺- ‘velký’ maják, majáček. Přejato Preslem z r.
(srov. :mohutný) a rā̺j͘a- ‘král’ (sou- maják tv. od májat’ ‘kývat’ (viz :má-
visí s lat. rēx tv., viz :roajalista). chat, :mávat), původně tedy asi ja-
máchat, zmáchat, vymáchat, promách- kýsi ukazatel, znamení, kývající se ve
nout, přemáchnout, rozmáchnout se, větru (Ma2 ).
rozmach. Všesl. - p. machać, r. ma- majáles ‘jarní studentská slavnost’. Z
chát’, s./ch. máhati. Psl. *machati ‘ký- lat. Maiales ‘májové (slavnosti)’ k
vat, mávat’ je útvar od základu *ma-, Maiālis ‘májový’ od Māia, Māius (viz
který je i v :mávat. Za předpokladu, :máj).
že -ch- je ze -s- (analogií jako po i, majestát ‘vznešenost, panovnická
u (A8) nebo expresivní obměnou) mu moc, Veličenstvo’, majestátní. Z lat.
odpovídá lit. mosúoti tv. Někteří od- maiestās (gen. maiestātis) tv. od
dělují č. a slk. význam ‘pohybovat ně- maius, což je tvar stř.r. od maior,
čím ponořeným’ a vycházejí pro něj z 2. stupně adj. magnus ‘velký’. Srov.
371
majetek makat
:Magnificence, :major. :major, :dům.

majetek, majetný, majetnický. Od majorita ‘většina’, majoritní. Z lat. mai-
kmene přech. přít. *jьmajęt- slovesa oritās tv. od maior ‘větší’ (viz :ma-
*jьměti ( :mít). Srov. i :majitel. jor).
majitel, majitelský. Stč. jmějitel, jmě- majuskule ‘velké písmeno’. Z lat.
tel. Přehláska (C1) byla zrušena analo- maiuscula (littera) tv., což je vlastně
gií (D1) podle jiných tvarů od kmene zdrobnělina od maius, maior ‘větší’,
přít., zůstal pouze delší tvar. Jinak viz viz :majestát, :major a :minuskule.
:mít a srov. :majetek. majzlík hov. ‘sekáč’. Z něm. Meissel ‘se-
majlant ob. expr. ‘množství peněz, bo- káč, dláto’, jež souvisí s gót. maitan ‘se-
hatství’. Ze staršího českého názvu it. kat, řezat’ z ie. *mai- tv. Srov. :maj-
města Milána Majland, Majlant z něm. znout.
Mailand. S bohatstvím a blahobytem majznout ob. Snad expr. obměna máz-
ho ztotožnili č. vojáci za rakousko- nout ( :mazat), jistě však i vlivem
italských válek v 19. století. něm. meisseln ‘otesávat’ (viz :majz-
lík).
majolika ‘jemná keramika s barevnou
mák, makový, makovice, makovička.
glazurou’. Z it. maiolica, původně mai-
Všesl. - p., r. mak, s./ch. mȁk. Psl.
orica, podle jména baleárského ostrova
*makъ souvisí se sthn. māho (dnes
Mallorca, kde se vyráběla (kořeny této
Mohn) a ř. mē̺kōn tv. Doložení starého
keramiky však jsou arabské) (Ma2 ).
pěstování máku (Sumerové) a nejisté
majonéza, majonézový. Z fr. mayon- další ie. souvislosti mluví pro ie. pře-
naise, původně mahonnaise, vlastně vzetí slova z nějakého jazyka středo-
‘mahonská (omáčka)’, podle města Ma- mořské oblasti (Ma2 ).
hón na ostrově Menorca na Baleárách. makadam ‘štěrkovina užívaná jako pod-
major ‘vyšší důstojník’, majorka, major- klad vozovky’. Z angl. macadam podle
ský. Přes něm. Major ze šp. mayor tv. jména skotského inženýra J. L. McA-
a to z lat. maior ‘větší’, 2. stupně od dama († 1836).
magnus ‘velký’. Srov. :majordomus, makak ‘druh opice’. Z port. macaco a to
:majorita, :majestát, :magnát. z domorodého názvu z oblasti Konga.
majoránka ‘drobná aromatická bylina makarony ‘druh těstovin’. Z it.d. mac-
užívaná jako koření’, majoránkový. Asi caroni (spis. a v sg. maccherone) ‘druh
přes něm. Majoran ze střlat. maio- nudlí’. Slovo původně jihoit., vykládá
rana, to pak asi přikloněním k maior se z pozdně ř. makaría ‘ječná polévka
(viz :major) z lat. amāracus z ř. (podávaná při pohřbech)’ z ř. makaría
amā̺rakos tv. Slovo pochází jistě z ně- ‘blaženost’ od makários ‘blažený’.
jakého neznámého vých. zdroje (srov. i makat ‘sahat, hmatat; ob. pracovat,
sti. maruva(ka)- tv.) (Ma2 ). vyvíjet úsilí’, máknout (si), omakat,
majordomus ‘správce (velkého) domu; omak, vymakat, namakat (se), na-
někdejší dvorský hodnostář’. Ze stř- makaný, domáknout se, zmáknout. Jen
lat. maiordomus z lat. maior domūs, zsl. (stč. makati, hl., p.d. makać). Psl.
vlastně ‘(nej)vyšší v domě’, dále viz *makati jistě souvisí s *macati tv. (viz
372
maketa maligní
:macatý), jejich vztah však není zcela vota’, makrobiotický. Od ř. makró-

jasný. Vzhledem k tomu, že *macati je bios ‘dlouhožijící, dlouhověký’, dále viz
rozšířenější (je i ve vsl.), je možné, že je :makro- a :bio-.
prvotní (z *mat-s-ati, srov. :hmatat) makroekonomika ‘jevy a vztahy v
(Ma2 ). Význam ‘pracovat ap.’ se v č. rámci celé národní ekonomiky’, makro-
vyvinul vlivem něm. machen ‘dělat’. ekonomický. Viz :makro- a :ekono-
maketa ‘model’. Z fr. maquette tv. z it. mie.
macchietta ‘náčrtek, obrázek’, doslova makrokosmos ‘vesmír, svět jako celek’.
‘skvrnka’, od macchia ‘skvrna’ z lat. Viz :makro- a :kosmos.
macula tv. Srov. :makulatura. makulatura ‘odpadový popsaný či po-
make-up ‘líčidlo; kosmetická úprava ob- tištěný papír’. Z něm. Makulatur z nlat.
ličeje líčidlem’. Z angl. make-up tv. maculatura tv. (od 16. st.) k lat. ma-
(pol. 20. st.) od slovesa (to) make up culāre ‘poskvrnit, zhanobit’ od macula
‘nalíčit’, původně ‘upravit, připravit ‘skvrna’. Srov. :maketa.
aj.’ z make ‘dělat’ a adverbiální částice
malachit ‘zelený nerost’, malachitový.
up, původně ‘nahoru’ (srov. něm. auf
Uměle od ř. maláchē ‘sléz’, podle
‘na’).
shodné barvy.
makléř ‘obchodní zprostředkovatel’,
malárie ‘bahenní zimnice’, malarický. Z
makléřský. Z něm. Makler a to ze stř-
it. malaria z mala aria, doslova ‘špatný
niz. mākelāre tv. od makelen ‘zpro-
vzduch’ (myslí se vzduch tropických
středkovávat’, jež asi souvisí s něm.
bažinatých oblastí, který byl považo-
machen ‘dělat’ (niz. maken tv.). Srov.
ván za příčinu nemoci). Srov. :malér,
:machr.
:malátný, :maligní a :aero-1 .
makrela ‘druh mořské ryby’. Z něm.
Makrelle ze střniz. makerēl, macrēl, je- malátný, malátnost. Stč. malátný ‘ma-
hož původ není jistý. Zajímavé však je, lomocný’. Ze střhn. malāt ‘malomocný’
že stfr. maquerel znamená ‘makrela’ i z it. malato ‘nemocný’ (srov. fr. ma-
‘dohazovač, kuplíř’, přičemž druhý vý- lade tv.) a to z lat. male habitus, do-
znam je ze střniz. mākelāre (viz :mak- slova ‘špatně živený, ve špatném stavu’
léř). Z toho se někdy usuzuje na přene- z male ‘špatně’ (srov. :malárie, :ma-
sení tohoto významu na zmíněnou rybu ligní) a habitus ‘živený; vzhled, stav’
na základě lid. představy, že makrela (srov. :hábit). Srov. i :malomocný.
doprovází hejna sleďů a zprostředko- málem přísl. Viz :malý.
vává styk samečků a samiček. malér hov. ‘nepříjemnost, nehoda’. Z fr.
makro- ‘velko-, vele-’. Z ř. makrós malheur tv. z mal ‘špatný’ (z lat. malus
‘velký, dlouhý’, jež souvisí s něm. tv., srov. :malárie, :maligní) a heur
mager ‘hubený’, lat. macer tv. Pů- ‘štěstí’ (ze stfr. eür tv. z vlat. *agurium
vodně tedy ‘dlouhý a tenký’ (ie. *mak- z lat. augurium ‘věštba, znamení’).
). Dále viz :makrobiotika, :makro- maligní ‘zhoubný’. Z lat. malignus ‘zlý,
ekonomika, :makrokosmos, srov. zhoubný’ z male ‘špatně, zle’ (srov.
:mikro-. :malátný) a odvozeniny od gignere
makrobiotika ‘nauka o prodloužení ži- ‘rodit’, tedy doslova ‘špatně zrozený’.
373
malicherný mámit
Viz i :benigní. st.) sídla řádu.

malicherný, malichernost. Stč. mali- malvaz ‘silné sladké víno; silné pivo’. Z
cherný, malichný byly expr. odvoze- it. malvasia podle it. názvu města na
niny od :malý s významem ‘maličký’ jihu Peloponésu (dnes Monemvasia),
(srov. u Jg i maličkerný). Později se odkud toto víno pocházelo.
vyvinul zvláštní význam ‘ulpívající na malvice ‘dužnatý plod s jádřincem (ja-
maličkostech’. blko, hruška ap.)’. Presl převzal z jaké-
malina, maliní, maliník, malinový, ma- hosi starého lékařského rukopisu, v ji-
linovka. Všesl. - p. malina, r. malína, ných exemplářích jsou podoby makvice,
s./ch. màlina. Psl. *malina se obvykle mrkvice, takže asi jde o písařskou
spojuje s lit. mė̷lynas ‘modrý’, lot. chybu (Jg, Ma2 ).
mē š ‘fialový’, sthn. māl ‘skvrna’, lat. malý, malost, maličký, maličkost, málo,
mulleus ‘purpurový’, ř. mélas ‘černý’, málem, malík, malíček. Všesl. - p.
sti. maliná- ‘umazaný, černý’, vše z mały, r. mályj, s./ch. mȁo, stsl. malъ.
ie. *mel- ‘tmavý, černý’, tedy původně Psl. *malъ se spojuje s gót. smals, angl.
‘plod tmavé barvy’. Z hláskoslovných small tv. (Ma2 ), dále i s lat. malus
důvodů je nepřesvědčivé spojení s lat. ‘špatný’, ř. mē lon ‘drobný dobytek’,
mōrum ‘moruše, ostružina’, ř. móron stir. míl tv., vše z ie. *(s)mēlo- ‘malý’.
‘moruše’, něm. Maulbeere tv. (tak Ma2 , Přijatelné je však i spojení s psl. *melti
HK), srov. :moruše. ( :mlít), snad lze oba výklady spo-
jit (HK). Srov. :malicherný, :malo-
malomocný ‘nemocný leprou’, malomo-
mocný.
cenství. Jen č., stsl. malomoštь zna-
máma, maminka, mamina. Všesl. Psl.
mená ‘nemocný’. Význam v č. asi pod
*mama souvisí s lit. mamà, angl. mum,
vlivem slova :malátný, s nímž vlastně
mummy, wal., bret. mam, lat. mamma,
došlo k výměně významů (Ma2 ).
ř. mámma, alb. mëmë, nper. māmā.
malovat, malíř, malířský, malířství, Výchozí ie. *māmā, *mamā je dětské
malba, malebný, malůvka, namalovat, žvatlavé slovo vzniklé zdvojením jedné
pomalovat, zmalovat, vymalovat, při- ze základních slabik dětské řeči. Srov.
malovat, přemalovat, zamalovat, oma- i ř. mā a sti. mā tv. bez tohoto zdvo-
lovat, omalovánky. Z něm. malen, jež jení (viz i :matka), dále gruz. mama
vychází ze sthn. māl ‘skvrna, znamení’ ‘otec’ i :bába, :táta, :děd ap.
(srov. i gót. mēljan ‘psát’) a to k ie. mameluk expr. ‘hlupák, mamlas’. Pů-
*mel-, o němž viz :malina. vodně ‘člen egyptských vojenských od-
malta, maltový. Z it. malta tv. a to přes dílů’ z fr. mamelouk z ar. mamlūk
lat. maltha z ř. málthē ‘směs vosku a ‘(bílý) otrok’. V č. se významově při-
smůly užívaná při vyplňování spár v klonilo k :mamlas (Ma2 ).
lodi’, jež souvisí s malthakós, malakós mámit, mámení, mámivý, omámit,
‘měkký’. omamný, zmámit, vymámit. P. ma-
maltézský (řád maltézských rytířů, mal- mić, s./ch. mámiti, chybí ve vsl. Psl.
tézský kříž ). Z it. maltese ‘maltský’, *mamiti se považuje za odvozeninu od
podle ostrova Malty, pozdějšího (od 16. *mamъ, což je asi útvar od kořene *ma-
374
mamlas mandarinka
(psl. *mati?) ‘kývat, dávat znamení’ man. To je asi stará výpůjčka z aram.,
(srov. lit. móti, lot. māt tv.), odtud pak původní význam však není jistý, snad
význam ‘dávat falešné znamení, kla- ‘dar’.
mat’. Spojuje se i s ř. mĩmos ‘herec, na- maňásek ‘loutka navlečená na ruku;
podobitel’, původně ‘iluze’ (HK). Viz i úzká, vratká loďka’, maňáskový. Stč.
:mávat, :maně, :máchat, :maják. maňas ‘panák, figura, socha, modla’.
mamlas ob. expr. ‘hlupák, nešika’. Od Původ nejistý, zdá se však možné vy-
staršího slovesa mamlati ‘cucat, žmou- jít z domáckého jména Máňa, jež bylo
lat, žvýkat’ onom. původu. Srov. za husitství pejorativně přeneseno na
p. mamlać ‘nesrozumitelně mluvit’ a sošku P. Marie a dále pak s příp. -as do-
:mumlat (Ma2 ). stalo zmíněný význam (HK). Podobný
mamograf ‘přístroj k vyšetřování žen- vývoj je i u fr. marionette ( :mario-
ského prsu’. Z lat. mamma ‘prs’ (sou- neta). Význam ‘loďka’ není příliš jasný.
visí s :máma) a :-graf. manažer ‘obchodní ředitel, vedoucí’,
mamon ‘bohatství, majetek’, mamonář, manažerský. Z angl. manager od (to)
mamonářský, mamonářství. Přes něm. manage ‘řídit, vést, zvládnout’ a to z
Mammon a pozdnělat. mam(m)ōna z ř. it. maneggiare ‘zacházet, ovládat’ od
mamōnãs a to z aram. māmōnā ‘jmění, mano ‘ruka’. Původně o koních (srov.
majetek’. :manéž). Pozdější význam byl ovliv-
mamut, mamutí. Z něm. Mammut a to něn stfr. menage ‘směr, řízení’ od me-
z r. mámont (dříve i mámut, mám- ner ‘vést, řídit’.
mut). Přesná předloha r. slova není mančaft slang. ‘mužstvo’. Z něm. Mann-
známa, vzhledem k prvním nálezům schaft ‘mužstvo, družstvo, posádka’ od
mamuta na Sibiři se však původ hledá Mann ‘muž’ (viz :muž, srov. :ma-
v místních jazycích (jakutštině, tun- ník).
guzštině). Snad tedy od jakutského ma- mandant ‘příkazce, kdo někoho pově-
mma ‘země’ (věřili, že mamut žije pod řil’. Přes něm. Mandant, fr. mandant z
zemí) (Ma2 ). lat. mandāns (gen. mandantis), což je
mamzel zast. ‘slečna’. Z fr. mademoi- přech. přít. od mandāre ‘svěřit, uklá-
selle tv. z ma ‘má’ (srov. :madam) a dat, nařizovat’. Srov. :mandát.
demoiselle z vlat. *dominicella, což je mandarín ‘feudální čínský hodnostář’,
zdrobnělina od lat. domina ‘paní’ (srov. mandarínský. Přes něm. Mandarin z
:dominovat). port. mandarim, jež vychází z malaj-
man ‘vazal’, manský, podmanit, podma- ského mantari, sti. mantrín- ‘rádce, mi-
nivý, vymanit. Ze střhn. man ‘muž, vá- nistr’ od sti. mántra- ‘řeč, myšlenka,
lečník, sluha, vazal’ (něm. Mann ‘muž, rada’ s přikloněním k port. mandar
manžel’ i ‘vazal’), srov. i stč. člověk ‘přikazovat’ (z lat. mandāre tv., srov.
‘člověk, poddaný, nevolník’. Dále viz :mandant). Srov. :mandarinka.
:muž. mandarinka, mandarinkový. Z něm.
mana ‘pokrm seslaný Bohem Izraelcům Mandarine, dále srov. angl. mandarine
na poušti’. Přes něm. Manna a pozd- orange, šp. naranja mandarina, doslova
nělat. manna z ř. mánna a to z hebr. ‘mandarínský pomeranč’ (viz :man-
375
mandát mánie
darín). Mandarinka pochází z jihových. HK).

Asie, motivací pojmenování může být mandril ‘druh opice’. Z angl. mandrill z
i barva shodná s oranžovými rouchy man ‘člověk’ a drill ‘druh opice’, druhá
mandarínů. část je asi afrického původu.
mandát ‘pověření’. Přes něm. Mandat maně přísl. kniž. ‘bezděky, mimovolně’.
z lat. mandātum tv. od mandāre (viz Jen č., stč. též maní. Asi ustrnulý
:mandant). pád od subst. *manъ (v č. nedolože-
mandelinka ‘druh brouka (škůdce)’. ného), které souvisí s p.d. man ‘poma-
Utvořil Presl asi od mandel ‘patnáct tení smyslů’, r. obmán ‘klam, iluze’ ap.
kusů (zvláště snopů)’ z něm. Mandel a je tvarovou obměnou psl. *mamъ (viz
tv. nejistého původu. Srov. název ptáka :mámit). Původní význam tedy asi
mandelík podle toho, že sedává na byl ‘v (náhlém) mámení smyslů, mylně’
mandelích snopů. Nejznámější druh to- (HK). Srov. :zamanout si, namanout
hoto hmyzu, mandelinka bramborová, se.
se u nás objevil až v r. 1945. manekýn, manekýnka. Přes něm. Man-
mandl ‘stroj k uhlazování tkanin’, mannequin z fr. mannequin, původně ‘fi-
dlovat. Z něm. Mangel tv. (ve starší č. i gura, krejčovská panna’, a to ze střniz.
mangl) a to ze střlat. manga, mangana mannekīn, což je zdrobnělina od man
‘(vrhací) stroj’ z ř. mánganon ‘válec v ‘člověk, muž’. Srov. :man, :muž.
kladkostroji, svorník’. manévr ‘taktický postup či úkon; větší
mandle, mandlička, mandlový, man- vojenské cvičení’, manévrovat, mané-
dloň. Z něm. Mandel a to z pozdnělat. vrovací, vymanévrovat, vmanévrovat.
amandula z ř. amygdálē, což je v ř. vý- Přes něm. Manöver z fr. manœuvre a to
půjčka neznámého původu. Na lymfa- z vlat. či střlat. manuopera ‘práce ru-
tickou tkáň (krční mandle ap.) přene- kou’ z lat. manus ‘ruka’ a opera ‘dílo’.
seno pro její tvar (Ma2 ). Srov. :manuskript a :opera.
mandolína ‘strunný trsací nástroj’. Přes manéž ‘kruhovité místo pro cirkusové
něm. Mandoline, fr. mandoline z it. produkce’, manéžní. Z fr. manège
mandolino tv., což je zdrobnělina od ‘jízdárna, výcvik koní’ z it. maneggio
mandola, to pak jde přes mandora tv., původně ‘zacházení, ovládání’, od
a střlat. mandura k lat. pandūra z maneggiare ‘zacházet, ovládat, užívat’
ř. pandoũra ‘hudební nástroj o třech od mano ‘ruka’ z lat. manus tv. Srov.
strunách’ (srov. :bendžo). :manažer, :manipulace.
mandragora ‘jihoevropská bylina’. Z mangan ‘kovový prvek’, manganový,
lat. mandragoras z ř. mandragorás. manganistý, manganistan. Z něm.
Další původ není jasný, podobné je Mangan z it. manganese a to asi zko-
(možná jde o původ ze společného ne- molením základu, který je v :magnet,
známého základu) per. merdum gijā :magnezium.
tv., doslova ‘lidská rostlina’, podle mango ‘tropické ovoce’. Přes něm.
toho, že její kořen připomíná scvrklé Mango z port. manga z indonéského
lidské tělo. Proto také byla ve stře- mangga a to z tamilského mangay tv.
dověku považována za čarovnou (Ma2 , mánie ‘chorobná vášeň k něčemu’, ma-
376
manifest manžel
niak, maniacký. Z lat. mania z ř. maníā mansarde a to podle fr. stavitele Fr.
‘šílenost, zuřivost, nadšení’ od maíno- Mansarta († 1666).
mai ‘šílím, zuřím, jsem roznícen’. Srov. manšaft. Viz :mančaft.
:kleptomanie, :erotománie. manšestr ‘vroubkovaná tkanina’. Podle
manifest ‘veřejné slavnostní programové angl. města Manchester, v angl. sa-
prohlášení’, manifestovat, manifestace, motné ovšem corduroy nejistého pů-
manifestační, manifestant. Přes něm. vodu.
Manifest ze střlat. manifestum tv. od mantinel ‘zvýšený okraj hřiště’. Z it.
lat. manifestus ‘zjevný, patrný; doká- mantinello, další původ nejistý.
zaný, usvědčený’, v jehož první části je mantisa ‘desetinná část logaritmu’. Z
lat. manus ‘ruka’, druhá není uspoko- lat. mantissa ‘dovažek, protiváha’,
jivě vysvětlena. Srov. :manuskript. snad etruského původu.
maník ob. ‘muž, chlapík; řadový vojín’. manuál ‘příručka; ruční klávesnice var-
Od něm. Mann ‘muž, člověk’, srov. han’. První význam přes angl. manual
:man, :manekýn. z lat. manuāle tv., druhý přes něm. Ma-
manikúra ‘pěstění rukou’. Z fr. manual a to osamostatněním lat. adj. ma-
nicure, manucure, což je novotvar (ko- nuālis ‘ruční’ (srov. podobně :pedál)
nec 19. st.) k staršímu pédicure ( :pe- od manus ‘ruka’.
dikúra) z lat. manus ‘ruka’ a cūra manuální ‘ruční’. Z lat. manuālis ‘ruční’
‘péče’. Srov. :manipulovat, :mani- od manus ‘ruka’. Srov. :manuál,
fest, :kúra. :manufaktura, :manuskript.
maniok ‘škrob z hlízy tropické rostliny manufaktura ‘velká řemeslnická dílna’,
manihot’. Přes fr. manioc ze šp. mani- manufakturní. Přes něm. Manufaktur
oca a to z domorodého brazilského ja- (fr., angl. manufacture) ze střlat. ma-
zyka tupi. nufactura ‘ruční výroba’ z lat. manus
manipulovat ‘zacházet s něčím, ovliv- ‘ruka’ a factūra ‘výroba, dílo’ od facere
ňovat’, manipulace, manipulační, ma- ‘dělat’. Srov. :manuální, :faktura.
nipulant, zmanipulovat. Z fr. manipu- manuskript ‘rukopis’. Ze střlat. ma-
ler tv. od střfr. manipule ‘hrst, se- nuscriptum z lat. manū scrīptus ‘rukou
vřená ruka’ z lat. manipulus ‘hrst, ná- psaný’ z manus ‘ruka’ a scrīptus (příč.
ruč, otýpka’ z manus ‘ruka’ a odvo- trp. od scrībere ‘psát’). Srov. :manu-
zeniny od plēre ‘plnit, naplnit’. Srov. faktura, :manuální, :skripta.
:manikúra a :plénum. manýra ‘ustálený způsob tvorby; cho-
manko ‘schodek; co schází oproti před- vání’, manýrismus. Z něm. Manier a
pokládanému stavu’. Z it. manco tv. od to ze stfr. maniere (fr. manière) ‘druh,
mancare ‘chybět’ od lat. mancus ‘slabý, způsob, chování’ od adj. manier ‘udě-
neúplný’. laný ručně, zručný, způsobilý’ z lat.
manometr ‘přístroj k měření tlaku manuārius ‘týkající se rukou’ od ma-
plynů’. Z fr. manomètre a to uměle nus ‘ruka’. Srov. :manuální, :manu-
(zač. 18. st.) z ř. mānós ‘řídký, volný’ faktura.
a métron (viz :-metr). manžel, manželka, manželský, man-
mansarda ‘podkrovní místnost’. Z fr. želství. Přesmykem ze stč. malžen,
377
manžeta marína
malženka, dnes žije jen v zsl. (slk. man- reis ‘bažina, močál’, jež vychází z germ.
žel, hl. mandźel, p. malżonek). Psl. (frk.) *marisk- tv. (srov. něm. Marsch
*malъžena (csl. malъžena) byl duálový ‘pobřežní půda’, angl. marsh ‘močál’).
tvar znamenající ‘muž a žena’ (po- maraton ‘závod v běhu na 42,195 km’,
dobně jako stsl. bratъsestra ‘bratr a maratonský, maratonec. Podle ř. města
sestra’), v jednotlivých slov. jazycích Marathonu (od ř. márathon ‘fenykl’),
však dalo význam pouze ‘manželka’ odkud běžel posel se zprávou o vítěz-
(podle :žena), k tomu pak zpětně ství nad Peršany (490 př. Kr.); po pře-
přitvořen mužský protějšek. Výklad je dání zprávy vysílením zemřel.
nesnadný. Tradičně se objasňuje jako marcipán ‘jemný perník; mandlová
polokalk ze sthn. složeniny mālwīp s hmota’, marcipánový. Z něm. Marzi-
ponecháním māl- (srov. něm. Gemahl pan z it. marzapane (druhá část lid.
‘manžel’) a přeložením -wīp (něm. Weib etym. spojena s lat. pānis ‘chléb’).
‘žena’) (HK, Ma1 ). Výklady hledající v Další původ se hledá v ar., ale výklady
první části psl. *mǫžь, germ. man- či jsou různé a předpokládají složitý vý-
něco jiného (Ma2 ) nejsou přesvědčivé. voj významu.
manžeta ‘zakončení rukávu’, manže- margarin ‘ztužený rostlinný tuk’, mar-
tový. Přes něm. Manschette z fr. garinový. Z fr. margarine tv. od (acide)
manchette tv., což je zdrobnělina od margarique ‘(kyselina) margarinová’ a
manche ‘rukáv’ a to z lat. manica tv. od to od ř. márgaron ‘perla’ podle cha-
manus ‘ruka’. Srov. :manuální, :ma- rakteristického zabarvení kyseliny. Od
nýra. stejného základu je jméno Margareta
mapa, mapka, mapový, mapovat, zma- (č. Markéta).
povat. Z něm. Mappe a to ze střlat. marginální ‘okrajový’, marginálie. Z
mappa mundi ‘mapa světa’ přeneseně lat. marginālis tv. od margō (gen. mar-
z lat. mappa ‘látka k utírání, ubrou- ginis) ‘okraj’. Srov. :marka.
sek’. Původně tedy ‘na látce nakreslená mariáš ‘druh karetní hry’, mariášový,
mapa světa’. mariášník. Z fr. mariage ‘manželství,
marabu ‘africký druh čápa’. Z fr. mara- sňatek’, protože dvojice král - dáma (v
bout a to přeneseně z ar. murābit ‘pous- našich, tj. původem něm. kartách, dvo-
tevník’ podle jeho jisté vznešenosti i jice král - svršek) má zvláštní hodnotu
osamělého způsobu života. (Ma2 ). Fr. slovo je od marier ‘ženit,
marakuja ‘druh tropického ovoce’. Z vdávat’ z lat. marītāre tv. od marītus
port. maracujá a to z nějakého indián- ‘manžel’ od mās (gen. maris) ‘muž, sa-
ského jazyka. mec’.
marasmus ‘sešlost, zchátralost’. Pů- marihuana ‘druh omamné látky’, mari-
vodně lékařský termín (fr. marasme, huanový. Z am.-angl. marihuana, ma-
16. st.) z ř. marasmós tv. od maraíno- rijuana a to ze šp. marijuana, mari-
mai ‘chátrám, chřadnu’. guana, snad podle jména bahamského
marast ‘bahno’. Z něm. Morast, které je ostrova Mariguana.
ze střdn. mōras či střniz. maras, ma- marína ‘námořnictvo’. Z něm. Marine
rasch, to pak ze střfr. marais, stfr. ma- z fr. marine tv., což je zpodstatnělé
378
marináda marný
adj. (ž.r.) marin ‘mořský, námořní’ z chod, trh’ od merx ‘zboží’. Srov. :ko-
lat. marīnus ‘týkající se moře’ od mare merce, :markytánka, :jarmark.
‘moře’ (viz :moře). markovat hov. ‘dělat záznam o proda-
marináda ‘kořeněný nálev k nakládání ném zboží’, namarkovat. Z fr. marquer
ryb a masa’, marinovat, marinovaný. ‘zaznamenat, označit’ (viz :mar-
Z fr. marinade tv. od mariner ‘nalo- kantní).
žit (maso)’, vlastně ‘naložit do mořské markrabě ‘zástupce panovníka v
vody’, od marine ‘mořská voda’, dále marce’, markrabský, markrabství. Ze
viz :marína. střhn. marcgrāve, dále viz :marka a
maringotka ‘obytný vůz pro sezonní :hrabě.
pracovníky’. Z fr. maringote nezná- markýrovat ob. ‘předstírat, naznačo-
mého původu, snad z nějakého vlast- vat’. Z něm. markieren tv., původně
ního jména. ‘značkovat’, z fr. marquer (viz :mar-
marioneta ‘loutka’. Přes něm. Mario- kovat, :markantní).
nette z fr. marionnette od Marion, což
markytánka ‘někdejší prodavačka zboží
je domácká varianta jména Marie. Pů-
ve vojsku’, markytán. Z něm. Marke-
vodní význam fr. slova byl ‘soška či
tender z it. mercatante od mercato ‘ob-
obrázek P. Marie’. Přechod k dneš-
chod, trh’ z lat. mercātus tv. od merx
nímu významu lze nejspíš vidět v hrách
‘zboží’ (Ma2 ). Srov. :marketing, :ko-
pozdního středověku, v nichž se použí-
merce, :jarmark.
valy figurky P. Marie. Z nich se pak
asi vyvinuly loutky v dnešním slova markýz ‘příslušník vyšší šlechty’, mar-
smyslu. Srov. :maňásek. kýza. Z fr. marquis a to od marche z
marka ‘měnová jednotka; středověké po- germ. *markō (viz :marka). Původně
hraniční území’, markový. Z něm. Mark tedy ‘šlechtic v marce’. Srov. :mar-
tv., původně ‘(hraniční) znamení’, od- krabě.
tud jednak ‘pohraniční území’, jed- marmeláda, marmeládový. Přes něm.
nak ‘znamení vyražené na zlatých a Marmelade a fr. marmelade z port.
stříbrných prutech’ a z toho ‘plati- marmelada, vlastně ‘kaše z kdoule’, od
dlo’. Spojuje se s lat. margō ‘okraj’ marmelo ‘kdoule’ a to z lat. melimēlum
(srov. :marginální a dále :mar- z ř. melímēlon tv., doslova ‘medové ja-
kantní, :markovat, :markýrovat). blko’, z méli ‘med’ a mē lon ‘jablko’.
markantní ‘výrazný, nápadný’. Přes Srov. :meloun.
něm. markant z fr. marquant, přech. márnice ‘místnost pro ukládání mrtvol’.
přít. od marquer ‘označovat, vyznačo- Původně ‘místnost na hřbitově, kde se
vat’, původu germ. (asi skand.). Srov. ukládaly máry’ (viz :máry).
:marka, :markovat, :markýrovat. marný, marnost, marnit, marnivý, pro-
marketing ‘výzkum trhu pro potřeby marnit. Jen zsl. (luž., p. marny) a
výroby a obchodu’, marketingový. Z sln.st. máren ‘nicotný’. Psl. *marьnъ
angl. marketing tv. od slovesa (to) je nejspíš odvozeno od *mara (p. mara,
market ‘dát na trh’ od market ‘trh’ r. mará ‘přízrak, vidění’), původní vý-
z vlat. *marcātus z lat. mercātus ‘ob- znam by tedy byl ‘klamný, nesku-
379
marod masáž
tečný’. Dále viz :mařit. :márnice.

marod hov. ‘nemocný’, marodka, maro- marže ‘rozdíl mezi nákupní a prodejní
dit, omarodit, promarodit. Z rak.-něm. cenou, zisk’. Z fr. marge tv., vlastně
marod tv. (vedle něm. marode ‘vysí- ‘manévrovací prostor, rozmezí’, pů-
lený, unavený’) a to za třicetileté války vodně ‘okraj, horní hranice’ z lat.
z fr. maraud ‘darebák’ (srov. i maraude margō ‘okraj’. Srov. :marginální,
‘plenění’, maraudeur ‘záškodník, polní :marka.
zloděj’) nejistého původu. Nemocní a mařit, zmařit, zmar. Ve významu ‘ka-
unavení vojáci totiž zaostávali za svou zit (plány ap.)’ i nář. ‘usmrcovat’ jen
jednotkou a pak se živili pleněním a č. P. marzyć ‘snít’, ukr. máryty tv. je
krádežemi. od psl. *mara ‘vidění, přízrak’ (srov.
marokánka ‘placička z kandovaného :marný), které se většinou vykládá
ovoce máčená v čokoládě’. Podle star- ze stejného *ma-, které je v :mámit,
šího Marokánka ‘obyvatelka Maroka’. :maně. Spojit č. mařit s touto skupi-
Srov. :indiánek. nou je možné (HK), významově bližší je
však spojení s :mořit1 (Ma2 ). Vzhle-
marš zast. ob. ‘pochod’; citosl. ‘pryč,
dem k izolovanosti č. významu nelze
alou’. Přes něm. Marsch, marsch! z
vyloučit ani vliv sthn. marrjan, střhn.
fr. marche, marche! tv. od marcher
marren, merren ‘překážet, bránit’.
‘kráčet’ a to nejspíš z germ. (příbuzné
masa ‘hmota; množství lidí’, masový.
:marka, :markovat), vlastně tedy
Přes něm. Masse z lat. massa ‘tvárná
‘zanechávat stopy, značit’. Viz i :ma-
hmota, těsto, množství lidí’ z ř. máza
šírovat.
‘ječná kaše, ječný chléb’, jež souvisí s
maršál ‘nejvyšší vojenská hodnost’, mar- mássō ‘hnětu, mísím’. Srov. :masiv,
šálek, maršálský. Z něm. Marschall ze :mazat.
střhn. marschalc (odtud maršálek ‘ti- masák ‘jedlý druh muchomůrky’.
tul vysokého dvorského úředníka’) ze Podle barvy připomínající maso (viz
sthn. marahscalc ‘podkoní’ z marah :maso).
‘kůň’ (srov. :mrcha, :maštal) a scalc masakr ‘hromadné krveprolití’, masa-
‘sluha, pacholek’. Postupně se stává ti- krovat, zmasakrovat. Přes něm. Massa-
tulem vyšším. ker z fr. massacre tv., stfr. macecre od
martyrium ‘utrpení, mučednictví’. Ze macecrer ‘zabíjet, porážet (dobytek)’,
střlat. martyrium tv. z ř. martýrion jež dále není příliš jasné (snad z *mace-
‘svědectví, důkaz’, vlastně tedy ‘dů- col ‘tlouci do krku’ ?).
kaz věrnosti Kristovu učení’, od már- masáž, masážní, masér, masérka, ma-
tys, mártyros ‘svědek, mučedník’, jež sérský, masírovat, namasírovat, pro-
možná souvisí s lat. memor ‘mající na masírovat, rozmasírovat. Přes něm.
paměti’ (srov. :memento, :memoro- Massage z fr. massage od masser ‘ma-
vat). sírovat’ (do něm. massieren) a to nej-
máry ‘pohřební nosítka’. Stč. páry z spíš z ar. massa ‘dotýkat se’ (do Evropy
něm. Bahre tv. (souvisí s :brát). V přišly tyto praktiky z Asie), i když se
novější č. přikloněno k :mřít. Srov. uvažuje i o spojitosti s lat. massa a ř.
380
masiv mastek
mássō ‘hnětu’ (viz :masa). mērós ‘kýta, stehno’ (Ma2 ). Viz i :ma-
masiv ‘mohutný celek’, masivní. Přes sák, :masopust, :mázdra, :mem-
něm. Massiv z fr. massif ‘nosné zdivo, brána.
horstvo, pilíř’, což je zpodstatnělé adj. masochismus ‘pohlavní úchylka proje-
massif ‘mohutný, těžký, důkladný’ od vující se potřebou být trýzněn’, ma-
masse ‘hmota, množství’ z lat. massa sochistický, masochist(k)a. Podle rak.
(viz :masa). spisovatele L. von Sachera-Masocha (†
maska, maskér, maskérka, maskérna, 1895), který ve svých románech po-
maskovat, namaskovat, odmaskovat, dobné projevy popisuje.
zamaskovat. Přes něm. Maske z fr. masopust, masopustní. Všesl. - p. mię-
masque tv. a to asi z it. maschera, jehož sopust, r. mjasopúst, s./ch. mȅsopust,
výklad není jistý. Snad z ar. masḫara csl. męsopustъ. Slovo má ve slov. ja-
‘žert, maškaráda’. Viz i :maškara. zycích různé významové nuance, pů-
maskot ‘talisman’. Z fr. mascotte z prov. vodní význam asi byl ‘večer před za-
mascoto ‘čarodějnictví; co nosí štěstí’ čátkem postní doby’. Lid. etym. (D2)
od masco ‘čarodějka’, jež asi souvisí s se spojuje s :půst, ale csl. podoba uka-
:maska. zuje na souvislost s :pustit (srov. u Jg
maskulinum ‘podstatné jméno muž- ‘den, kdy se maso pouští’). Je to nejspíš
ského rodu’. Z lat. masculīnum (ge- kalk z rom. jazyků (srov. it. carnevale
nus) ‘mužský (rod)’ od masculus, což je z carne leva, doslova ‘maso odlož’, viz
zdrobnělina k mās ‘muž, samec’. Srov. :karneval).
:masturbace, :mariáš.
máslo, máslový, máselný, máslovka, má- mast, mastička, mastičkář, mastný,
selnice, podmáslí. Všesl. - p. masło, r. mastnota, mastit, omastit, omastek,
máslo ‘máslo, olej, tuk’, s./ch. mȁslo, zamastit, namastit, odmastit, přimas-
stsl. maslo ‘olej’. Psl. *maslo je odvo- tit, promastit. Všesl. - p. maść, maźć, r.
zeno od *mazati (nejspíš z *maz-slo, i mast’ ‘barva srsti’, s./ch. mâst ‘omas-
když proti podobě příp. jsou výhrady), tek’ (stejný význam i u slk. masť ). Psl.
vlastně tedy ‘to, co slouží k mazání’. *mastь (maztь) je odvozeno příp. -tь
Srov. :mast, :mazat. od *mazati ( :mazat). Srov. :máslo.
masmédia ‘hromadné sdělovací pro- mást, zmást, zmatený, zmatek, změť,
středky’. Z angl. mass media, dále viz pomást se, pomatený. Slk. miasť,
:masa a :médium. r.d. mjastí, s./ch. mésti ‘míchat,
maso, masový, masný, masařka. Všesl. tlouci (máslo)’, stsl. męsti. Psl. *męsti
- p. mięso, r. mjáso, s./ch. mêso, stsl. (1.os.přít. mętǫ) (A5) souvisí s lit.
męso. Psl. *męso je nejblíže příbuzné mę̃sti ‘míchat’, sti. mánthati ‘míchá’ z
s gót. mimz, arm. mis, sti. māṁsá- ie. *ment- ‘míchat, krouživě pohybo-
tv. (z ie. *mēmso-), dále je příbuzné vat’. Viz i :motat, :matný, :mést,
lot. mìesa (lit. mėsà je asi výpůjčka ze :smetana, :smutný, :rmoutit.
slov.), stpr. mensā, alb. mish, toch. B mastek ‘měkký mastný nerost’. Pů-
misa a vzdáleněji i střir. mír ‘sousto, vodně (u Presla) mastnek, podle toho,
kousek’, lat. membrum ‘člen, úd’, ř. že je na dotek měkký, jakoby mastný
381
mastitida mateřídouška
(Ma2 ). Srov. :maršál a :stáj.

mastitida ‘zánět prsu’. Z nlat. mastitis a mat ‘konec šachové hry’, matový. Přes
to od ř. mastós ‘prsa, prsní bradavka’. něm. Matt a it. matto tv. z per. šāh
Srov. :mastodont. māt, doslova ‘král (je) mrtev’ (viz i
mastodont ‘vymřelý savec podobný :šach).
slonu’. Z fr. mastodonte, jež utvořil zač. máta ‘léčivá bylina’, mátový. Všesl. - p.
19. st. fr. zoolog Cuvier z ř. mastós mięta, r. mjáta, s./ch. mȅta, stsl. męta.
‘prsní bradavka’ a odoús (gen. odóntos) Psl. *męta je převzato z lat. mentha,
‘zub’ - měl totiž zvláštní výrůstky po- které je stejně jako ř. mínthē převzato
dobné bradavkám na stoličkách. Srov. z neznámého středomořského jazyka.
:mastitida. Srov. :mentol, :peprmint.
masturbovat ‘onanovat’, masturbace. matador expr. ‘ostřílený borec’. Původně
Z lat. māsturbāre, jehož druhá část ‘zápasník s býky (který je nakonec za-
obsahuje turbāre ‘vzrušovat, pobuřo- bíjí)’ ze šp. matador tv., vlastně ‘zabi-
vat, porušovat’, v první části se hledá ják, zabíječ’, od matar ‘zabíjet’ z lat.
lat. manus ‘ruka’ (‘rukou vzrušovat’) či mactāre ‘zabíjet, obětovat’.
mās ‘muž, samec’, tedy vlastně ‘vzru- maté ‘jihoamerický čaj’. Ze šp. maté in-
šovat (či porušovat) mužství’ (HL), ale diánského původu.
tvarově ani jedno neodpovídá. matěj ob. expr. ‘popleta’. Podle čas-
tého venkovského jména (snad i vlivem
mašina, mašinka, mašinérie. Přes něm.
:mást, mate). Srov. :kuba1 , :janek.
Maschine z fr. machine z lat. māchina
‘stroj’ a to z ř. (dór.) māchanā̺ ‘pro- matematika, matematický, matematik,
středek, stroj, umělé zařízení’ vedle ř. matematička. Ze střlat. (ars) mathe-
(ión.) mēchanē̺ tv., od něhož je :me- matica z ř. mathēmatikē̺ (téchnē) ‘ma-
chanický. Srov. i :machinace. tematická (věda)’ od máthēma ‘učení,
poznání, nauka’ od manthánō ‘vštěpuji
mašírovat zast. ob. ‘pochodovat’. Z něm.
si v paměť, rozumím, poznávám’. Srov.
marschieren tv. z fr. marcher (dále viz
:automat.
:marš).
materiál, materiálový, materiální, ma-
maškara ‘směšně přestrojená osoba’, terialismus, materialista, materialis-
maškarní, maškaráda. Ze severoit. mas- tický, materializovat, materializace.
cara (it. maschera) ‘žert, maska’ (dále Přes něm. Material tv. z pozdnělat.
viz :maska). māteriālis ‘hmotný’ od lat. māteria
mašle, mašlička. Z něm. Maschel, což je ‘látka, hmota’, původně ‘stavební dříví;
zdrobnělina k Masche ‘stuha, očko’. kmen a výhonky ovocných stromů’, a
mašlovačka ‘peroutka na potírání pe- to od māter ‘matka’ (strom je tu me-
čiva vejcem či omastkem’. Od slovesa taforicky brán jako ‘matka’, protože
mašlovat, které je zřejmě od staršího rodí ovoce). Srov. :matka, :matrice,
másliti (Jg) podobně jako přemyšlovati :matrika.
- mysliti ap. Dále viz :máslo. mateřídouška ‘vonná luční bylina’. Stč.
maštal ‘stáj, konírna’. Stč. marštal(e) ze mateřie dúška, podobné útvary jsou
střhn. marstal z mar ‘kůň’ a stal ‘stáj’. i v jiných slov. jazycích (r.st. mát-
382
matice maturita
kina dúška ap.). Vzniklo na základě losti s :mást (Ma2 ).

lidové pověsti (srov. Erbenova Ky- matný, matnice, matový. Stč. matný
tice) o převtělení předčasně zesnulé ‘chatrný, špatný, hloupý’ ze střhn. mat
matky do tohoto kvítku (viz :matka ‘chabý, mdlý’ (něm. matt dostalo i vý-
a :douška). O starobylosti pověsti by znam ‘bez lesku’, odtud dnešní č. vý-
mohlo svědčit i doložené střlat. (7. znam) ze stfr. mat tv. a to z lat. mat-
st.) matris animula, jež slov. jménům tus ‘sklíčený, plačtivý’, což je vlastně
takřka přesně odpovídá (Ma2 ). zredukované *maditus, příč. trp. od
matice ‘matka (šroubu); soustava čísel madēre ‘být vlhký, mokrý, opilý’.
(prvků); kulturní organizace’. Vše pře- mátoha ‘přízrak, zesláblý člověk’, má-
neseně od *mati (viz :matka), první tožný. Je i p., sln. matoga ‘jakési straši-
význam pod vlivem něm. Schrauben- dlo’, tedy asi již psl. *matoga od *ma-
mutter. tati, které je v č. nář. mátat ‘mást,
strašit’, p. matać ‘zamotávat, klamat’.
matiné ‘dopolední slavnost’. Z fr. mati-
Základem bude asi stejné *ma- jako v
née od matin ‘ráno, dopoledne’ z lat.
:mámit, :maně (Ma2 ), snad tu půso-
mātūtīnum (tempus) ‘ranní (čas)’, jež
bil i vliv slovesa :motat.
souvisí s mātūrus ‘zralý, vyspělý’ (srov.
:maturita). matrace. Z něm. Matratze ‘žíněnka,
spací podložka’ z it.st. materazzo a to
matjes ‘nasolený mladý sleď’. Z niz. z ar. mat raḥ ‘koberec (na spaní)’.
maatjes(haring) ze střniz. mēdykens matriarchát ‘rodové zřízení, v němž má
hēring, doslova ‘panenský sleď’, tj. vedoucí úlohu matka’, matriarchální.
‘mladý, nezkažený’ (souvisí s něm. Utvořeno v 19. st. z lat. māter ‘matka’
Mädchen ‘dívka’). a ř. árchō ‘vládnu’ podle staršího :pa-
matka, máti, matička, mateřský, ma- triarchát.
teřství, mateřština. Vlastně zdrobně- matrice ‘forma, tiskařský negativ’. Z
lina od stč. máti (gen. mateře), které něm. Matrize z fr. matrice z lat. mātrīx
je všesl. - stp. mać, r. mat’, s./ch. ‘(zvířecí) matka, děloha’ od māter (viz
mȁti, stsl. mati. Psl. *mati (gen. ma- :matka).
tere) odpovídá lot. māte, něm. Mut- matrika ‘úřední kniha zaznamenáva-
ter, angl. mother, stir. māthir, lat. mā- jící narození, sňatky, úmrtí ap.’. Z
ter, ř. mē̺tēr, arm. mayr, sti. mātár- lat. mātrīcula ‘soupis, seznam’, což je
tv., vedle toho i lit. motė ‘manželka’, zdrobnělina od mātrīx (viz :matrice).
alb. motër ‘sestra’, vše z ie. *māter- matrona expr. ‘starší žena silnější po-
‘matka’, to pak zřejmě z *ma- téhož stavy’. Z lat. mātrōna ‘(důstojná) paní,
původu jako v :máma a příp. -ter- manželka’ od māter (viz :matka).
(srov. :bratr, :dcera, :otec). Dále maturita, maturitní, maturant(ka), ma-
srov. :matice, :matrice, :materiál, turovat, odmaturovat. Z něm. Ma-
:matrona, :metro. turitätsexamen podle střlat. examen
matlat expr., matlanina, zamatlat, na- maturitatis ‘zkouška dospělosti’ od
matlat, umatlat. Expr. útvar (srov. lat. mātūritās ‘zralost, dospělost’ od
:patlat), snad v etymologické souvis- mātūrus ‘zralý, včasný, dospělý’. Srov.
383
mauzoleum mě
:matiné. *maǵ- ‘hníst, lepit’ (A1). Srov. :mast,

mauzoleum ‘monumentální hrobka’. Z :máslo, :magma.
lat. mausōlēum z ř. Mausō̺leion, jak se mázdra ‘blána, tenký povlak (na mase)’.
nazývala hrobka krále Mausola v Ha- Všesl. - p. miazdra, r. mezdrá, s.
likarnassu v Malé Asii (4. st. př. Kr.), mézdra, csl. męzdra. Psl. *męzdra je
považovaná v antice za jeden ze sedmi pokračováním ie. *mēms-rā (B7), od-
divů světa. vozeného od *mēmso- (viz :maso).
mávat, mávnout, mávátko, zamávat. Dl. Nejblíže mu stojí lat. membrum ‘úd’
mawaś, r.d. mavat’ tv., csl. pomavati (vlastně ‘masitá část (těla)’) a význa-
‘kývat na někoho’, jinak slov. jazyky mově blízké membrāna (viz :mem-
dávají přednost formám z psl. *ma- brána) (Ma2 ). Co do tvoření srov.
jati, *machati (viz :maják, :má- :nozdra.
chat). Všechno jsou to rozšíření psl. mazlit se, mazlivý, mazlíček, mazel, po-
*mati, které má protějšek jen v balt. mazlit se, rozmazlit, rozmazlený. Jen č.
- lit. móti, 1.os.přít. móju ‘mávat, ky- a slk. Od staršího mazati se tv. (srov.
nout’, lot. māt, māju tv. Srov. i :má- mazánek), dále viz :mazat.
mit, :mátoha. mazurka ‘druh tance’. Z p. mazurek,
maxi- (ve složeninách) ‘velký, maxi- vlastně ‘mazurský tanec’, podle kmene
mální’. Srov. maxisukně a s opačným v severových. Polsku. Srov. :polka.
významem :mini-. Jinak viz :maxi- mazut ‘odpad při destilaci nafty’, ma-
mum. zutový. Z r. mazút a to prý přes ttat.
maximum ‘nejvyšší míra možného’, ma- jazyky z ar. makhzulat ‘odpadky’.
ximální, maximalismus, maximalista, mdlý, mdloba, omdlít, umdlévat,
maximalistický. Z lat. maximum, což je zemdlévat, zemdlený. P. mdły, sln.
zpodstatnělé adj. (stř.r.) maximus ‘nej- médel, csl. mъdlъ tv., patří sem i
větší’, 3. stupeň adj. magnus ‘velký’. r. médlennyj ‘pomalý’. Psl. *mъdьlъ
Srov. :magnát, :major, :minimum. nemá jednoznačný výklad. Lze vyjít
máz ‘stará objemová míra (asi 1,4 l)’. od slovesa *mъděti (csl. izmъděti ‘sláb-
Z pozdně střhn. (bav.-rak.) māz tv. nout’, r.d. modét’ ‘tlít’), které však
(něm. Mass ‘míra’). Srov. i něm. mes- nemá spolehlivé protějšky - snad je
sen ‘měřit’ (viz :míra). příbuzné lot. mudēt ‘plesnivět’ či lit.
mazat, mazání, mazaný, maz, mazlavý, maũsti ‘tupě bolet’. Východiskem by
mazadlo, mazanec, mazanice, mazal, mohlo být ie. *mau- ‘slabý, matný’
namazat, umazat, smazat, zamazat, (srov. ř. (a)maurós ‘tmavý, slabý’).
přemazat, vymazat, zmazat, rozma- mě zájm. Gen., ak. zájm. já. Všesl. - p.
zat, podmazat, odmazat aj. Všesl. - p. mię, str. mja, s./ch. me, stsl. mę. Psl.
mazać, r. mázat’, s./ch. mȁzati, stsl. *mę odpovídá stpr. mien, alb. mua i
mazati. Psl. *mazati souvisí s něm. sti. mām, vše z ie. ak. *mēm (z varianty
machen, angl. make ‘dělat’ (původně bez koncového -m pak jsou lat. mē, ř.
asi ‘lepit z hlíny’), bret. meza ‘hníst’, emé, sti. mā). Druhý č. tvar gen., ak.
ř. mássō ‘hnětu, zadělávám (těsto)’, tohoto zájmena mne je z psl. *mene a
mágma ‘uhnětená masa’, vše od ie. to disimilací z ie. gen. *meme, z něhož
384
meandr meduňka
je i lit. manè, av. mana, sti. máma. Z jazyky - fin. mete, maď. méz (asi pře-
tohoto tvaru se -n- šířilo i do dalších vzato z ie.), čín. mi (Ma2 , HK).
pádů (psl. dat. *meně, instr. *menojǫ). měď, měděný, měděnka, pomědit. Všesl.
Viz i :mi, :můj. - p. miedź, r. med’, ch. mjȅd, s. mȅd,
meandr ‘zákrut (řeky)’. Z fr. méandre stsl. mědь. Psl. *mědь nemá žádné ie.
z lat. maeander a to z ř. Maíandros, paralely, jeho výklad je nejistý. Nejvíce
jména jedné klikaté řeky v Malé Asii. podpory má domněnka o spojitosti se
mecenáš ‘podporovatel umění a věd’, jménem starověké země Médie, k její-
mecenášský. Podle římského boháče muž území patřila nejdůležitější staro-
Maecenata (nom. Maecenas, † 8 př. věká naleziště mědi v Zakavkazí (od 7.
Kr.), který podporoval družinu bás- st. př. Kr.). Podobně lat. název mědi
níků. cuprum je od ostrova Kypru (Ma2 ).
meč, mečík, mečový, mečoun, mečíř. medaile, medailový, medailon, medailo-
Všesl. - p. miecz, r. meč, s./ch. mȁč, nek. Přes něm. Medaille z fr. médaille
stsl. mečь, mьčь. Psl. *mečь, mьčь je z it. medaglia a to nejspíš z vlat. *me-
v nějakém vztahu s gót. mēki, stsas. tallia (monēta) ‘kovová (mince)’ od lat.
māki, stangl. mēce tv. Vzhledem k roz- metallum ‘kov’ (srov. :metál).
dílnému vokalismu však zřejmě nejde mediální. Viz :médium.
o vzájemné převzetí, ale o výpůjčku z medicína, medik, medický. Z lat. me-
nějakého jiného jazyka. Původ se větši- dicīna ‘lékařství, lék’ od medicus ‘lé-
nou hledá na východě (kavkazské mača kař’ a to od medērī ‘léčit, hojit’. Srov.
‘šavle’ aj., Ma2 , HK), ale vzhledem ke :medikament.
kulturním souvislostem doby železné medikament ‘lék’. Přes něm. Medika-
nelze vyloučit jako zdroj kelt. *mecc- ment z lat. medicāmentum ‘lék, kou-
‘svítit, blýskat se’. zelný prostředek’ od medicārī ‘léčit’ od
mečbol ‘rozhodující podání zápasu (v medicus (viz :medicína).
tenise, volejbale ap.)’. Z angl. match meditovat ‘rozjímat’, meditace, medita-
ball, doslova ‘míč zápasu’ (dnes spíše tivní. Z lat. meditārī ‘přemýšlet, cvičit
match point ‘bod zápasu’) z match (viz se’, jež asi souvisí s medērī (viz :me-
:mač) a ball (viz :-ball). Srov. setbol. dicína) a vzdáleně snad i :měřit.
mečet, mečivý, zamečet. Hl. mječeć, médium ‘prostředník (při spiritistické
s./ch. méčati. Psl. *mečati je od *me- seanci ap.); sdělovací prostředek’. Přes
kati ( :mekat) onom. původu. něm. Medium (u druhého významu
med, medový, medovina, medovinový. přes angl. medium) z lat. medium ‘pro-
Všesl. - p. miód, r. mëd, s./ch. mêd, středek, střed, veřejnost’, jež souvisí s
stsl. medъ. Psl. *medъ přesně odpo- :mez, :mezi. Srov. i :masmédia.
vídá lit. medùs tv., sthn. metu, stir. medle přísl. zast. Stč. mnedle, medle
mid, ř. méthy, sti. mádhu- však zna- ‘tedy, pak’ z mne dle, tedy asi ‘pokud
mená ‘medovina, opojný nápoj’, vše je jde o mne, podle mne’ (Ma2 ).
z ie. *medhu- ‘med, medovina’. Proble- meduňka ‘druh silně aromatické by-
matická je příbuznost lat. mel, ř. méli liny’. Kalk podle lat. Melissa z ř. me-
‘med’. Podobné názvy jsou i mimo ie. lissófyllon, doslova ‘včelí rostlina’, od
385
medúza mektat
mélissa ‘včela’ od ř. méli ‘med’ (viz mijêh, s. mêh, stsl. měchъ. Psl. *mě-
:med). chъ má odpovídající protějšky v balt. -
medúza ‘mořský láčkovec’. Z it. medusa lit. maĩšas, lot. máiss, stpr. moasis tv.,
či fr. méduse tv. a to podle mytologické dále se spojuje se stisl. meiss ‘torba,
nestvůry Medusy (ř. Médousa), která nůše’ a sti. mēšá- ‘beran’, mēšı -̻ ‘ovce,
měla hady místo vlasů. ovčí kůže’, vše z ie. *moiso- či *maiso-
medvěd, medvědice, medvídek, med- ‘ovce, ovčí kůže’ (A8, B2).
vědí. Všesl. - p. niedźwiedź, r. medvéd’, měchačka. Viz :míchat.
ch. mèdvjed, s. mèdved. Psl. *medvědь
(z *medu-ēd-, doslova ‘jedlík medu’, viz mechanika ‘nauka o rovnováze a po-
:med a :jíst) je tabuová náhražka hybu těles’, mechanický, mechanik,
(D4) za původní ie. slovo dochované mechanismus, mechanizovat, mechani-
v lat. ursus, ř. árktos, sti. r ̷kša- aj. zace, mechanizační. Z pozdnělat. mē-
tv. Tabuový opis je také v germ. (něm. chanica z ř. mēchanikē̺ (téchnē) tv.
Bär, angl. bear, vlastně ‘hnědý’, srov. od mēchanikós ‘týkající se strojů, za-
:bobr) i balt. (lit. lokỹs, které má více řízení’ (pak i ‘vynalézavý, chytrý’) a
výkladů). to od mēchanē̺ ‘umělé zařízení, stroj,
mega- ‘velko-; milion’. K prvnímu vý- prostředek, pomoc’ od mē chos ‘po-
znamu viz :megalomanie, :megafon, moc, ochrana’. Srov. :mašina, :ma-
k druhému megawatt, megabit (ozna- chinace.
čuje jednotku milionkrát větší). Z ř. mejdan hov. ‘družná, většinou v bytě
mégas (ž.r. megálē) ‘velký, mocný’, jež pořádaná zábava’. Ze s./ch. mèjdān
souvisí s lat. magnus tv., magis ‘více’ ‘trh’, což je turcismus (ar.-tur. maidan,
(srov. :magnát, :magistr). mejdan tv.) per. původu.
megafon ‘zesilovač zvuku’. Viz :mega- mekat, meknout. P.d. miekać, r. mékat’,
a :-fon. s./ch. mékat’. Psl. *mekati je onom. pů-
megalomanie ‘velikášství’, megaloman- vodu, od citosl. me. Obdobné útvary
ský, megaloman(ka). Viz :mega- a jsou i jinde - lit. mekénti, ř. mēkáomai
:mánie. tv.
megera ‘zuřivá, zlá žena’. Z lat. megaera
z ř. Megaíra, což bylo jméno jedné z měkký, měkoučký, měkkost, měkkota,
Erinyí, bohyň pomsty. měkkýš, měkčit, měkčení, změkčit, ob-
mech, mechový. Všesl. - slk. mach, měkčit, měknout, měknutí, změknout,
p. mech, r. moch, s./ch. mȁch. Psl. rozměknout. Všesl. - p. miękki, r. mjág-
*mъchъ (B6) je příbuzné s lit. mù- kij, sln. méhek, s./ch. mȅk, stsl. mękъkъ.
sos, mūsaĩ (pl.) ‘plíseň’, něm. Moos Psl. *mękъkъ souvisí s lit. mìnkštas
‘mech’, angl. moss, lat. muscus tv., vše tv., mìnkyti ‘hníst (těsto)’, něm. men-
z ie. *meus-, *mus- tv. (A8) od *meu- gen ‘mísit’, sti. máčate, mañčate ‘drobí,
‘vlhký, mokrý’. Srov. :omšelý, :mýt. tlačí’, vše k ie. *menk- ‘hníst, mač-
měch ‘zařízení na vhánění vzduchu; kat’, asi od *men- tv. Srov. :mnout,
vak’, měchýř, měchýřek, měchuřina, :mačkat, :míč, :mouka.
měšec. Všesl. - p. miech, r. mech, ch. mektat, mektavý, zamektat. Onom. Od
386
mela memorandum
:mekat. šená za doprovodu hudby’, melodrama-

mela hov. ‘zmatek, rvačka’. Od :mlít. tický. Uměle (18. st.) z ř. mélos (viz
melancholie ‘trudnomyslnost, zádumči- :melodie) a drā ma (viz :drama).
vost’, melancholický, melancholik. Přes melouch hov. ‘pokoutní práce’, melou-
lat. melancholia z ř. melancholía tv. od chář, melouchařit. Z něm. arg. Me-
meláncholos ‘mající černou žluč’ a to louche a to z jidiš melōche, melocho tv.
z mélās ‘černý’ a cholē̺ ‘žluč’. Ve sta- meloun, melounový. Stč. melún, melaun
rověku se věřilo, že trudnomyslnost je ukazuje nejspíš na převzetí přes střdn.
způsobena černou žlučí, srov. :chole- melūne, melaune, střniz. meloen, fr.
rik, :flegmatik, :sangvinik, :humor. melon z it. mel(l)one (z toho je přímo
melasa ‘cukerný sirup’. Z fr. mélasse sln. melôna, něm. Melone, z toho p.
z pozdnělat. mellācium ‘vařením melon ap.). It. slovo vychází z pozdně-
zhoustlý mošt’ a to od mel ‘med’ (viz lat. mēlo (ak. mēlōnem), což je zkrá-
:med). cení ř. mēlopépōn tv., doslova ‘zralé
meliorace ‘zlepšování (půdy)’, melio- (měkké) jablko’, z mē lon ‘jablko’ a
rační, meliorovat. Z pozdnělat. me- pépōn ‘zralý, měkký’. Srov. :marme-
liōrātiō ‘zlepšování’ od melior ‘lepší’, láda.
což je 2. stupeň k bonus ‘dobrý’ (srov. melta ‘náhražka kávy’. Výrobní značka
:bonita). utvořená asi pod vlivem :mlít, melu.
melírovaný ‘různobarevný, kropenatý’,
meluzína ‘skučivý vítr’. Podle pověsti
melír. Z něm. meliert ‘smíchaný, krope-
jméno jisté víly, která venku opuštěná
natý’ z fr. mêlé tv. od mêler ‘smíchat’,
lká (k nám pověst přišla asi přes Ně-
stfr. mesler ze střlat. misculare od lat.
mecko z Francie - fr. Mélusine).
miscēre tv. (viz :mísit). Srov. i :pel-
mel. membrána ‘pružná tenká blána’. Z lat.
mělký, mělkost, mělčina. P. miałki, r. membrāna ‘blána’, o němž viz dále u
mélkij, s.st. mioki. Psl. *mělъkъ je od- :mázdra.
vozeno nejspíš od *mělъ (č.st. měl ‘po- memento ‘připomínka, varování’. Z lat.
břežní písčina; něco rozmělněného’, r. mementō ‘pamatuj, buď pamětliv’ od
mel ‘křída’, sln. mêl ‘drobný písek’), meminī ‘pamatuji’. Srov. :memoro-
které se spojuje s lit. smėlỹs ‘písek’, vat, :reminiscence i :paměť.
sthn. melm ‘prach, písek’ z ie. *mel- memoáry ‘(literární) paměti’. Z fr. mé-
‘drobit, mlít’ (viz :mlít) (Ma2 ). Srov. moires (pl.) od mémoire ‘paměť, vzpo-
:mělnit. mínka’ z lat. memoria tv. od memor
mělnit, rozmělnit. Od měl a k tomu viz ‘pamětlivý’ od meminī ‘jsem pamět-
:mělký. liv’. Srov. :memento, :memoriál.
melodie, melodika, melodický, melodič- memorandum ‘pamětní spis, listina, di-
nost. Z pozdnělat. melōdia z ř. melōi día plomatické prohlášení’. Z lat. memo-
‘nápěv’ z mélos ‘nápěv, píseň’ a od- randum, což je původem tzv. gerundi-
vozeniny od ōi dē̺ ‘zpěv, báseň’. Srov. vum od memorāre ‘připomínat, vyklá-
:óda, :melodram, :parodie. dat’, tedy vlastně ‘co má být připomí-
melodram ‘(dramatická) báseň předná- náno, vykládáno’. Srov. :memorovat,
387
memoriál mentol
:memoáry. Přes fr. z bret. men ‘kámen’ a hir

memoriál ‘závod či turnaj na památku ‘dlouhý’.
význačné osobnosti’. Přes angl. memo- meningitida ‘zánět mozkových blan’.
rial ‘památník’ ze střlat. memorialis Z nlat. meningitis od ř. mē ninx
‘pamětní’ (viz :memoáry). ‘(mozková) blána’.
memorovat ‘učit se nazpaměť’. Podle meniskus ‘chrupavčitá destička kolen-
něm. memorieren tv., které je buď z ního kloubu’. Z nlat. meniscus z ř. mē-
lat. memorāre ‘připomínat’, či - vzhle- nískos ‘měsíček’ (podle tvaru), což je
dem k významu - utvořeno k lat. me- zdrobnělina od mē̺n ‘měsíc’ (viz :mě-
mor ‘mající na paměti, pamatující se’. síc).
Srov. :memoáry. měnit. Viz :měna.
měna, měnový, měňavý, měňavka, mě-
menopauza ‘zánik menstruace, klimak-
nič, měnit, změnit, změna, obměnit,
terium’. Novotvar přejatý z moder-
obměna, vyměnit, výměna, zaměnit,
ních evr. jazyků (něm. Menopause ap.),
záměna, směnit, směna, směnka, pro-
utvořený z ř. mē̺n ‘měsíc’ a :pauza.
měnit, proměna, přeměnit, přeměna,
odměnit, odměna, rozměnit aj. Všesl. menstruace ‘měsíční ženské krvácení,
- p. (vy)miana, r. ména, ch. mijéna, měsíčky’, menstruační, menstruovat. Z
s. ména, stsl. měna, vše ‘výměna’, vý- pozdnělat. mēnstruātiō od mēnstruāre
znam ‘peněžní soustava’ je jen č. a ‘mít měsíční krvácení’ od lat. mēn-
slk. Psl. *měna má nejblíže k lit. ma- struus ‘měsíční’ od mēnsis ‘měsíc’.
ĩnas ‘výměna’, mainýti ‘měnit’, dále menší, menšina, menšinový, menšitel,
je příbuzné gót. gamains ‘společný’, menšenec, zmenšit, zmenšený, po-
něm. gemein, lat. commūnis tv. i mū- menší. Všesl. - p. mniejszy, r. mén’šij,
nus ‘povinnost, služba, dar’, stir. móin, s./ch. mȁnji, stsl. mьnii. Psl. *mьn’ьjь,
máin ‘drahocennost’ (stejný význam je *mьn’ьši je příbuzné s gót. min-
i ve stč!), vše z ie. *moi-n- od *mei- niza, sthn. minniro (něm. minder) tv.,
‘měnit’, odtud pak další významy - lat. minor ‘menší’, minus ‘méně’, mi-
‘společný’ (vlastně ‘vzájemně zaměni- nuō ‘zmenšuji’, ř. minýthō tv., sti.
telný’, odtud i ‘(vzájemná) služba, po- minóti ‘zmenšuje’, vše z ie. *min- od
vinnost’), ‘drahocennost’ (‘co se dobře *mei- ‘zmenšovat’ (Ma2 ). Srov. :mi-
směňuje’), srov. i odměna ‘co se dává nus, :minimum, :ministr, :mind-
výměnou za práci, službu ap.’ (Ma2 ). rák.
Srov. :imunní, :komuna. mentalita ‘způsob myšlení’, mentální.
menáž ‘vojenská strava’. Z fr. ménage Přes něm. Mentalität a fr. mentalité
‘hospodářství, domácnost, byt’ od stfr. z angl. mentality tv. od mental ‘myš-
maneir ‘bydlet’ z lat. manēre tv. lenkový, rozumový’ z lat. mentālis tv.
mendík ‘středověký žebravý student’. od mēns (gen. mentis) ‘mysl, duše, ro-
Z lat. mendīcus, původně ‘mrzák’, od zum’. Srov. :demence, :komentovat.
mendum ‘tělesná vada’. mentol ‘silice z máty peprné’, mento-
méně. Viz :menší. lový. Z něm. Menthol a to uměle (19.
menhir ‘prehistorický vztyčený balvan’. st.) z lat. mentha ‘máta’ (viz :máta)
388
mentor mést
a ol(eum) ‘olej’ (viz :olej). vat’. Srov. :merenda.

mentor ‘mravokárce’, mentorský, men- mermo(mocí) přísl. ‘všemožně, za kaž-
torovat. Z ř. Méntōr, což je v Homé- dou cenu’. Od :mřít, jako je např.
rově Odyseji jméno Odyseova věrného letmo od letět, tedy vlastně ‘úsilím až
přítele, v jehož podobě bohyně Aténa na umření’.
doprovází Odyseova syna Telemacha. meruňka, meruňkový. Zkomolením z
Význam ‘duchovní vůdce’ se rozvinul lat. (prūnus) armeniaca, doslova ‘ar-
koncem 17. st. ve fr. na základě jis- ménská (švestka)’ (srov. podobně
tého románu o Telemachových dobro- :broskev). Jiné zsl. podoby (slk. mar-
družstvích. hul’a, p. morela, luž. marhla) i sln.
menu ‘jídelní lístek; pevně stanovený marêlica jsou z něm. nář. Marelle, Ma-
sled pokrmů’. Z fr. menu ‘drobný, rille a to přes it. ze stejného zdroje jako
tenký, malý’, tedy vlastně ‘podrobný meruňka. Zast. expr. meruna ‘kopací
(výčet jídel)’, a to z lat. minūtus ‘zmen- míč’ vzniklo ve slangu podle podoby.
šený, nepatrný’ od minuere ‘zmenšit’. měřit. Viz :míra.
Srov. :menuet, :minuta, :menší. mesianismus ‘víra ve vlastní vykupi-
menuet ‘druh tance’. Z fr. menuet, telské poslání’, mesianistický. Od stř-
vlastně ‘tanec drobnými kroky’, od lat. Messias ‘mesiáš’, tj. Kristus, a
adj. menuet, zdrobněliny k menu (viz to z aram. me šīhā ‘pomazaný’. Srov.
:menu). :křižmo.
menza ‘studentská jídelna’. Z lat. mēnsa měsíc, měsíček, měsíční, měsíčník, mě-
‘stůl, jídelna’. Srov. :mísa. síčný, náměsíčný, náměsíčník. Všesl. -
merčit ob. ‘pozorovat’, zmerčit. Z p. miesiąc, r. mésjac, ch. mjȅsēc, s.
něm. merken ‘(z)pozorovat’, původně mȅsēc, stsl. měsęcь. Psl. *měsęcь sou-
(sthn.) ‘označovat, ohraničovat’ (viz visí s lit. mė̷nuo ‘luna’, mė̷nesis ‘mě-
:marka). síc (kalendářní)’, sthn. māno (něm.
merenda zast. ‘veselice’. Z it. merenda Mond), angl. moon ‘luna’, sthn. ma-
‘svačina v přírodě’ z pozdnělat. me- nōd (něm. Monat), angl. month ‘mě-
renda tv., původně asi ‘výslužka’, od síc’, stir. mí, lat. mēnsis, alb. muai,
lat. merēre ‘zasluhovat’ (Ma2 ). Srov. ř. mē̺n (vedle toho i meís, mē̺s), arm.
:meritum. amis, toch. A mañ, sti. mā̺s tv., vše
mergle zast. ob. ‘peníze’. Z něm. Mär- z ie. *mēn-, *mēs- (je i možné, že
kel, což je zdrobnělina od Mark (viz *mēs- je z mens-), nejspíš od *mē-
:marka). ‘měřit’ (měsíční cykly sloužily k mě-
meridián ‘poledník’. Z lat. merīdiānus ření času). Struktura psl. slova je asi
‘poledník’ od merīdiēs ‘poledne’ a to (s *mēs-en-ko-, je to tedy zdrobnělina
disimilací d-d > r-d) z medius ‘střední, stejně jako :slunce. Srov. :meniskus,
jsoucí uprostřed’ (srov. :médium) a :menstruace, :měřit.
diēs ‘den’ (viz :den). mést, zamést, zametat, vymetat, smést,
meritum ‘podstata, jádro’, meritorní. Z smetí, smeták, ometat, vymetat, ume-
lat. meritum, vlastně ‘zásluha; co za- tat, namést aj. Všesl. - p. mieść, r.
sluhuje pozornost’, od merēre ‘zasluho- mestí, s./ch. mèsti, stsl. mesti. Psl.
389
mestic metalurgie
*mesti (z *met-ti (A5)) má spoleh- vesa *měšati ‘míchat, plést, překážet’

livé paralely jen v balt. - lit. mèsti, (srov. s./ch. mȅškati ‘vrtět se’), z toho
1. os. přít. metù ‘vrhat, házet’, lot. pak ‘zdržovat se na jednom místě, otá-
mest, metu tv. Výchozí ie. *met- ‘krou- let’. Jinak viz :míchat, :mísit.
živě pohybovat, vířit’ je asi variantou k mešní. Viz :mše.
*ment- (viz :mást). Srov. i :metat, mešuge, mišuge expr. ‘potrhlý (člověk)’.
:metla, :omítka, :zmetek. Přes něm. meschugge z jidiš meschuggo
mestic ‘míšenec bělocha s indiánem’. Ze (hebr. me šuggac ) tv.
šp. mestizo a to z pozdnělat. *mixtīcius meta ‘cíl, značka’. Novější (Jg), z lat.
‘smíšený’ od lat. mixtus tv. od miscēre mēta ‘cíl, hranice’ (asi i vzhledem k p.
‘míchat’. Srov. :mísit, :melírovaný. meta ‘cíl’), jež souvisí s mētīrī ‘měřit’
město, městečko, městský, měšťan, měš- (viz :míra).
ťanský, měšťanstvo, měšťák, měšťácký, meta- předp. Z ř. metá ‘za, po, mezi,
měšťáctví, předměstí, předměstský, ná- s, přes aj.’, jež asi souvisí s něm. mit
městí. V tomto významu dnes jen zsl. ‘s’. Před samohláskou a -h jen met-
(slk. mesto, p. miasto), sln. mésto, ji- . Srov. :metafora, :metateze, :me-
nak r. górod, s./ch. grȁd, b. grad. Z psl. teor, :metoda, :metonymie.
*město (viz :místo), v č. rozlišení vý- metabolismus ‘látková přeměna’, meta-
znamu pomocí délky samohlásky (srov. bolický. Utvořeno v 19. st. od ř. meta-
:dívka - :děvka, :dílo - :dělo). bolē̺ ‘výměna, změna, převrat’ z metá
Význam se zřejmě specifikoval něja- ( :meta-) a bolē̺ ‘vrh’ od bállō ‘házet,
kým adj. (‘trhové místo’ ap.), které vrhat se’. Srov. :parabola, :balistika.
pak bylo vypouštěno (Ma2 pod místo). metafora ‘přenesení pojmenování na zá-
Srov. :městys. kladě podobnosti’, metaforický, meta-
městys ‘obec větší než vesnice a menší forika. Z ř. metaforá tv., původně ‘pře-
než město’. U Jg i městis, původně ne- nesení’, z metá ( :meta-) a forā̺ ‘nesení’
sklonné (v každém městys). Nejspíš z od férō ‘nesu’. Srov. :semafor, :peri-
městice, městce, což je zdrobnělina od ferie.
:město, redukcí koncovky (městic) a metafyzika ‘nauka o podstatě věcí ne-
záměnou c-s. dostupné smyslovému vnímání’, meta-
měšec. Stará zdrobnělina od :měch. fyzický, metafyzik. Ze střlat. metaphy-
mešita ‘muslimská modlitebna’. Asi přes sica a to z ř. tá metá tá fysiká, do-
nějakou raně nhn. podobu (Meschit, slova ‘to po fyzice’ (viz :meta- a :fy-
Mesquita v 16. st.) ze šp. mezquita či zika). Pod tímto označením byly v 1. st.
stit. meschita a to v době křížových vý- př. Kr. shrnuty Aristotelovy spisy o pr-
prav z ar. masǧid ‘modlitebna’. votních příčinách bytí (následovaly po
meškat, promeškat, zmeškat, zameškat, jeho poznatcích o přírodních vědách).
omeškat se. Stč. meškati ‘otálet, za- metál hov. ‘vyznamenání’. Z fr. médaille
nedbávat’, p. mieszkać ‘bydlet’, str. či it. medaglia (viz :medaile) s přiklo-
měšьkati tv., r. méškat’ ‘otálet, váhat’, něním k něm. Metall ‘kov’.
chybí v jsl. Psl. *měšьkati, *mešьkati metalurgie ‘hutnictví, zpracování
není příliš jasné. Asi jde o rozšíření slo- kovů’. Nověji utvořeno z ř. métallon
390
metamorfóza metro
‘důl, lom’, později ‘kov’, nejistého pů- logie.

vodu a odvozeniny od érgon ‘dílo, metér ‘sazeč lámající sloupce sazby do
práce’. Srov. :chirurg. stránek’. Z fr. metteur od mettre ‘po-
metamorfóza ‘proměna, přetvoření’. Z kládat, sázet, stavět’ z lat. mittere ‘po-
ř. metamórfōsis tv. od metamorfō sílat, metat’. Srov. :mise.
‘přetvořuji (se)’ z metá ( :meta-) a metla, metlička, pometlo. Všesl. - hl.
morfáō ‘tvořím, beru podobu’ od morfē̺ mjetło, p. miotła, r. metlá, s. mètla,
‘tvar’. Srov. :morfologie, :amorfní. csl. metla, metьla. Od *mesti ( :mést),
metan ‘druh plynu, nejjednodušší uhlo- poněkud problematická je rekonstrukce
vodík’. Utvořeno v nové době od :me- příp. (-ьla, -la, -ьlo, -lo?).
tyl stejnou příp. jako :etan, :butan metoda ‘vědecký postup’, metodický,
ap. metodik, metodologie (viz :-logie).
metastáza ‘rakovinný nádor vzniklý Přes něm. Methode a lat. methodus z
rozšířením z prvotního ložiska do ji- ř. méthodos ‘postup zkoumání’ z metá
ného orgánu’. Přes soudobé evr. ja- ( :meta-) a hodós ‘cesta’. Srov. :ka-
zyky (něm. Metastase ap.) z ř. metoda, :chodit.
tástasis ‘přestavení, přestěhování’ z metonymie ‘přenesení pojmenování na
metá ( :meta-) a stásis ‘postavení, po- základě věcné souvislosti’, metony-
loha’. Srov. :extáze, :stát2 . mický. Přes moderní evr. jazyky a
pozdnělat. metōnymia z ř. metōny-
metat, rozmetat, přemet, podmet.
mía ‘přejmenování’ z metá ( :meta-) a
Všesl. - p. miotać, r. metát’, s./ch.
ónoma ‘jméno, slovo’. Srov. :anonym,
mètati, stsl. metati. Úzce souvisí s
:onomastika.
:mést, kde jsou další podrobnosti.
metr ‘délková míra’, metrový, metráž,
metateze ‘přesmyk hlásek’. V moderní metrický. Z fr. mètre (zavedeno r. 1790
jazykovědě zavedeno na základě ř. me- jako základní délková jednotka) a to z
táthesis ‘přestavění, změna’ z metá ř. métron ‘míra, měřidlo’. Srov. :-metr
( :meta-) a thésis ‘uložení, poloha’ (viz i :míra.
:teze). -metr ‘-měřicí přístroj’. Srov. :baro-
metelit ‘spěchat, uhánět’, metelice ‘vá- metr, :tachometr i :geometrie. Z mo-
nice’. Od :mést, :metat. derních evr. jazyků (něm., angl. -meter,
meteor ‘kosmické tělísko, které shoří při fr. mètre) a tam od ř. métron ‘míra, mě-
vniknutí do atmosféry’, meteorit. Přes řidlo’ (viz :metr).
něm. Meteor ze střlat. meteorum (pl. metrnice expr. ‘přísná, zlá žena’. Asi z fr.
meteora) z ř. metéōra ‘nebeské jevy’ od maîtresse ‘paní, velitelka, rázná žena’
metéōros ‘jsoucí vysoko ve vzduchu, na s přikloněním ke jménu obávaného ra-
nebi ap.’ z metá ( :meta-) a aē̺r (gen. kouského ministra Metternicha (kanc-
aéros) ‘vzduch, oblak, povětří’. Srov. léř 1821-1848).
:meteorologie, :aero-1 . metro. Z fr. métro, zkrácením z métro-
meteorologie ‘věda o počasí a zemské politain ‘týkající se hlavního města’
atmosféře’. Z ř. meteōrología ‘nauka o (konec 19. st.), přesněji z chemin de
nebeských úkazech’, viz :meteor a :- fer métropolitain ‘železnice hlavního
391
metronom míca
města’ od métropole (viz :metropole). sln. mezȅg, s./ch. màzag, màzga, b.d.
metronom ‘přístroj k stanovení tempa măská. Psl. *mъzgъ, *mъskъ je dost
hudby, taktoměr’. Z fr. métronome nejasné. Rozkolísanost forem i silný
(místo staršího métromètre) a to z ř. výskyt v jsl. by mohly hovořit pro
métron ‘míra’ (viz :metr) a odvoze- výpůjčku z ilyrštiny (na základě alb.
niny od némō ‘řídím, mám v držení’ mushkë, rum.st. muşcoiu tv.), podle ji-
(srov. :ekonomie, :-nomie). ného výkladu vycházejí alb. i slov. slova
metropole ‘hlavní město’, metropolita spolu s ř. mychlós ‘plemenný osel’ z
‘arcibiskup v hlavním městě církevní ie. *musko-, jehož varianta *mukslo- je
provincie’, metropolitní. Přes něm. Me- pak v lat. mūlus, mūla (viz :mul1 ).
tropole z lat. mētropolis z ř. mētrópolis mezera, mezírka, mezerník. Od :mez.
tv., doslova ‘mateřské město’, z mē̺tēr Jen č. a slk., ale vzhledem k příp. -era
‘matka’ (viz :matka) a pólis ‘město’ zřejmě dost starobylé.
(srov. :poliklinika, :policie). mezi předl. Všesl., odvozeno od :mez.
metrum ‘veršový rozměr’, metrický, me- V č. ustrnulý lok. sg. (stejně jako p.
trika. Z lat. metrum z ř. métron ‘míra’ między, str. meži), jinde lok. duálu (r.
(viz :metr). méždu, s./ch. mel̓u, stsl. meždu) (HK).
metyl ‘jednomocná skupina odvozená Snad příbuzné i něm. mit ‘s’.
od metanu’, metylén. Přes něm. Me- mezulán ‘hlupák’, mezulánský. Ze star-
thyl, fr. méthyle a to uměle z ř. méthy šího mezulán ‘druh laciné bavlněné tka-
‘opojný nápoj’ (viz :med) a hýlē niny’ z něm. Mesulan z it. mezzo-
‘dřevo’ (metylalkohol totiž snadno zís- lana, doslova ‘polovlna’ (srov. :mez-
káme z dřeva). Srov. :metan, :etyl. zosoprán, :vlna2 ), s významovým při-
mez, mezní, mezník, pomezí, pomezní, kloněním k :mezek.
zámezí, zamezit, omezit, vymezit.
mezzosoprán ‘střední ženský hlas’. Z it.
Všesl. - p. miedza, r. mežá, sln. méja,
mezzosoprano z mezzo ‘střední’ z lat.
s./ch. mèl̓a, stsl. mežda. Psl. *med’a
medius (srov. :mezanin) a soprano
souvisí s gót. midjis, angl. mid, lat.
(viz :soprán).
medius, ř. més(s)os, sti. mádhya-, vše
z ie. adj. *medhi͡o- ‘střední’. Ve slov. mha. Zjednodušením původně jednosla-
toto adj. zpodstatnělo ve významu bičného :mlha.
‘mez, hranice’, srov. i posun v lit. mẽ- mhouřit, přimhouřit, zamhouřit. Stč.
dis ‘strom, dřevo’, stpr. median ‘les’ mhúrati ‘mžourat’. Jen č. Stejně jako
(stromy a lesíky byly přirozenými mez- expr. varianta :mžourat odvozeno
níky) (Ma2 , HK). Srov. :mezi, :me- příp. -ur- od psl. kořene *mьg-, k ně-
zera. muž viz :mžít, :míhat.
mezanin ‘mezipatro’. Přes fr. mezzanine mi zájm. Dat. zájm. :já. P., s./ch., stsl.
z it. mezzanino, což je zdrobnělina od mi, v r. jen delší tvar mne. Psl. *mi je
mezzano tv. od mezzo ‘střední’ z lat. pokračováním ie. *moi, z něhož je i lit.
medius (viz :mez). st. -mi, stlat. mī (lat. mihī ), ř. (e)moí,
mezek, mezkovitý. Stč. mezh, mezk, sti. mē. Srov. :mě, :můj.
str. mъskъ, doloženo hlavně v jsl. - míca expr. ‘kočka’. Z vábicího citosl. mic,
392
míč milénium
srov. :macek1 (Ma2 ). cích. Viz :mísit.

míč, míček, míčový, míčovna, expr. mi- míjet, pomíjet, pomíjivý, promíjet. Jen
čuda. Stč. mieč, dnes pouze č. a vsl. (r. č. a p. (mijać), jinde tvary od min-
mjač), jinak srov. slk. lopta, p. piłka, (srov. stč. minovati, r. minovát’). Dále
sln. žôga tv. Psl. *męčь je odvozeno viz :minout.
od *męk- (viz :měkký), původně tedy mikádo ‘krátce střižené ženské vlasy’.
‘měkká hadrová koule sloužící ke hře’. Podle titulu jap. císaře mikado, doslova
migrace ‘změna sídliště, stěhování’, mi- ‘vznešené dveře’, z mi ‘vznešený’ a kado
grační, migrovat. Z lat. migrātiō tv. ‘dveře’ (nosil podobný účes).
od migrāre ‘stěhovat se’, jež souvisí s mikina. Původně (od konce 50. let)
:minout, :mimo (ie. *mei-). Srov. ‘blůza z počesaného polyamidového
:emigrant, :imigrace. vlákna’, utvořeno od obchodního ozna-
čení jisté takové blůzy či pulovru MIKI
migréna ‘prudké bolesti hlavy’. Přes
(asi od jména Michael).
něm. Migräne z fr. migraine a to z
mikro- ‘malo-, drobno-’. Z ř. mīkrós
pozdnělat. hēmicrānia z ř. hēmikrā-
‘malý, krátký’. Srov. :mikrob, :mi-
nía ‘bolest v půlce hlavy’ z hēmi- ‘půl’
krofon, :mikroskop, :mikrobus, mi-
(srov. :hemisféra) a krāníon ‘lebka’.
kroorganismus, mikroprocesor, mikro-
míhat (se), mihnout se, míhavý, miho- svět i :makro-.
tat se, mihotavý, mihule. Všesl. - p. mikrob ‘nejmenší organismus’, mikrobi-
migać, r. migát’, s./ch. mı gati. Psl. ální. Z fr. microbe, které bylo utvořeno
*migati (sę) souvisí s lit. miegóti ‘spát’ koncem 19. st. od ř. mīkrós ‘malý’ a
(pokud jde o význam, srov. :mhouřit, bíos ‘život’.
:mžourat, :mžitky), východiskem je mikrobus ‘malý autobus’. Viz :mikro-
ie. *meigh-. Variantní kořen *meik- je a :bus.
v lat. micāre ‘míhat, škubat’ i v č. mikrofiš ‘okénko mikrofilmu’. Z fr.
nář. mikat se ‘míhat se’. Původní vý- microfiche a to v 60. letech 20. st. z
znam byl ‘kmitat, rychle se pohybovat’, micro- ( :mikro-) a fiche ‘karta, lístek’
odtud pak i ‘mít mžitky před očima, od ficher ‘zaznamenávat (na lístek), za-
zavírat oči’. Srov. :komíhat, :mžik, tloukat, zarážet’ z lat. fīgere ‘upevňo-
:mizet, :mžít, :mlha. vat, přibíjet’. Srov. :fixovat.
mícha, míšní. Stč. miecha i micha, u Jg mikrofon, mikrofonní, mikrofonový. Viz
micha. Jen č. a slk., nejasné. Snad myl- :mikro- a :-fon.
ným čtením stč. miezha (viz :míza) mikroskop ‘drobnohled’, mikrosko-
(HL), jiný případ mylného čtení před- pický. Viz :mikro- a :-skop.
pokládá Ma2 . míle, mílový, milník. Ze střhn. mīl(e) tv.
míchat, míchaný, míchačka, míchanice, a to z lat. mīlia passuum, což je pl. k
zamíchat, namíchat, smíchat, pomí- mīlle passuum ‘tisíc (dvoj)kroků’ (řím-
chat, přimíchat, promíchat, rozmíchat, ská délková míra).
vmíchat. Stč. miechati, r.d. mechát’, milénium ‘tisíciletí, tisící výročí’. Z lat.
sln.d. méhati. Expr. přetvoření slovesa mīllēnium a to z mīlle ‘tisíc’ a an-
*měšati, které je v ostatních slov. jazy- nus (pl. annī ) ‘rok’. Srov. :bienále,
393
mili- mince
:anály. lot. mī š tv., lit. mylė̷ti ‘milovat’, vý-

mili- ‘tisícina’. Z fr. milli- a to od chodiskem je ie. *mei-l- od *mei- ‘milý,
lat. mīlle ‘tisíc’ podobně jako :centi-, příjemný’. Příbuzné je sti. máyas- ‘ra-
:deci-. Srov. milimetr, miligram, mi- dost, veselí’ a s jinou příp. asi i lat. mī-
libar. tis ‘vlídný, mírný’ a :mír. Srov. :mi-
miliarda ‘tisíc milionů’. Přes něm. Milli- lost, :jakmile.
arde z fr. milliard a to nejspíš záměnou mim ‘herec (v pantomimě)’, mimika, mi-
přípony od million (viz :milion). mický. Přes lat. mīmus z ř. mĩmos ‘he-
milice ‘bezpečnostní sbor’, milicionář, rec, napodobitel’. Srov. :pantomima,
milicionářský. Přes něm. Miliz z lat. :mimikry, :mimóza, :mámit.
mīlitia ‘vojsko, vojenská služba’ k lat. mimikry ‘ochranné zbarvení živočichů’.
mīles ‘voják’. Srov. :militarismus. Přes něm. Mimikry z angl. mimicry,
milion, milionový, milionář, milionář- vlastně ‘napodobení’, od mimic ‘napo-
ský. Přes něm. Million a fr. million dobující, předstíraný’ z lat. mīmicus
z it. millione, jež je odvozeno zveliču- (viz :mim).
jící příp. -one od lat. mīlle ‘tisíc’, tedy miminko. Expr. útvar od mimi, dět-
vlastně ‘velký tisíc’. Srov. :miliarda, ského slova tvořeného zdvojením jedné
:bilion. ze základních slabik dětské řeči. Viz i
miliskovat se. Ze staršího militkovati se :máma, :baba.
od militký ‘miloučký’ od :milý. mimo přísl., předl. Všesl. Utvořeno příp. -
militarismus ‘nadměrné zdůrazňování mo (srov. :mermo, letmo) od základu
vojenství v státní soustavě’, milita- mi-, který je v :minout, :míjet.
rista, militaristický, militarizovat, mili- mimóza ‘druh tropického keře, citlivka’.
tarizace. Z něm. Militarismus, fr. mili- Z nlat. Mimosa, které je utvořeno od
tarisme od militaire ‘vojenský, týkající lat. mīmus, ř. mĩmos (viz :mim), asi
se vojska’ od lat. mīlitāris tv. od mīles podle toho, že rostlina výrazně reaguje
‘voják’. Srov. :milice. na dotyk (jako herec - mim).
mílius expr. ‘úlisný člověk’. Expr. útvar mina ‘výbušná nálož’, minový, minomet,
od :milý, utvořený latinizující příp. - podminovat, odminovat, zaminovat. Z
us (srov. vědátor). něm. Mine tv., původně ‘důl, podkop’,
milník. Od :míle. z fr., stfr. mine tv. a to asi z kelt. (srov.
milost, milostný, milostivý, omilostnit, stir. mian, wal. mwyn ‘ruda’). Srov.
milostpán, milostpaní. Od :milý s :minerál.
menším významovým posunem ‘láska’ minaret ‘věž mešity’. Přes něm. Mina-
(srov. p. miłość tv.) → ‘přízeň, slito- rett z fr. minaret a to z tur. mināre z
vání’. ar. manāra tv., vlastně ‘maják’, od nār
milý, milený, milenec, milenka, miláček, ‘oheň’.
roz(to)milý, milovat, milovník, zamilo- mince, mincovní, mincovna, mincovnic-
vat (se), pomilovat, promilovat, smilo- tví. Z něm. Münze a to přes sthn. mu-
vat se, smilování. Všesl. - p. miły, r. nizza z lat. monēta ze spojení Monētae
mílyj, s./ch. mı o, stsl. milъ. Psl. *milъ officīna ‘Junonina dílna’ (Monēta bylo
má blízké paralely v balt. - lit. miélas, jedno z přízvisek římské bohyně Juno,
394
mincíř minorita²
v jejímž chrámu byla starořímská min- :minus, :mini-, :ministr, :menší.

covna). ministr ‘člen vlády’, ministryně, minis-
mincíř ‘závěsné zařízení k vážení’. Přes terský, ministerstvo. Přes něm. Mi-
slk. mincier z maď. mincér tv. a to asi nister, fr. ministre tv. z lat. minister
z něm. (zřejmě souvisí s :mince) (HK, ‘pomocník, sluha’ a to od lat. minus
Ma2 ). ‘méně’ (viz :minus a :magistr). Přes
mindrák hov. ‘komplex méněcennosti’, význam ‘správce, pomocník vladaře’ až
zamindrákovaný. Z něm. Minderwer- k dnešnímu významu.
tigkeitskomplex tv. od minder ‘menší’ ministrant ‘přisluhující při bohoslužbě’.
(viz :menší). Přes něm. Ministrant z lat. ministrāns
minerál ‘nerost’, minerální, minerálka. (gen. ministrantis), což je přech. přít.
Přes něm. Mineral ze střlat. (aes) mi- od ministrāre ‘přisluhovat’. Viz :mi-
nerale tv., doslova ‘nerostná (ruda)’, a nistr, :administrace.
to od střlat. minarium ‘důl’ kelt. pů- mínit, mínění, zmínit (se), zmínka, vy-
vodu (srov. :mina). mínit si, umínit si, podmínit, podmí-
mini- (ve složeninách) ‘malý, mini- něný, podmínka, podmínkový. Všesl. -
mální’. Srov. minigolf, minisukně, p. mienić, str. měniti, ch. mijéniti, s.
:minimax, :ministr i :maxi-. Jinak méniti, stsl. měniti. Psl. *měniti má
viz :minimum. nejblíže k něm. meinen, angl. mean
miniatura ‘drobnomalba, zmenšenina’, tv., dále sem patří stir. mían ‘přání’,
miniaturní. Z it. miniatura (asi přes vše z ie. *meino-, *moino- ‘mínění,
něm. Miniatur) ze střlat. miniatura přání’. Významově i formálně blízké je
od lat. miniāre (příč. trp. miniātus) ie. *men- ( :mníti), ale rozdíl v sa-
‘obarvovat suříkem’ od minium (viz mohláskové složce kořene obou slov je
:minium). Původně užíváno o ini- těžko vysvětlitelný (Ma2 , HK).
ciálkách starých rukopisů, které byly minium ‘suřík’. Z lat. minium nezná-
takto obarvovány, pak přeneseno na mého původu. Srov. :miniatura.
‘umělecké dílo malých rozměrů’ vlivem miňonka ‘druh oplatky v čokoládě’. Od
lat. minor ‘menší’, minimus ‘nejmenší’ fr. mignon ‘roztomilý, hezounký’ asi
(srov. :mini-, :menší). onom. původu.
minimax hov. ‘ruční hasicí přístroj’. Z fi- minorita1 ‘menšina’, minoritní. Podle
remního názvu Minimax, který se obje- něm. Minorität, fr. minorité, angl.
vuje již ve 20. letech v Německu (chce minority ap. ze střlat. minoritas od
asi vyjádřit ‘malý hasicí přístroj s vel- lat. minor ‘menší’, 2. stupně od par-
kým výkonem’, viz :minimum, :ma- vus ‘malý’. Srov. :minus, :minimum,
ximum). :majorita.
minimum ‘nejmenší (možné) množství’, minorita2 ‘františkán, člen řádu men-
minimální, minimalizovat, minimali- ších bratří’, minoritský. Od lat. frātrēs
zace. Z lat. minimum, což je zpodstat- minōrēs ‘menší bratří’ (jedna ze tří
nělý tvar stř.r. adj. minimus ‘nejmenší’, větví františkánského řádu) od minor
3. stupně adj. parvus ‘malý’. Srov. ‘menší, skromnější, nepatrnější’ (viz
395
minout mísa
:minorita1 ). ‘občina, svět’ (srov. :vesmír).

minout, minulý, minulost, prominout, míra, měrný, měrový, měřice, měřit, mě-
pominout, pominutý. Všesl. - p. minąć, řicí, měřidlo, měřič, měřičský, měřič-
r. minút’, s./ch. mínuti, stsl. minǫti. ství, změřit, nezměrný, poměřit, po-
Psl. *minǫti je odvozeno slovotvornou měr, poměrný, vyměřit, výměr, roz-
příp. -nǫ- od ie. *mei- ‘jít, putovat’ měr, rozměrný, odměřit, odměrka, pře-
(srov. :míjet, :mimo), od něhož je i měřit, proměřit, průměr, průměrný,
střwal. mynet ‘chodit’, lat. meāre tv. úměra, úměrný, naměřit, zaměřit.
a s rozšířením lat. migrāre (viz :mi- Všesl. - p. miara, r. méra, ch. mjȅra,
grace). Výchozí ie. kořen je možná to- s. mȅra, stsl. měra. Psl. *měra je od-
tožný s kořenem *mei- ‘měnit’ (‘chodit, vozeno od ie. *mē- ‘měřit’, které je i
putovat’ = ‘měnit sídla’) (Ma2 , HK). v lat. mētīrī tv., ř. métron ‘míra’ (viz
minuciózní kniž. ‘velmi podrobný’. Z :metr), sti. mā̺ti ‘měří’, toch. A me-
nlat. minutiosus od lat. minūtus ‘malý, tv., dále je příbuzné lit. mẽtas ‘čas’,
nepatrný’ (viz :minuta). matúoti ‘měřit’, něm. messen tv., gót.
mēl ‘doba’ (sem patří i něm. ein-mal
minus přísl. ‘méně; označení záporné ve-
‘jednou’, Mahl ‘jídlo’, angl. meal tv.),
ličiny’; subst. hov. ‘znaménko pro odčí-
lat. meditārī ‘přemítat’, chet. mēḫur
tání; nedostatek, chyba’. Z lat. minus
‘čas’ aj. Srov. i :mířit, :téměř, :mě-
‘méně’, což je 2. stupeň adv. parum
síc.
‘málo’. Srov. :minuskule, :ministr,
mirabelka ‘drobná žlutá slíva’. Přes
:minimum.
něm. Mirabelle, fr. mirabelle, z it. mi-
minuskule ‘malé písmeno’. Z lat. (lit- rabella, přetvořeného z mirabolano z ř.
tera) minuscula tv. od minusculus ‘ma- myrobálanos tv., doslova ‘vonný žalud’,
ličký’, což je vlastně zdrobnělina od mi- z mýron ‘vonný olej’ a bálanos ‘žalud,
nus (viz :minus a :majuskule). datle’.
minuta, minutka, minutový. Přes něm. mirakulum ‘středověká náboženská hra
Minute z pozdnělat. (pars) minūta (zvláště o zázracích světců)’. Z lat.
(prima), doslova ‘(první) zmenšený mīrāculum ‘zázrak, div’ od mīrārī ‘di-
(díl)’ (srov. :sekunda jako druhá vit se’.
zmenšená jednotka) od minūtus, což -mírat (umírat, zmírat, vymírat). Viz
je příč. trp. od minuere ‘zmenšovat’. :mřít.
Srov. :minus, :minuciózní, :menší. mírný. Viz :mír.
mír, mírový, mírný, mírnit, zmírnit, mířit, miřidlo, zamířit, záměr, namí-
umírnit (se), (u)smířit (se), smír, řit, náměr, směr, (na)směrovat, směřo-
smírný, příměří. Všesl. - stp., r. mir, vat, směrnice, usměrňovat. Jen č., slk.
s./ch. mîr, stsl. mirъ. Psl. *mirъ je nej- a p. (mierzyć). Druhotvar k :měřit
spíš odvozeno příp. -ro- od ie. *mei- (viz :míra), podobně jako :místo -
(viz :milý), stejná příp. je v alb. mirë :město, :dílo - :dělo. Významová
‘dobrý’; stlit. mieras a lot. miers tv. souvislost je dobře vidět např. v zamě-
jsou asi ze slov. Původně asi ‘přátel- řit - zamířit.
ské soužití’, z toho pak v r. i význam mísa, miska. P. misa, r. míska, stsl. misa.
396
misál mitra
Z vlat. *mēsa z lat. mēnsa ‘stůl, jídlo’. ský, mistrovství. Z lat. magister (viz
Srov. :menza. :magistr) redukcí v 1. slabice (časté
misál ‘mešní kniha’. Ze střlat. (liber) u titulů, srov. :slečna). Slk. majster
missalis ‘mešní (kniha)’ od lat. missa přes něm. Meister.
‘mše’ (viz :mše). mistral ‘severní vítr v jižní Francii’. Z
mise ‘poslání, poselstvo’. Z lat. missiō fr. mistral ze stprov. maestral a to z
tv. od mittere ‘poslat’. Srov. :misie, lat. (ventus) magistrālis ‘hlavní (vítr)’
:emise, :komise, :demise, :mše. od lat. magister ‘nadřízený, učitel ap.’.
misie ‘hlásání křesťanství mezi pohany’, Viz :magistr, :magistrála.
misionář, misionářský, misionářství. Ze míšeň ‘míšeňský porcelán’. Podle něm.
střlat. missio tv., téhož původu jako města Míšeň (něm. Meissen, nedaleko
:mise. Drážďan), kde se vyráběl.
mísit (se), mísič, míšenec, smísit, smí- míšenec, míšenka, míšenecký. Od :mí-
šený, směs, směsice, promísit, přimí- sit.
sit, příměs, vmísit (se), vyměšovat, roz- mišmaš hov. expr. ‘směsice’. Z něm.
míška aj. Všesl. - p. miesić, r. mesít’, Mischmasch, což je expr. útvar od
ch. mijésiti, s. mésiti, stsl. měsiti. Psl. mischen ‘mísit’ (viz :mísit). K tvoření
*měsiti (sę) je příbuzné s lit. maišýti, srov. :křížem krážem, cikcak.
lot. maisīt tv., sti. mekšāyati ‘mísí’, lat. mišpule ‘strom či keř příbuzný hrušce’.
miscēre ‘mísit’ (odtud něm. mischen, Stč. mišpule, nyšpule z lat. mespilus z
angl. mix tv.), ř. mígnȳmi ‘mísím’, vše ř. méspilon tv., neznámého původu.
od ie. *meik̸- tv. Srov. :míchat. mišuge. Viz :mešuge.
miss ‘titul královny krásy; slečna’. Z mišuňk zast. hov. ‘míchanice’. Z něm.
angl. miss, jež je zkráceno z mistress Mischung od mischen ‘míchat, mísit’.
‘paní’, to pak je ze stfr. maistresse tv. Viz :mísit, srov. :mišmaš.
od maistre ‘pán’ z lat. magister. Viz mít, mívat. Stč. jmieti. Všesl. - p. mieć,
:magistr, :mistr, :metrnice. r. imét’, s./ch. ìmati, stsl. iměti. Psl.
místo, místečko, místní, nemístný, umís- *jьměti (1. os. přít. jьmamь) je stará
tit, přemístit, rozmístit, náměstek. odvozenina od ie. slovesa, jež dalo psl.
Všesl. - p. miasto, r. mésto, ch. mjȅsto, *jęti ( :jmout), asi od tvaru perfekta
s. mȅsto, stsl. město. Psl. *město nemá (‘vzal jsem’ = ‘mám’) (HK, Ma2 ). Srov.
jednoznačný výklad. Jednou možností :jmění, :majetek, :přimět.
je vyjít z ie. *moit-to- ‘vykolíkované -mítat (namítat, odmítat, omítat, promí-
místo’ od *moit- ‘kůl’ doloženého v tat, přemítat, vymítat, zmítat, zamítat).
lit. miẽtas, lot. miets tv., arm. moitc Viz :mést, :metat.
‘sloup’ a snad i lat. mēta ‘kuželovitý mítink ‘veřejné shromáždění; (lehkoat-
sloup’, pak i ‘cíl’ ( :meta) (HK), jiný letické) závody’. Z angl. meeting tv.,
výklad dává přednost spojení s lit. ma- vlastně ‘setkání’, od meet ‘potkat, se-
ĩstas ‘obživa’, lot. mist ‘bydlet’, av. ma- tkat se’, jež nemá mimo germ. spoleh-
ēθanƏm ‘bydliště, dům’ (Ma2 ). Viz i livé příbuzenství.
:město. mitra ‘vysoká biskupská čepice’. Přes
mistr, mistryně, mistrný, mistrov- lat. mitra z ř. mítra ‘(vinutá) pokrývka
397
mix mlat
hlavy, turban’ od mítos ‘klička, nit’. působení na význam slova.

Dnešní význam je z nejstaršího řeckého -mknout (odemknout, zamknout, vy-
překladu Starého zákona, kde je slova mknout, semknout, přimknout). Viz
použito k označení čepice židovských :mykat.
velekněží. mladý, mladičký, mladost, mládí,
mix ‘směs’, slang. ‘druh lyžařského vosku; mládě, mláďátko, mladík, mladice,
smíšená čtyřhra’, mixovat, mixér. Z mladický, mladistvý, mládenec, mlá-
angl. mix ‘směs’ (případně mixed ‘smí- denecký, mládež, mládežník, mládež-
šený’) a to z lat. miscēre (příč. trp. mix- nický, mládek, mladina, mládnout,
tus) ‘míchat’ (viz :mísit). omládnout, omladit, omladina. Všesl. -
míza, mízní. Stč. miezha, slk., p. mia- p. młody, r. molodój, s./ch. mlâd, stsl.
zga, r. mezgá, s./ch. mézga. Psl. *mězga mladъ. Psl. *moldъ (B8) souvisí se stpr.
se spojuje s ie. *meiǵh- ‘pouštět vodu, maldai ‘děti’, maldian (ak.) ‘hříbě’,
močit’ (A1, A2, B2) (srov. sln. mezéti dále se stangl. meltan (angl. melt) ‘tát,
‘kapat, téci úzkým pramínkem’), k ně- měknout’, wal. blydd ‘měkký, něžný’,
muž dále patří s./ch. mìžati, lot. mizt, lat. mollis ‘měkký’, ř. méldomai ‘roz-
stangl. mīgan, lat. mingere, ř. omīchéō, pouštím’, sti. mr dú- ‘měkký, něžný’,
arm. mizem, sti. méhati, vše ve vý- vše z ie. *meld- ‘měkký, něžný, slabý’
znamu ‘močit’ (HK). od *mel- ‘tát, drobit, mlít’ (viz :mlít).
mizantrop ‘člověk, který nemá rád lidi’, K významovému posunu ‘slabý’ →
mizantropický. Z fr. misanthrope (do ‘mladý’ srov. :starý. Původní psl.
povědomí vešlo v 17. st. zásluhou stej- slovo pro ‘mladý’ bylo *junъ (viz :ju-
nojmenné Molièrovy komedie) a to z ř. nák).
mīsánthrōpos ‘nenávidějící lidi’ z mīséō mláka nář. ‘kaluž’. Slk. mláka, br.d.
‘nenávidím’ a ánthrōpos ‘člověk’. Srov. móloka, s./ch. mlȁka, b. mláka. Psl.
:filantrop. *molka asi souvisí s lit. mal̓kas ‘dou-
mizera hov. hanl. ‘bídák, darebák’, mi- šek’, lot. màlks ‘pití’, gót. milhma
zerný, mizérie. Již stč. Od lat. miser ‘mrak’, ř. mélkion ‘pramen, vřídlo’ z ie.
‘bídný, ubohý’ i ‘ubožák, chudák’, k *melk- ‘vláha, mokrost’. Sem patří asi
posunu významu srov. bídák od :bída. i starší č. mlklý ‘vlhkostí zkažený’ (Jg).
mizet, zmizet, vymizet, mizivý. Stč. mi- mlaskat, mlasknout, mlaskavý, zamlas-
zěti i mizati. Jen č. a slk., spojuje se s kat, pomlaskávat. P. mlaskać, s./ch.
:míhat (‘zmizet’ = ‘mihnout se a ne- mlȁskati, chybí ve vsl. Od onom.
být’) (Ma2 , HK); pokud je *mizati z základu *mlas-, který snad je i v
*migati, muselo by jít nejspíš o progre- stir. mlas ‘chuť’ (Ma2 ). Srov. :mlsat,
sivní palatalizaci (B1). Srov. :mizina. :mamlas.
*mizina (ve spojeních přijít na mizinu, mlat ‘část stodoly k mlácení obilí’, mlá-
přivést na mizinu, být na mizině). U tit, mlátička, zmlátit, namlátit, umlá-
Jg ‘bída, zkáza’, asi souvisí s :mizet tit, vymlátit, pomlátit, omlátit, roz-
(‘stav, kdy zmizí majetek ap.’), těžko mlátit. Všesl. - p. młot, r. mólot, s./ch.
lze přijmout spojení s mizérie (tak Ma2 , mlât, stsl. mlatъ, vše ‘kladivo’ (č. vý-
viz :mizera), nanejvýš jde o druhotné znam je druhotný). Psl. *moltъ se ob-
398
mláto mluvit
vykle spojuje se stisl. mjǫl lnir ‘kladivo souvisí s lit. mélžti ‘dojit’, sthn. mel-
boha Thora’, wal. mellt ‘blesk’ (srov. r. kan, střir. bligim (z *mligim), lat. mul-
mólnija tv.), lat. malleus ‘kladivo’, vše gēre, ř. amélgō tv., vše z ie. *melǵ-
od ie. *mel- ‘drobit, mlít’ (viz :mlít). tv., jehož další etymologické souvislosti
mláto ‘zbytek pivovarského sladu uží- nejsou jisté. Viz i :mléko.
vaný jako krmivo’. P.st. młoto, ukr. mlha, mlžný, mlhový, mlhavý, mlhovky,
mólot, sln. mláto. Psl. *molto je nejspíš mlhovina, mlžit, zamlžit. Stč. mhla (do
převzetím z germ. *malta- ‘slad’ (něm. nové č. přesmyk). Všesl. - slk. hmla,
Malz, angl. malt tv.), které se spojuje p. mgła, r. mgla, s./ch. màgla, stsl.
s *melt- ‘tát, měkčit, rozpouštět’ z ie. mьgla. Psl. *mьgla odpovídá lit. mi-
*meld- (viz :mladý). glà, lot. migla tv. (B6), dále je pří-
mlází ‘mladý lesní porost’. Od :mladý. buzné niz. miggelen ‘mžít’, alb. mjegull
mlčet, mlčenlivý, mlčenlivost, umlčet, ‘mlha’, ř. omíchlē tv., arm. meg ‘mrak’,
zamlčet, zámlka, pomlčet, pomlka, prosti. mēghá- tv., míh- ‘mlha’, vše z ie.
mlčet, odmlčet se, odmlka. Všesl. - p. *mighlā, *meigho- ‘mlha, mrak’ z ie.
milczeć, r. molčát’, s./ch. múčati, stsl. *meigh- ‘míhat se, mžít, močit’. Srov.
mlьčati. Psl. *mьlčati se obvykle spo- :mžít, :míza, :míhat.
juje s lit. mùlkis ‘hlupák’, ir. malcaim mlíčí ‘rybí sperma; rostlina ronící
‘hniji, trouchnivím’, ř. malakós ‘měkký, mléčně bílou šťávu’, mlíčňák. Odvo-
slabý’, arm. mełk ‘slabý’, východiskem zeno od :mléko (podle podoby).
by bylo ie. *melk- ‘slabý, měkký’ od mlít, mlecí, mletý, semlít, umlít, po-
*mel- ‘drobit, mlít’ (viz :mlít). Pů- demlít, rozemlít, omílat, vymílat.
vodní význam slovesa by tedy byl ‘být Všesl. - p. mleć, r. molót’, ch. mljȅti,
slabý, hloupý, neumět či nesmět mlu- s. mlȅti, stsl. mlěti. Psl. *melti (B8) je
vit’. příbuzné s lit. málti, sthn. malan (něm.
mléko, mléčný, mlékař(ka), mlékárna, mahlen), stir. melim, lat. molere tv., ř.
mlékárenský. Všesl. - p. mleko, r. mo- mýllō ‘drtím’, arm. malem tv., chet.
lokó, ch. mlijéko, s. mléko, stsl. mlěko. mallai ‘rozemele’, vše z ie. *mel- ‘drtit,
Psl. *melko se tradičně vysvětlovalo mlít, drobit’. Srov. :mlýn, :námel,
jako výpůjčka z germ. *meluk, *miluk :výmol, :mlat, :mladý, :mlčet.
(něm. Milch, angl. milk), což přináší mlok. Vytvořil Presl podle něm. Molch
jisté hláskové obtíže (Ma2 ). Souvislost tv. nejistého původu (Ma2 ).
je nesporná, může však jít i o variantu mlsat, mlsný, mls, pamlsek, mlsoun, na-
ie. kořene - *melk- (pro slov.) vedle mlsat se, smlsnout si, zmlsaný. Jen
*melǵ-, z něhož je germ. slovo (A4) (viz č. a slk., jinde není bezpečně dolo-
i :mlezivo). V jiných ie. jazycích jsou ženo. Vzhledem k r.d. molsát’ ‘sát’ by
názvy různé - lit. píenas, lat. lac, ř. gála mohlo jít o variantu k stč. mlzati tv.
atd. Srov. :mlíčí. (psl. *mьlsati vedle *mьlzati), dále viz
mlezivo ‘první mateřské mléko’. P. :mlezivo. Vyloučen není ani onom.
młodziwo, r. molózivo, sln. mlézivo. původ (srov. :mlaskat) (HK).
Psl. *melzivo je odvozeno od slovesa mluvit, mluvení, mluvicí, mluvný,
*melzti (srov. stč. mlzati ‘sát’), které mluvní, mluva, mluvka, mluvčí, mluv-
399
mlýn mnout
nice, mluvnický, mluvidla, mluvítko, sladkovodní treskovitá ryba), dále i se

domluvit (se), omluvit (se), omluva, sthn. muniwa, angl. minnow ‘střevle’ i
smluvit (se), smlouva, přemluvit, ř. maínē ‘jistá ryba’. Některá z těchto
promluvit, přimluvit se, přímluva, slov lze vyložit z ie. *minu- či *men-
přímluvce, zamluvit, namluvit si, od- ‘malý’. Vzhledem k podobným slovům
mlouvat, vymlouvat se, pomlouvat, po- v ugrofin. jazycích (fin. monni ‘sumec’,
mluva, pomlouvačný aj. P. mówić, r.st. maď. meny-hal ‘mník’) se uvažuje i o
mólvit’, sln. mólviti ‘vrkat’, b. mălvja, ugrofin. původu slova (Ma2 ).
stsl. mlъviti ‘šumět, hlučet’, mlъva ‘po- mniška ‘noční motýl (lesní škůdce)’. Od
vyk, hádka’. Původní význam je do- :mnich podle šedého zabarvení křídel
chován v stsl., původ je zřejmě onom., (srov. :bekyně).
srov. :mumlat, :mrmlat, :mručet. mníti zast. ‘mínit, myslet’, pomnít, do-
V zsl. a částečně vsl. se pak vytvořil mnívat se, domněnka, domnělý. Stp.
význam ‘hovořit’. mnieć, r.st. mnit’, sln.st. mnéti, s./ch.
mlýn, mlýnek, mlýnský, mlynář(ka), mnı ti, stsl. mьněti. Psl. *mьněti od-
mlynářský. P. młyn, r.d. mlin, s./ch. povídá lit. minė̷ti ‘zmínit, pamatovat
mlı n. Psl. *mъlinъ je přejato přes si’, dále je příbuzné lat. meminisse ‘pa-
sthn. mulīn z pozdnělat. molīna, mo- matovat si’, ř. mémona ‘míním’, sti.
līnum tv. od lat. molere ‘mlít’ (viz mányate ‘myslí’, vše z ie. *men- ‘mys-
:mlít). Mlýny na vodu a na vítr k let’. Srov. :pomník, :paměť, :zapo-
nám přišly z románské oblasti, před- mínat, :mínit.
tím byly v sev. Evropě známy jen ruční mnohý, mnohost, množný, množství,
mlýnky (viz :žernov). Slovo se přiklo- množstevní, množina, množit (se), na-
nilo k :mlít, -y- v zsl. není jasné. množit, rozmnožit (se), přemnožit (se).
mlž ‘druh měkkýše’. Presl převzal z p. P.st. mnogi, r. mnógije (pl.), s./ch.
małż ‘slimák’, další původ není jasný. mnȍg, stsl. mъnogъ. Psl. *mъnogъ je
mne, mně, mnou. Viz :mě. příbuzné s gót. manags ‘mnoho’ (angl.
mnemotechnický ‘podporující paměť many tv., něm. Menge ‘množství’), stir.
pomocnými představami’. Novější, menicc ‘častý, početný’ z ie. *monogho-
uměle z ř. mnē̺mē ‘paměť’ (srov. :pa- ‘mnohý’.
měť) a technický ( :technika). mňoukat, zamňoukat. P. miauczeć, r.
mnich, mnišský. P., r.d. mnich, sln. mjaúkat’, s./ch. maùkati tv. (k č.
menı h. Ze sthn. munih (něm. Mönch) mň- srov. výslovnost město). Podobné
a to ze střlat. monicus z lat. monachus útvary i jinde - něm. miauen, fr. miau-
z ř. monachós ‘poustevník’, doslova ‘je- ler, vše onom. od citosl. vyjadřujícího
diný, samotný’, od mónos ‘sám, jediný’ mňoukání (Ma2 ).
(srov. :mono-). mnout, promnout, zamnout, rozemnout.
mník ‘druh ryby’. Hl. mjeńk, r.d. menëk, Stč. mieti, mnu (nový infinitiv analo-
sln. menȅk. Psl. *mьnьkъ je odvozeno gií (D1) podle tvarů přít. času, srov.
od *mьnь (stč. meň, s./ch. mȁnj), pů- :jmout, :pnout), p. miąć, r. mjat’,
vod není zcela jasný. Spojuje se s lit. sln. méti. Psl. *męti (B7) odpovídá lit.
ménkė ‘druh mořské tresky’ (mník je mìnti ‘udupávat, šlapat’, dále je pří-
400
mobilizovat moderní
buzné střir. men ‘mouka, prach’, sti. močit, odmočit, vymočit, rozmočit,
čarma-mnā- ‘koželuh’, vše od ie. *men- omočit, zmáčet. Všesl. - p. moczyć, r.
‘mnout, tlouci, šlapat’. Srov. :měkký, močít’, s./ch. mòčiti, stsl. močiti. Psl.
:mouka, :humno. *močiti ‘močit, namáčet’ souvisí s lit.
mobilizovat ‘uvádět do (válečné) poho- makõnė ‘louže’, alb. makë ‘blána na
tovosti’, mobilizace, mobilizační. Z fr. tekutinu’, lat. macerāre ‘měkčit, na-
mobiliser (v tomto významu od 30. let máčet’, arm. mōr ‘bahno, kal’, vše
19. st.) a to od fr. mobile z lat. mōbilis z ie. *mak-, *māk- ‘mokrý; vlhčit’.
‘pohyblivý, nestálý’. Srov. :mobilní. Srov. :mokrý, :mokvat, :močál,
mobilní ‘pohyblivý, přenosný’. Přes :omáčka.
něm. mobil, fr. mobile z lat. mōbilis ‘po- móda, módní. Přes něm. Mode z fr. mode
hyblivý, nestálý’ z *movibilis od motv., vlastně ‘způsob (oblékání)’, a to z
vēre ‘hýbat se’. Srov. :mobilizovat, lat. modus ‘míra, způsob’. Srov. :mo-
:automobil, :motiv, :movitý. dální, :moderní, :model.
moc subst., přísl., mocný, mocnost, moc- modální ‘způsobový’, modalita. Ze stř-
nář, mocnářství, mocnina, odmocnina, lat. modalis tv. od lat. modus ‘způsob’.
mocněnec, mocnitel. Všesl. - p. moc, r. Srov. :móda, :model.
moč’, s./ch. môć, stsl. moštь. Psl. *mo- model ‘vzor, předloha; zmenšenina’, mo-
gtь (B3) má přesné protějšky v germ. delový, modelka, modelář, modelářský,
- gót. machts, něm. Macht, angl. mi- modelářství. Přes něm. Modell z fr.
ght tv., vše z ie. *maghti-, abstrakta od modèle z it. modello z vlat. *modellus,
*magh- ‘moci’ (viz :moci). Poklesnutí což je zdrobnělina k lat. modus ‘míra,
na přísl. (moc lidí ) je jen č. a p. Srov. způsob’. Srov. :móda, :moderní.
:nemoc. modem ‘zařízení na přenos údajů po
moci, přemoci, pomoci, pomoc, po- telefonní síti’. Z angl. modem tv. a
mocný, vzmoci se, zmoci. Všesl. - p. to z mo(dulator) ‘přístroj na přená-
móc, r. moč’, s./ch. mòći, stsl. mošti. šení informací o malém kmitočtu na
Psl. *mogti (B3) vychází z ie. *magh- vyšší kmitočet’ a dem(odulator) ‘pří-
‘moci, být schopný’, které je i v gót. stroj, který odděluje elektrické kmity
magan tv., něm. mögen ‘moci, chtít’, vysokého kmitočtu od nízkého (aby
angl. may ‘smět’, sti. maghá- ‘moc, síla, mohly být normálně slyšeny)’. Srov.
bohatství’ a snad i lit. mãgulas ‘po- :modulace.
četný, mnohý’ a ř. mē chos ‘prostře- moderátor ‘kdo řídí diskusi’, modero-
dek, pomoc’ (viz i :mechanika, :mavat. Přes něm. Moderator z lat. mo-
šina). Srov. :moc, :velmož, :mo- derātor ‘řidič, usměrňovatel’ od mo-
hutný. derārī ‘mírnit, řídit, krotit’ od mo-
močál, močálovitý. Takto jen č., jinak dus ‘(pravá) míra, mez, způsob’. Srov.
slk. močiar, p. moczar(a), sln. moč- :moderní, :móda.
vîrje, s./ch. mȍčvār tv., vše od psl. moderní, modernost, moderna, moder-
*moč-, k němuž viz :močit, :mokrý. nizovat, modernizace, modernizační.
močit, moč, močový, močovina, mo- Přes moderní evr. jazyky (něm., angl.
čůvka, namočit, promočit, smočit, po- modern, fr. moderne) z pozdnělat. mo-
401
modifikovat mochna
dernus ‘nový, dnešní’ od lat. modo když červené). Srov. :modřín.

‘pouze, nedávno, právě teď, hned’, což modřín, modřínový. Od :modrý podle
je původem ablativ lat. modus ‘míra, nafialovělého jádra dřeva.
mez, způsob’. Srov. :móda, :mode- modulace ‘obměňování, odstiňování
rátor, :model. (hlasu ap.); přechod do jiné tóniny
modifikovat ‘obměnit, přizpůsobit’, ap.’, modulovat. Přes moderní jazyky z
modifikace, modifikační. Z lat. modi- pozdnělat. modulātiō ‘rytmus, harmo-
ficāre z modus ‘míra, způsob’ (srov. nie, hraní’ od lat. modulārī ‘odměřovat
:móda, :model) a odvozeniny od fa- podle taktu, hrát, vyluzovat’ od mo-
cere ‘dělat’ (viz :-fikace). dulus ‘měřítko, takt’, zdrobněliny od
modla ‘podoba pohanského boha; před- modus ‘míra, způsob’. Srov. :model,
mět zbožňování’. Stará odvozenina od :modem.
*modliti ( :modlit se), srov. p. modły mohamedán ‘muslim’. Podle něm. Mo-
(pl.) ‘modlitba’ i stpr. maddla tv. (po- hammedaner od jména proroka Moha-
kud není z p.). meda (6.-7. st. po Kr.), zakladatele is-
lámu.
modlit se, modlitba, modlitební, modli-
tebna, pomodlit se, vymodlit si. Všesl. mohér ‘tkanina ze srsti angorských
- p. modlić (się), r. molít’(sja), s./ch. koz’, mohérový. Z angl. mohair z ar.
mòliti (se), stsl. moliti (sę), vše ‘pro- muḫaȳar tv. (s přikloněním k angl. hair
sit’ (bez zvratné část.) i ‘modlit se’ ‘vlasy’), doslova ‘výběr’ od ḫaȳara ‘vy-
(zvratné). Psl. *modliti (sę) je přesmy- bírat’.
kem z *molditi, které odpovídá lit. mal- mohutný, mohutnost, (z)mohutnět. Od
dýti tv., což je opětovací sloveso od základu přech. přít. (*mog-ǫt-) slovesa
mel̓sti tv. Příbuzné je ještě něm. mel- *mogti ( :moci), který je i v r. mogúčij,
den ‘hlásit’, arm. malthc em ‘prosím’, sln. mogóčen tv., vlastně ‘mohoucí, ma-
chet. maltai ‘prosí’, vše od ie. *meldh-, jící moc’.
asi ve významu ‘obracet se hlasem (k mohykán ‘poslední pozůstalý’. Podle
bohu)’. Cooperova románu Poslední Mohykán
modrý, modravý, modř, modřina, mod- (Mohykáni byli indiánský kmen sídlící
řenec, modrat, zmodrat. Hl. módry, na kanadsko-amer. pomezí).
s./ch. mȍdar, chybí ve vsl. Psl. *modrъ mohyla, mohylový. Všesl. - p. mogiła, r.
nemá jistý výklad. Spojuje se s lat. mogíla, s./ch. gòmila (přesmykem sou-
madēre ‘být mokrý’, ř. madáō ‘pouštím hlásek), csl. mogyla. Psl. *mogyla není
vláhu, taji’, sti. máda- ‘opojný nápoj’ uspokojivě objasněno. Zřejmě souvisí
z ie. *mad- ‘mokrý; stékat’ - slov. slovo s alb. magulë ‘pahorek’, rum. măgură
odvozené příp. -ro- (srov. :mokrý) by tv. Vzhledem k těmto souvislostem i
pak znamenalo asi ‘mající barvu vody’ k charakteru slova je pravděpodobná
(trochu jinak HK). Za úvahu stojí i spo- výpůjčka z jakéhosi předslov. (možná
jení s lot. madara, sthn. matara, angl. i předie.) substrátového jazyka (Ma2 ).
madder ‘mořena barvířská’, což je ná- mochna ‘druh byliny’. Preslovo převzetí
zev rostliny, z níž se získává barvivo (i z ukr. mochna, kde odvozeno od moch
402
mok monetární
‘mech’ podle plstnatých listů (Ma2 ). lekula.

mok ‘tekutina, nápoj’. Viz :močit, *moldánky (natahovat moldánky ‘nabí-
:mokrý. rat k pláči’). Původně ‘primitivní pas-
moka ‘silná černá káva’. Z něm. Mokka týřská píšťala’ (u Jg i slk. mulitánky),
tv. podle ar. města Mokka (ar. Muhā) odvozeno od rumunské provincie Mul-
na břehu Rudého moře. tany, rum. Moldova (dnes Moldavsko).
mokasín ‘druh střevíce’. Z angl. mocca- molekula ‘nejmenší částice látky’, mo-
sin a to z jazyka severoamer. indiánů, lekulový, molekulární. Z fr. molécule a
kde slovo mockasin označovalo ‘lehký to uměle (17. st.) od lat. mōlēs ‘hmota,
kožený střevíc’. masa’ zdrobňující příp. (srov. :mi-
moknout, zmoknout, promoknout. P. nuskule).
moknąć, r. móknut’. Psl. *moknǫti moll ‘měkká tónina či stupnice’,
je odvozeno od kořene *mok- (viz mollový. Z lat. molle od mollis ‘měkký’,
:mokrý, :močit). dále viz :dur.
mokrý, mokro, mokřina, mokřit, umok- molo ‘přístavní hráz’. Z it. molo tv. a to
řit, zamokřit, namokřit. Všesl. - p. z lat. mōlēs ‘hmota, hráz’. Srov. :mo-
mokry, r. mókryj, s./ch. mȍkar, stsl. lekula.
mokrъ. Psl. *mokrъ je odvozeno sta- moloch ‘obrovitý netvor (často symbol
rou příp. -r- od ie. *mak- (viz :močit), mašinérie ničící člověka)’. Z pozdně-
možná, že útvar *makro- je již ie. (vy- lat. Moloch z ř. Molóch a to z hebr.
chází z něj asi i arm. mōr ‘bláto, kal’). mōlek od melek ‘král’. Jméno semit-
mokvat, mokvavý. Asi od *mokva, dolo- ského boha, jehož modle byly přinášeny
ženého v slk.d. mokva ‘tekutina’, p.d. lidské (dětské) oběti.
mokwa ‘mokrost’, r.d. mókva tv. a to molybden ‘kovový prvek’, molybde-
od téhož základu jako :mokrý, :mo- nový. Z fr. molybdène a to z lat. molyb-
čit (Ma2 , HK). daena ‘stříbrná žíla v olovu’ z ř. molý-
mol1 ‘drobný škodlivý motýlek’. Všesl. bdaina ‘olovnice’ od mólybdos ‘olovo’.
- p. mól, r. mol’, s./ch. mòljac, stsl. moment ‘okamžik’, momentální, mo-
mol’ь. Psl. *mol’ь je nejspíš odvo- mentka. Přes něm. Moment z lat. mō-
zeno od ie. *mel- ‘drobit, mlít’ ( :mlít) mentum ‘hybná síla, pohnutka, oka-
(vlastně ‘ten, kdo rozrušuje, drolí mžik’ z *movimentum od movēre ‘hý-
věci’), k němuž patří i gót. malō, švéd. bat, pohánět’. Srov. :mobilní, :mo-
mal, něm. Milbe tv. i sti. malūka- ‘druh tiv.
červa’. monarchie, monarcha, monarchista,
*mol2 (být namol). Ve starší č. molek monarchistický. Přes něm. Monar-
‘opilec’. Ne zcela jasné. Snad přeneseně chie, pozdnělat. monarchia z ř. monar-
z molek ‘malý mol’ ve spojení vinný chía ‘samovláda’ z mónos ‘sám’ (viz
molek, pivní molek (Jg) (srov. kniho- :mono-) a árchō ‘vládnu’ (srov. :oli-
mol). Podle jiného výkladu z něm. arg. garchie, :anarchie).
Molum ‘opilost’, molum ‘opilý’ z jidiš mondénní ‘světácký’. Z fr. mondain od
mole ‘plný’ (hebr. mālec tv.). monde ‘svět’ z lat. mundus tv.
mol3 ‘grammolekula’. Zkráceno z :mo- monetární ‘mincovní, peněžní’. Přes
403
monitor monstrózní
moderní evr. jazyky z lat. monētārius gos (viz :mono- a :dialog).

tv. od monēta ‘mince’ (viz :mince). mononukleóza ‘druh infekčního one-
monitor ‘zařízení ke kontrole vysílaných mocnění’. Viz :mono- a :nukleus.
signálů’, monitorovat. Z angl. monitor Nemoc se totiž projevuje abnormálním
(screen) tv. a to z lat. monitor ‘při- množstvím mononukleárních (tj. mají-
pomínatel, usměrňovatel’ od monēre cích jedno buněčné jádro) bílých krvi-
‘upomínat, připomínat’. Srov. :monu- nek v krvi.
ment. monopol ‘výhradní právo na výrobu a
mono- (ve složeninách) ‘jedno-’. Z ř. mó- prodej něčeho; typ sdružení podniků’,
nos ‘jediný, sám’. Srov. monočlánek, monopolní, monopolizace, monopolizo-
:monolog, :monogram, :monopol, vat. Přes moderní evr. jazyky (něm.
:mononukleóza, :monopost, :mo- Monopol, fr. monopole) z lat. monopō-
notónní, :monarchie, :mnich. lium, ř. monopō̺lion ‘výhradní právo na
monoftong ‘jednoduchá samohláska’, obchod’ a to z :mono- a pōléō ‘prodá-
monoftongizace. Novější, viz :mono- vám’.
a :diftong. monopost ‘jednomístný závodní vůz’.
monogamie ‘jednoženství’, monogamní. Z angl. monopost tv. z :mono- a
Z lat. monogamia, dále viz :mono- a post ‘stanoviště, (přikázané) místo’ (viz
:bigamie. :post).
monografie ‘vědecká práce věnovaná
monotónní ‘jednotvárný’. Přes něm.
jednomu tématu’, monografický. No-
monoton, fr. monotone z pozdnělat.
vější, viz :mono- a :-grafie.
monotonus z ř. monótonos ‘mající je-
monogram ‘zkratka osobního jména
den tón’. Viz :mono- a :tón.
začátečními písmeny’. Z pozdnělat.
monogramma, monogrammum tv., monsignore ‘čestný titul katolických
vlastně ‘spojení více písmen v jeden duchovních’. Z it. monsignore, doslova
celek’, dále viz :mono- a :-gram. ‘můj pán’, a to ze stit. mon ‘můj’ z
monokl ‘sklíčko na jedno oko’. Přes něm. lat. meus tv. a signore ‘pán’ z lat.
Monokel z fr. monocle a to z pozdnělat. senior ‘starší’. Srov. :madam, :ma-
monoculus ‘jednooký’ z :mono- a lat. dona, :sir.
oculus ‘oko’. Srov. :okulár. monstr- (ve složeninách) ‘(okázale)
monokultura ‘delší pěstování jedné ohromný’. Srov. monstrproces, monstr-
rostliny na jednom místě’. Viz :mono- podnik. Z fr. monstre ‘ohromný, ne-
a :kultura. stvůrný’ od monstre ‘monstrum, ne-
monolit ‘monumentální sloup z jednoho stvůra’ (viz :monstrum).
kusu kamene’. Z lat. monolithus ‘z jed- monstrance ‘zdobená schránka na vy-
noho kusu kamene’ z :mono- a ř. lí- stavování hostie’. Ze střlat. monstran-
thos ‘kámen’. Srov. :litografie. tia od lat. mōnstrāre ‘ukazovat’. Srov.
monolog ‘promluva jednoho mluvčího, :demonstrovat, :monstrum.
samomluva’. Z moderních evr. jazyků monstrózní ‘ohromný, obludný’. Z lat.
(něm. Monolog, fr., angl. monologue), mōnstruōsus, mōnstrōsus ‘nestvůrný,
kde bylo utvořeno podle vzoru ř. diálo- obludný’ od mōnstrum (viz :mon-
404
monstrum moréna
strum). mrzutý, bručet’ podle dojmu, který

monstrum ‘něco nestvůrně neobvyklého dělá výraz jeho tváře.
velikostí či tvarem’. Přes něm. Mon- mor, morový. Všesl. - p. mór, r. mor,
strum tv. z lat. mōnstrum ‘nadpři- s./ch. môr, stsl. morъ. Psl. *morъ je
rozený úkaz, zjev, obluda, nestvůra’ stará odvozenina od ie. *mer- (viz
od mōnstrāre ‘ukazovat’. Srov. :mon- :mřít, :mořit1 ) (A6).
strance. morální ‘mravní, mravný’, morálka, mo-
montovat ‘sestavovat, mechanicky při- ralista, moralizovat. Z lat. mōrālis
pojovat’, montovaný, montáž, montér, (eventuálně přes něm. moralisch) a to
montérky. Podle něm. montieren tv. z od mōs (gen. mōris) ‘mrav, zvyk’. Srov.
fr. monter ‘stoupat, vytáhnout, dopra- :moresy, :morous.
vit nahoru, sestavit, uspořádat’ (dnešní moratorium ‘odklad, zastavení, zmra-
význam tedy z původního ‘stavět do zení něčeho’. Od střlat. právního ter-
výšky, umisťovat nahoře’) a to z vlat. mínu moratorius ‘prodlužující, odda-
*montāre ‘stoupat’ od lat. mōns (gen. lující’ od lat. morārī ‘prodlévat, zdr-
montis) ‘hora’. žet, zadržet’ od mora ‘prodlení, zdr-
monument ‘velký pomník’, monumen- žení, překážka’.
tální. Z lat. monumentum (vedle morbidní ‘chorobný, úpadkově ne-
monimentum) ‘památka, pomník’ od zdravý’. Z fr. morbide z lat. morbidus
monēre ‘připomínat, upomínat’. Srov. ‘nemocný, chorobný’ od morbus ‘ne-
:monitor. moc, choroba’.
monzun ‘občasný vítr vanoucí v ji- morče. U Jg i morka. Nejspíš od moře,
hových. Asii’, monzunový. Přes něm. mořský podle něm. Meerschwein(chen)
Monsun, případně angl. monsoon, it. tv., doslova ‘(zá)mořské prasátko’ (při-
monsone z port. monção (dříve mou- šlo z jižní Ameriky a kviká jako sele)
ção) a to z ar. mausim ‘roční doba’, z (Ma2 , HK).
toho ‘pravidelný vítr příznivý pro cestu mord zast. ob. ‘vražda’, mordovat (se),
do Indie’ (monzun vane od května do zamordovat. Z něm. Mord tv., jež vy-
září od jihozápadu, zbytek roku nao- chází ze stejného kořene jako :mrtvý.
pak). morda ‘čumák’. Převzato Preslem z p.
mop ‘smeták s třásněmi napuštěnými morda či vsl. mórda nejistého původu,
olejem’. Z angl. mop, dříve mapp(e) snad z írán. (srov. av. ka-mƏrƏδa
tv. Původem námořnické slovo ne zcela ‘hlava’). Uvažuje se i o spojení s :mr-
jasného původu, souvisí se střangl. dat, vlastně ‘to, čím se vrtí, kývá’.
moppe ‘hadrová panenka’. Snad z lat. mordi(j)e, mordyjé citosl. Z fr. mon Dieu
mappa ‘látka k utírání’ (viz :mapa). ‘můj bože’ (srov. :hergot) z mon ‘můj’
moped ‘lehké motorové kolo’. V 50. le- a Dieu ‘bůh’ z lat. deus tv. Srov.
tech v něm. prostředí vzniklé zkratkové :monsignore, :madam.
slovo, viz :motor a :velociped, :pe- morek ‘hmota vyplňující duté kosti’,
dál. morkový. Převzato z něm. Mark tv., jež
mopslík ‘druh malého psa’. Z něm. Mops souvisí s :mozek.
a to z niz. mops, mop od moppen ‘být moréna ‘nános vytvořený ledovcem’,
405
moresy mořit²
morénový. Přes něm. Moräne z fr. mood morī ‘zemřít’. Srov. :mřít, :mor,
raine tv., původně nářeční slovo ze sa- :mord.
vojské oblasti asi předrom. původu. moruše ‘plod podobný ostružině’, moru-
moresy hov. expr. ‘mravy’. Z lat. mōrēs šovník. Již ve střední č. Z lat. mōrus
tv., pl. od mōs (gen. mōris) ‘mrav’. ‘morušovník’, mōrum ‘moruše, ostru-
Srov. :morální, :morous. žina’ z ř. móron tv. asi předie. původu.
morfém ‘nejmenší, mluvnicky neděli- morytát ‘jarmareční písnička o vraždě’.
telná část slova’, morfémový, morfema- Z něm. Moritat ne zcela jasného pů-
tický. Od ř. morfē̺ ‘tvar, podoba’, sys- vodu. Asi z Mordtat ‘vražedný skutek’
témové zakončení podle :foném. Srov. z Mord ‘vražda’ (viz :mord) a Tat
:morfologie, :amorfní. ‘čin, skutek’, ale v úvahu přichází i stř-
morfium ‘alkaloid opia užívaný jako uti- lat. moritas (gen. moritatis) ‘kázání o
šující a omamný prostředek’, morfiový. morálce’ (viz :morálka, :moresy).
Podle ř. boha spánku Morfea (zakon- moře, mořský, námořní, námořník, ná-
čení podle :opium), jehož jméno sou- mořnický, zámoří, zámořský, přímoř-
visí s ř. morfē̺ ‘tvar, (krásná) podoba’ ský, nadmořský, podmořský. Všesl. -
(podle toho, že prý vytváří snové po- p. morze, r. móre, s./ch. môre, stsl.
stavy). Srov. :morfém, :morfologie. morje. Psl. *mor’e (z *mori͡o-) je roz-
morfologie ‘tvarosloví; nauka o tva- šířením ie. *mori-, *mōri- ‘moře, je-
rech vůbec’, morfologický, morfolog. zero’, které je v lit. mãrė ‘moře, (Kur-
Viz :morfém a :-logie. ský) záliv’, gót. marei ‘moře’, stangl.
mormon ‘příslušník americké nábožen- mere ‘moře, jezero, močál’, něm. Moor
ské sekty’, mormonský, mormonství. ‘močál’, Meer ‘moře’, stir. muir, lat.
Podle domnělého proroka Mormona (4. mare tv., další ie. paralely chybí, jsou
st. po Kr.), jehož ‘zjevení’ sepsal zakla- však zřejmě i paralely neie. - fin.
datel sekty J. Smith († 1844). meri ‘moře’ (možná z ie.), kavkazské
morous ‘mrzout, nevrlý člověk’, mo- (megrelské) mere ‘jezero’, mong. möre
rouský. Počešťující příp. -ous z lat. ‘(velká) řeka’, tedy asi slovo nostratic-
mōrōsus ‘mající zvláštní zvyky; mr- kého stáří (HK, Ma2 ). Srov. :morče,
zutý’ od mōrēs ‘zvyky’, mōs ‘zvyk’. :marína.
Srov. :moresy, :morální. mořit1 ‘hubit, trápit’, umořit, úmor,
morseovka ‘telegrafická abeceda’. Podle úmorný, zamořit. Všesl. - p. morzyć,
vynálezce, am. malíře a fyzika S. F. B. r. morít’, s./ch. mòriti. Psl. *moriti je
Morsea († 1872). kauzativum k *merti (viz :mřít), má
mortadela ‘druh salámu’. Z it. morta- tedy význam ‘způsobovat mření, umí-
della ‘salám s myrtovými bobulemi’ z rání’, ke střídě samohlásky srov. :mor.
vlat. *murtatēla od lat. murtātum (far- Podobné útvary jsou lit. marìnti tv. a
cīmen) ‘myrtová (nádivka)’ od murtum sti. māráyati ‘moří’. Dále viz :smrt,
‘plod myrty’ (viz :myrta). :mařit, :můra.
mortalita ‘úmrtnost’. Z lat. mortālitās mořit2 ‘napouštět něco speciální látkou’,
‘smrtelnost, smrt’ od mortālis ‘smr- mořený, mořidlo, namořit. Jen slk. mo-
telný’ od mors (gen. mortis) ‘smrt’ riť, r. morít’ tv. Psl. *moriti souvisí
406
mosaz moto-
střídáním samohlásek (A6) s *marati *mak-s-inā (A8, B1, B5) od ie. *mak-
‘špinit’ (p. marać, r. marát’ tv.), pří- ‘(kožený) měšec’, k němuž se řadí i lit.
buzné je asi ř. morýssō ‘špiním, čer- mãkas ‘měšec na peníze či tabák’, lot.
ním’ a snad i lit. moraĩ (pl.) ‘plíseň’ z maks ‘peněženka, váček’, něm. Magen
ie. *mer-/*mor- ‘černit, špinit; špinavá ‘žaludek’, wal. megin ‘měch’ (HK).
skvrna’. Srov. i :mourovatý. mošt, moštový, moštárna. Z něm. Most
mosaz, mosazný. Jen zsl. - slk. mosadz, tv. a to z lat. mustum (vīnum) ‘mladé
hl. mosaz, p. mosiądz. Tyto formy víno, mošt’ od mustus ‘mladý, čerstvý’.
ukazují na již psl. *mosędzь, asi ze motat, motanice, moták, zamotat, zá-
sthn. *massing tv. (B7, B1, srov. motek, rozmotat, namotat, smotat,
:kněz), doloženého až od střhn. mes- smotek, vymotat, přimotat, omotat,
sinc, möschinc aj. (nejstarším germ. obmotat, odmotat, pomotat. Všesl. -
dokladem je stangl. mæstling tv). Pů- p. motać, r. motát’, s./ch. mòtati. Psl.
vod ne zcela jasný. Vyvozuje se ze *motati odpovídá lit. matóti ‘motat,
jména maloasijského kmene Mosyno- kroutit’ a dále je příbuzné s *mesti (viz
iků (ř. Mossýnoikoi), odkud měla tato :mést), výchozí význam je ‘krouživě
slitina ke Germánům přijít (Ma2 ), pohybovat’. Srov. i významově blízké
podle jiných je východiskem lat. massa :mást a dále :motouz, :motovidlo,
‘(tvárná) hmota’ (HK). :motýl.
moskyt ‘tropický komár’, moskytiéra. motel ‘hotel pro motoristy’. Z am.-angl.
Přes něm. Moskito ze šp. mosquito tv., motel (od 50. let) a to uměle z :ho-
což je zdrobnělina od mosca ‘moucha’ z tel s přikloněním k základu, který je v
lat. musca tv. Dále viz :moucha, srov. :motor ap. Srov. podobně i :botel.
:mušketa. moteto ‘několikahlasá drobná skladba’.
most, můstek, mostní, mostový, přemos- Z it. mottetto, což je zdrobnělina k
tit, předmostí. Všesl. - p., r. most, motto (viz :moto).
s./ch. môst, stsl. mostъ. Psl. *mostъ motiv ‘pohnutka; tematický prvek’,
se spojuje s něm. Mast ‘sloup, stožár’, motivovat, motivace, motivační. Přes
střir. maide ‘hůl’, lat. mālus ‘stěžeň, pi- něm. Motiv ze střlat. motivus ‘po-
líř’ z ie. *mazdo- ‘tyč’, slov. slovo se hnutka’ z lat. mōtīvus ‘hybný, hýbající’
vykládá z *mazd-to-, vlastně ‘udělaný od mōtus ‘pohyb, hnutí’, původem příč.
z tyčí’ (primitivní lávka byla několik trp. od movēre ‘hýbat’. Srov. :motor,
rovnoběžných klád) (HK). Zavrhnout :moment, :mobilní, :movitý.
nelze ani výklad z *mot-to- (A5, A6) od moto ‘heslo, citát vztahující se k zá-
*mesti ‘hodit’ ( :metat, :mést), vý- kladní myšlence díla’. Z it. motto tv.
znam by byl ‘co je (pře)hozeno’ (opět a to - možná s vlivem fr. mot ‘slovo’ -
se tu myslí primitivní můstek z něko- z pozdnělat. muttum ‘mumlání’ od lat.
lika klád) (Ma2 ). muttīre ‘mumlat, polohlasně mluvit’.
mošna ‘brašna, kabela’, mošnička. Všesl. moto- (ve složeninách) ‘motorový, mo-
- p. moszna, r. mošná, s./ch. mȍšnja, tocyklový; motoristický’. Srov. :moto-
stsl. mošьna. Psl. *mošьna není zcela cykl, :motorest, :motokros, :moto-
jasné. Obvykle se vychází z předsl. kára, motostřelecký. Zkráceno z :mo-
407
motocykl moucha
tor. části viz :motat, :motouz, k druhé

motocykl, motocyklový, motocyklista, :vít, :vidle.
motocyklistický. Z fr. motocycle (od motyka, motyčka. Všesl. - p. motyka,
zač. 20. st.), dále viz :moto- a :cyk- r. motýga, s./ch. mòtika, stsl. motyka.
lista. Psl. *motyka je odvozeno příp. -yka
motokára ‘závodní motorové vozítko’. (srov. :vladyka) od ie. *mat- tv., které
Původem ze slangu, z :moto- a je i v sthn. madela ‘pluh’, lat. mateola
:kára. ‘nástroj ke kopání’ (z vlat. *mattiuca
motokros ‘terénní motocyklový závod’, je angl. mattock ‘krumpáč’, rum. mă-
motokrosový. Z angl. moto-cross, viz ciucă ‘kyj, obušek’, fr. massue tv.), sti.
:moto- a :kros. matyá- ‘brány’, jde tedy o starý nástroj
motolice ‘nemoc ovcí ap. způsobená ci- k překopávání půdy, předchůdce pluhu.
zopasným červem; závrať’. Ve starší č. motýl, motýlek, motýlovitý. Všesl. - p.
i motýlice. Dále viz :motat a :motýl motyl, r. motylëk, sln. metúlj, s./ch.
- věřilo se, že tato nemoc je způsobena mètilj ‘motolice’. Psl. *motyl’ь, *me-
duchy či čarodějnicemi proměněnými v tyl’ь, *metul’ь jsou zřejmě odvozeniny
motýly. od *mesti, *motati ( :mést, :motat)
motor, motorek, motorový, motorák, ‘krouživě (se) pohybovat’, motivací po-
motorický, motorismus, motorista, mo- jmenování je třepotavý let motýla.
toristický, motorizovat, motorizovaný. moudí zast. ‘šourek s varlaty’. Stč.
Přes něm. Motor z lat. mōtor ‘hybatel’ múdie, hl. mud, r.d. mudó, s./ch. múdo,
od mōtus ‘pohyb, hnutí’, původem příč. csl. mǫdo. Psl. *mǫdo nemá jasné ety-
trp. od movēre ‘hýbat’. Srov. :motiv, mologické souvislosti. Srovnání s lat.
:moto-, :moment, :mobilní. mentulus ‘mužský úd’ či ř. mē̺dea ‘var-
motorest ‘motoristická restaurace s par- lata’ (Ma2 ) nepřesvědčují.
kovištěm, umývárnami ap.’. Jen č., moudrý, moudrost, zmoudřet, pře-
utvořeno nejspíš z :moto- a :restau- moudřelý. Všesl. - p. mądry, r. múdryj,
race, srov. však i angl. rest ‘místo pro s./ch. múdar, stsl. *mǫdrъ. Psl. *mǫdrъ
odpočinek, hostinec, motel’. odpovídá lit. mañdras, mandrùs ‘čilý,
motouz. P. motowąz, r.d. motovjáz, mo- živý, vychytralý’ a něm. munter ‘čilý,
toúz, sln. motvôz. Psl. *motovǫzъ je probuzený’ z ie. *mondh-ro- ‘přemýš-
složenina ze dvou základů - první je livý, duševně čilý’, jež je odvozeno
odvozen od *motati ( :motat), druhý od *mendh-, doslova ‘položit mysl’,
od *vęsti, *vęzati (viz :vázat, :uzel). k němuž patří gót. mundan ‘sna-
Původně tedy snad ‘co je smotáno a žit se’, ř. manthánō ‘učím se’ (srov.
určeno k vázání’. :matematika), sti. mandhātar- ‘mys-
motovidlo ob. expr. ‘nemotora, nešika’. livý, zbožný’, z *men- ‘myslet’ (srov.
Původně ‘část kolovratu na navíjení :mníti, :paměť) a dhē- ‘klást’ (srov.
příze’. Všesl. - p. motowidlo, r.d. mo- :dít se). Srov. ještě :mudrc.
tovílo, s./ch. motòvilo. Psl. *motovidlo moucha, muška, muší. Všesl. - p. mu-
je odvozeno příp. -dlo od *motoviti ‘na- cha, r. múcha, ch. mùha, s. mùva, stsl.
víjet přízi’ (r.d. motovít’ tv.), k první mucha. Psl. *mucha je pokračováním
408
mouka mrak
ie. *mousā (A8, B2), příbuzné je lit. s žertovným smíšením obou slov (viz
musė , lot. mūsa, muša tv., stisl. mȳ význam :mourovatý).
‘komár’, něm. Mücke tv., lat. musca movitý ‘zámožný; přemístitelný, mo-
‘moucha’, alb. mizë, ř. myĩa tv., arm. bilní’, movitost. Z psl. *jьmovitъ
mun ‘ovád’. Srov. :mšice, :moskyt. od *jьměti ( :mít), původně ‘mající
mouka, moučka, moučný, moučník, jmění, zámožný’, mísí se s mohovitý tv.
moučníkový, moučnatý. P. męka, r. od základu, který je v :moci, :mo-
muká, sln. móka, stsl. mǫka. Psl. *mǫka hutný. Již od 15. st. též jako právnický
je odvozeno od ie. *menk- ‘hníst, tlouci, termín pro přemístitelný majetek, snad
tlačit’, které je v lit. mìnkyti ‘hníst’, pod vlivem lat. movēre ‘hýbat’, mōbilis
něm. mengen tv., ř. mássō ‘tlačím, ‘pohyblivý’.
hnětu’, sti. máčate ‘drobí, tlačí’, viz mozaika ‘plošná výzdoba z barevných
i :měkký. Původně ‘rozdrcené, roze- střípků, kamínků ap.’, mozaikový, mo-
mleté (obilí)’. Srov. :muka. zaikovitý. Přes něm. Mosaik, fr. mosa-
moula ob. ‘hlupák’. Asi z něm. Maul ïque a it. mosaico ze střlat. musaicum
‘mul, mezek’ (viz :mul1 ), případně tv. a to od pozdnělat. (opus) mūsēum
z homonymního Maul ‘tlama, huba’, tv., doslova ‘(dílo) věnované Múzám’,
srov. např. Maulaffe ‘člověk zírající s dále viz :muzeum.
otevřenou pusou’ (Ma2 ). mozek, mozeček, mozkový, mozečkový.
mour ‘uhelný prach’. Jen slk. múr Stč. mozk, mozg ‘mozek, morek, mí-
tv., dále asi r.d. mur ‘plíseň’. Psl. cha’. Všesl. - p., r. mozg, s./ch. mȍzak,
*murъ odpovídá lit. máuras ‘kal, usa- csl. mozgъ. Psl. *mozgъ je příbuzné
zenina’ (B2), dále sem patří lit. mùras se stpr. muzgeno ‘morek’, něm. Mark
‘špína, nečistota’, střir. mūr ‘kal’, arm. tv. (ze sthn. marg z germ. *mazga-),
mōr ‘špína, bahno’, východiskem je ie. av. mazga- ‘morek, mozek’, vše z ie.
*meu-r- ‘nečistota, usazenina’. Stejný *mozg(h)o- tv. Srov. :morek.
základ *meu- je asi i v :mýt, :mech. mozol, mozolnatý. Všesl. - p. mozół, r.
Srov. i :mourovatý. mozól’, s./ch. mȍzolj ‘vřídek, pupínek’.
mourovatý ‘zbarvený do černa či s čer- Psl. *mozolь nemá dostatečně přesvěd-
nými pruhy a skvrnami’, mourek. Dříve čivý výklad. Spojuje se se sthn. masar,
též morovatý, moratý. S jinou příp. sem masur ‘sukovitý výrůstek na stromě’
patří p. morąg ‘tmavý pruh, žíhané (něm. Maser ‘žilka, jizva (na stromě)’)
zvíře’, r. murúgij ‘skvrnitý, (tmavě) a vzhledem k r.d. mozgól’ ‘mozol’ i s
pruhovaný’, sln. maróga ‘skvrna, pruh’. lit. mãzgas ‘hrbolek na stromě, uzel’.
Souvisí s :mořit2 , kde jsou další sou- moždíř, hmoždíř ‘kovová nádoba na roz-
vislosti. Č. mourovatý vzniklo přikloně- tloukání koření ap.’. Ze střhn. mor-
ním (D2) k :mour. sre, morsel (něm. Mörser) tv. a to z
mouřenín zast. ‘(africký) černoch’. Stč. lat. mortārium tv. od ie. *mer- ‘třít,
múřěnín, muřín. Z lat. Maurus ‘Maur, dřít’. V č. lid. etym. (D2) přikloněno k
severoafrický černoch’, případně přes :hmoždit se.
střhn. mōr(e) či it. moro tv. Sem patří možný. Od :moci.
i pracovat, platit jak mourovatý - snad mrak, mráček, mračný, mračno, mrá-
409
mrakodrap mrcha
kota, soumrak, smrákat se, mračit kem hlásek asi tabuového původu (D4).
se, zamračit se, omráčit, podmračený. mráz, mrazový, mrazit, mrazicí, mra-
Všesl. - p. mrok ‘soumrak’, r.d. mórok zení, mražený, mrazivý, mraznička,
‘tma, mrak’, s./ch. mrâk, stsl. mrakъ mrazírna, zmrazit, odmrazit, přimra-
‘tma’. Psl. *morkъ (B8) ‘setmění, zit, rozmrazit, zamrazit. Všesl. - p.
mrak’ je příbuzné s lit. mérkti ‘zavírat mróz, r. moróz, s./ch. mrȁz, stsl. mrazъ.
oči, mrkat’ (viz :mrkat), gót. maúr- Psl. *morzъ je nejspíš příbuzné se sthn.
gins ‘ráno’, něm. Morgen, angl. mor- murc ‘zpráchnivělý’, stir. meirc ‘rez’,
ning tv., vše od ie. *merk- ‘míhat se, alb. mardhë ‘mráz’, vše z ie. *merǵ-,
zatmívat se’ od *mer- ‘míhat se, bli- *morǵ- ‘trouchnivět, rozpadat se (mra-
kat’. Srov. i :mrholit. zem)’ od *mer- ‘drobit, třít’. Srov.
mrakodrap. Kalk podle am.-angl. :mrznout, :mrva.
skyscraper tv. ze sky ‘obloha, nebe’
mrdat vulg. ‘souložit’, zamrdat si, promr-
a scraper ‘škrabač’ od scrape ‘škrabat,
dat, zmrd. Vulg. specifikace významu
dřít’.
staršího č. a stč. mrdati ‘hýbat, ký-
mramor, mramorový. Z lat. marmor vat, vrtět’ (Jg). Sln. mr̾dati ‘vrtět tla-
(možná ještě přes něm. Marmor) z mou nebo zadkem’, s./ch. mr dati ‘mí-
ř. mármaros ‘(bílý) kámen, kamenný hat, pohybovat’, asi sem patří i str.
blok’ a to asi od ie. *mer- ‘drobit, třít’. mordati ‘dělat grimasy’, r. mórda (viz
Srov. :moždíř. :morda). Psl. *mъrdati ‘míhat, vr-
mrav, mravný, mravnost, nemravný, ne- tět, pohybovat’ vychází z ie. *merdh-
mravnost, nemrava. Stč. i nrav, p.d. (A6) od *mer- ‘míhat se, blikat’. Srov.
narów ‘zlozvyk (u koně)’, r.d. nórov :mrak, :mrholit.
‘zvyk, umíněnost’, s./ch. nárav ‘po-
mrhat ‘plýtvat, marnit’, promrhat. Již
vaha, příroda’, stsl. nravъ ‘povaha,
stč., do p. marhać. Jen č., nepříliš
obyčej, zvyk’. Psl. *norvъ (B8) (změny
jasné. Formálně se zdá souviset se slovy
v násloví v různých slov. jazycích vyvo-
uvedenými u :mrholit, ale významová
lány nezvyklou počáteční skupinou nr-
souvislost je těžko přijatelná.
) asi souvisí s lit. nóras ‘vůle’ a norė̷ti
‘chtít’, obojí se dále vyvozuje z ie. *ner- mrholit, mrholení. Stejně jako sln. mr-
‘životní síla, mužnost, muž’, k němuž goléti ‘hemžit se, mihotat se’ je to expr.
patří i wal. nerth ‘síla, moc’, alb. njerí odvozenina od psl. *mъrgati ‘mihotat
‘muž’, ř. anē̺r, sti. nár- tv. (HK). se’ (r. morgát’ ‘mrkat’), které dále sou-
mravenec, mraveneček, mravenčí, mra- visí s lit. mirgė̷ti ‘mihotat se, blýs-
venečník, mravenčení. Všesl., ale různé kat se’, lot. mirdzēt tv., stisl. myrkr
odvozeniny - slk. mravec, p. mróvka, r. ‘mračný’ z ie. *mergu̯ - od *mer- ‘míhat
muravéj, sln. mrávlja, s./ch. mrâv, stsl. se, blikat’. Srov. :mrak, :mrkat.
mravii. Psl. základ *morv- je příbuzný mrcha ‘zdechlina’, mršina, mrchožrout,
se stisl. maurr, střir. moirb, lat. for- ob. zmršit. Ve stč. i ‘mrtvola’, jako na-
mīca, ř. mýrmēx, av. maorī-, sti. va- dávka již ve střední č. Stp. marcha,
mrı ̻-, vamrá- tv., východiskem je ie. stluž. morcha, sln. mr̷ha. Asi expr. pří-
*moru̯o-, *moru̯i, často však s přesmy- ponou -cha ke kořenu *mьr-, viz :mřít
410
mrkat mrznout
(Ma2 ). holit.
mrkat, mrknout, mrknutí, mrkací, zamr- mrť ‘odumřelé tlející listí a jehličí’. Z
kat, pomrkávat, omrknout. Takto jen psl. *mьrtь od *merti ( :mřít). Spojení
č. a slk., jinak např. r. mérknut’ ‘zhasí- do mrtě znamená vlastně ‘do poslední
nat’, s./ch. mr knuti ‘setmít se’ (psl. nejmenší částečky’ (Ma2 ).
*mьrkati, *mьrknǫti). K dalším sou- mrtvý, mrtvice, mrtvičný, mrtvola, mrt-
vislostem viz :mrak, srov. zvláště lit. volný, umrtvit, zmrtvět. Všesl. - p.
mérkti ‘zavírat oči, mrkat’. martwy, r. mërtvyj, s./ch. mr̰tav, stsl.
mrkev, mrkvový, mrkvovitý. Všesl. - p. mrъtvъ. Psl. *mьrtvъ odpovídá lat.
marchew, r. morkóv’, s./ch. mr kva. mortuus tv., obojí z ie. *mr tu̯o- (-u̯- je
Psl. *mъrky je příbuzné se sthn. tu asi vlivem adj. opačného významu, o
mor(a)ha (něm. Möhre), stangl. moru, němž viz :živý), dále sem patří něm.
more (uvažuje se i o starém převzetí Mord ‘vražda’, ř. brotós ‘smrtelný’,
germ. slov ze slov.) a snad i lot. bur- arm. mard ‘člověk’, sti. mr tá- ‘mrtvý’
kāns tv. a ř. brákana ‘divoce rostoucí z ie. *mr to- (A7), což je vlastně příč.
zelenina’, vše asi z ie. *mr k-/*br k- trp. od *mer- ‘mřít’ (viz :mřít).
‘(jedlý) kořen’. mručet, mručení, mručivý. Onom. pů-
mrmlat. Onom. původu, srov. vodu, srov. :bručet.
:mumlat, :brumlat. mrva ‘hnůj’, mrvit zhrub. ‘kazit’. Všesl.
mrně expr., mrňavý, mrňous. Nejspíš od - p. mierzwa, r.d. mervá ‘zbytky při
staršího mrněti ‘vrnět, mrmlat’ onom. zpracovávání lnu, pazdeří’, sln. mr̷va
původu (HK). ‘seno, smetí’, s./ch. mr va ‘drobek’
mrož, mroží. Za nár. obrození přejato (srov. i slk. omrvinka tv.). Psl. *mьrva
z r. morž a to z laponského morša je odvozeno od ie. *mer- ‘drobit, třít’,
(fin. mursu) onom. původu (napodo- původní význam slov. slova tedy byl asi
buje mroží hlas) (Ma2 ). Ze stejného ‘rozdrobené zbytky slámy’.
zdroje je i fr. a angl. morse tv. mrzák, mrzačit, zmrzačit. Vlastně ‘ošk-
mrskat, mrsknout, vymrskat, zamrskat livý, odporný člověk’, srov. stč. mrzatý
(se), smrsknout se. Hl. morskać. Psl. ‘ošklivý’, dále viz :mrzet.
*mъrskati je iterativum (opětovací slo- mrzet, mrzký, mrzutý, mrzutost, mr-
veso) k *mъrščiti (viz :mrštit). zout, zamrzet, omrzet, rozmrzelý. Stč.
mršina. Viz :mrcha. mrzěti ‘hnusit se, být protivný, ne-
mrštit, mrštný, mrštnost, vymrštit (se), milý’. Všesl. - p. mierzyć, r. merzít’,
odmrštit, smrštit (se), přemrštěný. Vý- s./ch. mr̷ziti ‘nenávidět, nemít rád’,
znam jen č. a slk., jinak všesl. - p. mar- stsl. mrьzěti. Psl. *mьrziti/*mьrzěti
szczyć, r. morščít’, s./ch. mr̰štiti (se), nejspíš přeneseně souvisí s :mrznout,
vše ‘vraštit, chmuřit’. Psl. *mъrščiti je :mráz - původní význam asi byl ‘mra-
od *mъrskati, což bude asi odvozenina zit’ = ‘být protivný, nepříjemný’, po-
(sk-ové intenzivum) od ie. *mer- ‘mí- dobný významový přechod vidíme v
hat, blikat’, odkud lze pochopit jak vý- :stud a :studený.
znam ‘prudce hodit’, tak ‘vraštit (ob- mrznout, zmrznout, zmrzlina, zmrz-
ličej)’, srov. :mrdat, :mrkat i :mr- linový, zamrznout, namrznout, ná-
411
mrzutý muchlat
mraza, omrznout, omrzlina, pomrz- je stsl. mitъ ‘střídavě’, lot. mīt ‘mě-
nout, promrznout, přimrznout, rozmrz- nit’, gót. missō ‘navzájem’, lat. mūtuus
nout, vymrznout. Všesl. - p. marznąć, ‘vzájemný’, sti. mithá- ‘vzájemně se
r. mërznut’, s./ch. mr znuti. Psl. střídající’ z ie. *meit- ‘střídat’ (Ma2 ,
*mьrznǫti je tvořeno od stejného zá- HK). Snad souvisí i s :mzda, srov.
kladu jako *morzъ ( :mráz), srov. i mak. odmazda ‘msta’.
:mrzet. mše, mešní. Slk. omša, p. msza, r.d. mša,
mrzutý. Viz :mrzet. sln. máša, ch.d. mȁša (neužívá se v
mřenka ‘druh ryby’. V jiných slov. jazy- pravoslaví). Slov. *mьša je přejato (asi
cích (slk. mrena, p. brzona, ukr.d. me- přes sthn. missa) z lat. missa tv. a
réna, sln. mréna) slovo označuje parmu to z poslední knězovy věty bohoslužby
i jiné příbuzné druhy. Psl. *merna (B8) īte, missa est, doslova ‘jděte, rozpuš-
nemá jistý původ. Je možné je vyvo- těna (poslána, propuštěna) je’ (k čemu
dit z ie. *mer- ‘tmavý; špinavá skvrna’ se vztahuje tato věta však není zcela
(srov. :mourovatý), nelze vyloučit ani jisté, nejspíš ke shromáždění, ale možná
souvislost s :muréna, zvláště když i k posvěcenému chlebu a vínu, které
s./ch. mrȅna má i tento význam. se v raných dobách křesťanství posí-
mřít, zemřít, umřít, úmrtí, úmrtní, od- laly k sousedním křesťanským spole-
umřít, pomřít, vymírat. Všesl. - p. mr- čenstvím). Missa je tvar příč. trp. od
zeć, r. merét’, ch. mrijéti, s. mréti, stsl. mittere ‘poslat, propustit, rozpustit’.
mrěti. Psl. *merti je příbuzné s lit. Srov. :mise, :misie.
mir ti, lat. morī tv., arm. meranim mšice. Stč. mšicě ‘komár’, p. mszyca.
‘umírám’, sti. márate ‘umírá’, chet. Psl. *mъšica je zdrobnělina od *mъ-
mirzi tv., vše od ie. *mer- tv., jež je cha, s redukovanou podobou kořenné
asi totožné s *mer- ‘drobit, rozrušovat’ samohlásky, jaká je i v lit. musė ‘mou-
(srov. :mrva). Srov. :mořit1 , :mor, cha’. Jinak viz :moucha.
:mrtvý, :smrt, :mrcha, :můra, mučit, mučení, mučivý, mučedník, mu-
:mord. čednický, mučitel, umučit, zmučit.
mříž, mřížka, mřížoví, mřížový, mříž- Všesl. - p. męczyć, r. múčit’, s./ch.
kovaný, zamřížovat. Stč. mřiežě, slk. mȕčiti, stsl. mǫčiti. Psl. *mǫčiti (B7)
mreža, p.d. mrzeża, r.d. merëža, s./ch. je od mǫka (viz :muka).
mrȅža, stsl. mrěža. Psl. *merža (B8) mudrc. Stč. mudřec (gen. mudrce, dat.
je asi příbuzné s lot. merga ‘zábradlí’, mudrci atd., odtud pak i do nom.). Od
stir. braig ‘řetěz’, ř. bróchos ‘provaz, téhož základu s jakoby lat. příp. mudr-
smyčka’ z ie. *mergh- od *(s)mer- ‘vá- lant. Dále viz :moudrý.
zat’. Původní význam ve slov. je tedy muflon ‘druh divoké ovce’. Z fr. mouflon
‘síť’ (tak i dnes v jsl. a vsl.). z it.d. muflone (korsické muffolo) z
msta, mstít (se), mstivý, mstitel, po- pozdnělat. mufrō. Původem předie.
mstít (se), pomsta, vymstít se. P. po- substrátové slovo (mufloni původně žili
msta, zemsta, r. mest’, b. măst. Psl. jen na Korsice a Sardinii).
*mьsta/*mьstь se vykládá z ie. *mit-t- muchlat hov., zmuchlat, pomuchlat,
(A5, B6) ‘vzájemná odplata’, příbuzné muchlovat. Asi přesmykem z chumlat
412
muchomůrka můra
(viz :chumel) (Ma2 , HK). Mulde ‘koryto; kotlina’ a to z lat.

muchomůrka. U Jg i muchomor, mu- mulctra ‘nádoba na dojení’ od mulgēre
chomorka. Vlastně ‘co moří mouchy’, ‘dojit’. Srov. :mlezivo.
viz :moucha, :mořit1 . multi- (ve složeninách) ‘mnoho-’. Srov.
můj, moje. Stč. mój, mojě, moje. Všesl. multimilionář, multimediální, multi-
- p. mój, r. moj, s./ch. môj, stsl. mojь. laterální ‘mnohostranný’ (viz :late-
Psl. *mojь, moja, moje má nejblíže k rální). Z lat. multi- od multus ‘mnohý’.
stpr. mais tv. (ie. *moi͡o-), dále sem mumie, mumifikace (viz :-fikace). Přes
patří lat. meus (z *mei͡o-), něm. mein, něm. Mumie, it. mumia ze střlat. mum-
angl. my (z *mei-no-). Základem je asi mia a to z ar.-per. mūmiyā od per.
původně tvar gen. osobního zájmena mūm ‘vosk (na balzamování mrtvol)’.
*me-, který je v sti. ma ‘můj’, původně mumlat, mumlání, zamumlat. Onom.
‘mě (gen.)’. Ke vzniku přivlastňovacích původu, podobné je hl. mumlić, r.d.
zájmen z gen. tvaru zájmen osobních múmlit’, s. mùmlati i něm. mumme(l)n
srov. :její, :jeho. tv. (Ma2 ). Srov. :mrmlat, :brumlat.
muka. Všesl. (kromě luž.) - p. męka, mumraj ‘shon, ruch, maškarní rej’. Z
r. múka, s./ch. mȕka, stsl. mǫka. Psl. něm. Mummerei z fr. momerie ‘maš-
*mǫka je vlastně etymologicky totožné karáda’ od střfr. mome ‘maska’ ze šp.
s *mǫka ( :mouka). Původní význam momo (asi původně dětské slovo).
asi byl ‘drcení, mačkání’, z toho přene- mundúr ob. ‘(vojenská) uniforma’. Z
seně ‘trápení’. Srov. lit. mánkyti ‘mač- něm. Montur tv. a to z fr. monture ‘vý-
kat, muchlat’, k dalším souvislostem stroj, výbava’ od monter ‘nasednout
viz :mouka, :měkký a :mučit. (na koně), vystoupit aj.’, viz :monto-
muknout, mukat. Od citosl. muk, z vat.
onom. základu *mu-, možná z něm. munice ‘střelivo’, muniční. Z něm. Mu-
Srov. něm. mucksen tv., vedle muc- nition tv. a to přes střfr. munition ‘vo-
ken ‘mluvit s polootevřenou pusou, jenské potřeby (zbraně, střelivo, pro-
mumlat’ (HK, Ma2 ). Srov. :ceknout. viant ap.)’ z lat. mūnītiō ‘opevnění,
mul1 ‘kříženec osla a kobyly’. Z it. mulo hradba’ od mūnīre ‘opevňovat’.
či přímo z lat. mūlus (z *mukslo-?), jež můra, můří, muří. Hl. murawa, p.d.
možná souvisí s :mezek. Srov. :mu- mora, r. kikímora, sln. móra, s./ch.
lat, :moula. mòra. Význam ‘noční motýl’ je i v sln.,
mul2 ‘řídká tkanina, gáza’. Z něm. Mull jinde původní význam ‘noční straši-
z angl. mull a to z hind. malmal (v dlo, noční můra’, v původních předsta-
angl. psaní mulmull) ‘druh mušelínu’, vách ‘zlá bytost, jejíž duše za noci ob-
doslova ‘velmi měkký’. chází a tlačí spící na prsou’ (ke spo-
mulat ‘míšenec bílé a černé rasy’. Přes jení motýlů a zlých duchů, čarodějnic
něm. Mulatte ze šp. mulato a to nejspíš srov. i :motolice, :lišaj, :babočka).
od mulo (viz :mul1 ). Původně ozna- Psl. *mora je příbuzné se sthn. mara
čovalo míšence vůbec, zřejmě označení (něm. Mahr), angl. nightmare tv. i
hanlivé. stir. mor(r)ígain ‘královna duchů’. Vý-
mulda hov. ‘terénní prohlubeň’. Z něm. chodiskem je nejspíš ie. *mer- ‘tlačit,
413
muréna muž
drobit, třít’, přeneseně i ‘umřít’ (Ma2 , vánějící pižmem’ od pozdnělat. mūscus

HK). Srov. :mřít, :mrva, :mořit1 ‘pižmo, mošus’ a to přes ř. móschos z
aj. per. mošk tv.
muréna ‘druh mořské úhořovité ryby’. Z mušketa ‘stará, zepředu nabíjená
lat. muraena a to z ř. (s)mýraina. Srov. puška’, mušketýr, mušketýrský. Přes
:mřenka. něm. Muskete a fr. mousquet z it.
muset, musit, ob. mus. Jen zsl. (hl. mu- moschetto tv., dříve ‘samostříl’, což
syć, p. musieć), sln. môrati tv. je od je zdrobnělina od mosca ‘moucha’ z
móre ‘může’, inf. móči (podobně ch. lat. musca tv. (viz :moucha). Pojme-
mórati), v r. konstrukce dólžen byt’. nování na základě srovnání střely a
Převzato ze sthn. muozan ‘moci, smět’ rychle letící, bzučící mouchy.
(dnes müssen ‘muset’, srov. i angl. mušle, mušlička. Z něm. Muschel ze
must), které asi vychází z ie. *med- sthn. muscula a to z vlat. *muscula
‘měřit’ (A4) (srov. :měřit). z lat. mūsculus, což je zdrobnělina
muskulární ‘svalový’, muskulatura. Ze od mūs ‘myš’ (viz :myš). Srovnání
střlat. muscularis od lat. mūsculus asi na základě oválného tvaru, srov. i
‘sval’, doslova ‘myška’, což je zdrobně- :muskulární.
lina od mūs ‘myš’ (viz :myš). Na zá- mutace ‘obměna, změna (hlasu v do-
kladě srovnání napínaného svalu s bě- spívání, vlastností organismu aj.)’, mu-
žící myškou (nejprve asi u svalů paží). tační, mutovat. Z lat. mūtātiō ‘změna,
Srov. :mušle. přeměna’ od mūtāre ‘měnit, změnit’.
muslim, muslimský. Z ar. muslim, do- Srov. :msta.
slova ‘předaný (bohu)’, což je vlastně múza ‘umělecká inspirace, schopnost’,
příč. trp. od aslama ‘předat se (bohu)’. múzický. Převzato - možná přes něm.
Srov. :islám. Muse - z lat. Mūsa, ř. Moũsa ‘bohyně
mustang ‘americký divoký kůň’. Z umění’, jehož původ není jistý. Srov.
am.-angl. mustang ze šp.st. mestengo, :muzeum, :muzika, :mozaika.
mostrenco, původně ‘zbloudilý kůň šp. muzeum, muzejní, muzeální. Přes něm.
dobyvatelů’, jehož původ není jistý. Museum z lat. mūsēum ‘místo zasvě-
mustr ob. ‘vzor’. Z něm. Muster tv. a cené múzám, škola hudby a umění’ z ř.
to z it. mostra ‘ukázka, značka’ z vlat. mouseĩon tv. od Moũsa (viz :múza).
mōstra od lat. mōnstrāre ‘ukazovat’. muzika hov., muzikální, muzikant(ka),
Srov. :demonstrovat, :monstrum. muzikantský. Přes něm. Musik z lat.
mušelín ‘druh jemné látky’, mušelínový. mūsica tv. z ř. mousikē̺ (téchnē) ‘hudba
Z něm. Musselin z fr. mousseline z it. a básnictví’, vlastně ‘múzické umění’,
mussolina, mussolino a to od jména od mousikós ‘týkající se múz’ od Moũsa
dnešního íráckého města Mausilu (it. (viz :múza).
st. Mussolo), kde se látka vyráběla. muzikál ‘hudební hra’, muzikálový. Z
muškát ‘druh koření’, muškátový. Z am.-angl. musical za angl. musical
něm. Muskat (či střhn. muscāt) a to - comedy ‘hudební komedie’, dále viz
snad přes fr. - ze střlat. (nux) muscata :muzika.
‘muškátový ořech’, doslova ‘ořech za- muž, mužík, mužíček, mužský, mužství,
414
my mysl
mužstvo, mužný, mužnost, mužatka, (se)’, s./ch. màknuti, csl. mъknǫti tv.
mužnět, zmužnět, vzmužit se. Všesl. Příbuzné je lit. mùkti ‘utíkat’, něm.
- p. mąż, r. muž ‘manžel’ (jinak spíš schmiegen ‘přivinout se’, stangl. smū-
mužčína), s./ch. mûž, stsl. mǫžь. Psl. gan ‘klouzat’, sti. mu(ň)čáti ‘pouští,
*mǫžь je pokračováním ie. *mangi͡o- nechává jít’, vše z ie. *(s)meuk- ‘udě-
(B1, B7), jež je odvozeninou příbuznou lat rychlý pohyb’ (Ma2 ).
s *manu-, které je v gót. manna, něm. mykologie ‘nauka o houbách’. Z ř. mý-
Mann, angl. man i sti. mánu- ‘muž, člo- kēs ‘hřib’ a :-logie.
věk’. Další etymologizace ne zcela jistá, mýlit (se), mylný, mýlka, zmýlit se, po-
obvykle se spojuje s *men- ‘myslet’, mýlit (se), omyl, omylný. Dl. moliś se,
tedy ‘myslící bytost’. p. mylić, r. mýlit’, chybí v jsl. Psl. *my-
my zájm. Všesl. - p., r. my, s./ch. mî, stsl. liti (sę) není příliš jasné. Spojuje se s
my. Psl. *my asi vychází z ie. *mes, lit. melúoti ‘lhát’, lot. meluot tv., ale -
z něhož je i lit. mẽs, stpr. mes, arm. y- je nejasné (snad vliv *chybiti) (Ma2 ,
mekc , zakončení je však ve slov. změ- HK). Dále by bylo příbuzné střir. mell
něno (asi podle :vy). Alternativní ko- ‘omyl, chyba’, ř. méleos ‘bezstarostný,
řen *u̯e(i)s je v germ. (gót. weis, angl. pošetilý, nešťastný’, arm. meł ‘hřích’,
we) a chet. weš. Tvary ostatních pádů av. mayria- ‘podvodnický, padoušský’,
(gen. nasъ, dat. namъ, ak. ny, srov. pí- vše od ie. *mel- ‘chybovat, klamat’.
seň Hospodine, pomiluj ny, atd.) jsou myokard ‘srdeční sval’. Novější, z ř.
od dalšího kořene, který se uplatňuje mỹs (gen. myós) ‘sval’ (původně ‘myš’,
např. v lat. nōs (ak., odtud i do nom.), viz :muskulární) a kardíā ‘srdce’ (viz
alb. na, sti. naḥ, chet. -naš (vše ak.) a v :srdce).
stpr. nouson (gen. odpovídající našemu myrha ‘vonná tropická pryskyřice’. Stč.
nasъ). Je třeba tu počítat s vyrovnává- myrra, myrha. Převzato přes lat.
ním tvarů a jinými analogickými změ- myrrha z ř. mýrrha a tam z nějakého
nami (D1) (Ma2 ). Srov. :náš. semitského jazyka (srov. aram. mūrā,
mýdlo, mýdlový, mydlit, mydlinka, hebr. mōr, ar. murr tv.).
mydlárna, namydlit, zmydlit. Psl. myriáda ‘nesčíslné množství’. Obvykle v
*mydlo je tvořeno příp. -dlo od *myti, pl., přes něm. Myriaden, angl. myriads
viz :mýt. tv. z ř. mȳriás (gen. mȳriádos) ‘deset
mykat ‘urovnávat vlákna přediva’, my- tisíc’.
kaný, odmykat, zamykat, přimykat myrta ‘středomořský stále zelený keř’,
(se), vymykat (se), výmyk, smý- myrtový. Přes něm. Myrte z lat. myr-
kat, smyk, nedomykat, nedomykavý. tus, murtus z ř. mýrtos tv. a to nejspíš
Stč. mykati ‘pohybovat, dávat zna- z nějaké semitské předlohy.
mení’, slk. mykat’ ‘trhat, škubat’, p. mys. Jungmannem převzato z r. mys tv.,
(za)mykać ‘zamykat’ jsou z *mykati, srov. i br. mys ‘roh (stolu)’, původ ne-
zdloužené podoby psl. kořene *mъk- jasný.
označujícího rychlý pohyb, který je v mysl, myslet, myslitel, myslitelský, myš-
:-mknout, p. mknąć ‘rychle se pohy- lenka, myšlenkový, pomyslet, vymys-
bovat, utíkat’, sln. maknīti ‘pohnout let, výmysl, promyslet, zamyslet se,
415
myslivec mzda
rozmyslet si, usmyslet si, přimyslet mývat, vymývat. Všesl. - p. myć, r.

si, odmyslet si, domyslet si, důmy- myt’, s./ch. mı ti, stsl. myti. Psl. *myti
slný, přemýšlet, přemýšlivý, domýš- souvisí s lot. maūt ‘potopit se, plavat’,
livý, smýšlet, smysl aj. Všesl. - p. myśl, lit. máudyti ‘koupat (se)’, sthn. muzzan
r. mysl’, s./ch. mîsao, stsl. myslь, všude ‘čistit’, ř.d. mylásamai ‘myji se’, vše od
‘myšlenka’. Psl. *myslь se vyvinulo z ie. ie. *meu- ‘mokrý; mýt’ i ‘špinavá teku-
*mūdh-sl- (A9, B5), odvozeniny od ie. tina’. Srov. :mour, :mech.
*meudh- ‘myslet, dbát’, které je i v lit. mýtina, mýtit, vymýtit. U Jg i mejt,
maũsti ‘dychtit, toužit’, gót. maudjan mejť, mýť, myť. Jen č., nepříliš jasné.
‘pamatovat si’, ř. mỹthos ‘slovo, řeč, Snad souvisí s r., ukr. myt’ ‘obměna
vypravování, myšlenka’. Srov. :mys- kůže, línání’ (společným významovým
livec, :průmysl, :mýtus. prvkem je ‘odstranění něčeho’), které
myslivec, myslivecký, myslivost. Jen č. je považováno za výpůjčku z germ.
a p. myśliwiec tv. Od adj. myslivý, srov. (střdn. mūt, dán. mute tv.) či vlat.
stč. v loviech ...mysliv bieše, doslova *mūta tv. (Ma2 ). Ještě méně přesvěd-
‘v lovech byl důmyslný, přemýšlivý’, čivý je výklad od :mýto (HK).
vztahuje se jistě na staré způsoby lovu mýto ‘poplatek za používání cest’,
lesní zvěře, tedy kladení důmyslných mýtné. Stč. i ‘mzda, odměna’. Všesl. -
pastí, ok, návnad ap. (Ma2 ). p. myto, r. mýto, s./ch. míto, stsl. myto.
mystérium ‘hluboké tajemství’. Přes Slov. *myto je výpůjčkou z germ., nej-
lat. mystērium z ř. mystē̺rion ‘tajem- spíš ze sthn. mūta ‘clo’ (z toho dnes
ství’ od mýstēs ‘zasvěcenec’ od mýō bav.-rak. Maut tv.), které bylo zase
‘zavírám se’. Srov. :mystika. přejato - údajně kolem 6. st. v hor-
mystifikace ‘úmyslné oklamání zdánlivě ním Podunají - z gót. mōta tv. (pozdně
pravdivou zprávou’, mystifikovat. No- gót. *mūta?) od mitan ‘měřit’ (viz
vější, z ř. základu, který je v :mystika, :míra). Původně tedy ‘vyměřený po-
:mystérium a :-fikace. platek’ (HK).
mystika ‘náboženský směr poznání usi- mýtus ‘smyšlené vyprávění ideologic-
lující o splynutí s Bohem, pocit bez- kého rázu, báje’, mytický, mytologie,
prostředního poznání Boha’, mystický, mytologický (srov. :-logie). Přes lat.
mystik. Ze střlat. mystica tv. od mȳthus z ř. mỹthos ‘řeč, vypravování,
mysticus ‘týkající se mystérií, tajemný’ myšlenka, dějiny’. Dále viz :mysl.
z ř. mystikós tv. Dále viz :mystérium. mýval ‘druh amerického medvídka’. Na-
myš, myška, myší, myšina. Všesl. - p. zváno Preslem podle něm. Waschbär
mysz, r. myš’, s./ch. mı š, stsl. myšь. (waschen ‘mýt’, Bär ‘medvěd’) a to
Psl. *myšь odpovídá sthn. mūs (něm. podle jeho zvyku namáčet potravu do
Maus), angl. mouse, lat. mūs, alb. mi, vody a jakoby ji umývat (Ma2 ).
ř. mỹs, sti. mū̺š-, vše z ie. *mūs- tv., mzda, mzdový, námezdní. Hl. mzda,
které se dále spojuje s *meus- ‘rychle r.st. mzdá, s./ch. màzda, stsl. mьzda.
se pohybovat, krást’. Psl. *mьzda (B6) je příbuzné s gót.
mýt, mycí, mytí, mýdlo, myčka, umýt, mizdō tv., něm. Miete ‘nájem, činže’,
umyvadlo, umývárna, smýt, omýt, ob- ř. misthós ‘mzda, nájem, odplata’, av.
416
mžik nacionální
mižda- ‘mzda’, sti. mīḍhá- ‘cena za ví- úzce souvisí s *migati (viz :míhat). K
tězství v závodě’, vše z ie. *mizdho-, těsnému vztahu mezi kmitáním víček
*mizdhā- ‘mzda’. a míháním se před očima (drobného
mžik, mžikat, mžiknout, mžiknutí, za- deště ap.) srov. ještě :mžitka, :mžik,
mžikat. Sln. mežīk, mežīkati tv. Psl. :mlha, :mžourat.
*mьžikъ je odvozeno od *mьžiti (viz mžitka ‘světelná skvrna kmitající před
:mžít). Srov. :mžitka. očima’. Od :mžít.
mžít ‘drobně pršet’. P. mżyć, r.st. mžit’ mžourat, mžouravý, zamžourat. Expr.
‘mhouřit oči’, sln.d. mežáti tv. Psl. varianta k staršímu mhourati, viz
*mьžiti, *mьžati (z *mig-ē-, B1, B5) :mhouřit.
N
-ň (naň, proň, oň, zaň). Viz :jenž. tomu spíš převzetí z něm. Nabe tv. než
na1 předl. Všesl. - p., r., s./ch., stsl. na. s ním příbuzné. Něm. slovu odpovídá i
Psl. *na odpovídá stpr. no, na tv., stpr. nabis, sti. nā̺bhi- tv. V č. přiklo-
lit. nuõ ‘od’ z ie. *nō, což je varianta něno k náboj od nabít, viz :bít.
k ie. *anō, *an, které je v gót. ana nábor, náborový. Od nabrat, nabírat, viz
‘na, nad(to)’, něm. an, angl. on ‘na’, :brát.
ř. aná ‘na, nahoru’ (srov. :ana-), av. nábytek, nábytkový, nábytkář, nábyt-
ana ‘přes’. Srov. :nad. kářský. Stč. nábytek ‘(movitý) maje-
na2 citosl. (vybízí adresáta k převzetí ně- tek’, p. nabytek ‘získaná věc’. Původně
čeho). K tomu přitvořeno nate (jakoby ‘to, co bylo nabyto’ od nabýti (viz
2.os.pl.imp.). Všesl. Psl. *na souvisí s :být). Nč. zúžení významu snad vli-
lit. nà tv., lat. a ř. nē ‘ano, zajisté’, pů- vem :byt. Srov. i :dobytek.
vod je asi zájmenný (srov. :on). Sou- nácek hov. hanl. ‘nacista’, zast. ob. expr.
visí i s :no, :nu. ‘břicho, žaludek’ (naprat si nácka ap.).
nabádat, nabádavý. Viz :-bádat. Východiskem je asi v obou případech
nabíledni přísl. zast. ‘očividné, samo- domácká podoba jména Ignác. Význam
zřejmé’. Složeno z na bíle dni, doslova ‘nacista’ slovní hříčkou (viz :nacis-
‘na bílém dni’ se jmenným tvarem adj. mus), přenesení na břicho nepříliš jasné
bílý. (Ma2 ).
nabízet, nabídnout, nabídka, nabíd- nacionále ‘osobní údaje, listina s osob-
kový. Viz :-bízet. ními údaji’. Od lat. nātiō (gen. nātiō-
nabob ‘(pyšný) boháč’. Z angl.st. na- nis) ‘narození, rod’ a to od nāscī (příč.
bob tv., zvláště ‘Evropan, který získal trp. nātus) ‘narodit se’. Srov. :nacio-
jmění v Indii’, původně ‘správce pro- nální, :nacismus.
vincie v Indii’ z hind. nabab a to z ar. nacionální ‘národní’, nacionalismus
nawwāb (pl.) ‘místodržící, zástupce’. ‘ideologie zdůrazňující jednostranně
náboj ‘střed kola’. Jen č., vzhledem k význam národa’, nacionalista, naci-
417
nacismus nafta
onalistický. Podle něm. national, fr. Srov. :Vánoce.

national od lat. nātiō (gen. nātiōnis) nadchnout, nadšený, nadšení. Viz
‘rod, národ, kmen’ (viz :nacionále). :dech.
nacismus ‘nacionální socialismus (něm. nadir ‘bod v nebeské sféře kolmo pod
forma fašismu)’, nacista, nacistický. Z pozorovatelem’. Z ar. nadir (ez-zemt)
něm. Nazismus, jež je zkráceno z Nati- ‘protilehlý (k zenitu)’ Srov. :zenit.
onalsozialismus ‘národní socialismus’, nadít se. Od :dít se, srov. :naděje.
dále viz :národní a :socialismus. nadívat, nádivka, nádivkový. Od nadít
-náct. Stč. -nádsěte, -nádcěte, -nádste, - ‘nacpat’, stč. nadieti od dieti ‘dělat, či-
nádcte, -nácte aj. Všesl. - p. -naść, r. nit’. Viz :dít se.
-nadcat’, s./ch. -naest. Psl. *na desęte nádoba, nádobka, nádobí, nádobíčko.
(viz :na1 a :deset) s postupnou re- Jen č. Původně asi ‘co je vhodné (k
dukcí samohlásek při rychlé řeči. použití)’ (srov. podobně i :nářadí,
náčelník, náčelnice, náčelnický, náčel- :náčiní). K dalším souvislostem viz
nictví. Přejato za obrození asi z p. na- :doba, srov. i odvozené :podoba,
czełnik, vlastně ‘kdo je na čele’. Viz :zdobit a stč. nádobný ‘pěkný, krásný’
:čelo. (Ma2 ).
náčiní. Jen č. a p. naczynie. Od :činiti, nádor, nádorový. Již stč. Odvozeno od
čin (srov. stč. čin ‘způsob’ a k tomu i nadrati či nadříti (viz :drát2 , :dřít),
:nádoba, :nářadí). jako např. nábor od nabrat či nápor od
načít, načínat. Viz :-čít. napřít.
nad předl. Všesl. - p., r., s./ch. nad, stsl. nádraží, nádražní. Viz :na1 a :dráha.
nadъ. Psl. *nadъ je utvořeno z *na ňadro, záňadří. Stč. nadro. Všesl. - p.st.
( :na1 ), v druhé části je možná odvoze- nadra (pl.), r. nédra (pl.) ‘lůno, hlu-
nina od ie. *dhē- ‘položit’ (viz :dít se). biny’ , ch. njȅdra, s. nȅdra, stsl. nědra
Srov. :pod, :před, :záda i :soud, (pl.). Snad již psl. *nědra (kolektivum
:úd. od *nědro) vzniklo nejspíš mylnou de-
nadace ‘majetek věnovaný na nějaký kompozicí z předl. spojení vъn ědra ‘v
obecně užitečný účel’, nadační. Stč. na- ňadra’ > vъ nědra (k tomu srov. :jenž
dánie tv. (viz :dát), asi zkříženo s a :vъ). Psl. *ědra (srov. i stsl. jadra
:donace (Ma2 ). ‘prsa’) asi vychází z ie. *oid- ‘nadou-
nadávat, nadávka. Jen č., již stč. vat se, napuchnout’ (B2), z něhož je i
Vlastně ‘dávat (hanlivá jména)’. něm. Eiter ‘vřed’, ř. oidáō ‘bobtnám,
naděje, nadějný. Od :nadít se. opuchnu’. Sporná je souvislost s :já-
nádeník, nádenický. Vlastně ‘kdo je nadro.
jímán na den, za denní mzdu’, srov. nadšení. Viz :nadchnout.
něm. Taglöhner z Tag ‘den’ a Lohn nadýmat se. Viz :dmout (se).
‘mzda’. ňafat expr. Onom.-expr. původu, srov.
nádhera, nádherný. Polokalk ze střhn. :hafat.
über-hēre ‘zpupnost, pýcha’, první část nafta, naftový, naftař, naftařský, nafta-
byla přeložena, druhá převzata (Ma2 ). lín. Přes něm. Naphta z lat. naphtha z ř.
418
náhlý napalm
náftha tv. a to z per. naft ‘zemní olej’. tv., jež souvisí s náō ‘plynu, teču’. Srov.
náhlý, unáhlit se, znenáhla. Všesl. - :astronaut.
p. nagły, r. náglyj ‘drzý, opovážlivý’, nájem, nájemný, nájemní, nájemník.
s./ch. nágao, stsl. naglъ. Psl. *naglъ Staré, již csl. naimъ. Viz :jmout.
nemá přesvědčivý výklad. Snad lze spo- najít. Všesl. - p. najść, r. najtí, s./ch.
jit s lot. naguot ‘spěchat, rychle jít’ náći, stsl. naiti. Vlastně ‘(při)jít na
(Ma2 ), případně i lit. nogė̷tis ‘chtít, něco’, srov. lat. invenīre tv. z :in-1 a
snažit se’ a naším :snaha. venīre ‘přijít’, jinak viz :jít.
náhoda, náhodný, nahodilý, nahodilost. námaha, namáhavý. Od namáhat (se),
Od nahodit se, viz :hodit se. viz :na1 a :moci, srov. :pomáhat.
náhrada, náhradní, náhradník, ná- námel ‘načernalý útvar vzniklý na obilí
hražka. P. nagroda ‘cena’, r. nagráda, působením cizopasné houby’. Od na-
s./ch. nȁgrada tv. Od nahradit, dále viz mlít (viz :mlít), protože námelová
:hradit. zrna jsou větší než zdravá a namele se
nahý, nahota, nahotinka, obnažit. P. z nich víc mouky (Ma2 ).
nagi, r. nagój, s./ch. nâg, stsl. nagъ. Psl. náměstek. Vlastně ‘kdo zastupuje na
*nagъ odpovídá lit. núogas, lot. nu- místě někoho’, viz :místo.
ōgs, dále je příbuzné gót. naqaÞs (něm. náměstí. Jen č. (srov. p. rynek, r. plóš-
nackt, angl. naked), stir. nocht, lat. nū- čad’, s./ch. tr g). Z předložkového spo-
dus, sti. nagná-, chet. nekumant- a s jení na městě (střed města byl ztotož-
přesmykem asi i ř. gymnós tv., výcho- ňován s celým městem, srov. i dnešní
diskem je ie. *nogu̯ o-/*nōgu̯ o- tv. (A3). jdu do města a :náves).
Srov. :nažka. námět, námětový. Od :namítat, asi
nach kniž. ‘purpur, šarlat’, nachový, zna- kalk podle něm. Anwurf, Aufwurf ‘ná-
chovět. Jen č., málo jasné. Snad meto- vrh, námět’ (an, auf ‘na’, werfen ‘vr-
nymií ze střlat. naccus, nachus ‘(šarla- hat, metat’). Srov. i :podmět, :před-
tová) přikrývka na koně’ (Ma2 ). mět.
nachomýtnout se. U Jg nakomítnout namítat, namítnout, námitka, námit-
se, nachomítnout se, nachomejtnout se kový. U Jg i ve významu ‘navrhovat’
(od poslední podoby pak zpětně -ý- (srov. :námět), dnešní význam podle
jako např. mejto - mýto). Utvořeno od něm. einwerfen (dnes spíš einwenden)
:mést, :metat se zesilovací předp. tv., doslova ‘vhodit’ (ein- ‘v-’ a werfen
ko- (cho-), tedy ‘připlést se někam’ = ‘vrhat, metat’), v č. :na1 a :metat.
‘být někam vmeten’. Srov. i vymítat. namol. Viz :*mol².
naivní ‘prostoduchý, dětinský’, naivita, nandat. Viz :-ndat.
naivka. Přes něm. naiv z fr. naïf tv., nandu ‘jihoamerický druh pštrosa’. Z ja-
původně ‘přirozený, opravdový’, z lat. zyka jihoam. Indiánů (guaraní nandu).
nātīvus ‘přirozený’ od nātus, což je nanuk, nanukový. Obchodní název
příč. trp. od nāscī ‘rodit se’. Srov. podle jména Eskymáka v jistém zná-
:nacionále. mém filmu, původní význam je ‘lední
najáda ‘vodní víla (u pramene řeky)’. Z medvěd’.
fr. naïade a to z ř. nāiás (gen. nāiádos) napalm ‘druh bojového zápalného pro-
419
naparovat se nárok
středku’, napalmový. Z am.-angl. na- ‘paži’ (srov. :rámě).

palm a to nejspíš z naphthene (acid) náramný ‘velký, nesmírný, znamenitý’.
‘(kyselina) naftenová’ a palmit (acid) P. naremny, r.st. ramjányj, sln.st. rá-
‘(kyselina) palmitová’ - jde o směs men tv. Psl. *raměnъ (či *orměnъ
hliníkových solí některých organických (B8)) nemá příliš jistý původ. Spojuje
kyselin s benzinem. se jednak se stisl. ram(m)r ‘silný, os-
naparovat se. Jen č. Od :pára, vlastně trý’ (Ma2 ), ř. rhō̺mē ‘síla, mužnost,
‘nadechovat se’, srov. :nadýmat se. moc’, jednak s lit. er mas ‘obluda,
napařit expr. ‘postihnout něčím nepří- hrůza’, sthn. irmin (deot) ‘silný’, alb.
jemným’. Prý původně ‘nabít napaře- jerm ‘přelud’, ř. órmenos ‘vzmáhající
nou metlou’ (Ma2 pod pára). se’, arm. arman ‘div’. Snad souvisí i s
náplast. Přetvoření lat. emplastrum tv. :rámě.
(viz :flastr) asi s částečným překla- narativní ‘vyprávěcí’. Z lat. narrātīvus
dem ř.-lat. předp. em- (viz :en-), tv. od lat. narrāre ‘vyprávět’, jež sou-
druhá část víceméně ponechána, snad visí s nōscere ‘vědět’.
přikloněno k :plást (Ma2 ). narcis ‘ozdobná zahradní květina’. Přes
napojit, nápoj, nápojový. Kauzativum něm. Narzisse z lat. narcissus a to z ř.
k :pít, srov. podobnou dvojici :hojit nárkissos, ne zcela jistého původu. Viz
- :žít, pro pít - nápoj srov. např. bít - i :narcis(is)mus.
náboj, vít - závoj. narcis(is)mus ‘zamilování (muže) do
napomínat, napomenout. Viz :- sebe samého, do svého vzhledu’. Do
pomínat. psychologie zavedl Freud. Podle mla-
nápor. Od napřít, viz :přít se. díka Narkissa, který se podle řecké báje
napospas (vydat, nechat napospas ‘vy- zamiloval do vlastního obrazu na vodní
stavit nebezpečí, obětovat’). Z it. po- hladině, utrápil se a proměnil ve stej-
stpasto ‘zákusek’ (srov. :antipasta). nojmennou květinu (jméno květiny je
V dnešní podobě poprvé u Kollára prvotní, viz :narcis).
(...když se dokonaly kvasy, ...předložil narkomanie ‘závislost na omamných
hlavy našich knížat na pospasy), odtud látkách’, narkoman(ka), narkomanský.
do spisovného jazyka, ale s interpre- Novější, viz :narkóza a :mánie.
tačním posunem ‘předložil hlavy knížat narkóza ‘umělé uspání pomocí omam-
nechaných bez pomoci (obětovaných) ných látek’, narkotikum, narkotický,
ap.’, snad i vlivem :spasit (Ma2 ). narkotizovat. Přes moderní evr. jazyky
narafičit ob. ‘nastražit’. Již u Jg. Snad (něm. Narkose, fr. narcose) z ř. nár-
od zast. rafika (zdrobnělina rafička) kōsis ‘strnutí, zdřevěnění’ od narkáō
‘ručička u hodin, pisátko, hůlka’, což je ‘trnu, dřevěním’. Srov. :narkomanie.
varianta k :rafije. Motivace ale není národ, národní, národnost, národnostní.
příliš jasná. Původně ‘vše, co se narodilo, urodilo’
náramek, náramkový. Ve stč. totéž co (ještě ve stč.). Zúžení významu jako v
nárameník, pro pochopení dnešního vý- lat. nātiō ‘narození, rod, národ’ (Ma2 ).
znamu je třeba si uvědomit, že stč. Jinak viz :rod.
rámě neznamenalo jen ‘rameno’, ale i nárok, náročný, nárokovat (si). Od
420
nárt naturálie
:říci, srov. :výrok, :rok. čeno’.

nárt, nártový. Hl. narć, sln. nârt. Stč. i nasupit se, nasupený. Zřejmě od :sup
nártie. Psl. *narъtъ, *narъtьje (B6, B9) (vypadá, jako by měl stažené čelo),
je zřejmě starý obuvnický výraz, odvo- srov. :posupný, ale také :supět
zený od psl. rъtъ ( :ret), jež původně (dříve i supiti).
znamenalo ‘špička, vršek (nohy)’, tedy náš zájm. Všesl. Psl. *našь je utvořeno
‘část na vrchu nohy (obuvi)’. od tvaru gen. zájm. pro 1.os.pl. nasъ
náruživý ‘vášnivý, silně zaujatý’, ná- příp. -i͡o-, která je i v :můj, :tvůj
ruživost. Jen č. Souvisí s č.st. oruží i :váš. Srov. lat. noster tv., stpr.
‘zbroj, zbraň, náčiní’ (všesl.). Psl. ko- nusa ‘naše’, jinak viz :my. K těsnému
řen *-rǫg- (B1, B7) nejspíš souvisí s lit. vztahu zájm. přivlastňovacích a gen.
rangùs ‘prudký’ (HK), rángtis ‘spě- osobních zájm. srov. ještě :jeho, :je-
chat’, reñgtis ‘chystat se’, rangà ‘pří- jich.
stroj, nástroj’, dále asi se střhn. ranc nať, naťový. P. nać, r.d. natína, sln. nât.
‘rychlý, vířivý pohyb’, něm. renken ‘po- Psl. *natь či *nati nemá jistý výklad.
hybovat se krouživě sem tam’, angl. Spojuje se s lit. nõterė ‘kopřiva’, stpr.
wrench ‘trhnout, vykroutit’, vše by to noatis tv., něm. Nessel, nor. nata tv.,
bylo od ie. *u̯reng- ‘kroutit, ohýbat’ a vše z ie. *ned-, *net- ‘vázat’, jiný vý-
vzdáleně příbuzné by bylo :vrhat. klad vychází z *nākti (A9) a spojuje s
narval ‘druh kytovce’. Přes něm. Narwal lit. nókti ‘zrát’.
ze švéd. narval či dán. narhval tv., je- natalita ‘porodnost’. Od lat. nātālis ‘tý-
hož druhá část souvisí s něm. Wal, angl. kající se narození’ od nātus ‘narozený’,
whale ‘velryba’ (srov. i :velryba), což je původem příč. trp. od nāscī ‘na-
první není zcela jasná. rodit se’. Srov. :nacionále, :naivní.
nářadí, nářaďový. P. narzędzie. Od natož přísl. Z :na1 , zájm. to (viz :ten)
:řád, vlastně ‘řádná výstroj, řádné a :že.
vybavení’, srov. podobnou motivaci u natrium ‘sodík’. Z nlat. natrium a to
:náčiní, nádobí ( :nádoba). od fr. natron ‘hydroxid sodný’ z ar.
nářečí, nářeční. Převzal Dobrovský z r. (a)natr ún z egypt. nt r(j) tv. Srov.
naréčije, jinak viz :řeč. :nitro-.
naschvál. Stč. navzschvále, nazchvále, nátura hov. ‘povaha’. Přes něm. Natur
naschvále i vzchvále tv., původně ‘příroda, přirozenost, povaha’ či přímo
vlastně ‘pro chválu, kvůli chvále’, z z lat. nātūra ‘narození, přirozená po-
toho již v starší č. ‘úmyslně’ a v nč. vaha’ od nātus, což je původem příč.
pak i ‘navzdory’. trp. od nāscī ‘narodit se’. Srov. :na-
násobit, -násob, -násobný, násobek, ná- talita, :nacionále, :naturálie, :na-
sobilka, násobitel, násobenec, vynáso- turel.
bit, znásobit. Stč. násob ‘krát, náso- naturálie ‘zemědělské plodiny a jiné věci
beno’ z původního na sobě; trojnásobný (poskytované jako část mzdy)’, natu-
je vlastně ‘trojí na sobě’ (Ma2 ). rální. Z lat. nātūrālia, což je zpodstat-
nastražit, nástraha. Souvisí se :stráž nělý pl. stř. rodu adj. nātūrālis ‘při-
a :střežit, vlastně ‘střežit, co je polí- rozený, přírodní’ od nātūra (viz :ná-
421
naturalismus ně-
tura). visí s r. naveščát’ ‘navštěvovat’, vlastně

naturalismus ‘umělecký směr zachycu- ‘ohlašovat, dávat znamení (příchodu)’
jící dokumentárně drsnou skutečnost’, (viz :návěští), ale tvoření v č. není pří-
naturalista, naturalistický. Z fr. natu- liš jasné (Ma1 ).
ralisme od lat. nātūra (viz :nátura). nazála ‘nosovka’, nazální, nazalizovat,
naturalizovat ‘udělit státní občanství nazalizace. Přes něm. Nasal z nlat. na-
cizinci’, naturalizovaný. Z fr. naturali- salis ‘nosový’ od lat. nāsus ‘nos’ (viz
ser tv., vlastně ‘přizpůsobit prostředí’, :nos).
od naturel ‘přirozený, přírodní’ od na- nazdar citosl. Novější, asi až od Tyrše.
ture ‘příroda, přirozenost’ z lat. nātūra Z :na1 a zdar ( :zdařit se). Srov. se
(viz :nátura). stejnou předl. na zdraví, srov. i :na-
naturel ‘přirozená povaha’. Z fr. naturel zdařbůh.
tv. od nature ‘přirozenost, příroda’ (viz nazdařbůh přísl. ‘bez cíle, náhodně’. Vy-
:naturalizovat, :nátura). jadřuje, že zdar věci je ponechán Bohu,
náves ‘prostranství uprostřed vsi’. Srov. náhodě. Srov. i pozdrav zdař Bůh,
:náměstí. vlastně ‘Bůh dopřej zdar’ (Ma2 ).
návěští ‘znamení, signál’. Dříve i ná- názor, názorový, názorný, názornost. Od
věstí. Utvořeno k psl. *věstь ‘zpráva’ nazřít, nazírat (viz :zírat).
z *věd-t- (A5) (srov. :pověst, :zvěst, nažka ‘suchý nepukavý plod’. Od
:vědět), tedy ‘co se dává na vědomí’. :nahý, vlastně ‘obnažený plod’.
Srov. ještě :navštívit. -ndat (nandat, vyndat, sundat, zandat,
navigace ‘vedení lodí, letadel i vozidel přendat, odendat). Asi od zástupného
po určené dráze; upravený břeh řeky’, slovesa ondat (srov. :uondat), které
navigační, navigovat, navigátor. Z lat. nahrazovalo náležité plnovýznamové
nāvigātiō ‘plavba’ od nāvigāre ‘plout’ a sloveso. To by pak bylo od zájm. :on,
to z navis ‘loď’ (souvisí s ř. naũs tv., ale tvoření není úplně jasné, myslí se
srov. :astronaut, :najáda) a agere na ono dieti ‘ono dělati’ a kontaminaci
‘hnát, vést’ (srov. :agenda, :akt). s dát podobně jako :zdát se, :udát se
navinulý ‘nakyslý’. Stč. navinúti sě (Ma2 pod on), ale jsou i možnosti jiné.
‘zkysnout’. U Jg i navilý. Zřejmě od ne část. Všesl. - p. nie, r., s./ch., stsl. ne.
:vinout (se), srov. stč. vyvinúti sě ‘od- Psl. *ne odpovídá lit. ne, sthn., gót. ni,
bočit, uchýlit se’, tedy snad ‘odchýlený lat. ne-, ř. ne-, sti. ná, vše z ie. *ne tv.
(od původní chuti)’. Lid. etym. spojo- Původnější ie. *n̥ je v něm. un-, lat. in-
váno s :víno (Ma2 ). ( :in-2 ) a ř. a- (viz :a-2 ) (A7). Viz i
návladní ‘státní zástupce (u soudu)’. :ně-, :ni, :než.
Kalk z něm. (Rechts)anwalt tv., z an ně- (někdo, něco, někde, nějaký ap.)
‘na’ ( :na1 ) a odvozeniny od walten předp. Všesl. - p. nie-, r., s./ch. ne-, stsl.
‘vládnout’, původně vlastně ‘kdo má ně-. Psl. *ně- se obvykle vykládá z ie.
nad někým moc’. *nē, což je zdloužená varianta záporky
navštívit, návštěva, návštěvní, návštěv- *ne ( :ne), známá ještě z lat. nē- ‘ne’,
nost, návštěvník, návštěvnický, navští- gót. nē, sti. nā tv. (HK). Posun ‘žádný
venka. Jen č., stč. navščieviti. Jistě sou- (člověk) ap.’ → ‘jakýsi, nějaký (člověk)
422
neandrtálec neduh
ap.’ budí z významového hlediska tro- Srov. :ubohý.

chu rozpaky, ale podobný posun je do- neboť sp. Z :nebo a částice -ť.
ložen i v lit. Jiný výklad z *ne vě(dě) nebozez ‘vrták na dřevo’, nebozízek. Hl.
(kdo) ap., tedy ‘neví(m) (kdo)’ (Ma2 ) njeboz, sln. nabôzec. Přejato z germ.,
je nevěrohodný z hláskoslovného hle- forma by ukazovala až na germ. *naba-
diska. gaiza před změnou -z- > -r- (A5, B1),
neandrtálec ‘pravěký člověk’. Podle Ne- která už je provedena v sthn. nabagēr
andertalu u Düsseldorfu v Německu, (něm. Näber tv.). První část germ.
kde byly v pol. 19. st. nalezeny části slova odpovídá něm. Nabe (viz :ná-
kostry pravěkého člověka. boj), druhá něm.st. Ger z gót. *gaiza-
‘něco špičatého’.
nebe, nebeský, nebešťan, podnebí, pod-
nebožtík. Viz :nebohý.
nební. Všesl. - p. niebo, r. nébo, s./ch.
necesér ‘pouzdro s toaletními potře-
nȅbo, stsl. nebo. Psl. *nebo (gen. ne-
bami’. Z fr. nécessaire tv., vlastně
bese, pl. nebesa) je starobylý -s- kmen
‘nezbytná, potřebná věc’, z lat. ne-
(odtud ještě dnes pl. nebesa, v č. v
cessārius ‘nezbytný, potřebný’ z ne-
sg. přešlo k typu moře, v jiných jazy-
(srov. :ne) a odvozeniny od cēdere
cích zůstalo -o). Příbuzné je lot. debess
(příč. trp. cessus) ‘ustupovat, odchá-
tv., lit. debesìs ‘mrak’, ř. néfos ‘mračné
zet, ztrácet se’. Srov. :recese, :pro-
nebe’, sti. nábhas ‘mlha, vlhko’ a chet.
ces.
nepiš ‘nebe’, vše z ie. *nebhos ‘mrak,
necky. Všesl. (kromě slk., br.) - p.
mlha’ od *nebh- ‘mokrý, vlhký’, k ně-
niecka, r.d. nóčva, s./ch. nȁćve, csl.
muž patří i něm. Nebel ‘mlha’, lat. ne-
nъštvi. Psl. podoba není jasná. Oče-
bula tv. Zajímavá je různá motivace ie.
kávali bychom jakési výchozí *nъ(k)t’-
názvů nebe: zatímco v slov., lot. i chet.
(B3, B6), ale častěji se rekonstruuje
je to od ‘mračné oblohy’, u lat. cae-
*nь(k)tva ap. (Ma2 , HK), aby se dalo
lum i sti. svargá- se vychází z původ-
spojit se stir. nigid ‘pere’, ř. nízō ‘umý-
ního ‘jasný, svítící’ (rozdíly v klimatic-
vám’, sti. nénekti ‘pere’ z ie. *neigu̯ -
kých podmínkách?), lit. dangùs (srov.
‘prát’, tedy původně ‘káď na praní’.
:duha) a něm. Himmel, angl. heaven
Vzhledem k výše zmíněným okolnos-
znamená původně asi ‘klenba, příkrov’,
tem sporné.
ř. ouranós ‘vyvýšené místo’.
neděle, nedělní. Všesl. - p. niedziela, r.
nebo sp. Jen č. (slk. lebo, luž. abo, p. albo nedélja ‘týden’, ch. nèdjelja, stsl. ne-
tv.). Nejspíš z :ne a bo, které je v stč., dělja. Slov. *neděl’a je křesťanský ná-
p., r., stsl. bo ‘neboť’ a souvisí s :ba. K zev pro sedmý, nepracovní den (viz
dalším spojkám s nesrov. :než, :ný- :ne a :dílo). Ve většině slov. jazyků
brž. (zvláště v pravoslaví) i ve významu ‘tý-
nebohý, nebožák, nebožačka, nebožtík, den’.
nebožka. P. niebogi, sln.st. nebôg, stsl. nedomrlý ‘neduživý’. Původně vlastně
nebogъ. Původní význam je ‘ten kdo ‘ne zcela mrtvý’, srov. stč. mrlý ‘mrtvý,
nemá podíl, bohatství’ (viz :bůh, zemřelý’. Jinak viz :mřít.
:bohatý), ve stč. a slk. pak i ‘zesnulý’. neduh, neduživý. R. nedúg, b. nedă̺g,
423
nedutat nej-
stsl. nedǫgъ tv. Psl. *nedǫgъ je od pazneht’. Dále je příbuzné něm. Nagel
*dǫgъ (csl. dǫgъ ‘tuhý, pevný’, srov. ‘nehet’, stir. ingen, lat. unguis, ř. ónyx,
:duh), které souvisí s p. dużo ‘velmi, sti. nakhá- tv., vše z ie. *nogh-, *ongh-
mnoho’, r.d. dúžij ‘silný’ a dále i lit. , *n̥gh- ‘nehet, pazour’. Srov. :noha,
daug ‘mnoho’, něm. tüchtig ‘zdatný, :pazneht.
pořádný, důkladný’, taugen ‘hodit se’, nehoda, nehodový, nehodovost. Od
vše z ie. *dheugh- ‘hodit se, být zdatný’. :hodit se, významovou souvislost
nedutat. Vlastně ‘neříci ani du(t)’ od dobře pochopíme z některých stč. vý-
onom. základu, srov. :dudek. znamů jako ‘něco nevhodného, nenále-
negace ‘popření’, negovat, negativ, ne- žitost, nepravost, nepříjemnost, zlá pří-
gativní. Z lat. negātio od negāre ‘pohoda ap.’.
pírat’ utvořeného od záporky ne- (viz nehorázný ‘nadmíru velký, neslýchaný,
:ne) zesílené částicí *g(i) (srov. :že). nevhodný’, nehoráznost. V č. doloženo
negližé ‘nedbalky, noční domácí oděv’. až pozdě (Jgd). Zřejmě souvisí s r. go-
Z fr. négligé tv., což je původem příč. rázdo ‘silně’, gorázd(yj) ‘šikovný, zku-
trp. od négliger ‘zanedbat, nestarat se’ šený’, což je stará výpůjčka z gót.
z lat. negligere, neglegere tv. z nec ‘(a) ga-razds ‘výmluvný, rozumný’ (srov.
ne’ a legere ‘sbírat, shromažďovat, vy- stangl. reord ‘hlas, jazyk’). Č. nese
bírat si’. vykládá jako nadbytečný zápor, který
negr hanl. ‘černoch’. Přes něm. Neger, fr. nemění význam slova (srov. :nesvár,
nègre, ze šp., port. negro tv., vlastně :nestvůra).
‘černý’, z lat. niger tv. Původně ozna- nechat, ponechat, zanechat, vynechat,
čení černých otroků z Afriky. přenechat. P. niechać ‘nechat, dovolit’,
negramotný, negramotnost, negramot. ukr. necháty ‘zanechávat’, sln. nêhati
Z r. negrámotnyj tv. od grámota ‘zna- ‘přestat, skončit’, b. nechája ‘nestarám
lost čtení a psaní; úřední listina’ z ř. se’. Psl. *nechati se vykládá jako zá-
grámmata, což je pl. od grámma ‘pís- porné sloveso, jehož základ se obvykle
meno, čtení a psaní, písemnictví’. Srov. ztotožňuje se s./ch. hȁjati ‘starat se’,
:-gram, :gramatika. b. chája tv. (tedy *nechati by bylo z
něha, něžný, něžnost. Přejato v obrození *nechajati ‘nestarat se’). Další příbu-
z r. néga, odtud asi i ch. njȅga, s. nȅga, zenství se hledá v ir. scíth ‘unavený’,
b. nega. Psl. *něga nemá jistý výklad. ř. askéō ‘usiluji, zdobím’, toch. B skai-
Spojuje se s lot. naigāt ‘toužit, přát si’, ‘snažit se’ z ie. *skēi- ‘snažit se, usilo-
méně přesvědčivá je příbuznost se sti. vat’ (A8). Srov. :nechť.
sníhyati ‘je vlhký’, snēha- ‘přilnavost, nechť část. Z nech (imp. od :nechat) a
hladkost’ (A5) (Ma2 , HK) či odvození zesilující částice -ť (srov. :ať). Viz i
od ie. kořene *nei- ‘být živý, rozčilený’. :nešť.
nehet, nehtík. Stč. i nohet. Všesl. - p.st. nej- předp. Všesl. - p., r., s./ch. naj-, stsl.
nogieć, r. nógot’, sln. nôht, s./ch. nȍkat, nai-. Psl. *naj- se skládá z *na-, které
stsl. nogъtь. Psl. *nogъtь odpovídá lit. je etymologicky totožné s předl. :na1
nagùtis (stpr. nagutis) ‘nehet na ruce’, (srov. stč. náviece ‘nejvíc’) a částice *i
což je zdrobnělina od lit. nãgas ‘nehet, ( :i). Významově se blíží předp. nad-
424
nejapný nenávidět
( :nad): největší je vlastně ‘nadvětší’ Přes lat. nectar z ř. néktar ‘nápoj

(Ma2 , HK). V jiných ie. jazycích se k bohů’, jehož další původ není jasný.
tvoření superlativu (3. stupně) využívá nelzon ‘zápasnický chvat’. Podle am. zá-
přípon. pasníka Nelsona.
nejapný ‘hloupý, nevhodný’, nejapnost. nemehlo. Nejspíš od stč. mehnúti ‘po-
Stč. nejápný ‘nepochopitelný, netu- hnout, mihnout’ od kořene *mьg- (viz
šený, neschopný’ od japati, jápati ‘po- :míhat, :mžít). Tvoření od l-ového
zorovat, hledat, zkoumat’, dále srov. příčestí jako např. táhlo od táhnout.
stč. z nedojiepie ‘znenadání’, hl. ne- Vlastně tedy asi ‘člověk nepohybující
zjapki ‘nečekaně’, r.d. vnezápno tv., csl. se rychle, obratně’.
zajapъ ‘domněnka’. I přes slabší dolo- nemoc, nemocný, nemocnost, nemocen-
žení je základ *jap- psl., srovnává se s ský, nemocnice, nemocniční, onemoc-
lat. in-opīnātus ‘netušený, nečekaný’ i nět. P. niemoc, ve vsl. a jsl. v tomto
opīnārī ‘domnívat se’, východiskem by významu odvozeniny od :bolet. Pů-
bylo ie. *op- ‘tušit, domnívat se’ (B4) vodně ‘nemohoucnost, slabost’ (tak i v
(Ma2 ). stč.).
nekalý ‘nepoctivý, špatný’, nekalost. nemotorný, nemotora. U Jg i motorný
Vykládá se ze stč. nekajilý, původně ‘obratný, příhodný’. R.d., ukr. motór-
‘nekajícný’ od :kát se (Ma2 , HK). nyj ‘obratný, hbitý’. Srovnat lze lit.
Srov. od stejného základu stč. nekáný matarúoti ‘hýbat, klinkat (se)’, zákla-
‘nepolepšitelný, zlý’. dem asi bude kořen *met-, *mot-, který
nekňuba ‘budižkničemu’. Expr. útvar je v :motat, :metat, :mést.
s typickou expr. skupinou kň- (srov. nemovitost ‘pozemek či stavba (trva-
:kňourat, :kňučet). Není třeba hle- lého charakteru)’. Viz :movitý.
dat jakési výchozí sloveso kňoubat němý, němota, oněmět. Všesl. - p. ni-
(Ma2 ), v č. nedoložené, spíš je možné, emy, r. nemój, ch. nijêm, s. nêm,
že ve slově zní ozvěna lid. kuba ‘hlupák’ stsl. němъ. Psl. *němъ vzniklo nej-
(HK). spíš disimilací m-m > n-m z *mēmo-,
nekro- (ve složeninách) ‘týkající se mrt- které je v lot. mēms tv. Kořen *mem-
vol’. Z ř. nekrós ‘mrtvý, zemřelý’, jež je onom., napodobující neartikulované
souvisí s lat. necāre ‘zabíjet’. Srov. lidské zvuky (srov. :mumlat). Od-
:nekrofilie, :nekrolog, :nekropole. tud s největší pravděpodobností Ně-
nekrofilie ‘sexuální úchylka projevující mec (všesl.), vlastně ‘ten, kdo vydává
se erotickou náklonností k mrtvolám’. nesrozumitelné zvuky’, ve slov. jazy-
Viz :nekro- a :-filie. cích tak byli označeni cizinci, s nimiž
nekrolog ‘článek či ústní projev hodno- Slované nejčastěji přicházeli do styku
tící zesnulého’. Viz :nekro- a :-log. (Ma2 , HK).
nekropole ‘velké starověké pohřebiště’. nenadále přísl. Od adj. nenadálý od l-
Vlastně ‘město mrtvých’, z :nekro- a ového příčestí slovesa :nadít se.
ř. pólis ‘město’ (srov. :metropole). nenávidět, nenáviděný, nenávist, nená-
nektar ‘lahodný nápoj (řeckých bohů); vistný. Stč. i náviděti ‘mít rád’, ale také
šťáva v některých květech’, nektarinka. ‘žárlit’ a ‘nevražit, závidět’, do nč. pře-
425
není neřest
šlo jen v záporné podobě. P. nienawi- jazyky z it. nepotismo (poprvé v sou-
dzieć, r. nenavídet’, s. nenávideti, stsl. vislosti s praktikami některých papežů
nenavistь (z *nenavid-tь, A5). Původní 15. a 16. st.) a to z it.st. nepote ‘vnuk,
význam kladného slovesa je dobře vi- synovec’ z lat. nepōs ‘vnuk, potomek’.
dět na p.st. nawidzieć, csl. naviděti ‘s Viz :neteř.
radostí se dívat’, kde předp. na- vyja- nepříčetný, nepříčetnost. Novější (u Jg
dřuje vstřícný vztah k předmětu. Srov. chybí). Zřejmě ‘(stav), kdy nelze člo-
:závist, jinak viz :vidět. věku přičítat vinu’ (Ma2 ). Pak přene-
není. Stč. nenie a to přitvořením nového, seno i na označení člověka.
zřetelnějšího záporu k pč. *nie, které nerost, nerostný. Jen č., utvořil Presl k
vzniklo stažením z *neje (B9). Srov. p. :růst.
nie jest, s./ch. níje, csl. něstь. Dále viz nerudný ‘hrubý, mrzutý’. Ze stč. ne-
:ne a :jsem. rodný, neródný ‘svévolný, zarputilý,
neo- (ve složeninách) ‘novo-’. Z ř. néos vzpurný’ (u Jg nerůdný ‘nepodařený,
‘nový, mladý’ (viz :nový). Srov. :ne- zvrhlý’ snad vlivem zrůdný) a to od
olit, :neologismus, neofašismus. neroditi ‘nechtít, nedbat’. Příbuzné je
neohrabaný. Od :hrabat, ale motivace hl. rodźić ‘chtít, toužit’, sln. rodíti ‘sta-
není zcela jasná. Srov. neotesaný. rat se’, stsl. neroditi ‘nestarat se, pohr-
neolit ‘mladší doba kamenná’, neoli- dat’. Souvisí dále se s./ch. ráditi ‘dělat’
tický. Utvořeno v 19. st. z :neo- a ř. a zřejmě i :rád.
líthos ‘kámen’. Srov. :paleolit, :mo- nerv, nervový, nervní, nervstvo, ob. ner-
nolit, :litografie. vák, nervovat (se), vynervovat. Přes
neologismus ‘nově utvořené slovo’. V něm. Nerv tv. z lat. nervus ‘sval, nerv,
18. st. utvořeno k :neo- a ř. lógos struna, tětiva’, jež souvisí s ř. neũron
‘slovo, řeč’. Srov. :-logie. ‘šlacha, tětiva, šňůra’ (srov. :neurolo-
neomalený ‘netaktní, hrubý’. Výchozí gie a :nervózní).
vazbou je nejspíš ‘ne o málo žádající’ nervózní, nervozita. Přes něm. nervös,
(Ma2 , HK), dále viz :malý. fr. nerveux z lat. nervōsus ‘silný, sval-
neon ‘vzácný plyn; osvětlení tímto ply- natý’ (viz :nerv). Dnešní význam v
nem’, neonový. Z angl. neon a to od evr. jazycích asi od 18. st., v souvis-
ř. néos ‘nový’, tedy vlastně ‘nově obje- losti s terminologickou specifikací lat.
vený plyn’ (r. 1897). Srov. :neo-. nervus.
neplecha. Od adj. neplechý ‘nečistý, ne- neřád. Opak od :řád, metonymií pře-
pěkný, špatný’ (Jg). Vyjít je třeba asi z neseno z věcí i na označení lidí.
*neplochý (asimilace e-o > e-e) s nad- neřest, neřestný. Ve starší č. i ve význa-
bytečným záporem (srov. :nehorázný, mech ‘soužení, neštěstí, bída’, ‘obtížný
:nesvár), základ pak odpovídá r. plo- hmyz’, ‘trní a bodláčí’, ‘neduh, vy-
chój ‘špatný’, p. płochy ‘neklidný, leh- rážka’ (Jg). Stč. neřest však znamená
komyslný’, jež je totožné s :plochý. ‘tření ryb’, odpovídá mu r. nérest, ukr.
nepotismus ‘zneužívání vysokého po- nérest’ tv., dále i p. mrzost ‘jikry’, sln.
stavení k protežování příbuzných a drêst, ch. mrijêst tv., vše z psl. *ner-
známých’. Převzato přes soudobé evr. stъ/*nerstь (B8) (změny v násloví zsl.
426
nesmírný neteř
a jsl. jazyků vyvolány počátečním *nr- dinů.

). Příbuzné je lit. ner šti ‘klást jikry’, nestvůra, nestvůrný. Nadbytečným zá-
lot. nārsts ‘jikry’. Spojení významů je porem od :stvůra, které již samo má
obtížné, ale možné: ‘tření ryb’ → ‘něco záporný význam (srov. :nesvár, dále i
nepěkného, slizkého’ (vlivem mylného :neplecha, :nehorázný).
vydělení záporky ne-) → ‘nemravnost, nesvár. Od :svár s nadbytečným zápo-
něco nepříjemného vůbec’ (HK). Svou rem (asi vlivem nesvorný), srov. :ne-
logiku však má i spojení druhé sku- stvůra.
piny významů s :neřád (vzhledem k nešpory ‘odpolední či podvečerní po-
val. neřasť ‘roští, chrastí’) a vyjití z božnost’. Z lat. vesperae tv. od vesper,
psl. *neręd-tь (A5, B7) (Ma2 ). K nč. vespera ‘večer’ (srov. :večer). Stč. i
významu ‘nízká vášeň’ srov. p. nierząd mešpory (záměna v-m možná vlivem
‘nepořádek, prostituce’. lid. etym. k :mše, mešní, další změnou
nesmírný. Stč. nesmierný i ve vý- m > n, srov. nář. nešpul’a ‘mišpule’,
znamu ‘neumírněný, svévolný, ne- nedvěd). Srov. ještě stč. nešpor, mešpor
střídmý’. Tyto významy vycházejí od ‘doba uprostřed mezi polednem a veče-
stč. smiera ‘(pravá) míra, umírněnost’, rem’.
dnešní význam ‘nezměřitelný’ od stč. nešť část. Nejspíš z *nech-ž-ť se
směřiti ‘změřit’ (k obojímu viz :míra). dvěma zesilujícími částicemi (dále viz
:nechť).
nést, přinést, přinášet, přínos, přínosný, neštovice, neštovička, neštovicový. Jen
odnést, odnášet, unést, unášet, únos, č. Od :nežit, srov. csl. nežitovica tv.,
únosce, vynést, vynášet, výnos, vý- v č. vypadlo -i- a -žt- dalo spodobou
nosný, donést, donášet, nanést, na- -št-.
nášet, nános, vnést, vnášet, vznést nešvar. Viz :švarný.
(se), vznášet (se), přednést, předná- netečný, netečnost. Vlastně ‘koho se nic
šet, přednes, přednáška, snést, sná- netkne’, viz :týkat se.
šet, přenést, poponést, roznést, zanést, neteř. Hankův výtvor neti (gen. ne-
pronést, nadnášet, obnášet aj. Všesl. - teře jako máti, mateře) inspirovaný
p. nieść, r. nestí, s./ch. nèsti, stsl. nesti. csl. netii ‘synovec’ z psl. *netьjь, jež
Psl. *nesti má odpovídající protějšek v bylo zřejmě přitvořeno k původnějšímu
lit. nèšti, lot. nest tv., příbuzné je dále *neti ‘neteř’ (odtud pak s./ch. nȅćāk
něm. genug, angl. enough ‘dost’, lat. ‘synovec’, nèćaka ‘neteř’). Příbuzné je
nancīscī ‘nabýt, dosáhnout’, ř. énen- stlit. neptė ‘vnučka, neteř’, stangl. nift
kon ‘přinesl jsem’ (aorist k férō ‘nesu’), ‘neteř’, něm. Nichte, wal. nith tv., lat.
sti. náśati ‘dosahuje’, vše z ie. *(e)nek̸- neptis ‘vnučka’ (vlat. *neptia ‘neteř’, z
, *enk̸- ‘dosahovat, nést’ (A1). Srov. toho přes fr. angl. niece tv.), sti. na-
:nosit, :nůše. ptı -̻ ‘vnučka’, vše z ie. *neptī- ‘vnučka,
nestor ‘stařešina, nejstarší osoba v ně- neteř’ (A7) tv., což je přechýlený tvar
jaké společnosti’. Podle krále Nestora od *nepot- ‘vnuk, potomek’, jež se in-
(ř. Néstōr), který byl v Homérově Ili- terpretuje jako *ne-pot-, vlastně ‘kdo
adě nejstarším a nejmoudřejším z ř. hr- nemá moc’, nebo naopak *neu̯o-pot-
427
netopýr nevěsta
‘nový pán’ (Ma2 ) (k druhé části srov. nie.

:Hospodin). Srov. :nepotismus. neurologie ‘obor zabývající se cho-
netopýr, netopýří. Všesl. - p. nietoperz, robami nervového systému’, neurolo-
r.d. netopýr’, ch. nȅtopīr, množství nář. gický, neurolog. Viz :neuro- a :-
podob ve slov. jazycích (č. nedopejr, logie.
latopyř, letopeř aj.) je způsobeno lid. neuróza ‘porucha vyšší nervové čin-
etym. (D2) a snad i tabu (D4). Psl. nosti’, neurotický, neurotik. Z nlat.
*netopyrь se někdy pokládá též za vý- neurosis, uměle utvořeného k :neuro-
sledek těchto vlivů a přetvoření původ- pomocí příp. -osis ř. původu. Srov.
ního *lepetyrь od onom. *lepetati ‘ne- :nervózní, :psychóza.
pravidelně poletovat’ (Ma2 , HK), ale neurvalý ‘surový, hrubý’. Původně ur-
vzhledem k motivaci např. ř. nyktópte- valý (nadbytečný zápor jako v :ne-
ros tv., doslova ‘noční letoun’, či lat. vrlý, :neplecha, :nehorázný ap.), jež
vespertīliō ‘večerní letoun’ se přiklá- se vysvětluje jako ‘ten, kdo se urval od
níme spíš k výkladu slova *netopyr’ šibenice’ (HK, Jg), případně od urvat
jako staré složeniny, v jejíž první části se ve významu ‘osopit se’ (Ma2 ).
je ie. slovo pro ‘noc’ (k podobě s -e- viz neutrální ‘nestranný’, neutralita, ne-
:noc), v druhé pak asi stejný základ utralizovat, neutralizace, neutralizační,
jako v :pero; slov. slovo by pak slo- neutrál. Ze střlat. neutralis tv. od
votvorně i etymologicky odpovídalo ř. lat. neuter ‘žádný z obou’ z ne- (viz
ekvivalentu. :ne) a uter ‘jeden ze dvou’. Srov.
netřesk ‘druh byliny’. Podle staré po- :utrakvista.
věry, že tam kde roste, neuhodí hrom neutron ‘částice atomového jádra bez
(rostl často na doškových střechách). elektrického náboje’, neutronový. Od
Dále viz :třesk. lat. neuter (viz :neutrum, :neut-
netto ‘čistá váha’. Z it. netto ‘čistý’ a rální) podle :elektron.
to z lat. nitidus ‘lesklý, čistý’ od nitēre neutrum ‘střední rod; jméno ve střed-
‘lesknout se, zářit’. ním rodě’. Z lat. neutrum, což je stř.r.
netýkavka ‘druh byliny’. Podle toho, že k neuter ‘žádný z obou’ (viz :neut-
její plod na dotek puká a vymršťuje se- rální).
mena (viz :týkat se). Přeneseně i o ne- nevalný ‘malý, špatný’. Od stč. valný
důtklivém člověku (srov. :důtklivý). ‘silný, mnohý’ (srov. i valem ‘houfně,
neuralgie ‘prudká bolest nervového pů- hromadně’) a to od valiti (sě) ( :valit
vodu’, neuralgický. Viz :neuro- a (se)).
:nostalgie. nevěsta, nevěstka, nevěstinec. Stč. i
neurastenie ‘nervová slabost’. Z ‘snacha, švagrová (bratrova man-
:neuro- a ř. asthéneia ‘slabost’ z :a-2 želka)’. Všesl. - p. niewiasta ‘ženská’,
a sthénos ‘síla’. r. nevésta ‘nevěsta’, nevéstka ‘sna-
neuro- (ve složeninách) ‘týkající se cha, švagrová’, ch. nèvjesta tv., stsl.
nervů, nervové soustavy’. Z ř. neũron nevěsta ‘nevěsta’. Psl. *nevěsta není
‘šňůra, šlacha, nerv’ (srov. :nerv). Viz jednoznačně vyloženo. Starý, dodnes
i :neurologie, :neuralgie, :neuraste- uváděný výklad vychází z *ne-u̯oid-
428
nevod -nikat
tā (A5, B2), vlastně ‘neznámá (pro těrný’, sbedný ‘poslušný, hodný’. Asi
rodinu ženicha)’ (viz :vědět). Pře- z psl. *sъbъdьnъ(jь) (B6, B9) ze *sъ-
svědčivěji vypadá výklad z *neu̯(o)- ‘dobře, úplně’ ( :s-) a základu *bъd-
u̯ēd-tā (A5, B5), vlastně ‘(žena) nově , který je v :bdít, :bedlivý (srov.
přivedená’ (viz :nový a :vést) (HK). csl. sъbъdьnъ ‘velmi bdělý’) (HK). V č.
Odtud snadno pochopíme modifikaci tedy asi ‘dobře pozorný’ → ‘poslušný’
významu ‘žena bratra či syna’ i zo- a dále negací záporný význam, který se
becnění ‘žena’ (srov. sti. vadhū̺ tv., stal používanějším.
vlastně ‘(od)vedená’). Jsou i jiné vý- než(li) sp. Spojením částic a spojek :ne,
klady, většinou různě obměňující ty :že, případně :-li. Srov. použití při
výše uvedené. ‘Krycí’ označení nevěsty srovnání - např. je větší než já vlastně
se vysvětluje tabuovými důvody (D4). znamená ‘je větší, ne (že) já’ (HK).
Hanlivé nevěstka se objevuje od střední nežit ‘vřed, vřídek’. Formálně od :žít,
češtiny, k podobnému posunu srov. ale významově spíš ke kauzativu :ho-
:děvka. jit (střídání *gei - *goi (B1, B2)),
nevod ‘tažná rybářská síť’. P. niewód, r. tedy ‘co se nehojí’. Srov. i nář. nehojed
névod, stsl. nevodъ. Psl. *(ne)vodъ ně- (Ma2 ). Ob. nežid přikloněním k Žid.
jak souvisí s lit. vãdas, lot. vads, něm. ni část. Všesl. - p., r., s./ch., stsl. ni. Psl.
Wate, stangl. wadu tv., vzájemný vztah *ni je z ie. *nei- ‘nikoli, ani’ (B2) z *ne
a další původ však nejsou jisté. Vzhle- ( :ne) a zesilovací částice ī. Shodné je
dem k fin. nuotta, est. nōt tv. může jít lat. nī, osk. nei i av. nae- v naēčiš ‘ni-
i o starou výpůjčku z neznámého sub- kdo’.
strátu (Ma2 ). Soudí se, že ne- ve slov. nic, nicotný, nanic, nanicovatý. Viz :ni
by mohlo být tabuovou negací (D4) k a :co. Všesl. - p. nic, r. ničtó, s./ch.
oklamání ryb, případně vodních duchů nı šta, stsl. ničьto. Srov. :ničit, :ni-
ap. čemný.
nevole, nevolky. Od :vůle. ničemný, ničemnost, ničema. Vlastně
nevražit, nevraživý, nevraživost. Ne ‘kdo (co) je k ničemu’.
zcela jasné. Stč. vražiti znamenalo ničit, ničitel, ničitelský, zničit, poničit.
‘kouzlit, čarovat’, ale význam jde spíš Od :nic, srov. - p. niszczyć, nicestwić,
k vrah ‘nepřítel, vrah’ (obě slova jsou r. uničtožát’, s./ch. nı štiti.
nejspíš stejného původu). Přidán nad- nihilismus ‘neuznávání jakýchkoli hod-
bytečný zápor podobně jako v :neur- not mravních, společenských ap.’, ni-
valý, :nevrlý, :neplecha, :nesvár. hilistický, nihilista. Od lat. nihil ‘nic’,
nevrlý, nevrlost. Od :vřít (srov. umřít srov. :ni.
- umrlý) s nadbytečným záporem jako nika ‘výklenek ve zdi (pro sochy)’. Z it.
:nevražit, :nesvár ap. Srov. :zane- nicchia tv. od nicchio ‘mušle’.
vřít. -nikat (zanikat, vznikat, vynikat, uni-
newton ‘jednotka síly’. Podle angl. fy- kat, podnikat, pronikat). Všesl. - p. wy-
zika I. Newtona († 1727). nikać ‘vznikat’, niknąć ‘mizet, ztrá-
nezbedný, nezbednost, nezbeda. Stč. cet se’, r. níknuť ‘sklánět (hlavu)’,
nesbed(l)ný ‘nezkrotný, svévolný, do- s./ch. nı knuti ‘vyrůst, vzklíčit’,
429
nikl nit
pȍniknuti ‘vystoupit; sklopit (oči), fr.st. nicotiane ‘tabák’ a to podle fr. vy-
sklonit (hlavu)’, stsl. poniknǫti ‘sklo- slance v Portugalsku J. Nicota, jehož
nit, sklopit’. Psl. *-nikati, *-niknǫti prostřednictvím se v 16. st. Francie s
je významově tak rozrůzněno, že se touto rostlinou seznámila.
často uvažuje o splynutí dvou růz- nimbus kniž. ‘svatozář; sláva’. Z pozd-
ných základů. Slovesa ponikati (viz nělat. nimbus tv., původně ‘mračno,
:koniklec), zanikati jeví zřejmou soumrak, déšť’, souvisí s :nebe.
vislost se stč. nic(í) ‘skloněný hla- nimrat se expr. ‘váhavě se v něčem šťou-
vou k zemi, skleslý, pokořený’; vý- rat’, nimravý. Asi disimilací z původ-
chozí *nīk- se vykládá z ie. *ni- ‘dole, ního mimrat se (Jg), expr. útvar po-
dolů’ (srov. :nízký) a nulového stupně dobný jako :piplat.
ie. *oku̯ - ‘oko’, tedy ‘očima obrácený nimrod ‘lovec’, nimrodský. Podle bib-
dolů’ (srov. sti. nīčā̺ ‘dolů’ i :znak2 lického Nimroda, pravnuka Noemova a
a :opak). K slovesům typu zanik- bájného zakladatele Babylonu, o němž
nout pak bylo asi přitvořeno vznik- se praví, že byl bohatýrským lovcem
nout (*vъzniknǫti) opačného významu před Hospodinem (Genesis, 10, 8-12).
(HK) a pak snad i další odvozeniny, niněra zast. ‘druh strunného hudebního
kde *-nikati, *-niknǫti nabralo význam nástroje’. Asi od onom. základu.
blízký ‘-stupovat, -stoupit’. Jiní autoři nirvána ‘(v buddhismu) stav blaženosti
oddělují a slovesa typu pronikat spo- a poznání pravdy po vyhasnutí vlast-
jují s lit. apnìkti ‘napadnout’, ř. neikéō ního vědomí’. Přes moderní evr. jazyky
‘přu se, urážím’ z ie. *neik- ‘napadnout’ ze sti. nirvāna- ‘zhasnutí’ od nirvā̺ti
(Ma2 ). ‘hasne’ z niḥ- ‘pryč, od’ a vā̺ti ‘vane’.
nikl ‘stříbrobílý kovový prvek’, niklový, nístěj ‘otvor do pece; spodní část prů-
niklák. Přes něm. Nickel ze švéd. nic- myslové pece’. Stč. niestějě. Jinak jen
kel. V r. 1754 tak nazval tento kov hl. něsč, dl. jesće(je), jěsćije, sln. is-
jeho objevitel, švédský mineralog A. téje, ostéje, vestéje aj., tedy psl. dia-
F. Cronstedt zkrácením z kopparnickel, lektismus omezený na samý západ slov.
něm. Kupfernickel, což byl hornický území. Psl. asi *(j)ěstěja, různé násloví
název načervenalé rudy, která vypa- je nejspíš mylnou dekompozicí z předl.
dala jako měděná, měď však neobsaho- pádů (*vъn ěstěje → *vъ něstěje, srov.
vala (nikl ano). V první části je švéd. :ňadra). Původ málo jasný, většinou
koppar, něm. Kupfer ‘měď’, druhá část se myslí na základ *aid-t- (A5, B2) z ie.
označuje ‘skřítka, čertíka’ (z osobního *aidh- ‘hořet’ (HK), lákavé - ač málo
jména Nikolaus). Málo cenné rudy byly pravděpodobné - je i spojení s ř. estía
označovány podobnými jmény, protože ‘krb, dům’ (Ma2 ).
hornící věřili, že jim je podstrkují důlní nit, nitka, niťový, nitěný, nitkovitý.
skřítci (srov. :kobalt). Všesl. - p. nić, r. nit’, s./ch. nît. Psl.
nikoli část. Viz :ni a :-koli. *nitь stojí nejblíže lit. nýtis ‘hřeben
nikotin ‘alkaloid obsažený v tabáku’, ni- tkalcovského stavu’, východiskem je
kotinový. Přes něm. Nikotin z fr. ni- ie. *nīti- ‘co je spředeno’ od *(s)nei-
cotine, jež bylo v 19. st. utvořeno od ‘příst, šít’, od něhož je i něm. nähen
430
nítit noha
‘šít’, Nadel ‘jehla’, angl. needle tv., bela).

lat. nēre ‘příst’, ř. nē̺thō ‘předu’, sti. nivó kniž. ‘úroveň’. Z fr. niveau tv., dále
snāyati ‘omotá’, srov. i příbuzné :sno- viz :nivelizovat.
vat. nízký, nizoučký, nízkost, níže, nížina, ní-
nítit, vznítit (se), vznětlivý, roznítit, žinný, snížit, ponížit, ponížení. Všesl. -
podnítit, podnět, podnětný, zanítit p. nizki, r. nízkij, s./ch. nı zak, stsl. ni-
(se), zánět, zánětlivý. P. niecić, r.d. zъkъ. Psl. *nizъkъ je odvozeno od přísl.
gnetít’, sln. nétiti, csl. gnětiti. Psl. *nizъ ‘dole, nízko’, což je odvozenina
*(g)nětiti není zcela jasné, snad sou- od ie. *nei-, *ni- tv., které je i v sti.
visí se sthn. gnītan ‘třít’, stangl. gnīdan nī ‘dolů’, arm. ni- ‘dole’ i něm. nie-
tv. (stará technika rozněcování ohně der ‘nízký’. Srov. i :niva, :-nikat,
třením) z ie. *ghnei- od *ghen- ‘třít’ :hnízdo.
(Ma2 ). Pak je příbuzné i :hnít, srov. i no část., citosl. Všesl. Psl. *no odpo-
:sněť. vídá lit. na ‘no, nuže’, něm. na tv.
nitro ‘vnitřek, duše’, niterný, nitrole- Blízké je :nu i :na2 , původ je asi
beční, nitrožilní ap. (jiné je :nitro-). v nějakém starém ukazovacím zájmeně
Zavedeno Jungmannem podle r. nutró (*eno-, *ono-, *no-), srov. :on.
tv., jinak viz :vnitřek. noblesa ‘uhlazenost, vznešenost’, no-
blesní. Z fr. noblesse tv. od noble ‘uro-
nitro- (ve složeninách) ‘vztahující se k zený, vznešený’ z lat. nōbilis ‘známý,
dusíku’. Z něm. Nitro- tv. a to jako slavný, vznešený’, jež souvisí s nōscere
chemický termín z lat. nitrum ‘soda’ z ‘poznávat’. Srov. :nota, :ignorovat.
ř. nítron tv. a to z egypt. nt r(j) tv. noc, noční, nočník, nocovat, přenocovat,
(stejný původ má i :natrium). Srov. ponocovat, ponocný, nocleh, nocle-
nitrát ‘dusičnan’, nitroglycerin ( :gly- hárna. Všesl. - p. noc, r. noč’, s./ch.
cerin), nitrolak ( :lak), odlišuj od nit- nôć, stsl. noštь. Psl. *noktь (B3) odpo-
rožilní ap. (viz :nitro). vídá lit. naktìs, lot. nakts, gót. nahts,
niva kniž. ‘louka, pole’. Všesl. - p. niwa, r. něm. Nacht, angl. night, bret. noz, lat.
níva, s./ch. njı va, stsl. niva. Psl. *niva nox, alb. natë, ř. nýks, sti. nák(t) tv. i
(z ie. *nēi-u̯ā (B2)) má nejblíže k ř. ne- chet. nekuz mēḫur ‘večer’, doslova ‘čas
iós ‘pole, niva, úhor’, dále je příbuzné noci’, vše z ie. *noku̯ ts ‘noc’, gen. asi
lot. nievāt ‘ponižovat, přezírat’, stangl. *neku̯ ts. Srov. :netopýr, :nokturno.
neowol ‘nahnutý’, vše z ie. *nēi-u̯o- od noetika ‘nauka o podstatě poznání’, no-
*nei-, *ni- ‘dole, dolů’. Původně tedy etický. Novější, od ř. noētós ‘poznaný,
‘(úrodné) pole v nížině’ (HK). Srov. poznatelný’ od noéō ‘poznávám’.
:nízký, :-nikat. noha, nožka, nožička, nožní, nohatý, no-
nivelizovat ‘vyrovnávat rozdíly (smě- havice, unožit, přinožit, snožit, předno-
rem dolů)’, nivelizace, nivelizační. žit, roznožit, roznožka, zanožit. Všesl. -
Podle něm. nivellieren z fr. niveler tv. p. noga, r. nogá, s./ch. nòga, stsl. noga.
od střfr. nyvial, nevel, niveau ‘úroveň’, Psl. *noga odpovídá lit. nagà ‘kopyto’,
to disimilací ze stfr. livel a to z vlat. *li- příbuzné je i stpr. nage ‘noha’. Pů-
bellus z lat. lībella ‘vodováha’ (viz :li- vod stejný jako u :nehet, jde zřejmě
431
nohejbal nonšalantní
o zhrubělý název nohy, který vytlačil nem’. Přes fr. nominal tv. z lat. nō-
původní ie. výraz, o němž viz :pěší. K minālis ‘týkající se jmen’ od nōmen
jiným podobným názvům srov. :ruka, ‘jméno’. Srov. :nominativ, :nomen-
:hlava. klatura, :nominovat, :jméno.
nohejbal, nohejbalový. Specificky český nominativ ‘1. pád’, nominativní. Z lat.
název vytvořený někdy ve 20. letech (cāsus) nōminātīvus ‘(pád) jmenovací’
20. st. kontaminací :noha a :volej- od nōmināre ‘jmenovat’ (viz :nomino-
bal (jde o hru, při níž se míč zahrává vat).
nohou přes sníženou síť podle pravidel nominovat ‘jmenovat (do reprezentač-
podobných volejbalovým). ního týmu ap.)’, nominace, nominační.
nok ‘knedlíček do polévky’. Z něm. Z lat. nōmināre ‘jmenovat, uvádět jmé-
Nocke tv., jež souvisí s Nuss ‘ořech’, nem’ od nōmen ‘jméno’. Srov. :nomi-
společným základem je ie. *kneu- od nální, :nomenklatura.
*ken- ‘stlačit, chumlat’. non- předp. Z lat. nōn ‘ne, nikoli’ (z *ne-
nokturno ‘skladba vyjadřující klidnou ūnum, vlastně ‘ani jeden’) a odtud jako
noční náladu’. Z it. nocturno a to poi- předp. i do fr. a angl. Srov. :non-
talštěním lat. nocturnus ‘noční’ od nox šalantní, :nonsens, :nonstop, :non-
(gen. noctis) ‘noc’ (viz :noc). konformismus.
-nom (ve složeninách) ‘kdo něco ovládá, noneto ‘soubor devíti hudebníků’. Z it.
odborník’. Z ř. -nómos, což je činitelské nonetto od nono ‘devátý’ z lat. nōnus
jméno k némō ‘uděluji, ovládám, řídím’ ‘devátý’.
(viz :-nomie). Srov. :agronom, ale i nonius ‘stupnice (u posuvného mě-
:metronom. řítka)’, noniový, noniusový. Podle port.
nomád ‘kočovník’, nomádský. Z lat. No- matematika Nonia († 1577).
mades, ř. nomádes (pl.) ‘kočovníci’ od nonkonformismus ‘nepřizpůsobivost
lat. nomas, ř. nomás ‘pasoucí se, koču- (tradici, zvyklostem ap.)’, nonkonfor-
jící’ a to od ř. nomē̺ či nomós ‘pastva, mista, nonkonformní. Od angl. noncon-
pastvina’ od némō ‘přiděluji, obývám, formist ‘nespokojenec’, původně ‘člen
spravuji’, némomai ‘užívám, spásám’. některé církve odštěpené v 17. st. od
Srov. :-nomie. státní anglikánské církve’. Viz :non-
nomenklatura ‘(závazný) soubor ná- a :konformní.
zvů, jmen’, nomenklaturní. Z pozdně- nonsens kniž. ‘nesmysl’. Z angl. non-
lat. nōmenclātūra ‘seznam jmen, ná- sense z fr. non-sens tv. z :non- a sens
zvosloví’ z nōmen ‘jméno’ a odvozeniny ‘smysl’ z lat. sensus tv. Srov. :senzi-
od calāre (příč. trp. calātus) ‘vyvolávat, tivní, :senzace.
svolávat’. nonstop adj., přísl. i subst. Z angl. non-
-nomie (ve složeninách) ‘vědní obor’. stop ‘nepřetržitý; nepřetržitě’ z :non-
Z ř. -nomía tv. od némō ‘přiděluji, a :stop.
spravuji, ovládám’. Na rozdíl od -logía nonšalantní ‘nedbale povznesený’, non-
( :-logie) se nestalo produktivní. Srov. šalance. Z fr. nonchalant tv., což je
:astronomie, :ekonomie. přech. přít. od fr.st. nonchaloir z
nominální ‘jmenovitý, vyjádřený jmé- :non- a chaloir ‘starat se, mít zájem’
432
nopál notář
(srov. chaleur ‘horko, zápal, nadšení’) sti. nā̺sā tv., vše z ie. *nas- tv. Srov.
z lat. calēre ‘být horký, planout’. :nozdra, :nosorožec.
nopál ‘druh kaktusu’. Ze šp. nopal a to nosit, nosný, nosnost, nosník, nosič, no-
z aztéckého nopalli. sitel(ka), nosítka. Všesl. - p. nosić, r.
nora. P. nora, r. norá, chybí v jsl. Viz nosít’, s./ch. nòsiti, stsl. nositi. Psl.
:nořit (se). *nositi je opětovací sloveso od *nesti
nordický ‘severský’. Z něm. nordisch tv. ( :nést). Srov. :nůše.
od Nord ‘sever’. nosorožec. Kalk podle něm. Nashorn
norek ‘hnědá vodní šelma’, norkový. P. tv. (Nase ‘nos’, Horn ‘roh’) a to podle
nurka, r. nórka. Od :nora, protože salat. rhīnocerōs z ř. rhīnókerōs z rhīs
mice vrhá mláďata v noře vyhrabané (gen. rhīnós) ‘nos’ a kéras ‘roh’. Jinak
na břehu potoka, ale možná je i mo- viz :nos, :roh.
tivace od :nořit (se), srov. lit. nerìs nostalgie ‘stesk (po něčem minulém)’,
‘bobr’. nostalgický. Z nlat. nostalgia, jež bylo
norma ‘závazné pravidlo’, noremní, nor- v 17. st. utvořeno z ř. nóstos ‘návrat’
movat, normativní. Z lat. norma ‘mě- a álgos ‘bolest, hoře’ (srov. :neural-
řítko, pravítko, pravidlo’ a to možná z gie) jako lékařský termín pro ‘chorobný
ř. gnō̺mōn ‘ručička (slunečních hodin); stesk po domově’ podle něm. Heimweh
znalec’ od gignō̺skō ‘poznávám’. Srov. tv. (Heim ‘domov’, Weh ‘bolest’).
:gnóma. nostrifikace ‘uznání platnosti oprávnění
normální, normál, normalizovat, nor- (vysvědčení ap.) získaného v zahraničí’,
malizace, normalizační. Přes něm. nostrifikovat. Z lat. noster ‘náš’ a :-
Norma z pozdnělat. normālis ‘pravi- fikace.
delný’ od lat. norma (viz :norma). nota ‘hudební značka’, notový, notovat
nořit (se), ponořit (se), ponor, ponorný, (si), zanotovat (si). Z lat. nota ‘(hu-
ponorka, vynořit (se), vnořit (se), za- dební) značka, znamení, poznámka’,
nořit (se). Všesl. - p. nurzyć (się), r. jež souvisí s nōscere ‘poznávat’. Srov.
nyrjáť, s./ch. nòriti (se). Psl. *noriti :notný, :notes, :noticka, :nóta,
(sę) i tvary s *nur- a *nyr- (zdloužením :notář, :notorický i :noblesa a
z *nъr- (A6)) jsou druhotné, původně :znát.
bylo asi *nerti, odpovídající lit. nérti nóta ‘písemné (diplomatické) sdělení’. Z
‘potápět se, nořit se; unikat’, původně angl. či fr. note tv. z lat. nota ‘po-
asi ‘mizet (pod hladinu či pod zem)’. známka, sdělení, značka’ (viz :nota).
Další souvislosti nejisté, ale patří asi k notabene přísl. hov. ‘a k tomu navíc, mi-
ie. *ner- ‘spodní’, od něhož je ř. nér- moto, dokonce’. Z lat. notā bene ‘dobře
teros ‘dolejší, podzemní’ a asi i něm. si poznamenej, dobře si pamatuj’ (uží-
Nord, angl. north ‘sever’. Srov. :no- váno jako doušky v dopisech, odtud
rek, :nora, :ponurý, :ponrava. dnešní význam) od notāre ‘pozname-
nos, nosík, nosánek, nosní, nosatý, nosa- návat, pozorovat’ (viz :nota).
tec. Všesl. - p., r. nos, s./ch. nôs, stsl. notář ‘právník oprávněný sepisovat a
nosъ. Psl. *nosъ je příbuzné s lit. nó- ověřovat určité listiny ap.’, notářský,
sis, něm. Nase, angl. nose, lat. nāsus, notářství. Přes něm. Notar tv. z pozd-
433
notes nuance
nělat. notārius ‘městský písař, kanc- ž.r. adj. novello ‘nový’ z lat. novellus,
léř’, původně ‘písař, rychlopisec’, od což je zdrobnělina od novus tv. (viz
notāre ‘poznamenávat, zapisovat’ (viz :nový).
:nota). novela2 ‘nová právní norma’, novelizo-
notes ‘zápisník’, notýsek. Obecné pře- vat, novelizace. Podle pozdnělat. No-
vzetí z fr. či angl. notes, což je pl. od vellae (cōnstitutiōnes), což byl název
note ‘poznámka’ (viz :nota). nové sbírky nařízení císaře Justiniána
noticka ‘drobná zpráva v novinách’. Od (6. st.) a jeho nástupců, vydaných až
něm. Notiz a to přes fr. notice tv. z lat. po císařově Codexu. Od lat. novellus
nōtitia ‘známost, představa’ (asi vlivem ‘nový’ (viz :novela1 ).
notātiō ‘poznámka’) od nōtus, což je novic ‘čekatel řeholního stavu; nová-
příč. trp. od nōscere ‘poznávat’ (srov. ček’, novicka, noviciát. Z církevně lat.
:nota). novīcius tv. (lat. novīcius ‘nováček’),
notný ‘vydatný, pořádný’. Původ je odvozeného od novus ‘nový’. Srov.
zřejmě ve spojení notně zpívat ‘zpí- :novela1 , :novátor, :nový.
vat podle not’, tedy ‘pořádně, náležitě’, novum ‘něco nového’. Z lat. novum tv.,
odtud přeneseno jinam (viz :nota) zpodstatnělého tvaru stř.r. od novus
(Ma2 ). ‘nový’ (viz :nový).
notorický ‘pověstný’, notoricky, noto- nový, novost, novota, novina, novinka,
rik. Z něm. notorisch tv. a to z pozd- noviny, novinář, novinářský, novinář-
nělat. nōtōrius ‘všeobecně známý’ od ství, nováček, nováčkovský, obnovit,
lat. nōtus ‘známý, poznaný’ od nōscere obnovitel. Všesl. - p. nowy, r. nóvyj,
‘poznávat’ (srov. :nota). Používáno s./ch. nȍv, stsl. novъ. Psl. *novъ odpo-
hlavně v záporném smyslu, v č. často vídá stlit. navas (dnes naũjas), lat. no-
o nenapravitelném alkoholikovi. vus, ř. néos, sti. náva-, vše z ie. *neu̯o-
ňouma ob. expr. U Jg i sloveso ňoumati se tv., s dalšími formanty sem patří i
‘zdlouhavě činit’. Expr. útvar podobně gót. niujis, něm. neu, angl. new, wal.
jako :ďoubat (se) ap., srov. i :nimrat newydd, bret. neuez, arm. nor, toch. A
se. ñu, chet. neu̯a-. Srov. :nyní i :devět.
nouze, nouzový, nuzný, nuzota, nuzák. nozdra. Všesl. - p. nozdrze, r. nozdrjá,
Stč. núzě (C1, C4, C5). Všesl. - p. s./ch. nȍzdrva, nȍzdra, stsl. nozdri
nędza, r.d. nužá, sln. nūja, stsl. nužda, (pl.). Psl. *nozdra (z ie. *nasrā s vklad-
nǫžda (odtud r. nuždá a s./ch. nȕžda). ným -d-) je příbuzné s lit. nasraĩ ‘huba,
Psl. *nud’a (B3) je odvozeno od *nu- tlama’, podobné tvoření je i v něm.
diti (viz :nudit). Nüster ‘nozdra’ (z germ. *nusr-). Od-
novátor, novátorský. Z lat. novātor ‘ob- vozeno od ie. *nas- (viz :nos), k tvo-
novitel’ (s posunem k významu ‘kdo za- ření srov. :mázdra.
vádí něco nového’) od novus ‘nový’ (viz nu citosl., část. Všesl. Stejné je lit. nù tv.,
:nový). souvisí s :no a :na2 , s nimiž je spo-
novela1 ‘drobný prozaický útvar’, nove- juje vybízecí funkce a zřejmě zájmenný
lista. Z it. novella tv., vlastně ‘nové původ.
(vyprávění)’, což je zpodstatnělý tvar nuance ‘odstín, jemný rozdíl’. Z fr. nu-
434
nudismus nůž
ance tv. z nuer ‘odstiňovat’ od nue ‘ob- nomisma z ř. nómisma ‘peníz’, pů-
lak, mrak’ a to přes vlat. *nūba z lat. vodně ‘zvyk, zařízení’, od nómos ‘způ-
nūbēs ‘mrak’. sob, mrav, zákon’. Viz :-nomie, :no-
nudismus ‘kult nahoty’, nudista, nu- mád.
distka, nudistický. Utvořeno ve 20. st. nuncius ‘papežský vyslanec’. Ze střlat.
od lat. nūdus ‘nahý’ (viz :nahý). nuntius tv., původně ‘posel, zpráva’, k
nudit (se), nuda, nudný, unudit (se), nūntiāre ‘oznamovat’.
znuděný. P. nudzić (się), str. nuditi nůsek. Viz :nos.
‘nutit’, s./ch. nȕditi ‘nabízet’, stsl. nu- nůše. Stč. nóšě, r. nóša ‘břemeno’, sln.
diti, nǫditi ‘nutit’. V č. poměrně nové nóša ‘kroj, oděv’. Psl. *nos-ja (B3) od
(od Jg), podle všeho z r. (r. núdnyj *nositi ( :nosit, :nést).
‘nudný, otravný’, r.d. nudá ‘donucení,
nutit, nutný, nutnost, donutit, vynu-
špatné žití’). Psl. *nuditi ‘nutit, při-
tit, přinutit, vnutit. Jen zsl. - hl. nu-
nucovat’ (jemuž v zsl. odpovídá *nu-
cić, p. nucić i nęcić, jinde podoby s
titi, viz :nutit) je d-ové rozšíření ie.
-d- (viz :nudit). Psl. *nutiti je pří-
*nau- ‘mučit, nutit’. Viz i :nouze, dále
buzné se stpr. nautins (ak.pl.) ‘nouze’
:nýt2 a :unavit.
a gót. nauÞs ‘nouze, tíseň’, něm. Not
nudle, nudlička, nudlový. Z něm. Nu-
tv., angl. need ‘potřeba’, vše z ie. *nau-
del tv. (pouze do č., srov. slk. reza-
t- (A4, B2) od *nau- ‘mučit, tísnit’.
nec), další původ nejasný. Snad souvisí
Podle jiného výkladu vzniklo zsl. *nu-
s Knödel (viz :knedlík).
titi z *nuditi vlivem germ. slov s -t-
nugát ‘hmota z oříšků, mandlí, cukru a
(sthn. nōtagōn ‘nutit’) (Ma2 , HK), ale
tuku’, nugátový. Z fr. nougat z prov.
vzhledem ke stpr. dokladu je existence
nougat ‘koláček z oříšků a medu’ a to
již psl. *nutiti vedle *nuditi pravděpo-
z vlat. *nucātum ‘výrobek z oříšků’
dobnější. Srov. :nýt2 a :unavit.
od lat. nux (gen. nucis) ‘ořech’. Srov.
:nukleus. nutkat, nutkání, nutkavý. Jen č., od
nukleus ‘buněčné jádro’, nukleární ‘ja- :nutit se zesilujícím -k-.
derný’. Z angl. nucleus tv. (19. st.) a nutrie ‘druh vodního hlodavce’, nutri-
to podle lat. nucleus ‘jádro, ořech’ od ový. Ze šp. nutria tv. z vlat. *nutria
nux (gen. nucis) ‘ořech’. Srov. :nugát, ‘vydra’ a to z lat. lutra tv. (asi zkříže-
:mononukleóza. ním s ř. enydrís tv.). Dále viz :vydra.
nula, nulový, nultý, vynulovat, slang. nu- nuzný. Viz :nouze.
lák. Z lat. nūlla, což je ženský tvar adj. nůž, nožík, nůžky, nožíř, nožířský, nožíř-
nūllus ‘žádný’, to pak je z lat. ne- a ství. Stč. nóž. Všesl. - p. nóż, r. nož,
ūlus ‘nějaký, některý’. s./ch. nôž, stsl. nožь ‘meč’. Psl. *nožь
numero hov. expr. ‘číslo’, numerický. Z it. je odvozeno od slovesa, které je docho-
numero a to z lat. numerus tv. váno v stč. venznúti ‘vsadit, zasadit’,
numizmatika ‘nauka o mincích’, numi- r. vonzít’ ‘vbodnout, zabodnout’, stsl.
zmatik, numizmatický. Přes něm. Nu- vъnьznǫti tv., příbuzné je střir. ness
mismatik ze střlat. numismatica tv. od ‘rána’ a snad i ř. nýssō ‘bodám, vrá-
numisma ‘mince, peníz’, původně lat. žím’, východiskem je asi ie. *neǵh- ‘bo-
435
nuže ob-
dat, vrážet’ (A1). nýne, stsl. nýně, nýnja. Psl. *nyn- je

nuže část., citosl. Z :nu a :že. pokračováním ie. *nū- tv., často rozší-
nýbrž sp. Stč. i nébrž(e), niebrž. Z :ne a řeného o další -n-, srov. lit. nūnaĩ, lot.
brž(e), což je 2. stupeň od :brzo, brzy, nu, něm. nun, angl. now, lat. nunc, alb.
vlastně ‘spíš’. Ve stč. i po kladné větě, ni, ř. ný(n), nỹn, sti. nū̺, nūnám tv.
např. blázen jest, nébrž vzteklý (vlastně Souvisí zřejmě s *neu̯o- ‘nový’ ( :nový)
‘ne, spíše vzteklý’) (HK, Ma2 ). (A6), vlastně ‘nově, právě teď’.
nylon ‘druh umělého vlákna’, nylonový. nýt1 ‘součástka ke spojování kovových
Am. obchodní název ze 30. let 20. st. V částí napevno’, nýtek, nýtový, nýto-
jeho první části se hledá angl. (vi)nyl vat. Z něm. Niet(e) tv., asi od sthn.
( :vinyl) či iniciály města New York, bi(h)niotan ‘bít, připevňovat’.
ale možné je, že žádný význam nemá. nýt2 ‘roztouženě tesknit’, nyvý, unylý.
Srov. :silon. R. nyt’ ‘tupě bolet; naříkat’, stsl. unyti
nymfa ‘víla’. Přes lat. nympha z ř. nýmfē ‘být malátný’. Psl. *nyti vychází z ie.
‘víla, dívka, nevěsta’. Srov. :nymfo- *nau- ‘mučit, tísnit’, viz :unavit, což
manie, :lymfa. je kauzativum k nýt (srov. stejný vztah
nymfomanie ‘chorobná touha žen po u :bavit - :být). Srov. i :nudit,
mužích’, nymfomanka. Viz :nymfa a :nutit.
:mánie.
nyní přísl., nynější, nynějšek. P. ninie, r.
O
o předl. Všesl. Psl. *o souvisí s :ob, splynutím dvou ie. předložek - ie. *obhi,
otázkou je jen, zda je pokračováním z něhož je sti. abhí ‘k, přes’, lat. ob- (viz
jen ie. *op(i), či vzniklo kontaminací :ob-), sthn. bī (něm. bei), angl. by ‘u,
dvou zdrojů (D3), jako se předpokládá při’ (z oslabené varianty *bhi), s nazali-
u :ob. Pak je možné, že vzniklo z *ob zací sem patří sthn. umbi ‘o’ (něm. um
v pozici před souhláskou (Ma2 , HK). tv.), stir. imb- ‘okolo’, lat. amb(i) ‘ob-
ó citosl. Všesl., stejný elementární prvek ’ (srov. :amputovat, :ambulance), ř.
vyjadřující údiv ap. je i v něm., angl. amfí ‘kolem, při, u’ (srov. :amfiteátr),
oh, lat. o, oh, ř. ō , ō̺. Rozšířením a ie. *opi, *epi, z něhož je lit. ap- ‘o-
vzniklo oh, och ap. , ob-’, apiẽ ‘o’, ř. *epí ‘na, při, k aj.’
oáza ‘místo v poušti s vodou a vegetací’. (viz :epi-), sti. api ‘ještě’ (HK). Srov.
Přes něm. Oase z lat. oasis, ř. óasis a :oba, :obec, :oblak.
to nejspíš původu egypt., srov. koptské ob- předp. Z lat. ob- ‘ob-, proti-, za-
ouahe ‘obývané místo’. ap.’. Někdy s přechodovým -s- (viz
ob předl., častěji předp. Všesl. (kromě slk., :obscénní, :oscilovat), někdy splývá
mak., b.) - p., r. ob, s./ch. jen předp. s následující souhláskou (viz :ofen-
ob-, stsl. obь, obъ. Psl. *obь vzniklo asi ziva, :okupovat, :oponovat). K pů-
436
oba objekt
vodu viz :ob. monumenty, které se do výšky zužo-

oba čísl., obojí. Všesl. - p. obaj, oba, r. valy.
óba, s./ch. ȍba, stsl. oba. Psl. *oba od- oběsit, oběšenec. P. obwiesić się, sln.
povídá lit. abù tv. (z ie. *abho-), dále obésiti (se), stsl. obesiti (sę). Z :ob a
je příbuzné gót. bai, něm. beide, angl. :-věsit.
both (s ukazovacím zájmenem, vlastně oběť, obětní, obětavý, obětavost, oběta-
‘oba ti’), lat. ambō, ř. ámfō, sti. ubhau, vec, obětovat. V našem významu jen
východiskem je asi ie. *ambho-. Zjevně č. a slk., vlastně ‘věc slíbená (bohům
souvisí s východiskem předl. :ob - ‘ob, ap.)’. R. obét ‘slib’, sln. obȅt, stsl. obětъ
okolo’ = ‘z obou stran’. Srov. :amfora. tv. Psl. *obětъ od *obětiti ‘slíbit’ je tvo-
obalit, obal, obálka, obaleč. Ze stč. ob- řeno z *ob- ( :ob) a *větiti ‘hovořit’.
valiti, viz :ob a :valit a dále :balit. Viz :odvětit, srov. :věta, :závěť.
obapolný ‘oboustranný, vzájemný’. Viz obezita ‘(chorobná) otylost’, obézní. Z
:oba a :půl. lat. obēsitās tv. od obēsus ‘vypasený,
obávat se, obávaný, obava. Viz :bát otylý’, vlastně ‘obežraný’ (srov. :ob-
se. žerství), z :ob- a ēsus, což je příč. trp.
občan, občanka, občanský, občanství. od edere ‘jíst’ (viz :jíst).
Od :obec. obezřetný, obezřetnost. Viz :ob a
obdélník, obdélníkový. Novější (Jg), od :zřít.
staršího obdélný a to z :ob a odvoze- obchod, obchodní, obchodník, obchod-
niny od č.st. dél(e) (viz :délka). nický, obchodovat. Jen č. (již stč.) a
obec, obecní, obecný, obecenstvo, obco- slk. (srov. p. obchód ‘obchůzka, procesí,
vat, občina. Jinde jen adj. - p. obcy oslava’). Původně označovalo výděleč-
‘cizí’ (tj. vlastně ‘obecní, nepatřící k mé nou činnost, při níž se obcházely do-
rodině’), r. óbščij (z csl.) ‘společný’, ch. mácnosti či vsi, tedy cosi jako podomní
ȍpćī, stsl. obьštь tv. Psl. *obьt’ь je od- obchodování (Ma2 ). Srov. i stč. žebrá-
vozeno od ie. předl. *obhi ( :ob). Pů- ním se obchodieše ‘živil se žebráním’.
vodní význam byl ‘to, co je okolo’, pak obilí, obilní, obilný, obilka, obilnina,
‘co je společné’ (Ma2 ). Srov. :občan, obilnářský, obilnářství. V našem vý-
:vůbec. znamu jen č. a slk., jinak r. obílije
oběd, obědvat, poobědvat, naobědvat ‘hojnost’, s./ch. ȍbilje, stsl. obilije tv.
se. Všesl. - p. obiad, r. obéd, ch. òb- Psl. *obilьje je nejspíš odvozeno od
jed, s. òbed, stsl. obědъ. Psl. *obědъ psl. *ob(v)ilъ ‘vydatný, silný’ z *ob-
je složeno z *ob- ( :ob) a odvoze- ( :ob) a odvozeniny od ie. *u̯ei- ‘být
niny od *ěsti ( :jíst). Původní význam silný’ (srov. :voj1 i lat. vīs ‘síla’).
snad byl ‘společné jídlo’ ? (HK). Srov. Slov. jména pro ‘obilí’ jsou často pře-
:obec. nesená, vyjadřují, že jde o základní, ne-
obelisk ‘vysoký čtyřboký kamenný zbytný zdroj obživy - srov. p. zboże, r.
sloup’. Přes něm. Obelisk a lat. obe- chleb, s./ch. žı to (viz :zboží, :chléb,
liscus z ř. obelískos, což je zdrobnělina :žito).
od obelós tv., původně ‘rožeň’. Řekové obinadlo. Viz :ob a :vinout.
tak nazvali štíhlé egyptské kamenné objekt ‘předmět’, objektový, objektivní
437
objem obol(us)
‘shodný se skutečností; nestranný’, ob- *ob(ь)ličьje je utvořeno z *ob(ь)

jektivita, objektiv ‘soustava čoček op- ( :ob) a odvozeniny od *lice ( :líce).
tického přístroje’. Ze střlat. obiectum obligace ‘dluhopis’, obligátní ‘obvyklý,
tv., vlastně ‘co je předhozeno (smys- závazný’, obligatorní ‘povinný’. Z lat.
lům)’, od lat. obicere ‘předhodit, na- obligātiō ‘závazek, dlužní úpis’ od obli-
stavit’ z :ob- a iacere ‘hodit’. Srov. gāre ‘zavázat, obvázat’ z :ob- a ligāre
:subjekt a také :předmět. ‘vázat’. Srov. :liga, :ligatura.
objem, objemný, objemový. Viz :ob a obloha. Stč. obloha, obloh ‘klenba, ob-
:jmout. loha, sféra, náklad’. Vlastně ‘to, čím
obklíčit, obklíčení. Stč. obkl’účiti ‘ob- jsme obloženi’, viz :ob a :ležet.
stoupit, ohradit, ovinout, obestřít ap.’, oblouk, oblouček, obloukový, oblouko-
dále viz :klíč, srov. :sklíčit. vitý. Všesl. - p. obłąk, r.d. óbluk, s./ch.
oblak, obláček, oblačný, oblačnost. òbluk. Psl. *oblǫkъ (B7) je odvozeno od
Všesl. - p. obłok, r.d. óboloko (r. óblako *oblękti ‘ohnout’ (srov. lit. apleñkti tv.)
je ovlivněno csl.), s./ch. ȍblāk, stsl. ob- z *ob- ( :ob) a *lękti z ie. *lenk- ‘ohý-
lakъ. Psl. *ob(v)olkъ (B8) je odvozeno bat’. Srov. :luk, :líčit2 .
od *obvelkti ‘obléci, povléci’ (viz :ob obluda, obludný. Jen č., vlastně ‘pří-
a :vléci), tedy ‘to, čím se povléká zrak, šálivý zjev’. Stč. oblud, obluda
obloha’. Shoda s něm. Wolke ‘mrak’ ‘klam, mámení, přízrak, nestvůra’ od
bude asi náhodná (viz :vláha). Srov. oblúditi ‘obloudit, oklamat’, viz :ob a
i :obléci (se). :loudit.
oblast, oblastní. R. óblast’ (z csl.), s./ch. oblý, oblina. Všesl. - p. obły, r.d. óblyj,
ȍblāst, stsl. oblastь. Psl. *ob(v)olstь s./ch. ȍbao, csl. obьlъ. Psl. *ob(v)ьlъ je
(B8), vlastně ‘území ovládané jedním utvořeno z *ob- ( :ob) a odvozeniny
vladařem’, od *ob(v)olsti ‘ovládat’ z od ie. *u̯el- ‘válet, vinout, kroutit’, pů-
*ob- ( :ob) a *volsti (viz :vlast). vodně tedy asi ‘oválený’ = ‘okrouhlý’
oblázek ‘malý oblý kámen’. Dříve i oblá- (Ma2 ). Podobný vývoj významu je i
sek, stč. oblátek ‘kámen, křemen’. Nej- u lit. apvalùs ‘oblý, okrouhlý’ a stisl.
spíš od :oblý. valr tv. od téhož kořene. Srov. :valit,
obléci (se), obléknout (se), oblečení, :vlna2 .
oblek, obleček. Sln. obléči (se), s./ch. obočí. Jen č., viz :ob a :oko.
obúći (se), stsl. oblěšti (sę). Psl. obojek. Slk. obojok, p.d. obójek. Psl.
*ob(v)ьlkti (sę), *ob(v)elkti (sę) je (nář.) *ob(v)ojьkъ je tvořeno z *ob-
utvořeno z *ob- ( :ob) a *vьlkti ( :ob) a odvozeniny od *viti ( :vít)
( :vléci) (B3). O starobylosti útvaru ‘vinout’, vlastně ‘co je ovinuto okolo
svědčí lit. apvil̓kti, av. ai pivarƏčai nti krku’. Srov. :závoj.
tv. Srov. ještě něm. anziehen tv. z an obojetný, obojetník. P. obojętny.
‘na’ a ziehen ‘vléci’. Srov. i :oblak. Vlastně ‘kdo (co) může být pojímán(o)
obleva. Viz :ob a :-levit. oběma způsoby’, viz :oba a :jmout.
obličej, obličejový. P. oblicze, sln. ob- obojí, obojaký. Od :oba.
lîčje tv., stsl. obličije ‘podoba’ (srov. obol(us) ‘(starořecký) drobný peníz’.
i r. óblik ‘vzhled, zevnějšek’). Psl. Přes lat. obolus z ř. obolós, asi z pů-
438
obor obruč
vodního obelós ‘rožeň’ (viz :obelisk). nejčastější námitkou je, že nic nena-
Zřejmě připomínka doby, kdy se místo svědčuje tomu, že by Avaři byli mohut-
mincemi platilo kovovými pruty. nějšího vzrůstu (zmínka o tom je až ve
obor, oborový. Od obírat se (něčím), viz staroruském letopise z 12. st.). Nejasný
:o a :brát, srov. :odbor ap. je vztah ke gót. abrs ‘silný, mocný’,
obora. Stč. obora ‘ohrada, obora, celek’. málo přesvědčivé je spojení s ř. óbrimos
Všesl. - p. obora ‘stáj, chlév’, r. obóra ‘silný, násilný’ (Ma2 ).
‘ohrada, plot’, sln. obôra ‘obora’ (z č.), obratel, obratlovec. Novější, asi od
s./ch. òbor ‘vepřinec’, b. obór ‘chlév’. Jungmanna. Dále viz :obrátit.
Psl. *ob(v)ora/*ob(v)orъ je odvozeno obrátit, obracet, obrátka, obratný, ob-
od *ob(v)erti ‘ohradit’, viz :ob a :- ratnost, obratník. Všesl. Viz :ob a
vřít, srov. :závora. :vrátit, srov. :obratel, :obrtlík.
obořit se. Stč. obořiti ‘rozbořit, povalit, obraz, obrázek, obrazový, obrázkový,
vrhnout se’, obořiti sě ‘skácet se, vrh- obrazný, obraznost, obrazovka, obra-
nout se, obořit se’. R.st. oborít’ ‘roz- zárna. Všesl. - p. obraz tv., r. óbraz ‘po-
bořit’, s./ch. obòriti, stsl. oboriti tv. doba, obraz, ikona’, s./ch. òbraz ‘obli-
Psl. *oboriti je utvořeno z *ob- ( :ob) čej, tvář’, stsl. obrazъ ‘obraz, podoba,
a *oriti ‘bořit’ (srov. stsl. oriti ‘bořit, postava’. Psl. *obrazъ je odvozeno od
strhnout’). Příbuzné je lit. ìrti ‘rozpa- *obraziti, původní význam byl ‘vyře-
dat se’, další souvislosti nejisté. Výcho- zaná podoba’. Viz :ob a :ráz, :ře-
diskem je ie. *er- ‘jít od sebe, rozrušit’. zat.
Mylnou dekompozicí přitvořeno :bo- obrna. Od řidšího obrněti ‘strnout, ztuh-
řit. nout’ (SSJČ) z :o a :brnět.
obout, obutí, obuv, obuvník, obuvnický, obrnit, obrněný, obrněnec. Viz :o a
obuvnictví. Všesl. - p. obuć, r. obút’, :brnění.
s./ch. òbuti, stsl. obuti. Psl. *obuti, *jь- obrok ‘krmivo pro koně’, obročí ‘důchod
zuti ‘obout, zout’ odpovídá lit. apaũti, z (církevního) úřadu’. Stč. obrok ‘dávka
išaũti tv. (vedle toho je i prosté aũti požitků určená úmluvou, plat, natu-
‘obout’), lat. induere ‘obléci’, exuere rální dávka odevzdávaná vrchnosti,
‘svléknout’. Po oddělení předpon (srov. píce’ ukazuje vývoj významu - původně
:ob, :z, :in-1 , :ex-) dostaneme to byl ‘smluvený důchod (plat) (často
ie. *eu- ‘obléci, obout’ (B2). Srov. i v naturáliích)’, nakonec úžením ‘denní
:zout, :onuce. dávka krmení pro koně’. Odvozeno od
obr, obří, obrovský, obrovitý. Slk. obor, nedoloženého *obřéci ‘smluvit, určit’
hl. hobr, p. olbrzym (stp. obrzym), sln. (r. obréč’ ‘odsoudit’), viz :ob a :říci,
óber. Původ ne zcela jasný. Obvykle srov. :úrok.
se spojuje se jménem kočovného kmene obrtlík ‘otočná uzavírací součástka’. Z
Avarů, který v 6.-8. st. obsadil střední :ob a odvozeniny od :vrtět (srov.
Podunají (srov. sln. Ober, csl. ob(ъ)rinъ :obrátit).
‘Avar’). Pro to by hovořil i fakt, že obruč, obroučka. Všesl. - p. obręcz, r.
se slova užívá u záp. Slovanů, kteří s óbruč, s./ch. ȍbrūč. Psl. *obrǫčь je
Avary byli nejdéle ve styku, naopak utvořeno z *ob- ( :ob) a odvozeniny
439
obřad ocel
od *rǫka ( :ruka), tedy ‘to, co je okolo jako ‘dvouuchá (=dvojbřitá) sekerka’

ruky’ (srov. ukr. óbručka ‘náramek’, lit. (viz :oba) (Ma2 ) i ve spojitosti s
ãprankis ‘manžeta’), pak přeneseno na :bouchat jako ‘nástroj, kterým se
dnešní význam. buší’.
obřad, obřadní, obřadný, obřadnost. obuv. Od stč. obúvati, viz :obout.
Všesl. - p. obrzęd, r. obrjád, s./ch. obvod, obvodový, obvodní. Z :ob a od-
ȍbrēd. Psl. *obrędъ je odvozeno od *ob- vozeniny od :vést.
ręditi ‘dáti do řady, seřadit’, původně obvyklý. Viz :ob a :-vykat. Stč. i
tedy asi ‘úkony prováděné v určitém obyklý, viz i :obyčej.
pořadí’. Viz :ob a :řád. obyčej ‘zvyk, ustálený způsob’, oby-
obscénní ‘oplzlý, neslušný’, obscénnost. čejný. Všesl. - p. obyczaj, r. obý-
Z lat. obscēnus, obscaenus tv. z :ob- čaj, s./ch. ȍbičāj, stsl. obyčai.
a lat. caenum ‘kal, bahno’. Psl. *ob(v)yčajь je odvozeno od
observatoř ‘stanice pro pozorování pří- *ob(v)yknǫti ‘navyknout si’, dále viz
rodních jevů’. Ze střlat. observatorium :-vykat.
tv. od lat. observāre ‘pozorovat’ z :ob- obzor. Z :ob a odvozeniny od :zřít.
a servāre ‘hlídat, pozorovat, chránit’. Srov. :názor, :vzor.
Srov. :konzervatoř, :rezerva. obžerství. Od stč. obžierati sě ‘přežírat
obskurní ‘podezřele nejasný, pochybný, se’, viz :ob a :žrát. Srov. :ožrat se.
mající špatnou pověst’. Přes něm. ob- oc(i)tnout se, ocitat se. Původně asi
skur tv. z lat. obscūrus ‘temný, ne- ‘probudit se, procitnout’ (srov. r. oč-
jasný, záhadný’ z :ob- a odvozeniny nút’sja tv.), dále viz :cítit.
od ie. *skeu̯- ‘pokrýt, skrýt’. ocas, ocásek, ocasní. P.d. ocas, oczas,
obstarožní ‘dost starý, mající léta’. s./ch.d. oćas, csl. očesъ. Nejasné. Pro
Dříve obstarožný, nejspíš z obstarožitný č. se uvažuje o spojení s nář. cásati
(Jg), viz :ob a :starožitný. ‘trhat, škubat, tahat’ (Jg, Ma2 ) (slo-
obstrukce ‘záměrné maření jednání’, votvorně srov. :ohon či csl. ošibъ tv.
obstrukční. Z lat. obstructiō ‘zame- od šibati), ale pro jiné slov. jazyky je
zení, zastavení, zmaření (soudního) to těžko přijatelné. Naproti tomu spo-
rozhodnutí’ od obstruere (příč. trp. jení s :česat vyhovuje zase jen pro csl.
obstructus) ‘stavět do cesty, zatara- Snad tedy kontaminace dvou různých
sit’ z :ob- a struere ‘strojit, stavět’. slovesných základů, či lid. etym. (D2,
Srov. :konstrukce, :destrukce, :in- D3)? Zcela marný není ani pokus vy-
strukce. ložit slovo z psl. *ot-jasъ (B3), jehož
obušek. Dříve ‘kyj, klacek’, nezdrob- základ je stejný jako v *po-jasъ (viz
nělé obuch znamenalo ‘malá sekerka :pás), tedy ‘to, co visí od pasu’ (HK).
s dlouhým topůrkem’. Slk. obuch tv., oceán, oceánský, zaoceánský. Přes něm.
p. obuch ‘obušek, násada’, r. óbuch Ozean z lat. Ōceanus z ř. Ōkeanós, pů-
‘tupá část sekery’. Původní význam vodně ‘mytická řeka obtékající Zemi’,
psl. *obuchъ se vysvětluje různě - jako od dějepisce Hérodota (5. st. př. Kr.)
‘část sekery kolem ucha (tj. otvoru pro dnešní význam.
topůrko)’ (viz :ob a :ucho) (HK), ocel, ocílka, ocelový, ocelek, ocelárna,
440
ocelot odkud
ocelář, ocelářský. Hl. wocel, ukr. ocil gót. aÞ-Þan ‘ale, přece’, stir. aith-, ad-
‘křesadlo’, s./ch. òcilo tv., àcāl, csl. ‘znovu, roz-, od-’, lat. at ‘ale, však, na-
ocělь. Slov. *ocelь, *ocělь aj. je pře- proti tomu’, sti. áti ‘nadto, přes’, vše z
vzato z nějakého starého severoit. ná- ie. *ato, *ati, které asi označovalo směr
řečí (srov. stit. acciale, benátské asal, ‘(přes něco) pryč’, ale i ‘k’ (z pohledu
rétorom. atšel tv.), východiskem je druhého mluvčího), z toho pak ‘znovu’
vlat. *aciāle, *aciārium od lat. aciēs a další významy. Možná tu splynulo
‘ostří, hrot’ od ācer ‘ostrý’ (Ma2 ). Srov. i více různých předložek (srov. :ob).
:akutní, :ocet. Srov. :otava, :otrok.
ocelot ‘menší šelma podobná jaguáru’. Z óda ‘oslavná báseň’. Přes něm. Ode z lat.
fr. ocelot a to z mexického ocelotl ‘ja- ōdē z ř. ōi dē̺, aoidē̺ ‘zpěv, píseň, pověst’
guár’. od aeídō, ái dō ‘zpívám’. Srov. :kome-
ocet, octový, octan, octárna, octovatět. die, :tragédie, :melodie.
P. ocet, ch. òcat, stsl. ocьtъ. Slov. *ocьtъ odbor, odborný, odborník, odbornický,
je převzetí z nějaké románské předlohy, odborář, odborářský. Novější, u Jg
která se vyvinula z lat. acētum tv., jež jen jako logický termín s významem
souvisí s acidus ‘kyselý’ a zřejmě i ācer ‘lemma, pomocná věta’. Snad kontami-
‘ostrý, břitký’. Srov. :aceton, :acido- nací z :obor a oddíl.
filní. oddenek ‘podzemní část stonku’. Jako
ocún ‘podzimní bylina s fialovými botanický termín od Presla, ale v ja-
květy’. Slk. ocún, sln. očûn. Zřejmě zyce už dříve. Viz :od a :dno.
z psl. *ot-junъ (B3), vlastně ‘znovu odemknout, odemykat. Viz :od a
mladý’ (srov. lit. atjaunė̷ti ‘stát se :mykat.
znovu mladým’), viz :od a :junák
odér kniž. ‘vůně’. Z fr. odeur z lat.
(Ma2 ). Asi podle toho, že je vlastně
odor, jež souvisí s olēre ‘páchnout’ (-
podzimní obdobou krokusu, který se
l- druhotné). Srov. :deodorant, :olej,
objevuje na jaře.
:ozon.
očistec. Utvořeno podle pozdnělat. pūr-
oděv, oděvní. Od stč. odievati, viz :odít
gātōrium tv. od lat. pūrgāre ‘(o)čistit’.
(se).
očkovat, očkování, očkovací, naočkovat,
přeočkovat. Od staršího očko ‘poupě, odezva. Viz :od a :zvát.
zárodek’ (srov. u Jg očko ve vejci, odchlípnout (se), odchlíplý. Asi
očko na stromě), sloveso pak zname- od onom.-expr. kořene chlíp-, srov.
nalo ‘štěpovat (stromy)’ a posléze i :schlíplý.
‘vpravovat ochranné látky’ (v souvis- odít (se), odívat, odění, odívání, oděv,
losti s neštovicemi již u Jg). Jinak viz oděvní. Stč. odieti (sě), vlastně ‘obložit
:oko. se (tkaninami ap.)’, viz :o a :dít se.
od předl. Stč. ot, od. Všesl. - p. od, r. odkráglovat vulg. ‘odpravit, zlikvido-
ot, s./ch. od, stsl. otъ. Psl. *otъ (povat’. Z něm. abkrageln ‘odpravit, za-
doby s -d jsou novější, podle nad, pod, rdousit’ z ab- ‘od-’ a krageln od Kragen
před) souvisí s lit. at-, ati-, ata- ‘k, ‘límec’, hov. ‘krk, hrdlo’.
pryč, znovu, zpět’, lot. at- ‘od’ a asi i odkud přísl. Viz :od a :kudy, srov.
441
odolat ofina
:odsud, :odtud. ‘odplata, odveta’, stč. být s kým vet

odolat. Viz :o a :-dolat. ‘vyrovnat se s někým’. Přejato z něm.
odpočinout si, odpočívat, odpočinutí, (srov. wett sein ‘být si kvit’), dále viz
odpočinek, odpočatý. P. odpocząć, r. :veta.
počít’, s./ch. pòčinuti, stsl. počiti tv. odvětit. R. otvétit’ tv. (srov. privét
Psl. *počiti (v zsl. ještě s :od) se ‘pozdrav’, sovét ‘rada, sněm’), sln. ot-
skládá z *po- ( :po) a *čiti ‘odpočívat’ vêtnik ‘obhájce’. Psl. *otъvětiti je utvo-
z ie. *ku̯ ei- tv. (B1, B2). Příbuzné je řeno z :otъ ( :od) a *větiti ‘hovořit’
především lat. quiēs ‘klid, pokoj, od- (stsl. věštati tv. z *vět’ati (B3)). Pří-
počinek’ (srov. :rekviem), dále i gót. buzné je stpr. waitiāt tv., lit.d. vai-
hveila ‘čas, chvíle’, něm. Weile ‘chvíle’, ténti ‘soudit, dokládat’, další ie. souvis-
angl. while tv. (A4). Srov. :spočinout, losti nejisté. Srov. :věta, :přívětivý,
:pokoj, :čilý, :chvíle. :vece, :oběť, :závěť.
odpor, odporný, odporovat. Viz :od a odysea ‘bludné putování’. Podle Homé-
:přít se. rova hrdinského eposu Odysseia, líčí-
odpustit, odpuštění, odpustky. Viz cího deset let trvající návrat ithackého
:od a :pustit, vlastně ‘pustit od sebe krále Odyssea z trojské války domů.
(něčí provinění)’.
ofenziva ‘rozsáhlá útočná akce’, ofen-
odročit. Viz :od a :rokovat.
zivní. Přes něm. Offensive z fr. of-
odrůda. Utvořeno Preslem z :od a
fensive a to analogicky podle défensive
:rod, rodit. Srov. :zrůda.
( :defenziva) od stfr. offendre ‘narazit,
odsud přísl. Tvořeno stejně jako :od-
urazit’ z lat. offendere tv. z :ob- a
kud, :odtud, ale od zájmene *sь, které
*fendere ‘bít, tlouci’. Viz :hnát2 .
poukazuje na věci nejblíže mluvčímu,
srov. :zde, :dnes. oficiální ‘mající úřední ráz’, oficialita.
odtud přísl. Viz :od a :tudy, srov. Přes moderní evr. jazyky (něm. offi-
:odkud, :odsud. ziell, fr. officiel, angl. official) z pozd-
odtušit kniž. ‘odpovědět’. Původně asi nělat. officiālis ‘úřední, služební’ z lat.
‘dát odpovědí naději, útěchu’ (HK), jak officium ‘služba, práce, úsluha, úřad’ a
napovídá stč. odtušiti ‘dát naději, utě- to z :ob- a odvozeniny od facere ‘dě-
šit, odpovědět’. Dále viz :tušit. lat, konat’. Srov. :deficit, :benefice.
odulý. Viz :o a :dout. oficír zast. ob. ‘důstojník’. Z něm. Offizier
odvaha, odvážný, odvážit se, odvážli- tv. z fr. officier ‘vysoký úředník, dů-
vec. Jako subst. asi novější (snad z stojník’ a to ze střlat. officiarius ‘úřed-
p. odwaga tv.), ale již stč. bylo otvá- ník, služebník’ od lat. officium ‘služba,
žiti (čeho) ‘nedbat, dát v sázku, ris- úřad’ (viz :oficiální).
kovat’, vlastně ‘zvážit, odvážit nebez- ofina ‘vlasy do čela rovně zastřižené’.
pečí’. Stejné je něm. wagen ‘odvážit Jen č., nejasné. Vzhledem k dolože-
se, riskovat’, související s Waage ‘váha’, nému mor. nář. afina se uvažuje o ro-
viz :váha. mánském původu (srov. fr. affiner ‘ra-
odveta, odvetný. Dříve odvet (Jg), nej- finovat, čistit, tříbit’, it. affinare tv., ji-
spíš z p. Ve starší č. bylo veta za vetu nak viz :rafinovat), tedy snad ‘rafino-
442
ofsajd -oid
vaný, vytříbený účes’ ? (Ma2 ). :hebký a :hbitý.

ofsajd ‘postavení mimo hru’, ofsajdový. oheň, ohníček, ohnivý, ohniště, ohnisko,
Z angl. off -side (původně přísl.) z off ohnice. Všesl. - p. ogień, r. ogón’, s., ch.
‘pryč, mimo’ a side ‘strana’. Srov. òganj, stsl. ognь. Psl. *ognь je příbuzné
:sajdkára. s lit. ugnìs, lat. ignis, sti. agní- tv., vše
ofset ‘způsob tisku’, ofsetový. Z angl. off- z ie. *ognis, gen. asi *egnis, čímž se čás-
set z off ‘pryč, mimo’ a set ‘klást, sta- tečně vysvětlí různé násloví (srov. po-
vět, umisťovat’. Srov. :ofsajd. dobně :noc). Srov. :výheň.
ogar nář. ‘kluk, chlapec’. Málo jasné. Po- ohon. Od ohánět (se), viz :o a :hnát2 ,
ukazuje se na nř. agórion tv. či na tur. :honit. Srov. :oháňka.
ogul ‘syn’, ale cesty a doba převzetí jsou ohromný. Od ohromit a to z :o a
nejasné (Ma2 ). :hrom. Asi tedy ‘působící tak, že je
oh citosl. Srov. :ó, :ach, :aha ap. člověk jakoby zasažen bleskem (hro-
mem)’, případně ‘působící (chůzí ap.)
ohanbí zast. ‘zevní pohlavní orgány s
hluk, hřmot’, srov. hřmotný.
okolím’. Z :o a hanba (viz :hanět),
ochechule ‘druh mořského savce’, hanl.
ve starším významu ‘pohlavní orgán’.
‘protivná žena’. Stč. ochechule, ocho-
oháňka. Od ohánět (se), viz :o a :ho- chule ‘bájná chocholatá a okřídlená ob-
nit. Srov. :ohon. luda žijící ve vodě; siréna; svůdnice’. Ve
oharek. Viz :o a :hořet, :hárat. stč. překladu bible ekvivalent za lat. Si-
ohař. P. ogar, sln.st. ogar, oger, sem snad ren. Od :chochol (Ma2 ).
i metaforické str. ogarъ ‘druh člunu’. ochočit. Viz :ochota.
Nepochybně cizí, ale málo jasné. Maď. ochomýtat se. Viz :nachomýtnout se.
agár, ujgur. ägär, kyrgyz. igār, oset. ye- ochota, ochotný, ochotník, ochotnický.
gar tv. by ukazovalo na převzetí odně- P. ochota ‘ochota, chuť, veselost’, r.
kud z východu. Blízko však stojí i s./ch. ochóta ‘chuť’ i ‘lov’ (asi tabuový název
zagàr, b. zagár tv., které evidentně sou- (D4)). Psl. *ochota je nejspíš od *cho-
visí s alb. zagár, tur. zagar, střř. dzá- těti ( :chtít), srov. i :chuť (v č. posun
garon tv. a zřejmě i it.d. (korsickým) ‘chuť’ → ‘dobrá vůle, úslužnost’). Méně
γakaru ‘pastýřský pes’ a bask. zakur, jasná je str. a r.d. varianta ochvota a
txakur ‘pes’. To by pak svědčilo pro také stč. ochviti ‘rozněcovat, povzbu-
převzetí z nějakého předie. substrátu. zovat’, které významově odpovídá p.
ohavný, ohavnost, ohava, zohavit. Sln. ochocić.
ogáben (také ogáven, ogáden), jinak p. ochrnout, ochrnutý. Jen č., asi z pů-
ogydny, r. gádkij, s./ch. gȁdan. Málo vodního *ochromnúti redukcí při rychlé
jasné, zřejmá je pouze souvislost s řeči. Dále viz :chromý.
:havěť. Tvary s -d- jsou výsledkem -oid (ve složeninách) ‘vypadající jako’.
kontaminace s kořenem *gad- (srov. Poprvé zřejmě v am.-angl. celluloid
:had), který však sotva může být pří- (patentováno 1871), přípona vzata od
buzný. ř. eĩdos ‘podoba, tvářnost, postava’
ohebný, ohebnost, ohbí. Z *ogъbъnъ(jь) (srov. :idol, :idea), -o- je vlastně
(B6, B9), viz :hnout, :hýbat, srov. i spojovací morfém. Srov. :celuloid,
443
oj okounět
:asteroid, :steroid. vření’ od occlūdere (příč. trp. occlū-

oj ‘tyč na předku vozu řídící směr jízdy’. sus) z :ob- a claudere ‘zavřít’. Srov.
Hl. wojo, p.d. oje, ukr. voje, s./ch. óje. :okluziva, :exkluzivní.
Psl. *oje (gen. *ojese) souvisí s ř. oiē̺ïon okluziva ‘závěrová souhláska’. Z
‘kormidelní veslo’, sti. īšā̺ ‘oj’, chet. nlat. occlusiva od lat. occlūsiō (viz
ḫišša- tv. (o tom, že bylo i balt. *aisā, :okluze), podobně jako :frikativa ap.
svědčí fin. výpůjčka aisa tv.), výcho- okno, okénko, okenní, okenice. Všesl. - p.
diskem je ie. *oi͡-es- a jeho varianty okno, ukr. viknó, r. oknó, s./ch. òkno,
(chet. ukazuje na počáteční laryngálu b.d. oknó (spis. prozórec). Psl. *okъno
(A3 pozn.)). je odvozeno od *oko ( :oko) na zá-
oj(oj) citosl. Srov. :aj, :oh, joj ap. kladě jednoduché metafory ‘okno’ =
o.k. slang. ‘v pořádku, dobře’. Z am.- ‘oko (domu)’. Srov. stangl. ēagduru tv.,
angl. o.k., O. K., OK tv. a to údajně z doslova ‘oko-dveře’ i angl. window tv.
orl korrect (slangově za all correct ‘vše ze stisl. wind-auge ‘oko větru’. Ze slov.
správné’). Obecně rozšířeno od r. 1840, přejato do ugrofin. jazyků (fin. akkuna,
kdy tyto iniciály ve spojení O. K. Club est. aken) (Ma2 ).
využil při prezidentské kampani v USA oko, očko, očičko, oční, očnice, očitý,
M. Van Buren v narážce na svou pře- okatý, okáč. Všesl. - p. oko, r.zast. óko
zdívku Old Kinderhook (podle svého (jinak glaz), s./ch. ȍko, stsl. oko. Psl.
rodiště). *oko (gen. očese) je příbuzné s lit. akìs,
okap, okapový. Viz :o a :kapat. lot. acs, gót. augō, něm. Auge, angl.
okapi ‘africký savec příbuzný žirafě’. Z eye, lat. oculus (zdrobnělina), alb. sy,
nějakého domorodého jazyka střední ř. ō̺ps, arm. akn, sti. ákši, toch. A
Afriky (objeven kolem r. 1900). ak, vše z ie. *oku̯ - ‘oko’ (A3). Srov.
okarína ‘flétnový hudební nástroj vej- :okoun, :obočí, :okno, :vůči, :-
čitého tvaru’. Z it. ocarina tv. od oca nikat, :znak2 .
‘husa’ (podle tvaru) a to z pozdnělat. okolo přísl., okolí, okolní. Viz :o a
auca tv. :kolo.
okázalý, okázalost. Viz :o a :kázat. okoralý. Viz :o a :kůra.
okazionální ‘příležitostný’. Ze střlat. oc- okoun. Všesl. - p. okoń, r. ókun’, s./ch.
casionalis od lat. occāsiō ‘příležitost’ ȍkūn. Odvozeno od :oko, ale motivace
od occidere (příč. trp. occāsus) ‘padat, není zcela jistá. Snad podle toho, že je-
zapadat’ z :ob- a cadere ‘padat’. Srov. li vytažen z větší hloubky, náhlou změ-
:kaskáda, :incident. nou tlaku vyboulí oči, tělo se nadme a
oklika. Stč. okl’uk ‘oklika, nepřímá plynový měchýř praskne (Ma2 ).
cesta’. Viz :o a :klika1 (tvar kliky okounět. Stč. okúněti ‘zevlovat, lenošit,
symbolizuje křivolakost), srov. :obklí- zdráhat se, být slabý’, u Jg okouněti se
čit. i ve významu ‘stydět se’. Stp. okunić
okluze ‘uzavření; (v meteorologii) uza- się, ‘lelkovat’, ukr. kunjáty ‘být ospalý,
vření sektoru teplého vzduchu při se- otálet’, r.d. kunját’ ‘dřímat’, s./ch.
tkání s rychlejším studeným vzdu- kúnjati tv. Blízká paralela (zvláště
chem’, okluzní. Z lat. occlūsiō ‘uza- vzhledem k českým významům) je v
444
okov okurka
lot. (ap)kaunēties ‘(za)stydět se’, ale ji- csl. krinъ, krina, okrinъ ‘měrka (na
nak málo jasné. Spojení s lat. cunctārī obilí)’. Nejspíš od ie. *(s)ker- ‘řezat’,
‘váhat, otálet’ (Ma2 ) je málo přesvěd- příbuzné je i lat. scrīnium ‘krabice,
čivé. Posun významu v č. a stp. způso- skříň’ (viz :skříň).
ben lid. etymologickým spojením (D2) oktan ‘nasycený uhlovodík řady
s :oko, :okoun. mastné’, oktanový. Uměle od lat. octō
okov ‘nádoba k vytahování vody ze ‘osm’ (obsahuje osm uhlíků). Srov.
studny’, okovy ‘pouta’. Viz :o a :ko- :oktáva, :okteto.
vat. oktáva ‘osmá třída gymnázia; osmý tón
okr ‘žlutohnědá barva’, okrový. Z něm. v stupnici’. Z lat. octāva ‘osmá’ od
Ocker tv. a to přes lat. ōchra z ř. octō ‘osm’ (viz :osm). Srov. :oktan,
ō̺chra ‘žlutá hlinka’ od ōchrós ‘bledý, :okteto.
žlutavý’. okteto ‘soubor osmi hudebníků; skladba
okres, okresní. Přejato za obrození z p. pro osm hudebníků’. Z polatinštělé po-
okres ‘hranice, mez, oblast’, kres ‘ko- doby it. ottetto tv. od otto ‘osm’ z lat.
nec, hraniční čára’ a to asi z něm. Kreis octō tv. Srov. :oktan, :oktáva.
‘kružnice, obvod, kraj’. Viz i :okrsek, oktrojovat kniž. ‘bez souhlasu (parla-
srov. :kreslit. mentu ap.) vnucovat’. Z něm. oktroyie-
okrsek, okrskový, hov. okrskář. Stč. ren tv. z fr. octroyer ‘udělovat, posky-
okrslek, okršlek i okrsl, okršl, okržel tovat’ a to ze střlat. auctorizare ‘potvr-
‘okrsek, oblast, kruh, obvod’, sln.st. dit, dát souhlas’ (dále viz :autor).
okrešelj ne zcela jasného, ale evidentně okuje ‘šupiny odlétající při zpracovávání
podobného významu, oddělit asi nelze žhavého kovu’. Viz :o a :kout2 , :ko-
ani r. okréstnost’ ‘okolí’, stsl. okrьstь vat.
‘kolem’, polab. vuokárst ‘kruh’. Ne- okulár ‘oku bližší strana optické sou-
příliš jasné. Č. výrazy lze těžko ety- stavy přístroje’. Z něm. Okular a to
mologicky oddělit od :okres (HK), od pozdnělat. oculāris ‘oční’ od oculus
na druhé straně jsou pokusy spojit r. ‘oko’ (viz :oko).
okrést ‘okolo’ s krest ‘kříž’ (významově okultní ‘tajný, tajemný, týkající se ta-
nepřesvědčivé) a upozorňuje se i na jemných sil a jevů’, okultismus. Z
lit. apskritìs ‘okres, obvod’ od apskríeti lat. occultus ‘skrytý, tajný’ od occulere
‘opisovat kruh’ od skríeti ‘kroužit, le- ‘skrývat, tajit’ z :ob- a cēlāre tv.
tět’ (Ma2 ) (srov. :křídlo). okupovat ‘obsadit’, okupace, okupační,
okřát, okřívat, pookřát. Hl. wokřewić okupant, okupantský. Z lat. occupāre
tv., ukr. krijáty ‘uzdravit se, zesí- ‘obsadit, uchvátit, napadnout’ z :ob-
lit’, sln. (o)krévati ‘okřát, uzdravit se’, a capere ‘brát, dobýt, uchopit’. Srov.
csl. krěvati ‘odpočívat’. Nepříliš jasné. :kapacita, :emancipace.
Možná stejného původu jako :křísit, okurka, okurkový. Slk. uhorka, p. ogó-
tedy od ie. *ker- ‘hořet’. rek, r. oguréc, ch.d. ȕgorak. Slov. po-
okřín zast. ‘mělká dřevěná mísa’. Hl. doby ukazují na výchozí *ǫgur- (B7) i
křina ‘koryto’, p. krzynów, r.d. krinka *ogur-. Zdrojem prvního je střř. ángou-
‘hrnec’, sln. krínja ‘nádoba na mouku’, ron tv., druhé je asi přímo ze střř. ágou-
445
olbřím oměj
ros s původním významem ‘zelený, ne- ř. alfós tv.) (HK), jiní věří v předie.,
zralý’ z ř. áōros ‘nezralý, předčasný’ ‘praevropský’ původ (Ma2 ).
(okurka se jí nezralá). olše, olšový. Všesl. - slk. jelša, p. ol-
olbřím kniž. ‘obr’, olbřímí. Za obrození cha, olsza, r. ol’chá, sln. jélša, s./ch.
z p. olbrzym, dříve obrzym, dále viz jóha, b. elšá, stsl. jelьcha. Psl. *elь-
:obr. cha/*olьcha souvisí s lit. al̓ksnis, sthn.
oleandr ‘cizokrajný okrasný keř’. Přes elira (něm. Erle), lat. alnus tv. Ie. vý-
něm. Oleander a it. oleandro z pozd- chodisko *elis-, *alis- (A8) se obvykle
nělat. lorandrum (vlivem lat. olea ‘oli- vykládá z ie. *el- ‘žlutohnědý, načerve-
vovník’) a to asi zkomolením ř. rho- nalý’, které je asi i v názvech :jilm a
dodéndron ( :rododendron), tentokrát :jelen (označuje barvu dřeva).
asi vlivem lat. laurus ‘vavřín’. oltář, oltářní. Všesl. převzetí z pozdně-
olej, olejový, olejný, olejnatý, olejovitý, lat. altāre (asi přes sthn. altāri) a to z
olejovka, olejnice, olejnička, olejovat, lat. altāria tv. od altus ‘vysoký’, tedy
naolejovat. P. olej, r.d. oléj, s./ch. ûlje, původně ‘vyvýšené místo’.
stsl. olějь. Z lat. oleum, prostřednic- olympiáda, olympijský, olympionik,
tvím buď románským, či něm. (sthn. olympionička. Zavedeno koncem 19. st.
olei). Lat. slovo je z ř. élaion, starší obnovením ř. olympiás (gen. olympiá-
podoba élaiu̯on, a to z nějakého nezná- dos) ‘olympijské hry’, odvozeného z ř.
mého středomořského jazyka. místního jména Olympia, kde se od r.
oligarchie ‘vláda skupiny lidí’. Z ř. oli- 776 do r. 394 př. Kr. konaly každé čtyři
garchía tv. z olígos ‘několik, malý, roky antické hry. Slovo olympionik je
nepatrný’ a odvozeniny od árchō z ř. olympionı k̻ ēs ‘vítěz olympijských
‘vládnu, jsem první’. Srov. :monar- her’ (od nı ̻kē ‘vítězství’).
chie, :anarchie, :archanděl. omáčka. Viz :o a :máčet, původně asi
oligofrenie ‘slabomyslnost’, oligofrenní. ‘to, v čem se jídlo máčí’.
Novější, utvořeno z ř. olígos ‘malý, ne- ombudsman ‘osoba pověřená hájit
patrný, slabý’ a frē̺n ‘bránice, srdce, práva občanů při sporu se státními
duše, mysl’. Srov. :oligarchie a :fre- institucemi’. Ze švéd. ombudsman tv.
netický. z ombud ‘zástupce, zastánce’ a man
oliva, olivový, olivovník. Přes něm. Olive ‘muž’.
z lat. olīva a to z ř. *elaíu̯a, což je starší omdlít. Viz :o a :mdlý.
forma ř. elaía ‘oliva’. Odvozeno od ř. omega ‘poslední písmeno řecké abe-
élai(u̯)on ‘olej’ (viz :olej) (olej se liso- cedy’. Z ř. ō méga, doslova ‘velké,
val z oliv). dlouhé o’. Srov. :mega-
olovo, olověný, olovnatý, olovnice. Všesl. oměj ‘vysoká jedovatá bylina’. Stp.
- p. ołów, r. ólovo ‘cín’, s./ch. ȍlovo, omięg, r. ómeg ‘bolehlav’, sln. omej, csl.
stsl. olovo. Psl. *olovo je nejasné. oměgъ. Psl. *oměgъ není zcela jasné,
Blízko stojí jen lit. álvas, lot. alvs, stpr. shoda panuje jen v tom, že o- je předp.
alvis, ale to mohou být výpůjčky ze Spojuje se se stč. omiežditi ‘omámit,
slov. Hledá se souvislost s názvy ba- očarovat’ (Ma2 ), s psl. *migati ( :mí-
rev (sthn. ëlo ‘žlutý’, lat. albus ‘bílý’, hat) i se základem, který je v :mámit
446
omeleta onomastika
(HK). *eno-, *ono-, *no-. Srov. :onikat,

omeleta, omeletový. Z fr. omelette, které :na2 , :no, :-ndat.
je výsledkem řady nepravidelných for- onanie ‘sebeukájení’, onanovat. Podle
málních změn. Východiskem je stfr. le- biblického Ónana, který kdykoli vchá-
melle, lumelle ‘tenký plech, čepel ap.’ zel k ženě svého zemřelého bezdětného
z lat. lāmella tv. (viz :lamela). To se bratra, vypouštěl semeno na zem, pro-
pak změnilo na alumelle a ve 14. st. tak tože nechtěl bratrovi zplodit potomstvo
byl metaforicky nazván tenký vaječný (Genesis, 38, 9). Tato praktika byla v
svítek pečený na pánvi. Obměnou pří- 17. st. mylně označena za masturbaci,
pony pak vzniklo alumette a přesmy- ačkoli jde zjevně o přerušovanou sou-
kem amelette, amolette (16. st., snad s lož.
lid. etym. oporou ve fr. mol ‘měkký’) ondatra ‘vodní hlodavec s jemnou srstí’,
(srov. :amoleta) a konečně omelette ondatří. Z jazyka domorodých Huronů
(16. st., opět s lid. etym. vlivem fr. œf v sev. Americe (Ma2 ). U nás byly první
‘vejce’, srov. doložené střfr. œfmolette). ondatry vypuštěny až v r. 1905 na Dob-
omítka. Od omítat, viz :o a :mést, říšsku, dnes jsou díky velké množivosti
:metat, srov. vymítat, :namítat. běžné téměř po celé Evropě.
omnibus ‘povoz pro hromadnou pře- ondulace ‘umělé zvlnění vlasů’, ondulo-
pravu osob’. Z fr. (voiture) omnibus vat, naondulovat. Z fr. ondulation ‘zvl-
(30. léta 19. st.), doslova ‘(vůz) všem, nění, vlnitost’ od pozdnělat. undula,
pro všechny’, kde lat. omnibus je dat. což je zdrobnělina k lat. unda ‘vlna,
pl. od omnis ‘všechen’. Osamostatně- voda, vlnění’, jež do fr. dalo onde tv.
ním části koncovky vzniklo v angl. bus
onehdy. Viz :on a :tehdy.
a odtud pak :autobus, :trolejbus ap.
omráčit. Viz :o a :mrak, srov. být v onen zájm. Rozšíření zájmena *onъ
mrákotách. ( :on) v jeho původním významu. Roz-
omšelý. Od :mech, vlastně ‘obrostlý šíření je stejné jako u :ten, srov. i další
mechem’. odvozeniny onam, onde, onehdy, onak
ap., které strukturou odpovídají po-
on zájm. Všesl. - luž. wón, p., r. on,
dobám :kam, :tam, :kde, :tehdy,
ukr. vin, s./ch. ôn, stsl. onъ. Psl. *onъ,
:tak ap. Srov. :zaonačit.
*ona, *ono, původně zájmeno ukazující
na vzdálenější předmět (srov. :onen), onikat. Vlastně ‘říkat oni’. Srov. :ty-
nahradilo v nom. osobního zájmena kat, :vykat a :on.
pro 3. osobu nevýrazné *jь, *ja, *je, onkologie ‘lékařský obor zabývající se
od něhož jsou tvořeny ostatní pády nádory’, onkologický, onkolog. Nové, z
(viz :jeho, :jenž). Shoduje se s lit. ř. ónkos ‘hromada, objem, nadutost’ a
anàs ‘onen’, dále je příbuzné av. ana- :-logie.
‘ten’, chet. anni- ‘onen’, ř. énē ‘pozítří’ onomastika ‘nauka o vlastních jmé-
(vlastně ‘onoho dne’) a snad i lat. enim nech’, onomastický, onomastik. Novější
‘totiž, věru’ a něm. jener ‘onen’. Vý- odvozenina od ř. onomastikós ‘týka-
chodiskem je ie. zájmenný základ ozna- jící se jmen’ od ónoma ‘jméno’. Srov.
čující vzdálenější předměty a osoby :onomatopoický, :anonym, :syno-
447
onomatopoický opět
nymum. paky, :zpěčovat se.

onomatopoický ‘zvukomalebný’. Od opál ‘duhově zařící polodrahokam’, opá-
vlat. onomatopoeia, vlastně ‘tvoření lový, opalizovat. Z lat. opalus (pří-
jmen’, z ř. ónoma (gen. ónomatos) padně přes něm. Opal) z ř. opállios tv.
‘jméno’ a poiéō ‘dělám, tvořím’. Srov. a to ze sti. úpala- ‘kámen’.
:onomastika, :poezie. opánek ‘lehká obuv s řemínky přes nárt’.
ontogeneze ‘vývoj jedince od zárodku Do č. asi ze slk. opánky (ž.r.), tam přes
až do zániku’. Viz :ontologie a :ge- maď. (srov. :topánky) ze s./ch. òpa-
neze. nak tv., což je pokračování psl. *opь-
nъkъ od *opęti (1.os.přít. *opьnǫ) ‘obe-
ontologie ‘nauka o jsoucnu’, ontolo-
pnout’ (viz :pnout).
gický. Od ř. ōn (gen. óntos) ‘jsoucí’
opar. Od opařit (se), viz :pára.
(přech. přít. od eĩnai ‘být’) a :-logie.
opat ‘představený kláštera’, opatský. Ze
onuce ‘kus látky k ovinutí chodidla’. P. sthn. abbāt (ve stbav. variantě *appāt,
onuca, r., sln. onúča, stsl. onušta ‘san- dnes něm. Abt) a tam z lat. abbās (gen.
dál’. Psl. *onut’a se člení na *on-u-t’a, abbātis) tv. z ř. abbā , ábbas ‘otec’, pře-
kde *on- je starobylé pokračování buď vzatého z aram. abbā tv., což je půvo-
ie. předl. *an(a) ‘na’ (viz :na1 ), či - dem dětské slovo. Srov. :abbé, :aba-
pravděpodobněji - ie. *on ‘v’ (viz :v), tyše a také :papá, :bába ap.
další část pak skrývá ie. kořen *eu- opatrný. Viz :patřit.
‘obout, obléci’ (viz :obout) a odvozo- opce ‘možnost volby, výběr’, opční. Z
vací příp. Příbuzné je lit. aũtas tv. Jde lat. optiō ‘volba, svobodný výběr’ k
vlastně o nejstarší druh obutí. optāre ‘vybrat si, vyvolit’. Srov. :ko-
onyx ‘druh polodrahokamu’. Přes lat. optovat, :adoptovat, :optativ.
onyx z ř. ónyx tv., původně ‘nehet, opera, operní. Z it. opera tv. (17. st.),
dráp’ (přeneseno na základě průhled- zúžením významu lat. opera ‘dílo, čin-
ného zabarvení nerostu). nost’ a to od opus (gen. operis) tv.
opak, naopak, opačný, opáčit, opakovat, Srov. :opereta, :opus, :operovat.
opakování, opakovací, opakovačka. Stč. opereta ‘hra se zpěvy a tanci’, operetní.
adv. opak ‘obráceně, dozadu, na zá- Z it. operetta, což je zdrobnělina k opera
dech’, p. na opak, r.d. ópak(o), s./ch.st. ( :opera).
ȍpāk ‘opačný’, dnes ‘zlý, zvrhlý’, stsl. operovat ‘provádět chirurgický zákrok;
opaky ‘zpět, obráceně’. Psl. *opakъ provádět (bojovou) činnost; manipulo-
je příbuzné se sthn. abuh ‘obrácený’, vat’, operace, operační, operatér, ope-
sti. ápāka- ‘vzdálený, vzadu’, ápaňč- rátor, operativní. Z něm. operieren tv.
‘obráceně’ a s jistými hláskoslovnými (v lékařském významu od zač. 18. st.)
ústupky i s lit. apačià ‘spodek’. Vý- a tam z lat. operārī ‘pracovat, zaměst-
chodiskem je nejspíš ie. *apo ‘od, stra- návat se’ od opus, případně opera (viz
nou, dozadu’ (srov. :apo-, :po) a :opus, :opera).
*oku̯ - ‘oko’, tedy vlastně ‘očima obrá- opět, opětný, opětovat, opětovný, opě-
cený stranou, dozadu’ (viz i :-nikat, tovaný. P.st. opięć, r. opját’, s./ch.
:znak2 ). Srov. :pak, :páčit, :roz- òpēt. Psl. *opętь je příbuzné s lit.d.
448
opice oprať
apént, stlit. atpent tv. Obvykle se vy- od stč. oplzati sě ‘chovat se necudně’ a
kládá od základu *pęt-, který je v to od plzati ‘plazit se, lézt’ (viz :plazit
:pata (B7), význam předp. *o- ( :o) se).
(HK) však zde příliš nesedí. Vzhledem opona. Viz :o a :pnout, srov. :před-
k stlit. podobě se zdá lepší rekonstruo- pona, :spona.
vat původní *ot(ъ)pętь (viz :od), pů- oponovat ‘stavět se proti nějakému ná-
vodní význam by pak byl ‘od paty zoru’, oponent(ka), oponentský, opo-
(zpět)’. Srov. :zpět. nentura. Z lat. oppōnere ‘stavět proti’
opice, opičí, opička, opičák, opičárna, z :ob- a pōnere ‘klást, stavět’. Viz i
op, opičit se. P.d. opica, sln. ôpica, csl. :opozice, srov. :imponovat, :expo-
opica. Psl. *opica je odvozeno příp. - nát, :propozice.
ica od *opъ, které zjevně souvisí se oportunismus ‘bezzásadové přizpůso-
sthn. affo (něm. Affe), angl. ape, stisl. bování se daným poměrům’, oportunis-
api, není však jasné, zda jde o vzájem- tický, oportunista. Z fr. opportunisme
nou výpůjčku (z germ. do slov., či nao- (jako politický termín od 19. st.) a to
pak), nebo o nezávislé převzetí z něja- od lat. opportūnus ‘příhodný, vhodný’,
kého neznámého jazyka. Jako o prvot- původně ‘příhodný k plavbě (o větru)’
ním zdroji se uvažuje o sti. kapí- i o per. z :ob- a odvozeniny od portus ‘pří-
abuzine tv. (odtud je r. obez’jána), ale stav’.
to je velmi nejisté. Ob. opice ‘opilost’ opovážit se, opovážlivý, opovážlivost,
zjevně využívá hláskové podobnosti s opovážlivec. Viz :vážit a :odvaha.
opít se, opilost, ale stejná metafora je opovrhovat, opovržení. Viz :o, :po a
i v román. jazycích (šp. mona ‘opice’ i :vrhat.
‘opilost’), takže jde zřejmě o souvislost opozice ‘nesouhlas s vládnoucím názo-
hlubší (Ma2 ). rem; část instituce (parlamentu ap.)
opium ‘omamná látka’, opiový, opiát. Z stojící v odporu k druhé, vládnoucí
lat. opium tv., původně ‘maková šťáva’, části’. Z lat. oppositiō ‘protiklad’ od op-
z ř. ópion tv. od opós ‘(bílá fíková) pōnere (příč. trp. oppositus) (viz :opo-
šťáva’ (opium se získává ze sušené bílé novat).
šťávy z nezralých makovic). oppidum ‘mohutné opevněné keltské
oplatka, oplatek, oplatkový. Stsl. sídliště’. Z lat. oppidum ‘opevněné
oplatъ(kъ) v Kyjevských listech je bo- místo, pevnost, městečko’ z :ob- a od-
hemismus, ze stsl. je i r.st. oplatok ‘hos- vozeniny od pēs (gen. pedis) ‘noha’,
tie’. Do č. přes stbav. *oplāta z pozdně- vlastně ‘ochoz; co lze obejít pěšky’.
lat. oblāta ‘hostie’, vlastně ‘nabízená, oprať, oprátka. Mimo č. jen slk. oprata
obětovaná’, od lat. offerre ‘nabízet, a sln.d. oprati (pl.), dříve opr̾ta, opr t.
nést vstříc’ z :ob- a ferre (příč. trp. Nepříliš jasné. Sln. slovo by ukazo-
lātus) ‘nést’. Ve střední č. rozšířeno z valo na souvislost s jsl. *prtiti ‘přivá-
úzkého církevního významu na druh zat (náklad na hřbet)’, srov. i s./ch.d.
pečiva (jakýsi tenký koláč, srov. Jg), v prȁća ‘provaz na přivázání nákladu,
moderní době pak další posun. třmen’. To se dále vykládá z ie.
oplzlý, oplzlost. Stč. i plzký. Odvozeno *(s)per- ‘vinout, plést’ (srov. stlit. spar-
449
oprudit se ordinace
tas ‘druh popruhu’). Souvislost s r.d. :operovat.

óbrót’ ‘uzda’ (Ma2 ) nelze z hláskoslov- orální ‘ústní’. Přes moderní evr. jazyky
ných důvodů přijmout. (angl., fr. oral) z pozdnělat. ōrālis tv.
oprudit se, opruzený, opruzenina. Od od lat. ōs (gen. ōris) ‘ústa’. Srov. :ora-
staršího pruditi ‘pálit, nítit’ (srov. p. torium, :adorace.
prędanie ‘hoření’, r. prudít’sja ‘hřát orangutan ‘velký zrzavý lidoop’. Přes
se’). Psl. *prǫditi (sę) asi souvisí s moderní evr. jazyky z malaj. orangutan
:proud, :prudký, i když významový tv., vlastně ‘lesní muž’, z orang ‘muž,
posun není zcela jasný (snad ‘teple člověk’ a hutan ‘les’.
proudit’ → ‘hřát, pálit’). oranžový, oranžáda. Přejato (pří-
optativ ‘přací slovesný způsob’. Od padně přes něm. orange) z fr. orangé
lat. optāre ‘vybírat si, přát si’. Srov. tv., vlastně ‘pomerančové barvy’, od
:opce. orange ‘pomeranč’ a to asi přes prov.
optika ‘obor fyziky zabývající se svět- arange, it. arancia, arancio a ar.
lem’, optický, optik. Přes střlat. optica nāranǧ(a) z per. nāranǧ tv. (srov. šp.
tv. z ř. optikē̺ (téchnē) ‘nauka o vidění’ naranja tv.) Srov. i :pomeranč.
od optikós ‘týkající se vidění’ od óps orat, orný, ornice, oráč, orba, vyorat,
‘oko, zrak’. Viz :oko, srov. :dioptrie, zaorat, rozorat, zorat, přeorat. Všesl.
:panoptikum. - p. orać, r.d. orát’, s./ch. òrati, stsl.
optimální ‘relativně nejlepší, nejpříhod- orati. Psl. *orati je příbuzné s lit. árti,
nější’. Přes něm. optimal z nlat. opti- gót. arjan, sthn. erran, lat. arāre tv.,
mālis, utvořeného od lat. optimus ‘nej- stir. airim ‘ořu’, ř. aróō tv., arm. araur
lepší’ (3. stupeň k bonus ‘dobrý’), které ‘pluh’, toch. AB āre tv., vše z ie. *ar-
souvisí s ops ‘moc, síla, bohatství’. ‘orat’. Srov. :radlice, :rolník, :ra-
Srov. :optimismus. tejna.
optimismus ‘sklon vidět skutečnosti, oratorium ‘rozsáhlá vokální skladba na
vyhlídky ap. z lepší stránky’, opti- náboženské motivy’. Z nlat. oratorium
mistický, optimista, optimistka. Přes (it. oratorio) tv., které vychází z pozd-
něm. Optimismus z fr. optimisme, jež nělat. ōrātōrium ‘modlitebna, kaple’
bylo v 18. st. utvořeno od lat. opti- (odtud také do č. oratoř tv.) od lat.
mus (viz :optimální). Původně ozna- ōrāre ‘mluvit, modlit se’ od ōs (gen.
čení názoru něm. filozofa Leibnize († ōris) ‘ústa’. Srov. :orální, :adorace.
1710), který považoval tento svět za orbitální ‘jsoucí na oběžné dráze’. Z mo-
‘nejlepší ze všech světů’. Srov. :pesi- derních evr. jazyků (angl. orbital, r.
mismus. orbítal’nyj), kde utvořeno od lat. or-
opuka ‘světlá pukající hornina’, opu- bita ‘dráha, kolej’ od orbis ‘kruh, kolo,
kový. Od :pukat. země’.
opulentní kniž. ‘hojný, oplývající bohat- ordinace ‘místnost k lékařskému vyšet-
stvím’. Z lat. opulēns (gen. opulen- ření’, ordinační, ordinovat, naordino-
tis) ‘bohatý, hojný’ od ops (gen. opis) vat. Z lat. ordinātiō ‘vyšetření nemoc-
‘moc, bohatství’. Srov. :optimální. ného’, původně ‘uspořádání, pořadí,
opus ‘dílo’. Z lat. opus tv. Srov. :opera, řada’, od ordināre ‘pořádat, určovat’
450
ordinář orloj
od ordō (gen. ordinis) ‘řád, řada’. Srov. pl. od órgion, původně ‘obřad, boho-
:ordinérní, :ordinář. služba’. Souvisí nejspíš s ř. érgon ‘dílo,
ordinář ‘představený kraje církevní ju- práce’, srov. :orgán.
risdikce, diecézní biskup’. Z pozdně- orchestr, orchestrální, orchestrion. Přes
lat. ordinārius tv., dále viz :ordinérní, něm. Orchester z fr. orchestre tv. z lat.
:ordinace. orchēstra ‘část divadla se sedadly pro
ordinérní hov. ‘všední, nízký, sprostý’. senátory’ z ř. orchē̺strā ‘místo pro ta-
Přes něm. ordinär z fr. ordinaire tv. z nec, pro divadelní sbor’ od orchéomai
lat. ordinārius ‘řádný, pravidelný’ od ‘tančím’.
ordō (gen. ordinis) ‘řada, řád’. Srov. orchidej. Z fr. orchidée (případně přes
:ordinář, :ordinace, :řád. něm. Orchidee tv.), což je moderní od-
orel, orlí, orlice. Všesl. - p. orzeł, r. orël, vozenina (18. st.) od lat. orchis ‘varle’
s./ch. òrao, stsl. orьlъ. Psl. *orьlъ je z ř. órchis tv. (nazváno podle podoby
příbuzné s lit. erẽlis, gót. ara, něm. hlízy).
Aar (běžnější Adler je ze střhn. Adel-ar orientální ‘východní’, orientalistika, ori-
‘vznešený orel’), stir. irar tv., ř. órnis entalista. Přes moderní evr. jazyky z
‘pták’, arm. oror ‘racek, luňák’, chet. lat. orientālis tv. od oriēns (gen. orien-
ḫara- ‘orel’, vše z ie. *or- ‘velký pták, tis) ‘východ’, vlastně ‘vycházející’, pů-
orel’. vodně přech. přít. od orīrī ‘povstávat,
orgán ‘část živočišného těla s určitou vznikat’. Srov. :orientovat (se), origi-
funkcí; složka řídícího aparátu’, or- nál.
ganický, organismus. Přes něm. Or- orientovat (se) ‘určovat (svou) polohu,
gan tv. z pozdnělat. organum ‘nástroj, zaměřovat (se)’, orientace, orientační.
smyslové ústrojí, orgán’ z ř. órganon Z fr. orienter (případně ještě přes něm.
‘nástroj, nářadí, dílo’ od érgon ‘dílo, orientieren tv.), vlastně ‘určovat vý-
práce’. Srov. :organizovat, :energie, chod’, od fr. orient ‘východ’. Srov.
:varhany. :orientální.
organizovat ‘(účelně) pořádat’, organi- originál ‘původní exemplář’, originální,
zovaný, organizace, organizační, orga- originalita. Přes něm. Original tv. z
nizátor, organizátorský. Z něm. organi- lat. orīginālis ‘původní’ od orīgō (gen.
sieren, fr. organiser tv. od organe ‘or- orīginis) ‘původ, počátek’ a to od
gán’ z pozdnělat. organum (viz :or- orīrī ‘povstat, vzniknout’. Srov. :ori-
gán). entální.
orgasmus ‘vrcholné pohlavní vzrušení’, orkán ‘větrná smršť’. Přes něm. Orkan
orgastický. Přes moderní evr. jazyky z niz. orkaan a to přes šp. huracán z
(angl. orgasm, něm. Orgasmus tv.) z karibského jazyka taino (huracan). Ji-
ř. orgasmós ‘prudké vzrušení’ od orgáō nými cestami přišlo :hurikán a :ura-
‘kypím, vášnivě žádám’ a to od orgē̺ gán.
‘pud, sklon, náruživost’. orloj. Přejato (případně přes střhn. ōr-
orgie ‘bezuzdné hýření’. Přes něm. Or- lei) z lat. hōrologium ‘(sluneční či
gie tv. z lat. orgia ‘tajný noční obřad vodní) hodiny’ z ř. hōrológion tv. z
na počest boha Bakcha’ z ř. órgia tv., hō̺ra ‘doba, čas, období’ a odvozeniny
451
ornament ořech
od légō ‘říkám, oznamuji’. Srov. :ho- tud převzal Jg. Původ nejasný.
roskop, :-logie. ortel ‘rozsudek’. Převzato ze střhn. ur-
ornament ‘ozdobný stylizovaný pr- tel, urteil (dnes Urteil tv.), jež je od-
vek’, ornamentální. Z lat. ornāmen- vozeno od slovesa erteilen ‘rozsuzovat,
tum ‘ozdoba, okrasa, výstroj’ od or- dávat příkaz’, vlastně ‘udílet (příkaz
nāre ‘vystrojit, vyzbrojit, ozdobit’ a to ap.)’ z předp. er- a teilen ‘dělit’ (srov.
z *ord(i)nāre ‘uspořádat’ (viz :ordi- :díl).
nace). orto- (ve složeninách) ‘přímo-, pravo-’. Z
ornát ‘mešní roucho’. Z pozdnělat. ř. orthós ‘přímý, jistý, pravý, zdárný’.
ornātus tv., původně ‘výstroj, šat, Srov. :ortodoxní, :ortografie, :orto-
ozdoba’, od ornāre ‘vystrojit, ozdobit’ pedie, :ortoepie.
(viz :ornament). ortodoxní ‘pravověrný’. Z pozdnělat.
orthodoxus ‘pravověrný’, ve střlat. i
ornitologie ‘obor zoologie zabývající se
‘pravoslavný’, z ř. orthós ( :orto-) a
ptactvem’. Uměle utvořeno z ř. órnis
dóxa ‘zdání, mínění, sláva’. Srov. :pa-
(gen. órnithos) ‘pták’ a :-logie.
radox.
oro- (ve složeninách) ‘týkající se hor’. Z
ortoepie ‘nauka o správné výslovnosti’.
ř. óros ‘hora, pohoří’. Srov. oronymum
Uměle utvořeno (19. st.) z ř. orthós
( :homonymum), orografie ( :-grafie).
( :orto-) a odvozeniny od ř. épos ‘slovo,
orobinec ‘vysoká bahenní bylina s hně- řeč, výmluvnost’. Srov. :epos.
dými doutníkovými palicemi kvítků’. ortografie ‘pravopis’. Z lat. orthografia
Převzato Preslem z r.d. orobínec tv., je- a tam z ř. (viz :orto- a :-grafie).
hož další původ není jasný. Poukazuje ortopedie ‘obor zabývající se chorobami
se na lat. orobus, ř. órobos ‘druh hra- pohybového ústrojí’, ortopedický, or-
chu’. toped. Uměle utvořeno (18. st.) z ř.
orodovat ‘prosit, přimlouvat se za ně- orthós ( :orto-) a odvozeniny od ř. paĩs
koho’, orodovník, orodovnice. Stč. oro- (gen. paidós) ‘dítě’ (srov. :pedagog),
dovati i orudovati, p. orędować tv. Pů- později vztaženo k lat. pēs (gen. pedis)
vodně asi ‘činit, zacházet s něčím’, ‘noha’ (srov. :pedikúra) jako by ‘lé-
jak svědčí r. orúdovat’ ‘zacházet, vlád- kařský obor napravující nohy’.
nout’. Sloveso je odvozeno od subst., oř zast. ‘kůň’. Stp. orz, r.d. or’, csl. orь. V
které je doloženo v stč. orodie, orudie češtině lze mít za převzetí ze střhn. ors,
‘nástroj, nářadí, vybavení’, r. orúdije, ros tv. (něm. Ross, angl. horse) (Ma2 ,
sln. orôdje, csl. orǫdije tv. Psl. *orǫdьje HK) (ke změně rs > ř srov. např. třtina
se obvykle spojuje s *rędъ ( :řád), i < trstina), ale to neplatí hláskoslovně
když podrobnosti nejsou zcela jasné. ani časově pro tvary r. a csl. Uvažuje
Změna významu slovesa v č. a p. vli- se tedy i o zpětném tvoření k slovesu
vem lat. slovesa orāre ‘modlit se, pro- *orati ( :orat) (srov. lit. arklỹs ‘kůň’ s
sit’ (v litaniích se za lat. ora pro nobis touž motivací) i o možnostech jiných.
říká oroduj za nás) (Ma2 ). ořech, oříšek, ořechový, oříškový, ořešák,
orsej ‘jarní hájová bylina se žlutými ořeší. Všesl. - p. orzech, r. oréch, s./ch.
kvítky’. Doloženo již ve střední č., od- òrah, csl. orěchъ. Psl. *orěchъ je pří-
452
osa osoba
buzné s lit. ríešutas (za starší ríešas), kládá se i jako ‘praevropské’ (Ma2 ).
lot. rieksts tv., společný bsl. pratvar lze osina ‘dlouhý tuhý výrůstek v klasu’.
rekonstruovat jako *(a)rōiso- (A8, B2). Sln. osína tv. Psl. *osina je odvozeno
Nerozšířený kořen *ar- by pak byl v od ie. *ak̸i- ‘něco ostrého’, od něhož
alb. arrë ‘ořech’, ř. árya ‘ořechy’. je např. i něm. Ecke ‘roh’, lat. aciēs
osa, osička. Všesl. - p. oś, r. os’, s./ch. ‘ostří, hrot’, ř. akís ‘bodec, žihadlo’,
ôs, csl. osь. Psl. *osь je příbuzné s lit. arm. asełn ‘jehla’. Viz i :ostrý, :os-
ašìs, sthn. ahsa (něm. Achse), střir. ais, ten.
lat. axis, ř. áxōn, sti. ákša- tv., výcho- oslnit, oslnivý. Nověji přitvořené kauza-
diskem je nejspíš ie. *aǵs-, *ak̸s- tv., tivum k stč. oslnúti ‘oslepnout’ z psl.
možná od *aǵ- ‘hnát’ (srov. :agenda). *oslьpnǫti (A9) se zúženým význa-
osada, osádka, osadník, osazenstvo. Pů- mem ‘dočasně oslepit prudkým svět-
vodně ‘osídlení okolo kostela’ od osaditi lem; uchvátit’, zatímco pro základní
‘osídlit, zaujmout místo’, dále viz :sa- význam byla přitvořena dvojice osle-
dit, :sedět. pit - oslepnout. Srov. podobně např.
:kynout2 , :kanout.
oscilovat ‘kmitat, kolísat’, oscilace, osci-
osm, osmý, osma, osmička, osmina, os-
lační, oscilátor. Z lat. oscillāre ‘kolísat,
minka, osminový. Všesl. - p. osiem, r.
houpat se’ od oscillum ‘houpačka’.
vósem’, s./ch. ȍsam, stsl. osmь. Psl.
osel, oslí, oslík, oslice, oslátko. Všesl. - *osmь je příbuzné s lit. aštuonì, gót.
p. osioł, r. osël, s./ch. òsao, stsl. osьlъ. ahtau, něm. acht, angl. eight, stir. ocht,
Psl. *osьlъ je převzato z gót. asilus či lat. octō, alb. tetë, ř. oktō̺, arm. utc ,
západogerm. *asila- (z toho něm. Esel) sti. ašt ā̺, ašt áu, toch. A okt, vše z ie.
(B5, B6), to pak je z lat. asinus tv. a to *ok̸tō- tv. (-mь ve slov. je podle řadové
spolu s ř. ónos a arm. ēš převzato z ně- čísl. osmъ, srov. lit. ãšmas tv., jistě pů-
jakého neznámého jazyka Přední Asie sobil i vliv čísl. :sedm). Zakončení ie.
či Středomoří (Ma2 ). podoby ukazuje na starý duál, proto
osidlo ‘nástraha, léčka’. P. sidło, r. siló, se tato číslovka někdy interpretuje jako
stsl. silo, srov. i stč. sídliti ‘chytat do ‘dvě čtyřky’ (snad z primitivního počí-
osidel’. Psl. *sidlo je tvořeno příp. -dlo tání na prstech bez palce) (podrobněji
(nástroj) od stejného základu, který je Ma2 ). Srov. i :devět.
v :síť, slovotvorná paralela je v lot. osmahlý. Viz :smahnout.
saiklis ‘tkanička’, srov. ještě stč. sietky osmium ‘kovový prvek’. Utvořeno zač.
‘osidla’. 19. st. od ř. osmē̺ ‘zápach, vůně’ (jeho
osika. Všesl. - p. osika, r. osína, s./ch. kysličník vydává zvláštní vůni).
jàsika. Psl. *osika, je odvozeno od *osa osmóza ‘prolínání kapalin’, osmotický.
(z *opsa (A9)), které souvisí s lit.d. Převzato z moderních evr. jazyků,
apušė , lot. apse, sthn. apsa (něm. utvořeno v 19. st. od ř. ōsmós ‘tlak’, od-
Espe), ie. východisko je *apsā. Podobné vozeného od slovesa ōthéō ‘tisknu, tla-
názvy stromu jsou i v některých ttat. čím’.
jazycích (tur. apsak aj.), soudí se, že osnova. Viz :snovat.
jsou to výpůjčky z ie. jazyků, ale vy- osoba, osůbka, osobní, osobnost, osob-
453
osopit se ostrý
nostní, osobitý, osobovat si. Všesl. - piny).

p. osoba, r. osóba, s./ch. ȍsoba tv. Z ostroh ‘příkrý skalní výběžek’. P. ost-
předložkového spojení o sobě, vlastně róg ‘palisáda z naostřených kůlů’, ukr.
‘kdo je sám o sobě, jednotlivec’ (srov. ostríh ‘pletený plot se střechou’, r. os-
stč. osobě ‘osobně, zvlášť’, osobný ‘osa- tróg ‘pevnost, vězení’, sln. ostrȍg ‘pa-
mělý’, stsl. osobъ ‘odloučeně, samo- lisádou opevněné místo’, stsl. ostrogъ
statně’). Srov. :se. ‘kůl, palisáda’. Psl. *ostrogъ znamenalo
osopit se. Viz :sápat se. původně nejspíš ‘(naostřený) kůl’, od-
ostatní, ostatně, ostatek. Od slovesa vozeno od *ostrъ ( :ostrý). Nynější č.
ostati, odvozeného od státi (1.os.přít. význam je asi dost mladý (u Jg je jen
stanu), viz :stát se. význam ‘kůly ohrazené místo’). Srov.
osten, ostnatý. P. oścień ‘hůl s bodcem k :ostruha.
pohánění dobytka; vidlice k lovu ryb’, ostrov, ostrůvek, ostrovní, ostrovan.
r.st. ostén ‘trn, bodec’, sln.st. ósten ‘hůl P.st. ostrów, r. óstrov, s. ȍstrvo, stsl. os-
s bodcem k pohánění dobytka’, stsl. trovъ. Psl. *ostrovъ je tvořeno z *o(b)- a
ostьnъ ‘bodec’. Psl. *ostьnъ vedle *ostь odvozeniny od ie. *sreu- ‘téci’ (ve slov.
(č.st. ost, osť ‘něco špičatého, osina, vkladné -t-), srov. r. strujá ‘proud’ a
rybí kost’, p. ość ‘rybí kost’, r. ost’ dále lit. sravà ‘tok’, sti. srávati ‘teče’.
‘osina’ ap.) je odvozeno od ie. *ak̸sti- a Původně tedy ‘co je obtékáno’ (soudí
to od *ak̸- ‘ostrý’. Příbuzné je lit. akstìs se, že tedy původně šlo o ostrovy říční),
‘rožeň, hůl s bodcem’, ãkstinas ‘bodec, co do tvoření srov. ch. ȍtok tv. Srov.
žihadlo’. také :strouha.
ostruha. Stč. ostroha (dnešní tvar asi di-
ostentativní ‘okázalý, nápadný’, osten-
similací dvou o), p. ostroga, r. ostrogá
tativnost. Z něm. ostentativ, utvoře-
‘harpuna’, s./ch. ȍstruga. Psl. *ostroga
ného až kolem r. 1900 k staršímu Os-
je tvořeno příp. -oga od *ostrъ ( :os-
tentation ‘okázalost, stavění na odiv’ z
trý), srov. :ostroh.
lat. ostentātiō tv. od ostentāre ‘ukazo-
ostružina, ostružinový, ostružiní, ostru-
vat, stavět na odiv’ z :ob- a tendere
žiník. P. ostręga, sln. ostrôžnica, s./ch.
‘napínat, natahovat’.
ȍstruga. Psl. *ostrǫga je odvozeno od
osteo- (ve složeninách) ‘týkající se kostí’. *ostrъ (má trny), k tvoření srov. i :os-
Z ř. ostéon ‘kost’. Srov. :osteoporóza. truha, :ostroh.
osteoporóza ‘řídnutí kostí’. Z :osteo- ostrý, ostrost, ostří, ostřice, ostřit, na-
a ř. pō̺rōsis ‘ztvrdnutí, necitelnost’ od ostřit, vyostřit, zaostřit. Všesl. - p. os-
pōróō ‘tvrdnu, stávám se tupým’ od try, r. óstryj, s./ch. ȍštar, stsl. ostrъ.
pō ros ‘vápenec’. Psl. *ostrъ je příbuzné s lit. aštrùs,
ostouzet, ostuda, ostudný. Viz :stud. lat. ācer tv., ř. ákros ‘vysoký, strmý,
ostrakismus ‘starořecké střepinové hla- krajní’, sti. áśri- ‘roh, kraj, ostří’, vý-
sování lidu o vypovězení nebezpečné chozí ie. *ak̸ro-, *ak̸ri- (A1) (ve slov.
osoby’. Z ř. ostrakismós od óstrakon a balt. vkladné t) je odvozeno od
‘hliněná střepina’ (jméno toho, kdo měl *ak̸- ‘ostrý’. Srov. :ostroh, :ostruha,
být vyhoštěn, se psalo na hliněné stře- :ostružina, :ostříž, :osina, :osten
454
ostříž otava
i :jeseter, :akrobat, :akutní. pod šibati).

ostříž, ostříží. Od :ostrý (‘pták s ost- ošklivý, ošklivost, ošklivec, ošklivit si.
rým zrakem’). Stejná odvozenina je i v Původně zřejmě ‘odporný, vzbuzující
sln. ostríž, kde je to ovšem název jis- nevolnost’ (srov. stč. pokrmu tělestného
tých ryb s trny na hřbetní ploutvi. nakrmí se do ošklivosti). Východiskem
ostýchat se, ostych, ostýchavý, ostýcha- č. slova bude asi *o-tъsklivъ (bez předp.
vost. Expr. obměnou ze stč. ostýdati sě mu odpovídá p. ckliwy ‘nechutný, od-
tv., jinak viz :stydět se. K expr. tvo- porný’) s poněkud nepravidelným hlás-
ření pomocí -ch srov. :máchat, :mí- kovým vývojem (ztráta t a změna sk >
chat, :brach aj. šk). Dále viz :teskný. K významové
osud, osudný, osudový, osudovost. Od souvislosti ‘stesk’ - ‘nevolnost’ srov.
stč. osúditi ‘přisoudit, odsoudit’, tedy např. p. nudno mi ‘je mi nevolno; nu-
‘co je člověku přisouzeno’. Srov. r. dím se, stýská se mi’. Výklady u Ma1 ,
sud’bá tv., dále viz :soud. Ma2 a HK jsou nepřesvědčivé.
ošlejch ‘druh česneku’. Z něm.
osudí ‘otáčivý buben či jiná nádoba
Aschlauch tv. a to ze střlat. ascalo-
k losování’. Stč. osudie ‘nádoba (sud,
nium podle palestinského města Aska-
džbán ap.), nářadí’ naznačuje, že slovo
lonu, odkud ho přivezli křižáci.
etymologicky patří k :sud (Ma2 pod
oštěp, oštěpař. Stč. oščep, oščiep (C3),
sud), posun významu je způsoben lid.
p. oszczep, r.st. oskép tv. Viz :o a
etym. spojením s :osud (D2).
:štípat, vlastně ‘osekaný kus dřeva’.
osvojit si, osvojení, osvojitel. Od :svůj.
ošulit ob. expr. ‘podvést, obalamutit’.
ošatka. Stč. ošitka. Podle toho, že byla Viz :žulit.
obšitá lýkem (viz :šít) (Ma2 ). Změna ošuntělý ob. expr. ‘obnošený, opotře-
formy vlivem slova košatka ( :koš) po- bovaný’. Asi expr. obměna řidšího
dobného významu (Jg). ošumělý tv. (s přikloněním k :šunt),
ošemetný, ošemetnost. Stč. ošemet, dále ne zcela jasné. Snad nějakou meta-
ošemetnost ‘faleš, licoměrnost, klam’. forou od :šumět, podle jiného názoru
Lze srovnat s r.d. šemetát’ ‘zahálet’ a obměnou od :šoupat (Ma2 ).
také s naším :ochomýtat se. Stejně otálet, otálení. Jen č., ne zcela jasné.
jako v těchto případech jde nejspíš o Nejspíš z pč. *otdál’ati (C1) (viz :od a
útvar ze základu *met- (viz :mést, :dálka), srov. r. otdalját’ ‘oddalovat,
:metat, :motat), še- je expr. předp., odkládat’.
další předp. o- má stejný význam jako otava ‘tráva narostlá po prvním kosení’.
např. v :ošidný, ošálit ( :šálit) ap. Všesl. - p.d. otawa, r. otáva, s./ch.
ošidný. Od ošidit ( :šidit). òtava. Psl. *otava má více výkladů.
ošívat se. Spojuje se se stč. ošiti lícě Nejspíš lze vyjít ze slovesa *otaviti
‘zpolíčkovat, udeřit do tváře’, csl. ošiti (sę) ‘zotavit se, vzmoci se’ (viz :zota-
se, ‘odbíjet od sebe’, odvozenými od vit se), tedy ‘tráva, která se zotavuje’
psl. *ši(b)ti (A7), variantě k *šibati ‘vr- (Ma2 ), možná je ovšem i rekonstrukce
hat, bít’ (k tomu viz :šibal, :šibe- slovesa *ot-aviti z předl. *otъ ve starém
nice). V č. záhy splynulo se :šít (Ma2 významu ‘znovu’ (viz :od, :ocún) a
455
otčím oukrop
*aviti ( :jevit), tedy ‘tráva, která se :ucho), rhı ̻s (gen. rhīnós) ‘nos’ a
znovu objevuje’ (Ma1 , HK). lárynx ‘hrdlo, jícen’ (viz :laryngitida)
otčím. P. ojczym, r. ótčim, csl. otъčimъ. a :-logie.
Psl. *otъčimъ je odvozeno od *otъčiti otrapa ‘pobuda’. Stč. jen ve významu
‘učinit otcem’ od *otьcь ( :otec), po- ‘útrapa, omráčení’ (viz :trápit). Po-
dobně jako s./ch. pòbratim ‘důvěrný sun k významu ‘kdo trápí jiné’ má ob-
přítel (jako bratr)’ od *pobratiti (viz dobu např. v otrava ‘otravný člověk’,
:bratr). srov. i ochlasta ap.
otec, otcovský, otcovství, otčina. Všesl. otrlý, otrlost. Vlastně ‘otřelý, protřelý’
- p. ojciec, r. otéc, s./ch. òtac, stsl. od otřít ( :třít) podobně jako je :ne-
otьcь. Psl. *otьcь je zdrobnělina od vrlý od (ne)vřít, umrlý od umřít.
*otъ, což je původem dětské žvatlavé otrok, otrocký, otroctví, otrokář, otro-
slovo (srov. :táta) odpovídající gót. kářský, otrokářství, otročit, zotročit.
atta (srov. germ. jméno hunského vá- Hl. wotročk ‘pacholek’, r.st. ótrok ‘chla-
lečníka Attila, doslova ‘tatíček’), lat. pec’, sln. ȍtrok ‘dítě’, stsl. otrokъ ‘dítě,
atta, ř. átta, chet. atta- tv., ale i tur. chlapec, sluha’. Psl. *otrokъ se obvykle
ata, maď. atya, bask. aita tv. Toto dět- vykládá z ot- ( :od) a odvozeniny od
ské slovo nahradilo původní ie. výraz slovesa *rekti ( :říci), tedy ‘kdo je
pro otce, o němž viz :páter. mimo mluvení’, ať už proto, že mlu-
otep ‘svazek slámy, roští ap.’, otýpka. vit neumí (dítě), či nesmí (otrok). Po-
Od slovesa :tepat, vlastně ‘svazek vy- dobně je motivováno lat. īnfāns ‘dítě’,
mlácené slámy’. původně ‘nemluvící, neumějící mluvit’
otevřít, otevřený, otvor. Z psl. *otъverti (viz :infant) (Ma2 , HK). Srov. i :pro-
(B8), předp. ot- ( :od) se zde udržela rok.
v původní podobě. Dále viz :-vřít. otruby ‘odpad při mletí obilí’. P.
otěž ‘řemen na řízení tažného či jízdního otręby, r. ótrubi, sln. otrôbi, csl. otrǫbi.
zvířete’. Stč. ottěže, luž. wotěžka. Od Psl. *otrǫbi/*otrǫby je odvozeno od
:táhnout, kůň se jimi řídí (‘odtahuje’) *otrǫbiti ‘odsekat, odtlouci’ z *ot-
na tu či onu stranu (Ma2 ). ( :od) a *rǫbiti (viz :rubat).
otka ‘náčiní na odstraňování hlíny z otrušík zast. ‘arzenik’. Asi od :utrejch
pluhu’. Z *o(t)-tъka od *o(t)tъknǫti tv. (srov. slk.d. otruch), možná s při-
‘odetknout, odstranit’. Viz :týkat se, kloněním k stč. otrúsiti ‘otrávit’.
srov. :zátka, :důtka. otvírat. Viz :otevřít, :-vřít.
otoman ‘pohovka bez opěradla na jedné otylý, otylost. Viz :týt.
straně vyvýšená’. Z fr. ottomane (od ouha citosl. Z citoslovcí ou a ha. Srov.
18. st.), vlastně ‘osmanská (turecká) :ouvej.
pohovka’ od ar. Othmān (v tur. vý- ouklej ‘stříbřitá povrchová rybka’. P.
slovnosti Osman), jména zakladatele ukleja, r. ukléjka, s./ch. ùklija. Psl.
osmanské říše zač. 14. st. *uklěja je příbuzné s lit. aukšlė tv.,
otorinolaryngologie ‘obor lékařství jinak jsou obě slova nejasná.
zkoumající choroby ušní, nosní a krční’. oukrop ‘vodová polévka s česnekem’.
Uměle z ř. oũs (gen. ōtós) ‘ucho’ (srov. Stč. úkrop, slk. úkrop ‘polévka s ovčím
456
outsider ovšem
sýrem’, hl. krop, p. ukrop ‘vroucí voda’, Přes něm. oval z pozdnělat. ōvālis tv.
r. ukróp, stsl. ukropъ tv. Odvozeno od a to od ōvum ‘vejce’. Srov. :ovulace a
*kropiti ( :kropit). :vejce.
outsider ‘závodník, s nímž se nepo- ovar. Od ovařit, viz :vařit.
čítá na vítězství’. Z angl. outsider tv. ovce, ovečka, ovčí, ovčák, ovčácký, ovčín.
od outside ‘vně, mimo’ z out ‘venku’ Všesl. - p. owca, r. ovcá, s./ch. óvca,
( :aut) a side ‘strana’. Původně o ko- stsl. ovьca. Psl. *ovьca je z ie. *ou̯ikā
ních, kteří byli mimo okruh favoritů. (srov. sti. avikā̺ tv.), což je zdrobnělina
ouvej citosl. Z ou a vej, porovnává se se od *ou̯i- ‘ovce’, dochovaného v lit. avìs,
střhn. ouwē, ōwē tv. (dnes weh, z toho sthn. ouwi, stir. ói, lat. ovis, ř. óis, sti.
subst. Weh ‘bolest, žal’) i s lat. vae ávi- tv.
‘ach, běda’, sti. uvē̺ tv. Může jít o staré, overal ‘(ochranná) kombinéza’. Z angl.
již ie. citosl. overall(s) tv. z over ‘přes’ (srov.
ouvertura ‘předehra’. Z fr. ouverture, :hyper-) a all ‘všechno’, tedy ‘co se
vlastně ‘otevření’, a to přes vlat. *oper- navléká přes všechno ostatní’. Srov.
tūra z lat. apertūra od aperīre (příč. :pulovr.
trp. apertus) ‘otevřít’ a to z :ab- a ie. oves, ovesný. Všesl. - p. owies, r. ovës,
kořene *ver-, který je i v :-vřít. Srov. s./ch. òvas, csl. ovьsъ. Psl. *ovьsъ je
:aperitiv. příbuzné s lit. ãvižos, lot. auzas, lat.
ovace ‘veřejná nadšená pocta’. Z lat. avēna (snad z *avigna), východiskem
ovātiō ‘malý triumf, slavnost’, což byla je ie. *au̯iǵ- tv. (A1), ve slov. by pak
římská slavnost, při níž vítězný voje- došlo ke ztrátě znělosti.
vůdce vcházel či vjížděl na koni do ovívat. Viz :vát.
města. Od ovāre ‘jásat, slavit’ asi ovoce, ovocný, ovocnář, ovocnářský,
onom. původu. Srov. :triumf. ovocnářství. P. owoc ‘plod’, owoce, r.
ovád. P. owad, r. óvod, s./ch. ȍbād. Psl. óvošči ‘zelenina’ (vzhledem k -šč- asi z
*ovadъ či *ob(v)adъ nemá jednoznačný csl.), s./ch. vȍće ‘ovoce’, stsl. ovoštь,
výklad. Pokud vyjdeme z první po- ovoštije ‘ovoce, plody’. Psl. *(o)vot’e
doby, lze vyložit jako starou složeninu je asi z *ou̯og-ti- (B3) od ie. kořene
z ie. *ou̯(i)- ‘ovce’ a *ōdo-, odvozeniny *au̯eg-, *u̯ōg-, *aug- ‘zvětšovat (se),
od ie. *ēd- ‘jíst’ (A6), tedy ‘ten, kdo růst’, od něhož je např. lit. áugti ‘růst’,
hryže ovce’. Od stejného kořene je asi lot. augt, něm. wachsen tv., lat. augēre
i lit. úodas ‘komár’. Proti se někdy na- ‘zvětšovat’. Původní význam tedy asi
mítá, že ovád obtěžuje především ho- ‘co roste’ (srov. lot. auglis ‘plod, ovoce’
vězí dobytek (srov. i lid. názvy hovado, od téhož základu) (Ma2 ). Podobnost s
hovád ap.). Snad by se dalo vyjít i z něm. Obst, střdn. ōvest, sthn. obaz tv.
*ob-ōd- ( :ob), tedy ‘kdo ožírá (doby- je asi náhodná, něm. slova se vysvětlují
tek)’. Jiný výklad vyděluje předp. *ob- z *uba-ētaz ‘co je k jídlu’ (k druhé části
a kořen slova spojuje se sti. vadhati srov. :jíst).
‘bije’ či :vadit (HK), tedy ‘kdo vadí ovšem část. Stč. ovšem ‘zcela, vůbec, jako
(dobytku)’. celek, obzvlášť, vždy a všude, samo-
ovál ‘uzavřená vejčitá křivka’, oválný. zřejmě, natožpak ap.’. Z :o a všem
457
ovulace pacifismus
(viz :všechen). oxýs ‘ostrý, prudký’ (srov. :oxid) a

ovulace ‘periodické uvolňování zralého mōrós ‘bláznivý, hloupý, ztřeštěný’.
vajíčka z vaječníku’, ovulační. Z nlat.
ozon ‘vzduch zvláštní vůně, bohatý kys-
ovulatio, utvořeného nově od lat. ōvu-
líkem’. Převzato z moderních evr. ja-
lum ‘vajíčko’, zdrobněliny od ōvum
zyků (něm. Ozon, fr., angl. ozone),
‘vejce’. Srov. :ovál, :vejce.
kde v 20. st. zavedeno na základě ř.
oxid ‘kysličník’, oxidovat, oxidace. Přes
ózōn ‘vydávající vůni’ od ózō ‘voním,
něm. Oxid z fr. oxyde, kde bylo utvo-
páchnu’.
řeno v 18. st. od ř. oxýs ‘ostrý, trpký,
kyselý, prudký’. Srov. :oxymoron. ožrat se zhrub. ‘opít se’, ožralý, ožrala,
oxymoron ‘přívlastek, který je ve zdán- ožralost. Viz :žrát; ukazuje se zde
livém rozporu s významem podstat- původní význam ‘hltat, polykat’ (je
ného jména’. V 18. st. utvořeno z ř. jedno, zda jídlo, či pití).
P
pa- předp. Všesl. - p. pa-, r. pá-, s./ch. když vliv něm. slova lze připustit. Srov.
pȁ, stsl. pa- (skutečně produktivní ale :bacat.
jen v č. a sln.). Psl. *pa- dávající zá-
kladnímu slovu význam ‘nepravý, pod- *pác (ob. mít něco v pácu ‘zamýšlet něco,
řadný, menší ap.’ je vlastně varianta k mít něco vyhlédnutého’). Starší č. vý-
*po- ( :po) vzniklá dloužením z *pō- znam je ‘mořidlo’ z něm. Beize tv. Pů-
(B5) (srov. dvojice pořezat - :pařez, vodně tedy koželužské rčení ‘mít něco
posekat - :paseka). Nový význam se v mořidle’ (Ma2 ). Srov. pajcovat.
vytvořil z původních místních a časo- pacient, pacientka, pacientský. Z lat.
vých významů předp. *po- (‘pryč, od, patiēns (gen. patientis), původně ‘sná-
později’ ap.) a předpona se osamostat- šející, trpící, trpělivý’, vlastně přech.
nila. Srov. :paběrek, :paklíč, :pa- přít. od patī ‘snášet, trpět’. Srov. :pa-
roh, :pastorek, :pahorek, :palouk i siáns, :pasivní, :pašije.
pavěda, pablb ap.
paběrek ‘co zbude na poli po sklizni’, pacifikace ‘zjednání míru, uklidnění’,
paběrkovat. Sln. páberek, b. báberki. pacifikovat. Z lat. pācificātiō tv. od pā-
Psl. *paběrъkъ je odvozeno od *pobьrati cificāre ‘zjednávat mír, uklidňovat’ z
ve významu ‘sbírat později (po hlavní pāx (gen. pācis) ‘mír’ a -ficāre (viz :-
sklizni)’ (viz :pa- a :brát). fikace).
pac ‘podání tlapky, dětské ruky ap.’, pacifismus ‘směr hlásající zachování
packa, pacička, pacinka. Obdobná slova míru za každou cenu’, pacifista, paci-
jsou v něm. Patsch(hand) ‘podání ruky, fistický. Přes něm. Pazifismus z fr. pa-
pac’, fr. patte ‘tlapa’, vše je onom. pů- cifisme, utvořeného (19. st.) na základě
vodu a příbuznost asi jen elementární, i lat. pācificus ‘mír činící, mírumilovný’.
458
packa pahorek
Dále viz :pacifikace, srov. i :pakt. doucnice, :propast, :pádit.

packa. Viz :pac. padělat, padělaný, padělek, padělatel,
packat ob. expr. ‘kazit, babrat’. Souvisí padělatelský. Viz :pa- a :dělat.
se slk. packať ‘hudlařit’, r. páčkat’ ‘ma- padesát. Viz :pět1 a :-desát.
zat’, sln. pác(k)ati tv., vše je onom. pů- padišáh ‘nejvyšší titul někdejších mus-
vodu od citosl. pac (srov. :pac). Č. vý- limských vládců persko-indické ob-
znam pod vlivem něm. patzen ‘břídit, lasti’. Z per. pādšāh z pād ‘ochránce’ a
packat’. šāh ‘král’. Srov. :šach, :šejk, :paša.
pačesy hov. ‘(neupravené, rozcuchané) pádit. Jen č. Asi od :padat (srov. tak
vlasy’. Původně ‘odpadky lnu po dru- já padám, běžím, letím ap.).
hém pročesání’ od *počesati (viz :pa- pádlo, pádlovat. Přes něm. Paddel z
a :česat), motivace stejná jako u :pa- angl. paddle tv. a tam asi z fr. pale
běrek. ‘lopatka, list (pádla, vrtule ap.)’ z lat.
páčit, páčidlo, vypáčit. P. paczyć tv. pāla ‘lopata’.
i ‘překrucovat’, sln., s./ch. páčiti ‘ko- padoucnice ‘epilepsie’. Od :padat (stč.
molit, překrucovat, kazit’. Psl. *pačiti padúcí nemoc), protože postižený při
vzniklo asi mylnou deprefixací (oddě- záchvatu padá na zem.
lením domnělé předp.) z původního
padouch, padoušský. Stč. padúch ‘pa-
*opačiti od *opakъ ( :opak) (Ma2 ). Pů-
douch, lotr, lupič’. Zjevně od :pa-
vodně tedy asi něco jako ‘obracet, pů-
dat, ale motivace není zcela jistá. Snad
sobit proti ap.’. Dále srov. i :páka,
prostě ‘kdo mravně padl’ či ‘kdo odpadl
:pak, :zpěčovat se, :rozpaky.
od šibenice’, srov. :neurvalý.
padat, padnout, padací, pád, pádný, pa-
paďour hov. hanl. ‘maloměšťák, pohodlný
dák, padavka, zapadat, západ, západní,
víkendový turista’. Asi expr. přetvoření
odpadat, odpad, odpadní, napadat, ná-
od padavka, původ bude v trempském
pad, propadat, propad, připadat, pří-
slangu.
pad, případný, spadat, spad, spád, roz-
padat se, rozpad, upadat, úpadek, vy- *padrť (na padrť ‘na drobné kousíčky,
padat, vypadnout, výpad, přepadnout, úplně’). Viz :pa- a :drtit.
přepadení, vpadnout, vpád aj. Místo paf citosl., adj. Z něm. paff v obou význa-
padnout bylo stč. pásti, 1.os.přít. padu, mech (srov. něm. paff sein ‘zůstat paf,
podobné tvary i v jiných slov. jazy- být zaražen’).
cích. Všesl. - p. padać, r. pádat’, s./ch. paginace ‘označování stránek’. Z moder-
pȁdati, stsl. padati. Psl. *padati a *pasti ních evr. jazyků (něm. Pagination, fr.,
(z *pad-ti (A5)) je příbuzné se sthn. gi- angl. pagination) a tam od lat. pāgina
fezzan tv. a sti. pádyatē ‘padá, hroutí ‘stránka’.
se’ od ie. *ped- ‘padat’, které je možná pagoda ‘orientální věžovitá chrámová
totožné s *ped- ‘noha’ (viz :pěší). stavba’. Přes něm. Pagode, fr. pagode
Slov. tvar je možná i výsledkem kon- z port. pagode, přejatého z nějakého
taminace (D3) s ie. kořenem *pōl- tv., jazyka indické oblasti, přesný zdroj je
který je v lit. pùlti a něm. fallen tv. však sporný.
(Ma2 ). Srov. :past, :padouch, :pa- pahorek, pahorkatý, pahorkatina. Viz
459
pahýl pako
:pa- a :hora. :padat?).

pahýl, pahýlovitý. Jen č. (až od Jg, kde pájet ‘letovat’, pájecí, páječka, pájka.
je v podobě pahejl), nejasné. Výpůjčka z r. paját’ tv., což je pra-
páchat, pachatel(ka), spáchat, na- videlný zdloužený tvar od *pojiti (viz
páchat. P.st. pachać tv., r. pachát’ :pojit) (B5).
‘orat’. Psl. *pachati snad znamenalo pajšl ob. zhrub. ‘plíce, žaludek’. Z něm.d.
původně ‘konat těžkou práci’, původ (bav.-rak.) Beuschel ‘plíčky, jídlo ze
by mohl být onom. od citosl. základu zvířecích vnitřností’, jež asi souvisí s
*pach- ‘těžce oddychovat’ (HK). V tom něm. Bauch ‘břicho’.
případě je asi etymologicky totožné s pajzl ob. hanl. ‘krčma, putyka’. Z rak.-
:páchnout. Srov. ještě :pachtit se, něm. Beis(e)l tv., což je zdrobnělina ji-
:prostopášný. diš bajis ‘dům’ z hebr. bajit, bēt tv.
pak přísl., pakliže. Hl. pak ‘však, zase’,
páchnout, pach, zapáchat, zápach. P.
r.d. páki ‘opět, ještě’, s./ch. pa, pȁk, pâk
pachnǫć ‘vonět’, r. páchnut’ tv. Psl.
‘ale, vždyť, pak’, stsl. paky ‘zase, zpět,
*pachnǫti ‘vydávat vůni či zápach’ je
pak’. Psl. *pakъ, *paky vzniklo mylnou
asi onom. původu (srov. i sln. páhati
deprefixací z *opakъ, *opaky ( :opak)
‘vát, foukat’), původní význam asi ‘vy-
(k tomu srov. :páčit). Vývoj významu
dechovat’ (srov. :páchat). Poměrně
byl asi ‘zpět’ → ‘znovu, zase’ → ‘poz-
blízko stojí i útvary na *pych-, *puch-
ději, potom’ (Ma2 ). Viz také :pakost-
(srov. :puch, :pýcha, :pýchavka,
nice, srov. :pako.
:puchnout ap.), které však mají širší
páka, páčka, pákový. Jen č., přitvořeno
příbuzenstvo.
k :páčit, srov. i :pak.
pachole, pacholátko, pacholík, pacholek.
pakatel hov. ‘nepatrná finanční částka’.
P. pacholę, r. pácholok. Utvořeno nej-
Něm. výslovností z fr. bagatelle ‘malič-
spíš z *pa- ( :pa-) a základu *chol-
kost, hloupost’ (viz :bagatelizovat).
, který je v r. chólit’ ‘pečlivě se sta-
pakáž hanl. ‘sebranka’. Přes něm. Ba-
rat’, jehož další původ není jistý (srov.
gage tv. (asi kontaminací s Pack tv.),
:chlácholit). K významovému vztahu
původně ‘zavazadlo’, z fr. bagage (viz
‘dítě’ - ‘sluha’ srov. :rab, :otrok.
:bagáž). Hanlivý význam je z vojen-
pacht zast. ‘nájem pozemku k hospodář- ského slangu - bojové jednotky tak na-
ské činnosti’, pachtovné, propachtovat. zývaly mužstvo zabezpečující přepravu
Z něm. Pacht tv. a to z lat. pactum zavazadel, proviantu ap.
‘smlouva, ujednání’ (viz :pakt). pakl ob. ‘balík, balíček (karet ap.)’,
pachtit se. Stč. pachtiti ‘hýbat, há- paklík. Z něm. Packel, což je zdrobně-
zet (rukama ap.)’. Jen č. Přitvořeno lina od Pack ‘balík’. Srov. :pakovat.
k :páchat podobně jako :dychtit k paklíč. Viz :pa- a :klíč.
:dýchat (HK). pako ob. hanl. ‘hlupák, blázen’, pakárna
pajdat ob. expr., pajda, pajdavý, ‘ubíjející práce; blázinec’. Snad od něm.
upajdaný. Expr. útvar rýmující se se Pack ‘sebranka, holota’ (viz :pakáž),
:šmajdat, :trajdat, výchozí slovo - jiný výklad spojuje se starším pakost
je-li nějaké - lze těžko určit (podle HK ‘škoda, neduh, zlo’, původně vlastně ‘co
460
pakostnice paleto
je naopak’ (viz :pakostnice). ‘hůl’ převzatého ze slk. palica tv. (viz

pakostnice zast. ‘vleklé kloubní onemoc- :palice).
nění (dna, revmatismus)’. Od stč. pa- palčivý. Od :pálit1 .
kost ‘neduh, zlo, svízel’ a to od přísl. palec, paleček, palcový, palčák. Všesl.
:pak (vlastně ‘co je opačné, pro- - p. palec ‘prst’ (palec wielki ‘palec’),
tivné’). Lid. etym. spojováno s :kost. r. pálec tv., s./ch. pȁlac ‘palec’. Psl.
pakovat ‘balit’. Z něm. packen tv. od *palьcь má nejblíže k lat. pollex ‘pa-
Pack ‘balík, ranec’. Srov. :pakl. lec’. Dále se spojuje s lat. pollēre ‘být
pakt ‘smlouva’, paktovat se. Z lat. silný, mohutný’ (Ma2 ) či b.st. pálam
pactum (případně přes něm. Pakt) tv., ‘hledám’, sthn. fuolen (něm. fühlen) ‘cí-
což je původně příč. trp. od pacīscī tit’, per. pālidan ‘hledat, stopovat’ (vý-
‘ujednat, smluvit’ a to od ie. *pak̸- chozí význam asi ‘ohmatávat’) (HK).
‘upevnit, přizpůsobit se’. Od stejného Výchozím ie. tvarem je v obou přípa-
kořene je lat. pāx ‘(smluvený) mír’, dech *pōlo-/*polo- (B5), ale základní
srov. :pacifikace i :pacht. významy ‘tlustý, mohutný’ a ‘ohmatá-
palác, palácový. Z it. palazzo tv. a to vat, hledat’ lze těžko spojit.
z lat. palātium ‘císařský dvůr, palác’ paleo- (ve složeninách) ‘starodávný’. Z ř.
podle jména jednoho z římských pa- palaiós ‘dávný, starobylý’. Srov. :pa-
horků Palātium, kde sídlili římští císaři. leografie, :paleolit, :paleontologie.
palačinka. Přes slk. z maď. palacsinta paleografie ‘nauka o starých písmech’.
‘palačinka, lívanec’ a to nejspíš přes Viz :paleo- a :-grafie.
rum. plăcintă z lat. placenta ‘koláč’ (viz paleolit ‘starší doba kamenná’, paleoli-
:placenta). tický. Z :paleo- a ř. líthos ‘kámen’.
palanda ‘jednoduché (poschoďové) Srov. :neolit, :monolit, :litografie.
lůžko’. V lid. řeči od nář. palác ‘pa- paleontologie ‘věda o organismech v
landa, vyvýšená dřevěná plošina pod minulých geologických dobách’. Viz
stropem’, přeneseně od :palác. Po- :paleo- a :ontologie.
dobné je r. poláti (pl.) tv., to pak je od paleta1 ‘malířská deska k roztírání a
poláta, paláta ‘komora, pokoj’ (srov. míchání barev; police (obvykle na ko-
palátka ‘přístřešek, stan’) a to nejspíš lečkách) k skladování a přemisťování
přes stsl. polata ‘palác, pokoj, přístře- zboží’. Z fr. palette či it. paletta (pří-
šek’ ze střř. palátion opět z lat. palā- padně přes něm. Palette) tv., což jsou
tium (viz :palác). zdrobněliny od fr. pale, resp. it. pala ‘lo-
palaš ‘těžký jezdecký meč’. Stejně jako patka, list (vrtule)’ z lat. pāla ‘rýč, lo-
p. pałasz či r. paláš přejato z maď. pal- pata’. Srov. :pádlo.
los tv. a tam možná z tur. pala ‘meč’. paleta2 hov. ‘vysoký účet’. Dříve ‘úřední
palatála ‘měkká, předopatrová sou- potvrzení, lístek’. Z it. boletta ‘potvr-
hláska’, palatální, palatalizovat, pala- zenka o zaplacení daně’, což je zdrob-
talizace. Utvořeno v moderní době od nělina od bolla ‘listina’ z lat. bulla (viz
lat. palātum ‘(přední) patro, klenba’. :bula).
palcát. Přejato husity z maď., kde paleto ‘polodlouhý dámský plášť’. Přes
ovšem pálcat je tvar ak. sg. od pálca něm. Paletot ‘tříčvrteční pánský plášť’
461
palice paluba
z fr. paletot tv. (do módy přišel kolem /*polje ve významu ‘pálit, hořet’ do-
r. 1840) a tam ze střfr. palletoc, pal- chován jen v slov., k dalšímu příbu-
toc ‘druh krátkého pláště’, jehož původ zenstvu viz :plamen, :plát2 , :popel,
je nejistý. Souvislost s lat. palla ‘říza’, :poleno. Význam ‘střílet’ je ze starého
pallium ‘plášť’ je sporná. způsobu střelby zapálením doutnáku,
palice, palička, paličkovat, paličatý, pa- roznětky ap., jiné je asi ‘odbíjet míč’
ličatost, paličák. Všesl. - p. palica ‘velká (viz :pálit2 , pálka). Metaforické pře-
hůl, kyj’, r.st. pálica ‘hůl, klacek’, s./ch. nesení je i v dopálit či napálit ‘obelstít’.
pȁlica ‘hůl’, stsl. palica tv. Psl. *palica pálit2 ‘odbíjet míč ap.’. Novější, zřejmě
nemá jednoznačný výklad. Přijmeme- deprefixací z běžnějšího napálit ‘ude-
li starobylost slovesa uvedeného pod řit’, odpálit ‘odrazit’, vpálit ‘vrazit’ ap.
:pálit2 , zdá se tato souvislost nejpři- Někdy se vykládá přeneseně od vý-
rozenější (srov. :pálka). Podle jiných znamu ‘střílet’ (viz :pálit1 ), ale ná-
souvisí s :pálit1 - hole bývaly opalo- řeční doklady v br. otpalíc’, zapalíc’
vány nad ohněm, aby získaly pěknou ‘udeřit’, r. zapalít’, sln. a ch. opáliti tv.
barvu i trvanlivost (Ma2 , HK). Byl-li svědčí spíš pro starobylost významu a
původní význam ‘tlustá hůl, kyj’, lze souvislost psl. *paliti s lat. pellere ‘od-
vyjít i z *palъ, jež by bylo pokračová- hánět, porážet, tlouci’ a snad i se sti.
ním ie. *pōlo- ‘tlustý, mohutný’ (srov. sphāláyati ‘naráží, tluče’, východiskem
:palec). Metaforický zhrub. význam by bylo ie. *(s)pel- ‘tlouci’ (Ma2 ) (A5,
‘hlava’ je jen č. (na základě významu A6). Ve slov. zřejmě splynulo se slove-
‘hůl s hlavicí’, který jinde není), odtud sem :pálit1 , ale zcela vyloučit nelze
paličatý ap. ani společný původ obou slov - pálit 1
palisáda ‘hradba z kůlů’. Přes něm. Pa- by pak odráželo primitivní způsob roz-
lisade z fr. palissade, stprov. palissada, dělávání ohně tlučením (křesáním) či
což je kolektivum od palissa tv. od pal třením dřev ap. (HK). Srov. :palice,
‘(hradební) kůl’ z lat. pālus ‘kůl’. :pálka.
palisandr ‘druh tropického dřeva’, pa- pálka. Novější, od :pálit2 , srov. i r.
lisandrový. Z fr. palissandre z niz. pa- pálka ‘palice’ (viz :palice).
lissander a to z nějakého jazyka jihoa- palma, palmový. Z lat. palma tv., pů-
merické Guyany. vodně ‘dlaň’ (podle tvaru listů, které
pálit1 ‘žhnout’, pálený, pálenka, pálivý, připomínají prsty rozevřené ruky).
palčivý, palič, paličský, palba, palební, Srov. :palmáre.
palebný, spálit, spáleniště, spála, spal- palmáre ‘odměna advokátovi’. Ze stř-
ničky, opálit se, zapálit, vypálit, připá- lat. palmaris, palmarium tv. ‘odměna
lit, upálit, úpal, připálit, podpálit, na- advokátovi za vyhraný proces’ odvoze-
pálit, dopálit, popálit se, propálit, pře- ného od lat. palma (viz :palma), pře-
pálit aj. Všesl. - p. palić, r. palít’, s./ch. neseně ‘vítězství’ (palmové listy sym-
páliti, stsl. paliti. Psl. *paliti je vlastně bolizují vítězství).
kauzativum k slovesu dochovanému v palouk, palouček. Viz :pa- a :louka.
stsl. polěti ‘hořet’, tedy původně ‘způ- paluba, palubní, palubový, palubka.
sobovat, že něco hoří’. Ie. kořen *pel- Převzato z r. páluba ‘střecha lodi či
462
pamatovat (si) pan-
vozu’ (srov. i p. pałuba ‘krytý vůz’) Pampelblume, Pompelblume, což jsou

a to od slovesa *polubiti ‘pokrýt ten- varianty dněm. Pappenblume, Pappen-
kým dřevem’ (viz :pa- a :lub). Od- stiel, hněm. Pfaffenplatte, Pfaffenstiel
tud také palubka ‘úzké prkno na pod- aj., kde v první části je hněm. Pfa-
lahu’. ffe, dněm. Pappe ‘kněz’ (srov. :pa-
pamatovat (si), zapamatovat (si), upa- pež, :pop). Může to být lid. etym.
matovat (se), vzpamatovat (se). Viz (srov. totiž lat. pappus ‘chmýří’), na
:paměť. druhou stranu je nesporná řada lid. ná-
paměť, pamětní, pamětník, paměťový, zvů srovnávající holé okvětí po opa-
pamětlivý, památný, památník, pa- dání chmýří s hlavou duchovních s
mátka, památkový, památkář, památ- vyholenou tonzurou (srov. střlat. ca-
kářský. Všesl. - p. pamięć ‘paměť, vzpo- put monachi ‘mnichova hlava’, něm.
mínka’, r. pámjat’ tv., s./ch. pȁmēt ‘ro- Mönchskopf, p. popowa główka i naše
zum, mysl’, stsl. pamętь ‘paměť, pa- pléška) (Ma2 ). Celkově slovo budí do-
mátka’. Psl. *pamętь je utvořeno z *pa- jem, jako kdyby došlo ke křížení něm.
, zde nejspíš ve významu ‘pozdější, nář. podob právě s domácím pléška.
vzdálenější’ ( :pa-) a *mętь (B7), které pan ‘označení muže ve spojení se jmé-
odpovídá lit. mintìs ‘myšlenka’, lat. nem, titulem, povoláním ap.’. Zkráce-
mēns (gen. mentis) ‘mysl, rozum, myš- ním z :pán při rychlém mluvení a
lenka’, sti. matí- ‘mysl, myšlenka’, vše z časté frekvenci, srov. např. :slečna.
ie. *menti-, *mn̥ti- ‘myšlenka’ (A7) od pán, paní, panský, panstvo, panic, pa-
*men- ‘myslet’. Původní význam psl. nictví, panna, panenka, panenský, pa-
*pamętь tedy nejspíš byl ‘pozdější myš- nenství, panák, panáček, panáčkovat,
lenka’ (= ‘vzpomínka, památka’). Srov. panovník, panovat, opanovat, panoš.
:mníti, :pomník. Stč. i hpán, luž., p. pan, v jsl. a vsl.
pamflet ‘hanopis’. Z angl. pamphlet (ny- jsou ekvivalenty jiné (viz :Hospodin).
nější význam asi od 18. st.) z (an- Zsl. *gъpanъ (či *panъ) nemá jistý pů-
glo)střlat. panfletus (14. st.) ‘spisek, se- vod. Klíčovou otázkou pro rekonstrukci
šitek’ a to ze stfr. Pamphilet, zkráce- slova je, zda stč. h- je etymologické,
ného názvu oblíbeného střlat. milost- či pouze protetické (B4). Podoby stč.
ného románku Pamphilus seu de amore předložek ve spojeních se (h)pánem,
(12. st.). ode (h)pána svědčí spíš pro *gъpanъ,
pamlsek. Viz :pa- a :mlsat. jež se obvykle vykládá jako oslabená
pampa ‘jihoamerická step’. Ze šp. pampa varianta k *županъ ( :župa) (*gup- ×
a to z jazyka kečua, kde slovo znamená *geup- (B1, B2, B6)). Nepříliš prav-
‘rovina’. děpodobný je výklad považující za pr-
pampeliška, pampeliškový. Jen č., ne votní psl. *panьji ‘paní’, domněle pří-
zcela jasné. Dříve a nář. také pam- buzné s ř. pótnia, sti. pátnī tv., k tomu
peluška, pampuliška, pampliška, pam- by pak bylo přitvořeno *panъ (Ma2 ).
prléška aj., je jasné, že slovo podlé- pan- (ve složeninách) ‘vše’. Z ř. pãs (ve
halo různým nepravidelným změnám. složeninách pan-, gen. pantós) ‘všechen,
Zřejmá je souvislost s něm.d. podobami úplný’. Srov. :pansofie, :panoráma,
463
paňáca pank
:panteon, :panoptikum, :pandemie lina z pan z lat. pannus ‘kus látky’. Pa-
i panamerický, panslavismus. Viz i nelová diskuse ap. je z angl., kde pa-
:panto-. nel znamená také ‘porota’ (původně se-
paňáca. Asi přes něm. Bajazzo ‘šprý- znam porotců na destičce).
mař’ z it.d. pajazzo, it. pagliaccio ‘pie- pánev, pánvička, pánevní. Stejně jako
rot, šašek’, doslova ‘slaměná figura’, od p. panew, sln. pónev přejato ze sthn.
paglia ‘sláma’, přikloněno k panák (viz pfanna tv. a to z vlat. panna (z *patna)
:pán). Srov. p. pajac, sln. pajâc. z lat. patina ‘mísa, pánev’ z ř. patánē
pancíř, pancéřový, pancéřovka. Stč. tv. Srov. :patina, :paténa.
pancieř. Ze střhn. panzier, panzer ‘br- pangejt ob. ‘příkop’. Dříve i panket, ban-
nění chránící trup’ ze stfr. pancier(e) ket, původně ‘okrajový pás silnice’. Z
tv. od pance ‘břicho’ z lat. pantex tv. fr. banquette ‘ochranný násep, lavička’,
Srov. :panděro. což je zdrobnělina od banc ‘lavice’ (viz
pančovat ‘ředit vodou, slévat (pivo, víno :banka, :banket, srov. :panchart).
ap.)’. Z rak.-něm. pantschen tv. onom. panchart zhrub. ‘dítě’. Ze střhn. ban-
původu (původně ‘pleskat, plácat’). chart ‘nemanželské dítě’, vlastně ‘dítě
panda ‘asijský medvídek’. Z angl. panda zplozené na lavici (nikoli v manžel-
a to z nějakého nepálského jazyka. ské posteli)’, od střhn. banc ‘lavice’
pandán ‘doplňující protějšek (umělec- (srov. :banka). Druhá část je po-
kého díla)’. Z fr. pendant ‘přívěsek, směšně vzata z něm. osobních jmen
protějšek, doplněk’, původem vlastně jako Reinhart, Gerhard, Bernhard, kde
přech. přít. od pendre ‘věšet, viset, být -hart, -hard znamená ‘tvrdý, silný’.
nerozhodnutý’ z lat. pendere ‘věšet, vá- Srov. i :bastard.
žit’. Srov. :penze, :stipendium. paní, panička. Tak i stč. Z pč. *panьji
pandemie ‘obrovské rozšíření nakažlivé (B9) vedle staršího *panьja, dále viz
choroby’. Přitvořeno v 18. st. k :epi- :pán.
demie, viz :pan-. panika ‘nepřiměřené zděšení působící
panděro expr. ‘břicho’. Dříve i pandero. zmatek’, panický. Z něm. Panik, fr. pa-
Původ ne zcela jasný. Uvažuje se o pří- nique tv. a to od ř. deĩma panikón ‘pa-
mém převzetí ze šp. pandero ‘buben’ nický strach, strach z Pana’ od jména
českými vojáky v rak. armádě za vá- řeckého boha plodnosti a stád Pana,
lek o španělské dědictví v 17., 18. st. protože se věřilo, že iracionální hro-
(v román. jazycích jsou i poměrně po- madný strach (zvláště u vojáků či zví-
dobná slova pro ‘břicho’ - šp. pancho, řat) je způsoben jeho nenadálým obje-
it. pancia z lat. pantex). Je však i ukr. vením (býval zobrazován s kozlími rohy
bendjúch ‘břicho’, r. péntjuch ‘tlusťoch’, a paznehty).
maď. bendö ‘břicho’ aj. (Ma2 ). panímanda zast. expr. ‘zadnice’. Ze žer-
panel, panelový, panelárna, panelák. Z tovného spojení paní Manda (jedno
něm. Paneel tv. a to ze střdn. pan(n)ēl z domáckých jmen Magdaleny) užíva-
‘sedlová poduška, dřevěné obložení’ ze ného o tlusté ženě (srov. :machna).
stfr. panel ‘kus látky, destička, obrou- pank ‘hudební a životní styl části mlá-
bená plocha’, což je vlastně zdrobně- deže, vznikající po r. 1975’, pankový,
464
pankreas papat
pankáč. Z angl. punk ‘mladý povaleč, jaké neznámé východní předlohy. Ze

výtržník, pitomec’. stejného zdroje je asi i sti. puṇḍarīka-
pankreas ‘slinivka břišní’. Z ř. pankréas ‘tygr’.
tv., doslova ‘celé maso’, z :pan- a ř. panto- (ve složeninách). Z ř. pantós, gen.
kréas ‘(syrové) maso’. Srov. :krev. od pãs ‘všechen’ (viz :pan-). Srov.
panoptikum ‘sbírka různých zvláštních :pantomima, :pantofel, :pantograf.
předmětů (např. voskových figur) k pantofel, pantoflíček. Z něm. Pantof-
pobavení diváků’, panoptikální. Přes fel a to z it. pantofola tv., jehož pů-
něm. Panoptikum z angl. panopticon, vod není jistý. Starý populární výklad
jež bylo vytvořeno v 18. st. z :pan- a z nedoloženého střř. *pantófellos, do-
ř. optikós ‘týkající se vidění’ (viz :op- slova ‘celý z korku’ (srov. :panto-
tika). Původně název pro ideální kru- a ř. fellós ‘korek’), zavání lid. etym.
hové vězení, v němž by byli vězni stále (D2) (takové boty v jižnějších oblas-
na očích. tech však opravdu často mívaly korko-
panoráma ‘široký celkový pohled’, pavou podrážku).
noramatický. Přes něm. Panorama z pantograf ‘sběrač elektrického proudu u
angl. panorama, utvořeného a patento- elektrických vozidel’. Přeneseně podle
vaného koncem 18. st. Irem Bakerem podoby z původního významu ‘přístroj
pro kruhový obraz krajiny. Z :pan- a k překreslování plánů ap.’ z :panto- a
ř. hórāma ‘podívaná, pohled’ od horáō :-graf.
‘vidím, hledím’, tedy ‘veškerá, celková pantomima, pantomimický. Přes něm.
podívaná’. Pantomime tv. z lat. pantomīmus
panoš zast. Odvozeno od :pán. ‘mim’ z ř. pantómīmos tv. (viz :panto-
pansofie ‘souhrn všeho vědění, vševěda’. a :mim), vlastně ‘kdo vše napodo-
Utvořeno z :pan- a ř. sofía ‘moudrost, buje’.
vědomost’ (srov. :filozofie). Srov. i ř. panychida ‘smuteční slavnost, tryzna’.
pánsofos ‘velmi moudrý’. Z ř. pannychís ‘(celo)noční slavnost’ z
pant hov. ‘dveřní či okenní závěs’. Z něm. :pan- a odvozeniny od nýchios ‘noční’
Band tv., vedle toho i ‘páska, tkanice, od nýx ‘noc’ (viz :noc).
vaz’, od binden ‘vázat’ z ie. *bhendh- papá zast. ‘tatínek’, papínek. Z fr. papa
tv. Srov. :bandáž, :pentle. (případně přes něm. Papa). Srov. i r.
panteismus ‘filozofický výklad světa pápa tv. Dětské žvatlavé slovo jako
ztotožňující boha s přírodou, se svě- :máma, :táta i :papat.
tem’, panteistický, panteista. Viz papacha ‘vysoká čepice’. Z r. papácha a
:pan- a :teismus, srov. :panteon. tam z ttat. jazyků (snad ázerb. papaχ
panteon ‘antický chrám zasvěcený všem tv).
bohům; místo k posmrtnému uctívání papat, papání, spapat, napapat se. Dět-
slavných příslušníků národa’. Z ř. pán- ské žvatlavé slovo založené na jedné ze
theion z :pan- a odvozeniny od theós základních slabik dětské řeči. Podobně
‘bůh’. Srov. :panteismus. i jinde - např. sln. pāpati, lat. pappāre
panter ‘levhart’. Přes něm. Panther z tv., něm. Pappe ‘dětská kaše’, nř. pappa
lat. panthēr(a) z ř. pánthēr a to z ně- ‘nějaké jídlo’. Odtud :papula, srov. i
465
pápěří pára
:bábovka. prika a to ze s./ch. pàprika tv. od pȁpar

pápěří ‘prachové peří, chmýří’, pápěrka. ‘pepř’ (Ma2 ). Papriku přivezli do Ev-
Dříve v podobě pápeří. Z :pa- a peří ropy z Ameriky Španělé, k souvislosti s
( :pero), původně asi ‘odpadky peří po názvem již dříve známého pepře srov.
draní’ podobně jako :pačesy, :pabě- šp. pimentón ‘paprika’, pimiento ‘pepř’
rek. a také feferonka.
papež, papežský. Stejně jako sln. pâpež, paprsek, paprskovitý. Stč. paprslek, pa-
stsl. papežь přejato ze sthn. bābes tv. pršlek, poprslek. Jen č. Zřejmě od *po-
(dnes Papst) a to ze stfr. varianty pa- prskati (viz :pa- a :prskat), lze snad
pes (vedle běžnějšího pape) z lat. pāpa interpretovat jako ‘to, co je vidět po
‘otec’, později ‘biskup’ a ‘papež’, z ř. prsknutí ohně’ (např. když kovář buší
páppas ‘otec, tatíček’. Původem dětské do rozžhaveného železa), pak další pře-
žvatlavé slovo, srov. :papá, :máma, nášení (Ma2 ).
:táta. Ze stejného zdroje i :pop. papuče. Asi prostřednictvím maď. pa-
papila ‘bradavka’. Z lat. papilla ‘prsní pucs z tur. papuč ‘střevíc’ (srov. i p. pa-
bradavka, prs’. Původem asi dětské puć, s./ch. pàpuča tv.) a to z per. pāpūš,
slovo, srov. :papat. vlastně ‘pokrývka nohou’, z pā ‘noha’
papír, papírek, papírový, papírna, pa- a pūšīdän ‘pokrývat’.
pírenský, papírenství, papírnictví, hov. papula ob. expr. ‘pusa’. Nejspíš od stej-
papírovat, papírování. Stč. papier. Ze ného základu jako :papat, srov. však
střhn. papier a to přes stfr. papier z i lat. papula ‘puchýř’ a podobnou mo-
lat. papȳrus, papȳrum ‘papyrus’ z ř. tivaci u :huba.
pápȳros tv. Původ slova je asi egypt., papundekl ob. ‘tuhý lepený a liso-
protože z Egypta pochází i tento keř, vaný papír’. Z něm. Pappendeckel tv.
jehož listy se upravovaly k psaní. Ve z Pappe ‘kaše’ (nář. Papp ‘škrobový
středověku pak bylo jméno přeneseno i maz’) a Deckel ‘desky (knihy), víko’
na papír dnešní výroby. (srov. :dekl).
papoušek, papouščí, papouškovat. Stč. i papyrus. Viz :papír.
papúch. Starší převzetí z nějakého evr. pár, párek, páreček, párový, párovat,
jazyka (pozdně střhn. papagey, stfr. pa- spárovat. Z něm. Paar tv. a to z lat. pār
pegai, šp. papagayo) s úpravou kon- ‘stejný, rovný; partner, dvojice’. Srov.
covky. Novější převzetí z něm. jsou :parita, :pářit se.
např. v slk. papagáj, sln. papagâj, ze 16. para ‘druh ořechu’. Podle brazilského
st. je r. popugáj. Do evr. jazyků se do- státu Pará, odkud pochází.
stalo asi z ar. babbaġāc , další původ ne- pára, parný, parník, pařit (se), pařák,
jasný. pařeniště, opařit (se), opar, vypařit
páprda ob. hanl. ‘starý, pohodlný člověk’. (se), výpar, odpařit (se), rozpařit (se),
Novější expr. útvar, asi utvořeno podle napařit (se), spařit (se). Všesl. - p. para,
pápěr(k)a ‘slabý, neduživý člověk’ při- r. par, s./ch. pȁra. Psl. *para/*parъ je
kloněním k :prdět. odvozeno od *pariti ‘pařit, pálit’, jež
paprika, paprikový, paprikovat. Pře- souvisí s p. przeć ‘zapařovat se’, r. pret’
vzato přes slovenské trhovce z maď. pa- ‘potit se, zahnívat’. Dále je asi pří-
466
para- parametr
buzné ř. prē̺thō ‘foukám, zapaluji, sr- ( :para-) a deíknȳmi ‘ukazuji’.

ším’, chet. parāi- ‘foukat, supět’, vý- paradox ‘(zdánlivě) protismyslné tvr-
chodiskem je ie. *per-, *prē- ‘foukat, zení, nelogický jev’, paradoxní. Přes
sršet, prskat’. lat. paradoxus tv. z ř. parádoxos ‘ne-
para- (ve složeninách) ‘podle, vedle, při podobný, podivný, neočekávaný’ z pará
aj.’. Z ř. pará tv., jež souvisí s :při. ( :para-, zde ve významu ‘proti’)
Srov. :parabola, :paradox, :para- a dóxa ‘mínění’. Srov. :ortodoxní,
graf, :paralela, :parametr, :para- :dogma.
zit, :parodie. parafa ‘podpisová značka’, parafovat.
parabola ‘druh kuželosečky; podoben- Přes něm. Paraphe z fr. paraphe tv. a
ství’. Z ř. parabolē̺ ‘odbočení z cesty; to ze střlat. paraphus ‘znaménko za od-
srovnání, podobenství’ od parabállō stavcem’, zkrácením z paragraphus (viz
‘přihazuji, stavím stranou, srovnávám’ :paragraf).
z pará ( :para-) a bállō ‘házím’. Srov. parafín ‘druh vosku’, parafínový. Z něm.
:hyperbola, :balistika. Paraffin a to uměle (r. 1830) z lat.
paráda hov. ‘nádhera, okrasa’, parádní, parum ‘málo’ a affīnis ‘pomezní, pří-
parádnice, parádit (se), naparádit (se), buzný’, tedy vlastně ‘málo příbuzný (ji-
vyparádit (se). Přes něm. Parade ‘pa- ným druhům vosku)’.
ráda, okázalost, slavnostní přehlídka’ parafráze ‘vyjádření téhož obsahu ji-
z fr. parade ‘(slavnostní) přehlídka’ ným způsobem’, parafrázovat. Přes stř-
(srov. de parade ‘parádní, okázalý, svá- lat. paraphrasis z ř. paráfrasis ‘vysvět-
teční’) ze šp. parada ‘zastavení, pře- livka’ z pará ( :para-) a frásis ‘výraz,
stávka, přehlídka’ od parar ‘zastavit mluvení’ (viz :fráze).
(se)’ z lat. parāre ‘připravovat’. Posun paragon ‘pokladní blok’. Podle jména
významu ve fr. vlivem slovesa parer německého výrobce.
‘zdobit, připravovat’ ze stejného lat. paragraf. Z pozdnělat. paragraphus
zdroje. ‘znaménko označující odstavec’ z ř. pa-
paradentóza, parodontóza ‘chronické rágrafos ‘připsaný’ (viz :para- a :-
nezánětlivé onemocnění tkání v okolí graf). Srov. :parafa.
zubu’. Nová složenina z :para- a odvo- paralela ‘obdoba’, paralelní, paralelis-
zeniny od lat. dēns (gen. dentis) ‘zub’ mus. Přes pozdnělat. parallēla ‘rovno-
resp. ř. odoús (gen. odóntos) tv. běžka, příměr’, parallēlus ‘rovnoběžný,
paradesantní ‘výsadkový’. Z r. parade- úměrný’ z ř. parállēlos ‘souběžný, ve-
sántnyj, v jehož první části je r. para- dle sebe položený, přirovnaný’ z pará
šjút(nyj) (viz :parašutista), druhá je ( :para-) a odvozeniny od allē̺lōn ‘na-
z fr. descente ‘sestup, seskok, spuštění’ vzájem, vespolek’.
od descendre ‘sestoupit’ z lat. dēscen- paralýza ‘ochrnutí’, paralyzovat. Přes
dere tv. (srov. :transcendentní). lat. paralȳsis z ř. parálysis tv. od pa-
paradigma ‘soubor tvarů slova, vzor’. ralýō ‘odnímám, oslabuji, ochromuji’ z
Ze střlat. paradigma a to z ř. paráde- pará ( :para-) a lýō ‘uvolňuji, zbavuji,
igma ‘vzor, nákres, příklad’ od para- ochabuji’ (srov. :analýza).
deíknȳmi ‘ukazuji (vedle sebe)’ z pará parametr ‘veličina charakterizující ně-
467
paranoia párek
jakou základní vlastnost (mechanismu *(s)p(h)er- ‘trhat’. Expr. přenesením

ap.)’. Nové, viz :para- a :-metr. párat se ‘piplat se’ (srov. i :párátko).
paranoia ‘psychóza vyznačující se parataxe ‘souřadnost’, parataktický.
zejména vztahovačností, žárlivostí či Zavedeno na přelomu 19. a 20. st. na
velikášstvím’, paranoik, paranoický. základě ř. parátaxis ‘postavení, bitevní
Zavedeno v 19. st. (něm. lékař Vogel) šik’ od paratássō ‘řadit vedle sebe’ z
na základě ř. paránoia ‘šílenství’ od pa- pará- ( :para-) a tássō ‘řadím’. Srov.
ránous ‘šílený’ z pará ( :para-) a noũs, :hypotaxe.
nóos ‘mysl, rozum’ (srov. :noetika). párátko. Od :párat, ve starší č. totiž
parapet ‘deska kryjící podokenní zeď’. mělo i význam ‘drápat, drbat’ (Jg).
Dříve i ‘přední násep (ve vojenství)’. paraván ‘zástěna, plenta’. Z fr. paravent
Z fr. parapet ‘předprseň’ z it. para- tv. z it. paravento, vlastně ‘co chrání
petto tv., vlastně ‘co chrání prsa’, z před větrem’, z it. parare ‘chránit, brá-
parare ‘chránit’ z lat. parāre ‘připra- nit’ (srov. :paraple, :parapet, :pa-
vovat’ (srov. :paraple, :paraván) a rašutista) a vento ‘vítr’ z lat. ventus tv.
petto ‘prsa’ z lat. pectus tv. (srov. :ventil).
paraple hov. ‘deštník’. Z fr. parapluie tv.,
parazit ‘cizopasník, příživník’. Přes mo-
vlastně ‘co chrání proti dešti’ (od pluie
derní evr. jazyky z lat. parasītus z ř.
‘déšť’ z lat. pluvius tv.), podle fr. para-
parásītos ‘spolustolovník’, vlastně ‘ve-
sol ‘slunečník’ z it. parasole tv. z parare
dle někoho stolující’, z pará ( :para-) a
‘chránit, bránit’ a sole ‘slunce’ z lat.
odvozeniny od sitéomai ‘jím, stoluji’.
sōl (srov. :parapet, :paraván, :so-
parcela ‘vymezený pozemek (většinou
lární).
ke stavbě)’, parcelovat, parcelace. Z fr.
paraplegie ‘oboustranné ochrnutí (dol-
parcelle tv., vlastně ‘částečka, díl(ek)’,
ních) končetin’, paraplegik. Z moder-
z vlat. *particella a to z lat. particula,
ních evr. jazyků, utvořeno v 16. st. z
což je zdrobnělina od pars (gen. partis)
:para- a ř. plēgē̺ ‘úder, zranění, bití’.
‘část’. Srov. :parciální, :part, :par-
parašutista, parašutistický. Z fr. para-
tie.
chutiste od parachute ‘padák’, jež bylo
vytvořeno v 18. st. z para- ‘chránící, parciální ‘částečný’. Přes něm., fr. par-
zastavující’ (viz :paraple, :parapet) tial z pozdnělat. partiālis tv. od pars
a chute ‘pád, dopad’ od choir ‘padat’ ‘část’. Srov. :parcela, :part.
z lat. cadere ‘padat’ (srov. :kadence). pardál ‘levhart’. Přes lat. pardalis z ř.
Srov. :paradesantní. párdalis, stč. pard(us) asi přímo z ř. pá-
párat, párátko, rozpárat, rozparek, od- rdos tv. Podobné je per. pārs tv., obojí
párat, vypárat. Sln. pârati, s./ch. pá- je výpůjčka z nějakého neznámého blíz-
rati tv. Psl. *parati je iterativum (opě- kovýchodního jazyka. Srov. :leopard.
tovací sloveso) od *porti, doloženého pardon, pardonovat. Z fr. pardon od
v p. pruć, r. porót’ tv. Ie. souvislosti pardonner ‘promíjet’ z pozdnělat. per-
nejsou jisté - lze uvažovat o stisl. spiǫrr dōnāre ‘prokázat, poskytnout’ z lat.
‘hadr, odtržený kus’, ř. sparássō ‘tr- :per- a dōnāre ‘dávat’.
hám’, arm. pc ertc ‘odtržený kus’ z ie. párek. Od :pár (prodávají se spojené
468
parenteze parte
po dvou). soutěž ve skocích’, parkúrový. Z fr. par-

parenteze ‘vsuvka’. Ze střlat. paren- cours ‘projížďka, trať, dráha’ od par-
thesis z ř. parénthesis, vlastně ‘co je courir ‘projíždět, probíhat’ z par (viz
vloženo vedle’, viz :para-, :en- a :per-) a courir ‘běžet, jet, závodit’.
:teze. Srov. :kurs.
parfém ‘voňavka’, parfémovat. Z fr. par- parlament, parlamentní. Z fr. parlement
fum od parfumer ‘napouštět voňav- (případně přes něm. Parlament) tv.,
kou’ z vlat. *perfūmāre z lat. :per- a stfr. ‘soudní dvůr, rozmluva, rada’ od
fūmāre ‘kouřit’ (srov. :dým), tedy pů- parler, paroler ‘mluvit’ z vlat. *parau-
vodně ‘nakuřovat (vonným dýmem)’. lare, pozdnělat. parabolāre tv., odvo-
parfumerie. Z fr. parfumerie, dále viz zeného od pozdnělat. parabola ‘vyprá-
:parfém. vění, podobenství’ (viz :parabola). V
parchant. Přesmykem z :panchart. moderním významu poprvé užíváno v
parita ‘rovnost’, paritní. Z pozdnělat. angl. (13. st.), kde je také z fr.
paritās tv. od pār ‘stejný, rovný’ (viz parma ‘druh ryby’. Z něm. Barme,
:pár). Barbe z lat. barbus tv. od barba ‘vous’
park, parčík, parkový. Z fr. parc (pří- (podle charakteristických vousků).
padně přes něm. Park) tv., původně parmezán ‘druh sýra’. Z fr. parmesan
‘obora, ohraničený prostor’, nejspíš z ‘parmský’ podle severoitalského města
pozdnělat. parricus ‘ohrada’, jež se po- Parma, kde se vyráběl.
važuje za odvozeninu z předrom., iber- parodie ‘posměšné napodobení’, paro-
ského *parra, doloženého ve šp. parra dický, parodovat. Přes něm. Parodie,
‘révoví, loubí’, prov. parran ‘zahrada’. fr. parodie a lat. parōdia z ř. parōi día
Srov. :parkovat, :parket. tv., doslova ‘vedlejší zpěv’, viz :para-
parkán ‘hradební příkop, prostor mezi a :óda, :melodie.
vnitřním a vnějším opevněním’. Ze paroh, parůžek, paroží, parohatý, paro-
střhn. parchān, parkan, střlat. parcanus háč. Viz :pa- a :roh.
stejného původu jako :park. part ‘notový zápis jednoho hlasu
parket ‘plocha určená pro tanec’. Z fr. skladby’. Přes něm. Part tv. z fr. part
parquet tv., vlastně ‘ohrazený prostor’, ‘část, strana’ a to z lat. pars (gen.
zdrobnělina od parc (viz :park). partis) tv. Srov. :partitura, :partes,
parketa, parketový. Z fr. parquet ‘par- :parta, :partaj, :parcela.
keta, parketová podlaha’, etymologicky parta ‘(zájmová) skupina’. Slang. pře-
totožné s :parket. vzetí z něm. Partei (viz :partaj).
parkovat, parkování, parkoviště, zapar- partaj ob. zast. ‘(politická) strana; ná-
kovat. Z am.-angl. (to) park tv. (20. jemník’. Z něm. Partei tv. z fr. par-
léta 20. st.), původně v angl. ‘seřadit, tie ‘(právnická) strana; díl; partie’ (viz
uložit (zásoby, vojenskou techniku)’ od :partie).
park ‘shromaždiště, seřadiště (zásob, parte ‘úmrtní oznámení’. Z rak.-něm.
techniky)’ vedle ‘park, obora’ z fr. parc Parte tv. a to z it. (far) parte
(viz :park). ‘(písemně) oznámit’, doslova ‘udělat
parkúr ‘jezdecká dráha s překážkami pro účast’, od parte ‘část, strana’ (viz
469
parter pas¹
:part, :partie). ‘část, strana’. Srov. :part, :partes,

parter ‘přízemí (divadla)’. Z fr. parterre :partie.
tv. z par (viz :per-) a terre ‘země’ z partner, partnerka, partnerský, part-
lat. terra tv. (srov. :terén). nerství. Z angl. partner tv. a to vli-
*partes (jako z partesu ‘bezchybně, vý- vem angl. part ‘část’ ze střangl. parce-
borně’). Starší č. partes (častěji pl. par- ner ’účastník’ ze stfr. parcener, parço-
tesy) znamenalo totéž co :part, vý- nier ze střlat. partionarius ‘společ-
chodiskem je lat. partēs, pl. od pars ník, účastník’ od lat. partītiō ‘dělení,
‘část, díl’. K podobnému převzetí pl. rozdělení’ od partīre, partīrī ‘dělit’
srov. :moresy, :notes. od pars ‘část’. Srov. :participovat,
participium ‘příčestí’. Z lat. partici- :part, :partie.
pium tv. od particeps ‘účastný’ (podle party ‘večírek, dýchánek’. Z angl. party
toho, že vyjadřuje účast osoby či věci tv. a to z fr. partie, mj. i ‘zábava, výlet’
na slovesném ději) a to z pars ‘část’ (viz :partie).
a odvozeniny od capere ‘brát’. (viz i partyzán ‘člen bojové organizace půso-
:participovat). bící na území obsazeném nepřítelem’,
participovat ‘účastnit se’, participace. partyzánský. V novém smyslu od 2.
Z lat. participāre ‘mít účast, sdílet’, jež svět. války, zřejmě přes r. partizán, to
je utvořeno z příslušného tvaru subst. pak z fr. partisan ‘člen malého, samo-
pars (gen. partis) ‘část’ a slovesa capere statně působícího vojenského oddílu’,
‘brát, jímat’. Srov. :anticipovat. původně ‘přívrženec, straník’, z it. par-
partie ‘část (knihy, těla ap.); jedna hra v tigiano tv. od parte ‘strana, část’ z
karty, šachy ap.; výhodný sňatek’. Přes lat. pars tv. Srov. :partaj, :partie,
něm. Partie tv. z fr. partie ‘část, hra, :partner.
úloha ap.’, což je původem příč. trp. paruka. Z it. parrucca, perruca, jehož
ž.r. od střfr., stfr. partir ‘dělit’ z lat. původ není jistý (srov. i fr. perruque a
partīrī tv. od pars (gen. partis) ‘část’. z něj něm. Perücke tv.).
Srov. :part, :partaj, :participovat. pařát ‘dráp’. Jen č., málo jasné. Asi sou-
partikulární ‘částečný’. Přes něm. par- visí se :spár.
ticular z pozdnělat. particulāris tv. od pařez. Stč. pařěz, jen č., ale staré. Viz
particula (viz :partikule). :pa- a :řezat, vlastně ‘co zbude po
partikule ‘částice’. Z lat. particula, což řezání’. Staré zdloužení *po- > *pō- >
je zdrobnělina k pars (gen. partis) pa- (B5) je stejné jako např. v :pa-
‘část’. Srov. :part, :partie, :parti- seka, :pažit.
cipovat. pařit (se). Viz :pára.
partiový ‘vadný, podřadný’. Od partie v pářit se. Od :pár.
odborném významu ‘stanovené množ- pas1 ‘cestovní doklad’, pasový. Z něm.
ství výrobků stejného druhu’, jinak viz Pass, jež je zkráceno z raně nhn.
:partie. passport ze střfr. passe-port tv. z passe,
partitura ‘notový zápis vícehlasé tvaru imper. od passer ‘projít, přejít’ a
skladby’. Z it. partitura tv. od partire port ‘přístav’, stfr. i ‘(horský) průsmyk,
‘dělit’ z lat. partīre, partīrī tv. od pars hranice’ z lat. portus ‘přístav, vjezd’.
470
pas² pásmo
Srov. :pas2 , :pas3 . :pasáž.

pas2 ‘dlouhá přihrávka vpřed ve fotbale pásek. Viz :pás.
nebo v ledním hokeji’. Z angl. pass tv. paseka. Viz :pa- a :sekat, k podob-
od slovesa (to) pass ‘projít, přejít, po- ným útvarům viz :pařez, :pažit.
dat, přihrát’ z fr. passer ‘projít, přejít’ pasiáns ‘karetní hra pro jednu osobu’. Z
z vlat. *passare od passus ‘krok’. Srov. fr. patience tv., vlastně ‘trpělivost, vy-
:pas1 , :pas3 , :pasáž. trvalost’, z lat. patientia tv. (viz :pa-
pas3 přísl. ‘neúčastním se hry (v kar- cient).
tách)’. Z fr. (je) passe tv., vlastně ‘pro- pasionál ‘sbírka životopisů svatých mu-
cházím, míjím’, od passer ‘projít, pře- čedníků’. Ze střlat. passionalis (liber)
jít, pominout’ (viz :pas2 ). ‘(kniha) o utrpení’ od pozdnělat. pas-
siō ‘utrpení, mučení’ od lat. patī (příč.
pás, pásek, pásový, pásovec, opásat, opa-
trp. passus sum) ‘trpět, snášet’. Srov.
sek, přepásat. Všesl. - p. pas, r. pó-
:pasivní, :pacient.
jas, sln. pâs, s./ch. pȍjās, stsl. pojasъ.
pasírovat ‘protlačovat (strojkem ap.)’.
Psl. *pojasъ (B9) je odvozeno od slo-
Z něm. passieren tv., vedle ‘projít, při-
vesa *pojasati ‘přepásat, převázat’ z
hodit se’, z fr. passer (viz :pas2 , :pa-
*po- ( :po) a *jasati odpovídajícího
sáž).
lit. júosti ‘opásat’, dále je příbuzné i
ř. zō̺nnȳmi ‘opásám’ (srov. :zóna) a pasíř ‘kdo vyrábí ozdobné kovové před-
sti. yāh- ‘pás’, vše je od ie. *i͡ōs- ‘opá- měty’. Od :pás, původně ‘kdo vyrábí
sat’. Původní význam subst. tedy byl (ozdobné) pásy’.
‘to, čím se přepásává’, z toho pak jed- pasivní ‘trpný, nečinný’, pasivita. Přes
nak ‘část lidského těla nad boky’, jed- něm. passiv, fr. passif z lat. passīvus
nak přeneseně ‘pruh’. Srov. :pasovat1 . tv. od lat. patī (příč. trp. passus sum)
‘trpět, snášet’. Srov. :pacient, :pasi-
pasát ‘pravidelný (sub)tropický vítr’.
onál.
Přes něm. Passat z niz. passaat(wind),
pasivum ‘trpný slovesný rod’. Z lat.
jehož původ není zcela jasný. Starší
passīvum tv., viz :pasivní.
psaní passade (wind) by mohlo ukazo-
paskvil ‘nepodařená věc; výsměch’. Ze
vat na šp. pasada ‘průchod, projití’ od
stit. pasquillo podle zmrzačené an-
pasar ‘projít, minout’ z vlat. *passare
tické sochy v Římě zvané Pasquino,
od lat. passus ‘krok’, tedy ‘vítr umož-
Pasquillo, na niž se asi od 15. st. při-
ňující plavbu, proplutí’. Srov. :pas2 .
pevňovaly pamflety a satirické sklá-
pasáž ‘průchod; úsek (uměleckého díla dánky. Jméno je údajně od jistého po-
ap.)’. Z fr. passage tv. od passer ‘pro- směváčka Pasquina bydlícího nedaleko.
jít, ubíhat, přecházet’ (viz :pas2 ). pásmo, pásmový. Ve starší č. ‘jistý počet
pasažér ‘cestující’, pasažérský. Z fr. nití na motovidle’. Všesl. - p. pasmo,
passager tv. od passage ‘přechod, pře- r. pásmo ‘smotek příze’, s./ch. pȁsmo
jezd, cesta aj.’ (viz :pasáž). ‘přadeno’. Psl. *pasmo asi souvisí s
pasé hov. ‘minulý, odbytý’. Z fr. passé tv., lot. puosms ‘špetka lnu; oddělení plotu
původně příč. trp. od passer ‘(pro)jít, mezi dvěma kůly’ a sthn. fasa, faso
uplynout, pominout’. Srov. :pas2 , ‘vlákno’, něm. Faser tv., snad z ie.
471
pasovat¹ pastorek
*pes-, *pēs- ‘vlát, vanout’. V č. posun :paštika.

významu vlivem :pás. pastel ‘barevná malířská křída; obraz
pasovat1 ‘přijímat mezi rytíře’. Vlastně vytvořený touto technikou’, pastelový,
‘obdarovat rytířským pásem’, viz pastelka. Přes něm. Pastell a fr. pastel
:pás. z it. pastello ‘malířská tužka z křídy,
pasovat2 ‘padnout, hodit se’. Z něm. hlíny, barviv a pojiva’ od pasta ‘těsto’
passen tv. a to přes střniz. passen z fr. (viz :pasta).
passer ‘jít, procházet aj.’ (viz :pas2 , pasterizovat ‘konzervovat mléko ap.
:pasáž). krátkodobým zahřátím pod bod varu’,
pasterizace. Podle fr. bakteriologa L.
pasovat se zast. ‘zápasit’. Vlastně ‘držet
Pasteura († 1895).
se za pás’, srov. :zápas.
pastilka ‘tabletka’. Přes něm. Pastille a
pasparta ‘lepenková obruba obrazu’. Z
fr. pastille z lat. pāstillus ‘chlebíček, ko-
fr. passe-partout tv., doslova ‘co jde ke
láček, tabletka’, což je zdrobnělina k
všemu’, z tvaru slovesa passer ‘jít’ a
pānis ‘chléb’ (z *past-nis).
partout ‘všude’ z par ‘skrz, pro’ (viz
pastor ‘evangelický duchovní’, pasto-
:per-) a tout ‘vše’ z lat. tōtus ‘celý,
race. Z lat. pāstor ‘pastýř’ od pāscere
všechen’.
‘pást’ ( :pást). Na základě novozákon-
past, pastička. P. paść, r.d. past’, sln. ního obrazu Krista jako dobrého pas-
pâst. Psl. *pastь je stará odvozenina týře.
od *pasti ‘padnout’ (viz :padat) (A5). pastorální ‘mající pastýřské motivy’. Z
Původní význam tedy byl ‘vykopaná lat. pāstorālis ‘pastýřský’ od pāstor
jáma, do níž má spadnout lovená zvěř’. ‘pastýř’ (viz :pastor, :pást).
pást, pastýř, pastýřský, pasák, pasáček, pastorek zast. ‘nevlastní dítě’, pastor-
pastva, pastvina, pastevec, pastouška, kyně. Sln. pástorek, s./ch. pȁstōrak, csl.
napást se, popást se, spást, vypást. Stč. pastorъkъ, pastorъka. Z dvojice psl. slov
pásti ‘hlídat, živit’. Všesl. - p. paść, r. *pastorъkъ, *pastorъka je asi prvotní
pastí, s./ch. pásti. Psl. *pasti je pří- subst. ženského rodu, které se dá vylo-
buzné s lat. pāscere tv., pāstor ‘pas- žit z *pa-dъktor-ъka, kde *pa- označuje
týř’, toch. A pās- ‘opatrovat, chránit’ z něco nevlastního, nepravého (viz :pa-
ie. *pā-s- ‘chránit, pást’. S jinou příp. ) a *dъktor- je ve složeninách náležitá
(ie. *pā-t-) sem patří gót. fōdjan ‘ži- podoba slova, z něhož máme :dcera,
vit’, angl. food ‘jídlo’ i ř. patéomai ‘jím tedy ‘nevlastní dcera’. Skupina -dъkt-
a piju’. se zjednodušila na -dt-, dále došlo k di-
pasta ‘polotuhá těstovitá hmota’, pas- similaci na -st- (A5) (Ma2 ). Oporou pro
tový, pastovat, napastovat. Přes něm. tento výklad jsou útvary jako r.d. pádo-
Paste tv. z it. pasta ‘těsto’ a to přes čka tv. (z pa- a dóčka ‘dcera’), lit. pó-
pozdnělat. pasta ‘těsto, kaše’ z ř. pástē dukra, póduktė tv. (k duktė ‘dcera’).
tv. (srov. i pastá ‘ječná kaše’) a to Subst. mužského rodu je až druhotné
od pássō ‘sypu’. Asi to odráží nej- podobně jako u :kmotr, :manžel.
starší způsob přípravy obilných kaší Pastorek znamená i ‘ozubené převodní
(viz :kaše). Srov. :pastel, :pastilka, kolečko s menším počtem zubů’, moti-
472
pastouška patent
vace přenesení není jistá. pastēde, pastēte, to pak asi ze střlat.

pastouška. Původně ‘obydlí obecního *pastatum, *pastata (srov. i fr. pâté tv.)
pastýře nebo sluhy’, viz :pást. od lat. pasta ‘těsto’ (viz :pasta). Pů-
paša ‘vysoký turecký hodnostář’. Z tur. vodně ‘pečivo z těsta plněné jemným
paša a to z per. pādišāh (viz :padi- masem aj.’.
šáh). pat ‘nerozhodné zakončení šachové hry,
pašák expr. Původ ne zcela jistý. Snad se kdy hráč nemůže táhnout žádnou fi-
dá vyjít z :pašovat, :pašerák, tato gurou a jeho král přitom není v ša-
činnost byla dříve spíše obdivovaná než chu’, patový. Přes něm. Patt, fr. pat
zavrhovaná. z it. patta ‘remíza’ ve spojeních jako
pašerák, pašerácký, pašeráctví. Dříve i essere patta ‘být kvit, být nerozhodný
pašer. Z něm. Pascher tv. od paschen (ve hře)’ a to od patto ‘smlouva, smír,
‘pašovat’. Zřejmě slovo z jihoněm. ar- narovnání’ z lat. pactum ‘smlouva’ (viz
gotu, kde je od 18. st. doloženo pas- :pakt).
sen, bāschen ‘kupovat’. Původ ne zcela pata, patní, podpatek, úpatí. Všesl. -
jasný, uvažuje se o romském pāš ‘díl’, p. pięta, r. pjatá, s./ch. péta, stsl.
původně tedy vlastně ‘dělit (zboží)’. pęta. Psl. *pęta je příbuzné s lit. pén-
Srov. :pašák. tis ‘tupá část sekery či kosy, pata’,
pašije ‘čtená či zhudebněná část evan- afghán. pūnda ‘pata’, východiskem je
gelia o Kristově umučení’, pašijový. buď ie. *pent- ‘jít’ (viz :pouť), nebo
Z pozdnělat. passiō ‘utrpení’ od patī *(s)pen- ‘napínat’ (viz :pnout), vý-
(příč. trp. passus) ‘trpět, snášet’. Srov. znamová paralela by byla v něm. Spann
:pasionál, :pacient. ‘nárt’, spannen ‘napínat’, tedy ‘napí-
pašík ‘čuník’. Od vábicího citosl. paš, paš naná část nohy’. Dále srov. :opět,
(Ma2 ), srov. :čuně. :zpět, :vzápětí.
paškál ‘velká velikonoční svíce’. Ze stř- patálie expr. ‘potíž, nesnáz’. Dříve
lat. paschalis ‘velikonoční’ od pascha ‘vojna, bitva’ z it. battaglia ‘bitva’ z
‘Velikonoce’ z ř. páscha tv. a to z pozdnělat. battuālia ‘šermování’ od bat-
hebr. pēsaḥ ‘přechod, přejití’, židov- tuere ‘bít’. Srov. :batalion, :baterie.
ská jarní slavnost připomínající pře- pátek, páteční. Od pátý, viz :pět1 .
chod Rudého moře a vysvobození z paténa ‘miska na hostie’. Ze střlat. pa-
egyptského otroctví. V křesťanství do- tena, varianty k lat. patina ‘mísa, pá-
stal svátek nový obsah - připomíná se nev’ z ř. patánē ‘mísa’.
Kristova smrt a vzkříšení. Hov. vzít si patent ‘výlučné právo k využití vyná-
někoho na paškál ‘domluvit někomu, lezu; právní norma vydaná panovní-
pokárat někoho’ prý podle toho, že k kem’, patentový, patentní, patentka,
této svíci byli lidé voděni k přísaze patentovat. Z něm. Patent tv. a to
(Ma2 ). přes fr. (lettre) patente ze střlat. lit-
pašovat, propašovat, vpašovat. Viz tera patens ‘panovníkův výnos udělující
:pašerák. nějaké právo, privilegium ap.’, doslova
paštika. Dříve i paštyka, mor. paštéka. ‘otevřený dopis, dopis přístupný všem’
Nejspíš úpravou z něm. Pastete, střhn. z littera ‘dopis, psaní’ (viz :litera) a
473
páter patricij
lat. patēns ‘otevřený, přístupný, jasný’ čelo).

od patēre ‘být otevřený’. patka3 ‘klopa, kousek látky zakrývající
páter ‘katolický kněz’. Z lat. pater ‘otec’, kapsu’. Přes něm. Patte z fr. patte
jež je stejně jako něm. Vater, angl. tv., vlastně ‘tlapa, nožička, sponka aj.’
father, stir. athir, ř. patē̺r, toch. A pā- onom. původu. Srov. :pac.
car, sti. pitár- pokračováním starého patlat, patlavý, zapatlat, rozpatlat, vy-
ie. názvu pro otce *pƏtē̺r. Srov. :pat- patlat, upatlat. Expr. útvar na retnici
ron, :paternita, :patriot, :páteř, ale a r/l jako matlat, piplat, babrat (Ma2 ).
i :otec a :abbé. patnáct. Viz :pět1 a :-náct.
paternita ‘otcovství’. Z pozdnělat. pa- patník. Od :pata, srov. u Jg i patka
ternitās tv. od pater ( :páter). ‘násypek u domu’.
páternoster ‘výtah s nepřetržitým po- patoky hanl. ‘zvětralé pivo či jiný špatný
hybem, oběžný výtah’. Z něm. Pater- nápoj’. R. pátoka ‘melasa, sirup’, sln.
noster(aufzug) tv. od Paternoster ‘rů- pátoka ‘špatné pivo, víno’, b. pátoka
ženec’ (kabinky výtahu jdou dokola ‘poslední odvar při pálení rakije’. Z
jedna za druhou jako kuličky růžence) :pa- a téci, původní význam je asi
a to podle prvních slov lat. verze mod- ‘dodatečný (poslední) produkt při vý-
litby Otčenáš (Pater noster). Srov. robě alkoholického nápoje’, srov. po-
:páteř. dobně :paběrek, :pačesy.
páteř, páteřní, bezpáteřný. Ve stč. zna- patologie ‘nauka o chorobných proce-
menalo ‘otčenáš, modlitba vůbec, růže- sech v organismu’, patologický, pato-
nec’ od lat. pater noster (viz :páter- log. Viz :patos a :-logie.
noster). Poté přeneseno na další věci, patos ‘vzrušení, vzletné nadšení’, pate-
které se podobají spojeným kuličkám tický, patetik. Přes něm. Pathos tv. z ř.
růžence (perly na niti, řada vůbec ap.), páthos ‘útrapa, nemoc, vášeň, duševní
především pak na hřbetní část kostry stav’, od toho adj. pathētikós ‘vnímavý
složenou z obratlů. k utrpení, vášnivý, trpící’. Srov. :pa-
patetický. Viz :patos. tologie.
patina ‘jemný povlak na kovu působící pátrat, pátrací, pátravý, pátrač, vypát-
dojmem starobylosti’. Z it. patina tv., rat, propátrat. Viz :patřit, k významu
původně ‘(ochranný) nátěr’, a to me- srov. :hledět - :hledat.
tonymií z lat. patina ‘mísa, pánev’ (na patriarcha ‘nejstarší člen rodu, kmet;
starých mísách byl povlak dobře pa- hlava pravoslavné církve’, patriar-
trný). Dále viz :paténa, :pánev. chální, patriarchát ‘rodové zřízení, v
patison ‘druh tykve’. Z fr. pâtisson od němž má vládnoucí postavení muž’.
pâtisser ‘péci, vypracovat (těsto)’ od Přes pozdnělat. patriarcha ‘praotec’ z
pâte ‘těsto, kaše, hmota’ z lat. pasta ř. patriárchēs tv. z patriā̺ ‘otcovský pů-
‘těsto’ ( :pasta). vod, rod’ od patē̺r ‘otec, praotec’ a
patka1 ‘skrojek chleba’. Metaforicky od árchō ‘jsem první, vládnu, začínám’.
:pata. Srov. :páter, :matriarchát, :anar-
patka2 ‘vlasy sčesané do čela’. Nejasné, chie.
snad přeneseně od :patka3 (zakrývá patricij ‘bohatý měšťan’, patricijský,
474
patriot pavián
patriciát. Z lat. patricius ‘římský šlech- rou odvozeninu od ie. *pā-tro- ‘po-
tic’, původně adj. značící ‘urozený, trava, krmení’ (srov. sthn. fuotar, něm.
šlechtický’, vlastně ‘mající urozeného Futter tv., arm. hauran ‘stádo’) od *pā-
otce’ od pater ‘otec’ (viz :páter). , k němuž patří i :pást. K posunu vý-
patriot ‘vlastenec’, patriotka, patriot- znamu ‘živit, chovat’ → ‘dbát, opatro-
ský, patriotismus. Přes něm. Patriot a vat’ → ‘hledět’ (či opačně) srov. např.
fr. patriote z pozdnělat. patriōta tv. z :chovat, :šetřit. Další význam ‘pří-
ř. patriō̺tēs ‘rodák, krajan’ od pátrios slušet, náležet’ se dá vysvětlit z ‘hledět
‘rodný, rodový, po otci zděděný’ od k něčemu’ či možná spíš ‘ležet v do-
patē̺r ‘otec’. Srov. :páter, :patriar- hledu’, srov. podobný posun u příslušet
chát. (viz :slušet).
patrný. Od :patřit. paušál ‘předem stanovená částka k
patro, patrový. P. piętro, r.d. pjatró, úhradě výloh’, paušální, paušalizovat
sln.d. pétro ‘strop (z trámů)’, csl. pętro ‘(povrchně) zevšeobecňovat’. Z něm.
tv. Psl. *pętro, původně asi ‘stropní Pauschale a to z nlat. (rak.-něm.)
trám, strop z trámů’, nemá jasný pů- pauschalis ‘úhrnný, nediferencovaný’
vod. Obvykle se spojuje s ie. *pent- ‘jít’ od něm. spojení im Bausch (oblastně
(co do významu srov. lat. pōns ‘most’, i Pausch) und Bogen ‘úhrnem, se vším
viz :pouť), či *(s)pen- ‘pnout’ (viz všudy’, které není etymologicky uspo-
:pnout). kojivě vyloženo.
patrola ‘hlídka’, patrolovat. Z něm. Pa- pauza ‘přestávka’, ob. pauzírovat. Přes
trolle, Patrol vedle Patrouille z fr. pa- něm. Pause z lat. pausa a to z ř. paũsis
trouille tv. od patrouiller ‘být na ob- tv. od paúō ‘zastavuji, zadržuji, přestá-
hlídce, brouzdat se’, mladší varianty vám’.
fr. patouiller ‘brouzdat se, čvachtat’ od pauzovat ‘rozmnožovat obkreslením na
patte ‘tlapa, noha’ onom. původu. Srov. průsvitný papír’, pauzovací, pauzák. Z
:patka3 , :pac. něm. pausen (vedle bausen, pauschen,
patron ‘ochránce’, patronka, patronace, bauschen) a to asi kontaminací (D3) fr.
patronát. Přes něm. Patron z lat. pa- ébaucher ‘načrtávat, tvarovat’ a poncer
trōnus ‘ochránce, obhájce’ od pater ‘vyhladit pemzou’ od ponce ‘pemza’ z
‘otec’. Srov. :patrona, :patricij. vlat. pōmex (viz :pemza).
patrona ‘náboj střelné zbraně’. Z něm. páv, paví, pávice. Ze střhn. phāwe či z
Patrone ‘nábojnice’ z fr. patron ‘šab- nějaké neznámé román. předlohy, obojí
lona, forma, model’ a to metaforicky z pak z lat. pāvō tv., jež je asi stejně jako
významu ‘patron’ (dále viz :patron). ř. taō̺s tv. převzato z nějakého nezná-
K významu srov. :matrice. mého východního jazyka.
patřit, patrný, patřičný, spatřit, popat- pavéza ‘druh štítu’. Z it. pavese, vlastně
řit, opatřit, opatrovat, opatrný, zao- ‘pavijský (štít)’ podle severoitalského
patřit, nedopatření. Jen č., slk. a p. (pa- města Pavia, kde se tyto štíty vyráběly.
trzyć), dále ukr. pátraty ‘šetřit’ (srov. pavián ‘velká africká opice s protáhlými
:pátrat). Psl.d. *patriti, *patrati nemá čelistmi’. Z něm. Pavian z niz. baviān
jasný původ. Snad by mohlo jít o sta- a to obměnou koncovky z fr., střfr. ba-
475
pavilon paže
bouin tv. od onom. základu bab- (srov. které se při tření odstraňují’. Všesl. -
fr. babiller ‘žvanit’). p. paździerze, r.d. pázder, s./ch. pòzder,
pavilon ‘budova ke speciálnímu účelu’. csl. pazderьje. Psl. *pazderьje je kolek-
Přes něm. Pavillon z fr. pavillon ‘be- tivum od *pazderъ a to pak z *paz-
sídka, pavilon’, stfr. paveillon ‘stan’ (srov. :pazneht, :pozdě) a odvoze-
z lat. pāpiliō ‘motýl’, v pozdní lat. i niny od *derti ( :dřít). Původní vý-
‘stan’ (snad metaforicky podle vchodu znam tedy je ‘co zbude při tření lnu’,
do stanu, kde vyhrnuté konce mohou srov. podobně :pačesy s předp. :pa-.
připomínat motýla). pazneht ‘kopyto sudokopytníků’. P. paz-
pavlač ‘venkovní chodba v poschodí’, nogieć, r.d. páznogt’, stsl. paznogъtь,
pavlačový. Jen č. a slk., z č. je p. paznegъtь. Psl. *paznogъtь, *paznegъtь
pawlacz. Ve starší č. i pavlaka, jinak je tvořeno z *paz- (srov. :pazdeří,
stč. pavlač, pavlaka, pavlak znamená :pozdě) a *nogъtь, *negъtь ( :nehet),
‘rouška, přikrývka’, srov. i p. powłoka, původní význam je asi ‘to, co je pod
r. pávoloka tv., stsl. pavlaka ‘střecha, nehtem, za nehtem’.
kryt’. Vše je to od psl. *povelkti ‘po- pazour, zhrub. pazoura, pazourek. P. pa-
vléci’ (B8) (viz :pa- a :vléci), dnešní zur, r. pazúr. Nepříliš jasné, snad je psl.
význam (v č. od Komenského) asi *pazurъ expr. obměnou psl. *paznogъtь
metaforou (pavlač jakoby povléká zdi ( :pazneht).
domu). Srov. :povlak, :oblak. pažba. Původně totéž co :pažení,
pavouk, pavouček, pavoučí, pavučina. vlastně ‘dřevěné obložení’, pak ‘dře-
Všesl. - p. pająk, r. paúk, s./ch. pȁūk. věná část ručních palných zbraní’.
Psl. *paǫkъ (B7) (v č. mezi dvěma sa- paže, pažní, podpaž(d)í, podpažní, upa-
mohláskami vzniklo tzv. hiátové v) se žit, vzpažit, předpažit, rozpažit, zapa-
skládá z předpony *pa- ( :pa-) a od- žit, připažit. Jen č. a slk., luž. paža,
vozeniny od ie. kořene *ank-, *onk- nejasné. Vzhledem k rozšíření slova lze
‘ohýbat’, který je např. v lit.d. anka nejspíš uvažovat o psl.d. *paz-ja (B3)
‘smyčka, oko, osidlo’, sthn. ango ‘trn, utvořeném obměnou příp. z všesl. *paz-
háček’, lat. uncus ‘hákovitý, zakři- ucha ‘podpaží’ (stsl. pazucha tv. atd.),
vený’, ř. ónkos ‘zakřivení, háček’, sti. které však také nemá jasné souvis-
aňčati ‘ohýbá, křiví’. Významová mo- losti. Vzhledem k podobě sln. pâzduha,
tivace není zcela jasná - myslí se na ch.d. pȁzduha a především lot. paduse
nápadně dlouhé a zakřivené nohy pa- tv. se obvykle vychází z *paz- (srov.
vouka (Ma2 , HK), vzhledem k lit. vý- :pazneht, :pozdě) a *-duch-, které je
znamu lze uvažovat i o významu ‘kdo pokračováním ie. *dous- ‘paže’, dolo-
chytá do osidel, do sítě’ a vyjdeme-li od ženého v stir. doë a sti. dóš tv. (tedy
základního významu ‘roh, kout’ (srov. ‘co je pod paží’). Nejasný je ale vztah
ř. ónkē tv. a :úhel, kde je znělá va- k dalším tvarově i významově nápadně
rianta kořene *ang-), pak i o významu blízkým slovům jako hl. podpacha ‘pod-
‘kdo žije v koutech’ (srov. č.st. koutník paží’, p. pacha, r. pach tv., lit. pažastìs
‘pavouk’). tv. (zde se základ jednoznačně spojuje
pazdeří ‘dřevnaté úlomky stonku lnu, se sti. hásta-, av. zasta ‘ruka’) a konec-
476
páže pedál
konců i :pazour. ts- = -c-), ukr.d. póčka, sln. pečkȁ, csl.

páže ‘mladý šlechtic konající drobné pъštьka ‘kamínek’. Psl. *pъt’ьka (B3,
služby u dvora’, pážecí. Z fr. page (srov. B6), původně asi ‘vejce, jádro ap.’, je
it. paggio, střlat. pagius), jehož původ zdrobnělina od *pъt’ь, jež vychází z
je nejasný. Snad přes vlat. ze zkomole- ie. *put-i͡o-, které je příbuzné s lit. pa-
ného ř. paidíon, což je zdrobnělina od ũtas ‘vejce, varle’ (na základě podob-
paĩs (gen. paidós) ‘dítě, chlapec’ (srov. ného tvaru), dále i ir. uth ‘vemeno’
:pedagog). (srov. i příbuzné br. potka ‘penis’). Zá-
pažení ‘přepážka; dřevěné obložení’. Od kladem je ie. *pū- ‘puchnout, nadouvat
slovesa pažiti ‘přepažovat’, srov. r. pase’, které je i v :puchnout, :pýcha,
zít’ ‘dělat žlábek do desky’, sln. pá- :pysk ap.
žiti ‘přepažovat’. Východiskem je psl. pečárka ‘žampion’. P. pieczarka, r. pe-
*pazъ ‘žlábek, drážka’ (č.st., r. paz, čeríca, pečúra, s./ch. pèčūrka. Nejspíš
sln.d. pâz tv.) z ie. *paǵ-, *pak̸- ‘při- od *pekti ( :péci), tedy ‘houba, která
pevnit’, z něhož je např. i něm. Fach se jí pečená’.
‘přihrádka’ (viz :foch) a Fuge ‘drážka, péče, pečovat, pečovatel(ka), pečovatel-
mezera’, lat. pangere ‘připevnit, při- ský, pečlivý, pečlivost, bezpečí, nebez-
tlouci’, srov. i :pakt, :propaganda. pečí. P. piecza, r.d. péča tv., sln. péča
pažit ‘trávník’, pažitka, pažitkový. R. ‘starost, trápení’, vedle toho srov. r.
pážit’, stsl. pažitь ‘lučina, pastvina’. pečál’ ‘smutek, zármutek’, stsl. pečalь
Psl. *pažitь je asi odvozeno od *požiti ‘zármutek, starost, útrapa’. Psl. *peča
(viz :pa- a :žít, srov. i :žito), tedy (z *pek-ja (B3)) ‘starost, trápení’ je od
původně snad ‘pastvina po spasení do- *pekti ( :péci), k podobnému posunu
bytkem, s ještě nedorostlou trávou’. srov. :hoře.
Srov. i :paběrek, :paseka, :pařez. pečeť, pečetní, pečetit, pečetidlo, zape-
pecen. Ze spojení pecen chléb, jehož četit, rozpečetit, zpečetit. Všesl. - p.
první část je jmenným tvarem adj. pieczęć, r. pečát’, s./ch. pèčat, stsl. pe-
pecný ‘pečený v peci’, dále viz :péci. čatь. Psl. *pečatь je nejspíš odvozeno
péci, pečený, pec, pekáč, pekař, pe- od *pekti ( :péci), původně se totiž pe-
kařka, pekařský, pekařství, pekárna, četilo rozžhaveným kovem. Dost neob-
pečivo, pečivárna, pečeně, pečínka, vyklá je však příp., srov. i nejasnou no-
upéci, opéci, rozpéci, zapéci, připéci, sovku v p. Podle jiného výkladu z vý-
propéci, spéci, vypéci, výpečky aj. chodu, odkud pečetění pochází (srov.
Všesl. - p. piec, r. peč’, s./ch. pȅći, stsl. gruz. bečedi ‘pečeť’) (Ma2 ). Něm. Pet-
pešti. Psl. *pekti (B3) je příbuzné s lit. schaft tv. je staré převzetí z č. nebo sln.
kèpti (přesmyk souhlásek), lat. coquere pedagog, pedagogika, pedagogický. Z
(srov. :kuchyň) tv., alb. pjek ‘peču’, lat. paedagōgus z ř. paidagōgós ‘vycho-
ř. péssō tv., sti. páčati ‘peče, vaří’, vše vatel, opatrovník dětí’ z paĩs (gen. pai-
z ie. *peku̯ - ‘péci’ (A3). Srov. :pecen, dós) ‘dítě’ a odvozeniny od ágō ‘vedu’.
:péče, :pečeť, :pečárka. Srov. :pedofil, :pedant, :demagog.
pecka, pecička, peckový, peckovitý, pec- pedál, pedálový. Přes něm. Pedal z
kovice. P. pestka (-st- přesmykem z - it. pedale tv. (původně jen u hudeb-
477
pedant pektorální
ních nástrojů) a to substantivizací z významu ‘pěší chůze’.

lat. pedālis ‘nožní’ od pēs (gen. pedis) pěchovat, napěchovat, upěchovat. Asi
‘noha’. Srov. :pedikúra, :moped. od :píchat, srov. slk. pchat’ ‘cpát’ (z
pedant ‘puntičkář’, pedantský. Přes oslabeného *pьchati) a dále i :píst.
něm. Pedant, fr. pédant, it. pedante asi pejorativní ‘hanlivý’. Jako odborný ter-
ze střlat. *paedans (gen. *paedantis), mín kolem r. 1900 na základě pozdně-
přech. přít. od *paedare ‘vychovávat’, lat. peiōrāre ‘zhoršovat’ od lat. peior
což by bylo polatinštělé ř. paideúō ‘vy- ‘horší’, 2. stupně k lat. malus ‘špatný,
chovávám, poučuji’ od paĩs (gen. pai- zlý’.
dós) ‘dítě’. Srov. :pedagog. pejzy ‘dlouhé vlasy na skráních (u
pedel ‘zaměstnanec vysoké školy dopro- židů)’. Z hebr. peies ‘skráně, spánky’
vázející s insigniemi rektora při slav- (podle starozákonních příkazů se vlasy
nostních příležitostech’, pedelský. Ze kolem hlavy neměly stříhat).
střlat. pedellus, bedellus ‘univerzitní peklo, pekelný, pekelník. Všesl. - p.
školník’ a to z germ. základu, který je piekło, r. péklo, s./ch. pàkao tv.,
v sthn. bitil, stangl. bidul ‘kdo přednáší stsl. pьkъlъ ‘smůla, dehet’. Psl. *pь-
výzvy, prosby ap., mluvčí’ od slovesa, kъlъ/*pьkъlo ‘smůla, dehet’ souvisí s
které je dnes v něm. bitten ‘prosit’. lat. pix ‘smůla’ (z toho sthn. peh tv.,
pederast ‘homosexuální pedofil’. Přes srov. :pech), ř. píssa tv., vše z ie. *pik-
moderní evr. jazyky z ř. paiderastés tv., není však zcela jasné, zda jde o
‘milovník chlapců’ z paĩs (gen. paidós) genetickou příbuznost, či nějakou vý-
‘dítě, chlapec’ a erastē̺s ‘milenec, ctitel’ půjčku. Význam ‘peklo’ se po vzoru
od eráō ‘miluji, toužím’. Srov. :pedo- střhn. pech ‘smůla’ i ‘peklo’ vytvořil na
fil, :erotika. základě představy, že hříšníci v pekle
trpí ve vroucí smůle. Lid. etym. (D2)
pediatr ‘dětský lékař’, pediatrie, pediat-
dnes spojuje s :péci.
rický. Z něm. Pädiater a to uměle z ř.
paĩs (gen. paidós) ‘dítě’ a iātē̺r, íātrós pěkný. Slk. pekný, p. piękny, jinde chybí.
‘lékař’. Srov. :pedagog, :psychiatr. Nejasné. Uznáme-li starobylost slova
(což je pro omezený výskyt sporné), lze
pedikúra ‘odborné ošetření nohou’. Přes
spojit se sthn. fēhen ‘krášlit, zdobit’,
něm. Pediküre z fr. pédicure, což je no-
fēh ‘pestrý’, ř. poikílos ‘pestrý, pestře
votvar z lat. pēs (gen. pedis) ‘noha’ a
zdobený, skvostný’ z ie. *peik-, *poik-
cūra ‘péče’. Srov. :manikúra, :pedál.
‘pestrý, barevný’ (B2) (nosovka v p.
pedofil ‘osoba trpící chorobnou sexuální by byla druhotná). Srov. i stsl. pěgъ
náklonností k dětem’, pedofilie, pedo- ‘pestrý’ ze znělé varianty *poig- a dále
filní. Novější, viz :pederast, :peda- :psát, :pestrý.
gog a :-fil. pektin ‘rosolotvorná látka rostlinného
pedologie ‘půdoznalství’. Z ř. pédon původu’. Novotvar (19. st.) k ř. pēk-
‘půda, země’ a :-logie. tós ‘pevný, pevně složený’ od pē̺gnȳmi
pech ob. ‘smůla’. Z něm. Pech tv., dále ‘upevňuji, dělám tvrdým’.
viz :peklo a :smůla. pektorální ‘prsní, hrudní’. Z lat. pec-
pěchota. Příp -ota od :pěší. U Jg i ve torālis tv. od pectus (gen. pectoris)
478
pelargonie penál
‘prsa, hruď’. Srov. :parapet. mêle tv., stfr. pesle-mesle, varianta k

pelargonie ‘druh okrasné rostliny’. Z mesle-mesle, což je zdvojená podoba
nlat. pelargonium (případně přes něm. stfr. mesler ‘míchat’ (dnes mêler) z
Pelargonie) a to od ř. pelārgós ‘čáp’. vlat. *misculāre od lat. miscēre tv.
Plody té rostliny totiž připomínají Srov. :mišmaš, :mísit.
ptačí hlavu s dlouhým zobákem, srov. peloton ‘hlavní skupina pohromadě je-
i lid. název čapí nůsek pro rostlinu ka- doucích cyklistických závodníků’. Z fr.
kost ( :kakost). peloton ‘skupina, hlouček, klubíčko,
pelášit. Novější, zřejmě expr. útvar (do- četa’, což je zdrobnělina od pelote
loženo až u Jgd) od :pelech, možná ‘klubko, koule’ a to z vlat. *pilotta od
na základě zvratného pelešit se ‘běhat lat. pila ‘míč’.
se’ (= ‘projevovat pud k páření (u sa- pelyněk, pelyňkový. Nář. pelyň, peluň,
mic)’). polynek aj. P. piołun, r. polýn’, s./ch.
pelech, pelíšek, pelešit se. Stč. pel- pèlin, csl. pelynь, pelynъ. Psl. *pelynь,
úch, pelušě ‘pelech’, peleš(ě) ‘jeskyňka, *polynь je nejspíš od *pel-, *pol-, které
doupě, komůrka’. Jen zsl. - p. pielesz je v :pálit1 , :plamen ap. Motivací
(přeneseně i ‘rodinný dům’), stluž. pe- pojmenování je asi výrazně hořká chuť,
leš, nejasné. Příp. ukazuje na expr. tvo- k vztahu ‘pálivý’ - ‘hořký’ viz :hořký
ření. (jinak Ma2 ).
pelerína ‘pláštěnka s prostřiženými ot- pemza ‘lehká sopečná vyvřelina’. Z něm.
vory pro ruce’. Z fr. pèlerine ‘poutnický Bims, případně již střhn. pumz, bimz
plášť’ od pèlerin ‘poutník’ z pozdně- či střdn. pemesse, to pak z lat. pū-
lat. pelegrīnus tv. z lat. peregrīnus mex (gen. pūmicis) tv., jež souvisí s
‘přespolní, cizí’ a to z per- ( :per-) a lat. spūma ‘pěna’ (viz :pěna). Srov.
odvozeniny od ager ‘pole, pozemek’. i :pauzovat.
pelest ‘čelní či postranní prkno postele’. peň kniž. ‘kmen’. Všesl. - p. pień, r.
Slk. pel’asť. Snad z něm. Bettleiste tv. z pen’, s./ch.st. pânj, csl. pьnь. Psl.
Bett ‘postel’ a Leiste (viz :lišta) (HK). *pьnь (B6) je příbuzné se střdn. vīne
pelichat, vypelichaný. Jen č. Souvisí se ‘hromada dřeva’, ř. pínax ‘deska’, sti.
sln. pelíha ‘piha, červená skvrna na pínāka- ‘palice, kyj’ z ie. *pin- ‘kus
tváři’ a dále p.d. pielasy, r. pelësyj dřeva’.
‘skvrnitý’, stsl. pelěsъ ‘potřísněný’. Psl. pěna, pěnový, pěnivý, pěnit, vypěnit,
základ *pel- ‘skvrna’ je příbuzný s lit. napěnit, zpěnit. Všesl. - p. piana, r.
pelė siai ‘plíseň’ (viz :plíseň), něm. péna, ch. pjȅna, s. pȅna, stsl. pěna. Psl.
fahl ‘bledý’, ř. poliós, pelitnós ‘šedý’, *pěna je příbuzné s lit. spáinė ‘pěna na
vše od ie. *pel- ‘šedý, bledý, strakatý’. mořských vlnách’, stpr. spoayno ‘pěna
K souvislosti ‘skvrna’ - ‘lysina, vypeli- na vařeném pivu’, něm. Feim ‘pěna’,
chané místo’ srov. :lysý. angl. foam, lat. spūma, sti. phéna- tv.,
pelikán. Přes něm. Pelikan ze střlat. pe- vše z ie. variant *(s)poi-n- a *(s)poi-m-
licanus a to z ř. pelekán tv. od pélekys (A5, B2).
‘sekyra’ (podle podoby zobáku). penál ‘pouzdro na psací potřeby’. Z
pel-mel ‘nesourodá směsice’. Z fr. pêle- něm. Pennal ze střlat. pennale tv. a
479
penále penze
to substantivizací tvaru stř.r. adj. pen- lina od pēnis (viz :penis).

nalis ‘týkající se pera’ od lat. penna penis ‘mužský pohlavní úd’. Z lat. pēnis
‘pero’. tv. (z *pesnis), jež je příbuzné se sthn.
penále ‘pokuta za nedodržení smlouvy’, fasel, střhn. visel (srov. :fízl), ř. péos,
penalizovat. Z fr. pénal (ž.r. pénale) sti. pásas- tv., vše z ie. *pes- tv. Srov.
‘trestní’ z lat. poenālis tv. od poena :penicilin.
‘pokuta, trest’ (viz :cena, srov. :pe- peníz, penízek, peněžní, peněžník, pe-
nalta). něžnický, peněžnictví, peněžitý, peně-
penalta ‘pokutový kop (ve fotbale)’, pe- ženka. Všesl. - p. pieniądz, str. pen-
naltový. Z angl. penalty (kick) tv. od jazь, ch.st. pjȅnēz, stsl. pěnędzь. Psl.
penalty ‘pokuta, trest’ a to přes fr. pé- *pěnędzь (B7, B1) je stará výpůjčka z
nalité tv. k lat. poenālis ‘trestní’ (viz germ., nejspíš ze sthn. phenning ‘druh
:penále). mince’ (z toho dnes Pfennig, srov. i
:pence). Původ není jasný. Vzhledem
pence ‘drobná britská mince’. Nepravi-
k nejstaršímu sthn. dokladu phendi(n)g
delný pl. od penny, stangl. pennig, je-
se uvažuje o výpůjčce z lat. pon-
muž odpovídá něm. Pfennig. Dále viz
dus ‘váha’ (odtud např. angl. pound
:peníz.
‘libra’), pendere ‘vážit (kov), platit’.
pendlovat ob. ‘chodit, jezdit sem a tam’, pěnkava, pěnkavovitý. Nář. pinkava,
pendlovky. Z něm. pendeln tv. od Pen- slk. pinka, penkava, sln. pinóža tv. Pů-
del ‘kyvadlo’ z lat. pendulum ‘kyva- vod je v onom. *pink- (napodobení
dlo, závaží’ od pendēre ‘viset’. Srov. hlasu pěnkavy), který je i v něm. Fink,
:apendix, :pandán. it. pincione, ř. spíngos, bret. pint či
pendrek ‘obušek; cukrářský výrobek z maď. pinty tv. Srov. :pěnice.
lékořice’. Z rak.-něm. Bärendreck, do- penta- (ve složeninách) ‘pěti-’. Z ř.
slova ‘medvědí lejno’, z něm. Bär ‘med- penta- (ve složeninách) od pénte ‘pět’.
věd’ a Dreck ‘lejno, hovno’. Původní je Srov. :pentalogie a také zast. penta-
tedy žertovný název lékořicového vý- gon ‘pětiúhelník’ (odtud Pentagon ‘mi-
robku, odtud pak v č. další přenesení nisterstvo obrany USA’ podle půdo-
na černý gumový policejní obušek. rysu jeho budovy, k druhé části viz
pěnice ‘druh ptáka’. R. pénka ‘králí- :goniometrie).
ček (pták)’, sln. pénica ‘pěnice’. Nejspíš pentalogie ‘umělecké dílo o pěti samo-
stejný původ jako :pěnkava, možná statných částech’. Viz :penta- a :-
ale také od :pět2 . logie, srov. :trilogie, :tetralogie.
penicilin ‘základní antibiotikum získá- pentle ‘stužka’, pentlička. Z něm. Bän-
vané z některých plísní’, penicilinový. Z del, což je zdrobnělina k Band ‘stuha,
něm. Penicillin, angl. penicillin od lat. pásek’ od binden ‘vázat’. Srov. :pant,
názvu plísně Penicillium notatum, z níž :pingl, :bandáž.
se lék získává. Název vychází z lat. pē- penze ‘důchod; denní poplatek za stravu
nicillus ‘štětec’ (podle podoby výtrus- v hotelu’, penzijní, penzist(k)a, pen-
nice), to je vlastně zdrobnělina od pē- zionovat. Přes něm. Pension tv. z fr.
niculus ‘ocásek’, což je další zdrobně- pension ‘penze, penzion, roční důchod’
480
penzion perioda
z lat. pēnsiō ‘splátka, plat’ od pendere cepce, :akceptovat.

(příč. trp. pēnsus) ‘vážit, platit’, pů- perena ‘trvalka’. Od lat. perennis ‘celo-
vodně ‘věšet’. Srov. :penzion, :pen- roční, trvalý’ z :per- a odvozeniny od
zum, :pendlovat. annus ‘rok’.
penzion ‘druh pohostinského zařízení’, perfektní ‘dokonalý’. Přes něm. perfekt
penzionát. Z fr. pension ‘penzion’ i z lat. perfectus ‘hotový, dokonalý’, což
‘denní poplatek za ubytování a stravu’, je původem příč. trp. od perficere ‘udě-
dále viz :penze. lat, dokončit’ z :per- a facere ‘dělat’.
penzum ‘stanovené množství (práce)’. Z Srov. :perfektum, :afekt, :defekt.
lat. pēnsum ‘denní úkol, práce’, vlastně perfektum ‘minulý čas s významem vý-
‘co je odvážené’, od pendere ‘vážit’. sledku děje’, perfektivní. Z lat. per-
Srov. :penze. fectum tv. od perfectus (viz :per-
peon ‘zemědělský dělník v Lat. Ame- fektní).
rice’. Ze šp. peón ‘nádeník, chodec, pě- perforovat ‘dírkovat, propichovat’, per-
šec’, původ stejný jako :pion. forovaný, perforace. Z lat. perforāre
pepita ‘drobně kostkovaná tkanina’. Ze ‘provrtat, prorazit’ z :per- a forāre
šp. pepita podle jména šp. tanečnice ‘vrtat’. Srov. :brány.
Pepita del Ortega. pergamen ‘zvířecí kůže upravená k
peprmint ‘mentol’, peprmintový. Z psaní’. Ze střlat. pergamenum z pozd-
angl. peppermint ‘máta peprná, men- nělat. (charta) pergamēna, doslova
tol’ z pepper ‘pepř’ a mint ‘máta’ (viz ‘pergamský (papír)’, podle maloasij-
:pepř a :máta). ského města Pergamon, kde jeho vý-
pepř, peprný, pepřenka, pepřit, opep- robu ve 2. st. př. Kr. vyvinuli jako ná-
řit, připepřit. P. pieprz, r. pérec, s./ch. hražku papyru.
pȁpar, csl. pьprъ. Psl. *pьpьrъ je pře- pergola ‘lehké zahradní loubí’. Z it. per-
vzato z lat. piper a to přes ř. péperi ze gola z lat. pergula tv., snad od per-
sti. pippalī tv. nejistého, možná neie. gere ‘pokračovat v cestě, spěchat’, srov.
původu. Srov. :paprika, :peprmint, však i :práh.
:perník. peri- předp. Z ř. perí ‘kolem, o, ob’, jež
pepsin ‘enzym obsažený v žaludeční souvisí s naším :pře-. Srov. :perife-
šťávě’. Novotvar k ř. pépsis ‘trávení’ rie, :perioda, :peripetie, :periskop.
od péssō, péptō ‘vařím, trávím’ (srov. periferie ‘okrajová část, okraj’, peri-
:dyspepsie). ferní. Přes něm. Peripherie tv. z lat.
per- předp. Z lat. per ‘skrz, přes, po’, peripherīa ‘kružnice, obvod’ z ř. perifé-
které je příbuzné s :pře-, :přes i reia ‘oběh, okruh’ od periférō ‘nosit ko-
:peri-. Srov. :percepce, :perfektní, lem, otáčet se, obíhat’ z perí ( :peri-)
:permanentní, :persona, :perze- a férō ‘nesu’. Srov. :semafor, :meta-
kuce. fora.
percepce ‘vnímání’. Z lat. perceptiō perifráze ‘opis’, perifrastický. Přes lat.
‘vnímání, chápání’ od percipere ‘ucho- periphrasis z ř. perífrasis. Viz :peri- a
pit, chytit, sklízet’ z :per- a capere :fráze.
‘brát, uchopit’. Srov. :recepce, :kon- perioda ‘období, opakující se časový
481
peripetie pero
úsek’, periodický, periodizovat, perio- ruského města Permu nedaleko Uralu,

dizace, periodikum. Přes moderní evr. kde se útvar hojně vyskytuje.
jazyky (něm. Period, fr. periode, angl. permanentní ‘trvalý, stálý’, perma-
period) z ř. períodos ‘obcházení, oběh, nence, permanentka. Přes něm. per-
návrat, obvod’ z perí ( :peri-) a hodós manent, fr. permanent z lat. perma-
‘cesta’. Srov. :metoda, :epizoda i nēns (gen. permanentis), což je přech.
:chodit. přít. od permanēre ‘vytrvat, vydržet’ z
peripetie ‘náhlý zvrat (v událostech)’. :per- a manēre ‘trvat’. Srov. :ima-
Přes fr. péripétie ‘náhlý obrat, rozuz- nentní.
lení’ z ř. peripéteia ‘nečekaný obrat (v permoník ‘důlní skřítek’. Zdrobnělina
dramatu)’ z perí ( :peri-) a odvoze- od permon z něm. Bergmann, vlastně
niny od pétomai ‘letím, padám, pádím’ ‘důlní muž’, z Berg ‘hora, důl’ a Mann
(srov. peripetē̺s ‘upadlý, převrácený’). ‘muž’.
periskop ‘optický přístroj umožňující permutace ‘obměna pořadí prvků v ma-
pozorování s vertikálně posunutou osou tematické množině’. Z lat. permūtātiō
pohledu’. Novější, viz :peri- a :-skop. ‘proměna, výměna’, viz :per- a :mu-
perkelt ‘maďarský vepřový guláš’. Z tace.
maď. pörkölt tv., doslova ‘pražený’, od perník, perníček, perníkový. Zjednodu-
pörkölni ‘pražit’. šením souhláskové skupiny (A9) z pů-
perkuse ‘poklep; rytmické nástroje’, vodního *peprník (viz :pepř), šlo o pe-
perkusní. Z lat. percussiō ‘úder, uho- čivo z mouky, medu a pepře (Ma2 , Jg).
zení’ (druhý význam přes angl. percus- Srov. :perný.
sion ‘bicí nástroje’) od percutere (příč. perný ‘krušný, těžký’. U Jg ve významu
trp. percussus) ‘udeřit, prorazit, do- ‘čpavý, štiplavý, ostrý, pepřený’, vedle
tknout se’ z :per- a quatere ‘třást, bít’. toho má i spojení perná práce, perná
Srov. :diskuse. zima odpovídající dnešnímu významu.
perla, perlička, perlový, perlivý, perlit Z peprný (viz :pepř), na změně vý-
(se), zaperlit (se), perleť, perleťový. Z znamu se mohla podílet i asociace s
něm. Perle, sthn. perula, perala a to :prát (se), peru (se).
přes vlat. zřejmě z lat. perna ‘stehno, pero, péro, pérko, pírko, pérový, per-
kýta’, přeneseně podle tvaru i ‘mušle’. natý, peří, opeřený, opeřenec, péřový,
Vlat. podoba není jasná - snad obmě- peřina, peřinka, pérovat, pérování, za-
něné *perla či *perula (asimilace -rn- pérovat, odpérovat, vypérovat. Všesl.
> -rl- ?) či zdrobnělé *pernula. - p. pióro, r. peró, s./ch. pèro, stsl.
perlík ‘kovářské kladivo’. V č. od 16. st., pero. Psl. *pero lze nejsnáze spojit s
p.d. perlik, pyrlik ‘hornické kladivo’, hl. lit. spar nas ‘křídlo’, něm. Farn ‘kap-
pyrla ‘perlík’. Podle Ma2 z něm.st. perel raď’ (srov. :kapraď), sti. parṇá- ‘kří-
tv. dlo, pero, list’, toch. B parwa ‘pera
perlustrace ‘úřední prohlídka’. Z lat. (pl.)’ od ie. *per- ‘letět’. Nejasný je
perlūstrātiō ‘prohlídka’, viz :per- a vztah k ie. *pet- tv., k němuž dále patří
:lustrace. něm. Feder ‘pero’, lat. penna, ř. pterón,
perm ‘nejmladší útvar prvohor’. Podle sti. páttra- tv. Vývoj významu ‘brk’ →
482
peron perzián
‘psací náčiní’ je jasný, význam ‘pru- doucna)’, perspektivní. Přes něm. Per-
žina’ asi podle pružnosti a elastičnosti spektive, fr. perspective ze střlat. (ars)
ptačího pera (Jg). Srov. :peruť. perspectiva ‘(nauka) o lámání světla’,
peron hov. ‘(železniční) nástupiště’. Přes doslova ‘(umění) dívat se skrz’, z pozd-
rak.-něm.st. Perron z fr. perron ‘vnější nělat. perspectīvus ‘dívající se skrz’ od
schodiště; podjezd (před dveřmi)’ ze lat. perspectus, což je příč. trp. od
stfr. perron ‘velký kus kamene’ od perspicere ‘prohlížet, prozkoumávat’ z
pierre ‘kámen’ z lat. petra ‘skála, ká- :per- a specere ‘dívat se, pozorovat’.
men’ z ř. pétrā tv. Srov. :petrolej. Srov. :konspekt, :prospekt.
peroxid ‘kysličník s vyšším obsahem perspirace ‘kožní dýchání’. Z lat. per-
kyslíku’. Viz :per- a :oxid. spīrātiō od perspīrāre, doslova ‘dýchat
perpetuum mobile ‘utopický stroj po- skrz’, z :per- a spīrāre ‘vanout, dý-
hybující se neustále bez dodávání ener- chat’. Srov. :aspirovat, :konspirace,
gie’. Ze střlat. perpetuum mobile, do- :spiritismus.
slova ‘ustavičně pohyblivé’, z lat. per- persvazivní ‘přesvědčující, přesvěd-
petuus ‘ustavičný, věčný’ z :per- a od- čivý’. Přes moderní evr. jazyky (angl.
vozeniny od petere ‘směřovat, hnát se’ a persuasive, fr. persuasif ) z pozdnělat.
tvaru stř. rodu lat. mōbilis ‘pohyblivý, persuāsīvus tv. od lat. persuāsiō ‘pře-
nestálý’. Srov. :petice, :mobilní. svědčení’ od persuādēre (příč. trp. per-
perplex hov. ‘zmatený, popletený’. Přes suāsus) ‘přemlouvat, přesvědčovat’ z
něm. perplex z fr. perplexe či přímo lat. :per- a suādēre ‘radit, vybízet’.
perplexus tv. z :per- a lat. plectere
peruť kniž. ‘ptačí křídlo’. Psl. *perǫtь,
(příč. trp. plexus) ‘plést’. Srov. :kom-
starou příp. *-ǫtь od *pero ( :pero).
plex.
persona zast. ob. ‘osoba, osobnost, po- perverze ‘zvrácenost’, perverzní, per-
stava’. Z lat. persōna ‘osoba’, původně verznost, perverzita. Přes moderní evr.
‘škraboška, divadelní postava’, původu jazyky (něm. Perversion, fr. perver-
snad etruského, i když jsou i pokusy sion) z lat. perversiō tv. od perversus
vyložit slovo jako lat. ‘zvrácený, křivý’, což je původem příč.
personál ‘zaměstnanci (jako celek)’, trp. od pervertere ‘převrátit, zvrátit,
personální ‘osobní’, personálie ‘osobní zahubit’ z :per- a vertere ‘obracet, to-
data’. Přes něm. Personal ze střlat. čit’. Srov. :diverze, :averze, :kon-
personale ‘k sobě patřící osoby stejného verze, :verze.
postavení, služebnictvo’ od personalis perzekuce ‘(politické ap.) pronásledo-
‘osobní’, ale i ‘služebný’ (střlat. per- vání’, perzekvovat. Z lat. persecūtiō
sona znamená i ‘služebník’), pozdnělat. ‘pronásledování, stíhání’ od persequī
persōnālis ‘osobní’ od persōna ‘osoba’ ‘pronásledovat, stíhat’ z :per- a sequī
( :persona). ‘následovat’. Srov. :exekuce, :sek-
personifikace ‘druh metafory založený vence.
na zosobnění neživého’, personifikovat. perzián ‘kožešina z jehňat karakulské
Viz :persona a :-fikace. ovce’, perziánový. Z něm. Persianer tv.
perspektiva ‘zorný úhel; výhled (do bu- a to podle Persie, dnešního Íránu, od-
483
perzifláž pestrý
kud se kožešina vyvážela. staršího č. peský ‘psí, bídný, mrzký’, viz

perzifláž ‘posměšné napodobení’. Z fr. :pes, srov. :psota.
persiflage tv. od persifler ‘zesměšňovat’ pěst, pěstička, pěstní, zápěstí, zápěstní.
z per- ( :per-) a siffler ‘pískat, syčet’ z Všesl. - p. pięść, r. pjast’, s./ch. pêst,
vlat. *sīfilāre ‘pískat’ z lat. sībilāre tv. stsl. pęstь. Psl. *pęstь (B7) se srovnává
perzistence kniž. ‘vytrvalost, stálost’. Z se sthn. fūst (něm. Faust), angl. fist tv.,
lat. persistentia tv. od persistere ‘vytr- s přesmykem se sem řadí i lit. kùmstė
vávat’ z :per- a sistere ‘stavět, zasta- tv., východisko se vidí v ie. *pn̥ku̯ sti-
vit’. Srov. :rezistence, :asistent. tv. (A7), jež lze vyložit z ie. *penku̯ e
peřej. Jen č. (odtud slk. perej) a p. pier- ‘pět’ ( :pět1 ) a odvozeniny od kořene
zeja. Nejspíš příbuzné s :párat (srov. *stā- ‘stát’ ( :stát2 ), původní význam
i :pramen), pokud jde o tvoření, srov. by tedy byl ‘stav pěti (prstů dohro-
:veřej. mady)’ (HK). Germ. slova (na rozdíl
peří. Viz :pero. od slov.) však lze spojit i s lat. pūgnus,
pes, psí, psík, pejsek, psisko, psovský, ř. pygmē̺ ‘pěst’, takže celý výklad není
psovitý. Všesl. - p. pies, r.st. pës, s./ch. příliš jistý.
pȁs, stsl. pьsъ. Psl. *pьsъ je slov. ino- pesticid ‘látka používaná k hubení škod-
vace za ie. název psa *k̸u̯on-, docho- livých organismů (v zemědělství ap.)’.
vaný např. v lit. šuõ, něm. Hund, lat. Uměle utvořeno z lat. pestis ‘nákaza,
canis, ř. kýōn. Vykládá se různě, nej- mor, zhouba’ a odvozeniny od caedere
přijatelnější se zdá vyjít od vábicího ‘zabít’. Srov. :genocida.
citoslovce ps!, doloženého i v č. náře- pestík. Presl převzal z r. péstik, což je
čích (Ma2 ). Stejný původ má rum. pi- zdrobnělina od pest (viz :píst).
sică ‘kočka’, od podobného citosl. prr pěstovat, pěstit, pěstěný, pěstitel, pěs-
se vykládá šp. perro ‘pes’, dále srov. i titelský, pěstitelství, pěstoun, pěs-
:macek1 a :pašík. Jiné výklady, spo- tounka, pěstounský, vypěstovat. Stč.
jující slovo např. s :pestrý či s lat. pěstovati ‘nosit v rukou, hýčkat’, p. pi-
pecus ‘dobytek’, jsou méně věrohodné. astować ‘chovat (dítě na rukou), starat
Srov. :psota, :peskovat. se o něco’, r.d. péstovat’ ‘chovat, opa-
pesar ‘ochranné (antikoncepční) tělísko’. trovat’, sln. péstovati ‘nosit na rukou’.
Ze střlat. pessarium ‘vložka’ z ř. pessós Psl. *pěstovati, *pěstiti (srov. p. pieścić
‘kostka, kamínek’. ‘laskat, mazlit se’) se obvykle spojuje s
peseta ‘španělská měnová jednotka’. Ze *pitati (viz :píce, :pitomý), což však
šp. peseta, což je zdrobnělina k pesa, slovotvorně ani významově není zcela
peso ‘váha’ od pesar ‘vážit’ z lat. pēn- přesvědčivé. Lze spojit i s lit. páisyti
sāre ‘odvažovat, platit’. Srov. :penze. ‘dávat pozor’ (B2), ale ani to není jed-
pesimismus ‘škarohlídství’. Z něm. Pes- noznačná paralela.
simismus, fr. pessimisme od lat. pes- pestrý, pestrost, pestřec. P. pstry, r.
simus ‘nejhorší’, 3. stupně od malus pëstryj, sln. péster, csl. pьstrъ. Psl.
‘špatný’. Vytvořeno zhruba v pol. 18. *pьstrъ je zřejmě pokračováním ie.
st. jako protiklad k :optimismus. *pik̸ro- (A1, B5) od kořene *pik̸-,
peskovat ‘kárat, stíhat výtkami’. Od který je i v :psát (srov. sln. pí-
484
pěší petrklíč
san ‘pestrý’). Příbuzné je lit. paĩšas nostní sborová píseň; zachránce, lékař’,
‘skvrna (od sazí)’, sthn. fēh ‘pestrý. které však je odvozeno od ř. paíō ‘biju,
rozličný’, ř. poikílos ‘pestrý, zdobený’, tluču’. Nepochybně jde o starý rituální
av. paēsa ‘barva, podoba’, východis- termín - v této souvislosti stojí za po-
kem je ie. *peig-, *peik-, *peik̸- ‘pestrý’ zornost výklad spojující slovo s :pít.
(A6). Srov. :pstruh, :psát, :pěkný, Zpěv při pohanských obřadech byl totiž
:piha. doprovázen obětním poléváním ohně,
pěší, pěšky, pěšec, pěšák, pěšácký, pě- slovo *pěti pak lze vyložit jako ‘na-
šina, pěšinka. Všesl. - p. pieszy, r. péšij, pájeti (oheň)’. Srov. :zpívat, :píseň,
ch.d. pjȅšē (přísl.), stsl. pěšь. Psl. *pěšь :pěnice.
odpovídá lit. pė̷sčias tv., východiskem petarda ‘malá ruční bomba, dělbuch’.
je ie. *pēdsi͡o-, asi odvozenina od lok. Přes rak.-něm. Petarde z fr. pétard tv.
pl. pēd-si ‘na nohách, po nohách’. Ie. od péter ‘prdět, praskat’ z lat. pēdere
*pēd- ‘noha’, doložené např. v něm. ‘prdět’ (viz :bzdít).
Fuss, angl. foot, lat. pēs (gen. pedis), -pětí (napětí, vypětí, rozpětí, vzepětí ap.).
ř. poús (gen. podós), sti. pad- tv., jinak Viz :pnout (se).
bylo v slov. i balt. vytlačeno jinými ná- petice ‘mnoha podpisy opatřená žádost
zvy. Srov. :pěchota, :pedál. k veřejným orgánům’, petiční. Přes
pešunk zast. ob. ‘násep, svah železniční něm. Petition z lat. petītiō ‘žádost, pí-
trati či silnice’. Z něm. Böschung tv., semná prosba; útok’ od petere ‘směřo-
původně ‘zdi opevnění porostlé travou vat, napadat, žádat’. Srov. :repetice,
a křovinami’, od Bösch, Bosch, oblast- :kompetentní.
ních variant něm. Busch ‘keř, křoví’. petit ‘drobnější tiskové písmo’. Z fr. pe-
Srov. :buš. tit ‘malý’ z vlat. *pittittus, původu asi
pět1 , pětka, pětkař, pětice, pětník, pátý, expr. Srov. :pikola.
patero. Všesl. - p. pięć, r. pjat’, s./ch. petlice. Všesl. - p. pętla, pętlica,
pêt, stsl. pętь. Psl. *pętь má základní r. pétlja ‘smyčka, oprátka, pant’,
tvar podle řadové číslovky *pętъ (B7, petlíca ‘poutko, knoflíková dírka’, s./ch.
C1), srov. lit. peñktas, sthn. fimfto, lat. pȅtlja ‘smyčka, klička’. Psl. *petьl’a či
quīntus ‘pátý’, vše z ie. *penku̯ to- tv. *pętьl’a nemá jednoznačný výklad. Zá-
Základní ie. podoba číslovky je *penku̯ e sadní otázkou je, zda nosovka v p. je
(A3, A4), z toho je lit. penkì, gót., původní nebo druhotná. V prvním pří-
sthn. fimf (druhé f podle prvního), padě lze přijmout odvození od *pęti
bret. pemp, lat. quīnque (první quasi- (viz :pnout), ve druhém by byla prav-
milací k druhému), alb. pesë, ř. pénte, děpodobnější domněnka o převzetí z
arm. hing, sti. páňča tv. Srov. :pěst, germ. *fetil- (srov. sthn. fezzil ‘provaz,
:punč. pouta’, stangl. fetil ‘pás’). Původně šlo
pět2 kniž. ‘zpívat’, pění, pěvec, pěvecký, o jednoduchou smyčku z provazu či ře-
nápěv, zpěv, popěvek, opěvovat. Všesl. menu na dveřích, která se přehodila
- p. piać, r. pet’, ch. pjȅvati, s. pȅvati, přes vedlejší sloupek (Ma2 ).
stsl. pěti. Psl. *pěti nemá spolehlivé pří- petrklíč. V č. od J. V. Pohla (18. st.),
buzenstvo. Srovnává se s ř. paiā̺n ‘slav- kalk podle střlat. clavis sancti Petri
485
petrografie píďalka
‘klíč sv. Petra’ (srov. i něm. Peter- chu, pomalu’ z lat. plānus ‘rovný, plo-
sschlüssel tv.) (Ma2 ). chý, zřetelný’ a forte (viz :forte).
petrografie ‘obor geologie zabývající se piarista ‘člen školského duchovního
horninami’. Z ř. pétros ‘kámen, skála’ a řádu’, piaristický. Od střlat. ordo pi-
:-grafie. arum scholarum ‘řád zbožných škol’ k
petrochemie ‘průmysl zpracovávající lat. pius ‘zbožný’. Srov. :pieta.
ropu a zemní plyn’. Viz :petrolej a piastr ‘turecká a egyptská peněžní jed-
:chemie. notka’. Přes fr. piastre z it. piastra
petrolej, petrolejový, petrolejka. Z něm. ‘destička (kovu)’ ze střlat. plastrum
Petroleum, vlastně ‘zemní, skalní olej’, ‘náplast’ (viz :flastr).
uměle z ř. pétra, pétros ‘skála, kámen’
píce, pícnina. P. pica, r. píšča ‘pokrm,
(srov. :petrochemie, :petrografie) a
strava’, s./ch. pı ća ‘píce’, stsl. pišta
lat. oleum (viz :olej).
‘jídlo’. Psl. *pit’a (B3) je odvozeno od
petržel, petrželka, petrželový. Přes
*pitati ‘krmit’, které souvisí s lit. piẽtūs
střhn. petersil ze střlat. petrosilium z
‘oběd, jih’, stir. ith ‘obilí’, sti. pitú-
ř. petrosélīnon, doslova ‘skalní celer’, z
‘jídlo, pití’, vše z ie. *pei-tu-, *pī-tu-
pétra, pétros ‘skála, kámen’ (srov. :pe-
‘strava, pití’ od *pei- ‘být tučný, plný’.
trolej) a sélīnon ‘celer’ (srov. :celer).
Srov. :pitomý, :pěstovat.
petting ‘sexuální dráždění (bez přímého
pohlavního styku)’. Z am.-angl. petting, píča vulg. ‘zevní ženské pohlavní ústrojí’.
doslova ‘laskání, mazlení’, od angl. (to) P. piczka, s./ch. pı čka, b. píčka, chybí
pet ‘mazlit se, muckat se’, jehož původ ve vsl. Vedle toho je sln. pîcek ‘pe-
není jistý. nis’, podobné tvoření je i v lot. pin-
petúnie ‘okrasná rostlina příbuzná ta- cis ‘penis’, něm. pinken ‘čurat’, angl.
báku’. Z nlat. petunia a to podle do- pizzle ‘zvířecí penis’, jihoit. pizza ‘pe-
morodého jihoam. názvu (jazyk tupi) nis’ (srov. i dětské pipina ‘vulva’, pin-
petyma, petyn ‘tabáková (rostlina)’. dík, :pinďour ‘penis’). Zdá se tedy, že
pevný, pevnost, pevnostní, pevnůstka, jde o jakýsi onom. základ *pi- napo-
pevnina, pevninský, upevnit, zpevnit, dobující močení a označující i pohlavní
připevnit, opevnit (se). Jen č., slk. a p. orgány. Srov. :pizda.
(pewny), jinde jen sloveso - r.st. upo- píď ‘stará délková míra (asi 20 cm)’,
vát’, sln. ûpati, s./ch. ȕfati, stsl. upъ- pidimužík. Všesl. - p. piędź, r. pjad’,
vati, vše ‘doufat’ (viz :doufat). Psl. s./ch. pêd, stsl. pędь. Psl. *pędь je z ie.
*(u)pъvati nemá přesvědčivý výklad, *(s)pen-d- ‘napínat’ (jde o vzdálenost
žádné z dosavadních srovnání (např. s mezi napnutým palcem a ukazovákem),
lit. pū̺ti (1.os.přít. pūvù) ‘hnít, upadat’ odtud i něm. Spanne tv., s formantem
či sti. pávatē ‘očišťuje’) není věrohodné. -d- srov. ještě stlit. spándyti ‘napínat’,
piano, pianino, pianista, pianistka. Přes lat. pendere ‘věšet’. Dále srov. :pnout,
něm. Piano, fr. piano z it. piano tv., pů- :pata.
vodně pianoforte, vlastně ‘nástroj, na píďalka ‘housenka drobného motýla’.
který se dá hrát tiše i hlasitě’ (na rozdíl Podle jejího pohybu, který připomíná
od jeho předchůdců), z it. piano ‘poti- měření roztaženými prsty (roztažení,
486
pídit se pikolík
přisunutí atd.), viz :píď. sln. pháti, stsl. pьchati tv. z psl. *pь-
pídit se ‘usilovně pátrat’. Nejspíš od chati, *pichati, příbuzného s lit. paisýti
:píď, vlastně ‘pátrat píď za píďí’. ‘mlátit (obilí)’, lat. pīnsere ‘tlouci, dro-
piedestal ‘podstavec (pod sochu)’. Přes bit’, ř. ptíssō ‘tluču, melu’, sti. pinášt i
fr. piédestal z it. piedestallo tv. a to z ‘tluče, mele’ od ie. *peis- ‘tlouci, drtit’
piede ‘noha’ (z lat. pēs, gen. pedis tv.) (A8). Srov. :píst, :pěchovat, :pše-
a stallo ‘stojan, podstavec’ z germ. zá- nice.
kladu. Srov. :pěší, :instalovat. pijavice. Viz :pít.
pierot ‘šašek ve fr. divadle’. Z fr. pierrot, píka ‘stará bodná zbraň s dlouhou ná-
což je zdrobnělina od Pierre ‘Petr’ sadou’. Přes něm. Pike z fr. pique od
podle vzoru it. komedií, kde vystupo- piquer ‘bodat, píchat’ od starého onom.
val šašek Pedrolino. základu *pik-. Srov. :pikantní, :piky,
pieta ‘zbožná úcta’, pietní. Z lat. pietās :píchat.
‘mravnost, zbožnost, oddanost’ od pius pikantní ‘chuťově výrazný, dráždivý’.
‘spravedlivý, zbožný, oddaný’. Srov. Přes něm. pikant z fr. piquant tv.,
:piarista. vlastně ‘bodavý, pichlavý’, od piquer
*pifka (mít pifku na někoho ‘mít na ně- ‘bodat’ (viz :píka).
koho spadeno’). Nepříliš jasné. Již u pikart ‘člen středověké laické nábožen-
Jgd, kde je i varianta pivka, která jinak ské společnosti ve Francii; kacíř’. Stč.
znamená ‘podnapilost’. Snad od onom. pikhart, bekhart, begart tv. Z fr. bégard
pif, označujícího výstřel? (HK). z niz. beggaert ‘žebravý mnich’ (dále viz
piglovat zast. ob. ‘žehlit’. Z něm. bügeln :bekyně). Spojení se severofr. oblastí
tv. od Bug ‘záhyb’ (srov. :puk1 ) a to Picardie je zřejmě lid. etym.
od biegen ‘ohýbat’. pikat (se) ‘zaříkávat se (v dětských
pigment ‘barvivo živočišného těla’, pig- hrách)’. Zřejmě onom. původu (citosl.
mentový. Přes něm. Pigment z lat. pig- pik ‘ťuk, pích ap.’), srov. piky piky na
mentum ‘barvivo, barva’ od pingere hlavu atd.
‘malovat, obarvovat’. Srov. :piha. pikle (pl.) ‘pletichy, úklady’. Ve starší č.
piha, pih(ov)atý. Stč. pieha, p. piega, sln. i sg. pikel. Jen č., málo jasné. Snad sou-
péga, ch. pjȅga tv., stsl. adj. pěgъ ‘stra- visí s :fígl. Srov. :spiknout se.
katý, skvrnitý’. Psl. *pěga vychází z piknik ‘svačina v přírodě’, piknikovat.
ie. kořene *peig- ‘malovat, barvit’ (A6, Přejato (případně přes něm. Picknick)
B2), od něhož je lat. pingere tv. (srov. z angl. picnic z fr. pique-nique, původně
:pigment), toch. A pik- ‘psát, malo- (17. st.) ‘společné jídlo, při němž každý
vat’. Od variantního kořene *peik̸- je přinese jídlo pro sebe’, z piquer (viz
:pestrý a :psát. :píka), zde ve významu ‘ďobat, klo-
píchat, píchnout, pichlavý, popíchat, vat’ a nique ‘nic, bezcenná věc’ (dohro-
opíchat, vypíchnout, zapíchnout, na- mady užito jistě kvůli rýmu).
píchnout, spíchnout aj. Na jedné straně pikola ‘malá flétna’. Z it. piccolo tv.,
stojí blízko č.st. píkati, sln. pīkati, ch. doslova ‘malý’, zřejmě onom.-expr. pů-
pı kati tv. (srov. :píka), na druhé vodu. Srov. :pikolík.
straně p. pchać ‘cpát, strkat’, r. pichát’, pikolík ‘číšnický učeň’. Dříve i pikolo, z
487
piksla pingl
it. piccolo ‘malý’ (viz :pikola). lopatka’ od poús (gen. podós) ‘noha’
piksla ob. ‘(kovová) krabička’. Z něm.d. (srov. :pěší).
(bav.) Püchsel ‘konzerva’, což je zdrob- pilot2 ‘zpevňovací kůl zarážený do
nělina od Püchse, něm. Büchse ‘kra- země’. Přes něm. Pilote z fr. pilot tv.
bice, plechovka, konzerva’ a to ze stř- od pile ‘mostní pilíř’ z lat. pīla ‘sloup’.
lat. buxis ‘krabice’, lat. pyxis tv. z Srov. :pilíř.
ř. pyxís ‘krabice (ze zimostrázu)’ od pilous ‘drobný brouček škodící v usklad-
pýxos ‘zimostráz’. Srov. :box1 , :bu- něném obilí’. Stč. pilvús. Složeno z pilo-
sola, :puška. (viz :pila) a (v)ús (viz :vous) - jeho
piktogram ‘obrázkový znak’. Z lat. protáhlý rypáček totiž připomíná pilu.
pictus ‘namalovaný’, což je původem
pilulka. Přes něm. Pillule ze střlat.
příč. trp. od pingere (viz :piha) a :-
pillula, lat. pilula ‘pilulka, kulička’,
gram.
vlastně zdrobnělina od pila ‘koule,
piky (pl.) ‘barva v kartách’. Přes něm.
míč’.
Pik z fr. pique (dále viz :píka) - barva
totiž představuje stylizovaný hrot píky. pimprle zast. ‘loutka’, pimprlový. Z rak.-
něm. Pümpernickel, něm. Pumpernic-
pila, pilka, pilový, pilník, pilníček, pi-
kel, původně žertovné označení pro
lina, pilinový, piloun, pilovat, přepilo-
druh černého chleba, pak i hanlivá pře-
vat, upilovat, vypilovat. Všesl. - p. piła,
zdívka hrubého člověka ap. V první
r. pilá, s./ch. píla, stsl. pila. Psl. *pila
části je asi regionální výraz pro ‘prd’,
je nejspíš stará výpůjčka ze sthn. fīla
ve druhé domácká podoba jména Niko-
(něm. Feile, angl. file ‘pilník’), jehož
laus (srov. :nikl), dohromady tedy asi
původ není jistý. Vzhledem k tomu i
něco jako ‘prďoch, prďola’.
vzhledem k blízkému lit. peĩlis ‘nůž’ je
lákavý pokus rekonstruovat balt.-slov.- pinč(l) ‘plemeno malých psů’. Z něm.
germ. *pei-l- (A4, B2), obvykle se však Pinscher, Pintscher, jehož původ není
tento výklad odmítá. Srov. :pilous, zcela jasný. Obvykle se vykládá z angl.
:pitva. pinch ‘(u)štípnout’, protože těmto
pilaf ‘dušené skopové s rýží’. Z tur. pilāv psům se uštipovala část ocasu a uší.
a to z per. pilāw tv. Potíž je v tom, že v samotné angl. je
pilíř. Z fr. pilier či it. piliere tv. z vlat. název plemena jiný (terrier).
*pīlāre (odtud i něm. Pfeiler tv.) od pinďour ob. expr. ‘penis’, pindík, pinďa
lat. pīla ‘sloup, pilíř’. Srov. :pilot2 . ‘malý člověk’. Expr. útvar připomína-
pilný, píle, pílit zast. ‘(horlivě) spěchat’. jící něm. Pimmel ‘penis’ (souvisí s bim-
Luž., p. pilny, r.d. píl’nyj ‘horlivý, sna- meln ‘bimbat’, srov. i č. bimbas), srov.
živý’. Nejasné. však i onom. *pi- napodobující močení
pilot1 ‘řidič letadla, kosmické lodi, zá- v něm. Pipi machen ‘čurat’ a také v
vodního automobilu ap.’, pilotní, pilo- :píča.
tovat. Přes něm. Pilot, fr. pilote z it. pi- pingl ob. ‘ranec’, hanl. ‘číšník’. Z něm.
loto, pilota, původně ‘kormidelník’, ve Bündel ‘svazek, ranec’, což je zdrobně-
starší it. i pedotta, pedot(t)o ze střř. lina od Bund ‘svazek, otep’ od binden
*pēdō̺tēs tv. od ř. pēdón ‘veslo, veslová ‘vázat’. Význam ‘číšník’ nejasný. Srov.
488
ping-pong pískat
:pant, :pentle, :bandáž. pyplać ‘pomalu dělat’, r.d. pýplit’ tv.,

ping-pong, pingpongový. Z angl. ping- sln. pípati ‘drápat, párat, dotýkat se’,
pong, což je onom. zdvojení typu bim csl. pipati ‘dotýkat se’. Expr. útvary
bam, pif paf od angl. ping ‘zabzučet, ze zdvojeného kořene *pi-p- onom. pů-
plesknout’. K nám přišlo po 1. světové vodu. Srov. podobně :babrat (se),
válce. :nimrat (se).
pinie ‘druh borovice’. Z nlat. pinea, což piraňa ‘jihoamerická dravá říční ryba’.
je zpodstatnělý tvar ž.r. od lat. adj. pī- Z port. piranha a to z piraya tv. (v ji-
neus ‘borový’ od pīnus ‘borovice’, je- hoamer. jazyce tupi), doslova ‘klepeto’,
hož základ souvisí s lat. pix ‘smůla’ (viz podle tvaru její tlamy.
:peklo). pirát, pirátský, pirátství. Přes něm. Pi-
pinkat ‘volně hrát volejbal, stolní te- rat z it. pirata, případně stfr. pirate, to
nis ap.’. Onom., od citosl. pink. Srov. pak z lat. pīrāta z ř. peiratē̺s tv. od pei-
:ping-pong. ráō ‘zkouším, podnikám, napadám’, to
pinta ‘stará dutá míra’. Přes něm.d. dále od peĩra ‘pokus, odvážný podnik,
(bav.) Pinte z fr. pinte a to snad z přepadení’. Srov. :empirie.
vlat. *pincta ‘namalovaná (značka)’ od -pírat (opírat, zapírat, vzpírat, popírat,
pingere ‘malovat’. Srov. :piktogram, odpírat aj.). Viz :přít (se).
:piha. piroh ‘pečivo se slanou (někdy i sladkou)
pinzeta ‘jemné pružné klíšťky’. Přes náplní’, pirožek. Z r. piróg tv., které má
něm. Pinzette z fr. pincette od pin- více výkladů. Nejspíš od str. pirъ ‘hos-
cer ‘štípat’ z vlat. *pinctiāre, vznik- tina’ a to od psl. *piti ( :pít). Původně
lého asi křížením *punctiāre od lat. tedy asi ‘pečivo, které se jí na hosti-
pūnctum ‘bodnutí’ a *pīccāre ‘píchat’ nách’.
(srov. :píka). pirueta ‘rychlé otáčení na špičce nohy’.
pion slang. ‘pěšec (v šachu)’. Z fr. pion, Z fr. pirouette, střfr. pirouelle ‘káča,
stfr. peon z vlat. pedone ‘pěšec’ z lat. vlk’, snad kontaminací (D3) galorom.
pedō (gen. pedōnis) tv. od pēs (gen. kořenu *pir- ‘kolík, nýtek’ (srov. fr.d.
pedis) ‘noha’. Srov. :pionýr, :peon, piron ‘pant’) a fr. rouelle, což je zdrob-
:pěší. nělina od roue ‘kolo’.
pionýr ‘průkopník’, pionýrský. Přes písek, pískový, písečný, písčitý, písčina,
něm. Pionier z fr. pionnier tv., stfr. pe- pískovna, pískoviště, pískovec, pískov-
onier ‘pěšák’ od peon (viz :pion). cový. Všesl. - p. piasek, r. pesók, ch. pi-
pípa. Přes něm.d. (bav.) Pipe tv. jésak, stsl. pěsъkъ. Psl. *pěsъkъ má spo-
z it. pipa ‘pípa, dýmka, píšťala’ z lehlivé příbuzenstvo jen v sti. pāṁsú-,
vlat. *pīpa ‘trubička, píšťala’, původu pāṁsuká- ‘písek, prach’, av. pąsnu- tv.,
zřejmě onom. Srov. :fajfka. východiskem je ie. *pēs-, *pēns- tv.
pípat, pípnout, pípání, pípavý, zapípat. píseň, písňový, písnička, písničkář.
Onom., od zdvojeného pi-pi napodobu- Všesl. - p. pieśń, r. pésnja, ch. pjȅsma,
jícího hlas ptáků. Srov. něm. piepen, stsl. pěsnь. Psl. *pěsnь je odvozeno od
lat. pīp(i)āre tv., ř. pĩpos ‘ptáče’. *pěti ( :pět2 ), srov. :báseň.
piplat (se) expr., piplavý, vypiplat. P. pískat, písknout, pískání, pískot,
489
piskoř pitbul
pisklavý, pískle, zapískat, odpískat, vy- ropy, kde byla zbraň zdokonalena do
pískat. Všesl. - p. piskać, r. pískat’, ch. nám známé podoby.
pı skati, stsl. piskati. Psl. *piskati je pišingr ‘oplatkový dort, řez’. Z rak.-
zřejmě sk-ové rozšíření onom. kořene něm. Pischinger(torte) podle jména
*pi-, který je v :pípat, podobné je lot. původního rakouského výrobce.
pīkstēt tv. Srov. :pištět, :píšťala. pišišvor expr. ‘malý, komický, nešikovný
piskoř ‘druh ryby’. P. piskorz, r. pes- člověk’. Nejasné, zřejmě expr. výtvor
kár’, sln. piškúr. Psl. *piskor’ь je od- bez etymologie.
vozeno od *piskati ( :pískat), podle piškot, piškotový. Z rak.-něm. Piskotte z
schopnosti této ryby vydávat pisklavé it. biscotto tv. a to z lat. biscoctus, do-
tóny. slova ‘dvakrát pečený’. Dále viz :bis-
písmeno, písmenko, písmenný. Stsl. kvit.
pismę ‘psaní, písmo’. Z psl. *pismę
píšťala, píšťalka, píšťalový. Stč. píščala
(gen. *pismene) od *pisati, *pьsati
(C3) z psl. *piščala (*-šča- z předsl. *-
( :psát), srov. :písmo.
skē- (B1)) od *piskati ( :pískat).
písmo, písemný, písemnost, písmák.
Všesl. - p. pismo, r. pis’mó ‘dopis’, píštěl ‘kanálek, jímž ústí chorobné lo-
s./ch. písmo. Psl. *pisьmo je stará od- žisko na povrch’. Podle něm. Fistel
vozenina od *pisati (viz :psát, srov. z lat. fistula tv., původně ‘píšťala,
:písmeno). rourka’, onom. původu.
pisoár ‘pánský veřejný záchodek’. Z fr. pištět, pištivý, zapištět. P. piszczeć, r.
pissoir tv. od vulg. lid. pisser ‘močit, piščát’, ch. píštati. Psl. *piščati (C1,
chcát’, původu onom. C3) je od *piskati ( :pískat). Srov.
píst, pístový. P. piasta, r. pest, sln. pésta. :píšťala.
Psl. *pěstъ, *pěsta ‘tlukadlo’ je pří- pít, pití, pitný, pitka, pítko, piják, pijan,
buzné s lit. piestà ‘stoupa’, dále i lat. pijácký, pijáctví, pijavice, napít se, ná-
pistus ‘rozemletý, rozdrcený’ (příč. trp. poj, nápojový, vypít, upít, připít, přípi-
od pinsere), sti. pišt á- tv., vše od ie. tek, popít, propít, opít (se), opilý, opi-
*peis- ‘tlouci, drtit’ (A6, B2). Viz i lost, opilec, zpít (se). Všesl. - p. pić,
:píchat, srov. :pestík, :pěchovat. r. pit’, s./ch. pı ti, stsl. piti. Psl. *piti
pistácie ‘zelené olejnaté semeno jistého je příbuzné se stpr. poutwei tv., stir.
středomořského stromu’, pistáciový. Z ibid ‘pije’, lat. bibere ‘pít’ (z *pibere),
lat. pistacium z ř. pistákion tv. a to pōtus ‘nápoj’, alb. pi ‘piju’, ř. pínō tv.,
z nějakého neznámého východního jasti. pā̺ti, píbati ‘pije’, vše od ie. *pō(i)-,
zyka (odtud i nper. pista tv.). *pī- (se zdvojením *pi-bō-) ‘pít’. Srov.
pistole, pistolka, pistolník, pistolnický. :nápoj, napojit, :pivo, :piroh.
Přes něm. Pistole z fr. pistole tv. (k pitbul ‘plemeno psa’. Zkráceno z am.-
nám od konce 16. st.), tam naopak přes angl. pit bull terrier, což je americký
něm. ze stč. písčala, píšťala - husité tak druh bulteriéra vyšlechtěný původně
nazývali jistý druh lehčí zbraně s ten- pro zápasy. Z angl. pit ‘jáma, aréna pro
kou hlavní a vydávající jasnější zvuk; zvířecí zápasy’ a bull-terrier ‘kříženec
od nich se název rozšířil do záp. Ev- buldoka a teriéra’ (viz :buldok a :te-
490
pitomý placatý
riér). příbuzné se stpr. peisda ‘řiť’, alb. pidh

pitomý, pitomost, pitomec, pitomina. ‘vulva’, další výklady se různí. Zdá se,
Stč. pitomý ‘krotký, ochočený, krmený’ že kořen *pi- by mohl být stejný jako
od psl. *pitati ‘krmit’ (viz :píce), pře- u :píča, -zda by pak byla příp. jako
neseně pak ‘tupý, hloupý’. např. u :brázda, :brzda.
pitoreskní ‘barvitý, malebný’. Z fr. pit- pizdit ob. expr. ‘hyzdit, znetvořovat’. Od
toresque z it. pittoresco tv. od pittore :pizda, zřejmě s významovým přiklo-
‘malíř’ z lat. pictor tv. od pingere (příč. něním k :hyzdit.
trp. pictus) ‘malovat’. Srov. :pikto- pizza, pizzový, pizzerie. Z it. pizza, které
gram, :psát, :piha. v nářečích označuje různé druhy sla-
pitvat, pitva, pitevní, pitevna, rozpitvat. ných koláčů. Další původ není jistý,
Původně ‘kuchat (zvláště rybu)’. Jen uvažuje se o převzetí z langob. či sthn.
zsl., p. pitwać ‘nemotorně krájet’. Ne- bizzo, pizzo ‘sousto, kus (koláče), druh
jasné, šlo by odvodit od sporného ie. chleba’, jež souvisí s něm. beissen, angl.
*pei- ‘řezat’ (viz :pila) (Ma2 ), pak by bite ‘kousat’.
psl. *pitva bylo odvozeno jako bitva od
pižlat hov. expr. ‘neuměle řezat’. Expr.
:bít a sloveso by bylo druhotné.
útvar srovnatelný s :piplat (se),
pitvořit se ‘dělat směšné grimasy’,
:patlat, :žužlat ap., možná expr. ob-
pitvorný, pitvornost, pitvořit se.
měna :pitvat.
Zřejmě disimilací z *pri-tvoriti (sę)
pižmo ‘páchnoucí výměšek žláz někte-
(ztráta prvního ze dvou r), vlastně
rých živočichů’. Ze sthn. bisamo tv. ze
‘připodobňovat se’ (srov. slk.d. pritvo-
střlat. bisamum ‘vůně, vonná rostlina’
riť sa ‘dělat se něčím’, r. pritvorjáťsja
(z pižma se vyráběla voňavka) a to z
‘přetvařovat se’), viz :tvořit. Srov.
hebr. bāsām ‘balzám, vonný keř’. Srov.
:potvora.
:balzám, :bizam.
pivo, pivní, pivnice, pivovar, pivovar-
nický, pivovarnictví. Všesl. Psl. *pivo plac ob. ‘místo’. Z něm. Platz a to přes
je odvozeno od *piti ( :pít), původně stfr. place ‘místo, (otevřený) prostor,
vlastně ‘co slouží k pití’ (jako krmivo, náměstí’ z lat. platēa ‘(široká) ulice, sil-
topivo ap.), pak zúžení významu. nice’ z ř. plateĩa tv. od platýs ‘plochý,
pivoňka. Asi přes fr. pivoine ze střlat. rovný, široký’. Srov. :platýs, :plat-
pionia z lat. paeōnia a to z ř. paiōnía, forma.
doslova ‘léčivá’, od paiā̺n, paiō̺n ‘lékař, plácat, plácnout, plácnutí, plácačka, po-
zachránce’ (srov. :pět2 ). plácat, oplácat, naplácat, vyplácat,
pivot(man) ‘střední útočník v košíkové splácat, přeplácat, zaplácat, uplácat,
či házené’. Z angl. pivot tv., doslova rozplácnout. Jen č. a slk. Onom. va-
‘čep, obrtlík, střed, člověk, kolem ně- rianta k :pleskat (asi s vlivem něm.
hož se vše točí’, z fr. pivot tv. ne zcela platzen ‘praskat’), srov. citosl. plác jako
jasného původu. bác. Srov. ještě :plandat a :placatý,
pizda vulg. ‘ošklivá, nepříjemná žena’. :placka.
Stč. pizda ‘řiť’. Všesl. - p. pizda ‘vulva’, placatý. Jen č., k významové souvislosti
r. pizdá, s./ch. pízda tv. Psl. *pizda je :plácat - :placatý srov. :pleskat -
491
placenta plakát
:ploský, :plochý. Srov. i :placka. nit se, tepat’, hl. płóć ‘čistit obilí od
placenta ‘plodový koláč’. Z lat. placenta plev’, srov. i odvozené č.st. pálati tv.)
tv., původně ‘(obětní) koláč’. Srov. od ie. *pel- ‘lít, téci, třást aj.’. Pří-
:palačinka. buzné je lit. pìlti ‘lít, tlouci’, ř. pállō
placírka slang. ‘vnitřní plochá část nohy; ‘mávám, třesu’, arm. hełum ‘vylévám’.
kop touto částí nohy’. Od něm. plazie- Pochybná je souvislost s :plakat.
ren ‘umístit (míč ap.)’ od Platz (viz plachta, plachetka, plachtoví, plachetní,
:plac). plachetnice, plachtit, plachtění, plach-
placka, placička. Jen zsl. (p. placek tař, plachtařský. Všesl. (kromě mak.,
‘placka, koláč, buchta’). Nejspíš z b.) - p. plachta, r. pláchta ‘plátěný
něm.d. Platz, Plätzchen tv., i když vy- pytel, šátek’, s./ch. plȁhta ‘ubrus,
loučit nelze ani opačný směr výpůjčky. plachta’. Psl. *plachъta ‘široký kus
Něm. slovo se vykládá z onom. plat- látky’ je nejspíš odvozeno od *placha
zen (viz :plácat) nebo modifikací vý- ‘něco plochého a širokého’, jež souvisí s
znamu Platz ‘rovná, otevřená plocha’ *plochъ, *ploskъ ( :plochý, :ploský).
(viz :plac). U č. slova však lze vyjít i Méně pravděpodobná je domněnka, že
od :plácat (srov. :placatý) (Ma2 ). jde o převzetí ze sthn. blaha ‘hrubé
pláč. Viz :plakat. plátno (na krytí vozů)’ (Ma2 , HK).
plagiát ‘literární krádež, nepřiznané na- Srov. i :plášť.
podobení či doslovné převzetí díla’, plachý, plachost. P. płochy, sln. plâh,
plagiátor, plagiátorský, plagiátorství. Z mak. plach (jinak viz :plašit). Psl.
něm. Plagiat, fr. plagiat a to přene- *polchъ (B8) je asi tvořeno příp. -
seně k lat. plagiārius, pozdnělat. plagiā- chъ (srov. :strach) od ie. základu
tor ‘kdo krade lidi (a prodává do ot- *pol- ‘strach, zneklidnění’ od *pel- ‘zne-
roctví)’ a to asi od lat. plaga ‘(lo- klidňovat, vyrušovat’, k němuž patří
vecká) síť’, vedle toho i ‘krajina, kon- stisl. foæla ‘vylekat’, gót. us-filma ‘vy-
čina’ (srov. :pláž). Podle jiných od ř. lekaný’. Snad je příbuzné i lat. pellere
plágios ‘šikmý, příčný’. ‘hnát, odhánět’.
plahočit se. Slk.d. plahočiť sa, plu- plakat, pláč, plačtivý, plačtivost, opla-
hačiť sa ukazuje na pravděpodobné kat, zaplakat, proplakat, poplakat (si),
expr. přetvoření základu, který je v č. rozplakat (se), vyplakat, zplakat, upla-
:plouhat (se). kaný. Všesl. - p. płakać, r. plákat’(sja),
pláchnout, upláchnout. Jen č., snad od s./ch. plȁkati, stsl. plakati sę. Psl. *pla-
:plachý, :plašit. kati sę znamenalo původně ‘bít se (v
-pláchnout (spláchnout, vypláchnout, prsa na znamení zármutku)’, stejný vý-
opláchnout, propláchnout). Ve starší voj je v příbuzném lat. plangere ‘tepat,
č. i -pláknout, plákat. P. płokać, r. bít se v prsa, naříkat’, dále je příbuzné
poloskát’ ‘máchat, oplachovat’, ch. - lit. plàkti ‘tlouci’, angl. flaw ‘roztrh-
pláknuti (ch.d. i -pláhnuti), stsl. planout, rozštípnout’, flay ‘zbít’, ř. plē̺ssō
kati ‘prát’. Psl. *pol(s)knǫti, *polkati ‘tluču’, vše z ie. *plāk- ‘tlouci’.
(A8, B8) je nejspíš odvozeno od *polti plakát, plakátovat. Z něm. Plakat a to
‘šplíchat, třást, čistit’ (sln. pláti ‘vl- přes střniz. plackae(r)t ze střfr. placard
492
plaketa planý
‘listina, veřejně vyvěšené oznámení’ od niny od psl. *polnъ ‘rovný, neporostlý

plaquer ‘nalepit, připevnit’ a to ze stř- stromy’ (srov. sln. plân tv.) z ie. *pol-
niz. placken ‘lepit, mazat, dělat kaňky’ no-, *plā-no-, z něhož je i lit. plónas
nejspíš onom. původu. Srov. :plaketa. ‘tenký’, lat. plānus ‘plochý, rovný’, od
plaketa ‘pamětní kovová destička s re- ie. *pel-, *plā- ‘plochý, široký’. Srov.
liéfem’. Přes něm. Plakette z fr. pla- :pole, :planý i :plást. Někteří myslí
quette, což je zdrobnělina od plaque u č. pláň na výpůjčku ze střhn. plan(e)
‘(kovová) destička’ od plaquer (viz ‘volné místo, rovina, luh’ (Ma2 ) (přes
:plakát). fr. k výše zmíněnému lat. plānus), ale
plamen, plamínek, plamenný. Všesl. - domácí původ slova je pravděpodob-
p. płomień, r. plámja, s./ch. plȁmēn, nější.
stsl. plamy (gen. plamene). Psl. *polmy plandat hov., plandavý. Asi expr. útvar
(gen. *polmene) je odvozeno od *polti od :plácat, :pleskat.
(viz :plát2 ). Srov. :poleno, :plápo- planeta, planetka, planetární, plane-
lat, :pálit1 . tárium. Podle něm. Planet, fr. planète
plameňák ‘druh růžového tropického z pozdnělat. planēta tv. a to z ř. plánēs
ptáka’. Kalk podle něm. Flamingo ze (gen. plánētos) ‘kolem bloudící, obíha-
šp. flamenco tv. jakoby od lat. flamma jící’ od planáomai ‘bloudím, kolísám’.
‘plamen’. Slovo však je asi z niz. fla- Srov. :aeroplán.
ming ‘vlámský’ a ve šp. označovalo pů- planimetrie ‘geometrie rovinných
vodně člověka se zarudlou pletí (je- útvarů’, planimetrický. Z lat. plānus
jich prototypem byli Vlámové). Od- ‘rovný, plochý’ a -metrie.
tud zřejmě přeneseno na vysokého rů- plaňka ‘lať, tyčka plotu’. Z něm. Planke
žového ptáka a přes vývoj významu či střhn. planke ‘tlusté prkno’ a to z
‘růžolící, půvabný’ → ‘provokativního pozdnělat. planca tv. a to asi přes vlat.
vzhledu, cikánský’ i na druh písně. *palanca z lat. phalanga ‘kmen, kláda’
plán, plánek, plánovat, plánování, plá- z ř. fálanx (gen. fálangos) tv.
novitý, naplánovat, rozplánovat. Přes plankton ‘drobounké rostliny a živoči-
něm. Plan z fr. plan ‘náčrt’ (v 15. st. chové vznášející se ve vodě’. Z něm.
psáno plant) a to pod vlivem it. pianta Plankton, vytvořeného koncem 19. st.
‘půdorys, obsazené místo, podpatek’ (z podle ř. planktón ‘bloudící, zmatený’,
lat. planta ‘podpatek’) a kontaminací což je původem stř.r. slovesného adj.
s plan ‘plochý, plošný’ od planter ‘sá- od plázomai ‘bloudím’.
zet, stavět’ z lat. plantāre ‘sázet’. Srov. planout, planoucí. P. płonąć, csl.
:plantáž. planǫti. Psl. *polnǫti (B8) je odvozeno
-plán (ve složeninách) ‘letoun’. Podle od *polti (viz :plát1 ).
:aeroplán, odtud pak novější hydro- plantáž ‘velká plocha osázená užitko-
plán, deltaplán ap. Srov. i :planeta. vou rostlinou’, plantážový, plantážník,
pláň, planina. Stč. i pláně, sln. plá- plantážnický. Z fr. plantage od plan-
nja, jinak p.d. płonina, ukr. polo- ter ‘sázet’ z lat. plantāre tv. Srov.
nýna, s./ch. planìna ‘pohoří, hora’. Psl. :transplantace.
*poln’a, *polnina (B8) jsou odvoze- planý, planost, zplanět. Takto jen č., slk.
493
planýrovat plátek
a p. (płonny). Z psl. *polnъ ‘rovný, ne- tikē̺ ‘výtvarné umění’) od plastós (srov.
porostlý stromy’ (viz :pláň). Vývoj :plast), což je původem příč. trp. od
významu k ‘neúrodný, nešlechtěný’ lze plássō ‘tvořím, vymýšlím, přetvářím’.
vysvětlit tak, že původně šlo o rovnou, Srov. :plazma, :flastr.
bezlesou, nevzdělanou zemi (Ma2 ). plašit, splašit, vyplašit, zaplašit, po-
planýrovat hov. ‘urovnávat (půdu)’. Z plašit, poplach, poplachový, poplašný.
něm. planieren a to z fr., stfr. planer, Všesl. - p. płoszyć, r. pološít’, s./ch.
nebo přímo z lat. plānāre tv. od plānus plȁšiti. Psl. *polšiti je odvozeno od
‘rovný, plochý’. Srov. :pláň. *polchъ, viz :plachý.
plápolat, plápolavý. Sln. plapoláti, csl. plášť, plášťový, pláštík, pláštěnka. Všesl.
plapolati. Psl. *polpolati (B8) vzniklo - p. płaszcz, r. plašč, s./ch. plâšt, stsl.
zdvojením kořene *pol-, který je v zá- plaštь. Psl. *plaščь není etymologicky
kladním slovese *polti ( :plát2 ). Srov. příliš jasné. Snad lze vyjít z *plask-jo-
podobně :chlácholit, :hlahol, :blá- (B3), jež má nejblíž k našemu :ploský
bolit. (srov. p. płaski tv.). Motivace by byla
plast ‘umělá hmota’. Moderní novo- podobná jako u :plachta - šlo by o
tvar (něm. Plast, angl. plast) podle plochý, volný, ne těsně přiléhavý druh
ř. plastós ‘vytvořený, vymyšlený’ (dále oděvu.
viz :plastický). plát1 ‘kovová deska; souvislá tenčí vrstva
plást, plástev ‘tenká vrstva; spojené něčeho’, plátek, plátkový. P. blat ‘plát,
vrstvy voskových buněk (v úlu)’. Hl.st. deska, tabule’. Z něm. Platte ‘deska, ko-
płast, r. plast, s./ch. plâst. Psl. *plastъ, touč’, případně ze střhn. platte, blatte
původně asi ‘něco širokého a tenkého’, tv. ze střlat. platta tv. a to od vlat.
je nejspíš pokračováním ie. *plāt-to- *plattus ‘plochý, rovný’, přejatého z
(A5) od *plāt- ‘plochý, široký’, od ně- ř. platýs tv. Srov. :plotna, :plást,
hož je i lit. plótas ‘plocha’, platùs ‘ši- :plac.
roký’, něm. Fladen ‘druh tenkého plo- plát2 ‘planout’. Sln.d. pláti, jinak např.
chého pečiva’, ř. platýs ‘plochý, rovný’, stsl. polěti ‘hořet’. Psl. *polti, *polěti
sti. pr thú- ‘široký, prostranný’. Srov. (B8) je odvozeno od ie. *pel-, *pol- ‘ho-
:plac, :platýs i :pláň, :plochý ap. řet, být teplý’, které je doloženo ještě
(ie. *plāt- je rozšířením *pel-, *plā- tv.). asi v lit. pelenaĩ ‘popel’ a stisl. flōr
plastelína ‘hmota k modelování’. Z něm. ‘teplý’. Dále srov. :pálit1 , :plápolat,
Plastilin, což je od konce 19. st. ob- :popel, :poleno.
chodní název modelovací hmoty ze platan ‘mohutný cizokrajný strom’, pla-
zinku, hlíny, kaolinu, vosku a oleje. tanový. Přes něm. Platane a lat. pla-
Dále viz :plastický. tanus z ř. plátanos tv., jehož další
plastický ‘provedený prostorově; ná- původ není jistý. Může jít o odvoze-
zorný; tvárný, poddajný’, plastičnost, ninu od ř. platýs ‘široký, plochý, rovný’
plastika. Přes něm. plastisch, fr. plas- (pro jeho rozložitou korunu?), nebo vý-
tique a lat. plasticus z ř. plastikós ‘tý- půjčku z nějakého neznámého východ-
kající se výtvarného umění, vhodný k ního jazyka.
výtvarnému napodobování ap.’ (k plas- plátek hanl. ‘špatný časopis’. Od něm.
494
platforma playback
Blatt ‘list, noviny’, přeneseně od ‘list zím ie. kořenem je *pel- ‘obléci, pokrýt;
(rostliny)’, jež je příbuzné s lat. folium kůže, oblek’, které je v něm. Fell ‘srst,
(srov. :fólie), ř. fýllon tv. (ie. *bhel-). kůže’, lat. pellis tv., ř. péllās (ak. pl.)
platforma ‘(názorová) základna’. Přes ‘kůže’. Srov. :plena, :platit.
něm. Plattform z fr. plate-forme ‘zá- plató ‘(náhorní) plošina; podnos’. Z fr.
kladna, plošina’ z plat ‘plochý’ (z vlat. plateau tv. od plat ‘rovný, plochý’ (viz
*plattus tv., viz :plát1 ) a forme (viz :platforma, :plát1 ).
:forma). Srov. :plató. platonický ‘prostý smyslnosti, netě-
platina, platinový. Ze šp. platina, pla- lesný; formální, neúčinný’. Od ř. filo-
tino, což je vlastně zdrobnělina od zofa Platóna (4. st. př. Kr.), podle je-
plata ‘stříbro’ z vlat. *platta ‘(kovová) hož učení existují nehmotné, smysly
destička’ (viz :plát1 ). První název nepoznatelné a věčné ideje. Původně
vzácného bělavého kovu, objeveného v a nejčastěji ve spojení platonická láska
písku peruánské řeky Pinto, totiž byl (od renesance, nejprve asi v 17. st. v
‘platina del Pinto’, doslova ‘malé stří- Anglii).
bro z Pinta’. platýs, platejs ‘druh ploché mořské
platit, placený, plat, platový, platný, ryby’. Z něm. Platteise a to přes ro-
platnost, platba, platební, plátce, pla- mán. jazyky ze střlat. platessa od vlat.
tidlo, zaplatit, splatit, splátka, vypla- *plattus ‘plochý, široký’. Srov. :plát1 .
tit, výplata, výplatní, uplatit, úplatek, plavat, plavání, plavec, plavecký, plav-
úplata, proplatit, připlatit, příplatek, čík, plavky, plavný, plavba, plavební,
odplatit, odplata, oplatit, podplatit, odplavat, zaplavat (si), vyplavat, upla-
předplatit, předplatné, poplatek, dovat, připlavat, podplavat, proplavat,
platek, přeplatek aj. Všesl. - p. płacić, rozplavba, plavit, vyplavit, přeplavit
r. platít’, s./ch. plátiti, stsl. platiti. Psl. (se), splav, průplav aj. R. plávat’, sln.
*platiti je asi odvozeno od psl. *platъ plâvati, stsl. plavati. Psl. infinitiv *pla-
‘kus látky’ (srov. p. płat, r. plat tv., vati vedle *plovati ( :plovat) vznikl
stsl. platъ ‘hadr, halena’ i :záplata); analogií (D1) podle tvarů přít. času
to, že staří Slované používali látky jako *plovǫ, *plovešь atd., původní infinitiv
platidla, je známo. Další původ nejistý. byl *pluti (viz :plout). Srov. podobně
Obvykle se spojuje s :plátno, ale to :kovat - :kout2 .
přináší značné hláskoslovné obtíže (psl. plavý, plavovlasý. Všesl. - p. płowy, r.
*poltьno) (B8), přitom právě plátna se polóvyj (jen o koních), s./ch. plâv, stsl.
jako platidla užívalo nejvíc. Snad jsou *plavъ. Psl. *polvъ (B8) je příbuzné s
*pol- a *plā- jen dvě varianty téhož ie. lit. pal̓vas ‘bledý’, sthn. falo (něm. fahl)
kořene, srov. podobně :pláň a :plást. ‘plavý, bledý’, vše je z ie. *polu̯o- tv. a
Jiné vysvětlení u Ma2 . to od *pel- ‘bledý, sivý’, od něhož je i
plátno, plátnový, plátěný, plátěnka. lat. pallidus ‘bledý’, ř. peliós ‘popelavý,
Všesl. - p. płótno, r. polotnó, s./ch. tmavý’. Srov. :plíseň, :plch.
plátno, stsl. platьno. Psl. *poltьno (B8) playback ‘zvuk z předem pořízeného
je odvozeno od ie. *polto-, doloženého záznamu doprovázející aktuální obraz
ještě v sti. pat a- ‘látka, ubrus’. Výcho- nebo živé vystoupení umělce’. Z angl.
495
plazit se plemeno
playback z play ‘hrát’ a back ‘zpět’. s lot. plecs tv., střir. leithe ‘rameno,
Srov. :plejboj, :bek. lopatka’ a snad i chet. paltana- ‘plec
plazit se, plazivý, plaz, plazí, připla- obětního zvířete’, východiskem je nej-
zit se, odplazit se, proplazit se. P. spíš ie. *plet- ‘plochý a široký’ od ie.
pełzać, r. pólzat’, polztí, s./ch. plȁziti *pel- tv. Srov. :plást, :pláň aj.
se, púziti. Psl. *polziti (sę), *pelz(a)ti, pléd ‘velký vlněný šátek’. Z angl. plaid
*pъlzti (B8) jsou asi odvozeniny od ie. tv. ze skot. plaide (srov. ir. ploid ‘při-
*pel-ǵ(h) (A1) od *pel- ‘pohybovat se krývka, oděv’) a to od ie. *pel- ‘obléci,
(sem a tam), téci, plavat aj.’ (srov. i přikrýt’, o němž viz :plátno.
sln. peljáti ‘vézt’). Významově nejblíže plédovat kniž. ‘přimlouvat se za něco,
je ř. pélō ‘pohybuji se’, pelázomai ‘při- obhajovat’. Z fr. plaider ‘obhajovat
bližuji se’. S jinými formanty sem asi (u soudu)’ od stfr. plaid ‘úmluva,
patří :plout, :plachý. Srov. :plž, smlouva’ z lat. placitum ‘zásada, úřední
:oplzlý, :plouhat (se). výnos’ od placēre ‘líbit se, být vhodné’.
plazma ‘tekutá složka krve; základní plech, plíšek, plechový, plechovka, ple-
hmota buňky’. V 19. st. utvořeno na chovkový, plecháč. Stejně jako p.
základě pozdnělat. plasma, ř. plásma blach(a), sln. pleh přejato ze střhn.
‘tvoření, obraz, výtvor’ od plássō ‘tvo- blech tv., původně ‘to, co se leskne’, pří-
řím, vymýšlím’ (srov. :plastický). Pů- buzné je střhn. blicken (viz :blikat).
vodně ve spojení Plasmacellula, tedy plejáda ‘skupina významných osob
doslova ‘buněčný obraz, buněčné dílo’. (umělců, sportovců ap.)’. Podle sou-
pláž, plážový. Z fr. plage tv. z it. piaggia hvězdí Plejády, nesoucího jméno sedmi
‘úbočí, břeh’ z pozdnělat. plagia tv. a dcer obra Atlanta (ř. Pleíades), které
to asi z ř. plágios ‘příčný, šikmý’. Srov. byly podle ř. mytologie proměněny v
:plagiát. holubice a pak ve hvězdy.
plebejec ‘příslušník lidových vrstev’, plejboj ‘světák, muž žijící jen pro zá-
plebejský. Přes něm. Plebejer z lat. bavu’. Z angl. playboy tv. z play ‘hrát’
plēbēius tv., původně adj. ‘lidový’, od (souvisí s něm. pflegen ‘zabývat se ně-
plēbs ‘lid, dav, množství’, jež souvisí s čím, opatrovat’) a boy ‘chlapec’ nejis-
ř. plē thos tv. a vzdáleněji i s naším tého původu. Srov. :playback, :kov-
:plný. Srov. :plebiscit. boj.
plebiscit ‘hlasování lidu’. Převzato (pří- plejtvák ‘druh velryby’. Obrozenecký
padně přes něm. Plebiszit) z lat. plēbis- výtvor (Presl) od staršího č. plýtva,
cītum ‘usnesení plebejského shromáž- plejtva ‘ploutev’ podle výrazné hřbetní
dění’, což je složenina z plēbs (gen. plē- ploutve. Viz :ploutev.
bis) ‘lid, dav’ (viz :plebejec) a scītum plemeno, plémě, plemenný, plemeník,
‘usnesení, rozhodnutí’, což je původem plemenářský, plemenářství, plemenit
příč. trp. od scīscere ‘usnášet se; rozho- (se). Všesl. (kromě luž.) - p. plemię, r.
dovat se’. plémja, s./ch. plȅme, stsl. plemę. Psl.
plec ‘část zad nad lopatkou’, plecko. *plemę (gen. *plemene) se obvykle vy-
Všesl. - p. plece, r. plečó, s./ch. plȅće, kládá z *pled-men- (A9), jehož základ
stsl. plešte. Psl. *plet’e (B3) je příbuzné souvisí s :plod, tedy ‘to, co se plodí’.
496
plen pleš
Jsou však možné i výklady jiné. ples, plesový, zaplesat. Ve starší č. ‘tan-
plen, plenění, plenit, vyplenit, poplenit. čit, křepčit’. P.st. pląsać, r. pljasát’,
Všesl. - p. plon ‘sklizeň, úroda’, r. plen s./ch. plésati, stsl. plęsati. Psl. *plęsati
(z csl., domácí je zast. polón) ‘zajetí’, ‘tančit’ je příbuzné s lit.d. plę̃šti tv.
ch. plijên ‘kořist’, stsl. plěnъ tv. Psl. (stlit. plenšti), další souvislosti nejasné.
*pelnъ (B8) má nejbližší příbuzné v lit. pleskat, plesknout, pleskot, pleskavý.
pel̓nas ‘mzda, výdělek’, lot. pelna ‘vý- Všesl. - p. plaskać, r. pleskát’, s./ch.
dělek, výtěžek’, ve slov. došlo ve vět- pljȅskati, stsl. pleskati. Psl. *pleskati
šině jazyků k posunu ‘výnos, výtěžek’ má blízko k lit. pleškė̷ti ‘praskat, lus-
→ ‘(válečná) kořist’. Východiskem je kat’, plaskúoti ‘tleskat’. Svým charak-
ie. *pel- ‘vysloužit si, prodat’, k němuž terem jde zjevně o slovo onom. (srov.
patří i sthn. fāli (něm. feil) ‘prodejný’, :tleskat, :praskat), na druhé straně
ř. pōléō ‘prodávám’ a snad i sti. paṇa nelze přehlédnout vztah k slovům jako
‘ujednaná mzda’. :ploský, :plochý, srov. především p.
plena, plenka. R. plënka ‘tenký povlak, płaski ‘plochý’, płaskać ‘padat naplo-
blanka’, pelená ‘pokrývka, závoj’, sln. cho’. K podobnému problému srov.
pleníca (sln.d. pléna) ‘plena’, s./ch. :louskat, dále srov. i :plácat, :pla-
pȅlena, stsl. pelena tv. (srov. ještě p. catý.
pielucha tv.). Psl. *plěna, *pelena, pů- plesnivý. Viz :plíseň.
vodně ‘tenká kůžička, tenká tkanina’, pleso ‘horské jezírko’. Převzato ze slk.,
má nejblíže k lit. plėnė ‘kůžička, jinak nář. ‘tůň, hluboké místo v po-
blanka’, stpr. pleynis ‘mozková blána’, toce ap.’. Ukr. pléso, r. plëso ‘rozšířené
dále je příbuzné něm. Fell ‘kůže, srst’, místo řeky’. Psl. *pleso nemá jasný pů-
lat. pellis tv., vše od ie. *pel- ‘obléci, vod. Snad lze pomýšlet na ie. *plet- ‘ši-
pokrýt; kůže’. Srov. :plátno, :pléd. roký, plochý’ od *pel- tv. Srov. :plec,
plenární. Viz :plénum. :plást.
plenér ‘volná příroda (v malířství)’. Z fr. plést, pletení, pletací, pletenec, plete-
plein air, doslova ‘plný vzduch’ (srov. nina, pletivo, pletka, splést (se), spleť,
:plénum a :aero-1 ). poplést, popleta, zaplést (se), pro-
plenta ‘zástěna’. Z něm. Blende ‘clona, plést, propletenec, uplést, úplet, při-
zástěna’, jež souvisí s blind ‘slepý’ plést se, rozplést, vplést. Všesl. - p.
(srov. i :bloudit). pleść, r. plestí, s./ch. plèsti, stsl. plesti.
plénum ‘valné shromáždění’, plenární. Psl. *plesti je pokračováním ie. *plek̸t-
Z lat. plēnum (cōnsilium), doslova (A1), od něhož je i sthn. flehtan (něm.
‘úplná (porada)’, od plēnus ‘plný’ (viz flechten), lat. plectere tv., z neroz-
:plný). Srov. :plenér, :kompletní. šířeného *plek̸- je lat. plicāre ‘sví-
pleonasmus ‘hromadění souznačných jet, skládat’ (srov. :komplikovat) a ř.
slov’. Přes lat. pleonasmus z ř. pleo- plékō ‘pletu, motám’. Srov. :pleticha,
nasmós od pleonázō ‘zvětšuji, přehá- :plot.
ním, mám nadbytek’ od pléon ‘více’, pleš, plešatý, plešatost, plešatět. Všesl.
pléos ‘plný, hojný’. - p. plesz, r. pleš’, ch.st. pljȅša, csl.
plesat kniž. ‘radovat se, jásat’, plesání, plěšь. Psl. *plěšь je odvozeno příp. -jo
497
pleť plísnit
(B3) od *plěchъ (oslabený stupeň je ve :plíseň. Něm. Bilch(maus) ‘plch’ je

stč. oplchat ‘olysat’), to je pokračová- přejato ze slov., nikoli naopak.
ním ie. *ploiks- (A8, B2). Příbuzné je plíce, plíčky, plicník. P. płuca, str. pljuče,
lit. pleĩkė ‘pleš’, plìkas ‘plešatý’, nor.d. s./ch. plúća, stsl. pl(j)ušta. Psl. *pl’ut’a
flein ‘holý’. Východiskem je ie. *plē- (B3, C1) je příbuzné s lit. plaũčiai, stpr.
‘holý’. plauti tv., vše je z ie. *pleu-ti͡o-. Jinou
pleť, pleťový. Všesl. - p. płeć, r. plot’ příp. od téhož základu je tvořeno lat.
‘tělo’, s./ch. pȕt, stsl. plъtь ‘maso, tělo’. pulmō, ř. pleúmōn (pneúmōn) tv. (ie.
Psl. *plъtь je příbuzné s lit. plutà *pleu-mon-). Společný základ *pleu- je
‘kůrka’, lot. pluta ‘maso, kůžička’, dále tentýž co v :plout (k tomu srov. vý-
ne zcela jisté. Asi od ie. *pel- ‘kůže; znamově r. lëgkie, angl. lights tv. od ko-
obléci, pokrýt’, k němuž viz :plena, řene, který je v :lehký).
:plátno. plihnout, zplihnout, zplihlý. Od plíhat,
pleticha, pletichář, pletichařit. Expr. což je změkčená varianta k :plouhat.
útvar od :plést. Srov. i :plížit se.
pleva ‘odpad při čištění obilí’. Všesl. - p. plichta ‘nerozhodný výsledek’, plichtit
plewa, r. polóva, ch. pljȅva, stsl. plěva. ob. expr. ‘dávat pracně dohromady’,
Psl. *pelva (B8) je příbuzné se stpr. zplichtit. Asi ze střhn. phliht(e) ‘péče,
pelwo, lit. pẽlūs (pl.), lat. palea, sti. spojení, účast’, phlihten ‘účastnit se,
palā̺vas (pl.) tv., vše jsou to odvoze- spojovat, zavazovat, pečovat’ (možná
niny od ie. *pel- ‘prach, mouka’, z ně- prostřednictvím jidiš), jež souvisí s
hož je např. i ř. pálē ‘prach, mouka’, sti. pflegen ‘opatrovat, zabývat se’.
pálala- ‘rozdrcená zrna, kaše, špína’. plíseň, plísňový, plesnivý, plesnivina,
Srov. i :popel. plesnivět, zplesnivět. Všesl. - p. pleśń,
plevel, plevelný, zaplevelený. Str. polo- r. plésen’, ch. plijêsan, csl. plěsnь. Psl.
velъ, stsl. plěvelъ. Psl. *pelvelъ (B8) je *plěs(ь)nь souvisí s lit. pelė siai (pl.)
odvozenina od *pelti (1.os.přít. *pelvǫ) tv., pelė̷ti ‘plesnivět’, východiskem je ie.
‘plít’ (viz :plít). *pel- ‘sivý, bledý’, od něhož je např. i
plexisklo ‘umělé netříštivé sklo’. Podle lat. pallēre ‘blednout’, ř. peliós ‘tmavý,
něm. Plexiglass a to od lat. plexus ‘ple- popelavý’, sti. palitá- ‘stařecky šedý’,
tený’ (na základě struktury molekul) dále viz i :plavý, :plch, :pelichat.
od plectere ‘plést’ (viz :plést). plískanice ‘déšť se sněhem za větrného
plezír hov. ‘radost, zábava’. Přes něm. počasí’. Od slovesa plískat, které od-
Pläsier z fr. plaisir tv., což je substan- povídá p. pluskać, br. pljuščéc’, s./ch.
tivizovaný inf. stfr. plaisir ‘líbit se’ z pljúskati, vše vesměs o pleskání deště
lat. placēre tv. Srov. :plédovat. ap. Psl. *pl’uskati má blízko k lit. pli-
plch ‘druh hlodavce’. P. pilch, s./ch. pȕh, auškė̷ti ‘tlachat, tleskat’, srov. i lat.
csl. plъchъ (příbuzné je ještě r. polčók). plaudere ‘tleskat’. Původ zřejmě onom.,
Psl. *pьlchъ je příbuzné s lit. pelė srov. :pleskat.
‘myš’, lot. pele tv., formálně blízko je plísnit ‘kárat, hubovat’. U Jg doložen i
i lit. plìkas ‘šedý’. Východiskem je ie. význam ‘kálet’. Jen č., nepříliš jasné.
*pel- ‘sivý, bledý’, dále viz :plavý, Snad souvisí s plískati ‘stříkat, tlachat’
498
plisovaný plonk
(viz :plískanice). dále viz :plouhat (se).

plisovaný ‘mající natrvalo sežehlené plný, plnost, plnit, plnicí, plněný, napl-
pravidelné záhyby (o tkanině)’. Od fr. nit, náplň, splnit, vyplnit, zaplnit, pře-
plissé ‘zřásněný, skládaný’ od plisser plnit. Všesl. - p. pełny, r. pólnyj, s./ch.
‘řásnit, dělat záhyby’ od plier ‘skládat, pȕn, stsl. plъnъ. Psl. *pьlnъ je příbuzné
vrásnit’ a to z lat. plicāre ‘skládat, sví- s lit. pìlnas, něm. voll, angl. full, stir.
jet’. Srov. :plést, :komplikovat. lán, lat. plēnus, sti. pūr ná-, vše od
plít ‘odstraňovat plevel’, pletí, plečka, ie. *pl no-, *plēno-, což je původem
vyplít/vyplet. Stč. pléti (1.os.přít. příč. trp. od slovesa doloženého např.
plevu). Všesl. - p. pleć, r. polót’, ch. pli- v lit. pìlti ‘lít’, lat. plēre ‘plnit’ (tedy
jéviti, stsl. plěti. Psl. *pelti (1.os.přít. vlastně ‘nalitý, naplněný’). Základem
*pelvǫ) (B8) je asi příbuzné s lit. plė̷šti je ie. *pel- ‘lít, téci, plnit, plout aj.’
‘trhat, škubat’, lot. spal̓va ‘peří, srst’, Srov. :plout, :-pláchnout.
něm. spalten ‘štěpit’, sti. sphat ati plod, plůdek, plodový, plodný, plodivý,
‘trhá’, phálati ‘pučí, klíčí’, východis- plodina, plodnice, plodit, zplodit, zplo-
kem je ie. *(s)p(h)el- ‘štěpit, odtrhá- dina, vyplodit, výplod, oplodnit, oplod-
vat’. Srov. :plevel, :půl. nění. Všesl. - p. płód, r. plod, s./ch. plôd,
stsl. plodъ. Psl. *plodъ nemá spolehlivé
plivat, plivnout, plivátko, plivanec, po-
ie. příbuzenstvo. Srovnává se se stir.
plivat, naplivat, zaplivat, odplivnout
loth ‘hříbě’, wal. llwdn ‘mládě’. Vylou-
si, uplivnout si, vyplivnout. Všesl.
čeno není odvození od ie. *pel- ‘lít, pl-
- p. pluć, r. plevát’, s./ch. pljȕvati,
nit’ - tedy ‘to, co se zráním plní, na-
stsl. pl’ьvati. Psl. *pl’ьvati (1.os.přít.
lévá’. Srov. :plémě.
*pl’ujǫ) souvisí s lit. spiáuti, lot.
plochý, plocha, ploška, plošný, plošina.
sp aut, gót. speiwan, něm. speien, lat.
I přes poměrně pozdní doložení v č.
spuere tv., ř. ptȳ̺ō ‘plivu’, sti. št hı ̻vati
(konec 16. st.) není pravděpodobné, že
‘plive’, ie. kořen by byl *(s)pi͡ēu-, nepo- jde o výpůjčku z něm. flach tv. (takto
chybně onom. původu. Vložené -l- se Ma2 ). Sln.d. plȍh tv., hl. płocha ‘plo-
vysvětluje jako tzv. epentetické (srov. cha, rovina’ a snad i r. plochój ‘špatný’
:země (B3)), ale vzhledem k tomu, ukazují na starý domácí původ. Psl.
že by to byl v zsl. ojedinělý případ, *plochъ je asi stará varianta k *ploskъ
lze uvažovat o vlivu blízkého *bl’ьvati tv. (ie. *plok-s- (A8)), viz :ploský.
( :blít) (Ma2 ). plomba ‘ochranná kovová pečeť; zubní
plivník ‘domácí skřítek dávající hoj- vložka’, plombovat, zaplombovat. Z
nost’. Asi od nář. (mor.) plivný ‘hojný, něm. Plombe tv. a to od plombieren
vydatný’, variantě k plenný tv. To je ‘plombovat’ z fr. plomber tv., vlastně
odvozeno od :plen, ovšem zachovává ‘zalévat olovem’, od plomb ‘olovo’ z lat.
původní význam slova. plumbum tv.
plížit se, plížení, plíživý, připlížit se, plonk ob. ‘bez peněz’, plonkovej ‘sa-
proplížit se, odplížit se, vplížit se. motný, přebývající’. Z něm. hov. blank
Měkká varianta k :ploužit se (stč. pl- sein ‘být bez peněz’ od blank ‘holý,
úžiti se ‘plazit se, vinout se’ (C1, C5)), čirý, lesklý’ a to od blinken ‘svítit, lesk-
499
ploský pluh
nout se’. Srov. :blinkr, :blanket. :plahočit se.

ploský, ploska, zploštit. Všesl. - p. plout, obeplout, připlouvat, odplouvat,
płaski, r. plóskij, s./ch. plȍsan, stsl. plo- vplouvat, vyplouvat, proplouvat. Dl.
skъ. Psl. *ploskъ se zdá mít nejblíže k plěś, r. plyt’, sln. plúti, stsl. pluti.
lit. plókščias tv., struktura obou slov Psl. *pluti, 1.os.přít. plovǫ (k tomu
však není příliš zřejmá. Pro slov. slovo nový inf. *plovati, *plavati), sekun-
lze vycházet z *plak-sko- (A9), pak je dárně *plujǫ, je příbuzné s lit. pláuti
příbuzné lot. plakans, lat. placidus tv., ‘omývat, prát’, angl. flow ‘téci’, lat.
ř. pláx ‘plocha, deska’, znělá varianta pluere ‘pršet’, ř. pléō ‘plavu, pluju’,
*plag- je v něm. flach ‘plochý’; vylou- sti. plávate ‘plave’, vše od ie. *pleu-
čena není ani rekonstrukce *plat-sko- ‘plout, téci’ a to od *pel- ‘téci, lít,
a přiřazení k příbuzenstvu, k němuž pohybovat se’. Srov. :plavat, :plo-
viz :plást. Srov. :plochý, :pleskat, vat, :plynout, :plytký, :-plývat,
:pláň, :plachta, :splasknout. :plíce, :plouhat se, :plazit se, :plť.
ploštice ‘druh hmyzu’. Od :ploský, ploutev, ploutevní. Stč. plútva, plýtva,
podle zploštělého tvaru (srov. r. ploš- viz :plout.
číca ‘veš’). ploužit (se), odploužit se, připloužit se.
Viz :plouhat se, :plížit se.
plot, plůtek, plotní, oplotit, oplocení.
plovat, plovací, plovoucí, plovárna, plo-
Všesl. - p. płot, r. plot, s./ch. plôt,
vák. Z psl. *plovati, původnější vari-
stsl. plotъ. Psl. *plotъ je odvozeno od
anty k *plavati ( :plavat), obojí sekun-
*plesti ( :plést), tedy ‘co je spleteno’
dárně k *pluti ( :plout).
(původně šlo o ploty z proutí).
plsť ‘netkaná slisovaná látka z vlasů,
plotice ‘druh ryby’. P. płocica, r. plotvá, srsti, vlny ap.’, plstěný, plstnatý. Všesl.
plot(v)íca. Asi od psl. základu *plot-, - p. pilść, r. polst’, ch. pȕst. Psl. *pьlstь
který odpovídá lit. platùs ‘široký’, ř. je příbuzné s něm. Filz, angl. felt tv.,
platýs ‘plochý, široký’, tedy ‘ryba se lat. pīlleus ‘(plstěný) klobouk’, ř. pĩlos
zploštělým tělem’. Srov. :platýs. Ze ‘plsť’, vše asi z ie. *piles-, *pilo- ‘vlas,
zsl. je něm. Plötze tv. chlup’ (A4, B5) (srov. lat. pilus tv.).
plotna, plotýnka, plotnový. Z něm. plť zast. ‘vor’. Stč. plet (gen. plti), p. plet,
Platte ‘deska’, viz :plát1 . r. plot. Psl. *plъtь, *plъtъ je příbuzné
plouhat (se) zast. ‘vláčet (se)’. Sloveso s lot. pluts, něm. Floss tv., výchozí
jen č., jinak slk. pl’uhavý ‘špatný, mi- ie. *plu-t- je odvozenina od oslabeného
zerný’, p. plugawy ‘špinavý, mrzký’, r. stupně ie. *pleu- (A6) (viz :plout).
pljugávyj tv., původně tedy asi ‘vláčet plůdek. Zdrobnělina od :plod.
(se) blátem, špínou’. Psl. *pl’ugati (v pluh, pluhový, plužit, zaplužit, připlužit
č. ztráta měkkosti, zřejmě expr., srov. (si). Všesl. - p. pług, r. plug, s./ch.
:čouhat) asi vychází z ie. *pleu-g(h)- plȕg. Psl. *plugъ je v nejistém vztahu
(B2), příbuzné je :plazit se (stojí nej- k pgerm. *plōgaz, ze kterého je něm.
blíže významově, srov. i :oplzlý) a Pflug, angl. plough, stisl. plōgr. Obě
:plout (stojí nejblíže formálně). Srov. slova nemohou být příbuzná (A4), jde
:plížit se, :plihnout, :ploužit se, tedy o výpůjčku z germ. do slov., či na-
500
plucha plytký
opak. Dříve se upřednostňovala první ‘mnoho’. Východiskem je ie. *pel- ‘pl-

možnost, dnes se vzhledem k izolova- nit, lít’, k němuž viz :plný. Srov.
nosti germ. slova uvažuje o starém pře- :plurál, :pleonasmus, :pluk.
vzetí ze slov., kde by slovo mohlo sou- plusquamperfektum ‘předminulý čas’.
viset s :plouhat (se), :ploužit (se), Z lat. plūsquamperfectum tv., doslova
srov. podobnou motivaci u slova vla- ‘více než perfektum’, viz :plus, :per-
čiha ‘dřevěný smyk užívaný k dopravě fektum.
pluhu’ od vláčet (Ma2 , HK). plutokracie ‘vláda nejbohatší vrstvy’.
plucha ‘listový útvar zahalující kvítek Z ř. ploutokratíā tv. z ploũtos ‘bohat-
trav’. R. pljuská ‘kalich květiny, číška ství, blahobyt’ a odvozeniny od kratéō
žaludu, skořápka’, b. pljúska ‘bub- ‘vládnu’. Srov. :aristokracie, :byro-
lina, puchýř’, csl. pljuska ‘slupka’. Psl. kracie, :demokracie.
*pl’uska, *plucha (A8) se srovnává s plutonium ‘radioaktivní prvek’. Podle
lit. plauskà ‘tříska, louč’, lot. plaũksta antického boha podsvětí Plútóna (vy-
‘dlaň’, další původ nejistý. Význam roben uměle v r. 1940). Srov. :uran.
slov. slov by mohl ukazovat na ie. *pel- pluviál ‘kněžský obřadní plášť’. Z lat.
, *plē- ‘pokrývat, zahalovat; kůže’ (ie. pluviālis ‘deštivý’ (tedy vlastně ‘plášť
*plēu-sk-), od něhož je i :plena či sln. do deště’) od pluvia ‘déšť’ od pluere ‘pr-
pléva ‘oční víčko’, pak by ovšem nepla- šet’ (viz :plout).
tila příbuznost s balt. slovy. plyn, plynný, plynový, plynatý, plyna-
pluk, plukovní, plukovník, podplukov- tost, plynárna, plynárenský, zplynovat,
ník, plukovnický. Stč. pluk ‘zástup, zaplynovat, odplynovat, odplynit. No-
sbor, vojenský oddíl, rod’. Všesl. - p. vější, Preslovo převzetí z p. płyn ‘teku-
pułk, r. polk, s./ch. pûk ‘lid, zástup, tina, kapalina’. Sln. a s./ch. plîn je z č.
pluk’, stsl. plъkъ ‘vojsko, bitevní šik’. Dále viz :plynout.
Psl. *pъlkъ je převzetí z germ. *ful- plynout, plynulý, plynulost, plynný, vy-
kaz ‘množství lidu, vojsko’, z něhož je plynout, splynout, uplynout, rozply-
sthn. folc ‘lid, zástup, vojsko’ (něm. nout (se), odplynout. P. płynąć, s./ch.
Volk ‘národ, lid’), angl. folk ‘lid’. To vy- plínuti ‘zalít’. Psl. *plynǫti je odvo-
chází z ie. *pel- ‘plnit, lít’ (viz :plný), zeno od *plyti, které je např. v r. plyt’,
podobný významový posun je i u lat. s./ch. plı ti ‘plout’. Psl. *ply- vzniklo
plēbs ( :plebejec). asi zdloužením oslabeného stupně *plъ-
plundrovat expr. ‘plenit, ničit’, zplun- , který je v :plť, plný stupeň je v
drovat. Z něm. plündern, jež je z dněm. :plout (A6). Srov. :plyn, :plytký,
a niz. nářečí. Původ nejasný. :-plývat.
plurál ‘množné číslo’, plurálový, plura- plyš ‘tkanina s delším vlasem’, plyšový.
lita, pluralitní. Z lat. plūrālis (nume- Z něm. Plüsch a to z fr. peluche tv. od
rus) tv., kde plūrālis ‘množný’ je odvo- stfr. pelucher ‘škrabat, obírat’ z pozd-
zenina od plūs (gen. plūris) ‘více’ (viz nělat. *pilū(c)cāre od lat. pilāre ‘zbavo-
:plus). vat chlupů’ od pilus ‘vlas, chlup’. Srov.
plus přísl., subst., plusový. Z lat. plūs :plsť.
‘více’, vlastně 2. stupeň k multum plytký ‘povrchní, jalový’, plytkost. U Jg
501
plýtvat počasí
‘mělký’ (tak i dnes nář.), ‘tenký a plo- Psl. *pęti (1.os.přít. *pьnǫ) (B7, A6) je
chý’. P. płytki ‘mělký, povrchní’, sln. příbuzné s lit. pìnti ‘plést’, něm. spin-
plítek, s./ch. plítak tv. Psl. *plytъkъ nen ‘příst’, angl. spin tv., ř. pénomai
je odvozeno od *plyti (viz :plynout, ‘namáhám se’, arm. hanum ‘tkám’, vše
:plout), původní význam byl asi ‘ply- od ie. *(s)pen- ‘napínat, příst’. Srov.
noucí’, z toho pak ‘lehký, plovoucí na :opona, :spona, :pouto, :pudit,
povrchu’ a konečně ‘mělký, povrchní’. :píď, :patro, :petlice.
Srov. :plýtvat. po předl. Všesl., množství významů. V
plýtvat, plýtvání, vyplýtvat. Jen č. Ve psl. *po asi splynulo více ie. základů.
starší č. ve významu ‘téci, plynout’ Nejbližší významy jsou v balt. jazy-
(Jg), z toho pak asi přeneseně ‘nechat cích - lit. põ odpovídá většině slov. vý-
plynout, marnit’. Asi od pč. *plýtva znamů (po obědě, po ulici, po pěti i
(ve stč. doloženo jen ve významu ‘plou- jako předp. např. v poradit), podobně
tev’), což by bylo dějové jméno od lot. pa. Obvykle se dále vychází z ie.
*plyti ‘téci, plout’ (srov. např. bít - *(a)po ‘od, pryč’ (viz :apo-, :ab-,
bitva). Dále viz :plynout, :plout, :opak), případně i z *upo- ‘pod, přes’
:plytký. (viz :hypo-, :sub-). Část významů se
-plývat (vyplývat, oplývat, splývat, roz- vyvozuje z ie. *pos ‘k, za’ (snad nějaký
plývat se). Od psl. *plyti, 1.os.přít. pádový tvar původně zájmenného zá-
plyvǫ, dále viz :plynout a :plout - kladu *apo-), z něhož je i lit. pàs ‘u, k,
:plovat. při’, lat. post ‘po’, alb. pas ‘po, za’, sti.
plž ‘druh měkkýše’. Sln. pólž, s./ch. paścā̺ ‘dozadu, později’ (srov. :pozdě)
pûž. Souvisí se stč. plzěti ‘být slizký, . Přesné určení dnes už nemožné. Srov.
mokvat’, plzký ‘slizký’, k tomu pak viz :pa-, :pod.
:plazit se, :oplzlý.
pneumatický ‘vzduchový’, pneumatika. pobízet. Viz :-bízet.
Přes moderní evr. jazyky z lat. pne- pobožný. Viz :bůh.
umaticus z ř. pneumatikós tv. od pobuda ‘tulák, otrapa’. Asi z nepo-
pneũma ‘vání, vítr, dech’ a to od pnéō buda ‘kdo nikde nepobude’ (tak u
‘dýchám, vanu’. Srov. :pneumotorax. Jg), podobně jako neposeda. Viz :být,
pneumotorax ‘přítomnost vzduchu v :budu.
pohrudniční dutině’. Z ř. pneũma
‘vání, vítr, dech’ (viz :pneumatický) poctivý, poctivost. Stč. i počstivý ‘po-
a thō̺rāx ‘brnění, trup, hruď’. čestný, ctěný, poctivý’. Příp. -ivý uka-
pnout (se), pnutí, napnout, napínavý, zuje na odvození od slovesa poctíti, po-
napětí, obepnout, odepnout, popínavý, čstiti (dále viz :čest). Vývoj významu
propnout, přepnout, připnout, roze- byl asi ‘prokazující poctu’ → ‘mající
pnout, rozpětí, sepnout, sepětí, spínač, poctu, počestný’ → ‘řádný, svědomitý’
upnout (se), vypnout, vypětí, vypínač, (Ma2 ).
zapnout aj. Stč. pieti, 1.os.přít. pnu počasí. Stč. počěsie, počasie znamenalo i
(odtud analogií (D1) nový inf. pnouti). ‘vhodná doba, příležitost’, k tomu srov.
Všesl. - p. piąć się, r. pnut’, s./ch. -pēti. r. pogóda ‘počasí’ a :hodit se. Jinak
502
počátek podmínka
viz :čas. hovina, podlaží, podlažní. P. podłoga

počátek, počáteční. Od počít (viz :čít). tv., sln. podlâga ‘podklad, podložka, zá-
počet, početný, početní, početnice. Od klad’. Výklad je možný dvojí (HK): p.
počítat a to od čísti, ve stč. ‘číst’ i ‘po- tvar hovoří pro psl. *podolga (viz :po
čítat’. Viz :číst. a :dlaha), tedy ‘co je pokryto dla-
počitek. Od :čít. hami’ (Ma2 pod dláha). Věrohodnější
počkat. Ze staršího počekati, počakati se však zdá výklad z *podlaga od *pod-
(tak ve stč.), viz :čekat. lagati ‘podkládat’, což je opětovací slo-
pod předl. Všesl. Psl. *podъ je tvořeno z veso k *podložiti (viz :pod a :-ložit).
*po- (viz :po) a zřejmě odvozeniny od Srov. :půda.
ie. *dhē- ‘položit’ (k tomu viz :dít se, podle předl. Stč. podlé, stp. podla tv., p.
srov. :nad, :před, :půda, :soud). podle ‘vedle’, r. pódle tv. Viz :po a
Nejblíže stojí lit. põ tv., jinak se vý- :délka. Původně ‘po délce, vedle, po-
znamově zdá být nejblíže ie. *upo ‘pod’ dél’, pak přeneseně ‘v souladu s’. Srov.
(srov. :hypo-, :sub-), ale viz :po. :vedle, :podél, :podlý.
Srov. ještě :spodní. podléška ‘druh květiny’. U Jg i pod-
podagra ‘dna’. Přes lat. podagra tv. z ř. líska, podléska, podleštka. Ukazuje to na
podágra, doslova ‘smyčka, pouto na no- nedoložené stč. *podléska, zdrobnělina
hách’, z poús (gen. podós) ‘noha’ a ágra *podléščka, ‘(bylina) rostoucí pod lís-
‘lov, kořist’. kou’ (viz :pod, :líska1 ).
podběl ‘druh byliny’. Všesl. - p. podloudný ‘nekalý, pašerácký’,
podbiał, r. podbél, ch. pòdbijel. Psl. podloudník, podloudnický, podloud-
*pod(ъ)bělъ, vlastně ‘mající bílý spo- nictví. Viz :pod a :loudit.
dek’, podle listů, které jsou zespodu bě-
podlý, podlost. P. podły, r. pódlyj, sln.
lavě plstnaté. Viz :pod a :bílý.
pódel (z r. či zsl.). V č. novější, za ob-
podél předl., podélný. Viz :po a :délka.
rození přejato z p. či r. Slovotvorně
podešev. Ve starší č. i podšev, p. pode-
ne zcela jasné. Obvykle se spojuje s
szwa, r. podóšva. Psl. *podъšьvъ (B6),
:podle, původní význam by pak byl
tedy ‘to, co je podšito’, viz :pod a
‘vedlejší, méně hodnotný’ (Ma2 , HK).
:šít, :šev.
Významově se hodí spíš výklad od psl.
podezřelý. P. podejrzany, r. podozrí-
*podъ ‘dno, podklad’, pak by byl pů-
tel’nyj. Viz :pod a :zřít. Vypadá jako
vodní význam ‘nízký’, slovotvorně je
kalk lat. suspectus tv. od suspicere ‘po-
však tento výklad problematičtější.
dezírat’ ze sub- ( :sub-) a specere ‘dí-
vat se, pohlížet’, vlastně tedy ‘prohlížet podmanit, podmanivý. Již stč. Viz
někoho zespodu’. :pod a :man. Srov. :vymanit.
pódium ‘vyvýšené místo pro veřejné vy- podmět, podmětný, podmětový. Obro-
stoupení’, pódiový. Přes něm. Podium zenecký kalk podle lat. subiectum tv.
z lat. podium tv. a to z ř. pódion, což (viz :subjekt). Viz :pod a :metat,
je vlastně zdrobnělina od poús (gen. :mést, srov. :předmět.
podós) ‘noha’. Srov. :podagra. podmínka, podmínkový, podmínečný.
podlaha, podlážka, podlahový, podla- Jen č., obrozenecký výtvor (u Jg ještě
503
podnebí poezie
není). Viz :pod a :mínit. Rausch ‘opilost’, berauscht ‘opilý’, pů-

podnebí, podnebný. Stč. podnebie ‘pro- vodu onom. (něm. rauschen ‘šumět, hu-
stor pod nebem, atmosféra’. Dnešní vý- čet’).
znam od obrození. Viz :pod, :nebe. podružný, podružnost. Ještě u Jg jen
podnět, podnětný, podněcovatel. Viz ve významu ‘jsoucí v podruží’, tj. ‘byd-
:pod a :nítit. lící v (pod)nájmu u svého zaměstnava-
podnikat, podnikání, podnik, podni- tele, závislý, poddaný’ (srov. starší č.
kavý, podnikatel, podnikatelský, pod- podruh). Dnes ‘vedlejší, méně důležitý’,
nikavec. Ve stč. významové odstíny: dále viz :druhý.
podnikati ‘podléhat, být podroben’ (má podsebití ‘krytý obranný ochoz na
blízko k slovesům jako zanikat, poni- vnější zdi pod střechou’. Nejspíš podle
kati, viz :-nikat), vedle toho podnik- toho, že odtud obránci ‘bili pod sebe’.
núti ‘podstoupit, vzít na sebe’ (význa- podstata, podstatný. Starý, již stč. kalk
mově patří k slovesům jako pronikat, z lat. substantia tv. (viz :substance),
vynikat, viz také :-nikat). Novější vý- jinak viz :pod a :stát2 .
voj významu: ‘podstupovat’ → ‘usku- poduška ‘menší polštář pod hlavu’. P.
tečňovat, konat’ → ‘provozovat (hos- poduszka, r. podúška. Psl. *podušьka se
podářskou) činnost’. vykládá jako ‘to, co se dává pod ucho’
podoba, podobný, podobenka, podo- (viz :pod a :ucho). Podle jiných je
bizna, podobenství, podobat se, napo- tento výklad jen lid. etym. (D2) a slovo
dobit, připodobnit, zpodobnit, vypo- je třeba členit *po-dušьka (souvisí s
dobnit. Původně asi ‘vhodnost, náleži- :duchna).
tost’, jak svědčí stč. podobati sě ‘hodit podvádět, podvést, podvod, podvodný,
se, slušet’, podobný ‘náležitý, vhodný, podvodník, podvodnice. Viz :pod a
hezký’. K tomu viz :doba, srov. :ná- :vést, předp. pod- tu vyjadřuje něco
doba, :zdobit, s předp. po- ( :po) i nízkého, nekalého, srov. např. podfouk-
:pohoda, :počasí. nout, podplatit, podloudný. Již stč.,
podolek ‘dolní část košile’. Viz :po a možná kalk z lat. subdūcere tv.
:dole, :důl. podzim, podzimní. Viz :pod a :zima.
podomek ‘domovní sluha, přisluhovač’. Jen č. (k slov. ekvivalentům viz :je-
Viz :po a :dům. seň). Stč. podzimie, srov. i podletie
podpora, podpůrný, podporovat, pod- ‘jaro’.
porovatel. Viz :pod a :-přít. poema ‘rozsáhlejší báseň’. Z lat. poēma z
podrážka. Od podrazit, viz :pod a ř. poíēma ‘báseň, dílo, výtvor’ od poiéō
:razit. ‘dělám, tvořím, skládám’. Srov. :po-
podrobit. Již stč. Z :pod a staršího č. ezie, :poeta.
rob ‘otrok, nevolník’ (viz :rab, :ro- poeta ‘básník’, poetický, poetika, po-
bit, :robota). Srov. podobně :pod- etizovat, poetizace, poetismus. Z lat.
manit a také :poroba. poēta tv. z ř. poiētē̺s ‘tvůrce, básník’ od
podrobný, podrobnost. Z :po a drobný poiéō ‘dělám, tvořím, skládám’. Srov.
( :drobit). :poema, :poezie.
podroušený. Podle podnapilý od něm. poezie ‘básnictví’. Přes něm. Poesie z fr.
504
pofidérní pohřbít
poésie a to z lat. poēsis tv. z ř. poíēsis přes střř. zdrobnělinu *bīkárion).

‘konání, tvoření, básnění’ od poiéō ‘dě- pohlavár ‘náčelník rodu; vedoucí čini-
lám, tvořím, skládám’. Srov. :poema, tel’. Převzato za obrození (Hanka) ze
:poeta a také :činit. s. poglàvār tv. od gláva ( :hlava).
pofidérní ob. ‘podivný, podezřelý’. Zdá pohlaví, pohlavní, bezpohlavní. Stč. po-
se, že se rozšířilo z laš. pofiděrny (Ma2 ), hlavie ‘jednotlivec, osoba, hlava’ (viz
původ nejasný. :hlava), pak ‘rod, pohlaví’ (vlastně
pogrom ‘hromadná násilná akce proti ‘rozlišení osoby podle rodu’), nověji
skupině obyvatelstva’. Z r. pogróm tv., přeneseno i na ‘vnější pohlavní ústrojí’.
vlastně ‘rozbíjení, pustošení’, od pogro- pohoda, pohodový, pohodlný, pohodl-
mít’ ‘pustošit, rozbíjet’ a to od grom nost, pohodlnět. Stč. pohoda ‘pohodlí’,
‘hrom, hřmot’. Objevilo se na přelomu pohodlé ‘vhodná věc, dobro, prospěch,
19. a 20. st. v souvislosti s akcemi car- pohodlí’. Viz :hodit se, slovotvorně a
ské vlády proti Židům. Viz :hřmět, významově srov. i :podoba, :počasí.
:pohroma. pohodný ‘(dříve) osoba odstraňující
zdechlá a nemocná zvířata’. Motivace
pohádka, pohádkový, pohádkář. Ve stč.
slova není zcela jasná. V 17. a 18.
ve významu ‘hádanka, podobenství;
st. je doloženo i pohodlný tv.. Ve
hádka, spor; smyšlenka, nepravda’.
stč. i střední č. je pohodlný ‘vhodný,
Dnešní význam od obrození, asi vlivem
příhodný, užitečný’ (slovo se vyslovo-
p. (Jg uvádí p. pogadka ‘povídání’). Viz
valo tříslabičně), snad tedy eufemis-
:hádat.
tické označení pohodného jako ‘uži-
pohan, pohan, pohanský, pohanství. P. tečný, vhodný (člověk)’.
poganin, sln. pogân, s./ch. pòganin, pohovka. Od pohovět (si) (viz :hovět).
stsl. poganinъ, poganъ. Převzato z vlat. pohroma. Stč. pohrom, pohroma ‘ne-
*pagānus tv. z lat. pāgānus ‘venko- štěstí, dopuštění; hřmot; napadení’.
van, sedlák’, původně adj. od lat. pā- Viz :pogrom, :hřmět.
gus ‘župa, kraj, vesnice’ (křesťanství se pohroužit se ‘ponořit se, zahloubat
šířilo na venkově pomaleji než ve měs- se’. Stč. pohrúziti (sě) ‘ponořit, po-
tech). topit (se)’ (-ž- je od příč. trp. po-
pohanka ‘bylina se srdčitými listy pěsto- hrúžen), p. pogrążyć (się), r. pogru-
vaná pro plody’, pohankový. Od :po- zít’(sja) tv., grjáznut’ ‘zabředat’, s./ch.
han, protože k nám byla rozšířena v 15. grȅznuti ‘potápět’, csl. pogręznǫti ‘po-
st. pohanskými Tatary. Srov. nář. ta- topit’. Psl. *gręznǫti, *grǫziti je pří-
tarka a něm. Heidekorn (Heide ‘pohan’, buzné s lit. grim̃zti ‘zabředat, potápět
Korn ‘zrní’). se’, lot. grimt tv. a asi i gót. qrammiÞa
pohár, pohárek, pohárový. Ze slk. po- ‘vláha’, alb. kreth ‘utápím’, východis-
hár (ještě u Jg doklady jen ze slk. pro- kem je ie. *grem- ‘být vlhký, potápět
středí) z maď. pohár tv., to pak nej- se’. Srov. :pohřížit se.
spíš přes sthn. behhari (srov. něm. Be- pohřbít, pohřeb, pohřební, pohřebné.
cher tv.) z vlat. *bicārium tv., jež dále Stč. pohřbieti, sekundárně za původní
ukazuje na ř. bĩkos ‘nádoba, džbán’ (asi pohřésti (1.os.přít. pohřebu) od hřésti,
505
pohřešovat poklice
hřebu ‘pohřbívat’, kterému odpovídá r. podob s -ch- lze těžko vysvětlit (uva-
grestí ‘hrabat’, sln. grébsti ‘rýt, hra- žuje se o vlivu např. (s)chovati, ale pří-
bat’, csl. greti tv. Psl. *grebti, dále viz liš věrohodné to není) (Ma2 ).
:hrabat, :hrob. pointa ‘hlavní, překvapivá myšlenka v
pohřešovat ‘pociťovat ztrátu, nepřítom- závěru anekdoty, básně ap.’, vypoin-
nost’, pohřešovaný. Viz :hřích, pů- tovat. Z fr. pointe tv., vlastně ‘špička,
vodně ‘opomenutí, pochybení’. Snad se vyostření, nápad’, z pozdnělat. pūncta
lze k dnešnímu významu propracovat ‘bodnutí, píchnutí’ od lat. pungere ‘bo-
přes stč. přísl. (brzy pokleslé v pouhou dat, píchat’.
část.) pohřiechu ‘bohužel, naneštěstí, pojit, pojivý, pojivo, pojítko, napojit,
běda’, tedy ‘zjišťovat, že pohříchu něco odpojit, propojit, přepojit, připojit,
chybí’ (Ma2 pod hřích). přípojka, rozpojit, spojit, spojení, spoj,
pohřížit se. Viz :pohroužit se. Ve stč. spojka, vypojit, zapojit. Jinde větši-
byly totiž i varianty pohřúziti sě, pohři- nou jen s předp. - p. (s)poić, s./ch.
eziti sě (C1, C5). spòjiti, csl. sъpojiti, v r. jen spaját’
pohůnek hanl. ‘popoháněč, přisluhovač’. ‘svařit, sletovat’ (viz :pájet). Zdá se,
Původně ‘mladší čeledín (vodící koň- že dnešní význam je přenesen právě
ský potah)’ od poháněti, viz :po- a z původního významu ‘svařovat, pájet
:hnát2 . kov’ (technika známá již v antice). Psl.
pochlebovat ‘snažit se získat přízeň *(sъ)pojiti je pak totožné s *pojiti ‘na-
neupřímnými lichotkami’, pochlebník. pájet’, kauzativem k *piti (viz :pít),
Již stč. Nejpřirozenější výklad je od obrazně se tím myslí ‘napájení kovu ji-
:chléb, asi tedy něco jako ‘jít (úlisně) ným roztaveným kovem’. Významová
za chlebem, za prospěchem’ (HK), paralela je v ugrofin. jazycích - např.
srov. i stč. chlebiti ‘žít na něčí náklady, fin. juoda ‘pít’, k tomu kauzativum ju-
na něčím chlebě’. ottā ‘pájet’.
pochodeň. Od :chodit, vlastně ‘po- pokání. Od :kát se.
chodní světlo’ (užívalo se při nočních pokavad sp., přísl. Viz :dokavad, :po-
pochůzkách). kud.
pochroumat, pochroumaný. Expr. k poker ‘hazardní karetní hra’, pokerový.
*pochromiti, viz :chromý. Z am.-angl. poker nejistého původu.
pochva, poševní. Dříve i pošva (ve starší Snad nějak souvisí s angl. poke ‘šťouch-
době převládalo). P. pochwa, poszwa, nout, strčit, šťourat’.
ukr. póchva, píchva tv., vedle toho je i poklad, pokladna, pokladní, pokladník,
č. pochvy ‘podocasní řemen (u koně)’, pokladnice. V tomto významu jen č.,
r. pachvá, sln. pohvine tv. (všude zast.). původně ‘co je položeno, uloženo’.
Nejasné. Lze vyložit z původního *po- Srov. i sln. zaklȁd tv.
šьva, pak by to znamenalo ‘(kožené) poklice, poklička. Původně puklice ‘něco
obšití pouzdra pro čepel zbraně’, srov. vypouklého ze dřeva či z kovu’ (Jg),
kašub. poszwa ‘povlak na peřiny’, r.d. srov. stč. pukla ‘vypouklá ozdoba’ (dále
óšva ‘prkenné obložení’, vše od :šít viz :pukat). Dnešní podoba kontami-
(srov. ještě :podešev). Ale převahu nací se slovy na po- (pokrýti, poklo-
506
pokoj polévka
piti ap.), srov. p. pokrywka, r. pokrýška, čeleď však málo jasná.

s./ch. pòklopac tv. pól, polární, polárník, polarita, polarizo-
pokoj, pokojík, pokojný, pokojový, povat, polarizace. Přes něm. Pol z lat. po-
kojská. Všesl. - p. pokój, r. pokój ‘klid, lus ‘pól, nebeská klenba’ z ř. pólos tv.
pokoj’, s./ch. pòkōj, stsl. pokoi tv. Psl. a to od pélō ‘pohybuji se, stávám se’.
*pokojь ‘klid, odpočinek’ je odvozeno V 18. a 19. st. přeneseno do fyziky na
od *počiti ‘odpočinout’ (A6, B2, B1) magnetické, resp. elektrické jevy. Srov.
(dále viz :odpočinout), ke střídání -oj- :polárka.
a -i- srov. např. :boj - :bít. Význam polárka ‘zmrazený mléčný krém’, po-
‘místnost, komnata’ (jen č., p., br. a lárkový. Obchodní název podle hvězdy
ukr.) je metonymický, vlastně ‘(oddě- Polárky (Severky) označující na nebi
lená) klidná místnost (k odpočinutí)’. přibližně sever, z lat. stēlla polāris ‘po-
pokolení ‘generace; rod’. Všesl. - p. po- lární hvězda’ (dále viz :pól).
kolenie, r. koléno, ch. pokoljénje. Nelze pole, políčko, polní, polnost, přespolní.
oddělovat od :koleno, prý podle pra- Všesl. - p. pole, r. póle, s./ch. pȍlje, stsl.
dávného zvyku, kdy stařešina rodu bral polje. Psl. *pol’e z ie. *pol-i͡o- je odvoze-
novorozeně na kolena a tím je uznal nina od ie. kořene *pel-, *plā- ‘plochý,
za příslušníka rodu (Ma2 ). V ie. jsou rovný, široký’, z něhož je např. stšvéd.
si skutečně názvy pro ‘koleno’ a ‘rod, fala ‘rovina’, arm. hoł ‘země, půda’. S
rodit’ velmi podobné (srov. lat. genus jinými příp. sem patří :pláň a také
‘rod’, genū ‘koleno’), ale oba kořeny se něm. Feld, angl. field ‘pole’ (A4).
obvykle považují za homonymní. poledne, polední, poledník, polednice.
pokora, pokorný. Od pokořit (se), viz Všesl. - p. południe, r. pólden’, s./ch.
:kořit (se). pódne, stsl. poludьne. Psl. *polъdьne
(B6), doslova ‘polovina dne’, viz :půl
pokoutní ‘tajný, nedovolený’. Z :po a
a :den.
:kout1 .
polemika ‘útočně vyhrocený názorový
pokrytec, pokrytecký, pokrytectví. Vli- spor’, polemický, polemik, polemizo-
vem bible z lat. hypocrita z ř. hy- vat. Přes něm. Polemik z fr. polémique
pokritē̺s ‘herec, pokrytec’ od hypo- tv., což je zpodstatnělé adj. polémique
krı n̻ omai ‘odpovídám, hraju, přetva- ‘polemický’ z ř. polemikós ‘válečný, bo-
řuji se’ z hypó ( :hypo-) a krı ̻nō ‘tří- jovný’ od pólemos ‘válka, boj, spor’.
dím, zkoumám, pokládám, věřím’; lid. poleno, polínko. P. polano, r. poléno, sln.
etym. (D2) přikloněno k pokrýt (‘kdo poléno, csl. polěno. Psl. *polěno je pů-
se pokrývá přetvářkou’). vodem asi zpodstatnělé příč. trp. slo-
pokud přísl., sp. Viz :po a :kudy, srov. vesa *polěti ‘hořet’ (stsl. polěti tv.),
:odkud, :dokud, :posud. tedy ‘co hoří, je páleno’. Dále viz
pokusit se, pokus, pokusný. Viz :- :pálit1 , :plát2 . Jiný možný výklad
kusit. spojuje s :půl, původní význam by
pokuta, pokutový, pokutovat. Stč. i pak byl ‘rozštípnutý kus dřeva’.
‘trest, potrestání’, jen zsl. Asi souvisí polevit. Viz :-levit.
s :kutit, srov. :skutek. Celá slovní polévka, polévkový. Od stč. polévati ‘po-
507
policajt polstrovat
lévat, zalévat’. Asi původně ten druh lītikós ‘občanský, státní, veřejný’ od
polévky, kdy se přísady připravené na polı ̻tēs ‘občan, krajan’, pólis ‘město,
talíři zalijí vřelou vodou, vývarem ap. obec, stát’. Srov. :policie, :polikli-
policajt ob. Od něm. Polizei ‘policie’, ke nika.
koncovému -t srov. :sajrajt, :prejt. politura ‘hladká lesklá vrstva bezbar-
Jinak viz :policie. vého laku’. Přes něm. Politur tv. z lat.
police, polička, policový. Všesl. - p.d. polītūra od polīre ‘hladit, leštit’. Srov.
polica (spis. połka), r.d. políca (spis. :pulírovat.
pólka), s./ch. pòlica, csl. polica. Psl. polízanice ob. expr. ‘něco nepříjemného,
*polica je odvozeno od *polъ ‘deska’ malér’. Dříve i polízaná, polízačka. Asi
(srov. r. pol tv.). Významově je blízko v souvislosti se zvykem zvířat lízat si
stisl. fjǫl ‘prkno’, sti. phálaka- ‘deska, rány, srov. vylízat se (ze zranění, z ma-
prkno’, vše od ie. *(s)p(h)el- ‘štípat, léru ap.).
oddělit’ (A5, A4), původně tedy ‘odště- polka ‘druh tance’, polkový. Český li-
pený kus dřeva’. Srov. :poleno, :půl. dový tanec vzniklý v 1. pol. 19. st., v r.
policie, policejní, policista, policistka. 1831 poprvé tančen v Praze a pojmeno-
Převzato (případně přes něm. Polizei) ván na počest Poláků, jejichž potlačené
ze střlat. politia, policia ‘státní správa, povstání proti carské nadvládě (1830-
úřad’ a to přes pozdnělat. polītīa z ř. 31) mělo značný ohlas. Z češtiny pře-
polīteíā ‘občanství, správa, stát’ od pó- šlo do jiných evropských jazyků. Srov.
lis ‘město, obec, stát’. Srov. :politika, i :polonéza.
:poliklinika. polknout. Viz :polykat.
políček, zpolíčkovat. Vlastně ‘rána po polnice ‘vojenská trubka’. Od :pole ve
líci’, viz :po a :líce. významu ‘vojenské pole’.
poliklinika ‘městské zdravotnické za- pólo ‘míčová hra na koních’, pólista.
řízení s odbornými odděleními’. Pře- Z angl. polo tv. z kašmírského jazyka
vzato z moderních evr. jazyků (něm. balti, v němž polo znamená ‘míč’ (srov.
Poliklinik, fr. policlinique), kde je to tibetské pulu tv.). Hra má svůj původ v
novodobá složenina z ř. pólis ‘město, Indii. Později přeneseno na vodní pólo.
obec, stát’ (srov. :policie, :politika), polonéza ‘slavnostní tanec v tříčtvrteč-
k druhé části viz :klinika. ním taktu’. Z fr. (danse) polonaise,
polír zast. ‘dozorce na stavbě’. Z něm. vlastně ‘polský (tanec)’ (srov. fr. Po-
Polier tv. z raně nhn. parlier ze logne, lat. Polonia ‘Polsko’). O tom, že
stfr. parlier ‘mluvčí’ od parler ‘mlu- jde o původní polský lidový tanec, se
vit’ (srov. :parlament). Do stč. parléř někdy pochybuje. Srov. i :polka.
‘stavbyvedoucí, stavitel’ (odtud Petr polonium ‘chemický radioaktivní pr-
Parléř, stavitel Karla IV.). vek’. Jeho objevitelé Marie a Pierre Cu-
politika, politik, politický, politizovat, rieovi (1898) jej nazvali na počest Ma-
politizace. Přes něm. Politik, fr. poli- riiny vlasti, Polska (lat. Polonia).
tique ze střlat. politica (scientia) z ř. polovina. Viz :půl.
polītikē̺ (téchnē) ‘(věda) o státních a polstrovat ‘vycpávat (čalouněné části
občanských záležitostech’ od adj. po- nábytku, vozidel ap.)’. Z něm. polstern,
508
polštář -pomenout
vlastně ‘polštářovat’, viz :polštář. :historie).

polštář, polštářek, polštářovat, polštá- polykat, polykací. Jen č. a p. polykać.
řovaný, vypolštářovat. Ze střhn. pol- Z :po- a -lykati, což je zdloužená po-
ster, bolster tv. (srov. angl. bolster doba kořene, který je v *lъkati (dále viz
‘podhlavník’), jež souvisí s :balon, :- :lkát).
ball. polymer ‘makromolekulární látka’, po-
poluce ‘samovolný výron mužského se- lymer(iz)ace. Nově k ř. polymerē̺s ‘mno-
mene’. Ze střlat. pollutio, vlastně ‘zne- hodílný’ z :poly- a méros ‘díl, část,
čištění, pokálení’, od lat. polluere ‘po- počet’.
kálet, znečistit, zhanobit’, jehož druhá polyp ‘nezhoubný novotvar na sliznici;
část asi souvisí s lat. lutum ‘bláto, druh láčkovce či hlavonožce’. Z ř. po-
bahno’, lustrum ‘močál’. lýpous, vlastně ‘mnohonohý’, z :poly-
poly- (ve složeninách) ‘mnoho-’. Z ř. a ř. poús ‘noha’. Ze jména živočicha
poly- od polýs ‘mnohý, četný, hojný’, přeneseno (již v antickém lékařství) na
jež souvisí s ř. pléos ‘plný, hojný’ (viz stopkaté výrůstky především na nosní
:pleonasmus), lat. plūs ‘více’ ( :plus) sliznici.
a vzdáleněji i s naším :plný. Srov. polysémie ‘mnohoznačnost’, polysé-
:polyester, :polygamie, :polyglot, mický. Utvořeno koncem 19. st. k
:polymer, :polysémie, :polystyren. :poly- a ř. sē ma ‘znamení, heslo’
polyester ‘plastická hmota k výrobě (srov. :sémantika, :semafor).
syntetických vláken a laků’, polyeste-
polystyren ‘plastická hmota užívaná k
rový. Z :poly- (viz :polymer) a ester,
izolování ap.’, polystyrenový. Z :poly-
což je název látky vytvořený v 19. st.
(viz :polymer) a styren ‘druh nenasy-
v něm. z původního Essigäther, vlastně
ceného uhlovodíku’ od ř. stýrax ‘keř s
‘éter octový’.
vonnou pryskyřicí’.
polyetylen ‘plastická hmota častá v
obalové technice’, polyetylenový. Viz polytechnický ‘související s různými
:poly-, :polymer a :etyl, etylen. technickými obory’. Viz :poly- a
polyfonie ‘mnohohlasost’, polyfonní. :technika.
Viz :poly- a :-fon. pomáda ‘mast na vlasy’. Z něm. Po-
polygamie ‘mnohoženství’, polygamní. made a to přes fr. pommade z it. pomata
K ř. polýgamos ‘mnohokrát ženatý’ z tv. od pomo ‘jablko’ z lat. pōmum ‘ja-
:poly- a ř. gámos ‘sňatek, manželství’. blko, ovoce’. Při přípravě této masti se
Srov. :bigamie, :monogamie. původně používala jablka.
polyglot ‘znalec mnoha jazyků’. Z pomáhat. Všesl. - p. pomagać, r. po-
:poly- a ř. glō tta ‘jazyk, řeč’ (vedle mogát’, s./ch. pomagáti, stsl. pomagati.
glō ssa, viz :glosa). Psl. *pomagati je nedokonavý protěj-
polygrafie ‘tiskárenský průmysl’, poly- šek k *pomogti (viz :po a :moci).
grafický. Viz :poly- a :-grafie. Původní význam je vlastně ‘přispět ně-
polyhistor ‘znalec mnoha vědních komu, aby něco mohl’.
oborů’. Z ř. polyı ̻stōr ‘mnoho zna- pomatený. Viz :po a :mást.
jící’ z :poly- a (h)ı ̻stōr ‘znalec’ (viz -pomenout. Stč. -pomanúti z psl. *po-
509
pomeranč poněkud
męnǫti (B7). Viz :-pomínat. vykoledované odměny (Ma2 ).

pomeranč, pomerančový. Dříve i pomo- pomněnka ‘menší rostlina s drobnými
ranč, pomaranč. Posledním zdrojem je modrými kvítky’, pomněnkový. Od po-
asi rak.-něm. (vídeňské) Pomerantsche mníti ‘pamatovat, vzpomenout si’ (viz
(spisovně je Pomeranze) (Ma2 ). Druhé :-pomínat). Preslův výtvor podle r.
tvary jsou asi ze střlat. pomorancium, nezabúdka či něm. Vergissmeinnicht,
případně it. pomarancia, které je i pra- srov. dále fr. ne m’oubliez pas, angl.
menem něm. slova. It. pomarancia se forget-me-not, p. niezapominajka, slk.
skládá z pomo ‘jablko, ovoce’ a aran- nezabúdka. Odedávna symbol lásky dá-
cia ‘pomeranč’ a to přes ar. z per. (k vaný na památku.
tomu viz :oranžový). Srov. i :po- pomník, pomníček. Od pomníti ‘pa-
máda, :pomologie. matovat si, vzpomenout si’. Viz :-
pomět se. Viz :po a mít se. pomínat, :paměť.
pomoc, pomůcka, pomocný, pomocník,
pomfrity ‘smažené brambory, hra-
pomocnice. Všesl. - p. pomoc, r. pó-
nolky’. Z fr. pommes frites tv. V první
mošč, s./ch. pȍmōč, stsl. pomoštь. Psl.
části je fr. pommes de terre ‘brambory’,
*pomogtь je odvozeno od slovesa *po-
doslova ‘zemní jablka’ (srov. :bram-
mogti ‘pomoci’ (B3). Dále viz :pomá-
bor), od pomme ‘jablko’ z lat. pō-
hat, :moci, :moc.
mum ‘ovoce’ (srov. :pomologie, :po-
pomologie ‘nauka o ovocných druzích
meranč), ve druhé části je pl. od frit
a odrůdách’, pomolog, pomologický. Z
‘smažený’, což je původem příč. trp. od
lat. pōmum ‘plod, ovoce’ (srov. :po-
frire ‘smažit’ (srov. :fritovat).
meranč, :pomáda) a :-logie.
-pomínat (zapomínat, vzpomínat, upo- pompa ‘okázalost, honosná nádhera’,
mínat, napomínat, připomínat). Všesl. pompézní. Z lat. pompa ‘slavnostní
- p. -pominać, r. -pominát’, s./ch. - průvod, nádhera, obřadnost’ (asi přes
pòminjati. Psl. *pominati (srov. r.st. fr. pompe a něm. Pomp) a to z ř. pompē̺
pominát’ ‘vzpomínat’) tvoří nedoko- ‘výprava, slavnostní průvod’ od pémpō
navý protějšek k *pomęnǫti (srov. ‘vyslat, vypravit průvod’.
r.st. pomjanúť ‘vzpomenout si’, :- pončo ‘(jihoamerický) přehoz bez
pomenout), dále je příbuzné *pomь- rukávů’. Ze šp. poncho a to z jihoam.
něti, *pomьniti (č.st. pomníti ‘pama- jazyka skupiny arawak, kde slovo zna-
tovat, vzpomenout si’). Viz :po a mená ‘vlněná tkanina’.
:mníti, původní význam je asi ‘po- pondělí, pondělní, pondělek. Všesl. - p.
myslit, později mít na mysli’, k tomu poniedziałek, r. ponedél’nik, ch. ponèd-
viz i :paměť. jeljak, stsl. ponedělьnikъ. Č. tvar je z
pominutý ‘šílený’. Od pominout se, viz původního *ponedělьje (B9, C5), -e-
:minout. v dlouhém slově vypadlo. Motivace je
pomlázka. Od :mladý. Pošlehání má všude stejná - ‘den po neděli’.
magicky přenést jarní sílu na lidi, má poněkud přísl. Ze stč. poně ‘asi, snad,
je pomladit, omladit. Nejprve zřejmě zdali’ a -kud, které je v :dokud,
název zvyku, pak nástroje a konečně :kudy. Poně se vykládá z :po a tvaru
510
ponětí popkorn
akuz. sg. stř. r. osobního zájmena pro ton, :pouť) a odvozeniny od facere
3. osobu, tedy je, po předložce ně, vý- ‘dělat’ (srov. :-fikace).
znam by byl ‘(až) po to, po určitou ponton ‘ploché plavidlo k převážení voj-
míru’. Srov. :poněvadž, :aspoň. ska a stavění mostů’, pontonový. Přes
ponětí ‘základní představa, vědomost’. něm. Ponton z fr. ponton a to z lat.
Asi za obrození z r. ponjátie ‘pojem, pontō (gen. pontōnis) ‘lodní most, pří-
představa’ od ponját’ ‘pochopit, poro- voz’ od pōns (gen. pontis) ‘most’. Viz
zumět’, jinak odpovídá našemu pojetí :pouť.
od pojmout, viz :jmout. ponurý, ponurost. Převzato za obrození
poněvadž sp. R.st., b. ponéže tv., srov. z p. ponury, srov. i r. ponúryj tv. Sou-
i stsl. zaneže tv. Psl. *pon’e, *zan’e se visí s :nořit (se), vlastně ‘ponořený
tu interpretuje jako proto (srov. r. po- (do tmy, do sebe ap.)’.
tomú, s./ch. zàtō tv., jinak viz :poně- pop ‘pravoslavný kněz’. Všesl. - p., r.
kud). V č. je navíc -vad- jako v :doka- pop, s./ch. pȍp, stsl. popъ. Převzato
vad, :pokavad, srov. i str. poneva ‘od germ. prostřednictvím (nejspíš přes
té doby’ (k významu srov. angl. since sthn. pfaffo ‘kněz’) ze střř. páp(p)as
‘od té doby’ i ‘protože’). ‘nižší duchovní’, což je původem dět-
poník ‘krátkonohý kůň’. Z angl. pony ze ské slovo pro otce (srov. r. pápa ‘táta’).
skot. pown(e)y, jehož další původ není Jinou cestou ze stejného zdroje :pa-
jistý. pež.
ponoukat ‘podněcovat’. Stč. ponúkati pop(-music) ‘druh hudby’. Z angl. pop-
tv., slk. ponúkať ‘nabízet’, p. nukać ‘po- music z pop(ular) music, viz :popu-
bízet’, r. ponukáť, s./ch. nȕkati tv. Od lární a :muzika.
citosl. :nu, vlastně ‘říkat nu’ (= ‘po- popel, popelavý, popelník, popelnice,
bízet’). Srov. :vnuknout. popelář, popelářský, popelec, pope-
ponrava ‘larva chrousta’. P.st. pan- leční, popelit se. Všesl. - p. popiół,
drowie ‘hmyz, červi’, str. ponorovъ r. pépel, s./ch. pȅpeo, stsl. popelъ, pe-
‘zemní červ’. Psl. *ponorv- (B8) souvisí pelъ. Psl. *popelъ, *pepelъ je příbuzné se
s :nořit (se), srov. i csl. pon(d)rěti ‘po- stpr. pelanne, lit. pelenaĩ tv. Výklad je
nořit’, příbuzné je asi lit. narvà ‘buňka dvojí: jednak se vychází z ie. *pel- ‘ho-
ve včelím plástu’. Původně označení řet’ (viz :pálit1 , :plát2 , :poleno), s
pro hmyzí larvy ap., které žijí pod předp. :po- by pak význam byl ‘to, co
zemí, v dutinách ap. zbude po hoření’; druhý výklad spojuje
pontifikát ‘úřad papeže a doba jeho tr- dále s lat. pollen ‘prach, mouka’, ř. pálē
vání’, pontifikální. Z pozdnělat. ponti- tv., sti. pálala- ‘kaše, prach, špína’ z ie.
ficātus tv. od pontifex ‘nejvyšší kněz, *pel- ‘prach, mouka’. Srov. :pleva.
papež’. Ve starém Římě se tak pů- popelín ‘jemná hustá látka’, popelínový.
vodně nazývali členové kněžského kole- Přes něm. Popeline z fr. popeline a to
gia spravujícího všechen kult, původně nejspíš přes angl. poplin ze jména vlám-
strážci mostu přes řeku Tiberu obětu- ského města Poperinge, kde se tato
jící bohu řeky. Odtud i jméno - z lat. látka vyráběla.
pōns (gen. pontis) ‘most’ (srov. :pon- popkorn ‘mírně pražená kukuřice’, po-
511
popouzet portfej
pkornový. Z am.-angl. popcorn tv. z z it.st. porcellana, porcella ‘vulva’, pů-

angl. pop ‘praskat, mírně explodovat’ a vodně vlastně (další metafora!) ‘pras-
am.-angl. corn ‘kukuřice’ (při pražení nička, sviňka’, zdrobnělina od porco
totiž kukuřice puká). ‘prase’, porca ‘prasnice’ (viz :prase).
popouzet. Viz :pudit. Porcelán je v Evropě znám od 13. st.,
popravit, poprava, popravní, popravčí, kdy ho z Číny přivezl Marco Polo.
popraviště. Zúžením významu ze stč. porfyr ‘druh vyvřelé horniny’, porfy-
popraviti ‘napravit, učinit po právu, rický. Ze střlat. porphyrium a to k ř.
ztrestat’, dále viz :právo. Podobně porfyrı ̻tēs od porfýra ‘purpur, nachová
tvořeno je něm. hinrichten tv. od rich- barva’ (ve starověku byl znám v hně-
ten ‘rovnat, soudit’ od Recht ‘právo’. davé či narudlé podobě).
popruh. Jen č. a p. (popręg), viz :pruh pornografie ‘literární, fotografické nebo
a :-přáhnout. výtvarné dílo zdůrazňující sex vybo-
populace ‘obyvatelstvo’, populační. čující z konvenční morálky’, pornogra-
Přes moderní evr. jazyky (něm. Po- fický, pornograf. Z fr. pornographie od
pulation, fr., angl. population) z pozd- pornographe ‘autor obscénních článků’,
nělat. populātiō tv. od populus ‘lid, lid- doslova ‘kdo píše o prostitutkách’ (18.
stvo’. Srov. :populární, :publikum. st.), z ř. pórnē ‘nevěstka’ a :-graf.
populární ‘ve veřejnosti oblíbený; poroba, porobit, porobený. Od staršího
obecně srozumitelný’, popularita, po- č. rob ‘otrok, nevolník’, srov. :podro-
pularizovat, popularizace, populari- bit, :rab.
zační, popularizátor(ka). Přes moderní porota, porotní, porotce, porotkyně.
evr. jazyky z lat. populāris ‘lidový, lidu Psl. *porota ‘sbor soudců zavázaných
milý’ od populus ‘lid’. Srov. :popu- přísahou’ je odvozeno od *rota ‘pří-
lace, :pop(-music). saha’ (stč. rota, r. rotá, sln.st. róta tv.,
pór1 ‘druh zeleniny’, pórek, pórkový. stsl. rotiti sę ‘zaklínat se’). Příbuzné
Přes střhn. porre, phorre z lat. porrum je nejspíš ř. rhētós ‘vyřčený, smluvený’
tv., jež souvisí s ř. práson tv. Dále ne- (srov. :rétorika), sti. vratá- ‘příkaz,
jasné. slib’ z ie. *u̯rotā-, což je vlastně příč.
pór2 ‘drobný průduch (na povrchu těla trp. slovesa od ie. kořene *u̯er- ‘(slav-
ap.)’, pórovitý, porézní. Přes něm. Pore nostně) říkat’.
z lat. porus tv. a to z ř. póros ‘cesta, porouchat, porucha, poruchový, poru-
průchod, brod’ od peráō ‘pronikám, chovost. Od porušit, viz :rušit.
přecházím, procházím’. Srov. :prám. portál ‘architektonické nebo plastické
porce ‘dávka’, porcovat, porcovaný, na- orámování dveří nebo vrat’. Přes něm.
porcovat. Přes něm. Portion z lat. por- Portal ze střlat. portale, zpodstatně-
tiō ‘díl, podíl, poměr’, jež souvisí s lat. lého adj. portalis ‘vchodový, dveřní’
pars ‘část, díl’. Srov. i :proporce. od lat. porta ‘brána, vchod’. Srov.
porcelán, porcelánový, porcelánka. Přes :fortna, :portýr.
něm. Porzellan z it. porcellana tv., pů- portfej ‘obor působnosti ministra’. Z
vodně ‘druh plže’ (jeho lastura připo- fr. portefeuille ‘ministerské křeslo’ a to
míná porcelán), to pak další metaforou přenesením z původního významu ‘ak-
512
portfolio posouvat
tovka, taška na listiny’ z tvaru slovesa nický. Viz :po a :ručit. Stč. význam
porter ‘nést’ a feuille ‘listina, list’ z lat. byl ‘přenechat, odkázat, odevzdat, dát
folium ‘list’. Srov. :portfolio, :port- do ochrany’, z významů ‘vzkázat, odká-
monka, :fólie. zat’ se pak vyvinulo silnější ‘rozkázat’.
portfolio ‘zásoba cenných papírů (v ma- Viz i :poručík.
jetku společnosti)’. Z angl. portfolio pořád přísl. Viz :po a :řád. Stč. vý-
tv., původně ‘desky na listiny, složka’, znam byl ‘po sobě, po pořádku, jeden
dříve porto folio z it. portafoglio, které po druhém’, z toho pak ‘neustále’.
přesně odpovídá fr. portefeuille (viz posel, poslíček, poselství. Psl. *posъlъ od
:portfej). *posъlati (B6), viz :po a :-slat.
portiéra kniž. ‘závěs na dveřích’. Z fr.
portière tv. od porte ‘dveře, brána’ z posesivní ‘přivlastňovací’. Z lat.
lat. porta tv. Srov. :portál. possessīvus tv. od possidēre (příč. trp.
portmonka zast. ob. ‘peněženka’. Z fr. possessus) ‘mít v držení, vlastnit’ z
porte-monnaie tv. z tvaru slovesa por- *pot- ‘moc’ (srov. :potence, :Hospo-
ter ‘nést’ a monnaie ‘peníz, mince’ z din) a sedēre ‘sedět’ (srov. :sedět).
lat. monēta ‘mince’. Srov. :portfej. poschodí, poschoďový. Viz :po a
porto ‘poštovné’. Z it. porto ‘poplatek za :schod. Vlastně ‘kam se chodí po
donesení’, doslova ‘(do)nesení’, od por- schodech’.
tare ‘nést’ z lat. portāre tv. Srov. :por- poslat, poslání, poslanec, poslankyně,
týr. poslanecký. Viz :po a :-slat.
portrét, portrétní, portrétista, portréto- poslední, naposledy. P. pośledni ‘zadní,
vat. Přes něm. Porträt z fr. portrait tv., horší, všední’, r. poslédnij, ch. pòsljed-
což je původem příč. trp. stfr. slovesa njī, stsl. poslědьnь. Psl. *poslědьnь je
portraire ‘vypodobnit’ z lat. prōtrahere odvozeno od spojení *po slědě ‘na
‘přivést na světlo, odkrýt’, doslova ‘vy- konci’, původně ‘po řadě’, viz :po a
táhnout (před)’, z prō- ‘před’ a trahere :sledovat, srov. i stč. sled ‘stopa, po-
‘táhnout’. řádek, postup věcí’ a :posléze.
portýr zast. ob. ‘vrátný’. Přes něm. Por- posléze přísl. ‘potom, konečně, nakonec’.
tier z fr. portier tv. a to z pozdně- Stč. i poslé, posled, poslez. Viz :po-
lat. portārius ‘dveřník, strážce dveří’ od slední.
lat. porta ‘brána, vchod’. Srov. :por-
tál, :portiéra. poslouchat, poslušný, poslušnost, po-
poručík, poručice, poručický, nadporu- sluchač, posluchačský, posluchárna,
čík, podporučík. Z r. porúčik a to přes poslech, poslechový. Viz :po a :sly-
p. porucznik tv. z č. poručník ‘zástupce, šet.
zmocněnec’, což je vlastně kalk fr. lie- posloupnost. Jen č., nepříliš jasné. Stč.
utenant, doslova ‘místodržící’, z pozd- poslúpnost ‘dědické právo’. Vzhledem k
nělat. locumtenēns tv. z locus ‘místo’ a stč. postúpenství i p. postępstwo tv. se
přech. přít. od tenēre ‘držet’. Dále viz myslí na původní *postúpnost, ale zá-
:poručit. měna t-l není jasná.
poručit, poroučet, poručník, poruč- posouvat, posuvný, posuv. Viz :po a
513
pospas pošta
:sunout. zákona’. Z lat. spojení post illa (verba),

pospas. Viz :napospas. doslova ‘po oněch (slovech)’ (tj. po
pospolitý, pospolitost. Od pospolu, viz čtení či evangeliu), k post viz :post-
:po a :spolu. , k ille ‘onen’ srov. :loni.
post ‘místo, funkce, postavení’. Z it. postit se. Viz :půst.
posto či fr. poste ‘místo, postavení’ postskriptum ‘dodatek v dopise’. Z
(případně přes něm. Posten ‘stanoviště pozdnělat. postscrīptum tv., viz :post-
stráže, hlídkující voják’, tentýž význam a :skripta.
je ve starší č.) a to z lat. positus ‘místo, postulát ‘požadavek’, postulovat. Z lat.
postavení’, od pōnere (příč. trp. posi- postulātum tv., což je vlastně příč. trp.
tus) ‘položit, postavit’. Srov. :pozice. od postulāre ‘žádat, vyžadovat’ a to od
post- předp. ‘po-’. Z lat. post ‘po’ (viz poscere ‘žádat, dožadovat se’.
:po-, :pozdě). Srov. :postgradu- posud přísl. Viz :pokud, :dosud.
ální, :posthumní, :postila. posunek, posunkový. Viz :po a :su-
postava, postavička. Viz :po a :stanout.
vit, význam ‘vzrůst, tělesná konstituce’ posupný ‘nevlídný, pohrdlivý’. Nejspíš
je již psl. od :sup, srov. p. sęp tv. a sępny ‘po-
poste restante ‘způsob posílání zásilek, chmurný, posupný’, r. nasúpit’sja ‘za-
při němž si příjemce zásilku vyzvedá na chmuřit se’ (viz :nasupit se).
poště’. Z fr. poste restante z poste (viz posvícení ‘tradiční výroční slavnost’.
:pošta) a restante ‘zůstávající’, sloves- Stč. posviecenie i posvěcenie, původně
ného adj. od rester ‘zůstat’ z lat. re- ‘výroční slavnost s hody na památku
stāre tv. (viz :rest). posvěcení místního kostela’. K rozlišení
postel, postýlka, postelový. Všesl. - p. významu pomocí délky srov. :město -
pościel, r. postél’, ch. pȍstelja, stsl. :místo, :děvka - :dívka ap.
postelja. Psl. *postel’ь, *postel’a jsou pošetilý, pošetilost. Jen č., nejasné.
odvozeniny od *postьlati (viz :po a Snad souvisí s :ješitný a r. šut ‘šašek’,
:stlát). Původní význam byl ‘to, čím šútka ‘žert’.
je lože postláno (sláma, houně, peřiny pošmourný. Expr. varianta k po-
ap.)’, pak metonymií celá konstrukce. chmurný, viz :chmura.
postgraduální ‘následující po absolvo- pošramotit expr. ‘poškodit, pokazit’. Pů-
vání vysoké školy’, postgraduál, post- vodně pošramovat ‘nadělat šrámů’, pak
graduant. Z :post- a odvozeniny od asi expr. obměna slova podle onom.
:graduovat. :šramotit (Jg).
posthumní ‘vydaný posmrtně’. Z lat. pošta, poštovní, pošťák, pošťačka, poš-
postumus ‘poslední, nejmladší, po smrti ťácký. Přes něm. Post z it. posta tv.,
narozený’, což je vlastně 3. stupeň k po- vlastně ‘určená, umístěná (zastávka)’,
sterus ‘následující, příští’ od post ‘po’ z lat. posita tv., což je příč. trp. v ž.r. od
( :post-). Podoba posthumus se obje- pōnere ‘klást, umístit, určovat’. Slovo
vuje v pozdní lat. lidovou etym. (D2) k tedy původně označovalo místo, kde se
lat. humus ‘země’, humāre ‘pohřbít’. v začátcích jízdní pošty (v Itálii od 16.
postila ‘sbírka kázání na texty Nového st.) měnili koně a kurýři. Srov. :post,
514
poštěváček potměchuť
:pozice. popela pařením v hrnci.

poštěváček ‘topořivá část ženského po- potence ‘schopnost (plodit), síla, moc’,
hlavního ústrojí’. U Jg poštiváček potentní. Z lat. potentia ‘moc, síla,
tv., vedle původního významu ‘kdo vláda’ od potēns (gen. potentis)
poštívá, dráždí’, od poštívat, viz :po ‘mocný, schopný’, což je původem
a :štvát. přech. přít. od nedoloženého *potēre
poštolka. Ve starší č. i postolka. P. ‘moci, být schopen’ (místo toho je lat.
pustułka, r. pustel’gá, sln. postóvka, posse tv.). Srov. :potenciál, :poten-
s./ch. pòstōlka. Výchozí psl. podoba tát, :posesivní.
nejistá, nejspíš *postolьka. To pak by potenciální ‘možný’, potenciál ‘souhrn
mohlo být od *postojati (viz :po a schopností a možností k určitému vý-
:stát2 ) podle toho, že poštolka při konu’. Podle něm. potentiell, fr. poten-
lovu visí ve vzduchu, ale tvoření je dost tiel z lat. potentiālis tv., dále viz :po-
podivné. tence.
pošuk ob. expr. ‘potřeštěný člověk’. Od potentát hov. expr. ‘vysoký hodnostář’.
:šukat ve starším významu ‘těkat, bě- Přes něm. Potentat ‘vladař’ z fr. po-
hat sem a tam’. tentat tv., původně ‘svrchovanost, nej-
pošušňat si ob. expr. ‘pochutnat si’, po- vyšší moc’, ze střlat. potentatus tv. od
šušňáníčko. Zřejmě expr. útvar od polat. potēns (viz :potence).
chutnat si s expr. skupinou -šuš-, srov. potěr ‘právě vylíhlé ryby či obojživel-
např. i fr. chouchou ‘zlatíčko’ a :žužu, níci’. Viz :po a :třít, vlastně ‘co
:žúžo. vznikne po tření ryb ap.’. Přeneseně i
pot, potní, potítko, potit se, zpotit se, ‘drobotina, mládež’.
zpocený, propotit, vypotit (se), zapo- potkan. Jen č. a slk. potkan, sln. pod-
tit se. Všesl. - p., r. pot, s./ch. pôt, stsl. gána. Do č. nověji přes slk. (ještě Jg
potъ. Psl. *potъ je z ie. *poku̯ to- (A6, uvádí jen jako mor. a slk.) z maď.
A9), což je odvozenina od kořene *peku̯ - patkány a to (přes sln.?) ze severoit.
‘péci’ ( :péci). Původně tedy asi něco pantegàna, pategàna, pantegàn, jež nej-
jako ‘co je vypečeno, co vzniká hor- spíš vychází z lat. Ponticus ‘pontský’.
kem’. Pont(us) bylo historické území při již-
potácet se, potácivý. Souvisí s :téci, ním pobřeží Černého moře, odkud se
:točit, asi expr. Srov. i slk.st. potákati tito hlodavci po lodích dostali do sev.
se tv. (Jg), p. taczać się ‘otáčet se, vrá- Itálie a dále do Evropy.
vorat’. potkat (se). Viz :po a :-tkat.
potaš ‘draselná sůl k výrobě mýdla, skla potlach hov. expr. ‘družná zábava, po-
ap.’. Z něm. Pottasche a to ze stř- povídání (při táboráku)’. Z angl.
niz. potasch (dnes niz. potas), v první potla(t)ch ‘slavnost severoam. Indiánů
části je (stř)niz. pot ‘hrnec’ (srov. i (rozdílení darů)’ a to z indiánštiny (v
něm.d. Pott, fr., angl. pot) neznámého, jazyce chinook potlatš znamená ‘dar’).
asi substrátového původu, ve druhé stř- V č. žertovné přiklonění k :tlachat a
niz. asch ‘popel’ (srov. něm. Asche). obměna významu.
Tato sůl se totiž získávala z dřevěného potměchuť ‘popínavý polokeř s červe-
515
potměšilý pouzdro
nými jedovatými bobulemi’. Původně :třeba.

nářeční jméno, jehož motivace není potud. Viz :pokud.
zcela jasná; jistě je tu však spojitost potutelný. Od :tutlat, vlastně ‘kdo
s chutí bobulí, které nejprve chutnají něco tutlá, zatajuje’, srov. :poťouchlý.
hořce a pak sladce (srov. slk. l’ulok potvora, potvůrka, potvorný, zpotvořit.
sladkohorký, něm. Bittersüß, lat. dul- Viz :po a :tvořit, srov. :stvůra.
camara). Spojitost s tmou, nocí je i v pouhý, pouze. Stč. púhý, púhlý ‘pouhý,
jiném něm. jménu Nachtschatten, do- prostý, čistý, zjevný’. Jen č., málo
slova ‘noční stín’ (viz i :potměšilý). jasné. Vzhledem k izolovanosti č. slova
Vycházet ze spojení po chuti nechuť nelze vyloučit pč. přesmyk hlúpý →
(Ma2 , HK) se nezdá věrohodné. púhlý (Ma2 , HK), ale nelze brát jako
potměšilý, potměšilost. Z přezdívko- spolehlivé.
vého potměšil ‘kdo tajně, potmě na poulit, vypoulit. Neznělá varianta k bou-
někoho něco chystá, šije’ (srov. např. lit (viz :boule).
všudybyl). Podobné útvary jsou slk. poupě, poupátko. Viz :pupen.
potmehúd, vlastně ‘kdo potmě hude, poustevník, poustevnický, poustevna.
hraje’, a nepříliš jasné mor. nář. potmě- Stč. pústenník, pústevník, vlastně ‘kdo
lúch. Srov. i :potměchuť. žije na pustém místě’ (viz :pustý).
poušť, pouštní. Stč. púšč(ě), p. puszcza,
potok, potůček, potoční. Viz :po a jinak r. pustýnja, s./ch. pústinja, vše od
:téci. psl. *pustъ ( :pustý).
potomek, potomstvo. Všesl. - p. poto- pouštět. Z psl. *pust-ja-ti (C3), viz
mek, r. potómok, s./ch. potómak. Od- :pustit, :pustý.
vozeno od spojení *po tomь (viz :po pouť, poutní, poutník, poutnický, pu-
a :ten), vlastně ‘kdo přijde po tom(to) tovat, putování, putovní. Všesl. - p.d.
(pokolení)’. pąć, r. put’, s./ch. pût, stsl. pǫtь. Psl.
poťouchlý, poťouchlost. U Jg potouchlý *pǫtь (B7) je příbuzné se stpr. pin-
(expr. změkčení). Podobné je sln. potis tv., lat. pōns ‘most’ (původně asi
tûhnjen tv. od potúhniti ‘přetvařovat ‘hať’), ř. pátos ‘stezka’, póntos ‘moře’
se’ a to od potûha ‘zatajování, zprone- (původně asi ‘mořská cesta’), arm. hun
věra’. Základ je stejný jako v :tuch- ‘přechod, cesta’, sti. pánthā- ‘cesta’, vše
nout, vývoj původního významu ‘has- z ie. *pont-, *pn̥t- ‘cesta, přechod’ (A6,
nout, tišit se’ však v tomto případě není A7) od *pent- ‘jít, přejít’. Srov. :pata,
zcela jasný, snad ‘(naoko) utišený, po- :ponton.
haslý’ → ‘přetvařující se, potměšilý’. pouto, poutko, poutat, poutač, upou-
Srov. významově blízké :potutelný. tat, spoutat, připoutat, odpoutat, roz-
poutat. Všesl. - p. pęta (pl.), r. púty
potrava, potraviny, potravinový. Viz (pl.), s./ch. pȕto, stsl. pǫto. Psl. *pǫto je
:trávit, :tráva. odvozeno od slovesa *pęti ‘pnout’ (viz
potřeba, potřebný, potřebovat, opotře- :pnout) (A6, B7).
bovat, spotřebovat, spotřebitel, spo- pouzdro, zapouzdřit. Stč. púzdro, p.
třebitelský, upotřebit. Viz :po- a puzdro ‘pouzdro, břichatá nádoba’.
516
povaha pozdě
Dále nelze oddělit od r.d. púzdró ‘část uznán vinným, být nucen něco udělat
břicha pod pupkem’, s./ch.d. pȕzdra (jako trest) atd.’.
‘zvířecí penis’ a také r. púzo ‘bři- povít kniž. ‘porodit’. Vlastně ‘ovinout
cho’, puzýr’ ‘bublina, puchýř’. Výcho- (novorozeně plenkami)’, viz :vít.
zím významem je ‘něco napuchlého’, póvl ob. hanl. ‘nehodnotná věc, nehod-
srov. :puchnout, :puchýř, :pyj od notný člověk’. Z rak.-něm. Pofel ‘ne-
ie. *peu-, *pū- ‘nadouvat’. Vzhledem hodnotná věc’, což je varianta k něm.
k takto rozšířenému příbuzenstvu lze Bafel z hebr. (talmudského) babel, bafel
sotva přijmout výklad č. slova z germ. tv.
*fōdra- ‘pouzdro’ (viz :futro) (Ma2 ), i povlak. Od povléci, viz :po a :vléci.
když význam dobře souhlasí. povlovný ‘pozvolný, mírný’. Stč. po-
povaha, povahový. Jen č. Od :váha, vlovný ‘mírný, příjemný, vlídný’, být
stč. váha může znamenat i ‘rozvaha, povloven ‘být po vůli, být srozuměn’.
povaha’, povaha člověka se vlastně jeví Jen č. Značná významová blízkost slova
v tom, jak zváží určitou situaci. Srov. i povolný (viz :povolit) nutí k úvaze o
:odvaha. přetvoření tohoto slova.
pověst, pověstný. P. powieść ‘vyprávění, povolit, povolení, povolný, povolnost.
román’, r. póvest’ tv., ch. pȍvijēst ‘his- Vlastně ‘být po vůli někomu’, viz
torie’, stsl. pověstь ‘pověst, historie’. :vůle. Srov. i :povlovný.
Psl. *pověstь (A5) je odvozeno od *po- povříslo ‘svazek slámy k vázání snopů’.
vědati či *pověděti (viz :povídat). Všesl. - p. powrósło, r. perevjáslo, ch.
povídat, povídavý, povídka, povídkový, povrijèslo, csl. povrěslo. Psl. *poverslo
vypovídat, výpověď, zpovídat (se), (B8) je odvozeno od *poverzti ‘vá-
zpověď, popovídat si, rozpovídat se, zat’ (doloženo v stsl. povrěsti tv.).
upovídaný. Stč. poviedati (C5), slk. po- R. podoba se přiklonila k vjazát’, k
vedať (dok.), p. powiadziać, sln. po- tomu srov. :provaz. Příbuzné je lit.
védati (dok.), stsl. povědati (vedle toho ver žti ‘utahovat, zužovat’, viržė̷ti ‘vá-
povědět, p. powiedzieć, stsl. pověděti). zat’, stisl. virgill ‘provaz’, vše od ie.
Psl. *povědati, *pověděti je z *po- *u̯er-ǵh- ‘obtáčet, zužovat, vázat’ od
( :po) a *věděti ( :vědět), původní vý- *u̯er- ‘otáčet, kroutit’.
znam je ‘říkat, co jsem se dověděl’, pří- povyk, povykovat. Od psl. *vykati ‘kři-
padně ‘dát někomu vědět, způsobit, že čet, výskat’ (srov. sln. vīkati tv.), viz
ví’. :výt, :výskat.
povidla, povidlový. Jen č., do p. powi- póza ‘postoj’, pózovat, zapózovat, po-
dła, do něm. nář. Powid(e)l. Nejspíš od zér. Přes něm. Pose z fr. pose tv. od
:vít, ve významu ‘točit, plést, míchat’, poser ‘postavit, položit’ a to z pozdně-
tedy vlastně ‘co vzniká mícháním va- lat. pausāre ‘zastavit se, odpočívat’ od
řené ovocné šťávy’. K příp. srov. :molat. pausa (viz :pauza).
tovidlo, :vidle. pozdě, pozdější, pozdní, zpozdit se,
povinný, povinnost. P. powinny. Vý- zpozdilý, opozdit se, opozdilec. Všesl.
znam lze vyložit na základě stč. poviniti - p. póżno, r. pózdno, s./ch. pòzno,
‘uznat vinným’, být povinen je pak ‘být stsl. pozdě. Psl. *pozdě (sekundárně
517
pozice prádlo
*pozdьno) má v první části pokračo- předek’ (srov. :pro-1 ) či ř. prō- v

vání ie. *pos ‘za, po’ (viz :po), ve prō̺ēn ‘nedávno, předevčírem’. Odtud
druhé pak nejspíš odvozeninu od ie. pak význam prostě zesilující, srov. pra-
*dhē- ‘položit’ (srov. :soud, :záda, podivný, pranic, lidovým matením s
:před ap.). Původní význam tedy je prach potom prachsprostý ap. Vlastně
asi ‘v položení po (určitém čase)’. zdloužená varianta k :pro; je mezi
pozice ‘postavení’, poziční. Z lat. positiō nimi stejný vztah jako mezi :pa- a
tv. od pōnere (příč. trp. positus) ‘posta- :po.
vit, položit’. Srov. :pozitivní, :pošta, pracant hov. expr. Již u Jg. Vykládá se
:opozice, :expozice. z it. bracciante ‘dělník, nádeník’ (od
pozitivní ‘kladný; bezpečně zjištěný, braccio ‘rameno, ruka’), které se lid.
jistý’, pozitiv, pozitivismus. Přes něm. etym. přiklonilo k :práce (HK), ale
positiv tv. z pozdnělat. positīvus ‘daný, možná jde prostě jen o hybridní slože-
postavený’ od lat. positus tv. (viz :po- ninu z práce a cizí příp. -ant.
zice). práce, pracný, pracovat, pracující, pra-
pozitron ‘elementární částice s kladným covní, pracovník, pracovnice, praco-
nábojem’. Umělý výtvor, viz :pozi- vitý, pracovna, pracoviště, dopracovat
tivní a :elektron, :neutron. (se), opracovat, odpracovat, propra-
pozor, pozorný, pozornost, pozorovat, covat, přepracovaný, rozpracovat, vy-
pozorování, pozorovatel(ka), pozoro- pracovat, zapracovat, zpracovat. Stč.
vatelský, pozorovatelna, zpozorovat, prácě ‘námaha, těžkost; zaměstnání,
vypozorovat, odpozorovat. Z :po a služba’. Jen zsl. (stp. proca, ale dnešní
:zřít. praca je z č.), nemá jednoznačný vý-
pozoun ‘druh žesťového nástroje’. Z klad. Psl. *port’a (B3, B8) je nejspíš
něm. Posaune tv. ze střhn. busūne a to odvozeno od *portiti, z něhož je sln.
přes stfr. bu(i)sine z lat. būcina ‘(pas- prátiti ‘provázet’, nář. i ‘dělat’, s./ch.
týřský) roh; polnice’, jež je složeno z prȁtiti ‘provázet, posílat’, b. prátja
bōs ‘býk, vůl’ a odvozeniny od canere ‘poslat’. Významový vztah ‘poslat’ -
‘zpívat’. Srov. :bukolický. ‘služba, práce’ je dobře vidět na s./ch.
pozřít, požírat. Stč. i požřieti, pozřieti, pòsao ‘práce, dílo’ a do jisté míry i na
skupina žř se disimilovala na zř, srov. č. poslání. Psl. (jsl.) *portiti ‘poslat’
:zřídlo. Souvisí s :žrát jako :dřít s se vykládá jako kauzativum k slove-
:drát2 , :-přít s :prát. sům (ve slov. nedoloženým) od ie. *per-
požár, požární, požárník, požárnický. ‘pronikat, jít, přenášet’ (vlastně ‘způ-
Všesl. - p. pożar, r. požár, s./ch. pȍžār, sobit, že cestuje’), srov. něm. fahren
csl. požarъ. Psl. *požarъ je odvozeno od ‘jet’, lat. portāre ‘nést’. Viz i :prám,
*požariti ‘způsobit, že je žár’, dále viz :pór2 .
:po a :žár. pracka. Přes něm. Pratze tv. z it. braccio
pra- předp. Všesl. Původní význam je ‘paže, rameno’ z lat. bra(c)chium tv.
‘před-’ ve významu časovém (srov. pra- Srov. :preclík.
děd, pradávný), jemuž odpovídá lat. prádlo, prádélko, prádelní, prádelník,
prō- např. ve slově prōavus ‘praděd, prádelna, pradlena. Jen č. Od :prát
518
pragmatický pramen
(se), vlastně ‘co se pere’. nivého, troud’, vlastně ‘co je rozpadlé

pragmatický ‘dbající užitečnosti’, prag- na prach’ (viz :prach).
matik, pragmatika, pragmatismus. prak. Luž. prok, str. porokъ ‘obléhací
Podle moderních evropských jazyků stroj’. Psl. *porkъ (vedle *port’a, z ně-
(něm. pragmatisch, fr. pragmatique) hož je p. proca, ch. prȁća, stsl. prašta
z lat. prāgmaticus z ř. prāgmatikós tv.) (B8) je nejspíš odvozeno od *perti
‘účelný, zdatný, zkušený ve státnic- (viz :-přít, :prát (se)), vlastně ‘to
kých záležitostech’ od prãgma (gen. čím se bije, proráží’.
prā̺gmatos) ‘jednání, zaměstnání, zá-
praktický, praktičnost, praktik, prak-
ležitost, úspěch’ od prā̺ssō ‘konám,
tika, praktikovat, praktikant(ka), prak-
prosazuji, dosahuji’. Srov. :praktický,
ticismus. Podle moderních evropských
:praxe.
jazyků (něm. praktisch ap.) převzato
práh, pražec, zápraží. Všesl. - p. próg, z pozdnělat. prācticus z ř. prāktikós
r. poróg, s./ch. prȁg, stsl. pragъ. Psl. ‘schopný, činný, zběhlý’ a to od prā̺ssō
*porgъ (B8) se spojuje s lit. pérgas ‘ry- ‘činím, obstarávám, prosazuji’. Srov.
bářský člun (z jednoho kmene)’, stisl. :praxe, :pragmatický.
forkr ‘kůl, hůl’ a s pochybnostmi i s
lat. pergula ‘loubí, přístavek, výstupek pralinka ‘druh bonbonů’. Přes něm.
ve zdi’ (srov. :pergola), vše asi z ie. Praline z fr. praline a to podle fr. mar-
*perg- ‘(otesaný) kmen, kůl’. šála du Plessis-Praslina (17. st.), jehož
prahnout, vyprahlý. Stč. prahnúti kuchař s tímto druhem bonbonů přišel.
‘schnout, trpět žízní’, přeneseně pak prám, pramice, pramička. P. prom, r. pa-
‘dychtit, toužit’, jinak jen p. pragnąć róm, poróm, s./ch. prȁm. Psl. *pormъ
‘žíznit, toužit’. Původně vlastně ‘být (B8) odpovídá sthn. farm ‘člun’, stisl.
vystaven pražení’, viz :pražit. farmr ‘(lodní) náklad’, východiskem je
prach, prášek, prachový, prachovka, ie. *pormo-, což je odvozenina od *per-
prašný, práškový, práškovat, prášit, ‘převážet, přejít, pronikat’, od něhož je
oprášit, poprášit, rozprášit, vyprášit, např. i něm. fahren ‘jet’, ř. peráō ‘pro-
zaprášit (se). Všesl. - p. proch, r. pó- nikám’. Srov. :práce.
roch, s./ch. prâh, stsl. prachъ. Psl. pramen, pramínek, pramenit, prame-
*porchъ je pokračováním ie. *porso- nitý. Stč. pramen ‘potůček, zdroj,
(A8, B8), což je odvozenina od *pers- odnož, provazec’, p. promień ‘paprsek,
‘prášit, pršet, stříkat’. Z ie. příbu- pramen (vlasů)’, s./ch. prȁmēn ‘pra-
zenstva je nejblíže lot. pārsla ‘vločka men (vlasů, vláken)’, stsl. pramenь
(sněhu, popela ap.)’, jinak viz :pr- ‘nit’. Psl. *pormy (gen. *pormene) (B8)
šet, :prskat, :prsť, srov. :práchnivý je asi odvozeno od *porti ‘trhat, pá-
i :prašivý. Ob. prachy ‘peníze’, pra- rat’, o němž viz :párat. Uvedené slov.
chatý, pracháč je původně z argotu, významy totiž ukazují na původní vý-
stejná metafora je u něm. Staub ‘prach’ znam ‘něco odtrženého, proužek (vlasů,
i ‘peníze’. vláken ap.)’, odtud pak metaforicky
práchnivý, práchnivět, zpráchnivělý. ‘proužek vody’, ‘voda vyvěrající na po-
Od stč. práchno, práchně ‘něco prách- vrch’, což je význam pouze č. a slk. Dal-
519
pranostika pravit
ším přenesením pak ‘zdroj vůbec’. (se), srov. :třískat (Ma2 ).

pranostika ‘lidová průpovídka týkající prášek. Viz :prach. V medicinském vý-
se předpovědi počasí’. Ze střlat. pro- znamu původně ‘lék v prášku’, pak i
gnostica ‘předpověď’ od lat. prognōsis ‘tableta, pilulka’.
z ř. prógnōsis ‘předurčení, předpověď’ prašivý, prašivost, prašivina, prašivka.
(viz :prognóza). P. parsziwy, r. paršívyj (asi z p.), b.
pranýř ‘místo, kde byli provinilci vy- păršív. Č. podoba ukazuje na psl. *por-
stavováni veřejné potupě’, pranýřovat. šivъ (jinde *pъrš-) (B8); jsou to odvo-
Stč. pranéř ze střhn. pranger tv. (hlás- zeniny od *porchъ, *pъrchъ ‘svrab, pra-
ková podoba je však střdn.), to pak od šivina’ (srov. p. parchy, br. póršy tv. i
slovesa doloženého v střhn. phrengen, r. pérchot’ ‘lupy’). Další souvislosti u
střdn. prangen ‘tisknout, vázat’. :prach a :pršet, srov. ještě stč. pr-
šěti ‘vypadávat (o zubech ap.)’.
prapor, praporek, praporečník, prapor-
praštět. Varianta k :praskat, rozdíl je
čík (přes r.), praporčice. P. proporzec,
jen v kmenotvorné příp. - sk-a- × sk-ē-
r.st. prápor (z csl.), s./ch. prȁporac ‘rol-
(B1, C3).
nička’, csl. praporъ. Psl. *porporъ ‘(vo-
praštit, praštěný. Varianta k :práskat,
jenský) prapor’ (B8) je tvořeno zdvoje-
srov. :praštět.
ním kořene *por-, což je o-ový stupeň
prát (se), praní, prací, pračka, pra-
ie. kořene *per- ‘letět’ (A6), který je v
nice, oprat, proprat, přeprat, seprat,
:pero. Tedy ‘to, co vlaje, létá ve vzdu-
vyprat, zaprat, naprat se, poprat se.
chu’.
Všesl. - p. prać, r.d. prat’, s./ch. prȁti,
prase, prasátko, prasečí, prasnice, expr. stsl. pьrati. Psl. *pьrati (1.os.přít. perǫ)
prasák, prasečinka, prasečkář, prasit, ‘prát, bít’ (význam ‘čistit prádlo’ vy-
zprasit, zaprasit. Všesl. - p. prosię, chází ze starého způsobu praní, kdy se
r. porosënok, s./ch. prâse, csl. prasę. do prádla ve vodě bušilo plácačkami)
Psl. *porsę, původně ‘mladé prase, sele’ je příbuzné s lit. per ti ‘šlehat (při kou-
(B8), je zřejmě odvozenina od ne- peli); bít’, lat. premere ‘tlačit’, alb. pres
doloženého *porsъ, jež odpovídá lit. ‘řežu, sekám’, sti. pr ̷t - ‘boj’, vše od
par šas ‘(mladé) prase, vykleštěný ie. *per- ‘bít’. Od stejného kořene je
vepř’, sthn. far(a)h ‘mladé prase’, střir. původnější psl. *perti (viz :přít (se)),
orc tv., lat. porcus ‘prase’, kurd. purs vztah je stejný jako mezi :drát2 a
tv., vše z ie. *pork̸o- ‘prase’ (A1). :dřít. Srov. i :prádlo.
praskat, prasknout, praskot, pras- pravda, pravdivý, pravdivost. Od
kavý, prasklina, popraskat, rozpraskat. :pravý jako křivda od :křivý. Pů-
Onom. útvar se zesilující příp. -sk-, vodně asi ‘spravedlnost, správný po-
srov. :pleskat, :prskat, :luskat ap. stup’.
práskat, prásknout, prásknutí, naprás- pravit kniž. ‘říci’, rozprávět, rozprava,
kat, vypráskat, zpráskat. ob. expr. prás- rozprávka, vyprávět, vyprávění. P. pra-
kač. Jen č., slk., hl. Asi stejného onom. wić, r.st. právit’sja ‘klít, přísahat’, sln.
původu jako :praskat, vykládá se však práviti, csl. praviti. Psl. *praviti je od-
také jako sk-ové intenzivum k :prát vozeno od *pravъ ( :pravý) ve vý-
520
-pravit prča
znamu ‘říkat pravdu, uvádět na pravou z ř. prãxis ‘konání, jednání, zběhlost

míru’. Srov. :-pravit. ap.’ od prā̺ssō ‘činím, dosahuji’. Srov.
-pravit (dopravit, doprava, dopravní, do- :praktický, :pragmatický.
pravce, napravit, náprava, nápravný, prázdný, prázdno, prázdnota, prázd-
opravit, oprava, opravný, odpravit, pře- niny, prázdninový, vyprázdnit. Všesl.
pravit, přeprava, připravit, příprava, - p. próżny, r. poróžnij, s./ch. prázan,
přípravný, spravit, správa, správní, stsl. prazdьnъ. Psl. *porzdьnъ je etymo-
správce, upravit, úprava, úpravný, vy- logicky nejasné. Vyjít je třeba zřejmě z
pravit, výprava, výpravný, výpravčí, *porzdъ (B8), jak ukazuje csl. neprazda
zpravit, zpráva, průprava, souprava ‘březí’. To pak lze spojit s hl. prózdnik
aj.). Všesl. Psl. *praviti ‘spravovat, ří- ‘mládě, tele’, str. porozъ ‘kozel, beran’,
dit’, vlastně ‘dělat správně, vést správ- csl. prazъ ‘beran’ z psl. *porzъ ‘(mladé)
ným směrem’, je odvozeno od *pravъ domácí zvíře’, jež se stejně jako něm.
( :pravý). Srov. :pravit, :poprava. Färse ‘jalovice’, Farre, stisl. farri ‘bý-
právo, právní, právník, právnička, práv- ček’ vyvozuje od ie. *per- ‘rodit’ (srov.
nický, bezpráví, svéprávný. Od :pravý i :záprtek). Psl. *porzda by tedy zna-
(vlastně ustrnulý jmenný tvar adj. ve menalo ‘mající mládě’ (= ‘ne už březí’,
stř.r.), srov. podobně něm. Recht a tedy ‘prázdná’). Komplikované, ale jiné
recht, angl. right a right, fr. droit a droit výklady jsou ještě méně přesvědčivé.
ap., vše ‘právo’ a ‘pravý’. pražec. Viz :práh.
pravoslavný, pravoslaví. Přes r. či s. z pražit, pražený, pražírna, upražit, zpra-
csl. pravoslavьnъ, což je kalk nř. orthó- žit. Všesl. - p. prażić, r. prjážit’,
doxos od orthodoxía, jež může zname- s./ch. prȁžiti. Psl. *pražiti má nej-
nat ‘pravá víra’ i ‘pravá oslava (Boha)’ blíže k lit. spragė̷ti ‘pukat (horkem či
(viz :ortodoxní). zimou)’, spìrginti ‘smažit’, východis-
pravý, pravice, pravička, pravicový, pra- kem je ie. onom. základ *(s)p(h)erƏg-
vičák, pravák, pravidlo, pravidelný, , *(s)p(h)rēg- aj. ‘praskat’, od něhož
pravítko. Všesl. - p. prawy, r. právyj, je např. i ř. sfaragéomai ‘praskám, ky-
s./ch. prâvi, stsl. pravъ. Psl. *pravъ pím’, sti. sphū̺rj͘ati ‘praská’. a asi i něm.
je nejspíš z ie. *prō-u̯o-, kde *prō- je sprechen ‘mluvit’. Srov. :prahnout.
etymologicky totožné s předp. :pra- prcat vulg. ‘souložit; peskovat někoho’,
, pro- ( :pro). Původní význam je proprcat, zprcat, zaprcat si. U Jg jen
asi ‘vpředu (dopředu) jdoucí’ (srov. prcati se ‘jít drobným krokem’ (hodno-
:prvý), tedy ‘přímý’ (tento význam ceno jako nízké), prc ‘prd’. Expr. slovo
dodnes v jsl., viz i :přímý), odtud pak onom. původu, srov. :prča.
v mravním smyslu ‘správný, spraved- prcek hov. expr. U Jg ještě nedoloženo,
livý’ a konečně ‘opačný než levý’ (v jsl. snad od prcati (se) ve významu ‘jít
chybí) podle toho, že většina lidí pou- drobným krokem’.
žívá pravou ruku k hlavním činnostem, prča ob. expr. ‘legrace’. Původem z Mo-
tato strana je tedy ‘správná’. Srov. :- ravy, od slovesa prčiti se ‘pářit se (o
pravit, :pravit, :pravda, :právo. kozách)’ (srov. zprčit (robu) ‘pobláznit
praxe. Přes něm. Praxis, lat. prāxis (dívku)’) (Ma2 ). Příbuzné je p. parko-
521
prdět prefekt
cić się, ukr. pérčytysja, s./ch. pr cati se ‘kráčet napřed, předcházet’ z prae-
tv. Psl. asi *pьrkati sę, nejspíš onom. ( :pre-) a cēdere ‘kráčet, stoupat’
původu, s různými expr. obměnami. (srov. :proces, :procedura). Jako
Srov. :prcat. právní termín vzniklo asi v angl. (15.
prdět vulg., prdnout si, prd, prdel, prst.).
delka, prdelatý, proprdět, uprdnout se, precizní ‘přesný’, preciznost. Přes něm.
zaprdět, vyprdět se, sprdnout, naprd- präzis a fr. précis z lat. praecīsus tv.,
nout, vyprdnout se. Všesl. - p. pierd- přeneseně z ‘vpředu useknutý, strmý,
zieć, r. perdét’, ch. pr̷djeti. Psl. *pьr- příkrý’, což je příč. trp. od praecīdere
děti je příbuzné s lit. pérdžiu ‘prdím’, ‘zpředu useknout’ z prae- ( :pre-) a
pir dis ‘prd’, sthn. ferzan ‘prdět’, angl. caedere ‘bít, řezat’ (srov. :koncizní,
fart tv., wal. rhech ‘prd’, alb. pjerth :cézura).
‘prdím’, ř. pérdomai tv., sti. párdatē preclík, preclíkový. Stč. převzetí ze
‘prdí’, vše z ie. onom. kořene *perd- ‘pr- střhn. prēzel, brēzel a to z román.
dět’. Viz i :bzdít. jazyků, z nějaké zdrobněliny od lat.
*pré (mít pré ‘mít volnost, zvůli’). Z bra(c)chia ‘paže, ruce (pl.)’ (srov. it.
něm. (ein) Prä haben ‘mít přednost’ bracciatello ‘preclík’). Pečivo je tak na-
(původně výraz z karetního slangu) zváno proto, že připomíná propletené
asi z fr. avoir (la) préference tv. paže.
(viz :preferovat), substantivizací lat. predestinace ‘předurčení’. Z lat. pra-
předp. prae- ‘před-’. K tomu srov. po- edēstinātiō tv., viz :pre- a :desti-
dobně :fór. nace.
pre- předp. Z lat. prae ‘před, pro’, predikát ‘přísudek; šlechtický přído-
které je blízce příbuzné s naším :při. mek’, predikace. Z lat. praedicātum tv.,
Srov. :preference, :prémie, :prepa- což je původem příč. trp. od prae-
rát, :prepozice, :prevence, :prezer- dicāre ‘vypovídat, prohlašovat’ z prae-
vativ, :prezident. ( :pre-) a dicāre ‘(slavnostně) ohlá-
preambule ‘úvodní zásadní část něja- sit, přikázat’ (srov. :abdikace, :de-
kého dokumentu’. Z lat. praeambulus dikace).
‘předcházející’ z prae- ( :pre-) a odvo- prefabrikát ‘předem vyráběný stavební
zeniny od ambulāre ‘chodit, procházet díl’, prefabrikace, prefabrikovaný. No-
se’ (viz :ambulance). vější, viz :pre- a :fabrikát.
prebenda ‘výnosný úřad, hmotná vý- preface ‘úvodní část eucharistické mod-
hoda’. Ze střlat. praebenda ‘obročí (dů- litby (při mši)’. Z lat. praefātiō ‘úvodní
chod z církevního úřadu)’, doslova ‘co slova, předmluva, proslov’ od prae-
má být poskytnuto’, od lat. prae- fārī ‘napřed pronášet, předříkávat’ z
bēre ‘poskytovat, nastavovat’ z prae- prae- ( :pre-) a fārī ‘mluvit, říci’ (srov.
( :pre-) a habēre ‘mít, držet’. Srov. :fáma, :fatální).
:proviant. prefekt ‘přednosta správního úřadu (ve
precedens ‘předchozí případ (podle kte- Francii); vysoký římský úředník’, pre-
rého se řídí další)’. Z lat. praecēdēns, fektura. Z lat. praefectus ‘představený,
což je přech. přít. od lat. praecēdere správce, velitel’ od praeficere ‘posta-
522
preferovat prenatální
vit v čelo, ustanovit velitelem’ z prae- nést’ (viz :preferovat, srov. :ablativ,
( :pre-) a facere ‘dělat’ (srov. :efekt, :relace).
:defekt, :afekt). preludovat ‘improvizovat (na kláve-
preferovat ‘dávat přednost’, preference, sovém nástroji)’, preludium ‘menší
preferenční. Přes moderní evr. jazyky skladba pro klávesové nástroje’. Z
(fr. préférer, angl. prefer) z lat. prae- lat. praelūdere ‘předem hrát’ z prae-
ferre ‘dávat přednost, napřed nést, je- ( :pre-) a lūdere ‘hrát’.
vit’ z prae- ( :pre-) a ferre ‘nést’. premiant ‘vynikající žák’, premiantka,
prefix ‘předpona’. Z lat. praefixum tv., premiantský. Z lat. praemiāns, což je
což je původem příč. trp. od praefīgere přech. přít. od praemiāre ‘odměnit’ od
‘vpředu připevnit’ z prae- ( :pre-) a fī- praemium (viz :prémie). Nejlepší žáci
gere ‘upevňovat’ (srov. :sufix, :afix, byli dříve odměňováni knihami ap.
:krucifix). prémie ‘(mimořádná) odměna’, prémi-
pregnantní ‘výstižný, hutný’. Přes něm. ový. Převzato (případně přes něm. Prä-
prägnant a fr. prégnant tv. z pozdnělat. mie) z lat. praemia, což je pl. od prae-
praegnā(n)s ‘přeplněný, plný’, lat. ‘tě- mium ‘kořist, odměna, vyznamenání’ z
hotný, březí’, a to z prae- ( :pre-) a prae- ( :pre-) a odvozeniny od emere
*gnā-, což je odvozenina od ie. kořene ‘brát, kupovat’ (srov. :premiant).
*ǵen- ‘rodit’ (srov. :gen, :geneze i premiér ‘předseda vlády’, premiérský. Z
:nacionále, :natalita ap. s odpadnu- fr. premier (ministre) ‘první, nejpřed-
tím počátečního g-). Dále srov. :im- nější (ministr)’ z lat. prīmārius od prī-
pregnovat. mus ‘první, nejpřednější’. Srov. :pri-
prehistorie ‘pravěk, období před vzni- mář, :primas, :primátor.
kem písemných pramenů’, prehisto- premiéra ‘první představení’. Z fr. pre-
rický. Viz :pre- a :historie. mière (případně přes něm. Premiere),
prejt ‘náplň do jitrnic a jelit’. Z něm. což je tvar ž. r. fr. premier ‘první’ (viz
Brei ‘kaše’ (původně asi ‘várka, co je :premiér).
uvařeno’, souvisí s brühen ‘spařit’ a premisa ‘předpoklad, tvrzení, z kterého
Brot ‘chléb’), přidání -t jako v :po- něco vyvozujeme’. Ze střlat. praemissa
licajt, :sajrajt. (sententia) ‘předem vyslovený (soud)’,
prejz ‘oblá (vypouklá nebo vydutá) což je původem ž. r. příč. trp. od lat.
taška na střechu’, prejzový. Z něm. nář. praemittere ‘předesílat’ z prae- ( :pre-)
(bav.) preis, breis (Ma2 ). a mittere ‘posílat’ (srov. :mise, :mše,
prekérní ‘nepříjemný, choulostivý’. Přes :emise).
něm. prekär tv. z fr. précaire ‘nejistý, premonstrát ‘člen jednoho z katolic-
nestálý; zrušitelný’ a to z lat. precārius kých řeholních řádů’, premonstrátský.
‘nejistý; vyprošený’ od precārī ‘prosit, Z Praemonstratum, což je polatinštělý
modlit se’ (viz :prosit). název městečka Prémontré v severo-
prelát ‘církevní hodnostář’. Již stč. Ze vých. Francii, kde měl řád původní
střlat. praelatus tv. z lat. praelātus sídlo.
‘představený’, což je původem příč. trp. prenatální ‘týkající se doby před na-
od praeferre ‘dávat přednost; napřed rozením’. Novější, uměle z :pre- a
523
preparát prézens
lat. nātālis ‘týkající se narození’ (srov. lací od praestringere (příč. trp. praest-
:natalita). Srov. i :pregnantní. rictus) ‘vpředu zavázat, oslepit, otupit’
preparát ‘přípravek; preparovaný před- z prae- ( :pre-) a stringere ‘svírat, sta-
mět’. Přes něm. Präparat tv. z lat. pra- hovat’ (srov. :striktní, :restrikce).
eparātum, vlastně ‘co je (předem) při- presumpce ‘předpoklad, domněnka’. Z
praveno’, původem příč. trp. od prae- lat. praesūmptiō ‘předběžné mínění,
parāre ‘předem připravit’ (viz :prepa- domněnka’ od praesūmere ‘napřed
rovat). brát, předem posuzovat’ z prae- ( :pre-
preparovat ‘konzervovat (pro vědecké ) a sūmere ‘brát, vybrat si, vynaložit’
účely)’, preparace, preparační, vypre- a to ze :sub- a emere ‘brát, kupovat’
parovat, odpreparovat. Přes něm. prä- (srov. :resumé, :konzum, :prémie.
parieren tv. z lat. praeparāre ‘předem pretendent kniž. ‘uchazeč’. Z lat. prae-
připravit’ z prae- ( :pre-) a parāre tendēns, což je přech. přít. od praeten-
‘připravovat, chystat’ (srov. :aparát, dere ‘dopředu napínat, napřahovat’ z
:separovat). prae- ( :pre-) a tendere ‘napínat, vzta-
prepozice ‘předložka’. Z lat. praepositiō hovat’.
tv. od praepōnere (příč. trp. praeposi- préteritum ‘slovesný čas minulý’. Z lat.
tus) ‘klást napřed’ z prae- ( :pre-) a praeteritum (tempus) tv. od praeterīre
pōnere ‘klást’ (srov. :pozice, :expo- ‘minout, jít mimo, přejít’ z praeter
zice, :opozice). ‘mimo, vedle’ od prae ( :pre-) (srov.
prérie ‘severoamerická step’, prérijní. podobně :inter-1 ) a īre ‘jít’ (srov.
Přes něm. Prärie z am.-angl. prairie tv. :ambit, :exit(us)).
a to prostřednictvím fr. přistěhovalců z prevence ‘předcházení něčemu, ochrana
fr. prairie ‘louka’ od fr., stfr. pré z lat. před něčím’, preventivní, prevenční.
prātum tv. Ze střlat. praeventio od lat. praeve-
pres ob. ‘tlak; lis’, presovat, napresovat. nīre ‘předejít, zabránit’ z prae- ( :pre-)
Z něm. Presse a to (případně přes fr. a venīre ‘přicházet’ (srov. :konvence,
presse) ze střlat. pressa ‘(vinný) lis’ od :subvence).
lat. premere (příč. trp. pressus) ‘tla- prevít hov. ‘neřád’. Stč. prevét ‘záchod’
čit, tisknout’ (srov. :komprese, :de- (srov. podobný významový posun u
prese). :hajzl) z román. jazyků (fr. privé, it.
presbytář ‘kněžiště, prostor u hlavního privato tv.) a to k lat. prīvātus (locus)
oltáře’. Ze střlat. presbyterium tv. od ‘soukromé (místo)’ (viz :privátní).
pozdnělat. presbyter ‘starší; kněz’ z ř. prezence ‘přítomnost, účast’, prezenční.
présbys, presbȳ̺tēs ‘stařec’, presbýteroi Z lat. praesentia tv. od praesēns ‘pří-
‘starší, představení, soudcové’, jehož tomný’ (viz :prézens).
první část souvisí s ř. páros ‘před, dříve, prézens ‘slovesný čas přítomný’, pré-
dávno’. zentní. Z lat. praesēns (tempus) tv. od
prestiž ‘vážnost, význam, vliv’, pres- praesēns ‘přítomný, současný, nynější’,
tižní. Z fr. prestige ‘kouzlo, sláva, vliv’ což je původem přech. přít. od prae-
a to z pozdnělat. praestīgium, praestī- esse ‘být vpředu, být přítomen’ z prae-
gia ‘mámení, klam’ a to asi disimi- ( :pre-) a esse ‘být’ (srov. :reprezen-
524
prezentovat primáš
tovat, :absence, :esence). něm. Prim, Prima tv. z it. (viola)

prezentovat ‘předkládat, ukazovat’, prima tv. od lat. prīmus ‘nejpřednější,
prezentace, zast. ob. prezent ‘dárek’. Z první’, což je 3. stupeň k prior ‘přední,
pozdnělat. praesentāre ‘odevzdat, po- přednější’ (2. stupeň). Základem je
skytovat, ukazovat’ od lat. praesēns ie. kořen *per-, od něhož je i :pre-,
‘přítomný, nynější’ (viz :prézens). :první, :před aj. Srov. i :prima1 ,
prezervativ ‘(mužský) antikoncepční :primáš, :priorita.
prostředek’. Z fr. préservatif tv., prima1 ‘první třída osmiletého gymná-
což je zpodstatnělé adj. préserva- zia; první stupeň v hudební stupnici’.
tif ‘ochranný’ od préserver ‘chránit’ Z lat. prīma ‘první’ (ž.r.) (viz :prim).
z pozdnělat. praeservāre tv. z prae- prima2 ‘dobrý, výborný’. Přes něm.
( :pre-) a lat. servāre ‘hlídat, pozoro- prima tv. z it. prima ‘první’ (ve spo-
vat, chránit’ (srov. :konzerva, :ob- jeních jako prima sorte ‘první třída’,
servatoř). prima qualità) od primo ‘první’ (m.r.)
prezident, prezidentka, prezidentský, z lat. prīmus tv. (viz :prim).
prezidentství, prezidium. Přes moderní primadona ‘první pěvkyně operního
evr. jazyky (něm. Präsident, fr. prési- souboru; nafoukaný umělec či sporto-
dent) z lat. praesidēns ‘předseda’, což vec’. Z it. prima donna, doslova ‘první
je původem přech. přít. od praesidēre dáma’, z prima ‘první’ (viz :prima2 ,
‘sedět vpředu, velet’ z prae- ( :pre-) a :prim) a donna ‘dáma’ z lat. domina
sedēre ‘sedět’ (viz :sedět). ‘paní’ (srov. :dáma1 , :madona).
prha ‘podhorská bylina se žlutými primární ‘prvotní, základní, původní’,
kvítky’. Asi Preslovo libovolné pře- primárnost, primárky. Podle něm. pri-
vzetí ze stč. prha ‘mouka z nedozrá- mär, fr. primaire tv. z lat. prīmārius
lých klasů, šrotovaná mouka’ (srov. str. od prīmus ‘první, nejpřednější’ (viz
perga ‘pražená zrna obilí’, sln. pr̷ga :prim, srov. :primář).
‘mouka z praženého zrní’), jež souvisí primář ‘přednosta odborného oddělení
s :pražit (Ma2 ). ve zdravotnickém zařízení’, primářka,
prchat, prchnout, prchavý, prchlivý, primářský, primariát. Z lat. prīmārius
prchlivost, uprchnout, uprchlík, roz- ‘jeden z prvních, výborný, přední’
prchnout se, vyprchat. Všesl. - p. pierz- od prīmus ‘první, nejpřednější’ (viz
chać, r. porchát’ ‘poletovat’, s./ch. :prim, srov. :premiér, :primární,
pr̷hati ‘třepetat (se)’. Psl. *pьrchati lze :primas).
vysvětlit několika způsoby: jako ety- primas ‘první (hlavní) arcibiskup země’.
mologicky totožné s *pьrch-, které je Ze střlat. primas tv., pozdnělat.
v :pršet, jako -s-ové intenzivum k prīmās ‘předák, první po králi (kní-
*pьrati ‘letět’ (srov. r. perét’, csl. pьrati žeti)’ od prīmus ‘první, nejpřednější’
tv. a také :pero, :prám) a konečně (viz :prim, srov. :primáš, :primář,
i jako výraz onom. povahy. Není vy- :premiér, :princ).
loučeno ani splynutí dvou z těchto zá- primáš ‘první houslista lidové kapely’.
kladů. Z maď. prímás a to asi odvozeno od
prim ‘první housle; vedoucí úloha’. Přes něm. Prim, Prime či it. (viola) prima
525
primát¹ pro
‘první housle’ (viz :prim, srov. :pri- :princ.

mas, :primář). principál ‘majitel kočovného divadla či
primát1 ‘savec, který je na nejvyšším cirkusu’. Přes něm. Prinzipal tv. z lat.
stupni ve vývojové řadě živočichů’. Z prīncipālis ‘první, hlavní, přední’ od
nlat. Primates (Linné, 18. st.) od lat. prīnceps tv. (viz :princ a :princip).
prīmātus ‘první místo, přednost’ od priorita ‘(časová) přednost, přednostní
prīmās ‘předák’ (viz :primas). nárok’, prioritní. Ze střlat. prioritas
primát2 ‘prvenství’. Z lat. prīmātus (případně přes něm. a fr.) a to od
‘první místo’ (viz :primát1 ). lat. prior ‘přednější, přední, význač-
primátor ‘starosta velkého města’, pri- nější’, což je vlastně 2. stupeň k stlat.
mátorka, primátorský. Ze střlat. pri- prī ‘vpředu’ (3. stupeň v prīmus, viz
mator ‘první z konšelů, starosta’ od lat. :prim). Srov. :převor.
prīmās ‘předák’ (viz :primas). privátní ‘soukromý’, privát, privati-
primice ‘první mše vysvěceného kněze’. zovat, privatizace, privatizační. Přes
Z lat. prīmitiae ‘prvotiny’ od prīmus něm. privat z lat. prīvātus tv., původně
‘první’ (viz :prim). ‘zbavený (moci, úřadu ap.)’, což je pů-
primitivní ‘jsoucí na nejnižší úrovni, vodem příč. trp. od prīvāre ‘zbavovat,
jednoduchý’, primitivnost, primitiv, zprostit’ od prīvus ‘sám o sobě stojící,
primitivismus. Přes něm. primitiv, fr. zvláštní’. Srov. :privilegium.
primitif tv. z lat. prīmitīvus ‘prvotní, privilegium ‘výsada’, privilegovat, pri-
první svého druhu’ od prīmus ‘první’ vilegovaný. Z lat. prīvilēgium tv.,
(viz :prim). vlastně ‘zvláštní zákon’, z prīvus
primus ‘nejlepší žák ve třídě’. Z lat. prī- ‘zvláštní’ (viz :privátní) a odvozeniny
mus ‘první’ (viz :prim, srov. :pri- od lēx (gen. lēgis) ‘zákon’ (srov. :le-
mas, :primář). gální).
princ. Přes něm. Prinz z fr., stfr. prince prizma ‘hranol (rozkládající světelné pa-
tv. a to z lat. prīnceps ‘předák, ná- prsky)’. Přes něm. Prisma, pozdnělat.
čelník, panovník’ z původního *prīmo- prisma z ř. prĩsma ‘trojhran, tříhranný
caps, vlastně ‘zaujímající první místo’, sloup’, původně ‘co je odřezáno’, od
z lat. prīmus ‘první’ (viz :prim) a od- prı ̻ō ‘řežu’.
vozeniny od capere ‘brát, jímat, ucho- prkno, prkýnko, prkenný. Jen č., ne-
pit’ (viz :chopit). Srov. :princip, jasné. Stč. prknový, prknář. Lid. expr.
:participovat. prkenice ‘peněženka’ znamenalo pů-
princezna. Přes něm. Prinzessin z fr. vodně asi ‘dřevěné desky na písem-
princesse, což je přechýlený tvar od nosti’ (Ma2 ).
prince (viz :princ). prkotina ob. expr. ‘nepodstatná věc,
princip ‘obecný zákon; základní zásada, hloupá maličkost’. Dříve ‘plané mlu-
způsob’, principiální. Převzato (pří- vení, žvást’. Nejspíš od mor. nář. prk
padně přes něm. Prinzip) z lat. prīn- ‘kozí zápach’ (viz :prča), srov. po-
cipium ‘počátek, původ; zásada, pravi- dobně volovina, kravina.
dlo’ z *prīmo-capiom, vlastně ‘co zapro předl. Slk. pre, hl. pře, r. pro, v jsl.
ujímá první místo, co je hlavní’, viz a p. jen jako předp. Psl. *pro (v zsl.
526
pro-¹ profanovat
kromě č. míšení s *per, viz :pře-) od- cedurální. Přes něm. Prozedur z fr. pro-
povídá lit. pra- ‘pro-’, gót. fra- ‘pro-, z- cédure tv. od fr. procéder, stfr. proceder
, pryč’, stir. ro- ‘mnoho, pře-’, lat. pro, z lat. prōcēdere ‘postupovat, táhnout
prō ‘před, pro’, ř. pró ‘před, proti, za’ vpřed’ (viz :proces).
(viz :pro-1 ), sti. pra ‘dále, velmi’, vše procento ‘setina celku’, procentuální.
z ie. *pro-, prō- ‘vpřed, před’, což je Podle něm. Prozent, it. percento z nlat.
nějaký tvar ie. kořene *per- ‘přenést, pro cento (16. st.) ‘na sto, pro sto’ z
přejít’, od něhož je i :pře-, :při a lat. prō (viz :pro-1 ) a centum ‘sto’ (viz
dále jmenné odvozeniny jako :prám, :sto).
:prvý, :pravý aj. Příbuzné je mj. i proces ‘soudní řízení; postup, vývoj’.
angl. for ‘pro’, něm. für tv., vor ‘před’, Přes něm. Prozess z lat. prōcessus
srov. i :pra-. tv. od prōcēdere ‘postupovat, táhnout
pro-1 ‘před-, pro-’. Z lat. prō ‘před, pro, vpřed’ z prō- ( :pro-1 ) a cēdere ‘krá-
za’ či ř. pró ‘před, proti, za’ (dále čet, stoupat’ (srov. :precedens, :ex-
viz :pro). Srov. :problém, :proces). Viz i :procedura, :procesí.
ces, :produkce, :profese, :program, procesí ‘(prosebný) průvod’. Již stč.
:proklamovat, :promoce, :propa- proces(s)í, proces(s)ie je přejato ze stř-
ganda, :protekce. lat. processio ‘průvod’, lat. prōcessiō
pro-2 ‘místo-’. Z lat. pro ‘za, pro’ (viz ‘postup, průběh (soudu)’ od prōcēdere
:pro, :pro-1 ) ve spojeních jako prō ‘postupovat’ (viz :proces).
cōnsule ‘v zastoupení konzula, za kon- proč přísl. Ze spojení *pro čь (viz :pro
zula’, odtud prōcōnsul. Srov. prorektor, a :co). Srov. p. dlaczego, r. počemú,
proděkan, :prokurátor. s./ch. zàšto i třeba fr. pourquoi, vše
probendit ob. expr. ‘prohýřit’. Nejasné, vlastně ‘pro co’. Pročež je z *pročьžь
poprvé u Jgd. (srov. což, jakož ).
problém, problémový, problematický, prodat, prodávat, prodavač(ka), prodej,
problematika. Přes něm. Problem a lat. prodejní, prodejný, prodejna, prodejce.
problēma z ř. próblēma ‘sporná věc, zá- Všesl. - p. przedać, r. prodát’, s./ch.
hada, překážka’, doslova ‘co je hozeno pròdati, stsl. prodati. Psl. prodati zna-
před někoho’, od probállō ‘házím vpřed, menalo vlastně ‘dát za (něco)’ (viz
předkládám’ z pró ‘před, proti’ ( :pro- :pro a :dát).
1
) a bállō ‘házím, zasazuji’ (srov. :em- prodlévat. Jen č. Viz :pro a :dlít.
blém, :balistika). produkce ‘výroba, vytváření; předvá-
probošt ‘představený kapituly’. Přes dění uměleckých výkonů’, produkovat,
sthn. probost (dnes Propst) ze střlat. produkční, producent, produkt, pro-
propositus, praepositus tv. z lat. pra- duktivní, produktivita, vyprodukovat.
epositus ‘představený, velitel’, což je Podle něm. Produktion, fr. production
zpodstatnělé příč. trp. od praepōnere z lat. prōductiō ‘předvedení, prodlou-
‘klást napřed, dávat přednost’ (vedle žení’ od prōdūcere ‘předvádět, vyvádět,
prōpōnere ‘klást vpřed’). Srov. :pre- prodlužovat’ z prō- ( :pro-1 ) a dūcere
pozice, :propozice. ‘vést’ (srov. :redukce, :indukce).
procedura ‘(složitější) postup’, pro- profanovat ‘znesvěcovat, znevažovat’,
527
profese projekt
profanace, zprofanovaný. Z lat. prō- lássō ‘hlídám, chráním’ k fýlax ‘stráž’.

fānāre tv. od prōfānus ‘světský, zne- prognóza ‘odhad vývoje, předpověď’,
svěcený, nečistý’, vlastně ‘jsoucí před prognostika, prognostik, prognostický.
svatyní, mimo posvátné místo’, z prō- Přes něm. Prognose z ř. prógnōsis
( :pro-1 ) a fānum ‘posvátné místo, sva- ‘předběžné poznání, předurčení’ od
tyně’ (srov. :fanatik). progignō̺skō ‘předem poznávám’ z pró
profese ‘povolání’, profesní, profesio- ( :pro-1 ) a gignō̺skō ‘poznávám’ od ie.
nál(ka), profesionální, profesionalita. Z *ǵnō- (viz :znát). Srov. :pranostika,
lat. professiō ‘živnost, zaměstnání’ ve- :diagnóza.
dle původnějšího ‘(veřejné) prohlášení’ program, programový, programátor,
(vlastně ‘přihlášení se k živnosti’) od programátorský, programovat, napro-
profitērī (příč. trp. professus sum) ‘(ve- gramovat. Přes něm. Programm a lat.
řejně) vyznávat, prohlašovat’ z pro- programma z ř. prógramma ‘vyhláška,
( :pro-1 ) a fatērī ‘prohlašovat, vyzná- denní pořad’, doslova ‘co je předem na-
vat’ od fārī ‘mluvit’. Srov. :profesor, psáno’, od prográfō ‘předem píšu, (pí-
:konfese i :bájit. semně) předvolávám’ (viz :pro-1 a :-
profesor, profesorka, profesorský, profe- gram).
sura. Přes něm. Professor z lat. pro- progresivní ‘pokrokový, vzestupný’,
fessor ‘(veřejný) učitel’ od profitērī progresivita. Přes něm. progressiv, fr.
‘(veřejně) prohlašovat, vyznávat’ (viz progressif tv. z pozdnělat. prōgressī-
:profese). Jako titul vysokoškolského vus ‘postupný, pokročilý’ od lat. prō-
učitele se šířilo od 16. st. gressus ‘postup, pokrok’, což je zpod-
statnělé příč. trp. od prōgredī ‘kráčet
profil ‘boční obrys obličeje; obrys příč- kupředu, postupovat’ z prō- ( :pro-1 ) a
ného řezu (terénem ap.); typ, charak- gradī ‘kráčet, jít’ (srov. :agrese, :re-
ter’. Přes něm. Profil, fr. profil z it. grese, :grád).
profilo tv. od profilare ‘nakreslit obrys’, prohibice ‘zákaz výroby, dovozu a pro-
původně vlastně ‘obšít’, z pro- ( :pro- deje alkoholu ap.’, prohibiční. Přes mo-
1
) a odvozeniny od filo ‘nit’ z lat. fīlum derní evr. jazyky z lat. prohibitiō ‘za-
tv. (srov. :defilovat, :filé). bránění, zákaz’ od prohibēre ‘zdržo-
profit ‘zisk, prospěch’, profitovat. Přes vat, zabraňovat, zakazovat’ z :pro-1
něm. Profit a střniz. profijt z fr., a habēre ‘mít, držet’ (srov. :exhibice,
stfr. profit tv. z lat. prōfectus ‘pro- :prebenda).
spěch, pokrok, zdar’ od prōficere ‘do- prohnaný expr. ‘mazaný, vychytralý’,
stat se kupředu, mít úspěch, zisk’ z prō- prohnanost. Kalk podle něm. durch-
( :pro-1 ) a facere ‘dělat’. Srov. :bene- trieben tv. z durch ‘skrz’ a treiben
fice, :fit, :efekt, :defekt. ‘hnát’, jehož příč. trp. znamenalo ve
profylaxe ‘předběžná ochrana proti ne- střhn. i ‘zručný, zkušený’. Jinak viz
moci’, profylaktický. Neoklasický vý- :pro a :hnát2 .
tvor k ř. profylássō ‘jsem na (přední) projekt ‘návrh, plán’, projektový, pro-
stráži’, profylássomai ‘chráním se, dě- jekce, projekční, projektor, projek-
lám opatření’ z ř. pró ( :pro-1 ) a fy- tant(ka), projektovat. Z něm. Projekt
528
projektil promiskuita
a to podle fr. projet tv. od lat. prōicere třídy’ od prōlēs ‘potomstvo’ (vlastně
(příč. trp. prōiectus) ‘předhodit’ z prō- je užitečný jen svým potomstvem, ni-
( :pro-1 ) a iacere ‘házet, vrhat’ (srov. koli majetkem) a to z prō- ( :pro-1 ) a
:projektil, :objekt, :subjekt). odvozeniny od alere ‘živit, vychovávat’
projektil ‘střela’. Přes něm. Projektil, fr. (srov. :alimenty).
projectile z nlat. proiectilis tv. od lat. prolínat. Viz :pro a :lnout.
prōicere ‘předhodit, mrštit, střelit’ (viz prolog ‘úvod, předmluva’. Převzato
:projekt). (případně přes něm. Prolog) z lat. pro-
proklamovat ‘(veřejně) prohlašovat, logus z ř. prólogos ‘proslov, úvod dra-
vyhlašovat’, proklamace. Podle něm. matu’ od prolégō ‘předem říkám, ve-
proklamieren, fr. proclamer tv. z lat. řejně oznamuji’ z pró ( :pro-1 ) a légō
prōclāmāre ‘hlasitě volat, prohlašovat’ ‘mluvím, říkám’ (srov. :-log, :dialog,
z prō- ( :pro-1 ) a clāmāre ‘volat’ (srov. :epilog).
:deklamovat, :reklamovat). prolongovat ‘prodloužit’, prolongace. Z
proklatý. Náležitý tvar k proklít (viz pozdnělat. prōlongāre tv. z prō- ( :pro-
1
:pro-1 a :klít) (B7, C1), vedle toho i ) a odvozeniny od lat. longus ‘dlouhý’
analogií vzniklý tvar prokletý (D1). (viz :dlouhý).
prokurátor ‘státní zástupce v soud- proluka. Stč. proluka ‘průchod, štěrbina
ním řízení’, prokurátorka, prokura- (kterou prochází světlo)’, proluky ‘sou-
tura. Přes něm. Prokurator tv. z lat. hvězdí Orion’. Dále viz :pro a :louč.
prōcūrātor ‘správce, místodržitel’, pak promenáda ‘hromadné procházení se;
‘zplnomocněný zástupce žalující či ža- místo pro ně určené’, promenádní. Přes
lované strany’, ve střlat. ‘právní zá- něm. Promenade z fr. promenade tv.
stupce církevních institucí’. Od lat. od (se) promener ‘procházet (se)’ ze
prōcūrāre ‘spravovat, být místodržite- stfr. pormener ‘provádět’ z por (dnes
lem’ (viz :pro-2 a :kurátor). pour) ‘pro-’ a mener ‘vodit’ z pozd-
prokurista ‘úředník pověřený plnou nělat. mināre ‘pohánět (dobytek)’ od
mocí při provozování podniku’, proku- lat. minārī ‘hrozit, vyčnívat’ od minae
ristka. Z něm. Prokurist tv. od Pro- (pl.) ‘hrozby, pohrůžky’. Srov. :pro-
kura ‘plná moc’ z it. procura tv. od minent.
procurare ‘obstarávat, spravovat’ z lat. promile ‘tisícina celku’. Podle něm. Pro-
prōcūrāre tv. (viz :prokurátor). mille, it. promille z lat. prō mīlle ‘na ti-
proláklina. Od proláklý, proláknout se síc, pro tisíc’. Srov. :procento, :míle.
od *prolęknǫti (sę) (B7, C1) od *lękati prominent ‘čelný činitel’, prominentní.
(sę) ‘ohýbat se’ (viz :líčit2 ), tedy něco Přes něm. prominent ‘vynikající, vý-
jako ‘prohnuté místo’. značný’ z angl. prominent tv. a to na
proletář ‘příslušník nejnižší společenské základě lat. prōminēns ‘vyčnívající, tr-
třídy, chudák’, proletářka, proletářský, čící’, přech. přít. od prōminēre ‘vyční-
proletariát. V 19. st. převzato jako poli- vat, strmět’ z prō- ( :pro-1 ) a *minēre
tický termín (něm. Proletarier, fr. pro- ‘vyčnívat’, jež souvisí s mōns ‘hora’
létaire) z lat. prōlētārius ‘občan nema- (srov. :eminentní, :promenáda).
jící pozemky, člen nejnižší společenské promiskuita ‘časté střídání sexuálních
529
promítat prorok
partnerů’, promiskuitní. Z fr. promis- srov. i :butan.

cuité (Rousseau, 18. st.) od lat. prōmis- propast, propastný. P. przepaść, r. pró-
cuus ‘smíšený, společný’ z prō- ( :propast’, s./ch. prȍpast, stsl. propastь. Psl.
1
) a miscēre ‘míchat, spojovat’ (viz *propastь je od *propasti ‘propadnout’,
:mísit). viz :padat, srov. :past.
promítat, promítací, promítačka, pro- propást ‘promeškat’. Historie slova není
mítač. Viz :pro a :-mítat. příliš jasná. Nejspíš lze vyjít od stč.
promoce ‘slavnostní udílení akademické pásti ‘hlídat’ (srov. pást po něčem,
nebo vědecké hodnosti’, promoční, pro- :pást) (Ma2 pod pásti), nynější vý-
movat, promotor. Přes něm. Promotion znam slova se však asi utvořil vli-
tv. z pozdnělat. prōmōtiō ‘povýšení’ vem něm. verpassen ‘propást, zmeškat’
od lat. prōmovēre (příč. trp. prōmōtus) (srov. :pas1 ) (HK), ještě u Jg je totiž
‘povyšovat, pohybovat kupředu’ z prō- jen význam ‘pasením ztratit’ (propásti
( :pro-1 ) a movēre ‘hýbat, pohybovat’ ovci).
(srov. :emoce, :motor). propedeutický ‘průpravný, poskytující
úvod do studia nějaké vědy’, propedeu-
promptní ‘pohotový, okamžitý’. Přes
tika. Z nř. propaideutikós utvořeného
něm. a fr. prompt tv. z lat. prōmptus
v 19. st. z ř. pró ( :pro-1 ) a odvoze-
‘zjevný, pohotový, přichystaný’, což je
niny od paideúō ‘vychovávám, poučuji’
původem příč. trp. od prōmere ‘vy-
(srov. :pedagog).
jímat, vyndavat (na světlo)’ z prō-
proporce ‘rozměry’, proporcionální.
( :pro-1 ) a emere ‘brát’ (srov. :pre-
Převzato (případně přes něm. Propor-
sumpce, :exemplář).
tion) z lat. prōportiō ‘úměrnost, poměr’
pronikat, pronikavý, průnik. Viz :pro a to z předložkového spojení prō porti-
a :-nikat. one ‘na (odměřený) díl’ z prō ( :pro-1 )
propaganda ‘veřejné šíření názorů s a portiō ‘díl, podíl’ (srov. :porce).
cílem získat masy’, propagandistický, propozice ‘rozvrh, plán, soutěžní řád’.
propagovat, propagace, propagační, Z lat. prōpositiō ‘představa, téma’ od
propagátor. Přes něm. Propaganda, fr. prōpōnere ‘předkládat, vyhlašovat’ z
propagande z lat. prōpāganda ‘šíření’, prō- ( :pro-1 ) a pōnere ‘klást’ (srov.
což je původem gerundium slovesa prō- :prepozice, :pozice).
pāgāre ‘rozšiřovat, rozmnožovat (pů- propriety ‘drobné osobní potřeby’. Přes
vodně o rostlinách)’ od prōpāgō ‘saze- fr. propriété ‘vlastnictví, vlastnické
nice, výhonek’. Slovo se rozšířilo v 18. právo, majetek’ z pozdnělat. proprietās
st. z názvu protireformační organizace tv., původně ‘zvláštnost’, od lat. pro-
Congregatio de propaganda fide ‘Kon- prius ‘vlastní, zvláštní, výhradní’, jež
gregace pro šíření víry’, založené pape- souvisí s prīvus ‘zvláštní, jednotlivý’
žem Klementem VIII. koncem 16. st. (viz :privátní).
propan ‘druh nasyceného uhlovodíku’. prorok, prorokyně, prorocký, proroctví,
Uměle utvořeno v 19. st. z ř. pró prorokovat. Viz :pro-1 a :říci, srov.
( :pro-1 ) a pı ̻ōn ‘tučný, žírný, bo- :rokovat. Všesl. kalk za ř. profē̺tēs,
hatý’, zakončení podle :metan ap., pozdnělat. prophēta z ř. pró ( :pro-1 )
530
prosektura prostituce
a odvozeniny od fēmí ‘říkat, mluvit’ ším (oběť), nabízím’ z prós ‘k, pro,
(srov. :blasfemie, :eufemismus). skrz’ (srov. :pro-1 ) a férō ‘nesu’ (srov.
prosektura ‘pitevní oddělení nemoc- :metafora, :amfora).
nice’, prosektor. Přitvořeno k střlat. proso ‘druh obilniny’, prosný. Všesl. -
prosector ‘lékař provádějící pitvy’ od p. proso, r. próso, s./ch. prȍso, csl.
lat. prōsecāre ‘odřezávat, prořezávat’ proso. Psl. *proso nemá jasný původ.
z prō- ( :pro-1 ) a secāre ‘sekat, ře- Vzhledem k etymologii slova :pšenice
zat’ (viz :sekat, srov. :sektor, :vi- snad lze uvažovat o výchozím ie. *per-
visekce). ‘tlouci’ (viz :prát (se)), v rozšířené po-
prosinec, prosincový. R.st. prósinec ‘le- době *pres- (srov. lat. premere ‘tlačit’,
den’, tak i sln. prosînec, ch.st. pròsi- příč. trp. pressus), šlo by tedy o rozdr-
nac (dnes jako u nás ‘prosinec’), stsl. cená zrna této obilniny. Problémy však
prosinьcь. Psl. *prosinьcь nemá jedno- činí formální stránka slova.
značný výklad. Nejpřijatelnější se zdá prospěch, prospěchový, prospěšný,
vycházet od slovesa *prosinǫti ‘pro- prospěšnost, prospěchář(ka), prospě-
blesknout’ od *sinǫti, *sijati ‘svítit, zá- chářský, prospěchářství. Od prospět,
řit, blýskat se’ podle toho, že slunce vlastně ‘pokročit kupředu’, viz :pro a
probleskuje mezi mraky. Jiní autoři :spět.
myslí na souvislost se siný ‘modravý, prospekt ‘informační a propagační tis-
šedivý’ (Ma2 , HK), které ovšem má kovina’. Přes něm. Prospekt tv. z lat.
stejný původ jako *sinǫti, *sijati (viz prōspectus ‘výhled, vyhlídka, rozhled’
:sinat); vzhledem k významu předp. od prōspicere ‘vyhlížet, hledět vpřed’
proje první výklad lepší. Spojení s z prō- ( :pro-1 ) a specere ‘dívat se,
:prosit či dokonce :prase (stč. i pra- pozorovat’ (srov. :respekt, :aspekt,
sinec, jde o čas zabíjaček) je nutno brát :konspekt).
jako lid. etym. (D2). prosperovat ‘hospodářsky vzkvétat’,
prosit, prosba, prosebný, prosebník, pro- prosperita. Z lat. prōsperāre ‘zdárně
sebnice, vyprosit, poprosit, zaprosit, se vyvíjet’ od prōsper(us) ‘zdárný,
uprosit, odprosit, doprošovat se. Všesl. šťastný, příznivý’, v jehož první části
- p. prosić, r. prosít’, s./ch. pròsiti ‘žeb- je předp. prō- ( :pro-1 ), druhá část je
rat, žádat o ruku’, stsl. prositi ‘žádat, příbuzná s lat. spērāre ‘doufat’ i stsl.
prosit’. Psl. *prositi je příbuzné s lit. sporъ ‘hojný, bohatý’ (viz :sporý).
prašýti, lot. prasīt tv., gót. fraíhnan prostata ‘předstojná žláza’. Přes něm.
‘ptát se’, něm. fragen tv., lat. precārī Prostata z fr. prostate a to v 16. st.
‘prosit’, sti. pr ččháti ‘ptá se’, vše od převzato z ř. prostátēs ‘představený,
ie. *prek̸-, *prok̸- ‘prosit, ptát se’ (A1). ochránce’, vlastně ‘kdo stojí vpředu’,
Srov. :prekérní. od prohı ̻stēmi ‘stavím dopředu’ z pró
proskurník ‘druh byliny s velkými ( :pro-1 ) a hístēmi ‘stavím, kladu’
květy’. Preslovo převzetí z r.d. proskur- (srov. :statistika, :cytostatikum).
nik od proskurá ‘pravoslavná hostie’ prostěradlo. Od prostírat, viz :pro a
(podle tvaru plodů) za spis. prosforá :-střít.
z ř. prosforá tv. od prosférō ‘přiná- prostituce ‘poskytování pohlavního
531
prostopášný protéza
styku za úplatu’, prostitutka, prosti- :sprostý, :prostopášný.

tut. Přes moderní evr. jazyky z lat. prošustrovat ob. ‘nehospodárně utratit’.
prōstitūtiō tv. od prōstituere ‘veřejně Podle něm. verschustern tv., doslova
vystavovat, zaprodávat (se)’ z prō- ‘proševcovat’, z ver- ‘pro-’ a schustern
( :pro-1 ) a statuere ‘postavit, vysta- od Schuster ‘švec’.
vět’ (srov. :instituce, :statut). protagonista ‘přední postava, vedoucí
prostopášný. Slovo nepříliš jasné. osobnost’. Z ř. prōtagōnistē̺s ‘první
Dnešní vztahování k :prostý a (přední) herec’, doslova ‘přední zá-
:páchat je zřejmě výsledkem lid. pasník’, z prō tos ‘první, přední’ (viz
etym. (D2). U Jg je i roztopášný (srov. :proto-) a agōnistē̺s ‘závodník, zápas-
:roztomilý), také druhá část není ník’ od agōnízomai ‘závodím, bojuji’ od
zcela jasná (podobné tvoření od slo- agō̺n ‘závod, boj’ (srov. :agonie).
ves typu páchat není obvyklé). Ma2 protein ‘jednoduchá bílkovina’, protei-
myslí na stč. rozpasený ‘vypasený’ (u nový. Uměle utvořeno k ř. prō tos
Husa je rozpasený v rozkoši). ‘první, nejdřívější’ (viz :proto-).
protekce, protekční, protektor, protek-
prostor, prostorný, prostorový. Všesl.
torát, protektorátní. Přes moderní evr.
Psl. *prostorъ je odvozeno od *prosterti
jazyky z pozdnělat. prōtēctiō ‘pokrytí,
‘prostřít’ (A6) (viz :-střít, srov. :pro-
ochrana’ od lat. prōtegere ‘krýt, chrá-
stranný).
nit’ z prō- ( :pro-1 ) a tegere ‘pokrývat,
prostranný, prostranství. Z psl. *pro- chránit’. Srov. :protežovat, :detek-
stornъ (B8), jež je odvozeno od *prostor.
terti ‘prostřít’ (viz :-střít, srov. :pro- protest, protestní, protestovat, zapro-
stor). testovat. Přes něm. Protest z it. pro-
prostý, prostota, prosťáček, prostná, testo tv. od protestare ‘protestovat’ z
oprostit, vyprostit, zprostit, prosto- pozdnělat. prōtestāre od lat. prōtestārī
duchý, prostovlasý, prostořeký. Stč. ‘(veřejně) dosvědčovat, tvrdit’ z prō-
prostý ‘jednoduchý, přímý, volný, ( :pro-1 ) a testārī ‘brát za svědka, do-
pouhý’. Všesl. - p. prosty ‘přímý, svědčovat’ (srov. :test).
prostý’, r. prostój, s./ch. prȍst, stsl. protestant ‘příslušník některé z evan-
prostъ. Psl. *prostъ nemá jednoznačný gelických církví’, protestantský, pro-
výklad. Většinou se vykládá z *pro- testantství, protestantismus. Od stř-
( :pro) a odvozeniny od ie. *stā- lat. protestans ‘protestující’ (viz :pro-
(viz :stát2 ) (srov. lit. atstùs ‘vzdá- test). Podle protestu něm. luterán-
lený’, sti. prastha- ‘horská rovina’ a ských stavů (1529) proti pokusu Karla
také :prostata), původní význam by V. zakázat provádění reformace na je-
pak byl ‘vpředu stojící’, ale vývoj vý- jich panstvích.
znamu není zcela jasný (snad podobně protéza ‘umělá náhrada končetin, zubů
jako u :přímý). Jiný výklad spojuje ap.’. Přes něm. Prothese, fr. pro(s)thèse
s lit. pràsti ‘zvykat si, být zvyklý’, tv. z ř. prósthesis ‘přiložení, přistavení’
výchozí význam slov. slova by pak od prostíthēmi ‘přikládám, připojuji’ z
byl ‘obvyklý, obyčejný’ (Ma2 ). Srov. prós ‘k, při’ (srov. :pro-1 ) a títhēmi
532
protěž provincie
‘kladu, stavím’ (srov. :teze, :hypo- ap.

téza). protoplazma ‘základní živá hmota’.
protěž ‘druh byliny’. Jen č., nejasné. Umělý novotvar, viz :proto- a
protežovat, protěžovat ‘prosazovat, :plazma.
chránit’. Druhá podoba mylnou aso- prototyp ‘prvotní typ, model’. Umělý
ciací se slovy jako obtěžovat, stěžovat novotvar, viz :proto- a :typ.
(D2) z původního protežovat z fr. pro- proud, proudový, proudit, proudění. P.
téger tv. z lat. prōtegere ‘krýt, chránit’ prąd, r. prud ‘rybník’, s./ch. (s)prûd
(viz :protekce). ‘písčitá mělčina’. Psl. *prǫdъ je stejně
proti předl., přísl., protivný, protiva, pro- jako sthn. spranz ‘trhlina’ pokračová-
tivit se, zprotivit se. Stč. i protiv, pro- ním ie. *(s)prondo- (A4, B7) od sloves-
tiva. Všesl. - p. przeciw, r. prótiv, s./ch. ného kořene *(s)prend- ‘skákat, cukat,
prȍti(v), stsl. protivъ. Psl. *protivъ je prudce se pohybovat’ (A6), od něhož
asi odvozenina od *protь, jež je pří- je i r. prjádat’ ‘skákat’, střhn. spren-
buzné s lot. pret tv., ř. protí (vedle zen ‘kropit, stříkat’. Psl. *prǫdъ asi pů-
prós, srov. :protéza) ‘proti, k, při’, sti. vodně znamenalo ‘(mělčí) místo s rych-
práti ‘proti’ a také lat. pretium ‘cena’ lým tokem vody’, opačný význam v r.
(vlastně ‘co se dává proti zboží’), vše z nejspíš vychází od slovesa zaprudít’ ‘za-
ie. *proti, preti ‘proti’ a to od stejného hradit (proud)’ (Ma2 ). Srov. :prudký.
kořene jako :pro. provaz, provázek, provazový, provazec,
proto sp., přísl. Viz :pro a :ten. provazník, provaznický. Stč. povraz
proto- (ve složeninách) ‘prvo-’. Z ř. (lid. etym. (D2) přikloněno k :vázat).
prō tos ‘první, přední, nejdřívější’, jež P. powróz, r.d. pávoroz ‘šňůrka pytlíku
je tvořeno jinou příponou od stej- na tabák’, s./ch. pȍvrāz ‘provaz, po-
ného kořene jako psl. *pьrvъ ( :prvý). pruh’. Psl. *povorzъ (B8) je odvozeno
Srov. :protokol, :prototyp, :prota- od slovesa *poverzti ‘vázat’ (viz :po-
gonista, :proton. vříslo).
protokol ‘zápis z úředního jednání; provenience ‘původ’. Z něm. Prove-
soubor pravidel pro styk státníků a nienz a to v 19. st. k lat. prōve-
diplomatů’, protokolární, zaprotokolo- nīre (přech. přít. prōveniēns) ‘přicházet
vat. Přes něm. Protokoll ze střlat. vpřed, předstupovat’ z prō- ( :pro-1 )
protocollum ‘zápisník (o jednáních)’ z a venīre ‘přicházet’ (srov. :konvence,
pozdně ř. prōtókollon ‘list přilepený k :prevence).
papyrovému svitku a uvádějící údaje proviant ‘potraviny (pro vojsko, na
o jeho původu’, doslova ‘vpředu přile- cestu ap.)’, proviantní. Z něm. Provi-
pený’, z prō tos (viz :proto-) a od- ant tv. a to přes stfr. provende či it.
vozeniny od kolláō ‘lepit, spojovat’ od provianda z pozdnělat. praebenda tv.,
kólla ‘lep, klih’. vlastně ‘co má být poskytnuto’ (viz
proton ‘částice atomového jádra s klad- :prebenda). Záměna předpon prae- a
ným nábojem’, protonový. Z angl. pro- pro- asi vlivem blízkého lat. prōvidēre
ton a to uměle od ř. prō tos (viz ‘obstarávat’ (viz :provize).
:proto-), zakončení jako v :elektron provincie ‘správní jednotka v některých
533
provize prsť
zemích; podrobené a přičleněné území náprsenka, poprsí, podprsenka, před-

(ve starém Římě)’, provinciální, pro- prseň. Stč. prsi (pl. novotvar prsa, k
vinční ‘venkovský, maloměstský’, pro- tomu v ob. č. sg. prso), p. piersi,
vinciál ‘představený správní jednotky r. pérsi, s./ch. pr si, stsl. prъsi. Psl.
církevního řádu’. Z lat. prōvincia ‘obor *pьrsi je duál od *pьrsь (i-kmen), pří-
působnosti, správa’, jehož další původ buzné je lit.d. pìršys ‘koňská prsa’, av.
není jistý. parƏsu- ‘žebro’, sti. párśu- tv., vše z ie.
provize ‘odměna za zprostředkování ob- *perk̸- ‘žebro’.
chodu, služby ap.’. Přes něm. Provision prskat, prskavý, prskavka, naprskat, po-
a it. provvisione, provviggione tv. z lat. prskat, vyprsknout. Všesl. - p. parskać,
prōvisiō ‘starost, předvídavost’ od prō- r. pórskat’, s./ch. pr̷skati. Psl. *pъr-
vidēre ‘předvídat, pečovat, obstarávat’ skati ‘stříkat, prskat’ souvisí s lit.
z prō- ( :pro-1 ) a vidēre ‘vidět’ (srov. pur kšti, lot. purkstēt tv., východis-
:revize, :vize). Viz i :provizorní. kem je asi ie. *pers- ‘pršet, prášit, stří-
provizorní ‘dočasný, prozatímní’, provi- kat’ (viz :pršet, :prach, :prchat), i
zorium. Z něm. provisorisch, fr. provi- když blízko jsou i některé útvary onom.
soire tv. (vlastně ‘dočasně se starající jako :praskat. Srov. ještě :prýskat,
o něco’) a to asi přes střlat. provisorius :prýštit a :paprsek.
od lat. prōvīsus, což je příč. trp. k prō-
vidēre ‘předvídat, pečovat, obstarávat’ prst, prstík, prstíček, prstový, záprstní,
(viz :provize). náprstek. Hl. porst, r.st. perst, s./ch.
provokovat, provokace, provokační, pr st, stsl. prъstъ (ve vsl. a částečně
provokativní, provokatér, provokatér- zsl. vytlačováno slovem pro :palec).
ský. Z lat. prōvocāre ‘vyzývat, podně- Psl. *pьrstъ odpovídá lit. pir štas,
1
covat’ z prō- ( :pro- ) a vocāre ‘volat’ lot. pìrksts tv., dále sem snad patří i
(srov. :evokovat, :advokát). něm. First ‘hřeben střechy, ostří’, sti.
próza ‘neveršovaná literární tvorba’, pr šthá- ‘hřbet, vrch’, vše se vykládá
prozaik, prozaický. Přes něm. Prosa z ie. *pr -sto-, vlastně ‘vpředu stojící,
z lat. (ōrātiō) prōsa, doslova ‘(řeč) čnějící’ z *pr - (viz : pro, : pře-) a od-
2
přímá, rovná, vpřed (plynoucí)’, z lat. vozeniny od *stā- ‘stát’ ( : stát ) (srov.
prōrsus ‘vpřed, přímo, naprosto’ ze i :prostý). Problematické, i když ne
staršího *prōvorsus, doslova ‘vpřed ob- zcela vyloučené je spojení s :prs (srov.
1
rácený’, z prō- ( :pro- ) a odvozeniny sti. pr ští- ‘žebro’) - ať už na základě
od vertere ‘obracet’ (srov. :versus, podobnosti prstů s žebry (Ma2 ), či na
:konvertovat). základě zvyku podávat novorozeněti
prozódie ‘nauka o zvukové výstavbě nejprve prst místo prsu (HK).
verše’, prozodický. Přes lat. prosōdia prsť ‘země, hlína’. P.st. pierść, r.st.
z ř. prosōi díā ‘přízvučnost, kladení pérst’, sln. pr̾st, stsl. prъstь. Psl.
přízvuku, správná výslovnost’ z prós *pьrstь má nejblíže k lot. pìrkstis
‘proti, k, při’ a odvozeniny od ōi dē̺ ‘žhavé jiskry v popelu’; bsl. *pr sti-
‘zpěv, píseň, báseň’ (srov. :óda). ‘prach, suchá země’ je pak odvoze-
prs, prsa, prsíčka, prsní, prsatý, náprsní, nina od ie. *pers- ‘pršet, prášit’. Viz i
534
prsten prvok
:prach, :pršet, :prskat. vaný. P. pręga, ukr. pruh tv., sln. próga
prsten, prstýnek, prsteník, prstenec. ‘trať, dráha’, s./ch. prúga ‘pruh, trať’.
Všesl. - p. pierścień, r.st. pérsten’, Psl. *prǫgъ, *prǫga jsou odvozeniny
s./ch. pr stēn, stsl. prъstenь. Psl. od slovesa *pręgti (1.os.přít. *pręgǫ)
*pьrstenь je stará odvozenina od (viz :-přáhnout). Původní význam
*pьrstъ (viz :prst). byl ‘popruh, řemen (na zapřahání)’,
pršet, napršet, zapršet, vypršet, propr- odtud metaforicky jednak ‘pruh, pás’,
šet, rozpršet se, sprška, přeprška, spr- jednak ‘trať, dráha’.
cha, sprchový, sprchovat se, poprchá- pruch ob. zast. ‘kýla’. Z něm. Bruch tv.,
vat. P. pierzszycz, sln. pršéti, s./ch. vlastně ‘zlom, průtrž’, od brechen ‘lá-
pr̰šiti. Psl. *pьršati, *pьršiti je odvo- mat, rozbíjet’.
zeno od *pьrchъ ‘prach, částečka ně- průjem, průjmový. Srov. již stč. proji-
čeho rozprášeného’, jež je příbuzné s lit. eti ‘způsobit průjem’, vlastně ‘vzít skrz’
pur slai (pl.) ‘sprška, kapky’, stisl. fors (viz :pro a :jmout).
‘vodopád’, sti. pr ̷šat- ‘kapka’, toch. průmysl, průmyslový, průmyslník, prů-
AB pärs- ‘kropit’, chet. papparš- tv., myslnický, průmyslovka. Převzato za
vše od ie. *pers- ‘pršet, prášit, stří- obrození z r. prómysel ‘řemeslo, drobná
kat’. Srov. :prach, :prchat, :prskat, výroba’ (vedle toho promýšlennost’
:prsť. ‘průmysl’). Vlastně ‘promyšlené vyu-
průba ob. ‘zkouška’, prubnout, prubovat, žití lidské práce’, viz :pro a :mysl.
prubířský. Z něm. Probe tv. z pozd- prut, proutek, proutí, proutěný, prout-
nělat. proba od lat. probāre ‘zkoušet, kař. Všesl. - p. pręt, r. prut, s./ch.
schvalovat’ od probus ‘řádný, poctivý’. prût, stsl. prǫtъ. Psl. *prǫtъ není ety-
Srov. :aprobace. mologicky příliš jasné. Podobná slova
průčelí. Viz :pro a :čelo. jsou v germ. - něm. Spross ‘prut, ra-
pruderie ‘přepjatý, často falešný stud’, tolest’, angl. sprout ‘výhonek, klíček’,
pruderní. Z fr. pruderie tv. od prude stisl. sproti ‘ratolest, hůlka’, ale spo-
‘přepjatě cudný’, stfr. ‘ctnostný’, z jení je obtížné - slov. tvar ukazuje
pozdnělat. prōdis ‘užitečný, schopný’ na ie. *pronto- (B7), germ. tvary na
od prōde ‘užitek’ z prōde est a to z lat. *spreudo- (A4, A5), přesto snad lze
prōdest, což je 3.os.sg.přít. od prodesse obojí svést k výchozímu ie. *(s)per-
‘být užitečný’. ‘stříkat, sršet, rašit’.
prudit ob. expr. ‘otravovat, dráždit’. pružit, pružný, pružnost, pružina, pruži-
Zřejmě obnovení staršího pruditi ‘pálit, nový, napružit, zapružit, vzpružit, od-
jitřit’ (jinak viz :oprudit (se)). pružit. P. prężyć, r.d. prúžit’ ‘napí-
prudký, prudkost. P. prędki ‘rychlý, bys- nat’, s./ch. prȕžiti (se) ‘natahovat (se),
trý, prudký’, ukr. prudkýj tv., sln.d. nabízet (se)’. Psl. *prǫžiti je kauza-
pródek ‘bystrý, živý (o vodě ap.)’. Psl. tivum k *pręgti, *pręgnǫti (viz :-
*prǫdъkъ je stejně jako *prǫdъ odvo- přáhnout), původní význam tedy byl
zeno od slovesného kořene *pręd- (A6), ‘činit něco napjatým, napřaženým’.
viz :proud. Srov. i :pruh.
pruh, proužek, pruhovaný, proužko- prvok. Stejně jako prvek utvořeno Pres-
535
prvosenka -přáhnout
lem od :prvý. sthn. bret (něm. Brett) ‘prkno’.

prvosenka ‘petrklíč’. Preslovo převzetí z prýmek ‘točená plochá šňůra (na uni-
p. pierwiosnek k p. pierwo- ‘prvo-’ (viz formě ap.)’. Stč. prém ‘lem, obruba,
:prvý) a wiosna ‘jaro’ (viz :vesna) - prýmek’ (C5) ze střhn. brēm tv. (srov.
jde o jednu z prvních jarních květin. angl. brim ‘okraj, hranice’), východis-
prvý, první, prvotní, prvotina, prven- kem je ie. *bher- ‘ostrý’.
ství, prvo-. Všesl. - p. pierwszy (přísl. prýskat zast. ‘prudce odletovat, stříkat’,
pierw), r. pérvyj, s./ch. pr̾vī, stsl. oprýskaný, ob. vodprejsknout. Souvisí s
prъvъ. Psl. *pьrvъ je pokračováním ie. :prskat a dalšími onom. kořeny jako
*pr u̯o-, od něhož je i sti. pū̺rva- :praskat či r. brýzgat’ ‘stříkat’. Viz i
‘přední, první’, alb. parë ‘prvý’, s jinou :prýštit, :pryskyřice.
příp. sem patří i lit. pìrmas tv., lat. prī- pryskyřice, pryskyřičný. Odvozeno od
mus a ř. prō tos tv., stejný základ je staršího a nář. pryskýř ‘puchýř, vřed’ a
i v angl. first tv., něm. Fürst ‘kníže’ to od prýskati ‘prudce odletovat, stří-
(původně 3. stupeň, vlastně ‘nejpřed- kat’, ale i ‘praskat, řinout se’ ap. Moti-
nější’), vše je to od ie. *per-, pr - ‘pře- vací je skutečnost, že pryskyřice vytéká
vést, přepravit’, viz dále i :pro, :pře- z poraněné kůry stromů.
, :při, :pravý, :prst, :prostý. Srov. pryskyřník ‘druh jedovaté byliny’.
i :prvok. Podle toho, že dělá puchýře na kůži (viz
prý část. Stč. praj redukcí z (on) praví :pryskyřice).
(viz :pravit), z toho pak pravidelně prýštit ‘vytékat menším proudem, trys-
prej (C5) (dnes v ob. češtině) a odtud kat’, vyprýštit. Původ stejný jako
zvratnou analogií (D1) jakoby spisovné :prýskat, k střídání -sk-, -št’- srov.
prý. :louskat - :luštit, :práskat - :praš-
pryč přísl. Stč. i preč, přěč, přič, slk. tit ap. (B1, C3).
preč, p. precz, r. proč’, sln. prȍč, prȅč, pryž ‘vulkanizovaný kaučuk, guma’,
stsl. pročь ‘dále’. Psl. *pročь a asi pryžový. Utvořeno v 19. st. k pružný,
*prъčь (nč. podoba s -y- ovšem není :pružit.
příliš jasná) je odvozeno od adj. *prokъ prznit ‘hanobit, kazit’, zprznit. Stč. prz-
‘vzdálený, stojící mimo’ (srov. stsl. dniti ‘špinit, hanobit, poskvrňovat’.
prokъ ‘zbývající’, stč. prokní ‘každý, Jen č., souvisí se slk.d. brzniť ‘bryndat,
všeliký’), jež stejně jako lat. procul ‘da- hudlařit’ (Ma2 ), základ je zřejmě expr.-
leko, opodál’ a ř. próka ‘hned’ vychází onom., srov. r. brýzgat’ ‘stříkat, cákat’
z ie. *pro-ko- ‘(dále) vpředu jsoucí’ od i :prýskat.
ie. *pro ‘vpředu’ (viz :pro). Vývoj vý- -přáhnout (zapřáhnout, vypřáhnout,
znamu k stč. prokní ‘každý’ si lze před- rozpřáhnout, napřáhnout, přepřáhnout,
stavit takto: ‘stojící vpředu (mimo)’ → spřáhnout (se), spřežení ). Všesl. - p.
‘zbývající’ → ‘všechen ostatní’ → ‘vše- -prząc, r. -prjáč’, s./ch. -préći, stsl. -
chen’ (Ma2 ). Srov. :reciproční. pręšti. Psl. *pręgti (1.os.přít. *pręgǫ,
pryčna ‘lůžko sbité z prken’. Z něm. odtud nový inf. *pręgnǫti) (B3, B7)
Pritsche, jež vychází ze sthn. britissa je příbuzné s lit. spreñgti ‘napnout
‘tenké prkno, lať’, což je odvozenina od (strunu), tlačit’, lot. sprangāt ‘zavá-
536
přát přemítat
zat’, ř. spargáō ‘dmu se, vzdouvám stsl. prědъ. Psl. *perdъ je odvozeno od
se’, východiskem je asi ie. *(s)preng- *per (viz :pře-) jako :nad, :pod od
, *spereg- od *sper- ‘kroutit, vinout’. :na1 , :po. V koncovém -dъ se ob-
Srov. :pruh, :pružit, :přezka. vykle hledá odvozenina od ie. *dhē-
přát, přací, přání, přející, popřát, do- ‘klást’ (srov. ještě :záda, :soud).
přát. P. sprzyjać ‘přát, být nakloněn’, předčit. Odvozeno od předek ‘přední
r.st. priját’ ‘chovat se shovívavě, schva- strana’, viz :před.
lovat’, s./ch. prìjati ‘být vhod, chut- předmět, předmětový, předmětný. Kalk
nat’, csl. prьjati, stsl. prijati ‘být naklo- podle střlat. obiectum (viz :objekt),
něn’. Psl. *prьjati, *prijati (B9) je pří- jinak viz :podmět.
buzné s gót. frijōn ‘mít rád’, něm. fre-
přednáška, přednáškový, přednášející.
ien ‘ucházet se (o dívku)’ (srov. :fra-
Viz :před a :nést, kalk podle něm.
jer), sti. priyāyáte ‘je příznivý, milý’,
Vortrag tv. z vor ‘před’ a tragen ‘nést’.
východiskem je ie. *prīo- ‘milý’ od
*prāi-, *prī- ‘mít rád’. Srov. :přítel, předpona. Viz :před a :pnout, srov.
:přízeň. i :prefix a :přípona.
pře ‘spor, hádka’. Viz :přít (se). předseda, předsedkyně, předsednický,
pře- předp. Všesl. - p. prze-, r. pere-, předsednictví, předsednictvo. Viz
s./ch. pre-, stsl. prě-. Psl. *per- (B8) :před a :sedět, podle něm. Vorsi-
odpovídá lit. per ‘skrz, přes, k’, něm. tzer a lat. praesidēns (viz :prezident).
ver- ‘pro-’, lat. per ‘skrz, přes’ ( :per- předsevzetí. Viz :před, :se a :vzít.
), ř. per ‘přes, více než’. Vše je z ie. představit, představení, představený,
*per, původně lokálového tvaru kořene představenstvo, představitel, před-
*per-, jehož výchozí slovesný význam je stava, představivost. Původní význam
‘převést, přejít’. Srov. i :pro-1 , :při, je ‘postavit před’, dnešní představit se
:přes, :před, :pryč. a představit si je podle něm. sich vors-
přebor, přeborník, přebornice. Novější, tellen tv.
utvořeno asi k :borec, r. pereborót’
přehršle. Podobné útvary i jinde - p.
‘přemoci, překonat’, ale možná je i in-
przygarść, r. prígoršnja, sln. prgíšče,
terpretace od perebrát’ ‘přebrat, roztří-
s./ch. prȅgršt, csl. prěgrъšta, původní
dit’. U Jg pouze vlastní jméno Přebor
význam je ‘množství, které se nabere
(srov. Dalibor) od kořene, který je v bo-
do obou hrstí’. Vše je odvozeno od psl.
rec.
*gъrstь ( :hrst), předp. je *per- ( :pře-
přece sp., část. Stč. předcě, předsě ukazuje
) nebo *pri- ( :při), zakončení různé.
na původní význam ‘před sebe’ (viz
:před a :se), tedy ‘dále, kupředu’ překotný, překot. Viz :pře- a :-kotit.
(srov. podobně :zase). Dnešní po- překvapit, překvapení, překvapivý. Stč.
kleslý význam asi z vět jako ač mu přěkvapiti ‘ukvapit se, unáhlit se’,
bránili, šel před sě (‘dále’ → ‘přesto’) v dnešním významu asi podle něm.
(Ma2 ). überraschen tv. z über- ‘pře-’ a odvo-
před předl., přední, přednost, předek. zeniny od rasch ‘unáhlený, zbrklý’.
Všesl. - p. przed, r. péred, s./ch. pred, přemítat, přemítavý. Vlastně ‘přehazo-
537
přepážka příbuzný
vat myšlenky’, viz :pře- a -mítat. znam ‘správný, souhlasící se skuteč-

přepážka. Viz :pře- a :pažení. ností ap.’ (u Jg ještě není), možná i
přepona. Viz :pře- a :pnout. Ob- přiklonění k :přísný.
rozenecký výtvor, dříve též podpona převor ‘představený římskokatolického
podle ř. hypoteínousa tv. od hypoteínō kláštera’. Slk. prior, p. przeor. Staré
‘pod něčím táhnout, přepnout’ (srov. převzetí z lat. prior tv., vlastně ‘před-
:hypo- a :táhnout). nější’ (viz :priorita), v č. tzv. hiátové v
přepych, přepychový. Viz :pře- a :pý- mezi dvěma samohláskami (srov. :pa-
cha, srov. stč. přěpýchati ‘vyvýšit se, z vouk).
pýchy někoho předčit (bohatstvím)’. přezdívat, přezdívka. Ze stč. přěvzdie-
přes předl. Stč. přěs, slk.d. prez, p. przez, vati z přě- ( :pře-) a vzdievati ‘nazý-
r.d. perez, b. prez. Psl. *perz(ъ) (B8) je vat, pojmenovávat’, viz :vz- a :dít.
utvořeno od *per- ( :pře-) zřejmě pod přezka, přezkový. P. sprzączka, r.
vlivem předložek jako *bez, *iz, *čerzъ prjážka, sln. préga tv. Od základu
(viz :skrz) (opačný vliv je vidět u sln. *pręg- (viz :-přáhnout), i když po for-
brez ‘bez’), samotné *per- zůstalo jen mální stránce nejsou zsl. tvary zcela
jako předp. Neznělé zakončení je jen v jasné.
č., ale srov. výslovnost [přeze]. přezůvka. Od přezout, viz :pře- a
přeslice ‘součást kolovratu’, přeslička. :obout.
Z psl. *pręslica z *prend-sl- (dále viz při předl. Všesl. Psl. *pri odpovídá lit.
:příst). Na rostlinu přeneseno podle priẽ tv., stlat. prī ‘před’, vše z ie.
podoby, metaforicky i vymřít po přes- *prei, jež se vykládá jako dativ od
lici ‘vymřít z ženské strany’ (předení je kořene *per- (viz :pře-). Tvar da-
tu bráno jako charakteristická ženská tivu je zřejmě i v lat. prae- ( :pre-
činnost, srov. naopak vymřít po meči). ), ř. paraí ( :para-), sthn. furi (něm.
přesný, přesnost, zpřesnit, upřesnit. für) ‘pro’ (ie. varianta *p(e)rai-). Dále
Všesl. (kromě luž.) - p. przaśny ‘nesrov. :přímý, :pro, :před, :prvý,
kvašený (o chlebu)’, r. présnyj ‘neslaný, :pravý.
mdlý’, ch. prijésan ‘syrový, nekvašený, příbor, příborník. Z r. pribór tv. od prib-
čerstvý’, stsl. prěsnъ ‘čerstvý, mladý’. rát’ ‘poklidit, uklidit’ (viz :brát).
Psl. *prěsnъ ‘nekvašený, čerstvý’ je z přiboudlý ‘připálený’, přiboudlina. No-
*prěsknъ, jež je příbuzné s lit. prė̷skas vější (Jg), nepříliš jasné. Jg má i bou-
‘nekvašený, svěží’ a snad i se sthn. diti ‘kutit; čadit’, první se zdá být od
frisk, něm. frisch, angl. fresh ‘svěží, :bouda, druhé k tomu snad vlivem
nový’ (srov. stangl. fersc ‘neslaný’, jež :čoudit?
se významově shoduje s r. présnyj). příbuzný, příbuznost, příbuzenský, pří-
Další ie. souvislosti nejasné. V č. vý- buzenství, příbuzenstvo. Stč. přívuzný,
razný vývoj významu: ‘nekvašený, čer- jen č. Z psl. *privǫzьnъ ‘připojený, při-
stvý’ → ‘čistý, nezkažený’ a dále ze vázaný’, kde -vǫz- je od *vęzati (viz
spojení jako v šestinedělstvie manželé :vázat, :motouz). Z toho se zdá,
mají býti přesní v zdrženlivosti nebo že původně šlo o příbuzenstvo získané
čistou a přesnou kázeň (Jg) dnešní vý- sňatkem (Ma2 ), nikoli o příbuzenstvo
538
příbytek přímý
pokrevní. (viz :přát). Srov. i :venerický.

příbytek. Stč. přiebytek od přěbývati příkoří. Viz :při a :kořit se.
(viz :pře- a :být). příkrý, příkrost. Stč. příkrý ‘ostrý,
příčestí. Obrozenecké převzetí z r. pri- krutý, tuhý’, p. przykry ‘nemilý, bo-
částije, což je částečný kalk lat. par- lestný’, r.d. príkryj ‘protivný, trpký,
ticipium tv. od participāre ‘mít účast’ obtížný’, v jsl. chybí. Psl. *prikrъ není
(srov. i Rosův výtvor oučastonec). etymologicky jasné. Spojení s ř. pikrós
‘ostrý, trpký, odporný, bolestný, krutý’
příčetný. Od přičítat (viz :číst), od ie. *peik̸ - ‘zlý, nepřátelský’ (Ma2 ,
vlastně ‘komu lze přičítat vinu’. HK) sice odpovídá významově, nutí
příčina, příčinný, příčinnost. P. przyc- však připustit nepravidelné hláskové
zyna, r. pričína tv. Vývoj významu je změny. Vývoj významu v č. byl od
vidět ve stč.: původně ‘co bylo připo- ‘krutý, nepříjemný, nemilý’ k ‘strmý,
jeno, přičiněno, přídavek’, pak ‘vlast- srázný’ (cesta po takovém svahu byla
nost, okolnost, prostředek’ a ‘věc, zále- nepříjemná, protivná).
žitost’ a konečně ‘důvod, příčina’. přilba. Stč. přielbicě, pak přílbice (C5),
příčit se, příčný, příčka, příčel, napříč, tvar přílba (ještě dnes jako druhotvar)
vzpříčit se. P. przecyć ‘odporovat ně- až od obrození. Zřejmě ‘co se dává přes
komu’, r. peréčit’ tv., ch. prijéčiti ‘ha- hlavu’ (viz :přes, :pře- a :lebka),
tit, překážet’. Psl. *perčiti (sę) je od- první část slova se však ztotožňuje i s
vozeno od *perkъ ‘napříč, příčně, na- :před (Ma2 ) či :při (HK).
vzdory’ (srov. stč. přěk tv., sln. prêko příležitost, příležitostný. Od stč. příle-
‘přes’, csl. prěkъ ‘proti’) a to od *per- žěti ‘ležet u něčeho, náležet, souviset’
( :pře-) stejným způsobem jako *prokъ (viz :při a :ležet). Dnešní význam se
(viz :pryč) od *pro ( :pro). vyvinul asi vlivem něm. Gelegenheit tv.
příď, příďový. Jen č., zřejmě až od obro- od gelegen ‘ležící, položený; příhodný,
zení (u Jg ve tvaru přída). Tvořeno od vhodný’ (tedy vlastně ‘vhodně polo-
:před jako :záď, :záda od stč. zad žený’) od liegen ‘ležet’.
‘zadek’. příliš přísl., přílišný. Stč. přieliš, jen č.
přídomek ‘přídavek k šlechtickému ro- Odvozeno od psl. *per- ( :pře-) a *li-
dinnému jménu’. Z p. przydomek, viz chъ ‘přebývající, nadbytečný’ ( :lichý).
:při a :dům. Srov. i :lišit (se).
přimět. Viz :při a :mít, vlastně ‘mít
přifařit (se) ob. ‘připojit, přičlenit (se)’. někoho k něčemu’. V nč. nové tvary
Původně ‘církevně připojit obec bez přít. času (srov. podobně pomět se, po-
fary k obci s farou’ (viz :fara). měju se).
příjemný. Vlastně ‘co lze přijmout’ přímý, přímost, přímka, napřímit (se),
(srov. r. prijátnyj i něm. angenehm tv. vzpřímit (se), vzpřímený, přímočarý.
od nehmen ‘brát’), viz :jmout. Slk. priamy, r. prjamój, sln. prém, stsl.
příjice ‘syfilis’. Obrozenecký výtvor od prěmь. Psl. *prěmь je asi utvořeno od
fiktivního jména bohyně lásky Příje, ie. *prai (B2) (srov. :pre-, :při), což
utvořeného Hankou podle germ. Freia je dativ od *per- (viz :pře-), původní
539
přípona přítel
význam psl. slova by byl ‘vpřed smě- (viz :pnout). Srov. i :přeslice.
řující’. Podobně, ale od příbuzného ie. přísudek, přísudkový. Od přisouditi,
*pro ( :pro) je tvořeno gót., stangl. vlastně ‘co se přisuzuje podmětu’ (v
fram ‘vpřed, dále’ (srov. angl. from ‘od, dnešním významu od obrození), dále
z’), ř. prómos ‘přední bojovník, vůdce’. viz :soud.
Srov. :upřímný, :prostý. příšera, příšerný, příšernost. Jen č. Ve
přípona. Viz :při a :pnout, srov. starší č. ve významu ‘noční obluda’, viz
:předpona, :přepona. :při a :šerý.
příroda, přírodní, přirozený, přiroze- příští. Jen č. Vlastně ‘přicházející, pří-
nost. Stč. příroda, přirozenie (v obou chozí’ od stč. subst. příštie ‘příchod’ (p.
dnes rozdílných významech), obnoveno przyjście tv.) nejspíš z psl. *prišьstьje
za obrození asi podle r. priróda. Psl. (B6, B9) od starého příč. trp. *prišьstъ
*priroda je odvozeno od *priroditi se, z *pri-šьd-tъ (A5), dále viz :šel.
‘rodit se, rozmnožovat se’ (původně se příštipek ‘kousek kůže připevněný na
tedy tímto slovem rozuměla jen živá botu jako záplata’, příštipkář. Vlastně
příroda), dále viz :rod. ‘uštípnutý kousek kůže’ (srov. :ždi-
bec), viz :štípat.
přísaha, přísežný, přísahat, odpřisáh-
přít (se), pře, napřít, nápor, opřít,
nout, zapřísahat se. P. przysięga, r.
opora, opěrný, odepřít, odpor, od-
prisjága, sln. prisêga, stsl. prisęga. Psl.
porný, podepřít, podpěra, podpora, ro-
*prisęga je odvozeno od slovesa *prisę-
zepře, rozpor, rozporný, spor, sporný,
gti (B3, B7) ‘(od)přisáhnout’, vlastně
upřít, úporný, vzepřít, vzpor, vzpírání,
‘sáhnout na něco’ (při přísaze se vkládá
zapřít, zápor, záporný aj. Všesl. - p. pr-
ruka na něco posvátného). Viz :při a
zeć ‘tlačit’, r. perét’ ‘valit se, táhnout’,
:sahat.
ch. -prijeti, stsl. -prěti. Psl. *perti ‘tisk-
příslovce. Viz :při a :slovo. Kalk nout, tlačit’ (B8) je odvozeno od ie.
podle lat. adverbium tv. (viz :adver- *per- ‘bít, tlačit’ (srov. lat. premere
bium). ‘tisknout, tlačit’, další příbuzenstvo u
přísný, přísnost, zpřísnit, přísnět. Stč. blízce příbuzného :prát (se)).
přísný i přiesný ‘příkrý, tvrdý’, přiesně přitakat ‘přisvědčit’, vlastně ‘říkat tak’
‘přísně, tvrdě, správně, opravdově’. Ne- (srov. p. tak ‘ano’). Viz :tak.
příliš jasné. přítel, přátelský, přátelství, nepřítel,
příst, předivo, přadeno, přadlena, příze, nepřátelský, nepřátelství, přátelit se,
přástky, spřádat, rozpřádat, zapřádat, spřátelit se, znepřátelit se. Všesl. - p.
opředený. Všesl. - p. prząść, r. prjast’, przyjaciel, r. prijátel’, s./ch. prı jatelj,
s./ch. prȅsti, stsl. pręsti. Psl. *pręsti stsl. prijatelь. Psl. *prijatel’ь, *prьja-
(1.os.přít. *prędǫ) (B7, A5) je pří- tel’ь je odvozeno činitelskou příp. -
buzné s lit. spręsti ‘rozepnout, natel’ь od slovesa *prijati, *prьjati (viz
pnout’, stangl. sprindel ‘oko na ptáky’, :přát), tedy původně ‘kdo přeje
vše z ie. *(s)prend- ‘táhnout, napínat’. dobro, kdo má rád’. Pč. *pr’át’el’ po-
K významovému posunu srov. něm. tom v různých tvarech buď podléhalo
spinnen ‘příst’ vedle spannen ‘napínat’ přehlásce ’a > ě (C1), či nikoli (záleželo
540
přítomný pstruh
na povaze l - tvrdé ł způsobilo ztvrd- vypsána).

nutí t’ a neprovedení přehlásky), na- psárka ‘druh luční trávy’. Od :pes, pů-
konec se sg. vyrovnal ve prospěch pře- vodně lidový název označující různé
vládajících přehlasovaných tvarů, v pl. méně hodnotné druhy rostlin.
tomu bylo naopak (D1). psát, psaní, psací, písař(ka), písanka,
přítomný, přítomnost, duchapřítomný. písmo, písemný, písemnictví, dopis, do-
P. przytomny ‘přítomný; jsoucí při pl- pisní, napsat, nápis, nadepsat, nad-
ném vědomí, duchapřítomný’, srov. i pis, opsat, opis, odepsat, odpis, po-
stč. přítomně ‘osobně’. Od předložko- psat, popis, podepsat, podpis, pod-
vého spojení *pri tomъ, viz :při a pisový, popisný, propisovací, přepsat,
:ten. přepis, předepsat, předpis, předpisový,
*přítrž (učinit přítrž ‘zamezit’). Stč. připsat, přípis, rozepsat, rozpis, se-
přietrž ‘přetržení’, viz :pře- a :trhat. psat, spis, spisovný, spisovatel(ka), spi-
přívětivý, přívětivost. Stč. i přívětný, sovatelský, upsat, úpis, vypsat, vý-
srov. r. privétlivyj tv., privét ‘pozdrav’. pis, zapsat, zápis aj. Všesl. - p. pi-
Od slovesa *privětiti (sę), původně sać, r. pisát’, s./ch. písati, stsl. pьsati.
‘vlídně k někomu promlouvat’ od Psl. *pьsati (1.os.přít. pišǫ), původně
*větiti ‘mluvit’. Viz :odvětit, srov. ‘malovat, črtat’ (Praslované písmo ne-
:věta, :oběť. znali), je příbuzné s lit. piẽšti ‘kreslit,
črtat (uhlem)’, lat. pingere ‘malovat’,
přívlastek, přívlastkový. Vlastně ‘co se
sti. piṅkte ‘maluje, barví’, toch. A pek-
přivlastňuje substantivu’, novější (u Jg
‘malovat, psát’, vše z ie. *peik̸-, peiǵ-
není). Viz :vlastní.
‘malovat, barvit; pestrý’ (A1, B2). Viz
přívrženec. Od staršího přivrci se, při- i :pestrý, srov. :piha, :pitoreskní.
vrhnouti se ‘přidat se’, tedy ‘kdo se k
pseudo- (ve složeninách) ‘falešný, ne-
někomu přidal’. Viz :vrhat.
pravý’. Z ř. pseũdos ‘lež, nepravda,
příze. Z psl. *pręd’a (B3, B7), dále viz klam’, které nemá spolehlivé ie. příbu-
:příst. zenstvo. Srov. :pseudonym, pseudo-
přízeň, příznivý, příznivec, spřízněný. P. problém, pseudogotika.
przyjaźń, r. prijázn’, s./ch. prı jāzan, pseudonym ‘krycí (umělecké) jméno’.
stsl. prijaznь. Psl. *prijaznь, *prьjaznь Přes něm. Pseudonym tv. od ř.
(B9, C1, C5) je odvozeno od *pri- pseudō̺nymos ‘lživě pojmenovaný’, viz
jati, *prьjati (viz :přát), k příp. srov. :pseudo- a :anonym.
:bázeň, :kázeň. psota ‘nečas, nepohoda; nesnáze’. Od
přízrak, přízračný. Asi od psl. *prizra- :pes - takto utvořená slova často
čiti (sę) od zračiti (sę) ‘vyjevit (se), označují něco špatného, nepříjem-
ukázat (se)’ (srov. :zázrak), dále viz ného, podřadného. Srov. :psotník,
:zrak, :zřít. :psárka, spojení psí život, pod psa ap.
psanec ‘člověk vyhoštěný ze společ- psotník ‘křeč kojenců’. Označení špatné,
nosti, postavený mimo zákon’. Podle nepříjemné věci, viz :psota.
lat. prōscrīptus, vlastně ‘veřejně psaný’ pstruh, pstruhový, pstruží. P. pstrąg,
(jména hledaných zločinců byla veřejně sln.d. pestrúga, s jiným zakončením r.d.
541
psychiatr publikovat
pestrúcha, sln. postr̾v, s./ch. pȁstrva. pstros (p- přidáno ve střední době asi
Psl. *pьstrǫgъ (na jihu *pьstry, gen. lid. etym. k pstrý, pestrý). Ze sthn.
*pьstrъve) (B6, B7) je odvozeno od či střhn. strūz (dnes Strauss) tv. a to
*pьstrъ ‘pestrý’ (viz :pestrý). z pozdnělat. strūthiō z ř. strouthíōn,
psychiatr ‘lékař zabývající se duševními strouthós tv.
chorobami’, psychiatrie, psychiatrický. pták, ptáček, ptáče, ptáčátko, ptačí,
Z moderních evr. jazyků, kde jde o no- ptactvo, ptáčník, ptačinec, ob. expr. ptá-
vou složeninu (19. st.) z ř. psȳchē̺ ‘duše’ kovina. Všesl. - p. ptak, r. ptíca, s./ch.
(viz :psycho-) a iātrós ‘doktor’ (srov. ptı ca, ptı ć, stsl. pъtica, pъtištь. Psl.
:pediatr). *pъtica, *pъtit’ь, *pъtakъ jsou odvoze-
psycho- (ve složeninách) ‘týkající se niny od *pъta (srov. :koroptev), jež je
duše’. Neoklasické výtvory od ř. psȳchē̺ příbuzné s lot. putns tv., lit. pùtė ‘sle-
‘duše, duch, srdce, rozum’, srov. pička, kuře, pták vůbec (obvykle v dět-
:psychologie, :psychopat, :psychi- ské řeči)’ (srov. však i :putička), s ji-
atr, psychoanalýza. nou příp. sem patří lit. paũkštis ‘pták’.
psychologie ‘věda zabývající se du- Dále se většinou vykládá od ie. *pōu-
ševní stránkou lidské osobnosti’, psy- , *pū-, *pu- ‘malý; mládě, malé zvíře’,
cholog, psycholožka, psychologický. Viz k němuž patří mj. angl. few ‘málo’, lat.
:psycho- a :-logie. paucus ‘nepočetný’, paulus ‘malý’, puer
psychopat ‘člověk s poruchou osob- ‘chlapec’, ř. paĩs ‘dítě’, gót. fula ‘hříbě’
nosti’, psychopatický. Neoklasická slo- a snad i germ. *fugla- (něm. Vogel)
ženina z ř. psȳchē̺ ‘duše’ (srov. ‘pták’.
:psycho-) a páthos ‘utrpení, bolest, ptát se, optat se, poptat se, přeptat se,
vášeň’ (srov. :apatie, :patologie, vyptávat se, zeptat se. Všesl., všude
:patos). jinde však zdloužený kořen - slk. pý-
psychóza ‘duševní choroba; duševní ne- tať (sa), p. pytać (się), r. pytát’(sja),
rovnováha většího počtu lidí’. Moderní s./ch. pítati. Psl. *pъtati (sę), *pytati
odvozenina (srov. něm. Psychose, angl. (sę) nemá jasné ie. souvislosti. Obvykle
psychosis) od ř. psȳchē̺ ‘duše’ (srov. se uvádí lat. putāre ‘domnívat se, roz-
:psycho- a :neuróza). važovat, pokládat’, toch. AB putk- ‘dě-
pšenice, pšeničný. Všesl. - p. pszenica, r. lit, rozlišovat’ od ie. *peu- ‘vyhledávat,
pšeníca, s./ch. pšènica, stsl. pьšenica. rozvažovat’. Srov. :zpytovat.
Psl. *pьšenica je odvozeno od *pьšeno pterodaktyl ‘vymřelý létavý ještěr’.
(č.st. pšeno ‘jáhly’, r. pšenó ‘kaše’, ch. Uměle z ř. pterón ‘péro, křídlo, věštný
pšèno ‘zrní’, csl. pьšeno ‘(ječmenná) pták’ a dáktylos ‘prst’.
mouka’), původně asi ‘očištěné, roztlu- puberta ‘pohlavní dospívání’, puber-
čené obilné zrno’, od *pьchati ‘tlouci, tální, pubescent. Z lat. pūbertās ‘do-
tlačit’ (viz :píchat, :pěchovat). spělost, mužný věk’ od pūbēs ‘dospělý,
pšoukat, pšouk. Onom. původu, srov. mužný; dospělá mládež’, jež asi nějak
:bzdít. souvisí s puer ‘chlapec’ (srov. :pták).
pštros, pštrosí. Stč. štros, štrus, stros, publikovat ‘uveřejňovat (tiskem)’, pub-
strus, ještě u Jg je základní podoba likace, publikační, publicista, publicis-
542
publikum puchřet
tický. Podle něm. publizieren, fr. pub- od lat. botulus ‘klobása, střevo’ (srov.
lier ap. z lat. pūblicāre ‘uveřejnit, uči- :botulin).
nit přístupným’ od pūblicus ‘obecní, ve- pudit, pud, pudový, odpudit, odpudivý,
řejný’ (viz :publikum). popudit, popud, popudlivý, vypudit,
publikum ‘obecenstvo, veřejnost’. Přes zapudit. Všesl. - p. pędzić, r.d. pudít’,
něm. Publikum z lat. pūblicum ‘obec, ch. púditi. Psl. *pǫditi (B7) je příbuzné
veřejnost, obecní jmění’ od pūblicus s lit. spándyti ‘klást léčky, natahovat
‘obecní, veřejný’, jež souvisí s populus (oka)’, lat. pendere ‘věšet, vážit’, vý-
‘lid, lidstvo’. Srov. :republika, :po- chodiskem je ie. *(s)pend- ‘táhnout,
pulární. napínat’, ve slov. posun ‘táhnout’ →
pucovat ob. zast. ‘čistit’, puc, vypucovat, ‘hnát’. Srov. :vzpouzet se, :pnout.
zpucovat. Z něm. putzen tv., jehož další pudl ‘druh psa’. Z něm. Pudel ze star-
původ není jistý. šího Pudelhund a to od něm.d. pudeln
puč ‘spiknutí, politický převrat’, pučista, ‘šplouchat, plácat se ve vodě’. Název
pučistický. Z něm. Putsch tv., což je odráží náklonnost této psí rasy k vodě
původem švýc.-něm. slovo znamenající (srov. i něm. Wasserhund).
‘úder, bouchnutí’ (zřejmě onom. pů- pudr, pudrový, pudrovat, pudřenka.
vodu). Do něm. se dostalo ve 40. letech Přes něm. Puder z fr. poudre ‘prach,
19. st., kdy jím byla označena náhlá li- prášek’ ze stfr. puldre a to z lat. pulvis
dová povstání na různých místech ně- (ak. pulverem) tv.
mecky mluvící části Švýcarska. pugét ob. ‘kytice’. Z něm. Bukett z fr.
pučet, vypučet, rozpučet se, rozpuk. Va- bouquet tv. a to ze stfr. boscet ‘keřík’,
rianta k :pukat (se zúžením významu což je zdrobnělina od stfr. bosc ‘strom,
na ‘rašit’), srov. syčet - sykat, mlčet - les’ (fr. bois ‘dřevo, les’), nejspíš germ.
umlkat ap. (B1). původu. Srov. :buket, :buš.
půda, půdní, půdorys. Stč. póda (C5), puch. Ve stejném významu jen p. puch.
hl. póda, r. pod, s./ch. pȍd. Psl. *podъ, Souvisí s :puchnout, kde jsou další
*poda je příbuzné s lit. pãdas ‘spodní souvislosti. K posunu ‘foukat, vanout’
část (nohy ap.), podrážka’, jde o slo- → ‘zapáchat’ srov. :páchnout i :vo-
ženinu z ie. *po ( :po) a odvozeniny nět.
od kořene *dhē- ‘klást’ (viz :dít se). puchnout, opuchnout, opuchlý, opuch-
Slovo tak etymologicky úzce souvisí s lina, napuchnout. Všesl. - p. puchnąć, r.
předl. :pod, k dalším podobným útva- púchnut’, s./ch. púhnuti ‘fouknout, za-
rům viz :záda, :příď, :soud, :úd. vanout, zafunět’. Psl. *puchnǫti je od-
Význam ‘prostor pod střechou’ je v č. vozeno od ie. onom. kořene *peus- ‘fou-
(a také sln.) asi vlivem podobného, ale kat, vanout’ (A8, B2), k němuž patří
nepříbuzného něm. Boden ‘půda, země’ i lit. pū sti ‘foukat’, pū stis ‘puch-
i ‘půda, podkroví’. nout, bobtnat’ a asi i ř. fȳsáō ‘fou-
pudink, pudinkový. Z angl. pudding tv., kám, nadouvám’. Srov. :puch, :pu-
původně ‘klobása’ (srov. black pudding chýř, :puchřet, :pýcha, :buchta.
‘jelito, tlačenka’), z fr. boudin ‘jelito’ puchřet, zpuchřelý. Jen č., úzce sou-
z vlat. *botellinus, což je odvozenina visí s :puchnout. Srov. starší č. pu-
543
puchýř pult
cher, puchr, puchřec ‘něco napuchlého, příp. -le) z něm. Buckel ‘hrb, hřbet’.
oteklého’ (viz i :puchýř). Sloveso tedy půl, půlový, půle, půlka, polovina, po-
zřejmě původně znamenalo ‘bobtnat’, loviční, půlit, rozpůlit. Stč. pól (C5).
posunem významu pak ‘trouchnivět’ Všesl. - p. pół, r. pol, ch. pôl, s.
(trouchniví dřevo nabobtnalé, nasáklé pô, stsl. polъ. Psl. *polъ vychází z
vodou). ie. *(s)p(h)el- ‘štípat, oddělovat’ (A5,
puchýř. Od :puchnout (srov. i A6), příbuzné je lat. spolium ‘odřezaná
:puchřet), k tvoření srov. :měchýř. zvířecí kůže’, alb. palë ‘strana, část’,
půjčit, půjčka, půjčovna, půjčovné, prosti. phálati ‘puká (na dva kusy)’. Srov.
půjčit (se), rozpůjčovat, vypůjčit (si), :poledne, :spolek, :rozpoltit, :po-
výpůjční, výpůjčka, zapůjčit. Stč. pój- leno, :pleva.
čiti, póžčiti, požičiti, na čemž je vidět pulec ‘larva žáby’. Jen č., ale nář. palo-
vývoj formy - původní požičiti se zredu- hlavec, panohlavec, parohlavec má ob-
kovalo o -i-, následkem toho se zdlou- dobu v p. pałgłowiec, pałgowiec, sln.
žila předchozí samohláska a dále -žč- se páglavec, ch.d. pulòglavac, puljègla-
disimilovalo na -jč-. Jen zsl. - slk. poži- vac, s.d. pȕnoglavac tv., srov. i něm.
čať, p. pożyczyć tv. Výchozím útvarem Kaulkopf, Dickkopf. Všechny tyto ná-
je nejspíš *požitъčiti od *požitъkъ (stč. zvy jsou motivovány nápadnou kulo-
požitek ‘zisk, užitek, obživa’, viz :žít), vitou hlavou pulce. Pro vznik č. pu-
tedy vlastně ‘dát někomu k požívání, k lec z nějaké podobné složeniny by bylo
užitku’. třeba předpokládat drastické hláskové
změny. Vzhledem k tomu, že poprvé se
puk1 ‘přehyb (na kalhotech)’. Z něm.
slovo objevuje u Klareta, není vylou-
Bug tv. od biegen ‘ohýbat’.
čeno, že jde o svévolnou úpravu autora,
puk2 ‘hokejový kotouč’. Z angl. puck, jež snad podle lat. pullus ‘mládě, kuře’.
přišlo z Kanady kolem r. 1900. Původ pulírovat ob. ‘leštit’, vypulírovat. Z něm.
nejasný - snad k angl. poke ‘šťouchnout, polieren z fr. polir tv. a to z lat. polīre
strčit (holí)’, či snad žertovně podle ‘leštit, hladit, tříbit’. Srov. :politura.
homonymního puck ‘čertík, skřítek, šo- pulovr ‘svetr oblékaný přes hlavu’. Z
tek’ ? angl. pullover tv. a to substantivizací
pukat, puknout, puklý, puklina, vypuk- z pull over ‘přetáhnout (přes hlavu)’
nout, propuknout. Všesl. - p. pękać tv., z pull ‘táhnout’ a over ‘přes’. Srov.
pukać ‘klepat, praskat’, r.d. púkat’ ‘pu- :overal.
kat, prdět’, s./ch. pȕcati ‘pukat, střílet’ pulpit ‘stojan na noty, stolek se sešikme-
(dok. pȕknuti). Psl. *pukati, *pǫkati je nou deskou’. Viz :pult.
onom. původu, srov. :pučet, :puch- puls ‘tep’. Přes něm. Puls z lat. pul-
nout, r.st. búkat’ ‘hlasitě tlouci’, :bou- sus ‘tlukot, tep, náraz’ od pellere (příč.
chat ap. trp. pulsus) ‘pudit, hnát, tlouci’. Srov.
pukrle ob. zast. ‘(někdejší) způsob žen- :impuls, :interpelace.
ského pozdravu, poděkování, vyjád- pult, pultík, podpultový. Z něm. pult tv.
řený úklonou a pokrčením kolen’. Přes a to z lat. pulpitum ‘dřevěný stojan,
nějakou rak.-něm. formu (zdrobňující katedra, kazatelna’, jehož další původ
544
puma¹ puritán
není jasný. Srov. :pulpit. pūnctus) ‘bodat, píchat’. Srov. :punc,

puma1 ‘americká kočkovitá šelma’. Z in- :puntík, :pointa.
diánského jazyka kečua (oblast Peru). punktovat (se) ‘tajně smlouvat, spol-
puma2 ‘bomba’, pumový. U Jg i půma. čovat se’, spunktovat. Dříve punto-
Asi z nějaké nář. podoby něm. Bombe vat, buntovat. Od něm. Bund ‘spolek’
( :bomba), srov. i onom. bum. od binden ‘vázat’, srov. :punčocha a
pumpa, pumpička, pumpovat, zapum- Bundesrepublik Deutschland.
povat, napumpovat, rozpumpovat. Z puntík, puntíček, puntíkový, puntí-
něm. Pumpe a to ze střdn., střniz. kovaný, puntičkář(ka), puntičkářský,
pompe. Jde o starý námořnický vý- puntičkářství. Dříve i punktík, punkt,
raz (původně ‘pumpa na lodi’) zjevně puňkt (Jg). Přes střhn. pun(k)t z
onom. původu, jehož šíření je těžké lat. pūnctum ‘bod’, což je zpodstat-
přesně mapovat. Zdá se, že nejstarší nělé příč. trp. od pungere ‘bodnout,
doklad slova je ve střangl. pump (15. píchnout’. Srov. :punkce, :punc,
st.). :pointa.
pumpky ‘pánské sportovní kalhoty pod- pupek, pupík, pupeční. Všesl. - p. pępek,
kasané pod koleny’. Z něm. Pumphose r. pupók, s./ch. pȕpak. Psl. *pǫpъkъ sou-
tv. od dněm. pump ‘nádhera, okázalost’ visí s lit. pam̃pti ‘nadouvat se’, pámpa
(něm. Pomp, viz :pompa). ‘boule, oteklina’, lat. pampinus ‘výho-
punc ‘značka pravosti’, puncovní, pun- nek (révy)’, vše z ie. onom. kořene
covat. Z něm. Punz, Punzen a to z it. *pamp- ‘nadouvat se; něco naběhlého’.
punzone ‘razítko, vražení’ z lat. pūnctiō Znělá varianta *bamb- je v lit. bámba
‘bodnutí’ (viz :punkce). ‘pupek’, srov. i :bublina a také :pu-
punč ‘horký aromatický nápoj’. Přes pen.
něm. Punsch z angl. punch a to z pupen, pupínek, poupě, poupátko. Té-
hind. pānč ‘pět’ (viz :pět1 ), protože se hož původu jako :pupek, srov. ukr.
tento nápoj připravoval z pěti ingredi- pupók, sln. pópek, s./ch. púp(ak), vše
encí: araku (případně rumu), citronové ‘pupen’.
šťávy, cukru, koření a vody (čaje). pupila ‘panenka, zřítelnice’. Z lat. pū-
punčocha, punčoška, punčochový, pun- pilla ‘panenka, děvčátko, zřítelnice’,
čocháče. Ze střhn. buntschuoch (dnes což je zdrobnělina od pūpa ‘děvčátko,
Bundschuh), což byl druh selské šně- (hrací) panenka’, původem asi z dětské
rovací boty, která se připevňovala ře- řeči (srov. :papat ap.).
mínky k noze (od střhn. binden ‘vá- purismus ‘snaha o udržení čistoty ja-
zat’ a schuoch ‘bota’). V č. přeneseno zyka’, purista, puristický. Novotvar od
na hrubou pletenou punčochu, která lat. pūrus ‘čistý’, jako jazykovědný ter-
se také připevňovala k noze tkanicemi. mín nejprve ve fr. (purisme, 18. st.).
Srov. :punktovat (se). Srov. :puritán, :pyré.
punk. Viz :pank. puritán ‘člověk přísných mravů, někdy
punkce ‘nabodnutí tělní dutiny k lé- jen formálně dodržovaných’, puritánka,
čebným účelům’. Z lat. pūnctiō ‘bod- puritánský, puritánství. Z angl. puri-
nutí, píchnutí’ od pungere (příč. trp. tan, což byl název stoupence nábo-
545
purkmistr puška
ženského reformačního směru, který za ‘vojenské spojenectví’. Srov. :způsob,

vlády Alžběty I. požadoval větší přís- :osoba.
nost učení i mravů. Od angl. purity ‘čis- půst, postní, postit se. Stč. póst (C5),
tota’ od pure ‘čistý’ a to přes fr. pur z p., r. post, s./ch. pôst, pȍst, stsl. postъ.
lat. pūrus tv. Srov. :purismus. Všesl. přejímka ze sthn. fasta tv. (dnes
purkmistr ‘(dříve) starosta města’. Ze Fasten) od fastēn ‘postit se’, jež sou-
střhn. burge(r)meister tv. z burger visí se sthn. fasto ‘pevný, jistý, úplný’
‘obyvatel města’ od burc ‘město, hrad’ (dnes přísl. fast ‘skoro, málem’) i festi
(něm. Burg ‘hrad’) a meister ‘mistr’ z ‘pevný, tvrdý’ (viz :fest). Původní vý-
lat. magister (viz :magistr, :mistr). znam slovesa tedy byl ‘být pevný (v od-
Srov. i :purkrabí. říkání)’.
purkrabí ‘(dříve) správce hradu’, pur- pustit, pouštět, dopustit, dopuštění, na-
krabství. Ze střhn. burcgrāve tv. z pustit, opustit, odpustit, odpuštění,
burc ‘hrad, město’ a grāve ‘hrabě’ (viz propustit, propusť, propustka, pře-
:hrabě). Srov. :purkmistr. pustit, připustit, přípustka, přípust-
purpur ‘sytě rudá barva’, purpurový. kový, rozpustit, rozpouštědlo, spustit,
Přes něm. Purpur z lat. purpura tv. z spoušť, upustit, vpustit, vypustit, vý-
ř. porfýrā tv., vedle toho i ‘tmavě čer- pusť, výpustka, zapustit. Všesl. - p.
vené roucho’ a ‘mořský plž, z něhož se puścić, r. pustít’, s./ch. pùstiti, stsl.
tmavě červené barvivo získává’, to je pustiti. Psl. *pustiti je zřejmě odvozeno
zřejmě přejato z nějakého neznámého od *pustъ ( :pustý), původní význam
středomořského jazyka. tedy byl ‘opustit, učinit pustým’, z toho
purpura ‘směs kadidla a vonných rozdr- pak ‘nechat’ a dále ‘dovolit, uvolnit’.
cených dřev, která při zapálení voní’. pustošit, pustošivý, zpustošit. R. pusto-
Z fr. pot-pourri ‘směs’ (s přikloněním k šít’, ch. pustòšiti od r. pústoš’, resp. ch.
:purpur), doslova ‘shnilý hrnec’, z pot pústoš ‘pustina’ (vzhledem k tomu, že
‘hrnec’ neznámého původu (srov. :po- v č. základové slovo není, jde možná o
taš) a pourri od pourrir ‘hnít’ z vlat. převzetí z r.). Psl. *pustošь je odvozeno
putrīre odpovídajícího lat. putrēscere od *pustъ (viz :pustý).
tv. pustý, pustina, pustota, pustnout,
pusa, pusinka, pusinkovat. Novější (u Jg zpustnout. Všesl. - p. pusty, r. pustój,
ještě není), z něm.d. Buss tv. (srov. i s./ch. pȕst, stsl. pustъ. Psl. *pustъ od-
angl.st. buss tv.), původ je asi onom., povídá stpr. pausto- ‘divoký’ ve slože-
srov. i slk. bozkať ‘líbat’ (Ma2 ). nině pausto-catto ‘divoká kočka’, dále
působit, působnost, působivý, půso- je příbuzné stpr. paustre ‘pustina’. Vý-
biště, způsobit, zapůsobit. Stč. póso- chodiskem je asi ie. *paus- ‘nechat,
biti ‘vytvářet, působit, připravovat, řa- pustit’, od něhož je i ř. paúomai ‘pře-
dit (šiky), dělat’ vychází z psl. spojení stávám, upouštím, jsem zbaven’ (srov.
*po sobě (viz :po a :se), tedy pů- i :pauza). Srov. :pustit, :pustošit,
vodně ‘sestavovat, řadit za sebou’. R. :poušť, :poustevník.
posobít’ ‘pomáhat’, posóbije ‘pomůcka’, puška, puškař, puškařský. Stč. puška
stsl. posobь ‘jeden za druhým’, posobije ‘(válcovitá) nádoba, schránka; dělo’. Ze
546
puškvorec pyl
střhn. buhse tv. a to ze střlat. bu- jistý.

xis ‘krabice’, lat. pyxis tv. z ř. pyxís pych ‘krádež (polního, lesního, vodního)
‘krabice (ze zimostrázu)’ od pýxos ‘zi- majetku’. Původně ‘zpupné porušení
mostráz’ (srov. :piksla, :box1 , :bu- cizího majetku’ (např. svévolná jízda
sola). Přenesení na dělo a později ruč- cizím lesem ap.), dále viz :pýcha.
nici asi podle válcovitého tvaru hlavně. pýcha, pyšný. Stč. pýcha, pych ‘pý-
puškvorec ‘druh vodní byliny’. Jen č. cha, zpupný čin, okázalost’. V tomto
Zkomolením z něm. Brustwurz tv., do- významu jen zsl. (p. pycha). Přene-
slova ‘prsní kořen’, z Brust ‘prsa’ a seně od psl. *pychati ‘dout, nadouvat
Wurz(el) ‘kořen’. (se), kypět’ (r. pýchat’ ‘sálat, kypět’,
puštík ‘druh sovy’. Přejato z p. puszczyk sln. píhati ‘dout, foukat’), jež souvisí s
tv. a to stejně jako p. pójdźka, pućka :puchnout (ke vztahu u - ý viz B5).
‘sýček’ odvozeno od onom. základu na- Srov. :pych, :pýchavka, :pyj.
podobujícího hlas těchto sov.
pýchavka ‘druh houby’. Od pýchati ještě
putička expr. ‘tichý, zakřiknutý člověk
v původním významu ‘dout, foukat’
(zvláště žena)’, puťka. Zdrobnělina k
(zralé plodnice při zmáčknutí vyfouk-
nář. puta, puťa ‘slepice’ od vábicího ci-
nou výtrusný prach) (Ma2 ).
tosl. put, puť, puta.
půtka. Od potýkat se, viz :týkat se. pyj ‘samčí pohlavní orgán’. Jen č. Psl.
*pyjь je zřejmě odvozeno od ie. *pū-
putna, putýnka. Má stejný původ jako
‘nadouvat se, puchnout’, od stejného
:bedna, ale je novější. Bezprostřed-
základu je r.d. pýska (v dětské řeči),
ním zdrojem převzetí je asi něm.d.
lat. *pūtos tv. v praepūtium ‘před-
(bav.) putten (něm. Bütte) ‘putna, káď,
kožka’. Srov. :puchnout, :pýcha,
džber’.
:pysk.
putovat, putování, putovní. Viz :pouť.
putyka ob. ‘hospoda, kořalna’. Přes pykat, odpykat (si). Stč. pykati
něm.d. Budike ‘malý krám, hospůdka’ z (1.os.přít. pyču) ‘želet, litovat, mrzet
román. jazyků (it. bottega, it.d. i botiga, se’. Jen č., nejasné. R.d. pýkat’ zna-
buttiga, puteka, fr. boutique, šp. bodega mená ‘zadrhávat, otálet’ a vykládá se
‘vinný sklep’) a to přes lat. apothēca jako onom.-expr. (srov. naše :piplat).
‘sklad, spižírna’ z ř. apothē̺kē tv. (viz pyknik ‘robustní typ člověka se sklo-
:apatyka). Srov. :butik. nem k tloustnutí’, pyknický. Uměle k
půvab, půvabný. Od povábiti, viz :vá- ř. pyknós ‘pevný, mohutný, statný’.
bit. pyl, pylový, opylovat. Presl převzal z r.
původ, původní. Stč. póvod ‘vedení, pyl’ ‘prach, pyl’ či p. pył ‘prach’, py-
soudní řízení, popud, původce’ od po- łek ‘pyl’. Psl. *pylъ ‘prach’ je asi od-
vésti ‘učinit, udělat, začít vést’, dnešní vozeno od ie. *pū- ‘dout, vanout’ (viz
význam ‘příčina, počátek’ možná i vli- :puchnout, k významu srov. :pý-
vem p. powód ‘žalobce, vedení, příčina’. chavka, :pýří). Druhá možnost je, že
puzzle ‘skládačka (rozřezaný obrázek)’. souvisí s lit. piaũlas ‘shnilý strom’,
Z angl. puzzle tv., vlastně ‘zmatení, zá- sthn. fūl ‘shnilý, ztrouchnivělý’ (něm.
hada, hádanka’, jehož další původ není faul ‘shnilý, líný’) z ie. *pūl- od *pū-
547
pylon pyžamo
‘hnít’. :technika.
pylon ‘věžová nástavba mostního pi- pýří ‘chmýří’. Stč. pýřie ‘chmýří, prach’,
líře; věžovitá stavba tvaru komolého p. perz ‘prach’. Psl. *pyrь(je) je asi od-
jehlanu’. Z ř. pylō̺n ‘hlavní brána, před- vozeno od ie. *pū- ‘dout, vanout’ (viz
síň, atrium’ od pýlos, pýlē ‘brána’. :puchnout, :pýcha, k významu srov.
pýr ‘druh traviny (plevel)’. Všesl. - p. :pýchavka, :pyl). Stejnou příp. má
perz, r. pyréj, ch. pı r ‘špalda (druh i stč. púřiti sě ‘pyšnět, nadouvat se’
pšenice)’. Psl. *pyrъ má protějšek v (srov. :vzpoura, :čepýřit se). Zdá se,
lit. pū ras ‘pšeničné zrno’, pūraĩ (pl.) že ve slov. docházelo k vzájemnému
‘(ozimá) pšenice’, stangl. fyrs ‘pýr’, ř. ovlivňování s podobně znějícími slovy
pȳrós ‘pšenice, pšeničné zrno’ a snad (viz :pýr, :pýřit se).
i sti. pūra- ‘koláč’, vše z ie. *pūro- pýřit se, zapýřit se. Příbuzné je stč. pýř
, které asi označuje nejstaršího před- ‘(žhavý) popel’ (srov. však i :pýří), hl.
chůdce dnešní pšenice. pyrić ‘topit’, r.d. pýrej ‘žhavý popel v
pyramida, pyramidový. Přes něm. Py- kamnech’, sln. zapíriti se ‘zčervenat’,
ramide z lat. pȳramis z ř. pȳramís pírh ‘kraslice’, vše od nedoloženého psl.
tv., původně i ‘druh pečiva z peče- *pyrъ ‘oheň’, jež odpovídá sthn. fiur
ných pšeničných zrn a medu’ od ř. (něm. Feuer), angl. fire, umbr. pir, ř.
pȳrós ‘pšenice’ (viz :pýr). Předpo- pỹr, arm. hur, toch. A por, chet. pahhur
kládá se, že přenesení na egyptské py- tv., vše z ie. *peu̯ōr, *pūr ‘oheň’.
ramidy mohlo nastat metaforou podle
pysk, pyskatý, expr. pyskovat. Stč. pysk
podobného tvaru pečiva, podle jiných
‘pysk, zobák, rypák, chobot’, luž., p.
je sblížení obou slov až druhotné a ná-
pysk ‘tlama, čumák’, r.d. pysk tv. Psl.
zev pro pyramidu vychází z egyptštiny.
*pyskъ je nejspíš odvozeno od ie. *pū-
pyré ‘kaše’. Z fr. purée, stfr. puree ‘(hra-
‘nadouvat se, puchnout’ (viz :puch-
chová) kaše; víno’ od stfr. purer ‘li-
nout, srov. :pyj). Příbuzné je asi lit.
sováním vytlačovat dužinu, víno ap.’,
pùškas ‘puchýř, uher’.
vlastně ‘čistit, prosívat’, z vlat. pūrāre
tv. od pūrus ‘čistý’. Srov. :puritán. pyšný. Viz :pýcha.
pyrit ‘sirná železná ruda’. Přes moderní pytel, pytlík, pytlíček, pytlový, pytlo-
evr. jazyky z ř. pyrítē̺s, vlastně ‘ohnivý vina, pytlák, pytlácký, pytláctví. Ze
(kámen)’, od pỹr ‘oheň’ (viz :pyro-, střhn. biutel (dnes Beutel) tv., jež sou-
:pýřit se). visí s angl. bud ‘poupě’, obojí od ie.
pyro- (ve složeninách) ‘týkající se ohně’. *bheu- ‘nadouvat (se)’. Srov. i :boule.
Z ř. pỹr ‘oheň’ (viz :pýřit se). Srov. Pytlák podle toho, že ulovenou kořist
:pyroman, :pyrotechnik, :pyrit. odnáší v pytli.
pyroman ‘člověk s chorobnou zálibou pyžamo, pyžamový. Dříve psáno py-
v ohni’, pyromanský, pyromanie. Viz žama, pyjama. Přes něm. Pyjama z
:pyro- a :mánie, srov. :erotoman. angl. pyjamas (pl.) tv. a to přes hind.
pyrotechnik ‘odborník na používání z urdského pāy jāmā ‘(volné) kalhoty’,
a zneškodňování výbušnin’, pyrotech- doslova ‘nožní oblek’, z pāy ‘noha’ a
nický, pyrotechnika. Viz :pyro- a jāma ‘(volný) oblek’.
548
rab rada
R
rab kniž. ‘otrok, nevolník’, rabský. Pře- něm.d. Rätsch, maď. réce, alb. ráse tv.
jato možná z csl. rabъ (používáno ve Původ furlanského slova není jistý.
významu ‘služebník boží’), vzhledem k racionální ‘založený na rozumu, ro-
pozdním dokladům (Jg) však možná zumový; účelný, hospodárný’, racio-
až ze slk. či r. rab. V č. mu odpovídá nalita, racionalismus, racionalista, ra-
starší rob tv. z psl. *orbъ tv. (B8), jež cionalistický, racionalizovat, racionali-
je příbuzné s gót. arbja ‘dědic’, něm. zace, racionalizační. Z lat. ratiōnālis
Arbeit ‘práce’, stir. orbe ‘dědic’, ř. or- ‘početní, rozumový, rozumný, účelný’
fanós ‘sirotek’, arm. orb tv., sti. árbha- od ratiō ‘počet, přehled, rozum, důkaz’
‘malý, slabý; dítě’, vše z ie. *orbh- ‘siro- od ratus ‘vypočítaný, pevný, jistý’, což
tek, dětský otrok či sluha’ (B3). Srov. je původem příč. trp. od rērī ‘počítat,
:robě, :robit, :robota, :poroba. soudit, domnívat se’. Srov. :ratifikace.
rabat ‘srážka z obchodní ceny poskyto- ráčit, uráčit se. P. raczyć, r.d. ráčit’
vaná dodavatelem obchodníkovi’. Přes ‘chtít, usilovat’, s./ch. ráčiti se ‘mít
něm. Rabatt z it.st. rabatto tv. od ra- chuť’, stsl. račiti ‘mít chuť, chtít’. Psl.
battere ‘srazit (cenu)’, doslova ‘znovu *račiti nejspíš souvisí s *rekti ‘říci’ od
odbít’, z vlat. *re-abbattere z :re- a ie. *rek- ‘uspořádat, počítat, říci’ (viz
vlat. *abbattere ‘odbít’ z :ab- a *bat- :říci, srov. podobně :vléci, :vlá-
tere ‘bít, tlouci’ z lat. battuere tv. Srov. čet). Podobná slova jsou v germ. -
:baterie, :batalion. něm. geruhen ‘ráčit’ (sthn. ruohhen
rabiák, rabiát hanl. ‘neurvalec, surovec’, ‘brát ohled’), rechnen ‘počítat’ (sthn.
rabiácký, rabiátský. Z něm. rabiat ‘zu- rehhanōn ‘pořádat, počítat’), angl. reck
řivý, neurvalý’ a to ze střlat. rabiatus ‘dbát, brát v úvahu’, která se ovšem
tv., což je příč. trp. od pozdnělat. ra- vyvozují z ie. *reǵ- ‘řídit, rovnat’ (snad
biāre ‘zuřit, vztekat se’ (lat. rabere tv.), jde o dvě varianty téhož kořene?). V
srov. rabiēs ‘zuřivost, vzteklost, běs- obou případech lze zaznamenat vývoj
nění’. Srov. :ráže2 . významu ‘pořádat’ → ‘počítat, brát
rabín ‘židovský duchovní’, rabínský. Ze ohled’ → ‘chtít’ → ‘ráčit’.
střlat. rabbinus tv., což je vlastně zpod- ráčkovat ‘vyslovovat čípkové r’. Novější,
statnělé adj. od rabbi z hebr. rabbī tv., onom., s přikloněním k ráček od :rak.
což doslova znamená ‘můj učiteli, můj rád, radost, radostný, rozradostněný,
pane’ (oslovení duchovních). radovat se, radovánky, zaradovat se.
rabovat, rabování, vyrabovat. P. ra- Všesl. - p., r. rad, ch. rȁd, stsl. radъ.
bować. Z něm. rauben ‘loupit’, jež sou- Příbuzné je stč. roditi ‘chtít’. Psl. *radъ
visí s :rvát; asi i vliv hrabiti tv. (viz nemá zcela jasné ie. souvislosti. Ob-
:hrabivý). Srov. :raubíř. vykle se spojuje s lit. rõds ‘ochotný’ a
racek. Jen č. U Jg i racka. Preslovo stangl. rōt ‘radostný’, ā-rētan ‘rozvese-
zdrobnělé převzetí nejspíš ze sln. ráca lit’, což odpovídá výchozímu ie. *rēd-
či ch.d. rȁca ‘kachna’. To je zřejmě pře- ‘rozveselit, radostný’.
vzetí z furlanského ratse, z něhož je i rada, radit, rádce, radní, radnice, rad-
549
radar rafat
niční, odradit, poradit, porada, po- radius ‘paprsek’. Srov. :radiace, :rá-
radní, poradce, poradna, poradenský, dius.
poradenství, uradit se. Jen č. a p. rada radio- (ve složeninách) ‘týkající se rá-
(odtud do ukr.). V tomto významu vý- dia; týkající se (radioaktivního) záření’.
půjčka ze sthn. rāt tv. (něm. Rat tv.), K prvnímu viz :rádio (srov. radiosta-
srov. i angl. read ‘číst’, původně ‘vy- nice, radioamatér, radiopřijímač ap.),
kládat, hádat’. Germ. slova jsou pří- k druhému viz :radiace, :radium
buzná se stsl. raditi ‘starat se’, radi (srov. :radioaktivní, radioizotop).
‘kvůli’, dále pak s av. rādiy tv., sti. radioaktivní ‘schopný vysílat záření při
rā̺dhyati ‘řádně dělá, uspokojuje’, vše z rozpadu (u některých prvků)’, radioak-
ie. *rēdh- od *rē-, z něhož je např. lat. tivita. Přes něm. radioaktiv z fr. radio-
rērī ‘počítat, domnívat se’ (srov. :ra- actif. Poprvé užila M. Curie při objevu
cionální). Vzhledem k významu není radia (viz :radium), prvního radioak-
vyloučeno, že jiné rozšíření stejného ko- tivního prvku. Od lat. radius ‘paprsek’,
řene je u slov uvedených pod :ráčit i viz :rádius, :radiace.
:rád. rádiovka ‘kulatá plochá čepice bez
radar ‘radiolokátor’. Z angl. radar, což štítku’. Snad proto, že se objevila v
je zkratkové slovo z ra(dio) d(etection) době šíření rádia a stopka uprostřed
a(nd) r(anging) ‘radiové zjišťování a připomíná anténu.
zaměřování’. radium ‘radioaktivní prvek’. Utvořeno
radiace ‘záření’, radiační, radiátor. Přes jeho objeviteli manželi Curieovými od
moderní evr. jazyky z lat. radiātiō tv. lat. radius ‘paprsek’, radiāre ‘zářit’.
od radiāre ‘zářit’ od radius ‘paprsek, Srov. :radioaktivní, :radiace, :rá-
hůlka; poloměr kruhu’. Srov. :radi- dius.
ální, :rádius, :rádio. rádius ‘poloměr; dosah působnosti’. Z
radiální ‘jdoucí ve směru poloměru’. lat. radius ‘poloměr; paprsek, hůlka’,
Přes moderní evr. jazyky ze střlat. ra- jež asi souvisí s lat. rādīx ‘kořen’, ř.
dialis od lat. radius ‘poloměr; paprsek’ rhā̺dix ‘větev, hůl’ (srov. :radikální).
(viz :rádius). Srov. dále :radiace, :radium, :rá-
radikální ‘usilující o důkladné a rychlé dio.
změny od základu’, radikál, radikál- radlice ‘zaostřená část nářadí ke kypření
nost, radikalismus, radikalizovat se, ra- půdy’. Od rádlo ‘staré nářadí k orání’.
dikalizace. Z něm. radikal, fr. radical ze Všesl. Z psl. *ordlo (B8) odvozeného
střlat. radicalis ‘jdoucí ke kořenům, zá- příp. -dlo od *orati ( :orat).
sadní’ od lat. rādīx ‘kořen’. Srov. :řed- radon ‘plynný prvek vznikající při roz-
kev. padu radia’. Uměle od :radium, srov.
rádio ‘rozhlas’, rádiový, radista ‘kdo ob- :neon.
sluhuje rádiovou stanici’, radistický. radost. Viz :rád.
Přes něm. Radio z am.-angl. radio, což rádža ‘indický panovník’. Viz :ma-
je zkrácení z radiotelegraphy, vlastně hárádža.
‘přenášení zpráv elektromagnetickým rafat expr. ‘chňapat, štěkat’, porafat (se).
zářením’, jehož první část vychází z lat. Z něm. raffen ‘popadnout, chňapnout’,
550
ráfek rajcovat
jehož další původ není zcela jistý. Sou- gustus tv. Srov. :gusto, :degustace.
visí asi s :rašple. ráhno ‘tyč na lodním stožáru pro
ráfek ‘obvodová část kola pro nasazení plachtu’, ráhnový, ráhnoví. Z něm.
pneumatiky’. Z něm. Reif tv. z germ. Rahe tv. (zakončení asi podle
*raipa- ‘obruč, pás, lano’, jež nemá spo- :břevno), jež souvisí s něm. Reck
lehlivé ie. příbuzenstvo. ‘hrazda’, angl. rack ‘stojan, mřížka,
rafije zast. ‘ručička u hodin’, rafička. Stč. regál’.
rafijě ‘ukazovátko při čtení; pisátko’. Z ráchat se ob. expr. ‘máchat se, koupat se’,
lat. graphium ‘pisátko, rydlo’ z ř. gra- vyráchat se. Nepochybně expr. útvar
feĩon tv. od gráfō ‘píšu, škrábu, ryji’. onom. původu, u Jg jen rachati ‘kvákat
Srov. :narafičit, :graf. (o žábách) ap.’. Srov. :rachot, :rašit.
rafinovaný ‘vychytralý, prohnaný’. Pře- rachejtle ob. ‘rakety (na ohňostroj)’.
neseně od rafinovaný ‘vytříbený, vyčiš- Expr. přetvoření z :raketa1 . Již u Jg
těný’, stejný význam již ve fr. raffiné v podobách raketle, rachetle i rachejtle,
(viz :rafinovat). podle zakončení lze soudit na rak.-něm.
rafinovat ‘podrobovat čisticímu pro- zdrobňující příp. -le.
cesu’, rafinace, rafinační. Z fr. raffiner rachitida ‘křivice’, rachitický. Z nlat. ra-
tv. z re- (viz :re-) a affiner ‘čistit, chitis utvořeného od ř. rháchis ‘hřbet,
tříbit’, stfr. afiner tv. od fin ‘jemný, páteř’.
čistý, ryzí, chytrý’. Srov. :rafinovaný, rachotit, rachot, rachtat, expr. rachotina,
:fajn, :finesa. ob. expr. rachota ‘práce’. Onom. původu,
raft ‘sportovní plavidlo ke sjíždění řek’, srov. :řachnout a starší č. (h)rochati
rafting. Z angl. raft ‘vor’ skand. původu ‘bouchat, třeskat, chrochtat’.
(stisl. raptr ‘kmen’). ráj, rajský. Všesl. - p. raj, r. raj, s./ch.
ragby ‘druh míčové hry’, ragbyový, rag- râj, stsl. rai. Psl. rajь je slovo již před-
bista. Z angl. rugby podle školy ve křesťanské, jeho původní význam a pů-
městě Rugby ve střední Anglii, kde hra vod vůbec však nejsou jisté. Spojuje
ve 30. letech 19. st. vznikla. se s av. rāy- ‘bohatství, štěstí’ (mohlo
raglán ‘druh svrchníku’. Z angl. raglan by jít o vliv írán. v náboženské ob-
podle lorda Raglana († 1855), anglic- lasti podobně jako u :bůh aj.), sti.
kého velitele v krymské válce, který ta- rai- ‘majetek, bohatství’ (příbuzné je i
kový svrchník nosil. lat. rēs ‘věc’, srov. :republika) (Ma2 ).
ragtime ‘způsob klavírní hry s hojnými Jiný výklad počítá s domácím tvořením
synkopami’. Z am.-angl. ragtime z angl. a spojuje s *rojь (viz :roj), původně
rag ‘cár, hadr’ a time ‘čas’, doslova ‘roz- ‘vodní proud’ (HK). Původní význam
trhaný čas’. by pak byl ‘sídlo mrtvých’ - Praslované
ragú ‘pokrm z kostek masa aj. s jemnou totiž věřili, že svět mrtvých se nachází
pikantní bílou omáčkou’. Z fr. ragoût pod vodou. Srov. :rajče, :rajka.
tv., vlastně ‘pokrm povzbuzující chuť’, rajcovat ob. ‘dráždit’, rajcovní, rozrajco-
od ragoûter ‘vzbuzovat chuť’ z :re-, vat. Z něm. reizen, jež souvisí s reissen
:a-1 a odvozeniny od goût ‘chuť’ z lat. ‘trhat, škubat’, ritzen ‘škrábat’ i angl.
551
rajče rallye
write ‘psát’ (srov. :rys2 ). (srov. fr. fusée ‘vřeteno’ i ‘raketa’).

rajče, rajčatový. Lid. název ze sousloví raketa2 ‘pálka s pružným výpletem’.
rajské jablko (u Jg ještě označení pro Přes něm. Rakett z fr. raquette, it. rac-
více různých plodů) a to podle něm. chetta tv. a to z ar. rāḥet ‘dlaň’, hov.
Paradiesapfel tv. (srov. slk. paradajka) varianty k rāḥa tv.
z Paradies ‘ráj’ z pozdnělat. paradīsus rakev, rakvička. R. ráka ‘rakev s ostatky
‘zahrada, ráj’ z ř. parádeisos tv. a Apfel světce’, sln. rákev (asi z č.), stsl. raka
‘jablko’ (viz :jablko). Srov. :rajka. ‘hrob’. Historie slova není příliš jasná.
rajda hanl. ‘běhna, coura’. Snad podle Psl. asi *orka i *orky, první podoba
trajda ( :trajdat) a dalších podobných přímo z lat. arca ‘rakev, truhla, skříň’,
slov (chajda, pajda) od :rajcovat či druhá zřejmě germ. prostřednictvím.
:rajtovat? Srov. :archa.
rajka ‘druh exotického ptáka’. Preslův rakije ‘balkánská kořalka’. Ze s./ch. rà-
kalk za lat. paradīsea (avis), něm. Pa- kija z tur. raki a to z ar. c arraq ‘ko-
radiesvogel ‘rajský pták’, viz :ráj a řalka’, původně ‘šťáva’. Srov. :arak.
:rajče. rákos, rákosí, rákosový, rákoska. Stč. i
rajon ‘místo něčí působnosti’, rajonový. rokosie. Takto jen č., jinak p. rogozie,
Z fr. rayon ‘okruh, obvod; poloměr, pa- r. rogóz, s./ch. rògoz (srov. :rohož).
prsek’ za starší rai(s) tv. z lat. radius Psl. *rogozъ není zcela jasné. Obvykle
(viz :rádius). se odvozuje od *rogъ (viz :roh) v pů-
rajtovat ob. ‘skotačit, dovádět’, zarajto- vodním významu ‘trčící, čnějící’, méně
vat si, rajtky ‘jezdecké kalhoty’. Z něm. jasná je druhá část, v níž někteří vidí ie.
reiten ‘jezdit na koni’, jež souvisí s angl. *ozdo- ‘větev’ (něm. Ast, ř. ózos, arm.
road ‘cesta’ (z ie. *reidh- ‘jet, být v po- ost tv.). Nepravidelné změny na cestě
hybu’). Srov. :rytíř, :rejtar. z psl. do č. také nejsou jasné, k záměně
rak, ráček. Všesl. - p., r. rak, s./ch. rȁk. k za g došlo zjevně před změnou g > h
Psl. *rakъ nemá jasný původ. Zdá se, (C2).
že souvisí s lat. cancer, ř. karkínos, rakovina, rakovinný, rakovinový. Nověji
sti. karkat a- tv., wal. crach ‘strup, odvozeno od :rak (ve starší č. a v ji-
kůrka’, sti. karkara- ‘tvrdý’, vše od ných slov. jazycích týž název pro živo-
ie. *kar(kar)- ‘tvrdý’, ale hláskoslovné čicha i nemoc stejně jako v něm. Krebs,
obtíže jsou velké (přesmyk souhlásek, lat. cancer), metaforické přenesení již v
ztráta iniciálního k-?). Srov. :rako- ř. (srov. :karcinom). Na základě před-
vina. stavy, že rak v těle užírá postiženou
raketa1 ‘pyrotechnický náboj způsobu- část.
jící světelný a zvukový efekt; odpalo- rallye ‘(automobilový) hvězdicový či
vané létací zařízení’, raketový, raketo- dálkový závod s rychlostními zkouš-
met, raketoplán. Z něm. Rakete tv. a kami ap.’. Z angl. rallye tv. od rally
to z it. rocchetta, což je zdrobnělina od ‘(znovu) se shromáždit, sebrat se’ z fr.
rocca ‘přeslice (u kolovratu)’, původu rallier ‘shromažďovat, sjednocovat’ z
asi germ. Přeneseno na základě podoby re- (viz :re-) a allier ‘spojovat, slu-
552
rám rap
čovat’ (viz :aliance). buzné s alb. varrë a sti. vraṇá- tv.

rám, rámec, rámeček, rámový, rámovat, (srov. i starší č. vrana ‘otvor na sudu’),
zarámovat, orámovat. Ze střhn. ram(e) vše jsou to odvozeniny od ie. *u̯er- ‘roz-
tv. (dnes Rahmen) nejistého původu trhnout, škrábnout’. Srov. i :vřed.
(snad souvisí s něm. Rand ‘okraj’). ranč ‘(americká) dobytkářská farma’. Z
rámě, rameno, ramínko, ramenní, ra- am.-angl. ranch ze šp. rancho tv., pů-
menatý, nárameník, náramek. Všesl. - vodně ‘vojenský tábor, chalupa, jaké-
p. ramię, r.st. rámo, s./ch. rȁme, stsl. koli provizorní obydlí’, a to nejspíš
ramo. Psl. *ormę, *ormo je příbuzné od slovesa ranch(e)arse ‘ubytovat se,
se stpr. irmo tv., gót. arms ‘ruka’, něm. umístit se’ z fr. se ranger ‘usadit se,
Arm tv., lat. armus ‘rameno, plece’, sti. řadit se’ a to z germ. (srov. frk. *hring
īrmá- tv., av. arƏma ‘ruka, rameno’, ‘kruh’). Srov. :rynek, :ring.
vše z ie. *arƏmo- ‘ruka, rameno’. randál ob. expr. ‘hluk, rámus’. Z něm.
rampa ‘vyvýšená plošina s různým úče- Randal tv. a to asi ve studentské řeči
lem’. Přes něm. Rampe z fr. rampe kontaminací (D3) něm.d. Rand, Rant
‘rampa, svah, nakloněná plošina’ od ‘(hlasitý) žert, povyk’ a Skandal (viz
ramper ‘plazit se, být nakloněný’ a to :skandál).
z frk. *hrampon ‘drápat se, lézt’. rande hov. ‘(milostná) schůzka’. Přes
rampouch. Stč. ropúch, jen č., málo něm. Rendezvous z fr. rendez-vous tv.,
jasné. Odvozuje se od ropěti ‘kapat, což je vlastně zpodstatnělý impera-
téci’, ale toto slovo zná pouze Kottův tiv 2.os.pl. slovesa se rendre ‘dostavit
slovník z konce 19. st. (Ma2 ). Expr. se’ (tedy ‘dostavte se’), v nezvratné
příp. -úch jako např. v :sopouch. For- podobě rendre ‘dopravit, posílat zpět,
málně se ropouch připodobnilo k rovněž vracet’ z lat. reddere ‘vracet, dávat
nejasnému rampouch ‘klenutí’ (Jg) asi zpět’ z :re- a dare ‘dát’. Srov. :renta.
něm. původu. Expr. je i slk. název pro ranec, raneček. Z něm.st. Rantz (16. st.),
rampouch cencúl’. Srov. :ropa, :ro- dnes Ranzen, jehož původ je temný.
pucha. ráno, ranní. Jako zpodstatnělé přísl. jen
rámus, rámusit. U Jg i ve významu v zsl. (p. rano, hl. ranjo, ranje), jinde
‘shrábnutí, odnětí’ a ‘nepořádek, ve významu ‘brzy’. Psl. přísl. *rano je
škoda’. Nejblíže stojí sln. ramúš, ra- utvořeno od adj. ranъ (viz :raný).
môvš ‘hluk, rámus, lomoz’, p.d. ramot rantl ob. ‘okraj’. Zřejmě z nějaké něm.
tv., srov. i starší č. romoniti ‘šumně nář. podoby odpovídající spis. něm.
hučet’. Základem bude onom. kořen Rändel, což je zdrobnělina od Rand tv.
*rā- (srov. i :rachot, :rarach), ale raný ‘časný’. Všesl. - p. ranny, r. ránnyj,
tvoření č. (a také podobných sln. slov) s./ch. rân, stsl. ranъ ‘ranní’. Psl. *ranъ
je nejasné. nemá jednoznačný výklad. Lze vyjít z
rána, ranit, raněný, poranit, zranit, zra- předsl. *u̯rōdno- (A9) od ie. *u̯erdh-
nění, ranhojič. Všesl. - p. rana, r. rána, , u̯redh- ‘růst, stoupat’, od něhož je i
s./ch. rȁna, stsl. rana, vše ‘poranění’ ř. órthros ‘(časné) ráno, úsvit’. Viz i
(význam ‘úder, zvuk úderu’ je jen č. :rod.
a slk.). Psl. *rana z ie. *u̯rōnā je pří- rap ‘druh černošské hudby založený na
553
rapidní rašit
neměnném vtíravém rytmu a rychlé, ukr. rárih. Psl. *rarogъ je tvořeno příp.
téměř mluvené intonaci’, rapový, ra- -ogъ (srov. :piroh, :ostroh) od *rarъ
per. Z am.-angl. rap (music) od slang. ‘šum’ (csl. rarъ ‘zvuk, šum’), nejspíš od
rap ‘kecat, diskutovat’, původně ‘zakle- onom. *rā- ‘řvát, hlučet’ (srov. r.d. rá-
pat, poklepat; vyštěknout’ onom. pů- jat’ ‘hučet’ i :rámus). Stejnou příp.
vodu. Srov. :rapl. jako *rarъ má i sthn. rēren ‘řvát’, angl.
rapidní ‘rychlý, překotný’. Přes něm. ra- roar tv.
pid z fr. rapide z lat. rapidus ‘prudký, ras ‘pohodný’; hov. expr. ‘člověk bezo-
rychlý, dravý’ od rapere ‘(rychle) ucho- hledný k sobě i jiným’. Jen č., ne
pit, hnát’. Srov. :uzurpovat. zcela jasné. V něm. je Wasenmeister
rapír ‘druh bodné a sečné zbraně, kon- tv. od Wasen ‘trávník, mrchoviště’. Ve-
číř’. Přes něm. Rapier z fr. rapière dle toho je i něm. Rasen ‘trávník, drn’
tv. a to od râper ‘strouhat, pilovat’ (obě slova se někdy etymologicky spo-
(srovnání s pilníkem snad na základě jují, ale původ není jasný) a od toho
proděravělé rukojeti) z vlat. *raspāre se č. slovo vykládá (HK). Podle jiného
‘shrnovat, sbírat’ germ. původu. Srov. výkladu přetvořením něm. Racker ‘kat,
:rašple. pohodný’ (srov. podobné zakončení u
rapl ob. expr. ‘potřeštěnec’, raplovský. Z :ďas) (Ma2 ).
něm. Rappel(kopf ) od rappeln ‘chrastit, rasa, rasový, rasismus, rasista, rasis-
třeštit’, jež souvisí s angl. rap ‘klepat’ tický. Přes něm. Rasse z fr. race, it.
(srov. :rap). razza tv., jehož další původ se obvykle
raport zast. ‘hlášení’. Přes něm. Rapport hledá buď v lat. ratiō ‘rozum, řád, sou-
z fr. rapport tv. od rapporter ‘ohlašo- stava’ (viz :racionální), nebo v ar. ra’s
vat, podávat zprávu’ z re- ( :re-) a ‘hlava, původ’.
apporter ‘přinášet’ (srov. :aportovat) rastr ‘mřížka; linkovaný papír s vyzna-
z lat. apportāre tv. z :ad- a portāre čenými sloupci’. Z něm. Raster tv. z
‘nést’. lat. rāstrum ‘motyka, kopáč’ od rādere
rapsodie ‘starořecká hrdinská báseň; ‘škrabat, drásat’. Srov. :razantní.
dramatická instrumentální skladba’. rašelina, rašelinový, rašeliniště. Jen č.
Přes lat. rhapsōdia z ř. rhapsōi día ‘(hr- (od obrození), nejasné. Jg uvádí s po-
dinská) báseň’ od rhapsōi dós ‘zpěvák známkou, že dobré české jméno pro ra-
(hrdinských) písní’, vlastně ‘kdo při- šelinu nemáme, zřejmě jde o Preslův
pravuje písně’, z rháptō ‘spojuji, při- výtvor podle nějaké neznámé cizí před-
pravuji’ a ōi dē̺ ‘píseň, zpěv’. Srov. lohy. Lze uvažovat o sln. ráhel ‘kyprý,
:óda. sypký, měkký’, rášiti ‘kypřit, hrabat’.
rarach ‘čert, ďas’, rarášek. Asi expr. ob- rašit, vyrašit. Jen č. Souvisí asi se sln.
měna slova :raroh, které v p. a ukr. rášiti ‘kypřit, hrabat, šťouchat’, ch. na-
znamená i ‘obluda, démon’. rašiti ‘kypřit (podušku)’. Významovou
rarita ‘vzácnost, zvláštnost’. Z lat. rāri- souvislost lze vidět na sln. prâskati
tās ‘řídkost, vzácnost’ od rārus ‘řídký, ‘škrabat’ a našem :praskat, :pukat,
vzácný, ojedinělý’. :pučet, původ je tedy onom. (rašit =
raroh ‘druh dravého ptáka’. P. raróg, ‘pukat’), srov. i :ráchat se, :rachot,
554
rašple rdesno
:rašelina. Srov. :rota, :bankrot.

rašple, rašplovat. Z něm. Raspel tv. od ráz ‘souhrn příznačných znaků; rychlý,
raspeln ‘strouhat’ a to ze sthn. raspōn prudký pohyb’, rázný, razit, ražení,
‘sbírat, shrnovat, trhat’, jehož další pů- razítko, razítkovat, ražba, ráže, dora-
vod není jasný. Srov. :rapír. zit, důraz, důrazný, narazit, náraz, na-
ratan ‘lehké pružné dřevo užívané k vý- rážka, orazit, odrazit, odraz, odrážka,
robě nábytku ap.’. Z angl. rattan a to porazit, porážka, podrazit, podraz, po-
z malaj. rotan tv. a to asi od rout ‘od- drážka, prorazit, průrazný, přerazit,
škrabat’. přirazit, přirážka, rozrazit, srazit, sraz,
ratejna ob. expr. ‘velká neútulná míst- srážka, urazit, úraz, urážka, vrazit, vy-
nost’. Původně ‘čeledník’ od staršího č. razit, výraz, vyrážka, zarazit, zarážka,
rataj ‘oráč, čeledín’ z psl. *ortajь (B8) aj. Všesl. - p. raz ‘jednotlivý případ,
od *orati (viz :orat), srov. i :radlice. úder’, r. raz ‘-krát, jednou, když’, s./ch.
râz ‘lopatka na měření obilí’. Psl. *razъ
ratifikace ‘konečné schválení (meziná-
je od slovesa *raziti ‘tlouci, sekat’, což
rodní smlouvy)’, ratifikovat. Ze střlat.
je opětovací sloveso k *rězati ( :řezat).
ratificatio od ratificare ‘potvrdit’ z ra-
Srov. i :obraz. Posun k významu ‘cha-
tus ‘pevný, jistý, určitý’ (viz :racio-
rakter, souhrn příznaků’ v č. si před-
nální) a facere ‘udělat’ (viz :-fikace).
stavíme z původního ‘úder, prudký po-
ratlík ‘druh psa’. Z něm. Rattler, vlastně hyb’ přes ‘vyražený znak’ (srov. ražba
‘krysař’ od Ratte ‘krysa’. Původ tohoto mincí ).
slova společného většině germ. a ro- razantní ‘prudký, průbojný’, razance.
mán. jazyků (angl. niz., fr. rat, it. ratto, Přes něm. rasant tv., vlastně ‘plochý,
šp., port. rata) není jistý. přízemní (o dráze střely)’, z fr. rasant
ratolest ‘(mladá) listnatá větvička’. Stč. tv. od raser ‘holit’, přeneseně ‘jet, jít,
ratolast, ratorasl, ratoresl, letorast, le- letět těsně u něčeho’, z vlat. *rāsāre od
torasl, letorostl. Etymologicky totéž co rādere (příč. trp. rāsus) ‘škrábat, drá-
letorost, vlastně ‘co vyroste za rok’. sat’. Srov. :rastr.
Vzhledem k přesmyku slabik a dalšímu razie ‘náhlý vpád, zásah bezpečnostních
komolení slova a také vzhledem k dů- orgánů’. Přes něm. Razzia z fr. razzia
slednému rana začátku, jde podle Ma2 tv. a to z ar. ġāziya ‘loupeživý výpad
o převzetí z csl. lětoraslь. Viz :léto a (jednoho kmene proti druhému)’.
:růst. ráže1 ‘kalibr’. Viz :ráz.
raubíř hov. expr. ‘darebák, uličník’. Z *ráže2 (dostat se do ráže, být v ráži
něm. Räuber ‘loupežník, lupič’ od rau- ‘rozohnit se’). Z fr. rage ‘vztek, zuři-
ben ‘loupit’ (viz :rabovat). vost, vášeň’ z vlat. *rabia odpovídají-
raut ‘společenský večer vybrané společ- cího lat. rabiēs ‘zuřivost, šílenství, běs-
nosti’. Z angl. rout tv., původně ‘sro- nění’. Srov. :rabiák.
cení, houf, sebranka’, ze stfr. route ‘zlo- rdesno ‘druh byliny s klasy růžových
mek, oddělená skupina ap.’ a to z lat. kvítků’. P. rdes(t), derdes aj., ukr. de-
rupta (pars) ‘zlomená, roztržená (část res, drjasen, sln. dresen, r(e)desen aj.,
ap.)’ od rumpere ‘zlomit, roztrhnout’. s./ch. dresen, rdesen, hrdeselj aj. Slovo
555
rdít se recenze
prošlo řadou formálních obměn (č. rd- :reaktor.

snad vlivem :rdít se), jako výchozí po- reaktor ‘zařízení na štěpení atomových
doba se uvádí *nerstьnъ či *nerstьno jader’. Z am.-angl. reactor od angl. re-
(B8) od *nerstъ, *nerstь ‘jikry, rybí po- act ‘působit (zpětně), reagovat’ (viz
těr’ (viz :neřest). Pod vodními rdesny :reagovat).
totiž ryby rády ukládají jikry (srov. i reálie ‘poznatky o životě a kultuře urči-
něm. Laichkraut ‘rdesno’ z Laich ‘rybí tého národa v určité době’. Z lat. reālia
potěr’ a Kraut ‘zelí, nať’) (Ma2 ). ‘skutečnosti’, což je zpodstatnělé adj.
rdít se, zardívat se, uzardělý, zarděnky. reālis ‘skutečný’ v pl. stř. rodu. Viz
R. rdet’, sln. rdéti, csl. rъděti sę. Psl. :reálný.
*rъděti (sę) odpovídá lit. rudė̷ti, sthn. reálný ‘skutečný, věcný’, realita, rea-
rotēn, lat. rubēre, vše z ie. *rudhē- lismus, realista, realistický, realizovat,
‘stávat se červeným, rudnout’. Dále realizace, realizační. Přes něm. real z
viz :rudý, srov. :rez, :ruměný, pozdnělat. reālis tv. od lat. rēs ‘věc’.
:ryšavý, :rusý. Srov. :reálie, :republika, :rébus.
rdousit, zardousit. Č.st. i hrdousiti, slk. rebarbora ‘reveň’. Dříve též rabarbara,
hrdúsiť, p. krztusić. V druhé části je rebarbara (Jg). Podoba s re- nejspíš z
:dusit, první jistě souvisí s :hrdlo, raně nhn. reubarbar (dnes Rhabarber)
:hrtan, ale celkově slovotvorně ne z pozdnělat. reubarbarum, lat. rhabar-
zcela jasné. barum a to z ř. rhã bárbaron tv. První
část je asi převzetí z per. rāwend, při-
re- předp. Z lat. re- (před samohlás- kloněné k ř. názvu řeky Volhy Rhã (z
kami většinou red-) ‘znovu, opět’, jež té oblasti reveň do Řecka přišla), druhá
nemá jistý původ. Srov. :reagovat, část signalizuje cizí původ (viz :bar-
:recepce, :redigovat, :referát, :re- bar). Srov. :reveň.
grese, :rekreace, :relativní, :rene- rebel ‘buřič’, rebelant, rebelský, rebelie.
sance, :represe, :respekt, :revoluce Přes něm. Rebell z lat. rebellis ‘odboj-
aj. ník, vzbouřenec’, vlastně ‘kdo obnovuje
reagovat ‘odpovídat na vnější popud’, válku’, z :re- a bellum ‘válka’.
zareagovat, odreagovat se. Podle vzoru rébus ‘hádanka naznačující slovo či větu
něm. reagieren, fr. réagir přejato jako obrázky a písmeny’. Přes něm. Rebus
chemický termín z pozdnělat. reagere z fr. rébus a to z lat. (dē) rēbus (quae
‘hnát zpět’, střlat. ‘působit proti ně- gerentur) ‘o věcech, které se stávají’,
čemu’, z :re- a agere ‘hnát, konat, jed- což byl název žertovných kreseb v po-
nat’. Srov. :reakce, :agenda. době rébusů, kterými studenti v Pikar-
reakce ‘odezva na vnější popud; od- dii (oblast v severových. Francii) ko-
por proti pokroku’, reakční, reakci- mentovali soudobé dění (15. st.). Tvar
onář(ka), reaktivní, reaktivita. Přes rēbus je tedy ablativ pl. lat. subst. rēs
něm. Reaktion, fr. réaction ze střlat. ‘věc’. Srov. :reálný, :republika.
reactio ‘zpětná činnost, odvetné jed- recenze ‘posudek, kritika’, recenzovat,
nání’ od reagere (viz :reagovat). V po- recenzní, recenzent. Z něm. Rezension
litickém významu od fr. revoluce. Srov. tv. a to nově k lat. recēnsiō ‘pro-
556
recepce refektář
hlídka’ od recēnsēre ‘přehlížet, posuzo- a :pro-1 , k druhé viz i :pryč.

vat’ z :re- a cēnsēre ‘hodnotit, počí- recitovat, recitace, recitační, recitátor,
tat’. Srov. :cenzura. recitativ, recitál. Podle něm. rezitieren
recepce ‘oficiální přijetí hostů s pohoště- z lat. recitāre tv. z :re- a citāre ‘vy-
ním; přijímací místnost’, recepční. Přes volávat, předvolávat, uvést’ (viz :ci-
něm. Rezeption z lat. receptiō ‘přijetí, tovat). Recitativ je z it. recitativo a re-
převzetí’ od recipere ‘přijímat, převzít’ citál z angl. recital.
z :re- a capere ‘brát, jímat’. Srov. recyklovat ‘dát zpět do oběhu (o odpad-
:recept, :koncepce, :akceptovat. ních hmotách)’. Nové slovo, viz :re- a
recepis zast. ob. ‘recept, stvrzenka’. Z lat. :cyklus.
recēpisse (testātur) ‘(potvrzuje se), že redakce ‘zpracovávání textu pro pu-
přijal’, což je vlastně minulý inf. od re- blikování; kolektiv pracovníků vyko-
cipere ‘přijmout’ (viz :recept). Přiklo- návajících tuto činnost’, redakční, re-
něno k slovům jako předpis, úpis. daktor(ka). Přes něm. Redaction z fr.
rédaction tv. od rédiger (viz :redigo-
recept ‘předpis’. Přes něm. Rezept ze
vat).
střlat. receptum tv., což je zpodstat-
redigovat ‘zpracovávat text pro pu-
nělé příč. trp. od recipere ‘přijmout’
blikování’. Podle něm. redigieren z
(viz :recepce), tedy ‘přijato’. Tímto
fr. rédiger ‘spisovat, sepsat, upravo-
slovem lékárník potvrdil, že připravil
vat text’ z lat. redigere (příč. trp.
lék podle lékařského předpisu. Význam
redāctus) ‘přivádět zpět, uvádět do
‘kuchyňský předpis’ se vyvinul dru-
(správného) stavu’ z red- ( :re-) a
hotně.
agere ‘hnát, konat, jednat’. Srov. :re-
recese ‘zpomalení hospodářského vý- agovat, :agenda.
voje; výstřední žerty’. Z lat. recessiō redukce ‘omezení, snížení’. Podle něm.
‘ústup’ od recēdere ‘ustoupit, odejít, Reduction z lat. reductiō ‘stažení, sní-
oddělit se’ z :re- a cēdere ‘kráčet, žení’ od redūcere ‘vést zpět, odtahovat’
jít’. Význam ‘výstřední žerty’ je asi z :re- a dūcere ‘vést’. Srov. :indukce,
z pozdějšího významu ‘přerušení, pře- :dedukovat, :produkce.
stávka’ (srov. :legrace). Srov. :kon- redundantní ‘nadbytečný’, redundance.
cese, :proces. Z lat. redundāns, což je přech. přít. od
recidiva ‘návrat, opakování (choroby, redundāre ‘být v nadbytku, přetékat,
trestné činnosti ap.)’, recidivista. Od vylévat se’ z red- ( :re-) a undāre ‘vlnit
lat. recidīvus ‘zpět se vracející, obno- se, dmout se’ od unda ‘vlna, voda’.
vený’ (již v lat. vesměs o trestném činu reduplikace ‘zdvojení’. Z pozdnělat. re-
či chorobě) od recidere ‘padnout zpět’ duplicātiō tv. od reduplicāre ‘(opětně)
z :re- a cadere ‘padat’. zdvojit’ z :re- a lat. duplicāre ‘zdvo-
reciproční ‘vzájemný’, reciprocita. Ze jit’ od duplex ‘dvojitý’ z duo ‘dva, dvě’
střlat. reciprocus tv. z lat. reciprocus a odvozeniny od plectere ‘plést’. Srov.
‘pohybující se sem a tam’, vlastně ‘po- :duplikát, :komplex, :perplex.
hybující se dozadu a dopředu’, z *recus refektář ‘klášterní jídelna’. Ze střlat. re-
a *procus, což jsou odvozeniny od :re- fectorium tv. od lat. reficere (příč. trp.
557
referát regata
refectus) ‘znovu činit, obnovit, osvěžit’ sloveso’. Z lat. (prōnōmen) reflexīvum

z :re- a facere ‘dělat’. Srov. :defekt, ‘zvratné (zájmeno)’ od reflectere ‘ohý-
:perfektní. bat zpět, obracet’ (viz :reflektovat).
referát ‘(hodnotící) zpráva; odbor, úsek reforma ‘změna, úprava směřující ke
působnosti’, referovat, referent(ka). Z zlepšení nějakého stavu’, reformní, re-
něm. Referat tv. a to zpodstatně- formovat, reformace, reformační, refor-
ním lat. slovesného tvaru referat ‘ať mátor, reformátorský. Z fr. réforme tv.
podá zprávu’ (obvyklá kancelářská po- (případně přes něm. Reform tv.) a to
známka), což je 3.os.sg. konjunktivu od od réformer ‘přetvořit, zlepšit’ z lat. re-
referre ‘nést zpět, oznamovat, zpravo- formāre tv. z :re- a formāre ‘tvořit’
vat’ z :re- a ferre ‘nést’. Srov. :refe- (viz :forma).
rendum, :relace. refrén ‘pravidelně se opakující část písně
reference ‘posudek, dobrozdání, dopo- či básně’. Z fr. refrain tv., stfr. refrait,
ručení’. Přes něm. Referenz z fr. réfé- což je příč. trp. od stfr. refraindre, do-
rence ‘doporučení’ od référer ‘podat slova ‘(znovu) rozbít’, z vlat. *refran-
zprávu’ z lat. referre tv. (viz :referát). gere tv. z :re- a lat. frangere ‘rozbít’.
referendum ‘přímé hlasování občanů o Srov. :fragment.
zákonných opatřeních’. Z lat. referen-
refundovat ‘nahradit (peněžní částku)’,
dum ‘o čem má být podána zpráva’ od
refundace. Přes moderní evr. jazyky
referre ‘podat zprávu’ (viz :referát).
(angl. refund tv.) z lat. refundere ‘lít
reflektor ‘světlomet’. Z něm. Reflektor
zpět, proudit zpět’, v pozdní lat. i
tv., původně ‘zařízení odrážející pa-
‘oplatit, vynahradit’, z :re- a fundere
prsky určitým směrem’, od reflektieren
‘lít, vylévat’. Srov. :fúze, :transfuze.
‘odrážet (světlo)’ z lat. reflectere (viz
:reflektovat). refýž ‘nástupní ostrůvek městské do-
reflektovat ‘mít zájem, ucházet se; od- pravy’. Z fr. refuge tv., vlastně ‘úto-
rážet’. Podle něm. reflektieren tv. z lat. čiště, útulek’, z lat. refugium tv. od re-
reflectere ‘obracet, otáčet zpět’ z :re- fugere ‘utíkat (zpět), prchat (do bez-
a flectere ‘ohýbat, namířit’. Srov. :re- pečí)’ z :re- a fugere ‘utíkat, prchat’.
flex, :flexe. Srov. :fuga.
reflex ‘reakce organismu na zevní pod- regál ‘police s přihrádkami; přihrádka’.
nět’, reflexivní. Z něm. Reflex, fr. Z něm. Regal tv. (v něm. od 17. st.),
réflexe tv. V 19. st. přejato ze střlat. jehož původ není jasný. Uvažuje se o
reflexus ‘zakřivení; bezděčný pohyb’, v it. riga ‘řada, pravítko, linka’ germ. pů-
pozdní lat. ‘otočení zpět’ od lat. reflec- vodu (srov. :rýha, :rigol) i lat. rēgula
tere (viz :reflektovat). ‘pravítko, měřítko, lať’ (srov. :regulo-
reflexe ‘rozjímání, úvaha’, reflexivní. vat).
Podle něm. Reflektion, fr. réflection, regata ‘veslařské či plachetnicové zá-
angl. reflection tv. přeneseně z pozdně- vody’. Z it. regata tv. od regatare ‘zá-
lat. reflectiō ‘otočení zpět’ od reflectere vodit (na lodích)’ a to snad z vlat. *re-
(viz :reflektovat). captāre ‘honit se, pachtit se’ z :re- a
reflexivum ‘zvratné zájmeno; zvratné lat. captāre ‘chytat, honit se, pachtit
558
regenerace rejda
se’. Srov. :kapsa, :kapacita. a gradī ‘kráčet, jít’.

regenerace ‘obrození, obnovení’, rege- regulérní ‘pravidelný, odpovídající pra-
nerační, regenerovat (se). Z lat. rege- vidlům’. Z něm. regulär tv. z lat. rēgu-
nerātiō ‘obrození, nové zrození’ od re- lāris ‘pravidelný’ od rēgula ‘pravidlo’
generāre ‘obrodit, znovu zrodit’ z :re- (viz :regulovat).
a generāre ‘rodit’. Srov. :generace, regulovat ‘usměrňovat, řídit’, regulace,
:degenerovat. regulační, regulátor. Z lat. rēgulāre tv.
regenschori ‘ředitel kůru’. Ze střlat. re- od rēgula ‘pravidlo, měřítko’, jež sou-
gens chori ‘řídící kůru’; první část sou- visí s regere ‘řídit, vést’. Srov. :regu-
sloví je zpodstatnělý přech. přít. od lat. lérní, :řehole, :regent.
regere ‘řídit, vést’ (srov. :regent, :re- rehabilitace ‘navrácení cti, práv, spo-
gion, :regulovat), k druhé části viz lečenského postavení ap.; léčebná me-
:kůr, :chór. toda zaměřená k navrácení schopností
regent ‘dočasný zástupce panovníka’. ztracených úrazem ap.’, rehabilitační,
Přes něm. Regent z lat. regēns (gen. re- rehabilitovat (se). Ze střlat. rehabili-
gentis) ‘vladař, místodržitel, správce’, tatio ‘uvedení do původního stavu, na-
což je zpodstatnělý přech. přít. od re- vrácení dřívějších práv’ od rehabili-
gere ‘řídit, vést, ovládat’. Srov. :re- tare ‘obnovit něčí bezúhonnost’ z :re-
genschori. a střlat. habilitare ‘dělat způsobilým’
regiment zast. ‘pluk’. Přes něm. Regi- (dále viz :habilitovat se). Lékařský
ment z fr. régiment tv., původně ‘ve- význam je až od 20. st.
lení’, z lat. regimentum tv. od regere ‘ří- rehek ‘druh zpěvného ptáka’. Vzhledem
dit, vést, ovládat’. Srov. :regent, :re- k podobným názvům řehák, řeháček
gion. pro jiné druhy zpěvných ptáků (Jg),
region ‘kraj’, regionální, regionalismus. jde nejspíš o původ onom. Srov. :řeh-
Přes něm. Region z lat. regiō (gen. re- tat.
giōnis) ‘směr, hranice, kraj, země’ od recht ob. ‘pravda’. Z něm. Recht tv.,
regere ‘řídit, spravovat, ovládat’. Srov. což je zpodstatnělé adj. recht ‘pravý,
:regent, :regulovat a pokud jde o vý- správný, pravdivý’. To je stejně jako
znam :oblast. např. lat. rēctus, ř. orektós tv. příč. trp.
registrovat ‘zapisovat (do evidence), od ie. kořene *reǵ- ‘řídit, vést’. Srov.
zaznamenávat’, registrace, registrační, :rekce, :regent, :regulovat.
registratura. Ze střlat. registrare tv. rej ‘rychlé víření’. Ze střhn. rei(e) (dnes
od registrum ‘seznam, soupis’ a to ob- Reigen) ‘druh kolového tance’ a to
měnou příp. z lat. regesta ‘záznamy, nejspíš ze stfr. raie, původně ‘pruh,
soupisy’, což je zpodstatnělý pl. od brázda’, kelt. původu. Srov. :rejdit.
regestum, příč. trp. od regerere ‘nést rejda ‘vnější část přístavu’, rejdař ‘lo-
zpět, zanášet’ z :re- a gerere ‘nést’. ďař’. Z něm. Reede tv., což je slovo
Srov. :rejstřík, :lejstro. dněm. původu (srov. i niz. rede, angl.
regrese ‘ústup’, regresivní ‘zpětný’. Z roads tv.). Označuje místo, kde jsou
lat. regressiō tv. od regredī (příč. trp. lodě připraveny k vyplutí, příbuzné je
regressus) ‘ustupovat, vracet se’ z :re- něm. bereit ‘připravený’ i reiten ‘jet (na
559
rejdit rekonvalescence
koni)’, vše od ie. *reidh- ‘jet, pohybo- veno v 18. st. v tomto významu, střhn.
vat se’ (A4). Srov. :rejdovat, :rajto- recke znamenalo i ‘potulný bojovník,
vat. psanec’). Příbuzné je angl. wretch,
rejdit, rejdy, rejdiště. Asi stejného pů- u něhož se vyvinul záporný význam
vodu jako :rejdovat s významovým ‘lump, darebák, ubožák’.
přikloněním k :rej. rekapitulovat ‘stručně opakovat, shr-
rejdovat ‘řídit směr vozidla (ze strany nout’. Z pozdnělat. recapitulāre tv.,
na stranu)’, rejd, zarejdovat. Východis- vlastně ‘zopakovat v hlavních bodech’,
kem je subst. rejd (původně ‘otočení z :re- a odvozeniny od lat. capitulum
vozu vychýlením oje’) ze střhn. reide ‘hlavička, kapitola’ (viz :kapitola).
‘otočení, obrat’, jež zřejmě souvisí se rekce ‘řízenost (v jazyce)’. Z lat. rēctiō
sthn. rītan ‘jet (na koni), pohybovat se’ tv. od regere (příč. trp. rēctus) ‘řídit,
(viz :rajtovat), srov. i stisl. rīδ/a ‘po- vést’. Srov. :rektor, :korekce, :re-
hybovat se sem a tam, kývat se, jet (na gent.
koni)’. Srov. i :rejdit, :rejda. reklama, reklamní, reklamovat, rekla-
rejnok ‘druh paryby’. V č. již od 16. mace, reklamační. Z něm. Reklame tv.
st., ne zcela jasné. Nejspíš přetvoření z fr. réclame ‘(písemná) reklama, inze-
staršího č. nejnok ‘mihule říční’ z něm. rát’, původně ‘upoutávka na spodním
Neunauge, doslova ‘devítiočka’ (za hla- okraji stránky’, od réclamer ‘žádat, re-
vou má sedm okrouhlých žaberních ot- klamovat, vymáhat’ z lat. reclāmāre
vorů). Při přenesení na rejnoka se první ‘hlasitě odporovat’ z :re- a clāmāre
část slova přetvořila podle lat. rāia ‘volat, křičet’. Srov. :aklamace, :de-
tv. neznámého původu (odtud luž., p. klamovat.
raja), původně tedy rajnok (C5). rekognoskace ‘průzkum, prohlídka
rejsek ‘druh drobného hmyzožravce’. (terénu ap.)’. Od lat. recōgnōscere
Vykládá se jako žertovná zdrobnělina ‘(znovu) poznat, zkoumat’ z :re- a
od :rys1 (Ma2 , HK), ale důvody pře- cōgnōscere ‘poznávat, shledat’ z cō-
nesení (žravost, barva) nejsou přesvěd- (viz :ko-2 ) a *gnōscere (lat. nōscere
čivé. Na základě slov. ekvivalentů (p. s odpadlým g-) ‘znát’. Srov. :kogni-
ryjówka, r. zemlerójka, sln. rôvka od ro- tivní, :inkognito.
váti ‘rýt’) se spíš zdá, že souvisí s :rýt, rekomando ‘doporučená zásilka’. Z it.
:rýpat. Snad až Preslův výtvor. recommando, což je příč. trp. od recom-
rejstřík. Dříve i rejistřík, ze střlat. regis- mandare ‘doporučit’ z vlat. *recom-
trum (střlat. gi se vyslovuje ji). Srov. i mandāre z :re- a commandāre tv. od-
p. rejestr a :lejstro, dále viz :regis- povídajícího lat. commendāre ‘svěřit,
trovat. doporučit’ z com- ( :kom-) a mandāre
rejtar zast. ‘jízdní voják’. Z něm. Reiter ‘odevzdat, svěřit’. Srov. :komando,
‘jezdec’ od reiten ‘jet (na koni)’ (viz :mandát.
:rajtovat). Srov. :rytíř. rekonstrukce ‘přestavba, uvedení do
rejžák. Vlastně ‘kartáč z rýžové slámy’, původního stavu’, rekonstruovat. Viz
dále viz :rýže. :re- a :konstrukce.
rek kniž. ‘hrdina’. Z něm. Recke (obno- rekonvalescence ‘zotavování (po pře-
560
rekord religiózní
stálé chorobě, úrazu)’, rekonvalescent. je pl. od requīsītum, zpodstatnělého

Z něm. Rekonvaleszenz a to v 17. st. příč. trp. od slovesa requīrere ‘hle-
k pozdnělat. reconvalēscere ‘(znovu) dat, shánět’ z :re- a quaerere ‘hledat,
uzdravit se’ z :re- a convalēscere zkoumat, dobývat’. Srov. :inkvizice,
‘vzmáhat se, uzdravovat se’ z con- :akvizice, :kvestor.
( :kon-) a valēscere ‘sílit’ od valēre ‘být relace ‘vztah, poměr; pořad, vysílání’,
silný’. Srov. :valence, :valorizovat, relační. Přes moderní evr. jazyky z lat.
:devalvace. relātiō ‘odnášení; zpráva; vztah, po-
rekord ‘(uznaný) nejlepší výkon’, re- měr’ od referre (příč. trp. relātus) ‘od-
kordní, rekordman(ka). Z angl. record nášet, oznamovat, vypravovat’. Srov.
tv., vlastně ‘záznam, zápis, upomínka’, :relativní, :referát, :reference.
od slovesa (to) record ‘zapsat, zazna- relativní ‘poměrný, podmíněný’, rela-
menat’ ze stfr. recorder ‘upamatovat tivita. Přes něm. relativ, fr. relatif z
se’ z lat. recordārī ‘upamatovat se, pozdnělat. relātīvus ‘poměrný’ od relā-
znovu si vzpomenout’, vlastně ‘znovu tiō (viz :relace).
dostat do srdce’, z :re- a odvoze- relaxovat ‘uvolňovat napětí’, relaxace,
niny od cor (gen. cordis) ‘srdce’. Srov. relaxační. Přes moderní evr. jazyky z
:akord, :srdce. lat. relaxāre ‘uvolnit, zotavit, ulevit’ z
rekreace, rekreační, rekreovat se, rekre- :re- a laxāre ‘uvolňovat, otvírat’ od la-
ant. Z lat. recreātiō ‘zotavení, osvěžení’ xus ‘volný, otevřený, nevázaný’. Srov.
od recreāre ‘obnovit, zotavit’, doslova :laxní, :relé.
‘znovu stvořit’, z :re- a creāre ‘tvořit’. relé ‘druh elektromagnetického spínače’.
Srov. :kreace, :legrace. Z fr. relais tv., původně ‘přípřež, pře-
rekrut zast. ‘odvedenec’, rekrutovat se přahací stanice’, od stfr. relaisser (ve-
‘pocházet’. Přes něm. Rekrut ze střfr. dle relaier) ‘zanechat (k zotavení), pus-
recrute, recrue, původně ‘přírůstek’, od tit’ z lat. relaxāre ‘uvolnit, zotavit’ (viz
střfr. recroistre ‘nově narůst’ z lat. :relaxovat).
recrēscere tv. z :re- a crēscere ‘růst’. relevantní ‘důležitý, závažný’, rele-
rektor ‘kdo stojí v čele vysoké školy’, vance. Z lat. relevāns (gen. relevantis),
rektorský, rektorát, rektorátní. Ze stř- což je přech. přít. od relevāre ‘(znovu)
lat. rector tv., lat. rēctor ‘řidič, vládce, vyzdvihnout, ulehčit’ z :re- a levāre
ředitel’ od regere (příč. trp. rēctus) ‘nadlehčovat, zmírňovat, zvedat’ od le-
‘řídit, vést’. Srov. :rekce, :direktor, vis ‘lehký’. Srov. :lehký, :levitace,
:regent. :elevace, :reliéf.
rekviem ‘zádušní mše’. Podle prvního reliéf ‘plastika vystupující z plochy’, re-
slova lat. modlitby za zemřelé Requiem liéfní. Přes něm. Relief z fr. relief tv.,
aeternam dona eis, Domine ‘odpoči- vlastně ‘co je zvednuto, zdůrazněno’,
nutí věčné dej jim, Pane’. Lat. requiem od relever ‘zvedat, vztyčovat, zdůraz-
je akuz. od requiēs ‘klid, odpočinek’ z nit’ z lat. relevāre (viz :relevantní).
:re- a quiēs tv. Srov. :pokoj. religiózní ‘náboženský’, religiozita, re-
rekvizita ‘pomůcka, náčiní’, rekvizi- ligionistika. Z lat. religiōsus ‘zbožný,
tář(ka). Z lat. requīsīta ‘potřeby’, což posvátný’ od religiō ‘náboženství’, ve-
561
relikt renonc
dle toho i ‘ohled, dbalost, svědomitost’, ‘lano, oj’ a helkéō ‘vleču’.

a to nejspíš od relegere ‘znovu sebrat, remplovat ‘vrážet do protihráče (při ko-
znovu pročítat, promýšlet’ z :re- a le- pané ap.)’. Z něm. rempeln tv., jehož
gere ‘sbírat, číst’. další původ není znám.
relikt kniž. ‘pozůstatek’, reliktní. Z lat. remuláda ‘druh pikantní majonézové
relictum, což je zpodstatnělé příč. trp. omáčky’. Přes něm. Remoulade z fr. ré-
od relinquere ‘zanechat, opustit’ z :remoulade a to nejspíš z různých krajo-
a linquere tv. Srov. :relikvie, :delikt. vých názvů pro ‘křen’ (rémola, ramo-
relikvie ‘ostatky svatých; vzácná pa- las, ra(i)molat), které jsou přejaty z it.
mátka’. Z lat. reliquiae ‘zbytky, ramolaccio tv. z lat. armoracia tv.
ostatky’ od reliquus ‘zbylý’ od re- rendlík ‘menší kastrol’. Již stč. rend-
linquere (1.os.perf. relīquī ) ‘zanechat, lík, renlík. Z něm. Rändel tv. od Rand
opustit’ (viz :relikt). ‘okraj’; sloveso rändeln znamenalo ‘li-
rely. Viz :rallye. sováním vytvořit na kusu kovu hrubý
remcat ob. expr. Expr. obměna staršího okraj’. Co do významu srov. :krajáč.
reptati (1.os.přít. repcu), viz :reptat. renegát ‘odpadlík, odrodilec’. Přes něm.
reminiscence ‘vzpomínka’. Přes něm. Renegat z fr. renégat a to podle it. rin-
Reminiszenz (případně i fr. réminis- negato ‘kdo zapřel svoje náboženství’
cence) z pozdnělat. reminīscentia od od rinnegare ‘zapřít’ z vlat. *renegāre
lat. reminīscī ‘vzpomenout si, rozpo- ‘zapřít, odříci se’ z :re- a lat. negāre
menout se’ z :re- a základu, který ‘popírat’. Srov. :negace.
je v lat. meminisse ‘pamatovat’. Srov. renesance, renesanční. Z fr. renaissance,
:memento, :mentální. doslova ‘znovuzrození’, od renaître,
remíz ‘křovinatý lesík v poli, sloužící k stfr. renaistre ‘znovu se narodit’ z vlat.
úkrytu zvěře’, remízek. Z fr. remise tv., *renāscere (lat. renāscī ) tv. z :re- a
vlastně ‘uložení’, od remettre ‘(znovu) lat. nāscī ‘narodit se’. Srov. :natalita,
položit, ukládat, odevzdávat’ z lat. re- :nacionále.
mittere ‘poslat zpět, vydat’ z :re- a reneta ‘druh jablek’. Přes něm. Renette
mittere ‘poslat’. Srov. :remíza, :de- z fr. reinette a to metaforou z rainette
mise, :emise. ‘rosnička’ (slupka tohoto druhu jablek
remíza ‘nerozhodný výsledek’, remi- připomíná žabí kůži), což je zdrobně-
zovat. Přes něm. remis ‘nerozhodný lina od stfr. raine z lat. rana ‘žába’.
(zvláště o šachové partii)’ z fr. remis renomé ‘dobré jméno, věhlas’, renomo-
tv., vlastně ‘odložený’, což je původem vaný. Z fr. renommée tv. od renom-
příč. trp. od remettre (viz :remíz). mer ‘znovu jmenovat’ (ve starším ja-
Odtud i význam ‘vozovna’. zyce i ‘dělat slavným’) z :re- a nom-
remorkér ‘motorová vlečná loď’. Z fr. mer ‘jmenovat’ z lat. nōmināre tv. od
remorqueur tv. od remorquer ‘vléci, nōmen ‘jméno’. Srov. :jméno, :no-
táhnout’ a to (pod vlivem it. rimorchi- minovat.
are tv.) z pozdnělat. remulcāre tv. od renonc ob. ‘chyba, opominutí’. Původně
lat. remulcum ‘vlečné lano’ a to od ř. ‘nepřiznání barvy v kartách’ z fr. re-
rhȳmoulkéō ‘vleču (na laně)’ z rhȳmós nonce tv. od renoncer ‘nepřiznávat
562
renovovat replika
barvu, odříkat, zapírat’ z lat. renun- vat.

tiāre ‘ohlašovat, odříci, vypovědět’ z reparát ‘opravná zkouška’. Z lat. re-
:re- a nuntiāre ‘oznamovat, ohlašo- parātus, což je zpodstatnělé příč. trp.
vat’. Srov. :anonce, :denuncovat. od reparāre ‘znovu připravit, opravit,
renovovat ‘uvádět do nového stavu, ob- nahradit’ (viz :reparace).
novovat’. Z lat. renovāre ‘obnovit’ z repatriovat ‘vrátit zpět do vlasti’, repa-
:re- a odvozeniny od novus ‘nový’. triace. Novotvar z :re- a odvozeniny
Srov. :inovace, :nový. od lat. patria ‘vlast’. Srov. :patriot.
renta ‘pravidelný bezpracný důchod’, repertoár ‘souhrn provozovaných diva-
rentiér. Přes něm. Rente z fr. rente tv. delních her, skladeb ap.; zásoba pro-
a to z vlat. *rendita, vlastně ‘co je středků k výběru’. Z fr. répertoire ‘(in-
dáváno zpět, vydáváno’, od *rendere ventární) seznam, souhrn, rejstřík’ z
(srov. fr. rendre ‘vracet, vydávat, po- pozdnělat. repertōrium ‘seznam, sou-
skytovat aj.’) z lat. reddere ‘vracet, vy- pis’, vlastně ‘místo nalezení’, od re-
dávat, předkládat’ z :re- a dare ‘dát’. perīre ‘nalézat, objevit’ z :re- a perīre
Srov. :rentovat se, :edice. ‘hynout, zanikat’ z :per- a īre ‘jít’.
Srov. :exit(us), :ambice.
rentgen ‘prosvěcovací přístroj’, rentge-
repete hov. ‘opakování’. Dříve vnímáno
nový, rentgenovat. Podle něm. fyzika
spíš jako přísl. ‘ještě jednou, znovu’. Z
W. C. Röntgena (1845-1923), který
lat. repete, což je původem 2.os.imp.
sám objevené záření pojmenoval x-
slovesa repetere ‘opakovat’ (viz :repe-
paprsky (srov. angl. x-rays), protože ne-
tice).
věděl, o jaké záření jde.
repetent ‘žák, který opakuje třídu’. Z
rentovat se hov. ‘vyplatit se’, rentabilní.
lat. repetēns (gen. repetentis) ‘opaku-
Podle něm. (sich) rentieren tv. z dřívěj-
jící’, což je původem přech. přít. od re-
šího renten ‘přinášet zisk’ ze sthn. ren-
petere (viz :repetice).
tōn ‘odpovídat (se)’ z román. základu
repetice ‘znaménko pro opakování části
(dále viz :renta).
skladby’. Z lat. repetītiō ‘opakování’
reorganizace ‘nové uspořádání’. Viz od repetere ‘opakovat, znovu směřovat,
:re- a :organizace. vracet se’ z :re- a petere ‘směřovat,
reostat ‘přístroj regulující elektrický dorážet, žádat’. Srov. :repete, :repe-
proud měněním odporu’. Novotvar z ř. tent, :petice.
rhéō ‘teču, proudím’ a statós ‘stojící’ repetit expr. ‘brebentit, rychle a nesrozu-
od hístēmi ‘stavím’. Srov. :termostat, mitelně mluvit’. Onom.-expr. původu,
:prostata, :statistika. viz :reptat.
reparace ‘náhrada válečných škod’, re- replika ‘odpověď, promluva jednoho
parační. Přes moderní evr. jazyky mluvčího v dialogu; napodobenina vý-
(něm. Reparation tv.) z pozdnělat. re- tvarného díla’. Přes něm. Replik z fr.
parātiō ‘obnovení, náhrada’ od lat. re- réplique tv. od répliquer ‘odpovídat,
parāre ‘znovu získat, nahradit, obnovit’ odmlouvat’ z lat. replicāre ‘(znovu)
z :re- a parāre ‘připravovat, nabývat’. rozvinovat, namítat’ z :re- a plicāre
Srov. :reparát, :aparát, :preparo- ‘vinout’. Srov. :aplikovat, :kompli-
563
reportáž resort
kovat, :duplikát. dere ‘uchopit, zmocnit se’ (viz :repre-

reportáž, reportážní. Z fr. reportage sálie).
(případně přes něm. Reportage) tv. od reprobace ‘neuznání zkoušky s předpo-
reporter ‘přenášet, převádět’ z lat. re- kladem jejího opakování’. Z lat. repro-
portāre ‘převážet, přenášet, hlásit’ z bātiō ‘neschválení, zavržení, odmítnutí’
:re- a portāre ‘nést, vézt’. Srov. :re- od reprobāre ‘neschvalovat, zavrhovat’
portér, :deportovat, :transportovat, z :re- a probāre ‘zkoušet, schvalovat’.
:export. Srov. :aprobace, :průba.
reportér ‘zpravodaj’, reportérka, repor- reprodukovat ‘podávat vlastními slovy
térský. Přes něm. Reporter z angl. re- (něco vyslechnutého ap.); přenášet
porter tv., původně ‘parlamentní zapi- (hudbu ap.) technickými prostředky;
sovatel’, od (to) report ‘oznámit, za- napodobovat a rozmnožovat’, repro-
psat, podat zprávu’ ze stfr. reporter dukce, reproduktor. Přes moderní evr.
(viz :reportáž). jazyky ze střlat. reproducere ‘(znovu)
represálie ‘odvetná opatření’. Z něm. plodit, předvádět’ z :re- a lat. prōdū-
Repressalie ze střlat. reprensaliae, re- cere (viz :produkce).
praesaliae tv. od lat. reprehensum (sta- reptat, reptání. P.d. reptać ‘žvanit’,
žením reprēnsum), což je příč. trp. od r. roptát’ ‘reptat’, sln. ropotáti ‘bou-
reprehendere ‘(znovu) uchopit, zadržet, chat, drkotat’, stsl. rъpъtati ‘mumlat’.
kárat’ z :re- a prehendere ‘uchopit, Psl. *rъpъtati, *ropotati je onom. pů-
zmocnit se’ z prae- ( :pre-) a odvoze- vodu, srov. podobné sti. rápati ‘mluví,
niny od ie. *ghend- ‘uchopit’. žvaní, mumlá’. Srov. :repetit, :rem-
represe ‘potlačení, útlak’, represivní. Z cat, :breptat.
lat. repressiō tv. od reprimere (příč. republika, republikový, republikán, re-
trp. repressus) ‘potlačovat, zadržovat’ publikánský. Z fr. république (případně
z :re- a premere ‘tlačit, tisknout’. přes něm. Republik) a to z lat. rēs pūb-
Srov. :deprese, :pres, :expres. lica ‘stát, státní moc, politika’, doslova
reprezentovat ‘oficiálně zastupovat; ‘věc veřejná’, z rēs ‘věc’ (srov. :ré-
představovat’, reprezentace, repre- bus, :reálný) a pūblicus ‘veřejný’ (viz
zentační, reprezentativní, reprezen- :publikum).
tant(ka). Podle něm. representieren reputace ‘dobrá pověst, vážnost’. Přes
z fr. représenter tv. z lat. repraesen- něm. Reputation, fr. réputation tv., pů-
tāre ‘(opět) zpřítomnit, postavit před vodně ‘názor na někoho v určité věci’, z
oči’ z :re- a odvozeniny od praesēns lat. reputātiō ‘úvaha, rozjímání’ od re-
‘přítomný, současný’. Viz :prézens, putāre ‘uvažovat, vypočítat’ z :re- a
:prezentovat. putāre ‘domnívat se, rozvažovat, počí-
repríza ‘opakované provedení (díla tat’. Srov. :computer, :deputace.
ap.)’. Z fr. reprise ‘opětné dobytí, opa- resekce ‘vyříznutí části tkáně či orgánu’.
kování, opětné započetí, provedení’ od Z lat. resectiō ‘oříznutí, osekání’ od re-
reprendre (příč. trp. repris) ‘opět brát, secāre ‘ořezat, osekat’ z :re- a secāre
znovu dobýt, obnovit’ z :re- a prendre ‘sekat, řezat’. Srov. :sekat, :sekce.
‘brát, chytat, napadat’ z lat. prehen- resort ‘obor úřední působnosti’, re-
564
respekt rešerše
sortní. Přes něm. Ressort z fr. ressort Dále viz :restaurovat.

tv. od ressortir ‘příslušet’ z re- ( :re-) restaurovat ‘obnovovat (umělecké dílo,
a sortir ‘jít ven, vzejít’ z lat. sortīrī ‘lo- svržený režim ap.)’, restaurace, re-
sovat, určit’ (vývoj významu ve fr. ne staurační, restaurátor(ka). Podle něm.
zcela jasný) od sors (gen. sortis) ‘los, restaurieren, fr. restaurer tv. z lat.
věštba’. Srov. :sorta. restaurāre ‘obnovit, opět vystavět’ z
respekt ‘vážnost, úcta’, respektovat. :re- a *staurāre, odvozeniny od ie.
Přes něm. Respekt z fr. respect tv., *stau- ‘pevně stát’. Srov. :stavět,
původně ‘ohled, ohlédnutí’, z lat. re- :starý.
spectus tv., což je zpodstatnělé příč. restituce ‘navrácení (majetku), uvedení
trp. od respicere ‘ohlížet se, mít ohled’ z do původního stavu’, restituční, resti-
:re- a specere ‘hledět’. Srov. :aspekt, tuovat. Z lat. restitūtiō ‘uvedení do pů-
:konspekt, :spektrum. vodního stavu, znovuzřízení’ od resti-
respektive část. ‘vlastně, popřípadě’. Ze tuere ‘znovu postavit, navrátit, uvést
střlat. respective od respectivus ‘pří- do původního stavu’ z :re- a sta-
slušný’ od respectus (viz :respekt). tuere ‘postavit, zřídit’. Srov. :insti-
tuce, :konstituce, :statut.
respirátor ‘ochranná pomůcka zabraňu-
restovat ‘dusit na tuku’. Z něm. rösten
jící pomocí filtru vnikání prachu, plynu
‘pražit, péci’ nejistého původu. Srov.
ap. do plic’. Novější, k lat. respīrāre
:rošt.
‘vydechnout, oddechnout si’ z :re- a
restrikce ‘omezení’, restrikční. Z lat. re-
spīrāre ‘dýchat, dout’. Srov. :inspiro-
strictiō tv. od restringere ‘svázat, ome-
vat, :aspirovat, :konspirace.
zit’ z :re- a stringere ‘svírat, stahovat,
respondent ‘dotazovaná osoba (při vý- soužit’. Srov. :striktní.
zkumu ap.)’. Z angl. respondent ‘kdo resumé ‘stručný obsah, shrnutí’. Z fr.
odpovídá’ z lat. respondēns, což je résumé tv., což je původem příč. trp. od
přech. přít. od respondēre ‘odpovídat, résumer ‘shrnout’ z lat. resūmere ‘opět
vzájemně slíbit’ z :re- a spondēre vzít’ z :re- a sūmere ‘vzít’ ze :sub- a
‘(slavně) slíbit’. emere ‘brát, kupovat’. Srov. :konzum,
rest hov. ‘co zbývá dodělat’. Z něm. Rest :presumpce.
z it. resto tv. od restare ‘zbývat, zů- resuscitace ‘obnova základních život-
stávat’ z lat. restāre tv. z :re- a stāre ních funkcí’, resuscitační. Ze střlat. re-
‘stát’. Srov. :stát2 , :arest, :konsta- suscitatio ‘oživení, opětné probuzení’
tovat. od resuscitare z :re- a lat. suscitāre
restaurace ‘hostinec’, restaurační, re- ‘budit, podněcovat, zvedat’ ze :sub- a
staurant. Z rak.-něm. Restauration ve- citāre ‘hýbat, dělat živým, vyvolávat’.
dle něm. Restaurant z fr. restaurant tv. Srov. :excitace, :citovat.
(ve fr. od 70. let 18. st.). To je me- rešerše ‘získávání informací, výzkum,
tonymické přenesení staršího významu hledání’. Z fr. recherche ‘hledání, pá-
‘vydatné, občerstvující jídlo’, původně trání, výzkum’ od rechercher ‘(znovu)
přech. přít. od restaurer ‘občerstvit, hledat, vyšetřovat’ z re- ( :re-) a cher-
obnovit’ z lat. restaurāre ‘obnovit’. cher ‘hledat’ z pozdnělat. circāre ‘cho-
565
ret revír
dit okolo’ od circā, circum ‘kolem’. spektiva, :respekt, :spectrum.

Srov. :cirkus. retušovat ‘dodatečně poopravovat (sní-
ret, retní, retný, retnice, rtěnka. Hl. ert mek ap.)’, retuš. Podle něm. retuschi-
‘ústa’, r. rot tv., s./ch. r̾t ‘mys; temeno, eren z fr. retoucher tv., vlastně ‘znovu
vrchol’, stsl. rъtъ ‘příď, špička, vrchol, se dotknout’, z :re- a toucher ‘dotýkat
zobák’. Psl. *rъtъ se často spojuje s se’ z vlat. *toccāre tv., onom. původu.
:rýt (HK), ale významově to není pře- Srov. :tuš2 .
svědčivé. Proto lze přijmout spíš vý- réva, révový, révoví. Stč. rév. Pouze č.
klad, podle něhož jde původně o příč. výpůjčka ze sthn. reba (dnes Rebe), jež
trp. od ie. kořene *(e)r-eu- ‘zdvihat’ se obvykle spojuje s lit. rėplióti ‘plazit
(odtud např. ř. órnȳmi ‘zdvihám, vzbu- se’, lat. rēpere ‘plazit se, popínat’.
zuji’, sti. r ṇō̺ti ‘zdvihá se, hýbe se’). revanš ‘odplata’, revanšovat se, revan-
Původní význam by pak byl ‘co je zved- šismus ‘hnutí hlásající odplatu za po-
nuto, vyvýšeno’, odtud pak přes ‘vr- rážku’, revanšista, revanšistický. Přes
chol, špička, příď’ k ‘zobák’ a konečně něm. Revanche z fr. revanche tv. a
‘ústa, ret’. Srov. :nárt. to od stfr. revancher z :re- a ven-
retardace ‘zpomalení (vývoje, pohybu cher ‘mstít se’, varianty k venger tv. z
ap.)’, retardovaný. Z lat. retardātiō lat. vindicāre ‘vymáhat, mstít, trestat’.
‘zdržení, meškání’ od retardāre ‘zdržo- Srov. :vendeta.
vat, meškat’ z :re- a tardāre tv. od reveň, reveňový. Převzato Preslem z r.
tardus ‘zdlouhavý, pozdní’. revén’ a tam přes tur. rävänd z per.
rétorika ‘řečnictví’, rétorický. Přes lat. rāwend tv. Srov. :rebarbora.
rhētorica z ř. rhētorikē̺ (téchnē) ‘řeč- reverend ‘titul duchovního (v někte-
nické umění’ od rhētorikós ‘řečnický’ rých zemích)’. Z lat. reverendus ‘dů-
od rhē̺tōr ‘řečník’ od ie. *u̯er-, od ně- stojný, ctihodný’, vlastně ‘kdo má být
hož je i něm. Wort ‘slovo’, lat. verbum ctěn’, od reverērī ‘ostýchat se, uctívat’
tv. z :re- a verērī ‘ohlížet se, dbát, bát
retro- (ve složeninách) ‘zpět, dozadu’. Z se’. Srov. :varovat.
lat. retrō tv., odvozeného od re- ( :re- revers ‘závazné písemné prohlášení’.
). Srov. :retrográdní, :retrospektiva, Přes něm. Revers tv. ze střlat. rever-
k tvoření pak :extra, :inter-1 . sum ‘odpověď’ od reversus, což je příč.
retrográdní ‘zpětný; řazený zpětně trp. od revertere ‘obracet, otáčet’ z
(podle pořadí písmen od konce slova)’. :re- a vertere tv. Srov. :verš, :kon-
Přes moderní evr. jazyky z lat. retrō- verze, :inverze.
gradus ‘zpětně jdoucí’ z retrō ( :retro- revidovat ‘přezkoumávat, přehlížet’. Z
) a gradī ‘kráčet’ (srov. :grád, :gra- lat. revidēre tv. z :re- a vidēre ‘vidět’.
dace). Srov. :revize, :vidět, :vize, :evi-
retrospektiva ‘pohled zpět do minu- dence, :revue.
losti’, retrospektivní. Z fr. rétrospective, revír ‘okrsek, polesí’, revírní. Z něm. Re-
kde je to novotvar z lat. retrō ( :retro- vier a to přes střhn. rivier(e) ze stfr. ri-
) a kořene spect-, k němuž srov. :per- viere ‘(říční) pobřeží, nížina, obvod ho-
566
revize rezidence
nitby’. Dále viz :riviéra. čet (se), kroužit’ (podle otáčivého bu-
revize ‘kontrola, přezkoumání’, revizní, bínku) z lat. revolvere (viz :revoluce).
revizor(ka), revizorský. Přes něm. Re- revue ‘druh časopisu s náročnějším ob-
vision tv. z pozdnělat. revīsiō ‘opětná sahem; zábavné pásmo hudebních, ta-
prohlídka, přezkoušení’ od lat. revīsere nečních ap. výstupů’, revuální. Z fr. re-
‘znovu spatřit’ z :re- a vīsere ‘hledět, vue ‘přehlídka, přehled’ od revoir (příč.
prohlédnout si’ od vidēre (příč. trp. vī- trp. revu) ‘znovu vidět, přehlédnout,
sus) ‘vidět’. Srov. :revidovat. revidovat’ z :re- a voir ‘vidět’ z lat.
revma ‘onemocnění svalů, kloubů a vidēre tv. Srov. :revidovat, :revize.
srdce’, revmatismus, revmatický, rev- rez, rezavý, rezivý, rezatý, rezavět, re-
matik. Přes něm. Rheumatismus tv., zivět, zrezivělý. Stč. rzě. Všesl. - slk.
lat. rheumatismus z ř. rheumatismós hrdza, p. rdza, r.d. rža, s./ch. r̰l̓a, stsl.
‘proudění (chorobných látek v těle)’ rьžda. Psl. *rъd’a (B3) je odvozeno od
od rheũma ‘proudění, tok’ od rhéō *rъdъ ‘červenohnědý’; podobný vztah
‘proudím, teču, plynu’. Podle antic- je mezi lit. rūdìs ‘rez’ a rùdas ‘červe-
kých představ byla tato nemoc způso- nohnědý’ i angl. rust a ruddy tv., vše
bována prouděním chorobných látek v od ie. *rudh-, což je varianta k *reudh-
těle. (viz :rudý). Srov. ještě podobné dvo-
revokovat ‘odvolat, zrušit; znovu vy- jice v něm. Rost ‘rez’ a rot ‘červený’ a
volat’. Z lat. revocāre ‘povolat zpět, lat. rūbīgō - ruber tv.
znovu vyvolat, odvolat, zrušit’ z :re- a rezeda ‘druh zahradní byliny’. Přes něm.
vocāre ‘volat’. Srov. :evokovat, :pro- Resede, Reseda z lat. resēda tv., jež se
vokovat, :vokál. vykládá z lat. formule resēdā morbōs
revolta ‘vzpoura’, revoltovat. Přes něm. ‘utiš nemoci’ (již u Plinia, 1. st. po Kr.)
Revolte z fr. révolte tv. od révolter ‘po- od resēdāre ‘uklidnit, utišit’ z :re- a
buřovat, popuzovat’ z it. rivoltare ‘ob- sēdāre tv. (srov. :sedativum). Může
rátit, převrátit, otočit zpět’, což je in- však jít o lid. etym. (D2).
tenzivum k rivolgere z lat. revolvere rezerva ‘zásoba, záloha; opatrnost, vý-
(viz :revoluce). hrada’, rezervní, rezervovat (si), rezer-
revoluce, revoluční, revolucionář(ka), vace. Přes něm. Reserve z fr. réserve
revolucionářský. Přes něm. Revolution tv. od réserver ‘ponechávat si, vyhra-
z pozdnělat. revolūtiō ‘otáčení zpět, zovat si, zamlouvat si, chránit’ z lat.
převrácení’ z lat. revolvere ‘otáčet zpět, reservāre ‘uchovat, ponechat si, za-
valit zpět, navracet se’ z :re- a volvere chránit’ z :re- a servāre ‘hlídat, za-
‘valit, otáčet’. Politický význam ‘státní chovávat, chránit’. Rezervace ve vý-
převrat’ se objevil nejprve v it. rivolu- znamu ‘chráněné území’ z am.-angl. re-
zione ve 13. st., odtud pak do angl. a servation ‘území vyhrazené Indiánům’.
fr. (díky fr. revoluci se obecně rozšířil). Srov. :konzervovat, :observatoř.
Srov. :revolta, :evoluce. rezervoár ‘nádržka’. Z fr. réservoir ‘zá-
revolver ‘ruční střelná zbraň s otočným sobárna, nádrž(ka)’ od réserver (viz
zásobníkem pro náboje’, revolverový. Z :rezerva).
am.-angl. revolver tv. od revolve ‘otá- rezidence ‘sídelní budova (vysokého
567
reziduum ring
hodnostáře)’, rezidenční, rezident. Přes :re- a saltāre ‘skákat, tančit’, což je

něm. Residenz ze střlat. residentia intenzivum od salīre (příč. trp. saltus)
‘sídlo’ od resīdere ‘usadit se, uklidnit tv. Srov. :salto.
se’ z :re- a sīdere ‘usednout, usadit rež nář. ‘žito’. Slk. raž, p. rża, r. rož’,
se’. Srov. :reziduum, :prezident. s./ch. râž. Psl. *rъžь je příbuzné s lit.
reziduum ‘zbytek, zůstatek’, reziduální. rugiaĩ, stisl. rugr, něm. Roggen i trác-
Z lat. residuum tv. od residuus ‘po- kým brídza tv., vše z ie. *u̯rughi͡o-
zůstalý, zbylý’ od residēre ‘sedět, zů- ‘žito’.
stávat’ z :re- a sedēre ‘sedět’. Srov. režie ‘soubor nutných nákladů; umělecké
:rezidence. řízení’, režijní, režírovat, režisér, reži-
rezignovat ‘zříkat se (funkce); trpně sérský. Z fr. régie (případně přes něm.
přijímat osud’, rezignovaný, rezignace. Regie) ‘správa (státních statků), režie’
Přes moderní evr. jazyky ze střlat. re- od régir ‘spravovat, řídit’ z lat. regere
signare ‘postoupit komu (úřad, obročí tv. Srov. :režim, :regent, :region.
ap.)’, lat. resignāre ‘odpečetit, otevřít; režim ‘způsob vlády; přesně určený roz-
zmařit’ z :re- a signāre ‘znamenat, vrh života; provoz’. Z fr. régime (pří-
označovat, pečetit’ od signum ‘zna- padně přes něm. Regime) tv. z lat. re-
mení’. Srov. :designovat, :signál. gimen ‘řízení, vedení, vláda’ od regere
rezistence ‘odpor’, rezistentní. Z lat. re- ‘vést, řídit’. Srov. :režie, :regiment,
sistentia tv. od resistere ‘zastavit se, :regent.
postavit se na odpor’ z :re- a sistere ribstol(e) ‘žebřiny’. Ze švéd. ribbstol tv.
‘postavit, zastavit’. Srov. :existence, z ribb(a) ‘žebřík’ (souvisí s angl. rib
:asistent. ‘žebro’, srov. :žebro) a stol ‘židle’
rezoluce ‘zásadní usnesení’, rezolutní (srov. :stůl).
‘rozhodný’. Přes něm. Resolution tv. rigidní ‘ztuhlý, nehybný, strnulý’, rigi-
z fr. résolution ‘rozhodnutí, usnesení, dita. Z lat. rigidus ‘ztuhlý, tvrdý, nelí-
rozřešení, rozpuštění’ z pozdnělat. re- tostný’ od rigēre ‘být tuhý, ztuhnout’.
solūtiō ‘rozvázání, rozhodnutí’ od re- Srov. :rigorózum.
solvere ‘rozvázat, uvolnit, zrušit’ z rigol ‘strouha; prohlubeň’. Z fr. rigole
:re- a solvere tv. Srov. :absolutní, ‘stružka, žlab, rýha’ a to ze střniz. re-
:solventní. gel ‘přímka, řádka, ulička’ z lat. rēgula
rezonovat ‘znít ozvukem’, rezonance, ‘pravítko, měřítko’ (viz :regulovat).
rezonanční. Z lat. resonāre ‘znovu se rigorózum ‘doktorská zkouška’, ri-
ozývat, znít ozvěnou’ z :re- a sonāre gorózní. Ze střlat. (examen) rigorosum
‘znít’ od sonus ‘zvuk’. Srov. :aso- tv., doslova ‘přísná (zkouška)’, od rigo-
nance, :sonorní, :sonáta. rosus ‘přísný’ od lat. rigor ‘tuhost, tvr-
rezultát kniž. ‘výsledek’, rezultovat. Přes dost, přísnost’ od rigēre (viz :rigidní).
něm. Resultat, fr. résultat ze střlat. re- rikša ‘lehký dvoukolový vozík tažený člo-
sultatum tv., což je původem příč. trp. věkem’. Přes něm. Rikscha z jap. jinri-
od resultare ‘vyplývat, vycházet’, jež kiša tv. z jin ‘člověk’, riki ‘síla’ a ša
se jako scholastický termín vyvinulo z ‘vůz’, tedy ‘vůz tažený lidskou silou’.
lat. resultāre ‘odskakovat, odrážet se’ z ring ‘zápasiště (pro box)’, ringový. Z
568
riskovat robot
angl. ring tv., vlastně ‘kruh, kroužek’, mútiti (sě) tv., jež odpovídá p. smucić
a to z germ. *hrenga tv., jež souvisí s tv., r. mutít’ ‘kalit, špinit’, s./ch. mútiti
psl. *krǫgъ ( :kruh). ‘kalit, znepokojovat’. Psl. *mǫtiti je
riskovat ‘odvažovat se něčeho nebezpeč- příbuzné s *męsti (viz :mást). Podoby
ného, nejistého; dávat v sázku’, risk, s r- se v č. objevují od 15. st., jejich pů-
riskantní. Podle něm. riskieren z fr. vod však není jasný. Již ve stč. bylo
risquer tv. a to snad z vlat. *risicāre i kormútiti doložené v subst. kormút
‘obeplouvat skalisko, výběžek’ z lat. re- ‘kdo se kormoutí’, ale zda bylo toto
secāre ‘ořezávat, osekávat’ z :re- a sloveso prvotní - a rmútiti pak z něho
secāre ‘sekat, řezat’. Srov. :resekce, vzniklo dekompozicí (Ma2 ) - rozhodně
:riziko. není jisté. Srov. :smutný.
rituál ‘ustálený, obřadně provedený roajalista ‘přívrženec království’. Z fr.
úkon’. Přes něm. Ritual tv. z lat. rītu- royaliste (rozšířeno od fr. revoluce) od
āle, což je zpodstatnělý tvar stř. r. adj. royal ‘královský’ z lat. rēgālis tv. od rēx
rītuālis ‘obřadní’ od rītus (viz :ritus). ‘král’, jež souvisí s regere ‘řídit, vést’
ritus ‘způsob obřadu (určité církve)’, ri- (srov. :regent, :rektor).
tuální. Z lat. rītus ‘posvátný řád, ob- róba ‘slavnostní dámské šaty’. Přes něm.
řad, obyčej’. Srov. :rituál. Robe z fr. robe tv. z frk. *rauba ‘oblek’,
rival ‘soupeř, sok’, rivalita. Přes něm. jež asi souvisí s něm. Raub ‘lup, kořist’,
Rival, fr. rivale z lat. rīvālis tv., pů- původně tedy zřejmě šlo o ‘ukořistěný
vodně ‘spoluuživatel vodního zdroje oděv’. Srov. :garderoba.
(potoka, strouhy ap.)’, od rīvus ‘potok,
robě kniž. ‘nemluvně, děťátko’, robátko.
strouha, tok’.
Jen č., srov. však i slk. parobok ‘mlá-
riviéra ‘(mořské) pobřeží vhodné ke slu-
denec’, r. rebënok ‘dítě’ (r.d. robënek).
nění a koupání’. Podle stejnojmenného
K původu viz :rab, k významovému
pobřežního pásu mezi francouzským
vztahu ‘dítě’ - ‘otrok, sluha’ srov. i
přístavem Marseille a italským městem
:otrok, :pachole.
La Spezia. Z it. riviera ‘pobřeží’ (stfr.
riviere ‘území podél řeky’) z vlat. *ri- robinzonáda ‘zákrok, při němž bran-
pāria od lat. rīpa ‘(říční) břeh’. Srov. kář kryje míč skokem do strany’. Podle
:revír. angl. fotbalového brankáře Robinsona,
riziko, rizikový. Přes něm. Risiko z it.st. který s tímto stylem přišel (přelom 19.
risico, risco ‘nebezpečí’ asi z vlat. *re- a 20. st.).
secum ‘skalisko’ (dále viz :riskovat). robit nář. ‘dělat’. P. robić, r.d. róbit’
rizoto. Z it. risotto tv. od riso ‘rýže’. Viz tv., s./ch. rábiti ‘používat’. Psl. *or-
:rýže. biti (B8), původně asi ‘sloužit’, je odvo-
rmen ‘bylina podobná heřmánku’. P. zeno od *orbъ (viz :rab). Srov. :vy-
rumian, sln. rmân. Stejného původu rábět, :podrobit, :poroba, :robot,
jako :heřmánek, jméno vychází z pří- :robota, :robě.
vlastku Rōmānus, Rōmāna ‘římský, robot, robotizovat, robotizace. Umělé
římská (bylina)’. slovo zavedené K. Čapkem v dramatu
rmoutit (se), zarmoutit. Ve stč. bylo R. U. R., rozšířilo se do většiny evrop-
569
robota roj
ských jazyků. Srov. :robit, :robota. rota ‘kolo’. Srov. :rotace.

robota ‘povinná neplacená práce podda- rododendron ‘ozdobný keř s tuhými
ného (za feudalismu)’, robotník, robot- neopadavými listy’. Přes lat. rhodo-
nický, robotovat. Slk., p. robota, r. ra- dendron z ř. rhodódendron ‘oleandr’ z
bóta ‘práce’, sln. rabôta ‘robota’, s./ch. rhódon ‘růže’ a déndron ‘strom’. Srov.
ràbota tv., stsl. rabota, robota ‘otroctví, :oleandr, :růže.
poroba’. Psl. *orbota ‘těžká práce, ot- roh, růžek, rohový, rohatý, roháč, ro-
roctví’ (B8) je odvozeno od *orbъ ‘ot- hovka, rohovina, rohovitý, nároží, ná-
rok’. Příbuzné je něm. Arbeit ‘práce’, rožní. Všesl. - p. róg, r. rog, s./ch. rôg,
dále viz :rab a srov. :robit, :robě. stsl. rogъ. Psl. *rogъ má spolehlivé pří-
robustní ‘silný, hřmotný’. Přes něm. ro- buzenstvo jen v balt.: lit. rãgas, lot.
bust z lat. rōbustus ‘pevný, silný’, pů- rags, stpr. ragis tv. Dále je asi pří-
vodně ‘dubový’, od rōbur ‘dub; pev- buzné lit. rogsóti ‘čnět’ i regė̷ti ‘vi-
nost, síla’. dět’, bsl. kořen by tedy byl *reg- ‘čnět’
rock ‘druh moderní hudby’, rockový, a od toho *rog- ‘to, co ční’. Spojení
rocker, rockerský. Z angl. rock tv. a to s jinými ie. slovy je pochybné, např.
z rock’nr̰oll (viz :rokenrol). něm. ragen ‘čnět’(Ma2 ) i přes zdánlivou
rod, rodový, rodný, rodina, rodinný, ro- blízkost neodpovídá hláskoslovně (A4).
diště, rodák, rodačka, rodit, rodilý, ro- Srov. :rohož.
dič, rodička, rodidla, narodit se, naro- rohlík, rohlíček. Nejspíš odvozeno od
zení, narozeniny, obrodit, obroda, ob- stč. *rohel z psl. *rogъlь (srov. sln. ro-
rození, obrozenec, obrozenecký, odro- gljíč ‘rohlík’ a rógelj ‘roh’) od *rogъ,
dit se, odrodilec, porodit, porod, po- jinak viz :roh.
rodní, porodnice, sourodý, sourozenec, rohovník ‘boxer’, rohování. Podle Ma2
urodit se, úroda, úrodný, zrodit (se), od ob. rohnout ‘dát někomu ránu’, ale
zrození, zrod, zárodek, zárodečný aj. lze vyjít i od :roh (rohy ringu mají v
Všesl. - p., r. rod, s./ch. rôd, stsl. rodъ. boxu důležitou úlohu). V každém pří-
Psl *rodъ tv. je příbuzné s lot. rads padě nepříliš vydařené slovo, které se
‘příbuzný, pohlaví, původ’ (pokud to moc neujalo.
není převzetí ze slov.) a dále asi i s rohož, rohožka, rohožový. Stč. rohožě, p.
lit. rasmė ‘úroda’, alb. rit ‘roste’, ř. rogoża, r. rogóža, na jihu příp. jiné (sln.
orthós ‘přímý, stálý, pravý’, sti. várd- rogôznica, stsl. rogozina). Psl. *rogoža
hati ‘narůstá’, vše by bylo z ie. *u̯redh-, ‘pletivo z rákosí’ je odvozeno od *ro-
*u̯erdh- ‘růst, stoupat’. Jsou však i vý- gozъ ‘rákos’ (viz :rákos).
klady jiné, nabízí se především souvis- rochně nář. ‘prase’, rochnit se. Od ro-
lost s :růst. Srov. ještě :raný, :pří- chati ‘chrochtat’ onom. původu. Srov.
roda, :národ. :hroch.
rodeo ‘slavnost spojená s krocením di- roj, rojnice, rojit se, vyrojit se. Všesl. - p.
vokých koní a býků’. Z am.-angl. rodeo rój, r. roj, s./ch. rôj, stsl. roi ‘množství,
ze šp. rodeo tv., původně ‘sehnání do- tlačenice’. Psl. *rojь, původně zřejmě
bytka’, od rodear ‘sehnat dobytek, ob- ‘tok’, odpovídá sti. raya- ‘tok, spěch’,
kroužit’ z lat. rotāre ‘kroužit, točit’ od obojí je z ie. *roi͡o- od *rei- ‘téci’, k ně-
570
rok romance
muž viz i :zdroj, :řeka, :řinout se, stfr. rol(l)e ‘papírový či pergamenový
:ráj. svitek, soupis’ a to z lat. rotula, rotu-
rok, roční, ročník, ročníkový, ročenka. lus ‘kolečko’, což je zdrobnělina od rota
Stč. i ‘lhůta, doba, jednání’. P., ukr. ‘kolo’. Ze zúženého významu ‘soupis
rok tv., r. rok ‘osud’, s./ch. rȍk ‘termín’, textu a poznámek pro jednoho herce’
stsl. rokъ tv. Psl. *rokъ je odvozeno od se pak ve fr. vyvinul význam ‘(herecká)
*rekti (viz :říci), vývoj významu byl úloha’. Srov. :rolovat, :roláda, :ro-
‘co je řečeno, dohodnuto’ (přeneseně i deo.
‘osud’) → ‘lhůta, termín’ → ‘lhůta 12 role2 zast. ‘pole’, rolník, rolnický, rolnic-
měsíců’ (lhůta jednoho roku byla i za tví. Stč. rolí (jako :paní), p. rola, r.d.
stara dosti častá). V pl. se používalo rol’já, sln.d. râl. Psl. *orlьja (B8) je
spíše slova léto (v dnešní č. po číslov- odvozeno od *orati ( :orat), snad od
kách 5 a výše). Srov. :rokovat. tvaru *orlъ, což by bylo l-ové příč. od
rokenrol ‘druh výstředního tance a mo- původnějšího *orti.
derní hudby’. Z am.-angl. rock’nr̰oll roleta. Dříve i rolo, roló. Přes něm.
tv., doslova ‘houpej se a válej’, z rock Rollo, Rollette z fr. rouleau, roulette tv.
‘houpat se, kolébat se’ and ‘a’ a roll od rouler ‘svinovat’. Viz :roláda, srov.
‘válet se, koulet se’. Výraz pro tento :ruleta.
nový druh hudby zavedl počátkem 50. rolnička ‘malý plechový zvoneček’. U Jg
let populární clevelandský diskžokej A. i ronklička. Jen č., ne zcela jasné. Asi
Freed. Srov. :rock. z něm. Klingenrolle ‘zvoneček’, doslova
rokfór ‘druh sýra’. Podle obce Roquefort ‘zvonící váleček’, viz :role1 .
v jižní Francii, kde se vyrábí. rolovat ‘svinovat’. Přes něm. rollen z fr.
rokle, roklina. Jen č. a slk. (rokla). Dříve rouler tv., jež souvisí se stfr. rol(l)e (viz
a nář. i rochle. Z něm. Rachel tv., jež :role1 ). Význam ‘jet po letišti (o leta-
souvisí s dnešním Rachen ‘jícen, kráter’ dle)’ je z angl. roll ‘valit se, kolébat se,
ze sthn. (h)rahho tv. původu asi onom. pojíždět’ téhož původu. Srov. :roke-
rokoko ‘umělecký sloh vyznačující se nrol.
přemírou drobných příkras’. Přes něm. romadúr ‘druh sýra’. Z rak.-něm. Ro-
Rokoko z fr. rococo a to od rocaille madur, jež se vykládá z fr. romadour,
‘umělá skalka (s kamínky a mušlemi)’ romatour, to však je nejasné.
od roc, roche ‘skála’ z vlat. *rocca před- román, románek, románový, romanopi-
lat. původu. sec. Přes něm. Roman z fr. roman tv.
rokovat, rokování. Odvozeno od :rok a to ze stfr. romanz ‘rytířský román
ve starším významu ‘řeč, jednání’ (viz (původně veršovaný)’, doslova ‘co je
:říci). Srov. :odročit, :úrok. napsáno v národním, románském ja-
roláda ‘pokrm ze stočeného plátu těsta zyce (nikoli v latině)’. Slovo je půvo-
či masa s náplní’. Z fr. roulade od rouler dem zpodstatnělé vlat. adv. *Rōmā-
‘svinovat’, jež souvisí se stfr. rol(l)e (viz nicē ‘románsky’ od lat. adj. Rōmānicus
:role1 ). Podoba s ro- místo staršího ‘římský, románský’. Srov. :romance,
ru- vlivem slov jako :rolovat, :role1 . :romantický, :rmen.
role1 ‘svitek; úloha’. Z něm. Rolle ze romance ‘kratší lyricko-epická báseň’.
571
romaneto rosnička
Přes něm. Romanze, fr. romance ze šp. i kašub. ropa ‘pára’. Původ nejasný,
romance, případně ještě ze stprov. ro- psl. *ropa nemá mimo slov. žádné spo-
mans ‘píseň (báseň) v národním ja- lehlivé příbuzenstvo. Z domácích slov
zyce’. Dále viz :román. lze spojit s nejistým ropěti ‘kapat’ (viz
romaneto ‘kratší prozaický útvar s fan- :rampouch).
tastickými, ale nakonec rozumově vy- ropucha. Převzato z p. ropucha, od-
světlenými prvky’. Nerudou prosazo- tud nejspíš i ukr. a r.d. ropúcha. Slovo
vaný název pro tento druh prózy psaný zřejmě expr. (příp. -ucha), výklad však
J. Arbesem vychází z it. romanetto, do- není jistý. Vzhledem k č. nář. rapu-
slova ‘malý román’. Viz :román. cha a zvláště ukr. korópavka, sln. krá-
romantický ‘silně citově působící svou pavica tv. lze p. slovo vyvodit z pů-
nevšedností ap.’, romantika, roman- vodního *kropucha či *chropucha, vše
tik, romantismus. Přejato přes moderní od psl. *korp-/*chorp- ‘hrubý, drsný’
evr. jazyky (něm. romantisch, fr. ro- (srov. č.d. chrapavý tv.). Podobně tvo-
mantique, angl. romantic). Slovo má řeno je lit. rùpūžė tv. od rupùs ‘hrubý,
původ v angl., kde je odvozeno od drsný’ (Ma2 ). Méně pravděpodobné je
angl.st. romant, romaunt ‘román, dob- spojení s :ropa, ropěti podle toho, že
rodružné vyprávění’ ze stfr. romanz, ropucha vyměšuje jedovatou tekutinu.
romant (viz :román). Původní vý- roráty ‘adventní ranní mše’. Podle za-
znam byl ‘fantastický, smyšlený, dob- čátku lat. adventního zpěvu Rōrāte,
rodružný’ (od 17. st.), od konce 18. coeli dēsuper ‘rosu dejte, nebesa
st. slouží k označení nového kulturního (shůry)’ od lat. rōrāre ‘rosit, zavla-
směru (jako protiklad ke klasický). žovat’ od rōs (gen. rōris) ‘rosa’ (viz
ronit ‘po kapkách vypouštět’, uronit, vy- :rosa).
ronit, výron. Všesl. - p. ronić ‘ztrá- rorýs, rorejs ‘druh ptáka s dlouhými kří-
cet, shazovat ze sebe’, r. ronját’ ‘pouš- dly’. Jen č., mnoho nář. variant: ro-
tět, trousit’, s./ch. ròniti ‘potápět se, rejk, rorejc, rorejt, rolejch, lorejs aj.
ronit’. Psl. *roniti, původně nejspíš (Ma2 ). Asi z něm. Rohrreiger ‘bukač’,
kauzativum s významem ‘působit, že případně z dalších variant jako Ro-
něco klesá, padá’, lze srovnat s gót. hrreisser, Rohrreiter od Rohr ‘rákos,
ur-rannjan ‘působit, že něco vychází’ třtina’.
(srov. gót. rinnan ‘téci’, něm. rin- rosa, rosný, rosit, orosit, zarosit (se).
nen tv.), příbuzné je snad i ř. rhanís Všesl. - p. rosa, r. rosá, s./ch. ròsa, stsl.
‘kapka’, rhaínō ‘kropím’. Výchozí ie. rosa. Psl. *rosa je příbuzné s lit. rasà,
*ren-, *ron- ‘působit, že teče’ lze vy- lat. rōs tv., sti. rasā̺ ‘tekutina’, vše z
vodit z *er-en- od hojně rozšířeného ie. ie. *ros- ‘téci’ od *eres- tv. (srov. sti.
*er-, *or- ‘pohybovat’. Dále srov. :ři- áršati ‘teče’). Srov. :roráty, :rozma-
nout, :řeka, :roj. rýna, :ronit.
ropa ‘surová nafta’, ropný, ropovod. rosnička ‘druh žáby’. Od :rosa, snad
Přejato z p. ropa tv., vedle toho i ‘hustý podle toho, že klade vajíčka do vody
černý jíl, hnis’. R.d. ropá ‘hnis, míza, nashromážděné ve velkých listech, du-
lák, nafta’, sln.st. ropa ‘rašelina’, je tinách stromů ap. (Ma2 ), či prostě
572
rosol roubit
podle toho, že za jasného počasí vyse- lat. restis ‘provaz’, sti. ráj͘j͘u- tv., vše
dává na svrchní straně listů, kde se drží od ie. *rezg- ‘plést, vinout’. Srov. :ře-
i rosa. šeto. Expr. rošťák a jeho odvozeniny je
rosol ‘polotuhá klihovitá hmota z orga- zřejmě novější (u Jg ještě není).
nických látek’, rosolovitý, rosolovatět. rota ‘vojenská jednotka’, rotní, rotný,
P. rosół ‘polévka (z masa)’, r. rassól rotmistr. Stč. rota ‘družina, zástup,
‘lák’, s./ch. rásōl tv., b. razsól ‘ky- cháska, sekta’. Ze střhn. rot(e), rotte
selé zelí’. Psl. *orzsolъ, původně ‘slaná ‘(vojenská) družina, společenství’ ze
voda, lák’, je odvozeno od *orzsoliti, stfr. rote tv. ze střlat. rupta ‘skupina,
viz :roz- a :sůl. (loupeživý) oddíl’, což je zpodstatnělé
rosomák ‘druh severské šelmy příbuzný příč. trp. v ž.r. od lat. rumpere ‘zlo-
kuně’. Přejato Preslem z p. rosomak mit, roztrhnout’. Srov. :raut, :ban-
a to nejspíš z r. rosomácha tv. Pů- krot, :rotyka, :korupce.
vod slova není jistý, snad lze uvažovat rotace ‘otáčivý pohyb’, rotační, roto-
o tabuovém přesmyku (D4) ze *soro- vat, rotačka, rotor. Z lat. rotātiō tv.
macha (je ukr.d. soromácha tv.) z psl. od rotāre ‘kroužit, točit se’ od rota
*sormacha (B8), jež by bylo příbuzné ‘kolo, kruh’. Srov. :rotunda, :runda,
s lit. šarmuõ ‘hranostaj’ (viz :hranos- :role1 .
taj, :hermelín). rotunda ‘okrouhlý románský kostelík’.
rostbíf ‘maso z hovězího hřbetu rychle Ze střlat. rotunda tv., což je zpodstat-
upečené’. Z angl. roast beef tv. z ro- nělý tvar ž.r. lat. adj. rotundus ‘ku-
ast ‘pečený’ (srov. :rošt, :restovat) latý, okrouhlý, uzavřený’ od rota ‘kolo,
a beef ‘hovězí (maso)’ (srov. :biftek). kruh’. Srov. :rotace, :runda.
rostlina, rostlinný, rostlinstvo, rostli- rotyka ob. expr. ‘povyk, pozdvižení’.
nář(ka). Viz :růst. Expr. útvar od :rota ve starším vý-
rošáda ‘přesun věže a krále v šachách’. znamu ‘cháska, sběř’, srov. i rotiti se
Přes něm. Rochade tv. (přejato s fr. vý- ‘shlukovat se, bouřit’.
slovností) od střhn. roch ‘věž v šachách’ roub ‘větévka (s pupeny) přenášená
a to přes stfr. roc a šp. roque tv. z per. na podnož’, roubovat, roubování, na-
rokh ‘válečný slon’. Srov. :hroch. roubovat. Od :rubat ‘sekat’, srov.
rošt, roštěná, roštěnka, roštěnec. Z něm. :roubík.
Rost tv., jehož původ není jasný. Srov. roubík ‘předmět na ucpání úst; ko-
:restovat, :rostbíf. lík’. Zdrobnělina od roub ‘kolík, něco
roští, hov. expr. rošťák, rošťácký, rošťác- useknutého’ (viz :roub, :rubat). Pů-
tví, rošťárna. Stč. roždie, roščie je z vodně kolík, který se dával podobně
psl. *rozdžьje (B1) od *rozga ‘prut, jako udidlo např. vzpurným koním, te-
větvička’, jehož pokračováním je stč. latům, aby nesála mléko na pastvě ap.,
rózha ‘větvička, ratolest’, p. rózga, r. pak přeneseno i na jiné prostředky k
rózga, s./ch. rȍzga, stsl. rozga tv. Ob- zacpání úst (Ma2 ).
vykle se spojuje s lit. règzti (1.os.přít. roubit ‘stavět ze dřeva’, roubený, rou-
rezgù) ‘plést, vázat’, sthn. rusch ‘sítina bení, sroubit, srub, obroubit, obruba,
(druh trávovité byliny)’, angl. rush tv., vroubit, vrub, vroubek, zárubeň. Stej-
573
rouhat se roz-
ného původu jako :rubat, posun vý- Kopf ) haben ‘mít ztřeštěné nápady’.
znamu ‘sekat’ → ‘stavět z otesaných roura, rourka. Ze střhn. rōre (dnes
trámů’ → ‘stavět ze dřeva’. Röhre) ‘trubice’ od rōr tv., původně
rouhat se ‘projevovat neúctu a po- ‘rákos, třtina’ (dnes Rohr). Srov. :ro-
směch něčemu posvátnému’, rouhání, rýs.
rouhavý. P. urągać, r. rugát’sja ‘na- rousat se ‘brouzdat se (mokrou travou
dávat, hádat se’, s./ch. rúgati se ‘vy- ap.)’, urousat se. Snad od psl. *rusti
smívat se, posmívat se’, stsl. rǫgati sę ‘hýbat se, téci’, srov. r. rúslo ‘koryto,
tv. Psl. *rǫgati sę, původně asi ‘(hla- řečiště’, lit. rusė̷ti ‘téci’. K dalším sou-
sitě) otvírat ústa’, má stejný původ vislostem viz :ruch, :rychlý, :rušit.
jako psl. *ręgnǫti (srov. csl. ręgnǫti ‘ot- rouška. Viz :roucho.
vírat (ústa)’, sln. régniti ‘puknout’, ré- routa ‘druh aromatické byliny’. Stč.
gati ‘zívat’ i naše :řehnit se). Příbuzné rúta, převzato (případně přes střhn.
se zdá být lit. išrangúoti ‘vysmívat se’, rūte) z lat. rūta a to z ř. rhȳtē̺ tv. ne-
lat. ringī ‘zívat, cenit zuby, zlobit se’, známého původu.
výchozí ie. kořen (zřejmě onom.) však rov kniž. ‘hrob’. Všesl. - p. rów ‘příkop’,
není jistý. r. rov, s./ch. rôv tv., stsl. rovъ ‘jáma’.
Psl. *rovъ je příbuzné s *ryti ( :rýt),
roucho, rouška. Stč. i rúcha (odtud
srov. stejné střídání hlásek u :krýt a
dnešní zdrobnělina). P.st. rucho, r.st.
:krov.
rúcho, s./ch. rȕho. Psl. *rucho není
rovněž přísl. Jen č. Z rovně (viz :rovný)
zcela jasné. Snad vychází ze stejného
a částice ž(e) ( :že).
kořene jako :rušit, :rouno, :rvát,
rovný, rovnost, rovnostářství, rovina,
vykládá se jako ‘(nepřátelům) servaný
rovinka, rovinný, rovinatý, rovnice,
či vyrvaný oděv’. Významová paralela
rovník, rovníkový, rovnátka, rovnat,
by byla v :róba.
narovnat, odrovnat, porovnat, přerov-
rouno ‘ovčí vlna (s kůží)’. Všesl. - p. nat, přirovnat, přirovnání, srovnat,
runo, r. runó, s./ch. rúno, stsl. runo. srovnání, urovnat, úroveň, úrovňový,
Psl. *runo je odvozeno od *ruti ‘rvát’, vyrovnat, zarovnat, zároveň. Všesl. -
původně tedy ‘naškubaná vlna (jedné p. równy, r. róvnyj, s./ch. rávan, stsl.
ovce)’ (vlna se původně nestříhala, ale ravьnъ. Psl. *orvьnъ (B8) je adj. od-
škubala). Dále viz :rvát, srov. :rou- vozené od nedoloženého předsl. *orvo-
cho. , jež je příbuzné se stpr. arwis ‘pravý,
roup ‘hlíst cizopasící ve střevech’. Jistě opravdový’, něm. Raum ‘prostor’, angl.
souvisí s něm. Raupe ‘housenka’, pře- room ‘místnost’, ir. róe ‘rovné pole’,
neseně ‘vrtoch’. Vzhledem k rozšíření lat. rūs ‘pole, venkov, statek’ (srov.
slova (ve slov. jazycích jen p. rup, za- rurální, :rustikální), av. ravah- ‘pro-
tímco v germ. je střhn., střdn. i střniz. stor’ i chet. aruna- ‘moře’, vše je od ie.
rūpe) se zdá pravděpodobnější převzetí *(a)reu- ‘otevřít, rozprostřít’.
z něm. do slov. jazyků (HK) než na- roz- předp. Všesl. - p. roz-, r. raz- (pře-
opak (Ma2 ). Mít roupy ‘být bujný’ je jato z csl., původně roz-), s./ch. raz-,
rovněž nejspíš podle něm. Raupen (in stsl. raz-. Psl. *orz- (B8) je příbuzné
574
rozbřesk rozmar
s *oriti ‘rozrušit, oddělit’ (srov. :obo- :hořký.

řit se), tvoření však není zcela jasné (-z rozhřešení ‘odpuštění hříchů’. Původně
se někdy vykládá analogií podle *bez, pč. *rozrěšenie od *rozrěšiti (srov. r.
*perzъ, *vъzъ). Východiskem je ie. *er- razrešít’ ot gréchov a také stč. rozřě-
‘oddělit, jít od sebe’, od něhož je i lit. šiti sě ‘rozpustit se’), což je kalk za
ìrti ‘rozpadnout se, rozpárat se’, arlat. absolvere ‘zprostit, rozvázat, osvo-
dýti ‘oddělit, štěpit’, sti. árdha- ‘část, bodit’ (srov. :absolvovat). V č. lid.
strana’ i naše :řídký. Srov. :různý, etym. (D2) přikloněno k :hřích.
:rozum, :rozkoš, :rozmar aj. rozinka, rozinkový. Z něm. Rosine a to
rozbřesk, rozbřesknout se. P. brzask, r. z fr. raisin (sec) tv., doslova ‘(suchý)
brezg, sln. brêsk, stsl. probrězgъ. Psl. hrozen’, z lat. racēmus ‘zrno, hrozen’.
*brěskъ je příbuzné s lit. brė̷kšti ‘sví- rozjívený, rozjívenec. U Jg ve významu
tat’ a dále asi i av. brāzaiti ‘svítí’, sti. ‘uplakaný’ a ‘hloupý, otevřhuba’. Z pů-
bhrā̺j͘ate tv., vše od ie. *bhrēǵ- ‘svítit, vodního *rozzěvený ‘doširoka otevřený’
bílý’ (A1). z :roz- a *zěviti ‘otevřít, roztáhnout’,
rozcapit se expr. ‘roztáhnout nohy, roz- jež souvisí se :zívat, :zet.
valit se’. Nejspíš z :roz- a onom. zá- rozkol, rozkolník. Viz :roz- a :kláti.
kladu cap-, který je v starším capit ‘tr-
rozkoš, rozkošný, rozkošník, rozkoš-
hat’ a :capat.
nický. P. rozkosz, r. róskoš’ ‘nádhera,
rozčilit, rozčílit, rozčilený. Asi přejato v přepych’, s. ráskoš tv. Psl. *orz(ъ)košь
obrození z p. rozczulić ‘dojmout, vzbu- je odvozeno od slovesa *orz(ъ)kochati
dit cit’ od czuły ‘citlivý’ (viz :čít, (srov. stč. rozkochati ‘potěšit’), viz
:čilý). Původně v témže významu :roz- a :kochat se.
jako v p. (Jg), pak posun v hodnocení
rozličný. P. rozliczny, r. razlíčnyj,
na ‘přivést do prudkého neklidu, rozzlo-
s./ch. rázličan, stsl. različьnъ. Psl.
bit’.
*orz(ъ)ličьnъ je tvořeno z *orz- ( :roz-
rozčísnout ‘hřebenem rozdělit; rozštíp- ) a odvozeniny od *likъ, *liko, *lico (viz
nout, rozpůlit’. Dříve rozčesnouti (Jg). :líc(e)). Srov. :různý.
Viz :roz- a :česat.
rozmanitý, rozmanitost. Slk.st. rozma-
rozedma ‘onemocnění plic ze zmenšené jitý, p. rozmaity. Nepříliš jasné. Původ-
dýchací plochy’. Viz :roz- a :dmout nější je snad podoba s j (od psl. *ma-
se. jati?, srov. :maják).
rozednít se, rozednění. Viz :roz- a rozmar, rozmarný, rozmařilý, rozmaři-
:den. lost. Jen č. Stč. rozmářěnie ‘oslabení,
rozeta ‘růžice, dekorativní prvek ve malátnost’, rozmařělý ‘ochablý, ma-
tvaru růže’. Z fr. rosette tv. od rose látný’. Nejspíš z :roz- a základu, který
‘růže’ (viz :růže). je v :mařit (srov. stč. mářěti ‘mdlít,
rozhlas, rozhlasový. Novotvar, který se ochabovat’). Vývoj významu u staršího
ujal ve 20. letech 20. st. vedle cizího rozmařilost byl ‘ochablost, malátnost’
:rádio. Viz :roz- a :hlas. → ‘lenost’ → ‘marnotratnost’, rozmar
rozhořčit se, rozhořčený. Viz :roz- a s dalším posunem významu je asi až od
575
rozmarýn(a) rtuť
obrození. ( :socha).
rozmarýn(a) ‘jihoevropský okrasný po- rozšafný. Nejspíš z něm. rechtschaffen
lokeř’. Přes něm. Rosmarine z lat. rōs ‘poctivý, řádný’, doslova ‘správně dě-
marīnus tv., doslova ‘mořská rosa’ (viz laný’ (srov. :recht a :šafář). První
:rosa a :moře). Motivace této meta- část něm. složeniny nahrazena předp.
fory není známa. :roz- (asi podle rozvážný, rozumný
rozmělnit. Viz :roz- a :mělnit. ap.).
rozpaky, rozpačitý, rozpakovat se. Stč. rozšmelcovat ob. expr. ‘rozmačkat, roz-
rozpak i rozpač, jen č. Prvotní je drtit, rozjezdit’. K něm. schmelzen
zřejmě sloveso (stč. rozpáčiti ‘uvést do ‘roztavit, rozpustit’, dále viz :smalt.
rozpaků, zviklat’), dále viz :páčit, roztomilý. Z :roz- a :milý, se zesilu-
:opak. Význam pochopíme ze srov- jící částicí -to-. Srov. roztodivný a také
nání páčiti ‘působit proti’, rozpáčiti :prostopášný.
‘zviklat’ (srov. význam předp. :roz-). roztržitý, roztržitost. Stč. i roztrhalý,
rozplizlý ‘rozbředlý, nezřetelný’, roz- roztrhaný ‘neklidný, rozervaný’, viz
pliznout se. Jen č. U Jg je i rozplzlý tv. a :roz- a :trhat.
rozplíhati ‘rozbřednout’, uvedené slovo rozum, rozumný, rozumový, rozumět,
patří do tohoto rozkošatělého příbuzen- dorozumět se, dorozumění, porozumět,
stva. Viz :plazit se, :oplzlý, :plou- porozumění, srozumitelný, srozumitel-
hat (se). nost, vyrozumět, vyrozumění. Všesl.
rozpoltit, rozpolcený. Asi již psl. - p. rozum, r. rázum (z csl.), s./ch.
*orz(ъ)pol(ъ)titi je odvozeno od psl. rȁzūm, stsl. razumъ. Psl. *orzumъ je
*pol(ъ)tь ‘půlka’ a to od *polъ (viz tvořeno z *orz- ( :roz-) a *umъ (viz
:půl). Pokračováním psl. *pol(ъ)tь je :umět). Předponou rozje tu vyjád-
č.d. polt ‘velký kus slaniny’, r. pó- řena rozlišovací schopnost myšlení.
lot’ ‘půlka zabitého prasete’, sln. plât rozverný, rozvernost. U Jg i rozvířený,
‘strana’, csl. platь tv. rozvejřený, tedy ‘ten, v kom to víří’, viz
rozptýlit, rozptýlení, rozptyl. Jen č., ne- :vír.
příliš jasné. Vzhledem k p. rozpylić, r. rožeň. Všesl. - p. rożen, r. rožón, s./ch.
raspylít’ tv. lze vyjít z psl. *orzpyliti rážanj, csl. ražьnъ. Jednotlivé slov. po-
(viz :roz- a :pyl), ale -t- je nejasné. doby ukazují na psl. *oržьnъ, *or-
rozpustilý, rozpustilost. Stč. i rozpúščěti žьnь (B8), k němuž však nelze na-
sě ‘být nevázaný’, viz :roz- a :pus- jít spolehlivé příbuzenstvo. Spojení s
tit. Srov. podobně něm. ausgelassen tv. *rogъ ( :roh) či s *raziti ( :ráz) nelze
z aus ‘vy-’ a lassen ‘nechat, pustit’. zcela vyloučit, předpokládá však ne-
rozrazil ‘druh byliny’. Viz :roz- a pravidelné změny buď v jsl., nebo v zsl.
:ráz. Věřilo se, že čistí krev a rozráží a vsl.
hleny. rtuť, rtuťový, rtuťovitý. Slk. ortuť, p.
rozsocha ‘vidlicovitě rozrostlá větev’, rtęć, r. rtút’ (str. rъtutь), v jsl. výrazy
rozsochatý. P. rosocha, ukr. rozsócha, jiné (s./ch. žı va). Psl. *rъtǫtь je ne-
sln. rázsoha. Psl. *orz(ъ)socha je tvo- jasné. Časté vyvozování z ar. utārid,
řeno z *orz- ( :roz-) a *socha ‘větev’ tur. utaryd tv. (HK, Ma2 ) je nepřija-
576
rub ruka
telné foneticky, navíc by takové pře- místa, které text zákona zaujímá, od-
vzetí asi sotva minulo jsl. tud pak přenášeno dále.
rub, rubový. Všesl. - p. rąb ‘okraj, lem; ručit, ručení, ručitel(ka), zaručit se,
rub’, r.d. rub ‘hrubý oděv, hadry, šev’, záruka, doručit, doručovatelka. Od
s./ch. rûb ‘okraj, obruba’. Psl. *rǫbъ :ruka, vlastně ‘podáním ruky ujistit’.
(B7) znamenalo původně ‘co je odsek- Srov. :poručit.
nuto, odříznuto’ (v č. původně ‘spodní ruda, rudný. Všesl. - p. ruda, r. rudá,
strana kůže’, k významu ‘okraj, lem’ s./ch. rúda, stsl. ruda. Psl. *ruda je nej-
srov. :kraj), od *rǫbiti, *rǫbati ‘sekat’ spíš zpodstatnělé adj. ž.r. k *rudъ (viz
(viz :rubat). Srov. :rubáš. :rudý), tedy ‘hornina obsahující rudý
rubáš ‘prosté splývavé roucho (pro ze- kov’ (srov. :rez). Sblížení s nejasným
mřelé)’. R. rubácha, rubáška ‘košile, ha- něm. Erz tv. (stdn. arut) či lat. raudus
lena’, sln. róbec ‘ručník, šátek, kapes- ‘neopracovaný kus rudy’ jako se slovy
ník’. Vše je to od psl. *rǫbъ ‘(uříznutý) substrátového původu souvisejícími se
kus látky’ (viz :rub). sumer. urudu ‘měď’ (Ma2 ) je sice lá-
rubat, rubač, narubat, zrubat, prorubat, kavé, ale sotva pravděpodobné.
odrubat. Všesl. - p. rąbać, r. rubít’, rudimentární, rudimentální ‘základní,
sln.st. robíti tv., s./ch. rúbiti ‘lemovat’. elementární’. Novější odvozeniny (fr.
Psl. *rǫbati, *rǫbiti ‘sekat’ (B7) (srov. rudimentaire od 19. st. ap.) od lat.
:roubit) je příbuzné s lit. rémbėti ‘stá- rudīmentum ‘počátek, základ, první
vat se zjizveným’, rum̃bas ‘jizva, zářez, pokus’ od rudis ‘syrový, hrubý, nezku-
lem’ a asi i s něm. Rumpf ‘trup, kmen’ šený’.
(vlastně ‘něco osekaného’); východis- rudý, rudnout, zrudnout, zarudnout, za-
kem by bylo ie. *remb- ‘sekat, dělat rudlý, vyrudnout. P. rudy, r.d. rudój,
záseky’. Srov. :rub, :rubáš, :roub, s./ch. rûd ‘načervenalý’. Psl. *rudъ
:roubík. je příbuzné s lit. raũdas, něm. rot,
rubín ‘červený drahokam’, rubínový. angl. red, lat. ruber, ř. erythrós, sti.
Přes něm. Rubin ze stfr. rubin ze střlat. rudhirá- tv., vše od ie. *reudh- ‘rudý,
rubinus tv. a to od lat. ruber, rubeus červený’. Srov. :rdít se, :ruda, :rez,
‘červený, rudý’ (viz :rudý). :ruměný, :rusý, :ryzí, :rubín,
rubl ‘ruská měnová jednotka’. Z r. rubl’ :rubrika.
tv. od rubít’ (viz :rubat). Původně ruch, ruchový, rušný. P. ruch ‘pohyb,
vlastně ‘odštěpek, odřezek’ - myslí se hnutí, běh, provoz’, r. ruch ‘zmatek,
tím odštěpek od hřivny (r. grívna), shon, neklid’. Dějové subst. k *rušiti
která byla původní měnovou jednot- (viz :rušit).
kou. ruina ‘zřícenina, troska’, ruinovat, zrui-
rubrika ‘oddíl v tiskopisu, novinách, ča- novat. Přes něm. Ruine z lat. ru-
sopisu’. Přes něm. Rubrik tv. z lat. īna (častěji pl. ruīnae) ‘zřícení, zkáza;
rubrīca ‘červená hlinka, červeně na- trosky’ a to od ruere ‘řítit se, bořit se’,
psaný nadpis’ od ruber ‘červený’ (viz jež souvisí s :rýt a :rvát.
:rudý). Původně označení červeného ruka, ručka, ručička, ruční, ručnice, ruč-
nadpisu jednotlivých zákonů, potom i ník, rukáv, rukávník, rukavice, ruka-
577
rukojeť ruměný
vička, rukavičkář, rukavičkářství, ruč- st. z Burgundska do Falcka (fr. název

kovat, přeručkovat, područí, náruč. je pinot gris).
Všesl. - p. ręka, r. ruká, s./ch. rúka, ruleta ‘druh sázkové hazardní hry’. Z fr.
stsl. rǫka. Psl. *rǫka (B7) odpovídá roulette tv., doslova ‘kolečko’, od stfr.
lit. rankà, lot. ruoka, stpr. rancko tv. roelle z lat. rotella, což je zdrobnělina
a asi i pozdnělat. branca ‘tlapa’ (asi od rota ‘kolo’. Srov. :roleta, :roláda,
z galštiny, srov. :branže), východis- :rulička, :role1 .
kem by bylo ie. *u̯ronkā ‘tlapa, ruka’, rulička. Zdrobnělina od něm. Rouleau,
vlastně ‘to, čím se sbírá, uchopuje’ fr. rouleau ‘svitek, stůček, váleček’
od ie. *u̯renk- ‘sbírat’ (srov. lit. riñkti od rouler ‘svinout, stočit, válet’. Viz
tv.), původně asi ‘kroutit, vinout’, od :role1 , :roláda, :ruleta.
ie. *u̯er- tv. Srov. :ručit, :poručit, rulík ‘druh byliny s jedovatými bobu-
:obruč, :rukojeť. lemi’. Nář. (mor.) lulík, slk. l’ulok (viz
rukojeť ‘držadlo’, rukověť ‘příručka’. P. :lilek). V č. u jména tohoto druhu di-
rękojeść, r. rukoját’ tv, s./ch. rȕkovēt similace lul- > rul-.
‘hrst, svazek’, stsl. rǫkovętь, rǫkojętь rum1 ‘stavební odpad’, rumiště. Nej-
‘hrst, otep’. Psl. *rǫkojętь, *rǫkovętь, spíš z něm. Rummel ‘lomoz, mela; ha-
vlastně ‘co pojme ruka’, je stará slo- raburdí’, srov. i p. rum ‘rum, rozva-
ženina z *rǫka (viz :ruka) a *jęti (viz liny; lomoz, rámus’. Původ onom. Srov.
:jmout). V č. využito dvojtvaru k roz- :rumraj.
lišení významu (k vloženému v srov. rum2 ‘druh alkoholického nápoje’,
:pavouk). rumový. Přes něm. Rum z angl. rum a
rukojmí. P. rękojmia ‘záruka’, ręko- to z řeči angl. osadníků na Barbadosu
jemca ‘rukojmí, ručitel’. Původně totéž (17. st.), kde bylo zkráceno z původ-
co ‘ručitel’. Viz :ruka a :jmout. ního rumbullion. To znamená v angl.
rukovat ‘nastupovat na vojnu’. Z něm. nář. ‘pozdvižení, povyk’ a je onom.
einrücken tv. z ein- ‘v-, na-’ a rücken původu. Snad tedy přeneseno na nový
‘postupovat, posunovat’. nápoj ze zkvašeného třtinového cukru
ruksak hov. ‘batoh’. Z něm. Rucksack podle projevů, které jeho požívání do-
(z alpských nářečí) a to k něm. Rüc- provázely.
ken ‘záda’ a Sack ‘pytel’. Srov. :sáček, rumba ‘druh latinskoamerického tance’.
:žok, :váček. Z kubánsko-šp. rumba tv., nejspíš od
rula ‘druh horniny’. Novější, od obro- šp. rumbo ‘směr, cesta; nádhera’ a to z
zení (Jg), ale nejasné. Asi vytvořeno lat. rhombos ‘kosočtverec, čarodějnický
podle :žula, ale odkud je počáteční r-? kruh’ z ř. rhómbos tv.
Uvažuje se o něm.d. rull (něm. Geröll) ruměný, ruměnec, rumělka. Stč. rumný,
‘štěrk, oblázky’ (Ma2 ), ale příliš pře- novější ruměný je asi z p., rumělka z jsl.
svědčivé to není. P. rumiany, r. rumjányj, s./ch. rùmen
ruláda. Viz :roláda. tv., sln. rumȅn ‘žlutý’, stsl. ruměnъ ‘oh-
rulanda ‘druh vína’, rulandské. Z něm. nivě zbarvený’. Psl. *ruměnъ ‘červený,
Ruländer a to podle obchodníka Ru- oranžový’ je odvozeno asi od *rumy,
landa, který toto víno přivezl zač. 18. gen. *rumene, jež odpovídá lit. raumuõ
578
rumpál rušit
‘sval, libové maso’, obojí z ie. *roudh- tek jara’, v křesťanském přehodnocení
mōn ‘něco (jasně) červeného’ (A6, A9, pak ‘neděle před letnicemi’ (srov. i stsl.
B2) od *reudh- ‘rudý’ (viz :rudý, srov. rusalija ‘letnice’) a to (případně přes
:rusý). střř. rūsália tv.) z pozdnělat. rosālia
rumpál ‘ruční naviják’. Nejspíš z něm. ‘svátek růží’, původně pohanský svá-
Rollbaum tv. z rollen ‘válet, vinout’ a tek okrašlování hrobů, od rosa ‘růže’
Baum ‘strom’, dříve i ‘kmen, tyč’, pří- (viz :růže). R. rusálka lid. etym. (D2)
padně z jiných podobných něm. slo- spojováno s rúslo ‘řečiště, strouha’, u
ženin - Rollbalken, Rundbalken, Run- nás pak i s :rusý.
dbaum (HK). růst, rostoucí, rostlý, rostlina, růst,
rumplovat ob. ‘(hřmotně) lomcovat’. Z růstový, dorůst, dorost, dorostenec,
něm. rumpeln ‘rachotit’ onom. původu. dorostenka, dorostenecký, narůst, ná-
Srov. :rumraj(ch), :rum1 . růst, odrůst, odrostlý, porostlý, po-
rumraj(ch) zast. ob. ‘vřava, rozruch’. Asi rost, prorůst, prorostlý, přerůst, pře-
zkřížením (D4) něm. Rummel ‘povyk, rostlý, přirůst, přírůstek, rozrůst se,
mela’ a Mummerei (viz :mumraj). srůst, srostlý, vyrůst, výrostek, vzrůst,
Srov. :rum1 , :rumplovat. vzrostlý, zarůst, zarostlý aj. Všesl. - p.
runa ‘litera starogermánského rytého róść, r. rastí (z csl.), s./ch. rásti, stsl.
písma’, runový. Z něm. Rune tv., sthn., rasti. Psl. *orsti nemá zcela jasný pů-
gót. rūna, stisl. rún znamenalo vedle vod. Obvykle se spojuje se stir. ard ‘vy-
toho sekundárně i ‘tajemství’ (odtud soký’, lat. arduus ‘strmý, čnící do výše’,
něm. raunen ‘(tajemně) šeptat’). Pů- lat. arbor ‘strom’, jako východisko se
vod nejistý, snad od ie. *reu- ‘rýt, drá- uvádí ie. *ard(h)- ‘vysoký; růst’(A2).
sat’ (viz :rýt). Ve slov. *ard-t- > *orst- (A5, B5).
runda ob. ‘pohoštění společnosti kolem Otázkou je vztah k :rod.
stolu sklenkou alkoholického nápoje’. Z rustikální kniž. ‘venkovský, selský’. Přes
něm. Runde ‘kolo, kruh; společnost u něm. rustikal ze střlat. rusticalis od lat.
stolu’ od rund ‘kulatý’ z fr. rond z lat. rūsticus tv. od rūs ‘venkov, pole, ven-
rotundus tv. od rota ‘kolo’. Srov. :ro- kovský statek’.
tunda. rusý ‘světle žlutý s rezavým odstínem’,
rupat, rupnout, rupnutí. Onom. původu rusovláska. Všesl. - p. rusy, r. rúsyj,
(srov. :lupat, :chrupat). s./ch. rûs, csl. rusъ tv., sln. rûs ‘čer-
rupie ‘měnová jednotka některých jiho- venohnědý’. Psl. *rusъ je příbuzné s
asijských států’. Přes port. rupia (angl. lit. raũsvas ‘červenavý’, lat. russus ‘čer-
rupee) z hind. rūpīya tv. ze sti. rūpya vený’, východiskem je ie. *roud-s- (A9,
‘(tepané) stříbro’. B2) od *reudh- ‘červený’ (viz :rudý).
rus ‘druh obtížného hmyzu’. Z p. rus či Srov. :ryšavý, :rez, :ruda.
něm. Russe. Jména podobného hmyzu rušit, rušivý, rušitel, narušit, naruši-
jsou často dávána podle národa - srov. tel, porušit, porucha, poruchový, pře-
:šváb i p. prusak, r. prusák tv. rušit, přerušení, rozrušit, rozruch, vzru-
rusalka ‘vodní víla’. Z r. rusálka tv., šit, vzrušení, vzruch, zrušit, zrušení.
nejspíš od str. rusalija ‘pohanský svá- Všesl. - p. ruszyć ‘pohnout, zdvihnout,
579
rutina rychlý
vzrušit’, r. rúšit’sja ‘hroutit se’, s./ch. zervat, rozervanec, servat, urvat, vy-
rȕšiti ‘bořit, rušit’, stsl. rušiti tv. Psl. rvat. Stč. rváti, 1.os.přít. ruju. Všesl.
*rušiti je nejspíš opětovací sloveso od - p. rwać, r. rvat’, s./ch. (h)r vati, stsl.
nedoloženého *rusti ‘rýt, kopat’, které rъvati. Psl. *rъvati, 1.os.přít. rujǫ, je
odpovídá lit. raũsti tv. a lot. raust ‘hra- příbuzné s lit. ráuti ‘vytrhávat’, lot.
bat’, příbuzné je stisl. ryskja ‘rvát’, rúst raut ‘rvát’, lit. ravė̷ti ‘plet’, lat. ruere
‘rozvaliny’, vše od ie. *reu-s- ‘rýt, rvát’ ‘řítit se, rozrývat’, toch. AB ru- ‘rvát’,
od *reu- tv. Viz dále :rýt, :rvát, vše od ie. *reu- ‘rýt, rvát’ (B2). Viz i
srov. :ruch. :rýt, srov. :rouno.
rutina ‘zručnost, zběhlost’, rutinní, ruti- ryba, rybka, rybička, rybí, rybnatý, ry-
nér. Z fr. routine ‘zběhlost, vyšlapaná bina, rybář, rybařit, rybářský, rybář-
cesta, šablona’ od route ‘cesta, dráha’ ství, rybárna, rybník, rybníkář, rybní-
a to z vlat. (via) rupta, vlastně ‘pro- kářský, rybníkářství, porybný. Všesl. -
ražená (cesta)’, od lat. ruptus, což je p. ryba, r. rýba, s./ch. rı ba, stsl. ryba.
příč. trp. od rumpere ‘zlomit, roztrhat’. Psl. *ryba je etymologicky neprůhled-
Srov. :rota, :raut, :bankrot. nou inovací starých ie. výrazů pro rybu
různý, různost, různice, různit se, roz- (z nichž je např. něm. Fisch, lat. pis-
různit se. Stč. rózný (C5). Všesl. - p. cis). Řada výkladů, žádný však nepře-
rózny, r. ráznyj (z csl. vedle domácího svědčuje.
róznyj ‘oddělený, lichý’), s./ch. rázan, rybíz, rybízový. Z rak.-něm. Ribis(el) a
stsl. razьnъ. Psl. *orzьnъ (B8) je odvo- to přes it. ribes, střlat. ribes(ium) z ar.
zeno od *orz(ъ) (viz :roz-). rībās z per. rībās ‘druh rebarbory’. Zá-
růž ‘rtěnka’. Z fr. rouge ‘červeň, červený’ měna významu v Evropě proběhla asi
z lat. rubeus ‘červený’ (viz :rudý). na základě kyselé chuti jak rybízové,
růže, růžový, růžovka, růžice. Stč. róžě. tak rebarborové marmelády - obou se
Všesl. převzetí ze sthn. rōsa z lat. rosa užívalo při žaludečních těžkostech.
tv. To nějak souvisí (také převzetí?) s ř.
rhódon tv. (srov. rododendron), původ ryčet, ryk, zaryčet. P. ryczeć, r. rykát’,
se hledá v Přední Asii. Srov. :růženec, s./ch. ríkati, stsl. rykati. Psl. *rykati,
:rozeta, :rusalka. *ryčěti vychází z onom. základu *rū-,
růžek. Viz :roh. k němuž srov. i :řičet, :řvát, :říje.
růženec ‘modlitební pomůcka z kuli- rýha, rýhovat, rýhovaný. Ze střhn. rīhe
ček na řetízku’. Od :růže podle něm. ‘řada, čára’ (dnes Reihe) od ie. *rei-
Rosenkranz (doslova ‘růžový věnec’) a ‘škrabat’.
střlat. rosarium tv. Série modliteb k rychlý, rychlost, rychlík, rychlíkový,
Panně Marii je tu přirovnána k věnci zrychlit, urychlit, rychlo-. P. rychły tv.,
růží. Tento způsob modlitby se v Ev- r. rýchlyj ‘kyprý’. Psl. *rychlъ souvisí s
ropě rozšířil ze Španělska (13. st.) a :ruch, :rušit, kromě souvislostí uve-
spojuje se s podobnými způsoby v is- dených tam srov. lit. rūšė̷ti ‘být pohyb-
lámu a buddhismu. livý, hemžit se’. Vývoj významu v zsl.
rvát, rvavý, rváč, rvačka, narvat, orvat, si snad můžeme představit takto: ‘roz-
porvat se, prorvat, průrva, přervat, ro- rušený, rozbořený’ → ‘hroutící se, řítící
580
rychtář rytmus
se’ → ‘rychle se pohybující’. jazyků starý význam.

rychtář ‘(za feudalismu) zástupce vrch- rys1 ‘druh kočkovité šelmy’. Všesl. -
nosti ve správě obce’, rychta, rychto- p. ryś, r. rys’, s./ch. rı s. Psl. *rysь
vat. Ze střhn. rihter ‘správce, řídící, je příbuzné s lit. lū̺šis, lot. lūsis,
soudce’ od rihten ‘řídit’ (něm. richten), sthn. luhs (něm. Luchs), střir. lug, lat.
jež je příbuzné s lat. regere tv. Srov. lynx (z ř.), ř. lýnx, vše od ie. *leuk̸-
:recht, :rektor. ‘světlý, bílý’ (A1, A6, B5) (srov. :lysý,
rým, rýmovat, rýmovačka, zrýmovat. Ze :lesk), zřejmě podle světlého zbar-
střhn. rīm (dnes Reim) ze stfr. rime tv. vení srsti rysa. Počáteční r- ve slov. je
od rimer ‘pořádat do řad, veršovat’ a zřejmě způsobeno vlivem kořenů *rus-
to nejspíš z frk. *rīm ‘řada, počet’ od ie. , *rys- (viz :rusý, :ryšavý, srov. i č.
*(a)rei- ‘hodit se, být uspořádaný’, od nář. rysý ‘ryšavý, načervenalý’), rovněž
něhož je i stir. rīm ‘počet’, ř. arithmós označujících barvu.
‘počet, řada’. Méně pravděpodobné je, rys2 ‘charakteristický tah, vlastnost; vý-
že západoevr. podoby vycházejí ze stř- kres’, ryska, rýsovat, rýsovací, rýso-
lat. rhythmus ‘verš’ (viz :rytmus). vání, rýsovadlo, rýsovna, narýsovat,
nárys, obrys. Z něm. Riss ‘trhlina, ná-
rýma. Jen č. a p. Z fr. rhume tv. a to přes
kres, ryska’ od reissen ‘rýsovat, kreslit,
lat. rheuma z ř. rheũma ‘tok, proudění’
trhat’, jež souvisí s angl. write ‘psát’,
od rhéō ‘teču, řinu se’. Srov. :revma,
východiskem je ie. *u̯er- ‘škrabat’.
:katar, :reostat.
ryšavý, ryšavec. Jen č. Původně asi ry-
ryn(e)k zast. ‘náměstí’. Z něm. Ring tv., savý (Jg), srov. p.st. rysawy i č.st. a
původně ‘kruh’. Srov. :ring a :kruh. nář. rysý tv. (srov. :rys1 ). Stejný ko-
ryngle ‘druh sliv’. Zkomolením něm. Re- řen jako v :rusý, liší se pouze dél-
neklode z fr. (prune de) reine-Claude, kou (y < ū, B5), příp. -avý označuje
doslova ‘(slíva) královny Claude’ (srov. menší míru vlastnosti (srov. modravý
lat. regīna ‘královna’). Pojmenována ap.). Srov. ještě :ryzí.
na počest manželky fr. krále Františka rýt, rýč, rytec, rytectví, rytina, podrý-
I. v 16. st. vat, přerývat, rozrýt, vyrýt, zrýt, zarýt.
rýpat, rýpavý, rýpal, rypadlo, rypák, Všesl. - p. ryć, r. ryt’, s./ch. rı ti, stsl.
rozrýpat, vryp. Takto jen č.; p. rypać ryti. Psl. *ryti je příbuzné s lit. ráuti
‘žrát (o dobytku), běžet’, r. rýpat’sja ‘vytrhávat’, stisl. rýja ‘škubat ovcím
‘starat se, vrhat se’, b. rípam ‘vrhám vlnu’, lat. ruere ‘bořit (se), rozrývat’,
se, poskakuji’, s jiným vokalismem sem toch. AB ru- ‘rvát’, vše od ie. *reu-,
patří r.d. rúpa ‘jáma na brambory’, *rū- ‘rýt, kopat, rvát’ (B2, B5). Viz i
s./ch. rȕpa ‘jáma’. Psl. *rypati souvisí :rvát, srov. :rov, :rýpat, :rouno.
s lit. ruõpti ‘rýt’, raupýti tv. (vzhledem rytíř, rytířský, rytířství. Ze střhn.
k významu v r. srov. i lit. rūpė̷ti ‘starat rit(t)er tv., vlastně ‘jezdec na koni’, od
se’) a asi i lat. rumpere ‘zlomit, roztr- reiten ‘jezdit na koni’ (viz :rajtovat).
hat’, vše z ie. *reup-, *rūp- (B2, B5) od Co do významu srov. :kavalír.
*reu- ‘rýt, trhat’ (viz :rýt, :rvát). Č. rytmus, rytmický, rytmika. Přes něm.
tedy, zdá se, uchovává nejlépe ze slov. Rhytmus z lat. rhythmus z ř. rhythmós
581
ryzí řasa
‘rozměr, takt, básnická stopa’ a to od vod není jasný.

rhéō ‘teču, plynu’. Srov. :arytmie, rýže, rýžový. Ze střhn. rīs ze střlat. ri-
:revma, :rýma. sus, risum a to asi románským pro-
střednictvím (it. riso) z lat. orȳza z
ryzí, ryzost, ryzák ‘ryšavý kůň’, ryzec
ř. óryza, to pak je převzato z vý-
‘druh houby’. Všesl. - p. ryży ‘ryšavý’,
chodu (srov. afghánské vrižē, sti. vrīhī-
r. rýžij, s./ch. rîl̓, stsl. ryždь tv. Psl.
), přesný zdroj však není znám. Srov.
*ryd’ь ‘ryšavý, rudý’ (B3) je z ie.
:rejžák, :rizoto.
*rūdh-, což je varianta k *reudh- ‘rudý’
rýžovat, rýžoviště, vyrýžovat, narýžo-
(viz :rudý, :rez, :rusý, :ryšavý).
vat. Od staršího č. rajže, rejz(e), rýže
Původní význam je vidět v odvoze-
(Jg) ‘rýžoviště’ (již od 16. st.) a to asi
ninách ryzák, ryzec, později se v č.
ze střhn. či raně nhn. reise tv. (Ma2 ).
ustálilo ve spojení ryzí zlato (prášek
V č. docházelo ke kontaminaci (D3) s
z čistého zlata je oranžově rudý, srov.
:rýže (snad pro podobnost zrnek zlata
něm. rotes Gold), odtud pak metafo-
2 a rýže).
ricky ‘čistý, nefalšovaný’ (Ma ).
ržát, zaržát. Slk. erdžat’, p. rżać, r. ržat’,
ryzlink ‘druh vína’. Z něm. Riesling (po- sln. hr̷zati, s./ch. r zati. Psl. *rъzati,
prvé v 15. st. jako rüssling), jehož pů- *rъžati je onom. původu.
Ř
řád, řádný, řádový, obřad, obřadní, ‘úmluva, dohoda’, s./ch. rȅda ‘řada’.
obřadný, pořádný, pořádek, pořád- Psl. *ręda je odvozeno od *rędъ (viz
kový, pořádat, pořad, pořadový, úřad, :řád).
úřední, úředník, úřednice, úřednický, řádit, vyřádit se, zařádit si. Etymo-
úřadovat. Všesl. - p. rząd ‘řada, třída, logicky totožné s řadit od :řada i
vláda’, r. rjad ‘řada’, s./ch. rêd ‘řada, :řídit, expr. význam slova je vidět
pořádek, vrstva’, stsl. rędъ ‘řada, po- i na tom, že nebyla provedena pře-
řadí’. Psl. *rędъ (B7) je nejspíš pokra- hláska (C1). Vývoj významu byl asi
čováním ie. *rn̥do- tv. (A7) od slo- ‘dělat (bezohledně) pořádek’ → ‘půso-
vesného kořene *rend- ‘řadit, pořá- bit škody, vyvádět’ (Ma2 pod řád).
dat’. Příbuzné je lit.st. rindà ‘řada’ a řachnout. Jen č., onom. původu. Srov.
snad i lat. ordō ‘řád, řada’ (nenazalizo- :rachotit, :žuchnout.
vaný kořen *red-). Srov. :řada, :ří- řapík ‘spodní zúžená část listu’. Jako bo-
dit, :řádit, :nářadí, :úřad. tanický termín vytvořeno v obrození od
řada, řadový, řádek, řádka, řádkovat, nář. řap ‘držadlo lžíce’, jemuž odpovídá
řádkovač, řadit, řadicí, řad, seřadit, za- p. rząp ‘kostrč’, sln. rȅp ‘ocas’, s./ch.
řadit, přiřadit, vyřadit, rozřadit, pře- rêp tv. Psl. *rępъ (B7) není etymolo-
řadit, podřadit, podřadný, nadřadit, gicky jasné.
vřadit, souřadný. Hl. rjada, r.d. rjáda řasa, řasnatý, řasit, řasení. Všesl. - p.
582
řebříček řeřavý
rzęsa tv., r. rjása ‘oděv kněze’, rjáska mień, r. remén’, sln. jérmen, s./ch.
‘třáseň’, s./ch. résa ‘jehněda; třáseň’. rȅmēn, stsl. remenь. Psl. *remy (gen.
Psl. *ręsa nemá spolehlivý výklad. Pů- *remene) z ie. *re-men- je asi odvozeno
vodní význam se zdá být ‘třáseň’, od- od ie. *(a)re- ‘spojovat, přiléhat’; jiná
tud lze vyvodit ostatní významy. varianta kořene by byla v :jařmo (tam
řebříček ‘druh byliny’. Od stč. řebro (viz i další souvislosti). Nejasný je vztah k
:žebro), podle podoby listů. významově shodnému a formálně po-
řeč, řečový, řečník, řečnický, řečnictví, dobnému (stejná příp. -men-!) něm. Ri-
řečnit. Viz :říci. emen (sthn. riomo), jež však ukazuje
ředit, zředit, rozředit, ředidlo. Viz na ie. kořen *reu-.
:řídký. řemeslo, řemeslný, řemeslník, řemesl-
ředitel, ředitelka, ředitelský, ředitelství, nický. P. rzemiosło, r. remesló, stsl.
ředitelna. Viz :řídit, střídání e-í od- remьstvo tv. Blízké je stlit. remẽsas
povídá stč. ě-ie (C4, C5). ‘řemeslník’, lot. remesis ‘tesař’, další
ředkev, ředkvička. P. rzodkiew, r. réd’ka, souvislosti nepříliš jasné. Spojuje se i
s./ch. rȍtkva. Psl. *redьky je převzato s lit. rem̃ti ‘podpírat’, stpr. romestue
z nějaké germ. předlohy - srov. stsas. ‘sekyra’, stangl. remian ‘činit, obnovo-
redik, sthn. retih (něm. Rettich), angl. vat’ a také psl. *rǫbiti, *rǫbati ( :ru-
radish tv. - ta pak je z lat. rādīx (ak. bat); východiskem by pak bylo jakési
rādīcem) ‘kořen’, přeneseně i ‘ředkev’. ie. *rem- ‘tesat, roubit’.
Srov. :radikální. řepa, řepka, řepný, řepařský. Všesl. - p.
řehnit se. Onom. původu, na jedné rzepa, r. répa, s./ch. rȅpa. Psl. *rěpa
straně spojeno s :řehtat, na druhé s souvisí s lit. rópė, sthn. ruoba, rāba
:rouhat se. (dnes Rübe), lat. rāpum, rāpa, ř. rhá-
řehole ‘mnišský řád; soubor pravidel pro pys, rháfys tv., zdá se, že jde o staré
mnišský život’, řeholní, řeholník, řehol- putující kulturní slovo přejaté z nezná-
nice. Ze střlat. regula tv., lat. rēgula mého předie. jazyka.
‘pravidlo’ od regere ‘řídit, vést’. Srov. řepík ‘druh léčivé byliny’, řepíček. Stč.
:regulérní. řěpík ‘lopuch’, p. rzepik, r. repéjnik,
řehtat, řehtání, řehot, řehtavý, řeh- s./ch. rèpūh. Psl. *rěpъ, *rěpьjь, *rěpu-
tačka, zařehtat. P. rechotać, rzecho- chъ aj., původně ‘lopuch’, je odvozeno
tać, rzegotać ‘skřehotat, kvákat’, r. re- od *rěpiti ‘přichytit, uchopit’ (srov. stč.
gotát’ ‘chechtat se’, s./ch. rȅga ‘vrčení’. vřěpiti sě ‘zachytit se’) - plody lopuchu
Onom. původu, srov. :řehnit se, :ří- opatřené štětinkami se totiž zachycují
hat, :ržát, :řachnout. na srsti, vlasech, oděvu ap. Příbuzné je
řeka, říčka, říční, řečiště. Všesl. - p. asi lit. rẽplės ‘kleště’, lat. rapere ‘cho-
rzeka, r. reká, ch. rijéka, s. réka, stsl. pit se’, ř. eréptomai ‘škubám, kousám’,
rěka. Psl. *rěka je pokračováním ie. vše z ie. *rep- ‘škubat, chytat’. Srov.
*roi-kā (B2) odvozeného od kořene :sveřepý.
*rei- ‘téci’ (A6). Dále viz :řinout se, řeřavý ‘žhavý, rozpálený do ruda’. Stč.
:roj. žeřavý, str. žeravъ, sln. žerâvica ‘řeřavé
řemen, řemínek, řemení. Všesl. - p. rze- uhlí’. Psl. *žeravъ je odvozeno od ie.
583
řeřicha říci
*gu̯ her- ‘horký, teplý’ (A3, B1), k ně- Psl. *retędzь je podle všeho výpůjčka
muž viz :horký, :žár, :hřát. V č. z germ. (srov. stisl. rekendi, stangl. ra-
došlo k asimilaci ž-ř > ř-ř, srov. :ře- cente, sthn. rahhinza tv.), i když přesná
řicha a také :zerav. předloha a podrobnosti převzetí nejsou
řeřicha ‘druh okrasné rostliny’. Stč. že- známy. K nepravidelné změně germ. -
řucha, slk. žerucha, p. rzeżucha. Název k- ve slov. -t- srov. :vítěz.
jistě souvisí s její palčivou chutí, zá- řevnivý ‘žárlivý, nevraživý’. P. rzewny
klad *žer- bude asi stejný jako v :žrát ‘žalostný, plačtivý, srdečný’, r. revnívyj
(srov. :žíravina, sžíravý ap.). Podle ji- ‘řevnivý’, s./ch. rèvan ‘horlivý’, stsl.
ného výkladu souvisí s :řeřavý, s nímž rьvьnivъ tv. Nejspíš souvisí s :řvát -
jej formálně spojuje i asimilace počá- projevy zvukové lze převést na určité
tečního ž-. citové rozpoložení: ‘řvoucí’ → ‘rozči-
řešeto ‘síto’. Všesl. - p. rzeszoto, r. re- lený, plný emocí’, odtud jak ‘srdečný’,
šetó, s./ch. rešèto. Psl. *rešeto je nej- tak i ‘žárlivý’ a ‘horlivý’.
spíš příbuzné s lit. règzti ‘plést’, lit.d. řezat, řez, řezný, řezba, řezbář, řez-
rẽkstis ‘koš či síť na seno’, lat. restis bářský, řezbářství, řezník, řeznický,
‘provaz’, sti. ráj͘j͘u tv. z ie. *rezg- ‘plést, řeznictví, řezák, řezivo, řezanka, ře-
vázat’. Slov. -š- je z -ch- (B1), to pak začka, řež, řežba, nařezat, nářez, oře-
asi ze -sk- (< -zg-) či přesmyknutého zat, obřezat, obřízka, odříznout, od-
-ks- (A8). řezek, pořezat, podřezat, proříznout,
řešit, řešení, řešitel(ka), řešitelný, vyře- průřez, přeříznout, přiříznout, rozře-
šit, rozřešit. Všesl. - p. zrzeszyć (się) zat, seřezat, uříznout, vyřezat, výřez,
‘spojit (se)’, r. rešít’ ‘vyřešit, rozhod- zaříznout, zářez aj. Všesl. - p. rze-
nout’, ch. rijéšiti ‘rozhodnout, rozře- zać, r. rézat’, s./ch. rȅzati, stsl. rězati.
šit, zprostit’, s. réšiti tv., stsl. rěšiti Psl. *rězati je příbuzné s lit. rė̷žti ‘ře-
‘uvolnit, zprostit’. Psl. *rěšiti původně zat, trhat’, ř. rhē̺gnȳmi ‘lámu, trhám,
asi znamenalo ‘vázat’ (srov. p. vý- rozbíjím’, rhē̺sō ‘trhám, narážím, du-
znam i p.d. řešƏc ‘vázat’), opačný vý- pám’, alb. rrah ‘tluču, rozbíjím’, vše z
znam ‘rozvázat, uvolnit’ vznikl odděle- ie. *u̯rēǵ- ‘rozbíjet, řezat, tlouci’ (A1).
ním předp. u *orz-rěšiti ‘rozvázat’. Pří- Srov. :ráz.
buzné by pak bylo lit. raišýti ‘přiva- říci, říkat, řečený, říkanka, říkadlo, po-
zovat’, rìšti ‘vázat’, lot. raisīt ‘rozva- řekadlo, nařknout, naříkat, nářek, od-
zovat’ a asi i angl. wry ‘zkřivený’, ř. říci/odřeknout, odříkat si, podřeknout
rhoikós ‘křivý’, vše od ie. *u̯reik̸ ‘krou- se, prořeknout se, přeřeknout se, pře-
tit, vázat’ (A1, A6) od *u̯er- tv. Slov. řeknutí, uřknout, vyřknout, vyříkat si,
*rěšiti místo očekávaného *rěsiti lze výrok, zříci se/zřeknout se, zařeknout
vysvětlit vlivem tvaru 1.os.přít. *rěšǫ, se aj. Stč. řéci, p.st. rzec, r.st. rečí,
možná i vlivem slova *rešeto ( :řešeto). s./ch. rȅći, stsl. rešti. Psl. *rekti (B3)
Srov. :rozhřešení. je příbuzné s lit. rė kti ‘křičet, ječet,
řetěz, řetězový, řetízek, řetízkový, řetě- řvát’, toch. B reki ‘slovo’, východiskem
zec, zřetězit se. Slk. reťaz, p. wrzeciądz je ie. *rek- ‘křičet, mluvit’ asi - jako ve
(stp. reciądz), r.st. rétjaz’, v jsl. chybí. většině podobných případů - onom. pů-
584
řičet řvát
vodu. Srov. :rok, :rokovat, :prorok, téci’, s./ch. rı nuti ‘tlačit’, stsl. rinǫti
:nářečí. ‘vrhat se’. Psl. *rinǫti ‘téci’ je příbuzné
řičet. Změkčená varianta k :ryčet, srov. se sti. rinā̺ti tv., dále i lat. rīvus ‘po-
i :říhat. tok, proud’, stir. rían ‘moře’, vše od ie.
říčný ‘uřícený’. Od :řítit se, s přikloně- *(e)rei- ‘téci’. Dále viz i :řeka a :roj,
ním k říční ( :řeka). :zdroj.
řídit, řídicí, řízený, řidič(ka), řidičský, říše, říšský. Ze sthn. rīhhi (dnes Reich)
řiditelný, řídítka, pořídit, nařídit, na- tv. z germ. *rīkja-, což je výpůjčka z
řízení, nadřízený, podřídit, podřízený, kelt. (srov. střir. rīge ‘království’). Zá-
seřídit, vyřídit, zřídit, zřizovatel, zaří- kladem je ie. *reǵ-, které je v lat. rēx
dit. Stč. řiediti je náležitě odvozeno od ‘král’, regere ‘řídit, vést’ (srov. :re-
:řád (C1), srov. i :řádit a novější řa- gent, :rektor i :rádža).
dit od :řada. Srov. také :ředitel. řiť, řitní. P. rzyć, ch. rı t, csl. ritь. Psl.
řídký, řídkost, řídnout, prořídnout, zříd- *ritь je příbuzné s lit. ríetas ‘stehno’,
nout, ředit, ředidlo, rozředit, zředit. připojuje se i arm. eri ‘plec (zvířat)’.
Stč. řiedký (C5). Všesl. - p. rzadki, r. Jako východisko se rekonstruuje ie.
rédkij, ch. rijédak, s. rédak, stsl. rědъkъ. *rēito-, *rēiti-, jehož další souvislosti
Psl. *rědъkъ je příbuzné s lot. rę̄ds tv., nejsou jisté.
stpr. reddan ‘slabý’, lit. rė tis ‘řešeto’, řítit se, zřítit se, zřícenina, vyřítit se,
lat. rēte ‘síť’, vše od ie. *er-, re- ‘rozpa- vřítit se, přiřítit se, uřítit se, uřícený. P.
dat se, rozrušit; řídký, uvolněný’. Srov. rzucić ‘hodit, vrhnout’, sln.d. rutíti ‘po-
:rušit, :rychlý, :obořit se. škozovat’, b. rútja ‘zvrátit, zbořit’. Psl.
říhat, říhání. P. rzygać, r. rygát’, s./ch. *r’utiti, *rutiti (C1) se obvykle odvo-
rı gati, csl. rygati. Psl. *rygati ‘říhat’ zuje od ie. *reu- ‘kopat, rozbíjet’ (B2)
(v č. a p. změkčená varianta) je pří- (srov. ze stejného kořene lat. ruere ‘ří-
buzné s lit. rū̺gti, ráugėti tv., stangl. tit se, bořit se’), k němuž viz :rušit,
rocettan ‘škytat’, lat. ērūgere ‘škytat, :rýt.
říhat’, ř. ereúgomai ‘zvracím’, vše z ie. říz, řízný. Od :řezat.
onom. kořene *reug- ‘říhat, zvracet’. říza ‘starobylé splývavé roucho’. R. ríza,
říje ‘páření zvěře provázené charakteris- s./ch. rı za, stsl. riza. Psl. *riza nemá
tickými zvuky’, říjet, říjen. Stč. řújě od jistý původ. S jistými hláskoslovnými
řúti (viz :řvát). Srov. i :září. těžkostmi lze spojit s :řezat - k význa-
římsa. Ze střhn. simz (dnes Gesimse) tv. mové souvislosti srov. :rubáš. Může
a to ze střlat. *sīmātus ‘stlačený na plo- však jít i o výpůjčku - jednou z mož-
cho’, jež se začalo užívat jako stavební ností předlohy je střř. (byzantské) rhí-
termín (srov. i lat. sīmus ‘ploskonosý’). zai (pl.) ‘předloktí’ (šlo by tedy asi o
Počáteční ř- asi disimilací z původního roucho sahající k předloktí).
ž-, jímž bylo obvykle převáděno něm. řízek. Od :řezat, vlastně ‘uříznutý kus
s- (srov. :žok, :žumpa, :žalm). (masa)’.
řinčet. Onom. původu, srov. :břinkat, řvát, řvaní, řev, řvavý, řvoun. Stč. řúti,
:řičet. 1.os.přít. řevu (nový inf. analogicky
řinout se, vyřinout se. R. rínut’ ‘rychle (D1) jako bráti - beru). Všesl. - p.st.
585
s sadit
rzuć, r. revét’, s./ch. rèvati, csl. rjuti. věst’, ř. ōrýomai ‘řvu, vyju, naříkám’,
Psl. *r’uti (1.os.přít. revǫ, rovǫ) je sti. rávati, rā̺uti, ruváti ‘řve, křičí’, vše
příbuzné se střhn. rienen ‘naříkat’, od ie. *reu- ‘křičet, řvát’ (B2) onom.
stangl. rēon ‘bědování, lkaní’, lat. rā- původu. Srov. :říje, :ryčet, :ržát.
vus ‘chraptivý’, rūmor ‘šum, křik, po-
S
s předl. Všesl. - p. z, ze, r. s, so, s./ch. Z fr. sabotage tv. od saboter ‘odbývat
s, sa, stsl. sъ. Psl. *sъ, *sъn-, ve- práci’, přeneseně z původního ‘klapat
dle toho existuje jako jmenná předp. dřeváky, hrát si s káčou’, od sabot ‘dře-
také *sǫ- ( :sou-) (srov. podobný po- vák, kopyto, káča, kraksna’ (srov. šp.
měr mezi :pa- a :po). Východis- zapato ‘střevíc, bota’), jehož původ je
kem je ie. *som- ‘dohromady, s’, z je- nejistý.
hož redukovaného stupně vzniklo psl. sáček, sáčkový, sáčkovat. Zdrobnělina
*sъn- (dochované ještě např. v :sňa- přitvořená k něm. Sack ‘pytel’ z lat.
tek, :sněm, :sníst, s ním), v pozi- saccus, ř. sákkos tv., původu semit.
cích před souhláskou pak -n zanikalo a (asyr. šaḳḳu tv.). Srov. :žok, :sak,
jako předl. se generalizovalo *sъ (srov. :sako, :váček.
:v). Příbuzné je lit. są-, sam-, san- ve sad, sadový, sadař, sadařský. Od :sadit.
slovech jako są́žinė ‘svědomí’, sámbūvis sada. Od :sadit, srov. ekvivalentní
‘soužití’, sántaika ‘soulad’ a asi i sù ‘s’ angl. set či něm. Satz tv. od stejného
(odpovídající slov. *sъ), dále av. ham-, základu.
sti. sám i něm. samt tv. Problematické sadismus ‘chorobná zvrácenost projevu-
je spojení s ř. sýn ( :syn-) i lat. cum tv. jící se trýzněním druhých’, sadista, sa-
( :kom-). Ie. *som- je ablautová vari- distický. Z fr. sadisme (konec 19. st.)
anta (A6) k *sem- ‘jedno, společně v podle jména markýze de Sade (konec
jednom, dohromady, s’, k němuž viz i 18. st.), v jehož románech se popis se-
:sám. Význam ‘s, dohromady’ je tedy xuálních praktik s trýzněním partnera
základní, význam ‘(s povrchu) dolů’, se poprvé objevuje.
vyvinul sekundárně. sadit, sadba, sadbový, sádka, dosadit,
s- předp. Starobylá, z hlediska současného nasadit, násada, nadsadit, nadsázka,
jazyka již neodlučitelná předp. s význa- osadit, osada, osádka, osazenstvo, ob-
mem ‘dobrý’ (viz :štěstí, :zdravý, sadit, obsazení, posadit, posada, pod-
:zboží, :smrt). Stir. su-, so-, ř. eu- sadit, podsada, podsaditý, prosadit,
(viz :eu-), sti. su- tv., vše z ie. *(e)su- přesadit, přisadit, rozsadit, usadit, vsa-
tv. dit, vysadit, výsadba, zasadit aj. Všesl.
sabotáž ‘úmyslné poškozování či zne- - p. sadzić, r. sadít’, s./ch. sáditi, stsl.
možňování výroby, dopravy ap.’, sabo- saditi. Psl. *saditi je kauzativum od
tovat, sabotér, sabotérský, sabotážník. *sěsti (viz :sedět) s původním význa-
586
sádka -sáknout
mem ‘způsobit, že sedí’. Obdoba je v hat, obsáhnout, obsah, obsažný, pře-

gót. satjan ‘posadit’, něm. setzen tv., sáhnout, přesah, rozsah, zasáhnout, zá-
angl. set ‘položit, postavit’, dále viz sah, zásahový. Všesl. - p. sięgać, r.d.
:sedět, srov. :sázet. sjagát’, s./ch. sȅzati, stsl. jen dok.
sádka ‘nádrž k uchovávání ryb’. Od sęgnǫti. Psl. *sęgati, *sęgnǫti (B7) vy-
:sadit. chází z původního *sęgti (srov. stč.
sádlo, sádlový, sádelný, sádelnatý, expr. sieci, 1.os.přít. sahu, sln. séči, s./ch.
sádelník. Všesl. - p. sadło, r. sálo, s./ch. séći). Spojuje se s lit. sègti ‘připev-
sȁlo. Psl. *sadlo nemá jednoznačný vý- nit, sepnout’, lot. segt ‘pokrývat’, sti.
klad. Obvykle se spojuje se :sadit saňj͘ayati ‘připne’ i sáj͘ati ‘zavěšuje’,
(vlastně ‘co se v těle usazuje’), ale slo- vše z ie. *seg- (nazalizovaná podoba
votvorně to není bez problémů. Druhá *seng-, původně jen v préz.) ‘připnout,
možnost vychází z ie. *sā- ‘sytit’ (srov. zavěsit se, dotýkat se’. Srov. :sáh,
:saturovat) a příp. -dlo, výchozí vý- :sahat, :přísahat.
znam by pak byl ‘co slouží k nasycení’. sacharin ‘druh umělého sladidla’. Z
sádra, sádrový, sádrovec, sádrovat, za- něm. Saccharin utvořeného koncem 19.
sádrovat. Jen č., p.d. zędra ‘sedlina, st. na základě pozdnělat. saccharum,
okuje’ a csl. (r. a s.) sędra ‘sedlina’; ř. sákcharon ‘cukr’ a to ze střind. (viz
sln. sâdra a ch. sàdra tv. je z č. Nepří- :cukr).
liš jasné. Zřejmě souvisí se stisl. sindr sajdkára ‘postranní přívěsný vozík u
‘struska’, sthn. sintar ‘okuje, struska’ motocyklu’. Z angl. side-car tv. ze side
(něm. Sinter tv.) (staré převzetí z ‘strana’ a car ‘vůz’ (srov. :ofsajd,
germ.?). Další původ není jasný. :sajtna a :kára).
safari ‘terénní výprava v Africe; při- sajrajt ob. expr. ‘špína, nepořádek, něco
rozený výběh pro cizokrajná zvířata’. nepříjemného, páchnoucího ap.’. Z
Přes angl. safari ze svahil. safari ‘cesta’ něm. Sauerei ‘svinstvo’ od Sau ‘svině’
z ar. safar tv. (viz :svině). K č. koncovému -t srov.
safír ‘druh drahokamu’, safírový. Přes :policajt.
střhn. saphīr z pozdnělat. sapphīrus, ř. sajtna slang. ‘postranice (nákladního
sápfeiros a to z hebr. sappīr tv. auta)’. Z něm. Seite ‘strana, bok’ (srov.
safra(porte) citosl. Tabuová obměna :sajdkára).
(D4) :sakra. sak ‘síť na ryby’. Všesl. - p., r. sak, s./ch.
sága ‘severský hrdinný epos’. Přes něm. sȁk. Psl. *sakъ se obvykle považuje za
Sage ze stisl. saga ‘vyprávění, pověst’, výpůjčku z nějaké román. předlohy (it.
jež souvisí s něm. sagen ‘říkat’. sacco ‘pytel’), která se vyvinula z lat.
ságo ‘moučka z dřeně kmenů některých saccus tv. (viz :sáček). Méně prav-
palem’. Přes něm. Sago, angl. sago z děpobná je souvislost s lat. sagēna, ř.
malaj. sāgū tv. sagē̺nē ‘síť na ryby’ (Ma2 ) nejasného
sáh ‘stará délková míra’. Od :sahat původu. Srov. :žok, :sako.
(vlastně ‘co se obsáhne roztaženými pa- saké ‘japonský alkoholický nápoj z rýže’.
žemi’). Z jap. sake tv.
sahat, sáhnout, dosáhnout, dosah, osa- -sáknout (nasáknout, prosáknout, vsák-
587
sako salmonela
nout se). P. siąkać ‘vsakovat, smr- r. seló ‘vesnice’ (to však se vykládá i ze
kat’, r.d. sjáknut’ ‘kapat, prosakovat’, *sedlo, srov. :sedlák), lit.d. salà tv. z
stsl. isęknǫti ‘vyschnout (vsáknutím)’. ie. *sel- ‘obytný prostor’. Srov. :salon.
Psl. *sęknǫti (B7) je příbuzné s lit. salám, salámový. Z it. salàme, salami tv.
sèkti (1.os.přít. senkù) ‘padat, klesat (o ze střlat. salamen a to z pozdnělat. sal-
vodě)’, suñkti ‘nechat odtéci, vymač- sāmen(tum) ‘nasolené maso či ryba’ od
kat’, lot. sīkt ‘vyschnout’ a dále i sti. salsus ‘nasolený, slaný’, což je původem
ásakra- ‘nevysychající’ a střir. sesc ‘su- příč. trp. od sallere ‘solit’ od sāl ‘sůl’.
chý, bez mléka’, vše od ie. *sek- (nazali- Srov. :salát, :sůl.
zovaný préz. *senk-) ‘vyschnout, klesat salamandr ‘mlok’. Přes něm. Salaman-
(o vodě)’. der z lat. salamandra z ř. salamándra
sako, sáčko. Z něm. Sakko z it. sacco tv., tv. a to nejspíš z nějakého neznámého
doslova ‘pytel’, z lat. saccus tv. (název středomořského jazyka.
přenesen podle rovného střihu). Dále salaš ‘prostá pastýřská bouda’. P. szałas,
viz :sáček, srov. :sak, :žok. r., ukr. šaláš, maď. szállás. Slovo kar-
sakra citosl., sakrovat. Ze sakrament(e) (s patské pastýřské kultury, původu ttat.
mnoha tabuovými obměnami jako sa- (srov. tur. salaš, tat., ázerb. šalaš tv.).
kryš, safra, sakraholt ap.), což je vo- salát, salátový. Přes něm. Salat z it.
kativ od staršího sakrament ‘svátost’ (in)salata ‘v soli a octě naložená zele-
ze střlat. sacramentum tv. od lat. sa- nina či jiné jídlo’, doslova ‘nasolená’,
cer ‘posvátný, svatý’. Srov. :sakrální, od (in)salare ‘(na)solit’ od it. sale ‘sůl’
:sakristie. z lat. sāl tv. Srov. :salám, :sůl. Na
sakrální ‘posvátný, bohoslužebný’. Z hlávkový salát přeneseno podle něm.
něm. sakral, což je novotvar k lat. sa- Kopfsalat na základě toho, že je častou
crum ‘posvátná věc, bohoslužba’ od sa- součástí salátů.
cer ‘posvátný, svatý’. Srov. :sakra, sálat, sálavý. Jen č. a slk., nejasné. Stč.
:sakristie. sálanie ‘plápolání, touha’, snad je pří-
sakristie ‘vedlejší chrámová místnost buzné r. sálit’sja ‘trápit se, namáhat
pro bohoslužebné předměty’. Ze střlat. se’, jehož původ však také není jasný.
sacristia tv. od lat. sacer ‘posvátný, saldo ‘zůstatek (na účtě)’. Přes něm.
svatý’. Srov. :sakrální, :sakra. Saldo z it. saldo tv. od saldare ‘porov-
sakumprásk přísl. ob. expr. Obměna pů- návat účet, počítat zůstatek, zpevňo-
vodnějšího sakumpak (vedle toho i další vat’ od saldo ‘pevný’ a to z lat. solidus
obměny jako sakumpikum, sakumpr- ‘pevný, tvrdý’.
dum) a to z něm. (mit) Sack und Pack salicyl ‘chemická látka s konzervačním
‘se vším všudy’, doslova ‘s pytlem a účinkem’, salicylový. Uměle od lat. sa-
balíkem’. Srov. :sáček, :sak, :pakl, lix (gen. salicis) ‘vrba’ (je obsažen ve
:pakovat. vrbové kůře).
sakura ‘japonská třešeň’. Z jap. sakura salmiak ‘chlorid amonný’. Přes něm.
tv. Salmiak z lat. sāl ammōniacus tv. (viz
sál, sálový. Z něm. Saal tv. z germ. *sal- :sůl a :amoniak).
‘velká obytná místnost’. Srovnává se s salmonela ‘druh bakterie vyvolávající
588
salon sanace
některé střevní choroby’, salmonelóza. 37).

Podle am. bakteriologa D. E. Salmona samba ‘brazilský tanec rychlejšího
(† 1914), který ji objevil. tempa’. Z port. (brazil.) samba a to
salon, salonek, salonní. Z fr. salon ‘sa- domorodého původu.
lon, výstavní síň, návštěvní místnost’ z samec, sameček, samčí, samice, samička,
it. salone, což je zveličující jméno od samičí. Utvořeno od :sám (již stč.)
sala ‘sál’ a to z germ. (langob. či frk. podle toho, že samci často žijí osaměle
*sala ‘dvorana’), dále viz :sál. a starost o mláďata přenechávají sa-
salto ‘přemet ve vzduchu’, saltový. Z it. micím (samice pak přitvořeno). Srov. i
salto ‘skok’ z lat. saltus tv. od salīre sln. sámec ‘živočich mužského pohlaví’
(příč. trp. saltus) ‘skákat, tančit’. i ‘mládenec, neženatý člověk’.
salutovat ‘zdravit po vojensku přilože- sámek ‘prošitý záhyb na látce’, sámeček.
ním prstů k čepici’. Podle něm. salutie- Zdrobnělina přitvořená k něm. Saum
ren tv. z lat. salūtāre ‘zdravit’ od sa- ‘lem. obruba’, jež vychází ze stejného
lūs (gen. salūtis) ‘zdraví, zdar, štěstí’. ie. kořene jako :šít.
Srov. :salva. samet ‘druh tkaniny’, sametový. Z raně
salva ‘hromadný výstřel (obvykle k po- nhn. Sammet (dnes Samt) a to přes
ctě)’. Přes něm. Salve z fr. či it. salve stfr. samit ze střlat. (e)xamitum, sami-
tv., což je zpodstatnělé lat. salvē ‘buď tum ze střř. hexámiton, doslova ‘tka-
zdráv’, imp. 2. os. od salvēre ‘být zdráv’ nina utkaná ze šesti nití’ (viz :aksa-
od salvus ‘zdravý’ z téhož základu jako mit).
salūs ‘zdraví, zdar’. samohláska, samohláskový. Vytvořeno
sám, samý, samota, samotář, samotář- jako protějšek k :souhláska, sama
ský, samotný, osamět, osamělý, osamě- tvoří tón.
lost, osamocený. Všesl. - p., r. sam, samostatný, samostatnost, osamostat-
s./ch. sâm, stsl. samъ. Psl. *samъ je nit se. Viz :sám a :stát2 .
příbuzné s angl. (the) same ‘stejný, samovar ‘přístroj na vaření čaje’. Z r.
týž’, stisl. samr tv., stir. -som ‘sám’, samovár, viz :sám a :vařit.
ř. homós ‘stejný, rovný, společný’, sti. samuraj ‘japonský vojenský šlechtic’.
samá- ‘stejný, týž’, toch. somo- ‘samo- Převzato přes moderní evr. jazyky z
’, vše z ie. *somo-, *sōmo- ‘týž, stejný’ jap. samurai tv., doslova ‘služebník’, od
od *sem- ‘jedno, jednotný, společně’ samurau ‘sloužit’.
(srov. lat. semel ‘jednou’, viz i :s). saň ‘drak’. Jen č. a csl. sanь ‘had’. Spo-
Význam ‘jediný, osamělý’ je druhotný, juje se s rovněž nejasným :saně, spo-
chybí ve vsl. (r. odín). lečný význam by byl ‘co se plazí, sune’.
samaritán ‘milosrdný člověk’, samari- sanace ‘ozdravení, náprava (finančních
tánka, samaritánský. Podle evangelij- poměrů podniku ap.)’, sanační, sano-
ního příběhu, v němž obyvatel města vat. Přes moderní evr. jazyky z lat.
Samaří, které bylo s Židy v nepřátel- sānātiō ‘vyléčení, uzdravení’ od sā-
ství, ošetřil raněného Žida, kterému se nāre ‘uzdravovat, napravovat’ od sā-
jeho souvěrci vyhnuli (Lukáš 10, 29- nus ‘zdravý’. Srov. asanace, :sanato-
589
sanatorium saranče
rium, :sanitka. tion, fr. sanction z lat. sānctiō ‘usta-

sanatorium ‘léčebný ústav pro určité novení (zákona o klatbě), donucovací
choroby’. Přes něm. Sanatorium tv. ze předpis’ od sancīre ‘posvěcovat, po-
střlat. sanatorium ‘nemocnice, léčebna’ tvrzovat’ (srov. sānctus ‘posvěcený,
od lat. sānāre ‘uzdravovat, napravovat’ svatý’, což je původem příč. trp. od
(srov. :sanace). předchozího slovesa) a to od stejného
sandál, sandálek. Přes něm. Sandale ze základu jako sacer ‘svatý’. Srov. :sa-
střlat. sandalum z ř. sándalon, jehož krální, :sakra.
původ se hledá v per. či egypt. sanskrt ‘starý spisovný indický jazyk’.
saně, sáňky, sáňkař(ka), sáňkařský, sáň- Podle něm. Sanskrit a angl. Sanscrit
kovat, zasáňkovat si. Všesl. - p. sa- přejato ze sti. saṁskr ta-, doslova ‘do-
nie, r. sáni, sln. sanî, csl. sani. Psl. dělaný, sestavený’, ze sam- ‘dohro-
*sani nemá spolehlivý výklad. Spojuje mady’ (srov. :s) a tvaru kořene kar-
se s lit. šónas ‘strana’, šónkaulis ‘žebro’ ‘dělat’.
(káulas = ‘kost’), lot. sāns ‘bok’ za santal ‘druh vzácného dřeva’. Z fr. san-
předpokladu, že původní význam balt. tal ze střlat. sandalum a to asi přes
slov byl ‘žebro’ (název saní pak přene- ar. ze sti. čandana tv. (strom, z něhož
seně podle vzhledu). Další původ však se dřevo získává, se pěstuje v jihových.
je stejně temný. Srov. :saň. Asii).
sangvinik ‘živý, rozhodný, přizpůsobivý sápat se, rozsápat. P. sapać ‘supět, sí-
typ člověka’, sangvinický. Podle něm. pat’, ukr. sáp ‘chroptění’, sln. sápa
Sanguiniker, dříve Sanguinikus, utvo- ‘dech, vítr’. Psl. *sapati je asi opěto-
řeného na základě střlat. sanguineus vací sloveso od *sopti ‘(těžce) dýchat’
‘horkokrevný, temperamentní člověk’ (viz :soptit). Vývoj významu v č. až
z lat. sanguineus ‘krvavý, týkající se k ‘prudce se vrhat, dorážet’ (srov. i
krve’ od sanguis ‘krev’. K antickým :osopit se) není příliš jasný, snad tu
a středověkým představám o souvis- byl vliv něm.st. sappen tv.
losti povahového typu a proudění tě- sapér zast. ‘zákopník’. Z fr. sapeur tv.
lesných šťáv srov. i :cholerik, :fleg- od sape ‘zákop’ z pozdnělat. sappa ‘mo-
matik, :melancholie, :humor. tyka’.
sanice ‘dolní čelist’. Od :saně podle je- saponát ‘syntetický čisticí prostředek’,
jího klouzavého pohybu. saponátový. Uměle k lat. sāpō (gen. sā-
sanitární ‘zdravotnický’, sanitář ‘po- pōnis) ‘mýdlo’.
mocný pracovník v nemocnicích’. Z sapristi citosl. zast. Stejně jako saprlot a
něm. sanitär, fr. sanitaire tv., což jsou další podobné výrazy jsou to tabuové
novotvary k lat. sānitās ‘zdraví’ od sā- obměny zaklení s první částí vycháze-
nus ‘zdravý’. Srov. :sanitka, :sanace, jící z lat. sacer ‘svatý’, sacrāmentum
:sanatorium. ‘svátost’ (viz :sakra, :safra). Saprlot
sanitka. Ze slovního spojení sanitní vůz, se vykládá z fr. sacré lot ‘svatý úděl’,
dále viz :sanitární. sapristi křížením s Kristus.
sankce ‘trestní donucovací opatření’, saranče ‘druh skákavého hmyzu’. Pře-
sankční, sankcionovat. Přes něm. Sank- vzato Preslem z r. sarančá a tam z tur.
590
sardel saturovat
sarynča tv. od sary ‘žlutý’. p. ssać, r. sosát’, s./ch. sı sati (dříve

sardel ‘drobná mořská rybka’, sardelový, sȁti), stsl. sъsati. Psl. *sъsati se vy-
sardinka. Přes něm. Sardelle z it. sar- kládá z původního *sъpsati, intenziva
della, což je zdrobnělina od sardina, od ie. *seu-p-, *seu-b- ‘sát, srkat; te-
sarda z it. sardīna, sarda tv., nejspíš kutina’, od kterého je i něm. saufen
‘sardinská (ryba)’ podle ostrova Sardi- ‘chlastat, chlemtat’, sthn. souf ‘po-
nie, kde se lovila. Srov. :sardonický. lévka’ (něm. Suppe je zpětné převzetí
sardonický ‘jízlivý’. Přes fr. sardonique přes fr.), sti. sū̺pa- tv., s jiným rozšíře-
z lat. sardonius, ř. sardónios, doslova ním pak něm. saugen ‘sát’, lat. sūgere
‘sardinský’. Prý podle jedovaté sardin- tv., sūcus ‘šťáva’.
ské byliny (herba Sardonia), jejíž po- satan, satanáš, satanský, satanismus.
žití způsobovalo křečovité škleby a ná- Přes lat. satanās z ř. satanãs z hebr.
sledně smrt. Srov. :sardel. sāt ā̺n ‘odpůrce, nepřítel’ od sāt an
sarkasmus ‘kousavý výsměch, vtip’, sar- ‘strojit úklady’.
kastický. Podle něm. Sarkasmus ze stř- satelit ‘družice; vazalský stát podřízený
lat. sarcasmus z ř. sarkasmós ‘ostrý vý- jinému státu’, satelitní. Přes moderní
směch’ od sarkázō ‘vysmívám se’, pů- evr. jazyky (něm. Satellit, fr., angl. sa-
vodně asi ‘odřezávám maso (od kosti)’, tellite) z lat. satelles (gen. satellitis)
od sárx (gen. sarkós) ‘maso, tělo’. Srov. ‘tělesný strážce, průvodce’, snad etrus-
:sarkofág, :sarkom. kého původu.
sarkofág ‘kamenná schránka k uložení satén ‘druh lesklé látky’, saténový. Z fr.
mrtvého’. Přes střlat. sarcophagus tv. satin a to z ar. zaitūnī, vlastně ‘(látka)
z ř. (líthos) sarkofágos, doslova ‘(ká- ze Zaitūnu’, od ar. názvu čín. města
men) žeroucí maso’, ze sárx (gen. sar- Zitong (dříve psáno Tseu-tung), odkud
kós) ‘maso, tělo’ a fageĩn ‘jíst, žrát’. jej Arabové dováželi.
Původní sarkofágy se dělaly z jistého satira ‘skladba vysmívající se negativ-
maloasijského druhu vápence, v němž ním jevům’, satirický. Z lat. satira, ve-
tělo brzy zetlelo. Srov. :sarkasmus, dle satura tv., původně ‘směs, všeho-
:sarkom. chuť’, asi ze spojení lanx satura ‘plná
sarkom ‘zhoubný nádor pojivové tkáně’. mísa’ (mísa přinášená každoročně bo-
Podle něm. Sarkom z pozdnělat. sar- hům jako oběť) od lat. satur ‘sytý,
cōma z ř. sárkōma ‘nádor (na tkáni)’ úrodný, plný’. V přeneseném významu
od sárx (gen. sarkós) ‘maso, tělo’. Srov. šlo nejprve o dramatickou frašku, pak
:sarkasmus, :sarkofág. útočnou báseň. Srov. :saturovat.
sasanka. Asi přejato z p. sasanka (u Jg satisfakce ‘zadostiučinění’. Z lat. sa-
ještě není), dále je s./ch. sása žúta, b. tisfactiō tv. od satisfacere ‘učinit za-
săsănka, sln.d. časa tv. Nejasné. Spo- dost’ ze satis ‘dost’ (srov. :saturovat,
jení s ar. susan ‘lilie’, ř. soũson, per. :sytý) a facere ‘dělat’ (srov. :fakt,
susän tv. (Ma2 ) nezní věrohodně. :-fikace).
sát, sací, savý, savec, savčí, nasát, od- saturovat ‘nasycovat’, saturace. Z lat.
sát, přisát (se), přísavný, vysát, vysa- saturāre tv. od satur ‘sytý, úrodný,
vač. Stč. a až do r. 1953 ssáti. Všesl. - plný’. Srov. :satira, :satisfakce,
591
satyr sedan
:sytý. (viz :fikce).

satyr ‘prostopášná mytologická bytost v scvrknout se, scvrklý. Expr. útvar, je-
lidské podobě se zvířecími znaky’. Přes hož přesná etymologizace je obtížná.
lat. Satyrus z ř. Sátyros, původ jména Snad nějakou obměnou ze svraskati
nejasný. ( :vráska) (Ma2 , Jg), lze pomýšlet i
sauna. Z fin. sauna tv. na vliv něm. Zwerg ‘trpaslík’, od ně-
savana ‘tropická a subtropická step’. hož je cvrček ‘malé dítě, malý člověk’
Přes fr. savane a šp. sabana z indián- ( :cvrček2 ).
ského jazyka skupiny arawak na Haiti, se zájm. P. się, r. -sja, s./ch. se, stsl.
kde slovo zabana znamená ‘rozlehlá ro- sę. Psl. *sę je stejně jako stpr. sien
vina’. tv. akuz. ie. zájmenného kořene *se-,
savec. Viz :sát. *su̯e-, původně ‘stranou, sám pro sebe’,
saxofon, saxofonista. Z fr. saxophone pak ‘se’. Od stejného kořene je gót. sik,
utvořeného podle jeho vynálezce, Bel- něm. sich, lat. sē, ř. he, chet. -za tv.
gičana A. Saxe (40. léta 19. st.). K Srov. :si, :svůj, :osoba, :působit,
druhé části viz :-fon. :svoboda, :sobec, :přece, :zase.
saze. Všesl. - p. sadza, r. sáža, ch.d. se- předp. Z lat. sē- ‘stranou, od-’, jako
sȁl̓a, stsl. sažda. Psl. *sad’a tv. (B3), předl. sē ‘bez’, stejného původu jako
vlastně ‘usazenina’, je utvořeno od ko- :se. Srov. :secese, :separovat, :se-
řene *sōd- od ie. *sed- ‘sedět’ (viz :sa- lekce, :segregace.
dit, :sedět). Od stejného základu je seance ‘(spiritistické) sezení’. Z fr. sé-
lit. súodys, angl. soot, stir. súide tv. ance ‘sezení, zasedání’ od seoir ‘sedět’
sázet, sázení, sázený, sázecí, sazenice, z lat. sedēre tv. (srov. :sedět).
sazba, sazebník, sazeč, sazečský, sa- secese ‘umělecký směr konce 19. a za-
zárna, sázka, sázkový, sázkař, sázenka, čátku 20. st.’, secesní. Z lat. sēcessiō
nasázet, osázet, posázet, prosázet, vy- ‘odstoupení stranou, odloučení se’ od
sázet, zasázet aj. R. sažát’. Psl. *sad- sēcēdere ‘odejít, vzdálit se’ z sē- ( :se-
ja-ti (B3, C1), jinak viz :sadit. ) a cēdere ‘kráčet, stoupat’. Umělecký
sběř ‘sebranka, lůza’. Viz :s a :brát. směr byl takto nazván proto, že se sna-
Ve stč. i bez hanlivého přídechu (sběř žil oprostit od historizující tradice a na-
andělóv). hradit ji novým, lineárně dekorativním
sbor, sborový, sborovna, sborista, sbo- stylem.
ristka, sborník. Viz :s a :brát. seč (ve spojeních seč mohl, seč bylo v jeho
scéna ‘jeviště; dramatický výstup’, scé- silách ap.). Z původního *sъčь, což je
nický, scénář, scenárista, scenáristka, staré spojení předl. s s akuz. zájmena
scenáristický, scenerie. Z lat. scēna, co (viz :s- a :co). K vazbě s + akuz.
scaena ‘jeviště, divadlo’ z ř. skēnē̺ ‘stan, srov. být s to, ke spřežkám s -č nač, oč,
lešení; jeviště, divadlo’. :proč.
science fiction ‘dílo s vědecko- sedan ‘čtyřdveřový uzavřený automobil
fantastickou tematikou’. Z angl. s vodorovnou zadní kapotou’. Z angl.
science fiction tv. ze science ‘věda, sedan tv., původně ‘(krytá) nosítka’.
vědecký’ a fiction ‘beletrie, smyšlenka’ Snad z fr. sedan ‘druh látky’ podle fr.
592
sedativum sekat
města Sedan. lat. septimus, ř. hébdomos tv. (ie.

sedativum ‘utišující prostředek’. Z lat. *sept(Ə)mo-). Základní ie. číslovka
sēdātīvum tv. od sēdāre ‘usadit, uklid- *septm̥ ‘sedm’ (A7) je dochována v gót.
nit’, kauzativa k sedēre ‘sedět’ (viz sibun, něm. sieben, angl. seven, stir.
:sedět). secht, lat. septem, ř. hépta, sti. saptá,
sedět, sedat, sednout, sezení, sedací, sed, toch. A ṣpät, chet. šipta, od stejného
sedavý, sedačka, sedátko, sedadlo, sed- základu je i lit. septýni a alb. shtátë tv.
lina, sedlo, odsedět, posedět, prosedět, sedmikráska. Slk. sedmokráska, sto-
přísedět, přísedící, rozsedět se, vysedět, kráska, p. stokrotka. Viz :sedm a
nasedat, poposedat, neposeda, přese- :krása. Srov. něm. Tausendschön tv.
dat, předsedat, předseda, vysedat, za- i lat. název Bellis. Motivace není pří-
sedat, odsednout (si), přisednout (si), liš jasná - tato květina přílišnou krásou
rozsednout, sesednout (se) aj. Všesl. nevyniká. K rodu Bellis se však dříve
- p. siedzieć, r. sidét’, ch. sjèdeti, s. řadily i kopretiny (Ma2 ).
sèdeti, stsl. sěděti. Psl. *sěděti, *se- segment ‘úsek, část’, segmentace. Přes
děti odpovídá lit. sėdė̷ti, lot. sēdēt, lat. něm. Segment z lat. segmentum ‘úsek’
sedēre tv., příbuzné je dále něm. sit- od secāre ‘sekat’. Srov. :sekce, :sek-
zen, angl. sit tv., ř. hézomai ‘sedím’, tor, :sekat.
sti. sı ̻dati ‘sedí’, vše od ie. *sed- tv. segregace ‘oddělování části obyvatel-
Srov. :sadit, :saze, :soused, :sed- stva jako projev rasové diskriminace’,
lák, :sedativum. segregovat. Z pozdnělat. sēgregātiō
sediment ‘usazenina’. Přes něm. Se- ‘oddělování’ od sēgregāre ‘vylučovat
diment ze střlat. sedimentum tv. od (ze stáda), oddělovat’ ze sē- ( :se-) a
sedēre ‘sedět’ (viz :sedět). grex (gen. gregis) ‘stádo, dav’. Srov.
sedlák, selka, sedlácký, selský. Vlastně :agregát, :kongregace.
‘kdo má usedlost’ od stč. sedlo ‘osada, seizmograf ‘přístroj na zaznamená-
sídlo, usedlost’ a to od sěděti ‘přebývat, vání zemětřesení’, seizmografický, sei-
sídlit, sedět’ (viz :sedět). S./ch. sèljāk zmický, seizmologie. Neoklasická slože-
tv., jinak p. chłop, kmieć, r. krest’jánin, nina z ř. seismós ‘otřes’ od seíō ‘třesu’
sln. kmȅt. a :-graf.
sedlo, sedlový, sedlář. Všesl. Psl. *sedъlo sejf ‘bezpečnostní schránka, trezor’. Z
je příbuzné s lat. sella ‘sedadlo, stolice’, angl. safe tv. od safe ‘bezpečný’ a to
gót. sitls tv. (zatímco něm. Sattel, angl. přes stfr. sauf, salf ‘neporušený, za-
saddle ‘sedlo’ jsou asi výpůjčky ze slov. chráněný’ z lat. salvus ‘zdravý, nepo-
(A4)), vše je odvozeno l-ovou příp. od rušený’. Srov. :salva.
ie. *sed- ‘sedět’. sekat, seknout, sekaný, sekaná, sekací,
sedm, sedmý, sedma, sedmička, sed- sekáč, sekačka, nasekat, osekat, pose-
mina, sedmero. Všesl. - p. siedem, r. kat, prosekat, průsek, průsečík, přese-
sem’, s./ch. sȅdam, stsl. sedmь. Psl. kat, rozsekat, sesekat, useknout, úsek,
*sedmь je odvozeno od řadové číslovky úsečka, úsečný, vysekat, výsek, výseč,
*sedmъ ‘sedmý’ (srov. podobně :osm, zasekat, zásek aj. Novotvar od stč.
:šest), odpovídající stpr. septmas, sieci, séci, které odpovídá p. siec, r.
593
sekce sekvence
seč’, ch. sjȅći, s. sȅći, stsl. sěšti tv. Psl. tor.

*sěkti (B3) je příbuzné s lit. iš-sė̷kti sektor ‘úsek, část’, sektorový. Z něm.
‘vyřezat, vysekat’, sthn. saga ‘pila’, Sektor tv., původně ‘kruhová úseč’, z
lat. secāre ‘řezat, sekat’, střir. tescaid pozdnělat. sector circulī tv., kde sec-
‘řeže’, vše od ie. *sek- ‘řezat, sekat’. tor je činitelské jméno od secāre ‘sekat’,
Srov. :sekyra, :paseka, :socha. tedy vlastně ‘sekáč’. Srov. :segment,
sekce ‘oddělení, odbor’, sekční. Přes :sekce.
něm. Sektion tv. z lat. sectiō, původně sekularizace ‘zesvětštění, vynětí z moci
‘sekání, řezání’, od secāre ‘sekat, řezat’. církve’, sekularizovat. Ze střlat. saecu-
Srov. :sektor, :sekta, :segment. larisatio tv. od saecularis ‘časný, svět-
sekera. Viz :sekyra. ský’ od lat. saeculum ‘lidský věk, sto-
sekret ‘látka vyměšovaná žlázami, buň- letí, časnost, pozemskost’.
kami ap.’, sekrece, sekreční. Z lat. sekunda ‘vteřina; druhý tón v stup-
sēcrētum tv., vlastně ‘odloučení, tajem- nici; druhá třída osmiletého gymná-
ství’, původem zpodstatnělý tvar stř.r. zia’. Z lat. secunda, což je zpodstat-
příč. trp. od sēcernere ‘oddělovat, od- nělý tvar ž.r. adj. secundus ‘druhý,
lučovat’ z sē- ( :se-) a cernere ‘roz- následující’ od sequī ‘následovat’. Ve
lišovat, rozeznávat’. Srov. :sekretář, významu ‘vteřina’ přejato přes něm.
:diskrétní. Sekunde z lat. pars minūta secunda, do-
sekretář ‘tajemník; skříň s přihrádkami slova ‘druhý zmenšený díl’ (srov. :mi-
a psací deskou’, sekretářka, sekretář- nuta i :vteřina). Dále srov. :sekun-
ský, sekretariát. Přes něm. Sekretär tv. dární, :sekundovat, :sekvence.
ze střlat. secretarius ‘tajemník’ od lat. sekundant ‘svědek při souboji; osoba
sēcrētum ‘tajemství, odloučenost’ (dále pomáhající sportovci (v boxu, šachu
viz :sekret). ap.)’. Přes něm. Sekundant tv. z lat.
sekt ‘šumivé víno’. Z něm. Sekt a to z secundāns, což je přech. přít. od secun-
fr. (vin) sec ‘suché (víno)’ z it. (vino) dāre ‘provázet (přízní)’ (viz :sekundo-
secco tv. z lat. siccus ‘suchý’. Původně vat).
označovalo druh španělského vína, po- sekundární ‘druhotný, odvozený, po-
sun k dnešnímu významu se připisuje družný’, sekundárnost. Přes něm.
něm. herci Devrientovi, který si údajně sekundär, fr. secondaire z lat. secun-
tímto slovem (citátem Shakespearova dārius ‘druhořadý, druhotný’ od secun-
Falstaffa, v angl. cup of sack) objednal dus ‘druhý’ (viz :sekunda).
šampaňské (kolem r. 1825 v Berlíně). sekundovat ‘přizvukovat, pomáhat’.
sekta ‘náboženské nebo politické spo- Přes něm. sekundieren tv. z lat. secun-
lečenství odštěpené od oficiální církve dāre ‘provázet (přízní)’ od secundus
nebo politického hnutí’, sektář, sektář- ‘druhý, následující’, přeneseně ‘příz-
ský, sektářství. Přes něm. Sekte tv. nivý’. Viz :sekunda, srov. :sekun-
z lat. secta ‘filozofický směr, politická dant.
strana’ od secāre (příč. trp. sectus) ‘se- sekvence ‘sled filmových záběrů mají-
kat, řezat’, tedy původně ‘co je oddě- cích společný charakter; druh veršo-
leno, odštěpeno’. Srov. :sekce, :sek- vaného liturgického textu’. Ze střlat.
594
sekvoje semeno
sequentia ‘pořadí, hymnus, duchovní :kolekce, :legie.

píseň’ od lat. sequī ‘následovat, pro- selen ‘chemický prvek s vlastnostmi po-
vázet’. Srov. :sekunda, :sekundovat, lovodiče’, selenový. Z nlat. selenium a
:perzekuce. to od ř. selē̺nē ‘měsíc’ od sélas ‘záře’.
sekvoje ‘severoamerický obří jehličnatý Objevitel tohoto prvku Berzelius (za-
strom’. Z am.-angl. sequoia (nlat. čátek 19. st.) jej tak nazval analogicky
Sequoia) a to podle čerokézského náčel- podle názvu podobného, dříve objeve-
níka jménem Sequoiah († 1843), který ného prvku telluru (viz :tellur).
pro jazyk svého kmene vynalezl písmo. selka. Zjednodušením souhláskové sku-
sekyra, sekyrka. Všesl. - p. siekiera, r.st. piny ze stč. sedlka (viz :sedlák).
sekíra, ch. sjèkira, s. sèkira, stsl. sekyra. sem přísl. Stč. sěmo, sln. sȅm, str., stsl.
Psl. *sekyra (sekundárně *sěkyra) má sěmo. Psl. *sěmo je tvořeno příp. -mo
slovotvornou paralelu v lat. secūris tv., (srov. :tam, :kam) od základu *sě,
obojí vychází z ie. *sekūr- od *sek- ‘se- který odpovídá lit. šè ‘zde’, lot. še tv.
kat, řezat’ (viz :sekat). Jde o pádový tvar ie. ukazovacího zá-
sekýrovat ob. ‘sužovat nemístnými po- jmena *k̸i- ‘tento’ (A1), které je docho-
žadavky, komandovat’. Z něm. sekkie- váno v stsl. sь (stč. sen, srov. :dnes),
ren tv. z it. seccare ‘sužovat, obtěžo- lit. šìs tv., lat. cis ‘z této strany’, chet.
vat’, jež snad je etymologicky totožné ki ‘tento’, od jiné podoby téhož kořene
se seccare ‘sušit’ z lat. siccāre tv. od je něm. hier ‘sem, zde’, angl. he ‘on’ ap.
siccus ‘suchý’. Srov. :sekt. Srov. :zde, :sice, :dosud.
seladon expr. ‘přehnaně uhlazený muž, semafor. Přes rak.-něm. Semaphor z fr.
švihák’. Z fr. céladon ‘sentimentální sémaphore, což je neoklasická slože-
milenec’ podle jména jedné z postav ro- nina z ř. sē ma ‘znamení, znak’ (srov.
mánu L’Astrée fr. spisovatele Honoré :sémantika) a -for, což je ve složeni-
d’Urfé (1610). nách činitelské jméno od férō ‘nosím’
selanka ‘idyla’. Z p. sielanka ‘(vesnická) (srov. :fosfor, :metafora). Původně
idyla’ od sioło ‘vesnice’ (srov. r. seló tedy ‘nositel znaku’.
tv.), k němuž viz :sál. sémantika ‘nauka o významu slov’, sé-
sele, selátko. Stč. ssele, sselátko ‘sele, mantický. Z moderních evr. jazyků
kojenec, jakékoli sající mládě’. Jen č., (něm. Semantik, angl. semantics, fr. sé-
zřejmě od ssáti (viz :sát), ale tvoření mantique), kde utvořeno k ř. sēmanti-
dost neobvyklé. Proto Ma2 myslí na kós ‘označující, týkající se znaku’ od
převzetí z něm.d. (rak.) Säuele, což je sē ma ‘znamení’, sēmaínō ‘označuji’.
zdrobnělina od něm. Sau ‘svině’, první Srov. :semafor.
výklad je však přirozenější. semeno, semínko, semenný, semeník, se-
selekce ‘výběr’, selekční, selektivní. Přes menářství, semeniště, semenec, seme-
něm. Selektion z lat. sēlectiō tv. od nit se, rozsemenit se, vysemenit se. Stč.
sēligere ‘vybírat’ ze sē- ( :se-) a le- siemě (gen. sěmene). Všesl. - p. sie-
gere ‘sbírat’. Výraz rozšířen v souvis- mię, r. sémja, ch. sjȅme, stsl. sěmę.
losti s Darwinovou teorií (angl. natu- Psl. *sěmę, gen. sěmene (B7), odpo-
ral selection ‘přirozený výběr’). Srov. vídá stpr. semen, něm. Samen, lat. sē-
595
semestr sentence
men tv., lit.st. sėmuõ ‘lněné semeno’, :mykat.

vše od ie. *sē-men- ‘semeno’ od *sē- sen, snový, snít, snění, snivý, snílek,
‘sít’. Dále viz :sít, srov. :seminář. prosnít, vysnít (si), zasnít se. Všesl. -
semestr ‘pololetí (na vysokých ško- p. sen, r. son, s./ch. sȁn, stsl. sъnъ.
lách)’, semestrální. Přes něm. Semes- Psl. *sъnъ ‘sen, spánek’ (A7, B6) je
ter tv. ze střlat. semestre ‘pololetí’, příbuzné s lit. sãpnas, lot. sapns ‘sen’,
což je zpodstatnělý tvar stř.r. lat. adj. stangl. swefn ‘spánek, sen’, stir. súan
sēmēstris ‘šestiměsíční, půlroční’, ve ‘spánek’, lat. somnus ‘sen’, ř. hýpnos
starší podobě sēmēnstris, z lat. sex ‘spánek’ (srov. :hypnóza), toch. B
‘šest’ a odvozeniny od mēnsis ‘měsíc’. ṣpane ‘sen, spánek’, sti. svápna- tv., vše
Srov. :trimestr, :menstruace. z ie. *supno-, *su̯epno- tv. od *su̯ep-,
semifinále ‘předposlední kolo vyřazo- *sup- ‘spát’ (viz :spát).
vací soutěže’, semifinálový, semifina- senát ‘horní komora parlamentu; sbor
lista, semifinalistka. Z lat. sēmi- ‘polo-’ (soudců)’, senátor, senátorský. Přes
a :finále. Srov. :hemisféra. moderní evr. jazyky (něm. Senat) z
lat. senātus ‘nejvyšší státní rada (v
seminář ‘druh vysokoškolské výuky;
Římě)’, původně ‘rada starších’, od
ústav vychovávající kněze’, seminární,
senex ‘starý; stařec’. Srov. :senilní,
seminarista. Přes něm. Seminar ze stř-
:senior.
lat. seminarium tv. z lat. sēminārium
sendvič ‘obložený chléb’. Z angl. san-
‘semeniště, školka’ od sēmen ‘semeno’
dwich a to podle přídomku angl. šlech-
(viz :semeno).
tice Johna Montagua (4th Earl of San-
sémiotika ‘nauka o znakových systé- dwich) († 1792), který prý jako náru-
mech’, sémiotický. Z moderních evr. ja- živý hráč karet vymyslel tento druh ob-
zyků (angl. semiotics) a tam od ř. sē- čerstvení, aby nemusel vstávat od hra-
meĩon ‘znamení, znak’. Srov. :séman- cího stolu.
tika, :semafor.
senilní ‘stařecký’, senilita. Z lat. senīlis
semiš ‘kůže či její napodobenina s jemně tv. od senex (gen. senis) ‘starý’. Srov.
drsným povrchem’, semišový. Z něm. :senát, :senior.
Sämisch(leder) tv. a to nejspíš z fr. cha- senior ‘stařešina; starší ze dvou osob
mois ‘kamzík, kamzičí kůže, semiš’ z téhož jména; sportovec starší věkové
pozdnělat. camox ‘kamzík’ (viz :kam- třídy’, seniorka, seniorský. Z lat. se-
zík). nior, což je 2. stupeň od senex (gen.
semitismus ‘židovství’. Podle Semitů, senis) ‘starý’. Srov. :senilní, :senát.
příslušníků národnostní a jazykové sku- seno, senný, seník. Všesl. - p. siano, r.
piny v Přední Asii a sev. Africe, k níž séno, ch. sijêno, stsl. sěno ‘seno, tráva’.
vedle Židů patří i Arabové, historičtí Psl. *sěno odpovídá lit. šiẽnas, lot. si-
Féničané, Asyřané ap. Název podle ens ‘seno’ i ojediněle doloženému ř. ko-
biblického Šéma (Sema), jednoho z No- iná ‘pastva, píce’, východiskem je ie.
emových synů, z jehož potomstva prý *k̸oi-no- ‘tráva (jako krmivo)’, jehož
Semité pocházeli. další souvislosti jsou nejasné (A1, B2).
semknout se. Viz :s- a :-mknout, sentence ‘průpověď, výrok’. Přes něm.
596
sentimentální serpentina
Sentenz, fr. sentence tv. z lat. sententia race, separátní, separatismus, sepa-
‘mínění, úsudek, věta, výrok’ od sentīre rát ‘zvláštní otisk (článku ap.)’. Z lat.
‘cítit, mínit, soudit’. Srov. :sentimen- sēparāre ‘oddělovat, odlučovat’ z sē-
tální, :senzitivní. ( :se-) a parāre ‘připravovat, dělat’.
sentimentální ‘přecitlivělý, příliš napl- Srov. :preparovat, :reparace, :apa-
něný citem’, sentiment, sentimentalita. rát.
Jako adj. od angl. spisovatele L. Sterna sépie ‘druh hlavonožce’, sépiový. Z lat.
a jeho románu A Sentimental Journey sēpia z ř. sēpía tv. a to snad od sē̺pō
through France and Italy (1768) a to ‘hniju, tlím’ (podle hnědého barviva,
od angl. sentiment ‘cit, myšlenka’ z fr. které vystřikuje, je-li napadena). Srov.
sentiment, jež se vyvinulo z vlat. *sen- :sepse.
tīmentum tv. od sentīre ‘cítit, mínit’. sepse ‘otrava krve’, septický. Přes něm.
Srov. :sentence. Sepsis z ř. sē̺psis ‘hnití, tlení’ od sē̺pō
sentinel ‘nákladní automobil poháněný ‘hniju, tlím’. Srov. :sépie.
parním strojem’. Původně obchodní septima ‘sedmý tón v stupnici; sedmá
název vycházející z angl. sentinel třída osmiletého gymnázia’. Z lat. sep-
‘hlídka, stráž’ z fr. sentinelle ‘hlídka’, tima, což je zpodstatnělý tvar ž.r. od
možná z it. sentina ‘latrína’ (metaforou septimus ‘sedmý’ (dále viz :sedm).
podle podoby záchoda a strážní budky) serafín ‘anděl nejvyššího řádu’. Ze stř-
z lat. sentīna ‘kalná voda, spodina’. lat. seraphinus z ř. serafím a to z hebr.
senzace, senzační. Přes něm. Sensation, serāphīm, což je pl. od sārāph tv., jež
fr. sensation ze střlat. sensatio ‘smyslo- je asi odvozeno od sāraph ‘zapálit’.
vost, silné citové vnímání’ od lat. sēn- serenáda ‘lyrická instrumentální
sus ‘počitek, vnímání, cit’ od sentīre skladba; večerní milostná píseň’. Přes
(příč. trp. sēnsus) ‘cítit’. Srov. :sen- něm. Serenade, fr. sérénade z it. se-
timentální, :sentence. renata od sereno ‘jasný, čistý’, al se-
senzibilní ‘citlivý, vnímavý’, senzibil, reno ‘pod širým nebem’, z lat. serēnus
senzibilita. Z pozdnělat. sēnsibilis (pří- ‘jasný’. Původně tedy ‘píseň, která se
padně přes něm. sensibel, fr. sensi- zpívá pod širým nebem’.
ble) ‘citelný, citlivý’ od sēnsus ‘počitek, seriál, seriálový. Z angl. serial tv., pů-
vnímání, cit’ (viz :senzace). vodně adj. ‘řadový, vycházející na po-
senzitivní ‘citlivý, vnímavý’. Přes mo- kračování’, od series ‘řada, série’ (viz
derní evr. jazyky ze střlat. sensitivus :série).
‘citlivý’ od lat. sēnsus (viz :senzi- série, sériový. Přes něm. Serie z lat. se-
bilní). riēs ‘řada, sled, řetěz’ od serere ‘řadit,
senzor ‘elektronický prvek reagující na připojovat, vázat’. Srov. :seriál, :in-
mechanický, optický nebo tepelný sig- zerát.
nál’, senzorický. Nové, z angl. sensor seriózní ‘solidní, vážný’, serióznost.
tv. od sense ‘rozum, cit, smysl’ a to Podle něm. seriös, fr. sérieux ze stř-
přes fr. sens z lat. sēnsus (viz :sen- lat. seriosus ‘vážný, rozvážný’ od lat.
zace). sērius ‘vážný’.
separovat ‘oddělit, izolovat’, sepa- serpentina ‘točitá, klikatá cesta (ve
597
sérum sever
svahu)’. Z něm. Serpentine a to nově je ak. od serviēns ‘sloužící’, původem

utvořeno k pozdnělat. serpentīnus ‘ha- přech. přít. od servīre ‘sloužit, otročit’
dovitý’ od lat. serpēns (gen. serpentis) (srov. :servírovat, :servilní).
‘had’, což je původem přech. přít. od sesout (se), sesuv. Ze :s a zast. souti
serpere ‘plazit se, lézt’, tedy ‘plazící se’. ‘sypat’, stč. súti (1.os.přít. spu) z psl.
sérum ‘součást krve vznikající z plazmy, *su(p)ti tv., v č. bylo nahrazeno opěto-
používaná (po obohacení o protilátky) vacím slovesem od téhož základu ( :sy-
jako lék’, sérový. Přes něm. Serum z pat). Nedok. tvar sesouvat (se) ma-
lat. serum ‘syrovátka’, později i ‘krevní tením se slovesy -sunout, -souvat (viz
syrovátka’. :sunout).
servilní ‘podlézavý’, servilnost. Přes sestra, sestřička, sesterský, sestřenice.
něm. servil z lat. servīlis ‘otrocký’ Všesl. - p. siostra, r. sestrá, s./ch.
od servus ‘otrok’. Srov. :servírovat, sèstra, stsl. sestra. Psl. *sestra je pří-
:servítek. buzné se stpr. swestro, lit. sesuõ, gót.
servírovat ‘obřadně podávat (jídlo ap.); swistar, něm. Schwester, angl. sister,
podávat (v tenise, odbíjené ap.)’, serví- stir. siur, lat. soror, ř. éor ‘příbuzná’,
rovací, servírka. Přes něm. servieren tv. arm. kc oyr, sti. svásar-, toch. A ṣar,
a to přes fr. servir z lat. servīre ‘sloužit, vše z ie. *su̯esōr tv. (ve slov. a germ.
otročit’ od servus ‘otrok’. Srov. :ser- vkladné -t-). Další interpretace nejistá
vis. - v první části se většinou vidí ie. *su̯e-
servis ‘jídelní souprava; opravářská ‘svůj, sám pro sebe’ (viz :se, :svůj),
služba; podání (v tenise ap.)’. Výcho- tedy něco jako ‘(žena) svého rodu’ ?
diskem je lat. servitium ‘otroctví, pro- Význam ‘zdravotnická pracovnice’ od
kázaná služba’ od lat. servīre ‘sloužit’ 20. st. podle řádových sester, které
(viz :servírovat), z toho je fr. service a často sloužily v léčebných zařízeních.
odtud angl. service a něm. Service. Vý- set ‘sada (v tenise, odbíjené ap.)’. Z angl.
voj a přejímání jednotlivých významů set ‘sada, souprava’ od slovesa (to) set
není snadné sledovat - význam ‘jídelní ‘dát, postavit, zasadit’ (viz :sadit).
souprava’ k nám přišel zřejmě z fr. přes setkat se, setkání. Viz :s a :-tkat.
něm., zbylé dva významy asi prostřed- setník. Od :sto. Dříve ‘velitel setniny
nictvím angl. (tj. oddílu o 100 mužích)’, srov. lat.
servítek ‘ubrousek’. Přes něm. Serviette centuriō tv.
z fr. serviette tv. a to od servir ‘obslu- setr ‘druh stavěcího psa’. Z angl. setter,
hovat, sloužit’ (viz :servírovat). doslova ‘stavěč’, od (to) set ‘postavit,
servus citosl. zast. hov. Z něm.d. (bav.) ser- zasadit’ (viz :sadit).
vus tv. z lat. servus ‘sluha, otrok’. Srov. sever, severní, severský, severák, seve-
podobný zastaralý pozdrav služebník a řan. P.d. siewierz, r. séver, ch. sjȅvēr,
také :čau. Srov. :servilní. s. sȅvēr, stsl. sěverъ ‘severní vítr’. Psl.
seržant ‘poddůstojník (na úrovni našeho *sěverъ je příbuzné s lit. šiaurė ‘sever’,
četaře)’. Z fr. sergent tv., stfr. serjant, šiaurỹs ‘severák’, něm. Schauer ‘liják,
serg(e)ant ‘sluha, nižší správní úřed- prudká přeháňka; hrůza, děs’, angl.
ník’ z pozdnělat. (vlat.) servientem, což shower ‘přeháňka’ (druhotně ‘sprcha’),
598
sevřít schnout
lat. caurus ‘severozápadní vítr’. Výcho- míč’. Srov. :hemisféra, :atmosféra.

diskem je zřejmě ie. *(s)k̸eu-ero- ‘se- sfinga ‘(ve starém Egyptě) socha ležícího
verní vítr’(?), jehož další analýza je ne- lva s lidskou hlavou; (v ř. mytologii)
jistá. okřídlená obluda kladoucí kolemjdou-
sevřít. Viz :s a :-vřít. cím hádanky’. Z ř. Sfínx (gen. sfíngos),
sex ‘pohlaví, pohlavní život’, sexuální, jež se vykládá od sfíngō ‘svírám, škr-
sexualita, sexy. Přes angl. sex z lat. se- tím’.
xus ‘pohlaví’. sgrafito ‘umělecká výzdoba stěny vy-
sex-appeal ‘pohlavní přitažlivost’. Z škrabaná v omítce’. Z it. sgraffito tv.,
angl. sex appeal ze sex (viz :sex) a což je původem příč. trp. od sgraffi-
appeal ‘přitažlivost, působivost’ od (to) are, graffiare ‘škrabat’. Srov. :graffiti,
appeal ‘dovolávat se, vyzývat’ z lat. ap- :šrafovat, :graf.
pellāre tv. (viz :apel). show ‘(velkolepá) podívaná, zábavný po-
řad s vizuálními efekty’. Z angl. show
sexta ‘šestý tón v stupnici; šestá třída os-
tv. od slovesa (to) show ‘ukázat, před-
miletého gymnázia’. Z lat. sexta, což je
vádět’, k jehož dalším souvislostem viz
zpodstatnělý tvar ž.r. od sextus ‘šestý’
:čít.
(viz :šest).
schéma ‘nárys, zjednodušující kon-
sextant ‘přístroj k určování zeměpisné
strukce’, schematický, schematičnost,
polohy’. Přístroj pojmenoval Tycho de
schematismus. Podle něm. Schema z
Brahe (kolem r. 1600) na základě lat.
lat. schēma z ř. schē ma ‘podoba, ob-
sextāns ‘šestina’ od sextus ‘šestý’ (viz
razec, zevnějšek’. Srov. :skica, :skeč.
:šest) - stupnice k určování polohy má
scherzo ‘hudební skladba rozmarného
totiž rozsah šestiny kruhu.
rázu’. Z it. scherzo tv., vlastně ‘žert’,
sexteto ‘soubor šesti hudebníků’. Z po- a to z germ. (srov. něm. Scherz tv.).
latinštělé podoby it. sestetto od sesto schizma ‘(církevní) rozkol’. Ze střlat.
‘šestý’ z lat. sextus tv. (viz :šest, srov. schisma z ř. schísma ‘roztržka, trhlina’
:kvinteto ap.). od schízō ‘štípám, roztrhávám’. Srov.
sezam ‘druh olejnaté rostliny’, seza- :schizofrenie, :cedit.
mový. Přes něm. Sesam z lat. sēsamum schizofrenie ‘duševní onemocnění, při
z ř. sē̺samon a to z nějakého starého němž dochází k rozpadu osobnosti’,
východního jazyka (srov. akkad. šam- schizofrenický. Utvořeno na počátku
maššamu tv.). 20. st. švýc. psychiatrem E. Bleulerem
sezona ‘období (pro něco příhodné)’, od ř. schízō ‘štěpím, roztrhávám’ a frē̺n
sezonní. Přes něm. Saison z fr. sai- ‘bránice, srdce, rozum, duše’ (podle an-
son ‘(roční) období, sezona’, dříve ‘pří- tických představ byla bránice centrem
hodný okamžik’, a to z lat. satiō ‘setba, duševního života). Srov. :frenetický,
setí’ od serere (příč. trp. satus) ‘sít’. :oligofrenní.
Srov. :sít. schlíplý. Od staršího č. chlípiti ‘vě-
sféra ‘prostor kolem Země; oblast, šet’ (Jg), které je onom.-expr. původu.
okruh’, sférický. Přes lat. sphaera Srov. :odchlípnout, :chlopeň.
‘koule, nebeská báň’ z ř. sfaĩra ‘koule, schnout. Psl. *sъchnǫti, dále viz :su-
599
schod sígr
chý. od psl. ukazovacího zájmena *sь, ž.r.

schod, schodiště. Stč. i vzchod, tedy *si (viz :sem, :zde) stejným způso-
vlastně ‘po čem se schází i chodí bem jako *tako ( :tak), *jako, *kako
vzhůru’, dále viz :chodit. ( :jak1 ). Původně tedy ‘takto, tak’,
scholastika ‘středověká církevní filozo- srov. větu sice přišel, ale..., vlastně
fie’, scholastický, scholastik. Od lat. ‘tak(to) přišel, ale...’ ap.
scholasticus ‘školní, týkající se školy’ sídlo, sídelní, sídliště, sídlištní, sídlit,
z ř. scholastikós ‘zabývající se vě- osídlit, osídlení, přesídlit, usídlit se, vy-
dami, mající volno’ od scholázō ‘mám sídlit. Stč. siedlo od sěděti ( :sedět),
volno, věnuji se něčemu’ od scholē̺ (viz srov. podobně :bydlo.
:škola). siena ‘(červeno)hnědá hlinka’. Podle it.
schopný, schopnost. Jen č., stč. města Siena, v jehož okolí se hlinka tě-
vzchopný ‘čilý, podnikavý, pohotový’. žila.
Od :chopit (se), srov. podobně angl. siesta ‘chvíle odpočinku (po obědě)’. Ze
capable ‘schopný’ z pozdnělat. capābilis šp. siesta a to z lat. sexta (hōra) ‘šestá
od capere ‘brát, chopit se’. (hodina)’ (srov. :sexta), což podle ro-
schválně, schválnost, naschvál. Stč. mán. počítání hodin odpovídá poledni.
(na)vzchvále, naschvále tv., původně sifon ‘sodovka (z tlakové lahve); zaří-
zřejmě ‘na chválu, k chválení’, pak zení zabraňující pronikání zápachu z
‘úmyslně’. Viz :chvála. potrubí’. Přes něm. Siphon z fr. siphon
-si (kdosi, cosi, jakýsi, aťsi, asi ap.). P. ‘násoska’ a to přes lat. z ř. sı ̻fōn ‘stří-
-ś (ktoś), str. si, sln. -si (bódisi - bó- kačka, rourka, stružka’.
disi ‘buď - buď’). Psl. *si se obvykle signál, signální, signalizovat, signalizace,
vykládá jako 2.os.sg. starého optativu signalizační. Přes něm. Signal z fr. sig-
(přacího způsobu) od kořene *es- ‘být’ nal tv. a to z vlat. signāle, což je zpod-
(viz :jsem), který je dochován např. statnělý tvar stř.r. lat. signālis ‘dávající
v lat. sīs ‘ať jsi’. Původně tedy např. znamení’ od signum ‘znamení, značka’.
kdosi znamenalo přibližně ‘ať jsi, kdo Srov. :signatář, :signatura, :insig-
chceš’. nie.
si zájm. R.st. si, stsl. si, v č. ale asi až od signatář ‘podpisovatel (smlouvy, pro-
16. st. podle mi, ti, předtím sobě. Psl. hlášení ap.)’. Z fr. signataire tv. od
*si je dat. sg. od ie. zájm. kořene *se-, signer ‘podepsat, značkovat’ z lat. sig-
*su̯e- (viz :se). Příbuzné je lit., stpr. nāre ‘poznamenávat, značit, pečetit’
si tv., ř. hoĩ ‘sobě’. od signum ‘znamení, značka’. Srov.
sibérie expr. ‘třeskutá zima, nepohoda’. :signatura, :signál.
Nejspíš z fr. Sibérie ‘Sibiř’, samotný ná- signatura ‘značka (pro knihu v knihovně
zev (r. Sibír’) je ttat. původu. ap.); podpis (umělce na obraze ap.)’,
sice přísl., sp. Stč. sic(e) ‘sice, jinak; takto, signovat. Z pozdnělat. signātūra
přece’, sicí ‘takový’, r.d. síce ‘takto’, ‘značka (knihy ap.)’ od signāre (viz
sln. sicȅr ‘sice’, csl. sice ‘tak’. Psl. *sice :signatář).
vzniklo asi 3. palatalizací (B1) ze *siko sígr ob. expr. ‘lump, syčák’. Obvykle se
(srov. csl. siko ‘tak’). To je odvozeno hledá stejná motivace jako u :syčák.
600
sichr simultánní
Spojení s něm. Sieger ‘vítěz’ brání vý- Srov. :silikon.

znam. silnice, silniční, silničář, silničářský.
sichr zast. ob. ‘jistý’. Z něm. sicher tv. ze Univerbizací ze stč. silná cěsta, tedy
sthn. sehhur a to z vlat. *sicūrus z lat. cesta zpevněná na rozdíl od obyčejné
sēcūrus ‘bezstarostný, bezpečný, jistý’ cesty polní či lesní. Viz :síla.
ze sē- ( :se-) a odvozeniny od cūra ‘sta- silon ‘druh umělého vlákna’, silonový,
rost, péče’ (srov. :kúra). silonka. Obchodní název u nás vyrá-
síla, silový, silný, silák, silácký, sílit, ná- běné umělé hmoty, jejíž obdobou jinde
silí, násilný, násilník, násilnický, posí- je :nylon. Odtud vzat i základ názvu,
lit, posila, přesila, úsilí, vysílit (se), ze- zřejmě s přikloněním k :síla.
sílit. Všesl. - p. siła, r. síla, s./ch. sı la, silueta ‘stínový obraz’. Z fr. silhouette
stsl. sila. Psl. *sila je nejspíš stejně tv., původně portrait à la silhouette,
jako lit. síela ‘duše’, stpr. seilin (ak.) vlastně ‘rychlý, načrtnutý portrét’, iro-
‘úsilí’ pokračováním bsl. *sēi-lā, *sēi- nicky podle fr. ministra financí E. de
li- ‘pnutí, síla’ od ie. *sē(i)- ‘napínat, Silhouette, který se po nástupu do
vrhat, vysílat’, od něhož je i stisl. sei- úřadu r. 1759 rychle znelíbil a za něko-
lask ‘natahovat se’, stir. sínim ‘rozta- lik měsíců byl odstaven. Podle jiného
huji’, střir. sethar ‘silný’, ř. īthýs ‘přímý výkladu prý podle jeho příslovečné še-
směr, úsilí’. Od téhož kořene je asi i trnosti.
:sít. Srov. :silice, :silnice. silur ‘prvohorní útvar’. Podle názvu
předkeltského kmene Silurů sídlícího
-sílat (posílat atd.). Viz :-slat. V č. -í-
podle římských pramenů ve Walesu,
místo očekávaného -ý-, srov. r. posylát’,
kde byl tento útvar poprvé zkoumán.
stsl. posylati.
silvestr ‘poslední den v roce; oslava s tím
siláž ‘konzervování zelené píce’, silážo-
spojená’, silvestrovský. Podle svátku
vat, silo. Přes něm. Silage z fr. ensilage
sv. Silvestra, papeže ze 4. st., který na
tv. od silo ‘silo’ ze šp. silo tv. a to asi
tento den připadá.
přes lat. sīrus z ř. sīrós ‘jáma (na obilí),
símě. Viz :semeno.
silo’.
simplifikace ‘zjednodušení’, simplifiko-
silice ‘směs těkavých vonných látek ob- vat. Ze střlat. simplificatio z lat. sim-
sažených v rostlinách’. Asi uměle od plex (gen. simplicis) ‘jednoduchý’, je-
:síla (počátek 19. st.) jako ekvivalent hož první část souvisí se :sám, k
něm. Geist tv., doslova ‘duch’ (Ma2 , druhé viz :komplex, :duplikát, a lat.
Jg). -ficātio (viz :-fikace).
silikon ‘organická sloučenina křemíku’, simulovat ‘předstírat (nemoc, zranění
silikonový. Přes moderní evr. jazyky, ap.)’, simulace, simulant, simulátor. Z
kde utvořeno (konec 19. st.) od lat. si- lat. simulāre ‘napodobit, předstírat, lí-
lex (gen. silicis) ‘křemík’. Srov. :sili- čit’ od similis ‘podobný’, jež souvisí se
kóza. :sám, srov. i :simultánní a :simpli-
silikóza ‘plicní onemocnění způsobené fikace.
křemenným prachem’. Ve 20. st. utvo- simultánní ‘současně probíhající’, si-
řeno k lat. silex (gen. silicis) ‘křemen’. multánka ‘šachová hra jednoho hráče
601
síň sisal
proti několika soupeřům najednou’. Ze Sion, což bylo jméno pahorku v Jeruza-
střlat. simultaneus tv. od lat. simul ‘na- lémě, na němž prý stával palác krále
jednou, současně’, jež souvisí se :sám, Davida.
srov. :simulovat, :simplifikace. sípat ‘vydávat silně šelestivý hlas’, sí-
síň, předsíň, předsíňka. P. sień, r. séni pavý. R. sipét’, sln. sípati. Psl. *sipěti,
(pl.), str. sěnь ‘přístřešek’, s. sènica *sipati je zřejmě onom. původu, ale
‘loubí, besídka’. Psl. *sěnь nemá jed- souvislost s jinými ie. slovy není jistá.
noznačný výklad. Spojuje se s homo- Spojuje se s lat. sībilāre ‘syčet’, ř. sízō
nymním psl. *sěnь ‘stín’ (viz :stín) ‘syčím’, ale i lot. sipa ‘(mořská) bouře’.
a interpretuje jako ‘stinný, krytý pří- Srov. :šeptat, :supět.
střešek’ (původně tedy spíš něco jako sir ‘pán (v angl. prostředí)’. Z angl. sir
‘předsíň’). Podle jiného výkladu pří- ze stfr. sieur a to redukcí (častou v ti-
buzné s lit. síena ‘stěna, hranice’, lot. tulech a osloveních) z lat. seniorem, což
siena ‘stěna’ (tedy něco jako ‘přístě- je ak. od senior (viz :senior). Srov. i
nek’) od ie. *sē(i)- ‘vázat, plést’ (stěny fr. seigneur, šp. señor, it. signor ‘pán’.
byly původně spletené z větví), srov. síra, sírový, sirný, sirka, sirkárna, sirkař-
:síť. ský, síran, sirník, siřičitan, siřičitý, sí-
sinat ‘mrtvolně blednout’, sinalý, zesi- řit, odsířit. P. siara ‘mlezivo’, siarka
nat. Od knižního č. siný ‘namod- ‘síra’, r. séra, b. sjára tv. Psl. *sěra
ralý’. Všesl. - p. siny tv., r. sínij nemá spolehlivou etymologii. Nepře-
‘(tmavo)modrý’, s./ch. sînjī ‘modrý’. svědčivé je spojení s psl. *sěrъ ‘šedý’
Psl. *sin’ь se asi vyvinulo z ie. *sk̸ei- (viz :šerý), s lat. serum ‘syrovátka’ i
ni- (A1, B2) od *sk̸ei- ‘svítit, lesknout další výklady.
se’, od něhož je i stsl. sijati tv., gót. ske- siréna ‘signalizační zařízení vydávající
irs ‘jasný’, angl. shine ‘svítit’. Původní pronikavý zvuk’. Přes něm. Sirene z fr.
význam psl. slova tedy asi byl ‘mající sirène tv. a to přeneseně k lat. Sīrēnēs
barvu jasné oblohy’. Srov. :prosinec, ‘mořské víly lákající plavce zpěvem do
:stín, :sojka. záhuby’ z ř. Seirē nes tv.
singl slang. ‘dvouhra (v tenise); loď pro sirotek, sirotčí, sirotčinec, osiřet, osiřelý.
jednu osobu (v kanoistice ap.)’, sing- Č.st. sirota, p. sierota, r. sirotá, s./ch.
lový. Z angl. single ‘jednotlivec; jednot- siròta, stsl. sirota tv. Psl. *sirota, pů-
livý’ a to přes stfr. z lat. singulī ‘jednot- vodně ‘osamělost, osiřelost’ (tak i ve
liví (pl.), po jednom’. Srov. :singulár. starší č.), je odvozeno od *sirъ ‘osa-
singulár ‘jednotné číslo’, singulárový. Z mělý, osiřelý’ (srov. č.st. sirý tv.). To
lat. singulāris tv., vlastně ‘jednotlivý, se spojuje s lit. šeirỹs ‘vdovec’, šeirė
jednotlivci náležející’. Srov. :singl. ‘vdova’ i ojedinělým av. saē ‘osiřelý, si-
sinus ‘druh goniometrické funkce’, sinu- rotek’, což ukazuje na výchozí ie. *k̸ei-
sový, sinusoida. Přes moderní evr. ja- (A1).
zyky (něm. Sinus, angl. sinus) z lat. si- sirup, sirupový. Přes něm. Sirup ze stř-
nus ‘záhyb, oblouk’. Srov. :kosinus. lat. sirup(p)us, sirop(p)us a to z ar.
sionismus ‘židovské nacionalistické po- šarāb ‘nápoj’.
litické hnutí’, sionistický, sionista. Od sisal ‘pevná vlákna z agáve’, sisalový.
602
sít skandál
Podle jména mexického přístavu Sisal, anē̺r (gen. andrós) ‘člověk, muž’, tedy
odkud tato vlákna poprvé dováželi. vlastně ‘člověk-člun’. Srov. :batyskaf.
sít, setí, secí, setba, osít, osivo, posít, pro- skákat. Viz :skočit.
sít, rozsít, rozsévač, zasít. Všesl. - p. skála, skalka, skalní, skalnatý, skalisko,
siać, r. séjat’, s./ch. sı jati, stsl. sěti, skalnička, úskalí. Všesl. - p. skała, r.
sějati. Psl. *sěti (druhotně *sějati) je skalá, s./ch. skȁla ‘skalnatá stěna’. Psl.
příbuzné s lit. sė̷ti, gót. saian, něm. *skala je odvozeno od *skaliti ‘štěpit,
säen, angl. sow, lat. serere (příč. trp. rozbíjet’ (srov. ukr. skályty tv.), tedy
satus) tv., sti. sı t̻ ā ‘brázda’, vše od ‘co je rozeklané, rozštěpené’, od ie.
ie. *sē(i)- ‘sít’. Srov. :semeno, :síto *(s)kel- ‘štěpit, řezat’. Příbuzné je lit.
i :síla. skalà ‘tříska’, skélti ‘štěpit, řezat’, sthn.
síť, síťka, síťový, síťovka, sítina, sítnice. scala ‘skořápka’, angl. shell tv., ř. skállō
Stč. siet, p. sieć, r. set’, stsl. sětь. Psl. ‘kopu, štípu’, chet. iškalla- ‘roztrhat,
*sětь je příbuzné s lit. saĩtas ‘pouto, rozčísnout’ aj. Srov. :kláti.
popruh’, stpr. saytan ‘řemen’, něm. skalár ‘veličina určená jen velikostí’.
Saite ‘struna’, vše z ie. *soi-t- od *sei- Uměle k lat. scālāris ‘týkající se stup-
‘vázat’. Srov. :osidlo. nice’ od scāla ‘stupnice’ od scandere
síto, sítko. Všesl. - p. sito, r. síto, s./ch. ‘stoupat’. Srov. :škála, :skandovat.
sı to. Psl. *sito je stejně jako lit. síe- skalice ‘sírany některých kovů (mědi,
tas tv. pokračováním ie. *sēi-to-, což olova, zinku, železa)’. Přejato v 15. st.
je vlastně původem příč. trp. od ko- z něm. Galizenstein ‘síran zinečnatý’,
řene *sē(i)- ‘sít’ (viz :sít). Jinou příp. vlastně ‘kámen z Galicie’, podle pro-
od téhož základu je tvořeno např. něm. vincie v severozáp. Španělsku, která je
Sieb ‘síto’, wal. hidl, ř. (h)ēthmós tv. bohatá na zinkové rudy (Ma2 ). V č. při-
situace, situační, situovat, situovaný. kloněno k :skála.
Přes něm. Situation, fr. situation ze stř- skalp ‘kůže s vlasy stažená z hlavy po-
lat. situatio ‘umístění, poloha’ od situ- raženého nepřítele’, skalpovat. Z angl.
are ‘umístit’ od lat. situs ‘poloha, umís- scalp tv., původně ‘lebka’, a to asi ze
tění’, což je zpodstatnělé příč. trp. od skand. (stisl. skalpr ‘pochva, loďka’,
sinere ‘položit, nechat’. dán.d. skalp ‘skořápka, plucha’, srov. i
sivý kniž. ‘šedý’. Všesl. - p. siwy, r. sívyj, střniz. scelpe ‘skořápka’), východiskem
s./ch. sîv, stsl. sivъ. Psl. *sivъ odpo- je ie. *(s)kel- ‘štěpit, řezat’. Srov. :ša-
vídá lit. šývas ‘světle šedý’, stpr. sywan lupa a k významu ‘lebka’ i :lebka a
tv., vše je z ie. *k̸i-u̯o- odvozeného od :střep.
*k̸ei- ‘tmavý, šedý’ (A1). Příbuzné je skalpel ‘chirurgický nůž’. Z lat. scal-
dále sti. śyāvá- ‘hnědočerný’, angl. hue pellum tv., což je zdrobnělina od scal-
‘barva, odstín, pleť’, stisl. hārr ‘šedý, prum ‘nůž’ od scalpere ‘škrabat, ře-
starý’. zat’ od ie. *(s)kel- tv. (srov. :skalp,
skafandr ‘hermeticky uzavřený oblek’. :skála, :skulptura).
Z fr. scaphandre, utvořeného v 18. skandál ‘veřejná ostuda’, skandální,
st. (původně ve významu ‘záchranný skandalizovat, skandalizace. Přes něm.
pás’) z ř. skáfos ‘lodní dutina, člun’ a Skandal tv. ze střlat. scandallum ‘po-
603
skandovat sklíčit
horšení, sklon k hříchu’ z ř. skándalon keta, stketa. Nejasné. Nejsnáze lze vyjít
tv. ze základu *tъsk-, který je v :teskný
skandovat ‘provolávat s rytmickým dů- (srov. r. tščetá ‘marnost, prázdnost’,
razem’. Podle něm. skandieren tv. pře- s./ch. štȅta ‘škoda, újma’), ale vývoj
jato z lat. scandere ‘stoupat, vystupo- významu nelze přesvědčivě vyložit. Na-
vat’, tedy vlastně ‘(pravidelně) stoupat víc je tu i problém hláskoslovný - před
hlasem’. Srov. :škála, :skalár. -e- bychom čekali palatalizaci (B1).
skanzen, skansen ‘národopisné muzeum skibob ‘druh sjezdového sportovního ná-
pod širým nebem’. Ze švéd. skansen činí’. Z angl. ski bob ze ski ‘lyže’ z nor.
‘hradby’ (srov. :šance2 ) podle místa, ski tv. ze stisl. skīδ/ ‘sněžnice’ a bob
kde bylo ve Stockholmu r. 1891 zalo- ( :bob2 ).
ženo první takové muzeum. skica ‘náčrt, přípravná kresba’, skicovat,
skartovat ‘vyřazovat (dokumenty, spisy skicář. Přes něm. skizze z it. schizzo
ap.)’. Z it. scartare tv. ze s- (z lat. tv. od schizzare ‘nahodit, prsknout,
:ex-) a carta ‘listina’ (viz :karta, švihnout’, jež se obvykle vykládá jako
:charta). onom., snad s oporou o lat. schedium
skateboard ‘prkno s kolečky’. Z angl. ‘spatra řečená myšlenka’ z ř. sché-
skateboard ze skate ‘brusle’ a board dios ‘spěšně, spatra udělaný’, vlastně
‘prkno’. Srov. :snowboard. ‘blízko se nacházející’, od ř. schedón
skaut ‘příslušník organizace pěstující vý- ‘blízko’. Srov. :skeč.
chovu mládeže v přírodě; hledač ta- skif ‘závodní loď pro jednoho veslaře’,
lentů (ve sportu ap.)’, skautka, skaut- skifař. Z angl. skiff tv., původně ‘malý
ský. Z angl. scout ‘zvěd, průzkumník, člun’, z fr. esquif tv. a to přes it. schifo,
pozorovatel’ od stfr. escouter, escolter langob. *skif z germ. *skip- ‘loď’. Srov.
‘poslouchat’ (dnes écouter) a to přes :šíf.
vlat. z lat. auscultāre ‘(napjatě) poslou- skinhead ‘příslušník hnutí holých lebek’,
chat’. skinheadský. Z angl. skinhead ze skin
skeč ‘krátký satirický či humoristický ‘pokožka, slupka’ a head ‘hlava’.
výstup’. Z angl. sketch tv., vlastně ‘ná- sklep, sklípek, sklepní, sklepení, pod-
črt, schéma, osnova’, a to asi přes niz. sklepit. P. sklep ‘krám’, r. sklep
schets z it. schizzo ‘náčrt, nástin’ (dále ‘hrobka, krypta’, sln. sklèp ‘kloub; zá-
viz :skica). věr, rozhodnutí’. Psl. *sъklepъ je odvo-
skelet ‘kostra’. Přes něm. Skelett tv. zeno od *sъkle(p)nǫti ‘uzavřít, sklenout
přejato z ř. skéleton (sō ma) ‘vysu- dohromady’, dále viz :klenout.
šené (tělo), mumie’ od skéllomai ‘vy- skleróza ‘chorobné tvrdnutí tkáně, kor-
sychám’. natění’, sklerotický, sklerotik. Přes mo-
skepse ‘pochybovačnost’, skeptický, derní evr. jazyky (něm. Sklerose, fr.
skeptik. Přes něm. Skepsis tv. z ř. ské- sclérose, angl. sclerosis) z ř. sklē̺rōsis
psis ‘pozorování, uvažování, zkoumání’ ‘tvrdnutí’ od sklērós ‘tvrdý, suchý’,
od sképtomai ‘pozoruji, uvažuji, zkou- které souvisí s ř. skéllomai ‘schnu’
mám’. Srov. :-skop. (srov. :skelet).
sketa ‘zbabělec, podlec’. Stč. i cketa, ts- sklíčit, sklíčený, sklíčenost. Jen č. Pře-
604
sklo skorec
neseně ze stč. skl’účiti ‘sevřít, sepnout’, scén ‘panika’, ř. kekē nas ‘zajíc’, kē-
viz :klíč, srov. :obklíčit. kíō ‘tryskám’, východiskem by bylo ie.
sklo, sklíčko, skelný, sklář, sklářský, *(s)kek- ‘rychle se pohybovat’ a pří-
sklářství, sklárna, skleněný, skleník, buzné základy *(s)kāk-, *(s)kōk- ap.,
skleníkový, sklenice, sklenka, sklenička, původu asi onom.
sklenář, sklenářský, sklenářství, sklo- skolióza ‘chorobné vychýlení páteře do
vina, sklovitý, sklovatět. Stč. i stklo, strany’. Lékařský novotvar k ř. skoliós
scklo. Všesl. - p. szkło, r. stekló, s./ch. ‘křivý, zahnutý’.
stàklo, stsl. stьklo. Psl. *stьklo je pře- skolit ‘srazit k zemi, zabít’. Viz :kláti.
vzetí z nějaké germ. předlohy - nej- skomírat, skomírající. Viz :ko-1 a
spíš gót. stikls, případně západogerm. :mřít. Historie slova však není příliš
*stikla-, ‘pohár s hrotem (na zapíchnutí jasná, u Jg nedoloženo. Srov. :škobr-
do země)’ (srov. něm. stechen ‘píchat’), tat.
z nádoby pak přeneseno na materiál, skonto ‘sleva při hotovém placení’. Z it.
z něhož se nádoba vyráběla. Techniku sconto a to ze s- (z lat. :ex-) a conto
výroby skleněných rohů na pití prý pře- (viz :konto).
jali Germáni od Římanů již mezi 3. a 5. -skop (ve složeninách) ‘-hled’. Z ř. skopós
st. po Kr. ‘kdo hlídá, pozorovatel’, což je činitel-
skoba, skobička. Všesl. - p. skobel, r. ské jméno od skopéō ‘pozoruji, hledím’.
skobá, s./ch. skȍba. Psl. *s(ъ)koba je Srov. :horoskop, :mikroskop, :ka-
nejspíš příbuzné s lit. sùkaba tv., leidoskop, :teleskop i :skepse.
kabė ‘klika, hák’, stangl. hōp ‘krou- skopčák hanl. ‘Němec’. Původně han-
žek’, lat. cambiāre ‘měnit’ (vlastně ‘ob- livý název něm. obyvatele severočes-
racet, ohýbat na druhou stranu’), stir. kého hornatého pohraničí. Ze spojení
camb ‘křivý’, ř. skambós tv., vše od (přicházející) s kopců, ale jistě i s ná-
ie. *(s)kamb- ‘křivit, ohýbat’ (v bsl. zvukem hanl. :skopec.
a germ. asi nenazalizovaná varianta skopec ‘vykastrovaný beran’, skopový,
*(s)kab-). skopičina. Všesl. - p. skop, r. sko-
skočit, skok, skokový, skokan(ka), sko- péc ‘eunuch’, s./ch. škòpac, stsl. sko-
kanský, skočná, doskočit, doskok, do- pьcь ‘eunuch’. Psl. *skopьcь je odvo-
skočiště, naskočit, náskok, nadsko- zeno od *skopiti ‘vykleštit’, příbuzné je
čit, odskočit, odskok, poskočit, polat. capō ‘kapoun’, dále např. ř. skáptō
skok, podskočit, proskočit, přeskočit, ‘kopu, osekávám’. Východiskem je ie.
přeskok, přiskočit, přískok, rozskočit *(s)kep-, *(s)kap- ‘obdělávat ostrým
(se), seskočit, seskok, uskočit, úskok, nástrojem’, k dalším souvislostem viz
úskočný, vyskočit, výskok, zaskočit, :kopat.
záskok aj. Všesl. - p. skoczyć, r. skóre ‘poměr bodů ve sportovním
skočít’, s./ch. skòčiti, stsl. skočiti. utkání’, skórovat. Z angl. score tv.,
Psl. *s(ъ)kočiti je nejspíš odvozeno vlastně ‘vrub, zářez, rýha’, ze stisl. skor
od *s(ъ)kokъ ‘skok’, příbuzné je asi tv., jež je příbuzné s domácím angl.
lit. skúokč ‘hop’, šókti ‘skákat’ (ie. shear ‘stříhat, prořezávat’.
*k̸āk-?), sthn. scehan ‘pospíchat’, stir. skorec ‘druh ptáka’. Presl převzal z nář.
605
skoro skreč
a slov. názvu pro špačka (č.d. a slk. ško- ‘poklad’. Obvykle se počítá s výpůjč-
rec, p. skorzec, r. skvoréc ap.), který je kou z germ. do slov., ale jsou i výklady
z onom. základu *skver-, který je i v opačné a nevylučuje se ani příbuznost
:skřivan (Ma2 ). germ. a slov. slov. Další spolehlivé ie.
skoro přísl. Stč. i ‘brzo, rychle, blízko’. souvislosti však chybějí. K významo-
Všesl. - p. skoro ‘rychle, hned; jakmile’, vému vztahu ‘dobytek’ - ‘majetek, pe-
r. skóro ‘rychle, brzo; jestliže’, s./ch. níze’ srov. lat. pecū, pecus ‘dobytek’,
skòro ‘nedávno; téměř’, stsl. skoro pecūnia ‘majetek, peníze’, něm. Vieh
‘hned’. Psl. *skoro je odvozeno od ‘dobytek’, angl. fee ‘odměna’.
*skorъ ‘rychlý’ (srov. r. skóryj tv.), skotačit. Vlastně ‘počínat si jako skoták,
které se spojuje s lit. skėrỹs ‘kobylka pasák skotu’, viz :skot.
luční’, střhn. scheren ‘spěchat’, ř. ska- skoupý. Všesl. - p. skąpy, r. skupój,
írō ‘skáču, tancuji’, vše od ie. *(s)ker- s./ch. skûp ‘drahý (cenou)’, csl. skǫpъ.
‘skákat, krouživě se pohybovat’. Psl. *skǫpъ není příliš jasné. Vychází
skořápka, skořepina, skořepinový. Stč. se z psl. *skoměti (*skom-pъ), dolo-
skořipina, škořěpina, škořupina aj. ženého v r.d. skomít’ ‘bolet, svírat’,
I jinde jsou tvary roztodivné: slk. sln.d. skométi ‘být otupělý, tesknit’ od
škrupina, hl. škorpizna, p. skorupa, ie. *skem- ‘tisknout, svírat’. Jiný vý-
skarłupa, r. skorlupá, s./ch. skòrupa, klad spojuje se *skopiti ‘odřezávat’ (viz
stsl. skralupa. Východiskem je psl. :skopec).
*skorupa, případně *skorlupa (přiklo- skráň kniž. P. skroń, r.d. skoronь, sln.
nění druhé části k lup-, které je v :lou- skrânj ‘podbradek, čelist’. Psl. *skorn’ь
pat ap., je možná druhotné), od *skora (B8) by mohlo být příbuzné s isl. hvörn
‘kůže, kůra’ (srov. r.st. skorá ‘kůže’, ‘kosti na rybí hlavě’, gót. hvaírneins
sln. skórja ‘kůra’). Příbuzné je lit. skarà (gen.) ‘lebka’, střir. cern ‘mísa’ i toch.
‘(větší) šála’, lot. skara ‘hadr’, něm. B krāñi ‘jakási část hlavy’, vše z ie.
Schar ‘zástup, oddíl’, vše z ie. *skora *(s)ku̯ er-n- ‘lebka, část hlavy’.
‘něco odříznutého’ od ie. *(s)ker- ‘ře- skrblit ‘nemístně šetřit’, skrblík, skrb-
zat’. Dále viz :kůra, :skořice, :škra- lický. Od staršího skrbiti tv., příbuz-
loup. ného s r. skorbét’ ‘truchlit’, sln. skr-
skořice, skořicový. Od staršího č. skora béti ‘starat se’, stsl. skrъběti ‘soužit se’.
‘kůra’ (viz :skořápka a :kůra), jde Psl. *skъrběti je příbuzné s lit. skur bti
o sušenou kůru z větví jednoho tropic- ‘být v bídě, trápit se’ a to přeneseně
kého stromu (srov. r. koríca tv.). z ie. *(s)kerb(h)- ‘řezat, drásat’, od ně-
skot ‘hovězí dobytek’. Luž. skót, r. skot hož je i něm. scharf ‘ostrý’, angl. sharp,
(str. skotъ ‘dobytek, majetek, peníze’), stir. cerb tv., a to od *(s)ker- ‘řezat’.
s./ch. skȍt ‘dobytče’, stsl. skotъ ‘maje- Srov. :škrabat, :skořápka. Výchozí
tek, dobytek’. Psl. *skotъ je v nejas- význam v bsl. byl ‘být v bídě, staros-
ném vztahu ke germ. *skatta-, jehož tech’, odtud do č. ‘(nemístně) šetřit’.
pokračováním je gót. skatts ‘peníze’, skreč ‘vzdání zápasu bez boje’, skrečo-
stisl. skattr ‘daň, poklad’, stfríz. sket, vat. Z angl. scratch ‘vzdát závod, zá-
schet ‘dobytek, peníze’, něm. Schatz pas před začátkem’, doslova ‘škrtnout,
606
skripta skříň
škrábnout’, a to kontaminací staršího studnu ap.’. Stč. skružie, vzkružie tv.,

scrat a cratch tv. dále viz :kruh.
skripta ‘(vysokoškolské) učební texty’. Z skrýš. Stč. skrýšě od skrýti (viz :krýt),
lat. scrīpta, což je pl. od scrīptum ‘co je stejná příp. je v r. krýša ‘kryt, střecha’.
napsáno’, zpodstatnělého příč. trp. od skrz přísl., předl. P. skróś, r.d. skroz’,
scrībere ‘psát’. s./ch. krȍz, skrôz. Psl. asi *(s)kъrz-
skromný, skromnost. P. skromny, r. , *(s)kъrs- i *(s)kroz-. Zdá se, že tu
skrómnyj, s./ch. skrȍman (r. a s./ch. došlo ke kontaminaci (D3) dvou ko-
výrazy se obvykle považují za výpůjčky řenů - jednak předsl. *(s)kerts-, z ně-
ze zsl.). Psl. (zsl.) *sъkromъnъ je utvo- hož je psl. *čerz(ъ) ‘přes’ (A1) (z toho
řeno ze *sъ ( :s) a *kroma ‘okraj, slk. cez, r. čérez, csl. črězъ), lit. sker-
hrana’ (viz :kromě), význam tedy byl saĩ tv., sker sas, ker sas ‘příčný’, od
asi ‘držící se na okraji, v mezích’. V č. ie. *(s)kert- ‘řezat’, tedy vlastně ‘ře-
doloženo až od obrození (z p.), starou zem, napříč’, a jednak psl. *skvozě, do-
domácí obměnou tohoto slova je snad loženého v r. skvoz’, sln. skôzi, stsl.
:skrovný. Srov. :soukromý. skvozě ‘skrz’, což je ustrnulý lok.
skrovný, uskrovnit se, poskrovnu. Stč. subst. *skvoga ‘díra, otvor’ (srov. stsl.
skrovný ‘skromný, střídmý, neveliký’. *skvožьnja tv.), jež se vykládá od
Jen č., proto lze uvažovat, že je to ie. *(s)keu- ‘pozorovat, dívat se’ (viz
stará domácí obměna pč. *skromný :show, :čít), tedy ‘otvor k pozoro-
( :skromný), přejatého znovu až v ob- vání’.
rození z p. (Ma2 ). skřehotat, skřehot. Onom. původu,
skrumáž ‘shluk (několika hráčů)’. Z blízko stojí p. zgrzytać ‘skřípat (zuby)’,
angl. scrummage, scrimmage tv., pů- r. skrežetát’, csl. skъrgati tv., mimo
vodně ‘mlýn v ragby’, ze staršího skir- slov. jazyky lit. kregė̷ti ‘chrochtat’.
mish ‘šarvátka, srážka, půtka’ ze stfr. Srov. dále :skřek i :skřípat, :škr-
escarmouche tv. a to asi křížením frk. kavka.
*skirmjan ‘chránit se štítem’ (odtud skřek. Onom. původu, srov. slk. škrie-
fr. escrimer ‘šermovat’, srov. i něm. kať, p. skrzeczeć ‘vydávat skřeky,
schirmen ‘chránit’) a stfr. (se) muchier krákat’ a mimo slov. jazyky angl.
‘skrývat (se)’. shriek ‘vřískat, skučet, skřípat’. Dále
skrupule ‘pochybnosti, rozpaky’, skru- srov. :skřehotat, :křičet, :skřípat,
pulózní, bezskrupulózní. U Jg i sg. :krákat1 .
skrupul, škrupul. Z lat. scrūpulus ‘sta- skřele ‘ploché kosti kryjící žábry ryb’. Z
rost, úzkost, obava’, původně ‘ostrý ka- p. skrzele, jež je příbuzné s ch. krȅlja,
mínek’, což je zdrobnělina od scrūpus b. chrilé i r.-csl. črel’uštьńa tv., výcho-
‘ostrý kámen’. diskem je asi psl. *(s)krěl’a tv. (s ne-
skrutinium ‘sčítání hlasů při volbách’, pravidelnostmi v násloví) a to nejspíš
skrutátor. Z pozdnělat. scrūtinium tv., od ie. *(s)krei- ‘kroužit, otáčet (se)’, od
původně ‘zkoumání, prohledávání’, od něhož je i :křídlo, srov. i stlit. skrelis
scrūtārī ‘prohledávat, zkoumat’. ‘peruť’.
skruž ‘kamenná tvárnice vyztužující skříň, skříňka, skříňový. Stč. skříně,
607
skřípat skvrna
škříně. P. skrzynia, r.d. skrínja, s./ch. tv., méně jasná je souvislost s r.d. skulá
škrı nja, stsl. skrinija. Slov. *skrini je ‘lícní kost’, r.d. i ‘opuchlina, boule’, sln.
přejato ze sthn. scrīni (něm. Schrein) skûla ‘vřed, bolák’, b. skúla ‘rána’. Psl.
tv. a to z lat. scrīnium ‘pouzdro, kra- *skula, původně asi ‘prasklina, dutina’,
bice, skříň’. by mohlo být příbuzné se střdn. schūle
skřípat, skřípět, skřípnout, skřípění, ‘úkryt’, stir. cūl ‘kout, úkryt’, ř. ský-
skřípání, skřípavý, skřipec. Všesl. - los ‘kůže, skořápka’, vše z ie. *(s)kū-lo-
p. skrzypać, r. skripét’, s./ch. škrípati. , *(s)kou-lā ‘dutina, úkryt, obal’ od ie.
Psl. *skripati, *skripěti souvisí s lot. *skeu- ‘ukrývat, obalovat’.
skripstēt tv., východiskem je ie. onom. skulptura ‘plastika’. Podle něm. Skulp-
základ *(s)kre(i)-, od něhož je i :kři- tur tv. z lat. sculptūra ‘sochařství, so-
čet, :skřek, :skřehotat. Z onom. vý- cha, vyřezané dílo’ od sculpere ‘rýt, vy-
znamu se pak v č. vyvinul význam ‘sví- řezávat, dlabat’, vedle scalpere tv. (viz
rat, mačkat’ a to asi od názvu muči- :skalp, :skalpel).
cího nástroje skřipec, původně vlastně skunk ‘americký druh tchoře’. Z angl.
‘co skřípe, vrže’. Od 19. st. i druh brýlí, skunk a to z indiánského segankw, se-
vlastně ‘co svírá nos’. gongw tv.
skřítek, skřet. Stč. škřietek, slk. škriatok. skutek, skutkový, skutečný, skuteč-
Ze sthn. scrato (dnes Schrat(t)) tv. ne- nost. Od stč. skutiti ‘učinit, provést,
jistého původu. spáchat’, dále viz :kutit, :pokuta.
skřivan, skřivánek, skřivánčí. Slk. ško- skútr ‘jednostopé vozidlo s částečnou
vránok, p. skowronek, r. žávoronok (r.d. karoserií’. Z angl. scooter ‘koloběžka,
skovorónok), sln. škrjánec, csl. skovra- skútr, rychlý motorový člun’ od hov.
nьcь. Nejvíce slov. podob ukazuje na scoot ‘mazat, letět, kalit’. Souvisí s
výchozí psl. *skovornъ(kъ) (B8), ale angl. shoot ‘střílet’.
slovo podléhalo již v psl. různým změ- skvělý. Stč. stkvělý ‘krásný, nádherný’,
nám. Onom. základ je zřejmě stejný viz :skvít se.
jako u slov. názvu pro špačka (viz skvít se kniž., skvoucí, skvost, skvostný,
:skorec). zaskvít se. Stč. stkvieti sě, stvieti sě,
skučet. Všesl. - p.d. skuczeć, r. skučát’ skvieti sě, kstvieti sě. Jen č., původní
‘nudit se, tesknit’, s./ch. skúčiti ‘ome- je stvieti, jež vzniklo přesmykem z psl.
zit, stísnit; tesknit’. Psl. *skučati sou- *svьtěti ‘zářit, svítit’. Vložené -k- je
visí s *kukati doloženým např. v č.st. od kvísti, ktvieti (viz :kvést). Srov.
kuk(n)ati ‘skuhrat, kuňkat’, sln. kúkati :skvělý.
‘rmoutit se’, b. kúkam ‘jsem osamělý’, skvrna, skvrnka, skvrnitý, poskvrnit.
příbuzné je lit. kaũkti ‘výt’. Původ je Slk. škvrna, r. skvérna ‘skvrna, špi-
onom., srov. :skuhrat. navost, špatnost’, sln. skrûn (adj.)
skuhrat, skuhravý. R.d. skúg(o)rit’ ‘fňu- ‘špinavý, nečistý’, stsl. skvrъna
kat, plakat, výt’. Asi expr. obměna ‘špína, skvrna, hanba’. Psl. *skvьrnъ,
:skučet. *skvьrna nemá jistý původ. Jednou
skulina, skulinka. Stč. skúla. Významově z možností je vyjít od psl. *skverti,
stojí nejblíže sln. škúlja s./ch. škȕlja 1.os.přít. skvьrǫ, ‘škvařit, rozpouštět
608
skýtat sláma
tuk’ (viz :škvařit), původní význam *(s)lēb-, (s)lāb- aj. ‘být ochablý’.
adj. by tedy byl ‘umaštěný, zamaš- slad ‘surovina pro výrobu piva’, sladový,
těný’. sládek, sladovna. Všesl. - p. słód, r. só-
skýtat kniž., poskytovat, vyskytovat se, lod, s./ch. slâd. Psl. *soldъ (B8) je od
naskytnout se. Stč. i skýsti ‘podávat, *soldъ(kъ) ‘sladký’ ( :sladký), protože
nabízet, nastrkovat’, hl. skićić ‘nabí- slad obsahuje ze škrobu vzniklý cukr,
zet’, r. skitát’sja ‘potulovat se’, s./ch. který při vaření piva fermentuje v al-
skítati se tv., s./ch.st. poskititi ‘nabíd- kohol.
nout’, csl. skytati se, ‘potulovat se’.
sladký, sladkost, sladidlo, sladit, osla-
Psl. *skytati (sę) je zřejmě příbuzné
dit, přesladit, přisladit, sládnout, ze-
s *kutiti (viz :kutit), ie. východisko
sládnout, nasládlý, expr. slaďák. Všesl. -
ani vývoj významu však nejsou jisté.
p. słodki, r. sládkij (z csl.; r.d. solódkij),
Lze vyjít z ie. *(s)keu- ‘pokrývat, skrý-
s./ch. slȁdak, stsl. sladъkъ. Psl. *sol-
vat’ (odtud pak ‘skrývat se’ → ‘potulo-
dъkъ je rozšířeno z původního *soldъ,
vat se’) i *keu- ‘ohýbat’ (srov. zvláště
které odpovídá lit. saldùs, lot. salds tv.
csl. podъskytati ‘naklánět’, odtud lze
Dále je možná příbuzné lat. sallere (ze
vysvětlit zsl. významy). Oba ie. ko-
*saldere) ‘solit’, něm. salzen tv., vše
řeny se někdy ztotožňují - zvláště u
od ie. *sal- ‘sůl’ (viz :sůl). V bsl. by
jmenných odvozenin se vyskytují spo-
tedy došlo k zajímavému vývoji vý-
lečné významy ‘dutina, něco vyklenu-
znamu: ‘slaný’ → ‘chutný, mající vý-
tého’ (srov. :skulina).
raznou chuť’ → ‘sladký’. Možný však
skýva kniž. ‘krajíc chleba’. Stejně jako
je i tradiční výklad, že východiskem je
luž., p. skiba, r.d. skíba tv. přejato ze
stejně jako u většiny jiných ie. jazyků
sthn. scība ‘krajíc, kotouč’ (dnes Sche-
(něm. süss, angl. sweet, lat. suāvis, ř.
ibe), jež vychází z ie. *(s)kei- ‘řezat, od-
hēdýs, sti. svādú-) přetvořené ie. *su̯ād-
dělovat’.
‘sladký’.
slabika, slabičný, slabikový, slabi-
kář, slabikovat, přeslabikovat. Jen č., slalom ‘závod, při němž závodník pře-
zřejmě jakási odvozenina od přetvo- konává trať vymezenou brankami’, sla-
řeného lat. syllaba z ř. syllabē̺ tv., do- lomový, slalomář(ka), slalomářský. Z
slova ‘sebrání’, ze syn- ( :syn-) a labeĩn nor. slalåm ze slad ‘(lehce) nakloněný’
‘brát, chytat’. a nor.d. lōm, lām ‘stopa’, původně tedy
slabý, slaboučký, slabounký, slabost, ‘nakloněná stopa (lyží)’.
slaboch, slabošský, slabošství, slabina, sláma, slámka, slámový, slaměný, sla-
slábnout, zeslábnout, oslabit, oslabení. měnka, slamák, slamník. Všesl. - p.
Všesl. - p. słaby, r. slábyj, s./ch. slȁb, słoma, r. solóma, s./ch. slȁma. Psl.
stsl. slabъ. Psl. *slabъ je příbuzné s *solma (B8) ‘stéblo, sláma’ je příbuzné
lot. slābs, slābans tv., lit. slõbti ‘zesláb- se stpr. salme, lot. salms, sthn. halm,
nout, zemdlít’, něm. schlaff ‘povolený; angl. healm, lat. culmus, ř. kálamē tv.,
ochablý, mdlý’, niz. slap tv., angl. sleep vše z ie. *k̸almo-, *k̸almā tv. (A1) a to
‘spát’ a asi i lat. labāre ‘viklat se, ko- nejspíš od *k̸el- ‘tyč, trn, silné stéblo’
lísat’, isl. lapa ‘ochable viset’, vše z ie. (srov. lit. šìlas ‘vřes’, sti. śalá- ‘hůl’,
609
slang sleď
střir. cail ‘kopí’). kovým poměrům ve vsl. se uvažuje i o

slang ‘mluva lidí stejného zájmového křížení odvozenin od dvou homonym-
či pracovního prostředí’, slangový. Z ních ie. kořenů - *sal- ‘sůl’ a *sal- ‘špi-
angl. slang ‘hovorová, obecná, substan- navý, špinavě šedý’ (srov. stangl. sōl
dardní řeč, slang, hantýrka’ nejasného ‘špinavý, tmavý’, sthn. sal ‘špína’, viz
původu. Podle některých souvisí se i :slavík).
sling ‘střílet, vrhat, klouzat, rozhazo- sláva, slavný, slavnost, slavnostní, slavit,
vat’. oslavit, oslava, oslavný, oslavenec, pro-
slanina, slaninový. Všesl. Psl. *solnina slavit (se). Všesl. - p. sława, r. sláva,
tv. (B8) od *solь (viz :sůl). s./ch. slȁva, stsl. slava. Psl. *slava je
slap zast. ‘peřeje’. Přejato za obrození odvozeno od *slaviti, což je kauzati-
ze sln. či s./ch. slâp ‘vodopád, peřej’ vum k *sluti (viz :slout), tedy vlastně
(srov. i csl. slapъ ‘vlnění, proud’, r. říční ‘způsobovat, že je někdo proslulý’. Pří-
jméno Solopovka). Psl. *solpъ (B8) je buzné je lit. šlóvė tv. Srov. :slovo,
příbuzné s lit. sal̓pas ‘(mořský) záliv’, :pravoslavný.
toch. B släpp ‘padat (na zem)’, výcho- slavík, slavíček, slavičí. Všesl. - p.
diskem je ie. *selp-, *slep- ‘téci, pohy- słowik, r. solovéj, sln. slávec, s./ch. slà-
bovat se dolů’. vūj, stsl. slavii. Psl. *solvьjь (s obmě-
slast, slastný. Do č. uvedl Hanka z r. nami příp.) je odvozeno od *solvъ ‘žlu-
slast’, tam zase přejato z csl. slastь tošedý, žlutohnědý’ (B8) (srov. r.d. so-
(stsl. slastь, s./ch., sln. slâst). Psl. *sol- lovój tv. (o koni)) z ie. *sal-u̯o-, z ně-
stь (B8) je pokračováním předsl. *sald- hož je i stisl. sǫlr ‘špinavý’, sthn. salo
ti- (A5), dále viz :sladký. ‘špinavě šedý’, niz. zaluw ‘tmavě žlutý’,
-slat (obeslat, odeslat, poslat, předeslat, wal. salw ‘ubohý, podlý’, vše od *sal-
rozeslat, seslat, vyslat, zaslat). Č.st. ‘špinavý, špinavě šedý’. Srov. :slatina.
sláti, p.kniž. slać, r. slat’, s./ch. slȁti, slavista ‘odborník v oboru slovanských
stsl. sъlati. Psl. *sъlati nemá jasný pů- jazyků a literatur’, slavistika, slavis-
vod. Spojuje se s gót. saljan ‘obětovat’, tický. Podle něm. Slawist, Slavist (od
angl. sell ‘prodat’, ř. heleĩn ‘vzít’ od 1. pol. 19. st.) od lat. názvu Slovanů
ie. *sel- ‘vzít, uchopit’, předpokládá to S(c)lāvī (viz :Slovan).
však určitý nepravidelný hláskoslovný slečna, slečinka. Zkrácením ze šlechtična
vývoj. (k podobnému zkracování v titulech
slátanina hov. Od slátat, viz :látat. srov. :vašnosta, :sir), disimilace š-č
slatina ‘bažinaté místo; zemina vzniklá na s-č. Původně slovo označovalo ne-
rozkladem rostlin ve stojaté vodě’, sla- provdané dcerky šlechtické (první do-
tinný, slatinový. Ukr. solótvyna ‘slaná klad již z r. 1622), na měšťanské dívky
bažina’, r.d. solotína ‘bažina’, s./ch. přeneseno až v 70. letech 19. st. (do
slȁtina ‘slaný pramen’, stsl. slatina té doby se užívalo panna) a na ven-
‘slaná voda’. Psl. *soltina (B8) se ob- kovské ještě později (Ma2 ). Jinak viz
vykle spojuje se *solь ‘sůl’ (viz :sůl), :šlechta.
tedy původní význam by byl ‘slaná sleď, sleďový. Stejně jako p. śledź, r.
voda’. Vzhledem k rozdílným přízvu- sel’d’ přejato ze severogerm. jazyků
610
sledovat slídit
(stisl. síld, sild, stšvéd. sildi). od Aristotela. Srov. :oslnit, :slepice.

sledovat, sled, následovat, následný, ná- slet ‘sokolská slavnost’, sletový. Viz :s
sledek, pronásledovat, pronásledovatel, a :letět.
vysledovat. Prvotní je subst., stč. sled sleva. Viz :-levit.
‘stopa, pořádek, souvislost’. Všesl. - p. sléz ‘druh byliny’. P. ślaz, ch. sljȅz, csl.
ślad ‘stopa’, r. sled tv., ch. slijêd ‘sled, slězъ. Psl. *slězъ se vykládá od stejného
stopa’, stsl. slědъ ‘stopa’. Psl. *slědъ ie. základu jako :sliz (květy slézu ob-
je příbuzné s lot. sliẽde ‘kolejnice, ko- sahují sliz, kterého se odedávna pou-
lej’, lit. slýsti ‘klouzat’, stangl. slīdan žívalo v lidovém lékařství), předsl. po-
tv., něm. Schlitten ‘saně’, sti. srédhati doba by byla *sloiǵ- (A1, B2).
‘sklouzává, bloudí’, vše od ie. *(s)leidh- slezina. Všesl. - p. śledziona, r. se-
‘klouzat’. Původní význam psl. subst. lezënka, s./ch. slezèna, slezìna. Psl.
je tedy asi ‘kolejnice, sanice’, z toho pak *selzena, *selzina (B8) je příbuzné se
‘stopa kolejnice, kolej’ a konečně ‘stopa stir. selg i lat. liēn, ř. splē̺n (srov.
vůbec’. Do stč. potom přeneseně i ‘sou- :splín), arm. pc aycałn, av. spƏrƏzan,
vislost, posloupnost věcí’. Srov. :posti. plīhán-, asi sem patří i lit. blužnìs
slední, :výsledek, :slídit. tv. Ie. východisko těchto slov je těžko
slech. Jen č., v pl. ‘boltce zvěře a psů’ rekonstruovatelné, protože podoba slov
a ve spojení ani vidu ani slechu (Jg). byla změněna působením tabu (D4).
Asi uměle od předponových sloves na Pro slov. lze vycházet ze *s(p)elǵh-
-slechnout, kde -slech- je z psl. *- (A1), jiné tvary ukazují na *splenǵh-,
slъch-, což je redukovaný stupeň kořene *(s)plīǵh-, *spl ǵh- aj.
*sluch-, *slūch-, o němž viz :sluch, slíbit, slib, slibný, přislíbit, příslib, za-
:slyšet. slíbit, zaslíbený. Jen č., slk. a p.
slejška. Viz :šlejška. (ślubować), sln. obljubīti. Stč. sl’úbiti
slepice, slepičí, slepička, slípka. Jen č. i ve významu ‘zalíbit si’ ukazuje, že
Odvozuje se od :slepý, prý proto, že jde vlastně o dokonavý protějšek slo-
slepice za šera nevidí. Hanlivé ozna- vesa dochovaného v :líbit se. Vývoj
čení slepičí prdel ‘kdo všechno vyžvaní’ významu si můžeme představit takto
(vlastně ‘kdo snadno vypouští’) známo ‘zalíbit si’ → ‘zaslíbit se (někomu, ně-
již Jg, odtud vyslepičit (Ma2 ). čemu z lásky)’ → ‘slíbit’.
slepý, slepota, slepýš, slepnout, sličný kniž., sličnost. P. śliczny tv., s./ch.
oslepnout, oslepit, zaslepit. Všesl. - p. slı čan ‘podobný’. Psl. *sъličьnъ se ob-
ślepy, r. slepój, ch. slijêp, stsl. slěpъ. vykle vykládá ze *sъ- ‘dobrý’ (viz :s-
Psl. *slěpъ nemá jasný původ. Spojení ) a odvozeniny od *lico ( :líc(e)), vý-
s lit. slė pti ‘skrýt’ nevyhovuje příliš znam s./ch. slova i r. sličít’ ‘porovnat’
významově (ani původ lit. slova není ukazují spíš na *sъ ve významu ‘dohro-
jistý), na druhé straně spojení s lit. mady, stejný’ ( :s).
žlìbas ‘slabozraký’, žlìbti ‘ztrácet zrak’ slída, slídový. Převzato za obrození z r.
(Ma2 , HK) naráží na značné nesrov- sljudá, které je však dále nejasné.
nalosti hláskoslovné. Slepé střevo (= slídit, slídil, proslídit, vyslídit. Stč. slé-
přeneseně ‘nepravé, nadbytečné’) již diti ‘slídit, potulovat se’, od stejného
611
slimák slon
základu jako sledovat (viz :sled). ných ie. kořenů s významem ‘slizký;
slimák. P. ślimak, r.d. slimák. Psl. *sli- klouzat’ - *(s)leiǵ- (z toho stisl. slīkr
makъ je příbuzné s lat. līmāx, ř. leímāx ‘hladký’, něm. schlecht ‘špatný’, stir.
tv., dále se stisl. slím ‘sliz, jíl’, něm. sligim ‘mažu’) a *(s)leuǵ- (z toho
Schleim ‘sliz, hlen’, Leim ‘klih, lepidlo’, lit. šliaũžti ‘klouzat’, niz. sluik ‘rovný,
ir. slemun ‘hladký’, vše od ie. *(s)lei- splihlý’). Srov. :sléz, :slina, :sli-
m- od *(s)lei- ‘slizký, mazlavý’. Srov. s mák.
jiným rozšířením :slina, :sliz, :slín. slogan ‘(módní) heslo, aktuální, stále
slín ‘jílovitá usazená hornina’. Jen č., do- opakovaná myšlenka’. Z angl. slogan
loženo od střední doby. Zřejmě souvisí tv. a to ze skot. slog(g)orne, slughorne
se :slina, :slimák, označení slizké, ‘válečný pokřik’ z gaelského sluagh-
lepkavé hmoty. gairm tv. ze sluagh ‘vojsko, nepřítel’ a
slina, slinný, slinit, slinivka, slintat, gairm ‘křik’. Srov. :sluha.
slintavý, slintavka, oslintat, poslintat, sloh, slohový. Převzato v obrození z r.
uslintaný. Všesl. - p. ślina, r. sljuná slog ‘složení’, viz :ležet.
(r.d. sliná), s./ch. slı na, stsl. slina.
Psl. *slina je příbuzné s lot. slienas sloj ‘ložisko užitkového nerostu’. Ve
‘sliny’ (pl.), lat. linere ‘natírat, mazat’, starší č. ‘vrstva v kameni’ (Jg), p.
ř. alı n̻ ō ‘namažu’. Východiskem je ie. słój ‘žilka (ve dřevě či kameni)’, r. sloj
*(s)lei- ‘slizký, mazlavý’, k dalším sou- ‘vrstva’, s./ch. slôj tv. Psl. *sъlojь lze
vislostem viz :slimák, :sliz. nejsnáze vyložit jako odvozeninu od
slípka. Viz :slepice. *sъliti (viz :s a :lít, srov. podobně
slipy ‘pánské plavkové spodky’. Z angl. bít-boj, pít-nápoj ap.), původně tedy ‘co
slips od slovesa (to) slip ‘klouznout, je slito dohromady’. Srov. :sluj.
rychle nasadit, rychle svléci, uvol- sloka. Přejato Jungmannem ze sti. ślōka-
nit aj.’, jež souvisí s něm. schlüpfen ‘dvojverší’ (v jeho slovníku však ještě
‘vklouznout, vyklouznout’ i schleifen není).
‘bruslit’ (srov. :šlajfka). slon, sloní, slonice, slůně, slonový, slono-
slíva, slivovice. Všesl. - p. śliwa, r. slíva, vina, slonovinový. Všesl. - p. słoń, r.
s./ch. šljı va, csl. sliva. Psl. *sliva slon, s./ch. slȍn, csl. slonъ. Psl. *slonъ
je nejspíš zpodstatnělý tvar ž.r. adj. se často spojuje se *sloniti ‘opírat se’
*slivъ ‘modrý, namodralý’ (pozůstatek (viz :clonit), prý na základě staré
ve sln.d. slîv ‘modravý’), jež je příbuzné představy, že slon si k spánku nelehá a
s wal. lliw ‘barva, jas’, lat. līvēre ‘být spí vstoje opřený o strom (Ma2 , HK).
modravý’, līvidus ‘modravý’, vše od ie. To však bude asi jen lid. etym. (D2).
*(s)lī-u̯o- tv. S jinou příp. je od téhož Přijatelnější se zdá vykládat slovo jako
kořene tvořeno něm. Schlehe ‘trnka’, převzetí z ttat. jazyků - srov. tur.
angl. sloe tv. arslan ‘lev’, ázerb., kurd., krym.-tat.
sliz, slizký, sliznatý, sliznice, osliznout, aslan tv. Záměnu těchto dvou zcela od-
oslizlý. Všesl. - p. śluz (ale śliski), r. lišných zvířat vysvětlíme tím, že šlo o
sliz’, s./ch. slûz, b. sliz. Psl. *slizъ, zvířata exotická, o nichž Slované věděli
*sluzъ ukazuje na míšení dvou příbuz- jen z doslechu (srov. podobně :vel-
612
slota sluha
bloud). doklady jména jsou střř. Sklabēnoí a

slota. P. słota, r.d. slóta, s./ch. slȍta. střlat. Sclavini (6. st.), předtím možná
Psl. *slota nemá jistý původ. Podobné toto jméno zaznamenává Ptolemaios
je nor. slatr ‘déšť se sněhem’, angl. jako Souobēnoí (2. st.). Vzhledem k po-
sleet, něm. Schlossen tv., ale kvůli hlás- vaze přípony, která se ve slov. užívá vý-
koslovným nesrovnalostem a nejistému hradně k tvoření od místních jmen či
původu germ. slov nelze srovnání pova- zeměpisných termínů, hledá se původ
žovat za přesvědčivé. Jiný výklad spo- jména v této oblasti, především v ná-
juje s lit. šlapa ‘deštivé počasí’, šlãpias zvech vodních toků (např. lit. Šlavė ,
‘mokrý, vlhký’, stir. cluain ‘louka’, ř. p. Sława, r. Sluja, na Balkáně Slavin,
klépas ‘vláha, mokrota’, východiskem Slavica aj.), což jsou pravděpodobně
psl. slova by pak bylo ie. *k̸lop-tā od názvy vycházející z ie. *k̸lōu- ‘umývat’
*k̸lep- ‘vlhký, mokrý’. (A1) (srov. lat. cluere tv.). Tradiční
sloup, sloupek, sloupec, sloupový, slou- výklad spojuje název se skupinou slov
poví. Stč. s(t)lúp. Všesl. - slk. stĺp, p. :slovo, :slout, :slyšet a vykládá ho
słup, r. stolp, s./ch. stûp, stsl. stlъpъ. jako ‘kdo srozumitelně mluví’ či ‘kdo
Psl. *stъlpъ odpovídá lit. stul̓pas ‘sloup, slyší, rozumí’, srov. Němec k :němý
stožár, tyč’, lot. stulps tv., vše z ie. a alb. shqiptár ‘Albánec’, vlastně ‘kdo
*stl po- (A7) od *stel-p-, což je rozší- mluví jasně’.
řené ie. *stel- ‘postavit; sloup, kmen’, sloveso, slovesný, slovesnost ‘umělecká
od něhož je např. i stisl. stallr ‘lešení’, jazyková tvorba’. Utvořeno Jungman-
něm. stellen ‘postavit’, ř. stéllō ‘stavím nem k rozlišení lat. verbum ‘slovo’ i ‘slo-
(do řady)’, arm. stełn ‘kmen, větev’, veso’ na základě starého s-kmenového
sti. sthálati ‘stojí’. Srov. :štola, :in- skloňování *slovo, gen. *slovese (viz
stalovat. :slovo).
slout kniž. ‘nazývat se; být známý čím’, slovo, slůvko, slovíčko, slovní, slovník,
proslulý. R. slyt’, sln. slúti, stsl. sluti. slovníkový, slovníkářský, slovníkářství,
Psl. *sluti, *slyti (1.os.přít. *slovǫ), slovíčkařit, doslov, násloví, oslovit,
původně ‘slyšet (na jméno)’, je pří- oslovení, proslovit, proslov, úsloví, vy-
buzné s lot. slūt ‘stát se známým’, slovit, výslovný. Všesl. - p. słowo, r.
korn. clewaf ‘slyším’, lat. cluēre ‘sly- slóvo, sln. slovô ‘rozloučení, odchod’,
nout’, alb. qúhem ‘jmenovat se’, dále s./ch. slȍvo ‘písmeno’, stsl. slovo (v jsl.
např. i sthn. hlūt ‘hlasitý’, angl. loud se ve spis. jazyce používají ve významu
tv., ř. kléō ‘slavím’, arm. lu ‘známý’, ‘slovo’ jiné výrazy - sln. besêda, s. rêč,
sti. śrutá- ‘slyšený, známý’, vše od ie. b. dúma). Psl. *slovo (gen. *slovese) je
*k̸leu- ‘slyšet’. Viz i :slynout, :slyšet, příbuzné s ř. klé(u̯)os ‘slovo, hlas, řeč,
:slovo, :sláva, :sluch. sláva’, toch. A klyw tv., sti. śrávas ‘hla-
sloužit. Viz :sluha. sitý křik, chvála’, vše z ie. *k̸leu̯os od
Slovan, Slovanka, slovanský, slovanství, *k̸leu- ‘slyšet’ (A1).
slovanština. P. Słowianin, r. slavja- slovutný kniž. Od :slout, k tvoření srov.
nín, s./ch. Slāvèn. Psl. *slověninъ nemá :mohutný.
jistý původ. Nejstaršími spolehlivými sluha, služka, slouha, sloužit, služné,
613
sluch smahnout
služba, služební, služebný, služebná, lze rekonstruovat *sau̯el-, *su̯el-, *sūl-.

služebník, obsloužit, obsluha, odsloužit slupka. Viz :loupat.
(si), posloužit, přesluhovat, vysloužit slušet, slušný, slušivý, příslušet, pří-
(si), vysloužilý, vysloužilec, výslužka, slušný, příslušnost, příslušník, příslu-
zasloužit (si), zásluha, záslužný aj. šenství. Takto jen č. Stč. slušěti ‘sly-
Všesl. - p. sługa, r. slugá, s./ch. slúga, šet; slušet; příslušet, náležet’. Původní
stsl. sluga. Psl. *sluga odpovídá lit. význam byl ‘slyšet’ (srov. r. slúšat’
slaugà ‘služba’, příbuzné je lit. slaugýti ‘poslouchat’, jinak viz :slyšet), odtud
‘ošetřovat, pomáhat, podpírat’, stir. sl- pak podobně jako u :patřit ‘příslušet,
úag ‘vojsko, tlupa’, wal. llu ‘vojsko’, náležet’ (vlastně ‘ležet v doslechu’) a ve
vše od ie. *slougā ‘pomoc, služba’ (jen zvratné podobě ‘být vhodný’, konečně
balt.-slov.-kelt.) (B2). pak ‘činit něčí zevnějšek vkusný, pří-
sluch, sluchový, sluchátko. Všesl. - p. jemný’. Srov. :slušný.
słuch, r. sluch, s./ch. slûh, stsl. sluchъ. slušný, slušnost. Stč. ‘vhodný, příslušný,
Psl. *sluchъ má nejblíže k stangl. hlēor náležitý, účelný, sličný’, dále viz :slu-
‘tvář’, av. sraoša ‘sluch’ z ie. *k̸leuso- šet.
od ie. *k̸leu-s- ‘slyšet’ (viz :slyšet). slynout kniž. P. slynąć. V č. novější útvar
sluj kniž. ‘jeskyně’. Stejného původu jako (od obrození) k :slout, k tvoření srov.
:sloj, ve starší č. (Jg) i stejné vý- :plout - :plynout.
znamy vedle novějšího významu dneš- slyšet, slyšení, slyšitelný, slyšitelnost,
ního. Snad z původní dlouhé varianty uslyšet, vyslyšet, vyslýchat aj. Všesl. -
(slój > slůj > sluj). p. słyszeć, r. slýšat’, s./ch. slı šati, stsl.
sluka ‘druh bahenního ptáka’. P.d. slęka, slyšati. Psl. *slyšati (vedle *slušati,
r. slúka, s./ch. slȕka. Psl. *slǫka odpo- *sluchati ‘poslouchat’) je příbuzné s lit.
vídá lit. slánka, lot. sluoka, stpr. slanke klausýti ‘poslouchat’ (k- místo očeká-
tv. Příbuzné bude asi lit. slánkioti ‘po- vaného š-), sthn. hlosēn tv., toch. B
souvat se, povalovat se, lenošit’, sliñ- klyauṣ- ‘slyšet’, sti. śróšati ‘poslouchá’,
kas ‘lenivý’. Sluka je tak zřejmě po- vše z ie. *k̸leu-s- ‘slyšet, poslouchat’
jmenována proto, že většinu dne leží v (A1, A8, B1). Srov. :sluch, :slech,
lese přikrčena u země, spoléhajíc na své :slout, :slovo, :sláva.
krycí zbarvení. slza, slzička, slzný, slzet, zaslzet. Všesl.
slunce, slunko, sluníčko, slunný, slu- - p. łza, r. slezá, sln. sólza, s./ch. sùza,
nečný, slunečník, slunečnice, slunečni- stsl. slьza. Psl. *slьza je odvozeno od
cový, slunit se, prosluněný. Všesl. - p. slovesa *slьzati ‘klouzat, plížit (se)’ od
słónce, r. sólnce, s./ch. sûnce, stsl. slъ- ie. *sleiǵ- ‘klouzat, být slizký’, tedy
nьce. Psl. *sъlnьce je formálně zdrob- asi ‘klouzavá (kapka)’. Srov. :sliz,
nělina od *sъlnь (předsl. *suln-). Pří- :slina.
buzné je lit. sáulė, gót. sauil, něm. smahnout, smažit, osmahnout,
Sonne, angl. sun, wal. haul, lat. sōl, osmahlý. P. smagły ‘tmavě hnědý’,
ř. hē̺lios, av. xvƏng, hvar-, sti. súvar, r.d. smága ‘žár, plamen, saze’, smú-
sū̺rya-. Jde o starý ie. kmen střídající glyj ‘tmavý, hnědý’, sln. smága ‘sušení
v zakončení -l-, -n-, výchozí ie. podobu (lnu)’, csl. smaglъ ‘snědý’. Rozdílný
614
smalt smích
vokalismus v kořenech *smag-, *smug- na tomto úvazu’ a pak vůbec ‘skupina

(k tomu viz :šmouha) lze těžko pře- psů či vlků lovících kořist’.
vést na společné východisko. Podobu smeknout (se). Viz :smyk (oslabený
*smag- lze srovnat s lit. smogóti ‘sušit’, stupeň *smъk-).
více příbuzenstva lze najít u *smug-. U smělý, smělost, osmělit se. Psl. *sъmělъ,
podob s -a- se uvažuje i o vlivu dvojice což je původem l-ové příčestí od
:prahnout - :pražit. Srov. :šma- *sъměti (viz :smět).
hem. směr, směrový, směrný, směrnice, smě-
smalt ‘vrstva sklovité hmoty na ko- rovka, směrovat, směrovací, nasměro-
vovém podkladě’, smaltovat, smaltovat, směřovat. Viz :s a :míra, :mí-
vaný. Z it. smalto z germ. (lan- řit.
gob.) *smalt (srov. něm. Schmelz tv., směstnat. Viz :s a :místo.
schmelzen ‘tavit, rozpouštět’) a to asi smět. Všesl. - p. śmieć ‘odvažovat se’,
z ie. *(s)meld- ‘měkký’. Srov. :email, r. smet’ tv., ch. smjȅti, s. smȅti, stsl.
:šmolka, :rozšmelcovat. sъměti. Psl. *sъměti je etymologicky
smaragd ‘druh drahokamu’, smarag- málo jasné. Starší výklady spojovaly s
dový. Z lat. smaragdus z ř. smáragdos ř. maíomai ‘chystám se, snažím se’, lat.
tv. a to asi z nějaké semit. předlohy pří- mōs ‘mrav, zvyk’, něm. Mut ‘mysl, od-
buzné s akkad. baraqtu, hebr. bārækæt vaha’, angl. mood ‘nálada’, vše od ie.
tv. od semit. brq ‘svítit’. *mē-, *mō- ‘snažit se, mít silnou vůli’,
smát se, smavý, posmívat se, posmě- ale předp. sъ- u nedokonavého slovesa
váček, rozesmát se, usmát se, úsměv, vzbuzuje námitky. Jiný výklad vychází
úsměvný, vysmívat se, zasmát se. z ie. *sum- jako varianty k *su̯em-
Všesl. - p. śmiać się, r. smeját’sja, ‘hýbat se’, k němuž patří např. stir.
s./ch. smìjati se, stsl. smijati sę. Psl. do-sennaim ‘pronásleduji, ženu’, vývoj
*smьjati sę, 1.os.přít. smějǫ sę, je pří- významu by byl ‘směřovat (proti ně-
buzné s lot. smiet(ies), švéd. smila čemu)’ → ‘být smělý, odvažovat se’.
tv., angl. smile ‘usmívat se’, ř. mei- Srov. :smělý.
dáō ‘směju se’, toch. smi- ‘smát se’, sti. smetana, smetanový, smetánka. P.
smáyate tv., vše z ie. *smei- ‘smát se’. śmietana, r. smetána, sln. smétana. Psl.
Viz i :smích. *sъmetana lze interpretovat jako zpod-
smažit. Viz :smahnout. statnělý tvar ž.r. příč. trp. od *sъmetati
smeč ‘prudké sražení míče do pole (viz :s a :metat, :mést), vlastně
soupeře’, smečovat, smečař(ka), sme- ‘smetávat (z povrchu), krouživě sbí-
čařský. Z angl. smash ‘prudký úder, rat’, případně od *sъmętati (viz :s- a
rána’, jež je stejně jako podobné smack :mást), v původním významu ‘míchá-
‘prásknout, plesknout’ zřejmě onom. ním stloukat máslo’, oba kořeny jsou
původu. příbuzné.
smečka. P. smycz. Vlastně totéž co smetí. Viz :s a :mést.
:smyčka (k tvaru srov. :smeknout smích, směšný, směšnost, smíšek, po-
(se)), původně ‘úvaz na kterém mys- směch, posměšný, posměšek, výsměch,
livci vodí honicí psy’ (Ma2 , Jg), pak ‘psi výsměšný, zesměšnit. Všesl. - p.
615
smilný smršť
śmiech, r. smech, ch. smijéh, stsl. smě- štiny.

chъ. Psl. *směchъ je pokračováním ie. smolit expr. ‘pracně, neobratně sepisovat
*smoi-so- (A8, B2), odvozeniny od ap.’, sesmolit. Viz :smůla.
*smei- ‘smát se’ (viz :smát se). smrad. Viz :smrdět.
smilný kniž. ‘nestoudný, chlípný’, smil- smrákat se. Viz :s a :mrak.
stvo, smilnit. Csl. smilьnoje ‘cizolož- smrdět hov., smrad, smradlavý, smr-
ství’ (možná bohemismus?), jinak slov. dutý, zasmrdět, zasmradit, nasmradit,
příbuzenstvo chybí. Podobná slova jsou expr. smraďoch. Všesl. - p. śmierdzieć, r.
však v lit. - smilùs ‘zvědavý, mlsný, smerdét’, ch. smr̰djeti, s. smr̰deti, stsl.
chtivý’, smiliáuti ‘mlsat’. Další souvis- smrъděti. Psl. *smьrděti odpovídá lit.
losti nejisté. smirdė̷ti tv., dále je zřejmě příbuzné
smír, smírný, smířit se, smířlivý, usmířit lat. merda ‘lejno, výkal’, ř. smórdōnes
se. Viz :s a :mír. (pl.) ‘kdo smrdí’, vše od ie. *smerd-
smirek ‘drobně zrnitý korund k broušení ‘smrdět’.
či hlazení’, smirkový. Asi novější pře- smrk, smrček, smrkový, smrčina. Všesl. -
vzetí z ř. smýris tv. nejasného původu, slk. smrek, p. świerk, r.d., ukr. smeréka
zatímco obecně č. :šmirgl je z něm. (r.d. i ‘jedle’), ch. smrȅka (v s. ‘jalo-
smlouva. Viz :s a :mluvit. vec’), csl. smrěča ‘cedr’. Psl. *smьrkъ,
smog ‘směs mlhy a kouřových zplodin’, *smerkъ, *smerka (B8) nemá jasný pů-
smogový. Z angl. smog tv., což je umělé vod. Rozdíly ve formě i ve významu by
slovo vytvořené ze smoke ‘kouř’ (srov. mohly svědčit pro cizí původ, ale dosa-
něm. schmauchen ‘čoudit, kouřit’) a fog vadní výklady nepřesvědčují. To platí i
‘mlha’ (asi z dán.). Srov. :smoking. o spojení s ř. smĩlax ‘tis’, obojí údajně
smoking ‘druh pánského společenského z praevropského substrátu (Ma2 ).
obleku’, smokingový. Z angl. smoking(- smrkat, smrknout, vysmrkat se, posmr-
jacket), doslova ‘sako (ke kouření)’, kat, usmrkanec. Všesl. - p. smarkać, r.
od smoke ‘kouřit’. Po jídle totiž bylo smorkát’sja vedle smorgát’ ‘hlučně po-
pánským členům společnosti dovoleno potahovat nosem’, s./ch. šmr̷kati, csl.
odložit frak a zakouřit si ‘pouze’ ve smrъkati. Psl. *smъrkati je příbuzné s
smokingu. lit. smùrgas ‘hlen z nosu, sopel’, lot.
smokvoň ‘druh fíkovníku’. Převzato smurgāt ‘špinit, mazat’, per. morg ‘so-
Preslem ze s./ch. smȍkva, případně pel’, vše z ie. *smerk-/*smerg- ‘smr-
r. smókva (stsl. smoky). Slov. *smoky kat’.
(gen. *smokъve) asi souvisí s psl. smrsknout se. Viz :s a :mrskat,
*smokъ ‘šťáva’, jež je však dále ne- :mrštit v původním významu ‘vraš-
jasné. Druhou možností je výklad z tit’.
gót. smakka tv., jež by mohlo být z smršť. Přejato za obrození z r. smerč
germ. *smaka- ‘chutný’ (srov. :šmak), tv. a zřejmě přikloněno k :mrštit (u
vzhledem k tomu, že zdvojené -kk- však Jg ‘voda smrštěná v sloup’). R. slovo
v gót. zpravidla ukazuje na výpůjčku, se dobře vyloží z kořene *smъrk- (viz
je možná naopak gót. slovo ze slovan- :smrákat se), zvláště přihlédneme-li k
616
smrt snědý
str. významu ‘mrak’. smyčka, smyčec, prosmýknout se, prů-

smrt, smrtka, smrtící, smrtelný, smr- smyk, vysmýknout se. P. smykać, r.d.
telník, usmrtit. Všesl. - p. śmierć, r. smýkat’ ‘trhat, tahat, stírat’, sln. smú-
smért’, s./ch. smr t, stsl. sъmrъtь. Psl. kati se ‘ochomýtat se, motat se’, smû-
*sъmьrtь je příbuzné s lit. mirtìs, lat. čati ‘lyžovat’. Psl. *smykati, *smukati
mors (gen. mortis), av. mƏrƏtay- tv., ‘dělat rychlé pohyby’ je příbuzné s lit.
vše z ie. *mr ti- ‘smrt’ (A7) od *mer- smùkti ‘sklouznout’, smaũkti ‘tahat, tr-
‘umřít’ (viz :mřít). Psl. sъ- nejlépe vy- hat’, vše z ie. *(s)meuk- ‘dělat rychlé
ložíme z ie. *(e)su- ‘dobrý’ (viz :s-), pohyby’, k němuž viz dále i :mykat.
původní význam tedy byl ‘dobrá, při- Srov. i :smečka.
rozená smrt’. snad přísl., snadný. P.st. snadź, snadny,
smrž ‘druh houby’. P. smardz, r. luž. snadny ‘nepatrný, drobný, útlý’,
smorčók, s./ch. smr̷čak. Psl. *smъrčь, r. snádit’ ‘sestavovat, přizpůsobovat’,
*smъržь se spojuje se *smъrkati, str. snadь ‘povrch’, srov. i r.st. snast’
*smъrgati (viz :smrkat), původní vý- ‘nářadí, náčiní’. Původ ani významový
znam by tedy byl asi ‘sliznatá houba’. vývoj těchto slov není jasný.
Pozornost poutá i podobnost s něm. snaha, snažný, snaživý, snaživec, snažit
Morchel tv., příbuznost slov. a něm. se, vynasnažit se. P.d. snaga ‘čistota,
slova (HK, Ma2 ) však nelze mít za pře- péče’, r.d. snága ‘síla’, s./ch. snága tv.,
svědčivou. sln. snága ‘čistota, okrasa’, b. snagá
smůla, smolný, smolař, smolařský, smo- ‘tělo, postava’, csl. snaga ‘úsilí, kořist,
lit, smůlovatý, smolinec. Všesl. - p. úspěch’. Psl. *snaga ‘snaha, úsilí’ nemá
smoła, r. smolá, s./ch. smòla. Psl. jistý původ. Snad lze spojit s lit. nogė̷tis
*smola je příbuzné s lit. smelà tv., ‘přát si, chtít’, uvažuje se i o souvislosti
smil̓kti ‘slabě kouřit’, niz. smeulen s :něha.
‘doutnat’, střangl. smolder ‘dým’, střir. snacha. Obrozenecké převzetí ze s./ch.,
smál, smól, smúal ‘oheň, žár, popel’, jinak bychom čekali -e- jako v p.d. sne-
vše z ie. *smel- ‘pomalu hořet, dout- szka. R. snochá, s./ch. snàha, stsl. snъ-
nat’. Přenesený význam ‘nezdar, nedo- cha. Psl. *snъcha je příbuzné se sthn.
statek štěstí’ podle něm. Pech (srov. snur, stangl. snoru, lat. nurus, ř. nyós,
:pech, :peklo), které má také oba vý- arm. nu, sti. snušā̺-, vše z ie. *snusā,
znamy, ten druhý prý z jidiš pechus ‘ne- *snuso- (A5, A8), jehož další motivace
dostatek’. není jistá.
smutný, smutek, smuteční, zesmutnět, snajpr ‘odstřelovač’. Z angl. sniper tv.
posmutnět, rozesmutnět. P. smutny, od (to) snipe ‘odstřelovat, střílet na
smętny, r. smútnyj ‘nejasný, matný, dálku (ze zálohy)’, původně zřejmě
nepokojný’. Psl. *sъmǫtьnъ ‘zakalený, ‘střílet bekasíny’, od snipe ‘bekasína,
zmatený’ je odvozeno od stejného zá- slukovitý pták’.
kladu jako *mǫtiti, *męsti (k tomu viz sňatek, sňatkový. Stč. i ‘shromáždění,
:rmoutit a :mást). sbor, spojení, počátek’. Z psl. *sъn-
smyčec, smyčcový. Viz :smýkat. (j)ęt-ъkъ (B7), viz :s a :jmout.
smýkat, smýknout, smyk, smýčit, snědý, snědost, snědnout. Stč. smědý (-
617
sněm snowboard
n- asi podle :hnědý), p. śniady, sln.d. stromu’, ukr. snit ‘kláda, špalek’. Psl.
smêd ‘žlutavý’, s./ch. smȅl̓ ‘tmavý, *snětъ je asi z ie. *snoit- ‘něco uříz-
hnědý’, csl. smědъ ‘tmavý’. Psl. *smědъ nutého’ od *sneit- ‘řezat’, z něhož je i
nemá jisté etymologické souvislosti. něm. schneiden ‘řezat’.
Někteří odvozují od ie. *smē- ‘mazat, snob ‘povrchní obdivovatel vyšších vrs-
špinit’ (HK), spojuje se i s lit. smėlus tev a všeho módního (hlavně v umění)’.
‘popelavý’, smė lti ‘zatahovat se, tem- Z angl. snob tv., původně v 18. st.
nět’ (Ma2 ), jasný není vztah k :hnědý ‘švec’. Další podrobnosti nejisté.
(srov. i :sněť).
snop, snopek. Všesl. - p., r. snop, s./ch.
sněm, sněmovat, sněmovní. Stč. snem
snȍp, stsl. snopъ. Psl. *snopъ je nej-
(gen. senmu) z původního *sъnьmъ
spíš příbuzné se sthn. snuaba ‘stužka’,
(B6) (tak i stsl.) ze *sъn- (viz :s)
lat. napurae ‘povřísla’, vše z ie. *snēp-,
a oslabeného stupně kořene slovesa
*snōp-, *snƏp- ‘svázat’, což je asi roz-
*(j)ęti (viz :jmout). P. sejm. Srov.
šíření základu *(s)nē- ‘snovat, vázat’
:sňatek.
(srov. :snovat, :nit, :snoubit).
sněť ‘infekční rozpad tkáně; cizopasná
houba na obilí’. P. śnieć, ukr. snít’, ch. snoubit se kniž. ‘slučovat se, spojovat
snijêt, s. snêt. Psl. *snětь je asi odvo- se’, snoubenec, snoubenka, zasnoubit
zeno od *snětiti ‘pálit’, jež by bylo pří- se, zásnuby. Stp. snębić ‘vdát’, r.st.
buzné s *gnětiti (viz :nítit). snubiti ‘namlouvat (někoho)’, ch. sn-
sněžit. Viz :sníh. úbiti, csl. snubiti tv. Psl. *snubiti je
snídat, snídaně, nasnídat se, posnídat, příbuzné s lat. nūbere ‘vdávat se’, ř.
přesnídávka. Jen č. a p. (śniadać). nýmfē ‘nevěsta, dívka’. Východiskem je
Psl. *sъn-ědati, viz :s a :jíst, srov. ie. *sneubh- ‘vdát (se)’, což je rozšíření
:sníst. ie. kořene *sneu- ‘vázat, vinout’ (viz
sníh, sněžný, sněhový, sněžnice, sně- :snovat).
ženka, sněhulák, sněžit, nasněžit, za- snovat kniž. ‘spřádat, osnovat’, snovač,
sněžit. Všesl. - p. śnieg, r. sneg, ch. sni- osnovat, osnova. Všesl. - p. snuć,
jêg, s. snêg, stsl. sněgъ. Psl. *sněgъ je snować, r. snovát’, s./ch. snòvati. Psl.
příbuzné s lit. sniẽgas, stpr. snaygis, *snovati (1.os.přít. snujǫ) je příbuzné
gót. snaiws, něm. Schnee, angl. snow, s lot. snaujis ‘smyčka’, stisl. snūa ‘sou-
lat. nix, ř. nífa (ak.), střind. siṇeha- tv., kat, vinout’, stangl. snēowan ‘spěchat’,
vše z ie. *(s)neigu̯ h- tv. (B3). Původní alb.d. nus ‘provaz’, lat. nervus ‘tětiva,
význam možná je ‘co se lepí’, srov. sti. struna, provaz, nerv’, ř. neũron, arm.
snihyati ‘lepí se’, snīhán- ‘sopel’. neard tv., sti. snā̺van ‘pletenec, šla-
snímat, snímač, snímatelný, snímek, cha’, vše z ie. *(s)nēu- ‘soukat, vinout’,
snímkovat, snímkování. Viz :s a :jí- což je rozšíření kořene *(s)nē- ‘soukat,
mat, :jmout. tkát, šít’. Srov. :nit, :snop, :snou-
sníst. Viz :s a :jíst. bit.
snít. Viz :sen. snowboard, snowboardový. Z am.-angl.
snítka kniž. ‘větévka, haluz’. Stč. snow-board tv. ze snow ‘sníh’ (viz
snět ‘peň, špalek’. P.st. śniat ‘kmen :sníh) a board ‘prkno’ (srov. :skate-
618
snůška socha
board). z jejíhož popela se soda získávala.

snůška. Stč. snóška. Viz :s a :nosit. sodomie ‘pohlavní styk se zvířaty’.
sob, sobí. V č. od střední doby, luž. a slk. Podle biblického města Sodoma, zniče-
sob možná z č. Nejasné. ného údajně Hospodinem pro nemrav-
sobec, sobecký, sobectví. Stč. sobek, nost jeho obyvatel.
slk. sebec, s./ch. sèbičnjāk. Odvozeno sofa zast. ‘druh pohovky’. Přes něm. Sofa
od nepřímých pádů zvratného zájmena z fr. sofa a to z ar. ṣuffa ‘lehátko, pří-
:se, vlastně ‘kdo přeje jen sobě’. Srov. střešek’.
:osoba, :způsob. sofistika ‘záměrný způsob vyvozování
sobol ‘sibiřská šelma s jemnou kožeši- klamných myšlenkových závěrů’, so-
nou’, sobolový. Z r. sóbol’. Slovo snad fista, sofistický, sofistikovaný ‘složitý,
již psl., příbuzné se sti. śabála- ‘skvr- rafinovaně propracovaný’ (přes angl.).
nitý’. Z r. přejato i do západoevr. ja- Ze střlat. sophistica z ř. sofistikē̺ od
zyků - něm. Zabel, fr. sable ‘sobolí sa- sofistikós ‘sofistický, klamný’ od so-
mice’, it. zibellino. fistē̺s ‘učenec, mudrc; nepravý filozof,
sobota, sobotní. Stejně jako p. sobota, podvodník’ (původně nejednotná filo-
r. subbóta, ch. sùbota, stsl. sobota pře- zofická škola 5.-4. st. př. Kr.) od sofízō
jato v počátku křesťanství ze střlat. sa- ‘činím moudrým, chytře uvažuji’ a to
bbata, sabbatum a to přes ř. sábbaton z od sofíā ‘moudrost’. Srov. :filozofie.
hebr. šabbāth, aram. šabbƏtā ‘den od- softbal ‘druh pálkovací hry’, softbalový,
počinku (po šesti pracovních dnech)’, softbalista, softbalistka. Z angl. softball
srov. hebr. šābath ‘odpočívat’. Stejný tv. ze soft ‘měkký’ a ball ‘míč’ (viz :-
základ (ale ve variantě sambata, sam- ball) (jde o měkčí variantu baseballu).
batum) je v něm. Samstag, fr. samedi. V software ‘programové vybavení počí-
křesťanství se jako den odpočinku slaví tače’, softwarový. Z angl. software tv.
den Kristova vzkříšení, sobota ozna- ze soft ‘měkký’ a -ware ‘zboží, vý-
čuje den předchozí. robky’, vlastně antonymum k :hard-
sociální ‘společenský, týkající se vztahu ware, doslova ‘železářské zboží’, z hard
ke společnosti’, socializovat, sociali- ‘tvrdý’ a -ware ‘zboží’.
zace, socialismus, socialista, socialis- socha, soška, sochař(ka), sochařský, so-
tický. Přes něm. sozial, fr. social tv. chařství, sousoší. Dnešní význam jen
z lat. sociālis ‘družný, společenský’ od v č., slk. (odtud i do sln.). Stč. so-
socius ‘druh, společník’. Srov. :socio- cha ‘hůl, kůl, sloup, stožár’. Všesl. - p.
logie, :asociace. socha ‘rozsocha, věšák’, r. sochá ‘dře-
sociologie ‘věda zabývající se spole- věný pluh’, s./ch. sȍha ‘kůl, rozsocha’.
čenskými jevy’, sociolog, sociologický. Psl. *socha znamenalo původně ‘roz-
Podle novějšího něm. Soziologie, fr. so- socha, kmínek s pahýlem po větvi’, z
ciologie, angl. sociology, jinak viz :so- toho pak ‘rádlo’, ‘podpěrný sloupek’
ciální a :-logie. ap., dnešní č. význam se vyvozuje z
soda, sodný, sodový, sodovka, sodík, so- toho, že podpěrné sloupy v obydlích se
díkový. Přes něm. soda z it., šp. soda a zdobily vyřezávanými ornamenty i fi-
to z ar. suwwād, což je název rostliny, gurálními motivy (Ma2 ). Tradiční vý-
619
sochor solitér
klad spojuje s lit šakà ‘větev, vidlice’, soccus ‘střevíc’.

gót. hōha ‘pluh’, sti. śā̺khā ‘větev, suk’, sokol, sokolí, sokolník, sokolský, soko-
vše z ie. *k̸ak(h)ā ‘větev (s vidlicí)’, lovna. Všesl. - p. sokół, r. sókol, ch.
nejasné je však slov. ch (rekonstrukce sȍkol, s. sòkō. Psl. *sokolъ nemá jed-
systémového ie. *kh a možnost, že by noznačný výklad. Spojuje se se sti.
to byl jeden ze zdrojů psl. ch, se dnes śakuná- ‘(velký) pták’ i se skupinou
nepřijímá (A8)). Jiný výklad spojuje slov nejasného původu, střlat. sacer,
s lat. saxum ‘skála’, sthn. sahs ‘nůž, fr., šp. sacre ‘sokol’ (asi z ar. ṣaqr ‘ra-
meč’, vychází se z ie. *sƏksā̺, *sƏk- roh’), arm. sakr ‘nějaký pták’. Není
som, vlastně ‘co je odseknuto, rozště- vyloučeno ani, že slovo vychází z ko-
peno ap.’ od ie. *sek- ‘sekat, řezat’. řene *seku̯ - (viz :sok), jeho původní
Srov. :sochor, :rozsocha, :suk. význam by pak byl ‘pronásledovatel’.
sochor ‘delší silná tyč sloužící jako páka’. Název ušlechtilého dravého ptáka byl
Z psl. *sochorъ odvozeného od *socha využit Tyršem k pojmenování národ-
( :socha). ního tělovýchovného hnutí (1862).
sója, sojový. Přes něm. Soja z jap. šōyu, solární ‘sluneční’, solárium. Z lat. sōlāris
šoj, soj tv. tv. od sōl ‘slunce’ (viz :slunce).
sojka, sojčí. Všesl. - p. sójka, sojka, r. soldateska ‘vojenská lůza, žoldnéři’.
sója, ch. šôjka. Psl. *soja je možná po- Přes něm. Soldateska a fr. soldatesque
kračováním ie. *sk̸oi͡ā od *sk̸ei- ‘lesk- tv. z it. soldatesco ‘vojenský, vojácký’
nout se, svítit’ (viz :sinat) podle ná- od soldato ‘voják’, což je původem příč.
padného zbarvení části křídel. trp. od soldare ‘platit (žold)’ od it.
sok, sokyně, sočit, osočit. Stč. sok ‘pro- soldo ‘žold, peníz’ z lat. (nummus) so-
tivník, nepřítel, pomlouvač, žalobník’, lidus ‘ryzí (mince)’ od solidus ‘pevný,
p.st. sok ‘žalobník’, r. sok ‘žalobce, vy- tvrdý, pravý’. Srov. :žold, :solidní.
zvědač’, s./ch. sȍk ‘žalobce, svědek’, solidární ‘vzájemně se podporující, ve-
csl. sokъ ‘žalobce’. Psl. *sokъ vychází dený vědomím sounáležitosti s určitým
z ie. *seku̯ -, původně ‘(pro)následovat, celkem’, solidarita. Přes něm. solida-
stopovat’, z toho ‘pozorovat, ukazo- risch z fr. solidaire a to k lat. spojení
vat’ a konečně ‘udávat, mluvit’. U vý- in solidum ‘v celku, pro celek’ od so-
znamů slov. slov lze vyjít z celé této lidum ‘celý, úplný’ od solidus ‘pevný,
významové škály. Příbuzné je lit. sèkti pravý’ (viz :solidní). Původně práv-
‘(ná)sledovat’, sakýti ‘říkat’, něm. se- nický výraz znamenající ‘společně, vzá-
hen ‘vidět’, sagen ‘říkat’, stir. sechithir jemně odpovědný (celku)’.
‘sleduje’, lat. sequī ‘sledovat, proná- solidní ‘spolehlivý, řádný, důkladný’, so-
sledovat’, ř. hépomai ‘(pro)následuji’, lidnost. Přes něm. a fr. solide tv. z lat.
enépō ‘mluvím’, sti. sáčatē ‘následuje, solidus ‘pevný, tvrdý, trvalý, pravý’.
provází’, toch. A šotre ‘znamení’, chet. solitér ‘věc vyskytující se jednotlivě;
šaku̯āi- ‘vidět’. velký diamant’, solitérní. Z fr. solitaire
sokl ‘podstavec’. Přes něm. Sockel z fr. ‘poustevník, samotář; velký diamant’,
socle tv. a to přes it. zoccolo ‘dřevák’ původně adj. ‘osamělý, samotářský’, z
z lat. socculus, což je zdrobnělina od lat. sōlitārius tv. od sōlus ‘sám, jediný’.
620
solmizace soptit
Srov. :sólo. drāp ‘provaz k měření hloubky’ ap.

solmizace ‘označování jednotlivých sonet ‘znělka’. Z it. sonetto ze stprov.
tónů ve stupnici slabikami’, solmizační. sonet, což je vlastně zdrobnělina od
sólo, sólový, sólista, sólistka, sólovat. Z son ‘zvuk, melodie’ z lat. sonus ‘zvuk’.
it. solo tv., vlastně ‘sám’, z lat. sōlus Srov. :sonáta.
tv. Srov. :solitér. song ‘píseň’. Z angl. song tv. od sing ‘zpí-
sololit ‘tvrdá dřevovláknitá deska’. vat’ (srov. něm. singen tv.).
První část podle továrny Solo v Su- sonorní ‘zvučný’, sonorita. Přes něm.
šici, kde se vyrábí, druhá asi podle sonor, fr. sonore z lat. sonōrus ‘zvučný,
:monolit ap. znící’ od sonus ‘zvuk’. Srov. :sonáta,
solventní ‘schopný platit’. Přes něm. :sonet.
solvent z lat. solvēns (gen. solventis) sopel zast. a nář. ‘hlen z nosu’. P. so-
‘platící’, což je přech. přít. od solvere pel ‘rampouch, krápník; sopel’, r. sopljá
‘zprostit, uvolnit, zaplatit’. Srov. :re- ‘sopel’, s./ch. sòpolj tv. Psl. *sopelь je
zoluce, :absolvovat. nejspíš odvozeno od *sopti ‘těžce dý-
somatický ‘vztahující se k tělu’. Podle chat’, dále viz :soptit.
moderních evr. jazyků (něm. soma- sopka, sopečný, sopečnatý. Přejato
tisch) z ř. sōmatikós ‘tělesný’ od sō ma Preslem z r. sópka ‘osamělý kopec;
‘tělo’. sopka’ od sop ‘násyp’ ze str. sъpъ ‘ná-
sombrero ‘klobouk se širokou střechou’. syp, kopec’, jež souvisí se :sypat. Na
Ze šp. sombrero tv. od sombra ‘stín’ a význam ‘sopka’ druhotně působilo r.
to obměnou lat. umbra tv. sloveso sopét’ ‘funět, dout’, k němuž viz
somrovat ob. ‘žebrat (obcházením)’, so- :soptit.
mrák. Nejspíš ze spojení bejt na somru, sopouch ‘kouřový kanál u kamen; so-
ironicky ‘být na letním bytě’ (něm. pečný komín’. P.d. sopuch(a), r.d. só-
Sommerwohnung ze Sommer ‘léto’ a pucha, sln. sópih. Psl. *sopuchъ, *so-
Wohnung ‘byt’), tj. ‘být bezdomov- pychъ jsou útvary od slovesa *sopti
cem’. ‘dout, těžce dýchat’ (viz :soptit).
sonáta ‘druh instrumentální skladby’. soprán ‘vysoký ženský hlas’, sopránový,
Z it. sonata od sonare ‘znít’ z lat. sopranistka. Z it. soprano tv., doslova
sonāre tv. od sonus ‘zvuk’. Srov. :so- ‘vrchní’, z vlat. *sup(e)ranus tv. od lat.
net, :sonorní, :konsonant. super či suprā ‘nahoře, svrchu’.
sonda, sondovat, sondáž, sondážní. Přes soptit. R. sopét’ ‘funět, dout’, sln. só-
něm. Sonde z fr. sonde tv. Původně psti, sopíhati ‘těžce dýchat, frkat’, stsl.
námořní výraz s významem ‘olovnice soti, sopsti ‘pískat’. Psl. *sopti ‘(těžce)
k měření hloubky’ se vykládá dvojím dýchat’ nemá zcela jasné souvislosti.
způsobem: jednak jako odvozenina z Nejasný je vztah k :supět, :sípat,
vlat. *subundāre ‘ponořit’ (ze :sub- uvažuje se o starém onom. základě. Lze
a unda ‘vlna, voda, moře’), jednak z však vyjít i z ie. *su̯ep- ‘spát’, pů-
germ. (stangl.) sund ‘voda, moře’ ve vodně ‘oddychovat’ (?), srov. lat. sō-
spojeních jako sundlīne ‘olovnice’, sun- pīre ‘uspávat’, k dalším souvislostem
dgyrd ‘tyč k měření hloubky vody’, sun- viz :spát. Srov. :sopouch, :sopka,
621
sorta soupeř
:sopel, :sápat se, :osopit se. soudit, odsudek, posoudit, posudek,

sorta ‘druh’. Z it. sorta tv. a to z lat. předsudek, přisoudit, rozsoudit, rozsu-
sors (gen. sortis) ‘los, věštba’, z toho dek, usoudit, úsudek, vysoudit. Všesl.
pak v obchodním žargonu ‘jakost, kva- - p. sąd, r. sud, s./ch. sûd, stsl. sǫdъ.
lita, druh (zboží)’. Srov. :sortiment, Psl. *sǫdъ se vyvinulo z ie. *som-dho-
:resort. ‘co je dáno dohromady’ ze *som- ‘do-
sortiment ‘výběr zboží’. Z it. sortimento hromady, s’ (viz :s, :sou-) a odvoze-
tv. od sortire ‘třídit’ z lat. sortīrī ‘lo- niny od *dhē- ‘položit, dát’ (viz :dít
sovat, zvolit, rozdělovat’ (viz :sorta). se, :sud, :záda ap.). Podobné útvary
sos ob. ‘omáčka’. Přes něm. Sauce, jsou v lit. sudė̷ti ‘sestavit, navršit, se-
Sosse z fr. sauce tv. a to ze střlat. číst’, samdà ‘nájem’ (vlastně ‘smlouva
salsa ‘(slaná) omáčka’ (srov. stč. šalšě o nájmu’), sti. samdhā̺ ‘dohoda, spo-
‘omáčka’) od lat. salsus ‘slaný’ od sāl jení’. Srov. :osud, :přísudek.
‘sůl’ (viz :sůl). souhláska, souhláskový. Ze :sou- a
sosák, sosáček. Novější, podle r. sosát’ :hláska podle lat. cōnsonāns tv. (viz
‘sát’ (viz :sát). :konsonant).
sosna, sosnový. P. sosna, r. sosná, sln.st. souchotiny zast. ‘plicní tuberkulóza’. Od
sosna, jinak v jsl. chybí. Psl. *sosna asi :suchý, vlastně ‘nemoc, při které člo-
vychází z ie. *k̸as-no- ‘šedý’ (A1), z ně- věk schne’, srov. i úbytě.
hož je i stpr. sasins ‘zajíc’, sthn. hasan soukat, nasoukat (se), vsoukat (se), vy-
‘šedý’, lat. cānus tv., motivací by byla soukat (se). Všesl. - stp. sukać, r.d.
našedlá barva kůry. Jiný výklad rekon- sukát’, s./ch. súkati. Psl. *sukati, *sъ-
struuje předslov. *sapsnā (A7, B5) a kati (srov. č.st. skáti, r. skat’) ‘soukat
spojuje s lat. sapa ‘šťáva’, stisl. safi (nit), vinout’ je příbuzné s lit. sùkti
‘míza (stromu)’, tedy ‘pryskyřičnatý ‘kroutit, vinout’ z ie. *seu-k-, což je
strom’ (srov. i fr. sapin ‘jedle’ z kelt. rozšíření ie. *seu- ‘ohýbat, kroutit’, od
*sap- ‘jehličnatý strom’(?)). Jsou i jiné, něhož je i stir. só(a)id ‘kroutí, obrací’,
méně pravděpodobné výklady. sti. suváti ‘pohybuje, podněcuje’, chet.
sotva přísl., část. Stč. sotně, setně, nové šuu̯āi- ‘tisknout, udeřit’. Srov. :sukno,
zakončení od 17. st. podle ledva, jedva :sunout.
tv. Stč. sotný ‘nesnadný’ asi souvisí se soukromý, soukromí, soukromník, sou-
stč. sota ‘rána’ a starším č. sotiti ‘strčit; kromničit. Jen č. Stč. súkromný ‘od-
těžce se s něčím dělat’ (Jg), ale původ lehlý, ležící stranou’, súkromě ‘stranou,
toho všeho je nejasný. sám pro sebe’. Viz :sou- a :kromě,
sou- předp. Stč. sú-. Všesl. Psl. *sǫ- je :skromný.
jmenná předp., pokračování ie. *som soumar ‘zvíře sloužící k nošení břemen’.
‘dohromady, s’ (dále viz :s). Srov. Ze sthn. soumāri (dnes Saumtier) tv.
:soused, :soupeř, :soutěž, :soud, od sthn. soum ‘náklad’ a to přes střlat.
:sud. sauma ‘nákladní sedlo’ z ř. ságma tv.
soud, soudní, soudný, soudnictví, soud- soupeř, soupeřka, soupeřit. P. sąpierz, r.
nička, soudit, sudička, sudič, soudce, sopérnik, s./ch. sùpārnīk, stsl. sǫpьrь.
soudkyně, soudcovský, soudcovat, od- Psl. *sǫpьrь je tvořeno ze *sǫ- ( :sou-)
622
soused speciální
a odvozeniny od *perti (viz :přít (se)). kelt.) tv., sti. káuti ‘křičí, vřeští’, kokā
soused, sousedka, sousední, sousedský, ‘sova’.
sousedství, sousedit, sousedící. Všesl. - spála, spálový, spalničky. Stč. spála,
p. sąsiad, r. soséd, ch. súsjed, s. súsed, vzpála ‘úpal, horkost, bolest’. Od
stsl. sǫsědъ. Psl. *sǫsědъ je tvořeno ze :pálit1 (tato nemoc je doprovázena
*sǫ- (viz :sou-) a odvozeniny od *sě- vysokými horečkami).
děti ( :sedět) ve významu ‘sídlit, byd- spanilý, spanilost. Stč. spanilý ‘nád-
let’ (tak i stč.), tedy ‘kdo společně s herný, zdařilý’, vzpanilý ‘ušlechtilý,
někým sídlí’. vznešený’, p. wspaniały ‘nádherný,
sousto. Jen č., ještě u Rosy (17. st.) skvělý’. Původně vzpanilý od :pán,
sústo. Ze spojení s ústa (s + akuz. jako podobně jako zmužilý od muž, zbabělý
být s to ap.) ve větách jako nemám ani od baba.
s ústa chleba ‘nemám chleba, ani co se spár kniž. ‘dráp, pařát’. Ve starší č. i čpár,
vejde do úst’ (HK, Ma2 pod ústa). Dále špár ‘pazour, pazneht’. Hl. spara, dl.
viz :ústa. špara tv. Nejasné, asi nějak souvisí s
soustruh, soustružník, soustruhovat, :pařát.
vysoustruhovat. Již stč. sústruh. Viz spára ‘štěrbina’, spárovat. P. szpara.
:sou- a :strouhat. Snad souvisí s :párat.
souš. Stč. súšě z psl. *such-ja (B3), viz spárkatý ‘mající kopýtka (o zvěři)’. Od
:suchý. spárek ‘kopýtko’ a to od :spár.
soutěska ‘průrva mezi skalními stě- spartánský ‘přísný, tvrdý’. Podle ř.
nami’. Zavedeno Šafaříkem na zá- města Sparta, jehož obyvatelé vedli
kladě str. dokladů (HK), viz :sou- a přísný, střídmý život.
:těsný. spása, spásný, spasit, spasení, spasitel,
soutěž, soutěžní, soutěživý, soutěžit, spasitelský. Stč. spásti ‘spasit’, spas
soutěžící, zasoutěžit si. Slk. súťaž. No- ‘spása, spasitel’, r. spastí. Přejato z csl.
vější, u Jg ještě není. Vlastně ‘společné sъpasti, sъpasъ. Tam jsou to ekviva-
(vzájemné) činění těžkým’. Viz :sou- lenty ř. sō̺zein ‘spasit, vysvobodit, za-
a :těžký, srov. :soupeř. chránit’ a sōtē̺r ‘spasitel, zachránce’ -
-souvat. Viz :sunout. první věrozvěstové použili při překladu
soužit, soužení, sužovat, usoužit. Stč. výrazy z pastýřského života, viz :s a
súžiti (dok.) ‘stísnit, sklíčit, omezit’. :pást (podrobněji Ma2 ).
Vlastně ‘přivést do úzkých’, viz :s a spát, spaní, spavý, spánek, spánkový,
:úzký. pospat si, prospat, uspat, vyspat se, za-
sova, soví, expr. sůva. Všesl. - p. sova, spat. Všesl. - p. spać, r. spat’, s./ch.
r. sová, s./ch. sóva. Psl. *sova se vyvi- spȁti, csl. sъpati. Psl. *sъpati je pří-
nulo z ie. *k̸au̯ā (A1) od onom. kořene buzné se stangl. swefan ‘spát’, lat. sō-
*k̸eu, *k̸au-/ *keu-, *kau-, který je i v pīre ‘uspávat’, sti. svápiti ‘spí’, chet.
našem :kavka, lit. kaũkti ‘výt’, šaũkti supparii͡a- ‘spát’, vše z ie. *su̯ep-, *sup-
‘křičet’, sthn. hūwo, hūwila (dnes Eule) tv. K dalším souvislostem viz :sen,
‘sova’, angl. howl ‘výt’, owl ‘sova’, srov. i :usínat, :soptit, :supět.
stbret. couann, lat. cavannus (asi z speciální ‘zvláštní, zaměřený k určité
623
specifický spinet
věci’, specialita, specialista, specia- žláz’, spermie. Přes lat. sperma z ř.

listka, specializovat se, specializace. spérma ‘semeno, rod, potomek’ od
Podle něm. Speziell, fr. spécial tv. z speírō ‘seju, rozšiřuji’. Srov. :di-
pozdnělat. speciālis ‘zvláštní’ od lat. aspora, :sporadický.
speciēs ‘vzhled, podoba, druh’, jež sou- spět ‘směřovat, postupovat’, dospět, do-
visí s pozdnělat. specere ‘dívat se’. spělý, dospělost, prospět, prospěch,
Srov. :specifický, :spektrum, :spe- prospěšný, přispět, příspěvek, uspět,
kulovat, :respekt. úspěch, úspěšný, vyspět, vyspělý.
specifický ‘příznačný, osobitý’, speci- Všesl. - p. śpiać ‘dohánět’, r. spet’ ‘do-
fičnost, specifikovat. Podle moderních zrávat’, ch. dòspeti ‘dospět, dozrát’,
evr. jazyků (něm. spezifisch, fr. spéci- stsl. spěti ‘prospívat, postupovat’. Psl.
fique, angl. specific) ze střlat. specificus *spěti, původně asi ‘prospívat, po-
‘osobitý’ od specificare ‘udělat, označit stupovat (k cíli)’, má nejblíže k lit.
zvlášť’ z lat. speciēs ‘druh’ (viz :spe- spė̷ti ‘domýšlet se, mít čas, stačit na
ciální) a facere ‘dělat’ (viz :-fikace). něco’, lot. spēt ‘moci, být s to’ a sti.
spěch, spěšný, spěšnina, spěchat, uspě- sphā̺yati ‘tuční, daří se’, dále je pří-
chat, uspěchaný, přispěchat, odspě- buzné sthn. spuon ‘dařit se’, stangl.
chat, pospíchat. R. spech, stsl. spěchъ. spōwan ‘prospívat’, lat. spērāre ‘dou-
Psl. *spěchъ je odvozeno od *spěti ‘po- fat’ (srov. prōsperus ‘zdárný, šťastný’),
stupovat, směřovat’ (viz :spět). Srov. chet. išpāi- ‘dosyta se najíst’, vše od
:úspěch. ie. *spē- ‘prospívat, dobře růst’. Srov.
spektrum ‘sled základních barev :spěch, :sporý.
vzniklý rozkladem světla’, spektrální. Z spiknout se, spiknutí, spiklenec, spik-
lat. spectrum ‘obraz’ od spectāre ‘dívat lenecký. Stč. spiknúti sě ‘umluvit se,
se, hledět’ a to od specere tv. V odbor- sjednotit se’, ve střední č. i piksa ‘spik-
ném významu zavedeno I. Newtonem nutí’. Jen č., málo jasné. Srov. :pikle.
(17. st.). Srov. :spekulovat, :aspekt, spíkr ‘mluvčí, hlasatel’. Z angl. speaker
:speciální. ‘mluvčí, hlasatel’ od speak ‘mluvit’.
spekulace ‘promyšlené, vypočítavé jed- spílat, spílání. Jen č., ne zcela jasné.
nání; uvažování’, spekulativní, speku- Snad lze vyjít ze stč. spíleti, špíleti ‘žer-
lovat, spekulant. Z pozdnělat. specu- tovat, tropit si žerty, mít za blázna’ ze
lātiō ‘zkoumání, slídění, spekulování’ střhn. spilen ‘žertovat, bavit se, hrát’
od lat. speculārī ‘slídit, pátrat, bádat’ (něm. spielen ‘hrát’), později i v po-
od specula ‘hlídka, stráž’ a to od spe- době spílati (potajně a utrhačně o man-
cere ‘dívat se, pozorovat’. Srov. :spek- želkách spílal). Z významu ‘(hrubě)
trum, :aspekt, :speciální. žertovat, dělat si blázny’ se mohlo vy-
speleologie ‘obor zabývající se výzku- vinout ‘nadávat, láteřit’. Ve střední č.
mem jeskyň’, speleolog, speleologický. i ve spojeních jako pravdu (nepravdu)
Uměle (konec 19. st.) z lat. spēlaeum spílati, Bohu klamy spílati.
‘jeskyně’ z ř. spē̺laion tv. a :-logie. spinet ‘menší druh cemballa’. Přes něm.
Srov. :špeluňka. Spinett z it. spinetta a to nejspíš k
sperma ‘výměšek samčích pohlavních it. spina ‘špička, trn’ z lat. spīna tv.
624
spinkat spolu
podle principu tvoření tónů, při němž czyć ‘zploštit’, příbuzné je :ploský,
se špičky brků dotýkaly strun. Podle ji- :pleskat.
ného výkladu od jména vynálezce, G. splav ‘pevný jez na vodním toku’. Viz
Spinettiho (kolem r. 1500). :s a :plavat, :plout.
spinkat. Dětské slovo k :spát. K expr. spleť, spletitý, spletitost. Viz :s a
-ink- srov. :blinkat, mali(li)nkatý. :plést.
spirála ‘křivka v podobě závitu odvíje- splín ‘melancholická sklíčenost’. Z angl.
jící se od osy nebo vinutá kolem osy’, spleen tv., vedle původního ‘slezina’, a
spirálový, spirálovitý. Z moderních evr. to přes stfr. esplen, lat. splēn, z ř. splē̺n
jazyků (něm. Spirale, fr. spirale, angl. ‘slezina’. Přeneseno na základě antic-
spiral) a tam zpodstatněním střlat. spi- kých a středověkých představ, že me-
ralis (linea) tv. od lat. spīra ‘závit, spi- lancholie je způsobována onemocněním
rála’ přejatého z ř. speĩra tv. sleziny. Srov. :slezina.
spiritismus ‘víra v možnost styku s du- spočinout, spočívat. Viz :odpočinout
šemi zemřelých, duchařství’, spiritis- si.
tický, spiritista, spiritistka. Přejato z spodní, spodek, spodky, spodina, spod-
moderních evr. jazyků (něm. Spiritis- nička. Stč. spodní, zpodní, zpodek, p.
mus, fr. spiritisme, angl. spiritism), spodni, sln. spôdnji. Nejspíš od psl.
utvořeno v pol. 19. st. od lat. spīri- *jьzpoda či *sъpoda tvořeného předp.
tus ‘duch’ od spīrāre ‘vanout, dýchat’. *jьz- ( :z) či *s- ‘dolů, s’ ( :s) a gen.
Srov. :spirituál, :špiritus, :konspi- tvarem psl. *podъ ‘spodní strana, dno’.
race. Dále viz :pod, :půda, k tvoření srov.
spirituál ‘lidová duchovní píseň seve- :svrchní).
roamerických černochů’. Z angl. spiri- spojler ‘aerodynamický štít pod náraz-
tual tv., což je zpodstatnělé adj. ‘du- níkem vozu zmenšující odpor vzduchu’.
chovní, náboženský’ od spirit ‘duch’ z Z angl. spoiler tv., doslova ‘kdo ničí,
lat. spīritus tv. (viz :spiritismus). kazí, tříští (hru)’, od spoil ‘kazit, ničit,
spíš(e) přísl., nejspíš(e). Stč. spieš(e) krájet’.
mělo nejprve význam ‘rychle, spěšně’, spoléhat (se), spolehnout se, spoleh-
pak začalo být pociťováno jako 2. stu- nutí, spolehlivý, spolehlivost, hov. spo-
peň přísl. a získalo význam ‘dříve, leh. Ve starší č. i původní nepřenesený
spíše, snáze’. Dále viz :spěch, :spět. význam ‘pokládat se na něco, opírat se’
spíž, spižírna. Stč. špížě ‘proviant, zá- (Jg, SSJČ), u Jg ještě není adj. spoleh-
soby potravin’. Ze střhn. spīse ‘po- livý. Viz :s, :po a :ležet.
trava, proviant’ (pozdější převzetí je spolek, spolkový, společný, společnost,
v :špajz) ze střlat. *spēsa (srov. it. společník, společnice, společenský, spo-
spesa tv.) a to ze střlat. spensa, ex- lečenství, společenstvo, spolčit se. Od
pensa tv. z lat. expēnsa ‘náklady, vý- přísl. :spolu.
lohy’ od expendere ‘vyplácet, odvažo- spolu přísl. Jen č. a p. (społem jako stč.
vat na váze’ z :ex- a pendere ‘vážit’. spolem tv.). Ze spojení *sъ polu (gen.) a
Srov. :stipendium, :penze. *sъ polъmь (instr.), viz :s a :půl. Dě-
splasknout. Stč. spleskati tv., p. spłasz- lat něco s někým společně vlastně zna-
625
spona spratek
mená ‘dělat napůl’, pak rozšířeno i na angl. spare ‘skrovný, skoupý, zbýva-
více osob. Srov. :spolek. jící, nadbytečný’, něm. sparen ‘šetřit’,
spona, sponka. Viz :s a :pnout, srov. sti. sphirá- ‘mohutný, tlustý’, vše se
:přípona, :úpon. vykládá jako r-ové odvozeniny od ie.
spontánní ‘samovolný, živelný’, spon- *spē- ‘prospívat, dařit se’. Rozmani-
tánnost, spontaneita. Přes moderní tost, až protichůdnost významů se vy-
evr. jazyky (něm. spontan, fr. spon- kládá tak, že vydatné věci se vyskytují
tané) z pozdnělat. spontāneus ‘dobro- řidčeji (je např. méně vydatných zrn
volný, samovolný’ od lat. spōns (gen. v klase), na druhé straně dlouho vy-
spontis) ‘vůle’. Srov. :sponzor. drží, šetří se. Odtud se tedy mohlo dojít
sponzor ‘finanční podporovatel, pat- k významům ‘řídký, pomalý, skrovný
ron’, sponzorský, sponzorství. Z am.- ap.’ (Ma2 ). Vzhledem k tomu, že vý-
angl. sponsor tv. z lat. spōnsor ‘ruči- znam ‘slabý, řídký’ je ze slov. jazyků
tel, rukojmí’ od spondēre ‘slavně slíbit, jen v č., slk. a luž., jde asi o přímý vliv
zavázat se’, jež souvisí se spōns ‘vůle’ něm. (srov. spärlich ‘skrovný, řídký’).
(srov. :spontánní). Srov. :spořit.
spor, sporný. Viz :s a :přít se. spořit, spoření, spořivý, spořitelna,
sporadický ‘vzácný, řídký’. Podle něm. spořitelní, naspořit, uspořit, úspora,
sporadisch, fr. sporadique z ř. sporadi- úsporný. Stč. spořiti ‘rozhojňovat,
kós ‘roztroušený’ od sporás (gen. spo- množit, nechat prospívat’, změna vý-
rádos) tv. od speírō ‘seji, roztrušuji’. znamu na ‘šetřit’ asi vlivem něm. spa-
Srov. :diaspora, :sperma. ren tv. Viz :sporý, srov. :sporák.
sporák. Od :spořit podle něm. spot ‘krátký televizní snímek, zpravi-
Sparherd tv., doslova ‘úsporný krb’, dla reklamní’. Z angl. spot tv., vlastně
ze sparen ‘spořit’ a Herd ‘krb, ohniště’. ‘bod, skvrna, místo’, jež asi souvisí s
sport, sportovní, sportovec, sportov- (to) spit ‘plivat, chrlit, stříkat’ a dále s
kyně, sportoviště, sportovat, zasporto- (to) spew ‘zvracet, chrlit, prýštit’ a lat.
vat si, sportka. Z angl. sport tv., pů- spuere ‘plivat’.
vodně ‘zábava, kratochvíle’, zkrácením spousta. Od spustit (se) (viz :pustit),
ze staršího disport tv. od slovesa (to) vlastně ‘co se spustilo (velké množství
disport ‘bavit se, dovádět’ ze stfr. (soi) vody, sněhu ap.)’, dříve i ve významu
desporter tv. ze střlat. deportare ‘bavit, ‘spoušť’.
veselit’, přeneseně z lat. dēportāre ‘od- spraš ‘větrem navátá zemina’, sprašový.
vádět, odnášet’ z dē- ( :de-) a portāre Viz :s a :prach.
‘nést’. Srov. :deportovat. spratek. Stč. zpratek (u Klareta) ‘nedo-
sporý ‘nevelký, ale fyzicky zdatný; slabý, chůdče, předčasně narozené zvíře’. Ob-
řídký’. Stč. ‘vydatný; dlouhotrvající; dobné je r.d. výporotok, ukr. víporotok
ochotný’. Všesl. - p. spory ‘hojný, tv. (stejný je i přenesený význam), v
vydatný’, r. spóryj ‘zdárný’, s./ch. obojím případě je tu předp. a psl. *-
spȍr ‘pomalý’ (nář. ‘trvalý, stálý’). portъkъ (B8). To se někdy vykládá od
Psl. *sporъ lze spojit s lit. spar(t)ùs *porti (viz :párat), vlastně ‘mládě vy-
‘rychlý’, stisl. sparr ‘skoupý, opatrný’, párané, vyřezané z matčina těla’. Jinak
626
správa srdce
viz :záprtek, od něhož nelze etymolo- *exquassare z :ex- a lat. quassāre

gicky oddělit. ‘otřásat, rozbíjet’ od quatere ‘třást,
správa, spravovat, správce ap. Viz :- bít’.
pravit. squatter ‘kdo se nastěhuje do prázdného
spravedlivý, spravedlnost, ospravedl- domu (bez právního nároku)’. Z angl.
nit. Stč. i ‘správný, pravdivý, náležitý’. squatter tv. od squat ‘nastěhovat se do
Vlastně ‘co je s pravdou’, viz :pravda, prázdného domu, usadit se na neobsa-
:pravý. zené půdě’, původně ‘dřepnout si, krčit
sprej ‘rozprašovač’, sprejový, sprejovat, se’, ze stfr. esquatir od quatir ‘stlačit’
sprejer. Z angl. spray tv. od slovesa (to) a to z vlat. *coāctīre tv. od lat. cōgere
spray ‘rozprašovat, stříkat’, jež souvisí (příč. trp. coāctus) ‘shromažďovat, srá-
s něm. sprühen ‘stříkat, sršet’. žet (se), tísnit’ z co- ( :ko-1 ) a agere
sprcha, sprchový, sprchovat se, osprcho- ‘hnát, dělat’. Srov. :kašírovaný.
vat se. Viz :pršet. srab hov. expr. ‘zbabělec, břídil; svízelná
sprint ‘krátký závod s maximálním vy- situace’, srabit. Ze :svrab, jako na-
pětím po celé trati’, sprintovat, sprin- dávka přikloněno k odvozeninám od
ter(ka), sprinterský. Z angl. sprint tv. :srát (srov. sráč, srágora podobných
Původně nář. slovo skand. původu, do významů).
sportu zavedeno v poslední třetině 19. sranda ob., srandovní, srandista, sran-
st. distický. Novější, od :srát podle
spropitné. Ve starší č. i spropití (Jg). :švanda ap., se ztrátou etym. souvis-
Vlastně ‘co se dává k propití’ (viz losti ztratilo i vulg. přídech.
:pít). srát vulg., sraní, nasrat, posrat (se),
sprostý, sprostota, expr. sprosťák. Stč. prosrat, usrat (se), vysrat (se), za-
‘prostý, hloupý, jednoduchý, neumělý, srat, zesrat. Všesl. - p. srać, r. srat’,
špatný’ (tak ještě u Jg i v literatuře v s./ch. srȁti. Psl. *sьrati souvisí s r. sor
podstatě celého 19. st.). Dnešní zúžený ‘špína, smetí’, dále se obvykle spojuje s
význam je tedy dosti nový. Jinak viz lot. sārni (pl.) ‘špína, nečistota’, stisl.
:prostý. skarn ‘hnůj, špína’, stangl. scearn tv.,
spřežení. Viz :s a :-přáhnout (C1). lat. -cerda (ze *scerda) ‘výkal’ (např.
spurt ‘(v cyklistice) zrychlená jízda s vy- sūcerda ‘prasečí lejno’), ř. skō r ‘lejno,
naložením maximálního úsilí’, spurto- výkal’, chet. šakkar tv., vše od ie.
vat, spurtér. Z angl. spurt ‘finiš, rychlý *sker-, *sk̸er- ‘vykonávat velkou po-
běh’ od slovesa (to) spurt ‘vyvinout třebu; výkal, hnůj’ (A1). Méně pravdě-
úsilí, zabrat naplno’, jež je asi totožné podobný, i když také možný, je výklad
se spurt, spirt ‘(náhle) vytrysknout’. z ie. *ser- ‘téci’, srov. sti. atisāra- ‘prů-
Dále nejasné. jem’ (Ma2 ). Srov. :sranda, :škaredý.
squash ‘sportovní hra podobná tenisu, srdce, srdíčko, srdcový, srdeční, srdečný,
při níž se míček odráží o stěny’, squa- srdečnost, srdcovitý, srdčitý, srdnatý,
shový. Z angl. squash tv. od slovesa srdnatost, srdečnice, osrdí, osrdečník.
(to) squash ‘rozmačkat, nacpat se, roz- Všesl. - p. serce, r. sérdce, s./ch. sr ce,
plácnout se’ ze stfr. esquasser z vlat. stsl. srъdьce. Psl. *sьrdьce je původem
627
srkat stačit
zdrobnělina od ie. kořene *k̸ērd-, *k̸erd- šen’, s./ch. str šljēn, csl. srъšenь. Psl.
, *k̸r d- tv. (A1, A7), od něhož je i *sъršenь (případně *sьršę) má nejblíže
lit. širdìs, stpr. seyr, gót. haírto, angl. k lit. širšuõ (gen. širšeñs), lot. sirse-
heart, něm. Herz, stir. cride, lat. cor nis (z ie. *k̸r s-en- (A7)), dále je pří-
(gen. cordis), ř. kardía, arm. sirt, chet. buzné stpr. sirsilis, sthn. hornaz (něm.
kir (gen. kartii͡aš), příbuzné je i sti. Hornisse), lat. crābrō tv., vše od ie.
hā̺rdi tv. (s nepravidelným začátečním *k̸er- ‘hlava, roh, vrchní díl’ (A1), tedy
h-). ‘hlavatý hmyz’ (srov. :srna, :kráva),
srkat, srkavý, usrknout. P. sarkać, s./ch. ale uvažuje se i o onom. původu slova
sr̷kati, csl. srъkati. Psl. *sьrkati je (srov. :sršet).
zřejmě onom. původu. sršet ‘jiskřit, jiskřivě létat’. Stč. sršěti
srna, srnka, srnec, srneček, srnčí. Všesl. ‘hrozit se, bázlivě utíkat’, u Jg hlavní
- p. sarna, r. sérna, s./ch. sr̷na, stsl. význam ‘bručet, bzučet, soptit’. Sou-
srъna. Psl. *sьrna je příbuzné s lit. visí nejspíš se sln. sr̷šiti ‘ježit (vlasy)’ i
stìrna, lot. stirna (stlot. sirna), další č.d. srchký ‘drsný’, r.d. sérchnut’ ‘ztrá-
původ ne zcela jasný. Obvykle se vy- cet cit’, šeršávyj ‘drsný, chlupatý’, což
chází z ie. *k̸r na- (A7) od *k̸er- ‘hlava, by ukazovalo na souvislost se :srst.
roh’ (A1), od něhož je i stpr. sirwis Naše významy by snad šlo vyložit z ‘je-
tv., něm. Hirsch ‘jelen’, wal. carw, lat. žit vlasy’ → ‘bát se, utíkat’ a vedle toho
cervus tv. (srov. i :kráva, :sršeň), ‘paprskovitě létat na všechny strany’,
tedy ‘rohaté zvíře’, sporné je však lit. s- ale musí se, zdá se, počítat i s možností
místo š-. Jiný výklad vychází z ie. *ser- onom. původu slova.
‘červenavý’, srov. lit. sar tas ‘rezavý (o srub. Viz :s a :rubat.
koni)’.
stabilní ‘stálý’, stabilita, stabilizovat,
srocení. Viz :s a :rota.
stabilizace, stabilizační, stabilizátor.
srp, srpek, srpovitý, srpen. Všesl. - p.
Podle něm. stabil z lat. stabilis tv.,
sierp, r. serp, s./ch. sr̾p, stsl. srъpъ. Psl.
vlastně ‘schopný stát’, od stāre ‘stát’.
*sьrpъ je příbuzné s lot. sirpis, ir. serr,
Srov. :statický, :stacionární.
ř. hárpē tv. i lat. sarpere ‘ořezávat’, vše
od ie. *serp- ‘ořezávat; srp’, s jiným staccato ‘krátce, odraženě (v hudbě)’. Z
formantem sem patří ještě sti. sr ṇı ̻ it. staccato tv., což je původem příč.
‘srp’. trp. od staccare ‘odrážet’ od stacca
srst, srstnatý. P. sierść, r. šerst’ (str. ‘kůl’ germ. původu. Srov. :atakovat.
sьrstь, serestь), sln.d. sr̾st. Psl. *sьrstь stacionární ‘nepohyblivý, setrvávající
má nejblíže k sthn. hursti (doloženo jen na místě’. Přes moderní evr. jazyky (fr.
v ak.pl.) ‘kštice’ (z ie. *k̸r sti- (A7)), stationnaire, angl. stationary) ze střlat.
dále je asi příbuzné lit. šerỹs ‘štětina’, stationarius tv. od lat. statiō (gen. sta-
šiurkštùs ‘hrubý’, střir. carrach ‘stru- tiōnis) ‘stání, stanice, bydliště’ od stāre
patý, kamenitý’ a možná i něm. Haar, ‘stát’. Srov. :stabilní, :statický.
angl. hair ‘vlasy’, vše z ie. *k̸er(s)- ‘ště- stačit, dostačující, postačit, vystačit.
tina, (tvrdý) vlas; být drsný’ (A1). Stč. statčiti, p. starczyć. Odvozeno od
sršeň, sršní. Všesl. - p. szerszeń, r. šér- :statek, vlastně ‘mít dostatek, rovnat
628
stadion standarta
se silou, schopnostmi ap.’. r. stája ‘hejno, smečka’, s./ch. stȁja, csl.

stadion. Přes něm. Stadion tv. z ř. stá- staja. Psl. *staja je odvozeno od *stati
dion ‘závodiště’, druhotně i ‘délková ‘stát’, vlastně ‘místo, kde stojí doby-
míra (asi 192 m)’, které se vykládá tek’. Srov. :stádo, :stát2 .
ze spádion tv., původně asi ‘rozpína- stalagmit ‘krápník rostoucí zezdola
jící se’, od spáō ‘rozpínám, trhám, smý- vzhůru’. Uměle od ř. stálagma ‘krů-
kám’, změna sp → st asi vlivem stádios pěj’, stalagmós ‘kapání’ a to od stalássō
‘(pevně) stojící’. Srov. :stadium. ‘kapu’, srov. :stalaktit.
stadium ‘vývojové období, vývojový stalaktit ‘krápník rostoucí odshora’.
stupeň’. Z lat. stadium ‘délková míra, Uměle od ř. stalaktós ‘kapající’, dále viz
závodiště’ z ř. stádion tv. (viz :sta- :stalagmit.
dion). V nlat. posun významu ‘vyme- stálý, stálost, stálice, ustálit. Stč. sstálý
zený úsek (trati)’ → ‘časový úsek’, nej- od sstáti ‘vytrvat, vydržet’, viz :s a
prve asi v medicíně. :stát2 .
stádo, stádní. P. stado, r. stádo, s./ch. stan, stánek, stanovat, stanoviště, sta-
stȁdo, stsl. stado. Psl. *stado je pří- novit, stanovy, ustanovit, ustanovení.
buzné se sthn. stuot ‘stádo koní’, Všesl. - p. stan ‘stav, situace; stát’, r.
stangl. stōd tv. (z toho něm. Stute stan ‘postava; tábor; stanoviště’, s./ch.
‘klisna’, resp. angl. stud ‘chovná sku- stân ‘byt’, stsl. stanъ ‘tvrz, ležení’. Psl.
pina (koní); hřebec’) a asi i lit.d. stodas *stanъ ‘co stojí, stanoviště’ je stejně
‘sazenice’, lot. stāds ‘rostlina’, vše od jako sti. sthā̺na ‘stav, bydliště, místo’,
ie. *stā- ‘stát’, původně asi ‘stanoviště, av., stper. stāna- ‘místo’ (odtud Af-
místo stání (koní ap.)’. Srov. :stáj, ghánistán, Kurdistán ap.) pokračová-
:stát2 , :stan. ním ie. *stā-no-, původem příč. trp.
stafáž ‘doplňující součást pozadí’. Z od *stā- ‘stát’. Srov. :stát2 , :stav,
něm. Staffage tv. od staffieren ‘vyzdo- :stáj.
bit’ a to přes střniz. stofferen ze stfr. standard ‘obvyklá úroveň, ustálená
estoffer tv. od estoffe ‘látka, materiál’, podoba’, standardní, standardizovat,
původu asi germ. standardizace. Z angl. standard (pří-
stafylokok ‘mikroorganismus vyvoláva- padně přes něm. Standard) tv., pů-
jící hnisavé infekce’, stafylokokový. vodně ‘zástava, prapor’, ze stfr. esten-
Utvořeno uměle z ř. stafylē̺ ‘hrozen’ dard, estandart tv. od estendre ‘rozvi-
(mikrob tvoří hroznovité shluky) a kók- nout’ z lat. extendere ‘roztáhnout, roz-
kos ‘červec, jádro’. Srov. :streptokok. vinout’ z :ex- a tendere ‘napínat, na-
stagnovat ‘váznout, nepokračovat ve tahovat’. Podle jiného výkladu však z
vývoji’, stagnace. Podle moderních evr. frk. *standhard ‘neochvějný, pevný’ ze
jazyků (něm. stagnieren, fr. stagner) *standan ‘stát’ a *hard ‘pevný’. Kaž-
převzato z lat. stāgnāre ‘být zaplaven, dopádně se vliv angl. stand ‘zastávka,
tvořit stojatou vodu’ od stagnum ‘sto- pozice’ projevil na vývoji významu v
jatá voda, kaluž’, vlastně tedy ‘být jako angl. Srov. :standarta.
stojatá voda’. standarta ‘praporec; transparent’. Přes
stáj, stájový, ustájit. Všesl. - p. stajnia, něm. Standarte ‘praporec, zástava’ ze
629
stanice stát²
stfr. estendard tv. (dále viz :stan- tovat. Z angl. start tv. od slovesa (to)
dard). start ‘vyrazit, dát se do pohybu, začít’,
stanice, staniční. Novější, u Jg jen ve původně ‘trhnout sebou, vyskočit, vy-
dvou nejasných dokladech asi s vý- trysknout’. Souvisí s něm. stürzen ‘po-
znamem ‘standarta’. Jinak viz :stan, valit, převrátit’.
:stát2 . starý, stařičký, stáří, staroba, starobní,
staniol ‘tenký cínový list’. Z něm. Stan- stařec, stařecký, stařík, stařena, sta-
niol z it. stagnolo tv. od stagno ‘cín’ z řenka, stárek, stárnout, zestárnout,
lat. stagnum, stannum ‘cín’. přestárlý, zastarat, zastaralý, obsta-
stanný (stanné právo ‘výjimečné, přísné rožní. Všesl. - p. stary, r. stáryj, s./ch.
trestní právo’). Ve stč. ‘rozhodnutí ve stȁr, stsl. starъ. Psl. *starъ je příbuzné
sporu, jestliže se protistrana nedosta- s lit. stóras ‘tlustý, silný’, stisl. stōrr
vila k soudu’, pak asi vlivem něm. Stan- ‘velký, významný’, vše z ie. *stā-ro-,
drecht ‘právo vykonané na místě’ (již u odvozeniny od *stā- ‘stát’ (srov. ještě
Jg). sti. sthirá- ‘pevný, nehybný’). Vývoj
stanout kniž. Od státi (1.os.přít. stanu), významu do slov. byl asi ‘stálý, pevně
viz :stát se. stojící’ → ‘silný, vzrostlý, mohutný’ →
stanovit. Vlastně ‘určit něčemu místo’, ‘starý’. Srov. :starosta, :stařešina,
viz :stan. :stát2 , :starat se.
starat se, starost, starostlivý, obsta- stařešina ‘(rodový) náčelník; senior’.
rat, postarat se, ustaraný. Stč. i sta- Přejato ze s./ch. starèšina tv., tam z
rati ‘žádat, prosit’. Všesl. - p. starać psl. *starějьšina od *starějьši, což je
się, r. starát’sja, s./ch. stȁrati se. Psl. druhý stupeň adj. *starъ (srov. rada
*starati (sę), původně ‘usilovat, trá- starších ap.). Viz :starý, srov. :sta-
pit (se)’, je asi příbuzné s lit. starìnti rosta.
‘těžce dělat’, lot. starīgs ‘snaživý, usi- stať ‘(odborný) článek’. Z r. stat’já tv.,
lovný’, něm. starr ‘tuhý, strnulý’, angl. vlastně ‘postoj, stanovisko’, od stat’
stern ‘strohý, tvrdý, vážný’, lat. strē- ‘postavit se’ (viz :stát se, :stát2 ).
nuus ‘zdatný, rázný, horlivý’, ř. stereós stát1 , státní, státnost, státník, stát-
‘tvrdý, pevný, krutý’, vše z ie. *ster- nický, státnice, zestátnit. Podle mo-
, *strē- ‘být tuhý, tvrdý’. Není vy- derních evr. jazyků (něm. Staat, fr.
loučeno, že vzdáleně souvisí se *starъ état, it. stato, angl. state) z pozdně-
( :starý), ale bezprostřední souvislost lat. status ‘stát, zřízení, poměry’, lat.
není z významových důvodů pravděpo- ‘stav, poměry’ (srov. status rei publi-
dobná. Srov. i :strádat, :strmý. cae ‘ústava’), a to od stāre ‘stát’ (viz
starosta. Stč. starosta ‘stařec, před- :stát2 ). Srov. :status, :statut.
stavený, náčelník’. Od :starý, srov. stát2 , stání, stoj, stojatý, stojka, sto-
:stařešina. jan, dostát, obstát, obstojný, postát,
starožitný, starožitnost. Viz :starý a prostát, přestát, ustát, vystát, nepří-
:žít. stojný. Všesl. - p. stać, r. stoját’, sln.
start, startovní, startovné, startér, star- státi, s./ch. stòjati, stsl. stojati. Psl.
tovat, startovací, nastartovat, vystar- *stojati (1.os.přít. *stojǫ) (B9) vychází
630
stát se stavět
z ie. přít. tvaru *stƏ-i͡e/o-. Příbuzné tičnost, statika ‘obor zabývající se rov-
tvary jsou v lit. stóju ‘stojím’ (inf. nováhou sil v nepohybujících se těle-
stóti), sthn. stêt ‘stojí’ (ze *stajiÞ, sech’, statik. Z ř. statikós ‘stojící, po-
inf. stên), osk. staít tv., lat. stō ‘sto- stavený’ od statós tv. od hístēmi ‘po-
jím’ (ze *stāi͡ō, inf. stāre), stir. (ad)táu stavím’ (viz :stát2 ).
‘jsem’ (ze *stāi͡ō ), av. stāya- ‘posta- statista ‘kdo vystupuje (na divadle ap.)
vit’, vše jsou to útvary od ie. *stā- v hromadných scénách’, statovat. Z
‘stát’, od něhož je i lat. sistere ‘posta- něm. Statist, utvořeného v 18. st. od
vit’, ř. hístēmi ‘stavím’, sti. tíšt hati lat. status ‘stojící, postavený’, což je
‘stojí’, av. hištaiti tv., toch. B ste příč. trp. od stāre ‘stát’ (viz :stát2 ).
‘je’ aj. Viz i :stát se, srov. :stan, statistika ‘obor zabývající se číselnou
:stav, :stáj, :stádo, :stálý, :sta- charakteristikou hromadných jevů’,
vět, :stejný, :stůl. statistický, statistik. Z něm. Statis-
stát se, stávat se, dostat, nastat, přestat, tik, případně nlat. statistica, původně
přistát, ustat, vstát, vstavač, zastat. ‘nauka o státu’, z něm.st. Statist ‘stát-
Stč. i nezvratné státi, stanu ‘stanout, ník’ (it. statista, angl. statist tv.) od
postavit se; potrvat’. Všesl. - p. stać, r. střlat. status ‘stát’ (viz :stát1 ).
stat’, s./ch. stȁti, stsl. stati. Psl. *stati stativ ‘stojan (fotoaparátu)’. Z něm.
(1.os.přít. *stanǫ) vychází z ie. *stā- Stativ tv. od lat. statīvus ‘stojící, stálý’
‘stát’ (viz :stát2 ). Podobné n-ové roz- a to od status, což je příč. trp. od stāre
šíření je ve stpr. postānai ‘stane se’ (inf. ‘stát’ (viz :stát2 ).
postāt), lat. dē-stināre ‘určovat, stano- statný. Z r. státnyj tv. od stat’ ‘postavit
vit’ (viz :destinace), ř. histánō ‘sta- se’ (viz :stát se, :stát2 ). Srov. :sta-
vím’, arm. stanam ‘nabývám’. K dal- tečný, :postava.
šímu příbuzenstvu viz :stát2 . status ‘stav, postavení’. Z lat. status tv.
statečný, statečnost. Stč. ‘udatný, silný, od stāre ‘stát’ (viz :stát2 ).
poctivý, dostatečný, vytrvalý’. Slk. sta- statut ‘souhrn předpisů pro činnost ně-
točný ‘poctivý’, p. stateczny ‘usedlý, jaké instituce’, statutární. Přejato (pří-
vážný, vytrvalý’. Od :statek. padně přes něm. Statut tv.) z pozdně-
statek, statkář(ka), statkářský. Stč. lat. statūtum ‘stanovy, řád, pravidla’,
‘zboží, majetek, moc, podpora, uži- což je zpodstatnělé příč. trp. od lat.
tek, zisk, podstata’, p. statek ‘stálost, statuere ‘postavit, zřídit, ustanovit’,
dostatek, jmění, náčiní’ (stp. ‘doby- jež souvisí se stāre ‘stát’ (viz :stát2 ).
tek’), r.d. státok ‘dostatek; skot’. Psl. stav, stavový. Stč. ‘postavení, místo,
*statъkъ je odvozeno od *stati (viz stanoviště, příbytek, síla, postava’. P.
:stát se) podobně jako *dobytъkъ od staw ‘rybník; kloub’, r.d. stav ‘řada po-
*dobyti. Podle Ma2 byl původní vý- len, důlní čerpadlo, rám pily’, s./ch.
znam právě ‘dobytek’, ale spíš lze vyjít stȁv ‘postoj, odstavec’, csl. stavъ ‘po-
z obecnějšího významu ‘něco stálého, stavení’. Psl. *stavъ od *stati (viz
pevného, užitečného’. Srov. :statečný, :stát2 , :stát se).
:stačit. stavět, stavit, stavení, staveniště,
statický ‘nehybný, nejevící pohyb’, sta- stavba, stavební, stavebnice, staveb-
631
stávka stěhovat (se)
nina, stavbař, stavař, stavitel, stavitel- bývala cílem závodu zdaleka viditelná
ský, stavitelství, stavivo, stavidlo, na- věž ap.
stavit, nástavba, nadstavba, odstavit, steh, stehovat, nastehovat, zastehovat,
postavit, přestavět, přestavba, před- přistehovat, sestehovat. P. ścieg, r. ste-
stavit (si), představa, přistavět, přísta- žók tv., stegát’ ‘prošívat, štípat’, csl.
vek, přistavit, rozestavět, rozestavit, ostegъ ‘oděv’. Psl. *stegъ je příbuzné
sestavit, sestava, ustavit, ústav, ústava, s angl. stitch ‘steh’, něm. Stich ‘steh,
ústavní, vestavět, vestavba, vystavět, píchnutí’, stechen ‘píchat’, sticken ‘vy-
výstavba, vystavit, výstava, zastavět, šívat’, lat. īnstīgāre ‘popichovat’, ř.
zástavba, zastavit, zastávka aj. Všesl. stígma ‘bodnutí’, stízō ‘bodám, tetuji’
- p. stawiać ‘stavět, budovat’, r. stávit’ (A4). Jako ie. kořen se uvádí *(s)teig-,
‘stavět, dávat’, s./ch. stȁviti ‘postavit, *(s)tig- ‘bodat, píchat’, slov. a některé
položit’. Psl. *staviti je kauzativum k germ. formy však ukazují na *(s)teg-
*stojati ( :stát2 ), znamená tedy ‘způ- , jež možná vzniklo kontaminací se
sobit, že něco stojí’. Nejblíže má k lit. *(s)teg- ‘tyč, kůl’, k němuž viz :sto-
stõvinti ‘postavit’ vedle stovė̷ti ‘stát’, žár, :stěžeň.
příbuzné je i angl. stow ‘uložit, naložit, stehlík. Všesl. - p. szczygieł, r. ščegól,
obsáhnout’, něm. stauen ‘zahradit’, vše s./ch. štìglic (zřejmě zpětné převzetí z
z ie. *stā-u- od *stā- ‘stát’. něm.). Psl. *stegъlъ je útvar onom. pů-
stávka, stávkový. Jen č. (odtud do sln.), vodu, připomíná stehlíkův zpěv, který
srov. slk. štrajk. Od :stavět, vlastně se zpodobňuje jako styglit. Něm. Stieg-
‘zastavení práce’. litz je spíš převzetí ze slov. než samo-
stáž ‘studijní pobyt’, stážista, stážistka. statně tvořený útvar z téhož onom. zá-
Z fr. stage tv. ze střlat. stagium tv. kladu.
To bylo odvozeno od stāre ‘stát’ pod stehno, stehýnko, stehenní. P. ścięgno
vlivem stfr. estage ‘pobyt’ (viz :etáž, ‘šlacha’, r.st. stegnó, ch. stȅgno, stsl.
:stát2 ). stegno. Psl. *stegno nemá jednoznačný
stéblo. Stč. stblo. Všesl. - p. źdźbło, výklad. Snad lze spojit s lot. stega ‘pyj’,
ździebło, r. stébel’, s./ch. stáblo. Psl. sthn. stehho ‘klacek, kůl, tyč’, lat. tig-
*stьblo je příbuzné s lit. stíebas tv. num ‘trám, kláda’, arm. tc akn ‘kyj, kla-
‘stéblo, stonek’, lot. stiebrs tv., stiba cek’, vše od ie. *(s)teg- ‘kůl, tyč, kyj,
‘prut, hůl’ i lat. stipula ‘stéblo, sláma’, trám’ (viz :stožár, :stěžeň). K vý-
ř. stibás ‘stelivo, sláma’, sti. stibhi- znamu srov. např. něm. Keule ‘kyj’ i
‘lata, keřík’, vše z ie. *steib(h)-, *steip- ‘kýta’.
‘stéblo, stonek, kůl’. Srov. *:zblo. stěhovat (se), stěhovavý, nastěhovat
steeplechase ‘překážkový dostih; pře- (se), odstěhovat (se), přestěhovat (se),
kážkový běh na 3000 m’. Z angl. ste- přistěhovat (se), vystěhovat (se). Jen
eplechase tv. ze steeple ‘(kostelní) věž, č., ve stč. i stěžiti ‘stěhovat, dopravo-
zvonice’ od steep ‘příkrý, vysoký’ a vat, táhnout’. Psl. *stěg- (z ie. *stoigh-
chase ‘hon, honba’ z fr. chasse tv. od ) je asi ablautová varianta k *stig- (ie.
chasser ‘honit’ z vlat. *captiāre od lat. *steigh-), o němž viz :stíhat, :stezka
capere ‘chopit se, zmocnit se’. Původně (B6). Nejblíže se zdá být lot. staigāt
632
stejk steroid
‘jít, ubírat se’ (srov. spojení tautu stai- záznam na psacím stroji’, stenoty-
gāšana ‘stěhování národů’) (Ma2 ). pistka. Viz :steno- a :typografie.
stejk ‘rychle pečený řízek masa’. Z angl. step, stepní. Přejato z r. step’ či ukr.
steak tv., jež je přejato ze skand., srov. step, jehož původ se vykládá různě.
stisl. steik tv., steikja ‘péci na rožni’. Slovo proniklo i do západoevr. jazyků,
Souvisí s angl. stick ‘hůl, klacek’, (to) přičemž angl. steppe je doloženo už u
stick ‘napíchnout’. Shakespeara.
stejný, stejnost. Jen č., až od 17. st. stepovat ‘vyklepávat rytmus podráž-
Zkrácením z jednostejný (stč. jednos- kami střevíců s plíšky’; ob. ‘postávat,
tajný), vlastně ‘stojící jako jeden’. Srov. chodit sem a tam’, step. Z angl. step
:stát2 , :stáj, :stálý. ‘udělat krok, kráčet, tančit’, jež asi sou-
stejšn ‘dodávkové auto’. Z angl. station- visí s naším :stoupat, :stopa.
wagon tv. ze station ‘stanoviště, slu- stereo- (ve složeninách) ‘týkající se pro-
žební pobyt, stanice’ (srov. :štace) a storu’. Z ř. stereós ‘tuhý, tvrdý, pevný’,
wagon ‘vůz, vagon’ (srov. :vagon). pak i ‘prostorový’. Srov. :stereofonní,
stélka ‘tělo rostlin nemajících cévní :stereotyp.
svazky (hub ap.)’. Asi od stélé ‘soubor
stereofonní ‘umožňující prostorový
cévních svazků ve stonku’, což je učené
vjem zvuku přenosem z několika
převzetí z ř. stē̺lē ‘sloup, pilíř’.
zdrojů’, stereofonie. Viz :stereo- a
stěna, nástěnný, nástěnka, přístěnek, zá-
:-fon.
stěna, ostění. Všesl. - p. ściana, r.
stená, ch. stijéna ‘skála, zeď’, stsl. stereometrie ‘geometrie prostorových
stěna. Psl. *stěna se obvykle spojuje s útvarů’. Viz :stereo- a :geometrie.
gót. stains ‘kámen’, něm. Stein, angl. stereotyp ‘navyklý, ustálený způsob ko-
stone tv., dále je asi příbuzné lit. stìngti nání něčeho’, stereotypní. Přeneseně z
‘tvrdnout, mrznout’, lot. stingrs ‘tvrdý, odborného významu ‘tisková deska od-
pevný’, ř. stı ̻a ‘kamínek’, sti. styā̺yate litá vcelku ze sazby’ přejatého přes
‘srážet se, stávat se tvrdým’, vše od něm. Stereotyp z fr. stéréotype tv.,
ie. *stei-, *stī- ‘stávat se kompaktním, utvořeného koncem 18. st. z ř. ste-
tvrdnout’. Psl. *stěna tedy mohlo zna- reós ‘pevný, tvrdý’ (viz :stereo-) a tý-
menat ‘co je ztvrdlé’, původně se totiž pos ‘úder, ráz, forma, charakter’ (viz
stěny dělaly z větví a proutí a zpevňo- :typ), vlastně tedy ‘pevná forma’.
valy se blátem či hlínou. Srov. :ště- sterilní ‘prostý choroboplodných zá-
nice. rodků; neplodný’, sterilita, sterilizovat,
sténat, zasténat, sten. Z r. stenát’, dále sterilizace, sterilizační. Přes něm. steril
viz :stonat. z fr. stérile tv. a to z lat. sterilis ‘jalový,
steno- (ve složeninách) ‘těsný, úzký’. Z neplodný’. Význam ‘prostý zárodků’ se
ř. stenós tv. Srov. :stenografie, :ste- vyvinul až ve 20. st.
notypista. steroid ‘skupina látek vyskytujících se v
stenografie ‘těsnopis’, stenografický, živých organismech (některé vitaminy,
stenograf(ka). Viz :steno- a :-graf. hormony ap.)’. Od sterol, jež je zkrá-
stenotypista ‘kdo přepisuje těsnopisný ceno z :cholesterol, viz i :stereo- a
633
stetoskop stipendium
:-oid. nout, předstih, přistihnout, vystih-

stetoskop ‘lékařský přístroj k poslechu nout, výstižný, zastihnout. Všesl. -
ozev a šelestů’. Neoklasická složenina p. (do)ścignąć, r. dostígnut’, dostíč’,
(19. st.) na základě ř. stē thos ‘prsa, sln.d. stígniti, s./ch. stı gnuti, stı ći
nitro’ a :-skop. ‘stihnout, přijet, přijít, vystačit’. Psl.
stevard ‘kdo obsluhuje na lodi či v le- *stignǫti (původně *stigti) (B3) ‘při-
tadle’, stevardka, stevardský. Z angl. jít, dospět, dostihnout’ je příbuzné s
steward tv., původně ‘správce, major- lot. steigt ‘spěchat’, lit. steĩgti ‘zalo-
domus, dozorce’, ze stangl. stigweard, žit, zřídit’, gót. steigan ‘stoupat’, něm.
stīw(e)ard ze stig ‘chlév, kotec’ (dnes steigen tv., stir. tíagaim ‘kráčím, jdu’,
sty tv.) a weard ‘strážce’, tedy vlastně ř. steíchō ‘stoupám, ubírám se’, sti.
‘kdo dohlíží na domácí zvířata’. Srov. stighnóti ‘stoupá’, vše od ie. *steigh-
:lord. ‘stoupat, kráčet’. K dalším souvislos-
stezka. P. ścieżka, r.st. stezjá (r.d. tem viz :stezka, srov. i :stěhovat.
stegá), sln. stezȁ, s./ch. stȁza, stsl. stimulovat ‘povzbuzovat, podněcovat’,
stьza. Psl. *stьdza ze *stьga (B1) odpo- stimulace, stimul. Z lat. stimulāre ‘pod-
vídá lot. stiga ‘průsek, stezka’, dále je něcovat, pobádat’ od stimulus ‘bo-
příbuzné stisl. stigr ‘stezka’, něm. Steig dec, osten; pobídka’, jež souvisí se
tv., Stiege ‘schody’, alb. shteg ‘stezka’, sting(u)ere ‘bodat, píchat’ i īnstīgāre
ř. stíchos ‘řada, šik’, vše od ie. *steigh- ‘popichovat’ (srov. :steh).
‘stoupat, jít’, k němuž viz dále :stíhat. stín, stinný, stínový, stínítko, stínit, na-
stěžejní ‘hlavní, základní’. Přeneseně od stínit, nástin, odstínit, odstín, zastínit,
stěžej ‘pevná část dveřního či okenního stínovat, stínování, stínovaný. Všesl. -
závěsu’ podobně jako :kardinální. P. slk. tieň, dl. seń, p. cień, ukr. tin’, r.
na ścież(aj) ‘dokořán’, sln. stežâj, s./ch. ten’ (r.d. sten’), sln. sênca, ch. sjȅna,
stežàjica. Psl. *stežajь úzce souvisí se b. sjánka, stsl. stěnъ, sěnъ. Za vý-
*stežerъ (viz :stěžeň, :stožár), je to chozí podobu je třeba pokládat *sěnъ,
vlastně kůl, na němž je připevněna ve- které lze spojit s lot. seja ‘tvář, pro-
řej; zakončení slova možná právě vli- fil, obrys’, sthn. scīn ‘světlo’ (něm.
vem :veřej (Ma2 ). Schein tv.), střhn. scheme ‘stín’, alb.
stěžeň. Ve starší č. i stežeň ‘tyč upro- hyje tv., ř. skiā̺ ‘stín, přízrak’, per.
střed stohu’. Obměnou přípony od psl. sāya ‘stín’, sti. čhāyā̺, toch. B skiyo
*stežerъ, viz :stožár. tv., vše od ie. *sk̸āi͡-, *sk̸ī- ‘tlumeně
stěžovat si, stížnost. V tomto významu prosvítat; stín’ (A1, B2). Problém je
jen č. Přeneseně od :tíže, :těžký. se slov. tvary na st- a t-. Lze uva-
stigma ‘stopa po ráně na Kristově těle; žovat o tabuových obměnách násloví
znamení’. Z ř. stígma ‘bodnutí, vpálené (D4), snad tu mohlo působit přiklo-
znamení’ od stízō ‘bodám, tetuji, vpa- nění k psl. *tьma, tьmъnъ ( :tma), pří-
luji znamení’. Srov. :steh. padně i *stěna ( :stěna) (HK).
stihnout, stíhat, stíhací, stíhačka, stí- stínat. Viz :s a :tít.
hač, stíhatelný, dostihnout, dostih, po- stipendium ‘peněžitá studijní podpora’,
stihnout, postih, postižený, předstih- stipendijní, stipendista, stipendistka. Z
634
stlát stonek
lat. stipendium ‘plat, daň, žold’, stř- žejní.

lat. ‘peněžní podpora’, z lat. stips ‘pe- stoik ‘stoupenec starořecké filozofické
níz, příspěvek, výtěžek’ a pendere ‘vá- školy; klidný, vyrovnaný člověk’, sto-
žit, odvažovat’. Srov. :penze, :spíž. ický. Přes moderní evr. jazyky z ř. stoï-
stlát, stelivo, ustlat, vystlat, vystýlka, kós ‘stoupenec filozofické školy stoā̺’.
zastlat, nastlat, rozestlat, postel, při- Tato škola aténského filozofa Zenóna
stýlka. P. słać, r. stlat’, sln. stláti, stsl. (přelom 4. a 3. st. př. Kr.) hlásající
postьlati. Psl. *stьlati (1.os.přít. stel’ǫ) duševní vyrovnanost za všech okolností
asi souvisí s lot. tilāt ‘být rozprostřen (k byla pojmenována podle sloupové síně
sušení)’, lat. lātus ‘široký’, arm. ar a- nazývané stoā̺ poikílē (ze stoā̺ ‘slou-
stał ‘střecha’, vše od ie. *stel- ‘prostí- poví, sloupová síň’ a poikílos ‘pestře
rat’. Starý druhotvar je asi v ie. *ster- zdobený’), kde se její přívrženci schá-
tv. (viz :-střít). zeli.
stoka. Viz :s a :téci.
sto, stý, stovka, sterý. Všesl. - p., r. sto,
stolice ‘židle, trůn; lidské výkaly’, sto-
s./ch. stô, stsl. sъto. Psl. *sъto se vy-
lička. Viz :stůl. Ve významu ‘lidské
vinulo zřejmě přes předsl. *k̸utom (asi
výkaly’ podle něm. Stuhl tv. vedle ‘sto-
redukce při rychlém počítání, při pra-
lička, židle’, ze složeného Stuhlgang ‘vy-
videlném vývoji bychom totiž dostali
lučování stolice’, původně vlastně Gang
psl. *sęto) z ie. *(d)k̸m̥tom (A1, A7),
zum Stuhl ‘chůze na stoličku (tj. na zá-
z něhož je i lit. šim̃tas, gót. hund, něm.
chod)’.
Hundert, stir. cét, bret. kant, lat. cen-
stomatologie ‘nauka o chorobách ústní
tum, ř. hekatón, av. satƏm, sti. śatám,
dutiny a zubů’, stomatologický, stoma-
toch. B känte tv. Ie. tvar se vykládá
tolog. Z moderních evr. jazyků, kde jde
pronikavým zkrácením spojení *dek̸m̥
o novou složeninu z ř. stóma (gen. stó-
dk̸m̥tóm ‘deset desítek’ (viz :deset).
matos) ‘ústa’ a :-logie.
stodola. Stejně jako p. stodoła přejato stonat, stonavý, rozstonat se, odsto-
ze sthn. stadal tv. (dnes Stadel). Pů- nat, prostonat, zastonat. Stč. stonati
vodní význam germ. slova byl ‘místo, ‘sténat, vzdychat, naříkat’, ještě u Jg
kde se shromažďuje dobytek k dojení’, jako základní význam; až díky převzetí
jak ukazuje stisl. *stǫδ/ull tv., výcho- :sténat z r. došlo k vyhranění přenese-
diskem je ie. *stā-, *stƏ- ‘stát’. Srov. ného významu ‘být nemocný’. Hl. sto-
:stáj, :stádo. nać, r. stenát’, stonát’, s./ch. stènjati,
stoh. Všesl. - p. stóg, r. stog, s./ch. stsl. stenati. Psl. *stenati (*stonati je
stôg, stsl. stogъ. Psl. *stogъ odpovídá asi druhotné od subst. *stonъ) je pří-
stisl. stakkr tv., původní význam je ‘vy- buzné s lit. stenė̷ti, lot. stenēt, stangl.
soký kůl, kolem něhož se kupilo seno’. stenan, něm. stöhnen tv., ř. sténomai
Dále je příbuzné angl. stake ‘kolík, hra- ‘vzdychám, naříkám’, sti. stánati ‘hřmí,
nice (dřeva)’, lat. tignum ‘trám, kláda’, rachotí’, vše z ie. *(s)ten- ‘hřmět, hu-
arm. tc akn ‘kyj, klacek’, vše od ie. čet, sténat’.
*(s)teg-, *(s)tog- ‘kůl, tyč, trám’. Viz stonek. Stč. ‘pařez’, přeneseně i ‘hloupý
i :stožár, :stehno, :stěžeň, :stě- člověk’. Jen č., od psl. *sъtęti ‘setnout’
635
stop stožár
(viz :s a :tít), podobně jako je např. *stemb- ‘dusat, drtit’, které souvisí
spona od *sъpęti ‘sepnout’ (A6, B7). s kořenem, z něhož je i :stoupat,
stop subst., citosl., stopovat, stopnout, :stopa. Srov. i :štempl.
stopky, stopař(ka). Z angl. stop ‘stůj, stoupat, -stoupit, stoupání, stoupavý,
stát’ i ‘zastavení, zastávka’ od slovesa stoupenec, stupátko, nastoupit, ná-
(to) stop ‘zastavit, zabránit, ucpat’, jež stup, nástupní, obstoupit, odstou-
souvisí s niz. stoppen tv., něm. stopfen pit, odstup, odstupné, postoupit, po-
‘ucpat, cpát’. Germ. slova jsou asi pře- stup, postupný, postupový, podstou-
jata z vlat. *stuppāre ‘ucpat (koudelí)’ pit, prostoupit, přestoupit, přestup,
od lat. stuppa ‘koudel’ z ř. stýppē tv. přestupní, přestupný, přestupový, pře-
stopa, stopový, stopovat, stopař, stopař- stupek, předstoupit, přistoupit, pří-
ský. Všesl. - p. stopa, r. stopá, s./ch. stup, přístupný, rozestoupit se, se-
stȍpa, stsl. stopa. Psl. *stopa je pří- stoupit, sestup, sestupný, sestupový,
buzné s lit. stãpas ‘pilíř’, lit.st. stapýtis ustoupit, ústup, ústupový, vstoupit,
‘zůstat stát na místě’, lze jej odvodit z vstup, vstupní, vystoupit, výstup, vý-
nedoloženého *stepti, z něhož pak bylo stupní, zastoupit, zástup, zástupný, zá-
odvozeno *stǫpiti ( :stoupat). Blízkost stupce aj. Všesl. - p. stąpać, r. stu-
něm. Stapfe ‘stopa, šlépěj’ nelze přece- pát’, s./ch. stúpati, stsl. stǫpati. Psl.
ňovat - něm. slovo stejně jako angl. step *stǫpati, *stǫpiti je asi odvozeno od ne-
‘krok’ musí být z ie. kořene *steb-, za- doloženého *stepti (1.os.přít. *stępǫ),
tímco slov. ze *step- (dále viz :stou- od něhož je i *stopa ( :stopa) a *ste-
pat). penь ( :stupeň). Příbuzné je lit.st.
stopka ‘tenká část rostlin nesoucí plod či stapýtis ‘zůstat stát’, stàptelėti (ve-
květ’. Jen č., nejasné. Srovnává se s r. dle stàbtelėti) ‘náhle se zastavit’, stìpti
stëbka ‘prut’ od stebát’ ‘švihat’, možná (1.os.přít. stim̃pu) ‘zcepenět, ztuhnout
by pak souviselo se :stéblo. (mrazem)’, vše od ie. *ste(m)p- ‘stoup-
storno ‘zrušení (objednávky ap.)’, stor- nout, zadržet, ztvrdnout, podepřít’.
novat. Z it. storno tv. od stornare ‘zru- Další příbuzenstvo je od ie. varianty
šit’ ze s- (z lat. :ex-) a tornare ‘obra- *ste(m)b- (angl. step ‘vstoupit, kráčet’,
cet’ z lat. tornāre ‘obracet, kroutit’ od ř. stobéō ‘tupím’ srov. i :stoupa), pří-
tornus ‘soustruh’ z ř. tórnos ‘kružidlo, padně *ste(m)bh- (lit. stabdýti ‘zasta-
osa’. Srov. :tornádo, :turnaj, :túra. vit’, lot. stabs ‘pilíř, sloup’, sti. sta-
story hov. ‘historka, příběh’. Z angl. story bhnā̺ti ‘podpírá, zadržuje’), všechny
tv. a to přes stfr. (normanské) estorie, tyto kořeny zřejmě souvisejí s ie. *stā-
storie z lat. historia ‘historie, pověst’ ‘stát’.
(viz :historie). stožár. Stč. stěžér, stěžír, stěřez. Hl.
stoupa ‘jednoduché zařízení na drcení ścežor ‘tyč ve stohu sena’, r. stožár tv.
materiálu’. Všesl. - p. stępa, r. stúpa, (r.-csl. stežer tv.), sln. stožêr ‘jádro,
s./ch. stȕpa. Psl. *stǫpa (B7) je pře- střed, stěžej’, stsl. stežerъ ‘opora, stě-
jato z pgerm. *stampa- (stangl. stampe, žej’. Psl. *stežerъ, *stožerъ, *stožarъ
něm. Stampfe tv.), které souvisí s má formálně nejblíže k lit stãgaras ‘su-
ř. stémbō ‘dusám, tluču’, obojí z ie. chý stvol, suchá větev’, jsou to útvary
636
strádat strategie
od ie. *(s)teg- ‘kůl, tyč’. K tomu viz poud.

dále :stoh a srov. :stěžejní, :stěžeň, strakapoud. Slk. strakopud, strachopud,
:stehno. r. sorokopúd, sln. srakopêr, s./ch.st.
strádat, strádání, postrádat. Všesl. - p. s(v)rakoper, všude ‘ťuhýk’. Složenina z
postradać ‘ztratit’ (odtud č. postrádat), psl. *sorka ( :straka) a *pǫditi ( :pu-
r. stradát’, s./ch. strádati, stsl. stra- dit), resp. v jsl. *pьrati ( :prát (se)),
dati. Psl. *stradati je pokračováním tedy vlastně ‘kdo odhání, pronásleduje
předsl. *(s)trōd-, což je rozšíření ie. straky’, podle představy, že ťuhýci se
*ster- ‘tvrdý, tuhý’, k němuž viz :sta- v době hnízdění odvažují útočit i na
rat se. Srov. :strast, :strach. straky (Ma2 ). V č. přeneseno na dat-
strach, strachovat se, strašný, strašlivý, lovitého ptáka lid. etym. k :strakatý
strašák, strašidlo, strašidelný, strašit, (u Jg strakopoud v obojím významu).
odstrašit, postrašit, přestrašený, ustra- strakatý. P. srokaty, ukr. sorokátyj. Od
šený, vystrašit, zastrašit. Všesl. - p., :straka podle nápadného černobílého
r. strach, s./ch. strâh, stsl. strachъ. zbarvení. Srov. :strakapoud.
Psl. *strachъ se obvykle vykládá z stráň. Stč. stráně z psl. *storn-ja od
ie. *strōg-so či *strōk-so- (A8), pů- *storna (viz :strana).
vodní význam by byl ‘ztuhnutí, str- strana, stranou, stránka, stránkovat,
nutí’. První podobu lze spojit s lit. stranový, straník, stranický, stranictví,
strė̷gti ‘zcepenět, zmrznout’, stangl. stranit, odstranit, postranní, ústraní.
strec ‘tuhý, strnulý, pevný’, druhou Všesl. - p. strona, r.d. storoná ‘země,
s psl. *strěkti ‘ztvrdnout’ (stsl. strě- kraj’, s./ch. strána ‘strana, cizina’, stsl.
kati ‘bodat, pobízet’), s nímž by mohlo strana ‘země, kraj, strana’. Psl. *storna
být příbuzné chet. ištark(k)ii͡a ‘one- (B8) je odvozeno od ie. *ster- ‘prostírat
mocnět’. V každém případě by byly (se), šířit (se)’, k němuž viz i :-střít,
oba tvary rozšířením ie. *ster- ‘tuhý, :prostor. Původně tedy ‘co se rozpro-
tvrdý’, k němuž viz :starat se, :strá- stírá’, srov. sthn. stirna ‘čelo’ (něm.
dat. Stirn), wal. sarn ‘podlaha’, ř. stérnon
straka, stračí. Všesl. - p. sroka, r. soróka, ‘prsa’, chet. ištarn(a)- ‘střed’.
s./ch. svrȁka, csl. svraka. Psl. *sorka strast, strastný, soustrast, soustrastný.
(B8) odpovídá lit. šárka, stpr. sarke R. strast’ ‘zápal, vášeň’, s./ch. strâst
tv., dále se srovnává se sti. śārikā ‘in- tv., stsl. strastь ‘utrpení, vášeň’. Psl.
dická straka’. V č. je vložené -t- a rov- *strastь z předsl. *strād-ti- (A5) vy-
něž -v- v některých slov. jazycích se po- chází ze stejného základu jako *stradati
važuje za sekundární, i když někteří re- ( :strádat).
konstruují výchozí *svorka, jemuž prý strašit. Viz :strach.
odpovídá alb. sorrë ‘vrána’. Východis- strategie ‘umění vést válku; způsob plá-
kem je asi ie. *k̸er- ‘černý, tmavý’ (A1), nování, řízení ap. směřující k dosažení
lze však pomýšlet i na palatalizovanou cíle’, stratég, strategický. Z ř. stratē-
variantu onom. kořene *ker-, který je v gíā ‘velení, velitelské umění’ od stratē-
lat. corvus ‘havran’, ř. kórax tv. i našem gós ‘velitel, vojevůdce, místodržící’ a to
:krákorat. Srov. :strakatý, :straka- ze stratós ‘tábor, vojsko, lid’ a odvoze-
637
stratifikace strnad
niny od ágō ‘vedu, ženu, řídím’. Srov. rodu Streptomyces, viz :streptokok a
:demagog, :agonie. :mykologie.
stratifikace ‘rozvrstvení’. Ze střlat. stra- stres ‘soubor podnětů nadměrně zatěžu-
tificatio z pozdnělat. strātum ‘vrstva’ jících organismus’, stresový, stresovat
(lat. ‘prostřená pokrývka, dláždění’), (se). Z angl. stress tv., vlastně ‘tlak,
jež souvisí s naším :-střít, a lat. - důraz, napětí’, zkráceno z distress ‘úz-
ficātiō od facere ‘dělat’ (viz :-fikace). kost, nouze, neštěstí’ a to přes stfr.
stratosféra ‘vrstva zemského ovzduší’. destrece z vlat. *districtia od lat. dis-
Viz :stratifikace a :sféra. tringere ‘roztahovat, napínat, trápit’ z
strava, strávník, stravenka, stravitelný, :dis- a stringere (příč. trp. strictus)
stravovat se, stravovací, stravovna. Od ‘svírat, trápit’. Srov. :striktní.
strávit, viz :s a :trávit. striktní ‘strohý, přísný’. Podle něm.
stráž, strážný, strážní, strážnice, stráž- strikt z lat. strictus ‘sevřený, úsečný,
ník, strážce, strážit, nastražit, ná- přísný, přesný’, což je původem příč.
straha, ostraha, ostražitý, ustrážit, vý- trp. od stringere ‘svírat, stahovat’.
straha, výstražný. Všesl. - p. straż Srov. :stres.
‘stráž, hlídka’, stróż ‘strážce, hlídač’, striptýz ‘(taneční) výstup pro di-
r. stórož ‘hlídač’, s./ch. strâža ‘stráž’, váky s postupným svlékáním oděvu’,
stsl. stražь ‘strážce’, straža ‘stráž’. Psl. striptér(ka). Z angl. strip-tease tv., slo-
*storžь ‘strážce’ (k tomu kolektivum ženého ze strip ‘stáhnout, svléknout’ a
*storža) (B8) je odvozeno od *stergti tease ‘škádlit, dráždit’.
‘hlídat, čekat’, dále viz :střežit. strkat, strčit, strk, strkanice, nastrčit,
strčit. Viz :strkat. odstrčit, postrčit, podstrčit, prostrčit,
strdí zast. ‘med’. P.st. stredź, str. strьdь, přistrčit, vstrčit, vystrčit, zastrčit, zá-
stredь, sln. str̾d, csl. strъdъ. Psl. strčka. Stč. strkati i ‘shazovat, srážet’.
*strьdь/*strьdъ nemá jasný původ. Hl. storčić ‘udeřit’, ukr. storčáty ‘trčet’,
Vyjdeme-li z psl. *strъdь a dále z sln. štr̷kati ‘bičovat, tepat’. Psl. *stъr-
ie. *k̸rudi- (A1), odpovídalo by slovo kati, *stъrčiti souvisí s *tъrkati, *tъrčiti
přesně pgerm. *hruti- (A4), dolože- (viz :trkat, :trčet). Srov. i str. strě-
nému ve střniz. rōte, röte ‘plást medu’. kati ‘bodat’ a :střeček.
Příbuzné by dále bylo něm. Ross(e), strmý, strmět. P. stromy, r.d. strëmyj
niz. raat tv., další souvislosti však jsou ‘hbitý, drzý’, s./ch. str m, stsl. strьmъ.
temné (převzetí z předie. substrátu?). Psl. *strьmъ a od něj odvozené *stromъ
streptokok ‘mikroorganismus vyvoláva- (viz :strom) nejspíš souvisí s něm.
jící infekce’, streptokokový. Uměle z ř. stramm ‘tuhý, přímý, rázný’ (srov.
streptós ‘točený, pletený; řetěz’ (tvoří :štramák), niz. stram ‘ztuhlý, upjatý’,
řetízkové shluky) od stréfō ‘otáčím, ř. sterémnios ‘tvrdý’, vše jsou to útvary
kroutím, pletu’ (srov. :strofa, :stro- od ie. *(s)ter- ‘tuhý, tvrdý’. K vý-
boskop) a kókkos ‘jádro, červec’. Srov. znamu srov. :trčet.
:stafylokok. strnad, vystrnadit. P. trznadel, r. stre-
streptomycin ‘druh antibiotika’. Podle nátka, sln. strnâd. Psl. *strьnadъ nemá
toho, že je obsažen v některých plísních jistý původ. Obvykle se vychází z
638
strniště strouhat
onom. základu a spojuje se s lit. stárta, chlév’, ie. východiskem by bylo *(s)ter-
lot. stērste tv. Vystrnadit prý podle ‘prostírat se’ (viz :-střít), od něhož
chování řevnivých samců při hnízdění je mj. i významově blízké lat. struere
(Jg). ‘skládat, stavět, chystat’.
strniště, strnisko. P. ściernisko, r.d. strom, stromek, stromeček, stromový,
stern’, s./ch. str̰n(j)īšte, csl. strъnь ‘str- stromoví, stromovitý. V tomto vý-
niště, stéblo’. Psl. *stьrnъ se spojuje s znamu jen č. Stč. spíš dřěvo (jeho ekvi-
*tьrnъ (viz :trn) (A5), kde jsou další valenty v tomto významu i v jiných
souvislosti. slov. jazycích), zatímco strom zname-
strnulý, strnulost. Viz :trnout. nalo i ‘stěžeň’. Původně ‘co strmí do
stroboskop ‘zařízení vrhající přerušo- výšky’, srov. p. strom ‘sráz’. Jinak viz
vané světlo’, stroboskopie. Nově z ř. :strmý.
strobós ‘otáčení, převracení, měnění’ od stroncium ‘reaktivní prvek příbuzný
stréfō ‘otáčím, obracím, měním’ (srov. vápníku’. Z nlat. strontium podle skot-
:streptokok, :strofa) a :-skop. ského města Strontian, v jehož okolí byl
strofa ‘sloka’. Přejato (případně přes prvek koncem 18. st. objeven.
něm. Strophe) z lat. stropha tv. a to z ř. strop, stropní, zastropit. P.st. strop,
strofē̺ ‘obrat, otáčení’, zvláště ‘otáčení r. strop ‘půda, krov’, ch. strȍp, stsl.
či tanec chóru v divadle’, z toho pak ‘pí- stropъ. Psl. *stropъ lze nejspíš spojit se
seň zpívaná při tanci’ a ‘spojení veršů stisl. hrōf ‘střecha’, angl. roof tv., ie.
v jeden metrický celek’, od stréfō ‘otá- východiskem by bylo *k̸rapo-, *k̸rāpo-
čím, obracím’. Srov. :apostrof, :ka- (A1) (ve slov. vkladné -t-), další sou-
tastrofa, :streptokok, :stroboskop. vislosti nejasné.
strohý, strohost. Přejato v 19. st. z r. strouha, stružka. P. struga, r.d. strúgá
strógij, které se vykládá z psl. *strogъ, ‘hluboké místo v řece, kaluž ve vy-
jež se srovnává s něm. stracks ‘přímo, schlé říčce’, sln. strúga, stsl. struga ‘vl-
rovnou’, nor. strak(k) ‘tuhý, přímý’, lit. nění, tok’. Psl. *struga je odvozeno
strė̷gti ‘zcepenět, zmrznout’, vše od ie. od ie. *sreu- ‘téci’, od něhož je i
*streg- ze *ster- ‘(být) tuhý, tvrdý’. lit. srovė ‘tok’, sraumuõ ‘nejrychlejší,
Srov. :strach, :strmý. střední tok řeky’, angl. stream ‘proud’,
stroj, strojní, strojový, strojník, stroj- něm. Strom tv., stir. sruaimm ‘řeka’, ř.
nický, strojnictví, strojovna, strojírna, rhéō ‘teču’, sti. srava- ‘tok’. Srov. :os-
strojař, strůjce, strojit, strojený, na- trov, :rýma.
strojit, nástroj, odstrojit, postroj, pod- strouhat, strouhaný, strouhanka, stru-
strojovat, přestrojit, přístroj, sestrojit, hadlo, nastrouhat, ostrouhat, rozstrou-
ustrojit, ústrojný, ústrojí, vystrojit, vý- hat, soustruh. Všesl. - p. strugać,
stroj. P. strój ‘kroj, ladění’, r. stroj ‘zří- r. strogát’ (r.d. strugát’), sln. str̷gati
zení; stavba; ladění; útvar’, s./ch. strȍj ‘škrabat’, strūgati ‘strouhat’, s./ch.
‘řada, formace’ (význam ‘mašina’ z č.), strúgati, stsl. strъgati. Psl. *strъgati
stsl. stroi ‘správa, zařízení’. Psl. *strojь (1.os.přít. strugǫ, od toho nový inf.
nemá zcela jisté příbuzenstvo. Obvykle *strugati) je příbuzné se stisl. strjūka,
se spojuje s lit. strajà ‘slámou pokrytý strȳkja ‘hladit, stírat’, nor. strukk ‘hob-
639
stroužek střádat
lík’, něm. straucheln ‘klopýtat’ a asi i ‘pruh, rýha, pramen, střela’. Srovna-
ř. streúgomai ‘jsem utrápen’, vše od ie. telné je něm. Strieme ‘pruh, prou-
*streug- ‘hladit, strouhat’, což je rozší- žek’, Strähne ‘pramen, chomáč (vlasů)’.
ření ie. *ster- ‘pruh, rýha, střela’. Srov. Srov. :střela.
:střihat, :střela. strup, stroupek, strupatý, strupovitý.
stroužek. Původně strouček (Jg) jako P., r. strup tv., sln. strûp ‘jed’, s.d.
zdrobnělina k struk, o němž viz strûp ‘lupy’, stsl. strupъ ‘rána, strup’.
:stručný. Přikloněno k :strouhat, ja- Psl. *strupъ nemá jednoznačný výklad.
koby ‘co je ustrouhnuto’. Nabízí se srovnání s lot. strups ‘krátký,
stručný, stručnost, zestručnit. Jen tupý’, střdn. strūf ‘drsný, hrubý’, něm.
č., původně ‘hutný, notný, jadrný’ struppig ‘rozježený’, ř. stryfnós ‘kyselý,
(Jg) přeneseně z ‘bohatý na struky’ pevný’, vše od ie. *streup-, *streub(h)-
(stručný hrách) od struk ‘lusk, strou- od *ster- ‘tuhý, tvrdý’. Druhou mož-
žek (česneku ap.)’. Všesl. - p. strąk, ností je srovnání s ř. rhýpos ‘nečistota,
r. stručók, s./ch. strûk ‘lodyha, sto- špína’, pak by bylo východiskem ie.
nek’. Psl. *strǫkъ, původně ‘tvrdá část *sr(o)up- ‘nečistota (na těle), strup’.
rostliny’, se asi vyvinulo z *strunko- struska ‘odpad při tavení rud’, strus-
, nazalizované podoby ie. *streuk-, z kový. U Jg strůska, vedle toho i trůska,
něhož je i lit. striùkas ‘krátký’, vari- troska, viz :troska.
anta *streug(h)- je v isl. strūga ‘hrubý, strýc, strýček, hov. strejda. P. stryj, r.d.
ježatý’, angl. struggle ‘namáhat se, bo- stroj, stryj, s./ch. strîc, csl. stryi, stry-
jovat’, vše od ie. *(s)ter- ‘tvrdý, tuhý’. icь. Psl. *stryjь, *stryjьcь (B9), pů-
Srov. :stroužek, :struk. vodně ‘strýc z otcovy strany’ (srov.
struk ‘protáhlý orgán s vývodem mléč- :ujec), se srovnává s lit. strūjus ‘sta-
ných žláz, cecík’. Přeneseně podle řec, děd’, stir. sruith ‘starý, ctihodný’,
tvaru od struk ‘lusk’ (viz :stručný). východiskem je ie. *stru- ‘starý, cti-
struktura ‘způsob uspořádání’, struk- hodný’. Druhou, hláskoslovně složitější
turní, strukturální, strukturalizovat, možností je vyjít z psl. *strъjь a dále z
strukturalizace, strukturalismus. Z lat. ie. *pƏtrui͡o- ‘otcův’ (viz :páter, sku-
structūra ‘stavba, složení’ od struere pina pt dává někdy ve slov. st), které je
(příč. trp. structus) ‘skládat, sta- i v lat. patruus ‘otcův bratr’, příbuzné
vět, kupit’. Srov. :konstrukce, :deje dále ř. pátrōs, sti. pítr vya- tv. i něm.
strukce, :stroj. Vetter ‘bratranec’ (střhn. veter i ‘otcův
struma ‘vole, zvětšená štítná žláza’. Z bratr’).
lat. strūma tv., jež asi vzdáleně souvisí strychnin ‘prudce jedovatý rostlinný al-
se :struk. kaloid’. Z fr. strychnine, které bylo v
struna, strunka, strunný, strunový, 19. st. utvořeno od ř. strýchnon, strých-
struník, strunatec. Všesl. - p. struna, nos, což je název rozličných rostlin, mj.
r. struná, s./ch. strȕna, stsl. struna. i jistého asijského keře, v jehož seme-
Psl. *struna, původně asi ‘žíně, tě- nech je alkaloid obsažen.
tiva, šlacha’, je snad odvozeno od ie. strž. Od strhnout, viz :trhat.
*streu- (B2), což je rozšíření ie. *ster- střádat, střadatel, střádal, nastřádat.
640
střapatý střenka
Jen č., nepříliš jasné. Vzhledem k tomu, to asi odvozeniny od ie. *ster- ‘prostí-
že ve starších dokladech jsou podoby rat’. Srov. :-střít, :stroj.
strádati (Jg), dá se předpokládat etym. střechýl kniž. ‘rampouch’. Asi od :stře-
totožnost se :strádat. Vývoj významu cha.
by pak byl ‘postrádat, trpět nedostat- střela, střelný, střelba, střelec, střelkyně,
kem’ → ‘šetřit něčím’ → ‘šetřit, spo- střelecký, střelectví, střelnice, střelivo,
řit’. Srov. např. doklad An chleba strá- střelka, střílna, střelit, střílet, nastře-
dají, trunečku (tj. ‘napití, zapití’) pří- lit, ostřelovat, ostřelovač, ostřílený, po-
hodného ... nemají. Změna r > ř je střelit, prostřelit, přestřelit, rozstřílet,
možná expr., snad lze uvažovat i o vlivu ustřelit, vstřelit, vystřelit, výstřel, za-
:šetřit. střelit aj. Všesl. - p. strzała, r. strelá,
střapatý, střapec, střapeček. Viz :tře- ch. strijéla ‘šíp, blesk’, stsl. strěla.
pit. Psl. *strěla odpovídá lit.d. strėlà, lot.
střeček ‘moucha, jejíž larvy cizopasí v strēle ‘paprsek, úzký pruh země vy-
těle různých savců’, střečkovat ‘jančit bíhající do moře’, sthn. strāla ‘střela,
(o dobytku)’. R. strëk, s./ch. štr̾k(alj). šíp’, něm. Strahl ‘paprsek’, vše z ie.
Od psl. *strěkati ‘bodat’ (str. strěkati *strē-lā ‘střela, šíp, paprsek’ od *ster-
tv.), souvisí se :strkat, :trkat. ‘pruh, rýha, střela’. Vzhledem k ná-
střed, střední, středový, středisko, střed- padně shodné podobě balt.-slov.-germ.
ník, prostředek, prostřední, prostředí, slov se někdy uvažuje o vzájemných vý-
ústřední, ústředna, výstřední, soustře- půjčkách, ale genetická příbuznost je
dit (se), soustředění, odstředivý, od- pravděpodobnější.
středivka aj. P. śródek, r. seredína, střemhlav přísl. Z r. stremgláv, srov. i
ch. srijéda, s. sréda, stsl. srěda. Psl. stsl. strьmoglavь ‘hlavou dolů’, dále viz
*serda, *serd- (B8, v č. vkladné -t-) je :strmý a :hlava.
stejně jako lit. šerdìs tv. odvozeno od střemcha ‘ozdobný strom či keř s bí-
ie. *k̸erd- ‘srdce, střed’ (A1), k němuž lými květy’. Slk. čremcha, p. trzem-
viz dále :srdce. Srov. ještě od stejného cha, r. čerëmucha, sln. črêmha, s./ch.d.
základu i ir. croidhe ‘srdce, střed’, wal. sremša, sremza aj. Psl. *čermъcha (B8,
craidd ‘střed’. C3) je příbuzné s lit. šermùkšnis ‘je-
středa. Všesl. Asi zavedeno až v křesťan- řáb’, lot. sērmūkslis tv., východiskem
ské době podle něm. Mittwoch, vlastně je ie. *kerm-, *k̸erm- (A1), které ji-
‘střed týdne’. Dále viz :střed. nak v ie. jazycích označuje česneko-
střeh. Viz :střežit. vité a cibulovité rostliny - r. čeremšá
střecha, stříška, střešní, přístřeší, pří- ‘divoký česnek’, lit. kermùše, stangl.
střešek, zastřešit. Všesl. - p. strzecha, r. hramsan tv., stir. crim ‘česnek’, ř.
strechá ‘slaměná střecha’, s./ch. strȅha krém(m)yon (króm(m)yon) ‘druh ci-
tv., stsl. strěcha. Psl. *strěcha ‘sla- bule’. Snad přeneseno na strom podle
měná střecha’ se obvykle vykládá z výrazného aroma - květy střemchy voní
ie. *stroig-sā (A8, B2), jež má blízko po hořkých mandlích.
k lit. stríegti ‘pokrývat střechu slá- střenka. Všesl. - p. trzon(ek), r. čerenók,
mou’, striẽgė ‘slaměná krytina’. Budou s./ch. crȅn. Psl. *černъ (B8, C3) nemá
641
střep stříbro
jistý původ. Blízko stojí lit. kriaũnos jíž samičky mají v době rozmnožování
(pl.), wal. carn, sti. kárṇas tv., srov. i dlouhé červovité kladélko, které vy-
sln.st. kr̾nec ‘druh nože’ a č.st. krně ‘če- padá jako visící střevo (Ma2 ).
pel’ (Jg). Ie. východisko nejisté. Srov. střevlík ‘druh brouka’. Preslův novo-
:třeň, :třenový. tvar (původně střevlec) za lat. Carabus,
střep, střípek, střepina, střepinka. Všesl. které se ve starších pramenech objevuje
- slk. črep, p. czerep (z ukr.) ‘střep, sko- též s českým ekvivalentem ‘střevle, pu-
řápka, lebka’, r. čérep ‘lebka’, ch. cri- lec’. Viz :střevle.
jêp ‘taška na střeše’, csl. črěpъ ‘hliněná střevo, střívko, střevní. Všesl. - slk.
střepina’. Psl. *čerpъ (B8, C3) je pří- črevo, p. tzrewo, r.d. čerévo ‘břicho’
buzné se stpr. kerpetis ‘střep, lebka’, (str. čerevo ‘břicho, kůže z břicha’), ch.
něm. Scherbe ‘střep’, sti. karpara- crijévo, s. crévo, stsl. črěvo ‘břicho’.
‘střep, lebka’, vše z ie. *(s)ker-p- od Psl. *červo (B8, C3) je pokračováním
*(s)ker- ‘řezat, sekat’. Původní vý- ie. *(s)ker-u̯o od *(s)ker- ‘řezat, se-
znam byl ‘(hliněný) střep, něco roz- kat’, tedy původně asi ‘co je vyříznuto
bitého’, z toho pak ‘hliněná nádoba, ze zvířecího břicha’ (srov. str. význam
střešní taška’ a konečně i ‘lebka’. a :střevíc). S jinou příp. je příbuzné
K posunu ‘střep, nádoba’ → ‘lebka’ stpr. kērmen ‘břicho’.
srov. lat. testa ‘střep, nádoba’, fr. tête střežit, střeh, postřehnout, postřeh. Od
‘hlava’. staršího č. stříci (1.os.přít. střehu),
střetat se, střet, střetnutí. R. vstre- srov. p. strzec, r. steréč’, ch. strijéći,
čát’(sja) ‘potkávat (se)’, s./ch. srȅtati s. stréći, stsl. strěšti. Psl. *stergti (B3,
(se) tv. Psl. (i stsl.) původně *sъrěsti B8) nemá jistý původ. Významově se
(1.os.přít. *sъręt’ǫ) ze *sъ- ( :s) a *- mu rovná lit. sérgėti, ale vkladné -t-
rěsti. Příbuzné je lit.st. surė sti ‘ucho- (vzhledem k tomu, že je i v r. tvaru,
pit, chytit’, základem obojího je ie. kde k němu není důvod) těžko ospra-
*u̯rē-t- od *u̯er- ‘najít, vzít’, od něhož vedlníme. Formálně blízké je ř. stérgō
je i stir. fúar ‘vynalezl jsem’, ř. heurískō ‘miluji, mám zalíbení’ - i kdybychom
‘nacházím’, arm. gerem ‘beru, loupím’. však předpokládali společný výchozí
Srov. :vstříc, :ústrety. význam ‘starostlivě dohlížet, chovat’,
střevíc, střevíček. Všesl. - p. trzewik, r.d. další souvislosti chybějí. Někdy se po-
čerevík, sln. čêvelj, s./ch.d. crevlja, stsl. čítá s kontaminací (D3) s jiným ie. ko-
črěvii. Psl. *červьjь (B8, C3) se pova- řenem *(s)teg- ‘pokrývat’. Nelze vylou-
žuje za příbuzné s *červo ( :střevo), čit ani výklad z ie. *(s)terg- ‘být tuhý,
obojí je z ie. *(s)ker-u̯- ‘co je odřezáno’, strnulý’ (vlastně ‘strnule, nehybně hle-
tedy vlastně ‘co je uděláno z odřezané dět’), srov. lit. strė̷gti ‘cepenět, tuh-
kůže’. K významu srov. :škorně. nout’, něm. stark ‘silný’ i :strach.
střevle ‘drobná potoční ryba’. Slk. Dále srov. :stráž.
čerebl’a, p.d. strzewla. Nejspíš od stříbro, stříbrný, stříbřitý, stříbřit, po-
:střevo, snad je správná domněnka, stříbřit. Všesl. - p. srebro, r. serebró,
že slovo původně označovalo rybu ho- s./ch. srèbro, stsl. sьrebro. Psl. *sьre-
řavku (p. szczebla, ukr. čerevucha), je- bro souvisí s lit. sidãbras, lot. sidrabs,
642
střída střízlivý
stpr. siraplis a gót. silubr, něm. Sil- aj. Stč. i stříci, 1.os.přít. střihu. Všesl.
ber, angl. silver tv. Původ slova není - p. strzyc, r. strič’, s./ch. strı ći, stsl.
jasný, nelze ani rekonstruovat výchozí strišti. Psl. *strigti (B3) je příbuzné
podobu. Nejspíš jde o prastarou balt.- se stpr. strigli ‘bodlák’, něm. strei-
slov.-germ. výpůjčku z nějakého předie. chen ‘hladit, třít, škrtnout’, angl. strike
jazyka, možná přes neznámého pro- ‘udeřit’, lat. stringere ‘svírat, soužit,
středníka z asyr. šarpu- tv. Dosti po- škrábat’, vše od ie. *streig- ‘udeřit, ob-
dobné je i bask. zilar tv. dělávat ostrým nástrojem’ (B2). Pří-
střída ‘měkká část chleba’. Slk. striedka. buzné je :strouhat.
Vlastně ‘střed, prostředek’, dále viz stříkat, stříknout, stříkací, stříkaný,
:střed. stříkanec, střik, stříkačka, ostříknout,
střídat, střídání, střídavý, střídnice, stří- ostřikovač, postříkat, postřik, rozstřík-
dačka, vystřídat, prostřídat. Slk. strie- nout se, ustříknout, vystříknout, vý-
dať, r. čeredovát’. Odvozeno od stč. střik. P. strzykać, sln. štr̷kati, s./ch.
střieda ‘třída, řád; střídání’. Všesl. - strcati. Psl. snad *strikati, *strьkati,
p. trzoda ‘stádo, zástup’, r. čeredá možná onom. původu, sln. výraz však
‘řada, pořadí’, ch.d. čréda ‘stádo, řada’, naznačuje souvislost se :strkat. Srov.
stsl. črěda ‘řada, stádo’. Psl. *čerda :tryskat.
(B8, C3) odpovídá gót. haírda ‘stádo’, střílet. Viz :střela.
něm. Herde tv., sti. śardha- ‘stádo, zá- -střít (obestřít, prostřít, prostírání, pro-
stup’, vše z ie. *kerdhā, *k̸erdhā ‘řada, stěradlo, předestřít, předstírat, rozpro-
stádo’ (A1, B1), od něhož je i lit. střít, zastřít, zástěra, zástěrka). P. -
(s)ker džius ‘pastýř’ a stpr. kērdan strzeć, r. -sterét’, ch. -strijeti, s. -strēti,
(ak.) ‘čas’ (vlastně ‘řada dní, měsíců stsl. prostrěti. Psl. *sterti (B8) je pří-
atd.’). Vývoj významu k našemu ‘stří- buzné se stir. sernim ‘roztahuji’, lat.
dat’ pochopíme ze staršího předložko- sternere ‘prostírám, rozkládám’, alb.
vého spojení po střídě, vlastně ‘po řadě, shtrij tv., ř. stórnȳmi ‘prostírám, ustý-
po skupinkách’ (např. chodit na stráž), lám’, sti. starati ‘stele’, vše z ie. *ster-
odtud význam ‘střídání’ a nové sloveso. ‘prostírat, stlát’. Srov. :strana, :pro-
Viz i :třída1 . stor i :stlát.
střídmý, střídmost. Stč. střiedmý, střízlík ‘druh ptáka’. Ve starší č. i stříž,
střědmý ‘střední, prostřední’. Jen č. střížek, střížík aj. (Jg). P. strzyżik, r.
Vlastně ‘umírněný, prostředně žijící’. striž ‘břehule’, sln. str̾žek, s. strêž, csl.
Viz :střed, :střída. strižь ‘králíček’. Psl. *strižь je příbuzné
střihat, střihnout, střihání, střihací, s lat. strīx ‘sova’, ř. strínx tv., trízō
střižený, střih, střihač(ka), střihárna, ‘cvrkám, praskám, pištím’, vše od ie.
střižna, odstřihnout, odstřižek, pro- onom. základu *(s)treig-.
střihnout, prostřih, přestřihnout, při- střízlivý, střízlivost, střízlivět, vystřízli-
střihnout, rozstřihnout, sestřihat, vět. Stč. střiezvý. Všesl. - slk. triezvy, p.
sestřih, ustřihnout, ústřižek, vystřih- trzeźwy, r.d. terëzvyj (r. trézvyj z csl.),
nout, výstřih, výstřižek, vystřiho- s. trézan, stsl. trězvъ, trězvьnъ. Psl.
vánky, zastřihnout, zástřih, postřižiny *terzvъ (B8) je nejspíš pokračováním
643
stud stupidní
ie. *ters-u̯o- ‘suchý, nepijící, žíznivý’ dený, vlastně ‘zdroj studené vody’.
od *ters- ‘suchý’, od něhož je i něm. studovat, studující, student(ka), stu-
dorren ‘schnout, vyprahnout’, Durst dentský, studentstvo, studium, stu-
‘žízeň’, angl. thirst tv., stir. tart ‘žízeň’, dijní, studie, studovna. Z lat. studēre
lat. torrēre ‘sušit’, ř. térsomai ‘suším (přech. přít. studēns) ‘zabývat se, sna-
se’, sti. tr šú- ‘žádostivý, prahnoucí’. žit se, studovat’, jež se vykládá z ie.
K významu srov. např. angl. dry ‘su- *(s)teud- ‘tlouci’, s významovým posu-
chý, žíznivý’ i ‘abstinentský’. nem k ‘zaměřit se na něco, cílit’. Srov.
stud. P. ostuda ‘nastuzení, znechucení, :studený.
hanba’, r. styd ‘hanba’, sln. stûd ‘hnus’, stuha, stužka. Stč. vztuha, stuha ‘řemí-
s./ch. stûd ‘mráz, chlad’, stîd ‘hanba’, nek, pás’, p. wstęga ‘stuha, pásek’, r.st.
stsl. studъ ‘hanba’. Psl. *studъ, *stydъ stuga ‘proužek, něco k vázání’, sln. stô-
‘hanba, hnus’ je přes význam ‘nepří- gla ‘řemínek (zvláště k zavazování stře-
jemný pocit’ přeneseno z původního víců)’. Psl. *sъtǫga, původně ‘řemínek
‘chlad, mráz’ (viz :studený). K pona přitahování obuvi k noze’, je od-
dobnému posunu srov. :mráz a :mr- vozeno od *sъtęgnǫti ‘stáhnout, při-
zet. Srov. i :stydět se, :stydnout. táhnout’ (viz :s a :táhnout). Srov.
:tuhý.
studený, studenost, studit, studivý, na-
stůl, stolek, stoleček, stolní, stolový, sto-
studit se, zastudit. R.d. studënyj ‘le-
lec, stolař, stolovat, stolování, nastolit.
dový’, s./ch. stùdan, stsl. studenъ. Psl.
Všesl. - p. stół, r. stol, ch. stôl, s. stô,
*studenъ je vlastně příč. trp. od ne-
stsl. stolъ ‘stůl, stolec, trůn’. Psl. *stolъ
dochovaného slovesa, z něhož je od-
je příbuzné s lit. stãlas, stpr. stalis tv.,
vozeno *studiti. Nemá přesvědčivý vý-
lot. stali ‘tkalcovský stav’, něm. Stuhl
klad. Spojuje se s gót. stautan ‘str-
‘stolice, stolička, tkalcovský stav’, angl.
čit’, lat. tundere ‘tlouci, tepat’ (srov.
stool ‘stolička, stolec, podstavec’, vše z
i :studovat), alb. shtynj ‘tluče’, sti.
ie. *stƏ-lo-, *stā-lo ‘podstavec, stojan’
tudáti tv., vše od ie. *(s)teu-d- od
od stā- ‘stát’. Srov. :stolice, :stát2 .
*(s)teu- ‘tlouci’, od něhož je s jiným
stulík ‘druh vodní byliny se žlutými
formantem i ř. stýx ‘nenávist, chlad’,
květy’. Presl vytvořil od stulit (se) (viz
stýges (pl.) ‘ledový chlad’ s podobným
:tulit se) podle toho, že na noc ‘stulí’,
významovým posunem ‘tlouci’ → ‘stu-
zavře květ.
dit’. Srov. :stydnout, :stydět se.
stupeň, stupínek, stupnice, stupňovitý,
studio ‘místnost pro přípravu pořadů, stupňovat, odstupňovat, vystupňovat.
úpravu filmů ap.’. Přes něm. Studio z P. stopień, r. stépen’, s./ch. stúpanj,
it. studio ‘ateliér, pracovní místnost’, stsl. stepenь. Psl. asi *stepenь (ostatní
původně ‘studium, umění’, z lat. stu- podoby jsou druhotné) od nedolože-
dium ‘snaha, zájem, záliba, studium’ ného *stepti ‘stoupnout (si)’, k němuž
(viz :studovat). viz dále :stopa, :stoupat.
studna, studánka, studnice, studniční, stupidní ‘hloupý, pitomý’, stupidnost,
studnař. Všesl. - p. studnia, r. stude- stupidita. Z lat. stupidus tv. (případně
néc, s./ch. studénac. Souvisí se :stu- přes něm. stupid), jež souvisí s lat.
644
stvol substituce
stupēre ‘být zaražen, nehýbat se’. :sub- a iacere ‘házet’. Srov. :objekt.
stvol ‘stonek’. Přejato z r. stvol tv., sublimovat ‘přecházet z pevného sku-
jež je příbuzné s dl. stwól ‘planá penství v plynné’, sublimace. Z pozd-
petržel’, s./ch. cvòlika ‘rozpuk, bo- nělat. sublīmāre ‘zvedat do výše, po-
lehlav’, csl. stvolъ ‘stonek, stéblo’, stvo- vyšovat’ (ve středověku alchymistický
lije ‘kopřiva’, cvolь ‘list’. Vše je asi od termín v dnešním významu) od sublī-
psl. *stьbolъ, jež souvisí se *stьblo (viz mis ‘do výše se vznášející, vysoký’, je-
:stéblo). hož další původ není zcela jistý. Druhá
stvůra. Od stvořit, viz :s a :tvořit. část asi souvisí s līmen ‘práh’, līmes
Co do významu srov. :potvora a také ‘hranice, stezka’, v první části je :sub-
:nestvůra. , ale výklad významu je problematický.
stydět se, stydlivý, stydký, zastydět se. subordinace ‘podřízenost’. Ze střlat.
P. wstydzić (się) ‘hanbit (se)’, r. sty- subordinatio ze :sub- a lat. ōrdinātiō
dít’sja, s./ch. stídeti se, stsl. styděti se. ‘řazení, uspořádání’ od ōrdināre ‘řadit,
Psl. *styděti (sę) je asi odvozeno od pořádat’ a to od ōrdō (gen. ōrdinis)
*studъ ( :stud) (-y- je z -ū- (B5)), dále ‘řada, pořádek’. Srov. :ordinace.
srov. :studený, :stydnout. subreta ‘operetní zpěvačka’. Z fr.
soubrette tv. (také ‘komorná, pokoj-
stydnout, vystydnout, prostydnout, za-
ská’) z prov. soubreto, soubret ‘afekto-
stydnout, zastydlý. Viz :studený,
vaný, kdo dělá drahoty’ od soubra ‘ne-
srov. :stud a :stydět se.
chávat stranou, nevšímat si’ z lat. su-
stýkat se, styk, styčný. Viz :s a :tý-
perāre ‘přecházet, převyšovat’ od super
kat se.
‘nahoře, shora’. Srov. :super-.
styl, stylový, stylovost, stylista, stylis- subskribovat ‘zavazovat se k odběru
tika, stylistik, stylistický, stylizovat, (novin, vydané knihy ap.)’, subskripce,
stylizovaný, stylizace, stylizační. Přes subskripční. Z lat. subscrībere ‘pode-
moderní evr. jazyky (něm. Stil, fr. psat, souhlasit’ ze :sub- a scrībere
style) z lat. stilus, stylus ‘psaní, způsob ‘psát’. Srov. :transkripce, :skripta.
psaní, sloh’, původně ‘pisátko, rydlo’. substance ‘základ, podstata; látka’,
stýskat se. Viz :teskný, srov. :stesk. substanční. Z lat. substantia ‘podstata,
sub- předp. Z lat. sub ‘pod’, jež souvisí obsah’, v pozdní lat. i ‘materiál, látka’,
s ř. hypó ( :hypo-). Někdy dochází ke od substāns, což je přech. přít. od sub-
spodobě -b s následující souhláskou. stāre ‘stát pod, být základem’ ze :sub-
Srov. :subjekt, :subordinace, :sub- a stāre ‘stát’. Srov. :substantivum,
stance, :subvence, :sufix, :sugero- :instance, :konstantní.
vat, :suspendovat. substantivum ‘podstatné jméno’, sub-
subjekt ‘jedinec, činitel; podmět’, sub- stantivní. Z lat. substantīvum tv.
jektový, subjektivní, subjektivita, sub- od substantia ‘podstata’ (viz :sub-
jektivismus. Ze střlat. subiectum tv., stance).
vlastně ‘ležící pod, základní’, což je substituce ‘nahrazení, zastoupení’, sub-
původem příč. trp. od lat. subicere stituční, substituovat. Z lat. substitū-
‘podhazovat, podkládat, podrobit’ ze tiō tv. od substituere ‘postavit pod,
645
substrát suchý
dosadit’ ze :sub- a statuere ‘posta- zet’.

vit, zřídit, ustanovit’ od stāre ‘stát’. sudý. Jen č. a sln. sôd. Psl. *sǫdъ je po-
Srov. :restituce, :konstituce, :insti- kračováním ie. *som-dho- ‘složený (ze
tuce, :prostituce. dvou dílů)’, odtud ‘dělitelný na dvě
substrát ‘základ jako nositel určitých části’ (srov. sti. saṁdha ‘sdružený’), ze
vlastností, podklad’, substrátový. Přes *som- ‘s, dohromady’ (viz :s, :sou-)
něm. Substrat tv. z lat. substrātum, což a *dhē- ‘položit, dělat’ (viz :dít se).
je původem příč. trp. od substernere Srov. :sud, :soud i :úd, :záda,
‘podestřít, podestlat’ ze :sub- a ster- :nad.
nere ‘prostírat, rozkládat’. Srov. :kon- sufix ‘přípona’. Přes něm. Suffix tv. z
sternovat. lat. suffīxum, což je původem příč. trp.
subtilní ‘útlý, jemný’, subtilnost. Podle od suffīgere ‘přibít, přidat’ ze :sub-
něm. subtil z lat. subtīlis ‘tenký, jemný, a fīgere ‘připevňovat, přibíjet’. Srov.
přesný’ ze :sub-, druhá část asi sou- :prefix.
visí s lat. tēla ‘tkanina, látka’, tedy pů- sufražetka zast. ‘bojovnice za politická
vodně asi ‘jemně tkaný’. práva žen’. Z angl. suffragette tv. od su-
ffrage ‘volební hlas, volební právo’ z lat.
subvence ‘podpora (z veřejných pro- suffrāgium ‘hlas, volební právo, soud’
středků)’, subvenční, subvencovat. (suffrāgārī ‘hlasovat, přimlouvat se’)
Přes něm. Subvention tv. z pozdně- ze :sub- a základu příbuzného s lat.
lat. subventiō ‘přicházení na pomoc, fragor ‘lomoz, rachot’, frangere ‘lámat,
pomoc’ od lat. subvenīre ‘přijít na rozbít, zdolat’.
pomoc, pomáhat’ ze :sub- a venīre
sugerovat ‘vnucovat někomu myšlenku
‘přijít’. Srov. :konvence, :prevence,
působením na jeho vůli, myšlení ap.,
:invence.
namlouvat’, sugesce, sugestivní, vsuge-
sud, soudek, sudový. Všesl. - p.d. sądek, rovat. Z lat. suggerere (příč. trp. su-
r. sosúd ‘nádoba’, s./ch. sûd ‘nádoba, ggestus) ‘vemlouvat, našeptávat, do-
sud’, stsl. sъsǫdъ ‘větší nádoba’. Psl. nášet’, původně ‘podnášet, podkládat,
*sǫdъ, *sъsǫdъ (B7), původně ‘co je se- poskytovat’, ze :sub- a gerere ‘nést,
staveno (z více dílů)’, se vyvinulo z ie. mít v sobě, chovat’. Srov. gerundium,
*som-dho- od *som-dhē- ‘složit, dát do- :gesto.
hromady’ ze *som- ‘s, dohromady’ (viz suchý, suchost, sušit, sušený, sušenka,
:s, :sou-) a *dhē- ‘položit, dělat’ (viz sušina, sušák, sušárna, suchar, nasušit,
:dít se). Srov. :soud, :sudý. osušit, osuška, usušit, vysušit. Všesl.
sudlice ‘středověká bodná zbraň s hro- - p. suchy, r. suchój, ch. sûh, s. sûv,
tem a dvěma postranními háky’. R. stsl. suchъ. Psl. *suchъ odpovídá lit. sa-
súlica ‘kopí’, sln. sûlica, s./ch. sȕlica ũsas, lot. sauss, ř. haũos z ie. *sauso-
tv. Psl. *sudlica se vykládá od nedo- tv. (A8, B2) od ie. *saus- ‘sušit’, od
loženého *sudlo či *sudla, což by bylo něhož je i angl. sear ‘suchý, zvadlý’,
jméno nástoje (srov. mýdlo, rydlo ap.) sthn. sōrēn ‘schnout, vadnout’, lat. sū-
od základu, který je v *sunǫti, *suvati dus ‘suchý’, alb. thaj ‘suším’, ř. haúō
(viz :sunout), původně ‘vrážet, há- tv., av. haos- ‘vysušit’, huška- ‘suchý’,
646
suita summit
sti. śúšyati ‘suší se, vadne’. tv., jež souvisí střídáním kořenné sa-
suita. Viz :svita. mohlásky (A6) se Salz (viz :sůl). Pů-
suk, souček, sukovitý, sukovice. Všesl. - vodní význam byl ‘slaná voda, nálev’,
p. sęk, r. suk, ch. suk ‘poleno, tříska, srov. k podobnému vývoji i :rosol.
kus dřeva’, b. săk ‘pařez’, stsl. sǫkъ sulfát ‘síran’, sulfit ‘siřičitan’, sulfid
‘tříska’. Psl. *sǫkъ ‘větev, pahýl’ (B7) ‘sirník’. Novodobá odvozenina od lat.
se spojuje s lit. àt-šanka ‘klika’, wal. sulphur (původně sulpur) ‘síra’, jež
cainc ‘větev’, sti. śankú- ‘ostrý ko- asi souvisí se stangl. swef(e)l, něm.
lík, klín’, vše z ie. *k̸ank- (A1), což Schwefel tv. Dále nejasné.
by byla nazalizovaná varianta kořene sultán ‘panovník v islámských zemích’,
*k̸ak-, který je v lit. šakà ‘větev’, sti. sultánský, sultanát. Přes moderní evr.
śākhā tv., śákala- ‘tříska’. Srov. :so- jazyky (něm. Sultan) z tur. sultan z
cha. ar. sult ān tv., doslova ‘vláda’, a to z
sukně, sukýnka, suknička, sukňový, suk- aram. šult ānā ‘moc, vladař’.
ničkář, sukničkářský. Všesl. - p. suknia suma ‘částka, součet’, sumární. Z lat.
‘(ženské) šaty’, r.d. súknja ‘šaty’, sln. summa tv. (již ve střední č.), vlastně
súknja ‘kabát’, s./ch. sȕknja ‘sukně’. ‘hlavní věc, nejvyšší místo’ (Římané
Psl. *sukn’a je odvozeno od *sukno sčítali odspoda nahoru). Lat. summa
( :sukno), původní význam byl ‘ze je zpodstatnělý tvar ž. r. adj. sum-
sukna ušitý oděv’. mus ‘nejvyšší, konečný, nejdůležitější’,
sukno ‘vlněná tkanina s matně lesklým což je 3. stupeň k superus ‘horní,
povrchem’, soukenný, soukeník. Všesl. vrchní’ (srov. :super-). Srov. i :sum-
- p. sukno, r. suknó, s./ch. súkno, stsl. mit, :sumírovat (si).
sukno. Psl. *sukno je odvozeno od slo- sumec, sumeček. Stč. sum, som. Všesl. -
vesného základu, který je v psl. *su- p. sum (stp. i som), r. som, s./ch. sȍm.
kati (viz :soukat). Původní význam Psl. *somъ odpovídá lit. šãmas, lot.
byl asi ‘tkanina ze soukané vlny’. Srov. sams tv., dále se spojuje s ř. kamasē̺n
:sukně. ‘jakási ryba’, což ukazuje na ie. *k̸amo-
sůl, solný, slaný, slánka, solnička, solit, . Dále nejasné, spojení s ie. *k̸am- ‘pa-
solený, nasolit, osolit, posolit, přesolit, lice, tyč, hůl’ (ř. kámax ‘tyč’) lze sotva
přisolit, vsolit, vysolit, zasolit. Všesl. - mít za přesvědčivé.
p. sól, r. sol’, ch. sôl, s. sô, stsl. solь. sumírovat (si) zast. hov. ‘dávat (si) do-
Psl. *solь je příbuzné s lot. sāls, něm. hromady’. Z něm. summieren ‘sečíst,
Salz, angl. salt, stir. salann, lat. sāl, ř. shrnout’ ze střlat. summare tv. od
háls, arm. ał, toch. A sāle tv., sti. salilá- summa (viz :suma).
‘slaný’, vše od ie. *sal-, sāl- ‘sůl’. Po- sumka ‘pouzdro na náboje’. Z r. súmka
dobný kořen je i v uralských jazycích ‘kabela, brašna, vak’ a to přes p.st.
(fin. suola), snad jde o příbuznost v suma, sumka ze střhn. soum ‘náklad
rámci tzv. nostratické prarodiny. Srov. (který unese jeden soumar)’ (viz :sou-
:slanina, :sladký. mar).
sulc hov. ‘huspenina’, sulcovatý, sulcova- summit ‘schůzka státníků na nejvyšší
tět. Z něm. Sulz (také Sulze, Sülze) úrovni’. Z angl. summit(-meeting) tv.
647
sundat suplovat
ze summit ‘vrchol, nejvyšší úroveň’ a rita, :superlativ, :superman, :su-

to z fr. sommet tv., což je zdrobnělina permarket.
stfr. som, son tv. ze zpodstatnělého lat. superiorita kniž. ‘nadřazenost’. Ze stř-
adj. summus ‘nejvyšší’ (viz :suma). lat. superioritas tv. od lat. superior
sundat. Viz :s a :-ndat. ‘vyšší, vrchnější’, což je 2. stupeň k su-
sunout, sun, nasunout, odsunout, od- per(us) ‘horní, vrchní’. Srov. :super- i
sun, odsuvný, posunout, posun, posu- :summa.
nek, posuvný, podsouvat, přesunout, superlativ ‘3. stupeň přídavných jmen a
přesouvat, přisunout, přísun, sesouvat příslovcí’, superlativní. Z lat. (gradus)
(se), sesuv, vsunout, vysunout, zasu- superlātīvus tv. od superlātus ‘nadne-
nout, zásuvný, zásuvka aj. Všesl. - p. sený, přenesený’, což je původem příč.
sunąć, r. súnut’ ‘strčit, dát’, sln. súniti trp. od superferre ‘přenést přes, nad’ ze
‘šťouchnout, vrazit’, s./ch. súnuti ‘vrh- :super- a ferre (příč. trp. lātus) ‘nést’.
nout se, nalít’, csl. sunǫti ‘hodit’, suvati Srov. :ablativ, :latentní.
‘strkat, hnát’. Psl. *sunǫti, *suvati superman ‘nadčlověk’. Z angl. super-
jsou zřejmě odvozeniny od nedolože- man, které vytvořil G. B. Shaw podle
ného *suti, jež se spojuje s lit. šáuti něm. Übermensch (ze :super- a angl.
‘střílet, vrazit, sázet do pece’, lot. šaut man ‘muž, člověk’). Dnes hlavně jako
(vedle saut) tv., někdy se připojuje i postava amerických filmů a komikso-
gót. skewjan ‘jít’. Rekonstruuje se ie. vých seriálů.
*(s)k̸eu- ‘vrhat, střílet, vrážet’, jehož supermarket ‘velká samoobsluha’. Z
rozšířená varianta *(s)keud- by byla v angl. supermarket tv. ze super- (viz
stisl. skjōta ‘vrážet, střílet’, angl. shoot :super-, :super) a market ‘trh’ (srov.
‘střílet’, něm. schiessen tv. i našem :marketing).
:kydat. Na druhé straně stojí blízko supět, supění, zasupět, přisupět, odsu-
sti. suváti ‘strčí, posune’, chet. šu̯āi- pět. Jen č. Obvykle se spojuje se slovy
‘vrážet, tlačit’ z ie. *seu-. Není vylou- uvedenými pod :soptit a se :sípat,
čeno, že ve slov. oba kořeny splynuly. původ je asi onom.
Srov. :sudlice. supinum ‘neurčitý slovesný tvar kla-
sup, supí. P. sęp, r. sup, ch. sȕp, csl. sǫpъ. dený po slovesech pohybu’. Z lat. (ver-
Psl. *sǫpъ je temné, proto se myslí na bum) supīnum od supīnus ‘vzhůru ob-
předie. původ slova. rácený, ležící naznak’, jež souvisí se su-
super adj. hov. ‘skvělý, senzační’. Přes per ‘nahoře’. Motivace názvu není příliš
něm. super z angl. super tv. a to zřejmě jasná.
ze složenin, kde super- znamená vyšší suplika zast. ‘žádost, prosba’. Podle něm.
kvalitu, větší míru ap. Srov. :super-, Supplik za starší suplikace, suplikací z
:superman, :supermarket. lat. supplicātiō ‘prosba, modlitba’ od
super- (ve složeninách) ‘nad-’. Z lat. supplicāre ‘pokorně prosit, modlit se’ ze
super ‘nahoře, nadto, nad, přes’, jež :sub- a plācāre ‘usmiřovat, konejšit’,
souvisí s ř. hypér ‘nad, přes’ (srov. což je kauzativum k placēre ‘líbit se’.
:hyper-), gót. ufar, něm. über, angl. suplovat ‘náhradně vyučovat za jiného
over, sti. upári tv. Srov. :superio- učitele; nahrazovat’, suplování. Podle
648
surový sval
něm. supplieren tv. z lat. supplēre ‘do- :sub-).

plnit, znovu naplnit’ ze :sub- a plēre suterén ‘podzemní podlaží domu’, sute-
‘plnit’. Srov. :plénum. rénní. Z fr. souterrain tv., což je zpod-
surový, surovost, surovec, surovina, su- statnělé adj. ze spojení (étage) sou-
rovinový, surovět, zesurovět. Všesl. - p. terrain ‘podzemní (podlaží)’ z lat. sub-
surowy, r. suróvyj, s./ch. sȕrov, stsl. su- terrāneus tv. ze :sub- a odvozeniny od
rovъ, vše ‘hrubý, přírodní’ i přeneseně terra ‘země’. Srov. :terén.
‘bezcitný, krutý’ (v části jazyků i ‘sy- suvenýr ‘upomínkový předmět’. Z fr.
rový, nevařený’). Psl. *surovъ vychází z souvenir tv. od slovesa se souvenir
ie. *sour-, což je varianta k *sūr-, z ně- ‘vzpomínat si’, stfr. sovenir ‘přijít na
hož je *syrovъ (další souvislosti u :sy- mysl, přijít na pomoc’, z lat. subvenīre
rový). ‘přijít na pomoc, pomáhat’ ze :sub- a
surrealismus ‘umělecký směr snažící se venīre ‘přijít’. Srov. :subvence.
zachytit podvědomé duševní pochody, suverénní ‘nezávislý, svrchovaný; do-
sny ap.’. Z fr. surréalisme (20. léta 20. konalý; přezíravý’ suverenita, suverén
st.) ze sur- ‘nad’ (z lat. :super-) a ré- ‘svrchovaný pán; člověk dokonale ovlá-
alisme (viz :reálný). dající nějakou činnost’. Z fr. souverain
suřík ‘druh barviva, minium’. Presl pře- (případně přes něm. souverän) tv. z
vzal z r. súrik, jež je z ř. syrikón, do- vlat. *superanus ‘svrchovaný, nejvyšší,
slova ‘syrské barvivo’, podle země pů- vrchní’ od lat. super ‘nahoře, svrchu,
vodu Sýrie. nad’. Viz :super-.
suspendovat ‘dočasně zbavit úřadu, za- sužovat. Viz :soužit.
stavit činnost někomu’, suspenze. Z lat. svačina, svačinka, svačinový, svači-
suspendere ‘zavěsit, nechat v nejistotě, nářka, svačit, posvačit, nasvačit se. Jen
zastavit’ ze :sub- a pendere ‘věšet, vá- č., dříve jen ‘jídlo mezi obědem a ve-
žit’. Srov. :suspenzor, :dispens. čeří’ (Jg). Vykládá se od stč. svak
suspenzor ‘chránič pohlavních orgánů v ‘švagr, příbuzný’ (p.d. swak, r. svoják,
některých sportech (hokej ap.)’. Z angl. s./ch. svâk, csl. svojakъ) z psl. *svojakъ
suspensor, původně ‘kýlní pás, podpí- ‘příbuzný’ (B9) od *svojь ‘svůj’ (tedy
nadlo’, z pozdnělat. suspēnsōrium tv. ‘svého rodu’, viz :svůj). Původně tedy
od suspendere ‘pověsit, zavěsit’ (dále šlo asi o ‘(odpolední) posezení příbuz-
viz :suspendovat). ných’, srov. i slk. sváčiť sa ‘sešvagřit
sušit. Viz :suchý. se’ a :svatba. Slovotvorně srov. hos-
suť, sutiny. Stč. ssutiny od ssúti (sě) ‘setina od host.
sypat se’ od súti ‘sypat’, k němuž viz svah, svažitý. Novější (asi od obro-
:sypat. zení), od staršího svážiti (se) ‘směřovat
sutana ‘klerika, dlouhý černý šat du- vlastní vahou dolů’, viz :váha.
chovních’. Přejato (případně přes něm. sval, svalový, svalovina, svalovec, sval-
Soutane) z fr. soutane z it. sottana natý, svalnatět. Původně vůbec ‘něco
tv., vlastně ‘spodní šat’, od it.st. sot- srostlého, svaleného dohromady, boule,
tano ‘spodní’ od sotto ‘vespod, dole’ z nádor’ (srov. u Jg sval v stromě, sval
lat. subtus ‘vespod’ od sub ‘pod’ (srov. země, hnoje, sval neb žláza), pak zú-
649
svár svět
ženo na ‘soubor vláken či buněk v těle’. od něhož je asi i lot. svinēt ‘slavit’, sti.
Dále viz :valit. śuná- ‘úspěch, štěstí’. Původní význam
svár, svářit se, svárlivý, svárlivost. Hl. tedy byl asi ‘slavný, mocný’ (srov.
swar ‘nadávka’, p. swar, r. svára, sln.st. jména Svatopluk, Svatoslav, Svantovít),
svâr ‘pokárání, výtka’, stsl. svarъ ‘svár, v křesťanství modifikován význam na
boj’. Psl. *svarъ je asi příbuzné s gót. ekvivalent lat. sanctus. Srov. :svátek,
swaran ‘přísahat’, angl. swear tv., stisl. :posvícení.
svǫr ‘odpověď’, stangl. and-swaru tv., svědek, svědkyně, svědecký, svědec-
osk. swerrunei (dat.) ‘řečníkovi’, sti. tví, svědčit, dosvědčit, osvědčit, osvěd-
svárati ‘zní’, vše z ie. *su̯er- ‘(slav- čení, odsvědčit, přesvědčit, přisvědčit,
nostně) říkat, zvučet’. Ve slov. posun usvědčit, vysvědčení. Od psl. *sъvěděti,
‘hlučné vyhlášení’ → ‘nadávka, výtka’ vlastně ‘spoluvědět’, viz :s a :vědět,
→ ‘spor, boj’. Srov. :nesvár. srov. :svědomí.
svastika ‘hákový kříž’. Přes něm. Swas- svědit, svědivý, zasvědit. P. swędzić. Psl.
tika ze sti. svastika- ‘znak přinášející *svěditi (pol. -ę- je asi sekundární) se
štěstí’ od svastí- ‘štěstí, zdraví’ ze su- spojuje s lot. sviedri (pl.) ‘pot’, angl.
‘dobrý’ (viz :s-) a ásti- ‘bytí’ (souvisí s sweat ‘potit se’, něm. schwitzen, lat.
psl. *jestь, viz :jsem). Starý nábožen- sūdāre tv., sti. svē̺datē ‘potí se’, vše z
ský symbol zejména indických národů, ie. *su̯eid- ‘potit se’. Srov. :svetr.
zneužitý v nacismu jako znak ‘árijské’ svědomí, svědomitý, svědomitost. Starý
rasy. kalk podle lat. cōnscientia tv., vlastně
svatba, svatební, svatebčan(ka). Všesl. - ‘spoluvědomí, vědomí’ (viz :kon- a
p.d. swadźba (spis. wesele), r. svád’ba, :science fiction). Srov. :svědek.
s./ch. svȁdba. Psl. *svatьba je odvozeno svěrák. Od svírat, viz :s a :-vřít.
od svatъ ‘příbuzný’ (csl. svatъ tv., stč. svéráz, svérázný. Novější (u Jg není), viz
svat ‘svatební host’) a to je pokračová- :svůj a :ráz.
ním ie. *su̯ō-to- od kořene *su̯o- ‘svůj’ sveřepý, sveřepost. R. svirépyj, str.
(viz :svůj). Příbuzné je psl. *svojakъ sverěpъ ‘divoce rostoucí, divoký, náru-
tv. (viz :svačina), lit. sváinis, ř. étēs, živý’, sln. srêp, stsl. sverěpъ ‘planý, di-
av. hvaētu- tv. voký, surový’. Psl. *sverěpъ je nejspíš z
svátek, sváteční. P. święto, s./ch. své- ie. *su̯e-rēpo- ‘který se sám zachytí’ slo-
tak. Vlastně ‘svatý den’ (den, kdy se ženého z ie. *su̯e- ‘se, svůj’ ( :svůj) a
slaví památka nějakého světce, nějaké odvozeniny od *rēp- ‘zachytit, uchopit’
významné události). Viz :svatý. (viz :řepík). Srov. i název sveřep pro
svatý, svatost, svátost, svatyně, svatou- různé druhy plevele (‘stoklasa, ovsiha,
šek, světec, světice, světit, svěcení, svě- planý oves’). Vývoj významu ‘planý,
cený, posvětit, posvěcení, vysvětit, od- divoce rostoucí’ → ‘surový, urputný’.
světit, zasvětit, zasvěcený, znesvětit. svět, světový, světský, světák, světácký,
Všesl. - p. święty, r. svjatój, s./ch. svêt, světáctví, zesvětštit. Všesl. - p. świat,
stsl. svętъ. Psl. *svętъ odpovídá lit. r. svet, ch. svijêt, s. svêt, stsl. světъ.
šveñtas, stpr. swenta, av. spƏnta tv., Psl. *světъ znamenalo původně ‘světlo’
vše z ie. *k̸u̯en-to- tv. od *k̸u̯en- ‘slavit’, (tak i stč., vsl., stsl.), tedy vlastně ‘co
650
světec svita
je vidět’ (srov. např. přijít na svět). onen lůj posvět.

Stejný významový přechod je např. v svída ‘druh keře’. P. świdwa, r.d. svi-
rum. lume ‘svět’ z lat. lūmen ‘světlo’. dína, ch. svîba, csl. svibьnъ ‘májový,
Dále viz :svítit, :světlý. červnový’ (období, kdy svída kvete).
světec. Viz :svatý (C1). Psl. asi *svida, příbuzné je stpr. sidis
světlý, světlost, světlo, světélko, světél- tv. Obvykle se vychází z ie. *su̯eid-
kovat, světelný, světlice, světlík, světlu- ‘svítit’ (srov. lit. svidùs ‘světlý’, lat.
ška, osvětlit, osvětlení, prosvětlit, vy- sīdus ‘souhvězdí, nebe, okrasa’) podle
světlit, vysvětlení, zesvětlit, zesvětlet. nápadně červené barvy mladých větví.
Všesl. - p. światły, r. svétlyj, ch. svi- svidřík ‘druh ručního vrtáku’. Asi z p.
jétao, s. svétao, stsl. světlъ, světьlъ. świder, srov. i sln. svéder, vedle toho
Psl. *světъlъ je odvozenina od *světъ r.d. svérdel, s./ch. svr dao, svr dlo,
‘světlo’ (viz :svět, :svítit). csl. svrъdьlъ. Psl. východisko je asi
světnice, světnička. Stč. svět(l)nicě, p. *svьrd-, *sverd-, spojuje se s něm.
świetlica, świetnica. Vlastně ‘světlá, Schwert ‘meč’, stir. serb ‘hořký’, av.
obytná místnost’ (viz :svět, :světlý, xvara- ‘rána’, vše od ie. *su̯er- ‘řezat,
:svítit). Lidově sednice lid. etym. (D2) bodat, hnisat’.
k :sedět. svině, sviňka, svinský, svinstvo, expr.
zhrub. svinčík, sviňák, sviňárna, svinit,
svetr, svetřík. Z angl. sweater, doslova
zasvinit. Všesl. - p. świnia, r. svin’já,
‘co způsobuje pocení’, od sweat ‘potit
s./ch. svínja, stsl. svinija. Psl. *svini je
se, pot’. Srov. :svědit.
ženský tvar od *svinъ, což je stejně jako
svévole, svévolný. Viz :svůj a :vůle. gót. swein, něm. Schwein tv. zpodstat-
svěží, svěžest, osvěžit, osvěžení. P. nělé adj. (srov. lot. svīns ‘špinavý’, lat.
świeży, r. svéžij (jsl. tvary jsou ze zsl. suīnus ‘svinský’) vzešlé z ie. *sū-īno-
či vsl.). Psl. *svěžь (z ie. *su̯oigh-i͡o- ‘svinský, prasečí’ od *sūs ‘svině’, z ně-
? (B2, B3)) se srovnává s lot. svaigs, hož je něm. Sau, lat. sūs, alb. thi, ř. hỹs,
lit.d. sviegas tv. (je tu však podezření av. hū- (gen.) tv.
na převzetí ze slov.), dále stisl. sve- svišť. Presl přejal z p. świszcz onom. pů-
igr ‘ohebný’, východiskem by bylo ie. vodu (vydává hvízdavé zvuky), dále viz
*su̯eigh- od *su̯ei- ‘ohýbat, kroutit’. :svištět.
Srov. :svižný. svištět, svist. P. świstać, r. svistát’,
svíce, svíčka, svíčička, svíčková, svícen. svistét’, ch.st. svizdati. Psl. *svistati
Všesl. - p. świeca, r. svečá, ch. svijéća, s. či *svizdati je onom. původu. Srov-
svéća, stsl. svěšta. Psl. *svět’a je odvo- nat lze s ir. séidim, wal. chwythu ‘fou-
zeno od *světъ ‘světlo’, dále viz :svět kat’ (ie. *su̯eizd-), či s lit. švỹkšti ‘pís-
a :svítit. kavě dýchat’, lot. švīkstēt ‘svištět, šeles-
svíčková ‘nejjemnější část hovězího tit’, angl. whistle ‘hvízdat’ (ie. *k̸u̯īst-)
masa’. U Jg znamená svíčka i ‘lůj okolo (A1). Srov. i :hvízdat.
ledvinek’. Zřejmě z řeznického slangu, svita ‘družina, doprovod; skladba s ně-
přenesením ‘lůj’ → ‘svíčka’ na blízké kolika volně řazenými větami’. Z fr. su-
části masa (Ma2 ). Srov. i jiný název pro ite (případně přes něm. Suite) tv., stfr.
651
svitek svrbět
i siute, sieute z vlat. *sequita, což je podobnou motivaci u :svízel.

tvar ž.r. příč. trp. *sequitus (odpovída- svoboda, svobodný, svobodárna, osvo-
jícího lat. secūtus) od lat. sequī ‘násle- bodit, osvobození, vysvobodit. Všesl.
dovat’. Srov. :sekvence. - slk. sloboda, p. swoboda, r. svobóda,
svitek. Od svít, svinout, viz :s a :vít. s./ch. slobòda, stsl. svoboda. Psl. *svo-
svítek ‘pečený pokrm z vajec, mléka, boda (v slk. a s./ch. disimilace v-b >
krupice ap.’. Asi stejného původu jako l-b) je asi tvořeno příp. -oda (srov. :ja-
:svitek, původně druh pečiva (srov. hoda) od základu *svob- z ie. *su̯obh-
koláče smažené (svítky) u Komenského) ‘svůj, vlastní’, původní význam asi byl
(Jg). ‘svobodní lidé’ (kolektivum). Příbuzné
svítit, svit, svítivý, svítilna, svítidlo, naje lot. svabads ‘volný, svobodný’, sthn.
svítit, osvítit, osvěta, posvítit, prosví- název kmene Suābā ‘Švábové’, srov. i
tit, přisvítit, rozsvítit, vysvítit, zasví- csl. svobьstvo, sobьstvo ‘osoba’ (srov.
tit, svítat, svítání, úsvit, svitnout aj. :osoba). Jiný, hláskoslovně méně pře-
Všesl. - p. świecić, r. svetít’, ch. svi- svědčivý výklad vychází ze složeniny
jétiti, s. svétiti, stsl. světiti. Psl. *svě- *su̯o-pot- ze *su̯o- ‘svůj’ a *pot- ‘pán’
titi je příbuzné s lit. švaitýti, šviẽsti (srov. :Hospodin), tedy vlastně ‘kdo
tv., gót. hweits ‘bílý’, angl. white, něm. je svůj pán’, obdoba by byla ve sti.
weiss tv., sti. śvetá- ‘bílý, světlý’, vše svápati- ‘svůj pán’. V obou případech
z ie. *k̸u̯ei-t, *k̸u̯ei-d- ‘svítit; světlý, se vychází z ie. *su̯o- ‘svůj’ (viz :svůj
bílý’ (A1, B2, A6). Viz i :kvést, srov. a :se).
:svět, :svíce, :světnice. svor ‘druh horniny’. U Jg uvedeno jako
svízel ‘potíž, nesnáz; druh polní byliny’, slk. název pro opuku vedle řady do-
svízelný. Z psl. *sъ-vęz-elь od *vęzati kladů na svor ve významu ‘co jednu věc
( :vázat), protože jde o plevelnou by- s druhou svírá’. Původ bude asi tentýž
linu opatřenou háčky. Srov. p. więziel, - hornina se skládá z křemene a slídy.
r. vjázel’ i druhová jména svízel po- Dále viz :s a :-vřít, srov. :svorný.
vázka, svízel přítula. Přeneseně potom svorný, svornost, svorník, svorka. Vše
‘potíž, nesnáz’, vlastně ‘co člověka sva- od sevřít (srov. otvor - otevřít), viz :s
zuje’. a :-vřít, srov. :svor.
svižný. Jen č. Vzhledem k tomu, že u svrab ‘kožní choroba spojená se silným
Jg je švižný, vykládá se od :švihat, svěděním’. Psl. *svorbъ od *svьrběti.
vlastně ‘dobře švihající, ohebný, hbitý’ Viz :svrbět, srov. :srab.
(disimilace š-ž > s-ž ). Blízké se zdá být svrbět, zasvrbět. Všesl. - p. świerzbieć,
:svěží (srov. i jeho předpokládaný pů- r. sverbét, ch. svr̷bjeti, s. svr̷beti. Psl.
vodní význam ‘ohebný’), ale možná je *svьrběti je asi příbuzné s lit. skver bti
to sblížení až druhotné. ‘bodat, píchat’, lot. svārpst ‘vrták’,
svlačec. Dříve i svlak. Z psl. *sъvolkъ sthn. suerban ‘vytírat, drhnout’, stisl.
(B8) od *sъvelkti ‘svléci (dohromady)’ sverfa ‘pilovat’, wal. chwerfan ‘přes-
(viz :s a :vléci), protože se ovíjí okolo len (součást kolovratu pohánějící vře-
stébel a spojuje je dohromady. Srov. teno)’, vše z ie. *su̯erbh- ‘třít, vrtat,
652
svršek symfonie
kroužit’. k :syrý, :syrový.

svršek. Od svrchní, viz :vrch. sykat, syčet, sykavý, sykavka, zasyčet.
svůdný. Od svádět, viz :vést. P. syczeć, r.d. sýkat’, s./ch. síkati. Psl.
svůj zájm., osvojit si, osvojení, osvoji- *sykati znamenalo asi ‘dělat sy’ (srov.
tel, přisvojit si. Všesl. - p. swój, r. :bečet, :mečet, :houkat, :hýkat).
svoj, s./ch. svôj, stsl. svoi. Psl. *svojь, Srov. :sýkora, :sýček, :sysel.
svoja odpovídá stpr. swais, swaiā (ie. sýkora, sýkorka. Luž. sykora, p. sikora.
*su̯oi͡o-), dále je příbuzné lit. sãvas, lat. Onom. původu, podle hlasu ptáka,
suus, ř. (homérské) heós, hós, av. hva- který se přepisuje jako sik sik, cit cit,
, hava-, sti. svá- tv., vše od ie. *su̯o- zig zig ap. Přikloněno k :sykat.
, *seu̯o-, což je tvar (asi s přivlastňo- sylabus ‘stručný výtah, přehled’. Ze
vací funkcí) od zvratného zájmenného střlat. syllabus ‘přehled, seznam’ a
základu *su̯e-, *seu̯e- (viz :se). Srov. to údajně mylným přepisem jednoho
:svoboda, :svačina, :svatba, :sve- místa v Ciceronovi, kde má být tvar
řepý. sittubas z ř. sittýbē ‘kousek perga-
menu přikládaný k listině’. Přikloněno
swing ‘druh džezové hudby’. Z angl.
k ř. syllabē̺ ‘sebrání, slabika’ (viz :sla-
swing tv., vlastně ‘houpání, švih, (os-
bika).
trý) rytmus’, jež souvisí s něm. schwin-
symbióza ‘vzájemně prospěšné soužití’.
gen ‘kývat, kmitat’, srov. i :švunk.
Z ř. symbiō̺sis ‘soužití’ od sýmbios
syčák. U Jg nedoloženo. Ve starších do-
‘spolu žijící’ ze :syn- a bíos ‘život’
kladech (SSJČ) v původním významu
(srov. :biologie).
‘žebravý tulák, pobuda’, utvořeno od
symbol, symbolický, symbolika, sym-
:syčet (při polohlasném žebrání jsou
bolizovat, symbolismus, symbolistický.
slyšet jen sykavky).
Přes něm. Symbol a lat. symbolum z
sýček. Dříve i sýc (Jg). R., ukr. syč. ř. sýmbolon ‘(poznávací) znamení, od-
Asi souvisí se :syčet, i když se sýč- znak’ od symbállō ‘házím dohromady,
kův hlas přímo syčení nepodobá. Srov. spojuji (se), srážím’ ze :syn- a bállō
:sýkora, k onom. původu názvů sov ‘hážu, zasahuji’. V antice totiž býval
srov. :sova, :puštík, :výr. poznávacím znamením předmět rozdě-
syčet. Viz :sykat. lený na dvě části, které do sebe musely
syfilis ‘příjice, druh pohlavní choroby’, - při identifikaci příslušných osob - za-
syfilitik, syfilitický. Podle básně veron- padnout.
ského lékaře Fracastora (1530), ve které symetrie ‘souměrnost’, symetrický. Přes
vystupuje pastýř Syphilus, který trpí lat. symmetria z ř. symmetría tv. od
pohlavní chorobou připomínající syfi- sýmmetros ‘souměrný, vyměřený, při-
lis. Postava převzata z Ovidiových Me- měřený’ ze :syn- a odvozeniny od
tamorfóz, její jméno lze interpretovat métron ‘míra’ (srov. :metr).
jako ‘kdo má rád svině’, viz :svině a symfonie ‘orchestrální skladba (zpra-
:-fil. vidla se čtyřmi větami)’, symfonický.
sychravý, sychravost. Stč. sychřěti Přes něm. Sinfonie, Symphonie z it.
‘třást se zimou’. Jen č., asi expr. útvar sinfonia tv. a tam přes lat. sympho-
653
sympatie synkopa
nia z ř. symfōnía ‘souzvučnost, hudba’ lat. synagōga z ř. synagōgē̺ ‘shromaž-

ze :syn- a odvozeniny od fōnē̺ ‘zvuk, ďování, shromaždiště’ (v textech No-
hlas’ (srov. :-fon). vého zákona ‘shromaždiště Židů’) od
sympatie ‘kladný citový poměr’. Přes synágō ‘svádím dohromady, shromaž-
něm. Sympathie tv. a lat. sympathía z ďuji’ ze :syn- a ágō ‘ženu, vedu’. Srov.
ř. sympátheia ‘soucit, účast’ od sym- :demagog, :stratég.
pathē̺s ‘soucitný, spolu cítící’ ze :syn- syndikát ‘forma monopolního sdružení;
a odvozeniny od páthos ‘útrapa, cit, vá- název některých odborových organi-
šeň’ (srov. :patos). zací’. Přes něm. Syndikat z fr. syndi-
sympozium ‘(mezinárodní) vědecká cat tv., původně ‘funkce právního po-
konference’. Přes něm. Symposium či radce’, od lat. syndicus ‘právní po-
angl. symposium tv. z lat. symposium radce’ z ř. sýndikos tv. ze :syn- a od-
‘hostina’ z ř. sympósion ‘pitka, hos- vozeniny od díkē ‘obyčej, soud, právo,
tina, společnost’ od sympı ̻nō ‘spolu spravedlnost’.
popíjet’ ze :syn- a pı n ̻ ō ‘piju’ (srov. syndrom ‘soubor charakteristických pří-
:pít). Také název jednoho z Plato- znaků (nemoci ap.)’. Přes něm. Syn-
nových dialogů, odtud zřejmě dnešní drom z ř. syndromē̺ ‘sběh, srocení’ od
význam (vlastně ‘hostina s intelektuál- synédramon ‘sběhl jsem se, spojil jsem
ními debatami’). se’, což je aorist od slovesa syntréchō
symptom ‘příznak’, symptomatický. ‘sbíhám se, shlukuji se’ ze :syn- a tré-
Přes něm. Symptom tv., původně jen chō ‘běžím’. Srov. :-drom.
‘příznak nemoci’, z ř. sýmptōma ‘pří- synekdocha ‘přenesené pojmenování na
hoda, neštěstí’ od sympíptei ‘stává se, základě vztahu části a celku’. Přes lat.
přihodí se’ ze :syn- a píptein ‘pad- synecdocha z ř. synekdochē̺ tv., vlastně
nout, připadnout, přihodit se’. ‘spoluvystřídání’, ze :syn- a odvoze-
syn, synek, synáček, synovský, synovec. niny od ekdéchomai ‘vystřídám, při-
Všesl. - p., r. syn, s./ch. sîn, stsl. synъ. jímám, přibírám’ z :ek- a déchomai
Psl. *synъ odpovídá lit. sūnùs, stpr. ‘přijímám, beru si, chytám’.
soūns, gót. sunus, něm. Sohn, angl. son, synchronní ‘současný’, synchronický,
av. hūnu-, sti. sūnú-, vše z ie. *sūnú- tv. synchronizovat, synchronizace. Přes
Původní význam je asi ‘rozený’; jde o moderní evr. jazyky (něm. synchron)
odvozeninu od kořene *seu- ‘rodit’, od z lat. synchronus z ř. sýnchronos tv.
něhož je i toch. A se ‘syn’, ř. hyiós tv., ze :syn- a chrónos ‘čas’. Srov. :chro-
stir. suth ‘narození’, sti. sū̺te ‘rodí’. nický.
syn- předp. ‘s-’. Z ř. sýn ‘s, spolu’. Ně- synkopa ‘přesunutí přízvuku z těžké
kdy se koncové -n asimiluje k následu- doby na lehkou’, synkopový, synko-
jící souhlásce. Srov. :synagoga, :syn- pický, synkopovat, synkopovaný. Přes
drom, :synkopa, :syntax, :syntéza, něm. Synkope tv. z lat. synkopa, syn-
:symbol, :symetrie, :sympatie. Ř. kopē ‘sražení slova (vypuštěním sa-
sýn je asi z ie. *ksun, jeho spojení se mohlásky či slabiky)’ z ř. synkopē̺ tv.
:s je tedy spíše nepravděpodobné. ze synkóptō ‘stloukám, srážím, sbíjím’
synagoga ‘židovská modlitebna’. Přes ze :syn- a kóptō ‘strkám, tluču’. Srov.
654
synkretismus syrový
:kopat. něm. Synthese) z lat. synthesis z ř.

synkretismus ‘spojování různých ná- sýnthesis ‘skládání, sečítání, věta’ ze
zorů’, synkretický, synkretik. Z nlat. :syn- a odvozeniny od títhēmi ‘kladu,
syncretismus z ř. synkrētismós, doslova skládám’. Srov. :protéza, :hypotéza,
‘spolek Kréťanů’, od synkrētízō ‘tvo- :teze.
řím spolek (Kréťanů)’ ze :syn- a ná- sypat, sypký, sypný, sýpka, sypek, nasy-
zvu ostrova Kréta. Řekové tak nazý- pat, násypný, násep, osypat se, osypky,
vali spojení dvou znepřátelených stran obsypat, odsypat, posypat, posyp, pře-
proti společnému nepříteli. sypat, přesýpací, přesyp, přisypat, roz-
synod, synoda ‘církevní sněm; shromáž- sypat, sesypat (se), usypat, vsypat, vy-
dění církevních zástupců’, synodický. sypat, výspa, zasypat, zásyp. Stč. i
Přes lat. synodus z ř. sýnodos ‘schůze, súti, 1.os.přít. spu. Všesl. - p. sypać i
shromáždění, porada’ ze :syn- a hodós suć, r. sýpat’, s./ch. sı pati, stsl. sy-
‘cesta, chůze’. Srov. :metoda. pati, suti. Psl. *sypati je původem itera-
synonymum ‘souznačné slovo’, syno- tivum (opětovací sloveso) od *su(p)ti,
nymní, synonymický, synonymie. Přes 1.os.přít. sъpǫ, příbuzné je asi lit. sùpti,
moderní evr. jazyky (něm. Synonym, sū̺pauti ‘houpat, kolébat, obalovat’, lat.
fr. synonyme) z lat. synōnymum, ř. supāre ‘házet’, sti. su̯apū̺- ‘koště’, vše
synō̺nymon tv. od synō̺nymos ‘stej- z ie. *su̯ep-, *sup- ‘házet, sypat, hou-
ného jména’ ze :syn- a odvozeniny od pat’, původně ‘krouživě pohybovat (ru-
ónyma ‘jméno’. Srov. :homonymum, kou ap.)’. Srov. :suť.
:antonymum, :onomastika. sýr, sýrový, syreček. Všesl. - p. ser, r. syr,
synopse ‘stručný nástin’, synoptický. s./ch. sı r, stsl. syrъ. Psl. *syrъ je pů-
Přes lat. synopsis z ř. sýnopsis ‘sou- vodem zpodstatnělé adj. syrъ ‘syrový,
hrnný přehled’ (srov. co do významu kyselý, vlhký’, obdoba je v lit. súris tv.
:konspekt) ze :syn- a ópsis ‘pohled, od súras ‘slaný’, srov. i stisl. sȳra ‘ky-
dohlédnutí, podoba’ od kořene op-, selé mléko’ vedle sūrr ‘kyselý, ostrý’.
srov. óps ‘oko’. Srov. :optika. Dále viz :syrový, srov. :syrovátka.
syntagma ‘větná skladební dvojice’, syrovátka ‘tekutina, která zbude po sra-
syntagmatický. Přes něm. Syntagma žení mléka’. Všesl. - p. serowatka, r. sý-
tv. z ř. sýntagma ‘seřazení, uspořádání’ vorotka, ch. sı rutka. Psl. *syrovatъka
od syntássō ‘seřazuji, pořádám, spojuji’ je odvozeno od psl. *syrovatъ (srov. r.
ze :syn- a tássō ‘řadím, srovnávám’. syrovátyj ‘kyselý, vlhký’) a to od *syrъ
Srov. :syntax. tv. (viz :sýr, :syrový).
syntax ‘skladba (nauka o větě)’, syntak- syrovinka ‘druh houby’. Od :syrový,
tický, syntaktik. Přes něm. Syntax z zřejmě ‘houba, která se jí syrová’. Srov.
lat. syntaxis z ř. sýntaxis tv., vlastně sln. sírovka tv.
‘seřazení, uspořádání, složení (spisu)’, syrový, syrovost. Stč. i syrý ‘nevy-
od syntássō ‘seřazuji, pořádám, spojuji’ zrálý, hloupý’, syrově ‘chladně’. Luž.
(viz :syntagma). syry ‘vlhký, syrový’, r. syrój tv.,
syntéza ‘shrnutí, organické spojení’, s./ch. sı rov ‘syrový, surový’, stsl. syrъ
syntetický. Převzato (případně přes ‘vlhký’. Psl. *syrovъ je odvozeno od
655
sysel šafář
*syrъ ‘syrový, vlhký, kyselý’, jež je systolický. Z nlat. systola z ř. systolē̺

příbuzné s lit. sū̺ras ‘slaný’, lot. sūrs ‘stažení’ od systéllō ‘stahuji, omezuji,
‘hořký, trpký’, stisl. sūrr ‘kyselý, os- uspořádávám’ ze :syn- a stéllō ‘řadím,
trý’, angl. sour ‘kyselý’, něm. sauer tv., připravuji, vysílám’. Srov. :diastola,
vše z ie. *sūro-, původně asi ‘vlhký’, :štóla.
pak specifikací významu při výrobě sytý, sytost, nenasytný, sytit, nasytit,
sýra ‘kyselý, slaný, hořký ap.’ (B5). Viz přesytit (se), zasytit. Všesl. - p. syty,
i :surový, :sýr, :syrovátka, :syro- r. sýtyj, s./ch. sı t, stsl. sytъ. Psl. *sytъ
vinka, :sychravý. se obvykle spojuje s lit. sotùs, gót. saÞs,
sysel, syslí, expr. syslit. P. suseł, r. sús- něm. satt tv., stir. sāith ‘sytost’, lat. sa-
lik (str. susol), b. săsel. Od onom. zá- tis ‘dost’, satur ‘sytý’, tyto tvary ovšem
kladu (srov. podobně :svišť), který je vycházejí z ie. *sā-t-, *sƏ-t-, z nichž
i v csl. sysati ‘hvízdat, šumět’, srov. i nelze vyložit psl. -y-. Proto se spojuje
něm. sausen ‘šumět’ a :sykat. Něm. i s chet. šu- ‘plný’, sti. sū̺tu- ‘těhoten-
Ziesel je asi přejato ze stč. Srov. i stř- ství’, ale vzhledem k významu i rozsáh-
lat. cisimus tv., lot. susuris ‘plch’ také lému příbuzenstvu je přijatelnější první
onom. původu. možnost, i když musíme počítat s ně-
systém ‘soustava’, systémový, systé- jakým nepravidelným vývojem kořenné
movost, systematický, systematičnost, samohlásky.
systemizovat, systemizace. Přes něm. syžet ‘námět, dějové schéma díla’. Z fr.
System, lat. systēma z ř. sýstēma ‘sou- sujet ‘předmět, látka, námět’ ze stř-
stava, celek, spojení’ ze synístēmi ‘se- lat. subiectum ‘podmět, předmět’ (viz
stavuji, spojuji’ ze :syn- a hístēmi :subjekt).
‘stavím, kladu’. Srov. :stát2 .
systola ‘stažení srdeční svaloviny’,
Š
šablona ‘vzor, pomůcka pro výrobu jidiš Schibbauless ‘něco plného, naplně-
či kontrolu shodných předmětů’, ša- ného’ z jidiš schibboles ‘obilný klas’.
blonový, šablonovitý. Z něm. Schab-
lone a to přes střniz. schampelioen šacovat ob. ‘prohledávat někomu oděv;
ze stfr. eschantillon, eschandillon ‘cej- odhadovat’. Z něm. schätzen ‘od-
chovní míra, vzorek’ od eschandiller hadovat, ocenit’ od Schatz ‘poklad’
‘ověřovat míry kupců’ od vlat. *scan- (viz :skot). Ve významu ‘prohledávat
dulum ‘stupnice, měřítko’ od lat. scan- oděv’ přikloněno k :šat.
dere ‘stoupat’. Srov. :skandovat. šafář ‘(dříve) dozorce na velkostatku’,
šábnout se ob. ‘rozdělit se (o zisk)’. Pů- šafářský. Ze střhn. schaffære tv. (něm.
vodem z argotu, od šáb ‘podíl z lupu, Schaffner) od schaffen ‘dělat, být
krádeže’ z něm. Schab tv. a to asi přes činný; nařizovat, poroučet’, jež souvisí
656
šafrán šalvěj
s angl. shape ‘formovat, tvořit’. z ie. *(s)kel- ‘štěpit’ (srov. :skála).

šafrán ‘druh jarní byliny’. Přes střhn. šálit, šálivý, šalba, šalebný, ošálit. P.
safrān z fr. safran, střlat. safranum a szaleć ‘šílet, ztrácet smysly, hýřit’, r.
to z ar. zac farān tv. šalít’ ‘dovádět, zlobit’, s./ch. šȁliti se
šáh, šach ‘perský panovník’. Z per. šāh ‘žertovat’. Psl. *šaliti, *šala vychází
‘král, panovník’, viz i :šach. zřejmě ze staršího *chēl- (A1), jehož
šach, šachový, šachovnice, šachista, ša- původ - jako u většiny případů s po-
chistka, šachistický, šachovat, vyšacho- čátečním ch- (A8) - je nejasný. Srov.
vat. Stč. šach ‘šachová figurka’. Přes :šílet.
střhn. schāch, střniz. scaec, stfr. eschas šalmaj ‘pastýřská píšťala’. Z něm. Schal-
z per. šāh ‘král’. Název hry podle zvo- mei a to přes stfr. chalemie, chalemel
lání při napadení krále. Srov. :šašek, ‘píštala’ z pozdnělat. calamellus, což je
:šek. zdrobnělina od calamus ‘stéblo, rákos,
píšťala’. Srov. :kalamář.
šachta, šachtový, šachetní. Z něm.
šalotka ‘bylina příbuzná cibuli’. Z něm.
Schacht tv., původu dněm. (hornický
Schalotte a to přes fr. échalote, stfr.
termín z pohoří Harz). V hněm. mu od-
eschaloigne z lat. (cēpa) Ascalōnia, do-
povídá Schaft ‘tyč, žerď’, vlastně ‘mě-
slova ‘askalonská (cibule)’, podle pa-
řicí tyč’, z toho se v hornické mluvě vy-
lestinského města Askalon. Srov. :oš-
vinulo ‘vyměřená plocha stejné délky a
lejch.
šířky’ a konečně ‘takto vyměřená jáma
šalovat slang. ‘obkládat, bednit’. Z
v zemi’.
něm. schalen tv. od Schale ‘skořápka,
šajn ob. ‘světlo; zdání’, šajnit. Z něm.
slupka’. Srov. :šálek.
Schein tv. od scheinen ‘svítit’, jež sou-
šaltovat slang. ‘řadit (rychlost u auta)’,
visí se stsl. sěnъ ‘stín’ (viz :stín).
šaltpáka. Z něm. schalten tv., ve střhn.
šajtle slang. ‘(ve fotbale) kop vnější částí ‘postrkovat vpřed tyčí, veslovat’ a to
nártu’. Nějakým přenesením z něm. asi přes subst. schalte ‘tyč, bidlo, veslo’
Scheitel ‘pěšinka (ve vlasech), temeno, od ie. *(s)kel- ‘štěpit, řezat’ (tedy ‘od-
vrchol’, jež souvisí se scheiden ‘oddě- říznutý kus dřeva’).
lit’. šaltr zast. ob. ‘přepážka’. Z něm. Schal-
šakal, šakalí. Přes něm. Schakal, fr. cha- ter tv., původně ‘to, čím se řídí, řadí’,
cal z per. šaġāl (asi ještě prostřednic- pak ‘páka, zástrčka, zarážka’, dále ‘oke-
tvím tur. çakal) a tam ze sti. śr gālá- nice, posuvné okénko’ až k dnešnímu
tv. Jde asi o staré migrující slovo, je- významu. Dále viz :šaltovat.
hož zdroj je neznámý (srov. i podobné šalupa ‘menší námořní loď’. Z něm.
hebr. šūc āl ‘liška’). Schaluppe z fr. chaloupe. To se dále vy-
šál, šála, šálový. Přes něm. Schal, fr. kládá buď jako přenesení z fr.d. chalope
châle, angl. shawl z per. šāl tv., které se ‘ořechová skořápka’, což je výpůjčka z
vykládá od indického místního jména germ. (srov. :šálek), nebo z niz. sloep
Šāliāt. ‘šalupa, loďka’ od sluipen ‘plížit se,
šálek, podšálek. Z něm. Schale, jež stejně vklouznout’.
jako Schale ‘skořápka, šupina’ vychází šalvěj ‘druh léčivé rostliny’. Ze střhn.
657
šaman šarlat
salveie (dnes Salbei) a to přes střlat. všanc. Přes něm. Chance tv. z fr.
salvegia z pozdnělat. salvia tv. od sal- chance ‘(šťastná) náhoda, štěstí’ a to
vus ‘zdravý’. Srov. :salva, :saluto- z vlat. cadentia ‘padnutí’ (v zúženém
vat. významu ‘padnutí hracích kostek’) od
šaman ‘kouzelník primitivních kmenů’. lat. cadere ‘padat’. Srov. :kadence.
Asi přes r. šamán z evenského ša- šance2 zast. ‘opevnění, hradby’. Z něm.
man a tam přes střind. (pálí) samana Schanze tv., původně asi ‘otep dříví,
‘(žebravý) buddhistický mnich’ ze sti. hrubý košík ap.’, jak je doloženo v něm.
śramaṇá- tv. nář. (opevnění se zpevňovalo dřívím a
šamot ‘práškovitý žáruvzdorný mate- proutěným pletivem). Další původ ne-
riál’, šamotový, šamotovat. Z něm. jasný. Srov. :skanzen.
Schamotte (dříve psáno i Chamotte, šanon ‘pořadač pro ukládání listin’. Z
Charmotte), jehož další původ je ne- rak.-něm. Shannon, Schannon tv., což
jistý. je zřejmě obchodní název vycházející z
šampaňské, šampus. Z fr. champagne angl. vlastního jména.
ze spojení vin de Champagne podle fr. šanovat zast. ob. ‘šetřit (někoho)’. Z
kraje Champagne, kde se vyrábí tento něm. schonen tv., jež souvisí se schön
druh šumivého vína. Jméno kraje je z ‘pěkný’, vlastně původně ‘přátelský,
lat. campānia, odvozeniny od campus přející’.
‘rovina, pole’. Hov. šampus je z něm. šanson ‘druh písně s výrazným před-
Schampus s žertovnou pseudolat. kon- nesem (původně kabaretní)’, šanso-
covkou. Srov. :kampaň, :žampion. niér(ka). Z fr. chanson ‘píseň’ z lat.
šampion ‘mistr, přeborník, vítěz’, šam- cantiō (gen. cantiōnis) tv. od can-
pionka, šampionát. Z fr. champion tv., tāre ‘zpívat’, canere tv. Srov. :šantán,
původně ‘bojovník’, z pozdnělat. cam- :kancionál, :kantáta, :kantor.
piō (gen. campiōnis) tv. od lat. cam- šantán ‘kabaret’, šantánový. Z fr. (café)
pus ‘válečné pole, bojiště’ (vedle pů- chantant tv., doslova ‘zpívající (ka-
vodního ‘pole, rovina’), srov. i odtud várna)’, od chanter ‘zpívat’ z lat. can-
přejaté něm. Kampf ‘boj’ a :kampaň. tāre tv. Srov. :šanson, :kantor.
Srov. i :kemp, :šampaňské. šapitó ‘cirkusový stan’. Z fr. chapiteau
šampon, šamponový. Přes něm. Scham- tv., původně ‘hlavice (sloupu), strop-
pun z angl. shampoo, původně ‘druh nice’, z lat. capitellum, což je zdrobně-
masáže hlavy’, z hind. čāmpō, což je lina od caput ‘hlava’. Srov. :kapitola,
rozkazovací způsob od čāmpnā ‘tlačit, :kapitula, :kapitál.
hníst’. šar(a)mantní ‘okouzlující’. Přes něm.
šamstr ob. ‘nápadník, milenec’. Asi charmant z fr. charmant tv. od char-
zkrácením ze staršího něm. pozdravu mer ‘okouzlit’, dále viz :šarm.
(gehor)samster (Diener) ‘nejposluš- šaráda ‘druh slovní hádanky’. Z fr. cha-
nější (služebník)’, kde gehorsamster je rade tv. a to z fr.d. a prov. charrado
3. stupeň od gehorsam ‘poslušný’, jež ‘povídání před spaním’ od charrà ‘po-
souvisí s hören ‘slyšet’. vídat’ původu expr. Srov. :šarlatán.
šance1 ‘příležitost, naděje na úspěch’, šarlat kniž. ‘purpur’, šarlatový. Ze střhn.
658
šarlatán šedý
scharlāt ‘rudá barva, drahá rudá látka’ zřejmě zdrobnělina od šach ‘šachová fi-
ze stfr. escarlate či střlat. scarlatum tv. gura’. Snad podle šachovnicového ob-
a to přes per. saqirlāt ‘nádherná látka’ leku šašků či podle bizarních podob ša-
z ar. siqillāt ‘látka zdobená vzorkem’ a chových figurek.
tam asi přes střř. z lat. sigillātus ‘zdo- šašlik ‘kořeněné kousky (skopového)
bený figurkami’ od sigillum ‘soška, fi- masa opékané na rožni’. Z r. šašlýk a
gurka, pečeť’, což je zdrobnělina od sig- to z ttat. jazyků (srov. tat. šyšlyk od
num ‘znamení’. Srov. :signál. šyš ‘kopí’).
šarlatán ‘dryáčník, nevěrohodný lékař, šat, šaty, šatičky, šatstvo, šatový, šatní,
vědec ap.’. Přes něm. Scharlatan, fr. šatník, šatna, šátek, šáteček, šatit, oša-
charlatan z it. ciarlatano ‘dryáčník, tit. P. szata, ukr. šáta ‘oděv, pokrývka’
šejdíř’ a to asi lid. etym. (D2) přiklo- (chybí v jsl. a spis. r.). Psl. *šat(a)
něním k ciarlare ‘tlachat’ (srov. :ša- se pokládá za staré převzetí z germ.
ráda) z it. cerretano ‘dryáčník, šejdíř’, *hētaz (B1) tv., jež má pokračování ve
původně ‘obyvatel Cerreta’. Městečko sthn. hāz ‘oděv, kabát’, něm.d. häss tv.
Cerreto v Umbrii ve střední Itálii totiž Další původ nejistý.
bylo známé obratnými a prohnanými šatlava ‘(obecní) vězení’. Snad přes
trhovci. něm. Schachtelei tv. (s přikloněním k
šarm ‘kouzlo, půvab’. Z fr. charme tv., Schachtel ‘krabice’) z fr. argotického
ve stfr. ‘magický vliv’, z lat. carmen ‘pí- châtelet tv., doslova ‘zámeček’, od châ-
seň, výrok, zaříkání’ a to z *canmen od teau ‘zámek’ z lat. castellum ‘pevnost,
canere ‘zpívat, věštit’. Srov. :šanson, hrad’. Srov. :kostel.
:kantor. šátrat, šátravý, zašátrat. Vzhledem k
šarvátka ‘potyčka, srážka’. V č. od tomu, že u Jg je jen šmátrati, je třeba
konce 16. st. Asi ze střhn. scharwachte je považovat za původnější. Zjednodu-
‘hlídka (více osob)’ ze schar ‘zástup, šení šm- na š- možná i vlivem ob. šahat
oddíl’ a wachte ‘hlídka’. Je i p. szarwark ( :sahat). Jinak viz :šmátrat.
‘robota, pracovní povinnost’ z něm. šavle, šavlička, šavlový, šavlovitý, šavlo-
Scharwerk, doslova ‘dílo davu’. V č. asi vat se. Slovo východního, asi ttat. pů-
na význam působila i asociace s rvát vodu (srov. kyrgyz. sapy ‘šavle’, tur.
(se). sap ‘jílec meče’), přesná předloha ne-
šarže ‘služební hodnost’. Přes něm. známá. Do č. přejato koncem 15. st. asi
Charge tv. z fr. charge ‘služba, úřad, přes p. szabla z r. sáblja (str. sablja),
náklad’ od charger ‘nakládat’ z pozd- ze slov. jazyků se dále šířilo na západ
nělat. carricāre tv. od carrus ‘vůz’. (něm. Säbel, fr., angl. sabre). Ze slov.
Srov. :kargo, :karikatura. je asi i maď. szablya, které někdy bý-
šasi ‘podvozek vozidla s hnacím ústro- valo považováno za zdroj slov. převzetí
jím; rám elektrického přístroje’. Z fr. vzhledem k existenci slovesa szabni ‘ře-
châssis tv. od châsse ‘skříňka, obruba’ zat’.
a to z lat. capsa ‘pouzdro, schránka’. šedesát čísl. Zjednodušením stč. šestde-
Viz :kapsa. sát, viz :šest a :-desát.
šašek, šaškovský, šaškovat. Již stč., šedý, šedivý, šedavý, šediny, šedivka,
659
šéf šermovat
šednout, zešednout, šedivět, zešedivět, kou výpůjčkou z p. či r. Původ slova

prošedivělý, zašedlý. Hl. šědźiwy, p.d. je onom., srov. i r.d. šóloch ‘šum’, p.
szady, r. sedój, ch. sı jed, stsl. sědъ. chełst tv.
Psl. *chědъ (rozdíly š - s v slov. jazy- šelma, šelmovský. Stč. i ‘darebák; mor,
cích ukazují na 2. palatalizaci (B1)) je morová rána’. Ze střhn. schëlme ‘mor,
asi přetvořeno podle *gnědъ ( :hnědý), epidemie; zdechlina’ (dnes Schelm ‘ši-
*blědъ ( :bledý) od *chěrъ tv. Dále viz bal, čtverák; lotr, padouch’), jež souvisí
:šerý. se stisl. skelmir ‘čert’, další původ však
šéf, šéfka, šéfová, šéfovský, šéfovat. Přes je nejistý. Slova s významem ‘nákaza,
něm. Chef z fr. chef a to přes stfr. chief zdechlina’ se v č. stejně jako v něm. za-
z galorom. capus, které nahradilo lat. čalo užívat i jako nadávky (srov. po-
caput ‘hlava’. Srov. :kápo, :kapitán. dobně mrcha), původní negativní vý-
šejdíř hov. expr., šejdířka, šejdířský, znam ‘darebák, padouch’ však byl ča-
šejdířství. Ve starší č. i šejdéř, šejdýř, sem zmírněn na ‘čtverák, šibal’. V Hu-
šidíř, šajdíř. Odvozeno od šejd ‘pod- sově době se navíc vyvinul i další vý-
vod’, jež souvisí se :šidit. Srov. však i znam ‘divoké, líté zvíře’ (Ma2 ).
:šmejdit. šenk zast. ob. ‘výčep, nálevna’, šen-
šejdrem přísl. U Jg i adj. šejdrý ‘kosý, kýř(ka), šenkovat. Stč. ‘číšník u dvora;
křivý’. Málo jasné, snad souvisí se čepování’. Ze střhn. schenken ‘dá-
:šejdíř a :šidit. vat pít, nalévat, dávat’ (srov. i něm.
šejk ‘arabský kmenový náčelník’. Přes Schenke ‘hospůdka, krčma’).
angl. sheik či fr. cheik z ar. šaih tv., šeptat, šepot, šeptavý, zašeptat, pošep-
vlastně ‘stařešina’. tat, vyšeptalý. Všesl. - p. szeptać, r.
šejkr ‘nádoba na míchání (alkoholic- šeptát’, s./ch. šȁptati, stsl. šьpъtati.
kých) nápojů’. Z angl. shaker tv. od Psl. *šьpъtati je slovo onom. původu,
shake ‘třást, třepat’. pokud vyjdeme z původního *si͡up-
šek ‘druh peněžní poukázky’, šekový. (B3, B5), lze spojit se :sípat. Srov. i
Přes něm. Scheck z am.-angl. check tv., :špitat.
původně ‘kontrola, ověření, dozor’, od šeredný, šereda. Stč. i šeradný, še-
slovesa (to) check ‘kontrolovat, ověřo- řadný, šěřědný. Jen č., je však i dl.
vat, zadržovat’, původně ‘dávat šach’, šoradki ‘smetí’. Zřejmě přetvoření zá-
a to přes stfr. eschec z per. šāh ‘král’ kladu, který je ve :škaredý, podrob-
(viz :šach). nosti však nejsou jasné. Možná pře-
šel, šla, šlo. Všesl. - p. szedł, szła, r. smyk sk- > ks- (A8, B1).
šël, šla, s./ch. -šao, -šla, csl. šьlъ, šьla. šerif ‘(v USA) úředník odpovědný za
Psl. *šьdlъ, šьdla je minulé příčestí bezpečnost v určitém okrese’, šerifský.
tvořené od stejného kořene jako *cho- Z angl. sheriff tv., původně ‘nejvyšší
diti ( :chodit), ale od jeho oslabeného úředník v hrabství’, ze stangl. scīr-
stupně (A6, B1). Srov. :příští. gerēfa ze scīr (angl. shire) ‘hrabství’ a
šelest, šelestit. P. szelest, r. šélest, sln. gerēfa (angl. reeve) ‘správce, zástupce
šelȅst (asi z č. či r.). I č. slovo se ob- koruny’.
jevuje až u Jg a je tedy asi obrozenec- šermovat, šerm, šermíř, šermířský. Ze
660
šerpa šibenice
střhn. schërmen, schirmen ‘šermovat, ukazuje na *ksek̸s- (A1, A8, B2). Pozo-
chránit, bránit’ od schërm, schirm ruhodná je podobnost názvu pro tutéž
‘ochrana, štít’ (dnes Schirm) od ie. číslovku v semitských jazycích (akkad.
*(s)ker- ‘řezat’. šeššet, hebr. šiššā).
šerpa ‘širší pruh tkaniny kolem pasu či šešule ‘druh pukavého plodu’, šešulka.
šikmo přes prsa’. Z něm. Schärpe a to Stč. šešelina, šošolina ‘chocholka,
z fr. écharpe, stfr. escharpe, jež bylo šešulka’ od šešel ‘chochol’, jde o pala-
přejato z frk. *skirpja ‘poutnická taška tální (měkkou) obměnu slova :chochol
(přes prsa), taška ze sítiny’ a to zase z (B1).
lat. scirpus ‘sítina’. šetřit, šetření, šetrný, šetrnost, našetřit,
šery ‘druh španělského dezertního vína’. ošetřit, prošetřit, přešetřit, ušetřit, vy-
Z angl. sherry (původně sherris) podle šetřit. Stč. šetřiti ‘dbát na něco; pozo-
angl. výslovnosti šp. města Jerez de la rovat; mít ohled’. Jinak jen slk. šetriť
Frontera ve spojení vino de Jerez. a p.st. szatrzyć (się) ‘dávat pozor’. Pro
šerý, šero, šeřit se, zešeřit se, příšeří. vysvětlení významu je třeba vyjít z ‘po-
Všesl. - p. szary, r. séryj, s. sêr ‘šedý, zorovat, hledět (si)’, odtud ‘dbát, ohle-
světlý’, csl. sěrъ ‘modrošedý’. Psl. nej- duplně se chovat’ a dále ‘šetřit, spořit’.
spíš *chěrъ (2. palatalizace (B1)), re- Původ tohoto územně dost omezeného
konstrukce tvaru i ie. příbuzenstvo jsou slov. slova je nejasný, spojování s lot.
sporné. Ie. východiskem by mělo být skatīt ‘hledět, pozorovat’, lit.d. skatý-
*ksoi-ro- (A8, B2), srovnat snad lze tis ‘ohlížet se, dávat pozor’ přináší pří-
av. xšaeta ‘světlý’ z *ksoi-to-. Častá liš mnoho hláskoslovných těžkostí.
srovnání se stisl. harr ‘šedý, starý’, šev. Z psl. *šьvъ od *šiti ( :šít). Srov.
střir. cíar ‘tmavohnědý’ či s gót. ske- :podešev, :švec.
irs ‘jasný’, stangl. scīr tv. jsou hlásko- ševelit, zaševelit. Dříve i šebeliti (Jg)
slovně problematičtější. Srov. :šeřík, ‘třást, muchlat’, asi z r. ševelít’ ‘zlehka
:šedý. hýbat, zachvívat’, vedle toho ukr. še-
šeřík, šeříkový. Preslova úprava r. sirén’ velíty ‘šelestit’, b. šávam ‘hýbám’. Psl.
(z lat. syringa) přikloněním k :šerý *ševeliti je nejspíš onom. původu, srov.
(má fialovošedé květy). :šveholit.
šest čísl., šestý, šestka, šestice, šestina, šibal, šibalský, šibalství. Ve stč. ‘chyt-
šesták. Všesl. - p. sześć, r. šest’, s./ch. rák, podvodník’. Od staršího č. šibati
šêst, stsl. šestь. Psl. *šestь je původem ‘mrskat, bít’, přeneseně i ‘klamat’ (r.
abstraktum (tedy něco jako ‘šestka, šibát’ ‘metat, bít’, s./ch. šı bati ‘má-
šestice’) tvořené stejně jako stisl. sett chat, vrtět’, stsl. šibati ‘mrskat, švi-
‘šestice’, alb. gjashtë ‘šest’, sti. šaští- hat’). Psl. *šibati se vyvozuje z ie.
‘šedesát’ příp. -ti od vlastní ie. čís- *kseib- (A8, B1, B2) ‘házet, rychle
lovky, která je v lit. šešì, gót. saihs, pohybovat’, srovnává se se sti. kši-
něm. sechs, stir. sé, wal. chwech, lat. páti ‘metá, vrhá’, kšiprá- ‘rychlý’. Srov.
sex, ř. héx, arm. vec̣, av. xšvaš, sti. šat , :ošívat se, :šibenice.
toch. A šäk. Východiskem jsou ie. po- šibenice, šibeniční, šibeničník. P. szubi-
doby *s(u̯)ek̸s-, *ks(u̯)ek̸s-, slov. tvar enica, r. šíbenica. Nejspíš odvozeno od
661
šíbovat šikovný
*šibenъ, příč. trp. od *šibti (z toho pak :cifra).

*šibati, viz :ošívat se) ‘mrskat, bít’. šichta ob. ‘směna’, expr. ‘dřina’. Z něm.
Původně tedy asi místo, kde byli zlo- Schicht ‘směna, vrstva’ od schichten
činci mrskáni. Srov. i :šibal. ‘třídit, vrstvit’ (srov. angl. shift ‘směna,
šíbovat ob. ‘posunovat’, šíbr ‘kdo ča- posun’), jež asi vzdáleně souvisí se
chruje’. Z něm. schieben tv., jež asi sou- Schiff ( :šíf).
visí se :škubat. šíje, šíjový. Všesl. - p. szyja, r. šéja, s./ch.
šibřinky ‘masopustní maškarní zábava’. šı ja, stsl. šija. Psl. *šija ‘zadní část
Vykládá se z něm. Schabernack ‘taška- krku’ nejspíš souvisí se *šiti ( :šít),
řina, škodolibý žert’, jehož původ není srov. podobně vaz a :vázat.
jasný. šik1 ‘uspořádaný, semknutý útvar’, ši-
šidit, šizený, šidítko, ošidit. Dříve i kovat, šikovatel, sešikovat. Stč. šik
‘škádlit, týrat’. Slk. šudiť (-u- je asi ‘řád, způsob, pořádek’. Ze střhn. schic
druhotné), p. szydzić ‘vysmívat se’. ‘způsob; místo, kde je něco uspořá-
Snad ze střhn. schīden, schiden ve- dáno’, schicken ‘působit, pořádat, při-
dle scheiden ‘oddělovat, odlučovat’, pravovat’, jež je asi vzdáleně příbuzné
jež bylo také alchymistickým termínem se :skočit. Srov. i :šik2 , :šikovný,
(srov. Scheidekunst ‘umění odlučovat :šiknout se.
(substance)’), odtud asi význam ‘šidit, šik2 hov. ‘elegantní, módní’. Z fr. chic
podvádět’ a z toho pak významy další. tv. (případně přes něm. schick) a to
Ze střhn. scheide ‘odlučování’, scheider zase přejato přes dněm. z něm.d. Schick
‘kdo odlučuje’ by se pak vyložilo starší ‘správnost, přiměřenost’ od schicken
č. šejd a :šejdíř a snad i adv. :šejd- (viz :šik1 ).
rem (HK). Expr. novotvar je šizuňk. šikana ‘zlovolné obtěžování, týrání,
šídlo. Všesl. Příp. -dlo od :šít, vlastně pronásledování (podřízeného, slabšího
‘co se užívá k šití’ (vypichují se jím ot- ap.)’, šikanovat. Přes něm. Schikane
vory pro šití v kůži). Na druh hmyzu z fr. chicane ‘šikanování, malicherný
přeneseno podle podoby (má úzký, pro- spor’ od chicaner ‘šikanovat, překruco-
táhlý zadeček). vat zákon’, jehož původ není jasný.
šíf zast. ob. ‘loď’, šífař. Z něm. Schiff tv. šikmý, šikmost, zešikmit. Od přísl.
(angl. ship) z germ. *skipa- od ie. *skei- šikmo, jež bylo utvořeno od střhn.
‘řezat, oddělovat’, tedy ‘oddělený, vy- schiec ‘šikmý, křivý’, dále souvisí
řezaný kus kmene’. Srov. :skif. s něm. schief tv. K tvoření srov.
šifon ‘druh lehké bavlněné látky’. Z fr. :kolmo.
chiffon ‘hadr’ od chiffe tv., původu asi šiknout se ob. ‘přijít vhod’. Již u Jg. Z
germ. (srov. angl. chip ‘tříska, štěpina, něm. sich schicken ‘hodit se, slušet se’,
úlomek’). dále viz :šik1 .
šifra ‘tajná značka’, šifrovat, šifrovaný, šikovný, šikovnost. U Jg i v širším vý-
odšifrovat, rozšifrovat, zašifrovat. Přes znamu ‘způsobný, hodný, náležitý’ od
něm. Chiffre tv. z fr. chiffre ‘číslice, šikovat z něm. schicken (viz :šik1 ,
cifra, šifra’ z it. cifra tv. (dále viz :šiknout se). Stejný význam má něm.
662
šílet široký
geschickt ‘obratný, šikovný’. směřovat’ i dok. ‘vrhnout se’. Jinak jen

šílet, šílený, šílenost, šílenství, šílenec. p.d. szynąć ‘hýbat’. Vzhledem k dolo-
Stč. šieliti ‘zbavovat rozumu’ je nále- ženému významu ‘vrhnout se’ se zdá
žitý druhotvar k šáliti (C1), viz :šálit. nejlepší vyjít od psl. *ši(b)nǫti, doko-
šilhat, šilhavý, šilhavost. Ze střhn. navého protějšku k *šibati (viz :ši-
schilhen (dnes schielen) tv. od ie. bal). Zánikem souhlásky (A9) se spo-
*(s)kel- ‘ohýbat, křivit’. Srov. i p. szy- jení obou sloves uvolnilo a došlo k po-
lawy, hl. šělhać tv. sunu významu i přehodnocení vidu po-
šilink ‘druh peníze’. Z něm. Schil- dobně jako např. v :kanout, :lnout
ling (angl. shilling), jež souvisí se ap.
Schild ‘štít’, původně asi ‘malému štítu šíp, šípoví, šipka, šipkový. Všesl. - p.d.
podobný peníz’, východiskem je ie. szyp ‘šíp, brk’, r. šip ‘trn, osten, ozub’,
*(s)kel- ‘řezat’. s./ch. šîp ‘šíp, ostří’, b. šip ‘trn, šíp’.
šiml hov. zast. ‘bělouš’. Z něm. Schim- Psl. *šipъ nemá jasný původ. Vzhle-
mel tv., vlastně ‘(kůň) plísňové barvy’, dem k uvedeným významům se zdá,
k Schimmel ‘plíseň’, jehož další původ že musíme vycházet z původního vý-
není jistý. Spojení úřední šiml je podle znamu ‘trn, něco tenkého, špičatého’
rak.-něm. Amtsschimmel tv. a Schim- (viz i :šípek). Lze uvažovat o výcho-
melreiter ‘úředník pracující podle ša- zím *kseipo- přesmykem z ie. *skeipo-
blony’ (úřednický slang), doslova ‘jez- (A8, B2) (odpovídalo by mu lit. skiẽ-
dec na šimlu’, kde Schimmel je žer- pas ‘roub, štěp’, srov. i :štěp), dále
tovně přetvořené lat. simile ‘příklad, by bylo příbuzné angl. shiver ‘tříska’,
vzor, obdoba’ (Ma2 ). sthn. scivaro tv., lat. scīpiō ‘hůl’, ř.
šimpanz, šimpanzí. Přes něm. Schim- skı p ̻ ōn tv., vše od ie. *skeip- od *skei-
panse (srov. angl. chimpanzee, fr.st. ‘řezat, oddělovat’. Viz i :štípat.
quimpezé) z nějakého konžského či an-
golského jazyka (uvádějí se podoby šípek, šípkový. R. šipóvnik, s./ch. šípak,
kimpenzi, kampenzi, kipenze). stsl. šipъkъ ‘růže’. Psl. *šipъkъ je od-
šimrat, šimravý. Zřejmě přes čimrati ze vozeno od *šipъ ‘trn, osten’, dále viz
staršího čmýrati tv. (Jg). Jde o expr. : šíp.
slovo, jehož původ je těžko zjistitelný, široký, širý, šíř(e), šířka, širák, širočina,
srov. :chmýří. šířit, rozšířit. Všesl. - p. szeroki, r.
šína zast. ob. ‘kolejnice’. Z něm. Schiene širókij, s./ch. šìrok, stsl. širokъ. Psl.
tv., původně ‘lišta z kovu, dřeva ap.’, *širokъ je odvozeno od *širъ (k tvo-
od ie. *(s)kei- ‘řezat’. ření srov. :vysoký, :hluboký, :da-
šindel ‘úzké prkénko k pokrývání stře- leký), jež se obvykle spojuje s gót. ske-
chy’, šindelový. Z něm. Schindel tv., irs ‘jasný’, něm. schier ‘čistý, čirý’,
sthn. skintula, a to z lat. scindula, scan- r.d. ščíryj ‘pravý, otevřený’, vše z ie.
dula tv., jež souvisí se stsl. skǫdъ ‘malý, *skƏir- ‘jasný, čistý’. Předpokládá to
ubohý’, srov. i :štědrý. přesmyk sk- > ks- na začátku slova
šinout (se), vyšinutý. Stč. šinúti ‘hý- (A8), vývoj významu ‘jasný’ → ‘ote-
bat, postrkovat’, šinúti sě ‘ubírat se, vřený’ → ‘široký’ je pochopitelný. Srov.
663
šišák škarpa
i :čirý. lostí. Možná nějaké expr. přetvoření.

šišák ‘(dříve) kovová přilba nahoře za- škála ‘stupnice’. Přes něm. Skala tv. z
hrocená’. P. szyszak, r. šišák (str. it. scala ‘schody, stupnice’ z lat. scāla
šišakъ). Slov. *šišakъ se většinou pova- ‘žebřík, schody’, jež souvisí se scandere
žuje za výpůjčku z maď. sisak tv., ale ‘stoupat’. Srov. :skandovat.
vyloučit nelze ani opačné převzetí a do- škamna zast. ‘školní lavice’. Prostřednic-
mácí souvislost se :šiška. tvím latinských škol z lat. scamnum
šiška, šišatý, šištice, šišinka, šišatět. Stč. ‘lavice, stolička’, ze střlat. zdrobněliny
i ‘knedlík’. Všesl. - p. szyszka, r. šíška, scamellum je něm. Schemel ‘podnožka,
s./ch. šı ška, csl. šišьka. Psl. *šišьka (nízká) stolička’.
je zdrobnělina od *šiša (p. szysza tv.), škapulíř ‘ochranný předmět (přísluš-
srov. i r.d. šiš ‘kupka sena’, dále ne- níků mnišských řádů)’. Přes něm. Ska-
jasné. Zdá se, že ve slov. označuje pulier ze střlat. scapulare od scapu-
různé věci nepravidelného, zužujícího lae ‘lopatky, plece’. Původně šlo o ši-
se tvaru, vzhledem k dvojitému š jde roký pruh látky splývající přes há-
asi o útvar expresivní. Zajímavá slova bit (vlastně zástěra, aby si řeholníci
jsou v s./ch. - šíšati ‘střihat’, šı škav při práci neušpinili roucho). Poté, co
‘tělnatý, otylý’, šìšmiš ‘netopýr’, šíštati vznikly řády žijící mimo klášter, se ška-
‘pískat, syšet’ (poslední dvě jsou asi pulířem staly dva proužky látky (se za-
onom. původu a sem nepatří). Srov. šitými svatými obrázky, bylinkami ap.)
ještě lit. šiùkšmės ‘štěrk, smetí’, rovněž či v nové době medailonky, které měly
nejistého původu. nositeli na přímluvu církve zjednávat
šišlat, šišlavý, zašišlat. Onom. původu, zvláštní ochranu.
zdvojení souhlásky jako v hihňat, škára ‘spodní vrstva kůže’. Presl přejal z
chichtat ap. Srov. sln. šušljáti ‘šeptat’ mor. a slk. škára ‘kus nevydělané kůže’
a :šuškat. (Jg). Jde nepochybně o variantu psl.
šít, šití, šicí, šička, našít, nášivka, ob- *(s)kora (viz :kůra), k počátečnímu
šít, podšít, podšívka, prošít, přešít, při- š- srov. :škraloup, :škorně.
šít, ušít, vyšít, vyšívání, výšivka, za- škaredý, škaredit se, škarohlíd. P.
šít. Všesl. - p. szyć, r. šit’, s./ch. šı ti, szkaradny, r. skárednyj ‘lakomý’ (str.
stsl. šiti. Psl. *šiti (1.os.přít. *šьjǫ) je skarędъ, skarědъ ‘ošklivý’), csl. skarędъ
příbuzné s lit. siū̺ti, gót. siujan, sthn. ‘ošklivý’. Psl. *skarędъ se obvykle spo-
siuwan, angl. sew, lat. suere tv., sti. juje se stisl. skarn ‘špína, hnůj’, stir.
sı ̻vyati ‘šije’, vše z ie. *si͡ū- ‘šít’ (B3, sceirdim ‘vyplivuji’, lat. -cerda (ze
B5) (původně asi jen o šití kůže). Srov. *scerda) ‘lejno’, ř. skō r tv., sti. apa-
:švec, :švadlena, :šev, :šídlo, se- skara- ‘výkaly’, vše k ie. *sker-(d)-
šit. ‘špína, lejno’. Varianta *sk̸er- je v
škádlit, škádlivý, poškádlit. Jen č. Srov- :srát. Srov. :šeredný.
nává se s p. skalować ‘pomlouvat, spí- škarpa hov. ‘příkop’. Z it. scarpa tv. a
lat’ či szczerzyć (zęby) ‘cenit (zuby)’, to asi z germ. *skrap-, *skarp-, ze zá-
ale zůstává bez spolehlivých souvis- kladu, z něhož je i něm. schroff ‘příkrý,
664
škatule škrábat
srázný’. doškolit, proškolit, přeškolit, vyškolit,

škatule, škatulka, škatulkovat, rozška- zaškolit. Stejně jako do jiných slov. ja-
tulkovat. Jako p. szkatuła, r. škatúlka zyků (jen sln. šôla je přes střhn.) pře-
(přes p.), sln. škâtla přejato ze stř- jato z lat. schola, scola z ř. scholē̺
lat. scatula ‘krabička, skříňka’ (asi pro- ‘odpočinek, oddech, volná chvíle; před-
střednictvím lékáren). Sln. šatúlja šlo náška, rozhovor’. Vývoj významu je
přes něm. Schatulle. zřejmý: ‘volná chvíle (ke studiu ap.)’ →
škeble, škeblička. Jen č., asi z nějakého ‘rozprava, (učený) rozhovor’ → ‘místo,
něm.d. Schelbe (srov. střdn. scholpe a kde se vedou učené rozhovory, škola’.
také angl. shell tv.). škopek. Stč. i škop. Ze sthn. scaph tv. a
škemrat, škemravý, vyškemrat. Stč. ške- to přes lat. z ř. skáfē, skáfos ‘lodní du-
brati ‘škemrat, reptat, bědovat’, p. sze- tina, člun; vana, káď’ od skáptō ‘kopu,
mrać ‘bručet, bublat, reptat’, srov. hloubím’. Stejného původu je i r. škaf
i slk. šomrať ‘mručet’. Expr. útvary ‘skříň’. Srov. :skafandr, :batyskaf.
onom. původu, srov. :žebrat. škorně ‘vysoké hrubé kožené boty’. Sln.
šklebit se, škleb, šklebivý, zašklebit se, škôrenj, ch.d. škôrnja. Psl. *skorьn’i tv.
rozšklebit se, rozšklebený, ušklíbnout je odvozeno od *skorьnъ ‘kožený’ od
se, úšklebek, ošklíbat se. Jen č., pří- psl. *skora ‘nevydělaná kůže’. Dále viz
buzné je str. oskolobenije ‘úsměv’, stsl. :kůra, :škára.
sklabiti sę ‘usmívat se’. Psl. *skolbiti škorpion ‘štír’. Přes něm. Skorpion z
(sę), *skelbiti (sę) má obdobu v stisl. lat. scorpiō (gen. scorpiōnis) a to z ř.
skelpa ‘grimasa’, dále je příbuzné stisl. skorpíos, jež je možná odvozeno od ie.
skalpr ‘loď’, střdn. scholpe ‘mušle’, *(s)kerp-, což je rozšířené ie. *(s)ker-
dán. skulp ‘lusk’, vše z ie. *skel-b- od ‘řezat, obdělávat ostrým nástrojem’.
*skel- ‘řezat’. Metaforou přeneseno z škorpit se expr. Slk. škriepiť sa, srov.
původního ‘puklina, štěrbina, něco roz- i č.d. skřipka, škřipka ‘hádka’ (Jg).
štěpeného’ na ‘rozevřená ústa’. Srov. Jsou to expr. útvary, původu asi onom.
:škeble, :skalp. (srov. :skřípat). Není vyloučeno dru-
škobrtat, škobrtavý, zaškobrtnout. U Jg hotné přiklonění k :škorpion.
kobrtati. Viz :ko-1 , druhá část je asi škrábat, škrabat, škrábanec, škraba-
obměnou slova brkati tv. (viz :brkat). nina, škrabka, škrabadlo, škrabák,
K obměně předp. srov. :skomírat. škrabal, naškrábat, oškrábat, poškrá-
škoda, škodný, škodlivý, škodlivost, bat, rozškrábat, seškrábat, vyškrábat.
škodlivina, škůdce, škodit, poško- Hl. škrabać, p. skrobać, r.d. skrobát’,
dit, uškodit, (ne)zaškodit, záškodník. skrábat’, sln. škrabljáti. Psl. *skrabati je
Stejně jako p. szkoda, r. škóda, ch. iterativum (opětovací sloveso) od *sk-
škȍda přejato ze sthn. scado (dnes robiti, to pak je odvozeno od *skre(b)ti
Schade) tv., jež souvisí s ř. askēthē̺s (srov. r. skrestí ‘škrabat, drhnout’).
‘neporušený’ (viz :asketa). Příbuzné je lot. skrabt ‘dlabat, škra-
škola, školka, školní, školský, škol- bat’, střhn. schreffen ‘škrabat’, angl.
ství, školné, školák, školačka, záškolák, scrape, wal. crafu tv., vše od ie.
záškolačka, školitel(ka), školit, školení, *(s)kreb(h)- od *(s)ker- ‘řezat, obdělá-
665
škraboška škudlit
vat ostrým nástrojem’. Srov. :škrob, tvoření it. scarpa ‘střevíc’.

:škorpion. škrtat, škrt, odškrtat, proškrtat, přeškr-
škraboška. Stč. kraboška tv. Obdobné tat, seškrtat, vyškrtat, zaškrtat. U Jg
významy jsou v ch.d. skrabica, škrabica ve významu ‘vrzat, vydávat skřípavý
‘larva’, krabonos ‘maskovaná osoba’, zvuk’ (škrtati na housle, pérem škrtati),
sln.d. krabúlja ‘zámotek larvy’, zřejmě dále ‘bodat, píchat’ a ‘špatně psát’. Pří-
souvisí s :krabice. buzné je sln. škr̷tati ‘vydávat krátké,
ostré zvuky’, dříve i ‘dělat zářezy’. Pů-
škraloup, škraloupek, škraloupovitý.
vod může být onom.-expr. (srov. :škr-
Významově nejblíže stojí sln.d. skor-
kavka, :škrundat), vychází se však
lûp, škralûp, skrlûp aj. ‘smetana (na
také z ie. *(s)kert- od *(s)ker- ‘řezat’,
převařeném mléce)’, ch.d. skȍrūp tv.,
pak by bylo příbuzné :črtat, co do vý-
další příbuzná slova jsou uvedena pod
znamů srov. i :škrábat. Srov. i :škr-
:skořápka. Vychází se z představy ja-
tit.
kési ‘kůry’ či ‘kůže’ sbírané z povrchu
vřelého či již ustáleného mléka. škrtit, škrticí, škrtič, přiškrtit, uškr-
tit, zaškrtit, záškrt. Jen č., příbuzné
škrkavka ‘druh střevního cizopasníka’. však je sln. škr̾t ‘skoupý’, s./ch. škr t,
Již u Jg vedle škrkavice. Nejspíš od mak. škrt tv. (srov. i ob. škrt ‘skoupý
onom. škrkati ‘škrundat, krkat, kru- člověk’). Etymologie přichází v úvahu
čet ap.’, ale i ‘drápat, trhat’. Srov. stejná jako u předchozího :škrtat,
:škrundat, :škrtat, :skřehotat ap. zde ovšem s větší pravděpodobností
škrob, škrobový, škrobnatý, škrobárna, druhé možnosti (‘škrtit’ = ‘zařezávat
škrobárenský, škrobárenství, škrobit, (do kůže ap.)’).
škrobený, naškrobit, vyškrobit. Sln. škrundat ob. expr. Onom. původu, srov.
škrôb, ch. škrȍb, s. skrȍb. Psl. *sk- :škrkavka, :škrkat.
robъ nemá jednoznačný výklad. Spo- škubat, škubavý, škubánky, oškubat,
juje se s lit. skrèbti ‘tuhnout, schnout’ uškubnout, vyškubnout, zaškubat. P.
(Ma2 , HK), jež se dále vyvozuje z ie. skubać, r.d. skubstí, sln. skúbsti ‘drápat,
*(s)kerb(h) ‘ohýbat (se)’, ale vzhledem párat’. Psl. *sku(b)ti (1.os.přít. *skubǫ,
k tomu, že původní význam sln. (a odtud nový inf. *skubati) je příbuzné s
pravděpodobně i psl.) slova je ‘kaše z lit. skùbti ‘pospíchat’, lot. skubināt ‘po-
(kukuřičné) mouky’, lze uvažovat i o hánět’, gót. af-skiuban ‘odehnat’, něm.
odvození z psl. *skre(b)ti ‘škrabat’ (viz schieben ‘sunout, strkat’ (srov. :šíbo-
:škrábat). Původní význam by pak vat), vše od ie. *skeubh- ‘dělat krátké,
byl ‘co je naškrabáno, namleto’. Již u prudké pohyby’.
Jg je škrobený ve významu ‘strojený, škudlit expr. ‘přepjatě šetřit, skrblit’,
upjatý’, vedle toho i ‘skoupý’, srov. i škudlil, naškudlit. Příbuzné je slk. vy-
dnešní škrob ‘skrblík’. Tento poslední škudlý ‘vyhublý’, r. skúdnyj ‘skrovný,
význam vznikl asi expr. přetvořením chudý, nuzný’, s./ch. òskudan ‘chudý’,
základu, který je právě v :skrblík. csl. skǫdъ tv. Psl. *skǫdъ se spo-
škrpál ob. expr. ‘stará nevzhledná bota’. juje s lot. š edēns ‘tříska’, sthn. scin-
Dříve škarpál, škrbál (Jg). Expr. pře- tan ‘drát, odlupovat’, av. sčandayeiti
666
škuner šlapat
‘láme’, vše od ie. *(s)ke(n)d- ‘odlu- tv. od schlagen ‘bít, udeřit’ (příbuzné je
povat, odštěpovat’. Pravděpodobná je kniž. angl. slay ‘zabít’). Co do významu
spojitost se :štědrý. srov. :hit.
škuner ‘rychlá plachetní loď’. Z am.- šlahoun. Dříve i ‘jistý řemen v postroji’,
angl. schooner tv., původně scooner ‘tlustá větev, k níž se přivazují vory’
(poprvé r. 1713 v Gloucesteru v am. a ‘příčný trám’ (Jg), což by mohlo
státě Massachussetts), a to asi od ukazovat na souvislost s r.d. sljágá,
angl.d. scon, scoon ‘rychle klouzat’. slegá ‘tenké, dlouhé břevno’. Psl. zá-
škvára ‘spečené, pórovité kusy popela’, klad *slęg- (B7) se pak spojuje s lit.
škvárový. Novější, od :škvařit. U Jg sleñksnis ‘práh’, další souvislosti jsou
jen pl. škváry ‘věci na nic, haraburdí’. málo jasné. Spojení se :šlehat by pak
škvařit, škvár, škvarek, škvarkový, bylo lid. etym. (Ma2 ).
přiškvařit (se), rozškvařit, seškvařit, šlacha, šlachovitý. Jen č., nejasné. Snad
uškvařit, vyškvařit. Stč. skvřieti, škvři- souvisí se :šlahoun, srov. u Jg šlacho-
eti, hl. škrěć, p. skwarzyć, r.d. skvára, vitý i šlahovitý.
škvára ‘škvarky’, sln. cvréti, ch. cvrijêti, šlajfka nář. ‘kravata’. Z něm. Schleife
csl. raskvrěti ‘rozpustit’ (srov. i stč. ro- ‘smyčka, vázanka’, varianty k Schlaufe
zeskvřieti (sě) ‘roztát, rozplynout se’). ‘smyčka’. Jiné je šlajfky ‘brusle’ od
Psl. *skverti (B8) nemá jasný původ, něm. schleifen ‘smýkat, bruslit’.
snad onom.-expr. na základě zvuku při šlajsna slang. ‘propust, splav’. Z něm.
škvaření sádla (srov. p. skwierczeć ‘pís- Schleuse tv. a to ze střlat. sclusa,
kat, syčet’ i doklad z Jg máslo škvařené exclusa ‘přehrada, jez’ od lat. exclūdere
škvrčí ). Podobné expr. útvary jsou (příč. trp. exclūsus) ‘nevpustit, zame-
v :škvrně, :scvrknout se, :škvor, zit, odříznout’ z :ex- a claudere ‘zaví-
srov. i :skvrna. rat’. Srov. :exkluzivní.
škvíra, škvírka. Novější, u Jg nedolo- šlak ob. ‘mrtvice’. Již od střední č. Z
ženo. Snad od škeřiti se ‘rozpukávat se, něm. Schlag ‘rána, úder, mrtvice’ od
křivit pusu’, varianty k :štířit se tv. s schlagen ‘bít, udeřit’. Srov. :šlágr,
přikloněním k -vír-, které je v svírat, :šlehat.
otvírat ap. ( :-vřít). šlamastyka hov. expr. Z rak.-něm. Schla-
škvor. Jen č. Asi onom. původu (k po- mmastik, něm. Schlammasel a to z jidiš
dobným názvům srov. :brouk, :chro- schlemasl, schlimasl ‘smůla, neštěstí’,
bák ap.), srov. :škvařit, :škvrně, složeného asi z něm. schlimm ‘špatný’
:skřivánek. a jidiš mas(e)l ‘štěstí’ z hebr. mazzal
škvrně. Dříve i o malém prasátku. Asi ‘šťastná náhoda’.
od onom. základu, srov. :mrně, :vr- šlapat, šlapací, šlapadlo, šlapka, šlápota,
nět a :škvařit, :škvor. došlápnout, došlap, našlapat, našlapo-
škytat, škytnout, škytavka. Přesmykem vat, nášlapný, obšlápnout, pošlapat,
ze :štkát (nář. štikat) ze stč. ščkáti, prošlapat, přešlapovat, přešlap, při-
ščikati. šlápnout, rozšlapat, sešlapat, ušlapat,
šlágr ‘(dočasně) velmi populární pís- vyšlapat, zašlapat. R. šlëpat’ ‘pleskat,
nička, módní novinka’. Z něm. Schlager šlapat, čvachtat’, sln. šlépati ‘luskat
667
šlauch šmak
prsty’, b. šljápam ‘plácám, tluču’. Pů- loudat se’, jež souvisí se slovy uvede-
vod je jistě onom., původně ‘plácat’, nými pod :sledovat. Původ asi ve stu-
potom ‘pleskavě jít’. Podobné, elemen- dentském slangu.
tárně příbuzné útvary jsou v angl. šlépěj. Stč. i šlápějě. Od :šlapat.
slap ‘plácat, pleskat’, něm. schlappern šlichta expr. ‘řídké, špatné jídlo’. Pů-
‘mlaskat’. vodně ‘tkalcovské mazadlo z mouky’.
šlauch ob. ‘hadice’. Z něm. Schlauch tv., Z něm. Schlichte tv., jež je příbuzné s
jež asi souvisí s :lyže. něm. schlecht ‘špatný’, původně ‘rovný,
šle. Stč. ‘koňský postroj; biskupský hladký, jednoduchý’. Souvisí se :sliz.
plášť’. P. szla ‘popruh’, szelki ‘šle’, r. šlofík ob. expr. ‘krátký (odpolední) spá-
šlejá ‘popruh’. Přejato z nějakého tvaru nek’. Z něm. Schlaf ‘spánek’ od schla-
blízkého sthn. silo ‘řemen v postroji’ fen ‘spát’. Viz :slabý.
(něm. Siele), jež dalo zsl. *sьl’-. Něm. šlohnout ob. ‘ukrást’. Asi od :šlehat,
slovo vychází z ie. *sei- ‘vázat; řemen’, srov. štípnout tv. Někteří spojují s rom-
z něhož je i :síť. ským lohe ‘kradené zboží’.
šlehat, šlehaný, šleh, šlehač, šlehačka, šlukovat hov. ‘vtahovat kouř při kou-
našlehat, ošlehat, prošlehnout, rozšle- ření’, šluk. Z něm. schlucken ‘polknout,
hat, sešlehat, ušlehat, vyšlehnout. Jen hltat’, jež asi souvisí s naším :lkát.
č., dříve i šlahati, šlohati (Jg). Nej- šlupka. Viz :slupka, expr. š- možná
spíš převzetí ze střhn. slahen ‘bít, podle :šupina.
tlouci, šlehat’ (něm. schlagen tv.). šlus ob. expr. ‘konec’. Z něm. Schluss tv.
Srov. :šlágr, :šlak. od schliessen ‘uzavřít, ukončit’, jež sou-
šlechta, šlechetný, šlechetnost, šlechtic, visí s :klíč.
šlechtična, šlechtický, šlechtit, šlechti- šmahem přísl. hov. ‘úplně, veskrze, na-
tel(ka), šlechtitelský, šlechtitelství, vy- jednou’. Asi od smah, šmah ‘spálení,
šlechtit, ušlechtilý. Stč. též ve významu spálenina’, viz :smahnout. Ze spojení
‘ušlechtilost, urozenost’. Stejně jako p. jako nepřítel všecko šmahem pálil, šma-
szlachta tv. přejato ze střhn. slahte, hem vypleniti, šmahem všecko hoří ap.
(ge)slehte ‘rod, původ, kmen’, jež sou- se přeneslo i na jiné druhy zkázy (povo-
visí se schlagen ‘bít, tlouci’ (společným deň všecko šmahem poplenila, housenky
významem je ‘vyvíjet se určitým smě- všecko šmahem ožraly) (Jg), až se vý-
rem’). V č. a p. přeneseno na rodové znam generalizoval v dnešní podobě.
šlechtictví, které do té doby u Slovanů šmajdat hov., šmajdavý. U Jg jen šmajda
bylo neznámé. a sloveso šmajťhati, vedle šmaťhati,
šlejška, slejška ‘šiška (ke krmení hus); šmatlati. Varianta k :šmaťhat.
tlustá nudle’. Dříve i slejžky, slížky a šmajchlovat se ob. expr. ‘lísat se, maz-
nezdrobnělé slíž (Jg). Od :sliz. lit se’. Z něm. schmeicheln ‘licho-
šlem ‘hlen, vazká látka, sliz’. Z něm. tit, pochlebovat’, jež asi souvisí se
Schleim ‘sliz, hlen’, viz :slimák. :šminka.
šlendrián hov. expr. ‘nepořádek’. Z něm. šmak ob. expr. ‘chuť’, šmakovat, poš-
Schlendrian a to latinizující příp. - máknout si. Z něm. Geschmack ‘chuť’,
iān(us) od schlendern ‘lajdat, courat, schmecken ‘chutnat’, jež má mimo
668
šmatat šmrnc
germ. jazyky příbuzenství snad jen v :míhat se. Viz i :kmitat.

lit. smagùs ‘příjemný’. šminka hov. ‘líčidlo’, šminkovat (se). Z
šmatat ob. Již stč. Expr. varianta k něm. Schminke a to asi k střhn. schme-
:hmatat, srov. :chmatat a :šmát- ichen ‘hladit, natírat’ od ie. *smē(i)-
rat. ‘mazat, hladit’. Srov. i :šmajchlovat
šmaťhat ob. expr. U Jg i šmatlat (již se, :šmíra.
stč.), šmiťhat, šmajťhat. Expr. útvary, šmíra hanl. ‘špatná divadelní společnost’.
jejichž etymologizace je těžko možná. Z něm. Schmiere tv. a to od schmieren
Lze srovnat s :šmatat i :šmátrat, ‘mazat, čmárat’, od toho pak ‘špatně
vložené -h- mají i další slovesa označu- psát’ a ‘dávat špatně napsané hry’. K
jící vadnou chůzi - :belhat se, :kul- původu srov. :šminka.
hat. šmirgl ob. ‘smirek’. Z něm. Schmirgel
šmátrat ob. expr., zašmátrat. Někdy se z it. smeriglio a to od střř. (byzant.)
spojuje s r. smotrét’ ‘dívat se, hledět’ smerí tv., vedle ř. smýris, smíris (viz
(HK), ale spíš to bude expr. útvar srov- :smirek).
natelný se :šmatat, :šmaťhat, srov. šmírovat ob. hanl. ‘(potají) pozorovat,
i :šátrat. sledovat’, šmírák. Z něm. arg. Schmiere
šmejd ob. hanl. ‘bezcenná věc, brak; ni- stehen ‘dávat pozor, hlídat’ z jidiš
čema’. Dříve ‘drobné věci ze železa, schmire ‘hlídání, stráž’ z hebr. še mīrah
mosazi ap.’ (Jg). Z něm.st. Schmeid tv. tv.
(srov. Geschmeid ‘šperk’) od schmie- šmodrchat hov. expr., šmodrcha, zašmod-
den ‘kovat’. rchat. Expr. útvar vzniklý snad spoje-
šmejdit ob. expr. ‘čile pobíhat, slídit’, ním :motat a :drchat, další etymo-
prošmejdit. Expr. útvar srovnatelný se logické vývody jsou u takovýchto expr.
:šmajdat, lze však uvažovat i o souslov nemožné.
vislosti se :šmejd, starším č. šmejd- šmolka ‘modré barvivo k bělení prádla’.
líř, šmejdýř ‘kdo prodává drobné, bez- Z něm. Schmalte tv. z it. smalto (viz
cenné věci’ (takoví obchodníci byli čilí :smalt).
a vtíraví). Možná, že na sebe oba zá- šmouha, šmouhatý, šmouhovatý. P.
klady vzájemně působily. smuga ‘pás, pruh’, r.d. smúga ‘temná
šmelit ‘nelegálně obchodovat s nedo- skvrna, pruh’, sln. smúga ‘čára’. Psl.
statkovým zbožím’, šmelina, šmelinář, *smuga nemá jistý původ. Je-li pří-
šmelinářský, šmelinářství, vyšmelit, za- buzné r. smúglyj ‘tmavohnědý’, lze
šmelit. Východiskem je asi něm.d. spojit se střhn. smouch ‘kouř’, angl.
Schmeller ‘lakomec, darebák, podvod- smoke, ir. múch tv., arm. moyg ‘tmavý,
ník’, jež souvisí s něm. schmälen ‘zužo- hnědý’, vše z ie. *(s)meug(h)- ‘kouř’.
vat, snižovat, kárat’. Původní význam slov. slova by pak byl
šmidlat. Onom.-expr. původu, srov. ‘pruh kouře, pruh kouřové barvy’.
:fidlat. šmrdolit ob. expr. ‘rychle a povrchně dě-
šmiknout hov., přešmiknout, odšmik- lat’. Expr. obměna k :mrdat.
nout, ušmiknout. Od citosl. šmik, jež šmrnc ob. expr. ‘švih, půvab’. Od citosl.
asi souvisí s nář. mikati se, varianty k šmrnc, vyjadřujícího švihnutí, plesk-
669
šmudla šos
nutí. tek’.
šmudla hov. expr. ‘špinavý, nepořádný šňůra, šňůrka. Stč. šnóra, u Jg i šnůra,
člověk’, šmudlat, ušmudlat, ušmud- šnora, šňora. Ze střhn. snuor tv. (dnes
laný. Od něm. schmuddeln ‘umazat, Schnur) od ie. *(s)ner- ‘kroutit, vi-
ušpinit’, jež zřejmě souvisí se Schmutz nout’. Srov. :šněrovat, :šňořit.
‘špína’. šnytlík ob. ‘pažitka’. Z něm. Schnittling,
šmuk zast. ‘šperk, ozdoba’. Z něm. Schnittlauch, složeného ze Schnitt ‘řez’
Schmuck tv., jež souvisí se schmiegen (od schneiden ‘řezat’) a Lauch ‘pórek’.
‘přivinout se’ (asi ‘ozdoba, která těsně Motivací názvu je asi to, že z jed-
přiléhá’), to pak je asi příbuzné s naším noho trsu pažitky lze opakovaně naře-
:smýkat. závat potřebné množství jako přísadu
šnaps zast. ob. ‘kořalka’. Z něm. Schnaps do jídla. Srov. :ošlejch.
tv., což je původem dněm. slovo ozna- šodó ‘horká pěna ze šlehaných žloutků
čující ‘lok, polknutí’, srov. i něm. a vína’. Z fr. chaudeau tv. z vlat. *cal-
schnappen ‘chňapat, lapat vzduch, za- dellum ‘horká polévka’ od lat. calidus
padnout (o záklopce)’. Onom. původu. ‘horký’. Srov. :kalorie, :šofér.
šnek, šnečí, šnekovitý. Z něm. Schnecke šofér, šoférka, šoférský, šoférovat. Přes
tv., jež zřejmě souvisí se sthn. sna- něm. Chauffeur z fr. chauffeur tv., pů-
hhan ‘plazit se’. Příbuzné je angl. snake vodně (a ještě i dnes) ‘topič’. Vývoj vý-
‘had’. znamu ‘topič’ → ‘řidič’ vyšel ze spojení
šněrovat, šněrovací, šněrovačka, šněro- chauffeur de locomotive ‘topič (a řidič)
vadlo, sešněrovat, zašněrovat. Z něm. na lokomotivě’. Fr. slovo je odvozeno
schnüren, případně již střhn. snüeren, od chauffer ‘topit’ z vlat. *cal(e)fāre
dále viz :šňůra. tv. za lat. calefacere ‘oteplovat, zahří-
šnorchl slang. ‘potápěčská trubice k dý- vat’ z lat. kořene cal- ‘teplý’ (srov.
chání pod vodou’. Z něm. Schnor- :kalorie, :šodó) a facere ‘dělat’ (srov.
chel tv., což je moderní slovo utvořené :-fikace).
obměnou severoněm. Schnorgel ‘nos, šohaj. Viz :šuhaj.
pusa, huba’, schnorgeln ‘hlasitě dýchat šok, šokovat, šokující. Z angl. shock (jako
nosem’. Souvisí se schnarchen ‘chrápat, lékařský termín od 19. st.) a to z fr.
skřípat’. choc ‘úder, srážka’ (původně ve vojen-
šňořit (se) expr. ‘fintit se’, vyšňořit se. ském významu) od choquer ‘vrazit’ asi
Nejspíš z něm. (ver)schnörkeln ‘(pře- onom. původu.
mrštěně) zdobit’ s přikloněním k šňora šolichat ‘(lehce) hladit; povrchně dělat’.
‘šňůra, tkanice’. Již u Jg ve významu ‘třít, hladit’. Expr.
šňupat ‘vtahovat nosem’, šňupací, šňu- útvar nejasného původu, ve druhé části
pavý. Z něm. schnupfen, jež patří spolu lze spatřovat základ lich-, který je v
s schnauben ‘supět, funět’, schnaufen :lichotit, případně :lichý.
tv., schnüffeln ‘čenichat’ do skupiny šortky. Z angl. shorts tv. od short
germ. onom. slov. na sn-. Ob. šnuptychl ‘krátký’, vlastně ‘uříznutý’, jež souvisí
‘kapesník’ je z něm. Schnupftüchel, ve se shear ‘střihat’, od ie. *(s)ker- ‘řezat’.
druhé části je zdrobnělina od Tuch ‘šá- šos ‘cíp kabátu’, šosatý, šosák, šosácký. Z
670
šošolka špagát
něm. Schoss ‘klín, lůno, cíp, podolek’. není třeba předpokládat.

Obvykle se spojuje se schiessen ‘stří- šourat se, šouravý, přišourat se, odšou-
let, vyrážet, pučet’, i když významová rat se. Expr. původu, srov. :courat i
souvislost není bez problémů. :šoupat, :šoulačka.
šošolka. Viz :šešule. šourek ‘kožní vak, v němž jsou uložena
šot ‘krátký filmový či televizní snímek’. Z varlata’. U Jg šour, šourek i ‘měšec’.
angl. shot tv., vlastně ‘střela, vrh, šleh Jen č., málo jasné. Je i r.d. šúra ‘vulva’.
ap.’, od shoot ‘střílet’. Srov. :čutat, šoustat vulg. ‘souložit’. Ve starší č. ‘smý-
:šos. kat sem a tam, drbat, třít’ (k podob-
šotek ‘domácí skřítek’. Dříve i šetek nému vývoji významu srov. :mrdat,
(Jg). Málo jasné. Srovnává se s :po- :šukat). Onom.-expr. slovo, srov. na
šetilý, ale i to je temné. jedné straně :šoupat, na druhé :šus-
šotolina ‘drobný štěrk’. Z it. ciotolo tit.
‘štěrk’ od něm. Schutt ‘suť’ od schüt- šovinismus ‘jednostranné přeceňování
ten ‘sypat, lít’. předností vlastního národa, pohlaví ap.
*šoufek ob. expr. (dělat si šoufky ‘dě- a fanatické hájení jeho zájmů’, šo-
lat si legraci’). K ob. zast. šouf(ek) vinista, šovinistka, šovinistický. Z fr.
‘(větší) naběračka’ (srov. i mor. :šu- chauvinisme, původně ‘fanatická láska
fan tv.) z něm.d. schufen tv., jež sou- k vlasti’, podle napoleonského vlaste-
visí se Schaufel ‘lopata’. Původ rčení neckého granátníka N. Chauvina, který
neznámý. se stal ústřední postavou hry bratří Co-
šoufl přísl. ob. ‘špatně, nevolno’. Z jidiš gniardů Tříbarevná kokarda (1831).
schophel ‘mizerný, špatný’ (něm. scho- špacír ob. zast. ‘procházka’, špacírovat. Z
fel ‘skoupý’) a to z hebr. šāfāl tv. něm. Spazier tv. od spazieren ‘prochá-
šoulačka slang. ‘(při lovu) chůze poma- zet se’ a to buď z it. spaziare, či přímo
lým, plíživým krokem’. Od šoulat se z lat. spatiārī tv. od spatium ‘prostor,
(již stč. šúlati sě ‘těkat, potulovat se, místo’.
šourat’) expr. původu. Srov. :šourat špaček. P. szpak, jinde slova z původ-
se, :šoupat, :šoustat. ního psl. *skvorьcь onom. původu (viz
šoulet ‘vařený hrách s kroupami a ma- :skorec). Asi zsl. převzetí ze střhn.
sem’. Z jidiš schollet ‘šábesová po- spaz, spatze ‘vrabec’, jež souvisí s angl.
lévka’. sparrow tv. Ve významu ‘dřevěný špa-
šoupat, šoupnout, šoupátko, šoupálek, líček na obou stranách přiříznutý do
ošoupat, odšoupnout, pošoupnout, pro- špičky’ (dětská hračka) je možná vý-
šoupat, přešoupnout, přišoupnout, roz- chozí špalíček, které se přichýlilo ke
šoupnout se, vyšoupnout, zašoupnout. špaček (při odpálení létá), sem patří i
Jen č. Patří do skupiny onom.-expr. tlouci špačky ‘podřimovat, klímat’. Me-
slov označujících šoupavé pohyby, su- taforou pak bylo přeneseno asi i na
nutí ap. (srov. :šoustat, :šourat se, ‘nedopalek doutníku’ a ‘zbytek tužky’
:šoulačka). Bezprostřední souvislost s (HK, jinak Ma2 ).
něm. schieben ‘sunout, strkat’, Schub špagát ob. ‘provaz’. Z něm. Spagat tv.
‘šoupnutí, strčení’ či převzetí z něm. z it. spaghetto, což je zdrobnělina od
671
špagety špendlík¹
spago tv., jehož původ není jistý. Srov. taková generalizace významu ve slov.
:špagety. se nezdá pravděpodobná.
špagety. Přes něm. Spaghetti z it. špeditér ob. ‘kdo stěhuje nábytek’, špe-
spaghetti, doslova ‘provázky’, od spago ditérský. Z něm. Spediteur z it. spedi-
‘provaz’ (viz :špagát). tore tv. od spedire ‘odesílat’ z lat. ex-
špachtle ‘nářadí k roztírání, uhlazování pedīre ‘vypravit, připravit’ (viz :expe-
(barvy, sádry ap.)’. Z něm. Spachtel dice).
tv. z dřívějšího Spatel a to z lat. spa- špehovat, špeh, špehýrka. Již stč. Ze
tula ‘(malá) lopatka, měchačka’, což střhn. spehen tv., jež stejně jako angl.
je zdrobnělina od spatha z ř. spáthē spy tv. vychází z ie. *spek̸- ‘pozoro-
‘krátký, široký meč; tkalcovská hůlka’. vat, sledovat’, od něhož je i lat. specere
Srov. :špalír. ‘pozorovat’ (srov. např. :spektrum) i
špajz ob. Z něm. Speise ‘jídlo, pokrm’. ř. skopéō tv. (srov. :-skop). Srov. i
Dále viz :spíž. :špion.
špalda ‘druh pšenice’. Dříve též špalta špejchar zast. ‘sýpka’. Z něm. Speicher
(Jg). Jde zřejmě o převzetí z něm. tv. a to z pozdnělat. spīcārium ‘obil-
(střhn. spelte, spelze), případně lat. nice’ od spīca ‘klas’.
(pozdnělat. spelta, střlat. spelda), ale špejle, špejlička. Dříve špejl, špíl, špej-
podrobnosti převzetí ani vzájemný lek, špílek (Jg). Z něm. Speil tv., pů-
vztah germ. a lat. slov a jejich původ vodně dněm. slova, jež vychází z ie.
nejsou jasné. *spēi- ‘špičatý’. Srov. i :špice, :špíz.
špalek, špalík, špalíček. Jen č. (již stč.), špek, špekový, špekáček, expr. špekoun. Z
nejasné. Snad nějak souvisí s něm. spal- něm. Speck tv., jehož původ není jistý.
ten ‘štípat’. Srov. :špikovat.
špalír ‘dvě řady lidí tvořící uličku’. Z špeluňka ob. ‘malá, nevzhledná míst-
něm. Spalier tv., původně ‘dřevěná nost; malá, špatná krčma’. Přes něm.
podpěra (pro mladé stromky a rost- Spelunke tv. z lat. spēlunca ‘jeskyně,
liny)’, z it. spalliera ‘podpěra, ramenní doupě’ z ř. spē̺lynx ‘jeskyně’ od spéos
opěrka, řada lidí’ od spalla ‘rameno, tv. Srov. :speleologie.
podpěra’ a to z lat. spatula ‘malá lo- špenát, špenátový. Dříve též špinát, špi-
patka, měchačka’ (dále viz :špachtle). nák. Z něm. Spinat a to přes it. espi-
špás hov. ‘žert, legrace’, špásovat, pošpá- nace, případně šp. espinaca, z ar. is-
sovat si, zašpásovat. Z něm. Spass tv. fināǧ, isfānāh z per. ispanāh, aspannah
a to z it. spasso tv. od spassare ‘krátit tv.
si čas, obveselovat’ z vlat. *expassāre špendlík1 ‘spínací pomůcka’, špendlí-
od lat. expandere (příč. trp. expassus) kový, špendlit, přišpendlit. Ze střhn.
‘roztahovat, otvírat’ (viz :expanze). spendel, spenel tv. a to přes sthn. spe-
špatný, špatnost, pošpatnět. P. szpetny nula ‘jehla, špendlík’ z lat. spīnula, což
‘ošklivý, ohavný, nemravný’, ukr. je zdrobnělina od spīna ‘trn, bodlina;
špétyty ‘hanobit, plísnit’. Málo jasné. páteř’. Ma2 myslí na střhn. převzetí ze
Někteří uvažují o převzetí ze střhn. spat stč. spinadlo ‘spona’, což je málo prav-
(něm. Spat) ‘nádor na koňské noze’, ale děpodobné, i když hlásková podoba k
672
špendlík² šplecht
takovým domněnkám opravňuje. od něm. sich spitzen ‘nedočkavě čekat,

špendlík2 ‘druh slívy’. Ze střhn. spene- číhat’ přenesením od spitzen ‘špičatit’
linc, spinlinc tv. (dnes Spilling), jehož (vlastně ‘špičatit uši’), viz :špice.
původ není jistý. Vzhledem k tomu, že špička. Viz :špice.
něm. slovo někde označuje i ‘trnku’, špikovat ‘prokládat špekem’, prošpiko-
je možné vyjít ze sthn. spenula ‘jehla, vat. Z něm. spicken tv. od Speck (viz
špendlík’ (podle ostrých trnů). Viz :špek).
:špendlík1 . špína, špinavý, špinavost, špinit, našpi-
šperhák ob. ‘paklíč’. Z něm. Sperrhaken nit, pošpinit, ušpinit, zašpinit. Stč. i
tv. ze sperren ‘zavírat, zamykat’ a špina. Jen č., nejasné. Spojení s ř. pínos
Haken ‘hák’ (srov. :hák). tv. (Ma2 ) ani s :pěna (HK, Jg) nejsou
šperk, šperkový, šperkovnice. Již stč., přesvědčivá.
ne zcela jistého původu. Asi ze střhn. špion, špionka, špionský, špionáž, špi-
sparke ‘jiskra’ (srov. angl. spark ‘jiskra’ onážní. Z něm. Spion tv. z it. spi-
i ‘drobný drahokam, malé třpytivé tě- one ‘zvěd, pozorovatel’, což je zveličelé
lísko’). Slovo je původu dněm., dále jen jméno (příp. -one) od spia ‘špeh’ od
ve staré angl. a niz., další souvislosti spiare ‘špehovat’ a to z germ. (srov.
nejisté, možná onom. původu (od pras- něm. spähen tv. a odtud :špehovat).
kání dřeva). špiritus ob. ‘líh’. Z něm. Spiritus tv.,
špetka. P. sczczypta, r. ščepót’ ukazuje, vedle ‘dech, duch, život’, z lat. spīri-
že pro naše slovo je třeba vycházet tus ‘dech, duch, vzduch’ (viz :spiritis-
asi z psl. *ščьpъtъka, jež by dalo pra- mus). Význam ‘líh, alkohol’ se vyvinul
videlně *štpetka (B6, C3), zjednodu- v řeči alchymistů (od 16. st.) a ozna-
šením špetka. Málo pravděpodobný je čoval destilací vzniklý ‘duch’ kapaliny,
přesmyk ze *štipka či *štěpka (tak HK, zvláště vína (střlat. spiritus vini ‘líh’).
Ma2 ). V každém případě souvisí se špitál hov. ‘nemocnice’. Z něm. Spital tv.
:štípat, vlastně ‘co se uštípne dvěma a to ze střlat. hospitale ‘příbytek pro
či více prsty’. Viz i :ždibec. pocestné, nemocné, chudé ap. (zvláště
špice, špička, špičatý, špičkový, špič- v klášteřích)’, lat. (cubiculum) hospi-
kovat, špičák, špičatět, špičatit, za- tāle ‘hostinský pokoj’ od hospes (gen.
špičatit. Ze střhn. spitze tv. od ie. hospitis) ‘host’. Srov. :hospitalizovat,
*(s)pēi- ‘špičatý; zašpičatělé dřevo’. :hotel, :hospic.
Špička ‘mírná opilost’ je z něm. Spitz špitat, špitnout. Za původní špetat, špet-
tv. (od 16. st.) stejného původu jako nout (již stč.), což je varianta k :šep-
Spitze (zde asi ve významu ‘začá- tat, šeptnout. Jiná vokalizace jerů (B6)
tek (opilosti)’). Srov. :špicl1 , :špicl2 , vychází asi z l-ového příč. *šьpъtlъ,
:špejle, :špíz. které dalo náležitě špetl.
špicl1 hov. ‘druh psa’. Oficiálně špic z špíz ob. ‘kousky masa proložené cibulí ap.
něm. Spitz podle špičatého čenichu a a upečené na rožni, ražniči’. Z něm.
špičatých uší. Viz :špice. Spiess ‘rožeň, kopí’ od stejného zá-
špicl2 hov. ‘udavač, tajný’, špiclovat. Z kladu, který je v :špice, :špejle.
rak.-něm. Spitzel za něm. arg. Spitz tv. šplecht ob. expr. ‘povídání, brebt, kle-
673
šplhat šramotit
veta’. Od staršího šplechtat ‘žvanit, po- Stč. šprýmovati ‘žertovat, nevhodně

vídat’ a to od šplechat (viz :šplíchat). mluvit’ ze střhn. springen ‘skákat, tan-
šplhat, šplh, šplhavý, šplhadlo, sešplhat, čit’ (význam asi od subst. springer ‘ta-
vyšplhat, expr. šplhnout si, šplhoun. Jen nečník, kejklíř’, z něhož je stč. šprymýř,
č. Asi expr. přetvoření základu, který srov. doklad jeden kejklíř a šprymýř u
je v :plouhat, :plíhat, :plazit se, Jg).
vlastně ‘lézt (vzhůru)’. K podobnému špulit ‘zaokrouhlovat a vysunovat do-
expr. š- srov. :šplíchat. předu rty’, našpulit, vyšpulit. Dříve i
šplíchat, šplouchat, šplíchnout, šplouch- špoulit, asi expr. obměna :poulit.
nout, vyšplíchnout. Dříve i špláchat, špulka hov. ‘cívka’. Z něm. Spule tv., jež
šplechat, šplounat (Jg). Nejspíš expr. souvisí se spalten ‘štípat’ (srov. :špa-
obměna :-pláchnout, k předsunutému lek).
š- srov. :šplhat. špumprnádle zast. ob. expr. ‘žertovné
šponovat ob. ‘napínat’, špona, šponovky kousky’. Údajně z něm. Spompernadeln
‘dlouhé přiléhavé kalhoty (na lyže)’, ‘okolkování, cavyky’, jež se vykládá z
našponovat, vyšponovat (se). Z něm. it. (Ma2 ).
spannen tv., jež souvisí s :pnout. špunt hov. ‘zátka’, ob. expr. ‘malé dítě’.
šprajcovat se ob. ‘vzpírat se’, šprajc. Stč. špunt ‘zátka, otvor pro zátku’.
Z něm. sich spreizen tv., jež sou- Ze střhn. spunt (dnes Spund) a to asi
visí se spriessen ‘pučet, vyrážet’ (srov. přes it. spunto tv. z lat. expūnctum
:šprot). ‘propíchnutý (otvor)’, což je původem
šproch zast. ob. ‘řeč, povídačka’. Z něm. příč. trp. od expungere ‘propíchnout’ z
Sprache ‘řeč’ od sprechen ‘mluvit’ :ex- a pungere ‘bodat, píchat’. Srov.
(srov. angl. speak tv. se ztrátou -r-) a :punkce, :puntík.
to asi od stejného onom. kořene jako šrafovat, šrafovaný, vyšrafovat. Přes
:pražit. něm. schraffieren z it. sgraffiare ‘škra-
šprot ‘mořská rybka příbuzná sledi’. bat, vrývat, rýsovat’ (dále viz :sgra-
Z něm. Sprotte (původu dněm.), jež fito, :graffiti).
zřejmě souvisí s něm. Spross ‘výhonek, šrajtofle ob. expr. ‘peněženka, náprsní
potomek’ (původně o různých malých taška’. Z něm. Schreibtafel, původně
rybách, mladých sledích ap.). ‘tabulka na psaní’, ze schreiben ‘psát’
šprtat (se) slang. ‘učit se (nazpaměť), a Tafel ‘tabulka’ (zapisovaly se na ni
dřít’, šprt, našprtat se. Ve starší č. výdaje).
‘napadat na jednu nohu’ (Jg), nářečně šrám. Z něm. Schramme tv., jež je pří-
i ‘hrabat, cvrnkat ap.’ (Ma2 ). Slovo buzné s psl. *kroma ‘okraj, hrana’ (viz
expr.-onom. původu. :kromě, :skromný, :chromý).
šprťouchlata (pl.) ob. expr. ‘legrace (z šraml ‘malý smyčcový soubor s doprovo-
někoho druhého)’. Expr., etymologicky dem kytary a tahací harmoniky’. Podle
těžko analyzovatelný útvar. Druhá část vídeňského kapelníka J. Schrammela (†
slova jeví podobnost s :poťouchlý. 1893).
šprým, šprýmař, šprýmařský, šprý- šramotit, šramot, pošramotit. Hl. šru-
movný, šprýmovat, zašprýmovat si. mić, šrumotać tv. Onom. útvar, vari-
674
šraňky štajgr
anta k staršímu chramotiti, chramos- Zdrobnělina od něm. Schrot ‘šrot, drť’

titi ‘chrastit, šramotit’ (srov. :chras- od schroten ‘drtit, sekat’. Viz :šrot1 ,
tit). Přiklonění k :šrám je patrné u :šrot2 .
pošramotit (pověst ap.). štáb ‘sbor vyššího vojenského velitele;
šraňky ob. ‘závory’. Z něm. Schranke ‘zá- (dočasná) skupina spolupracovníků’,
vora, zábradlí’, jež souvisí se schräg štábní. Z něm. Stab ‘hůl’, od 17.
‘šikmý, kosý’ a také Schrank ‘skříň’. st. ‘sbor vyšších důstojníků (vojska)’
šrapnel ‘dělová střela, která se před dona základě představy hole (žezla ap.)
padem roztrhne’. Přes něm. Schrapnell jako symbolu moci. Srov. i angl. staff
z angl. shrapnel tv. podle vynálezce ‘hůl, žezlo’ i ‘štáb, personál, (učitelský)
této střely, angl. generála H. Shrapnela sbor’.
(1761-1842). šťabajzna ob. expr. ‘pěkná žena’. Dříve i
šrot1 ‘nahrubo umleté zrno (jako kr- šťabák ‘chlapík, švihák’, u Jg jen šťabec
mivo)’, šrotovat. Z něm. Schrot tv. ‘kousek, drobet’. Expr. tvoření nejas-
od schroten ‘drtit, mělnit’ a to od ie. ného původu.
*(s)ker- ‘řezat’. štace ob. expr. ‘místo zastavení, půso-
šrot2 ‘kovový odpad’, šrotovat. Z něm. biště’. Přes něm. Station ‘stanice, za-
Schrott tv., což je původně dolnorýn- stávka’ z lat. statiō ‘stání, stanice,
ská varianta výše uvedeného Schrot místo pobytu’ od stāre ‘stát’. Viz
( :šrot1 ). :stát2 .
šroub, šroubek, šroubový, šroubovitý, štafeta ‘závod či slavnostní akce, při
šroubovat, šroubovací, šroubovák, na- níž členové družstva postupně absol-
šroubovat, odšroubovat, přišroubovat, vují určitý úsek trasy’, štafetový. Přes
rozšroubovat, sešroubovat, vyšroubo- něm. Stafette z it. staffetta tv., pů-
vat, zašroubovat. Z něm. Schraube vodně ‘spěšný posel’, což je zdrobnělina
(spíš než ze střhn. schrūbe) a to z lat. od staffa ‘třmen’ (tedy vlastně ‘jezdec,
scrōpha ‘svině’, později (v pozdní lat.) který ze spěchu zůstává ve třmenech’)
‘vulva’ a střlat. ‘matka (šroubu)’ (tento a to asi z langob. *staffa tv., jemuž od-
význam je i ve fr. écrou téhož původu). povídá něm. Stapfe ‘stopa’.
Zdá se tedy, že označení bylo v něm. štafl slang. ‘stanoviště taxíků’. Z něm.
přeneseno z matice na šroub. K vý- Staffel asi ve významu ‘letka, flotila,
znamu srov. šp. puerca ‘svině’ i ‘ma- (sportovní) družstvo’, původně (i dnes)
tice (šroubu)’. Přenos významu není ‘stupeň (žebříku)’. Souvisí se Stab ‘hůl’
vykládán jednoznačně, ale zdá se, že (viz :štáb).
jde o starou sexuální představu šroubu štafle. Z něm. Staffel(leiter), doslova
a matice jako mužského a ženského ‘stupňový žebřík’, od Staffel ‘stupeň
elementu (srov. i samotné :matice). žebříku’ a Leiter ‘žebřík’. Srov. :štafl.
Méně pravděpodobně podle toho, že štajf ob. expr. ‘strnulý, nehybný’. Z něm.
závity připomínají zakroucený prasečí steif ‘tuhý, neohebný’, jež asi vzdáleně
ocásek (takto HK). souvisí s naším :stéblo.
šrůtka ‘část skopového mezi krkem a štajgr slang. ‘důlní dozorce’. Z něm. Stei-
bedry; větší odřezek (uzeného) masa’. ger tv. od steigen ‘stoupat, vystupovat’
675
štamgast štěp
(viz :stíhat). napodobujícího ptačí hlas.

štamgast ob. ‘stálý host’. Z něm. Sta- štědrý, štědrost, uštědřit. Stč. ščedrý
mmgast, doslova ‘kmenový host’, ze (C3), p. szczodry, r. ščédryj, stsl. štedrъ
Stamm ‘kmen’ a Gast ‘host’ (viz ‘soucitný, milosrdný’. Psl. *ščedrъ se
:host). spojuje s lot. š edēns ‘tříska, kousek
štamprle ob. ‘sklenička, panák’. Z rak.- dřeva’, angl. scatter ‘rozptýlit, roztrou-
něm. Stamperl ‘sklenička na alkohol sit’, ř. skedánnȳmi ‘rozptyluji, roztru-
bez stopky’ a to asi od něm. Stam- šuji’ z ie. *(s)ked- ‘rozštěpovat, roztru-
pfe ‘hmoždíř, stoupa’ (podle podoby), šovat’ (od ie. *sek- ‘řezat’). Původní
případně od něm.d. (bav.) stampern význam tedy byl asi něco jako ‘kdo
‘tlouci’, jež s předchozím slovem rov- se dělí, kdo rozptyluje (svůj majetek)’.
něž souvisí (viz :stoupa). S./ch. štèdljiv ‘spořivý, skoupý’, p. sz-
štandopede přísl. zast. expr. ‘ihned, bez czędzić ‘šetřit’, r. ščadít’ tv. ukazuje
odkladu’. Z lat. stante pede tv., doslova na opačný vývoj významu (asi ‘kdo
‘stojící nohou’ (ablativ), od stāns ‘sto- (opatrně) trousí (majetek ap.)’). Srov.
jící’ (přech. přít. od stāre ‘stát’) a pēs :škudlit.
‘noha’. Srov. :stát2 a :pedál. štěkat, štěknout, štěk, rozštěkat se,
vyštěknout, zaštěkat. Stč. ščekati, p.
štangle ob. ‘tyč’. Z něm. Stange (rak.-
szczekać, r. ščekotát’ ‘štěbetat’. Od
něm. zdrobnělina Stängle), jež stejně
onom. základu *šček-, srov. :štěbetat,
jako angl. sting ‘žihadlo, bodec’ vy-
:štkát.
chází z germ. *stengan ‘bodat’ z ie.
štelovat ob. ‘seřizovat, připravovat (k
*ste(n)gh- tv.
použití)’. Z něm. stellen ‘stavět (na
šťárat se ob., šťára. Viz :šťourat (se).
místo)’ od ie. *stel- tv. Srov. :štóla.
šťastný. Viz :štěstí. štempl ob. ‘razítko’. Z něm. Stempel
šťáva, šťavnatý. Takto jen č. a slk. P.st. tv., jež souvisí se stampfen ‘pěchovat,
szczawa ‘minerální voda’, szczaw ‘šťo- dusat’ (srov. :stoupa).
vík’, r. ščavél’, sln. ščāvje tv., b. štáva štěně, štěňátko. Stč. ščenec. Všesl. - p.
‘tříslovina’. Psl. *ščava nemá jistý pů- szczenię, r. ščenók, s./ch. štène, csl.
vod. Původní význam asi byl ‘kyselá štenę. Psl. *ščenę, *ščenьcь (C3) se ob-
rostlina, něco kyselého’. Vyjít by pak vykle vyvozuje z ie. *skeno- od *(s)ken-
šlo z předsl. *skēu̯ā, odvozeného od ie. ‘začínat, být mladý’ (B1), od něhož je
*skeu- ‘řezat’ (od *sek- tv.). K souvis- wal. cenau ‘mladý pes či vlk’, střir.
losti významů ‘ostrý’ a ‘kyselý’ srov. cano ‘vlče’, lat. recēns ‘nový, mladý’,
lat. ācer ‘ostrý’ a acidus ‘kyselý’. Srov. ř. kainós ‘nový’, sti. kanı ̻na ‘mladý’,
:šťavel, :šťovík. kanyā̳ ‘děvče’ (srov. i :-čít a stsl. čędo
šťavel. Preslovo převzetí z r. ščavél’ ‘šťo- ‘dítě’). Původní širší význam slov. slova
vík’ (viz :šťáva). je vidět v hl. ščeńo ‘nejmladší dítě’ i stč.
štěbetat, štěbetání, štěbetavý. P. sz- ščenec ‘zvířecí mládě’.
czebiotać, r. ščebetát’, sln. ščebetáti. štěnice. Stč. i stěnicě (č. zast. i stinka).
Psl. *ščebetati je odvozeno od *ščebetъ Od :stěna.
‘štěbet, štěbot’ a to od onom. *ščeb- štěp ‘ovocný strom vypěstovaný roubo-
676
štěpit štír
váním’, štěpovat. Od :štípat. elegán’, r.d. ščëgol’nyj ‘ostrý, bystrý’,

štěpit, rozštěpit, odštěpit, odštěpek, s./ch. cı glī ‘jediný, pouhý’ (HK), ale
vštěpovat. Viz :štípat. vzhledem k významu to není přesvěd-
štepovat ‘prošívat ozdobným stehem’, čivé (přesně neodpovídá ani formální
štep. Z něm. steppen tv., jež souvisí se stránka). Na druhé straně je nápadná
stechen ‘bodat, píchat’ (srov. :steh, blízkost staršího štíplý tv. (Ma2 ), jež je
:štych). příbuzné s p. szczupły ‘štíhlý, hubený,
štěrbina, štěrbinový. Všesl. - p. sz- skromný’, r. ščúplyj ‘slabý, zakrnělý’.
czerba, r. ščerbína, s./ch. škr ba, Další výklady nejisté, viz však i :štika.
škr bina. Psl. *ščьrba, *ščьrbina a štika, štičí. Všesl. - p. szczuka, r. ščúka,
*skъrba, *skъrbina (B1, C3) odpovídá s./ch. štȕka. Psl. *ščuka (C1, C3) nemá
lot. š irba tv., východiskem je ie. jistý původ, uvažuje se o ie. *skeu-,
*(s)kerb(h) ‘řezat, obdělávat ostrým nejspíš ve významu ‘štvát, vrhat (se)’
nástrojem’, viz i :škrábat. (B1, B2) (viz :štvát), podle její dra-
štěrk, štěrkový. Již ve střední č. P. vosti. Na druhé straně variantní názvy
szczerk. Onom. původu (podle toho, dl. šćipeł, p. szczupak, br. ščupák tv.
že chrastí pod nohama), srov. štěrkat ukazují na příbuznost s č. starším ští-
‘chrastit’. plý ‘štíhlý’ (viz :štíhlý), ale souvislost
štěstí, štěstěna, šťastný, šťastlivec, těchto názvů s všesl. názvem štiky není
obšťastnit, poštěstit se. Stč. sčěstie, jistá.
ščěstie, p. szczęście, r. sčast’je, b. štas- štípat, štípnout, štípací, štípaný, ští-
tie. Psl. *sъčęstьje (B7, C3) je sta- pavý, štiplavý, štípačky, štípanec, na-
robylá složenina ze *sъ- (viz :s-) a štípat, odštípnout, poštípat, přeštíp-
*čęst- (viz :část) s původním význa- nout, rozštípat, uštípnout, vštípit, vy-
mem ‘dobrý podíl, dobrý úděl’. Srov. i štípat. Všesl. - p. szczypać, r. ščipát’,
s./ch. čèstit ‘počestný, šťastný’ (jinak s./ch. štípati. Psl. *ščipati (C3) je pří-
s./ch. srȅća ‘štěstí’, o němž viz :střet- buzné s lit. skiẽpti ‘dělat díru’, skiẽ-
nout se), dále srov. :zdravý, :zboží. pyti ‘očkovat, štěpovat’, stisl. skipa ‘dě-
štět ‘silniční podklad z velkých kamenů lit’, angl. shiver ‘tříska’, lat. scīpiō
a drti’, štětec, štěteček, štětka, štětina, ‘hůl’, vše od ie. *skei-p- ‘řezat, oddě-
štětinový, štětinatý. Všesl. - p. szczeć lovat’ (B1, B2) od *skei- (a to dále
‘štětina’, szczotka ‘kartáč’, r. ščëtka, od *sek- ‘řezat, sekat’). Srov. :štěp,
ščetína, s./ch. čȅtka. Psl. *ščetь (C3) je :oštěp, :špetka, :uštknout, :šíp,
původem asi kolektivum s významem :cep, :čpět.
‘štětiny, něco naježeného’. Příbuzné by štipec ‘špetka’. Vlastně ‘co se uštípne
mohlo být lit. skė sti ‘rozprostírat, roz- prsty’, od :štípat. Srov. :špetka,
táhnout’, lot. š etere ‘smotek (srsti)’, :ždibec.
š eterēt ‘kroutit, soukat’. Další souvis- štír, štírek. P. szczur ‘krysa’, r. ščur
losti nejasné. tv. (nář. i ‘dešťovka’ a ptáci ‘bře-
štíhlý, štíhlost, zeštíhlet. Jen č., ne zcela hule’ a ‘křivka’), sln. ščúrek ‘šváb’,
jasné. Spojuje se s p. szczególny ‘jed- s./ch. štúrak ‘cvrček’. Psl. *ščurъ (C1,
notlivý, zvláštní’, r. ščëgol’ ‘švihák, C3) nemá jistý původ. Pro výše uve-
677
štířit (se) štoudev
denou pestrou skupinu živočichů lze bít’. Srov. :štok.

sotva předpokládat jednotnou etymo- štok hov. ‘chmelový keř’. Z něm. Stock
logii. Zdá se, že názvy ptáků a cvrčka ‘keř, kmen, tyč’, dále viz :štoček.
jsou onom. původu, pro ostatní - vět- štokrle zast. ob. ‘čtvercová sedačka bez
šinou nepříjemné přízemní živočichy - opěradla’. Z rak.-něm. Stockerl, zdrob-
snad lze uvažovat o ie. *skeu- ‘řezat, něliny od Stock ‘pařez, kmen’. Srov.
škrabat, hrabat’ (B1, B2). :štok, :štoček.
štířit (se) nář. ‘šklebit (se), zubit se’. P. štola ‘vodorovná chodba v kopci’. Z něm.
szczerzyć, r.d. ščérit’, s. cȅriti (se) (je i Stollen tv., původně ‘podpěra, vzpěra,
č. nář. ceřiti ‘cenit’). Psl. *ščěriti (sę) sloup’, jež souvisí se stellen ‘stavět’ (viz
(C3) vedle *cěriti (sę) se obvykle spo- :štelovat). Srov. i ř. stē̺lē ‘sloup’.
juje s lit. skìrti ‘oddělovat, rozdělovat’ štóla ‘pruh látky kolem krku a ramen
(ve slov. tedy ‘oddělovat rty, roztaho- (součást liturgického oděvu kněze)’.
vat pusu’) a dalším rozsáhlým příbu- Přes něm. Stola tv. z lat. stola, původně
zenstvem od ie. *(s)ker- ‘řezat, oddělo- ‘dlouhé dámské šaty’ z ř. stolē̺ ‘šat,
vat’ (srov. :kůra, :střevo aj.). Vari- oděv, roucho’ od stéllō ‘připravuji, vy-
antní psl. začátek však ukazuje na ně- strojuji’, jež odpovídá něm. stellen ‘sta-
jaké ie. *(s)koi-r- (B1, B2), snad tedy vět’ (srov. :štola, :štelovat). Slovo
od ie. *skei- tv.? Srov. :škvíra, :ce- původně označovalo ozdobně lemovaný
nit. dlouhý kněžský šat, z něhož později -
štít, štítek, štítný, zaštítit se, záštita. se zavedením tzv. alby - zůstal pouze
Všesl. - p. szczyt, r. ščit, s./ch. štît, stsl. ozdobný lem jako pruh látky kolem
štitъ. Psl. *ščitъ (C3) odpovídá stir. krku.
scíath, stbret. scoit tv. (z ie. *skeito- štolba dříve ‘podkoní’. Od něm. Stall
), dále je příbuzné stpr. staytan, lat. ‘stáj, maštal’ (srov. :maštal), slovo-
scūtum tv. Východiskem je ie. *skei- tvorně nepříliš jasné (domácí příp. -
t- ‘řezat, oddělovat’ (B1, B2) (odtud ba?). Uvažuje se i o něm. Stallbube (z
něm. scheiden ‘oddělovat’) od *skei- výše uvedeného Stall a Bube ‘chlapec’).
tv. Původně tedy ‘odříznutá kůže ap. šťopka. Expr. obměna k :stopka.
(sloužící jako štít)’. Srov. :štítit se. *štorc (ve spojení na štorc ‘napříč, na
štítit se, štítivý. Přeneseně od :štít, pů- stojato’) zast. ob. Z něm. Sturz ‘zřícení,
vodně vlastně ‘chránit se štítem před sráz, pád’ (snad z nějaké nář. podoby
něčím’. Storz) od stürzen ‘povalit, překlopit,
štkát, štkavý. Stč. ščkáti, slk. čkať ‘šky- převrátit’, jež souvisí se starr ‘tuhý,
tat’, p. czkać tv. Onom. původu, srov. strnulý’.
:škytat, :štěkat. štos ob. ‘sloupec, halda’. Z něm. Stoss
štoček ‘tisková deska s kresbou určená tv., vlastně ‘co je sraženo dohromady’,
pro knihtisk’. Původně (v nezdrobnělé od stossen ‘strčit, vrazit’ od ie. *(s)teu-
podobě štok) ‘špalík dřeva s ručně ry- ‘strčit, tlouci’ (srov. :štoček).
tou kresbou’ z něm. Stock ‘základ, štoudev ‘větší dřevěná nádoba, menší
kmen, pařez’, původně ‘kmen (stromu), káď’. Stč. stúdev. Stejně jako p. stągiew
silná větev’, asi od ie. *(s)teu- ‘strkat, tv. ze sthn. standa tv. (pč. převzetí asi
678
šťouchat štulec
v podobě *stǫdy, gen. *stǫdъve (B7)), a to snad z lat. extrā ‘vně, mimo, mi-
jež souvisí s něm. Stand ‘stanoviště, mořádně’ (viz :extra) a odvozeniny od
stánek’ a stehen ‘stát’ (srov. :stát2 ). patī ‘trpět’ (srov. :pacient), tedy pů-
šťouchat hov., šťouchnout, šťouchanec, vodně ‘mimořádné utrpení’.
pošťuchovat, prošťouchnout, vyšťouch- štras ‘silné olovnaté sklo’, štrasový.
nout. Zjevně expr. slovo, asi obměna k Podle jména klenotníka, který je po-
:šťourat. Spojuje se i s něm. stauchen prvé vyrobil, jeho totožnost však není
‘strkat, mykat’ (HK), ale o výpůjčku tu jistá. Nejčastěji se uvádí jméno Stras(s)
nepůjde, nanejvýš o kontaminaci (D3). a klade se do 18. st. do Paříže.
šťourat (se) expr., šťouravý, šťoural, štrejchnout ob. expr. ‘lehce zasáhnout,
prošťourat, vyšťourat, zašťourat. Vari- lehce přejet’. Z něm. streichen ‘pohla-
anta k :šťárat, expr. útvar zřejmě do- dit, natřít, škrtnout’ (srov. :štráchy).
mácího původu, i když se poukazuje i štreka ob. ‘(dlouhá) cesta, dráha’. Z něm.
na něm. stören ‘rušit’ (Jg, HK). Srov. Strecke ‘dráha, trať’ od strecken ‘natáh-
:šťouchat, snad i :štrachat. nout’ (srov. angl. stretch tv.), jež asi
šťovík. Stč. ščěvík, ščovík, souvisí se souvisí s naším :strohý.
:šťáva. štrikovat ob. ‘plést’. Z něm. stricken
štrádovat ob. ‘vykračovat si, rázovat’. tv. od Strick ‘provaz, osidlo’. Souvisí
Nejspíš od it. strada ‘cesta’ z lat. (via) s lat. stringere ‘svírat, stahovat’ (srov.
strāta ‘dlážděná (cesta)’. Srov. :es- :striktní). Srov. i :triko.
tráda. štrozok ob. zast. ‘slamník’. Z něm. Stro-
štráf ob. ‘pruh’. Z něm. Streif(en) tv. hsack tv. ze Stroh ‘sláma’ a Sack ‘pytel’
(srov. angl. strip tv.). Od stejného zá- (srov. :sáček, :žok).
kladu jako :střela, srov. i :štráchy, štrúdl hov. ‘(jablkový) závin’, expr.
:štrejchnout. ‘dlouhý zástup’. Z rak.-něm. Strudel
štrachat (se) expr., přištrachat se, vytv., vedle základního něm. významu
štrachat (se). Onom.-expr. slovo, snad ‘vír’ (původní tvar tohoto moučníku
souvisí se :šťourat, :šťárat, :šťou- byl totiž šnekovitý, odtud pak přene-
chat. seně i ‘dlouhý průvod’). Příbuzné je
štráchy ob. expr. ‘okolky’. Nejspíš z něm. něm. Strom ‘proud’, stejný základ je
Streich ‘rána, ráz, šelmovský kousek’ také v :rýma, :ostrov.
od streichen ‘pohladit, natřít, škrt- štůček ‘svitek, něco stočeného’. Ze stů-
nout’, jež souvisí se :střihat. Srov. ček od stočit (viz :točit).
:štrejchnout. štuk ‘směs sádry, písku a vápna k prová-
štramák ob. expr. ‘fešák, zdatný člověk’, dění jemných omítek, ozdob ap.’, štu-
štramanda. Od něm. stramm ‘tuhý, kový, štukatér, štukatérský, štukovat.
přímý, rázný, švarný, statný’, jež sou- Přes něm. Stuck z it. stucco tv. a to z
visí se starr ‘tuhý, strnulý’. langob. *stucchi ‘kůra, škraloup’, pří-
štrapáce zast. ob. ‘námaha, trmácení’. Z padně sthn. stucki tv.
něm. Strapaze tv. z it. strapazzo ‘dřina, štulec hov. ‘šťouchanec, rýpnutí’. Stč.
trápení, špatné zacházení’ od strapaz- ščilec, jež by mělo dát štilec, nepřehla-
zare ‘špatně zacházet, trápit, fušovat’ sovaná podoba s -u- (C1, C3) je tedy
679
štulpna šunt
původem asi mor. (Jg). Blízké se zdá it. giubba z ar. ǧubba ‘svrchní oděv s
být p. szczutek ‘ťuknutí, cvrnknutí’, r. dlouhými rukávy’. Ze stejného zdroje
ščelčók ‘lusknutí prsty, cvaknutí, ťa- je něm. Joppe ‘kazajka, lehký kabátek’
fka’, původ asi bude onom.-expr., srov. a r. júbka ‘sukně’. Srov. i :župan.
:šťouchat. šufan nář. ‘naběračka’, šufánek. Z něm.d.
štulpna ‘punčocha pod kolena bez cho- schufen tv., jež souvisí se Schaufel ‘lo-
didel jako součást sportovní výstroje’. pata’. Srov. i *:šoufek.
Původně (též v podobě štulpa) ‘vysoká šuhaj nář. a expr. ‘mládenec, jinoch’. Přes
bota se zahrnutým horním okrajem’. Z slk. z maď. suhanc ‘klacek, uličník’.
něm. Stulpe tv. od stülpen ‘ohrnout, vy- Zakončení v slk. podle jiných nelicho-
hrnout’ ze střdn. stulpen ‘nasadit ot- tivých označení na -aj (chumaj, lapaj
vorem dolů, zakrýt’. Souvisí se střdn. ap.) (Ma2 ).
Stolpen (pl.) ‘trámy, kůly’ a dále i s na- šukat vulg. ‘souložit’, zast. ‘těkat z místa
ším :sloup. na místo, běhat sem a tam’. U Jg ve
štupovat hov. ‘zašívat, látat’. Z něm. sto- významu ‘hledat’ (srov. p. szukać, r.
pfen ‘zašívat, látat, ucpávat’, jež sou- šukát’ tv.) a ‘šťouchat’. U významu
visí s angl. (to) stop ‘zastavit, ucpat’ ‘hledat’ se myslí na vliv či přímo pře-
(viz :stop). vzetí z něm. suchen (střhn. suochen
šturmovat hov. expr. ‘překotně dokončo- tv.), ostatní č. významy ukazují spíš na
vat na poslední chvíli’. Od něm. stür- onom.-expr. původ (srovnatelné útvary
men ‘hnát útokem’ od Sturm ‘bouře, jsou :šourat se, :šoupat, :šoustat,
útok, poplach’, jež souvisí se stören ‘ru- srov. ještě i r. šúkat’ ‘šeptat’).
šit’. šulit ob. ‘šidit’. Viz :žulit.
štvát, štvavý, štváč, štvanec, štvanice, šum, šumět, šumicí, šumivý, šumák,
naštvat, poštvat, rozeštvat, uštvat, vy- šuměnka, vyšumět, zašumět. Všesl. - p.
štvat. P. szczuć, r.d. ščúvat’, sln. szum, r. šum, s./ch. šûm, stsl. šumъ.
ščúvati (sln.st. ščúti). Psl. *ščьvati Psl. *šumъ je nejspíš onom. původu,
(1.os.přít. *ščujǫ) (C3) vychází z ie. srov. :šustit, :šuškat i něm. summen
*(s)keu- ‘vrhat, střílet, štvát’ (B1, B2), ‘bzučet’.
od jehož rozšíření *(s)keud- je něm. šumař ‘potulný či špatný hudebník’. Asi
schiessen ‘střílet’, hetzen ‘štvát’ (A4), ze střhn. schūmer ‘tulák’ s přikloněním
sti. čō̺dati ‘žene, tiskne’ a asi i :kydat. k ošumělý (viz :ošuntělý).
Srov. i :poštěváček, :štika. šumný nář. ‘pěkný’. Z p. szumny ‘hrdý,
štych ob. ‘steh; zdvih (v kartách)’. Z okázalý’, vedle ‘šumivý, hlučný’ (jako
něm. Stich ‘píchnutí, bodnutí, steh’ od dobové módní slovo, Ma2 ), dále viz
stechen ‘píchat, bodat’, viz :steh. :šum.
štymovat zast. ob. ‘ladit, souhlasit’. Z šunka, šunkový. Z něm.d. Schunke ve-
něm. stimmen tv., jehož další ie. sou- dle spis. Schinken (v č. od začátku 18.
vislosti nejsou jisté. st.), souvisí se Schenkel ‘stehno’ a dále
šuba zast. ‘kožich’. Stejně jako p. szuba, hinken ‘kulhat’ (ie. *(s)keng- ‘kulhat;
r. šúba, sln. šûba tv. nejspíš ze střhn. křivý’ (A4)).
schūbe ‘dlouhý svrchní oděv’ a to z šunt ob. hanl. ‘bezcenná věc, šmejd’. Z
680
šup švec
něm. Schund tv. od schinden ‘stahovat (srov. např. :chrobák). Přikloněno k

kůži (ze zvířete)’ (původně vlastně ‘od- názvu jihoněm. kmene, srov. podobně
pad při stahování kůže’), srov. i angl. :rus.
skin ‘kůže’ ( :skinhead). švabach ‘německé pozdně gotické
šup citosl., šupajdit, šupa. Viz :šoupat. písmo’. Podle něm. města Schwabach
šupák ob. expr. ‘trhan, pobuda’. Zřejmě nedaleko Norimberka, kde se koncem
od staršího šup ‘(policejní) postrk’ z 15. st. začalo tisknout.
něm. Schub tv. od schieben ‘sunout, str- švadlena. Stč. švadlí od psl. základu
kat’ (viz :šíbovat). Odtud i poslat ně- *šьv-, který alternuje se *šiti (viz :šít)
koho šupem (domů) ap. (srov. :švec, :šev). P. szwaczka tv.
šupina, šupinka, šupinatý, šupinovitý. Z Stejný slovotvorný typ je pradlí (dnes
něm. Schuppe tv. (původně ‘rybí šu- pradlena) od :prát (se).
pina’), jež souvisí se schaben ‘škra- švagr, švagrová. Z něm. Schwager tv.,
bat, odškrabovat’, základ stejný jako u které nahradilo příbuzná stč. pojmeno-
:skopec. vání svekr ‘švagr, tchán’, svekra, sve-
šuple hov. ‘zásuvka’, šuplík. Z něm. krev, svekrušě aj. ‘švagrová, tchyně’.
Schublade tv. ze Schub ‘šoupnutí’ (srov. Východiskem je ie. *su̯ekrū̺- ‘tchyně’,
:šíbovat, :šupák) a Lade ‘zásuvka, od toho *su̯ékuro- ‘tchán’ a *su̯ēkuro-
skříň’ od laden ‘nakládat’ (srov. :lá- ‘patřící tchánovi’ (odtud právě sthn.
dovat). swāgur, něm. Schwager, vlastně ‘tchá-
šus ob. expr. ‘potřeštěnec, blázen’; slang. nův (syn)’). Jinak sem patří stsl.
‘sjezd (na lyžích) bez brzdění’. Z něm. svekry ‘tchyně’, lit. šẽšuras ‘tchán’,
Schuss ‘výstřel, prudký let, ztřeštěnec’ něm. Schwieger(mutter) ‘tchyně’, wal.
od schiessen ‘střílet, řítit se’. Srov. chweger, lat. socrus tv., socer ‘tchán’,
:šos, :štvát. alb. vjehërr, ř. hekyrós tv., arm. ske-
šuspajtl ob. expr. ‘potřeštěnec, blázen’. sur ‘tchyně’, sti. śvaśrū̺- tv., śváśura-
Z něm. Schussbeutel tv. ze Schuss (viz ‘tchán’.
:šus) a Beutel ‘pytel’ (viz :pytel, švanda hov. ‘legrace’. Nepříliš jasné.
srov. i strašpytel). Zdá se, že prvotní bylo vlastní jméno
šustit, šustnout se, šustot, šustivý, za- Švanda - již dlouho před Tylem li-
šustit. Jen č. Onom. původu, srov. dová postava dobrodruha a dudáka.
:šoustat, :šumět. Z rčení jako Pojďme tam raději,
šuškat (si). Onom. původu, vlastně tam bude Švanda (uvádí Jg) se mohl
‘dělat šuš’. R. šúkat’, šušúkat’ ‘šep- vyvinout obecný význam ‘legrace’,
tat’, s./ch. šȕškati tv. Srov. :šišlat, možná i vlivem něm. Schwank ‘šprým,
:šumět, :šeptat. legrace’. Jméno Švanda se vykládá z
šutr ob. ‘kámen’, šutrák. Z něm. Schotter něm. (Ver)schwender ‘marnotratník’,
‘štěrk, suť’, jež souvisí se Schutt ‘suť’, ale jsou i jiné možnosti. K zakončení
schütten ‘sypat’. srov. :junda, :bžunda, :sranda.
šváb. Z něm. Schwabe tv., jež se obje- švarný. Slk. švárny, p.st. szwarny. Ne-
vuje od konce 17. st. vedle původněj- jasné.
šího Schabe tv. od schaben ‘škrabat’ švec, ševcovský. Všesl. - p. szewc, r.d.
681
šveholit tábor
švéc, s./ch. šávac. Psl. *šьvьcь (B6), vislost s n.d. svigát’ ‘procházet se, spě-
souvisí se *šiti ( :šít) (srov. :šev, chat’, lit. svíegti ‘hodit, udeřit’, svaĩ-
:švadlena). Od téhož základu je např. gti ‘být omámen’, sthn. swīhhōn ‘blou-
i lit. siuvė̷jas ‘krejčí’, lat. sūtor ‘švec’. dit’ z ie. *su̯eig- ‘kroužit, ohýbat’. Srov.
šveholit, šveholení. P. świegotać ‘cvr- :svižný.
likat, štěbetat’. Onom. původu, srov. švindl hov., švindlovat, švindlíř. Z něm.
:švitořit. Schwindel tv., původně (i dnes) ‘zá-
švenknout slang. ‘sjet, uhnout (kame- vrať’ (přes význam ‘nerozvážný ob-
rou)’, švenkovat. Z něm. schwenken chod’ k ‘nekalý obchod’). Souvisí s
‘mávat, otáčet’, jež souvisí s angl. něm. schwinden ‘ubývat, mizet, chřad-
swing ‘houpat’ (srov. :swing a také nout’, dále nejisté.
:švunk). švitořit, švitorný, švitorka. Onom. pů-
švestka, švestkový. Jen č. Zřejmě z vodu, srov. :šveholit, slk. čvirikať i
lat. (prūna) sebastica (případně *sebes- něm. zwitschern tv.
tica), druhotvaru k obvyklému prūnum švorc ob. expr. ‘bez peněz’, švorcový. Z
sebastenum ‘švestka arabská’. Z č. je něm. schwarz ‘černý’ v arg. spojení sch-
něm. Zwetschke. warz sein ‘nemít peníze’ (doslova ‘být
švihat, švihnout, švih, švihadlo, švihák, černý’). K obdobnému významu srov.
švihácký, našvihat, prošvihnout, roz- :plonk. Něm. slovo souvisí s lat. sor-
švihat, sešvihat, vyšvihnout (se), za- dēs ‘špína, nečistota’.
švihnout, zášvih. Hl. šwihać, sln. švî- švunk ob. expr. ‘švih’. Z něm. Schwung
gati, s./ch. švı gati tv., je i p. śmigać ‘hybnost, kmih, vzlet’ od schwingen
tv. Souvislosti jako u většiny slov po- ‘mávat, kmitat, vyšvihnout’, jež je pří-
dobného charakteru nejisté. Lze uva- buzné s angl. swing ‘houpat (se)’ (viz
žovat o onom. původu, možný je i vliv :swing) a něm. schwenken ‘mávat,
něm. schwingen ‘mávat, kmitat’ či sou- otočit’ (viz :švenknout).
T
tabák, tabákový. Z něm. Tabak ze šp. tabulka, destička, prkénko’, což je zdrob-
baco, jež se považuje za převzetí z ara- nělina od tableau ‘tabule, deska, panel’
wackého jazyka na Haiti (Evropané se od table tv. z lat. tabula ‘prkno, deska’.
s kouřením tabáku poprvé setkali při Srov. :tabule, :tablo, :table-tennis.
Kolumbových cestách). Jsou však i vý- table-tennis ‘stolní tenis’, tabletenni-
klady jiné, přesný zdroj slova není jistý. sový. Z angl. table-tennis tv. z table
tabatěrka ‘pouzdro na cigarety či na ta- ‘stůl’ a tennis (viz :tenis).
bák’. Z fr. tabatière tv. od tabac (viz tablo ‘deska s fotografiemi absolventů
:tabák). školy ap.’. Z fr. tableau ‘tabule, deska,
tableta, tabletka. Přes něm. Tablette z panel’ (viz :tableta).
fr. tablette tv., původně (i dnes) ‘ta- tábor, táborový, táborák, táborník, tá-
682
tabu tajemník
bornice, tábořiště, tábořit, utábořit se. lépe neslo’ (Ma2 ). V obou případech se
Všesl. Čeští badatelé vykládají vesměs vychází od slovesa :točit.
z místního jména Tábor, města zalo- tady zájm. Viz :ten a :kudy, :tudy.
ženého husity a pojmenovaného podle ťafka ob. expr. ‘lehká rána, lehký políček’.
biblické hory Tábor (Thabor) u Na- Od citosl. ťaf naznačujícího prudké
zareta (doklady s obecným významem uchopení, zasažení.
‘vojenské ležení ap.’ se skutečně obje-
taft ‘lesklá hedvábná látka’, taftový. Z
vují od 15. st.) . Odtud se předpo-
něm. Taft a to z it. taffetà či střfr. taf-
kládá šíření do p., maď. a dalších ja-
fetas z per. tāfta tv.
zyků (Ma2 , HK). Naproti tomu řada
tágo ‘kulečníková hůl’. Přes vídeňskou
cizích autorů (srov. i Jg) zastává názor
něm. ze šp. taco tv., vlastně ‘hůl, tyč,
o ttat. původu slova (tur., krym.-tat.
kolík’, nejistého původu.
tabur ‘prapor, vozová hradba, vojsko
ve čtvercovém obranném postavení’), k táhnout, tahat, tahací, tažený, tažení,
nám by se dostalo přes maď. tah, tahanice, tažný, tahač, táhlo,
tabu ‘něco nedotknutelného, zapověze- táhlý, tahoun, natáhnout, obtáhnout,
ného’, tabuový. Z moderních evr. ja- odtáhnout, odtahový, potáhnout, po-
zyků (angl. taboo, něm. Tabu) a tam tah, protáhnout, přetáhnout, přitáh-
z polynéského tapu, vlastně ‘označený’, nout, roztáhnout, stáhnout, stah, utáh-
odtud ‘posvátný, nedotknutelný’. Viz i nout, vtáhnout, vytáhnout, výtah, vý-
(D4). tahový, vztáhnout, zatáhnout, zátah
tabule, tabulka, tabulový, tabulkový, aj. Všesl. - p. ciągnąć, r. tjanút’,
tabulátor. Z lat. tabula ‘prkno, deska’, s./ch. zatégnuti ‘napnout, natáhnout’,
jehož původ není jistý. Srov. :tableta, stsl. sъtęgnǫti ‘svázat, stáhnout’. Psl.
:tablo. *tęgnǫti (B7) je příbuzné s lit. tingùs
taburet ‘kruhové či čtvercové polštářo- ‘líný, pomalý’, stisl. Þungr ‘těžký’,
vané sedátko’. Z fr. tabouret tv. a to něm. Deichsel ‘oj’, lat. tēmō tv., av.
od stfr., střfr. tabour ‘buben’ (fr. tam- θang- ‘táhnout, napínat luk’, vše z ie.
bour) a to asi z per. tabīr ‘kotel, tym- *tengh- ‘táhnout, napínat’ od *ten- tv.
pán’. Srov. :tambor, :tamburína. Srov. :tíha, :těžký, :tuhý, :tázat
tác, tácek. Z bav. či rak.-něm. Tatz(e) se, :tětiva.
‘podnos’ (něm. Tasse ‘šálek’) a to přes tachograf ‘přístroj zapisující rychlost
it. tazza ‘šálek’ z ar. t assa ‘šálek, vozidla, stroje ap.’. Viz :tachometr a
mísa’. :-graf.
táčky zast. ‘sousedské posedění, beseda’. tachometr ‘přístroj k měření rychlosti’.
U Jg ve významu ‘procházka s dětmi, Novější složenina z ř. táchos ‘rychlost’
navštívení’. Původ ne zcela jasný. Vy- od tachýs ‘rychlý’ a :-metr.
chází se buď ze staršího táčka ‘kotouč, tajemník, tajemnický, tajemnictví.
kolečko, trakař’ (podle představy, že Podle střlat. secretarius tv. ( :sekre-
řeč se různě ‘otáčí’) (HK), či z nář. tář) od lat. sēcrētum ‘tajemství’ (je
táč, táčka (u Jg tač, tačka) ‘povijan, to tedy zaměstnanec, který je zasvě-
plátno, jímž chůva ovine dítě, aby se jí cen do tajností svého zaměstnavatele).
683
tajfun talíř
Dále viz :tajit. odpovídá lit. tóks tv.

tajfun ‘jihoasijská větrná smršť’, tajfu- takový. Viz :tak.
nový. Přes moderní evr. jazyky (něm. takřka přísl. kniž. Z :tak a přech. přít.
Taifun, angl. typhoon) z čín.d. taifung, od slovesa :říci.
doslova ‘velký vítr’ (srov. čín. da ‘velký’ takt1 ‘rytmický celek; rytmus’, taktový,
a feng ‘vítr’). taktovat, taktovka. Přes něm. Takt tv.
tajga ‘sibiřský jehličnatý les’. Z r. tajgá (dříve ‘pravidelný úder hodin, úder dá-
a to z altajských jazyků (srov. mong. vající rytmus ap.’) z lat. tāctus ‘dotek,
tajga ‘horský les’, jakutské tajoga ‘pra- hmat’ od tangere ‘dotýkat se’. Srov.
les’). :takt2 , :tangens, :integrovat.
takt2 ‘ohleduplné společenské chování’,
tajit, taj, tajný, tajnost, tajnůst-
taktní, taktnost. Přes něm. Takt z fr.
kář(ka), tajnůstkářský, tajnůstkářství,
tact ‘vkus, ohleduplnost, takt’, vlastně
tajemný, tajemství, tajenka, utajit, za-
‘cit, hmat’, z lat. tāctus ‘dotek, hmat’
tajit, odtajnit. Všesl. - p. taić, r. taít’,
(viz :takt1 ).
s./ch. tájiti, stsl. taiti. Psl. *tajiti je pří-
buzné se stir. tāid ‘zloděj’ (srov. i stč. taktika ‘způsob vedení boje’, taktický,
tat tv. dochované v místních názvech taktik, taktizovat. Přes něm. Taktik,
Tatobity, Všetaty), ř. tētáō ‘oloupím’, fr. tactique z ř. taktikē̺ (téchnē) ‘umění
av. tāya- ‘krádež’, sti. stāyát ‘tajně, pořádat vojsko’, což je zpodstatnělý
skrytě’, chet. tai͡ezzi ‘krade’, vše z ie. tvar adj. taktikós ‘týkající se postavení
*(s)tāi- ‘tajit, tajně brát, krást’. vojska, znalý vojenského řadění’ od ř.
tássō ‘řadím, srovnávám’. Srov. :syn-
tajle zast. ob. ‘pás; linie těla’. Přes něm.
tax, :taxa.
Taille z fr. taille tv., vlastně ‘postava,
talár ‘obřadní oděv soudců, akademic-
střih, řez, sek’, od tailler ‘řezat, sekat,
kých hodnostářů ap.’. Přes něm. Ta-
střihat’ z vlat. *taliāre ‘štěpit’, asi od
lar ze střlat. talare tv. a to substanti-
lat. tālea ‘odnož, sazenice’. Srov. :ta-
vizací z lat. (tunica) tālāris ‘(tunika)
líř, :detail.
sahající ke kotníkům’ od tālus ‘kotník’.
tajtrlík ob. expr. ‘směšná postavička, ša- Srov. :talon.
šek, tatrman’. Expr. obměna k :tatr- talent, talentový, talentovaný. Přes
man, východiskem je asi bav. tatterling něm. Talent tv. z lat. talentum, ř. tá-
‘klátivý, třesavý člověk’ či adj. tatterlig lanton ‘jednotka váhy 26 či 36 kg, pe-
‘třesavý’ (Ma2 ). něžní jednotka 6000 drachem’ od ř. ta-
tak přísl., sp., část., taký, takový. Všesl. - p. lássai (aorist) ‘nést, snášet, vytrvat’.
r. tak, s./ch. tȁko, stsl. tako. Psl. *tako Přenesený význam vychází z novozá-
je odvozeno od ie. ukazovacího zájm. konního podobenství o svěřených hřiv-
*to- ( :ten), k tvoření srov. :jak1 , nách, vlastně talentech (Mt 25,14, Lk
:však i onak, jednak ap. Viz i :také. 19,13) (poprvé takto užil něm. učenec
také, taky přísl. Stč. take(ž), takéž(e), Paracelsus v 16. st.). Srov. i přenesený
tako(ž) ‘právě tak, takovým způsobem, význam u č. :hřivna.
podobně’. Ustrnulý tvar stř. r. od adj. talíř, talířek, talířový. Stč. taléř. Stejně
taký (viz :tak) z psl. *takъ(jь), jemuž jako p. talerz (odtud s přesmykem r.
684
talisman tangens
tarélka) přejato z nějaké formy odpo- buret, :tamburína.

vídající něm. Teller, střhn. teller tv. tamburína ‘plochý bubínek s chřestí-
(snad bav. taller či nedoložené sthn. cími plíšky na obvodě’. Přes něm. Tam-
*talier), původně ‘deska na krájení’, od burin z fr. tambourin tv., což je zdrob-
stfr. taillier (dnes tailler) ‘řezat, sekat’ nělina od tambour ‘buben’. Viz :tam-
z vlat. *taliāre ‘štěpit’ (viz :tajle). bor, :taburet.
talisman ‘předmět pro štěstí, ochranu’. tampon ‘svitek gázy k zastavování kr-
Přes něm. Talisman, případně fr. a vácení, vysoušení ran ap.’. Přes něm.
angl. talisman ze šp. talismán a to z ar. Tampon z fr. tampon tv., což je vari-
t ilasmān, což je duál k t ilasm ‘kou- anta k tapon ‘chumel’, to pak vychází
zelný obrázek’, jež se dále přes střř. z frk. *tappo ‘zátka, čep’, jež odpovídá
vyvozuje z ř. télesma ‘dávka, dar, po- něm. Zapfen tv. Viz i :čep.
svěcený předmět’ od télos ‘konec, účel, tamtam ‘buben k dorozumívání na
daň, oběť, dar bohu ap.’. Srov. :tele- dálku’. Přes fr. tam-tam (případně
ologie. něm. Tamtam) zřejmě z hind. tam-tam
talmud ‘soubor židovských právních a tv., zjevně onom. původu.
náboženských předpisů’. Z hebr. tal- tančit. Viz :tanec.
mūd ‘předpis’ od lamad ‘učit (se)’. tandem ‘jízdní kolo pro dva jezdce za
talon ‘(kontrolní) ústřižek; odložený sebou’, tandemový. Původně ‘lehký vo-
zbytek karet (v mariáši ap.)’. Z fr. talon zík či kočár tažený dvěma koňmi zapřa-
‘ústřižek, nedojedek, pat(k)a’ a to přes ženými za sebou’. Přes něm. Tandem
vlat. *tālō ‘pata’ z lat. tālus ‘kotník’. z angl. tandem tv. a to z lat. tandem
Srov. :talár. ‘konečně’. Jde asi o slovní hříčku (stu-
tam přísl., tamní, tamější. Všesl. - p., r. dentský slang?) vycházející z angl. at
tam, s./ch. tȁmo, stsl. tamo. Psl. *tamo length znamenajícího vedle ‘konečně’ i
je odvozeno od ie. ukazovacího zájm. ‘zeširoka, obšírně’ (srov. i at full length
*to- (viz :ten, srov. :tak, :tady, ‘jak široký, tak dlouhý’ ap.). Z těchto
:tudy), k tvoření srov. :kam, :sem. významů se při pojmenování vyšlo,
tamaryšek ‘cizokrajný okrasný keř či lat. ekvivalent však byl dodán pro vý-
strom’, tamaryškový. Přes něm. Tama- znam ‘konečně’ (úmyslná záměna času
riske ze střlat. tamarisca a to asi z ar. a místa).
tamār tv. Asi nesouvisí s názvem jiného tanec, taneček, taneční, tanečník, taneč-
stromu tamarinda ze střlat. tamarin- nice, tančit, tancovat, odtančit, pro-
dus z ar. tamīr hindī, doslova ‘indická tančit, předtančit, předtančení, přitan-
datle’. čit, roztančit, vtančit, zatančit aj. Z
tambor zast. ‘vojenský bubeník’. Přes něm. Tanz ze stfr. dance, danse asi z
něm. Tambour tv. z fr. tambour ‘bu- frk. *dintjan ‘pohybovat se sem a tam’.
ben’ ze stfr. tabour, tabor tv. (asi pod Dále nejasné.
vlivem šp. tambor tv. zkříženého s ar. tangens ‘jedna z goniometrických
t unbūr ‘druh strunného nástroje’) a funkcí’, tangenta ‘sečna’. Koncem 16.
to (zřejmě díky válečným tažením) z st. utvořil dán. matematik Finck na
per. tabīr ‘kotel, tympán’. Srov. :ta- základě lat. tangēns (gen. tangentis)
685
tango tasemnice
‘dotýkající se’, přech. přít. od tangere :tapiserie, :tepich.

‘dotýkat se’. Srov. :takt1 , :takt2 . tapír ‘druh tropického lichokopytníka’.
tango ‘pomalý společenský tanec’, tan- Přes moderní evr. jazyky (něm. Tapir,
gový. Ze šp. tango, což je původem ar- fr. tapir) a nlat. tapirus z jihoam. ja-
gentinský název černošského tance do- zyka tupi (tapira).
provázeného bubínkem. Možná onom. tapiserie ‘tkaný nástěnný koberec’. Z
původu (srov. :tingltangl). fr. tapisserie tv. od tapis ‘koberec’ a
tank, tankový, tankista, tankovat, tan- to přes byzantskořecké tapē̺tion od ř.
kovací, natankovat, tanker. Z angl. tápēs, tápis, tapís tv. Srov. :tapeta,
tank, původně ‘nádrž (na palivo), cis- :tepich.
terna’ (pod tímto krycím názvem byla tarantule ‘druh pavouka’. Z něm. Ta-
za 1. světové války na frontu zavedena rantel, Tarantul z it. tarantella, taran-
nově vytvořená obrněná vozidla). Pů- tula, jež se obvykle vykládá z názvu pří-
vod ne zcela jasný. Většinou se vy- stavu Taranto v jihových. Itálii, kde se
kládá jako slovo ind. původu (v jazy- měl tento pavouk hojně vyskytovat.
cích gudžaratí, marathí znamená po- tarasnice ‘těžší ruční protitanková
dobné slovo ‘nádrž na vodu’), podle ji- zbraň’. Stč. tarasnicě ‘druh obléhacího
ných přes port. tanque či angl.d. stank děla’ od taras ‘násep, bašta, kryt’ ze
‘dřevěná jímka, rybník’ k lat. stag- střhn. tarraz, terraz tv. ze stfr. terrace
num ‘stojatá voda, vodní nádrž, ryb- ‘násep’ (dále viz :terasa).
ník’ (srov. :stagnace). tarif ‘sazba’. Přes něm. Tarif tv. z it.
tanout (ve spojení tanout na mysli) ‘ob- tariffa z ar. tac rīfa ‘ohlášení, oznámení
jevovat se, vyvstávat’. Stč. tanúti tv. (poplatků)’ od c rrafa ‘rozhlásit’.
Jen č. Souvisí s :tajit, vlastně ‘krást taroky ‘druh karet; druh karetní hry’.
se do mysli’. Přes něm. Tarock z it. tarocco tv., je-
tantiéma ‘část čistého zisku společnosti hož původ není jistý.
vyplácená členům představenstva ap.’. tartan ‘umělý povrch atletické dráhy;
Z fr. tantième tv., doslova ‘tolikátý skotská kostkovaná vlněná látka’, tar-
(díl)’, od tant ‘tolik’ z lat. tantum tv. tanový. Z angl. tartan nejistého pů-
Srov. :kvantum. vodu. Vychází se ze střangl. a stfr. tar-
tápat, tápání, tápavý, zatápat. Stč. tá- tarin od tartare ‘tatarský’, což byl ná-
pati ‘tonout, topit se’, jež souvisí s zev jisté látky dovážené z Číny přes ta-
:topit2 . Nový význam vlivem něm. tarské území, či z jiného fr. názvu tka-
tappen ‘hmatat, tápat’ onom. původu, niny tiretaine, jež se vykládá jako ‘tka-
srov. :ťapat. nina z Tyru’ (starý fénický přístav na
ťapat, ťapkat, ťapavý, ťapka, ťápota. Od území dnešního Libanonu). Z tkaniny
citosl. ťap, srov. :capat i :tápat. přeneseno na hmotu užívanou pro vý-
tapeta, tapetový, tapetovat, vytapeto- stavbu atletických drah.
vat. Z něm. Tapete tv. a to přes lat. ta- tasemnice ‘druh střevního cizopasníka’.
pēte, tapēs ‘koberec, přikrývka’ z ř. tá- Preslem přejato z p. tasiemiec tv. od
pēs (gen. tápētos), tápis, tapís tv. Srov. taśma ‘tkanice, páska’ a to z tur. tasma
686
tasit té
‘řemínek, stuha’. logie.

tasit, vytasit. Stč. jen v odvozeninách taverna zast. ‘hospoda’. Z it. taverna
přětasiti ‘přeseknout’, protasiti ‘pro- z lat. taberna tv., vedle toho ‘kůlna,
seknout’ ap., původní význam tedy byl bouda, chatrč, krám’. Asi souvisí s lat.
‘seknout’. Jen č. Asi souvisí s :tesat, trabs ‘kláda, trám’ a něm. Dorf ‘ves-
i když slovotvorné podrobnosti nejsou nice’ (A4).
jasné. Srov. i p. tasak ‘tesák’. tavit, tavicí, tavený, tavný, tavitelný,
taška, taštička, taškový. V obou význa- tavenina, tavba, tavič, tavírna, přeta-
mech (‘kabela’ i ‘střešní krytina’) pře- vit, roztavit, zatavit. Jen č. a slk., po-
jato z něm. Tasche ze sthn. tasca, jehož měrně nové (u Jg není). Přitvořeno k
původ je nejasný. Vyskytuje se jen v :tát, roztávat ap.
západogerm. jazycích, je také it. tasca tavolník ‘keř s drobnými kvítky v hroz-
tv., ale směr výpůjčky není jistý. nech’. Preslovo převzetí z r. távolga a
taškář, taškářský, taškařice. Původně to z ttat. jazyků (srov. tat. tubylγy, ky-
vlastně ‘kdo krade, řeže tašky a měšce’ rgyz. tabylγa, tur. dapylγa).
(Jg), viz :taška. taxa ‘sazba, cena’, taxativní ‘v jednot-
livých položkách uvedený’. Přes něm.
tát, tání, roztát. P. tajać, r. tájat’, s./ch.
Taxe, fr. taxe ze střlat. taxa tv. od
tȁjati. Psl. *tajati (B9) je příbuzné s
lat. tāxāre ‘odhadovat, oceňovat’, jež
něm. tauen, angl. thaw, bret. tuezi tv.,
souvisí s tangere ‘dotýkat se’. Srov.
lat. tābēre ‘mokvat, mizet’, ř. tē̺kō, tā̺kō
:takt1 .
‘rozpouštím’, oset. thayun ‘tát’, vše od
taxi, taxík, taxikář(ka). Z něm. Taxi z
ie. *tā- ‘tát, rozpouštět (se)’. Srov.
fr., angl. taxi a to zkrácením z fr. ta-
:tavit.
ximètre za původní taxamètre (pod vli-
táta, tatínek, taťka, tatík. Původem dět- vem ř. složenin od táxis ‘řada, posta-
ské, tzv. ‘žvatlavé’ slovo, podobně jako vení, třída’, srov. :syntax), dále viz
:bába, :máma, :papat ap. Srov. r. :taxa a :-metr.
pápa, angl. dad, daddy tv. tázat se, tázací, tázavý, tazatel(ka), do-
tatami ‘judistická žíněnka’. Z jap. ta- tázat se, dotaz, dotazník, otázat se,
tami, což je název slaměných rohoží, otázka, potázat se, potaz. Jen č. Stč.
jejichž umístění určuje interiér bytu. nezvratné tázati (1.os.přít. tiežu) ‘ptát
tatrman hanl. ‘komediant, šašek’. Z něm. se, žádat’ vychází z psl. základu *tęg-
Tattermann, střhn. taterman, původně ‘táhnout’ (viz :táhnout), je to pů-
asi ‘vycpaný panák, loutka, skřítek’ vodně asi trvací sloveso k táhnúti (vedle
(Jg, Ma2 ). Vykládá se od tattern ‘třást novějšího tahati), forma tázati možná
se’, je však i střhn. tateren ‘žvanit, plá- analogií podle vázati, viežu (D1). Pů-
cat’, obojí onom. původu. Srov. :taj- vodní význam si představíme jako ‘ta-
trlík. hat informace z někoho’, či možná spíš
tautologie ‘důkaz dokazovaným, defi- - vzhledem k pádové vazbě - ‘směrovat
nice kruhem’. Ze střlat. tautologia z ř. někoho někam (otázkami)’.
tauto- ‘týž, ten samý’ (z určitého členu té, thé zast. ‘čaj, odvar z bylin’. Z něm.
tó a autós ‘sám’, srov. :auto-2 ) a :- Tee a to přes niz. thee z jihočín. tē tv.
687
teatrální technika
Viz i :čaj. :tady, :tudíž ap.

teatrální ‘vypočtený na vnější efekt, tedy sp., část. Stč. i tdy a také tehdy,
okázalý’, teatrálnost. Podle něm. the- tehda, vše ve významu ‘tehdy’ i ‘tedy’
atralisch tv. z lat. theātrālis ‘divadelní’ (viz :tehdy). P. tedy ‘tedy, proto’. Po-
od theātrum ‘divadlo’ z ř. théātron tv. dobný posun přísl. času ve sp. a část.
od theáomai ‘dívám se, pozoruji’. s oslabením významu je vidět např. u
tebich ob. Viz :tepich. :pak.
téci, téct, tekoucí, tekutý, tekutina, tok, teflon ‘plastická hmota vynikající vše-
otéci, otok, odtéci, odtok, protéci, prů- strannou odolností’, teflonový. Z angl.
tok, průtokový, přetéci, přitéci, přítok, teflon, což je zkratkové slovo z
roztéci (se), roztok, stéci, stoka, vtékat, (poly)te(tra)fl(uoretylen) a příp. -on
vytéci, výtok, zatéci aj. Všesl. - p. ciec, (srov. :nylon ap.).
r. teč’, s./ch. tȅći, stsl. tešti. Psl. *tekti
(B3) je příbuzné s lit. tekė̷ti tv., gót. tehdy přísl., tehdejší. Stč. tehdy, tehda,
Þius ‘sluha’ (původně vlastně ‘běžec’, tehdyť ‘tehdy’ i ‘tedy’ (viz :tedy).
sem patří i něm. dienen ‘sloužit’), stir. R. togdá, s./ch. tàdā, stsl. tъda, tъgda.
techid ‘běží’, alb. ndjek ‘pronásleduji’, Psl. *tъda, *tъdy, *tъg(ъ)da, *tъg(ъ)dy
sti. tákti ‘spěchá’, vše z ie. *teku̯ - ‘běžet, je zřejmě tvořeno z ukazovacího *tъ
téci’. Srov. :utíkat, :vztek, :útok, (ie. *to-) (viz :ten) a časové čás-
:točit, :potácet se. tice -da, -dy (srov. :kdy). Příbuzné
tečka, tečkovaný, vytečkovat, potečko- je lit. tadà, lot. tad, sti. tadā̺ tv. Pro-
vat. V nár. obrození utvořeno podle r. blematické je vysvětlení podob s -gda,
tóčka ‘tečka, bod’ ze základu, z něhož je -gdy. Vzhledem k lot. tagad ‘teď’ i
:tknout se, :týkat se. Srov. :tečna. ukr. tohid ‘loni’ se uvažuje o výchozím
tečna ‘přímka dotýkající se křivky’. No- *tъ gъda (Ma2 pod ten), doslova ‘toho
vější slovo za cizí tangenta (viz :tan- času’ (srov. :ihned), ale to je po for-
gens), od základu, který je v :tknout mální stránce dost sporné. Spíš bude -
se. Srov. :tečka, :tečovat. g- druhotné, jeho zdroj není jistý. Srov.
:teď, :tady.
tečovat ‘(lehce) změnit směr míče, puku
ap.’, tečovaný, teč. Z angl. touch ‘do- těhotný, těhotenský, těhotenství. Od
tknout se’ z fr. toucher tv. z vlat. staršího těhota (ve významu ‘těhoten-
*tōccāre tv., původu asi onom.-expr. ství’ doloženo u Rosy), tíhota ‘těž-
(srov. :tuš1 ). Možná i kontaminace kost, tíže, břímě’. Srov. :tíže, :tíha,
(D3) s domácími slovy od :tknout se, :těžký, k motivaci pojmenování pak
srov. :tečka, :tečna a zvláště starší :gravidita, :březí.
č. tečka ‘dotknutí se, zavadění o něco’ technika, technický, technik, technička,
(Jg). technizovat, technizace. Přes něm.
teď přísl. Ze stč. tedě tv., vedle toho stč. Technik z fr. technique tv., též jako adj.
teď ‘zde, tady’. Jen č. Z psl. *tъdě z ‘technický, odborný’, a to z ř. tech-
ukazovacího *tъ (viz :ten) a -dě, které nikós ‘umění znalý, obratný, mistrný,
souvisí s místními a časovými částicemi schopný’ od téchnē ‘řemeslo, umění’,
-de, -dy, srov. :tedy, :tehdy, :zde, jež souvisí s ř. téktōn ‘řemeslník, stavi-
688
technologie telepatie
tel’ (viz :tesat). Srov. :technologie. ‘snášet, trpět’, sti. tulā̺- ‘váha’, toch.
technologie ‘nauka o způsobech zpraco- AB täl- ‘zvedat, nést’, vše od ie. *tel-,
vání materiálu, výrobní postup’, tech- *tlē- ‘zvedat, vážit, nést; snášet’. Pů-
nologický, technolog. Viz :technika a vodně tedy asi ‘co je nošeno’. K význa-
:-logie. movým souvislostem srov. gót. baíran
techtle mechtle ob. expr. ‘pletky’. Z něm. ‘nést’, barn ‘dítě’, angl. bear ‘nést’ i ‘ro-
Techtelmechtel tv., jež se obvykle vy- dit’ a dále i :březí, :těhotný, :gra-
kládá jako přetvoření it.st. a teco meco vidita.
‘mezi čtyřma očima’ z lat. tēcum ‘s te- tele- (ve složeninách) ‘dálkový, dálno-
bou’, mēcum ‘se mnou’. ’. Z ř. tē le ‘daleko’, jež souvisí s
teismus ‘filozofický směr uznávající télos ‘konec, cíl, účel’ (srov. :teleolo-
osobní existenci Boha a jeho působení gie, :talisman). Srov. :televize, :te-
na svět’, teistický. Z moderních evr. lefon, :telegraf, :telegram, :telepa-
jazyků (poprvé doloženo angl. theism tie, :teleskop.
koncem 17. st.) a tam od ř. theós ‘bůh’, telefon, telefonní, telefonický, telefo-
jež souvisí s :duch. nista, telefonistka, telefonovat, obtele-
tejp ‘páska ke zpevňování kloubů’, tej- fonovat, protelefonovat, vytelefonovat,
povat, zatejpovat. Z angl. tape ‘páska, zatelefonovat. Z moderních evr. jazyků
stuha’ ze stangl. tæppe tv. nejistého pů- (něm. Telephon, fr. téléphone, angl. te-
vodu. Snad souvisí s lat. tapēs ‘koberec, lephone), dále viz :tele- a :-fon.
přikrývka’ (viz :tapeta). telegraf, telegrafní, telegrafický, telegra-
těkat, těkavý, těkavost, zatěkat, roztě- fista, telegrafistka, telegrafovat. Přes
kaný. Stč. těkati ‘pobíhat, rozbíhat se, moderní evr. jazyky (poprvé fr. télé-
toulat se’, těkač ‘běžec’, těkař ‘potulný graphe koncem 18. st.). Viz :tele- a
student’. Jen č., od *tēk- (B5), zdlou- :-graf.
žené varianty k *tek-, které je v :téci. telegram. Přes moderní evr. jazyky
Srov. i :utíkat. (am.-angl. telegram v pol. 19. st.). Dále
tektonický ‘týkající se utváření zemské viz :tele- a :-gram.
kůry’. Ve 20. st. přejato přes moderní telemark ‘stylový doskok při skocích na
evr. jazyky z ř. tektonikós ‘stavitelský, lyžích s předsunutím jedné a pokrče-
znalý stavby’ od téktōn ‘řemeslník, sta- ním druhé nohy’. Původně se tak nazý-
vitel’. Souvisí s :tesat, srov. :archi- val podobně prováděný způsob změny
tekt, :technika. směru jízdy v hlubokém sněhu. Podle
tekutina. Viz :téci. kraje Telemark v jižní části Norska.
tele, telátko, telecí, teletina, teletník, te- teleologie ‘výklad světového dění jako
lit se. Všesl. - p. cielę, r. telënok (pl. výsledku sil směřujících k předem ur-
teljáta), s./ch. tèle, stsl. telьcь. Psl. čenému cíli’. Přes moderní evr. jazyky
*telę, gen. *telęte, je příbuzné s lit.d. tẽ- a nlat. teleologia (od 18. st.), utvořeno
lias, lot. telēns tv., další souvislosti jsou k ř. télos ‘konec, cíl, účel’, téleos ‘doko-
méně jisté. Obvykle se spojuje s gót. nalý, ukončený’ a :-logie.
Þulan ‘snášet, trpět’, lat. tollere ‘zve- telepatie ‘přenos myšlenek, citů ap. na
dat, brát na sebe’, ř. tlē nai (aorist) dálku’, telepatický. Přes moderní evr.
689
teleskop temperatura
jazyky (angl. telepathy utvořeno r. 1882 původně (stfr.) ‘bubínek’, ze střř. tým-
z :tele- a ř. páthos ‘cit, útrapa, du- banon z ř. týmpanon tv. Srov. :tym-
ševní stav’). Srov. :patos, :apatie, pán.
:sympatie. temeno, temenní. Stč. témě, tiemě, gen.
teleskop ‘(hvězdářský) dalekohled’, te- těmene. Všesl. - p. ciemię, r. témja, ch.
leskopický. Přes moderní evr. jazyky tjȅme, s. tȅme. Psl. nejspíš *těmę, gen.
z nlat. telescopium, objevujícího se u těmene, nemá jistý původ. Snad od ie.
Keplera již začátkem 17. st. Viz :tele- *tem- ‘řezat’, od něhož je i psl. *tęti
a :-skop. ‘tít’ ( :tnout), významová paralela by
těleso, tělísko. Obrozenecký novotvar na byla v něm. Scheitel ‘temeno, pěšinka’,
základě starého s-kmenového skloňo- jež je od scheiden ‘oddělit’ od ie. *skei-
vání slova :tělo. Srov. :sloveso, :ko- ‘řezat, oddělovat’. Původní význam by
leso. tedy byl ‘předěl, řez’.
televize, televizní, televizor. Přes fr. téměř přísl. Stč. i téjměř, téřměř, téžměř,
télévision či angl. television (ale v něm. také ve významu ‘spíše’ a ‘stejně’. Vý-
kalk Fernsehen tv.) (počátek 20. st.) chozím tvarem je téžměř (srov. i stč.
a to z :tele- a lat. vīsiō ‘vidění’ (viz takměř tv.), v jehož první části je stč.
:vize). též ‘také, stejně’ ( :též), ve druhé ně-
telex ‘dálnopis pro přímý styk účast- jaký ustrnulý tvar měřiti či miera (viz
níků’. Zkratkové slovo z angl. :míra). Původní význam tedy byl ‘v
tel(eprinter) ex(change), doslova ‘dál- téže míře’, tj. ‘stejně’, pak posun k
nopisná výměna’, z teleprinter ‘dálno- ‘skoro, málem’.
pis’ (z :tele- a printer ‘tiskárna’) a temný. Viz :tma.
exchange ‘výměna’. tempera ‘krycí emulzní barva’, tempe-
tellur ‘chemický prvek’. Koncem 18. st. rový. Z it. tempera tv. od temperare
utvořeno od lat. tellūs, gen. tellūris ‘(náležitě) mísit, rozpouštět’ z lat. tem-
‘země, půda’ jako protiklad k :uran. perāre tv. Viz i :temperament, :tem-
tělo, tělový, tělní, tělesný, tělesnost, těl- peratura.
natý, vtělit (se), ztělesnit. Všesl. - p. temperament ‘lidská povaha; živost’,
ciało, r. télo, ch. tijêlo, s. têlo, stsl. temperamentní. Přes něm. Tempera-
tělo. Psl. *tělo, gen. tělese, není ety- ment tv. z lat. temperāmentum ‘pravé
mologicky jasné, žádný z výkladů není smíšení, míra’ od temperāre ‘náležitě
přesvědčivý. Lot. tēls ‘obraz, socha’, s mísit, rozpouštět’, vlastně ‘odměřovat
nímž bývá srovnáváno, se obvykle po- (v náležitý čas)’, od tempus (gen. tem-
važuje za výpůjčku z r. Srov. :těleso. poris) ‘čas’. Srov. :tempera, :tempe-
téma ‘základní myšlenka, námět’, tema- ratura. K antickým představám o spo-
tický, tematika. Přes něm. Thema z lat. jení povahy s míšením tělesných šťáv
thema z ř. théma ‘co je postaveno, tvr- srov. :humor, :flegmatik, :cholerik
zení, výrok’ od títhēmi ‘kladu, stavím’. ap.
Srov. :teze, :dát. temperatura ‘teplota’. Přes něm. Tem-
témbr ‘zabarvení (tónu, hlasu)’. Z fr. peratur tv. z pozdnělat. temperātūra
timbre tv., vlastně ‘zvonění, zvonek’, ‘náležité, pravé smíšení’ (odtud pak
690
templář tenor
v pozdním středověku i ‘teplota, tep- ‘šňůra, struna’. Srov. :tenký.

lotní stav těla’) od temperāre ‘náležitě tendence ‘sklon; směr vývoje’, ten-
mísit’. Dále viz :temperament, srov. denční. Přes něm. Tendenz z fr. ten-
:tempera. dance tv. od tendre ‘natahovat, napí-
templář ‘člen rytířského řádu založe- nat, směřovat’ z lat. tendere tv. Srov.
ného na ochranu poutníků do Svaté :tendr2 , :tenata, :tenký.
země (zač. 12. st.)’, templářský. Podle tendr1 ‘přívěsný vůz za parní lokomoti-
Templu, chrámu Božího hrobu v Je- vou (s uhlím a vodou)’. Z angl. tender
ruzalémě, z lat. templum ‘svatyně, tv. od (to) tend ‘starat se, obsluhovat,
chrám’, jež zřejmě souvisí s tem- doprovázet’ a to z (to) attend ‘dávat
pus ‘čas’ (vlastně ‘vyměřený posvátný pozor, obsluhovat, být k dispozici’ z fr.
okrsek’). attendre ‘čekat’ z lat. attendere ‘napí-
nat, dávat pozor, pozorně naslouchat’
tempo ‘stupeň rychlosti; větší rychlost;
z :ad- a tendere ‘natahovat, napínat’.
rytmický pohyb při plavání’, tempový,
Srov. :tendr2 , :tendence.
tempař. Přes něm. Tempo z it. tempo
tendr2 ‘veřejné nabídkové řízení’. Z angl.
‘čas’ z lat. tempus tv. Srov. :tempera-
tender tv. od (to) tender ‘nabídnout’,
ment.
vlastně ‘nabídnout někomu ruku’, z fr.
ten zájm., ta, to. Stč. i tet. Všesl. - p. ten, tendre ‘natáhnout, směřovat’ z lat. ten-
r. tot, s./ch. tâj, stsl. tъ. Psl. *tъ, ta, dere tv. Srov. :tendence, :tendr1 .
to (v č. m.r. rozšířen o -n, jinak by zů- tenis, tenisový, tenista, tenistka, teniska.
stalo pouhé *t, srov. :jenž) se vyvi- Z angl. (lawn) tennis (lawn = ‘trávník’)
nulo z ie. *to- ‘ten’ (ž.r. tā), z něhož ze střangl. tenetz, jež se vykládá z fr.
je i lit. tàs, něm. der, angl. that, gót. tenez ‘držte, mějte’, což je 2.os.pl.imp.
Þata, stir. tō ‘ano, ovšem’, ř. tó ‘to’, od tenir ‘držet, mít’ z lat. tenēre ‘dr-
sti. tád tv., toch. A täm ‘toto’. Původně žet’. Tímto zvoláním upozorňoval hráč
zájm. poukazující na vzdálenější před- svého soupeře při svém podání.
měty, ve slov. po zániku zájmena *sь tenkrát přísl. Sln. takrȁt, s./ch. tâj pût
(viz :sem, :zde, :dnes) i na před- tv. Viz :ten, :-krát. Lze srovnat i se
měty bližší, zvláště ve spojení s dalšími slk. teraz ‘teď’, k souvislosti mezi -krát
elementy (v č. -to, -hle). Srov. i :týž, a -raz srov. :-krát, :ráz.
:téměř, :tady, :tam, :tak, :tolik, tenký, tenoučký. Všesl. - p. cienki, r.
:teď, :tehdy, :teprve, :totiž, :tu- tónkij, s./ch. tȁnak, stsl. tьnъkъ. Psl.
díž ap. *tьnъkъ je příbuzné s angl. thin, něm.
tenata ‘osidla’. Stč. teneto, tenato, r. te- dünn, lat. tenuis, sti. tanú- tv., vše z
nëto, sln. tenêt ‘zadní část nevodu’. Psl. ie. *tenu- tv. (vlastně ‘natažený, pro-
*teneto (příp. jako u :klepeto, :ře- tažený’), což je rozšíření ie. *ten- ‘na-
šeto) je odvozeno od ie. *ten- ‘nataho- tahovat, napínat’. Srov. :tenata.
vat, napínat’, od něhož je i lit. tiñklas tenor ‘vysoký mužský hlas’, tenorový,
‘síť’, něm. dehnen ‘natahovat’, stir. tét tenorista. Přes něm. Tenor z it. te-
‘struna’, lat. tendere ‘natahovat, napí- nore tv. z lat. tenor ‘proud, trvání,
nat’, ř. ténōn ‘šlacha, sval’, sti. tánti- smysl, obsah’ od tenēre ‘držet, spět, tr-
691
tenze terakota
vat’ (název podle toho, že drží melo- tapētis) tv. Dále viz :tapeta, :tapi-
dii, často vede melodickou linku). Srov. serie.
:tenis. teplý, teplo, tepelný, teplota, teplotní,
tenze ‘napětí’. Z pozdnělat. tensiō tv. od teplárna, teplárenský, tepláky, teplá-
tendere ‘napínat, natahovat’ (příč. trp. kový, oteplit (se), proteplit, zateplit.
tensus vedle původního tentus). Srov. Všesl. - p. ciepły, r. tëplyj, s./ch. tȍpao,
:tendence, :tendr2 . stsl. toplъ. Psl. *teplъ je původem l-ové
teo- (ve složeninách) ‘boho-, týkající se příčestí nedochovaného slovesa *tepti
boha’. Z ř. theós ‘bůh’, jež asi souvisí s ‘být teplý, hřát’. Příbuzné je lat. tepi-
naším :duch. Srov. :teologie, :teis- dus tv., sti. tápati ‘hřeje’, chet. tapašša-
mus. ‘horko’, vše od ie. *tep- ‘být teplý’. Viz
teodolit ‘přístroj pro měření úhlů’. Vy- i :topit1 .
nalezen a pojmenován asi angl. ma- tepna, tepenný, nátepnička. Od tep od
tematikem L. Diggesem (16. st.), po- :tepat.
prvé v lat. podobě theodelitus. Původ teprve přísl., část. Stč. i tepróv, tepruv,
nejasný, snad neumělá složenina z ř. teprvú aj. P. dopiero tv. (do- přikloně-
theáomai ‘pozoruji’ a dē los ‘zřetelný, ním k předl. do), r. tepér’ ‘teď’, str. to-
jasný’ ? pere, topьrvo, stsl. toprьvo tv. Ve druhé
teologie ‘bohosloví, nauka o bohu a o části je psl. *pьrvъ (viz :prvý) (srov.
náboženství’, teologický, teolog. Z lat. něm. erst ‘nejprve; teprve’), v první
theologia z ř. theología tv. Viz :teo- a zřejmě tvar ukazovacího zájmena *tъ
:-logie. (viz :ten). Spojení jako teprve při-
teorie, teoretický, teoretik, teoretizovat, chází tedy lze interpretovat asi jako
teorém. Přes něm. Theorie, lat. theo- ‘to první (co dělá) je, že přichází’, z
ria z ř. theōríā ‘vědecké poznání, zkou- toho lze pochopit jak význam ‘nyní’,
mání, pozorování’ od theōréō ‘dívám tak naše ‘ne dříve než, ne více než, až
se, zkoumám, jsem divákem na slav- ap.’.
nosti’, jež souvisí s theáomai ‘dívám se, tequila ‘druh alkoholického nápoje’. Ze
pozoruji’ (srov. :teatrální). šp. tequila a to podle názvu jednoho
tepat, tepaný, tep, tepot, vytepat. Stč. okresu v Mexiku.
tepati i teti (1.os.přít. tepu). Hl. ćepać, tér zast. ob. ‘dehet’. Z něm. Teer tv.,
r.d. teptí, s./ch. tèpsti, stsl. teti. Psl. jež stejně jako angl. tar tv. vychází
*te(p)ti, 1.os.přít. *tepǫ, je příbuzné s z ie. *deru-, dreu̯- ‘strom, dřevo’ (de-
lit. tèpti ‘mazat’, lot. tept tv. Výcho- het se původně pálil z dřeva). Dále viz
diskem je asi onom. *tep- napodobu- :dřevo, srov. i lit. dervà ‘pryskyřice,
jící zvuk úderu, srov. i :ťapat a slova dehet’, lot. darva ‘dehet’.
s podobným kořenem v uralských ja- terakota ‘keramická hmota z pálené
zycích - fin. tappaa ‘zabít’, maď. tap- hlíny’, terakotový. Z it. terracotta tv.
, top- ‘šlapat’, něnecké tapa- ‘tlouci’. z terra ‘země’ a tvaru ž.r. od cotto ‘pe-
Srov. :otep, :deptat. čený, pálený’, což je původem příč. trp.
tepich zast., ob. ‘koberec’. Z něm. Teppich od cuocere ‘vařit, péci’ z vlat. *cocere
ze sthn. tep(p)it a to z lat. tapēs (gen. tv. Srov. :terén, :terasa a :kuchyň,
692
terapie terminál
:péci. z lat. terrēnum ‘půda, pozemek’, což

terapie ‘léčba’, terapeut, terapeutický. je zpodstatnělý tvar stř. r. adj. terrē-
Přes něm. Therapie z ř. therapeía nus od terra ‘země, půda, krajina’.
‘služba, ošetřování, péče’ od therápōn Srov. :teritorium, :terasa, :tera-
‘služebník, pomocník, ctitel’. kota, :terárium, :teriér.
terárium ‘ohraničený prostor či nádoba teriér ‘druh loveckého psa’. Z angl.
k chování plazů’. Z moderních evr. ja- terrier (asi přes něm. Terrier) a tam
zyků (něm. Terrarium, fr. terrarium), ze střfr. (chien) terrier, doslova ‘zemní
kde bylo utvořeno od lat. terra ‘země’ (pes)’, od terre ‘země’ z lat. terra tv.
podle nlat. aquārium (srov. :akvá- Název podle toho, že tito psi jsou při
rium). lovu využíváni k vyhánění zvěře z nor
terasa ‘stupeň ve svahu; plošina se a podzemních úkrytů.
zábradlím’, terasový, terasovitý. Přes teritorium ‘území’, teritoriální. Z lat.
něm. Terrasse z fr. terrasse tv. a territōrium (případně přes něm. Terri-
to ze stprov. terrassa ‘rovná plocha torium) ‘území (patřící k městu,
ve svahu, vyvýšená zemní plošina’ od osadě)’ a to od terra ‘země’. Srov. :te-
terra ‘země’ z lat. terra tv. Srov. :te- rén, :terárium, :terakota.
rén, :teritorium. termální ‘vztahující se k teplu’. Z něm.
terciární ‘jsoucí třetí v pořadí, třetího thermal tv. od Therme ‘horké lázně’,
stupně’. Z lat. tertiārius tv. od tertius přes lat. thermae (pl.) tv. z ř. thérmē
‘třetí’ (viz :tercie). Srov. :primární, ‘teplo, horko, horký pramen’ od ther-
:sekundární. mós ‘teplý, horký’. Srov. :termo-,
tercie ‘třetí tón v stupnici; třetí třída os- :termika.
miletého gymnázia’. Z lat. tertia, což termika ‘nauka o tepelných jevech a
je zpodstatnělý tvar adj. ž.r. od tertius zákonitostech jejich vztahů’, termický.
‘třetí’. Srov. :terciární, :třetí. Zavedeno v pol. 19. st. něm. příro-
terč, terčík, terčový. Stč. tarč(ě), terč(ě) dovědcem A. Humboldtem pro půso-
(ž.r.) ‘malý kruhový štít’ ze střhn. tart- bení teplých vzdušných proudů. Dále
sche, tarsche a to ze stfr. targe tv., viz :termo-.
které je zase z germ., srov. stisl. targa, termín1 ‘stanovený den, lhůta’, termí-
stangl. targe tv. (odtud s fr. zdrobňující nový, termínovaný, termínovat. Přes
příp. angl. target ‘terč, cíl’), něm. Za- něm. Termin tv. z lat. terminus ‘mez-
rge ‘obruba, rám’. Význam ‘(kruhový) ník, (časová) hranice’. Srov. :termín2 ,
předmět jako cíl při střelbě’ se vyvi- :terminál.
nul ve střední č. (změna rodu). Srov. termín2 ‘odborná pojmenovací jed-
i p. tarcza, které si ponechává starší notka’, termínový, terminologie (viz
význam ‘štít, kotouč, kruh’, ve spojení :-logie). Přes něm. Terminus ze stř-
tarcza strzelnicza znamená ‘terč’. lat., pozdnělat. terminus tv., vlastně
terén ‘část krajiny ve své členitosti; ven- ‘výraz s přesně ohraničeným význa-
kovní pracoviště k sledování určitých mem’, původně ‘mezník, hranice’ (viz
jevů’, terénní. Převzato (případně přes :termín1 ).
něm. Terrain) z fr. terrain tv., jež je terminál ‘letištní budova; konečná sta-
693
termit teskný
nice, depo’. Z angl. terminal tv., což týn získává). Slovo asi přejato z ně-
je zpodstatnělé adj. s významem ‘hra- jakého neznámého středomořského ja-
niční, konečný’ z lat. terminālis tv. od zyka.
terminus ‘mezník, hranice, cíl’. Srov. teřich zast. expr. ‘břicho’. Již stč. Je to asi
:termín1 . obměna (zakončení -ich jako u břich)
termit ‘všekaz (druh hmyzu)’. Z mo- slova doloženého v starším a nář. č.
derních evr. jazyků (něm. Termite, fr., terbuch, třebucha (Jg), p. trybuch, r.
angl. termite) a tam z pozdnělat. ter- trebuchá, sln. trébuh tv., csl. trьbucha
mes (gen. termitis), lat. tarmes ‘čer- ‘vnitřnosti’. Zdá se, že jde o příp.
votoč, hmyz požírající dřevo’, jež asi útvary od psl. *trьb-, *terb-, ale původ
vychází ze stejného základu jako naše je nejasný.
:třít.
tesat, tesař, tesařský, tesařství, tesařík,
termo- (ve složeninách) ‘teplo-, týkající
tesák, otesat, neotesaný, přitesat, útes,
se teploty’. Z ř. thermós ‘teplý, horký’,
vtesat, vytesat . Všesl. - p. ciosać, r.
jež souvisí s naším :hořet. Srov. :ter-
tesát’, s./ch. tèsati, stsl. tesati. Psl. *te-
mostat, :termoska, :termika a také
sati je příbuzné s lit. tašýti ‘oseká-
termodynamika, termojaderný, termo-
vat’, sthn. dehsala ‘sekyra’, lat. texere
nukleární.
‘plést, tesat, stavět’, ř. téktōn ‘řeme-
termoska ‘tepelně izolující láhev’. Od
slník, stavitel, tesař’, sti. takšati ‘teše,
základu :termo-, zakončení snad
osekává’, chet. taggašhi ‘postavím’, vše
podle :bandaska?
z ie. *tek̸t- (*tek̸Þ-) ‘plést, stavět (z
termostat ‘zařízení k udržování stálé
proutí)’, později ‘stavět ze dřeva, te-
teploty’. Novější složenina z :termo-
sat’. Srov. :tasit.
a ř. statós ‘stojící’ od hístēmi ‘stavím’.
Srov. :reostat. tesil ‘pevná nemačkavá látka z tuzem-
terno expr. ‘(nenadálý) úspěch, štěstí’. ského umělého vlákna’, tesilový, te-
Původně ‘výhra na trojici čísel (v bý- silky. Zkratkové slovo z :textil a :si-
valé loterii)’. Z it. terno ‘trojice’ z lat. lon.
ternī ‘trojí, po třech’, jež souvisí s trēs teskný, tesklivý, tesknit, roztesknit (se),
‘tři’. Viz :tři, :tercie. stesk, postesknout si, zastesknout si.
teror ‘kruté násilí’, terorista, teroris- P. tęskny, stp. teskny tv. (od té-
tický, terorismus, terorizovat. Přes mo- hož základu i ckliwy ‘nechutný’, srov.
derní evr. jazyky (něm. Terror, angl. :ošklivý), r. toská ‘stesk, nuda’. Psl.
terror tv.) z lat. terror ‘strach, hrůza, *tъsk- lze spojit s *tъščь ‘prázdný’
hrozba’ od terrēre ‘strašit, děsit’, jež (z toho stč. tščí ‘lačný’, vedle toho
vzdáleně souvisí s naším :třást. tščicě ‘sklíčenost, tesklivost’, p. cz-
terpentýn ‘pryskyřicové rozpouštědlo czy ‘lačný, pustý, prázdný’, r. tóščij
laků’. Z něm. Terpentin a to ze stř- ‘hubený, prázdný’, s./ch. tȁšt ‘lačný,
lat. terebintina (resina) ‘terpentýnová prázdný’, stsl. tъštь ‘prázdný’). Pří-
pryskyřice’ od lat. terebinthus z ř. te- buzné je lit. tùščias ‘prázdný, pustý’,
rébinthos vedle términthos ‘terpentýno- lot. tukšs, sti. tuččhyá- tv. i lat. tesqua
vec’ (tj. druh pistácie, z níž se terpen- (pl.) ‘pustiny, poušť’, vše z ie. *teus-
694
těsný tetřev
‘činit prázdným’. Srov. :stýskat si. srov. i ř. tē̺thē ‘babička’. Patří do sku-
těsný, těsnost, těsnit, těsnění, těs- piny dětských ‘žvatlavých’ slov, srov.
nicí, stěsnat, utěsnit, vtěsnat, vytěsnit. :táta, :máma, :bába, :děd.
Všesl. - p. ciasny, r. tésnyj, ch. tijésan, tetanus ‘těžká infekční choroba nervové
s. tésan, stsl. těsnъ. Psl. *těsnъ je asi soustavy’, tetanový. Z lat. tetanus a
z *těsknъ a to od ie. *teisk-, *toisk-, to z ř. tétanos tv., vlastně ‘napětí’, od
což je sekundární ie. kořen, ze kterého teínō ‘napínám’. Tato choroba se totiž
vychází i :tisknout, :těsto. Původní projevuje křečemi svalstva a strnutím
význam psl. adj. tedy byl asi ‘tisknutý, šíje.
stísněný’. Srov. i :tíseň, :tísnit. tetelit se, zatetelit se. Jen č., onom.-
test, testovat. Z angl. test tv., původně expr. původu. Srov. něm. tattern ‘třást
‘prubířský kámen, kelímek na zkoušení se’ (viz :tatrman).
kovů’, z fr. test ‘hliněná nádoba, sko- tětiva. Všesl. - p. cięciwa, r. tetivá, s./ch.
řápka’ z lat. testum, testa ‘nádoba, po- tȅtiva, stsl. tętiva. Psl. *tętiva (B7) od-
klice, střep’. povídá lit. temptýva tv. od tem̃pti ‘na-
testament ‘poslední vůle, závěť’. Z lat. pínat, táhnout’, dále je příbuzné stisl.
testāmentum tv. od testārī ‘brát za Þǫmb ‘tětiva, vyduté břicho’, lat. tem-
svědka, svědčit, dokazovat’ od testis pora ‘spánky’, arm. tc amb ‘sedlo’, per.
‘svědek’ a to asi z ie. *tri-sto-, vlastně tāftan ‘vinout, příst’, vše z ie. *temp-
‘kdo stojí jako třetí (ke dvěma pro- ‘natahovat, napínat’ od *ten- tv. Srov.
tistranám)’, srov. osk. trstus ‘svědci’. :tenata, :tenký.
Srov. :atestace, :protest. tetovat, tetování. Přes něm. tätowieren,
těsto, těstíčko, těstový, těstovina. Všesl. fr. tatouer z angl. tattoo, dříve tattow,
- p. ciasto, r. tésto, ch. tijêsto, s. têsto, a to v 18. st. (kapitán Cook) z poly-
stsl. těsto. Psl. *těsto má nejblíže k néského tatau tv.
wal. toes, bret. toāz tv., dále je pří- tetra- (ve složeninách) ‘čtyř-’. Z ř. tetra-
buzné sthn. theismo, deismo ‘kyselé , což je ve složeninách používaná po-
těsto’, theisk, deisk ‘hnůj, bláto’, ř. doba základní číslovky téssares, tétta-
staís ‘pšeničná mouka s vodou’, vše z res ‘čtyři’ (viz :čtyři). Srov. :tetra-
ie. *tƏi-s- ‘mačkat, hníst’ od *tā-, tƏi- cyklin, :tetralogie.
‘tát, rozpouštět (se)’. Srov. :tisknout, tetracyklin ‘širokospektrální antibioti-
:těsný, :tát. kum’. Viz :tetra- a :cyklus (obsahuje
těšit, potěšit, potěšení, utěšit, utěšený, čtyři cykly benzenových jader).
útěcha, bezútěšný, natěšený. Všesl. - p. tetralogie ‘umělecké dílo o čtyřech sa-
cieszyć, r. téšit’, ch. tjȅšiti, s. tȅšiti, stsl. mostatných částech’. Z ř. tetralogía
utěšiti. Psl. *těšiti je kauzativum od zá- ‘řada čtyř dramatických kusů’. Viz
kladu, z něhož je i :tichý, původní vý- :tetra- a :-logie.
znam tedy byl ‘způsobit, že je někdo tetřev ‘velký lesní kurovitý pták’, tetří-
tichý, tišit, konejšit’. vek. P. cietrzew, r. téterev, ch. tȅtrijeb,
teta, tetka, tetička. Všesl. - p. ciotka, r. s. tȅtrēb. Psl. *tetervь (B8) souvisí
tëtja, s./ch. téta, stsl. tetъka. Psl. *teta se stpr. tatarwis, lit. tẽtervinas, lot.
má obdobu v lit. tetà, švéd. titta tv., teteris, stisl. Þiδ/ur tv., střir. tethra
695
text tchoř
‘vrána’, ř. tétrax (z toho lat. tetrax) (viz :táhnout, B1) (Ma2 ). V č. po-
‘perlička’, tetráōn ‘tetřev’, arm. ta- sun významu k ‘dobývat zisk’ a ‘do-
trak ‘hrdlička’, per. täδärv ‘bažant’, sti. bývat nerostné bohatství’. Srov. :tíh-
tittirá- ‘koroptev’, vše od ie. *tet(e)r-, nout, :tázat se, :těžký.
což je zdvojený onom. kořen napodo- těžký, těžkost, těžknout, ztěžknout, ob-
bující ptačí hlas. těžkat, potěžkat, zatěžkat, zatěžkávací.
text ‘jazykový projev (zvláště psaný)’, Všesl. - p. ciężki, r. tjážkij ‘přísný,
textový, textař, otextovat. Přes mo- hrozný’, tjažëlyj ‘těžký’, s./ch. téžak,
derní evr. jazyky (něm. Text, angl. text) stsl. tęžьkъ. Psl. *tęžьkъ je odvozeno
z lat. textum ‘tkanina, stavba, text’, asi od *tęža ‘tíže’ a to od nedochova-
textus ‘tkáň, pletivo, souvislost, text’, ného *tęgъ ‘těžký’, jemuž odpovídá lit.
což jsou zpodstatnělé tvary příč. trp. tingùs ‘líný’, stisl. Þungr ‘těžký’ (vše
od texere ‘plést, tkát, tesat, stavět’. Viz z ie. *tn̥ghu- (A7)). Výchozím koře-
:tesat, srov. :textil. nem je ie. *tengh- ‘táhnout’ (viz :táh-
textil, textilní, textilie, textilka. Přes nout), původní význam adj. je vlastně
něm. Textil (a případně fr. textile) z lat. ‘táhnoucí (dolů)’. Srov. i :tíže, :tíha,
textilis ‘tkaný’ od texere ‘plést, tkát’ :tíhnout, :těhotný, :těžit, :stěžo-
(viz :text, :tesat). vat si, :tuhý, :touha.
tezaurus ‘slovník zachycující veške- thriller ‘napínavý film, román ap.’. Z
rou slovní zásobu jazyka’, tezaurovat angl. thriller tv. od thrill ‘vzrušit, na-
‘uschovávat (peníze)’, tezaurace. Pře- pnout, rozechvět’, původně ‘probod-
jato (případně přes něm. Thesaurus nout’. Souvisí s angl. through, něm.
tv.) z lat. thēsaurus ‘zásobárna, poklad, durch ‘skrz’.
pokladnice’ z ř. thēsaurós tv., což je asi tchán, tchyně. Jen č., doklady od střední
výpůjčka z nějakého neznámého předie. doby (Komenský). Nahradilo stč. test
jazyka. Srov. :trezor. tv., tščě ‘tchyně’, jež jsou všesl. - p.
teze ‘stručně formulovaná zásadní myš- teść, r. test’, s./ch. tȁst. Psl. *tьstь
lenka’, tezovitý. Přes něm. These z lat. ‘tchán’, tьst’a ‘tchyně’ (B6) je příbuzné
these z ř. thésis ‘tvrzení, poloha’, jež se stpr. tisties ‘tchán’. Dále nepříliš
souvisí s títhēmi ‘kladu, stavím’. Viz jasné, možná souvisí s :teta, ř. tétta
:dát, srov. :téma. ‘tati’ (-st- by bylo z -tt- (A5)). Jasné
též část. Ustrnulý tvar stř. r. zájm. :týž, není ani přetvoření slova v č.; změna
srov. slk. tiež, p. też, r. tóže tv. Srov. i -s- v -ch- v této pozici by ukazovala
:tož a :také. hluboko do psl. (A8), ale vzhledem k
těžit, těžba, těžař, těžařský, těžní, těž- doložení slova je psl. stáří nepravděpo-
nice, těžiště, těžítko, vytěžit, výtěžek. dobné.
Stč. těžeti ‘těžit, dobývat užitek, vyrá- tchoř, tchoří. Všesl. - p. tchórz, r.
bět’, těžiti ‘vydělávat peníze, získávat’. chor’ (r.-csl. dъchorь), sln. dihūr, s./ch.
Stč. těžař ‘obchodník, kupec’ (srov. i tvôr. Psl. *dъchor’ь je odvozeno od
csl. tęžarъ ‘dělník, sedlák’) ukazuje na *dъchnǫti ‘dýchnout, zavanout’, ve ve-
původní *těžati z *tęžati, což je sloveso dlejším významu ‘zavanout pachem,
původně odpovídající dnešnímu tahat páchnout’. Dále viz :dýchat, :duch.
696
tchyně tiráda
V č. asimilace znělosti dch- > tch-. dobujícího zvuk činelů, gongu ap. Srov.
tchyně. Viz :tchán, produktivní příp. angl. ding-dong ‘bim bam’ a snad i
-yně. :tango.
tiára ‘(dříve) slavnostní pokrývka pape- tinktura ‘(alkoholový) roztok k dezin-
žovy hlavy’. Přes lat. tiāra z ř. tiā̺rā a fekci’. Přes něm. Tinktur tv. z pozd-
to z per. (původně ‘trojitá koruna per- nělat. tinctūra ‘tekutý výtažek léčivých
ských králů’). bylin’, původně ‘tekutina, barvení’, od
tíha. Zřejmě až obrozenecké přitvoření k lat. tingere ‘namáčet, barvit’.
staršímu tíž(e) (u Jg bez starších do- tintítko expr. ‘drobný, malý člověk’.
kladů), srov. :tíže, :tíhnout, :táh- Expr. útvar, srov. :titěrný.
nout, :těhotný. tip ‘předběžné označení výsledku; dopo-
tíhnout. Stará varianta k :táhnout ručení, podnět’, tipovat, otipovat, vy-
(stč. časování bylo táhnu, tiehneš atd. tipovat si, zatipovat si. Z angl. tip tv.
(C1), odtud míchání samohlásek i v od slovesa (to) tip ‘dát spropitné, tipo-
dalších tvarech), srov. doklad u Husa vat, informovat’, původně ‘(tajně) pře-
tělo tiehne k hřiechu. Z podobných kon- dat’ asi z argotu. Stejně jako u dnes
strukcí se pak význam specifikoval na homonymních angl. tip ve významech
‘mít sklon, směřovat’. ‘špička, hrot, koneček’, ‘sklopit, převrh-
tichý, ticho, tichost, tišina, tišit, utišit, nout’ a ‘lehce se dotknout, ťuknout’ pů-
ztišit, tichnout, utichnout, ztichnout. jde asi o onom.-expr. původ.
Všesl. - p. cichy, r. tíchyj, s./ch. tı h, *tipec (ve spojení zatnout někomu tipec
stsl. tichъ. Psl. *tichъ nemá jistý pů- ‘umlčet někoho’). Původně ‘zrohova-
vod. Spojuje se s lit. teisùs ‘pravdivý, tělý povrch jazyka u drůbeže’, což vy-
spravedlivý’, tiesà ‘pravda’, stpr. te- chází z típat ‘pípat, vydávat slabé vy-
isi ‘čest’ (A8, B2), ale významově to soké zvuky’ onom. původu. Srov. :típ-
není přesvědčivé. Jiný výklad vychází z nout.
ie. *teigu̯ h-so- od *(s)teigu̯ h- ‘vyčkávat, tiplice ‘druh hmyzu podobný komárovi’.
zůstávat v klidu’, od něhož je asi lit. Velmi blízký je lat. název tohoto hmyzu
stýgoti ‘zůstat vězet’, lot. stigt ‘ponořit tipula, ale sotva půjde o starou příbuz-
se’, gót. stiwiti ‘trpělivost’, sti. títikšate nost (tak Ma2 ). Spíš to bude paralelní
‘snáší, trpí’. název v obou jazycích na onom. zá-
tik ‘nervová porucha projevující se zá- kladě (srov. *:tipec), proti vědeckému
chvěvy svalů (v obličeji aj.)’. Z fr. tic převzetí z lat. mluví Jungmannův do-
asi onom. původu, srov. :cukat. klad z běžného úzu.
tikat, tikání. Onom. původu, od citosl. típnout ob. ‘zamáčknout (cigaretu)’. No-
tik. vější, snad v souvislosti s :tipec.
tiket ‘sázenka’. Z angl. ticket ‘lístek, tiptop hov. ‘bezvadný, prvotřídní’. Z
stvrzenka, formulář’ a to ze stfr. angl. tip-top tv. z tip ‘špička’ a top ‘vr-
e(s)tiquete ‘lístek, nálepka’ (dále viz chol’ onom.-expr. původu. Srov. :tip
:etiketa). a :cop.
tingltangl zast. ob. ‘šantán’. Z něm. tiráda ‘mnohomluvná (oslavná) řeč’.
Tingeltangel od onom. ting tang napo- Přes něm. Tirade z fr. tirade tv. od
697
-tírat -tkat
tirer ‘táhnout, protahovat, roztahovat’ přitisknout, stisknout, stisk, utiskovat,

nejasného původu. Srov. :tiráž, :ti- útisk, vtisknout, vytisknout, výtisk aj.
ret. Všesl. - p. cisnąć ‘vrhat, tisknout’,
-tírat. Viz :třít. r. tískat’, s./ch. tı skati. Psl. *tis-
tiráž ‘technické údaje na konci knihy, ča- kati, *tisknǫti je nejspíš tvořeno od ie.
sopisu’. Z fr. tirage ‘náklad (knihy)’, *teisk- ‘tisknout, mačkat’, což je sekun-
vlastně ‘tahání, kopírování’, od tirer dární kořen od *tā-, *tƏi- ‘tát, roz-
‘tahat, obtahovat, kopírovat aj.’ (srov. pouštět (se)’. Viz i :těsto, :těsný a
:tiráda, :tiret). :tát. Ve významu ‘tiskem vyrábět’ od
tiret, tiré ‘spojovník’. Z fr. tiret tv. od střední doby vedle tlačiti (srov. slk. tlač
tirer ‘táhnout, stáhnout, přitáhnout, ‘tisk’).
roztáhnout aj.’ (viz i :tiráda, :tiráž). tísnit, tísnivý, stísnit, stísněný. Vlastně
tis ‘druh jehličnatého stromu’. Všesl. - varianta k těsnit, viz :těsný i :tíseň.
p. cis, r. tis, s./ch. tı sa tv., csl. tisa tišit. Viz :tichý.
‘cedr’. Psl. *tisъ, *tisa asi nějak souvisí tít. Viz :tnout.
s lat. taxus ‘tis’. Psl. slovo nelze s lat. titan ‘chemický kovový prvek vhodný
uspokojivě hláskoslovně spojit, snad je pro legování oceli’, titanový. Z nlat. ti-
to převzetí z nějaké neznámé předlohy. tanium podle uranium (Titania je je-
tíseň, tísňový. Stč. ties(k)n, tiesň. Od den z měsíců Uranu), viz i :titán.
:těsný. Srov. :tísnit. Podle jiných z ř. títanos ‘vápno, sádra’,
tisíc, tisící, tisícový, tisícovka, tisí- které s :titán nesouvisí.
cina. Stč. tisúc, p. tysiąc, r. týsjača, titán ‘velikán’, titánský. Podle starořec-
ch. tı suća, stsl. tisǫšti, tysęšti. Psl. kých bájných Titánů, synů boha nebes
*tysǫt’i, *tysęt- (B7) má obdobu jen v Urana, kteří byli přemoženi Diem a svr-
balt. a germ. jazycích - stpr. tūsimtons ženi do podsvětí. Srov. :titan.
(pl.), lit. tū̺kstantis, gót. Þūsundi, něm. titěrný, titěrnost. U Jg títěrný, též s vý-
Tausend, angl. thousand. Výchozí po- znamy ‘dětinský, ničemný’ a ‘podivný,
doby slov., balt. a germ. slov jsou po- mistrný’. Snad expr. přetvoření střhn.
někud odlišné, předpokládá se však, že tenterie ‘cetky, laciné ozdůbky’ ze střfr.
v první části je ie. *tūs- od *tēu-, *tū- tinter ‘cinkat’ z pozdnělat. tinnītāre
‘bobtnat, tučnět’ (viz i :týt, :tuk, tv., onom. původu.
:tlustý), ve druhé zřejmě ie. základ titul, titulek, titulní, titulovat. Z lat. ti-
*(d)k̸m̥t - ‘sto’ ( :sto), původní význam tulus ‘nápis, nadpis, pocta’, jehož pů-
by byl ‘silná, tučná stovka’ (srov. stejný vod není jasný.
první člen i v toch. B tumane ‘10 000’). tíže, tížit, obtížit, přetížit, přitížit, vy-
Formální obtíže působí slov. střídání tížit, ztížit, zatížit. Slk. tiaž, sln. téža,
ǫ/ę, ale i č. podoba - ti- místo ty- a s./ch. téža, stsl. tęža ‘spor, problém’.
měkkost s před ú (C1). Psl. *tęža je odvozeno od *tęgъ ‘těžký’,
tisknout, tištěný, tisk, tiskový, tiskař, viz :těžký.
tiskařský, tiskárna, tiskárenský, dotisk, tkanička. Viz :tkát.
natisknout, nátisk, otisknout, otisk, ob- -tkat (potkat, setkat se, setkání, utkat
tisknout, obtisk, potisk, přetisknout, se, utkání ). Jen č. Původně ‘narazit
698
tkát tlít
na někoho’, srov. stč. potkati ‘napad- tlachal, vytlachat. Již stč. Asi expr. ob-
nout, potkat’, utkati sě ‘potkat se, se- měna k tlamati, tlampati (viz :tlama,
tkat se’, utknúti ‘uhodit na někoho, na- :tlampač), vše onom. původu.
padnout’. Souvisí s :tknout se, :tý- tlak. Viz :tlačit.
kat se, :tkát. Srov. i :půtka, :důtka. tlama. Dříve i tlampa (Jg). Od tlamati,
tkát, tkaní, tkáň, tkanina, tkanice, tlampati onom. původu, viz i :tlemit
tkanička, tkanivo, tkadlec, tkadlena, se, :tlampač, :tlachat.
tkalcovský, tkalcovna, protkat, utkat, tlampač ‘amplion’. Přehodnocením pů-
vetkat. Všesl. - p. tkać, r. tkat’, s./ch. vodního významu ‘vesnický dohazovač,
tkȁti, stsl. tъkati. Psl. *tъkati, pů- mluvka, tlachal’. Od tlampati ‘tlachat’
vodně zřejmě ‘bít, tlačit’ (totiž ‘přirá- onom. původu, viz i :tlachat, :tlama.
žet útek’), je asi příbuzné s lot. tukstēt tlapa, tlapka, tlapička. Stč. i dlapa.
‘klepat’, tūcīt ‘zastrkovat, vtlačovat’, Takto jen č., jinak p.st. łapa, r. lápa,
sthn. dūhen ‘tlačit’, wal. twll ‘prodě- sln. lápa tv., jež má obdobu v lit. lópa,
ravělý’, ř. týkos ‘kladivo’, vše z ie. lot. lāpa a asi i gót. lōfa ‘dlaň’, kurd-
*teuk- ‘bít, tlačit’, asi onom. původu ském lapk ‘tlapa’, vše z ie. *lāp-, *lēp-,
(srov. :ťukat). Viz i :-tkat, :týkat *lƏp- ‘něco plochého, tlapa’, asi onom.-
se, :tkvět, :útek. expr. původu. Viz i :lopata, :lopuch.
tklivý ‘dojemný, jímavý’. Původně Č. t- je druhotné, nejspíš vzniklo zkří-
zřejmě ‘citlivý, snadný k pohnutí’ (Jg), žením původního *lapa s něm. Tappe,
od stč. tknúti ‘dotýkat se’ (tedy ‘ta- střhn. tāpe tv. (D3).
kový, jehož se snadno něco dotkne’). tlemit se zhrub. ‘smát se’, otlemený. Od
Srov. :důtka, viz :týkat se. :tlama.
tknout se, dotknout se, protknout, tleskat, tlesknout, potlesk, vytleská-
vetknout, vytknout, zatknout. Viz vat, zatleskat. Sln. tlēskati, srov. i hl.
:týkat se. kleskać, p. klaskać, ale i angl. clash tv.
tkvět, tkvít kniž. ‘vězet’. Stč. tčieti tv., Onom. původu, viz i :pleskat.
nynější slovo je zřejmě obrozeneckou tlít, zetlít. P. tleć, r. tlet’, sln. tléti ‘dout-
výpůjčkou z p. tkwić. Viz :týkat se, nat’, stsl. tьlěti. Psl. *tьlěti je asi od-
srov. :tknout se. vozeno od *tьlo ‘zem, půda, podlaha’
tlačit, tlak, tlakový, tlačenka, tlačenice, (č.st. a nář. tlo ‘strop’, r.d. tlo ‘zá-
tlačítko, natlačit (se), nátlak, otlačit, klad, dno’, sln. tlȁ (pl.) ‘zem, půda’,
otlak, odtlačit, potlačit, protlačit, pro- s./ch. tlȍ, stsl. tьla (pl.) tv.), jež je pří-
tlak, přitlačit, roztlačit, stlačit, utlačit, buzné se stpr. talus ‘podlaha v míst-
útlak, vtlačit, vytlačit, výtlak, vztlak, nosti’, lit. tìlės ‘prkenné dno v člunu’,
zatlačit aj. P. tłoczyć, sln. tláčiti, s./ch. něm. Diele ‘prkno’, stir. talam ‘země’,
tlȁčiti ‘utlačovat, udupávat’, csl. tlačiti. lat. tellūs tv., sti. tála- ‘rovina’, vše z ie.
Psl. *tolčiti je buď iterativum (opěto- *tel- ‘rovná zem, podlaha, prkno’, pů-
vací sloveso) k *telkti (viz :tlouci), vodní význam našeho slovesa by tedy
nebo je od subst. *tolkъ ‘něco stlače- byl ‘měnit se v půdu, stávat se zemí’.
ného’, odvozeného od téhož slovesa. Významově méně uspokojivé je spojení
tlachat expr., tlachání, tlach, tlachavý, s lit. tylė̷ti ‘mlčet’, stir. tu(i)lid ‘spí’ od
699
tlouci toaleta
jiného ie. *tel- ‘být klidný’. prostor’, *tolpā ‘místo, prostor’. Srov.
tlouci, tlukot, natlouci, otlouci, odtlouci, :tlumit.
potlouci (se), protlouci (se), přitlouci, tlustý, tloušťka, tlouštík, tlusťoch,
roztlouci, stlouci, utlouci, vtlouci, vy- tloustnout, ztloustnout. Všesl. - p.
tlouci, zatlouci, potloukat se. Všesl. - p. tłusty, r. tólstyj, s./ch. tûst, tȕst, csl.
tłuc, r. tolóč’, s./ch. túći, stsl. tlěšti. Psl. tlъstъ. Psl. *tъlstъ má nejblíže asi k lit.
*tel(k)ti (1.os.přít. *tьlkǫ, odtud nový tul̓žti ‘bobtnat’, lot. tulzt tv. (snad je
inf. *tьl(k)ti) (B3, B8) nemá příliš spo- to původem t-ové příč. k nedochova-
lehlivé ie. příbuzenstvo. Spojuje se s lit. nému slovesu *tъlzti?) (Ma2 ), což jsou
tìlkti ‘být zkrocený, stát se krotkým’, odvozeniny od ie. *tul-, *tūl-, k němuž
wal. talch ‘oddrolený kousek, semleté viz dále :týl.
zrní’, jako východisko se rekonstruuje tma, tmář, temný, temnota, potemnět,
ie. *tel(e)k- ‘bít, tlačit’. Srov. :tlačit. ztemnět, zatemnit, tmavý, tmavnout,
tlumit, tlumený, tlumič, utlumit, útlum, ztmavnout, tmít se, zatmění, stmívat
ztlumit. Obrozenecké převzetí z p. tłu- se. Všesl. - p. ćma, r. t’ma, s./ch.
mić tv., jež asi souvisí s tłum ‘tlupa, zá- tàma, stsl. tьma. Psl. *tьma odpo-
stup’, tlumny ‘hromadný, četný’ (k po- vídá lot. tima tv., dále je příbuzné
dobnému významovému vztahu srov. lit. tamsà ‘temnota’, sthn. demar ‘sou-
:dav, :dávit). P. tłum bude asi z mrak’ (něm. Dämmerung tv.), stir. te-
*tьlp-mъ (A9), pak souvisí s :tlupa. mel ‘temnota’, lat. tenebrae tv., sti.
tlumočit, tlumočník, tlumočnice, tlu- támas- ‘tma, temnota’, toch. B ta-
močnický. Odvozeno od č.st. tlumač. māsse ‘temný’, vše od ie. *tem- ‘temný,
Všesl. - p. tłumacz, r. tolmáč, s./ch. tmavý’.
tùmāč. Psl. *tъlmačь je přejato z ttat. tmel, tmelit, stmelit. V č. od obrození
jazyků (srov. tur. dilmač, kumánské (Presl), snad z jsl., kde je sln. té-
tylmač) a to z nějaké neznámé před- melj, s./ch. tèmelj ‘základ, podklad’ z
lohy, jež bude možná příbuzná s churit- ř. themélion tv. od théma (viz :téma).
ským slovem talami tv., zapsaným již Ale přetvoření významu i vypuštění
ve 14. st. př. Kr. Něm. Dolmetscher tv. prvního -e- je nejasné.
je ze slov. nebo z maď. tolmács. tnout, protnout, přetnout, rozetnout,
tlumok. Již stč. P. tłumok. Snad sou- setnout, utnout, vytnout, zatnout. Stč.
visí se stč. telma ‘pytlík, tobolka’, ale tieti, 1.os.přít. tnu (odtud nový inf.).
to je také nejasné (Ma2 ). Spojení s p. P. ciąć, r.st. tjat’, sln.st. téti. Psl. *tęti,
tłum ‘tlupa, zástup’, tłumić ‘tlumit, du- 1.os.přít. *tьnǫ, je příbuzné s lit. tìnti
sit’ (HK) neuspokojuje významově. ‘naklepávat (kosu)’, stir. tamnaid ‘uře-
tlupa. Asi obrozenecké převzetí z r. tolpá zává’, ř. témnō ‘řežu’, východiskem je
‘zástup, dav’, dále sln. tólpa, b. tălpá, ie. *tem-, *ten- ‘řezat’. Srov. :temeno,
stsl. tlъpa. Psl. *tъlpa či *tьlpa se spo- :stonek.
juje s lit. til̓pti ‘mít prostor’, talpà ‘pro- toaleta ‘slavnostní dámský úbor; úprava
stor, objem’, sti. tálpa- ‘lože, místo zevnějšku; klozet’, toaletní. Z fr. toi-
k odpočinku’, toch. A tsälp ‘(pře)jít, lette tv., což je původem zdrobnělina
být vysvobozen’, vše od ie. *telp- ‘mít od fr., stfr. toile ‘plátno, tkanina’ z lat.
700
toast tón
tēla ‘tkanina’ od texere ‘tkát’. Již ve fr. vodu, napodobení hlasu tetřeva, když
ve spojení cabinet de toilette, vlastně je v milostném rozrušení. Srov. i :tet-
‘místnost pro oblékání, úpravu šatů’, řev.
eufemisticky ‘záchod’. tolar ‘stará evropská mince’. Z něm. Ta-
toast, toust ‘topinka z bílého chleba’, ler (dříve Thaler), zkráceného z Joa-
toastový. Z angl. toast tv. od slovesa chimstaler, doslova ‘(peníz) z údolí sv.
(to) toast ‘opékat’ ze stfr. toster tv. a Jáchyma’, a to podle našeho Jáchy-
to od lat. torrēre (příč. trp. tostus) ‘su- mova v Krušných horách, kde se od 16.
šit, pražit, pálit’. st. těžilo stříbro, z něhož se razily tyto
tobogan ‘točitá skluzavka’. Přes něm. známé peníze. Viz i :dolar.
Toboggan z angl. toboggan a to asi přes tolerovat ‘snášet, dovolovat’, tolerantní,
kanadskou fr. (poprvé doloženo v 17. tolerance. Podle něm. tolerieren, fr. to-
st. v podobě tabaganne) z nějakého se- lérer z lat. tolerāre ‘snášet, vydržet’, jež
veroam. indiánského jazyka skupiny al- je příbuzné s tollere ‘zvedat, brát na
gonkin. sebe’ (viz i :tele).
tobolka ‘(menší) peněženka; suchý pu- tolik čísl. R. stól’ko, s./ch. tolìkō, stsl. to-
kavý plod’. Již stč. P. toboła, r.d. tobó- liko. Psl. *toliko je složeno ze zájm. zá-
lec, s./ch.d. tòbolac ‘kožený váček na kladu *to- (viz :ten) a částic *li a *ko.
peníze’. Zřejmě slov. výpůjčka. Uva- Podobné útvary jsou v lit. tõlei ‘potud’,
žuje se o přetvoření lat. tabula ‘prkno, lat. tālis ‘takový’, ř. tēlikós ‘tak starý’.
deska, listina’ (k významu srov. :šraj- Viz i :kolik, :jelikož.
tofle), či o převzetí z ttat. (tat. tubal toluen ‘druh uhlovodíku’. Od jména ko-
‘košík z kůry’). lumbijského přístavu Tolú, z něhož se
točit, točený, toč, točivý, točitý, točna, vyvážel jistý druh tropické pryskyřice,
natočit, otočit, obtočit, odtočit, proto- zakončení podle benzen (srov. :ben-
čit, přetočit, přitočit, roztočit, stočit, zin).
vytočit, zatočit. Všesl. - p. toczyć, r. tomahavk ‘indiánská válečná sekyra’. Z
točít’ ‘brousit, vrtat, ohlazovat’, s./ch. angl. tomahawk a to z nějakého seve-
tòčiti ‘točit, brousit’, stsl. točiti ‘hnát’. roam. indiánského jazyka skupiny al-
Psl. *točiti je kauzativum k *tekti, tedy gonkin.
vlastně ‘způsobovat, že něco teče, běží’. tomatový ‘rajčatový’. Od něm. Tomate
Dále viz :téci. ‘rajče’, fr. tomate, šp. tomata a to z me-
tóga ‘dlouhé řasnaté svrchní roucho sta- xického tomatl tv. (v jazyce nahuatl).
rořímského občana’. Z lat. toga tv., tombola ‘věcná loterie při společenské
vlastně ‘pokrývka, to, co kryje’, od te- zábavě’. Z it. tombola tv. od tombo-
gere ‘krýt’. lare ‘padnout, udělat kotrmelec’ (nej-
tok. Viz :téci. spíš podle otáčení čísel v osudí), jež je
tokaj ‘druh vína’. Podle maď. místního asi onom. původu.
jména Tokaj (město a vrch na severo- tón, tónový, tónina, tónovat. Přes něm.
vých. Maďarska, kde se tato réva pěs- Ton z lat. tonus ‘tón, zvuk’ z ř. tó-
tuje). nos ‘struna, zvuk hlasu’, původně ‘na-
tokat. Dříve i tokovat (Jg). Onom. pů- pětí, natažení, síla’, od teínō ‘napí-
701
tonáž toponomastika
nám’. Srov. :tonus, :tonik, :intono- topenářský, topný, topič, topičský, to-
vat i :tenata, :tenký. pivo, topeniště, protopit, přitopit, roz-
tonáž ‘nosnost lodi’. Z fr. tonnage, angl. topit, vytopit, zatopit. Všesl. - p. to-
tonnage a to od fr. tonne ‘tuna’ (viz pić ‘tavit, rozpouštět’, r. topít’ ‘topit,
:tuna). škvařit, rozpouštět’, s./ch. tòpiti ‘ta-
tonik ‘osvěžující nápoj obsahující chi- vit, rozpouštět’, stsl. rastopiti ‘rozta-
nin’. Z angl. tonic (water) tv. z tonic vit’. Psl. *topiti ‘ohříváním rozpouštět’
‘osvěžující, posilující’ a to z ř. tonikós je původem kauzativum k nedochova-
‘napínající, posilující’ od tónos ‘napětí, nému *tepti (viz :teplý), původní vý-
síla’. Srov. :tón, :tonus. znam tedy je ‘způsobovat, že je něco
tonout, tonoucí, utonout. Všesl. - p. teplé’. Obdobné útvary jsou v av. tā-
tonąć, r. tonút’, s./ch. tònuti, csl. payeiti, sti. tāpáyati ‘ohřívá’.
tonǫti. Psl. *to(p)nǫti (A9) je půvo- topit2 ‘ponořením do vody usmrcovat’,
dem dokonavý protějšek k *topiti (viz potopit (se), potopa, utopit (se), vy-
:topit2 ). Ke změně vidu srov. :ka- topit, zatopit. Všesl. - p. topić, r. to-
nout, :kynout1 . pít’, s./ch. tòpiti ‘zaplavovat’, stsl. po-
tonus ‘trvalé napětí tkáně’. Z nlat. tonus topiti. Psl. *topiti se vykládá z ie. *tap-
tv. z ř. tónos ‘napětí, natažení, síla’. ‘potápět, nořit’, jako příbuzné však lze
Srov. :tón, :tonik. uvést jen arm. tc atc avem ‘potápím’.
tonzura ‘(dříve) vyholený kruh vlasů na Zcela shodné tvary slov. slov jako u
temeni jako symbol kněžství’. Ze střlat. :topit1 nás nutí uvažovat o etym. to-
tonsura tv. z lat. tōnsūra ‘ostřihání’ od tožnosti obou výrazů, předpokládá to
tondēre ‘střihat’. však značný posun významu. Snad lze
top- (ve složeninách jako topmodelka připustit jako přechodný význam ‘nořit
ap.) ‘špičkový, prvotřídní’. Z angl. top do (teplem) rozpuštěné látky, do teplé
tv., vlastně ‘nejhořejší, vrchní’, od top tekutiny’.
‘vrchol, vršek, nejvyšší bod’, původu topografie ‘popis území pomocí map’,
asi onom.-expr. Srov. :tiptop, :cop. topografický. Novodobá složenina z ř.
topánky nář. ‘druh střevíců’. Z maď. to- tópos ‘místo, krajina, země’ a :-grafie.
pánka, jež je asi přejato ze slov. (viz Srov. :toponomastika.
:opánek). topol. Všesl. - p. topola, r. tópol’, s./ch.
topas, topaz ‘průhledný žlutý polodra- topòla, csl. topolь. Psl. *topolь není
hokam’. Přes něm. Topas z lat. topāzus uspokojivě objasněno. Jistě souvisí s lit.
z ř. tópazos a to asi podle ostrova Tó- túopa, nápadná je i blízkost lat. pōpulus
pazos v Rudém moři. tv. Většinou se soudí, že jde o výpůjčku
topinambur ‘rostlina s jedlými hlízami, ze střlat. (či již vlat.) papulus, z něhož
příbuzná slunečnici’. Z fr. topinambour je nejspíš i něm. Pappel tv., změna p-p
a to podle stejnojmenného názvu bra- > t-p v slov. a balt. se objasní disimi-
zilského kmene. lací.
topinka. Viz :topit1 , vlastně ‘topením toponomastika ‘nauka o zeměpisných
opečený chléb’. vlastních jménech’. Z ř. tópos ‘místo,
topit1 ‘udržovat oheň’, topení, topenář, krajina, země’ a :onomastika. Srov.
702
topor touha
:topografie. pohonem’, torpédovat. Přes něm. Tor-

topor ‘velká silná násada’, topůrko. pedo z angl. torpedo (zač. 19. st. tuto
Všesl. - p. topór ‘sekyra’, r. topór tv., střelu vynalezl Američan Fulton) a to
s./ch. tòpor ‘násada na sekyru’. Psl. přeneseně z lat. torpēdō ‘rejnok elek-
*toporъ ‘sekyra’ se obvykle vykládá trický’, původně ‘strnulost, tupost’, od
jako převzetí ze stírán. *tapara- (srov. torpēre ‘trnout, být tupý’.
per. teber, kurd. tefer, balúdžské tapar tortura ‘mučení’. Z lat. tortūra tv. od
tv.), odkud je i arm. tapar tv. (ale fin. torquēre (příč. trp. tortus) ‘točit, krou-
tappara tv. je ze slov.). Vyloučit nelze tit, mučit’. Srov. :dort.
ani domácí původ a odvození od *tepti torzo ‘neúplně zachované i nedokončené
(viz :tepat), pak by slov. a írán. slova umělecké či vědecké dílo’. Z it. torso
byla zřejmě jen elementárně příbuzná, tv., původně ‘košťál, trup’, z pozdně-
od onom. základu *tep-. lat. tursus ‘stonek, stéblo’ z lat. thyr-
topořit, ztopořit, toporný, topornost. U sus, ř. thýrsos ‘hůl opletená břečťanem
Jg jen předp. ztopořiti ‘ztužiti’, ztopo- či révou (znamení boha Bakcha)’. Srov.
řeti ‘strnout, zdřevěnět’. Jen č., zřejmě :trs.
od :topor, tedy asi ‘stávat se tvrdým totální ‘úplný, naprostý’, totalita ‘ná-
jako topůrko, násada’. silím zavedená a udržovaná jednota
tóra ‘židovský název pro pět knih Mojží- státu’, totalitní. Přes něm. total, fr. to-
šových’. Z hebr. tōrāh ‘předpis, zákon’. tal ze střlat. totalis ‘celistvý, úplný’ od
torba ‘taška přes rameno’. Přes p. torba lat. tōtus ‘celý, všechen’.
z tur. torba tv. totem ‘kůl s reliéfem a plastikami zví-
toreador ‘zápasník s býky’. Ze šp. to- řat, květů ap. znázorňující mystického
reador tv. od torear ‘zápasit s býky’ od předka’. Z něm. Totem, angl. totem a
toro ‘býk’ z lat. taurus tv. Viz i :tur. tam z jazyka severoam. Indiánů sku-
torna ‘(obdélníkový) batoh’. Zkrácením piny algonkin, v němž ote(m) (v prv-
staršího tornistra z něm. Tornister, jež ním fr. přepisu aoutem) znamenalo
se zase naopak považuje za přejaté z ‘rod, rodové znamení’. Počáteční t- se
č.st. tanistra, tanejstra z maď.st. tany- vykládá jako zakončení přivlastňova-
istra (doloženo r. 1510, putovalo jako cího zájm., např. ototeman znamená
vojenský termín). Původ slova se hledá ‘jeho rod, jeho rodové znamení’.
v střř. tágistron ‘pytel na oves pro totiž část. Jen č. Stč. točúš, točíš i pouhé
koně’, případně v lat. canistrum ‘košík’ čúš, číš tv. ze spojení to čuješ ‘to tušíš,
z ř. kánistron tv. Možné je i smíšení to cítíš, to víš’ (viz :čít). Přikloněno
obou slov. k toť, toti, totiť podobného významu
tornádo ‘větrná smršť’. Přes něm. Tor- ‘hle, totiž, ovšem’ ze stejného to (viz
nado ze šp. tornado, což je původem :ten) a částice -ť, ti (srov. :ať), k -ž
příč. trp. od tornar ‘obracet, otáčet’ z srov. :tudíž, :až ap.
lat. tornāre ‘obracet, kroutit’ od tor- totožný, totožnost. Obrozenecký výtvor
nus ‘soustruh’. Viz i :storno, :tur- nejspíš od totéž, případně r. tot že ‘ten-
nus, :turnaj. týž’, viz :ten, :týž.
torpédo ‘(podmořská) střela s vlastním touha, tužba, toužebný, toužit, roztou-
703
toulat se tragédie
žený, vytoužený, zatoužit. Stč. túha je zpodstatnělé adj. toxikós ‘týkající se

‘stesk, žal, starost’. Všesl. - p. tęga, r.d. střelby z luku, střelecký’ od tóxon ‘šíp,
tugá, s./ch. túga ‘žal’, stsl. tǫga ‘tíseň, střela’. Srov. :toxikomanie, :toxin.
stesk’. Psl. *tǫga, původně asi ‘obtíž, toxikologie ‘nauka o jedech’. Viz :to-
napjatý stav’, souvisí s *tǫgъ ‘tvrdý, xický a :-logie.
tuhý, napjatý’ ( :tuhý), *tęgъ ‘těžký’ toxikomanie ‘chorobná závislost na
( :těžký), dále viz i :tíže, :táhnout. droze s následnými poruchami’, toxiko-
toulat se, toulavý, toulka, tulák, tu- man(ka). Viz :toxický a :mánie.
lačka, tulácký, tuláctví, zatoulat se, po- toxin ‘bakteriální jed’. Příp. -in (srov.
tulovat se, potulka. Jen č. a p. tułać się. :chinin, :penicilin, :heroin ap.) od
Nepříliš jasné, snad souvisí s :tulit se, základu, který je v :toxický.
srov. i p. tulać ‘koulet, točit’. tož část. nář. Z to ( :ten) a -ž (viz :že),
toulec ‘podlouhlé pouzdro na šípy’. Stč. srov. :též.
túl, p. tuł, r.d. túl(o), s./ch. túljac, trable hov. expr. ‘nesnáze’. Z angl. trouble
stsl. tulъ. Psl. *tulъ je asi příbuzné se ‘nesnáz, potíž, strast’ od slovesa trouble
sti. tūṇa tv., ř. sōlē̺n ‘roura’, východis- ‘trápit, obtěžovat’ a to přes fr. troubler
kem by bylo poněkud problematické ie. ‘rušit, znepokojovat’ z vlat. *turbulāre,
*tu̯ō-l-, *tu̯Əu-l-, *tū-l- ‘roura’. Srov. opakovacího slovesa (frekventativa) od
:tulit se. lat. turbāre ‘rozházet, uvést ve zmatek,
touš ‘puk, kotouč’. Posunem dřívějšího poplašit’. Srov. :turbína.
významu ‘disk’ (Jg), jež má asi stejný tradice ‘ustálené zvyklosti’, tradiční,
původ jako touš ‘eso v kartách’, vlastně tradovat. Přes něm. Tradition z lat.
‘dvojka’, z něm. Daus ze střhn. dūs, tūs trāditiō ‘předání, vypravování, ústní
a to ze stfr. dous ‘dvě’ (viz :dvě). podání’ od trādere ‘odevzdávat, svěřo-
tovar kniž. ‘výrobek, zboží’, továrna, tovat, vypravovat’ z trā- (viz :trans-) a
vární, továrenský, továrník. V moderní dare ‘dát’.
č. ze slk., odvozeniny (kromě :tova- trafika, trafikant. Přes rak.-něm. Trafik
ryš) od obrození (Jg). Všesl. - p. to- z it. traffico ‘obchod, obrat, doprava’
war, r. továr, s./ch. tòvar ‘náklad’. Psl. (srov. angl. traffic ‘doprava’), trafficare
*tovarъ je přejato z ttat. jazyků, srov. ‘obchodovat’, jehož další původ není
tur. tavar ‘zboží, jmění, skot’, ujgurské jistý. Spojuje se se stport. trasfegar ‘ob-
tovar tv., starouzbecké tavar ‘výrobek, chodovat’ i ‘stáčet víno’, kat. trafegar
věc, jmění’, mong. tawar ‘věci, vlast- ‘slít, míchat víno’, což se vykládá z
nictví’. Srov. :tovaryš. vlat. *transfaecāre, doslova ‘stočit tak,
tovaryš ‘(dříve) vyučený řemeslník pra- že se oddělí sedlina’, z lat. trāns ‘přes,
cující u mistra’. P. towarzysz, r. tová- za’ ( :trans-) a odvozeniny od faex
rišč, sln. tovâriš, csl. tovarištь. Slov. ‘usazenina, vinná sedlina’. Jiní hledají
*tovariš(č)ь ‘druh, společník’ je zřejmě původ v ar.
celé přejato z ttat. jazyků. Viz :tovar, tragédie, tragický, tragéd. Přes lat. tra-
k příp. srov. starouzbecké eš, iš ‘druh’. goedia z ř. tragōi día ‘truchlohra’ od
toxický ‘jedovatý, otravný’. Od nlat. to- tragōi dós ‘herec v truchlohře’. Slovo
xicum ‘jed’ z ř. toxikón ‘jed na šípy’, což je složeno z trágos ‘kozel’ a odvoze-
704
trachea trampota
niny od ōi dē̺ ‘zpěv, píseň’, motivace po- ‘kára, kolečko’.

jmenování však není zcela jasná. Dnes trakce ‘tažná síla, pohon’. Z lat. tractiō
je nejpřijímanější výklad, že šlo pů- ‘tažení, tah’ od tractus, což je příč. trp.
vodně o herce, který pěl píseň při obě- od trahere ‘táhnout’. Srov. :atrakce,
tování kozla na počest vítěze divadel- :traktor, :trakt, :extrakt.
ního klání. trakt ‘křídlo budovy; ústrojí’. Z něm.
trachea ‘průdušnice’. Ze střlat. trachea z Trakt tv., dříve ‘krajina, úsek kraje’, z
ř. (artēríā) tracheĩa tv., doslova ‘drsná lat. tractus ‘tah, pohyb, oblouk’, dru-
(tepna)’, od trachýs ‘drsný’. hotně ‘prostor, úsek kraje, kraj’, což
trachom ‘infekční chronický zánět oční je zpodstatnělé příč. trp. od trahere
spojivky a rohovky’. Novější, z ř. ‘táhnout’. Srov. :trakce, :traktát,
tráchōma ‘drsnost’ od trachýs ‘drsný’. :traktor, :trachtace.
trachtace zast. ob. ‘hostina, velká spole- traktát ‘učené (náboženské) pojednání’.
čenská akce’. Z lat. tractātiō ‘zacházení, Ze střlat. tractatus tv., lat. tractātus
jednání’ od tractāre ‘táhnout, zabý- ‘jednání, zabývání se’ od tractāre ‘ta-
vat se, jednat’ (viz :traktát, :trakt, hat, zabývat se, jednat’ od trahere
:traktor). Srov. i něm. traktieren ‘za- (příč. trp. tractus) ‘táhnout’. Srov.
cházet s někým, hostit’. :trachtace.
trajdat ob. expr., trajda. U Jg jen traktor, traktorový, traktorista, trakto-
trajda ‘stařena, jež si počíná po mla- ristka. Z něm. Traktor a to podle fr.
dicku’. Původ zřejmě onom.-expr., tracteur (vlastně ‘tahač, kdo vleče’) od
srov. :pajdat, :šmajdat. traction ‘tažná síla, pohon’ (dále viz
trajekt ‘větší přívoz, plavidlo k přepravě :trakce).
aut, vlaků ap.’, trajektový. Přes něm. trám, trámek, trámec, trámový, trá-
Traject tv. z lat. trāiectus ‘převoz, pře- moví. Zsl. převzetí ze střhn. trām(e),
prava’ od trāicere ‘přehodit, přepravit’ drām(e) tv., jehož původ není jistý.
z trāns ( :trans-) a iacere ‘házet, vr- Srov. :tramvaj.
hat’. Srov. :trychtýř, :projekt, :ob- tramín ‘druh vína’. Podle jihotyrolského
jekt. městečka Tramin (it. Termeno).
trajler ‘vlečný vůz pro převážení těž- tramp, tremp, trampský, trampovat,
kých nákladů’. Z angl. trailer tv. od tramping/trempink. Z angl. tramp
trail ‘vléci, táhnout se’ ze stfr. trailler ‘dlouhá chůze, vandr; tulák, člověk na
tv. a to asi z vlat. *tragulāre od lat. tra- vandru’, jako sloveso znamená ‘cho-
gula ‘vlečná síť’ od trahere ‘vléci’. Srov. dit pěšky, vandrovat’. Souvisí s něm.
:trolej. trampeln ‘dupat’, srov. :trampolína,
trakař. Přejato z něm., v základě leží :trap.
něm. tragen ‘nést’, ale přesný zdroj trampolína. Přes něm. Trampolin z it.
není znám. Nejspíš ze sthn. tragāri či trampolino tv. od trampolo ‘chůda, dře-
střhn. trager ‘nosič, držák’ (dnešní Trä- věná noha’ a to z germ. (srov. něm.
ger). Uvažuje se i o složenině Trag- trampeln ‘dupat’). Snad podle toho, že
karre (Ma2 ), srov. dnešní něm. Schub- je upevněna v rámu na čtyřech nohách.
karre ‘trakař’ ze Schub ‘strčení’ a Karre trampota. Od :trápit s expr. zesilova-
705
tramtárie transponovat
cím m, doloženo od 17. st. rence).

tramtárie expr. ‘vzdálená, zapadlá, ne- transformovat ‘proměňovat, přetvo-
přístupná krajina’. Snad obměnou řovat’, transformace, transformační,
ze staršího Tartárie ‘tatarská země’, transformátor. Z lat. trānsformāre tv.,
možná ale onom. útvar bez hlubšího viz :trans- a :forma.
smyslu, srov. citosl. tramtará. transfuze ‘krevní převod’, transfuzní. Z
tramvaj, tramvajový, tramvajenka, lat. trānsfūsiō tv. od trānsfundere ‘pře-
tramvaják, tramvajačka. Z angl. tra- lévat’ z trāns ( :trans-) a fundere ‘lít’
mway z tram ‘kolej, (důlní) vozík’ (srov. :fúze, :fondán).
nejspíš dněm. původu (střdn. trame transkribovat ‘přepisovat (do jiné pra-
‘příčný trámek, příčka (žebříku)’) a vopisné soustavy)’, transkripce, tran-
way ‘cesta’. Viz :trám, :vézt. skripční. Z lat. trānscrībere ‘přepisovat,
trans ‘hypnotický, extatický stav’. Přes opisovat’ z trāns ( :trans-) a scrībere
něm. Trance, angl. trance (tam poprvé ‘psát’ (srov. :skripta, :deskriptivní).
v lékařském smyslu) z fr. transe ‘ago- transliterace ‘přepis liter jedné grafické
nie, zmrtvení, velký strach’ od transir soustavy literami jiné soustavy’. Novo-
‘zmrtvět, strnout’, původně ‘zemřít’, z dobá složenina (19. st.), viz :trans- a
lat. trānsīre ‘přejít (na druhou stranu), :litera.
minout’ z trāns ( :trans-) a īre ‘jít’. transmise ‘převod (hnací síly)’. Přes
Srov. :tranzit. moderní evr. jazyky z lat. trānsmissiō
trans- předp. Z lat. trāns ‘přes, za’, ‘přepravení, přenechání’ od trānsmit-
jež asi souvisí s něm. durch ‘skrz’, tere ‘překládat, přepravovat’ z trāns
angl. through tv. Ve složeninách ně- ( :trans-) a mittere ‘posílat’ (srov.
kdy jen trā-. Srov. :tradice, :trajekt :mise).
a :transakce, :transfuze, :tranzit, transparent ‘pruh látky či papíru s
:transplantace. heslem’, transparentní ‘průhledný, či-
transakce ‘peněžní, obchodní operace’. telný’. Z něm. Transparent tv. z
Přes něm. Transaktion z lat. trān- fr. transparent ‘průsvitný (obraz)’ ze
sāctiō ‘projednávání’ z trāns ( :trans-) střlat. transparens ‘prosvítající’ od
a āctiō (viz :akce). transparere ‘prosvítat’ z lat. trāns
transcendentní ‘přesahující hranici re- ( :trans-) a pārēre ‘objevovat se, uka-
álného bytí’. Ze střlat. transcen- zovat se’.
dens ‘překračující (aristotelské katego- transplantace ‘operativní přenesení tě-
rie)’ od lat. trānscendere ‘překročit, lesného orgánu, tkáně ap.’. Přes mo-
přestoupit’ z trāns ( :trans-) a scan- derní evr. jazyky (konec 19. st.) z
dere ‘stoupat’ (srov. :skandovat). pozdnělat. trānsplantātiō ‘přesazení’
transfer ‘převod (peněz); přesun (oby- od trānsplantāre ‘přesadit’ z trāns
vatelstva); přestup (sportovce)’. Z ( :trans-) a plantāre ‘sázet’ (srov.
angl. transfer tv. od slovesa (to) :plantáž).
transfer ‘přenést, převést, přemístit’ a transponovat ‘převádět (do jiné tó-
to přes fr. z lat. trānsferre tv. z trāns niny, roviny ap.)’, transpozice. Z lat.
( :trans-) a ferre ‘nést’ (srov. :konfe- trānspōnere ‘překládat, přemisťovat’
706
transport tratit
z trāns ( :trans-) a pōnere ‘klást’ Trapez z pozdnělat. trapezium tv. z ř.

(srov. :komponovat, :imponovat, trapézion, což je zdrobnělina od trápeza
:pozice). ‘stůl’, vlastně ‘čtyřnožka’, z tra- (viz
transport ‘doprava, přeprava’, trans- :tetra-) a péza ‘noha, spodní konec’
portní, transportér, transportovat. (srov. :pěší, :pódium).
Přes něm. Transport z fr. transport tv. trápit, trápení, trapný, trapnost, ztrap-
od transporter ‘přepravovat, převážet’ nit, trapič(ka), trapičský, potrápit,
z lat. trānsportāre tv. z trāns ( :trans-) utrápit, útrapa, ztrápený. P. trapić, r.
a portāre ‘nést, vézt, dopravovat’ (srov. toropít’ ‘pohánět, pobízet’, s./ch. trá-
:export, :import). piti. Psl. *torpiti je kauzativum od
transvestit ‘osoba s pohlavní úchyl- *tьrpěti, význam tedy je ‘působit, že
kou, oblékající si šaty druhého po- někdo trpí’. Dále viz :trpět.
hlaví a napodobující způsob jeho ži- trasa ‘vytyčený směr, cesta’. Přes něm.
vota’, transvesti(ti)smus. Z moderních Trasse tv. z fr. tracé tv., což je zpod-
evr. jazyků (něm. Transvestit), kde je statnělé příč. trp. od tracer ‘nakres-
to novodobá složenina z :trans- a lat. lit, vyznačit, vytyčit’ a to z vlat.
vestis ‘šat, oděv’ (srov. :vesta). Srov. *tractiāre ‘protáhnout’ od lat. tractus
:travestie. ‘tah, pohyb, protažení, prostor’ od tra-
tranzistor ‘polovodičová zesilovací sou- here ‘táhnout’. Srov. :trakt, :trak-
částka; tranzistorové rádio’, tranzisto- tor, :trakce.
rový. Přes něm. Transistor z angl. trast ‘monopolní sdružení podniků’. Z
transistor, což je zkratkové slovo z am.-angl. trust tv., vlastně ‘důvěra, od-
transfer resistor, vlastně ‘součástka pů- povědnost, závazek’, jež souvisí s true
sobící odpor při přenášení proudu v ‘pravda, pravdivý’ a něm. Trost ‘útě-
jednom směru’, viz :transfer a :re- cha’, treu ‘věrný’. Základní význam
zistence. Vynalezen r. 1948. ‘pevný, věrný, pravdivý’, východiskem
tranzit ‘průjezd, přeprava přes cizí je stejný kořen jako u :dřevo, srov. i
území’, tranzitní. Přes něm. Transit z :zdravý.
it. transito tv. z lat. trānsitus ‘pře- trať, traťový. Dříve i trata, původně
chod, průchod’ od trānsīre ‘přejít, pro- ‘pruh polností patřící k jedné osadě’
jít’ z trāns ( :trans-) a īre ‘jít’. Srov. (Jg). Ze střhn. trat ‘pastvina’ ze sthn.
:trans, :exit(us), :jít. trata ‘pastvina, (dobytčí) stezka, vydu-
trap hov. ‘klus, spěch’, trapem ‘klu- pané místo’, jež souvisí s něm. treten
sem, rychle’. Z něm. trapp ‘honem, ‘šlapat’.
rychle’, trappeln ‘cupitat’, trappen ‘du- tratit, potratit, potrat, utratit, útrata,
pat’. Souvisí s :tramp a :trepka, pů- vytratit se, ztratit, ztráta, zatratit,
vod je onom. Existuje i r. tórop ‘spěch’ zatracený. P. tracić, r. trátit’, s./ch.
(to by ukazovalo na psl. *torp- (B8)), trȁtiti ‘utrácet, mrhat’, csl. tratiti tv.
ale to je asi shoda náhodná, č. slovo je Psl. *tratiti ‘utrácet, spotřebovávat’,
novější. původně asi ‘drobit, drolit, třít’, je nej-
trapéz ‘lichoběžník; co tvarem lichoběž- spíš příbuzné s lit. trúotas ‘brus’, lot.
ník připomíná’, trapézový. Přes něm. truōts tv., gót. ÞroÞjan ‘cvičit’, výchozí
707
tratoliště tre(k)king
ie. *trōt- je odvozeno od *ter- ‘třít’ (viz usmrcovat jedem’, trávení, trávicí, po-
:třít). trava, potravina, potravinový, strávit,
tratoliště ‘kaluž rozlité tekutiny strava, stravování, strávník, vytrávit,
(zvláště krve)’. U Jg tratořiště, nář. travič(ka), travičský, travičství, otrá-
i latoliště, latoviště, plápoliště aj. Jen vit, otrava, otravný. Stč. tráviti ‘živit
č., málo jasné. Slovo zřejmě prošlo řa- se, vynakládat; otravovat’, p. trawić
dou formálních změn, původní podoba ‘trávit (potravu, čas); mrhat, stravo-
nejistá - ani *mlákoviště (HK, Ma2 ) od vat’, r. travít’ ‘otravovat, hubit, spá-
:mláka nepřesvědčuje. sat, štvát’, stsl. traviti ‘požívat’. Psl.
trauma ‘(duševní či tělesné) poranění’, *traviti je opětovací sloveso k *truti,
traumatický, traumatizovat. Přes něm. 1.os.přít. *trovǫ, srov. stsl. natruti ‘dát
Trauma tv. z ř. traũma ‘rána, poško- k jídlu’, str. truti ‘spotřebovávat’. Pří-
zení’, jež souvisí s tróōo ‘raním, bodám’ buzné je lit. trunė̷ti ‘hnít’, wal. ta-
a vzdáleně s naším :třít. raw ‘tlouci’, ř. trȳ̺ō ‘potírám, trápím’
tráva, travička, travní, trávový, trav- (srov. i :trauma), vše z ie. *treu-
natý, trávník, trávníkový, travina, za- ‘drobit, třít’ od *ter- tv. (viz :třít).
travnit. Všesl. - p. trawa, r. travá, s./ch. Ve slov. posun k ‘spotřebovávat, poží-
tráva, stsl. trava, trěva. Psl. *trava, pů- vat (zvláště o potravě)’ (k tomu srov.
vodně ‘potrava, něco jedlého’ (tak do- :tratit) a dále i ‘dávat jed (do jídla)’
sud v r.d.), je odvozeno od *truti či (k tomu srov. :jed), je však možné,
*traviti (viz :trávit). že tento význam se vyvinul jinými
travertin ‘pórovitý vápenec’. Z it. tra- cestami. Srov. i :trýzeň.
vertino, it.st. tivertino z lat. Tīburtī- trčet, vytrčit. P. sterczeć, r. torčát’,
nus ‘tiburský (kámen, vápenec)’ podle s./ch. str̷čati. Psl. *(s)tъrčati je odvo-
města Tībur, dnešního Tivoli nedaleko zeno od ie. *(s)ter-k-, což je rozšíření ie.
Říma, kde se těžil. *(s)ter- ‘být tuhý, strnulý’. Znělá po-
traverza ‘železný nosník’. Přes něm. doba *(s)terg- je v lit. strė̷gti ‘ztuhnout,
Traverse z fr. traverse ‘traverza, příčka’ zmrznout’, něm. stark ‘silný’, střhn.
od traverser ‘přejít, projít (napříč)’ z storch ‘penis’ (A4), lat. tergus ‘záda,
pozdnělat. trānsversāre tv. od trān- tvrdá kůže (na hřbetě)’. Srov. :trkat,
sversus ‘příčný’ z trāns ( :trans-) a od- :strkat, :strach.
vozeniny od vertere ‘obrátit, pohybo- trdlo hanl. ‘nemotorný, nedůvtipný člo-
vat (se)’ (srov. :verze, :versus). věk’. Původně ‘nástroj k tření máku,
travestie ‘dílo zpracovávající vážné lámání lnu ap.’, vlastně ‘co slouží k
nebo vznešené téma zlehčujícím až ka- tření’ (srov. p. tarło ‘struhadlo’). Psl.
rikujícím stylem’. Z fr. travesti ‘pře- *tьrdlo utvořeno příp. -dlo od *tьr-, viz
kroucený, přestrojený, zesměšněný’ od :třít.
travestir ‘přestrojit, překroutit’ z it. tre(k)king ‘vysokohorská turistika; sil-
travestire ‘převléknout’ z lat. trāns niční horské kolo’, tre(k)kingový, trek,
( :trans-) a vestīre ‘obléci’. Srov. trekový. Z angl. trekking od (to) trek
:transvestit. ‘namáhavě postupovat kupředu’ z afri-
trávit ‘rozkládat potravu; prožívat; kánského trek ‘jet či táhnout na voze s
708
trefit (se) trh
volským potahem’ z niz. trekken ‘táh- drnda’. Expr. útvar od staršího třepati
nout’. (hubou) ‘žvanit, tlachat’, viz :třepat.
trefit (se), trefa, trefný, natrefit (se), trepka ‘domácí střevíc’. Již stč. Ze
potrefit, strefit (se). Již stč. Ze střhn. střdn. trippe tv., souvisí s něm. trippeln
treffen ‘zasáhnout, trefit, setkat se’, jež ‘cupkat’. Srov. :trap, :tramp.
nemá mimo germ. (srov. např. stisl. treska, tresčí. Z r. treská, jež se spo-
drepa ‘bít’ (A4)) spolehlivé příbuzen- juje se stisl. Þorsk tv. Podle jiných
stvo. etymologicky totožné s treská ‘tříska’
tréma ‘vnitřní rozechvění před veřejným ( :tříska), motivace by byla stejná jako
vystoupením ap.’, trémista, trémistka, u něm. Stockfisch tv. (Stock ‘hůl’),
trémovat. Je i v jiných slov. jazycích vlastně ‘ryba sušená na dřevěné tyči’.
(p., sln., s./ch.), nepochybně od slovní tresť ‘tekutý výtažek’. Z p. treść tv., jež
družiny it. tremare ‘třást se’ (srov. i je asi totožné se starším č. trest, tresť
:tremolo), ale přesná předloha chybí ‘třtina’ (viz :třtina). Změna významu
(subst. v it. či něm. není známo). Snad v p. není jasná, uvažuje se i o souvis-
z divadelního slangu (Ma2 ). losti s lit. trė kšti ‘vytlačovat šťávu’
tremolo ‘mírné vibrato, chvění tónu’. Z (Ma2 ).
it. tremolo tv., vlastně ‘chvějící se’, z trestat, trest, trestný, trestní, tresta-
lat. tremulus tv. od tremere ‘chvět se’. nec, trestankyně, trestanecký, trest-
Srov. :tréma. nice, potrestat, vytrestat, ztrestat. Stč.
tremp. Viz :tramp. tres(k)tati ‘trestat, kárat’, jinak jen csl.
trenažér ‘tréninkové zařízení simulující trьskъtati. Asi příbuzné s :třískat, pů-
jízdu, let ap.’. Asi z r. trenažër tv. od vodně by tedy značilo tělesný trest, bi-
fr. traînage ‘tažení, vlečení’, dále viz čování ap. (HK).
:trénovat. tretka ‘drobný bezcenný ozdobný před-
trend ‘směr vývoje’. Z angl. trend tv., mět’. V č. od střední doby. Nejspíš z
od slovesa trend ‘táhnout se, stáčet se, něm. Trödel (raně nhn. dredel) tv., je-
směřovat’ ze stangl. trendan ‘vinout se, hož původ je nejasný. V č. se asi for-
otáčet se’. málně přizpůsobilo podle :cetka.
trénovat, trénink, tréninkový, tre- tretra ‘speciální běžecká obuv’. Z něm.
nér(ka), trenérský, trenérství, tre- Treter tv. od treten ‘šlapat, vstoupit’.
nýrky, natrénovat, zatrénovat si, pře- Srov. :trať, ale i :trepka, :trap,
trénovaný, vytrénovaný. Z angl. train :tramp.
tv., doslova ‘vést, táhnout, vléci’, z trezor, trezorový. Přes něm. Tresor tv.
fr. traîner ‘táhnout, vléci’ z vlat. (ga- z fr. trésor ‘poklad, pokladna’ a to přes
lorom.) *tragīnāre od lat. trahere tv. vlat. *tresaurus z lat. thēsaurus ‘po-
Srov. :trajler, :traktor, :trenažér. klad’ (viz :tezaurus).
trepanovat ‘operativně pronikat kostí’, trh, tržní, trhový, trhovec, trhovkyně, tr-
trepanace. Novější, od lat. trepanum žiště, tržnice, tržit, stržit, utržit. Všesl.
‘vrták’ z ř. trȳ̺panon tv. od trȳpáō ‘vr- - p. targ, r. torg ‘obchodování, smlou-
tám’. vání, prodejní síť’, s./ch. tr g ‘trh; ná-
treperenda ob. expr. ‘upovídaná osoba, městí’, stsl. trъgъ ‘tržiště, náměstí’. Psl.
709
trhat triga
*tъrgъ souvisí s lit. tur gus ‘trh, tr- (viz :triangl).

žiště’, lot. tirgus tv. i alb. tregë ‘trh’, trias ‘nejstarší útvar druhohor’. Z ř. triás
uvádějí se i severoitalská místní jména ‘trojka, trojice’ (skládá se ze tří vrstev).
Tergeste (dnešní Terst) a Opitergium, Viz :tři, srov. :tri-.
u nichž se předpokládá venetský pů- triatlon ‘závod v plavání, jízdě na kole a
vod. Není ale jasné, zda jde v těchto běhu’, triatlonový, triatlonista, triatlo-
případech o příbuznost, či výpůjčky ze nistka. Nově z :tri- a ř. ãthlon ‘závod,
slov.; těmi jsou jistě fin. turku ‘trh’ zápas’. Srov. :biatlon, :atlet.
a severogerm. slova (švéd. torg ap.).
tribuna ‘vyvýšené místo pro řečníka;
Další původ nejasný. Vzhledem k cha-
stupňovité hlediště stadionu’. Z it. tri-
rakteru slova není vyloučeno převzetí
buna (případně ještě přes něm. Tri-
z východu (upozorňuje se na asyr.-
büne, fr. tribune) tv., což je asi vedlejší
babylonské tamgaru ‘kupec’, aram. tag-
podoba k lat. tribūnal tv. (viz :tri-
gārā tv.), ale pevnější opory pro tuto
bunál).
domněnku není.
tribunál ‘soud, soudní dvůr’. Přes něm.
trhat, trhání, trhaný, trhací, trh, trhavý, Tribunal, fr. tribunal z lat. tribūnal
trhavina, trhák, trhan, trhanec, trh- tv., původně ‘vyvýšené místo, řečniště’,
lina, natrhat, otrhat, potrhat, potrhlý, vlastně ‘náčelnický stolec’, od tribūnus
podtrhat, protrhnout, průtrž, přetrhat, ‘tribun, náčelník’ a to od tribus ‘kmen,
roztrhat, roztržitý, strhat, utrhnout, jeden ze tří oddílů římského národa’,
vtrhnout, vytrhat, ztrhat (se), zatrhat. jež se vykládá z ie. *tri- ( :tri-) a od-
Všesl. - p. targać, r.d. torgát’, s./ch. vozeniny od *bheu- ‘být’ ( :být). Srov.
tr gati, csl. trъgnǫti. Psl. *tъrgati je :tribuna, :tribut.
příbuzné s lat. tergēre ‘otírat, čistit’, ř.
tribut ‘daň, poplatek’. Z lat. tribūtum
trō̺gō ‘hryžu, škubám’, arm. tc urc ‘če-
tv., což je původem příč. trp. od tri-
list’, toch. AB trask- ‘žvýkat’, vše z ie.
buere ‘rozdělovat, přiřknout, vzdávat’
*terg-, rozšířené varianty kořene *ter-
od tribus ‘oddíl římského národa’ (viz
‘třít’ (viz :třít). Srov. :přítrž, :strž.
:tribunál). Srov. :atribut, :kontri-
tri- (ve složeninách) ‘troj-’. Z lat. tri- či buce.
ř. tri- tv. od lat. trēs ‘tři’, resp. ř. treĩs triceps ‘trojhlavý sval’. Z lat. triceps
(viz :tři). Srov. :triangl, :triatlon, ‘trojhlavý’ z :tri- a odvozeniny od ca-
:triedr, :trikolora, :trilobit, :trilo- put (gen. capitis) ‘hlava’. Srov. :bi-
gie, :triptych, :triviální. ceps.
triangl ‘kovový bicí hudební nástroj triedr ‘dvojitý dalekohled se systémem
trojúhelníkového tvaru’. Přes něm. Tri- odrazových hranolů’. Z fr. trièdre tv.,
angel z lat. triangulum ‘trojúhelník’ z vlastně ‘trojhran’, z :tri- a ř. hédra
:tri- a angulus ‘roh, úhel’. Srov. :tri- ‘sedadlo, poloha, strana’. Srov. :ka-
angulace. tedra.
triangulace ‘určování polohy bodů v te- triga ‘sousoší znázorňující trojspřeží’. Z
rénu pomocí trojúhelníkové sítě’, tri- lat. trīga ‘trojspřeží’ z :tri- a odvoze-
angulační. Novější, od lat. triangulum niny od iugāre ‘spojit, spřáhnout’ (viz
710
trigonometrie triumvirát
:jho). ného na tři části’. Z moderních evr. ja-

trigonometrie ‘geometrie řešící úlohy o zyků a tam z lat. trimēstris ‘tříměsíční’
trojúhelnících pomocí goniometrických z :tri- a odvozeniny od mēnsis ‘měsíc’.
funkcí’. Z nlat. trigonometria, viz :tri- Srov. :semestr.
a :goniometrie. trinitrotoluen ‘druh vysoce výbušné
trichina ‘svalovec (druh cizopasníka)’. Z látky’. Nové, viz :tri-, :nitro-, :to-
nlat. trichina a to k ř. tríchīnos ‘vla- luen.
sový’ od thríx ‘vlas’ (tedy ‘červ tenký trio ‘trojice umělců, hráčů ap.; skladba
jako vlas’). pro tři nástroje nebo hlasy’. Z it. trio
trik ‘zručný, lstivý kousek; filmový efekt tv. a to analogicky podle :duo od lat.
vzbuzující iluzi skutečnosti’, trikový. Z :tri- (viz :tři).
angl. trick tv. ze severofr. trique (fr. triola ‘skupina tří not hraných místo
triche) ‘podvod, lest’ od stfr. trichier dvou not téže hodnoty’. Z it. triola od
(severní varianta triquier) ‘podvádět’ a trio ( :trio).
to nejspíš z vlat. *trīccāre ‘dělat těž- tripartita ‘trojstrannost, trojstranné
kosti’, pozdnělat. trīcārī tv. od lat. trī- jednání’. Z fr. tripartite ‘trojstranný,
cae ‘pletichy, těžkosti’. Srov. :intrika. trojdílný’ z lat. tripartītus ‘trojdílný’ z
triko, tričko, trikot, trikotový. Z fr. tri- :tri- a odvozeniny od pars (gen. par-
cot tv., vlastně ‘pletenina, úplet’, od tis) ‘díl, strana’. Srov. :partie, :par-
tricoter ‘plést’ a to od tricot, což je taj.
zdrobnělina od trique ‘klacek, hůl’, nář. tripl ob. zast. ‘kapavka’. Z něm. Tripper
varianty k estrique ‘klacek k zarovná- tv. od trippen ‘kapat’.
vání zrní v měrné nádobě’ od stfr. es- triptych ‘trojdílný umělecký výtvor’.
triquer z frk. *strikan ‘třít’, jež odpo- Přes něm. Triptychon z ř. tríptychos
vídá něm. streichen ‘hladit, třít’. Podle ‘třívrstvý, třikrát složený’ z :tri- a
jiných souvisí s něm. stricken ‘plést’ ptychē̺ ‘záhyb, vrstva, zátoka’.
(viz :štrikovat). tristní ‘skličující, smutný, trapný’. Přes
trikolora ‘tříbarevná stuha’. Z fr. trico- něm. trist, fr. triste tv. z lat. trīstis
lore tv., vlastně ‘tříbarevný’, z :tri- a ‘smutný, žalostný, mrzutý, hanebný’.
lat. color ‘barva’ (srov. :kolorit, :ko- triumf, triumfální, triumfovat. Pře-
lorovat). jato (případně přes něm. Triumph) z
trilion ‘milion bilionů’. Nové, umělé. Viz lat. triumphus ‘vítězosláva, slavnostní
:tri- a :bilion, :milion. vjezd vítězného vojevůdce do Říma’ a
trilobit ‘vyhynulý prvohorní korýš’. Z to z ř. thríambos ‘slavnostní píseň (na
nlat. trilobites z :tri- a odvozeniny od Dionýsovu počest), slavnostní průvod’.
lat. lobus, ř. lobós ‘lalok’ (tělo tohoto V tom se někdy vidí složenina z nář.
korýše je rýhami rozděleno na tři části). podoby ř. tri- ( :tri-) a ř. íambos (viz
trilogie ‘umělecké dílo o třech samostat- :jamb). Srov. :trumf.
ných částech’. Přes lat. trilogia z ř. tri- triumvirát ‘vláda tří mužů’. Z lat. tri-
logía ‘řada tří dramatických her’, viz umvirātus tv. od triumvir ‘jeden ze tří
:tri- a :-logie, srov. :tetralogie. mužů, člen trojčlenného sboru’ z trium
trimestr ‘část studijního roku rozděle- (gen. pl. od trēs ‘tři’) a vir ‘muž’ (srov.
711
triviální trolej
:virtuos). úzce příbuzné s *tьrpěti (viz :trpět),

triviální ‘obyčejný, banální, jednodu- liší se jen kmenotvornou příp. Výcho-
chý’. Přes něm. trivial, fr. trivial z lat. diskem je ie. *(s)ter-p-, rozšířená po-
triviālis tv. ‘týkající se tří základních doba kořene *(s)ter- ‘být tuhý, str-
nauk, základní, obyčejný’ od trivium nulý’.
‘křižovatka tří cest, nižší školní vzdě- trnož. Z psl. *trьnoža z *trь (viz :tři,
lání’ (tj. tři základní vědy gramatika, srov. :trpaslík) a odvozeniny od *noga
rétorika, dialektika, v tereziánském zá- ( :noha). Původně tedy ‘třínožka’ - šlo
kladním školství čtení, psaní, počítání) o stoličku, která se dávala u stolu pod
a to z :tri- a odvozeniny od lat. via nohy (doloženo ještě u Jg). Odtud pak
‘cesta’. přeneseno na příčky spojující nohy u
trkat, trknout, otrkat (se), potrkat. R.d. stolu a židle.
torkát’ ‘strkat’, sln. tr̷kati ‘vrážet, kle- trofej ‘vítězná kořist, znamení vítězství’.
pat’, ch.d. tr kati tv. Psl. *tъrkati Přes něm. Trophäe, fr. trophée z pozd-
nelze oddělit od *stъrkati (viz :str- nělat. trophaeum, lat. tropaeum tv. a to
kat), srovnat lze lit.d. tùrkterėti ‘ťu- z ř. tropaĩon tv., původně to byl strom
kat, strkat’. Východiskem asi bude ie. ověšený kořistí na počest Dia na místě,
*(s)ter-k- ‘být tvrdý’, zde vlastně ‘na- kde byl nepřítel obrácen na útěk. Je
rážet na něco tvrdého’ (viz :trčet), ale to zpodstatnělý tvar adj. tropaĩos ‘ví-
lze pomýšlet i na onom. základ, srov. tězství poskytující’ (přívlastek Dia) od
:drkotat, :drcat. tropē̺ ‘obrat, útěk, vítězství’ od trépō
trmácet se, utrmácený. Dříve i ne- ‘obracím’. Srov. :trop(us), :tropy.
zvratné trmáceti ‘soužit, týrat’ a jed- trocha, troška, trochu, trošku. Všesl. -
nodušší (zřejmě původní) trmati (se) p. trocha, r.d. trócha, s./ch. trȍha, csl.
tv. (Jg). Příbuzné je nejspíš p. tarmo- trocha. Psl. *trocha není slovotvorně
sić (się) ‘tahat (se), rvát (se)’, r. tormo- ani etymologicky příliš jasné, zdá se
šít’ ‘rvát, plést’. Psl. základ *tъrm- dále však, že je můžeme spojit s *troska
nemá jistý původ. Významem je celkem ( :troska), *trěska ( :tříska), *trěskati
blízké *tъrgati (viz :trhat), mohlo by ( :třískat). Došlo asi k přesmyku sk >
tedy jít o jiné rozšíření ie. kořene *ter- ks > ch (A8), srov. i lit. trekšė̷ti ‘pras-
‘třít’ (viz :třít). kat’. K významu srov. drobet od :dro-
trn, trní, trnový, trnitý, trnka, trnkový. bit.
Všesl. - p. cierń, r. tërn, s./ch. tr̾n, stsl. trochej ‘druh veršové stopy’, trochejský.
trъnъ. Psl. *tьrnъ je příbuzné s gót. Þa- Přes lat. trochaeus z ř. trochaĩos tv.,
úrnus, angl. thorn, něm. Dorn, ř. tér- doslova ‘běžící’, od tréchō ‘běžím, kva-
nax ‘stonek kaktusu či artyčoku’, sti. pím’.
tr ̷ṇa ‘stéblo, tráva’, vše od ie. *ter-n- trojčit expr. ‘vyvádět, bláznit’. Asi no-
‘pichlavá část rostliny’ a to možná od vější (u Jg není), málo jasné. Snad
*(s)ter- ‘být tvrdý’. Srov. :trnout. podle čtveračit od :čtverák, srov. u
trnout, otrnout, strnout, ustrnout, za- Jg uvedené troják ‘kdo trojí nápoj pije
trnout. P. cierpnąć, r. terpnút’, s./ch. (pivo, víno, kořalku)’.
tr̷nuti tv. Psl. *tьrpnǫti (A9) je zřejmě trolej ‘vodič, z něhož elektrické vozi-
712
trolejbus troud
dlo odebírá proud’, trolejový. Z angl. znamu a oddělením domnělé předp.

trolley ‘vozík, dvoukolák, kladka’ od tropy, tropický. Z něm. Tropen tv., jež
troll ‘vléci (za lodí), válet, kutálet’ a to bylo vytvořeno zač. 19. st. na základě
ze stfr. troller (dnes trôler) ‘vláčet; po- ř. tropē̺ ‘obrat, slunovrat, střídání’ od
tulovat se’ z vlat. *tragul(l)āre od lat. trépō ‘obracím, měním’. Pojmenová-
trahere ‘vléci’. Srov. :trajler. ním se totiž myslí pás kolem rovníku
trolejbus, trolejbusový. Viz :trolej a mezi severním a jižním obratníkem.
:bus. Srov. :trop(us), :trofej.
trombon ‘pozoun’. Z it. trombone tv., troska, trosečník, trosečnice, troseč-
což je zveličelé slovo (příp. -one) od nický, troskotat, ztroskotat, ztrosko-
tromba ‘trouba’ germ. původu. Viz i tanec. Stč. tróska ‘struska’, trosko-
:trouba1 , :trumpeta. tati (sě) ‘rozbíjet (se), lámat (se)’.
Stp. troski ‘piliny’, str. troska ‘kůl,
trombóza ‘chorobné ucpání cévy krevní
tyč; blesk’, s./ch. trȍska ‘struska’. Psl.
sraženinou’. Z moderních evr. jazyků
*troska je nejspíš hláskoslovná varianta
(něm. Thrombose, fr. thrombose) a tam
k *trěska (viz :tříska, :třískat), pů-
od ř. thrómbos ‘sraženina, usazenina,
vodně vlastně ‘co je výsledkem třískání,
chuchvalec’ od tréfō ‘živím, podpo-
praskání’. Srov. r. tróskot ‘třesk, pras-
ruji růst, nechávám zhoustnout’. Srov.
kání’, lit. traškė̷ti ‘praskat’.
:atrofie.
troška. Viz :trocha.
trop ob. expr. ‘jsoucí v koncích, zničený’. trotl zhrub. ‘hlupák, pitomec’. Z něm.
Z fr. trop ‘příliš (mnoho)’ z frk. *throp Trottel tv., původem rak. slovo, je-
‘hromada, kupa’ (odtud i fr. troupeau hož další původ není jistý. Možná k
‘stádo, dav’, angl. troop ‘vojsko’). Do trotte(l)n ‘běhat sem a tam’, jež sou-
č. přišlo jako karetní výraz označující visí s treten ‘šlápnout’. Srov. :tretra.
prohru přebráním karet. trouba1 , trubka, trubice, trubač, trou-
trop(us) ‘básnická figura, přenesené po- bel, troubit, odtroubit, roztroubit, vy-
jmenování’. Přes lat. tropus z ř. trópos troubit, zatroubit. Všesl. - p. trąba,
‘slovní obrat, řečnická figura, melodie’, r. trubá, s./ch. trúba, stsl. trǫba. Psl.
původně ‘obrat, směr, způsob’, od trépō *trǫba je přejato ze sthn. trumba tv.,
‘obracím, měním’. Srov. :tropy, :tro- původu asi onom. Srov. :trombon,
fej. :trumpeta.
tropit ‘provádět, činit (něco nepřístoj- trouba2 ob. expr. ‘hlupák’. Ze staršího
ného)’, natropit, ztropit. Stč. stropiti troup ‘hlupák, špalek’ (viz :trup) při-
‘ztropit, provést’, vedle toho ve střední kloněním k :trouba1 . Srov. i :trum-
č. nedok. střápati (vedle tropiti), obojí bera.
většinou v souvislosti s násilím, zradou, troud ‘shořelý zbytek; snadno vznět-
neklidem, smíchem ap. Málo jasné, pře- livá látka k rozdělávání ohně’. R. trut,
svědčivé příbuzenstvo není ani v slov. s./ch. trûd, csl. trǫdъ. Psl. *trǫdъ (B7)
jazycích. Není vyloučeno odvození od se srovnává s lit. trendė̷ti ‘být rozežrán
:strop, tedy původně ‘stavět (stře- moly’, trandìs ‘červotočina’ a dále i wal.
chu)’, s následnou změnou vidu a vý- trwyddo ‘vrtat’, sti. tr ṇátti (perf. ta-
713
troufat si trubec
tárda) ‘vrtá, štěpí’. Východiskem je ie. lat. torpēre ‘trnout, být ztuhlý’, sti-
*terd-, *tre(n)d-, což je rozšíření ko- rps ‘kmen, peň’, vše z ie. *(s)terp- od
řene *ter- ‘třít, vrtat’ (viz :třít). Srov. *(s)ter- ‘být tvrdý, tuhý’. Srov. :trá-
:trudovitý. pit, :trpký, :trnout, :trkat, :tor-
troufat si, troufalý, troufalost. Ve starší pédo.
č. i nezvratné troufati ‘mít naději, trpký, trpkost, trpknout, ztrpknout, za-
důvěřovat’. Přejato zřejmě z nějaké trpknout. P. cierpki, r. térpkij, s./ch.
přechodné podoby mezi střhn. (sich) tr pak, csl. trъpъkъ. Psl. *tьrpъkъ je
trūwen a nhn. (sich) trauen tv., -f- asi odvozeno od *tьr(p)nǫti ‘trnout’ (viz
vlivem slovesa :doufat. Souvisí s něm. :trnout), tedy vlastně ‘co způsobuje
treu ‘věrný’, angl. true ‘pravda’, viz trnutí (zubů, jazyka ap.)’.
:trast. trs. Dříve ‘kořen s natí, kmen, keř’ (Jg).
trouchnivý, trouchnivět. Od staršího Sln. tr̾s ‘keř vinné révy’, s./ch. tr s
trouchněti (Jg). R. truchnút’, sln. tro- tv. Vykládá se jako převzetí ze střlat.
hnéti. Psl. *trǫchъněti je odvozeno od tirsus, trisus ‘tyč, košťál’ z ř. thýrsos
*trǫchъ, *trǫcha (r. truchá ‘zpuchřelé ‘tyč ověnčená révou a břečťanem’ (viz
zbytky dřeva’, č.st. trouch ‘humus, i :torzo) (Ma2 ). Je však možné vy-
zetlelé listí’). Příbuzné je lit. traũšti jít i z psl. *trъsъ (z ie. *trud-so- (A9,
‘rozbít, rozdrobit’, lot. trusls ‘shnilý, B6)) a spojit s csl. trъsa, trъsina ‘ště-
zetlelý’, trausls ‘křehký, lámavý’, což tina’ a dále i lot. trusis ‘rákos’, něm.
ukazuje na psl. *truch- (A8, B2), no- Strauss ‘kytice’, strotzen ‘kypět’, vše od
sovka by byla druhotná. Východiskem ie. *(s)treud- (A5, A6, A4) odvozeného
je ie. *treus- od *ter- ‘třít, drhnout’ (viz od *(s)ter- ‘být tvrdý, nehybný’. Srov.
:třít). Srov. i :troud. :třtina, :strom, :trčet.
trousit, trus, roztrousit, utrousit, vy- trsat ‘rozezvučovat struny trhavým do-
trousit, výtrus. R. trúsit’, s./ch. trúsiti, tykem’, slang. ‘tančit’, trsací, trsátko.
csl. trǫsiti. Psl. *trǫsiti je iterativum Novější, asi onom.-expr. obměna sloves
(opětovací sloveso) od *tręsti (A6, B7), jako :drcat, :trkat, :trhat.
viz :třást. trubadúr ‘středověký pěvec milostných
trpaslík, trpaslice, trpasličí. Stč. písní’. Přes fr. troubadour z prov. tro-
třpaslek, csl. trьpęstъkъ. V základu bador tv. od trobar ‘skládat básně’ a
slova je složenina z *trь- (viz :tři, to z vlat. *tropāre tv. od tropus ‘bás-
srov. :trnož) a *pęstь (viz :pěst), nický obrat’ (viz :trop(us)). Stejného
tedy vlastně ‘(tvor) tři pěsti vysoký’. původu je fr. trouver, it. trovare ‘nachá-
trpět, trpný, trpělivý, trpělivost, trpitel, zet’ (původně ‘nacházet inspiraci, rým
trpitelka, trpitelský, potrpět si, protr- ap.’).
pět, přetrpět, strpět, utrpět, útrpný, trubec ‘včelí samec’. Stč. trúp ‘špalek,
vytrpět. Všesl. - p. cierpieć, r. ter- pařez; hlupák; trubec’, trupec ‘pařez;
pét’, ch. tr̷pjeti, s. tr̷peti, stsl. trъpěti. hlupák’, u Jg trubec, trupec, troup,
Psl. *tьrpěti původně asi znamenalo troud i trout ‘včelí samec’. P. trąd, r.
‘trnout, být ztuhlý, nehybný’, příbuzné trúten’, s./ch. trût. Psl. *trǫtъ (B7) je
je lit. tir pti ‘trnout, rozpouštět se’, příbuzné s lit. trãnas, lot. trans a dále
714
trubka truskavec
i něm. Drohne tv., ř. thrō nax tv., vše stejný jako u :trouchnivý; východis-
od ie. *tren-, *dren- onom. původu. V kem slovesa je asi *truchlъ, podrobnosti
č. zřejmě došlo ke kontaminaci (D3) s tvoření však nejsou zcela jasné. V č.
trúp ‘špalek; hlupák’ (viz :trup) (včelí přenesení ‘práchnivět’ → ‘truchlit, být
samci byli zosobněním lenosti a příživ- smutný’ (vlastně ‘sžírat se uvnitř’).
nictví) a později i s :trouba2 . trulant ob. expr. ‘hlupák, moula’. Dříve
trubka. Viz :trouba¹. i trula, trulda, srov. slk. trul’o tv.
truc hov. ‘vzdor’, trucovat, trucovitý. Z (k zakončení srov. mudrlant, pracant).
něm. Trotz tv., jehož původ není jistý. Asi od něm. Trulle, Trolle ‘nepořádná
trudný kniž. ‘chmurný, těžký’, trudit se, žena’, střhn. trol(le) ‘ťulpas’.
trudnomyslný. Od staršího (i stč.) trud trumbera ob. expr. ‘hlupák, moula’. Již
‘námaha, soužení’. P. trud ‘námaha’, r. u Jg (vedle trumbela, trumpera, trou-
trud ‘práce’, s./ch. trûd tv., stsl. trudъ bera), expr. přetvoření :trouba2 .
‘námaha, práce’. Psl. *trudъ je pří- trumf ‘barva (karta) přebíjející ostatní
buzné s lot. traûds ‘křehký’, angl. threat karty; pádný argument’, trumfovat,
‘hrozba’, sthn. drōz ‘tíže, břímě’, ir. trot trumfnout, přetrumfnout. Z něm.
‘spor’, lat. trūdere ‘tlačit, utiskovat’, Trumpf tv., jež vzniklo v lid. řeči zjed-
vše z ie. *treud- ‘tlačit, drtit’ (B2), což nodušením z Triumph (16. st.), dále viz
je rozšíření ie. *ter- ‘třít’ ( :třít). K vý- :triumf.
znamu srov. maď. munka, rum. muncă trumpeta, trumpetka, trumpetový,
‘práce’ přejaté ze slov. *mǫka ‘muka’. trumpetista. Z něm. Trompete z fr.
trudovitý ‘uhrovitý, mající plno zánět- trompette tv., což je původem zdrob-
livých pupínků’, trudovitost. Stč. tru- nělina od stfr. trompe ‘trouba’ ze
dovatý ‘malomocný’, starší č. trud ‘li- sthn. trumba či frk. *trumba. Srov.
šej na tváři, uher’. P. trąd ‘vyrážka, :trouba1 , :trombon.
uhry; malomocenství’, sln. trôd ‘kolika’, trůn, trůnní, trůnit. Stč. trón (C5). Přes
s./ch. trût ‘nežit na palci’, stsl. trǫdъ střhn. t(h)rōn a stfr. tron(e) z lat. thro-
‘průjem, úplavice’. Psl. *trǫdъ je asi nus tv. a to z ř. thrónos ‘trůn, stolec,
etymologicky totožné s *trǫdъ uvede- sedadlo’.
ným u :troud, základem je představa trup. Stč. jen trúp ‘špalek, pařez; hlu-
o spojení jistých nemocí s rozežíráním, pák, neurozený člověk’, nynější význam
práchnivěním ap. asi přejat Preslem z jsl. P. trup ‘mrt-
truhla, truhlice, truhlík, truhlář, truh- vola’, r. trup tv., s./ch. trûp ‘tělo, trup’.
lářský, truhlářství, truhlárna. Z nějaké Psl. *trupъ, původně ‘co se rozpadá,
nář. varianty (asi bav. truhel) něm. práchniví’, je příbuzné se stpr. tru-
Truhe tv., jež vychází z ie. *dreu-, pis ‘peň’, lit. trupė̷ti ‘drobit’, ř. trȳpáō
*drū- ‘strom, dřevo’. Viz :dřevo. ‘vrtám’, vše od ie. *treup- ‘drolit se,
truchlit, truchlivý. Stč. truchlivý, práchnivět’, což je rozšíření ie. *ter-
truchlý, truchlost ‘smutek, truchli- ‘třít, drhnout’ ( :třít). Srov. :troud,
vost’, v tomto významu jen č. P. :trouchnivý.
truchleć ‘práchnivět; omdlévat, trnout’, trus. Od :trousit.
r. truchljávet’ ‘práchnivět’. Kořen je truskavec ‘druh plazivé byliny s růžo-
715
trust třást
vými kvítky’. Základ je onom., podle vovat někoho’.

toho, že při utržení vydává praskavý tryzna ‘smuteční slavnost na počest ze-
zvuk. mřelého’. Kvůli -y- nejspíš přes p.
trust. Viz :trast. tryzna tv. ze stsl., str. trizna s vý-
trvat, trvání, trvací, trvalý, trvalka, tr- znamem ‘bojová hra, cena pro vítěze’.
vanlivý, potrvat, přetrvat, setrvat, se- Psl. *trizna, původně zřejmě ‘pohřební
trvačný, setrvačnost, setrvačník, vytr- slavnost s bojovými hrami’, by mohlo
vat. Stč. trvati, p. trwać, vedle toho stč. být odvozeno od *trizь ‘tříletý’ (srov.
tráti, hl. trać, sln. trâjati, s./ch. trȁjati. r.-csl. triz’ tv.), odpovídajícího lit. tre-
Psl. *trajati i *trъvati jsou odvozeniny igỹs tv. (k základu viz :tři). Původní
od ie. *ter-, *trā-, *teru- ap. ‘přechá- význam by pak byl ‘slavnost, při níž se
zet, překonávat, pronikat’. Příbuzné je obětují tříletá zvířata’.
lat. intrāre ‘vstoupit’, ř. trānē̺s ‘jasný, třáseň. U Jg třísně, třásně ‘poslední díl
zřetelný’, sti. tárati ‘překonává’, trāy- osnovy, který se odřezává a třepí’. Ne
áte ‘chrání, zaštiťuje’, chet. tarhzi ‘pře- zcela jasné. Přijmeme-li příbuznost se
máhá’, u-ový základ jako v *trъvati je str. teresna tv., r.-csl. trěsna ‘střapec,
ve sti. tū̺rvati ‘přemáhá, zdolává’. Pů- třáseň’, musíme vycházet z psl. *tersna
vodní význam slov. sloves je tedy ‘pře- (B8). To by mohlo být z *terz-sna od
cházet, překonávat čas’. *terzati, *tьrzati ‘trhat, škubat’ (srov.
trychtýř, trychtýřek. Z něm. Trichter stsl. trězati, trъzati, r. terzát’, s./ch.
a to z pozdnělat. trāiectōrium tv., tr zati tv.), jež je od stejného kořene
vlastně ‘náčiní k přelévání (vína)’, od jako *tъrgati ( :trhat). V č. se přiklo-
lat. trāicere ‘přehodit, přepravit, pře- nilo k :třást.
nést’ (dále viz :trajekt). třaskavý, třaskavina. Od třaskat, což
trylek, trylkovat. Z něm. Triller z it. je obměna :třískat, :třesk podle
trillo tv., původu asi onom. :praskat.
trysk, tryskat, vytrysknout. Stč. trysk- třasořitka ‘konipas’, expr. ‘slabý, bázlivý
núti ‘vytrysknout’. P. tryskać. Zřejmě člověk’. Viz :třást a :řiť. Podobné
onom. původu, srov. obdobné :prýs- názvy jsou i v jiných jazycích: r. trjaso-
kat, :prskat i :třískat. gúzka, it. coditremolo, něm. Wippsterz
tryska, tryskový, tryskáč. Dříve i trys- ap.
tka, starší význam ‘cívka, troubel třást, třes, třesavka, třaslavý, třasák, na-
(dýmky)’ (Jg). Původem mor. obměna třásat (se), otřásat (se), otřes, otřesný,
slova trestka (stč. tréstka), což je zdrob- potřásat, protřásat, přetřásat, přetřes,
nělina od trest ‘třtina, rákos’ (viz roztřást (se), setřást, vytřásat, zatřást
:třtina). (se). Všesl. - p. trząść, r. trjastí, s./ch.
trýzeň, trýznivý, trýznit, trýznitel. Stč. trésti, stsl. tręsti. Psl. *tręsti je tvo-
trýzn, p.st. tryznić ‘mařit (čas)’. Zdá řeno od ie. *trem-s- tv., příbuzné je
se, že výchozí je sloveso *tryti ‘trávit’ lit. trìmti ‘třást se zimou’, gót. Þram-
(příp. jako v :bázeň ap.), varianta k stei ‘kobylka’, lat. tremere ‘třást se’,
*truti (viz :trávit), v č. asi ještě se alb. tremb ‘vylekám’, ř. trémō ‘třesu
starým významem ‘potírat, hubit, stra- se’, toch. A tremi- ‘zlost, hněv’. Srov.
716
třeba třeštit
:trousit, :tremolo i :třepat. dāre ‘třepetat se, chvět se’, sti. tr prá-
třeba přísl., část. Všesl. - p. trzeba, s./ch. ‘kvapný, nestálý’, vše z ie. *trep- ‘cupi-
trȅba, stsl. trěbě byti ‘být třeba’. Psl. tat, třepetat se’. Srov. :třepetat (se),
*terba ‘potřeba’ má dva možné vý- :treperenda, :třepit, jiná varianta
klady. Jeden toto slovo ztotožňuje s kořene je v :třást.
r. tréba, stsl. trěba ‘oběť’ od *terbiti třepetat, třepotat, třepetavý, zatřepe-
‘čistit, tříbit’ (viz :tříbit) a před- tat (se). Všesl. - p. trzepetać, r. trepe-
pokládá poněkud problematický vý- tát’, s./ch. trepètati, stsl. trepetati. Psl.
znamový přechod ‘čištění, tříbení’ → *trepetati je odvozeno od *trepetъ ‘tře-
‘oběť’ → ‘potřeba’. Druhý výklad zase pot, chvění’ a to od *trepati (viz :tře-
musí počítat s jinak nedoloženým ie. pat). Viz i :třpytit se.
*terb(h)- (B7) jako variantou kořene třepit, roztřepit. P. strzępić, r. trjápka
*terp-, z něhož je stpr. enterpo ‘potře- ‘hadr’. Sem patří i :střapec, střa-
buje’, gót. Þaúrban ‘potřebovat’, něm. patý. Psl. *(s)trępiti, základ *tręp-
dürfen ‘smět’, ř. térpō ‘nasycuji’, sti. (B7) bude asi nazalizovanou obměnou
tarpati ‘sytí se’. Srov. :potřeba. kořene *trep- (viz :třepat).
třemdava ‘aromatická bylina s růžo- třes. Viz :třást.
vými květy’. Ve starší č. i třemdala, tře- třesk, třesknout, třeskutý. Viz :třís-
vdava, třevdala. Nepříliš jasné. Vzhle- kat.
dem k výrazné aromatičnosti byliny třešeň, třešně, třešnička, třešňový.
lze první část spojit se :střemcha, Všesl. - slk. čerešňa, p. czereśnia, r.
Ma2 název vykládá jako ‘dávící červy’, čeréšnja, sln. čêšnja, s./ch. trȅšnja, csl.
což příliš nepřesvědčuje (srov. :červ, črěšьnja. Psl. *čeršьn’a (B8, C3) je asi
:dávit). tvořeno analogicky podle *višьn’a od
třeň ‘dolní část plodnice některých hub’. staršího *čerša (srov. csl. črěša), jež
P. trzon, ukr. čéren tv. Stejného pů- bylo přejato (možná prostřednictvím
vodu jako :střenka, srov. i :třenový. nějakých román. či germ. dialektů) z
třenice. Viz :třít. vlat. ceresia (lat. cerasus tv.) (B1, B3).
třenový (zub) ‘zub mezi špičákem a Ze stejného zdroje je něm. Kirsche,
stoličkou’. Stč. třenovník, slk. črenový niz. kers, angl. cherry. Lat. slovo je
(zub), p. trzonovy (ząb), ukr. čerénnyj přejato z ř. kérasos tv., neznámého pů-
(zub), r.-csl. črěnovьnъ (zubъ). Psl. zá- vodu. Asi z nějakého jazyka Malé Asie,
klad *černъ (B8, C3) je asi stejný jako odkud třešeň pochází.
v :třeň a :střenka, významové sou- třeštit ‘bláznit, blouznit; vyvalovat
vislosti všech tří slov však nejsou zcela (oči)’, třeštidlo, vytřeštit, ztřeštěný,
jasné. potřeštěný. Stč. třeščiti ‘praskat, praš-
třepat, otřepat (se), potřepat, protře- tět, s třeskotem létat’, u Jg ‘znepokojo-
pat, střepat, vytřepat, zatřepat. Všesl. vat, trápit, nechávat v nejistotě’ a jako
- p. trzepać ‘třepat, bít’, r. trepát’ ‘roze- zvratné ‘házet sebou, pomíjet se smys-
vlávat, cuchat’, ch.st. trepati ‘bít’. Psl. lem’. P. trzeszczyć ‘praskat, vřeštět’, tr-
*trepati je příbuzné s lit. trepsė̷ti ‘du- zeszcze (pl.) ‘(vytřeštěné) oči’, r. treš-
pat’, stpr. trapt ‘stoupat’, lat. trepi- čát’ ‘praskat’. Psl. *treščiti je odvozeno
717
třetí tříštit
od *trěskati (viz :třískat). Srov. po- tifikace.

dobně :praskat - :praštit, :louskat třímat. V obrození přejato z p. trzymać
- :luštit ap. ‘držet’, dále nejasné.
třetí. Všesl. - p. trzeci, r. trétij, s./ch. tříska. Z psl. *trěska od *trěskati (viz
trȅći, stsl. tretii. Psl. *tretьjь je pokra- :třískat).
čováním ie. *tretii͡o-, tvořeného příp. třískat, třísknout, otřískat, roztřískat,
*-t(i)i͡o- od základu, který je v :tři. vytřískat, ztřískat. Všesl. - p. trzaskać,
Srov. lit. trẽčias, lat. tertius tv. r. tréskat’, s. trèskati, csl. trěskati.
třezalka ‘druh léčivé byliny’. Jen č., ne- Psl. *trěskati je příbuzné s lit. treškė̷ti
jasné. Snad souvisí s třes. ‘pukat, praskat’, gót. Þriskan ‘mlátit
tři, třetí, třetina, trojí, trojka, trojkový, (obilí)’, něm. dreschen tv., angl. thrash,
trojitý, trojice. Všesl. - p. trzej, trzi, r. thresh ‘bít, mlátit’, vše z ie. *tre-sk-
tri, s./ch. trî, stsl. trije, tri. Psl. *trьje , jež může být onom. původu (srov.
(m.r.), *tri (ž., stř.r.) je příbuzné s lit. :praskat), případně odvozeno od *ter-
trỹs, gót. Þreis, angl. three, něm. drei ‘třít’ ( :třít). Srov. :tříštit, :třeštit,
(A4), stir., wal. tri, osk. trís, lat. trēs, :tříska, :troska.
alb. tre, ř. treĩs, arm. erek, sti. tráyaḥ, tříslo1 ‘slabina, krajina mezi podbřiš-
trī, toch. A tre, chet. tri-, vše z ie. kem a stehny’, tříselný. Stč. třiesla ‘sla-
*trei͡es, *trī tv. Srov. :třetí. biny, lůno’. P.st. trzosło ‘bedro’, r.st.
tříbit, utříbit, vytříbit, vytříbený. Všesl. čéreslo tv., stsl. črěsla ‘bedra, kyčle’.
- p. trzebić ‘mýtit, hubit, čistit’, r. tere- Psl. *čerslo (B8, C3) se spojuje s lit.
bít’ ‘mnout; škubat (len)’, ch. trijébiti kìrkšnis ‘slabina, tříslo’, další souvis-
‘čistit’, s. trébiti tv., csl. trěbiti ‘čistit, losti nejasné. V kořeni se někdy vidí
mýtit’. Psl. *terbiti ‘čistit, mýtit’ (B8) psl. *čersъ ‘skrz, přes’, tedy původně
(z ie. *terb-) má nejblíže k stir. trebaid ‘co jde (napříč) skrz tělo’. Možná ety-
‘oře, osídluje’, jiná podoba kořene (ie. mologicky totožné s :tříslo2 , srov. i
*treib-) je v ř. trı ̻bō ‘třu, dřu, pusto- :střevo.
ším’, tríbos ‘(ušlapaná) cesta’, jsou to tříslo2 ‘koželužský přípravek z kůry
odvozeniny od ie. *ter- ‘třít’ ( :třít). stromů’, tříslovina. Sln. čréslo, ch. čri-
třída1 ‘společenská vrstva; druh, katego- jèslo tv. Psl. *čerslo (B8, C3) se ob-
rie; školní ročník; učebna’, třídní, tříd- vykle vykládá z *čersti ‘řezat, dělat
nický, třídnictví, třídit, třídicí, třídič, rýhu’ (viz :črta), myslí se na odřezá-
třídička, třídírna, roztřídit, utřídit, vy- vanou kůru, z níž se přípravek získával
třídit. Stč. třieda ‘řada, řád, třída, stří- (srov. i :kůra). Problémem však je, že
dání’ je hláskovou variantou k střieda příp. -slo obvykle označuje prostředek,
tv. (C3), dále viz :střídat. nástroj (srov. stpr. kersle ‘dláto, se-
třída2 ‘široká ulice’. Stč. třieda ‘ulice’, ve kyrka’, lit. ker slas ‘nůž’), mohlo však
střední č. i střída. Vykládá se jako pře- dojít k přenesení významu.
vzetí z it. strada tv. (s přikloněním k tříštit, tříšť, tříštivý, roztříštit. Zřejmě
střieda, třieda, viz :třída1 ) z lat. (via) novější (u Jg slabě doloženo) odvoze-
strāta ‘dlážděná (cesta)’. Srov. :stra- nina od :tříska, vlastně ‘rozbíjet na
718
třít tuha
třísky’. Dále viz :třískat, :třeštit. (viz :ten, srov. :tudíž, :potud ap.).
třít, tření, třecí, třený, třenice, dotírat, tuba1 ‘válcovitá schránka’, tubička. Přes
dotěrný, natřít, nátěr, natěrač, otřít, něm. Tube z angl. tube tv. a to přes
potřít, potěr, protřít, protřelý, přetřít, fr. tube ‘roura’ z lat. tubus tv. Srov.
rozetřít, setřít, vytřít, výtěr. Všesl. - p. :tuba2 .
trzeć, r. terét’, s./ch. tr ti, stsl. trěti. tuba2 ‘žesťový hudební nástroj’. Přes
Psl. *terti (B8) je příbuzné s lit. trìnti, něm. Tuba z lat. tuba ‘trouba, polnice’,
lot. trīt tv., něm. drehen ‘kroutit, vi- jež je příbuzné s tubus ‘roura, trubice’
nout’, angl. throw ‘házet’, lat. terere (viz :tuba1 ).
‘třít, odírat’, alb. tjerr ‘předu, tahám’, tuberkulóza ‘druh infekční nemoci’, tu-
ř. teírō ‘třu, potírám’, vše z ie. *ter- berkulózní. Přes moderní evr. jazyky
‘třít, drhnout’. Srov. :otrlý, :tr- (něm. Tuberkulose, fr. tuberculose), kde
dlo, :trhat, :tříbit, :tratit, :trávit, bylo slovo v 19. st. vytvořeno na zá-
:troud, :trup. kladě lat. tūberculum ‘hrbolek’, což je
třmen ‘podpora pro nohu jezdce’, třmí- zdrobnělina od tūber ‘hrbol, nádor’.
nek. Stč. střmen, střemen, třmen, tře- Příbuzné je lat. tumor ‘otok, nádor’
men ‘lyra, hudební nástroj’ (asi me- (viz :tumor). Pojmenováno podle uz-
tafora podle tvaru). Všesl. - p. strze- líkatých výrůstků, které se objevují na
mię ‘třmen, poutko’, r. strémja, s./ch. buňkách postižené tkáně.
strȅmēn. Psl. *stremę nemá jistý pů- tucet, tuctový. Z něm.st. Tutzet, Dutzet
vod. Snad je lze srovnat s ř. strémma (běžné v 16., 17. st., dnes Dutzend) a to
‘zkroucení, otočení’ od stréfō ‘otáčím, přes střhn. totzen ze stfr. dozaine (dnes
kroutím’, v obou případech by šlo o dě- douzaine) od douze ‘dvanáct’ z lat. du-
jové subst. tvořené příp. -men- od ie. odecim tv. (viz :dva a :deset).
*strebh- ‘vinout, kroutit’ (A9). tučný. Viz :tuk.
třpytit se, třpyt, třpytivý, třpytka, tudíž sp. Stč. tudiež ‘tamtéž, stejně,
zatřpytit se. Jen č., srovnatelné je hned, zde, sem’, p. tudzież ‘rovněž,
p. trzpiotać się ‘jednat lehkomyslně’. také, zároveň, kromě toho’. Nejspíš z
Stará expr. obměna slova :třepetat se, *tu-dě-ž(e), viz :tu, :teď, :že. Pů-
význam zúžen na míhání světla, lesku. vodní je význam místní, pak časový, z
třtina, třtinový. Stč. trest, trstina ‘rákos’ toho se pak vyvinul dnešní význam dů-
(k hláskovému vývoji srov. :křtít). sledkový (Ma2 ).
Všesl. - p. trzcina, r.d. trost’, s./ch. tudy přísl. Srov. :ten a :kudy.
tr̾st, stsl. trъstъ. Psl. *trъstь ‘rákos’ je tuha, tuhový. Jen č. Z nějakého něm.
příbuzné s lit. trušìs, lot. trusis tv., nář. tvaru za spis. (Eisen)tagel tv. či
ř. thryón ‘rákosí, sítina’, vše utvořeno z podob jako duchstein (15. st.), Tugs-
různými formanty od ie. *(s)ter- ‘být tein (16. st.) ap. za spisovné Tuffstein,
tuhý, tvrdý’. Viz i :trs. vlastně ‘sopečná hornina’, z it. tufo z
tu přísl. Všesl. - p. tu, r.d. tu, s./ch. tû, lat. tōfus tv. a to asi z osk. (Ma2 ). Slovo
stsl. tu. Psl. *tu ‘tady, teď’ je půvo- bylo přejato z něm. nářečí v oblasti Šu-
dem tvar ie. zájmenného kořene *to- mavy, kde jsou světoznámá naleziště
719
tuhý tumpachový
tuhy. Srov. :tužka. dioh ‘stehno’, angl. thigh tv. (A4), lat.
tuhý, tuhost, tuhnout, přituhnout, ztuh- tuccētum ‘druh špekáčku’, vše z ie.
nout. P. tęgi, r. tugój, sln. tôg, csl. *teu-k- ‘tuk; tučnět’ od *teu- ‘bobtnat,
tǫgъ ‘silný, pevný’. Psl. *tǫgъ zname- vzdouvat se’. Srov. :týt, :týl.
nalo původně asi ‘napnutý’, východis- tukan ‘druh exotického ptáka’. Ze šp. tu-
kem je ie. *tengh- ‘táhnout, napínat’ cán a to z brazilského jazyka guaraní.
(A6, B7). Viz :touha, :těžký, :táh- ťukat, ťuknout, naťukat, oťukat, vyťu-
nout, srov. :tuze, :tužit se. kat, zaťukat. Onom. původu (citosl.
ťuhýk ‘zpěvný pták se zahnutým zo- ťuk), srov. :tikat.
bákem’. Onom. původu, podle hlasu, tuleň, tulení. Presl převzal z r. tjulén’,
který vydává. Dříve název pro sýčka jež se považuje za výpůjčku z lapon-
(u Komenského), zatímco ťuhýk byl ve štiny (východolapon. tuĺĺa, západola-
stč. strakopud (viz :strakapoud). pon. dullja tv.).
tuchnout, utuchnout, ztuchnout, ztuch-
tulipán. Přes něm.st. Tulipan z nlat. tu-
lina, zatuchnout, zatuchlý. Stč. tuch-
lipan, it. tulipano, jež bylo v 16. st. pře-
núti ‘utuchat, hasnout’, ztuchnúti
jato z tur. tülbend ‘turban’ (viz :tur-
‘ztuchnout, zvlhnout; utuchnout’. P.
ban). Název podle podoby květu.
tęchnąć ‘splaskávat (o opuchlině); tuch-
nout’, r. túchnut’ ‘hasnout; zahní- tulit se, přitulit se, přítulný, stulit se,
vat, kazit se’, s./ch. tȕhnuti ‘zasmrád- útulný, útulek. P. tulić ‘vinout k sobě,
nout’, csl. potǫchnǫti ‘pohasnout’. Psl. skrývat’, r.d. tulít’ ‘skrývat’, sln. túliti
asi *tǫchnǫti (druhotná nazalizace) i se ‘ohýbat se, tlačit se’. Psl. *tuliti
*tuchnǫti za původní *tъchnǫti (srov. ‘vinout, ohýbat’ nemá přesvědčivý vý-
nář. zatchlý, r.d. zátchlyj ‘zatuchlý’). klad. Odvozuje se od *tulъ ‘toulec’
Příbuzné je lot. tusnīt, tust ‘supět, ( :toulec), ale významově to není příliš
těžce dýchat’ a dále slova uvedená pod přesvědčivé. Srov. i :toulat se.
:tušit. Řada badatelů oba významy ťulpas ob. expr. ‘hlupák, nešika’. Nejspíš
‘hasnout, utuchat’ a ‘zahnívat, kazit z něm. Tolpatsch tv. (s expr. ť- a příp.
se’ etymologicky rozděluje, ale spojit -as), původně Tolbatz (kolem r. 1700)
se dají - ať už např. ‘hasnout’ → ‘těžce ‘maďarský pěší voják’ a to žertovně z
dýchat’ (viz lot.) → ‘vydávat zápach’ maď. talpas ‘mající široká chodidla’ od
(srov. :tchoř) či ‘hasnout’ → ‘vlhnout’ talp ‘chodidlo, tlapa’. Vedle toho je i
(viz stč.) → ‘tuchnout, kazit se’. Srov. něm. Tölpel tv., což je obměna střhn.
i :poťouchlý. dörper, doslova ‘vesničan’ (srov. něm.
túje ‘cizokrajný jehličnatý strom’. Ze Dorf ‘ves’).
střlat. thuja z ř. thyía asi středomoř- tumor ‘nádor’. Z lat. tumor tv. od
ského původu. tumēre ‘nadouvat se, puchnout’. Srov.
tuk, tukový, tučný, tučňák, tučnět, ztuč- :tuberkulóza i :týt.
nět, odtučnit. P., r. tuk, s./ch.d. tȕk, tumpachový ob. expr. ‘zaražený, zma-
csl. tukъ. Psl. *tukъ je příbuzné s tený’. Asi ze střhn. tumphaft, tumplich
lit. táukas ‘kousek sádla’, tùkti ‘tuč- ‘přihlouplý, hloupý’ či jiné podobné slo-
nět’, stpr. taukis ‘sádlo, omastek’, sthn. ženiny s tump- ‘hloupý’. Z toho je něm.
720
tůň túra
dumm tv., srov. i angl. dumb ‘němý’. původu jako :tupý.

tůň, tůňka. Stč. tóně, p. toń, r.d. tó- tuplovaný ob. ‘dvojitý’, tuplem, tuplák.
nja, sln.st. tônja. Psl. *to(p)n’a, pů- Od něm. doppelt tv. a to přes stfr. doble
vodně ‘hluboké, rybnaté místo (v řece)’ z lat. duplus tv. od duo ‘dvě’. Srov.
(A9), je odvozeno od *topiti (sę) (viz :debl.
:topit2 ). Srov. i :tonout. tupý, tupost, tupec, tupit, otupit, potu-
tuna, tunový. Stč. tuna ‘bečka, sud’ je pit, potupa, potupný, ztupit, otupět,
přejato ze střhn. tunne tv. a to ze stř- otupělý. Všesl. - p. tępy, r. tupój, s./ch.
lat. tunna, tonna ‘velká nádoba’, asi tûp, csl. tǫpъ ‘tupý, tlustý’. Psl. *tǫpъ
kelt. původu. Původně tedy míra ob- (B7) nemá jistý původ. Srovnává se s
jemu, v 19. st. přeneseno na hmotnost. něm. stumpf tv., stampfen ‘tlouci’, jež
Srov. :tonáž, :tunel. vychází z ie. *stemb-, od něhož je i
tuňák ‘velká mořská ryba s chutným ma- ř. stémbō ‘pěchuji, tupím’, od varianty
sem’. Přes něm. Thunfisch z lat. thun- *ste(m)bh- sem patří např. lit. stam-
nus, thynnus z ř. thýnnos tv. a to nej- bùs ‘hrubý’, sti. stambhatē ‘podpírá,
spíš z nějakého semit. jazyka (srov. ar. zadržuje’. Pro *tǫpъ je třeba vycházet
tinnīn ‘velká ryba’, hebr. tannīn ‘moř- z ie. *stemp-, *stomp-, od něhož je i
ský pes’). *stǫpati ( :stoupat). Původní význam
těchto příbuzných ie. kořenů je ‘pod-
tundra ‘polární step’. Z r. túndra tv. a
pírat, zadržovat, tlačit, udupávat ap.’,
to nejspíš z fin. tunturi ‘vysoká bezlesá
původní význam psl. *tǫpъ by tedy byl
hora’ či laponského tundar, tuoddar
‘utlačený, zbavený výraznosti ap.’, z
‘hora’.
čehož dobře vysvětlíme i význam slo-
tunel, tunelový, tunelář, tunelovat, vy- vesa ‘hanobit, ničit’ (v č. a p.). Jiný
tunelovat. Přes něm. Tunnel z angl. výklad spojuje s lit. tampýti ‘táhnout’,
tunnel tv., původně ‘štola, podkop, ko- stisl. Þambr ‘tlustý, vzdutý’, lat. tem-
mín’, a to metaforou ze stfr. tonel, což pus ‘čas’, vše od ie. *temp- ‘táhnout,
je zdrobnělina od tonne ‘bečka, sud’. napínat’.
Srov. :tuna. tur ‘druh přežvýkavce’. P., r. tur, sln.
tunika ‘spodní splývavý šat jednodu- tûr, stsl. turъ. Psl. *turъ je příbuzné
chého střihu’. Z lat. tunica tv. a to s lit. taũras ‘buvol, tur’, stpr. tauris
zřejmě z nějaké semit. předlohy pří- ‘tur’, wal. tarw ‘býk’, umb. turuf, toru,
buzné s aram. kithuna, hebr. ke tonet lat. taurus, ř. taũros tv. Východiskem
‘košile nosící se na holém těle’. je ie. *tƏuro-, jež se vykládá od *teu-
tupírovat ‘načechrávat vlasy hřebe- ‘nadouvat se, být tlustý’. Na druhé
nem’. Z něm. toupieren tv. od Toupet straně lze pozorovat překvapivou po-
(dříve i Tupee, Toupee, Toppé) ‘účes vy- dobnost se semit. slovy (ar. twr, aram.
česaný do výšky’ (odtud naše tupé) z tōr, akkad. šūru), takže může jít o pra-
fr. toupet ‘chomáček vlasů’ od stfr. top starou výpůjčku ze semit. jazyků, či vů-
tv., jež je přejaté z germ., asi z frk. *top bec z východu, kde byl kult býka velmi
‘špička’. Viz i :cop, srov. :top-. silný.
tupit ‘hanět, ostouzet’. Nejspíš stejného túra, turista, turistka, turistický, turis-
721
turban tušit
tika, turismus. Přes něm. Tour z fr. tournée ‘okružní cesta’ od tourner ‘ob-
tour ‘(okružní) cesta, procházka’, pů- racet (se), otáčet (se)’. Dále viz :tur-
vodně ‘obrat, otočení’, a to z lat. tor- naj, :túra.
nus ‘soustruh, dláto’ pod významo- turniket ‘zařízení vpouštějící návštěv-
vým vlivem odtud odvozeného stfr. níky po jednom’. Z fr. tourniquet, jež
tourner ‘otáčet, obracet’. Lat. slovo je se obvykle vykládá od tourner ‘otá-
z ř. tórnos ‘kružidlo, řezbářský nůž’. čet (se)’ (viz :turnaj, :túra). Vzhle-
Srov. :turnus, :turnaj, :tornádo, dem k významu ‘bojová košile’ (15. st.)
:storno. se však také vychází ze staršího tur-
turban ‘orientální pokrývka hlavy’. Přes niquet, turniquel od turnicle, tunicle
něm. Turban z tur. tülbend z per. dül- z lat. tunicula, zdrobněliny od tunica
bänd tv. a to údajně z dil ‘srdce’ a bän- (viz :tunika). Vliv slovesa tourner na
dän ‘vázat’. Srov. :tulipán. formu i význam by pak byl druhotný.
turbína ‘rotační lopatkový motor’, tur- turnus ‘běh, pravidelné návazné opako-
bínový, turbo-. Přes něm. Turbine z fr. vání nějaké akce’. Z něm. Turnus tv.
turbine tv. (takto pojmenoval svůj vy- z nedoloženého střlat. *turnus ‘změna,
nález fr. inženýr Burdin r. 1824). Název sled’ a to z lat. tornus ‘soustruh’ zřejmě
vychází z lat. turbō (gen. turbinis) ‘vír, pod vlivem odtud odvozeného slovesa
bouře, závit’. Srov. :turbulence. tornāre ‘otáčet, obracet’ a jeho konti-
turbulence ‘nepravidelné atmosférické nuantů v román. jazycích (fr. tourner,
proudy’. Z moderních evr. jazyků it. tornare, šp. tornar). Viz i :turnaj,
(něm. Turbulenz, fr. turbulence), kde :túra, :storno.
bylo zač. 20. st. vytvořeno na základě tuřín ‘druh krmné řepy’. Z nář. tvarů
pozdnělat. turbulentia ‘neklid, zmatek’, něm.st. Dorsche, Torsche tv. Částečná
lat. turbulentus ‘nespořádaný, bouř- podoba angl. turnip tv. je zřejmě ná-
livý’ od turba ‘vřava, zmatek’, tur- hodná, první část se spojuje s turn ‘to-
bāre ‘rozhodit, uvést ve zmatek’. Srov. čit se’.
:turbína. tuš1 ‘nesmazatelná (černá) barva’, tu-
turf ‘dostihová dráha, dostihový sport’. šový. Z něm. Tusche tv. od tuschen ‘na-
Z angl. turf tv., původně ‘trávník, dr- nášet černou tiskařskou barvu, malovat
novina’. Příbuzné je sti. darbha- ‘trs tuší’ z fr. toucher tv., v základním vý-
trávy’. znamu ‘dotýkat se’, z vlat. *tōcāre ‘bít,
turista. Viz :túra. zasahovat’ asi onom. původu. Srov.
turnaj, turnajový. Stč. turnaj, turnej, :retušovat, :tečovat.
turnovánie. Ze střhn. turnei, tornei ze tuš2 ‘krátká slavnostní fanfára’. Z něm.
stfr. tornoi od tornoier, tornier ‘bojo- Tusch tv., původem z rak. nářečí, kde
vat v turnaji’, doslova ‘obracet se, otá- slovo znamená ‘úder, hlahol, ryčný
čet se’, z lat. tornāre ‘soustružit, krou- zvuk’. Původ onom.
žit’ od tornus ‘soustruh’. Viz :túra, tušit, tušení, vytušit, potucha. Stč. tu-
:turnus, :storno. šiti ‘mít naději’. P. tuszyć ‘doufat, sli-
turné ‘organizovaná cesta s veřejným bovat’, r. tušít’ ‘hasit, dusit (pokrm)’,
vystoupením v různých místech’. Z fr. s./ch. túšiti ‘dusit (pokrm)’. Psl. *tušiti
722
tutlat tvořit
je kauzativum k *tuchnǫti (viz :tuch- formaticum od formāre ‘tvořit’, forma

nout), původní význam tedy je ‘upoko- ‘tvar, forma’. Pochyby vzbuzuje neob-
jovat, hasit, tlumit’. Z toho pak v zsl. vyklá příp. -ogъ, proto se někdy vy-
‘dávat naději, doufat’ a dále v č. ‘před- kládá jako převzetí z ttat. (srov. mong.
vídat, vyciťovat’. Příbuzné je stpr. tarak ‘sedlé mléko’, starouzbecké torak
tusnan ‘tichý’, lit. tausýtis ‘utichnout ‘sýr’, maď. túró ‘tvaroh’) (Ma2 ). Něm.
(o větru)’, střir. tó ‘tichý, klidný’, sti. Quark, pozdně střhn. twark, je ze zsl.
tošáyati ‘konejší, upokojuje’ (kauzati- tvář, tvářička, tvářnost, tvářit se, zatvá-
vum k túšyati ‘je spokojen’), chet. da- řit se, přetvařovat se, přetvářka. Stč.
hušii͡a ‘čekat, pokojně se dívat’, vše z tvář ‘podoba, tvář, tvor’. Všesl. - p.
ie. *taus- ‘tichý, spokojený’. twarz ‘tvář, obličej’, r.d. tvar’ ‘tvář,
tutlat, ututlat. Asi expr. útvar typu tvor’, s./ch. tvâr ‘látka, hmota; tvor’,
:patlat, :matlat, případně i :šuš- stsl. tvarь ‘tvor, výtvor’. Psl. *tvarь,
kat, :šišlat (srov. něm. tuscheln ‘šuš- původně asi ‘stvoření, výtvor’, je od-
kat’, vertuscheln ‘tutlat’). Další spojo- vozeno od *tvoriti (viz :tvořit, srov.
vání s :tlít (HK), či :tuchnout, :tu- :tvor, :tvar).
šit (srov. sln.d. túhtati ‘dusit, skrývat, tvíd ‘silnější látka s uzlíky’, tvídový.
tajit’) (Ma2 ) je tedy asi bezpředmětné. Z angl. tweed, jež vzniklo v 19. st.
tutový ob. ‘jistý, zaručený’, tutovka. mylným čtením angl. twilled ‘keprový,
Zřejmě k it. tutto ‘všechno’ z lat. tōtus křížně tkaný’ či spíše přikloněním k
‘celý, všechen’. Srov. :totální. názvu řeky Tweed, jež protéká ob-
tuze přísl. Stč. tuzě ‘pevně, vytrvale, lastí, kde se látka vyráběla. Angl. twill
velmi’. Přísl. od :tuhý. ‘kepr, křížová vazba’ je odvozeno od
tuzér hov. ‘spropitné’. Přes něm. Dou- two ‘dva’, vlastně ‘tkaný dvojí nití’.
ceur tv. z fr. douceur ‘sladkost’, v pl. tvor, tvoreček, tvorstvo. P. twór ‘tvor,
dříve i ‘spropitné’, z pozdnělat. dul- dílo’, str. tvorъ ‘vzhled, podoba’, sln.
cor ‘sladkost’ od lat. dulcis ‘sladký, la- tvôr ‘vřed’, csl. tvorъ ‘tvar’. Psl. *tvorъ
hodný’. je odvozeno od *tvoriti (viz :tvořit,
tužit (se), tužidlo, otužit, otužilý, srov. :tvář, :tvar).
utužit, vyztužit, výztuž. Od :tuhý, tvořit, tvoření, tvořivý, tvořivost,
vlastně ‘dělat (se) pevným, tvrdým’. tvorba, tvůrce, přetvářet, přitvářet,
tužka, tužkový, tužkárna. Od :tuha, stvořit, stvoření, stvořitel, utvářet,
Jungmannův návrh za olůvko (Jg). útvar, znetvořit. Všesl. - p. tworzyć,
tvar, tvarový, tvárný, tvárnost, tvárnice, r. tvorít’, s./ch. tvòriti, stsl. tvoriti.
tvarovat, vytvarovat. Novější (doklady Psl. *tvoriti je opětovací sloveso od
až od obrození) obměna slova :tvář, nedoloženého *tverti, které odpovídá
viz i :tvořit. lit. tvérti ‘uchopit, chytit; oplotit’, lot.
tvaroh, tvarůžek, tvarohový. P. twaróg, tvert ‘chytat, lovit’, ř. seirā̺ ‘provaz,
r. tvoróg, b. tvaróg. Psl. *tvarogъ je asi pouto’ od ie. *tu̯er- ‘uchopit; ohraničit,
odvozeno od *tvoriti ( :tvořit, :tvář), oplotit’. Ve slov. byl vývoj asi ‘oplotit,
srov. č.st. tvořidlo ‘forma na sýry’ a ohraničit’ → ‘dát něčemu tvar’ → ‘tvo-
fr. fromage, it. formaggio ‘sýr’ z vlat. řit’. Srov. :tvář, :tvor, :potvora,
723
tvrdý týl
:tvrdý. :týž a :den).

tvrdý, tvrdost, tvrdnout, ztvrdnout, tyf(us) ‘těžké nakažlivé horečnaté one-
tvrdit, tvrzení, tvrzený, potvrdit, stvr- mocnění’, tyfový. Z nlat. typhus tv. z ř.
dit, utvrdit (se), zatvrdit se. Všesl. - tỹfos ‘dým, temnota, omámení’ od tȳ̺fō
p. twardy, r. tvërdyj, s./ch. tvr̾d, stsl. ‘dýmám’, tȳfóō ‘omamuji, zaslepuji’.
tvrъdъ. Psl. *tvьrdъ odpovídá lit. tvìr- Původně označení pro různá těžká one-
tas ‘silný, pevný’, lot. tvirts ‘kovaný, mocnění, při nichž dochází k zakalení
pevný’, dále jsou příbuzná slova uve- vědomí a mrákotám.
dená pod :tvořit. Původní význam je tygr, tygřice, tygří. Přes něm. Tiger, fr.
asi ‘dobře uchopitelný, ohraničitelný’. tigre z lat. tigris z ř. tígris, zřejmě
tvůj zájm. Všesl. - p. twój, r. tvoj, s./ch. východního původu. Možná souvisí se
tvôj, stsl. tvojь. Psl. *tvojь odpovídá stper. tigra- ‘ostrý’, av. tigri- ‘šíp’.
stpr. twais, obojí je z ie. *tu̯oi͡o-, což tykat, tykání. Vlastně ‘říkat ty’, viz :ty.
je odvozenina od osobního zájm. *tu-, týkat se, tknout se, tykadlo, netýkavka,
*tu̯e- (viz :ty). Příbuzné tvary jsou v dotýkat se, dotyk, potýkat se, potyčka,
lit. tãvas, stir. toí, lat. tuus, ř. sós, sti. protknout, stýkat se, vetknout, vytý-
tváḥ tv. kat, výtka, zatýkat, zátka. Všesl. - p.
twist ‘druh tance’. Z angl. twist tv., tykać (się), r. týkat’ ‘píchat, zarážet’,
vlastně ‘kroucení, točení, křivení’, od s./ch. tı cati ‘dotýkat se’, csl. tykati
twist ‘kroutit, točit, křivit’. Souvisí ‘bodat’. Psl. *tykati ‘bodat, dotýkat
s two ‘dva’, původně asi ‘dvakrát se’ je opětovací sloveso od *tъknǫti
ohnutý’. Srov. :tvíd. ( :tknout se), příbuzné je lot. tūcīt ‘za-
ty zájm. Všesl. - p., r. ty, s./ch. tî, stsl. ty. pichovat, vtiskávat’ a dále asi i lot.
Psl. *ty odpovídá stpr. tou, gót., stisl. tukstēt ‘bít’, sthn. dūhen ‘tlačit’, ř. tý-
Þū, wal. ti, alb. ti, lat. tū, av. tū, vše kos ‘kladivo, dvojitá sekera’, vše asi od
z ie. *tū̺ (B5), zatímco lit. tù, lot. tu, ie. *(s)teuk- od *(s)teu- ‘tlouci, tlačit’.
něm. du, angl.st. thou, ř. sý, sti. tuvám, Srov. :tkát, :tkvět, :důtka, :otka.
chet. tu-k(ka) je z krátkého *tu. Psl. tykev ‘dýně’. P. tykwa, r. týkva, s./ch.
gen. *tebe je z ie. *teu̯é ; -b- je podle tı kva, csl. tyky. Psl. *tyky (gen. *ty-
dat. *tebě z ie. *tebhoi (B2), z něhož je kъve) nemá jasný původ. Obvykle se
i stpr. tebbei, lat. tibi. Srov. :tvůj. počítá s převzetím z nějakého nezná-
tyč, tyčový, tyčka, tyčkový, tyčkař, ty- mého jazyka, z něhož by bylo i ř. si-
činka, tyčinkový, tyčinkovitý, tyčit se, kýa tv., sikyós ‘okurka’ a asi i sỹkon
vytyčit, vztyčit. P. tycz, r. tyčínka. Psl. ‘fík’ (srov. :fík), lat. cucumis ‘okurka’,
*tyčь je odvozeno od *tykati ‘bodat, upozorňuje se i na fr.d. (languedocké)
vrážet’ (viz :týkat se). tüko ‘tykev’ i it. zucca tv. (srov. :cu-
týden, týdenní, týdeník. Stč. týžden, slk. keta).
týždeň, p. tydzień, sln. têden, ch. tjȅdan. tyl ‘jemná síťová látka’, tylový. Přes
Pojem až křesťanský, jen u katolic- něm. Tüll z fr. tulle a to podle fr. města
kých Slovanů (na východě je *neděl’a). Tulle, kde se tato látka vyráběla.
Vlastně ‘týž den’, tj. den opakující se týl, týlový, týlní, zátylek. P. tył, r. tyl,
po uplynutí sedmidenního cyklu (viz sln. tîlnik, csl. tylъ. Psl. *tylъ ‘zadní
724
tým u
část hlavy a krku’ je příbuzné s lot. nizovat. Přes něm. Tyrann z lat. tyran-
tulzuns ‘oteklina’, stpr. tūlan ‘mnoho’, nus z ř. týrannos ‘samovládce, pán, ty-
alb. tul ‘maso bez kosti’, ř. týlē ‘hr- ran’ neznámého, asi maloasijského pů-
bol, mozol’, sti. tūla- ‘chumáč, chochol’, vodu. Lid. etym. (D2) spojeno s :tý-
vše od ie. *teu-l-, což je rozšíření korat.
řene *teu- ‘otékat, nadouvat se’. Ve
týrat, týraný, utýrat, ztýrat. P. te-
slov. tedy ‘tlustá zadní část krku’. Srov.
rać (dříve tyrać) ‘ničit, promarňovat’.
:tlustý, :týt, :tuk, :tisíc, :tumor.
Možná je příbuzné i r. turít’ ‘pohánět’,
tým ‘sportovní družstvo; pracovní kolek-
s./ch. tūrati ‘vrhat, strkat’ (střídání tū-
tiv’, týmový. Z angl. team tv. ze stangl.
- tou- (B2, B5)), ale i tak dále nejasné.
tēam ‘spřežení’ od tēon ‘táhnout’. Pří-
Významem by se hodilo spojení s ko-
buzné je něm. ziehen tv., Zaum ‘uzda’.
řenem *ter- (viz např. :třít, :trávit,
tymián ‘druh koření’, tymiánový. Přes
:trhat), ale hláskoslovně je to velmi
něm. Thymian z lat. thymum tv., thy-
problematické.
miāma ‘kadidlo’ z ř. thȳmíāma tv.
od thȳmiáō ‘okuřuji kadidlem’ od ř. tyrkys ‘modrý či zelený polodraho-
thȳmós ‘dech, duch’, původně ‘dým’ kam’, tyrkysový. Přes něm. Türkis z
(viz :dým). Tato rostlina byla totiž fr. (střfr.) turquoise, doslova ‘turecký
pro svou výraznou vůni užívána při zá- (kámen)’. Podle toho, že v Turecku
palných obětech. jsou bohatá naleziště tohoto polodra-
tympán ‘kotel, laděný bicí nástroj’. Z hokamu.
lat. tympanum (případně přes něm.
týt kniž. ‘těžit, kořistit’. P. tyć ‘tloust-
Tympanon) a to z ř. týmpanon ‘ruční
nout, tučnět’, r.st. tyt’, s./ch. tı ti tv.
bubínek’ od týptō ‘tluču’. Srov. :typ,
Psl. *tyti vychází z ie. *tēu-, *tū- ‘bobt-
:témbr.
nat, tučnět’ (B5), od něhož je např.
typ, typový, typický, typičnost, typizo-
sti. tūya- ‘silný’, k dalším odvozeninám
vat, typizace. Přes něm. Typ tv. z lat.
viz :týl, :tuk, :tumor, srov. i :tur,
typus ‘obraz, figura; tisk’ z ř. týpos
:tisíc, :zotavit (se).
‘úder, ráz, podoba, figura, obrys, vzor’
od týptō ‘tluču, tlačím, zasahuji’. Srov. týž zájm. Jen č. Stč. týž(e). Z *tъjь (B9)
:typografie, :tympán. (viz :ten a :jenž, takto přidané *jь
typografie ‘sazba a knihtisk’, typograf, má obdobnou funkci jako určitý člen)
typografický. Viz :typ a :-grafie. a *ž(e) (viz :že). Srov. :též, :kéž,
tyran, tyranka, tyranský, tyranie, tyra- :týden.
U
u předl. P., r., s./ch., stsl. u (v sln. jen ferre ‘odnést’), sti. ava- ‘od, dolů’ a
jako předp.). Psl. *u je příbuzné s lot. asi i chet. u- ‘sem’, vše z ie. *au- ‘od,
au- ‘pryč, od’, lat. au- tv. (srov. au- dolů, pryč’ (B2). Původní odlučovací
725
ú- udeřit
význam je ve slov. zachován u předp. - místě’, viz :ú- a :čelo.

srov. :utéci, :ubohý, uskočit, ukrást účet, účetní, účetnický, účetnictví, účto-
ap.; u předl. se vyvinul z významu smě- vat, zúčtovat. Viz :ú- a :číst, srov.
rového význam místní blízkosti. :počet.
ú- předp. Splývají tu dvě předpony - jedna účinek, účinný, účinnost. Viz :ú- a
je prosté zdloužení předp. u- ( :u) :činit.
(např. :úkol, :úpon, :úrok), druhá učit, učení, učený, učenec, učenlivý,
je z psl. *ǫ- (viz :v) (např. :údolí, učitel(ka), učitelský, učitelství, učeň,
:útek, :úvoz), někdy nelze s jistotou učnice, učňovský, učební, učebnice,
určit, o kterou z nich jde. učebna, učedník, učednice, učednický,
ubikace ‘hromadná ubytovna’. Nejspíš z naučit (se), nauka, naučný, poučit (se),
it. ubicazione ‘poloha’, ubicare ‘umístit’ poučný, poučka, přeučovat (se), přiu-
a to od lat. ubi ‘kde’. čit (se), vyučit se, výuční, vyučovat,
ublížit. Jen č. a p. ubliżyć. Souvisí výuka, zaučit (se), nedouk, samouk.
s :blízký; zdá se, že je zde zacho- Všesl. - p. uczyć, r. učít’, s./ch. ùčiti,
ván původní význam ‘bít, tlačit’ (srov. stsl. učiti. Psl. *učiti je příbuzné s psl.
:blizna). *vyknǫti ‘navyknout si’ (viz :-vykat)
a dále s lit. jùnkti tv., stpr. jaukint ‘cvi-
úbočí. Dříve i úboč (Jg). Asi z p. ubocz
čit, učit se’, gót. bi-ūchts ‘obvyklý’, stir.
‘bok, ústraní, svah’, viz :ú- a :bok.
to-ucc- ‘rozumět’, arm. usanim ‘naučím
ubohý, ubohost, ubožák, ubožačka, ubo-
se, navyknu si’, sti. účyati ‘je zvyklý’,
žátko. Všesl. - ubogi, r. ubógij, s./ch.
vše z ie. *euk- ‘navyknout si’ (B1, B2).
ȕbog, stsl. ubogъ. Psl. *ubogъ je slo-
úd. P. udo ‘stehno, kýta’, str. udъ, s./ch.
ženo z *u- ‘od, pryč’ (viz :u) a *bogъ
ûd, stsl. udъ. Psl. *udъ lze nejlépe vy-
ve významu ‘podíl, štěstí, dostatek’
ložit z ie. *au-dho-, složeného z *au-
(viz :bohatý, :bůh), původní vý-
‘od, pryč’ ( :u) a odvozeniny od *dhē-
znam tedy je ‘odloučený od podílu, do-
‘položit’ (viz :dít se, :dít). Původní
statku’.
význam by pak byl ‘co je položeno stra-
úbor. Z p. ubiór ‘úbor, oděv’ od ubierać nou (od těla)’. K podobnému tvoření
(się) ‘oblékat (se)’, viz :ú- a :brát. srov. :záda, :půda, :pod, :soud.
ubrus, ubrousek. Již stč. P. obrus, r. údaj, údajný. U Jg udaj, novější. Od
ubrús ‘šátek na hlavu, ručník’, s./ch. udati, viz :u a :dát.
ùbrus ‘ručník, ubrousek, šátek’, stsl. udát se, událost. P. udać się ‘podařit
ubrusъ ‘potná lázeň’. Psl. *ubrusъ zna- se’, r. udát’sja tv. Viz :u a :dít se,
menalo původně ‘utěrka, to, čím (se) podoby s -a- vznikly kontaminací (D3)
otíráme, drhneme’. Viz :u a :brou- s :dát. Srov. :zdát se.
sit. udatný, udatnost. P. udatny ‘schopný,
účast, účastnit se, účastník, účastnice, zručný, zdařilý, úspěšný’, r. udáčnyj
zúčastnit se. Stč. účastek ‘část, účast, ‘zdařilý, úspěšný’. Původně ‘schopný,
podíl’. Viz :ú- a :část. zdařilý’, viz :u a :dát, srov.
účel, účelný, účelnost. Jen č., novější :zdatný, vydatný.
(Jg). Asi ‘to, co je v čele, na předním udeřit, úder, úderný, úderník, úder-
726
udice ujec
nický, úderka. Všesl. - p. uderzyć, r. ‘úhel’, vše z ie. *angulo- od *ang- ‘ohý-
udárit’, s./ch. ùdariti, stsl. udariti. Psl. bat’, od něhož je např. i sti. ánga- ‘úd’,
*udariti je tvořeno z *u- ( :u-1 ) a odvo- toch. A añcäl ‘oblouk’. Srov. i :pa-
zeniny od ie. *dher- ‘dřít’ (viz :dřít). vouk, :ječmen.
Č. a p. -e- není příliš jasné, asi pů- uher, uhrovitý. Všesl. - p. wągr, wę-
sobení nějakých podobných tvarů (č. gier, r. úgor’, s./ch. ùgrk ‘hmyzí larva’.
deru ap.?). Psl. *ǫgrъ je příbuzné s lot. anksteri
udice, udička, udidlo. Všesl. - p. węda, r. ‘červi, larvy’, sthn. angar ‘obilní červ’,
udá, údočka, s./ch. ȕdica, csl. ǫda. Psl. něm. Engerling ‘hmyzí larva’, vše od ie.
*ǫda se vykládá z *ǫ- ‘v-’ (viz :v, :ú- *angu̯ (h)i- ‘had, červ’. Srov. :užovka,
) a odvozeniny od ie. *dhē- ‘položit’ :úhoř.
( :dít se, :dít), tedy původně ‘to, co uhodnout. Stará varianta k uhádnout
je vloženo (do vody)’. Srovnává se s lit. (viz :hádat).
eñdas ‘část rolnických saní’, iñdas ‘ná- úhona, bezúhonný. Od uhnati, viz :u a
doba’. Srov. :udidlo, :úd, :vnada. :hnát2 .
udidlo ‘kovová část uzdy’. P. wędzidło, úhor ‘ladem ležící půda’. P. ugor. Psl. asi
r. udílo. Psl. *ǫdidlo má stejný pů- *ǫgorъ, i když p. podoba ukazuje spíš
vod jako *ǫda (viz :udice), význam na *ugorъ (viz :ú-). V druhé části se
je ‘co se vkládá (koni do huby)’. Srov. spatřuje kořen, který je v :hořet (tedy
i :uzda. ‘vypálená země’), je možné uvažovat i
udit, uzený, uzenka, udírna, proudit, vy- o souvislosti s :hora (srov. r.d. ugór
udit. P. wędzić, ukr. vudýty, sln.d. odíti, ‘strmý břeh řeky’).
csl. ǫditi. Psl. *(v)ǫditi je střídáním ko- úhoř. P. węgorz, r. úgor’, s./ch. ȕgor, csl.
řenné samohlásky (A6) spojeno s *vęd-, ǫgorištь. Psl. *ǫgorь (B7) je příbuzné
které je ve :vadnout. se stpr. angur(g)is, lit. ungurỹs, s jinou
údolí, údolní. Stč. údol, údolé (C5), p. příponou sem patří lat. anguilla (asi ta-
wądół ‘příkop, úvoz’, r. udól ‘nížina’, buová zdrobnělina od anguis ‘had’) a ř.
csl. ǫdolъ tv. Psl. *ǫdolъ se skládá z *ǫ- énchelys tv., vše od ie. *angu̯ (h)i- ‘had,
(viz :ú-) a *dolъ (viz :důl). červ’. Viz i :užovka, :uher.
uhel, uhlový, uhlí, uhelný, uhlák, uhlíř, uhranout, uhrančivý. Jen č. Asi od
uhlířský, uhelnatý, uhelnatět, zuhelna- :hrana2 , původně ‘uřknout, zaříkává-
tělý, uhlík, uhlíkatý, uhličitý, uhličitan. ním někomu způsobit něco zlého’.
Všesl. - p. węgiel, r. úgol, ch. ȕgljēn, ucho, ouško, ušní, ušatý, ušanka, ušák,
s. ȕgalj, stsl. ǫglь. Psl. *ǫglь (B7) od- ušař, ucháč, náušnice, příušnice. Všesl.
povídá lit. anglìs, stpr. anglis tv., pří- - p. ucho, r. úcho, ch. ȕho, s. ȕvo, stsl.
buzné je i ir. aingeal ‘světlo, oheň’, per. ucho. Psl. *ucho je příbuzné s lit. ausìs,
angišt ‘uhel’, sti. ángāra- tv., vše od ie. sthn. ōra, stir. áu, ó, lat. auris, alb.
*ang(li)-, *angelo- ‘uhel, uhlí’. vesh, ř. oũs, arm. unkn, per. hoš, vše
úhel, úhlový, úhelný, úhelník. Všesl. - p. z ie. *ōus-, *Əus- ‘ucho’ (A8, B2). Du-
węgieł, r. úgol, s./ch. ȕgao, stsl. ǫgъlъ. álový tvar psl. *uši má obdobu v av.
Psl. *ǫgъlъ je příbuzné s něm.d. En- uši tv.
kel ‘kotník’, angl. ankle tv., lat. angulus ujec nář. ‘strýc (z matčiny strany); starší
727
ukájet (se) um
muž, soused’. Stč. ujec ‘strýc z matčiny (si), viz :-levit.

strany’, p. wuj, r.d. uj, s./ch. ȕjāk tv., ulice, ulička, uliční, pouliční, uličník,
csl. uika ‘teta’. Psl. *ujь má nejblíže uličnický, uličnictví. Všesl. - p. ulica, r.
k stpr. awis, lit. avýnas tv., stisl. afi úlica, s./ch. ȕlica, csl. ulica. Psl. *ulica
‘děd’, stir. (h)áue ‘synovec’, vše z ie. je příbuzné se stpr. aulis ‘holeň’, stisl.
*aui͡o-, jež je odvozeno od *au̯o- ‘děd, jōli ‘duté stéblo’, ř. aulō̺n ‘úvoz, údolí,
matčin otec’ (odtud lat. avus, arm. haw úžina’, aulós ‘píšťala, trubice’, arm. uł
a snad i chet. ḫuḫḫa- tv.) s významem ‘cesta’, vše od ie. *aulo- ‘podlouhlá du-
‘náležející (k) matčinu otci’. Příbuzné tina, trubice’ (viz i :úl). Ve slov. tedy
je i bret. eontr ‘strýc z matčiny strany’, původně ‘úzká, sevřená cesta’. Uličník
něm. Oheim tv. je prý kalk z něm. Gassenjunge, doslova
ukájet (se). Od :kojit. ‘uliční chlapec’ (Ma2 ).
úkol, úkolový, úkolář(ka). Stč. ‘přede- ulita. Preslovo převzetí z r. ulítka ‘hle-
psaná, stanovená částka, daň’. Jen č. mýžď’ a to zřejmě od adj. *ulitъ ‘dutý’
Snad lze nejlépe vyložit z :ú- a odvo- od stejného základu jako :úl, :ulice.
zeniny od :kláti ‘sekat, bodat’, tedy ultimátum ‘poslední výzva spojená s
původně ‘díl, úsek (práce, povinnosti hrozbou’. Z moderních evr. jazyků
ap.)’ (Ma2 ). (něm. Ultimatum, fr. ultimatum), kde
úkon. Viz :ú- a :konat. bylo v 18. st. jako diplomatický termín
ukoptěný expr. ‘umazaný’. Od staršího utvořeno od střlat. ultimatus, lat. ulti-
č. kopt ‘saze’, p. kopeć, r. kópot’ tv. Psl. mus ‘poslední’. Příbuzné je :ultra-.
*kopъtь je nejspíš příbuzné s lit. kvã- ultra- (ve složeninách) ‘krajní, nad,
pas ‘závan, dech’, lat. vapor ‘pára’, ř. přes’. Z lat. ultrā ‘na oné straně, dále,
kapnós ‘dým, pára’, vše od ie. *ku̯ēp-, nadto, více’, jehož ie. základ *ol- je
*ku̯Əp- aj. ‘kouřit, kypět’. Další příbu- zřejmě stejný jako v :loni, k příp. -trā
zenstvo u :kypět. srov. :extra. Srov. :ultimátum, :ul-
*úkor (na úkor). Stč. úkor ‘příkoří, po- tramarín, ultrafialový, ultrapravicový,
hana’. Viz :ú- a :kořit (se). ultrazvuk.
úkrop. Viz :oukrop. ultramarín ‘sytě modré barvivo’. Přes
ukulele ‘havajský strunný nástroj’. Z něm. Ultramarin ze střlat. ultramari-
havajského ukulele, doslova ‘skákající nus tv. z lat. ultrā ‘na oné straně, dále,
blecha’ (uku ‘hmyz, blecha’, lele ‘skáka- přes’ (viz :ultra-) a marīnus ‘mořský’
jící’), a to podle přezdívky jistého brit- od mare ‘moře’ (srov. :moře). Tedy
ského důstojníka, popularizátora to- vlastně ‘jsoucí z druhé strany moře, do-
hoto nástroje, kterou si vysloužil pro vážený přes moře’ (toto barvivo se do-
svůj temperamentní styl hry. váželo z Blízkého východu).
úl. Stč. úlí. Všesl. - p. ul, r. úlej, ch.d. um, umět, umění, umělec, umělecký,
ȕl, csl. ulii. Psl. *ulьjь ‘úl (v kmeni umělý, umělost, vyumělkovaný. P., r.
stromu)’ odpovídá lit. aulỹs tv. Jsou to um, s./ch. ûm, stsl. umъ. Psl. *umъ
odvozeniny od ie. *aulo- ‘podlouhlá duje pokračováním ie. *au-mo- ‘(smys-
tina, trubice’ (B2), k němuž viz :ulice. lové) vnímání’ (B2), nejblíže příbuzné
ulejvat se, ulejvák. Expr. od ulevovat je lit. aumuõ ‘rozum, chápání’ (z ie.
728
umakart univerzita
*au-men-). Jsou to útvary od ie. *au- od ūnus ‘jeden’ (viz :jeden). Srov.
‘smyslově vnímat’, k němuž dále viz :uniforma, :univerzita, :unisono.
:jevit. Srov. i :rozum. unie ‘spojení organizací, států, svaz’.
umakart ‘hmota z vrstveného papíru Přes moderní evr. jazyky (něm. Union,
napouštěného pryskyřicemi’. Obchodní fr. union) z pozdnělat. ūniō ‘jednota,
název, zkratkové slovo z umělý a kar- spojení, svaz’ od lat. ūnus ‘jeden’ (viz
ton. :jeden, srov. :uni-, :unikát).
umolousaný expr. ‘ušpiněný’. Expr. unifikace ‘sjednocování’. Novější, viz
útvar nejasného původu. Možná souvisí :uni- a :-fikace.
s umouliti ‘zanést bahnem’ (Jg), jež je uniforma, uniformovaný, uniformní,
zřejmě příbuzné s p. muł ‘bláto, kal’, r. uniformita. Přes něm. Uniforme z fr.
mul ‘jíl’, sln. mûlj ‘drobný písek’ a dále uniforme tv., což je zpodstatnělé adj.
asi i lit. maulióti ‘umazat se’. uniforme ‘jednotný, stejného tvaru’ z
úmor, úmorný. Od umořit, viz :u a lat. ūnifōrmis ‘jednoduchý; stejného
:mořit1 . tvaru’ z ūni- ( :uni-) a odvozeniny od
umouněný expr. ‘umazaný, ukoptěný’, fōrma ( :forma).
umouněnec. Od umouniti ‘umazat, unikát ‘jedinečný exemplář’, unikátní. Z
ukoptit’ (Jg). To se vzhledem k nář. něm. Unikat, jež bylo v 19. st. utvořeno
mudín(ek) ‘ukoptěnec’ spojuje s mu- od lat. ūnicus ‘jedinečný’ podle Dupli-
diti, smouditi ‘opalovat na povrchu’ kat ( :duplikát). Srov. :unikum.
(srov. :čmoudit) (Ma2 ). Srov. však i unikum ‘jedinečný jev, předmět, pří-
umouliti (viz :umolousaný). pad’. Přes něm. Unikum z lat. ūnicum,
unavit, únava, únavný. Stč. unaviti což je zpodstatnělý tvar adj. ūnicus ‘je-
‘usmrtit, zahubit’, z toho zmírněním diný, jedinečný’ odvozeného od ūnus
významu ‘zbavit sil, vyčerpat’. Jen č., ‘jeden’ (viz :jeden, srov. :unikát,
kauzativum k :nýt2 . Příbuzné je stč. :uni-, :unie).
náv ‘svět zemřelých, záhrobí’, str. navь unisono přísl. ‘jednohlasně’. Z it. uni-
‘mrtvola’ a dále lit. nõvyti ‘mučit, za- sono tv. z lat. ūnisonus ‘jednohlasý’ z
bíjet’, lot. nāwe ‘smrt’, gót. naus ‘mrt- ūni- ( :uni-) a sonus ‘zvuk’ (srov. :so-
vola’, wal. newyn ‘hladomor’, vše z ie. náta).
*nau- ‘smrt, mrtvola; zabíjet, mučit’. univerzální ‘obecný, všestranný’. Přes
Srov. i :nutit, :nouze. něm. universal z lat. ūniversālis ‘po-
unce ‘anglická váhová jednotka’. Z něm. všechný, obecný’ od ūniversus ‘veš-
Unze, angl. ounce a to přes fr. once kerý, všechen, úplný’ (viz :univer-
z lat. uncia ‘dvanáctina libry’, souvisí zita).
s ūnus ‘jeden’ (srov. :uni-), vlastně univerzita, univerzitní. Ze střlat. uni-
‘jednotka’. Ze stejného zdroje je i angl. versitas tv., jež se poprvé objevuje r.
inch ‘palec (dvanáctina stopy)’. 1213 ve spojení universitas magistro-
unfair ‘nesportovní’. Z angl. unfair ze rum et scholarium, tedy zhruba ‘obec
záporky un- (viz :ne) a fair (viz učitelů a studentů’, jako označení au-
:fér). tonomního vysokého učení v Paříži. To
uni- (ve složeninách) ‘jedno-’. Z lat. ūni- vychází z lat. ūniversitās ‘všeobecnost,
729
únor urna
souhrn, celek, obec’ od ūniversus ‘vše- :přít (se).

chen, celý, úplný’, doslova ‘v jedno ob- úprk, úprkem. Již stč., jen č. Asi expr.
rácený’, z ūni- ( :uni-) a versus, což varianta k :prchat, :prskat, :frkat
je příč. trp. od vertere ‘obracet, točit’ ap.
(srov. :versus, :verze). Srov. i :uni- upřímný, upřímnost. Stč. i upřímý. Viz
verzální. :u a :přímý.
únor, únorový. Jen č. Obvykle se vy- uragán ‘větrná smršť’. Z fr. ouragan a to
kládá z :ú- a :nořit, motivace však přes šp. huracán z karibského huracan
není zcela jasná, snad že led taje a noří tv. Jinými cestami k nám přišlo :hu-
se do vody (Ma2 ). rikán, :orkán.
unylý. Viz :u a :nýt2 . uran ‘radioaktivní prvek’, uranový. Z
uondat ob. expr. ‘unavit’, uondaný. Viz něm. Uran. Nazváno koncem 18. st.
:u-1 , :o- a :-ndat. podle nedlouho předtím objevené pla-
upejpat se expr. ‘ostýchavě se zdráhat’, nety Uran, která byla pojmenována
upejpavý. Expr. útvar, jenž možná sou- podle ř. boha nebes (ř. Ouranós, ve-
visí s :piplat (se). dle toho ouranós ‘nebe’). Srov. :plu-
tonium.
úpět, úpěnlivý, zaúpět. Stč. úpěti, úpiti,
urbanismus ‘obor zabývající se pláno-
r. vopít’, sln. vpíti, s./ch. vápiti, stsl. vъ-
váním stavby měst’, urbanistický. Z fr.
piti. Psl. *vъpiti (v- před retnicí se v č.
urbanisme (19. st.) a to k lat. urbānus
změnilo v u-, srov. i stč. vep, up ‘úpění,
‘městský’ od urbs ‘město’.
nářek’) je příbuzné s lot. ūpēt ‘křičet’,
urbář ‘(za feudalismu) soupis poddan-
sthn. ūfo ‘výr’, lat. upupa ‘dudek’, av.
ských pozemků a z nich plynoucích vý-
ufyeimi ‘zavolám’, východiskem je ie.
nosů vrchnosti’. Ze střlat. urbarium tv.
*up-, ūp- onom. původu.
a to ze střhn. urbar, urbor ‘pozemek ne-
upír, upíří. P. upiór, r. upýr’, b. văpír, soucí výnos’, doslova ‘výnos’, ze sthn.
vedle toho s nazalizací s./ch. vàmpīr. ur ‘vy-’ (srov. :ortel) a beran ‘nést’
Psl. asi *ǫpyrь či *ǫpirь, ale vzhle- (srov. :brát).
dem k p. se rekonstruuje i *upirь aj.
určit, určení, určený, určenost, určitý,
Nejasné, rozmanitost forem i nejasná
určitost, předurčit. Stč. bylo určený
motivace pojmenování neumožňují pře-
‘určitý, stanovený’ od určen, což je
svědčivý výklad. Srov. :vampýr.
příč. trp. od uřéci (viz :u a :říci, r
upírat ‘soustředěně zaměřovat (zrak před č ztvrdlo, srov. i imp. rci)). K
ap.)’ i ‘odpírat (nárok ap.)’. Obojí z tomu byl v nové době přitvořen nový
:u a :přít (se). inf. určiti. Srov. :úrok.
úplavice ‘průjmové infekční onemoc- urgovat ‘naléhavě žádat o vykonání ně-
nění’. Od staršího č. úplav ‘silný výtok čeho slíbeného, upomínat’, urgence, ur-
(zvláště při menstruaci)’, dále viz :u-1 gentní. Z lat. urgēre ‘tísnit, doléhat, do-
a :plavit, :plout. tírat’, jež asi souvisí s naším :vrah.
úpon, úponek. Od upnout, viz :u a urna, urnový. Z lat. urna ‘nádoba, hr-
:pnout. nec; popelnice; osudí’, jež souvisí s lat.
úporný. Od upřít (síly ap.), viz :u a urceus ‘džbán(ek)’, základem asi bude
730
úrok útek
ie. *u̯er- ‘kroutit, točit’ (totiž na hrn- v louhu.

čířském kruhu). usínat. Opětovací sloveso k usnout a to
úrok, úrokový, bezúročný, úrokovat, z psl. *usъpnǫti (A7, B6), viz :spát,
úročit, zúročit. Od staršího uřéci, uříci, :sen.
vlastně ‘co je smluveno, určeno’ (srov. úspěch, úspěšný. R. uspéch, ch. ùspjeh,
r. urók ‘vyučovací hodina, úkol’). Viz i s. ùspeh, stsl. uspěchъ. Vzhledem k ne-
:určit. dostatku starších dokladů v č. možná
urologie ‘lékařský obor zabývající se převzetí z r. či jsl. Psl. *uspěchъ je
chorobami močového ústrojí’, urolog, od *uspěti ‘uspět, prospět’, viz :u a
urologický. Uměle v 19. st. z ř. oũron :spět.
‘moč’ a :-logie. ústa, ústní, ústí. Všesl. - p. usta, r.
urputný, urputnost. Stč. i úrupný ‘ur- ustá, s./ch. ústa, stsl. usta. Psl. usta je
putný, zavilý, zběsilý’. Jen č., ne- příbuzné se stpr. austo tv., lit. uostà
jasné. Snad lze uvažovat o přesmyku z ‘ústí řeky’, lot. uosts ‘záliv’, lat. ōstium
*úpurný (stč. purný ‘vzpurný, vzdorný, ‘vchod, ústí’, sti. ō̺štha- ‘ret’, vše z ie.
zpupný’), viz :vzpoura (Ma2 ). Spojení *ōust-, *Əust-, jež je odvozeno od *ōus-
s :reptat (HK) je nepřesvědčivé po vý- ‘ústa’, z něhož je např. střir. á, lat. ōs,
znamové stránce. av. āh-, sti. ā̺ḥ tv. Srov. :uzda, :če-
úřad, úřední, úředník, úřednice, úřed- list.
nický, úřadovat, úřadování, úřadující, ústav, ústava, ústavní. Od ustavit, viz
úřadovna. Již stč. úřad ‘úkol, poslání, :u a :stavět.
úřad’, úřědník ap. (C1, C4). P. urząd, ustavičný. Stč. i ústavný tv., srov.
s./ch. úred. Psl. *urędъ od *uręditi ‘za- :stálý a :stav.
řídit, dát do pořádku’, viz :u a :řídit, *ústrety (jít v ústrety). Dnešní podoba
:řád. ze slk., u Jg ústřeta, oustřeta. Dále viz
uřícený. Stč. uřúcenie ‘vřícení, přihnání :ú- a :střetat se.
se’, viz :u a :řítit se. ústřice, ústřicový. Z r. ústrica, jež je pře-
úsek, úsekový, úseč, úsečka, úsečný. Vše tvořeno z dřívějšího ustersy (pl.), pře-
od useknout, viz :u a :sekat, novější. jatého z pl. podoby niz. oester tv. a
Srov. :úkol. to z lat. ostrea, ostreum z ř. óstreion
useň ‘vyčiněná surová kůže’. Stč. usně, ‘ústřice, škeble’. Srov. :ostrakismus.
r.d. usmá, sln. úsnje, ch.d. ȕsanje, uštěpačný. Viz :u a :štípat.
s./ch. ùsmina, csl. usnije, usma. Psl. uštknout, uštknutí. Stč. uščnúti, uštn-
*usma, *usnьje ukazuje na starobylou úti z psl. *uščьpnǫti od stejného zá-
ie. příp. *-mō(n) (odtud tvary s m), kladu jako :štípat, :špetka ap. (A7,
gen. *-mnes (odtud a z dalších pádů C3), případně - vzhledem k pozdějšímu
tvary s n (A7)). Kořen *us- není jasný, vloženému k - od varianty *uščьknǫti,
myslí se na ie. *eus- ‘pálit’, od něhož je která je i v p. uszczknąć ‘štípnout,
lit. usnìs ‘bodlák’, stisl. usli ‘žhavý po- uštknout, uškubnout’, srov. i r. ščiknút’
pel’, lat. ūrere ‘pálit’, ř. eúō ‘opaluji’, ‘uštípnout (knot ap.)’.
sti. óšati ‘pálí’; vychází se z toho, že útek ‘soustava příčných nití v tkanině’.
kůže byla vydělávána v pálivé tekutině, Všesl. - p. wątek, r. utók, s./ch. útak,
731
úterý útroby
csl. ǫtъkъ. Psl. *ǫtъkъ se skládá z záporky, původem z ie. *n̥-, viz :ne
*ǫ- ( :ú-) a odvozeniny od *tъkati (A7, B7)).
( :tkát). útočiště. Vlastně ‘místo, kam se utíká’.
úterý, úterek, úterní. Všesl. - p. wto- Od stč. útok ‘útěk’ a to od utéci, jako
rek, r. vtórnik, sln. tórek, s./ch. ùtorak. je např. výtok od vytéci. Viz :utíkat,
Základem těchto podob je psl. *vъtorъ :téci, :útok.
‘druhý’, vedle toho asi i *ǫterъ (vъ- i ǫ- útok, útočný, útočit, útočník, zaúto-
jsou dvě varianty téže předp., viz :v), čit. Ve stč. ‘ohlášení žaloby; útěk’, od
jež pro č. vyhovuje lépe a také lépe střední č. význam dnešní. Od utéci,
koresponduje s příbuzným lit. añtras, které je i v stč. doloženo jen v dnešním
gót. anÞar, něm. anderer, sti. ántaras významu, samotné téci však znamenalo
(B7) tv., vše z ie. *antero- ‘druhý, jiný mj. i ‘útočit’. Srov. i :zteč.
(ze dvou)’, které se dá ještě rozložit na utopie ‘nereálná, fantastická představa’,
ukazovací částici *an ‘tam, jinde’ (srov. utopický, utopista, utopistický, utopis-
gót. an ‘pak’, ř. án ‘jestliže, asi, snad’) mus. Přes něm. a fr. z angl. Utopia,
a *-ter, které je v :který a asi i v pří- což byl název ideálního státu ve stej-
buzenských názvech jako :bratr, lat. nojmenném spise angl. filozofa T. Mora
pater ( :otec) ap. Srov. :vteřina. († 1535). Název je utvořen z ř. ou ‘ne,
útes. Z r. utës a to k :tesat. Původně nikoli’ a tópos ‘místo, krajina’, tedy
tedy ‘hladká, jakoby otesaná skála’. vlastně ‘krajina, země, která neexis-
utíkat, útěk. Stč. utiekati, p. uciekać. Od tuje’.
utéci, viz :u a :téci. utrakvista ‘stoupenec vyznání podo-
utilitarismus ‘princip hodnocení z hle- bojí’, utrakvistický, utrakvismus. Od
diska užitečnosti; prospěchářství’, utili- lat. (sub) utrāque (speciē) ‘(pod) obojí
tární, utilitaristický, utilitarista. Z mo- (způsobou)’ (tj. přijímání nejen hos-
derních evr. jazyků; utvořeno v 19. st. tie, ale i vína také pro laiky) a to k
v angl. (utilitarism) od utility ‘užiteč- lat. uterque (ž.r. utraque) ‘oba, jeden
nost, užitek’ a to přes fr. z lat. ūtili- i druhý’ z uter ‘který z obou, jeden z
tās ‘upotřebitelnost, užitečnost’ od ūti- obou’ a slučovací příklonky -que (srov.
lis ‘upotřebitelný, vhodný’ od ūtī ‘uží- :ač).
vat’. Srov. :úzus. utrejch ‘otrušík, arzenik, jed vůbec’.
utkání. Viz :u a :-tkat. Dříve i hutrejch, utrajch. Ze střhn. hüt-
útlý, útlost. P. wątły ‘slabý, chorobný’, terouch (něm. Hüttenrauch), doslova
r. útlyj ‘vetchý, chatrný’, sln. vótel ‘hutní dým’, což byl název pro arsenik
‘slabý’, csl. ǫtlъ ‘děravý’. Psl. *ǫtьlъ usazující se v komínech hutí při tavení
nemá jednoznačný výklad. Je možné kovů.
spojit s :tlít, význam by pak byl útroby. Všesl. - p. wątroba ‘vnitřnosti,
‘uvnitř tlející, chátrající’ (srov. :ú-) játra’, r. utróba ‘lůno’, s./ch. ȕtroba
(Ma2 , HK), jiný výklad spojuje s *tьlo ‘vnitřnosti, lůno’, ȕtrobica ‘játra’, csl.
‘podlaha, dno’ (jež asi s :tlít souvisí) ǫtroba ‘vnitřnosti’. Psl. *ǫtroba (B7)
a interpretuje slovo jako ‘bezedný, dě- je tvořeno příp. -oba od adj. *ǫterъ
ravý’ (předp. ǫ- by zde měla význam ‘vnitřní’, které je příbuzné s ř. én-
732
utrum užovka
teron ‘střevo, vnitřnost’, av. antara- vitý, uzlovat, zauzlovat. Všesl.- p. wę-
‘vnitřní’, sti. ántara- tv., vše z ie. zeł, r. úzel, s./ch. ùzao, csl. ǫzlъ, vǫzlъ.
*entero- ‘vnitřní’ (ve slov. ablautová Psl. *vǫzlъ (počáteční v- později odpa-
varianta *on-, srov. i :v) od *enter- dalo) je ablautovým střídáním spojeno
, *n̥ter- ‘mezi, dovnitř’, od něhož je i s *vęzati (A6, B7) (viz :vázat).
něm. unter, angl. under ‘pod’, stir. eter úzký, úzkost, úzkostlivý, úžit, úžení,
‘mezi’, lat. inter (srov. :inter-1 ), alb. úžina, zúžit. Všesl. - p. wąski, r. úz-
nder tv., to je dále odvozeno od *en ‘v’ kij, s./ch. ȕzak, stsl. ǫzъkъ. Psl. *ǫzъkъ
(viz :v). Srov. :vnitřek, :játra. (B7) je odvozeno od *ǫzъ tv. (k tako-
utrum (mít utrum, být s něčím utrum) vému rozšíření starých u-kmenů srov.
hov. expr. ‘konec’. Ne zcela jasné. Jg a :sladký, :tenký), jež stejně jako gót.
po něm i Ma2 vysvětlují jako hříčku od angwus, stisl. ǫgr, něm. eng tv. vychází
slovesa utříti (utříti někomu ‘vzít pryč, z ie. *anǵhu-. Příbuzné je lit. añkštas,
uklidit, pobrat’ (Jg), srov. i utřít hubu), střbret. encq, lat. angustus, arm. anjuk
jemuž byla dána lat. podoba utrum, jež tv., sti. áṁhas- ‘tíseň, strach, nouze’,
ovšem znamená ‘které z obou, jedno z vše od ie. *anǵh- ‘úzký, úzkost; staho-
obou’ (srov. :utrakvista). vat’ (A1). Od stejného základu je asi i
utuchnout. Viz :tuchnout. :vázat, :uzel.
úvaha, uvažovat. Viz :váha. uzuální ‘obvyklý’. Od :úzus.
úval ‘široké ploché údolí’. Původně asi uzurpovat ‘násilně uchvacovat’, uzur-
‘co vzniklo vevalením do něčeho’, viz pátor, uzurpátorský. Z lat. ūsurpāre
:ú- a :valit. ‘používat, přivlastňovat si, násilím za-
úvěr, úvěrový, úvěrovat. Viz :ú- a :vě- bírat’, jež se vykládá jako složenina
řit. z ūsus ‘užívání’ (viz :úzus) a rapere
úvoz ‘hluboká polní cesta’. P. wąwóz, r. ‘chopit se, rychle konat’, tedy původně
uvóz. Psl. *ǫvozъ je z *ǫ- ( :ú-) a od- asi ‘rychle se chopit užívání’.
vozeniny od *voziti ( :vézt), tedy pů- úzus ‘zvyk, obyčej’, uzuální. Přejato
vodně asi ‘(častým) vozením vyhlou- (případně přes něm. Usus) z lat. ūsus
bená cesta’. ‘užívání, upotřebení, praxe, zvyk, uži-
uzance ‘(obchodní) zvyklost’. Z fr. tek’ od ūtī ‘užívat, zacházet s něčím’.
usance ‘zvyklost; třicetidenní lhůta’ ze Srov. :utilitarismus, :uzance.
střlat. usantia tv. od lat. ūsus ‘uží- už přísl., část. Stč. juž(e) (viz :již). Odsu-
vání, upotřebení, praxe, zvyklost’ (viz nutí j- v č. zřejmě není staré (u Jg jako
:úzus). vulg., bez starších dokladů), vzhledem
uzda, uzdička. Všesl. - p. uzda, r. uzdá, k tomu, že od konce 14. st. je v č. již, jde
s./ch. ùzda, stsl. uzda. Psl. *uzda je nej- asi o vliv slk. už. Podoby bez j- jsou i
spíš pokračováním ie. *ōus(t)-dhā, slove vsl. a dialektech jiných slov. jazyků.
ženého z *ōus(t)- ‘ústa’ (viz :ústa) a užitek, užitkový, užitkovost, užitečný,
odvozeniny od *dhē- ‘položit’ (viz :dít užitečnost. Od užít, viz :u a :žít.
se). Původní význam tedy byl ‘co se užovka. Odvozeno od *už (v č. nedolože-
klade do úst’. Srov. :udidlo, :udice. ného), zavedeno asi až Preslem. P. wąż
uzel, uzlík, uzlíček, uzlový, uzlina, uzlo- ‘had’, r. už, ch.d. guž tv. Psl. *(v)ǫžь
733
v vadnout
(B7) je příbuzné se stpr. angis, lit. an- ung ‘úhoř’, vše od ie. *angu̯ (h)i- ‘had’.
gìs, lot. uodze, lat. anguis tv., stir. esc- Viz i :úhoř, :uher.
V
v předl. Všesl. - p. w(e), r. v(o), s./ch. u, stč.) z wāt ‘oděv, výzbroj’ a sac ‘pytel’
va, stsl. vъ. Psl. *vъ(n) nejspíš vzniklo (viz :sáček, :žok). V č. chápáno jako
z ie. *on (o- se redukovalo na krátké zdrobnělina, proto se k němu zpětně
u- (B4)), což je ablautová varianta k utvořilo vak.
*en (A6), z něhož je stpr. en, gót. in, -vádět (dovádět, navádět, odvádět, pod-
něm., angl. in, stir. in-, lat. in, ř. en tv., vádět, provádět, převádět, předvádět,
z nulového stupně *n̥ je lit. ı ̨ tv. Ne- přivádět, rozvádět, svádět, uvádět, vy-
redukované ie. *on zůstalo v :onuce, vádět, zavádět). Viz :vést.
před souhláskou dalo psl. *ǫ-, srov.
:údolí, :útroby, :úvoz ap. Koncové vadit, vada, vadný, bezvadný, zavadit,
-n předl. a předp. *vъn (A7) je docho- závada, závadný. P. wadzić, ukr. vá-
váno ve spojeních, kdy po něm násle- dyty, v r. a jsl. tento význam chybí.
dovala samohláska (ještě před protezí Stč. vaditi ‘znesvařovat, dráždit, ško-
(B4)), srov. jich - v nich, jímat - vní- dit, být na překážku’ ukazuje, že původ
mat, odtud (srov. i :s) se n šířilo i k bude asi stejný jako :vadit se, vývoj
jiným předp. a předl. Ve stč. před retni- významu je vidět u stč. slova.
cemi v dávalo u, srov. u vytržení, upro- vadit se ‘hádat se’, váda. P. wadzić ‘zne-
střed. přátelovat’, wadzić się ‘vadit se’, r.d.
vabank přísl. hov. ‘hazardně, o všechno’. Z vádit’ tv., s./ch. svȁditi se, stsl. vaditi
fr. va banque, doslova ‘jde (o) bank’ z va ‘žalovat, kárat’. Psl. *vaditi se spojuje
‘jde’ z lat. vādit ‘jde, kráčí’ (srov. :in- s lit. vadìnti ‘volat, nazývat’, sti. vádati
vaze) a fr. banque ‘banka; bank’ (viz ‘mluví, prozrazuje’ z ie. *u̯ed- ‘mluvit’,
:banka). možné je však i vyvození z ie. *u̯edh-
vábit, vábení, vábný, vábnička, odvábit, ‘tlačit, bít’, z něhož je sti. vadhati ‘bije,
přivábit, zvábit. Všesl. - p. wabić, r.d. tlačí’, ř. ōthéō ‘strkám, vrážím, tlačím’.
vábit’, s./ch. vábiti, stsl. vabiti ‘přivo- Srov. i :vadit.
lávat, podrobovat si’. Psl. *vabiti, pů- vadnout, povadnout, povadlý, uvadat,
vodně ‘vábit pokřikem ptáky’, je pří- uvadlý, zvadnout, zvadlý. Všesl. -
buzné s gót. wōpjan ‘volat’, angl. weep p. więdnąć, r. vjánut’, s./ch. vènuti,
‘plakat’, východiskem je ie. *u̯āb- ‘vo- stsl. uvędati. Psl. *vę(d)nǫti se spo-
lat’ onom. původu. Srov. i :úpět od juje se stangl. swindan ‘ubývat, smrš-
podobného onom. základu. ťovat se, chřadnout’, něm. schwinden
váček, vačice, vačnatec. Již stč., přejato tv., společným východiskem by bylo ie.
ze střhn. wātsac ‘pytel na oděv, ces- *(s)u̯endh- ‘chřadnout, vadnout’ (A5,
tovní tlumok’ (oba významy jsou i v B7). Jiný ablautový stupeň je v :udit
734
vafle valčík
(A6). kuum, k tvoření srov. :referát.

vafle ‘oplatka s plastickými čtverečky na vakcína ‘očkovací látka’. Přes moderní
povrchu’. Z něm. Waffel z niz. wafel tv., evr. jazyky (něm. Vakzin, fr., angl.
původně ‘plást’. Souvisí s něm. Wabe vaccine) z nlat. virus vaccinus ‘vir
‘plást’ od weben ‘tkát’. způsobující kravské neštovice’ (variolae
vagabund hov. hanl. ‘tulák, otrapa’. Přes vaccinae ‘kravské neštovice’) z pozd-
něm. Vagabund a fr., střfr. vagabond z nělat. vaccīnus ‘kravský’ od lat. vacca
pozdnělat. vagābundus ‘tulák, poběh- ‘kráva’. Vir této nemoci byl totiž užit
lík’ od lat. vagārī ‘toulat se, pobíhat’. poprvé jako očkovací látka proti čer-
Srov. :vágní. ným neštovicím.
vagina ‘pochva (rodidel)’. Z lat. vāgīna vakuum ‘vzduchoprázdný prostor’, va-
‘pochva (na meč)’ od ie. *u̯āǵ- ‘pokrýt, kuový. Přes něm. Vakuum z lat. va-
přiklopit’. Srov. :vanilka. cuum ‘prázdnota, prázdné místo’ od
vágní ‘neurčitý, nepřesný’, vágnost. Přes lat. vacuus ‘prázdný’ k vacāre ‘být
něm. vag(e) a fr. vague tv. z lat. vagus prázdný’. Srov. :evakuovat, :vakát.
‘toulavý, pohyblivý, kolísavý’. Srov. val ‘ochranný násep’. Z něm. Wall tv.
:vagabund. (srov. angl. wall ‘zeď’) a to z lat. vallum
vagon, vagonek, vagonový. Přes něm. ‘ohrada z kůlů, násep, val’ od vallus
Waggon z angl. wag(g)on, jež bylo v ‘kůl’.
16. st. přejato ze střniz. wāghen (niz. valach ‘pastýř (na vých. Moravě); vy-
wagen) ‘vůz’. Srov. něm. Wagen tv., kleštěný hřebec’, valašský, valaška.
dále viz :vézt. Zdrojem pojmenování je jistý kelt.
váha, váhový, vahadlo, vážný, vážnost, kmen sídlící určitou dobu v Podu-
váhat, váhání, váhavý, zaváhat, vážit, nají (lat. Volcae, germ. *Walhōs). Ger-
odvážit, převážit, převaha, rozvážit, máni pak tímto názvem začali ozna-
rozvaha, uvážit, úvaha, vyvážit, zvá- čovat Kelty vůbec (srov. angl. Wales)
žit, závaží, závažný. Všesl. převzetí ze a pak jej přenesli na Romány (srov.
sthn. wāga, případně střhn. wāge (dnes sthn. Wal(a)h ‘Román’, střhn. Walch
Waage), jež souvisí s něm. bewegen ‘hý- ‘Román, Ital, Francouz’, něm. welsch
bat’. Východiskem je ie. *u̯eǵh-, o němž ‘románský’, niz. wāls ‘valonský’). Tato
viz :vézt. Srov. :odvaha, :povaha. pojmenování přejali i Slované, v č. se
vachrlatý ob. ‘nejistý, pochybný, objevila jako Vlach ‘Ital’ a Valach ‘Ru-
vratký’. Přetvořeno z něm. wack(e)lig mun’. Rumunští Valaši došli při koloni-
‘viklavý, vratký’ od wackeln ‘viklat se, zaci Karpat až na vých. Moravu (odtud
vrávorat’. Srov. :viklat. Valaši moravští) a místní obyvatelstvo
vajgl ob. expr. ‘nedopalek cigarety’. seznámili mj. s kastrováním hřebců,
Prý zkráceno a upraveno z romského odtud název vykleštěného hřebce.
thuvalo ‘cigáro’. valčík, valčíkový. Přejato a upraveno z
vak. Viz :váček. něm. Walzer (možná ještě přes p. wa-
vakát ‘prázdná stránka v knize’. Přes lec, které je zaznamenáno u Jg) a to
něm. Vakat tv. z lat. vacat ‘je prázdný’ od walzen ‘tančit valčík’, původně ‘va-
od vacāre ‘být prázdný’. Srov. :valit (se), koulet (se)’. Pro tento tanec je
735
valdhorna válka
totiž charakteristický krouživý pohyb ruční praní’, ob. expr. valchovat ‘mlátit,
tanečního páru po parketu. zpracovávat někoho’. Z něm. Walke tv.
valdhorna zast. ob. ‘lesní roh’. Z něm. od walken ‘bít, hníst’, sthn. walkan ‘po-
Waldhorn tv. z Wald ‘les’ a Horn ‘roh’ hybovat sem a tam, stlačovat, hníst’ (k
(srov. :horna). prvnímu významu srov. angl. walk ‘pro-
vale zast. hov. ‘pozdrav na rozloučenou, cházet se’) a to od ie. *u̯olg-, což je roz-
sbohem’. Z lat. valē ‘buď zdráv, sbo- šíření kořene *u̯el-, který je ve :valit.
hem’ od valēre ‘být zdráv, být silný’. validita ‘platnost’. Přes moderní evr. ja-
Srov. :valence, :valuta. zyky (fr. validité, angl. validity) z pozd-
válec, váleček, válcový, válcovitý, vál- nělat. validitās ‘platnost, síla, pevnost’
covna, válcovat, převálcovat, rozválco- od lat. validus ‘silný, zdravý, pevný’ od
vat, uválcovat, zválcovat. Asi z něm. valēre ‘být silný, být zdráv’. Srov. :in-
Walze tv. (Ma2 ), na druhé straně je valida, :valuta, :valorizovat.
však možno brát toto slovo též jako valit, valný, navalit (se), nával, odvalit
zdrobnělinu od vál tv. odvozeného od (se), povalit, provalit (se), převalit (se),
:válet (HK). Snad se tu zkřížily oba přivalit (se), příval, rozvalit (se), sva-
možné zdroje, které jsou stejně prapří- lit (se), uvalit, vyvalit (se), zavalit, zá-
buzné. val, zavalitý. Všesl. - p. walić, r. valít’,
valem přísl. ‘hromadně, houfně’. Od star- s./ch. váliti se, stsl. valiti. Psl. *valiti
šího val ‘vlna, příval’ od :valit. vychází stejně jako stangl. wǣlan ‘vá-
valence ‘mocenství, vazba; schopnost let, kutálet’, něm. wühlen ‘hrabat, rýt’
slov spojovat se s jinými slovy’, va- z ie. *u̯ōl-, což je ablautová varianta
lenční. Přes něm. Valenz z pozdně- (A6) k u̯el- ‘kroutit, vinout, válet’, od
lat. valentia ‘moc, síla’ od lat. valēre něhož je i lit. vélti ‘valchovat (vlněnou
‘být mocný, být silný’. Srov. :ambiva- látku)’, sthn. wellan ‘koulet, válet’ (s
lentní, :vale, :valorizovat, :valuta, rozšířením i něm. wälzen tv.), stir. fillid
:rekonvalescence. ‘ohýbá’, lat. volvere ‘valit, válet, otá-
válenda hov. ‘lůžko bez opěradla’. Od čet’, ř. elýō ‘valím, vinu’, arm. gelum
:válet (se), zakončení asi podle :pa- ‘otáčím, vinu’, sti. válati ‘otáčím se’.
landa. Srov. :válet, :balit, :úval, :sval,
válenky ‘vysoké plstěné boty’. Z r. vá- :oblý, :vlna1 , :valcha.
lenki tv. od váljanyj ‘plstěný (o obuvi)’, válka, válečný, válečník, válečnický, vá-
souvisí s :válet. lečnictví, válčit, proválčit, vyválčit, za-
válet, vál, válek, oválet, poválet, pova- válčit si. Jen č. (odtud do p. a br.),
lovat se, povaleč, rozválet, uválet, vy- odvozeno od stč. váleti ‘válčit, bojo-
válet, zválet. Stč. váleti ‘vláčet’ (ve- vat’. To se obvykle spojuje se střhn.
dle toho i ‘válčit’, k tomu však viz wal ‘bojiště, bitevní pole’, spíše než o
:válka). Všesl. - p. walać, r. valját’, příbuznost však půjde o převzetí, pod-
s./ch. váljati, stsl. valjati. Psl. *val’ati pořené možná i domácím slovesem vá-
(C1) je opětovací sloveso od *valiti (viz leti ‘vláčet, válet’ ( :válet). Něm. slovo
:valit). je příbuzné se stisl. valr ‘mrtvoly na
valcha ‘deska se zvlněným povrchem na bojišti’, lot. veli ‘duchové zemřelých’
736
valník vantroky
(srov. i lit. vélnias ‘čert’), stir. fuil ‘opálka (na obilí), ošatka’.
‘krev’, lat. vellere ‘škubat, trhat’, chet. vandal, vandalský, vandalství, vandalis-
u̯alhmi ‘bojuji’, vše se vykládá z ie. mus. Přes moderní evr. jazyky (něm.
*u̯el- ‘trhat, škubat; rána’, pak i ‘za- Vandale, fr. vandale, angl. Vandal), vý-
bíjet, krveprolití, mrtvola’. chodiskem je jméno germ. kmenu Van-
valník. Od :valit. Již u Jg (‘silný, malý, dalů, kteří r. 455 vtrhli do Říma a zpus-
těžký vůz na dřeva silná, kteráž hasá- tošili jej.
kem nakládají’), asi podle toho, že díky vandrovat hov. expr. ‘cestovat, trampo-
sklopným bočnicím a zadnímu čelu se vat’, vandr, vandrák. Z něm. wandern
na něj navalují sudy ap. Možná kalk ‘putovat, cestovat’, jež je příbuzné s
podle něm. Rollwagen tv. (rollen ‘va- wandeln ‘putovat, kráčet’, sich wandeln
lit’, Wagen ‘vůz’). ‘měnit se’ a také wenden ‘obracet, otá-
valorizovat ‘zhodnotit měnu znehodno- čet’, vše k ie. *u̯endh- ‘otáčet, vinout’.
cenou inflací’, valorizace. Podle něm.
vánice. Od :vát.
valorisieren od pozdnělat. valor ‘cena,
platnost, obnos peněz’, jež souvisí vanilka, vanilkový. Přes něm. Vanille z
s valēre ‘být mocný, být zdravý, fr. vanille ze šp. vainilla tv., vlastně ‘to-
být platný’. Srov. :valuta, :validita, bolka’, což je zdrobnělina od vaina ‘po-
:devalvace. chva, pouzdro, lusk’ z lat. vāgīna ‘po-
valoun ‘(zaoblený) kámen’. Z r. valún tv. chva’ (viz :vagina).
od valít’ (viz :valit). Srov. i :oblý. Vánoce, vánoční, vánočka. Jen č. a
valuta ‘cizí měna’, valutový. Přes něm. slk. Vianoce. Jistě převzetí z něm.
Valuta z it. valuta tv., původně ‘cena, Weihnachten, ale podrobnosti nejsou
hodnota’, což je zpodstatnělý tvar ž.r. jasné. Obvykle se soudí, že druhá část
příč. trp. od valere ‘platit, mít hodnotu’ byla přeložena a první přizpůsobena
z lat. valēre ‘být mocný, být platný’. češtině, přesná předloha však není jistá
Srov. :validita, :valorizovat, :de- (potíže dělá č. -á-). V němčině do-
valvovat, :valence. loženo až ve 12., 13. st. v podobách
vamp ‘démonická, svůdná žena vyko- wīhen naht, wīenacht, wīnaht, wīhena-
řisťující muže’. Z angl. vamp tv., což je hten (první část souvisí s weihen ‘svě-
zkráceno z vampire ‘upír’ (viz :vam- tit, posvětit’, k druhé viz :noc), proto
pýr). se nezdá pravděpodobné, že by šlo již
vampýr ‘upír’. Ze s. vàmpīr, odkud je i o předcyrilometodějskou výpůjčku ze
něm. Vampir, fr., angl. vampire, rum. sthn. *wīnnahten, jež by dalo *vęnocę
vampir ap. S. slovo, které je příbuzné (B7) (Ma2 ); muselo by k tomu totiž do-
s naším :upír, vešlo v obecnou zná- jít nejpozději v 8. st.!
most díky dvěma ‘upírským’ aférám v vanout, vánek, vánice, ovanout, průvan,
Srbsku v letech 1725 a 1731, kterých se vyvanout, zavanout, závan. Jen č., od
chopil tisk. Č. -pýr asi podle :netopýr. :vát (srov. :vinout).
vana, vanička, vanový. Ve střední č. vantroky zast. a nář. ‘koryto vedoucí vodu
vanna. Z něm. Wanne tv. (střhn. nad zemí (na mlýnské kolo)’. Asi z něm.
wanne ‘ošatka, vana’) a to z lat. vannus Wandtrog z Wand ‘stěna’ a Trog ‘ko-
737
vápno vařit
ryto, žlab, necky’. Srov. :zašantročit. obměna’ od variāre ‘činit pestrým, ob-
vápno, vápenný, vápenec, vápencový, měňovat (se)’ od varius ‘pestrý, roz-
vápenka, vápník, vápnit, odvápnit, manitý, nestejný’. Srov. :variabilní,
vápenatý, vápenatět, zvápenatět. P. :varianta.
wapno, r.d. vápno, s./ch. vápno. Psl. varianta ‘obměněná podoba’, variantní.
*vapьno je odvozeno od *vapъ ‘barvivo’ Přes něm. Variante z fr. variante, což
(doloženo v r.-csl. vapъ tv.), příbuzné je je zpodstatnělý tvar ž.r. přech. přít. od
stpr. woapis ‘barva’, lot. vāpe ‘glazura’ varier ‘střídat se, měnit se’ z lat. va-
(pokud to nejsou výpůjčky ze slov.). riāre ‘činit pestrým, obměňovat (se)’
Dále nejisté, snad k ie. *u̯ep- ‘(stojatá) (viz :variace).
voda, bažina’, z něhož je stsl. vapa ‘je- varieté ‘divadlo s kratšími artistickými
zero, močál’ a dále lit. ùpė ‘řeka’, sti. (i pěveckými ap.) výstupy’. Z fr.
vāpī- ‘(podlouhlý) rybník’. Staří Slo- (spectacle de) variétés, vlastně ‘diva-
vané používali vápno jen jako barvivo dlo rozmanitostí’ z variété ‘rozmani-
a ne jako stavební pojivo; k souvis- tost, pestrost’ z lat. varietās tv. k va-
losti ‘bláto, močál’ - ‘(bílá) barva’ srov. rius ‘pestrý, rozmanitý’. Srov. :vari-
:bláto. anta, :variace, :variabilní.
var. Viz :vařit, :vřít. várka. Od :vařit, vlastně ‘množství na-
varan ‘druh ještěra’. Z ar. waran ‘ješ- jednou uvařené, vyrobené’ (původně o
těrka’. pivu).
varhany, varhanní, varhaník, varha- varle. Jen č., nejasné. Ma2 vykládá z p.
nický, varhánky, varhánkovitý. Již stč. warchlę, warchlak ‘mladý kanec, pod-
vedle orhany, vorhany (srov. slk. organ, svinče’, jež je asi příbuzné s lit. ver šis
p. organy). Ze střlat. organa (pl.) tv. ‘tele’, lat. verrēs ‘kanec’, sti. vr ̷šaṇa-
od organum ‘(hudební) nástroj, ústrojí’ ‘varlata’, vše z ie. *u̯r s-, *u̯ers- ‘muž-
z ř. órganon ‘nástroj, dílo’ (viz :or- ský, samčí’.
gán). varovat, varování, varovný, vyvarovat
vari citosl. zast. ‘pryč, z cesty’. U Jg i se. P. warować, r.d. varovat’, sln. va-
vary, varyte, varite, var, varte. Vypadá rováti. Slov. *varovati je nejspíš přejato
to jako imper. jakéhosi *variti, které ze sthn. warōn ‘dávat pozor’ (něm. wa-
je snad doloženo v nář. (volal na něj, hren ‘opatrovat’, sich wahren ‘varovat
ať varí na Litomyšlsku, Ma2 ). V č. se’, vedle toho s rozšířením sthn. war-
bychom ovšem čekali *vařiti. Jistě sou- nōn, něm. warnen ‘varovat’), jež je pří-
visí s :varovat (se). buzné se stangl. warian ‘dávat pozor,
variabilní ‘proměnlivý’, variabilnost. varovat’ a dále lat. verērī ‘ohlížet se,
Podle moderních evr. jazyků (něm. va- dbát’, ř. horáō ‘hledím, dávám pozor,
riabel, fr., angl. variable) z pozdnělat. varuji se’, vše od ie. *u̯er- ‘hledět, dá-
variābilis tv. od variāre ‘činit rozmani- vat pozor’.
tým, obměňovat (se)’. Srov. :variace, varta zast. ob. ‘strážní služba, hlídka’. Z
:varianta. něm. Warte tv., jež souvisí s wahren
variace ‘obměna’, variační. Podle něm. ‘dávat pozor’ (viz :varovat).
Variation z lat. variātiō ‘rozmanitost, vařit, vaření, vařený, vařící, var, varný,
738
váš vázat
varna, várnice, vařič, vařečka, ovařit, to asi přes niz. watten, fr. ouate, it.
ovar, povařit, převařit, předvařit, roz- ovatta, vedle toho je i střlat. (angl.)
vařit, svařit, svařený, svářet, svářeč, wadda tv. Zdroj ne zcela jistý, obvykle
svářečský, uvařit, vyvařit, vývar, zase hledá v ar., srov. ar. bat āna ‘vložka
vařit, zavářka. Všesl. - p.st. warzyć, r. do oděvu’.
varít’, s./ch. váriti, stsl. variti. Psl. *va- vatra ‘velký oheň’. V č. ze slk., i ostatní
riti je asi kauzativum k *vьrěti, zna- doklady (p. watra, ukr. vátra, s./ch.
menalo tedy ‘způsobovat, že něco vře’. vȁtra a dále rum. vatră, alb. vatrë,
Příbuzné je gót. warmjan ‘hřát’, něm., maď. vatra) ukazují, že jde o slovo kar-
angl. warm ‘teplý’, arm. var em ‘pá- patské pastýřské kultury. Nápadná je
lím’, chet. u̯ar- ‘hořet’, vše od ie. *u̯er- blízkost av. ātar- ‘oheň’, jež se stejně
‘pálit, hořet’. Viz i :vřít. jako arm. airem ‘zapaluji’ vykládá z
váš zájm. Všesl. - p. wasz, r. vaš, s./ch. ie. *āt(e)r- ‘oheň’, ale souvislost ne-
vȁš, stsl. vašь. Psl. *vašь je odvozeno jasná. Uvažuje se o rozšíření slova pro-
příp. *-i͡o- od téhož základu jako *vasъ, střednictvím romštiny (tam je vātro
což je gen. os. zájm. *vy ( :vy). Srov. ‘ohniště’), která by si je přinesla z írán-
:náš. štiny (Ma2 , HK), možné je také, že se
vášeň, vášnivý, vášnivost, vášnivec. Stč. příbuzné slovo zachovalo v některém ze
vášně ‘návyk, zvyk, náklonnost, zá- zaniklých balkánských ie. jazyků a jako
liba dobrá i špatná, choutka’, hl. waš- substrátové slovo se rozšířilo v karpat-
nje ‘temperament, nálada’, p. waśń ské oblasti.
‘hádka, spor, hněv’, str. vasnь ‘drzost’, vavřín ‘jihoevropský keř s tuhými listy;
v jsl. chybí. Psl. *vasnь lze spojit s věnec z něj udělovaný vítězům’, vavří-
ř. hekō̺n ‘dobrovolný, rád’, av. vasō nový. Presl přejal z p. wawrzyn, jež vy-
‘podle přání’, chet. u̯ek- ‘chtít, poža- chází z pozdnělat. laurīnus od lat. lau-
dovat’, vše z ie. *u̯ek̸ - ‘chtít, přát si’ rus tv. Z toho je např. r. lavr a také stč.
(A1). Jiný výklad vychází z *vad-sn- a laurový ‘vavřínový’. Srov. :laureát.
spojuje s :vadit. vaz ‘zadní část krku’. Od :vázat, srov.
vašnosta zast. expr. ‘dobře situovaný, :šíje.
zpravidla domýšlivý muž’. Od oslovení váza, vázička. Přes něm. Vase z fr. vase
vašnosti, jež vzniklo zkrácením v rychlé tv. a to z lat. vās ‘nádoba, váza’ nejas-
řeči z vaše milosti, případně vaše jas- ného původu.
nosti. vazal ‘kdo má propůjčeno léno; osoba či
vát, navát, odvát, přivát, svát, vyvát, vý- instituce na někom závislá a přinucená
věva, zavát, závěj. Všesl. - p. wiać, r. k poslušnosti’, vazalský, vazalství. Z
véjat’, s./ch.st. vejati, stsl. vějati. Psl. něm. Vasall, střhn. vassal a to přes stfr.
*vějati (B9), 1.os.přít. *vějǫ, je pří- vassal ze střlat. vassallus ‘leník, man’
buzné s lit. vė̷jas ‘vítr’, gót. waían ‘vát’, od vassus ‘sluha’ kelt. původu (srov.
něm. wehen tv., sti. vāti ‘vane’, vše od střir. foss ‘sluha’).
ie. *u̯ē- ‘vát’. Srov. :vanout, :vějíř, vázat, vázání, vázaný, vaz, vazba, va-
:vítr. zební, vazebný, vazač(ka), vazivo, na-
vata, vatový, vatovaný. Z něm. Watte a vázat, návazný, ovázat, obvázat, ob-
739
vazelína vdova
vaz, odvázat, podvázat, podvazek, pro- včelařský, včelařství, včelín. Všesl. -

vázat, převázat, převaz, přivázat, roz- p. pszczoła, r. pčelá, sln. čebêla, s./ch.
vázat, svázat, svaz, svazek, uvázat, pčèla, stsl. bъčela, bьčela. Psl. *bъčela
úvazek, vyvázat, zavázat, závazný, zá- by zřejmě vycházelo z onom. *bъč- na-
vazek. Všesl. - p. wiązać, r. vjazát’, podobujícího bzučení (srov. :bučet,
s./ch. vézati, stsl. vęzati. Psl. *vęzati je :bzučet). Pokud je však původní vari-
nejspíš odvozeno od ie. *anǵh- ‘úzký, anta *bьčela, jde spíš o odvození od ie.
zužovat, stahovat (šňůrou ap.)’ (A1, *bhei- ‘včela’, od něhož je i lit. bìtė, lot.
A6, B7), k příbuznosti viz :úzký. Po- bite, angl. bee, něm. Biene, stir. bech
čáteční v- se vysvětluje kontaminací tv. K výslovnostní (a pak i formální)
(D3) s *verzti (viz :povříslo), pří- změně pč > fč v č. srov. pták, lid. fták.
padně *viti (viz :vít). Srov. :váz- včera, včerejší, včerejšek. Všesl. - p. wc-
nout, :vězet, :svízel, :uzel, :mo- zoraj, r. včerá, ch. jùčēr, stsl. vьčera.
touz, :příbuzný. Psl. *vьčera vzniklo redukcí z *večerá,
vazelína ‘mazací hmota z minerálních jež se vykládá jako starý instr. od *ve-
olejů’. Z am.-angl. vaseline, jež bylo čerъ ( :večer). Srov. :zítra.
v 70. letech 19. st. uměle utvořeno z včil přísl. nář. ‘teď, nyní’. Odpovídá stč.
něm. Wasser ‘voda’ a ř. élaion ‘olej’, v čile, včilé tv. z :v a stč. čila,
k zakončení srov. plastelína, formelína, číla ‘chvíle’, jež přesně odpovídá něm.
modelína. Weile, angl. while tv. Dále viz :chvíle
vazký ‘vlhký a k sobě lnoucí’, vazkost. a :čít.
U Jg vazký ‘tuhý’ a vasko ‘syrovo’, vdát se, vdaná, vdávání, vdavky, pro-
r. vjázkij ‘mazlavý, lepkavý, bažinatý’. vdat, provdaná. Slk. vydať sa, p. wydać
Zdá se, že spojení s :vázat je lid. się, s./ch. ùdati se. Viz :dát.
etym. (D2) a že původní význam byl vdolek, vdoleček. Stč. vdolček. Jen č., ne
‘vlhký, mokrý’. Psl. *vaskъ by pak zcela jasné. Jistě souvisí s bav. a rak.
bylo příbuzné se sthn. waso ‘trávník, Dalken, Talken tv., otázkou je směr vý-
hrouda země’, wasal ‘déšť’, angl. ooze půjčky. Domácí výklad slova vychází ze
‘bahno, močál’ a snad i sti. vásā ‘sla- spojení v dólek (podle toho, že těsto se
nina, sádlo, omastek’, vše od ie. *u̯es- lije do důlků v plechu, srov. u Jg vdo-
‘vlhký, mokrý’ (HK). lek litý ‘lívanec’), což však může být i
váznout, uváznout (uvíznout), vyváz- lid. etym. (D2). Pokud je původní něm.
nout. Již stč. váznúti tv., od :vázat. slovo, bylo by zřejmě od střhn. talgen
Srov. i :vězet. ‘hníst’.
vážit. Viz :váha. vdova, vdovský, vdovec, vdovecký,
vážka ‘druh dravého hmyzu’. Preslovo vdovství. Všesl. - p. wdowa, r. vdová,
převzetí z p. ważka; je to kalk lat. ná- ch. udòva, stsl. vьdova. Psl. *vьdova
zvu libellula tv., což je zdrobnělina od je příbuzné se stpr. widdewu, gót. wi-
lat. lībella ‘váha’ (srov. :libela). duwō, angl. widow, něm. Witwe, stir.
vážný. Stč. ‘mnoho vážící, těžký, fedb, lat. vidua, sti. vidhávā, vše z ie.
platný’, jinak viz :váha. *u̯idheu̯ā ‘vdova’, doslova ‘odloučená’,
včela, včelička, včelí, včelstvo, včelař, od ie. *u̯eidh- ‘oddělit, odloučit’, od
740
věc vegetace
něhož je např. i lat. dīvidere ‘rozdě- je příbuzné r. védat’ ‘řídit, spravovat’.

lit’ (srov. :divize). Mužský protějšek Psl. *věděti (1.os.přít. *vě(d)mь) vy-
přitvořen až mnohem později, patri- chází ze starobylého tvaru *vědě ‘vím’
archální zřízení v ie. pravěku pojem (doloženo ve stsl. i stč. vědě tv.), což
mužského vdovství neznalo (Ma2 ). je původem perfektum od ie. *u̯eid-
věc, věcička, věcný, věcnost. Luž. wjec, ‘vidět’ (viz :vidět). Z téhož tvaru je
r. vešč’ (z csl.), b. vešt, stsl. veštь. Psl. i stpr. waist ‘vědět’, gót. wait ‘vím’,
*vektь, *věktь (B3) je příbuzné s gót. něm. (ich) weiss tv., lat. vīdī ‘viděl
waíhts tv., sthn. wiht ‘věc, bytost, dé- jsem’, ř. oída ‘vím’, arm. gitem, sti.
mon’ (něm. Wicht ‘trpaslík, skřítek’), véda tv. Původní význam psl. *vědě a
stangl. wiht tv., ukazovalo by to na ie. uvedených příbuzných slov je tedy ‘vi-
*u̯ek-ti- či *u̯eku̯ -ti- ‘věc’. Další souvis- děl jsem, mám viděno’ (tedy ‘vím’).
losti nejasné. Srov. :svědek, :povědět, :zvěst,
vece zast. ‘praví, říká’. Ustrnulý tvar (pů- :věštit.
vodně aorist 3.os.sg.) od stč. vecěti ‘ří- vedle, vedlejší. Stč. vedlé z *vъ dьlě
kat’, které je už ve stč. doloženo pouze (B6), doslova ‘v délce’ (viz :v a
ve tvarech aoristu. Psl. *vět’ati (B3, :délka). Z významu ‘podél’ pak
C1) je opětovací sloveso od *větiti, k ‘(těsně) blízko’ i ‘mimo’. Srov. :podle,
němuž viz :odvětit. :dle.
večer, večerní, večírek, večerka, večer- vědma kniž. ‘věštkyně, čarodějnice’. Stč.
ník, večernice, večeře, večeřadlo, veče- i věd, gen. vědi tv., p. wiedźma, r.
řet, navečeřet se, povečeřet. Všesl. - véd’ma. Psl. *vědьma je odvozeno od
p. wieczór, r. véčer, ch. vȅčēr, s. vȅčē, *věděti ( :vědět).
stsl. večerъ. Psl. *večerъ je příbuzné s vedro. P.d. wiodro ‘počasí’, r. vëdro
lit. vãkaras, lat. vesper, ř. hésperos tv. ‘slunečné počasí’, s./ch. vȅdro ‘jasno’,
Ie. rekonstrukce je obtížná kvůli stří- stsl. vedro ‘jasné počasí’. Psl. *vedro
dání k-sp. Jednou z možností je re- ‘jasné, pěkné počasí’ vychází stejně
konstrukce *u̯eku̯ spero- jako složeniny z jako stisl. veδ/r ‘vítr, vzduch, počasí’,
*u̯e- ‘(dolů) k’ a odvozeniny od *ku̯ sep- angl. weather, něm. Wetter ‘počasí’ z
‘noc’, které je zachováno v sti. kšáp-, ie. *u̯edhro- tv., což je odvozenina od
chet. išpant- tv., skupina -ku̯ sp- by se *u̯ē- ‘vát, dout’. Viz i :vát, :vítr.
pak realizovala buď jako k, či jako sp vědro. Všesl. (kromě luž.) - p. wiadro, r.
(ve slov. to ale stejně předpokládá ně- vedró, ch. vjèdro, stsl. vědro (ve většině
jaký nepravidelný vývoj (A9)). Z pří- jazyků též jako dutá míra). Psl. *vědro
buzných východisek je i wal. ucher ‘vese vyvinulo z ie. *u̯ēdro- (B5), odvoze-
čer’ a arm. gišer ‘noc’. ného od ie. *u̯edō̺r ‘voda’ (viz :voda).
věčný, věčnost. Od :věk. Stejná motivace je u ř. hydría ‘vědro’.
vědět, vědění, věda, vědní, vědec, vě- veduta ‘topograficky přesný pohled na
decký, vědeckost, vědomí, vědomý, vě- město nebo krajinu’. Z it. veduta ‘po-
domost, dovědět se, zvědět, zvěd, vyhled’ a to od vedere ‘vidět’ z lat. vidēre
zvědět, zvědavý, zvědavost. P. wied- tv. (viz :vidět).
zieć, sln. védeti, stsl. věděti, ve vsl. vegetace ‘rostlinstvo, růst (rostlin)’, ve-
741
vegetarián veka
getační, vegetativní. Přes moderní evr. :vích.

jazyky (něm. Vegetation, fr. végétation vejce, vajíčko, vaječný, vaječník, vejčitý.
tv.) ze střlat. vegetatio ‘(vz)růst, síla’ Všesl. - p. jaje, r. jajcó, s./ch. jájce, stsl.
od pozdnělat. vegetāre ‘žít, růst’ od lat. ajьce. Psl. *ajьce (B4) (protetické v-
vegetus ‘hbitý, živý, svěží’ k vegēre ‘být jen v č. a slk.) je zdrobnělina od *aje
živý, čilý’. Srov. :vegetovat, :vegeta- (srov. p.), jež je příbuzné s něm. Ei,
rián. stisl. egg (odtud angl. egg), wal. wy, lat.
vegetarián, vegetariánka, vegetarián- ōvum, ř. ōión, arm. ju, stper. xāya, vše
ský, vegetariánství. Z angl. vegetarian z ie. *ō(u)i͡o- ‘vejce’, jež se spojuje s ie.
utvořeného v pol. 19. st. k vegetable *Əu̯ei- ‘pták’ (srov. lat. avis tv.).
‘zelenina’, vegetation ‘rostlinstvo’, tedy vějička ‘proutky namazané lepem k chy-
‘kdo se živí rostlinnou stravou’. Viz tání ptáků’. Zřejmě zdrobnělina od psl.
:vegetace. *věja ‘větev’ (dochováno v stsl. věja,
vegetovat ‘živořit, přežívat’. Z fr. vé- sln. vêja tv.), příbuzné je stir. fé ‘prut’,
géter tv., vlastně ‘žít jako rostlina’, sti. vayā̺ ‘větev’, východiskem je ie.
z pozdnělat. vegetāre ‘žít (o rostlině), *u̯ei- ‘vít, ohýbat’. V č. nahrazeno pří-
růst’. Viz :vegetace. buzným slovem :větev.
vějíř, vějířek, vějířovitý. Z r. véjer tv. a
vehementní ‘rázný, prudký, silný’, ve-
to nejspíš z něm. Fächer tv. přikloně-
hemence. Přes něm. vehement z lat. ve-
ním k véjat’ ‘vát’ (D2) ( :vát). K něm.
hemēns tv., vlastně ‘(rychle) přijíždě-
slovu viz :fofr.
jící’, což je původem přech. přít. od ve-
věk, věkový, věkovitý, věčný, věč-
here ‘vézt, jet, dopravovat se’. Podobné
nost, zvěčnit, pravěk, pravěký, odvěký.
je sti. váhamāna- ‘prudce se přemisťu-
Všesl. - p. wiek, r. vek, ch. vijêk, s. vêk,
jící’. Viz :vézt, srov. :vehikl, :vek-
stsl. věkъ. Psl. *věkъ ‘doba žití’ zna-
tor, :veterinář.
menalo původně asi ‘životní síla’ (srov.
vehikl hov. expr. ‘staré, chatrné vozidlo’. sln.st. vêk ‘síla’). Příbuzné je lit. viẽkas
Z něm. Vehikel tv. z lat. vehiculum ‘vo- ‘(životní) síla’, veĩkti ‘dělat’ a dále gót.
zidlo, vůz’ od vehere ‘vézt, jet’ (lat. weihan ‘bojovat’, sthn. wīg ‘boj’, stir.
příp. -culum odpovídá našemu -dlo). fichid ‘bojuje’, lat. vincere ‘přemáhat’,
Viz :vézt, srov. :vehementní, :ve- vše od ie. *u̯eik- ‘energický projev síly,
terinář. boj’.
věhlas, věhlasný. Stč. i ‘moudrost, obe- -věk část. zast. Ve spojení nikolivěk, v ji-
zřetnost’, str. věgolosъ ‘zkušený, znalý’, ných případech zůstalo jako -v (cokoliv,
stsl. věglasъ tv. Psl. *věgolsъ (B8) se in- kdokoliv, ačkoliv, srov. p. aczkolwiek).
terpretuje jako složenina z *věstь ‘(on) Snad lze spojit s ie. vā ‘nebo, ba i, asi’,
ví, zná’ (viz :vědět) a *golsъ (viz lat. -ve (např. sive ‘nebo’, ceu ‘jako’) z
:hlas), tedy doslova ‘kdo zná hlas’, tj. ie. *u̯ē-, *u̯e- ‘nebo, onen ap.’, možná
‘kdo rozumí něčemu’. však prostě z :věk.
věchet ‘svazek slámy k čištění ap.’, vě- veka. Z něm. Weck(e), Wecken
chýtek. P. wiecheć, r. véchot’. Psl. ‘podlouhlý chléb’ ze sthn. weggi ‘klín’
*věchъtь je odvozeno od *věchъ, viz (později ‘pečivo se dvěma zašpičatě-
742
veksl velociped
lými konci’), jež je příbuzné s angl. kázat, říci’, s./ch. vèlīm ‘říkám’ (jen v
wedge tv. a dále s lit. vãgis ‘hák, klín’, préz. a imperfektu), stsl. velěti ‘chtít,
východiskem je ie. *u̯ogu̯ hi͡o- tv. Pří- přikazovat’. Psl. *velěti ‘chtít’ je pří-
buzné je i lat. vōmis ‘radlice’. buzné s lit. pavélti, gót. wiljan, angl.st.
veksl ob. ‘ilegální směna peněz, výměna will, něm. wollen, lat. velle tv., ř. leíō
vůbec’, vekslovat, vekslák. Z něm. ‘chci’, sti. vr ṇóti ‘volí, má rád’, vše z
Wechsel ‘výměna, změna’, jež souvisí s ie. *u̯el- ‘chtít’. Viz i :vůle, :volit.
lat. vicis (gen.) ‘střídání’ (viz :vice-). Velikonoce, velikonoční. Stč. veliká noc,
vektor ‘veličina určená velikostí, směrem velikonoc, velkonoc (srov. i o velcenoci).
a smyslem’, vektorový. Přes moderní P. Wielkanoc, sln. velíka nôč, csl. velika
evr. jazyky (něm. Vektor, fr. vecteur noštь, naopak ukr. Velyk den’, r.st. veli-
tv.) z lat. vector ‘nosič, cestující, jez- kden’, což je kalk ř. megálē hēméra ‘ve-
dec’ od vehere (příč. trp. vectus) ‘vézt, likonoce’, doslova ‘velký den’. Myslí se
jet’. Viz :vézt, srov. :veterinář, :ve- ‘den (případně noc), kdy se slaví Kris-
hementní. tovo vzkříšení’. Nč. plurál vlivem :Vá-
vel(e)- (velmoc, velmistr, veledílo, ve- noce. Dále viz :velký a :noc.
letrh, veletoč ap.). Viz :velký. velký, veliký, velice, velikost, velikostní,
velbloud, velbloudí. P. wielbląd, r. veličina, veličenstvo, velikán, velikán-
verbljúd, sln. velblôd (asi z č.), stsl. ský, velikášský, velikášství, zveličit.
velьbǫdъ, velblǫdъ. Psl. *velьbǫdъ (B7) Všesl. - p. wielki, r. velíkij, s./ch. vè-
(původně asi *vъlbǫdъ, slovo se lid. lik, stsl. velikъ. Psl. *velikъ je odvo-
etym. přichýlilo k :vel(e)-, :velký a zeno od *velь (srov. i stč. velí tv. z
pak i :bloudit (D2)) je přejato z gót. *velьjь), jehož další souvislosti nejsou
ulbandus tv. a to z lat. elephantus ‘slon’ jisté. Spojuje se s wal. gwala ‘množ-
z ř. eléfas tv., původu asi egypt. Zá- ství, dost’, lat. volgus, vulgus ‘lid, dav’,
měna slona za velblouda u Germánů ř. hális ‘hromadně, bohatě, dost’, toch.
a Slovanů není zas tak překvapivá - v B walke ‘dlouho, daleko’, wälts ‘ti-
obou případech šlo o velké zvíře, s nímž síc’, vše od ie. *u̯el- s původním vý-
neměli osobní zkušenost. Ještě ve stč. znamem ‘tisknout, tlačit, směstnávat’.
cestopisech se objevuje velblúd také ve Srov. :velmi, :velebit, :větší.
významu ‘slon’. velmi přísl. Stč. velmě, p. wielmi, r.st.
velebit, velebný, velebnost, zvelebit, vel’mí, stsl. velьmi. Asi ustrnulý tvar
uvelebit se. Jen č. a p. (wielebny). Zá- instr. pl. od *velь (viz :velký).
kladem je subst. *veleba, které bylo velmož. Asi přejato v obrození z jiných
utvořeno příp. -oba (jako staroba, chu- slov. jazyků. P. wielmoża, r. vel’móža,
doba, zloba ap.) od psl. *velь(jь) ‘velký’ s./ch. vèlmoža, stsl. velьmoža ‘vladař,
(stč. velí ) (B5). Velebiti tedy původně velmož’. Psl. *velьmoža je složeno z
znamenalo ‘činit velkým, rozmnožovat’ *velь ( :velký) a odvozeniny od *mogti
(tak ještě v stč.). Jinak viz :velký. ( :moci), tedy vlastně ‘kdo má velkou
velet, velení, velící, velitel(ka), velitel- moc’.
ský, velitelství. Stč. veleti ‘přikazovat, velociped zast. ‘jízdní kolo’. Z fr. vélo-
radit, chtít’. R. velét’, sln. veléti ‘při- cipède tv., jež bylo zač. 19. st. utvo-
743
velodrom věno
řeno z lat. vēlōx (gen. vēlōcis) ‘rychlý’ won (stp. wen), r. von, s./ch. vȁn, stsl.
a lat. pēs (gen. pedis) ‘noha’ (tedy do- vъnъ. Psl. *vъnъ a *vъně vypadají jako
slova ‘rychlonožec’) podle staršího bi- akuz. a lok. nějakého subst. Obvykle
pède ‘dvounohý, dvounožec’ z lat. bipēs se spojuje se stpr. wins ‘vzduch’, winna
tv. Srov. :velodrom, :pedál. ‘venku’ (vlastně ‘na vzduchu’), předpo-
velodrom ‘cyklistický stadion’. Z fr. kládá to ovšem původní psl. *vьnъ. Po-
vélodrome (konec 19. st.), dále viz :ve- ukazuje se také na sti. vánam ‘do lesa’,
lociped a :-drom. vánē ‘v lese’, srov. č. nář. (laš.) do pol’a
velryba, velrybí, velrybář, velrybářský. ‘ven’. Z adv. ven bylo v č. vytvořeno
Stč. i velryb. Asi podle střhn. walvisch subst. venek, jehož ustrnulý lok. venku
(něm. Walfisch) tv. s přikloněním první začal fungovat jako místní protějšek k
části k :vel- a překladem druhé části. směrovému ven (Ma2 ).
Sama první část něm. slova znamená vendeta ‘krevní msta’. Z it. vendetta
‘velryba, kytovec’ (srov. angl. whale, ‘msta’ z lat. vindicta ‘vysvobození, po-
stisl. hvalr). msta, trest’ od vindicāre ‘činit si ná-
velter ‘váhová kategorie v boxu a zá- rok, vymáhat, mstít’ a to z vim dicāre,
pase’, velterový. Z angl. welter-weight což je akuz. od vīs ‘síla, násilí’ a dicāre
tv., původně ‘jezdec těžké váhy (v jez- ‘ohlásit, přikázat’. Srov. :revanš.
dectví)’ a to asi z welter ‘válet se, valit věnec, věneček, věnčitý, věnčit, ověnčit.
se, nořit se’, jež souvisí s něm. walzen Všesl. - p. wieniec, r. venók (r.st. ve-
‘valit se’, srov. :válec. néc), ch. vijénac, s. vénac, stsl. věnьcь.
veltlín ‘sorta vinné révy’, veltlínský. Psl. *věnьcь odpovídá lit. vainìkas tv.,
Podle horského údolí Valtellina v sev. obojí jsou zdrobněliny od ie. *u̯oino-,
Itálii. vlastně ‘co je uvito’, od *u̯ei- ‘vít’ (viz
velur ‘vlněná látka s hustým vlasem; se- :vít).
miš’, velurový. Z fr. velours ze stfr. ve- venerický ‘pohlavní (o chorobách)’, ve-
lous, velos, stprov. velos ‘samet’ a to z nerologický. V medicíně utvořeno k lat.
lat. villōsus ‘chlupatý’ od villus ‘chlup, venerius, což je adj. k Venus, gen. Ve-
vlas’. neris, jménu římské bohyně lásky.
vemeno. Stč. výmě, gen. vymene. Všesl. věno. P. wiano, r. véno. Psl. *věno, pů-
- p. wymię, r. výmja, s./ch. vı me. Psl. vodně ‘částka, již platil ženich tchá-
*vymę, gen. *vymene, je pokračováním novi za nevěstu’ (tak ve str.), se spo-
ie. *ūdhmen- (B4, A7, B7), jež je pří- juje se stangl. weotuma, wituma, střhn.
buzné s ie. *ūdhr -, z něhož je angl. wideme, widem ‘svatební dar’, ř. édnon
udder, něm. Euter, lat. ūber, ř. oũthar, tv. (myslí se dar ženicha tchánovi i otce
sti. ū̺dhar tv. Obě ie. slova vycházejí z nevěstě) z ie. *u̯ed-mno- ‘cena, dar (za
kořene *eudh- ‘otékat, nadouvat se’, jež nevěstu)’ (A7) od *u̯ed- ‘vést, přivádět
je doloženo v r.st. údit’ ‘nalévat se (o si (ženu)’ (viz :vést, :nevěsta). Jiný,
zrnu)’. méně věrohodný výklad vychází z ie.
ven, venek, venku, zvenku, zvenčí, nave- *u̯es-no-, z něhož je lat. vēnum ‘pro-
nek, venkov, venkovní, venkovský, ven- dej’, ř. ō nos ‘koupě, kupní cena’, sti.
kovan(ka), venčit, vyvenčit. Všesl. - p. vasná- ‘kupní cena’. V obou případech
744
věnovat verš
však není jasné slov. -ě-, které předpo- teriál’. Srov. :verpánek a :cajk.
kládá ie. -ē-. verdikt ‘(rozhodující) výrok’. Přes něm.
věnovat, věnování. Od :věno, srov. Verdikt z angl. verdict tv. a to ze střlat.
něm. widmen ‘věnovat’. ver(e)dictum ‘výpověď pod přísahou,
ventil, ventilek, ventilovat, ventilace, rozsudek’, což je polatinštělé anglonor-
ventilační, ventilátor. Přes něm. Ventil manské verdit, stfr. veirdit tv. z lat.
ze střlat. ventile ‘propusť (na vodním vērus ‘pravdivý’ (srov. :víra, :verifi-
kanálu), větrný mlýn’ od lat. ventilāre kovat) a dictum ‘výrok’ od dīcere ‘říkat’
‘větrat’ od ventus ‘vítr’. Srov. :vítr. (srov. :edikt).
vepř, vepřový, vepřín, vepřovice. Všesl. verifikovat ‘ověřit správnost’, verifikace.
- p. wieprz, r. vepr’, s./ch. vȅpar, Z pozdnělat. vērificāre ‘učinit skuteč-
stsl. veprь. Psl. *veprь ‘kanec’ je pří- ným; prověřit’ z lat. vērus ‘pravý, prav-
buzné s lot. vepris ‘vykleštěný vepř’ divý, skutečný’ (srov. :víra, :ver-
(pokud není ze slov.), stangl. eofor, dikt) a odvozeniny od facere ‘dělat’
něm. Eber ‘kanec’, lat. aper tv. Rekon- (srov. :-fikace).
strukce výchozí ie. podoby je nejistá, vermut ‘dezertní kořeněné víno’. Z něm.
asi *(u̯)ep(e)ro- ‘kanec’. Wermut(wein) od Wermut ‘pelyněk’,
jehož původ není jistý. Příbuzné je
veranda. Přes něm. Veranda z angl. ve-
angl. wormwood tv., jež bylo lid. etym.
randa(h) z hind. varandā tv., jež se zase
(D2) přikloněno k worm ‘červ’ a wood
pokládá za výpůjčku z port. varanda
‘dřevo’.
‘otevřená předsíň, balkon’. Původ ne-
vernisáž ‘slavnostní zahájení výstavy’. Z
známý.
fr. vernissage tv. od vernis ‘lak, fermež’
verbální ‘slovní’, verbalismus. Podle (viz :fermež). Původně asi ‘pozoro-
moderních evr. jazyků (něm., fr., angl. vání obrazů před jejich fermežováním’,
verbal) přejato z lat. verbālis tv. od odtud pak přeneseno na jejich první ofi-
verbum ‘slovo, sloveso, výraz’. Srov. ciální představení.
:verva. verpánek ‘třínohá obuvnická stolička’.
verbež. Příp. -ež (jako mládež ap.) Z něm. Werkbank, vlastně ‘pracovní
od :verbovat, vlastně ‘zverbovaná se- lavička’, z Werk ‘práce, dílo’ (souvisí
branka’. U Jg nedoloženo. s ř. érgon tv., srov. :energie, :or-
verbovat expr. ‘najímat (vojáky ap.)’. Z gán, :vercajk) a Bank ‘lavice, pra-
něm. werben ‘verbovat, dělat reklamu, covní stůl’ (viz :banka).
propagovat’, jež je asi příbuzné s angl. versta ‘starší ruská délková míra (asi
wharf ‘přístaviště’. Původní význam 1 km)’. Z r. verstá, jež je příbuzné s
byl ‘otáčet (se), obracet (se)’ (tak sthn. :vrstva.
(h)werban, stangl. hweorfan), vývoj vý- versus předl. ‘proti’. Z lat. versus ‘smě-
znamu byl přes ‘otáčet se, být neustále rem k’, ustrnulé příč. trp. od vertere
zaměstnán’ k ‘aktivně někoho získávat ‘obracet, točit’. Srov. :verš.
k něčemu’. verš, veršík, veršový, veršovat, zveršo-
vercajk ob. ‘nářadí’. Z něm. Werkzeug vat, zaveršovat. Přes něm. Vers z lat.
tv. z Werk ‘práce’ a Zeug ‘nářadí, ma- versus tv., vlastně ‘obrat, otočení’,
745
věrtel veslo
původem příč. trp. od vertere ‘obra- znamu srov. :stěžejní), pak ‘obecně
cet, točit’. Viz :vrátit, srov. :versus, známý, určený všem’ asi podle toho, že
:verze. věci dávané lidu ve známost byly přibí-
věrtel ‘stará dutá míra’. Ze střhn. viertel jeny na veřeje vrat (Ma2 ) (viz :veřej).
(něm. Viertel) ‘čtvrtka’ (vlastně ‘čtvrt věřit. Od :víra.
korce’) z vier ‘čtyři’ (viz :čtyři) a teil ves, víska, vesnice, vesnička, vesnický,
‘díl’ (viz :díl). vesničan(ka), náves. P. wieś, str. vesь,
vertikální ‘svislý’, vertikála. Přes mo- sln. vâs, stsl. vьsь. Psl. *vьsь je pří-
derní evr. jazyky (něm. vertikal) z buzné s gót. weihs tv., lat. vīcus ‘ves,
pozdnělat. verticālis tv. od lat. vertex osada, čtvrť’, ř. oĩkos ‘obydlí, domác-
‘vrchol, vrch’. nost, rod’, av. vīs- ‘dům, ves, klan’, sti.
věru část. Nejspíš akuz. od :víra (stč. víś- ‘bydliště, dům’, vše z ie. *u̯eik̸-,
viera), srov. na mou věru. *u̯ik̸-, *u̯oik̸o- ‘dům, ves’. Z významů
verva, vervní. Novější, z fr. verve tv., je zřejmé, že původně šlo o sídliště pří-
stfr. ‘inspirace’, a to z vlat. *verva z slušníků jednoho rodu. Srov. i lit. viẽ-
lat. verba ‘slova, řeč, zaříkání’ od ver- špats ‘pán’, sti. viś-páti ‘pán (domu)’
bum ‘slovo’. Srov. :verbální. (k druhé části viz :hospodář). Srov. i
verzál(k)a ‘velké písmeno’. Přes něm. :všechen.
Versal tv. z lat. versālis ‘veršový, veselý, veselost, veselí, veselice, veselka,
řádkový’ od versus ‘verš, řádek’ (viz veselit se, obveselit, poveselit se, roz-
:verš), tedy ‘písmeno na začátku verše veselit (se). Všesl. - p. wesoły, r. ve-
či řádku’. sëlyj, s./ch. vȅseo, stsl. veselъ. Psl. *ve-
verzatilka ‘patentní tužka s výměnnou selъ má nejblíže k lot. vesels ‘zdravý,
tuhou’. Podle obchodní značky Versa- celý’ a také ilyr. osobnímu jménu Vese-
til, jež vychází z lat. versātilis ‘otáčivý, lia, které odpovídá lat. Fēlīcitās. Dále
obratný’ od vertere (příč. trp. versus) je příbuzné stir. fó ‘dobrý’, bret. gwiou
‘obracet, točit’. Srov. :verš, :verze. ‘šťastný’, sti. vásu- ‘dobrý’, vše vychází
verze ‘jedna z rozdílných podob (textu z ie. *u̯es- ‘dobrý’.
ap.)’. Přes něm. Version, fr. version -věsit (navěsit, ověsit, pověsit, přivěsit,
tv., původně ‘překlad, převod (do ma- přívěšek, rozvěsit, svěsit, vyvěsit, vý-
teřštiny)’, z nlat. versio tv. (16. st.) věsní, vývěska, zavěsit, závěs). P.st.
ze střlat. versio ‘otočení, obrácení, pře- wiesić, r. vésit’ ‘vážit’, sln. vésiti, csl.
nesení’ od lat. vertere ‘obracet, točit’. věsiti. Psl. *věsiti je kauzativum k
Viz :vrátit, srov. :verš, :konverze, *visěti, původní význam tedy je ‘způso-
:averze. bit, že něco visí’. Dále viz :viset, srov.
veřej ‘křídlo dveří; zárubeň’. P. wier- :věšet.
zeja, r. verejá, sln. verêja, stsl. verěja veslo, veslový, veslař(ka), veslařský, ves-
‘závora’. Psl. *verěja je odvozeno od lice, veslovat, veslování, odveslovat,
ie. kořene *u̯er-, k němuž viz :-vřít, přiveslovat. Všesl. - p. wiosło, r. vesló,
:vrata. Viz i :veřejný. s./ch. vèslo, stsl. veslo. Psl. *veslo je
veřejný, veřejnost, uveřejnit, zveřejnit. odvozeno od *vezti (příp. -slo, srov.
Stč. veřějní ‘hlavní, stěžejní’ (k vý- :máslo), tedy ‘co slouží k jízdě (po
746
vesměs věta
vodě)’. Dále viz :vézt. odborné zprávy’. Z r. véstnik ‘věst-

vesměs přísl. Viz :v a :směs, podobně ník, hlasatel’ od vest’ ‘zpráva’. Dále viz
i veskrze. :zvěst, :věštit.
vesmír, vesmírný. Přejato v obrození z veš, veška, expr. všivý, všivák. Všesl. - p.
r. ves’ mir ‘celý svět’ (jinak ovšem r. wesz, r. voš’, ch. ûš, s. vȁš, csl. vъšь.
slova pro vesmír jsou kósmos a vselén- Psl. *vъšь je asi stejně jako lit. utė ,
naja) místo stč. vesvět, veš svět ‘celý víevesa, lot. uts tv. tabuové přetvoření
svět’. Viz :všechen a :mír. (D4) ie. *lus-, *lūs- (ve slov. odsunutí
vesna kniž. Přejato za obrození z r. P. wi- l- (B4)), které je dochováno v stisl. lūs,
osna, r. vesná, sln. vésna (také z r. či angl. louse, něm. Laus tv. i wal. llau
odjinud), stsl. vesna. Psl. *vesna ‘jaro’ ‘vši’, korn. low tv. Jiná tabuová ob-
je příbuzné s lit. vãsara ‘léto’, stisl. vár měna je v sti. yū̺kā, pálí ūkā ‘veš’.
‘jaro’, lat. vēr, ř. éar, arm. garun, sti. věšet, věšák. Všesl. Psl. *věšati je opě-
vasantá- tv., vše od ie. *u̯esr , gen. tovací sloveso od *věsiti (viz :-věsit).
*u̯esn(e)s ‘jaro’.
veškerý. Stč. veškeren vedle veškern,
vést, vedení, vedoucí, vůdce, dovést, na-
vešken aj. Rozšíření základu veš ‘vše-
vést, návod, navádět, odvést, odvod,
chen’, k němuž viz :všechen.
odvádět, povést se, podvést, podvod,
podvádět, provést, průvod, průvodce, věštit, věštec, věštkyně, věštecký,
průvodčí, provádět, převést, převod, věštba, věštírna. V č. asi až od ob-
převaděč, předvést, přivést, přívod, rození (u Jg bez starších dokladů, z p.
rozvést, rozvod, svést, svůdný, svůdce, wieszczyć?), ale může se opřít o stč.
uvést, úvod, uvádět, vyvést, vývod, věští, věščí ‘nadaný věšteckým du-
vyvádět, zavést, závodčí, zavádět aj. chem, moudrý’, věščěvánie ‘věštění’,
Všesl. - p. wieść, r. vestí, s./ch. vȅsti, věščicě ‘věštkyně’. Vše vychází z psl.
stsl. vesti. Psl. *vesti (1.os.přít. *vedǫ) *věst’ь, vlastně ‘vědoucí, znalý’, z ie.
(A5) odpovídá lit. vèsti, lot. vest tv., *u̯oid-ti͡o- (B2, A5, B3), což je odvoze-
stir. fedid ‘nese, veze’, příbuzné je i nina od téhož základu jako :vědět.
av. vāδayeiti ‘veze, vleče’, vše od ie. *veta přísl. (být veta po někom, po ně-
*u̯edh- ‘vést, přivádět, ženit se’. Srov. čem ‘být konec s někým, něčím’). Stč.
:závod2 , :nevěsta, :věno. býti s kým vet ‘být s někým vyrovnán’,
vesta, vestička. Přes něm. Weste tv. z fr. vetovati sě ‘sázet se’ ze střhn. wette
veste ‘kazajka, kabátek, blůza’, it. veste ‘splacený, vyřízený, vyrovnaný’, wetten
‘šat, oblek, oděv’ z lat. vestis tv. Srov. ‘sázet se, dávat fant’. Ze spojení wette
:investovat. sīn ‘být splacený, skončený’ se pak vy-
vestibul ‘velká vstupní místnost veřej- vinul č. význam ‘být konec s něčím’.
ných budov, dvorana’. Podle něm. Ves- Germ. slovo znamenalo původně ‘zá-
tibül, fr. vestibule tv. z lat. vestibulum stava, fant, závazek’, odtud i angl. wed-
‘předdomí, předsíň, vchod’, jehož další ding ‘svatba’. Srov. :odveta.
výklad není jistý (k druhé části srov. věta, větný, souvětí. Jen č. a slk., nové
lat. stabulum ‘stanoviště, stáj’). (u Jg ještě není). Od -větiti, k němuž
věstník ‘časopis přinášející pravidelné viz :odvětit, srov. :vece, :přívětivý,
747
veterán vězet
:oběť. tv. Srov. :veteš, :veterán.

veterán ‘(vojenský) vysloužilec’. Přes veto ‘projev nesouhlasu, který umož-
něm. Veteran tv. z lat. veterānus ‘starý’ ňuje zmařit určitý záměr i proti přesile
(zpodstatnělý pl. veterānī ‘staří vojáci, hlasů’, vetovat. Přes moderní evr. ja-
vysloužilci’) a to od vetus (gen. veteris) zyky (něm. Veto, fr. veto) z lat. vetō
‘starý’. Viz :vetchý. ‘zakazuji, zabraňuji’ od vetāre ‘zakazo-
vat’.
veterinář ‘zvěrolékař’, veterinářka, vete-
vetřelec. Od vetřít se, viz :v a :třít.
rinární, veterinářství. Podle něm. Vete-
rinär, fr. vétérinaire z lat. veterīnārius větší, většina, většinový, zvětšit, zvět-
tv. od veterīna ‘tažná zvířata’ a to od šovací, zvětšenina. Stč. věcší, věčí,
veterīnus ‘zestárlý, tažný’. To by uka- věčší (pak s neetymologickým -t- větčí,
zovalo na souvislost s vetus (gen. vete- větší ), ve jmenném tvaru věcí. P.
ris) ‘starý’ (snad proto, že zestárlá zví- większy, s./ch. vȅćī, stsl. vęštii. Psl.
řata nehodící se pro boj ap. se využí- *vęt’ьjь (B3, B7) funguje jako 2. stu-
vala jako zvířata tažná). Jiný výklad peň k adj. *velьjь ( :velký), jeho pů-
vychází z *vehiterīnus od vehere ‘vézt’ vod však je nejasný. Srov. :více.
(viz :vézt). veverka, veverčí. Všesl. - p. wiewi-
órka, r.st. véverica ‘veverka, hranos-
veteš, vetešník, vetešnický, vetešnictví. taj’, ch. vjȅverica. Psl. *věverica ‘ve-
R. vétoš’, r.-csl. vetъšь ‘stáří’. Psl. verka’ je příbuzné se stpr. weware, lit.
*vetъšь je odvozeno od *vetъchъ (viz vėverìs, lot. vāvere tv., lat. vīverra ‘la-
:vetchý). sice, fretka’, per. varvarah ‘veverka’,
větev, větévka, větvička, větvoví, větvit východiskem je ie. *u̯e(r)-u̯er-, zdvo-
se, rozvětvit se, rozvětvený. P. witka jený útvar od kořene *u̯er- ‘vinout (se),
‘větévka’, r. vetv’, stsl. větvь. Psl. asi kroutit (se)’, který je také v druhé části
*věty (gen. *větъve) je příbuzné se stpr. germ. slov (stangl. ācweorna, něm. Ei-
witwan ‘vrba’, lot. vīte ‘šlahoun’, sthn. chhorn ‘veverka’).
wīda (něm. Weide) ‘vrba’, lat. vītis vévoda, vévodkyně, vévodský, vévod-
‘réva’, ř. itéa ‘vrba’, sti. vētasá- ‘druh ství, vévodit. P. wojewoda, r. vojevóda,
rákosu’, vše z ie. *u̯ei-t- od *u̯ei- ‘vi- s./ch. vȍjvoda, stsl. vojevoda. Psl. *vo-
nout, kroutit’, od něhož je utvořen i jevoda (B9) je stará složenina z *vojь
druhý psl. název větve *věja (viz :vě- ( :voj1 ) a *voditi ( :vodit), původní
jička). Dále viz :vít. význam tedy je ‘kdo vede vojsko’.
vetchý, zvetšelý. P. wiotki ‘slabý, vezdejší kniž. ‘každodenní; pozemský’.
měkký, ohebný’, r. vétchij, s./ch.st. Stč. veždajší, vezdajší od veždy, vežda,
vȅt, stsl. vetъchъ ‘starý’. Psl. *vetъchъ vezda (viz :vždy), původní význam
‘starý’ odpovídá lit. vẽtušas tv., stejně tedy byl ‘každodenní, jsoucí stále’. Po
jako u lat. vetustus ‘starý, starobylý’ je změně aj > ej (C5) se lid. etym. (D2)
východiskem ie. *u̯etuso- ‘starý, letitý’. přichýlilo k :zde, zdejší a k tomu se
To je odvozeno od *u̯et- ‘rok’, od ně- vytvořil i nový význam.
hož je i lat. vetus ‘starý, vetchý’, alb. vězení. Viz :vězet.
vit ‘rok’, ř. étos, sti. vatsá, chet. u̯itt- vězet, vězení, vězeň, vězenkyně, vězeň-
748
vezír viď
ský, věznice, věznit, věznitel, uvěznit. mostní stavba překlenující údolí, ulici
Stč. vězěti ‘vězet, meškat; být vězněn’. ap.’. Přes něm. Viadukt z angl. via-
Jen č. (p. więzienie ‘vázání, vězení’). Z duct tv., jež bylo zač. 19. st. uměle
psl. *vęzěti (B7), které je přitvořeno k utvořeno z lat. via ‘cesta, dráha’ a
*vęzati, *vęznǫti (viz :vázat, :váz- ductus ‘vedení’ podle lat. aquaeductus
nout), významově má blízko především (viz :akvadukt).
k druhému z nich. vibrafon ‘druh džezového bicího ná-
vezír ‘vysoký hodnostář (v některých is- stroje’. Viz :vibrovat a :-fon.
lámských zemích)’, vezírský. Z tur. ve- vibrovat ‘chvět se, kmitat’, vibrace, vib-
zīr z ar. wazīr tv., doslova ‘kdo nese rační, vibrátor. Podle moderních evr.
břemeno’, od wazara ‘nést břemeno’. jazyků (něm. vibrieren, fr. vibrer, angl.
věznit. Viz :vězet. vibrate) z lat. vibrāre tv. z ie. *u̯eib- od
vézt, dovézt, dovoz, dovážet, odvézt, od- *u̯ei- ‘vít, kroutit’ (viz :vít).
voz, odvážet, provézt, provážet, pře- více přísl. Stč. viece. P. więcej, str.
vézt, převoz, převozník, převážet, při- vjače, s./ch. vȅće, stsl. vęšte. Psl. *vęt’e
vézt, přívoz, přivážet, rozvézt, rozvoz, ‘více’ je přísl. od *vęt’ьjь (viz :větší).
rozvážet, svézt, uvézt, vyvézt, vývoz, Tento základ je ve jméně Václav (pč.
vyvážet, zavézt, závozník aj. Všesl. - *Vęc(e)slavъ (B7)), znamenajícím asi
p. vieźć, r. veztí, stsl. vesti (1.os.přít. ‘mající více slávy’ (srov. obdobné r.
vezǫ), slabě dochováno v jsl. Psl. *vezti Vjačeslav a z pč. podoby vyvozené lat.
odpovídá lit. vèžti tv., dále je příbuzné Venceslaus, něm. Wenzel).
sthn. wegan ‘pohybovat se’ (něm. sich vice- (ve složeninách) ‘místo-, zástupce’.
bewegen tv., Weg ‘cesta’), stangl. wegan Srov. viceprezident, vicepremiér, vice-
‘přinášet, přivádět’ (angl. way ‘cesta’), admirál. Z lat. vice- tv. z vice ‘na místě
lat. vehere ‘vézt, přepravovat’, av. va- někoho, za někoho’, což je původem
zaiti ‘vede’, sti. váhati ‘veze, vede, ablativ od subst. doloženého dále jen v
jede’, vše z ie. *u̯eǵh- ‘jet, vézt’ (A1). gen. vicis a ak. vicem s významem ‘stří-
Srov. :vozit, :vůz, :úvoz, :veslo, dání’ (srov. vice versā ‘obráceně, nao-
:věž, :vehikl, :váha. pak’). Srov. také :vikář a :vikomt.
věž, věžička, věžový, věžovitý, věžák. vid ‘jedna z gramatických kategorií slo-
Stč. věžě ‘věž, vězení’. Dl. wjaža ‘dům’, vesa’, vidový. Novější, z r. vid tv., ve-
p. wieża ‘věž’, str. véža ‘přístřešek, dle toho ‘pohled, vzhled’ (viz :vidět).
obytný vůz, věž’, sln. véža ‘předsíň’. Srov. lat. aspectus tv. ( :aspekt).
Psl. *věža se obvykle spojuje s *vezti viď citosl., viďte. Stč. veď, vedě ve vý-
(předsl. *vēz-i͡a (B3, B5), původní vý- znamech ‘vždyť, zajisté, věru, viz, což
znam by byl zachován ve str. - ‘obytný, aj.’ (srov. slk. veď ‘vždyť’) ze staro-
krytý vůz’. Odtud pak asi jednak ‘pří- bylého vědě ‘vím’, pokleslého na přísl.
střešek’, jednak ‘pojízdný kryt’ a z toho (viz :vědět, k podobnému vývoji srov.
pak na většině zsl. a vsl. území ‘vyvý- :totiž i :hle). Z vět jako Veď že
šená obranná stavba’. Dále viz :vézt. tomu tak (vlastně ‘zajisté, že ...’), Viď
vhodný. Viz :hodit se. že pravda ap. (Jg) pokleslo na pouhé
viadukt ‘železniční (případně silniční) citosl. vyjadřující očekávání souhlasu
749
vida viklat (se)
(podoba s -i- svědčí o kontaminaci (D3) ánů’. Přes angl. wigwam z nějakého ja-
s tvary slovesa :vidět). zyka skupiny algonkin. Vykládá se ze
vida citosl. Nejspíš z ustrnulého přech. spojení wekuwomut ‘v jejich domě’.
přít. od :vidět. vích ‘svazek slámy k zapalování, čiš-
vidět, vidění, vidoucí, vidomý, nevi- tění ap.’. P. wiecha, r. vécha ‘tyč s
domý, vidina, viditelný, viditelnost, víchem slámy’, sln. véha ‘zátka’. Psl.
uvidět. Všesl. - p. widzieć, r. vídet’, ch. *věcha, *věchъ je příbuzné s něm.
vı djeti, s. vı deti, stsl. viděti. Psl. *vi- Wisch ‘vích, utěrka’ a dále s lit. vý-
děti je příbuzné s lit. pavydė̷ti ‘závidět’, stiti ‘zavinout’, lat. vīscus ‘vnitřnosti’,
gót. witan ‘pozorovat’, lat. vidēre ‘vi- sti. vēšt á- ‘smyčka’, vše od ie. *u̯eis-
dět’, ř. eĩdon ‘viděl jsem’, sti. vetti ‘ví’, ‘kroutit, vinout’ (A6, A8, B2), rozšíře-
vše z ie. *u̯eid-, *u̯id- ‘vidět’. Viz i :vě- ného kořene od *u̯ei- tv. (viz :vít). Viz
dět, srov. :vid, :nenávidět, :závi- i :věchet, srov. :vichr.
dět, :vida. vichr, vichřice. Všesl. - p. wicher,
vidle, vidlice, vidlička. Stč. vidly. Všesl. r. vichr’, s./ch. vı har, vı hōr,
- p. widły, r. víly, s./ch. vı lē. Psl. *vi- csl. vichъrъ. Psl. *vichъrъ, *vichъrь
dla (pl. *vidly) je odvozeno od psl. *viti ‘vichřice’ je příbuzné s lit. víesulas tv.,
‘vít, ohýbat’ ( :vít), význam příp. však obojí vychází z ie. *u̯eis- ‘kroutit, vi-
není vykládán jednoznačně. Nejspíš pů- nout’ (A8, B2), původně tedy asi ‘ví-
vodně ‘to, co slouží k navíjení’ (Ma2 , řivá, krouživá větrná smršť’.
HK).
vikář ‘zástupce vyššího katolického hod-
vidovat ‘označit, že spis ap. byl pře-
nostáře’, vikářský. Ze střlat. vicarius
čten’. Od lat. vīdī (značka v.) ‘viděl
tv., lat. vicārius ‘zástupce, náměstek’
jsem, prohlédl jsem’ od vidēre ‘vidět’
od vice ‘na místě někoho, za někoho’
(viz :vidět).
(viz :vice-).
vidrholec ob. ‘větrné místo na výšině,
stráni ap.’. U Jg i fidrolec, fidrholec, víkend, víkendový. Z angl. weekend tv.
původně prý název lesa na cestě z z week ‘týden’ (příbuzné s něm. Woche
Českého Brodu do Prahy, který bý- a asi i Wechsel ‘změna’ ( :veksl), tedy
val skrýší loupežníků. Původ nejasný, vlastně ‘změna dnů’) a end ‘konec’
zřejmě něm. (ve druhé části něm. Holz (souvisí s lat. ante ‘před’, sti. ánta-
‘dřevo’). Na dnešní význam možná pů- ‘hrana’).
sobila i lid. etym. (D2) - asociace s vítr vikev, vika ‘druh pícniny’. Ze střhn.
a holý. wicke (něm. Wicke) a to z lat. vicia tv.,
vigilie ‘večer před velkým svátkem’. Ze jež je příbuzné s vincīre ‘vázat, věnčit’.
střlat. vigilia tv. z lat. vigilia ‘bdění, viklat (se), viklavý, rozviklat, vyviklat,
hlídání, stráž’ od vigil ‘bdělý; hlídač’ zviklat. Stč. viklati ‘viklat; váhat, ko-
od vigēre ‘být plný života, být zdráv’, lísat’. Stejně jako p. wiklać ‘motat,
jež je příbuzné s vegēre tv. (viz :ve- ohlupovat, zaplétat’ zřejmě přejato ze
getace). Souvisí také s něm. wachen střhn. wickeln ‘vinout’, wackeln ‘viklat
‘bdít’, angl. wake tv. se, kolísat’, podrobnosti však nejsou
vigvam ‘obydlí severoamerických Indi- jasné (forma je z wickeln, ale význam z
750
víko víno
wackeln). Srov. :vachrlatý. chozím významem je asi ‘klamat, svá-

víko, víčko. Stč. vieko. P. wieko, r. véko, dět z cesty’, z toho ve stč. v jedné
sln. véka. Psl. *věko je příbuzné s lit. skupině odvozenin významy spojené s
vóka, lot. vāks tv. Psl. tvar se vykládá bloudstvím, pošetilostí, ve druhé se
ze ie. *u̯ēko-m (sg.), balt. z *u̯ākā (ko- smilstvem, prostopášností.
lektivum), další ie. souvislosti nejisté. vina, vinný, viník, vinice, povinný, po-
vikomt ‘šlechtický titul’. Z fr. vicomte, vinnost, vinit, obvinit, obvinění, obvi-
stfr. visconte, vesconte (odtud angl. něný, provinit se, zavinit. P. wina, r.
viscount) a to ze střlat. vicecomes (gen. viná, b. viná, stsl. vina. Psl. *vina je
-itis) ‘místohrabě’ z vice- ( :vice-) a co- příbuzné s lit.st. vaina ‘chyba’, lot. va-
mes (viz :kmet, :komtesa). ina ‘vina, vada, nemoc’, východiskem
vikslajvant ob. ‘voskované plátno’. Z je asi ie. *u̯ei- ‘směřovat k něčemu, pro-
něm. Wachsleinwand tv. z Wachs ‘vosk’ následovat’. Původní význam by tedy
( :vosk) a Leinwand ‘plátno’ z Lein byl ‘pronásledování (zločince ap.)’, z
‘len’ ( :len, srov. i :lajntuch) a toho pak ‘provinění’. Od stejného zá-
Gewand ‘oděv, háv’ (souvisí se střhn. kladu je :voj1 , :vítat.
wāt tv., viz :váček). vindra hov. ‘nepatrný peníz’. Z něm. Wi-
vikýř. Ve starší č. i vikéř, vykýř vedle vi- ener (Heller), vlastně ‘vídeňský (ha-
kuš, výkuš (Jg). Ze střhn. wīc-hūs ‘bo- léř)’.
jový domek (na hradbách, na válečném vínek. Zdrobnělina od :věnec, u Jg i v
slonu ap.)’ z wīc ‘boj’ a hūs ‘dům’. Za- širším významu ‘čím se něco ovinuje’.
končení podle :arkýř, s nímž se sbli- Odtud dát do vínku ‘dát dítěti darem’
žuje i významově. (původně kladli kmotři při křtu peníze
vila, vilka, vilový. Přes něm. Villa z lat. dítěti do jeho ovinutí).
vīlla ‘statek, dvorec, vila, letohrádek, viněta ‘nálepka (na lahvi)’. Z fr. vignette
osada’, jež je tvořeno příp. -sla od zá- tv., původně ‘ozdoba v podobě listů či
kladu, který je ve vīcus ‘ves, osada’ (viz větviček vinné révy’, od vigne ‘vinná
:ves). réva’ z lat. vīnea tv., jež souvisí s vī-
víla. Asi přejato z jsl. (sln. vîla, s./ch. num ‘víno’ (viz :víno).
víla, b. víla), je i str. vila tv. a stč. vila vinkulace ‘omezení volného nakládání s
‘blázen, šašek’. Psl. *vila nemá jedno- penězi’, vinkulovat, vinkulovaný. No-
značný výklad. Příbuzné je nejspíš r. vější, k lat. vinculum ‘pouto, vazba’ od
vilját’ ‘vrtět, kroutit, uhýbat’, lit. vỹ- vincīre ‘vázat, ovíjet’.
lius ‘klam, podvod’, vilióti ‘vábit, lá- víno, vinný, vínový, vinice, viniční, vi-
kat, svádět’, stangl. wīl ‘klam, lest’, nař, vinařský, vinařství. Všesl. Psl.
vše asi od ie. *u̯ei- ‘vinout, kroutit’. *vino je staré převzetí (možná pro-
Původně tedy asi ‘zlá, klamající lesní střednictvím sthn. wīn či gót. wein) z
žínka’. Srov. i :vilný. lat. vīnum, jež má paralely v ie. jazy-
vilný ‘chlípný, oplzlý’, vilnost. Již stč., cích středomořské oblasti - alb. verë,
vedle toho vilý ‘nemoudrý, pošetilý’, venë, ř. oĩnos, arm. gini, chet. u̯ii͡ana-
vila ‘bloud, blázen, šašek’, p. wiła tv. tv. Pěstování vína prý má původ na již-
Původ zřejmě stejný jako u :víla. Vý- ním Kavkaze (srov. gruz. γvino), do ie.
751
vinohrad virtuální
mohlo být převzato i ze semit. jazyků Srov. :cello.

(srov. ar. wain, asyr. inu, hebr. jajin vír, vířit, víření, vířivý, rozvířit, zvířit,
tv.). Uvažuje se však i o domácím ie. zavířit. Všesl. (kromě luž.) - p. wir, r.d.
původu - od ie. *u̯ei- ‘vinout’ ( :vít). vír, s./ch. vîr. Psl. *virъ je nejspíš odvo-
Srov. :vinohrad. zeno od *vьrěti ( :vřít), vlastně ‘místo,
vinohrad. R. vinográd ‘vinná réva’ (z kde voda jakoby vře’. Příbuzné je lit.
csl.), s./ch. vìnogrād, stsl. vinogradъ. vỹrius, lot. virags tv.
Psl. *vinogordъ se obvykle považuje vir(us) ‘mikroorganismus vyvolávající
za výpůjčku z germ. (srov. gót. wei- choroby’, virový. Převzato z moderních
nagards, angl. vineyard, něm. Wingert evr. jazyků (něm. Virus, fr., angl. vi-
tv.), mohlo by však jít i o domácí slo- rus), v nichž bylo v 19. st. pro potřeby
ženinu. Dále viz :víno a :hrad, srov. soudobé medicíny přejato z lat. vīrus
:zahrada. ‘jed, otravná šťáva, sliz’.
vinout, vinutí, ovinout, převinout, přivi- víra, věrný, věrnost, věrnostní, nevěra,
nout, rozvinout, svinout, vyvinout, vý- věřit, věřící, věřitel, ověřit (si), pověřit,
vin, zavinout, závin, zavináč. Stč. vin- prověřit, prověrka, svěřit (se), uvěřit,
úti. Utvořeno kmenotvornou příp. -nǫ- zpronevěřit, zpronevěra, důvěra, po-
od psl. *viti ( :vít), srov. :vanout. věra, bezvěrec. Všesl. - p. wiara, r. véra,
ch. vjȅra, s. vȅra, stsl. věra. Psl. *věra
vinšovat zast. ob. ‘přát’, vinš. Z něm.
formálně odpovídá sthn. wāra ‘věrnost,
wünschen tv., jež je příbuzné s angl.
smlouva, záštita’ (z ie. *u̯ērā), dále je
wish tv. a také lat. venus ‘láska, půvab’
příbuzné něm. wahr ‘pravdivý, pravý’,
(srov. :venerický), vše od ie. *u̯en-
stir. fír, lat. vērus tv. z ie. *u̯ēro- tv.
‘usilovat, toužit’.
Původní význam našeho slova tedy byl
vinyl ‘chemický radikál odvozený od ety- asi ‘pravdivá věc, věrnost ap.’. Srov.
lenu’. Utvořeno příp. -yl (viz :metyl) :věru.
od lat. vīnum ‘víno’ ( :víno).
-vírat. Viz :-vřít.
viola ‘smyčcový hudební nástroj větší virbl slang. ‘víření na buben’, virblovat.
než housle’, violový, violista, violistka. Z něm. Wirbel ‘víření, vír, zmatek’, jež
Přes it. viola ze stprov. viola tv., je- souvisí s werben (viz :verbovat).
hož další původ není jistý. Uvažuje se virgule ‘proutek (k hledání vody)’. Z
o souvislosti se střlat. vitula ‘strunný lat. virgula, což je zdrobnělina od vi-
nástroj’, často se připouští onom. pů- rga ‘prut, proutek, větvička’, jež souvisí
vod slova. Srov. :violoncello. s :vích (vychází z ie. *u̯eis- ‘vinout,
violka ‘druh drobné byliny’. Z lat. viola kroutit’).
‘fialka’ (viz :fiala). viróza ‘virové onemocnění’, virózní. Z
violoncello ‘smyčcový hudební nástroj nlat. virosis od virus ( :vir(us)).
menší než kontrabas’, violoncellový, vi- virtuální ‘možný, potenciální; domnělý,
oloncellista, violoncellistka. Z it. vio- zdánlivý’. Přes moderní evr. jazyky ze
loncello, což je zdrobnělina od violone střlat. virtualis tv. od lat. virtūs ‘muž-
‘basové housle’, což je naopak zveličelé nost, schopnost, ctnost’ od vir ‘muž’
slovo (příp. -one) od viola ( :viola). (srov. lit. výras, sthn., stangl. wer, stir.
752
virtuos vítat
fer, sti. vīrā- tv.) z ie. *u̯īro- tv., jež asi lot. ieskāt ‘hledat vši, probírat vlasy’.
souvisí s lat. vīs ‘síla’. Srov. :virtuos. viskózní ‘vazký’, viskozita, viskóza. Přes
virtuos ‘vynikající hráč na hudební moderní evr. jazyky z pozdnělat. viscō-
nástroj; člověk vynikající v urči- sus od viscum ‘jmelí, lep (na ptáky)’.
tém oboru’, virtuózní, virtuozita. Přes Srov. :višeň.
něm. Virtuos(e) z it. virtuoso tv., višeň, višňový, višňovka. Všesl. - p.
což je zpodstatnělé adj. s významem wiśnia, r. víšnja, s./ch. vı šnja. Psl.
‘ctnostný, znamenitý’ z lat. virtuōsus *višьn’i či *višьn’a jistě souvisí se sthn.
tv. od virtūs ‘ctnost, mužnost, schop- wīhs(e)la, něm. Weichsel tv., jejich po-
nost’ od vir ‘muž’ (viz :virtuální). měr však není jasný. Dále se sbližuje
virvál ob. expr. ‘hluk, zmatek’. Z něm. s lat. viscum ‘jmelí’ (viz :viskózní),
Wirrwarr ‘zmatek, chaos’ od wirr ř. ixós ‘ptačí lep’ (z višňové smůly se
‘zmotaný, zmatený’, wirren ‘zmotat, totiž stejně jako z jmelí dělal ptačí lep).
uvést ve zmatek’, jež souvisí s lat. Východiskem by mohlo být ie. *u̯iks-
verrere ‘mést, smýkat’. ‘strom, z něhož se dělá ptačí lep’.
vít, navíjet, naviják, ovít, ovíjet, povít,
viržinko ‘tenký doutník se slámkou
rozvít, rozvíjet, rozvoj, rozvojový, sví-
uprostřed’. Podle severoam. státu Vi-
jet, svitek, uvít, vyvíjet, vývoj, vý-
rginie, jehož jméno připomíná ‘panen-
vojový, zavíjet, závoj, závit, závitek.
skou královnu’ Alžbětu I. (angl. virgin
Všesl. - p. wić, r. vit’, s./ch. vı ti. Psl.
‘panna’). Angličané tam pronikli již r.
*viti (1.os.přít. *vьjǫ) je příbuzné s lit.
1584.
výti tv., lat. viēre ‘vázat, plést’, sti.
vířit. Viz :vír.
váyati ‘tká, plete’, vše od ie. *u̯ei- ‘vi-
viset, vis, visutý, visací, visačka, odvi- nout, kroutit, ohýbat’. Srov. :vinout,
set, převis, souviset, záviset, závislý, :věnec, :obinadlo, :obojek, :vě-
závislost. Všesl. - p. wisieć, r. visét’, ch. tev, :vějička, :vidle, :vích, :vichr.
vı sjeti, stsl. visěti. Psl. *visěti nemá vitální ‘životní; živý, temperamentní’,
spolehlivé ie. příbuzenstvo. Spojuje se s vitalita. Podle něm. vital tv. z lat. vītā-
lit. atvìpti tv., stpr. vipis ‘větev’, sthn. lis ‘životní’ od vīta ‘život’, jež je pří-
weibōn ‘kolísat, být nestálý’, sti. vépate buzné s vīvere ‘žít’. Viz :žít, srov.
‘třese se’, východiskem by pak bylo ie. :vitamin.
*u̯eip-s- (A7, B2) od *u̯eip- ‘kroutit, vi- vitamin ‘organická látka nezbytná pro
nout (se)’ a to od *u̯ei- tv. (viz :vít). organismus’, vitaminový. Umělý vý-
Srov. :-věsit. tvor am. biochemika C. Funka (1914)
viska. Viz :whisky. z lat. vīta ‘život’ a amin (viz :amin).
vískat ‘probírat se někomu ve vlasech’. Pojmenování není příliš výstižné, pro-
Původní význam byl ‘hledat vši’ (Jg), tože vitaminy jsou různorodé látky a
vznikl zúžením významu stč. jískati neřadí se mezi aminy.
‘hledat’ (k etymologii viz :získat). Po- vítat, vítaný, přivítat, uvítat, zavítat.
čáteční v- asi kontaminací (D3) s :veš. P. witać, r. vitát’ ‘vznášet se, vítat’,
Podobný vývoj významu je dosvědčen stsl. vitati ‘pobývat, bydlet’. Psl. *vitati
i v balt. - vedle lit. ieškóti ‘hledat’ je znamenalo původně asi ‘přijít’ (srov.
753
vítěz vizitka
zavítat), dnešní zsl. význam by se vy- lit. vė̷jas, gót. winds, angl. wind, něm.
vinul podobně jako v s./ch. dobrodóšli Wind, lat. ventus, sti. vāta-, vše ve vý-
‘vítejte’ či něm. willkommen, angl. wel- znamu ‘vítr’.
come, fr. bienvenu tv. Stsl. význam vitrína, vitrínka. Přes něm. Vitrine z fr.
by vznikl posunem ‘přijít’ → ‘pobý- vitrine tv. a to z pozdnělat. vitrīnus
vat’, nejasný však je vztah k lit. vietà ‘skleněný’ od vitrum ‘sklo’. Srov. :vit-
‘místo’. Psl. *vitati by bylo odvozeno riol.
od ie. *u̯ei- ‘směřovat, jít, následo- vitriol zast. ob. ‘kyselina sírová’. Přes
vat’, nejblíže se mu zdá stát lat. in- něm. Vitriol ze střlat. vitriolum tv.
vītāre ‘pozvat, pobízet’, srov. i sti. od lat. vitrum ‘sklo’ (připomíná tekuté
vītá- ‘oblíbený, následovaný’, lit. výtas sklo). Srov. :vitrína.
‘(pro)následovaný’ od výti ‘lovit, pro-
vivat citosl. zast. ‘ať žije’. Z lat. vīvat tv.,
následovat’. K r. významu ‘vznášet se’
což je konjunktiv 3.os.sg. od vīvere ‘žít’.
srov. sti. vevīyate ‘letí’. K jiným modi-
Viz :živý.
fikacím významu viz :vina a :voj1 .
vivisekce ‘operační zákrok na živém zví-
vítěz, vítězka, vítězný, vítězství, vítězit,
řeti bez znecitlivění’. Přejato z moder-
zvítězit. Hl.st. wićaz ‘svobodný rolník;
ních evr. jazyků, utvořeno v 18. st. z
vazal’, r.st. vítjaz’ ‘hrdina, rytíř’, s./ch.
lat. vīvus ‘živý’ ( :živý) a sectiō ‘ře-
vı tēz ‘rytíř’, csl. vitęzь ‘hrdina’. His-
zání, sekání’ ( :sekce).
torie slov. *vitędzь ‘rytíř, hrdina’ není
příliš jasná, obvykle se však slovo pova- vizáž hov. ‘tvář, vzhled’. Přes něm. Vi-
žuje za výpůjčku z germ. *viking- (srov. sage z fr. visage tv. od stfr. vis ‘tvář,
stisl. vīkingr ‘Viking’), podoba s -t- zrak’ z lat. vīsus ‘vidění, pohled, zrak,
místo očekávaného *vicędzь (B1, B7) zjev’ od vidēre (příč. trp. vīsus) ‘vidět’
by se vysvětlila disimilací (srov. i :ře- ( :vidět). Srov. :vize, :vízum.
těz). Germ. slovo souvisí se stsas. vīk, vize ‘umělecká představa; vidění do bu-
sthn. wīh ‘obydlené místo, bydliště’. doucnosti’, vizionář(ka), vizionářský.
Místo převzetí a vůbec jeho podrob- Přes něm. Vision tv. z lat. vīsiō ‘vidění,
nosti nejsou příliš jasné. Jsou i pokusy zjev, představa’ a to od vidēre ‘vidět’
vysvětlit slovo z domácího základu (psl. ( :vidět). Srov. :vizáž, :vizita, :ví-
*vitъ ‘prospěch, užitek’) (Ma2 ), ale slo- zum.
votvorně jsou méně přesvědčivé. vizita ‘pravidelná obchůzka lékařů a pro-
vítr, větřík, větrný, větrový, větroň, vě- hlídka nemocných v léčebném zařízení’.
trovka, větrník, větrat, větrák, pro- Přes něm. Visite z fr. visite tv., vlastně
větrat, vyvětrat, zvětrat, větřit, zvět- ‘návštěva’, od visiter ‘navštívit’ z lat.
řit, zavětřit, povětří, povětrný, závětří. vīsitāre tv. od vīsere ‘dívat se, prohléd-
Všesl. - p. wiatr, r. véter, ch. vjȅtar, stsl. nout si, navštívit’, což je intenzivum
větrъ. Psl. *větrъ má nejblíže k stpr. k vidēre (příč. trp. vīsus) ‘vidět’. Srov.
wetro tv., lit. vė̷tra ‘bouře, vichr’, vý- :vizitka, :vize, :vízum.
chodiskem je ie. *u̯ētro-, což je odvo- vizitka ‘navštívenka’. Přejato a upra-
zenina od *u̯ē- ‘vát, dout’ ( :vát). Ji- veno z něm. Visitenkarte, srov. i fr.
nými příp. od téhož základu je tvořeno carte de visite, angl. visiting-card, viz
754
vizmut vlak
:vizita a :karta. vladařský, vládce, vládkyně, ovlád-

vizmut ‘těžký lesklý kovový prvek’. Z nout, převládnout, zvládnout, zavlád-
něm. Wismut, raně nhn. wissemat (15. nout, bezvládí. Stč. vlásti (1.os.přít.
st.), polatinštělé vismutum, bisemu- vladu), stp. włodać, r. vladét’ (z csl.),
tum. Původ nejistý. Od 15. st. se s./ch. vládati, stsl. vlasti. Psl. *volsti
těžil v německé části Krušných hor, (1.os.přít. *voldǫ) (A5, B8) je příbuzné
jméno se odvozovalo od poslední části s lit. veldė̷ti ‘vládnout, mít v moci’,
jména prvního naleziště St. Georgen in lot. valdīt ‘vládnout’, gót. waldan, něm.
der Wiesen a slovesa muten ‘vyhledá- walten tv., vše z ie. *u̯aldh-, rozšíře-
vat’, což je výklad poněkud krkolomný. ného kořene *u̯al- ‘být silný’, od ně-
Možná původu ar., srov. ar. itmid ‘an- hož je i stir. fal-n- ‘panovat’, lat. valēre
timon’, ve zkomolené podobě (v alchy- ‘být silný, být zdravý’, toch. B walo
mii) ibšimit (oba kovy se dříve použí- ‘král’. Srov. :vladyka, :vlast, :ob-
valy k podobným účelům). last, :zvláště.
vizuální ‘týkající se zrakového vnímání’. vladyka ‘příslušník nižší staročeské
Podle něm. visuell, fr. visuel z pozdně- šlechty’, vladycký. P. władyka, r.
lat. vīsuālis tv. a to od lat. vīsus ‘vidění, vladýka (z csl.) ‘biskup pravoslavné
zrak, oči’, což je zpodstatnělé příč. trp. církve’, csl. vladyka. Psl. *voldyka je
od vidēre ‘vidět’ (viz :vidět). tvořeno ojedinělou příp. -yka od zá-
vízum ‘povolení opravňující k vstupu kladu *vold-, k němuž viz :vládnout.
do cizího státu či pobytu v něm’, ví- vláha, vlahý, vlažný, vlažnost, ovlažit,
zový, bezvízový. Z něm. Visum z lat. svlažit, zavlažit. Hl. włóha, r.d. vo-
vīsum ‘viděno’, což je příč. trp. od vi- lóga (spis. vlága z csl.), s./ch. vlȁga,
dēre ‘vidět’ (viz :vidět). Srov. :vizu- stsl. vlaga. Psl. *volga (B8) je pří-
ální, :vize. buzné s lit. val̓gys ‘jídlo’, lot. valgums
vjem. Viz :v a :jmout. ‘vláha’, stangl. wlæc ‘vlažný’, sthn.
vkus, vkusný. Přejato za obrození (Pa- welc ‘vlhký, vlažný, mírný, zvadlý’,
lacký) z r. vkus tv. z csl. vъkusъ (viz něm. welk ‘zvadlý’, Wolke ‘mrak’, vše z
:v a :-kusit). K významu srov. lat. ie. *u̯elg- ‘vlhký, mokrý’ (viz i :vlhký)
gustāre ‘chutnat, okusit’ a gustus ‘chuť, (A6), od varianty *u̯elk- je stir. folcaim
záliba, vkus’. ‘navlhčuji’. Vlažný ve významu ‘mírně
vláčet, uvláčet, rozvláčný, závlačka. teplý’ a ‘nehorlivý, mdlý’ je jen č. (již
Všesl. - p. włóczyć, r. voločít’, s./ch. stč.) a jistě se rozvinulo vlivem něm.
vláčiti ‘vláčet půdu (branami)’, stsl. Ani tam však není přechod k význa-
vlačiti. Psl. *volčiti (B8) je opětovací mům ‘mdlý, zvadlý ap.’ příliš jasný -
sloveso od *velkti (viz :vléci). Srov. myslí se především na působení vlh-
:vláčný, :vlak. kosti na některé potraviny (chléb ap.),
vláčný, vláčnost, vláčnět, zvláčnět. Od tedy ztrátu chuti, zatuchlost ap.
:vléci, :vláčet ve významu ‘táhnout’. vlajka, vlaječka, vlajkový. Jen č., od
Původně tedy ‘roztažitelný, pružný’, :vlát.
pak ‘poddajný, měkký’. vlak, vláček, vlakový. Ve starší č. ‘ná-
vládnout, vláda, vládní, vladař(ka), činí, na němž se něco vláčí’, původně
755
vlákno vlídný
‘vlečení’ (Jg) z psl. *volkъ, což je dě- :valach.

jové jméno k *velkti ( :vléci). Dnešní vlaštovka, vlaštovčí, vlaštovičník. Stč.
význam podle něm. Zug ‘tah, tažení’ i vlastovicě, lastovicě (v- předsunuto).
‘vlak’ od ziehen ‘táhnout, vléci’ (srov. Všesl. - p. jaskółka, r. lástočka, s./ch.
i p. pociąg ‘vlak’). Z č. přejato do jsl. lȁstavica. Psl. *lastovica, *lastovъka ap.
vlákno, vláknitý, vláknina. Všesl. - p. nemá příliš jasný původ. Spojuje se s
włókno, r. voloknó, s./ch. vlákno. Psl. lit. lakstýti ‘létat sem a tam’ od lė̷kti
*volkъno (B8) je nejspíš příbuzné se ‘létat’, možný je i onom. původ slova.
sti. valká- ‘lýko’, stangl. wlōh ‘vlákno’, vlát, vlající, rozevlát, vyvlát, zavlát.
výchozí ie. *u̯olko- by bylo variantou Přejato v obrození z r. vlájat’(sja) ‘vl-
ke kořeni *u̯olk̸o- (k tomu viz :vlas). nit se’, jež stejně jako stsl. vьlati (sę)
Méně pravděpodobná je souvislost s vychází z psl. *vьlati (sę) tv. Příbuzné
:vléci. je :valit a :vlna1 .
vlas, vlásek, vlasec, vlasový, vlasatý, vlá- vlažný. Viz :vláha.
senka, vlásečnice. Všesl. - p. włos, r. vó- vléci, vlek, vleklý, vlečka, vlečný, vleč-
los, s./ch. vlâs, stsl. vlasъ. Psl. *volsъ ňák, navléci, návlek, odvléci, po-
vychází z ie. *u̯ol-k̸o-, z něhož je i vléci, povlak, podvléci, provléci, pře-
sti. válśa ‘výhonek, mladá větev’, av. vléci, převlek, přivléci, svléci, vy-
varƏsa- ‘vlas, chlup’, případně i stangl. vléci, zavléci. Všesl. - p. wlec, r. vo-
wlōh ‘vlákno’, isl. ló ‘chuchvalec’ (mo- lóč’, s./ch. vúći, stsl. vlěšti. Psl. asi
hou být i z ie. *u̯olko-, k němuž viz *vьlkti (1.os.přít. *velkǫ, odtud nový
:vlákno). Ie. základ je rozšířený ie. ko- inf. *velkti), což odpovídá lit. vil̓kti
řen *u̯el- ‘chlup, vlna ap.’ (viz :vlna2 ). (1.os.přít. velkù) tv., příbuzné je i av.
varƏk- tv., východiskem je ie. *u̯elk-
vlast, vlastenec, vlastenka, vlastenecký, ‘táhnout, vléci’. Srov. :obléci, :vlá-
vlastenectví. Stč. ‘země, krajina, ob- čet, :vlak, :oblak, :svlačec.
last’, vlast přirozená ‘rodná země’ vlha ‘pestrobarevný jihoevropský pták’.
(odtud zúžením dnešní význam). P. Původně ‘žluva’, tak starší č. a slk.
włóść ‘panství, kraj, země’, r. vlast’ (z vlha, p. wilga, r. ívolga, ale s./ch. vȕga
csl.) ‘moc, vláda, úřady’, s./ch. vlâst ‘moudiváček’. Psl. *vьlga se obvykle
tv., stsl. vlastь ‘moc, vláda, panství’. srovnává s lit. volungė ‘žluva’, lot.
Psl. *volstь ‘vláda, moc’ je odvozeno vāluodze a s druhou částí střhn. witeval
od *volsti ‘vládnout’ (viz :vládnout, (wite ‘dřevo’), něm.-švýc. Wiedewalch
srov. :oblast). tv., uvádí se i av. vārƏ(n)gan- ‘jakýsi
vlastní, vlastnost, vlastně, vlastnit, pták’. Další souvislosti nejasné.
vlastník, vlastnický, vlastnictví, při- vlhký, vlhkost, vlhčit, navlhčit, zvlh-
vlastnit, vyvlastnit. Původně ‘co ná- čit, vlhnout, navlhnout, provlhnout,
leží pod něčí vládu’ (viz :vlast). Přísl. zvlhnout. P. wilgotny, r.d. volgój, sln.d.
vlastně, původně stč. ‘výstižně, jak ná- volgâk. Psl. *vьlgъ(kъ) je příbuzné s lit.
leží, skutečně’, pokleslo v nč. na částici vìlkšnas tv., vìlgyti ‘vlhčit’, k dalším
s významem opravným či zpřesňujícím. souvislostem viz :vláha (A6).
vlašský. Od Vlach ‘Ital’, k tomu viz vlídný, vlídnost. Jen č. a slk. (vl’údny),
756
vliv vnuk
od :lid, vlastně ‘kdo je k lidem (las- však také s lot. plaukas (pl.) ‘vločky,
kavý)’. vlákna, odpadky vlny či lnu’.
vliv. Viz :v a :lít. vloha. Vlastně ‘co je do člověka vloženo’,
vlk, vlče, vlček, vlčice, vlčí, vlčák. Všesl. viz :v a :-ložit.
- p. wilk, r. volk, s./ch. vûk, stsl. vlъkъ. vlys ‘ozdobný pruh na stěně stavby’.
Psl. *vьlkъ je příbuzné s lit. vil̓kas, lot. Zřejmě počeštěné něm. Fries tv. z fr.
vilks, gót. wulfs, angl. wolf, něm. Wolf, frise tv. a to z pozdnělat. frisium, phry-
av. vƏhrka-, sti. vr ̷ka- tv., vše z ie. gium ‘výšivka, ozdoba’ z ř. frýx ‘frygij-
*u̯l ku̯ o- ‘vlk’. Z příbuzných východi- ský’ (původně o zlatých ozdobách; sta-
sek je i lat. lupus, alb. ujk a ř. lýkos rověcí Frygové byli vyhlášení zlatníci).
tv. Různými přeneseními pak i ‘dětská vnada, vnadný, vnadidlo, navnadit. Jen
hračka, která při otáčení zvučí’ (základ č., srov. však r. prináda tv. Původně
je asi onom.), ‘opruzenina’ (srov. i něm. ‘nástraha, návnada’. Nejspíš z *vъ
Wolf ‘nežit’), ‘jalový výhonek stromu’. ( :v), *na ( :na1 ) a odvozeniny od ie.
Srov. i :vlkodlak. *dhē- ‘položit’ (viz :dít se). Psl. *vъ-
vlkodlak. P. wilkołak, r.d. volkolák, vol- nada by pak bylo podobný útvar jako
kodlák, s./ch. vùkodlak. Psl. nejspíš *ǫda (viz :udice); *ǫda je nástraha,
*vьlkodlakъ, složenina z *vьlkъ ( :vlk) která se vkládá do něčeho (do vody),
a *dlaka ‘srst’ (csl. dlaka, sln. dláka zatímco *vъnada na něco.
tv.), tedy ‘kdo má vlčí srst’. Srov. něm. vně přísl., předl., vnější, vnějšek, zevněj-
Werwolf tv. ze sthn. wer ‘muž’ (srov. šek. Viz :ven.
:virtuální) a wolf ‘vlk’. vnikat. Viz :v a :-nikat.
vlna1 , vlnka, vlnový, vlnit (se), vlnění, vnímat. Viz :v a :jímat.
vlnivý, vlnitý, vlnovitý, vlnovka, rozvl- vnitřek, vnitřní, vnitro, vnitřnosti. Od
nit, zvlnit, zavlnit. R. volná, b. vălná, staršího přísl. vnitř ‘uvnitř’, stč. vňutř.
stsl. vlъna. Psl. *vьlna je příbuzné s lit. P. wewnątrz, r. vnutrí, s./ch. ùnutar,
vilnìs, lot. vilna, něm. Welle, alb. valë, stsl. vъnǫtrь. Psl. *vъnǫtrь je složeno
sti. ūrmí- tv., vše vychází z ie. *u̯el- z *vъn (viz :v) a *ǫtrь (samostatně
‘kroutit, vinout, válet’, k němuž viz i v stsl. *ǫtrь ‘uvnitř, dovnitř’), které
:valit a :vlát. vychází z ie. *ontrí (B7), což je loká-
vlna2 , vlněný. Všesl. - p. wełna, r.d. lový tvar příbuzný s ie. *enter, z ně-
vólna, s./ch. vȕna, stsl. vlъna. Psl. hož je lat. inter ‘mezi’, alb. ndër ‘mezi,
*vьlna odpovídá lit. vìlna, lot. vilna, v’, sti. antár- ‘mezi’, ántara- ‘vnitřní’,
lat. lāna, av. varƏnā, sti. ū̺rṇā, chet. a s *n̥ter, reprezentovaným sthn. un-
hulana- tv., vše z ie. *u̯l nā ‘vlna’. Z tar ‘mezi, pod’, něm. unter, angl. un-
příbuzných východisek je něm. Wolle, der ‘pod’ (A7). K první části ie. slov viz
angl. wool, wal. gwlan tv. Základem :v, k druhé např. :externí, :ultra-.
všeho je ie. *u̯el- ‘chlup, srst, vlna’, k Viz i :útroby, :játra.
němuž viz i :vlas a :vlákno. vniveč přísl. P. wniwecz (srov. i niweczyć
vločka, vločkový. Z něm. Flocke tv. (u ‘ničit’). Psl. *vъnivъčь (s opakováním
Jg i floček, fločka), jež bude asi z *vъ), viz :v, :ni a :co.
lat. floccus ‘vločka, chmýří’. Spojuje se vnuk, vnouček, vnouče, vnučka. Všesl.
757
vnuknout vojtěška
- p. wnuk, r. vnuk, s./ch. ùnuk, csl. :vodka, :vydra, :vědro.

vъnukъ. Psl. *vъnukъ není etymolo- vodík, vodíkový. Utvořeno Preslem od
gicky příliš jasné. Nejblíže mu stojí lit. :voda podle nlat. hydrogenium, něm.
anū kas tv., ale to je asi výpůjčka z Wasserstoff (při jeho hoření vzniká
vsl. Vzhledem k něm. Enkel tv., které je voda).
zdrobnělinou k sthn. ano ‘předek, děd’ vodka. Z r. vódka, což je zdrobnělina od
z ie. *an- ‘předek, prarodič’, se před- vodá ( :voda). K podobné motivaci viz
pokládá, že základem našeho slova je :whisky.
redukovaná podoba téhož kořene *ъn- -voj (rozvoj, vývoj, závoj). Viz :vít.
(A6, B3), k níž se přidala zdrobňující voj1 zast. ‘vojenský oddíl, jednotka’. P.
příp. (srov. dnešní -uk, -juk časté v woj ‘bojovník’, stsl. vojь tv. Ve vět-
ukr.). Spojení ob generaci totiž bylo u šině slov. jazyků hlavně v odvozeninách
Indoevropanů velmi silné, věřilo se, že (viz :vojín, :voják, :vojna, :voj-
duše zemřelého předka přechází do těla sko). Psl. *vojь je původem dějové či
vnuka, často se mu i dávalo jméno po činitelské jméno od nedoloženého slo-
dědovi (Ma2 ). Ie. *an-, od něhož je i lit. vesa odpovídajícího lit. výti, 1.os.přít.
anýta ‘tchyně’, lat. anus ‘stařena’, arm. vejù ‘pronásledovat’, dále je příbuzné
han ‘babička’, chet. an-na-aš ‘matka’, sthn. weidōn ‘lovit’, lat. via ‘cesta’, ř.
je jako většina příbuzenských názvů z íemai ‘spěchám, jdu’, sti. véti, váyati
dětské řeči (srov. :máma, :otec) ‘pronásleduje, usiluje’, vše od ie. *u̯ei-
vnuknout, vnuknutí. Viz :ponoukat. ‘(pro)následovat, směřovat’ (srov. :ví-
voda, vodstvo, vodní, vodný, vodový, tat, :vina). Původní význam našeho
vodnatý, vodnatět, vodárna, vodáren- slova je tedy asi ‘(pro)následování’, pří-
ský, vodák, vodačka, vodácký, vodník, padně ‘(pro)následovatel’. Srov. i :vé-
Vodnář, vodnice, povodí, rozvodí, po- voda.
vodeň, povodňový, odvodnit, rozvod- voj2 . Viz :oj, varianta s protetickým v-
nit (se), zavodnit. Všesl. - p. woda, r. (B3) pronikla i do spis. č.
vodá, s./ch. vòda, stsl. voda. Psl. *voda voják, vojačka, vojákyně, vojácký,
se rozvinulo z ie. kolektiva *u̯edō̺r, vojákovat. P. wojak, r.hov. vojáka
gen. *udens ‘vody, vodstvo’, z něhož ‘pěkný voják’ (ironicky), ch. vòjāk. Psl.
je i angl. water ‘voda’, něm. Was- *vojakъ je odvozeno od *vojь ( :voj1 ),
ser (A4), umb. utur, alb. ujë, ř. hý- srov. :vojín, :vojna, :vojsko.
dōr tv., arm. get ‘řeka’, sti. udán(i) vojín. R. vóin, stsl. voinъ. Psl. *vojinъ je
‘ve vodě’, chet. u̯itār ‘vody, vodstvo’. tvořeno individualizující příp. -inъ (viz
Kořenné -o- vzniklo vlivem singuláro- :jiný, :jeden) od *vojь (viz :voj1 ).
vého *u̯ódr , gen. *u̯édn̥s, doloženého v vojna, vojenský. Všesl. - p. wojna, r.
chet. u̯ātar, gen. u̯itenaš ‘voda’. Naza- vojná, ch. vôjna, stsl. voina, vše ve vý-
lizovaná podoba kořene je v lit. vanduõ znamu ‘válka’. Psl. *vojьna je odvo-
(gen. vandeñs), stpr. wundan, unds, zeno od *vojь ( :voj1 ).
stisl. unnr ‘vlna, voda’, lat. unda tv. vojsko. Všesl., viz :voj1 .
Fin. vesi ‘voda’ ukazuje na širší pří- vojtěška ‘druh pícniny’. Zjevně ke
buznost nostratickou. Srov. :vodík, jménu Vojtěch, ale motivace pojmeno-
758
vokál vorvaň
vání nejasná. tv. Srov. :volejbal, :volán, :voliéra.

vokál ‘samohláska’, vokalizace. Podle volejbal, volejbalový, volejbalista, vo-
něm. Vokal z lat. vōcālis tv., vlastně lejbalistka. Z angl. volley-ball tv., viz
zpodstatnělé adj. s významem ‘mluvící :volej a :-ball.
lidským hlasem, zvučný, zpěvný’, od voliéra ‘velká klec pro ptáky’. Z fr. vo-
vōx (gen. vōcis) ‘hlas’. Srov. :vokální, lière tv. od voler ‘létat’ z lat. volāre tv.
:vokativ. Srov. :volán, :volant, :volej.
vokální ‘týkající se zpěvu’. Přes něm. vo- volit, volený, volenka, volba, volební, vo-
kal z lat. vōcālis ‘zvučný, zpěvný’ (viz lič(ka), voličský, volitel, volitelný, voli-
:vokál). telnost, povolit, povolný, podvolit se,
vokativ ‘pátý pád (v češtině)’, vokativní. přivolit, svolit, svolný, uvolit se, vyvo-
Z lat. (cāsus) vocātīvus ‘(pád) volací’ lit si, zvolit. Všesl. - p. woleć ‘chtít ra-
od vocāre ‘volat’ od vōx ‘hlas’. Srov. ději, dávat přednost’, r.st. vólit’ ‘chtít,
:vokál. přát si’, sln. volíti ‘volit’, ch. vòljeti, s.
volán ‘skládaný nebo nabíraný prou- vòliti ‘mít rád’, stsl. voliti ‘chtít, mít
žek látky jako ozdoba’, volánek. Přes rád’. Psl. *voliti ‘vyjadřovat svou vůli’
něm.st. Volant z fr. volant tv., doslova úzce souvisí s *vol’a (viz :vůle). Od-
‘létající, vlající’, přech. přít. od voler povídá mu gót. waljan ‘vybírat’, stisl.
‘létat’ z lat. volāre tv. Srov. :volant. velja, něm. wählen tv. i sti. varáyati
volant. Etymologie zcela stejná jako u ‘volí, vybírá si’, vše od opětovacího slo-
:volán, významovým mezičlánkem ve vesa tvořeného od základního ie. *u̯el-
fr. bylo ‘lopatka větrného mlýna, setr- ‘chtít, přát si’. Viz i :velet.
vačník’. volný, volnost, uvolnit, zvolnit, nevol-
volat, volání, volající, volaný, obvolat, ník, nevolnický, nevolnictví. Všesl. - p.
odvolat, povolat, povolání, povolaný, wolny, r.d. vól’nyj ‘volný, familiérní’,
provolat, předvolat, přivolat, svolat, s./ch. vòljan ‘svolný’, stsl. vol’ьnъ. Psl.
vyvolat, zvolat, zavolat. Jen zsl. (p. *vol’ьnъ je odvozeno od *vol’a ‘vůle’,
wołać). Snad je příbuzné s lot. valoda původně tedy ‘mající svobodnou vůli’.
‘jazyk, řeč’, původ by mohl být onom. Viz :vůle, srov. :volit, :velet.
volavka ‘druh brodivého ptáka’. Již ve volt ‘jednotka elektrického napětí’, vol-
střední č. Od :vole, protože při číhané táž. Podle it. fyzika A. Volty († 1827).
má dlouhý štíhlý krk esovitě přitisk- vonět. Od :vůně.
nutý k tělu, takže působí dojmem vo- vor, vorař, vorařský. Takto jen č., je však
lete. Srov. u Jg volavý ‘mající vole’. r.st. vor ‘ohrada, plot’. Psl. *vorъ je od-
vole ‘struma; rozšířená část jícnu ptáků’. vozeno od *verti (viz :-vřít), tedy pů-
Již stč.; p. wole. Málo jasné. Snad sou- vodně asi ‘sevřená řada kůlů, klád’.
visí s něm. Wulst ‘zesílení, otok’, jehož voršilka ‘členka ženského řeholního
původ také není jistý, základ by mohl řádu’. Podle patronky řádu sv. Voršily,
být stejný jako ve :valit. což je stč. podoba lat. Ursula, doslova
volej ‘zasažení míče v letu’. Z angl. volley ‘medvědička’ (srov. :medvěd).
tv. (původně v tenisu) z fr. volée ‘let, vorvaň ‘druh velkého kytovce’, vorvaní.
volej, salva’ od voler ‘letět’ z lat. volāre Preslovo převzetí z r. vórvan’ ‘velrybí
759
vosa vrah
tuk’, jehož původ je nejasný. Spojuje rataj ‘oráč’ z *ortajь od *orati.

se s něm. Walrat ‘vorvanina’ či Waltran vozit, vozidlo, vozítko, vozka, vozovka,
‘velrybí tuk’, nebo stšvéd. narhval (viz navozit, odvozit, povozit (se), rozvozit.
:narval), jméno by pak prošlo znač- Všesl. - p. wozić, r. vozít’, s./ch. vòziti,
ným zkomolením. Hledá se i ugrofinský stsl. voziti. Psl. *voziti je opětovací slo-
(laponský) původ slova. veso k *vezti, viz :vézt.
vosa, vosí. Stč. os, vos, na vých. Moravě -vozovat (navozovat, odvozovat, pro-
i dnes osa. Všesl. - slk., p. osa, r. osá, vozovat, provoz, uvozovat, vyvozovat).
s./ch. òsa. Psl. *(v)osa je příbuzné s lit. Odvozeno od :vodit. Jiné je dovoz, vý-
vapsvà, stpr. wobse, sthn. wefsa, wafsa, voz (viz :vézt).
waspa (něm. Wespe), angl. wasp, stir. vrabec, vrabčák, vrabčí. Všesl. - p. wró-
foich, lat. vespa, střper. vaθz tv., vše z bel, r. vorobéj, s./ch. vrábac, stsl. vra-
ie. *u̯obhsā, *u̯opsā tv. (A7), to možná bьjь. Psl. *vorbьcь, *vorbьjь se spojuje
od *u̯ebh- ‘tkát’ (jejich hnízdo je jakoby s lit. žvìrblis, lot. zvirbulis tv. a dále i
utkané). ř. rhóbillos ‘jakýsi pták’. V lit. a lot. se
vosk, voskový, voskovice, voština předpokládá kontaminace (D3) se slovy
‘prázdné včelí plásty’, voskovat, navos- na žvi-, resp. zvi- (je i lot. zvīgurs, zvi-
kovat. Všesl. - p. wosk, r. vosk, s./ch. puris tv.). Ie. kořen stejně nejistý.
vȍsak, stsl. voskъ. Psl. *voskъ odpo- vracet. Všesl. - p. wracać, r. voróčat’
vídá lit. vãškas, lot. vasks, něm. Wa- ‘obracet’, s./ch. vrȁćati, stsl. vraštati.
chs, angl. wax tv. Východiskem je asi Psl. *vort’ati (B3, B8) je opětovací slo-
ie. *u̯okso- (v bsl. přesmyk), původně veso k *vortiti (viz :vrátit, kde je další
*u̯ogso- od *u̯eg- ‘tkát’. K tvoření a příbuzenstvo).
významu srov. :vosa. vrah, vražedkyně, vražednice, vražda,
vražedný, vraždit, povraždit, vyvraž-
votivní ‘postavený, darovaný ap. na
dit, zavraždit. Stč. ‘nepřítel; vrah’.
znamení díků, záslibný’. Podle něm.
Všesl. - p. wróg ‘nepřítel’, r. vrag (z
votiv z lat. vōtīvus tv. od vōtum ‘za-
csl.) tv., vórog ‘nepřítel, čert’, s./ch.
slíbená věc, oběť’, což je původem příč.
vrâg ‘čert, ďábel’, stsl. vragъ ‘nepří-
trp. od vovēre ‘slibovat, zaslibovat’.
tel’. Psl. *vorgъ ‘nepřítel’ je příbuzné
vous, vousek, vousatý, vousáč. P. wąs, se stpr. wargs ‘zlý’, lit. var gas ‘bída,
r. us ‘knír, vousy zvířat’, sln.d. vôs nouze’, vérgas ‘otrok’, dále asi s gót.
tv., csl. ǫsъ. Psl. *(v)ǫsъ je asi pří- wraks ‘pronásledovatel’, stangl. wrecca
buzné se stpr. wanso ‘první porost na ‘vyhnanec, ubožák’ (z toho angl. wretch
tváři’, střir. fés ‘vousy, ochlupení’, find ‘ubožák; darebák’), lat. urgēre ‘tísnit,
‘vlasy’, ř. íonthos ‘mladý vous’, výcho- dotírat, soužit’, vše by bylo z ie. *u̯reg-
diskem by bylo ie. *u̯endh- ‘vlas, vous’, , *u̯erg- ‘tísnit, pronásledovat’ (tedy
bsl. tvary z rozšířeného *u̯ondh-s- (A6, původně ‘utlačitel, pronásledovatel’).
A7, B7). Srov. :housenka, :licousy. Může však souviset i s jinou skupi-
vozataj zast. ‘kdo řídí spřežení’. Psl. *vo- nou germ. slov (uvažuje se i o převzetí,
zatajь je tvořeno příp. -tajь od základu, Ma2 ) - stisl. wargr ‘vlk; psanec’, stangl.
který je ve *voziti ( :vozit). Srov. č.st. wearg ‘lupič, zločinec’, sthn. war(a)g
760
vrak vrba
tv., něm. Würger ‘škrtič, vrah, kat’. (pl.), stpr. warto tv. (bsl. u̯orto-), stej-
Pokud je příbuzné stsas. wurgil ‘pro- nou příp. má i stangl. weorδ/ ‘dvůr’,
vaz’ (viz dále :povříslo), byl by pů- alb. vathë ‘obora, dvůr’, toch. B warto
vodní význam ‘davič, škrtič’. ‘zahrada, sad’, významem dále odpo-
vrak. Z něm. Wrack tv., původu dněm. vídá osk. veru ‘vrata’ (akuz.). Vše je od
(srov. niz. wrak, angl. wreck tv. a ie. *u̯er- ‘zavřít, ohradit’ (viz :-vřít,
také střdn. wrak ‘poškozený, zničený’). srov. :vor, :obora).
Dále je příbuzné angl. wreak ‘napáchat vrátit, vratný, navrátit, návrat, odvrá-
škodu, zlo’, východiskem je ie. *u̯reg- tit, podvrátit, převrátit, převrat, roz-
‘tísnit, pronásledovat’ (viz :vrah). vrátit, rozvrat, vyvrátit, zvrátit, zvrat,
Srov. i :brak. zvratky, závrať. Všesl. - p. wrócić, r.
vrána, vraní. Všesl. - p. wrona, r. voróna, vorotít’, s./ch. vrátiti, stsl. vratiti. Psl.
s./ch. vrȁna. Psl. *vorna (B8) odpo- *vortiti (B8) je kauzativum k *vьr-
vídá lit. várna, lot. vārna, příbuzné je těti (viz :vrtět), původní význam tedy
asi i toch. B wrauña tv. Je to vlastně je ‘způsobit, že se něco otočí, kroutí
ženský protějšek k psl. *vornъ ‘havran’ ap.’. Příbuzné je lit. vartýti ‘obracet’,
(srov. stsl. vranъ, č.st. vran) odpovída- ver sti ‘obrátit’, něm. werden ‘stát se’,
jícímu lit. var nas tv. To se dále vy- lat. vertere ‘obracet, točit’, sti. var-
kládá z ie. *u̯orno- ‘černý, spálený’ (viz táyati ‘dává do (krouživého) pohybu’,
dále :vraný). Srov. však i :havran. vartati ‘otáčí’, toch. A wärt- ‘hodit’,
vraný ‘černý (o koni)’, vraník. Všesl. vše z ie. *u̯ert-, což je rozšířená po-
(kromě luž.) - p. wrony, r. voronój, doba ie. *u̯er- ‘otáčet, kroutit, vinout’.
s./ch. vrân, csl. vranъ. Psl. *vornъ (B8) Srov. :obrátit, :vratký, :vřeteno,
se vykládá z ie. *u̯orno- ‘černý, spá- :vrstva.
lený’, jež by bylo odvozeno od ie. *u̯er- vratký, vratkost. Stč. vrátký i vrtký
‘hořet, pálit’, k němuž viz :vařit. Viz ‘vratký, nestálý’. Jen č., od :vrtět, viz
i :vrána, :havran. i :vrátit.
vráska, vrása, vrásčitý, vrásnit, vrás- vrávorat, vrávoravý, odvrávorat, při-
nění, zvrásnit, vraštit, svraštit. Již vrávorat, zavrávorat. Jen č. (již stč.),
stč. Csl. vraska, sln.st. vrâska. Psl. přesto asi staré. Psl. *vorvorati by
*vor(p)ska bude odvozeno od *vorpa bylo expr. zdvojení kořene *vor-, asi
tv., doloženého v stč. vráp, vrapa, hl. ablautové varianty ie. *u̯er- ‘kroutit
(w)ropa, sln. vrâpa, rápa. Dále se vy- (se), otáčet (se)’. Viz :vrtět, :vrá-
kládá z ie. *u̯er-p-, rozšířené podoby tit, :vrba. K tvoření srov. :plápolat,
kořene *u̯er- ‘vinout, kroutit’, z níž je i :blábolit ap.
lit. var pas ‘klas’, varpýti ‘rýpat’, angl. vrba, vrbový, vrboví. Všesl. - p. wierzba,
wrap ‘balit, ovíjet’, ř. rhopē̺ ‘sklon, ob- r. vérba, s./ch. vr̷ba, stsl. vrъba. Psl.
rat, náraz’. *vьrba je původně asi kolektivum od
vrata, vrátka, vrátný, vrátnice. Všesl. - subst. doloženého v lit. vir bas ‘prut’,
p. wrota, r. voróta, s./ch. vráta, stsl. lot. virbs ‘hůlka, kolíček’ (tedy vlastně
vrata. Psl. *vorta (B8) (vlastně kolek- ‘proutí, množství prutů’). Dále je pří-
tivum od *vorto) odpovídá lit. var tai buzné lat. verbēna ‘prut, ratolest’, ř.
761
vrčet vrstva
rhábdos ‘prut, berla’, dále i gót. waí- vídá lit. viršùs, lot. virsus tv., dále
rpan, něm. werfen ‘hodit’ (srov. :vrh- je příbuzné lat. verrūca ‘bradavice’,
nout), vše z ie. *u̯erb- od *u̯er- ‘kroutit, sti. váršīyas- ‘vyšší’, váršman- ‘vrchol,
vinout’. vrch’, vše od ie. *u̯ers- ‘vyvýšenina’
vrčet, vrčivý, zavrčet. Všesl. - p. warc- (A8).
zeć, r. vorčát’, s./ch. vr̷čati. Psl. *vъr- vrkat, zavrkat. Stč. vrknúti ‘zavrčet;
čati zřejmě souvisí s lit. ur kti tv., ceknout’, do nč. zúženo jen na zvuk
ver kti ‘plakat’, lat. urcāre ‘vrčet (o vydávaný holuby. P. warkać ‘vrčet’, r.
rysu)’, vše je onom. původu (ie. *ur-?). vorkovát’ ‘vrkat’. Onom. původu, viz
Srov. :vrkat, :vrnět. :vrčet.
vrhcáby ‘staročeská hra v kostky’. Ze vrkoč kniž. ‘pramen vlasů, cop’. Již stč.;
střhn. wurfzabel (s překladem první p. warkocz. Podle Ma2 původně koude-
části, tzv. polokalk) z wurf ‘vrh, hod’ lová vložka se stužkou, jež se vplétala
od werfen (viz :vrba) a zabel ‘(hrací) nevěstě do copu, v první části vidí něm.
deska’ i ‘desková hra’ z lat. tabula Werg ‘koudel’. Jinak nejasné.
‘prkno, deska’ (viz :tabule) (A4). vrnět, zavrnět. Jen č., onom. původu.
vrhnout, vrhat, vrh, vrhač(ka), vr- Srov. :mrně, :škvrně a :vrčet, :vr-
hačský, navrhnout, návrh, odvrh- kat.
nout, opovrhnout, opovržení, opovrž- vroubit ‘lemovat, obklopovat’. V tomto
livý, podvrhnout, podvrh, převrhnout, významu splynulo s obroubit (Jg), obojí
přívrženec, rozvrhnout, rozvrh, svrh- od :roubit. Viz i :vrub.
nout, uvrhnout, vyvrhnout, vyvrhel, vroucí. Od :vřít.
zvrhnout, zvrhlík, zavrhnout. Stč. vrci, vrstva, vrstvička, vrstevnatý, vrstev-
1.os.přít. vrhu (přešlo do 2. třídy, k ník, vrstevnice, vrstvit (se), navrst-
slovesům na -nou-). R. otvergnút’, sln. vit, rozvrstvit. Stč. ‘vrstva, stav, věk’.
vréči, s./ch. vr ći, stsl. vrěšti. Psl. *ver- Všesl. - p. warstwa, r. verstá ‘délková
gti (1.os.přít. *vьrgǫ) je příbuzné s lot. míra’, s./ch. vr̷sta ‘řada, druh, třída’,
savergt ‘svraštit se’, lat. vergere ‘chý- stsl. vrъsta ‘lidský věk’. Psl. *vьrsta,
lit se, obracet se’, sti. vr ṇákti ‘obrací, *vьrstva je příbuzné s lit. vir stas,
otáčí’, vše od ie. *u̯er-g-, rozšířené va- což je příč. trp. od vir sti ‘převrh-
rianty kořene *u̯er- ‘otáčet, kroutit’. K nout, převrátit’, var stas ‘vzdálenost
významu srov. gót. waírpan, něm. wer- od jednoho oráčova obratu k druhému’,
fen ‘vrhat, házet’, toch. A wärt tv. od lat. versus ‘obrat; řádka, brázda’ (pů-
jiných variant téhož kořene (viz :vrba, vodem příč. trp. od vertere ‘obrátit’),
:vrátit). Srov. i :vrhcáby, :vrtět. sti. vr ttá- ‘způsob života’ (původem
vrch, vršek, vrchní, vrchnost, vrchovatý, také příč. trp.), vše od ie. *u̯ert- ‘ob-
vrchovina, svrchní, svršek, povrch, po- rátit’ (viz :vrátit). Vývoj významu
vrchový, povrchní, vršit, dovršit, na- ‘obrat’ → ‘řádka, brázda’ (a dále ‘dél-
vršit, završit, vrchlík, vrchol, vrcholek, ková míra’) je objasněn v lit. var stas.
vrcholný, vrcholový, vrcholit, vyvrcho- Obtížně se však spojí i s významem
lit. Všesl. - p. wierch, r. verch, s./ch. ‘lidský věk’, proto se myslí na konta-
vr h, stsl. vrъchъ. Psl. *vьrchъ odpo- minaci (D3) s jiným slovem příbuz-
762
vrtat vřískat
ným se sti. vr ddhá- ‘dospělý, velký’, *vьrěti (viz :vřít). Druhou možností
vr ddháti ‘roste’ od ie. *u̯erdh- ‘růst’ je vyjít z ie. *u̯er- ‘kroutit, otáčet’ (viz
(Ma2 ). :veverka, :vrávorat, :vrtět).
vrtat, vrtací, vrt, vrtný, vrták, vrtačka, vřed, vřídek, vředový. Všesl. - p. wrzód,
navrtat, provrtat, převrtat, rozvrtat, r.d. véred, ch. vrijêd, s. vrêd, stsl. vrědъ
uvrtat, vyvrtat, zvrtat, zavrtat (se). ‘vřed, nemoc, škoda’. Psl. *verdъ (B8)
P. wiercić tv. Souvisí s :vrtět, tedy je zřejmě příbuzné s něm. Warze ‘bra-
vlastně ‘vrtěním, otáčivým pohybem davice’, stangl. wearte tv., švéd. var
pronikat’. ‘hnis’ a snad i lot. varde ‘žába’, vý-
vrtět, vrtnout se, vrtivý, vrtkavý, vr- chodiskem je ie. *u̯erd-, *u̯er- ‘vyvý-
toch, vrtošivý, vrtule, vrtulník, zavrtět, šenina (na kůži)’. S jiným rozšířením
zvrtnout (se), vrtichvost (viz :chvost). sem patří střir. ferbb ‘uher’, lat. varix
P. wiercić ‘vrtat, vrtět’, r. vertét’ ‘otá- ‘křečová žíla’, verrūca ‘bradavice’ (viz
čet, kroutit, vrtět’, ch. vr̷tjeti, s. vr̷teti i :vrch).
tv., stsl. vrъtěti ‘točit, ohýbat’. Psl. vřes, vřesový, vřesoviště. P. wrzos, r.
*vьrtěti ‘otáčet, ohýbat, kroutit’ vy- véresk, ch. vrijês, s. vrês. Psl. *versъ
chází z ie. *u̯ert- tv. (k příbuzenstvu (B8) je příbuzné s lit. vìržis, lot. virsis,
viz :vrátit). Srov. i :vrtat, :vrstva, něm.d. Brüsch, stir. froech, wal. grug,
:vřeteno. ř. ereíkē (odtud lat. erica) tv. Tato
vrub, vroubek. Od staršího vroubiti slova nelze vyvodit z jednoho ie. kořene
‘(u)dělat vrub’, viz :v a :roubit, (psl. tvar je z *u̯erk̸-, lit. z *u̯r ǵ-, ř. z
srov. i :vroubit. *u̯ereik̸- ap. (A1)), kvůli této různoro-
vrzat, vrznout, vrzavý, rozvrzat, zavr- dosti se myslí na ie. převzetí z nějakého
zat. Takto jen č., srov. však r. ot- ‘praevropského’ substrátu.
verzát’ ‘otvírat’, vérzit’ ‘mlátit prázd- vřeštět, vřeštivý, vřešťan, zavřeštět.
nou slámu, žvanit’, sln. vrzéti ‘být Všesl. - p. wrzeszczeć, r. vereščát’, ch.
otevřen’. Tato slova vycházejí z psl. vríštati, csl. vrěštati. Psl. *verščati je
*verzti ‘zavřít, svázat’ odpovídajícího odvozeno od *verskati ( :vřískat) (B1,
lit. ver žti ‘tísnit, svírat’, východiskem B8), příbuzné je lit. verkšnóti ‘plakat,
je ie. *u̯erǵh- ‘svírat, úžit, škrtit’ (viz vzlykat’, lot. verkšēt tv., původ onom.
:povříslo, srov. :vrah). V č. se asi vřeteno ‘kuželovitý nástroj k ručnímu
význam ‘zavřít’ (a z předp. sloves vy- předení’, vřetenní. Všesl. - p. wrzeci-
abstrahované ‘otevřít’ jako v sln.), tedy ono, r. veretenó, s./ch. vretèno, csl. vrě-
význam pohybu (dveří ap.) vyvinul v teno. Psl. *verteno formálně odpovídá
nápodobu zvuku vydávaného dveřmi sti. vartana- ‘otáčení, obrat’, obojí z ie.
ap. Nelze však vyloučit přímo onom. *u̯erteno-, odvozeniny od *u̯ert- ‘otá-
původ slova; pak by ovšem s uvedenými čet, obracet’. Viz :vrátit, :vrtět.
slov. slovy nesouviselo. vřídlo, vřídelní. Novější (od obrození),
vřava. P. wrzawa, s./ch. vrȅva, srov. od :vřít.
i sln. vrvênje ‘ruch, tlačenice’, ch. vřískat, vřísknout, vřískot, vřískavý, za-
vr vjeti ‘hemžit se’. Psl. *vьr’ava a vřísknout. Sln. vrískati, ch. vrı skati
*vьrvěti (jsl.) jsou asi odvozeniny od (nepravidelná změna ě > i na rozdíl
763
vřít všechen
od č. (C5)), b. vrjáskam. Psl. *verskati vstřiec(i) z *v střiecu z předl. :v a

má onom. původ, dále viz :vřeštět. akuz. nedoloženého *střieca, které od-
vřít, vření, vřelý, vyvřít, vyvěrat, vyvře- povídá r. vstréča ‘setkání’, b. sréšta tv.,
lina. P. wrzeć, r.d. vrét’ ‘silně se po- s./ch. srȅća ‘úděl’, vše z psl. *sъręt’a
tit’, s./ch. vrȅti ‘vřít, kypět, kvasit’, (B3, B7). Dále viz :střetat, srov.
stsl. vьrěti. Psl. *vьrěti je příbuzné s :ústrety.
lit. vìrti ‘kypět, vřít’, lot. virt tv. Bsl. však sp., část. Stč. však, všake, všako
slovo označovalo kypění vody, způso- ‘však, přece, ale’, p. wszak ‘však, přece,
bené varem či vyvěráním na povrch. vždyť’. Původně příslovce tvořené od
Nejspíš lze spojit s :vařit a tedy ie. zájmena veš (viz :všechen) stejným
*u̯er- ‘hořet, pálit’, dále srov. :vroucí, způsobem jako :jak1 , :tak, jednak
:vřídlo, :vír, :nevrlý, :zanevřít. ap. Původní význam tedy byl ‘vším
-vřít (dovřít, otevřít, otvor, přivřít, roze- způsobem, na každý pád’. To je ještě
vřít, sevřít, zavřít, závěr, uzavřít, uzá- dnes patrné ve větách jako Však já se
věr, uzávěrka). P. zawrzeć, r.d. verét’ uživím, stejně tak i ve stč. spojení kakž-
‘zavřít’, sln. ovréti, zavréti, stsl. za- koli - však ‘i když - přece (na každý
vrěti. Psl. *verti (B8) (od opětovacího pád)’. Z významu ‘přece’ se pak vyvi-
slovesa *voriti je např. slk. otvorit’, nul význam odporovací, srov. větu Ne-
p. otworzyć, s./ch. otvòriti, zatvòriti) chtěl jít, oni ho však přinutili (podrob-
je příbuzné s lit. vérti ‘otevřít’ i ‘za- něji viz Ma2 ).
vřít’ (užvérti ‘zavřít’, atvérti ‘otevřít’), všanc přísl. Viz :v a :šance1 .
lat. aperīre ‘otevřít’ (z *ap(o)-u̯er-), sti.
api-vr ṇóti ‘zavře’ a asi i gót. warjan, všecko. Viz :všechen.
něm. wehren ‘bránit’, vše od ie. *u̯er- všední, všednost. Z *vьšь-dьnъ-jь (B6,
‘zavřít, pokrýt; bránit, chránit’. Srov. B9), viz :všechen a :den, tedy ‘kaž-
:otevřít, :vrata, :veřej, :závora, dodenní, běžný’. Srov. :vezdejší.
:obora, :vor. všechen. Stč. veš, všě (ž.r.), vše (stř.r.),
vstát, povstat, povstání, povstalec, při- často s různými rozšířeními (podoba
vstat si, vyvstat. Všesl. - p. wstać, r. všechen vychází z gen. pl. všech, srov.
vstat’, s./ch. ùstati. Psl. *vъstati je tvo- i :všecko, :veškerý). Všesl. - p. ws-
řeno z předp. *vъz- ( :vz-) a *stati zystek, r. ves’, sln. vȅs, s./ch. sȁv (pře-
( :stát se, :stát2 ). smyk), stsl. vьsь. Kvůli zsl. š a vsl.,
vstřebat. Stč. střěbati ‘srkat’. P.d. sar- jsl. s se musí rekonstruovat psl. *vьchъ
bać, serbać, str. serebati, r.d. serbát’, ‘všechen’ (ojedinělý doklad 3. palata-
ch. srȅbati. Stsl. *serbati, *sьrbati ‘sr- lizace v kořeni slova (B1)). Odpovídá
kat’ je příbuzné s lit. srė bti, lot. strēbt mu lit. vìsas, lot. viss, stpr. wissa-, vše
tv., alb. gjerb ‘srkám’, lat. sorbēre ‘sr- z ie. *u̯iso- (A8, B6), srov. i sti. višu-
kat, pohlcovat’, ř. rhoféō ‘srkám’, arm. ‘do různých stran’. Východiskem je asi
arbi ‘pil jsem’, vše od ie. *serb(h)-, ie. u̯i- ‘od sebe, různě’ (sti. ví- tv.), od
*sr b(h)-, *sreb(h)- (A2), jistě onom. něhož je jinou příp. tvořeno i sti. víśva
původu. Jiná varianta je v :srkat. ‘všechen, každý’, stper. vispa tv. Srov.
vstříc přísl., vstřícný, vstřícnost. Stč. :všude, :však, :všední, :všetečný,
764
všetečný vulkán
:vesmír, :vždy, :vezdejší. otevřeně’. Ze spojení *vъ obьcь (se

všetečný, všetečnost. Stč. všetečný ‘vše- zdloužením o) (B6), viz :v a :obec.
tečný, drzý’, p. wszeteczny ‘nestoudný’. Význam ‘veřejně, obecně’ pak poklesl
Vlastně ‘všeho se dotýkající’, viz :vše- na vyjadřování všeobecné platnosti,
chen a :týkat se, srov. :výtečný, srov. např. větu Nikodem se za uče-
:netečný. dlníka Kristova vůbec nevydával (pů-
všímat si, všimnout si, všímavý, po- vodně ‘veřejně’) (Jg).
všimnout si. Stč. nezvratné všímati vůči předl. Stč. vóči ‘zpříma, z očí do
tv. Jen č., málo jasné. Výklad ze očí’, viz :v a :oko. Dnešní význam a
spojení *vъ ъši jimati ‘do uší jímat’ funkci pochopíme z vět jako Vůči táhl
(Ma2 ) vypadá dost fantasticky (zvlášť nepříteli (Jg pod oko).
předpokládá-li starobylý a jinak nedo- vůdce, vůdčí, vůdcovský. Stč. vódcě, viz
ložený duálový tvar *ъši místo obvyk- :vést.
lého psl. *uši), ale zcela jej zavrhnout vůl, volský, zhrub. volovina. Všesl. - p.
nelze. Přechod významu od sluchového wół, r. vol, ch. vôl, s. vô, stsl. volъ.
vnímání k zrakovému je přijatelný; rov- Psl. *volъ nemá přesvědčivý výklad.
něž to, že v druhé části slova by mohlo Spojuje se s :velký (srov. ř. mē lon
být *jimati (srov. :vnímat) vypadá ‘drobný dobytek’, jež souvisí s :malý),
docela pravděpodobně. případně :vole či :valit, motivací
všivák expr. Viz :veš. těchto pojmenování by byla velikost,
všude přísl. Stč. všudy. Tvořeno od veš tloušťka tohoto zvířete. Nelze vyloučit
(viz :všechen) stejným způsobem jako ani onom. původ (jako u :býk, srov.
:kudy, :tudy ap. :volat) a koneckonců ani výpůjčku
vteřina, vteřinový. Obrozenecký kalk (srov. podobné výrazy v ural. jazycích
lat. secunda tv., od adj. vterý, které - komi völ ‘vůl’, udmurtské val ‘kůň’).
by odpovídalo r. vtorój ‘druhý’ (ve stč. vůle, volní, zvůle. Všesl. - p. wola, r.
nedoloženo, je jen v Rukopise králo- vólja, s./ch. vȍlja, stsl. volja. Psl. *vol’a
védvorském). K etymologii viz :úterý. je příbuzné s lit. valià, lot. va a, něm.
vtip, vtipný, vtipálek, vtipkovat, důvtip, Wille, angl. will tv., jsou to odvozeniny
důvtipný, dovtípit se. Již. stč., ji- od ie. *u̯el- ‘chtít, přát si’. Viz i :velet,
nak jen slk. a p. (dowcip). Nepříliš :volit.
jasné. Možná souvisí se stč. tiepiti, tě- vulgární ‘hrubý, sprostý’, vulgárnost,
piti ‘nést, snést se’, pak by vtip bylo vulgarita, vulgarizovat, vulgarizace,
vlastně ‘co je vneseno (do člověka Bo- vulgarismus. Podle něm. vulgär ‘hrubý,
hem?), důvtip’. Hláskoslovně přijatel- sprostý, obyčejný’ z lat. vulgāris
nější se však zdá spojení s r.d. típat’ ‘obecný, všední, nízký’ od vulgus ‘lid,
‘lehce udeřit, chytat, štípat’, ukr. tí- dav, chátra’. Srov. :veliký.
paty ‘potřásat, bít’ (vedle toho dostép- vulkán ‘sopka’, vulkanický, vulkanizo-
nyj ‘vtipný’), sln. típati ‘dotýkat se’, vat ‘chemicky měnit kaučuk v pryž’. Z
vše od psl. *tip-, *tьp-, asi onom. pů- moderních evr. jazyků (něm. Vulkan, it.
vodu. vulcano) a tam z lat. Vulcānus, což je
vůbec část. Stč. vóbec ‘vůbec; veřejně; jméno římského boha ohně, syna Jupi-
765
vulva -vykat
tera a Junony. ven’ (A4, A9, B4), dále viz i :vz-.

vulva ‘zevní ženské pohlavní ústrojí’. Z výbava. Od vybavit, viz :bavit.
lat. vulva, volva ‘pochva, děloha’, jež je výborný. Již stč., jen č. a p. Od stč.
příbuzné se sti. úlva tv. Asi souvisí s výbor ‘vybrání, vyvolení’ (viz :vy- a
lat. volvere ‘valit, otáčet’, původně asi :brát), vlastně tedy ‘vybraný’.
něco jako ‘obal, to, co obaluje’. vydra, vydří. Všesl. - p. wydra, r. vý-
vůně, voňavý. Všesl. - p. woń, r. von’ dra, s./ch. vı dra. Psl. *vydra je pří-
‘zápach’, s./ch. vônj ‘pach’, stsl. vonja. buzné s lit. ū̺dra, stpr. wudro, angl.
Psl. *von’ь, *von’a se obvykle vyvo- otter, něm. Otter, lat. lutra (srov. i
zuje z ie. *an- ‘dýchat, vát’ (počáteční :nutrie), ř. enydrís tv., hýdra ‘vodní
v- buď vlivem :vát, nebo nepravi- drak’ (srov. :hydra), av. udra- ‘vydra’,
delnou protezí (B3)). Příbuzné je gót. sti. udrá- ‘nějaké vodní zvíře’, vše z
uz-anan ‘vydechovat’, stir. anál ‘dech’, ie. *ūdrā, *udrā, *udro- ‘vodní zvíře,
lat. anima ‘duše’, ř. ánemos ‘vítr’, sti. vydra’ (B4), odvozeného od *u̯odr
ániti ‘dýchá’. ‘voda’ (viz :voda).
výheň. Hl. wuheń, sln. vígenj, s./ch.
vuřt. Viz :buřt.
vı ganj. Psl. *vygn’ь ‘kovářské ohniště’
vůz, vozík, vozíček, podvozek. Všesl. - p. není etymologicky zcela jasné. Obvykle
wóz, r. voz, s./ch. vôz ‘fůra’ (s. přede- se předpokládá souvislost s psl. *ogn’ь
vším ‘vlak’), stsl. vozъ. Psl. *vozъ je pří- ( :oheň); východiskem může být ie.
buzné s něm. Wagen, stir. fén, ř. óchos, *ūgni͡o- (B4) odvozené od *ugni-, jež je
sti. vāhas- tv., vše od ie. *u̯oǵho-, od- doloženo v lit. ugnìs, lot. uguns ‘oheň’.
vozeného od *u̯eǵh- ‘vézt’. Viz i :vézt, vyhřeznout ‘vysunout se, vylézt (o
srov. :vagon, :veslo. vnitřnostech ap.)’. Původně zřejmě
vy zájm. Všesl. - p. wy, r. vy, s./ch. vî, ‘vynořit se, vypadnout’, srov. stč. za-
stsl. vy. Psl. *vy (gen. *vasъ) je půvo- hřaznúti ‘zabřednout, zapadnout’, hři-
dem asi akuz. (tak ještě ve stč., pak eziti ‘ponořovat’. Z psl. *gręznǫti ‘nořit
nahrazen gen. vás) odpovídající lat. se’, dále viz :pohroužit se.
vōs ‘vy’ i ‘vás’ (akuz.), z nepřímých vychrtlý. Od :chrt, tedy ‘hubený jako
pádů je i sti. vaḥ ‘vy’. Původní ie. tvar chrt’.
nom. je dochován v lit. jū s, lot. jūs, vyjeknout. Viz :vy- a :ječet, :jek-
gót. jūs, angl.st. ye (dnešní you je pů- tat.
vodně dat., akuz.), av. yuš, ie. výcho- vyjukaný expr. ‘vyplašený’. Od vyjukat
disko bylo asi *i͡ūs, gen. *u̯ōsom (od- ‘polekat, vyplašit’, vyjuknout ‘vykouk-
tud psl. *vasъ). Celé skloňování se pak nout, vybafnout’ od jukat onom. pů-
většinou analogicky vyrovnávalo (D1) vodu (vlastně ‘dělat ju(k)’).
buď podle nom., nebo podle nepřímých vykat, vykání. Od :vy, srov. :tykat,
pádů. Srov. i :váš, :my. podobně i :houkat, :mňoukat. Stč.
vy- předp. P. wy-, r. vy-, v jsl. místo toho vykání neznala, je až od střední doby.
iz-. Psl. *vy- odpovídá gót. ūt ‘ven’, -vykat (navykat si, návyk, návykový, od-
angl. out, něm. aus tv., sti. úd-, út- vykat, přivykat, uvykat, zvykat si, zvyk,
‘vzhůru, ven’, vše z ie. *ūd- ‘vzhůru, zvykový). P. -wykać, stsl. vyknǫti. Psl.
766
vymanit vyza
*vykati, *vyknǫti úzce souvisí s :učit hému např. něm. wiehern ‘ržát’.
(se), kde je uvedeno i příbuzenstvo. výsledek, výsledný. Novější, od obro-
Slova na *vyk- vycházejí z ie. podoby zení. Viz :sledovat, vlastně ‘co vy-
*ūk- (B4). Srov. :obyčej. chází (následuje) z nějaké činnosti’.
vymanit. Viz :vy- a :man, srov. vysoký, výsost, výsostný, vysočina,
:podmanit. výška, výškový, výškař, výšina, navý-
výměnek ‘(dříve) zaopatření hospodáře šit, povýšit, povýšený, převýšit, vyvý-
na odpočinku’, výměnkář(ka). Jen č. a šit, zvýšit. Všesl. - p. wysoki, r. vysó-
slk. Od vymínit (si), viz :mínit. kij, s./ch. vìsok, stsl. vysokъ. Psl. *vy-
výmol. Od vymlít, viz :vy- a :mlít. sokъ se vyvinulo z předsl. *ūpsoko- (A9,
výňatek. Novější, viz :vy- a :jmout, B4), příbuzné je stir. úasal, wal. uchel,
srov. :sňatek. ř. hypsēlós tv., hýpsos ‘výška’, vše od ie.
vypouklý. U Jg i vypouchlý. Asi tu sply- *ups-, odvozeniny od *up-, *upo- ‘na,
nuly dva základy - jeden onom. (srov. nahoru’, jež je v gót. uf ‘na’, něm. auf
:puchnout i :pukat, :pučet) a stč. tv., angl. up ‘nahoru’, ř. hypó ‘pod’, sti.
pukla ‘vypouklá ozdoba’ ze střhn. buc- úpa ‘na, k, při’. K druhé části viz :hlu-
kel ‘kruhová kovová ozdoba na štítu’ boký.
(srov. angl. buckle ‘přezka’) a to z lat. výspa. Přejato Jg z p. wyspa ‘ostrov’,
buccula, zdrobněliny od bucca ‘tvář, souvisí se :sypat, srov. násep.
líc’. vystrnadit. Od :strnad, prý podle
výr, ob. expr. vejrat. Již stč., takto jen toho, že při hnízdění se samci násilně
č. Příbuzné je zřejmě r. vyp ‘bukač’, vyštipují (Jg, Ma2 ).
csl. vypъ ‘racek’, jež je příbuzné s lot. výt, vytí, zavýt. Všesl. - p. wyć, r. vyt’,
ūpis ‘výr’, sthn. ufo ‘noční sova’, vše s./ch. zavíjati, stsl. vyti. Psl. *vyti vy-
z ie. *ūp-, *up- onom. původu (viz i chází z ie. onom. *ū- (B4), které je i v
:úpět) (B4). Základem je onom. *ū- něm. Uhu ‘výr’, s různými rozšířeními
napodobující hlas výra (srov. i něm. pak např. v něm. Eule, angl. owl ‘sova’,
Uhu ‘výr’), srov. i :výt. Č. koncové r. úkat’ ‘křičet’. Příbuzné je i :výskat,
-r nejasné. :výr, :povyk.
vyrábět, výroba, výrobní, výrobce. Viz výtečný. Již stč. ve významu ‘sličný,
:vy- a :robit. ctný’. Od vytknout, vlastně ‘vytknutý,
výsada, výsadní. Od stč. vysaditi, jež vystrčený, vyňatý (svým vzhledem,
znamená také ‘vyjmout, vyloučit, usta- vlastnostmi)’. Viz :týkat se, srov.
novit’, viz :vy- a :sadit. :netečný, :všetečný a co do významu
výskat, výsknout, výskot, zavýsknout. :výborný.
Souvisí asi s p. wiskać ‘hlasitě hvízdat’, výtka. Od vytknout ( :týkat se), srov.
r.d. vikat’ ‘plakat’, str. viskati ‘ržát’, :důtka.
s./ch. víkati ‘křičet’, vı ska ‘ržání, vyvěrat. Od vyvřít, viz :vy- a :vřít.
křik’, csl. vykanije ‘křik’. V těchto slo- vyvrhel. Novější, stč. povrhel tv. Viz
vech asi splynuly dva psl. onom. zá- :vy- a :vrhnout.
klady *vy-, *vi-, k prvnímu srov. lot. vyza ‘obrovitá ryba příbuzná jeseteru’,
ūkšuot ‘vřískat’ i :výt, :výr, k dru- vyzí. P. wyz, ukr. vyz, sln.st. viza. Psl.
767
vyzáblý vzor
či slov. *vyzъ, *vyza zřejmě souvisí se borný, :výtečný.

sthn. hūso (dnes Hausen) tv., snad je vzájemný, vzájemnost. Podle Jg z p.,
to výpůjčka (B4). Něm. slovo se někdy ale ve starší č. je doloženo přísl. vzá-
spojuje s ř. kýstis ‘měchýř’ (A4), právě jem ‘vzájemně, na oplátku’. To je slo-
měchýř je na této rybě cenný a používá ženo z :v a :zájem ve starším vý-
se k různým účelům. znamu ‘půjčka, závazek’, původně tedy
vyzáblý. Již ve střední č. Původně ‘vy- ‘na půjčku, v odplatu’.
mrzlý, vyschlý zimou’, odtud ‘vyhublý, vzápětí přísl. Stč. v zápětie tv., vlastně
vychrtlý’. Dále viz :zábst. ‘(hned) za patami’. Viz :za a :pata,
vyžle expr. ‘velmi hubené dítě’. Stč. vyžle, srov. :opět, :zpět.
vyžlec ‘druh menšího loveckého psa’. P. vzdor, vzdorný, vzdorovat, navzdory.
wyżeł, r. výžlec, s./ch. vı žel. Psl. či Stč. vzdor ‘příkoří’, vzdora ‘vzdor, od-
slov. *vyžьlъ nemá jasný původ. Uva- por, násilí, příkoří’. Jen č. Jistě z :vz-
žuje se o převzetí z maď. visla, vizsa a odvozeniny od :drát2 , :dřít (srov.
‘slídicí pes; bdělý’, či nějaké germ. :nádor), významový vývoj však není
předlohy, z níž je střhn. wīsel ‘vůdce’. zcela jasný. Srov. i :udeřit.
Jsou i pokusy objasnit slovo jako do- vzduch, vzdušný, vzduchový, vzdu-
mácí, nejčastěji ve spojení s :výt, chovka, odvzdušnit, zavzdušnit. Pře-
srov. p. wyga ‘starý pes; ostřílený člo- jato v obrození z r. vózduch, viz :vz-
věk’. a :duch. Stč. povětřie (podobně i v ji-
vz- předp. Stč. i jako předl. s významem ných zsl. jazycích).
‘na, nad, proti’. Všesl. - p. wz-, r. voz-, vzezření. Stč. vzezřěnie i vezřěnie tv.
vz-, s./ch. uz- tv., uz ‘u, při’, stsl. vъz- Viz :vz- a :zřít.
i vъz ‘za, proti’. Psl. *vъz se asi stejně vzhůru přísl. Stč. vzhóru, zhóru i vz
jako lit. už ‘za, mimo’, už- ‘za-, vy-’, hóru. Z :vz- a akuz. stč. hora, hóra
lot. uz ‘na’, uz- ‘na-, vz-’ a av. us-, uz- ( :hora).
‘vz-, na-’ vyvinulo z ie. *uds- ‘vzhůru, vzít, převzít. Všesl. - p. wzać, r. vzjat’,
ven’ (A9, B4), což je rozšířené *ud-, s./ch. ùzēti, stsl. vъzęti. Psl. *vъzęti
*ūd-, o němž viz :vy-. V č. se před je tvořeno z *vъz- ( :vz-) a *(j)ęti
souhláskou někdy zjednodušuje, srov. ( :jmout), původně tedy ‘vzhůru ucho-
:vstát, :schopný, :zdvihat, :zdy- pit, zdvihnout’. Srov. :předsevzetí,
madlo, :zpět. :vzácný.
vzácný, vzácnost. Stč. ‘vzácný, vzne- vzlykat, vzlyk. Viz :vz- a :polykat,
šený, příjemný’. Odpovídá mu (rozdíl :lkát.
je jen v předp.) r.st. izjáščnyj ‘obratný, vznešený, vznešenost. Ve stč. jen vzne-
vynikající’, csl. izęštьnъ ‘vybraný’, vý- sený ‘domýšlivý, ješitný, nadutý’, od
chodiskem je psl. *vъz-ęt’-ьnъ (B3, B7) střední doby dnešní význam i varianta
odvozené od *vъzętъ ‘vzatý, vybraný’, s nenáležitým -š-.
což je příč. trp. od *vъzęti (viz :vzít, vznět, vznětlivý. Novější, u Jg pouze
:vz- a :jmout). Srov. také lat. exi- vznítiti, viz :vz- a :nítit.
mius ‘vybraný, vynikající’ od eximere vznikat, vznik. Viz :vz- a :-nikat.
‘vyjímat’ a ohledně významu i :vý- vzor, vzorový, vzorný, vzorek, vzorec,
768
vzpomínat wolfram
vzoreček, vzorkový, vzorkovna, vzor- vztekat se, rozvzteklit se, vyvztekat se.
kovnice. Přejato v obrození z p. wzór Stč. vzteklý, vztéci sě, viz :vz- a :téci,
tv., viz :v a :zřít (srov. :obzor, vlastně tedy ‘vylít se vzhůru’. Srov. i
:názor), asi tedy ‘to, v co se hledí’. :ztéci.
vzpomínat, vzpomínka, vzpomínkový, vždy, vždycky přísl. Stč. vešdy, veždy,
zavzpomínat. Viz :vz- a :-pomínat. všdy, vždy, vžda, vzdy. Tvořeno ze stč.
vzpor. Viz :vz- a :přít (se). veš ( :všechen) a část. -dy, která je i v
vzpoura, vzpurný. Stč. púra, zpúra, :kdy, :tady ap. Srov. :vždyť.
vzpúra ‘vzpurnost, zpupnost, pýcha’ a vždyť sp., část. Spojení :vždy a zesilo-
púřiti sě ‘pyšnět’. To je asi odvozeno vací částice -ť. Původní význam ‘vždy,
od ie. *pu-, *pū- ‘dout, nadouvat se’ ještě stále’ je vidět ve stč. To místo
stejně jako :puchnout, :pýří, :pý- Pražané dobře znají, vždyť jemu bojiště
cha. Druhotně pak zřejmě spojováno se říkají, z takovýchto vět se pak vyvinul
stč. vzpor ‘odpor, spor’. dnešní význam důvodový.
vzpouzet se. Viz :vz- a :pudit.
vztek, vzteklý, vzteklina, vztekloun,
W
walkman ‘malý přenosný zvukový pře- je večer slunce’.
hrávač se sluchátky’. Z angl. walkman whisky. Z angl. whisky, jež je přejato a
tv., doslova ‘chodící člověk’. Tento po- zkráceno ze skotského (gaelského) uisge
někud nelogický název není ve skuteč- beatha, doslova ‘voda života’ z uisge
nosti anglický, vymysleli ho vynálezci ‘voda’ (srov. ir. uisce tv., vzdáleně pří-
uvedeného přístroje Japonci. buzné s :voda) a beatha ‘život’ (pří-
waltz ‘druh společenského tance’. Z buzné s lat. vīta ‘život’, viz :živý).
angl. waltz a to z něm. Walzer ‘valčík’ K pojmenování srov. fr. eau-de-vie ‘ko-
(viz :valčík). Oba tance jsou ve tří- řalka, pálenka’ i :vodka.
čtvrťovém rytmu, liší se jen tempem. whist ‘druh karetní hry’. Z angl. whist
tv., původně whisk od slovesa whisk
watt ‘jednotka výkonu (elektrického ‘šlehat, mrskat’ onom. původu. Přiklo-
proudu ap.)’, wattový. Podle angl. fy- něno k citosl. whist ‘pst, ticho’ na zá-
zika J. Watta († 1819). kladě myšlenky, že šlo o tichou hru.
western ‘film ap. s námětem z Divokého windsurfing ‘vodní sport prováděný na
západu’. Z am.-angl. western tv., což úzkém plováku s plachtou’. Z angl.
je zpodstatnělé adj. s významem ‘zá- windsurfing tv. z wind ‘vítr’ (viz :vítr)
padní’ od angl. west ‘západ’ (obecně a surfing ‘jízda na prkně v příbojových
germ.), jež se obvykle spojuje s první vlnách’ od surf ‘příboj, vlnobití’ nejis-
částí lat. vesper ‘večer’, ř. hésperos tv. tého původu.
(viz :večer), tedy vlastně ‘strana, kde wolfram ‘těžký kovový prvek’. Z něm.
769
workoholik yzop
Wolfram tv., doslova ‘vlčí špína’, z Wolf :nikl).

‘vlk’ (viz :vlk) a střhn. rām ‘špína’. workoholik ‘kdo trpí závislostí na
Původně slangové označení odpadků práci’, workoholička, workoholismus. Z
cínové rudy, z níž se wolfram těžil angl. workaholic tv., jež vzniklo slovní
(k podobným názvům srov. :kobalt, hříčkou z work ‘práce’ (srov. :vercajk)
a alcoholic ‘alkoholik’ (srov. :alkohol).
X
xantipa ‘zlá, hašteřivá žena’. Podle So- fie), vlastně ‘suchý tisk’, z ř. xērós ‘su-
kratovy ženy Xantipy, která prý měla chý’ a :-grafie.
tyto vlastnosti. xylofon ‘bicí hudební nástroj tvořený
xenofobie ‘nepřátelství, nedůvěra ke soustavou dřevěných destiček rozezní-
všemu cizímu; strach z cizinců’, xeno- vaných dvěma paličkami’. Přes mo-
fobní, xenofob. Přes moderní evr. ja- derní evr. jazyky; novější složenina (19.
zyky; novější složenina (zač. 20. st.) z st.) z ř. xýlon ‘dřevo’ a :-fon.
ř. xénos ‘cizí, cizinec’ a :fobie. xylolit ‘stavební hmota na podlahy’.
xerox ‘kopírovací přístroj’. Podle ob- Uměle utvořeno z ř. xýlon ‘dřevo’,
chodního názvu těchto přístrojů utvo- druhá část asi podle :monolit ap.
řeného od angl. xerography (č. xerogra- (srov. :sololit).
Y
yard ‘anglická délková míra’. Z angl. jící puchýře’. Podle belgického města
yard tv. ze stangl. gierd ‘prut’ (srov. Ypres, kde byla tato látka za první svě-
něm. Gerte tv.), jež je příbuzné s lat. tové války poprvé použita.
hasta ‘hůl, kopí, oštěp’. Původně tedy ypsilon. Z ř. ỹ psīlón, doslova ‘prosté y’,
prut, hůl, sloužící jako délková míra. od psīlós ‘holý, hladký, prostý’.
yetti ‘sněžný člověk’. Přes angl. yeti z yzop ‘jihoevropský polokeř s drobnými
tibetštiny. kvítky’. Přes lat. hyssōpus z ř. hýssō-
yperit ‘chemická bojová látka způsobu- pos tv. a to z hebr. esōbh.
770
z zahálet
z předl. Všesl. - p. z, r. iz, s./ch. iz, stsl. izъ. Dále viz :zábava, :bavit (se).
Psl. *jьz ‘ven, z’ (v č. zánik pobočné začít, začínat, začátek, začáteční, začá-
slabiky, srov. :mít, :hrát) odpovídá tečník, začátečnice, začátečnický. Viz
lit. ìš, lot. iz, stpr. is tv. Východiskem je :za (zde má jen vidovou funkci, žádný
redukovaná podoba ie. *eǵhs (s i- místo význam) a :-čít.
e-) (A1), z něhož je i stir. ess-, lat. ex, záda, záď, zadní, zadnice, zadek, pozadí.
ř. ek, ex tv. Stč. zad ‘zadní část, zadek’ (do nč. pře-
za předl. Všesl. Psl. *za je příbuzné s lit.d. šlo v pl. tvaru asi podle prsa, bedra
ažúo, ažù ‘za, vzadu’, lot. aiz ‘za’ (k ap.). Všesl. - p. zad, r. zad, s./ch. zȁdak,
rozdílu v a- srov. :na1 ). Jako výcho- csl. zadъ tv. Psl. *zadъ ‘zadní část’ je
disko se předpokládá ie. *ǵhō, což by zřejmě tvořeno z předl. *za ( :za) a
mohl být nějaký pádový tvar zájmen- odvozeniny od ie. *dhē- ‘položit’ (viz
ného kořene *ǵhe-, *ghe-, jenž se obje- :dít se), původní význam tedy je ‘co
vuje jako zesilovací částice např. v gót. je položeno vzadu’. Srov. :nad, :pod,
mi-k, něm. mi-ch ‘mě’, ř. eme-gé tv. :před, :příď, :úd.
Srov. :zda(li), :že. záděra. Viz :za a :dřít.
zábava, zábavný. P. zabawa, r. zabáva, záducha ‘astma’. Viz :za a :duch,
s./ch. zábava tv., stsl. zabava ‘těžkost’. :dýchat.
Psl. *zabava je odvozeno od *zabaviti záhada, záhadný. Převzato z p. zagadka
‘zabavit, zaměstnat něčím’, původně či r. zagádka ‘záhada, hádanka’, viz
‘způsobit zapomnění’ (ještě původněji :za a :hádat.
‘způsobit, že je něco vzadu’), což je zahájit, zahájení. Stč. zahájiti ‘zabránit,
kauzativum k *zabyti ‘zapomenout’. zakázat, vyhradit; uhájit, obhájit’, p.
Viz :bavit (se), :být, srov. :zabý- zagaić ‘zahájit’, r.d. zagáit’ ‘zavřít’. Viz
vat se, :výbava. :za a :hájit. Dnešní význam ze spo-
zabavit ‘zkonfiskovat’. Původně ‘zadr- jení zahájiti soud, vlastně ‘ohradit, za-
žet, nepustit, překazit’ (viz :zábava). hradit soudní místo (a tím začít soud)’,
snad i pod vlivem něm. (Gericht) hegen
zabedněný ‘omezený, nechápavý’. Již
tv. (hegen ‘hájit, chovat’). Srov. také
stč. ve významu ‘uzavřený’, dále viz
zahajovací formuli u Všehrda Já tento
:bedna.
soud zahajuji boží mocí, matky boží
zábradlí. Viz :za a :bradla. mocí atd. (tedy ‘zaštiťuji’). Význam
zábst. Všesl. - p. ziębnąć, r. zjábnut’, ‘(veřejně, slavnostně) začít’ se pak roz-
s./ch. zêpsti, csl. zębsti. Psl. *zębsti šířil jinam (ještě u Jg však pouze ve
původně znamenalo asi ‘hryzat, řezat’ spojení se soudem).
(metaforicky o zimě). Příbuzné je lit. zahálet, zahálka, zaháleč, zahálčivý. Jen
žem̃bti ‘řezat’, alb. dhëmb ‘bolí’, sti. č. (již stč.), nepříliš jasné. Snad souvisí
j͘ámbhate ‘chňape’, vše od ie. *ǵembh- s č. nář. haliti se ‘hlasitě se smát’ (snad
‘hryzat’. Viz i :zub, srov. :vyzáblý, i :halas?), p. gałuszyć ‘hlučet’, ukr.
:zobat. halýtysja ‘dovádět’, r.st. gálit’sja ‘po-
zabývat se. Stč. zabývati sě ‘bláznit, za- smívat se, žertovat’. Vývoj významu by
pomínat se, zuřit; bavit se, dovádět’. byl ‘hlučet, smát se’ → ‘dovádět, bavit
771
záhon zakrslý
se’ → ‘zahálet’. Příbuzné pak je gót. Srov. :vzájemný, :zajímavý.

gōljan ‘vítat křikem’, něm. gellen ‘ječet, zajíc, zajíček, zaječí. Všesl. - p. zając, r.
pronikavě znít’, angl. yell tv. i druhá zájac, s./ch. zêc, stsl. zajęcь. Psl. *za-
část něm. Nachtigall, angl. nightingale jęcь nemá jednoznačný výklad. Nejpři-
‘slavík’, vše od ie. *ghel- ‘křičet’. jatelnější se zdá vyjít z ie. *ǵhōi͡n̥ko-
záhon, záhonek. Stč. ve významu ‘zá- , což je odvozenina (k tvoření srov.
hon, řádek, sloupec’. P. zagon tv., také :měsíc) od *ǵhei- ‘živě se pohybovat,
‘zájezd, vpád’. Od zahnati (viz :za skákat’ (A1, A6, A7), od něhož je i lit.
a :hnát2 ), ale motivace pojmenování žáisti ‘skákat’, arm. ji ‘kůň’, sti. háya-
není zcela jasná. Původně to byl ‘vytv. a s d-ovým rozšířením možná i něm.
výšený pruh pole’, podle Ma2 tedy od Geiss, angl. goat, lat. haedus
toho, že se hlína ‘zahání’ z obou stran VyznOtherkozel. Lit. zuĩkis a lot. za is
ke středu záhonu. jsou asi výpůjčky ze slov. jazyků.
zajíkat se, zajíkavý. Ve starší č. i jíkati,
zahrada, zahrádka, zahradní, zahrad-
stč. zajiekavý ‘koktavý’. Všesl. - p. ją-
ník, zahradnice, zahradnický, zahrad-
kać się, r. ikát’, zaikát’sja, s./ch. ı cati.
nictví, zahradničit, zahrádkář, zahrád-
Onom. slovo označující zvuk při vzly-
kářský, zahrádkářství. Takto jen č.,
kání ap. Srov. :ječet.
srov. však p. ogród tv., r. ogoród ‘za-
hrádka (na zeleninu)’. Původně ‘ohra- zajímavý, zajímavost. Novější (u Jg bez
zené místo’, viz :hrad. starších dokladů), od :zájem.
zájmeno, zájmenný. Obrozenecký kalk
záhy přísl. Stč. záhe, záhé ‘brzy, zavčas’, z lat. prōnōmen, srov. podobně p. zai-
jinak jen hl. zahi ‘časný, raný’, zahe mek, r. mestoiménie, sln. zaîmek.
‘časně’. Původ slova nejistý, nejspíš lze zákampí zast. ‘zákoutí, zátiší’. V č. od
vyjít z tvaru *za-goje (B9), což by byl střední doby, asi od lat. campus ‘pole’,
ustrnulý stř. r. adj. *za-gojь přitvoře- tedy původně ‘zápolí’. Viz i :kout1 .
ného k přísl. *za-goja, původně ‘za hoj- zákeřný, zákeřník. Viz :za a :keř,
nosti, za nadbytku’ (myslí se snad do- vlastně ‘kdo číhá za keřem’.
statek času, tedy ‘včas’), srov. stč. hoj zaklesnout (se). Souvisí s :klestit.
‘hojnost, nadbytek’ (viz :hojný, :ho-
zákon, zákonný, zákonnost, zákonitý, zá-
jit (se)). Stč. záhé mělo dát záhý (B5),
koník. Všesl. - p. zakon, r. zakón, s./ch.
krátké -y je podle brzy ap. (srov. po-
zákon, stsl. zakonъ. Psl. *zakonъ souvisí
dobně také - taky) (HK).
se *začęti (viz :-čít, :konat i :ko-
záchod, záchodový. Vlastně ‘místo, kam nec). Původní význam byl snad ‘počá-
se zachází’ (srov. podchod, průchod tek’ či možná ‘počátek i konec, pořá-
ap.). Dříve i ve významu ‘západ dek’ (srov. r. kon tv.).
(slunce)’, jenž je u tohoto slova všesl. zákristie. Viz :sakristie.
zájem, zájmový, zájemce, zájemkyně. zakrslý, zákrsek. Příbuzné je snad sln.
Stč. ‘půjčka, závazek; zajetí, kořist’ kržljȁv tv. Psl. *kъrs- nemá jistý pů-
od zajieti ‘zajmout, vzít, vypůjčit si’ vod. Možná souvisí s :krnět, spojuje
(viz :jmout). Rozšíření na ‘prospěch, se však také s lit. káršti ‘dosáhnout
účast, záliba’ jen č. a slk. (záujem). vysokého věku’, stisl. horr ‘vyhublost’,
772
zálety zápolit
sti. kr śá- ‘vyhublý’ z ie. *kerk̸-, *kork̸- :mířit.

, *kr k̸- ‘smrštit se, zhubnout’ (A1, zaměstnat, zaměstnání, zaměstnaný,
A6). zaměstnanost, zaměstnanec, zaměst-
zálety, záletný, záletník. Nesouvisí s nankyně, zaměstnanecký, zaměstnava-
:letět, jak by se mohlo zdát, ale se stč. tel(ka), zaměstnavatelský. Jen č., stč.
letný ‘důvěrný, přátelský, milostný’, zaměstknati. Viz :za a :místo.
stsl. jestь lětь ‘je dovoleno, volno’. Psl. záminka. Viz :za a :mínit.
asi *lětь ‘dovolený, přátelsky naklo- zámožný. Viz :za a :moci, srov.
něný’, možná je příbuzné s lat. lae- :velmož.
tus ‘tučný, bohatý, radostný’, spoleh- zanevřít. Viz :nevrlý. Možná tu pů-
livé příbuzenstvo však chybí. sobilo i významově totožné zanevražiti
záležet, záležitost. Viz :za a :ležet, (viz :nevražit).
srov. :důležitý. zaonačit. Ze :za a onačit, vlastně ‘dě-
zalknout se, zalknutí. Viz :lkát, :polat jinak, onak’ (viz :onen).
lykat, :vzlykat. zaostat, zaostalý, zaostalost. Viz :za,
záludný, záludnost. Novější, u Jg jen :o a :stát2 , :stát se. Vlastně ‘zůstat
záluda ‘sofisma, zdánlivě správný, ale za někým, něčím’.
logicky chybný úsudek k oklamání ji- zápas, zápasový, zápasník, zápasnice,
ných’. Ze :za a :loudit, srov. :ob- zápasiště, zápasit. Již stč., ze spojení
luda. jíti za pasy (viz :pás), p. zapasy tv.
zálusk ‘choutka, žádostivost’. Viz :za a Původně tedy ‘potýkání, při němž se
:louskat, původně asi ‘chuť rozlousk- soupeři snažili jeden druhého povalit
nout něco (a dobrat se něčeho skry- uchopením v pase’. Srov. :zápolit.
tého)’. zapeklitý. Stč. zapekelný, zapeklený, za-
zamanout si. Stč. zamanúti ‘vzpo- peklitý ‘zatvrzelý, urputný’. Buď přímo
menout si, usmyslit si’, zřejmě od od :peklo (srov. u Jg něm. ekvivalent
:maně, tedy asi ‘pojmout okamži- verhöllt od Hölle ‘peklo’), nebo od jeho
tou myšlenku’. Zřejmě na ně působilo dřívějšího významu ‘smůla’, srov. u Jg
významově blízké -pomanúti (viz :- uši zapeklita se ‘zatvrdily se, zacpaly se
pomenout). (smůlou)’ (duál).
zámek1 ‘zamykací zařízení’, zámeček, záplata, záplatovat. Stč. jen ve vý-
zámkový, zámečník, zámečnice, zámeč- znamu ‘zaplacení, plat’, je však plácě-
nický, zámečnictví. Od zamknout, viz nie ‘látání, záplatování’. R. zapláta ‘zá-
:za a :-mknout. Viz i :zámek2 . plata’, sln. zaplâta, csl. zaplata tv. Psl.
zámek2 ‘šlechtické sídlo’, zámeček, zá- *zaplata je odvozeno od *platiti ‘látat,
mecký. Přeneseně od :zámek1 podle záplatovat’ a to od *platъ ‘kus látky’
něm. Schloss, které má také oba vý- (dále viz :platit, které je téhož pů-
znamy. Vlastně ‘uzavřená, opevněná vodu).
budova’ (v něm. od 13. st., tedy pů- zápolit, zápolení. Jen č. Tvoření je ob-
vodně ‘hrad’, srov. i r. zámok ‘hrad, zá- dobné jako u :zápas, zápasit, tedy ze
mek’). spojení za poly (se bráti) ‘v půli těla, za
záměr, záměrný. Od zamířit, viz :za a pás’, srov. stč. v poly, u poly ‘uprostřed,
773
zapomínat zášť
v pase’. dit.
zapomínat. Viz :za a :-pomínat. zase přísl., část. Stč. zasě ‘zpět, naopak,
zápor, záporný, záporka. Od zapřít, viz navzájem, naproti tomu, opět’, p. zaś
:za a :přít (se). ‘naopak, avšak’. Ze spojení za sě ‘za
záprtek ‘zkažené vejce; zakrnělý tvor’. sebe, nazpět’ (viz :za a :se), srov.
R.st. záportok, sln. zapr̾tek. Psl. *za- stč. ustúpiti za sě ‘ustoupit zpět’, pak
pъrtъkъ se obvykle spojuje s wal. erthyl chápáno jako ‘opět, na druhou stranu
‘potrat’, ř. pórtis ‘tele’, sti. pr t huka ap.’. Nejen ve významu místním; ně-
‘zvířecí mládě’ od ie. *per- ‘rodit’. Dru- kde chápeme toto spojení jako ‘za svou
hou možností je vyjít ze stejného zá- osobu’, srov. To já si zase myslím, že...
kladu jako u slovesa *pъrtiti ‘kazit’ (Ma2 ).
(srov. starší č. zaprtati ‘zkazit’, r. pór- zasmušilý, zasmušilost. Od stč. smušiti
tit’, csl. prъtiti), jež se spojuje s :pá- sě, což je zřejmě expr. útvar k smutiti,
rat. Viz i :spratek. smútiti (viz :smutný, :rmoutit).
zarděnky. Od :rdít se (podle červené zásoba, zásobní, zásobník, zásobárna,
vyrážky). zásobit, zásobování, zásobovací, záso-
zároveň přísl. Ze :za a roveň ‘úroveň, bitel, zásobovač. Ze spojení za sobú
stejná moc’ (viz :rovný). (jmieti), tedy ‘co má člověk za sebou
zarputilý, zarputilost. Stč. zarpucený. (jako zálohu)’. Srov. starší sobiti se ‘zá-
Souvisí s :urputný. sobovat se’ a dále :osoba, :působit,
zárubeň ‘rám dveří’. Viz :za a :rubat. :násobit.
záře, zářný, zářivý, zářivka, zářit, záření, zástava kniž. ‘prapor’. Přejato ze s./ch.
zářič, ozářit, prozářit, rozzářit, vyza- zȁstava tv., původně ‘do země vetknutý
řovat, zazářit. Stč. doloženo jen zora, prapor na žerdi’, vlastně ‘co je posta-
zořě, zóřě ‘jitřenka, svítání’. Všesl. - veno’ (viz :stát2 ).
p. zorza ‘červánky, svítání, záře’, r. za- zástěra, zástěrka. Od zastírat, viz :za
rjá ‘ranní či večerní červánky’, sln. zá- a :-střít.
rja ‘svítání’, s./ch. zòra tv., stsl. za- zašantročit ob. expr. ‘zastrčit, začachro-
rja, zorja ‘záře, ranní červánky’. Psl. vat’. Stč. šantročiti ‘šidit, nepoctivě ob-
*zor’a, *zar’a a *zariti ‘zářit’ je pří- chodovat’, šantrok ‘podvod, lež, lichva’.
buzné s lit. žerė̷ti ‘svítit, blýskat se’, Původ ne zcela jasný. Snad z něm.
žarà ‘záře’ a dále asi i stisl. grár ‘šedý’, Schandtrog ‘dřevěná nádoba, v níž byli
angl. grey, něm. grau tv. (vlastně za trest do vody nořeni nepoctiví pro-
‘barva nebe při svítání’), vše od ie. davači’ (něm. Schande ‘hanba, ostuda’,
*ǵher- ‘zářit, lesknout se’ (A1). Viz i Trog ‘koryto, necky, díže’, srov. :van-
:zřít. troky). Jiný výklad hledá ve druhé
září, zářijový. Stč. zářuj, zářij (C1). Ze části střhn. truc ‘podvod, lež’.
spojení *za řujě ‘za říje’ (viz :říje). záškrt ‘choroba projevující se silným zá-
Srov. i s. rújan ‘září’. nětem mandlí a dýchacích cest’. Od za-
zásada, zásadní, zásadový, zásadovost, škrtit, viz :za a :škrtit.
zásaditý. Stč. ‘lest, úklad’, vlastně ‘co zášť. Stč. záštie ‘hněv, nenávist, svár; za-
je zasazeno, nastaveno ap.’. Viz :sa- jití, zabloudění’. Jen č., z pč. *zašьstьje
774
záštita zbojník
(B9, B6) odvozeného od psl. příč. trp. postrannost, nepřímost ap. Srov. :ne-
*za-šьd-tъ (A5), viz :šel, :příští. Pů- návidět.
vodní význam tedy byl ‘zajití’, srov. závit, závitnice. Viz :za a :vít.
stč. zajíti s kým ‘povadit se, začít boj’, závod1 ‘sportovní soutěž’, závodní, zá-
zajíti ‘přepadnout, zmocnit se’. vodník, závodnice, závodnický, závo-
záštita. Od zaštítit se, viz :za a :štít. diště, závodit, závodivý. Již stč., jinak
zátka. Od zatknout ‘zarazit’, viz p. zawody, csl. zavodъ tv. Původně asi
:tknout se, :týkat se. Srov. :důtka, ‘sázka, zástava’ (Jg), srov. něm. Wette
:výtka. ‘sázka’, um die Wette ‘o závod’ a starší
zatracený. Již stč., od zatratiti ‘zatratit, č. závod získati, v závod, o závod běžeti
zničit, zahubit, ztratit’ (viz :tratit). ap. (Jg). Vlastně ‘co je zavedeno, zalo-
Jako slovo ze sakrální oblasti podléhalo ženo’, srov. zástava i starší č. základ tv.
různým tabuovým obměnám (D4): za- Viz :vést, srov. :závod2 .
trápený, zatrolený ap. závod2 ‘podnik’, závodní. Přejato z
závada, závadný, závadnost. Viz :za a r. zavód tv., původ stejný jako u
:vadit. :závod1 , tedy ‘co je zavedeno’. Srov.
zavazadlo, zavazadlový. Dříve i zava- č. zavedená firma ap.
zedlo (Jg), jen č. Od staršího zavázeti závoj, závojnatka. Viz :za a :vít.
(dnes mor. zavazet) ‘překážet, vadit’ závora, závorka. Od zavřít, viz :za a
( :vadit). Původní význam je vidět u :-vřít, srov. :obora.
Komenského: Ryňk pln byl jam (…) též závrať, závratný. Stč. závrat od zavrátiti
kamení a kládí (…) a jiných zavaza- (sě) ‘převrátit (se), zatočit se’, viz :za
del. Zúžení významu na ‘cestovní taška, a :vrátit, :vrtět.
kufr ap.’ možná asociací se zavazovat zázrak, zázračný. Jen č. Nejspíš od ne-
( :vázat). doloženého *zazračiti (sě), srov. stč.
závěj. Viz :za a :vát. zračiti sě ‘vyjevit se, ukázat se’. Viz
závěť. převzetí z r. zavét tv. z psl. *vě- :zřít, :zrak, srov. :přízrak.
titi ‘říci’. Viz :odvětit, srov. :oběť, zázvor, zázvorový. Nejspíš z it.d. zenza-
:přívětivý, :vece. vero. Jinými cestami bylo přejato něm.
zavilý, zavilost. Stč. ‘stočený, zavinutý’, Ingwer (odtud p. imbier, r. imbír’, sln.
viz :za a :vít. Původně o zkrouce- íngver) - přes sthn. (g)ingibero, stfr. gi-
ném, těžko štípatelném dřevu, pak o mgibre z lat. zingiber, gingiber (odtud i
zarputilém, tvrdošíjném člověku. it.d. slovo) a to z ř. zingíberi. To je pře-
záviset, závislý, závislost. Viz :za a vzetí ze střind. jazyka pálí (siṅgivera),
:viset, co do významu srov. :záležet. původ slova je zřejmě drávidský (-vera-
závist, závistivý. Všesl. - p. zawiść, r. tam znamená ‘kořen’).
závist’, s./ch. závist, csl. zavistь. Psl. zbabělý, zbabělost, zbabělec. Stč. babi-
*zavistь je odvozeno od *zaviděti (srov. nec tv. Viz :bába.
:pověst a nenávist od :nenávidět), *zblo (ve spojení ani zbla). U Jg ‘chmýří
jež je příbuzné s lit. pavydė̷ti, užvydė̷ti, ve lnu; maličkost, nic’. Ze stč. stblo
lat. invidēre tv. Základem je sloveso ‘vi- ‘stéblo’, viz :stéblo.
dět’ spojené s předp., která vyjadřuje zbojník, zbojnický. Již u Komenského
775
zboží zdravý
ve významu ‘loupežník’, nově asi ze slk. li ‘zda’), které má stejný původ jako
Viz :bít, :boj. :do. Srov. i :že.
zboží, zbožní. Stč. sbožie ‘jmění, statek, zdar. Viz :dařit se.
bohatství’, hl. zbože ‘štěstí’, p. zboże zdát se, zdání, zdánlivý. Stč. sdieti sě,
‘obilí’, r.d. zbóž’e ‘dostatek, bohatství, zdieti sě, zdáti sě, p. zdać się. Vlastně
obilí’. Psl. sъbožьje ‘bohatství, dosta- ‘udát se (ve snu)’, viz :s a :dít se.
tek, štěstí’ je odvozeno od adj. *sъbogъ, Podoby s -a- kontaminací (D3) s :dát
které odpovídá sti. subhága- ‘šťastný’ jako u :udát se.
ze su- ‘dobrý’ a bhága- ‘štěstí, úděl’. zdatný, zdatnost. U Jg nedoloženo. Viz
Dále viz :s- a :bohatý, :bůh. :z a :dát, vlastně ‘kdo (ze sebe)
zbraň, zbraňový. Stč. bran, braň, zbraň hodně vydá’. Srov. :udatný, vydatný.
‘zbraň; obrana, odpor’. P. broń ‘zbraň’, zde přísl. Stč. sde, r. zdes’, stsl. sьde. Psl.
csl. branь ‘válka’. Psl. *bornь od *bor- *sьde, k první části viz :sem, k druhé
niti (viz :bránit). :kde.
zbrklý, zbrklost. Od staršího zbrknouti zděř ‘součást k spojování, stahování’,
(se) ‘unáhlit se’. Souvisí s :brkat, pů- zdířka. Původně sděř. Nepříliš jasné.
vod nejspíš onom. Nejspíš souvisí s :díra, :drát2 , asi
zbrocený. Stč. brotiti ‘potřísňovat krví’, tedy ‘co stahuje nějaký otvor’.
původně asi ‘červenit’. P. broczyć ‘zalé- zdobit, zdobený, nazdobit, ozdobit, při-
vat (krví)’, csl. broštь ‘červeň’. Původ zdobit, vyzdobit. Stč. zdoba ‘dobrá
nejasný. Spojuje se s ř. brotóō ‘zbrocuji příležitost’, zdobný ‘dobrý, užitečný,
krví, zakrvácím’, brótos ‘proud krve’, vhodný’, p. ozdobić, ukr. zdobýty. Pů-
ale to asi vychází z ie. *mr tó- ‘mrtvý’ vodně tedy ‘činit vhodným, dobrým’.
(srov. :ambrózie). Vyjít je třeba od subst. doloženého ve
zbroj, zbrojní, zbrojnice, zbrojař, zbro- stč. (původně *sьdoba), jeho význam
jařský, zbrojíř, zbrojovka, zbrojit, zbro- přesně odpovídá jednotlivým částem
jení, ozbrojit, přezbrojit, vyzbrojit. Stč. :s- a :doba. Srov. :podoba, :ná-
sbrojě, zbrojě ‘houf, zástup; zbroj, vý- doba.
zbroj’ (vedle toho zbroj ‘pohlavní úd’), zdráhat se, zdráhání, zdráhavý. Jen č.
p. zbroja ‘zbroj’. Dále viz :brojit. a p. drożyć się, wzdragać się (druhé asi
zbytek, zbytkový, zbytečný, nezbytný, z č.). Málo jasné. Snad nějak souvisí
zbytnělý. Od zbýt, stč. zbýti ‘setrvat; s :drahý (‘dělat se drahým’ ?), sem
zbavit se, ztratit; uniknout’, viz :z a patří i dělat drahoty.
:být. zdravý, zdraví, zdravotní, zdravot-
zda(li) sp., část. Stč. zda(li), za(li), zať ník, zdravotnice, zdravotnický, zdra-
‘zda, což, kdyby’ i azda ‘zda, aspoň, votnictví, zdravice, zdravit, ozdra-
snad’ (srov. slk. azda ‘snad’). Jen č., vit, ozdravný, ozdravovna, pozdravit,
nepříliš jasné. Asi stejného původu jako pozdrav, uzdravit. Všesl. - p. zdrowy, r.
:za, srov. jinou podobu této částice v zdoróvyj, s./ch. zdrȁv, stsl. sъdravъ. Psl.
stlit. an-gu ‘zda’, stpr. an-ga tv. Po- *sъdorvъ (B8) se nejspíš vyvinulo z ie.
doba zda vznikla asi kontaminací s *da *su-doru̯o-, doslova ‘(jsoucí) z dobrého
(r. da ‘ano, ba’, sln. dȁ ‘že’, s./ch. dȁ dřeva’, viz :s- a :dřevo. K významu
776
zdroj zelený
srov. stper. duruva ‘zdravý’ od stejného cebra vychází zřejmě z vlat. *ecifera,
základu, dále např. lat. rōbustus ‘z du- pozdnělat. equifera ‘divoká kobyla’ z
bového dřeva’ i ‘silný, otužilý’. Zdra- lat. equus ‘kůň’ a ferus ‘divoký’.
vit, pozdravit ap. znamená vlastně ‘přát zebu ‘zdomácnělý tur indický’. Přes
zdraví, říkat buď zdráv’. něm. Zebu z fr. zébu (jako zoologický
zdroj. Za obrození přejato z p. zdroj termín od pol. 18. st.) a tam z tibet-
‘pramen’ a tam z psl. *jьz-rojь (-d- štiny (zeba tam označovalo charakteris-
vkladné, srov. csl. izrojь tv.), viz :z tický hrb tohoto tura).
a :roj. zeď, zídka, zedník, zednický, zdít, zděný,
zdvihat, zdvihnout, zdvih, zdviž, na- zdivo, obezdít, podezdít, podezdívka,
zdvihnout, nadzdvihnout, pozdvih- vezdít, vyzdít, zazdít. Stč. zed, str. zьdъ
nout, pozdvihování, pozdvižení, ‘hlína, jíl’, sln., s./ch. zîd ‘stěna’, csl.
uzdvihnout, vyzdvihnout. Všesl. - p. zьdь. Psl. *zьdь, *zidь je odvozeno od
dźwigać, r. dvígat’ ‘posunovat, pohybo- slovesa *zьdati (1.os.přít. *zid’ǫ) ‘le-
vat’, s./ch. dı gnuti ‘zdvihnout, vzít’, pit stěnu (z jílu ap.)’ doloženého v
stsl. dvignǫti. Psl. *dvignǫti (v č. jen stsl. zьdati ‘stavět, tvořit’, sln., s./ch.
předponové *vъzdvignǫti) nemá spoleh- zídati tv., r. sozdát’ ‘vytvořit’. Pří-
livý výklad. Uvažuje se o příbuznosti buzné je lit. žiẽsti ‘dělat z jílu (ná-
se stangl. twiccian ‘trhnout, škubnout’, doby ap.)’, lot. ziest ‘mazat’, stpr. sey-
něm. zwicken ‘štípnout’; tato slova se dis ‘zeď’. Bsl. *ǵheidh- ‘mazat, hníst
spojují s číslovkou :dvě, původně tedy (hlínu)’ (A1) je zřejmě přesmyknutá
‘uchopit dvěma prsty, dvěma konci podoba ie. *dheiǵh- tv., z něhož je i
ap.’. Jiná možnost vychází z ie. *u̯eig- něm. Teig ‘těsto’, lat. fingere ‘tvořit’
‘ohýbat; rychle pohybovat’, od něhož (srov. :figura, :fingovat), ř. teĩchos
je např. sthn. wīhōn ‘skákat, tancovat’, ‘zeď, hradba’, sti. déhmi ‘zamažu, za-
sti. vij͘áte ‘vznáší se, spěchá, letí’ a z kytuji’. Srov. :díže.
předpokladu, že d- je velmi starobylým zednář ‘člen tajné společnosti (vzniklé v
pozůstatkem předp. *ud- ‘vzhůru’ (viz 18. st.)’, zednářský, zednářství. Dříve
:vy-), slov. slovo by pak odpovídalo svobodný zedník (Jg) podle něm. Frei-
sti. ud-vij͘áti ‘zdvihá se’ (Ma2 ). maurer, fr. franc-maçon tv. - tato spo-
zdvořilý, zdvořilost. Jen č., od :dvůr. lečnost se totiž vyvinula z pozdně stře-
Srov. stč. dvorný, dvorský ‘dvorný, dověkého cechu zedníků a stavitelů.
zdvořilý’, dvořiti ‘sloužit u dvora’. Dále viz :zeď.
zdymadlo, zdymadlový. Od staršího zefír ‘jemná bavlněná tkanina’. Z fr. zé-
zdýmati ‘vzdouvat (vodu ap.)’, opěto- phyr tv. a to z ř. zéfyros ‘západní (ve-
vacího slovesa k zedmouti, vzedmouti, černí) vánek’ (srov. č. kniž. zefýr ‘vá-
viz :vz- a :dmout (se). nek’), jež asi souvisí s zófos ‘tma, večer,
zebra, zebří. Z moderních evr. jazyků západ’.
(něm. Zebra ap.), pramenem je port. zejména část. Stč. i zejmene, vlastně
zebra, původně ‘divoký osel’ (port. mo- ‘jménem, jmenovitě’. Viz :jméno.
řeplavci toto pojmenování přenesli na zelený, zeleň, zelenavý, zelenina, zele-
podobné zvíře v Africe). Port. zebra, šp. ninový, zelinář, zelinářský, zelinářství,
777
zelí zeť
zelenat (se), zazelenat se, zezelenat, na- zemi’), av. zā, sti. kšā̺ḥ tv. a zřejmě i
zelenalý, zelenit se. Všesl. - p. zielony, toch. A tkaṃ, chet. tekán (gen. dagnaš)
r. zelënyj, s./ch. zèlen, stsl. zelenъ. Psl. tv. Rekonstrukce ie. tvaru je obtížná,
*zelenъ je původem příč. trp. od slovesa novější výklady vycházejí z ie. *dhéǵh-
dochovaného dosud v lit. žélti, lot. zelt ōm, gen. *dhǵh-m-és, bsl. tvary by byly
‘zelenat se’. Východiskem je ie. *ǵhel- z lok. *dhǵhémi ‘na zemi’ (jinak Ma2 ,
‘svítit’ a jako označení barev ‘zelený, HK). Srov. :zmije.
žlutý, zlatý aj.’ (A1). Z jeho různých zeměžluč ‘druh léčivé byliny’. Podle lat.
ablautových podob (A6) je pak např. fel terrae tv. (podle hořké chuti), viz
lit. žãlias ‘zelený’, lot. za š, stpr. sa- :žluč, :země.
ligan tv. (ale i lit. žìlas ‘šedý’, lot. zils zenit ‘nadhlavník; vrchol’. Přes něm. Ze-
‘modrý’), stisl. gulr ‘žlutý’, něm. Gelb, nit z it. zenit, fr. zénith a to z ar. samt
angl. yellow, wal. gell tv., bret. gell (ar-rac s) tv., doslova ‘směr (hlavy)’
‘hnědý’, lat. (h)olus ‘zelenina, zelí’, ř. (myslí se směr od temene vzhůru).
chlōrós ‘svěže zelený, žlutozelený’, sti. Slovo by podle vulgární výslovnosti
hári- ‘světlý, žlutozelený, zlatožlutý’. mělo být přejato v podobě *zemt, myl-
Dále viz :žlutý, :zlatý, :žluč, srov. ným čtením však bylo -m- převedeno
i :zelí. jako -ni-.
zelí, zelný, zelňačka. Všesl. - p. ziele zepsout ob. expr. Viz :z a :pes, srov.
‘bylina, zelina’, r.st. zél’je ‘býlí’, s./ch. :psota.
zêlje ‘zelenina, zelí’, stsl. zelije ‘býlí, ze- zerav ‘túje’. Preslovo pojmenování
lenina’. Psl. *zelьje je kolektivum od vzniklé údajně mylným čtením a chá-
*zelь ‘zelená rostlina’, dále viz :ze- páním slovesa žeřaví (psáno zerawí,
lený. srov. :řeřavý) v jednom stč. rukopise
zemák nář. ‘brambor’. Podle něm. Erda- (HL), ale ten tvar slovesa je podivný.
pfel, fr. pomme de terre ‘zemní jablko’, zesnulý. Od zesnout, viz :z a :sen.
dále viz :země. zet kniž. ‘být doširoka rozevřen, být ná-
zeman ‘příslušník nižší šlechty’, zeman- padně viditelný, čišet’, zející. P. ziać,
ský. Stč. zeměnín, pl. zeměné (gen.pl. r. ziját’, s./ch. zìjati, stsl. zijati ‘zívat’.
zeman, dat. zemanóm atd., odtud -a- Psl. *zijati, *zьjati je příbuzné s lit. ži-
do všech nč. tvarů), p. ziemianin. Tedy óti ‘otevřít ústa, rozevřít chřípí’, něm.
původně ‘kdo vlastní nějaké pozemky’ gähnen ‘zívat’, lat. hiāre ‘otvírat se,
(viz :země). otvírat ústa’, ř. chaínō ‘zívám’, vše z
země, zemní, zemský, zemina, zemitý, ie. *ǵhē(i)- ‘zívat, otvírat (ústa ap.)’.
pozemní, pozemek, pozemský, pod- Srov. :zívat, :rozjívený, :zevloun.
zemí, podzemní, přízemí, přízemní, zeť. Stč. zět ‘zeť, švagr’. Všesl. (kromě
území, územní, zázemí, uzemnit. Všesl. luž.) - p. zięć, r. zjat’, s./ch. zȅt, stsl.
- p. ziemia, r. zemljá, s./ch. zèmlja, zętь. Psl. *zętь je příbuzné s lit. žén-
stsl. zemlja. Psl. *zem’a odpovídá lit. tas, lot. znuots tv. a dále s ř. gnōtós
žẽmė, lot. zeme, stpr. same tv., dále ‘známý, příbuzný’, sti. j͘ňātí- tv., což
je příbuzné stir. dú ‘místo’, lat. humus ukazuje nejspíš na ie. *ǵen- ‘znát’ (viz
‘země’, alb. dhe, ř. chthō̺n (chamaí ‘na :znát) (A1), původní význam by tedy
778
zeugma zlato
byl ‘známý’ (nejde tu o pokrevní pří- ‘zima’, sti. himā̺-, chet. gimmanza tv.
buzenstvo) (Ma2 ). Možné však je po- zimostráz ‘hustý keř s neopadávajícími
mýšlet i na homonymní *ǵen- ‘plodit, lístky’. Viz :zima a :strádat, myš-
rodit’, pak by byl původní význam asi leno asi tak, že jeho listy neopadávají
‘příbuzný’ či ‘ploditel (nové generace)’. a tedy přes zimu ‘strádají’.
zeugma ‘zanedbání dvojí vazby (u slo- zinek, zinkový, zinkovat, pozinkovat. Z
ves)’. Z ř. zeũgma ‘uzávěra, jho’ od něm. Zink tv. a to od Zinke(n) ‘hrot,
zeúgnȳmi ‘spřahuji, uzavírám’. Srov. zub’, protože tento kov při tavení vy-
:jho. tváří vrubovité, klikaté tvary.
zevlovat, zevloun. Od staršího č. zevel zip. Z angl. zip(-fastener) (vynalezen ve
‘člověk dívající se s otevřenou pusou’ 20. letech 20. st.) od zip ‘svist, ryc,
(Jg) a to od stč. zievati, zěvati (viz i říz, šmrnc’ onom. původu a fastener
:zívat, :zet, :rozjívený). ‘spona, upevňovač’.
zevní. Viz :ven. zírat, dozírat, nazírat, odezírat, pode-
zírat, podezřelý, přezírat, přezíravý.
zevrubný. Jen č. Vlastně ‘podle vrubů’,
Opětovací sloveso od :zřít.
tedy ‘úplný, přesný’.
získat, zisk, ziskový, zištný, vyzískat. P.
zhebnout zhrub. Z psl. *-gъbnǫti (-e- se
zyskać tv. (z psl. *jьz-iskati), jinde jen
asi rozšířilo z příčestí *gъb-lъ) (B6).
bez předp. - r. iskát’ ‘hledat’, ch. ìs-
Dále viz :hynout a :hubit.
kati ‘žádat’, stsl. iskati ‘hledat’. Psl.
zhrzený ‘odmítnutý, opovržený’. Od *(j)iskati ‘hledat’ odpovídá lit. ieškóti
stč. zhrzěti ‘pohrdat, opovrhovat’ a to tv., dále je příbuzné sthn. eiscōn ‘žá-
k :hrdý. dat’, angl. ask tv., sti. iččháti ‘hledá,
zhurta přísl. expr. Od střhn. hurt ‘náraz, touží’. Vše je odvozeno příp. *-sk-/*-
úder’ a to ze stfr. hurt (dnes heurt) sk̸- od ie. *ais- ‘přát si, hledat’, které
tv. od hurter ‘narazit, srazit se, udeřit’ je v sti. ē̺šati ‘hledá’. Původní význam
(odtud angl. hurt ‘zranit’). Další původ č. a p. slova tedy byl ‘vyhledat’, z toho
se hledá v kelt. či germ. (stisl. hrūtr ‘be- pak ‘vyhledáním získat’. Srov. :vís-
ran’). kat.
zhýralý. Viz :hýřit. zítra přísl. Stč. zjutra, zjitra (C1), viz :z
zima, zimní, zimnice, zimničný, zimník, a :jitro1 .
zimoviště, zimovat, přezimovat, zazi- zívat, zívání, rozzívat se, zazívat. Všesl.
movat, ozim, ozimý. Všesl. - p. zima, r. - p. ziewać, r. zevát’ ‘zívat, zevlovat’,
zimá, s./ch. zíma, stsl. zima. Psl. *zima ch. zijévati, stsl. zěvati ‘zívat, zet’. Psl.
odpovídá lit. žiemà, lot. ziema, stpr. *zěvati je opětovací sloveso od *zьjati
semo tv., východiskem je ie. *ǵhei- ‘zet, být doširoka rozevřen’. Viz :zet,
mā. To je odvozenina od ie. *ǵhéi͡- srov. :zevlovat, :rozjívený.
ōm (gen. *ǵhi-m-és) ‘zima, sníh’ (A1, zkoumat. Viz :koumat.
A6), z jehož různých podob vychází i zkroušený. Od zkrušit ‘zdeptat, zdrtit’,
střir. gem-adaig ‘zimní noc’, lat. hiems viz :krušný.
‘zima’, alb. dimër, ř. cheĩma tv., chiō̺n zkusit. Viz :z a :-kusit.
‘sníh’, arm. jiun tv., av. zyā (gen. zimō) zlato, zlatý, zlatavý, zlatník, zlatnice,
779
zloděj znamení
zlatnický, zlatnictví, zlatit, zlacený, Nápadná je blízkost lat. mātūrus ‘zralý,

pozlatit, zlátnout, zezlátnout. Všesl. - včasný, dospělý’ od ie. *mā- ‘dobrý,
p. złoto, r. zóloto, s./ch. zlâto, stsl. včasný’, jiní vycházejí z ie. *mō- ‘velký,
zlato. Psl. *zolto (B8) je stejně jako lot. vážený’.
zelts (srov. i lit.d. žel̓tas ‘zlatý’), gót. změť. Ve starší č. změt a to z *jьz-
gulÞ, stisl. gull, goll, angl. gold, něm. mętь (B7, C1), viz :z a :mást, srov.
Gold tvořeno příp. *-to- od různých :zmatek.
ablautových stupňů kořene *ǵhel- ‘sví- zmetek ‘vadný výrobek’, hanl. ‘spra-
tit; zlatý, žlutý, zelený aj.’ (A1, A6). tek’. Původně ‘nedochůdče, nedono-
S jinou příp. sem patří av. zaranya- šené mládě’, vlastně ‘co je vyvrženo,
‘zlato’, sti. híranya- tv., k další příbuz- vymeteno’, viz :z a :mést, :metat.
nosti viz :zelený, :žlutý, :žluč. zmije, zmijí. Všesl. - p. żmija, r. zmejá
zloděj, zlodějka, zlodějský, zlodějství, ‘had’, s./ch. zmìja tv., zmȁj ‘drak’, stsl.
zlodějna. Všesl. - p. złodziej, r. zlodéj zmija ‘had’, zmii ‘drak’. Psl. *zmьja,
‘zločinec’, sln. zlôdej ‘ďábel’, stsl. zъlo- *zmija a *zmьjь, *zmijь jsou starobylé
dějь ‘kdo páchá zlo’. Psl. *zъlodějь je odvozeniny od stejného základu, který
složeno ze *zъlo ( :zlý) a odvozeniny je v :země. Původně tedy ‘zemní (ži-
od *děti ( :dít se). V zsl. zúžení vý- vočich)’, zřejmě tabuový název obáva-
znamu na ‘kdo krade’. ného plaza (D4).
zlý, zlo, zlost, zlostný, zloba, zlobný, zmítat (se). Viz :mést.
zlobivý, zlobit, nazlobit (se), pozlobit, značný, značně, význačný. Od značit
rozzlobit, uzlobit, zazlobit, rozezlít, ro- (tedy ‘mající význam’) od :znak1 .
zezlený, zazlívat. Všesl. - p. zły, r. zloj, znak1 , znakový, značit, značený, značka,
s./ch. zȁo, stsl. zъlъ. Psl. *zъlъ ‘zlý, značkový, značkovat, naznačit, náznak,
špatný’ má nejblíže k lit. -žūlùs v at- odznak, označit, přeznačit, vyznačit.
žūlùs ‘hrubý, bezcitný’, žūlùs ‘drzý, Všesl. (kromě luž.) - p., r. znak, s./ch.
nestoudný’; ie. *ǵhulo-, původně ‘křivý, znâk, csl. znakъ. Psl. *znakъ je odvo-
pokřivený’, je odvozeno od *ǵhu̯el- ‘kři- zeno od *znati, tedy původně asi ‘co je
vit se, uchylovat se (od správné cesty)’, známo, domluveno’. Srov. :znamení,
od něhož je i lot. zvelt ‘udeřit, zved- viz :znát.
nout’, lat. fallere ‘klamat, podvádět’, znak2 , naznak. Stč. vznak, znak ‘na-
ř. fē los ‘podvodný’, av. zūrah- ‘ne- znak, na záda, dozadu’, p. na(w)znak,
spravedlnost’, sti. hválati, hvárate ‘jde r.d. (ná)vznak, s./ch. nȁuznāk, stsl. vъ-
křivě, schází z cesty’. znakъ. Psl. *vъznakъ je složeno z *vъz-
zmatek, zmatečný, zmatkář, zmatkovat, ( :vz-) a *nakъ, které se nejspíš vyvi-
zazmatkovat. Od zmást, viz :mást. nulo z ie. *nōku̯ o- ‘s očima obrácenýma
zmátořit se ob. ‘vzchopit se’. U Jg nahoru’, to pak je z *nō ‘nahoru, na’ a
zmatořit se ‘přijít k sobě’. Příbuzné *oku̯ - ‘oko’. K podobným útvarům viz
nejspíš bude stč. matorný ‘zralý, do- :opak a :-nikat.
spělý, vážný’, p. zamatorzały ‘ztvrdlý’, znamení, znaménko, znamenitý, zname-
r. matëryj ‘zralý’, b. mátor ‘dospělý, nat, poznamenat, poznámka, poznám-
zralý’. Další souvislosti jsou nejisté. kový, předznamenat, vyznamenat, vy-
780
znát zotavit (se)
znamenání, význam, významný, zazna- :zvuk.

menat, záznam, záznamník. Stč. zna- znoj zast. ‘pot, vedro’. P. znój ‘vedro,
menie tv., znamenitý ‘zřejmý, pozoru- pot, námaha’, r. znoj ‘vedro’, s./ch.
hodný, nápadný’, znamenati ‘označo- znôj ‘pot’, stsl. znoi ‘vedro’. Psl. *znojь
vat, poznávat, vykládat’. Psl. *zname- nemá příliš jasný původ. Spojuje se s
nьje je odvozeno od *znamę, gen. *zna- č. nář. znět’ ‘doutnat’ (Ma2 ), r.d. znet’
mene ‘znamení, znak’ (srov. p. znamię ‘tlít, rozpadat se’, jež se zase spojuje s
tv., r. známja ‘prapor’), to pak je z ie. :hnít (z- by bylo z *ǵ- (A1)). Znoj by
*ǵnō-men-, odvozeniny od *ǵnō- ‘znát’ pak slovotvorně odpovídalo :hnůj.
(B1). Podobný útvar je ř. gnō ma ‘zna- zobat, zob, zobák, zobáček, sezobat, vy-
mení, znalost, důkaz’. Dále viz :znát, zobat, zazobaný. P.st. zobać, r.d. zo-
srov. :znak1 . bát’, s./ch. zòbati, stsl. pozobati ‘pojíst’.
znát, znalý, znalost, znalec, znalkyně, Psl. *zobati je příbuzné s lit. žė bti ‘po-
znalecký, známý, známost, obeznámit, malu jíst’, žė̷beti ‘zobat’ a dále asi i
oznámit, oznámení, seznámit, seznam, s něm. Kiefer ‘čelist’, ir. gob ‘zobák,
znatelný, doznat, doznání, poznat, po- ústa’, av. zafar- ‘ústa, jícen’, výcho-
znání, poznatelný, přiznat, přiznání, diskem je ie. *ǵebh-, *ǵobh- ‘jíst, žrát;
rozeznat, uznat, uznání, vyznat, vy- ústa’, což je asi nenazalizovaná vari-
znání. Všesl. - p. znać, r. znat’, s./ch. anta kořene *ǵembh- ‘kousat’, k němuž
znȁti, stsl. znati. Psl. *znati ‘vědět, viz : zub. Zazobaný ve významu ‘bo-
znát’ je příbuzné s lit. žinóti, lot. zināt, hatý’ je již u Jg, nejspíš od zazobati se
gót. kunnan, něm. kennen, angl. know ‘přejíst se’. Srov. : ďobat.
tv., stir. itar-gninim ‘poznávám, jsem zodiak ‘zvěrokruh’. Přes lat. zōdiacus z
rozumný’, lat. nōscere ‘poznávat’, alb. ř. zōdiakós ‘mající podobu zvířete, sou-
njoh ‘znám’, ř. gignō̺skō ‘poznávám, hvězdí’ od zō̺dion ‘zvířátko, obrázek,
znám’, arm. caneay ‘poznal jsem’, sti. souhvězdí’, což je zdrobnělina od zō on
j͘ānā̺mi ‘vím’, vše od ie. *ǵen-, *ǵnō- ‘živočich, zvíře, podoba zvířete’. Srov.
‘poznat, znát’ (A1, B5). Srov. :zna- : zoologie.
mení, :znak1 , :značný a snad i :zeť. zóna ‘pásmo’, zónový. Přes moderní evr.
jazyky (něm. Zone) z lat. zōna ‘pásmo,
znělec ‘druh vyvřelé horniny’. Podle vě- pás’ z ř. zō̺nē ‘pás, opasek’ od zōnnýnai
deckého názvu fonolit, vlastně ‘znějící ‘opásat se’.
kámen’ (srov. :fonologie a :monolit). zoologie ‘nauka o živočišstvu’, zoolo-
Viz :znít. gický, zoo, zoolog, zooložka. Novodobá
znít, znění, znělý, znělost, znělka, doznít, složenina z ř. zō on ‘živočich’ od zóōo,
odeznít, rozeznít, vyznít, zaznít. Stč. záō ‘žiju’, jež vzdáleně souvisí s :živý,
zvnieti, dl. zněś, r. zvenét’, csl. zvьněti. a :-logie. Srov. :zodiak.
Psl. *zvьněti je příbuzné s lit. žvéngti zornice. Viz :zřít.
‘ržát’, žvangė̷ti ‘znít’, arm. jain ‘hlas’, zotavit (se), zotavovna. Stč. otaviti sě
vše z ie. *ǵhu̯en- ‘znít’. Původ onom., ‘zotavit se, okřát’. Jen č., ale staré. Jde
rýmuje se s ie. *su̯en- tv., z něhož je o kauzativum k otýti (viz :týt, srov.
lat. sonāre, sti. svánati tv. Viz i :zvon, :otylý), tedy vlastně ‘způsobit, že se
781
zoufat zrno
tuční, nabývá tuku’. Srov. :otava. sobit. Stč. zpósob, spósob, p. sposób,
zoufat, zoufalý, zoufalec. Stč. zúfati r. spósob. Psl. asi *sъposobъ (spíše než
‘zoufat, být všeho schopen’ je složeno *vъzposobъ), vlastně ‘jak jde něco po
ze :z (zde odlučovací význam vyja- sobě’. Dále viz :působit.
dřující ztrátu něčeho) a úfati ‘doufat, zpytovat. Stč. zpytovati, vzpytovati. Viz
důvěřovat’, k němuž viz :doufat. :vz- a :ptát se.
zout (se), nazout, přezout (se), pře- zrada, zrádný, zrádce, zrádkyně, zrád-
zůvky, vyzout, zouvák. Všesl. (někdy covský, zrádcovství, zradit, prozradit,
s dalšími předp.) - p. zzuć, r. razút’, vyzradit. Jen č. a p. zdrada, stč. také
s./ch. ìzuti, stsl. izuti. Psl. *jьz-uti, dále prorada tv. Viz :z a :rada.
viz :obout. zrak, zrakový, zračit se, průzračný. P.
zpátky přísl. Viz :zpět. wzrok ‘zrak’, r.d. zórok ‘vzhled’, ch.
zpěčovat se. Stč. (v)zpiečovati sě je opě- zrâk ‘vzduch’, s. zrâk ‘paprsek’, csl.
tovací sloveso od (v)zpiečiti sě ‘posta- zrakъ ‘vidění, podoba’. Psl. *zorkъ
vit se na odpor’, jež zřejmě vzniklo ‘zrak, vzhled’ je odvozeno příp. -
kontaminací (D2) sloves vzpáčiti sě ko- od stejného základu jako *zьrěti
(od :páčit, :opak) a vzpietiti sě (od (viz :zřít). Srov. :zrcadlo, :přízrak,
:zpět) tv. :zázrak.
zpět přísl. Stč. i vzpět. R.st. vspját’, sln. zrát, zrání, zralý, zralost, dozrát, pře-
spêt, csl. vъspętь. Psl. *vъzpętь je tvo- zrát, přezrálý, uzrát, vyzrát, vyzrálý.
řeno předp. *vъz- ( :vz-) a odvozeni- P.st. źrzeć, r. zret’, s./ch. zrȅti, stsl. sъ-
nou od *pęta ‘pata’ (B7), vykládá se zьrěti. Psl. *zьrěti (v č. přešlo k slo-
tedy jako ‘proti patě’, srov. :opět. Ně- vesům na -ati, aby se vyhnulo homo-
kteří v druhé části vidí spíš druhotvar k nymii s :zřít) je příbuzné s ř. gé-
*pǫtь ( :pouť), ale to je stejně s :pata rōn ‘stařec’, arm. cer, per. zar tv., sti.
příbuzné. Srov. i :zpátky, stč. zpát- j͘ı r̻ yati ‘stárne, ochabuje, puchří’, vše
kem, které vychází z *vъz-pętъkъ. z ie. *ǵer- ‘zrát, stárnout, puchřet’ (A1,
zpívat, zpěv, zpěvný, zpěvavý, zpěvák, A6). Srov. :zrno.
zpěvačka, zpěvácký, zpěvník, odzpí- zrcadlo, zrcátko, zrcadlový, zrcadlovka,
vat, přezpívat, předzpívat, rozezpí- zrcadlit se. Slk. zrkadlo, p. zwiercia-
vat, vyzpívat, zazpívat. Stč. zpievati dło, r. zérkalo, ch. zr̰calo. Psl. *zьrcadlo
z psl. *vъzpěvati, případně *sъpěvati je odvozeno od psl. *zьrkati, *zьrcati
(p. śpiewać, r. vospevát’ ‘opěvovat’, ch. (vlastně ‘co slouží k dívání’) a to od
pjȅvati) a to od *pěti (viz :pět2 ). stejného základu jako :zřít, :zrak.
zpropadený expr. ‘zatracený’. Vlastně zrno, zrní, zrnko, zrníčko, zrnkový, zr-
‘propadlý (do pekla)’, viz :padat. nitý. Všesl. - p. ziarno, r. zernó, s./ch.
zpupný, zpupnost. Stč. i vzpupný. Jen zr no, stsl. zrъno. Psl. *zьrno odpo-
č., asi souvisí s :pupek, :pupen, tedy vídá gót. kaúrns, něm. Korn, angl.
od psl. *pǫp-, ie. *pamp- ‘nadouvat se’ corn, stir. grán, lat. grānum tv. z ie.
(B7). *ǵr no- (A1, A7), příbuzné je dále
způsob, způsobný, způsobilý, způsobi- lit. žìrnis ‘hrách’, sti. j͘īrṇá- ‘vyžilý,
lost, přizpůsobit, přizpůsobivý, uzpů- zpuchřelý, rozpadlý, starý’. Slovo je od-
782
zrůda zubr
vozeno od ie. *ǵer- ‘zrát, puchřet, roz- (k významu srov. :hledět), naproti
padat se’ (viz :zrát), výklady mo- tomu spojení s lit. žiūrė̷ti ‘dívat se’
tivace pojmenování se však rozchá- (Ma2 ) je z hláskoslovných důvodů pro-
zejí. Někteří interpretují jako ‘dozrálý blematické. Východiskem je ie. *ǵher-
(plod)’, jiní jako ‘co je drceno’. ‘zářit, svítit, lesknout se’, k němuž viz
zrůda, zrůdný, zrůdnost. Novější, u Jg i :záře, dále srov. :zřejmý, :zřetel,
není doloženo. Od zrodit (srov. :od- :podezřelý, :pozor, :zrak, :zrca-
růda a co do významu :stvůra), viz dlo.
:z a :rod. zteč ‘rozhodující fáze vojenského útoku’.
zrzavý, zrzek, zrzka. Stč. rzavý, od Od ztéci ‘dobýt, zdolat’, stč. i vztéci,
střední doby zerzavý, zrzavý (z(e)- při- viz :vz- a :téci.
dáno k usnadnění slabiky). P. rdzawy ztepilý, ztepilost. Jen č., stč. těpělý, te-
‘rezavý’, r. ržávyj, s./ch. r̰l̓av tv., csl. pilý, dnešní podoba od střední doby
rъždavъ ‘červený, ryšavý’. Psl. *rъd’avъ (asi ze *vztepilý). Základem je zřejmě
(B3) je odvozeno od *rъd’a ‘rez’ (viz stč. těpati, tiepati (sě) ‘nosit (se)’, pů-
:rez). vodní význam by tedy byl ‘vznosný’.
zřejmý, zřejmě. Již stč., od :zřít, tedy zteřelý ‘ztrouchnivělý, zpuchřelý’. Od
‘očividný, na první pohled patrný’. kniž. teřeti (u Jg jako mor.). Snad sou-
zřetel, zřetelný, zřetelnost. Již stč. zřě- visí s :třít, srov. :udeřit od :dřít, k
tel ‘zřetel, vztah, souvislost’. Příp. -tel významu srov. :troud, :trouchnivý.
naznačuje, že původní význam byl či- zub, zoubek, zubní, zubatý, zubař(ka),
nitelský (srov. r. zrítel’ ‘divák’), v č. zubit se, zazubit se, ozubený, bezzubý.
změněno na dějový (‘zření, ohled’). Viz Všesl. - p. ząb, r. zub, s./ch. zûb, stsl.
:zřít. zǫbъ. Psl. *zǫbъ odpovídá lit. žam̃bas
zřídlo kniž. ‘(přírodní) pramen’. Stč. žři- ‘hrana, něco ostrého’, lot. zuobs ‘zub’,
edlo, zřiedlo, hřiedlo (druhé dvě po- angl. comb ‘hřeben’, něm. Kamm tv.,
doby vznikly disimilací, srov. :hříbě) alb. dhëmb ‘zub’, ř. gómfos ‘kolík, čep’,
‘ústí nádoby, otvor do pece, díra, odsti. j͘ámbha-, toch. A kam tv., vše z
kud vyvěrá pramen’. Všesl. - p. źródło ie. *ǵombho- ‘zub’ od *ǵembh- ‘hryzat’,
‘pramen’, r. žerló (r.d. žereló) ‘ústí, ot- nazalizované varianty od *ǵebh- ‘jíst,
vor, jícen’, ch. ždrijélo ‘jícen, rokle’, csl. žrát, zobat’. Viz i :zobat, :zábst.
žrělo ‘jícen’. Psl. *žerdlo ‘jícen, chřtán’ zubr, zubří. P. żubr (asi z vsl., původní
(B8) je odvozeno od *žerti (viz :žrát), tvar v p.d. a st. ząbrz), r. zubr, sln.
původně tedy ‘to, čím se žere’ (srov. zóber (podle jiných slov. jazyků). Psl.
:hrdlo). Dnešní význam asi vlivem po- *zǫbrъ nemá spolehlivý výklad. Zřejmě
dobného :vřídlo. souvisí s balt. názvy téhož zvířete - lit.
zřít, zřítelnice, zorný, zornice, dozírat, stum̃bras, lot. sumbrs, stpr. wissambris,
dozor, dozorce, nazřít, nazírat, ná- stpr. slovo je zase nápadně podobné
zor, názorný, prozřít, prozíravý, prů- stisl. visundr, sthn. wisunt tv. Germ.
zor, uzřít. Všesl. - p.st. źrzeć, r. zret’, slova se vykládají od ie. *u̯eis- ‘téci,
s./ch. zrȅti, stsl. zьrěti. Psl. *zьrěti je páchnout’, od přech. přít. *u̯is-ont-,
příbuzné s lit. žerė̷ti ‘svítit, blýskat se’ tedy ‘páchnoucí’. Cesta k slov. slovu je
783
zunkat zvuk
ovšem nejasná. Srov. :bizon. a :vědět.

zunkat, vyzunknout. Onom. původu, zvěř, zvěřina, zvěřinec, zvěrstvo. Stč.
srov. :zurčet. zvěř ‘zvěř’ i ‘zvíře’. Všesl. - p. zwierz, r.
zurčet, zurčivý. Zavedeno Hankou podle zver’, ch. zvijêr, s. zvêr, stsl. zvěrь. Psl.
r. žurčát’ onom. původu. Z domácích *zvěrь odpovídá lit. žverìs, lot. zvērs,
slov srov. :crčet, :zunkat ap. stpr. swirins (akuz. pl.), ř. thē̺r tv.,
zuřit, zuřivý, zuřivost, rozzuřit (se). Stč. vše z ie. *ǵhu̯ēr ‘(divoká) zvěř’ (A1)
vedle zuřivý i zóřivý ‘přísný, prudký, (příbuzné je lat. ferus ‘divoký’). Srov.
hněvivý’, zeřivý tv. P. żurzyć się ‘hně- :zvíře.
vat se, zlobit se’ vedle jurzyć się ‘če- zvěstovat. Od zvěst, srov. stč. zvěstie,
pýřit se, rozčilovat se’ ukazuje, že r. izvéstie ‘zpráva’. Viz :z a :vědět,
východiskem by mohlo být psl. *vz- srov. :pověst, :věstník.
(j)uriti (s mylným rozložením předp. zvíci přísl. zast. ‘ve velikosti, veliký jako’.
*v-z(j)uriti). K druhé části dále srov. Stč. vzvieci z :vz- a akuz. od nedo-
ukr. jurýty ‘rozzlobit se’, r. jurít’ ‘spě- loženého *viecě ‘velikost’ (viz :více,
chat’. Psl. *juriti nemá jasný původ, :větší).
někteří spojují s lot. aurēt ‘výt, křičet, zvíře, zvířátko, zvířecí, zvířena. Luž.
dout’, původ snad onom. zwjerjo, p. zwierzę. Jen zsl. *zvěrę, od-
zůstat, zůstatek, pozůstatek, pozůstalý, vozeno od *zvěrь, které má jinde vý-
pozůstalost. Stč. zóstati z *jьz- ( :z) a znam ‘zvěř’ i ‘zvíře’ (viz :zvěř).
*ostati (viz :ostatní). zvláště přísl., část., zvláštní, obzvláště,
zvát, zvaný, nazvat, název, ozvat se, obzvláštní. Stč. zvlášč(ě), zvlasti,
ozvěna, odezva, pozvat, pozvání, při- v(z)láščě ‘zvláště, odděleně, stranou’,
zvat, sezvat, vzývat, vyzvat, vyzvání, p. zwłaszcza ‘zvláště’, podobné je i sln.
výzva. Všesl. - p. zwać, r. zvat’, s./ch. zlâsti tv. Z předl. spojení *jьz vol-
zvȁti, stsl. zъvati. Psl. *zъvati (1.os.přít. šča (C1) z *jьz ( :z) a gen. jmen-
*zovǫ) ‘volat’ je příbuzné s lit. žavė̷ti ného tvaru adj. *volščь (stč. zvláščí,
‘čarovat, zaříkávat’, stir. guth ‘hlas’, vláščí ‘zvláštní, ojedinělý, vlastní’), viz
arm. jaunem ‘světím’, av. zavaiti ‘volá, :vlastní, :vlast.
proklíná’, sti. hávate ‘volá, vzývá, zve’, zvon, zvonek, zvoneček, zvonit, zvonivý,
vše od ie. *ǵhau- ‘volat’ (A1, A6). Patří odzvonit, rozezvonit, sezvánět, vyzvá-
sem asi i gót. guÞ, něm. Gott, angl. god nět, zazvonit. Všesl. - p. dzwon, r. zvon
(z ie. *ǵhu-to-), vlastně ‘vzývaný’. ‘zvonění, řinčení’, s./ch. zvȍn ‘zvonění’,
zvedat, zvednout, zvedací, zvedák, nad- zvȍno ‘zvon’, stsl. zvonъ ‘zvuk’. Psl.
zvednout, pozvednout, uzvednout, vy- *zvonъ, původně ‘zvonění, zvuk’, je pří-
zvednout. Stč. vzvednúti tv. od vzvésti buzné s *zvьněti ‘znít’ (viz :znít).
‘vztyčit, zdvihnout’, viz :vz- a :vést. zvuk, zvukový, zvukař, zvučet, roze-
Původní vzvésti zaniklo, přitvořilo se zvučet, ozvučit. Všesl. - p. dźwięk, r.
nedok. zvedati. zvuk, s./ch. zvûk. Psl. *zvǫkъ (B7) asi
zvědavý, zvědavost, zvídavý, zvídavost. od *zvękati (srov. r.d. zvjákat’ ‘šumět,
Od stč. (v)zvěděti (nedok. (z)viedati) znít’), východiskem je ie. *ǵu̯enk- od
‘zvědět, poznat, dovědět se’, viz :vz- *ǵu̯en- ‘znít’ (A1). Viz :znít, srov.
784
zvyk žal
:zvon. :-vykat.
zvyk, zvykový, zvyklost, zvykat si. Viz
Ž
-ž část. Např. v :kéž, :tož, když, budiž nul ze záporných konstrukcí jako ne-
ap. Viz :že. bylo tam žádného člověka (‘žádaného’,
žába, žabka, žabička, žabí, žabák, žabi- zobecněním pak ‘nikoho’), stč. bylo
nec. Všesl. - p. żaba, r. žába ‘ropucha’, také ižádný, ižádúcí ‘žádný, nikdo’, pů-
s./ch. žȁba, csl. žaba. Psl. *žaba je pří- vodně ‘i (ten) nejlepší’, pak ‘kterýkoli’
buzné se stpr. gabawo tv., něm. Quappe a konečně - protože šlo o zápor - ‘žádný’
‘pulec’, angl.d. quab ‘marast, bahno’, (srov. ižádný nevie). Tvar nižádný je
vše od ie. *gu̯ ēbh- ‘slizký; slizký živo- tedy až druhotný podle ostatních zá-
čich’. porných zájm. na ni-.
žábry, žaberní. Přejato Preslem z r. žáha ‘palčivý pocit v hltanu a jícnu při
žábry, jež nemá jistý původ. Obvykle se poruchách trávení’. Stč. zháha, žháha,
vychází z ie. *gēb(h)-r- (B1) a spojuje p. zgaga, str. izgaga (r. izžóga). Psl.
s něm. Kiefer ‘čelist’, av. zafar ‘ústa, *jьz-gaga z *jьz ( :z) a odvozeniny
jícen’, jež ovšem vycházejí z *ǵeb(h)- od stejného kořene, jaký je v :žhnout
, případně *ǵep(h)- ‘čelist, ústa; žrát’ (zde je předsl. *-gōgā). Nynější č. tvar
(viz :zobat). Museli bychom tedy podle staršího žáhati ‘pálit’ (srov. ža-
předpokládat ztvrdlé iniciální g- jako havý, žahavka), jež zase vychází z
např. v :žlutý, :husa. předsl. *gēg- (B1).
žádat, žádaný, žádoucí, žadatel(ka), žá- žák, žáček, žačka, žákyně, žactvo, žá-
danka, žádost, žádostivý, žádostivost, kovský. Stč. žák ‘žák, student; čeka-
dožadovat se, požádat, požadavek, vy- tel kněžství’. Stejně jako p. żak (asi z
žádat si, zažádat, expr. žadonit. P. č.), r.st. d’jak ‘písař’, sln. diják ‘žák,
żądać, r.d. žadát’, stsl. žędati. Psl. *žę- student’, s./ch. l̓ák tv. ze střlat. dia-
dati (B7) je příbuzné s lit. gedáuti cus a to přes střř. diákos, diákōn z
‘přát si, tesknit po něčem’, pasigèsti ř. diā̺konos ‘sluha, pomocník; čekatel
(1.os.přít. pasigendù) ‘postrádat’, stir. kněžství s nižším svěcením’. Viz i :já-
guidim ‘prosím’, ř. pothē̺ ‘nedostatek, hen.
stesk, touha’, stper. j͘adiyāmiy ‘pro- žaket ‘pánský slavnostní oblek’. Z fr.
sím’, vše z ie. *gu̯ hedh- ‘žádat, tou- jaquette tv., což je zdrobnělina od
žit’ (A3, B1). Nazalizace ve slov. asi jaque ‘(středověká) kazajka’, vlastně
podle prézentu (srov. výše lit. pasi- přezdívka pro vesničana od vlastního
gendù). Srov. :žádný, :žízeň. jména Jacques ‘Jakub’. Srov. :kuba1 .
žádný zájm. Stč. také v původním vý- žal, žalost, žalostný. Všesl. - p. żal, r. žal’
znamu ‘žádaný, žádoucí, žádostivý’ (jen v přísudku) ‘líto, škoda’, s./ch. žȁo
(viz :žádat). Dnešní význam se vyvi- tv. Psl. *žalь je příbuzné s lit. gėlà ‘bo-
785
žalář žargon
lest, trápení’, gélti ‘bolet, bodat’, lot. *želǫdьcь je zdrobnělina od *želǫdъ tv.,
dzelt ‘bodat, štípat’, sthn. quelan ‘tr- jehož etymologická totožnost s :ža-
pět, cítit bolest’, něm. Qual ‘muka’, lud je však z významových důvodů
korn. bal ‘mor’, ř. belónē ‘hrot, jehla’, sotva přijatelná. Spojuje se s ř. cholá-
arm. kełem ‘mučím’, vše od ie. *gu̯ el- des ‘vnitřnosti, střeva’ (ie. *ghel-ond-
‘bodat; bodavá bolest, muka’ (srov. i r. vedle *ghol-n̥d-), nebo se vychází z ie.
žálit’ ‘bodat, štípat’). Srov. :žalovat, *gel-, *gu̯ el- ‘hltat, polykat’, k němuž
:želet. viz :hltat.
žalář, žalářník, žalářovat. Stč. i želář. žaluzie. Přes něm. Jalousie tv. z fr. ja-
Jen č., málo jasné. Někteří považují za lousie, it. gelosia tv., původně v obou
převzetí z fr. geôle tv. z pozdnělat. ca- případech ‘žárlivost, závist’ ze stprov.
veola, což je zdrobnělina od cavea ‘klec, gelozia tv. od gelos ‘horlivý, žárlivý’
ohrada’, ale nejasná je pak příp. Zdá se, (termín stprov. trubadúrské lyriky) a
že druhotně se sblížilo se :žal (D2). tam z pozdnělat. zēlōsus tv. od ř. zē los
žalm, žalmový, žalmista. Přes sthn. salm ‘horlivost, žárlivost, závist’. V it. a fr.
ze střlat. psalmus tv. a to z ř. psalmós tak byla v 16. st. nazvána neprůhledná
‘hra na strunný nástroj, píseň, žalm’ dílcová zástěna v okně, která chránila
od psállō ‘rvu (struny), hraju, zpívám před žárlivými či závistivými pohledy
chvalozpěv’. Žaltář ‘kniha žalmů’ je zvenčí.
přejato přes sthn. saltārī ze střlat. psal- žampion, žampionový. Z fr. champig-
terium tv., původně ‘strunný nástroj’, non (případně přes něm. Champignon)
z ř. psaltē̺rion tv. a to z vlat. *(fungus) campaniolus
žalovat, žaloba, žalobce, žalobkyně, ža- ‘(houba) rostoucí na poli’ od lat. cam-
lobník, obžalovat, obžalovaný, obža- pania ‘pole’ od campus tv. Srov. :šam-
loba, zažalovat. Původní význam byl pion, :kemp, :kampaň.
‘naříkat, stěžovat si’ (tak i ve stč., kde žandarm zast. ‘četník’. Přes rak.-něm.
je ovšem už i význam dnešní). Dále viz Gendarm z fr. gendarme tv. a to ze
:žal. staršího spojení gent d’arme, doslova
žalud, žaludový, žaludský. Všesl. - p. ‘lidé zbraně’, z gens, gent ‘lidé’ (z lat.
żołądź, r. žëlud’, s./ch. žȅlūd, csl. gēns ‘rod, plémě’) a arme ‘zbraň’ (viz
želǫdь. Psl. *želǫdь má formou nejblíže :armáda).
k lat. glāns (gen. glandis) tv., lit. gi- žánr ‘umělecký druh’, žánrový. Z fr. ge-
léndra ‘bohatá sklizeň (ovoce, původně nre ‘druh, rod, typ’ z lat. genus (gen.
žaludů)’, dále je příbuzné lit. gìlė ‘ža- generis) ‘rod’. Srov. :gen.
lud’, lot. dzīle, stpr. gile, ř. bálanos, žár, žárový, žároviště, žárovka. Všesl. -
arm. kałin tv., vše vychází z ie. *gu̯ el-, p. żar, r. žar, s./ch. žâr. Psl. *žarъ je
původně asi ‘dub’. Podle Ma2 z homo- pokračováním ie. *gu̯ hēro- (A3, B1),
nymního *gu̯ el- ‘hltat, polykat’ (srov. odvozeniny od *gu̯ her- ‘teplý, horký’,
:žaludek, :hltat), žaludy byly totiž k němuž viz :hořet. Srov. :požár,
nejdůležitější žrádlo vepřů. :žárlit.
žaludek, žaludeční. Všesl. - p. żołądek, r. žargon ‘hantýrka’. Z fr. jargon tv., pů-
želúdok, s./ch. žèludac. Psl. *želǫdъkъ, vodu onom., srov. od podobného zá-
786
žárlit žehrat
kladu gargouiller ‘crčet, hrčet’, ga- (stp. eże), str. ježe, s./ch. jer ‘protože’.
zouiller ‘cvrlikat, štěbetat’. Psl. *ježe je tvořeno tvarem zájmena
žárlit, žárlivý, žárlivost, žárlivec. No- *jь (nom., stř.r., viz :jenž) a zesilo-
vější, od :žár, možná přejato z p. vací částicí *-že (k užití ukazovacího
żarliwy ‘horlivý’ s posunem významu zájmena jako spojky srov. angl. that,
(k souvislosti obou významů srov. i něm. dass ‘že’). Psl. *-že, *-ž (srov.
:žaluzie). :až, :než, :už, :týž, :kéž ap.)
žasnout, užasnout, úžas, úžasný. Stč. je příbuzné s lit. -gu, -gi (např. negù
i žásati, žěsiti ‘lekat, děsit’, r. užas- ‘než’), ř. -ge, sti. gha, ga, východiskem
nút’sja ‘zděsit se, užasnout’, b. úžas, je ie. *ghe- asi zájmenného původu. Viz
stsl. užasъ ‘úžas’. Psl. *(u)žasnǫti, i :za, :zda.
užasъ nemá jednoznačný výklad. Po žebrat, žebravý, žebrák, žebračka, žeb-
významové stránce je lákavé spojení s rota, expr. žebronit. Již stč., jinak jen
gót. us-geisnan ‘leknout se’ (Ma2 ), dále slk. žobrať, p. żebrać. Jde o expr. útvar,
něm. Geist ‘duch’, angl. ghost ‘straši- obměnu stč. škebrati ‘škemrat, reptat’
dlo’, av. zaēša ‘hrozný’, východiskem onom. původu. Viz i :škemrat.
těchto slov však je ie. *gheis-, *ǵheis- žebro, žeberní, žebrový, žebroví. Všesl. -
, s nímž nelze psl. -a- v kořeni pravi- p. żebro, r. rebró, s./ch. rèbro, stsl. re-
delně spojit. Spojuje se dále s lit. iš- bro. Psl. *rebro (v č. a p. disimilace r’-r
sigą̃sti ‘leknout se’, jehož další souvis- > ž-r) je příbuzné s něm. Rippe, angl.
losti jsou rovněž nejasné, a také s :ha- rib tv., obojí je nejspíš od ie. *rebh- ‘za-
sit, kde jsou zase překážky významové. střešovat, překlenovat’, od něhož je i
Srov. :děsit. ř. eréfō ‘zastřešuji’. Původně tedy asi
žatva kniž. ‘žně’. Přejato ze slk., viz ‘co překlenuje (hrudní dutinu)’. Srov.
:žnout. :žebřík.
ždibec, ždibeček. Znělá varianta k štipec, žebřík, žebříček, žebřina, žebřiňák. Stč.
vlastně ‘co se uštípne dvěma prsty’, od žebří (srov. :hřebík) z psl. *rebrьjь od
:štípat. Srov. :špetka. *rebro (viz :žebro). Jen č., podle po-
ždímat, ždímačka, vyždímat. Již stč., p. doby žeber.
zżymnąć ‘zmáčknout, skrčit’, r. -žimát’ žeh. Viz :žhnout.
‘mačkat’. Č. slovo (stejně jako p.) vy- žehlit, žehlicí, žehlička, žehlírna, na-
chází z předp. *jьz-žimati, k vývoji žehlit, přežehlit, vyžehlit, zažehlit.
skupiny zž- viz :děsit. Psl. *žimati Novější, u Jg není. Přitvořeno k
je opětovací sloveso k *žęti (1.os.přít. žehl, l-ovému příč. staršího žéci (viz
*žьmǫ) ‘svírat, mačkat’ (srov. r. žat’, :žhnout), snad podle hl. žehlić tv.
s./ch. žéti, stsl. žęti tv.), jež je pří- žehnat, požehnat, požehnaný, přežeh-
buzné s lot. gumt ‘uchopit’, ř. gémō nat, rozžehnat se, zažehnat. Přejato ze
‘jsem naplněn’, vše od ie. *gem- ‘ucho- střhn. segenen (dnes segnen) tv. a to
pit (oběma rukama), mačkat’. Srov. přes střlat. z lat. signāre ‘znamenat,
:žmoulat, :žmolek i :hustý, :ho- označovat’. Srov. :signál.
mole, :hmota. žehrat kniž. ‘vyjadřovat nespokojenost,
že sp., část. Stč. že, ž, ježe, jež, ež. P. że hubovat’. Stč. žehrati ‘napomínat, ká-
787
žejdlík žentour
rat, žárlit’. Jen č., nepříliš jasné. Lze To se dále spojuje s ie. *ǵhel- ‘zelený,
považovat za expr. útvar typu :žeb- žlutý’ (v bsl. i *ghel- ‘žlutý’), viz :ze-
rat, :škemrat (srov. nář. škehrat ‘na- lený, :žlutý. Slovotvorně se sbližuje s
říkat na někoho’), na druhé straně se lit. žel̓vas ‘nazelenalý’, lat. helvus ‘me-
nabízí i spojení s :žhnout, srov. :žár- dově žlutý’.
lit. žemle, žemlový, žemlovka. Z něm.
žejdlík ‘stará dutá míra’. Již stč. Z něm. Semmel, střhn. semel(e), simel(e) tv.
Seidel, střhn. sīdel tv. a to z lat. situla, a to přes střlat. simila tv. z lat. simila
situlus ‘vědro’. ‘jemná pšeničná mouka’ původu zřejmě
žel. Viz :žal, :želet. východního (srov. asyr. samīdu tv.).
želatina ‘klihovitá hmota živočišného žeň, žňový. Viz :žnout.
původu’, želatinový. Z fr. gélatine tv. a žena, ženský, ženskost, ženství, ženit
to k lat. gelātus ‘zmrzlý, ledový’, což je (se), ženatý, oženit (se), vyženit. Všesl.
původem příč. trp. od gelāre ‘mrznout, - p. żona, r. žená, s./ch. žèna, stsl. žena.
ledovatět’. Srov. :želé, :chlad. Psl. *žena je příbuzné se stpr. genna,
želé ‘(ovocný nebo kosmetický) rosol’. Z gót. qino, stangl. cwene tv., cwēn ‘krá-
fr. gelée tv., což je zpodstatnělé příč. lovna’ (odtud angl. queen tv.), stir. ben
trp. ž. r. od geler ‘mrznout, ledovatět’ z ‘žena’, alb. zonjë ‘paní’, ř. gynē̺ ‘žena,
lat. gelāre tv. Srov. :želatina, :chlad. paní’, arm. kin, per. zan, sti. j͘áni-,
želet, oželet. Všesl. - p. żalić się ‘litovat, toch. B śana tv., východiskem je ie.
naříkat si’, r. žalét’ ‘litovat, šetřit ně- *gu̯ enā (a další příbuzné podoby) ‘žena,
koho’, s./ch. žȁliti ‘oplakávat, truchlit, paní’ (A3, B1). Srov. :ženich, :gyne-
litovat’. Psl. *žalěti, *žaliti (C1) je od- kologie.
vozeno od *žalь (viz :žal). ženich. R. ženích, sln.d. ženíh, stsl. že-
železo, želízko, železný, železitý, želez- nichъ. Psl. *ženichъ je odvozeno od
natý, železárna, železárenský, železář- *ženiti (sę) příp. -chъ (srov. :čich,
ský, železářství, železnice, železniční, :spěch ap.), dále viz :žena.
železničář. Všesl. - p. żelazo, r. želézo, ženijní ‘týkající se technického zajištění
ch. žèljezo, s. žèlezo. Psl. *želězo je pří- vojenské činnosti’, ženista. Od fr. gé-
buzné s lit. geležìs, lot. dzelzs, stpr. nie ‘ženijní vojsko, inženýrství’ (v 17.
gelso tv., nejisté je spojení s ř. chal- st. ‘opevňovací umění’), přeneseně z
kós ‘měď, bronz’. Balt. a slov. slova vy- ‘velké nadání, duch, génius’ z lat. ge-
cházejí ze základu *g(h)el(e)ǵ(h)- (A1, nius ‘(strážný) duch, duše’. Viz :gé-
B1), který se obvykle považuje za kul- nius, :inženýr.
turní převzetí z neznámého východního žentour ‘pohonné zařízení uváděné do
jazyka. kruhového pohybu zapřaženým dobyt-
želva, želvička, želví, želvovina. U Jg i kem’. U Jg s významem ‘nástroj k vy-
želv (asi převzetí z jiných slov. jazyků). tahování vody a kovu z podzemních
P. żółw, r.d. žolv’, ch. žȅlva, csl. želъva, dolů’ (viz i Ma2 ). Jen č., dosavadní vý-
želъvь. Psl. *žely (gen. *želъve) je pří- klady nejsou uspokojivé. Podoba slova
buzné s ř. chélȳs, chelō̺nē tv., ie. vý- napovídá, že by mohlo jít o cizí pře-
chodiskem by bylo *ghelū- či *ghelō-. vzetí, snad z nějaké něm. složeniny,
788
žerď žhnout
v jejíž první části je Senk- od senken manšském průlivu, kde se tato tkanina
‘spustit, ponořit’, ale celkově nejasné. vyráběla.
žerď. P. żerdź, r. žerd’, sln. žr̾d, stsl. žestě (pl.) ‘skupina plechových decho-
žrъdь ‘hůl, kyj’. Psl. *žьrdь se asi vyvi- vých nástrojů’, žesťový. Přejato za ob-
nulo z ie. *ghr dh(i)- (A7, B1), odvoze- rození z r. žest’ ‘plech’, jež je asi pře-
niny od *gherdh- ‘ohrazovat, oplocovat’ vzetím z ttat. či mong. - srov. kazašské
(viz :hrad). Původní význam tedy asi džez ‘žlutá měď, plech’, tat. džiz tv.,
byl ‘tyč, kůl v plotě’. starouzbecké čas ‘plech, bronz’, mong.
žernov zast. ‘mlýnský kámen’. Všesl. džes ‘měď, mosaz’.
(kromě luž.) - p. żarna (pl.), r. žër- žeton ‘hrací známka’. Z fr. jeton tv.,
nov, s./ch. žr̾vanj, stsl. žrъny, žrъ- vlastně ‘co se háže (místo peněz)’, od
novъ ‘mlýn’. Psl. *žьrny (gen. *žьr- jeter ‘házet, vrhat’ z vlat. *iectāre z
nъve) ‘ruční mlýn, mlýnský kámen’ je lat. iactāre od iacere tv. Srov. :objekt,
příbuzné s lit. gìrna ‘mlýnský kámen’, :projekt, :ejakulace.
lot. dzirnas ‘ruční mlýnek’, dzirna- žezlo. R. žezl ‘žezlo, berla, hůl’, stsl.
vas ‘mlýn’, angl. quern ‘ruční mlýnek’, žьzlъ ‘prut, hůl’ (sln. žézlo, s./ch. žȅzlo
stisl. kvern ‘mlýnský kámen, ruční je z č.). Psl. *žьzlь, *žьzlo nemá spoleh-
mlýnek’, stir. bráu tv., arm. erkan livé příbuzenstvo (lot. zizlis ‘hůl, žezlo’
‘mlýnský kámen’, ie. východiska jsou je z vsl.). Nejnadějnější se zdají spojení
*gu̯ r nū-, *gu̯ rāu̯ō(n)- aj. ‘mlýn, mlýn- se stisl. geisl ‘hůl’ (srov. i něm. Geissel
ský kámen’ (A3, A7, B1), odvozeniny ‘bič’, původně ‘tyč s bodcem’), což je l-
od ie. *gu̯ er- ‘těžký’. Srov. :hrdý. ové rozšíření ie. *ghaiso- ‘hůl, tyč’ (A6,
žert, žertovný, žertovat, zažertovat si. B1), nebo se stisl. kvīsl ‘rozsochatá vě-
Stč. žertovati ‘dělat šprýmy; klamat, tev’, arm. čił ‘větev’, pak by se vychá-
obelhávat’. Ze střhn. serten ‘trápit, zelo z ie. *gu̯ islo-, *gu̯ isli- ‘větev’ (A3).
klamat, podvádět’ s pozdějším přiklo- žežulka zast. ‘kukačka’. Stč. žežhule, p.
něním k scherzen ‘žertovat, bavit se’, gżegżółka, r. zegzíca. Útvary onom. pů-
Scherz ‘žert’. vodu, jejichž základem je citosl. gegu
žertva kniž. ‘oběť (bohům)’. Přejato za (B1) napodobující hlas kukačky. Srov.
obrození z r. žértva, to zase zřejmě ze lit. gegužė , lot. dzeguze, stpr. geguse
stsl. žrъtva tv. Psl. *žьrtva je odvozeno tv.
od *žerti (1.os.přít. *žьr’ǫ) ‘slavit, obě- žhavit. Vlastně ‘způsobit, že něco je
tovat bohům’, jež je asi příbuzné s lit. žhavé’, viz :žhnout.
gìrti ‘slavit, chválit’, lat. grātēs ‘díky’, žhnout, žhoucí, žeh, žhavý, žhavit, žha-
sti. gīr- ‘chvála, dík’, gr ṇā̺ti ‘chválí, vení, nažhavit, rozžhavit, žhář(ka),
velebí, vzývá’, vše od ie. *gu̯ er- ‘po- žhářský, žhářství, ožehnout, ožehavý,
zvednout hlas, chválit’. Srov. :žrec, rozžehnout, sežehnout, úžeh, zažeh-
:hrana2 . nout. Stč. žéci, 1.os.přít. žhu (přechod
žervé ‘druh sýra’. Z fr. gervais tv. podle z 1. do 2. třídy na -nou- jako v řadě
fr. výrobce Ch. Gervaise († 1892). jiných případů). P. żec, r. žeč’, s./ch.
žerzej ‘druh vlněné pleteniny’. Z angl. žèći, stsl. žešti. Psl. *žegti (1.os.přít.
jersey tv. podle ostrova Jersey v La- *žьgǫ) ‘pálit’ se vyvinulo z předsl.
789
žid žír
*gegti (B1, B3), jež se vykládá z ie. je dále i lit. gijà ‘nit’, wal. gi-au ‘nervy,
*dhegu̯ h- tv. buď asimilací d-g > g-g, šlachy’. Srov. :žíně.
či kontaminací (D3) s kořenem, který žiletka. Podle am. podnikatele K. C. Gi-
je v :hořet, :žár ap. Z ie. *dhegu̯ h- letta, který holicí čepelku vynalezl (v
vychází i lit. dègti ‘hořet, pálit’, střir. západoevr. jazycích však není, srov. po-
daig ‘oheň, bolest’, lat. fovēre ‘zahří- dobně např. :lux1 ).
vat, chovat’, alb. djeg ‘pálím, peču’, žinantní zast. hov. ‘trapný, nemilý, ob-
sti. dáhati ‘pálí’, toch. A tsäk ‘pálit’ tížný’. Přes něm. genant z fr. gênant
a zřejmě i stpr. dagis ‘léto’, gót. dags tv., což je původem přech. přít. od gê-
‘den’, něm. Tag, angl. day tv. (vlastně ner ‘tísnit, překážet, uvést do rozpaků’
‘teplá doba’). Viz i :dehet. Dále srov. od gêne ‘tíseň, rozpaky’ a to od stfr.
:žehlit, :žáha, :žíhat. gehir ‘přinutit k doznání mučením’ z
žid, židovka, židovský. Všesl. převzetí z frk. *jehhjan ‘doznat’ (srov. sthn. jehän
lat. iudaeus, asi přes stit. giudio tv. Lat. tv.). Srov. :žinýrovat se.
slovo je přejato přes ř. Iudaîos z hebr. žinčice ‘převařená syrovátka z ovčího
jc hūdah, doslova ‘oslavený’. mléka’. P. żętyca, żyntyca aj., ukr. žen-
židle, židlička. Jen č. Přejato ze střhn. si- tycja. Slovo pastýřské karpatské kul-
del(e) a to z lat. sedīle ‘sedadlo, stolice, tury, jehož původ se spatřuje ve slov.
sedátko’ od sedēre ‘sedět’ (viz :sedět). *žętica od *žęti ‘ždímat’ (viz :ždímat)
žihadlo. Stč. žahadlo, žěhadlo k žahati, - původně se prý získávala stlačováním
žěhati ‘žíhat, pálit’ (viz :žíhat), k ně- v jisté dřevěné nádobě. K rumunským
muž se přiklonilo starší *žadlo (do- pastevcům proniklo jako jintiţa a od-
sud nář. žádło, p. żądlo, r. žálo, sln. tud se zpětně dostávalo do slov. jazyků
žélo, stsl. žęlo). Psl. *žędlo je odvo- karpatské oblasti (Ma2 ).
zeno příp. -dlo od *žęti ‘sekat, tlouci’ žíně, žínka, žíněný, žíněnka. Již stč., ji-
(viz :žnout), odpovídá mu lit. giñklas nak jen slk.st. žina ‘provaz’, sln.d. žínja
‘zbraň, sudlice’. (spis. žíma) ‘žíně’. Psl. *žina, *žin’a
žíhat ‘pálit, vystavovat působení vyš- ‘provaz, silná nit’ je příbuzné s lit.
ších teplot’, žíhaný ‘mající úzké husté geinỹs ‘osnova látky, provaz k lezení
pruhy’ (jakoby způsobené ohněm). Ve na strom s medem divokých včel’, lot.
starší č. i žáhati, žéhati (Jg), srov. i dzeinis tv., jsou to odvozeniny od ie.
s./ch. žígati ‘píchat (na prsou ap.)’. Psl. *gu̯ hei- ‘nit, šlacha’, k němuž viz :žíla.
*žagati, *žigati jsou opětovací slovesa žinýrovat se zast. hov. ‘ostýchat se, roz-
od *žegti (viz :žhnout). Srov. :žiha- pakovat se’. Přes něm. sich genieren z
dlo, :žáha. fr. se gêner tv., dále viz :žinantní.
žíla, žilka, žilkovaný, žilkování, žilnatý. žír ‘výkrm hospodářských zvířat na maso
Všesl. - p. żyła, r. žíla, s./ch. žı la, stsl. a tuk; přirozená potrava černé zvěře’,
žila. Psl. *žila je stejně jako lit. gýsla, žírný ‘úrodný’. P. żer ‘žrádlo, krmivo’,
lot. dzīsla tv. (z ie. *gu̯ hī(s)lā) a lat. r. žir ‘tuk’, s./ch. žîr ‘krmivo pro
fīlum ‘nit’, arm. j͘il ‘šlacha, provaz’ (z vepře’, csl. žirъ ‘pastva’. Psl. *žirъ má
ie. *gu̯ hī(s)lo-) rozšířením ie. *gu̯ hei-, dva možné výklady - jednak odvození
*gu̯ hī- ‘žíla, šlacha, nit’ (A3), z něhož od *žьrati (viz :žrát, srov. :žíravý),
790
žirafa žízeň
tedy ‘to, co se žere’, jednak příp. -rъ Stejný původ má stir. bí, arm. kiv tv.
od *žiti (viz :žít), tedy ‘co slouží k (Ma2 ).
obživě’ (srov. :žito, slovotvorná para- živočich, živočišný. Jen č., utvořeno ve
lela by byla v stsl. *pirъ ‘jídlo, hostina’ střední době, viz :živý a :čít, :čich
od *piti). (příp. -ch tu má význam činitelský jako
žirafa, žirafí. Z it. girafa (případně ještě v :ženich, vlastně ‘kdo žije a čije’).
přes něm. Giraffe) z ar. zurāfa, zarāfa Dříve psáno i životčich, srov. u Komen-
tv. a to asi z jazyka středoafrických do- ského Cokoli životem a citem (…) ob-
morodců. dařeno jest, životčich jest.
žíravý, žíravina. Novější, jen č. Od - živořit, živoření. Za obrození přejato ze
žírati, což je opětovací sloveso k :žrát. slk. (Jg), odvozeno od živiti hanlivou
žiro ‘bezhotovostní převod peněz’. Přes příp. -or-, dále viz :žít, :živý.
něm. Giro z it. giro tv., původně ‘kruh, život, životní, životný, životnost. P.st.
okruh, otočení’, a to přes lat. gȳrus żywot, r. živót ‘břicho’, s./ch. žìvot, stsl.
‘kruh, zákrut; obor’ z ř. gȳrós ‘oblý, životъ. Psl. *životъ ‘život’, přeneseně i
okrouhlý’. ‘střední část těla, břicho’, je odvozeno
žít, dožít (se), ožít, požít, požitek, požit- od *živъ (viz :živý), podobným způ-
kář, prožít, prožitek, přežít (se), pře- sobem je tvořeno i lit. gyvatà, lat. vīta,
žitek, sžít se, vžít se, užít (si), užitek, ř. bíotos, sti. j͘īvita- tv.
užitečný, užitkový, vyžít, vyžilý, zažít, živůtek ‘část ženského oděvu kryjící
zážitek. Stč. žíti (1.os.přít. živu), p. żyć, horní polovinu těla’. Zdrobnělina od ži-
r. žit’, v jsl. druhotné *živěti. Psl. *žiti vot tv., přeneseně od život ‘břicho’, viz
(1.os.přít. *živǫ) odpovídá lit. gýti ‘oží- :život.
vat, uzdravovat se’, lot. dzīt ‘zacelovat živý, živost, živný, živnost, živnostník,
se’, vše z ie. *gu̯ ei- ‘žít’ (A3, B1, B2), živnostnický, živina, živel, živit, živi-
psl. prézens má obdobu v stpr. giwa tel(ka), živitelský, oživit, obživa, přiži-
‘žije’, lat. vīvō ‘žiju’, sti. j͘ı ̻vati ‘žije’. vit (se), příživník, uživit, vyživit, vý-
Viz i :živý, :život, :hojit, :žito, živa, výživný. Všesl. - p. żywy, r. ži-
:žír. vój, s./ch. žîv, stsl. živъ. Psl. *živъ od-
žito, žitný, žitná. Všesl. - p. żyto, r. povídá lit. gývas, lot. dzīvs, gót. qius,
žíto, s./ch. žı to ‘obilí’, stsl. žito tv. stir. biu, beo, wal. byw, lat. vīvus, sti.
Psl. *žito ‘obilí’ je stejně jako stpr. ge- j͘īvá- tv. i ř. bíos ‘život’, vše z ie. *gu̯ īu̯o-
its ‘chléb’ pokračováním ie. *gu̯ eito-, ‘živý’ (A3, B1), odvozeniny od *gu̯ ei-
vlastně ‘co slouží k žití’, od *gu̯ ei- ‘žít’ ‘žít’. Srov. :žít, :život, :živice, :ži-
(viz :žít). vočich, :žito.
živec ‘světlý nerost tvořící podstatnou žízeň, žíznivý, žíznit. Stč. žiezě vedle
část hornin’. Od :živý, asi proto, že žiezn, žiezen, žiezeň (asi pod vlivem
je důležitý pro vznik půd. žizn, žizen, žizeň ‘život, hojnost, osvě-
živice ‘přírodní hořlavá organická látka’, žení’). P. żądza ‘žádostivost, touha’, r.
živičný. Původně ‘pryskyřice’ (Jg), již žážda ‘žízeň’ (z csl., jinak str. žaža),
ve starší č. Od :žít, :živý, snad podle s./ch. žêl̓a, stsl. žęžda. Psl. *žęd’a,
toho, že zaceluje poranění stromů. vlastně ‘touha, chtivost (pít)’, je odvo-
791
žížala žnout
zeno od *žędati (viz :žádat) (B3, B7, pokud by to bylo paralelní tvoření od
C1). ie. *ghel- , jako ‘žloutnout’. Dále viz
žížala. Stč. žúžala, žúžela ‘žížala, plaz, :žlutý.
červ, housenka, hmyz, mravenec’ (srov. žluna ‘žlutozelený pták příbuzný datlu’.
i expr. žoužel ‘havěť, hmyz’) (C1). R. Všesl. - p. żołna, r.d. želná, s./ch. žúna,
žúželica ‘střevlík’, sln. žužêlka ‘hmyz’, csl. žlъna. Psl. *žьlna odpovídá lit.
csl. žuželь ‘brouk’, žuželica ‘hmyz’. gilnà, lot. dzilna tv., vše z ie. *ghl nā-
Východiskem je psl. *žuža označující (A1, A7), což je odvozenina od *ghel-,
různé druhy hmyzu a to zřejmě od *ǵhel- ‘žlutý, zelený’. Viz :žlutý, :ze-
onom. slovesa *žužati napodobujícího lený, srov. :žluva, :želva, :žluč.
hmyzí bzučení (srov. r. žužžát’ ‘bzučet, žlutý, žluť, žlutavý, žluťásek, žloutnout,
hučet’ i žuk ‘brouk’). žloutek, žloutkový, žloutenka, zežlout-
žižlat. Přehlasovaná obměna k :žužlat. nout, žlutit. Všesl. - p. żołty, r. žël-
žlab, žlábek, úžlabina. Stč. žleb ‘žlab, ko- tyj, s./ch. žût, csl. žlъtъ. Psl. *žьltъ
ryto’, žlabina ‘úžlabina’ (nepravidelná je příbuzné s lit. gel̓tas, lot. dzeltens
změna e > a asi jako v :článek, :ža- tv., jsou to odvozeniny od ie. *ghel-
lud). Všesl. - p. żłób, r.d. žólob, ch. žli- (B1), což je pouze v bsl. spolehlivě do-
jêb, s. žlêb, csl. žlěbъ. Psl. *želbъ (B8) ložená varianta obecně ie. *ǵhel- ‘sví-
se vyvinulo z ie. *gelbho- (B1), odvoze- tit; zelený, žlutý, zlatý ap.’. Dále viz
niny od *gelebh- ‘dlabat, řezat’, k ně- :zelený, :zlatý, srov. :žluč, :žluna,
muž viz dále :hluboký. :žluknout.
žláza, žlázka. Všesl. - p. żołzy (pl.), r. žluva ‘zpěvný pták žlutě a tmavě zbar-
železá, ch. žlijézda, s. žlézda, csl. žlěza. vený’. Jen č. Původní psl. název pro
Psl. *želza (B8) je příbuzné s lit.d. gẽle- žluvu byl *vьlga (viz :vlha), z toho
žuones, gẽležūnes (pl.) i arm. gełjkc snad již v psl. přesmykem *gьlva, po
(pl.) tv., vše z ie. *gel(e)ǵh- ‘žláza’ (A1, palatalizaci *žьlva (zřejmě pod vlivem
B1). :žluna, :žlutý), které pak zůstalo
žluč, žlučový, žlučovitý, žlučník, žluční- pouze v č.
kový. Všesl. - p. żółć, r. žëlč’, s./ch. žûč, žmolit ‘mačkat, chumlat’, žmolek. Pr-
stsl. zlъčь. Psl. *žьlčь (vzhledem k stsl. votní je zřejmě subst. žmol(ek) od stč.
možná i *zьlčь) je příbuzné s lot. žults, žmu ‘ždímu, mačkám’, dále viz :ždí-
lit. tulžìs (přesmykem ze *žultis), něm. mat.
Galle, angl. gall, lat. fel, ř. chólos, cholē̺ žmoulat. Novější, expr. obměna k
tv., vše jsou to odvozeniny od ie. *ǵhel- :žmolit.
(pro slov. i *ghel-) ‘zelený, žlutý aj.’ žnout, žeň, žnec, žnečka, požnout. Stč.
(A1, B1) (viz :žlutý, :zelený, srov. žieti (1.os.přít. žňu i žnu, podle toho
:želva, :žluna). Žluč je tedy pojme- nový inf.). Všesl. - p. żąć, r. žat’, s./ch.
nována podle své žlutozelené barvy. žȅti, stsl. žęti. Psl. *žęti (1.os.přít.
žluknout, žluklý, prožluklý. P. żołknąć, *žьn’ǫ), původně ‘sekat, bít’, je pří-
r. žólknut’. Psl. *žьlknǫti je asi pří- buzné s lit. gìnti ‘bránit’, stir. gonim
buzné se *žьlčь ( :žluč), lze chápat ‘zraňuji, zabíjím’, ř. theínō ‘biju’, arm.
jako ‘hořknout (jako žluč)’, případně, ganem tv., sti. hánti ‘bije’, vše od ie.
792
žok župa
*gu̯ hen- ‘bít’, k němuž viz i :hnát2 . znamení veselou mysl a šťastný osud.
Srov. :žatva. žralok, žraločí. Pozměněno ze staršího
žok ‘velký široký pytel’. V č. doloženo od žarlok (Jg), což je zřejmě Preslovo pře-
střední doby. Z něm. Sack, případně již vzetí z p. żarłok ‘hltavec, žrout’ (vedle
střhn. sac ‘pytel’ (viz :sáček, :sak). żarłacz ‘žralok’) od żarł ‘žral’, l-ového
žokej ‘profesionální dostihový jezdec’. příč. od żreć ‘žrát’ (viz :žrát).
Z angl. jockey tv., původně i ‘koňský žrát, žravý, žravost, žrádlo, žrout, žra-
handlíř’, což je zdrobnělina od Jock, nice, nažrat (se), ožrat (se), požírat,
severní (skotské) varianty jména Jack přežrat (se), rozežrat se, sežrat, uží-
‘Honza’, domácké podoby jména John, rat (se), vyžrat, vyžírka, zažrat (se).
často používané v různých přenesených Všesl. - p. żreć, r. žrat’, ch. ždrijêti, s.
významech. Srov. :žaket. ždrêti, stsl. žrěti. Psl. *žerti (1.os.přít.
žold, žoldnéř, žoldák, žoldácký. Již stč. *žьrǫ, odtud sekundární inf. *žьrati)
Ze střhn. solt (gen. soldes) tv. ze stfr. odpovídá lit. gérti ‘pít’, lot. dzērt tv.,
solt ‘mzda, peníz’ a to z pozdnělat. so- dále je příbuzné lat. vorāre ‘žrát, hl-
lidus ‘druh zlaté mince’, vlastně (num- tat’, ř. bibrō̺skō ‘hltám, požírám’, sti.
mus) solidus ‘ryzí, pevná (mince)’. giráti ‘hltá’, vše z ie. *gu̯ er- ‘hltat, poly-
Srov. :solidní, :soldateska. kat’. Srov. :pozřít, :hrdlo, :zřídlo,
žolík ‘karta zastupující všechny hodnoty :hříva.
v některých hrách’. Z angl. názvu karty žrec ‘pohanský kněz’. Z r. žrec tv. z psl.
Jolly Joker ‘veselý šprýmař’ (je na ní *žьrьcь od *žerti ‘obětovat bohům; sla-
zobrazen šašek). Původ angl. jolly ‘ve- vit’, dále viz :žertva.
selý’ není jistý, joke ‘vtip, šprým’ vy- žuchnout, žuchnutí. Onom. původu,
chází z lat. iocus tv. Srov. :žonglér. srov. :bouchat.
žonglér, žonglérský, žonglovat. Přes žula, žulový. U Jg žůla i žola ‘kámen
něm. Jongleur z fr. jongleur a to přes tvrdý, granit’. Nejspíš ze střhn. sol,
stfr. jogleor z lat. ioculātor ‘kejklíř, sole ‘podklad štoly’, srov. doklad u Jg
šprýmař’ od iocus ‘šprým, žert’. Po- Předce jsem se do něho až na žůly pro-
doba fr. slova byla asi ovlivněna slo- razil (= ‘až na samou půdu’). Něm.
vesem jangler ‘pomlouvat, žvanit’ (od- slovo (srov. dnešní Sohle ‘podrážka’) je
tud jangleor ‘žvanil’, jež kontaminovalo z lat. solum ‘spodek, půda, země’.
stfr. jogleor (D3)). žulit expr. ‘šidit, obehrávat’, ožulit. U Jg
žoržet ‘tkanina s plátnovou vazbou kre- nedoloženo. Asi přeneseně ze s. žúljiti
pového vzhledu’. Z fr. (crêpe) geor- ‘tlačit, odírat, olupovat’ (srov. i r.d.
gette tv. podle vlastního jména Geor- žúlit’ ‘řezat’). Psl. *žuliti ‘řezat, odí-
gette ‘Jiřina’. rat’ možná vychází z ie. *geu- ‘křivit,
žoviální ‘bodrý, blahosklonně přívětivý’. ohýbat’, ale podrobnosti nejsou jasné.
Přes něm. jovial tv. z fr. jovial ‘veselý, žumpa. V č. od střední doby. Z něm.
bodrý’ a to přes it. gioviale z pozdnělat. Sumpf ‘bažina, bahno, jímka na kal’,
ioviālis ‘narozený ve znamení Jupitera’ jež vychází z ie. *su̯omb(h)o- ‘houbo-
od lat. Iūppiter (gen. Iovis). Podle stře- vitý, porézní’.
dověké astrologie měli narození v tomto župa ‘(dříve) vyšší správní celek’, župní,
793
župan žvýkat
župan ‘správce župy’. P. żupa ‘župa, i u Jg doložené žvižlat ( :žižlat).

solný důl’, str. župa ‘oblast, správní žúžo ob. expr. ‘báječný’. Expr. útvar asi k
okruh’, s./ch. žúpa, csl. župa tv., stsl. fr. joujou ‘hezoučká věc, hračička’ (ve-
župište ‘hrob, mohyla’. Psl. *župa nemá dle jojo ‘hezoučký’) expr. zdvojením k
jistý původ. Pokud přijmeme jako zá- jouer ‘hrát’, jeu ‘hra’ od lat. iocus ‘hra,
kladní významy ‘solný důl’ či ‘hrob’, žert’.
lze vyjít z ie. *geupā ‘jáma, prohlubeň’ žužu ‘druh měkkých bonbonů’. Z fr. jou-
(příbuzné by bylo něm. Koben ‘chlívek, jou, viz :žúžo.
kotec’, ř. gýpē ‘jáma v zemi’, sti. guptá-žvanec ‘rozžvýkané sousto’. Od staršího
‘skrytý’, vše od ie. *geu- ‘ohýbat, kle- žváti ‘žvýkat’, viz :žvýkat.
nout’), ale přechod k významu ‘správní žvanit hanl., žvanění, žvanil, prožvanit,
okruh’ je těžké objasnit. Proto se někdy vyžvanit. K staršímu a stč. žváti ‘žvý-
obě skupiny významů oddělují a pro kat; žvanit, tlachat’ (od slovesného
župa ‘správní celek’, županъ ‘správce subst. žvání ‘žvanění, tlachání’), dále
župy’ se hledají etymologie jiné. Uva- viz :žvýkat.
žuje se o převzetí z východu, srov. avar- žváro ob. ‘cigareta’. K slovům na žv-
ské zoapán dochované v jednom nápisu, (srov. :žvanec, :žvýkat), zakončení
či ttat. čupan ‘pomocník starosty’. Viz zůstalo podle cigáro.
i :pán, které se někdy se župan spo- žvást hanl., žvástat. Zesilovací výrazy k
juje. :žvanit.
župan, župánek. Nejspíš z it. giuppone žvatlat, žvatlavý. K staršímu žváti ‘žva-
‘hrubý mužský plášť, kaftan’, což je nit, tlachat’, dále viz :žvýkat.
zveličelé slovo od giuppa, giubba z žvýkat, žvýkací, žvýkačka, ožvýkat, pře-
ar. ǧubba ‘svrchní oděv s dlouhými žvýkat, přežvýkavec, rozžvýkat, sežvý-
rukávy’. Viz i :šuba. kat. Odvozeno asi od subst. žvyk (u Jg
‘chuchvalec, který u dobytka po žrádle
žurnál ‘(ilustrovaný) časopis’, žurna- zůstává v ústech’) a to pak od stč.
lista, žurnalistka, žurnalistický, žurna- žváti (1.os.přít. žuju) ‘žvýkat; žvanit,
listika. Přejato (případně přes něm. tlachat’. P. żuć, r. ževát’. Psl. *žьvati
Journal) z fr. journal ‘deník, časopis’ (1.os.přít. *žujǫ) je příbuzné s lit. ži-
od jour ‘den’ z lat. diurnus ‘denní’ od áunos ‘žábry’, lot. žaunāt ‘hodně jíst’,
dies ‘den’. něm. kauen ‘žvýkat’, angl. chew, nper.
žužlat expr. Expr. útvar, jenž souvisí s j͘āviden tv., vše nejspíš z ie. *ǵ(i)eu-
dalšími expr. slovy na žm- či žv- (srov. ‘žvýkat’ (A1, B3, B2). Srov. :žvanit,
:žmoulat, :žvanit, :žvást ap.), srov. :žvanec, :žvatlat, :žváro.
794

Rejzek - Český Etymologický Slovník (2001) PDF

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Rejzek - Český Etymologický Slovník (2001) PDF

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Český etymologický slovník

Výběr slovní zásoby každého slovníku je samozřejmě klíčovým problémem a nikdy

se nabízí více možností výkladu. V každém případě nám poukazování na nejedno-

Přehled jazyků světa

a především – po dobytí Anglie Normany r. 1066 – francouzský, který vedl k roma-

Italština a španělština mají nejstarší písemné památky z 10. st., portugalština a

na arménštinu silný vliv perštiny i některých neindoevropských jazyků. Soudí se, že

Semitohamitské (afroasijské) jazyky

Vymřelé jazyky Středomoří a Blízkého východu

Izolované asijské jazyky

Tibetočínské (sinotibetské) jazyky

Americké indiánské jazyky

či zda jde o převzetí z jednoho jazyka do druhého.

A1. Jazyky kentumové a satemové

slov. lit. germ. lat. ř. sti.

A2. Přídechové souhlásky

slov. lit. germ. lat. ř. sti.

slov. lit. germ. lat. ř. sti.

A4. Germánské posouvání souhlásek

A6. Indoevropský ablaut

Poznámka: Hláskové změny i různé analogické procesy vedly ve slov. jazycích (a

A7. Slabičné sonanty

psl. lit. germ. lat. ř. sti.

A9. Zánik souhlásek

c) K zjednodušování souhláskových skupin dochází i v pozdějších obdobích, srov.

B. Od praslovanštiny do rozpadu slovanské jednoty

B1. Praslovanská palatalizace

B2. Monoftongizace diftongů

B3. Praslovanská souhláska + j

psl. zsl. vsl. sln. s./ch. mak. b., stsl.

Příklady: svíce, noc, moci, mez.

B4. Proteze (předsouvání hlásky)

B5. Změny praslovanského samohláskového systému

’u > i > ь, srov. lat. jugum – stsl. jьgo (viz jho)

B8. Metateze (přesmyk) likvid

C. Od rozpadu praslovanštiny k češtině

C1. Staročeské přehlásky

C2. Změny v souhláskovém systému

C3. Změny v souhláskových skupinách

C4. Ztráta jotace a splynutí i/y

C5. Změny v samohláskovém systému ve 14.–16. století

D. Změny psychologické povahy

D2. Lidová etymologie

Zkratky, termíny a značky použité ve slovníku

Vysvětlení některých termínů

ablativ pád v některých jazycích vyjadřující

konjunktiv slovesný způsob v některých jazycích

Význam některých značek a výslovnost méně obvyklých znaků

* není doloženo, rekonstruuje se pomocí

ð (v germ. jazycích) jako angl. th ve slově

Breve diccionario etimológico de la lengua castellana. Tercera edición. Madrid

Etimologičeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Praslavjanskij leksičeskij fond I–. Pod

Etymologický slovník jazyka staroslověnského I–. Praha 1989– (dosud neukončeno).

Etymologisches Wörterbuch des Deutschen. 2. Auﬂage. Berlin 1993.

(Jgd) Dodatky a opravy k předešlému slovníku (v V. dílu).

van Leeuwen-Turnovcová, J.:

Słownik prasłowiański (red. F. Sławski). Wrocław – Warszawa – Kraków – Gdańsk

(SSJČ) Slovník spisovného jazyka českého I–VIII. 2. vyd. Praha 1989.

Webster’s Encyclopedic Unabridged Dictionary of the English Language. Deluxe

tit’, původně ‘ohraničit (sumu)’, k stfr. absorbēre z :ab- a sorbēre ‘vstřebat’.

varianta k *ako z :a a část. *ko. od administrāre ‘řídit, spravovat’ z

14. st. vedle stč. příštie (=‘příchod’) :fáma, :infantilní.

láno, projednáváno’ od lat. agere ‘jed- vat, :ingredience.

varianta k ako z :a a část. ko. od administrāre ‘řídit, spravovat’ z

brěča/brěčьka není příliš jasné, ale dávno.

dîmlje. Psl. dymę je odvozeno od dy- místo výrazu jemnějšího či neutrál-