ANDREAS ORTHELIUS (CCA 1560? — att 1. Prinke PO 1624/1636) A JEHO KOMENTAR 2 iti p K SENDIVOGIOVI Roku 1604 byla anonymné vydana knizka nazvand De lapide philosophorum tractatus duodecim (Dva- néct pojedndni 0 Kameni Mudreit) bez uvedent mista vydéni a jména tiskafe. Autor sim sebe uvedl kryptogramem ,Divi Leschi genus amo" (Miluji rod boZského Lescha/Leszka/Lecha), coz bylo bray rozlusténo jako anagram jména Michael Sendivogius ¢i Michat Sedziw6j (1566-1636), polsky dvofan Rudolfa IT, znamy v Ceském krélovstvi jako Michal Sendivoj ze Skorska. TehdejSi autofi a biblio- , grafové tvrdili, Ze kniha byla vydana v Praze, ale a% dodnes to nebylo zcela jisté.' Teprve nedavno doc. PhDr. Petr Voit, CSc. ze Strahovského klaStera a 7 Karlovy univerzity, odbornik na staré Geské knihy a prvni vydani, na mou Zédost laskavé identifikoval tiskaée.? Sbornik Logos je rozhodné vhod- nym mistem pro to, aby v ném bylo poprvé verejné ozndmeno, Ze spis De lapide philosophorum od Michaela Sendivogia byl skutetné vydén v Praze, ve zndmé tiskarné Jana Sumana (+1594), kterou vt dobé provozovala jeho rodina pod nézvem ,,Johann Schumann ~ Druckerei.* Identifikace byla umoznéna (nebo ptinejmensim usnadnéna) diky vynikajici monografii PhDr. Petry Vetefové, Ph.D. obsahujici vzorky tiskafskych ornamentit a ozdobnych iniciél, i kdy2 Sendivogiova kniha tu neni uve- dena Datum vydani Ize je8té pfesngji uréit na prvni polovinu roku 1604 (pravdépodobné v lété), protoze jiz 20. 24fi obdriel jeji nesvazany vytisk J.B. Bruck z Rotenberka, autor Zeského pickladu, ktery je nyni v knihovné Narodniho muzea v Praze, od svého pfitele Adama Giskry (Jiskry) Bielského, ktery jej zase ziskal z 6 knihovny na zamku v Ceském Krumlové.> { Sendivogiovo pojedndni se okamiité stalo bestselerem a béhem par let se dotkalo nékolika vy- dani a pfekladi. Do roku 1800 bylo publikovano nejméné sedmdesatkrat v riiznych jazycich a bylo rozhodné jednim z nejvlivnéjsich Klasickych dél alchymické literatury 17, a 18. stoleti.® O thi roky pozd8ji Sendivogius vydal svij Dialogus Mercuri, alchymistee et Nature, satiru na alchymické ama- ‘éry, prezentujici jeho vazné uéeni touto literdrni formou. Oba texty pak byly vyti8tény v PariZi roku , 1608 v edici pfipravené Jeanem Beguinem pod spoleénym nézvem Novum lumen chymicum, ktery Napfiklad: Andvea Libavius, Septadis Hermeticce monas septima, continens inuestigationem veri arifcitin Nowo lumine Michaelis Sen- divi, in] Andrea Libavius, Syntagmatis arcanorum chymicorum ...] omus secundus (Frankfurt: Petrs Kopf, 1613), s. 437453, 2de 5.1897 Petes Borllus, Bibliotheca chimica seu catalogus librorum philosophicorum hermeticorum, 2. vy (Heidelberg: Samuel Broun, 1656), s.63. 2 E-mail ze 17, 9, 2013; chil bych vy své v8Ené podkovini doc. Petru Voitovi 5 Struénow informacio tom Ize naléct v: Pete Voit, Encyklopedie knihy: Stari knitsk a pFibuané obory mezipolovinou 1S. a poddikem 19, stole, 2 sv. (raha: Libri 2006), s, 803-804. Petra Vetetovd, Sumani tskdrna (1585-1628), Documenta Pragensia Monographia, 17 (Praha: Seriptorium, 2002). Rafal T,Prinke, Nolte de me inquirere (Nechtéjte se po mu pti): Michael Sendivogius (15661636), in: Ivo Purs, Viadimie Karpenko (cil), Alchymie « Rdolf I. Hledani tajemstvt prirody ve stfedni Evropé v 16. a 17. stolet. Praha: Artefectum / Ustav d&jin uméni AV CR, 2011s, 317-333, 20e 5.326, Bibliografie sestavend v 60, letech a urété ne kompletn uvédi 54 vydénk: Roman Bugs), Michal Sedchwdj (1566-1636). Zylei pisma (Wroclaw: Ossolineum, 1968); nékterd als dentikoval Zbigniew Srydto, Water which does not wet hands. The alchemy of Michael Sendlvogins (Noda, Kterd nesmadi race. Alchymie Michala Sendivogia.” VarSava: Instut histori védy, Polska akademie vid, 1994), ‘hruba 30 vydni bylo 12 publikovino v 19. a 20, stole, véné éského piekladu, kteryvydal vsamizdatuTrigon ¥roce 1986. 105pak byl pouzivan u vétSiny pozd@jSich vydani, do nich? byl zahrnut i tfeti autenticky Sendivogity spis Tractatus de sulphure, poprvé vydany roku 1616. Sendivogiova alchymicka pojednani byla tolik populami proto, ¥e predkladala novou teorii hmoty, jez origindlnim zpisobem sluéovala stiedovéké a paracelsovské uéeni. Ta, spolu s pribéhy o transmu- tacich, provedenych polskym alchymistou, které kolovaly Evropou, udinila Sendivogia jednou 2 nej- vétSich autorit, a proto byl také éasto citovn pozdéjsimi autory, kte¥i tak dodavali dillezitosti svym vlastnim diliim. Nejpadnéjsim prikladem toho je kniha vydand roku 1624 v Erfurtu, redigovand a &s- ten& i sepsand Andreasem Ortheliem a nazvané Michaelis Sendivogii Poloni Lumen Chymicum Novum, XII, Tractatibus divisum & totidem antiquis figuris in Germania nuper repertis, notisque cla- rissimis illuminatum, renovatum, illustratum (Nové svétlo chymické od Poléka Michaela Sendivogia, rozdélené do XII pojednéni a iluminované, renovované a ilustrované stejnym pottem starych obrazki, nedavno objevenych v Némecku, a s nejndzornéjsimi komentafi). Tento nazev je veli protoze kniha neobsahuje samotny text Novum lumen chymicum a byla navzdory svému latinskému ndzvu napsdna pevazné némecky. Dokonce i ti nejvyznamnéjsi a nejmoderngjai bibliografové alchymie, stejné jako mnozi predni od- bornici na alchymii se domnivaji, Ze se jedna o soubor Sendivogiovych pojedndni a uvadeji ji pod jeho jménem.” V roce 1682 byla znovu vydana ve stejné podobé (pouze bez. vénovani a epigramu napsi- ného jeho piitelem), avsak s pozménénym nazvem: Sendivogi[i] Novum lumen chymicum novo lumine auctum. Sive Zwolff geheime Chymische Taffeln und Beischriffien itber die XII. Tractate Sendivogili] (Sendivogiovo Nové svétlo chymické rozSifené o nové svétlo, Neboli dvandct tajnych chymickych tabuli a poznamky k XII Sendivogiovym pojednanim). Kniha se sklida z pfedmluvy, na jeji? prvni strance je Ortheliovo vysvétleni, Ze objevil tento text a ilustrace a rozhodl se je vydat se svymi komen- afi vyiiatymi ze Sendivogiova pojednani, protoze se domniva, Ze dilo pojednava o stejnych dvandeti tématech a mize vrhnout nové svétlo na pojednani polského alchymisty. Zbytek pfedmluvy je tvodai pivodniho textu, ktery nese latinsky nazev Discursus de materiam primam metallorum. Item de partibus essentialibus Lapidis Philosophici (Rozprava 0 prvotni latce kovil, Jakoz i o zékladnich &4stech Kamene Mudreii), nasledovana dlouhymi latinskymi citity ze Sendivogiova Enigma philoso- phicum (Filosofické hadanka) a pojednénimi 3, 4, 6 a 8 z jeho De lapide philosophorum. Pak nasleduje Additio (Dodatek)*, zjevn& od samotného Orthelia — Sest strének v némdiné a dal8ich Sest Latinsky, s nékresem znézoriujicim osnovu nasledujiciho dila. Hlavni Sést textu se sklida z dvandcti kapitol, v kaZdé je kratky text ilustrovany tajupinym die- vorytem, Ortheliovym komentifem s citéty ze Sendivogia a dal8ich alchymickych autorit, a pak WAdditio® s dalSimi vysvétlivkami. Dale nésleduje, se zvldStni titulni stranou a paginaci, 75strankovy Epilogus & recapitulatio in Michaelis Sendivogi{i] Poloni Novum lumen chymicum (Epilog a reka- pitulace Nového svétla chymického od Polaka Sendivogia), k némuZ Orthelius pfidal své vydéni tHindcti krat¥ich alchymickych texti od riznych starych autor, nékterych v Jatiné, nékterych v ném- ing, véetné textu Rythmi de opere universali (RYmy © univerzélnim dile), ktery nedavno studoval TT Napfiklad: John Ferguson, Bibliotheca chemica: A catalogue of the alchemical, chemical and pharmaceutical books in the collection Of the late James Young of Kelly ard Durrs, Esq, LLD. PRS, ER.SE. (Glasgow: James MacLehose and Sors, 1906), sv. 2.157 £1366: Volker Bitz Bruning Bbligeraphiederalchemisischn Literatur Se. 1: Die alchemistichen Druckwerke von der Erfindang der Buchirucherbunss bis um Jahr 1690 (Mnichov: K.G. Saut, 2004), s. 254, 8. 1413: druhe vydn: s.471, &. 2526; William R, Newman Gehennical fie. The lives of George Starkey. An American alchemist in the Scientific Revolution, 2, vyd, (Chicago: University of Chicago Press, 2003), 5. 89, 106Joachim Telle.* Cela kniha i s timto pfidanym materiale byla pielo%ena do latiny a zahmnuta do po- sledniho svazku Theatrum chemicum (1661, s. 397-522) a tato verze, avSak jen pfedmluva a hlavni text s Ortheliovym Epilogem, byla pfetisténa ve druhém svazku Bibliotheca chemica curiosa (1702, s. 516-530). Andrease Orthelia (Ortelia, Ortela), vydavatele a autora komentéfi,, identifikoval Joachim Telle jako ,,fardfe" (Pfarrer), bez uvedeni dal8ich podrobnosti.? V katalogu VD17 je ztotoZnén s teologem ‘Andreasem Orteliem (1600-1657), farafem v Crossen (1625) a jhnem v Mittweida (1629), autorem dvou politickych spisi publikovanych v roce 1640 a 1644.!° To se VSak 2da byt nejisté, protoze zde neni Z4dny naznak toho, Ze by vydavatel alchymické knihy byl duchovni. Vystupuje pod svym vlastnim jménem, a tak bychom ogekavali, Ze k nému piipoji i v8echny své pfipadné tituly. Rovné? blahopiejny epigram od jeho piitele Heinricha Essingera by urcité obsahoval n&jakou narazku na jeho teologicka studia, pokud by byl touto osobou; on vSak Orthelia nazyva pouze .,odbornikem v uméni spagyrického a hermetického Iékaistvi*, a sém svaj epigram podepsal jako ,.Rhenoberck[ensis] Philoch{emicus]* (milovnik chemic z Rheinbergu). O Essingerovi jsem dokazal zjistit pouze to, Ze v roce 1606 studoval v Erfurtu a 0 deset let poz~ d&ji, v roce 1616, tam ziskal titul ,,bakkalareus*.!' Mnohem vice je zndmo o Johannu Oswaldovi .Montisbeligardensis* (z Mémpelgardu, dnes Montbéliard), kterému Orthelius vénoval svou knihu a ktercho nazyva ,svym nejvétsim a divérnym pritelem*, Jeho plné jméno bylo Dr. Johann Oswald von Rieth (cca 1590 - cea 1670) a narodil se pravdépodobné v Riquewirh v Alsasku. Mezi roky 1611 a 1616 studoval lékaistvi v Mémpelgardu (sougdst University v Tubingen) a pak v roce 1624 ve Strassburgu, zatimco kolem roku 1633 se zapsal na prévnickou fakultu v Tubingen. Ve stejné dob& byl lékafem ve sluzbach vévody Wiirttemberského (Medicus Aulicus Wiirtembergicus-Stuigardianus). Priblizné v roce 1649 se pfestéhoval do Innsbrucku, kde se stal osobnim Iékafem dvou syni arcivé- vody Leopolda IV. Rakouského a dopisoval si se salcburskym_arcibiskupem 0 alchymii a dolovani.!* Dr. Oswald musel byt velice vaZeny, protoze mu bylo vénovano piinejmensim pét dalsich knih, &tyfi o mediciné a jedna o alchymii, Liber aureus (1630), jejimz autorem byl Benedictus Liberius. A co je jeSté dilezitéjsi - mél blizké kontakty s Adamem Haslmayrem, autorem pryni Rosekrucidnské odpo- védi, vyti8tné spolu s prvnim vydanim Fama Fraternitatis (1614), a s Karlem Widemannem, dalSim | vyznamnym ranym rosekrucidnskym aktivistou, dfive sekretatem Edwarda Kelleyho v Cechach. Roz~ hodné toho védél hodné o ,.rosekrucidnském furore“, protoZe roku 1621 Widemann sdélil Haslmayro- vi, 2c Johann Oswaldus de Monte Beligardo* odhalil, e nékolik pseudonymé anti-rosekrucidinskych ¥ Joachim Telle, Vom Tinkturwerk: Ein alchemisches Reimpaargedicht des 16. Jahrhunderts und seine Bearbeitungen von Andreas Ortel (1624) und J.R. V. (1705), {in:} Jochen Biir, Marcus Maller (ed.), Geschichte der Sprache ~ Sprache der Geschichte: Probleme und Perspektiven der historischen Sprachwissenschaft des Deutschen. Oskar Reichmann zum 75. Geburtstag. (Lingua Historica Germanica, 3) (Berlin: Akademie-Verlag, 2012), s. 459-396; rovné? pfetisténo v: —, Alchemie und Poesie: Deutsche Alchemikendichtungen des 15. bis 17. Jahrhunderts. Untersuchungen und Texte (Berlin: De Gruyter, 2013), s. 761-800. » Joachim Telle, Vom Stein der Weisen”. Eine alchemoparacelsistische Lehrdichtung des 16. Jahrhunderts, {in:] Joachim Telte (ed.), ‘Analecta Paracelsica, Studien zum Nachleben Theophrast vor Hohenheims im deutschen Kulturgebiet der frhen Newzeit Stuttgart: Franz Steiner Verlag, 1994), , 167-212, 2de s, 184 © Bibliogratie knih vytistenych v némecky mluviefch zemich v letech 1601-1700, http:/iwww.val7.de.. Hermann Weissenborn (ed,), Acten der Exfurter Universitaet I, Theil. (Halle: Otto Hendel, 1884), s. 03; Nikolaus Syrig, Anagramma- tismi, gratulationis loco de laurea phitosophica prima [...] Heinrico Essingero RhenoBerk[ensis] (Exturt: Jakob Sachse, 1616). R. Wemer Soukup, Chemie in Osterreich. [Se 1:] Von den Anfangen bis zum Ende des 18. Jahrhunderts. Geschichte der frithen chemischen Technologie und Alchemie des ostalpinen Raumes unter Berticsichtigung von Enrwicklungen in angrenzenden Regionen, Beitrage zur Wissenschaflsgeschichte und Wissenschafisforschung, 7 (Videi — Kolin ~ Weimar: BOhlau Verlag, 2007), 8.417421. 107autorit pouZival lékar Isaac Habrecht II (1589-1633).'> PribliZné ve stejné dobé, v roce 1622, Habrecht zaval pracovat na vydani patého svazku Theatrum chemicum s texty, které shromazdil Benedictus Fi- gulus a pfenechal je Lazaru Zetznerovi.'* Andreas Orthelius zjevné rovnéz patil ke stejnému krouzku rosekruciénskych alchymi telii starych alchymickych text. V dochovaném rukopisu Index secretorum sequentium, sepsaném v roce 1636, je jeho pozndmka, v niZ uvadi, Ze roku 1610 Adam Haslmayr pielozil do néméiny knihu nazvanou Lux lucens in tenebris (Svétlo svitici v temnotach), kterou vlastnil arcivévoda Ma- ximilian Rakousky a o které se piedpokladalo, Ze je ,,desétou a kligovou knihou“ Paracelsovych Archidoxis.'> Ta poznamka byla podepsana ,Andreas Orthelius Rudolffstadius*, coZ ném umozZiuje ztotoznit jej s medicine chymice candidatus stejného jména, rovnéZ pochazejiciho z Rudolstadtu v Thiringen,'® ktery dive slouzil u hrabéte Wolfganga II. von Hohenlohe (1546-1610).!7 Nejra- néj8i informace, kterou o n&m mame, je dochovany koncept smlouvy, kterou podepsal nékdy pied rokem 1584 s Wolfgangem II., Ze bude zaméstndn jako jeho lékai, ale se specidlni povinnosti pra- covat v chemické laboratofi a pripravovat spagyrické léky. Protoze Orthelius urtit& nemél Iékafské vzdelani, titul ,,lékai", pouzity v této smlouvé, byla pouze zdvofilost ze strany vévody. V pozdéj- Sich dokumentech je jiz nazyvan ,,laborantem* Gi ,chemikem*, ale neni jisté, jak dlouho pracoval v dvorni laboratoti na zimku Weikersheim. Jeho jméno se na dvacet let ztraci z dokumentit a ob- jevuje se znovu az v prosinci 1607, kdy byl pokitén jeho syn Wolfgang a hrabé byl jeho kmotrem (dité po étyfech tydnech zemielo). Vzhledem k tomu, Ze Jost Weyer opravdu podrobné prostudo- val vSechny archivy Wolfganga II. a nenaSel o ném Zadny dal8i zaznam, je nepravdépodobné, Ze by u néj byl Orthelius zaméstnén po celé to obdobi. Pokud je datace pivodni pracovni smlouvy podle Weyera sprivna, pak se Andreas Orthelius musel narodit pred rokem 1560, takZe kdyz byla roku 1624 vydana jeho kniha, bylo mu kolem 64 let, coz neni vylougeno, ale pofad je to na tu dobu vy- soky vék, obzvld8té pii jeho aktivité. Z popisu Carlose Gillyho neni jasné, zda rukopis z roku 1636, obsahujici poznamku od Orthelia, byl napsin jim, anebo pouze obsahuje kopii jeho svédectvi o Hasl- mayrovi. V prvnim piipadé by mu tehdy bylo jiZ kolem 76 let, leda Ze by smlouva s Wolfgangem IL byla ve skuteénosti z mnohem pozd&jsi doby — ale pro zpochybnéni Weyerovy datace nemame Z4dny divod. Nize publikovany pieklad obsahuje pouze jadro textu pojedndni, objeveného Ortheliem a jeho komentéi, pokousejici se mnohem jednodu’simi pojmy vysvétlit mySlenky a procesy popsané Sendi- sbéra- Carlos Gilly, Adam Haslmayr. Der erste Varkiinder der Manifeste der Rosenkreuzer, Pimander. Texty a studie publikované v Bibliotheca Philosophica Hermetica, 5 (Amsterdam: In de Pelikaan, 1994), s. 181-182. ' —, On the genesis of L Zetzner’s Theatrum Chemicu in Strasbourg, [in:] Carlos Gilly, Cis van Heertum (ed.), Magia, alchimia, scienza dal '400 al "700. L'influsso di Ermete Trismegisto/ Magic, alchemy and science 1Sth18th centuries. The influence of Hermes Trismegistus (Florencie: Centro Di, 2003), sv. 1, 451-468, Gilly, Adam Haslmayr. Der erste Varkiinder der Manifeste der Rosenkreucer, 94-96, Psani s ,£* by mohlo naznagovat Rudolfov (Rudolistadt) v Cechéch, ale pravdépodobn’ se jednd jen o chyba, protode ve smlowé ss Wolfgangem II. stojijasné: , Wir Wolffgang, Graff von Hohenlobe [...] Andream Orthelium von Rudolstadt and der Saal in Thuringen, Medicine Chymicw Candidatum, zu unserem Diener un Medico [...] angenommen haben"; citovino v: Jost Weyer, Graf Wolfeang II. von Hohentohe und die Alchemie. Alchemistische Studien in Schlo Weikershein 1587-1610, Forschungen aus Wurttembergisch Franken, 39 (Sigmaringen: Jan Thorbecke Verlag, 1992), 6. 383-384. "" _ Graf Wolfgang Il. von Hohentohe (1546-1610) und de Alchemie. Ein Arbeitsbericht, in:} Christoph Meinel(ed.), Die Alchemie in der europaischen Kultur. und Wissenschafigeschichte (Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 1986), s. 99-106, zde s. 104; Weyer, Graf Wolfgang I von Hohentohe und die Alchemie, Alchemistische Studien in Schlofi Weikersheim 1587-1610, s. 197, 341, 383-385 a 395; Jost Weyer, Die ‘chemisch-alchemischen Experimente Graf Wolfgangs Il. von Hohenlohe, .Wurttembergisch Franken, Jahebuch des Historischen Vereins {ur Wurttembergisch Franken" 87 (2003): s, 11-41, 2de s. 21 240. 108vogiem v Novum lumen chymicum. A skutetné, Lenglet Dufresnoy'® jej pozdéji chvalil za jeho prosty apfirozeny jazyk, avSak anonymni autor dila Karen Happuch (pravdépodobné Johann Anton Séldner) byl jiného nézoru a tvrdil, Ze ,Orthelius je hloupy Zvanil, neschopny a nechapajici*.!? Moderni bada- tele také text nijak zvl48t neptitahoval. Nékolik citaci najdeme v dile Carla Gustava Junga, ktery byl fascinovan zvlé8té Ortheliovou mystickou theologii lapisu,?° a je zde zvlaStni list Thomase Willarda, vénovany vyhradné tomuto textu, pfesnéji feeno dvanacti dievorytim, které ho ilustruji.7! Rika se ade, Ze ,kresby jsou prosté, ba strohé a umélecky nepiili8 zajimavé“, a Ize je rozdélit do tii skupin po étyfech, které zobrazuji vyrobu niz8i Easti Kamene mudrei, jeho vyS8i Gasti a nakonee projekci amultiplikaci. Willard rovné? text zatazuje do rosekruciénské tradice a spojuje jej s vlivem Johannesa Grassea. Jeho nejvét8i piinos spatiuje v tom, Ze ukazuje ,obé strany alchymické mince", fyzickou laboratorni praci a poZadavek piijeti BoZi milosti diky ,,kontemplaci o boZich tajemstvich*. } Struktura textu ~ krétka tajemné pasdz s obrazkem, ktery ji ilustruje, nasledovand delSim komenta- fem — yzdalené piipomind tradici symbolickych knih, jejich? nejdokonalejSim piikladem v alchymické literatufe je Atalanta Fugiens Michaela Maiera (1617). Nicméné neumélost ilustraci napovida, Ze nebyly uréeny bohatym Ctendtim, ale spise prostym lidem, mnohdy negramotnym, kterym mohly ob- razky slouzit jako pomiicka pro zapamatovani textu. Ale i kdy2 se nejedné o Zadné ,,velka dila, je | y jejich jednoduchosti n&co podnécujiciho, co pfipomind mnohem pozdéj§i Mutus liber (1677), zvI68té kdyz v obou je zdiraziovan vyznam rosy. Piivodni text nepouviv Sendivogiovu terminologii a popi- suje Velké Dilo alchymie velice struén’, zpisobem typickym pro krdtké pojedndni ze 16. stoleti & dfivgj8i. Délka celého procesu, vedouciho k pfipravé semene zlata a jeho vyseti do patfiéné upravené | zemé, je v souttu pies tHindct mésic, coz mize byt jednim z divoda, prot text nebyl u pozdéjsich alchymisti pili oblibeny. Komentéfe éi ,ptidavky* Andrease Orthelia piedstavuji interpretaci pavodniho textu a jeho ilu- straci v duchu uéeni Michaela Sendivogia, obzvldsté jeho teorie vzdusného ledku.?? Tato metoda v¥roby ledku (sanytru), ktery Orthelius povazuje za materia prima, je popsana v ,,podstatném a nej- jasnjsim vysvétleni* k paté kapitole: na zatatku je Bolus Armenus Rubeus neboli Adamicka zemé, kterd je vrstvena s ovéim hnojem a ponechédna hniti od zéii do biezna. Nakonec se objevi krystalky soli, které je tfeba sesbirat a uchovat pro dal&i zpracovani.2> Ukazuje to zajimavym zpisobem, jak byly alchymick¢ spisy neustile znovu interpretovany, nebot se véiilo, Ze popisuji stejné teorie a stejné procesy, zndmé starym adeptiim a piedavané napiié staletimi. V pfipad® Andrease Orthelia byla jeho interpretace Sendivogia kliéem k vysvétleni starého alchymického textu, ktery nalezl. V¥sledek je rozhodné zajimavy a v mnoha smérech jedinetny, avéak ukazuje také, jak velky vliv mél polsky alchy- mista z rudolfinské Prahy v kruzich ,,tosekrucianskych* alchymistd potatkem sedmnéctého stoleti. Nicolas Lenglet Du Fresnoy, Histoire de la philosophie hermetique, sv. 1 (Pati: Gosse, 1742), s. 386 0478. " Johann Anton Sdidner(?), Karen Happuch, Posaunen Eliae des Kiinslers, oder Teutsches Fegefewer der Scheide-Kunst (Hamburg, 1702), 5123 % Cari Gustav Jung, Psychology and alchemy, pfelotil R.F. C. Hull, 2. vyd, The Collected Works of C.G. Jung, 12 / Bollingen Series, 20, (Princeton, NJ: Princeton University Press, 1980), s. 428-430; krdtké citace jsou také v jeho Alchemical studies a Mysterium conjunctionis. 2 Willard Thomas, The twelve figures of Ortelius. .The Hermetic Journal: 42 (1988): s. M424 ® Pro vivo) a rizn€ aspekty to teorie viz obzvliste: Henry Guerlac, The poets" nitre, .Jsis” 45 (1954), s. 243-255; Allen G. Debus, The Paracelsian arial nire, u Isis" 55 (1964). s.43-61: Zbigniew Szydlo, The alchemy of Mickael Sendivogius: His central nitre theory, Ambix" 40 (1993), s. 129-146; Zbigniew Szydto, The influence ofthe central nitre theory of Michael Sendivogius on the chemical Philosophy ofthe seventeenth century Ambix" 43 (1996), 80-98; Paulo Alves Porto, Michael Sendivogius on nitre and the preparation ‘of the Philosophers’ Stone, wAmbix" 48 2001), s. 1-16. > Tento proces je analyzovin s odkazy na Sendivogia a Nuysementa in: Newman, Gekennical ire, 89 a 212. 109Orthelius 2 latinského originélu pfelovila Ivona Matousov’ Zemé nadand trojt solt 110 KOMENTAR K SENDIVOGIOVU SPISU NOVUM LUMEN CHYMICUM! KAMENE Castiesencidini { Materie, jez stove ZEME, je? skyta FILOSOFIC- dvé Merkur dvojity neb | dolni materii Kame- KEHO zdvojeny, viz kap. 7., | ne, 0 této viz kap. 1, ze 2,344, Forma, je? jest Sira filosofii neb semeno alatotvorné ze Ziveho alata extrahované, vizkap. 8.9, 10 NEBE, jeZ posky- tuje horni materii Kamene, viz kap. 5 a6. suchou, je ruce ne- omoduje, viz kap. 11, 12, Dyé cesty neb zpisoby pfipra- vy, ato vodou vihkou, prsty smave- Jict. viz dodatky ke kap. 7, 10, 11a 12. Nasleduje podrobné vysvétleni vySe uvedenych zakladti rozvrdené do zvlaStnich kapitol. Kapitola I. O subjektu zemé, jakoZto dolni &asti materie filosofického Kamene Text: Je-li zemé pfi rozeni kovii matkou, jako? je nebe otcem, vyplyvaz toho, Ze musime vait ast materie ze zemé. Protoze se vSak druhy zemé tu i onde rizni, je tfeba, aby se vybralo spravné sloZeni zemské ésti materie a aby se pro nase dilo vyvolila jedna zemé pied ostatnimi Prirozené cerveny jil, kvili barvé nékterymi nazy/van zemé Adamova neb Hispinsk4, byl v2dy poklidan za lepSi ne? ostatni jy, totiZ Gerny, bily a Zluty. A ackoliv se tento jil nachézi vSude mong, piece jen je na tom Gi onom misté vznesendjsi a krasnéjsi, lepii Gi horsi, vice &i méné univerzdlni, Filosofové poklédali za vaneSengj8i a nejlep§i ten, ktery se vykopava smérem k Orienty neb slunce vychodu a nachézi se v blizkosti naleziSt kovové rudy, protoZe obsahuyje troji si hz jedna je plynnd a podoba se soli armoniacké, druhd je nitrické a skupenstyi prostfedniho, 4 se soli alkalickou. Tyto tH soli filosofové po slougeni nazvali svym télem, rovné-zemskou vodou vihkou. Ctihodny Sendivogius napsal svou knihu vyhradné pro ty, kteijiz byli zbéhli v zakladech této chvailyhodné nauky. Sim to pfizndva ve svém epilogu, kdyz pravi: Vse jsem Fekl oteviend ¥ Novum Lumen Chymicum, spis znimy rovn82 pod nizvem De Lapide Philosophico Tractatus duodeci, {esky publikovsin pod naizvem Dvandct traktatd o kamenu flosofl v prekladu D.Z. Bora vSestém svazky KniZnice Logosu (Michal Sendivogius a jeho ndslednici. Praha: Trigon, 2004. S. 31-97.)