fialovou, ajedna rana hoji druhou rénu.“ To povédév sacs chovekav rouse lover nendvidelaclé ta rodina a cely svét. Hrajiei revolver Nepodcefiujte svych slov, mluvite-li pied détmi Bylo mi tehdy asi sedm let, piiiel k nam ze sousedni vvaimud, a posadiv se ke stola, vypravoval o nékom ze svjch mamych a mezi feei probodil: ,Kdyz uz prisel k Ruce a daval se k Podmotidliim, potkala ho Smr. ‘At iz uréil & neuréil toto misto mého rodného kraje, tolik jest jisto, 2e pro mne stalo se to pravé na oné Kiizovatce, kde stala Cerna dievénd Ruka, znameni pocestnym, kde se cesta rozitépovala vedvi, vedoue nalevo vzhiru ke Lhotce a napravo k Podmotidlim ‘a ke Zlebim. Pravim ,vedouc", a mél bych #ici “mizic*, neb obé polai traté mcho rodného kraje sou Jakoby od svéta ztraceny. Cesty i pédiny k nim jsou slepé, bee vjchoiska, jak nesmieny 2a, jako 2altoho, jjent jest synem onoho kraje. Za ivnych ash byly Zleby jisté sidlem poustevnika, neb jest nezbytno phi do tech mist, aby se vedslo,2ejsou, takhluboko Yyryly vody Potopy tuto dlabinu, jejz strane, poseté balvany, podobajise kridlim mytického ptaka, ktesy se spoustel z vysosti a v onom rozpéti néhle 2ka- menél. : Zde na téch vibodich za tiché hudby rosnych kriipéji, zavédenjch jako rajské zvonky na stvolech, mijovgch trav, oteviraval jsem svdj chiéh, do néhoz 4B matka mé byl ukryla hrudku masla, Pode mnou rozkoéné chrupalo stado krav. Mnohdy po celé dni nepieslo tu dlovitka, Ieda v délee pésinkou od selského smutného lesa belhala se stafenka, sklonéna pod nilsi borového chrasti, podobna dusi kajicné, dochazejici svého pokojného cile. Pravda, izde byla ‘Smrt, avak ~ nevim, zdali mne pochopite ~ piitom- ng jen svou piedhistorickou minulosti, usmifend, Hastnd, détska, proménénd, O Matko, Ze jsem tehdy neumfel! Ostatné cesta sem vedla pokazdé krizo- vatkou Smrti. Kterak jsem mohl zapomenoutna slova Fe€ené onim muzem v nadi svétnici za péitomnosti meého otce, tehdy tak zblednuvisho? Ureité si pam: tuji, Ze pfitom zbledl. Prot zbledl? Tusil snad, co se déje v tu chvili v dusi mé? A prot moje Matka fojedon ganuls, jako by oa roe nepobliel? Fila si bezpochyby, abych to byl pfeslechl, abych byl nevidel oblizeje svého otce a pfedevaim: aby se mne to vibe netykalo ... Ba tolik znam svou nebo2ku Matku, Ze vim: ona byla piesvédéena, ie vibec neumru- ~~ = as ‘aKdy2 uz piel k Ruce a zahybal k Podmodidlimn, potkala ho Smrt.* Matka ma témér nemluvivala, zvlasté ne za pfitomnosti hovoficich muziv, a co by také fekla ona? Jeji mléeni mi pravi:,Jest snad dobie, kdy2:ipted détini se mluvitakto, ale co jé ubohé mam na to fici@ ~ Pravda, co ty miizes na to fici, ty, které umiréa, abys mi dala Zivot? Doufim, Ze mi ho das, jest uz natase, nebot den maj pohrouail se y noc -— ‘Otec byl iplné zaujat vypravécem, vlastné pied- 49mitem jeho edi; neb kdy? byl nai host dopovédél svoji novinu, pravil po néjaké prestavce, a privolav svaj pobled z dalekého uréita, mj otec: ,Tuble jsem etl, Ze jsty élovek zesilel zahledév se do oblak."— Uz tim, Ze se nevyskytuje tak Zasto, Silenstvi jest tajem- néjainezi smi Myslim, Ze nas td, anizby si toho byl védom, vidi v bliznu véitce. My Slované nemame radi tajemstvi tak bezprostfedné krutych. Otec mne proklel jen omylem, ba ani ne omylem, nybrz zobavy, Ze nespravedinost, kterou spachali na Zivoté jeho, bude o to vétiina Zivoté mém, of ja svym posta- ‘venim a logikou lisky a dédiénostjsema blite rozhod uti boje, tedy na téch mistech, kde poslednim vypadem porazenych mie byti uz jen mystik, stfe- dovek, katolik, knéz. Ale jé miluji otce, on pak miluje mne, nebot se nebojf o mne obavou svoji. Tak jest spravedliv, Ze se nebojf 0 mne kvili mné, nybré kvili Pravdé. ‘A jakmile zemrou ti dva, kvali nim’ pfedstira svou obava tak opravdové, budu i tak ospravedinen a vrdtim se k nému bez piekizky. Toliko jedna duse uz dnes se o mne ani takto neboji, i prosiljsem ji, aby omné mitela. Ale neprosil jsem jiz toho divodu, 4 bych se 0 ni bal, nybrz proto, abych ji vyznamenal, a prosba moje byla korunovaci. Tato jedina uvéfila, fe sem byl porvécen na vBite Smrtl Newel: ona ‘tomna mému posvéceni, zastupujic matku Bee at le sake fale nych lidu nasemu. Dobyvim krdlovstvt, Ita podvodem urvané moji velitelce Smrti, a od mého détstvi viechno mi k tomu 50 ‘napomaha; predevaim ona sama, tajné mne poutujie 2 paviiarakii mych posilaujie, O Kralovne, tobe som se zasvatil a tobé se obétuji, nebot mimo tebe neni radosti a slavy| Byly chile, kéy jsem se baval tvé ryat a veliké lésky napriklad tehdy ~ pamatujes — kdyz mi bylo jiti 0 polednach pi i bilymi stebly a do sircho ticha sipajicimi klasy, pamatujes, jak jsem se otima zachytaval toho jedi. ného oblateu, tréiciho v srdei azuru? Ale tehdy prigel tvij Posel a zvéstoval mi tuto tvoji utéchu, He, estou v obili skrytou, v tajemném zachveni celého kraje, znec neviden krats, viak po klasech lesk jeho ocele hraje . iSmrt byla uz ve mné zatlaéena, zakryta, pohibena usiavitaym dsilnym zapominantns ale tents ses odestiel @ pomohl ji, tak jako ten élovek v bajée pomohl Bidéz lahyg. Ona vi, e byti znitena, Ae Gp vazbou, ale pot jeat jt sich cory. rach SPT A tajemstvi jejilasky, af nedim ironie, v tom jest, 26 Promhuvi na nds 2 ‘nejmileitho, Ze’ se nai ajovt ¥ bytosti mejdrazsi, tak jako mné zjevila se v'mé matce, v mistru mém a v mojinejsladstsestte, ktefi uz vesmés jsou na vétnosti. Méli by tedy ti, kteve prave milujeme, méli by miécti? nedotykati se nas? ez} vovati se nam? Ale Smrt jest tak moudra, Ze se nam Zevuje privé v tom, Geho nejvice polfebijeme. Jest Pak Smrt denni a noéni, domaci a polni, asobrost- ni, nérodni a viezemska. Jest to jedna a taz Smrt v rianych podobsch a v rizném stati, podle toho, komu se zjevuje, to jest dle sveho poslintLidem mladym.nejmilejai jest Smrt Jarni, protoze've sve 51nezkusenosti never, Ze by nalezli svou lésku. Kde viude se zastavuji! Jak vzyvaii travu polni a kvetouci Jabloné a tresné! Jak tou2f prameniti z hlfny mizami ‘ies Mae des blashyon Yeh ten jout! Neznaji svého mista, nenasli jest aiteka,anbst antec jest vic nedli Zivot a laska vic ned moudrost. Smrt vas chee milovati, 6 mladi lidé, tle neni mono ocenit ej slénost dotekem, a proto zOstava ve svém letohradé, zatimco vy s rukama = Fazenyma bloudite kolem jejich parki. Kdyby milovala spoleénost, znali byste ji, ona véak jest Hive na svou krésu nesmrtelnow.\A milovala by spoleénost, kdyby mohla néco ztratit, ale ponévadz. nel ul niteho pHidat k jejim pavabti, aby byly libeznéjsimi, nema, Zeho by mobla pohiesova Nynf doufém porozumite mému pifpadu. Cd se améjcte? Myslite, Ze vim néco tajim? Co byste Fell tanci, ktery by byl tak rytmicky jako mij, ale kdyby jej tanéil nékdo pozoruhodnéjsinez ja? O nikoli, nent ‘mi smutno, hledte jen, jake bohatstvi jest ulozeno v domé mém! V téchto mistnostech jest moje piibu- zenstvo do étvrtého pokoleni nazpéti dopfedu. Dole ve sklepentch hodujt moji piatelé. Jest to moje vino. ‘Jak vidite a jesté dale se presvédéite, vabec nemam. nepfatel, Ze vicho jen to mné zde chybf. A nahofe ve vech patrech jsou ztraty ostatni. Krésus by se stydél fede mnou. - PiNa kazdcho Geké jistéslovo. Na mne dekala Smt a jest to moje viastni slovo. Ten anebo onen mohl je potkati, ale nikdo jiny nemize je fici za mne. Nektera bytost zdanlivé tak tise odedla, ale jaka boure svatosti 52. neb Sflenstvi zaburdct nad jejimi alépajemi a nad sii hrobem! /Sjakou vyzyvavosti Zi touhou hleda dlovek Smrti, {4 ustavitné potkava Zivot. Ale jakmile se rozhorll ‘ahleda Zivota, ustavitné potkava Smrt; i ten, kdo ho \achleda sobé - — bloudiv mnoho krajin a mast, koneéné jsem Piiéel domi, vechno své s sebou nesa. Kdybych péstoval vieobecnosti, fekl bych vim vieobecnost, takové véci Ize aplikovati i prcklédati a neni mozno nazvati to cynismem. Véc, kterou vam nyni feknu, Jestrozhodné smeina, a abyste méli poneti, jak velice sméina, tedy vam feknu, Ze asi tak jako ti lidovi herci-ochotnici ve Snu noci svatojanské [4 vim, 2¢ nejste se mnou, védyt sedim v najaté malé svétnitce upiné sim, dole pode mnou bet‘ kizle, které bude 2a chvili zabito, také se tam ozyvaji veselé hlasy déti, a néktery sedlak tam rozpravi usklenice, bezpochyby. © tom, co ho potkalo na trhu, ale ja sedim sim v malé najaté svétniéce, které ma jediné okno, a nedaleko tohoto okna, v té vgi jako ja, keigi na vrbé vrabet, Jako by mne ani nebylo, a ja je piece vice milyji ned ‘oni mne, atkoli jsem sdm a jich jest vice; a kolem plotu tam dale jde selka svateéné oblevena, zahybajic k svemu staveni, a jeji domaci hnédostrakaty pejsek bez jf naproti a vyskakyje jf ke kolenim a ona jej hiladi. Jestlize vam tyto véci piiu, jak by mohla povidka moje dopadnouti Spatné: Od mé rodné chalupy vede osamélé, tzka cesta mezi dvéma zahradami, istic do prostranného, ale velmi nepravidelného navsi, kterému fikaji Stranka, zJaw ze Stranky ulizkou ke své rodné chalupé. Abych ekl pravdu, nemél jsem toho veéera uréitého cile, bylof mi jaksi smutno. Pritel, vletech témét dvakrate tak stary jako ja, asi porozumél, Ze jest mi treba samoty, nebot zahnul do prvntho stavenitka po pravici, nechavaje mne jiti dal. Byl jiz takovy soumrak, kdy rozeznavame dlovéka, jcho oblige}, teprve na dva na tfi kroky. ‘Ono staveni, kam zasel mij piitel, jest fada asi tii nizkych obydli panskych deputdtnikav a k témto bytiim vystupuje se na taras po nékolika kamennych schidkach; ostatné kamenné schidky jsou jen uprosifed, kdezto ke krajnimu z téchto bytiv od cesty schiidky nevedou. Tyto a jiné podrobnosti uvadim oviem jednak pro orgény slavného soudu, jsa vice nei kdo jiny zavazan a povolan k dikazu pravdy (lid obecny jest v téchto vécech nespolehlivym, podlé- haje jak znémo Iehce népovéder legend), jednak kvili svym rodakiim, aby méli prameny spoichlive, tiebas moje prace pro otdinu v pfedstavé mé neni dailezitéjsi nez ona miza, ktera na jae priati x cerst- vého pafezu u silnice, Diouho to nepotrva, jen to mi bylo divno, kdyz jsem o tom premyslel, Ze netoliko peti kofeniiv, nybrz.i kofeny pné pottebuji k Zivot. Revené cesta, kudy jsem se ubiral za onoho vetera, Jest tak dzka, Ze byvalo nezbytno, kdy%.tudy jela fra obili, vratiti se nazpét a dckati nékde na volnéjsim misté, a% povor. projede. (Jak uslysite, vratil jsem se ez.) Po obou stranach tahl se lafovy plot obou zahrad, z nichz ona po levici, péstovana jako louka, Klesala’k potoku pieklenutemu olsemi, ba i smrk se 54 mezi nimi kabonil, kdeZto druhd, po pravici, jako by ohrozovala sesutim, méla v boku zarazeny kameny, Ktergch jest u nds hojné. Nad touto zabradou, © dirokoi mezu vyse, rozklada se jind, velika, ale 2 tohoto tvozu bylo v ni videti jen taktak nejkrajngjat stromy; kdysi patiila nasi rodiné, jenze nikoli nadloubo, sotva jsme ji usporddali a dockali se néko- likrat ovoce. Jest to 42 zabrada, kde jsem ve svém détstvi plakal louée se s ni navidy, a byl to mij prvnt pl pro viel mavé, a tedy bene védkdy. A ria se de 0 této zahradé a o tomto plaéi, abyste pocho- pili, feknu-li vam, 2¢ tm chvili, o ktere pravé mluvim, tu chvili, kdy jsem Sel onim dvozem, loudil se se mou cely mij rodny kraj a viecky jeho véci. A tak jako aoveku umirajfcimu zjevujt se vaechny podrobnosti eho Zivota od nejitlejstho mladi, takZe se na nas diva duchem nepfitomen, a kdy?. uz byl umfel, jako by jeho tvar tim soustfedéngji a klidnéji rozjimala dale (© viech véecch a piihodach, podobnéyukazal se mi rodny mij kraj na tto posledni ces me, a jako bych byl vlastnt jeho dui, zjevovaly se mina ném déje, Kterych ptedtim bud vtbec jsem nevédel, anebo jen nesouvisle, tedy vlasiné nijak.)Nevim, bude-li mi porozuméno, Feknu-li, Ze jsem je uvidél v systemu, anevim, zdali vam 'pkedstavy jeité vice nezne- snadnim, pravim-li, Ze jsem je] uvidel biologicky. Vsechna jeho mista jako by byla v stdci mém a ja chapal polohu jeho Toli a strani, cesty jeho potokt a debi, vyznam toho osamélého javorn na obzora severnim, nazvy viech trati, jeho jalovee, veverky, ray, zahnedu, sida, jahody, = bylo mi zcelajasnd, 55proé ta a ta véc jest pravé na tom a na tom misté, anejen ta véc, nybré i taa ta udélost, ta a ta cesta, to ato slovo: tak jako by nebylo mozno naroditi se a Ziti ¥ tomto kraji a nebjti navéky odlougen od jiné feodoby, of jin fti a od jinho tivotaj pontvade léska jest jedinym smyslem Zivota, chapejte tizas Alovéka, kiery by nikoli v tomto kraji, nybrz dalcko v ciaim nérodé potkal bytost, ktera by se mu zcela 1odobala! Jeho slovo bylo by jejim slovem, tak jako y je tkalizéroveat Nebot porinéte, Fekne-lise taata krajina, pravi s¢ tim to a to slovo! Kdybych se nebél, Ze odvritim vaSi pozornost od viastatho piedmétu této povidky, zekl bych vam, jakou silow byl jser dys! puzea ‘do jitdho krajey jet jsem byl spattl ¥ jistém obligeji. Neni zakona, jenz by mne byl ptimél, abych pfed svou smrti nestravil v tom kraji aspoii hodinu! A neni mocnosti na nebi a na zemi, ktera by mné ze stdce vyrvala krajiny té obraz! Kolik uz démonii se 0 to pokouselo, mohou viak zbofiti dam, ale nepohnou slovem! _Jsem piesvédéen a vim, Ze kazdé dusi jest uréena jista krajina, bez které nemohla by Ziti, tak jako, jsouc Jednou stvorena, nemize se ziici svého téla, tiebas je ‘po smrti nacas odkladé, a vSechno, co se déje v lésce ‘mezi milujicimi, sougasné a snad mnohem dokonaleji déje se v piislusnych jim krajinach, které jsou jakoby jejich véenym lénem, protoze liska, Ktera by se ‘nemobla opirati o néco hmotného na této zemi, o véci totiz viditelné, které se ménf a rostou, neméla by price a ponendhlu ztratila by i pamét svou. Za starych Casi mélokdy se prihazivalo, Ze by se knizata 56 navitévovala, ale valky, které se tehdy odebravaly mezi nérody a mésty, vedou se nyni méné viditelné, ale mnohem nelitostngji. V mém kraji rodaém neni ani révy, ani chmele, ale mij lid je zdravy, kazdé kvitko moje krésné a pochody mé jsou bezpetny. Nikdy nevykotistim vd&énosti, a mij rodny kraj také nem slitovani. Pravil sem, Ze mi bylo zcela jasno, prot taa ta vi mého rodného kraje jest pravé na tom ana tom misté @ nejen ta véc, nybr2 i ta a ta udélost. Ten veter, | ‘o kterém mluvim, ten veéer, kdy jsem 3el onim tivo: zem mezi zahradami, viechna mista mého roducho Jrajebylavsrdcimém,ajéchapalslovaoiilenstviaosmr- tia podobu svého otce, mléeni své nebotky matky, jind slova, jiné podoby, jin jeste mléenf, a viechna tato slova'a viechny fyto podoby a viechna mizeni ag weeny dij, které se odehraly v tomto haji od = fc ‘mého datstvi, kupily se v pfisné obrazce, snad abych jim rozumél, a presné odpovidaly této krajing, a jako mné byl ukézén smysl déjin, ktery byl soubézny se smyslem krajiny, ‘vidal jsem, Ze Clovek, i nevimjak neifastny, nen‘ tak osamocen, jak by se zddlo, nfbri tak, jak souvisi pole s polem, krajina s krajinou, Ze souvisi élavék tlovékem, mrtvy s Zivm, Ziv snena- tozenym, a Ze tuto souvislost Ize

You might also like

• Jakub Deml Mé Svědectví o Otokaru Březinovi PDF

  

  Document542 pages

  Jakub Deml Mé Svědectví o Otokaru Březinovi PDF

  ildzi

  No ratings yet
• Benn, Gottfried - Bibliografie

  

  Document10 pages

  Benn, Gottfried - Bibliografie

  ildzi

  No ratings yet
• Rochelle, Drieu La - Gilles

  

  Document5 pages

  Rochelle, Drieu La - Gilles

  ildzi

  No ratings yet
• • Magazines
  • Podcasts
  • Sheet music
• K Diskursům Estetického A Kulturního Odporu

  

  Document23 pages

  K Diskursům Estetického A Kulturního Odporu

  ildzi

  No ratings yet
• Dobreš, J. - Carl Schmitt

  

  Document24 pages

  Dobreš, J. - Carl Schmitt

  ildzi

  No ratings yet