Professional Documents
Culture Documents
Veronika Burgerová - Láska Psaná Krví (ID 1095 - EBookEater - CZ)
Veronika Burgerová - Láska Psaná Krví (ID 1095 - EBookEater - CZ)
Veronika Burgerová
Prolog
Po krajině se rozlehl křik. Lidé utíkali z vesnice, snažili se utéct od vší té hrůzy, ovšem předem mohli vědět, že jejich šance
na přežití jsou mizivé. Tahle noc se neměla nikdy stát. Tu noc se zrodilo něco, co mělo zůstat navěky tam, odkud přišlo.
V samotném lůnu temnot.
Zatímco celá vesnice si snažila zachránit život, ona byla jiná. Nebyla s to se hnout. Musela na něj upírat pohled. Srdce jí
bušilo jako splašené a nemohla se nadechnout. Přes vědění, že on je ten špatný, v něm viděla něco jiného. Byl to ten
nekrásnější muž, jakého kdy spatřila. Oblečen jen do černých kalhot, úplně bosý. Jinak už na sobě neměl nic. Kdykoli
pohlédla na jeho hruď, nechala se zaujmout tím nádherně vypracovaným tělem. Jeho obličej měl drsné rysy, které přesto
působily tolik něžně... Přes čelo mu padaly světlé vlasy, na něž upadaly drtivé kapky deště. A ty oči... Temně modré,
nekonečně hluboké a s vražedným, ovšem vznešeným, pohledem, upírajícím do neznáma.
A pak ji to zdrtilo. Jeho rty. Z úst mu odkapávala tmavě rudá krev. Ať byla číkoli, rozhodně nebyla jeho. Pohled na něj jí ale
zaklínil někdo jiný. Z hrdla se jí ozval přidušený výkřik, když se otočil. Nelišil se od svého společníka vůbec ničím. Snad
jen na barvu kalhot, které měl kaštanově hnědé. A úplně ty samé oči, proklané temně modrou, se nyní upřely přímo na ni.
Rychle sklonila oči k zemi.
Nyní již byla celá vesnice vyhlazena. Kolem ní se povalovali mrtví lidé. Jeden z mužů si k sobě přitáhl kovářova syna.
Ostré zuby mu projely dětským hrdlem a po chvíli chlapec padnul mrtev zemi, z krku mu vytékala krev. Všechny domy
shořely v černém ohni, který se rozhořel když oni povstali na Zem. Zbyl jen jeden. Staré velké sídlo, které patřilo právě její
rodině.
A už na ni hleděly oba páry těch nádherných očí... Pomalu k ní vykročili; ona neschopna jediného pohybu. Teď umřu,
pomyslela si. Prosím, můj Pane na nebesích, odpusť mi všechny mé hříchy... Zavřela oči a očekávala konec.
"Jak se jmenuješ?“ ozval se však jeden z chlapců a jemně ji uchytil za bradu.
"Ma- Maria," zamumlala, zatímco jí z očí stékaly slzy.
"Chceš žít, Mario?" zeptal se jí s úšklebkem na tváři. Maria se nadechla. Pomalu přikývla a vzlykavě vydechla.
"Pak musíš žít věčně..." zašeptal ji do ucha a přitiskl své rty k těm jejím. V tu chvíli ucítila ten nejděsivější pocit na světě.
Ucítila, jak do ní vdechl čirou temnotu. Úplně ztratila pojem o čase, ztratila pojem o všem. Náhle se od ní odpojil. Otevřela
oči, jenž se temně zableskly.
"Jak se cítíš?" zeptal se medovým hlasem. Pohlédla na všechnu tu krev a tiše zašeptala:
"Mám hlad."
2.
Hned jak vstoupila do kuchyně, přivítala jí příjemná vůně bylinkového čaje. U stolu seděla stará šedovlasá žena, která jej
pomalu míchala lžičkou. Kayla se na ni usmála.
"Dobré ráno, babi!" zvolala nadšeně a vlepila babičce pusu na tvář.
"Dáš si čaj?" zeptala se jí žena a podala jí hrníček s vroucím nápojem. Kayla vděčně přikývla a usrkla si čaje. "Cože jsi
vzhůru tak brzy, děvče?"
"Dneska přece jedeme na ty hory. Pamatuješ? Dneska je dvacátého…" vysvětlila jí Kayla a pobaveným úsměvem na tváři.
"Och ano… Dávej na sebe pozor, Kaylinko. Ach jo. Ty jsi vyrostla. Pamatuji se, jak jsem tě hlídala jakou malou holčičku. A
teď už odjíždíš sama na cesty. Maminka by z tebe měla radost," vzdychla žena a pohladila Kaylu po vlasech. Kayla
zesmutnila. Vybavil se jí ten úsměv, ty tmavé, krásné vlasy… Matka jí chyběla. A pak se jí před očima objevila ta hrůza. Ta
krev. Zatřásla se. Ne, teď na to nechce myslet. Teď je před ní něco úžasného a ona si to nebude kazit děsem z minulosti…
Ještě ani neměla dopitý čaj, když někdo zaklepal na dveře. Kayla přiběhla ke dveřím, za kterými už stála Sussanah.
"Ahojky, Kay! Jsi připravená na vánoční prázdniny?" zasmála se. Kayla kývla.
"Hned jsem tady, jen si dojdu pro věci. Za chvíli už se vrátila z věcmi v ruce ke kamarádce. "Tak ahoj babi, já jedu. Měj se
hezky!" zavolala.
"Opatruj se holčičko, hlavně ať se ti nic nestane. A hezky si to tam užij!" loučila se žena a pevně ji k sobě tiskla. Pak už
Kayla i Sussanah vyběhly do mrazu, vstříc zážitkům.
"Kde se máme sejít?" zeptala se Kayla po chvíli.
"Před Thomasovým domem," odvětila jí přítelkyně. Thomas je tam měl všechny odvézt. Měl velkou dodávku, do které se
všichni vešli. Už všichni čekali jen na ně.
"Co vám tak trvalo?" ušklíbl se Mike a opřel se o auto.
3.
Nejdřív tomu vážně nemohla uvěřit. Všechno se jí znovu vybavilo v hlavě. Každičká noc… Za posledních pár let nebylo
noci, kdy by neměla ten sen. Ale doopravdy si myslela, že je to právě jen sen, ale nyní viděla, že se mýlila… Protože on tu
stál. Přímo před ní. Poznala ty temné, hluboké oči… Poznala tu mramorovou, nelidsky krásnou pleť… Poznala ty vlasy,
vyčesané do nejsvůdnějšího účesu… Poznala to dokonalé, božské tělo… Ty plné rty, který v ní vyvolávaly nejtajnější
tužby… Přesto z něj ale necítila to, co cítila ve snech. Jako kdyby to nebyl on. Ale to přece není možné, nebo ano? Vždyť
vypadá úplně stejně krásně… Toho pocitu se nemohla zbavit, ačkoli tak moc chtěla. Něco uvnitř jí říkalo, že to není on… A
to ji dohánělo k šílenství.
"Kaylo? Kaylo jsi v pořádku?" Otevřela oči. Nad ní se skláněla známá tvář s čokoládovýma očima. Thomas. Okolo
postávaly i Katrine a Sussanah, které se tvářily poněkud starostlivě. Náhle zjistila, že leží na bílém sněhu. Jemně se usmála
a postavila se na nohy. Uklidnila přátele svým úsměvem.
"Jsem v pohodě… Jen se mi trochu… zamotala hlava, to je všechno…" řekla jim. Sama ale věděla, že to není pravda. Že za
tím je mnohem víc… Všichni se tedy vydali blíž k penzionu.
4.
"Tak co naplánujeme na zítra?" zeptal se vesele Mike. Thomas zdvihl hlavu a pokrčil rameny.
"Mohli bychom si zajít na sjezdovku, co myslíš? Určitě by to za to stálo, když už jsme tady. Bude sranda!" navrhl Mike a
zasmál se. Odhrnul si světlé vlasy z čela a posadil se na postel. Thomas znovu pokrčil rameny.
"Třeba…" kývl a sklonil hlavu.
"A v kolik vyrazíme?" zeptal se znovu Mike a vesele se ušklíbl.
"Nevím, v devět?" navrhl Thomas bez zájmu a povzdechl si. Mike se tentokrát zamračil.
"Děje se něco, kámo?"
"Ten Chris mi leze na nervy… Všiml sis, jak se na něj Kayla dívala?" řekl poněkud rozzlobeně a pronikavě se na kamaráda
zahleděl.
"No tak… Nebyla jediná. Katrine na něj taky nekoukala zrovna s odstupem, ale nenechám si tím zkazit prázdniny. A to je
důvod, proč by jsme je měli vytáhnout, kámo!" Na Mikově tváři se znovu objevil úsměv.
"Ale stejně to bylo divný… Hlavně, když pak Kayla omdlela. Tobě to fakt nepřišlo zvláštní? Hele… nevím jak tobě, ale
docela mi to leze na nervy. A navíc ten Chris se díval na ní. Tak… já nevím. Ale každopádně mě dost štve," mumlal
Thomas, v očích mu pohrávaly blesky vzteku.
"Hele, Tome. Kayla je tvoje holka. Tak si to dokaž! A… vezmi ji na u sjezdovku. Podívej se na ten plakátek, prý tam mají
skvělý bufet s občerstvením a koukni na tu lanovku!" Mike mu cpal plakátek až pod oči, že se i Thomas zasmál.
"Tobě jde prostě jen o to abychom šli na tu sjezdovku, co?" ušklíbl se už trochu uvolněněji.
"Jak ty mě znáš… No půjdu to oznámit ostatním, jestli souhlasí."
Zvedl se a vydal se ke dveřím. Když někdo zaklepal. Otevřel a vkouzlil na tváři zářivý úsměv. Stála tam Maria, zdála se
trochu rozrušená.
"Ehm… Chtěla jsem se zeptat, jestli vám tu něco nechybí a… no… Jestli máte hlad tak za pět minut bude večeře…"
zamumlala a vydala se k odchodu.
---
"Kde jsi byla?" zeptal se Darren, když za sebou Maria zavřela dveře a posadila se k němu na postel. Maria vydechla.
"Byla jsem u těch dvou kluků. Zjistila jsem, že hodlají zítra na devátou vyrazit na sjezdovku…" sdělila mu. Darren stáhl rty
v tenkou linku. "A co jsi ty vymyslel s nimi?" dodala.
"Zatím nic moc… Ale teď vím jedno jistě. Za žádnou cenu odtud nikdo neodejde. To je ti doufám jasné? Dohodni se na tom
pak i s Chritopherem…" Maria kývla.
"Můžu pro tebe ještě něco udělat?" zeptala se. Darren se pousmál. Přistoupil k ní blíž a něžně jí do ucha zašeptal:
"Možná…" A pak ji vášnivě políbil. Ona mu vyšla vstříc.
---
Kayle dělala Sussanah starosti. Ještě si s ní za ten den nemohla promluvit. Na večeři Sussanah nepřišla. Ptala se na ni Juliet
a ta jí řekla, že Suss nebylo dobře, ale že víc s ní mluvit nemůže, protože Kaylin osud je v rukou zla… Tyto řeči už Kayla
nebrala vážně. Šla za Sussanah na pokoj, ale dveře byly zamčené a nikdo neotvíral.
5.
"Kaylo?!" zaslechla známý hlas, který právě řekl její jméno. Odtrhla se od Darrena. Ten se ušklíbl a pomalu odešel chodbou
pryč. Kayla otevřela pusu a chtěla něco říct, kamarádka ji však předběhla.
"Nejsem si jista, jestli děláš dobře," prohlásila Sussanah, netvářila se však ani trochu překvapeně. Na její tváři byl vážný a
sebejistý výraz, jaký Kayla na Sussině tváři neznala.
"To mi říkáš jako Julietina nebo moje kamarádka?" ohnala se po ní rozrušeně Kayla. Sussanah jen pozvedla obočí.
"Nevím, proč bych ti měla odpovídat…" opáčila Sussanah, nespouštěla s Kayly pohled.
"Řekla bych, že je to víc jak jasná odpověď!" prohlásila Kayla a rozběhla se chodbou ven. Sussanah ji však poměrně velkou
silou chytila za loket a postrčila ji zpátky. Kayla na ni zděšeně pohlédla.
"Neměla bych se s tebou vůbec bavit, pro mé vlastní dobro," začala Sussanah. "Ovšem přesto se tu s tebou zdržuji…"
"Co se stalo, Suss? Byla jsi moje nejlepší kamarádka!" vykřikla Kayla, jako by ji neslyšela. Avšak i Sussanah její slova
ignorovala.
"Skutečnost je někdy temnější než sny, Kaylo," zamumlala. Kayle se vyděšeně zablesklo v očích, nasadila však nechápavý
výraz.
"O čem to mluvíš?" Sussanah se nepatrně ušklíbla.
"Nehraj si na hloupou, Kaylo. Obě víme o tom, co děláš po nocích…" na Sussině tváři se znovu objevil jakýsi úsměv. Nebyl
to ale úsměv, který Sussinu tvář zdobil obvykle. Ten příjemný, vřelý a přátelský úsměv, co vás rozehřeje a donutí se usmát.
Tohle byl krutý, ledový úšklebek, který nikdy nemohl být věnován příteli…
"Ano. Spím…" odvětila po chvíli Kayla. Někde v duchu doufala, že tohle všechno je jen vtip, ale až moc dobře věděla, že
se mýlí. A to ji děsilo.
"Při spánku se dají dělat věci… A ty tvoje jsou obzvlášť živé. Ovšem skutečnost je někdy temnější než sny," zopakovala.
Kayla se otřásla. Projel jí ledový paprsek. Tohle byla noční můra. Toužila se stulit do klubíčka a zůstat schovaná pod
peřinou, ale to nemohla udělat. Musí se postavit tomu, co před ní stojí. A ta možnost už další nebude. Napřímila a pronikavě
se Sussanah zahlédla do očí. Vzápětí toho ale litovala. Pak se zhluboka nadechla.
"Co jsi udělala se Sussanah?"
A potom už si nic nepamatovala.
Když se probrala, ležela ve svém pokoji na posteli. Katrine o něčem s Al diskutovala a na tváři měla vážný výraz.
"...tomu nevěříš! Skoro vůbec ji neznáš! Já vím co je zač a nemůžeme jí v žádném případě věřit ani jedno slovo. Je- Kaylo!
Jsem ráda, že jsi v pořádku! Co se stalo?" všimla si sedící Kayly Katrine a ihned k ní přiběhla.
"No, doufala jsem, že to my vysvětlíte vy..." zamumlala Kayla a zadívala se Katrine do očí. Alice už byla také u nich a ve
tváři měla starostlivý výraz. Katrine se zhluboka nadechla a pak odpověděla:
"Přišla za námi Juliet. Zaklepala na dveře a řekla nám ať jdeme rychle za ní. Tak jsme šly. Trochu nás to děsilo, ale co jsme
měly dělat? Julietin hlas zněl naléhavě.Na její posteli jsi ležela ty. Juliet nám řekla, že jsi šla za ní do pokoje. Ona tě prý
pozvala dál a ty ses ptala na Sussanah. a pak se ti zamotala hlava a omdlela si... Obě ale víme, že Juliet se nedá věřit. Jak to
bylo, Kaylo?" vydechla Katrine. Kayla na ni vyvalila oči a chtěla jí vylíčit jak to bylo skutečně, ale nezmohla se na nic víc
než:
"Eh... Tak jak říkáš..." Kdyby kamarádce prozradila jak to bylo, musela by říct všechno, aby to dávalo smysl. A říct všechno
znamená zmínit i tu aférku s Darrenem Dariem... Katrine se na ni zadívala poněkud nedůvěřivě, ale přerušil ji klepot na
dveře.
Hned na to se dveře otevřely a vstoupil Mike. Rozhlédl se po pokoji a pak věnoval Katrine zářivý úsměv.
6.
"Co od nás vlastně chcete?!" vykřikl Thomas, snažíc se odtrhnout od kamenné zdi, ale marně. Christopher se jen pousmál a
pobaveně se otočil zády.
"Okamžitě nás pusť!" zavolala na něj Katrine a mračila se. Christopher pokrčil rameny a opřel se o protější stěnu.
"A proč bych to měl dělat? Donutíš mě?" ušklíbl se přistoupil k ní. Na tváři měl znovu ďábelský úšklebek. "Hezká
tvářička…" zamumlal a zdvihl jí prstem bradu. "Ale jak mě donutíš, abych dělal co říkáš?" Nyní jí vzal obličej do dlaní a
zlomyslně se usmál.
"Nesahej na ní! Už na ní ani nesáhneš!" ozval se Mike, ale Christopher si ho nevšímal. "Slyšíš, zkus se jí ještě dotknout!"
"Mlčte! Všichni! Nikdo z vás mě nedonutíte, abych dělal co říkáte, šetřete hlas a buďte zticha. Nebo bude vaše smrt
mnohem pomalejší…"
"Já tě donutím." Všichni se ohlédli. Hlas zněl vyrovnaně a klidně, přesto tak krutě a odvážně. Byl to Ryan, který hleděl na
Christophera pronikavým pohledem.
"Protože tyhle tvoje okovy jsou k ničemu. Nejsou dost silné. A až se změním, tak budu mít sílu je zničit a zabiju tě. Víš, že
jsem silnější. A udělám to dnes v noci. Ty víš, co je za den…"
Chritopherův úsměv náhle zmizel. Popošel blíž k Ryanovi, až se skoro dotýkali nosem.
"Ale to je výhoda. Ovšem ne pro tebe. Copak už ses to naučil? Ovládl jsi své druhé já? Ne, ne, myslím že ne. Bude náhodou
velmi vtipné sledovat, jak roztrháš své přátele na kousky a když se proměníš zpátky zjistíš, že jsou všichni mrtví. Až
nakonec ty sám se z viny zabiješ, aby sis ušetřil celoživotní nenávist k sob samému. Co na to říkáš?"
"Že nic nezískáš. Všechna krev bude prolita a vy budete mít smůlu." Chris se znovu zasmál.
"Vážně si myslíš, že tohle všechno je jen kvůli krvi? Ou, můj vlčí soku, kdybych chtěl vaši krev, už bych si ji vzal. Ne, my
tu jsme kvůli něčemu jinému. Nebo bych měl spíš říct- někomu?" pousmál se.
"O čem to mluvíš? Proč by se měl Ryan měnit? A o co tady vlastně jde? Co jste vůbec zač?" vykřikla znovu Katrine s
odhodláním v očích.
"Má drahá, vážně ti to ještě nedošlo? Nejsem člověk. Mám chutě na vaši krev, protože se jí živím. V tomhle penzionu žiju
už staletí. Ne, děvče, já nejsem člověk."
"Jsi upír…" zašeptala se zděšením v hlase. "Ty zrůdo!"
"Nerozčiluj se. Tady váš přítelíček nestojí za víc než já. Taky to není zrovna svatoušek. Ale proč vám to vlastně neřekne
sám? No tak, Ryane, nebo jak ti říkají, proč se sám nepochlubíš, co jsi zač. No tak, řekni svým přátelům pravdu…"
Christopher se smál.
8.
Probrala se. Ležela na jednom z pokojů penzionu, tento ale příliš nepoznávala. Ne, nebyl to její pokoj. Ba nebyl to ani pokoj
nikoho z přátel. Tento pokoj vůbec nebyl moderně zařízený. Byl ve stylu, který se už musel zachovat od počátku této
přestaré budovy. Donutila se lehce usmát, když spatřila na posteli vyřezávané andělíčky, pak ji ale úsměv přešel. Bylo to
nějaké divné. Ležela na zádech a hlavu měla zakloněnou. Až když se narovnala uvědomila si, že tohle vůbec není postel
chráněná anděly. Ty andělé visely hlavou dolů. Někteří měli uříznutá křídla a jejich dřevná ústa byla v bolestivém výrazu.
Přeběhl jí mráz po zádech. Ta postel ji děsilo. Nejraději by z ní okamžitě vyskočila, ale jakmile se zmohla na pohyb,
zasténala bolestí. Tak znovu ulehla do postele.
"Už jsi vzhůru?" ozval se čísi hlas. Sussanah v něm poznala Mariu.
"Kde to jsem? A kde jsou ostatní? Co se sakra stalo?" začala se Sussanah vyptávat. Marie zdvihla hlavu, ale byla k dívce
otočená zády.
"Jsi tam, kde by jsi neměla být. A tví přátelé jsou na místě, kde by už vůbec neměli výt. Stalo se něco, co se nikdy nemělo
stát…" prohlásila Maria vážným hlasem.
"Co? Nerozumím…" povzdechla si Suss.
"Ty si přece pamatuješ co se stalo. Šla jsi za svou kamarádkou. A vypadalo to, že mluvíš. Ale ty jsi nemluvila. Byla jsem to
já. Vzpomeň si, Suss…" říkala Maria.
Sussanah chvíli mlčela a přemýšlela. A pak se jí v hlavě rozsvítilo.
"Proč jsi to udělala?!" vyhrkla na ní. Maria se ušklíbla.
"Tvá přítelkyně mi byla nápomocná…"
"Která přítelkyně?" neotálela Suss s otázkami.
"Ta čarodějka."
"Čarodějka?"
"Neříkej, že neuhodneš která z nich to je."
"Juliet…" zašeptala Suss a Maria kývla. "Juliet je čarodějka?"
"Neptej se tak nevěřícně. Obě víme, že je to pravděpodobné." Sussanah kývla. Bylo to zřejmé. Za dobu, co s Juliet
přebývala na pokoji ji poznala blíž, začala jí být sympatický, to ano, ale zároveň začala objevovat i důvody Julietinýho
dřívějšího chování. Ano, pokud by někdo měl být čarodějkou, pak právě Juliet.
"Ale proč to udělala ona?" zeptala se po chvíli přemýšlení Suss. Maria se ušklíbla.
10.
Katrine ječela a křičela. Plakala a to co se dělo kolem ní, ji nezajímalo. Hlasy co k ní mluvily slyšela jakoby z dálky. A bylo
jí jedno co říkají. Všechny emoce vyšly ven. Dnes zažila ten nejhorší den svého života. Dnes zemřely její dvě nejlepší
kamarádky, kluk, kterého milovala a další kamarádka je zradila. Nikdy nevěřila, že by se cokoli mohlo takhle pokazit...Ale
stalo se.
"Všechno bude v pořádku, Kat, všechno bude v pořádku..." šeptal jí do ucha Thomas. Katrine se na něj rozkřikla.
"Jak to můžeš říct?! Jak si to vůbec dovoluješ vyslovit?! Copak můžeš říkat, že všechno bude v pořádku? Nic nebude v
pořádku. Jestli sis toho nevšiml, tak nemáme šanci. Mike je mrtvý. Sussanah je mrtvá. Alice je mrtvá. A Kayla jen tak
odešla s Darrenem s vědomím, že se staneme jejími otroky! Sakra, Thomasi, prober se! Už nikdy to nebude v pořádku!
Nikdy, rozumíš! Všichni tady zemřeme nebo zešílíme! Nemáme nic, čím by jsme se mohli proti jemu postavit!" křičela.
"Vážně?! Takže to prostě jen hodláš vzdát? Vlastně se tomu nedivím. To ty děláš vždycky. Řekneš, že už ti dál nejde a vzdáš
to! Ale víš ty co? Jde to! Jen se musíš trochu snažit!" okřikl ji Thomas.
"Zrovna ty mě poučuj o tom, jak mám žít. Podívej se na sebe! Jsi ubožák!"
"Buďte zticha!" ozvala se skřehotavým hlasem Juliet. "Tohle k ničemu nevede.
"Má pravdu," přisvědčil Skay. "Jestli se budeme stavět proti sobě, ještě to všechno zhoršíme." Thomas kývl.
"Věř tomu, Katrine. Nic není ztraceno, dokud v to věříš. Musíme mít stále naději. Naděje umírá poslední..." zašeptal.
"Ale co když moje naděje už zemřela? Co když už nic nezbylo?" vzlykla Katrine.
"Ne, Katrine, vždycky něco zbude." Všichni se nyní otočili na Ryana. "Je to láska. Láska nikdy neumírá, Katrine. A Mike,
Sussanah, Alice... Oni zemřeli, ale mohlo se to stát komukoli z nás. A tys je přece milovala. Milovala jsi Mika, milovala jsi
svoje kamarádky. Tak nedovol, aby osud svého rozhodnutí litoval. Protože kdyby se rozhodl jinak, kdyby si osud vzal místo
Suss třeba tebe... Myslíš, že by to Sussanah vzdala? Ne, Katrine. Sussanah by bojovala. A ty to víš. Nechtěj žít navěky s
vědomím, že kdybys umřela ty, všechno by bylo lepší..."
Katrine se zhluboka nadechla.
"Máš pravdu, zašeptala. My musíme bojovat. Pro Suss, pro Mika, pro Al," kývla hlavou.
"Zabijte mě, nebo se pozvracím..." ušklíbl se Christopher. Thomas mu vrazil pěstí. Chris lehce uhnul hlavou, ale zdálo se, že
nic necítí. "Odhodlání. Víra. aděje v to jít dál. Pomstít své mrtvé přátele... ó! Tak dojemné, nemá někdo kapesník?"
"Sklapni..." zamumlal Ryan. Christopherovi se v očích objevila vážnost.
"Už jsem říkal. Nemáte proti Darrenovi žádnou šanci. Kdyby chtěl, všechny vás zabije a vy to ani nestačíte vstřebat. Sami.
Ale možná bych vám mohl pomoct..."
"Proč bys to dělal?" zeptala se Katrine.
"Proč? Proč?! Můj bratr mi lhal. Neměl právo sem Kaylu vodit. To osud ji měl přivést a to její srdce mělo rozhodnout, koho
si vybere. Ale on to neudělal a přikoval mě tady do toho sklepení..." prohlásil Christopher. "Ale já Kaylu nemiluji. Nechci
aby se ona stala mojí princeznou. A pokud se nepletu, podle pravého proroctví prvních mrtvých, se tak ani nestane. Všichni
víme, že žádná Zvolená neexistuje. Bylo od vás pošetilé, že jste o tom mluvili přímo přede mnou, ale už se tak stalo. A
společně to okážeme. Zničíme Darrena a budete volní."
Skay pozvedl obočí.
"Kde je háček. Takhle jednoduché to být nemůže."
"Máš pravdu. Něco by tu bylo..." zašeptal. "Mám zvláštní přání..."
11.
Všechno se semlelo až příliš rychle. Christopher vyřítil ze svých pout neuvěřitelnou rychlostí a nečekaně vrazil Skayovi
pěstí, který ihned padl do bezvědomí. Přitáhl si k sobě Katrine a pevně ji držel za obě zápěstí.
"Zrádče!" zaklela Katrine a snažila se mu vyškubnout. Bylo to ale marné. Chris se pousmál.
"Říkal jsem vám, že vás odsud dostanu, neřekl jsem ale kam. Brzy se seznamte s Temnotou..." ušklíbl se.
"Ty...!" Thomas se na něj chtěl vrhnout, ale Juliet ho zarazila.
"A co Katrine?" zeptala se zděšeně. Nyní se Christopherův úšklebek ještě znásobil.
"To je to největší překvapení. Katrine bude mít větší štěstí než vy. Katrine se stane tou nejšťastnější dívkou pod sluncem.
Katrine se budou všichni klanět a nepřátelé se jí budou bát podívat do očí. Ovládnu tento svět a Katrine se stane mou
paní..." Christopher se zasmál.
"Ne!" zakřičela Kat a znovu se mu pokusila vytrhnout ani tentokrát se jí to nepovedlo.
"Ale, princezno. Zapomínáš na naši dohodu? A i kdyby, já se tě neptám. Já tu určuji podmínky." Katrine tiše vzlykla.
"To nedovolím. Tohle přece nemůžete udělat!" zakřičel Thomas. Chris se znovu usmál.
"Ale ano, můžu... Nikdo už vám nepomůže. Vaše úžasná Kayla, která je slabostí pro mého bratra je už nyní v jeho moci.
Vaše kamarádka, na kterou Maria nedala dopustit je taky mrtvá. A s ní i ta hloupá upírka, co vám všechno vyzradila. A váš
obávaný lovec upírů se tamhle válí v bezvědomí. Co máte? Nic. Proti mně a bratrovi jste bezbranní."
"Máme něco, co ty nikdy mít nebudeš! Máme přátelství, důvěru a věrnost!" ozval se Thomas. Ale Christopher se jen znovu
zasmál.
"No... jestli tohle je vaše zbraň, tak hodně štěstí..." znovu se zasmál a stiskl Katrine ještě silněji.
"Sklapni ty-"
"Musíme odsud VYPADNOUT!" zakřičela šíleně hlasitě Juliet. Všichni se na ní nechápavě podívali a pak to viděli také. V
rohu sklepení se krčilo cosi velkého a chlupatého a neuvěřitelně to sebou cukalo.
"Co se děje?" zašeptala Katrine. V Christopherových očích se zračil děs.
"Úplněk..." zašeptal a Juliet kývla. Jako by si navzájem četli myšlenky, okamžitě vyrazili ke dveřím. Christopher je ve
vteřině prudce vyrazil a pak toho ihned litoval, jelikož tak zničil zábranu mezi nimi a Ryanem. Běželi po dlouhém schodišti.
"Skay!" zvolala Juliet. "Zůstal dole! Co když ho Ryan zabije, musím mu jít na pomoc!" Juliet se rozeběhla po schodech
zpátky dolů.
"Juliet ne!" zavolal na ni Thomas, ale již bylo pozdě. Juliet se řítila dolů po schodech. Náhle se před ní objevil tmavě hnědý
obrovský vlk a výhružně vrčel.
"Ryane, Ryane, to jsem já. Vzpomeň si. Jsem tvoje sestra. Nemůžeš mi ublížit. Jsem tvoje sestra, Juliet..." vysílala mu
myšlenky, ale zdálo se, že ji Ryan neposlouchá. Juliet pokrčila rameny.
Epilog
"Musíme sloužit našemu pánovi..."
"Ano, máš pravdu ty, co též sloužíš pánovi... Ale pán tu není. Nemáme pána."
"Pak jsme volní..." zašeptal Thomas. "Pojď, pojďme se proletět, dívko!" Katrine kývla.
"Ano, pojďme létat, jsme volní."
Oba se rozeběhli chodbou hradu. Postavili se do okna a chytili se za ruce.
"Pojď, poletíme!" volal Thomas.
"Ano, rychle vzlétnout!"
A tak vzlétli. Odrazili se, natáhli stále držící se ruce a klesali k zemi.
"Jsme volní! Volní! Můžeme letět!" volala Katrine.