Byzantská Kultura A Slovensko 2007

ZBORNÍK SLOVENSKÉHO NÁRODNÉHO MÚZEA
ARCHEOLÓGIA
SUPPLEMENTUM 2
BYZANTSKÁ KULTÚRA A SLOVENSKO

ZBORNÍK TÚDIÍ
BYZANTISCHE KULTUR
UND DIE SLOVAKISCH STUDIEN
SLOVENSKÉ NÁRODNÉ MÚZEUM-ARCHEOLOGICKÉ MÚZEUM
Bratislava
2007
ZBORNÍK
SLOVENSKÉHO NÁRODNÉHO MÚZEA
ARCHEOLÓGIA
SUPPLEMENTUM 2
Ve d e c k ý r e d a k t o r
PhDr. Juraj Bartík, PhD.
Zostavovate¾
PhDr. Vladimír Turèan
Jazyková korektúra: PhDr. Jana Orulová

Preklady: Mgr. Zuzana Hergovitsová
4. strana obálky: Rekontrukcia interiérovej steny baziliky na Bratislavskom hrade

(autor Andrej Fiala, k èlánku A. Fialu na str. 103)
grafický návrh obálky a zalomenie: Miroslav Slámka
tlaè: Komprint s.r.o.
Vydalo Slovenské národné múzeum-Archeologické múzeum

v spolupráci s Nadáciou pre záchranu kultúrneho dedièstva, Bratislava 2007
© Slovenské národné múzeum-Archeologické múzeum, Bratislava 2007
ISBN 978-80-8060-203-1
Obsah
Úvod .................................................................................................................................................. 6
Vorwort
Miroslav Dani: Univerzitný profesor Alexander Avenarius .......................................................... 7
Universitätsprofessor Alexander Avenarius
Jozef Zábojník: K problematike predmetov byzantského pôvodu kovaní z nálezísk obdobia
Avarského kaganátu na Slovensku .................................................................................................. 13
Zur Problematik der Gegenstände byzantinischen Ursprungs aus der Zeit des awarischen
Kaganates
Martin Hurbaniè: Avarské obliehanie Kontantínopolu roku 626 v Byzantskej hagiografii .......... 33
Die awarische Belagerung von Konstantinopel aus dem Jahre 626 in der byzantinischen Hagiografie
Vladimír Turèan: K historickému pozadiu uloenia depotu v Zemianskom Vrbovku ................ 41
Zum historischen Hintergrund des Depots aus Zemiansky Vrbovok
Naïa Profantová: Nálezy byzantského pùvodu z 6. 10. století z Èeské republiky: Teze ........ 51
Byzantinische Funde in Böhmen und Mähren aus dem 6.-10. Jh.: Thesen
Danica Staíková tukovská: K byzantskému pôvodu sklených korálikov v nálezoch z 8. 9.
storoèia na Morave a Slovensku .................................................................................................... 67
Zur byzantinischen Herkunft von Glasperlen aus dem 8. und 9. Jahrhundert auf dem Gebiet
Mährens und der Slowakei
Hana Chorvátová: Horizonty byzantsko-orientálneho perku na tzv. ve¾komoravských
pohrebiskách .................................................................................................................................. 83
Horizont des byzantinisch-orientalischen Schmucks auf den sogenannten großmährischen Gräberfeldern
Andrej Fiala: Výtvarný prejav staroslovanskej baziliky na Bratislavskom hrade ...................... 103
Die altslawische Basilika auf der Bratislavaer Burg und ihre bildnerische Gestaltung
Eduard Krekoviè: Keramika tzv. antických tvarov .................................................................... 115
Die Keramik der sogenannten antiken Formen
Anton Fiala: Z najnovích objavov byzantských mincí na Slovensku ...................................... 123
Die neusten Funde byzantinischer Münzen in der Slowakei
Georgios Kardaras: The Avars: foederati of Byzantium? .......................................................... 131
Avari: federáti Byzancie?
Tomá Krampl: Ampulka svätého Menasa ................................................................................ 139
Die Ampulle des Heiligen Means
Ján Hunka: Nálezy arabských mincí z 8. 14. storoèia na Slovensku a ich moná historicko-
numizmatická interpretácia ............................................................................................................ 153
Funde arabischer Münzen aus dem 8.-14. Jh. auf dem Gebiet der Slowakei und ihre mögliche his-
torisch-numismatische Interpretierung
Ján Hunka: Vzácny nález byzantskej mince z 10. storoèia z Povaia ...................................... 159
Der seltene Fund einer byzantinischen Münze aus dem 10. Jahrhundert aus Povaie
5
Úvod
Dòa 25. mája 2006 sa v priestoroch SNM Archeologického múzea konalo jednodòové kolokvium
s názvom Byzantská kultúra a Slovensko za úèasti bádate¾ov zo Slovenska a Èeskej republiky. Cie-
¾om stretnutia bola konfrontácia aktuálnych poznatkov k danej téme z h¾adiska histórie, archeoló-
gie a numizmatiky. Okrem prednáok, ktoré sú uverejnené v tomto zborníku, odzneli na kolokviu aj
príspevky T. tefanovièovej a L. Galuku. Na druhej strane je obsah rozírený o vstupný príspevok
M. Dania a o ïalie tyri túdie, zaradené na koniec zväzku. Vzh¾adom na to, e autorsky sa na
zostavení zborníka podie¾ali bádatelia viacerých vedných disciplín, nebolo moné dodra jednotný
prepis cudzích mien, napr. byzantských cisárov. Takisto sú repektované rôzne spôsoby citácií v kon-
krétnych príspevkoch a zásahy boli obmedzené len na nevyhnutné jazykové a technické úpravy.
Z pochopite¾ných dôvodov zjednoti nebolo moné ani obrazovú èas, dodanú jednotlivými autormi.
Impulzom ku kolokviu, ako aj k výstave s rovnomenným názvom, ktorá bola v priestoroch
AM-SNM otvorená v deò konania kolokvia a, samozrejme, k vydaniu tohto zborníka bola snaha pri-
pomenú si dielo a ivot významného byzantológa Prof. Alexandra Avenaria, s ktorým boli viacerí
autori v úzkych pracovných i osobných kontaktoch.
Vladimír Turèan
Vorwort
Im Archäologischen Museum des Slowakischen Nationalmuseums in Bratislava fand am 25. Mai

2006, unter der Beteiligung von Forschern aus der Slowakischen und Tschechischen Republik, ein
eintägiges Kolloquium mit dem Titel Die byzantinische Kultur und die Slowakei statt. Die Veran-
staltung verfolgte das Ziel, aktuelle Erkenntnisse zu diesem Thema aus dem geschichtlichen, archäo-
logischen und numismatischen Standpunkt darzulegen. Neben den Autoren, deren Vorträge wir in
diesem Sammelband veröffentlichen, nahmen auch T. tefanovièová und L. Galuka mit ihren Beit-
rägen am Kolloquium teil. Den Inhalt bereichert des Weiteren der einleitende Beitrag von M. Dani
und weitere vier Studien, welche den Abschluss dieses Sammelbandes bilden. Da die Autoren, die an
der Zusammenstellung dieses Sammelwerkes arbeiteten, aus unterschiedlichen wissenschaftlichen
Bereichen kommen, verwendeten sie in den einzelnen Beiträgen verschiedene Umschriftvarianten
der Namen byzantinischer Kaiser. Diese wurden deshalb von der Redaktion bearbeitet. In den ein-
zelnen Beiträgen vorkommende unterschiedliche Zitierungsweisen wurden aber respektiert. Die Ein-
griffe haben sich also nur auf die Notwendigsten schriftlichen und technischen Korrekturen besch-
ränkt. Aus den gleichen Gründen war es auch nicht möglich den bildlichen Teil einheitlich zu gestal-
ten, denn die Autoren lieferten Abbildungen zu den Texten in unterschiedlicher Qualität.
Die Bemühung die Erinnerung an das Leben und das Werk des bedeutenden slowakischen Byzan-
tinisten, Professor Alexander Avenarius, mit dem mehrere der Autoren ein enges Arbeitsverhältnis
und auch enge persönliche Kontakte pflegten, nicht verblassen zu lassen, gab den Impuls zur der
Organisierung dieses Kolloquiums und der gleichnamigen Ausstellung im Archäologischen Museum
des Slowakischen Nationalmuseums, die am Beginn der Tagung eröffnet wurde, wie auch zu der
Herausgabe dieses Sammelbandes.
Vladimír Turèan
6
Zborník Slovenského národného múzea Archeológia SUPPLEMENTUM 2
Univerzitný profesor Alexander Avenarius

Miroslav Dani
Významný európsky byzantológ Alexander Avenarius poloil na Slovensku hlboké a pevné zákla-
dy vedného odboru byzantológie. Z jeho vedecko-pedagogickej koly na vysokokolskej pôde,
na katedrách histórie Filozofickej fakulty UK, ale i na univerzitách v Trnave a Preove, vyla v 90-
tych rokoch minulého storoèia ve¾ká skupina mladých odborníkov byzantológov, ktorí sú v súèas-
nosti pokraèovate¾mi jeho vedeckého pôsobenia. O svojich odborných zaèiatkoch a záujme o byzan-
tológiu sám Alexander Avenarius v roku 1993 napísal:
Keï som v roku 1964 skonèil na FF UK v Bratislave odbor archívnictvo, slovenská humanitná
veda zaèala rozirova svoj záujem o oblasti dovtedy zanedbávané. K môjmu definitívnemu príklo-
nu k byzantológii rozhodnou mierou prispeli dvaja z mojich uèite¾ov, doc. Peter Ratko a akademik
Ján Dekan. Vnútorné popudy, ktoré spôsobili, e sa byzantológia stala mojím celoivotným povola-
ním, boli podmienené urèitou pecifickou mikroklímou, v ktorej som vyrastal. Pochádzam zo slo-
vensko-ruskej rodiny, vyrastal som v ovzduí pravoslávneho kresanstva. Naa rodina mala inten-
zívne kontakty s ruskou emigrantskou komunitou, poèetnou najmä v Bratislave a vyznaèujúcou sa
hlbokým a zasväteným záujmom o svoje historické a kultúrne korene. (A. Avenarius sa narodil v rodi-
ne ruského ¾achtického emigranta, jeho otec na Slovensku pracoval ako zememeraèský ininier
pozn. M. D.) V tomto prostredí som zaèal vníma pre nau európsku kultúru tajomný, závojom nepo-
chopenia zastretý svet byzantskej civilizácie. Som rád, e som si u na zaèiatku svojej odbornej dráhy
vybral tému z pomedzia byzantských a naich dejín. Povaujem to za astnú vo¾bu, ktorá mi umo-
nila zosta v kontakte s problematikou dejín Slovenska a zároveò k nej integrova témy irie platné
ako historicky, tak i geograficky. Slovensko je typicky stredoeurópskou krajinou, ale na jeho území
sa od èias predcyrilometodských, ale aj pocyrilometodských bezprostredne stretala civilizácia
európskeho východu s civilizáciou západu.
Alexander Avenarius vstúpil na vedeckú dráhu diplomovou prácou, v ktorej sa venoval proble-
matike pravosti privilégia pre turèiansky klátor z roku 1252 a èas z nej publikoval v zborníku FF
UK.1 K regiónu Turca ho viazali spomienky z detstva. V Martine sa narodil, a hoci sa po skonèení
vojny s rodièmi presahoval do Bratislavy, v rámci akcie B boli jeho rodièia zaèiatkom 50-tych
rokov z Bratislavy opä vysahovaní do Turca, vïaka èomu tento región dobre poznal, rád sa sem
vracal a mal k nemu osobný vzah.2
Po skonèení Filozofickej fakulty UK zaèal pracova na Katedre dejín architektúry Stavebnej
fakulty SVT ako odborný pracovník a dokumentarista (1964 1968) a v rokoch 1968 1972 pôso-
bil ako odborný pracovník Ústavu dejín európskych socialistických krajín Historického ústavu SAV,
kde sa venoval starím dejinám juhovýchodnej a východnej Európy. V tomto období sa uvaovalo
aj s jeho nástupom na uèite¾skú dráhu na katedre dejín FF UK. Normalizácia zaèiatkom 70-tych
rokov vak na dlhý èas preruila jeho vedecké a pedagogické ambície. Bol obvinený z kritického
poh¾adu na vstup sovietskych vojsk do Èeskoslovenska v roku 1968, po politických previerkach
v roku 1971 bola pozastavená jeho iados o obhajobu kandidátskej práce na tému Avari v Karpat-
1 Avenarius, A.: Problém pravosti privilégia pre turèiansky klátor z r. 1252. In: Historica zborník FF UK, Bratislava
1965.
2 Lukaèka, J.: Za profesorom A. Avenariusom. In: Historický èasopis, 53, 1, 2005, s. 215.
7
skej kotline a v roku 1972 musel akademické pracovisko opusti. Len s ve¾kými akosami sa mu
podarilo nájs si miesto v Slovenskom ústave pamiatkovej starostlivosti a ochrany prírody v Brati-
slave, kde spoèiatku pôsobil ako historik a neskôr vedúci dokumentaèného oddelenia. Na svojom
novom pracovisku vyuíval archivárske vzdelanie a práve tu sa zaèal zaobera aj dejinami umenia.
Prvá etapa jeho vedeckej práce vyvrcholila po publikovaní èiastkových odborných túdií, veno-
vaných problematike Avarov a ich vzahov s Byzantskou ríou a Slovanmi, vydaním kninej mono-
grafie Die Awaren in Europa vydavate¾stvom SAV Veda v koedícii s holandským vydavate¾stvom
Hakkert v roku 1974.3 Prácu dokonèil aj vïaka podpore svojho strýka Ladislava Mòaèku a hneï po
jej publikovaní získal renomé v európskych vedeckých kruhoch. Monografia bola v tom èase prvým
vedeckým syntetickým spracovaním avarských dejín vo svetovej historiografii vôbec, kde sa mu
okrem celostného obrazu avarských dejín podarilo presvedèivo dokáza (oproti starím predpojatým
názorom), e Slovania u v tomto èase zohrávali významnú politickú a kultúrnu úlohu v dejinách
vtedajej Európy.4
Po ukonèení monografie o Avaroch sa aisko jeho vedeckého záujmu prenieslo do oblasti
byzantsko-slovanských vzahov, na výskum podielu byzantského vplyvu v kultúrnom vývoji slo-
vanských národov. Tejto téme sa v plnej miere zaèal venova po opätovnom návrate do Historické-
ho ústavu SAV v roku 1984, paradoxne vïaka intervencii sovietskych historikov.5 Ako pracovník
Historického ústavu SAV mohol dokonèi a obháji v roku 1989 svoju kandidátsku prácu na tému
Byzantská kultúra v slovanskom prostredí: k problému recepcie a transformácie, ktorú následne pri-
pravil v podobe monografie pre vydavate¾stvo Veda.6
Problematike byzantsko-slovanských vzahov profesor Avenarius okrem spomínanej monogra-
fie zasvätil celý rad ïalích vedeckých túdií v domácich aj zahranièných odborných periodikách.7
Zaèiatkom 90-tych rokov 20. storoèia bol prizvaný spolupracova na prvej èesko-slovenskej syn-
téze byzantských dejín a kultúry, ktorú v roku 1992 vydalo vydavate¾stvo Academia v Prahe. V tejto
syntéze spracoval dve kapitoly, venované obdobiu ikonoklastickej krízy v kontexte bojov Byzancie
s Arabmi a byzantskej kultúre v slovanskom prostredí.8
3 Avenarius, A.: Die Awaren in Europa. Amsterdam Bratislava, 1974, 283 s. V tomto období publikoval viacero
vedeckých túdií k uvedenej problematike: Prabulhari v prameòoch 6. 7. storoèia. In: Slovanské túdie, 8, 1966, s.
185 204, kde na základe komparatívneho túdia Jordanových a Prokopiových správ priiel k záveru, e pod názvom
Bulhari v prameòoch uvedeného obdobia vystupuje jeden urèitý kmeò, ktorý sa v byzantských prameòoch nazýval
Utigurmi. Meno Bulhari nadobúdalo iný význam hlavne v súvislosti s vytváraním Kuvratovej ríe, keï sa rozírilo na
vetky kmeòové zloky, ktoré túto ríu vytvárali. Ïalej práce: K otázke polohy a vzniku Samovej ríe. In: Historické
túdie 13, 1968; Avarské vpády a ochrana byzantských provincií na Balkáne v 7. storoèí. In: Studia balcanica bohe-
mo-slovaca. Brno 1970; Die Awarwn und Slawen in den Miracula sancti Demetrii. In: Byzantina 5. Thessalonike
1973; Zur Problematik der awarisch-slawischen Beziehungen an der unteren Donau im 6. 7. Jh. In: Studia historica
slovaca 7, 1974; Awarische Uberfälle und der Schutz der byzantinischen Provinzen am Balkan im 7. Jh. In: Actes du
XVIe Congres Internacional des Études Byzantines. Bucuresti II, 1975; Stepné národy v Európe: charakter a vývoj
avarskej spoloènosti. In: Historický èasopis, roè. 36, 1988, è. 2, s. 145 159.
4 Avarská problematika bola v tom èase okrem viacerých túdií komplexne spracovaná v jedinej dvojzväzkovej práci
autorov A. Kollautza a H. Miyakawu: Geschichte und Kultur eines volkerwanderungszeitlichen Nomadenvolkes. Kla-
genfurt 1970.
5 Lukaèka, J.: Za profesorom A. Avenariusom. In: Historický èasopis, 53, 1, 2005, s. 215.
6 Avenarius, A.: Byzantská kultúra v slovanskom prostredí v VI. XII. storoèí. K problému recepcie a transformácie.
Bratislava, Veda 1992, 279 s.
8
Miroslav Dani: Univerzitný profesor Alexander Avenarius
V poslednom desaroèí svojho vedeckého ivota sa profesor Avenarius ve¾mi intenzívne zaobe-
ral problematikou byzantského ikonoklazmu a ikonou v irokom kontexte jej chápania. Ikonoklas-
tický zápas v Byzancii, jeho mnohovrstvovos v kontexte náboenského, cirkevného, ale i celospo-
loèenského vývoja sa stali predmetom monografie, ktorá vyla v roku 1998.9 V tejto práci autor
v podstate identifikoval a charakterizoval ikonoklazmus a ikonodúliu v rámci kultúrnohistorického
vývinu byzantskej spoloènosti 8. a 9. storoèia, a vytvoril si tak priestor na pokraèovanie skúmania
uvedenej problematiky v kontexte tradície a ikony. Postaveniu a poslaniu ikony v byzantskej a post-
byzantskej spoloènosti vo vývoji dogmatického uèenia východnej cirkvi, v jej liturgickom obrade od
zaèiatkov a do polovice 17. storoèia sa venoval vo svojej poslednej práci, ktorá ostala tesne pred
dokonèením len v rukopise. Pripravovanú monografiu nazval Byzantský ikonoklazmus a jeho tradí-
cia. K problému východoeurópskeho symbolizmu, a pretoe ju písal v období naej ve¾mi úzkej
spolupráce (v tomto období sme spolu profilovali byzantologické túdiá na katedre veobecných
dejín), mal som monos bliie sa s òou zoznámi a v decembri roku 2003 napísa posudok na
rukopis.
Profesor Avenarius patril k mienkotvorným vedcom naej akademickej historickej vedy. Svoje
polemicko-kritické názory a metodologické prístupy vedeckého bádania prezentoval na rozlièných
domácich aj zahranièných vedeckých fórach (historické zjazdy, medzinárodné konferencie). Na-
priek tomu, e A. Avenarius bol predovetkým historikom veobecných dejín, bytostne sa dotýkal
problematiky slovenských národných dejín.10
Alexander Avenarius bol zahranièným èlenom redakcií Byzantinoslavica v Prahe a Byzantinoru-
sica v Moskve, èlenom redakènej rady Historickej revue, èasopisu Ars, èasopisu Slovanské túdie,
7 Avenarius, A.: Od byzantskej ekumenickej doktríny k teórii Moskva tretí Rím. In: Slovanský pøehled, 5, 1987; Ruské
písmená v ivote Kontantínovom: pokus o interpretáciu. In: Historický èasopis, roè. 27, è. 1, 1979, s. 43 49;
Zaèiatky Slovanov na strednom Dunaji: autochtonistická teória vo svetle súèasného bádania. In: Historický èasopis,
roè. 40, è. 1, 1992, s. 1 17; Byzantský podiel na vytváraní ve¾komoravskej kultúry. In: Historický èasopis, roè. 33,
è. 2, 1985, s. 240 257; Slovo a obraz vo východoeurópskej duchovnej tradícii k problému byzantského symbolizmu.
In: Slovanské túdie 2, 1992; Svojráz byzantskej duchovnej kultúry a jeho tradícia. In: Slovenské poh¾ady, roè. 109,
è. 9, 1990, s. 7 14; K poèiatkom transformácie byzantského vplyvu v Kyjevskej Rusi. In: Slavica Slovaca 21, 1986;
Metropolitan Hilarion on the Origins of Christianity in Rus. In: Harvard Ukrainian Studies XII XIIIä 1989 90;
8 Dìjiny Byzancie. Autorský kolektív pod vedením B. Zástìrovej. Academia Praha 2002, 529 s.
9 Avenatius, A.: Byzantský ikonoklazmus 726 843. Storoèie zápasu o ikonu. Bratislava, Veda 1998, 148 s.; K uvede-
nej problematike publikoval celý rad vedeckých túdií: Ikonoklastická diputa ivota Kontantínovho. In: Zborník:
Slovensko a európsky juhovýchod. Bratislava 1999, s. 44 53; Uèenie Jána z Damaku o ikone: k problému stredo-
vekého symbolizmu. In: Historický èasopis, roè. 46, è. 1, 1998, s. 79 93; Der Geist der byzantinische Ikonodulie und
seine Tradition. In: Jahrbuch der österreichischen Byzantinistik 42, Wien 1992; K charakteru byzantskej ikonodulie.
In: Studia balcanica Bohaemoslavica. Brno 1987; Die Lehre des Johannes von Damaskus uber die Ikone. Zum Prob-
lem des mittelalterlichen Symbolismus. In: Byzantoslavica, 60, 1999.
10 Avenarius, A.: Das liturgische Werk Konstantins und Methotd. In: Central Europe in 8th 10th Centuries. Bratislava
1997, s. 156 162; Kontantínopolský patriarchát a Ve¾ká Morava. In: Odkaz sv. Cyrila a Metoda. Roè. 44, è. 6, 1998,
s. 12 14; Benediktíni a kultúra slovanskej strednej Európy: pokus o nastolenie problému. In: Slovanké túdie 1/1994,
s. 1 7; Historiography in Slovakia: Pre Hungarian Period. In: A Guide to Historiography in Slovakia. Studia histori-
ca Slovaca 20, 1995; The basic Problem of Slovak History and Historiography. In: A concise History of Slovakia. Ed.
E. Mannová. Bratislava 2000; K otázke polohy a vzniku Samovej ríe. In: Historické túdie 13, 1968; Historické pred-
poklady predrománskej architektúry na Slovensku. In: Pamiatky a príroda 6, 1974; ivot svätého Svorada. Poèiatky
zoborského klátora. In: Historická revue, è. 3, 1990, s. 5 6;
9
Studia historica Slovaca, Slavica Slovaca, Text, Human Affairs, Hieron. Bol èlenom Èeskosloven-
ského balkanistického komitétu, Èeskoslovenského byzantologického komitétu a èlenom viacerých
vedeckých rád (Historický ústav SAV, Umenovedný ústav SAV, Slovenská národná galéria, Slo-
venské národné múzeum, Nitrianska galéria, tátny pamiatkový ústav). Zúèastnil sa viacerých
významných medzinárodných vedeckých podujatí a na základe pozvaní prednáal na univerzitách
v Bonne (1981), Paríi (1992), Pise (1990), Mníchove (1989), Bologni (1988), Münsteri (1981) a
Szegede (1994).11 Na základe poverenia medzinárodného byzantologického komitétu v rámci 18.
medzinárodného kongresu v Moskve roku 1991 zorganizoval a viedol sympózium Byzancia a
Rusko.
V roku 1991 bol medzinárodným biografickým centrom v Cambridge nominovaný na ocenenie
Mu roka za vedeckú èinnos. Profesor Avenarius sa cie¾avedome vyhýbal zastáva akéko¾vek ria-
diace funkcie, s výnimkou krátkeho obdobia v rokoch 1995 1997, keï sa na naliehanie svojich
spolupracovníkov stal vedúcim oddelenia starích dejín v Historickom ústave SAV v Bratislave.12
Pedagogickej èinnosti sa zaèal A. Avenarius naplno venova po roku 1989 na viacerých sloven-
ských univerzitách. Prednáal na katedrách dejín na FF UK v Bratislave, na Trnavskej univerzite, na
Filozofickej fakulte a Pravoslávnej bohosloveckej fakulte univerzity v Preove.13 Na FF UK v Bra-
tislave a Pravoslávnej bohosloveckej fakulte Preovskej univerzity sa významnou mierou zaslúil
o zaloenie a rozvoj vednej disciplíny byzantológie. Stál pri zrode èasopisu Synergia, ktorý sa
venuje byzantským dejinám, kultúre a teológii a vychádza pri Katedre byzantológie Pravoslávnej
bohosloveckej fakulty Preovskej univerzity.
Alexander Avenarius sa habilitoval na docenta v roku 1998, a roku 2002 bol vymenovaný za pro-
fesora na Pravoslávnej bohosloveckej fakulte Preovskej univerzity. Bol kolite¾om desiatkam
diplomantov a viedol nieko¾ko doktorandov, z ktorých väèina sa v súèasnosti venuje byzantológii.
Alexander Avenarius bol skromným èlovekom, ale neprehliadnute¾ným v spoloènosti, ktorá rie-
ila vedecké úlohy a zamý¾ala sa nad históriou. Vo svojich vedeckých názoroch bol dôsledným
a zároveò slobodným.
11 Zúèastnil sa na 14. medzinárodnom byzantologickom kongrese v Bukureti v roku 1971, medzinárodnej konferencii
na tému Moskva tretí Rím v Moskve v roku 1986, na vedeckom sympóziu venovanom problematike koèovníkov v
európskom prostredí v Spolete v roku 1987, medzinárodnej konferencii pri príleitosti tisíceho výroèia ruského kres-
anstva v Ravenne v roku 1988, konferencie pri príleitosti otvorenia Ústavu pre východnú Európu v San Martine, 10.
medzinárodného zjazdu slavistov v Sofii v roku 1988.
12 Lukaèka , J.: c. d., s. 216.
13 Prednáková èinnos A. Avenariusa: Na FF UK v Bratislave v rokoch 1992 a 1993 prednáal zahranièným tudentom
UK v angliètine kurz Stredná Európa medzi starovekom a stredovekom. Na Katedre rusistiky v kolskom roku
1993/94 prednáal kurz Byzantská kultúra a Rusko. Na Katedre dejín umenia v rokoch 1994/95, 1996/97, 1998/99
kurz Ikona ako výraz byzantskej duchovnosti. Na Katedre veobecných dejín v rokoch 1994/95 2002/03 prednáal
Úvod do byzantských dejín; Dejiny Byzancie a viedol byzantologický seminár. Na Katedre dejín umenia Trnavskej
univerzity prednáal Úvod do teórie kultúry ( 1992/93; 1993/94) a Dejiny byzantského umenia ( 1993/94-1995/96).
Na Katedre dejín prednáal v rokoch 1993/94 1995/96 Dejiny Byzancie a východnej Európy a v kolskom roku
1995/96 kurz Dejiny kresanstva v prvom tisícroèí. Na Pravoslávnej bohosloveckej fakulte Preovskej univerzity v
rokoch 1996/97 2002/03 prednáal Byzantológiu a v rokoch 1993/94 1995/96 viedol kurz Byzantská duchovná
kultúra a Slovania. Na Filozofickej fakulte univerzity v Preove prednáal na Katedre filozofie v rokoch 1994/95
a 1996/97 Základy byzantskej filozofie a duchovnosti.
10
Miroslav Dani: Univerzitný profesor Alexander Avenarius
Universitätsprofessor Alexander Avenarius

Resümee
Alexander Avenarius, der bedeutende europäische Byzantinist, legte die Grundlagen für die wis-
senschaftliche Disziplin der Byzantinistik in der Slowakei.
Nach Veröffentlichung der Studien über die Problematik der Awaren und ihrer Kontakte mit dem
Byzantinischen Reich und den Slawen, erreichte
die erste Etappe seiner wissenschaftlichen Tätigkeit ihren Höhepunkt mit der Herausgabe seiner
Monographie Die Awaren in Europa. Nach Beendigung dieser Monographie verlagerte sich der
Schwerpunkt seiner wissenschaftlichen Tätigkeit auf das Gebiet der byzantinisch-slawischen Kon-
takte, und auf den Anteil des byzantinischen Einflusses auf die kulturelle Entwicklung der slawi-
schen Völker. Nach seiner Rückkehr an das Institut für Geschichte an der SAV (Slowakische Aka-
demie der Wissenschaften) im Jahre 1984 widmete er dieser Arbeit sein vollstes Interesse. Im letz-
ten Jahrzehnt seiner wissenschaftlichen Arbeit befasste sich Professor A. Avenarius sehr intensiv mit
der Problematik des byzantinischen Ikonoklasmus und mit der Ikone im breiten Kontext ihrer
Bedeutung.
Der Anfang seiner pädagogischen Tätigkeit geht in das Jahr 1989 zurück. Er hielt Vorlesungen an
mehreren slowakischen Universitäten am Institut für Geschichte der FF UK in Bratislava (Philo-
sophische Fakultät der Comenius Universität), an der Trnavska Universität, an der Philosophischen
Fakultät der Universität in Preov, und an der Orthodoxen theologischen Fakultät der Universität in
Preov.
Alexander Avenarius gehörte zu den meinungsbildenden Forschern auf dem Gebiet unserer aka-
demischen historischen Forschung. Er war ausländisches Redaktionsmitglied der Zeitschriften
Byzantinoslavica in Prag und Byzantinorusica in Moskau. Er war Redaktionsmitglied bei den Zeit-
schriften Historická Revue (Historische Revue), Ars, Slovanské túdie (Slawische Studien), Studia
historica Slovaca, Slavica Slovaca, Text, Human Affairs, Hieron. Weiter war er Mitglied des Tsche-
choslowakischen balkanistischen Komitees, des Tschechoslowakischen byzantinischen Komitees
und Mitglied mehrer wissenschaftlicher Konsilien (Historisches Institut der SAV, Kunstgeschichtli-
ches Institut der SAV, Slowakische National Galerie, Slowakisches National Museum, Galerie der
Stadt Nitra, Staatliches Institut für Denkmalpflege).
11
K problematike predmetov byzantského pôvodu

z nálezísk obdobia avarského kaganátu na Slovensku
Jozef Zábojník
Predmety materiálnej kultúry tvoriace inventár hrobov z obdobia avarského kaganátu predstavujú
neobyèajný súbor nielen pre svoju mimoriadnu poèetnos, ale predovetkým bohatosou druhov a
foriem. Z priestoru Karpatskej kotliny a susediacich oblastí (Viedenská kotlina, èas Dolného
Rakúska a najjunejie územie Moravy), ktoré tvorili teritórium Avarského kaganátu (567/568 cca
803), poznáme v súèasnosti viac ako 3 500 lokalít,1 prièom poèet hrobov z tohto obdobia sa iba
odhaduje v rozmedzí 60 000 80 000. Z rámca materiálnej kultúry, ktorá sa javí pomerne jednotne,
výrazne vyènievajú predmety, ktoré sa viac-menej jednoznaène povaujú za importy.2 Zásadné dife-
rencie, ktorými sa líia od ostatnej masy predmetov mono postrehnú èi u v ich celkovom výzo-
re, v materiáloch pouitých pri ich výrobe, v aplikovaných výzdobných motívoch, resp. v istých
technologických detailoch. Na základe vyie uvedených kritérií môeme väèinou spo¾ahlivo urèi
provenienciu výrobkov.
Vychádzajúc z témy kolokvia, budem sa zaobera predmetmi, ktoré majú nesporný vzah k ume-
leckému remeslu byzantského sveta. V tejto súvislosti je mimoriadne dôleité uvedomenie si chro-
nologických súvislostí predmetov byzantského pôvodu nachádzaných na naom území. Z písom-
ných správ sme dostatoène informovaní o kontaktoch Avarov s Byzantskou ríou predovetkým
v poèiatoènom období existencie kaganátu v priestore Karpatskej kotliny.3 Na Slovensku vak nále-
ziská z raného stupòa obdobia takmer absentujú. Do tohto èasového úseku mono preto datova iba
sporadicky sa vyskytujúce predmety a komplexy. V podstate ich mono rozdeli do dvoch skupín.
Obr. 1 Zlatý prsteò s oèkom nájdený údajne v katastri obce Chorvátsky Grob (pod¾a Garam 2001, tab. 51: 3).
1 Toto èíslo predstavuje stav z polovice 90-tych rokov 20. storoèia (porovnaj k tomu ADAM 2002, 13). Je vak nespor-
né, e medzitým uvedené èíslo narástlo, keïe roène pribúda celý rad novoobjavených pohrebísk, sídlisk, depotov a
ojedinelých nálezov.
2 Porovnaj k tomu v nedávnom èase publikované viaceré práce aj so starou literatúrou (Daim 2000; Distelberger 1996;
Garam 2001; Zábojník 1996; 2000).
3 Pohl 1988, predovetkým 7 9.
13
Prvú reprezentujú ojedinelé a náhodné nálezy, u ktorých chýbajú konkrétnejie údaje o okolnostiach
nálezu. Druhú skupinu predstavujú depoty, resp. poklady. Ich informaèná hodnota je síce o nieèo
vyia, avak niekedy diskutabilná (Haliè). Protipólom uvedených skupín sú predmety byzantské-
ho pôvodu nachádzané v hroboch. Keïe tie sú súèasami pohrebísk, vieme ich predovetkým dato-
va. Vypovedacia hodnota týchto výrobkov byzantských dielní je nesporne vyia, pretoe sa
vyskytli v konkrétnych nálezových situáciách.
V rámci prvej skupiny výnimoèný artefakt predstavuje zlatý prsteò (obr. 1), ktorého oèko pozo-
stávajúce z platnièiek zdobených granuláciou je ukonèené sivomodrou sklenou vlokou.4 Jeho nále-
zové okolnosti sú nejasné. V dokumentácii Maïarského národného múzea (Magyar Nemzeti Múze-
um, ïalej MNM) sa uvádza, e prsteò nájdený v roku 1910 v chotári obce Chorvátsky Grob (okr.
Senec) získalo uvedené múzeum kúpou od manelky B. Fridricha.5 Na základe uvedených skutoè-
ností by bolo moné vyslovi domnienku, e prsteò tvoril inventár hrobu porueného poèas zemných
prác. V súvislosti s jeho nálezom sa vak nespomínajú ani iné nájdené predmety, ani zvyky kostro-
vého materiálu. ako si mono predstavi, e takýto mimoriadne cenný predmet by tvoril jedinú
prílohu v kostrovom hrobe.
Do prvej skupiny predmetov patrí aj zlatá náunica (obr. 2), ktorá sa údajne nala v Bratislavskej
upe.6 Ide o exemplár, ktorého oblúk bol vyhotovený zo eshrannej tyèinky. Na òom sa nachádza-
li poèetné drobné obruby slúiace na pripevnenie èi u sklíèok, resp. drahokamov/polodrahokamov.
Na spodnom oblúku sa zachoval hranatý päboký medzièlánok, pod ktorým bol pôvodne umiestne-
ný prívesok. Keïe ten sa nezachoval, nevieme, z akého materiálu bol vyhotovený. Náunica je
povaovaná za napodobeninu byzantskej predlohy a datovaná je do poslednej tretiny 7. storoèia.7 Ide
o perk, ktorý reprezentuje stredný stupeò obdobia avarského kaganátu, ktorý mono pod¾a mojej
mienky datova do druhej polovice 7. storoèia.
Obr. 2 Zlatá náunica, ktorá sa údajne nala na území bývalej Bratislavskej upy (pod¾a Garam 2001, tab. 11: 3).
4Garam 1980, 168; 1993, 67. Na inom mieste (Garam 2001, 81) vak uvádza obere mit Stein. Na základe týchto roz-
poruplných údajov nemono jednoznaène urèi druh pouitého dekoratívneho elementu. Treba vak doplni, e via-
ceré analogické prstene sú zdobené vlokou z drahokamu, resp. polodrahokamu.
5 Miesto nálezu sa údajne nachádzalo pribline dva kilometre od usadlosti Feketevízpuszta (porovnaj Garam 1980, 168,
pozn. 21). Prsteò je v súèasnosti v zbierkach Magyar Nemzeti Múzea (ïalej MNM) v Budapeti, inv. è. 60.4.1. N 846.
6 MNM ju predal zlatník Imre Deutsch v roku 1910. Podobne ako prsteò z Chorvátskeho Grobu, aj táto náunica je
v zbierkach MNM v Budapeti; má inv. è. 71/1910. N 333.

7 Garam 1993, 103; 2001, 30 32.
14
J. Zábojník: K problematike predmetov byzantského pôvodu z nálezísk obdobia Avarského kaganátu
Medzi ojedinelé nálezy, ktoré majú vzah k byzantskému prostrediu, patria aj sporadicky nachá-
dzané mince. Najpoèetnejiu skupinu predstavujú monetárne platidlá, ktoré dal razi cisár Justín I.
(518 527). Vzh¾adom na skutoènos, e ide o "predavarské" mince, ich spájanie s obdobím Avar-
ského kaganátu je spochybnite¾né.8 V Dobrohoti (okr. Dunajská Streda) sa ete pred rokom 1859
nala bliie neurèená minca tohto cisára.9 Nálezisko, doba nálezu a nálezové okolnosti dvoch mincí
z územia bývalej Tekovskej stolice nám zostali neznáme. Ide o jeden follis a jedno pentanummium.10
Ïalie pentanummium sa nalo poèas bagrovania dunajského piesku v blízkosti túrova v roku
1949.11 V archíve MNM v Budapeti sa nachádza pod è. 127/1903 zmienka o zlatej minci, ktorá sa
údajne nala vo Varíne (okr. ilina).12 Ide o tremisis u spomínaného cisára Justína I. Súbor mincí
z doby panovania tohto cisára dopåòa follis, ktorý sa naiel v roku 1978 v Bratislave-Dúbravke.13
Mince pochádzajúce z doby panovania cisára Justiniána I. (527 565) sa v hroboch z vèasného
stupòa obdobia na území Karpatskej kotliny síce vyskytujú, avak tieto pochádzali z obdobia pred
príchodom Avarov do stredodunajského priestoru. Je to spôsobené zrejme aj tým, e prvotné kon-
takty Avarov s byzantským svetom sa datujú práve do závereènej etapy vlády tohto cisára. V Obi-
ovciach (okr. Koice-okolie) sa pred rokom 1909 nala jedna, resp. viaceré zlaté mince (ich presný
poèet nie je známy) bez bliích nálezových okolností.14 V období vlády jeho nástupcu Justína II.
(565 578) majú pôvod tri mince. Z neznámych nálezísk na území bývalej Tekovskej stolice
pochádzajú dva exempláre jeden follis a jeden polovièný follis.15 Tretia minca (follis) sa nala
poèas výskumu neolitického sídliska v túrove v roku 1967.16
Obr. 3 Zlatý solidus cisárov Kontantína V. Kopronyma (741 775) a Leva IV. Chazarského (775 780) zo Svätého Jura
(pod¾a Hunka/Budaj 2005, obr. 1; 2)
8 Na území Slovenska sa toti pamiatky spájané s vèasným stupòom obdobia avarského kaganátu nachádzajú iba
výnimoène, aj to iba v blízkosti Dunaja na juhozápadnom Slovensku, napr. nálezy z pohrebiska Komárno Robot-
nícka tvr (Trugly 1982).
9 Ondrouch 1964, 169.
10 Ondrouch 1964, 169.
11 Ondrouch 1964, 169.
12 Prohászka 2004, 107. V prípade, e by sme tento predmet spájali s obdobím Avarského kaganátu, je nález takejto sta-
rej mince na severnom Slovensku viac ne prekvapujúci.

13 Kolníková/Hunka 1994, 93.
14 Ondrouch 1964, 169.
15 Ondrouch 1964, 170.
16 Hlinka et al. 1978, 40.
15
Z obdobia panovania dynastie Herakleiovcov pochádza silno oúchaná prederavená medená

minca, ktorá sa nala v roku 1979 poèas prieskumu údajne v katastri obce Horné Saliby (okr. Galan-
ta) v priestore pieskoviska.17 To sa vak nachádza v èasti chotára nazývanej Doboskút, ktorá leí u
v katastrálnom území obce Mostová, vo vzdialenosti pribline 80 90 m na západ od hranice katas-
tra.18 Minca je povaovaná za pôvodne azda pozlátené falzum solidu Herakleia a Herakleia Kon-
tantína.19 Predlohu mono datova do obdobia vlády vyie uvedeného byzantského cisára.20 Dyna-
stiu Herakleiovcov reprezentuje aj zlatý solidus cisára Kontantína IV. (668 685), ktorý pochádza
z neznámej lokality v okolí Bratislavy.21 Minca bola pôvodne v zbierkach múzea v Szombathely,22
avak v súèasnosti je nezvestná. Predpokladá sa, e sa stratila poèas druhej svetovej vojny. Skupinu
ojedinelých nálezov uzatvára výnimoèný objav byzantskej mince zo Svätého Jura (okr. Pezinok).23
Ide o zlatý solidus cisárov Kontantína V. Kopronyma (741 775) a Leva IV. Chazarského (775
780), ktorý bol vyrazený mincovòou Syrakúzy v rokoch 751 775 (obr. 3). Na tomto mieste treba
doplni, e nálezy byzantských mincí, ktorých dobu razenia mono datova do 8. storoèia, sú v prie-
store Karpatskej kotliny ojedinelé.24 Skutoènos, e nálezové okolnosti mince zo Svätého Jura
nemono dostatoèným spôsobom verifikova, iba umocòujú nau skepsu
oh¾adom urèenia presného miesta nálezu tohto prekvapujúceho objavu.
Nezvyèajne poèetný súbor byzantských mincí tvorí fond numizmatickej
zbierky SNM v Bratislave.25 ia¾, ani pri jednom exemplári nie je známe
miesto nálezu, ani nálezové okolnosti. Nie je vylúèené, ba naopak dokonca
to mono predpoklada, e viaceré mince sa nali mimo územia Slovenska.
Väèinou ide o platidlá bronzové/medené, avak v zbierke sa nachádza aj
nieko¾ko kusov vyhotovených zo zlata.26 Do obdobia avarského kaganátu
spadajú mince, ktoré dali razi cisári Justín II. (6 ks), Mauríkios (3 ks),
Fokas (1 ks), Herakleios (1 ks), Herakleios a Herakleios Kontantín (1 ks)
a Kontant II. (2 ks). Predavarské obdobie reprezentujú pomerne ve¾ké
súbory mincí Justína I. a Justiniána I. (spolu 37 mincí).
Druhú skupinu predmetov spájaných s byzantským prostredím tvoria
depoty. Ide o výnimoèné komplexy, ktoré tvoria predovetkým perky a
výrobky umeleckých remeselníkov. Jedineèným súborom pamiatok je
poklad zlatých perkov (reaz/náhrdelník a dva páry náuníc), ktorý sa
dostal koncom 19. storoèia do MNM (obr. 4). Údaje o mieste nálezu sú dos
Obr. 4 Poklad zlatých perkov nájdený údajne v katastri obce Haliè (pod¾a Garam 2001, tab.4: 2; 25: 1 upravené).
17 Fiala 1989, 57, 59, obr. 1: a, b.

18 Zábojník 2004, 89.
19 Somogyi 1997, 46, 47. Minca sa v súèasnosti nachádza v numizmatickej zbierke Archeologického ústavu SAV v Nitre;
num. prír. kat. 4094.

20 Pravdepodobne dvadsiate roky 7. storoèia, porovnaj Somogyi 1997, 46.
21 Somogyi 1997, 31; Kolníková 2004b, 212.
22 Inv. è. 828.
23 Hunka /Budaj 2005.
24 Hunka/Budaj 2005, 65; Prohászka 2004, 109; Winter 2000, 50, 51.
25 Minarovièová 1987.
26 Minarovièová 1980, 232.
16
Obr. 5 Tzv. poklad byzantského kovotepca zo Zemianskeho Vrbovka (pod¾a Garam 2001, zmenené v rôznych mier-
kach).
17
rozporuplné,27 avak vo veobecnosti sa za miesto nálezu povauje obec Haliè (okr. Luèenec). Dôle-
itým kontrukèným detailom náuníc z Halièe je spôsob zopnutia oblúka prostredníctvom oèka
a háèika.28 Takáto forma sa vyskytuje na exemplároch, ktoré na základe tvaru a výzdobných motí-
vov mono jednoznaène povaova za byzantské importy.29 Na náuniciach s hviezdicovitým príves-
kom30 sa vak takýto kontrukèný detail vyskytuje pomerne zriedkavo.31 Aby mal tento princíp zo-
pnutia opodstatnenie, je potrebné, aby oblúk náunice mal istú prunos, zabezpeèujúcu urèitý ah
medzi oèkom a háèikom. V prípade výrobkov zo zlata je to dos obtiane vzh¾adom na mäkkos
a tvárnos materiálu. Zhoda nie je ani v èasovom urèení vzniku predmetov, ktoré tvoria poklad.32
Odhliadnuc od uvedených rozporov, nálezový celok z Halièe predstavuje mimoriadny komplex
výrobkov byzantského umeleckého remesla, aký nemá na naom území obdobu.
Výnimoèné postavenie v rámci archeológie obdobia Avarského kaganátu má aj známy depot
strieborných predmetov (obr. 5), ktorý sa naiel náhodne poèas zemných prác v roku 1937 v katastri
obce Zemiansky Vrbovok (okr. Krupina). Tvoria ho jednak perky (náunice, náramky, nákrèník,
lunicovité okrasy), ako aj iné výrobky umeleckých remeselníkov (misky, kalich). Vzh¾adom na
pokodenie viacerých predmetov, evidentné stopy opráv, fragmentárnos a výskyt nedorobkov, resp.
polotovarov, sa depot zo Zemianskeho Vrbovka interpretuje ako poklad byzantského kovotepca,33 aj
keï bol takýto výklad nedávno do istej miery spochybnený.34 Mimoriadne dôleitou súèasou nále-
zu zo Zemianskeho Vrbovka sú strieborné byzantské mince. Umoòujú stanovi dobu uloenia
depotu do zeme niekedy na poèiatku sedemdesiatych rokov 7. storoèia. Pri prvotnom publikovaní
týchto súèastí depotu bol súbor tvorený 18 exemplármi.35 Jasnozrivos anticipácie P. Radomìrské-
ho36 dokladajú dve ïalie platidlá. Pred dvadsiatimi rokmi sa v tlaèi objavila informácia o minci,
ktorá by mohla by súèasou pokladu37 a celkom prednedávnom bola publikovaná ïalia minca,
ktorá azda pochádza z uvedeného hromadného nálezu.38 A na jeden exemplár, vo vetkých prípa-
doch ide o strieborné razby Kontanta II.39 a Kontantína IV.40 Výnimku predstavuje prednedávnom
27 Predmety boli odkúpené od Ármina Redlicha v roku 1878. Údajne sa nali na pozemku grófa Forgácha pri Salgótar-
jáne (Garam 1993, 65). Aj v súèasnosti sú v zbierkach MNM v Budapeti; inv. è. 75/1878.1-2. N 354, 75/1878.3-4. N
214-215, 75/1878.5 (Garam 1980, 172). V budúcnosti bude potrebné preveri majetkové pomery grófa Forgácha v
èase objavu depotu, èi skutoène vlastnil pozemky v okolí Salgótarjánu.
28Nemecky Hakenösenverschluss.
29 Èi u ide o náunice s mesiaèikovitým rozírením spodného oblúka nemecky Halbmond-Ohrgehänge (Garam 2001,
tab. 3: 1, 2, 4, 6), resp. tzv. koíèkovité nemecky Körbchenohrringe (Riemer 1992, 126, obr. 4a b).
30 Do tohto typu patrí minimálne jeden pár náuníc z pokladu z Halièe.
31 Vinski 1952, obr. 13a, 13b.
32 É. Garam (2001, 48) datuje nálezy do obdobia od konca 6. a do zaèiatku 7. storoèia. Naopak N. Profantová (1992,
700) sa domnieva, e ide o depot byzantských predmetov datovate¾ných do stredného stupòa obdobia Avarského kaga-
nátu (nemecky Mittelawarenzeit = MA).
33 Svoboda 1953, 87, 88.
34 Avenarius 1989, 46, 47.
35 Radomìrský 1953.
36 U v roku 1953 (azda na základe informácií, ktoré nám zostali neznáme) predpokladal, e súbor 18 mincí nie je úplný,
porovnaj Radomìrský 1953, 114, pozn. 27.

37 Fiala 1986.
38 Kolníková 2004a.
39 Ide o 18 kusov strieborných mincí (17 miliarensov a jeden hexagram) zo závereèného obdobia panovania tohto cisá-
ra (pravdepodobne z rokov 659 668, porovnaj k tomu Somogyi 1997, 97).

40 Hexagram Kontantína IV., ktorý bol cisárom v rokoch 668 685. Ide o jednu z prvých razieb tohto cisára, zrejme
z emisie datovanej do rokov 669 674 (Somogyi 1997, 97).
18
Obr. 6 Strieborné kalichy z pohrebiska v elovciach: 1 hrob 257; 2 hrob 818 (pod¾a Èilinská 1973, tab. 42: 25; 103: 14).
zverejnená minca, ktorá bola azda súèasou depotu. Ide o hexagram Herakleia a jeho syna Herakleia
Kontantína, vyrazený po roku 615.41 Skutoènos, e súèasou depotu bola azda aj staria minca,
by do istej miery spochybòovala interpretáciu A. Avenaria, ktorý depot zo Zemianskeho Vrbovka
povauje za èas tribútu, ktorý bola Byzancia nútená plati Avarom po takmer pädesiatroènej pre-
stávke.42 Treba u len doplni, e mince z pokladu v Zemianskom Vrbovku neboli zrejme v obehu,
a ak, tak len ve¾mi krátky èas.43
Významom najdôleitejou kategóriou výrobkov, ktoré sa dávajú do súvislosti s byzantským, pre-
dovetkým umeleckým remeslom, sú predmety tvoriace inventár hrobov z obdobia avarského kaga-
nátu. Ich závanos spoèíva predovetkým v známych nálezových okolnostiach, v ktorých sa
vyskytli. Strieborný kalich z depotu v Zemianskom Vrbovku44 má presné analógie na pohrebisku
v elovciach. V enskom hrobe 257 sa naiel strieborný kalich (obr. 6: 1) spolu s párom zlatých
náuníc.45 Druhý exemplár (obr. 6: 2) tvoril súèas výbavy bohato vystrojeného bojovníka pochova-
ného v hrobe 818.46 Tento kalich mono na základe spolu sa vyskytnuvej súpravy opaskových kova-
ní vyhotovených z pozláteného bronzového plechu a zdobených sklenými vlokami pomerne spo-
¾ahlivo datova do starej fázy stredného stupòa obdobia Avarského kaganátu, t. j. do tretej tvrtiny
7. storoèia.47 Uvedené èasové zaradenie je v súlade s datovaním kalicha zo Zemianskeho Vrbovka.48
Kontatovaný èasový údaj je umocnený aj neve¾kou vzdialenosou medzi oboma lokalitami.49
41 Kolníková 2004a, 211.

42 Avenarius 1989, 47.
43 Ide o èerstvé razby, Radomìrský 1953, 122; A. Avenarius (1989, 46) sa domnieva, e mince nikdy neboli v obehu.
44 Svoboda 1953, 41, 44, obr. 7.
45 Èilinská 1973, 27, 81, tab. XLII: 25, 27, 28.
46 Èilinská 1973, 27, 179, 180, tab. CXXX: 14.
47 Zábojník 1991, 234, 248, tab. 2: 5.
48 Dokladajú to u spomínané mince, porovnaj pozn. 39 a 40.
49 Vzduná vzdialenos nálezísk je asi 28 km.
19
Obr. 7 Pracky byzantského pôvodu z pohrebísk obdobia avarského kaganátu na Slovensku. 1 Bratislava, èas Devín-
ska Nová Ves, hrob 454; 2 Bratislava, èas Devínska Nová Ves, hrob 420; 3 Holiare, hrob 485; 4 Bratislava, èas
Devínska Nová Ves, zber; 5 Nové Zámky hrob 92; 6 Bratislava, èas Devínska Nová Ves, hrob 425; 7 Bratislava,
èas Devínska Nová Ves, hrob 430; 8 Holiare, hrob 270; 9 Bratislava, èas Devínska Nová Ves, pravdepodobne hrob
558 (5 pod¾a Èilinská 1966, tab. 27: 92: 11).
20
Obr. 8 Pracky byzantského pôvodu z pohrebísk obdobia avarského kaganátu na Slovensku. 1 Virt, hrob 88; 2 Ve¾ký
Meder, hrob 78; 3 Komárno, poloha Robotnícka tvr, hrob 32; 4 elovce, hrob 564; 5 Komárno, poloha Robotníc-
ka tvr, hrob 12; 6 Komárno, poloha Robotnícka tvr, hrob 19 (3, 5, 6 pod¾a Garam 2001, tab. 68: 3; 72: 6; 71: 2).
21
Poètom najväèí súbor predmetov byzantského pôvodu z pohrebísk obdobia Avarského kaganátu na
území Slovenska vytvárajú pracky (obr. 7; 8). V súèasnosti poznám celkom 14 exemplárov, o ktorých
mono predpoklada, e sú výrobkami byzantských remeselníkov. Nali sa na siedmich lokalitách, pri-
èom väèina z nich bola odbornej verejnosti sprístupnená publikovaním výskumov jednotlivých pohre-
bísk.50 Byzantská pracka z hrobu 78 vo Ve¾kom Mederi je zatia¾ publikovaná bez vyobrazenia.51
Ïalie dve pracky z pohrebiska Bratislava, èas Devínska Nová Ves, poloha Tehelòa, povaujem
za výrobky byzantských remeselníkov na základe výskytu charakteristického technologického detai-
lu spolu s prackou liatych prevàtaných upevòovacích výènelkov.52 V hrobe 454 sa nala pomerne
jednoduchá bronzová pracka, ktorá spolu s tylovou platnièkou tvorí jeden kus.53 Medzi výrobky
byzantských remeselníkov ju zaradila aj T. tefanovièová54 a pravdepodobne na základe tvarových
pecifík neskôr aj É. Garam.55 Podrobným túdiom katalógu pohrebiska Bratislava, èas Devínska
Nová Ves, poloha Tehelòa,56 som si vytypoval nieko¾ko predmetov, ktoré by bolo moné povaova
za výrobky byzantských dielní. Môj predpoklad sa potvrdil v prípade bronzového predmetu (obr. 7:
9), ktorý pochádza pravdepodobne z hrobu 558.57 Ide zrejme o pracku tatièky s prevlieèkou.58 Na
základe tvaru by ju bolo moné oznaèi za výrazne tylizovaný derivát pracky s afrontovanými zvie-
racími figúrkami (oproti sebe stojacimi zvieracími figúrkami, nem. Schnalle mit gegenständigen
Tierfiguren) v zmysle triedenia É. Garam.59
Obr. 9 Pracka z lokality Kiskassa, omylom povaovaná na nález z Koíc (pod¾a Garam 2001, tab. 68: 1).
50 Na pohrebisku Bratislava, èas Devínska Nová Ves, poloha Tehelòa sa nali v hroboch 420 a 425 (Eisner 1952, tab.
48: 1, 4). Tretia pracka z tohto pohrebiska je uvádzaná ako zber (Eisner 1952, tab. 108: 1). Ïalie exempláre tvorili
inventár hrobov 12, 19 a 32 na pohrebisku Komárno, poloha Robotnícka tvr (Trugly 1982, tab. III: 2; V: 1; VIII:1).
Ostatné pracky byzantského pôvodu pochádzajú z nasledujúcich pohrebísk: Nové Zámky, poloha Belohorského záhra-
da hrob 92 (Èilinská 1966, tab. XXVII-92: 11), Holiare, poloha Halomdomb hrob 270 (Toèík 1968, tab. LV: 8), Virt,
poloha Kúpalisko hrob 88 (Toèík 1992, obr. 44: 8), elovce, poloha Fingó hrob 564 (Èilinská 1973, tab. XCI: 1).
51 Varsik 1992, 94. Za poskytnutie pracky na kresbovú dokumentáciu ïakujem V. Varsikovi.
52 Nemecky durchlochte Laschen, tzv. Steckösen.
53 Eisner 1952, tab. 50: 3.
54 tefanovièová 1993, 284, obr. 175.
55 Garam 2001, 105, 212, tab. 74: 5.
56 Eisner 1952.
57 Eisner 1952, tab. 73: 4.
58 Nemecky Taschenschnalle mit Riemenschaufe.
59 Garam 2001, 111, 112, tab. 78.
22
Obr. 10 Bronzová pracka a kvadratické kovanie z hrobu 74 v Èataji (pod¾a Zábojník 2000, tab. 2: 1/2; 1/10).
V publikácii L. Niederleho o byzantských perkoch60 sa nachádza údaj o pracke, ktorá sa údajne

nala v Koiciach (obr. 9). Ide vak o predmet, ktorý pochádza z lokality Kiskassa (upa Baranya).
Pod názvom lokality Kassa bola publikovaná u J. Hampelom.61 Mono to je dôvod, preèo Nieder-
le pouil názov lokality Koice.62 V iných publikáciách sa objavuje uvedená pracka s názvom mies-
ta nálezu Kis-Kassá.63 Ide o hrobový nález bez bliích nálezových okolností. V poslednej publiká-
cii sa u uvádza pod oznaèením Kiskassa, èo zodpovedá súèasnému názvosloviu.64
Výskyt prevàtaných výènelkov slúiacich na upevnenie sa neobmedzuje iba na jednodielne prac-
ky. Sporadicky sa tento technologický detail vyskytuje aj na tylových platnièkách dvojdielnych pra-
ciek, ktoré zrejme neboli byzantským importom, ale sú skôr výsledkom transferu technológií.
V hrobe 485 na pohrebisku Holiare, poloha Halomdomb, sa nala tylová dotièka pracky zdobená
motívom grifa,65 ktorá má na spodnej strane dva výènelky (obr. 7: 3). Na jednom z nich sa nenali
stopy prevàtania,66 take výènelok bol vlastne nefunkèný, a preto musela by pracka upevnená na
remeò iným spôsobom ne bolo v takomto prípade bené. Dôleitá je aj skutoènos, e pecifickým
spôsobom stvárnený grif sa povauje za výzdobný motív, ktorý prevzali umeleckí remeselníci obdo-
bia Avarského kaganátu z byzantského prostredia.67
V hrobe 74 na pohrebisku Èataj, poloha Zemanské-Gejzove, sa nala dvojdielna liata bronzová
pracka (obr. 10: 1), ktorej tylová platnièka je zdobená motívom pecificky stvárnenej palmety (nem.
Bänderstrauß). Na jej spodnej strane sa nachádzajú tri prevàtané upevòovacie výènelky. Identické
výènelky slúili aj na upevnenie kvadratických kovaní (obr. 10: 2), ktoré boli súèasou garnitúry
z hrobu 74.68 Na uvedenom pohrebisku boli kovania s výènelkami súèasami výbavy aj ïalích
dvoch celkov (obr. 11) hroby 115 a 159.69 Z územia Slovenska je mi známy ete jeden celok, ktorý
60 Niederle 1930, obr. 32: 14

61 Hampel 1905, II, 367, III, tab. 276: 16.
62 Kassa je maïarské pomenovanie Koíc.
63 Vinski 1967, 34, 35, tab. XXVI: 9 (pod¾a neho typ Keszthely-Pécs); Ibler 1992, obr. 4: 19 ju zaradila do svojho typu
Boly-elovce.
64 Garam 2001, 212, tab. 68: 1.
65 Toèík 1968, tab. LXX: 11.
66 Daim 1990, obr. 4; Zábojník 2000, obr. 29.
67 Daim 1990, 292.
68 Zábojník 2000, obr. 15; 16; tab. 2: 1/5 1/10.
69 Zábojník, 2000, 330, 331, obr. 18; 22; tab. 3: 3; 4: 2/3 2/5.
23
Obr. 11 Kovania s prevàtanými výènelkami z pohrebiska v Èataji. 1 3 hrob 115; 4 hrob 159 (pod¾a Zábojník 2000,
tab. 4: 2/3 2/5; 3: 3).
obsahoval kovania s výènelkami. V hrobe 14 (obr. 12) na pohrebisku Komárno, poloha Roná ul.
(bývalá Váradiho ul.) sa nali pôvodne pozlátené strieborné kovania tohto typu.70 Treba u len doda,
e prevàtané výènelky slúiace na upevnenie sú charakteristickým znakom aj kovaní západného
pôvodu, ktoré sú súèasami tzv. severotalianskych, èi inak povedané longobardských súprav.71 Nie-
kedy sa takéto kovania oznaèujú ako typ Bieringen.72 Z územia Slovenska sú známe z viacerých
pohrebísk, èi u ve¾mi presné analógie (tie mono s ve¾kou pravdepodobnosou povaova za
importy), ale zrejme aj ich domáce napodobeniny.73
Neobvyklým spôsobom je kontruovaná pracka z hrobu 430 na pohrebisku Bratislava, èas
Devínska Nová Ves, poloha Tehelòa.74 Ide o jednodielny exemplár, ktorý má na spodnej strane tylo-
70 Èilinská 1982, 351, tab. VI: 2, 4; Zábojník 2000, 350, obr. 24 26.
71 Bóna 1961 1962.
72 Christlein 1971, 60.
73 Zábojník 1990, 105 107.
74 Eisner 1952, tab. 50: 4.
24
Obr. 12 Kovania z hrobu 14 na pohrebisku Komárno, poloha Roná ul. (pod¾a Èilinská 1982, tab. 6: 2, 4; resp. Záboj-
ník 2000, obr. 24; 25).
vej dotièky spolu s òou odliate hrubé nity, pomocou ktorých bola upevnená na remeò opaska (obr.
7: 7). Je to spôsob, ktorý je remeselníkom z obdobia Avarského kaganátu cudzí.75 Na základe kon-
tatovaného mono vyslovi predpoklad akejsi hybridnej formy medzi výrobkami avarských ume-
leckých remeselníkov a byzantskými produktmi.
Ve¾ký súbor predmetov, ktoré mono dáva do súvislosti s byzantským umeleckým remeslom
predstavujú náunice s hviezdicovitým príveskom (obr. 13). O niektorých sa nepochybuje, e ide
o priame importy z Byzancie.76 Na pohrebiskách z obdobia Avarského kaganátu na území Sloven-
ska sa vak náunice s hviezdicovitým príveskom nevyskytujú iba sporadicky.77 Vo viacerých prípa-
doch ide pravdepodobne o deriváty byzantských predlôh, ktoré sa od originálov líia èi u techno-
logickými detailmi výroby, resp. tvarovými a výzdobnými pecifikami. Nemono ich preto bez
výhrad stotoni s komplexom priamych importov z byzantského prostredia, ale naopak skôr ich
povaova za výrobky domácich majstrov. Byzantský vplyv mono v tejto súvislosti chápa ako
výsledok transferu technológií a výzdobných motívov.
V rámci kategórie enského perku významnú pozíciu zaberajú dve náunice, ktoré sa od bených
foriem èasto nachádzaných na pohrebiskách z obdobia Avarského kaganátu výrazným spôsobom
odliujú. V hrobe 2/73 na pohrebisku Bratislava, èas Vajnory, poloha Pod kríom, sa nala zlatá
náunica (obr. 14: 2) s tordovaným oblúkom a príveskom vyhotoveným z drôtu.78 Druhým výni-
moèným predmetom je taktie zlatá náunica (obr. 14: 1) s plechovým príveskom kue¾ovitého tvaru
75 Charakteristické kovania opaskov z obdobia Avarského kaganátu boli upevòované na remeò zvyèajne pomerne ten-
kými nitmi, ktoré sa pohyblivým spôsobom upevòovali do vopred navàtaných/odliatych otvorov.
76 Napr. náunice z hrobu 46 vo Virte (Toèík 1992, 36, obr. 40: 3, 4), resp. z hrobu 125 na pohrebisku Pra, poloha Pies-
kovòa A (Toèík 1963, 124, 154, obr. 40: 1). Porovnaj Garam 2001, 21, tab. 6: 6, 7.
77 Staíková-tukovská 1999, 257 259.
78 Mináè 1978, 63, 67, obr. 3: 2.
25
Obr. 13 Strieborné náunice s hviezdicovým príveskom. 1 Virt, hrob 46; 2 Pra, poloha Pieskovòa A, hrob 125 (pod¾a
Garam 2001, tab. 6: 6, 7).
Obr. 14 Zlaté náunice byzantského pôvodu. 1 Bernolákovo, hrob 43; 2 Bratislava, èas Vajnory, poloha Pod kríom,
hrob 2/73 (pod¾a tefanovièová 1984, obr. 1; 2).
z hrobu 43 v Bernolákove.79 Oba artefakty na základe spôsobu vyhotovenia poukazujú na vyspelé

zlatnícke výrobky, aké sú známe z oblasti Stredomoria, predovetkým z územia Dalmácie, ktorá bola
v období 6. 7. storoèia súèasou Byzantskej ríe.80
Výnimoèné postavenie v rámci predmetov, ktoré sa povaujú za výrobky byzantských remesel-
níkov, zaujíma seèná zbraò (obr. 15), ktorá tvorila inventár hrobu 2 na takmer úplne znièenom pohre-
bisku Èierny Brod, poloha Homokdomb.81 Ide o unikátny elezný meè pravdepodobne s jedným ost-
rím,82 s rukoväou ukonèenou hlavicou z bronzového plechu. Prieèka s cibu¾ovitým ukonèením je
vyhotovená taktie z bronzu. Osobitnú pozornos si zasluhuje aj pútko na rukoväti. Na základe tvaru
hlavice a prieèky, ako aj prítomnosti pútka na rukoväti, sa pripisuje meèu z Èierneho Brodu orien-
79 Kraskovská 1962, 435, 454, tab. X: 3.

80 tefanovièová 1984, 214, obr. 1; 2.
81 Toèík 1992, 12, obr. 7: 1.
82 Zbraò je uvádzaná ako dvojseèný meè (Èilinská/Toèík 1978, 46, obr. 17: 8). Uvedenú zbraò poznám z autopsie. Keïe
sa na jej èepeli zachovali zvyky drevenej povy, ktorá bola zafixovaná hrubou vrstvou konzervaènej látky, toto kon-
tatovanie nemono potvrdi. Skôr naopak. Na základe nepatrného prehnutia èepele povaujem za pravdepodobnej-
ie, e ide o pomerne akú seènú zbraò s jedným ostrím, ktorá by zodpovedala pojmu palo.
26
Obr. 15 elezný meè s rukoväou okovanou bronzovým plechom z hrobu 2 na pohrebisku Èierny Brod, poloha Homok-
domb (pod¾a Toèík 1992, obr. 7: 1 upravené).
tálny pôvod.83 Naproti tomu ho A. Kiss povauje za výrobok byzantského zbrojára a jeho výskyt v
priestore Karpatskej kotliny chápe ako import.84
Vo svojom príspevku sa zaoberám predovetkým takými predmetmi, ktoré mono s ve¾kou prav-
depodobnosou povaova za produkty byzantských výrobcov.85 Existuje vak celý rad skutoèností,
ktoré majú nesporný súvis s vyspelým stredomorským prostredím a ktoré sa odrazili aj na produktoch
nachádzaných v hroboch z obdobia Avarského kaganátu. Iba ako príklad treba spomenú výzdobné
motívy a technologické detaily, ktoré preberajú umeleckí remeselníci pracujúci v priestore Karpatskej
kotliny v uvedenom období. Tie, samozrejme, nie sú predmetom predloeného preh¾adu.
83 Budinský-Krièka/Toèík 1984, 185.

84 Kiss 1987, 194.
85 Výraz výrobca je do istej miery zjednoduený a veobecný. Keïe v prípade súboru predmetov byzantského pôvo-
du ide v znaènej miere o perky a umelecké predmety, skôr by bolo vhodné poui výraz umelecký remeselník. Je
otázne, èi mono takéto pomenovanie uvádza v prípade mincí napriek skutoènosti, e samotná minca je aj pre metom
nespornej umeleckej hodnoty.
27
Literatúra
ADAM 2002 Archäologische Denkmäler der Awarenzeit in Mitteleuropa (J. Szentpéteri Hrsg.).
Varia Arch. Hungarica 13/1, 2. Budapest 2002.
Avenarius 1989 A. Avenarius: Byzantská minca v nomádskom prostredí na strednom Dunaji.
Slov. Num. X, 1989, 43 52.
Bóna 1961 1962 I. Bóna: Bieträge zu den ethnischen Verhältnissen des 6. 7. Jahrhundert in
Westungarn. Alba Regia 2 3, 1961 1962, 49 68.
Budinský-Krièka/Toèík 1984 V. Budinský-Krièka/A. Toèík: Jazdecký hrob 94/1967 z doby
avarskej ríe v Koiciach, èas ebastovce. In: Zborník prác ¼udmile Kraskovskej (k ivotné-
mu jubileu). Bratislava 1984, 172 195.
Èilinská 1966 Z. Èilinská: Slawisch-awarisches Gräberfeld in Nové Zámky. Arch. Slov. Fontes
VII. Bratislava 1966.
Èilinská 1973 Z. Èilinská: Frühmittelalterliches Gräberfeld in elovce. Arch. Slov. Catalogi V.
Bratislava 1973.
Èilinská 1982 Z. Èilinská: Dve pohrebiská z 8. 9. storoèia v Komárne. Slov. Arch. 30, 1982,
347 393.
Èilinská/Toèík 1978 Z. Èilinská/A. Toèík: Èierny Brod, okres Galanta. In: B. Chropovský (Ed.).
Významné slovanské náleziská na Slovensku. Bratislava 1978, 46.
Daim 1990 F. Daim: Der awarische Greif und die byzantinische Antike. In: H. Friesinger/F. Daim
(Hrsg.). Typen der Ethnogenese unter besonderer Berücksichtigung der Bayern II. Veröff.
Komm. Frühmittelalterforsch. 13. Wien 1990, 273 303.
Daim 2000 F. Daim: Byzantinische Gürtelgarnituren des 8. Jahrhunderts. In: F. Daim (Hrsg.).
Die Awaren am Rand der byzantinischen Welt. Studien zu Diplomatie, Handel und Technolo-
gietransfer im frühen Mittelalter. Monogr. zur Frühgesch. und Mittelalterarch. 7. Innsbruck
2000, 77 204.
Distelberger 1996 A. Distelberger: Import in die awarischen Westgebiete im 8. Jahrhundert. In:
Reitervölker aus dem Osten. Hunnen + Awaren. Eisenstadt 1996, 305 307.
Eisner 1952 J. Eisner: Devínska Nová Ves. Slovanské pohøebitì. Bratislava 1952.
Fiala 1986 A. Fiala: K objavu miliarense Constansa II. z pokladu zo Zemianskeho Vrbovku. Num.
Sborník XVII, 1986, 15 20.
Garam 1980 É. Garam: VII. századi aranyékszerek a Magyar nemzeti múzeum gyûjteményei-
ben. Folia. Arch. XXXI, 1980, 157 174.
Garam 1993 É. Garam: Katalog der awarenzeitlichen Goldgegenstände und der Fundstücke aus
den Fürstengräbern im Ungarischen Nationalmuseum. Catalogi Mus. Nat. Hungarici. Ser.
Arch. I. Budapest 1993.
Garam 2001 É. Garam: Funde byzantinischer Herkunft in der Awarenzeit vom Ende des 6. bis
zum Ende des 7. Jahrhunderts. Mon. Avarorum Arch. Vol. 5, Budapest 2001.
Hampel 1905 J. Hampel: Alterthümer des frühen Mittelalters in Ungarn I III. Braunschweig
1905.
Hanuliak/Zábojník 1982 M. Hanuliak/J. Zábojník: Pohrebisko zo 7. 8. stor. v Èataji, okr.
Bratislava-vidiek. Arch. Rozhledy 34, 1982, 492 503, 583 588.
Hlinka et al. J. Hlinka/E. Kolníková/¼. Kraskovská/J. Novák: Nálezy mincí na Slovensku III.
Bratislava 1978.
28
Hunka/Budaj 2005 J. Hunka/M. Budaj: Výnimoèný nález zlatej byzantskej mince zo Svätého
Jura. Zbor. SNM XCIX, Archeológia 15, 2005, 63 72.
Christlein 1971 R. Christlein: Eine langobardische Gürtelgarnitur von Bieringen, Kreis Horb.
Der Sülchgau 1971, 55 63.
Ibler 1992 U. Ibler: Pannonische Gürtelschnallen des späten 6. und 7. Jahrhunderts. Arh. Vestnik
43, 1992, 135 148.
Kiss 1987 A. Kiss: Frühmittelalterliche byzantinische Schwerter im Karpatenbecken. Acta Arch.
Acad. Scien. Hungaricae 39, 1987, 193 210.
Kolníková 2004a E. Kolníková: Ïalia byzantská minca z hromadného nálezu v Zemianskom
Vrbovku. Slov. Num. XVII, 2004, 210 212.
Kolníková 2004b E. Kolníková: Neznámy nález byzantského solidu z okolia Bratislavy. Slov.
Num. XVII, 2004, 212.
Kolníková/Hunka 1994 E. Kolníková/J. Hunka (Zost.): Nálezy mincí na Slovensku. IV. Nitra 1994.
Kraskovská 1962 ¼. Kraskovská: Pohrebisko v Bernolákove. Slov. Arch. 10, 1962, 425 476.
Mináè 1978 V. Mináè: O osídlení Bratislavskej brány v 7. a 8. storoèí. Zbor. SNM. Hist. 18, 1978,
61 81.
Minarovièová 1980 E. Minarovièová: Zlaté rímske a byzantské mince v Slovenskom národnom
múzeu. Zbor. SNM LXXIV, Hist. 20, 1980, 205 235.
Minarovièová 1987 E. Minarovièová: Byzantské mince v zbierke Slovenského národného
múzea. Zbor. SNM LXXXI, Hist. 27, 1987, 291 312.
Niederle 1930 L. Niederle: Pøíspìvky k vývoji byzantských perkù ze IV. X. století. Praha 1930.
Ondrouch 1964 V. Ondrouch: Nálezy keltských, antických a byzantských mincí na Slovensku.
Bratislava 1964.
Pohl 1988 W. Pohl: Die Awaren. Ein Steppenvolk in Mitteleuropa 567 822 n. Chr. München
1988.
Profantová 1992 N. Profantová: Awarische Funde aus den Gebieten nördlich der awarischen
Siedlungsgrenzen. In: F. Daim (Hrsg.). Awarenforschungen. II. Arch. Austriaca Monogr. Band
2. Stud. zur Arch. der Awaren 4. Wien 1992, 605 778.
Prohászka 2004 P. Prohászka: Altneue byzantinische Münzen der Awarenzeit (Ergänzungen zum
Buch von Péter Somogyi: Byzantinische Fundmünzen der Awarenzeit. Innsbruck 1997). Acta
Arch. Acad. Scien. Hungaricae 55, 2004, 101 113.
Radomìrský 1953 P. Radomìrský: Byzantské mince z pokladu v Zemianském Vrbovku. Pam.
Archeol. 44, 1953, 109 127.
Riemer 1992 E. Riemer: Byzantinische Körbchen- und Halbmondohrringe im Römisch-Germa-
nischen Museum Köln (Sammlung Diergardt). Kölner Jahrb. Vor- u. Frühgesch. 25, 1992, 121
136.
Somogyi 1997 P. Somogyi: Byzantinische Fundmünzen der Awarenzeit. Monogr. zur Frühgesch.
und Mittelalterarch. 5. Innsbruck 1997.
Staíková-tukovská 1999 D. Staíková-tukovská: K výskytu lunulovitých náuníc s hviez-
dicovým príveskom v severnej èasti Karpatskej kotliny. In: Slovensko a európsky juhovýchod.
Medzikultúrne vzahy a kontexty. Bratislava 1999, s. 250 298.
Svoboda 1953 B. Svoboda: Poklad byzantského kovotepce v Zemianském Vrbovku. Pam. Arch.
XLIV, 1953, 33 108.
29
tefanovièová 1984 T. tefanovièová: K byzantským prvkom v perkárstve predve¾komorav-

ského obdobia v oblasti Bratislavy. In: Zborník prác ¼udmile Kraskovskej (k ivotnému jubi-
leu). Bratislava 1984, 211 215.
tefanovièová 1993 T. tefanovièová: Slovanská Bratislava. In: T. tefanovièová a kol.: Naj-
starie dejiny Bratislavy. Bratislava 1993, 275 325.
Toèík 1963 A. Toèík: Pohrebisko a sídlisko z doby Avarskej ríe v Pri. Slov. Arch. 11, 1963, 121
198.
Toèík 1968 A. Toèík: Slawisch-awarisches Gräberfeld in Holiare. Catalogi Arch. I. Bratislava
1968.
Toèík 1992 A. Toèík: Materiály k dejinám juného Slovenska v 7. 14. storoèí. tud. Zvesti
AÚSAV 28, 1992, 5 250.
Trugly 1982 A. Trugly: Pohrebisko z doby Avarskej ríe v Komárne-Robotníckej tvrti. Sprav.
Múz. (Komárno) 2, 1982, 5 48.
Varsik 1992 V. Varsik: Byzantinische Gürtelschnallen im mittleren und unteren Donauraum im 6.
und 7. Jahrhundert. Slov. Arch. 40, 1992, 77 108.
Vinski 1952 Z. Vinski: Naunice zvjezdolikog tipa u arheolokom muzeju u Zagrebu s posebnim
obzirom na nosioce srebrnog nakita Èaðavica. Starohrvatska Prosvjeta 2, 1952, 29 56.
Vinski 1967 Z. Vinski: Kasnoantièki starosjedioci u salonitanskoj regiji prema arheolokoj ostav-
tini predslavenskog supstrata. Vjesnik Arh. i Hist. Dalmatinsku LXIX, 1967, 5 86.
Winter 2000 H. Winter: Die byzantinischen Fundmünzen aus dem österreichischen Bereich der
Avaria. In: F. Daim (Hrsg.). Die Awaren am Rand der byzantinischen Welt. Studien zu Diplo-
matie, Handel und Technologietransfer im frühen Mittelalter. Monogr. zur Frühgesch. und
Mittelalterarch. 7. Innsbruck 2000, 45 66.
Zábojník 1990 J. Zábojník: Zur Frage der Kontakte der nördlichen Preripherie des awarischen
Kaganats mit den westlichen Gebiete. Internationale Konferenz über das Frühmittelalter.
Wosinsky Mór Múz. Évk. XV, 1990, 103 111.
Zábojník 1991 J. Zábojník: Seriation von Gürtelbeschlaggarnituren aus dem Gebiet der Slowa-
kei und Österreichs (Beitrag zur Chronologie der Zeit des Awarischen Kaganats). In: K pro-
blematike osídlenia stredodunajskej oblasti vo vèasnom stredoveku. Nitra 1991, 219 321.
Zábojník 1996 J. Zábojník: Westliches Fremdmaterial und germanische Motivik in mittelawarenze-
itlichem Material. In: Reitervölker aus dem Osten. Hunnen + Awaren. Eisenstadt 1996, 282 286.
Zábojník 2000 J. Zábojník: Zur Problematik der byzantinischen Gürtelbeschläge aus Èataj,
Slowakei. In: F. Daim (Hrsg.). Die Awaren am Rand der byzantinischen Welt. Studien zu Dip-
lomatie, Handel und Technologietransfer im frühen Mittelalter. Monogr. zur Frühgesch. und
Mittelalterarch. 7. Innsbruck 2000, 327 365.
Zábojník 2004 J. Zábojník: Slovensko a Avarský kaganát. Studia Archaeologica et Medievalia.
VI. Bratislava 2004.
30
Zur Problematik der Gegenstände byzantinischen

Ursprungs aus der Zeit des Awarischen Kaganats
Resümee
Das Grabinventar der Gräber aus der Zeit des awarischen Kaganats besteht aus Gegenständen
materieller Kultur, welche einen außergewöhnlichen Komplex darstellen. Nicht nur wegen ihrem
zahlreichen Bestand, sondern vor allem dank der großen Vielfalt an Arten und Formen. Aus der
Masse der ziemlich kompakt scheinenden Gruppe von Gegenständen treten Artefakte hervor, die
mehr oder weniger eindeutig für Importe gehalten werden. Grundsätzliche Unterschiede, durch wel-
che sich diese Artefakte von den anderen Gegenständen unterscheiden, können wir an ihrer Kom-
plexen Erscheinung, den benutzten Materialien, an den applizierten Motiven, beziehungsweise an
einigen technologischen Details beobachten.
Dieser Beitrag widmet sich Gegenständen, bei denen die Kontakte zum Kunsthandwerk Byzanz
unabstreitbar sind. Grundsätzlich können wir diese Gegenstände in zwei Gruppen einteilen. Die erste
Gruppe bilden Einzel und Zufallsfunde, beziehungsweise Depots, oder sogenannte Schätze. Den
Gegensatz zu dieser Gruppe bilden die in Gräbern gefundenen Gegenstände. Ihre Aussagekraft ist
zweifellass höher, da sie in konkreten Fundsituationen gefunden wurden.
In die erste Gruppe gehört der goldene Ring, welcher vermutlich in der nähe des Ortes Chorvát-
sky Grob gefunden wurde (Abb. 1), der goldene Ohrring, der angeblich in im ehemaligen Komitat
Bratislava gefunden wurde, wie auch eine ganze Reihe von Münzen. Diese stammen aus Regie-
rungszeiten mehrer byzantinischer Herrscher (Justinus I., Justinianus I., Justin II., Herakleios und
Herakleios Konstantinos, Konstantin IV.). In der Gruppe der Münzen nimmt der goldene Solidos des
Kaisers Konstantin V. Kopronymos und des Kaisers Leo IV., genannt der Chasare, gefunden in dem
Ort Svätý Jur, eine bedeutende Stellung ein (Abb. 3). Im Rahmen der Depots ist der Schatz des
Goldschmucks aus dem Ort Haliè (Abb. 4) und auch das Depot silberner Gegenstände, welches in
dem Ort Zemiansky Vrbovok gefunden wurde, bedeutend (Abb. 5). Dieser wird meistens als Schatz
eines byzantinischen Plattners gedeutet.
Die bedeutendste Kategorie von Erzeugnissen, die im Zusammenhang mit dem byzantinischen
Kunsthandwerk stehen, bilden Gegenstände aus Gräbern, die aus der Zeit des awarischen Kaganats
stammen. Ihre Bedeutung besteht vor allem darin, dass ihre Fundsituationen bekannt sind. Zu dem
Silberkelch aus dem Depot aus Zemiansky Vrbovok finden wir genaue Analogien in den Gräbern
257 und 818 in elovce (Abb. 6), wobei wir beide Komplexe ziemlich verlässlich in das 3. Viertel
des 7. Jahrhunderts datieren können. Die größte Gruppe von Gegenständen byzantinischen Ursp-
rungs aus den Gräbern der Zeit des awarischen Kaganats auf dem Gebiet der Slowakei bilden Sch-
nallen (Abb. 7, 8). Die angeblich in Koice gefundene Schnalle stammt aus dem Grabinventar der
Gräberstätte Kiskassa (Komitat Baranya). In die Gruppe byzantinischer Importe, beziehungsweise
unter byzantinischem Einfluss hergestellter Gegenstände, gehören auch Beschläge mit Ausläufern
an der Rückseite. Diese dienten zur Befestigung des Beschlages am Gürtel. Im Grab 485 aus dem
Ort Holiare fand man einen Shnallenbeschlag, geschmückt mit dem Motiv eines Greifes. An seiner
Rückseite hat sie zwei Ausläufer (Abb. 7: 3). Bis zu drei Gräber in Èataj beinhalteten mehrere
Beschläge, welche über dieses technologische Detail verfügten (Abb. 10, 11). Ähnliche Beschläge
bildeten auch das Grabinventar des Grabes 14 aus Komárno Roná Strasse (Abb. 12). Unge-
wöhnlich ist die Schnalle aus dem Grab 430 aus Bratislava Devínska Nová Ves (Abb. 7:7). Es han-
31
delt sich dabei um ein Exemplar, das sie an der unteren Seite gegossene Nieten hat. Mit Hilfe dieser
Nieten wurde sie an dem Gürtel befestigt. Wahrscheinlich ist es eine hybride Form, deren Gestal-
tung unter Einfluss von Produkten der awarischen Kunsthandwerker und der byzantinischen Pro-
dukte entstanden ist. In die Gruppe byzantinischer Importe können wir auch einige Ohrringe mit
sternförmigen Anhängern zählen (Abb. 13). Im Rahmen der Kategorie Frauenschmuck nehmen die
goldenen Ohrringe aus dem Grab 2/73 in Bratislava-Vajnory Ortschaft und aus dem Grab 43 in dem
Ort Bernolákovo (Abb. 14) eine bedeutende Stellung ein. Bedeutend unter den Erzeugnissen, die den
byzantinischen Handwerkern zugeschrieben werden, ist auch das eiserne Schwert aus dem Ort Èier-
ny Brod (Abb. 15).
In seinem Beitrag konzentrierte sich der Autor vor allem auf die Gegenstände, welche mit größter
Wahrscheinlichkeit von byzantinischen Handwerkern hergestellt wurden. Eine ganze Reihe von
Indizien hängt aber mit dem fortgeschrittenen Gebiet des Mittelmeeres zusammen. Diese Indizien
finden wir auch an den Gegenständen, welche in den Gräbern aus der Zeit des awarischen Kaganats
vorkommen. Als Beispiel darf man die Ziermotive und technologischen Details dieser Gegenstände
erwähnen, welche von den im Karpatenbecken arbeitenden Handwerkern in dem genannten Zeit-
raum übernommen wurden.
32
Avarské obliehanie Kontantínopolu

roku 626 v byzantskej hagiografii
Martin Hurbaniè
Útok na Kontantínopol roku 626 sám osebe nepredstavoval len jednorazovú historickú udalos.
Desadòové neúspené obliehanie byzantskej metropoly Avarmi a pridruenými etnikami nebolo
toti len vyvrcholením byzantsko-avarskej konfrontácie, ale zároveò aj zaèiatkom transformácie
tejto temporálnej udalosti do atemporálneho mýtu.
Aj napriek dlhotrvajúcemu úsiliu mnohých bádate¾ov nie je moné ani v súèasnosti dostatoène
postihnú pozvo¾nú, ale pod vplyvom èasu èoraz zrejmejiu premenu tejto udalosti do podoby
legendy. Popri iných byzantských literárnych ánroch, ktoré sa podie¾ali na jej kreovaní, sa spo-
mienka na avarský útok azda najvýraznejie etablovala v pamiatkach hagiografickej povahy. Práve
na podklade takéhoto pramenného materiálu toti mono preukáza, akým spôsobom sa avarské
obliehanie udralo v povedomí byzantského kléru a jeho prostredníctvom v irokých vrstvách oby-
vate¾stva ríe.
Poèiatky ustanovenia osobitého sviatku zasväteného zázraènej záchrane Kontantínopolu poèas
avarského útoku mono rekontruova len s ve¾kými akosami. Tieto vyplývajú jednak z absen-
cie pramenného materiálu a jednak z toho, e pri relevantných zachovaných prameòoch èasto nevi-
eme urèi okolnosti a èas ich vzniku.
Synaxáre ku dòu 7. augusta

Zo zachovaného pramenného materiálu hagiografickej povahy vyplýva, e obliehanie roku 626
sa pripomínalo vo dvoch dòoch byzantského liturgického kalendára. Starí z týchto sviatkov pripa-
dal na 7. august, teda deò definitívnej poráky Avarov. Za pôvodcu jeho ustanovenia povauje väè-
ina autorov kontantínopolského patriarchu Sergia I.(610-638), k¾úèovú postavu obliehania roku
626. Otázne vak zostáva, èi bol poèas ním usporiadanej slávnostnej bohosluby po prvýkrát spie-
vaný najslávnejí z východných mariánskych hymnov Akathistos.1 Táto spontánne zorganizovaná
bohosluba sa neskôr stala neoddelite¾nou súèasou byzantského liturgického kalendára. Neskorí
prameò typikón kontantínopolského Chrámu sv. Sofie z 10. storoèia spomína konanie sláv-
nostnej procesie za prítomnosti patriarchu, ktorá sa z Chrámu sv. Sofie odobrala do Chrámu Boho-
rodièky v Blachernách, kde sa slúila slávnostná oma.2
O 7. auguste ako dni pripomínania avarského útoku svedèia najmä rôzne synaxáre. Aj napriek
pomerne znaènej významovej variabilite3 sa termín synaxár v súèasnosti pouíva najmä ako ozna-
èenie pre hagiografické zborníky, ktoré obsahujú struèné kompilácie viauce sa k dôleitým cirkev-
1 Vyuitie Akathistu ako hymnu vïakyvzdania za záchranu mesta asociuje väèina bádate¾ov práve s avarským útokom
v roku 626 a s patriarchom Sergiom. Z posledných prác VAN DIETEN, L.: Geschichte der Patriarchen von Sergios I.
bis Johannes VI. (620 715) [Geschichte der griechischen Patriarchen von Konstantinopel IV]. Amsterdam 1972, s.
18 19.
2 LE TYPICON DE LA GRAND ÉGLISE, I., ed. J. MATEOS (= Orientalia Christiana Analecta 165) Rome 1962, s.
362 364.
3 K terminologickej variabilite uvedených termínov pozri DAVIDOVA S. A. / ÈERTORICKAJA T. V.: K istorii sinak-
sara. Trudy otdela drevnerusskoj literatury 47 (1993) s. 151 163.
33
ným sviatkom a pamätným udalostiam zoradeným pod¾a liturgického kalendára. Pre tieto struèné
záznamy kompilaènej povahy sa vak takisto zauíval termín synaxár.4
Za najdôleitejí prameò tejto skupiny treba povaova Synaxár kontantínopolskej cirkvi, ktorý
bol skompilovaný na podnet byzantského cisára Kontantína VII. Porfyrogeneta (905 959). Tento
synaxár pôvodne slúil len na liturgické úèely Chrámu sv. Sofie v Kontantínopole, neskôr sa vak
jeho pouívanie rozírilo za hranice Byzantskej ríe, keï bol preloený do sýrskeho, arabského a
koptského jazyka. V predslove zachovanom v arabèine bolo uvedené aj meno zostavovate¾a syna-
xára diakona Euarista.5
Súèasou tohto synaxára, ktorého jednu z verzií publikoval H. Delehaye (Synaxarium Sirmod-
nianum),6 je bezmenný Synaxár k 7. augustu, teda k avarskému obliehaniu Kontantínopolu. Text
predstavuje (podobne ako vetky synaxáre takéhoto typu) výah z homílie Theodora Synkella jed-
ného z troch primárnych prameòov k obliehaniu roku 626. V úvode textu sa spomínajú okolnosti, za
ktorých dolo k pripomínaniu tejto udalosti. Anonymný zostavovate¾ informuje o neoèakávanej
pomoci Krista proti nepriate¾om, ktorí obk¾úèili mesto od súe i mora. Za tým nasleduje struèná
sumarizácia útoku Skýtov (teda Avarov) a Peranov na Kontantínopol, prièom je pozornos veno-
vaná najmä neúspenému rokovaniu o mieri a poiadavke avarského kagana, aby obyvatelia opusti-
li mesto. Potopenie skýtskych lodí (teda monoxylov Slovanov) bolo pod¾a zostavovate¾a synaxára
uèinené samotným Bohom prostredníctvom orodovania Bohorodièky. V závere sa kontatuje ka-
doroèné slávenie pamiatky na túto udalos v Chráme Bohorodièky v Blachernách.7
V Delehayovej edícii sú okrem tohto synaxára publikované aj dva ïalie, ktoré sa rovnako viau
k obliehaniu roku 626. Prvý z nich je komprimovanou verziou hoveuvedeného synaxára.8 Druhý
synaxár (rukopis Cg skupiny C Synaxára kontantínopolskej cirkvi) vznikol v klátore San Giorgio
di Tucco v juhotalianskej Kalábrii. Rukopis tohto synaxára je datovaný do roku 1172, avak pod¾a
názoru bádate¾ov úzko nadväzuje na byzantský prototyp z 11., resp. 12. storoèia.9 K textu je pripo-
jený názov Peri tés eleuseós tón Persón kai tón atheón barbarón (O príchode Peranov a bezbo-
ných barbarov). Tento text zvyknú bádatelia citova aj pod skráteným latinským názvom Epitome de
Acathisto.10 Podobne ako vetky zmienené synaxáre k obliehaniu roku 626 vychádza Epitome z
homílie Theodora Synkella, ktorú prináa v komprimovanej verzii. Text zdôrazòuje len k¾úèové uda-
losti obliehania: príchod Peranov a Avarov, procesiu patriarchu Sergia (v texte sa uvádzajú dve pro-
cesie), rokovanie s kaganom 2. augusta, ale predovetkým rozhodujúcu morskú zráku s monoxyl-
mi Slovanov v zálive Zlatého rohu.11
4 V tejto súvislosti pozri BECK, H. G.: Kirche und Theologische Literatur im Byzantinischen Reich. Band I. München
1959, s. 251 252; TAFT, R. F. / EVÈENKO N. P.: Synaxarion. In: Oxford Dictionary of Byzantium, ed. A. Kazh-
dan. New York 1991, s. 1991.
5 HOGEL, Ch.: Symeon Metaphrastes. Rewriting and Canonization. Copenhagen 2003, s. 55.
6 Synaxarium ecclesiae Constantinopolitanae (ïalej SEC). Propylaeum ad ASS. Nov. ed. H. Delehaye. Bruxelles 1902.
7 SEC, col. 871 874.
8 Tame, col. 869 872.
9 PIERALLI, L.: Synaxarium Ecclesiae Constantinopolitanae: La famiglia C. Orientalia Christiana Periodica. 60 (1994)
s. 399 470.
10 SZÁDECZKY-KARDOSS, S.: Ein Versuch zur Sammlung und Chronologischen Anordnung der griechischen Quel-
len der Awarengeschichte nebst einer Auswahl von anderssprachigen Quellen. Szeged 1972, s. 15.
11 SEC, 871 874. Tú istú verziu tohto synaxára obsahuje aj viedenský Codex Vind. Gr. 45 datovaný do 12. storoèia
publikovaný L. Sternbachom s názvom Historia syntomos peri tés eleuseós tón Persón kai tón Abarón, pozri
STERNBACH, L.: Analecta Avarica. Rozprawy akademii umiejêtnoci. Wydzia³ filologiczny. Serya II. Tom XV. Cra-
coviae 1900, s. 38 39.
34
Martin Hurbaniè: Avarské obliehanie Kontantínopolu roku 626 v Byzantskej hagiografii
Synaxáru kontantínopolskej cirkvi je typologicky príbuzné Menológium cisára Basilea II. Tento
prameò (napriek svojmu názvu12) predstavuje bohato ilustrovaný typ synaxára pre prvú polovicu
byzantského cirkevného roka teda od 1. septembra do 28. februára. Menológium vzniklo nesporne
po roku 967, teda po nástupe cisára Basilea II., ktorému je venovaná úvodná dedikaèná poéma.13
Súèasou tejto kompilácie je krátky synaxár k 7. augustu s názvom Hé anamnésis tés katalyseós
tón Persón kai tón Abarón (Spomienka na poráku Peranov a Avarov). V struènej historickej notí-
cii sa hovorí o odchode cisára Herakleia na vojenskú výpravu proti Perzii, po tom ako opustil Kon-
tantínopol a zanechal v òom syna Kontantína (Herakleios Kontantín II.). Medzitým archon Ava-
rov (avarský kagan), ktorý sa dozvedel o neprítomnosti cisára, napadol byzantskú metropolu po zemi
aj po súi. Po usporiadaní procesie s ikonou Bohorodièky patriarcha a Boí ¾ud vyhnali nepriate¾ov.
Na základe tohto mesto slúi z vïaky pod¾a kompilátora synaxára liturgickú procesiu.14
Synaxáre ku dòu Akathistu

Druhá skupina prameòov, v ktorých sa pripomína avarské obliehanie Kontantínopolu sa viae
k takzvanému sviatku Akathistu. Jeho ústrednou súèasou bol najslávnejí východný mariánsky
hymnus rovnomenného názvu, ktorý sa ako jediný z byzantských hymnov spieva v ortodoxnej cirk-
vi aj v súèasnosti v pôvodnom rozsahu.15 Okolnosti vzniku hymnu a jeho autorstvo sa i napriek úsi-
liu generácií bádate¾ov nepodarilo jednoznaène objasni.16 V kadom prípade vak prevládajúce
12 Na rozdiel od synaxára, ktorý obsahoval skôr krátke a zostruènené historické notície k rôznym sviatkom, sa termín
menológium pouíva primárne na oznaèenie kolekcie neskrátených vitae. Pozri HOGEL, Symeon Metaphrastes, s.
40f.; BECK, Kirche, s. 251.
13 K okolnostiam a èase vzniku menológia pozri DER NERSESSIAN, S.: Remarks on the Date of the Menologium and
the Psalter Written for Basil II. Byzantion 15 (1940-41), s. 104 125.
14 MENOLOGION BASILI ed. J. P. Migne Patrologia Graeca 117 (1864) col. 573C 576 B. Rukopis menológia Vatic.
13 pochádza z 11. storoèia. Pozri MORAVCSIK, G.: Byzantinoturcica. Die Byzantinische Quellen der Geschichte der
Türkvölker. I. Berlin 1956, s. 294.
15 Z typologického h¾adiska Akathistos predstavuje kontakion (kondak) pozostávajúci z prológu a 24 strof, ktorých za-
èiatoèné písmená tvoria alfabetické akrostichon. TRYPANIS, C. A.: The Akathistos Hymn. In: Fourteen Early Byzan-
tine Cantica. [Wiener byzantinistische Studien V]. Wien 1968, s. 17. Na rozdiel od iných hymnov (kathismata)
poèas spievania Akathistu stojí nielen spevák a chór, ale aj zhromadení veriaci v chráme. Pozri MEERSEMAN, G.
G.: Der Hymnus Akathistos im Abendland. Bd. I. Akathistos-Akoluthie und Grußhymnen. Freiburg 1958, s. 37. K truk-
túre Akathistu pozri tie WELLESZ, E.: The Akathistos. A study in byzantine Hymnography. Dumbarton Oaks
Papers 9 10 (1953) 143f.; LIMBERIS, V.: Divine Heiress. The Virgin Mary and the Creation of Christian Constan-
tinople. London and New York 1994, s. 89f.
16 Preh¾ad starieho bádania k tejto otázke KRUMBACHER, K.: Geschichte der byzantinischen Literatur von Justinian
bis zum Ende des Oströmischen Reiches (527 1453). München 1897, s. 671f.; BECK, Kirche und Theologische Lite-
ratur im Byzantinischen Reich, s. 427f. V súèasnosti sa èoraz viac ukazuje nemonos exaktného stotonenia tohto
hymnu s ktorouko¾vek bádate¾mi postulovaných osobností. V tejto súvislosti sa spomínali okrem iných aj mená hym-
nografa Romana Meloda, ïalej súèasníkov cisára Herakleia a oèitých svedkov avarského útoku na Kontantínopol
roku 626 Georgia Pisida a Theodora Synkella, ale aj kontantínopolského patriarchu Germana I., resp. patriarchu
Fotia. Èo sa datácie Akathistu týka, textologická analýza posúva jeho vznik do obdobia po III. ekumenickom koncile
v Efeze roku 431; s urèitosou vak pred rok 626. V tejto súvislosti TRYPANIS, Akathistos Hymn, s. 19f. Preh¾ad naj-
novej literatúry k tejto téme pozri MEIER, M.: Das andere Zeitalter Justinians. Kontigenzerfahrung und Kontin-
genzbewältigung im 6. Jahrhundert n. Chr. [= Hypomnemata 147] Göttingen 2003, s. 517f.
35
communis opinio zainteresovaných (i napriek dikcii tradície) u neasociuje jeho vznik s osobou pat-
riarchu Sergia a avarským útokom roku 626.17
Akathistos sa zrejme istý èas spieval pri príleitosti sviatku Zvestovania Panne Márii, ktorý pri-
padá na 25. marca.18 Jeho zostavenie vak niektorí dávajú do súvislosti s iným (starím) mariánskym
sviatkom ustanoveným cisárom Justiniánom I. medzi rokmi 530 550.19 K hymnu bolo následne
v bliie nepecifikovanom èase (urèite vak po roku 626) pridané druhé prooimium, teda predslov
pod názvom Té hypermachó stratégó (Víaznej vojvodkyni).20 Práve vïaka nemu sa Akathistos
definitívne etabloval ako óda vïakyvzdania Bohorodièke za jej záchranu a starostlivos o byzant-
skú metropolu.21
Kto bol iniciátorom tohto kroku, resp. autorom zmieneného predslovu, nie je doposia¾ jasné. Väè-
ina zainteresovaných sa v tejto súvislosti prikláòa k patriarchovi Sergiovi a avarskému útoku na
Kontantínopol roku 626.22 Niektorí vak tento akt posúvajú a do druhého avarského obliehania
Kontantínopolu roku 717/718 a asociujú ho s patriarchom Germanom (715 730).23
Rovnako nie je dostatoène vysvetlené, preèo bolo spievanie Akathistu presunuté z fixného dátu-
mu liturgického kalendára (25. marec) na pohyblivý (5. sobota Ve¾kého pôstu). Niektoré indície pri-
tom naznaèujú, e takéto preloenie nebolo jednorazovým, ale pozvo¾ným procesom, v ktorého
rámci sa predpokladá spievanie Akathistu poèas oboch zmienených sviatkov.24 Niekedy na prelome
8. a 9. storoèia sa od takéhoto dvojitého úzu upustilo v prospech dòa Akathistu, hoci aj jeho sláve-
nie nebolo spoèiatku jednoznaène stanovené na jeden konkrétny deò.25
K sviatku Akathistu sa v byzantskej literatúre viae nieko¾ko hagiografických textov, v ktorých
sa okrem iných motívov pripomína avarské obliehanie Kontantínopolu. Za jeden z najstarích
takýchto textov treba povaova anonymný26 spis citovaný pod jeho skráteným gréckym názvom
Diégesis ofelimos27 (ïalej DO), resp. latinským Oratio historica28. Ide o skrátený názov obírneho
17 Hypotéza A. Papadopoula-Kerameua, ktorá za autora celého hymnu povauje a kontantínopolského patriarchu Fotia
nenala zo strany bádate¾ov priaznivú odozvu. V tejto súvislosti pozri PAPADOPOULOS-KERAMEUS, A.: Akathist
Boiej Materi, Rus i patriarch Fotij. Vizantijskij vremennik 10 (1903) s. 357f.
18 V tejto súvislosti najmä: TRYPANIS, Akathistos Hymn, s. 17 18; WELLESZ, E.: The Akathistos. A study in
Byzantine Hymnography. Dumbarton Oaks Papers 9/10 (1956), s. 143.

19 TRYPANIS, Akathistos, s. 18f.; LIMBERIS, Heiress, s. 91f.
20 PENTCHEVA, B. A.: The Supernatural Protector of Constantinople: The Virgin and Her Icons in the Tradition of th
Avar Siege. Byzantine and Modern Greek Studies 26 (2002), s. 18.

21 TRYPANIS, Akathistos hymn, s. 21; PENTCHEVA, Supernatural Protector, s. 18.
22 Z najnovích prác najmä VAN DIETEN, Geschichte der Patriarchen s. 18 19; WALDMÜLLER, L.: Die ersten
Begegnungen der Slawen mit dem Christentum und den christlichen Völkern vom VI. bis VIII. Jahrhundert. Amster-
dam 1976, s. 281f.
23 SPECK, P.: Artabasdos, der rechtgläubige Vorkämpfer der göttlichen Lehren. Untersuchungen zur Revolte des Arta-
basdos und ihrer Darstellung in der byzantinischen Historiographie. [Poikila byzantina 2] Bonn 1981, s. 170f.; ten
istý: Kaiser Leon III., Die Geschichtswerke des Nikephoros und des Theophanes und der Liber Pontificalis. Eine quel-
lenkritische Untersuchung. Teil 1. Die Anfänge der Regierung Kaiser Leons III. [Poikila byzantina 19] Bonn 2002, s.
298, pozn. 825.
24 MEERSEMAN, Akathistos, s. 44.
25 HUGLO, M.: L' ancienne version latine de l'hymne acathiste. Le Muséon 64 (1951), s. 50.
26 Editor textu J. M. Quercius ju pripísal Georgiovi Pisidovi, jeho tézu vak neprijal nikto z nasledovných bádate¾ov.
27 Ide o skrátený názov pôvodného titulu textu po prvýkrát publikovaného F. COMBEFISOM: Historia monothelitarum.
Paris 1648, s. 805 826.
36
titulu textu publikovaného J. M. Querciom v 92. zväzku série Patrologia graeca. V slovenskom pre-
klade: Uitoèné rozprávanie z dávnych histórií zozbierané, odha¾ujúce spomienku na podivuhodný
zázrak, keï Perania a barbari obk¾úèili cisárske mesto (Kontantínopol) a zahynuli potrestaní
Boím rozsudkom. Od toho èasu mesto, ktoré sa uchovalo bez ujmy vïaka modlitbám Bohorodièky,
kadoroène spieva vïakyvzdanie, deò tento bol nazvaný Akathistom.29
Tento text je oficiálnym dokumentom kontantínopolskej cirkvi, ktorý sa èítal pred zhromade-
ným auditóriom poèas sviatku Akathistu.30 DO predstavuje súhrn prvých troch obliehaní Kontantí-
nopolu: okrem avarského útoku roku 626 spomína aj dve arabské obliehania uskutoènené v rokoch
674 678 poèas vlády Kontantína IV. Pogonata a 717/718 za vlády Leva III. Isaurského. Následne
bolo DO zahrnuté do deviateho dielu menológia vysokého byzantského hodnostára a neskôr mnícha
Symeona Metafrasta v 10. storoèí.31 Text DO bol zrejme prepísaný zo starej predlohy bez formál-
nych èi obsahových zmien.32
Okolnosti vzniku DO spolu s datovaním sú nejasné, v neposlednom rade kvôli absencii kritickej
edície i podrobnému filologickému rozboru celého materiálu. Ide zrejme o kompilát, ktorý mohol
by ako celok zostavený medzi rokmi 815 860.33 Pod¾a niektorých vak rozprávanie o avarskom
útoku na Kontantínopol pôvodne tvorilo samostatný ucelený segment, ktorý bol v nepecifikova-
nom èase rozírený o ïalie dve obliehania byzantskej metropoly. Na túto skutoènos by pritom mal
poukazova:
1. samotný názov celého rozprávania,
2. pôvodný záver, ktorým sa zakonèuje prvá èas DO.34
Najrozsiahlejí hagiografický text k obliehaniu Kontantínopolu roku 626 vychádza z homílie
28 Názov Oratio historica in festum Acathistum pouil ako prvý francúzsky filológ Du Cange. Pozri DU CANGE,
Glossarium graecitatis, Notae, s. 65.
29 DIEGESIS OFELIMOS (ïalej DO). In: Patrologia Graeca 92 (1860), col. 1353D 1372C.
30 PAPADOPOULOS-KERAMEUS, Akathist, s. 365.
31 Termín zostavenia menológia je stanovený medzi rokmi 976 1004. Pod¾a Ch. Hogela bolo s najväèou pravdepo-
dobnosou zostavené v 80. rokoch 10. storoèia. pozri HOGEL, Symeon Metaphrastes, s. 63 a 75. Preh¾ad rukopisnej
tradície pozri EHRHARD, A.: Überlieferung und Bestand der hagiographischen und homiletischen Literatur der gri-
echischen Kirche. Von den anfängen bis zum Ende des 16. Jahrhundert. II. Lepizig 1938, s. 594f.
32 EHRHARD, Überlieferung, s. 611 a 698; HOGEL, Symeon Metaphrastes, s. 92.
33 Autor DO v súvislosti s arabským obliehaním Kontantínopolu v roku 717 prináa údaj o 1 800 lodiach, ktoré sa
zúèastnili útoku, prièom sa odvoláva na pracovitých kronikárov. Zo zachovaných kroník toto èíslo uvádza kronika
Theofana Homologétha (THEOPHANES CONFESSOR: Chronographia, ed. C. de Boor, Theophanis chronographia,
vol. 1. Leipzig, 1883, s. 399, 24 25. Terminus post quem pre DO môe by rok 815 pod¾a niektorých termín dokon-
èenia Theofanovej kroniky, z ktorej autor zrejme èerpal svoje informácie o dvoch arabských útokoch na Kontantíno-
pol. Na druhej strane Diegesis nespomína prvý ve¾ký ruský útok na Kontantínopol roku 860, ani ho nezahròuje medzi
dôkazy starostlivosti Boha a jeho matky o obyvate¾ov byzantskej metropoly. Zmienená absencia ruského útoku teda
slúi na potvrdenie tézy, pod¾a ktorej bolo DO zostavené ete pred týmto dátumom. V tejto súvislosti pozri BARIIÆ,
F. Anonimna beseda o osadi Cargrada (Oratio Historica). In: Vizantijski izvori za istoriju naroda Jugoslavije. I. Beo-
grad 1955, s. 170; BRZÓSTKOWSKA, A.: Oratio historica. In: Testimonia najdawniejszych dziejów S³owian. Seria
grecka z 3. Warszawa 1995, s. 8. K polovici. 9. storoèia sa prikláòajú aj ïalí autori, medzi inými SPECK, P.: Klassi-
zismus im achten Jahrhundert? Die Homelie (sic) des Patriarchen Germanos über die Rettung Konstantinopels. Revue
des Études Byzantines. 44 (1986), s. 227.
34 SPECK, Klassizismus, s. 226.
37
Theodora Synkella. Jeho zostavovate¾ sa v úvode zmieòuje o útoku Peranov pod vedením perz-
ského velite¾a Sarvara v èasoch cisára Foku (602 610). Po zvrhnutí odiiel nový cisár Herakleios
(610 641) do Perzie, zatia¾ èo kagan Skýtov (Avarov), vyuil neprítomnos cisára v Kontantíno-
pole zaplnil more (Zlatý roh) monoxylmi a zem jazdou a peiakmi. Kontantínopolský patriarcha
Sergios povzbudzoval morálku obyvate¾stva modlitbami a procesiami s ikonami a inými relikvia-
mi.35 Z udalostí poèas obliehania autor spomína rokovanie predstavite¾ov mesta s avarským kaga-
nom,36 ale predovetkým rozhodujúcu zráku v zálive Zlatého rohu37 a následný odchod kagana
a Peranov.38 Celá èas sa konèí záverom, v ktorom neznámy autor uvádza, e na pamiatku tohto
zázraku sa kadoroène koná bohosluba (syntaxis) a celonoèné bdenie (pannychis) sprevádzané
piesòami vïakyvzdania Bohorodièke.39 Po tomto údaji nasledujú informácie o ïalích dvoch úto-
koch na Kontantínopol.
S DO napokon úzko súvisí synaxár uvádzaný pod latinskými názvami Lectio Triodii (ïalej LT),
resp. De acathisto synaxarium.40 LT textovo a kompoziène vychádza z DO a v zhode s ním opisuje
tri obliehania Kontantínopolu v rokoch 626, 674 678 a 717/8, spojené so zázraènou záchranou
mesta. LT sa pripisuje kontantínopolskému patriarchovi Nikeforovi Kallistovi Xantophulovi zo 14.
storoèia.41 Tento synaxár, inkorporovaný do byzantského liturgického spisu Triodion, sa pouíval
ako historický úvod k sviatku Akathistu.42 Ako u bolo spomenuté, jeho zostavovate¾ èerpal infor-
mácie najmä z DO, i keï nie je vylúèené pouitie aj iných prameòov.43 V úvode sa kontatuje slá-
venie hymnu Akathistu v sobotu piateho týdòa ve¾kého pôstu. Jeho príèinu zostavovate¾ objasòu-
je v nasledovnej èasti textu po nástupe vlády cisára Herakleia na trón. Perzský krá¾ Chosroes poslal
svojho velite¾a Sarvara s mnohými tisícami na východ. Sarvaraz priiel a k Chalkedonu, nazýva-
nému v tom èase Skutari.44 Herakleios tiesnený nedostatkom finanèných zdrojov roztavil cirkevné
náèinie a nechal z neho razi nové mince. Potom pod¾a LT odiiel cisár na výoravu proti Perzii. LT
sa da¾ej zmieòuje o poráke perzského krá¾a Chosroa a jeho zvrhnutí z trónu. nový Perzský vládca
Siroe (Kavad Siroe) následne uzatvoril s cisárom Herakleiom novú mierovú zmluvu.45 Medzitým sa
kagan Avarov (v texte Skýtov a Mýsov) dozvedel o odchode cisára Herakleia do Perzie a napadol
Kontantínopol. Patriarcha Sergios vloil svoju nádej v Boha a Bohorodièku, zatia¾ èo patrikios
35 DO: col. 1356 1357. K problému liturgických procesií poèas roku 626: HURBANIÈ, M.: Liturgické procesie pro-
sebnej povahy v Byzancii s osobitým zrete¾om na avarské obliehanie Kontantínopolu roku 626. Príspevok z konfe-
rencie Svätec a jeho úloha v spoloènosti konanej v Banskej Bystrici 29. 30. 3. 2006 (v tlaèi).
36 DO: 1360.
37 Tame, 1360.
38 Tame, 1364.
39 Tame, 1364.
40 SZÁDECZKY-KARDOSS, Quellen, s. 22.
41 Èo sa datácie textu týka, P. Speck upozornil na to, e termín Skutari sa na oznaèenie mesta Chalkedon (pri ktorom
poèas obliehania roku 626 táborili Perania) zaèal pouíva a od 12. storoèia. Pozri SPECK, P.: Zufälliges zum Bel-
lum avaricum des Georgios Pisides (= Miscellanea Byzantina Monacensia XXIV) Munich 1980, s. 137.
42 Triodion obsahuje sluby pre 10 týdòov pred Ve¾kou nocou, teda od soboty Farizejov a do (a vrátane) Svätej sobo-
ty. Triodion dostal pomenovanie pod¾a ve¾kého poètu ód pozostávajúcich z troch strof. V tejto súvislosti WELLESZ,
E: A History of Byzantine Music and Hymnography. Oxford 1949, s. 116.
43 V tejto súvislosti pozri SPECK, Bellum avaricum, s. 59 a pozn. 320.
44 Pozri poznámku 41.
45 LECTIO TRIODII, ed. J. P. Migne: Patrologia Graeca 92 (1860) col. 1349.
38
Bonos uèinil vetky potrebné prípravy na obranu mesta.46 Nasledujú zmienky o dvoch procesiách
patriarchu Sergia s obrazmi Bohorodièky (I.) a s rukou-nestvoreným obrazom Krista, úlomkami pra-
vého Kría a rúchom Bohorodièky (II.).47 Následne tlmoèí poiadavku kagana, aby obyvatelia opus-
tili mesto. Zamý¾ané úsilie kagana a Peranov pod¾a LT stroskotalo v zálive Zlatého rohu pri Chrá-
me Bohorodièky v Blachernách. V závereènej èasti prvého zázraku Bohorodièky (626) sa kontatu-
je, e na pamiatku tohto ve¾kého zázraku cirkev zasvätila tento deò Panne Márii a nazvala ho Akat-
histom. V ïalej èasti LT sa podobne ako v DO spomínajú dve arabské obliehania a s nimi spojené
zázraky.
Závery
Podrobná analýza a komparácia týchto textov sa doposia¾ nevykonala a zrejme si bude vyado-
va dlhí èas. Jedno vak je isté. Hagiografické texty o avarskom obliehaní Kontantínopolu sú viac
výpoveïou o súdobej realite ne zdrojom doplnenia autentických prameòov k obliehaniu Kontan-
tínopolu. Tieto texty sú viac interpretáciou histórie zrozumite¾nou danej dobe ne historickým fak-
tom. Aj napriek tomu sú cenné z h¾adiska historického bádania, pretoe ukazujú dôleitos avar-
ského obliehania Kontantínopolu z poh¾adu kolektívnej byzantskej identity.
46 Tame, col. 1349.

47 Tame, col. 1349.
39
Die awarische Belagerung von Konstantinopel aus dem Jahre

626 in der byzantinischen Hagiografie
Resümee
In der vorgelegten Studie widmet sich der Autor dem historischen Ereignis der Belagerung von
Konstantinopel im Jahre 626 und der Frage seiner Umwandlung in die Form einer Legende. Die Ent-
stehung dieser Legende können wir vor allem anhand des umfangreichen Quellenmaterials, welches
uns erhalten geblieben ist, teilweise rekonstruieren. Wir können nur sehr schwer feststellen, in wel-
chem Zeitraum und unter welchen Bedingungen dieses Material entstanden ist. Jedenfalls erfahren
wir aus diesen Quellen, dass der Gedenktag der Belagerung durch die Awaren an zwei Tagen im Jahr
gefeiert wurde. Der ältere Gedenktag fiel auf den 7. August, also auf den Tag der definitiven Nie-
derlage der Awaren und ihrer Verbündeten. Zusammen mit der grundlegenden Information über die
Festlichkeiten, finden wir in den byzantinischen Sammelwerken Synaxarien auch kurze Notizen,
welche eine komprimierte Version des awarischen Angriffes darstellen.
Circa im 10. Jahrhundert wurde die hagiografische Legende über die Niederlage der Awaren
Teil eines breiteren Zyklus, welcher der Mutter Gottes gewidmet war. Während des Feiertages zu
Ehren der Mutter Gottes, wurde der berühmteste ostkirchliche Marienhymnus, der Akathistos,
gesungen. Dieser Feiertag ist in der byzantinischen Literatur mit zwei bedeutenden hagiografischen
Texten (Diegesis ofelimos, Lectio Triodii), welche die awarische Belagerung von Konstantinopel
und die darauf folgende Belagerung durch die Araber in den Jahren 674 678 und 717 718 behan-
deln, verbunden.
Alle hagiografischen Texte, welche das erwähnte historische Ereignis behandeln, gehen pri-
mär (direkt oder übertragen) aus der authentischen Quelle über die Belagerung aus dem Jahre 626
der Homilie des Theodors Synkellos hervor. Eine detaillierte Analyse und Komparation dieser
Texte wurde bisher noch nicht durchgeführt. Zwar handelt es sich bei diesen Texten mehr um Inter-
pretationen des geschichtlichen Ereignisses als um historische Fakten, trotzdem sind sie aus der
Sicht der historischen Forschung bedeutend und wertvoll, da sie die Bedeutung der awarischen Bela-
gerung Konstantinopels aus der Sicht der kollektiven byzantinischen Identität zeigen.
40
K historickému pozadiu uloenia depotu

v Zemianskom Vrbovku
Vladimír Turèan
Ro¾ník Ján timmel zo Zemianského Vrbovka objavil 7. mája 1937 v miestnej polohe Ve¾ká zem
(tie Matúovská) poklad strieborných predmetov. Pod¾a objavite¾a a ïalích prítomných boli pred-
mety uloené medzi kameòmi v håbke pribline 30 cm, roztrúsené zhruba na ploche jedného metra
tvorcového. O náleze sa dozvedel vtedají pracovník Okresného úradu v Krupine B. Vyskoèil
a vïaka nemu bol depot zachránený a odovzdaný do zbierok Slovenského národného múzea v Mar-
tine (dnes SNM-Etnografické múzeum Martin). V októbri 1951 vykopal u spomenutý B. Vyskoèil
na lokalite 8,5 m dlhú overovaciu sondu a naiel ïaliu striebornú mincu. Pod¾a záznamov mala
by súèasou pokladu aj zlatá náunica, ktorá sa vak do múzea nedostala a dnes u o nej niet správ.
Zachránená èas depotu (obr. 1) pozostáva zo tyroch náramkov, dvoch náuníc, troch záveskov
peltoidného tvaru, nákrèníka, nezdobenej plochej misky a ve¾kosou o èosi väèej misky zdobenej
tepanou výzdobou, z kalicha ako aj z ïalích zlomkov èi pokodených predmetov (Svoboda 1953,
38 41; Klenoty 1988, 77 82) a 18 strieborných mincí s razbovým leskom, ktoré pochádzajú z
rokov vlády Kontanta II. (641 668), v jednom prípade z doby Kontantína IV. Pogonata (668
685). Okrem týchto mincí (Radomìøský 1953, 109 127), si ïalie dva kusy mal údajne ponecha
nálezca depotu J. timmel, avak neskôr ich u nevedel nájs (Svoboda 1953, 34). V posledných
rokoch boli publikované ïalie dve mince, údajne tie pochádzajúce z depotu (Fiala 1986, 15 20;
Kolníková 2004, 211).
Unikátny nález strieborných predmetov ostal prekvapivo v depozitári martinského múzea nespra-
covaný estnás rokov. Informácie o depote sa síce objavili v niektorých publikáciách (Krièka 1942,
41, obr. 29; Eisner 1947, 128, tab. XXXIX.a; Filip 1948; Eisner 1952, 309, pozn. 16), komplexné-
ho spracovania sa doèkal a v roku 1953 vo vyie citovaných ve¾kých túdiách Bedøicha Svobodu
(Svoboda 1953, 33 108) a Pavla Radomìrského, ktorý spracoval mince (Radomìrský 1953, 109
127).
Bedøich Svoboda sa vo svojej túdii pokúsil okrem iného nájs historické súvislosti a okolnosti
uloenia pokladu do zeme vo vpáde Bulharov na Balkán v roku 679, ktorým útoèníci odrezali Panó-
niu od Byzantskej ríe. Dovtedy prebiehal intenzívny obchodný a kultúrny kontakt medzi oboma
oblasami práve cez uvedené teritórium. Vplyv Kontantínopolu bol pod¾a B. Svobodu dokonca
taký intenzívny, e mono hovori o budovaní základov byzantskej provincie v Panónii (Svoboda
1953, 87). Vpádom Bulharov mali by tieto väzby preruené, vrátane obchodného podnikania, take
sa zastavil prísun byzantských mincí, resp. importov vôbec, do strednej Európy. Pod¾a B. Svobodu
bol majite¾om pokladu zo Zemianskeho Vrbovka byzantský obchodník a kovotepec, ktorý bol v èase
vpádu Bulharov medzi svojimi avarskými zákazníkmi. Keïe cesta spä pôvodnou trasou (t. j. cez
Balkán) sa mu neèakanými politickými udalosami uzavrela, rozhodol sa pre návrat spä opaèným
smerom severom cez Karpaty do Podnepria, ktoré bolo v tom èase pod silným byzantským vply-
vom. Keï mal prechádza Krupinskou vrchovinou, svoj majetok z neznámeho impulzu ukryl do
zeme a u si ho viac nevyzdvihol (Svoboda 1953, 88 89).
Závery B. Svobodu mono teda zhrnú do dvoch bodov:
1. Poklad nájdený v Zemianskom Vrbovku patril byzantskému kovotepcovi, ktorý putoval so svo-
41
Obr. 1 Zemiansky Vrbovok, poklad strieborných predmetov (pod¾a J. Zábojníka).
42
Vladimír Turèan: K historickému pozadiu uloenia depotu v Zemianskom Vrbovku
jím tovarom po avarských osadách, a tam na mieste dohotovoval polotovary pod¾a vkusu zákazní-
ka. V jeho majetku boli aj byzantské strieborné mince, prinesené z vlasti ako perkársky polotovar.
Zároveò v avarských osadách skupoval staré, pokodené artefakty na reparovanie, resp. ako druhot-
nú surovinu.
2. Na Krupinskú pahorkatinu nepriviedli byzantského kovotepca obchodné záujmy, ale iné príèi-
ny, pre ktoré naiel B. Svoboda politické pozadie vo vpáde Bulharov na Balkán v roku 679. Vpádom
bola preatá obchodná komunikácia medzi Avarským kaganátom a Kontantínopolom a do strednej
Európy bol preruený dovoz mincí a byzantského importu (Svoboda 1953, 87). Klenotník a obchod-
ník v jednej osobe sa pod¾a B. Svobodu pokúsil uniknú z krízovej oblasti alternatívnou trasou, ktorá
prechádzala Krupinskou pahorkatinou.
Treba uvies, e v èase, keï B. Svoboda spracovával depot a koncipoval svoju teóriu, neboli
z regiónu známe iadne lokality datované do 7. storoèia. Jediný registrovaný nález, konkrétne depot
zlatých perkov z Halièe (obr. 2), uloený od roku 1878 v zbierkach Maïarského národného múzea
v Budapeti, nebol ete detailnejie publikovaný (stariu literatúru uvádza Szentpéteri 2002, 157)
a pre B. Svobodu ostal neznámy. Na správu o halièskom depote, uverejnenú v Encyklopédii uhor-
ských úp, síce v monografii Slovensko v pravìku upozornil J. Eisner, avak nález zaradil do kapi-
toly o dobe rímskej (Eisner 1933, 212, pozn. 106).
A v roku 1963 boli z regiónu publikované prvé nálezy èasovo porovnate¾né s depotom zo Ze-
mianskeho Vrbovka, a to z Pre, objavené v roku 1950. Iba dva odkryté hroby a jeden sídliskový
objekt (Toèík 1963, 121 198) síce nepredstavovali dostatoène relevantnú vzorku nepostaèujúcu
len na hrubú charakteristiku sídelnej situácie oblasti v danom období, ilo vak o jasné svedectvo
osídlenia tohto regiónu v 7. storoèí. Túto skutoènos neskôr potvrdil výskum ve¾kého birituálneho
pohrebiska v elovciach v rokoch 1963 1968, ktorom bolo zdokumentovaných 870 hrobov. Poèi-
atok pohrebiska datuje Z. Èilinská do 30. rokov 7. storoèia a jeho zánik do druhej polovice nasle-
dujúceho storoèia (Èilinská 1973, 29 30).
Obe lokality, neporovnate¾né preskúmaným rozsahom, ukázali, e byzantský kovotepec
a obchodník v jednej osobe príchodom na Krupinskú pahorkatinu nevstúpil do neosídlenej krajiny.
Tento poznatok umoòuje nastoli otázku, èi príèinou jeho príchodu nemohol by iný dôvod ako
neèakaná vojenská a politická destabilizácia na Balkáne. Vpád Bulharov navye pravdepodobne
nespôsobil úplne preruenie kontaktu medzi Karpatami a Byzanciou, pretoe priechodnou stále osta-
la cesta cez Ni a Belehrad (Turek 1988, 329). Ponúka sa teda aj iná alternatíva: Byzantínec, maji-
te¾ kolekcie strieborných artefaktov, priiel do oblasti Krupiny cielene za svojimi zákazníkmi. Ako
ukázal rozbor inventára elovského pohrebiska, medzi pochovanými boli aj jedinci s mimoriadne
bohatým a cenným inventárom, ktorých mono identifikova ako prísluníkov lokálnych knieacích
rodov (Szentpéteri 1985, 87 89; ten istý 1986, 147 157). Ilo teda o spoloèenstvo so solventný-
mi elitami, ktoré boli pre obchodníkov, akým bol aj pôvodný majite¾ pokladu zo Zemianskeho
Vrbovka, potenciálne atraktívnymi zákazníkmi.
Keby majetok, deponovaný v Zemianskom Vrbovku, mal by skutoène svedectvom podnikania
byzantských kupcov v sledovanej oblasti, museli by by artefakty podobného charakteru a prove-
niencie aj súèasou majetku miestnych vyích vrstiev, èo by sa zákonite muselo odrazi aj vo výba-
ve hrobov na pohrebiskách v elovciach a Pri. V ïalom ukáeme, e to tak skutoène bolo.
Súèasou inventára depotu zo Zemianskeho Vrbovka je aj strieborný kalich s polgu¾ovitou
kupou, umiestnenou na valcovitej nôke a puklicovom podstavci (obr. 3:1; Svoboda 1953, 63 64,
obr. 7; Klenoty 1988, 88). Úplne analogické kalichy boli aj súèasou výbavy dvoch hrobov v elov-
43
Obr. 2 Haliè, poklad zlatých predmetov (pod¾a É. Garam).
44
Obr. 3 Poháre typu Nagyszentmiklós nájdené na slovenskom území. 1: Zemiansky Vrbovok; 2, 3: elovce.
ciach (Èilinská 1973, 26 27, Klenoty 1988, 88). Hrob 818, v ktorom sa jeden z nich naiel (obr.
3:2), obsahoval bohatý sprievodný inventár, vrátane eleznej able a pozlátených kovaní opaska so
zlatými vlokami (Èilinská 1973, Taf. CXXX:14). J. Szentpéteri v pochovanom identifikoval jedné-
ho z knieacích vodcov tamojej komunity (Szentpéteri 1985, 87 88). Druhý kalich (obr. 3:3) sa
naiel síce v skromnejie vybavenom hrobe 257 (Èilinská 1973, Taf. XLII:25), avak okrem hline-
nej nádoby obsahoval aj dve zlaté náunice (Èilinská 1973, 81, Taf. XLII, 25 28), ktoré rovnako
naznaèovali príslunos pochovanej eny k lokálnej spoloèenskej elite.
Z Karpatskej kotliny je doposia¾ zaregistrovaných 9 kalichov uvedeného tvaru, odliujúcich sa
profiláciou a výzdobou valcovitých noièiek, oznaèených ako typ Nagyszentmiklós (Garam 2002,
96 98, Abb. 22; Lászlo Rácz 1977, 175). Sú pomerne rovnomerné rozptýlené, prièom v sledo-
vanom regióne predstavuje kumulácia troch kusov v kombinácii depot pohrebisko, vlastne tretinu
doteraz známych exemplárov (obr. 4). Je nepravdepodobné, e by sa kalichy nachádzané v nálezo-
vých kontextoch, charakteristických pre spoloèensky vyie postavených jedincov, sem dostali
náhodne, napríklad ako koris z bojov proti Byzancii (Èilinská 1983, 257). Oprávnenejia bude zrej-
me úvaha, e ich prítomnos v prostredí miestnej komunity bola výsledkom obchodných kontaktov
s Byzantíncami.
Kalichy vak nie sú jedinými druhmi nálezov, sledovaného charakteru, zistenými v poklade aj na
miestnych pohrebiskách. Napríklad hrob 125 v Pri obsahoval oválnu striebornú náunicu s peltoid-
ným spodným oblúkom, na ktorom je pripevnený hviezdicovitý závesok (obr. 5:5; Toèík 1963, 124,
obr. 5:3). Blízky tvar pochádza aj z hrobu 414 v elovciach (obr. 5:3; Èilinská 1973, Taf. LXX:1).
perk analogickej výtvarnej koncepcie a technickej realizácie poznáme aj zo Zemianskeho Vrbovka
(obr. 5:4; Svoboda 1953, 38, obr. 4; Klenoty 1988, 79). Ani ïalia náunica z pokladu zo Zemian-
skeho Vrbovka, konkrétne exemplár vytvorený z dutej gu¾ky navleèenej na drôtený kruh (obr. 5:2;
Svoboda 1953, 40, obr. 4; Klenoty 1988, 80), nie je bez analógie v elovciach, hoci v menej luxus-
nom vyhotovení, konkrétne párom z hrobu 622 (obr. 5:1 a, b; Èilinská 1973, 145, Taf. XCVIII: 9
10).
Pamiatky byzanskej, resp. byzantsko-orientálnej proveniencie, predstavujú na sledovaných
pohrebiskách celkovo pomerne výraznú skupinu. Z. Èilinská, ktorá spracovala enský perk zo 7.
8. storoèia v Karpatskej kotline, kontatovala pri viacerých elovských ozdobách, predovetkým
u náuníc a prsteòov, byzantský pôvod (Èilinská 1973, 63 92). Spomenú treba aj súpravu tvor-
45
1. Bernecbaráti
2. Halli
3. Pra
4. Zemiansky Vrbovok
5. elovce
Obr. 4 Nálezy pohárov typu Nagyszentmiklós v Karpatskej kotline. 1: Budapest Tihany tér; 2: Kiskõrös Vágohíd; 3:
Nagyszentmiklós; 4: Ozora Tótipuszta; 5: Szeged Fehértó; 6: Zemiansky Vrbovok; 7: elovce.
cových emailových platnièiek z muského hrobu 121 v Pri, ktoré jednoznaène patria medzi diela
byzantského umeleckého remesla (Toèík 1963, 154 155, obr. 5:3, 7).
Poèetnos a kvalita predmetov byzantského a byzantsko-orientálneho pôvodu, zastúpená v mate-
riálnej kultúre na pohrebiskách v Pri a elovciach, je dokladom intenzity kontaktov medzi sledo-
vaným regiónom a Byzantskou ríou v priebehu 7. storoèia. Tieto kontakty, tak ako v iných oblas-
tiach Avarského kaganátu, sprostredkovali predovetkým byzantskí obchodníci a remeselníci. Jed-
ným z nich bol zrejme aj kupec, ktorý ukryl svoj majetok v Zemianskom Vrbovku. Do regiónu pri-
iel za svojimi zákazníkmi z miestnej avarskej elity. Inou je otázka, preèo svoj majetok nakoniec
ukryl. Nepochybne ho k tomu viedli konkrétne príèiny, zrejme neèakané a nepredvídate¾né udalos-
ti, ktoré ohrozovali jeho majetok. Nemusel to by len náhly politicko-vojenský zlom na Balkáne
(hoci ani túto príèinu nemono jednoznaène vylúèi), ale napr. aj lokálna destabilizácia. Ako ukázal
demografický rozbor pohrebiska v elovciach, po polovici 7. storoèia na pohrebisku pribúdali pre-
vane u len hroby starých ¾udí a ien, prièom sprievodný inventár v hroboch výrazne schudobnel.
Väèina mladieho obyvate¾stva, predovetkým bojovníkov, sa odsahovala (Èilinská Wolska
1979, 159). Treba upozorni aj na názor L. Konara, ktorý v súvislosti so spracovaním podobného
depotu z Potornej na Morave (okr. Bøeclav) uvauje o monosti, e súbor vznikol z viacerých zdro-
jov a bol majetkom zámoného Slovana (Konar 1994, 96). V kadom prípade tezaurovanie majet-
ku a opúanie sídelných teritórií mono povaova za dve svedectvá toho istého javu náhleho
politického alebo spoloèenského zlomu. Èi ilo v tomto prípade o vnútrospoloèenský konflikt, alebo
o následok vonkajieho vplyvu, ostane len na úrovni dohadov.
46
Obr. 5 Náunice zo 7. storoèia. 1, 3: elovce; 2, 4: Zemiansky Vrbovok; 5: Pra.
47
Literatúra
Èilinská 1973 Z. Èilinská: Frühmittelalterliches Gräberfeld in elovce. Bratislava 1973.

Èilinská 1983 Z. Èilinská: The development of the Slavs north of the Danube during the Avar
empire and their social-cultural contribution to Great Moravia. Slov. Arch. 31, 1983, 237
276.
Èilinská/Wolska 1979 Z. Èilinská/W. Wolska: trukturálna a demografická analýza vèasnohis-
torického pohrebiska v elovciach. Slov. Arch. 27, 1979, 139 166.
Eisner 1933 J. Eisner: Slovensko v pravìku. Bratislava 1933.
Eisner 1947 J. Eisner: Slovensko v dobe kultúry hraditnej. In: Slovenské dejiny I. Bratislava
1947, 120 158.
Eisner 1952 J. Eisner: Devínska Nová Ves. Slovanské pohøebitì. Bratislava 1952.
Filip 1948 J. Filip: Pravìké Èeskoslovensko. Praha 1948.
Garam 2002 É. Garam: Die Verbindung awarenzeitlichen Fürsten- und Gemeinvolk- Grabfunde
mit dem Schatz von Nagyszentmiklós. In: Gold den Awaren. Der Goldschatz von Nagyszent-
miklós. Budapest 2002, 81 112.
Fiala 1986 A. Fiala: K objavu miliarrense Constansa II. z pokladu zo Zemianského Vrbovku.
Num. Sborník 17, 1986, 15 20.
Klenoty 1988 Klenoty dávnej minulosti Slovenska. Bratislava 1988.
Kolníková 2004 E. Kolníková: Ïalia byzantská minca z hromadného nálezu v Zemianskom
Vrbovku. Slov. Num. 17, 2004, 210 212.
Konar 1994 L. Konar: Ranì støedovìký depot støíbrných pøedmìtù z Potorné, okr. Bøeclav.
Praehist. 21, Varia Arch. 6, 1994, 69 103.
Krièka 1942 V. Krièka: Výtvarný prejav slovenského praveku. Turèiansky Sv. Martin 1942.
Lászlo/Rácz 1977 G. Lászlo/I. Rácz: Der Goldschatz von Nagyszentmiklós. Budapest 1977.
Radomìrský 1953 P. Radomìrský: Byzantské mince z pokladu v Zemianském Vrbovku. Pam.
Arch. 44, 1953, 109 127.
Svoboda 1953 B. Svoboda: Poklad byzantského kovotepce v Zemianském Vrbovku. Pam. Arch.
44, 1953, 33 108.
Szentpéteri 1985 J. Szentpéteri: Gesellschaftliche Gliederung des awarenzeitlichen Gemeinen
Volkes von elovce. I. Acta Arch. Acad. Scien. Hungaricae 37, 1985, 79 110.
Szentpéteri 1986 J. Szentpéteri: Gesellschaftliche Gliederung des awarenzeitlichen Gemeinen
Volkes von elovce. II. Innere Gruppen der Bevölkerung (Schmuck und sonstige rangbe-
zeichnenende Beigaben), Acta Arch. Acad. Scien. Hungaricae 38, 1986, 147 184.
Szentpéteri 2002 J. Szentpéteri: Archäologische Denkmäler der Awarenzeit in Mitteleuropa.
Budapest 2002.
Toèík 1963 A. Toèík: Pohrebisko a sídlisko z doby avarskej ríe v Pri. Slov. Arch. 11, 1963, 121
198.
Turek 1988 R. Turek: Byzantský kulturní okruh, Slovensko a Èeské zemì v 7. 11. vìku. Slov.
Arch. 36, 1988, 329 342.
48
Die historischen Hintergründe des Depots

aus Zemiansky Vrbovok
Resümee
Im Jahre 1937 wurde in dem Ort Zemiansky Vrbovok zufällig ein Depot mit silbernen Gegen-
ständen und byzantinischen Münzen, geprägt in den Jahren 641 685, gefunden (Abb. 1). Erkennt-
nisse über das gefundene Depot wurden im Jahre 1953 veröffentlicht. Nach Meinung von B. Svo-
boda gehörte das Depot einem byzantinischen Händler und Handwerker, welcher sich im Jahre 679,
als die Bulgaren in das Balkangebiet eindrangen, im Karpatenbecken aufhielt. Da es ihm nicht mehr
möglich war auf der üblichen Route zurückzukehren, entschied er sich für eine Andere, alternative
Route. Diese führte durch die nördlichen Karpaten in das Gebiet von Podneprie. Als er die Krupin-
ská pahorkatina (Überhebung) passierte, vergrub er sein Hab und Gut aus unbekannten Gründen in
der Erde und grub es nie wieder aus.
In der Zeit als B. Svoboda seine Theorie konzipierte, waren mit Ausnahme des Depots aus Haliè
(Abb. 2), welches dem Autor aber unbekannt blieb, keine weiteren chronologischen Funde aus die-
ser Region bekannt. Erst im Jahre 1963 wurden die ersten Funde aus Pra, und im Jahre 1973 das
aus dem großen Gräberfeld in elovce stammende Material, beschrieben. Im Inventar beider Gräber-
felder befand sich eine große Gruppe byzantinischer Importe. Unter diesen Importen befanden sich
auch Gegenstände, welche auch das Depot in Zemiansky Vrbovok beinhaltete. Dabei handelte es
sich vor allem um silberne Kelche (Abb. 3), Ohrringe (Abb. 5) und weitere Artefakte des Kunst-
handwerks. Auf Grund dieser Funde betrachtet der Autor den Aufenthalt des Händlers auf diesem
Gebiet aus einer anderen Perspektive. Er kommt zu der Überzeugung, dass es auch einen anderen
Grund geben konnte, als nur das instabile Balkangebiet. Es wäre möglich, dass der Händler dieses
Gebiet wegen der solventen Kundschaft aus der lokalen Elite aufsuchte. Die demografische Analy-
se des Gräberfeldes in elovce offenbarte uns, dass nach der Hälfte des 7. Jahrhunderts auf dem
Gräberfeld überwiegend nur ältere Menschen und Frauen begraben worden sind, wobei das Inven-
tar der Gräber sichtlich ärmer wurde. Die meisten jüngeren Vertreter der Bevölkerung, vor allem die
Krieger, sind wahrscheinlich weggezogen. Das horten von Wertsachen (Geld und Schmuck), zusam-
men mit der Auswanderung aus den besiedelten Territorien kann man als zwei Zeugnisse desselben
Vorgangs betrachten einer politischen oder gesellschaftlichen Spaltung. Ob es sich aber um einen
inneren gesellschaftlichen Konflikt, oder um Auswirkungen von Ereignissen die von Außen kamen
handelte, kann man heute nur vermuten.
49
Nálezy byzantského pùvodu z 6. 10. století

z Èeské republiky: teze
Naïa Profantová
1. 6. 8. století
Byzantská øíe jako prvoøadá velmoc ovlivòovala v raném støedovìku ivot na periferii a v sousedství,
v Evropì lo pøedevím o Balkánský poloostrov a Itálii.
V dobì pøíchodu Slovanù na nae území se naruil èi pøeruil dálkový obchod, pøináející v omezeném
poètu zlaté i støíbrné mince na nae území (mince 1. poloviny 6. století, nejpoèetnìjí jsou mince Justinia-
na I. (527 568, obr. 1a). Ovem objevují se i mince bronzové (obr. 1b), jejich výskyt nevysvìtlíme cenou
drahého kovu, je tedy moné pøipustit, e se omezenì uívaly i pro obchodní úèely.1a
Z hlediska novì usazených Slovanù jsou nejdùleitìjí mince mladí, z konce 6. a pøedevím ze 7. sto-
letí.
Pøestoe pøedstavují ménì poèetnou kolekci, je dùleité, e jde jak o jednotlivé mince tak o depoty, jak
o nálezy zlaté, tak bronzové (obr. 1, Militký 2005, tý 2004). Výskyt se nelií nijak významnì v Èechách
a na Moravì. Situaci v 7. století ukazuje dalí mapka, kde kromì mincí (tab. 1) a depotù jsou zachyceny té
nálezy byzantských pøezek1 (tab. 2) a forem na lisování ozdob uívaných v prostøedí Avarie i na Balkánì
(obr. 2, 3, Profantová v tisku, tab. 3). Zatímco nemincovní depot obsahující ozdoby známe jen z Potorné
na jiní Moravì (obr. 2, Konar 1994, Profantová v tisku, fig. 3, 4, 5), mince se výraznìji koncentrují ve
støedních Èechách, pøedevím na Podìbradsku a Kolínsku. Z Kel na Èeskobrodsku pocházejí ze dvou
poloh dva nálezy (ze 3 4 zlatých mincí celkem) zlatých mincí císaøe Heraclia (616 626). Tøetí zlatá
mince 7. století byla nalezena na Pøíbramsku (Fokas, 602 610) a je dosud nepublikovaná2 (tab. 1). Pokud
je pravdivá dochovaná informace o zlatém solidu z Kolína (tab. 1), máme pøed sebou ji výraznou kon-
centraci v irích støedních Èechách, výraznìjí ne na Moravì. Ta by mohla souviset s existencí Sámovy
øíe.
Pokud bychom se omezili jen na rozbor mincí, nebylo by pro 8. století o èem psát. Ale nejnovìjí roz-
bory kování opasku døíve oznaèovaných jako avarského typu ukázaly, e i mezi tìmito výrobky lze roz-
poznat byzantské výrobky nebo jejich napodobeniny. Zásluhou F. Daima se podaøilo vydìlit nìkterá nákon-
èí a kování vyrobená odlinou nároènìjí technologií pøitavováním jednotlivých kulièek namísto lití,
kdy je nákonèí sloeno ne ze dvou, ale z mnoha èástí (napø. Hohenberg, Daim 2000, 136 n, Abb. 112).
Výrobky jsou datované spíe ji do støedu 8. století.
Byzantská èi Byzancí ovlivnìná výroba se koncentruje pøi západní a severozápadní hranici avarských
pohøebi, souvisí s obchodními pøípadnì diplomatickými aktivitami (Daim 2000, K. 3, 4) a zøejmì zasa-
huje nejen na Moravu, ale a do Èech. Pøehled èeských a moravských nálezù zaøaditelných do tohoto okru-
hu podává tabulka 3. Zatímco v Èechách jsou nálezy geograficky rozptýlené (Rubín x Kal obr. 4a; 5:1),
na Moravì se koncentrují do Mikulèic, kde bylo rozpoznáno nìkolik (minimálnì 5) exempláøù (obr. 5:3
7). Dva z nich byly odlity ze støíbra (obr. 5: 6,7). Zajímavá je souvislost novì rozpoznaného nákonèí byzant-
ského typu (obr. 5:3) a nálezu hedvábí v téme hrobì 108/II (tab. 4), datovaném jí na konec 1. ètvrtiny 9.
století mimo jiné i na základì pøítomnosti kování avarského pùvodu. Nelze vylouèit, e hedvábí v tomto
1a Depot 17 bronzových mincí z Turnova-Makovy zahrady, uloený po roku 541(tøi byzantské mince) mùeme spojo-
vat s nedávno odkrytým sídlitìm datovaným do závìru 6. a 7. století (Kuna Profantová 2005, 83).
1 Novì lze o souvislosti s byzantskými pøezkami uvaovat o nálezu z hraditì v Tismicích (Profantová Stolz 2006, obr. 3).
51
52
Naïa Profantová: Nálezy byzantského pùvodu z 6. 10. století z Èeské republiky: teze
Obrázky 1A: Èeská republika: Mapa zlatých byzantských mincí z 6. 7. století

1: mince (a) a depoty (b) z let 491 527; 2: mince a depoty z let 527 565; 3: mince (a) a depoty (b) z let 565 602;
4: mince z let 602 668; 5: støíbrné mince sásánovské èi arabské.
Lokality: 1 Miskovice, 2 Chotusice, 3 Praha-Holeovice, 4 Pøedlánce, 5 Hrochùv Týnec, 6 Bobnice, 7 Pøe-
peøe, 8 Týn n/Vltavou, 9 Lovosice, 9a Èelákovice/Nehvizdky, 10 Louka u Litvínova, 11 Kely, 12 Jaromìø, 13
Kolín, 14 Praha-Radotín, 15 Dolní Bousov, 16 Èervený Hrádek, 17 Hradec Králové, 18 Turnov, 19 Praha-
Nebuice, 20 inkovy, 21 Hlinsko, 22 Bohouòovice, 23 Kluk, 24 Podìbrady, 25, 25a Luice, 26 Kromìøí,
27 Maøatice, 28 Vysoké, 29 Støelice, 29a Bohuslavice, 30 Zaovice, 31 ïár n/Sázavou, 32 Hrozová, 33
Vícemilice.
È. na mapì o. Podle J. Militkého 2005.
1b: Èeská republika: Mapa bronzových byzantských mincí a depotù z 6. století. 1: vysvìtlivky 1 4 shodné jako 1A.
Podle J. Militkého 2005.
Obr. 2 Situace v 7. století na území bývalého Èeskoslovenska

Znaèky: 1 jednotlivé mince, 2 depoty mincí, 3 matrice na výrobu lisovaných ozdob, 4 depoty bez mincí, 5 depo-
ty perkù s mincemi, 6 pøezky byzantského pùvodu, 7 mince arabského pùvodu, 8 rozsah Avarského kaganátu v 7.
století. Èerné trojúhelníky zlaté mince.
Lokality: 1 Bohuslavice, 2a Bratislava, 2 Horní Saliby, 3 Hrozová, 4 Kluk, 5 Kely (a,b), 6a Kolín, 6
Podìbrady, 7 Støelice, 8 Louka u Litvínova, 9 Zemiansky Vrbovok, 10 Bøeclav-Pohansko, 11 Ciszek, 12 Jakus-
zowice, 13 Mikulèice, 14 Mutìnice, 15 Praha-Koíøe, 16 Potorná, 17 Haliè (Gácz), 18 Èelákovice, 19
Praha-Radotín
53
Obr. 3 Byzantské pøezky a kování z Èech a Moravy (7. a poèátek 8. století): 1, 2, 3 Mikulèice , 4 Mutìnice, 5 Praha-
Cibulka. Podle N. Profantové.
2 Fe, ostatní bronz, 4 v kontextu kultury praského typu. Pøezka è. 2 mùe býti z doby øímské.
hrobì mùe souviset s pádem Avarské øíe, nebo právì avarská elita nosila té hedvábné kaftany a jiné aty.
Mezi drahocennými látkami ukoøistìnými pøi dobytí avarského hrinku v závìru 8. století byly hedvábné
látky se zvìrnými motivy.
Byzantský pùvod kování z Rubína u Podboøan (obr. 4) byl rozpoznán nedávno (Profantová Stolz
2006a, 172 174, obr. 7), i v tomto pøípadì je vak zprostøedkování avarským prostøedím z oblasti Balato-
nu velmi pravdìpodobné.
2. Byzantské mince a jiné nálezy na Moravì v 9. století

Z 9. století pocházejí jen nálezy tøí byzantských mincí z Moravy, pøitom pouze jediná má uspokojivý
hrobový nálezový kontext (obr. 5:8). Bylo jí uito jako tzv. obolu mrtvého, jde o nejstarí doklad tohoto
zvyku v Èeských zemích. Dvì mince jsou zlaté, jedna bronzová nalezená ve Starém Mìstì Na pitál-
kách (Hrubý 1965, 347) a navíc dnes ztracená.
Jedná se o minci Lva VI. (886 911). Vechny mince se tedy váí na významná opevnìná centra, i kdy
v pøípadì Osvìtiman jsou nae znalosti o jeho podobì v 9. století neuspokojivé.
Mikulèice, trojlodní bazilika zlatý solidus Michala III. (842 867) obolus mrtvých (obr. 5:8, Pou-
lík 1975, 80, 86, tab. 51).
Osvìtimany, Sv. Kliment, náhodný nález solidu Theofila (829 842) Sejbal 1959, 63 64).
54
Kromì mincí musíme z doby velkomoravské zmínit pøedevím závìsný olovìný køíek s øeckým nápi-
sem, nalezený v Uherském Hraditi-Sadech (obr. 6, Galuka 1996, 112, obr. 71), nìkdy volnì spojovaný s
pøítomností Konstantina a Metodìje na Moravì. Nápis v pøekladu zní: Jeí Kristus. Svìtlo. ivot. Vítìzí.
Zajímavý je nový nález køíku s oboustranným zobrazením Ukøiovaného ze Starého Mìsta polohy Na
dvorku (Galuka 2004, 130, 133). Mùe toti pøedstavovat zjednoduenou napodobeninu byzantského
importu z Uherského Hraditì. Od trojlodní baziliky pochází snad z porueného hrobu olovìný køí pro-
cesionál s roziøujícími se rameny, patrnì té východní støedomoøské provenience, vyrobený døíve ne v 9.
století (Klanica 1994, obr. 1:2). Od trojlodní baziliky (6 m od zbytkù atria) pochází dalí importovaný støíbr-
ný køíek, jeho pùvod hledá Z. Klanica také v syrském prostøedí, na výspì øecké vzdìlanosti (Klanica
Obr. 4 Rubín u Podboøan, kování byzantského pùvodu asi zprostøedkované Avary (podle H. Preidela), Hohenberg, výbìr
nálezù byzantského pùvodu z bohatého hrobu (podle F. Daima).
55
Obr. 6 Uherské Hraditì: Závìsný køíek

s øeckým nápisem. Podle L. Galuky.
1994, 217 218, obr. 1:1), K. Benda pak obecnìji v byzantském prostøedí pøedikonoklastického období
(Benda 1967, è. 29). Nejblií obdobou køíku je vak nález z Mainzu (z prostoru bývalého klátera Ordo
sanctae Clarae). Pøijetí výkladu pùvodu køíku je tudí závislé na výkladech o pùvodu mainzského exem-
pláøe, ty vak nejsou jednotné. Proto bude zøejmì nadále pokraèovat odborná diskuse.
Zvlátní pozornost si zaslouí importy hedvábí, které jsou na Moravì pomìrnì èasté (tab. 4), i kdy se
podle dosavadních poznatkù omezují na 5 6 dùleitých center, nebo Skalica leí v zázemí centrálního
hradu v Mikulèicích (Bøezinová 1997, 157). Bohuel, nejsou k dispozici tak podrobné rozbory, které by
umonily odliit hedvábí vyrábìné v Byzanci od støedoasijského. Pøesto pøedpokládáme, e vìtina hedvá-
bí se na Moravu dostala z Byzance nebo jejím prostøednictvím. Hedvábné látky jsou doloeny vzácnì
i v Èechách (tab. 4), kde se èastìji vyskytují a v hrobech panovníkù, poèínaje Vratislavem I. (Bøezinová
1997, 163)3 pøes Boleslava II. (Brawermanová 2000, 289), èastìjí jsou nálezy z 11. století.
Dalí velkou skupinou nálezù související s byzantskou produkcí jsou nìkteré typy nádob tzv. antických
tvarù, kterým vak je v tomto sborníku vìnována samostatná pozornost (E. Krekoviè). Navíc nález hrnèíø-
ské pece v Uherském Hraditi-Sadech výmluvnì ukazuje, e se jedná o pøevánì na Moravì vyrobené
zboí, by se na výrobì podílela skupina cizích øemeslníkù (Poulík 1985, obr. 18). Výjimkou je zøejmì èást
byzantské amfory na víno, nalezená v Mikulèicích (Galuka 2004, 110).
Obr. 7a, b Byzantská mince z hraditì Døevíè.
2 Sdìlení J. Militkého.
3 Hedvábí ze dvou tkanin z hrobky knìny Ludmily ( 921) je mladí, pochází nejdøíve z 11. 12. století, bylo pøidá-
no do hrobu svìtice.
56
Obr. 8 Døevíc, byzantský relikviáøový køíek,

11. 12. století. Podle J. Bubeníka.
Pro Moravu je významný i byzantský vliv na architekturu, který se projevil na nìkolika stavbách koste-
lù (napø. Bøeclav-Pohansko, Mikulèice, III kostel-basilika, Staré Mìsto-pitálky, Uherské Hraditì-Sady
cf. Poulík 1985, 65; Galuka 1996). S kamennou architekturou souvisí i dovoz porfyru, který zdobil inte-
riéry kostelù (Uherské Hraditì Sady a Mikulèice II, VII kostel, Poulík 1975, tab. 28 dole, tý 1985,
65). Obdobnì tomu bylo s èerveným mramorem (Charvát 1998, 44). Kámen byl dováen bezprostøednì z
jiního Øecka (Gythion), pokud nebyl znovupouit starí kus z blií antické stavby (obdobnì jako napø.
nìkteré kusy støení krytiny nebo cihly s kolky legií). Byzantskými importy mohou být i nìkteré vzácnìjí
typy perkù, napø. náunice s pravými perlami z Uherského Hraditì-Sadù (H 209/59, Galuka 1996, obr.
88:7) nebo ze Starého Mìsta Na valách hr. 103/50, ovem nelze vylouèit ani dovoz surovin a koneèné
zpracování na Moravì èi na západì. Z dalích ozdob je tøeba zmínit alespoò zlaté nákonèí (popøípadì závì-
sek) zdobené rovnì pravými perlami z Mikulèic od trojlodní baziliky (Poulík 1985, tab. VIII dole, Mrá-
zek 2000, 39). Slouilo nejspíe jako relikviáø s Kristovou krví, umístìnou v dutinì tvoøené velmi kvalitní
sklenìnou napodobeninou almandinu (Mrázek 2000, 39). Analýza kovu té ukázala, e je relikviáø impor-
tem (Profantová Frána 2003, tab. 3, 55). Kromì nejèastìjího byzantského prostøedí se ovem té uvau-
je o monosti jeho vzniku ve franském kláterním prostøedí (cf. Charvát 2000). Za byzantské výrobky se
povauje skupina zlatých gombíkù s vertikálním ebrováním. Tyto gombíky se dosud vyskytly jen v Uher-
ském Hraditi-Sadech, Starém Mìstì, pohøebiti Na Valách a v Mikulèicích, hr. 580 (Galuka 1996, tý
2004, 110). Byzantského pùvodu je zøejmì i pozlacená terèovitá spona z hrobu 68/48 ve Starém Mìstì
Na Valách, pouitá na hedvábném odìvu (tab. 4). Obdobnì i v hrobce 580 v Mikulèicích se vyskytl impor-
tovaný typ gombíku spolu s hedvábím.
Dováeny byly samozøejmì nìkteré støedomoøské mule, uité v závìscích, napø. na náhrdelníku
z hrobu 209/59 z Uherského Hraditì-Sadù (ostranka jaderská, Galuka 1996, obr. 25). Jiným pøíkladem je
provrtaná ostranka jaderská hrobu 95 v Uherském Hraditi Horních Kotvicích (Mareová 1983, 54), snad
slouící jako amulet. Dalí exempláø se nael v Ostroné Nové Vsi v sídlitní situaci (Mrázek 2000, 35).
V Èechách se vyskytují vzácnì mule cauri, patrnì a z celkù z prùbìhu 10. století (Praha-Èakovice; Sláma
1977, Abb. 22:14).
Jistým problémem je slonovina, dováená z Afriky buï pøes Byzanc, nebo Itálii (ovem nerozeznatelná
od mrooviny viz zlatý pøívìsek z dvojhrou v Kolínì, v Èechách Lutovský 1996, 47). Dlouhá a sloitá
byla té cesta parohového (?) hracího kamene s vyobrazením krokodýla egyptského koptského pùvodu
(vyroben v 5. 7. století) do Mikulèic (Charvát 1986).
Poslední skupinou nálezù, obvykle spojovanou té s byzantskými dílnami, jsou nìkteré typy korálkù
(viz pøíspìvek D. Staíkové-tukovské).
Kromì toho se z Byzance èi Itálie dováelo jiní ovoce, pøedevím fíky a víno (bohatì doloené v
Mikulèicích, v Èechách, Lovosicích).
57
Z Èech mùeme se Støedomoøím spojovat té dovoz fíkù, jejich naky se nalezly v Praze na Malé Stra-
nì, tedy v opevnìném suburbiu (Charvát 1998, 45). Jsou datovány do 9. století. Dále jsou doloeny v LOvo-
sicích. Obdobnì jen ke Støedomoøí obecnì, avak nepochybnì ke kupeckému prostøedí lze pøiøadit ojedinì-
lé nálezy kostí osla (nejnovìji Bøeclav-Pohansko, Olomouc Bláha 1998, 138), v Èechách Libice a Budeè.3a
Závìrem této èásti jetì zmiòme otázku, èím mohli Moravané za luxusní zboí platit. Urèitì prodávali
otroky, prodáni byli i Metodìjovi áci (MMFH 3, 661). Dále to byly drahé koeiny, vosk, med a jiné bì-
nìjí suroviny.
10. století
Byzantské mince 10. století se dosud omezují na nepoèetné nálezy z Èech i Moravy. Nacházíme je vzác-
nì na významných hraditích (Libice, Døevíè) èi v jejich zázemí, pouze 4 mince byly souèástí pozdìji ulo-
eného depotu objeveného v Kelèi. Podrobnìji se zamìøíme na èeské nálezy, dokumentující stoupající
význam této oblasti bìhem 10. století.
Libice: Jan Cimiskes (969 976), zlatá mince (histameon nebo tetrateron nomismu, liící se váhovì),
raená v Konstantinopoli urèila J. Hásková, je oøezaná, tak jak se oøezávaly mince v Karpatské kotlinì.
Nález tedy nelze vnímat jako doklad pøímých kontaktù s Byzantskou øíí, ale spíe jako svìdectví o kontak-
tech s formujícím se uherským státem (cf. Militký 2006, Hásková 1980, 131 s fot.).
Praha Týnský dvùr: anonym. bronzový follis, 970 1092, otøelá legenda, nejspíe ji pøekraèuje èaso-
vou hranici (urèila Z. Nemekalová Nemekalová Hrdlièka Dragoun Richterová 1993).
Obì mince souvisejí s mladími obchodními aktivitami závìru 10., v pøípadì Prahy spíe a 11. století.
Novým dosud nepublikovaným nálezem je zlatý solidus z hraditì Kozojedy-Døevíè (okr. Rakovník)4.
Urèil jej J. Militký, jemu na tomto místì dìkuji.
Byzanc císaøství, Constantinus VII. (913 959), Romanus I. (920 944) a Christopher (921 931),
Constantinopolis, AV solidus, 921 931, Class VII. (obr. 7).
Tato velmi dobøe zachovalá mince ukazuje na znaèný význam málo poznaného hraditì, z nìj známe i
nález o nìco mladího byzantského enkolpia (obr. 8, Bubeník 1988, tab. 248:11). Na Moravì se té naly
byzantské mince 10. století, avak v depotu cizího obchodníka uloeném a po roce 1000 (Kelè 4 ks, 3 x
Konstantin VII. Porfyrogenetos (913 959), 1 x Jan I. (969 976, Militký 2006, tab. 1). K tomu lze pøiøa-
dit jetì bronzovou minci z Rakvic (914 919), raen té v Konstantinopoli.
Polovina relikviáøového køíku datovatelného do 10. 11. století se nala na hraditi v Kouøimi.
Tento exempláø s obdobami pøedevím v dnením Rumunsku patøí mezi nejstarí kusy, které se do Èech
dostaly (Profantová Stolz, v tisku). Je zajímavý tím, e je na nìm vyryt øecký nápis neumìle a dodateènì.
Závìr
Zatímco koncem 6. a v 7. století jsou nejdùleitìjími nálezy byzantského pùvodu na naem území
mince, v 8. století se k nám hojnìji na Moravu dostávají pouze kování opasku, nìkdy moná zprostøed-
kovanì v souvislosti s avarským kulturním prostøedím (napø. Rubín, Mikulèice, Kal obr. 5). Nejvzácnìj-
í kusy jsou odlity ze støíbra. V 9. století jsme sice informování o pobytu významných byzantských vzdì-
lancù na Moravì (Konstantin a Metodìj, hlavní misie 863 868), o jejich pøekladatelské èinnosti a výcho-
vì ákù. Informace z písemných pramenù vak hmotné prameny neodráejí pøímo, take hmotných pamá-
tek bezprostøednì se váících na byzantské prostøedí není pøíli mnoho. Jedná se o mince, hedvábí, nìkte-
ré typy kostelù, porfyrit a èervený mramor k výzdobì interiérù, luxusní stolní keramiku, jiní ovoce a
3a Míenec klisny a osla (mula)

4 Nález amatéra, patrnì pomocí detektoru kovù.
58
podobnì. Patøí k nim i nìkteré perky, ovem mnohdy je tìké odliit pøímé importy od moravských napo-
dobenin (pøíklad honosné nákonèí z hrobu 96/AZ ve Starém Mìstì, vykládané almandiny).
Podobná je situace v Èechách 10. století s dùleitým rozdílem: nálezù byzantského pùvodu je jetì
ménì. V pøípadì mincí je zøejmé, e významnou roli zprostøedkovatele hrál uherský stát, minimálnì od 2.
poloviny 10. století (Libice). Mimo mince a hedvábí (hroby kníat Vratislava, 921 a Boleslava II., 999)
jsou nejdùleitìjím projevem kontaktù nálezy enkolpií (relikviáøových závìsných køíkù Profantová
Stolz, v tisku). Vìtina z nich se vak do Èech dostala a v 11. a 12. století.
Tab. 1: Pøehled byzantských mincí na území bývalého Èeskoslovenska v 7. století (celkem 14 lokalit): È Èechy, M
Morava, Slo Slovensko, Br bronz, PT praský typ, St. d. hrad. starí doba hraditní.
Pozn.: Nález z Komárna je jetì nepublikovaný, stejnì jako nález z Pøíbramska a Kolína.
59
Tab. 2 Nálezy tzv. byzantských pøezek z Èech a Moravy (obr. 3) podle N. Profantové.
Tab. 3 Nálezy kování byzantského okruhu z Èech a Moravy: 8. století (obr. 4a, 5)
60
Obr. 5 Výbìr byzantských, pøípadnì Byzancí ovlivnìných nálezù z 8. století:

1 Kal, okr. Jièín (Boj s hadem), 2 Zámostí, 3 8 Mikulèice, 6 7 støíbro, 8 zlato (Michal III.)
Podle N. Profantové a J. Poulíka (1975).
61
Tab. 4 Pøehled nálezù hedvábí v Èechách a na Moravì v 9. a na poèátku 10. století: (Podle M. Kostelníkové a V. Hru-
bého a M. olla a H. Bøezinové) I X kostely, k nim lze hroby pøiøadit. Pøiøazena Skalica, leící v zázemí Mikulèic
na slovenské stranì Moravy: Zesílení èísla bez pochybností, ostatní jsou patnì ovìøitelné nebo v literatuøe nejednot-
né pøípady. Na hedvábí zjitìno vìtí poèet rùzných vazeb, nejèastìji uito dvouútkové tkaniny typu A a plátnové vazby.
Zkratky: Av zlato, Ag støíbro, esov esovitý
62
Literatura
Benda, K. 1967: Ornament jewellery. Archaeological Finds from Eastern Europe. Pratur.
Bláha, J. 1998: Komunikace, topografie a importy ve støedovìku a ran. novovovìku na území mìsta
Olomuce. AH 23, 133 159.
Brawermanová, M. 2000: Grabäusstattung Boleslavs II, Europa Mitte um 1000. Katalog, 289,
Stuttgart.
Brawermanová, M. 2006:Èeské zemì na poèátku...XXXXXX
Bøezinová, H. 1997: Doklady textilní výroby v 6. 12. století na území Èech, Moravy a Slovenska,
Památky archeologické 88, Praha, 124 179.
Bubeník, J. 1988: Slovanské osídlení støedního Poohøí Die slawische Besiedlung im Einzugsge-
biet der mittleren Ohøe). I. AÚ ÈSAV. Praha.
Daim, F. 2000: Byzantinische Gürtelgarnituren des 8. Jahrhunderts. In: Daim, F. (ed): Die Awaren
am Rand der byzantinischen Welt. Wien, 77 204.
Galuka, L. 1996: Uherské Hraditì-Sady. Køesanské centrum øíe velkomoravské. Brno.
Galuka, L. 2004: Slované. Doteky pøedkù. Brno.
Hrubý, V. 1955: Staré Mìsto Velkomoravské pohøebitì Na Valách Die grossmährische Beg-
räbnisstätte Na Valách. Praha.
Hásková, J. 1980: Obchodní styky èeských Slovanù s Byzancí, Numismatické listy 35, 129 133.
Hrubý, V. 1965: Staré Mìsto, Velkomoravský Velehrad. Praha.
Charvát, P. 1986: Velká Morava a koptský Egypt- Great- Moravia and Coptic Egypt, Památky
archeologické 77, 5 17.
Charvát, P. 1998: Dálkový obchod v ranì støedovìké Evropì. Brno.
Charvát, P. 2000: Kult krve Pánì na Velké Moravì. In: Marginalia historica IV. Sborník vìnovaný
P. Èornejovi, Praha, 63 72.
Kalousek, F. 1971: Bøeclav-Pohansko I. Velkomoravské pohøebitì u kostela Großmährisches
Gräberfeld bei der Kirche. Brno.
Klanica, Z 1993: Mutenice-slavjanskoje poselenie VII X vv. In: Actes du XIIe Congres Interna-
tional des Sciences Préhistoriques et Protohistoriques 4, 1 7 Sept. 1991, Bratislava, 83 88.
Klanica, Z. 1994: Køíky z 8. 9. stol. v Mikulèicích, Pravìk N. ø III, 211 225.
Kostelníková, M. 1973: Velkomoravský textil v archeologických nálezech na Moravì Studie AU
ÈSAV v Brnì I/4. Praha.
Konar, L. 1994: Ranì støedovìký depot støíbrných pøedmìtù z Potorné, okr. Bøeclav Der früh-
mittelalterliche Silberschatzfund von Potorná, Bez. Bøeclav, Praehistorica XXI, 69 103.
Kuna, M. Profantová, N. 2005: Poèátky ranného støedovìku v Èechách. Praha
Mareová, K. 1983: Uherské Hraditì-Sady. Staroslovanské pohøebitì na Horních Kotvicích
Altslawische Begräbnisstätte in Uherské Hraditì-Sady. Brno Uherské Hraditì.
Lutovský, M. 1996: Kolínský kníecí hrob: Ad fontes-Fürstengrab von Kolín: Ad fontes, Sborník
Národního muzea v Praze, Øada A 48, sv. XLVIII, 37 76.
Militký, J. 2004: Import zlatých øímských a ranì byzantských mincí do èeských zemí v dobì øímské
a raném støedovìku Imported Roman and Early Byzantine Gold Coins on the Czech Territo-
ry between Roman and Early Medieval Times, Archeologie ve støedních Èechách 8, 505 536.
MMFH: Magnae Moravie Fontes historici 3: Diplomata, Epistolae. Textus historici variae. Ed.
Bartoòková, D. Havlík, L. a kol. Brno 1969.
63
Militký, J. 2005: Nálezy mincí ze 6. a 7. století v Èechách a na Moravì. In: Kuna, M. Profanto-
vá, N. 2005: Poèátky raného støedovìku v Èechách The Dawn of the Early Middle Ages of
Bohemia, 275 286. Praha.
Militký, J. 2006: Nový pohled na zlatou byzantskou minci z Libice n/Cidlinou. K problematice
nálezù byzantských mincí 9. 11. století v èeských zemích, Peníze v promìnách èasu IV.
Mrázek, I. 2000: Drahé kameny ve støedovìku Moravy a Slezska. Brno.
Nemekalová, Z. Hrdlièka, L. Dragoun, Z. Richterová, J. 1993: Byzantská mince z výzku-
mu Týnského dvora v Praze. Acta Univers. Carolinae Philosophica at historica 1, Z pomoc-
ných vìd historických XI, Numismatica, 107.
Poulík, J. 1975: Mikulèice. Sídlo a pevnost kníat velkomoravských. Praha.
- 1985: Svìdectví výzkumù a pramenù archeologických o Velké Moravì. In: Poulík, J. Chro-
povský, B. (ed.): Velká Morava a poèátky èeskoslovenské státnosti, 9 80. Praha.
Preidel, H. 1949 53: Die awarischen Bodenfunde aus Böhmen und ihre Bedeutung. IPEK XVIII,
1949 53, 7 17.
Profantová, N. 1992: Awarische Funde aus den Gebieten nördlich der awarischen Siedlungsgren-
zen. In: F. Daim: Awarenforschungen II, 605 778. Wien 1992.
Profantová, N. 2004: Ranì støedovìká bronzová kování ze Zámostí, hraditì Prachovské skály, okr.
Jièín, Zborník na poèest D. Bialekovej, 293 302. Nitra.
Profantová, N. (v tisku): The Middle Avar period and the problem of a "cultural change" at the end
of the seventh century north of the Avar khaganate (Cs. Bálint-ed.) The Middle Avar period,
Budapest.
Profantová, N. Frána, J. 2003: Pøíspìvek ke studiu perkaøství v raném støedovìku A contri-
bution to the study of jewellery-making in the Early Middle Ages in Bohemia and Moravia,
Archeol. rozhledy 55, 47 58.
Profantová, N. Lutovský, M. 1989: Byzantská pøezka z Prahy-Koíø Byzantinische Schnalle
aus Prag-Koíøe. Archaeologia Prag.10, 77 84.
Profantová, N. Stolz, D. 2006a: Chronologie a význam hraditì Rubín u Podboøan ve svìtle
nových ranì støedovìkých nálezù. AH 31, Brno, 165 180.
Profantová, N. Stolz, D. 2006b: Bronzové nálezy z hraditì v Tismicích a pokus o interpretaci
významu hraditì. Archeologie ve støedních Èechách 10, 793 838
Profantová, N. Stolz, D. (v tisku): Nový nález relikviáøového køíku z Kouøimi, Sborník pro J.
emlièku, Praha.
Sejbal, J. 1959: Nález zlaté byzantské mince, Èasopis Moravského musea 44, 63 64.
Sláma, J. 1977: Mittelböhmen im frühen Mittelalter I, Katalog der Grabfunde. Praehistorica V.
Praha.
olle, M. 1966: Stará Kouøim a projevy velkomoravské hmotné kultury v Èechách Alt Kouøim
und die großmährische Kultur in Böhmen. Praha.
64
Byzantinische Funde aus dem 6. 10. Jh.

in Böhmen und Mähren: Thesen
Resümee
Während aus dem 6. und 7. Jh. zu den wichtigsten Funden byzantinischer Provenienz auf unse-
rem Gebiet Münzen gehören, kamen im 8. Jh. des Öfteren auf dem Gebiet Mährens nur Gürtel-
beschläge vor, vermittelt vielleicht durch die Kontakte mit dem awarischen Kulturkreis (z. B. Rubín,
Mikulèice, Kal Abb. 5). Die wertvollsten Stücke waren in Silber gegossen. Aus dem 9. Jh. haben
wir zwar Informationen über den Aufenthalt byzantinischer Gelehrter in Mähren (Konstantin und
Method, die bedeutendste Mission in den Jahren 863 868), über ihre Tätigkeit als Übersetzer und
über die Ausbildung von Schülern. Die Informationen in den schriftlichen Quellen spiegeln aber
nicht direkt die materiellen Quellen wieder. Materielle Artefakte, die sich direkt an das byzantini-
sche Umfeld binden, kommen nur selten vor. Dabei handelt es sich um Münzen, Seide, einige Typen
von Kirchen, Porfyrit und roten Marmor zur Schmückung von Interieurs, luxuriöse Tischkeramik,
Früchte aus dem Süden und ähnliches. Dazu gehört auch Schmuck, wobei es aber schwierig ist die
primären Importe aus Byzanz von mährischen Nachahmungen zu unterscheiden (als Beispiel dient
das prunkvolle, mit Almandinen belegte, Pferdegeschirr aus dem Grab 96/AZ in Staré Mìsto).
Ähnlich ist die Situation in Böhmen des 10. Jh., aber mit dem wichtigen Unterschied, dass Funde
byzantinischer Provenienz noch seltener vorkommen. Im Falle von Münzen ist es offensichtlich,
dass minimal ab der 2. Hälfte des 10. Jh. das Königreich Ungarn eine bedeutende Rolle des Ver-
mittlers spielte (Libice). Abgesehen von Münzen und Seide (Gräber der Fürsten Vratislav U 921 und
Boleslav II. U 999) gehören zu den bedeutendsten Zeugnissen der Kontakte die Funde von Enkol-
pien (kreuzförmige Reliquienkapseln Profantová-Stolz). Die Meisten kamen aber in das Gebiet
von Böhmen erst im 11. Und 12. Jh.
65
K byzantskému pôvodu sklených korálikov

v nálezoch z 8. 9. storoèia na Morave a Slovensku
Danica Staíková-tukovská
Nemono pochybova o tom, e sklárska výroba na území Byzancie v 8. 9. storoèí náho leto-
poètu patrila k vyspelým výrobným odvetviam súèasného sveta, èo dokladajú okrem úitkových
a ozdobných predmetov zo skla aj nálezy rôznych pozostatkov sklárskych hút a pecí. Tradícia sklár-
stva v byzantskej kultúre má korene v starích starovekých kultúrach, ktoré na území Byzantskej ríe
vytvorili vyspelé technologické prostredie dávno pred vznikom Byzantskej ríe a ovplyvnili vývoj
výroby skla v Európe a Ázii. Ide najmä o výrobu sklených nádob (obr. 1), ktoré sa v strednej Euró-
Obr. 1 Príklady sklených nádob antiky výber: 1 amphoriskos; 2 ciborium; 3 cornu; 4 futilis; 5 patera (Deków-
na/Olczak 2002, Fig.5:3; 8/1.4.6; 9/1.5.4; 9/1.5.3; 8/1.4.2).
pe objavujú a v súvislosti s kultúrou doby rímskej, hoci sklo ako hmotu vhodnú na výrobu ozdôb
praveké kultúry strednej a západnej Európy zaèali objavova aj vlastnou cestou u v starej dobe
bronzovej (Harding 1971). Na rozdiel od poznatkov o vývoji sklárstva v starovekých kultúrach,
genéza historického skla v stredoeurópskych pravekých a vèasnohistorických kultúrach patrí k pro-
blematike ove¾a menej preskúmanej a neznámej. V 8. 9. storoèí sa sklárska výroba neobmedzu-
je len na územie Byzancie, ale je rozírená ïaleko za jej hranicami (obr. 2). Do akej miery ide o
lokálny vývoj starích tradícií sprostredkovaných kultúrou Rímskej ríe, alebo priamy vplyv byzant-
ského èi iného sklárstva, je najmä v strednej Európe individuálne skúmanou otázkou. Z územia dne-
ného Slovenska a Moravy z 8. 9. storoèia poznáme bezpeène len jeden nález zvyku sklárskej pece
z Bratislavy, datovaný do 9. storoèia (Farka/Turèan 1998). Èasto spomínané nevyhodnotené nále-
zy sklovitých pozostatkov z údajných sklárskych pecí z Nitry (Chropovský 1974, 165 166) sa uká-
zali ako odpad z výroby a opracovania eleza, i keï na svoju dobu neobyèajne technologicky pre-
pracovanej (Pribulová/Mihok/Staíková-tukovská 2002; Staíková-tukovská/Plko 2003). Ve-
obecne mono poveda, e problematika existencie sklárskej výroby v priebehu 7. 12. storoèia
v strednej Európe má viac neznámych ako objasnených otázok. K takým patrí aj pôvod relatívne
bohatých nálezov náhrdelníkov zo sklených korálikov, ktoré v kostrových hroboch datovaných do 8.
9. storoèia tvoria súèas výbavy pochovaných, hlavne ien a detí na lokalitách preskúmaných na
území dneného Slovenska a Moravy. Vzh¾adom na vysokú technologickú kvalitu viacerých typov
sklených korálikov sa ich pôvod h¾adá tie v kontextoch byzantského sklárstva. Tejto otázke bude-
me v príspevku ïalej venova pozornos. Pre úplnos treba doda, e sklené koráliky sa v archeo-
67
Obr. 2 Mapa Európy s vyznaèením hraníc Byzantskej ríe v 8. a 9. storoèí (pod¾a Zástìrová 1991, príloha 3) s hlavný-
mi smermi prenikania: a/ byzantsko-orientálnych vplyvov; b/ vplyvov ravennsko-dalmátskeho okruhu; c/ ostrovných
(írsko-kótskych) a karolínskych vplyvov na Ve¾kú Moravu (pod¾a J. Dekan 1976, 176 177). Struèný preh¾ad o arche-
ologických nálezoch sklárskych dielní z 8. 9. storoèia: 1 -Orbeti (8. storoèie); 2 ,3 Mccheta (8. storoèie); 4 Oren-
Kala (8./9. storoèie); 5 Pliska (9. 10. storoèie); 6 Patejna (9. 10. storoèie); 7 Preslav (9. 10. storoèie), 8
Chissar (9. storoèie); 9 Torcello (9. storoèie); 10 Macquenoise (9. storoèie), 11 13 oblas sklárskych dielní Blíz-
keho východu, napr. 11 Bet eliézer; 12 Sepphoris (Diocaesarea), 13 Casta; 14 San Vincenzo al Volturno; 15
Bratislava; 16 Korinth. (vetko 9. storoèie)
logických nálezoch z 8. 9. storoèia vyskytujú tie v sídliskových kontextoch na celom území Slo-
venska i Moravy, ale pre meniu vypovedaciu schopnos v porovnaní s celkami v kostrových hro-
boch k téme im v tomto príspevku nevenujeme pozornos.
Archeologicko-historická situácia
Pokia¾ hovoríme o nálezoch kostrových pohrebísk z územia dnenej Moravy a Slovenska, tak
z poh¾adu kultúry a geografického rozírenia treba upozorni na rozdielnu situáciu týchto nálezísk
v 8. a 9. storoèí. Kostrové hroby sa v 8. storoèí spájajú s kultúrou Avarského kaganátu a ako rozpo-
znané archeologické nálezy sa nachádzajú len v okrajovom priestore juného, juhozápadného
a juhovýchodného Slovenska a ojedinelo na Morave (obr. 3). Na ostatnom území Slovenska a Mora-
vy sa o kostrových hroboch uvauje najskôr v poslednej tretine alebo skôr na konci 8. storoèia
a v priebehu celého 9. storoèia, a to na ve¾komoravských pohrebiskách alebo na pohrebiskách
s ve¾komoravskými horizontmi (bliie k otázke kostrových pohrebísk z poh¾adu zaèiatku a konca
68
D. Staíková-tukovská: K byzantskému pôvodu sklených korálikov v nálezoch z 8. 9. storoèia na Morave a Slovensku
pochovávania vo vèasnom stredoveku pozri Staíková-tukovská 2004, 173 175; Ungerman

2006, 251 252). Výnimku tvoria nálezy z Pruánok a Boroviec, pri ktorých autori teoreticky nevy-
luèujú ani prítomnos starích horizontov ako je koniec, prípadne posledná tretina 8. storoèia (Kla-
nica 1983, 149; Staíková-tukovská 2001, 374). Odborná obec èaká na vyhodnotenie a publiko-
vanie nálezov týchto pohrebísk. Nálezy sklených korálikov sa teda v kostrových hroboch z 8. 9.
storoèia na území dnenej Moravy a Slovenska vyskytujú v dvoch rôznych archeologických kultú-
rach a s výnimkou krátkeho obdobia konca 8. a zaèiatku 9. storoèia aj v rôznych èasových úsekoch.
V archeologických nálezoch sú rozpoznávané vplyvy byzantskej kultúry v 8. storoèí najmä v iko-
nografií a technológii ozdobných kovaní opaska a v 9. storoèí najmä v súvislosti s nálezmi perkov.
Pri nálezoch z obdobia Avarského kaganátu naposledy upozornil F. Daim na potrebu rozliova
detailnejie pôvod byzantských kultúrnych vplyvov a na analýze byzantských ozdobných nákon-
èí opaska z 8. storoèia rozlíil technológiu spojenú s rôznymi kultúrno-geografickými prostrediami,
ktoré rozdelil na italsko-byzantskú skupinu, balkánsko-byzantskú a èiernomorsko-byzantskú skupi-
nu (Daim 2000, Abb. 112). Pri otázke vplyvov byzantskej kultúry na územie Ve¾kej Moravy v 9. sto-
roèí upozornil tie J. Dekan na potrebu rozliova rôzne smery, ktorými sa vplyvy byzantskej kultú-
ry írili. Svoj názor vyjadril v grafickej podobe zobrazením hlavných smerov prenikania byzantsko-
orientálnych vplyvov (Dekan 1976, 176 177). Èo sa týka Byzantskej ríe, jej rozsah sa v 8. a 9.
storoèí výrazne zmenil v porovnaní s predchádzajúcim obdobím (Zástìrová 1996, mapa 3), hoci
kultúrny vplyv napríklad na Bulharskú ríu a pobreie Jadranu ako i Balkánu zostal výrazný. Keï si
politickú situáciu 8. a 9. storoèia spojíme s archeológmi rozpoznanými hlavnými smermi vplyvov a
súèasnými poznatkami o nálezoch sklárskych dielní, je zrejmé, e byzantský pôvod skla v 8. 9.
storoèí by mal znamena územie súèasnej Byzantskej ríe, aj keï je isté, e sklárstvo na územiach
jej bývalého vplyvu v 6. 7. storoèí sa zrejme vyvíjalo z jej tradícií. Táto ïalia pecifikácia pôvo-
du sklárskych artefaktov v súvislosti s konkrétnymi dielòami balkánskymi, èiernomorskými, adria-
tickými, dalmátskymi a italskými, je predmetom rozsiahleho interdisciplinárneho výskumu, ale pre
nálezy sklených korálikov z 8. 9. storoèia z nálezísk na Slovensku a Morave je zatia¾ len v nesme-
lých zaèiatkoch. Preto v otázke vplyvov byzantskej kultúry na pôvod sklených korálikov z 8. 9.
storoèia z územia dneného Slovenska a Moravy detailnejie odlíenie byzantských od byzantskou
technologickou tradíciou ovplyvnených skiel je na základe súèasného stavu výskumu dos zloité
a nie vdy moné (Dekówna 1980, 225).
Obr. 3 Hranice pohrebísk Avarského kaganátu na Slo-

vensku a Morave v 8. storoèí (pod¾a J. Zábojník 2004,
èas obr. 1).
69
Nálezové kontexty
V oboch kultúrach, teda v kultúre Avarského kaganátu a Ve¾kej Moravy, sa sklené koráliky
vyskytujú predovetkým v hroboch ien a detí a sú situované v oblasti krèných stavcov, menej èasto
v iných polohách (pri hornej konèatine, pri nohách, na hrudi, v oblasti panvy). Z toho mono usud-
zova, e sklené koráliky väèinou tvorili náhrdelník, ktorý bol umiestnený na krku. Treba vak
doloi, e na vetkých pohrebiskách s nálezmi sklených korálikov neboli vykonané antropologické
analýzy, nemono teda vylúèi, e v budúcnosti sa sklené koráliky môu objavi výraznejie aj v
hroboch muov. Hroby s nálezmi sklených korálikov sa nenachádzajú na vetkých pohrebiskách
rovnako poèetne zastúpené. Ak vezmeme ako kritérium poèet hrobov s korálikmi v pomere k poètu
preskúmaných hrobov pohrebiska, zistíme, e sa na pohrebiskách vyskytujú v pomere od 2 do 16 %
(tab. 1). Najpravdepodobnejie vysvetlenie týchto rozdielov výbavy pochovaných sklenými korálik-
mi na jednotlivých lokalitách Avarského kaganátu i Ve¾kej Moravy mono h¾ada v okruhu regio-
nálnych zvyklostí a v neposlednej rade aj v sociálnom postavení obyvate¾ov sídliska, ktorí na pohre-
bisku pochovávali. V súvislosti s ve¾komoravskými nálezmi na pohrebiskách pri kostoloch môe ís
o vplyv kresanstva na pohrebné zvyklosti, ktorý v takej výraznej miere nemono predpoklada na
pohrebiskách Avarského kaganátu.
Rozdiely sú aj v poètoch sklených korálikov v jednom celku. V hroboch sa ich nachádza od jed-
ného do nieko¾kých sto kusov, prièom poètom sklených korálikov výraznejie sú náhrdelníky v kul-
túre Avarského kaganátu. Túto skutoènos mohli spôsobi aj rozdielne rozmery korálikov ich dåka
sa pohybuje od 2 do 27 mm. Inými slovami: na náhrdelník dlhý 20 cm v prípade pouitia korálikov
dlhých 3 mm bolo potrebných 67 korálikov, ale pri dåke korálika 10 mm len 20 ks, pri dåke 20 mm
Tab. 1 tatistický výber výskytu korálikov na

pohrebiskách Avarského kaganátu a ve¾ko-
moravskej kultúry.
70
Tab. 2 Najob¾úbenejie koráliky obdobia Avarského kaganátu z poh¾adu výskytu v hroboch.
Tab. 3 Najob¾úbenejie koráliky obdobia Ve¾kej Moravy z poh¾adu výskytu v hroboch.
71
10 ks atï. Pri pouívaní poètu korálikov pre interpretácie rôzneho sociálneho charakteru ako i pe-
cifikácie úrovne biutérneho sklárstva je dôleité pamäta na skreslenia, ktoré môe spôsobi pou-
ívanie tatistiky bez prihliadnutia na ïalie parametre. V 9. storoèí sú náhrdelníky zloené z korá-
likov s ve¾kosou do 3 4 mm zriedkavejie ako v 8. storoèí, kedy táto ve¾kos korálikov patrí
k druhým najrozírenejím typom. Rozmery korálikov rozhodovali nielen o ich poète v náhrdelní-
ku, a teda i jeho dåke, ale spolu s tvarom a farbou rozhodovali o koneènom estetickom efekte, ktorý
mono povaova za vedomý kultúrny prejav svojej doby. Táto skutoènos sa pri archeologickej
analýze náhrdelníkov z 8. 9. storoèia v strednej Európe ve¾mi nevyuívala.
Typy korálikov z poh¾adu tvaru a technológie

Sklené koráliky na pohrebiskách Avarského kaganátu v 8. storoèí ako i ve¾komoravských v 9. sto-
roèí predstavujú irokú paletu rôznych tvarov a farieb. Uvedenie vyèerpávajúceho preh¾adu typov
korálikov by viac ako výrazne presiahlo rámec tohto príspevku. Preto sa zameriam na najpoèetnej-
ie, respektíve v kultúre najfrekventovanejie typy. Ako som u vyie spomenula, zo tatistického
h¾adiska poèet korálikov v jednom celku má svoje pravidlá, ktoré závisia na rozmeroch, a preto sa
pre sledovanie otázky ob¾uby v kultúre ako spo¾ahlivejie kritérium ukazuje poèet hrobov, v ktorých
sa konkrétny typ vyskytoval. Z vlastného predbeného výskumu tohto predpokladu na výbere pohre-
bísk Avarského kaganátu na Slovensku, z ktorých nálezy sklených korálikov poznám z autopsie, sa
v najväèom poète hrobov vyskytovali koráliky tvaru melónového zrnka, ktoré obsahovalo najviac
lokalít, o nieèo menej hrobov obsahovalo tzv. Hirsekornperlen, tretím najfrekventovanejím koráli-
kom v hroboch boli jednoduché navíjané koráliky èasto z opakového skla, relatívne èasté boli i drob-
né dvojkónické koráliky a kónické navíjané koráliky (tab. 2). Uvedené zistenie potvrdzuje doterají
názor bádate¾ov o ob¾ube korálikov tvaru melónového zrnka v 8. storoèí (Èilinská 1966, obr. 14;
Zábojník 2004, 58). Na lokalitách z 9. storoèia z vybraných pohrebísk zo Slovenska a Moravy naj-
viac hrobov obsahovalo jednoduché sekané koráliky, ktoré sa vyskytli i na 85 % lokalít, o nieèo
menej poèetné sú nálezy prieène èlenených korálikov z dvoch vrstiev, èasté sú tie koráliky prieène
èlenené z jedného skla a koráliky prieène èlenené navíjané. V hroboch sú frekventované, i keï
menej, aj koráliky millefiori (tab. 3). Èo sa týka doterajích typológií ve¾komoravských korálikov,
nezoh¾adòujú úplne rozdiely v prieène èlenených korálikoch v takej miere ako v tejto práci, ale nae
zistenia frekventovanosti typov sú v súlade s doterajími názormi bádate¾ov o sekaných a prieène
èlenených korálikoch ako najob¾úbenejích u ve¾komoravských Slovanov (Hrubý 1955, 246 260;
Krumphanzlová 1965, 186; Dostál 1966, 45 54 ai.), ale ich mierne upresòujú. Porovnaním najo-
b¾úbenejích typov z obdobia Avarského kaganátu s ve¾komoravskými (tab. 2 a 3) vidíme, e ide
o rôzne morfologické tvary. Neznamená to, e sa tieto typy nevyskytujú v oboch kultúrach, i keï v
obrátenom pomere. Najob¾úbenejie koráliky obdobia Avarského kaganátu v tvare melónového
zrnka sú u Slovanov neobyèajne zriedkavé, typ Hirsernkornperlen sa skoro nevyskytuje, ostatné typy
sú v hroboch o nieèo poèetne výraznejie, ale nie ve¾mi významne. Slovanské výrazné nálezy, a to
sekané koráliky a prieène èlenené z jednoduchého skla a zo skla dvoch vrstiev, nepatria na pohre-
biskách Avarského kaganátu k piatim najpoèetnejím, ale ich zastúpenie v hroboch je zhruba dvad-
sapercentné, èo je výrazne vyie ako frekvencia najob¾úbenejích korálikov obdobia Avarského
kaganátu vo ve¾komoravskom prostredí. Prieène èlenené koráliky najmä so zatavenou striebornou
alebo zlatou fóliou patria k nálezom, o ktorých sa uvauje ako o produktoch blízkovýchodných diel-
ní pracujúcich na pôvodne moslimských majetkoch a v Byzancii (Dekówna 1980, 225; Dekówna
1999, 61). Z týchto dielní sa zloitá technológia výroby prieène èlenených korálikov so zatavenou
72
Obr. 4 Situovanie korálikov v hrobe z 9. storoèia. Borovce, okr. Pieany. Hrob 26 (s výklenkom podmo¾ového typu)
pôdorys, profil s rekontrukciou výklenku, nálezy. Koráliky (3) sa nachádzali v oblasti krèných stavcov.
73
Obr. 5 Ilustrácia k polohe náhrdelníka zo sklených korálikov vo výbave nebotíka v èase pohrebu. Pod¾a nálezovej situá-
cie hrobu 103 z Boroviec, okres Pieany (8. storoèie).
74
a b
Obr. 6 Príklady mikroskopického rezu korálikmi A Avarského kaganátu s nepretavenými èiastoèkami z Nových Zám-
kov; B ve¾komoravského dobre vytaveného korálika, nález z hrobu 1 Pohansko u Bøeclavi.
striebornou alebo zlatou fóliou mohla íri ako priamy import, alebo import technológií doposia¾ pre
nálezy 8. a 9. storoèia na Slovensku a Morave viac-menej hypotetickými cestami.
Novie interdisciplinárne výskumy historického skla i sklených korálikov pri zisovaní pôvodu
ukázali potrebu venova pozornos nielen tvaru, ale aj technológii výroby, a to nielen z poh¾adu che-
mického zloenia skla, ale aj techniky formovania výrobku a fyzikálnej kvality skla. Uvedené údaje
umoòujú lepie charakterizova výrobné prostredie, z ktorého predmet pochádza. Medzi piatimi
najob¾úbenejími korálikmi Avarského kaganátu a ve¾komoravskej kultúry okrem morfologických
rozdielov sú rozdiely aj v technike formovania. V 8. storoèí prevláda technika navíjania, prípadne
kombinácia s ïalími technikami a pre slovanské koráliky 9. storoèia je typická technika ahania
skleného vlákna, prípadne kombinácie s ïalími technikami. Èo sa týka kvality skla z poh¾adu
homogenity, t. j. stupòa pretavenia, tak koráliky Avarského kaganátu sú väèinou zle pretavené
a obsahujú celý rad nehomogenít v podobe nepretavených èiastoèiek sklárskeho kmeòa na rozdiel
od ve¾komoravských, ktoré sú dobre pretavené (obr. 6). Nálezy z 9. storoèia sú teda výrazne kvalit-
nejie ako koráliky z obdobia Avarského kaganátu. Nemono predpoklada, e by vyspelé sklárske
prostredie produkovalo sklo takej zlej kvality ako sú zle pretavené koráliky z obdobia Avarského
kaganátu. Samozrejme, úplne vylúèi nemono ani úmyselne nekvalitné sklo dobrých sklárskych
majstrov z bliie neurèeného sklárskeho prostredia, ale neurobíme chybu, ak toto nekvalitné sklo
oddelíme od kvalitného skla ako menej pravdepodobný import z Byzantskej ríe. Z tohto poh¾adu
Obr. 7 Pra, hrob è. 33, náhrdelník zo zaèiatku 8. storoèia. V stre-

de sa nachádzajú koráliky z vyspelého sklárskeho prostredia.
75
Obr. 8 Borovce, hrob 223, náhrdelník zo

zaèiatku 9. storoèia, koráliky sú zo skla
dobrej kvality. V strede náhrdelníka sú
rozkreslené jednotlivé typy ete raz
s detailmi rezov a ornamentu.
sa medzi najfrekventovanejími typmi korálikov v 8. storoèí zriedkavejie vyskytujú i varianty z pri-

eh¾adného skla väèinou modrej farby s pravidelne formovaným telom tvaru melónového zrnka
(obr. 7, 8), prezrádzajúce zruèného sklárskeho majstra znalého receptúr a tavby skla, ale i formova-
nia tvaru. Je to zrejmé aj z porovnania s inými variantmi tohto typu korálikov, kde sa èasto prejavujú
nepravidelnosti svedèiace o menej zruèných majstroch (obr. 9). Chemické analýzy skla kvalitných
korálikov tvaru melónového zrnka nie sú zatia¾ k dispozícii v takej miere, aby sme mohli hovori
viac o receptúre výroby skla, ale z archeologických nálezov poznáme rovnaké typy aj v Grécku
a tieto pochádzajú spred 8. storoèia (Vida/Völling 2000, Abb. 34, 87 88). Zdalo by sa pravdepo-
dobné, e tieto typy korálikov tvaru melónového zrnka zo skla dobrej kvality (obr. 10) by mohli by
v Avarskom kaganáte importom z vyspelého sklárskeho prostredia a urèité indície by mohli nazna-
èova na Byzantskú ríu alebo byzantských majstrov èi tradície.
Uvedené kritérium kvality skla ako indície pre pravdepodobný vzah s vyspelým sklárskym
prostredím sa do tej miery ako pre nálezy z obdobia Avarského kaganátu nedá uplatni pre ve¾ko-
moravské nálezy z 9. storoèia, ktoré, ako som vyie uviedla, sú väèinou ve¾mi kvalitné. Z poh¾a-
du pôvodu sa k nim vyjadrovali viacerí bádatelia a názory mono zhrnú do troch moností: 1
miestna výroba; 2 výroba byzantských alebo iných majstrov vo ve¾komoravskom prostredí; 3
priamy import. Záujem odborníkov sa sústreïuje hlavne na pôvod technologicky nároèných koráli-
kov so zatavenou striebornou alebo zlatou fóliou (k pôvodu a technológii pozri Callmer 1997, 88
89, 98; Dekówna 1999, 61 69). Tento typ prieène èlenených korálikov sa vyskytuje tie i na loka-
76
litách Avarského kaganátu v 8. storoèí, i keï nepatrí k najfrekventovanejím ani výnimoèným, ako
sa nie celkom správne ete stále objavuje v odbornej literatúre. Z poh¾adu techniky formovania je
potrebné upozorni na veobecne málo známy rozdiel v tomto type korálikov. Jeden typ je formo-
vaný najskôr z jadra nekvalitného skla, zle pretaveného, na ktorý je nanáaná kovová fólia a tenká
vrstva skla ve¾mi dobrej kvality. Tieto koráliky s fóliou sa vyskytujú v nálezoch Avarského kaganá-
tu a v najstarích horizontoch pohrebísk s ve¾komoravskými horizontmi. Inú skupinu tvoria koráli-
ky, ktoré sú celé zhotovené zo skla dobrej kvality, v ktorom je zatavená kovová fólia. Tento spôsob
zhotovovania korálikov s fóliou je známy aj z lokalít Rímskej ríe, ako som mala monos vidie na
viacerých nálezoch z lokalít rímskeho obdobia a v odbornej literatúre ich opisujú i ïalí autori (napr.
Stawiarska 1985, 46). Z doterajieho výskumu nálezov z 8. a 9. storoèia zo Slovenska a Moravy pri-
eène èlenené koráliky z dvoch rôznych vrstiev skla sú starie ako prieène èlenené koráliky s kovo-
vou fóliou a zo skla rovnakej kvality. Aký je vzah medzi týmito dvoma výrobkami nespochybnite-
¾ne vyspelého sklárskeho prostredia, je ete ako poveda. Jedným z moných vysvetlení by mohol
by aj rôzny pôvod technológií, èo by mohlo súvisie s tradíciami rôznych území byzantského sklár-
stva alebo s majstrami, ktorí vyrastali z technologického prostredia antickej kultúry. Vzh¾adom na
ve¾ký poèet nálezov tohto typu korálikov práve v kultúre 9. storoèia ako i na objavujúce sa doklady
priamej výroby skla na území Ve¾kej Moravy (nález sklárskej pece v Bratislave Farka/Turèan
1998), by sa byzantský pôvod tohto typu predmetov mohol h¾ada v importoch technológií, teda
v pôsobení majstrov sklárov priamo na ve¾komoravskom území.
Aj keï sme pozornos zamerali na najob¾úbenejie koráliky v 8. a 9. storoèí, pre otázku impor-
tov z Byzantskej ríe v nálezoch sklených korálikov je potrebné aspoò struène spomenú aj faceto-
vané a fúkané koráliky. Ide o typy korálikov z ve¾mi kvalitného skla a dobrej formy, ktoré predpo-
kladajú vyspelé sklárske prostredie vzh¾adom na kvalitu skla a pouitú zloitú techniku formovania,
ako sme to vysvetlili pri korálikoch prieène èlenených alebo tvaru melónového zrnka. U týchto
typov vzah s byzantským sklárstvom nie je taký výrazný, pretoe v provinciách Rímskej ríe prib-
údajú nálezy sklárskych dielní s dokladmi výroby aj týchto sklených korálikov, napr. Tibiscum
(Benea 2004, type 4) a v nálezoch doby rímskej, sahovania národov a Avarského kaganátu sa tieto
nálezy kontinuálne nachádzajú v takej miere, e neumoòujú h¾ada ich pôvod len v súvislosti s
byzantským sklárstvom. Pôvod v byzantskej kultúre vak za súèasného stavu výskumu tie nemo-
no úplne vylúèi. Zloitos problematiky a stav výskumu nedovo¾uje v struènosti ïalie rozvíjanie
tejto témy.
Obr. 9 Ilustrácia k variabilite tvarov korálikov typu melónového jadra.
77
Obr. 10 Zväèený obrázok korálika tvaru melónového jadra z pohrebiska v

Pri zhotoveného z kvalitného skla a dobrou technikou formovania, pravde-
podobne byzantskej proveniencie.
Záver
Veobecne by sme mohli kontatova, e vzh¾adom na korene historického sklárstva a jeho vyso-
kú úroveò vyplývajúcu z dlhého vývoja na Blízkom východe, koráliky z 8. a 9. storoèia vyhotove-
né z kvalitného skla a zloitou technológiou formovania pravdepodobne korenia v tomto technolo-
gickom prostredí. Pokus o detailnejie urèenie pôvodu konkrétnych typologických skupín sklených
korálikov v 8. a 9. storoèí naráa vak na nedostatoènú úroveò interdisciplinárneho výskumu nále-
zov zo Slovenska a Moravy a tie na zloitú politicko-kultúrnu situáciu Byzantskej ríe, chýbajú tie
detailnejie poznatky o írení historického sklárstva za jej hranicami. Nedá sa pochybova o tom, e
v 8. a 9. storoèí sa nálezy sklárskych dielní objavujú ïaleko za hranicami súèasnej Byzantskej ríe
a v zmenenom etnickom, kultúrnom i politickom prostredí. Do akej miery produkty týchto dielní
vplývali na prítomnos vyspelými technológiami zhotovených sklených korálikov v náhrdelníkoch
8. a 9. storoèia v nálezoch na Slovensku a Morave, je predmetom zaèínajúceho výskumu. Ako prav-
depodobný produkt byzantského sklárstva sa zdajú by prieène èlenené koráliky so zatavenou strie-
bornou a zlatou fóliou a z kvalitného skla zhotovené koráliky tvaru melónového zrnka v nálezoch z
8. storoèia, kde mohli by priamymi importami. V 9. storoèí vzh¾adom na nálezovú situáciu náhr-
delníkov Ve¾kej Moravy mono uvaova o prítomnosti sklárov, ktorí ovládali vyspelé sklárske
technológie priamo v centrách Ve¾kej Moravy. Pretoe väèina nálezov sklených korálikov v 9. sto-
roèí je zo skla dobrej kvality, importy z iného prostredia sa identifikujú aie. Chemické analýzy
zloenia skla korálikov môu v tejto situácii prinies ïalie poznatky, ale tento interdisciplinárny
výskum je len v zaèiatkoch. Najmä vo výrobe sklených korálikov nemôeme vylúèi irí prienik
technológií do kultúr strednej a západnej Európy, ako to ukazujú doterajie archeologické nálezy
sklárskych pecí, pretoe sklené koráliky nepotrebovali také zloité pece ako sa pouívali v dielòach
na výrobu sklených nádob, a preto môu unika pozornosti archeológov. Kumulácia sklených korá-
likov v nálezoch z 8. a 9. storoèia naznaèuje dobré perspektívy ïalieho výskumu tejto problemati-
ky aj z poh¾adu vzahov s kultúrou Byzantskej ríe.
V nálezoch prieène èlenených korálikov z 8. a 9. storoèia je potrebné rozliova typy z dvoch rôz-
78
nych druhov skla a typy zo skla rovnakej kvality, ktoré sa vyskytujú v nálezoch z 8. a 9. storoèia v
rôznych relatívno-èasových horizontoch. Ïalí interdisciplinárny výskum týchto korálikov v nále-
zoch na Slovensku a Morave môe napomôc rozlíi priame importy od importu technológií, teda
výrobcov z byzantského prostredia, ktorí pracovali priamo v stredoeurópskom prostredí. Budúci
výskum poskytne odpovede na otázky o pôvode vysokej technologickej úrovne sklených korálikov
vo ve¾komoravských nálezoch.
Zloitos vývoja sklárskej výroby írením antických a byzantských výrobných tradícií v Európe
na jednej strane a nesmelé kroky k hlbiemu interdisciplinárnemu výskumu sklených korálikov z 8.
a 9. storoèia na náleziskách Slovenska a Moravy na strane druhej zatia¾ nedovo¾ujú výraznejie
interpretácie skla v avarskom a ve¾komoravskom prostredí. Tradície byzantského sklárstva v èasti
týchto nálezov nemono poprie, otázkou vak zostáva forma, akou sa v týchto kultúrach prejavo-
vali, ako aj detaily, ktorými by sa mohli lepie pecifikova výrobné prostredia, z ktorých pochá-
dzajú.
79
Literatúra
Benea, D. 2004: Die römischen Perlenwerkstätten aus Tibiscum. Timiºoara 2004.

Callmer, J. 1997: Trade beads and bead treade in Scandinavia ca 800 1000 A.d., Malmö 1997.
Èilinská, Z. 1966: Slawisch-awarisches Gräberfeld in Nové Zámky. Bratislava 1966.
Daim, F. 2000: Byzantinische Gürtelgarnituren des 8. Jahrhunderts. In: F. Daim (Hrsg.): Die Awaren am
Rand der byzantinischen Welt. Monographien aus frühgeschichte und Mittelalterarchäologie 7, 77 204.
Dekan, J. 1976: Ve¾ká Morava. Bratislava 1976.
Dekówna, M. 1980: Szk³o w Europie wxczesnoredniowiecznej.Wroc³aw Warszawa Kraków Gdañsk
1980.
Dekówna, M. 1999: Glass Beads. In: H. Zoll-Adamikowa/M.Dekówna/A.M.Nosek: The Early Medi-
aeval Hoard from Zawada Lanckoroñska (Upper Vistula River). Warszawa 1999, 25 70.
Dekówna, M./Olczak, J. 2002 (red.): Principes de description des verres anciens depuis les temps les
plus reculés jusquáu XIIIe siécle de n. e. Warszawa Toruñ 2002.
Dostál, B. 1966: Slovanská pohøebitì ze støední doby hraditní na Moravì. Praha 1966.
Farka, Z./Turèan, V. 1998: Vèasnostredoveká sklárska pec v Bratislave na Devínskej kobyle. Slo-
venská archeológia XLVI 1, 1998, 31 54.
Harding, A. 1971: The earliest Glass in Europe. AR 23, 1971, 188 200.
Hrubý, V. 1955: Staré Mìsto, velkomoravské pohøebitì Na valách. MOn. Arch. 3, Praha 1955.
Chropovský, B. 1974: Das frühmitelalterliche Nitrava. In: Vor- und Frühformen der europäischen Stadt
im Mittelalter, Vol. 2, Göttingen, 159 175.
Klanica, Z. 1983: Diep südmährischen Slawen ind anderen Ethnika im archäologischen Material des 6.
8. Jahrhunderts. In: Interaktionen der Mitteleuropäischen Slawen und anderen Ethnika im 6.
10. Jahrhundert. Symposium Nové Vozokany 3. 7. Október 1983, Nitra, 139 150.
Krumphanzlová, Z. 1965: Sklenìné perly doby hraditní v Èechách. Pam. Arch. 56, 1965, 161 188.
Pribulová, A./Mihok, ¼./Staíková-tukovská, D. 2002: eleziarske trosky z nálezov pozostatkov
pecí v Nitre na Leningradskej ulici. Archeologia technica 13, Brno 2002, 18 22.
Staíková-tukovská, D./Plko, A. 2003: K otázke interpretácie sklovitej hmoty z tzv. sklárskych pecí
v Nitre. Archeologia technica 14, Brno 2003, 27 34.
Staíková-tukovská, D. 2001: Vybrané nálezy z pohrebiska v Boroviciach z poh¾adu zaèiatkov kost-
rového pochovávania staromoravských a nitrianskych Slovanov. In: Galuka, L./Kouøil, P./Mìøín-
ský, Z. (Ed.): Velká Morava mezi východem a západem. Spisy Archeologického ústavu AV ÈR
Brno 17, Brno 2001, 371 388.
Staíková-tukovská, D. 2004: Pohanstvo a kresanstvo k vybraným, archeologickým prameòom
vo vèasnom stredoveku. In: Koiak, R./Neme, K. (zost.): Pohanstvo a kresanstvo (Zborník z
konferencie usporiadanej 5. 6. II.2003 v Banskej Bystrici), Bratislava 2004, 171 189.
Stawiarska, T. 1985: Paciorki szklane z obszaru Polski pó³nocnej w okresie wp³ywów rzymskich. Wro-
c³aw Warszawa Kraków Gdañsk £ód¿ 1985.
Ungerman, . 2006: Tzv. pøedköttlaský horizont a poèátky velkomoravského kostrového pohøbívání.
Archaeologia historica 31/06, Brno 2006, 251 269.
Turèan, V. 2006: Predmety byzantského pôvodu z 5. 8. storoèia v archeologických nálezoch na Slo-
vensku. Byzantinoslovaca I, Bratislava 2006, 86 96.
Vida, T./ Völling, Th. 2000: Das slawische Brandgräberfeld von Olympia. Archäologie in Eourasien
Band 9, Rahden/Westf. 2000.
Zábojník, J. 2004: Slovensko a Avarský kaganát. Bratislava 2004.
Zástìrová, B. and all. 1996: Dìjiny Byzance. Praha 1996.
80
Zur byzantinischen Herkunft von Glasperlen

aus dem 8. und 9. Jahrhundert auf dem Gebiet
Mährens und der Slowakei
Resümee
Die vorliegende Arbeit befasst sich mit Funden von Glasperlen auf dem Gebiet Mährens und der
Slowakei und der Frage ihrer Herkunft aus dem byzantinischen Glasgewerbe. Sie behandelt Glas-
perlen aus dem 8. Jahrhundert, die sich unter den Funden aus der Zeit des awarischen Kaganates
befanden, und mit Glasperlen des großmährischen Kulturkreises aus dem 9. Jahrhundert, die auf den
Gräberfeldern in der Slowakei und Mähren gefunden wurden. Dass die Glaserzeugung im Byzanti-
nischen Reich ein hohes Niveau erreicht hatte, bezeugen neben den vielfältigen Glasprodukten (Abb.
1) auch gefundene Überreste von Glashütten. Im 8. und 9. Jahrhundert hat sich der politische Ein-
flussbereich des Byzantinischen Reiches entgegen den früheren Jahrhunderten verändert. Damit ist
auch die bisher nicht ganz geklärte Frage des Eindringens der Glasherstellung in andere Kulturen
gegeben (Abb. 2). Glasperlen aus dem 8. und 9. Jahrhundert, die auf dem Gebiet der Slowakei und
Mährens gefunden wurden, stammen vorwiegend aus Skelettgräbern. Diese stellen geschlossene
Fundgruppen dar, an welchen wir die zeitgemäßen Kombinationen von Perlentypen aus ästhetischer
und technologischer Sicht beobachten können. Die Glasperlen kommen vor allem in Gräbern von
Frauen und Kindern vor, und das gleichermaßen im 8. und 9. Jahrhundert. Es ist wichtig, dass wir
uns neben dem zeitlichen, auch über den kulturellen Unterschied zwischen den Gräberfeldern des 8.
und 9. Jahrhunderts bewusst werden (Abb. 3). Die Perlen kommen auf den Gräberfeldern im unter-
schiedlichen Verhältnis vor, in den 2 bis 16 % aller erforschten Gräber. Die Gründe dafür werden in
dem sozialen Umfeld und den regionalen Eigenheiten gesehen. Zu den beliebtesten Typen von Glas-
perlen, worauf wir auf Grund ihres Vorkommens in den Gräbern schließen, gehörte im 8. Jahrhun-
dert der Typ Melonenkern perlen und kleine Perlen, die sog. Hirsekornperlen (Taf. 2). Im 9. Jahr-
hundert waren gehackte Perlen und technologisch unterschiedliche Typen mehrfach gegliederter
Perlen (Taf. 3) beliebt. Perlen mit eingeschmolzener Folie aus Silber oder Gold werden für byzanti-
nische Produkte, beziehungsweise für Produkte nahöstlicher Werkstätten, gehalten. Bei diesen
Typen von Perlen wurde unter den Funden des 8. und 9. Jahrhunderts ein wesentlicher technologis-
cher Unterschied festgestellt das Benutzen von Gläsern unterschiedlicher Qualität bei Produkten
aus dem 8. und aus dem Anfang des 9. Jahrhunderts und das Benutzen von Gläsern gleicher Quali-
tät bei Produkten des 9. Jahrhunderts. Bei Glasperlen aus dem 8. Jahrhundert werden für Importe aus
dem byzantinischen Umfeld Produkte aus qualitativ gutem Glas gehalten. Vom Typ her handelt es
sich um Melonenkern perlen und mehrfach gegliederte Perlen mit eingeschmolzener Folie. Im 9.
Jahrhundert schließt man den Import von Technologien, also die direkte Gegenwart von Meistern
des byzantinischen Kulturkreises in den Zentren Großmährens, nicht aus. Das Unterscheiden direk-
ter Importe erschwert der hohe Grad der Glasbearbeitung bei Glasperlen des 9. Jahrhunderts im
Gegensatz zu denen des 8. Jahrhunderts, wie auch das niedrige Niveau interdisziplinärer Forschung,
die sich auf chemische Analysen und ihre Auswertung spezialisiert.
Grant VEGA 5060.
81
Horizonty byzantsko-orientálneho perku

na tzv. ve¾komoravských pohrebiskách
Hana Chorvátová
Úvod do problematiky
Základy datovania byzantsko-orientálneho perku, ktoré s malými obmenami platia v podstate
dodnes, poloil V. Hrubý na podklade nálezov z archeologického výskumu pohrebiska v Starom
Mìste v polohe Na valách (Hrubý 1955a). V archeologickej literatúre sa neskôr pre tento typ perku
zaèal pouíva termín veligradský perk (Dostál 1965). V súèasnosti je byzantsko-orientálny perk
datovaný predovetkým do druhej polovice 9. storoèia (Dostál 1991). Pri niektorých typoch náuníc
sa uvauje i o monom starom datovaní u do prvej polovice 9. storoèia (Staíková-tukovská 1996,
202; tefanovièová 2004, 394), prípadne o výrobe perku u v druhej tvrtine 9. storoèia (Galuka
1996, 97). Úvahy o skorom datovaní byzantsko-orientálneho perku vak nie sú nové. Krátko po
vydaní monografie V. Hrubého poukazoval J. Sláma na problematické datovanie niektorých morav-
ských nálezov a uvaoval o monom výskyte byzantsko-orientálneho perku dokonca u v 8. storoèí
(1957, 265). Doteraz neboli detailne vypracované jednotlivé horizonty byzantsko-orientálneho per-
ku. Na základe prác B. Dostála (1965, 1966, 1991) sa vytvorila predstava o súèasnosti takmer vet-
kých druhov a typov byzantsko-orientálnych perkov náuníc, gombíkov, prsteòov. Nedávno sa
objavila rozsiahla túdia . Ungermana, ktorý sa pokúsil vymedzi starí horizont enského perku
ve¾komoravského horizontu (2005).
Predkladaný príspevok sa bude zaobera výluène vymedzením relatívno-chronologických hori-
zontov byzantsko-orientálneho perku, ktoré umonili nedávne poznatky týkajúce sa relatívnej chro-
nológie pohrebiska Staré Mìsto, poloha Na valách, a analýza hrobových celkov s náunicami a gom-
bíkmi z viacerých doteraz publikovaných pohrebísk: Staré Mìsto Na valách (Hrubý 1955a; 1955b),
Staré Mìsto pitálky (Poulík 1955), Uherské Hraditì Sady (Galuka 1996), Bøeclav-Pohansko
(Kalousek 1971), Mikulèice pri druhom (Poulík 1957) a iestom kostole (Poulík 1963; Profanto-
vá/Kavánová 2003) a v Starej Kouøime (olle 1966). Príspevok sa nezaoberá otázkou pôvodu byzant-
sko-orientálneho perku. V budúcnosti by sa vak táto otázka mala opä otvori, pretoe sa òou napo-
sledy zaoberal V. Turèan (1982).
Problémy chronológie
Pri datovaní nálezov z pohrebísk, resp. z hrobov, vyvstáva nieko¾ko závaných problémov, na
ktoré u dvakrát poukázal H. Steuer. Upozornil, e v datovaní nálezov sa èasto spájajú a zamieòajú
dve rôzne skutoènosti datovanie uloenia predmetov do hrobu a urèenie èasu ich výroby (Steuer
1977, 386; 1998, 136 137), èo spôsobuje mnohé nedorozumenia aj v naej archeológii. U v minu-
losti si mnohí archeológovia aj u nás uvedomovali tento problém. V. Hrubý v závereènej kapitole
síce uviedol, e predmety z hrobov vymedzujú èas, kedy boli uloené do zeme a nie sú rozhodujú-
ce pre urèenie èasu, kedy sa zaèína ten predmet objavova v materiálnej kultúre: Pohøebitì Na
valách má toti dva zvlátní rysy, které umoòují nìkolikanásobnou kontrolu datování tìch pøed-
mìtù, které jasnì vymezují dobu, v ní byly jako milodary vloeny do hrobu. Nejsou vak rozhodují-
cí pro urèení doby, kdy se ten èi onen druh nástrojù, zbraní nebo perkù zaèíná ve slovanské (pøí-
padne i v neslovanské) kultuøe vùbec objevovat. (Hrubý 1955a, 291). Pri chronologickom hodnote-
ní jednotlivých nálezov (najmä perkov) mu vak doba vzniku predmetu èasto splynula s obdobím
83
jeho uloenia do hrobu. Súèasne datoval jednotlivé druhy hrobového inventára zvlá, èo spôsobilo
zaradenie hrobu do rôznych horizontov pochovávania; pozri napr. datovanie hrobov è. 24/48 (Hrubý
1955a, 258, 259, 270), 122/51 (Hrubý 1955a, 211, 245) a 190/50 (Hrubý 1955a, 167, 184 186).
Podobný problém sa objavuje u ïalích bádate¾ov napriek tomu, e hovoria o èase pochovania zom-
relého èi horizonte pochovávania.
Samozrejme, nie vetky predmety uloené v hrobe pri pochovaní musia by vyrobené v rovna-
kom èase, t. j. nemusia by rovnako staré, údaje o ich vzniku sa môu odliova. Èasový interval
medzi výrobou predmetu a jeho uloením do zeme môe dosahova a sto rokov (Steuer 1977, 403),
èo je ve¾mi iroký interval, napr. v histórii Ve¾kej Moravy. Najmladí predmet v hrobe determinuje
èas uloenia do hrobu a vetky artefakty spolu boli do okamihu pohrebu súèasou ivej kultúry.
Archeologický materiál svojím charakterom neumoòuje presné absolútne datovanie, ako napr.
písomnosti, dovo¾uje len zachyti najstarí a najmladí moný výskyt artefaktov v materiálnej kul-
túre v urèitom kultúrnom prostredí, t. j. urèitý èasový horizont, kedy ete je ten-ktorý predmet a kedy
u nie je súèasou ivej kultúry. Rozpätie intervalu ivota artefaktov v materiálnej kultúre umo-
òuje pozorovanie a porovnávanie ich vzájomných kombinácií v jednotlivých hrobových celkoch.
Metóda kombinácií je u dávno známa (Eggers 1974; Klanica 1990, 58; Theune 1995, 323, tam
i staria literatúra; naposledy Ungerman 2005, 709 710) a v súèasnosti ju vyuívajú mnohí bádatelia
pri relatívno-chronologickom vymedzení korálikov (Staíková-tukovská/Plko 1997, 271 273).
V poslednom období sa v súvislosti s prienikom poèítaèovej techniky vyuívajú seriaèné analý-
zy predmetov alebo hrobov ako pomôcka chronologického usporiadania. Aj v naej archeologickej
literatúre sa objavilo nieko¾ko seriaèných analýz, napr. seriaèná analýza opaskových kovaní (Záboj-
ník 1991), seriaèná analýza gombíkov (Pavlovièová 1996), seriaèné analýzy pohrebísk (Hanuliak
1994; 2004; Hanuliak/Rejholcová 1999). Nemecká bádate¾ka C. Theuneová upozoròuje na obme-
dzenia a nedostatky, ktoré sa objavujú pri seriáciách predmetov a hrobov. Výsledok seriaènej analý-
zy závisí od vstupných dát. Pokia¾ nie sú presne stanovené, môe dôjs k skresleným alebo úplne
nesprávnym výsledkom (Theune 1995, 325 327, v èeskej archeologickej literatúre na tento pro-
blém upozornil . Ungerman (2005, 708, pozn. è. 2, 3). Najmä seriaèná analýza hrobov nie je schop-
ná zaznamena mnohé dôleité detaily pre poznanie chronológie, ako je napr. poloha hrobu v rámci
pohrebiska alebo vek zomrelého. Obidva faktory majú podstatný význam pri chronologickom
vymedzení horizontu pochovávania. Seriaèná analýza zároveò nezachytí prípadné rôzne kultúrne
okruhy v rámci jedného èasového horizontu, napr. na pohrebisku v Starom Mìstì Na valách sa prav-
depodobne v jednom èasovom horizonte objavujú hroby s nálezmi, ktoré patria ku dvom rôznym
kultúrnym okruhom k avarskému kultúrnemu okruhu (napr. hroby è. 33/AZ náunice, 184/AZ
hrkálka zdobená ryhami, 291/AZ kvadratické kovania a vrtu¾ovité kovanie, 307/AZ bronzové
prelamované kovanie, 166/51 náunica zdobená na hornom oblúku a iné) a okruhu, ktorý nazýva-
me ve¾komoravský (hroby è. 193/51, 282/49, 122/51 a iné). Nálezy z oboch kultúrnych okruhoch sa
dokonca objavujú aj v hrobovom celku spoloène, napr. Staré Mìsto Na valách hrob è. 126/49
hrkálka rovnaká ako v hrobe è. 184/AZ, obdåniková bronzová pracka a strieborné gombíky (Hrubý
1955a, 437), Ducové hrob è. 1025 vrtu¾ovité kovanie a ostrohy typu Biskupija-Crkvina (Hanu-
liak 2004, tab. XXXIII: 9 14), Modrá u Velehradu hrob è. 22 prelamované bronzové kovanie
a ostrohy typu II pod¾a Hrubého (Hrubý/Hochmanová/Pavelèík 1955, 74, 90), Skalica mohyla è.
34, hrob è. 3 bronzové kovanie s motívom palmety a ostrohy typu II pod¾a Hrubého (Budinský-
Krièka 1959, 103, Taf. XL: 1, 3, 5), Mikulèice pri druhom kostole hrob è. 108 nieko¾ko bron-
zových kovaní a dva gombíky (Poulík 1957, 370).
84
H. Chorvátová: Horizonty byzantsko-orientálneho perku na tzv. ve¾komoravských pohrebiskách
Relatívno-chronologické horizonty byzantsko-orientálneho perku

Pri analýze hrobových celkov s náunicami a gombíkmi z uvedených publikovaných pohrebísk
sa preukázal spoloèný výskyt a vzájomné kombinácie niektorých typov náuníc a gombíkov. Záro-
veò sa preukázalo, e urèité typy náuníc sa s niektorými typmi gombíkov navzájom vyluèujú. To
umoòuje vyèleni predbene tri horizonty byzantsko-orientálneho perku, pracovne oznaèené pís-
menami A, B a C. ia¾, stav dneného poznania nedovo¾uje presne stanovi rozpätie jednotlivých
èasových úsekov a ich vzájomné prelínanie. Zdá sa, e perky horizontu B sa zaèínajú objavova
ve¾mi krátko po zaèatí horizontu A a isté obdobie pokraèujú spolu. Rovnako ako niektoré preva-
ujúce typy náuníc a gombíkov z horizontu C sa zaèínajú objavova u v horizonte B. Niektoré typy
gombíkov (napr. strieborné zdobené po celom povrchu granuláciou a sklenené) a rôzne varianty
náuníc s tzv. klasovitým hrozienkom (Hrubý 1955a, 232, tab. 78, 5 6) sa vyskytovali poèas vet-
kých troch horizontov.
Náunice
Predpokladanú stariu skupinu náuníc tvoria tieto typy: náunice zdobené na hornom oblúku,
lunicové náunice, náunice s tzv. ostòovitým hrozienkom a ståpèekové náunice (tab. I, 1 12).
V predpokladanej strednej skupine náuníc sa objavujú ako nový typ 9- a 6-koíèkové náunice zdo-
bené perlovým filigránom, prípadne sa zaèínajú vyskytova i niektoré exempláre bubienkových
náuníc (tab. I, 13 16). Naïalej pokraèujú niektoré typy lunicových náuníc a náuníc s tzv. ost-
òovitým hrozienkom. Pod¾a doterajích publikovaných nálezov sa úplne vytratili náunice zdobené
na hornom oblúku okrem náuníc pozostávajúcich z bubienkov. V najmladej skupine prevaujú
4-, 6-, 7-bubienkové náunice a pokraèujú aj 6-, 7-koíèkové náunice, pri ktorých sa vak postup-
ne vytráca technika výroby koíèkov z perlového filigránu a objavuje sa len hladký drôt, prípadne
dva splietané drôty (tab. II, 1 4). V najmladej skupine sa vyskytujú aj niektoré varianty ståpèeko-
vých náuníc.
Gombíky
Pod¾a doterajích publikovaných nálezov sa v prvej skupine objavujú zlaté tekvicové gombíky,
gombíky s tepaným pirálami a strieborné gombíky zdobené na celom povrchu granuláciou (tab. II,
5 7). V predpokladanej strednej skupine sa zaèínajú objavova puklicové a tzv. dvojpláové gom-
bíky (pod¾a nálezovej situácie pri druhom mikulèickom kostole hrob è. 98) a najmä gombíky s tepa-
nou výzdobou s motívom vtáèika alebo jednoduchej palmety a ojedinele sa zaèínajú objavova u aj
tepané gombíky s motívom palmety v srdcovitom meandri (tab. II, 8 10, 12). V strednej skupine
sa pravdepodobne u neobjavujú gombíky s tepanými pirálami a vytratili sa zrejme i zlaté tekvico-
vé gombíky. V najmladej skupine pokraèujú predovetkým gombíky s tepanou výzdobou, presad-
zuje sa vak èastejie motív palmety v srdcovitom meandri (tab. II, 11). Pod¾a poznatkov z nálezo-
vej situácie na pohrebisku v Starom Mìstì Na valách pri skupinke hrobov v tvorci 8/D (hrob è.
25/48, pozri ïalej) sa ukazuje, e v najmladom horizonte sa naïalej objavovali strieborné gombí-
ky zdobené na celom povrchu granuláciou a strieborné gombíky zdobené granuláciou vo vzoroch.
Analýza inventára nieko¾kých hrobových celkov z uvedených pohrebísk ukázala, e náunice
z prvej skupiny (najmä náunice zdobené na hornom oblúku, ståpèekové náunice, lunicové náuni-
ce a náunice s tzv. ostòovitým hrozienkom) sa najèastejie vyskytujú v kombináciách s tekvicový-
mi gombíkmi a drobnými striebornými gombíkmi zdobenými na celom povrchu s granuláciou, prí-
padne ojedinele s gombíkmi s tepanou výzdobou s motívom vtáèika alebo jednoduchej palmety,
85
1 2 3 4
5 6 7 8
9 10 11 12
13 14 15 16
Tab. I.: Náunice: 1 4 náunice zdobené na hornom oblúku; 5 8 rôzne varianty lunicových náuníc; 9, 10 náu-
nice s tzv. ostòovitým hrozienkom; 11, 12 ståpèekové náunice; 13,14 deväkoíèkové náunice; 15, 16 es a sedem
koíèkové náunice, obrázky pod¾a B. Dostála (1966).
napr. hrob è. 183 pri iestom mikulèickom kostole (Profantová/Kavánová 2003) alebo hrob è. 38 z
pohrebiska Bøeclav-Pohansko (Kalousek 1971). Zároveò sa náunice z prvej skupiny navzájom
kombinujú. Len ojedinele sa náunice prvej skupiny kombinujú s náunicami z poslednej skupiny so
6-, 7- bubienkovými a koíèkovými náunicami. Spoloèný výskyt náunice s tzv. ostòovitým hrozi-
enkom a 6-bubienkovou náunicou je známy napr. z pohrebiska zo Starej Kouøime z hrobu è. 129
(olle 1966, obr. 40a) z hrobu è. 99 z pohrebiska Bøeclav-Pohansko (Kalousek 1971). Predbene sa
môu kombinácie náuníc a gombíkov z prvej skupiny vyèleni ako najstarí horizont (A tab. III,
86
IV) s tým, e niektoré typy náuníc, ako u bolo uvedené, pokraèujú aj v strednom horizonte.
Dôvodom pre vymedzenie prostredného horizontu B (tab. V VII) je predpoklad, e sa v òom
zaèínajú pravdepodobne objavova nové typy náuníc a gombíkov, sú to 9-koíèkové náunice
a gombíky s tepanou výzdobou a strieborné puklicové gombíky. Pravdepodobne v tomto horizonte
sa objavuje i zlatý variant tzv. dvojpláových gombíkov známy z hrobu è. 505 pri mikulèickej bazi-
like. K tejto úvahe nás vedú ïalie nálezy perkov z hrobu, ktorý mal v inventári aj ïalie perky:
náunicu zdobenú na hornom oblúku desiatimi bubienkami, kovanie v podobe knihy (Poláèek 2000,
1 2 3 4
5 6 7 8
9 10 11
12
Tab. II.: Náunice a gombíky: 1, 2 tvorbubienkové náunice, 3 7 sedembubienkové náunice, 5 gombík s tepa-
nými pirálami, 6 strieborný gombík zdobený na celom povrchu granuláciou, 7 tekvicový gombík, 8 dvojpláový
gombík, 9 11 gombíky s tepanou výzdobou, 12 strieborný puklicový gombík, obrázky pod¾a B. Dostála (1966), V.
Hrubého (1955), F. Kalovska (1971) a L. Galuku (1996).
87
1 2
3 4
5 6
Tab. III.: Vybrané hrobové celky predpokladaného horizontu A: Staré Mìsto Na valách: 1 hrob è. 192/51, 2 hrob è.
51/50, 3 hrob è. 200/51, 4 hrob è. 122/51, 5 hrob è. 193/51, 6 hrob è. 106/AZ, obrázky pod¾a V. Hrubého (1955)
a B. Dostála (1966).
207, 209, 231), pár strieborných retiazkových náuníc, jednu zlatú náunicu tvorbubienkovú, jednu
zlatú náunicu koíèkovú, pár strieborných gombíkov s povrchom pokrytým hrubou granuláciu a pár
strieborných gombíkov s puklicami (nepublikované, za informácie ïakujem dr. L. Poláèkovi). Ïal-
ou indíciou na zaradenie zlatých dvojpláových gombíkov do stredného horizontu je aj hrob kòa-
nej zo eléniek, kde sa gombíky kombinovali spolu s náunicami s ostòovitým hrozienkom.
V najmladom horizonte C prevládajú predovetkým 6-, 7-bubienkové a koíèkové náunice
spolu so striebornými 4-bubienkovými náunicami zdobenými granuláciou po celom povrchu
a v tvare kríika (tab. VIII). Tieto náunice sa najèastejie kombinujú s gombíkmi s tepanou výzdo-
88
1 2
3 4
Tab. IV: Vybrané hrobové celky predpokladaného horizontu A: Uherské Hraditì Sady: 1- hrob è. 87/60, 2 hrob è.
86/60, 3 hrob è. 209/59; Staré Mìsto pitálky: 4 hrob è. 2, obrázky pod¾a L. Galuku (1996) a J. Poulíka (1955).
bou väèích rozmerov s motívom zdvojenej palmety a palmety v srdcovitom meandri. V poslednom
horizonte sa naïalej objavujú strieborné gombíky zdobené granuláciou a tie strieborné puklicové
gombíky.
Relatívno-chronologické vymedzenie
Pri relatívno-chronologickom vymedzení následnosti jednotlivých horizontov sa vychádzalo
z nieko¾kých nálezových situácií na pohrebisku v Starom Mìste Na valách a pri druhom mikulèic-
kom kostole. Rozbor pohrebiska v Starom Mìste preukázal dva archeologicky dobre odlíite¾né
horizonty hrobov horizont starích hrobov a horizont mladích hrobov, ktoré prevrstvujú starie
hroby. Túto nálezovú situáciu mono sledova na viacerých miestach pohrebiska v Starom Mìste Na
89
valách, predovetkým v tvorcoch 7 -10/C E ale aj v tvorcoch 2 3/C, napr. hroby è. 209/AZ,
210/AZ a 211/AZ (Hrubý 1955a, 389). Mocnos vrstvy medzi prevrstvenými hrobmi sa pohybuje
od 60 do 140 cm (napr. rozdiel medzi hrobom 279/49 a 282/49 je 95 cm, medzi 42/49 a 266/49 je
140 cm, medzi 2/48 a 253/49 je 140 cm, medzi 79/51 a 97/51 je 75 cm a ïalie). Vo tvorci 9/D boli
zistené hroby s håbkou od cca 115 130 cm (hroby è.: 38/49, 45/49, 15/49, 50/49, 94/49) (Hrubý
1955a, 425, 427, 428, 433), ale i hroby s håbkou 170 190cm (hroby è.: 101/49, 103/49, 108/49,
112/49, 115/49, 116/49, 118/49 a 120/49) (Hrubý 1955a, 433 436). Hroby sa pritom èasto prevrst-
vujú, napr. hrob è. 38/49 prevrstvil hroby 115/49 a 118/49; hrob è. 45/49 prekrýva hrob è. 96/49;
1 2
3 4
5 6
Tab. V: Vybrané hrobové celky predpokladaného horizontu B: Staré Mìsto Na valách: 1 hrob è. 129/49, 2 hrob è.
299/49, 3 hrob è. 298/49, 4 hrob è. 317/49, 5 hrob è. 282/49, 6 hrob è. 133/51, obrázky pod¾a V. Hrubého (1955)
a B. Dostála (1966).
90
Tab. VI: Vybrané hrobové celky predpokladaného horizontu B: Bøeclav-Pohansko: 1 hrob è. 136, 2 hrob è. 99, 3
hrob è. 38, 4 hrob è. 158, obrázky pod¾a F. Kalouska (1971)
hroby è. 15/49 a 50/49 prekrývajú hroby è. 112/49 a 116/49 a èiastoène 238/49, v ktorom bola nájde-
ná i malta (Hrubý 1955a, 448) a aj hroby s håbkou od 200 do 230 cm: hroby è. 111/49, 119/49,
126/49, 86/51 (Hrubý 1955a, 435 437, 502, plán è. 3). Doterajie poznatky o pohrebisku Staré
Mìsto Na valách nevyluèujú monos, e sa tu nachádzajú dve výrazné fázy pravdepodobne jedné-
ho pohrebiska. Prvá fáza sa azda rozprestierala po celej ploche Schildrovej záhrady a rozirovala sa
od severného okraja juným smerom (hroby è. 190/50, 191/50, 174/50 a 178/50)1, tak ako to pred-
pokladal u V. Hrubý (1955a, 49 50). Hroby majú èastejie orientáciu SZZ JVV a v severnejej
91
èasti aj väèiu håbku, ojedinele aj 260 cm. Neskôr po vzniku výskumom zistenej ploiny (Hrubý
1955a, 46; 1955b, 329) a sakrálnej stavby zaèína mladia fáza pohrebiska, ktorá sa sústreïuje okolo
kostola a prevauje orientácia hrobov Z V, håbka hrobov sa pohybuje pribline od 50 do 100/130
cm. perky byzantsko-orientálneho charakteru sa nachádzali prevane v hroboch uloených najni-
ie a boli èasto prevrstvené mladími hrobmi. Pod nimi sa u nenachádzali starie hroby. Výnimkou
je skupinka hrobov v tvorci 8/D (pozri ïalej).
Archeologickým výskumom bola zistená podobná situácia aj pri druhom mikulèickom kostole.
U J. Poulík rozpoznal pri druhom mikulèickom kostole dva horizonty pochovávania. Do starieho
2
3
Tab. VII: Vybrané hrobové celky predpokladaného horizontu B: Mikulèice pri druhom kostole: 1 hrob è. 98, Mikulèi-
ce pri trojlodnej bazilike: 2 hrob è. 505, Staré Mìsto, pitálky: 3 hrob è. 15, Stará Kouøim: 4 hrob è. 110, obráz-
ky pod¾a B. Dostála (1966), M. olleho (1966), J. Poulíka (1955) a L. Poláèka (2000).
92
5
6
Tab. VIII: Vybrané hrobové celky predpokladaného horizontu C: Staré Mìsto Na valách: 1 hrob è. 178/50, 2 hrob è.
5/48, Bøeclav-Pohansko: 3 hrob è. 9, 4 hrob è. 197, 5 hrob è. 256, 6 hrob è. 135, obrázky pod¾a B. Dostála (1966)
a F. Kalouska (1971).
1 Màtvemu do hrobu è. 190/50 uloili ostrohy typu IA pod¾a V. Hrubého. Pod¾a najnovích poznatkov k relatívnemu
datovaniu ostrôh sa ukazuje, e ostrohy typu IA patria k mladím typom ostrôh, ktoré sa objavujú v materiálnej kul-
túre u naddunajských Slovanov (Chorvátová 2004, 221 227; Kota, v tlaèi). Túto úvahu podporuje nieko¾ko strati-
grafických situácií, v ktorých hroby s ostrohami IA patria jednoznaène k mladím hrobom, napr. hrob è. 44 pri dru-
hom mikulèickom kostole (pozri ïalej), hrob è. 185/49 na pohrebisku Staré Mìsto Na valách (pozri Chorvátová 2004,
224) a stratigrafická situácia na pohrebisku Uherské Hraditì Sady pri hroboch è. 175/59 a 167/59, prièom v hrobe
è. 175/59, ktorý sa nachádzal pod hrobom è. 167/59, sa objavili ostrohy typu IB pod¾a Hrubého (Galuka 1996, 60)
a v hrobe è. 167/59 boli nájdené ostrohy typu IA pod¾a V. Hrubého (Galuka 1996, 62). V hrobe è. 174/50 sa objavi-
li ostrohy typu IA pod¾a V. Hrubého.
93
horizontu hrobov vak zaradil jednoznaène len hroby è. 90, 108, 265 a 280 (1957, 271). Do mladi-
eho prakticky vetky ostatné vrátane hrobov è. 44 a 100 s bohatými nálezmi. Nie je vylúèené, e do
starieho horizontu patria pravdepodobne i niektoré ïalie hroby, ktoré sa vyznaèujú håbkou nad 150
cm. Nesmierne dôleitá je najmä nálezová situácia hrobu è. 44 nielen pre poznanie relatívnej chro-
nológie gombíkov, ale aj ostrôh. Hrob è. 44 prekrýva starí hrob è. 74. V hrobe è. 44 boli nájdené
dva páry ostrôh typu IA pod¾a V. Hrubého (Poulík 1957) a ve¾ké tepané gombíky s motívom pal-
mety v srdcovitom meandri (tab. IX).
Rovnako treba zdôrazni, e náunice a niektoré typy gombíkov, ktoré sa objavujú v najstarom
horizonte, sú vyrobené predovetkým zo zlata. Neskôr sa náunice vyrábali hlavne zo striebra, rov-
nako ako mnohé typy gombíkov. Avak stratigrafická situácia v Starom Mìste Na valách vo tvorci
Tab. IX: Nálezová situácia hrobu è. 44 na pohrebisku pri druhom mikulèickom kostole a èas jeho inventára, obrázky
pod¾a J. Poulíka (1957).
94
Tab. X: Inventár enských hrobov mladieho horizontu (archeologicky zistite¾ného) na pohrebisku Staré Mìsto Na
valách: 1 hrob è. 24/48, 2 hrob è. 25/48, 3 hrob è. 26/48, 4 hrob è. 22/48.
8/D hroby è. 22/48, 23/48, 24/48 (v hrobe sa objavuje ako nové kaptorga), 25/48 a 26/48 (obr. 1)
nás upozoròuje aj na skutoènos, e i v mladom horizonte pochovávania sa objavujú zlaté perky
(v hmotnej kultúre mladieho obdobia boli teda stále prítomné) (tab. X).
Rovnako treba zdôrazni vlastný vývoj niektorých typov náuníc. Ide napr. o 4-bubienkové náu-
nice, lunicové náunice i náunice s tzv. ostòovitým hrozienkom a niektoré typy hrozienkových
náuníc, ktoré sa objavujú v najstarom i najmladom horizonte, ale sú medzi nimi drobné výrobné
rozdiely, napr. v spôsobe zhotovenia hrozienka alebo drôtu náunice. Na problematiku vnútorného
95
Obr. 1 Výrez z plánu pohrebiska Staré Mìsto Na valách pod¾a V. Hru-

bého, publikovaný J. Poulíkom (1948 1950, obr. 57).
vývoja perkov upozoròoval u L. Niederle (1930) a naposledy i D. Staíková-tukovská (1999).

V budúcnosti by sa výskum byzantsko-orientálneho perku mal zamera práve na vývoj jednotlivých
typov náuníc.
Pre relatívne datovanie byzantsko-orientálneho perku je významná aj skutoènos, e vo viace-
rých prípadoch na pohrebisku Na valách hroby s tzv. podunajským perkom prekrývali hroby s tzv.
byzantsko-orientálnym perkom (Chorvátová 2004, 216 221). Na pohrebisku pri tzv. druhom
mikulèickom kostole nie je síce známa konkrétna stratigrafická situácia hrobu s byzantsko-orientál-
nym a podunajským perkom, avak hroby s výskytom podunajského perku pod¾a svojich nálezo-
vých okolností patria k mladiemu horizontu, napr. hroby è. 21, 25, 148 (Poulík 1957, 366, 372, obr.
57). Obe pohrebiská by potrebovali nové podrobné publikovanie, podobne ako pohrebisko pri ies-
tom mikulèickom kostole (Profantová/Kavánová 2003).
Absolútne datovanie
Rieenie otázky absolútneho datovania bude v súèasnosti ve¾mi komplikované. Z moravských
pohrebísk sú doposia¾ známe len dva nálezy mincí. Jeden pochádza z pohrebiska Staré Mìsto Na
valách z hrobu è. 66/49 (Hrubý 1955a, 430, tab. 58:13). Druhá minca sa objavila v hrobe è. 480 na
pohrebisku pri trojloïovej bazilike v Mikulèiciach (Poulík 1975, tab. 51), ia¾, pohrebisko dodnes
nebolo publikované. Pri absolútnom chronologickom urèení byzantsko-orientálneho perku by sa
mohli vyui nálezy hrobových celkov datované mincami známe z Chorvátska Trilje (Karaman
1921) a Biskupija-Crkvina a pokladu z Rumunska (Teodor 1980),3 prípadne pokladov perkov
s arabskými mincami z pokladov zo severného Nemecka (Brather 1995/96, 124, 125). Pod¾a nále-
zov mincí z hrobov v Trilje a Biskupija-Crkvina nie je vylúèené posunutie datovania niektorých
nálezov zo Starého Mìsta mono aj do záveru 8. storoèia. Chronologické zaradenie do zmieòova-
ného obdobia podporuje i nálezová situácia troch hrobov è. 63, 65 a 38 na pohrebisku Bøeclav-
Pohansko. V hroboch è. 63 a 38 boli pochované eny s bohatými kolekciami náuníc patriacimi do
prvej skupiny náuníc. V hrobe è. 38 boli okrem troch gombíkov s tepanou výzdobou s motívom vtá-
3 Za konzultáciu k datovaniu pokladu z Rãducãneni ïakujem Prof. Dr. S. Bratherovi.
96
èika uloené dva zlaté páry náuníc s tzv. ostòovitým hrozienkom a s tzv. klasovitým hrozienkom
a zlomok striebornej náunice (Kalousek 1971, 43, obr. 38). ena z hrobu è. 63 dostala na poslednú
cestu pä párov strieborných náuníc pár ståpèekových náuníc, pár náuníc s tzv. ostòovitým hro-
zienkom a tri páry rôznych variantov hrozienkových náuníc (Kalousek 1971, 54, obr. 63). V hrobe
è. 65 bol pochovaný mu s meèom typu B.4 Tieto meèe sa pod¾a najnovích poznatkov vytrácajú
z materiálnej kultúry okolo roku 800 (Geibig 1991, 141). O starom uloení hrobu è. 65 poèas exi-
stencie starieho palisádového ohradenia ve¾moského dvorca, uvaovala i J. Vignatiová (1993, 97).
Vyluèovala monos uloenia vetkých troch hrobov v jednom èasovom horizonte. Hrob è. 38 pova-
ovala za mladí, pretoe prekrýva ¾ab, ktorý súvisí a s mladou fázou ve¾moského dvorca (Vig-
natiová 1993, 92).5 Na základe nových poznatkov týkajúcich sa chronológie perku nie je vylúèené,
e aj uloenie hrobu è. 38 nie je èasovo ve¾mi vzdialené hrobom è. 63 a 65. Významné je i zistenie,
e vetky hroby majú podobné rozmery hrobovej jamy a vetci màtvi boli uloení v rakvách. Mince
z pokladu v Rãducãneni môu spresni datovanie niektorých typov náuníc a príveskov do zaèiatku
9. storoèia. Na báze doterajích poznatkov mono vyslovi domnienku, e prvé hroby starieho hori-
zontu na pohrebisku v Starom Mìste Na valách boli do zeme uloené u na konci 8. storoèia a naj-
mladie hroby starieho horizontu niekedy po polovici 9. storoèia. Toto datovanie predbene umo-
òuje inventár u uvedeného hrobu è. 190/50. V hrobe è. 190/50 sa spolu s ostrohmi typu IA pod¾a
V. Hrubého objavil aj meè typu X. Meèe typu X sú dnes pod¾a najnovích poznatkov datované v roz-
pätí od polovice 9. storoèia do 10. storoèia.6 Pre vymedzenie hornej hranice výskytu byzantsko-o-
rientálneho perku na pohrebisku Staré Mìsto Na valách je zaujímavá aj skutoènos, e s vytratením
tepaných gu¾ovitých príveskov sa vytrácajú i koíèkové a bubienkové náunice. Vïaka nálezom
náuníc byzantsko-orientálneho charakteru z pohrebísk ako sú Praský hrad Lumbeho zahrada,
hrob è. 16 (39/73) (Smetánka 1994, 106) a Borovce, hrob è. 145 (Staíková-tukovská 1996, 198
199) môeme predpoklada, e niektoré typy náuníc byzantsko-orientálneho charakteru, napr. 6-
, 7-bubienkové náunice, pretrvávali v materiálnej kultúre vo vzdialenejích oblastiach od centra
ve¾komoravského tátu ete aj na zaèiatku 10. storoèia (Smetánka 1994, 113; Staíková-tukovská
1996, 202). Z nieko¾kých lokalít mimo centrálneho územia Ve¾kej Moravy sú známe ojedinelé nále-
zy tepaných gombíkov vdy vak len jeden exemplár v hroboch so staromaïarskými nálezmi
Hevés, Petoevci-Bagrua a Galanta (Pataki 1939; eravica 1985/1986, tab. IV:2; Toèík 1992, 143,
144, obr. 91:18). Tieto hrobové celky preukazujú preívanie tohto typu gombíkov aj v priebehu prvej
polovice 10. storoèia. V budúcnosti by sa mal výskum sústredi na spresnenie absolútneho datova-
nia archeologicky zistite¾ných horizontov na pohrebiskách Staré Mìsto Na valách a pri druhom
mikulèickom kostole.
Predstavené horizonty A, B, C byzantsko-orientálneho perku sú vypracované na základe doteraz
sprístupnených nálezov. V budúcnosti, po zverejnení doteraz nepublikovaných pohrebísk, ako sú
pohrebiská pri mikulèickej bazilike, v Dolných Vìstoniciach a v Rajhrade, sa jednotlivé horizonty
budú môc spresni, prípadne pozmeni. *
* Ïakujem Prof. Jiøímu Slámovi, CSc. za mnohé nezitné rady, ktoré mi pomohli pri ujasnení rela-
tívneho i absolútneho datovania byzantsko-orientálneho perku.
4 Za upozornenie ïakujem Mgr. J. Kotovi.

5 Pod¾a plánu hrob è. 38 síce prekrýva ¾ab, ale v popise hrobu táto skutoènos uvedená nie je (Kalousek 1971, 42 44).
6 Za informáciu ïakujem Mgr. J. Kotovi.
97
Literatúra
Brather 1995/96 S. Brather: Frühmittelalterliche Dirham-Schatzfund in Europa. Probleme ihrer wirt-

schaftgeschichtlichen Interpretation aus archäologischer Perspektive. Zeitschrift für Archäologie des
Mittelalters, 23/24, 1995/96, 73 153.
Budinský-Krièka 1959 V. Budinský-Krièka: Slovanské mohyly v Skalici. Bratislava 1959.
Dostál 1965 B. Dostál: Das Vordringen der grossmährischen materiallen Kultur in die Nachbarländer.
In: Magna Moravia. Praha 1965, 361 417.
Dostál 1966 B. Dostál: Slovanská pohøebitì ze støední doby hraditní na Moravì. Praha 1966.
Dostál 1991 B. Dostál: Zur Datierungsfrage des grossmährischen Schmucks. Zalai múzeum 3, 1991, 81 87.
Eggers 1974 H. J. Eggers: Einführung in die Vorgeschichte. München 1974.
Galuka 1996 L. Galuka: Uherské Hraditì-Sady. Køesanské centrum øíe velkomoravské. Brno 1996.
Geibig 1991 A. Geibig: Beiträge zu morphologischen Entwicklung des Schwertes im Mittelalter. Eine
Analyse des Fundmaterials vom ausgehenden 8. bis zum 12. Jahrhundert aus Sammlungen der Bun-
desrepublik Deutschland. Neumünster 1991.
Hanuliak 1994 M. Hanuliak: Malé Kosihy Pohrebisko z 10. 11. storoèia. (Archeologicko-historic-
ké vyhodnotenie). Nitra 1994.
Hanuliak 2004 M. Hanuliak: Ve¾komoravské pohrebiská. Pochovávanie v 9. 10. storoèí na území
Slovenska. Nitra 2004.
Hanuliak/Rejhocová M. Hanuliak/M. Rejholcová: Pohrebisko v Èakajovciach (9. 12. storoèie).
Vyhodnotenie. Bratislava 1999.
Hrubý 1955a V. Hrubý: Staré Mìsto. Velkomoravské pohøebitì Na valách. Praha 1955.
Hrubý 1955b V. Hrubý: Základy kostela na staroslovanském pohøebiti ve Starém Mìstì Na valách.
Památky archeologické 46, 1955, 265 299.
Hrubý/Hochmanová/Pavelèík 1955 V. Hrubý/V. Hochmanová/J.Pavelèík: Kostel a pohøebitì
z doby velkomoravské na Modré u Velehradu. Èasopis moravského musea XL, 1955, 42 156.
Chorvátová 2004 H. Chorvátová: K relatívnej chronológii pohrebiska Staré Mìsto v polohe Na valách.
Acta historica neosoliensia 7, 2004, 199 235.
Kalousek 1971 F. Kalousek: Bøeclav-Pohansko. Velkomoravské pohøebitì u kostela. Brno 1971.
Klanica 1990 Z. Klanica: K poèátkùm staromoravského kostrového pohøbívání. In: Staromìstská výro-
èí. Brno 1990, 57 64.
Karaman 1921 Lj. Karaman: Zlatni nalaz na Trilju nedaleko od Sinja. Vjesnik za arhaeologiu i histo-
riu dalmatinsku XLIV, 1921.
Kota (v tlaèi) J. Kota: Nìkolik poznámek k chronologii pohøebitì u VI. kostela v Mikulèicích. In:
Studia mediaevalia Pragensia 7.
Niederle 1930 L. Niederle: Pøíspìvky k vývoji byzantských perkù ze IV. X. století. Praha 1930.
Pataki 1939 V. Pataki: A hevesi honfoglaláskori nõi sírlelet. (Der Grabfund von Hévés aus der Land-
nahmezeit). Folia archaeologica I II, 1939, 200 203, 207 208.
Pavlovièová 1996 E. Pavlovièová: K vypovedacej schopnosti gombíka u naddunajských Slovanov v 9.
storoèí. Slovenská archeológia 44, 1996, è. 95 153.
Poláèek 2000 L. Poláèek: Ohrgehänge. In: A. Wieczorek/H.M. Hinz (Hrsg.): Europas Mitte um 1000.
Katalog. Stuttgart 2000.
Poulík 1955 J. Poulík: Nález kostela z doby øíe velkomoravské v trati pitálky ve Starém Mìstì.
Památky archeologické 46, 1955, 307 351.
98
Poulík 1948-1950 J. Poulík: Jiní Morava zemì dávných Slovanù. Brno 1948 1950.
Poulík 1957 J. Poulík: Výsledky výzkumu na velkomoravském hraditi "Valy" u Mikulèic. Památky
archeologické 48, 1957, 241 388.
Poulík 1963 J. Poulík: Dvì velkomoravské rotundy v Mikulèicích. Praha 1963.
Poulík 1975 J. Poulík: Mikulèice. Sídlo a pevnost kníat velkomoravských. Praha 1975.
Profantová/Kavánová 2003 N. Profantová/B. Kavánová: Mikulèice. Pohøebitì u 6. a 12. kostela. Brno 2003.
Sláma 1957 J. Sláma: K chronologické prùkaznosti náunice s nìkolikanásobnou esovitou smyèkou.
Archeologické rozhledy IX, 1957, 250 267.
Smetánka 1994 Z. Smetánka: Pøíspìvek ke studiu karolinského vlivu na velkomoravský perk
v Èechách a na Moravì. Praehistorica XXI, 105 115.
Staíková-tukovská 1996 D. Staíková-tukovská: Problematika vybraných typov veligradských
(byzantsko-orienálnych) náuníc Ve¾kej Moravy z poh¾adu doterajích výsledkov výskumu
v Borovciach. In: Svätopluk 894 1994. Nitra 1996, 197 206.
Staíková-tukovská 1999 D. Staíková-tukovská: K výskytu lunulových náuníc s hviezdicovi-
tým príveskom v severnej èasti Karpatskej kotliny. In: A. Avenarius/Z. evèíková (ed.): Slovensko
a európsky juhovýchod. Medzikulúrne vzahy a kontexty. (Zborník k ivotnému jubileu Tatiany te-
fanovièovej). Bratislava 1999, 250 295.
Staíková-tukovsá/Plko 1997 D. Staíková-tukovská/A. Plko: Typologiesche und technologis-
che Aspekte der Perlen aus dem frühmittelalterlichen Gräberfeld in Borovce. In: U. von Freeden/A.
Wieczorek (Hrsg.): Perlen Archäologie, Techniken, Analysen. Akten des Internationalen Perlen
symposiums in Mannheim vom 11. bis 14. November 1994. Bonn 1997, 259 274.
Steuer 1977 H. Steuer: Bemerkung zur Chronologie der Merowingerzeit. Studien zur Sachsenforchung
1, 1977, 379 403.
Steuer 1998 H. Steuer: Datierungsprobleme in der Archäologie. In: K. Düwel (Hrsg.): Runeninschrif-
ten als Quellen interdisziplinärer Forschung. Berlin New York 1998, 129 149.
olle 1966 M. olle: Stará Kouøim a projevy velkomoravské hmotné kultury v Èechách. Praha 1966.
tefanovièová 2004 T. tefanovièová: K vývoju perku adriatickej a stredodunajskej oblasti v prvej
polovici 9. storoèia. In: G. Fusek (red.): Zborník na poèes Dariny Bialekovej. Nitra 2004, 389
395.
Teodor 1980 Dan Gh. Teodor: Tezaurul de la Rãducãneni Iaºi. Studii ºi cercetári de istorie veche ºi
archeologie 31, 403 423.
Theune 1995 C. Theune: Möglichkeiten und Grenzen der Seriation. Ein Diskussionsbeitrag. Ethno-
grafische Archäologische Zeitschrift 36, 1996, 323 341.
Toèík 1992 A. Toèík: Materiály k dejinám juného Slovenska v 7. 14. storoèí. tudijné Zvesti AÚ
SAV 28, 1992, 5 248.
Turèan 1982 V. Turèan: K otázke pôvodu staromoravského perku. Zborník SNM LXXVI, 1982, 75 89.
Ungerman 2005 . Ungerman: enský perk starího velkomoravského horizontu. Archeologické roz-
hledy LVII, 2005, 707 749.
Vignatiová 1993 J. Vignatiová: Karolinské meèe z Pohanska u Bøeclavi. Sborník prací Filozofické
fakulty Brnenské univerzity E 38, 1993, 91 109.
Zábojník 1991 J. Zábojník: Seriation von Gürtelbeschlaggarnituren aus dem Gebiet der Slowakei und
Österreiches. (Beitrag zur Chronologie der Zeit des awarichen Kaganats.) In: K problematike osíd-
lenia stredodunajskej oblasti vo vèasnom stredoveku. Nitra 1991, 219 321.
eravica 1985/1986 Z. eravica: Ranoslovenska nekropola Bagrua u Petoevcima kod Laktaa. In: Glas-
nik zemalljskog muzeja Bosne i Hercegovine u Sarajevu (Archeologija) 40/41, 1985/1986, 1 230.
99
Horizonten des byzantinisch-orientalischen Schmucks

auf den sogenannten großmährischen Gräberfeldern
Resümee
Die Grundlagen für die Datierung des byzantinisch-orientalischen Schmucks, welche mit kleinen
Änderungen bis heute ihre Gültigkeit behielten, richten sich nach der Datierung von V. Hrubý.
Grundlegend für diese Datierung waren Funde aus dem Gräberfeld in Staré Mìsto in der Flur Na
valách. Gegenwärtig datiert man den byzantinisch-orientalischen Schmuck vor allem in die 2. Hälf-
te des 9. Jh. Bei einigen Arten von Ohrringen erwägt man aber auch die Möglichkeit einer späteren
Datierung, und das schon in die 1. Hälfte des 9. Jh. Überlegungen über frühere Datierungen des
byzantinisch-orientalischen Schmucks sind nicht neu. Kurz nach der Herausgabe der Monografie
von V. Hrubý verwies J. Sláma auf die problematische Datierung bei einigen großmährischen Fun-
den. In diesem Zusammenhang hielt er es für möglich, dass der byzantinisch-orientalische Schmuck
schon im 8. Jh. vorhanden war. Bis heute wurden die einzelnen Horizonte des byzantinisch-orienta-
lischen Schmucks nicht detailliert beschrieben. . Ungerman einer vor kurzem erschienen ausführ-
lichen Studie unternahm den Versuch die ältere Horizont des Frauenschmucks im Rahmen der
großmährischen Horizont abzugrenzen. Die vorgelegte Studie befasst sich ausschließlich mit der
Definierung der relativ-chronologischen Horizont des byzantinisch-orientalischen Schmucks. Sie
stützt sich dabei auf die jüngsten Erkenntnisse über die Gräberstätte Staré Mìsto Flur Na valách und
die Analysen der Gräber mit dem Inhalt von Schmuck und Knöpfen aus mehreren bisher publizier-
ten Gräberfeldern: Staré Mìsto Na valách, Staré Mìsto pitálky, Uherské Hradite Sady, Bøec-
lav Pohansko, Mikulèice bei der zweiten und der sechsten Kirche und in Stará Kouøim.
Die Analyse der Grabinhalte mit Ohrringen und Knöpfen aus den angeführten Gräberfeldern ergab
ein gemeinsames vorkommen und gegenseitiges Kombinieren einiger Arten von Ohrringen (Taf. I-II)
und Knöpfen (Taf. II). Zugleich wurde sichtbar, dass das Vorkommen von einigen Arten von Ohrrin-
gen das Vorkommen bestimmter Arten von Knöpfen ausschließt. Das ermöglicht uns, auch wenn nur
vorläufig, 3 Horizonte des byzantinisch-orientalischen Schmucks, hier mit Buchstaben A (Taf. III,
IV), B (Taf. V, VI, VII) und C (VIII) gekennzeichnet, zu definieren. Leider ermöglichen uns die heu-
tigen Kenntnisse nicht, die Dauer der einzelnen Zeitabschnitte und deren gegenseitige Überlagerung
festzulegen. Das vorkommen des Schmucks der Horizont B fängt in einem kurzen Zeitabschnitt nach
Anfang der Horizont A an. Der Schmuck beider Horizonte tritt dann einige Zeit zeitgleich auf.
Auf diese Weise treten auch einige Ohrringe und Knöpfe aus der Schicht C auch in der Horizint
B auf. Einige Arten von Knöpfen (z. B. silberne Knöpfe geschmückt durch Granulation und Glas)
und verschiedene Varianten von Ohrringen mit sogenannter Korn ähnlicher Traube kamen in allen
drei Horizonten vor.
Bei der relativ-chronologischen Abgrenzung der Reinfolge einzelner Horizonte ist man aus eini-
gen Fundsituationen auf dem Gräberfeld in Staré Mìsto Lokalität Na valách und der zweiten Kirche
in Mikulèice ausgegangen. Die Analyse des Gräberfeldes in Staré Mìsto Na valách ergab zwei
unterschiedliche Schichten der Gräber die Schicht der älteren Gräber und die schicht der jüngeren
Gräber, welche die älteren Gräber überlagern. Diese Fundsituation können wir an mehreren Stellen
des Gräberfeldes in Staré Mìsto Na valách, vor allem in den Quadraten 7 10/C E aber auch 2
3/C beobachten.
Die absolute Datierung ist heutzutage sehr problematisch. Aus den mährischen Gräberfeldern
100
sind uns bisher nur zwei Münzfunde bekannt. Der eine Fund stammt aus dem Gräberfeld Staré
Mìsto Na valách, aus dem Grab Nr. 66/49. Die zweite Münze wurde im Grab Nr. 480 auf dem
Gräberfeld in der Nähe der dreischiffigen Basilika in Mikulèice gefunden. Leider wurde dieses
Gräberfeld bis heute nicht beschrieben. Bei der absoluten chronologischen Datierung des byzanti-
nisch-orientalischen Schmucks könnten Funde dieses Schmucks aus Grabkomplexen, die auf Grund
von Münzen datiert wurden, behilflich sein. Solche datierte Grabkomplexe kennen wir aus Kroa-
tien Trilja und Biskupija-Crkvina. Helfen bei der Datierung könnte auch der Schatz aus Rumä-
nien, und auch Schätze aus Norddeutschland, die Schmuck und auch arabische Münzen beinhalten.
Die behandelten Horizonte A, B, C des byzantinisch-orientalischen Schmucks wurden aufgrund
von publizierten Funden bearbeitet. Nach Veröffentlichung von bisher nicht publizierten Gräberfel-
dern, dabei handelt es sich um das Gräberfeld bei der Basilika in Mikulèice, in Dolné Vìstonice und
Rajhrad, wird man die Datierung der einzelnen Horizonte präzisieren, beziehungsweise abändern
können.
101
Výtvarný prejav staroslovanskej baziliky

na Bratislavskom hrade
Andrej Fiala
Prvé informácie o objekte boli zverejnené hneï po jeho výskume (tefanovièová Fiala 1967,
151 216). Dnená interpretácia stavby, najmä jej výtvarného prejavu, sa opiera o viaceré detaily.
Napriek znièeniu východného ukonèenia kostola neskorím kameòolomom sa zachovala znaèná
èas jej spodnej kontrukcie na pôvodnom mieste, fragmenty stavby v druhotnej polohe priamo
v situácii, a potom aj mimo jej polohy. Spolu to dovo¾uje nasledovný pokus o rekontrukciu vzh¾a-
du kostola.
Predovetkým je zaráajúce, e es pilierov spolu s obvodovým murivom zachováva medzi
sebou rovnaké vzdialenosti, ale sú vzájomne posunuté tak, e sie pôdorysu má kosé uhly. Medzi
známymi pozdånymi kostolmi z 9. storoèia na Morave, Slovensku i Maïarsku je bazilika na Brati-
slavskom hrade jediným príkladom takého zaloenia.
V prípade predpokladanej nízkej technickej zdatnosti stavite¾ov je moné uvies aj skutoènos,
e stavbu murovali na hlinené spojivo, èo bolo v uvedenej oblasti v 9. storoèí tie ojedinelé. A
následne boli murivá stavby hlboko vykárované vápenným spojivom a interiér opatrili bielym náte-
rom s nástennými ma¾bami. Pri polohe bratislavského hradiska v dotyku s dunajským brodom, cez
ktorý pulzoval od nepamäti èulý obchod, sa zdá ve¾mi nepravdepodobné, aby jeho kostol, nároèný
u formou trojlodia, stavali bez znalosti vytýèenia pravého uhla.
Iné vysvetlenie nám ponúka zrejme starý zvyk zaèína stavby kostolov svätyòami, ako to doku-
mentujú písomné pramene pre objekty z 11. a 12. storoèia1 zároveò s údajmi o postupnom posväte-
ní pouívaných èastí. Aj menie a na detaily menej nároèné stavby si vyiadali viac stavebných
sezón. Napríklad kostoly podobné kyjevskej Bohorodièke Pirogoi (prvá polovica 12. storoèia) sa
pod¾a údajov z letopisov stavali poèas 3 4 sezón (Jaralov 1966, 567, 568).
Z rôznych príèin bývali práce aj preruené, èo (po dokonèení svätýò) postavilo pokraèovate¾ov
pred vo¾bu buï repektova pôvodnú orientáciu vytýèenú polohou slnka na zaèiatku prác alebo ju
zmeni pod¾a jeho polohy v èase pokraèovania prác a tým zalomi os kostola. Pôdorysy chrámov
svedèia o tom, e druhý spôsob je skôr výnimkou, ktorá si vyiadala daò v podobe nepravidelnosti
kontrukcií. S problémom sa niekde stavitelia vysporiadali v prvom èi prvých poliach pokraèujúcej
stavby, aby ïalej na západ u mohla ma pravouhlý systém (napr. katedrály v Senlis, trasburgu,
Alba Julii (predtým Gyulafehérvár) èi korunovaèný chrám v Budapeti). Inde sa nepravidelnos roz-
delila po celej dåke lodí v úsilí získa aspoò pravouhlý tvar západného ukonèenia (napr. Santa Pra-
sade v Ríme, klátorný kostol v Gernrode, kostol v Synkovièi). Treou monosou je napojenie
nových kontrukcií v novom smere s dodraním pravidelných odstupov, èím sa pôdorys dostavby
dostal do siete s kosými uhlami (napr. Spasskij sobor v Èernigove, kostol v Nerezi, Kanev Jurevský,
kostol vo Fokide a bazilika na Bratislavskom hrade). Tento spôsob, ktorý vychádza z ortodoxnej
dôslednosti, je pravdepodobne najviac rozírený v oblasti byzantskej kultúry.
1 Napríklad benediktínsky kostol v Mont Saint Michel, opátsky Kostol sv. Michala v Hildesheime, dóm v Trondheime,
Naumburgu, Regensburgu, Schwerine, katedrály v Bambergu, Chartres, Reims, Amiens, Alba Julii, Sense, Senlis,
Noyon, Laon, Paríi, trasburgu.
103
Na druhej strane bratislavská bazilika vykazuje príbuznos s Pribinovým kostolom v Mosaburgu

(Zalavár) nielen v základnej koncepcii pôdorysu, ale aj rieením exteriéru, kde sú príporové výstupky v
osiach vnútorných ståpov. V Bratislave sú doloené iba na západnej stene, na junej mohli neskôr zanik-
nú pri stavbe vee opevnenia v 10. storoèí a pri detrukcii ukonèenia muriva. Výstupky mono chápa
ako spodnú èas plytkých slepých arkád, charakteristických pre fasády San Donato v Zadare, mauzóle-
um Gally Placidie v Ravenne a kostol San Vitale.
Roku 1990 sa pri obnove Bratislavského hradu june od gotického paláca získal zatia¾ tvrtý rez
valom staroslovanského hradiska. Tu boli do zásypu jeho dodatoèného rozírenia medzi drevenú kont-
rukciu pouité rímske tehly s kolkami 10. a 14. légie, mnostvo úlomkov rímskej keramickej strenej
krytiny spolu s fragmentmi omietok z interiéru baziliky, ktoré spolu predstavovali plochu asi 0,75 m2.
Tento materiál zrejme súvisel s prípravou blízkeho staveniska pre nový Kostol Najsvätej-ieho Salvato-
ra v polohe zaniknutej baziliky. O existencii nového kostola okrem objavených murív svedèia aj dekré-
ty krá¾a Kolomana (1095 1114) z obdobia okolo roku 1100. Zároveò mono rozírenie valu vzaho-
va na údaj o krá¾ovi alamúnovi v rokoch 1073 1074, ktorý prechodne sídlil na hrade a dal ho v
rokoch 1073 1074 opevni (Chaloupecký 1923, 193, 45, 46).
Sekundárne pouitie rímskej krytiny na bazilike (rovnako ako tehál a kamenných blokov v jej stav-
be) nám dovo¾uje predpoklada, e sklon striech mal okolo 15 stupòov, ako to je napr. na Chráme Venu-
e a Romy v Ríme, Pansovom dome v Pompejach a pouíval ho aj Vitruvius.
Tvaru okien so ikmými paletami zodpovedá nález dvanástich èastí omietok z nároí s uhlom medzi
100 a 110 stupòov, prièom tyri z nich boli na bielom nátere opatrené tmavoèerveným náterom, podob-
ne ako aj jeden zo tyroch nároných fragmentov s uhlom 90 stupòov. Èerveným náterom boli opatre-
né aj tri kúty zo siedmich fragmentov, prièom jeden mal tri plochy. Jedno ikmé nároie bolo po bielom
nátere hneï upravené ïalou vrstvou omietky a potom ho opatrili èerveným náterom, na ktorom sú
poèetné vrypy, rysky a stopy oúchania (v protiklade s okennými). Pravdepodobne ide o palety vstupu.
Èervenej farbe prisudzujeme funkciu lemovania otvorov, pilierov a kútov. Zvýraznenie otvorov, hrán
pilierov a kútov v interiéroch má starú tradíciu. Na Apeninskom polostrove ho pouívali Etruskovia (tar-
quinská hrobka býkov, polovica 6. storoèia pred n. l.). V Pompejach a Herkulaneu sú èasto sokle i iro-
ké pásy okolo výjavov tie èervené a èervenou èi hnedoèervenou sú lemované hrany v rímskych kata-
kombách zo 4. storoèia na Via Latina (objavené roku 1955) a v Domicilliných katakombách. V tom
istom storoèí bol v Ríme postavený kostol Santa Konstanza s èerveno lemovanými hranami klenbových
polí i hranami okien.
V prvej polovici 5. storoèia boli tie èerveným pásom s ornamentom lemované èasti klenieb kostola Sta
Maria Maggiore v Ríme a èerveno ma¾ované hrany okien v San Appolinare Nuovo. Takmer súèasná stav-
ba v Ravenne mauzóleum Gally Placidie (polovica 5. storoèia), má èerveným pásom s ornamentom stuhy
lemovanú ma¾bu na centrálnej klenbe, ktorá je iluzórnym otvorom s prieh¾adom na oblohu s hviezdami a
kríom. V ravennskom baptistériu sú tie èerveno lemované hrany oblúkov nad ståpmi a v San Vitale hrany
dolných okien a zvýraznené boli aj oblúky nad ståpmi vo svätyni.
V Stupave, na jednej z piatich rímskych lokalít v Bratislave a blízkom okolí, sa teraz objavilo muri-
vo s oknami, ktorých vnútorné hrany boli na obielenej omietke zvýraznené èerveným náterom. Murivo
z druhej polovice 2. storoèia bolo kompaktne preklopené do vodorovnej polohy niekedy po 3. storoèí.2
Ïalou farbou na fragmentoch omietky bratislavskej baziliky je sivá. Má podobu priamoèiarych pruhov, iro-
kých pribline dva centimetre. Sivej farbe azda mono prisúdi rámovanie výjavov, prípadne èlenenie plôch.
Za èasti geometrickej výma¾by mono povaova okrové linky sústredených kruníc (s priemerom
2 Autori výskumu I. Staník a V. Turèan.
104
Andrej Fiala: Výtvarný prejav staroslovanskej baziliky na Bratislavskom hrade
väèím ako 30 cm) s perlièkami v medzikruí. Môe ís o èasti pletenca alebo perlovca. Perlovec (ako
èastý motív rímskych mozaík) sa objavuje na kovových perkoch i kostenej industrii v staroslovanských
hroboch a preíva v predrománskom aj románskom umení. Pás èi plocha s perlovcovým ornamentom
sa nachádza aj na fragmente ma¾by z dekanského kostola vo Visegráde, datovanej do 11. storoèia a
vzh¾adom na výraz figurálnych èastí, sa povauje za konzervovaný prejav byzantského umenia
(PANONIA REGIA 1994, 218).
Zloitejiu èas výma¾by baziliky tvorili fragmenty s linkami okrovej farby, niekde studenieho hne-
dého odtieòa vytvárajúceho s ïalími rastlinný motív. Ide predovetkým o tylizovaný kvet so svetloh-
nedofialovým stredom. Doloené èasti troch takýchto kvetov sa priamo dotýkajú alebo sú
v blízkosti okrom ma¾ovaných vetiev spájaných okrovými kruhmi. Ich podkreslenie ryskou ako jediné
naznaèuje rozvrh neznámej kompozície do pravdepodobnej pravidelnosti. Asi v dolnej èasti výjavu boli
okrom ma¾ované paprade.
K aiskovým èastiam výjavov zrejme patria fragmenty ma¾by, na ktorých je evidentné zámerné lazú-
rovanie. Na jednom staroruovom fragmente mono tenkými hnedými linkami naèrtnutý tvar povaova
za rameno, podpazuie a èas predlaktia postavy, ktorá mala pôvodne ve¾kos asi 10 12 cm. Na ma¾be
sú tri okrúhle odtlaèky tetca priesvitnou bielou, èo mono interpretova ako zvýraznenie odevu. Raster
bodiek je podobný ako znázornenie odevu Michala III. na minci z hrobu v Mikulèiciach èi na vzorke orna-
mentu odevu vyobrazenia Cyrila a Metoda (v Monologiu Vasila II., 11. storoèie, Vatikánska kninica)
a vyskytuje sa aj na ma¾bách predrománskeho a románskeho obdobia (napr. vo Feldebrö aj v znojemskej
rotunde krá¾ Vladislav, 1134). Cez partiu laka náho fragmentu prechádza hnedá linka z kompozície
vetiev. Taká sa nachádza aj na okraji najzávanejieho fragmentu výma¾by. Pri jej orientovaní (zvislé ahy
tetca bieleho podkladu) sa blízko takmer zvisle situovaného konára nachádza èas kruhu svetlomodrej
farby, ktorý je na okraji lemovaný tenkou ltohnedou linkou. Modrá je sèasti lazúrovaná bielou tak, e
ponechané modré plochy na okraji i v håbke korepondujú so zaoblením obvodu. Do tejto plochy zasahu-
je zdola èas malej kruhovej plochy opatrenej svetlou telovou farbou so svetlohnedým ohranièením. Svet-
lomodrá, doplnená bielou v snahe o svietivos a hlavne telová farba v dolnej èasti naznaèujú, e ide o zvy-
ok vyobrazenia lysého temena hlavy svätca so svätoiarou. Zo vzájomnej polohy kruníc svätoiary
a hlavy azda mono dedukova natoèenie postavy smerom doprava, a to s urèitým prelínaním s naznaèe-
nou vegetáciou. Situovanie glorioly vzh¾adom na natoèenie postavy je repektované na niektorých figu-
rálnych mozaikách v San Vitale v Ravenne, kde svätoiary sú vnútri tie bielej a k okraju modrej farby,
podobne ako v ariánskom baptistériu v Ravenne a bazilike Santa Prassede v Ríme. Oproti beným zlatým
èi ltým svätoiaram sú modré svätoiary aj na kalichu z 10. storoèia (klenotnica sv. Marka, Benátky)
pochádzajúceho z drancovania Kontantínopola roku 1204 a na doskách evanjeliárov z 10. storoèia (Bib-
lioteca degli Itronati Siena a klenotnica sv. Marka, Benátky).
Polohe nástenných malieb v bratislavskej bazilike zodpovedajú fragmenty s výluène bielym náterom.
Na niektorých z nich sú zrete¾né pokodenia priamoèiarymi èi krunicovými vrypmi z obdobia pouíva-
nia kostola, aké sa u ma¾ovaných nenachádzajú. Preto farbenú výma¾bu mono situova do vyích par-
tií stien, predovetkým do plôch medzi oknami.
Záverom mono poveda, e architektúra baziliky na Bratislavskom hrade, stavanej v 9. storoèí na dva-
krát, sa svojím plastickým èlenením fasád i tvarom strechy orientuje do jadranskej oblasti. Výma¾ba inter-
iéru bola charakteristická linkovým zvýraznením základného tvaru interiéru, ale aj ornamentov a aisko-
vých plôch výzdoby. Tie obsahovali nároènejie podané postavy rozmiestnené v kontakte s asi pravidel-
nou kompozíciou vegetácie. Takýto výtvarný prejav, èastejí v kninej ma¾be a textilnej tvorbe ne v archi-
tektúre, napriek odlinosti materiálu (mozaika) a irej kály farebnosti, naznaèuje stvárnenie polí klenby
v kostole Santa Konstanza v Ríme (4. storoèie) a ako vzdialený odkaz antiky sa objavuje aj v stredoveku.
105
Obr.1 Bratislavský hrad, staroslovanské hradisko v 9. storoèí: 1 murovaný palác, 2 bazilika, 3 drevený domec s
podmurovaním, 4 zistené èasti valového opevnenia, 5 pravdepodobný vstup do hradiska, 6 obvod hradu v 19. sto-
roèí.
106
Obr. 2 Pôdorys zachovaných kontrukcií baziliky (èierne), náznak polohy (nie tvaru) nezachovaných apsíd (èiarkovane)
a predpokladaného vytýèenia pôdorysu pred stavbou (bodkovane).
107
Obr. 3 Príklady kostolov, kde pri pokraèovaní výstavby nedodrali orientáciu východnej èasti:
A Nepravidelnos sa zúila do prvých polí pokraèovania stavby
1 Alba Julia (predtým Gyulafehérvár, Rumunsko), posledná tvrtina 12. storoèia, prestavba po polovici 13. storoèia
B Nepravidelnos sa rozloila po celej dostavbe tak, aby sa dosiahlo pravouhlé západné ukonèenie kostola
2 Gernrode (Nemecko), zaèiatok stavby roku 961, západný záver, okolo roku 1150
3 Synkovièi (Bielorusko), koniec 15., zaèiatok 16. storoèia
C Nepravidelnos sa prejavila v kosých uhloch celej dostavby
4 Fokida (Grécko), prvá polovica 11. storoèia, severná vea, rok 1128
5 Èernigov (Rusko), výskumom potvrdené preruenie stavby v roku 1036
108
Obr. 4 Èiastoèný rez valom pred palácom Bratislavského hradu: A prepálená hlina s kameòmi, B tmavohnedá zemi-
na s prieènym trámom, C kontrukcia trámov so sivohnedou zeminou, uhlíky, úlomky laténskej keramiky, rímske tehly,
D sivohnedá zemina s kameòmi, úlomky omietok z baziliky, keramika z 9. 11. storoèia, úlomky rímskej strenej kry-
tiny, E hnedá zemina s uhlíkmi a ve¾kými opracovanými a detruovanými kameòmi, F èervená prepálená vrstva bez
nálezov, G novodobá vrstva s úlomkami kachlíc zo 17. storoèia, H novodobý násyp, èas z 18. storoèia
109
Obr. 5 Bratislavská bazilika, pokus o rekontrukciu rezu a poh¾adu.
110
Obr. 6 Bratislavská bazilika, fragmenty výma¾by a rastlinným motívom a èasti figurálnej ma¾by (vpravo).
111
Obr. 7 Santa Konstanza (Rím, 4. storoèie), mozaika na klenbe.
112
Literatúra
Jaralov, J. S. a kol.: Architektura vostoènoj Evropy, srednije veka. In: Vseobèaja istorija architek-
tury 3. Leningrad Moskva 1966, 567, 568.
Chaloupecký, V.: Staré Slovensko, Bratislava 1923, 193, 45, 46.
tefanovièová, T. Fiala, A.: Ve¾komoravská bazilika, kostol sv. Salvatora a pohrebisko na Brati-
slavskom hrade. In: Historica, zborník FiF UK Bratislava 1967, 151 216;
tefanovièová, T.: Bratislavský hrad v 9. 12. storoèí. Bratislava 1975, 57 62.
PANONIA REGIA, Müvészet a Dunántúlon. Budapest 1994, 218.
113
Die altslawische Basilika auf der Bratislavaer Burg

und ihre bildnerische Gestaltung
Resümee
Die Rückkehr zu der ursprünglichen Interpretation der Gestaltung der Basilika beruht auf der
Annahme, dass die Bauarbeiten, welche mit der Errichtung der Apsiden begangen, aus bisher unbe-
kannten Gründen unterbrochen wurden. Nach Wiederaufnahme der Bauarbeiten wurde eine neue
Achse der Basilika festgelegt, und zwar nach einer anderen Lage der Sonne. Achsenabweichungen
bei Kirchenbauten sind selten, und erfordern unregelmäßige Konstruktionen. In einigen Fällen löste
man dieses Problem schon bei den ersten Feldern des vorschreitenden Baues, in anderen Fällen wur-
den die Abstände zwischen den Feldern an einer Seite vergrößert, so dass man an der westlichen
Seite einen rechteckigen Abschluss erzielte. Die dritte Möglichkeit bestand in der regelmäßigen Wei-
terführung des Baues in der neuen Richtung im Quernetz, den Abschluss eingeschlossen. Diese Bau-
weise, die auch bei der Errichtung der Basilika auf dem Burghügel in Bratislava angewendet wurde,
bezieht sich auf die orthodoxe Konsequenz und ist wahrscheinlich die meist verbreitete Methode im
byzantinischen Kulturkreis.
Im Jahre 1990, bei dem bisher vierten Schnitt durch den altslawischen Wall der Burgstätte, hat
man in dem nachträglich erweiterten Teil des Walles unter anderem Bruchstücke römischer Dach-
ziegeln gefunden. Diese erlauben uns die Annahme über eine niedrige Neigung des Kirchendaches.
Des Weiteren wurden auch Fragmente des Putzes aus dem Kircheninneren gefunden. Teile von Säu-
len, Gewändern, Teile des Eingangsportals und einer Ecke des Interieurs enthalten dunkelrote
Umrandungen der Ecksteine am Rande von weisen Feldern. Ähnliche Umrandungen wurden vor
einiger Zeit auch an Römischen Fenstern an deren Kanten in dem nahe gelegenem Ort Stupava
gefunden. Von dem dunkelgrauen Dekor haben sich nur einige Teile von Streifen an den gefundenen
Fragmenten erhalten. Die Ockerfarbe ist häufiger vertreten. Es wurden Fragmente mit konzentrier-
ten Kreisen und zahlreichen pflanzlichen Ornamenten gefunden. An zwei Fragmenten mit Lasur sind
Reste eines figuralen Dekors zu sehen.
Zum Schluss können wir aufgrund der angenommenen Gliederung der Fassaden durch blin-
de Arkaden und der Form des Daches feststellen, dass die Basilika aus architektonischer Sicht ihre
Vorläufer im adriatischen Raum hatte. Die Art, auf welche man den Bau später weitergeführt hatte
und Teile der Bemalung (zwischen dem Maßwerk), deuten auf Kontakte mit der Kultur der östlichen
Byzanz hin.
114
Keramika tzv. antických tvarov

Eduard Krekoviè
U pribline sto rokov sa najmä na území Moravy v 9. storoèí objavujú nálezy zvlátnej kerami-
ky, ktorá v tejto oblasti pôsobí cudzorodo. Keïe sa technológiou výroby aj tvarmi odliuje od
miestnej slovanskej keramiky, povaovala sa za rímsky, avarský èi byzantský výrobok, prièom niek-
torí bádatelia pripúali aj jej domáci pôvod. Zhrnutie starích názorov a jej súborné spracovanie
podal u pred vye 40 rokmi V. Hrubý (1965). Na základe nálezov fragmentov tejto keramiky spo-
loène so strenou krytinou v hrnèiarskej peci v Starom Mìste sa domnieval, e oba produkty vyrá-
bali na tejto lokalite byzantskí remeselníci. Tí sem pod¾a neho prili v roku 863 spolu s byzantskou
misiou Kontantína a Metoda (tamtie, 56). Nedávno sa s týmto názorom viac-menej stotonil aj M.
Hanuliak (2005), ktorý sa venoval neobvyklým keramickým tvarom zo slovenských ve¾komorav-
ských pohrebísk. Vzh¾adom na to, e túto hypotézu nepodporil iadnymi dokladmi z územia
Byzantskej ríe, rozhodol som sa problém znovu otvori. Nie je mojím cie¾om poda úplný súpis
keramiky antických tvarov, nálezový fond sa vak od èias V. Hrubého príli nerozrástol.
Táto keramická skupina nie je ve¾mi poèetná ide o nieko¾ko celých nádob a nieko¾ko desiatok
fragmentov. Nachádza sa na sídliskách aj pohrebiskách, prièom prvé uvedené patria medzi centrá
s murovanými kostolmi, kým hroby sa nachádzajú aj pri vidieckych sídlach. Zatia¾ sa zdá, e v hro-
boch boli pochované eny a deti vzorka je vak málo reprezentatívna na vyvodzovanie irích
záverov. Spoloèným znakom vetkých nádob je ich jemný materiál, hoci farba a úprava povrchu sú
rozlièné. Majú ltý, oranový èi hnedý povrch, niekedy potiahnutý èervenou engobou. Niektoré sú
ve¾mi dobre vypálené, iné horie. Z h¾adiska tvarov by sme ju mohli rozdeli do tyroch skupín:
1. Amforovité dbány s dvoma uchami. Ich uchá vychádzajú zo spodnej èasti hrdla, prípadne z roz-
hrania medzi uchom a telom nádoby. Tento tvar je jednoznaène najpoèetnejí. Poznáme baòatej-
í (obr. 1:3) a tíhlejí (obr. 1:5) variant, prièom k tíhlejím patria o nieèo vyie nádoby (19,5
29, 8 cm). Výka baòatých tvarov sa pohybuje od 10,5 do 14,5 cm.
2. Jednouché dbány. Sú to tíhle nádoby s úzkym hrdlom. Aj uchá tohto tvaru vychádzajú zo spod-
nej èasti hrdla, resp. z rozhrania hrdla a tela (obr. 1:6, 8).
3. F¾aovité nádoby. Zatia¾ poznáme iba nieko¾ko kusov, ktoré tvarom pripomínajú predchádzajúcu
skupinu (obr. 2:5).
4. Misy. Sú známe iba fragmenty dvoch typov misiek: s mierne vyhnutým (obr. 1:1) a vtiahnutým
(obr. 1:2) ústím.
Okrem týchto tvarov sa stretávame v rámci tejto keramickej skupiny s nieko¾kými zvlátnymi
typmi, akými sú okrúhla po¾ná f¾aa èi èutora (obr. 1:4), zlomok pokrievky, zdvojená nádoba (obr.
2:4) a èasti podstavca nádoby. Sem by sme mohli zaradi aj dve vajcovité hrkálky. Nalo sa aj nie-
ko¾ko kusov strenej krytiny (obr. 2:1), ktorá bola vyrobené z podobného materiálu ako nádoby.
Vzh¾adom na rozlièný stupeò vypálenia aj úpravu povrchu sa zdá, e nádoby nepochádzajú z jed-
nej dielne. Zatia¾ poznáme jednu pec, kde sa takáto keramika aj vyrábala aspoò to tak tvrdí autor
výskumu V. Hrubý (1965, 44). V peci sa vak nenachádzali celé nádoby, take ich výrobu nemono
bezpeène doloi pec mohla slúi po zániku svojej funkcie ako odpadová jama, do ktorej sa dosta-
li fragmenty keramiky. Napriek tomu si myslím, e táto keramická skupina bola vyrábaná na Mora-
ve, nie vak nevyhnutne v spomínanej peci. Vzh¾adom na nie celkom jasnú stratigraficko-chronolo-
gickú situáciu v Starom Mìste, na ktorú upozornila H. Chorvátová (2004), je moné, e niektoré
115
Obr. 1 1 Bøeclav, 2 Uherské Hraditì, 3 Bluèina, 4, 6 8 Staré Mìsto, 5 Mikulèice.
116
Eduard Krekoviè: Keramika tzv. antických tvarov
Obr. 2 1 Uherské Hraditì, 2 Kloboukz, 3 Námì, 4 Staré Mìsto, 5 Mikulèice.
117
kusy sú o nieèo starie ako byzantská misia. Staria je aj nádoba z Ve¾kého Grobu (obr. 4:5 Hanu-
liak 2005, 76). Väèina tvarov tejto keramiky a technológia výroby vak skutoène pripomínajú
byzantskú úitkovú keramiku a mohli by súvisie s príchodom Kontantína a Metoda.
V samotnej Byzantskej ríi poznáme len pomerne málo dobre datovaných nálezov tejto kerami-
ky. Problémom je najmä skutoènos, e úitková keramika sa medzi rokmi 400 1200 v Byzancii
odliuje len v malých detailoch (Dark 2001, 46), take bez bliích nálezových okolností je jej dato-
vanie iba do 9. storoèia pomerne obtiane. Situáciu sauje aj mnostvo lokálnych dielní, ktorých
materiál ete nie je dostatoène známy, preto sa podarilo k moravským nálezom nájs len málo ana-
lógií, ktoré jednoznaène patria do 9. storoèia. Mono uvies napríklad amforovitú nádobku z ostro-
va Chios (obr. 3:4 Boardman 1989, pl. 23:207), èi èutoru z lokality Sardis (obr. 3:6 Crawford
1990, fig. 372). Presné analógie k naim nádobám mono ani neexistujú, keïe tu ide pod¾a V. Hru-
bého a s týmto názorom mono súhlasi o domáce výrobky a nie import z Byzancie.
S podobnou situáciou sa vak mono stretnú aj na Balkáne v oblasti dolného Dunaja. Na oboch
stranách rieky teda v severnom Bulharsku a junom Rumunsku vznikla zvlátna zmes slovan-
ských, starobulharských, protorumunských a byzantských kultúrnych prejavov, ktoré rumunská
bádate¾ka M. Comºa (1963) nazýva balkánsko-dunajskou civilizáciou. Zaèala sa rozvíja koncom 8.
storoèia june od Dunaja a trvala pribline do roku 1000 (tamtie, 432). Tu sa stretávame, okrem
keramiky importovanej priamo z Byzancie (hlavne amfory), aj s jej miestnymi napodobeninami.
K najob¾úbenejím tvarom patrili dvojuché amforovité dbány, aké nachádzame aj na Morave.
Ve¾mi podobné nádoby sa objavujú na bulharských lokalitách Pliska (obr. 4:3 Donèeva-Petkova
1970, obr. 2:e), Devene (obr. 3:5 Donèeva-Petkova 1970, obr. 2:v), Devnja (obr. 3:9 Dimitrov
1973, T. X:3) alebo v Rumunsku Fîntînele (3:7 Comºa 1969, obr. 5:4b) èi Sultana (obr. 3:8 Mit-
rea 1988, T. 18:158:1). V Bulharsku patria tieto tvary medzi tzv. stolovú keramiku a k najvýznam-
nejím miestam jej výroby patrili centrá prvého bulharského krá¾ovstva Pliska a Preslav (Donèeva-
Petkova 1981, 164 165). Tu sa vyrábala aj strená krytina (Angelova 1971). V Rumunsku sa nachád-
zala významná keramická dielòa v lokalite Bucov, kde je dokonca doloená produkcia glazovanej
keramiky byzantského charakteru (Comºa 1980, poznámka 2). V Bulharsku sa stretávame aj s podob-
nými jednouchými dbánmi a misami ako na Morave (Donèeva-Petkova 1970, obr. 3:a b, 4:z ).
F¾aovité tvary, výnimoène s dvomi uchami, sa nachádzajú aj na slovanských lokalitách v okolí
Balatonu. Tu sa vak povaujú za napodobeniny neskororímskych dbánov, ktoré boli vyrábané diel-
òami v neskoroavarskom prostredí v 8. storoèí a táto keramická tradícia sa potom objavuje aj
v miestnych slovanských centrách Zalavár a Keszthely v 9. storoèí (Sós 1968, 47; 1973, 138 140).
Preívanie neskororímskej keramickej tradície je pod¾a môjho názoru málo pravdepodobné v dobe
sahovania národov sa v Panónii vystriedalo príli mnoho etník a nedá sa sledova nejaká línia ve-
dúca od rímskej keramiky 5. storoèia cez tyri nasledujúce storoèia. Domnievam sa, e tu ide o ana-
logickú situáciu ako na Morave èi na dolnom Dunaji teda o silný byzantský vplyv (nemusel súvi-
sie s misiou Kontantína a Metoda, mohlo ís aj o priamy èi sprostredkovaný vplyv z oblasti Jadra-
nu). Na Moravu vak pravdepodobne prili spolu s touto misiou byzantskí remeselníci, ktorí tu
mono stavali, resp. prinajmenom pokrývali strechy kostolov keramickou strenou krytinou. Títo
remeselníci vyrábali pravdepodobne aj niektoré nádoby, ktoré dnes oznaèujeme ako keramika antic-
kých tvarov. Nie vetky tvary, ktoré zaraïujeme do tejto nehomogénnej skupiny, musia nevyhnutne
súvisie s byzantskou misiou èutora, amforovité nádoby a napokon aj strená krytina vak majú
byzantský charakter. Z historických dôvodov sa zatia¾ javí hypotéza o byzantských remeselníkoch
najpravdepodobnejia. Ako som u uviedol, aj na dolnom Dunaji na území prvého bulharského
118
Obr. 3 1, 2 Preslav, 3 Pliska, 4 Chios, 5 Devene, 6 Sardis, 7 Fîntinele, 8 Sultana, 9 Devnja.
119
krá¾ovstva mono pozorova analogickú situáciu. Tam sa vak produkcia mohla rozvinú, preto-
e byzantský vplyv bol bezprostrednejí a trval dlhie, take èasom keramiku byzantského charak-
teru mohli vyrába aj miestni majstri. Na Morave trvala výroba takejto keramiky pravdepodobne len
nieko¾ko rokov a skonèila sa najneskôr roku 885 po odchode Metodových iakov na Balkán. Slo-
vania v tom èase nedokázali vyrába podobnú kvalitnú keramiku, v niektorých prípadoch sa ju vak
usilovali napodobòova. Ide o v ruke robené dvojuché dbány (obr. 2:2) a najmä f¾aovité tvary (obr.
2:3), resp. aj o nieèo kvalitnejie nádoby, ktoré M. Hanuliak (2005, 76) nazval kompromisným hyb-
ridom (obr. 4:3). K rieeniu problematiky keramiky antických tvarov môe prispie objasnenie
datovania jej nálezov v Starom Mìste a prípadne aj prírodovedné analýzy.
Obr. 4 (pod¾a M. Hanuliaka 2005) 1 Bratislava Panská ul., 2 Smolenice, 3 Nitra, 4 Bratislava, hrad,
5 Ve¾ký Grob .
120
Literatúra
ANGELOVA, S. 1971: Za proizvodstvoto na stroitelna keramika v severoistoèna Balgarija prez

rannoto srednovekovie. Archeologija (Sofia) 13, 3 24.
BOARDMAN, J. 1989: The pottery. In: M. Ballance et al., Excavations in Chios 1952 1955.
Byzantine emporio. London.
COMªA, M. 1963: La civilisation balkano danubienne (IXe XIe siecles) sur le territoire de la
Roumaine (origine, évolution et appartenance ethnique). Etude préliminaire. Dacia 7, 413
438.
COMªA, M. 1969: Ein Begräbniss Fundverband aus dem 9. 10. Jh. in Fîntînele (Kreis Teleor-
man). Dacia 13, 417 437.
COMªA, M. 1980: Die Keramik vom byzantinischen Typus aus den Siedlungen von Bucov
Ploieºti. Dacia 24, 323 339.
CRAWFORD, J. S. 1990: The Byzantine shops at Sardis. Cambridge London.
DARK, K. 2001: Byzantine pottery. Stroud.
DIMITROV, D. I. 1973: Keramikata ot ranobalgarskite nekropoli vav Varnensko. Izvestija na
narodnija muzej Varna 9, 65 99.
DONÈEVA-PETKOVA , L. 1970: Trapeznata keramika v Balgarija prez VIII XI v. Archeolo-
gija. (Sofia) 12, 2 24.
DONÈEVA-PETKOVA, L. 1981: Prabalgarska keramika na teritorijata na dnenite balgarski
zemi. In: Pliska Preslav 2, Sofia,160 169.
HANULIAK, V. 2005: Netradièné formy nádob z ve¾komoravských pohrebiskových lokalít. Z
AÚ SAV 38, Nitra, 71 78.
HRUBÝ, V. 1965: Keramika antických tvarù v dobì velkomoravské. È MM 50, 37 62.
CHORVÁTOVÁ, H. 2004: K relatívnej chronológii pohrebiska Staré Mìsto v polohe na Valách.
Acta historica neosolensia 7, 199 236.
MITREA, B. 1988: La nécropole birituelle de Sultana. Résultats et problemes. Dacia 32, 91 139.
SÓS, A. 1968: Frühmittelalterliche Keramik aus Ungarn in römischer Tradition. RCRF Acta 10,
36 47.
SÓS, A. 1973: Die slawische Bevölkerung Westungarns im 9. Jahrhundert. München.
121
Die Keramik der sogenannten antiken Formen

Resümee
Der Autor behandelt die Problematik der Keramik der sogenannten antiken Formen, welche in
den großmährischen Lokalitäten gefunden wurde. Die Hypothese von V. Hrubý, dass byzantinische
Handwerker, die in das Gebiet Mährens zusammen mit der Mission von Konstantin und Method
kamen, diese Keramik herstellten, könnte durchaus stimmen. Obwohl sich die Formen dieser Kera-
mik im Laufe der Jahrhunderte nicht veränderten, ist diese Keramik nicht sehr bekannt. Auch auf
dem Gebiet des Byzantinischen Reiches wurden nur wenige Analogien zu dieser Keramik gefunden.
Eine ähnliche Situation wie in Mähren ist aber auch auf dem Gebiet der Unteren Donau zu finden
im Bulgarischen Königreich wurde im 9. Jh., ebenso wie in Mähren, Keramik byzantinischen Cha-
rakters hergestellt.
122
Z najnovích objavov byzantských mincí na Slovensku

Anton Fiala
Úloha byzantských kupcov vo vzahoch Byzancie k Avarom

bola od poèiatkov ich vzájomných kontaktov ve¾ká.
U v roku 568 sa s nimi stretávame, ako sprostredkúvajú
odovzdávanie byzantského tribútu pacis Avarom...
A. Avenarius
Územie Slovenska sa dostávalo v minulosti pod tlak rôznych politických záujmov, kde aj Byzant-
ská ría nepriamo ovplyvòovala dianie na naom území po politickej, ekonomickej a kultúrnej stránke.
Nálezy byzantských mincí sú len jedným z kontaktov, ktoré sa na územie Slovenska dostávali za rôz-
nych podmienok od konca 5. storoèia do 13. storoèia. Kontakty s Byzantskou ríou prostredníctvom
Avarov v Karpatskej kotline nám dokumentujú aj nálezy byzantských mincí. Najvzácnejí poklad,
ktorý aj po 69. rokoch vzbudzuje zaslúenú pozornos, je poklad zo Zemianskeho Vrbovka (okr. Zvo-
len) zo 7. storoèia. Vyzdvihnutý poklad obsahoval okrem strieborných perkov a nádob 17 mincí (mili-
arens) Kontanta II. (641 668) a hexagram Kontantína IV. Pogonata. Dnes môeme s poteením kon-
tatova, e poèet mincí sa od nálezu v roku 1937 rozíril o dva kusy. Prvá minca sa objavila v polo-
vici 80-tych rokov 20. storoèia v jednej súkromnej zbierke na Morave. Ide o miliarens Kontanta II.
(641 668) z roku 659 z kontantínopolskej mincovne a ako najkrají kus z pokladu sa dostal do vlast-
níctva objavite¾a B. Vyskoèila na pamiatku. Podobný osud má aj druhá objavená minca, ktorú do lite-
ratúry uviedla E. Kolníková. V nominálnej hodnote jedného hexagramu cisára Herakleia a jeho syna
Herakleia Kontantína. Mincu razili v rokoch 615 630 a nachádza sa v súkromnej zbierke. Ïalím
prínosom do nálezového fondu byzantských mincí zo 7. storoèia na území Slovenska je solidus cisára
Kontantína IV. Pogonata (654 685) s datovaním do roku 668, ktorý sa naiel v okolí Bratislavy a za
neznámych okolností sa stal v roku 1926 zbierkovým predmetom múzea v Szombathely v Maïarsku.
Poèas druhej svetovej vojny ho odcudzili a dodnes je nezvestný. K starím nálezom zlatých razieb patrí
ete hromadný nález solidov z Obioviec, z ktorých je známy len solidus cisára Justiniána (527 575).
ieste storoèie náho letopoètu uzatvárajú drobné medené nominály byzantských mincí zo túrova,
kde bol poèas archeologického výskumu neolitického sídliska v roku 1967 objavený follis Justína II.
a Sofie (565 578) a z Horných Salíb, okr. Galanta, kde v roku 1979 pri náhodnom prieskume objavi-
li mincu Heraklea (610 641) s dierkou. Ostatné mince sú len medené drobné razby od Justína I. Traxa
(518 527) a po Justína II. a Sofiu (565 578) 6 kusov z neznámych lokalít v Tekovskej stolici.
Doterají malý poèet byzantských mincí dovo¾uje predpoklada, e v èase pôsobenia byzantských
mincí v avarskom prostredí, slovenské oblasti nepatrili do sféry jej vplyvu. Dôleitú úlohu pri prísune
byzantských mincí do strednej Európy zohrávali dva faktory, a to vznik Bulharského tátu v roku 679,
ktorý pôsobil ako klin medzi Byzanciou a Avarskou ríou. Druhý faktor spoèíva v urèitých politických
a ekonomických akostiach: Byzancia musela plati do roku 626 ve¾ké tribúty v zlate Avarom. Preto
pri nedostatku zlata musela pristúpi k razbe striebornej mince hexagramu.
Vplyv byzantského menového systému sa dotkol aj Ve¾kej Moravy, hoci na území Slovenska
z ve¾komoravského prostredia byzantské mince nemáme. Zatia¾ sa s byzantským menovým systémom
stretávame len pri prepoète zlatého solidu na elezné hrivny. Na jeden zlatý solidus sa rátalo pribline
22 kg eleza. So zlatými byzantskými mincami sa stretávame v písomných prameòoch, napríklad v cir-
kevnoprávnej pamiatke Zákon sudnyj ljudem, kde sa vyboèenie z noriem trestalo alebo pokutovalo
123
v byzantských solidoch. Aj v raffelsttenskom colnom tarife, ktorý vydal ¼udovít IV. v rokoch 903
907, sa colné poplatky platili v èiastkových jednotkách byzantskej meny.
Od 10. storoèia sa byzantské mince na naom území dostávajú u do zmenených politických a hos-
podárskych pomerov, ktoré neskôr vyústili do vzniku Uhorska. Doterajie nálezy, ktoré obsahovali pre-
vàtané mince (orientálne, západoeurópske a byzantské razby) ako pozostatok ozdôb na odevoch, opas-
koch a konských postrojoch, získavali starí Maïari pri svojich lúpených výpravách do okolitých tá-
tov a mali pre nich skôr okrasnú funkciu a hodnotu drahého kovu ako kúpnu silu.
Koncom 10. a zaèiatkom 11. storoèia si spoloèenský vývoj vynútil aj obeh kovových platidiel. Táto
úloha pripadla krá¾ovi tefanovi I. (997 1038), ktorý si uvedomoval nielen ekonomickú, ale aj pro-
pagaènú funkciu mincí (suverenita, ideológia, hospodárska a kultúrna vyspelos).
Málopoèetné nálezy byzantských mincí z 11. a 12. storoèia naznaèujú, e v tomto období sa mohli
pouíva nielen ako platidlo v zahraniènom obchode, ale v obmedzenej miere aj v domácom prostre-
dí, popri domácich razbách uhorských denárov a obolov. Zákonník krá¾a tefana I., èlánok 32, uvá-
dza hodnotu junca vo vzahu k byzantskému zlatému solidu (tzv. tinópénz). Z toho h¾adiska treba hod-
noti aj nálezy byzantských mincí z obdobia po 11. storoèí.
Nálezy byzantských mincí lokality

1. KRIOVANY NAD DUDVÁHOM, okr. Trnava
Pri práci v záhrade objavil A. Paldan v roku 1988 mincu follis Kontanína X. a Zoe (913 919).
2. NITRA-INDOLKA, okr. Nitra
V roku 1985 pri archeologickom výskume pohrebiska (B. Chropovský, G. Fusek) objavili v hrobe
è. 11 polovicu mince miliarens Kontantína VII. Porfyrogeneta a Romana Lakapena (914 944).
3. IA, okr. Komárno
Pri revíznom archeologickom výskume v roku 1979 (J. Rajtár) na pohrebisku z 10. storoèia bola
v hrobe objavená zlatá minca, prevàtaný solidus Romana I. Lakapena. Minca bola pouitá sekun-
dárne ako prívesok.
4. TEKOVSKÁ STOLICA (bývalá)
Za neznámych nálezových okolností (anonymný nálezca) sa nala medená minca Jána I. Cimiske-
sa (969 976).
5. TRNOVEC NAD VÁHOM okolie (?), okr. Galanta
Za neznámych okolnosti v roku 1879 (?) naiel F. Soter follis Kontantína X. Dukasa ? (1059
1067).
6. A¼A-VEÈA, okr. Galanta
. Rehák naiel vo vinohrade JRD striebornú mincu Issaca II. Angela (1185 1195) v neznámom èase.
7. ÈIFÁRE-TELINCE, okr. Nitra
Okolo roku 1914 bol nájdený za neznámych okolností hromadný nález mincí, zlatá minca, bliie
neurèená minca Romana I. a Christophora (920 944), 7 zlatých mincí.
8. NITRA-IVANKA, okr. Nitra
Za neznámych okolností v roku 1914 bola nájdená zlatá minca Kontantína XII. Monomacha (1042
1055).
9. BRATISLAVA, okr. Bratislava
V 80-tych rokoch 20. storoèia pri archeologickom výskume domu na Sedlárskej ul. 2 objavila K.
Klinèoková byzantskú bronzovú mincu Manuela I. Komnena (1143 1180).
10. BRATISLAVA, okr. Bratislava
124
Anton Fiala: Z najnovích objavov byzantských mincí na Slovensku
Pri archeologického výskume nádvoria Kutscherfeldovho paláca na Hlavnom nám. 7 (B. Lesák)
bola v roku 1994 objavená byzantská minca.
11. SVÄTÝ JUR
Na vyvýenine medzi Fanglovským a Rakovským potokom (medzi Svätým Jurom a Raèou) bola
objavená za neznámych okolností byzantská minca, solidus z rokov 751 775 Kontantína V. Kop-
ronyma (741 775) a Leva IV. Chazarského (775 780), na rubovej strane s bustou cisára Leva III.
Isaurského (717 741) z mincovne Syrakúzy.
12. BANSKÁ TIAVNICA
Pri archeologickom výskume v polohe Staré Mesto Glanzenberg, sa naiel byzantský bronzový
scyphatus z prelomu 11. a 12. storoèia.
13. MEDZIBRODIE NAD ORAVOU
Za neznámych okolností bol objavený hromadný nález pribline 78 byzantských mincí. Z nich
SNM-Historické múzeum má 8 ks mincí z 11. 12. storoèia (informácia B. Panisa).
14. KOPÈANY
Pri archeologickom výskume pohrebiska Kostola sv. Margity P. Baxom v roku 2004 boli objavené
dve byzantské mince z 11. 12. storoèia. (Mince boli prezentované na archeologickej komisii
v roku 2006.)
Neve¾ký poèet nálezov byzantských mincí z 11. 12. storoèia na území Slovenska zatia¾ zname-
ná, e sa pouívali len okrajovo. Topografické rozloenie nálezov byzantských mincí nám ukazuje
obchodnú trasu na území terajieho Maïarska (dolný Dunaj, Tisza), ktorá pokraèuje severozápadným
smerom na území Slovenska, prípadne severným smerom na územie Po¾ska. Výskyt byzantských nále-
zov na Morave a v Èechách predluje ich tranzitné pôsobenie smerom na severozápad.
Najnovie nálezy byzantských mincí v Bratislave v prostredí stredovekého osídlenia, v Banskej
tiavnici, ako aj nálezy na území Slovenska z 12. storoèia nám poodha¾ujú ich význam v peòanom
obehu. Nemono v nich nevidie aj vzrastajúci záujem byzanských panovníkov o prenikanie do poli-
tického diania v Uhorsku s následným kultúrnym a ekonomickým pôsobením. Mono v nich vidie aj
pamiatky na návtevy pútnikov do Svätej zeme èi kríových výprav. Preto musíme by opatrní pri ka-
dom náleze byzantskej mince, hlavne pri posudzovaní ich sekundárnych nálezov. Napríklad nález zo
Svätého Jura vyvoláva ve¾a otázok, lebo môe ís o èasový horizont nieko¾kých storoèí.
Ekonomické prostredie Uhorska muselo by znaène závislé od vplyvu byzantskej meny, keï sa
Belo III. (1172 1196) pokúsil o peòanú reformu, ktorá sa z ikonografickej a metrologickej stránky
tak ve¾mi líila od dovtedajieho uhorského menového vývoja. Vymani sa z tohto vplyvu nebolo jed-
noduché. Rozhodné hospodársko-politické tendencie v Uhorsku na rozhraní 12. a 13. storoèia, upev-
nenie vlastnej meny a jej miesto v tovarovo-peòanom obehu a postupná orientácia obchodu na západ,
zmenovali vplyv Byzantskej ríe na Uhorsko. Byzantské mince boli z vnútorného obehu vytlaèova-
né, postupne sa strácala ich peòaná hodnota a stávali buï zdrojom drahého kovu, alebo religióznym
medailónom.
Hospodárske nároky Uhorska a stále väèie politické a kultúrne väzby na západ vytlaèovali Byzan-
ciu z jej dovtedajích pozícií. Vnútorne problémy hroziace a kolapsom Byzancie nemohli tento
trend zastavi. Znovuoivenie Byzancie v nasledujúcich storoèiach u nalo Uhorsko skonsolidované
a s vlastným menovým systémom.
125
Obr. 1 túrovo: Justín II. a Sofia (565 578), follis.
Obr. 2 Poklad strieborných nádob , perkov a mincí zo Zemianskeho Vrbovka z druhej polovice 7. storoèia.
126
Obr. 3 Kontant II. Pogonatus (641 668), hexagram z pokladu zo Zemianskeho Vrbovka.
Obr. 4 Sekundárny nález solidu Kontantína V. Kopronyma (741 775) a Leva IV. Chazarského (775 780) z mincov-
ne Syrakúzy, nález zo Svätého Jura.
127
Obr. 5 Hrobový nález miliarens (polovièná ve¾kos) Kontantína VII. Porfyrogeneta (913 959) s Romanom I.
z Nitry-indolky.
Obr. 6 Byzantská minca Manuela I. Kommnena (1143 1180) z 13.

storoèia z Bratislavy (Sedlárska ul. 2).
Obr. 7 Medzibrodie, bronzové scyphaty Alexia Komnena (1081-1118) z hro-

madného nálezu.
128
Literatúra
AVENARIUS, A., 1989: Byzantská minca v nomádskom prostredí na strednom Dunaji. Slovenská
numizmatika, 10, Bratislava, s. 43 49.
AVENARIUS, A. 1992: Byzantská kultúra v slovanskom prostredí v VI. XII. storoèí. Bratislava.
HOMAN, B., 1916: Magyar pénztörténet 1000 1325. Budapest.
HOLÈÍK, ., 1984: Pektorálne kríe východného pôvodu. Zborník prác ¼udmile Kraskovskej (k
ivotného jubileu). Bratislava, s. 257 283.
FIALA, A., 1989: Byzantské mince na Slovensku (VI. XII. stor.). In: Slovenská numizmatika X.
Bratislava, s. 19 64.
FIALA, A., 1998: Východorímske a byzantské mince na území Slovenska. Pamiatky a múzeá 2.
Bratislava, s. 14 15.
ONDROUCH, V., 1964: Nálezy keltských, antických a byzantských mincí na Slovensku. Bratisla-
va, s. 170 171.
GEDAI, I., 1969: Fremde Münzen im Karpatenbecken aus dem 11. 13. Jahrhundert. Acta Arche-
ologica Academiae Scientiarum Hungaricae, 21. Budapest, s. 101 a n.
HLINKA, J., KOLNÍKOVÁ, E., KRASKOVSKÁ, ¼.. NOVÁK, J., 1978: Nálezy mincí na Slo-
vensku III. Bratislava, s. 41.
HUNKA, J., BUDAJ, M., 2005: Poklady mincí z Pezinka a okolia. Pezinok.
KOVÁCS, L., 1984: Über Münzen der ungarischen Landnahmezeit. Interaktionen der mitteleuro-
päischen Slawen und anderen Etnika im 6. 10. Jahrhundert. Symposium Nové Vozokany 3.
7. Október 1983, Nitra, s. 157 163.
KOLNÍKOVÁ, E., 1989: Problémy tovarovo-peòaných vzahov na Slovensku v 5. 10. storoèí.
Slovenská numizmatika X. Bratislava, s. 19 39.
KAZIMÍR, ., 1989: Tovarovo-peòané vzahy v období denárovej meny (11. zaèiatok 14. sto-
roèia). Slovenská numizmatika. 10. Bratislava, s. 117 a n.
Nálezy mincí na Slovensku IV. (Kolníková, E. a Hunka, J.), 1994. Nitra, s. 93 94.
RUTTKAY, A., 2000: Slavs in the Central Danubian region from the 8th till the 11th century and
the beginnings of the history of the Slovak nation. Slovaks in the Central Danube region in the
6th-to 11th century. Bratislava, s. 67 92.
MARSINA, R., 2000: Political structures in Slovakia from the 7th till the 11th. Slovaks in the Cen-
tral Danube region i the 6th to 11th century. Bratislava, s. 93 106.
Die neusten Funde byzantinischer Münzen in der Slowakei

Resümee
Dieser Beitrag behandelt neuere Funde byzantinischer Münzen auf dem Gebiet der Slowakei. Der
Autor analysiert ihre Fundsituationen, die in mehreren Fällen unklar sind, und bewertet in Kürze die
Bedeutung dieser Funde für den Umlauf des Geldes und die Wirtschaft Ungarns.
129
The Avars: foederati of Byzantium?

Georgios Kardaras
The first contact between the Byzantine empire with the Avars is dated in January of 558, when
the Avars sent from the area north of the Caucasus their first embassy to Justinian I. The head of the
avar embassy Kandich asked from Justinian, in exchange for an alliance, valuable gifts, yearly pay-
ments and land for settlement, promising that the Avars would fight against the enemies of the empi-
re. Justinian accepted the suggestion of alliance but he sent only such gifts to the avar khagan as
''cords worked with gold, couches, silk garments and a great many other objects, which would mol-
lify the arrogant spirits of the Avars''.1 Moreover, Justinian sent to the Avars the spatharius Valenti-
nus with the purpose of turning them against the tribes living north of the Caucasus and the Black
Sea. During the victorious march of the Avars from 558 to 562 through the southern Russian step-
pes, Menander Protector mentions the Bulgar tribe of the Onogurs, the Hunic tribes of Zaloi and
Savirs and also the Antae who were defeated by the Avars.2 The starting point of the avar march was
the river Dniepr.3 The rapprochement of the Avars from Justinian related to the protection of the nort-
hern frontiers of the empire, since slav and Bulgar tribes operated intensive raids into the Byzantine
Balkan provinces.
The bestowal of gifts to the Avars, which started in 558 with the alliance between Justinian and
Bajan, is interpreted by some scholars as recruitment of the Avars to the service of Byzantium under
1 The History of Menander the Guardsman, ed. R. C. Blockley, Liverpool 1985, fr. 5. 1-2, pp. 49-51. Theophanes, Chro-
nography, ed. C. de Boor, Leipzig 1883, p. 232, 11-13. Euagrios, Ecclesiastical History, ed. J. Bidez-L.Parmentier,
Amsterdam 1964, E 1, p. 196, 12-18. L. Hauptmann, Les rapports des Byzantins avec les Slaves et les Avares pendant
la seconde moitié du VIe siecle, Byzantion 4 (1927-1928), p. 148. P. Goubert, Les Avares d' apres les sourcesgreques
du VIe siecle. Akten des vierundzwanzigsten Internationalen Orientalisten-Kongresses, Munich 28. August bis 4. Sep-
tember 1957, ed. H. Franke (Wiesbaden 1959), p. 214. A. Kollautz -H. Miyakawa, Geschichte und Kultur eines völ-
kerwanderungszeitlichen Nomadenvolkes. Die Jou-Jan der Mongolei und die Awaren in Mitteleuropa, vol. I (Die Ges-
chichte), Klagenfurt 1970, p. 155. A. Avenarius, Die Awaren in Europa, Amsterdam 1974, p. 44. A. Kollautz, Völker-
bewegungen an der unteren und mittleren Donau im Zeitraum von 558/562 bis 582 (Fall von Sirmium). Studien zur
Völkerwanderungszeit im östlichen Mitteleuropa, ed. G. Mildenberger (Marburg 1980), p. 448. W. Pohl, Die Awaren.
Ein Steppenvolk in Mitteleuropa, 567-822 n. Chr., Munich 1988, pp. 18, 180.
2 Menander, fr. 5. 2, p. 51: In addition, he sent as ambassador Valentinus, one of the imperial bodyguard, and he urged
the tribe to make an alliance with the Romans and take up arms against their enemies...When Valentinus arrived at his
destination, presented his gifts and delivered the Emperor's message, the Avars first crushed the Unigurs, then the Zali,
a Hunnic tribe, and they also destroyed the Sabirs. fr. 5. 3, p. 51: When the leaders of the Antae had failed mise-
rably and had been thwarted in their hopes, the Avars ravaged and plundered their landThereafter they ravaged the
land of the Antae even more than before, carrying off prisoners and plunder without respite. Blockley, Menander, p.
253, note 22-24. Hauptmann, Rapports, pp. 148-149. G. Moravcsik, Zur Geschichte der Onoguren, Ungarische Jahr-
bücher 10/1-2 (1930), p. 63. Kollautz-Miyakawa, Geschichte und Kultur I, pp. 157-158. Avenarius, Europa, pp. 46-
51. Pohl, Awaren, pp. 19, 39-40.
3 Menander, fr. 19. 1, p. 175: But I know very well where the river Danapris flows, and the Danube and the Hebrus,
and from where our slaves, the Uarkhonitai, crossed into roman territory. Suidas Lexikon, ed. A. Adler, vol. II, Leip-
zig 1931, I 355/2, p. 634. Blockley, Menander, p. 276, note 224. Pohl, Awaren, pp. 32, 39.
4 A. Kollautz, Die Awaren. Die Schichtung in einer Nomadenherrschaft, Saeculum 5 (1954), p. 133. Avenarius,
131
the status of federates (foederati).4 The Avars are referred to the sources as foederati only by John of
Ephesus, who obviously attributes the character of foedus to the alliance of 558.5 In order to deter-
mine the acceptance of this view, we should examine the conditions pertaining to the status of foe-
derati and, at the same time, if such a treaty between Byzantium and the Avars really took place, on
the basis of the sources' information on their negotiations from 558 until 574.
According to the older treaties (foedus) of Constantine I and Theodosius I with the Goths in 332
and 382 respectively, to the federates were paid regular yearly payments/subsidies (which are refer-
red under the technical terms syntaxeis, sitiseis, annonae foederaticae etc.) and land for settlement.
Theodosius I also conceded donations to the Goths (doreai), which were rather personal gifts to their
rulers. These concessions formed the terms of the treaty which characterized the status of foederati.
On the other hand, the federates' obligations towards the empire included military tasks and their
force constituted part of the imperial army.6
The Avars possibly knew the framework of this status, since they posed it as demand at their first
embassy to Justinian I in 558.7 The Byzantine emperor refused the concession of land for settlement
and the yearly payments, offering them only gifts.8 The fact that the Avars turned immediately aga-
inst some tribes doesn't exclude the possibility of a money's subsidy from Justinian, but we have no
report of a regular yearly payment as it was the demand of the avar legate Kandich.
At their second embassy to Justinian I in 562, the Avars asserted land for settlement within the
Europa, pp. 44-45. W. Fritze, Zur Bedeutung der Awaren für die slawische Ausdehnungsbewegung im frühen Mitte-
lalter. Frühzeit zwischen Ostsee und Donau. Ausgewählte Beiträge zum geschichtlichen Werden im östlichen Mittele-
uropa vom 6. bis zum 13. Jahrhundert, ed. L. Kuchenbuch-W. Schich (Berliner Historische Studien 6, 1982), p. 61. O.
Mazal, Justinian I. und seine Zeit, Köln-Waimar-Vienna 2001, p. 193. Pohl (Awaren, pp. 210-212) and Goubert (Les
Avares, p. 216), although they don't accept the status of federates, they assume that the Avars were receiving from Jus-
tinian yearly payments.
5 John of Ephesus, Ecclesiastical History, ed. E. W. Brooks (CSCO 106, Scriptores Syri 55), Louvain 1964, XXIV, p.
246, 20: de populo foedo qui vocantur Avares. XLV-XLIX, p. 259, 20-22: Et stimulus rursus contra Romanos sur-
rexit a populo barbarorum foedorum crines tortos gerentium qui vocantur Avares, qui a finibus orientis migraverant et
exierant
6 E. Chrysos, Âõæáíôéïí êáé ïé Ãïôèïé. Óõìâïëç åéò ôçí åîùôåñéêçí ðïëéôéêçí ôïí Âõîáíôéïí êáôá ôïí Ä áéùíá,
Thessaloniki 1972, pp. 57-68, 151-168. Idem, Gothia Romana. Zur Rechtslage des Föderatenlandes der Westgoten im
4. Jh., Dacoromania 1 (1973) pp. 52-64. H. Wolfram, Zur Ansiedlung reichsangehöriger Föderaten. Erklärungsversu-
che und Forschungsziele, MIÖG 91 (1983), pp. 5-35, esp. 27-35. Idem, Das Reich und die Germanen, Vienna 1998,
pp. 104, 144-145.
7 Menander, fr. 5. 1, p. 49: ''The Emperor should make an alliance with them and enjoy their efficient protection. But
they would only be well-disposed to the Roman state in exchange for the most valuable gifts, yearly payments and
very fertile land to inhabit''.
8 Menander, fr. 5. 2, pp. 49-51: The Emperor put the matter up for discussion, and when the holy senate had praised
his plan and its shrewdness, he immediately sent the gifts: cords worked with gold, couches, silk garments and a great
many other objects which would mollify the arrogant spirits of the Avars. Victoris Episcopi Tonnensis, Chronica, ed.
Th. Mommsen, MGH, AA 11/1, Berlin 1894, p. 205, 563. 2: Eo anno Iustinianus princeps legatos gentis Avarorum
primus primos suscepit et cum donis maximis remeare unde venerant facit, who dates incorrectly the first avar embas-
sy to Constantinople in 563. See Avenarius, Europa, p. 44. Pohl, Awaren, p. 46.
9 Menander, fr. 5. 4, pp. 51-53 : Envoys came to Justinian from the Avars to look over the territory where the tribe was
132
Georgios Kardaras: The Avars: foederati of Byzantium?
empire's soil.9 Since their demand concerned only the concession of land, independently if it was not
attributed to them, Pohl interpreted it as the logical ''second step'' of the chagan, assuming that he
had already secured the yearly payments and he had been integrated to the service of the empire.10
As we saw above, Menander doesn't mention any defrayment of yearly payments to the embassy of
558 and also, the three concessions (yearly payments, land and gifts) were attributed simultaneous-
ly to the federates and were not the object of a gradual provision. At this embassy too, the only which
Justinian conceded was gifts.11
On the first embassy to Justin II in 565, the avar envoy Targitius asked the emperor to continue
the provision of Justinian's gifts, adding something more to them.12 In the relative fragment there is
no mention of payments but only gifts. On the contrary, the yearly payments (a kind of tribute) was
rather the purpose of Targitius' legacy.13 Justin refused any relationship of alliance with the Avars
and he pointed out that, if he were to accept concessions, this would be a reward for an eventual ser-
vice and not a yearly tribute as they desired.14 In accordance with Menander is the testimony of
Corippus.15 From the allegations of Targitius it becomes clear that the Avars had considered as an
act of tribute the voluntary yearly gifts of Justinian. By contrast, Justin asked the Avars if they would
declare war as long as he didn't conclude a treaty with the payment of tribute (pacta) and he used
to make its home. On the advice of the general Justin, the Emperor was planning to settle the tribe on the land which
the Heruls had earlier inhabited, which is called Second Pannonia. If they had agreed, the Emperor would have gran-
ted this. But the Avars were unwilling to live outside Scythia, since, I suppose, they were greatly attached to the place.
Blockley, Menander, p. 253, note 26-28. Hauptmann, Rapports, pp. 148-149. Goubert, Les Avares, p. 214. M. Comºa,
Einige Betrachtungen über die Ereignisse im 6.-7. Jh. an der unteren Donau, Slavia antiqua 21 (1974), p. 71. Kollautz,
Völkerbewegungen, pp. 448-449. Pohl, Awaren, p. 44. Mazal, Justinian I, pp. 193-194.
10 Pohl, Awaren, p. 206.
11 Menander, fr. 5. 4, p. 53: Since the envoys of the Avars could obtain none of their demands from the Emperor, they
received their accustomed gifts from him and were allowed to depart, having purchased whatever they required, both
clothing and weaponry.
12 Menander, fr. 8, p. 95: When your father lavished gifts upon us, we paid him back both by non invading Roman ter-
ritory, though we are able to do so, and by performing still more... We, therefore, believe that the only innovation
which you will make towards us will be to pay us more than your father did, which will bind us to you more closely
than to him, since we shall owe you greater thanks. We have come to receive our customary gifts. Blockley, Menan-
der, p. 261, note 94. Kollautz, Völkerbewegungen, pp. 459-461.
13 Menander, fr. 8, p. 95: The Avar envoys made this ambiguous speech, now pleading, now threatening, because they
thought that by this means they would frighten and intimidate the Emperor, and as a result the Romans would be
compelled to pay tribute to the Avars.
14 Menander,? fr.? 8, p. 95: I shall never need an alliance with you, nor shall you receive from us anything other than
what we wish to give, and that as a free gift for your service, not, as you expect, a tax upon us. Pohl, Awaren, p. 49,
211. The negative attitude of Justin towards the Avars in 565 is interpreted by Fritze (Bedeutung, pp. 62, 83) and Mazal
(Justinian I, p. 194) as resulting to an interruption of the foedus between the Avars and Justinian I in 558.
15 Flavius Cresconius Corippus, In Laudem Iustini Augusti Minoris lib. IV, ed. A. Cameron, London 1976, III, p. 70, 303-
307 (engl. translation, p. 108): It is time for us to take the yearly solace of your generous father. What that holy man
gave us it is fitting for you to give also. If you would rather that our peace treaty remain untested and that our agree-
ments stand, you will send our king the gifts that are his due. Cameron, Corippus, p. 192, note 303.
133
the term dona (gifts) for the previous concessions of Justinian I to the Avars.16 It is in the course of
this embassy that Menander makes a reference to the gifts which Justinian I used to offer to the
Avars, without including any payment.17
During the negotiations after the siege of Sirmium in 568, the avar envoys asked Bonus for ''tre-
aty and peace'' to terminate the Byzantine-avar hostilities.18 The Avars continued to desire the status
of federates with the empire and this is proved in the transactions of the next avar embassy in 568,
when the Avars seek once more ''treaty'' (spondai, foedus) with Byzantium.19
Of particular interest for the claims of the Avars appears to be the speech of Targitius during the
avar embassy to Justin II in 568, where the avar envoy clearly speaks of ''yearly payments''. The
Avars, obviously because they didn't obtain it, considered as vested interest the receipt of the tribu-
te which Byzantium used to submit to the Kutrigurs and Utigurs, who were already under the avar
rule.20 Justin for his part claimed that these payments to the Kutrigurs and Utigurs had voluntary cha-
racter.21 In any case, they were a kind of tribute, because they were regular. This fact is confirmed
by the use of the relate technical term by Menander at the next embassy of Targitius in 569, when
the avar envoy asked retrospectively the yearly syntaxeis which the two Bulgar tribes received every
year before their subordination to the Avars.22 Furthermore, Menander informs us on the avar embas-
sy under Apsikh in 570, when he posed only the issue of the avar settlement,23 and the treaty of 574,
16 Corippus, Laudem III, p. 71, 345-349 (engl. translation, p. 109): ''So then, the chagan is preparing to bring his stan-
dards against mine, and the Avar people threaten me with trumpets and army camps, if we do not grant their treaty?
Do you think my father did it through fear, because he gave gifts to the needy and exiled out of pity?'' On the mea-
ning of the technical term pacta see K. Synelli, Die Entwicklung der Bedeutung des Terminus ðáêôïí im Rahmen
der Entwicklung der ''Internationalen'' Beziehungen von Byzanz vom 4. bis zum 10. Jahrhundert. Studien zur Ges-
chichte der römischen Spätantike. Festgabe für Professor Johannes Straub, ed. E. Chrysos, Athens 1989, pp. 234-250.
17 Menander, fr. 8, p. 93: ''During the reign of the younger Justin the envoys of the Avars came to Byzantium to receive
the usual gifts which the previous Emperor, Justinian, had given to their tribe. These were cords worked with gold
which were made to confine what was escaping, and likewise couches and other luxury goods.''. Blockley, Menander,
p. 261, note 91. Pohl, Awaren, p. 49.
18 Menander, fr. 12. 5, p. 135: ''But now, if you wish to speak with us of a treaty and of peace, we are most ready. It is
for you to look to your own advantage and choose peace over war.''.
19 Menander, fr. 12. 6, p. 139: ''Bajan, the leader of the Avars, decided to send an embassy and discuss a treaty.''.
20 Menander, fr. 12. 6, p. 139: ''Moreover, the ownership of it will not change, since it will revert to you through the son
if you hand over to him what I have come for: the city of Sirmium, the yearly payments which the Emperor Justinian
used to give to the Kutrigurs and Utigurs (since today Bajan is the master of all these tribes)''
21 Menander, fr. 12. 6, p. 139: ''If, as you suggest, we were to give you what Justinian earlier gave to the Huns-out of
pity not fear, because he did not wish to shed their blood-, it would be a cause of jest.''
22 Menander, fr. 12. 7, p. 143: ''Targitius came again wishing to be granted an audience with the Emperor and made the
same proposals and received the same reply as before. Bajan wished the city o Sirmium and also the money which
Justinian paid every year to the Huns. Because they had not received this for the previous years, Targitius asked that
he receive all of it in a lump sum and that in future the Romans make the agreed yearly payments.''. The Kutrigurs and
the Utigurs had also no status of foederati, since Byzantium never accorded them land for settlement within the empi-
re's soil.
23 Menander, fr. 15. 1, p. 149: ''Again the Avars sent an embassy to the Romans on the same issues as often before, and
the Romans refused to listen to them because the Emperor Justin was not so inclined. Finally, when Apsikh came as
envoy, Tiberius and Apsikh's party agreed that the Romans would provide the Avars with land to live on if they rece-
ived the sons of their leading men as hostages.''. Blockley, Menander, p. 270, note 173 (in 570/71). Kollautz, Völker-
bewegungen, pp. 473-474. Pohl, Awaren, p. 63.
134
after the Byzantine-avar war of this year, which anticipated for the first time the payment of a conc-
rete yearly tribute to the Avars, not for an alliance but in exchange for the peace.24
The only exception to the testimony of the sources on the defrayment of payments by Justin to
Bajan is reported in the speech of Bonus to the Avar envoys outside to Sirmium in 568.25 As it beco-
mes obvious from the examination of all the relative fragments, Justin not only refused to agree to
yearly payments to the Avars but he suspended the gifts which Justinian used to send to the chagan.
The payments which Bonus refers to, should have been offered for an exceptional reason (in analo-
gy to the subsidies which Justinian may have agreed to in 558), without these forming regular year-
ly payments. They were, according to the words of Justin in 565, ''free gift for service'' and not tri-
bute. Such a contingency enforces the assumption of Avenarius, Fritze and Schreiner for incitement
and financial support from Byzantium to the Avars to attack the Franks in 566.26
Summarizing the testimony of the sources on the avar claims and the Byzantine concessions,
there appears in no case a simultaneous provision of regular yearly payments, land and gifts, so as
to consider the Avars as federates of Byzantium. Even if we accept that Justinian I made some pay-
ments (which is not clear from the embassy of 558), these would be of a voluntary character, as gifts,
and didn't consist a regular yearly payment. Consequently, neither the view for a status of foederati
of the Avars towards Byzantium could be acceptable, nor the view that favourable conditions crea-
ted the circumstances for such a relation with the alliance of 558 and the mission of spatharius
Valentinus to the Avars.27 The Byzantines failed to find in the Avars a loyal ally for the protection of
the ''extensive corridor'' in the south Russian steppes, since Bajan, after his victorious march, moved
to the lower Danube in 562.
24 Menander, fr. 15. 5, p. 151: ''After the victory of the Avars and the defeat of the general Tiberius, a truce was
madeand at least a treaty was made between the Romans and the Avars.''. The information on the amount of the
yearly tribute derives from a later avar embassy to Constantinople under Targitius in 579, see Menander, fr. 25. 1, p.
217: ''When this year Bajan as usual sent Targitius to the emperor to receive the agreed payment (which was eighty
thousand nomismata per year)''Blockley, Menander, p. 283, note 294-295. Kollautz, Nomadenherrschaft, p. 144.
Goubert, Les Avares, p. 215. M. Nystazopoulou-Pelekidou, Óõìâïëç åéò ôçí ÷ñïíïëïãçóéí ôïù áâáñéêùí êáé
óëáâéêùí åðéäñïìùí åðé Ìáíñéêéïõ (582-602) (ìåô åðéìåôñïõ ðåñé ôïù Ðåñóéêùí Ðïëåìùí), Symmeikta 2 (1970),
pp. 147-148. Pohl, Awaren, p. 65.
25 Menander, fr. 12. 5, p. 135: ''Furthermore, the Emperor had decided to give you money and handed it to envoys to
you.''.
26 Avenarius, Europa, p. 59. Fritze, Bedeutung, p. 84. P. Schreiner, Eine merowingische Gesandtschaft in Konstantino-
pel (590?), Frühmittelalterlichen Studien 19 (1985), p. 200. On the avar expedition against the Franks see Kollautz-
Miyakawa, Geschichte und Kultur I, pp. 165, 228. Avenarius, Europa, pp. 57-58. Fritze, Bedeutung, pp. 78-79, 82.
Pohl, Awaren, pp. 49-50.
27 Pohl, Awaren, pp. 19, 206.
135
SOURCES
Flavius Cresconius Corippus, In Laudem Iustini Augusti Minoris lib. IV, ed. A. Cameron, London
1976.
Euagrios, Ecclesiastical History, ed. J. Bidez-L. Parmentier, Amsterdam 1964.
John of Ephesus, Ecclesiastical History, ed. E. W. Brooks (CSCO 106, Scriptores Syri 55), Louva-
in 1964.
The History of Menander the Guardsman, ed. R. C. Blockley, Liverpool 1985.
Suidas Lexikon, ed. Adler, vol. II, Leipzig 1931.
Theophanes, Chronography, ed. C. de Boor, Leipzig 1883.
Victoris Episcopi Tonnensis, Chronica, ed. Th. Mommsen, MGH, AA 11/1, Berlin 1894, pp. 178-
206.
Avari: federáti Byzancie?

Resumé
V januári roku 558 n. l. uzatvoril cisár Justinián s Avarmi spojenectvo proti kmeòom ijúcim
severne od Kaukazu a Èierneho mora (Onogurom, Sabírom a Antom). Napriek tomu, e cisár Ava-
rom poslal iba dary, je spojenectvo medzi Justiniánom a kaganom Bajanom interpretované niekto-
rými bádate¾mi ako rekrutovanie Avarov do sluieb Byzancie pod statusom federátov (foederati).
Tento status zahàòal platenie pravidelných roèných platieb, pridelenie pôdy a dary pre barbarských
vodcov ako výmenu za vojenskú pomoc impériu. Výskum prísluných prameòov takýto vzah medzi
Byzanciou a Avarmi nepotvrdil. Okrem toho môeme pozorova, e poiadavka roèných platieb zo
strany avarských vyslancov smerom ku Kontantínopolu trvala od roku 558 a do roku 574, kedy po
byzantsko-avarskej vojne dostali Avari po prvýkrát roèný tribút nie za spojenectvo, ale ako výmenu
za mier. Pramene, v ktorých sa hovorí o avarských poiadavkách a ústupkoch Byzancie, nepotvr-
dzujú tvrdenie o pravidelných roèných platbách, na základe ktorého by sme mohli Avarov povao-
va za federátov Byzancie.
136
LITERATURE
A. Avenarius, Die Awaren in Europa, Amsterdam 1974.

E. Chrysos, Ôï Âõæáíôéïí êáé ïé Ãïôèïé. Óõìâïëç åéò ôçí åîùôåñéêçí ðïëéôéêçí ôïõ Âõæáíôéïõ êáôá
ôïí Ä áéùá, Thessaloniki 1972.
E. Chrysos, Gothia Romana. Zur Rechtslage des Föderatenlandes der Westgoten im 4. Jh., Dacoro-
mania 1 (1973) pp. 52-64.
M. Comºa, Einige Betrachtungen über die Ereignisse im 6.-7. Jh. an der unteren Donau, Slavia anti-
qua 21 (1974), pp. 61-81.
W. Fritze, Zur Bedeutung der Awaren für die slawische Ausdehnungsbewegung im frühen Mittelal-
ter. Frühzeit zwischen Ostsee und Donau. Ausgewählte Beiträge zum geschichtlichen Werden
im östlichen Mitteleuropa vom 6. bis zum 13. Jahrhundert, ed. L. Kuchenbuch-W. Schich (Ber-
liner Historische Studien 6, 1982), pp. 47-99.
P. Goubert, Les Avares d' apres les sources greques du VIe siecle. Akten des vierundzwanzigsten
Internationalen Orientalisten-Kongresses, Munich 28. August bis 4. September 1957, ed. H.
Franke (Wiesbaden 1959), pp. 214-216.
L. Hauptmann, Les rapports des Byzantins avec les Slaves et les Avares pendant la seconde moitié
du VIe siecle, Byzantion 4 (1927-1928), pp. 137-170.
A. Kollautz, Die Awaren. Die Schichtung in einer Nomadenherrschaft, Saeculum 5 (1954), pp. 129-
178.
A. Kollautz, Völkerbewegungen an der unteren und mittleren Donau im Zeitraum von 558/562 bis
582 (Fall von Sirmium). Studien zur Völkerwanderungszeit im östlichen Mitteleuropa, ed. G.
Mildenberger (Marburg 1980), pp. 448-489.
A. Kollautz-H. Miyakawa, Geschichte und Kultur eines völkerwanderungszeitlichen Nomadenvol-
kes. Die Jou-Jan der Mongolei und die Awaren in Mitteleuropa, vol. I (Die Geschichte), Kla-
genfurt 1970.
O. Mazal, Justinian I. und seine Zeit, Köln-Waimar-Vienna 2001.
G. Moravcsik, Zur Geschichte der Onoguren, Ungarische Jahrbücher 10/1-2 (1930), pp. 53-90.
M. Nystazopoulou-Pelekidou, Óõìâïëç åéò ôçí ÷ñïíïëïãçóéí ôùí áâáñéêù í êáé óëáâéêïùí åðé-
äñïìùí åðé Ìáõñéêéïõ (582-602) (ìåô åðéìåôñïõ ðåñé ôùí Ðåðóéêùí Ðïëåìùí), Symmeikta
2 (1970), pp. 145-206.
W. Pohl, Die Awaren. Ein Steppenvolk in Mitteleuropa, 567-822 n. Chr., Munich 1988.
P. Schreiner, Eine merowingische Gesandtschaft in Konstantinopel (590?), Frühmittelalterlichen
Studien 19 (1985), pp. 195-200.
K. Synelli, Die Entwicklung der Bedeutung des Terminus ''ôáêôïí'' im Rahmen der Entwicklung der
''Internationalen'' Beziehungen von Byzanz vom 4. bis zum 10. Jahrhundert. Studien zur Ges-
chichte der römischen Spätantike. Festgabe für Professor Johannes Straub, ed. E. Chrysos,
Athens 1989, pp. 234-250.
H. Wolfram, Zur Ansiedlung reichsangehöriger Föderaten. Erklärungsversuche und Forschungszi-
ele, MIÖG 91 (1983), pp. 5-35.
H. Wolfram, Das Reich und die Germanen, Vienna 1998.
137
Ampulka svätého Menasa

Tomá Krampl
1. Úvodný opis
V zbierkovom fonde Západoslovenského múzea v Trnave sa nachádza ampulka sv. Menasa v tvare
èutory, ktorá má evidenèné èíslo 12 725/A (obr. 1 2).1 Ide o unikátnu pamiatku neskororímskeho a
ranostredovekého, a najmä ranokresanského charakteru na naom území. Pre nedoloite¾ný spôsob jej
získania do zbierok múzea, resp. pre neznalos nálezových okolností nemono o nej hovori ako o
doklade kresanstva alebo pútnictva z naej krajiny k hrobom svätých muèeníkov na Východe.
Obr. 1 Ampulka sv. Menasa z Trnavy averz a reverz
Hlinená èutorovitá plochá ampulka takmer kruhového tvaru je vyrobená z dvoch èastí zdobených reli-
éfmi. Najprv boli reliéfy odtlaèené do matrice a potom ich zlepili. Hlina je jemne plavená a ostrená, vypá-
lená do oranovobéovej a bielookrovej farby. Má priemer 5,8 cm a hrúbku 1,5 cm.
V hornej èasti ampulky sú po oboch stranách náznaky odrazených dradiel a konkávne tvarovaného val-
cového ústia. Reliéfna výzdoba zapåòa celú plochu disku, ale kvôli lacnej fabrickej výrobe tohto sortimen-
tu, znaènému opotrebeniu a archeokultúrnemu kontextu, nie sú zachované detaily a výjav je oúchaný.
2. Opis reliéfov
Na prednej strane dominuje postava sv. Menasa v geste oranta. Má okrúhlu tvár zobrazenú en
face bez èàt, a ve¾ké zobákovité dlane. Svätý Menas je obleèený vo vojenskom odeve, ktorý tvorí
krátka tunika s naznaèeným pásom; cez tuniku má prehodený vojenský plá sagum (chlamys), kto-
rého konce visia od lakov a k chodidlám. Obuv mono len predpoklada na základe iných paralel,
napr. z hradu Rychleby v Sliezsku (obuv má nurovanie na lýtkach).2 Po oboch stranách hlavy svät-
ca je po jednom gréckom rovnoramennom kríi a pri nohách sú dve tylizované jednohrbé avy.
Celý figurálny výjav (medailón) je orámovaný plastickou krunicou téniou.
1 Na pamiatku ranokresanského charakteru v tvare ploskaèky nás upozornila kolegyòa Mgr. Mária Peciarová, za èo
jej vyslovujeme úprimné poïakovanie a taktie PhDr. Jozefovi Urminskému za monos získania fotometrických úda-
jov a publikovanie predmetu.
2 KOUØIL, P.: Menasova ampule z hradu Rychleby (?) ve Slezsku. In: PRO ARTE. Sborník k poctì Ivo Hlobila, Praha
2002, s. 16.
139
Na zadnej strane ampulky sa v strede nachádza ve¾ký grécky krí s roztvárajúcimi sa ramenami
(maltézskeho typu), vsadený do ténie, ktorá je obkolesená hustým vavrínovým vencom vychádza-
júcim z jedného prstenca s bodkou, nad ktorým je trojuholník, a smerujúcim k druhému.
Obr. 2 Ampulka sv. Menasa zo Západoslovenského múzea v Trnave averz a reverz
3. Svätý Menas legenda a kult

Svätý Menas je najvýznamnejím muèeníkom, uctievaným v koptskej cirkvi v Núbii, Etiópii,
Sudáne, ale najmä v Egypte, ktorému bol patrónom. Spomína sa vo vetkých východných synaxá-
roch a jeho patrocínium majú kostoly v celom Egypte, Palestíne, severnej Afrike, ako aj v Kontan-
tínopole, Ríme a Arles.3
Prameòom k pochopeniu imago svätca je panegyrický hymnus Romana Melódskeho, ktorý obsa-
huje grécke passio z 5. 7. storoèia, ktoré hovorí, e Menas bol synom Nikia, pôvodom z Egypta, a e
sa narodil v Malej Ázii. Frýgijskému elementu v tejto zmienke by dosvedèovalo aj meno Menas, keby
sme uznali, e koreò Men je odvodený od anatólsko-frýgijského orgiastického bostva Men. Men basi-
leuon, tyrannos mal svoje svätyne mimo Frýgie, napríklad v pizídskej Antiochii, pontskej Amerii,4
alebo spolu s ve¾kou Matkou bohov Kybélé v Ankare èi v Side zaèiatkom 3. storoèia pred Kr.5 L. Réau
pripúa, e existovali dvaja svätci toho istého mena jeden vo Frýgii a druhý v Egypte.6
Za cisára Numeriána (283 284) sa dal Menas na vojenskú dráhu a takto priiel do hlavného
mesta Phrygia salutaris, Cotyaeum. Za èias Diokleciánovho prenasledovania kresanov koncom 3.
storoèia dezertoval z vojska a utiahol sa ako pustovník na od¾ahlé miesto. V jeden sviatok, keï sa
celé mesto Cotyaeum zhromadilo v divadle, Menas verejne vystúpil a priznal sa ku kresanstvu.7
3 KASTER, G.: Menas von Ägypten. In: Lexikon der christlichen Ikonographie 8. Freiburg 1976, s. 3 7.
4 HOEK, R.: Øecké náboenství. Praha 1977, s. 103.
5 AKURGAL, E.: Ancient civilizations and ruins of Turkey, NET Turistik yayinlar a.º. Istanbul 2001 (9. vydanie), s.
286 (Ankara), s. 340 (Side).
6 RÉAU, L.: Iconographie de l'Art Chrétien III. Paris 1958, s. 948 950.
140
Tomá Krampl: Ampulka svätého Menasa
Preto ho zajali, vypoèúvali a údajne 11. novembra 296 sali. Màtvolu muèeníka pod¾a jednej verzie
spálili, pod¾a inej ju naloili na avu a odviezli do Egypta, ako si to elal svätec. Tam, kde sa ava
zastavila, relikvie sv. Menasa pochovali. Etiópske poòatie legendy je ete zaujímavejie: Relikvie ako
svoju ochranu vzala z Frýgie do Mareótskej púte istá vojenská expedícia, ktorú viedol prefekt Atnas.
Poèas plavby po mori sa pred loïou vynorili príery s dlhými krkmi a avími hlavami. Vïaka záz-
raènej pomoci sv. Menasa boli obludy znièené. Po úspenej výprave v Egypte chcel prefekt relikvie
znova vzia so sebou, ale iadna ava, na ktorú relikvie naloili, sa nepohla z miesta, a preto ich muse-
li pochova v Mareótskej púti. Nad hrob dal zhotovi drevený obraz, ktorý zobrazoval svätca vo
vojenskom odeve s dvoma adorujúcimi avami pri nohách. Po dotyku obrazu s relikviami, prela naò
sila svätosti. Na základe tejto zmienky hagiografického textu E. Schurr hovorí o èasovej predradenosti
kultového obrazu, a teda aj kultu, ktoré legenda vysvet¾ovala.8
Prvé doklady kultu sv. Menasa obsahuje Martyrologium Hieronymianum. Na mieste údajného
hrobu v Mareótskej púti v Karm Abu Mina, asi 40 km juhovýchodne od Alexandrie, vznikol v 4.
6. storoèí rozsiahly kultový komplex. Zaèiatkom 20. storoèia ho skúmala nemecká expedícia z
Frankfurtu nad Mohanom, ktorú viedla C. M. Kaufmann.9 U za Kontantína I. (306 337) vznikol
nad hrobom svätca prvý chrám, keïe sa mnoili zázraky a uzdravenia na príhovor sv. Menasa.10
Cisár Arkádius zaèiatkom 5. storoèia nechal postavi ve¾kú trojloïovú baziliku, ohranièil zázraèný
lieèivý prameò a vybudoval kúpele pre pútnikov. Bazilika bola posvätená v roku 412 za Theodósia
II.11 Nastal èas rozkvetu a pútnický komplex musel by zväèený za cisára Zenóna (478 491).12
Popularitu pútnictva nezmenil ani znièujúci vpád Arabov roku 641, kedy preila len svätyòa, táto
sa zrútila pri zemetrasení roku 743, resp. a roku 796.13 Pútnické miesto ete raz opravili, ale roku
849 bolo definitívne opustené.14 Telesné ostatky sv. Menasa boli za patriarchu Benjamína II. (1327
-1399) exhumované a prenesené do Káhiry.15
4. Ikonografia
Zobrazenie sv. Menasa na èutorovitých hlinených ampulkách je rigídne a hlboko konvenèné. Naj-
pravdepodobnejie je kópiou ve¾kej ikony svätca vyrezanej do dreva celou suitou sochárov, ktorej
sa popri lieèivom prameni pripisovali tie zázraèné úèinky. Toto, pochopite¾ne, vysvet¾uje legenda,
ktorá zdroj moci svätého obrazu odvodzuje od dotyku s relikviami muèeníka. A. Grabar rozpoznal
7 SCHURR, E.: Die Ikonographie der Heiligen. Eine Entwiclungsgeschichte ihrer Attribute von den Anfängen bis zum
achten Jahrhundert. Dettelbach 1997, s. 264.
8 Tame, s. 264.
9 KAUFMANN, C. M.: La découverte des sanctuaires de Ménas. Alexandrie 1908.
KAUFMANN, C. M.: Die Menasstadt I. Leipzig 1910.

KAUFMANN, C. M.: Die heilige Stadt der Wüste. München 1924.
10 VIAUD, G.: Les pelerinages coptes en Egypte. Le Caire 1979, s. 5 6.
11 KISS, Zs.: Les ampoules de Saint Ménas découvertes a Kôm-el-Dikka (1961 1981). Alexandria V, Varsovie 1989, s. 9.
12 KAUFMANN, C. M. (1910), s. 58.
13 KRAUSE, M.: Die Menasstadt. Koptische Kunst, Essen 1963, s. 65 70.
14 VIAUD, G. (1979), s. 6.
15 KHATER, A.: La translation des reliques de Saint Ménas a son église au Caire. In: Bulletin de la Societé d'Archeolo-
gie Copte XVI (1961 1962), s. 161 181.
141
prototyp takejto schémy na jednej ma¾be èi mozaike v apside baziliky.16 Verný odraz tejto kompo-
zície naiel Zs. Kiss na viacerých pamiatkach:17
a) reliéf z Klátora sv. Tekly pri Dekheile, dnes v múzeu v Alexandrii,18
b) basreliéf vo Viedni zo 6. 7. storoèia,19
c) freska z Kellie,20
d) freska z klátora Abou Girgeh v múzeu v Alexandrii,21
e) freska z Medinet Habou z 8. storoèia.22
Zs. Kiss poukázal na zaujímavú kombináciu medzi konzervatívnym ikonografickým motívom a
struèným náznakom Chrámu sv. Menasa na slonovinovej pyxide zo 6. storoèia. Na pyxide sa
nachádza aj scéna dekapitácie svätca.23
Obr. 3 Ampulka z Muzea Diecezjalnego v Przemylu
Figurálny reliéf sv. Menasa vo vojenskom odeve s dvoma avami a gréckymi krími má síce
svoju predlohu, ale celý výjav úzko koreponduje s legendou. Samotný muèeník sv. Menas povo-
laním vojak je odetý vo vojenskom obleèení: má krátku tuniku s cingulum militiae a sagum.
Sagum pravouhlo èi polkruhovo zastrihnutý plá zopnutý na pravom pleci sponou nosili hlav-
ne jazdecké oddiely, a to od 3. storoèia, a kým v 5. storoèí po Kr. nespadával skoro a po èlenky.24
16 GRABAR, A.: Martyrium. Recherches sur le culte des reliques et l'art chrétien antique. London 1972, s. 27 28.
17 KISS, Zs.: Les ampoules de Saint Ménas découvertes a Kôm-el-Dikka (1961-1981). Alexandria V, Varsovie 1989, s. 10.
18 BRECCIA, E.: Alexandrea ad Aegyptum. Bergamo 1914, s. 131 a 294.
19 Frühchristliche und Koptische Kunst. Wien 1964, s. 40, è. 106, obr. 32.
20 DAUMAS, F. GUILLAUMONT, A.: Kellia I. Kom 219. Fouilles exécutées en 1964 et 1965, Le Caire 1969, s. 24
a 71, tab. 23/e.

21 RASSART-DEBERGH, M.: Peintures coptes de la région maréotique: Abou Girgeh et Alam Shaltout. In: Annuaire de
l'Institut de Philologie et d'Histoire Orientales et Slaves 26 (1982), tab. 2.

22 WILBER, D. H.: The Coptic frescoes of Saint Menas at Medinet Habu. In: The Art Bulletin 22 (1940), s. 101, obr. 1.
23 BECKWITH, J.: Coptic Sculpture. London 1963, s. 49, obr. 35 a 36.
24 UBL, H.: Das römische Heer am österreichischen Abschnitt des römischen Donaulimes. Strukturen, Bewaffung, Aus-
rüstung. In: Der römische Limes in Österreich, Wien 1997, s. 91.
142
Toto presne dokumentujú a po èlenky padajúce konce pláa na vyobrazení sv. Menasa a preho-
denie pláa cez pravé rameno (porovnaj obr. 3). Taktie obuv pravdepodobne calceus equester
zapicatené vojenské èimy so nurovaním, resp. viazaním na lýtkach, má vojenský charakter a na
reliéfoch je rozpoznate¾ná. Menas sa zobrazoval na ampulkách tie ako jazdec, prípadne sa zobra-
zovalo jeho poprsie s hlavou negroidného typu, orientované doprava, alebo medzi krokodílmi.25
Postava sv. Menasa má rozpaené ruky v pozícii adoranta oranta. Orant bol personifikáciou
kresanskej modlitby, pôvodne oèividne alegória rímskej pietas (åõóåâåéá) v najrozliènejích oblas-
tiach a tým nábonosti vôbec.26 Taktie mohol zobrazova zomrelého v polohe modliaceho alebo
svätca, napr. Daniela oranta medzi dvoma levmi ako identifikujúcimi atribútmi (rovnako u sv.
Menasa s dvoma avami) na freskách katakomb sv. Petra a Marcelína z rokov 280 320 (cubiculum
51, región Y; cubiculum 78, región I).27 V 5. 6. storoèí v pozícii oranta bývajú na keramickej pro-
dukcii (ampulky, lampy, terakotové kachlice) zobrazovaní títo muèeníci a svätci: Menas, Teodor,
Konón, Pavol, Tekla, Stylit a u spomenutý Daniel.28
Dve avy pri nohách sv. Menasa na ampulkách vyzerajú skôr ako dinosaury, resp. dve morské
montrá camel-like29- sú tie alúziou na legendu, kde sa pri translácii telesných ostatkov muèeníka
vynorili z mora dve montrá s dlhými krkmi a avími hlavami. avy taktie niesli svätcovo telo
a zázrakom sa nemohli pohnú na mieste svätcovho posledného odpoèinku. ava bola symbolom
Líbyjskej púte.30 Pod¾a D.H. Wilbera hovorí legenda o avách preto, lebo kvôli svojej svätyni
v Mareótskej púti sa sv. Menas stal patrónom karaván, teda aj tiav.31 Taktie na základe legendy sa
stal patrónom námorníkov.32
Celková kompozícia oranta a dvoch zvierat pri jeho nohách má paralely v zobrazeniach iných svätých:
napríklad sv. Juraj sa na ampulkách zobrazuje na drakovi, na krokodílovi alebo na hadovi,33 sv. Daniel
alebo sv. Tekla medzi levmi.34 Korene kompozície h¾adala C. M. Kaufmann v gréckej Potnii Thé-
rón Pani zvierat (vrchov, neskôr podobné spodobenie mala Artemis),35 ako sa objavuje napríklad
na známom peèatidle z Knossu s dvoma heraldickými (= atributívnymi) levmi.36 Takto bola zobra-
zovaná aj maloázijská Métér oreia Kybélé z hory Ida vo Frýgii,37 no èo je zaujímavejie, taktie frý-
25 CABA£A, B.: Ampu³ki w. Menasa w zbiorach Polskich. In: Archeologia. Rocznik Instytutu historii kultury materi-
alnej Polskiej akademii nauk 20 (1969), s. 107.
26 DEICHMANN, F. W.: Einführung in die christliche Archäologie. Darmstadt 1983, s. 178 179.
27 PROVOOST, A.: Das Zeugnis der Fresken und Grabplatten in der Katakombe S. Pietro e Marcellino im Vergleich mit
dem Zeugnis der Lampen und Gläser aus Rom. In: Boreas 9 (1986), s. 158, obr. 5.
28 SCHURR, E.: Die Ikonographie der Heiligen. Eine Entwiclungsgeschichte ihrer Attribute von den Anfängen bis zum
achten Jahrhundert. Dettelbach 1997, s. 384 387

29 DRESCHER, D. H.: St. Menas camels once more. In: Bulletin de la Societé d'Archeologie Copte VII (1941), s. 19 32.
30 KOUØIL, P.: Menasova ampule z hradu Rychleby (?) ve Slezsku. In: PRO ARTE. Sborník k poctì Ivo Hlobila. Praha
2002, s. 16.
31 WILBER, D .H.: The Coptic frescoes of Saint Menas at Medinet Habu. In: The Art Bulletin 22 (1940), s. 90.
32 KAZHDAN A. P.: The Oxford Dictionary of Byzantium 2, New York Oxford 1991, s. 1339.
33 GAYET, A.: L'art copte, Paris 1902, s. 1, 115, 116.
34 SCHURR, E. (1997), s. 384 387.; taktie pozri poznámku è. 28.
35 KAUFMANN, C. M.: Zur Ikonographie der Menas-Ampullen, Kairo 1910, s. 15.
36 NOVOTNÁ, M.: Die Epiphanie in der minoischen Religion. In: ANODOS. Studies of ancient world 1 (2001), s. 144.
37 OTTO, B.: König Minos und sein Volk. Das Leben im alten Kreta. Düsseldorf Zürich 1997 (reprint 2000), s. 366-367.
143
gijský boh Men bol zobrazovaný ako pán zvierat.38 Iní autori sa prikláòajú k lokálnej filiácii egypt-
ského motívu: krokodíly liapajuce po Hórovi.39 Zvieratá vo vetkých týchto kompozíciách majú
atributívnu, heraldickú funkciu, pri svätých naznaèujú legendu ivot svätca (Menas, Daniel, Styli-
ta, Juraj), alebo nástroj umuèenia (Tekla).
Nimbus na hlave sv. Menasa sa vyskytoval len na skorích exemplároch. Vyznaèený bol plastic-
kou krunicovou téniou,40 doò bola vsadená celá hlava. V naom prípade ide skôr o prirodzený úèes
vlasov, ktorý má zrete¾né plastické odlíenie od tváre. Vlasy sú poloené ako pongia na okrúh-
lej, resp. oválnej hlave. Prototyp ampulky zo Szombathely zo zaèiatku 7. storoèia zobrazuje na hlave
svätca náznaky kaderí s vlnistým úèesom (obr. 4).41 Takýto úèes bol módny v druhej polovici 6.
a zaèiatkom 7. storoèia, ako nám to dokumentuje úèes cisára Kontantína IV. na mozaike v apside
baziliky S. Apollinare in Classe v Ravenne (obr. 7),42 alebo mohutný úèes sochy Flavia Palmata,
vikária Ázie z Afrodisias z neskorého 5. storoèia (obr. 6).43 Na ampulkách z prvej polovice 7. storo-
èia sa na trojuholníkovej hlave objavujú len schematizované a geometrické náznaky úèesu vytvore-
ného bodkami èi prúkami. Vlasy sú súèasou objemu hlavy, sú menie v pomere k ploche tváre
a netvoria samostatný útvar (obr. 5).
Obr. 5 Vývoj úèesu sv. Menasa pod¾a periód
Obr. 4 Ampulka zo Szombathely Obr. 6 Flavius Palmatus Obr. 7 Kontantín IV.
38 HOEK, R.: Øecké náboenství. Praha 1977, s. 69.

39 BOURGUET, P.: L'art copte. Paris 1967, s. 88.
DORESSE, J.: Des hiéroglyphes a la croix. Istanbul 1960, s. 20.
40 KISS, Zs.: Les ampoules de Saint Ménas découvertes a Kôm-el-Dikka (1961 1981). Alexandria V, Varsovie 1989,
s. 19, è. 1, obr. 1 2, è. 39, obr. 59.

41 KÁDÁR, Z.: Die Menasampulle von Szombathely (Steinamanger, Ungarn) in Beziehung zu anderen früchristlichen
Pilgerandenken. In: Akten des XII. internationalen Kongresses für christliche Archäologie, Bonn 22. 28. September
1991, 2. Band, Cittá de Vaticano 1995, s. 887, obr. 1, tab. 116/a, b.
42 Ravenna, Stadt der Künste. Ravenna, s. 23, obr. 13.
43 ERIM, K. T.: Afrodisias, NET Turistik yayinlar a.º. Istanbul 2002, s. 84, obr. 117.
144
Nad plecami sv. Menasa sú umiestnené dva rovnoramenné grécke kríe s rozirujúcimi sa rame-
nami, tzv. crux decussata. Krí gréckej formy poznáme u z vrcholu vladárskeho ezla na sediacej
soche cisára Kontantína I. z Ríma. Od druhej polovice 4. storoèia sa vyskytuje krí pozlátený èi
vykladaný drahými kameòmi (crux gemmata) ako symbol teofánie, pravého kría je to trium-
fálny krí, spásonosný znak a relikvia. Od konca 4. storoèia sa nachádza v nimbe Jeia Krista a
okolo roku 500 aj vo venci, ktorý dria anjeli.44
Obr. 8 Sarkofág, Sarigüzel Obr. 9 Minca Aelie Eudoxie Obr. 10 Sarkofág, Laterán 171
Na druhej strane ampulky sv. Menasa je zobrazený grécky krí v kruhu obkolesený vavrínovým
vencom. U v polovici 4. storoèia sa stretávame na tzv. Passionssarkophagen s crux invicta trium-
fálnym, nepremoite¾ným kríom s christogramom vo vavrínovom venci corona vitae, napr. na sar-
kofágu Laterán 171 (obr. 10), alebo zo San Valentino v Ríme.45 Bolo ikonografickým zámerom zobra-
zi smr a zmàtvychvstanie Krista v kompoziènej jednote.46 Passio Christi sa vníma ako víazné ae-
nie, ukriovaný Kristus smrou na kríi a zmàtvychvstaním zvíazil na smrou. Vavrínový veniec je
symbolom tohto víazstva. Symbolika víazného kría, vynikajúca paralela k námu motívu, sa
nachádza na minci Aelie Eudoxie z rokov 400 404 krí s rozírenými ramenami vo vavrínovom
venci s trojradom listov a nápisom CON (obr. 9).47 Krúok, resp. prstenec s bodkou v strede, ktorý sa
vyskytuje na reverze naej ampulky v hornej i dolnej èasti venca, je tylistickou schematizáciou medai-
lóniku, aký sa spravidla vyskytuje na týchto vencoch urèite u od 4. storoèia. Poznáme ho napríklad
z detského sarkofágu zo Sarigüzel v Turecku, z rokov 380 390 (obr. 8).48 Tento medailón mal zjavne
ozdobnú funkciu, ilo pravdepodobne o gemmu ako diadém, ku ktorému vyúsovali dve bujné vetvy
vavrínu spoza hlavy, ak na nej spoèíval veniec. Diadém sa tak ocitol na èele. Vavrínové vence biele
alebo zlaté s èerveným alebo modrým diadémom, sa nachádzajú v rukách svätých panien medzi pal-
mami v procesii k Boej Matke na mozaike (po roku 540) v bazilike S. Apollinare Nuovo v Raven-
44 Lexikon der Kunst II (Kreuz). Leipzig 1971, s. 726.

SPITZING, G.: Lexikon byzantinisch-christlicher Symbole. München 1989, s. 198, 204.
45 GERKE, F.: Die Zeitbestimmung der Passionssarkophage. In: Archaeologiai Értesítõ 52 (1939), tab. 1, obr. 1, tab. 2,
obr. 7.
46 MURRAY, S. Ch.: Kreuz. III. Alte Kirche. In: Theologische Realenzyklopädie, Band XIX, Berlin New York 1990,
s. 729.
47 DINKLER, E. DINKLER-VON SCHUBERT, E.: Kreuz I. In: Reallexikon zur Byzantinischen Kunst V. Stuttgart
1995, s. 41 42, obr. 6/4.

48 KOLLWITZ, J.: Oströmische Plastik der Theodosianischen Zeit Berlin 1941, s. 132 145, tab. 45/1, 2.
145
Obr. 11 S. Apollinare Nuovo Obr. 12 Ariánske baptistérium
ne (obr. 11), alebo v rukách apotolov na stropnej mozaike baptistéria ariánov, taktie v Ravenne,
z konca 6. storoèia (obr. 12).49 Tieto vence symbolizovali spasenie v raji, sú korunou a ozdobou
svätých kresanov, teda tých, ktorí sa dostali do veènej blaenosti. Spisy Nového zákona preberajú
víaznú symboliku venca, ale interpretujú ho ako získanie raja v duchu prvého Petrovho listu: A keï
sa zjaví Najvyí pastier, dostanete nevädnúci veniec slávy. (1 Pt 5,4) Nový zákon ho pozná i ako nepo-
ruite¾ný veniec (1 Kor 9,25), veniec spravodlivosti (2 Tim 4,8) alebo veniec ivota (Jak 1,12, Zjv
2,10c). Zobrazenie kría vo vavrínovom venci na reverze ampulky len zvýrazòuje pozíciu Menasa ako
svätého muèeníka, ktorý zomrel pre vieru v Jeia Krista, skrze ktorého víazný krí aj on zvíazil.
5. Chronológia a typológia
Chronologická verifikácia na základe ikonografických ukazovate¾ov má len relatívny charakter,
umoòuje nám teda vypoveda len o irom èasovom zaradení ampuliek sv. Menasa do neskorej
antiky, resp. raného stredoveku, to znamená do obdobia od polovice 4. storoèia do invázie Arabov,
najviac vak do 9. storoèia. Uí èasový rámec, ktorý by sa èo najviac blíil k absolútnej chronoló-
gii, je mono definova len po zoh¾adnení nálezového kontextu a vertikálnej stratigrafie. ia¾, nee-
xistuje kompletný katalóg nálezov ampuliek vykopaných C. M. Kaufmann na zaèiatku 20. storoèia
(1905 1907) v Karm Abu Mina. Vykopali ich tisíce a 75 % pochádzalo z hrnèiarskych pecí a z vod-
ných zdrojov.50 Precíznejiu chronologickú klasifikáciu vytvoril Zs. Kiss z po¾skej expedície, ktorá
odkrývala v rokoch 1961 1981 Kôm el-Dikka v egyptskej Alexandrii a zhromadil súbor 142
ampuliek s archeologickým kontextom.51 Produkciu ampuliek sv. Menasa pod¾a vertikálnej strati-
grafie rozdelil do troch èasových etáp:
49 Ravenna, Stadt der Künste. Ravenna, s. 36 37, obr. 21, s. 130 131, obr. 90.
50 KAUFMANN, C.M.: Zur Ikonographie der Menas-Ampullen. Kairo 1910, s. 61.
51 KISS, Zs.: Les ampoules de Saint Ménas découvertes a Kôm-el-Dikka (1961 1981). Alexandria V. Varsovie 1989,
s. 14.
146
1) Zenón (474 491) Justinián (527 566), teda roky 480 560,
2) Justinián Herakleios (610 641), roky 560 610,
3) Herakleios vpád Arabov (641), roky 610 650.
Na základe týchto tzv. periód vytvoril aj typológiu:
1. perióda, roky 480 560
Obr. 13 Ampulky sv. Menasa z Kôm el-Dikka a z Britského múzea
Ve¾ké ampulky s oblými uchami a nízkym ústím, zobrazujúce na oboch stranách sv. Menasa
oranta s nimbom, odetého v tunike a vojenskom pláti s vidite¾nými hlbími záhybmi a dvoma ava-
mi po bokoch. Signifikantné je obkolesenie celého výjavu tylizovaným vavrínovým vencom s dvoj-
radom listov. Objavujú sa aj ampulky nesúce obraz sv. Tekly, alebo ampulky s nápisom mien svätých
(Izidor, Teofil, Cyril, Peter, Atenagoras a Abbakon), nie vak v Kôm el-Dikka.52 Iné schémy sv.
Menasa na ampulkách z Karm Abu Mina ako jazdec, busta alebo Menas v záhrade, alebo s palma-
mi v rukách v Kôm el-Dikka tie absentujú.53 Do tejto periódy spadajú aj texty euógií, obkolesujú-
cich hlavný figurálny výjav sv. Menasa, napr. EYËOÃIA TOY KA(ËËINI)KOY AÃIOY MHNA,54
alebo EYËOÃIA KYPIOY + TOY AËIOY MHNA,55 alebo TOY AÃIOY MHNA EYËOÃIA
ËABOMHN.56
52 KAUFMANN, C. M.: Zur Ikonographie der Menas-Ampullen. Kairo 1910, s. 137 140.
53 KAUFMANN, C. M.: Die Menasstadt I. Leipzig 1910, tab. 96 (jazdec, Menas v záhrade), tab. 94 (busta), tab. 93
(s palmami v rukách).
METZGER, C.: Les ampoules a eulogie du Musée du Louvre. Paris 1981, (jazdec) s. 10, è. 3; s. 35, è. 73.
54 ARVANITAKIS, G.: Sur Saint Ménas, Iére partie: Les ampoules. In: Bulletin de l'Institut d'Egypte 1904, s. 166, è. 5.
55 Tame, s. 167, è. 6.
56 DALTON, O.: Catalogue of Early Christian Antiquities, British Museum. London 1901, s. 154, è. 860, tab. XXXII.
147
Obr. 14 Ampulka sv. Menasa z Trnavy
Èas nálezov je ve¾mi podobná predolej skupine: postava svätca aj drapéria jeho odevu a nim-
bus okolo hlavy sú starostlivo vytvorené. Typickým v tejto perióde je ohranièenie martýra plastic-
kou téniou bez okraja s vavrínom. Novinkou je medailón na reverze s gréckym kríom v ténii, obko-
lesený vavrínovým vencom. Na reverze sa tie môe vyskytova krí obkolesený nápisom. Prepra-
covanie postavy sv. Menasa sa stráca, namiesto nimbu je zobrazený ve¾ký úèes, plá (sagum) je
prehodený cez ¾avé rameno. tylistické rozdiely vykazujú irokú kálu, keïe na konci tejto perió-
dy dochádza k extrémnemu schematizmu.
Tranzitívna perióda, roky 600 620
Obr. 15 Ampulky sv. Menasa z Kôm el-Dikka
Periódu reprezentuje ampulka z Kôm el-Dikka na reverze so zobrazením kría vo vavrínovom

venci znak 2. periódy a s averzom s kánonickým obrazom 3. periódy figurálny výjav sv. Mena-
sa a dvoch tiav ete v starom spodobení (2. perióda), avak u ohranièený perlovcom (s vencom gra-
núl).57 Iná ampulka predstavuje kombináciu dvoch medailónov z 1. a 3. periódy.58
57 KISS, Zs.: Les ampoules de Saint Ménas découvertes a Kôm-el-Dikka (1961 1981). Alexandria V, Varsovie 1989,
è. 38, obr. 57 58.
58 Tame, è. 39, obr. 59 60.
148
Obr. 16 Ampulky sv. Menasa z Kôm el-Dikka a z hradu Rychleby v Sliezsku
Ampulky sú zdobené z obidvoch strán rovnakým a kánonickým motívom sv. Menas s troju-
holníkovou hlavou a tylizovanými vlasmi, s vojenským pláom cez pravé plece, s vojenskou obu-
vou so nurovaním na lýtkach. Po bokoch má dve avy a nad ramenami dva rovnoramenné kríe.
Celá kompozícia je vsadená do dvojitej plastickej ténie s granulovým vencom, akoby perlovcom,
ktorý je typickým znakom tejto periódy. Charakteristickým znakom formy ampulky je aj vysoké
úzke hrdlo s plastickým prstencom a kónickým ústím nad dosadnutím úch. Uchá sú v záhybe pra-
vouhlé.
Na základe uvedeného zaraïujeme nau ampulku do 2. periódy, teda do druhej polovice 6. sto-
roèia, resp. do rokov 560 610.
6. Funkcia a rozírenie
Ampulky sv. Menasa, vyrábané v Karm Abu Mina v Egypte, slúili pútnikom k hrobu sv. muèe-
níka ako nádobka na lieèivú a zázraènú vodu, ktorá vyvierala pri svätcovom hrobe. Napriek tomu,
e legenda spomína aj svätý olej z lampy nad hrobom sv. Menasa, bezpochyby neobsahovali oný olej
ako uviedol L. Beckwith.59 Existujú toti správy o zázrakoch pri uctievaní sv. Menasa, e olej euló-
gií bol pouívaný bezprostredne v svätyni na uzdravovanie chorých.60 Olej bol plný poehnania,
najmä ak sa dotýkal relikvie svätých. J. Engemann uvádza, e mal ochranu prináajúce a zlo odvra-
cajúce urèenie, a e sa nosil v pútnických èutorovitých ampulkách z hliny, ale najmä z kovu. Publi-
kuje taktie príklady ampuliek s legovaného olova s cínom s priemerom 5 7 cm zo 6. a 7. storoèia
z Palestíny, na ktorých boli zobrazenia zo ivota Krista.61 Funkcia vody v ampulkách sv. Menasa je
rovnaká. Voda vytekajúca pri jeho hrobe, v podstate obmývajúca telo svätca, nadobúda zázraèné
úèinky, je plná poehnania. Svätec skrze vodu robí zázraky, to znamená uzdravuje a lieèi. Zároveò
má apotropajnú funkciu je ochranou pred zlými duchmi a démonmi, a teda prináa ochranu tomu,
kto ju má, a tam, kde je.
59 KISS, Zs.: Les ampoules de Saint Ménas découvertes a Kôm-el-Dikka (1961 1981). Alexandria V, Varsovie 1989, s. 11.
60 DELEHAYE, H.: L'Invention des reliques de Saint Ménas a Constantinopole. In: Analecta Bollandiana 29 (1910), s.
132, 135.
61 ENGEMANN, J.: Das Jeruzalem der Pilger. Kreuzauffindung und Wallfahrt. In: Akten des XII internationalen Kon-
gresses für christliche Archäologie, Bonn 22. 28. September 1991, 1. Band. Cittá del Vaticano s. 24 35, tab. 2/a c.
149
Ampulky sv. Menasa boli pravdepodobne urèené pútnikom, ktorí prichádzali do Egypta hlavne
cez alexandrijský prístav. V tomto zmysle Zs. Kiss upozornil na prekvapujúci fakt: ampulky sv.
Menasa sa prakticky nenachádzajú vo vykopávkach ve¾kých koptských miest ako Baouit alebo
Saqqarah, a ani v ove¾a mladích a starostlivejie vykonaných vykopávkach pustovní Esnah alebo
Kellia.62 Rozírenie ampuliek sv. Menasa do Európy je ve¾mi málo podloené nálezovými kontex-
tami a mnohé boli spochybnené. Tak napríklad zaalpskú provenienciu vetkých lámp zo zbierok
v Nemecku (Kolín nad Rýnom, Trier, Heidelberg, Mníchov (2) vo vajèiarsku (Sion), vo Francúz-
sku (Montereau, Besançon (3), Saint-Denis, Arles, Marseille (2), trasburg, Bolougne-sur-Mer,
Parí (2), Thorigny-sur-Marne), a v Rakúsku (Viedeò) spochybnila P. Linscheid. Taktie pozname-
nala, e neexistujú iadne literárne dôkazy pútnictva z tejto strany Álp do Abu Mena a napriek
vyjadreniam v rozlièných publikáciách iadne stopy kultu sv. Menasa z tejto strany Álp.63
Z Rumunska poznáme zo iestich známych kusov ampuliek sv. Menasa (Tomis (3), Porolissum,
Dierna) len jednu s archeologickým kontextom z Capidavy pri Constante.64 Iné exempláre pochád-
zajú zo Szombathely,65 ¼ub¾any66 a Aquileje.67 I. Barnea pripúa, e Dalmácia je vlastne provincia,
kde bol kult sv. Menasa silným a odkia¾ sa mohol rozíri do celého balkánskeho priestoru.68 Dvad-
saosem ampuliek sv. Menasa, ktoré sa nachádzajú na území Po¾ska, tie nemá identifikovate¾ný
nálezový kontext. Do zbierok tamojích múzeí sa dostali napríklad prostredníctvom po¾ských old-
nierov, ktorí pôsobili poèas 2. svetovej vojny v Egypte alebo z rozlièných súkromných zbierok.69
Taktie sú nejasné a spochybnite¾né nálezové okolnosti jedinej èeskej ampulky sv. Menasa zo sliez-
skeho hradu Rychleby.70
62 KISS, Zs. (1989), s. 12.

63 LINSCHEID, P.: Untersuchungen zur Verbreitung von Menasampullen nördlich der Alpen. In: Akten des XII interna-
tionalen Kongresses für christliche Archäologie, Bonn 22. 28. September 1991, 2. Band, Cittá del Vaticano 1995,
s. 982 986.
64 BARNEA, I.: Menasampullen auf dem Gebiet Rumäniens. In: Akten des XII internationalen Kongresses für christli-
che Archäologie, Bonn 22. 28. September 1991, 2. Band. Cittá del Vaticano 1995, s. 509.
65 KÁDÁR, Z.: Die Menasampulle von Szombathely (Steinamanger, Ungarn) in Beziehung zu anderen früchristlichen
Pilgerandenken. In: Akten des XII. internationalen Kongresses für christliche Archäologie, Bonn 22. 28. September
1991, 2. Band, Cittá del Vaticano 1995, s. 886 888.
66 Spomeniki Starega Egipta. Ljubljana 1974, è. 71.
67 LOPREATO, P.: Le ampolle di San Menas e la diffusione del suo culto nell' Alto Adriatico.In: Aquileia a l' Oriente
meditteraneo, Udine 1977, s. 411 428.

68 BARNEA, I.: Menasampullen auf dem Gebiet Rumäniens. In: Akten des XII internationalen Kongresses für christli-
che Archäologie, Bonn 22. 28. September 1991, 2. Band, Cittá del Vaticano 1995, s. 514.
69 CABA£A, B.: Ampu³ki w. Menasa w zbiorach Polskich. In: Archeologia. Rocznik Instytutu historii kultury
materialnej Polskiej akademii nauk 20 (1969), s. 107 118.

70 KOUØIL, P.: Menasova ampule z hradu Rychleby (?) ve Slezsku. In: PRO ARTE. Sborník k poctì Ivo Hlobila, Praha
2002, s. 15 19.
150
Die Ampulle des heiligen Menas

Resümee
In der Sammlung des Westslowakischen Museums der Stadt Trnava befindet sich ein interessan-
ter Gegenstand frühmittelalterlichen Charakters die Ampulle des heiligen Menas. Die flache, runde
Ampulle mit kurzem Hals besteht aus Terrakotta Teilen, welche an Beiden Seiten Reliefs zieren.
Dem Avers dominiert die Figur des phrygischen Märtyrers aus dem 4. Jh., die des heiligen Menas.
Er ist in der Position des Oranten, mit rundem Gesicht en face, ohne sichtbare Gesichtskonturen, mit
"schnabelförmigen" Handflächen dargestellt. Er trägt die Kleidung eines Soldaten. Über einer Tuni-
ka mit angedeuteter Taille trägt er einen Umhang Sagum (Chlamys) dessen Enden ihm von den
Ellenbogen bis zu den Füssen herunterhängen. Was für Schuhe er trägt, können wir nur aufgrund
anderer Parallelen annehmen. An Beiden Seiten seines Kopfes befindet sich ein Georgskreuz und
bei seinen Füssen liegen zwei stilisierte einhöckrige Kamele. Die Figurale Darstellung, beziehungs-
weise das Medaillon, wird von einem plastischen Kreis einer Tenie umrahmt. Auf dem Revers
befindet sich in der Mitte, umrahmt von einer Tenie, ein großes griechisches Kreuz mit sich öffnen-
den Armen (Malteserkreuz). Rundherum um die Tenie ist ein dichter Lorbeerkranz, verbunden durch
zwei Diademe, dargestellt.
Als Quelle zum Verständnis dieser Ikonographie dient der panegyrische Hymnus des Roman
Melodsky. Dieser beinhaltet das griechische Passio aus dem 5. 7. Jh. Über den Kult erfahren wir
Dank des Martyrologium Hieronymianum. Menas war ein in Phrygien stationierter Soldat, was die
dargestellte Kleidung und das Schuhwerk auf der Ampulle bezeugen. Nach seiner Flucht aus der
Armee und seinem Leben als Einsiedler, bekannte er sich in Zeiten der Christenverfolgungen durch
Diokletian zu seinem Glauben, wofür er hingerichtet wurde. Seine sterblichen Überreste wurden
nach Ägypten überführt. An der Stelle, an welcher die Kamele hielten, wurde der heilige Menas in
der Wüste bestattet. Das Motiv der Kamele, liegend bei den Füssen des Oranten, finden wir auch auf
der konventionellen Darstellung unserer Ampulle. Die Darstellung auf dem Revers ist symbolisch;
der Kranz mit Diademen stellt die Ruhmeskrone der Heiligkeit dar, beziehungsweise einen Sieges-
kranz des Märtyrers, der die Seligkeit durch das Kreuz Christi erlangte. Auf den Rückseiten von
Münzen und auf den Mosaiken wird in den Händen von Heiligen des 5. 6. Jh. ein ähnlicher Kranz
dargestellt.
In der Mareotischen Wüste etwa 40 Km südöstlich von Alexandria, wo sich angeblich das Grab
des Heiligen befand, entstand im Laufe des 5. Jh. eine große Gedenkstätte, welche dem Kult des Hei-
ligen geweiht war. Die dreischiffige Basilika und das römische Bad wurden zum Pilgerzentrum.
Anfang des 20. Jh. grub hier die deutsche Expedition unter der Leitung von C. M. Kaufmann. Die
Forschungen ergaben eine große Menge an Material und bestätigten, dass die Ampullen Massenwa-
re gewesen sind. Sie dienten zur Aufbewahrung und Transportierung des heiligen Wassers aus der
örtlichen heilenden Wunderquelle. Das Wasser aus der nähe des heiligen Grabes hatte eine apotro-
päische und heilende Funktion. Nach der Chronologie von Zsolt Kiss, erstellt aufgrund der For-
schungen in Kom el-Dikka, datieren wir diese Ampulle in die Jahre 560 610. Da bei diesem Gegen-
stand die Fundsituation nicht bekannt ist, können wir die Ampulle nicht als Beweis für das Pilgern
von dem Gebiet der Slowakei an das Grab des Heiligen Menas betrachten.
151
Nálezy arabských mincí z 8. 14. storoèia na Slovensku

a ich moná historicko-numizmatická interpretácia
Ján Hunka
V základných slovenských numizmatických prácach sa u viackrát zdôraznilo,1 e v rámci peòa-

ných a trhových vzahov na území dneného Slovenska mono sledova domácu razbu mincí iba od
prelomu rokov 1000 1001, keï zaèal produkova vlastné platidlá nový tátny útvar Uhorské krá-
¾ovstvo. Preto by sa dalo èaka, e na naom území neobiehali iadne mince od rozpadu Západo-
rímskej ríe v polovici 5. storoèia a do zaèiatku 11. storoèia. Dlhodobý archeologický výskum vak
priniesol viacero nálezov rôznych druhov zahranièných platidiel, ktoré boli na územie dneného Slo-
venska prinesené z vojenských a politických dôvodov, èiastoène aj kvôli zabezpeèeniu obchodných
vzahov. Z archeologického a historického h¾adiska je významný napríklad fond neskororímskych
bronzových mincí zo 4. 5. storoèia a byzantských bronzových, strieborných
a tie zlatých platidiel zo 6. 13. storoèia.2 Z obdobia 8. a 10. storoèia je známych asi 50 franských
a arabských mincí uloených v hroboch staromaïarských bojovníkov. Nálezy bliie hodnotia jed-
notlivé túdie v zborníku Slovenská numizmatika 10, Nitra 1989, hlavne práca G. Nevizánskeho.3
Hoci sú arabské platidlá zastúpené v naich nálezoch len vo ve¾mi obmedzenom poète, sú schop-
né poskytnú urèité svedectvo o politicko-hospodárskych pomeroch v regióne dneného Slovenska,
kvôli ktorým sa dostali na nae územie. Doposia¾ je na Slovensku zaznamených len 10 nálezov
s arabskými mincami. Z nich 9 mono datova do obdobia 8. 10. storoèia, jeden nález (z Horných
Obdokoviec) bol po vedeckom zhodnotení J. tìpkovou z Náprstkovho múzea v Prahe preradený do
mladieho obdobia. Zatia¾ sa objavili len dve skupiny arabských mincí:
medený fals z konca 8. storoèia;
16 ks strieborných dirhemov zo záveru 9. a prvej polovice 10. storoèia;
minca z Horných Obdokoviec je omnoho mladia, preto neposkytuje iadne informácie o vývoji
Slovenska poèas stredoveku.
Sedemnás milimetrov ve¾ký a 3,364 g aký medený fals bagdadského kalifa Hárúna-al-Raída
(asi 763 809) nali I. undálek a M. Soják pri prieskume juného svahu hradného kopca Brati-
slavského hradu 8. apríla 1992. Mincu typologicky urèil V. Suchý z Bratislavy a jeho urèenie overil
V. Novák z Náprstkovho múzea v Prahe. Pod¾a ich analýz tento peniaz vyrobili v neznámej min-
covni v 181. roku hedri, èie v roku 797 náho letopoètu.4 Spomenutá minca je najstarou sloven-
skou pamiatkou dokladajúcou vzájomné kontakty s kupcami a obchodníkmi, ktorí prechádzali arab-
skými oblasami. Poukazuje na politický a hospodársky význam slovanskej Bratislavy, dôleitého
obchodného centra na rieke Dunaj na prelome 8. a 9. storoèia. Je pravdepodobne jedným z mála
dôkazov o existencii dia¾kových obchodných ciest medzi Bagdadským kalifátom a Franskou ríou
v èase vlády Karola Ve¾kého (768 814) a Hárúna-al-Raída. Je výnimoèným nálezom aj na území
celej Karpatskej kotliny, lebo z tejto oblasti boli doposia¾ zistené len tri nálezy, ktoré obsahovali
spolu 12 zlatých dinárov a strieborných dirhemov z 8. storoèia.
1 HLINKA KAZIMÍR KOLNÍKOVÁ: 1976.

2 FIALA: 1989; KOLNÍKOVÁ: 1989.
3 NEVIZÁNSKY: 1980.
4 HUNKA: 2002.
153
Ove¾a dôleitejie sú z h¾adiska poznania charakteru historického vývoja územia juhozápadného

a juhovýchodného Slovenska poèas 9. 10. storoèia nálezy 16 dirhemov. Vetky boli objavené
poèas výskumov staromaïarských pohrebísk spolu s typickým materiálom bojovníckych hrobov.5 Je
pre ne charakteristické, e boli viacnásobne prederavené, aby sa mohli pripevni na aty ich pôvod-
ného vlastníka alebo na postroj koòa. Je zrejmé, e v rámci staromaïarskej society objavenej na Slo-
vensku, sa nepouívali ako prostriedok peòanej platby v obchode, alebo pri inej peòanej výmene.
Slúili len ako perk, resp. navonok poukazovali na vyie spoloèenské postavenie ich majite¾a.
Tab. 1 Preh¾ad doterajích nálezov arabských dirhemov na Slovensku
154
Ján Hunka: Nálezy arabských mincí z 8. 14. storoèia na Slovensku
Strieborné dirhemy s hmotnosou okolo 3,3 g drahého kovu sa v Európe objavili hlavne v obdo-
bí od 8. do 11. storoèia, pretoe vládcovia panujúci na území severovýchodnej Európy a Bagdad-
ského kalifátu vzájomne obchodovali. Na Východ sa vyváali hlavne otroci, jantár a iné komodity,
Európa poadovala luxusný tovar. Obe strany mali z obchodu obrovské zisky, lebo arabskí vládco-
via expedovali pre nich lacné striebro a naopak európski obchodníci radi prijímali mince, ktoré mali
hodnotu minimálne 6 7 kusov vtedajích denárov. Preto sú nálezy týchto mincí rozírené od Pobal-
tia po Nemecko, od védska po Britániu a Island. Arabské mince sa väèinou ako celé kusy èi
zlomky pridávali do pokladov sekaného striebra k európskym a byzantským razbám. Pri obcho-
dovaní zálealo na platbách v odváenom kove, preto nebolo rozhodujúce, kto bol vydavate¾om
mince. Koncentrácia nálezov arabských mincí ukrytých v 9. 10. storoèí sa zistila pri ústí Visly,
Odry, v junej kandinávii a na Gotlande, väèí poèet nálezov je aj z Podnepria. Najbliie k námu
územiu sa poklady sekaného striebra vyskytujú v Po¾sku a na severnej Morave, ojedinelé mince sa
objavili v Èechách.
Slovenské nálezy arabských dirhemov ale nepatria do tejto kategórie. Zatia¾ neexistuje jediný
dôkaz o tom, e by sa u nás vyskytli aj dirhemy prinesené na to, aby ich uloili do pokladov seka-
ného striebra, lebo vetky sa nali iba v staromaïarskom prostredí, a to v rámci hrobovej výbavy
pochovaných jednotlivcov. Jasne na to poukazuje jednak ich prederavenie, tie ich datovanie viau-
ce sa a k rokom 892 942. V podstate ide iba o sámánovské razby panovníkov Ismaila ibn Ahme-
da (892 907), Ahmeda b. Ismaila (907 913), Nasr II. b. Ahmada II. (913 942).
Podobnú situáciu v rámci Karpatskej kotliny zistil aj maïarský bádate¾ L. Kovács.11 Ten síce do
svojho katalógu nálezov mincí zo staromaïarských hrobov zaradil aj takmer 300 arabských mincí
bez náleziska, ktoré boli charakteristické prevàtaním a tým, e sa razili poèas vlády sámánovských
vládcov v rokoch 892 842.12 Mincí s presnými náleziskami, vrátane slovenských, zistil 63 ks,13 to
znamená e 16 mincí zo slovenských nálezísk tvorí 25 % z tohto fondu. Okrem tyroch mincí, aj on
zaznamenal iba razby Ismaila ibn Ahmeda a Nasr II. b. Ahmada II., t. j. mince poukazujúce na
obdobie najväèej koncentrácie staromaïarských výbojov do západnej Európy. Ako uviedol vo svo-
jej práci Nevizánsky,14 nie je známe, e by sa mohli starí Maïari dosta k dirhemom vojenskou ces-
tou, teda spôsobom akým získavali franské razby. Naznaèuje, e sa dostali do náho prostredia zrej-
me obchodom. Jeho názor treba èiastoène pozmeni v tom zmysle, e tieto platidlá mohli by nado-
budnuté obchodom, ale mimo územia dneného Slovenska mohli ich sem prinies napríklad
z po¾sko-nemeckého prostredia, kde obiehali ako jeden z poèetných druhov hodnotných platidiel.
V prípade, e sa získali na Slovensku, bolo by nutné predpoklada, e sa tu pohybovali arabsko-
izmaelitskí obchodníci èi zmenárnici. O takých vak nemáme iadne historické správy, hoci ich
5 TOÈÍK: 1968; NEVIZÁNSKY: 1980, 122.

6 Nálezy 2 HLINKA KRASKOVSKÁ NOVÁK: 1968.
7 KOLNÍKOVÁ: 1961.
8 TÌPKOVÁ: 1968.
9 TOÈÍK: 1968.
10 Pramene 1989.
11 KOVÁCS: 1989.
12 KOVÁCS: 1989, 78 81.
13 KOVÁCS: 1989, 120 134.
14 NEVIZÁNSKY: 1980, 124.
155
mono predpoklada. Pretoe na Slovensku15 a v Maïarsku16 sa zaznamenalo minimum mincí, ktoré

by bolo moné spája s èasom príchodu starých Maïarov do Karpatskej kotliny v roku 896, treba
predpoklada, e na ich získavanie po tomto roku pôsobili úplne iné èinitele. Kovács17 napríklad
uvádza, e hroby staromaïarských bojovníkov sa nali v Halièi a Przemyli tu sa ve¾mi ¾ahko
mohli stretnú s obehom dirhemov, autor sám spomína nález dirhemu z rokov 920 921. Dirhemy
mohli zachyti starí Maïari aj v severnom Nemecku. Nie je vylúèené aj prepojenie urèitých pred-
stavite¾ov staromaïarskej society s vtedajími hlavnými európskymi obchodníkmi Vikingami, ktorí
do svojich pokladov ukladali desatisíce kusov týchto mincí.
Do tejto skupiny by mal patri tie poklad iestich mincí z okolia Ruomberku, zaraïovaný
v roku 1927 do okruhu perzských sasanovských dirhemov. Mal by uloený v Slovenskom národ-
nom múzeu v Bratislave, kde sa ale nenachádza (Nálezy 2, è. 1). Bol by jediným pokladom takých-
to mincí z obdobia 10. (?) storoèia. Pretoe uvedené razby neboli nikdy sprístupnené kresbovo èi
fotograficky, nie je moné bliie sa k nim vyjadri.
Zaujímavá je aj minca, ktorá bola v minulosti pôvodne zaraïovaná do vèasnostredovekého hori-
zontu, ale jej vedecká analýza ukázala, e sem chronologicky nepatrí. Ide o zlatý arabský dinár
z 10. storoèia z Horných Obdokoviec (Nálezy 2, è. 5; Kolníková18 1961, è. 6). J. tìpková zistila,
e ide o marocký dinár z rokov 1587 1603. Pravdepodobne súvisí s pokladom novovekých mincí,
ktorý bol objavený okolo roku 1942 v uvedenej lokalite. Do bezpeènej skrýe v zemi ho uschovali
na zaèiatku 17. storoèia (Nálezy 2, è. 253).
15 NEVIZÁNSKY: 1980, 125.

16 KOVÁCS: 1989, 122, obr. 28.
17 KOVÁCS: 1989, 124, pozn. 644.
18 KOLNÍKOVÁ: 1961.
19 TÌPKOVÁ: 1968, è. II; Nálezy 3 HLINKA KOLNÍKOVÁ KRASKOVSKÁ NOVÁK: 1978, è. 238.
156
Ján Hunka: Nálezy arabských mincí z 8. 14. storoèia na Slovensku
Literatúra
A. TOÈÍK: Altmagyarische Gräberfelder in der Südwestslowakei. Bratislava 1968.

A. FIALA: Byzantské mince na Slovensku (6. 12. storoèie). Slovenská numizmatika 10 (1989),
57 64.
J. HLINKA . KAZIMÍR E. KOLNÍKOVÁ: Peniaze v naich dejinách. Bratislava 1976.
J. HLINKA E. KOLNÍKOVÁ ¼. KRASKOVSKÁ J. NOVÁK: Nálezy mincí na Slovensku
III. Bratislava 1978 (v texte Nálezy 3).
J. HLINKA ¼. KRASKOVSKÁ J. NOVÁK: Nálezy stredovekých a novovekých mincí na Slo-
vensku. Nálezy mincí na Slovensku II. Bratislava 1968 (v texte ako Nálezy 2).
J. HUNKA: Arabský bronzový fals z konca 8. stor. z Bratislavy. Slovenská numizmatika 16 (2002),
188 190.
E. KOLNÍKOVÁ: Prírastky mincí v Archeologickom ústave SAV za roky 1957 1961. tudijné
zvesti AÚ SAV 6 (1961) 203 214.
E. KOLNÍKOVÁ: Problémy tovarovo-peòaných vzahov na Slovensku v 5. 10. storoèí. Slo-
venská numizmatika 10 (1989), 19 42.
L. KOVÁCS: Münzen aus der ungarischen Landsnahmezeit. Budapest 1989.
Nálezy mincí na Slovensku IV (zost. E. Kolníková a J. Hunka). Nitra 1994.
G. NEVIZÁNSKY: K významu a vypovedacej schopnosti mincí v staromaïarských hroboch. Slo-
venská numizmatika 6 (1980), 121 130.
Pramene k dejinám osídlenia Slovenska z konca 5. a z 13. storoèia (zost. D. Bialeková) I/1. Nitra
1989.
J. TÌPKOVÁ: Islámské mince v nálezech ze Slovenska. Numismatický sborník 10 (1968), 278
282.
157
Funde arabischer Münzen aus dem 8. 14. Jh. auf dem

Gebiet der Slowakei, und ihre mögliche historisch-numisma-
tische Interpretierung
Resümee
Zwischen nicht alltägliche Funde auf dem Gebiet der Slowakei gehören Münzen aus dem Mittel-
alter, die vor dem Jahre 1000 geprägt wurden. Da uns nicht genügend andere Quellen zu Verfügung
stehen, haben diese Funde einen ziemlich großen archäologischen und historischen Wert. In die
Kategorie interessanter Währungen können wir auch die bisher wenigen Funde arabischer silberner
Dirhams zählen. Bisher wurden auf dem Gebiet der Südwestlichen und Südöstlichen Slowakei nur
zehn Fundstellen arabischer Münzen gefunden. Neun davon können wir in das 8. 10. Jh. datieren.
Die Funde beinhalteten eine Münze genannt Fals (aus Kupfer) und 16 Dirhams. Die goldene Dinar
Münze aus dem Ort Horné Obdokovce wurde von J. tìpková aus dem Náprstkovo Museum in Prag
in das 17. Jh. umdatiert. Bisher wurden also nur zwei Gruppen arabischer Münzen festgestellt:
1) kupferner Fals aus dem 8. Jh. 2) 16 silberne Dirhams datiert in das Ende des 9. Jh. und die 1. Hälf-
te des 10. Jh.
1) Der Fals des Harun ar-Raschid, des Kalifen von Bagdad, wurde bei Untersuchungen des südli-
chen Abhangs des Burghügels in Bratislava gefunden. Die Forscher V. Suchý aus Bratislava und
V. Novák aus dem Náprstkovo Museum in Prag fanden heraus, das er im Jahre 181 der Hidschra,
also im Jahre 797 AD, hergestellt wurde. Die Münze bezeugt die große gesellschaftliche Bedeu-
tung Bratislavas an der Wende des 8. und 9. Jahrhunderts. Vielleicht gehört sie zu den wenigen
Zeugnissen der Existenz von Fernhandelswegen zwischen dem Kalifat Bagdads und dem Fränkis-
chen Reich in Zeiten der Herrschaft Karls des Großen und Harun ar-Raschid. Auch für das ganze
Gebiet des Karpatenbeckens zählt der Fund dieser Münze zu den außergewöhnlichen Fällen.
2) Viel bedeutender sind die Funde von den 16 Dirhams (näheres siehe Taf. Nr. 1). Alle wurden bei
Untersuchungen von altungarischen Gräberfeldern, zusammen mit Gegenständen, welche für
Gräber von Kriegern typisch sind, entdeckt. Damit sie an die Kleidung des Eigentümers oder an
das Geschirrzeug des Pferdes gebunden werden konnten, hat man sie mehrmals durchlöchert. Die
alten Ungarn konnten an solche Münzen bei ihren Zügen in das Gebiet Norddeutschlands und Ost-
polens gelangen. Man kann nicht ausschließen, dass ein Teil der altungarischen Gesellschaft im
Zeitraum des 9. 10. Jahrhunderts Geschäfte mit den Wikingern tätigte, welche den Dirham
kannten und ihn als Zahlungsmittel bei größeren Zahlungen benutzten.
158
Vzácny nález byzantskej mince z 10. storoèia z Povaia

Ján Hunka
V roku 2002 bola na známej viackrát skúmanej archeologickej lokalite v Skalke nad Váhom pri
Trenèíne objavená bronzová minca. Neznámy nálezca ju poskytol 29. novembra 2002 prostredníc-
tvom Dr. K. Pietu z Archeologického ústavu SAV v Nitre na zdokumentovanie a odborné vyhodno-
tenie. Pretoe razba je ve¾mi dobre zachovalá (obr. 1), bolo moné ju pomerne presne urèi.
Obr. 1 Byzantská bronzová anonymná minca Jána I. Cimiskesa zo Skalky pri Trenèíne z rokov 969 976.
Byzancia, Ján I. Cimiskes (969 976), anonymný bronz

A: busta Krista s nimbom okolo hlavy, pred ním je Biblia. V nimbe sú tri pásy s dvoma gu¾ôè-
kami v kadom páse. Okolo nimbu je èas legendy + EMMANOVH7 a písmená IC XC.
R: tvorriadkový text: + IhSQS // XRISTQS // bASILEQ //bASILE, nad a pod textom je rastlin-
ná ozdoba.
Bronz. 30 mm, 9,901 g. Typ ako Sabatier1 II., tab. 48, è. 5 alebo Goodacre2 1965, s. 214, è. 4.
Nájdená minca je zaujímavá z viacerých h¾adísk. Prvé, èo asi zaujalo jej pôvodného majite¾a,
bola urèite výzdoba (predovetkým obraz Krista) a zruènos remeselného vyhotovenia. Nie je vylú-
èené, e práve kvôli portrétu Krista sa mohla dosta na nae územie, veï ostatné byzantské mince
z tých èias niesli iba obrazy cisárov. Tento typ platidiel Jána I. Cimiskesa priniesol do byzantského
mincovníctva v èase svojej razby významné nóvum. Predchodcovia cisára Jána I. zobrazovali na zla-
tých, strieborných a bronzových minciach najèastejie svoj portrét, niekedy aj v spojitosti s ústred-
nými svätcami byzantského panteónu. A v èasoch Jána I. sa zaviedol nový typ mincí s Kristom
1 SABATIER: 1862.
2 GOODACRE: 1965.
159
a tvorriadkovým nápisom Kristus je krá¾ krá¾ov. Tým byzantský panovník uznal svoju podriade-
nos vyej boej moci. Tento príklad nasledovali aj jeho nástupcovia, predovetkým Basileios II.,
Kontantín VIII. a Roman III. Preto sa v rokoch 976 1034 razili bronzové mince s rovnakým vzo-
rom ako za Jána I. Rozdiely sú len v pásoch nimbu: namiesto gu¾ôèok sa uplatnili kríiky, polme-
siace, obdåniky. Na bronzových minciach sa obraz Krista razil aj po roku 1034, avak u s iným
usporiadaním námetov ako za Jána I. Na averze bol Kristus, na reverze krí a nápis NI-KA. Pretoe
mince s Kristom a tvorriadkovým nápisom razili viacerí cisári, patrí k benejím minciam. Na Slo-
vensku sa vak takáto razba zatia¾ nezaznamenala, preto je minca zo Skalky prvým exemplárom
tohto typu mincí u nás.
Uvedená minca je dôleitá aj kvôli inej skutoènosti. V diele V. Ondroucha3 sa uvádza, e pod¾a
starých záznamov bola v bývalej Tekovskej stolici nájdená okrem ïalích byzantských mincí aj
jedna medená razba Jána I. Cimiskesa. Sám ju urèil ako typ Sabatier4 (diel II., tab. 48, è. 6). Tá ale
nie je totoná s mincou zo Skalky, lebo má èiastoène iné vyobrazenia. Na averze je síce podobný
obraz Krista, ale na reverze je krí s nápismi IC-XC a NI-KA. Dnes sa táto razba u nezaraïuje
k mincovníctvu Jána I. Cimiskesa. Sabatier poznal v roku 1862 a 8 typov medených a bronzových
anonymných mincí Jána I.5 Dnes pouívaný katalóg Goodacreho6 mu priraïuje iba dva typy bron-
zových mincí. To znamená, e razba z Tekovskej stolice má by správnejie zaradená do mincov-
níctva cisárovnej Theodory, ktorá vládla a v rokoch 1055 1056.7
Byzantská razba objavená na Skalke je mimoriadne dôleitým nálezom aj preto, e je jednou
z mála mincí z 10. storoèia nájdených u nás. Pod¾a zistení A. Fialu, ktorý sledoval slovenské nále-
zy byzantských mincí, sú z obdobia 10. storoèia známe iba tyri nálezy.8 V Ii pri Komárne sa v roku
1979 objavil v stredovekom hrobe zlatý solidus z èias vlády Romana I. a Christophora (920 944).
V roku 1914 sa v Èifároch-Telinciach pri Nitre získal poklad solidov. Z ôsmich známych razieb bola
iba jedna vyrobená v èasoch Romana I. a Christophora, zvyné boli a v rokov 1042 1054. Pri
výskume vèasnostredovekého pohrebiska v Nitre-indolke objavili v hrobe 11 polovicu strieborné-
ho miliarensu, vyrazeného v èasoch Kontantína VII. Porfyrogeneta a Romana II. (944 959). Do
10. storoèia zaradil Fiala aj medenú mincu Jána I. Cimiskesa z Tekovskej stolice, ale tá je pod¾a
dneného bádania asi o 90 rokov mladia, lebo patrí do 11. storoèia. Minca zo Skalky je preto iba
tvrtým nálezom byzantských mincí z 10. storoèia na Slovensku.
Z preh¾adu slovenských nálezov byzantských mincí vyrazených v 10. storoèí je zrejmé, e sa dá
len ako sledova hospodársko-peòaný vplyv takýchto mincí na súdobú spoloèenskú situáciu oby-
vate¾ov náho územia. V súbore tyroch mincí sú zastúpené razby z rôznych kovov (bronz, striebro,
zlato) a odliných hodnôt (anonymný bronz, miliarens, solidus). Tri z nich sa viau k prvej polovici
10. storoèia, èím by bolo moné zaradi ich do obdobia staromaïarských vplyvov, ako o nich píe
Fiala.9 Posledná minca (zo Skalky) je vak a z tretej tvrtiny 10. storoèia a dostala sa k nám za iných
podmienok. Prvé tri mince dva solidy a jeden miliarens museli vlastni spoloèensky významnejí
3 ONDROUCH: 1964, è. 578.

4 SABATIER: 1862.
5 SABATIER: 1862, 234, è. 4.
6 GOODACRE: 1965, s. 214, è. 4 5.
7 GOODACRE: 1965, s. 234, è. 4.
8 FIALA: 1989, è. A2, 6 7, B2.
9 FIALA: 1989, 61 63.
160
Ján Hunka: Vzácny nález byzantskej mince z 10. storoèia z Povaia
jednotlivci, predstavitelia slovanskej society, staromaïarskí bojovníci alebo obchodníci. Ak ich mali
bojovníci, tak neboli ozdobou odevov alebo opaskov koní ako franské, arabské a iné razby, lebo iba
solidus z Ie a miliarens z Nitry-indolky sú prevàtané. Majú vak iba jednu dierku, èo znaèí, e boli
zavesené v prívesku na krku. V prípade solidu z Ie je zrejmé, e dierka bola vyvàtaná mimo obra-
zu dvoch cisárov a nepokodzuje ani ve¾mi dobre zhotovený obraz Krista sediaceho na tróne. Na
miliarense, kde sú hlavne nápisy, nerepektuje ich pôvodné usporiadanie. Pod¾a Fialu sa získavali
takéto mince ako výkupné, pri obchodnej èinnosti alebo ako dary poèas krstu na cisárskom dvore.
U vyie spomenutých mincí by som za najpravdepodobnejie povaoval výkupné. V prípade, e
mincu vlastnil nejaký obchodník, je logické, e uprednostnil mince z drahých kovov, ktoré sa dali
poui ako kus kovu aj mimo Byzantskej ríe.
Za úplne iných spoloèenských podmienok sa na severozápadné Slovensko dostala v 60-tych
a 70-tych rokoch 10. storoèia (alebo o nieèo neskôr) bronzová minca Jána I. Cimiskesa. Na severo-
západnom Slovensku boli urèite najpoèetnejí slovanskí starousadlíci, popri nich tu mohli i aj noví
maïarsko-uhorskí vládcovia. Treba predpoklada, e územím okolo Trenèína (kadia¾ viedla aj med-
zinárodná Povaská cesta) prechádzali aj zahranièní obchodníci. Pod¾a dnených poznatkov patril
tento priestor do jednej z èastí tzv. provincie Vag, na ktorú si uplatòovali nárok èeskí, po¾skí a uhor-
skí vládcovia.10 Pôvodným majite¾om mince bol asi niektorý zahranièný obchodník. V tom èase pat-
rili k obchodníkom najmä idia. Minca nebola pravdepodobne pouitá ako platobný prostriedok,
lebo vtedajia spoloènos nepoznala byzantskú sústavu peòazí (preto by ju ani bronzová razba
nezaujala) a nie je ani známe, e by sa mince vo väèej miere vyuívali na platby za tovar. Skôr
mono predpoklada, e bola prijatá ako urèitý spomienkový predmet, napríklad preto, e to bol
predmet vyrobený vo vzdialenej zemi, respektíve pre obraz Krista.
Vrcholová ploina kopca Chochel nad Skalkou bola u viackrát archeologicky skúmaná, naj-
komplexnejie v rokoch 1995 1996 M. Hanuliakom.11 Ten zistil zistil osídlenie aj poèas vèasného
stredoveku. Bola tu objavená cirkevná stavba a menie pohrebisko, kupolovitá pec a poèetné zvy-
ky materiálnej kultúry. Èas nálezov pochádza aj z 10. storoèia, kedy sa urèite pouíval pohrebis-
kový areál a sakrálny objekt pustol. Vyvýenina mohla ma aj vojensko-stráne a refugiálne vyui-
tie.12 Byzantská minca zo Skalky je nielen ïalím dôkazom o preívaní lokálneho osídlenia. Nie je
vylúèené, e sa sem dostala hlavne ako predmet poukazujúci na kresanské náboenstvo, keï tu
doíval iba poehnaný, ale nie vysvätený kostolík, ktorého správca bol takisto schopný íri kres-
anskú vieru. Pre neho a malý poèet spoluveriacich mohol by obraz Krista na minci silným moti-
vaèným èinite¾om. Miestne kresanské spoloèenstvo tu potom preívalo a do jeho pretvorenia
poèas neskorého stredoveku v 11. 13. storoèí na benediktínske centrum.
10 MARSINA: 1993, 48.

11 HANULIAK: 1998, 309 331.
12 HANULIAK: 1998, 326 327.
161
Literatúra
A. FIALA: Byzantské mince na Slovensku (6. 12. storoèie). Slovenská numizmatika 10 (1989),
57 64.
H. GOODACRE: A Handbook of the Coinage of the Byzantine Empire. London 1965.
M. HANULIAK: Skalka nad Váhom a jej význam v dejinách osídlenia Trenèianskeho mikroregió-
nu. Slovenská archeológia 46 2 (1998), 309 331.
R. MARSINA: Najstarie dejiny Trenèína. In: Trenèín. Vlastivedná monografia 1. Bratislava 1993,
47 72.
V. ONDROUCH: Nálezy keltských, antických a byzantských mincí na Slovensku. Bratislava 1964.
J. SABATIER: Description générale des monnaies byzantines frappées sous les empereurs dÓri-
ent depuis Arcadius Jusquá la prise de Constantinople par Mahomet II. II. Paris Londres
1862.
162
Ján Hunka: Vzácny nález byzantskej mince z 10. storoèia z Povaia
Der seltene Fund einer byzantinischen Münze

aus dem 10. Jahrhundert aus Povaie
Resümee
Im Jahre 2002 wurde auf der archäologischen Lokalität im Ort Skalka nad Váhom in der nähe der
Stadt Trenèín eine bronzene Münze entdeckt. In demselben Jahr übergab sie der unbekannte Finder
dem Archäologischen Institut der Slowakischen Akademie der Wissenschaften in Nitra zur fach-
kundigen Auswertung. Man fand heraus, dass es sich um eine anonyme Bronze des byzantinischen
Kaisers Johannes I. Tzimiskes, geprägt in den Jahren 969 976, handelt. Auf dem Avers der Münze
ist das Bildnis Christi mit einer Bibel dargestellt, auf der Rückseite der Münze befindet sich eine Ins-
chrift in vier Sätzen. Sabatier hat eine ähnliche Prägung im Teil II. Taf. 48, Nr. 5; Goodarce auf der
Seite 214, Nr. 4 veröffentlicht. Die gefundene Münze ist aus mehreren Gründen interessant: 1, eine
Münze dieses Typs wurde auf dem Gebiet der Slowakei noch nie gefunden 2, bei der Münze handelt
es sich um die erste Prägung des Johannes I. Tzimiskes auf dem Gebiet der Slowakei. Der ältere
Münzfund dieses Herrschers aus der Tekovská stolica wird heute in das Münzwesen der Kaiserin
Theodora (1055 1056) gereiht. 3, die Münze aus Skalka ist erst die vierte byzantinische Münze aus
dem 10. Jahrhundert, die auf dem Gebiet der Slowakei gefunden wurde. Im Gegensatz zu den ersten
drei Münzen gefunden in dem Ort Ia bei der Stadt Komárno, in dem Ort Èifáre-Telince bei der
Stadt Nitra und in dem Ort Nitra-indolka, wo man zwei goldene Soliden und einen silbernen Mili-
aresion, beide datiert in die 1. Hälfte des 10. Jahrhunderts, fand datieren wir die Münze des Johan-
nes I. in die 60er und 70er Jahre des 10. Jahrhunderts. Es ist offensichtlich, dass wir aus der Über-
sicht der slowakischen Funde byzantinischer, im 10. Jahrhundert geprägter Münzen nur schwer den
wirtschaftlich-finanziellen Einfluss solcher Münzen auf die gesellschaftliche Lage, in welcher die
damaligen Bewohner unseres Gebietes lebten, erörtern können. Im Komplex der vier Münzen sind
Prägungen aus unterschiedlichen Metallen (Bronze, Silber, Gold) und von unterschiedlichem Wert
(anonyme Bronze, Miliaresion, Solidus) vertreten. Im Zusammenhang mit der Münze aus Skalka ist
fraglich, ob sie ursprünglich einem slawischen Altansässigen, einem ungarischen Herrscher, oder
einem Geschäftsmann gehörte. Die Münze wurde wahrscheinlich nicht als Zahlungsmittel benutzt,
denn die damalige Gesellschaft war mit dem byzantinischen Zahlungssystem nicht vertraut (deshalb
würde sie sich für eine bronzene Prägung auch nicht interessieren) und es gibt auch keine Kennt-
nisse darüber, dass man Münzen im größeren Maß als Zahlungsmittel für Güter benutzte. Eher kön-
nen wir die Vermutung äußern, dass die Bevölkerung aus der Umgebung der Stadt Trenèín die Mün-
zen als Gegenstände mit Andachtscharakter bewahrte und zwar aus zwei Gründen bei den Mün-
zen handelte es sich um Gegenstände, die in einem fernen Land hergestellt worden sind, bezie-
hungsweise um Gegenstände mit der Darstellung Christi. In der Ortschaft Skalka wurden schon
mehrere archäologische Grabungen durchgeführt, am kontinuirlichsten in den Jahren 1995 1996
unter der Führung von M. Hanuliak. Man fand hier Überreste einer Siedlung aus dem 10. Jahrhun-
dert. Damals wurde hier eine Grabstätte genutzt und es befand sich hier auch ein verlassener Sak-
ralbau. Die Erhebung über dem Ort Skalka konnte auch zu Militär und Bewachungszwecken und
auch als Zufluchtsort dienen.
163

Byzantská Kultura A Slovensko 2007

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Byzantská Kultura A Slovensko 2007

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

ZBORNÍK SLOVENSKÉHO NÁRODNÉHO MÚZEA

BYZANTSKÁ KULTÚRA A SLOVENSKO

SLOVENSKÉ NÁRODNÉ MÚZEUM-ARCHEOLOGICKÉ MÚZEUM

Jazyková korektúra: PhDr. Jana Orulová

4. strana obálky: Rekontrukcia interiérovej steny baziliky na Bratislavskom hrade

grafický návrh obálky a zalomenie: Miroslav Slámka

tlaè: Komprint s.r.o.

Vydalo Slovenské národné múzeum-Archeologické múzeum

© Slovenské národné múzeum-Archeologické múzeum, Bratislava 2007

Im Archäologischen Museum des Slowakischen Nationalmuseums in Bratislava fand am 25. Mai

Univerzitný profesor Alexander Avenarius

Universitätsprofessor Alexander Avenarius

K problematike predmetov byzantského pôvodu

v zbierkach MNM v Budapeti; má inv. è. 71/1910. N 333.

10 Ondrouch 1964, 169.

11 Ondrouch 1964, 169.

rej mince na severnom Slovensku viac ne prekvapujúci.

14 Ondrouch 1964, 169.

15 Ondrouch 1964, 170.

16 Hlinka et al. 1978, 40.

Z obdobia panovania dynastie Herakleiovcov pochádza silno oúchaná prederavená medená

17 Fiala 1989, 57, 59, obr. 1: a, b.

num. prír. kat. 4094.

21 Somogyi 1997, 31; Kolníková 2004b, 212.

23 Hunka /Budaj 2005.

26 Minarovièová 1980, 232.

31 Vinski 1952, obr. 13a, 13b.

34 Avenarius 1989, 46, 47.

porovnaj Radomìrský 1953, 114, pozn. 27.

ra (pravdepodobne z rokov 659  668, porovnaj k tomu Somogyi 1997, 97).

z emisie datovanej do rokov 669  674 (Somogyi 1997, 97).

41 Kolníková 2004a, 211.

44 Svoboda 1953, 41, 44, obr. 7.

45 Èilinská 1973, 27, 81, tab. XLII: 25, 27, 28.

46 Èilinská 1973, 27, 179, 180, tab. CXXX: 14.

47 Zábojník 1991, 234, 248, tab. 2: 5.

48 Dokladajú to u spomínané mince, porovnaj pozn. 39 a 40.

49 Vzduná vzdialenos nálezísk je asi 28 km.

52 Nemecky durchlochte Laschen, tzv. Steckösen.

53 Eisner 1952, tab. 50: 3.

54 tefanovièová 1993, 284, obr. 175.

55 Garam 2001, 105, 212, tab. 74: 5.

57 Eisner 1952, tab. 73: 4.

58 Nemecky Taschenschnalle mit Riemenschaufe.

59 Garam 2001, 111, 112, tab. 78.

V publikácii L. Niederleho o byzantských perkoch60 sa nachádza údaj o pracke, ktorá sa údajne

60 Niederle 1930, obr. 32: 14

65 Toèík 1968, tab. LXX: 11.

66 Daim 1990, obr. 4; Zábojník 2000, obr. 29.

67 Daim 1990, 292.

68 Zábojník 2000, obr. 15; 16; tab. 2: 1/5  1/10.

73 Zábojník 1990, 105  107.

74 Eisner 1952, tab. 50: 4.

78 Mináè 1978, 63, 67, obr. 3: 2.

z hrobu 43 v Bernolákove.79 Oba artefakty na základe spôsobu vyhotovenia poukazujú na vyspelé

79 Kraskovská 1962, 435, 454, tab. X: 3.

83 Budinský-Krièka/Toèík 1984, 185.

tefanovièová 1984  T. tefanovièová: K byzantským prvkom v perkárstve predve¾komorav-

Zur Problematik der Gegenstände byzantinischen

Avarské obliehanie Kontantínopolu

Synaxáre ku dòu 7. augusta

7 SEC, col. 871  874.

8 Tame, col. 869  872.

Jazyková korektúra: PhDr. Jana Orulová

4. strana obálky: Rekontrukcia interiérovej steny baziliky na Bratislavskom hrade

K problematike predmetov byzantského pôvodu

v zbierkach MNM v Budapeti; má inv. è. 71/1910. N 333.

rej mince na severnom Slovensku viac ne prekvapujúci.

Z obdobia panovania dynastie Herakleiovcov pochádza silno oúchaná prederavená medená

ra (pravdepodobne z rokov 659 668, porovnaj k tomu Somogyi 1997, 97).

z emisie datovanej do rokov 669 674 (Somogyi 1997, 97).

48 Dokladajú to u spomínané mince, porovnaj pozn. 39 a 40.

49 Vzduná vzdialenos nálezísk je asi 28 km.

54 tefanovièová 1993, 284, obr. 175.

V publikácii L. Niederleho o byzantských perkoch60 sa nachádza údaj o pracke, ktorá sa údajne

68 Zábojník 2000, obr. 15; 16; tab. 2: 1/5 1/10.

73 Zábojník 1990, 105 107.

tefanovièová 1984 T. tefanovièová: K byzantským prvkom v perkárstve predve¾komorav-

Zur Problematik der Gegenstände byzantinischen

Avarské obliehanie Kontantínopolu

7 SEC, col. 871 874.

8 Tame, col. 869 872.

Paris 1648, s. 805 826.

46 Tame, col. 1349.

K historickému pozadiu uloenia depotu

Obr. 5 Náunice zo 7. storoèia. 1, 3: elovce; 2, 4: Zemiansky Vrbovok; 5: Pra.

Èilinská 1973 Z. Èilinská: Frühmittelalterliches Gräberfeld in elovce. Bratislava 1973.

Nálezy byzantského pùvodu z 6. 10. století

Obrázky 1A: Èeská republika: Mapa zlatých byzantských mincí z 6. 7. století

Obr. 6 Uherské Hraditì: Závìsný køíek

Obr. 7a, b Byzantská mince z hraditì Døevíè.

Obr. 8 Døevíc, byzantský relikviáøový køíek,

3a Míenec klisny a osla (mula)

Byzantinische Funde aus dem 6. 10. Jh.

pochovávania vo vèasnom stredoveku pozri Staíková-tukovská 2004, 173 175; Ungerman

Tab. 1 tatistický výber výskytu korálikov na

Tab. 2 Najob¾úbenejie koráliky obdobia Avarského kaganátu z poh¾adu výskytu v hroboch.

Tab. 3 Najob¾úbenejie koráliky obdobia Ve¾kej Moravy z poh¾adu výskytu v hroboch.

Obr. 7 Pra, hrob è. 33, náhrdelník zo zaèiatku 8. storoèia. V stre-

sa medzi najfrekventovanejími typmi korálikov v 8. storoèí zriedkavejie vyskytujú i varianty z pri-

Obr. 10 Zväèený obrázok korálika tvaru melónového jadra z pohrebiska v

Horizonty byzantsko-orientálneho perku

Relatívno-chronologické horizonty byzantsko-orientálneho perku

vývoja perkov upozoròoval u L. Niederle (1930) a naposledy i D. Staíková-tukovská (1999).

4 Za upozornenie ïakujem Mgr. J. Kotovi.

Brather 1995/96 S. Brather: Frühmittelalterliche Dirham-Schatzfund in Europa. Probleme ihrer wirt-

Na druhej strane bratislavská bazilika vykazuje príbuznos s Pribinovým kostolom v Mosaburgu

Obr. 5 Bratislavská bazilika, pokus o rekontrukciu rezu a poh¾adu.

Obr. 1 1 Bøeclav, 2 Uherské Hraditì, 3 Bluèina, 4, 6 8 Staré Mìsto, 5 Mikulèice.

Obr. 2 1 Uherské Hraditì, 2 Kloboukz, 3 Námì, 4 Staré Mìsto, 5 Mikulèice.

Obr. 3 1, 2 Preslav, 3 Pliska, 4 Chios, 5 Devene, 6 Sardis, 7 Fîntinele, 8 Sultana, 9 Devnja.

Z najnovích objavov byzantských mincí na Slovensku

Úloha byzantských kupcov vo vzahoch Byzancie k Avarom

Nálezy byzantských mincí lokality

Obr. 1 túrovo: Justín II. a Sofia (565 578), follis.

Obr. 6 Byzantská minca Manuela I. Kommnena (1143 1180) z 13.