Alois Jirásek – Staré pověsti české

Autor:
Alois Jirásek je povaţován za předního tvůrce české historické
prózy. Narodil se v Hronově, po gymnáziu odešel na filozofickou
fakultu do Prahy a studoval historii. Později se stal profesorem
nejprve v Litomyšli, pak Praze. Byl malířsky nadaný, přátelil se
s Mikolášem Alšem. Byl také tvůrcem českého realistického románu,
kde navazoval na koncepci dějin Palackého. Jeho tvorba se zakládala
na studiu pramenů a snaze o objektivitu, za nejslavnější povaţoval
dobu husitskou. Vytvořil nejrozsáhlejší a také nejucelenější
umělecký obraz dějin.

Přehled tvorby:
Staré pověsti české – Próza z nejstaršího období dějin
Mezi proudy – Trilogie o vzniku předpokladů pro husitské hnutí za vlády
Václava IV.
Proti všem – Román zachycující vrchol husitského hnutí
Husitský král – O Jiřím z Poděbrad, nedokončeno
Temno – Jedno z vrcholných děl autora, líčí morální a kulturní
situaci národa v době protireformačního útlaku, který je
personifikován v postavě fanatického jezuity Koniáše.
Hlavními postavami jsou děti kacířského myslivce Helena a
Tomáš.
Psohlavci – Zobrazen konflikt mezi Chody bojujícími za svá práva a
panstvem. Vůdce Chodů Jan Sladký Kozina je nakonec popraven.
F. L. Věk – Románová kronika o osudech venkovana při praţských studií.
Zaţije počátky divadla bouda, pobyt Mozarta v Praze atd.
U nás – Románová kronika, národní obrození na venkově
Filozofská historie – Povídka, podán obraz revolučních událostí roku 1848
v Litomyšli
Z Čech aţ na konec světa – Povídka, beletristické zpracování staročeského cestopisu
od V. Šaška z Bířkova.
Divadelní hry – Trilogie Jan Hus, Jan Ţiţka, Jan Roháč; Lucerna, Vojnarka,
Otec

1
Dílo:
Staré pověsti české jsou beletrií, která zahrnuje jak pověsti, které
mají reálný základ, tak I pověsti a proroctví, které jsou
skutečnosti vzdálené, mají povahu legend. Nachází se zde nejstarší
pověsti, písemně dříve zaznamenané v Kosmově, Dalimilově, a hlavně
Hájkově kronice ze 16. století. Mezi tyto patří pověst o Libuši,
Horymírovi, Přemyslovi, dívčí válce aj. dále zde nalezneme pověsti
odráţející naděje lidu, př. Pověsti o Ječmínkovi, Ţiţkovi, Kosinovi
či Jánošíkovi. Ve staropraţských pověstech o výstavbě Prahy za Karla
IV., stavbách nového města, Karlova mostu a dalších pamětihodnostech
Jirásek těţil z Praţských pověstí a legend J. Svátka. Mezi několika
proroctvími můţeme najít třeba legendu o Blanických rytířích. Autor
se věrně snaţí drţet dochovaných historických záznamů a na díla,
z nichţ čerpal, často navazuje doslovně. Kniha se dělí na tři části
– staré pověsti české, pověsti doby křesťanské a ze starobylých
proroctví.

Okolnosti vzniku díla

Autorova trilogie Mezi proudy byla čtenáři velmi chladně přijata,
podobného osudu se Jirásek bál i u svého románového eposu o době
husitství. Tyto okolnosti ho proto přiměli vstoupit do literatury
pro mládeţ , kde se mohl vzdálit recenzentům a rozšířit okruh svých
čtenářů. K tomuto kroku ho podle dochované korespondence patrně
inspiroval J. V. Sládek. První vydání vyšlo v jedenácti sešitech.

Jazyk a styl díla, jazykové prostředky užité v textu

Autor zvolil klidný rytmus vyprávění. Idealizující pojetí dějin,
které se v jiných dílech stávalo terčem kritiky, přesně zapadlo do
charakteru tohoto díla. Dojem historické autentičnosti je posilován
mnoha prostředky: hodnocením historických událostí, popisem starých
zvyků, podobností přírodního a lidského ţivota, rozvíjením epizod do
dynamických příběhů. Jazyk tvořený četnými archaismy je plný
řečnických zvolání a navození kontaktu se čtenářem.

2
Hlavní myšlenka, vlastní názor
Jedná se o zachycení nejznámějších českých pověstí, kde autor
zdůrazňuje národní tradice a lidovou moudrost.
Dílo se brzy stalo čtenářsky nejoblíbenější sbírkou českých
pověstí. Je zdrojem národního uvědomění a seznámením s národními
kořeny.

Ukázka :

O Přemyslovi
Bylo za první jeseně, v slunečný, tichý den. Libušin kůň šel bystře,
určitým krokem; nikdo z muţů ho nevedl ni slovem neřídil. Šel jistě, tak
jako by kráčel ke svému chlévu, aţ muţové ţasli, aţ víry došlo domnění,
tou cestou kůň ţe poprvé nejde, ţe kněţna jízdou příšernou často tu
jezdila za večerního soumraku, a neţ zapěly kury, ţe se vracela do svého
dvora.

O Čechovi
"Jiţ si nebudete stýskat, neboť jsme našli kraj, kde zůstaneme a sídla
zarazíme. Vizte, to je ta země, kterou jste hledali. Často jsem vám o ní
mluvil a sliboval, ţe vás do ní uvedu. To je ta země zaslíbená, zvěře a
ptáků plná, medem oplývající. Na všem budete mít hojnost, a bude nám
dobrou obranou proti nepřátelům. Hle, země po naší vůli! Jen jména nemá;
rozvaţte, jakým jménem by měla být jmenována."
"Tvým! Tvým nechť se jmenuje!" zvolal jako z boţského vnuknutí stařec
dlouhé bílé
brady, nejstarší všech starostů. Hned všichni, starostové i čeleď,
volali jako jedním
hlasem:
"Tvým! Tvým jménem!"
"Po tobě ať se jmenuje!"
Vojvoda Čech, potěšen vůli všeho lidu, poklekl na kolena a líbal zemi,
novou vlast svého plemene. A zlíbav ji vstal, a pozvednuv rukou svých do
širého kraje, pohnut volal a ţehnal:
"Vítejţ, země svatá, nám zaslíbená! Zachovej nás zdravé, zachovej nás
bez ourazu a rozmnoţ nás od národu do národu aţ navěky!"

O Bivoji
Zdatný Bivoj ulovil kance co zabil mnoho lidí a zvířat. Na zádech ho
donesl na hrad a před očima všech obávaného kance zabil. Poté byl
pohoštěn, od Kazi dostal pás a hlava kance byla vyvěšena nad bránu.
Bivoj doprovodil Kazi na její osobní hrad, později se vzali.
V knize vystupuje mnoho postav, které jsou zčásti historicky
doloţenými osobnostmi a zčásti výsledkem lidového vypravěčství s velkým
podílem lidské fantazie. Váţně pojatí hrdinové, zcela oproštěni od
negativních znaků, jsou ke svému jednání psychologicky motivováni.
Vynikají náboţenskou a názorovou tolerancí, coţ dokládají výjevy souţití
různých národů a národností na jednom územním celku.