Cífky jsou nejlepší YEsS

Řemeslník William Surgeon už v roce 1825 objevil jednoduchý trik, jak znásobit
magnetické účinky elektrického proudu. Jeho vynálezem byl drát navinutý na válcové
ploše – cívka (solenoid, z řeckého solén – trubice a eidos - podoba). Jeho práce zůstala
jen na úrovni hraček, protože používal holý drát, a proto se závity nemohly dotýkat.
Jeho cívka tedy měla jen velmi málo závitů. Teprve cívka s hustým vinutím
z izolovaného drátu představuje soustavu mnoha proudových smyček. Je–li cívka
dostatečně dlouhá a hustě navinutá, vytvoří se při průchodu proudu uvnitř
homogenní magnetické pole s rovnoběžnými indukčními čarami. Na obrázku jsou
znázorněny magnetické indukční čáry cívky, které jsou stejné jako u tyčového
magnetu.

Poloha pólů cívky závisí na směru proudu v závitech cívky. Póly označujeme jako
severní a jižní. Jestliže se směr proudu změní v opačný, změní se navzájem i póly
cívky. Při daném směru proudu určíme polohu pólů opět Ampérovým pravidlem (pro
cívku): Pravou ruku položíme na cívku tak, aby pokrčené prsty ukazovaly dohodnutý
směr proudu v závitech cívky. Palec pak ukazuje polohu severního pólu cívky.

Ampérovo pravidlo pravé ruky pro cívku.

Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.

Protéká–li vodičem elektrický proud, vytvoří se kolem něho magnetické pole. Toto
pole je tím silnější, čím větší proud vodičem protéká. André Ampére zjistil, že cívka
opatřená jádrem má okolo sebe daleko silnější magnetické pole. Této vlastnosti
využil Joseph Henry ke konstrukci elektromagnetu. Elektromagnet se skládá z cívky,
do které je vloženo jádro z měkké oceli (feromagnetická látka s velkou hodnotou
relativní permeability), například ve tvaru válcové tyčky. Zapojením proudu do cívky v
jejím okolí vznikne magnetické pole o intenzitě H, jádro toto pole mnohonásobně
zesílí a přitom se zmagnetuje. Zesílení plyne ze vztahu B = μH, kde μ je permeabilita
jádra, která je mnohonásobně větší než permeabilita vzduchu. Dojde tedy
k mnohonásobnému zvětšení magnetické indukce a tím i zesílení výsledného
magnetického pole.
Na jednom konci jádra vznikne severní pól, na opačném konci jižní pól. Změníme–li
směr proudu, vymění si póly svou polohu. Silové působení elektromagnetu můžeme
měnit velikostí procházejícího proudu, průřezem a materiálem jádra. Přerušíme–li
proud v cívce, jádro se odmagnetuje a elektromagnet přestane přitahovat železné
předměty.

Jestliže cívku stočíme do kruhu, vznikne toroid. Magnetické pole toroidu je

soustředěno v jeho vnitřku.