DIVADLO A DRAMA V 
2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ
PROZATÍMNÍ DIVADLO
 1862 - otevřeno na místě budoucího Národního divadla
 premiéra: VÍTĚZSLAV HÁLEK - Král Vukašín – historická hra ze srbských dějin
 hrály se hry starších autorů (např. TYL, HÁLEK) a opery
 působilo do roku 1883
NÁRODNÍ DIVADLO
 1868 - slavnostní položení základního kamene ke stavbě (sbírky pod názvem
Národ sobě) = národní kulturní a politická manifestace proti vyhlášení
rakousko-uherské monarchie = projev síly národa, architekt JOSEF ZÍTEK
 květen 1881 - slavnostní otevření ještě nedokončeného divadla - 1.
představení - opera BEDŘICHA SMETANY Libuše + 11 představení, poté
dokončovací práce
 srpen 1881 – divadlo zničeno požárem , mobilizace národa, nové finanční
sbírky, rekonstrukce JOSEF SCHULZ
 listopad 1883 - obnovení činnosti (opět SMETANOVOU Libuší)
 výzdoba Národního divadla - autoři jsou nazýváni jako „generace Národního
divadla“:
 architekti JOSEF ZÍTEK, JOSEF SCHULZ
 malíři MIKOLÁŠ ALEŠ (cyklus Vlast), FRANTIŠEK ŽENÍŠEK, VÁCLAV
BROŽÍK, VOJTĚCH HYNAIS - opona, sochaři JOSEF VÁCLAV MYSLBEK,
BOHUSLAV SCHNIRCH aj.
 hudební skladatelé BEDŘICH SMETANA, ANTONÍN DVOŘÁK, ZDENĚK
FIBICH
 reprezentativní scéna a středisko českého divadelního života
 první ředitel divadla - FRANTIŠEK ADOLF ŠUBERT - vyvážený repertoár z
oper, operet a zahraniční i české činohry - osvědčená klasická díla
(MOLIÈRE, SHAKESPEARE, CORNEILLE, DE VEGA, IBSEN, GOGOL aj.)
další divadelní scény
 Novoměstské divadlo – Praha, 1859-1886, pobočná scéna Stavovského
divadla
 Národní divadlo v Brně - otevřeno 1884
 vznikala divadla v dalších městech, rostl počet ochotnických divadel i
kočovných divadelních společností
 v létě využívána dřevěná otevřená divadla, tzv. arény, z některých prvků
představení v arénách vznikly nové žánry, kabaret a varieté
REALISTICKÉ DRAMA 80. LET – TZV. GENERACE NÁRODNÍHO DIVADLA
 typ hry prosazující se v české literatuře od 2. poloviny 19. století
 zasazení děje do venkovského prostředí, postavy mluví nářečím, nosí kroje a
zachovávají tehdejší zvyky, díla jsou často doplněna o lidové písně a tance
 nejčastěji – tragédie, které zachycují soudobý život na vesnici a tamější
sociální problémy (např. společenské, sociální a náboženské předsudky,
postavení nemanželských dětí, sirotků, rozvod manželství)
 často reálný námět, objektivní pojetí, hovorový jazyk a dialekty (autentičnost
promluvy)
 prosazováno v Národním divadle ředitelem FRANTIŠKEM ADOLFEM
ŠUBERTEM a dramaturgem LADISLAVEM STROUPEŽNICKÝM
FRANTIŠEK ADOLF ŠUBERT (1849-1915)
 dramatik, divadelní kritik, organizátor divadelnictví, novinář, publicista
 první ředitel Národního divadla (1883-1900) i Městského divadla na
Vinohradech (1906-1908)
LITERATURA
Jan Výrava - drama oslavující selské povstání, bohatý sedlák se přidává
k vesničanům, kteří se vzbouřili, když se dozvěděli, že je jim zatajováno zrušení
roboty
Drama čtyř chudých stěn - drama z hornického prostředí, o potlačení stávky
západočeských havířů
LADISLAV STROUPEŽNICKÝ (1850-1892)
 úspěšný dramatik a dramaturg Národního divadla
ŽIVOT
 nezískal vyšší vzdělání, pokusil o sebevraždu (poté co vystřelil po domnělém
pytlákovi) - doživotně zohyzděn obličej = změna povahy (uzavřenost,
podezíravost, jízlivost), působil jako úředník v Praze, přispíval do časopisů
(Lumír, Světozor, Šotek, Osvěta), snažil se prosadit jako humorista, pracoval
v redakci Humoristických listů, v 70. letech 19. století napsal svá první
dramata, poté první dramaturg Národního divadla
LITERÁRNÍ TVORBA
psal poezii, prózu i drama
drama
 veselohry a tragikomedie
Paní mincmistrová
Zvíkovský rarášek
historické veselohry o záletnických spádech a nezdařených milostných pletkách
renesančního bohéma a kavalíra MIKULÁŠE DAČICKÉHO Z HESLOVA
národní, realistické drama - těžiště jeho práce
Naši furianti
žánr:
 komedie, veselohra (vtipné dialogy), popř. tragikomedie či společenská satira
(závažné téma díla)
 první realistická hra v českém prostředí
téma, námět
 závažná hra o mezilidských vztazích
 jednoduchá zápletka - spor dvou radních (vysloužilého vojáka a krejčího) o
místo ponocného v obci, v němž je vinou intrik odstrkován jediný vhodný
kandidát – na ní se ukazuje složitost majetkového i povahového rozvrstvení
postav, vzájemné rozepře, nepřátelství a smíření, podvody; druhá dějová
linka - spor starosty a radního o věno dětem, dvě tamější nejbohatší rodiny
brání dětem ve vzájemné lásce
 autorův ironický a kritický postoj ke vztahům mezi lidmi na vesnici - výsměch
omezenosti vesnických boháčů a tzv. furiantství - obecná lidská vlastnost, typ
nadřazeného, tvrdohlavého, umíněného, pyšného, zpupného člověka se
sklonem k přeceňování sebe sama, který dává přehnaně najevo své
sebevědomí a moc, často musí mít první i poslední slovo, nesnese kritiku a
ve všem musí mít pravdu
forma:
 situační komika, jazyk - lidový dialog, humor, hovorový jazyk prokládaný
výrazy jihočeského nářečí,
GABRIELA PREISSOVÁ (1862-1946)
 prozaička a dramatička, představuje novou vlnu realistického dramatu
ŽIVOT
 žila s manželem na Slovácku v Hodoníně - aktivně se účastnila národního
života, ze Slovácka načerpala náměty ke svým prózám a dramatům
 často se stěhovala (bydlela např. i v Oslavanech, jižním Rakousku, Praze a
po druhém sňatku v chorvatské Pule) a hodně cestovala (Halič, Rusko, Itálie,
Francie)
 politicky činná, aktivní byla i v boji za práva žen a jejich postavení
 za 1. světové války obviněna z velezrady - podporovala ruské zajatce
LITERÁRNÍ TVORBA
 nejvýznamnější díla - první období tvorby do roku 1890
 autorka realistických povídek, románů a divadelních her (tragédií) tematicky
čerpajících z moravského Slovácka
 snaha zachytit život obyčejných lidí na vesnici, závažná témata - vztahy
ovládané náboženskými, majetkovými a společenskými předsudky,
společenskou nerovnost bránící lásce hrdinů, kritika vlivu majetku a peněz,
situace svobodných matek, postavení nemanželských dětí a sirotků, rozvody
 nejdůležitější jsou ženské postavy - vychovávány tradičně, bojují za vlastní
štěstí, vystupují prudce a vášnivě, často bez ohledu na následky, působí
silněji a odvážněji než muži, ti jsou většinou nerozhodní
Drama
Gazdina roba
žánr: tragédie
inspirace: příběh skutečné ženy
téma, námět:
 obraz vesnického života ovládaného peněžní morálkou a předsudky všeho
druhu, které způsobují neštěstí v životech mnoha lidí, rozdílnost náboženské
víry i sociálního postavení milenců
 tragédie venkovské švadleny, která odchází od muže k milenci a jde s ním za
prací, když pochopí, že se kvůli ní milenec nerozvede, končí sebevraždou
děj:
Hrdinka hry, venkovská švadlena Eva, miluje selského syna Mánka, ale uražena a
odmítnuta jeho matkou, která má pro syna vybranou bohatou nevěstu. Uražená a
ponížená Eva se milého zřekne, dá mu volnost, ač ho miluje. V afektu se rozhodne pro
sňatek s kulhavým Samkem. Manželství je nešťastné, Eva nemůže svému muži
přivyknout, manželství definitivně zkrachuje po smrti dcerky. Eva manžela opustí a odejde
s nyní již ženatým Mánkem do Rakouska. Eva naléhá na Mánka, aby se rozvedl.
Slabošský Mánek však toho není schopen, přestože ani on není v manželství šťasten. Eva
se tedy stává „gazdinou robou“, nelegitimní partnerkou. Po prozrazení jejich
mimomanželského vztahu v reakci na nové morální ponížení a v zoufalství nakonec Eva
volí sebevraždu utopením v Dunaji.
ohlas a vliv
 opera Eva - hudba i libreto JOSEF BOHUSLAV FOERSTER, premiéra 1899 v
Národním divadle
Její pastorkyňa
žánr: milostná tragédie
inspirace: dvě skutečné události
téma, námět:
 hlavní téma - láska (nešťastná, vášnivá, opravdová, mateřská), téma
předsudků, viny, odpuštění i pokání
 kontroverzní námět - vražda nemanželského dítěte, tragický příběh dvou žen
- stará, chudá, ale vesničany respektovaná mlynářka Kostelnička se dopustí
zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery, pomáhá své schovance
(pastorkyni) Jenůfě, opuštěné přelétavým milencem Štefkem, zatajit
nechtěné těhotenství, stává se vražedkyní, neboť utopila Jenůfino
nemanželské dítě, aby schovanku uchránila před hanbou a dítě jí nebránilo
v nové lásce, nakonec se k zoufalému činu přizná, Jenůfa kostelničce
odpouští a snaží se začít nový život
forma:
 psychologická kresba postav, lidový jazyk - mnoho nářečních výrazů
VILÉM MRŠTÍK (1863-1912)
drama
 nejvýznamnější představitel českého realistického dramatu - tragédie
Maryša (1894) - napsal spolu s bratrem ALOISEM (dodal námět)
žánr: vesnická sociální tragédie
okolnosti vzniku:  stejnojmenná opera (1904) – libreto a hudba LEOŠ JANÁČEK
inspirace:
 podkladem osud skutečné ženy z Těšan (nucené manželství, manžela ale
neotrávila) + skutečné soudní přelíčení (vražda - žena otrávila manžela,
protože ji týral)
téma, námět:
 ostrá kritika poměrů na vesnici, tragické následky vynuceného manželství -
věkově nerovné manželství uzavřené z rozumu pro peníze a majetek a bez
citových vztahů nemůže být šťastné
 obraz sociálních rozdílů a majetkových poměrů, síla tradic a předsudků, které
nedovolují hrdince vzepřít se vůli rodičů, obhájit lásku k milému ani opustit
nemilovaného muže, vedlejší témata: nešťastná láska, poslušnost k rodičům,
domácí násilí, opilství
děj
Zámožný a lakotný sedlák Lízal ujedná s mlynářem Vávrou, že mu dá za ženu svoji dceru
Maryšu. Vávra je vdovec se třemi dětmi, který údajně svoji první ženu týral, až ji utrápil.
Maryša má ale ráda chudého chalupníka Francka, který je však odveden na vojnu do
Brna. Při společném loučení přísahá, že se Maryši nevzdá, oba si slíbí, že na sebe
počkají. Jakmile rekruti odejdou, začnou rodiče Maryšu nutit, aby si vzala o dvacet let
staršího Vávru. Maryša se zpočátku snaží svatbě zabránit (prosí rodiče i Vávru), ale
rodiče jsou i přes její odpor, zoufalé prosby a pláč neoblomní, takže Maryša nakonec však
rezignuje. Lízalovi vůbec nemyslí na Maryšino štěstí, ale jen na peníze. Jediný, kdo s
Maryšou soucítí, je její babička, protože je ale již na výminku, nemá její názor žádnou
váhu. Ale ani Vávra Maryšu nemiluje, jde mu jen o věno nevěsty. Maryša nevidí
východisko a po marném odporu se jako slušně vychovaná dcera podřídí vůli rodičů.
Vynucené manželství bez lásky je nešťastné. Vávra pije, tráví v hospodě více času než
doma a Maryše fyzicky i psychicky ubližuje. Starý Lízal si pak přece jen uvědomí, do čeho
Maryšu nutí, a rozhodne se Vávrovi nevydat věno. Vávra se s ním soudí, protože peníze z
věna nutně potřebuje na zaplacení dluhů. To situaci ještě zhoršuje.
Po dvou letech se Francek vrací z vojny a setkává se s provdanou Maryšou v hospodě.
Poznává poměry u Vávrů a Vávrovi na rovinu sdělí, že mu bude veřejně chodit za ženou i
v budoucnu. Vávra se s Lízalem dále hádá o nevyplacené věno a pohrozí mu, že ho dá k
soudu. Lízal mu vyčte, že je s ním jeho dcera nešťastná, uvědomí si svoji chybu a prosí
dceru, aby se vrátila domů. Je ale pozdě, Maryša už o to nestojí, odmítá mu odpustit. Za
Maryšou přichází do mlýna Francek a přemlouvá ji, aby s ním utekla do Brna, kde pro ni a
pro sebe sehnal práci. Maryša je ale příliš svázána náboženskými tradicemi a předsudky
vesnice, takže ho razantně odmítá s tím, že je nešťastná, ale nebude „špatná žena“, bojí
se hanby, kterou by způsobila sobě i celé rodině. O jejich setkání se dozví Vávra (při
příchodu domů vidí, jak nějaký muž opouští jejich dům). Vyvíjí nátlak na Maryšu i na
služebnou Rozáru, aby mu řekly, s kým se Maryša schází. V návalu vzteku a žárlivosti po
Franckovi vystřelí. Ten stačí ještě včas utéci. Maryša se o Francka bojí, a proto se
rozhodne k zoufalému činu. Nasype Vávrovi do kávy jed na krysy (otrušík) a otráví ho.
Vávra se sice snaží o usmíření s ženou, už je ale pozdě. Zděšena vlastním činem se
dovolává Božího slitování, ale chce za svůj čin nést odpovědnost - k vraždě se následně
přizná.
forma: 5 dějství, rychlý spád děje, stylizované nářečí
ohlas a vliv