CLANKY 415 Teorie evropské integrace a politicky vyvoj Spolecenstvi Markéta PitRovA* Abstract; European integration theories and the political development of the Community This paper tries to examine the link betwoon the integration paradigms and the political development of the Community since 1952. It aims to find the key signs of neofunctionalism, federalism and the intergovernmental approach in the ES/EU treaties, in other reform papers and necessary in the institutional structure. The text intends to offer an answer to the question concerming the EU future, especially in prospect of enlargement and expectations of the candidate countries. With regard to the treaties modifications during the 90's the author analyses the Community development and presents the conclusion that the European integration process reinforced the supranational elements in principle and tends unambiguous to the political union in federal sense. This conclusion is supported by the concrete examples of the lost of the member state sovereignty in decision making process. Keywords: supranationalism, neofunclionalism, federalism, intergovemmentalism, EU institutions, policies 1, Uvodem Sledovani alternativ a modelii vyvoje evropského integraéniho procesu je mimovédné aktudlni, protoze v poslednim desetileti evropské integrace rozhodné pesahla ramec pouhé ekonomické integrace a aspiruje na vytvoient bezprecedentnt struktury na principu politické jednoty. Sku- teinost, Ze nariisté vyznam politického rozméru integraéntho procesu, je pro élenské staty, ale stejné tak i pro Ceskou republiku, kterd jako kandidétska zemé usiluje o vstup do této nestan- dardni mezindrodni organizace, mimofadné dilezita, Princip nadfazenosti evropskych zavaz- kt, jejichz Site se vyznamné zvétSuje, je spoleéné s obecnou politickou tendenci posilovat nadnarodni uroveii integrace divodem postupného omezovani kompetenci élenskych stati. Diky instituci evropského prava je totiz utvateni politiky na nadndrodni evropské trovni zhlediska konkrétnich fli uréujicim faktorem pro domaci politickou seénu. Zodpovézeni otazky tykajici se sméfovani dalStho vyvoje je nicméné velice komplikované, stejné jako obeeny vyzkum procesu evropské integrace. Divodem je nejenom spletitost celé problematiky, kterd se vyviji od roku 1952 v zdvislosti na dynamice mezinarodnich vztahti, ale také jeji permanentni proménlivost. Ta je patrnd ptedevSim na hybridnim charakteru instituciondlni * Autorka pisobi na Katedfe mezindrodnich vztahi a evropskych studii Fakulty socialnich studii Masarykovy univerzity. Tento lanek je soucasti feSeni projektu GACR (407/ 01/P 114), E-mail: pitrova@fss.muni.cz416 POLITOLOGICKY CASOPIS 4/2002 struktury EU. Kromé tohoto uréujictho funkéntho aspektu se specifika integraéniho procesu projevuji redefinicf jeho cfld a kolisanim ochoty k jejich naplnéni ze strany lenskych stata. Cile integraéniho procesu jsou formulovany a ndsledné potvrzovany élenskymi zemémi na urovni mezivladni konference a konkrétné potom prostiednictvim politickych reprezentaci v Evropské radé a v Radé EU. Nasledkem voleb v jednotlivych éenskych zemich se v8ak tyto reprezentace permanentné proméhujf, éimz miize (v pribshu vyvoje také vznikala) potteba zasahu do jiz formulovanych ramcovych cilti, Ve Spoleéenstvi' je v’ak modnost Eenskych zem{ aktudlné ovliviiovat cile integratniho procesu pomérné omezeni. Jejich redefinice je totiz moéna v¥hradné s ohledem na budouci vyhled. Obecné neexistuje mechanismus, ktery by zemi jiZ jednou ,uzaméené“ v ramei smluvnich zavazki, umognil tyto zavazky modifikovat a pripadné od nich ustoupit. Naopak, dodrZovani téchto zAvazka je bedlivé sledovano Evropskym soudnim dvyorem. Tato instituce nejen Ze mize vést proti jednotlivym zemim fizeni, ale od roku 1993, tedy po vstupu Smlouvy o BU v platnost, je také vybavena pravomoci pokutovat élenské staty. V zisadé tedy mohou staty rozhodovat o formulovanf integratnich cilé pouze v ramci me- zivladni konference. Pokud tedy zemé jiz v pribéhu mezivladni konference nedokazala’ a nebo nechtéla zablokovat definici konkrétntho cile (plo8né a tudiz pro vechny ¢leny Spoletenstvs), nebo pokud jej nové zvolend reprezentace ,zdédila®, aékoliv sama vyznavala odlignou inte- graéni koncepci, neméla tato zemé a% do roku 1999 Zadnou legitimni moZnost jak pfizpisobit integraéni realitu své piedstavé. Ackoliv se alternativa umozhujici zemim regulovat svGj podil na jednotlivych integratnich aktivitach v podobé modelu tzv. vicerychlostni Evropy* objevila v materialech Komise jiz v roce 1975, Spoleéenstvi se ji rozhodlo nerozvijet. Dirvodem, proé nebylo stattim dovoleno prehodnotit formulované cile v souladu s jejich aktudlni integraéni vizi a prog nemély ani mo%nost diferencovat harmonogram jejich pinéni, byla obava z celkového rozkladu integraéntho pro Odstupiovani integratni zatéze a piijeti odlisnych harmonogra- mii pinéni definovanych cilt: byio vnimdno jako ohrozeni homogenity Spoledenstvi, aie jako krok, ktery by se zéhy mohl negativné projevit na jeho politické a finanéni solidarité. Po roce 1999, tedy po vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost, byla oteviena moZnost regulovat do uréité miry intenzitu dal& integrace. Jedna se o princip flexibility, neboli zesilené spoluprice.* (Srov. él. 43 a 44 Smlouvy 0 EU revidované Amsterodamskou smlouvou) Absence moznosti Henskych stati ptizpisobit integraéni cile svym podminkdm a pfipadné i ustoupit od jednou odsouhlaseného integraéniho zAvazku, ale vyvoj integraéniho procesu nezpiehlednila, spiSe naopak. Stity kompenzovaly formalni absenci této moznosti vyuditim viech politickych prostiedki k prosazeni svych potieb. V rémci legislativniho procesu ku pii- kladu mobly aplikovat ,,politiku apatie a zdrZovani, nebo naopak konkrétnimi poZadavky ovliviiovat formovani koalic stati pti rozhodovacim procesu. Jednim z konkrétnich zpiisobii Elenskyich zemi jak modulovat integraéni proces v souladu se svou piedstavou bylo také ovliv- fovani personalniho slozeni nadnarodni autority, kterd ve funkci tzv. motoru Spoleéenstvi za- sadné ovlivitovala integraéni potenciél. Aplikace obou metodik, tedy ovliviovani rozhodovaci- ho procesu a instituciondiniho schématu, méla potom za nasledek zménu vyvoje ve sféfe jed- notlivgch policies. V zavislosti na ptevlddajicim modelu sjednoceni dochizelo ke zvySeni integraéni rychlosti, nebo naopak témé# ke zmrazeni vyvoje jednotlivych sektord. Cely tento v¥voj se potom odehraval bez obledu na zékladni smluvai ramec, ktery zistal nedotknuty aktualnimi zménami, Potencial integraéniho procesu tak byl zcela odlisny, nez predpokladany potencial nadnarodniho Gtvaru definovantho zakladajicimi smlouvami. CLANKY 417 Jednotlivé integraéni koncepce prosazované Zlenskymi staty v priibéhu padesatiletého inte- graéniho procesu ve vice &i méné koherentni formé odpovidaji rimeové tzv. integraénim para- digmatim. Pokusy politické védy formulovat integraéni paradigmata jako souhmné systémy zahrnujici podnéty, cile a metody evropského integraéniho procesu jsou motivovény nejenom yysledovénim preferenci jednotlivych zemi, jejich majoritniho vyskytu v pribéhu let 1952-2002, ale piedevsim snahou identifikovat potencidl evropské mySlenky. Pokud jsme schopni monito- rovat tyto faktory, meme pomoci jednotlivgch integratnich model snadnéji stanovit hypoté- zu zahrnujici ptipadné konflikty a pokusit se predvidat formulaci cilovych modelii, Pyirozené, ze s rozvojem politické dimenze sjednoceni naléhavost této otizky roste, protoze staty jsou nadndrodni autoritou’ omezovany nejenom v ekonomickém ramei, ale také v ramci politickém. 2. Paradigmata evropského integraéniho procesu Vychozim bodem pro zakladni élen&ni paradigmat evropského integratniho procesu je jejich yztah k suverenité nérodnich stata. Jednotlivé modely jsou potom charakteristické nejenom mirou naruseni obecné nedétiteIné suverenity, ale pedev8im svym cilovym vztahem k této suverenit®, tedy zménou rozsahu suverenity ponechané na nérodni ana nadndrodni trovni, ale také metodou, jakou se ma k danému cili dospét, Podle tohoto zékladniho kritéria, které maze byt dopingno instituciondlnimi, teritorilnimi a funkciondlnimi aspekty jednotlivych model, sena strané jedné vyéleiiuje kategorie supranaciondlnich paradigmat a na strané druhé paradig- mat intergovernmentalnich. Pomysiné osa ohranigend supranacionalismem na strané jedné a intergovernmentalismem na strané druhé pfirozené ve svém stiedv obsahuje modely a piistu- py, které sluduji a vzajemmé kombinuji obé krajnt moZnosti. Sledovaini dig j Spoletensivi je vhodayr zeela vyéerpateinfm piistupem. Diivodem, pro® jsou integratni paradigmata pouze diléim zpt- sobem sledovani kvalitativniho vivoje evropske integrace, je kromé jiZzminéného komplexni- ho a proménlivého charakteru EU také permanentni vyvoj jednotlivych paradigmat. Integraéni paradigmata se neustéle vyvijeji a vymezuji se k dal8im podnétim aktudlntho vvoje na poli mezindrodnich vataha, Skala integraénich paradigmat tedy neni zdaicka definitivni. Tento text se proto omezuje na identifikaci a ndsledné aplikaci pouze zakladniho Elenéni integraénich paradigmat. Déivodem je nejenom jiz zminénd permanentn{ proménlivost paradigmat a rozdil- né pfistupy k jejich Klasifikaci, ale také fakt, Ze cilem textu neni analyza téchto paradigmat, ale nalezeni odpovidajicich znakt na strané politického vyvoje Spoleéenstvi. 2.1 Supranacionalni paradigma Vychozim badem v¥stavby supranacionalismu je pfedpoklad, Ze pouze nadnérodni autorita mitze splnit potfebnd ogekavani, tedy usmémnit partikulamnt zdjmy evropskych zemi a stabilizo- vat jejich vztahy. Nadndrodni paradigma ptedpoklada vytvoieni politického centra, kde jsou v ramei pfesné vymezenych oblast! pfijiména rozhodnuti zavazné pro vsechny zitastnéné zemé. Tomuto nadnérodnimu centru také integrované celky odevzdavaji vyhrazenou ast své suvereni~ ty. Pravé na zikladé rozsahu a zplisobu odevzdént stétni suverenity nadnérodnim orgéntim doché- Zi k dalSimu &tpeni tohoto zékladniho modelu. Z hlediska cile je Skéla modelét spadajfcich pod418 POLITOLOGICKY CASOPIS 4/2002 supranaciondlni paradigma relativné koherentni. Clem supranaciondlnich modelii je vytvoreni politické unic. Pfirozené, Ze v tomto pripadé je nutné resignovat na spory o obsahu terminu politick4 unie a to predevsim v ptipadé jejtho pripodobnéni k federaci, konfederaci, nebo do- konce unitérnimu statu. Vhodny se v takové situaci 2d4 byt pfistup Murraye Forsytha, ktery diskusi 0 evropské politické uni navrhuje chapat jako debatu o konfederagnich modelech.” (Srov. Burgess 1991: 13) Relativnt jednota v otazce cile se v8ak jiZ nevyskytuje v otézce meto- dy. Zpasob ptistupu k pfenosu stdtni suverenity sm&rem k nadnérodnimu centru a nasledné vatahy mezi zitastnénymi subjekty jiz jednoznaéné vyélefuji paradigma federalismu a neo- funkcionalismu 2.1.1 Federalismus Federalismus je historicky nejstarsim a do jisté miry také pomémé rigidnim p¥istupem, ktery pozaduje tiplné, okamzité a bezvghradné odevzdani suverenity ve prospéch nadndrodni autority. Nejvyznamnéjsim motivem k takovemu kroku je pro federalismus zajisténi bezpetnosti. Vytvore- ni nadnarodaiho titvaru je pro paradigma federalismu zpisobem, jak nadéle zabrénit stfetim politickych center, jejiché prvofadym dkolem je obrana ndrodnich z4jmi. Piedpokladem dspés- nosti tohoto modelu je slougeni suverénnich politickych jednotek jejich zastfeSenim pod nadnd- rodni politické dstfedi na z4kladé dohody mezi stty a nadndrodnim centrem. Dilezitou soucasti celého modelu je zajisténi kontroly pravomoci vykondvanyich nadndrodni autoritou. V ramei fede- ralismu se k tomuto tkolu vyuziva shromézdéni, jemuz jsou svéreny silné kontrolni pravomoci. Kligovy bod federalistického paradigmatu, ktergm je odevzdani suverenity ve prospéch nadnarodniho celku, je ptirozené spojen s otazkou motivu k takovému kroku. William Riker reprezentujicf teorii politického realismu se domniva, Ze diivody k zalozeni federace na t1zemi Evropy jsou visledkem srovnéni poméru vyhod a ztrtatéastnényeh zemi, (McKay 1996: 19) Podle téio pragmatick¢ teorie dochazi k vyméné atributi statni suverenity za vyhody plynouci ze setrvans zemé v nadnarodnim seskupeni. Zemé se ti¢astni nadndrodniho seskupeni v pHpadé, 4e zisk pievyai ztraty. V ptipadé, Ze ndklady na setrvani ve federaci pfevazuji nad ziskem, politické reprezentace iniciuji navrat do polohy narodnich staté a rozpousti federalni seskupeni. Pfirozené, Ze srovnani vyhod a nevyhod jednotlivych stat je v prostiedi mezinarodnich vztaht primo svazéno s existenci konkrétni hrozby. Pripadné ohrozeni zem{ a tudiz i divod ke spolu- praci pfitom mize mit celou tadu podob. Zékladnim krokem je proto jejich rozdélent na rovinu vnéj3i a rovinu vnitini hrozby. V padesitfch letech byla zfetelnd pfedevSim vndj§i hrozba. K obecné identifikovatelnym hrozbam patfily bez pochyby obavy zdpadoevropskych zemi z dalgiho némeckého vyvoje a silici tlak SSSR. V roving vnitini hrozby se potom fadi vzrista- jict podil komunistickych stran v z4padoevropskych zemich (McKay 1996: 8) a hospodéfsky kolaps po druhé svétové valce a potieba hospodatské obnovy. Od devadesatvch let, tedy obdobi po ukonéeni studené valky, se fenomén vngjsi hrozby piesouva z primérni roviny vojensko- -bezpetnostni do roviny ckonomické. Jedna se piedevsim o nutnost éelit hospodaiské konku- renci USA, Japonska a jihovychodni Asie. Vojensko-bezpesnostni rovina se nicméné objevuje na pomezi vnitini a vnéjai hrozby a to v podobé tzv. nevojenskych rizik jako je napi. terorismus, mezindrodni organizovany zlotin, migratni viny a pod. Reprezentantem moderni vnitini hrozby je v pfipadé Spolegenstvi nariist nezaméstnanosti. O nalezeni motivii k odevzdani suverenity ve prospéch nadndrodni autority se pokouSi také idealistické teorie mezindrodnich vztahd, které na zahdjeni evropského infegraéniho procesu CLANKY 419 nahliZeji jako na krok, ktery byl motivovan oéekavanim p¥inosu ze sdileni spoleénych hodnot. ‘Tyto teorie, které reprezentuje napt. H. N. Brailsford (Srov. Brailsford 1996: 164), nebo J. B. Pristley (Stov. Pristley 1996: 164), jsou postaveny na piedpokladu budouciho zisku, ktery je vysledkem aplikace strategie postavené na spoletnych hodnotich. 2.1.2 Neofunkcionalismus Neofunkcionalismus je jednoznaénym z4stupcem supranacionlniho paradigmatu predevsim y piipad’, kdy uptednostnime cil pied metodou, Pokud ale klademe vét8i ditraz na metodu, miide bff toto zafazeni sporné.’ Ve svém piistupu ke stétni suverenité se totiz neofunkcionalis- mus nesoustfedi na celek statni suverenity, a ani na jeji jadro v podobé rozhodnuti tykajicich se zalwaniéni politiky a bezpetnosti. Naopak, neofunkcionalismus vnimé tyto sektory jako enormné citlivé sféry, Specifikem neofunkcionalismu je naopak takovy transfer suverenity, ktery probi- ha nendsilné, oteviené a se zapojenim véech politickych aktéri véetné zajmovych skupin. Podle neofunkcionalismu je nezbytné k transferu suverenity smérem k nadndrodni autorité p¥istoupit ad poté, kdy se provéli opodstatnEnost takového kroku. Métitkem, které uréi p¥esun suverenity, je piedevdim o¢ekavani konkrétniho piinosu ze spoluprace. Uréujicim indikétorem a aktérem vzajemnych vazeb jsou potom z4jmové skupiny, které jsou propojeny v ramcei tv. siti. Tyto sité na horizontalni trovni zajisuji upevnéni stavajicich vazeb a zaji8tuji ptenos informaet a pod- nétd ve prospéch dal&i supranacionalizace. Postupna expanze integrace do dal8ich oblasti je realizovana na z4kladé tzv. efektu spillover. Jednd se o pieneseni pozitivnt zkuSenosti s dopo- sud integrovanou oblasti a piesun jiz existujicich vazeb do dalii sféry. Budovani siti a ,pieléva- ‘* vlivu v ramei navazujicich sektordi probiha pod dobledem supranaciondlni autority, Ttetim mébladnion stavebnim prvkem neofunkcionalismu je potom zaji8téni nezAvislosti této autority. (O'Neill 1996; 37-53, Rosamond 2000: 52-73) Aékoliv sé néofunkcionalismus od fedéralismiu v mnoliém ii8i, maji obé paradigmata nék styénych ploch. Sdileii napf. skepticky pohled na schopnost nérodnich stati spInit néroky mo- dem{ spoletnosti a to jak ve smyslu ekonomickém, socidlnim, tak i politickém. Federalismus a neofunkcionalismus se shoduji také v tom, Ze k realizaci politické unie ma dojit v ramei relativné kompakiniho teritoria a nikoliv v globilnim méfitku. Tyto prisediky jsou Zasto divo- dem, proé je neofuncionalismus nékdy vaiman jako tzv. evoluéni federalismus nebo dokonce tzv, funkéni federalismus. (Linmer a Mazey 1991: 4, 11) 2.2 Intergovernmentaini paradigma Intergovernmentalni paradigma inspirované realistickou Skolou mezindrodnich vztahit predpo- kladé, Ze nérodni vlddy jsou relevantnimi aktéry politiky s nezpochybniteinym vlivem a schop- nosti splnit poZadované cile. Mezivladni paradigma ma jako jediné zohlediiovat fakt, Ze stity se na 2ékladé svych odliinych vnitinich podminek potykaji s rozdilnymi problémy av disledkutoho maji specifické potieby a zajmy, které neni moZzné sjednotit na Grovni nejmendiho spoleéného jmenovatele. (O'Neill 1996; 54-80, Rosamond 2000: 130-156) Ku piikladu Stanley Hoffmann argumentuje lep¥i schopnosti statu zajistit politicky rozvoj zemé a jeji socioekonomickou mo- dernizaci. (Hoffmann 1996: 60-61) Argumentem uzivanym ve prospéch intergovernmentalis- mu rovnéi je, ¥e v koneéném stédiu jsou skutetnymi aktéry zmén na poli mezindrodnich vztaht, samotné staty a jejich reprezentace a nikoliv transnacionalni a transgovernmentaini vazby.420 POLITOLOGICKY CASOPIS 4/2002 Mezivlédni model je zalo%en na principu kooperace élenskych stati, kterd je institucionali- zovana na zakladé mezindérodni smlouvy v ramci mezinarodni organizace. Mnohdy je proto v souvislosti s krajnimi modely intergovernmentalismu, které nedovoluji Z4dné narw8ent stétni suverenity a jsou postaveny na principu statntho centralismu, pouZivan termin kooperace, na misto pojmu integrace. Intergovernmentdini proud stejné jako supranaciondlni paradigma neni zeela kompaktni. Vyéleftujf se v ramei nj modely, které nepfedpokladaji, Ze integrace musi byt v2dy hrou s nulovym souétem, kdy vitézstvi jednoho z aktérd znamend adekvatni prohru drubého. Patti sem cela fad konfederaénich teorii (Forsyth 1996; 225) a dale fada teorii predpokladajici vz4- jemné vazby mezi zahranitnimi vztahy, doméci politickou scénou, zAjmovymi skupinami a ekonomickymi vazbami. Akceptovénim sirgi skupiny aktérd a alternativnim uzndnim moz- nosti fragmentace statni suverenity se vak intergovernmentalni paradigma posouva v ramci pomysiné osy k jeji supranaciondlni éasti.'° 3. Projevy integraénich paradigmat v prubéhu historie Spoleéenstvi" Chceme-li v ramci integragniho procesu vysledovat obdobi a kroky, které miiZeme nejintenziv- néji identifikovat s jednotlivymi paradigmaty, je nuiné omezit se na nejvyznamnéjsi znaky, resignovat na permanentni vfvoj jednotlivych modelt a kombinovanf jednotlivych variant, Navzdory tomuto opatfent zjistime, Ze v pribghu evropsk¢ho vyvoje dochazelo ke stiidéni supranaciondlntho a intergovernmentalniho ptistupu. Obecné Ize identifikovat tHi hlavni divody téméi permanentni promény integratnich paradigmat v prébghu vyvoje Spoleéenstvi. Prvnim davodem je jiz zminéna zména politickych reprezentaci jednotlivych zemi, kterd méla za nisle- dei preferenci odtignych modeli. Podpora jednotlivych pristupit zavisela jak na konkrétnich podminkach dané zemé, zkuSenosti a politickém zatazeni jejich ptedstavitelty, ale také napt. na délce tlenstvi ve Spolevenstvi. Druhym aspektem ovlivitujicim preferenci jednotlivych inte- graénich modelti bylo pasobeni vnéjsich ekonomickych a politickych viivii na v9voj Spoleten- stvi. Bipolérni rozdéieni svéta, konflikty studené valky, ménova nestabilita, ropné krize patfily k podnétim, které zsadné ovlivnily volbu integratni strategie tlenskych stéti Spolegenstvi y jednotlivych obdobich. Koneéné poslednim aspektem, jehoz disledkem je stfidéni integraé- nich modelii, je tém8é permanenta{ proces rozsifovani Spolegenstvi. Jeho disledkem byla zmé- na rovnovéhy sil, koaliéniho potencidlu a vnitinich jednacich podminek takovym zptisobem, ktery by mohl znamenat dogasné opusténi principti politické a finanéni solidarity a nasledné zpisobit zménu preferenci v ramei jednotlivych koncepcs. 3.1 Viiv federalismu na evropskou integraci Federalismus mél pro evropsky integraéni proces zcela zasadn{ vyznam piedevsim diky svému viivu na zahdjent integrace. Ackoliv cela fada hnuti, kterd prosazovala modely odpovidajict federalistickému paradigmatu, nebyla v praxi uspéind, mélo jejich pisobeni nezpochybniteiny vyznam. Jejich vyznam by! dan opakovanym piedklédénim novych integratnich podnétt, coz vedlo k polarizaci stanovisek evropskych zemi a posléze i k formulovani alternativni strategie. V tomto ohledu bylo nejvgznamngjai udélost! svolani Evropského kongresu do Haagu (1948), CLANKY. 421 Jeho v¥siedkem bylo na strané jedné vytvoteni Rady Evropy (1949) a na strané druhé vyélenéni skupiny zemi, ktera posléze podporovala koncepci sektorové integrace Jeana Monneta. Pivodni radikalni federalistické kfidlo reprezentované Altierem Spinellim nicméné zazna- menalo pouze dogasny titlum. Po té, co se netispéné pokusilo o prosazeni koncepce Evropské- ho obranného spoleéenstvi (1950) a ndsledné modelu Evropského politického spoleéenstvi (1953), se z evropské scény stahlo, aby v osmdesatych letech opétovné prosadilo prvky federa- {ismmu do mnoha reformnich navehti. Nevyznamngji potom do Navrhu Smlouvy o Evropské uni (1984). Na konci osmdesatych let se tak federalismus objevil v nové podobé, kterd reagovala na (jd probihe integraéni aktivity. VIna tzv. neofederalismu, kterd je do jisté miry kritikou puvodni koncepce radikélniho federalisinu, se soustfediia na postupnow realizaci politické unie ve spolupraci se z4imovymi skupinami, cim% pfejala mnohé z neofunkcionalistické teorie. (Pinder 1993: 211) Neofederalismus se stal diskutovanou alternativou devadesatych let mimo jiné i proto, Ze byl povazovan za model poskytujici dostateéné efektivni instituciondini ramee pro zaGlenéni vétiho postu stata. Piikladem uplatnéni federdlnich prvka je Smlouva o EU, kterd je nicméné svym globalnim @lenénim kompetenci povazovana za vyraz intergovernmentalismu. K federélnim znakim Smlouvy o EU patti ptedevsim evropské obéanstvi, (Srov. él. 8-8e Smlouvy o ES) Obéanstvi je vyrazem federalistického paradigmatu jak z hlediska v ném obsazenych pray, tak z hlediska jeho ideové podstaty. Ve Smlouvé o BU je dale typickym znakem tohoto modelu posileni pravomoci Evropského parlamentu, Smlouva o EU zavedla proceduru spolurozhodovani, ktera umodiiuje Evropskému parlamentu blokovat legislativni névrhy schvalené Radou pomoci par- lamentniho veta. Jednd se o reakci na piedpoklad, Ze legislativa, kterd je v souladu se z4jmy stati, nemusi byt v souladu se z4jmem obéanii EU, (Srov. él. 189b Smlouvy o ES). Mezi projevy federalistického paradigmatu patti také zavedeni principu subsidiarity, ktery je pfed- zvésti pokusti enéni Kompetenci mezi nadnarodni centrdlu a narodni subjekty, nebo piipadné i jejich éasti. (Srov. 1. 3b Smiouvy o ES) Koneéné postednim prvkem navazujicim pfimo na piijeti principu subsidiarity je zalozeni Vyboru regiond. (Srov. 31. 198a-198c Smlou- vy 0 ES) Tento novy organ, bez ohledu na jeho vyjednavaci schopnosti v rami procesu rozho- dovani,"? aékoliv neni piimo garantem a autoritou zaji§tujici pln&ni principu subsidiarity, je instituci zaji8fujici penos informaci v oblasti vefejnych z4jmi k nadnérodnim institucim. V textu Amsterodamské smlouvy revidujici Smlouvu 0 EU je moéné jako jednoznaény projev federalistického paradigmatu identifikovat opét posilen{ vliva Evropského parlamentu, V této smluvni revizi ziskal Evropsky parlament a% na omezeny poéet vyjimek pravo rozhodo- vat o vedkeré evropské legislativé na 24klad& upravené spolurozhodujies procedury a tudiz is uplaténim prava veta. (Srov. él. 251 Smlouvy o ES revidované Amsterodamskou smlou- vou). Amsterodamské smlouya tak jednoznaéné potvrdila, %e parlament neni vniman pouze jako kontroini orgin, ale naopak jako dile#itd soucAst legislativniho ramce, ktera legitimizuje proces piijiméni rozhodnuti. § posilenim vliva Evropského parlamentu souvisi také dal8i z prvkii odpovidajicich federalistickému paradigmatu, Jedna se rozSifen{ aplikace kvalifiko- vané vétiny v Rad&, Viyéet federalnich prvk patrnych v textu Amsterodamské smlouvy by nebyi upiny bez zminky o mechanismu ochrany 2ékladnich hodnot EU. (Srov. é1. 7 Smlouvy 0 EU revidované Amsterodamskou smlouvou) Jednd se o proces, v némz stéty demonstruji politickou jednotu Spolegenstvi a jsou schopny ji také chrénit, Mechanismus obrany zikladnich hodnot umoziiuje422 POLITOLOGICKY CASOPIS 4/2092 iniciovat hlasovani 0 poruSeni zakladnich hodnot konkrétni zemé a v pfipadé, Ze zemé neni ochotna k napravé, pfistoupit k jejimu postihu."* Amsterodamské smlouva zavadi mechanismus obrany zikladnich hodnot navzdory skuteénosti, Ze ptestupky proti z4kladnim hodnotam jsou ve vétsing piipada postizitelné jako poruSovani konkréinfch polozek smluv v rémei fizeni u Evropského soudniho dvora. Prévé rozdéleni roviny, kdy dochdzi k funkénimu porugeni smluvniho ramce na strané jedné a k poruSeni takovch hodnot jako je demokracie, Gi svoboda na strané druhé, plné odpovida federalistické koncepci politické unie. Cely mechanismus totiz upiednostiiuje nikoliv funkéni, ale ideové prvky. Dalsim divedem, proé je mechanismus obra- ny zakiadnich hodnot moZné povazovat za prvek federalistického paradigmaty, je také fakt, ze istayni pojistku"* v tomto pripadé hraje Evropsky parlament.'* Rozhodovani o poruSeni z4- kladnich hodnot vedené v politické linii tak neni vyhrazeno mezivladnimu ramci Rady, ale piedpoklada souhlas Eyropského parlamentu. Pokud jde o text Smlouvy z Nice, tak tento dokument zachovavA vye uvedené prvky av nékterych pripadech jako je nap¥. pouziti kvalifikované vétSiny, nebo aplikace spolurozho- dujici procedury, tyto prvky je8té posiluje. 3.2 Viiv neofunkcionalismu na evropsky integraéni proces Neofunkcionalismus byl nejvyznamnéji patrny v momenté zalozeni ESUO', které bylo histo- ricky prvnim pokusem o aplikaci teorie déleni stétn{ suverenity, Vytvoeni ESUO je piikladem neofunkcionalistické metodiky jak z hlediska potvrzeni ptedpokladu o utvateni vazeb mezi zajmovymi skupinami v odvétvi ubli a oceli, tak z hlediska postupného naplitovani dal8ich piedpokladi pro uplatn&ni principu spillover". (Lintner a Mazey 1991: 8) V¥stavba prvniho Spoledenstvi spojila politické potfeby zadrzovani sovétského viivu s ckonomickymi vyhodami spoleéného trhu a vytvoiila systém s rovnocennou reprezentaci vsech élenskych stati. Kombi- nace téchto prvkii dodrZovala doktrinu ,,zajisténi vyhody“ pro ziitastnéné staty. V pripadé ESUO byla také pomémé uspokojivé splnéna podminka nezdvislosti nadndrodni autority. Vy- soky ufad ESUO byl opatien vlasinimi pifmy a podstatnd Ast jeho rozhodnut! byla v Rad& potvrzovana kvalifikovanou vétSinou. Navzdory tomuto ramcovému souladu mezi konstrukci ESUO a teoretickou metodikou v¥stavby spoleéenstvi do8lo ale na ptidé ESUO k nékolika konflikttim. Spory mezi nadnérodnt autoritou a élenskymi staty v Radé byly spojené s pokusem Vysokého ttiadu vyhlasit stav nouze v odvétvich v letech 1959 a 1980, Neshody mezi Vysok¥m iadem a Radou, které John Pinder oznatuje za ditkaz ,,slabosti komunitérnich instituci* (Pin- der 1993: 103), byly dokladem upIného nedodrzeni pfedpokladu nezAvislosti. Skuteénost, Ze Rada byla schopna svym hlasovanim, byt ve v¥jimetnych piipadech, zablokovat aktivitu Vysokého tfadu, znamené, Ze jiz vystavba ESUO byla kompromisnim krokem. Pfi zalozeni EHS a EURATOMu jiz ke splnéni principt sektorové integrace témé? nedoélo. Divodem by] fakt, Ze integraéni proces, respektive jeho prohloubent, bylo pod velikym tlakem zplsobenym eskalaci napéti mezindrodnich vztahi v padesdtych letech. Zemé se ve snaze udr%et kompaktnost Spolegenstvi a dokonce roz8ifit potet zainteresovanyich élenskych zemi (Urwin 1991; 59) rozhodly neéekat na samovolné navazni instituciondlnich vazeb, ale direk- tivné urdit integratni expanzi. Na setkani ministréi zahrani&nich véci v Messing v roce 1955 byl proto ryzi neofunkcionalisticky model opuatén. Clenské zemé ve snaze posunout integraci tychle vpied pristoupily ke kombinaci sektorového ptistupu s modelem kompenzace ziské CLANKY 423 a zirat véech zitasinénych zemi. Sektorovy neofunkcionalisticky piistup byl reprezentovan oblasti atomové energetiky a astetné dopravni politikou, zatimco splnéni z4jma vSech Clen- skyeh stati bylo zajistovano zalogenim Siroce koncipovaného spoletného trhu, ktery umozio- yal vyménu zemédélskych vghod za vyvoz primyslovyeh vyroka.. (Cini 1996: 30) Spoleény teh piirozené znamenal tiplnou resignaci na efekt spillover, na sité a vazby z4jmovych skupin. Naopak integrace citlivych sfér znamenala zvSeni tlaku lenskych stata na povoleni ochran- nych lhtit, Gimz dale omezila nezavislou nadndrodni autoritu. Navzdory pivodnim teoretickym piedpokladim se ale postupné projevily obtize nejenom v BHS, ale také ve sféte atomové energetiky, ktéra byla povazovana za oblast, v ni% mize byt peofunkcionalismus aplikovan bez vétsich obtizi. EURATOM nebyl schopen vytvotit spoleény trh se St8pnymi materidly, zajistit spoletny nakup technologit a provad&t inspekce jadernych zatizeni. Davodem bylo podcenéni nezavislosti nadndarodni autority. Komise EURATOMu nebyla schopna aplikovat do distedka v8echna ustanoveni a zajistit nap¥. nezAvisly ndkup technologii a inspekei jadernych zatizeni. Ke konkrétnim sporim doglo ve vztahu Komise a Francie, kdy Francie odmitla inspekci svych jademych zafizeni s odivodnénim, Ze jsou spojena s vojenskym vizkumem. Nésledné také zablokovala nékup technologie z USA se zajmem prosadit komponenty vlastniho jaderného programu. (Nugent 2001: 33-35) Neschopnost Ko- mise EURATOMu adekvatné zareagovat plynula z nedostatetné finanéni nezévislosti EUR- ATOMu az politické provazanosti viech tii spolesenstvs, z nich? EHS bylo jiz v této dobé jiz zablokovano krizi. Sféra jaderné energetiky se sice zdala byt relativné izolovanou, pfehlednou a obecné vhodnou oblasti pro integraci, ale byla také sférou propojenou s vojenskym vyuzitim jaderného programu, a proto pii aplikaci neofunkeionalistického paradigmatu netspésnd. V pripadé EHS je moZné v momenté zaloZent nalézt pouze minimalni vliv neofunkcionalistic- kych prvki. Aékotiv bylo zaloZeni EHS prezentovano jako prohlouben{ integrace podle stejné metodiky jako tomu Bylo ¥ Ste ind, Proto adé ESUO, kénstruikee tohioio spolééenstvi je zceia ods Ize konstatovat, Ze krize EHS z roku 1965 byla piedvidatelnd. EHS totiz nevyhovuje z4kladnim predpokladim neofunkcionalistického paradigmatu, Je ziejmé, Ze konstruktéti HS resignovali na podminku efektu spillover a rovnézna existenci siti, Snaha prosadit model vSeobeeného eko- nomického sjednoceni naopak znamenala, ¥e se netekalo na vytvoreni potfebnych vazeb a inte- grace byla instalovana bez ohledu na podporu ze strany zjmovych skupin. Sougasné nebyl do- dréen ani piedpoklad, 2e integrace ptinese zigasinénym zemim okamzitou vyhodu, EHS sice zahrnovalo jak agramni, tak i pramyslovy sektor, ale inilo tak s riznou intenzitou. Celni unie s primyslovymi vyrobky byla specifikovana velice detailn’, zatimeo zemédélstvi bylo pouze rimcové zminéno. Smlouvy piedpoklédaly ptechodné obdobi pti budovani spoletného trhu, v némé bylo v prvnich dvou fazich zachovano jednomysiné hlasovani, (Srov. él. 8 Smlouvy 0 EHS) Pravé v pribéhu tohoto obdobi, kdy se méla vytvotit zemédélska politika, mély agrémni stity lep8! vyjednavaci pozici a mohly atin’ vyvijet natlak na stéty primyslovou orientaci Svij vliv v EHS sehral také fakt, 2¢ Komise EHS nebyla nezavisid. V prynich dvou fazich budovni spoleéného trhu byia az na vijimky podtizena mezivlddni Radé, v ni mohly elenské stéty poutit veto, Resignace na podminku nezAvislosti nadndrodni autority, které je pochopitel- né vzbledem k Sirokému a teat neomezenému integraénimu zibéru EHS, se dale potvrzuje absence! finanéni nezAvislosti nadnarodniho Gfadu. Smlouva o EHS neobsahovala definici viast- nich piijmd a nadndrodni organy EHS byly tudiz zavislé na ochot8 lenskych zemi piispivat stanovenymi €dstkami do rozpoétu.424 POLITOLOGICKY CASOPIS 4/2002 Nepritommnost téchto zikladnich neofunkcionalistick¥ch prvka se postupné v préibéhu dalsiho vyvoje zmiriiovala. Spoletenstvi nicmén’ bylo v této dobé jiz natrvalo poznamendno krizi, které v Sedesat¥ch letech zanesta do jeho mechanismt: nestandardni prvky rozhodovani. Postupny rozvoj transnacionélnich siti, které po podpisu zaklddajicich smluv usilovaly o co nejrychlejsi dokonéeni ceini unie a nasledné spoleéného trhu, byl patrny pfedev8im v oblasti primystu a to 5 ndstupem osmdesatych let. Podle britského politologa Stephena George jsou jednoznaénymi signaly op&tovného uplatnéni neofunkcionalismu v EHS kroky vedouci k piijeti Jednotného evropského aktu. Jako konkrétni piiklady uvAdi pfijeti ckonomickych stabilizétora v podobé tzv, Delorsova baliku (1988) a piedevéim potom samoiny Jednotny evropsky akt (1987). (George 1996; 39) S timto nazorem se ostatné ztotoziuje také Fabrice Fries, podle néjz je Jednotny evropsky akt ,,nejdokonalejgim uplatnénim metody neofumkcionalismu®, (Fries 1998: 17) Proti tomuto tvrzeni v8ak stoji cel fada argumentt. Je treba konstatovat, Ze Komise v éele s novym piedsedou Jacquesem Delorsem od roku 1985 intenzivné usilovala o obnoveni trans- nacionélnich a transgovernmentalnich vazeb. Zahdjila rozhovory s nevladnimi organizacemi, zajmovymi skupinami a potddala kulaté stoly. Primarnim impulsem k této aktivité a hlavné ke zméndm uvedenym v Bilé knize o vnitinim trhu (1985) a pozdgji v textu Jednotngho evropské- ho aktu, ktery zakotvil cil dokondit spoleény trh do konce roku 1992 a zasahnu} do pravomoci a procedur evropskych instituci, Sak nebylo ptisobenf téchto skupin, ale rozhodnuti politické lity, Podnétem k tomuto zésadnimu obratu byly piedevsim ekonomické argumenty. Clenské staty Spoletenstvi byly po obdobi propadu hospodaiskych ukazatelii, které se oznaéovalo jako »euroskleréza“ (McAllister 1997: 127) donuceny k opuSténi dosavadni ochrandtské politiky. Dalim podnétem k uskuteénén{ zmén byly rozpostové obtize Spolecenstvi. Dominantni poloz- kou rozpoétu byly vydaje na spoleénou zemédélskou politiku,.’ kterou se nedatilo asp&iné restrukturalizovat. Rada byla zablokovéna piisobenim zemadélskfch z4jmov¢ch skupin, které se stavély proti prijeti Jednomého evropského aktu a obavaiy se novych integraénich priorit.’* Proti reformé BHS se pokusila vystoupit Velké Britinie, Dansko a Recko, které podporova- ly dokonéeni spoleéného trhu pouze v nezbytné mite a naopak vystupovaly proti koncepci ménové a politické unie. Svoldni mezivlédni konference se tak nakonec podatilo prosadit pouze diky vétSinovému hlasovani a podpofe Evropského parlamentu. (McAllister 1997: 177) Podpis textu novelizace smluv v podobé Jednotného evropského aktu by! stejné komplikovany jako svolani mezivlédni konference. Proti ,,revoluénimu* charakteru smluvni revize vystoupilo Dan- sko, Recko a Itdlie. Jednotny evropsky akt tak byl v Lucemburku 17. prosince 1986 podepsan pouze deviti dlenskymi zemémi EHS. Zbsvajici tii zemé ptipojily svéj souhlas az na summitu v Haagu 28, tinora 1986, tedy az po dspéchu referenda s poradnim vyznamem v Dansku a po piipojeni dodatetnych protokolii k textu smlouvy. (Edwards a Pijpers 1997; 161) Adekvatnost tvrzen{ o jednoznaéné aplikaci neofunkcionalistického paradigmatu v pyipadé Jednotného evropského aktu proto neni vzhledem k v/Se zminénym obtizim zcela prokazatelnd. Vhodnym zavérem se naopak zdé bt poznamka 0 znovuoziveni neofunkcionalismu v piipadé konkrétnich sektorit. Napyiklad Sonia Mazeyové a Valerio Lintner povazuji za vhodny piiklad neofunkcionalistické metodiky zavedeni Evropské politické spoluprice”, kterd vanikla jako reakce na stile zisadnéjsi podil Spolecenstvi ve svétovém obchod8. (Lintner a Mazey 1991: 9) Pravé Evropské politické spoluprace jako pfiklad efektu technického spillover a diisledek piso- beni transgovernmentalnich vazeb byia Jednotnym evropskym aktem uvedena do primarniho priva, kde se stala oficidlni, by? stile mezivlédni souéésti agendy Spolevenstvi. CLANKY 425 Neofunkcionalismus byl v urdité omezené mife patmy také v souvislosti s pfijetim Smlouvy o EU, ktera ackoliv je charakteristick mezivlddnim principem Elenéni agendy EU do pilitt a pfitom paradoxné obsahuje uréité federalistické prvky, vykazuje disledky pisobeni siti a efektu spillover. Oblasti, kde se neofunkcionalistické rysy projevuji nejvyraznéji, je projekt hospodaiské a ménové unie, (Srov. Hlava VI. Smlouvy 0 BS) Zavedeni spoletné mény bylo jiz od poloviny osmdesatych let podporovano zajmovymi skupinami z oblasti obchodu. Integrace ménové politiky byla také oblasti ptimo navazujici na spoleény trh, co% se ostatné projevovalo celou fadou vazeb. Nejvyrazngjsim pfikladem bylo zavedeni tzv. zelenych mén ve spoletné zemédélské politice. Za ndznak postupného provazni spoletného trhu s dalsimi oblastmi je modné povazovat také zahmuti novgch oblast! do smluy. Ptikladem je agenda transevropskych siti, wakumu a vfvoje, Zivotniho prostiedi apod. (Srov. Hlavy XII, XV., XVL, Smlouvy o ES) Do jisté miry Ize o picliti integrace hovotit i v pripadé dalsich oblast, které jsou disledkem extenzivniho vykladu projektu spoleéného trhu. Jednd se napf. o vytvoteni IIL. pilife, ktery nicméné pracuje na mezivladni bézi. Institucionalizace spoluprice pod platformou TREVI av rimei Schengenskch dohod v tomto obledu dosahuje tirovn Evropské politické spolu- price, na kterou upozorituje Lintner a Mazeyova, Podobné jako v ptipadé pilife justice a vnitra, byl posilen také vyznam Charty zakladnich sociélnich priv zamésinancii ve Spolegenstvi (1989), kterd byla pfipojena v podobé dohody k textu Smlouvy 0 EU. O uplatnéni efektu spillover je jednoznaéné mo%né hovotit v souvislosti s Amsterodamskou smouvou, ktera komunitarizovala nékolik hlavnich oblast! phvodné mezivlddni agendy. Jedna- lo se predevéim o ji zminénou socidlni agenda, jejiz supranacionalizaci piestala blokovat Velka Britinie, (Hlava X. Smlouvy o ES revidované Amsterodamskou smlouvou) Dale se jednalo o zaélenéni schengenského systému do 1. pillfe, ke kterému doglo se zachovanim v/- jimky Velké Briténii a uznanim zvid8tni pozice Dénska, (Srov. Hlava IV, Smlouvy o ES revid vané Amstérodariskow Sniloiivouy Metodika spilidver se ale V obot piipadech projeviia jak zMlediska funkéniho, tak z hlediska institucionélniho. Do jisté miry je mo3né do této kategorie zmén zafadit i zapojeni nadnérodnich orgdnd do boje proti nezaméstnanosti, i kdy2 po boku dlenskych stati, (Srov. Hlava VIII. Smlouvy o ES revidované Amsterodamskou smlouvou). Jista mira kornunitarizace je dale patma v principech financovant JI. a IH. pilife, kde je nadale z dtivodt vét8i flexibility jednéni uptednostnéno financovani primo ze zdroja Spoletenstvi anikoliv jako dtive élenskymi staty. (Srov. él. 28 a 41 Smlouvy o BU revidované Amsterodam- skou smlouvou) Smlouva z Nice tyto projevy neofunkcionalistické metodiky potvrdila, nieméné nepokraéovala nad jejich ramec. 3.3 Intergovernmentalismus a jeho viiv na Spolecenstvi Intergovernmentaini plistup k evropskému integragninm procesu poznamenal Spolecenstvi zcela zasadnim zpasobem hlavné v prabéhu Sedesdtyeh let, kdy vypukla bluboka politické krize. V roce 1965 chtal francouzsky prezident Charles de Gaulle prosadit obrat v integraéni metodice a to navzdory faktu, Ze Francie pivodné pattila k zaklddajicim élendm Spoledenstvi a iniciovala supranacionalni model sjednocen{. Snaha Francie prosadit vlastni integraéni vizi, Kterd by vice odpovidala francouzskym zéjmiim, (Cini 1996: 48) se neprojevovala pouze pravé na pid& EHS, ale také na pidé ji% zminéného EURATOMu. Usili Francie vSak bylo nejvice patmné na EHS, kde se Francie snazila o predloZen{ reformnich projektti v podobé koncepce426 POLITOLOGICKY CASOPIS 4/2002 Evropy stati (1960). (Wilson a van der Dussen 1995: 184) Dalsi etapou byly legitimni poku- sy francouzské reprezentace prosadit Fouchetovy pliny (1962-1963). Na navrhy postupné transformace smérem k intergovernmentalnimu modelu aie ostatni élenské staty reagovaly negativné. Francie proto v souvislosti s konkrétnimi opatenimi posilujicimi nezavislost supra- naciondlnich organd EHS zahdjila 30. €ervna 1965 politiku ,,prazdnych kfesel". Cilem francouzského postupu, ktery se vyhrotil v reakci na navrh Komise vytvofit vlastni piijmy a na planovany piechod ke kvalifikované & v roce 1966, bylo otevieni moZnosti jak hajit nérodni zdjmy Francie. Vleklou politickou krizi, jejimz distedkem byla naprosta paralyzace instituciondlni struktury Spolegenstvi, se podatilo vyfe’it a% na zasedéni Rady v Lucemburku 28,-29. ledna 1966. Cienské staty zde sice i nadale odmitaly pfehodnotit zavazek Smlouvy o EHS a Francie nechtéla ustoupit od pozadavku vetovat névrhy v piipad’ ohroZent nérodnich zAjmb, ale p¥esto se podatilo krizi ukon¢it, Situace byla vyfeSena piijetim zvlastni politicke dohody s oznaenim Lucembursky kompromis. Tato dohoda, kter4 nebyla akceptovana ani Evropskym soudnim dvorem, ani Komisi, davala élenskym stétim pravo pozadovat hlasovani jednomyslnost{ v pifpadé, ¥e jsou ve hfe velmi dilezité zajmy konkrétni zemé. Podle francouz- ského vykladu Lucembursky kompromis umoZhoval pouzit pii hlasovani veto, aniz by tith doSto k novelizaci zakladajicich smluv. (Dinan 1994: 49) Lucembursky kompromis provazel soubor instituciondlnich opatfeni, ktera jasné doklidala ukonéeni faze supranacionality. Dohoda s nazvem Prohlaseni 0 vztazich mezi Radou a Komisi (1966) umoZnila francouzskému prezidentovi pfiblizit se k pfivodnimu zéméru, kterym byla transformace EHS v mezivlddni seskupeni. Nadnarodni Komise byla nadale kontrolovana V¥- borem staélych z4stupei COREPER, coz znamenalo dominanci mezivldniho prvku jiZ ve fazi legislativni iniciativy. DalSim omezenim byla povinnost pfedsedy Komise pfesnéji informevat Radu o navrhovanych opatienich a dale finanéni restrikci Komise. (Urwin 1991: 103) Lucembursky kompromis znamenal doéasné ukonéeni prozatim jednoznaéné supranacio- nalni fize integrace (Cini 1996: 48) a ptines] naopak posilen{ intergovernmentélnich prvki, Tato ,,istavni krize“ Spoleéenstvi zanechala sviij dopad také na vztazich mezi zemémi navza- jem a na vztazich mezi zemémi a nadndrodnimi organy. Vznikl trvaly rozpor mezi politickou dohodou a primarnim pravem, ktery jiZ Spoleéenstvi nedokazalo odstranit. Nasledkem tohoto neplanovaného zAsahu do institucionalniho schématu doslo ke zpomaleni budovani spoleéného trhu a k pozastaveni jakychkoliv reformnich krokti t¥kajicich se spoletné zemédélské politiky. Pouzivini jednomysiného hlasovani jako ndsledku dohody zpomalilo integratni dynamiku Spolegenstvi a vyznamné zbrzdilo realizaci spoleéného trhu. Aékoliv se na summitu v Haagu 1. —2. prosince 1969 podafilo po ndstupu Georgese Pompi- doua na post francouzského prezidenta obnovit diskusi 0 otdzkach, jez vedly k zahdjent ,,politi- ky prazdnych kiesel, doglo pouze k minimélnimu zésahu do deformovansho rozhodovactho procesu, Nejasnosti ohledné vykladu a uzit! Lucemburského kompromisu trvaly dokonce jesté po piijet! Jednotného evropského aktu, kterym byla znovu potvrzena zisada vétSinoveho hlaso- vani na poli spoleéného trhu. Hlavnim argumentem proti zrugeni Lucemburského kompromisu. byla sama skute¢nost, Ze tato dohoda neni pravné zruSitelnd, protoze sama neni pravnim doku- mentem, ale dobrovolnym zavazkem Elensk¥ch zemi. Viiv intergovernmentalniho paradigmatu na EHS byl v prib&hu sedmdesdtych let patmy rovnéz ziizenim Evropské rady. Setkavani nejvy8sich pfedstavitelti Glensk¥ch zemi, které bylo formalné zahdjené v roce 1972 a institucionalizované o dva roky pozd&ji, mélo za nsledek opét LANKY 427 urdité omezeni vlivu Komise. Evropské rada vymezovala oblasti obecného konsensu dlenskych statd a otevirala tim prostor pro ptisobeni dalSich organi v éele s Komisi. Komise tak fakticky predkladala navrhy na zakladé obecné linie odsouhlasené Evropskou radou. Zalozeni Evropské rady, které bylo bez pochyby diisledkem neschopnosti Slenskych stati vyresit bezezbytku poli- tickou krizi, nemélo az do piijeti Jednotného evropského aktu pravni rozmér. Pesto se ale tato instituce stata uréujici autoritou v8ech tii spolecenstvi. V souvislosti se sledovanim vlivii intergovernmentalismu na evropsky integraéni proces je nezbytné zminit rozSifeni EHS 0 Velkou Britanii. Tato zemé totiz od svého poéatku vykazovala supranacionalni tendence pouze ve velice omezené mite a v pHipadech, kdy Spolevenstvi nebylo schopné garantovat spInéni svych slibt, nevahala pouzit celého svého vyjednavaciho potencia- lu k realizaci svych zajni. Nejvyznamnéjsim piikladem je feeni tzv. britského problému*, kdy britské premiérka Margaret Thatcherova dokézala donutit Spoleéenstyi ke snizeni rozpos- tovych prispévkt Velké Briténie Po mirném odklonu od mezivladni trajektorie, za n€jz je povazovan nastup osmdesatych let a pfedevgim Jednotny evropsky akt, se intergovernmentalismus projevil s novou intenzitou y plipadé Smlouvy o EU. Vysledkem paraleiniho vedeni mezivlddni konference 0 ménové a 0 politické unii v roce 1990 by! podpis smluvni revize, kterd spor mezi supranacionalni a intergovernmentélni koncepei Fe8ila zalozenim modelu samostatnych pili. Jednalo se 6 spolegnou zahraniéni a bezpetnostni politiku a pilit zabyvajici se agendou justice a vnitra, tedy oblasti mezivlddni spoluprdce, v nich2 byl omezen vliv Evropského soudniho dvora, Komise a Evropského parlamentu. Neschopnost dlenskych zemi doséhnout plo’né dohody o hospodatské a m&nové unii na supranaciondlnim principu se projevila také povolenim vyji- mek Velké Britanii a Dansku. Tento krok byl bezprecedentnim feSenim jak se vyrovnat se suverénnim postavenim élensk¥ch zemi v pribghu mezivldda{ konference. Staty si zachovaly suverénni statut v téchto oblastech, aniz by doglo k zastaveni projektu pro vSechny Cienské staty. V Amsterodamské smlouvé naopak mizeme hovofit o zisadnim oslabeni aplikace intergo- vernmentalniho paradigmatu. V piipadé obou meziviadnich pilifi totiZ doslo k celé fadé zmén, Které do jisté miry narusily pivodni mezivlédni rozmér. Podobné je odklonem od mezivladni metodiky také Smlouva z Nice. 4. Kompilaéni charakter evropského integraéniho procesu Sledovanim paralel mezi integraénimi paradigmaty a vjvojem Spoledenstvi se potvrzuje, Ze evropsky integratni ramec je kompilétem supranaciondlnich a intergovernmentélnich rysi. Kompilaéni charakter je patrny ji% od potatktt integratniho procesu a nikoliv, jak byva dasto uvadéno, az od politické krize v Sedesatych letech. Tento zakladni rys se projevuje v prvni fad& v roving instituciondini. Jiz instituciondlni struktura ESUO, ale dale také EHS, které nejzdsad- néji ovlivnilo dneSni vzhled BU, zahmuji prvky typické pro oba hlavni integraéni proudy. Nejednoznaéné preference konkrétniho integraéniho modelu az toho vychézejici snaha élen- skych zemi ,.kontrolovat* instituciondlni ramec a tudiz i vyvoj v oblastech policies se projevo- vala mnoha zptisoby: pomoci kombinace nadnérodnich a mezivlddnich instituci, nedofesenim celé fady polozek, Lucemburskym kompromisem atd.428 POLITOLOGICKY CASOPIS 4/2002 Kontrola nad nadndrodnimi institucemi a flexibilita zaji8t ujici ,dodatetnou regulaci* inte- gratni dynamiky byla v prabéhu vyvoje Spolegenstvi zaji3téna piedevgim piijetim zminéného Lucemburského kompromisu, Clenské staty si bez ohledu na text zaklédajicich smluv vyhradi- ly prévo pouzit veto a to pivodné v jakékoliv subjektivné vnimané polozce. Na prvni pohled méné patrnym, ale ve skutetnosti velice uéinnym kontroinim mechanismem bylo také ovlivito~ vani slozeni Komise. Tato instituce, kterd ma byt podie smluv reprezentantem supranacionality, je totiz v jejich textu definovana pouze ramcové. Volné stanovené postaveni Komise, které prakticky vychdzi pouze z monopolu na legislativni iniciativu, znamenalo vétsi zavislost tohoto Ufadu na jeho persondlnim obsazeni. Vhodnou volbou éelniho piedstavitele Komise, jejiz slo- Zeni podléhalo konsensu v Radé, zemé dokazaly utinné ovlivitovat pozici Komise v celém systému a tim i plnénj funkce ,,motoru Spoletenstvi*. Prostfednictvim volby éelného piedstavi- tele Komise se tedy sekundarné, nicméné podobné jako Lucemburskym kompromisem, modu- lovala rychlost integrace na poli jednotlivych policies. Aplikace tohoto ,,kontrolniho* mechanismu byla typicka v obdobi po roce 1967 a skonéila volbou Jacquese Delorse do ela Komise v roce 1985. V tomto momenté je paté uvolnéni mezivlédni kontroly nad integraénim ramcem a otevieni prostoru pro aktivitu nadnérodnich instituct, jejich tkolem bylo nalézt feSeni rozpostovych obtizi, zahraniéné politickych aspektii daliho vyvoje a predevsim odpovédi na ekonomicky tlak konkurenénich svétovych subjekta. Vyvrcholenim viny supranacionalismu v osmdesatfch a devadesatych letech bylo potom po- stupné odstratovani mezivladni kontroly. Evropsky parlament byl posilen na wroveit Rady EU, hlasovani jednomyslnosti bylo témé ve v8ech pfpadech nahrazeno kvalifikovanow vétSinou a obecné se snizila politické tolerance visi pouziti Lucemburského kompromisu. Tyto prvky, Které ve spojeni s komunitarizaci celé fady oblasti® jednoznaéné potvrzuji dominanci suprana- cionalntho paradigmatu, dale prohloubila Smlouva z Nice. Tento dokument nahradil zbyvajici Jednomysiné hlasovani v Radé kvaiifixovanou véisinou, cimd az na vyjimky odebral statim moZnost blokovat piijeti legislativy. Smlouva z Nice také nahradila jednomyslnost nezbyinou k volbé piedsedy Komise hlasovanim kvalifikovanou vétsinou. (Srov. él. 214 Smiouvy o BS revidované Smiouvou z Nice) Tato zdénlivé bezvyznamna zména motivovand piedev8im sna- hou dosahnout dohody lenskych zemi po rozXiteni ale znamena ztratu moZnosti blokovat nastup konkrétni osobnosti do ela Komise, a tim i moZnosti, jak uplatnit tento kontrolni mechanismus. Analjza smluvnich revizi doklédé, Ze aékoliv se Clenské stéty v poslednim desetileti nepo- kusily definovat blize integraéni cil, ve skutetnosti vyznamné postoupily v supranacionalizaci Spoleéenstvi. Rychly sled thi mezivladnich konferenci spolu s objemem piijatfch zmén je ne- byvaly. Fakt, Ze tento posun nebyi ze strany stati: provazen vyznamnéjgimi protesty,” vede k ptedpokladu, Ze tento trend bude pokragovat. Nicméné uz nyni je z vySe uvedenych znaki patmné, Ze po vstupu Smlouvy z Nice v platnost bude EU jednoznaéné titvarem na vysokém stupni supranacionality s témét nepatrnymi moZnostmi jednotlivych élenskych sttt zasahovat do integra&niho tempa urdeného vétdinou. cuANKY 429 Poznamky: 1. Vyjraz Spoletenstvi je v tomto textu oznatenim pro kompakini skupinu Elenskych stati a nadnarod- nich instituci v pritbéhu celého historického vvoje. Je vyjadienim kompaktniho politického vyvoje viech tii separdtnich struktur posléze zastfeSenych Evropskou unii. Terminy EHS, ES, EU atd. jsou ‘any na zakiadé chronologického kliée. hlediska technického by to zemé dokazala, proto%e zavéry mezividdni konference podIshaji jednomysinému souhlasu véech dlenskyeh stéti, Mize vSak nastat situace, kdy je konkrét- ni zemé pod tlakem svych partnerd a vyménou za jiné vyhody ptistoupt k realizaci cile, ktery pivod- né nezamysleta. Pro tyto ditely resignujeme na rozdil mezi vicerychlostni Evropou a variabilni geometrif. Je v8ak nutné poznamenat, Ze princip flexibility je prezentovan (napf. Komisi) jako priklad vicerychlostni Evropy (definovan stejny cil pro vSechny, ale s rliznym harmonogramem jeho dosazent, pfigem? cil je tedy zavazny), atkoliv vykazuje znamky variabilni geometric (volba cfle i harmonogramu, ale cil neni zdvazny a nepredpoklada se tedy postupna iiast vSech v budoucnt). Flexibilita ma mnoho omezeni. Nevztahnje se do minulosti, neni standardnim feSenim, ale nouzavou moznosti, nesmi negativné zasdhnout stavajfel integratnt ramec atd. Z hlediska revize zivackt smé- rem ,,do minulosti® tedy nic nefe¥f. Funktni je pouze jako alternativa rychlejSiho postupu. 5, Ptirozené, Ze existuje altemativa vystoupent ze Spoledenstvi, Tato moZnost (smluvné neosettend) by ale vzhledem k ekonomické provazanosti zemi ve spoleném trhu znamenala pomémé velikou eko- nomickou imu. PotiZe by byly svazdny také s vystoupenim ze Schengenského systému, nemluvé © poSkozeni politickych vztahii mezi zemémi, K problematice integragnich paradigmat v celém jejich rozsalu véetné klasifikace, vyvoje a znaki: napf. Chrysouchoou (2001), O'Neill (1996), nebo Rosamond (2000). Proti Forsythovu stanovisku vystupuje nap. Michael Burgess, ktery upozorituje na fakt, Ze v pripadé konfederatnich seskupeni naopak dochdzi k preméné ve federace, (Stov. Burgess 1991: 14) PH podrobnéjsim sledovéni supranacionaln{ skupiny by do této kategorie spadal také transakciona- lismus Karla. Deutsche sledujfel-vatahy mezi sytvaten kaci — transakei v socidlni a kultumi roviné. Jeho zafazeni pod supranacionélni paradigma zastava napf. D. N. Chryssochoou (2001), nebo B. Rosamond (2000). . Neofunkcionalismus byl definovan az poté, co byla aplikovana ,metoda Spoleéenstvi" Jeana Mon- neta, ktery je proto nékdy prezentovan jako funkéni federalista. Neofunkeionalismus je reakei na funkeionalismus Davida Mitranyho. Tato skuteénost se n&ékdy odra%i na fazeni neofinkcionalismu do stiedy pomysiné osy mezi supranaciondlni a intergovernmentalni paradigma. V n&kterfch ptipa- dech je proto v ramei supranacionalismu prezentovan pouze federalismus a funkcionalismus s tim, %e neofunkcionalismus leZi na pomezi krajnfch model. 10. Tyto altemativn{ proudy stojfei na pomezi mezi supranacionalismem a intergovermmentalismem. Pikladem je tzv. liberdlni intergovernmentalismus Andrewa Moravesika (Moravesik 1996: 292-299, Rosamond, 36 - 144,) teorie , regime (Chryssochoou 2001: 71-77), teorie tzv, dvoudrovfiové hry Roberta D. Putnama (Rosamond 2000: 135-136, O'Neill 1996: 91-99) atd, Tyto alternativni proudy jsou ku prikladw O°Neillem oznagovany za soucasti synkretickho paradigmatu a nejsou fazeny nia pomyshnou osu. (O'Neill 1996: 81-121) 11. Tento Elinek poskytuje pouze zAkladni priitez problematikou. Blize k tomuto problému Pitrova (2002). 12. Vybor region stejné tak jako Hospodatsky a legislativni vybor zasahuje do projednavant legislativy pomirné pozd&, v zavéretné fazi, kdy je redlna Sance na ovlivnéni pfedlohy mala. Blize k institucio- nalnim otdzkém v tomto pifpadé, ale také v dalsich problémech napt. Pitrova (1999). 13, Revize byla provedena ,,ve prospéch" Evropského parlamentu, Nadale ji partament nemus‘ signali- zovat zémér odmitnout piedlona v ramei tivodniho projednavani a miZe k zamitnut! — uplatnéni parlamentniho veta ptistoupit témef okam@ité. Délka trvani procedury se tim vznamné sniZila, we S 2 ~ ~ 2430 POLITOLOGICKY GASOPIS 4/2002 14. Rada hlasuje jednomysiné (pfirozené bez ohledu na hlas dotéené zemé) a Evropsky parlament dané rozhodnuti musi podpotit dvéma tietinami odevadanych hlash a soutasné nadpoloviéni vétsinou ‘vSech, Poté navazuje hlasovani kvalifikovanou vétinou v Radé. Vysledkem mize byt i odebrani hlasovaciho prava dotéené élenské zemé. 15. Kvorum ¥ ptipadé hiasovani o obrané zékladnich hodnot Unie je totozné s kvorem nezbytnym pro odvolini Komise. Je nejvy8si ve smlouvach viibec. (Srov. él. 201 Smlouvy o ES revidované Amste- rodamskou smlouvou) 16. Ptirozené, %e pro zjednoduseni je pristup J. Moneta {tzv. metodu Spolegenstvi) vnimndn jako neo- funcionalistické metodika. 17. V priméru se v tomto obdobi jednalo 0 80 % celého rozpostu Spolecenstvi. Castka ptitom nebyla vynaklédana na rozvoj venkova a pfimé dotace farmdrtim, ale piedevsim na garantované cony a dotace vyvozu nadprodukee na svétové trhy. Vynaklédani téchto prostfedkii, jejich2 vy8ka se zvy- Sovala timérné s tim, jak klesaly svétové ceny potravin, tudi% nepoméhala rozvoji zemédélské politi- ky jako akové 18. Pomineme-li kvalifikovanou vétsinu obnovenou timto dokumeniem, bylo to piedev3im stanovenim nového cile v podobé ménové unie, ktery sekunddrné znamend, Ze bude posilena socialni a hospo- daiska soudrZnost. Rozhodnuti rozvijet regiondlni politiku znamenalo nasledné nutnost omezit ze- médélské v¥daje, které blokovaly finantni prostiedky. 19. Jednalo se institucionatizaci pravidelnych setkani ministri zahrani&nich véci Elenskych zemf Spole- Genstvi, kterd byla zahdjena v roce 1970, piivodné tedy mimo ramec EHS. 20. Jedna se o problém vznikly z netmérného rozpostového zatizeni Velké Britanic. Tato zemé se vy- znacovala velikym dovozem a v diisledku toho odvadéla prostfedky z cel. Mimo to v EHS nakupo- vala dotované potraviny. Tim pfispévek Velké Britinie do evropského rozpoétu rost] netimémé k jejim hospodatskym ukazatelim. Britsky problém se vytesil az na summitu ve Fontainebleau (1984), kde byla piijata dohoda o trvalém navratu 2/3 prostfedkii do Velké Britanie. . V prabéhu posledntho desetilet{ se jedné o celou agendu hospodaiské a ménoveé unie, agendu azylo- vé politiky, soudni spolupraci v obéanskych vécech a dal¥i dilét sféry. 22, Se zivéry z meziviédni Konference v roce 1990, vroce 1996 a v roce 2000 byly jednoznaéné nej vétsi obtize spojeny se zavedenim eura ve Smlouvé o EU, Po tomto ratifikaénim procesu, ktery byl spojen 8 urtitymi obtiZemi na strané Danska, ale také dal8ich zemi, vina odporu proti supranacionalizaci opadia, Itské zamnitavé referendum proti Smlouvé z Nice je z tohoto pohledu pouze diléi problém nesrovnatelny v diivejsimi obti%emi, Trové mimo jiné jako déivod svého negativniho stanoviska neuvadéli Zadné konkrétn{ polozky revidované smlouvy, ale obavy z dotéent své neutrality a v reakci ‘na nezaméstnanost také obavy ze ztraty pracovnich mist. 2 Literatura: Burgess, M.: Federalism and European Union. London 1991. Routledge. Brailsford, H. N.: The federal idea. In O'Neill,M.: The politics of European integration. A Reader, str. 164-165, London 1996, Routledge. Cini, M.; The European commission, Jeadership, organisation and culture in the EU administration. New York 1996. Manchester University Press. Dinan, D.: Ever closer Union: an introduction to European integration. Basingstoke. 1994, Palgrave. Edwards, G. a Pijpers, A(ed.): The politics of European treaty reform. The 1996 IGC and beyond. London 1997. Pinter. Forsyth, M.: Union of States: Theory and practice of confederations in O'Neill, M.: The politics of European integration. A Reader, str. 225-230. London 1996. Routledge. Fries, F: Velké evropské rozpravy. Praha 1998. HZ. Edition s.ro. George, S.: Politics and policy in the European Union, Oxford 1996, Oxford University Press. cLANKY 431 Hoffmann, S.: Europe identity crises: between the past and America, Deadelus Vol. 93, 1964 in O°Neill, M.: The politics of European integration. A Reader, str. 216-222. London 1996, Routledge. Chrysouchoou, D.N.: Theorising European Integration. Guildford 2001. Sage. Jednotny evropskf akt. Praha 1993. Ustav mezinarodnich vatah. Lintner, V. a Mazey, S.: The European Community: Economic and political aspects, London 1991, Moravesik, A.: Negotiating the Single European Act: national interests and conventional statecraft in the European Community. In O'Neill, M.: The polities of European integration. A Reader. str. 292-297, London 1996, Routledge. McAllister, R.: From EC to EU. London 1997. Routledge. MeKay, D.: Rush to Union. Understanding the European federal bargain. New York 1996, Clarendon Press. Nugent, N,: The European Commission. Houndmills 2001, Pagrave. O'Neill, M.: The politics of European integration. A Reader. London 1996, Routledge. Pinder, J.: Evropské spoletenstvi ~ Budovéni Unie. Praha 1993, Nadace Jitiho z Podébrad. Pitrova, M.: Institucionélni struktura Evropské unie, Viiv integratnich paradigmat na vystavu instituct Brno 2002, Nauma. Pristley, J. B.: Federalism and cutture. In O’Neill, M.: The politics of European integration. A Reader, str. 164. London 1996. Routledge. Rosamond, B.: Theories of European Integration, Basingstoke. 2000. Palgrave. Smlouva o EU, Praha 1994, Victoria Publishing. Amsterodamska smlouva, Praha 1998, Ustav mezinarodnich vatahi. Smlouva z Nice. (20001/C 80/01) Unwin, D. W.: The Community of Europe. New York 1991, Longman Group. Wilson, K. a van der Dussen, J.: The Idea of Europe. Walton Hall 1995. Routledge. M,