směšné lásky

Obsah díla děj : Na začátku povídky si čte muž se svou přítelkyní Klárou dopis, ve kterém ho pan
Záturecký prosí, aby si přečetl jeho stať, kterou mu odmítli vytisknout ve výtvarném časopisu. Hrdina
zjistí, že je mizerná, ale nechce mu to říct, takže se mu začne vyhýbat. Záturecký ho začne shánět na
univerzitě, nakonec jde k němu do bytu. Klára v bytě bydlí načerno a má strach, že se to odhalí. Nakonec
se Zátureckému podaří najít hl, hrdinu, který ho obviní, že obtěžoval Kláru. Doufá, že se ho tím zbaví. Paní
Záturecká začne stíhat Kláru, aby zjistila, proč obvinila jejího muže. Hl. hrdinu mezitím kvůli špatné
pověsti vyhodí z univerzity. Pro Kláru z toho vyplývají další nepříjemnosti. Hl. hrdina řekne paní
Záturecké, že si to Klára vymyslela. Přizná paní Záturecké, že stať jejího muže je příšerná. Klára se s ním
kvůli všem nepříjemnostem rozejde.

motiv , téma hl myšlenka :milostné vztahy a konflikty mezi pohlavími, láska je zasazena do komických
souvislostí, období totality, kritika společnosti 2. poloviny 20. století

časoprostor , místo doba děje:Česká republika z let 1963-1968, období „socialismu s lidskou tváří“

kompoziční výstavba exilová/samizdatová literatura ,Chronologická kompozice, každá povídka má

několik krátkých kapitol, které jsou číslovány.

it. forma , druh , žánr : epika, milostné povídky

vypravěč: Hl. postava – vypravěč

postavy: Hl. postava – vypravěč, muž, atraktivní, sobecký, zbabělý , Klára – přítelkyně hl. hrdiny, krásná,
ale naivní, nechává sebou manipulovat , Pan Záturecký – zoufalý, vytrvalý, nešťastný , Paní Záturecká –
odhodlaná, rozumná

vyprávěcí zbůsoby, typy promluv, veršová výstavba: spisovný , neutrální monology , dialogy

jazykové prostředky, jejich funfceve výnatku, tropy figury: řečnické otázky , archaismus ,gradace

lit a obecně kulturní kontext , kontext autorovy tvorby: Milan Kundera (*1929)Autor se narodil v Brně.
Nejprve studoval literární vědu a posléze přestoupil na FAMU, kde nejprve studoval filmovou režii a pak
scenáristiku. Po skončení studia na FAMU začal vyučovat světovou literaturu. V roce 1948 vstoupil do
komunistické strany, po dvou letech byl vyloučen. Posléze se stal významným aktérem v liberalizaci
kulturních poměrů. Od roku 1975 žije v emigraci ve Francii, kde zprvu vyučoval na univerzitě v Rennes a
později v Paříži. Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Ludvík Vaculík – Dva tisíce slov Ota
Pavel – Smrt krásných srnců