150 Alessandro Seradela Dijiay hodby UE ‘ Patrné nejv8tSir mistrem oratoria psaného na italskj text v 17. stol byl ovgem Alessandro Stradella (1499-1682). Vyristal v Rim& a jf v mla- cdém vku se projevil jako mimoFédné talentovanj a westrannf skladatel tenzivné se vEnoval ponejvce opefel,jstou dobu byl dokonce ve slusbéch Kristiny Svédské, bjwalé Svédské krélovny, je? Konvertovala na katolickou iru a usadila se Rime, Stradella se pohyboval v nejwSsich spotegenskych kruzich, nesvédéil mu vSak - a nakonec také na nj doplati = jeho zhjral zpdsob Zivota [po Fad® soubojd a milostnjch avant/r se nakonec stal ob ‘Gkladné vratey; jehd pestré Zivot’ osudy se staly nam&tem opery Fried cha on Flotow. Podstatné ale je, Ze v8e, co Stradella vytvotit, af jv oblesti orateria, opery (a krats!jednoaktové serenaty), kantaty nebo instruments ri huy, m&lo peget vjrazné individuality. Pripomefime alespoh jeho rané experimenty na pOdé koncertantniho styl, kde zaéal vyulfvat malou sku- pinku instrument8lnich s oratoris. K nejyjznar chovanych oratori tu Heroda a jeho dcery dokézal hudebné ztvérnit souéasné dva protichddné gocity lafekty: zatimco Salome zpivé .Che giola che contento” (Jaks ra~ dost, jaké spokojenost’), Herodes souzasné péje .Che metre che tormen- to” (Jake utrpeni,jaké bolest’). Hudba Alessandra Stradelly reprezentuje deri”, zpvné metodie (,jeho" zndma drie Pietd Signoreje vSak nevkusnym jake po harmonické strance je jeho hudba velmi vysp&l4, nena- chazime vni uf tém& Zédné stopy modality Mea! nejvjanarang také Benéttana Glovanniho Legrenzi ni odkaz 2v68t8 v oblasi 3 hudby (pfSeme o ném 16 autorem sedmi dochovanjch ora~ , 3 Giavanniho Paola Colonnu |1637~1695) 2 Boloné |i! Mose legato di Dio e liberator del popolo ebreo, Moj nec Boda osvoboditel hebrejského li virtuozitou vokélnich hlasé. 217, a poéétku 18. stolet to byl vlestn’ pifenaény hudebni druh, Je to typ oratoria, je® je urdeno k provadnt (také vtomto pripad® nikali scénickému} utav, Boztha hrobu lat. sepulchrum, it. sepolcro) zla8t3 na Velkj patek. Wj- Hudbe vecho ho baroka ‘van nédhern pojednand barokni sepolkra méla vzernich pod viddou ka tolickjch Hebsburkd silnou tat kro bylo obwyklou souéasti ceremor hrobu. Tato orgtoria charakterizuje velmi mal poéet dZinkufcich postav ivice 4-5), pfedev8im to byle Maria, apoStolové Jan, Petr, Marie Magda- \éna, Simon 2 Arimateje a dali osoby, lt ty, které byly ema které v dialozich medituivrecitativech a & a ped ri. V tomto typu orator zcela chybi iiskjch sepalker je skladba Santiristort(t \anniho Valentiniho, nejvét8/mi mistry sepolkra byl ve Vidni piso vé-G, F, Sances, A, Draghi, M, jo dAbramo, tj. Abrahémova abst’, 1560, Die Erlésung des menschlichen Geschlechts, éesky .Yykoupeni tidskgho pokaleni”, i Lutto det universo, .Smutek svéta, 1668 3}. Francouzska dvorské hudba 17. stoleti Kz politic kgho, tak 1 2 Konfasionéinino hiediska, 8 moc v tomto ulminovale ale byl t sluha, 42 koncem 16, stole smifeni mezi katolickou cir a fran couzskyjmi_protestanty - hugenoly, Je neapochybritelng, Ze dva kardindlové - Mazarin a Richelieu, htt zastavali yso- 4 stdtnické funkce nejen v abd: aletilosti néstednika francourske! tu, defacto vis nejen ve Franci, ale stémt celoevrop- skou Ginnost, Francouzskj krélovskj Gutr-v té dobé nejspiBe dosdhl vrcholu sv6 moci, Znémy wrok ,kréle Slunce” St jsem js" tento fakt aFeteln8. $ upensiim Sak poi také mimoFSdny rozvoj Uuméni a architektury [tehdy bylo posta- vvano pompézni sidlo ve Vers a dotud barokni architektue na daby, v tomto obdobi dospéta ke svému Keil Lad XIV; by mal ijn ‘anoint, Na obtah parodete 1 Bold a (1655)152 yy hadby TIL Hudbs vechoiadhe beroka ballet de cour sir de cour vichotu francouzské literatura, drama i opera: Dyorské zbava Se projevove- le vnespoéetnjch forméch, které se navzdjem pfedhénély v pompéznosti. Francouzské hudba se nehrrila do prej h livd = jak je to ostat- ré u sebevddomjch Francouzd zyykem - a v6 vlastni ces. Pokusy 6 uplatnéntitalské opery, 0 n8z se zasloutl krome jinjoh toké kar zarin [ptvodem Ital Giulio Mazzarini, odchovanec fimskjch jezut padly nijak slavné, a to navadory tom, fe autoti hudby nebyli vzad- iném piipad8 druhofadt ~ F. Cava GL Rossi Pro pochopeni autonomniho w- voje francouzské barokni opery je Bak tfeba se trochu ohlédnout zpét 2 alespo’ strugn’ zminit dva hu- debni druhy, jimé se ve Frencii da- fe cour), a zlasté dvorsky ba- let (Ballet de cour). Oba se tly imimotédné oblibé na krélovském voFe, v ptipad druného z nich to tim, ¥e se zde tradin’ pstoval tanec na neji profesionatni Groyni — napfikiad Ludvik XIV. byl jednim 2 nejlepStch tanetinikt své doby. Dvir zamést- val vynikajefhudebnily, ale také choreografy, jak 0 tom svEdéi do- chované choreografie Louise-Gt Darn choseogrf Los Culame Pécour (151-173) paper ty “pale felge Louie Tuma Pécoura [asi 1651-1729] nebo Raoula-Angera Feuileta [asi etn ch, jot byly urGeny krill, TaneBni hudba zaznamenale ve imorédnj rozkvét,byla vzarem a uréovala smer v- ikl jit zninén sbirky u Sést tancd zastoupe 1660-1710) voje v celé Evrop8. Asi nejyjenluvndii to dokazuie Terpsichore Michaela Praetora, jent ud8vé, Ye nich vtéto sbirce ‘Air de cour prosil svt zat vBk v poste av prvnf poloviné 17, stole, Jednoduché st sbloyému zpéiu stouinau existvaly a péstovaly se ive formé ansémblové- hho zp loutnovjm doprovodem, 5 dvorskjmiériemi nejvétsich mist to- holo hudebniho cruhu v 17, stoeti ~ Antoin Guédrona (asi 1564 asi 1619] a Btienna Moutiniga (asi 1600-1869] se do- ‘chovaly iejch bohat& 2dabené dpravy z pera slaynch pvc podobné, jako tomu byio v pripad8 Cacciniho monodi Air de cour vyrazné ov formu ayre, jan je viastn8 jeho anglickou mutaci, ale predevSim francouz- sk{ dvorskj balet a jeho prostfednicivim i oper 153, lcm de (58, asc cel dbo peda! lc Chas ik ake Lalo o or Ce tice = Na. zatath. vjoje francoursktho. bro alle comigae ni sto podobry var, akjmbylov delaRome lem, Ze zatimco ttalové upFednostovalizp&v, Francouzi pfece jen prefero- vali tanec. Ballet comique de la Reyne [1581] byl podobrou udélosti jako le- {gendarni florentsk4 intermedia (navic tém&¥ ve stejné dob). Patrné to neni tak docela ndhoda, vidyt tradin8 blizké vatahy Florencie [Medicejskjchl i Franci jsou zndmou historickou skutetnosti. O dvorském baletu provede- nném v Pati v roce 1581 se zachovale ~ op& podobné jako v pFipadé flo- rentskjch intermedif - Zetné dobové svédect je tuto mimoFédnow udé- Lost popisuji. Ballet comique de ta Royne se vyznatovel podobné nékladnou \ipravou a anticky némt i jeho zpracovani byl rovn82 dzce spjaty s kon ‘rd situaci a politickjeni pornéry. Balet, jez inscenoval impresario Bal thasar de Beaujeula, rozeny Ital, sestéval z prologu, mluveného slove |récid 22 zpivanjch sélovjch Eésti [chant ar, v nm se uBivalo | bohatych azdob, specificky francouzské melodické .dimminuce’), 4-chlasjch sbor6 (choeuri a zejména z tance [balet, Shlasé entrées). VokAlni sti tohoto baletu zkomponoval Lambert de Beaulieu, tance Jacques Salomon, Instrument af absazeni bylo podobnié bohaté jako ve Florencil, celkern (inkovalo154 Dyjiny hadby 01 ‘efrancouzsé opeie Pomone 40 braé®, naptiklad jen k prunimu baletu hrélo deset houslistd (.10 vio- lons"l. Lambert de Beaulieu jako élen Académie de poésie et de musique ‘2komponoval vokdlniééstiv duchu francouzského de Beifova vers mésur ‘a tonejen sbory, ale také sélové wistupy dialog Glauka a Thetidy ad), v chd-se vBak pot namentika, Cesta k francouzské opefe byla over v tomto okamZiku jeBté dosti «louhé, Francouzi pezpodmineén trvai na opefe ve vlastnim kultivovaném jazyce a francouzitine byla pFece jen v mnoha ohledech podstatn’ adn cd italatny, Bésnici jako Ronsard dokdzal v 16. stolet svou matefStinu vy- soce zkultivovat, avak francouzStina se vzpirala pfedevsim monodické- imu zpracovt v pi kladbam C. Lejeuna, J. Mauduita a dal8ich, ale urité nebyly nej- im wichodiskem zpracovéni v monodickém stylu. Francouzstine porovnént stalStinou izcel 17, stalati pastoraini opera Roberta Camberta [esi 1627-1677] Pomone (1871) na Uibreto dvornino basn‘ka Pierra Perrina, Tito dva autofi spotupra- na Pastorale d'issy (1659) a v Eervnu 1669 ziskal Perrin dvand jemui nedala spat nejen francouzské opera, ale ani Lispchy druhjch — Jean-Baptiste Lully. Tak dlouho intrikoval, a dosh to- ho, Ze Cambert s Perrinem piiSl o w/sadu krélovského patentu na provs- dni opery, a ziskal ho pro sebe. Znechuceny Cambert nekonec 2 Francie deel a zbytek dvota prodil v Londyjn&. Jean-Baptiste Lully Je do jsté ity paradoxni, e frencouzskou operu nakonec vival rdilf Ital Gianbattista Lull ak 2n8lo jeho rodné jméno) se totiznerotil v roce 1628 ve Florenci Do Pafige vSak piiée ji jako tFndcttety chlapec,stal se pézetem u jisté Slechtigny, jem prostfednictvim se dostal na kréloisk dur, Lully by nepoctyoné velmi talentovany hudebnik, a pFinejmensim stej- idzni@lovék. Od okaméiku, kay se uchyit na francouzskSm krélov- ‘ském dvofe, stoupal venti nejen diky swjm schapnostem, ale také zl hou krélowy ptizna, ato a8 do své smrtiv race 1687. Tak jeko by Ludvik XIV. neomezenjm viddcem Francie, stal se j Lully postupné neamezenjm hu- debnim wédcem u dvora, Je véak treba pfipustit, Ze reformy, je8 v oblast ddyornthe hudebniho provozu uskutegnil -tedy zmény vei organizaci, 2kous- Hudba vicholného baroke edie Veebeluis Rate Ee eee eee eee eee eee PPE HEE over redimu,v systematické précis or- chestrem, 24818 se souborem, jenz inkoval pi opernich a baletnich pred- stavenich, pfinesly vtoudené ovoce. Huda na krélovském dvore za Ludvi- ka XIV, méta nékolk relatié samostat- nich slo¥eks 1) Grande écurie bya vast- Ne vojenskjm orchestrem, slo¥enjm Z dechowjch a bicich néstrojd(trubky, udy, heboje, lesnf ro- jent Winkoval pi oficidinich m poFSdanjch] akcich, pFedevsim na volném prostranstv; 2) 26 violons du roy\,24 kralovskjch houslist] byl hlav- ni hudebni soubor francouzského dvora, jeho¥ tradice sahala 2% do 16, stolet vel- ky rozmach vBak zaznanienel pedo pod vedenim L. Constantina 8 6, Du Ma- noirav prunipolovin 17, stolet, 3} Pt Jea-Bapine Lally violons nebo te petite banc) byl ali vjeho soukrom{ch pro- 22 tyFiadvacet hrét, kta- bstaravalo nejdblestajsizébavu, fj, operuabalet,Diky Lullymu aj ha reform dvorniho souboru ize viastn8 y této souvislesti mluvit o zredu orchestruv medernim slova smystu, jek jj chépeme dadnes, Soubor 24 violons du roy mal Sel Jean-Baptiste Lully] ndsledy) nd lat jé pfedtim, ne¥ ke dvoru pti- slodent Piivodné sestaval ze étytiadvaceti hraéi na smytcové nastroje, pozdaji k nim pFibyly i dechové ndstroje, v dob’ Lullyho uz byly b&iné a stejn€ sa- ‘mozfejmé jako continuo, Nomenklatura has (tentoorchest aj 17, sto~ \etipBtinlasj] mohta bt jnd,napfiklad premier dessus, deuxiéme dessus, orchestre, Vinge quatre viofons du roy 155156 Daiay budby 1 hhaute-contre, taille, basse apod. Pod- statn&jsi ned terminologie je ovSem fekt, 3e ak do potétku 18. stoleti se v tomto souboru nepoutival kontrabas'volonel ~ zavedi ho af Michel Pignolet de: Mon téclair kolem roku 1700. Jestlife vEak byl bas obsazen stoné vydatné jako dis- tomto pipadé hré- schopni organizétor wtiskl svou pecet: zménilsystém préce, zavedl tvrdj rezim, hréi museli pfesné dodrBovat jeho po yny ohledn’ smyécowjch smryktl, ezdob apod. Syédectvi 0 zpXsobu jeho price a zésluhéch na zésadnim zvjéeni pretaéni Grovn’ orchestru padéva néko- ik autentickjch svdkd, mezi hudebniky hhranice. De facto a3 od tohoto ckamiiku ‘meme vd8jindch hudby must o oprav- ddovém orchestru. Pulty ttiznebyly ob- sezery jednim i nejvje-dvéma hréei, hudebnici ve skupinéch muselihrétjed= (i praxe [a zat vitalském mluvito orchestru, velké hudebn historicxa zésluha Jeana-Baptisty Lul- {: pomalus/ychley S timto typer pfedehry se poprvé setkévéme v Lulivho baletu Alcidiane (1658), ale ze scény zcela nezmize ‘ani pod, key v hudebnim provozy 2skal pevahu nav) typ francouzské ouvertury. Tento modernéjsi typ mel ce také dva dily, avSak po druhém dilu v rychlém tempu se vrétlo pomal tempo, nejéast&j s hudbou, je? zaznéla v Gvodu: J-pomalu://-rychle - pomalu:s Hudbs vecholndhe baroks Ve volném tempu slavnosintho charakteru skladat: kovany rytmus, v rychlém tempuvétzinou vyudiv ly vouvertufe stejn& jako v ostatnich hudebnich on chové néstroje, pfedevilm hoboje, a toi sblisticky jako avukovou protivahu ke smyécowjm néstrojim, respektive k tut. Takovéto ndstrojové uskupent {va hoboje a fagot) se nékty nazjva .lullyovske trio", Jako jeden ze zé- kladnich tapoi hudebniho baroka se uplatnitonejen ve Franci ale vals ev- ropské barokni hudbé, V Lulyhe hudbé druhjtyp cuvertury dominoval, ale byl uréujici take vSeobecné, ato a¥ do poloviny 18, stoleti. Prosadit si jeden ze zakladnich kament hudby evropského barcka , bez vijimky avlésté vichni wjanamni némeati skladatelé vietn& Heindela, Telemann ate Hlavni sférou taréino zdjmu J.-B. Lullyho byla jednoznatiné: hudebné dramatické tvorba ~ opera a bale. Vjtvofitimpozantni dil, je¥ se postupem asu stalo symbolem celé francouzské wdby. Nojprve [od roku 1664} spolupracoval se stavnjm dramatikern Molitrem, zkomponoval hud bu k jeho zndémjmy 3 oblibenjm komediim, napfiklad ke hie MESték Slech- ticem (Le-bourgedis gentilhomme, 1670), Siatek z donucen! [Le Mariage foreé, 1664), Pén 2 Praseékova [Monsieur de Pourceaugnac, 1869] 3j Tém- to scénickjm dtvardim se kalo comédie-bailet(baletni komedie, respekti- ve pesniji komedie s baleteml, Zhudebnéni se v komedi dostalo jen né- ktenjmm astem, ale vjnamné misto tu zaujimat balet, neodmysltelnd soutést dvorskeé zébavy. Pozdj se vSak Lully s Moliérem rozeSel a vénoval 58 tém8F wihradné svému hlavnimu hudebné dramatickému druhu, nazj- vanému pvodné tragédie en musique (ve star literature tragédie yrique, 08 je over oznaceni,jed se pro francouzskou véénou operu poudivalo af ¥ 18, stolet). Tent frangouzsky) nézev viastné ani neni nutné preklédat, je totié dokonale wistiznj, Slo o francouzsky typ vainé opery Itragédiel s pro- logem, péti d&jstvimi a znagnjm prostorem vénovanym baletu. VétSinu ‘rich tragédie en musique vytvoil Lully ve spolupréci = ou Phlip- em Quinaultem, s nimi spolupracoval od roku 1673 po celf Zivot. Tato ‘ware dvojice mala také .na svBdomt” ne}uBt8i Lullyno dia Lullyho vin8 opera (tragéaie en musiquel wkazuje nko znak0, je} ji Podstatné odli&ujiaditalské opery 17. stoleti, Po overture ndsleduje roz- sahlf prolog (v jeho zévéru jé najdeme balet, a nakonec se jet jednou z0- pakuje ouvertura), kte byl jednoznané koncipavén jako hold krali ~ pro- | nardek apod. se zde oslavyje nékterd z jeho ctnostl, & nBjaky panomnikt mimordnj skutek. Vast dij je soustFed&n \raznou Ugesti sboru (chaeurl, a 288tébalelnich wstup6 if apravdla kaldé djs konéilo [entrées se ovEem vyskytove- A bray wjenarnnou rol instru- teré oddélovaly vokéln} recita- je operau Bellérophion (1679) zaéal nstroj,nejen s bessem continuem 2pravida voll toé- itaénfch postup®. Lu hojné poutival de- tivy (récitatif s kemponovat i recitativy s dal 157 comédie-aller snagidie eo musique158 véechny slodky pred chest balet ls vyudi- kn .gesamikunstwerk” jsou typické zvldsté rozsahlé chaconny ato bud ve formé tananich sel, nebo ive spolupréc| se trumentace daleko bo i" Lully zkemponoval vy obdobi ofranigeném léty 1673=1687 kaidy rok Hadbs vebolatho baroke jednu tragéali en musique s vjSe popsanou strukturou. Jeho nejendm: dily tohoto typu jsou Ama Cadmus et Hermione (167 ly vatdinou opery na ndméty 2 an falské opery 17. stole 2de chybj kjeh epost na rick némly (2 once dva sbory, bohate je trubek a tympénd: Skladba iyforické paséte, Kleré pfe- {pouze opernim skladatelem, Krom tcho ho obsazeni Hudba J.-B: Lully je asi ne} typiéteim_reprezententem vr= piedlohy, vadle strohéha barcknino gesta se maximalné vs tance jako vjrazného po- bybového roku, inscenaci za- stfeSuje pompézal viprava, ndd- herné kostjmy-a stoi i technika. V Lutlyho pFipadé tedy 0 syntézu nékolika umélec- h duh. Lullyho koncepce francouaské v8iné opery se ve Francil ani talentovany André Campra (1660-1744), jen rozhedné ne- patfilke komponistm cruhé ka- tegorie, Praniku italskjch stylo- 159 Lallyho cdekernf hudbayy badby IL dali Camprova hudebné dramatic- ice nejen francouzské, ale i evropské ba~ ka podobné jako dalsich nékolik fran- e Hl Lullyho stinu, ky teoretickjch spord o francouzskou ‘0d Camprowjch dob se dat a italskou operu. Abbé France fala musique francaise (17 ‘en musique, francouzské hudba sk Francouzské cirkevni hudba vrcholného baroka (Marc-Antoine Charpentier, Henri Dumont) Seni nejen v hudebné dramatickém umé- 1587-1643) ovo skladatelském zjevu. Teké Bouzignac ovSem komponaval dosti traditn? hudbu v duchu stile antic, Zato druhé polovina tedy cbdobi vrcholného baroka, se ve Francii dostova hemi whi: tencivn’ zabyv tou. Snad tom tak bye i proto, 3. oparu v po a do své srt cirkewn hudby ska nostiuplanni, Z plejedy umé- techy prot uréené pro kostelniprostory én ruhé potovny 17. sto- razngch osobnost 2888 Henri. Dumont, “Merc ine Charpentier @ Michel- Richard de Latande. ‘Slava! platen y jes Kole Louele Grand Hudbe vecholatho baroks sluze, Byl to nesporné velmi kde se stal Zéker Cari ine Charpentier [1643-1704] se ocitl na samém vrcholu po 24 lentovany hudebnik Vroce 1685 na iho 3 do svého hudebntho jazyka vstFeba alské cfrkevnf hudby: mimoFédnou zpévnos nak typicky francouzskjm skladbém dodéva jemnj italsky ndavuk. Ale prévé tor spotivd spectické kouzlojoho hud rem [po jaho rozchodu s jez naznaéj Zeno mobi Cher- evni hucbu, pentier dosahnout na opernim poli, kdyby byl dostal vedle Lullyho tvdrét Prostor, Presto ho 2vtS8té ockas Bezpochyby nejandmijsi ddem umilecké hodnotyjeha Deura [asi 1692), zkamponovené pravdé- podobn8 k oslavém francouzského vitéz- téu Steinkerque. Instrument 0. skladby ~ ‘Prélude - je dnes x a8 fpickjm sjmbolem slav= nostri barokni hudby. To by véek bylo yelmi 2Gené chipani nejen této si nolze nevSimnout ,francouz- Charpentierova hudebnihoj 2 jeho obdivuhodné koherence, pro francouzskou hudbu obecné, éinaje a loutnovou i clavecinovou mi- fou konge. Charpentier v Prélude francouzskjmi skladateli tolk ob- Ubenou preferovanu formu ronda ide en rondeau’), Si ubek (v Te Dum neod- tympand se v ném stfida s jemnijimi barvami smyécovjch a dF énjch dechovjch néstrojd, a skladatel tak dosahuje obdivuhadné berevnost ty- cevni tvorby, fad ‘Mae-Aniine Charpentier: T Dea, ‘at erana agit162 (Charpentievora ‘orateria Déjiny hudby pické pro cetou skladbu. Charpentier zachéz! se 2vukovou barvau velmi pro- imySlen’ v pribéhu colé skladby, kde navic kombinatn’ moznosti roi se zvukem a barvou m4 nepochybné | nesmirné bohatou barev- nostt a riznjmi typy sazby [sduo”, .trio", Filigrén- ska prace se avukem pFipomind nejen vtéta Charpentierove skiadbé, ale dé i e ve francouzské baroknicirkevni hudb8 vSeobecné, varhanni re- Také tektonike Te Deum e dokonals. Std se koncertant’ sdlis- nich has a ndstrojds partiemi an- nebo zpracovanjmmi polyfonicky, Na rozhody [GPleni sunt caeli et terra’, Judex crederis” apod se jako 2vukové koruna trubky ve wsoké poloze, padpotené tympény. Jahkoli je skladba wy- budovdna na piiknjch kontrastech, jako celek plsobi mimorddné celistvé. lednému tvaru ~ z hladiska hudebn fet lypichytrancoueskému Ut jen jako samoztejmost dalSi pry: tanetnost, podpofené asi nejty- pigtjffm interoreteénim prvkem francouzske barokni hudby zvanjm inéga~ ltd [uptatovén’ nerovnamérného rytmel,&itypické kadenént formule nebo cozdoby, spoletné celé francouzské hudb& Bylo by vBak nesprévné redukovat celou Charpentierovu tvorbu ne jediné ujf naptikiag i vénoéni Messe de minut \idowjch koled, Messe des morts (Mle za zemielé, t. skladby pochopiteln’: zcela jiného vjrazu izvukovesti stejn8 jako Fadu velkjch motet (grand motets), nadherné sklad- [petit motets], Lecons de ténébres, Zany, ale i hu- komponavané zejména pro jezuity. Jsou to jednak omponovand vétSinou pro je- zuitské koleje, jako napFlklad Sacrficium Abrahee (Abrahérnova obét), Mors Sailis et Jonathae [Saulova a Jonatanova star), Le Reniement de Saint- Pierre (2apteni sv. Petra, text ychézt z Matouova evengelia), @ dramatic- Kd mateta (motets dramatiques) - Canticum pro pace (Mirowj zpiv), Dialo- {gus inter Magdalenam et Jesum (Rozhovor Marie Magdaleny a Jee Dialogs inter Christum et pastores {Krist razhovors patfil.V Charpen- &tvorba, zpracovah konni néméty,s0 ai neve projavufe viv.Carissimio:v téchto skladbéch se tickjch pas63i, svjm typem blizhjch duchu carissi- Zesté sborové pasdte, Sbory ne- a zpdisob antickéh sboru]. Char- ~ kad z hlavnich ‘sbot". Mnohd mista v téchto skladbéeh, jako napiklad wancemi ztvarnénj plat svaigho Petra v Le Réniement de Saint-Pierre anebo zp8v Zerodéjnice v Mors Sails et Jonathee, maji mime- Fédn d&innou expresiv (Ru ‘mor bellicusv Mors Sailis et Jonathae nebo také Canticum pro pace Hudba veeholatho basoks ‘Charpentierovy Lecons de ténébres také pat! ke klenottim duchovni hud- ty, Jsou uréeny k tzv.cirkevnim hodinkém loficium, brevi pro duchow Velkého tdne ~ kvegernim (ncénim) bohesluzbém od stedy do Velkého pt- ku. Je to v podstaté kimarny,velmi intimn hudba malého obsazen’jadnaho a8 tf hlasil s minimatnim poétem smyécovich nebo cfevénjch dechovjch nstrojd a samoziejmjm continuem. Textov) zaklad Lecons de téndbres vo Fily ybrané verSe 2 Lamentaciproroka Jeremiaée, které dopliovala pistuS~ 1nd responzoria, Podéteznt hebrejské jd atd) zhudebrit Cherpentier jako 2vastni melisma, na néé nave iva lasy propojovany krtkjmi instrument nimi mezihrarni. Hebrejské litery zhudebnil Charpentier také samostatné ve form€ zilasinich krathjch tfinlasjch tvodi, jed bylo mono dopliovet na jed- notlivé lamentace §cilem \ytvorent vétdiho kontrastu, harpentra sal lady 20 plaisirs de Versailles (Versailleské radosti), v hudb k Mc rowym komediim ‘Le Mariage forcé [Siatek z donucen, 1872: oasahje mj. origindl korické terceto Le fe bonjour) a Le Matade imaginare (2dravy nemocnj, 1873] & vtragédlen musique Médée (Médea, 1493). Tyto skladby ndm napovidli, 3e ani v pFfpad8, kdyby se byl Charpentier vénoval pfednostné opete, neby by ‘mengim skladatelem nev oboru cirkevn’ hudby. K podmanivému keuzluje- ho hudby wenariné prispié jernnf itlsky. nd2vuk pfitomny v mnoha jeho saladbéch, jj ve francouzské hudb& vrcholného baroka u jeho soutasnikt nnenachézime. Jeho hudba je vEek hudbou skranaskrz francouzskou, a to jm duchem, wrazem i celkovjm Kompoziénim zpracovénimn, Henri Dumont (1610-1484) je mezi velkjmi francouzskjmi skladateli dduchovni hudby vrcholného beroka nejstari, ale byl mezipranim, kdo¥jivy ‘manilize stereotypu stile antico a nasmérovali k modernéjsimu koncertant- nimu stylu, Henri Dumont zastaval wjenamné funkce u dvora lvicekapetnil 5 Chapelle royale a vénoval se pfedeviim cirkevai hud Jeho.moteta vatSinou ndleZej k druhovému typu grand motet, za nim se skrvaly nejen horizontélng strukturovan8iiiskladby v3iho rozsahu, ale ta ké to znamenalo, 2 vedlelidskjch hlesd byly pfedepsény i néstroj. Instru- ‘mentéln loka ma v Dumontoyjch motetach wanamné zastoupeni,mnehé, jako napFikled Nisi Dominus, zacinajfvasin® jakousiinstrumentéln{ ,cuver- rou". Ve svjch motetech Dumont éasto zhudebioval zla8tétexty Zale, vidy pojimal jako velmi expresivn! wjchodisko. Skladatelova hudba mu- sela na jeho soutasniky pésobit v poroynén s onou star3i[naptiklad Bouzig- nakem)velmi moderné. Henri Dumont ovSem zaujimé dteztou historickou rolitaké v oblast kte- + dnes vétEinow neni pis enéma: pat k nejlep8im tyGrcdim nové kompo- 16: de tents dramatic rvorba grand motets164 plainchat Déjiay hedby UL rnovaného jednohlassho chorély (plainchanil, ktery v baroku za- znamenal velky rozkvet. Tomuto oboru se vénoval nejeden clrkevni ad, aveitd intencivmé pFedevsim frantiskéni ve stfedni Evropé. Du- mont vydal pt svjch jednohla- sjch mi tiskem jako Messes royales en plain-chant (Krdlovské mie, respektive Chorélni mie pro Krétovskou kapli, 1669, 2.vyd. 1701) By uréeny provSed- ai dny vtfdnu (tj ikoli na svdthy) pro Chapelle royale, kde 2naly b8- hem bohastuby v duchu tay, pra- spolu s versetami 3 ji varbanicl vénoval velmi intenzivn8. Dumontovy baroknijednohlasné me jsoujié dosti Miche Richard de Tale |, Fe maji co do Zinn se sktadbami tohoto wy autora). 2 dal8ich andmjch sKladateld se kompo rmyBlenimn 17, stolet, aékolivjde v principu je&té 0 mo- cajctho barokniho ikovfchto skladeb ~ ve Franciivelmi ablbenjch fa v podstaté i preferovanjch pied vicehlasjm zhudeb- nim textu meSniho ordinai napfiklad André Campra, “Tretim z velikénd francouzské barok- ni katolické cirkevni hudby byl Michel- Richard de Lalande (1657-1726), jen se po Lullyho smi stal favorite Ludiks XIV, Byta podobn jako Charpentier vle- tranny skladatel instrumentéin’ i svét- ‘x6 hudby Inapfikiée Symphonies pour le souper du Roy tj, hudba ke krélovské tabuli, Concert d'Esculape, provedeny ¥ paléci krélovy milenky madame oe Montespan v roce 1683, nebo Les Fétes de Versailles 2 téhoz rokul. Za over prevéiné cirkevni hudbou, tvorbou grand motets. Jeho duchown hudba ma podobné rysy jako Dumontova Hudbe vecholacho bara i Charpentierove, avak misty plisabi o nco modernéji a Zasto je3t8 slav- nostnéji.De Latandova Te Deum urété snese sroméni se endmfjsimi skiad- bamiM.-A, Charpentiora a JB. Lullyh. Francouzskjeh skladateld cirkeyni hudby je celd Fada, ale jist8 by nebylo minout mimoFédné vedétaného autora's velkjm rozhledem, jax jin byl Sébastien de Brossard (1655-1730), woorného tecretika loxikogra- {aa jednoho 2 nejétiich sbérateld hucebnich rukopish nejen francouzské, ale teké itelské hudby, ytvoit monumentéla’ a cennou shirk beroknich Jeho petit motets. a lecons de téndbres na~ istrowst, stejn8 jako cir- se Berniera (1664-1734), wenacujici se tated italskjmi Lecons de téndbres, specifickému a ve Fran cirkevot hudby, se francouz3tf skladatelé vinovaliintenzivn&, text Jeremia- Sowjch lamentact néFkd] zhudebiioval v obdobi baroka velmi Zasto (v pod- statélze st2H{ narazit na vjznamnjiho francouzského skladate Je to hudba vei hlasy jecnoho & dvou dalSich sélovjch néstrojt flétny). Mare-Antoine Charpentier, Michel-Richard de Lalande, Frangois Couperin a mnoai daléivytvorlnadherné cia jeiché vjrazny sem je rfanjmi zpdsoby whlenuté ozdobné melisma ského pismene keidého verse vazuje zhudebnéni samotné tamentace pro jeden af dva Zatimco ve vit3in8 zemni Evropy, kde plsobila ka ce zpivaly zpravidla pouze chorélni ‘egoriénskj choral), francouz- ispall do zlatého fondu berokni hudby v této oblasti nepo- tinutelnjm vkladem, Francouzsk4 instrumentélni miniatura 17. stoleti Zatimco trancouzské opera ani cirkevni hudba neptesshly kulturn{ okruh; v nm’ venikly, francovzska instrumentdln’ hudba 17. sttetiovtvnila celoy exropskou hudebni kulturu rezhedujefm zplsobem, Zastuhu na torn maly tf néstroje: ceralo (ve Frencii nazsvané clavecnl, loutna avila da gemiba. Ackoli se to mond na pron{ pohled 248 paradoxni, nejoodstatngj in- spirace prindéele loutna, Byl to typicky komorni néstroj, pokud jde o dyna- tmické modnosti neporovnateln{ sjinjmi néstroj, avEak préverh nest hrdé cznagent kr 4e se loutnové hie vénovalo talk aristokratt i dalSich pFedstavteld socidin elity barokn doby. LLouina se v baroku ~ oprati svému renesanénimu pfedchideiz prelomu 16-17, stole, ktery byl ybaven vEtSinow jen Sesti strunami Inazyanyjmi »sbory’, nebot v diskantové polaze byle loutna osazena dvojcemi strun) ~ lousnov hhadba166 se buisé Déjiay hudby Loutné pibyly dal&tstruny, take barokni tout- na byla nejméné 8-0sborov4, vjimkou neby- ly ani Lésborové loutny jako v pfipadé v8t3ich .sester” loutny ~ chi farrone a teorby). V souvislosti s tim ziskala coznagované patom vBude v Evropé francouzskjm nézver nou: ve ton". Kenstrukin! vo) néstraje umatit hod loutny ~ rychle do- pfednost, 0 coz se novjmn stylem hry piginl zla8t8 francouz8t lout- nisté 17. stolet Jestlife rozsahlé sbirka The- surus harmonicus (1803), jaime autorem je Jean-Baptiste Bésard, je orientovéna retro- vn a obsahuje ri fairs de cour), macrigald a villane! v pod- stat® pfevSin8 renesanéni loutnovou hudbis & Evropy véetn8 neptikiad polské tvorby fantazi até), Bésardovi nasledovn i (rGané typy braniu), Vyudvai vBak pedevsim bezezbyt- a rbianorod8 sazby, Kterou jim nabizel konstrukéné Dominantai postaventfrancouzské loutnové hry vEvro: pé 17. stoleti dokumentuje i skuteGnost, Ze na celé date zvtézil i notaéni Princip francouzské loutnové hudby: ty. francouzska loutnové tabulatura cela ytlaila ostatni rozmanité typy notace loutnové hudby (talskou, né- meckou, Zpanélskou tabulaturu) av 17.18 stolati se pouiivala ve ech 22- mich starého kontinentu nového stylu frencouzskyech loutnist® spozival i lomené hie: aby ‘nu, muselo - obrazné Fe¥eno ~ stale néco (style brisé), Faktura loutnové hudby opreti renesanénim interpretaénim avyklostem znaéné zhoustla, Casto véak ne8lo 0 skutetnou polyfnii, ale ( d&leni zvuku [melo i celého zvukového obrazul mezirtzné hlasy, rizné mstrojovérejsitiky. Vyudivalo se samoztejmé i plnch akordd a jeich nej- tuosové mimoFédné Barokni Francie dala svétu mncho wynikajicich loutnovjch virtuost, jl jména ale byia i v oné dobé zndma avlasté v kruzich zasvécenct. NekteFi Hudbe vicholacho basoks 7 nich véak daleko presdhlihranice svého oboru esta se pfinejmensim in- spirdtory skladateldpiSicich pro jiné ndstroje. Wznamn byla zld8té rodina Gaultieri a Jacques Gallot. 2 Siroce rozvétvené rodiny Gaultierd ziskal n vl stimu Ennemond Gaultier esi 1875-1651), a zlS3té Denis Gaultier la 1603-1672), Oba nj viivna loutnovou hudbu vc é Evropé. Sbirka pojims 62 skla- deb, vtsinou preludia a tance [llemende, sarabande, courante ad| snézv, fed skrjvajt nardeky na « bohy a bohyné [Apolton, Atlanta, Mars, Diana pick hudebnim druhem francouzskjch toutnistt bylo mj. tombeau {és néhrobek; vétSinoujscu to velmi pomalé ellemandy, komponované k poct® kolegd, vjanamnjch osobnosti apod.) je¥ od loutnistd pFevzali francouz clavecinisté | Rhétorigue des aieux obsahuje nékalik tombeaux tkramé Gaultierové, Gallat, Mouton, Dufaut a dalgi ejprve sve francouz~ ské kolegy-clavecinisly a peta posed i hréée na cembaloa skia- Denis Calter La Ritorgn de dns, speemint la lout ryan ncoualehs lousy eaabije 62 alld a ani “oa cbt arta ke wpe» ask moc) Gankierové168 Déjiny hudby UL LA DEDICASSE. a On 2 a prexe mimoFadné vedené znaky se n¢ style brid ‘ycembalové Indi funkce u dvor ne Chambon: rélude non mésuré [preludium wv ukézkal,jehot 28kladnim princigem byla v zépisem bez ba pak pochopitaln8 vanikala do Ain€ miryteprv hharmenického tru _cembalové. hudby vduchu vrchoinéhe Baraka, noj-170 Dijiay hudby UL (8 rai ak sehrdl v procesu prendse- hudby se mfeme pfesvédt, nahiédneme-{ do parttur n&kterjch eho skladeb, napitilad slavného Tombeau de Monsieur de Blanche- rocher, Skiadbu s tim néevern zkomponoval béhem svého patfiského pobytu i J, J. Fro- perin svjm Prélude él Froberger. AvSek hudba Lovise Couperina ddobn’ jako ii Jeana-Henriho 4’ Nicolase Le Baguea (1631 1702} privé tak jako jediné skladatelhy Btisa- 23) 2 porn jen sméFovel k postupnétnu s pomalému rozkladu berok- +h vrstevnikd Guillaume Gabriela Niverse ~ courante ~ sarabande - sigue. tanct allemande Hudbs vecholacho baroke ‘ypické baroknt atributy, ale rysy st sené- ‘dy povetuje ze pozdni variantu” baroka ~ t. rokeka (7zev je odvozen od ; 'ypicy ornament muSlovitéha t Noval ve vjtvainém umn’ poz 17-1 jenerace, zastoupené Francoisem Couperiner, Jeanem-Fransoisem Dan Jeanem-Pt skladby francouzskych autord prvni poloviny 18, stole a toutnové i komorni ansémbiavé hudba. ~ kromé cembalo Vyvoj némecké cirkevni hudby 17. stoleti (od duchoyniho koncertu ke kantaté) Némecké evangelické cirkeyni hudba prodélala po Hs elm prudky rozvoj, Na sitnou generac Schitz ita, JH. Scheina, A. Hammerschmict lentovan skladateté n&kolika gonerac{ druhé potoviny ‘vorba v obow hlavnich oblastech kompozice ~ cirkeynl a varhanni hudbé ~ poznenéhlu vplynula na podatku 18. stoleti do dila JS, Bacha, 6. Ph. Telemanna, 6. Ch, Graupnera, J. F. Fasche a ostatnich w. Z2narnnjch predstaviteld evangelicks eirkevni hudby pozdnho baroka. Bylo tho rozkvBtu Schiitz soutasni a mnoha dai jeho speletného if Martinem Lutherer, 2kladn kame- preluti, tocaty apod,j po: incu vdvodu a na ko