Duchovni cesta ke Karlové université ThDr a PhDr Jan Kapistran Vy skoCil O. F. M,, i. profesor university Karlovy. Ip Doba pied universitami. Véda kiestanska ve svych zakladech je vlastné védou o Bohu - theologii naproti profanni - pohanské. Védecké Gili filosofické mySle- ni sttedovéku soustied'uje kosmologické, anthropologické a ethické poznatky na pedpokladech biblické nauky spaseni, jejimZ zakla- dem je zjeveni BozZi o stvofeni svéta a Slovéka, o h¥ichu, o milosti, o vykoupeni lovéka JeZiSem Kristem a 0 prostfedcich, vedoucich k vééné spase. Po prvni periodé, ktestanském to starovéku, kdy se tvorila dogmata za velikych zépasti trinitatskych, kristologickych a anthropologickych, nastupuje perioda vyvoje a vrcholu stiedo- vékého védéni, jez ma zdklady a vyvrcholeni vZdy v theologii, Cili védé o Bohu. V ni se vytvaieji védecké pojmy o protivach mezi Bo- hem a svétem, mezi svatosti a hiichem, mezi knéZimi a laiky, mezi cirkvi a statem. Filosofické mySlenf v prvni dobé kiestanské, Gili patristické, je v nejuzSim spojeni s theologickym a pisobi ne nepodstatné na formulaci dogmat, Gili élankii viry. KdeZto v dobé stfedoveké scho- lastiky jest jiz oddéleno od theologie, ale je ve sluzbach theologie (filosofie ancilla theologiae), jakoZto svém cili, jakoZto filosofie scholasticka, kterd theologicky obsah roztfid’uje a logicky porada, odiivodituje a dokazuje pomoci filosofickych poudek filosofie pied- kfestanské, z potatku zejména platonské a pozdéji skoro vyhradné pomoci filosofie aristotelovské.) Tim se dostava do popiedi nazev »scholastika«, jez znati nej- prve nauku filosofickou ve sluzbach theologie a pak i theologii sa- mu, ktera je filosofickymi naukami zdiivodnéna, a podobné i »scho- 1) Uberweg-Baumgartner: Grundriss der Gesch. der Philosophie der patrist. und scholast. Zeit, 1915, str. 1.66 Dr J. K. Vyskoéil, Duchovni cesta ke Karlové université lastikos« znaéi nejprve ucitele sedmi svobodnych uméni: gramatiky, rétoriky a dialektiky (tak zv. trivium) a po nich: aritmetiky, geo- metrie, musiky a astronomie (tak zv. quadrivium). Ale pak znati ten nazev také uCitele scholastické theologie. Nazev scholastika je viastné dédictvi také ze starovéku a vyskytuje se jako termin u Theofrasta v listé k jeho Zaku Faniovi, z nthozZ zbytky se zacho- valy u Diogena Laertského (V. 50). Pro vznik scholastické filosofie i theologie bylo tieba pouZiti filosofického a védeckého pokladu z antiky. A hlavnim prostiedkovatelem tohoto pokladu pro theo- logii je v kestanském starovéku sv. Augustin. V 2. knize jeho dila De doctrina christiana vyskytuji se mySlenky, které ve stiedovéku slouzily jako autorita pro opravnénost profanniho studia. Takova mySlenka je obsaZena ve vété na pfikl.: »Ab ethnicis si quid recte dictum, in nostrum usum est convertendum. - Co bylo feéeno od po- hanii spravné, jest uZiti v nd’ prospéch.« Nebo jind véta zni: »Philo- sophi, qui vocantur, si quae forte vera et fidei nostrae accomodata dixerunt, maxime Platonici, non solum formidanda non sunt, sed ab his etiam tamquam injustis possessoribus in usum nostrum vindi- canda. - Pronesli-li ti, kteff se filosofy nazyvaji, néco, co nasi vite je ptihodné, zejména Platonikové, nejen Ze se nemame toho bati, nybrz spiSe to od nich vziti jakoZto nespravedlivych majiteli, k na- Semu uzitku.«*) A na jiném misté pravi podle mySlenek sv. Augusti- na scholasticky theolog: »Nullam scientiam vilem teneas, quia omnis scientia bona est . . Nepohrdej Z4dnou védou, ponévadz kazdé véda (t. j. védéni, pozndai pravdy) jest dobra...« A na jiném misté tentyz scholastik pravi: »Omnia disce, videbis postea nihil esse su-— perfluum. Coarctata scientia jucunda non est... VSemu se ué, pozdéji poznd8, Ze nic nebylo zbytetné, Uzkoprsd véda neni pfi- jemna...«*) Nejvice ze v8ech antickych latinskych spisovateli pi- sobil na sv. Augustina Cicero. Hluboky dojem, ktery vzbuzoval V nejvnitinéjsim duSevnim Zivoté Augustinové Cicerontv Hortensius v jeho devatendcti letech, neopustil Augustina ani v jeho vysokém stafi. Sam to doznava slovy: »Quid in lingua latina excellentius Ci- cerone inveniri potest?«*) 2) Grabmann: Mittelalterliches Gesitesleben, Miinchen 1936, Il, 11. 8) Hugo a s. Vict. Didascalion-Grabmann I. c. 14. 4) Grabmann 1, c,, str. 19.Dr J. K. Vyskoéil, Duchovni cesta ke Karlové université 67 MySlenkové vSak ptisobil na Augustina fecky filosof Plato, jak o tom svédéi jeho véta: »Aristoteles Platonis discipulus, vir excel- lentis ingenii... Platoni quidem impar, sed multos facile supe- rans... Aristoteles, Zak Platoniiv, muz vynikajiciho nadani... Pla- tonovi ovSem nerovny, ale prevySujici snadno mnoho jinych. ..«°) Zejména si osvojil Augustin platonské mySlenky v postipu poznani. Sam oznaéuje Platona jakoZto tviirce nauky o idedch, ale nepouka- zuje na rozdil mezi svou viastni naukou ideovou a Platonovou. Za- tim co Platonovi jsou ideje jakoZto metafysicky samostatné existu- jici reality mimo bozsk¢ho ducha, jsou u Augustina ideje ty bozZsky- mi mySlenkami a pravzory, podle nichz jsou vSecky véci stvoeny. Augustin ostatné neni prvni, ktery tyto platonské mySlenky pfe- tvofil. Jiz Filo util, Ze svét ideji ma sidlo své v bozském logos, jako mésto v duSi stavitele mésta. Také platonik Albinos pojimal ideje jakozto samostatné mySlenky BozZi a podobné i novopythagoreovci, jako na pi. Nikomachos z Gerasy v pythagorejskych Gislech vidéli mySlenky Bozi. Piedevsim pak Plotinus ve svych Enneadach (5, 5) pravi, Ze ideje neexistuji mimo boZsky nous. Augustinus patrné znal jen tuto novoplatonskou nauku a nepfihlizel k samému Platonovi. Odtud Ize si vysvétliti, Ze nikterak nepoukazuje na néjaky rozdil mezi platonskou ideologii a svou vlastni. O pokestanéni platonské nauky o idedch moZno mluviti v tom smyslu, Ze ve svych spisech a zejména ve svém spise De diversis quaestionibus 83 liber unus spojil tuto nauku s kfestanskou naukou o stvo¥eni svéta a Ze poji- mda boZsky intelekt, sidlo to téchto ideji, nikoli jakoZto vychazeni téchto ideji, nybrzZ jej ztotoziiuje s bozskou podstatou. Sv. Augustin prohlaSuje tento svij spis v Retractationes (1,20) jako literdrni zbytek z theologickych rozmluv, které mél se svymi spolubratry po svém navratu do Afriky. Dava v nich odpovédi na jejich otazky, které mél na volnych listech napsany a které pak po své biskupské ordinaci roku 395 vlozil do této knihy. Otazky tyto bez systematic= kého pofadku pojednavaji o vécech obsahu filosofického, exege- tického a predev8im dogmatického.*) Ke konci otazek ligi sv. Au- gustin jeSté jednou vroucimi vyrazy pomér lidské duSe k bo%skym idedm. Rozumem obdaiend lidska du8e pfevySuje vSecky véci, které 5) Grabmann I. c. 20, nasil. Sv. Aug. De civitate Dei VIII, 12. *) Grabmann |. c. 25 a nasi. Sv. Aug. De divin. quaest. 83, q. 46.68 Dr J. K. Vyskodil, Duchovni cesta ke Karlové université Bah stvofil na zemi. Ona jest Bohu nejblizsi, jen kdyzZ je cista. Po- kud jest s Bohem spojena laskou, jest proniknuta boZskym svétlem. Timto svétlem ozdfena patii nikoli télesnym, nybrz svym nejvyssim a vSe pievySujicim zrakem, totiz pomysInou silou na tyto bozské ideje a patrenim na né citi se Stastnou. Tyto boZské pravzory a mySlenky mozZno pojmenovati jako ideje nebo formae nebo species nebo rationes anebo je8té mnoha jinymi nazvy. Ale jest pry jea malo dusim poprdno vidéti to, co je pravé.’) Tak viastné Augustinovi poznani rozumové je poznani mysle- nek, ideji BoZich, je poznani Boha. Proto maji zde hluboky poeticky vyznam jeho slova, kdyz pravi: »Deum et animam scire cupio. Nihil plus? Nihil omnino. - Boha a du8i touzZim poznati. Nic jiného? Nic jiného.«*) Z téchto diivodii si také nejvice ze vSech piedkiestan- skych myslitelii vazil Augustin Platona, 0 némz se domnival, Ze se dokonce poznani pravého Boha tak pfibliZil podle slov sv. Pavla k Rim. I, 19, Ze ani tajemstvi nejsvétéjsi Trojice nebylo jemu a jeho Zaktm zcela uzavieno, aékoli to vyslovuji nejapnymi vyrazy, mluvi- ce o téech bozich.®) A Augustinovi je to samoziejmé jiz z toho di- vodu, Ze duSe, k niz se Plato celym mySlenim obracel, jest nejlep- Sim a nejdokonalejsim obrazem Bozim. PouzZivaje k tomu pregnant- niho vyznamu slov Pisma sv.: Faciamus hominem ad imaginem ét similitudinem nostram, pravi, Ze, jakkoli vSecko stvofeni nese na Boha je duSe lidska. Prvnim obrazem boZské Trojice je mens - no- titia - amor, dalSim obrazem je memoria - intelligentia - voluntas.’°) Tyto a vSecky dalsi mySlenky Augustinovy 0 Zivoté a poznani duSe maji velky déjinny vyznam. Ve sttedovéku magister sententiarum Petrus Lombardus je sebral ve struénych formulich a pedal je stfe- dovéké scholastice, takze napfi8té bylo pfimo povinnosti kazdého theologa tento predmét mySlenkové prohloubiti a zpracovati.”) Ve stopach sv. Augustina jdou i jini myslitelé jiz raného stie- dovéku a pfipravuji takto scholastice tirodnou ptidu. Co takto sv. *) Grabmann I. c. 28. 5) August.: Soliloqu. I, 2, n. 7. ®) De civitate Dei X, 29. “ 10) S, August. De Trinitate, 14, 16, 22, Gilson-Bohmer: Die Gesch. der christl. Philosophie 1937, Paderborn, str. 188. u1) Uberweg-Baumgartner 327 a nasi.Dr J. K. Vyskoéil, Duchovni cesta ke Karlové université 69 Augustin pfipravoval jiz zatatkem V. stoleti, co pak v VI. stoleti Cassiodorus se snazil ve svych Institutiones divinarum et saecula- rium lectionum, co dale v VI. stoleti sv. Isidor ve svych Etymolo- giich, a co v IX. stoleti Hrabanus Maurus ve svém Institutio cleri- corum se snaZili dosici, totiz uvésti do filosofického a theologické- ho studia, to snazil se Hugo a S. Victore, opiraje se 0 sv. Augustina, Boethia, Cassiodora a Isidora, dosici pro XII. stoleti ve svych »Eru- ditionis didascalicae libri Vil, Gili kratce Didascalion (Didascalicon), tim totiz, ze ve 3 prvnich knihach jedna o profannich védach (artes liberales) a v dal8ich 3 0 theologii. Posledni (7. kniha) je viastné meditaci Hugovou. Dilo toto je nejznamenitéjsim védoslovim rané scholastiky, nejpronikavéjsi projev idealniho, védeckého smyslu, je to, jak pravi Grabiann, vysoko8kolska pedagogika svého @asu.”?) Vyznam Hu- gonova Didascalia pro déjiny scholastického studia zdleZi v tom, Ze tento muz, jehoz zndme jako nejvlivnéj8iho a nejznamenitéjsiho theologa 12. stoleti od Casi sv. Anselma az do dob vrcholné scho- lastiky za Casi sv. Toma8e Akvinského a primo jakoZto viidce theo- logické védy svého Casu, vyklada v ném své pojeti o cené, tiéelu, organisaci, vysledcich a o pésténi véd jak profannich, tak i posvat- nych (theologickych) v obSirném védoslovi, pfimo v jakémsi druhu encyklopedie a methodologie véd. U Hugona jsme tak Stastni, Ze ne- musime shledavati jeho mySlenky po riznych jeho spisech roztrou- Sené, nybrzZ mame jeho vlastni ob8irné pojednani o predmété sa- mém. Hugonovo védoslovi je tim vyznamnéjgi, jezto by! theologem spise prostiedkujicim a smiflivym a jeZto v ném pravé se rozliéné védecké protivy té doby: vyrovnavaly a spojovaly, a to jak v jeho dialektickém mySleni, tak i v mystice. Mame-li na zieteli nejprve wel a cil védy, vysvité nam z kazdé kapitoly Didascalia védecky idealismus. V touze po moud- rosti vidi nejvét8i utéchu, nejvyS8i blaZenost zde na svété. Velmi vyznamné jest jeho rozdéleni profannich véd, rozélenéni svétského vzdélavaciho obsahu. Déli profanni védu na ¢ty#i Casti: theorii, praxi, mechaniku a logiku. Toto rozdéleni zase nema jen Hugo a S. Vict., nybrz je nachazime také v neti8téném »Speculum univer- 12) Grabmann |. c. Il 235.70 Dr J. K. Vyskoéil, Duchovni cesta ke Karlové université sale« Radulfa Ardense™) a nebylo smérodatné jen pro Richarda a S. Victore, nybrz také pro védoslovi Alberta Vel. a Roberta Kil- wardby."*) Hugo ze sv. Viktora nejen vytvoril vysoky védecky idealismus svétskych disciplin a vykazal dialektice v encyklopedii profanniho védéni vynikajici postaveni, nybrz polozil v uéebném a vyuéovacim planu pozoruhodné didaktické zasady a zakladni linie utebné me- thody vy8Siho vzdélani. Se zvla8tnim diirazem z4dA k osvojeni si védomosti zachovani spravné m ethody, a to jak u uitele, tak iu Zdka."*) Aby se n&kdo s uzitkem moh! vénovati védam, klade t¥i pod- minky: 1. dobré nadani (natura), 2. dobrou Skolu a methodu ke studiu (exercitium) a 3. mravni opravdovost (disciplina). Nadani, védecka schopnost, je zakladem bystrého ducha (ingenium) a vér- né paméti (memoria). Rozum pronika pravdu a zmociuje se ji roz- tfidénim, pamé&t uchovava pravdivé poznatky. Ingenium - bystrost ducha, vrozena to sila rozumu, se stava Skolenim a Skolou schopnouw pro védu. Cvik (exercitium) rozumu pro védecké prace se provadi €etbou (lectio) a ivahou & meditaci, Lectio je methodicka informace 0 obsahu néjakého psaného textu... Lectio se pak rozsifuje porad- kem a zpiisobem piednasek, které zalezeji ve vykladu textu. Pora- dek, methodické stupiovani je u ného naznaéeno hesly: litera, sen- Sus, sententia. Nejdiive musi byt litera, totizZ gramatikAlni konstruk- ce textu vyloZena, nato pak na8leduje sensus, totiz nejbliz3i_ smys! textu, jenz se odvozuje ze znéni slov. Uéelem pak lekce je sententia, t, j. nalezeni hlubsiho smyslu a spojitosti s celym textem. Hugo dava je8té celou #adu praktickych pokynii pro lectio a kara chyby, kterych se za jeho doby dopoustéli predndSejici uéi- telé a které ostatné nevymizely ani v modernich poslucharnach. S velkym ditrazem poZadoval vymezeni jednotlivych obori védnych 18) Grabmann; Gesch. der schol. Methode II, 238. Grabmann ma z4- sluhu, Ze naSel jeho rukopis |. c. 246-257, ale myIné jej klad! do XI. stoleti. Ve skuteCnosti vznikl az ve XII. stoleti, asi okolo r. 1179—1215, Viz o tom Gayer T. Q. 1911, str. 63 a nasi. a Uberweg-Gayer: Grundriss d, Gesch. der Phil. Il, Patristische und scolastische Philosophie, 1928, str, 248. 14) Grabmann I. c. 238. : 1°) Migne P. L. 176, str. 769 (Opis textu vy Grabmann |. c. na str, 38), Grabmann I. c. Il 241 a nasi. ciate aieDr J. K. Vyskodil, Duchovni cesta ke Karlové université 71 od sebe. Jsou profesofi, tak pravi dale, ktefi ve svém oboru nigeho nepropasnou a nic nepfejdou, takZe mluvi o v8em moZném, co na- prosto nepatii k véci jejich predna’ky. Tak pry v gramatice dispu- tuji jiZ 0 syllogismech, w dialektice hledaji piiinna spojeni, a co pry je zvld8té sméSné, v napise (titulu) tou skoro celou knihu a zata- tek stéZi az tieti lekci dokondvaji. Jesté jeden vyznamny znak dobré uéebné methody vyzdvihuje Hugo se zvld8tnim. dirazem: totiz strutnost a snadnou pochopitel- nost, vlastnosti to, proti kterym se h¥eSi, kdyZ se predndSejici roz- biha ve svém oboru do riiznych nepatfitnych digresi. Lekci vSak se cvitba v Hugonové vysoko8kolské methodé védecka Skola a Skoleni nekonti. Dovrsenim vyutby jest meditace, samostatné to zvniternéni toho, co bylo predneseno, kde si 24k sim obsah latky roztleni a prozkouma. Meditace pronika k pti¢indam, piivodu, zptisobu a utelu kazdé véci. Meditace jde na zdklady véci, na jejich kausalni sou- vislost.**) Toto ponofeni se do pravdy pfi meditaci Gini Zivot lidsky ptijemny a poskytuje v téZkych chvilich bohatou utéchu. Meditace povznasi du’i nad zmatek a lomoz vSedniho Zivota a dava mu okou- Seti tuSenou sladkost vééného pokoje. Vyzdvizenim meditace a také dalSim zdiraznénim logiky uplatiuje se dialektické hledisko samo- statnosti a samostatné Cinnosti studujiciho. Nabozensko-mystické zabarveni pojmu meditatio u Hugona a S. Vict. vede nas k tieti podmince zdarné védecké prace, totiz k mravni opravdovosti, kterou nazyva: disciplina. Nezasluhuje chva- ly védéni takové, které je poskvrnéno mravné thonnym Zivotem. Podkladem této discipliny, této ethické disposice, ktera se zada od muze védy, je pokora. V pokorném smySleni nema pohrdati zadnym odvétvim védeckym, nema odkladati stranou Z4dného spisu. Nema se stydéti uditi se od jinych a je-li na vrcholu védeckého Zivota, nema nikym pohrdati.1") Probirajice se mySlenkami védoslovi Hugona a S. Vict. i celé Skoly tak zv. Viktorinii ve 12. stoleti, citime v nich zvlaStni smér jakéhosi mysticismu, ktery mél znatny vliv na vyvojovy postup scholastické methody. Bylo vysloveno éasto minéni, Ze scholastika 48) Grabmann 1, ¢. 244-245. 47) Hugo a S. Vict.: Didascalion VI, 13, 809, Grabmann |, ¢., Oberweg- Gayer 1. c, 261 a nésl., Gilson-Béhmer |. ¢. 355 a nasi.2 Dr J. K. Vyskoéil, Duchovni cesta ke Karlové université a mystika jsou v protikladu. Ale podrobnéjsi a dikladnéjsi zkou- mani pramenti scholastiky i mystiky, které proved zvlasté svymi studiemi H. Denifle,*) ukazalo, Ze tomu tak neni. Hlavni podklad nejuzsiho spojeni scholastiky s mystikou je spolecny pramen obou v patristice. Zejména je to sv. Augustin jako éerstvé tryskajici pra- men Zivota jak scholastick¢ho, tak i mystick¢ho. Scholastika a mys- tika proto nemohou byt a také nejsou protiklady, nybrz korrelaty. V nejvnitinéjsi podstaté jsou obé zaméieny intelektualisticky, jenze scholastika ve svém plném rozvinu ziistava pievazné na pidé inte- lektualismu, kdezto v mystice ptisobi pievazné afektivni, citové sily duSevni, ptedevSim laska. Ale p¥i tom neztraci se jen v citech, nybrz podrzuje vzdy orientaci intelektualistickou. Mystika chce zvniterné- ni a duchovni zazitky toho, co scholastika zdiivodnila v nauce o po- méru Boha k duSi a du’e k Bohu. Mistem scholastiky je uditelska stolice - universitni katedra. Scholastika chce byt u¢icim a usebnym dobrem, odtud jeji neosobni, objektivni, rozumova forma. Proto pie- vladaji v ni logické rutiny a metafysické nauky. KdeZto mystice se dati v tiché cele klaSterni nebo jinde v tichém lstrani, jest rozmlu- vou duse s Bohem, jest mySlenim, chténim i citénim, jez oplodiuji nadpiirozené, bozské sily. Mystika touzi, pokud ji to moZno, po nej- vniternéjsim a nejuz8im spojeni s Bohem. Proto mystiku charakteri- suje zvl48tni ptivab originality a osobnosti, a proto piichazeji v ni k platnosti psychologické momenty."®) Koncem 11, a zaéatkem 12. stoleti probouzejici se duchové hnuti a s nim souvisici obnova cirkevniho ducha zapustilo nejhlubsi koFeny ve Francii, rodné to pidé kfizackych idedlti. Je pochopitelno, Ze pravé na francouzskou ptidu se obraci mohutny a v8e strhujici proud scholastické spekulace ve 12. stoleti. Francie se stava od 12. stoleti hlavnim déji8tém védecké theologické prace. Diivodii pro tento zjev je nékolikero, a to rozli¢né povahy. Pfedné snad to byla 18) H. Denifle: Das geistl. Leben. Eine Bliitenlese aus d. Mystikern und Gottesfreunden d. 14. Jahrh., bearb. v. Schultes, Graz, VI. Aufl. 1908, VII. Aufl. 1920, VIII. Aufl. 1926; Das B. von geistl. Armut, bish. bek, als Joh. Taulers. Nachf. des armen Leben Christi, Miinchen 1877, M. Eckharts lat Schrift und Grundanschauung s. Lehre v Arch. f. Lit. u. KG. des Mittelalters ~ IL, str. 417 a nésl., V, str. 349. 1°) Grabmann I. c. II 97, Die Gesch. der kath. Theolog. seit dem Ausgang der Viaterzeit, Freiburg in Br. 1933, str. 122 a nasl.Dr J. K. Vyskotil, Duchovni cesta ke Karlové université 73 mohutna cirkevni reforma, rozmach nabozenského Zivota, jenZ vySel na pide francouzské z kla8tera-Cluny. Dale to byl francouzsky cir- kevné vniterny Zivot, ktery nebyl brzdén cirkevné politickymi boji a zapasy, jak tomu v zemich némeckych i po skon@eni boje o investi- turu, aby pomérné brzy nato se vznitily nanovo za Fridricha Bar- barosy a za jeho nastupeti Staufsk¢ho rodu. Posléze na ptidé fran- couzské neupadly v zapomenuti filosoficko-theologické tradice doby karolinské. Skoly katedralni a klaSterni péstovaly dale celkem ne- rugené tyto tradice. Jakdsi intelektualni renesance se ve Francii pro- jevovala ve 12. stoleti na rfiznych kulturnich a cirkevnich polich. Na renesanci pozdéjsich 14. a 15. stoleti, na nové vzkiiSeni klasického starovéku ve véku humanismu nds upomind vzlet latinského ba- snictvi a vibec humanistickych snah Hildeberta z Lavardina (zemi. 1133), jenz je obecné oslavovan jako formové nejdokonalejsi latin- sky basnik stfedovéku. Ve Francii dosahlo i duchovni fe€nictvi vy- sokého rozkvétu. Jak sdéluji souhlasné Bourgain a Lecoy de la Mar- che, pravé 12. stoleti zna¢i vrchol francouzského kazatelstvi.*°) Ve Francii tehdy je v kvétu i kfestanské uméni, které pravé tam naslo nové cesty. Je to viibec zajimava shoda, Ze pravé francouzsky kraj Isle de France byl rodiStém gotiky, ktera Casto ve srovnani se scho- lastikou se nazyva »kamennou scholastikou«. A pravé je to opét tento kraj, kde v PafiZi se tvori velkolepé komenté¥e ke kniham >Sentenci«, kde vznikaji mohutné sumy theologické od Alexandra de Hales a% do vrcholné summy sv. Tomae Akvinského a kde tech- nika scholastické uéebné a zobrazovaci methody nabyva presnych, az do nejmensich podrobnosti jdoucich forem. A pravé s témito éa- sové zaroven vznika nejvét8i poéet nadhernych severofrancouzskych katedral a jinych velkolepych staveb vrcholné gotiky, podnicené du- chovné vrcholnou scholastickou theologii. Byl to tedy bohaty du- Sevni Zivot, ktery se ve 12. stoleti ve Francii rozvinul a dal pravé této zemi hegemonii ve scholastické védé. Rozkvét scholastického studia pravé ve Francii je vyrazem a pisobenim kulturniho vzletu, ktery se pravé v této zemi tak bohaté rozvinul. Scholastika 12. sto- 20) Bourgain: La chaire francaise au Xlle siécle, Paris 1879, str. 370, ktery pravi doslovné: »Pendant tout le moyen ge, la chaire ne fut jamais plus grande qu’au Xlle siécle.< Lecoy de la Marche: La chaire francaise au moyen ge spécialement au Xllle siécle, Paris 1886, str. 11. Srov. Grabmann Le. 13.74 Dr J. K. Vyskoéil, Duchovni cesta ke Karlové université leti a zatatku 13. je vitbec pro dal8i vyvoj scholastiky velikého vy- znamu, ponévadz se v ni kladou zaklady, konaji piipravy pro scho- lastiku vrcholnou. V dobé sv. Tomase Akvinského vystupuje scho- lastika jiz jako néco vyvinutého a hotového v methodickém ohledu. KdeZto 12. stoleti a prvni desitileti 13. jsou doby, v nichZ nauka a methoda vrcholné scholastiky se teprve zaklada, je to doba kliteni, vzriistu, vyvoje, doba hledani a zkouSeni. V této periodé se prede- vsim pfipravuje systematicky skutek vrcholné scholastiky. Knihy séntenci a summy 12. stoleti maji v hlavnich tazich narys utebné soustavy celé scholastiky. Ve dvanactém stoleti byla vytvofena také vnéj§i scholasticka prednaskova a uéebna methoda ve spojeni s disputatni technikou. Toto stoleti kromé toho zaéalo védecky ideal viry hledajici poznani (fides quaerens intellectum - credo, ut intelligam«), ktery zaéal sv. Anselm. Vyznamné je toto stoleti také tim, Ze se v ném rozSifila znalost aristotelovské logiky a Ze se zapojila do sluzeb scholastické- ho pracovniho programu. V této periodé byly poloZeny také zaklady pro aristotelismus vrcholné scholastiky. Znalosti celého aristotelov- ského »Organon« vznitilo se mohutné nadSeni pro celou filosofii slavného Stagirity, jakkoli jeSté spekulace si uchovala pfevaznou vétSinou v té dobé charakter platonsko-augustinsky. Ocenéni aristo- telovské logiky, jakoZto formalniho kanonu pro vyu€ovani a spisy, vytvorilo predpoklad pro pozdéjsi piijeti aristotelovské metafysiky, psychologie, ethiky a jinych Casti jeho filosofie k obsahové vystav- bé a nadstavbé scholastické védecké soustavy. Ale i kdyZ ke konci 12. stoleti tato dila Aristotelova ponenahlu zaujala duchovni okruh scholastiky a badavi duchové byli jimi mohutné uchvaceni, piece musila prodélati tato dila mnohé prekaZky, mnohé piedsudky pie- konati, neZ se dostala k vlastnimu obsahovému ocenéni a tim k pro- nikavému piisobeni na veSkerou scholastickou mySlenkovou tvorbu. JiZ toto stoleti uéinilo pro budouci obecné piijeti celé nauky Aristo- telovy nepopiratelné mnoho priikopnické prace. Byla to ovSem doba jeSté vaZného zapasu o logicky a theologicky spravnou terminolo- gii, doba, jez v mnohém ohledu vykonala pfipravu a polozila zakla- dy pro vykvét pozdéjsi scholastické védy. Tak se jevi 12. stoleti oku historikovu jako doba zvla8t zajimava. Véda a duchova kultura této periody ukazuje predevsim vét8i rozmanitost neZli sama vyvi- nutd jiZ scholastika, Dale trvajici tendence humanistické diivéjsich ia aa i he al Lata ekDr J. K. Vyskoéil, Duchovni cesta ke Karlové université 75 dob, duchovni i svétské latinské basnictvi, gramatikalni a dialektické prace, projevy prirodovédeckych skloni, bohatstvi komentafti bib- lickych, theologickych sentenci nebo i sum, pisemnych sporti a ota- zek, hojnd, nam dochovana korespondence mnoha uéencti, obsahla literatura te¢nicka a kazatelska, kanonistické sbirky a pojednani, koneéné vrouci a duchapIna mystika, vSecko to a jeSté jiné formy duchového Zivota a snaZeni znazoriiuji nam celkovy literarni obraz 12. stoleti v éerstvych a bohaté se stiidajicich barvach. Nejrozhodnéjsim divodem pro povznes scholastiky ve Francii ve 12. stoleti a pro rozkvét scholastiky ve stoleti 13., mocny Cinitel pro dalSi vyvoj a kone¢né ustdleni scholastické methody byl vyvoj Skolstvi ve Francii, vyvoj, ktery vedl k ponenahlé centralisaci veSke- ré utenosti do hlavniho mésta francouzského a koneéné k vzniku a organisaci university v PaiiZi, tohoto ohniska veSkerého scholastic- kého studia, Vyvoj védeck¢ého Zivota Sel ruku v ruce s vyvojem Skol. Skola byla tehdy jedinou cestou k vy88imu vzdélani. Chtél-li nékdo si ziskati védomosti, bylo mu sedéti u nohou nékterého uéitele. Scho- lasticka literatura je dilem spisovatelského fixovani ustni vyuky at’ ve svobodnych uménich, at v theologii, dilem souvisi co nejiiZeji se Skolnim provozem. Jak mnoho scholastickych dél vzniklo jen na prosby scholarti! Tak na piiklad predmluvy k Abelardové »Intro- ductio ad theologiam«, k dilu Hugona a S. Victore »De sacramentis christianae fideix, k sentencim Petra Lombarda, dale pfedmluva Gilberta Poretanského k jeho vykladu theologickych spisti Boethio- vych a mnohé jiné poukazuji na Skolni pivod. Uzké spojeni mezi §kolou a postupem scholastiky projevuje se zejména ve 12. stoleti tim, Ze filiace Skol je spolu filiaci method a nauk. Francouzské Skoly téSily se jiz v druhé polovici 10. stoleti velké vaznosti. Okolo roku 1087 na piiklad opousti potulny kazatel Robert z Abrisselu svou bretafiskou vlast a jde do Francie, ponévadz pry tam kvetou uéené Skoly.*) Na za¢atku a v prvni polovici 12. stoleti byla Francie tak- ka poseta Cetnymi Skolami domskymi, kla8ternimi, na nichz vyuco- vali muZové svétové povésti. Tieba jen vzpomenouti Skolu v Angers, Reims, Cambrai, Bourges, Tours a pfedevim Chartres. Orléans 21) Grabmann Il, 3 a nasl., Robert G.: Les écoles et l’enseignement de la théologie pend. la premitre moitié du XII. siécle. Paris 1909, J. v. Walter: Die ersten Wanderprediger Frankreichs | Tl. Rob. v. Abrissel, Leipzig 1903.76 Dr J. K. Vyskodil, Duchovni cesta ke Karlové université bylo misto, kde se péstovalo studium starych klasikti, kdeZto v Mont- pellier bylo pésténo Iékaistvi. Zvl43té hojné navStévovanou byla za- atkem 12. stoleti doémska Skola v Laonu, kde piedndseli theologii bratfi Anselm a Radulf podle starého zpitsobu. Kla8terni Skoly ne- mély tak velkého vyznamu pro vyvoj scholastiky, ponévadz v nich byl spiSe odpor k dialektice a k profanni védé filosofické viibec. Nej- vyznatnéjsi Skoly klaSterni byly v Bec, kde byly tradice Lanfranko- vy a sv. Anselma, v Metdch u sv. Vincence, v Cluny a pfedevsim u sv. Viktora v Paiizi. Mezi uéenymi Skolami francouzskymi vynikly béhem 12. stoleti zfejmé Skoly pafizské, a to jak vaznosti a vyzna- mem u¢eni, tak i pottem Zaki a pokrokem nauky a methody. V Pa- fizi vystoupili v 10. stoleti vynikajici ugitelé. V poslednim étvrt- stoleti piisobil zde Alsasan Menegold z Lautenbachu jako putovni uitel. Stalé Skoly pak vznikly v Patizi za¢atkem 12. stoleti. Jiz na prahu tohoto stoleti se setkavame v Paiizi s Vilémem de Cham- peaux, ktery shromazd’oval kolem sebe Z4ky na seinském ostrové. Po svém vstupu do kl48tera u sv. Viktora zaloZil Skolu v tamnim opatstvi. Tato Skola vSak po jeho povySeni na biskupsky stolec v Chalonsu patrné pfestala byt Skolou verejnou. Jako kla8terni Skola se téSila povésti vynikajicich uditeli, tak zvanych Viktorind, néjaky Cas veliké vaznosti. Po smrti téchto vynikajicich mistri, jako byli Hugo, Richard, Valter, Gotfrid od sv. Viktora, jiz neptisobily zde zadné vynikajici sily uditelské. Zato na§lo paiizské uteni 12. sto- leti sviij stanek také mimo hranice mésta na hofe sv. Jenovefy. Tam zaéal své pfednasky Abaelard proti Vilému ze Champeaux a vyuéo- val také v opatstvi tthoz jména. Abaelard zalozil zde Skolu, ktera po vice desitek let stala se dialektickymi disputacemi artistti daleko Siroko slavnou. AZ do 1147 nebo 1148 kvetla zde podle svédectvi Jana ze Salisbury) »schola artistarumé. Jinou Skolu zalozil na téze hofe Eraldus z Brescie. Artisté udili v druhé polovici 12. stoleti vét- Sinou na tak zvaném Parvus Pons; odtud se nazyvali Parvipontani. Viibec se koncentrovalo vy88i studium na ostrové. Nejvétsi_ poéet mistri i scholarii bydlil ke konci 12. stoleti na ostrové pod jurisdikei kancléfe z Notre Dame, ktery udilel »licentiam legendi«. Ze spojeni nyni téchto mistrii v8ech disciplin, kterym se uilo na ostrové, 22) Jeho spis »Metalogicus< 2, 10 v P. L. 199, 867.Dr J. K. Vyskotil, Duchovni cesta ke Karlové université RT vanikla okolo r. 1200 universita patizské.“) Pritom neprichazi_ v tvahu ani skola od sv. Viktora, ani od sv. Jenovefy. Kral Filip I. August dava r. 1200 mistriim a scholariim zvla8tni privilegium immu- nity k upevnéni a posileni vaznosti jejich spolku. Tak byla zalozena slavna universita pafizska, centrum zivota intelektualniho ve stie- dovéku, jak se o tom vyjadruje Mandonnet.2*) O rozkvétu a pozdéjsi slave této védecké metropole podavaji nam svédectvi éetai slavni theologové a filosofove scholasticti svymi obgirnymi traktaty, sen- tencemi, summami a kvestiemi, které po staleti zde prednaseli a psali. Centralisace uéenc¢ho studia pafizZského, ktera vedla konetné k sjednoceni patizskych Skol v tamni université, méla za nasledek fipadek ostatnich Skol francouzskych, ale méla ten jedineény tispéch, -ie patizské Skoly ve 12. stoleti ptitahovaly védychtivé scholary ze vsech konéin tebdejsiho kulturniho svéta v Evropé. Tento interna- cionalni vyznam pafizského studia vzrostl ve 13. stoleti do daleko vetSich rozméri, Studoval-li nékdo na pafizské université, pozival ve vSech zemich evropskych tehdy veliké vaznosti a ucty.>) JizZ z pfedeSlého jde najevo, v ¢em zalezely hlavni funkce uéené vyuky universitni. Byly to: lectio a disputatio. Hugo od sv. ~ Viktora nejmenuje jesté disputaci, nybrZ za lectio ma meditatio, v niz posluchati prednesenou Gili pfettenou latku samostatné probi- rali a pronikali, a to s ethicko-naboZenskym zabarvenim. Ale jiz v polovici 12. stoleti ukazuje se znatelné vliv dialektiky na theolo- gickou nauku. Zatatky se ukazuji jiz u Abaelarda, Petra Lombarda a jinych. Ke konci 12. stoleti je tradicni vyklad Pisma sv., Cili theo- logie - sacra pagina - zcela prostoupena scholastickymi kvestiemi? Jméno Roberta z Melunu vede nds k druhé formé a funkci u¢eného vyucovani ve 12. stoleti, totiz k disputaci. Ars disputandi pii- chazi vlastné jiz v patristice a v dobé pied scholastikou. Methoda délati namitky a je zase lustiti byla jiz béznou ve starofecké filo- 28) »Igitur ex magistris in Insula commorantibus formata est Univer- sitas ibique sub umbra Nostrae Dominae cunabula Universitatis agno- scendac. Denifle Chartul. univers. Paris. 1, Introductio XVI, Grabmann |, c. I 10—12. 24) Siger de Brabant (etude critique) v Les Philosophes Belges VI, Louvain 1911, 27. Grabmann Il 12. 25) Viz o tom Ch. V. Langlois: Les universités de moyen age v Revue de Paris Ill (1896) 807—808, Grabmann 1c. It 13.78 Dr J. K. Vyskodil, Duchovni cesta ke Karlové université sofii pfedevSim u Aristotela a ptichazi také ve filosofii hellenistické a v literature patristické, zejména v VI. stoleti u feckych autorit cir- kevnich, jako byl na piiklad Zacharias z Mytileny (zemi. okolo r. 540) a jinych, kde se totiz disputace vyvolavala védeckym vykla- dem ve formé otdzek nebo pochybnosti, Gili tak zv. aporiai &i ero- + téseis.°) Zejména to byla aristotelicka methoda otazkami a ndmit- kami dospéti k zajisténym védeckym vysledktim, kterou péstovali sice i novoplatonikové, ale zvlasté vykladati Aristotela. Anselm z Canterbury mluvi na konci svého dialogu »De grammatico« © exercitatio disputandi - 0 cvitbé v disputaci®) a Abaelard podava zpravu ve své »Historia calamitatume z dob své utitelské innosti, jak v disputaci zvitézil nad Vilémem ze Champeaux, jsa nad ného »superior in disputando<.**) Z toho Ize usuzovati, Ze ve Skolach se konala takova disputaéni cvigeni Jiz pied 12. stoletim a na zatatku jeho .aspon v té formé, ze které se pak vyvinula vrcholna methoda disputatni pozdéjsi doby. V tisté theologickych Skolach se sice né- jaky Cas disputatni methodé vzpirala methoda autorit Pisma sv. a sv. Otcii, ale i zde nabyvala ponenahlu piidy methoda dialekticka. Viivy jeji jsou patrny dokonce i v literatu¥e sentenci a kvestii, ktera vySla z positivnich a konservativnich 8kol Viléma de Champeaux a Anselma de Laon. Rozmach a vlastni upevnéni disputatni methody na plidé filosofické a pak i na ptidé theologické souvisi se sezndme- nim se s aristotelickymi spisy Analytika, Topika a Sophistica’ v za- padni scholastice. Korunnim svédkem toho zjevu je Jan ze Salisbu- ty,*) ktery pravi o disputaci asi toto: »Disputovati znamend to, co je pochybné nebo protikladné, anebo co jako takové je polozeno, dokazovati nebo zavrhovati uvddénim diivodi. Kdo takto dovede dokazovati, dosdhne cile dialektiky.*°) Je to vlastné poukaz na aristotelovska Topica. A na jiném misté téhoz dila vyzdvihuje dile- Zitost a vyznam osmé knihy aristotelovskych Topic pro methodu 26) Grabmann I 101 a nasi. Il 13 a nasi. 21) P. L. 158, 582, Grabmann | 312, Il 17. 28) P. L. 178, 116, Grabmann II 7. 29) Ve svém spise »Metalogicus< |. 2,¢. 4 v P. L. 199 str. 860, 8) Est autem disputare aliquod eorum, quae dubia sunt, aut in contra- dictione posita aut quae sic vel sic proponuntur ratione supposita, probare vel improbare, quod quidem quisquis ex arte probaliliter facit ad dialectici pertingit metam. »Metalogicus« |. c: Grabmann Il 18.Dr J. K. Vyskodil, Duchovni cesta ke Karlové université 79 disputagni tou mérou, Ze pravi o tom, kdo si neosvojil zakonii a pra- videl z této knihy pro disputaci, nedovede spravné disputovati: »Non disputatur arte, sed casu.« Takova disputatni methoda, ktera podle stereotypniho schematu pravidelnych forem je upravena, byla _ ve scholastice 12. stoleti teprve ovocem sezndmeni se s aristotelov- ~ skou »logica nova« a predev8im s osmou knihou aristotelovskych Topic. V obsirné kapitole »De utilitate octavi« (totiz Topic) vykla- da Jan ze Salisbury jeSté podrobnéji podstatu disputace, tlohu oppo- _nenta a defendenta, pouziva citati Aristotelovych a zdiiraziiuje vy- znam a uZitek disputace pro jednotlivé védecké discipliny. Ke konci kapitoly vyklad4, jak upotfebiti disputace na poli theologickém, pri &emz se vyslovuje velmi reservované, ne-li dokonce odmitavé."*) Vlivem nové otevienych CAsti aristotelovsk¢ého Organon vy- tvorena uréité didakticka forma disputatni methody naSla pfistup do theologickych posluchdren v druhé polovici 12. stoleti. Jiz jme- novany Robert z Melunu, jak moZno usuzovati z jeho: Quaestiones de divina pagina propositae, razil cestu disputaci v theologii. Jan z Cornwall?) mohl ve svém »Eulogium« k papeZi Alexandru III. 0 svych utitelich Robertu z Melunu a Mofici de Sully poznamenati, ze se zicastnil mnoha jejich lekci a disputaci. Zde poznavame lectio a disputatio jakoZto dvé formy theologického vyutovani. Petr Can- tor (zemi. 1197) zna ve svém dile »Verbum abbreviatum« disputaci vedle lectio jako pravidelné provadéni theologické vyuky.**) V po- slednich desitiletich 12. stoleti naSla disputatni methoda jiz obecny piistup do vSech theologickych poslucharen paiizskych. Pohled do theologické disputatni methody ke konci 12. stoleti podava nam mnichovsky rukopis Clm 686, jak jej uvadi Grabmann, Rukopis ten obsahuje »Flores biblici« mistra jakéhosi Radulfa. Jsou v ném biblicka themata podana formou dialektickou. Jsou tu formalni tivo- dy, jak je zachazeti s rozlitnymi, moZnymi ndmitkami, co je od- povédéti, kdyZ protivna strana fekne ano, a jak je treba se zacho- vati, kdyz odpovi strana zdporné. Ke konci téchto »Flores biblici« _ podava autor definice pojmi, co je to doctrina, scientia, studium, diffinitio a pak pfechdzi na disputaci, o niz pravi: »Disputatio je 31) >Metalogicusé |. c. 910—916, Grabmann II 19. 82) »Multis eorum lectionibus et disputationibus interfuic, P. L. 199, 1055. Srov. Denifle: Schriftausleger 75 f. 88, Grabmann Il 19. 83) P. L. 205 str. 25.80 Dr J. K. Vyskoéil, Duchovni cesta ke Karlové université uvadéni diivodi, aby se néco dokazalo nebo popielo. V kazdé sprav- né disputaci se ma uvésti otazka, odpovéd’, proposice, klad, zapor, ditkazy a zAvéry. Toto vSe s pomoci Bozi na svém misté vylozime podle nauky Aristotelovy.«“) Zde je zvla8té si vSimnouti slov »spravnd disputace« - Gili jak pravi doslova »disputatio legiti- m ac, totiz disputace podle uréitého pravidelného schematu, Gili -jak Se ji fikalo »disputatio in formas y piisné syllogistickém zpiisobu proti disputaci volnych forem Gili »extra formam«. Tato disputace, upravena pfisné podle pravidel aristotelovskych Topic, jiz ve 12. stoleti upoutala mysl uéicich i ugicich se tou mérou a ziskala si tak vysoké vaZnosti a vyznamu na &kolach, %e bez ni nebylo moZno si ani mysliti sttedovékého studia. Disputace tyto ob- sahovaly v sobé velké vyhody. Zbystfovaly rozum, uéily pohotovosti a obratnosti v Feci, navadély k tomu, aby si kaZdy osvojil schopnost rychle chapati cizi mySlenky a ostfe je pojimati a zkou8eti, jasné rozeznavati pravdu od klamu i nejspletitéjSich rozvétvenich, pouzi- vati pesnych, logicky spravnych vyrazit. Disputace plisobily zvlast- nim ptivabem na utitele i Zdky. Poskytovaly neustaly blizky kontakt uditele se Z4kem, podnécovaly ctizddost mladych lidi, napinaly mys- livou energii v nejvysSim stupni. V disputaci vystupovala nejz¥etel- néji znalost Zakova najevo a do vefejnosti. Disputace mély do sebe néco dramatického. Byly jakymsi druhem turnajii, zapaséi a soubojt zbranémi ducha. Zmitani boje sem a tam, ponenahlé rozvijeni a za- uzlovani problému, rychlé raz na raz stiiddni se namitek a obhajob, otazek a odpovédi, distinkci a negaci, sofismat a tikladii, do nichz se protivnik lakal, vSecko toto a je&té jiné momenty byly schopny udrZovati titastniky a posluchaée disputaci v stalém zajmu a o€eka- vani a duSevnim napé Vznik universit. Tyto vymozenosti duchovni vzdélanosti a kultury daly vznik nejen Skolam v PafiZi a posléze patiaské université, nybrz daly po- #4) Grabmann II str. 19—20: Disputatio est... explicabilium. 8%) Grabmann II 20 a nésl.Dr J. K. Vyskoéil, Duchovni cesta ke Karlové université 81 pud ke vzniku universit ve stfedovékém kiestanském svété. Tii taji- plné mocnosti Gili virtutes byly obecné vSemi spisovateli ve sttedo- véku uznavany, jejich harmonickou sou¢innosti se udrzoval kfes- tansky vezdejsi Zivot a mél vésti tak lidi i k vétné spdse: sacerdo- tium - knéZstvi, imperium - cisafstvi a studium Gili universita. Uni- versita ne méné nez sacerdotium Cili cirkev a feuddlni hierarchie re- presentuje pokus uskutettovati ideal Zivota.**) Tieti lateransky sném v r. 1179 nafidil, aby kaZdy katedralni kostel mél uditele s dostatetnym beneficiem, aby vyuéoval mladé kleriky a chudé Ziky bezplatné, aby se nauéili Cist a pokraéovali ve védomostech. PonévadzZ démské kapituly mély povinnost také vy- drZovati Ziky, byl jejich Z4ki poet omezeny. V Basileji na priklad mélo byt ne vic neZ deset Zaku, jejich potet vSak byl pozdéji snizen jen na Sest. Povinnosti téchto démskych Zaki bylo zigastnit se mod- liteb v chéru, prisluhovati pri bohosluzbach a za to dostavali pre- sen¢ni penize nebo poZivali stipendia, ktera byla zalozena zbozny- mi véficimi. Skoly mladych klerikii, ktefi byli jiZ kanovniky, se na- zyvaly scholasteria majora a byly oddéleny od ostatnich. Vedoucim orginem démské Skoly byl magister scholasticus Gili prosté scho- lastik, jenz byl ¢lenem kapituly a mél zna¢nou hodnost, takze byl vétSinou kanclétem biskupskym a nevyuGoval-li sam, pfenechal vy- ucovani rektorovi Skoly a mél pak povinnost konati dozor nade vSe- mi Skolami v diecési jménem biskupovym. Jemu_ piisluSelo pravo udileti tak zvanou »facultas. docendi«, jez vedlo éasto a na mnoha mistech k Cetnym sporiim, kdyZ mezitim vznikly Skoly nové. Ve dvanactém stoleti rozmnoZil se potet tak zvanych Skol méstskych, ve kterych se udilel uréity stupei vzdélani syniim méStant, jeZto bylo tieba, aby pii obchodu uméli Gist, psat a potitat. Také mést&ti femesinici nemohli byt bez téchto védomosti. Bohaty mé&8tan mohl doprati svym ditkam, jak tomu bylo ve Francii i v rytifskych rodi- nach, soukromé u€itele a vychovatele. Ale priimérni méStané to &- niti nemohli a ponévadz Skoly démské a klaSterni nestacily pro ta- kovy potet, ziizovaly se-znendhla Skoly méstské, zejména se to délo v té zemi, kde méstsky Zivel jz od davnych dob: byl zvlaat silny, totiZ v Italii. Tyto nové Skoly, které od konce 12. stoleti a za- 86) Rashdall H. The universities of Europe in the middle ages I. 4—5 (Oxford 1895).82 Dr J. K. Vyskodil, Duchovni cesta ke Karlové université é4tku 13. vznikaly na severu od Alp a které nyni byly vedle Skol démskych, kapitulnich a klaSternich, piimkly se k faram a sluly farni. Tak bylo ve vétSich méstech, kde bylo vice far, také vice far- nich Skol, jez se vSak omezovaly jen na vyuku ve éteni a psani a na zatatky latinské fei. Vy88i vzdélani mohly udileti jen Skoly domské a kla8terni. Domsky scholastik mél zprvu dozor také nad témito no- vymi Skolami méstskymi: jmenoval u¢itele a platil jim ze Skolniho platu, seSlého od méStani, Ponévadz vSak méstské komunita méla se starati 0 Skolni budovu a také i pfispivati riiznymi prtidavky ke Skolnimu platu uditeli, snaZili se méstSti radni o to, aby dostali do rukou i patronat nad Skolami a mohli misto dosavadniho prava scho- lastikova jmenovati sami uCitele. Scholastikové naproti tomu se bra- nili a vzpirali vzdati se svého starého prava, az konetné ve stoleti 13. se kone&né dostalo tohoto prava méstskym raddm privilegiem svétskych zemépanii s vyhradou ovSem potvrzeni. Od 13. stoleti setkavame se €astéji také i s venkovskymi Skolami, které byly vy- drzovany farafi nebo byly pod jejich vrchnim dohledem. Uéebnici pro elementarni znalost latiny zistala gramatika Do- natova, slozena v otazkach a odpovédich, tak zvand »Ars Donati« ili »Ars grammatica«; latinska elementarni gramatika slula také jednoduSe Donat a provinéni se proti pravidliim této gramatiky slulo komoleni nebo falSovani Donata. Pro pokroéilé Ziky se uzZi- valo od 13. stoleti Prisciana v leoninskych verSich, které minorita Alexander de Villa Dei (Villedieu) v severni Francii (zemf. v roce 1240) sloZil a vydal pod nazvem »Doctrinale puerorume. Tato kni- ha byla zaroven predlohou pro uditele i utebnici Zakovskou a udrze- la se pti své obecné vaznosti aZ do 16. stoleti. Zachovala se aZ na naSe dny ve vice neZ 228 rukopisech a 279 vytiscich. Lidova mluva se péstovala nejdiive v kruzich francouzskych rytifli, kde svétska vychova, které se dostavalo mladym rytiftim, ob- sahovala také francouzsky jazyk jakoZto jazyk basnického uméni vedle uméni tvofit verSe a hrati na loutnu. Némecké vzneSené kru- hy napodobovaly francouzsky vzor jako i.jiné rytitské vzory fran- couzské. Davaly své ditky, které byly uréeny pro svétskou dvoran- skou nebo rytifskou sluzbu, uditi a vychovavati francouzskymi u¢i- teli a vychovateli. Zejména to bylo v dobach ktiZovych vyprav v Né- mecku zvykem a médou starati se o francouzskou vychovu a vzdé- lani Slechtickych synii a také i dcer (domicellae, domoiselle), jimzDr J. K. Vyskoéil, Duchovni cesta ke Karlové universit® 83 byla vS8tépovana pfedevSim pravidla novych spoleéenskych zptiso- bi, tak zvana »moraliteit«, jak se o tom vyjadruje Gottfrid ze Stras- burku. KlaSterni Skoly, do kterych takové divky nejprve prisly, nebo domaci vyuéovani, které udilel domaci knéz (kaplan), nestatily. Proto byly k vychové a vyuce piibirany Francouzky. Jiz tehdy to patiilo k dokonalému vzdélani vzneSené damy, aby uméla francouz- sky, zejména aby mohla Gist francouzské rytifské romany. Také bo- hati méStané se snazZili souperiti v této véci se Slechtici a davali svym dcerdm jisty stupemi vzdélani. Posilali je obyéejné do Skol Zen- skych klaSterii. NeZ touha po vzdélani nevedla jen k tomu, Ze nastal vyvoj a vazrlist 8kol niZSich, nybrz smérem také vzhfiru ke vzniku, variistu a rozkvétu Skol vySSich a dosdhla v dobach kiizovych vy- prav zcela mimofddnych uspéchi zalozenim a rozmachem &kol vy- sokych ili universit. Nazev, ktery byl dan tomuto druhu Skol ve stfedovéku, byl docela jiny. Universita slula ve stfedovéku »stu-~ dium generale«; tim vSak se rozumél nikoli néjaky vzdélavaci ustav, na némz by se ucilo v8em véddm, nybrz tstav takovy, ktery byl pro vSecky »generale«. Pro éetna privilegia, jimiz generdlni studia byla opatiena a z nichZ nejdilezitéj8im bylo. to, ze méla pravo udileti akademické hodnosti Cili akademické grady (academicos gradus), slula téZ »stu- dia privilegiata« na rozdil od takovych Skol, které téchto privilegii nemély a sluly jen Skolami partikularnimi. Universitas znati ve stredovéku nikoli néjaké uéelisté, kde se vyutuje v8em védam, nybrz jménem tim se poznagovaly uréité korporace mistrii a scho- lari. Nejstar8i zapadoevropské universita byla v Salerné, ktera vznikla jiz v prvni polovici 11. stoleti a proslavila se jako lékatska Skola. Podnét k tomu daly lékafské spisy arabské. Z potatku to byli benediktini, ktefi utili zde mediciné; pak teprve je vystiidali 1é- kari laitti, kteti byli také spisovatelsky Ginni, jako byl Gariopon- tus, autor dila »Passionarius« 0 péti knihach, pojednavajicich o rtiz- nych nemocfch. Kral sicilsky Robert II. r. 1140 vydal prvni lékafsky zakon ve stfedovéku, jimZ omezil Iékatskou praxi na vrchnopanské dovoleni. Ale néjak vét8iho vyznamu Salerno nenabylo nikdy.**) 8t) Schniirer G.: Kirche und Kultur im Mittelalter, Paderborn 1929, II 373 a nasl. Po prvé se nachazi nazev »Studium generale« pfi Skole ve Ver- cellich, a to ve stanovach proti kacittim, které slozil franti8kan Jindfich84 Dr J. K. Vyskoéil, Duchovni cesta ke Karlové université Salernska, universita také neméla ani zvla8tniho vlivu na vyvoj zapadoevropskych universit. To uéinily teprve university, které vznikly ke konci 12. stoleti skoro souéasné v Bologni, Pafizi a Ox- fordé. Pak vzrostla touha po vyS8im vzdélani a studiu tou mérou, Ze v prvni polovici 13. stoleti rychle za sebou byly zaloZeny university v mnohych méstech v Italii, Francii, Anglii a jinde. Tak v Modené, Montpellieru, v Reggiu, v Cambridge vznikly okolo roku 1200. Ve Vicenze vznikla r. 1204, Palencii okolo 1212, Padové 1222, v Nea- poli 1224, ve Vercellich 1228, Toulouse 1229, v Salamance r. 1243, dale zalozena také universita pii papeZské kurii 1244, ve Valencii 1245, v Piacenzi 1248, v Arezzu, Orleansu, Angers okolo r. 1250. Ve stfedni Evropé vznikly university aZ ve stoleti XIV., a to nejprve r. 1348 v Praze, pak ve Vidni r. 1365 a skoro souéasné i v Krakové, v Pétikosteli r. 1367 a pak v Némecku v Heidelberce r. 1386 a v Ko- ling r. 1388. Vznik universit neSel, jak by se snad dalo Cekati, podle jednoho urcitého schematu. Nékteré university vznikly ze 8kol kldSternich, jiné ze Skol katedralnich a kapitulnich, opét jiné ze Skol méstskych, jako na pf. vétSina universit italskych. Byly také university, které vznikly jako zcela nova zalozeni, a tomu je zejména ve vétSiné uni- versit na severu Alp. VSecky university stfedovéké byly zalozenim s aprobaci cirkve, a také byly pod dozorem cirkve jako nejvyS8i a Bohem ustanovené utitelky posvatné moudrosti - theologie a ji slouZici moudrosti lidské, jakozto odvozené od Boha a vedouci k Bohu. Ale vétSina jich byla jeSté ve zvla8tni zavislosti na cirkvi. Ze 44 zalozenych universit pfed r. 1400 bylo 31 zalozeno papezsky- mi fundaénimi listinami. Ale nejen papezové méli pravo zaloziti uni- versitu. Také cisafové, jako ochrancové kfestanstva, méli toto pra- vo. Podobné si osobovali toto pravo i kralové, a knizZata. Nez takové Skoly neplatily jako university ve vlastnim slova smyslu, nybrZ spiSe z Milana v letech 1233—1234, Jak pravi Denifle, neni dokumentu pro to. Jen synonymni vyraz >studium universalec nalézdme o nékolik let diive o univer- sité vy Toulouse v listé z r. 1229—1230 »ad universalia studia alibi florentiax (Denifle: Die Universitaten d. Mittelalters II 2). V letech 1246 nalézame tento nazev »studium generale v aktech generalni kapituly dominikanského fadu, jehoz se uziva zde pro klaSterni domaci studium a spolu s korrelatem jeho >studium solemnee. Prvni papezské listy, v nichZ se nachdzi vyraz »studium generales, datuji se z let 1244—1245 od papezZe Innocence IV, Denifle | 3—4.