v souborech prednasky

Antropologick pohled na istituce -A. gEHLEN

Instituc predstavuje
1. alternativu k pudov0 orientace živočichů
2. vyrazen odlehčení - neni nutno znovu a znovu vymyšlet formy sdandardizovaneho
jednani. je obecně uznavana forma mezlidskeho styku. nejen pravne zajistena
človek je bezradny
instituce jsou vyrazem pozitivnim predpokladem lidskeho myšlení

instituce a pudy jsou 2 alternativní způsoby orientace chování v komplexní realitě

clovek se obtizne orijentuje bey instituce

Zakotvení institucí v antropologických ,,danostech/lidské přirozenosti:

Otevřenost smyslů ke světu , jejich tvárnost, ne- stabilita
otazka zaměření. Intencionalita vědomí neceho - tvorba každodenného vědění / významu
jednání pomocí jazykaů jistoty mista tady , času ted a nejisté budoucnosti. vaha
bezprostřední komunikace, typizace a sebeorganizace
kazdodenne vědeni nepotrebuje oporu
instituce davaji pocit bezpeči

sfery potřebnosti: prace, sexualita, vymezené území

Každodenní sociální realita se jeví jako intersubjektivní, uspořádaná, samozřejmá…..

Možnost vyvázání ze samozřejmosti: cestování, povznesení náboženské či artistické povahy

Formování / utvaření instituci

concepce soc konstrukci reality

Habitualizace je spojen s komunalitou. je spojen s omezenou zkušenosti člověka

Typizace - dostupnost a sdílení habitualizovaných činností, využití zobecnujicicho vědění pro
symbolický popis kontextu jednání pomocí přísloví a morálních hledisek. typicke vedeni
ktere idealne zobecnuje.
Institucionalizace zacina tvorbou vedeni ktere tyka kazdodenní život. zpřesnění forem
sociální koordinace a kontroly a jejich legitimizace. ´´bude v testu´´

Antropologick sociologic pohled : vztah proživaného a rozumového , ritualního a

funkcionálního
-zvyklost: elementární forma soc jevu. reprodukuje se nevedomě, ma původ v ritualu a magii
-instituce: vědomě utvářené, dodatečně závaznost je rozumově zdůvodnována

Ritus předchází funkci, rozumové je propleteno s proživaným, zvyklost je uložena v

institucich

Pracovní hypoteza k pojeti autonomie moderních instituci

Instituce predstavuji kulturní dispozici či lidský způsob jednání, jenž chrání před - orientuji
jednání podle hodnot svobody, rovnosti, spravedlnosti
-zanikem lidskeho drihi - nuklearní rodina, sfera soukromi, intimity, primarni socializace
-nedostatkem životních prostředků - veřejná sfera trhy, internalizace pravidel
souteze/hodnocení mezi soukromymi vlastníky, komercionalizace, industrializace
-agresi a konflikty ze strany ostatních lidi - sfera politické veřejnosti, verejné spravy, vlivu,
vladnutí
-ztratou pocitu smyslu -jednani zivota- sekularizace, vliv vědy

Proměny kulturního založení a změny instituci

Tradicční formy: etické/smysl jednání předchází funkčně a založené jednání reprodukce
druhu, produkce a směny, moci a koordinuje je

ranně moderní situace: sekularizace a uplatnění formálně založeného vědění jako

objektivního vědecké nahrazuje etické i sociální

Projekt modernity: zamyšlené cíle modernizace změn od 16st

-vědecké vědění umožní spolehlivé rozhodování a růst funkčních sfér
-smysl historického dění/vztah mezi minulosti a budoucností lze vysvětlit pomoci jeho
zakoitostí a ideje historickího pokroku
-mezlidské a sociální konflikty lze řešit racionálním zdůvodněným způsobem
Prace má tendence diferencovat. Důležitý faktor dělbý prace.

Problemy presahuji schopnosti spoleccnosti

Moderni spolecnost odlisuje z dělby prace. clovek stava zavisly na ostatních lidi, oni davají
suroviny atd
Vznikal nesoulad s usilovani sebe a lide
Moderni spolecnost praktikuje delbu prace, vztah mezi lide jako prirozena
prozivana spoluprace - organicka solidarita
Tlak je silnejsi nez tah podle Durkheimu. liberalni spolecnost

sdruzovani profesionalu je dulezite.

fenomen veřejné zpravy. nema byt jenom efektivne a vykona. je to neco co se tuka celou
spolecnost.

Vztvareni prostredku - neco podle Marxa

jak se ovlivňuje vztahy mezi lidmi ? Derkheim

Modernizační faktory a problemy Derkheim

Dělba prace industrialismus - kult individualismu - dvoji vysledky
Anomie, tyranie nevycerpatelnzch potreb, skupinove konflikty, cesarismus, morální upadek
Tlak organické solidarity, smluvní zavaznost. moralni uloha profesnich korporaci a statu.
saturace potreb spravedlnosti, sublimace egoismu do moralního individialismu - resení
vztahu mezi anomii a individualismem, problem autority

Sociologie inst 3
Příklady cest -prostředky- a způsobů -prostredi - formování institucí
-Ustavení antické obce 5 - 2 stoleti pred n.l.
Boj o investituru 11-12 stoleti n.l.
Severoamerický kontext T.Veblen

vytvorit pomoci vedy - smysl lidskeho jednani podle Marxa

Zdroje vzniku a fungování instituci: priklad antické obce

Prvotní formy
Prostredí a prostredky obživy a usazení : půda, hospodaření,vztah k místu/čas/stav bezpeči
Socialní formy: rodina, nerovné vztahy v rodině i mezi rodinami = vztahy v rámci kultu i mezi
kulty
Moc/autorita: otec-pán,soudce i knež, pokrvení předavání majetku,moci/kultovních praktik .
dědictví pro provorozného syna
Kulturní prostředí: kult zemřelých , vztah k místu (ohniště, udržování ohně, obětiště b péči
muže / otce, boj mezi rodinami = boj mezi jejich ,,bohy,, /kulty

Fromy vlastnictví,sociálního uspořádání, autority i jejich změn jsou vázány na kult

(jsou ,,pošvěceny, tedy zavazující

Proměny v uspořádání antické obce:

od rodiny (gens)k antické obci (polis)
 ● Prostředí a prostředky obživy: města, řemesla, obchod
● Sociální formy: seskupení rodin do frátrií, kmenů, obcí - náboženská a politická
asociace kmenů a konfederace kultů); sociální členění: patriciové (mají kult), synové
dědici (členové gens s kultem), mladší synové, klienti, plebs (bez kultu a účasti)
● Moc / autorita: velekněze, krále, úředníků
● kulturní prostředí: kult přírodních bohů, místa obětování mimo město a v péči kněze,
utváření principu rovnosti / vlády lidu
● Napětí v obci, absence shrnujícího kultu (boj mezi sociálními vrstvami, majetnými a
chudými);

Řecko: absence zdůvodňující / posvátné moci pro tvorbu státu

Významné (revoluční) institucionální změny v antické obci

● první revoluce: oddělení politické (soudní, správní, vojenské) moci od

náboženské moci; sněm / senát „otců“ gens (idea suverenity, vlády lidí nad
lidmi, princip utváření moci)
● druhá revoluce: proměny (otevření) gens, emancipace synů a klientů,
oslabení kultovní autority, sociální napětí a jeho vyrovnávání, princip
vyjednávání
● třetí revoluce: lid (plebs, populus) vstupuje do obce (bez kultu), vztah k
aristokracii, monarchovi; řešení sociálního napětí: moc podle bohatství, anebo
kompromis ve způsobu vládnutí (princip rovnosti, plebejský tribun)
● čtvrtá revoluce: ustavování a nezvládnutí demokracie, odpor plebsu k
majetnosti; oligarchizace nebo vliv (neposvěcené) moci tyranů; problém
reprezentace moci a její zdůvodnění
●

Reakce římského republikánství na řeckou demokracii

● Kultivace účasti / sebeovládání na veřejných aktivitách, ochota nadřadit
veřejný zájem nad osobní
● Formování aristokratické mravnosti: fenomén lidské cti a hrdinství;
● Veřejné uznání ve formě republikánské slávy a odporu k tyranii
● Oddělení mravnosti (lidské důstojnosti, svědomí) od náboženství a její
filosofické promýšlení
● Polyarchické formy vládnutí: konzul, senát, tribun lidu

Historické zdroje dělby moci: boj o investituru (10. – 12. stol. n.l.)

● Nároky římskokatolické církve: dosazovat císaře, nezávislost kléru na světské

moci, minimalizace válčení, omezení korupce (Gregor VII, 1075)
● Nároky světské moci: císař je vrcholná autorita vládnutí, papež je jeden z
mnoha (biskupů); Jindřich IV
 ● Historický kompromis (1122): oddělení světské a náboženské moci, právo
veta obou mocí, posvěcení (legitimizace) světské moci (svatá říše římská),
formování hierarchie, právních závazností, vyřešení problému pravdy

Postup revolučních změn: papežská (boj o investituru 1075-1122), reformace,

anglická, americká, francouzská a ruská revoluce (Berman)

T. Veblen: kontext protestantské, komerční, soutěživé, ne-monarchické,

rovnostářské sociální situace (USA)

Válečný stav, nedostatek, boj

Životní prostředky: kořist (statků, lidí, žen)

Symbol moci: trofej
Sklony: chrabrost, síla, lstivost, nepracovitost
(autorita „síly“ nebo vědění / moudrosti; náčelník či stařešina)

Quasi-mírový stav, nadprodukt, směna, peníze

Životní prostředky: akumu-lovaný majetek

Symbol moci: okázalá majetnost, spotřeba a zahálka
Sklony: závistné srovnávání a napodobování

Shrnuti:
● Náboženství (posvátnost) předchází právu, institucím vládnutí (princip
zdůvodněného násilí)
Prostředky a prostředí hospodaření (půda, fyzická práce; ře-mesla, obchod) ovlivňují
formy vlastnictví, moci i autority
Sociální nerovnost, sociální členění a boj jsou přítomny při utváření sociální shody a
při tvorbě institucí
Principy fungování institucí jsou uloženy v jejich formách a využívány / rozvíjeny
podle nových okolností; proměny jsou „inteligentní“ / reflexivní (poučení z chyb)
Změny v institucích postupují jednak pozvolna, latentně; v mezních situacích
nabývají manifestně podobu kvalitativní (revoluční) změny

27.10.
Institucionální rámec modernity a cesty jeho změn

Faktrory/ parametry institucionalizace lidských společnosti

Scelování zájmu mělo význam v tom, že řešil problém pravdy

Formování veřejné a soukromé sféry

Předpoklady
● Oddělení veřejného rozpočtu (města, státu) od soukromého majetku vladaře
(oddělení trhu od státu)
● Formování byrokratické správy (oproti patrimoniální)
● Ústup dvorních forem veřejnosti (diskurz: reprezentace; formy: audience,
privilegia, kabinetní rozhodování) a nástup měšťanské veřejné sféry (diskurz:
prezentace důvodů a schopností; formy: veřejná, otevřená a bezprostřední
diskuze)
● odlišení měšťanské veřejné sféry od feudální veřejné moci (dvora) se
prosazuje nejprve v nepolitické (literární) podobě: salón, kavárna, spolková
činnost – otevřená, diskutující a kritická veřejnost

Proměny forem veřejné správy: od patrimoniální / tradiční k byrokratické /

moderní formě správy; postmoderní situace ?

patrimoniální správa
„přirozená“ nerovnost
Oddanost, poddanost
Vliv tradice
Pán – správce - poddaný: svévole, bez kontroly
Imperativ konkrétního, si-tuace, soustava privilegií
Rozhodování podle situace, obliby, diletantsky
Místo správy: v domě

byrokratická správa
Ideál rovnosti
Veřejná a soukromá sféra
Formálně založená pravidla
Nezaujatá správa, hierar-chie, kontrola, občan
Imperativ abstraktního, formy
Rozhodování odborné, s evidencí, podle úkolů
Místo správy: úřad

Proměny kulturního založení a změny institucí II

(historicko sociologický pohled)

Raně moderní situace: autonomie (sebeorganizace a růst)

funkčně specifických oblastí pomocí vědeckého vědění
↓

Projekt modernity – nezamýšlené důsledky

● vědecké vědění negarantuje spolehlivé rozhodování
● budoucnost je otevřená / ovlivnitelná dostupnými prostředky a panujícími
zájmy
● mezilidské a sociální konflikty nelze řešit účelově racionálním způsobem ale
jejich řešení se neobejde bez porozumění důvodum jednání / rozvažování

Post-moderní situace a její reflexivní a funkcionální interpretace

Poučení o faktorech modernizace od klasických myslitelů

● Přechod k modernitě není určován jedinou a univerzálně působící dimenzí
(kapitalismu, racionalizace, industrialismu, bezpečí) ani ideou pokroku (viz
klasikové)
● Modernita se reprodukuje v rámci institucionálního shluku modernity
(Giddens) a kulturně založené evoluce
● Vztah mezi sociálním prostředím tradiční a moderní společností je
diskontinuitní (nové problémy veřejné správy, vládnutí, životního prostředí,
globalizace, války ap.)

Poučení z klasické sociologie a poválečných změn:

institucionální shluk modernity a jeho dimenze; diarchie moci (Giddens)
Prostředky koordinace funkčně specifických, na veřejné soutěži založených,
sebeorganiačních institucí / média moci;
proměna nerovných podmínek jednání ve spravedlivé principy
Peníze: hodnotí účast na veřejné tvorbě hospodářských statků, umožňuje materiální
uspokojení pomocí kvantitativních hledisek – slabá reciprocita / velké skupiny /
soutěživé trhy
Pravda: uznání intersubjektivní jistoty, nezpochybnitelného jevu; soustavy vědění –
smíšená reciprocita
Moc: získání následovníků, vyloučení účasti / rozhodování jiných – smíšená
reciprocita; veřejné uznání /autorita / demokracie
Láska: sympatie vázané na osobu, sdílení ve společném prožitku – silná reciprocita /
malá skupina / komunita

přednáška 5
Sociologie trhů

● Kulturní založení sebeorganizace trhů (peněz jako média moci)

● Kapitalistické tržní hospodaření v kontextu institucionálního shluku modernity:
evoluční perspektiva
● Kulturní důsledky komodifikace / monetarizace života
● Projevy post-nedostatkové a socializované ekonomiky: případy institucionální
změny (vyvázání)

Kulturní zakotvení tržních forem koordinace a sebeorganizace ( eliminujících

materiální nedostatek)
● Soukromé vlastnictví, autonomie a soutěž aktérů směny, předmět
(užitečnost), oddělitelnost a přenositelnost předmětu, reciprocita /
spravedlnost směny
● Tržní veřejnost: otevřenost, rovnost příležitostí, konkurence, nabídka -
poptávka, nerovnost výsledků
● Funkce peněz - kvantitativní měřítko hodnot, platidlo, uchovatel hodnoty
(akumulace, úvěr). garance peněžních soustav (zlatem, suverénem,
nezávislým orgánem)
● Kulturní kontext směny : informovanost, rozvažování, pocit bezpečí,
závaznost a důvěra při směně, viditelnost / virtuálnost
Kulturní kontext monetarizace společnosti -G. Simmel
● Vyvazování ze závíslosti (na půdě, majetku, původu) = emancipace,
individualizace lidského jednání
● Kultivace kalkulativnosti oproti impulzivnosti, distribuce moci, sociální
stratifikace, ,,demokratizace,, potřeb
❖ Ztráta vazeb na původ moci / autority, na kontext pospolitého a
osobního, na principy a cíle dobrého života
❖ Vystavení tlaku prostředků - techniky, kapitálu, času = výkon a stálá
pohyblivost
❖ Tlak komodifikace, zvěcňování, konkretizace, unifikace a vulgarizace
(ztráta ideálů) = lehkomyslnost, neodpovědnost, průměrnost

tlak ke zvěcňování, k odcizení a k prodejnosti neprodejného. tah k

individualizaci, rozmanitosti

Jsou trhy univerzálním mediem moci? Poznatky sociologického studia trhů

● Trhy jsou stratifikované sociální útvary (ne soubor účelově
soutěživých jedinců) vedoucí ke stupňování statků (na rozdíl od boje
nebo hry) a sociální soudržnosti (sociální stát)
 ● Trhy mají historickou povahu- mají minulost a tržní aktéři usilují o (a
formují) budoucnost
● Funkční segmenty trhů (zboží, práce, kapitálu, služeb) mají různé
uspořádání i dynamiku
● Ekonomičtí / tržní aktéři jsou aktivní / podníkaví a inteligentní (nejen
kalkulující, ale i hodnotově orientovaní)
● Motivy ekonomického jednání jsou hybridní (zisk + vlastenectví,
konzum + šetření. konzervativní i riskující apod)

Rozdílné cesty formování tržních institucí

● Anglosaská varianta: urbanizace, rozvoj obchodu a tisku,

industrializace, parlamentní vládnutí, vyvažující úloha instituci
● Francouzská varianta: agrární a monarchické poměry omezují rozvoj
trhů, sklon k centralizaci
● Pruská varianta: etatizace trhů, národní hospodářství, vliv koalice
monarchy a junkerů
● Středomořská varianta: slabý průmysl i stát, nerovnosti mezi regiony
● Skotské osvícenství a industrializace: dělba práce, sebezájem a obecný
prospěch, neviditelná ruka trhů) – Teze: univerzalita trhů, garant svobody,
racionality jednání, růstu. historická škola národního hospodářství Teze: vliv
historických předpokladů při tvorbě tržních institucí, úloha státu)

Post-nedostatková situace a problémy transformace kapitalistické

tržní regulace: obrys socializace ekonomiky

● Omezenost přírodních zdrojů pro výrobu - kolaps ekonomického

růstu, mobilizace zdrojů vědění
● Proměny spotřeby - od post-nedostatkové ekonomiky k post-
materiální spotřebě, pasivní - aktivní spotřebitel, úloha reklamy
● Služby a komunikace - klíčový zdroj ekonomického růstu
(výměna informací či / a problém důvěry)
● Prostředky a prostředí regulace a ,,moralizace,, trhů (např.
hospodářská politika, de-monopolizace, ekologizace,
skandalizace)

01.12.

Institucionální shluk modernity: politická dimenze

 stát / politické
strany / občanská
veřejnost

socializovan kontrola
é prostředků
ekonomické násilí,
uspořádání demilitarizac
e

humanizace
techniky a
expertízy