VAŇOUS - Formování A Činnost Partyzánské Divize Václavík V Podorlicku V Roce 1945

Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Historický ústav
Formování a činnost partyzánské divize Václavík v Podorlicku

v roce 1945
Bakalářská diplomová práce
Martin Vaňous
Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D. Brno 2015

Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl

všechnu použitou literaturu a prameny.
11. 4. 2015 Martin Vaňous
2
Poděkování
Rád bych tímto poděkoval Mgr. Tomáši Dvořákovi, Ph.D. za vedení práce a za cenné
rady, které mi při konzultacích k této práci poskytl. Dále bych chtěl poděkovat zaměstnancům
archivu A B S Kanice a Státního okresního archivu Ústí nad Orlicí za ochotu při poskytování
pramenů. Stejnou měrou děkuji také pracovníkům muzeí Králíky, Ústí nad Orlicí a
Lanškroun.
3
Obsah
Úvod 5
1. Prameny a literatura 6
2. Podorlicko před druhou světovou válkou 8
2.1. Charakteristika regionu 8
2.2. Situace v regionu ve 30. letech 20. století 8
2.3. Německý zábor po uzavření mnichovské dohody 10
2.4. Období Druhé republiky 12
3. Vznik a vývoj odbojových skupin v Podorlicku 13
3.1. Působení skupiny „CH" 13
3.2. Odbojové organizace v Jablonném nad Orlicí a formování brigády Hýbl - Brodecký. 15
3.3. Možnosti ozbrojeného odporu proti německým okupantům a květnové povstání
v Jablonném nad Orlicí 19
4. Činnost partyzánů a lidové soudy v oblasti Podorlická v květnu roku 1945 27
4.1. Partyzánská divize Václavík 27

4.2. Lidové soudy a perzekuce německého obyvatelstva 30
4.3. Vyšetřování partyzánské divize Václavík 36
Závěr 38
PRAMENY A LITERATURA 39
Archivní prameny 39
Publikované prameny 40
Použitá literatura 40
Periodika 42
Seznam příloh 43
Přílohy 44
4
Úvod
Když 28. října 1918 vzniklo Československo, jeho obyvatelé byli plni optimismu a
radosti ze samostatnosti. Netýkalo se to však všech skupin obyvatelstva. Část německé
menšiny se se vznikem samostatného Československa nikdy nesmířila, a když se v Německu
chopil moci Adolf Hitler a jeho strana NSDAP, jejich odpor a nechuť k československému
státu, které byly ještě umocněné hospodářskou krizí, našly mocného spojence. Díky rozsáhlé
agitaci sudetoněmeckých nacionalistických stran a Hitlerova Německa se počet odpůrců
československého státu mezi sudetskými Němci zvyšoval. Úsilí Adolfa Hitlera a jeho
podporovatelů o rozbití Československa vyvrcholilo 29. září 1938 podpisem mnichovské
dohody a následným záborem Sudet. Československo přišlo o rozsáhlá území, která byla 1
postoupena Německu, a také o více než třetinu obyvatelstva Cech a Moravy.

Snaha Adolfa Hitlera a jeho stoupenců o podmanění zbytku československého státu
byla poté dovršena vznikem Slovenského štátu, plně závislém na politice Německa, a okupací
Čech a Moravy, na jejichž území byl dne 16. března 1939 vytvořen Protektorát Čechy a
Morava. Tímto činem však ambice německého nacistického režimu neskončily a v důsledku
jeho agresivní politiky začala světová válka, která trvala až do května roku 1945.
Rada českých vlastenců a odpůrců nacistického režimu se nehodlala smířit s německou
nadvládou a začala proti ní aktivně bojovat. V protektorátu tak vznikla řada odbojových
organizací s různým politickým a organizačním zázemím, které však spojovala touha po
porážce nenáviděných nacistů. Členové těchto organizací byli vystaveni (v případě zatčení)
krutým represáliím a řada z nich zaplatila za odpor proti okupantům životem.
S blížící se porážkou německé armády přibývalo odbojových organizací zaměřujících
se navedení partyzánského způsobu boje. Po osvobození českého území spojeneckými vojsky
byly tyto partyzánské jednotky využívány k vyčištění českého území, zejména oblastí Sudet,
od skutečných či domnělých nacistů a zrádců.
Nejinak tomu bylo také v regionu Podorlicko, jehož území obsahovalo část odtržených
Sudet a zároveň území ryze české, které se stalo součástí protektorátu Böhmen und Mähren.
Z menších ohnisek odbojové činnosti se zde formovala odbojová skupina Hýbl-Brodecký, jež
se na konci druhé světové války začlenila do struktur partyzánské divize Václavík.
1
Celkové území Československa, které bylo okupováno Německem, Polskem a Maďarskem mělo rozlohu
28942,66 km , což představovalo zhruba 38% celkové plochy předmnichovského Československa.
2
2
Gebhart. J., - Kuklík, I : Velké dějiny zemí Koruny české., Svazek: XV.a., 1938-1945. Praha a Litomyšl 2006,
s. 18.
5
Cílem této práce je popsat formování partyzánské divize Václavík se zaměřením na
region Podorlická a věnovat se její činnosti v květnových dnech roku 1945 právě v tomto
regionu. Práce by měla zodpovědět, jakým způsobem se tvořilo zázemí a organizace skupiny
Václavík vPodorlicku, jakou činností se podílela skupina na boji proti okupantům, jak se
skupina zapojovala do represálií vůči německému obyvatelstvu ve znovunabytých oblastech
Sudet a jaké ohlasy vyvolala činnost skupiny v poválečných letech. Svou prací a odpověďmi
na tyto otázky bych rád přispěl k současnému bádání ucelenějším obrazem geneze a aktivit
partyzánské divize Václavík.
1. Prameny a literatura
Hlavními prameny této bakalářské práce jsou protokoly a přílohy z Archivu
bezpečnostních složek v Kanicích u Brna, umístěné ve fondu B5. Tyto prameny se týkají
vyšetřování činnosti partyzánské divize Václavík, které probíhalo začátkem padesátých let.
Součástí těchto materiálů je také kronika divize Václavík a popisy činnosti divize pocházející
z roku 1945. Nutno poznamenat, že hodnocení archivních pramenů je značně problematické.
V případě dokumentů, které byly vytvořeny přímo členy partyzánských skupin, je možné
velmi často pozorovat neúměrné zveličování vykonaných skutků, což dokládají rozpory ve
výpovědích některých pamětníků a aktérů popisovaných událostí. Z protokolů, sepsaných
státní tajnou bezpečností na počátku padesátých let během vyšetřování činnosti partyzánské
divize Václavík, je patrná snaha o očernení nejen činnosti celé skupiny, ale hlavně
jednotlivých partyzánů. Týká se to především těch osob, jejichž třídní původ nebo politická
příslušnost nevyhovovala tehdejšímu režimu. Při vyvozování závěrů z těchto pramenů je
proto potřeba postupovat s jistou mírou obezřetnosti.
Mezi další podstatné prameny patří zápisy a dokumentace ze zasedání národních
výborů vJablonném nad Orlicí, Zamberku a Lanškroune, které jsou dostupné ve státním
okresním archivu v Ústí nad Orlicí.
Z použitých pramenů je nutné dále jmenovat materiály získané v místních muzeích.
Zejména se jedná o Městské muzeum v Ústí nad Orlicí a Městské muzeum Králíky, ve
kterých jsem čerpal mimo jiné z dobových městských kronik. I z těchto pramenů vyplývá
značná účelovost podávaných informací, což je s nej větší pravděpodobností způsobeno
rozdílnými prožitky jejich autorů a také příslušností k té či oné straně pomyslné barikády.
Důležitou literaturou jsou především práce Emila Trojana, který se své knize Tak
přísahali a taktéž ve svých příspěvcích do regionálního měsíčníku „Nové Králicko" věnuje
6
problematice odboje a lidových soudů v oblasti Podorlická. Ačkoliv autor nepodal svoje dílo
jako odbornou historickou práci, čerpá z řady přímých svědectví, což je pro bádání značně
přínosné.
Pro vykreslení situace, která předcházela válečným událostem v regionu, jsem použil
především knihy autora Jiřího Cihláře. Cihlář se v knihách s tituly Sudetoněmečtí demokraté,
antifašista a Orlickoústecko a Těžká léta na Orlickoústecku 1929-1939 zabývá česko-
německou problematikou a celkovou hospodářskou situací na Orlickoústecku v období před
vypuknutím druhé světové války. Obě práce odborně popisují vývoj na Orlickoústecku
v dobových souvislostech ve vymezeném období.
Práce autora Stanislava Kokošky {Praha v Květnu 1945, Nultá hodina?
Československo na jaře 1945 ve strategických souvislostech) a dílo Václava Kurala a Zdeňka
Štěpánka s názvem České národní povstání v květnu 1945 mi posloužily k vykreslení poměrů
na konci druhé světové války a k pochopení možností odporu českých obyvatel proti okupační
moci.
Z další literatury to byly především knihy Tomáše Staňka, Odsun němců
z Československa, 1945 - 1947 a Poválečné „excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich
vyšetřování, které mimo jiné nabízejí fundovaný přehled excesů vůči německému
obyvatelstvu na území celé České republiky. Dalším přínosem pro mou práci byla práce
Milana Skřivánka, zveřejněná ve Sborníku prací ze společenských a přírodních věd pro okres
Svitavy, Pomezí Cech a Moravy, Svazek 2, která se nazývá Ktzv. lidovému soudu
v Lanškroune v květnu 1945 a jeho dozvuku počátkem padesátých let. Autor v ní velice
pečlivě rozebírá lidový soud v Lanškroune za využití rozsáhlého množství dostupných
pramenů.
Pro celkový pohled do válečných událostí byla cennou literaturou díla Jana Gebharta a
Jana Kuklíka, Velké dějiny zemí koruny české: 1938-1945, Svazek XV.a a Svazek XV.b.
Kompletní seznam použitých pramenů a literatury se nachází na konci této bakalářské
práce.
7
2. Podorlicko před druhou světovou válkou
2.1. Charakteristika regionu
Region Podorlická je oblast nacházející se v severovýchodních Cechách v Orlickém
podhůří a je geologicky tvořen Podorlickou pahorkatinou. Celý region obepíná hranici České
republiky s polským Kladskem. Před německým záborem pohraničí se na území Podorlická
rozkládaly na jihovýchodě politické okresy Lanškroun, Zamberk a Ústí nad Orlicí, ve středu
regionu Rychnov nad Kněžnou a Nové Město nad Metují a na severovýchodě jižní část
okresu Náchod. Většina obcí a měst v podorlické oblasti má své počátky ve 13. století, kdy
začala probíhat rozsáhlá kolonizace v příhraničí. Pro tuto středověkou kolonizaci bylo
charakteristické budování osad podél toku řek. Zatímco na osídlení níže položených částí
regionu ve starší fázi osídlování se podílelo převážně obyvatelstvo české národnosti, mladší
fázi osídlování doprovází již příchod nového obyvatelstva z německy mluvících zemí, což je
patrné z řady německých toponym místních názvů. Kolonizační činnost v oblasti byla
4
dovršena v 16. století, kdy díky rozvoji sklářství a hutnictví docházelo ke kolonizaci vyšších
horských oblastí. Na zmiňované kolonizační vlně se již výrazněji podílelo německy mluvící
obyvatelstvo. Kolonizační činnost určila národnostní charakter oblasti, kde se soustřeďovaly
5
obce s českou většinou směrem do vnitrozemí a obce s převažujícím etnikem německým ve

výše položených oblastech podél hranice, především v jižní části regionu.
2.2. Situace v regionu ve 30. letech 20. století

Národnostní nehomogennost regionu je patrná z výsledků sčítání lidu konaného roku
1930. Politické okresy s největším počtem německého obyvatelstva byly Zamberk, kde podíl
obyvatel německé národnosti na celkovém počtu obyvatel činil 42,9 %, a Lanškroun, kde byl
podíl německého obyvatelstva 35,15 %. Z ostatních politických okresů v regionu měl největší
podíl německého obyvatelstva okres Nové Město nad Metují (9,2 %). V porovnání soudních
okresů jasně vynikají v poměru německého obyvatelstva soudní okresy Rokytnice
v Orlických horách s 92,4 % německého obyvatelstva, soudní okres Králíky s 87,6 %
německého obyvatelstva a soudní okres Lanškroun s 62,57 % obyvatel hlásících se k německé
národnosti. Ve zbylých soudních okresech nepřekročil podíl německého obyvatelstva
polovinu z celkového počtu, přičemž v politických okresech Rychnov nad Kněžnou a Náchod
3
Lukáš. J.: Průvodce Orlickými horami a jejich podhůřím. Ústí nad Orlicí 2013, s. 15.
4
Musil, F.: Osídlování Poorlicka v době předhusitské. Ústí nad Orlicí 2002, s. 127 - 152.
5
Tamtéž, s. 198-200.
8
se nenacházel jediný soudní okres, u kterého by podíl obyvatelstva německé národnosti
překročil 2 %. 6
Hospodářská krize způsobila posílení krajně pravicových uskupení nejen v německy

mluvících oblastech, ale také mezi českými obyvateli. Jejich činnost se orientovala především
na veřejné vystupování proti demokratickému zřízení a také proti komunistům. Začátkem 7
30. let 20. století narůstá v Podorlicku, především v obcích s převahou obyvatelstva německé
národnosti, podpora nacionalisticky orientovaných sudetoněmeckých stran DNP a DNSAP.
K dalšímu stupňování činnosti těchto stran dochází po nástupu Adolfa Hitlera k moci
v sousedním Německu v roce 1933. Německé zpravodajské služby v té době stupňují svou
výzvědnou činnost, ke které získaly mnoho spolupracovníků z řad sudetských Němců. Tyto
aktivity však nezůstaly bez povšimnutí československých orgánů a docházelo k zatýkání řady
důvěrníků německého Abwehru. Činnost důvěrníků se týkala především předávání zpráv do
8
slezského města Vratislav, kde měl Abwehr svoji úřadovnu. Československá policie odhalila
čtrnáct tajných přechodů přes hranice, po kterých byly zprávy pro Abwehr přenášeny. 9
Po rozpuštění stran DNP a D N S A P na podzim roku 1933 dochází k útěkům

představitelů těchto stran do Německa. Opačným směrem z Německa za podpory části
československého obyvatelstva emigrovali do Československa přívrženci antifašistických
organizací. Jedna z únikových cest německých antifašistu vedla také přes Králický Sněžník. 10
K eskalaci napětí mezi českými obyvateli a německými nacionalistickými přívrženci

došlo během volební kampaně a po volbách do parlamentu Československé republiky v roce
1935. Ve městech Lanškroun a Králíky se konala předvolební shromáždění strany SdP za
účasti jejího předsedy Konráda Henleina a za podpory velkého počtu místních obyvatel. Při
těchto shromážděních docházelo často k potyčkám s příznivci ostatních sudetoněmeckých
stran. Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Československa v roce 1935 poté poukázaly
11
na stále rostoucí popularitu strany SdP. V soudním okrese Králíky pro tuto stranu hlasovalo
2559 oprávněných voličů, což jí vyneslo 34,03 % platných hlasů. V soudním okrese
Lanškroun pak strana SdP získala 4955 hlasů, jež představovalo 29,00 % voličů. V soudních
okresech Zamberk, Ústí nad Orlicí, Náchod, Kostelec nad Orlicí, Česká Skalice, Opočno a
Rychnov nad Kněžnou byl volební zisk SdP vzhledem k poměrně malému podílu německého
6
Statistický lexikon obcí v republice Československé, díl I. - Země česká. Praha 1934. s. X I X - X X I V .
7
Cihlář. J.: Těžká léta na Orlickoústecku 1929 -1939. Ústí nad Orlicí 2000, s. 32.
8
Tamtéž, s. 29-30.
9
Kárník. Z.: České země v éře první republiky (1918 - 1938)., Díl třetí: O přežití a o život (1936-1938). Praha
2003, s. 467-468.
10
Cihlář. I : Těžká léta na Orlickoústecku 1929 -1939. Ústí nad Orlicí 2000, s. 27-31.
11
Tamtéž, s. 41.
9
obyvatelstva na národnostním složení okresu zanedbatelný, pouze v případě Ústí nad Orlicí
přesáhla podpora SdP jedno procento (2,51 %). V soudních okresech Lanškroun a Králíky
SdP dosáhla převahy nad ostatními jednotlivými německými stranami, ačkoliv v součtu j i
stále svými výsledky převyšovaly. Největší podporu z podorlických soudních okresů získala
SdP v soudním okrese Rokytnice v Orlických horách, kde získala 54,47 %, což představovalo
3980 hlasů. V soudním okrese Nové Město nad Metují dosáhla SdP zisku 12,56 % hlasů. 12
Pro porovnání činil celkový procentuální zisk SdP v Československu ve volbách do

Poslanecké sněmovny v roce 1935 15,18 % hlasů. 13
Dalším zdrojem napětí mezi Cechy a Němci v podhůří Orlických hor byla organizace
a stavba vojenského opevnění, s jehož budováním se začalo v roce 1936. Ačkoliv výstavba
vojenských bunkrů a pevností výrazně přispěla ke snižování nezaměstnanosti, dotýkalo se
toto snížení především českého obyvatelstva, které mělo z důvodu větší důvěryhodnosti
přednost před obyvatelstvem německým. 14
Stále akutnější hrozba otevřeného konfliktu s nacistickým Německem vyvolávala

snahu o co nej rychlejší dokončení budování pevnostního obranného valu a na přezbrojení
československé armády. Kvůli nedostatku financí na vojenský rozpočet bylo do financování
obrany zapojeno také obyvatelstvo státu. Lidé přispívali do sbírek na podporu vojenského
rozpočtu prakticky napříč všemi vrstvami obyvatel. Veškeré snahy ubránit se rozbití státu
15
však nakonec přišly vniveč důsledkem mnichovské dohody uzavřené 29. září 1938 a řada
českých měst a vesnic se musela potýkat s hrozbou připojení k Německé říši.
2.3. Německý zábor po uzavření mnichovské dohody

Mnichovský diktát, uzavřený za přítomnosti představitelů Německa, Francie, Itálie a
Anglie, 16
ukládal československému státu odstoupení území v pěti pásmech 17
na základě
18
„převážně německého charakteru" těchto území. Německé jednotky však v mnoha

případech ustanovení nedodržovaly a obsazovaly i území, která měla charakter převážně
12
Československá statistika.: svazek 134, řada L, sešit 5. Praha 1936
13
Volby do Národního shromáždění 1920 až 1935, Tab. 1.15 [online]. 31. 3. 2006 [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z:
<https://www.czso.cz/csu/czso/volbv-do-narodniho-shromazdeni-1920-az-1935-n-2hwwxuf57q>
14
Cihlář. I : Těžká léta na Orlickoústecku 1929 -1939. Ústí nad Orlicí 2000, s. 47-48.
15
2003, s. 482.
16
Německo - Adolf Hitler, Itálie - Benito Mussolini, Francie - Eduard Daladier, Anglie - Neville Chamberlain
17
Páté pásmo stanovil Adolf Hitler dodatečně
18
Hornová Alice: Mnichovská dohoda 29. 9. 1938, fotografie [online]. 25. 6. 2013 [cit. 5. 3. 2014], Dostupné z:
<http://www.moderni-deiinv.cz/clanek/mnichovska-dohoda-29-9-1938/>
10
český. Tento postup měl co nejvíce poškodit československý stát a vycházet vstříc německým
ekonomickým zájmům. 19
Například v politických okresech Zamberk a Lanškroun bylo Němci zabráno, krom

obcí s většinou německého obyvatelstva, také několik převážně českých obcí. Jednalo se
mimo jiné o obec Jamné nad Orlicí, jejíž obyvatelstvo se skládalo z 685 Cechů a pouze 4
Němců. Hrozba připojení k Velkoněmecké říši se týkala také města Jablonného nad Orlicí,
které se dostalo do přímého ohrožení záboru díky snaze německých vlastníků okolních
podniků. Němečtí podnikatelé požadovali připojení Jablonného především kvůli místnímu
nádraží, z něhož by mohli distribuovat své výrobky. Městské zastupitelstvo poté vynaložilo
velké úsilí na setrvání v nově vzniklé Česko-Slovenské republice. Jablonečtí zastupitelé
odeslali prosebné telegramy všem účastníkům mnichovské konference a snažili se apelovat u
československého velvyslance v Berlíně, doktora Vojtěcha Mastného, a u generála Ludvíka
21
Krejčího. Připojili se také k memorandu za zabránění podstoupení sousedních obcí pod

německou správu. Jednalo se o obce Verměřovice, Studené a Sobkovice ze žambereckého
okresu a obce Bystřec, Horní Cermná, Dolní Cermná, Výprachtice, a Dolní Heřmanice
z okresu lanškrounského. Z dotyčných obcí byly i přes snahu zastupitelů a místních občanů
22
k Německu připojeny Bystřec, Horní Cermná, Výprachtice a Dolní Heřmanice. Jablonné

nad Orlicí se nakonec záboru ubránilo, ačkoliv přišlo o téměř 188 ha ze svého katastrálního
území, které před záborem představovalo plochu necelých 500 ha. Jednalo se o území
převážně zemědělského charakteru. Ztráty na obyvatelstvu činili 34 obyvatel z celkových
24
1768 před záborem. Připojení československého území k Německu po mnichovské

konferenci postavilo Jablonné nad Orlicí do role pohraničního města.
Odtržení části území Podorlická způsobilo nemalé hospodářské problémy z důvodu
ztráty dřívějších odbytišť českých podniků, které setrvaly v nově vzniklém česko-slovenském
státě.
19
2003, s. 622.
Cihlář. I : Těžká léta na Orlickoústecku 1929 -1939. Ústí nad Orlicí 2000, s. 98.
2 0
21
Armádní generál Ludvík Krejčí byl s Jablonným nad Orlicí spjatý díky své ženě, která se zde narodila.
V průběhu druhé světové války se do města přestěhoval a po skončení války zde zůstal. Po komunistickém
převratu a po degradaci na vojína pracoval ve městě jako dělník v továrně na knoflíky.
SoKA Ústí nad Orlicí, fond Archiv města Jablonné nad Orlicí, Inv. č. 119, Úprava státních hranic v okolí
2 2
Jablonného nad Orlicí 1938 - 1941.

Cihlář. J.: Těžká léta na Orlickoústecku 1929 -1939. Ústí nad Orlicí 2000, s. 150.
2 3
SoKA Ústí nad Orlicí, fond Archiv města Jablonné nad Orlicí, Inv. č. 120, Majetkoprávní uspořádání
2 4
s Německem 1938 - 1941.
11
2.4. Období Druhé republiky
Po záboru československého pohraničí na základě mníchovské dohody se
česko-slovenský vládní aparát pod vedením nejprve generála Jana Syrového a od 1. prosince
1938 pod vedení ministerského předsedy Rudolfa Berana snažil konsolidovat poměry ve státě.
Docházelo ke značné kritice prvorepublikových poměrů a představitelů, kteří byli obviňování
ze způsobení „mnichovské tragédie". Kritika se dotýkala také prvorepublikového politického
systému jako takového. Jako nej lepší řešení neutěšené situace bylo předkládáno sjednocení
jednotlivých politických uskupení a jejich těsnější spolupráce v prosazování „národních
zájmů". Na základě těchto snah došlo ke sjednocení politických stran ve dva politické útvary,
95
kterými byly Strana národní jednoty a Národní strana práce. Komunistická strana
Československa byla 27. prosince 1938 zrušena.
Postupně docházelo ke stále většímu omezování liberální demokracie. Tento stav byl
silně umocňován také tlakem z Německa, na kterém byl česko-slovenský stát, vzhledem
k hospodářskému a územnímu okleštění, ekonomicky silně závislý. Česko-slovenský stát se
26
musel potýkat také s přílivem uprchlíků ze zabraného pohraničí, kterým bylo nutné zajistit
27
98
obživu a pro které musely být zřizovány provizorní ubytovací prostory. Dalším problémem
pomnichovského Česko-Slovenska byla početná německá menšina. Obyvatel německé
národnosti, kteří se řadili mezi občany nově vzniklé Česko-Slovenské republiky, bylo zhruba
90
395 000. Značná část tohoto německého obyvatelstva sympatizovala s nacistickým

Německem a Adolf Hitler využíval tyto sympatizanty k dalšímu oslabování Česko-Slovenské
republiky. Ve dnech 14., 15. a 16. března roku 1939 pak Hitlerovo Německo rozbilo česko
slovenský stát a započala okupace zbytku českého území, na němž vznikl Protektorat Böhmen
und Mähren.
2 5
Strana národní jednoty sdružovala: Československou stranu lidovou, Národní sjednocení, Národní ligu,
Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou, Křesťansko-sociální stranu, Národní
obec fašistickou, Národní stranu lidovou a část Československé strany národně socialistické;
Národní strana práce byla tvořena bývalými členy Československé sociálně demokratické strany dělnické a
Československé strany národně socialistické
2 6
Gebhart. J., - Kuklík, J.: Velké dějiny zemí Koruny české., Svazek: XV.a., 1938-1945). Praha a Litomyšl 2006,
s. 50-88.
2 7
Obecně se uvádí počet uprchlíků z pohraničí větší než 150000 jedinců.
2 8
Cihlář. I : Těžká léta na Orlickoústecku 1929 -1939. Ústí nad Orlicí 2000, s. 93.
2 9
2003, s. 625.
12
3. Vznik a vývoj odbojových skupin v Podorlicku
3.1. Působení skupiny „CH"
Již od počátku vytvoření Protektorátu Cechy a Morava docházelo na jeho území ke
vzniku prvních ohnisek odbojové činnosti proti nacistickému režimu. V květnu roku 1939
začal vycházet ilegální časopis V boj, na jehož vzniku se podílelo takzvané Družstvo
v prvním sledu, tvořené převážně bývalými československými legionáři a vojáky. Na jaře
roku 1939 se také začala formovat ilegální síť z někdejších členů a sympatizantů
Komunistické strany Československa, jež byla výrazně orientována na postoje a politiku
Sovětského svazu. 30
Mezi nej významnější odbojové skupiny, které na území protektorátu vznikly, patřila
organizace Politické ústředí neboli P U , jež se sestávala z profesionálních politiků
sympatizujících s Eduardem Benešem a kladla si za úkol zastřešit ostatní odbojové organizace
a udržovat spojení s Londýnem. Další významnou odbojovou organizací na území
protektorátu byla organizace Obrana národa, která se zformovala převážně
z prvorepublikových vojenských složek a byla vedena bývalými důstojníky československé
armády. Skupina prováděla sabotáže jak na území protektorátu, tak mimo ně, zajišťovala
přechody osob přes hranice, prováděla zpravodajskou činnost a udržovala kontakt s
Londýnem. Za hlavní cíl si stanovila přípravu a organizaci ozbrojeného povstání proti
nacistické moci. Jinou významnou odbojovou skupinou byl petiční výbor Věrni zůstaneme,
též znám pod zkratkou P V V Z . Tato organizace byla tvořena především na základě bývalých
odborových organizací, ale také například českými zednáři a Ženskou národní radou. Mimo
výše zmíněné odbojové skupiny vznikla řada menších organizací po celém území
protektorátu, jako například odbojová skupina OSVO neboli Obec Sokolská v odboji,
zformovaná ze členů sokolské organizace. 31
Počátky odbojové činnosti vedoucí k formování jednotek partyzánské divize Václavík

v Podorlicku je nutné zařadit do souvislosti s organizováním odboje v okrese Rychnov nad
Kněžnou. Jednou z významných osobností odboje na Rychnovsku byl pplk. pěch. Rudolf
Gakš, jenž byl již od roku 1939 napojen skrze majora Františka Kynycha na podzemní
vojenskou organizaci, která podléhala velení generála Bedřicha Homoly a generála Františka
Kraváka z pražské organizace Obrany Národa. Již v roce 1940 však postihla Obranu Národa
KSČ přecházela k ilegální činnosti již od 27. prosince roku 1938, kdy byla úředně rozpuštěna Ministerstvem
3 0
vnitra
31
Gebhart. J., - Kuklík, I : Velké dějiny zemí Koruny české., Svazek: XV.a., (1938-1945). Praha a Litomyšl
2006, s. 247-276.
32
Pplk. Pěch. Rudolf Gakš se původně jmenoval Gaksch. Jméno si nechal později počeštit.
13
vlna zatýkání, která se nevyhnula ani rychnovské organizaci. Hlavní organizátor
rychnovského odbojového hnutí mjr. František Kynych byl 12. února 1940 zatčen, a ačkoliv
byl pro nedostatek důkazů v květnu téhož roku propuštěn, byl nadále sledován gestapem a
musel s odbojovou činností přestat. Pplk. pěch. Rudolfu Gakšovi se však vlna zatýkání
v roce 1940 vyhnula, a mohl tak od roku 1941 budovat na Rychnovsku a v okolních okresech
síť informátorů a spolupracovníků. V letech 1942 - 1943 se Rudolfu Gakšovi podařilo navázat
spojení s vedoucím politické složky odboje nadporučíkem v záloze Antonínem Galiem, který
byl ovšem v krátké době po započetí spolupráce zatčen. Manželka Antonína Galia však
zprostředkovala Rudolfu Gakšovi kontakt s pražskou odbojovou organizací, na kterou se
Rudolf Gakš napojil a od které byl dále instruován k ilegální organizaci jednotek
v politických okresech Rychnov nad Kněžnou a Žamberk. V roce 1943 zorganizoval Rudolf
34
Gakš vojenskou skupinu „CH", která byla tvořena čtyřmi prapory. Jednalo se o prapor
s kódovým označením E R s působností v soudním okrese Rychnov nad Kněžnou, prapor D E
v soudním okrese Kostelec nad Orlicí, prapor GE, jehož působiště bylo v soudním okrese
Týniště nad Orlicí a prapor ZE, který působil v soudním okrese Žamberk. 36
Na vedení
rychnovské skupiny se podíleli také plk. Ing. Bohuš Závada z Vysokého Mýta, plk. Novák
z Hradce Králové a pplk. Josef Hartman z Dobrušky.
Skupina okolo Rudolfa Gakše také spolupracovala s parašutisty z výsadku Barium,
kterým se podařilo se skupinou „CH" navázat spojení a úzkou spolupráci. Paravýsadek
Barium byl na území Protektorátu vysazen v noci ze 3. na 4. dubna roku 1944. Výsadku velel
nadporučík delostrelectva Josef Sandera, který seskočil na území Protektorátu spolu
s radi otel egrafi stou četařem aspirantem Josefem Žižkou a šifrantem četařem pěchoty
Tomášem Býčkem. Jeho úkolem byla zejména zpravodajská činnost a předávání zpráv do
Londýna za pomoci vysílačky s krycím označením „Marta", kterou byly výsadkáři při
seskoku na české území vybaveni. Dalším úkolem výsadkářů ze skupiny Barium bylo
organizovat odbojové hnutí na území východních Cech a připravit podmínky pro celostátní
povstání. Výsadkáři Josef Sandera a Josef Žižka byli po rozsáhlém zatýkání v místech jejich
prvotního působiště v okolí Hradce Králové nuceni přesunout vysílačku Marta a také svoje
Později mjr. Kynych přešel do ilegality a skrýval se na Vysočině, kde s odbojovou činností pokračoval. Přesto
3 3
však padl v roce 1942 do rukou Gestapa a válku přežil v německé káznici.;
Trojan, Emil: Tak přísahali. Partyzánský odboj v Orlických horách v letech 1939 - 1945., s. 14-16.
Trojan, Emil: Tak přísahali. Partyzánský odboj v Orlických horách v letech 1939 - 1945., s. 236 (Výpověď
3 4
pplk. Pěch. Rudolfa Gakše).

Označení C H bylo kódové označení přidělené pražskou organizací Obrany Národa
3 5
Píč, Radek. Protinacistický odboj na Žambersku 1939 -1945. Brno, 2011. 55 s. Bakalářská práce na
3 6
Filozofické fakultě Masarykovi univerzity. Vedoucí diplomové práce PhDr. Vladimír Černý, P h D . , s. 22.
14
dosavadní úkryty na Zamberecko, což se jim s pomocí skupiny „CH" Rudolfa Gakše
podařilo. Parašutista se ukryli po přesunu do Zamberka k manželům Zabkovým a odtud také
pokračovali s vysíláním zpráv do Londýna. V prosinci roku 1944 však byli oba členové
výsadku prozrazeni konfidentem Gestapa Vítězslavem Lepaříkem, jenž se osobně znal
s Josefem Sanderou z výcviku československých výsadkářů ve Velké Británii. Toto
prozrazení vyústilo v zatčení obou výsadkářů dne 16. ledna 1945. 40
3.2. Odbojové organizace v Jablonném nad Orlicí a formování brigády Hýbl-

Brodecký
V Jablonném nad Orlicí docházelo k odbojové činnosti již od počátku obsazení
českého území a vzniku protektorátu. Od roku 1939 zde působila odnož pražské ilegální
organizace „Hanzlík", patřící do komunistické podzemního hnutí. Jablonská odnož se podílela
na vydávání a distribuci ilegálních komunistických protifašistických tiskovin. Skupina také
získávala finanční prostředky, které předávala pražskému vedení. Jablonskou odnož skupiny
„Hanzlík" tvořili obyvatelé města Alois Hanuš, Antonín Pfeifer, Jan Hubálek, František Petřík
a dále Vlastimila, Marie a Anna Cernohousovy. Skupina byla gestapem zlikvidována v září
roku 1941, kdy byli její členové pozatýkaní. Vedoucí skupiny Alois Hanuš byl 2. října 1941
v Praze popraven. Zbylí členové skupiny byli převezeni do koncentračních táborů a konce
války se dožily pouze sestry Cernohousovy, které byly vězněny v koncentračním táboře
Ravensbrúck. 41
Dalším občanem aktivním v odbojovém hnutí byl náčelník místní sokolské organizace
Ferdinand Filip, který se zapojil v roce 1939 do ilegální organizace vedené Československou
obcí sokolskou. V roce 1940 byla však činnost této organizace přerušena vlnou rozsáhlého
zatýkání. Ferdinandu Filipovi se podařilo napojit na jinou ilegální organizaci vedenou pplk.
Třetí člen skupiny Barium četař pěchoty Tomáš Býček našel úkryt na Turnovsku. Na jaře roku 1945 se spojil
s výsadkáři ze skupiny Chan a dožil se koncem války. V roce 1948 emigroval na západ. Zemřel v Londýně
v roce 1986.
Hlavním činitelem ukrytí skupiny v Žamberku byl Škpt. František Markalous, působící v té době jako velitel
3 8
praporu Z E pro soudní okres Žamberk. B y l přímým podřízeným pplk. Rudolfa Gakše
Npor. Josef Lepařík byl členem paravýsadku Glucinium jenž působil v jižních Čechách. Později odešel na
39
Olomoucko, kde pokračoval v odbojové činnosti. V říjnu roku 1944 byl však zatčen a začal pracovat jako
konfident Gestapa. Dne 18. 4. 1945 byl popraven v Terezíně.
Npor. Josef Šandera se při zatýkání střelil do hlavy a na následky tohoto zranění později zemřel v nemocnici
4 0
v Hradci Králové. Četař aspirant Josef Žižka spáchal sebevraždu v Praze v pankrácké věznici, kde byl Gestapem
vězněn.
41
Archiv městského muzea Ústí nad Orlicí, fond. A185, Sbírka vzpomínek (1848-1984).
15
Josefem Svatoněm z Vysokého Mýta. 13. března 1943 byl Ferdinand Filip z příkazu
Gestapa zatčen, avšak týž den se mu povedlo uprchnout z četnické stanice. Od té doby se
skrýval a dále působil v ilegální činnosti ve skupině „CH". 43
Budování sítě spolupracovníků pro rychnovskou odbojovou skupinu pplk. pěch.

Rudolfa Gakše v Jablonném nad Orlicí začalo v roce 1942, kdy se podařilo zapojit do ilegální
činnosti zásobovacího referenta Městského úřadu v Jablonném, Josefa Šťastného, jenž se
podílel na získávání zpravodajských informací a také na zajišťování potravinových lístků pro
organizaci. Zapojení občanů Jablonného do rychnovské odbojové skupiny organizoval
Gakšův přímý podřízený, poručík Josef Hýbl. 44
Poručík Hýbl se postupně stával významným činitelem celé organizace a pro činnost
v Jablonném nad Orlicí měl zásadní význam. Od roku 1943 se dařilo pod kontrolou poručíka
Hýbla zapojovat do odbojové činnosti rychnovské skupiny „CH" další obyvatele města, mezi
nimiž byli Alois Jelínek, výše zmíněný místní sokolský náčelník Ferdinand Filip, Jiří Kovář,
Antonín Podzemský a další. Tito obyvatelé Jablonného se v rámci organizace „CH" podíleli
na zpravodajské činnosti a na podpoře perzekuovaných rodin. Za jejich pomoci byl
v Jablonném také dočasně ukrýván člen paravýsadku Barium nadporučík delostrelectva Josef
Šandera 4 5
K eskalaci ilegální činnosti v Jablonném nad Orlicí docházelo od září roku 1944 taktéž
z iniciativy poručíka Hýbla, který vydal rozkaz k vytváření bojových jednotek. V říjnu téhož
roku však došlo k infiltraci a rozkrytí hradecké odbojové organizace Gestapem a přes
kontakty na odbojáře na Rychnovsku a Zamberecku se zatýkání přeneslo i na skupinu „CH".
Hlavnímu představiteli pplk. pěch. Rudolfu Gakšovi a poručíku Josefu Hýblovi se díky
včasnému varování podařilo zatčení vyhnout a po vystřídání několika úkrytů byli ubytováni
u členů ilegálního hnutí v Jablonném nad Orlicí, u Františka Nepokoje a Aloise Jelínka 4 6
Na
podzim roku 1944 došlo k roztržce mezi pplk. Gakšem a por. Hýblem. Dle por. Hýbla byl
tento rozkol zapříčiněn nedostatečným zájmem pplk. Gakše na organizaci partyzánských
skupin a snahou velení skupiny „CH" odstranit por. Hýbla z jejich organizačních struktur jako
Pplk. Josef Svatoň se narodil 8. 3. 1896 v Dolní Rovni. Po vzniku Protektorátu Böhmen un Mähren byl členem
odbojové organizace Obrana národa. V roce 1942 uprchl před zatčením na Vysočinu, kde pokračoval v odbojové
činnosti. V roce 1944 byl vypátrán Gestapem a zastřelen.
Trojan, Emil: Tak přísahali. Partyzánský odboj v Orlických horách v letech 1939 - 1945, s. 131.
4 3
Tamtéž.
4 4
A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 21, Partizánska divízia VÁCLAVÍK, výpověď Aloise Jelínka
4 5
Tamtéž.
4 6
16
nepohodlného některým členům. Z výpovědí některých Hýblových spolupracovníků však
vyplývá, že byl poručík Josef Hýbl až přehnaně ambiciózní sebevědomý člověk se sklonem
k negativnímu postoji k autoritám a že jeho touha po vlastním vyniknutí a neochota
podřizovat se zapříčinila výše zmíněný spor.
Poručík Hýbl začal od roku 1945 organizovat partyzánské oddíly v oblasti Jablonného
nad Orlicí, kde došlo postupně k vytvoření osmi čet, jež se nazývaly: Verměřovice , 49
Mistrovice, Sobkovice, Studené, Jablonné nad Orlicí, Suchý Vrch, Vlk a Lanškroun . 50
Pravděpodobně až po konci války vznikla v Jablonném nad Orlicí další četa s názvem Bójka -
Skřivan spadající pod brigádu Hýbl-Brodecký. 51
Celkový počet partyzánů v jednotlivých
četách se pohyboval, dle údajů v kronice divize Václavík, mezi čtyřmi až patnácti lidmi. 52
Specifický charakter v Hýblově skupině měla četa Suchý vrch. Jednalo se o jednotku,
která svým vystupováním skutečně korespondovala s obecnými představami o partyzánech.
Zatímco ostatní Hýblovy čety byly složeny především z obyvatel místních obcí, četa Suchý
vrch se utvořila samostatně na základě starší odbojové skupiny působící v okolí Písařova.
Tato písařovská skupina byla napojena na odbojovou organizaci v Olomouci. Organizace
však byla v dubnu 1944 prozrazena a zničena vlnou zatýkání. Členové skupiny, kterým se
podařilo před zatýkáním uniknout, se začali skrývat v lesích a dále pokračovali v ilegální
činnosti. Skupina se například účastnila přepadení vlaku, při kterém byli usmrceni dva její
členové. Vzhledem k tomu, že začalo docházet k zatýkání rodinných příslušníků zbylých
členů této písařovské odbojové buňky, byli písařovští odbojári donuceni přesunout své úkryty
na Suchý Vrch, což je hora vzdálená přibližně 7 km severovýchodně od města Jablonného nad
Orlicí. Zde odbojári sídlili ve vybudovaném bunkru. Odbojářům ze Suchého Vrchu se
podařilo koncem prosince navázat kontakt s Hýblovou jablonskou organizací. Jednotka, jež
přijala později podle místa svého úkrytu název „Suchý vrch", čítala podle vzpomínek jejího
velitele Jana Jurenky v květnu roku 1945 osm osob. Mimo jiné pomáhala i ruským a
jugoslávským uprchlým zajatcům, z nichž se nejméně dva k jednotce přidali. Po navázání
A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 21, Partizánska divízia VÁCLAVÍK, výpověď Josefa Hýbla o činnosti
4 7
partyzánské skupiny Brodecký z 15.7. 1945.

4 8
Četa Verměřovice se skládala ze dvou čet Verměřovice a Dolní Čermná

4 9
Pod četu Lanškroun patřily čety Horních Heřmanice, Výprachtice a Horní Čermná.
5 0
51
A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK.
Tamtéž
5 2
17
styku s poručíkem Hýblem byla jednotka postupně začleněna do Hýblovy tvořící se
partyzánské brigády.
25. dubna 1945 došlo podle svědectví poručíka Hýbla 54
ke vzniku brigády Hýbl -
Brodecký, jinak také zvané brigáda Brodecký . Vznik brigády byl dojednán se Slávkem
55
Sudomou, jenž byl členem čety Václavík, která byla součástí později zformované divize
Václavík , vedené Josefem Ptáčníkem. Divize Václavík sdružovala menší odbojové skupiny
56
na území východních Cech a její vedení udržovalo kontakty s ruskými parašutisty.

Ačkoliv se Hýblovy jednotky nazývaly partyzánskou brigádou, nepůsobily až do
5. května 1945 jako sourodá bojová skupina působící na určitém území. Jednalo se o oddíly
složené převážně z obyvatel, kteří až na výjimky žili zcela legálně v podorlických obcích.
Jejich charakter se tedy v tomto ohledu značně lišil od jiných partyzánských oddílů, jakými
byly například „První partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova" nebo partyzánská brigáda
„Záře", působící na Moravě v době slovenského povstání. Hýblovy jednotky se až do května
57
roku 1945 soustředily především na sabotážni činnost, která zahrnovala přerušování

telefonních spojení a hlavně přerušování železničních tratí. Dle záznamů partyzánské divize
Václavík došlo například působením brigády Brodecký od března do konce dubna roku 1945
k osmi úspěšným a dvou neúspěšným přerušením železniční tratě. Další činností brigády
Brodecký bylo obstarávání zbraní pro své členy, což bylo s blížícím se koncem války
co
prováděno přepady německých hlídek.

Činnost brigády Brodecký, vrcholící v květnových dnech roku 1945, bude popsána
v následujících kapitolách.
A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 21, Partizánska divízia VÁCLAVÍK, výpověď velitele čety „Suchý vrch"
5 3
Jana Jurenky
5 4

Krycí jméno Brodecký používal poručík Josef Hýbl během po svém přechodu do ilegality.
5 5
Divizi Václavík založil Josef Ptáčník, továrník z Kuklen. Po roce 1948 byl souzen komunistickým režimem
5 6
v souvislosti se soudním procesem s Rudolfem Slánským. Svůj život dožil v ústraní. Zemřel roku 1987.
Zámečník, Stanislav: Český odboj a národní povstání v květnu 1945, s. 43 - 44.
5 7

5 8
18
3.3. Možnosti ozbrojeného odporu proti německým okupantům a květnové
povstání v Jablonném nad Orlici
S blížící se vidinou porážky nacistického Německa a osvobození českého území
spojeneckými vojsky začala v květnu 1945 činnost odbojářů narůstat. Hlavním cílem se pro
odbojové organizace stal ozbrojený odpor proti okupantům realizovaný pokud možno
celonárodním povstáním. Možnosti uskutečnit povstání takového charakteru byly však značně
omezené. Velkým problémem českého odboje byla praktická neexistence centrálního vedení,
které by mohlo takto rozsáhlou akci organizovat. Po vlnách zatýkání bylo české podzemní
hnutí tvořeno spíše regionálními celky nevelkého významu. Po likvidaci sítí organizací P V V Z
a ÚVOD v letech 1942 až 1943 se pokusily jejich místo ve funkci vedoucí organizace českého
odboje zaplnit nově zformované organizace Přípravný revoluční národní výbor, ve zkratce
PRNV, a Přípravný revoluční výbor, jenž se vžil pod svým pozdějším názvem „Rada tří". 59
Jistou kontinuitu a schopnost obnovy si udržovala také ilegální KSČ, která měla výhodu ve
značném počtu jejích sympatizantů. KSČ se ke konci okupace spojila s další ilegální
organizací Ústřednou revolučních odborů, což byla organizace tvořená členy okupačním
režimem schválené odborové organizace Národní odborové ústředny zaměstnanecké. Na
začátku roku 1945 na českém území působily tři významnější organizace, jimiž byly Rada tří,
KSČ a Ústředna revolučních odborů. Ve snaze vytvořit zastřešovací organizace pro vedení
celonárodního povstání v posledních dnech války byla v dubnu roku 1945 těmito třemi
organizacemi zformována Česká národní rada, ve zkratce ČNR, jež sdružovala jak zástupce
Rady tří, KSČ a Ústředny revolučních odborů, tak také od 29. dubna 1945 reprezentanty z řad
rolnictva a politických stran národně socialistické a lidové. 60
Přes veškerou snahu o
sjednocení ilegálních organizací se však odbojová činnost v závěru války opírala především o
menší, vzájemně nepropojené celky.
Dalším nedostatkem bránícím efektivnímu vystoupení proti okupační moci byla špatná
vybavenost jednotlivých odbojových organizací zbraněmi a vojenským materiálem. V tomto
ohledu se domácí odbojové organizace nedočkaly výraznější podpory z exilového vedení
v Londýně, které opakované požadavky na shoz zbraní a střeliva pro odbojová hnutí,
nedokázalo naplnit. 61
Odbojári tak mohli počítat pouze s podporou paravýsadků z Velké
Gebhart. J., - Kuklík, J.: Velké dějiny zemí Koruny české., Svazek: XV.b., 1938-1945. Praha a Litomyšl 2007,
s. 218-230.
6 0
Kural V . - Štěpánek Z.: České národní povstání v květnu 1945. Karolinum 2008, s. 92-96
61
Tamtéž, s 43-44
19
Británie a SSSR a také s několika partyzánskými skupinami, kterým se podařilo přejít na
české území ze sousedního Slovenska během Slovenského národního povstání. 62
Také jablonská skupina pod vedením poručíka Josefa Hýbla nemohla vzhledem ke své
materiální vybavenosti podnikat žádné větší akce proti okupantům. Zbraně skupiny se
sestávaly především z loveckých pušek a pistolí. Později od března roku 1945 se přikročilo
k improvizované výrobě granátů a náloží prostřednictvím Jiřího Weniga, učitele vkovo-
učňovské škole, a Josefa Vychodila, majitele zámečnické dílny v obci Mistrovice. Dle
výpovědi Jiřího Weniga se podařilo vyrobit celkem 60 kusů granátů. V zámečnické dílně
Josefa Vychodila byly vyráběny taktéž takzvaní ježci, což byly kovové předměty sloužící
k propichování pneumatik. Dalším prostředkem, kterým se pokoušela skupina ozbrojit před
63
vystoupením proti okupační moci, byly přepady příslušníků německých jednotek. Do

5. května 1945 došlo ke dvěma pokusům o takové přepady. Jedním z nich byl plánovaný
přepad Sokolovny, ve které v té době sídlil německý četník Neuman. Z této akce však bylo
upuštěno. Druhá, již zdařilá akce, byla provedena 4. května 1945 a došlo při ní k přepadu
celnice v Těchoníně, přičemž byli spoutáni dva celníci a byly ukořistěny celkem dvě pušky,
dvě pistole a několik nábojů. Přes veškerou snahu však nebyla jablonská skupina ozbrojena
64
natolik, aby mohla výrazněji v závěru války vystoupit proti německým jednotkám.
Od 1. května 1945 začalo docházet v řadě měst a vesnic ke spontánním povstáním
proti německým okupantům. Jako významný faktor vyvolávající povstalecké aktivity působil,
kromě zpráv o Hitlerovi smrti, také postup jednotek Rudé armády, rumunské armády a
1. československého armádního sboru z jihovýchodní Moravy a území Slezska. První
významnou událostí bylo živelné povstání města Přerova, jež vypuklo po zprávě o smrti
Adolfa Hitlera a po proniknutí dezinformace o kapitulaci Německa mezi místní
obyvatelstvo. 65
Přerov následovala postupně další města a 5. května došlo k povstání
nejvýznamnějšímu, které vypuklo v hlavním městě Protektorátu Čechy a Morava, v Praze. 66
Informace o pražském povstání se díky českému rozhlasu, jehož pracovníci se přidali na

stranu povstalců, roznesly po celém protektorátu. Ve 12 hodin 33 minut český rozhlas vysílal,
za zvuku bojů, které se o udržení rozhlasu vedly, zoufalé volání o pomoc směřované českému
lidu. Tato provolání se stala dalším silným stimulem k odporu proti německé moci. 67
Tamtéž, s 36-41
6 2

6 3
Tamtéž.
6 4
Povstání v Přerově začalo 1. května 1945 a bylo potlačeno ještě téhož dne Německý přesilou.
6 5
Kural V . - Štěpánek Z.: České národní povstání v květnu 1945. Karolinum 2008, s. 104-129
6 6
Příběh Rozhlasu: Boj o rozhlas začal v sechs hodin [online]. 2014 [cit. 7. 3. 2015],
6 7
Dostupné z: <http://www.pribehrozhlasu.cz/odhaleni-89+ l/dramaticke-chvile/2759821 >
20
Dne 5. května došlo k vypuknutí povstání také v Jablonném nad Orlicí. Celá akce byla
vyvolána spontánně některými místními obyvateli, přičemž prvním impulzem pro propuknutí
revoluční nálady v obyvatelstvu byl příjezd ranního autobusu z Rychnova nad Kněžnou. Na
autobuse byla připevněná československá vlajka a cestující vystoupivší z autobusu začali
provolávat slávu Československé republice. Rozšířili také dezinformaci o kapitulaci
Německa. Tomuto dění přihlížely houfy j ablonských obyvatel. Po vyslechnutí těchto zpráv se
po celém městě začala šířit revoluční nálada, která se projevovala především odstraňováním
německých nápisů a vyvěšováním československých a sovětských vlajek. 68
Ve městě byl
ustanoven Revoluční národní výbor v čele s Ludvíkem Chlumským. Krátce po vypuknutí
revoluční nálady mezi místním obyvatelstvem vystoupil poručík Hýbl z ilegality a jeho
skupina začala, ve spolupráci s dalšími aktivními obyvateli města, organizovat odzbrojení
německých j ednotek.
Ve městě se v té době nacházela německá posádka ubytovaná v hostinci U dubu, dále
oddíl německé stráže zdržující se v Sokolovně a jednotka uhlířů, kteří vypalovali dřevěné uhlí
pod Suchým vrchem v sousedství Jablonného, a která byla složena především z vysloužilých
rakouských vojáků. Krátce po poledni skupina asi 20 mužů vyzvala německou posádku
ubytovanou v hostinci U dubu ke složení zbraní, což bylo bez odporu vykonáno. Jiná jednotka
pod vedením odboj áře Ferdinanda Filipa vyzvala ke složení zbraní oddíl německé stráže
umístěný v Sokolovně. Mezi tím se podařilo poručíku Hýblovi zadržet velitele německé
posádky hraběte Hanse Jiirgena von Harlingena, který podepsal kapitulaci a vyzval německou
posádku o síle 200 mužů ke složení zbraní. Tuto výzvu němečtí vojáci po krátké přestřelce
uposlechli. Jediný z německých vojáků, kdo kladl povstalcům výraznější odpor, byl velitel
Neuman. O způsobu, jakým se podařilo Neumana zneškodnit, nám podává ve svých
vzpomínkách svědectví Ferdinand Filip.
„ Velitel místních němců Naiman přijel od Sokolovny na motorce k bráně školy, motorku
odhodil a schoval se za kovová vrata před vchodem do škol, odkud střílely. Postavil jsem
žebřík, vylezl na střechu a s Jugoslávkou puškou jsem chtěl velitele Naimana zneškodnit. Ale
stalo se, že jedna zaměstnankyně od Camra na mě volá „Ferdo pozor, Naiman je za vraty".
On jak to slyšel, utíkal do školy. Proto jsem s četou prošel krámem AI. Vašíčka a zadem do
školy. Vyrazili jsme zamčené dveře a nejdříve prohlídli přízemní místnosti a že budeme
postupovat do poschodí, po obou stranách schodiště je kovové zábradlí. Jurenkovi jsem řekl
„ ty hlídej moji stranu a já tvoji". Pomalu postupujeme s připravenou pistolí. Asi na třetím
Karel Hromádka a kol.; předml. Josef Kmoníček.: Přímým pohledem: květen 1945 ve východočeských
6 8
kronikách. Kruh 1985, s. 308
21
schodě jsem zahlídl Naimana s automatem. Na Honzu jsem zavolal „zpátky" a sám skočil za
roh. V několika vteřinách se Naiman objevuje znova, padla rána, automat Naimanovi vypadl
z ruky a on uskočil zpátky. Chvíli bylo ticho a asi po poradě slyším „ nicht šisen ", tak jsem na
něho zavolal „ ruce vzhůru a pojď dolů " Na to pan vrchní s rukama nad hlavou zkroušeně
kráčel po schodech dolů. Z předloktí mu tekla krev. Jakmile posádka zjistila, že nemá velitele,
tak se vzdala. " 69
Po odzbrojení německých vojenských jednotek v Jablonném nad Orlicí se povstalci,

kteří byli kvalitněji vyzbrojeni v důsledku ukořistění zbraní, v odpoledních hodinách pod
vedením poručíka Hýbla věnovali zajištění přístupových cest do města a také šíření povstání
do okolních vesnic. Povstalcům se podařilo ukořistit mimo jiné i zátarasy, které měly
německé jednotky připravené pro případnou obranu. Zátarasy povstalci použili pro
zablokování přístupových cest do města. Nej důležitější cestou byla silnice vedoucí z Červené
Vody, která byla důležitou spojnicí z oblasti Jeseníků směrem na Hradec Králové a Prahu.
Silnice byla z tohoto důvodu jednou z nej frekventovanějších cest německého ústupu před
postupující Rudou armádou . K zátarasům přijížděly v odpoledních hodinách jednotky
70
německé armády, které byly povstalci ostřelovány. K největší potyčce došlo v úseku státní
silnice Čenkovice - Červená Voda, kde partyzáni vedeni uprchlým ruským zajatcem majorem
71
Kvinikadzem zneškodnili německou vojenskou jednotku. Zablokování ústupové cesty

pochopitelně vyvolalo reakci německého velení. Ještě téhož dne, jak uvádí Ferdinand Filip ve
svých vzpomínkách, bylo nad Jablonným pozorováno německé průzkumné letadlo, což byla
předzvěst německých snah o likvidaci povstání a uvolnění průjezdu na západ pro své
jednotky. 72
Od počátku povstání se stala problematickou postava poručíka Josefa Hýbla, jenž měl
kvůli své ambicióznosti rozepře se svými nadřízenými v odbojové organizaci „CH" již v době
před vypuknutím povstání. Tyto rozepře vyústily později v přerušení spolupráce Josefa Hýbla
s velitelem skupiny „CH" Rudolfem Gakšem a k organizování vlastní odbojové organizace
v Jablonném nad Orlicí a v okolních obcích. Při vypuknutí povstání vyšel Josef Hýbl
z ilegality a ujal se vedení povstání. Jeho neochota sdílet s kýmkoliv velení se projevila již
první den povstání, kdy poručíka Hýbla navštívili, ve snaze zapojit se do organizování
Trojan, Emil: Tak přísahali. Partyzánský odboj v Orlických horách v letech 1939 - 1945, vzpomínka
6 9
Ferdinanda Filipa na útěk z četnické stanice a následný pobyt v ilegalitě, s. 131.

Jednotky Rudé armády nejblíže Jablonnému se nacházely, ještě dne 6. května, na úrovni města Šternberk,
7 0
které je po státní silnici vzdáleno od Jablonného 90 km.

71
7 2
Ferdinanda Filipa na útěk z četnické stanice a následný pobyt v ilegalitě, s. 131.
22
povstání, brigádní generál František Tallavania a armádní generál Ludvík Krejčí, kteří na
konci války pobývali právě v Jablonném nad Orlicí. Oba generálové se tázali po kompetenci
Josef Hýbla k vedení odboje. Jak Hýbl uvedl ve svých vzpomínkách, odmítl oba generály
s poukazem na jejich neúčast v odboji a ospravedlňoval své počínání prohlášením košické
vlády a generála Ludvíka Svobody, kteří vyzývali české partyzány a český lid k otevřenému
povstání se zbraní v ruce. Snaha generála Tallavanii přesvědčit Hýbla o jeho napojení na
odbojovou organizaci generála Luži, byla Hýblem zpochybněna.
První den povstání mohl být hodnocen z hlediska bojových akcí jako úspěšný. Nejen
že se podařilo odzbrojit německé vojenské síly ve městě a tím vyzbrojit vlastní jednotky
povstalců, dařilo se také zajišťovat přístupové cesty k městu a organizovat povstalecké
aktivity v okolních obcích. Největší bezprostřední nebezpečí hrozilo povstalcům od jednotek
SS, které v této době sídlily v kasárnách v Těchoníně vzdálených necelých 5 kilometrů
severně od města. Rota partyzánu pod vedením Jiřího Weniga proto provedla zatarasení cest a
silnic směrem na Těchonín a podařilo se jí také zaminovat traťový násep. Další ohrožení
vyvstalo směrem od západu od města Kyšperk , kde se místní obyvatelé pokusili ve
74
spolupráci se členy odbojové skupiny „CH" o svrhnutí okupační moci. Tato snaha však byla
zastavena jednotkami Volkssturmu. I v tomto případě povstalci pod vedením poručíka Hýbla,
reagovali obdobným způsobem, tedy vytrháním kolejí a zatarasením cest. Jiná neúspěšná
povstání proběhla také ve východně položené obci Orlický a na severu položené obci
Studené, kde zasáhly jednotky Volkssturmu a SS a povstání potlačily.
Ve večerních hodinách mohl tedy zhodnotit poručík Hýbl se svým zástupcem Ferdinandem
Filipem situaci takto:
„ Studené - dobyto nazpět SS jednotkami
Sobkovice - udrženy pohraniční lesy a tok Orlice, situace v obci velmi dobrá
Mistrovice - situace uspokojivá
Jamné nad Orlicí - situace dobrá, většina si nasazena proti Orličkám, v nichž situace horší
Bystřec - situace napjatá vzhledem k nahromadění německých sil na státní silnici, přesto však
udržitelná
Výprachtice - situace nevyjasněná, dle hlášení spojek hlavní část obce v držení silných
jednotek Volkssturmu
Horní Heřmanice - situace zcela uspokojivá
7 3

Kyšperk byl přejmenován roku 1950 na Letohrad
7 4
23
Čermná - situace krajně napjatá vzhledem k útočícím jednotkám Wehrmachtu a Volkssturmu
z Lanškrouna, hlavně v prostoru Nepomuku, místní velitel Franta Hatoň vedl si s nevšední
statečností a pohrdaje životem vedl boj v prvních řadách svého mužstva
Dolní Čermná - situace prozatím uspokojivá až na ohrožení pravého křídla od Dolní
Dobrouče. Místní velitel Franta Bohuslav byl na svém místě a plnil svěřené úkoly s nevšední
energií. U něho byl též můj zástupce pro sudetský úsek Josef Hrabáček, s nímž jsem projednal
všechny eventuality příštích hodin a dnů.
Verměřovice - po vyklizení zmocnil se místní velitel Filáček večer znovu obce, zajistil se
zásekami dozadu proti Kyšperku a mimo obsazení terénu držel silnou pohotovost v obci.
Jablonné nad Orlicí - moje S.V. - i nadále situace zcela příznivá, ačkoliv jsem si byl vědom
75
toho, že by nesnesla většího tlaku obrněných jednotek"
V noci z 5. na 6. května byly na úsecích okolo města rozmístěny hlídky, avšak nedošlo
k žádnému střetu s německými jednotkami.
Dne 6. května proběhlo vyjednávání mezi poručíkem Hýblem a velitelem německé
posádky „uhlířů" hrabětem Hansem Júrgenem von Harlingem, které zprostředkoval František
Nepokoj. Po počátečních rozporech se podařilo domluvit mezi Hýblem a Harlingem uvolnění
cesty na západ pro hraběte von Harlinga a jeho jednotku. Během dopoledne se také podařilo
jednotkám pod vedením poručíka Hýbla odzbrojit přibližně 25 nákladních aut německých
jednotek, které se snažily projet směrem na západ . Zbraně ukořistěné z těchto aut byly dále
76
distribuovány občanům okolních obcí. Podařilo se tak mimo jiné ozbrojit obyvatele Líšnice,
Kunčic, Nekoře a Orlice. 77
V poledních hodinách dorazil do města důstojník z německého
generálního štábu generála ordnungspolizei Geigla za účelem vyjednávání o volném průjezdu
německých jednotek na trase Červená Voda - Zamberk. Skrytým účelem návštěvy tohoto
důstojníka bylo pravděpodobně také obhlédnutí situace ve městě a zjištění síly povstalců. 78
Krátce po poledni došlo pro povstalce ke kritické situaci, neboť se k městu směrem od obcí
Bystřec, Cenkovice a Orlický blížila pancéřová divize SS, která začala město ostřelovat
z tanků a kulometů. Ostřelování padla za oběť mimo jiné střecha Sokolovny. Snahy povstalců
o vyjednávání s útočící jednotkou S S narážely na neochotu útočníků k jakémukoliv dialogu.
Během přestřelky začalo na straně j ablonských povstalců docházet k prvním obětem. Quido
7 5

7 6
Ferdinanda Filipa na útěk z četnické stanice a následný pobyt v ilegalitě, s. 146. Vzpomínky Františka Nepokoje.
7 7

Tamtéž
7 8
24
w
70
Štěpánek, velitel jednoho z družstev bojujících v první linii, byl postřelen , Stanislav
Cernohous byl zabit granátem, u Sokolovny byl zasažen do břicha Josef Macháček, jenž
zemřel po převozu do nemocnice v Ústí nad Orlicí, a zastřelen byl také Ladislav Netušil, který
fungoval jako spojka a v inkriminovanou dobu projížděl na motorce s puškou na zádech u
rozcestí Zamberk, Mistrovice, Sobkovice. Do města také pronikly informace od velitele jedné
z čet střežících okolní silnice, že jsou před Těchonínem připravena děla k ostřelování
Jablonného. Za této situace byl vzhledem k převaze oddílů SS úspěch povstání nemyslitelný.
Jedinou možností, jak mohli povstalci uchránit svoje životy a město před zničením, bylo
navázání kontaktu s útočícími oddíly a vyjednání přijatelných podmínek složení zbraní. Po
jednání mezi Revolučním národním výborem a partyzány bylo dohodnuto vyslat k německým
útočníkům dva vyjednavače. Jako prostředek ke zprostředkování kontaktu byl použit tank,
který se podařilo partyzánům ukořistit od německých jednotek. K tanku byl připevněn bílý
prapor a jako řidič byl vybrán jeden ze zajatých německých vojáků. K úkolu vyjednávat
s útočníky se dobrovolně přihlásili strážmistr Václav Sichtr a učitel Ludvík Markl, oba
německy hovořící. Vyjednavačům se podařilo dosáhnout přijetí jednotkami SS, avšak na
jejich požadavek, aby německé jednotky složily zbraně, reagovali Němci rezolutním
odmítnutím, s tím, že byl strážmistr Sichtr zadržen jako rukojmí a Ludvík Marek byl odeslán
zpět do Jablonného se vzkazem, „že válka ještě neskončila a že válka teprve začne a vzdát se
že musíme my bandité. Nařídil ihned odevzdání všech zbraní z celého města, složit je na
náměstí, všechny zajaté vojáky propustit, během jedné hodiny přijet jemu hlásit, že přijímáme
všechny rozkazy. Po další hodině vstoupí se svými vojáky do města, přeberou zbraně,
provedou prohlídku všech domů, v domě, kde najdou zbraně všechny postřílí a dům zapálí."
Po poradě partyzánů s Revolučním národním výborem bylo rozhodnuto tento příkaz
uposlechnout. Zprávu o ukončení povstání nechal Revoluční národní výbor vysílat místním
rozhlasem. Partyzáni včele s poručíkem Hýblem opustili město a stáhli se ještě před
příchodem jednotek SS do okolních lesů, za což si později vysloužili od řady obyvatel města,
kteří město neopustili, kritiku. Poručík Hýbl ve své zprávě o odbojové činnosti jako důvod
81
pro tento ústup uvádí snahu zachránit město před zničením s tím, že povstalecká činnost měla
být obyvateli města svedena právě na nepřítomné partyzány. Po odchodu partyzánu
16. července 1945 svému zranění podlehl v nemocnici v Praze.

8 0
Ferdinanda Filipa na útěk z četnické stanice a následný pobyt v ilegalitě, s. 159. Vzpomínky Ferdinanda Filipa.
81
A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 21, Partizánska divízia VÁCLAVÍK, výpověď Františka Nepokoje.
82
A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 21, výpověď Josefa Hýbla o činnosti partyzánské skupiny Brodecký
z 15. 7. 1945.
25
nezbývalo obyvatelům města nic jiného než doufat v nechuť jednotky S S konat ve městě
násilné represálie v době hroutící se nacistické moci. Iniciativy k záchraně města a jeho
obyvatel se chopil předseda Revolučního národního výboru Ludvík Chlumský, který se vydal
v ústrety s bílou vlajkou k německým jednotkám obsazujícím město, aby se domohl jednání,
což se mu také podařilo. Přítomen jednání byl také velitel německé posádky ve městě hrabě
von Harling, dále německý major, který již dopoledne vyjednával s poručíkem Hýblem, a dva
němečtí poddůstojníci. Za Jablonné byly kromě Ludvíka Chlumského přítomni také František
Nepokoj a jistý Stránský. Na jednání dohlížely tři německé ozbrojené patroly. Německý
major nadiktoval zapisujícímu poručíku von Harlingovi podmínky kapitulace, jež obsahovaly
okamžité sejmutí všech československých vlajek a praporů, odevzdání všech zbraní do rukou
útvaru poručíka von Harlinga a zastřelení 200 občanů Jablonného za čtyři zabité německé
vojáky, kteří padli při přestřelce s povstalci. Na celkový vývoj jednání měl pro českou stranu
pozitivní vliv poručík von Harling, který se občanů města zastal a poukazoval na jejich
předchozí bezúhonnost. Potvrdil také, že vinu za povstání nesou partyzáni. Von Harling se se
svojí jednotkou ve večerních hodinách sám vydal na západ, aniž by dal rozkaz k vykonání
popravy jablonských občanů, jak bylo určeno v podmínkách kapitulace. Z vděku obdržel od
jablonských občanů průvodní dopis ve čtyřech jazycích, který mu měl zaručit volný průchod.
Poručík von Harling však byl přesto později zadržen vKyšperku, kde byl zbit, a po léčení
v orlickoústecké nemocnici byl odvezen Rudou armádou coby zajatec.
Ani po odchodu von Harlinga nebezpečí represálií vůči městu nepominulo. Mezi členy
Městského národního výboru pronikla zpráva o chystané likvidaci města německými
jednotkami ve dnech 8. a 9. května. K likvidaci města však již vzhledem k blížící se Rudé
armádě a k německé kapitulaci nedošlo. 9. května ráno začaly do města přijíždět jednotky
Rudé armády, které se ho po přestřelce a likvidaci odporu německých vojáků přítomných ve
městě zmocnily. Pro obyvatele znamenal příjezd Rudé armády obrovské uvolnění. Opět byly
vyvěšovány vlajky a prapory. Do města přijeli také členové partyzánských jednotek, které se
do té doby skrývali v okolních lesích.
Celkově lze charakterizovat jablonské povstání jako živelnou akci, vyvolanou na
základě dojmu pražského povstání a blížících se spojeneckých armád, což bylo typické pro
většinu květnových povstání na území Protektorátu. Obyvatelstvo propuklo v revoluční
nadšení a chopilo se zbraní za podpory partyzánských skupin. Povstalcům se podařilo převzít
Trojan, Emil: Tak přísahali. Partyzánský odboj v Orlických horách v letech 1939 - 1945, s. 147 - 148.
Vzpomínky Františka Nepokoje.
26
kontrolu nad městem a jeho okolím, avšak došlo k zjevnému podcenění schopností německé
moci reagovat na nastalou situaci. Německo ještě nebylo zcela poraženo a německá armáda
operovala stále na značném území Cech a Moravy. Pro německé vojsko se stalo prioritou
vyhnout se ruskému zajetí a Jablonné nad Orlicí, ovládané povstalci, pro ně, vzhledem ke své
poloze na jedné z nej významnějších ústupových cest, znamenalo vážnou překážku, což
vyústilo v útok na město, za který zaplatili čtyři občané města životem. Město nemohlo
německé převaze odolat. Obyvatelům se za přispění velitele jablonské německé posádky
podařilo zachránit před pomstou ze strany německých vojsk. Účast v povstání a ochota
vzepřít se okupační moci ukazuje na značné hrdinství jablonských obyvatel.
4. Činnost partyzánů a lidové soudy v oblasti Podorlická

v květnu roku 1945
4.1. Partyzánská divize Václavík
Během květnových dní po osvobození východních Cech spojeneckými vojsky sehrála
partyzánská divize Václavík ve znovunabytých pohraničních oblastech důležitou roli. Divize
byla pojmenována podle krycího jména jejího velitele Jana Ptáčníka, továrníka z Kuklen na
Královéhradecku, který začal se svojí ilegální činností již krátce po vzniku Protektorátu
Cechy a Morava. Jan Ptáčník navázal kontakt s majorem Mickou z Čáslavi, jenž byl přímým
spolupracovníkem generála Aloise Eliáše. Ptáčník začal budovat síť kontaktů a za jejich
pomoci ukrýval také množství zbraní. Během zatýkání skupiny okolo generála Eliáše, byl
zatčen rovněž Ptáčníkův kontakt major Micka, a tím byla činnost Jana Ptáčníka v této
organizaci přerušena. 84
V roce 1942 navázal údajně Ptáčník kontakt s parašutistou, který používal krycí jméno
Kar a který Ptáčníka instruoval k zakládání partyzánských oddílů. Na jeho popud přijal
Ptáčník krycí jméno Václavík a začal organizovat odbojové skupiny v Posázaví, na Čáslavsku
a v okolí Poličky. Docházelo také k rozšiřování sítě kontaktů, přičemž se podařilo do ilegální
činnosti zapojit některé členy četnictva. Celá organizace se zabývala především
zpravodajskou činností a sabotážemi. I přes četné zatýkání, kterým byla odbojová organizace
postihnuta, se podařilo v ilegální činnosti pokračovat a navazovat kontakty s dalšími
skupinami odbojářů na Moravě. Ptáčníkova organizace se pod dojmem slovenského povstání
pokoušela na konec roku 1944 připravit na možné vystoupení proti okupantům v českých
A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK, zpráva o činnosti partyzánské divize
8 4
Václavík.
27
zemích. Z důvodu německé proti ofenzivy na Slovensku se však žádná akce odpovídající
otevřenému boji proti okupantům nepodařila uskutečnit. Organizace tak pokračovala v odboji
formou sabotáží, které byly prováděny především přerušováním železniční tratě a telefonního
vedení. 85
Od konce roku 1944 docházelo k navazování dalších kontaktů s různými ilegálními

skupinami, které se postupně do organizace Josefa Ptáčníka začleňovaly. Podařilo se tak
mimo jiné navázat spojení se skupinou poručíka Josefa Hýbla v Jablonném nad Orlicí.
Dalšími skupinami v oblasti východních Cech, se kterými se podařilo navázat spojení, byly
například organizace Bořek z Vamberka, organizace Václav z Týniště nad Orlicí a organizace
kapitána Krovina na Holičku. Dne 15. dubna 1945 bylo domluveno začlenění skupiny
odbojářů kolem poručíka Josefa Hýbla do vznikající partyzánské divize Václavík. Skupina
kolem poručíka Hýbla se od tohoto dne nazývala brigáda Hýbl - Brodecký.
S blížícím se koncem války organizace Jana Ptáčníka podporovala ruské, britské a
americké zajatce. Byla vytvořena zásobovací síť, která dodávala partyzánům potraviny a
zbraně.
Na začátku měsíce května roku 1945 se činnost organizace Václavík stupňovala.
5. května 1945 byla uspořádána schůzka velitelů partyzánských jednotek a ruských velitelů
v Třebechovicích pod Orebem, které se účastnil také Josef Bořil, poverenec Národního
výboru a KSČ z Hradce Králové. Na ní byl vydán příkaz k přepadávání německých j ednotek
partyzánskými jednotkami a bylo zde zvoleno jednotné velení pod vedením Jana Ptáčníka.
Od této schůzky až do osvobození Rudou armádou 9. května 1945 se partyzánské jednotky
divize Václavík zapojovaly do bojové činnosti proti německým okupantům v různých
oblastech východních Cech. Po 9. květnu došlo k plné integraci jednotlivých skupin do
partyzánské divize Václavík.
Divize vytvořila svoje velitelství v Hradci Králové, které navázalo spolupráci s Rudou
armádou. Forma spolupráce byla dojednána dne 10. května v Luži mezi veliteli partyzánských
jednotek a zástupci Rudé Armády. Partyzánské jednotky měly být dále využívány k vyčištění
pohraničních oblastí, což bylo dne 12. května potvrzeno veliteli divize Václavík Josefu
Ptáčníkovi generálem Ludvíkem Svobodou a ministrem vnitra Václavem Noskem.
8 5
Tamtéž
8 6
S7 A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK, zpráva o činnosti partyzánské divize
Václavík.
8 8
Tamtéž
89
Tamtéž
28
Partyzánská divize Václavík zahrnovala po osvobození českého území Rudou armádou
mimo čet z brigády Hýbl - Brodecký, které byly popsány v kapitole Odbojové organizace
v Jablonném nad Orlicí, následující čety uvedené s místem působnosti:
název četv místo působení

četa Václavík štáb celé divize
četa Alfa I. Hradec Králové
četa Alfa II. Hradec Králové
četa Albert Albrechtice
četa Býšť Býšť
četa Honza Předměřice
četa Hořice Hořice
četa Jukar Malšovice
četa Jiří Cernilov
četa Josef Smrdov - Leština
četa Karel Bolehošť
četa Lochenice Lochenice
četa Náchod R l 5 Náchod
četa Dobra Doudleby nad Orlicí
četa Ludvík X . Pustá Rybná
četa Ostroměř Ostroměř
četa Opatovice Opatovice
četaR.S.C.M. Hradec Králové
četa Rival Horní Přím
četa Ruda Hořice
četa Václav Týniště
četa Nikolaj-Vorotnikov Lázně Bělohrad
četa Maršál Focha Hradec Králové
četa Mrákavy Kamenné Žehrovice
četa Koldín Koldín
četa Viktor Sadová
četa Kapitán tvořící brigádu Kapitán Hradec Králové
29
Mimo již uvedené čety brigády Hýbl - Brodecký byly začleněny na konci války do této
brigády také čety:
četa Borohrádek Borohrádek
četa L i šni ce L i šni ce
četa Zamberk Zamberk
četa Bořek Bořek
četa Horní Jelení Horní Jelení
Uváděný počet partyzánů, kteří působili v divizi Václavík v květnových dnech roku 1945, se
pohybuje okolo 5000. Tento počet je však značně pochybný, protože někteří členové divize
získali status partyzána až po konci druhé světové války a jejich činnost v partyzánských
uskupeních není prokázána. 90
4.2. Lidové soudy a perzekuce německého obyvatelstva

Osvobozením československého území Rudou armádou činnost partyzánských skupin,
které se od 6. května skrývaly v okolních lesích, ještě neskončila. Po příjezdu Rudé armády
začaly partyzánské oddíly čistit okolní lesy od zbytků německých jednotek. Partyzánská
divize Václavík, do jejíchž struktur se po konci války partyzáni sdružení v brigádě Hýbl -
Brodecký plně integrovali, začala organizovat partyzánské jednotky ve znovu připojených
Sudetech. Tyto reorganizované a nově doplněné jednotky měly za cíl vyčistit sudetoněmecké
obce a města od nacistů a kolaborantů. 91
Partyzánská brigáda Hýbl - Brodecký byla umístěna
do kasáren v Těchoníně a byla doplněna jednotkami partyzánů z Hradce Králové. Již ode dne
10. května začala partyzánská brigáda Hýbl - Brodecký podnikat akce v okolních obcích, při
kterých byli popravováni a trestáni skuteční i domnělí němečtí fašisté a kolaboranti. Dále měl
09
být zabavován vojenský materiál a zbraně. Postupně byly tyto akce konány dne 10.5.1945
v obcích Orlický, a dále dne 11.5.1945 v obcích Mladkov, Těchonín, Celné, Vlčkovice a
Lichkov. 93
Dne 16. května se k partyzánské brigádě Hýbl - Brodecký připojily další hradecké
čety divize Václavík, které měly podpořit akce partyzánů v Sudetech. Jedna z největších akcí
partyzánů se uskutečnila během následujících dvou dnů. Jednotky o síle několika stovek
A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK

9 0
91
Tamtéž
9 2
Tamtéž.
9 3
30
mužů, tvořené převážně z hradeckých čet divize Václavík, obsadily pod vedením poručíka
Josefa Hýbla město Lanškroun. 94
Na náměstí byli shromážděni obyvatelé Lanškrouna a
blízkého okolí a byl zde ustanoven lidový soud, kterému předsedal Josef Hrabáček, jenž byl
zároveň předsedou Revolučního národního výboru. 95
Josef Hrabáček, bývalý italský legionář, již od začátku války organizoval na

Lanškrounsku odbojovou organizaci, která se v roce 1941 spojila s ilegální moravskou
organizací „Sdružení československých vlastenců". Tato organizace si kladla za cíl ustavovat
ilegální národní výbory a připravit povstání proti okupantům. Skupina však byla v roce 1944
prozrazena a řada jejich členů byla zatčena Gestapem. Josefu Hrabáčkovi se však před
zatčením podařilo uniknout a od té doby působil v ilegalitě. V dubnu se Josefu Hrabáčkovi
96
podařilo navázat spojení s poručíkem Josefem Hýblem a dne 21. 4. 1945 byl vytvořen
partyzánský oddíl na Lanškrounsku, který spadal pod brigádu Hýbl - Brodecký a jehož
07
velitelem se stal Josef Hrabáček. Dle pozdější výpovědi Josefa Hrabáčka byl do funkce
předsedy lidového soudu v Lanškroune jmenován poručíkem Josefem Hýblem. Podle
hlášení partyzánské divize Václavík, vydaném bezprostředně po lanškrounských událostech,
zasedali spolu s Hrabáčkem v tribunálu lidového soudu další čtyři nejmenovaní obyvatelé
města, kteří se vrátili z koncentračních táborů, a členové národního výboru 9 9
Shromáždění němečtí obyvatelé museli podle svědectví účastníků soudu nosit a líbat
obraz Adolfa Hitlera. Němci byli partyzány biti a bylo jim stříleno nad hlavou. Již na začátku
soudu byl pověšen údajný člen Gestapa Reinhard Schwab z Horního Třešňovce a konfident
Josef Jurenka. Další Němci byli predvolávaní před lidový soud dle seznamů, které měli
partyzáni k dispozici a které měly být údajně sestaveny podzemním hnutím během války.
Několik německých obyvatel bylo odsouzeno k smrti a neodkladně popraveno zastřelením. 100
Počet popravených se v řadě svědectví velmi rozchází a pohybuje se mezi 20 - 180

lidmi, přičemž horní hranice je značně nepravděpodobná . Podle šetření Milana Skřivánka,
101
který mimo výpovědi svědků prozkoumal také soudobé matriky zemřelých, se pohybuje
9 4
Václavík.
Archiv městského muzea Ústí nad Orlicí, A 299, kronika města Lanškroun od okupace po osvobození.
9 5
9 6
9 7

A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 21, Partizánska divízia VÁCLAVÍK, výpověď Josefa Hrabáčka.
9 8
Skřivánek, Milan: Pomezí Čech a Moravy. Svazek 2: Sborník prací ze společenských a přírodních věd pro
9 9
okres Svitavy, s. 138.

Archiv Městského muzea v Ústí nad Orlicí, A 299, kronika města Lanškroun od okupace po osvobození.
1 0 0
101
180 mrtvých udává ve své výpovědi Josef Hrabáček a odvolává se na svědectví hajného Novotného, jenž byl
členem místního národního výboru. Informace je značně zpochybnitelná vzhledem k značně protichůdným
svědectvím ostatních účastníků.
31
reálný počet popravených osob v Lanškroune ve dnech 17. a 18. května roku 1945 okolo čísla
20. 102
Květnové události v Lanškroune provázel značný počet sebevražd německých občanů.
Někteří z nich se rozhodli ukončit svůj život společně se životy svých dětí. Městská kronika
města Lanškroun podává informaci o počtu přesahujícím 29 osob , které spáchaly ve dnech
10. - 24. května sebevraždu. Další údaje v kronice se týkají pěti jedinců, kteří byli zastřeleni
při pokusu o ozbrojený odpor proti partyzánům nebo na útěku. Celkově bylo dle záznamů
kroniky dne 24. května pohřbeno 49 mrtvých těl do hromadného hrobu na místním
hřbitově. 104
Působení partyzánských jednotek v Lanškroune bylo doprovázeno prohlídkami bytů a

zabavováním německého majetku. Zabavený majetek byl poté předáván národnímu výboru
v Lanškroune a část byla odvážena do Těchonína a do Jablonného nad Orlicí. Část majetku si
pravděpodobně ponechali partyzáni, jak uvádí Josef Hrabáček ve své výpovědi, podle které si
údajně poručík Hýbl pro své jednotky nárokoval 10 % zabavených věcí. 105
Po uspořádání lidového soudu v Lanškroune pokračovaly čety partyzánů v podobných

akcích v okolních obcích. Dne 19. května byl uspořádán lidový soud v Červené Vodě,
Bílé Vodě a v Karlově. I zde docházelo k popravám německých občanů a byl zde při
domovních prohlídkách zabavován majetek. V kasárnách v Karlově bylo zabaveno také
značné množství zbraní, střeliva a proviantu. „Vyčištěny" byly i obce Rudoltice a Damníkov.
Dne 20. května se čety brigády Hýbl - Brodecký zúčastnily slavnostního průvodu
v Jablonném nad Orlicí. 21. května docházelo k dalším akcím za účelem vyčištění obcí od
„nepřátelského živlu" a zabavování majetku. Akce byly tentokrát prováděny v obcích
Třešňovec, Zichlínek, Horní a Dolní Houžovec, Skuhrov, Horní Dobrouč, Knapovec, Luková
a Orlický. Docházelo zde i k předávání některých německých zajatců sovětské tajné službě
NKVD. 1 0 6
Dne 22. května vniklo 12 čet partyzánů skupiny Hýbl - Brodecký o síle zhruba 550
mužů do města Králíky. Partyzáni prohledali byty ve městě, ve kterých zabavovali především
radiopřijímače, zbraně a potraviny. Podle městské kroniky bylo přibližně 369 obyvatel
shromážděno na náměstí a předvedeno lidovému soudu. 26 mužů bylo předáno sovětskému
vojenskému velitelství v Lanškroune, čtyři obyvatelé byli odsouzeni k trestu smrti, přičemž
102
Skřivánek, Milan: Pomezí Čech a Moravy. Svazek 2: Sborník prací ze společenských a přírodních věd pro
okres Svitavy, s. 139.
Z kroniky nelze určit přesný údaj, neboť je u dvou případů uvedeno, že dotyční spáchali sebevraždu i
1 0 3
s rodinami, aniž by byl přesný počet zemřelých specifikován

Archiv Městského muzea v Ústí nad Orlicí, A 299, kronika města Lanškroun od okupace po osvobození.
1 0 4
1 0 5
1 0 6
Václavík.
32
jeden z trestu byl prominut kvůli pokročilému věku odsouzeného. Jedním z odsouzených byl
Antonín Pospischil, jenž ve městě působil jako velitel Hitlerovi mládeže a choval se údajně
velmi krutě k chlapcům v této organizaci. Podle záznamů městské kroniky ho jeho bývalí
svěřenci téměř utloukli a jeho trápení ukončili až partyzáni, kteří Antonína Pospischila
zastřelili. Někteří obyvatelé byli odsouzeni k tělesným trestům. O tom, jak kruté tyto tělesné
tresty byly, svědčí mimo výpovědi svědků také fakt, že dva z odsouzených při vykonávání
těchto trestů zahynuli. Jednalo se o tiskaře Srůtka-Schillera a lesníka Schulze. Tiskař Srůtek-
Schiller byl odsouzen k tělesnému trestu za to, že se jako etnický Cech přihlásil k německé
národnosti a změnil si příjmení. V městské kronice je také uvedeno, že major sovětské
kontrarozvědky Kroll později vytýkal členům národního výboru průběh a legitimitu soudu a
kritizoval ubíjení odsouzených Němců. 107
Téhož dne se konal za účasti partyzánů lidový soud také v obci Mladkov v soudním
okrese Králíky. Čistku v obci provedla četa Alfa I. z Hradce Králové, patřící do partyzánské
brigády Václavík. Lidový soud v Mládkově odsoudil 10 mužů k trestu smrti a dalších
přibližně 60 obyvatel k různým fyzickým trestům. Několik obyvatel bylo také zadrženo a
předáno sovětské tajné službě N K V D . Provinění některých popravených bylo značně
diskutabilní, jak dokazuje například vzpomínka Gudrun Pausewangové, pamětnice zobce
Mladkov, která ve své knize „Vzpomínám na Rozinkovou louku" popisuje exekuci
provedenou partyzány v obci Mladkov dne 22. května následovně: „Znala jsem všechny
mrtvé. Někteří z nich mi byli obzvlášť blízcí: starosta Wichstadtlu, velice rozvážný muž,
majitel velké selské usedlosti a otec šesti dětí; řídící učitel, který mě vyučoval první čtyři roky
mě školní docházky; český mechanik, jehož dílna stála uprostřed obce a který udržoval přá
telské styky se všemi obyvateli vesnice, i když to byli Němci; jednoruký válečný invalida,
mladý manžel naší dřívější pomocnice v domácnosti; a také Emil Pausewang, který se mnou
ještě před několika dny uklízel silnici. Jemu se v tom rozrušení stala nepatrná chyba, kterou
musel zaplatit životem: Češi přečetli seznam mužů, kteří měli vystoupit z řady. A starý Emil
Pausewang se v rozčilení přeslechl- místo Siegfried rozuměl Emil a udělal osudný krok vpřed.
Omylem byl tedy zavražděn místo mého otce, který se nemohl přihlásit, neboť byl již dávno
mrtev. Několik starců - mladí muži ve vesnici téměř naprosto chyběli - pak muselo mrtvé muže
odvézt a zahrabat. ". m
107
SoKA Ústí nad Orlicí, N A D 1838, Archiv města Králíky, Kronika města Králíky I. 1945 - 1968
Nové Králicko, 7/2002, Emil Trojan; Poslední oběti kruté války; Partyzánský soud v květnu 1945
1 0 8
v Mládkově, s. 10.
109
Pausewang Gudrun: Vzpomínám na Rozinkovou louku, s. 123.
33
Dne 22. května byly jinou partyzánskou četou „vyčištěny" obce Dolní Lipka, Lichkov,
Celné a Horní Bořkovice. V obcích byli zatýkáni údajní udavači a zrádci, kteří byli později
předáni N K V D v Lanškroune. 110
Dne 25. května 1945 byl uspořádán další lidový soud,
tentokrát v obci České Petrovice. Zde bylo odsouzeno k smrti 8 osob a jeden muž byl
zastřelen na útěku. Dále bylo zadrženo pět osob, které byly předány sovětským orgánům.
Také v této obci docházelo podle dochovaných svědectví k bití a ponižování obyvatel
odsouzených při improvizovaném lidovém soudu. 111
Téhož dne probíhalo zatýkání osob a zabavování zásob také v obcích Německé
Petrovice, Vlčkovice, Dolní Morava, Malá Morava, Meč, Zlatý Potok a Prostřední Lipka.
Zatčené osoby byly později předány Sovětům. Několik Němců bylo zastřeleno při údajném
útěku před partyzány. Dne 26. května proběhly další čistky v obcích Schônwald a Vrchní
Orlice. Jablonské čety provedly čistku v obci Bartošovice a v obcích Horní a Dolní Redice.
Dne 26. května 1945 přijel do kasáren v Těchoníně navštívit partyzánské jednotky
v doprovodu Jindřicha Ptáčníka, velitele divize Václavík, básník Vítězslav Nezval. V kronice
partyzánské divize Václavík je dále k prováděným čistkám uvedeno: „Na všech místech
spolupracovalo se jednak s Národními výbory, jednak s veliteli ruských posádek. Všude
zasedaly Lidové soudy Národních výborů, které vynesly několik rozsudků smrti. Vojenský
112
materiál, zbraně a přebytečné zásoby zabaveny ve prospěch státu. "

Lidové soudy konané v květnu 1945 v podorlických obcích měly se skutečnými soudy
v pravém slova smyslu pramálo společného. Většina odsouzených k smrti byla vybrána na
základě udání nebo seznamů, které připravily odbojové organizace, a dané osoby byly tak
vlastně odsouzeny, ještě než se lidový soud konal. Jejich vinu či nevinu lze v dnešní době jen
těžko posuzovat, avšak ze vzpomínek účastníků i z relativně malého množství pramenů, které
k těmto událostem máme, lze usuzovat, že provinění některých odsouzených vůči českému
národu bylo značně spekulativní, bylo-li vůbec nějaké. Organizátory a vykonavatele soudů
nevedla kjejich činům touha po spravedlnosti, ale touha po pomstě. Nenávist vůči všemu
německému pěstovaná nacistickou krutovládou a zároveň volnost v činech umožněná
československou vládou, nechala u mnoha vykonavatelů vyniknout nejtemnější stránky lidské
povahy. Pod dojmem chování velkého počtu sudetoněmeckých obyvatel před rozbitím
Československé republiky a během války se partyzáni dopouštěli v některých případech
1 1 0
Václavík.
111
Nové Králicko, 10/2002, Emil Trojan; Poslední oběti kruté války; Partyzánský soud v květnu 1945 v Českých
Petrovicích s. 11.
112
Václavík.
34
nepředstavitelných krutostí. Jak lze vyčíst z pozdějších výpovědí, někteří aktéři z řad lidových
soudců a partyzánů sami způsob provádění čistek v pohraničí kritizovali. Například Josef
Hrabáček ve své výpovědi o Lanškrounském soudu uvádí:
„Hýbl za mnou přišel do kanceláře a řekl mi, že je všechno připraveno, že bude zasedat
lidový soud, jemuž jsem měl předsedat a žádal mě o povolení, aby všichni tito byli na místě
zastřeleni. Já jsem se vzpíral, jak zastřelení, tak i předsednictví, poněvadž jsem byl
přesvědčen, že jsou tam i nevinní. Kdo je vybíral a podle čeho, nevím. Když jsem vyšel na
náměstí, jedna osoba již vysela na plynové lampě, snad gestapák, alespoň tak říkali. Já jsem
soudu předsedal, komž se přiváděli po skupinách a mezitím ostatní museli pochodovati po
náměstí s obrazem Hitlera, obraz Hitlera líbat, líbat zem, při čemž byli mláceni a stříleno jim
nad hlavami. Za mého předsednictví byl odsouzen pouze jeden a to byl gestapák a ten byl
pověšen, který byl všemi hlasy odhlasován. Někteří měli být předáni do Chrudimi. Partyzáni
se proti tomu zdvihali, chtěli je popravit a vymohli si trest „ darování partyzánům ". Tak
několik osob, snad 6-10, které zastřelili. Před okresním soudem udělali partyzáni dvě
skupiny z Němců, jedna musela bít druhou a potom je partyzáni postříleli.
1,113
Svědectví o krutostech, ke kterým docházelo, pocházejí však především z řad

přeživších sudetských Němců. Například na chování partyzánů při lidovém soudu v
Mládkově vzpomíná pamětnice Hilde Nitsche původem z Jablonného ve svém dopise synovi
takto: „...můj děda Ferdi Schmock musel přihlížet jak tvému otci a jiným vyryli hákenkrajce
do čela, dva partyzáni drželi pušku, přes tu se museli ohnout a dostali výprask. Pak byli
týráni, některým uřízli přirození, i tvému otci, než byli oběšeni. Znala jsem osobně dva
partyzány, jeden byl Pouk z Jablonného nad Orlicí, ten druhý byl cukrář Camra, též
z Jablonného. Navštěvovala jsem 6 let školu v Jablonném, tak jsem je znala!... Ti dva a ostatní
partyzáni přišli z těchonínských kasáren, měli tam též i moji matku, roz. 1904 a chtěli od ní
vědět, kdo z Cechů přispíval na Německý červený kříž. Byla přivázána na lavici a dostala 50
ran na nahé tělo. V noci ji pak pustili, ale došla jen do Celného. 1,114
Potomek popraveného
mladkovského starosty Ferdinand Katzer podal v roce 1990 žalobu na prošetření okolností
smrti jeho otce. Z rozsudku soudu z roku 1991 vyplývá, že se partyzáni dopustili trestného
činu vraždy, obzvlášť surovým a trýznivým způsobem. Dále soud konstatuje, že partyzáni
1 1 3
1 1 4
35
nepostupovali v souladu s dekrety prezidenta republiky Eduarda Beneše. Čin byl ovšem
vyhodnocen jako promlčený. 115
4.3.Vyšetřování partyzánské divize Václavík

Po převzetí moci komunisty v únoru roku 1948 neušla činnost partyzánské divize Václavík
zájmu bezpečnostních složek. Již v listopadu roku 1949 byl velitel divize Jan Ptáčník
odsouzen k odnětí svobody v délce čtyř let za zločin podvodu, kterého se měl dopustit tím, že
se neoprávněně u vládních činitelů vydával za velitele partyzánské skupiny, čítající 5000
osob, ve východních Čechách a že se podílel na neoprávněném zisku statutu partyzána pro
osoby, které nesplňovaly podmínky pro udělení tohoto statutu. 116
Další vyšetřování
v souvislosti s činností partyzánské divize Václavík probíhalo začátkem 50. let. Velitelé
divize Václavík jsou vyšetřovateli líčeni vesměs jako podvratné živly, které kolaborovaly
během druhé světové války s nacisty a jako partyzáni začali vystupovat až na samém konci
války, čímž chtěli zakrýt své kolaborantství a dosáhnout dobrého společenského postavení
v následujícím období. „Podvratná" činnost Jana Ptáčníka je zde kladena také do souvislosti
117
s Rudolfem Slánským. O silném politickém zabarvení a motivaci jasně svědčí texty

protokolů vyšetřovatelů: „Uznáním divize Václavík a přiznání charakteru partyzána bylo
umožněno četným agentům, záškodníkům a rozvratníkům dostati se do zodpovědnějších
postavení v politickém, hospodářském a průmyslovém sektoru státním, kde jako agenti cizí
moci z dob okupace přešli do služeb západních imperialistů. Provádějí dále škůdcovskou,
vyzvědačskou a rozvracečskou činnost proti lidově demokratickému zřízení, aby tak zabrzdili
cestu k socialismu." 118
Rovněž velitel brigády Hýbl - Brodecký byl obviněn z kolaborantství. Mimo jiné mu bylo
vyčítáno, že se mu nezdály závadné cíle západu a jeho „posluhovače" prezidenta Beneše. 119
Vyšetřovatelé také poukazují ve svých protokolech na činnost v pohraničí, kde se

podle popisu vyšetřovatelů dopouštěli partyzáni drancování, kradení a také zvěrstev na
obyvatelstvu. Jedním z účelů těchto zvěrstev mělo být podle vyšetřování odstranění
nepohodlných osob, které mohly proti jednotlivým partyzánům svědčit. Z protokolů však
1 1 5
11
A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK, rozsudek nad Janem Ptáčníkem ze
4. Listopadu 1949.
117
A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK, Protokol npor. Faita z 3. 1. 1951
1 1 8
A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK, Protokol ppor. Mečíře z 19. 2. 1951
119
Tamtéž
36
nevyplývá snaha po potrestání partyzánů za konání excesů v pohraničí. Poukazování na tyto
excesy má spíše více snížit morální kredit vyšetřovaných kladený do souvislosti s jejich
1 90
„nevhodnou" politickou orientací.

S odstupem je velmi těžké hodnotit pravověrnost tohoto vyšetřování. Politické motivy
a snaha odsoudit partyzány je zvedení vyšetřování patrná. Na druhou stranu je nutné vzít
v potaz skutečnost, že dle výpovědí měli jistí spolupracovníci partyzánské divize Václavík
kontakty na pracovníky Gestapa. Takové kontakty byly udržovány například mezi
podnikatelem Ottou Kubiasem z Vamberka, který se stýkal se členy gestapa a zároveň
podporoval Josefa Hýbla i Jana Ptáčníka. Tyto kontakty sám Kubias však dle výpovědi Jana
121
Ptáčníka vysvětloval snahou o zakrytí ilegální činnosti. Jaký význam tyto kontakty měly
nebo jakou měrou byly výpovědi vynucené, lze jen těžko odhadovat.
A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 21, Partizánska divízia VÁCLAVÍK, Prošetření partyzánské čety
1 2 0
Jablonné nad Orlicí, protokol ze 7. 12. 1951

A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK, Výpověď Jana Ptáčníka z 8. 2. 1949
1 2 1
37
Závěr
Partyzánská divize Václavík měla svůj počátek v menších odbojových organizacích
vznikajících ve východních Cechách. Tyto odbojové organizace se zpočátku zabývaly
především výzvědnou činností a také podporou perzekuovaných a pronásledovaných osob.
Činnost těchto skupin vrcholí s blížícím se koncem druhé světové války, kdy se
zapojují do menších sabotážních akcí týkajících se především přerušování železniční tratě a
telefonního vedení. Odbojová buňka s centrem ve městě Jablonné nad Orlicí organizovaná
poručíkem Josefem Hýblem na základech rychnovské odbojové organizace „CH", začala
sdružovat od roku 1944 jednotky složené především z obyvatel Jablonného nad Orlicí a
okolních obcí. Jedna její četa byla tvořena českými občany skrývajícími se v lesích a ruskými
uprchlíky. Hýblova skupina se až do 5. května roku 1945 zabývala především zpravodajskou
činností, sabotážemi a shromažďováním vojenského materiálu pro případ ozbrojeného
vystoupení proti okupantům. K tomuto ozbrojenému vystoupení došlo 5. května roku 1945,
kdy se skupina zapojila do povstání, které však bylo německými jednotkami potlačeno. Po
neúspěšném povstání se skupina skrývala v lesích až do příchodu Rudé armády.
Po osvobození českého území se Hýblova organizace na základě dřívějších kontaktů
plně začlenila do vznikající partyzánské divize Václavík, kde působila pod jménem brigáda
Hýbl - Brodecký. Brigáda dostala za úkol především čistit vesnice a města v bývalých
Sudetech od fašistů, zrádců a kolaborantů. Pro tuto činnost byla Hýblova brigáda posílena
také partyzány z Hradce Králové, zejména četou Alfa I. patřící rovněž do partyzánské divize
Václavík. Jednotky partyzánů se poté účastnily pořádání lidových soudů, perzekucí
německého obyvatelstva a zabavování majetku v pohraničí. Při těchto akcích si partyzáni
počínali velmi krutě a podle různých svědků docházelo k týrání či usmrcení osob, jejichž
podpora fašistického režimu byla značně pochybná. V některých případech byl postup
partyzánů kritizován samotnými účastníky těchto akcí. Je však nutné poznamenat, že se
výpovědi svědků ohledně počtu usmrcených osob a průběhu represálií značně liší.
V roce 1949 a dále začátkem 50. let se stala partyzánská divize Václavík předmětem
vyšetřování bezpečnostních orgánů. Jejich primárním cílem ovšem nebylo vyšetření zločinů
páchaných v pohraničí, nýbrž očernení vedoucích představitelů divize z politických důvodů.
Ačkoliv některé aspekty činnosti partyzánů z divize Václavík po osvobození českého
území Rudou armádou vykreslují tuto divizi ve značně negativním světle, nelze pominout
hrdinství některých jejích členů během války, kdy v zájmu boje proti okupační moci riskovali
pro tuto věc vlastní životy a pravděpodobně také životy svých blízkých. Při hodnocení jejich
38
činů je nutné vzít v potaz velkou míru frustrace, která byla způsobena chováním německých
nacistů k českému obyvatelstvu. Tato frustrace byla pravděpodobně jednou z příčin chování
partyzánů, jež se pro člověka žijícího v současné době může zdát stěží pochopitelné.
V každém případě jsou některé skutky partyzánů, které byly vykonány na civilním
obyvatelstvu, neomluvitelné.
PRAMENY A LITERATURA
Archivní prameny
SOkA Ústí nad Orlicí
Fond A P 95 Městský národní výbor Jablonné nad Orlicí (1945 - 1991)
Fond A P 67 Archiv města Jablonné nad Orlicí (1622 - 1945)
Fond A P 38 Okresní národní výbor Zamberk (1945 - 1960)
Fond A P 100 Městský národní výbor Lanškroun (1945 - 1990)
ABS Kanice u Brna
Fond B5 - Partizánska divízia VÁCLAVÍK
www.badatelna.cz
Archiv městského muzea Ústí nad Orlicí
Archiv městského muzea Králíky
39
Publikované prameny
PAUSEWANG, Gudrun. Vzpomínám na Rozinkovou louku. Praha 2001.
Statistický lexikon obcí v republice Československé, díl. I. - Země česká. Praha 1934.
Československá statistika.: svazek 134, řada I , sešit 5. Praha 1936.
Volby do Národního shromáždění 1920 až 1935, Tab. 1.15 [online]. 31. 3. 2006
[cit. 5.3.2014]. Dostupné z: <https://www.czso.cz/csu/czso/volby-do-narodniho-
shromazdeni-1920-az-1935-n-2hwwxuf57q>
Hornová Alice: Mnichovská dohoda 29. 9. 1938, fotografie [online]. 25. 6. 2013
[cit. 5. 3. 2014], Dostupné z: <http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/mnichovska-dohoda-29-
9-1938/>
Příběh Rozhlasu: Boj o rozhlas začal v sechs hodin [online]. 2014 [cit. 7. 3. 2015],
Dostupné z: <http://www.pribehrozhlasu.cz/odhaleni-89-i-l/dramaticke-chvile/2759821>
Použitá literatura
GEBHART, Jan, Jan KUKLÍK. Velké dějiny zemí koruny české: 1938-1945, Svazky XV.a.,
XV.b., Praha - Litomyšl 2006, 2007.
BRANDES, Detlef. Cesta k vyhnání 1938-1945: plány a rozhodnutí o "transferu" Němců z

Československa a z Polska. Praha 2002.
CIHLÁŘ, Jiří. Sudetoněmečtí demokraté, antifašisté a Orlickoústecko. Ústí nad Orlicí 2003.
CIHLÁŘ, Jiří. Těžká léta na Orlickoústecku 1929-1939. Ústí nad Orlicí 2000.
GEBHART, Jan a Ján ŠIMOVČEK. Partyzáni v Československu. 1941-1945. Praha 1984.
GLOTZ, Peter. Vyhnání: České země jako poučný případ. Litomyšl 2006.
40
H A V E L , Josef. Oběti předcházejí vítězství. Ústí nad Orlicí 2005.
HROMÁDKA, Karel, a kol. Přímým pohledem: květen 1945 ve východočeských kronikách.

Hradec Králové 1985.
CHAUER, Miroslav a Jaroslav KEPRTA. Jablonné nad Orlicí: [700 let života města].
Jablonné nad Orlicí: M N V , 1986.
KARNIK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938): O přežití a o život (1936-
1938), Díl 3. Praha 2003.
KAŠ K A, Václav. Německé obyvatelstvo v politickém okrese Žamberk v letech 1945-1948. In

Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945. Brno: Matice moravská,
2010. s. 195-234.
KMONÍČEK, Josef, Miroslav FIALA a Karel HROMÁDKA. Přímým pohledem: Květen

1945 ve východočeských kronikách: [sborník]. Hradec Králové 1985.
KOKOŠKA, Stanislav a Jaroslav H R B E K Nultá hodina?: Československo na jaře 1945 ve

strategických souvislostech. Praha 2011.
KOKOŠKA, Stanislav. Praha v květnu 1945: historie jednoho povstání. Praha 2005.
KOLEKTIV AUTORU. Rozumět dějinám vývoj česko-německých vztahů na našem území v

letech 1848-1948. Praha 2002.
KURAL, Václav a Zdeněk ŠTĚPÁNEK. České národní povstání v květnu 1945. Praha
2008.
LUKÁŠEK, Josef. Průvodce Orlickými horami a jejich podhůřím. Ústí nad Orlicí 2013.
MUSIL, František. Dějiny Králická. V Dolní Lipce: A. Juránek, 2000.
41
MUSIL, František. Osídlování Poorlicka v době předhusitské: kraj na Tiché Orlici, v povodí
Třebovky a Moravské Sázavy. Ústí nad Orlicí 2002.
PÍČ, Radek. Protinacistický odboj na Žambersku 1939-1945. Brno, 2011. Dostupné z:

http://is.muni.cz/th/261572/ff b/. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita.
Vedoucí práce PhDr. Vladimír Černý, Ph.D.
SKŘIVÁNEK, Milan. K tzv. lidovému soudu v Lanškroune v květnu 1945 a jeho dozvuku
počátkem padesátých let In: Pomezí Čech a Moravy. Svazek 2: Sborník prací ze
společenských a přírodních věd pro okres Svitavy. 1: Státní okresní archiv Svitavy 1998.
SKŘIVÁNEK, Milan. Odsun němců ze Svitavska 1945 - 1947. In: Dissertationes historici 4-
1995. Hradec Králové 1995.
Sborník vzpomínek účastníků boje proti fašismu 1938-1945. Sv. 5. Oblast Zamberk,
Letohrad, Jablonné nad Orlicí, Lanškroun. Vysoké Mýto: Okresní muzeum, 1987.
STANĚK, Tomáš. Odsun Němců z Československa, 1945-1947. Praha 1991.
STANĚK, Tomáš. Poválečné „excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování.
Praha 2005.
STANĚK, Tomáš. Perzekuce 1945: perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v

českých zemích (mimo tábory a věznice) v květnu-srpnu 1945. Praha 1996.
ŠOLC, Jiří. Osudná rozhodnutí: kapitoly z historie československého odboje v letech 1939-
1945. Praha 2006.
TROJAN, Emil. Tak přísahali: [partyzánský odboj v Orlických horách v letech 1939-1945].
Ústí nad Orlicí 2001.
Periodika
Nové Králicko: měsíčník mikroregionu Králíky, 7/2002, 10/2002.
42
Seznam příloh
Příloha č. 1 - mapa oblasti Podorlická. Zdroj: http://www.mojeorlickehory.cz/mapy/
Příloha č. 2 - Telegram Vojtěchu Mastnému, velvyslanci Československa v Německu
Zdroj: SOkA Ústí nad Orlicí; Fond AP 67 Archiv města Jablonné nad Orlicí (1622 -1945)
Příloha č. 3 - Leták vyžívající občany k protestu proti záboru města Zdroj: SOkA Ústí nad
Orlicí; FondAP 67 Archiv města Jablonné nad Orlicí (1622 -1945)
Příloha č. 4 - Telegram Adolfu Hitlerovi. Zdroj: SOkA Ústí nad Orlicí; Fond AP 67 Archiv
města Jablonné nad Orlicí (1622 -1945)
Příloha č. 5 - Četníci a příslušníci české finanční stráže na nově vzniklé demarkační linii po
připojení Sudet k Německu. Zdroj: Muzeum Králíky; Nové Králicko; říjen 2002
Příloha č. 6 - Mapa německého záboru v oblasti Jablonného. Konečná hranice protektorátu je
načrtnuta modře. Zdroj: SOkA Ústí nad Orlicí; Fond AP 67 Archiv města Jablonné nad
Orlicí (1622 -1945)
Příloha č. 7 - Obyvatelé Králík vítají Adolfa Hitlera při jeho návštěvě města ze dne 5.
prosince 1938. Zdroj: Městské muzeum Králíky; Nové Králicko; březen 2004
Příloha č. 8 - Partyzánský průkaz velitele divize Václavík Jana Ptáčníka. Zdroj: ABS Kanice u
Brna, fondB5, Inv. č. 3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK
Příloha č. 9 - Příjezd rudoarmějců do Jablonného nad Orlicí. Zdroj: ABS Kanice u Brna, fond
B5, Inv. č. 3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK
Příloha č. 10 - Fotografie velení divize Václavík. Uprostřed se nachází velitel divize Jan
Ptáčník. První muž zprava je poručík Josef Hýbl. Zdroj: ABS Kanice u Brna, fondB5, Inv. č.
3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK
Příloha č. 11 - Fotografie z lidového soudu v Lanškroune. Zdroj: ABS Kanice u Brna, fond
Příloha č. 15 - Fotografie z působení partyzánů ve znovunabytých Sudetech. Zdroj: ABS
Kanice u Brna, fondB5, Inv. č. 3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK
43
Přílohy
tca? «
11
Bystrzyca
Któdzka Stronie Sl
-• Dobruška "•»••
Opočno r
' .
. Třebechovice _. /
_ p. Oreb. Solnice
Rychnov
> \ ri. Kněž. c
áMWKMiedzylesie J ti ^ - i St.
Rokytnice ~l J • M á s t 0
Týniště. _
• n. Orl. V ^ ^ — Vamberk v Orl.
H
^Borohrádek^^^^T Zamberk
Králíky leřd
Jablonné-U*
Letohrad .n. O r U ion i
Brandýs
nteŕi.X) Usti štíty;?
n. Orl.
Třebová Zábřeh
Lanškroun
—
s Litomyšl^ _
1 #
Příloha č. 1 - mapa oblasti Podorlická. Zdroj: http://www.mojeorlickehory.cz/mapy/
PopUtW* 1 yDruh Instradován

Dopravil na
' t*-
* hotovosti
ve z n á m k á c h
TELEGRAM
Číslo evidenční
Opis.
přijal
Lrrditovanř
Adre&ni úřad Podací úřad . Číslo . Poíet slov

Den-mísi'c|Hodinyl S h ň W ódaje —
A tli
Výplatní známky PiSte čitelně!
JUDr J . M a s t n Ji vyslanec republiky Československé
B e r l i n
(místo určení, telegrafní stanice, Lreba-L
Dnes telegrafujeme prosbu Excellenci říšskému

kancléři Adolfu Hitlerovi aby upustil od zahora našeho měst
s ryze českým obyvatelstvem knmxpmxpm jehož promysl a r
řemesla z á v i s í výhradně od konsumu v republice. Existence j<

není jinde možná. Prosíme podporujte naší prosbu jak jen
možno. Jsme zoufalí - činíme poslední kroky - zachraňte nás
Starosta města Sles
•j-odáno u pošt. a telegraf .úřadu v Jablonnéa n/Orl.

1938 v 18.15 hod. / večer / . -
Příloha č. 2 - Telegram Vojtěchu Mastnému, velvyslanci Československa v Německu

Zdroj: SOkA Ústí nad Orlicí; Fond A P 67 Archiv města Jablonné nad Orlicí (1622 - 1945).
44
PROTESTUJTE
proti německému zabrání území ryze
českého mésta JABIONNÉHO n. Ort.
Příloha č. 3 - Leták vyžívající občany k protestu proti záboru města
Zdroj: SOkA Ústí nad Orlicí; Fond A P 67 Archiv města Jablonné nad Orlicí (1622 - 1945).
f> h
u lnstradován Dopravil na
vedení řís. pracovním i
TELEGRAM
Číslo evidenční
Opu*
Čísl o Počet slov Den-roesicj Hodiny : Služební údaje — i
: JNUCf
PUtte čitelné!
Seiner Exellenz Herrn Reichskanzler B e r l i n
Adolf H i t l e r - (místo určení, telegrafní stanice, 1
Nach vernomenen Berichten s o l l unsere Stadt Jablonné

nad Orlicí / Gabel an der Adler / Betirk Zamberk / Senften
Böhmen, mit ihren 1700 r e i n tschechischen Einwohnern trotz
dass dieselbe i n dem Münchner Beschlüsse nicht eingereiht
nun besetzt werden.
Begreifliche Liebe der bescheidenen Tschechischen
Gebirgler, zum Vaterlande, die h i e r 1000 JrJire i n friedlic
Ruhe und bestem V e r h ä l t n i s s e zu ihren deutschen Nachbaren
gibt uns den Mut, i n dieser verzweifelten Lage, an Eure
die ergebenste B i t t e zu richten, die Stadt Jrblonné nad
von der Otfupation g ü t i g s t f r e i zu lassen. Die Stadt i s t
Judenfrei.
Wier berufen uns an Ihre Grossmütigkeit und Gerecht
und bitten Euere Exzellenz Barmherzigkeit walten t\
Příloha č. 4 - Telegram Adolfu Hitlerovi. Zdroj: SOkA Ústí nad Orlicí; Fond A P 67 Archiv
města Jablonné nad Orlicí (1622 - 1945).
45
Příloha č. 5 - Četníci a příslušníci české finanční stráže na nově vzniklé demarkační línii po
pripojení Sudet k Německu. Zdroj: Městské muzeum Králíky; Nové Králicko; říjen 2002
Příloha č. 6 - Mapa německého záboru v oblasti Jablonného. Konečná hranice protektorátu je

načrtnuta modře. Zdroj: SOkA Ústí nad Orlicí; Fond A P 67 Archiv města Jablonné nad
Orlicí (1622 - 1945).
46
Příloha č. 7 - Obyvatelé Králík vítají Adolfa Hitlera při jeho návštěvě města ze dne 5.
prosince 1938. Zdroj: Muzeum Králíky; Nové Králicko; březen 2004
Příloha č. 8 - Partyzánský průkaz velitele divize Václavík Jana Ptáčníka. Zdroj: A B S Kanice
u Brna, fond B5, Inv. č. 3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK
47
Příloha č. 9 - Příjezd rudoarmějců do Jablonného nad Orlicí. Zdroj: A B S Kanice u Brna, fond
Příloha č. 10 - Fotografie velení divize Václavík. Uprostřed se nachází velitel divize Jan
Ptáčník. První muž zprava je poručík Josef Hýbl. Zdroj: A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č.
3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK
48
Příloha č. 11 - Fotografie z lidového soudu v Lanškroune. Zdroj: A B S Kanice u Brna, fond

49

50
Příloha č. 15 - Fotografie z působení partyzánů ve znovunabytých Sudetech. Zdroj: A B S
Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK
51

VAŇOUS - Formování A Činnost Partyzánské Divize Václavík V Podorlicku V Roce 1945

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

VAŇOUS - Formování A Činnost Partyzánské Divize Václavík V Podorlicku V Roce 1945

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Masarykova univerzita

Formování a činnost partyzánské divize Václavík v Podorlicku

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D. Brno 2015

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl

11. 4. 2015 Martin Vaňous

4.1. Partyzánská divize Václavík 27

postoupena Německu, a také o více než třetinu obyvatelstva Cech a Moravy.

obce s českou většinou směrem do vnitrozemí a obce s převažujícím etnikem německým ve

2.2. Situace v regionu ve 30. letech 20. století

Hospodářská krize způsobila posílení krajně pravicových uskupení nejen v německy

Po rozpuštění stran DNP a D N S A P na podzim roku 1933 dochází k útěkům

K eskalaci napětí mezi českými obyvateli a německými nacionalistickými přívrženci

Pro porovnání činil celkový procentuální zisk SdP v Československu ve volbách do

Stále akutnější hrozba otevřeného konfliktu s nacistickým Německem vyvolávala

2.3. Německý zábor po uzavření mnichovské dohody

„převážně německého charakteru" těchto území. Německé jednotky však v mnoha

Například v politických okresech Zamberk a Lanškroun bylo Němci zabráno, krom

Krejčího. Připojili se také k memorandu za zabránění podstoupení sousedních obcí pod

k Německu připojeny Bystřec, Horní Cermná, Výprachtice a Dolní Heřmanice. Jablonné

1768 před záborem. Připojení československého území k Německu po mnichovské

Jablonného nad Orlicí 1938 - 1941.

s Německem 1938 - 1941.

395 000. Značná část tohoto německého obyvatelstva sympatizovala s nacistickým

Počátky odbojové činnosti vedoucí k formování jednotek partyzánské divize Václavík

pplk. Pěch. Rudolfa Gakše).

3.2. Odbojové organizace v Jablonném nad Orlicí a formování brigády Hýbl-

Budování sítě spolupracovníků pro rychnovskou odbojovou skupinu pplk. pěch.

partyzánské skupiny Brodecký z 15.7. 1945.

Četa Verměřovice se skládala ze dvou čet Verměřovice a Dolní Čermná

na území východních Cech a její vedení udržovalo kontakty s ruskými parašutisty.

roku 1945 soustředily především na sabotážni činnost, která zahrnovala přerušování

prováděno přepady německých hlídek.

partyzánské skupiny Brodecký z 15.7. 1945.

A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK.

vystoupením proti okupační moci, byly přepady příslušníků německých jednotek. Do

Informace o pražském povstání se díky českému rozhlasu, jehož pracovníci se přidali na

A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 21, Partizánska divízia VÁCLAVÍK.

Dostupné z: <http://www.pribehrozhlasu.cz/odhaleni-89+ l/dramaticke-chvile/2759821 >

kronikách. Kruh 1985, s. 308

Po odzbrojení německých vojenských jednotek v Jablonném nad Orlicí se povstalci,

Kvinikadzem zneškodnili německou vojenskou jednotku. Zablokování ústupové cesty

Ferdinanda Filipa na útěk z četnické stanice a následný pobyt v ilegalitě, s. 131.

které je po státní silnici vzdáleno od Jablonného 90 km.

Ferdinanda Filipa na útěk z četnické stanice a následný pobyt v ilegalitě, s. 131.

partyzánské skupiny Brodecký z 15.7. 1945.

partyzánské skupiny Brodecký z 15.7. 1945.

partyzánské skupiny Brodecký z 15.7. 1945.

16. července 1945 svému zranění podlehl v nemocnici v Praze.

4. Činnost partyzánů a lidové soudy v oblasti Podorlická

Od konce roku 1944 docházelo k navazování dalších kontaktů s různými ilegálními

název četv místo působení

4.2. Lidové soudy a perzekuce německého obyvatelstva

A B S Kanice u Brna, fond B5, Inv. č. 3, Partizánska divízia VÁCLAVÍK

Josef Hrabáček, bývalý italský legionář, již od začátku války organizoval na

Počet popravených se v řadě svědectví velmi rozchází a pohybuje se mezi 20 - 180

partyzánské skupiny Brodecký z 15.7. 1945.

okres Svitavy, s. 138.

Působení partyzánských jednotek v Lanškroune bylo doprovázeno prohlídkami bytů a

Po uspořádání lidového soudu v Lanškroune pokračovaly čety partyzánů v podobných

s rodinami, aniž by byl přesný počet zemřelých specifikován

materiál, zbraně a přebytečné zásoby zabaveny ve prospěch státu. "

Svědectví o krutostech, ke kterým docházelo, pocházejí však především z řad