SVETLA CMEJRKOVA FRANTISEK DANES JINDRA SVETLA JAK NWAPSAT, ODBORNY TEXT 1a Re LEMIKA PO! LEDA PRAHA 1999Tato publikace vanikla v Ustavu pro jazyk éesky AV CR jako jeden 2 wjsledkai projektu Grantové agentury Ceské republiky Cesky od- borny diskurs v mezikulturnim kontextu (grant ¢. 405/95/0712) a na jejf vydani prispéla tataz agentura (grant ¢, 405/96/KO96) Jednotlivé kapitoly zpracovali: 5. Cmejrkové (kapitoly 1-6), F Danes (kapitoly 7-10), J. Svétlé (kapitoly 11-12) Obélka a graficka Gprava: Marek Jodas Sazba: Svoboda, a. s., Praha Tisk a vazba: Ales Ptdéek, Progrestisk, Hradec Kralové Vydala Leda, spol. s r. 0., 263 01 Voznice 64 httpyiwww.leda.cz Odpovédna redaktorka: PhDr. Svatava Matouskova Vydéni prvni, 1999 256 stran © PhDr. Svétla Cmejrkovd, CSc., prof. PhDr. Frantisek Danes, DrSc., Mgr. Jindra Svatla, 1999 © LEDA, spol. $F. 0., 1999 ISBN 80-85927-69-1 OBSAH PREDMLUVA ......------- +i .13 1™@ OD JAZYKA VEDY KE KOMUNIKACI VE VEDE. . eae eneerane on? 1.1 Variabilita a normy védeckého vyjadiovani . . “7 1.2 Psanost a mluvenost ve védé ...... + tae ene eed 1.3 Vliv cizich jazyk anorem ... ae 219 1.4 Zajem o rétoriku vadeckého vyjadrovant . vee 20 1.5 Spolecenstvi jazykové a spolevenstvi diskursni . 221 1.5.1 Diskursnf spolegenstvi a jeho funkce 21 1.5.2 Experti a zasvécovant nowjch lend spolegenstvi .. .. 23 2 @ MEZIKULTURNi KOMUNIKACE . . 25 2.1 Jazykové a kulturni rozdily ve védeckém vyjadfovani .. . .25 2.2 Kulturné odligné intelektualni styly .. . ‘ 26 2.3 Cesky védecky diskurs v mezikulturnim kontextu ........28 2.4 Charakteristické rysy éeského intelektualniho stylu 228 2.4.1 Modalizovanost . . . 28 2.4.2 Autorské skromnost 2229 2.4.3 Kompozitni volnost 30 3M ZISKAVANI DOVEDNOSTi VE VEDECKEM VYJADROVANI..... . 31 3.1 Vedecké vyjadfovant v Zeské stylistice . .. 31 3.2 Vedecké vyjadiovani v pohledu anglosaském 32 3.3 Psani védeckych textéi jako pedagogickd disciplina 33 3.3.1 Psani kognitivnt a psani Komunikativni -33 3.3.2 Je wjuka psani na Skolach dostagujic!? 34 4m ZANROVA DIFERENCIACE VEDECKEHO DISKURSU ...... eee eee BF 4.1 Typy védeckych textil a rozriznénost disciplin 374.2 Obory piirodovédné a obory humanitni 4.3 Texty védecké, nauéné, popularizaéni a uéebr 4.4 Obecné pozadavky kladené na védeckou komunikaci 4.5 Ruizné jazykové kédy a registry védeckého vyjadiovani . 5 @ AUTOR, CTENAR A DALSi SUBJEKTY V TEXTU... iterakéni charakter védeckého textu see eer) 5.2.1 Autorsky plural a plural inkiuzivnt 45 5.2.2 Neosobni vyjadtovant 46 5.2.3 Autor v 1, osobé singuléru 47 5.3 Ctenar peas 5.3.1 Ctenat zasvéceny a laik 49 5.3.2 Populatizatnt zaméfent textu 50 5.4 Interakéni povaha védeckého textu 1.52 5.4.1 Strategie zdvotilosti : 53 5.4.2 Ohled na tvat védecké obce 56 5.5 Dal8i subjekty v textu .. : 5.7 Obraznost ve védeckém textu a jiné strategie uvolnéni 6 MB KANONICKE CASTI VEDECKEHO TEXTU .. 6.1 Titulek a jeho typy ... 6.1.1 Titulky naznagujicispecifikujicl téma 6.1.2 Titulky formulované jako otézky 6.1.3 Titulky obsahujict rematickou informaci 6.1.4 Titulky specifické — obsahujici citace a wyroky ..... 71 6.1.5 Strategie titulki: zobecnéni, zpfesnéni, obraznost a_nazornost 2 6.2 Abstrakt ..... -72 6.2.1 Smysl a funkce abstraktd 2 6.2.2 Obsahové struktura abstraktu a jeho typy 2B 6.2.3 Nekteré charakteristické jazykove a slohové jevy ... 80 6.3 Kompozice védeckého élanku ..... : 6.3.1 Proces psant a jeho produkt 83 6.3.2 Kompozieni struktura védeckého éldnku 84 6.3.3 Model IMRAD (Intraduction ~ Methods ~ Results = Discussion) 8B 8.3.4 Analjza komporceZeskjch odbormjch Génkd 92 6.4 Shrnuti ce Deed 7 & CO DRZi TEXT POHROMADE A DAVA MU SMYSL ana ee 105 KOHERENCE TEXTU A JEJI PROSTREDKY 105 109 7.1 Podstata a druhy koherenénich vztahii .. 7.2 Cim zatit a jak pokraéovat : Vztahy tematické 7.2.1 Rozwjent tematické linie ‘ 109 7.2.2 Tematické posloupnosti a jejich typy "1 7.2.3 Konkretizace typi tematickych posloupnosti v textu 118. 7.3 Vzdjemné souvislosti mezi udélostmi nebo daji........ 121 Vztahy obsahové-logické 7.3.1 Podstata a druhy obsahové-logickjch vataha 121 7.3.2 Vztahy povahy pfiginné: pritina/ddvod, podminka, piipustka, del 123 7.3.3 Vztahy éasové: sougasnost, pfedéasnost, ndslednost 133, 7.3.4 Vatahy charakteru soutadného: slutovact, odporovaci, konfrontatni, alternativni 138 7.4 Opakovany vyskyt téhoz predmétu fei . ce M5 7.5 Jak vyklad usporddat a jak pti ném postupovat . 48 Vatahy (funkce) kompozieni 7.5.1 O kompozici obecné 148 7.5.2 Kompoziént funkce na rliznych trovnich textu 149 7.5.3 Typy kompozitnich funkel ..... 149 8 @ OD VYPOVEDI K ODSTAVCI A KE KAPITOLE......... wees 161 CLENENI TEXTU NA ODSTAVCE A VYSSI CELKY 162 162 8.1 Obecna charakteristika odstavce ........ 8.2 Principy dlenéni textu na odstavce .......8.3 Tematické vystavba odstavce 164 10.2.2 Hierarchizace obsahowych slozek sdéleni 209 8.4 Potatky a konce odstaveil . . vee : + 168 10.3 Srozumitelnost, jasnost, prehlednost .. . 1 8.4.1 Potatky odstavct 168 10.3.1 MySlenkové zpracovant obsahu IN, 8.4.2 Konce odstaveti : 7 10.3.2 Gramaticka (syntakticka) stavba IE 8.5 Wystavba odstavcovych skupin . . +173 10.3.3 Uspotédéni sdélované informace 8.6 Sit orientaénich vyrazd v textu. Mezititulky ........... 174 10.3.4 Relativnost srozumiteinosti ny 8.6.1 Orientatory 174 10.3.5 Odbarna terminologie . IK 8.6.2 Mezititulky oe 175 10.4 Jednoznatnost, urvitost, pfesnost ~ viceznatnost, 8.7 Celkova linedrni segmentace textu a jeji hierarchie ..... 177 neurditost, vagnost .........+ Et 10.4.1 Kdy maji nepiesnost nebo nejednoznatnost své N 9M MODALITY SDELOVANI .......... 181 opravnéni : aessel' B 9.1 Jaké ey spojujeme se svym sdélenim = 181 10.4.2 Wrazové prostiedky pro nepesnost, neurcitost, Komunikaeni (ilokuéni) funkce pfibliznost apod, 217 Mi G14 Komunikasnt funkce a sdélovaci (oznamovaci 10.5 Objektivnost, neosobnost, vécnost - subjektivnost, , a formulaéni) a jeji modifikace 181 osobitost, obraznost ........+ . 219 1K 9.1.2 Komunikaéni funkce tazaci 183 10.5.1 Uloha subjektu badatele ..... 219 E( 9.1.3 Komunikatni funkce wyzvova a 185 10.5.2 Vyjadfovani obrazné, metaforické e 219 9.2 Jakou platnost pripisujeme své vypovédi 186 iN Modality vypovedi 11M VERTIKALNi CLENENi VEDECKEHO E 9.2.1 Co by (ne)mélo nebo (ne}mohlo bjt. (Modalita TEXTU ven 223 deonticka #1 vollntativa if 411.4 Druhy dopliujicich slozek textu a zpisoby jejich uvadéni 223 is 9.2.2 Jak jste si jisti svg twrzenim? (Modalita epistémicka 11.2 Pozndmkovy apardt ......... ween ene 224. Ki G jistotn) : . 189 11.3 Citace vtextu .......... 226 IE 9.2.3 Oslabovani platnosti vypovédi (,,hedging”) 195 11.3.1 Citat” oe 226 9.2.4 Wysoka modalizovanost éeskych védeckych text . . 196 1132 Bibliograficky odk. 227 NV 9.2.5 Vyjadtovani zéjmd a hodnotietch soudé 199 ase ee i i i ich sou 11.4 Bibliografické citace ......6.. 60065 +228 11.4.1 Citace knihy . . 229 ae s “, 11.4.2 Citace Clanku ve sborniku 229 10 MJE VAS VYKLAD JASNY, 11.43 Citace Casopiseckeho elanku 229 SROZUMITELNY, PREHLEDNY 11.4.4 Citace novinového élanku 229 A NEPRETIZENY? .........+-.+. 201 11.5 Odkazy v textu .......+ : . 232 10.1 Uspornost versus rozvitost 11.6 Priklady ... Explicitnost versus implicitnost 201 11,7 ustrace . 10.1.1 Uspornost vs. rozvitost 201 11.8 Privodni aparat . 10.1.2 Explicitnost vs. implicitnost . . 202 11.8.1 Piilohy 10.2 Zhusténost versus uvolnénost textové stavby 11.8.2 Rejstfiky Hierarchizace «1... .eseeee eee seetamw ess xei205 11.8.3 Seznam literatury 234 10.2.1 Zhusténost vs, uvolnénost .... - 205 11.8.4 Seznam tabulek a vyobrazent 234 10 "12 @ GRAFICKA UPRAVA VEDECKEHO nee eee ee HE Cetera PREDMLUVA TEXTU. 7 12.1 Uprava rukopisu . seamen cs 235 N. 12.2 Grafické zvyrazfovani slozek textu ...... - 236 E 12.3 Typografické Uprava textu . 1.2237 12.4 Uprava nadpisi (titulka) = 238 7 7 4 ipislodasenrearet on Zeptéte-i se absolventa ceské vysoké skoly, 2da navstévoval na univer ie zité kursy psani, shovivavé se na Vas usméje a vysvétll vim, Ze psdt se na- K 1266 Prezentace vyétii . : +239 . o bile Sr ee Oe Uéil v prunt ttidé. Zeptate-ti se na totéz studenta amerického, urdité Vam 7 12.7 Interpunkéni znaménka ........ +240 F i =I Ten Teta oat odpovi, Ze ano. To proto, Ze psanim se tu rozumi nejen elementarni schop- N 1272. Carka eee rnost zaznamenavat pisrem mluveny jazyk, ale predevsim dovednost dobfe 1273 Otaont, oi se pisemné vyjadtovat a tvorit nejrdzngjsi texty, at u2 administrativnt, pub- B 12.7.4 Wktienik ote ea licistické, umélecké, anebo adborné, ¢i dokonce védecké. Schopnost psat ie 1275. Stfednk : a ous je povazovana nikoli za talent, dar, s nim? se dlovék bud narodi, anebo ne, 7 12.7.6 dvojtecka sree aoe nnybr2 je chépana jako dovednost, kterou Ize cvitit, zdokonalovat, a také Kk 127.7 Titetky : ous testovat. O takto pojaté kursy psanf jsou éest! studenti vétSinou ochuzeni E( 12.7.8 Apostrof aa setkavaii se s nimi teprve v poslednich letech, a to prevazné prostiednic- N 12.79 Uvozovky oat ‘vim kurst cizojazyénych. Jeden z americkych lektord si nedavno posteskl 12.7.10 Pomieka BE 12.7:11 Spojomk on UCil jem anglidtinu ve stfedni Evropé a v rémei toho jsem 4 127.12 Zivorky . ae ucil také psant, Dobre si pamatuji, jak mé privédéli k zoufalstut * 127.13 Lomitko oa? studenti, tert turdostiné odmitali rozddlit text do odstaveti, psdt iW 12.8 Vyznaéovani éasti textu .. Tee ee a tak, aby jedna véta logicky vyplyvala z druhé a aby text vyjadio- E 12.8.1 Ciselné oznacovani Cést! textu 549 val hoherentné stanovisho, a hteFi se ettili dokonce dotéeni, Ze po 12.8.2 Abecedné-ciseiné oznatovani east textu 249 inich nhdo néeartahovdhowlben chee! V (AxoRew J, HoaToN, CZECH AND ENGLISH Weni, SEZNAM LITERATURY _ Tne Etectrowic New Presence 51, 14. 12. 1998) Tiebaze mnoha éeskym studenttim, a nejen jim, je vrozena jist’ skepse k ndvodom typu , jak psat dobfe, snadno a rychle”, a z této skepse ko- neckoncdi vysi i autofi této kniky, nelze poptit, Ze stoji za to se sezndimit se zékladnimi principy, na nich? nejrdznéif praktické navody spotivajt Jak- koli se cesky stuclent moze citit rozhofen, Ze by mél svdj individudint styl psani, na némz si zaklads, podtiditjakymsi svazujicim pozadavktim a nor- mam, jako pozd&jsi profesiondlnt autor odbornyich éi védeckych textd se bude — zejména v mezinérodni konkurenci ~ setkévat s autory, kteif ta- kové zwyklosti a normy zcela samozrejmé ovladli a nau se je vyuzivat ke svému prospéchu i ku prospachu étendto. 12 13" N Oa 2 = es i] Chceme vSak touto kniZkou oslovit nejen studenty, ale i zkusengjsi odborniky a védce, dosud zvykle pat pfedevsim pro okruh eskych éte- aft. Chceme se s nimi podelit o své poznatky 0 tom, jaké znaky maji texty Ceskych autord, a jaké ,.psani” se doporuduje v Kontextu meziné- rodnim. V2dyt v kontextu mezinarodnim s naprostou samozrejmostt zvi- 4€zila anglictina a jeji normy dnes ovlddly svétovou odbornou a védec- kou produkci. Jaké jsou to normy a jak se s nimi vyrovnat? Mnozf z nas se setkévaji (napt. pfi psani technickych a vyzkumnych zprév) s doporu- Zenimi typu . piste tak, jako byste psali pro renomovany mezinarodni Ca- sopis", Abychom do tohoto magického kruhu pronikli, tomu ma po- moci tato knizka, Otdzka, nakolik se mezindrodnim pozadavkim na formulaci prizpdso- bit, je dnes aktudin{ v mnoha oborech, zejména ptirodovédnych, ale i né- kterych oborech humanitnich a socidlnich. Svdeéi o torn diskuse v tisku odborném (asopis Vesmif, Bulletin AV CR aj.) i v deni publicistice. Dis- kuse 0 tom, jak pif €e8ti autofi ve srovnadni s autory angloamerickymi, se vposledni dobé objevuji stale Castéji také na Internetu (odtud pochazi rov- néz prvni citat). Uvedme z Internetu i nazor jiného autora, tentokrat ni- koli uéitele, ale redaktora: »Mluvet éestiny a angliétiny nept&t stejn’. Cestt a angloame- rigté autor: nerozutjejt stejné argumentaci a jejich analytické pFi- stupy se list... Cesk text se angloamerickému oku mize jevit tak, 2e nemé Zadnou strukturu, vypada jako chaos. Casto je t8&ko Fict, Jakjm smérem se autor ubird, a to i hdy3 si pFeétete jeden nebo doa tivodni odstavee. Odstavee, které obsahujé vlastni vyklad, se nedajt odlisit od tivodu. eJen ziidkakdy ndsleduje zévér, ktery po- spojuje vyFtené argumenty. Nékdy se nedé nigeho v textu chytit a editor citi, Ze text mize zacinat a konéit kdekoli.* (Awonew Staociut, THe Way oF WavrreN ArcuIaen7, Tue ELECTRONIC New PRESENCE 50, 7. 12. 1998) Je dokonald struktura odborného élanku @ dodraent parametra wyza- dovanych redakcemi renomovanych mezinérodnich Casopisti zérukou s- péchu? Mohou byt tyto parametry samy 0 sobé kritériem hodnoceni nko a prinosu jejich tvirca? Odpovéd je nasnade: samy o sobé tyto pa- rametry jisté nesta¢i. Prvnim ptedpokladem pro napsani textu na dobré Urowni jsou nepochybné odborné znalosti védce, ale nelze poptit, Ze ze sociologického hlediska je nezbytna i kompetence komunikaeni, pti nf by autor mél mit neustéle na mysii svého pifjemce a text formulovat s ne- ustaljm ohiedem na néj Uvedené postiehy americkych autora se mohou jevit jako jednostranné. Myslime si vSak, 2e pohled toho, kdo posuzuje Cesky diskurs o¢ima nosi- tele odlisnych Kulturnich tradic, zwyklosti a norem, nds sujm zpdsobem upozorituje na osobité viastnosti Ceského wykladového stylu. Kniaka, kte- ou dostavate do rukou, Vam napovi, jak s témito viastnostmi zachézet a jak pripadiné svi vykladowy styl zdokonalit. Vadyt kdo z nds 0 sobé mize tvidit, Ze nema s formulovanim swich mySlenek Z4dnou potiz? Autofi 14 15N E 4 K =4 N B Zia N E ws OD JAZYKA VEDY KE KOMUNIKACI VE VEDE »Uhazuje se zFetelné, Ze védecké ziskavéni po- 2nathit je veskrze a od potdtku do konce komu- nikaénim procesem, na némz ma jazykové ucho- pent podstatny podil.* (Wenn 1995, 163) Traditnt zéjem 0 jazyk védy je v poslednich letech vysttidavan zajmem ‘0 komunikaci ve védé. Pro tento obrat, ktery zdaleka nemé jen charakter terminologicky, Ize uvést hned nékolik divodd. 1.1M VARIABILITA A NORMY VEDECKEHO VYJADROVANI Nékdejst pojem védeckého jazyka, tak jak s nim pracovala napr. praZ- ské funkén lingvisticka Skola, vyvoléva predstavu urtité homogennosti to- hoto jazyka a jednotnosti jeho stylu, zatimco des se stavame spise svdky variovani a heterogennosti védeckého vyjadfovani. Oblast toho, co Ize dnes terminem védecka komunikace oznatit, je bohaté vnitfné dife- rencovand a 2nrov8 rozrznénd. Jednim z nejvlivndjgich smérd. analyzy jazyka ve védeckém prostfedi je 2énrova analyza (stov. napt. Swales 1990) Také u nas v poslednich letech vznikly a vlastné stale vznikaji velmi raz- norodé druhy a typy védeckych textd, monologickych, dialogickych, pise- mnjch, dstnich i smiBenych. Vedle klasickjch monologickjch védeckych 2anr, jako je monografie, stat, recenze, diplomova price, dlsertace aj., se soutasti védeckého diskursu stavaji takové typy textd, jako jsou for- mulace grantovjch projektd a nasledné zprvy 0 prabéznych a zavérec- injch vwjsledcich, rozndziujl se typy prezentace védeckych experimenta a visledki vyzkumu a na vyznamu nabyvaif tzv. sekundarnt dokumenty, jako jsou abstrakty, anotace a résumé. Méni se obtaz védeckych konferencf, nebot referéty na konferencich mivaif jen 2fidka charakter etby napsaného textu, stdle castéji vyuZivajt 7a Ewe FadZ ° N E « rOzné techniky projekce nebo alespof odkazul! k handoutim a stavajf se tak jakymsi komentafem k textiim jiné sémiotické povahy (Dane’ 1995) Objevuii se tzv. , wjveskové” (poster) konference, védecké debaty maji cha- rakter panelovych (pane) diskusi, diskusi u kulatého stolu (round-table) a dilen (workshop) a setkani védeu se stéle Cast@ji odehravaii v nahradni podobé konferenci potitagowjch. Klasickou védeckou korespondenci ob- stardva e-mail (Cmejrkova 1997) ai wyhledavan’ a studium pramend v kni- hovnach nahrazuji sluzby internetové sité Miuvit v této situaci o homogennim védeckém jazyce a kanonické po- dobé jeho stylu je taktka nemozné, nebot mnohé z Zanrd, z nich? nékteré jsme tu namétkou uvedii, se opiraj i o 2anry stylu administrativniho, pub- licstického, b@éné dorozumivactho nebo i uméleckého. Jazykové pro- stiedky, které autofi vol, jsou nutné rtiznarodé, a stejné tak se setkavame snejriiznésimi zpsoby jejich kombinovAni. Tyto zpisoby jsou ovsem v né- kterych Zanrech védeckjch texttl 2drovelt ve vat8i ci mensf mife normo- vany jistymi zavaznymi modely €i vzorci wistavby a ovlédnutt téchto no- rem a vzorcil je jednim z dolezitych pfedpokladi. uspéiné védecké komunikace a podilu na védeckém (¢i jak se dnes pod vlivem angligtiny stale Cast8ji uvédl — akademickém) diskursu. 1.2 @ PSANOST A MLUVENOST VE VEDE Jazyk védy byl donedavna shledavan doménou psanosti, nebo ales- pot jednou z nejspecifietejsich funkenich sfér psaného jazyka, at uz se na tuto spojitost divame z historického Gi synchronniho hlediska, a paralele védeckého jazyka a vyvoje psanosti byla vénovana v jazykovéde i jinych disciplinach znaéna pozornost. | dnes mazeme jazyk védy oznatit za funkénf oblast, v nié jsou rysy psané normy jazyka vyvinuty v maximalni ife a v niz se psanost manifestuje v nejmarkantnéjsi podobé. Této ob- lasti védecké komunikace se budeme ostatné v této studi vénovat pre- devsim. Zarovel\ se v8ak ve védeckém diskursu nebyvale zvySuje podil mlu- venych komunikatd, a pravé ty naruSuji a popiraji jakoukoll predstavu homogennosti, které by vzesla 2 analyzy psaného vyjadfovani. Od 2a- Kladu se za¢al ménit typ védecké komunikace: od tradicni komunikace psané se postupné pfech4zi k typu, v némz mluvené formy komunikace ~ diskuse, seminéfe, konference, postgradudin’ a postdoktordln’ kursy, vé- decké projekty atd, - jsou podstatnym, nékdy nejddlezitajsim kompo- 18 nentem. Tento trend je zcela zakonityin jevern ve vjvoji lidské komuni- kace a neni omezen na komunikaci védeckou. Primarni doleditost maji dines zvetejnéni mluvena. ... Nové informace, poznatky 2ijf povetsiné ve formé rozmnogenjch material z takowjch shromazdéni, pristupnych na zakladé tiasti na nich nebo osabnich styki s autory éi tiéastniky: knizni nebo éasopisecké publikace pfichazejt vét8inou a# v dobé, kdy wjsledky ‘téchto shromazdéni jsou v podstaté ji2 prekondny dalsim vjvojem” (Ne- ustupny 1969). Dodejme, Ze se proméfuje i 24nr vysokoskolskych piednasek a semi- afd (Kraus 195). 1.3 M VLIV CIZICH JAZYKU A NOREM Jazyk eského védeckého vyjadfovani ztrdci svou nékdejsi homogen- nost také v disledku rostoucich moznosti Ceskjch véded| komunikovat na poli mezinérodnim. Rychle se rozwiejici kontakty se svétovou védou, potfeba pisemneé i ustné komunikovat v cizich jazycich, pfevainé v ang- lieting, ovlivauji jazykové, stylové a kompoziéni normy a zvyklosti éeského védeckého vyjadfovani. To vede k tomu, Ze jazyk Ceské védy je konfrontovan s jazyky cizimi a jsou 2vazovany jeho moznosti a per- spektivy (Danes 1995, 1997, Cmejrkova 1994, 1996, Cmejrkova - Dane’ 1997, Dane’ ~ Cmejrkové 1997). Védeckou éestinu, nejen v oblasti ter- minologie a lexika vibec, ale i v kompozitni wystavbé, textovych vzorcich a ve stylu vyjadfovan’ dnes silné ovliviil svétové jazyky, pfedevsim ovSem anglitina. Véda se dnes neabejde bez studia vdecké literatury zahrani¢ni provenience, at u2 v ptekladu nebo v originale, a cizojazyéné prvky pak viceméné automaticky pfechazeji do esky psanjch textd. Jesté ndpadnéji byvaii anglictinou ovlivnéna vystoupent véded v improvizovanych disku- sich a besediich ve védeckych spoletnostech, nebo i v rozhlase a televizi Stava se, 2e adekvatni cesky wjraz skuteéné chybi, jindy autor jako by pii- slusny cesky vjraz zapomnél, a tak napi. misto aby ,zaplnil mezeru" »zapini gap” Zdaleka vSak nejde jen o pripady podvédomého prejimani ndhodnych médnich slov. Ve vét8in ptipadii bjva volba anglického vjrazu motivo- vna snahou usnadnitidentifikaci wziteho terminus jeho mezindrodné pii- jatou podobou. V piipadé pfevzeti celého textového vzorce jde éasto © snahu pfizpisobit se zvyklostem a normam mezindrodnim, a za- it se tak do kontextu svétové védy. 191.4 @ ZAJEM O RETORIKU VEDECKEHO VYJADROVANI Mluvime-Iio védecké komunikaci namisto 0 jazyku védy, je to znak 24- sadniho obratu v tom, jak pohlizime na jazyk v procesu pfedavan’ znalosti a ve wytvéreni solidarity védecké obce. Po dlouhém obdobi prehlizeni ~ rne-li odmitan — , pfitomnosti Clovéka” ve védeckjch textech vstupuje do obrazu védecké komunikace autor, pisatel, mluvti, pivodce. V souvislosti s tim dochazi k pfehodnoceni teze o antirétorickém charakteru vé- deckého vyjadfovani. Rétorika byla povazovana po dlouhé abdobt za neslutitelnou s videc- kou praci, nebot védeckost implikuje pravdu, védeni, poznéni, objektvitu. O jazyce védy, uvéznném mezi sacrum pravdy a profanum lidského zpro- stfedkovatele, se soudilo, Ze lépe plni své funkce tehdy, kdy? funguje jako neosobni nastroj predavani faktd a potlacovant subjektivnich nazord, Pied- poklédalo se, 2e autor neovliviuje ¢tendte jinak, nez sym raciondlnim sudkem. ,,Zatimco pisobeni na intelekt bylo poswceno, pusobeni na cit bylo stigmatizovano" (Duszakovd 1998). Na roviné diskursu pispélo toto pojett védeckého jazyka k pfedpokladu niformniho stylu védeckého vyjadfovani, které nerespektovalo rozdily mezi jednotlivymi jazykovymi, kulturnimia etnickymi oblastmi, Pie- swéd¢eni o uniformité védeckého stylu bylo silné naruseno, ne-li vywrd- ceno, vjvojem modern’ textové linguistiky, analyzy diskursu a kontrastivni rétoriky. Na védecké texty se za¢alo pohlldet jako na socialni éiny a akti- vity, které jsou ve vzajemném vztahu a piisobeni s aktivitami a texty ji- nymi, s nimié vytvateji vEdecky diskurs. Do centra pozornosti se dostala otazka autorskych strategii, étendtskych ogekavani, interpretaci a komu- nikagnich her. Textove rysy byly interpretovany v souvislosti s rysy autora i piijemce a vztazeny k systému hodnot zdvotilosti a socidlntho jednani, ke zpiisobiim legitimizace védén’ a presvédtovani o jeho pravdivosti »Odborny diskurs se rétorizuje ~ 2tréet svow nezaujatost, ob- Jektivnost, zreadli se v ném snaha 0 pochopené otevienosti a plu- rality svéta, 0 vyjddieni osobntho postoje a osobné odpovédnosti zareseny problém. Sili poznani, Ze objektivnost védeckého pozndnt Jie ilut, Je pozoruhodné, Ze s timto ndzorem prichézejt i predsta- vitelé ved prirodnich, exaktntch, stejné jako spolecenskych.* Kraus 1998, 12) Obecny zajem o rétoriku védy je podminén kontextem postmo- derny, kterd prinasi myslenku, Ze zdroj védéni je interkulturni, tudiz komunikativni, a z toho davodu take rétoricky. Ze vSech tchto a dalsich davodd, o kterfch jesté budeme pojedndvat zejména v souvislosti se sociéinim, interakénim a mezikulturnim pohle- dem na védecké dorozumivani, se tedy do centra pozornosti lingvistt: do- stavé namisto jazyka védy otézka komunikacni kompetence védce, osvo- jovani této kompetence a jejf rozvijent, a to jak v témei ndrodnim, tak ii mezindrodnim. Jde o schopnost védecké poznatky formulovat a predat akademické obci: , Véda je totiZ ... ve své podstaté zélezitosti komunika- tivnt, Vadyt néjaky poznatek nenabjva své pravdivostni hodnoty tim, 4 zazail vnéjaké hiavé, nybré védecké platnosti mitze dosahnout teprve tim, ze se jistym fizenjm postupem roziiti ve védecké verejnosti a timto zpd- sobem je vystaven kritice” (Weinrich 1995, 158). Napsat a publikovat vé- decky text znamena zasahnout do védeckého diskursu existujciho nejen v kulture nérodhni, ale treba i v diskursni komunité presahuljic hranice jed- noho jazykového spoletenstu. Tato knika o normach védeckého vyjad- Fovdn' v éestin’ by proto méla byt i prispévkem k pozndni odlignostt i spo- legnjch ryso védecké a odborné komunikace v jednotlivych jazycich a kulturdch, a rovné? krokem k osvojenf norem komunikace mezikulturni. 1.5 MB SPOLECENSTVI JAZYKOVE | A SPOLECENSTVI DISKURSNI Sociorétoricky pojem diskursniho spolegenstvi je utvofen analogicky k pojmu jazykového nebo Fecového spolevensti, které sdruzuje mnozinu miluvéich tého2 nérodniho jazyka. Zatimco k jazykovému spolecenstvi vy na8ern pfipad& mluytich éestiny ~ pattime od narozeni a od malicka si osvojujeme jeho komunikaéni normy, diskursni spolegenstvi si vybi- rame na zakladé své orientace profesni a zajmové. 1.5.1 DISKURSNI SPOLECENSTVI A JEHO FUNKCE Pojem diskursni spolegenstvi (diskursni komunita), pod nim? si v na- Sem ptipadé predstavme védeckou obec, je v socidlnich védach pomérné nowy. Swales (1990) odkazuje pfi jeho formulaci k americkym teoretikiim socidlntho pohledu na védecké psani (Faigley 1986) a dale k takovym pra- cim soudobjch filozoft, sociologi a teoretiki védy, jako jsou napi. 20 21Olbrechts-Iyteca (1969), Kuhn (1970), Fish (1980), Foucault (1972), Rorty (1979), Geertz (1973), a koneéné az k Wittgennsteinovu (1958) pojett ,ja- zykowych her” Herzberg definuje pojem diskursni komunity napr. takto: »Uzivani terminu diskursni komunita poturzuje stdle vice do- mnénku, 2e diskurs je Fizen konvencemi uréovanymi komunitami, af uz jsou tvoFeny skupinami véden uréitého oboru nebo socidl- nimi skupinami: uztvdnt jazyka ve skupiné je formou jejtho soci intho chovéni, diskurs konstituuje, udréuje a rozsifuje veskeré védent skupiny, jeho prostrednictvim dochézt k zasvécovént no- uych élenil skupin, k jejich iniciaci.” (Henzpens 1986, 1) Pokud jde o aplikaci pojmu diskursni komunity pti analyze védecké ko- munikace, je samozfejmé doledité zamyslet se nad nékterymi otazkami, apt. 2da je komunita tvorena spige védci sdileicimi stejny objekt vyzkumu {ade se nabizi nap. lenénina spolecenstwi vdicd oborti humanitnich a so- Gidlnich a védcd obord ptirodovédnjch a technickjch), anebo védci sdile- jfcimi napt. steinou éi podobnou védeckou metodologil (jako je napé. po- Zitivismus nebo strukturalismus, funkcionalismus ¢i formalismus apod.); 2da se pi vytvafeni diskursnich komunit uplatiuji kritéria organizatni (jako {s0u neyrtiznéjsi védecké sdruzeni zaiistujici pravidelné kontakty védcu, vé- decké éasopisy vytvatejici Kolem sebe skupinu sympatizantii ~ pisatelt i Gtenaid), anebo tu hrajiroli stylové a Zanrové konvence (je2 na jedné strané udivajf napr. védci vyzndvaiici klasické formy védecké komunikace ‘ana druhé strané tfeba utivatelé Internetu a déastnici poeitatowych kon- ferenci), Ackoli pojem diskursni komunity nent dosud uspokojivé definovan a ne- zakléda se na pevné stanovenych rysech komunit, které pod toto oznatent mohou v jednatlivjch pifpadech spadat, je inspirativni a ize jej pout jako pomocného nastroje pti uvazovani o charakteru védecké komunikace. Pre- t0ze sjsou lingvisté, ktet! pojem diskursni komunity uzivaj, vido mozné proménlivosti napiné a Sffe tohoto pojmu, povazujijej za uziteeny, i kdy2 Jeho rozsah se vét8inou nepokouseji specifikovat. Podobné je tomu ostatné se samotnym pojmem diskurs (Hoffmannové 1997, 8). Podle Swalese (1990, 24-27) Ize obecné funkce diskursni komunity formulovat takto: Diskursni komunita obecné uznava jisty soubor verej- rnych cid, které mohou bjt explictné zakotveny v jejich dokumentech, anebo jsou priimany mleky jako samoziejmé, ma vypracovany mecha- rismy vzajemné komunikace swjch élend, vyuziva participatnich mecha- rnisma, aby poskytla svjmn tlendim informaci, a funguje tu i zp&tna vazba, wytvati jsté ogekavani, ma k dispozici Zanry, jimié komunikuje své cile, a navic si vytvati svoj jazyk, psany i mluveny. Je usporédana bud! vice hie- rarchicky, anebo vice rovnostaisky. Prezit diskursni komunity zavisi na ro- zumném poméru mezi nové zasvécenymi éleny diskursni komunity a je- jimi experty. Experti vytvareji uznavané rétorické vzorce a tak stanovuli (a pozdaji také svobodnaji porusuji) standard védeckého vyjadrovani, 1.5.2 EXPERTI A ZASVECOVANI NOVYCH CLENU SPOLECENSTVI Slova 0 expertech a nowjch dlenech nas mohou ponékud zaskoéit ~ jsou ovsem zcela v souladu s trendy zépadni, zejména anglosaské védy, ktera vénuje zasvécovani mladych védcdl do oboru védeckého psani (aca~ demic writing), jak jest ukazeme, stejn® tak jako psant pro jin€ specifické Uukoly (writing for specific purposes) velkou pozornost. Tento pfistup vy- chazi totiz z nézoru, Ze zatimco do fetového spolecenstvi se clovék rod v diskursnim spoleéenstvi se ocita na zékladé zajmu a profese a musi byt ve své kompetenci kvalifikované trénovan. Podivejme se napr. na tuto codezvu, ji2 se pri trénovani psacich dovednost’ jednomu studentovi do- stalo od lektora psant: »Podivej, takhle vypadé standardnt zpilsob, jak se to délé v tvém oboru. Mazes to prosim té pro mé udélat standardnim zpti- sobem, aby ses pocvitil? Jakmile mi ukdges, Ze znds a ovlédas standardni (a jisty) zpiisob, jak to udélat, mazes pak klidné po- stupovat jinak, hdy2 chees, tj. kdy? to lépe vyhovuje tvému indi- vidudlnimu intelektu a tuym ambicim, pokud jde 0 psané tohoto tikolu." Diskuse kolem otazky norem védeckého psani je ovsem v teorii psant velmi Ziv, vedle siiného pojeti z4vaznosti normy existuj i pojeti osla- bujicijeji zavaznost a zcela otevienou otizkou ziistava otdzka asimilace jinojazyénych mluvéich, pfevzeti cizojazyenych vyjadiovacich schémat a kultumich 2vyklosti ‘At tak Gi onak, rozliSeni fegové a diskursni komunity implikuje, Ze ne- 22 2Bjen mluvét jednoho jazyka, ale | mluvéi rtiznijch jazykii a kultur mejf po- tiebu sdilet své poznatky a spolecné prispivat k jejich rozvjent. Pred- stava jazykové komunikace uvnitr diskursni komunity, vnasem pripadé vé- decké, tak prochazi napiié jazyky a kulturami, Podminkou uspasné mezijazykove a mezikulturn’ komunikace je uvédoméni si norem vlastniho Fegoveho spolecenstvi v jejich vatahu k normam jinych fegovych a kultur- nich spolegenstvi, a z toho plynouci osvojeni norem, na jelich? zékladé mohou piislusnici rdznjch fecowjch spoletensty! komunikovat. Proto se zkoumajf procesy a mechanismy, jimi? jsou diskursni komunity stmeleny: _ Wedecky uyklad je strukturovén podle uréilyich modeltt réto- rické vystavby, kterd pri trose tolerance pro individudlnt stylové variovins stmeluje Cleny védeckého spoleéenstvi, bez ohledu na to, jak jazyk zrouna uxtvaji. (Wipvowson 1979, 61) Studuji se ovSem i pFekaéky, které vzdjemné interakci mezi Cleny dis- kursntho spoleéenstv! brani. Jak uvadi Widdowson na jiném misté, vedle zasadinich principd kooperativnich se v komunikaci uplattiujti dulezité prin- cipy teritoridln’ »Aby byl uyznam jak pristupny, tak prijateiny, must dojtt ke sladéni dvou potencidlné protikladnyich sil: kooperativniho impe- rativu, kery piisobi v 2djmu efektivntho pFeddvani sdélent, a te- ritoridintho imperativu, ktery pilsobi v 24jmu uspokojivého pocitu sebe sama." (Wiovowson 1990, 108-103) 24 MEZIKULTURNI KOMUNIKACE »Kdyby se vsichni, kdo ke svému dorozumivant uztvajt jako cizi jazyk (dejme tomu) anglittinu, chovali naprosto ,anglicky’, take by jejich Fe- éové projevy byly plné standardizované a niéém se od sebe nelixily, stejné jako hamburger, svét by byl mnohem jednotudrnejsi.* (Limmewoop 1983, 187) 2.1 JAZYKOVE A KULTURNI ROZDILY VE VEDECKEM VYJADROVA\ Jednotiiva kulturn’ spolecenstvi si v pribéhu historického vyvoje vy- pracovala své normy adborného a védeckého wyjadovani nejen v oblasti lexikaini, ale i syntaktické, Kompozitni a stylistické, Francouzsti védci védi, %e piBljinak neZ jejich némeéti kolegové, a vedecké psani ma jiné posta- veni v anglofonni védé ne2 v odpovidajici némecké tradici. Uvadi se do- konce, Ze védecké psani upevituje nérodni tradice (Raible 1994, 9). Pi slusnici uréité kulturni oblasti mohou byt také citlivi na porusovani rétorickych norem svého intelektualniho stylu piisiusniky jiné kultury. Zajimavy pitklad uvadi Kretzenbacher (1995, 27): Matematik Benoit Man- delbrot, zakladatel fraktdlni geomette, , byl sice americkymi pitrodovédcl povazovén za brilantniho védce, avSak kvtli Castému vyskytu prvni osoby singuléru ve swch spisech byl poklédan za mimofadné arogantniho”. Vé- dec Mandelbrotova rangu ,,si mize prehnané prekratovani jé-tabu do- volit, ale néjaky méné vynikajicl videc by tim narazil na podstatné turd8i sankce”. Americkj recenzent jednoho rakouského sbornfku napsal: ,.Ae= oli W. pige jako rakousky akademik, da se je kniha dist” (citovano podle Clyne et al. 1989, 457). Lze pfedpoklédat, 2e normy védeckého wyjadfovant se budouve smrstu: jicim se svété sbligovat a vyrovnavat. Tim zajimavéjéi je studovat, s jakymi pfedpoklady jednotlivé jazyky do procesu vyrovndvant vstupyjt. 25mer = Mnohym badatelim se zd, 2e riznost norem, které si jednottiva jazykova a kulturni spoletenstvi vypracovala, dovoluje hovofit dokance o jednotli- Wch intelektudinich stylech. Jejich studium je ndpini kontrastivni textové lingyistiky, stylistiky, rétoriky Protoze mezinarodn’ diskursni komunity jsou v poslednich desetiletich ovlivnény zejména anglosaskjmi normami védeckého vyjedfovan, fada kontrastivné ladénych praci se zabyvé tim, jak zvykiostijinjch jazykil v ob- lasti védy odpovidajt prévé normém anglosaskym. Existuji studie o tom, jak se od téchto norem odli8uji normy némeiny, finstiny, rustiny, bulhar- Btiny, polBtiny apod. 5 nékterjmi z porovnavanych jazyki sdf €estina te- ritoridln! blizkost ve stfedni Evropé, s jinymi spoleény slovansky zéklad, snémeckou oblast’ sdilf Zestina kulturn/ déjiny tvofené ovlivriovanim a vy- rovnavanim, Situace védecké cestiny v mezikulturnim kontextu je posu- zovana v pracich F. Danese (1997), S. Cmejrkové (1996) a spoleenjch pub- likacich obou autorti (Cmejrkovd ~ Dane’ 1997, Danes ~Cmejrkovd 1997) 2.2 KULTURNE ODLISNE INTELEKTUALNI STYLY Jednim z vjchodisek pro kantrastovani jazyk0 v oblasti védeckého w- jadfovani je Galtungovo (1981, 1985) rozlisenf kulturné rozrdznénych in- telektualnich styl, ,teutonského”, ,saského", ,.galského” a ,nippon- ského". PfinaSi fadu sociologickych postfeh o struktufe védeckeho diskursu v pfislusnych kulturach. Ke svjm postfehéim autor pozname- nav, 2e jsou ,zalozeny na dojmech a intuicich". Pro teutonskou (tj. né- meckou) oblast je podle Galtunga piznaénd vysoka presti2 védce, velka licta k teorii (té odpovidd v anglosaské kultufe dicta k empirickym Uda- jdm) a dimysiné hierarchienost teoreticksho konstruktu, pripominajiciho svou stavbou pyramidu. Pestoze Galtungovy postiehy vychazeji vice ne? z analyzy védeckého diskursu z analjay védecké diskursni komunity, analogickym zavértim dospivaji jini badatelé i analyzou samotnych vé- deckych text Clyne (1987) uvadl, 2e zpOsob, jim? je prezentovano védecké poznant v némeckjch textech, je pro etenafe dosti néroeny, zatimco anglické od- borné texty jsou z hlediska srozumitelnosti podobné textiim neodbornym. K podobnym zévérim dochézi v ndvaznosti na Clyna také A. Duszakova (1994, 1998). Podle ni ma anglosaské védecké kultura rovnostafStejs vztahy mezi cleny védeckého spolegenstvi, a proto je tu vétsi piibuznost 26 ve stylu a registru obecném a védeckém. Némecké, a také polska a Ceska videcka komunita je nalegit8 odstuphovana (Duszakova pro ném@inu Uziva termin , high context academic culture”, na rozdil od terminu ,,/ow context academic culture” charakterizujiciho anglitinu). Némecky vé- decky styl zddraztiuje védeckost a intelektudlnost, a to vede k hlubsim rozdiim mez jazykem pro védecké tigely a jazykem pro Uéely bééné »Vnémecké tradici je védént idealizoudno. Texty psané némecky _jsou méné orientovdny k tomu, aby se snadno éetly. Ditraz je na ‘tom, aby poskytly étendFi znalost, teorii a Idthu k wvazovdni. V obou kulturnich tradicich existuje spoluprdce mezi autorem a ctenaFem ... V anglicky mluvieich zeméch pada velké viha bFe- mene na autory, aby napsali své texty étive, zatimco v némecky mluvicich zemich jsou to naopak étendri, kdo musejt vynalozit maximélni tsili, aby text dedifrovali. (Cuvne 1987, 238) Némecky odborny diskurs tedy klade na pifjemce a jeho porozuméni textu pomémé vysoké néroky, | jini autofi analyzujici védecké vyjadfovani konstatuji, Ze némecky odborny diskurs je spjat s pfedstavou etenaské zodpovédnosti za desifraci textu, za porozuméni autorovym intencim, zatimco angliétina patti k jazykim potitajicim s autorskou odpovéd- nosti za jasnost vykladu. Predpoklad, Ze zéle2i na étendii, zda textu po- rozumi, se zda byt zakofenén iv éeské stylistické tradici Jednu z piigin rozdiineho zptisobu formulace a predavani vedéni spat- Tuje Clyne také v tom, Ze psanf védeckych textti je v anglosaskych zemich piedmétem pedagogického ndcviku. Normy pro essay writing” zahenuji »pozadavek linearity vkladu a ,relevance’ (tj. Uzké vazby k urcitému vy- seku problematiky, vymezenému formulact otézky, a vylouceni vSeho, co tento wysek problematiky prekratue, i kdyby informace byla spravnd). Wy- sledkemn je linedrost anglického textu” (Clyne 1987, 212). Rysy némeckeho védeckého wyjadfovani, na néé Clyne v porovnani s angli¢tinou upozoriiuje, totiz v textové roving digresivnost (tedy mno- host odbotek, porusujicich linedrnost textu), v syntaktické roviné slozitost, velky poet nominalizac’ a slozenin, hojnost pasiv, neosobnich konstrukct, éetné modaini wjrazy, vytvarejictslozitou hypotetickou modalitu textu, sou typické i pro jazyk a styl Ceské védy; nékteré z nich v omezenéjsi mife (syn- ‘akticka komplexnost, nominalizace a slozeniny),jiné, jak se 2d4, v mife jest vatai (modalizace), 22.3m CESKY VEDECKY DISKURS V MEZIKULTURNIM KONTEXTU Cesky vedecky diskurs je kontaktnf z6nou, v niz se setkavaly a set: kavaji rdzné filozofické, kulturt a jazykové normy. Ceské védecké a od- bomé vyjadiovan’ se rozvijelo jednak ze svjch viastnich zdrojd, jednak v piimém kontaktu s némeckjm wadfovanim. Do znaéné miry patil do sféry viivu zminéného teutonského intelektudlniho stylu. (Na tomto misté bychom chtéli upozornit, Ze termin ,,teutonsky” nema v Galtungové po- jeti Zédné zdporné konotace, je pouze kulturnéhistorickou ndlepkou pro soubor uréitych distinktivnich ryst, hodnocenych veskrze neutralné. )Tento vliv byl zprostfedkovan i ruskou tradici védeckého a adborného wyjadio- vani, ktera rovnéz zasahla jazyk éeské védy. Vzhledem ke svému slovan- skému plivodu je €ebtina s to sdilet obdobnou terminologii a vétné a tex- tové struktury napk.s rustinou, avéak typologicky je éeétina disponovana ik analogickému tvoieni slov a prejimani vétnych a textovych struktur, jez {sou pfiznatné pro néméinu. Nejde vSak jen o slova, véty a textové struk- tury, ale o celkové ladéni védeckého textu, jeho textovou wstavbu a ko munikaéni zaméfenost, Vzhledem k mnoha historickjm kontaktim s né- ‘meckjm intelektudinim stylem je cesky védecky styl, jak jsme uvedi, charakterizovan rysy, jez Clyne vytycuje pro némecky odborny diskurs v jeho protikladu k anglosaskému 2.4 CHARAKTERISTICKE RYSY CESKEHO INTELEKTUALNIHO STYLU Pokusime se strucné (a kontrastivné) charakterizovat tradi tudlni styl” eeskych védeckych textd sintelek- 2.4.1 MODALIZOVANOST Coské vadecké texty se vyznacujf vysokou mirou modalizovanosti, pie- devsim epistémické (jistotni). Znamena to nizky stupeh formulatni aser- tivnosti, pozitivnosti a persvazivnosti (presvédeivosti) a tedy jistou skrom ost a opatrnost éi zdréenlivost. Zjistujeme vysokou frekvenci wirazd 5 funkcl oslabovat asertivnost tvrzeni a omezovat jeho obecnou platnost, tj, s funkci tzv. hedging” (Myers 1989), Témito wjrazy autor védeckého pojednéni napf. predjimd wjtky mozného oponenta, pripousti neuplnost, resp. predbéznost svého tvrzeni, rezignuje na definitivnost swych zavérd a jejich obecné prijet. Mizeme v tom spatfovat motivaci evropského pojeti védeckého pro- cesu spi8e jakoZto spoluprace ne? jako tvrdé soutéze éi konkurence; byva zaujiména pozice jakoby defenzivni, wyjadfovand wjrazy typu snad, asi, mozné, zd se ndm, patmé se tu projevuje, podle nageho nézoru, tuto strukturu by snad bylo mozné interpretovat jako... apod. (srev. podrobné vodd. 9.2 0 modalita) 2.4.2 AUTORSKA SKROMNOST Oslabuicf funkci ma ji2 formulace titulka védeckych text. Moderni anglicky titulek ma ve vétsiné pipadt podobu substantivni frdze v nomi- nativu, zatimco eesti autofi ¢asto u2ivaji substantivn{ frézi modifikovanou piedlozkami o (pili anglicky, pak on, about), nebo k(e) (v anglické vari- anté towards). Autor naznaguje ji? v ndzvu, Ze jde jen o ,pispévek" k ur- Gité problematice. Tak napz. v anglickém sborniku ,Coherence and Grounding in Dis- course" (Tomlin 1987) obsahujicim 20 ¢lanka rznych autord jsou pouze ‘va (10 %) nadepsény on: On the status a On the role, Naproti tomu v Ceském svazku , Slavica Pragensia IV" (1963), obsahujicim 65 ceskych piispévkd, zacind 34 titulkd, pfedlo%kou k a tii pedlozkou o (vice nez 50 %!). Tato tendence se projevuje iv anglickych statich psanych Ceskjmi autory. V , Prague Studies in Mathematical Linguistics" (1983) za¢ind jedna tietina titulkd predlozkou On a dali 2 titulky majf podobu Some notes on a A note on, v jiném svazku téze série (1990) nalézéme polovinu ti- tulkd zaginajicich On. Uvedeny éesky zpdsob titulkovant stat! v zésadé odpovida némeckym zuyklostem ~ uziti predloZek diber a zu (Zur semantischen Struktur.... Zu einigen Aspekten..., Zum Forschungsstand.... Zur Sprachsituation.... Uberlegungen zu den Grundlagen..., Untersuchungen zum Verhaltnis.... Uber Destandardisierung...)i ruskému uZiti ptedlozek o(b) a zviS8t8 k (k vo- prosu 0...) Ce8ti puristé dokonce povazovali tuto podobu nézvu za noremni, jako wraz autorovy skromnosti. V éeské védecké produkci se zda byt tento zpuisob titulkovani éast@jsi ne? v némeing, kde se autorova skromnost skry- vala zase napt. za slovo Versuch (Pokus) v nazvu pojednani. Ni28i stupet asertivnosti, skromnost az defenzivnost ve formulaci tvr- zeni, hypotetitnost a deliberativnost jazyka wjkladu vynika zejména ve 28 29srovnéni s anglickymi zvyklostmi, jak konstatujt i jiné kontrastivnl studie zaméfené na srovnani s anglosaskymi normami védeckého vyjadfovani, ZpUsoby formulace svédet o piistupu k viastnf povaze védecké prace a Uloze individua v ni. Mohli bychom tu obrazné wit protiklad ,,coope- ration versus competition”. Nedavno jeden z ¢eskych véded s uznanim ci- ‘oval wjrok slavného botanika A. Léveho: , Videc se v diskusi s kolegy ne- snaz{ presvédéit, ale vylozit a dospét k lep8imu pochopeni.” Obdobné zakladatel Prazsk¢ho lingvistického krouzku Vilém Mathesius (1982, 448) charakterizoval védeckou atmosféru skupiny takto: ,.V nagem soutiti se yyvinulo v nejkrasnéjsim zpsobu oboustranné prijimant a davani, kterym se ma wenatovat kazdé védeckd spoluprace." 2.4.3 KOMPOZICNI VOLNOST Kompoziéni vzorce a usporédani wikladu byvaji v teském védeckém textu pomérné volné, Také tento rys se projevuje pravé ve sromndni s vé- deckmi a odbornymi texty uvefejfiovanymi v mezinarodnich sbornicich a tasopisech, respektujicimi elenéin{ textu na kanonické éasti, potinajic abstraktem. V disledku toho byva Cesky text méné prehledny (mezititulky se vétSinou neudivaji a pribézné tislovani textowych eésti se soustavnéji Objevuje a2 v posiedni dobe). Kontrastivni studie také zjstuj, 2e Cesky au- tor poskytuje étenati méné metatextowych orientaénich signélt, jimiz by étendfe informoval o tom, co pravé v textu déla. Je na étendfi, aby si tuto informaci sam z textu vyvodl To vée sounisi tim, Ze Cesky védecky text neni orientovan primarné na étenate, Neznamena to vsak, Ze je autor orientovan na sebe. Je oriento- van na obsah sdéleni, na jeho predmét, na samu véc. Chce podat logicky usporadany, formulovany, a pokud mono uplnj, nenapadnutelny vjklad daneho jevu, povédét svou pravdu a ovSem té2 étendie seriézné poucit. Je to monolog bez dialogického zfetele a pusobt patrné — to si priznejme ~ vét5i radost a uspokojent autorovi nez étenafi, Jake jsou zdroje tohoto pfistupu k védeckému psani? ZISKAVANI DOVEDNOSTI VE VEDECKEM VYJADROVANI ,Jste posuzovani podle suych schopnosti psat a mluvit a vase hodnota nezdvisi jen na vasich znalostech ve svété védy a techniky, ale také na vasich schopnostech svou znalost a myslenku komunikovat.* (Bannass 1977, 5) 3.1 VEDECKE VYJADROVANI V CESKE STYLISTICE Charakter Ceského védeckého vyjadiovant je dan historickymi a kul turnimi souvislostini jeho stfedoevropského vyvoje, ale ureitym zp8tnova- zebnym ovliviujicim faktorem tu mbze byt i samo jeho pojeti v Zeské ling- vistice, stylistice, teorii textu a aplikovanych disciplinéch, piedevsim v pedagogice Ceska stylistika ma v popisu védeckého a odborného stylu velmi bo- hatou tradici vychazejic! ze zazemi praéského funkéniho strukturalismu (2 pozdejgich pract jmenujme alespot: Jedli¢ka a kol. 1970, Mistrtk 1974, Chloupek a kol. 1991, Betka 1992, Jelinek 1995, Cechova a kol. 1997) Cesky védecky a odborny styl se yymezuje na pozadi obecné stylistické teorie pati funkénich styl a vytytujf se jeho charakteristické rysy, které jej konstituyji v protikladu k funkcim ostatnich éty# funkénich styl, Tim je zddraznéna jeho vjlucnost. Konstitutivni funkci vdeckého stylu je byt ndstrojem rozvoje lidského poznani a posouvani eho hranic. Silné se 2d0- razfiuje intelektualizaéni funkce védeckého stylu; védecky styl je kvalif- Kova jako nejnarotngjsi ze v8ech vzhledem ke své pfesnosti, urtitosti, po~ jmovosti. Zatimco kognitivnt strénka védeckého vyjadtent je takto velmi silné zddraznéna, ponékud se nechdva stranou fakt, Ze funkce vedeckého stylu ma rovnéz velmi vyznamny rozmér soci, interakent, komunikact 30jimé je védecky, pfipadné odborny funken’ styl spojen s dalsimi funké- nimi styly ~ bé2né mluvenym, jednacim, administrativnim, publicistickym i uméleckym. Prunim pfedpokladem pro rozvo} poznani je nepochybné kognitivni kompetence védce, ale ze sociorétorického hlediska je (jak jsme jiz uvedl) nezbytna | kompetence procedurdlni, interakéni, ko- munikaéni a 3ife socidlni, kterou musi védec vladnout v obdobné mite jako uzivatel kteréhokoli jiného funkéniho stylu. Co by tedy bylo v sou- gasné éeské stylistice 24douci? Aby z¥etel funkent doplnila o zietel soci- lni,jinymi slovy interakéni. Pro parametry souvisejicf s timto pohledem Zasto nemame v éestiné odpovidajic! poimové kategorie a zavedené ter- miny (srov. ang]. terminy cognitive competence versus interactionalitrans- actional competence, declarative competence versus procedural compe- tence). Porovnejme nyni Zeskou stylistickou tradici s tradict anglosaskou. 3.2m VEDECKE VYJADROVANI V POHLEDU ANGLOSASKEM Anglosaska teorie textu, diskursu, komunikace, véetné védecké, ma své kofeny v pragmatické filozofiljazyka a vzhledem k takto orientova- nému piistupu k jazyku odedavna sméfuje K uchopeni textotvornych postupti v interakénim ramci, Navic se tato teorie vywjela v dzkém pro- pojents lingvistikou aplikovanou, jak 0 tom svédél konstituovén’ discip- liny zvané writing, ptipadné reading (produkce a interpretace textu ve smyslu kognitivnim i interak¢nim), je? je zéroveni oborem teoretickym i di- daktickym (Cmejrkové 1992). V jejim ramci pak vanikla podrobné pro- pracovavané disciplina zvand academic writing, a Koneéné i analogicky zamefené disciplina academic reading, Zatimco Ceska stylistické tradice ma povahu spise deskriptivni, anglo- saska teorie writing (cod je vlastné oznacent pro rétoricky wjcvik) sméuje k praktickému nacvigovant formulatnich dovednosti Myslenka o potfebé kultivace psacich dovednosti byla u nas wyslovena ji davno Vilmem Mathesiem (1942), nepochybné v souvislosti s jeho anglistickou orientaci, ale do uéebnich programi vtélena nebyla. Nacvik psani odstavcd (paragraph writing), jené je velmi charakteristickou sou- sti discipliny 2vané psani, nema v éeském stylistickém vicviku obdobu Odstavec byvd popisovan v Ceskjch stylstikach jen velmi zbé2né a po- zornost stylistt pfitahuje spiSe odstavcovant v krésné préze, a to vehle- dem ke své specificnosti a nepfedvidatelnosti (Becka 1992), 32 Zakonitostem v psani odstavc se vénuje jen velmi malo pozornosti Byl to opét Mathesius (1942), kdo toto téma zpracoval ve stati nazvané Uméni psat odstavce (srav. t62 Vachek 1994), Tato studie nicméné zistala v éeském kontextu potinem spiée ojedinélym a teprve o mnoho let po- zd8ji na ni navazal F. Dane’ rozsahlou studif 0 tematickych posloupnas- tech a odstavcich ve védeckém textu (Danes 1994). 3.3 PSANI VEDECKYCH TEXTU JAKO PEDAGOGICKA DISCIPLINA Psany text exteriorizuje sdélent a oddéluje je od individuality mluvétho. Vastni napsanj text zpsobuje, Ze zélezitost je autorovi mnohem jasnéji, nez mu byla predtim. Ma pocit, Ze ,vic vi", i kdy2 pii tom nepousil cizi znalost. To je také jeden 2 dtvodd, prog stiedoskolstt a vysoko8kolst! stu- denti pi referaty, seminarni a diplomove prace. Psany text — néco po- malu, uvédoméle a promyslené produkovaného—napomahd rozvoji osob- nost a jefho mySleni. Zépadnt instituce proto vénujf tomu, aby zasvatily své mladé generace do um&ni psdt védecké texty a orientovat se v Z4n- rech védecké komunikace ~ zejména v psani esejd, ale i fady 24nd dal- Bich -, soustaynou péti na skolach stfednich, a ovem téz vsokych. 3.3.1 PSANI KOGNITIVNI A PSANI KOMUNIKATIVNI Zeptate-i se éeského studenta, zda navtévuje kurs psani, pravdépo- dobné se na vds shovivavé usmaje a vysvéti vam, Ze psat se naucil uz v prunf tid. Polozite-li tuté? otazku studentu americkému, téméi dozvite, Ze se takového kursu tastni. Neméme-li je) podezirat z negra- motnosti, kde hledat vysvétleni? Terminem psani v cestiné tradiéné rozumime pisemné zaznamenavani (SSC 1994), zatimco v pojeti anglosaském je skutetnost oznagovana ter- minem psani (writing) mnohem sir8'a to, co minime éeskym slovern psani, piedstavuje nejelementéméjsi irover tohoto procesu nebo snad spise jeho nutny predpoklad. »Psani je zpasobem Fesent problémit, pri némé se pisatel vypo- Fadévd s dvojim ikolem: (a) generovinim myslenek v jazyce a (6) usporddantm téchto myslenek do psané struktury vyhovujici po- tebdm élendie a 2émériim autora." (Hamt-bvons « Heastey 1987) 33J] \ a tl N 4 fi K N E $ W Obwykle se v této souvislosti rozlisuje kognitivni psani, pti némz je kia: den daraz na generovéni myélenek, a komunikativni psani, pti ném2 au- tor anticipuje potenciain potize ctenafe s desifraci textu Disciplina psani (writing) zahrnuje jazykovou vychovu od potatka skolnt vwyuky a2 po psant akaclemické (Basic writing, Writing across the curricu- lum, College-level waiting, University-level writing), Psani je élenéno podle geld, jimz slouzi (tzv. Writing for special purposes), a jeho wyenamnou codno2i je psant odborné a védecké (Writing for academic purposes). Psant v tomto slova smyslu se dovoldv soudobé teoretické i aplikované ling- vistické discipliny, , linguistics of writing”, kterd do sebe vstrebala poznatky soudobé lingvistiky textu, komunikace a socidlnt interakce. Pfi takto ché- paném psani nejde samozfeimé o zvlddnuti grafického zdznamu textu, nybr2 o procesudiné chapanou wjstavbu textu: projev je postupné pro- myslen, naértavan, korigovan, prestylizovavan a dotahovan do ko- neéné podoby (srov. napr. Adams 1982), a to po strance kognitivnt i in- teraként, Grafické zvarnént textu nent viastné nezbytnou podminkou, projev mize byt zrovna tak pfednesen uistné. Lingvistika psani tak svjm zahrnutim produkénich aktivit pisemnych i mluynich navazuje na tradice rétoriky, nebot i rétorika, a¢ se v na- Sem povédomi silné asociuje s projevem mluvenym, zahmovala z7etel k obéma podobam jazyka. Mohou byt pro nas myslenky , lingvistiky psani” inspiract? 3.3.2 JE VYUKA PSANI NA SKOLACH DOSTACUJICI? \Yuka psani na geskych Skolach spoléha na to, Ze zné-li 24k zdkladni gramatické a pravopisna pravidia, bude umét kamponovat vyS8i celky, od- stavce a celé texty. Uméni psat je u nas vnimano spise jako individuaini nadani, talent, dar, co? vynika prav8 ve stovndnt s tradici anglosaskou, kterd chépe psant jako2to dovednost, kterou Ize utit, cvitit a zdokonalo- vat, a pak také soustavou pevnych kritérif testovat. Pisatel napr- absolvuje wevik v psani odstaved, s dirazem na jednoznatnost tzv, tematické ne- boli namétové véty (topic sentence) a na naslednou primotarou vystavbu odstavce a2 po vétu zavéretnou, s dirazem na presnost a jasnost. Se znamuje se ove i s fadou dalsich hledisek, které ma brat pfi psani vdvahu R. Clarkova a R. lvani¢ovd (1991, 176) uvadji napt. 17 momenta pro- cesu psani, které maji studenti discipliny psanf respektovat: shromazdo- vani znalosti, stanoveni zamérd, analyza zackini, planovani, vybaveni si vé- domosti o typech psant, zvaZovant éasovjch a prostorovjch limit, pfed- b82né rozvr2eni létky, formulace myslenek, revidovani, zakougeni paniky a hrizy, wyjasnéni si upfimnosti myslenek, stanoveni viastn‘ identity, ohled na Clenafe, zakousent radosti a uspokojeni, rozhodnut o tom, zda pre- vzit odpovédnost, pfiznat pozici, ji zamaskovat, a konetné uplatnéni ja- zykové kompetence. Predposledni bod zaroveit ukazuje, co miize patiit k nacviku rétorickych dovednosti a ¢im byvd pojem rétorika v nagem po- védori zatizen a diskreditovan. Je over tfeba mit zarovelt na paméti, Ze vyevik v produkci textu je i wicvikem v interpretaci textu. Vede nejen k roz- vinutl argumentativnich dovednosti a k ovlddnuti piesvédovacich pro: stfedkt, jimi2 chce autor na prijemce pasobit, ale vede i k reflexi toho, v Cem spotiva persvazivnost (presvédéivost) ciztho textu, jak byt wii pers- vazivnosti ciziho textu rezistentn{ a jak jej brat s uréitou rezervou. U nés priprava v odborném psani do té mity rozvinuta nent a vysoko~ 8kolst! studenti a doktorandi, stejné jako mladi védeet pracovnici, majili napsat diplomovou ¢i disertaéni praci, resp. vypracovat védecky ¢ldnek, ptipravit si referat ¢i napsat recenzi, byvaji ponechéni sami sobé a v ne}- lepsim pripadé odkazani na cizojazytné nebo pielozené piirucky (srov. Umberto Eco, Jak napsat diplomovou praci). Nezifdka wjuku védeckého psani supluje vjuka na katedrdch anglistiky 2 poznéni tohoto stavu véct pravé vznikla mySlenka zpracovat pfed- klédanou pfirucku. Zasady, k jejiché osvojent wcvik v psacich dovednostech sméruje, nent samozfejmé nutné bez rozpakt: a bez vyhrad prijmout, ale je tieba s nimi potitat, Mazeme je pak tfeba i porusovat — je v tradici Ceské stylistiky uva~ Zovat 0 tom, Ze dodrZovani norem vede k jejich ustrnuti (petrifikaci) a vysledkem jejich virtuézniho ovladnuti je prézdny manyrismus. Na druhé strané je dobré védét, 2e mnozi zahranini auto, s nimiz se ve védeckych nebo odbornych diskursnich komunitach setkavame, jsou k psani élankd a prezentaci wsledki své prace dobfe pfipraveni a jejich potindni je efektivni. Pravé proto, Ze je od zaéatku promysleno v ramci pragmatického interakéntho piistupu k jazyku a védeckému psani zvlast. 34