Professional Documents
Culture Documents
BIRKENBIHLOVÁ
Copyright 1983 by Gabal Verlag GmbH.
This edition is published by arrangement with the original publisher
Gabal Verlag GmbH, Schumanstr. 161, D-63069 Offenbach,
Telefon 069/840003-0, Telefax 069/840003-33.
All rights reserved. Originaltitel: Sprachen lernen leicht gemacht!
České vydání (přeloženo z 25. vydáni německého z r. 2001):
© SVÍTÁNÍ, 2002
Translation © Jindřich Rath, 2002
ISBN 80-86198-21-9
Obsah
Můj návrh pro čtení této knihy 8
Poděkování 9
Poznámka ke třetímu vydání 9
Předmluva k jedenáctému vydání
1
1
Pomůže tento krok i V á m ?
2. Čtení 90
Čteni cvičebních textů (90) Čteni jiných textů (91) Materiál pro četbu (93)
Čteni současně s překlady (94) Dlouhé nebo krátké texty? (95)
3. Mluvení 96
K výslovnosti zcela obecně (97) Cvičeni: Volné mluvení (100) Doplňovací
(fill-in) mluvní cvičeni (101) Přehrávání dialogů (scénické, pro jednu osobu)
(101) Hry se zadanými rolemi (pro více osob) (102) Pattern-drills (cvičeni dle
vzoru) (103)
4. Psaní 105
Opisování (105) Diktát (105) Zpětné dekódování (105)
Doplňovací (fill-in) cvičení (105)
Chcete se naučit písmo, které je pro vás nové? (106)
Nejprve si celou knihu přečtěte, avšak s barevnou tužkou pro zvýrazňování textu.
Označte si, prosím, všechna místa, která vám budou okamžitě jasná nebo která vás
zvláště zaujmou; tím si totiž již předem vytřídíte ta témata, která pro vás budou mít
zvláštní význam, o která budete mít zájem. Potom si vypracujte osobní „bitevní plán".
Teprve pak dospějete ke konečnému rozhodnutí, např. zda využijete kurs, který máte k
dispozici, nebo budete-li si chtít koupit nový ap. Pak můžete začít!
Poděkování
Cítím jako opravdovou nutnost poděkovat některým lidem, kteří mi pomáhali při
přípravě této knihy; v časovém pořadí:
Nehledíc na to, že toto vydání bylo přepracováno, jsou v něm nyní uvedeny dvě
dodatečné „kapitolky"; zaprvé to jsou Klíčové věty k metodě Birkenbihlové (od s. 162).
Tyto klíčové věty si můžete přečíst předem, nebo až dodatečně. Druhá nová
„kapitolka" (od s. 172) obsahuje reakci jednoho arabského učitele; měla by tu
zastupovat ty „flexibilní" učitele, kteří dříve učili „starým stylem" a nyní jsou
připraveni způsob učení zcela změnit...
Jinak mne mimořádně těší, že kniha nyní tak „letí", a konečně i to, že ji doporučují i
jazykové školy. To ovšem hovoří ve prospěch instruktorů těchto (většinou
soukromých) institucí, neboť pro mnoho učitelů v „normálních" školách je snadná
metoda nyní stejně jako dříve něčím nepřijatelným! Inu...
Přeji vám hodně úspěchů! A nezapomeňte: Jestliže vám tato kniha pomůže i vám -
oznamte to, prosím, dále!
4. Doplňující poznámka
Pokud vás toto vše dosud „nechytilo", jsou dvě možnosti: Buďto je tato kniha i přesto
pro vás zajímavá, nebo skutečně vůbec ne. Jestliže toto je váš případ, pak snad alespoň
budete znát někoho, komu by přece jen mohla pomoci.
* Slovy „dospěli samouci" jsou míněni lidé, kteří se samostatně chtějí učit cizi jazyky; mohou to být ovšem i
motivovaní mladiství!
*' Pozn. překl.: Označením podle pravidel mozku je míněno, že naše jednání má odpovídat přirozenému
způsobu práce mozku a nemá působit proti němu (stres při učení, selhání). V něm. originále se používá
označení gehirn-gerecht.
Kapitola 1 Jak bychom se neměli učit cizí
jazyky?
Většina lidí si myslí, že naučit se cizí jazyky je těžké. Tento mylný předpoklad vznikl
proto, že tradiční vyučování takový dojem vzbuzovalo. Jistě existuje malé množství
lidí, pro něž by mohlo být učeni se cizím řečem opravdu těžké; ale to se dá rychle
zjistit. Použijeme minikviz:
Postup: Zodpovězte čtyři otázky, které se týkají vašeho mateřského jazyka, přičemž odpovědi patří té
osobě, na niž právě myslíte. Otestujte si tedy buď své vlastni schopnosti nebo schopnosti někoho jiného
(dítěte, partnera, žáka) tím, že budete odpovídat za zvolenou osobu.
Minikviz
Důležité: Jenom v případě, že odpověď zní ve všech čtyřech případech „ano-ne" nebo
„ne", pak možná dotyčná osoba opravdu nemá talent pro cizí jazyky. To se však týká
jen velmi malého počtu lidí!
Základní dovednosti:
Jistě jste si již všimli, že otázky kvizu se vztahují na dvě základní dovednosti, které
umožňují úspěšné „používání" každého jazyka: pochopení a vyjádření. A ty se opět
dělí do dvou nižších kategorií, takže celkem existují čtyři dovednosti, které můžeme
získat:
• SLYŠENÍ (= porozumět)
• ČTENI (= porozumět)
• MLUVENI (= aktivně se vyjádřit)
• PSANÍ (= aktivně se vyjádřit)
Nyní jde o to, jak chcete využít jazyk, který se budete učit: Chcete-li se hlavně umět
„bavit", pak se nemusíte bezpodmínečně učit psát nebo číst, avšak musíte si osvojit
dobrý základní slovník, který vám umožní do jisté míry zvládnout všechny situace,
kdy budete hovořit. Jestliže však chcete získat všechny čtyři dovednosti, pak platí
přirozeně základní předpoklad, že je určitou měrou zvládáte i ve svém mateřském
jazyku! Neboť: kdo již ve své mateřštině nerad čte, bude číst jen zřídka kdy (a stěží
dostatečně plynule). Tím se však stane čtení cizích textů nesrovnatelně těžším (na což
učitelé jazyků zpravidla neberou ohled, když chtějí své žáky ke čtení přinutit). Avšak
především je důležitý opačný případ:
Proč však mají miliony lidí takové problémy a myslí si, že nemají žádný „talent pro
cizí řeči"? Proč žák po pěti letech učení se francouzskému jazyku neumí francouzsky
myslet, plynně mluvit ani číst? Odpověď nezávisí na těch, kteří se učí, nýbrž na
systému, který v učících se vyvolává jisté předsudky. Tyto předsudky však později
blokují úspěch, protože prostřednictvím „proroctví, které naplňuje samo sebe", se vždy
projeví jako oprávněné, a to je samozřejmě posiluje! Tento proces „samoblokády" je
velmi důležitý (srv. můj Úvod do učení se podle pravidel mozku: Stroh im Kopf? -
Gebrauchsanweisung fürs Gehirn, nakl. GABAL; v českém překladu Piliny v hlavě? -
Návod pro používání mozku, nakl. SVÍTÁNÍ, Hradec Králové). Vždyť svět, v němž
žijeme, si vytváříme na základě určitých domněnek či předpokladů
(i předsudků) o světě samém, a to v daleko větší míře, než si normálně uvědomujeme.
Dovolte nám proto všimnout si blíže pěti nejčastějších předsudků účastníků mých
seminářů, které se týkají učení se cizím jazykům.
Pět tradičních předsudků o učení se cizím jazykům
Vyzkoušejte si, prosím, která z pěti uvedených tvrzení se vám zdají být povědomá,
případně správná:
Ne. Co potřebujeme, jsou příkladné vzory, ne však lidi, kteří se domnívají, že musí
každému všechno „objasnit". To platí pro všechny obory v životě! Rodiče, kteří sami
hodně čtou, nepotřebují „umluvit se přesvědčováním", aby jejich děti nebyly líné číst!
Rodiče, kteří se spolu často hádají, nevychovají s tisíckrát opakovaným objasňováním
správného chování mírumilovné děti.
Zeptejme se: Jak mohou děti podat tento fenomenální výkon, když se učí? Jednoduše!
Slyší své příkladné vzory dennodenně a napodobují je. Na rozdíl od obvyklého
vyučování jazykům s vynuceným biflováním vzájemně nesouvisejících slov (=
cizojazyčných slovíček) stojí všechno, co děti slyší, ve vzájemné souvislosti podle
svého smyslu:
V napodobování jsou děti skutečnými mistry! V extrémně krátké době napodobí nejen
samotná slova (tj. obsah), ale také spád řeči (kadenci), její melodii, rytmus hovoru
svých vzorů. Mluví se v okolí dialektem nebo spisovně? Hovoří se správně? Tyto
aspekty převezmou děti při učení automaticky! Uveďme v této souvislosti krátký
příběh: Angličan, Francouz a Bavorák se bavili o úskalích své mateřštiny:
Je třeba ujasnit si jednu důležitou skutečnost: Děti vůbec nemusíme opravovat!
Dokonce se učí lépe, když se jim nepokoušíme vysvětlovat, co mají dělat! Své
chyby si totiž zkorigují samy! Může se stát, že dítě říká po určitou dobu "já jsem
napísal", "já bysem", ale brzy začne říkat „napsal" a ,já bych"* aniž by ho na to
někdo upozornil, pokud ovšem správné výrazy slyší ve svém okolí! A naopak.
Jestliže okolí dítěti tisíckrát připomíná, že má říci Prosím?, pokud něčemu
nerozumělo, pak pokaždé, když dospělí reagují na otázku slovem Cóó?, zesilují
u dítěte právě toto chování, bez ohledu na to, co mu předtím slovy vysvětlovali
a co od něho požadovali!
Totéž platí i pro staršího jedince, který se učí: má-li možnost stále opakovaně
slyšet „svůj správný vzor", opravuje se sám daleko lépe, než v případě, kdy se
učitel domnívá, že musí zasáhnout při každé sebemenší chybičce. Takovéto
zasahování silně potlačuje pocit vlastní hodnoty! Proto jsou určité aspekty mé
metody založeny na tom, aby se tato obdivuhodná funkce vlastní korektury
automaticky aktivovala! Tím se navozuje nové vnitřní rozpoložení - jak k učení,
tak k sobě samému!
Zapamatujme si: Čím více dítě opravujeme, tím více bude „zbrzděno" při
používání cizího jazyka. Příliš mnoho oprav vede k typickým poruchám, jako je
jednoslabičné vyjadřování, koktání, ztráta chuti aktivně se vyjadřovat a rovněž i
nechuť ke čtení a psaní. Jestliže se však dítě (již) nemůže s potěšením
vyjadřovat řečí, může to vést později i k vážným životním problémům. Vždyť
řeč určuje rozhodující měrou, jak vnímáme a zvládáme skutečnost, která nás
obklopuje! V mnoha případech však zakrňují jazykové schopnosti natolik, že
jedinec (již) neumí diferencovaně uvažovat o sobě a o světě, protože mu, v
nejpřesnějším smyslu slova, jeho vlastní slova chybějí; takoví lidé již mnoho
nemluví, kromě: „Namaž máslo" nebo „Nemáme doma žádnou marmeládu!"
Zeptejte se, prosím:
* Pozn. překl.: Místo nepřeložitelných příkladů jsou uváděny analogické příklady z češtiny (v orig. je
uveden chybný a správný minulý čas slovesa gehen - jiti: gehte (nesprávně), ging (správně - šel), v
češtině je příkladem nesprávný a správný tvar minulého času a kondicionálu)
Kdybyste však zjistili, že si jste ve své mateřštině jen málo jisti, pak můžete i dnes
ještě něco proti tomu podniknout, pokud vám ovšem bude jasné, že tato údajná
„neschopnost" byla navozena (ne vrozena) zpravidla přílišnou kritikou a/nebo
nedostatkem dobrých vzorů! To ovšem můžeme napravit! Zapamatujme si tedy:
Máme-li dobré vzory, můžeme se učit sami. Jestliže se již malé dítě umí
naučit svůj první jazyk, pak tím více to platí právě pro dospělého!
Jestliže chcete něco udělat pro svou mateřštinu s naprostým minimem vynaložené
námahy, pak byste mohli...
•... televizní programy posuzovat kriticky, zvláště takové, na které se díváte nejčastěji.
V kriminálních žánrech uslyšíte zpravidla jinou řeč než v diskusi s nositelem
Nobelovy ceny. Každá rozmluva s kvalifikovaným partnerem je z jazykového hlediska
zajímavější než většina pořadů určených „masám";
•... přemýšlet o tom, co čtete, a to v novinách (časopisech), knihách. Ovšem jen tehdy,
jestliže čtete rádi. V každém případě jsou oba výše uvedené tipy jistě zajímavé pro
každého, kdo na jedné straně nemá čas výlučně se zabývat svou mateřštinou, na druhé
straně by však chtěl pro to „něco" udělat.
To je ovšem právě nesmysl. Kolik je lidí, kteří mateřštinou plynně hovoří, aniž by často
četli nebo psali! To platí i pro analfabety! Uvažte prosím, že svaté spisy Indů a Číňanů,
tak zvaná „klasická literatura", byly po tisíciletí předávány jen ústním podáním, dokud
člověk nevynalezl písmo. A zvažte, prosím, rovněž, že jazyk těchto spisů měl tak silné
výrazové schopnosti, že ho obdivujeme dodnes! Kdo by chtěl tváří v tvář této
skutečnosti ještě tvrdit, že čtení a psaní představují nutné základní předpoklady pro
používání různých jazyků?!
Jestliže se každé dítě naučilo mluvit, aniž by se učilo zpaměti gramatická pravidla,
nemůže platit předsudek uvedený v nadpisu. Daleko zřetelnější je, že gramatiku
používat a gramatiku analyzovat jsou dvě zcela rozdílné činnosti. Při použití gramatiky
řeknete jako Němec např. správně er ging (šel) místo gehte, což by bylo analogické ke
tvarům tzv. slabých sloves, zatímco při gramatické analýze si uvědomíte, že gehen je
nepravidelné (silné) slo-veso.*)
Uveďme ještě jiný příklad: Vyhledejte v dále uvedených seskupeních slov takové, které
netvoří správnou větu:
a) Děti si hrají.
b) Jeník a Mařenka.
c) Napoleon byl Korsičan.
*' Pozn. překl.: V češtině uveďme ještě jednou jako příklad my bychom, místo my bysme, což by se mohlo zdát
analogické k časování slovesa býti - my jsme. Při analýze si ovšem uvědomíme, že my bychom je kondicionál
(podmiňovací způsob) a nikoliv oznamovací způsob slovesa býti.
Jestliže tedy dovedete mluvit (psát) svou mateřštinou do určité míry správně, pak umíte
„používat" gramatiku. Proč byste se však potom měli učit cizímu jazyku objížďkou
přes „analýzu gramatiky", když si nic takového nepřejete ani v mateřštině? Proto tedy
nabízí moje metoda možnost naučit se nový jazyk (nové jazyky) i bez formální
gramatické analýzy! To ovšem neznamená, že se gramatický fanoušek nesmí
gramatikou důkladně zabývat.
Opět jeden předsudek, který stojí v cestě úspěšnému studiu cizích jazyků. Vždyť
izolované učení se jednotlivých slovíček stojí v příkrém rozporu ke způsobu práce
vašeho mozku, jak ještě dále ukážeme! Takový způsob práce může vést k (částečně)
dobrým výsledkům, jak ví každý, kdo to již jednou zkoušel, jen s obrovským
vynaložením času, energie a nervového vypětí. (Výjimky jsou právě tak řídké jako
vyslovení příznivci gramatiky; tím jenom potvrzují pravidlo.) Dovolte, abych se tady
na chvíli zastavila: Jestliže jste i vy v minulosti shledávali učení se cizímu jazyku
„těžkým" a jestliže jste podlehli chybnému odsudku, že nemáte „naprosto žádný talent"
pro řeči, pak jste asi také padli s velkou pravděpodobností za oběť předsudku, že mu-
síte biflovat slovíčka! To se však brzy změní, neboť má metoda nevyžaduje vůbec
žádné učení se slovíčkům. Neznamená to ovšem, že nezískáte žádnou slovní zásobu,
získáte ji však bez biflování slovíček!
To si myslí všichni účastníci seminářů, bez výjimky. Avšak - přesně vzato -v pozadí
tohoto názoru stojí dva různé myšlenkové pochody:
Zaprvé: Potřebujeme celé roky, abychom se naučili cizí řeč. Zadruhé: Potřebujeme
denně (nebo týdně) vynaložit mnoho hodin, abychom postoupili kupředu.
Nejdříve k prvému názoru: Potřebujeme opravdu celé roky? Platí jasné ANO-NE.
Názor je (částečně) správný, protože jsme potřebovali ke zvládnutí prvního jazyku
skutečně celé roky. Je správný i proto, že se můžeme cizí jazyk stále doučovat, a to -
přesně vzato - po celý život! To ovšem platí i pro mateřštinu (víte snad, co je
rhomboencefalon?). Avšak strach před roky vynakládaným úsilím, nutným k tomu,
abychom mohli smysluplně komunikovat, opět není na místě, neboť ten, kdo zná již
jeden jazyk, zná i význam, který je ve slovech. (Tady opět vidíme, jak málo efektivní je
školní vyučování cizích jazyků!) Co to znamená? Dítě, které poprvé pochopí, co se
skutečně míní slovem „poctivý", naučí se znát i význam a obsah slova poctivost.
Dospělý člověk však již ví, jakou základní myšlenku v sobě určité slovo skrývá, takže
se může naučit v cizím jazyku všem pojmům, které obsahuje i jeho mateřština, daleko
rychleji než dítě, kterému jsou vnitřní významy slov často ještě cizí!
A co se týče času vynaloženého pro „aktivní učení se" během dne nebo týdne,
domníváme se nejčastěji, že musí být enormní. Proto je v týdenním školním rozvrhu
uvedeno více hodin pro vyučování jazyků. K tomu ještě zadávají učitelé množství
domácích úkolů, které vyžadují další vynaložení času! Avšak tak by tomu nemuselo
být! Proto je vynaložený čas potřebný pro aktivní učení se mou metodou minimální!
Pochopitelně určitý čas musíme vynaložit, avšak ve srovnání s tradiční metodou
budeme potřebovat jen asi čtvrtinu doby pro aktivní učení se, přičemž to, čeho
dosáhneme, bude jistě „sedět". To je možné proto, že velká část „práce nutné pro
studium" se zvládá pasivně, protože ji „převedeme" do podvědomí. (Podrobnosti po-
známe později!) To zní jistě v prvém okamžiku neuvěřitelně, avšak jestliže to
vyzkoušíte, budete se moci brzy sami přesvědčit!
Trochu historie
Metodu, uváděnou v této knize, jsem vyvinula asi před 25 lety. Přesně vzato
představovalo prvých 15 let spíše slepé (intuitivní) hledání ideální cesty (s mnoha
objížďkami!) pro učení se cizí řeči. Tato cesta se musela lišit od „normální", tj. od
typické nabídky, kterou poskytovala škola a vzdělávání dospělých (např. jazykové
kursy v jazykových školách, lidových univerzitách nebo firemní kursy), neboť miliony
těch, kteří normální nabídku protrpěli, se nestali úspěšnými! Je zajímavé, že mnozí z
těchto lidí byli docela ochotni naučit se cizí jazyk, avšak přesto se vždy vzdali, protože
byli přesvědčeni, že k tomu nemají talent. Tento předpoklad však je chybný! Jestliže si
totiž něco přejeme, pak se obvykle objeví potřebný „talent". Ten nemusí být v žádném
případě nadměrný. Můj je jen průměrně vyvinutý. To poznám podle toho, že jiní
fandové cizích jazyků dovedou přecházet z jedné cizí řeči do jiné daleko rychleji než
já. To jsou lidé se zvláště výrazným talentem, což je ovšem podmíněno i geneticky.
Avšak: Jestliže svůj „normální" talent pro řeči „dokonale vybudíte" podle mé metody,
dosáhnete daleko více než mnohý zvláště talentovaný jedinec, který se však musí učit
tradiční metodou!
Když se každé dítě naučí svou první (a tedy nejtěžší) řeč ve svém
nejútlejším věku, a to bez biflování slovíček, musí existovat cesta, která
umožní tento proces dalekosáhle napodobit!
Tento obrovský intelektuální výkon dítěte je totiž založen na tom, že schopnost k řeči
je vrozena, tedy tak říkajíc pevně zadrátována jako hardware do našeho biologického
„počítače". Proto se každé dítě naučí jazyk či jazyky, které ho obklopují. Na druhé
straně nutno říci, že je vrozen jenom předpoklad naučit se řeči. Je dáno naší
flexibilitou, že za svou mateřštinu můžeme přijmout (naučit se) stejně snadno každý
jazyk, právě tak jako máme schopnost vypořádat se později i s jinými jazyky. Jenom
dítě, které vyrůstá ve společnosti němých, se nenaučí mluvit!
Přesto existuje určité nebezpečí v tom, že necháme dospělého učit se příliš Jako dítě",
jak se o to pokoušela „přirozená metoda" ve dvacátém století. Avšak starší člověk,
který již ovládá alespoň jeden jazyk, je v daleko lepší výchozí pozici než malé dítě.
Bylo tedy třeba vzít na vědomí:
Obě tyto základní myšlenky byly prvními dvěma výchozími body. V průběhu dalších
let pak přistoupily další úvahy. Například:
• Při „normální" výuce je žák zpravidla příliš brzy nucen, aby vyslovoval hlásky, s
nimiž ještě není dobře obeznámen. A to nejen při vyučování, avšak i při biflování
slovíček, když si pro sebe mumlá nové výrazy! To je podle mého názoru jednou z
hlavních příčin tvrdé výslovnosti v pozdější době. (Dalšími důvody jsou školské síly,
které nevyučují svou mateřštinu, např. Číňan, který učí angličtinu; další špatné
příklady, jakými jsou spolužáci, jsou uvedeny v dalším odstavci.)
• Čím více musí žáci při vyučování „sami mluvit", tím více „špatných vzorů" tato
skupina vytvoří. Jestliže ten, kdo se chce učit, slyší často nesprávně mluvit své
spolužáky, má od počátku nastaveny výhybky pro chyby v budoucnosti (neboť učení se
řeči spočívá silně na napodobování)! Např. u mne to s francouzštinou probíhalo takto:
Tento jazyk jsem se učila v USA na univerzitě. Aniž bych si to byla tehdy
uvědomovala, „převzala" jsem americký přízvuk svých spolužáků do té míry silně, že
při mé první návštěvě Francie každý vykřikl s naprostým přesvědčením: „Ah, vous êtes
américain?" (Ah, vy jste Američanka?)
• Jsou lidé, kteří se lépe učí „ušima", zatímco jiní chtějí raději číst a/nebo psát. To platí
i pro učitele, kteří chtějí až příliš často vnucovat svým žákům svůj vlastní styl.
Vyučující, který rád píše, bude nabízet četné racionalizační návrhy pro opisování textů,
diktáty a písemné domácí úkoly, avšak to pomůže jen těm žákům, kteří právě tak rádi
píší. „Ideální metoda" musí na to brát ohled, aby se nedopouštěla stejné chyby. Také se
sice přimlouvám za to, aby každý, kdo chce získat všechny čtyři základní dovednosti,
mohl trochu číst a psát, avšak mezi potřebným minimem a nadměrným množstvím,
které mnozí učitelé vyžadují od každého ze svých žáků, je obrovský rozdíl!
• Lidé začínají své studium cizích řečí s různými schopnostmi. Již jsme připomenuli:
Kdo je vysloveným „fandou" gramatiky, bude mít radost z každého gramatického
upozornění. Avšak většina lidí taková není! „Ideální metoda" tedy musí umožnit, aby
žák vystačil bez formálního studia gramatiky, zvláště bez studia gramatických pravidel.
Konečně každý člověk se naučil svou první řeč dávno před prvou konfrontací s
„výukou řeči" ve škole! Z toho vycházím při svém předpokladu, že minimum „pravidel
hry" pro jazyk, která se získají automaticky podle mých prvních dvou učebních kroků
pro studium (vysvětlení podáme později), pomůže dospělému, který dychtí po učení,
aby taková pravidla také používal, a to bez formální gramatiky.
Obtíže při výuce cizích jazyků ... se tisíckrát zvětší učební praxí, která má své kořeny ještě v názorech
latinských učenců, a které se zčásti vracejí k řeckému způsobu vyučování během reformace. Latina a
řečtina mají obrovské kategorie odvozených tvarů, které se dají zařadit do dvou typů, časování
(konjugace) a skloňování (deklinace). Pravidla ... podávají informace o tom, jak můžeme překládat
klasickou literaturu pomocí slovníku.
Gramatikové, kteří se po celý svůj dlouhý život procvičovali v těchto pravidlech a používali je,
přenášeli pak tutéž metodu na jiné řeči, které však patřily do jiných strukturálních typů .... a to bez
ohledu na to, zda tato pravidla skutečně potřebujeme znát a za jakých okolností. Slova, která nelze
ohýbat (a tím tvořit odvozeniny), jako jsou např. partikule (částice), které však hrají v moderních ja-
zycích tak velkou roli, byla zatlačována do pozadí... Důsledkem bylo, že paměť (těch, kteři se učili)
byla zatěžována obrovským, neužitečným břemenem balastu, aniž by jí byla její úloha jakýmkoli
způsobem ulehčena! (Zdůraznění kurzívou provedla autorka.)
• Cíle, které si před sebe staví ti. kteří se učí, jsou rozdílné. Všichni však nemusíme
ovládat tytéž dovednosti stejně dobře! Kdo chce jazykem, kterému se učí, převážně
jednat, musí jak dobře rozumět, tak i umět plynně mluvit. Kdo naproti tomu chce
převážně rozumět (poslouchat nebo číst), nemusí být nucen k přímému mluvení
(psaní), či snad ano?!
V dalších odstavcích uvádím některé (nejčastější) cíle, k nimž chtějí dojít účastníci
mých jazykových seminářů. Zamyslete se, prosím, s námi, jak rozdílné jsou aspekty,
týkající se čtyř základních dovedností, jichž se má dosáhnout:
• Musím umět vést v USA jednání pro svou firmu. Jestliže to ne-
zvládnu, bude vyslán někdo jiný; pak se mohu ihned „sbalit". Ve
svých 54 letech mám již jen malou chuť, vrhnout se ještě jednou
do dnešního katastrofálního trhu práce.
Avšak i kortex je zdvojen, takže hovoříme o pravé a levé polovině mozku (nebo též o
hemisféře jako u globusu). Ovšem i uvnitř mozkové poloviny jsou speciální oddělení:
např. dvě centra řeči (vlevo), přičemž jedno (WER-NICKEOVO) řídí chápání
(porozumění) a druhé (BROCOVO) řídí aktivní mluvení. Pojmenována jsou podle
svých objevitelů:
Při postižení mrtvicí se může stát, že jedno z těchto center se poruší. Při poškození v
oblasti Wernickeho může sice pacient plynně hovořit, ale (téměř) ničemu nerozumí. Je-
li naopak poškozena oblast Brocova, potom pacient sice rozumí (a může dávat signály
pokyvováním a potřásáním hlavy), avšak nemůže sestavit žádnou větu. Pro správnou
funkci musí obě centra zaprvé vzájemně spolupracovat a zadruhé kooperovat s
ostatními „oddíly" mozku.
„Představu" o něčem si však mohu učinit jenom o tom, co znám! Protože dospělý
člověk již zpravidla věci, jejichž názvy se chce naučit v cizí řeči, dobře zná, aby si
mohl vytvořit jejich „obrazy", má před dítětem, (které se učí svou mateřštinu)
obrovskou výhodu, kterou však mnozí učitelé cizích jazyků (případně autoři četných
jazykových kursů) nevyužívají. Tuto výhodu však žák ihned zase ztratí, jestliže se musí
učit slovíčka. Představte si, jak vše probíhá! Sedíte, učíte se anglicky a opakovaně si
mumláte:
oblek = suit
hlava = head
okno = window
Informační svazky
Jednotlivé informace jsou shromažďovány do tzv. „svazků" (clusters). Jestliže např.
čtete, jak funguje řídící páka v letadle, pak vysvětlení okamžitě pochopíte, pokud jste
se již dříve seznámili s některými jinými řídícími prvky (volant v autu).
hoto nového svazku, jak znázorňuje obrázek. Ostatní hlediska, obsažená ve svazku,
Je tomu tak proto, že mozek s prvním slovem týkajícím se řízení, které poznáte,
zaprvé okamžitě uloží do paměti novou informaci a zadruhé „založí" tzv. informační
svazek. Tak se stane hledisko řízení jakoby „těžištěm" to-
jsou myšlenky, které vás spontánně „napadají" jako asociace, jestliže myslíte na
„řízení", např. pojem „kontrola". Slovo „kontrola" je tedy jednou z mnoha možných
asociací ke slovu „řízení":
To již je fantastický výkon našeho mozku, avšak tento fenomenální nástroj v naší lebce
je ještě daleko rafinovanější: Informace se ukládají jak „horizontálně", tak i
„vertikálně". Co to znamená? Nejdříve se všechny informace spojí do informačních
sítí:
Sítě (s uzlovými body) si můžeme představit jako horizontální spojení -jako rybářskou
síť na břehu, přičemž informační svazky jsou rozptýleny po síti jako mořští ježci.
Současně však jsou všechny „svazky" propojeny s jinými také směrem „vzhůru": Toto
„svislé" spojení není dobře možné zakreslit, protože zesíťování je tak tenké, že
znázornění na obrázku by se podobalo černé ploše. Uveďme proto alespoň
zjednodušené znázornění, abyste si mohli učinit představu o celkovém obrazu:
Vidíte sami: porozumět textu „abstraktnímu" je stejně snadné jako porozumět textu
„snadno představitelnému" - za předpokladu, že smysl obsahu můžeme pochopit i ve
své mateřštině!
Ostatně ani není tak důležité, dáváte-li přitom pozor také na anglický text. Pokusy
ukázaly, že úspěch je stejně výrazný, jestliže ten, kdo se nechce učit číst/psát, ale chce
se učit jen mluvit, čte ve fázi Poslech/Aktivní jenom dekódovaný text (aniž by sledoval
i text anglický).
Neboť při tomto učebním kroku vzniká v mozku zcela nová, jednorázová
syntéza, při níž se sloučí pojem v mateřštině se svým cizojazyčným
protějškem téměř do jednoho celku (quasi jednotka).
Tím se ovšem stane anglické slovo table synonymem pro stůl, stejně jako můžete
použít místo českého slova podnět výraz stimul, pokud je pro vás toto tzv. cizí slovo
běžné! Dovolte, abych ještě jednou zdůraznila tuto důležitou skutečnost:
Když se západní firmy nepochybně stále více a více snaží, aby obchodovaly na
Blízkém i Dálném Východě, bude si muset v budoucnu stále více a více lidí osvojit
alespoň částečné znalosti jazyků těchto zemí! Kromě toho Arabové, Číňané nebo
Japonci, i když jsou zcela připraveni jednat s námi anglicky nebo francouzsky,
dovedou neobyčejně ocenit, jestliže znáte alespoň pár slov jejich jazyka. I partner,
který s vámi rád hovoří anglicky nebo francouzsky, vám to výrazně započítá k
prospěchu. Získáte tím automaticky náskok před ostatními „soutěžícími", kteří často
Geště) nevynaložili námahu pro podobný postup v jednání! (Avšak vaši obchodní
soutěžící zpravidla neznají metodu Birkenbihlové - aha!)
A ještě bych chtěla dát k úvaze: Právě jazyky, které nepatří do rodiny jazyků
indoevropských, poskytují fascinující náhledy do struktury našeho vlastního jazyka.
Jsou neslýchané bohaté z pohledu „řeč jako nástroj myšlení". Čím více „jiných"
možností způsobu vyjadřování pro každodenní dorozumívání poznáte, tím více se
rozšíří váš duchovní obzor, a to i v mateřštině!
2. Neexistuje slovo pro „jeden", kromě případu, kdy míníme jeden jediný (sám). Arab
tedy neřekne „jedna (nějaká) kniha", nýbrž vyjádří neurčitost zakončením, což se
zřetelně projeví při dekódování. Pokud jste to již zjistili při dešifrování textu, nebudete
později hledat zoufale slovo pro „jeden", budete-li se chtít aktivně vyjadřovat!
• Ve většině jazykových kursů musíte tak jako tak „vypátrat", co znamenají věty v
lekci! Teoreticky byste se měli nejprve naučit slovíčka a potom rozluštit text; můžete
však také hned postupovat podle pravidel mozku, když budete správně dekódovat!
• Tato práce je pro vaši mysl podnětná, a nelze ji tedy přirovnávat ke strnulému
biflováním slovíček a podobným pracovními postupům, které urážejí inteligencí1.
Kromě toho budete s pokračujícími znalostmi dekódovat již jen místa textu s novými
slovíčky nebo slovními obraty, takže časová náročnost pro dekódování bude z týdne na
týden menšil
• Existují kursy, v nichž je již ..zabudována" velká pomoc studujícím. Opatříte-li si
kurs, který nabízí současný překlad věty za větou, pak musíte sami již jen málo
dekódovat. Kromě toho už existují první jazykové materiály Birkenbihlové, které již
obsahují dekódování! Jsou určeny zprvu jako doplněk studujícím s předběžnými
znalostmi (materiálypro angličtinu, francouzštinu, italštinu a rovněž pro španělštinu).
Co přesně přináší dekódování?
Jak jsme již uvedli, dekódování je možné převádět (delegovat) na jinou osobu; např.
když si studující texty rozdělí, dekóduje pak každý sám jen jeden text. Nebo vám může
pomáhat „domorodec", místní občan znalý své řeči (v nouzi dokonce i tlumočník),
zvláště pokud je firma ochotna nést náklady; vždyť tím ušetří na vašem učiteli! Avšak
mnohé mluví pro to, abyste alespoň některé texty dekódovali sami!
Dekódováním se předvádí vaší pravé mozkové polovině, jak jsme se již zmínili,
struktura cizího jazyka. Překládáme-li slovo za slovem, získáme vlastní názor na
odlišné vyjadřovací možnosti, jak již ukázal předcházející příklad. Tak ovšem poznáme
„pravidla hry" cizího jazyka, aniž bychom se zabývali gramatikou; tzn., že se učíme
podstatné detaily, které se lze údajně naučit jen strnulým biflováním. Podívejme se
například krátce na částice (partikule), o nichž BODMER řekl (viz citát v kap. 1, s. 24),
že jsou v moderních jazycích tak nesmírně důležité a přesto zůstávají zastánci
gramatiky nepovšimnuty. Jde o partikule*' a krátká slova, jako:
v na
vedle
pro po
protože
pomocí
Při dekódování uvidíte, že mnohá tato slova se v cizích jazycích musí používat „jinak"
nebo jsou do naší mateřštiny zcela nepřeložitelná. Podívejte se na dále uvedený
jednoduchý příklad. Porovnejte si přitom, prosím, nové partikule ve výrazech!
Po dekódování se již také nebudete pokoušet říkat v italštině „na" ulici! Prosím, abyste
JAZYK VÝRAZ DEKÓDOVÁNÍ
němčina auf der Straße na ulici
čeština na ulici
amer. angl. on the street na ulici
avšak:
angličtina in the street v ulici
italština nella strada v ulici
holandština In de straat v ulici
*' Pozn. překl: Slova podobná spojkám, příslovcím aj., která nejsou větnými členy. Viz podrobněji na s. 114!
měli jasno v tom, že doslovné překládání z cizího jazyka automaticky zmenšuje
nebezpečí, že byste se později pokoušeli přenášet nedopatřením obraty ze své
mateřštiny do cizího jazykal
Nebo pomyslete na jeden zcela „zlý" aspekt, jehož se mnozí, kdo studují cizí jazyky,
velmi obávají: (gramatický) rod slova! Jak víte, cizinci, kteří mluví německy, dělají v
tomto bodě ještě i po letech chyby. Řeknou například:
Učitelé jazyků (a autoři jazykových kursů) stále znovu tvrdí, že tento problém se může
vyřešit jen tím, že se budeme učit strnule zpaměti slovíčka i s jejich rodem! Tomu
rozhodně odporuji! Neboť i tento problém řeší moje metoda bez biflování slovíček,
přičemž dekódování je jen prvním krokem. Prosím, porovnejte:
JAZYK SLUNCE ROD
němčina die Sonne ženský
arabština aSH-SHamsu mužský
čeština to slunce střední
ale:
francouzština le soleil mužský
italština il sole mužský
španělština el sol mužský
řečtina o ilios mužský
Tento malý přehled ukazuje jasně, že náš vlastní způsob vyjadřování vůbec není
bezpodmínečně „typický", jestliže ho porovnáváme s některými jinými jazyky. To vás
možná utěší, pokud si myslíte: „Bože, proč se teď musí říkat ten slunce?"
Dále je vám jistě jasné, že si při dekódování skutečně můžete vytvořit důležitá
pravidla, jestliže dekódujete sami. Nezaleknu se před novými výtvory, když mi
pomohou vědomě zaznamenat určitý aspekt, jak ukazují další příklady.
Příklad 2.: Gazela
V jednom arabském příběhu se vyskytuje (ta) gazela, avšak již v další větě není:
„Prchala před lovcem (ona)", nýbrž „on prchal...". Je zřejmé, že ta gazela (podle
slovníku!) přesně vzato je ten, proto při dekódování uvedeme jednoduše „gerenuk"*);
potom bude v další větě v souladu i „on prchal..."!
Příklad 3.: Ta moje první
V italštině se často klade před přivlastňovací zájmena „můj", „tvůj", „jeho" atd. určitý
člen, což je při dekódování jasné bez jakéhokoli formálního gramatického pravidla.
Příklad ukazuje první dvě věty starého asimilačního kursu italštiny (mezitím
přepracovaného):
Jestliže se budete dívat na cizojazyčný text jako na hádanku, jestliže ho budete brát
jako výzvu vašim schopnostem hrát si na detektiva, pak se rázně změní situace, v níž se
učíte jazykům. Výhody:
*' Pozn. překl.: V něm. originále je uvedeno „der Gazellerich"; v češtině bychom mohli uvést „gazelí samec"
nebo „gazelí býk"; slovo „gerenuk" je méně známé označení antilopy žirafí, avšak pro dekódování je použitelné
(i když nejde o gazelu) - je to jedno slovo mužského rodu.
Výhoda 1.: Vaše pravá mozková polovina při tom bude od počátku aktivní;
zaznamenává totiž vzorky jazyka, jednoduše proto, že vaše levá polovina mozku
„vyslídila" význam slovo za slovem!
Výhoda 2.: Nebudete již muset mít strach z idiomů. Jestliže jste prostřednictvím
dekódování jednou pochopili, že Anglosas si nikdy „nesmál větev", jak říká Němec,
ani se nikdy „neválel smíchy", jak říká Čech, pak se nebudete již nikdy pokoušet říci:
He laughed himself a twig. (Této větě by žádný Anglosas nerozuměl, neboť to je
doslovný, avšak nesmyslný překlad idiomatického německého rčení - Vysmál si větev -
viz s. 31.). V této souvislosti si musím vzpomenout na to, jak jeden známý politik v
naší zemi kdysi řekl: You can say you to me.*^
Výhoda 3.: Bude vám to působit potěšení! Dekódování přináší podobné (pozitivní)
vzrušení, jaké například pociťuje sběratel známek, který se o některé známce dozví
něco nového! Studium jazyků se teď stává konečně intelektuálně stimulujícími A tady
je hlavní rozdíl mezi dospělým a dítětem: dospělý toho již tolik zná\ Pro dítě je často
jak slovo, tak objekt novinkou! Pro nás je to většinou jen samo slovo, které se může
stát synonymem! Váš duševní zrak tedy vidí stůl nebo table nebo mensal To je právě
tak „stejné" jako volba slova gesto nebo posuněkl
I když vás dekódování, pokud ho provádíte sami, časově poněkud zaneprázdní, ušetří
vám přece jen později mnohem více času a frustrací, neboť:
3. Budete moci tvořit vlastní věty analogicky k těm, kterým jste se učili,
přičemž budete moci správně napodobovat strukturu jazyka (tedy i
gramatiku), bez námahy a bez biflování gramatických pravidel!
*' Pozn. překl.: Politik chtěl zřejmě říci: „Můžete mi říkat ty (tj. tykat)". To však není v angličtině možné,
protože anglické you znamená ty i vy.
") Pozn. překl.: V angličtině se otázka tvoří pomocí slovesa do (dělat); „Mluvíte německy?" musí znít správně
„Do you speak german?" (doslova „Děláte mluvit německy?").
Trénink poslechem:
Potřebujete namluvený text, který ještě neznáte. Můžete si například nahrát zprávy
z rozhlasu a pak začít cvičit. Nejdříve si poslechněte vždy dvě, tři věty a potom
stiskněte tlačítko PAUSE. Nyní si vědomě představte, co jste slyšeli:
1. Ministr nastupuje do letadla. Čím lépe tohoto člověka znáte, tím více „detailních
záběrů" byste si měli představit; pokud však je vám jeho tvář neznámá, pak ho
„vidíte" jakoby z dálky.
2. Letadlo se zvedá od země, je stále menší (jako hračka), a teď letí nad mapou Evropy
do Stockholmu. Nevíte-li, kde se uvedené místo nachází, pak by bylo velmi vhodné (s
ohledem na vzdělání) vyhledat si ho v atlasu! To znamená, že budete potřebovat -
chcete-li toto cvičení provádět vážně -alespoň malý lexikon (určený mládeži) a atlas.
Lepší by bylo mít k dispozici dobrou příručku; za přiměřenou cenu (!!) je možné
zakoupit kapesní vydání lexikonu MEYER, BROCKHAUS aj. Když vydáváme peníze
za tak mnoho jiných věcí, byl by snad tento výdaj ještě snesitelný?
3. Letadlo přistává, ministr vystupuje. Ubírá se do budovy, v níž se má konat
konference. Nevíte-li, co znamená bilaterální, můžete si toto slovo rovněž vyhledat.
Vidíte, že toto cvičení není jen jednoduchým tréninkem paměti, nýbrž že může přispět
i k rozšíření vašeho všeobecného vzdělání!
Uvedené konstatování ovšem platí pro obecný trénink mozku; a. co se týče studia
jazyků, tam nemusíte nejprve čekat, až tohoto cíle dosáhnete. Pokud vás zajímá: moji
účastníci k tomu potřebují zpravidla asi šest týdnů, cvičí-li jednou denně (po 10
minutách). Jestliže byste se mohli pro tento postup rozhodnout (nezávisle na studiu
jazyků), udělali byste pro sebe v obecném smyslu velmi mnoho.
Trénink čtením:
Toto cvičení probíhá přesně tak, jak je popsáno výše, jen s tím rozdílem, že nemusíte
stisknout tlačítko, chcete-li se zastavit, abyste si vědomě zaznamenali svou představu.
Pro cvičení se hodí nejen běžné články, noviny, časopisy, odborné publikace, knihy,
avšak zvláště knihy pro mládež, které uvádějí do vědních oborů. Posuzujeme-li
prezentování tzv. suchých informací podle pravidel mozku, jsou Anglosasové přece jen
stále ještě daleko před námi! Používáte-li tyto texty, uděláte rovněž něco pro své
všeobecné vzdělání, budete-li si to přát. (Knihy tohoto druhu pro děti i mládež jsou za-
měřeny na mnoho různých témat, takže každý zájemce najde některá, o nichž zatím ví
vlastně jen málo.) Zvažte sami: deset minut tréninku při čtení denně, to by po několika
letech vydalo již na pěkné množství vědění, které vstřebáme jen jako mimochodem! To
platí zvláštní měrou pro ty, kdo jsou „líní číst".
Jestliže se divíte, že v návodu ke studiu cizích řečí věnuji tolik pozornosti čtení v
mateřštině, pak dovolte, abych nabídla k přemýšlení dvě myšlenky: Zaprvé je
smutnou skutečností, že většina lidí umí daleko méně plynně číst, než bychom u
nich mohli předpokládat po mnoha letech strávených ve škole (plus ještě další léta
speciálního vzdělávání, takže popsaný trénink by mnohým prospěl, zvláště když
musí hodně číst ve svém povolání! Zadruhé by se mohlo stát, že si tímto tréninkem
automaticky zlepšíte svou schopnost číst v cizí řeči, neboť, jak jsme se již zmínili v
úvodu, platí: Dovednosti, které se vám příliš nedaří v mateřštině, budou se vám
dařit v cizí řeči ještě hůře!
Avšak nyní zpět ke studiu jazyků. Dekódovali jste tedy určitý text (např. lekci)
(příp. jste si ho nechali dekódovat), a začínáte s druhým učebním krokem, aktivním
poslechem:
Provádíte tedy totéž, co bylo uvedeno dříve, jen s tím rozdílem, že jde „náhodou" o
cizojazyčný text, který posloucháte při čtení. Váš postup byl měl tedy odpovídat
tréninku pro texty v mateřštině. To, že budete potřebovat vyslechnout text zpočátku
vícekrát, protože všechno nebo mnohé je pro vás nové, je samozřejmé! Avšak pomocí
dekódování pochopíte každé slovo! Tím, že si všechno obrazně představíte, poskytnete
současně pravé polovině mozku podstatné informace, takže nemusíte čekat, až si sama
„vypiplá" obrazy. Kromě toho sledujete přece stále malé příběhy a situace (případně
dialogy), které jsou v souvislosti podle smyslu (doufejme, že jsou jistou měrou
inteligentní), zatímco souvislost zcela chybí při izolovaném biflování jednotlivých
slovíček!
Můžeme si zapamatovat:
Pro mozek je dekódovaný cizojazyčný text právě tak „správný" jako text v
mateřštině, ve kterém je vloženo několik neznámých slov.
Naopak, mnohé texty v mateřštině jsou tak dokonale zabaleny do „odborné čínštiny",
že jsou „odbornému Španělovi" méně srozumitelné, než dekódovaná věta téhož
obsahu. Nebo snad pochopíte na první pokus tuto větu ve své mateřštině, která je
převzata z jedné populárně naučné knihy?*)
Takže vidíte: Fáze Poslech/Aktivní je snadná, protože při dekódování používá jen
slova, která znáte. Aktivní poslech je tak úspěšný proto, že se v určitém ohledu podobá
naučení se mateřštině, neboť i v tomto případě se učíme slova, která pochopíme, jenom
ve spojení podle smyslu! Kromě toho vnímá pravá polovina mozku i kadenci a
zvukový obraz řeči, takže se současně vyvolá mimořádně komplexní učební proces
(srv. výše: Zcela zvláštní syntéza). Neboť zatímco pročítáte dekódování, bude vaše
pravá polovina mozku zcela mimochodem zaznamenávat:
Poslech/Aktivní procvičujte tak dlouho, až budete celému textu lekce rozumět právě tak
dobře, jako by byl v mateřštině, aniž byste museli zastavit přehrávání kazety! To
znamená jasně řečeno:
Podobně je tomu, když pravá polovina mozku zpracovává informace. Proto může
současně vnímat jak kadenci řeči, tak i její hlasitost, mimiku mluvčího, jeho
chování, gestikulaci, prodlevy v hovoru, melodiku řeči a mnoho jiných aspektů v
době, kdy někomu nasloucháme a myslíme si, že vnímáme jen jeho slova! (Pokud
vás tento aspekt zvláště zajímá, nahlédněte do mé kapesní příručky Signale des
Körpers /Signály těla/.)
Tak zvané vědomí „zdomácnělo" převážně v levé hemisféře mozku, zatímco asi
dvě třetiny tak zvaného podvědomí se usídlily v pravé polovině mozku! Proto
můžeme velmi dobře hovořit o tom, že v třetím učebním kroku „převedeme"
(„delegujeme") velkou část práce, nutné pro učení se, do podvědomí, podle hesla:
V této fázi Poslech/Pasivní se vaše pravá hemisféra učí přijímat aspekty, které chcete
znát jak při aktivním mluvení, tak i při chápání řeči! Protože však k tomu ničím
nepřispíváte, říkám o tomto učebním kroku vždy: Neučím se - Nechávám se učit! Tuto
formulaci je třeba brát doslova, protože uvádí důvod, proč při této metodě podle
pravidel mozku musíte věnovat aktivnímu studiu daleko méně času. Pasivní poslech
sice také „spotřebuje čas", avšak protože přitom stále děláte něco jiného, protože
nemáte vědomě naslouchat, není spotřebovaný čas tím, který by vám při jiných
činnostech chyběl!
Teprve když se vám zdá text jako velmi dobře známý a naprosto ne cizí, přejděte 5
tímto textem ke čtvrtému učebnímu kroku. To přirozeně rovněž znamená, že již zase
můžete pokračovat v práci na jiném místě textu!
Tento aspekt, že totiž pracujete současně na různých místech většího textu, je velmi
podstatný. Neboť v lekci 2 jste mohli proniknout již k samostatné práci (krok 4),
zatímco lekce 3 a 4 ještě posloucháte pasivně, avšak lekci 6 již dekódujete!
• Vaše hlava má potom více času na procesy, které trvají déle, aniž by tím
byl zcela zastaven nebo zdržen učební proces.
Pro to mluví dva důvody: Zaprvé je v souladu s pravidly mozku, jestliže jste dobře
obeznámeni se zvukovým obrazem čteného slova; jinak je tu opět nebezpečí činnosti
mozku jenom v jedné jeho polovině, což je daleko méně efektivní! Zadruhé: mnohý
studující se chtěl původně jen naučit číst; avšak jakmile zpozoruje, jak tato metoda
usnadňuje učení, často změní svůj úmysl! Pak je ovšem lépe, jestliže již znáte správný
zvuk slov.
Nyní následuje první poukázání na možnosti čtvrtého učebního kroku, abyste si mohli
učinit svůj první přehled. Avšak teprve v kapitole 6 všechny možnosti skutečně
vyčerpáme!
Prozatímní souhrn
Vyzkoušíte-li čtyřkrokovou metodu, pak se budete sice neslýchané mnoho učit, ale ne
slovíčka. Budete si totiž ukládat do paměti bez velkých „nákladů" celé cvičební texty.
Je to podobné jako dříve, když jste se učili katechismus, který jsme slýchávali
odříkávaný stále v téže intonaci, ve stejném tempu, s týmž přízvukem na těchže
místech - takto podobně si nyní ukládáte do paměti celé texty! To má různé výhody:
•Vzpomenete si vždy na celé části vět (se správnou výslovností, můžete je tedy již
velmi brzy používat, jak doslova (jako citáty), tak i s malými obměnami.
Předpokládejme, že někdo mluvil v některé lekci o svém povolání, pak můžete větu
lehce obměnit a povědět něco podobného o svém vlastním povolání. (Vrátíme se k
tomu ještě v kap. 6.)
•Zvykli iste si na zvuk slov ve větě, nemohou vám tedy ani slovíčka, která se později
„naučíte" izolovaně, připadat opět jako cizí, jestliže budou znít ve větě zcela jinak (což
je, žel, při biflování izolovaných slovíček častý případ)!
• Cvičíte aktivně! Můžete např. chodit v bytě sem a tam a vybavovat si dialog, který se
odehrál v pokoji v jedné lekci! Můžete si při jízdě autem sami vyprávět, co právě vidíte
venku, jestliže v některé lekci někdo něco podobného popsal!
Můžete si koupit tentýž druh zboží, objednat si totéž jídlo a tytéž nápoje jako osoby v
lekcích. Můžete však rovněž zabudovat do základní věty jiná slovíčka, jestliže chcete
koupit/jíst/pit něco jiného.
Právě tak si můžete zamluvit hotelový pokoj nebo co ještě jiného dělají osoby z lekcí!
Jinými slovy:
To dodá odvahu! Je to jako hrát divadlo. Je to podobné jako u dítěte, které si také
„zkouší" realitu, když si při hře mumlá a vede samomluvu!
Shrnutí přehledu
Krok 1:
Dekódování: Hrajte si na detektiva, řešte hádanky, zapojte tvůrčím způsobem
šedé buňky svého velkého mozku! Nebo zadejte dekódování, abyste mohli
použít text pro krok 2.
Krok 2:
Poslech/Aktivní: Představujte si všechno v obrazech, barevně, třírozměrně! Jako
při čtení textu v mateřštině!
Krok 3:
Poslech/Pasivní: Nechte se učit: nechte svou pravou hemisféru dávat pozor na
zvukový obraz, kadenci řeči, výslovnost atd., zatímco budete dělat něco jiného!
Krok 4:
Mluvení nebo Čtení/Psaní: Nyní začínáte cizí jazyk již aktivně používat. Je-li
vaším hlavním cílem mluvení, přehrávejte si různé situace! Jako dítě, které vede
samomluvu, když si „zkouší" život dospělých. Chcete-li raději psát/číst, najdete i
k tomu četné pokyny v kap. 6.
Dříve, než se dostaneme do podrobností, všimneme si ještě tématu, které mnohé avšak
ne všechny účastníky seminářů zajímá: Je moje metoda opravdu tak nová, nebo jde jen
o „staré víno v novém měchu"? Mám návrh: budu se zabývat touto otázkou, avšak
jestliže vás to nezajímá, přeskočte hned ke kapitole 3 (s. 62).
Kromě toho se některé myšlenky rozvíjely dále nezávisle na sobě, takže jsem se po
několik let domnívala, že jsem jediná, která vynalezla dekódování; avšak v roce 1987
jsem zjistila, že tomu tak není (viz níže).
Proto uvádím toto: vyvinula jsem svou metodu a v průběhu dalších let jsem ji stále více
přibližovala své koncepci, kterou jsem rovněž vyvinula, totiž práci podle pravidel
mozku. K tomu mi pomáhali četní účastníci seminářů, kteří byli připraveni
experimentovat. Často také přicházely ohlasy od posluchačů mých přednášek (kde bylo
až 900 účastníků), kteří zkoušeli na vlastní pěst pracovat s chatrnými informacemi,
které se mohly podávat ve škole. Také tato zpětná vazba mi byla velmi nápomocná.
Tak zvolna vykrystalizovalo, co nabízím jako svou metodu.
Důvod, proč nenazývám systém jako „studium podle pravidel mozku" či podobně, ale
jako „metodu Birkenbihlové", je velmi jednoduchý: velmi často jsem dotazována, jak
dalece má moje metoda něco společného se „super-learningem" (super učením) (viz
níže) nebo s podobnou technikou. Abych se takovým a podobným otázkám v
budoucnu vyhnula, rozhodla jsem se, že spojím s metodou své jméno. A když jsem do
své metody investovala již asi 25 let (tedy více než polovinu svého života), bylo by
více podezřelé, kdybych se byla neodvážila tak ji nazvat.
Kromě toho tvrdím, že teprve syntéza poslechu se čtením dekódovaného textu přinese
pronikavý úspěch! Přesto měli žáci Dr. TEICHMANNA již daleko větší úspěchy, než
bylo tehdy obvyklé, jak vyplývá z množství „testimoniálů" (osvědčení), které otiskl v
dodatku svého díla! A předložil ještě jeden pozoruhodný návrh týkající se čtení
cizojazyčných textů (srv. kap. 6).
Tedy - přirozeně existovaly a existují i jiné zárodky metod, které jsou cenné. Přitom
musíme rozlišovat mezi kursy, které nabízejí určitou cizí řeč (jako kniha Dr.
TEICHMANNA), a nadřazenou metodou pro studium cizích jazyků - jako je moje. V
poslední kategorii jsem téměř nic nenalezla; několik málo návodů pro studium cizích
jazyků, které jsem našla v Evropě a v USA, dává většinu jen tipy, jak můžeme ještě
efektivněji biflovat slovíčka nebo gramatická pravidla; protože jsem však proti tomu,
aby se někdo učil strnule zpaměti, nepovažuji takové tipy za příliš užitečné. Podle
mého názoru umožňuje moje metoda v současné době nejlépe práci podle pravidel
mozku. Jste-li jiného mínění, napište mi, prosím; mám stále zájem na poznávání jiných
způsobů učení se. Avšak moje metoda funguje! To vím podle úspěchů účastníků mých
seminářů (kteří si však nejdříve mysleli, že nemají žádný talent pro jazyky). Takže
doufám, že moje metoda bude i pro vás začátkem, který vám pomůže překonat
případné předsudky a zvládnout to, co byste byli mohli zvládnout již dávno, kdyby vám
v tom až do teď nebyly bránily nesprávné metody!
Několik slov k superučení:
Stále se nastoluje otázka sugestopedie (nazývaná též metodou Dr. LOZA-NOVA nebo
superlearning - superučení), chci se proto k tomu krátce vyjádřit.
Podle mého mínění vytvořil Dr. Lozanov vynikající počátek nové metody. Problém
superučení je v tom, že nabízí velmi dobrý náběh, ten však silně závisí na učiteli. S
dobrým instruktorem je superučení výborné, avšak stojí a padá s tím, kdo učí.
Instruktor musí být totiž velmi disciplinovaný, na druhé straně se nesmí stát „strojem",
který bude prosazovat jen technické aspekty (např. zvláštní způsob přednášení). Není
mnoho lidí, kteří mohou poskytovat dobrou yýuku ve smyslu Dr. Lozanova.
Jsou však i takoví, kteří pabízejí superučení, ale nenakládají s tímto pojmem korektně a
zneužívají toho, že je stále ještě „v kursu"; jejich výuka (nebo jazykový kurs pro
samouky) však neodpovídá vysokým nárokům, jak je stanovil Dr. Lozanov. Takové
kursy pak nabízejí v podstatě jen sotva více, než glorifikovaný způsob biflovaní
slovíček a slovních obratů, někdy s hudbou, jindy bez ní. Čas od času je sice vloženo
pár minilekcí, avšak daleko více jde o tradiční způsob, ovšem s nálepkou
superlearning. Buďte proto opatrní a dobře se informujte, chcete-li se vážně zabývat
superučením.
Kapitola 3 Krok
1: Dekódování
Nejlépe se naučíme dekódování, když jednoduše začneme Proto vám navrhuji, abyste
se hned odvážili pokusu. Uvidíte, že to vůbec není těžké. Máte-li text s překladem
jednotlivých vět, pak je to přirozeně poměrně snadné. Většina jazykových kursů však
nenabízí žádné překlady, měli byste si proto současně vyzkoušet náš konkrétní případ,
kdy text nepředstavuje žádnou „lekci", ale pochází z italské knihy pro velké a malé
děti.
Příklad 4.: Dekódovací cvičení/italština
Příklad byl převzat z půvabné knížky Luigi MARELBY: Storiette tascabili. Postup: Na
další straně najdete text, jednou kompletní, potom ještě jednou s volným místem pro
vpisování. Vyhledejte, prosím, každé slovo v připojeném slovníčku a poznamenejte
jeho význam nad nebo pod italský výraz. Optimální by bylo provádět dekódování
tužkou. Chcete-li, mohli byste si (ve svých jazykových kursech) pořídit i fotokopii
textu, který chcete rozluštit (podle potřeby ho můžete i zvětšit), aby váš text v knize
zůstal bez dekódování. Neboť později, až již budete dále, vás jistě více potěší, že
budete moci číst texty, s nimiž jste se mezitím dobře obeznámili, hned napoprvé, bez
poznámek na okraji. Pokud je cena příruček jazykového kursu zvláště výhodná,
koupím vždy dva výtisky, abych si mohla do jednoho vpisovat a současně druhý
používám pro vyhledávání a čtení, abych nemusela stále listovat tam a zpátky, např.
mezi slovníčkem a vlastním textem.
Cinque mosche di Luigi MALERBA: Erano cinque mosche. La prima mosca era
contenta di essere la prima, beata lei. - Io invece sono contraria alle gerarchie, - diceva
la seconda, - perché guastano i rapporti. Basta guardare quello che succede tra gli
uomini e tra le formiche -. Però si accomentava di essere la seconda. La terza era un po'
meno contenta di essere la terrza...
seconda,
- perché guastano i rapporti. Basta guardare
formiche -.
Pozn. překl.:
1. Tyto poznámky „účastníka semináře" byly upraveny pro českého čtenáře s ohledem na český jazyk, aby
zůstal zachován jejich smysl. Při doslovném překladu by pro čtenáře, kteří neznají německý jazyk, neměly
význam.
2.Autorka neuvádí fonetický přepis (výslovnost). Avšak i při pouhém čtení by měla být výslovnost dle
možnosti správná. Kdo se učí češtinu, musí umět říci např. hudba, a pokud Francouz bude vyslovovat po svém
„ydba", bude mít potíže s učením se češtiny. Doplňme proto alespoň, že v italštině se c před e,i vyslovuje c",
před a,o,u a souhl. jako k; cce se čte kče, che se čte ke.
3. Io invece... Zvláštní, tady je uvedeno já, ale
jakou to má souvislost? Už vím, přirozeně, invece znamená
přece naproti tomu, jde tedy o zdůrazněnou formu já;
počkejme, co ještě přijde.
4. alle gerarchie. . . - na ty hierarchie; aha, my
bychom řekli „jsem proti hierarchiím", ovšem tady...
Tak či podobně budete asi uvažovat při dekódování. To nelze srovnávat s formální
gramatikou, nakonec nás to však přivede k vědomému citu pro gramatiku, a navíc
„bezbolestně". Mnoho účastníků semináře zjistilo, že pozvolna začínali číst dokonce
„oficiální" gramatické výklady v učebnicích s jistým prospěchem, ačkoliv dříve měli
nelibé pocity, když na gramatiku jenom pomysleli. (Což přičítám k tíži našemu
školskému systému!) Nicméně se však budete cítit rovněž zcela dobře, když bez
špatného svědomí přeskočí nesrozumitelný gramatický výklad, neboť víte, že při
metodě Bir-kenbihlové můžete oficiální gramatiku zcela vypustit.
V překladu do mateřského jazyka jste našli i slova v závorkách. To jsou slůvka, která
se v něm musí objevit, zatímco v cizí řeči se nevyskytují. Například bašta guardare =
genug (zu) sehen tj. (dosti (k) vidět; lépe: (k) vidění).**) Tím zabráníme tomu,
abychom později hledali překlad pro „zu" (v němčině, nebo pro „že je" v češtině),
kdybychom chtěli sami sestavit podobně strukturovanou větu!
*' Pozn. pfekl.: V němčině musí stát u slovesa vždy osobní zájmeno, zatímco v češtině je vloženo jen pro
zdůraznění, proto je v tomto bodě italština češtině bližší.
**' Pozn. překl.: V českém překladu uveďme jako příklad di essere la seconda = z bytí (že je) ta druhá.
jazyků) často velmi rozhořčeně. Jedni jsou pro poskytnutí pomoci, druzí proti ní. Jedni
tvrdí, že bychom se naučili písmu daleko rychleji, jestliže budeme nuceni, abychom
sami rozšifrovali cizí slova; to znamená, přesně vzato, abychom je rozhláskovali či
rozslabikovali, neboť slova nejsou žádné šifry! (Dokonce i v mateřském jazyku
bychom mohli někdy dekódovat). Druzí tvrdí, že studium čtení i psaní se nesrovnatelně
usnadní, jestliže budeme moci sledovat po určitou dobu oba způsoby zápisu, přesný a
fonetický.
Rozhodnout se musíte nakonec sami, neboť i ti, kteří se učí, se „rozpadají" do dvou
táborů. Příčinou jsou individuální rozdíly; jedni se učí skutečně lépe s fonetickým
přepisem, zatímco u druhých je tomu naopak. Nejde tedy o to, že jeden způsob je
„správný" a druhý špatný, nýbrž platí, že je třeba najít, který způsob bude pro vás lepšň
A proto vám radím:
Jestliže si naopak myslíte, že byste se měli hned od počátku cvičit ve psaní, pak si
můžete fonetický zápis, který máte k dispozici, zakrýt nebo úplně za-černit
popisovačem. A pokud se týče zvládnutí cizího jazyka písmem, v 6. kapitole najdete k
tomuto tématu ještě,zvláštní tipy.
Nyní jsou dvě možnosti: buďto byste chtěli probrat ještě jeden nebo dva další příklady,
anebo již chcete postoupit dále.
[ ] Ano, chci ještě něco vidět! (Podívejte se hned níže.) [ ] Mně to už stačí.
(Skočte hned do kapitoly 4, s. 71.)
Tento příklad ukazuje dvojí: Zaprvé: Číňané se zdraví výrazem ty dobrý?; proto se
slovo hao2 objevuje v jiných větách opět ve významu dobrý. Zadruhé: přesně vzato
slovo dobrý se skládá ze dvou slov, totiž z označení pro ženu a ze slova dítě či mládě
(mladý potomek). To poukazuje na podstatný prvek tohoto jazyka, který zná totiž jen
jednoslabičné základní
položené znaky pro ženu znamenají boj, trojnásobná skupina znaků pro ženu značí
fámu (pověst), avšak žena plus dítě znamená dobrý, a žena pod střechou (pod znakem
střechy) znamená mír.
Takovéto a podobné poznatky přináší dekódování! Teď bych chtěla říci trochu
nadsazeně: Kdo toto vše neshledává napínavým, ten jistě zodpověděl tři nebo všechny
čtyři otázky v minikvízu (s. 13) záporně. Avšak to jsou skutečně výjimky.
Příklad 6.: Částice, pěkně prosím
Nejdříve ke způsobu psaní: Japonštinou se může psát vodorovně i svisle. Pokud se píše
vodorovně, pak zleva doprava. Tento způsob používám i dále v ukázce. Kromě toho
jsem umístila všechny znaky písma zvaného hiragana do obdélníčků, aby se odlišily
od znaků kanji (které byly převzaty z čínštiny, původně jako celá slova); výsledek je
vidět níže. Věta znamená: Japonec mluví japonsky, přičemž každé ze tří českých slov
zaujímá jeden řádek:
Ještě je třeba vzít v úvahu, že struktura japonštiny se od naší řeči extrémně liší!
Například čtvrtý pád (akusativ) vyjádříme skloňováním (poznáme to podle koncovky):
Vidím člověka, zatímco Japonec přidá částici. Avšak i bez přesné gramatické analýzy
můžete při dekódování stejně „intuitivně" zjistit, jak sledovaný jazyk „funguje", jako
japonské dítě, které se učí svou mateřštinu! Víte přece, že i „nejtěžší řeč" je dosti
snadná, aby ji přiměřeně zvládly již čtyř- a pětileté děti své země!
Nabízí se jedna jednoduchá cesta, jak si poradit s „nepřeložitelnými" slovy (jako jsou
četné částice v japonštině nebo arabštině), totiž převzít jednoduše tato slovíčka do
dekódování, přičemž je však opticky zvýrazníme, např. tím, že je umístíme do
kroužku, jak ukazuje další příklad.
V uvedené ukázce musí být částice WA*\ I když se nechceme zabývat gramatikou,
tedy když vůbec nevíme, proč tam částice WA stojí, můžeme dekódovat: Japonsko
člověk WA.
V další části věty stojí částice oo (= ó), s níž budeme zacházet stejně:
Závěr je rovněž velmi zajímavý: první tři znaky dávají totiž slovo „mluvit", oba
poslední znamenají „činit"; výsledkem této kombinace je ovšem jedno slovo, proto je v
obrázku s dekódováním uvedena spojovací čárka.
*' Pozn. překl.: V něm. originále uvádí autorka, že japonská částice WA má tutéž funkci jako zakončení WA
používané Berlíňany. V češtině přímou analogii nemáme.
Kapitola 4 Krok 2:
Poslech/Aktivní
Jak jsme se již zmínili, je fáze Poslech/Aktivní mimořádně důležitá. Je totiž příčinou
zcela zvláštní syntézy a představuje tím jeden z nejpodstatnějších pilířů úspěchu mé
metody. Proto je nutné, abyste přesně dodržovali jednoduché pokyny při jejím
používání, zatímco všechny ostatní učební kroky vám dávají hodně volnosti k
experimentování. Při dekódování jsou myslitelné nesčetné variace; nejen pokud se týče
vlastního provádění, nýbrž i zda vůbec chcete sami dekódovat (nebo zda byste chtěli
tuto práci přenechat někomu jinému, případně byste si chtěli zakoupit hotové
dekódované texty). Právě tak vám dovolují kroky 3 a 4, abyste si podle chuti a nálady
„pohráli" s návrhy, abyste si vyvinuli způsob postupu, který bude přizpůsoben vaší
osobnosti a vašemu záměru. Krok Poslech/Aktivní však musí být prováděn přesně,
jakkoli i zde je přípustná malá „volnost", která je naznačena níže.
Celomozková syntéza
Vzpomínáte si ještě: Tento učební krok má být příčinou zcela zvláštní syntézy v mozku.
Účastníci seminářů se často ptají, jak je Jistý" poznatek, jestliže řeknu například, že
moje metoda postupuje podle pravidel mozku. Výzkum mozku sice objevil v
posledních sto letech (zvláště pak v posledních deseti letech) neobyčejně mnoho
nového, avšak nikdy, prosím, nezapomínejte: Mozek by mohl být v tomto vesmíru snad
jediným orgánem, který se pokouší pochopit sám sebe. Jestliže by chtěl někdo jako
člověk pochopit mozek myši, pak je to již dosti těžké a podaří se to rovněž jen
částečně.
„shlížet" na jednodušeji strukturovaný organismus, zdá se být náš záměr možný. Jinak
Levá mozková hemisféra: zde jsou umístěna obě centra řeči, jedno pro její chápání,
druhé pro aktivní mluvení.
Při učebním kroku Poslech/Aktivnívysíláte informace Gako vlastník mozku) do
WERNICKEHO centra (chápání), zatímco BROCOVO centrum začne být „učeno"
teprve při kroku 4, tehdy (a jen tehdy), jestliže ovšem budete i aktivně mluvit!
Pravá mozková hemisféra: Jednak je určena pro tonalitu (např. výslovnost, ka-denci
(spád řeči), melodičnost, kladení přízvuku atd.), jednak „zavěšuje" nové pojmy do
informační sítě a stará se současně o to, aby jednotlivé informační svazky (clusters)
byly spolu správně propojeny. Tento průběh je neuvěřitelně komplexní (viz kap. 1).
Dále se stará pravá hemisféra o představy, které si rozvíjíte při poslechu (nebo čtení).
Proto je třeba pohlížet na trénink mozku uvedený v kapitole 2 také zejména jako na
trénink pravé poloviny mozku!
Více teorie pro využití druhého učebního kroku není třeba. Kdo se chce podrobněji
informovat, najde v seznamu literatury přirozeně některé knihy o mozku, zvláště
doporučeníhodní jsou autoři Thomas BLAKESLEE a Richard M. RESTAK a Luciano
MECACCI. Všichni tři píší bez odborného žargonu a podle pravidel mozku, tj. nabízejí
četné příklady (a zobrazení) pro vaši pravou polovinu mozku!
Postup
Při aktivním poslechu (jak již víte) budete vždy číst dekódovaný text, přičemž k tomu
budete současně poslouchat z kazety cizí řeč (kterou se učíte). Stiskněte přitom tak
často, jak bude třeba, tlačítko PAUSE, abyste si mohli jako v časové lupě „ujasnit"
případně představit si každou větu (nebo její část). Myšlenkovou podstatu musíte
pochopit právě tak přesně, jako myšlenkovou podstatu výroku s týmž obsahem ve své
mateřštině!
Předpokládejme, že se chcete učit italsky. Jako příklad uvádím začátek první lekce
dřívějšího asimilačního kursu Italsky bez námahy: rovněž jsme se již zmínili, že
„abstraktnímu" obsahu porozumíte snadno, jestliže tento obsah můžete pochopit ve své
mateřštině, jako v tomto případě: vit a rozumět, můžete se soustředit výlučně na text
dekódovaný do vaší mateřštiny. Jestliže však chcete později i číst a psát, pak zaměřte
svou pozornost (později, ve 4. učebním kroku) také na italský text, a to po tom, kdy již
Tak vytvoříte zcela zvláštní syntézu, která zaručí váš úspěch. Vzpomínáte si: Není
nutno, abyste četli současně italský text. Chcete-li později převážně mlu-
budete bez problémů rozumět textu dekódovanému. Pak bude písemný obraz italských
slov rovněž spojen s poznatky, které již máte k dispozici.
Vidíte, že pojmy, jako italsky (abstraktní pojem) mluvit, přání (abstraktní pojem!),
naděje (abstraktní pojem) již budete brzy znát, přičemž nevyžadují žádné obtížné
myšlenkové pochody! Jinými slovy:
Zda je nějaký text těžko nebo snadno srozumitelný a tím i „představitelný",
závisí yen na tom, zda tento text můžete pochopit ve své mateřštině bez
námahy nebo ne!
Nenechte si proto nikým namluvit, že by všechny cvičební texty měly být jako knížky
pro děti - s mnoha obrázky a jednoduchými situacemi, v nichž budou konkrétní osoby
a věci při snadno představitelných činnostech. Naopak: předpokládejme, že ten, kdo se
chce učit, se pravidelně zabývá odbornými texty jakéhokoliv druhu, ať je to fyzika
nebo filozofie. Takový studující porozumí sdělením ze svého vědního oboru, i když
budou v cizím jazyku, podstatně snadněji, než „snadno představitelné situaci", která
nemá s jeho denním životem nic společného, případně ho nezajímá!
Většina obsahů běžných jazykových kursů je však zaměřena na to, aby vám umožnila
„přežití" v cizí zemi, zvláště v různých situacích při dovolené. Co podle toho dělají
postavy ve cvičebních lekcích? Plánují cestu, kupují jízdenky, procházejí celnicí,
pronajímají si hotelový pokoj, objednávají si jídlo v restauraci, nakupují, telefonují atd.
To je pro toho, kdo se učí cizí řeč, aby si udělal dovolenou v cizí zemi, jistě optimální.
Co však znamená taková obsahová náplň pro ty, kdo chtějí provádět v zahraničí
obchodní transakce (aniž by se museli sami starat o detaily, jako je hotelový pokoj)?
Co mají dělat ti, kteří jsou spokojeni, že se se znalostí angličtiny nebo němčiny
„probíjejí" denním životem, kteří by však chtěli vést odborně jednoduché nebo
náročné diskuse s podobně zainteresovanými Španěly nebo Francouzi? Tady se vy-
platí zamyslet se nad tím, zda nechcete pracovat s materiálem, který si sami zvolíte. K
tomu se později ještě vrátíme.
A nyní dekódování:
ČÍST ZPRAVA DOLEVA! počátečních dobách/epochách v
létání Ono-bylo pro-nás vztaženo-na sen jenom
jeden úspěch-mající ne štěstí pro-špatné nebo
dvacátý(m) století(m) před létání(m) s
Pokud vás zajímá, jak vypadá psaná verze, pak ji najdete na protější straně.
• Jestliže se v cizí řeči používá písmo, které ie pro vás ještě velmi těžce srozumitelné,
pak po prvních průchodech textem (při nichž budete číst jen dekódování), můžete
místo tohoto kroku číst později současně i fonetický zápis, až budete moci nakonec číst
i písmena (slabiky, slovní znaky etc).
• Jste-li příznivcem gramatiky, můžete v učebním kroku Poslech/Aktivní procházet i
texty, které nabízejí jen izolované věty. To vám dá v každém případě více, než
kdybyste tyto věty jen četli.
• Pracuiete-li s barvami (viz kap. 7). pak se může stát aktivní poslech ještě daleko
efektivnějším, tj. ještě méně náročným na čas!
Kapitola 5 Krok 3:
Poslech/Pasivní
Nyní přichází fáze, v níž budeme posílat učení do mimovolního vnímání (nebo též do
pravé poloviny mozku). Náš mozek může vykonávat více věcí současně, jakkoli to
účastníci seminářů zpočátku většinou vážně zpochybňují! Prosím, uvažujte se mnou:
A nyní na silnici nastane situace, která by mohla být nebezpečná. Co se děje? Teď, v
okamžicích „maximální koncentrace", když musí bleskově reagovat na něco
nepředvídaného, vynaloží veškerou energii na tento jediný „bod" (tj. zkoncentruje sel).
Za okamžik zjistí, že svého spolucestujícího již neslyšel. Nebo že jeho myšlenkový
řetěz „je přetržený". Nebo, že se vydal nesprávnou odbočkou*. Jinými slovy:
Nebo když byl tento text pro vás ještě nový, dekódovali jste ho (příp. nechali
dekódovat). Potom jste ho vědomě „zpracovali" ve fázi Poslech/Aktivní. Avšak nyní
jde o „tonální" hlediska, jako je uložení si zvukového obrazu, melodie řeči, intonace do
paměti. A to vše se musí naučit pravá polovina mozku. K tomu není vůbec třeba,
abyste byli plně soustředěni; to znamená, že vaše levá mozková polovina se také
„vměšuje do práce". Naopak: při tradičním způsobu studia vidíme, že právě vědomé
dopracování se k pravidlům výslovnosti většinou nic nepřináší, neboť všechny jazyky,
které se studující učí, obvykle znějí v jejich podání téměř „stejně". Studenti se sice
obrovsky namáhají, aby vyslovili anglické „th" nebo francouzskou nosovku alespoň
trochu správně, avšak přesto zní nakonec jejich výslovnost téměř stejně, jako by
hovořili svou mateřštinou.
Proto půjdeme nyní jinou cestou. Během prvních dvou učebních kroků jste ještě nic
neřekli; nepokoušeli jste se předčasně křečovitě vyslovovat hlásky, které jsou pro vás
dosud nové, neznámé. Prosím, ani nyní ještě nezkoušejte hlasitě číst, ani nepodnikejte
jiné pokusy hovořit. Teprve po kroku Poslech/Pasivní budete sami mluvit (budete-li
chtít). Teď musíte jen vytvořit příležitost pro učení se, kdy dáte příležitost své pravé
polovině mozku, aby se sama naučila „tonalitě". Aniž by se přitom vměšovalo vaše
vědomé myšlení. Proto by měl majitel mozku tuto úlohu jakoby „delegovat" (převádět
na jiného vykonavatele)! Neboť pravá polovina mozku může tuto dávku učiva daleko
lépe zvládnout, když se mu do toho nemíchá polovina levá. Této skutečnosti využijeme
při kroku Poslech/Pasivní, a proto se teď stává pro nás celá záležitost velmi
pohodlnou.
•KAZETY S NEKONEČNÝM PÁSKEM: Jak již říká název, běží tyto pásky
nekonečně, od „konce" opět k „začátku"; mohou být tedy přehrávány tak dlouho, jak
budete chtít, aniž byste museli přístroj obsluhovat. Pro studium jazyků to je optimální!
_
•POSLECH SE SLUCHÁTKY: Dnes již existují sluchátka lehká jako pírko, která ani
netlačí, ani nevyvolávají pocení, takže snad každý najde nějaká, která ho nebudou
omezovat. Sluchátka se mohou připojit jak k velkým přístrojům, tak i k malým
(walkman, diktafon), takže se mohou stát zvláště tehdy zajímavými, jestliže chcete i
mimo svůj byt nebo kancelář využívat pasivní poslech.
Ještě je třeba si všimnout, zda jsou sluchátka otevřená nebo uzavřená. U typu
uzavřeného Genž byl před několika lety módní), neuslyšíte nic z normálních zvuků z
okolí. Vnější zvuky jsou někdy tak dokonale odizolovány, že k vám nepronikne ani
telefonní vyzvánění. To platí zvláště v případě, že uživatel sluchátek poslouchá hlasitou
hudbu!
V dnešní době jsou většinou sluchátka otevřená; to znamená nejen, že se nám nepotí
uši, avšak i to, že zvuky z okolního prostředí k vám pronikají bez zábran. Mohli
bychom je tedy nosit teoreticky i v uličním provozu (např. při jízdě na kole). V
Německu to však policie zakázala, protože zvláště mladí lidé nastavují tak velkou
hlasitost své hudby, že i ta nejotevře-nější sluchátka pak představují nebezpečí!
Postup
Učební krok Poslech/Pasivní spočívá v tom, že nenasloucháme lekci, přesněji, že
absolutně nenasloucháme vědomě. To je velmi důležité! Přirozeně můžete někdy
nechat běžet přehrávání lekce, zatímco přitom uklízíte nebo „kutíte") a mimochodem
nasloucháte textu. To je však vědomé naslouchání a patří do fáze 4 (samostatná práce).
Při Poslechu/Pasivním platí jen jeden základní předpoklad, a ten je, že
skutečně nenasloucháte! Proto využívejte Poslech/Pasivní jestliže se
zaměstnáváte něčím zcela jiným!
Čím více se musíte soustředit na (tuto) jinou činnost, tím je lépe! Proto by mělo i
přehrávání lekce probíhat dosti tiše. Při Poslechu/Pasivním spojujeme dvě výhody:
Zaprvé procházíme učební krok s tímto speciálním textem, a zadruhé využíváme
skutečnosti, že přece každý poslech jazyka, který se učíme, ať již poslech vědomý či
pasivní, se vždy rovná malému pobytu v zemi, jejíž řeč chceme znát...
V jakých situacích tedy můžeme poslouchat pasivně? Vaší fantazii tu nejsou postaveny
vlastně žádné hranice; přesto chtějí účastníci na semináři slyšet nejdříve nějaké
konkrétní návrhy. Tedy, prosím, tady jsou některé, přičemž je musíte brát jako
neupravenou směs; tzn., že když se mluví o čtení na terase, může totéž probíhat i v
obývacím pokoji\ Ať se stanou alespoň prvními podněty pro povzbuzení vaší fantazie...
• V BYTĚ: Ať již se věnujete svému koníčku, pracujete na psacím stole nebo sledujete
televizi (viz níže Paralelní čtení) platí: pokud tato činnost vyžaduje vaši koncentraci,
může se uskutečnit i pasivní poslech.
• PŘI VYCHÁZCE SE PSEM: Kdo má sklony k tomu, aby využil vycházek se psem
pro vlastní soustředěné přemýšlení, může i přitom nechat probíhat Poslech/Pasivní.
Kdo je naopak na procházce méně soustředěn, může využít takovou vycházku pro
aktivní poslech (fáze 4), neměl by to však zaměňovat 5 poslechem pasivním.
•NA KRÁTKÝCH CESTÁCH: Kdo při cestě do práce hromadnou dopravou obvykle
čte soustředěně noviny (knihy), mohl by dobře využít těchto jízd i pro dodatečný
pasivní poslech.
• PŘI CESTOVÁNÍ: Kdo často podniká dlouhé cesty, měl by uvážit, že se dá dobře
využít čekacích časů. A to jak pro Poslech/Aktivní (fáze 4), tak ovšem i pro
Poslech/Pasivní, jestliže při čekání normálně čtete, tj. když se na něco soustřeďujete,
např. u vstupu na letiště (čekací prostor těsně před nástupem do letadla) nebo v
samotném letadle.
• NA PRACOVIŠTI: Ne vždy, ale často je to možné, zvláště pokud používáte
nenápadný reproduktorek (viz výše).
• TÉMĚŘ VŠUDE: Jistě vás již napadly některé situace, které přicházejí v úvahu
právě pro vás...
Jestliže se však divíte, proč chybí ve výčtu automobil, je řešení hádanky zcela
jednoduché: před časem způsobil řidič auta nehodu. To že byl na chvíli myšlenkově
nepřítomen, odůvodňoval tvrzením, že poslouchal výukovou jazykovou kazetu a ta
odvedla jeho pozornost. Soudce opravdu stanovil, že výrobci takových kursů již
nesmějí radit kupujícím, aby poslouchali kazety za jízdy! To je pozice práva. Mohli
bychom sice uvažovat o tom, že Poslech/Pasivní si právě nedělá nároky na vaši
pozornost, avšak právní stav je takový, že vám nesmím radit, abyste poslouchali v autě
jazykové kursy, pokud nejste spolujezdcem a nepoužíváte walkman, abyste řidiče
nerušili.
Ostatně i vy byste mohli zkusit určitý způsob paralelního studia, kdybyste např. při
sledování televize poslouchali pasivně. Je úplně jedno, zda půjde o výukový televizní
pořad nebo o vysílání informací či dokonce o detektivku, pokud toto vysílání bude
vyžadovat vaši pozornosti Pasivní poslech je dobře možný pomocí otevřených
sluchátek nebo s minisluchátky. Tento způsob je vhodný zvláště tehdy, jestliže jindy
nemůžete pro Poslech/Pasivní ušetřit dosti času, protože denně musíte s mnoha lidmi
mluvit nebo jednat. Vždyť dokonce i lidé, kteří „nikdy" nemají čas, se často dívají
několik hodin týdně na televizi. Chcete-li si to vyzkoušet, přehrávejte si jazykový text
tak tiše, že ho téměř nebudete moci vnímat. Funguje to, zaručeně! (Více detailů o
paralelním učení se najdete v kapitole 7 v knize Stroh im Kop/?, v českém vydání
Piliny v hlavě?)
Neboť jedním z nebezpečí tradičního studia jazyků je právě to, že se začíná s hovorem
příliš brzy! Spoléhejte se, prosím, na svou intuici (která také zdomácněla v pravé
polovině mozku)! Vždyť podstatná výhoda třetího učebního kroku spočívá právě v
tom, že svou pravou polovinu mozku necháte pracovat pro sebe. Jestliže však tento
učební krok příliš brzy ukončíte, připravíte se o tuto výhodu! Snad znáte příběh Tilla
EULENSPIE-GELA:
Seděl na okraji cesty, když se k němu z dálky přihnal kočár tažený čtyřmi koňmi a zastavil před ním.
Kočí zakřičel: „Jak daleko je to ještě do města?" EULEN-SPIEGEL odpověděl: „Deset minut, jestliže
pojedete pomalu." Na to vozka: „Idiot!" Práskl do koní a hnal se dále. EULENSPIEGEL se dal pomalu
pěšky rovněž cestou k městu. Když šel asi půl hodiny, potkal kočího, jehož povoz ležel v příkopu. „Co
se děje ?" „Zlomená osa."
„Vidíte," řekl čtverák, já jsem vám přece říkal: deset minut, když pojedete po-malul"
Kolik času vlastně potřebujeme pro cvičební text, než můžeme ukončit fázi
Poslech/PasivnP. Je jasné, že čím déle posloucháte pasivně, tím dříve dosáhnete bodu,
v němž vám bude text již natolik známý, že můžete přejít k fázi 4. Avšak vliv má i
mnoho jiných faktorů, takže nelze dát paušální odpověď. Uveďme několik doporučení:
* Předběžné znalosti: Kdo se již začal učit před mnoha lety cizí jazyk (např. z
přinucení ve škole), potom však učení přerušil a léta nebo desítky let již nic nedělal,
přece má ještě předběžné znalosti. Ty se přirozeně projeví.
* Zběhlost: Kdo již často slyšel zvuk cizí řeči (např. o dovolené nebo ve firmě či v
sousedství), může si aktivovat bezděčně (nevědomě) získané předběžné znalosti. Je
tedy rovněž ve výhodě.
* Příbuzné jazyky: Kdo již zná příbuzný jazyk s jazykem, který se chce učit, např.
francouzštinu a. teď se chce učit španělsky, pro toho bude učení se snadnější než pro
někoho, kdo dosud slyšel jen skandinávské nebo slovanské jazyky.
Konec konců: Kdo zná nějaký románský jazyk (latinu, italštinu), bude se velmi snadno
učit i anglicky a naopak. Mnohá anglická slovíčka (cca 50 %) mají totiž románské
kořeny.
Vidíte, že spotřeba času může být různá, avšak průměrná se pohybuje přibližně v
rozmezí 90-180 minut na lekci pro Poslech/Pasivní, jestliže nemáte žádné předběžné
znalosti (nebo jich máte jen málo).
Kapitola 6 Krok 4:
Samostatná práce
Tato kapitola představuje konkrétní pomoc pro získání čtyř základních dovedností
(slyšení, čtení, mluvení, psaní). Následující kapitoly obsahují mnoho pokynů, které
mohou být (měly by být) přirozeně spojeny s myšlenkami uvedenými v této kapitole.
Dovolte, abych ještě jednou krátce shrnula dosavadní „cestu" textu, s nímž nyní
„nastoupíte" k poslednímu učebnímu kroku:
3. Poslech/Pasivní: fáze povolení studia, v níž se vaše pravá polovina mozku učí
tonalitě cizí řeči (výslovnosti, kadenci, melodii ap.).
Nyní si rozmyslete, co jste si chtěli s tímto textem počít ve čtvrtém učebním kroku. V
tomto bodě se cesty studujících rozdělují. Jde již jen o to, čeho chcete vy osobně
dosáhnout. Od této chvíle již neexistuje nic, co byste měli dělat „jen tak a ne jinak".
Kniha vám bude předkládat již jen náměty, z nichž některé se vám budou zamlouvat
více, jiné méně. Vzpomeňte si na návrh doporučený v úvodu; od této chvíle je zvláště
smysluplný: Čtěte s barevným popisovačem v ruce a označte si všechny myšlenky,
které se vám osobně budou líbit! Dívejte se na podněty jako na zvláštní bazar nápadů,
kde si budete vybírat, co se vám líbí...
1. Poslech
Jak již bylo uvedeno v přecházející kapitole, neznamená požadavek, abyste ve 3.
učebním kroku, Poslech/Pasivní textům absolutně nenaslouchali, v žádném případě, že
byste nesměli nikdy vědomě naslouchat! Jde jen o to, že v případě, kdy vědomě
nasloucháte, patří tento poslech do čtvrtého učebního kroku, protože něco konáte
aktivně! Teoreticky můžete přirozeně slyšet nějaký text již předem, ale užitečnější
bude, stane-li se tak až ve čtvrtém učebním kroku. Vždyť teprve pak z toho budete
něco mít! A budete mít i dobré pocity, protože všemu rozumíte. Začne vám stále více
„svítat", protože vnímáte stále více drobných rozdílů (nuancí) a vědomě je
zaznamenáváte!
Minikvíz
1. Když řídíte dopravní prostředek (auto, kolo), můžete se současně bavit,
příp. můžete přitom poslouchat rozhlas (zprávy, komentář, rozhovor)?
[] ANO, chovám se tak pravidelně [] ANO-NE, jen někdy [] NE
3. Můžete při sledování televize dělat ještě něco jiného (např. listovat v no-
vinách a místy si něco přečíst nebo si něco vyrábět (kutit) nebo si vykládat
pasiáns)?
[] ANO, chovám se tak pravidelně [] ANO-NE, jen někdy [] NE
4. Jsou i jiné situace, které vás napadají, při nichž byste mohli dělat dvě
nebo více věcí současně?
[] ANO, jistě [] ANO-NE, ne někdy [] NE
Inu, vidíte sami! Jestliže jste typ, který může (chce) paralelně pracovat, pak můžete jen
tak mimochodem vyposlechnout množství kazet. Přitom budete z velké části
naslouchat vědomě, avšak vždy, když si jiná činnost (na chvíli) zcela vyžádá vaši
pozornost, na kazetu občas zapomenete. To ovšem nevadí, neboť na rozdíl od živého
vysílání v rozhlase nebo v televizi tady nezmeškáte nic, co by se nemohlo později
znovu přehrát!
Nemyslete však, prosím, jen na cvičební texty. Pokud jste si nahráli rozhlasové
vysílání nebo zvuk z videozáznamu (srv. kap. 7), pak byste si měli tyto nahrávky
rovněž stále znovu přehrávat. To je výhodné zvláště tehdy, bu-dete-li naslouchat
relativně málo. Simulujete si tím malý „pobyt" v cizině a svému mozku tím nabízíte již
„zcela normální" zvuky, zatímco lekce bývají namluveny obvykle příliš zřetelně a v
poměrně pomalém tempu.
2. Čtení
Je-li vaším cílem převážně čtení, pak sice budete chtít číst nejdříve své cvičební texty,
ale přece jen byste chtěli co nejdříve přejít i k textům jiným.
A nyní pokračuji: Přečtěte si, co Dr. TEICHMANN říkal před 100 lety (psáno tímto typem
a můj vsunutý komentář (psaný normálním písmem, ale menším). Představte si,
písma),
prosím, že bychom - Dr. TEICHMANN a já -uspořádali seminář, on před 100 lety a já
dnes. A vy byste seděli ve stroji času a mohli byste se bleskově přesouvat mezi těmito
dvěma událostmi...
'Když studující ... (asi 10 lekcí kursu) písemní... řádně zpracoval, opatřísispo-moá zkušeného
knihkupce nějaká díta svého oblíbeného spisovatele, která jsou mupodíe obsahu již známa, ve
francouzském překladu nebo v originálním francouzském vydáni.
Chtěla bych dát k úvaze, že překlady do cizího jazyka jsou zpočátku lepší, neboť jejich stylistické
zpracování je snadnější než text, který byl v cizím jazyku promyšlen a procítěn. Takže - kdo by chtěl
číst romány v angličtině, mohl by číst např. knihy George Simenona v angličtině a jiný začít čtením
románů o Perry Masonovi ve francouzštině.*'
Zvláště vhodné pro začátek jsou dle mého názoru detektivky, nejen proto, že obsahují hodně dialogů,
ale i proto, že téměř každý autor staví své detektivky podle osvědčeného „vzoru". Příznivci slečny
Marplové, Hercula Poirota, Nero Wolfa nebo Perry Masona to mohou potvrdit! Zpočátku bychom mohli
začít s romány o Perry Masonovi (od Earle Stanley Gardnera) v jakémkoliv jazyku (v tomto případě je i
anglický originál dobře srozumitelný), potom bychom mohli „nastoupit" k Rexi ŠTOUTOVI a jeho
Nero Wolfovi, a nakonec vezmeme útokem knihy Agathy CHRISTIE, protože ta má ze tří uvedených
autorů přes poněkud staromódní způsob stavby věty nejkomplexnější styl; v tomto případě bychom již
měli umět do určité míry dobře číst, dříve než se pustíme do jejích textů v nějakém novém jazyku. Pro
mne je Agatha Christie (v překladu do cizího jazyka, který se nyní učím) vždy posledním textem, než
přejdu na původní díla psaná v cizím jazyku, který chci zvládnout.
Nyní čte, aniž by otevřel slovník a bez ohledu na plné porozumění textu, denně
nejméně jednu hodinu, a to:
"> Pozn. překl.: George Simenon, belgický spisovatel píšící francouzsky, známý romány o komisaři Maigretovi;
Earle Stanley Gardner, americký spisovatel; Perry Mason - jeho nejznámější románový hrdina - obhájce ve
složitých právních procesech.
v 1. měsíci přibližně 5 stran každou hodinu
v 2. měsíci přibližně 10 stran každou hodinu
v 3. měsíci přibližně 15 stran každou hodinu
v 4 . měsíci přibližně 20 stran každou hodinu
v 5. měsíci přibližně 30 stran každou hodinu
v 6. měsíci přibližně 40 stran každou hodinu
Inu, před sto lety bylo možné vycházet z toho, že dospělý člověk, který se chce naučit cizí řeč, má k dispozici
jakékoliv množství času. Ovšem dnes, v době elektroniky, můžeme určitý díl učební práce převést pomocí kazet
na naše podvědomí; avšak já se domnívám, že bychom se měli odvážit pokusu, při němž budeme 10 minut
denně číst, ať již budeme textu rozumět či nikoliv. Ostatně bych vám chtěla navrhnout, abyste po dočtení knihy
neotvírali žádnou novou (jestliže jste porozuměli méně než 30-40 % obsahu), avšak abyste tutéž knihu začali
číst znovu od začátku! Domnívám se, že bude více motivující, když v temže textu při druhém čtení již pochopíte
daleko více, a při třetím čtení porozumíte již téměř všemu! (Což se jistě stane, jestliže mezitím budete
pokračovat naší metodou.)
(První četba bez slovníku naráží snad u všech studujících na téměř nepřekonatelné překážky; každý, kdo se
učí, se tomu vzpírá, při čemž tvrdí: JProč mám číst něco, čemu nerozumím? 9dněještě chybí moc a moc
slovíček] "
Měli byste někdy slyšet námitky, které mají mnozí účastníci seminářů zprvu proti učení se podle pravidel
mozku! Zaprvé sedlák „nerad baští, co nezná"! To je problém pro každého, kdo chce představit něco nového, ať
již to byl před sto lety Dr. TEICHMANN nebo jsem to já dnes. A zadruhé má většina lidí poměrně málo
fantazie, když se z nich stali v důsledku školního i dalšího vzdělávání mozkoví mrzouti. Pak si z jedné strany
sice myslí, že učení musí probíhat tak, jak ho znají, avšak z druhé strany se domnívají, že pro ně se učení
nehodí, že mají špatnou paměť, že nejsou nadáni pro řeči atd. Avšak vy, kteří jste mne dosud poslouchali, již
vše znáte lépe, viďte?
"Když se studující řídí výše uvedenými pokyny a čte v h o d n í knihy, pak,zpra-vidla po dočtení prvního
svazku řekne: 'Já jsem však, téměř ničemu nerozuměl.' ... po dočtení druhého svazku: ''Rozuměljsem všakjen
velmi málo.' ...po dočtení třetího svazku: 'Obsah jsem zčásti uhodl'... po dočtení čtvrtého svazku: 'Jakž takž
jsem pochopil, oč jde.'... po dočtení pátého svazku: 'Obsahu rozumím docela dobře, některým stránkám jsem
porozuměl úplně.' ... po dočtení šestého svazku: '9{ení to vůbec takjtěžké, jakjsem si myslel; úplně rozumím
obsahu, aniž bych ovšem znal každé jednotlivé slovo. Tím, že jsem hádal, jsem se naučil hodně nových
slovíěekj a občas jsem se hledáním ve slovníku přesvědčil, že jsem hádal správní. Četba mě teď již více těší;
byl bych si nemyslil, že bych se naučil tak, rychle cizí jazyka'
Jak bylo výše uvedeno, nemusí to být vždy více knih; kdybyste tedy vícekrát probrali jednu knihu, pak by
platily výroky Dr. TEICHMANNA pro právě provedené průchody knihou. Já jsem přesvědčena o tom, že ten,
kdo pracuje naší metodou, dosáhne podobných spektakulárních výsledků s menším vynaložením času pro čtení.
Avšak teprve vaše pokusy ukáží, zda je tato domněnka správná. Napište, prosím, do nakladatelství, jak se vám
dařilo, abychom měli pro příští vydání k dispozici co nejvíce výsledků.
Cílem četby bez slovníku, je rozvinutí citu projazykije velmi udivující, jakou dovednost můžeme získat
v dohadování se významu zcela neznámých slov, takže po několika měsících po každodenním cvičení
snadno porozumíme francouzským dílům. Četba musí čtenáře podněcovat před vším ostatním a musí
být takzají-mává, že úpíní zapomene, že nečte ve své mateřštině.
Máte tedy dvě možnosti: Jednu, že si troufnete jen na texty, kterým již můžete do
určité míry rozumět - tak se ostatně „normálně" postupuje. Kromě toho se však můžete
odvážit pokusu pracovat 10 minut denně s materiály, které daleko přesahují úroveň
vaší současné schopnosti vnímání v cizím jazyku. Zaručuji vám, že plán Dr.
TEICHMANNA „funguje"!
Kdo však chce později hlavně číst informativní texty, potřebuje dialogy jen v menší
míře. Pro takového studujícího jsou populárně-naučné texty vhodnější. Máte-li již
stanovenu svou oblast odbornosti, budete mít tak jako tak ve svém „seznamu četby"
mnoho knih v jazyku, který se učíte (protože již byly citovány v jiných dílech). Jestliže
však hledáte informativní texty k různým tématickým oborům, pak je třeba uvážit:
Nemáme sice vždy za rohem knihkupectví s mezinárodním sortimentem, máte-li však
blízko dobrou knihovnu, která vede i zahraniční knihy, měli byste se v klidu
rozhodnout, že si objednáte u svého knihkupce knihu, která se vám líbí. A
nezapomeňte na nádražní a letištní knihkupectví. Tam totiž najdete nejen knihy v
různých jazycích (od detektivek až po populárně naučnou literaturu), ale navíc i noviny
a časopisy.
Čtení současně s překlady
Je výborné „vychutnávat" si čtením text v cizím jazyku. Předpokládejme, že vlastníte
nějaké dílo ve dvou (nebo více) jazycích. Vzpomeňte si např. na slavné romány, které
byly přeloženy do různých jazyků. Navrhnu vám dva způsoby pro další postup;
vyzkoušejte si, který se vám bude více líbit. A uvažte, prosím, že ten, kdo přijme druhý
návrh, bude moci navíc pracovat 10 minut denně s obtížnými texty podle doporučení
Dr. TEICHMANNA. Druhý návrh není žádnou náhražkou, ale něco, co je možné také
dělat! Neboť toto doporučení k tématu čtení se obrací především na ty z vás, kteří by
obzvláště rádi (nebo hodně) chtěli číst!
1. Věta za větou: Budete číst střídavě v obou knihách, a budete přitom postupovat od
věty k větě jako ve zpomaleném filmu. Tato metoda má smysl především tehdy,
jestliže jste při čtení výše uvedeného návrhu Dr. TEICH-MANNA pocítili „velkou
hrůzu", a když jste si hned pomysleli, že Vy byste to nikdy nezkoušeli! Jsou totiž lidé,
kteří nesnášejí dobře vnitřní nejistotu, která se u nich nepochybně objeví, když
nemohou pochopit některá slova nebo dokonce polovinu vět. Jestliže tedy porovnáváte
větu za větou a v nouzi dekódujete celé pasáže textu z cizího jazyka do své mateřštiny,
pak se naučíte podstatně rychleji, jak vůbec bude možné, číst v cizím jazyku, než
budete-li chtít dosáhnout onoho dříve zmíněného cílového „bodu" jenom pomocí
cvičebních textů.
2. Scéna za scénou: Jste založeni jinak, než právě výše uvedený čtenář. Naprosto nic si
neděláte z toho, že vám není každé jednotlivé slovo jasné, pokud rozumíte „hlavní
linii". Postupujte tedy takto: čtěte text ve své mateřštině až do konce odstavce nebo do
konce popisované „scény" (která může přesáhnout i několik odstavců). Například
Kmotr od Maria PUZA začíná scénou u soudu, kde oba mladíci, kteří se pokusili
znásilnit dceru italského přistěhovalce, jsou zproštěni obžaloby. Otec, který stále věřil
ve spravedlnost amerického systému, je otřesen. Půjde za kmotrem a chce se postarat o
to, aby se tato spravedlnost nastolila! To by tedy byla scéna (v rozsahu asi jeden a půl
strany). Čtete text v mateřštině a představujete si přitom všechny podrobnosti (srv.
poslechové cvičení pro texty v mateřštině, kap.2), tedy např. jak si soudce vyhrnuje
rukávy, jako by chtěl fyzicky zasáhnout proti obžalovaným, atd. Přečtěte si text v
mateřštině klidně dvakrát či třikrát, až scénu v duchu uvidíte zcela jasně. (Pokud jde o
odborný text, můžete si pořídit i náčrtek, např. sloupcový diagram pro číselné hodnoty
ap.) Nu, a s touto jasnou představou začněte číst text v cizím jazyku, a to:
• Poprvé rychle, tedy v temže tempu, jako byste ho četli v mateřštině. Přitom poznáte
jednotlivá slova a v pravé polovině mozku začnete splétat „síť" pro tuto scénu v cizím
jazyku.
Nyní se vraťte a přečtěte si text v mateřštině ještě jednou a znovu si vědomě představte
každý detail. Potom zpět k cizojazyčnému textu, až scéně porozumíte asi ze 70 %! Pak
začněte s dalším odstavcem (nebo s další scénou) a čtěte dále.
Tato technika čtení je již mnoho let odzkoušena mými účastníky seminářů. Funguje
výborně, za předpokladu, že studující pociťuje čtení jako činnost, která vlastně přináší
potěšení. Kdo to tak nebude cítit, ten se bude jen soužit; vidíte, že teď byste si měli již
jen vybrat, co je pro vás vhodné, protože to odpovídá vašim cílům a vaší povaze!
Dlouhé nebo krátké texty?
Vzpomínáte si, že Dr. TEICHMANN hovořil o románech a ne o krátkých povídkách.
To se shoduje i s mými závěry, které již po léta uvádím na svých seminářích. Prosím,
uvažujte:
Autor díla (platí to i pro překladatele) potřebuje asi 30 tištěných stran, aby představil
svůj základní slovník. Např. já říkám „ačkoliv", mnozí lidé říkají „i když", někteří
naproti tomu „jakkoliv". Je to jedno ze slov, která odpovídají mé slovní zásobě. Právě
tak máte vy nebo autor (překladatel), kterého chcete číst, některá oblíbená slova, která
se objevují vždy znovu. Jestliže budete číst jen krátké povídky, jak je obvyklé ve škole,
pak se objeví problém:
V okamžiku, kdy konečně zvládnete nejtěžší část textu, jste na jeho konci. U
dalšího textu začínáte opět s tím nejtěžším!
Jak jsem se již zmínila, mám čas od času pocit, že někteří učitelé dávají přednost
strategii (jistě nevědomky), která jejich žákům vše silně ztěžuje.
Takoví učitelé pak působí nějak silněji a suverénněji. Avšak vy, kteří čtete tento návod,
jak se učit cizí jazyky, se přece nemusíte rovněž dopouštět této chyby! Proto vám
radím k románům:
1. Jakmile již konečně znáte autorův základní slovník, stává se pro vás čtení o mnoho
snazším! Bude vás těšit a přinese vám hodně dobrých pocitů z úspěchu.
3. Nyní znáte rámec, v němž se román odehrává (období, místo, hlavní osoby, základní
konflikty). Čím více víte, tím snadněji poznáváte nové podrobnosti, protože se již
mohou ihned „zavěsit" do vaší sítě vědomostí (srv. kap. 1).
4. Last not least (na posledním místě, ale ne významem) - existuje psychologický prvek
obecného významu: Jestliže někdo čte rád romány ve své mateřštině, pak se ve chvílích
četby nechá rád uvést do „jiného světa". Ať již to je atmosféra kriminálních příběhů
nebo pozadí westernu či historického románu; ať již „odpluje" v science fiction do
vesmíru nebo do budoucnosti nebo kamkoliv jinam! To přece vede k tomu, že lidé
romány vůbec čtou! Proč by vám mělo být upíráno, abyste četli v cizím jazyku? Vždyť
to je absurdní! Tento faktor je fenomenálním motivujícím prvkem, zvláště když
přibližně prvních 30 stran již máme za sebou. Teprve od této chvíle bude čtení opravdu
„pěkné", to ovšem platí pro romány v mateřštině právě tak!
3. Mluvení
Nejdříve bych vám chtěla podat informaci k přednášení cvičebních textů (tedy např. k
hlasitému čtení nebo k jejich odříkávání zpaměti), pak následují tipy pro jiná mluvní
cvičení, která podporují volné mluvení.
K výslovnosti zcela obecně
Platí, že je třeba imitovat vzory na kazetách jako papoušek - také dítě se naučilo
mateřštinu napodobováním! Neučíte se žádná slovíčka, slyšíte stále jen celé věty (které
mají nadto smysluplnou souvislost). Je třeba opakovat je tak dobře, jak je možno.
Avšak co znamená tak dobře, jak je možno? Je skutečně katastrofální, jestliže neumíte
dobře napodobit anglické TH nebo obojetnou japonskou hlásku mezi L a R? Bude znít
vždy „německy" (případně jinak, dle vaší mateřštiny), když ze sebe správně
„nevypravíte" semitsky/hamitské 'ainun, jež je nám zcela cizí, ale přesto byste se chtěli
učit hebrejštinu nebo arabštinu? Ne, ne a ještě jednou ne!
Ulehčí vám zjištění, že vůbec není nutné, abyste uměli správně vyslovovat každé
písmeno (příp. dvojhlásku, diphtong), a přesto bude „znít" váš cizí jazyk „domorodě",
takže se nepozná snadno země vašeho původu! To zní nepravděpodobně, ale je to
pravda. Pokud jde o výslovnost, existují totiž dva aspekty, které mohou být
napodobeny, přičemž musíte „dobře trefit" jenom jeden z obou, aby vaše řeč zněla
„jako pravá". Zajímá vás to? Pak čtěte hned dále:
• Celkový zvukový obraz, tj. obraz zvuku slova, věty nebo její části (viz níže).
Tyto dva aspekty se v tištěné podobě (jak uvádí příklad výše) téměř nedají vysvětlit,
přesto vám chci uvést ještě příklad slova, které sestává ze čtyř fo-némů:
Skupina slov, která vněmčině končí na -ologie (příp. -sophie), se v angličtině vyslovují
zcela jinak. Vzpomeňte si, prosím, jak tato slova vyslovujeme my (v němčině).
Vyťukejte si jejich rytmus na stole nebo odříkejte si pa-pa-pa-pam. Kam dáváme v
těchto slovech přízvuk?
Mnozí Němci ovšem nevědí, že v angličtině „p", stojící před „s", je němé. Takové
detaily se naučíte při používání mé metody jakoby zcela automaticky. Avšak kdo se
učil tradiční metodou, ten podobné detaily často nezná.
Nesmíme tedy vyslovovat .Psychology, nýbrž musíme „p" vypustit (fonetický zápis
je v závorkách, v německém přepisu): (Sei -ko-lo-dschi)
Platí pravidlo:
Anebo obráceně:
Napodobíme-li celkový zvukový obraz správně, pak naše řeč zní správně, i
když některý náš foném byl chybný!
(Sei-ko-lo-dschi!)
Jestliže správně napodobíte celkový zvuk skupiny slov, což je s pomocí mé metody
velmi snadné, pak jednotlivé fonémy již nejsou vůbec důležité! Já např. neumím
správně vyslovit dvě typicky arabské hlásky, a přesto je mi přisuzována „vynikající"
výslovnost, když uvádím citát z koránu.
V dalších odstavcích bych vám chtěla uvést různé druhy mluvních cvičení. Čtěte,
prosím, opět s tužkou v ruce, a vyberte si taková, která vás „nějakým způsobem zvláště
osloví"; s těmi můžete začít. Dále je pak můžete přirozeně obměňovat. Avšak právě u
mluvních cvičení existuje tolik možností, že bych mohla poskytnout celou sbírku. Kdo
tedy přidal pár dobrých nápadů, i pro skupinová cvičení, ať nám napíše. Můžeme na ně
vzít zřetel v dalším vydání.
Kromě hlasitého čtení, což, přesně vzato, již představuje mluvní cvičení, existují i jiné
možnosti. Prosím, nezapomínejte: jestliže jste s nějakým textem již tápavě prošli první
tři učební kroky, pak již znáte text (téměř) zpaměti. Není-li tomu tak, potom je asi ještě
příliš brzy na cvičení, která podporují volné mluvení. To zjistíte nejpozději tehdy, když
se vám budou zdát taková cvičení jako těžká, zatímco jiná cvičení mohou být již
docela přijatelná. Proto platí zcela obecně toto pravidlo:
Pokud vám nějaké cvičení připadá těžké, nebojujte tím, že byste se
křečovitě nutili k pokračování! (To jistě znáte ze školy.) Přejděte však k
jiným cvičením, nebo zopakujte učební kroky 2 a 3, protože jste patrně
„doputovali" ke čtvrtému kroku příliš brzy.
Toto nebezpečí, chtít pokračovat příliš brzy, se stává zpočátku osudným těm, kteří si
po léta „užívali" školní výuku jazyků. Neboť tradiční metoda právě neposkytuje
potřebný základ pro další zdokonalení; proto také vyžaduje tolik neužitečného času a
energie. Ten, kdo je takto „vytrénován", bude muset mít zpočátku trochu trpělivosti.
Vzpomínám si opět na příběh o EU-LENSPIEGELOVI: Jenom tehdy, věnujete-li čas
tomu, abyste procházeli pomalu jednotlivými kroky, budete moci ušetřit z
dlouhodobého hlediska asi tři čtvrtiny „normálně odhadnuté" doby!
Postup: Vžijte se do situace ve cvičení a vyzkoušejte si, jak se již můžete sami k situaci
vyjádřit. Předpokládejme, že v textu jel někdo taxíkem z nádraží do hotelu a od řidiče
se dozvěděl, že tenaten kostel je nejstarší v celém kraji; jak zněla ta věta? Vyslovte ji.
Postup: Přečtěte text hlasitě a „vyplňte" prázdná místa. Toto cvičení se podobá
hlasitému čtení, jen s tím rozdílem, že části dosazujete. To ovšem posiluje pocit
úspěchu a je to méně nudné než normální čtení, zvláště tehdy, jestliže tento text již
znáte (téměř) zpaměti, avšak ještě potřebujete pomoc. Vypouštějte od cvičení ke
cvičení více slov (např. tak, že je zamalujete fixovým popisovačem), takže nakonec
zbude na papíře jen několik klíčových slov. (Budete-li pracovat s kopiemi textu, pak ve
skutečnosti žádný text „neztratíte".)
Pozor: Často říkám mluvčí, anebo ten, kdo hovoří, ovšem může to být muž i žena;
avšak opakovat stále přesně „muž či žena" by bylo zbytečné a zdlouhavé, a kromě toho
při tomto cvičení je to prozatím jedno! Jestliže cizí jazyk, který se učíte, rozeznává
gramatické rody, budete muset hrát prozatím „hosta-ženu", i když jste muž, nebo
recepčního, ačkoli sama jste žena! Později, až budete mít dialog zcela zvládnutý, bude
účelné, abyste příslušné výrazy změnili podle skutečnosti. V arabštině je přímé
oslovení např. anta, oslovujeme-li muže, a anti, oslovujeme-li ženu! Nejdříve se však
přidržujte vzoru, který je v lekci. Předpokládejme, že jde o scénu, v níž přijde host do
hotelu a ptá se na svou rezervaci pokoje. Baví se přitom s recepčním, který chce vidět
jeho pas a nakonec mu předá klíč. Jak budete nyní postupovat?
Postup při nahrávání: Budete chtít „vyrobit si" dvě nahrávky, jednu, v níž si chcete
nacvičit hosta, jeho hlas tedy v nahrávce nebude, a druhou, v níž „bude chybět" hlas
recepčního. Nastavte tedy jeden magnetofon na „snímání" (nahrávání), a v druhém
přístroji nechte běžet pásek v režimu reprodukce: vždy, když má být aktivní (když má
mluvit) postava, jejíž hovor chcete ztlumit, zeslabte regulátorem hlasitosti zvuk
přístroje, z něhož přehráváte, do té míry, abyste jen ještě mohli rozeznat, kdy postava
přestane mluvit. Znovu opakuji: Protože dialog již velmi dobře znáte, máte již také
doby trvání hovoru jakoby „v krvi"! Nebude tedy pro vás těžké vyrobit potřebnou
nahrávku s časovými prodlevami. Při pořizování druhé nahrávky postupujte podobně,
jen s tím rozdílem, že nyní bude zeslabován druhý hovořící!
Postup při mluvení: Inu, to by mělo být jasné. Avšak zapojte do hry i svou fantazii;
vytvořte si klidně hru napodobující chování ve společnosti. Jestliže tedy stojíte v
recepci, pak stůjte i při cvičení! Budete-li nacvičovat rozhovor odehrávající se v
restaurační scéně, pak seďte v roli hosta u stolu, zatímco jako vrchní číšník nebo
obsluha budete přirozeně stát. Pokud se něco podává s obvyklým slovním obratem
(Prosím, zde je vaše káva!), postavte před imaginárního hosta třeba prázdný šálek,
případně přijměte alespoň ve své fantazii podávaný nápoj, jestliže hrajete hosta.
Takové drobnosti jsou nejen „zajímavější", než pouhé odříkání vět jak na kolovrátku; s
jejich pomocí se vám totiž vštípí věty do mozku v souvislosti s danou situací. Tento
aspekt se opět podobá učení se mateřštině! Proto je nutno považovat za absolutní
minimum, budete-li si představovat scénu z pohledu právě hovořící postavy, dokonce i
když přitom budete sedět pohodlně v křesle!
Postup: V zásadě se postupuje stejně jak bylo uvedeno výše (Přehrávání dialogů), jen s
tím rozdílem, že další hlas(y) budou mluveny spoluhráčem (spoluhráčkou, spoluhráči).
Je zřejmé, že všichni zúčastnění musí již mít za sebou přípravné práce pro tento čtvrtý
učební krok s výstupy, které nyní chtějí hrát (pokud to nebudou „domácí" spoluhráči,
jejichž mateřštinou je cizí jazyk, který se učíte, což by bylo optimální!).
Rovněž je důležité, že při napodobivých hrách se zadanými rolemi můžete zažít hodně
legrace. Jednou jsem s paní STAVROULOU, nepřehlédnutelnou dámou, v Londýně
seděla v kuchyni a nacvičovala scénu z BBC-kursu řečtiny ve hře se zadanými rolemi.
Vrchní číšník řekne na kazetě poněkud „chvatně" amesos (hned). Měli byste slyšet, jak
ten, kdo hrál právě tuto roli, slovo amesos vyvolával. Chvílemi jsme pro smích téměř
nemohli pokračovat dále. Nebo v jiné scéně se omlouvá dáma, protože do někoho
vrazila (signomi - promiňte). Tuto omluvu jsme „podávali" tak přesvědčivě, že co živa
budu ji nezapomenu, a ve srovnatelných situacích automaticky reaguji slovem signomil
Je to podobné jako s křížovkou: Budeme-li do ní nutit někoho, koho netěší, bude pro
něj takový úkol utrpením! To je právě častým případem u pattern--drills: zaprvé tato
cvičení každý nezvládne a zadruhé je nemusí každý zvládnout! Co se týče surového
materiálu pro cvičení, platí: Buďto váš kurs tak jako tak nějaké cvičení nabízí, anebo si
nějaké podobné sestavíte sami (viz i kap. 7). Jestliže váš kurs zmíněná cvičení nabízí,
pak je možné, že budou k dispozici i na kazetě. To znamená: Učitel (na pásku)
přednese základní větu a pak sdělí, jaký prvek se má měnit. Vy zopakujete základní
větu již s použitím nového prvku. Po skončení následuje kontrola mluvčím na pásku.
Tam ie hotel.
Tady je hotel.
Naproti je hotel.
Vlevo je hotel.
Opisování:
Máte sklon k tomu, abyste to, co vás zajímá, vlastnoručně popsali? Jsou pro to nejméně
tři důvody:
1. Rádi opisujete (pro pochybovače: to se stává!), a jestliže to pro vás platí,
nepotřebujete žádné další zdůvodnění!
2. Učíte se pravopis, který je pro vás nový, jako např. ruštinu, řečtinu, japonštinu, jazyk
hindu, urdu aj. (nápovědu a pomoc viz níže).
3. Opisování vnímáte jako umělecký výkon, jako kaligrafii (krasopis), což je
myslitelné u každého druhu písma.
Avšak vedle čistého opisování existují přirozeně ještě i další možnosti:
Diktát:
Také pro diktát něco mluví. Když vaši učitelé jakoby „existují" na kazetách, můžete
texty kdykoliv s jejich pomocí psát. Kdo chce absolvovat mnoho diktátů, měl by si asi
nahrát speciální kazetu pro psaní diktátů, na níž bude vždy po části věty následovat
přestávka: Pak nebudete muset stále stiskávat tlačítko Pause.
Zpětné dekódování:
Zní to absurdně, avšak jestliže nějaký text, který byl čistě dekódován (a nyní je ve vaší
mateřštině) doslova přeložíte zpět do cizího jazyka, pak se jednak procvičíte v psaní v
cizím jazyku, jednak uvidíte, jak dobře již texty znáte (všechno jde totiž lehce), protože
se textem zabýváte již ve čtvrtém učebním kroku! Je to cvičení, které mnohým z mých
účastníků působí potěšení!
Krok 1.: Je třeba zjistit, zda vám jsou známy alespoň některé znaky. Některá písmena
cyriliky jsou identická s našimi, takže jakoby ihned znáte některá ruská nebo řecká
písmena, např. A, E, K, M, O a T. Tato písmena si vypište, nebo, chcete-li méně psát,
slepte si tato písmena (vystřižená z fotokopie) do jedné skupiny. To bude vaše
základna v cizím písmu!
Krok 2.: Je třeba najít ta písmena, která vám jsou již „nějak" trochu známá. Např. jsou
v cyrilice některá písmena, která vypadají přesně jako naše, avšak mají jiný „význam".
Ty soustředíme do druhé skupiny, jako např. B (= v), N (= i), H (= n), P (= r), C (= s),
Y (= u) a X, jehož význam „ch" skutečně v mnoha jazycích odpovídá „ch".
Rozdělením skupin do prvního a druhého kroku docílíte toho, že později nebudete stále
rozvažovat: „Bylo C mezi písmeny, která mají stejný význam jako u nás, nebo ne?"
Obě skupiny byly totiž od počátku čistě odděleny.
Krok 3.: Nyní je třeba identifikovat ta písmena (znaky), která ještě nejsou obsažena v
prvých dvou skupinách. V mnohých jazycích to bude samozřejmě celá sada písma!
Cílem pro nás bude, abychom si vytvořili ke každému písmenu oslí můstek, aby si
pravá polovina mozku spolu s asociací, která odpovídá oběma mozkovým polovinám,
mohla snadno zapamatovat tvar. Například: v arabštině je Alif prvním písmenem
abecedy, připomíná jedničku,
M je téměř okrouhlé, moje asociace byla Monokl, zatímco N mi připomínalo pupek na
břichu (v němčině Nabel)*.
Podobným způsobem si vytvořte oslí můstky k několika písmenům, s nimi pak přejděte
ke kroku 4. Teprve potom, budou-li „sedět", sestavte opět další skupinu písmen a
projděte kroky 3 a 4, až zpracujete všechny znaky. Krok 4 je stěžejním bodem („Casus
Knaxus") této metody, pro naučení se cizímu písmu!
Krok 4.: Normálně se pokoušíme používat cizí písmo již ve slovech cizího jazyka,
který se učíme. Protože však zpočátku jsou samotná slova ještě neznámá, je to těžké.
Tento problém se sice nevyskytne v obvyklé míře, jestliže jste s textem prošli již tři
učební kroky, avšak čím více jste až do teď četli jen dekódovaný text, příp. fonetický
zápis, tím více se projeví obtížnost tohoto úkolu. Proto navrhuji:
Písmem, které je pro vás ještě cizí, pište zpočátku buďto slova z jazyků,
které znáte, nebo v nouzi pseudo-slova.
Na obrázku vidíte příklad s našimi třemi arabskými písmeny. Pravé slovo MAMA je
internacionální, levé slovo MAN by mohlo vyjadřovat jak anglické slovo pro muže, tak
německé man (neurčité zájmeno, nevyjádřený podmět, oni); v každém případě si
můžete vyzkoušet písmena, s nimiž jste se již obeznámili, i v pseudo-slovech, která si
vymyslíte, místo toho, abyste již nyní psali slova ze cvičení.
Já jsem například zjistila, že některá písmena (nebo japonské znaky slabik) mi jsou
Krok 5.: Nyní pište „pravou arabštinou" nebo „pravou ruštinou" atd.:
V obecné škole jsme se učili psaní také s pomocí malých figurek, např. podle říkanky
„Tečka, čárka, puntíček - a už je tu měsíček!" Podobně se učí japonské děti první čtyři
slabiky, a přitom říkají he, he - no, no - he, shi, mo (samuraj):
Pracujte s barvami!
Barvy podporují pravou polovinu mozku! To vědí všechny děti, pokud jim
nezakážeme, aby malovali do svých učebnic. (Jestliže máte děti, uvažujte o tom, že
jim učebnice koupíte, aby do nich směly malovat!) Dále jsou uvedeny první podněty
pro „malování", přičemž obvykle vycházím z průsvitných popisovačů, které můžeme
zakoupit pro zvýraznění textu (v různých barvách).
Jestliže si vyhledáte nějaké slovíčko poprvé, vybarvěte ho žlutě. Pokud byste museli
toto slovo později znovu vyhledávat, pak podle žluté barvy poznáte, že je to váš druhý
pokus. Označte si tedy slovo malým zeleným bodem. Jestliže budete později hledat
slovo, které je žlutě vybarveno a má zelený bod, pak mu přidejte ještě malý červený
bod a slovo si poznamenejte! Ihned pak uvidíte: toto slovo se zdá být důležité, bude
vyžadovat trochu námahy, abychom se ho naučili, než abychom ho museli počtvrté a
popáté znovu vyhledávat! Avšak mnoho slovíček zůstane jen s jediným (žlutým)
označením. To jsou slovíčka, která jste si vštípili do paměti bez vědomého učebního
postupu (jakoby jemu navzdory), neboť to jsou slovíčka, která jste potřebovali jen
jednou. Mohl by mi někdo vysvětlit, proč byste se měli učit i tato slovíčka, když
později již nikdy nebyla znovu použita?!
Trik s nálepkami
V oboru výzkumu jazyků se hovoří o „etiketování" {labelling), jestliže dáváme věcem
jména, abychom o nich mohli mluvit (přemýšlet). Tato skutečnost mě přivedla na
myšlenku, kterou nyní uvedu. Je jednoduchá a efektivní: jestliže byste uměli správně
pojmenovat věci ve svém domě (bytě, kanceláři, autě ap.) cizím jazykem, který
studujete, pak byste dlouho nemuseli biflovat žádná slovíčka! Vyhledejte si slovíčka
ve slovníku (s využitím barev, jak je uvedeno výše), pak použijte pěkné samolepicí
štítky a „popište" všechno, co vás zajímá. Od stěny přes okno až po židli a lampu...
Nejdříve vás bude těšit vyhledávání slovíček a výroba etiket, a později vás bude znovu
těšit, až je budete všude nalepovat, a radost budete mít i z toho, až v dalších týdnech
vždy znovu uvidíte, jak se nazývá předmět, na který právě padne váš zrak!
S dětmi můžeme rozšířit tento trik i na části těla (barvu nanášíme prsty), alespoň na
pár hodin... Způsobí to značné veselí a naučit se dá přitom mnohé!
Můžete si také zhotovit velmi světlou fotokopii nějaké předlohy (např. fotografie z
časopisu nebo z knihy), a potom barevně (nebo alespoň černě) zdůraznit ta místa, pro
něž se chcete naučit názvy.
Vidíte, že to je mnohem zajímavější než pouhé biflování, když se jednou konečně
musíte tato slovíčka naučit...
Příklad 2 - Částice: Jak již vyplynulo z citátu BODMERA (s. 24), jsou to slova (jako
v, na, přes, vedle, prostřednictvím, vlevo*"1), která jsou v moderním
*' Pozn. překl.: Ponechali jsme označení částice, jak uvádí autorka, ačkoliv v české gramatice předložky,
příslovce, spojky ani jiná krátká slova mezi částice automaticky neřadíme, pokud mají své vlastní gramatické
zařazení.
jazyku nesmírně důležitá, avšak gramatiky trestuhodně zanedbávaná. Učitelé ovšem
rádi tvrdí, že částicím se musíme naučit nazpaměť. K cíli vedou i cesty inteligentnější
a kreativnější: Vyrobte si opět kresbičku (nebo ji „uzměte" z nějaké předlohy), do níž
můžete zanášet částice, které v ní mají význam. Předpokládejme, že byste si zhotovili
(nebo nalezli) kresbu uvedenou výše: Jaké částice jsou pro ni vhodné?
Jaké by to bylo s výrazy: před, za, na? Můžete použít „bubliny" pro vyjádření řeči, do
nichž pak později vepíšete barevně vhodné částice. Přitom opět používáte barvy jako
zesilovače. A protože vědomě rozvažujete a rozhodujete, kam se která částice „hodí",
zapamatujete šiji téměř zcela automaticky. Pořídíte-li si fotokopii původního obrázku,
můžete pak cvičení opakovat v časových odstupech s rostoucím prožitkem úspěchu!
Pozn. překl.: S ohledem na zvláštní postavení a význam částic v jazykovědě uvádíme pro zájemce podrobnější
výklad dle encyklopedie Diderot:
Partikule - částice. Druh slov naznačující postoj mluvčího k adresátovi nebo ke sdělované skutečnosti; původně
slova s nejasnou slovnědruhovou platností (ano, ovšem, kéž). K částicím se přiřadilo mnoho slov patřících
původně k jiným slovním druhům, zvláště k příslovcím (Petr se vážně nesmál) a spojkám {Kdyby tu byl táta!).
Částice se vztahují k větě jako celku (On prý tam nebyl) nebo k jednotlivým výrazům (To ví i Věra), ale
nevážou se na ně syntakticky (nejsou větnými členy). Rozlišují se částice apelové (vyjadřují otázku, žádost,
rozkaz, přání, přesvědčování, ujišťování, odporování, výhrůžku, výtku), hodnotící (jistotní, možnostní a
nutnostní, opravné, zdůrazňovací, srovnávací aj.), emocionální (vyjadřují překvapeni, podiv, politování,
uspokojení, zklamání, lhostejnost, obavu) a částice strukturující text (ty se někdy chápou i jako mezivětné
spojky). Řada částic je polyfunkčních a homonymních; např. částice ale ve výrazu Ale jděte! vyjadřuje podle
intonace buď údiv a vybízí k další řeči, nebo ji zapovídá a vyjadřuje rozmrzelost.
Uvedený příklad byl úmyslně velmi jednoduchý; je zřejmé, že do složitějšího obrázku
by mohlo být umístěno daleko více částic, avšak od toho vás zrazuji! Pracujte raději s
více obrázky, které vás naučí vždy 3-5 částic, protože pak se každá skupina částic
automaticky spojí ve vaší pravé polovině mozku právě s tím obrázkem, ve kterém byla
uvedena. Studium se tedy ještě více usnadní! Tentýž systém můžete přirozeně použít
pro všechny druhy krátkých slovíček, jako jsou: osobní zájmena (já, ty, on, my) nebo
slova, která popisují určitou vlastnost (kulatý, hranatý, dlouhý, krátký...) atd.!
Všechno, na co bychom mohli poukázat, se může objevit v obrázku!
Existuje však metoda Tony BUZANA, kterou nazývá Mind-Map (mapa mysli nebo
mapa paměti; angl.): spočívá v tom, že abstraktní informace, které nejsou přímo
zOBRAZitelné, rozdělí po celé ploše obrazu a strukturu těchto informací zviditelní
pomocí spojnic a písmen různé velikosti:
Podobně můžete přirozeně postupovat i při studiu cizích jazyků: Vytvořte si (nebo si
opatřete již vhodné hotové) obrázky s pozoruhodnými detaily, napište na ně důležité
abstraktní pojmy ve stylu „mapy mysli" (mind-map), a tím jste právě provedli aktivní
krok, abyste si osvojili potřebné informace, místo toho, abyste se pokoušeli strnule se
je učit zpaměti.
Proč si ani teď ještě neprozkoumav áte své texty? Potřebujete jen tužku a papír
(jednoduché čárové kresby plně postačí!). Anebo si vyhledáte nějaký obrázkový
materiál a slepíte ho! Hodně se naučíte při sestavování textů k obrázkům a později
pocítíte radost!
Videotrénink
Všechno, co uvedu dále, se může stejně dobře provádět s filmem místo s videem,
pokud jste spíše příznivcem filmu. Video je ovšem poněkud pohodlnější a pro více lidí
technicky přijatelné (kromě toho odpadá hluk promítacího přístroje!).
Čím více se vzájemně podobá „mluvené" a „psané", tím snadněji můžeme získat tímto
tréninkem slovní zásobu pro čtení; při velkých odchylkách mezi záznamem písmem a
zvukem (vyslovováním), jak tomu je ve francouzštině nebo angličtině, pak tento
trénink pomáhá k porozumění poslechem.
Budete potřebovat video (alespoň vypůjčené na několik dní) a dvě kopie téhož filmu,
jednu v mateřštině a druhou v jazyku, který se učíte. Vezměte přitom v úvahu i
možnost nahrát si film z televize s využitím dvoukanálového vysílání zvuku. Ačkoliv
je tato technika již několik let možná, bylo po dlouhou dobu vysíláno jen velmi málo
filmů tímto způsobem (a z těch, které byly vybrány, měly téměř všechny kvalitu třetí
třídy). Avšak pomalu se vše mění! Kromě toho můžete pomocí kabelu nebo
parabolické antény „živě chytat" zahraniční vysílače a nahrávat programy. Jestliže
proslídíte televizní programy, abyste našli „velké" nebo slavné filmy, většinou najdete
alespoň jeden, který dostanete ve videopůjčovně i ve své mateřštině. Jestliže se však
učím např. arabštinu a film nemohu získat v obou variantách, pak si nechám někým ze
země, jejíž jazyk se učím, nahrát z televize nějaký „velký" film, který si u nás mohu
vypůjčit nadabovaný do své mateřštiny. Musím jen znát nějakého „domorodce" (v
tomto případě Araba), jehož rodinní příslušníci nebo přátelé tam „na druhé straně", v
jeho vlasti, pro mě budou nahrávat... Jestliže tedy máte oba videopásky (příp. verze),
pak již všechno běží:
1. Film v mateřštině zhlédněte vícekrát, až budete při každé scéně přesně vědět, kdo
co říká (a dělá). Přitom se současně mimoděk naučíte spojovat určité ruchy
(doprovodné zvuky) s příslušnými scénami. Např. si zapamatujete místo, kde někdo
nalévá kávu, nebo hudbu k nějaké scéně ap.
(Variace: Kdo se dobře vypořádal s paralelním učením se (viz kap. 5), může přirozeně
nechat běžet „mimochodem" i videozáznam, zvláště pokud tím nebude nikoho rušit.)
Nastane toto:
1. Po velmi krátké době budete „rozumět" každé scéně, i když zůstane ještě hodně
slovíček, jejichž význam nebudete přesně znát, budou-li stát osamoceně! (Technika
čtení dle Dr. Teichmanna (viz kap. 6), v níž se navrhuje čtení bez znalosti slovíček,
vede k podobným výsledkům.)
4. Budete-li chtít tento svůj mimořádně velký pasivní slovníček později aktivovat,
bude nutné, abyste jen v několika dalších týdnech poslouchali převážně pasivně (to
odpovídá učebnímu kroku 3). Odehraje se totiž toto: Určité slovní obraty, které se
často vyskytují (protože jsou časté i v denním životě), se vám vtisknou do paměti
natolik dokonale, že později v některé srovnatelné situaci budete moci zcela
automaticky „vyrukovat" s těmito formulacemi. Když se mi to stalo poprvé, byla jsem
tak překvapená, že jsem vykřikla: „Řekla jsem to skutečně jáV Nemohla jsem tomu
vůbec uvěřit. To znamená: s využitím této techniky se obeznámíte právě s idiomy, tedy
s oněmi slovními obraty, které se v každém jazyku „chovají poněkud jinak", natolik
dobře, že je budete používat jako ti, jimž je jazyk, který se učíte, mateřštinou. Kromě
toho zaznamenáte podvědomě mnoho detailů, které mohou běžně způsobovat hodně
těžkostí. V kapitolách 2 a 3 jsme o tom již hovořili. Například:
• Cvičení bez řešení nemotivují! Vždyť každá správná odpověď nás potěší! Jestliže
však nemáme žádný klíč ke cvičením, pak nám právě tento faktor, který vyvolává chuť
do práce, bude chybět!
• Mnohé učebnice sice nabízejí klíč k řešení, bývá však vytištěn až na konci knihy,
vzadu, mnohdy nepříjemně malými písmeny. Někdy je uvedeno řešení, někdy však
jenom prvek, který se má doplnit, takže kontrola, zda jsme
měli úspěch, je poměrně namáhavá, např.: Cv. 23: a) do
b) don't
c) does
d) do
• Většina učebnic nenabízí žádná cvičení nebo jen malé množství. Zda ovšem potom
jde o takový typ cvičení, který by vás mohl těšit, zůstává otázkou. Neboť ten, kdo má
rád cvičení, chtěl by mít často více „materiálu"!
V zásadě platí, že naše cvičení by měla trénovat nejprve jenom ty aspekty, které jsou
zvláště zajímavé! Vy jste šéfem! Vy sami rozhodujete! Tím se stává cvičení ještě
příjemnějším, jednak proto, že jste si cvičení sami vytvořili, a jednak proto, že i při
těžkých úlohách budete nepochybně velmi rychle postupovat od jednoho prožitku
úspěchu k druhému, protože „máte zabudováno" řešení. A to snad způsobí radost
téměř každému, neboť:
Fill-in (doplňovací) cvičení
Jak jsme uvedli již v kap. 6, existují tzv.fill-in (doplňovací) cvičení, v nichž něco
chybí, co se má ústně nebo písemně doplnit. Sestavování tohoto druhu cvičení je
dětsky snadné: okopírujte si několikrát příslušný text (pokud je psán drobným písmem,
současně si ho zvětšete). A nyní si některá slova obarvěte popisovacím fixem
(průsvitným), a to tím nejtmavším, jaký najdete (např. tzv. „světle modrý"). Jestliže
nyní zakryjete text barevnou folií, pak obarvená místa opticky zmizí*"1 Můžete však
folii posouvat dolů řádku po řádce, a tak získáte okamžitě na každé řádce kontrolu pro
svou odpověď! Návrh na zlepšení: Vystřihněte folii tak, aby byla široká jako stránka
textu, avšak dlouhá jen 5 cm. Pak budete moci tento ústřižek snadno používat pro
zakrývání textu.
Text potom můžete buďto (hlasitě) číst a chybějící místa doplňovat ústně (v duchu),
anebo si budete chybějící slova poznamenávat, případně celý text včetně chybějících
slov opíšete.
A ještě něco: Protože budete číst text pozorně, abyste se mohli rozhodnout, která slova
chcete „vyškrtnout", je samotné sestavování cvičení rovněž dobrým tréninkem! Toto
jsou některá kriteria, podle nichž můžete plánovat vypouštění slov:
1. Libovolná slova: V tomto případě neplánujete nic. Některá slova jednoduše vynecháte.
2. Všechna zvláště snadná slova: Toto cvičeni je dobré zpočátku, když si chcete rychle zajistit
příjemný pocit z úspěchu,
Vlastní otázky
Toto cvičení pomáhá zvláště tehdy, chcete-li položit těžiště svého zájmu do
konverzace; naučíte se nejen sami klást otázky, ale získáte i základnu k tomu, abyste
*) Pozn. prekl.: Vhodné je použít folii doplňkové barvy, tedy žlutou, používáme-li modrý fix, nebo červenou,
používáme-li fix zelený. Dvě doplňkové barvy dávají při překrytí barvu černou.
později rozuměli i otázkám svých partnerů. Všimněte si: jsou to především Němci,
kteří si dělají starosti s dotazováním. (Srv. mé knihy Psychologisch richtig verhandeln
(Psychologicky správné jednání) a Frage-technik schnell trainiert (Rychlý trénink
techniky dotazů). Toto cvičení asi pomůže i k odstranění psychologické bariéy; neboť
lidé, jejichž jazyk se právě učíte, se budou asi později hodně ptát a totéž budou
očekávat i od vás! Toto cvičení je obsaženo v některých učebnicích, a jestliže je
nenaleznete, pak si je můžete sami sestavit, pokud jste již trochu pokročilí. Můžete si
tedy vypracovat cvičení k lekci 3, jestliže jste se již dostali k lekci 8. neboť pak jste -
vzhledem k lekci 3 - již pokročilí!
1. V žádném případě nejsme odkázání bez „pomoci" na to, zda nám učebnice nabídne
i cvičení; můžeme se sami přičinit.
2. Intelektuální stimulace vlastní sestavy cvičení je podobná řešení hádanek. Kdo se
chce tedy učit psychicky aktivně, bude z toho mít radost.
3. Jestliže si cvičení sestavujeme sami, učíme se dvakrát! Jednou při vypracování
cvičení, a podruhé, když cvičení absolvujeme! Přitom se učíme vždy něco jiného, a
tedy již proto má vlastní sestavování výhodu, i když jsou nějaká cvičení i v učebnici.
• Najděte si další příklady! Jak banálně může toto doporučení znít, tak často na tuto
obrovskou pomoc samouci „zapomínají", ačkoliv učitelé k tomu své žáky během
výuky obvykle vedou. Tudíž, kdykoliv se vám zdá nějaké pravidlo důležité nebo
zajímavé, pak si poznamenejte několik vlastních příkladů. Ty si můžete „vyfiltrovat"
ze cvičebních textů (zvláště pokud je vaším cílem rozumět cizí řeči). Můžete si ovšem
příklady i sami vytvořit. To je přirozeně vhodné tehdy, chcete-li se naučit aktivně
mluvit (psát)! Toto patří technicky již do oblasti mluvních cvičení (viz i kap. 6).
Vidíte, že člen al nestojí osamoceně, ale je spojen s dalším slovem. Jestliže budete
pracovat bez kartiček, odpadne mezera pro je:
Když jsem použila v USA poprvé slovo katastrofa, vyslovila jsem ho „německy" tak,
že nikdo nechápal, co tím míním; musela jsem ho hláskovat, aby mi porozuměli. Pak
jeden vykřikl: „Ah, ca-TAS-troph-y." Zatleskala jsem rytmus a pochopila, že odpovídá
tomu, o němž jsem se dříve zmínila. Tím byl „problém" provždy vyřešen.
*' Pozn. překl.: liaison (z fr., čti lijezon) spojení slov při střetu samohlásek a souhlásek.
Kapitola 8
Nejčastější otázky..
Jestliže jsme nabídli jisté informace tisícům účastníků seminářů, pak časem
vykrystalizují určité otázky, které se vynořují nejčastěji. Na většinu těchto dotazů jsem
při psaní hlavního textu již vzala zřetel. (Měli byste vidět sáhodlouhý seznam, z něhož
jsem průběžně vyškrtávala hesla!) Avšak některé dosud „zbyly netknuté". Třem z nich
je věnována devátá kapitola: první se týká pokročilého studujícího, který chce dále
stavět na zasutých vědomostech (někdy získaných již před desítkami let), dále jde o
speciální problematiku žáků, a nakonec o materiály, s nimž můžeme pracovat. Je však
ještě několik jiných bodů; ty jsou tématem této kapitoly. Přeskakujte od otázky k
otázce a čtěte jen ty odpovědi, které vás zajímají...
Můžete však využít toho, že první fáze spánku je vždy alfa-fáze! Nechte přehrávat
kazetu až do okamžiku usnutí. Nevadí, jestliže usnete dříve, než dojde pásek ke svému
konci; kdybyste však byli ještě vzhůru, mohli byste kazetu obrátit, takže byste usnuli
nejpozději při přehrávání druhé (zpětné) stopy. Trpíte-li nespavostí, mohli byste využít
čas pro Poslech/Aktivní, než abyste se jen převalovali a očekávali spánek... Jestliže se
váš přístroj vypíná „tiše", pak se můžete učit ve spánku podmíněně. Jestliže se však
váš přístroj vypíná s hlasitým cvaknutím, můžete vyřešit i tento problém, aniž byste si
kupovali přístroj nový: vezměte kazetu s páskem pro 90 minut a zapojte mezi mag-
netofon a síťovou zásuvku hodiny s vypínačem*' a nastavte na nich dobu 40 minut.
Pak dojde magnetofonu „šťáva" dříve, než by se pásek sám vypnul na svém konci (po
45 minutách)! A pokud spíte v jedné místnosti se svým partnerem, mohli byste
používat polštářový reproduktor (srv. kap. 3), abyste partnera či partnerku nerušili.
(Sluchátka jsou pro usínání pochopitelně méně vhodná.)
Máme se učit latinu?
Odpověď zní Ano-Ne; to závisí totiž na vaší zcela specifické situaci: Předpokládejme,
že jste spíše analytickým čtenářským typem, pak by vás mohla latina těšit, a současně
by se stala základnou pro všechny románské jazyky (a dokonce i pro angličtinu!)! I
latinu se můžete učit podle mé metody, pokud si vyhledáte někoho (např. seminaristu
z katolické církve), který vám načte texty na pásek.
Existují ovšem již i latinské knížky, které obsahují krátké příběhy místo obvyklých
cvičebních textů, kromě toho můžeme zažít hodně téměř latinské legrace s Asterixem
a Wilhelmem BUSCHEM, rozježeným klukem, a s mnoha jinými. A pak existují
přirozeně ještě staré texty, které jsou k dispozici v překladech.
Odpověď uvedená výše však zní Ano-Ne, pro neanalytiky totiž něco mluví proti.
Budete-li používat latinu (později) ve svém povolání, pak se nejdříve naučte angličtinu
(nebo italštinu); tím získáte „solidní základ" pro latinu, dříve než s ní začnete. A kdo
by se chtěl učit jenom latinu, aby mohl lépe rozumět cizím slovům, ten se k tomu
dopracuje studiem každého románského jazyka (příp. angličtiny).
čínština aj.) nelze zpočátku poznat, pokud jsme je neznali již z dřívějška, a nekončí to
zdaleka ani u speciálních pojmů (záporný růst, Hvězdné války). Jenom ten, kdo umí
číst noviny ve své mateřštině, může poměrně brzy číst noviny i v cizím jazyku; bude
moci také brzy rozumět zprávám vysílaným v rozhlase a televizi.
Jak se můžeme cvičit v cizí řeči v zahraničí, když tam s námi automaticky ihned
mluví německy nebo anglicky?
V této otázce je skryta smutná zkušenost mnohých mých účastníků seminářů: v
zahraničí totiž byli okamžitě „zařazeni" jako „turisti". Důsledkem bylo, že místní
obyvatelé se domnívali, že bude velmi milé, pokusí-li se oslovit studující jejich
mateřštinou. V takovém případě si pak nemůžete zamluvit hotelový pokoj španělsky,
ani objednat si kávu italsky, ani nakupovat francouzsky atd. Co je vám potom platné,
že všechno, co umějí postavy v lekcích, umíte také, když vám od počátku nikdo
nedává příležitost, abyste si to vyzkoušeli?! To ovšem může nesmírně frustrovat,
jestliže jsme doufali, že konečně budeme moci trochu „opravdově procvičovat" cizí
jazyk, zvláště pak tehdy, jestliže neumíme ještě dosti plynně hovořit, abychom se
cizím jazykem postavili na odpor. Můj návrh:
Připravte se na to již doma! Požádejte o pomoc v krajním případě známého z ciziny
(nebo tlumočníka) a nechte si přeložit do cizího jazyka tři věty, které se pak naučíte
pokud možno zpaměti. V nouzi ovšem můžete předat v cizí zemi lístek, na kterém
bude jedna z uvedených vět, potenciálnímu partnerovi v hovoru, aby si ji přečetl,
pokud to nebude právě analfabet; těch je v některých zemích až 90 %. První věta by
mohla znít takto:
BITTE HELFEN SIE MIR, ICH MÓCHTE IHRE SPRACHE LERNEN - DAS
GEHT ABER NICHT, WENN SIE DEUTSCH (ENGLISCH) MIT MIR
SPRECHEN.*
(Prosím, pomozte mi, chtěl bych se naučit vaši řeč - to ovšem není možné,
jestliže se mnou mluvíte německy (anglicky).)
Podle zkušeností oslovený ztuhne, usměje se, a pak na vás vychrlí vodopád slov,
rychle, dialektem, v každém případě pro vás zcela nesrozumitelný. Na to jste ovšem
také připraveni. Předneste svou další, rovněž doma připravenou průpovídku, přičemž
budete mluvit přehnaně zřetelně a velmi pomalu (nebo vytáhněte lístek č. 2):
Nyní jsou dvě možnosti. Buďto se na vás oslovený podívá, jako byste neměli všech
pět pohromadě - v takovém případě „rozhovor" s ním po několika větách ukončete a
rozlučte se. Nebo naopak bude váš partner reagovat kladně (jako většina lidí). Jakmile
oslovený ze sebe vydá první pomalu vyslovovanou větu, zesilte jeho pozitivní chování
svým třetím a posledním, doma připraveným listem:
ICH DANKE IHNEN FŮR IHRE GEDULD, SIE HELFEN MIR SEHR.
*' Pozn. překl.: Ponecháváme plný německý text, protože není pravděpodobné, že by v zahraničí někdo oslovil
Čechy česky.
2. Na pláži, ale daleko od břehu! Čím blíže k vodě si někdo lehne, tím častěji si chce
pravidelně zaplavat; to potom jsou partneři, kteří nám jen vzácně projeví potřebnou
trpělivost. Ale dále od břehu sedí rodiče polodo-spělých dětí, které ještě nelze zcela
pustit z dohledu, které však smějí celé hodiny pobíhat kolem (nebo si zaplavat).
Rodiče jsou pak často ochotni pohovořit si. Loudejte se pomalu kolem' a hledejte svou
potencionální „oběť"; třeba necháte něco upadnout, zvednete to a očima se omluvíte, a
hned si všimnete, zda dotyčná osoba chce také něco říci. Zapamatujte si: Odpovědi na
běžné zdvořilostní slovní obraty (pozdravy, omluvy a odpovědi na ně) se dávají často
podvědomě a rychle! V tom okamžiku však dotyčný již něco řekl; první překážka je
tím zdolána.
Jestliže se však dotyčný chce stát simultánním tlumočníkem, měl by provést doplňkové
cvičení (jakoby pátý učební krok) s každou lekcí, přičemž předpokládám, že začínající
simultánní tlumočník absolvoval překladová cvičení (viz výše). A nyní pátý učební
krok: Vyrobíme si kopii kazety, na níž je po třech až čtyřech větách vždy malá
přestávka; hovořící, kteří musí být simultánně překládáni, budou dělat později rovněž
takové minipřestávky, ať již proto, že přemýšlejí, anebo proto, aby dali tlumočníkovi
příležitost k překladu. Zapneme přehrávání této verze kazety a zkoušíme hlasitě
překládat. Protože jsme překládání již (vícekrát) procvičovali písemně, trénujeme nyní
hlavně svůj postup, abychom procvičili způsob, jak budeme mluvit (zatímco je dále
slyšet původní hlas hovořící osoby)!
Normálně překladatelé obou skupin překládají jen z cizího jazyka do své mateřštiny;
pokud se někdo chce naučit pracovat „v obou směrech", pak může přirozeně „dobrý
překlad do mateřštiny" rovněž načíst na pásek a potom absolvovat stejný trénink
„opačným směrem"!
Jak jsme již uvedli dříve (kap. 2), zabývání se cizími jazyky nám může poskytnout
zcela nové náhledy, a tím celkově zlepšit náš jazykový cit. Kdo se např. dozví, že
všechna slova v japonštině jsou jak jednotného, tak množného čísla (takže HON může
znamenat kniha nebo knihy), toho asi napadne, jak silně a často trváme na svém
jediném obrazu světa. Avšak i obraz světa nebo skutečnost, ba dokonce i pravda jsou v
japonštině pojmy, které se nikdy nemohou vykládat tak JEDNOznačně, jako v
indoevrop-ských jazycích. Jsou snad proto Japonci daleko flexibilnější ve svém
myšlení? Mohou se tedy proto nechat ze všech stran ovlivňovat (Čínou nebo
Západem), aniž by se jednoznačně rozhodli pro jednu nebo druhou cestu, jak jsme se o
to dříve pokoušeli my? Takové a podobné otázky se přede mnou vynořovaly při studiu
cizích jazyků...
Obraťme pozornost ještě k poslednímu komplexu otázek, který se vždy znovu objeví a
jehož zodpovězení umožňují některá malá (první?) nahlédnutí do různých jazyků a
jazykových systémů. Jde o otázky, jako jsou tyto:
Čím „vzdálenější" je jazyk od jazyka (jazyků), který již znáte, tím je pro vás (zprvu)
nesnadnější. To se týká jak gramatiky, tak slovníku. Gramatické struktury čínštiny a
japonštiny jsou na jedné straně „úplně jiné" než indo-germánských jazyků. Na druhé
straně si jsou vzájemně tak nepodobné, že pro Japonce je čínština „právě tak těžká"
jako pro nás. Jestliže se necháte zmýlit písmem a myslíte si, že oba jazyky přece musí
mít něco společného, pak zvažte toto:
Všechny románské jazyky jsou tedy snadné, jestliže jsme k nim nalezli vstup.
(Srv. i BODMERŮV citát níže.) Jakmile se jednou začneme zabývat jazyky s
větším uvědoměním, naučíme se velmi zajímavé věci, např. že angličtina převzala
románské výrazy v takové míře, že může dokonce vytvořit most k latině!
Například: všechna slova, která končí na -ion, zůstala téměř beze změny. Ano,
známe je jako cizí slova i v němčině: Information (informace), Kommunikation
(komunikace, dorozumívání), Integration (integrace, začlenění), Nation (národ),
Prävention (prevence, ochrana) atd. Rovněž všechna slova zakončená na -ologie
nebo -osophie (o kterých jsme se již zmínili). Ještě jedno malé srovnání:
atd.
Pramen: Italian Made Simple
Jestliže jste teď dostali poněkud chuť, pak byste si měli přečíst autora, který o tom ví
daleko více než já. Příležitost k tomu dostanete hned!
Vybraný text přináší odkazy na románské jazyky. Vždy, když BODMER řekne
„nyní" nebo „v současné době", vztahuje se jeho výrok na začínající šedesátá léta
dvacátého století, takže udávané číselné údaje o tom, kolik lidí „dnes" mluví
*) Pozn. překl.: Jazyky, kterými mluví národy jihovýchodní Evropy, střední, severní a malé Asie.
určitým jazykem aj. nejsou již zcela up to date (přesná k dnešnímu dni); dnes je
zpravidla třeba uváděná čísla poněkud zvětšit - až na některé výjimky.
LATINA
Hovoříme-li o latině jako o společném předku moderních románských jazyků, minime tím živé hovorové
jazyky, které se používaly v římské Galii, v římském Španělsku a v Itálii v dobách impéria. V průběhu pěti
století existovaly v římské říši dva jazyky, oba se nazývaly latina. Zatímco hovorový jazyk se stále měnil,
zůstával literární jazyk po určité časové údobí statický, beze změn, a to po dobu tak dlouhou, jaká dělí
Hartmanna von Aue a Wolframa von Eschenbach od Leibnitze a Lessinga. Vyskytovalo se přirozeně i
odstupňování v jazycích sermo urbanus, což byl zjemnělý kulturní jazyk, právě tak, jako existovalo odstupňo-
vání v jazycích sermo rusticus, sermo usualis nebo sermo pedestris*), jak se nazývaly hovorové jazyky. Některá
díla klasické prózy byla vyumělkovanější než jiná, některá díla klasického stylu byla lidovější než jiná.
Žel, máme jen málo materiálu, který by nám dovolil, abychom si vytvořili uspokojivý obraz živého latinského
jazyka. Některá technická pojednání, jako Vitruviova Mechanika, nám poskytují slova a obraty, jež chybějí ve
spisech básníků a řečníků. Také nápisy, vytvořené prostými lidmi, podávají určitá objasnění, právě tak jako
protesty gramatiků, kteří tehdy stejně jako dnes byli ochránci vzácných starověkostí. V Plautových komediích
(264-194 př. Kr.) se často vyskytují hovorové obraty; klasičtí autoři dělají občas chyby, které hodně objasňují,
ápolečné příznaky většiny dnešních románských jazyků podávají rovněž užitečné odkazy.
Ze všech těchto pramenů můžeme učinit závěr, že vulgární latina, která se po přijetí křesťanství zvolna
prosazovala v literatuře, byla již před křesťanskou érou hovorovým jazykem občanů římské říše. Křesťanství
pomohlo zacelit přerušení spojitosti mezi živým a psaným jazykem a dodalo tím latině novou životní sílu.
Latinská bible, Vulgáta,... která byla sestavena koncem 4. století Hieronymem, umožnila latině, aby přežila
nápory Barbarů.
V latině se ovšem.přirozeně vyvinuly místní rozdíly, když se rozšířila přes severní Afriku, Španělsko a Galii.
Tyto rozdíly se týkaly zčásti jazykových zvyklostí původního obyvatelstva, které latinu převzalo, zčásti je
ovšem můžeme připsat i na vrub dialektickým rozdílům jazyka římských osadníků.
Románské jazyky mají nesčetné množství společných rysů, nápadně se shodují jejich gramatické význaky a pro
obyčejné denní předměty a činnosti používají tatáž slova, vzájemně se jen poměrně málo lišící. Proto je celkem
snadné naučit se další románský jazyk, jestliže již jeden ovládáme; a dospělý člověk se snadno naučí současně
více jazyků než jen jediný. Francouzština se vzdálila od latiny nejvíce. Francouzštinu odlišuje od italštiny a
španělštiny nejvíce dalekosáhlý rozpad ohýbání v mluvené řeči. Od obou uvedených jazyků se pak odlišuje ra-
dikální fonetickou změnou, která mnohdy znemožňuje poznat některé francouzské slovo jako původně latinské,
aniž bychom znali jeho historii. V písemném jazykovém projevu zachovala španělština latinské ohýbání
nejvěrněji, avšak od italštiny a francouzštiny ji značně oddělují hláskové (fonetické) zvláštnosti a velmi
změněná slovní zásoba. Během osm století trvající maurské okupace proniklo do španělské slovní zásoby
mnoho arabských slov. Celkem vzato - nejméně se změnila italština. V době, kdy psal Dante svou Božskou ko-
*' Pozn. překl.; sermo urbanus (městský jazyk), sermo rusticus (venkovský j.), sermo usualis (běžný denní j.),
sermo pedestrís (dětský j.).
medii, byla latině ještě poměrně blízká, a pozdější změny ve způsobu zápisu, výslovnosti, struktuře a slovní
zásobě jsou mizivě malé, ve srovnání se změnami, kterými prošla angličtina od Chaucera k Shawovi.
IBERSKÉ DIALEKTY
Na iberském poloostrově trvala římská nadvláda déle než 600 let. Již staletí před zhroucením potlačoval jazyk
dobyvatelů původní jazyk podrobených. Poslední zmínku o předřímském jazyku najdeme v Tacitových
Annales (Letopisech). Podle něho křičel tarragonský sedlák při mučení jazykem svých předků. Jinak však bylo
v té době Španělsko zcela romanizováno. Slavni Římané, jako Seneca, Quintilian a Martial pocházeli ze
Španělska.
Pozůstatkem původního jazyka je baskičtina (jazyk Basků), kterou se mluví na francouzském i španělském
teritoriu na obou stranách západních Pyrenejí. Než přinesla Hitlerova a Mussoliniho letadla národu Basků
pohromu, mluvilo baskický asi půl milionu lidí. Španělská latina přečkala v minulosti všechny výboje
dobyvatelů. Španělsko bylo nejdříve dobyto germánskými kmeny. V 5. století se přehnali Španělskem
Vandalové. Dali jméno jižní provincii, Andalusii. Pak vládli déle než dvě století Vizigótové (Západní Gótové),
jejich hlavním městem bylo Toledo. Po nich následovali Arabové a Maurové z Afriky. Mohamedáni, kteří si
podrobili celou zemi s výjimkou asturské horské oblasti*), se nevměšovali do jazyka ani náboženství
obyvatelstva. Smíšená manželství byla za jejich milostivého režimu častá. Španělský národní hrdina Rodrigo
Diez de Bivar, obvykle nazývaný Cid, bojoval jak za nevěřící, tak za křesťany. Krutost a nesnášenlivost se
objevila teprve po reconquiste vlivem katolických vládců nepodrobeného severu**J. Katolické dobývání
ztracených území se pozvolna šířilo směrem na jih, až bylo završeno v roce 1492 nabytím Granady
Ferdinandem a Isabellou. Za maurského panství, byla jazykem poloostrova směs dialektů, které všechny
pocházely z vulgární latiny. Na východě se mluvilo ka-talánštinou, která byla velmi blízce příbuzná
provensálštině v jižní Francii; na severu se mluvilo leonsky, aragonsky a astursky, v centru kastilsky a na
západě, do něhož je zahrnuto i dnešní Portugalsko, galsky. Portugalsko bylo již v 11. století zpola samostatnou
provincií, která později za Jindřicha Mořeplavce povýšila na námořní velmoc. Z Portugalska se přenesl
původně galský dialekt na Madeiru a Azory a později do Brazílie. Dnes mluví portugalštinou asi 54 milionů
lidi, z toho 44 milionů jsou obyvatelé Brazílie, která se stala v roce 1822 samostatným státem. V samotném
Španělsku se vyvinul již dříve spisovný jazyk. Na návrh Alfonse X. vyhlásily kortesy***) v roce 1253 toledský
dialekt za správnou španělštinu. Podobně jako Madrid a Burgos leží Toledo v Kastilii.
Kastilština, jež byla původně nářečím malého společenství v kantabriských horách na baskických hranicích, se
stala posléze úředním a spisovným jazykem 110 milionů lidí. Z toho žije 25 milionů ve Španělsku, 20 milionů
v Mexiku, 13 milionů v Argentině, 52 milionů v ostatních jiho- a středoamerických státech, západní Indii, na
Filipínách a v severní Africe. Americká španělština vykazuje některé andaluské rysy, částečně proto, že
přistěhovalci pocházeli hlavně z jihu, a částečně proto, že Cádiz byl obchodním centrem pro kolonie.
Slovní zásoba země, která byla často zaplavena cizími dobyvateli, musí nevyhnutelně vykazovat cizí složky.
*' Pozn. překl.: Království Asturie.
Pozn. překl.: Reconquista [rekonkista] - historické označení znovudobytí Pyrenejského poloostrova, který
dobyli z velké části v 8. stol. Arabové; byl to dlouhodobý proces, zahájený v 11. stol.
***> Pozn. překl.: Kortesy, španělský a dříve i portugalský parlament.
Germánské kmeny v ní zanechaly méně stop než ve francouzštině. Malé množství germánských slov pochází z
válečné terminologie a z feudálního zřízení. Stovky arabských slov však svědčí o tom, za co vděčí Španělsko
maurské civilizaci, která měla obrovskou převahu nad katolickou, která ji následovala...
Španělská slovní zásoba však pochází především z vulgární latiny, do níž byla ještě vměstnána dávka slov z
klasické latiny. To platí i pro portugalštinu, která obsahuje méně slov baskických, zato však více slov přejatých
z francouzštiny. Jinak je slovní zásoba obou iberských dialektů téměř stejná. Není třeba zvláště vyzdvihovat, že
právě některé velmi obyčejné věci mají různé názvy. Známe to i z němčiny, v níž používání určitých často
používaných slov je omezeno na jednotlivá území, např. Pferd/Ross (kůň/oř), Wiese/Matte (louka/horská
louka) atd.
Tomu, kdo se učil jeden iberský jazyk a ví, jak se mohou identifikovat příbuzná, avšak na první pohled
nepodobná slova, se nebude zdát těžké číst noviny psané v druhém jazyku. To ovšem neplatí pro rozhovor.
Hláskové (fonetické) rozdíly mezi španělštinou a portugalštinou jsou značné.
Gramatické rozdíly mezi oběma jazyky jsou nepatrné. Portugalština již dříve vyloučila sloveso haver
(španělsky haber) jako sloveso pomocné. Vyskytuje se nanejvýš ještě v ustálených výrazech. Dnešní (moderní)
obdoba je ter (španělsky tener), např. tenho amado (ich habe geliebt, miloval jsem), tenho chekado (ich bin
gekommen, přišel jsem), ve španělštině he amado a he llegado. Oba jazyky si libují ve zdrobnělinách.
Nejdůležitějším španělským tvarem je -ito, nejdůležitějším portugalským -inho. V jednom ohledu stojí
portugalština ještě za španělštinou, francouzštinou a italštinou, totiž ve spojení infinitivu se slovesem habere
pro vytvoření futura (budoucího času) a kondicionálu (podmiňovacího způsobu). V souhlasném (přitakávacím)
vyjádření může stát osobní zájmeno mezi infinitivem a pomocným slovesem, např. dir-me-as (doslova: říci
mně máš = řekneš mně), dar-vos-emos (doslova: dát vám máme = dáme vám).
FRANCOUZŠTINA
Prvním románským jazykem, jenž dal vznik pozoruhodné literatuře, byl dialekt středu, tj. jihu Francie. V
provensálštině, jak se tento jazyk nazývá, byla napsána i skvělá poezie, která byla silně ovlivněna maurskou
kulturou. Moderní jiho-francouzské dialekty jsou potomky provensálštiny. Jim nejbližší je dialekt španělské
provincie Katalánsko s hlavním městem Barcelonou.
Dnešní francouzština má svůj původ v dialektu pařížského měšťanstva. Díky politické, kulturní a hospodářské
nadvládě hlavního města rozšířil se pařížský dialekt po celém království, „zatopil" místní nářečí a potlačil
bretonštinu (keltský jazyk) a vlámštinu (germánský jazyk). Francouzština je dnes běžným hovorovým jazykem
poloviny Belgie a značné části Švýcarska a Kanady. V roce 1926 mluvilo francouzsky jakou svou mateřštinou
41 milionů lidí v Evropě, z toho 37 milionů v samotné Francii, přičemž nejsou započítáni dvoujazyčně mluvící
Bretonci, Alsasové a Korsičané, tři miliony v Belgii a téměř jeden milion ve Švýcarsku. Mimo Evropu je
francouzština úředním jazykem francouzské koloniálni říše a běžnou hovorovou řečí tří milionů Kanaďanů v
Quebecu. Kanadská francouzština má archaické a nářeční zvláštnosti, jejichž původ je v dlouhé jazykové
izolaci a ve vlivu přistěhovalců z Normandie.
Francouzština se dvakrát těšila mimořádné vážnosti. Poprvé ve 12. a 13. století, když ji vítězní křižáci zanesli
do Jeruzaléma, Antiochie, na Kypr, do Konstantinopole, Egypta a Tunisu. Podruhé v 17. a 18. století. Pět let
před francouzskou revolucí postavila Královská akademie v Berlíně jako otázku pro nositele ceny tato témata:
„Co to je, co udělalo z francouzštiny univerzální jazyk Evropy? Čím si vysloužila tuto přednost? Je třeba se
domnívat, že si ji udrži?" Nositel ceny byl duchaplný šovinistický Francouz jménem Rivarol. Jeho odpověď na
první dvě otázky vycházela z toho, že francouzština vděčí za svou vážnost svým charakteristickým přednostem,
totiž srozumitelnosti a větné stavbě („Co není jasné (srozumitelné), není francouzština. Co není jasné, je stále
jen angličtina, italština, řečtina nebo latina".).
To je nesmysl, právě tak jako požadavek jistých příznivců pomocného mezinárodního jazyka, mezi nimi i
Havelocka a Ellise, udělat z francouzštiny znovu světový jazyk. Jako prostředek diplomatů se dostala částečně
do módy díky tomu, že byla již dlouho sjednocovacím jazykem, avšak ještě daleko více díky řadě vnějších
okolností. Od westfálského míru (1648) až po zhroucení napoleonského císařství byla Francie obvykle v pozici,
kdy diktovala mírové podmínky. Před dobou osvícení, která bezprostředně předcházela francouzské revoluci,
byl versailleský dvůr kulturní baštou absolutismu. Francouzští encyk-lopedisté šířili anglický racionalismus na
kontinentě; revoluční války vnesly slávu francouzské kultury do nových vrstev evropské společnosti a
propůjčily jí nový lesk. Císařství vedlo k novému vrcholu, avšak současně vyvolalo v celé Evropě opoziční
proudy. Po Bonapartově porážce se silně snižoval vliv francouzštiny ve skandinávských zemích, v Rusku, jež
vedlo zahraniční korespondenci až asi do roku 1848 ve francouzštině, a v Egyptě pak vlivem rostoucího
britského imperialismu. I když ještě dnes má francouzština svou společenskou hodnotu, není ten, kdo nemluví
francouzsky, v žádném případě považován předem za nevzdělance.
ITALŠTINA A RUMUNŠTINA
Tři románské jazyky, které jsme dosud probrali, se rozšířily za své původní národní hranice. Italština a
rumunština zůstaly naproti tomu takříkajíc výlučně národními jazyky...
Foneticky stojí italština blíže latině než španělština a francouzština, její slovní zásoba obsahuje méně cizích
složek. ... (italština) se od časů Dantových změnila jen velmi málo. V roce 1950 mluvilo italštinou 45 milionů
lidí, z čehož téměř všichni žili v Itálii (na poloostrově, na Sardinii a Sicílii). Méně než čtvrt milionu připadá na
italsky mluvící menšiny na Korsice a v jižním Švýcarsku.
Rumunsko se přibližně kryje s římskou provincií Dacií z doby císaře Trajana. Z určitého hlediska můžeme
počítat rumunštinu podobně jako angličtinu a per-štinu (...) do rodiny románských jazyků. Její slovní zásoba je
totiž velmi silně prostoupena cizími složkami. Slova působící zvláštním dojmem, původem z vulgární latiny,
jsou smíšena se slovy bulharskými, albánskými, maďarskými, tureckými a řeckými. Převažují přejatá slova
slovanská. Avšak nehledíme-li na tento směsný charakter slovní zásoby, nemůže se rumunština srovnávat s
angličtinou nebo perštinou. Její gramatika neprodělala žádné velké zjednodušení. Ve východnv římské říši
dávala vulgární latina přednost stavění zájmen (jako členu) za podstatné jméno, např. homo ille (člověk ten)
místo západního způsobu ille homo (ten člověk). Proto je dnes člen u mnoha slov připojován (agglutinován) až
za ně, např. omul = homo ille (muž), lupul = lupu ille (vlk, lat. lupus), cainele = cane ille (pes, lat. canis)...
Dnes mluví rumunštinou 16 milionů lidí.
V této kapitole se budeme zabývat třemi tématickými okruhy: zaprvé to budou Tipy
pro pokročilé, ať již mají „základní vědomosti", s nimiž chtějí začít, anebo ať již
získali tyto vědomosti mou metodou... Zadruhé to bude Pomoc žákům, kteří se chtějí
(nebo musí) naučit cizí jazyk (nebo více jazyků), i když ne právě kvůli školnímu
vyučování, tak alespoň navzdory jemu. Přitom jde o zásadní otázku: Za jakých
předpokladů mohou žáci se školní učebnicí použít mou metodu, přičemž přirozeně
budou muset obstát ve zkouškách slovíček a gramatiky, jež jsou na mnohých školách
obvyklé. Zatřetí: Několik málo poznámek k materiálům, tj. k učebnicím nebo kursům,
s jejichž pomocí se chcete jazyk učit.
Pokročilý studující
Jsou dvě možnosti: buďto chcete prostudovat nějakou „normální" učebnici (s
kazetami!), což je v případě (ještě) slabých předběžných znalostí účelné; anebo chcete
jít zcela novou cestou (viz dále oddíl Materiály). Nejdříve však k první možnosti:
Kursy pro pokročilé: Chcete-li studovat kurs pro pokročilé, snad proto, že byste se
chtěli zúčastnit lidové univerzity nebo nějakého učebního běhu ve své firmě, pak
můžete přirozeně rovněž využít čtyřkrokovou metodu, všechno bude ovšem pro vás
snadnější: při dekódování pro vás bude v textu daleko méně (zpočátku)
nesrozumitelných míst, která se musí dekódovat. Fáze Poslech/Aktivní a
Poslech/Pasivní vám také zaberou méně času atd. Měli byste však zvážit, na jaké
úrovni chcete začít: Při značně zasutých vědomostech by totiž mohlo být celkem
zajímavé absolvovat nejprve „na vlastní pěst" kurs pro začátečníky. Přitom si jednak
zvyknete na způsob učení se podle pravidel mozku, jednak si skutečně rychle osvěžíte
své znalosti. Bude se vám zdát, že s mnohým jste neurčitě obeznámeni, neboť učit se
znovu (přesněji: pokračovat v učení) je vždy snadnější, než učit se novému! Přitom
bezpochyby budete mít hodně prožitků úspěchu, které vás budou motivovat pro
nástavbový kurs! Neboť jestliže víme, že se můžeme naučit nový jazyk celkem
„bezbolestně" (přes dřívější předsudky - viz kap. 1), pak budeme přistupovat k
dalšímu studijnímu období přirozeně daleko sebevědoměji.
Nové cesty pro pokročilé: Poznali jste fázi 3 {Poslech/Pasivní) jako jeden učební krok,
který probíhá podle hesla: „Nechám se učit". Již dříve jsme uvedli, že pravá mozková
polovina zvládá některé aspekty „sama" daleko lépe, než kdyby se majitel mozku chtěl
„vměšovat" svým vědomým myšlením (a svou levou mozkovou polovinou)! Jestliže
tedy máme k dispozici předběžné znalosti, můžeme převést (delegovat) daleko více
učební práce (dokonce až cca 80 %) do podvědomí! Pro mnohé lidi, kteří se rádi dívají
na televizi, je takový způsob nejmilejší. Popsali jsme ho v kap. 7 (heslo Video).
Jestliže jste snad texty ještě nečetli, pak to učiňte, prosím, nyní (s. 116). A to i v
případě, že (dosud) nemáte videopřístroj: budete ho potřebovat jen krátkodobě. Pak
pokračujte s normálními zvukovými kazetami.
Určeno speciálně žákům
Byla jsem v pokušení nazvat tento oddíl „Určeno žákům a ostatním utlačovaným",
neboť to, co se děje v našich školách, je v mnoha případech natolik zabraňující
správnému vývoji, že studium pak nejen není podporováno, ale částečně je mu
dokonce systematicky bráněno. To platí přirozeně nejen pro výuku jazyků, nýbrž zcela
obecně, zvláště pro národní (obecné) školy. (Odkaz pro zájemce: ve své knize Heslo:
Škola jsem se tím zabývala i s návrhem jak pomoci rodičům mladších dětí.)
V každém případě jsou mnozí žáci zcela „ubozí chudáci", protože škola nejen ztěžuje
učení, nýbrž přitom současně silně napadá pocit vlastní hodnoty (žáků)! Nemohu se
zbavit pocitu, že mnozí učitelé (jazyků) pro svou vlastní vnitřní nejistotu obzvláště rádi
dělají své žáky „bezmocnými", (zřejmě ponejvíce nevědomky). Později se to projeví
takto: Při každé sebemenší chybičce se spustí diskuse, a/nebo těžiště se klade do
strnulého biflování izolovaných detailů (slovíčka, gramatika). Takoví učitelé se vysky-
tují přirozeně ve všech oborech (tak jako jsou podobní lidé ve všech povoláních),
protože však takto získává mnoho dětí vůči učení se jazykům předsudky, které u nich
mohou vyvolat později silné zábrany pro celý život (viz kap. 1), jeví se zmíněné
sobecké jednání jako zvláště drastické!
Jestliže totiž někdo selže v hlavních předmětech (a těmi jsou přece z velké části cizí
jazyky), pak to nepochybně prožívá jako vlastní neschopnost, která skličuje. Avšak to
platí přirozeně i pro jiné obory. (Jak velké je procento lidí, kteří „ovládají"
matematiku, algebru nebo logiku?) To znamená, že tu „vychováváme" generaci dětí,
které se naučí ještě méně než generace předchozí, jak samostatně získávat informace.
Neboť: Čím více máme oslaben obraz sebe sama, tím méně máme energie pro
„cokoliv"; to se pak projeví jako „nuda" nebo „nechuť" při duševní činnosti
nejrůznějšího druhu. A když zvážíme, kolik našich mladých lidí dovede po osmi nebo
deseti letech strávených ve škole stěží skutečně plynně mluvit, číst, psát a/nebo
počítat, pak bychom již mohli mít obavy. (Ostatně v knize Stroh im Kopf? (v čes. vyd.
Piliny v hlavě) jsem se zabývala obecně studiem podle pravidel mozku.) Odtud plyne
moje heslo, že musíme žákům (kterých se to týká, což ovšem nejsou všichni!)
pomáhat, aby se učili nějaký cizí jazyk, když již ne kvůli škole, pak alespoň navzdory
jí! Konec konců budu v dalším vycházet z toho, že laskavá čtenářka (laskavý čtenář) je
jedním z rodičů; kdybyste byli sami žákem, pak byste se mohli sice rozhodnout sami,
ale mohlo by vám i pomoci, dáte-li rodičům k přečtení tu či onu část mého textu.
Například proto, že se přimlouvám za nákup kazet, které ovšem nebudete chtít
bezpodmínečně hradit z kapesného... A ještě něco: jestliže uvádím dále vždy jen
„žák", pak to není proto, že zapomínám na žákyně, ale proto, že je zdlouhavé psát nebo
číst stále „žák příp. žákyně". Prosím proto o pochopení.
Ne pro školní výuku, ale navzdory jí! Většina jazykových učebnic se dnes nabízí 5
kazetami; to platí i pro kursy, které se používají ve školní výuce. To ovšem někteří
učitelé zamlčují, protože pro svou špatnou výslovnost nemají zájem, aby děti vlastnily
tyto kazety. Na nich totiž hovoří anglicky Angličané, francouzsky Francouzi atd. Jak
jsem se již zmínila (v kap. 1), považuji učitele jazyků, kteří nevyučují svou mateřštinu,
dnes, v době „sjednocené Evropy", za neuvěřitelný anachronismus, zvláště když někdy
slyším, jak „tvrdý" je přízvuk některých učitelů! Je proto bezpodmínečně nutné, abyste
svým dětem zakoupili kazety k učebnici. Jestliže není v kursu vašeho dítěte žádná
kazeta k dispozici, pak se můžete postarat o to, aby byly cvičební texty správně
načteny na pásek. Bohudíky je všude dosti cizinců, přičemž obyvatele Evropské unie
nepovažujeme natolik za „cizince", jako někteří jiní, kteří pro vyhraněné nepřátelství
vůči cizincům v Německu s námi stěží mohou navázat kontakt. Jistě tedy někoho
najdete. A jestliže znáte i jiné rodiče dětí z téže třídy, mohli byste se dokonce podělit o
náklady...
- Jestliže automaticky vycházíme z toho, že děti tak jako tak jen hledí, jak by
mohly podvádět, pak je pomalu, ale jistě „přesně takovými" uděláme; to je
proroctví, které se samo splňuje! Pokud vás tento aspekt zajímá, pak si
porovnejte i kap. 7 v mé knize Erfolgs-Training (Tréninkem k úspěchu; kapesní
příručka nakladatelství mvg).
Metoda čtyř kroků navzdory škole: „Funguje" přesně tak, jak již byla popsána (kap. 2-
7), ovšem je třeba dbát na jedno jediné pravidlo. Vzhledem k tomu, že metoda byla
koncipována pro samouky, to nebude těžké. V nouzi by tu mohl účelně pomoci
doučovací učitel, pokud bude k dispozici. Neboť pravidlo zní:
Zní to hůře, než jaké to ve skutečnosti je, jak mi mezitím potvrdili rodiče mnohých
žáků. Úspěch je zaručen, jestliže jsou splněny nejméně čtyři z pěti dále uvedených
předpokladů:
1. Žák je ochoten jít novou cestou, která mu umožní, aby se s daleko menším
vynaložením času pro aktivní studium učil v budoucnu podstatně efektivněji!
2. Žák nic nenamítá proti prožitkům úspěchu; to znamená, že se dovede radovat, když
se mu něco podaří!
5. Žák má v zásadě zájem na tom, aby později zvládl cizí jazyk(y)! To znamená, že ho
těší myšlenka, že se bude moci později bavit anglicky (francouzsky). Tento
předpoklad sice téměř neplatí pro latinu, a pro starou řečtinu platí jen podmíněně,
avšak oba tyto jazyky jsou klíčem pro mnohá „německá" cizí slova (platí to i pro
češtinu), takže člověk si je jistější při používání „kultivované" němčiny (češtiny), což
je právě výhodou. (Tyto jazyky máme jako hlavní předmět, především na gymnáziích
a v „pokračova-cích" větvích vyšších středních škol, kde také požadavky na mateřský
jazyk rok od roku stoupají.)
Další výhody jsou v tom, že mladí lidé se zpravidla tak jako tak kloní k paralelnímu
studiu (slavně proslulé poslouchání rozhlasu při domácích úkolech), takže
Poslech/Pasivníje pro ně téměř „normální" činností. Kromě toho nesmíme zapomínat,
že každé dítě nejdříve postupuje podle pravidel mozku, dokud se mu tento způsob
práce nezakáže. Proto také nalézají žáci daleko snadněji cestu k metodě podle pravidel
mozku, než si dospělý (který má za sebou mnohem více let práce jen s využitím
poloviny mozku) zpočátku může představit. A konečně nesmíme zapomenout, že tato
technika způsobí, že žák „ví všechno", na co může být při zkouškách dotazován:
• Dovede používat gramatiku (srv. i gramatické tipy, kap. 7), avšak dovede správně
řešit i gramatická cvičení, a to i bez příliš velkého vzdělání. Dosáhne velké jistoty,
jakmile prošel učební kroky 1-3! To zní pro mnohé rodiče zprvu neuvěřitelně, avšak
prosím, zvažte: Jestliže usuzujete podle minulosti na budoucnost, pak je váš závěr
nepřípustný. Neboť se „starými" metodami je vynaložený čas nepochybně až o tři
čtvrtiny vyšší, při nejistých výsledcích. Tím je vinen tradiční systém, nikoliv
(ne)schopnost žáka!
• Dovede psát diktáty s velmi malou námahou. Zaprvé může při aktivním poslechu po
současném čtení dekódování (tedy kdy již rozumí každému slovu) ještě jednou
naslouchat aktivně, avšak tentokrát přitom bude současně vědomě číst anglický (nebo
francouzský) text. Zadruhé může cvičit doma i diktát, protože pro všechny případy má
kazety!
Jak již bylo uvedeno - je to možné, jestliže jsou k dispozici kazety ke cvičebním
textům! Platí to i pro latinu a starou řečtinu! A ostatně - nezačnete se také hned učit s
námi? Místo toho, abyste začínali nějaký jiný kurs (nebo nějaký jiný jazyk), mohli
byste se třeba zúčastnit jako opravdový partner v učení. Pokud můžete „vyhrabat"
ještě nějaké zbytky předběžných znalostí, připojte se také, jestliže je vaše dítě již ve 2.
nebo 3. ročníku. Nuže - není to fascinující myšlenka?
Materiály
Budete potřebovat nějaký kurs, takže budete mít k dispozici text (publikaci s texty a k
tomu příslušný nosič zvuku (kazety, desky, magnetofonový pásek aj.)). Anebo budete
pracovat s materiály podle vlastní volby. Znovu opakuji: K většině učebnic, i pro
školní výuku, se dnes nabízejí kazety s texty cvičení.
Chcete-li však pracovat s texty dle vlastního výběru, pak si, prosím, najděte někoho,
jehož mateřštinou je jazyk, který se chcete učit, a nechte si texty načíst na kazetu! A to
nejlépe jednou pomalu přehnaně zřetelně (na stranu kazety obvykle značenou A), a
podruhé v normálním tempu (na stranu B). To vás obvykle nic nebude stát, zvláště
když nabídnete protislužbu: pomůžete dotyčnému zlepšit se v němčině (češtině), a váš
pomocník vám vyjde vstříc tím, že později, po načtení pásku, budete-li se chtít učit
konverzaci, vám pomůže i s rozhovory... Pokud však nemůžete nebo nechcete dělat
„výměnný obchod", najděte si studenta (studentku) a dejte mu malý honorář.
Vezmete-li v úvahu, že při textech dle vlastní volby nebudete kupovat žádný učební
kurs, pak se předaný honorář vyplatí.
Dále pak vycházím z předpokladu, že vaše publikace s texty (příp. vámi vybraný text)
obsahuje texty se vzájemnou souvislostí, tedy krátké povídky, scénky, živé rozhovory,
odborně zajímavé informace ap. Kniha, v níž jsou jen samostatné, nesouvisející věty,
je zcela nevhodná! Jestliže však s podobnou knihou musíte pracovat, opatřete si,
prosím, bezpodmínečně doplňkové texty (jako „obranné opatření"), které budou
vzájemně souviset!
Kromě toho předpokládám, že budete mít k dispozici překlad textů nebo alespoň
seznam slovíček a slovník, abyste mohli dekódovat. I tady přirozeně platí: V nouzi si
přiberte na pomoc cizince (který zná „svůj jazyk") jako „tlumočníka"! Buďte opatrní,
chcete-li se svěřit do péče „normálního" jazykového učitele, neboť mnozí mohou
zděšeně spínat ruce nad hlavou jakmile zjistí, že se chcete učit „jinak", než jak je
normálně obvyklé! Vyškolila jsem stovky učitelů, z toho hodně učitelů řečí, a vím, že
mnoho z nich nemá příliš mnoho co říci, kromě Ano, ale...!
Co se týče výběru „volných" textů, k tomu najdete pokyny v kap. 6 pod heslem Čtení.
A pokud jde o „oficiální kursy", které jsou k dostání na trhu, tomu se věnujeme nyní.
S jakým kursem máme začít? Začínáte-li s nulovými předběžnými znalostmi, pak si
zvolte kurs, který usnadňuje dekódování, jak jen je možné. V dalším uvedu několik
poznámek k některým systémům, které najdeme na německém trhu. Pochopte, prosím,
že tyto poznámky vám mají pomoci, abyste se později snadněji rozhodli...
Linguaphone a Assimil: Tyto kursy vám nabízejí ve všech případech pro každou větu
překlad, až do poslední lekce! Kromě toho v nich najdete vždy fonetický zápis, což je
tím důležitější, čím neobvyklejší jsou pro vás zpočátku znaky písma (např. v ruštině,
čínštině, arabštině atd.). Přitom je fonetický zápis obou těchto systémů jenom malou
obměnou normálních písmen latinky, takže opravdu obtížný mezinárodně platný
systém fonetického zápisu nemusíte znát.
Ovšem chcete-li se naučit i písmo, měli byste si předem zjistit, zda kurs, který si
chcete zakoupit, vám toto rovněž nabízí. U „exotických" jazyků totiž některá
nakladatelství od podobné nabídky ustupují, takže celý kurs je předkládán v určitém
druhu fonetického zápisu. Fonetický zápis jako doplněk považuji sice za vynikající pro
nástup do studia, a považuji ho rovněž za přijatelný, jestliže ten či onen student se
písmo dokonce ani nechce učit, avšak velmi se rozzlobím, jestliže nějaký kurs za
stovky marek (např. Linguaphone, Japonština) nabízí cvičení jenom ve fonetickém
zápisu, takže žádný kupující se nemůže naučit správně psát japonská slova! K tomu
ještě přistupuje skutečnost, že v japonštině existují tři systémy písma (hiragana,
katakana a kanji), takže začátečník není schopen foneticky zapsané texty samostatně
převést do japonštiny! Avšak přesto můžeme obecně vycházet z toho, že oba tyto
systémy jsou velmi vhodné pro začátečníky, zvláště proto, že byly vyvinuty speciálně
pro samouky.
Linguaphone a Assimil sice nejsou německé učební systémy, jsou však rozšířeny
celosvětově. Jinak se to má s malými (zčásti i cenově výhodnými) kursy v zahraničí. V
dobře zásobeném knihkupectví, s dobrým jazykovým (cizojazyčným) oddělením,
podobné kursy najdeme. Za zmínku stojí například - pokud jde o angličtinu -
vynikající řada MADE SIMPLE (vyvinutá původně v USA), která obsahuje kromě
jazykových kursů ještě i množství jiných témat pro samouky! Najdete tu jednak opět
překlad každé věty, jednak jsou lekce sestaveny tak, že se již ve třetí kapitole
seznámíte s člověkem, který také studuje cizí jazyk, který se učíte i vy. Má učitele (v
některých kursech to je dáma), který k němu jednou týdně chodí domů. Můžete
sledovat dialogy mezi učitelem a žákem (žačkou), které jsou postupně stále
komplexnější. Probírají se všechna možná témata (až po umění, divadlo, film). Kromě
toho tu jsou i cvičení (s řešením v dodatku), takže tento cenově výhodný kurs je
výborným vstupem do studia pro samouky (kteří již ovládají angličtinu). (V současné
době je možno zakoupit FRENCH, SPANISH, LATIN a ITALIAN a přirozeně i
GERMAN, tj. němčinu!)
Někteří z účastníků mých seminářů v anglicky mluvících zemích pracují rádi i s kursy,
které vyvinula BBC. Ovšem je třeba k nim dodat: zatímco jsou lekce zpracovány
didakticky správně a kazety namluveny zcela profesionálně Qako výborné rozhlasové
hry!), způsobují tyto kursy obtíže při „luštění" textů. Slovíčka jsou totiž zčásti
objasňována během „povídání" (tj. v probíhajícím komentáři!). Důsledkem je, že
vyhledání určitého pojmu je mimořádně ztíženo. Takové kursy jsou jistě mimořádně
vhodné pro pokročilé, kteří nemusí rozebírat každé slovo, avšak pro začátečníka, který
se učí sám, bych radila k opatrnosti, neboť i tito autoři si myslí, že se slovíčka, jakmile
se vynoří, ihned naučíte zpaměti. Protože se však podle naší metody chcete „učit"
slovíčka teprve v učebních krocích 2 a 3, tedy po dekódování, potřebujete mít jasné
seznamy slovíček, jestliže se vám současně nenabízejí žádné překlady vět!
Doufám, že vám tyto první pokyny, zčásti i velmi subjektivní, alespoň trochu naznačí,
na co máte dbát při výběru kursu. Jestliže výše uvedené úvahy vám vnukly myšlenku,
že byste si měli zakoupit několik kursů, pak to vůbec není špatný nápad.
Zakoupit si více než jen jeden kurs? Domnívám se, že se zcela vyplatí zakoupit si více
kursů, zvláště chcete-li začínat bez předběžných znalostí a budete se učit sami, anebo
když si koupíte kursy, které byly napsány pro vyučování s učitelem. Jestliže pak s
prvním kursem nebudete moci dobře postupovat (nebo vás obsah „začne smrtelně
nudit"), přejdete k druhému. A jestliže i tady dospějete k bodu, v němž se začnete cítit
bezmocní, začnete s třetím (nebo se vrátíte k prvnímu). Neboť:
Žádný autor nedovede vysvětlit podrobnosti „nejlépe". Každý kurs bude
mít vždy svá silná i slabá místa. Budete-li tedy pracovat s různými
materiály, získáte téměř „automaticky to nejlepší z celého světa od těch,
kteří učí cizí jazyky".
Kromě toho budete mít pohromadě více cvičebních textů (a dialogů), a rovněž i více
interpretů (kteří hovoří na kazetách), a tím se vám nabídne větší rozmanitost kadence
řeči, její melodika, regionální zabarvení, tempo hovoru atd. Protože některá
nakladatelství najímají z úsporných důvodů pro namlouvání kazet jenom dva nebo tři
interprety pro jeden kurs, je poslední výše uvedený bod velmi důležitý. Zapamatujte
si:
Inteligentní obsahy? Je třeba velmi litovat, že mnohé kursy jsou po čistě obsahové
stránce tak „nudné", že člověk má sotva chuť, aby text opravdu pochopil, nemluvě o
tom, aby ho z kazety stále znovu slyšel. To by se od inteligentního studujícího
očekávalo příliš! Avšak i v kursech, jejichž texty jsou zpracovány - celkem vzato -
zajímavě (tzn., že vám se zdají zajímavými, neboť jde o subjektivní hodnocení),
najdeme vždy znovu slabá místa. Bývá to v okamžiku, kdy si všimneme, jak křečovitě
se snaží autoři bezpodmínečně zabudovat do textu nějaké slovo, bez ohledu na ztráty!
Např. Němec se představuje Japonci. Co si myslíte, že se tohoto, pro něj neznámého
člověka, ihned zeptá? Zeptá se: „Jste učitel?" Podobná je otázka cestujícího položená
neznámému, sedícímu vedle něho v letadle: „Jste lékař?" Takovéto věty jsou
„zakomponovány" do lekce údajně na základě „učitelsko-pedagogických úvah", i když
se autorovi nepodaří v ostatním textu této lekce vytvořit alespoň trochu inteligentní
návaznost. Zeptám se: Když je tak těžké některé slovo „smysluplně zabudovat", musí
ho autor studujícímu bezpodmínečně vnucovat (právě v tomto okamžiku)??
Ještě jeden příklad z kursu arabštiny. Dozvídáme se, že jedna paní navštíví kavárnu a
ptá se výslovně, zda mají chladné nápoje, protože je dnes horko. Vrchní pohotově
vyjmenuje sedm takových nápojů (to je přirozeně skryté trénování slovíček, ha, ha).
Nu, a dáma si teď může objednat, avšak co řekne? „Ne, já nechci studený nápoj. Máte
i horké nápoje?" A teď jsou ovšem vyjmenovávány rozličné horké nápoje! Tato
schopnost ukrýt tajné biflování slovíček do tzv. cvičebních textů dnes již není,
bohudíky, příliš rozšířena.
V posledním uvedeném příkladě by ovšem mohl hrát roli vedle aspektu „di-
daktického" i aspekt kulturní (psychologický). Je možné, že arabský autor (muž!)
nemohl (možná i nevědomky) nebo nechtěl připustit, aby žena v kavárně (která je v
arabských zemích tradičně vyhrazena mužům) jednala inteligentněV.
Souhrn:
2. Kursy, které stojí více peněz, nabízejí také obvykle za vyšší cenu více „zboží"!
Můžete-li si to dovolit, vezměte to v úvahu.
3. Více textů (z více kursů) vám umožní postupovat dále, jestliže se v jednom kursu
nemůžete nebo nechcete „hnout z místa". Mohli byste velmi dobře pracovat např. s
jedním dražším a jedním nebo dvěma levnějšími kursy.
Zapamatujte si: Kursy jsou pro vás jen základnou, z níž odstartujete. Avšak jakmile se
vám podaří první kroky, povedou vaše další kroky paralelně s kursy nebo zcela mimo
ně.
Kapitola 10 Učit se jazyky s
počítačem?
V této kapitole jde o dva aspekty: Zaprvé chci uvést některé názory na komerční
jazykové programy, které již jsou na trhu, a zadruhé vám navrhnu, jak vám může
počítač jako „myslící" nástroj pomoci optimalizovat vaše jazykové studium (přesně
vzato každé studium).
Myslím, že dosud vydané učební programy jsou proto tak špatné, že typický
programátor dosud nebyl pověřen ani studiem, ani vyučováním „nepočítačových"
témat, protože lidé zaměření didakticky zřídka kdy profesionálně programují (v
asembleru, v jazyku C nebo v jiném, pro počítač efektivním). Přirozeně se vyskytnou i
výjimky, problém se tedy bude řešit v budoucnu!
Cvičební dílna: Počítač
Úvodní poznámka: V dalších odstavcích jsem vycházela z toho, že již vlastníte
počítač, případně že máte nějaký k dispozici, a že s ním umíte zaházet a dovedete s
ním pracovat. Takže mohu předpokládat, že pojmy, jako „datový soubor" a podobné
vám jsou známy.
V zásadě jsou dvě možnosti, jak zoptimalizovat výuku s počítačem: jednak můžete
prostřednictvím zpracování textů podstatně efektivněji vytvářet sestavování cvičení
(srv. kap. 6). To znamená, že cvičební text naťukáte jen jednou, a s tímto textovým
souborem pak vytvoříte stovky cvičení téměř bez další námahy! Avšak existuje i další
možnost, jak nasadit počítač, totiž jako myslící nástroj; k tomu se dostaneme dále.
Tušíte již, co všechno se dá dělat s textem? Jsou však i jiné programy, které můžeme
využívat k jinému účelu, než byly původně určeny:
Počítač jako jazykový trenér
V dnešní době existují vynikající programy, které nám pomáhají organizovat naše
myšlenky, vytvářet struktury, zakládat přehledné souhrny atd. (např. THINK TANK,
MORE etc.) Dále uvedený příklad byl vypracován pomocí THINK TANK; vidíte
Screen-Prints („obtisk obrazovky monitoru"), protože s využitím popisovaného
způsobu se můžete učit dokonce přímo na obrazovce. (Přirozeně byste si mohli pořídit
i výtisk, avšak možnost učit se dynamicky přímo na obrazovce je zde velkou výhodou!
„Vtip" uvedené myšlenky je v tomto: Vytvoříte takříkajíc nadpisy, pod něž pak
můžete vpisovat. Zadáte-li příkaz „collapse", zmizí „podkategorie", zatímco „nadpis"
(v tomto případě vždy jeden řádek latiny) zůstane viditelný.
Nyní si představte, že sedíte před obrazovkou monitoru a stisknete klávesu (nebo
kliknete tlačítkem myši), a ihned se otevře každá řádka a ukáže vám, co se na ní
skrývá; že je něco skryto oznamuje znaménko plus před řádkou. Příkaz, který
používáte, zní „expand", protože chcete nechat text „expandovat" (rozšířit se):
Takto si otestujete své vědomosti, a přitom můžete ihned zkontrolovat, jak jste byli
úspěšní, aniž byste museli posouvat po řádcích list papíru nebo folii, jak jsme uvedli v
kap. 6! Chcete-li zvládnout jinou učební látku a pod „nadpis" budete chtít umístit
kresbu, pak je to rovněž možné, pokud váš počítač zvládá grafiku. Další příklad
ukazuje arabské písmo, avšak právě tak by se mohla objevit pod nadpisem jakákoliv
jiná kresba:
Avšak - vůbec nemusíte kreslit! S počítačem zvládajícím grafiku můžete postupovat
zcela jinak. V grafickém módu můžete např. velmi zvýraznit jednotlivá slova! Dejme
tomu, že budete chtít analyzovat tento krátký dialog z různých hledisek:
Nebo chcete raději procvičovat slovesa? Můžete se nechat rovněž otestovat a ihned
získat kontrolu správnosti podle pravidel mozku:
Nebo si chcete raději zaznamenat pomůcku pro výslovnost? V mém systému výuky to
sice potřebujete jen zřídka kdy, avšak kdo se např. naučil špatnou výslovnost ve škole,
mohl by si nechat jednou přesně předvést, které hlásky se skutečně musí zdůraznit:
Vidíte sami, the sky is the limit (nebe je hranicí), jinými slovy: neexistují žádné
hranice pro vaši tvořivost. Kdyby mi teď někdo chtěl vysvětlovat, že komerční
počítačové programy pro výuku jazyků musí být zaměřeny jen na biflování slovíček,
pak se musím jen smát!
Počítač jako tvořivý pomocník!
Další námět rovněž vyžaduje, abyste měli počítač s grafikou; již víte, že kreslení na
obrazovce je velmi jednoduché. Nejen proto, že každá chyba se může smazat příkazem
UNDO, přičemž zbylá část obrazu zůstane neporušená, nýbrž i proto, že počítač muže
provést ve zlomcích sekundy nejrůznější operace, které by při použití papíru byly
velmi nákladné: otáčení obrazce kolem vodorovné nebo svislé osy (FLIP), kopírování,
zvětšování a zmenšování, vyplňování ploch atd.
Dále uvedený příklad vám dá představu, jak se mohou zobrazit slovní (řečnické)
obraty cizího jazyka, který se učíte (v tomto případě angličtina), aby se podpořila
pravá polovina mozku ve své činnosti „vytváření obrazů". Uvedeného návrhu by se
však mohli chopit i inovující učitelé, kteří si chtějí připravit zajímavé materiály pro
vyučování! Přitom nemusí být před začátkem vaší tvorby vůbec stanoveno, co přesně
chcete kreslit. Prostě „někde" začněte. Na obrázku je hlava, s níž jsem kdysi začínala:
Nuže - chtěla bych rozvést podle pravidel mozku různé řečnické obraty (příp. rčení,
úsloví, idiomy). Vybrala jsem po jednom a začala si hrát s hlavou. „Chytila" jsem ji
„lasem" otáčela jsem ji, kopírovala, převracela podle os atd., až se náhle při samotném
kreslení objevil nápad jako zapalující jiskra! To je to podstatné, a proto nazývám
počítač „myslícím nástrojem", který může dopomáhat lidskému tvůrčímu a
analytickému myšlení asi k podobnému kvantovému skoku \ jak to kdysi učinilo písmol
První dvě rčení uvedená na další straně zní: Looking down one's nose (at so-mebody)
= dívat se na někoho spatra a SELF-AWARENESS, což je pojem,
*> Pozn. překl.: „Kvantový skok" je ve fyzice obvykle nazýván „kvantový přechod" a jde o soubor dovolených
hodnot energií. Ve výše uvedeném textu je běžnější užít výrazu „kvalitativní skok".
který dělá Němcům často problémy: doslovný překlad do němčiny je
SELBSTBEWUSSTSEIN a česky to znamená UVĚDOMĚNÍ SI SAMA SEBE.
Avšak Němci cítí význam tohoto slova spíše jako „silný pocit vlastní hodnoty"
(Selbstwertgefůhl), tedy výrazná vnitřní jistota, zatímco anglický výraz vyjadřuje jen
„vědomí", „uvědomění si čeho" (být si vědom sám sebe), což kresba z-OBRAZ-uje!
V dalším příkladě ukazuje levá strana rčení sharing a viewpiont, doslovně
TEILHABEN [an] EIN[em] STANDPUNKT („Mít podíl na (jednom, temže)
stanovisku", nebo volně „Mít tentýž názor"), avšak nikdo nemůže zajmout přesně
totéž stanovisko, jako někdo jiný, a i když se „velmi přiblížíme", vždy budeme „stát
trochu vedle"; to ukazuje kresba velmi názorně. -A výraz na dalším, pravém obrázku,
to be of one mind, doslova ZU SEIN VON EIN[em] GEIST („Být jedné mysli (téhož
smýšlení")) je pro nás právě tak problematický. Zaprvé je slovo MIND fenomenální
catch-alP (univerzální slovo), které může znamenat všechno od mozku, ducha, mysli
až po duši, zadruhé je i v tomto případě úplná shoda s míněním jiných lidí, jak by si to
uvedené rčení přálo, konec konců nemožná. Proto ukazuje kresba částečnou shodu,
opět podle pravidel mozku:
Klíčové věty k
metodě Birkenbihlové!
U příležitosti 3. vydání této knihy
Tato kapitola byla při 3. vydání knihy pojata nově. Nabízí vám (ještě jednou) některé
podstatné myšlenky a doporučení, s ohledem na to, že budete číst tuto kapitolu
předem, nebo že si ji projdete později jako souhrn podstatných bodů.
Uvedené klíčové věty jsou z velké části totožné s větami uvedenými na 3. kazetě
(právě vydaného) kazetového kursu (zvukové kazety - ideální na cesty!), ve kterém je
moje metoda představena prostřednictvím didaktické poslechové (rozhlasové) hry.
Ke kursu na kazetách (Anleitung zum Sprachen-lernen nach der Birkenbihl-Methode,
Návod ke studiu jazyků metodou Birkenbihlové) je samozřejmě přiložena i tato kniha!
Poslechová hra byla vypracována jako náhrada mého stejnojmenného semináře,
protože zkušenost vždy znovu ukazovala, že zvláště ti lidé, kteří chtějí cizími jazyky
přednostně mluvit/rozumět, mají často jen malou chuť číst popis učební metody! V
kazetovém kursu jsou samozřejmě podány i podstatné zdůvodňující informace (např. o
procesu naslouchání) a „objeví se" i předsudky, dříve než je vlastní metoda - krok za
krokem - podrobně vysvětlena!
Při poslechu hry se stanete svědkem poradního rozhovoru (na kazetách 1 a 2), v němž
se postava, které jsou dávány rady, staví ke všemu nejdříve velmi skepticky. Tím se
stává kurs vhodným i pro ty jedince, kteří zpočátku vůbec „nechtějí věřit", že studium
jazyků by mohlo být jednoduché a spojeno i s potěšením! Třetí kazeta obsahuje jak
některé klíčové myšlenky, tak i konkrétní „probrání" čtyř učebních kroků, takže v
optimálním případě si tuto kazetu poprvé poslechnete doma (v kanceláři), přičemž
musíte mít po ruce i tuto knihu. Později můžete znovu nechat běžet přehrávání na
cestách, a rovněž i první dvě kazety se mohu poslouchat cestou.
* Dle zásady: Všechny spolupracovníky držet v temnotě, pravidelně na ně kydat hnůj, a jakmile někdo vystrčí
hlavu, hned mu ji useknout!
Učit se napodobováním je nejdůležitější učební proces pro každého jedince - i
pro dospělého! Proto nás ovlivňuje (a formuje) vše, co nás denně obklopuje:
(stupidní?) televizní programy, nedbalá výslovnost (a mluva vůbec), a rovněž i směšně
malý nedostatečný slovník mnohých bližních atd... Co stále slyšíme/vidíme, to rovněž
budeme i říkat/dělat. Proto nás nejlépe motivují takoví vedoucí, kteří nám jsou v
chování a jednání „dobrým příkladem".
A jaké vzory nebo příklady jsme měli ve škole nebo v jazykovém kursu pro
dospělé? Správně! Jednoho učitele (příp. jednu učitelku) a mnoho žáků, takže většina
příkladů představovala vlastně špatné vzory pro napodobování. To se pak projeví
především tehdy, kdy žáci mají hodně mluvit, a to obvykle ještě dříve, než toho jsou
schopni, takže spolužáci slouží jako špatné příklady, aniž to sami chtěli.
při němž se automaticky spojují vědomé představy se slyšeným slovem, případně při
němž si aktivně představujeme, o čem přemýšlíme. Teprve když znovu zaktivujeme
tuto schopnost, kterou si každé dítě vyvinulo nejdříve, což snad ani nemohu dosti
zdůraznit, pak můžeme opět skutečně dobře naslouchat a přitom si zaprvé daleko více
zapamatujeme z toho, co jsme slyšeli, a zadruhé při poslechu současně aktivně
přemýšlíme.
ostatní zapomene část své „niterné zprávy" nebo zvolí nevhodný výraz atd.
Willi: Ano. To je jasné!
Poradce: A čtvrtá výhoda je přirozeně v tom, že po zvládnutí této techniky budete
moci použít metodu Birkenbihlové ke snadnému studiu!
Willi: (šklebí sel To je, abych tak řekl, vedlejší efekt ostatních výhod v každo-
denní praxi!
Následující úryvek z rozhlasové hry uvádí některé základní myšlenky, které
stojí v pozadí mého metodického základu. Protože jsem ve hře „předala svou roli"
profesionálnímu trenérovi, zmiňuje se „o autorce", když má na mysli mne...
Willi: A tato metoda je, můžeme říci, novým podnětem pro didaktiku studia ja-
zyků?
Poradce: Správně. Autorka totiž analyzovala problematiku tradičního studia (např.
biflování slovíček, příp. obtíže, k nimž patří pro většinu studujících za-
cházka přes gramatiku atd.). Ve spojení s modelem myšlení obou mozko-
vých polovin se ukazuje, že obtíže mají náhle zcela jiný význam. Jestliže totiž
starý způsob postupu nevyužívá některé schopnosti mozku, nebo je do-
konce zaměřen proti způsobu práce mozku, pak výsledkem musí být ne-
zvratně mnoho frustrace, promarněná námaha, ztráta času i energie, a dosa-
žení jenom nevalného úspěchu!
Willi: Proto je tedy nový způsob „podle pravidel mozku".
Poradce: Velmi správně. Zapamatujme si: Tradiční úloha učitele je, mírně řečeno,
velmi nepříznivá. Neboť: jestliže pracujeme s jedním učitelem, pak zaprvé by
to měl být rodilý speaker, tedy mluvčí či interpret, to znamená, že by měl pra-
covat (mluvit) ve své mateřštině. Zadruhé by mohl pomáhat studujícím
upevňovat si nabyté znalosti prostřednictvím napodobivých her (se zada-
nými rolemi)...
Kdyby byl totiž učitel příkladem, a stal se vzorem pro napodobení, příp. pří-
telem a partnerem ve hře, pak by měl podobné postavem jako lidé, od nichž
jsme se kdysi naučili mateřský jazyk.
Willi: Učitel jako „katalyzátor" místo učitel jako „velký mistr"!
Poradce: Správně.
Zatřetí: Mateřský jazyk se učíme v konkrétních situacích, tedy ve smyslupl-
ných souvislostech. Potřebná souvislost ovšem chybí ponejvíce ve třídách,
neučíme-li se právě „Toto je tabule, tady je třída" ap.
Willi: Dovedu si ovšem představit zajímavější témata k procvičování. Například
jak si něco objednávám v bistru nebo něco podobného.
Poradce: Ovšem. Takové situace může přehrávat učitel s žákem v napodobivých
hrách... Hra zprostředkuje pseudo-zážitek, který našemu podvědomí po-
máhá právě tak, jako to, co skutečně zažijeme...
Začtvrté musí mít studující bezpodmínečně zvukové kazety, aby co nejčas-
těji slyšel dobré vzory (a to v daleko větší míře, než když slyší jenom hlas
jednoho učitele)... Teprve potom se může učení uskutečňovat napodobová-
ním - tedy nejsnadnéjším způsobem. Jestliže pracujeme zcela bez učitele,
pak nám jsou hlasy na pásku vzory pro napodobování, a stáváme se sami
sobě učitelem. A to je, jak ještě uvidíte, daleko snazší, než bychom se mohli
zprvu domnívat... To je vrchol metody Birkenbihlové: Každý se učí to, co sc
chce učit, jestliže je sám sobě učitelem. Tady se nemusí všichni, kteří se spotu
učí, dát zastřihnout podle stejně přiloženého hřebene! Takže: kdo chce psál.
přirozeně může psát. Ale kdo nechce, nemusí! Kdo má rád gramatiku.
může se samozřejmě učit prostřednictvím gramatických pravidel. Ale kdo
nechce, nemusí se gramatikou vůbec zabývat. Kdo chce mluvit, může se cvi-
čit v mluvem, ale kdo se chce hlavně naučit číst nebo rozumět, nemusí
vůbec mluvit!
Willi: To zni stále neuvěřitelněji.
Poradce: Musí to tak znít, pokud ještě věříme starým předsudkům. Ale ty snad brzy
odložíme ad acta. Nemám pravdu?
R£L Jeden aspekt byl v rozhlasových hrách vypracován dokonce silněji než v knize (s.
67-69), a to cit pro jazyk. Přitom jde např. o významy, které stojí „za slovy" a jichž si
jsme při dekódování (učební krok 1) obzvláště vědomi. (Příklad: Až donedávna byl
pro nás mír hlavně obdobím mezi dvěma válkami, že ano? Myšlenka, že mír je něco,
co se může právě tak cílevědomě plánovat jako válka, je teprve velmi nová.) Vztaženo
na biflování slovíček, znamená to: nehledíc na to, že to odporuje způsobu, kterým se
mozek učí co nejefektivněji, nemůže biflování slovíček vytvořit žádný cit pro jazyk.
Ani pro cizí jazyk, ani pro vlastní! Tímto způsobem nemůžeme nikdy proniknout do
mentality lidí, jejichž řeč se učíme. Nikdy pak nebudeme moci v cizím jazyku
skutečně myslet, cítit, reagovat. Nebudeme se cítit v jiném jazyku takříkajíc duševně
„doma"! (Přitom bychom mohli říci zlomyslně, že mnohý jedinec se vyzná ve své
mateřštině sotva lépe než nějaký turista.)
kroku 2: Poslech/Aktivní!
Willi: Aha!
Poradce: Mohu ještě upozornit na to, že krok 2 se podaří tím lépe, čím lépe ho již
zvládáte ve své mateřštině. Jde tu přitom o techniku intenzivního naslou-
chání, o níž jsme mluvili předtím.
(Srv. v knize: Trénink poslechem, s. 49.)
Předpokládejme tedy, že se první lekce odehrává v recepci hotelu. Vejde
host a řekne: „Dobrý den, mám tu rezervaci."
TLAČÍTKO PAUSE.
Willi: Jasně. Teď si hosta představím.
Poradce: Dobře. A osobu v recepci, jak nyní říká druhou větu: „DOBRÝ DEN, VAŠE
JMÉNO PROSÍM?" nebo podobně.
Willi: Všechno je jasné. Ale nemohl bych to udělat také s německým překladem,
překlad, pochopíte lekci podstatně lépe, než při vlastním pracném překlá-
dání! Dejme tomu, že zjistíte, že Arab neřekne jedna kniha, ale kniha-jedna
(protože Jedna" se připojí jako koncovka k základnímu výrazu). Jestliže
jste si toho při dekódování textu již všimli, pak se nedostanete později do
situace, že byste zoufale hledali neexistující arabské slovo pro jeden", bu-
dete-li se chtít aktivně vyjadřovat (tedy mluvit nebo psát)!
Zadruhé: Čím absurdnější je doslovný „překlad", tím snadněji poznáte způ-
sob, jakým se v cizím jazyku, který se učíte, vyjadřují věci jinak, než je
obvyklé u nás. Při této metodě mizí strach před tzv. idiomy (což jsou ne-
přeložitelné slovní obraty)! Příklad: v němčině můžeme „uns einen Ast
lachen" (v češtině doslova „vysmát si větev"), toto rčení přeloženo doslova
do angličtiny (nebo do češtiny) však nedává žádný smysl. Jestliže jste někdy
dekódovali Er lachte sich albem (He laughed himself silly - Smál se hloupě),
pak nikdy neřeknete He laughed himself a twig (Vysmál si větev), čemuž by
žádný Anglosas nerozuměl.
Zatřetí: Dekódování vám přináší nejen radost a okouzlení z učení, ale bu-
dete moci velmi brzy již aktivně sestavovat věty analogicky k těm, jež jste se
učil, a přitom budete od počátku pracovat téměř bez chyb! ...
Krok 1 je ukončen, jestliže máte před sebou hotový dekódovaný text a před
očima se vám zřetelně vybavuje význam každého jednotlivého slova.
Willi: Teď by však mělo jít o to, abych tyto významy skutečně dostal do svého
mozku?
Poradce: Správně. To se děje při
Poradce: Prosím, ne! Dekódování vám přece ukáže strukturu cizího jazyka. Vždy,
když se odchýlí od vaší mateřštiny, uvidíte to zcela zřetelně při současném
čtení dekódovaného textu!
Poradce: Učební krok 2, to jest aktivní poslech textu, způsobí toto: Jestliže rozumíte
každému slovu, ve smyslu poslechu podle pravidel mozku, pak je vašemu
mozku již úplně jedno, zda slyšíte tento text ve své mateřštině nebo v cizím
jazyku, který se učíte, protože...
Willi: ... protože v obou případech vidím před svým duševním zrakem tytéž ob-
razy! Takže pan Pravý mi ukáže tentýž obraz stolu, i když slyší tablel Je to
t a V9
Poradce: laK;
Naprosto správně. To znamená, že na konci druhého učebního kroku rozu-
míte v lekci každému slovu, když ho slyšíte, stejně dobře, jak byste rozuměli
stejnému textu ve své mateřštině.
Willi: To je fantastické! Vždyť na jedné straně mohu každé takové cvičení chápat
obecně jako další trénink pro dobré naslouchání, dělám tedy něco pro svůj
další rozvoj, a na druhé straně jistě potěší, když čím dál více pozoruji, jak
lépe chápu, až nakonec text pochopím celý.
Poradce: Teď jste pochopil velmi podstatný prvek metody Birkenbihlové: Radost,
která se automaticky dostaví při trvale rostoucích prožitcích úspěchu!
Poradce: Takže čtvrtý učební krok je aktivita! Teď začneme s cizím jazy-
kem pracovat aktivně! Jestliže tedy chcete mluvit, pak opakujte své cvičební
texty nejdříve současně s interpretem na kazetě, tedy jakoby ve sboru!
Willi: Okamžik! Dříve se přece učili lidé latinu a řečtinu tak, že recitovali texty ve
sboru!
Poradce: Velmi správně. To bylo velmi dobré, tedy podle pravidel mozku, žel, tento
způsob se zrušil.
Willi: Je možné, pokud má nahraný kurs přestávky pro opakování vět, mluvit
v těchto přestávkách?
Poradce: To musíte vyzkoušet. Pro některé lidi je opakování, tedy jakási ozvěna, pod-
statně příjemnější, jini dávají přednost „sborovému efektu", tedy
současnému mluvení. Důležité je především, ie se začíná mluvit teprve
v učebním kroku 4, když je student již dobře obeznámen se zvukem (zabarve-
ním) řeči.
Willi: Zatímco dříve jsme museli mluvit vždy příliš brzy. To je jasné. Ale - jak se
dozvím, že jsem již dosáhl tohoto bodu?
Poradce: Csměie sel Nu, to budete vědět. To ucítíte! Věřte mi, ie to, jako bv vám říkal
slabý vnitřní hlas: Tak, teď jsem již tak daleko, že bych mohl tento text odří-
kat současně s interpretem nebo po něm opakovat!
Willi: Vlastně je to jasné, protože dříve jsem také věděl, že je ještě příliš brzy, když
jsem musel hlasitě předčítat cvičení nebo odpovídat na otázky k lekci!
Tak, a teď se musíte, milí čtenáři, rozhodnout ještě v jedné věci: zda se chcete
oprostit od oblíbených „názorů" (jako: Já prostě nejsem nadán, nebo: Je to možné jen s
biflováním slovíček ap.)! Jestliže ano, pak vyzkoušejte mou metodu. Důležité je
přitom: Nemusíte v ni vůbec věřit - jestliže ji jednou vyzkoušíte, pak vám váš mozek
ukáže, čeho je schopen. A jestliže jste jako uživatel mozku dobrým „šéfem" svého
„spolupracovníka v hlavě", pak dopustíte, aby „to" náhle bylo docela snadné...
Konec konců - žijeme v době, kdy jsme v Evropě stále více „směstnáni"; bude proto
třeba stále více lidí, kteří jsou nejen odborníky (a odbornicemi), nýbrž kteří budou
moci sami obhájit důležitost své práce, jestliže bude třeba ostatní Evropany
informovat nebo s nimi jednat.
Povolání tlumočníka bude sice mít také další konjunkturu, neboť např. v právních
situacích bude jistě žádoucí, aby i v budoucnu byli přítomni odborní překladatelé pro
zaručení větší jistoty; avšak „každodenní" rozhovory budou v Evropě vedeny
zvýšenou měrou Evropany, polygloty! Nebo si snad opravdu vážně myslíte, že
jazykově nadaní jedinci se čistou náhodou narodili v zemích Beneluxu? Tak vidíte!
Milí čtenáři,
po vydání této knihy mně docházely přirozeně různé reakce. Lidé mně píší, že po
jejím přečtení našli novou odvahu k učení se jazyků, že nyní mají úspěch (a zažívají
přitom hodně radosti), atd. Tyto dopisy se v zásadě shodují s reakcemi účastníků
seminářů. Obzvláště mě přirozeně těší, když je možné učitele „obrátit", totiž když
změní svůj názor. Proto bych vám chtěla nabídnout - v zastoupení mnohých - jednu
takovou reakci.
Všechno ovšem začínalo „docela jinak": Ve svém prvém dopise mi sdělil pan Koll, že
v knize (ve 2. vydání) je hrubá chyba, již velmi vědecky (téměř pedantsky) objasnil, a
kterou jsme ve třetím vydání přirozeně opravili. Přečtěte, co píše nyní:
„studia jazyků", musel jsem nutně dospět k poznání, že jsem jak při
možnost, jak něco udělat špatně. Zmíněný materiál ... již nebudu
Proto se v každé lekci bude uvádět jen několik málo nových písmen. ...
Příklady s protiklady se hojně vyskytuji v mém (starém) „díle". Věty typu der König
ist schön (král je hezký) a die schöne Königin (hezká královna) mi jdou již dlouho na
nervy.
... Přirozeně musí lekce začínat dekódovanými texty, které alespoň v prvých dvou
semestrech uvádějí i fonetický zápis. ... Dosud jsem kladl velký důraz na gramatiku.
Mimo jiné i četbou vaší knihy jsem se však nechal přesvědčit, že je velmi účelné
více s minimem pokynů než s 1 ingvistickými cviky. ... Budu se muset nekompromisně
Většina posluchačů mých kursů na kazetách VHS chce mluvit, rozumět a příležitostně
občas napsat dopis. To se týká zvláště těch, kteří mají arabského manžela či
manželku. Vedle toho jsou ovšem i takoví, kteří jako novopečení muslimové chtějí
číst náboženské texty. Jsem dnes přesvědčen o tom, že i těm je možné výborně sdě-
jazyků, ale ne pro arabštinu. Přesto jsem dělal pokusy a dnes jsem přesvědčen, že
tato cesta ... povede k cíli. Vaše metoda se ovšem bude muset trochu přizpůsobit
Ještě zpátky ke gramatice. Zastával jsem dosud názor, že rozumné texty se mohou
jeho tvarech. Šel jsem dokonce tak daleko, že slovesa s odvozeným kmenem se
zařazovala do textů teprve tehdy, jestliže příslušný kmen byl již předtím uveden.
Inu, pan Koll je nejen připraven napsat svůj arabský materiál dokonale, ale chce udělat
dokonce další krok, který shledávám velmi povzbuzujícím. Jak jsem již řekla, jeho
dopis tu zastupuje i ostatní, kteří se mezitím proměnili ze Šavla na Pavla...
Přirozeně musím změnit i své vyučování. ... Doufám, že . . . zbude 1 dosti času
pro přehrávání scének. Konečně se pak budu moci omezit „v normálním vyučování"
na zodpovídání dotazů...
S přátelskými pozdravy
Závěrem bych chtěla poděkovat všem, kteří napsali! Mnozí z vás mně sdělili „malé
odchylky" ve své práci. To zcela odpovídá i mé představě, proto vám přece navrhuji
(na s. 34), abyste si vypracovali vlastní „variace". Moje metoda má být základnou, z
níž se můžete „dát na pochod", dále a dále a stále dále... Přeji vám, abyste na této
cestě zažili velmi příjemné pocity, které nutně provázejí inteligentní zapojení celého
mozku.
Chcete-li od Birkenbihlové ještě více číst/slyšet/vidět:
I. Knihy
• Kommunikationstraining (Trénink komunikace (dorozumívám se)) - úspěšné vytváření mezilidských
vztahů
• Freude durch Streß (Stresem k radosti)
• Signale des Körpers (Signály těla) - porozumění řeči těla
• Erfolgstraining (Tréninkem k úspěchu) - vytvářejte si sami svou skutečnost
• Stroh im Kopf? (Sláma v hlavě? - návod k používání mozku (v čes. vyd. Piliny v hlavě?)
• Stichwort: Schule - Trotz Schule lernen (Heslo: Škola - Učíme se navzdory škole)
• Kommunikation für Könner (Komunikace pro mistry) - (praktická cvičení a pokusy)
• Fragetechnik schnell trainiert (Rychlý trénink techniky dotazů) - (praktická cvičení a pokusy)
III. Videokazety
• Das Leben erfolgreich meistern (Úspěšné zvládání života) 60 min. (zčásti Birkenbihlová živě)
• Gehirn-gerechtes Arbeiten (Práce podle pravidel mozku); Birkenbihlová živě), 90 min.
• Pragmatische Esoterik im Alltag (Praktická esoterika všedního dne) (Birkenbihlová živě), 100 min.
• Gehirn-gerechte Einführung in die Quanten-Physik (Úvod do kvantové fyziky podle pravidel mozku)
(Birkenbihlová živě), 106 min.