Prehled antropologickych teoril kultury

Vaclav Soukup

portal

Obsah

1 lIvod

······························· '

7 9 9 13 15 16 19 23 23 26
! ....

2 Predmet a metody soctalni a kulturni antropologie 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 3.1 3.2 3 .3 3.4 4 Ideove zdroje socialni a kulturni antropologie Vznik antropologickeho pojmu kultura Typologie pojmu kultura Metody studia kultury v antropologii Shrnuti - zdroje, pfedmet a klasifikace antropologie ant ropo I' og~

. . IC a VO IUCIOniS t' k'

/1 0/' 1 . r:~ , .
V "-

Evolucionismus - v 'zkum kult v caaa, Edward Burnett Tylor - antropologie jako veda 0 kultufe . ogle LeWlSH enry Morgan - an tr opo1-" Ja k 0 d eJmy kult ur. Shrnuti- pffnos evoluciorustIc antropologie k ro~oji spolecenskych ved

Iv f;j/(J(J;r '.•. ...

t.71/

3-3

37 39

--4.1 Difuzionismus - vyzkum kultury

. :)~-.-J,:. ~

lfuzlonlstlcka antropologie

.f~/~r:! .1c:': .9. ~~'..iff.·

v prostoru 39 4.2 Grafton Elliot Smith - antropologie jako studium kulturni difuze 41 4.3 Franz Boas - antropo ogie jako induktivni veda 0 rase, jazyku a kulture . 44 4.4 Shrnuti - difuzionismus kontra evolucionismus 52

SKonfiguracionismus 5.1 5.2 5.3 5.4 6 Phi syc 6.1 6.2 6.3 6.4

>f. ~p'..«.

54

Konfi racionismus - systemova teorie kultury l53: Alfred Louis Kroeher =-antropologie jako veda 0 superorganicke realite . 56 ~uth Fulton Benedictova - antropologie jako veda 0 kulturnich v_Eorech. 64 Shrnuti - konfiguracionismus jako metodologicka ryzva a zdroj inspirace 77 .a oglc k' antropo I' ogle ad ~o--AJ('h r. 20· If : :r. --f e" -'( Osobnost a kultura - antropologicka perspektiva '-.''':: Margaret Meadova - antropologie jako studium osobnosti a kultury Ralph Linton - antropologie jako studium socialnich roli Shrnuti - mezikulturni vyzkumy osobnosti a kultury
0

. 79
I

79 82 91 96 98 98 99

7) Funkcionalisticka a strukturalne tukclonallsttcka antropologie 7.1 Britska socialni antropologie - funkcionalni perspektiva 7.2 Bronislav Kasper Malinowski - antropologie jako studium potreb a institucf

7.3 Alfred Reginald Radcliffe-Brown - antropologie jako srovnavaci sociologie 7.4 Edward Evan Evans-Pritchard - an~roPol~~e jako ~~da ~ smyslu 7.5 Max G. Gluckman - antropologie ja 0 ~t~ ;m soci nic konfliktu 7.6 Edmund Ronald Leach - antropologie ja 0 ontextualnf strukturalismus 7.7 Shrnuti - kultura a spolecnost jako funkcni system 8 Strukturalni antropologie 8.1 Francouzska socialni antropologie - strukturalni perspektiva 8.2 Claude Levi-Straus§_:- antropologie jako studium binarnich kontrastu 8.3 Shrnuti - kultura jako strukturalni system 9 Neoevolucionisticka antropologie 9.1 Neoevolucionismus - renesance vyvojove perspektivy 9.2 Leslie Alvin White - antropologie jako kulturologie 9.3 Shrnuti - renesance evolucionismu ve vedach 0 cloveku a kulture 10 Ekologicka antropologie 10.1 10.2 10.3 10.4 Ekologicka antropologie - ekosysternova perspektiva Julian H. Steward - antropologie jako kulturni ekologie Marvin Harris - antropologie jako kulturni materialismus Shrnutf - kultura jako adaptivni system

106

11] 116 120 125 128 128 . 131 139 141 141 143 148 150 150 152 157 162 164 164 168 173 178 185 189 189 190 192 194 198 199 206 214 220 223

11 Nova etnografie 11.1 Nova etnografie - semioticka a kognitivni perspektiva 11.2 Mary Douglasova - antropologie jako studium symbolickych forem kultury 11.3 Victor Witter Turner - antropologie jako interpretace symbohi 11.4 Clifford Geertz - antropologie jako umenf a Iiterarni zanr 11.5 Shrnutf - kultura jako kognitivni a symbolicky system 12 Trendy v soucasne vede 12.1 12.2 12.3 12.4 12.5
0

cloveku, spolecnosti a kultufe

Postmoderni antropologie Diferenciace pristupu v antropologii Hledani nove syntezy - sociobiologicka perspektiva Hledani nove syntezy - kulturologicka perspektiva Veda 0 cloveku, spolecnosti a kulture v menfcim se svete pojmu

Maly slovnik antropologickych Odkazy Vybrana bibliografie Jmenny rej tfik Vecny rej tiik

Pouzite ilustrace pochaz ji od kmene Mimbu a Hohokan z Americkeho jihozapadu

16

111
11

lIvod

50 50

52
57 62 64 64

199 206 214 220 223

Zda se, ze jednim ze symptomu postmoderni doby je narustajici konfrontace se svetern "tech druhych". Temef pred ocima nam vyrusta novy multikulturni svet. Svuj podil na tom maji masmedia, ktera doslova "pohlcuji cas a prostor" a pfenaseji nas do nejruznejsich koncin sveta. Na poznavani cizich kultur rna svou zasluhu take prumysl cestovniho ruchu a stale rozsahlejsi migrace obyvatel zemi tretiho sveta, kteri opousteji chudy jib a vychod, aby participovali na zivotnim stylu pffslusniku euroamericke civilizace. Pod tlakem modernizace mizi puvodni kulturni rozmanitost a soucasne narusta homogenizace svetove kultury. Na druhe strane v mnoha zemich dochazi k boji za uchovani narodni identity a kulturni plurality. Charakteristickyrn rysem soucasneho vyvoje modernich spolecnosti je navic narust subkultur a kontrakultur, ktere umoziiuji v ramci jedne kultury rozvijet nove alternativy zpusobu zivota. Vsechny tyto trendy stavi lidstvo pred problem hledani noveho transkulturniho porozumeni. Ve svych dusledcich to znamena renesanci vedy, ktera se od sveho vzniku programove zabyvala studiem cizich kultur v case a prostoru - socialni a kulturni antropologie. Predmetem socialni a kulturni antropologie .e vyzkum kultury chapane jako zpusob zivota sdflenyelegy urcite spclecnosti, Zakladni princip, ktery antropologove pri studiu cizich spolecnosti uplatiiuji, je doktrina kulturniho relativismu - posuzovani kultur jako jedinecnych entit, ktere nelze hodnotit kulturnimi standardy nasi spolecnosti. Z antropologicke pers ektivy nejsou Jepsi' a ,~horsi"kultury, ale pouze ,jine KU ury . Proto je nezb ne osuzovat cizi hodnoty, normy a obyceje v Kontextu te kultury, ktera je vytvofila:Nenf pochyb 0 tom, ze tradiv~dme.Lant 010 'c_kjch 'zkumu - exoticky svet prirnitivnich kultur - nenavratne mizi v va e Vznjk sirokeho spektra subkultur v .ramci rnoderntch spol Gnosti spolu s nezbytno ti efektivne zvladat transkulturni komunikaci vsak pred socialnf a kulturni ntropologii otevrel nov vyzkumne pole. Tak jako dffve antropo :goveodjizdeli na sve mise za domorodci do Afriky, Asie a Tichomori, tuduji dnes siroka pektrum modernich subkultur - "km nu" mediku, anarchistu duchodcu reklamnich pracovniku, b zdornovcu, nark om nu, farrnafu nebo hornfku

Prehled antropologlckych

teorlf kultury

Zakladni cil i vyzkumna metoda pritom zustavaji stejne jako v minulosti. Pro, stf dnictvim terenniho vyzkumu, zalozeneho na dlouhodobem pobytu rnezi prf ilusnfky zkoumane komunity, se antropologovs snazf dosahnout poznani sveta tech druhych" a prispet tak k ucinne transkulturni komunikaci. Rozsiteni spektra antropologickych vyzkumu na modernf industriaIni spolecnosti navic umozfiuje postihnout nasi vlastni kulturu a dospet k hlubsimu pochopeni existence cIoveka na sklonku druheho tisicileti. Tato kniha je urceria predevsfm posluchaclim humanitnich fakult, zejmena studentum kulturologie, etnologie, archeologie, sociologie, pedagogiky, psychologie a filozofie. Tern vsem by rnela poslouzit jako uvod do studia antropologickych teorii cloveka, spolecnosti a kultury. Soucasne se obract k siroke odborne i laicke vefejnosti, aby ji poskytla ucelenou pfedstavu o predmetu, metodach a vyvojovych promenach anglosaske socialni a kulturni antropologie. Pfi prezentaci vyznamnych antropologickych osobnosti jsme se umyslne zamerili na americkou, britskou a francouzskou antropologii, nebot pfedstavuje reprezentativni vzorek stavu a urovne antropologickeho mysleni. Jsme si plne vedomi nejednotnosti v uzfvanf pojmu socialnf antropologie a kulturnf antropologis v Americe a Evrops. Pro zjednoduseni naseho vykladu jsme se proto priklonili k tradicnf klasifikaci, ktera respektuje skutecnost, ze socialni antropolagie s rozsfrila na uzemi Velke Britanis (ycetne .e 'ich b_j_ya'ch-dQID,iIlii) a v kontinentaI~ Evropa. Oproti tOITm u~ turni antropolo_gii se <ir!_es etkame zejmena ¥e Spojen¥ch_e__tatech, odkud pros nikla do ostatnich casti Ameriky. ------_--... ra vY~hozi bod ryklad; antropologickych teorii cIoveka a ~y jsme zvolili vznik antropo oglC e 0 pOJmu kultura, ptije 1 oktriny kulturnfho relatiVismu a rozpracovam metody terenniho ~zkumu. Uvedeni triady kategorif kultura - kulturni relativismus - terennf vyzkum do vedy 0 cloveku, spolecnosti a kultute podle naseho nazoru ucinilo v prubehu 20. stoleti z kulturni a socialni antropologis jednu z nejprogresivnejsich spolecenskych ved. Vlastnf jadro teto knihy tvorf analyza nejvyznamnejsich antropologickych skol a smeru - klasickeho evolucionismu, difuzionismu, konfiguracionismu, psychologicke antropologie funkcionalismu, strukturalismu, neoevolucionismu ekologicke antropologie a nove etnografie. Promany jednotlivych antropologickych teorii cloveka a kultury prezentujeme na pozadi 0 udu n jvyznamn "jVfch vetovych antropologu. Tento pff tup nam umozriuj prokazat hypot zu, ze to byli prave ocialnf a kulturni antropoIogove kt fi ucinili z VV dy 0 cloveku kultur kutecnv predvoj polecen kych ved zas dnim zpu ob m pri p Ii k uzn inf principu kulturni plurality _ j dnoho z pilfhi postmod rny. ohuz 1, v ke r publi ktera dala etu f du vynik jicich antr pologu (L. 0 pfsil, P. L. arvin, L. HoI' A. Gellner, P. • k Inik j.), n nf do. ud '0 'i ilni kulturni ntropologi v plnem roz ahu institu ion lizovan. .. J nnsim rcinim, ab h m t ut knihou ph p vIi k dalslm r zvij 'ni so .ialru a kulturni antrop logi tr dni Evr p
v v.

Predmet a metody soclalni a kulturni antropologie

2.1

ldeove zdroje socialnl a kulturni

antropologie

Ideove zdroje socialni a kulturni antropologie lze nalezt v pracich vedcu, kteff 5e programove zabyvali studiem sveta .tech druhych". Se snahou konceptualizovat socialni svet v pojmech "my" a ,oni" se setkavame ve vsech spolecnostech. Neni jiste nahodou, ze vetsina pffrodnich narodu oznacovala svuj kmen slovem. "lide'\ zatimco okolnim etnikum ustedrovala pejorativni oznacern, ktera punc lidstvi stirala. Cizi kmeny a spolecnosti byly oznacovany jako "nepratele", "opicaci", "vsivaci" a podobne. S analogickym pfistupem k diferenciaci socialniho sveta se muzeme setkat v antickem staroveku, ktery mel pro cizince oznaceni "barbar". Pad Rise zapadorimske a vznik ranych "barbarskych" feudalnich statfi na uzemi krestanske Evropy samozrejme neznamenal konec tendence delit spolecnosti na "my" a "oni". Znovu a znovu totia prichazeli cizinci, jejichz vira a zivotni zpusob vyvolavaly v obyvatelich stredoveke Evropy neduveru nebo odpor. Typickym vyrazem takovych postoju jsou stredoveka zidovska ghetta nebo prima vojenska konfrontace s tehdy expandujici arabskou kulturou. Novou kapitolu v dejinach evropske vedy 0 cloveku a kultufe znamenalo toleti velkych zamorskych objevu. Uspesne plavby Krystofa Kolumba, Vasca da Gama a Fernaoa de Magalhaese otevfely pred uzaslymi zraky Evropanu pestry svet exotickych kultur Noveho sveta, Afriky a Tichomofi. Tato zkusenost se samozrejrne promitla do nove konceptualizace socialniho sveta. Starevekeho "barbara" vystridal novoveky exoticky "divoch", ktery byl ve jmenu kfestan ke moralky a civizacniho pokroku prevychovavan a vykofisfovan. Na sklonku 17. stoleti, pod vlivem zprav 0 cizich zemich a neznamych kulturach, byli ucenci nuc ni pripu tit, ze avropske hodnoty a normy nemu i byt absolutn pia tne a pravdive. Konfrontace s svetern cizich kultur navic edla k uvnham nad smysl m vropske kultury. Zpochybn "ni evropocentrismu v vych du.l d i h znam n 10 utol na etnocentrismus - odvekou lidskou tendenci poznavat hodnotit a int rpretovat v t z p r p ktivy kultur vla tniho spol c nstvi. 'V prub hu 1 . tol ti talc dil ch 0 vicen kv ch filozofu s tkavam zarodky doktrmy kulturniho relativismu kterv vyru ta

Pi'ehled antropoloqlckych

teorU kultury

Stredoveke pfedstavy 0 obyvatelich neznarnych zeml byly fantasticke. Na obrazku akefalus - bezhlavy 610vek z ostrovu v lndickem oceanu.

z tolerance ke zpusobu zivota cizich spolecnostf a programove respektuje existenci odlisnych hodnot, norem a ideji. Mezi prukopniky kulturniho relativismu a predchudcs moderni vedy 0 cizich kulturach z tohoto hlediska patn napffkad Giambattista Vico, John Locke, Anne Robert Jacques Turgot, Francois Marie Arouet-Voltaire, Charles Louis de Secondat Montesquieu a Claude Adrien Helvetius. Seznamme se podrobneji s jejich pffnosem ke konstituovani vedy 0 cloveku a kulture. K zakladatelilpl novoveke antropologie patff anglicky filozof John Locke (1632-1704). Ve svem spise Zkoumcini lidsheho rozumu (1690) odmitl De _ cartovo uceni 0 vrozenych idejich a za zakladm zdroj poznanf oznacil lidskou zkusenost, Lockovo tvrzeni, ze si clovek osvojuje poznatky a pravidla chovani v prubehu socialnfho uceni, de facto otevira jeden ze zakladnich tematickych okruhu psychologicke antropologie - problematiku socializace a enkulturace. Lockuv kulturni relativismus popirajici vrozene pravdy jako zaklad socialnich norem a pravidel byl uzce spjat s principem tolerance. Svedcf 0 tom napfiklad jeho Dopis 0 toleranci (1685-1686), v nemz vylicil toleranci jako zakladnj atribut opravdovs cirkve. Na Locknv kulturni relativismus navaza] predevsfm francouzsky politik a ekonom Anne Robert Jacques Turgot 1727-1781), ktsry upozornil na determinujiei roli kultury. Podle jeho nazoru neni mozne chapat vychovu jako pouhy prenos informaei od rodicu a ucitelu, nebof deti formuje take vnej Vi socialm a zivotnf prostrsdi, Pro kon tituovaru kulturnfho relativismu je vyznamny Turgotuv predpoklad psychicka jednoty lidstva. Podle Turgota ~fl Iusrrici tzv. "primitivnich kultur" disponuji tejnymi psychickymi di pozic mi jako civilizovan' narody, Exist nei odlisnych vzorcu chovanf a myslenf u ruznych pol cnostj je proto nutne vy vetlovat rozdily ve vychove nikoli vrozenymi psychickymi di pozicemi.
10

2. k pltota Predmot a m tody sociatnt

kulturn]

ntropolo

Setkani EvropanO s pflslusniky cizich kultur rnelo veliee caste podobuagresivni konfrontaee.

Uznani plurality kultur ve svych dusledcich znamenaIo pro evropske ucence metodologickou vyzvu ktere se v plnem rozsahu zhostiIa az socialnf a kulturni antropologis 20. stoleti. Jiz v prvni polovine 18. stoIeti se vsak setkavame s prvnimi pokusy 0 programove srovnavani zvyku a instituci ruznych spolecnosti. J ako prvni pouzil komparativni metodu ph studiu pifrodnich narodu francouzsky jezuita a misionar Joseph Francois Lafitau (1681-1740). S jistou nadsazkou je mozne Lafitaua oznacit za zakladatele systematickeho etnografickeho studia severoarnerickych indianu. Vydanf jeho prace Obyceje americkych dioochii ve srouruini s obyceji nejzaz V£ch dob (1724) predstavuje kvalitativni zvrat v dejinach vedy zabyvajici se studiem cizich kultur. Lafitau v mezikulturni perspektive podal podrobny obraz rodoveho zrfzenf ktere oznaCiI za univerzalnt jev prvobytne spclecnosti. Svou praci napsal na zaklade petileteho pobytu mezi indiany kmene Irokezu. Pfi zpracovani ve knihy Lafitau efektivne vyuzil take informace Juliena Garniera - jezuity ktery prozil mezi kanadskymi indiany (Hurony) temer sedesat let veho z~vota.Lafitau neomezil svuj zajem na studium indianske I ultury, nybrz origlnalnim zpusobem ji srovnaval se zvyky a institucemi tarovskych narodu, Na zaklade zjisteni z Irol ezove disponuji podobnymi znalostmi jako vrop.k'. a aSijsl e kultury, forrnuloval hypotezu, z pu odni pravla ti americkv h Indlunu byl Stary ·v"t. odl Lafit ua prub vhu migr do oveho seta do~lo k lId g n rativnfm" prom Vnam puvodru v p V]' kul ur a ztnitV vir v Jedineho Boha. r sto v 1 ultui·e m riel y h indianu zachov 1 pozustatky eVl'opskych zvyl u a obyc jii. Tyto ,kulturni fra .rn nt' tal pf dmet m komp °a zv I y in titu rni nticl h arovel u. Lafitau opo-

11

Prehled antropologlckych

teorH kultury

no al autorum, kt fi pov iovali , barbarske narody" za spol 'no ti bez Ro~ naboz n tvf zakon_a a :o~vinu~ych forem v!ady. odle ~e~o_naz?l'u lze v k~~~ tur pi'irodnfch narodu identifikovat pozustatky uctivani neJvys i bytosti i exist nci ocialniho radu. Zvlastnf misto mezi ucenci, ktefi inspirovali vznik modern] vedy 0 spole,,;_ nosti a kulture, zaujima italsky filozof Giovanni Battista Vico (1668-1744~ Vica je moine oznacit za tvurce moderni teorie cyklickeho vYvoje narodu a kultur. Myslenka neustaleho historickeho kolobehu nebyla zcela nOva. Koncepci cyklickeho vyvoje, podle niz po kulturnim rustu a rozkvetu nasleduje upadek, rozpracoval jiz reeky historik Polybios. V novoveke historiogl'afi a filozofii to vsak byl prave Vico, kdo vtiskl teto anticke myslenco argumentacni jasnost a intelektualni presvedcivost.
v

Podle Viea se spolecnost vyviji na zaklade vnitfnich, zakonitych pficin a za zdanlivym dejinnym ehaosem lze nalezt koherenci a racionalni rad. Kaidy narod prochazt tfemi zakladniml epoehami - bozskou, heroiekou a lidskou. Tyto vyvojove faze jsou analogieke obdobfm ltdskeho Zivota - detstvi, mladi a zralosti. Stat udajne vznika ai v heroickem obdobi a je spjaly s vladou aristokracie. V lidske epose je vystfidan demokratickym statern, v nemz vltezi voboda a pfirozena spravedlnost. To je podle Vica vrchol vyvoje lidstva, po kterern misleduje mravni upadek a navrat do puvodniho barbarstvi, Odtud znovu zacina progresivni vze tup it dalsi kolobeh. Neni jiste nahodou, ze eyklicka koneepce dejin nalezla sve pfivrzence mezi socialnfrni a kultumimi antropology, kteff se zabyvali studiem vzniku, vyvoje a zaniku konkretnfch sociokultumich systernu v case a prostoru. Vieo totiz jako jeden z prvnich formulaval teorii plurality kultur. Podle Vica si pri studiu dejin musime byt vedomi toho, ze jednotlive kultury se od sebe odlisuji. Otazky, ktere si kJadli Rekove doby Hornerovy, se lis) od otazek, jei si kladli Rimane, Cinane nebo Evropane zijici na sklonku stredoveku. Hodnoty, normy a ideje ruznych kultur se totiz odlisuji v case a prostoru.

Cyklicka koncepce dejin nebyla jedinou teorii objasfiujici evoluci lidske kultury. Podstatne vlivnejsf se stala osvfcenska doktrina nepretrziteho Iinearnfho pokroku. Mezi zakladatele teorie Iinearni evoluce patril francouzsky filozof Jean Antoine de Condorce (1743-1794). Ve svem hlavnim dile Ntistiri historickeho obrazu pohrohii lidsheho ducha (1795) rozpracoval koncepci dejin jako nepretrziteho pokroku, jehoz zdroj tkvi v narustu lid keh.o vedenf. Condorcet rozdelujs dejiny lidstva do 10 epoch, z nichz tri zahrnu~l obdobi prvobytria spolecnosti, Prvni epocha zahrnuje obdobi rodove polecnosti, ve ktere byl zpusob obzivy zalozen na lovu a rybolovu. Druha epocha zahrnuje obdobi prechodu od pastevectvi k zemedelstvi. Tfeti epocha zahrnuje obdobi rozvoje zemedelstvi az do vynalezu pisma. Druhym vYznamnym osvicenskym myslitelem, ktery pfispel k rozprac.ovani konc pc ~in jako nepfetrziteho pokroku byl skot ky filozof a hi tonk Adam Ferguson 1723-1816). V svych dilech Rozpraua 0 dejiruicli obian lie ipolecno. ti (1768) a Zciklady mravnicli a politickycli ued (1792) po!ozil zal !ad. v~dy_0 polecnosti. Podl H. E. Barn e j F gu on prvnim kut cn~m hi t~rickyrn ociolog m. evolucionistickou antropologii mel liv zejmena VO]l koncepci vyvoj ,kt ry prochazi stadii divosstvt, barbarstvi a civilizace.

12

2. kapltola Pfedmet a metody

oel Ini

kulturnt

ntropol

v dci programov budovali disciplinu oznacovanou jako ethnograph' , . ' ra h nograp hire « ( 17 7) Tyto pojmy se objevovaly jako novo(1767) nebo, E t 1. recka ynonyma "Volkerkunde", zejmena dilech historiku pusobicfch na univerzite v Gottingenu, 0 neco pozdeji se v dile sloven k 'ho pravmho hi torika Adama Frantiska Kollara (1783) a svycar keho teologa Alexandra Cesara Chavannese (1787) objevuje pojem "ethnologie", ktery dodne funguje jako alternativni oznaceni socialni a kuIturni antropologie. Popularita vedy 0 cizich kulturach byla posilena zamofskymi objevy v Pacifiku, zejmena zpravami z Tahiti, ktere vedly k dalsi romantizaci prirodnich narodu, Vedci v Nemecku, Rakousku, Svycar ku, Rusku, Rakousku, Nizozemi a Francii na sklonku 18. stoleti rozpracovali predmet a terminologii nove badatelske oblasti. Slovnik nove discipliny rychle pronikl take do Velke Britanie a Spojenych statu. Ve Francii prispela ke studiu pffrodnich narodu skupina filozofu, pozdeji znamych jako Ideologoue (Ideologues), kteri v race 1799 zalozili Spolecnost pozorouatelii cloveka (Societe des Obseruateurs de l'Hommei. Tito vedci jiz doporucovali pri studiu exotickych kultur pobyvat ve zkoumanych spolecnostech a ucit se jejich jazyk. 0 zajmu, ktery studium pffrodnich narodu vyvolalo, svedci zakladani etnografickych muzei a etnologickych spolecnosti v prvni polovine 19. stoleti. K vybudovani moderni vedy a cloveku, spolecnosti a kulture vsak prispelo predevsim vytvorenf antropologickeho pojmu kultura, ktery se stal centralni kategorii socialni a kulturni antropologie.

K vzniku v' dy ciztch kulturach pris peli take n m ti 0 vic mci kt maji ,'\'uj p dil na konstituov .m tem tick obla ti oznacovane j ko. V61k I ~ kun~c" eda 0 ~arod ch) .. O~ ~o. ,do o. let 18.. toletf nem tti a'J' kotl.~r

2.2

Vznik antropoloqickeho pojmu kultura

Pojem kultura rna svuj atymologicky puvod v antickem staroveku. Vznikl z latinskeho "colo") resp.J)colere", a byl puvodne spojovan s obdelavanim zemedelske _pud agri cultura). Novou dimenzi pojmu kultura odkryl slavny fimsky filozof Marcus Tullius Cicero (106-43 pro n. 1.), kdyz v Tushulshvch. hovorech (45 pf. n. 1.) nazval filozofii kulturou ducha (,cultura a~. aut~m philosophia est"). Tim polozil zaklad pojeti kultury jako charaktenstiky lidske vzdelanosti. Ve stredoveku se pojmu kultura pro oznaceni kultivace lidskych schop~ nosti pruis neuzivalo. Pokud se prece jen s pojmem kultura v tomto obd?bl setkama, pak rna silny nabozensky obsah. V dilech nekterych krestan kych autoru vystupuje slovo kultura ve smy lu uctfvani (cultus deorurr;). . , Nastup ren sance a humanismu znamenal i znovuzrozem ant~ckeh~ vyznamu pojmu kultura. Filozofi , veda i um Ynise orientov l.yna eX1tenc~ .. cloveka, na rozvoj jeho tvofivych chopnosti a subjektivni mo 1. Ve pojito ti
13

PF hI d antropologlckych

taoru kultury

kultivaci a vzd >IRnim clovck so znovu setkavamo s uiiva irn pojmu kultura pro oznac ni sfery pozitivntch hodnot, ktere pfispivajf k zdokonalovanf lid ikych schopnosti. V prubehu 18. ~tol ti ~e v gcrm~nizo".'ane .p~dobe pOjem. kultu,ra (Kultul') rozsfril do de] osvicenskych filozofu a historiku, Kultura JC v teto dobe jii pornern j dnoznacne chapana jako oblast lidske existence, ktera stoji v protikladu k prfrode. Osvicensk pojeti kultury, ktere zdurazriujn spise zdoko_ nalovani Iidskych schopnosti nez stay a podminky socialmho iivota, byJ(; dril rozvijeno v posledni ctvrtine 18. stoleti v dilech nemeckyeh univerzalne ori ntovanych historiku. Odvrat od puvodnfho hodnoticiho vyznamu pojmu kultura a zrozem modermho globalnfho antropologickeho pojeti kultury je spjate s dilem drazCfank 'ho historika Gustava Friedricha Klemma 0802-1867). Vydam jeho desetisvazkovych Vseobecnych hulturnicli dejiri lidstua 0843-1852) a dvousvazkove Vseobecne uedy 0 huituie (1854-1855) znamena vyrazny zvrat v pouiivani pojmu kultura ve specialnich vedach. Klemmovo vymezeni kultury je mozns povazovat za prototyp klasickych antropologickych popisnych ryetovych definic kultury: "Usiluji 0 to, abych prozkoumal a urcil postupny vyvoj lidstva od jeho n jneum Vlejsich prvnich pocatku az po organicke vytvareni narodu ve vsech ohl dech, to jest co se tyee zvyku, znalosti a obratnosti, domacfho a verejn iho zivota v miru i v valce, nabozenstvi, vedeni a umeni." 1 Klemmova schopnost z vseobecriovat a teoretizovat byla ornezena nebof m VIzajem pi' devsim 0 popis faktografickeho materialu. Jeho pojeti kulturnich d Vjin rna proto vyrazne etriograficky charakter. Klemmuv zpu ob UZlvani pojmu kultura vsak v sobe zrcadli jiz pozadavky rodicich se empirickych ved 0 spolecno ti. Vyznam kultivovani se zcela vytracf, pozorno tje venovana . tavu stadiim kultury. V jistem smyslu Klemm dovrsil prvni etapu kon tituovanf d Yjin kultury, jejiz pocatek je spjat s Voltairovym E ejem 0 mracech a duchic narodi: (1769). K1 mm 0 tom flka, ze to byl Voltaire kdo prvru nechal stranou dynasti ,po loupno ti kralu a bitev, a hledal co j v dejinach podRtatn(~, totiz kulturu t k jak s projevuj v zvycich, v zpu obech viry a v • forma h vlady".! Po KI mmov(~ vy.toupE'nl .iii n muie byt pochyb 0 uznam pojmu kulturu v ]>l'acich n '>nwcky piAicich hiatoriku, I v litativru zvrat v pouzfvam POJffiU k ultura v anglosa kych z rnich j . pjat H dil In anglick ho antropolo?u I~dwarda Burrwtta Tylorn. Ton pouc n nem ckou tnografir r hi toriografi'knr~'f'ntruj(' kla i 'kp Klemmovo vymeze ni kultury d prvm forrnalru antropol'i
v

logJ(:k •. definico kultul'Y: ,Kultur:1 nebo ivilizac ... j k mpl ,'111 c lek. ktt'n' znhrnu], !)()zn.'flJ viru, umern, pravo, rnoralku, zv. ky a YS hny 0 tatnl {'h,OJlIlO tJ toby 'tj j z'i In k osvojil jnko clen spolccno: ti.' I . I IOl'C!va dl'fini • kultury J)f'P 1.·ta uje po "it -k v deck r voluc . ZlllclIIla vztnh pojrnu kultu r k do adm teorri a m(.todolo!:,rii. p ('iHI11I('h v('(1 0 kul tun' " ucinih z n ) n troi k valit. uti . n noveho ph. tupu ke stuc li1ll .'OCI . "okul. rOJ 14

2. kapitola Pi'edmet a metody soctalnl a kulturni antropoJogle

mrm h je U. Poj m I ultur

jimii s

zacal byt uzfvan k oznaceni tfidy veci a jevu,

clovek dlisuje 0 zvff t . Studium kultury z antropologickeho hle'diska n ni t ely om zeno pouze na oblast pozitivnich hodnot, ktere cloveka kuitivuji a humanizuji, al zahrnuj vsechny nebiologicke prostredky a m chani my, jejichz pro trednictvim se lide adaptuji na vnejsl prostfedi. Kultura z tohoto hlediska vystupuje jako specificky lidsky atribut - zpusob pretvareni veta clovel em. odstupem casu lze konstatovat, ze Tylorova defi-

nice kultury nikdy nezestarla, ale naopak se stala vychozim bodem vetsiny modernich antropologickych teorii kultury.

2.3

Typologie pojmu kultura

Zrozeni antropologickeho pojeti kultury ovsem neznamenalo zanik a opusteni n-adicniho axiologickeho (hodnoticiho) vyznamu tohoto pojmu. Ve filozofii, umenovednich disciplinach i beznem jazyee se i nadale caste pouziva pojmu kultura v jeho puvodnfrn, humanistickem hodncticim smyslu. Obecne lze konstatovat, ze v oucasne odborne literature prevladaji tTi zakladni pristupy k vymezeni roz ahu a obsahu pojmu kuJ-tura:
~(J

(./'0,,)')

_;f

1. Tradicni axiologicke pojetl kultury, vychazejici z humani ticke a osvieen ke tradice pouziva~ tohoto pojmu.ze.filozofii a umenovedach. Axiologicka koneepee kultury je vyrazne hodnotic . Omezuje roz ah tiidy kulturnieh jevu pouze na feru pozitivnieh hodnot, ktere prispivaji ke kultivaci a humanizaci. Cloveka a k progresivnimu rozvoji lidske spolecnosti. Do kultury j ou tak tradicne zahrnovany zejmena takove oblasti duchovnieh hodnot polecno ti jako umeni veda, literatura, osveta, vychova uslechtile a pokrokove ideje apod. 2. Globalni antropologicke pojeti kultury, zahrnujici do kultur nejen pozitivni hodnoty, al vsechny nadbiologicke prostredky a mechani m j jichz pro trednictvfrn clovekjako clen pol cno ti adaptuje k nejsimu pro tf di, Antropologicke poj ti kultury nema hodnoti i funkei. Diky tomu lz char kt rizov a kl ifikova ruz a pol c n tvi v ca e a pro toru podl j ji h . p cifickv h kulturni h PI' 1 u a kompl xu. T umoznuj komP'H't Livni vyzkum ociokulturnich y t'mil I ultur, ubl ultur kontrakultur) v " s a pro toru. yL kulturnin n r pol g m z toh hI di ka znamensi studovat zpu. ob zi t pi k: pro urcit u p 1 cno t. ntropologi .l« POJ( i I ultur hapnne jnko s mart faktii ociokulturnich r( gulativu a id 'ji sdil n: h a PI' In an: r h cl n. urcit ti pro. it ilo ztJm<' r a v se .ial n i n I ulturru antrop 1 gii, ar h 1 hii, tno'rafii tnologii,
,'0

iologii,

pH

cl 01 hrii n kulturologii.

15

Prehled antropologlckych

teorll kultury

Schema 1

Tfida kulturnfch jevu

Sociokulturni regulativy a kulturni vzory Ideje symbolicke a kognitivni systemy

Kulturni artefakty Materialnt produkty lidske cinnosf

obyceis
zakony

mravy tabu

t
intertorlzovany a exterionzovany

ktere jsou

~
sdileny cleny urcite spolecnosti

~
pfedavany v case a prostoru

Do tfidy kulturnich jevu z antropoloqickeho ~Iediska ?atfi mat~rialnf P~odukty cile.ve~ome praco (artefakty), naucens vzory chovani (soc'okulturnl requlativy) a myslenkove systemy (ideje).

3. Redukcionisticke pojeti kUltury zahrnuje velke mnozstvi pristupu, pro kters je typicka snaha omezit rozsah pojmu kultura pouze na urcity vysek sociokulturni reality. Snaha vymezit antropologicky pojem kultury tak, aby zahrnoval mene a odhaloval vice, je charakteristicka napfiklad pro pifstupy rozvijene v ramci smeru soucasne kognitivni a symbolicke antropologie. V protikladu ke globalnfmu pojeti kultury jsou rozvijeny zeimena semioticke pffstupy, ktere redukuji pojem kultura na system znaku, symbolu a vyznamu, sdilenych cleny urcite spolecnosti.

2.4

Metody studia kultury

antropologii

Socialni a kulturni antropologie se v priibehu 20. stoleti rozvijela jako disciplina programove studujici rozmanitost lidskych kultur. Ponechme nyni tranou ekutecnost, ze britsti socialni antropologove preferovali ve svych yJzkumech jmou terminologii a uhsl pohledu nez americtt kulturni antropologo\'e. To podstat.ne, co obe disci pliny vzdy spojovalo, byla snaha anglo ask~ch antrop?logu pochopit zpusob zivota cizich spolecnosn prostrednictvfm t rennih_ovyzku~u. tom, ze terminologicke sblizovani britske ocialni antl.~pologie a am ~ck k,u1~ur~iantropologie i nadals pokracu] ,svedcl snaha ~ednotlt,tyto pn~uzne dlSClpl!ny pojmem sociokulturni antropologie. ..~ I Za_kl dy :edy 0 kulture mimoevropskych naroda a etnik polozili )1: ~.e drub. ~olovm 19. s~ol ti, evolucionisticti antropologove a etnologove t,~nou S J dn 10 0 kabmetnt vedc , kteii ve knihy psali na zaklad ~ kundal _

lo v

t:

al

v~ ar pi'

ne

fOJ

16

i
2. k pito! Predmet a motody oclaln! a kulturni antropolo
I

mrh dat a in!' rrna 1 - zprav stovat 111 n isionai'u a pru .ovnlku kolonirilnl . prav' . Z t 11 to hledi '1 c: j mozne 11 j -ky vol cionismu: oznacit za protonntropologi kou fuzi vyzl umu clovel a, "pol cnosti a 1 ultury. Kv lit tivni zvrat dejina h antropologi Zl U. obilo zav d ni tcrenrriho vyzkumu zalon ho na m iri J em beru dat pifmo mezi pfi lusnfky studovanYchkultur. V brit ) e ocialnf antropologii rozpracovali m todu terennfho vyzkurnu B. Malinowsl j A. R. Radc1iffe-Brown. Ve Spojenych statech etabloval t r innf vyzkum F. Boas a jeho zaci, kteri prova deli studium indianskych kultur na zaklade dlouhodobych pobytu mezi cleny domorodych km nu. Jadrem tsrennich vyzkumu se stalo zllcastnene pozorovani - antropologova prima participace na kazdodennim zivote lidi, ktere studuje. Tradicnirn pfedm Vtem vyzkumu socialni a 1ulturni antropologi byla kultura preliterarnfch spolecnosti V soucasne dob vale antropologovs rozsirili spektrum svych vyzkumu take na moderni spolecnosti. V souvislosti aplikaci antropologickych metod na vyzkum mest keho zpusobu zivota dokonce vznikla nova ternaticka oblast - antropologie rnesta (urbannf antropologie). Robert F. Murphy ilustruje rozsah soucasne antropologie na pffkladu jednoho univerzitniho oddeleni, ktere sve studenty vyslalo na terenni mise na Novou Guineu studovat muz lee a zenske role, do mestske obytne ctvrti zkoumat spolecenske vztahy vozickaru, do povodi brazilske Amazonky analyzovat ekologii lovu do nemocnice v hlavnim m ste sledovat promeny identity u lidi po plasticke operaci, do dolu v Andach studovat tridni vztahy, do brazilskeho rnesta popsat nova nabozenstvi, do kolumbijske vesnice probadat spolec nsky system pestitelu kavy, na Saharu zkoumat tuaregske kovare a do jiznf Afriky studovat zavad vni programu zdravotni prevence:' Jiz z tohoto vyctu je evidentni, ze doba, kdy antropologovi k terennimu vyzkumu stacil pouze kuii a odev studovanych domorodcu je nenavratne pryc, Dne lze velice rychle cestovat za .dornorodci" mest kou dopravou n bo putovat radu dni do mist izolovanych od bezprostrednfho vlivu zapadnt civilizace. Dlouhodobe intenzivni tel' 'lmi vyzkumy vyzaduji, aby antropolog stravil mezi pffslusntky studovane kultury vic n j d n rok. To umozfiuje zach tit prom~ny dane spol cno ti v kont xtu prornen jednotlivych rocnich obdobi. Avsak ani c loroeni pobyt n muz byt zarukou, ze antropol g zachyti vV chn typicke kulturni j vy a pro y. rotc caste antropologo ' k domorodcum opakovan ~ vraci. To jim umoznuje ledovat prom ny tudo an' l·ultur. v cas. Pi'Iprava n L r Snni vyzkum vyzaduj n jen zi kat n zbytnou mat 1'1aln] vybavu, al L ke znami s s poznatl y 1 tel" b 1 do t d b 0 studovan' kult.ui'c ztsl an . D 1 zit' j t ke ziskanf jazyl i Jcomp t nc aby antropolog n byl od1 '\'znn p uz na prel ladat 1 . Cil m V,YZkU?1U j tv v t. ~11l pred m _tanov nych h pot z n bo r z la no 'h p ZI1< tku umOZI UJI 1 1 formu)ov L n v' hypot 'zy, vyt ell' t to l'ii a pri. pt at tal p rozuru OJ d sud n zn<lmym asp ktum stud van' ult.ury.

17

Pfehled antropologlckych teoril kultury

tupu do zcela dlisne kultury mu I ntropolog odlozit "bl'yl . nontri mute a snazit en posuzovat ji podle kulturnfch stand rdu sve vlastn] kultury. Etnocentrismus je kulturni univerzali . Vsude n svet si lid ~ my Ii, ze pouze jejich kulturni normy a obyceje j ou spravne a pravdive. V opozici k etnocentrismu antropologove formulovali doktrinu kulturniho relativismu, ktery chape kazdou kulturu jako jedinecnou entitu. Proto by nemely byt zvyky, hodnoty a normy jedne kultury kodnoceny podle mentek jine kultury. Kulturni relativismus tak vede antropology k tomu, aby konkretni kulturni elementy a komplexy vzdy posuzovali v kontextu kultury, kter a je vytvofila. Kulturni relativismus ale nezriarnena relativismus moralni, nebot ani antropologove nemohou ignorovat mezinarcdm mefitka spravedlnosti a moralky. To, ze antropologove nekdy studujf takove zvyky, jako jsou muceni, kanibalisrnus nebo zabijeni deti, jeste neznamena, ze s nimi souhlasi. Jiz ph volbe terenu rna kazdy antropolog moznost rozhodnout, zda kulturni praktiky jeho potencialnich domorodcu nejsou v rozporu s jeho moralnfrn pfesvedcenim, Mnozi antropologove zohlednuji prave toto kriterium ph volbe mista, kde budou svuj vyzkurn realizovat. Stejne jako turiste, kterf se poprve ocitli ve zcela odlisne kultufe, i antropologove mohou zazit pfi setkani s novou kulturni realitou "kulturni sok", Jeho zdrojem je konfrontace se svetem zcela odlisnych ideovych, normativnfch a jazykovych vyznamu. Clovek se muze radu dni i tydnu citit odcizeny bezradny a ztraceny v cizi kulture, ktera mu neumozriuje vyuzivat jeho vlastni zkusenost a odhadnout chovani jeho okoli. Pro pffslusniky zapadni kultury je napfiklad slozite zit ve svete bez elektriny, chlazenych napoju, splachovacich zachodu, posteli a vsech ostatnich vymozenosti, jez jsou v nasi kultufe povazovany za samozrejmost.
Y

Pfi

Americky antropolog Conrad Phillip Kottak popsal svou adaptaci na kulturni sok, ktery zazil v debe sveho terennfho vyzkumu v Brazilii, nasledujfcimi lovy: "Zvuky, podnety, vetla, zapachy a chute zivota v severovychodm Brazilii v Arembepe se pomalu tavaly znamejsi. Postupne j em pfijal fakt, ie jediny toaletni papir, ktery byl dostupny za prijatelnou cenu, mel trukturu skelneho papiru, Privykl j em tomuto svetu, ve kterern vesnickym detem kapaly z nosu kapicky hlenu, kdykoli se v Arernbepe objevila ch+ipka. Svet, kde zeny puvabne s houpajicfmi boky nosi bez namahy na hlave osmnactilitrove petrolejove kanyst.ry 5 vodou, kde si chlapci pousteji draky a bavi se chytarrim much do holych dlani, kde star' ~eny koufi dymku, kde majitele obchodu nabizi kachacu (bezny rum) v devet hodin nino a m:lz~ behem lineho odpoledne kdy e nerybafi, hraji domino. avstfvil j em vet, kde vesk ? Zt;ot ~och~7. 1 Zy more, kde v jedne laguna muzi 10Yl ryby, ieny polecn perou pradlo, myjt nadobi a zaroven se t.am koUpOU."5
Y

sol, al n musime c tovat do exotickych zemi. Int nzivni Imll~1'I11sok n~s mtlZe postihnout i pri . tudiu nekt rych ubkultur v na i vla tni polecnosti. ('n:. to lal. drivno, 0 11a. pracovi I.e pri tudiu chodu jedn' n jmonovane praz ke to arny vy~zd() ~ 7.lsk:1111 at zli Hslncneho pozorov·ini. d polupracovnici, ktefi tento vyzkurn realizevall, byli po I. .dnu J~a.rticipn 0 na st.andardnich aktivitach dVJnikll zcela vyc rpani, vlV zazitck harnkt nzovnll jal 0 "neuv rit.clnou cestu do po ntkt prllnl. slove r oluc ".
I< lomu, abychom zazili kulturnf

18

2 kapitola Predmet a metody ocialni

kulturni

ntropolo I

Kulturm

,'ok al nom j din 'm probl

v

'111

m s ] t rym s

ntropolog

po vst upu

do tcrenu s tl avri. Vstup cizince do komunity j pro dornorod e zatczovou situa I, J totiz clov l m kt ry .n rna minulo t" a n vyznriva "idoly k rn n -". ,Jin 111i lovy J azdy novy prichozt mui pro domorodc pfedstavov.u pot. '11cialnf ohroz ni. Antropologovi trva delsf dobu, nez zfska jejich duvcru a v buduj S1 v novern pro tf di socialnf roli, ktera mu umoznf realizovat zucast11"n . pozorovani. Vyzkumnikovi, prestoze poctivs pfiznal clle veho vyzkurnu, mohou byt zpocatku pripi ovany nejniznejsi motivy pobytu. Optimalm situace j dosazeno teprve tehdy, kdyz se j ho pritomno t tans soucastf kazdodenniho zivota. Pokud antropolog neovlada dobre dornorody jazyk, vznika mu problem pfi volbe tlumocnika. Tito Iide casto byvajf diky sve dvojjazycnosti okrajovymi cleny spolecnosti. Prekladatel navf funguje jako filtr, kterym prochazeji vyzkumnfkovy otazky i odpovedi dotazovanych. Je proto zadouci, aby antropolog dosahl co nejryehl ji takoveho stupne jazykove kompetence, ktery mu umozni rozsifit zucastnene pozorovam 0 vlastnf praci s informatory. Za inforrnatora muze byt povazovan kterykoli prislusnik studovans kultury, s nimz vyzkumnik mluvi nebo interaktivns jedna. Vetsina antropologU ale velice brzy zjisti, ze nekterf domorodci se 0 jejieh praci zajimajf vice nez ostatni a jsou schopni efektivneji pomoci pri sberu a interpretaci empirickych dat. Tito "klicovi informatoei" maji sehopnost vysvetlit a zobecnit svoji kulturu a urnozfiuji tak vyzkumnikovi pochopit jejieh svet. Ph volbe pfatel a informatoru musi byt antropolog velice opatrny, aby se jeho nejblizsim spolupraeovnikem nestal napffklad mistni blazen nebo opilec. V prubehu prace s informatory SEl antropologove snazi eo nejviee zachytit jejich vnfrnani a vyklad sveta. Tento postoj, aspirujicf na popi kultury z perspektivy domorodcu, v jejich pojmech a taxonomiich, je v soucasne antropologii oznacovan jako emicka deskripce kultury. Zucastnene pozorovani a prace S informatory nejsou jedinymi metodami uzivanymi v terennim vyzkumu. Mezi dalsf zdroje antropologickych dat patti genealogick~ metoda (umoznujfci rekonstrukei vztahu mezi pifbuznyrni) zivotopisy prfslu vnfku tudovane kultury (lif history), p ychologicks projekcni testy, piipadove studie, obsahova analyza dokumentu dotazniky, dokument ' rnf film a fotografie.

2.5

Shrnutr - zdroje, predmet a klasifikace antropologie

Probl ~mov ~ okruhy dn " zahrno an' do so iiilnf a kulturm antr pol gi b rl ' puvolin rozpt 'I no v cHI h ropsky h til zofu, historiku, tnografu, tnolOI{i.i, miHionanl n sto at lit. Dil pra nm OI';VIensk h filozofu a r zvoji

19

Pr hI d antropologlckych teorii kultury

jevu,

.Volk rkunde" by} 'II jii V prub vhu 1 , tol ti formulov,lny my..re taly zakiad m ocialru a kulturni antropologi . I valitativni zvrat v d Vjinach antropologickeho mysleni zpusobi lo pr hodno ni pu odnfho hodnoticih vyzn mu pojmu kultura a zav d ni antropo_ Iogickeho pojmu kultura. Po un od axiologick iho k antropologick'mu pojeti kultur anticipoval v polovine 19. stol tf 11 em cky historik Gust v Fridrich K1 mm a v roc 1871 jej zavrsil zakladatel antropologie jako vedy 01 ultur - Edward Burnett Tylor. Ptedm Vtem~zkumu antropo]ogi se stal clovel nej n jako .biologicka bytost ale take jako tviirce a produkt kultury. V prubehu 0. stol tI e siroce 1 oncipovana obecna antropologie studujici cloveka jako iokulturni bytost rozsfrila predevsim v anglosaskych zemich. V zero ch kontinentalnf Evropy vsak i nadale prevladala tendence povazovat antropologii za pfirodni vedu zabyvajici se studiem variability, morfologie a fyziologie lidskeho organi mu. Ve Velke Britanii se v uzkern spojeni s klasic. kou fyzickou (biologickou) antropologii na zaklade etnografickyeh, etnologickych a archeologickych vyzkumu postupne konstituovala socialm antropologie jako veda zabyvajicf se komparativnim studiem kultury prelfterarnich spoleenosti. S analogickou situacf e etkavama ve Spojenych tatech. Zde zakladni pilfre obecne antropologie tvoff fyzicka antropologie a kulturni antropologie. Centralm kategorii arnericke kulturni antropologie je siroce chapany pojem kultura. Ten je pouzfvan k oznacenf tridy vsech pecificky lidskych negenetickych jevu, tak jak se projevuji v artefaktech, sociokulturnich regulativech a idejich sdilenych a pfedavanych cleny urcite spolecnosti. Oproti tomu britska ocialni antropologie, preferujici pojem spolecnost, klade duraz na studium hodnot, instituci a zvyku v kontextu socialm struktury. To prirozens vede] ponekud jinemu typu analyzy a interpretace sociokulturnich
11 VJ1P

1 111 ,k

Vzhl dern k pribuznosti techto ved se v uplynulych letech ve Spojenych statech stal vic prosazuje nove pojeti synteticks sociokuftur-nf antropologie, kt ra by v obe vedIe kulturni antropologie zahrnovala take antropologii bi~logickou, ocialm a aplikovanou. Evropska socialni antropologie vsak 1 nadal pro azuje in titucionalm i vyzk.umnou autonomii. Tento trend j pochopit lny, protoz od sameho pocatku evrop ka socialni antropologie al nto~ala .0dWna t' mata, terminologii a explanacni che mata. V lmi n ?ednotnY po toj zaujimaji britstf a am rieti antropologove take k t~o~afll a etnologii. Urcita ca t antropologU je povazuje za zal ladni s~bdlsclpliny 0 itllni a kulturni antropologi , kt re za{Vtuji d zakladnf faz . nl.rop,ologickYch vvzl umu. Podl toh to c 'nar tno 'aft pokr' a d sl ~'lpllV~'IJ, popisnou rovinu . tudia a lni u!w] spoj ne r m, popi ern.. I I,USlfika 1 ~~. <~nalyzou ntro 01 ic Y h dat PI' tr dnict im t r 'nnilt vYZkU~1tl ur 'It kullur Etnolo ri pot' pro adf zob nenf tohoto mat rialu
v

k d

Z1

v m ail ullum} i bistori

/

1'.

P 1 ti

2. kapitola PredmiH a metody soctalnt a kutturn! antropologi

m -icka kulturni antropologie je pod tatns "ireji koncipovana n iIi britka ocialni antropologie. Syntetizuje v obe krome etnografie a etnoJogi take archeologii, prehistorii a lingvistickou antropologii. Vzhledem k sirokemu vyzkumnernu poli polupracuje socialnf a kulturni antropologie radou dal sfch vednich disciplin. Ze spolecenskych ved vyuzfva zejmena poznatky sociologie psychologie, historie, folkloristiky a religionistiky. Se sociologif sdili zajem 0 problematiku fungovam a vyvoj ocialnf struktury spolecnosti, s psychologii otazky vztahu biologicks a kulturni determinace lidske cinnosti, s historii studium prornen sociokulturnich systemu v procesech kulturni difuze a evoluce. Blizko rna take k folkloristice a religionistice, s nimiz ji spojuje spolecny zajsm 0 oblasti symbolicks kultury. Z okruhu pffrodnich ved je socialni a kulturni antropologie uzce spjata fyzickou antropologii a jejimi subdisci linami - paleoantropologii, fyziologickou, morfologJ.c ou a vyvoiovou antropologii, molek ul arrif antropologii aj. Predmetem vyzkumu soucasne fyzicke antropologie je studium rustu, vyvoje a funkce Iidskeho organismu v r~mci ruznych rasovych, etnickych, kulturnich a socialnich skupin populace v case a prostoru. Osobitym svornikem, ktery spojuje fyzickou antropologii s antropologii socialni a kulturni, je paleoantropologie. Tato subdisciplina fyzicks antropologie se zabyva evoluci cove a -ajeho zivocisnych pr_~dchudcu - antropogenezi. Vyznamnou oblasti paleoantropologickyeh vyzkumu je take studium geneze a vyvoje kultury jako prostredku adaptace rodu Homo k vnejsimu prostredf. Kultura jako predmet vyzkumu tak osobitym zpusobam spojila zajmy fyzickych i kulturnich (socialnich) antropologu. Tradicnim objektem vyzkumu socialni a kulturni antropologie byla kultura preliterarnich spolecnosti, ktere byly studovany jako komplexni, vnitrne integrovane a do znacne miry autonomni sociokulturni systemy. V souvislosti s postupnym zanikem puvodnich Iokalmch kultur se vsak pfedmet antropologickych vyzkumu rozsiroval na jednoduche rolnicke pospolitosti a vyspele moderni spolecnosti. Zakladni metodou socialni a kulturnf antropologie je terenni vyzkum, tj. systematic y sber alltropologickyc a VYUZI a.J nejruznejsi techniky ernpirickych vyzkumu pffrno mezi pffslusnfky studovane kultury. Neiefektivnejsim typem terennfch vyzkumu jsou klasicke dlouhodebe pobyty v malych Iokalnich polecnost ch, vyzadujicf od antropologa znalost jazyka a zvyku dane kultury a schopnost pnzpusobit mi tnimu zpusobu zlvota, socialntm, geografickym a klimatickym podmmkam. oucasna socialni kulturnf antropologi zahrnuj n smirne difer ncovany kompl x specialnich ved a pff tupu, kt r' je mozn ' dale klasifil ov t: sUbdiscipHn Iyzicke, socialni a 1 ulturni antropologi ; 2. podl hlavnich t rnaticky h obl ti ntropologicky h vvzkumu: 3. podl .i dnoUivy h vyzkurnny h 8101 a n ril; 1. pod) so iot chn icky h funl I, 1 1.('1"' ntropologio plni,
1. podl

21

Pr hied antropologlckych teorli kultury

1 r stoz so antropologii zu lou dobu j jiho trvani nep darilo.j dno it, pr d. ,t uj dn . prav v sv anglosa ke v riante j dnu z n ~jvJivn Yjsf'h verl o ':]ovYku, spol cno ti a kultuf .
Schema 2 Arnericky model obscne antropologie
etnicka antropologie
vyvoiova

paleoanropologie prlmatologie

antropologie

molekuh~rn; antropologie

FYZICKA ANTROPOLOGIE

ANTROPOLOGIE

KULTURNi ANTROPOLOGIE etnografie etnologie archeologie prehistorie lingvisticka antropologie

socialnt

antropologie

Schema 3

Bntsky model antropologie

etnicka vyvojova motekularm

paleoanropologie primatologie

antropologie

antropologie

antropologie

FYZICKA ANTROPOLOGIE

ANTROPOLOGIE

SOCIALNf ANTROPOLOGIE etnografie etnologie

Tuto klasitikacl antropologickych subdlsciplin neni moine povaiovat za univarzalni. Vzhledem k tomu, zo Jednotlivf antropologove ve svych ucebniclch vvpracovavajr ruzne varianty systematiky antropologio. [e trob vy a uv dene .rnodeiy antropologie" pov iovat spise za vyjadi'eni obecnych taxonomlckych trendu.

Evolucionisticka antropologie

Vznik socialnf a kulturni antropologie je nerozlucne spjat se zrodem jednoho z nejvlivnejsich vedeckych hnuti druhe poloviny r9. stoleti - evolucionismu. Zaklady antropologie jake integralni vedy 0 cloveku, spolecnosti a kulture polozili predstavitele evropske etnografie, etnologie, archeologie a antropologie druhe poloviny 19. stoleti, kteff vymezili zakladni tematicke okruhy antropologickych vyzkumu a vytvorili tak predpoklady pro konstituovani moderni socialni a kulturni antropologie. Evolucionismus byl mezinarodnim hnutim, jez zasahlo vetsinu evropskych zemi, i kdyz viidci ulohu sehrala anglicka veda. Pritom si je treba uvedornit, ze to, co dnes z casove perspe IVy oznacujeme jako evolucni smer v antropologii a etnologii, nebylo v debe sveho vzniku jednotnou skolou. K tvurcum evolucionismu patrili predstavitele ruznych vednich disciplin a vyzkumnych orientaci, ktere pojovala snaha 0 po tizeni voluce Iidske kultury, V prubehu let 1860-1890 vznikla rada praci ktere polozily zaklad evolucionistickeho paradigmatu. Jeho jadro tvorf teorie ndogenni zmeny, ktera predpoklada z hybnou silou dejin ie 12roID'eivnf voluc vyrustajici z lidske tvorivosti a scho nosti inovace.

3.1

Evolucionismus - vyzkum kultury

case

3.1.1 ldeove zdroje evolucionistlcke antropologie

EvolucioniRmu!-; jist m sn . slu pf dstr uj d Yl'~ ru osvio n ke konc p pokroku, podl 111Z j l' ba v:v j hapat jt )'0 pro' . p tupn h zd konalov.uu lid, a. l dou pol
1'01

do kvali at ivn ruzn . F( rgu 'on, . 1 .. J. 'I'urgot :1,T, . 'ondorcc t. _ znumnyrn stimul m PI' vznik I' olu uonisn u b t tnt (\ 1'07, oj pnrndlll -h vcd a nplik 1 i. .i -jich m tod a poznutl u nn zl iumuru sociokult urruch ] '\11. T nto m, ','I nk 'y zdr j spjat zt'jllll'na , t 'Ol"ii bioloAi ,I (. (. slucc. 1 ozhoduji 1 roli z t ohot o hi dis kn
..hl'al ('had('!ol 1 arwm II HO'> 1 2), t t ry .
J)f'\{'1

u • polu s L oi-ir. Z kult.urrn v. voj i m zn rozel nit h \ lu 1)1 .h st dir, rozprr vnli .ii~ vI'. t 1 ti

'11 ()

I'

lIiA'1I [ruh u prtrod-

23

Pi'ehled antropoloqtckych

teorli kultury

nim u ,bel'em (1859) a Piiuod cloueka a pohlauni u:yber (] 87 ) shromazdi] vede 1 ' dukazy 0 il ocisnem puvodu cloveka a vyvoji zivyeh byto ti od j d110du h ' h for m k 10ziCj':im a dokonalejsim. Z tohoto hl diska volueionis_ mu pi' dstavuj n jruzn v.isivarianty spojenf biologicke volucni t erie s tra. dicnf 0 i n 1 ou lone pel vyvoj j ko nepretrziteho a nekonecneho pokroku lidsl ych d v jin. K pf dnim pf d tavitelum evolucionisticke antropologie a etnologie patri pf d vsim E. B. Tylor, J. Lubbock, H. J. S. Maine, J. G. Frazer, J. F. McLennan, J. J. Bachof n, A. Bastian, N. D. Fustel de Coulanges, M. M. Kovalevskij a L. H. Morgan. Tito vedci programove aplikovali teorii biologicks evoluce na d Vjiny lidsl e kultury a vsude hledali principy darwinovske vyvojovs koncepce merujici od j dnoducheho k slozitemu a od stejnorodeho k rUznorod ' mu a vyvojovs vy simu.
v

3.1.2

Teoreticka vychodiska evoluclonlsttcke antropologie

jobecnejsfrn t oretickym vychodiskern a jednotici osnovou evolucionistickeho hnuti byl pozitivismus. 'Ivurce evolucionistickych modelu spoleeno ti a kultury dal spojovaly nasledujici predpoklady: 1. 2. 3. 4. 5. 6. jednotne chapani Iidske pfirozenosti: koneepc stadialniho charakteru vyvoje; teorie vyvojoveho paralelismu; uiiti komparativni a statisficke metody; pr fer nc vyzkumu ulohy prezitku; hledaru geneze sociokulturnich jevu; I

Evolucioni ticka lone pe lidske pfirozeno ti rna sve koreny v racionali mu 1 . S 01 Li. J ji jadro tvorf predpoklad psychrcke jednoty lidstva. Podle teto tori clovek vzdy vsud di ponuje stejnymi mentalnimi vlastno tmi, kt rc jsou n zavi le na ra ,pro tr di nebo dobe. Slovy L. H. Morgana, ,v dli ] dku sp ifi ke j dnotno ti mozku v" ech r ,v" eho lid tva b la jednotnri i j ji h dU8 vnf cinn t. 2 Zakonito ti vzniku a vYvoj kultur po azovali (' Iucionisto z nalogi kc prin ip biologicke \ olu . Domni ali , z: vs hny lidske spol cno ti pr chaz jf t jnymi ·tadii . oj (vyvojov faz (It O::HtVI. l~arlnrRtV1. i ilizaco) d n jj dnodusSi h p Ie" n kych for m k ne S)()~ltl'J -'I Ill. T -nto v, voj po azo ali zu j dno 111 rn' progr ivm pr c s, I tvr mn v vsoch g ografi 'k: h oblr st ch obdobn ' charnkt r _ t orie ,-yvojoveho p'lrul<'lismu. Proto S(I ruzn 'eh blust ch s pta itkavan e s obd bnynu 1 "oJ ·v, Illat{'ri:ilni i duchovm k ultur . Ev lu ionist.i kri 1 n P lwb 'Ia aplikovana pOUZ( na v, 'z) urn yvoje li;lstva a sp Inti jnko lku. al • I nu stu lium » 01\1 (. r\l1.I\,'('), inst ituci (mauzr lstvi, nab z nstvi, pravo aj.' lH'l~otak()~' /ch l'1t'nwntu ) ultUl', juko j. ou zv: I m. tologie, zualo ti, te hnoJogll' a nt'J'·ll1.IH'.I;1 form. mnt, ri .. In 1 k ult.ury. , 24

3. kapitola Evolucionlsticka

antropologi

lwolu ioniste b li pre. VV de m, Z vyvoj n rna char: kt r kvulitativnich skoku. al povahu kumulac . Vyvoj m konkr'tnieh lokalmch kult r s prili-: n zabyvali silovali pis 0 zkonstruovanf hypototickyeh vyvojovych modelu, jez pak (vic n bo mene vevolne) zaphlovali konkretnimi kulturnimi olem nty. K tomu vyuzfv li komparativni metodu, ktera jim de facto nahr _ zovala hi toricky pti tup. Jednalo se 0 pseudohistoriekou rekonstrukci, zalozenou na rovnani velkeho mnozstvf faktograficksho materialu, sebraneho z nsjruznejsfch casti sveta a nasilns vkladaneho do predem stanovsnych vyvojovych schernat. Kombinaci komparativni a statisticke metody se pak pokouseli stanovit posloupnost jednotlivych evolucnich stadii. Ve jmenu rekonstrukce a priori stanoveneho evolucmho schematu tak byla konkretni ampiricka data vytrhavana z puvodniho kulturniho kontextu, coz se prirozene odrazilo na strnulern statickem charakteru evolucionistickych modelu. Pri vyzkumech materialni kultury se evolucioniste opirali 0 archeologicks vyvojove schema - doba kamenna, bronzova, zelezna - ktere vypracovali jiz ve 30. letech 19. stoleti dansti archeologove (Ch. J. Thomsen aj.). Prispela k tomu zejmena skutecnost, ze prehistorie a archeologie v polovins 19. stoleti uvolnila sve tradicni sepeti s Cistou historii, dejinami umeni a klasickou archeologii a vyrazne se sblizila s etnografii, etnologii a antropologii. Tato "nova synteza" vyrazne ovlivnila yYvoj archeologie zejmena v 60. az 80. letech 19. stoleti, kdy nad historickou interpretaci archeologickyeh pramenu zacala stale vice pfevazovat interpret ace kulturne antropologicka. V neposledni rade sehral vyznamnou ulohu pri koncipovani evolucionistickych koncepci vyzkum prezitkil (survival). Podle zastancu evolucionismu pfezitky predstavujf takove formy viry, umeni, moralky, obyceju, zvyku a praktik, jez byly charakteristicke pro predchazejfcf vyvojova stadia a jejichz pozustatky pfetrvaly ve zmirnene nebo modifikovane podobe do soucasnosti. V tomto smyslu predstavujt jakesi "zive fosilie" davno zmizelych kultur, ktere do znacne miry urnozfiujf poehopit a rekonstruovat kulturni dejiny. Studium prezitkli bylo spjato s evolueionistiekou snahou objasnit historicky puvod a genczi kulturnich jevii. Jak v tete souvislosti vystizne poznamenal E. E. Evans-Pritch rd, nejspravnejsi nazev evolucionisticke antropologie by by! "geneticka socialm antropologie" . •J dnim z nejvyznamnejsich temat vo ucionistickych vyzkumu se talo \ studium vyvojovych stupnu rodiny. KIa ickou evolu ioni tickou koneepci \, vyvoj rodiny predlofil v kniz Mate/~ ke prtioo (1 61) svycar ky pravnik a historik Johann Ja .ob chof n (1815-1887) I t l'y V vern mod Iu oIue rodu a rodiny jako prvrri vy lovil hypot izu 0 prvotnosti matri .chatu. pi d patriarchcl.t m, Pon kud jinou v: ri: ntu vyvoj rodiny v pra ov I d lsi z zakladal lu ovolu .ionismu v an ,. p logii, ,I otsl y pravml John F rgu on
McL'nnan hypot 'zu

anlropologi pojmy

0827-1881). '1' n v prri i I riniitiinu I1IClIlZJ/stU{ ( 5) f rmulo ,I histori kc pri()l'ii~ mat.ril!n arity pi" d patritinearrtou c zn dl do

ogumi u nd g< mi .

25

Pr hied antropologickych

teorH kultury

alsim typickyrn pf drnet m v?zku~nii " volu i?ni:ti ky~h ~ n~r()I~()10 'u 1 logu byla probl matika vyvoje nabozenstvf. Evolucionisti ky mod(>1 .n~jovych stupnu nabozen k 'ho mysl 111 rozpracoval v dile Puood C/UllTZ«((,(, anglicky banker a etnolog John Lubbock (1834-1913). Vychozim PI'C'qpokladem Lubbockovy koncepce j hYP?teza.o n ~iste~ci n~~oz nstvi v primitivnich spol cno t ch. T nto prvotm "ate! mus , ch ply J ko nepi-itom_ no t jak 'koli urcite predstavy 0 bozich, byl podle jeho nazoru t pry pozd Vji vystifdan tadii fetfsisrnu, totemismu, samanismu a pohanstvi. Po lednf vyvojovou fazi Lubbock spojuje s moralkou, kterou poklada za nesporny projev civilizacniho pokroku. ,./ Problematice nabozenstvi, zejmena magie, totemis u a tabu venoval pozornost t~e skotsky antropolog James George Fraze (1854-1941), ktel'Y proslul svoji monumentalnf praci Zlatti ratolest (1 90), V duchu evolucioni,tickych predstav chape Frazer lid 0' 0 jediny celek, jehoz vyvoj probiha ve znameni neustaleho kulturniho pokroku. V tomto smyslu formuluje take svoji koncepci magie jako vyvojove faze predchazejfcf nabozenstvi a vedu. Brilantni syntezu tematickych okruhu rozpracovanyeh v dilech predstavitelu evolucionisticke antropologie, etnologie a archeologie provedl britsky antropolog E.:.B, T lor, kterj svoji praci polozil zaklady moderns koncipovans antropologie jako vedy 0 kulture.

J;70)

3.2

Edward Burnett Tylor - antropologie jako veda

kulture

3.2.1 Zivot a dilo E. B. Tylora (1832-1917)

Zr~zeni antropologie jako vedy 0 kultufe je spjato e zivotem a dilem britskeho antropologa Edwarda Burnetta Tylora. Pochazel z kvakerske rodiny coz bylo v dob j ho mladi zavaznou prekazkou k pfijeti na univerzitu. Po ab, olvovani kvakersks skoly v Tottenhamu proto zacal pracovat v rodinne s~ev~rn V ~ triadvaceti letech onemocnEH tuberkulozou a na doporuceni lek r, opusbl v roce 1855 otcuv podnik. Cesta za zdravim" jej zavedla az do Arne k pv' , " ~ n y, n vern putovam po Kube se setkal s banker m, amat'rskym :~~olog '". a;rcheolog m Hcnrym Chri tiern ktery j j Z1 kal ke polupnici III inolomckych a archo OOglC yc h vyz urnech provadenych v Mexiku. 1 ickv 'k ,,' b' Tylorova pobyt u V M oxiik u vzm ikla Ji h 0 prvrn ,- prace ces tooi AI aNa zaklad I/,' a Opl V: w,a e It l~()l" Mexiko a M xicane (1861), V 1'0 I 65 vydava knihu yzlw my ra lie Ill~to"ie li I it '" 'li ., ' " ,ua znamr, ;J~H britsk '.' a rt . (S 1 a uyuo] CIUT tzace ,~kt rou s zaradil m Z1 nejv ticko t .," , 1 1opo ogy a etnology ve doby. V ouladu evoluci nisu coru vyvojovcho paral lismu Tyler v teto praci uvadf C lou radu
v

v,

'

26

3. kapuola Evolucionisticka antropologl

pnkladu nezavi .J'h vzniku te~~yc~ ku~~urni~h prvku ~ komplexu u pol no. h. kt rc m Zl bou n mely zadn vzajemn kulturni I ontakty:
v

e-

. us tralsti domorodci . i na t Ie vytvafeji jizvy podobne jal 0 africke kmen obi' izavaji d ~t.j podobn jako Zide a Arabove, brant t'iatkum v zenske linii podobne jako Irokezovri, vyn chavaj: v • v' i'e i jm ina 1'0 tlin a zvf+at, ktera byla uzit.a jako osobni jmena mrtvych Iidi, n vytvar jf mf 1.0 nich nova leva, podobne jako Abiponove v Jizni Americe"."3

Exi tenci obdobnych kulturnich prvku a komplexu u ruznych skupin lidske populace Tylor objasiiuje jako logicky dusledek psychicke jednoty lidstva a univerzalnt schopnosti inovace, ktera je podle jeho nazoru take pricinou vzniku nezavislych objevu. Tylor ale nesnizuje ani roli kulturni difuze, i kdyz je zrejme, ze ji nepovazuje za zakladni mechanismus kulturniho vyvoje, V roce 1871 vychazi Primitivni kultura, klasicke dilo psane z pozic dusledneho evolucionismu." Ty or z e na nesmfrne rozsahlem a peclive vybranem materialu pojednava 0 otazkach poznani, viry, magie a mytu v primitivnich spolecnostech. Tato prace je v ramci antropologicksho mysleni vyznamna zejmena proto, ze prave zde Tylor podal prvni formalnf vymezeni antropologickeho pojeti kultury. Jeho slavna antropologicka definice kultury predstavuje zahajenf nove etapy studia cloveka a kultury. V centru zajmu antropologickych vyzkumu se ocitla kultura chapana jako konfigurace nauceneho chovani a jeho produktu sdflenych cleny urcite spolecnosti. I kdyz v Anglii a Francii prijeti nove vymezeneho pojmu kultura narazilo zpocatku na urcity odpor, ve Spojenych statech se antropologicka koncepce kultury stala zakladem nove vedni discipliny - kulturni antropologie. Tylorova Primitioni hultura mela velky uspech a byla prelozena do nemciny, francouzatiny, spanelstiny a rustiny. Tylorovi bylo udeleno clenstvf v Kralovske spolecnosti a v roce 1896 byl jmenovan radnym profesorem na \7 University of Oxford, kde olozil zaklady antropologie jako vedy 0 cloveku a \/ kulture. Uspech Primitiuni kultury pnve Tylora k vydani jejf popularnf 0 verze pod titulem Antropologie: Uuod do studia Cloveka a ciuilizace (1881). Zvhistni misto v Tylorove tvorbe zaujima studie 0 metode VYZIW.717.U uyuoje instituci. Napsal ji v roce 1889 pro antropologicky institut na podporu sveho tvrzeni, ze "antropologi nebude nikdy prijata, dokud nebude chopna stati tickych zaveru".5 Zakladni empiricka data zahrnujici udaje 0 prfbuzen kych a rodinnych systemech Tyler hromazdil z 350 lidskych polecenstvf. Jako zakladni okruhy veho zlffi8ni pfitom vymezil problematiku evolucnf transformac matrilokalit (typ manz Is] eho ouzrti v nemz manzele ziji spolecn v pfibuz nsl ' sku manzell y) patrilokalitu (rnanz 1 ke ouziti v pfibuz nske kupin manz 1 ). Zvlastm pozorno t veri I analvz leviratu (obyc j, podl I t r iho vdova stay la manz lkou n jblizViho muzv

skeho pfibuzn Sho sveho z nul Sho rru nz sla) a kuvade (ritualnf kt rem muz ymboli k irnituj z nino teh tnt i a porod).

ob c j pfi

27

Prehled antropoloqlckycn

tecrli kultury

a zaklade komparativni a tati tick' nalyzy Tyler vypracoval ·V(»)u .m model podle kter iho matrilin alita a matrilokalit predcha z Iy p trilin lit ~ a patrilokalite. Tuto teorii udajns potvrzuje jak existence I viratu, tak obyc >j kuvade (couvade). Naprfklad kuvade se podle 'I'ylor v m triarchalni spolecno ti nevyskytuje z toho duvodu, ze postaveni zen bylo zcela dominantni. • etkavame se s nim az ve stadiu prerustanf matriarchatu v patriarchat, tedy v debe, kdy muzi usilovali 0 zfskani nadvlady nad zenami, a proto imitovali jejich chovani. Simulace porodu z tohoto hlediska nepfedstavovala nic jineho nezli symbolickou proklamaci otcovstvi. V Ciste patriarchalni spolecnosti jiz kuvade vyskytuje pouze jako pre zitek. Vetsina spolecnostf tento zvyk jiz opustila, nebof ztratil svou pirvodni funkci. Podle Tylora tento fakt nazorne potvrzuje jeho hypotezu 0 tom, ze matriarchat predchazel patriarchatu Poslednich dvacet pet let sveho zivota Tylor zasvetil systematickemu budovanf antropologie, kterou koncipoval jako vedu 0 kultufs. Kralovsky antropologicky ustav se pod jeho vedenim stal mistem tvofivych diskuzf o smyslu a budoucnosti nove vedni discipliny.

Tylor byl popisovan jako dominujici pratelska osobnost. Byl velky, statny a vypadaJ neobycejne dobre, Jeho pffrnocarost, trpelivost a suchy humor z nej ucinily vazeneho ucitele. Diky jednoduchernu a rozumitelnemu literarnimu stylu oslovily jeho knihy sirokou ctenarskou obec. Vzdy, kdyz Tylor i'esil nejaky vedecky problem, postupoval veJice systematicky a peclive. Tyloruv zivot, stejne jako dflo, vzdy prostupoval smy 1 pro urnerenost.

Edward Burnett Tylor

3.2.2

Koncepce kulturnt evoluce

Ch~r~~te~ist,ickym rysem Tylorova pfistupu ke studiu cloveka a kultury b 1 P~Zlt:V1StIcky predpoklad existence objektivnich zakonu na kterych zavi i vyvoj ku1tury ~ lidskeho mvslem. Zformovam Tylorovy teorie kulturnf evolu"c by.lo ve~l m~el ktuaJniho klimatu vedeckeho pozitivismu vyrazne ovlivn~no dlSkuZl mezi "degeneracionisty" a "progresionisty", j z vyrazne kulmInOV la v" ~O. let ch 19. toleti. Degenm'acionistickou teorii hajil jiz dobe Tylorova ZlVota napfikl d nglikansky arcibiskup Richard Whatel
28

3. kapltola Evolucionlstlcka

antropologi

(17 7-1l 63) z Dublinu. Vychaz I z pf dpokladu, z civilizac byla puvodnim tavern lid. tva, kt r' z Bozi ville polecne dilely vsechny lidske rpolecnost}. Divosi a barbafi vsak v ocich Boha klesli a postupne degenerovali do sveho dne sniho postaveni, zatimco civilizovans narody si svoji vysokou kulturu udrzely a dale zdokonalovaly. Tylor jako zastance progresionismu byl naproti tomu presvedcen, ze vsechny spolecnosti prochazsji prirozenym kontinualnim procesem vyvoje, pricernz ruzne narody a etnika sveta predstavujt ruznou uroven dosazeneho kulturniho pokroku. Tyloriiv model urriverzalnf evoluce kultury Iidstva je zalozen ng analogii s vyvojem lid keho poznani. Podle Tylora stejne jako cesta k vedeckemu poznani prochazi stadii omy u a neadekvatnich teorii, je i kulturni evoluce charakterizovana postupnou eliminaci chyb, nariistem lidskych znalosti a dovednosti, ktere vedou k progresivnimu rozvoji vsech oblasti lidske kultury. Tylor je pevne presvedcen 0 tom, ze ke kulturni evoluci dochazf proto, ze v dlouhodobe perspektive prevazuji rozum a lidske poznanf nad omylem a
nevedomosti.

V souladu s evolucionistickou teorii 0 psychicke jednote lidstva byl Tylor presvedcen 0 tom, ze principy racionalnfho mysleni jsou z.akladem lidskeho chovani v modernich i primitivnich spolecnostech. Slovy Tylora "proto bychom vzdy meli hledat prakticke a srozumitelne motivy pro zvyky a nazory, ktere je mozne ve svete nalezt ... tvrzeni, ze ciny divochu jsou bez motivu a jejich mmeni hlouposti, je take teorii, ale jsem presvedcen, ze dukladne nepravdivou ..." 6 Rozdil mezi civilizovanymi a primitivnimi narody ted)' netkvi v odlisnych prmclpec mySIeni, ale ve stupni kulturniho vyvoja, zeimena miry Iidskeho poznani, jehoz spolecnost dosahla. Napfiklad jednoduche nastrojs a technologie typicke pro primitivni spolecnosti dostatecne jasns vypovidaji 0 celkove nizsi urovni znalosti a dovednosti, nez jakou disponuji civilizovane spolecnosti. Technicka evoluce tak podle Tylora predstavuje jednoduchou Iinearni akumulaci objevii a vynalezu, ktera sice v ruznych spolecnostech probiha ruznou rychlosti, ale analogickym zpusobem, Odlisnosti mezi jednotlivymi evolucnimi stupni jsou pritom do te miry evidentni, ze je lze stanovit na pomerne objektivnich zakladech. Podle Tylora ?apfiklad "nikdo srovnavajici luk a kusi nepochybuje, ze kuse vznikla vjvoJem z jednodussiho nastroje".? POdobnym zpusobem Tylor hodnotil take evoluci duchovnich oblasti lid ke kultury.O gyptskych nastennych malbach napri a hovoril jako 0 stylu na polovicni c ste mezi nejnizstm a nejvyssfm. Domnival e, ze starovecf Egypfane, navzdory sv int ligenci, neprel rocili primitivni stadium vyvoje urn Yni a ~~lovali spis obrazkove pismo, blizk det sk1m barevnyrn rnazaninam n~zh skut en' obrazy. 'I'ake dil starovekych R kii udajn n pi'ekrocila stadIum obrazkoveho pisma, n bof lesy, hory domy n byly vernou kopif kutecnosti, al predstavov ly 'pis znal y vnejsfho sveta."

aana

29

Pi' hied antropolOgickych teorii kultury

9 o

bdo ne pri.tupoval take k analyz .vy oj p:lb~z n:k~ l~.vztah 1 r rodin . V ouladu se svoji hypot 'zou 0 VYVOJov tarsirn jako prirnitivn Vjsim a dl'snejsim od civilizovane pol cno ti vys 1 z pi dpokladu, z pocatccni ·tavolu rodiny e mu i zasadne lisit od ouca n iho tavu. Vzhledem kl~omu ze zakladnf formou manzelskeho ouzit] byla v 'Iylorove polecno, ti monog;mie, navahal oznacit za prvotni stupeii vyvoje rodiny primitivni promiskuitu. Tylor si byl ovsem velice dobre vedom, ze ne kazda evolucni promena piedstavuje pokrok smerujicf k lepsimu stavu. Dostatecne vymluvne a nadca ove to ilustruji jeho vlastni slova: "Naucit se podavat jed tajne a pritom licinne, pozvednout pokleslou literaturu k morbidni dokonalosti, zorganizovat efektivni system, ktery umozriuje uveznit cloveka za svobodne vzneseny dotaz a zamezuje svobodnemu projevu myslenek - to jsou produkty znalosti a dovednosti, jejichz uzitf k uvedenym cilum sotva prispelo k obecnernu dobru."" Navzdory urcitym dilcim regresim je presto mozne v dlouhodobe a kornplexni psrspektive kulturni evoluce kte~u tvon obecna stadia divosstvi barbarstvi a civilizace, s e ovat neustaly kulturni okrok. Podle Tylora se kulturni pokrok nejvyrazneji zrcadli ve faktu, ze lidske poznani, technologie, zvyky, instituce a dalsi oblasti kultury jsou progresivnejsi, rozumnejsi, pravdivejsia uzitecnejsi.

~.:n

u.
v

k_

zc

~t

p' zl
p P P

ti

11

JI

I r
E

3.2.3

Teorie a metodologie studia kultury

Tylor, ktery zastaval teorii utititarnt funkce kultury, byl presvedcen, ze kultura plni ve vztahu k lidskym potrebam uzitecnou funkci. Podle jeho nazoru jednotlive kulturni instituce byly vedorne vytvcreny, aby slouzily praktickym, utilitarnim cilum. "Tyranie" kulturni tradice a znacna mira autonomie vyvoje kulturnich instituci vsak mohou zpusobit, ze drive racionalni zaklad urcitych zvyku a obyceju ztraci svuj puvodni utilitarnf smysl. Z tohoto hlediska vidi Tylor vyznam antropologie zejrnena v tom, ze odhaluje jake viry a praktiky civilizovane spolecnosti jsou dobre a uzitecne, oproti tem ktere predstavujt nesmyslne povery a pfezitky vyrustajicf z tradicionalismu a konzervativismu predchazejicich vyvojovych obdobi. Tylor povazoval konzervativismus doslova za rnorbidni a nikdy k nemu neskryval svuj kriticky p~ toj. N avic se ve svych vyzkumech vzdy zajimal vice 0 kulturnf pokrok nezli o jeho prekazky. Svuj nazor na silu pokroku alegoricky vyjadfil v pred tave k,:ltury j~ko pomalu rostouci, ale vytrvale rostliny, ktera se pokou Vi protlaCit ~ezkou pudou. Lid ke ideje jsou pritom na nizsich stupnich kulturnfho vyvoj ~asto o,m zeny konzervativnim poutem tradic a omylu. Racionalni mysleni ale Jav~ozakladni princip lid ke p ychiky a hybna ila vyvoje lid ke kultur vzd dnv nebo pozdeji prevl idne. , Pfi vych rekonstrukcich prubehu kulturni voluc Tylor preferoval dve zakladm metody - komparati ni an lyzu a studium Ifr zitkii. Evolu ioni 30

• ,

3. kapltola EvoJuclonlstlcka antropologl

ticka komparativni analyza vychazela z pi" dpokl du, Z vzrijcmne .. i podobnc kulturni I m nty, vy kytujicf s v ruznych kulturach sveta, lze llsporadnt do 1ornpl xnich klasifikacnfch schemat, Po r konstrukci jednotlivych tNd (naprfklad typologicke radv zbrani, jako jsou ostepy, luky, Sipy, kyj , praky aj.) jsou udaj v ramci kazde kategorio usporadany tak, aby ukazoval modely pokroku a smeru evolucniho vyvoje. Tak napffklad pfi studiu trelnych zbranf zacne vedec analyzou jednoduchyrj, typu, reprezentovanych puskou s kresacfm zamkem, a postupuje k stale dokonaleistm a modernejsim zbrojnirn ystemurn." Jako kornplementarn] metodu pfi rekonstrukcich kulturni evoluce Tylor casto uzfval arralyzu preiitku. Podle Tylora prezitky predstavuji takove kulturni elementy, ktere diky tradici a konzervativismu pretrvaly z pi'edchazejicich vyvojovych stadii, i kdyz mezitfrn ztratily svuj puvodni ucel. Ph studiu dejin kultury se prezitky stavaji cennym informacnim zdrojem zejmena proto, ze ilustruji vyvojovs starsi stupne kulturni evoluce. Tylor byl presvedcen, ze pfezitky je mozne nalezt napriklad v poverach, detskych hrach, prfslovich, hadankach a tikadlech. Charakteristickym rysem Tylorovych interpretaci primitivni kultury je jeho snaha pochopit zpusob rnysleni preliterarntch spolecnosti. Tyloruv postup predstavuje znacne spekulativni typ introjekce - vciteni se a promysleni primitivnich zvyku a obyceju, 0 nichz byl pfesvedcen, ze navzdory sve exoticnosti a zdanlive absurdnosti skryvaji puvodne racionalni, utilitarni jadro, Typickou ukazkou tohoto pffstupu je Tylorova rekonstrukce evolucnich stupnu nabozenskeho mysleni a teorie animismu.

3.2.4 Vyzkum evolucnlch stupriu nabozenstvt

Klicem k pochopeni geneze nabozenstvi je podle Tylora "hledani racionalnfho myslent, jez kdysi dalo vznik ritualum, ktere se nyni zdanlive nebo skutecne taly zavrzenihodnou a poverecnou posetilosti." It Z tohoto hlediska se pokousel objevit puvodni pfirozene a logicke zdroje viry v nadpfirozens bytosti. Vira podle Tylorova nazoru predstavuje univerzalni kulturnf jev vyskytujici se ve vsech lidskyeh spolecnostech. Pfi hledani racionalnich duvodu, ktere vedly ke vzniku nabozenskych predstav u prirodnich narodu, dospel Tylor k hypoteze, ze vira domorodco v bozske bytosti rna svuj puvcd v jejich pokusech rozumne vysvetlit existenci dvou zahad zivota:
1 V cern pocivri rozdil mezi zivot m a smrtf a co je pricinou takovych stavu, j kyrni jsou tr 11 , spanek, n moe, bezve domi a smrt?

'0

j ou lid. k obrazy, kt re s objevuji v

nech a vizich? 12

Pfirozena snaha clov~k 0 vysv tl ni techto j vu vyu tila podl T lora v presvedc ni, z mimo t vio a na n vm n zavi 1 i tuj v clov 1u du hovni lozl a - duse. Tato dus rna kv litativn v odlisne vI tnosti n z fyzicl y rgani mu .

31

Prehled antropologlckych teorli kultury

. p inku je hopna doca ne lid ke telo pustit, bloudit a proziv t. tavy. if z tupuji v podob nil. Dokaze ake odejit na zdy a zpus 0 it tak smrt Pf~d tava, z v chno vuj .ii .ot a,du~i byla po tupne pf n. ' n n rootbny, zvffata, nezi ou pnrodu 1 lid ke vytvory. Dala tak vznil nout prvotnimu nabozonstvf - animismu. Vira v to, ze du pokracujs v v' m zivot i po smrti tela vedla 1 uctivani duchu zemr lych, kteryrn byly pficitany tale nove vlastnosti a vetsi moe. SnaIia komunikovat s duchy vyu tila ve vznik prvnich modliteb a forem uctivani. Predpoklad, ze duse a duchovs nekde mu. 1 prebyvat, byl pricinou vzniku viry v posmrtny zivot. Pred tava, ze duve mohou vstupovat do tel zivych a zpusobit tak posedlost a tran , pfi piHa k praktikam exorcismu. Vira v to, ze se duchovs mohou usidlit i v materialnich objektech, jez potom diky tomu disponuji zvlastni silou, vedla ke vzniku fetiSismu. Postupne byla fetisum davana lidska podoba a zrodila e rnodlo. sluzba, ktera pozvedla duchy na uroveri bohu. Podle Tylora tak vzniklpolyteismus pro nejz byla charakteristicka predstava, ze kazdy buh ovlada urcitou oblast prfrody nebo zivota. Behove byli znacne diferencovani a tvofili hi _ rarchii v cele s jedinym bohem jako bozstvem nejvysstm. Pozdeji ustoupili nizsi behove do pozadi. Jakmile byli zcela nahrazeni jedinym bohem, v toupila lidska spolecnost do stadia monoteismu.
v
v
Y

n:?

3.2.5

Tyloruv vliv na vyvoj antropologlckeho mysleni

Tylorova koncepce vyvoje nabozenstvi ukazuje jak silu a pusobivost evolucionisticke metodologie, tak jeji slabiny. Jejim kladem- je vyuziti rozsahleho antropologickeho rnaterialu, jimz Tylor velice detailne ilustroval kazdy vilj argument. Take jeho definice nabozenstvi jako viry v nadprirozenou byto t, spolu s chapanim nabozenske viry jako kulturni univerzalie, jsou dodne obecns pfijirnany. Soucasne ale Tylorovy analyzy negativne poznamenal pekulativni charakter jeho "introjekci" do podstaty primitivniho mysleni a nesmirna sire evolucionisticks komparativni analyzy, jez nepovazovala za nutns "brat prflis v uvahu historicka obdobi nebo misto na mape' .13 Navzdory opravnene kritice lze presto souhlasit s americkym antropologem E. Hatchem. Ten vystizne poznamenal, ze "obviiiovat Tylora z vytrhavani udaju z jejich kulturniho kontextu znamena obviiiovat ho z toho, ze nedosahl pojeti kultul'Y. ktere bylo zcela cizi jeho mysleni a intelektualnf tradici, v nlZ pracoval .11 Tylor oznacil sve celozivotnt usili v obla ti vedy 0 kulture jako odchod z oblasti transcendentni filozofie a teologie k nadejnernu meru vedoucimu k praktictejsimu pojeti"Y; Pre toze sam nikdy nerealizoval empirick ' trenD! vyzkum m zi pfislusniky PI' lit rarnfch spolecnostf rna 0 obni podil na ZOI'g n izovarn exp die k iridi anskyrn kmenum obyvajfcim s verozapadn1 pobfezi K nady. V eel teto vypravy stanul Franz Boas kt 1" zde Z1 I ~l e nne zku ~ nosti jez mu pozd ~6i umoznily ucinit z americke antropologle mod rni vedu 0 cloy ku jazyc a kultur .
32

3. k pltola

voluclonl tick

ntropolo

3.3

Lewis Henry Morgan - antropologie jako dejiny kultury

3.3.1 Zivot a dflo L. H. Morgana (1818-1881)

NejvYznamnejsim reprezentantem americke evolucioni tiel e antropologi byl Lewi Henry Morgan. N arodil se ve farmarske rodins ve stat New York. Po ukoncem pravnickych studii zahajil praxi ve meste Rochesteru, kd se jako advokat specializoval na problematiku zeleznicnich spolecnosti. Pfestoze s stal clenem spclecnosti pro vybudovanf zeleznice a pozdeji jednim z reditelu tete drahy, vzdy ostre vystupoval proti bezohlednemu loupeni indianske pudy. Od mladi se zajimal 0 zivot puvodnich obyvatel Ameriky. Byl aktivnim clenem organizaci, ktere se zabyvaly studiem kultury indianskych kmemi a branily jejich prava, Pozdeji, jako soukromy vedec, provadsl v rezervacich Tonawada, Onondaga a Buffalo dlouhodobs terenni vyzkumy, zamefans ptedevsim na studium socialni organizace indianskych kmenu. Zvlastnf pozornost venoval Irokezum, jimiz byl take prijat za elena kmene Seneka. Morgan nepusobil na zadne univerzite. Za sve zasluhy 0 rozvoj vedy byl v roce 1880 zvolen predsedou Arnericke spolecnosti pro rozvijeni vedy (American Association for the Advancement of Science). Morganovou prvni vyznamnou praci je dodnes citovana monografie Liga Ho-De-No-Sau-Nee neboli Irohezil (1851).16 Na zaklads terennfho vyzkumu spojeneho s dukla nym studiem archivnich rnaterialu vytvofil Morgan jednu z nejlepsich studii socialni a politicks organizace techto indianskych kmenu. V roce 1858 si Morgan povsiml vyraznych podobnosti mezi prfbuzenskymi terminologiemi pouztvanymi kmeny Irokezu, Odzibveju a Dakotu. Prostfednictvim zvlastniho dotazniku i vlastnich ter enriich vyzkurnu mezi indiany na uzemi Kansasu a Nebrasky se Morgan pokusil prokazat svoji hypotezu, pod1e niz se system pfibuzenstvi zaznamenany u Irok' ZU vyskytuj i u indianskych km nu odlisnych jazykovych skupin.
v

V roc 1860 s Morgan rozhcdl r~alizov t rozsahly kompara ivni v~~kum, kt 'ry by umoznil srovnani pr~buzcnskych t rrni nolcgif u co neJvetsiho mnozstvi narodu veta. Za timto utel m s st. vil sp

Lewis Henry Morg, n

33

Prehled antropologiCkych teorli kultury

v o

dot. znfk 1'0 zjjV' vam terminologi pribuz n. stvi. t ~mk zahl'nuji I roz ihlou tabulku 0 234 polozkach roze lal prakticky do eel ho. iveta. oucasn s .aalizoval radu t rennich vyzkumu v 0 bl as ti1 jezera W·· mmp gu, na Poorez'{ ~udsonova zalivu a ve Skalistych horach. 0 vysledcich vych vyzkurnu t nologickych systernu pffbuzenstvi informoval Morgan vedeckou verejno t v refenitu Predpokladane resent otazky puvodu klasifikacni soustavy pfibuzenstvi, ktery pfednesl v Americke akademii umenf a ved. V roce 1870 vydava Morgan rozsahle dilo Systemy pokrevenstvi a sesvag_ ieni lidshe rodiny, ktere predstavuje zavrseni VIce nez pe advacetileteho ystomatickeho tudia terminologii prfbuzenskych systemu. 17 V techto analyzach zavadi distinkci mezi typem primeho pokrevniho pfibuzenstvi ("klasifikacni soustava prfbuzenstvi") a typem pfibuzenstvi, jez vznika "sesvagrenim' (, deskriptivni soustava piibuzenstvi"). Morgan byl presvedcen, ze soucasne pifbuzenske terminy neodpovidaji soucasnym pfibuzenskym vztahfun nybrZ zrcadli prfbuzenske vztahy, ktere realne existovaly v dobach davno minulych. Nap:tiklad klasifikacni soustava pfibuzenstvi svedci 0 existenci mnohem starsi formy rodiny - rodiny komunalrn skupjnove manzelstvl). Jiz V teto praci se Morgan pokusil vypracovat evolucni model ma~zel tvi a rodiny. Ve sve rekonstrukci vyvojovych stupriu rodiny vychazel z predpokladu, ze promeny prfbuzenskych systemu i forem rodiny jsou pfimo spjaty s vyvojem celeho kulturniho systernu. Vyvoj rodiny pritom podle jeho nazoru probihal ve fazich: promiskuita - komuna Iii rodina - parove manzelsty} - monogamie. Problematice vyvoje rodiny a pribuzensky~1!_ systemu venoval Morgan pozornost i ve sve nejvyznamnejsi praci Prauelui spolecnost neboli Vyzkumy o prubehu lideheho pokroku od diuosstoi pres barbarstvi k civilizaci (1877).1 Toto dilo pfedstavuje shrnuti evolucni teorie se zvlastnim zfetelem k otazkarn rodovs a spolecenske struktury. Jako patou cast tete knihy koncipoval Morgan svoji posledni vyznamnou praci Domy a domaci iivot americhych. domo~u (1881)YJ Na zaklads bohateho etnograllckeho a archeologickeho materialu i vlastnich terennich vyzkumu zde_Morgan resi problematiku obyceju, zvyku a domaciho zpusohu zivota indiana v kontextu rodoveho usporadani a ~rch_ite~~ry in~!anskych kultur. Podle Morgana prave analyza techto otaze~ je d~lezl,tym khcem k pochopeni specifiky kultury indianu. Bez zajimavo ti nem am ~organova hypoteza, ze ruzne typy indianske architektury ?vd Kan~dy az ,po ~ove Mexiko pfedatavuj] jeden stavebni sy tern, jehoz odh" no ti lze objasnit pouze ruznou urovni spolecenskoekonomickeho vyvoje.

rmi~

3.3.2 Evoluce rodiny

v v v

Podle Morgana muz me roz I'V di pi'irsovat pet ruznych vyvojovych forem ro my, c mz kazda rna svoii vla Stm,.InS tituci manze I di vy trid1 ,J 1 UCI stvi. Prvni forma 1'0 my
v
I •

v.

! .k d

a a neusporadany

promiskuitni

zpusob zivota, ve kterern muzi zili v mnoho'

34

3. kapitol

Evoluctontstlcka antropologl

zen, tvi a z ny v mnohomuz tvi. Morgan ji nazyvri r 0 revriich pribuzn ' ch", n bot zakladala na ,skupinovem m nz lstvi bratru a,' ..t r la itmch i pobocnych"." Tento typ rodiny zc la vymizel a 0 j ho nckuej,Vj xist nci vedc) pouze sy tern pokrevniho pffbuzen tvi zvany havajsky kt ry e. istuj v Polynesii, Z rodiny pokrevnich pfibuznych e po tupne vyvinula " unaluanska rodiria" jejirnz zakladem bylo skupinova ,manzelstvi nekoli a sester, v as _ nich nebo pobocnych, s jejich manzely, pricemz spoleCni rnansele nemuseli byt navzajem prfbuzni. Stejns tak mohla byt rodina zalozena na skupinovam manzel tvi nel olika bratru, vlastnich nebo pobocnych, s jejich manzelkami. Tyto zeny nemusely byt nezbytns navzajsm pifbuzne, i kdyz tomu tak v obou pifpadech caste byvalo. V kazdern pripacTe si skupina muzu brala skupinu zen.2' Take tato rodina vytvorila vlastni system po evniho pfibuzenstvi, jenz se nazyva "turanskY'( a nebo "ganowanskY'(. Dalsi typ rodiny Is-tel'Sse vydelil z punaluanske rodiny, je .syndyasmicka" neboli "p~irova rodina". Podle Morgana se tato rodina zakladala na "manzelstvi jednotlivych paru, avsak bez vylucneho spoluziti. Manzelstvi trvalo podle libovule obou stran. « 2<! Z parove rodiny vznikla ,patriarchalni rodina", jez se zakladala na "manf zelstvi jednoho rnuze s nekolika zenami. Zeny byly pritom obvykle drzeny v odlouceni."23 Posledni vyvojovou etapu predstavuje "monogamni rodina", kterou tvofilo "manzelstvi jednotlivych paru s vylucnym spoluzitfm"." Take J tato rodina rna svuj vlastni system pokrevniho pribuzenstvf, ktery Morgan nazyva "arijskf'.

3.3.3 Formy socialni organizace ("societas" a "civitas")

Podle Morgana systerny pokrevenstvi a pfibuzenstvi predstavujf dulezite prvky socialni organizace. Morgan proto provadi jejich analyzu v kontextu sirsiho tudia spolecenske truktury a politicke organizace. Prvni zarodky politicl«; organizace udajne vznikly jiz v obdobi divosstvi, oucasne s punaluanskou rodinou.

Morgan rozeznava podle druhu socialni a politicke organizac dva zakladnj typy spolecnosti. Prvni predstavuj rodova spolecno t ("societas"). Je zaloi na n jednotlivcich a ciste osobnich vztazich. Zakladnf organizacnf jeclnoikou je zd rod, ze kt reho postupn v vznikaly stale int grovan vf'i lozitejsi a vyvoiove vyssi formy ocialni organizac : rod - fr~itrie - kmen - kmenova konfederace. Druhy typ spol cnosti, zalozeny na principu t ritoriality (geografick'rn uz mi) vla tnictvi, pr d. tavuj stat ( civita "). Zd v tupujo jako zakl: dni j dnotl a socialnf erg nizac ob c n bo m t I ' obvod. Poliiicka spol cnost j org niz van n liz mnin zriklnd a dis p nuj maj .tv. v

k m i osobami prostr dnictvirn uz mni h vztahu. -Jednotliva int graeni tadia Pl'<'dsinvuji ob n bo m stsl y bvo 1, ol res n b provinci , kt 1', vznikajr Spoj nim ob 'i 11 bo m ,stsl ych ob odu a posl iz \ narodni pro stor neb li zerne,

35

Prehled antrcpotoqtckych

teorli kultury

k t ra pi' dst avuj I rvotni S oboda

spoj m okr s.u )~~ o provincii. ';, V iomto typu Zhzenl rru: 1:1 a rovno t vznikaji pol censke tfidy a objevuj .'0 soci'llll

1'0

nost.

3.3.4 Koncepce dejin kultury (divosstvi, barbarstvi, civilizace)

Morgan vsak neomezuje viij zajem pouze na rekonstrukci vjvojovych stupnu rodinya forem spolecenskeho zrfzeni, ale u iluje 0 synteticky vyklad evoluce kultury lidstva jako celku. Dejiny kultury povazuje za nepfetrzity kumulativni proces mefujici od nizsich forem existence k vyssim a dokonalejsim. Rozhodujici roli v dejinach kultury podle jeho nazoru hraje hromadeni zku eno ti v du ledku objevu a vynalezu, jimiz lide zabezpecuji uspokojovani svych potreb, Morgan vychazf z typicky evolucionistickeho predpokladu ze ,lidstvo pocalo svou drahu na nejnizsim bode vyvojove stupnice a propracovale se z divosstvf k civilizaci prvobytnym hromadenim experimentcilnich zkussnosti"." V duchu koncepce vyvojoveho paralelismu povazujs kulturm vyvoj za podobny u vsech narodu sveta. "Ponevadz lidstvo bylo jednotneho puvodu, byl jednotny i jeho vyvoj, probihajici ruznymi, avsak shodnymi drahami na vsech kontinentech a obdobny u vsech kmenu a narodu lids tva az k tomu bodu tehos vyvojoveho stupne, jehoz dosahly." 27 Morgan predpokladal, ze na nejnizsim vyvojovem stupni se clovek prj u pokoiovani svych potreb prflis nelisil od zvirat. Rozvijenim specificky lidkych vlastnosti, jakymi jsou ree, schopnost pouzivat a zdokonalovat nastroje uchovavat a vyuzivat vynalezy a vytvafet instituce, lidstvo prekonalo tuto uroveii a dospelo k civilizaei. Ph studiu dejin kultury je podle Morgana nutne venovat pozornost dvema na sobs nezavislym radam vyzkumu: ,Jedna vede pre vynalezy a objevy, druha pres prvotni zffzeni. Na zaklade poznatku, ktere takto zi kame, podari se nam snad vyznacit hlavni stadia lid keho vyvoie." 28
v

Podle Mol' ana-P_J'obih_alvyyo' lijlstva ve trech vyvojovych tadiich: divo~· s~~~,- barbarstvi - civiIizace. Stadium divo stvijdcHe deli do tfi tupfiu. NejnIZ'1 tuperi (,detstvi lid tv") poj 1 hypote ic y, n bot zadne zname prvotI~1 pol c nstvf mu n odpovidalo. Pi to Morgan nevylucoval jeho exi t n I. tl-edni stupcn z acinri pouzivanim primitivnieh loved ych a rybar kych naslrojll a dov dno ti pouzfvant ohn . NejvyVYi stup fi "zapocal ynaI z nfrn luku a sipu skon ':il vynal z m hrncirstvi".2!) Zd dochazf k pi chodu do tadi? arhat .. tvi ktor , l'ovnez deli na ti"j tupn ~. N jniz~i tup n tr al nizl1_ych ,0 t~~-te ~, s niz~ou dobu. Na 'chodni polokouli b I ul one n dome~i1.ka 1 ZVlrat,\,fia zapadM polokouli p", tovanun kukufi vyuzitim 1 am ne ,[I ih 1 ko stavbe domu. Ph~chod ze ,tr dniho tupne k n j yVVimu za ~ina vyna1 zern tavby rudy a zpl'acOV'inlffi Z 1 za. tadium ivilizaco, kt rou Morgan
v

:tt

36

3, kapitol«

volucionislick

ntropolo I

d('h na anti kou a mod rru, z

lit rarm h zaznamu vi: tt

e hi

ina pouzivanim hla kov abec ely H vytvrif mirn rogl ficky h zc:lznamu na karn ni. fl

3.3.5 Morganuv vliv na vyvoj antropologickeho mysleni

Vyznam Morganova diIa, zejmena prace Praoelui spoiecnost, ocenili jiz v minulern stoleti zakladatele marxi ticke filozofie K. Marx a B. Engel . Vyznamna je z tohoto hlediska zejmena Engelsova kniha Piiood rodiny, souhromeho ulastnictoi a stcitu (1884), ve ktere bylo zakladm Morganovo schema dejin lidske kultury modifikovano a dale rozpracovano z hlediska historickeho materialisrnu. Podle Engelse ,je velikou zasluhou Morganovou, z v hlavnich rysech objevil a rekonstruoval tento predhistoricky zaklad nasich zapsanych dejin a ze na el v rodovych svazech severoamerickych indianu klfc, ktery nam otevfra nejduleeitejsf, dosud neresitelne zahady nejstarsfch reckych, ffrnskych a nemeckych dejin"." Nastup Boasovy skoly difuzionismu v prvnich desetiletich 20. stoleti vsak znamena zasaani prehodnocenf a odmitnutiMorganovy evolucionisticks kencepce. 'I ice jej podrobil zvlaste R. H. Lowie, ktery prohlasil jeho dilo za "beznadejne zastarale"." Negativni reakci vyvolal Morganuv evolucionismus take mezi zastanci britskeho funkcionalismu. Typicky je v tomto smeru postoj R. A. Radcliffe-Browna, podle jehoz nazoru Morganovy teorie, bye maji "romanticky puvab", jsou do znacne miry nevedecke." o rehabilitaci Morganova dila se v americke antropologii zaslouzil az L. A. White, ktery srovnava Morganuv vyznam pro spolecenske vedy s vyznamem, jejz mel pro biologii Ch. Darwin. S odstupem casu lze skutecne moine konstatovat, ze Morgan byl na svou dobu antropologem vyjimecnych kvalit, i kdyz jeho nasledovnici nalezli v jeho pracich radu omyhi a nepresnosti.
v

3.4

Shrnuti - pflnos evoluclontsticke k rozvoji spolecenskych ved

antropologie
~

Evolucion" n' . pfedstavuj jedno z nejvlivnejsich vedeck 'eh hnuu druh' poloviny 1 . stolett, Klicovou 0 obnosti brrtske ntro oJogi b J I v tornto obdobi E. .' ylor ct r ho j mozi1"'}Jov zovat za dovrsitele za dnkh t nd ncr v v de 0 e oveku a kultuf druhe poloviny 19. tol ti. Tylorovo poj if ntl'opologi jako histori clovvk a kultury jeho hlubol y zaj m 0 PI' _ liienirni spol cnoati vira v pokrol rna svc 1 of ny jii v dile h j ho pi dehud 'u. Tylorovou zasluhcu j 1 syn 'Zc vs eh tV ht rendu do j dnoho ~ouvisl 'ho lku, ';imz vy vofil pr dp ) lady pro kon tituovam ntropologi Iako vedy 0 ~lov'\l u 1ultuf . Tylorovy Zc sluh 0 vybudo ani t 'to eli iplfn dostatccne jusn i'luatruj \ sl t cnost, z., .iii za j ho zivot. zacC. 10 ho orit o antl'opoiogii jal 0 0 "v d'" pana Tylorn"."
v
v

37

Prehled antropologickych

teorli kultury

I kd Z ouca na vda n dava T lora u volucnimu rrirnci Z pravdu, lz« j ho animi ticke ~ ori 0 pu o.du.a r,t j :arsich! rn;.a h nabo~ n t .i pov ZOvnt za klasickou ukazku. vo]uclOmstIck, ho mysl "'. J k zdura,zml am ricky antropoJog R. H. Lowi Tylorovy prace byly roz ahle tudovany a ciLOvany ps chology historiky biology i filozofy, tedy vsemi kteff e zajimali 0 my~l ni a chovani pfirodnich narodu." Tylorova slavna d finice kultury z roku 1871 e stala prototypem komplexne pojatych vyzkumu cloveka a trvalym zakladem moderniho antropologickeho pojeti kultury. Svou koncepci antropolngie \" r jako integralnfho studia cloveka a kultury na zaklads vyzkumu archeologie V historie a jazykovedy lor 'razne ovlivnil nejen britskou, ale take americ. kou antropologii 20. toleti. Ve Spojenych tatech sehral pfi budovani evolucionisticke antropologie rozhodujici roli L. H. org Svymi v' zkumy ~ktere zasvstil severoamerickym indianum, vytycil zasadnf smer americke ku turnf antropologie. Jeho -prace ve:r:!_ovane evoluci kultury yntetizuji poznatky tehdejsi etnografie, etno!ogie a archeologje. Tato snaha 0 interdisciplinarni studium kultury e od Morganova vystoupeni stala trvalou soucasti americke antropologie. Morgan svym dilem navic polozil zaklady systematickeho vyzkumu pfibuzenskyoh systemu dominantniho tematu britske socialnf antropologie 20. stoleti. Prestoze Morgan a 'Iylor prinesli mnoho novych myslenek ke stu diu cloveka a kultury, na sklonku 19. stoleti bylo jiz zrejme, ze evolucionisticka antropologie vycerpala svuj teoreticky a metodologicky potencial. V centru kritiky nastupujici generace antropologU se ocitly nedostatky evolucioni ticke antropologie, jakymi jsou spekulativnost, schematismus, nedusledny histori mus, nesystematicky sber antropologickych dat v terenu, jednostrannost a vykonstruovanost evolucnich modelu a podcenovani difuznich a migracnich procesu. Presto je nezbytne evolucionismu priznat pozitivni roli v dejinach antropologickeho mysleni. Evolucioniste totiz jako prvni roz racovali globalm pojeti kultury, vytycili relevantniokruhy antropologickeho vyzkumu a vytvorili predpoklady pro vznik siroce chapane antropologie jako vedy 9 cloveku spolecnosti a kulture. Evolucionisticka antropologie druhe poloviny 19. toleti navic zasadmm zpu obem ovlivnila prfstup spolecenskych ved k rykladu dejin lidske kultury. Diky pracim evolucionistu byla forrnulovana teorie endogenni (vnitrni) kulturni zmeny, jejimz zdrojem je lidska inovace. a zakladm formou lidska invence. Charakteri tickyrn rysem evolucioni tickych pracf je naha vysvetlit kazdou kulturni zmenu inovaci uvnitr dane kultury, Endogenni kulturni zmena je vsak pouze jednim typem prornen kulturnich ystemu v ca . Nem 'ne vyznamnou forrnou kulturni zm Vn je ale t~k ,zmen exogenni (vnejsi), kt ra j zaloz na na vzaj mnem kontal,tu ruznych kultur. K rozpracovani teori exogenni kulturni zmeny zei adnllD zpusob m p+i p la difuzionisticka antropologie kt re j V novana na Jedujicf kapitola. '
v

38

Dltuzionisticka antropologie

Na prelomu 19. _a 20. stoleti vzniklo nove antropologicks paradigma, ktere nes s odstupem casu oznacujeme jako difuzionismus. ento smer zasadnim zpusobem ovlivnil vyzkum kultury v an ropologii, etnologii, arc eologii a prehistorii. V prube u prvnfc dvtm desetiletf ZOo stoleti obratili spolecenstf vedci svoji pozornost od studia prornen kultury v case (vyzkum kulturni evoluce) ke studiu sireni kultury v geografickem prostoru. V ohnisku zajmu antropologu se ocitly faktory exogenni kulturni zmeny (migrace a difuze), ktere byly povyseny na hybne sily dejin.

4.1

Difuzionismus - vyzkum kultury

prostoru

4.1.1 ldeove zdroje dlfuzlonlstlcke antropologie

Za inspiraeni zdroj evropske difuzionisticke etnologie a antropologie je mozne oznacit nemeekou antropogeografii, ktera se ve druhe polovine 19. stolen programove orientovala na studium vztahu spolecnosti, kultury a pro tredi jako jednotne charakteristiky geografickeho regionu. Na zformovani antropogeografie melo velky vliv zejmena dilo geografa K. Rittera (1779-1859). Vyznamne jsou predevsim Ritterovy myslenky 0 vzajemnem pusobeni Cloveka, prfrody a kultury a 0 nezbytnosti studia determinujiciho vlivu klimatu, krajiny a rostlin na lidske spolecnosti v kontextu ruznych regionu, Za zakladatele evropskeho difuzionismu byva povazovan nernecky antropogeograf Friedrich Ratzel (1844-1904) a jeho zak, zakladatel moderni ~emecke afrikanistiky Leo Frobenius (1873-1938). Ratzel a Frobenius jako Jedni z prvnich upozornili na to, ze ph vyzkumu kultury j nezbytne venovat POZornost kulturnim kontaktum etnik a narodu v minulosti, migraci, difuzi a hustotc obyvat lstva. Na j jich dilo na pocatl u 20. tol ti navazali pi d tavitele n mccko-rakousk' skoly kuliurnich okruhu - F. raobner B. Ank l'mann, W. Schmidt a W. Kopp rs. ko1 kulturni h 01 ruhu jii programove
v

vytycila jako zakladni til 01 stnologie 1" J cnstrul ci hi torick 'ch kontaktu a :tudium S11·1 11 ulturr fch prvl u z j dna! ultur do druh '.1
.(

Iidf

I39

Pr hIed antropoloqlckych teorif kuftury

4.1.2 Teoreticka vychodiska difuzionismu

Difuzioni t' stejne jako evolucioniste venovali prim irrii pozorno t studiu kul. turni zm Vny. Na rozdil od ~lucionistuJ kteff se pokous Ii kulturni zmcnu v vetlit inovaci uvnitr dane kultury (endogenni zmenou), difuzionist6 . povazovali za hybnou ilu dejin zmenu vnejsi (exogenni zmenu). Za jeji (j) zdroj oznacili ko~tak.t mezi pnslu~niky :uznych ~ultur a sil' ni, kuIturnich prvku a komplexu z jednoho spolecenstvi do druheho. Proto take pri tudii; kultury zdurazriovali: 1. geograficky prostor proti casu; 2. konkretru vyvoj proti abstraktns stanovenym evolucmm stadiim; 3. migraci jednotlivych etnik a difuzi kulturnich prvku proti vyznamu vynalezu a univerzalni evoluci celeho lidstva.
II '
I

Ilt'l,(

centruzajmu antropologu a etnologU jiz nebyl vyzkum evoluce kultury lidstva, nybd empiricke studium mechanismu difuze kulturnich prvku a i ace etnickych systemu v prostoru. Do popredf vystoupila problematika akulturace - ~al 'za 'p"r~ kulturni zmeny, ke ktere dochazi prostfednictvim ontaktu dvou odlisnych kultur, .lez na sebe vyvijejf nestejny tlak. Vyzkumy mimoevropskych kultur se .liz neopiraly 0 evolucionisticky evropocentrismus, ale stale durazneji vychazely z doktriny kulturniho relativismu - studia cizich kultur jako jedinecnych a neopakovatelnych entit, ktere lze pochopit a popsat pouze v kontextu jejich vlastnich hodnot, norem a ideji. Charakteriatickym rysem difuzionistickyeh vyzkumu byla snaha 0 kenstituovam integralnfho studia cloveka, kultury a prostredi jako celku jako jednotne charakteristiky geograficke oblasti. V dilech zakladatelu avropskeho difuzionismu (F. Ratzel, L. Frobenius) jeste pretrvavala interpret ace spolecnosti a kultury jako biologickaho organismu. Postupem casu vsak byla kencepee organickeho rustu nahrazena rnechanistickym vykladern vyvoje, ktery vychazt spise ze zobecnele predstavy fyzikalne chemickych proee U. U tiednimi pojmy difuzionistiekyeh koncepci se staly kategorie difuze a migrace Difuze byla cha 'najako proees, ph nemz sijsou nejruznejsf produkty lid ke -cinno ti artefakty, ocio u urm regulativy, ideje) navz ijem predavany ruznymi kulturami rnezi s bou, tedy jako sir nf kulturnieh prvku a kulturruch kornpl xu z j dna pol cno ti do r e. ojmem migrace e. oproti toIUU vyjad+u] po yb obyvat lstva z j dn geograficke obla ti do druhe. V prub "hu dvou prvnich d etileti 20. stol ti, t dy v dobe n jvetViho 1'OZkvetu difuzionismu, s zforrnovaly tfi zakl dni rn "1' . Americkou vjlriantu difuzioniRmu r PI' z ntuj Boasova skola historismu, nekdy oznacova~a jako skola historickeho partikularismu. V Evrop rozvij li difuzioni bekou kon·.p·i kultury pi" d vsfrn pi' dsta it l' nemecko-rakouske skoly kulturnich okruhu a britskc hcliolitick' skoly.
v

40

4. kapitola Dlfuzlonlstlckit

antropologl

4.2

Grafton Elliot Smith - antropologie jako studium kulturnf difuze

4.2.1 Zivot a dilo G. E. Smitha (1871-1937)

Ne'zmimejVim pi d tavitelem, manchesterskti Skoly bcitskeho difuzion u ktera v toupila do dejin antropologickeho mysleni jake helioliticka skola, byl australsl y ana tom a antropolog Grafton Elliot Smith. Po absolvovani lekarske fakulty v Sydney se speeializoval na studium srovnavaci anatomie savcu, Rozhodujici zvrat v jeho vedecke kariere znamenal rok 1900, kdy ho jeho povolani ptivedlo do Egypta. Zde zacal pusobit jako profesor anatomie na lekarske fakulte v Kahire. Setkani s pamatkami starovekeho Egypta u nej probudilo hluboky zajem 0 kulturni historii a archeologii. Zucastnil se proto archeologickych vykopavek v Nubii, kde se zabyval anatomickym vyzkumem kosternieh nalezu a stu diem teehnik mumifikaee. Jiz v debe sveho pobytu v Egypte zacal venovat pozornost tern kulturnim prvkum staroegyptske civilizace, ktere existovaly take v jinych svetovych kulturach. Kdyz vsak zacal tudovat tyto kulturni podobnosti, neomezil se na nejblissi gsograficke sousedy Egypta, coz by mohlo mit sve casoprostorove opodstatneni, nybrz zacal hledat souvislosti v celosvetovern merrtku. V roce 1909 zahajil svoji predna kovou cinnost na University of Manchester, kde navazal uzke pracovni kontakty s W. Perrym. Spolecne pak pokracovali v systematickych vyzkumech procesu kulturni difuze a polozili zaklady monocentricke difuziomsticke koncepce dejin lidske kultury. Sve nazory na puvod lidske kultury vyjadril v pracich Migrace rane hultury (1915), Stari Egypt'ane a p icuod. civilizace (1923), Evoluce cloueka (1927), Dejiny cloueka (1930) a Difuze hultury (1933).
v_

4.2.2 Helioliticka teorie kultury

Vychozim bod m mithovy teori j pi" dpoklad 0 rozhodujf im vyz n mu kulturnich kontal v vyvoji lid itv .
byl pi

I Smith

sv d-; n, ~ •difuz
v

iu

kul-

tury v C' . c prostoru _ iotiz princip ko~tinuiiY g ogr afi I' ou isl . ti vetov(~ I ult.ury j zril I dn im irritcle~ ph utvM' ni lidsl iho my ..I<.>111 a j <-1_i".1 V \ SV .} pry! i h pr'n i h s( Srnlth zabyvul sii' nirn m 'g' Iiti I . h

Grafton Elliot Smith

41

Prehled antropologlckych

teorif kultury

tavob v ouvi ]0 ti rozsffenfm mumifikac .3 Podlejcho n izoru mUmifikacf> v staroveke~ Egypte ~~sahovala nej~n osobitou filozofii zivota a smrti nybrz byJa uzce pjata rovnez se znalostrni a dovednostmi v oblasti 1'kat tvi, nabozenstvi, umem, uzitych remesel a tavebnictvL Smith by] presvedcen, ze e duchovnf a materialnf kultura ruznych svetovych spolecno ti formovala pod vlivern umeni balzamovat. Pot' co se ve starovekem Egypt, vytvoril vy oce rozvinuty a propracovany system mumifikace, zacal e prostrednictvim obchodu a kolonizace sifit do sousednich zemi, kde byl puvodnf egyptsky vzor dale rozvijen a rnodifikovan. Starovsky Egypt se tak stal centrem celosvetove kulturni difuze. Odtud se kulturni prvky a komplexy spjate s mumifikaci a megalitickyrni stavbami sitily na vychod pres Indii a Kambodzu az do Polynesia a dale k brehum americkeho kontinentu, kde ovlivnily vyvoj pfedkolumbovskych civilizaci. 0 pravdivosti teto hypotezy svedci podle jeho nazoru nasledujici indicie:
praktikovana 1. nahle zrozeni vyspelych indianskych kultur v Mexiku a Peru;

2. podobnost pyramid v Americe, Kambodzi, na Jave a v Egypte; 3. podobnost nabozenskyeh systernu, zvyku, obradu a femesel ve Starem a Novem svete. Smith predpokladal, ze se prejate kulturni prvky spojuji s puvodnimi a vytvafeji tak nove kulturni komplexy. Z tohoto duvodu pcvazoval Iidskou invenci, originalitu a schopnost vynalezat nove spise za ojedinsly projev lidskych schopnosti. Sve nazory na vyvoj lidske kultury syntetizoval v knize Dejiny eio~ (1930). Pokusil se zde v plnem rozsahu prokazat hypotezu, ~na slozek starych civilizaci, pokud ne vsechny, byly primo nebo nepiimo odvozeny z Egypta".4 Diky obchodu se zlatem, perlami a jinymi cennymi vecmi Egyptane tidajne prozkoumali Asii a pres ostrovy v Pacifiku pronikl jejich vliv take do stredni Ameriky. Proto nalezneme vsude v techto oblastech takove kulturni prvky, jako jsou megaliticko stavby, mumifikace, kralovska du tojnost a podobne. Dokonce i takovs vynalszy, jako je hrncrrstvi, kosfkarstvf, rolnictvi a metalurgie, vznikly puvodne v Egypte a odtud se rozsifily do celeho veta: "Egypt byl domovem vynalazu zemedsl tvi, zavodnovam, zpracovanf zlata a medi, tkani platna, vyroby cihel, staveni namofnich lodi, uzfvanf kadidla. 5

4.2.3

Smithuv vliv na vyvoj antropologickeho

myslenf

vi

Heliolitieka teorie kultury rozpracovana G. E. Smithem a W. J. Perrym piedstavuj vy oee sp kulativni a v svych dusledcfch i ab urdni vyklad dejin lidsk~ kultury. Britsti difuzionist' totiz n rozpraeovali pfi na m todologicke knt:ria, na j ji hi zaklad . by bylo mosno urcit skutecn ' puvod a ca oprosto~ r~ve vztahy m zi podobnymi kultul'nimi prvky. mith a j ho kol go e hl dah dukazy pro sv - hypot izy v vs eh obI t eh lid ke kultury u nejruzn Vj~ich n rodu sveta. Prilis ?iirokc mcfitko pf dpokla d ny h kulturmch kontaktc e
42

IOn v
Z]

b
VA

tu: vy Ty

4. kapuola Dlfuzlonl ticka

ntropolo I

n j~la~sich svtra~nk h,ritsk 'ho. difuzioni:mu 1I liolitickri d. eke. s.Ul~dlt,y explanacnt redukcionisJ ~ 0 J dmch? puvodc kulturru zrneny totiz dovadl v svych du 1 dCIChved eke zko mani k po hybnost m 0 kv lite tvUrCichschopno ti inv nc clovek . Anglicky typ difuzionismu byl velice amatersky a casto se na nej opravnene poukazuje jako na priklad nekriticnosti. Avsak i kdyz byla teoreticka a metodologicka vychodiska difuzionismu podrobena tvrde kritiee, zustala problematika podobno ti kulturnich prvku u ruznych narodu sveta i nadal v centru zajmu antropologickych a archeologickyeh vyzkumu, Slovy jednoho z nejznamejsich zastancu soucasne neodifuzionisticke etnologie a antropologie, norskeho etnologa Thora Heyerdahla, "navzdory ranam, ktere difuzionistickemu hnuti zasadily izolacionisticke doktriny, odbornfci nikdy neprestali shromazdovat doklady 0 kulturnich stycich pres more a v poslednich letech nabyly jejich argumenty na pusobivosti, a to i v Americe, kde byl odpor po mnoho Jet nejsilnejsi"." Antropologove a etnologove zabyvajicf se stu diem difuznich a migracnich procesu (P. Rivet, E. Nordenskjold, T. Heyerdahl, H. Glawdin, J. Imbelloni, G. Ekholm, R. Heine Geldern aj.) prokazali existenci cele fady totoznych kulturnich prvku a kornplexu, jez jsou spolecne kulturam Stareho i Noveho sveta. Mezi nejtypictejsi patrf:
t v sob' n:lVI' kryva ~ f?m. v mUS. Pj"ehJ~aJ1 z~uraz?ovan~ dlf~z

t k talo je~no\l

on

,7.

tvorbe (kockovite selmy, opereny had, ptaci muzi, identicke keramicke figury aj.); 2. obdobns zbrane (srpovite zahnute kamenne sekery, kyje s hvezdicovyrni hlavicemi, foukacky na sipy); 3. pcdobne tvary a motivy na keramice (valcovite nadoby na trech nizkych nozkach, hlinene modely z kazdodenniho zivota, hracky na koleckach); 4. obdobny typ architektury (pyramidy, msgaliticke stavby, mesta z cihlovych bloku); 5.. body v materialnich technologiich (zavlahove a kanalizacni systemy) i symboHckych system ch (existence kalendare a znalost funkce <Si la
nula). Na moinost difuzroruaticke

1. analogicke motivy v umelecke

t~ehto podobr ostf reagoval zejm 'na yidenHkybadat 1 Robert '. H in >-Geldern (1885-196 ). T n upozornil zda "neponeehciyam pfflis mnoho na nasi 1 hkovernos i, j stlize daviim PI'8Y

int rpretace

h t chnik jako l ovolit ctvi, t'iba cinu z ~dy, vyrob slitiny z m" di a cinu, eh rnicke barv nf zlata, tkalcovstvi, ikat babk, byly jako zazr: k m bj v ny dv krat jednou ve tarem sv"t,v a jednou y Americ ".7 N zaklad ~ 1 odobnosti m zi jap nsk u, ~insl u indickou kulturou na sir' 11'" jednd a zoarn ri 'I ymi I ulturarni 11'1 stran druh pal VYpracoyal hypot izu 0 xist n .j kultur ni h 1ental ill mczi Asi: a m rikou. Ty udajne trvaly orl :~.Lis] ilotf pro n. I. HZ do roku t200, I d bvln v. r iceua
0

dcoyat

tom, zo e )' rady rozvinuty

43

Pi'ehled antropologlckych

teorli kultury

'sku fise.8 Heine- eld rnova eori pfiroz ne vyvol Jet kritickou r(>akci kl 1m 1 ,. a bouflivou di kuzi. Jeji ~y l~dk~ v~st.lzn, hrnul a~enc kv arc h 0 J o~ Gordon rnu ameri y Ekholm: "Vsichni virne, ze dlfuzlOmst~cka kon~e~c J. d~sud v xpel'lrn ntaJ. im stadiu a ie dosud nejsme schopni dostatecne solidni argumentace, nato. ~ solidnf abychomji mohli bez vahani uplatnovat."" Nedavne archeolOgicke vyzkumy ~redkolumbovskych, kultur v Ekvador~ CD: C?ll~er, ,~. Meggersovci, C. Evans) vsak prinesly nove argumenty pro dlfuzlOmshcke Interpretace a opet tak rozvfrily diskuze 0 moznosti transpacifickych kulturnich kontaktu mezi Asii a Amerikou." Vse tedy nasvedcuje tomu, ze problemy, ktere na to. IiI britsky difuzionismus, zustavajf i nadale zive.
v v

4.3

Franz Boas - antropologie jako induktivni veda jazyku a kulture

rase,

4.3.1 Zivot a dilo F. Boase (1858-1942)

Pfekonani evoluciorristickych modelu kultury v arnericke antropologii je po. jeno se jmenem antropologa nemeckeho iivo ze Boase. Prvni vazny utok na zakladni postulaty evolucionismu ucinil Boas ve sve slavne pi'ednasce Omezeni komparativni metody v antropologii, se kterou vystoupil na vedeckem sympoziu v roce 1896. Zduraznil zde, ze podobnost kulturnich prvku neni dukazem jejich historickych vztahu a spolecnych pocatku. Reali tictejsi pfistup pfi zkoumant jednoty kulturnich procesu spociva podle jeho nazoru jak ve vyskumu historickeho puvodu konkretnich kulturnich prvku, tak ve studiu jejich difuze a uplatneni v ruznych kulturach. Boas proto pozaduje "detailni stu die obycejii v ramci kultury, ktera je praktikuje v prime ouvislosti s vyzkumem jejich geografickeho sIreni rnezi sousednimi kmeny' .11 Tento podle Boase kvalitativne novy metodologicky pffstup umozfiuje koro vzdy "vysledovat s nemalou presnostf historicke pffciny, ktere vedly k formevant zvyku a psychologickych procesii ... , rekonstruovat historii vyvoje m lent s daleko vetS! presnostt, nei narn dovoli zobecriovani komparativnich metod".12 V pracich My l primitivniho cloveka (1911) Primitiuni urnetu (1926), _Antropologie a moderni' zwot (1928), Obecnd antropologie (193 ) a 1!-asa, ~az~k a kulfura (1940) Boa dal rozpracoval otazky hi tori mu a mdukbvm m tody a polozil tak zaklady americk 'ho difuzioni mu. Bo?s so na~odil v rodine lisp vvn 'ho zidov k 'ho podnikat Ie v Mindenu v V s~falsku. Puvodnim vzd lanim byl pfirodovvdec _ studoval fyziku, matemabku a g~~gr fii na univerzita h v H id lb rgu, Bonnu a Kielu. Po tupny odklon od pnrodnich ved k tnogrufii a tnologii u n vho probehl v prub vhu let 1878-188 . Zm nu v j ho v d eke ori rita i zpu obila p die na Baffinu\'
Y.

44

4. kapitola Dlfuzlonisticka

antropologtC

v' v tnil di plsnem muzeu v Berlin , zucas m. expe Ice, ktera v 1 tech 1886-1887 studovala kulturu indianu na ~z.e~ B:·lt~ke. Kolumb~e (zapadnf pobfezi Kanady). V roce 1 8~.d finitivne pfesidlil do oSpoJ.enYchstatu, aby se zde plne venoval antropolOgll. V let~ch,1888-,1892 pusobil na Clark University, kde byl pod jeho vedenim ve ,S~oJen~~h sta~ech poprve. udelen doktorat z antropologie. V roce 188~ vrdava, S:OJ1 prvm. monografii, ktera vznikla na zaklade jeho pobytu mezi puvodmIDl obyvateh Baffinova ostrova (Kanadske arkticke souostrovi).Charakteristickym rysem tete studi je snaha postihnout nejruznejsf oblasti eskymacke kultury - zpusob obzivy, remeslnou vyrobu, obchod, umeni a mibozenstvi. Velkou pozornost pritom venoval vlivu pfirodnich podminek, zejmena klimatu, na zpusob zivota E kymaku. N a zaklade svych vyzkumu prokazal, ze sskymacka kultura neni mechanicky determinovana prfrodnim prostredim, ale ze ruzne skupiny Eskymaku kontroluji a vyuzfvaji podobne pnrodni prostredi odlisnym zpusobem. Od sve prvni expedice do Britske Kolumbie venoval Boas zvysenou pozornost kulture indianu ssverozapadnfho pobrezf Ameriky. Studoval zde kmeny Cimsjanu, 'I'linzitu, Haidu, Nutku, Salisu, Bellakulu aj. V centru jeho zajmu vsak stal predevsim kmen Kwakiutlu z ostrova Vancouver. Mezi nejvyznacnejsi Boasovy prace z tete oblasti patri knihy Socidlni organizace a tajne spolhy induinii Kuiahiuti (1897) a Mytologie Cimsjarui (1916). Neocenitelnym spolupracovnikem, ktery Boasovi umoznil pochopit kulturu Kwakiuthi, byl George Hunt. Tento klicovy inforrnator byl vychovan ve vesnici Kwakiutlu a mluvil plynule jejich jazykem. Boas se s Huntem setkal v roce 1888 a vyskolil ho, aby dokazal samostatne zaznamenavat antropologicka data v domorodemjazyce podle Bcasovych transkriptivnich metod. Hunt se poclilel na fade Boasovych praci a jejich plodna spoluprace trvala do roku 1931. Spojenim Huntovych poznamek s vlastnim pozorovaniro Boas dokazal popsat nejruznejSioblasti zivota Kwakiutlu. Hlavnim predmetem Boaso ych vyzkumu byla mYt.olo~e,folklor jazyk a umeni. Pro Boa ovy terenni ~onogra~e je ty~i~ky ~OPlsnyobjektivi mu, troha forma a pi vaha desknpce faktu nad jejich Interpretaci a syntezou. Vedl Boa ovych t r mrrich vYzkumu j yznamna i j ho cinnost organizatorska aped gogi ka. Bo pu obil jake vydavat 1 ca opisu cience (1 7) organiz~val ntropologi k' birky pro hie ~sl ou vV ovou. vy: u (1 93) mod rnIzoval Vas pi Am ri an Anthropologl. t (1 9 ). B_ ).J drum z zaklad~tel,u Am rican Anthropologi .al A 0 iation, pu . bil jal 0 pra . antropolo~ckych sbfrck v Am ri an Mu um of Ns Lur 1 11 tory. reI 9 n tou\

veno al 1'tudiu, kyrnacl e vI ult.ury.!" Po rocnirn pobytu v New Yorku 118 4-18 5) a navratu do Nemecka, kde se stal a istentem v zemeni ,

o.rrov

let

h1

-1

4. Zd

e Bo

vic

n z geografickym vyzkumum

pll' k ja I) pro~'SOl' antropolo i na olumbia ni or it stala cent rem mod rnich antropol gic 1 Y 1 vyz1 umu. . .' ' •

' kt ra

.h zJ 0

ZlV

V'

45

Pi'ehled antropologickych teorli kultury

ka ~'ve 8 Heine-Geldernova teorie prirozene vyvolala kritickou l'eakci , . kv h ' Jell vy' ledky vy tIzne shrnul arner d y d lC arc olog. (rordon . ~ ,. Ekholm: "Vsichni vime, ze difuzionist~cka kon~e~ce J~ ~su vexpenmental_ , tadiu a ze dosud nejsme schopni dostatecne solidni argumentace, natonim 'h" Iik slidnf abychom ji mohli bez va am up 1 tV a nova.t "D N e da , arc h eologicke avne 1 so 1 , , CD Colli B vyzkumy predkolumbovskych kultur v Ekvado~ : ? ~er" .. Meggersova, C. Evans) vsak pfinesly nove a:gum.enty pro ~lfuz~omstIcke lI~terpretace a et tak rozvfrily diskuze 0 moznosti transpacifickych kulturmch kontaktu mezi Asii a Amerikou." Vse tedy nasvedcuje tomu, ze problemy, ktere nasto1il britsky difuzionismus, zustavajf i nadale zive.
khmer a 11 . VI' a bour IVOU diskuzi
v v .:

4.3

Franz Boas - antropologie jako induktivnl veda 0 rase, jazyku a kulture

_-

4.3.1

Zivot a dilo F. Boase (1858-1942)

Prekonani evolucionistickych modelu kultury v americke antropologii je spojeno se jmenem antropologa nemeckeho uvo ze Boase. Prvni vazny utok na zakladnf postulaty evolucionismu ucinil Boas ve sve slavne piednasce Omezeni komparatiuni metody u antropologii, se kterou vystoupil na vedeckem sympoziu v roce 1896. Zduraznil zde, ze podobnost kulturnich prvku neni diikazem jejich historickych vztahu a spolecnych pocatku. Reali _ tictejsi prfstup pfi zkoumanf jednoty kulturnich procesu spocfva podle jeho nazoru jak ve vyzkumu historickeho puvodu konkretnich kulturnich prvku tak ve studiu jejich difuze a uplatnenf v ruznych kulturach. Boas proto pozaduje "detailm studie obyeejii v ramci kultury, ktera je praktikuje v pffrne souvislosti s vyzkumem jejich geografickeho sirenf mezi sousednimi kmeny .11 Tento podle Boase kvalitativns novy metodologicky pffstup umozfiuje skoro vzdy "vysledovat s nemalou presnosti historicke prfeiny, ktere vedly k formevani zvyku a psychologickych procesu ... , rekonstruovat historii vyvoje mysleni s daleko vetsi pfesnosti, nez nam dovoh zobecnovani komparativnich metod".« V pracich Mysl primitiuniho cloueka (1911), Primitiuni umeni (1926), Antropologie amoaerni zivot (1928) Obecrui ant;o oloaie "[1"93-) a Ra a jazyk a kultura (1'940) Boas dale rozpracoval otazky histori mu a induktivni metody a polozil tak zaklady americkeho difuzioni mu. Boas e narodil v rodin uspesneho zidov keho podnikat Ie v Mindenu ve V s~falsku. Puvodmm vzdvl'mm byl pnrodoved c _ tudo al fyziku, matemabku a g ogr iii n univ rzita h v H id lbergu, Bonnu a Kielu. Po tupny odklon ad ptirodnich ved k tnografii a tnologii u n vho probehl v prubehu let 1 7 -18 8. Zmvnu v j ho v d eke orientaci zpu obila ..pedice na Baffinuv
v

44

4. kapitola Difuzlonlsticka antropologie

0-

3-1884. Zd e Boas vice nez geografickym vyzkumurn ~:noval tudiu e kyrnacke kultury.13 Po r ocrrim pobytu v New Yorku 4-1 5) a navratu do Nemecka, kde se stal asistentem v zemepisnern ( uzeu v Berline, se zucastnil expedice, ktera v leteeh 1886-1887 studovala ~~lturu indianu na ~z.em~B~·it~ke.Kolumb~e (zapadm pobrezi Kanady). V roce 1887 dsfinitivne presfdlil do Spojenych statu, aby se zde plne venoval antropologii. V let~eh,1888-,1892 pusobil na Clark University, kde byl pod 'eho vedenim ve Spojenych tatech poprve udelen doktorat z antropologie. ~ roce 1888 vydava svoji prvni monografii, ktera vznikla na zaklade jeho pobytu mezi puvo~li~i ~byvateli B~finova. o~trova (Kanadske arkticke souostrovi).CharaktenstIckym rysem teto studie je snaha postihnout nejruznejsf oblasti eskymacke kultury - zpusob obzivy, femeslnou vyrobu, obehod, umeni a nabozenstvi. Velkou pozornost pritom venoval vlivu prirodnich podminek, zejroena klimatu, na zpusob zivota Eskymaku. N a zaklads svych vyzkumu prokazal, ze sskymacka kultura neni mechanicky determinovana pfirodnim prostredim, ale ze ruzne sku piny Eskymaku kontroluji a vyuzivaji podobne pfirodni prostredi odlisnym zpusobem, Od sve prvni expedice do Britske Kolumbie venoval Boas zvysenou pozornost kulture indianu severozapadniho pobrezi Ameriky. Studoval zde kmeny Cimsjanu, Tlinfitu, Haidu, Nutku, Salisu, Bellakulu aj. V centru jeho zajmu vsak stal predevsim kmen Kwakiutlu z ostrova Vancouver. Mezi nejvyznacnejsi Boasovy prace z tete oblasti patti knihy Socialni organizace a tajne spolky induinic Kwakiutl (1897) a Mytologie Cimsjanii (1916). Neocenitelnym spolupracovnikem, ktery Boasovi umoznil pochopif kulturu Kwakiutlu, byl George Hunt. Tento klicovy informator byl vychovan ve vesnici Kwakiutlu a mluvil plynule jejich jazykem. Boas se s Huntem setkal v roce 1888 a vyskoIiI ho, aby dokazal samostatne zaznamenavat antropologicka data v domorodem jazyce podle Boasovych transkriptivnich metod. Hunt se podilel na fade Boasovych praci a jejich plodna spoluprace trvala do roku 1931. Spojenim Huntovych poznarnek s vlastnim pozorovanim Boas dokazal popsat nejruznejsi oblasti zivota Kwakiutlu. Hlavnim predmetem Boasovych.vyzkumu.byla mytologie, folklor, jazyk a umeni. Pro Boasovy terenni monografie je typicky popisny objektivismus, stroha forma a prevaha deskripce faktu nad jejich mterpretaci a syntezou. Vedle Boasovych terennich vyzkumu je vyznamna i jeho cinnost organizatorska a pedagogicka, Boas pusobil jako vydavatel casopisu Science (1887), organizoval antropologicke sbirky pro Chicagskou svetovou vystavu (1893), modernizoval casopis American Anthropologi t (189 ). Byl jednim ze zaklad~telu American Anthropological Association, pusobil jako spravce antropologtckych sbir k v American Museum of Natural History. V roce 1 9 nastoupil jako profesor antropologi na Columbia Univer ity, ktera se za jeho zivota stala centrem moderntch antropologickych vyzkumu.

trov " I t eh 1

't

45

Pr hI d ntropolOglckych teorli kultury ( harnktr l'I~tlcl'yll1 rvt 'Ill Boa '!lvy II "hno tl hvJ J ho odpor k vlach· u uradum .1 xchupnn, t IIngazl) "ll , v boji z a hdskn pravn. roc 19tH napnkl:\(l Vpn' n, .. . kritizo HI nmeric. kou v I'd\I zn zncuZI l I ~lvr f1nlroJ a .0 - SOIJll(, t.yto tin rr po L IOb"-l J3 It' agcn u pro spinnaz. logy odsoudi 'J a 0 dmf I JC povazovat za ,kutelpo. mit .

dee. V dobc nastupu n m ckcho faslsmu znhan~1 . JI dus Ie dny'b'OJ pro tiI naci istiIC I mu rasismu LId' kl.{o Boa osobn pozna 1·I, o nem s hodno mluvi ,n 1ako
v

osobns a nekdy

n .i n svyrn blfzkyrn, a] i zc 1a neznam 'mu l:loveku K masarn se v ak stavel v lice ciistancovanc, ne.

o mufi

velk

vnitfni

sily. ByI vzdy pfiprav

n POIllOCI

az n

prat.elsky.

Franz Boas

4.3.2 Koncepce obecne antropologie

v o

V Boasove pojeti vystupuje antropologie jako komplexni disciplina zabyvajtci e integralnim studiem vztahu rasy, jazyka a kultury. Prave Boas polozil zaklady souca nemu sirokemu pojeti americke obecne antropologie, jejii dva zakladni piliie tvoif fyzicka antropologie a kulturni antropologie. Za vyznamns subdiscipliny 1 ulturni antropologie dale povazoval Iirigvistickou antropologii a archeologii. Od Boasova vystoupeni tak americka antropologie predstavujs syntetickou vedu 0 cloveku a kulture, ktera zahrnuje poznatky z fyziologie a anatomie, etnografie a etnologie, archeolcgie a p1'ehistorie, lingvistiky, psychologie a sociologic. Boas osobne prispel k roz oji jednotlivych antropologickych disciplin, predevsim ke koncipovanf y tematickych vyzkumu v oblasti fyzicke antropologie, lingvisticke antropologie a kulturm antropologie.

4.3.3

Fyzicka antropologie

B~asuv pfino v ob1 sti fyzicke antropologie spociva zejmena v j ho naz pr 1 on ~de 1riptivnt charakter tradicnich vyzl umu morfologie, variabilit a funkee Iid keho organi mu. Boas se j ko jeden z prvnieh americk 'ch antrop~Jogu poku i! objasnit zakonitosti vzniku a modifikacf fyzickych typu pod vl~v rn m~~icfho pro tredi. Pro lule j ou pr dey im j ho antropometrick vyzkumy ~ld~vsl ych prj tehov: leu, kt H pfi~li do Spoj nych tutu z ry hcdru vropy, a umgr ntu z Sieilie. Boa ovi e podarilo prokaz t ze fyzicke form' (rozm 'r hlavy, vzrust po t vy aj.) j dnotliv tl narozenv ch v E rope e pod46

4. kapitola Difuzionistlckit antropologle

tatnc li l od fy:iek~~~ ~:n~ldi t~~h clc~-li rodiny, ktefi s narodili V Americe. 13as vyuzil svych zjisteni V bOJI prot! rasistickym teoriim, ktere spojovaly . ~elektualni chopnosti pevne fixovanymi fyzickvrn: typy: "Stani rnyslenka In b olutni stabilite lidskych typu musi byt evidentne opustena a spolu s ni oa . . viTa V dedicnou na df razenos t Je d nec h typu nad druhymi." 14 Boasuv celozi1 tni boj proti nejruznejsim formam rasismu se vyrazne promitl do rady jeho ::oretickych praci a ernpirickych vyzkumu, ve kterych se pokusil prokazat neopravnenost tvrzeni 0 existenci vyssich a nizsich ras.
v

4.3.4 Lingvisticka antropologie

Velkou pozornost Boas venoval rozvoji lingvisticke antropologie. Spolu 5 E. Goddardem rna osobni podil na vzniku nejvyznamnejsfho casopisu pro vYzkum americkych domorodych jazyku - Journal of American Linguistic. Napsal uvod a osobne redigoval ctyfsvazkovou Piirucha americhych. indianskychjazyku (1911-1941). Boas byl presvedcen ze zakladnim predpokladem usnesneho terenniho vYzkumuje antropologova znalost jazyka spolecnosti, kterou -zkouma. V souladu s timto nazorem proto vyrazne posilil vyuku lingvisticke antropologie na katedre antropologie. Soucasne se pokousel vypracovat vyzkumne metody, ktere by antropologum umoznily co nejadekvatnejsi deskripei a klasifikaci zkoumanych jazyku. Osobne naprfklad vytvofil vyzkumny model, ktery umoziioval popis jazyku prostrednictvfm jejich fcneticke, syntakticke a semanticke dimenze. Boas povazoval studium jazyku za integralni soucast antropologickych vyzkumu nejen proto, ze znalost jazyka vzdy prisprva k hlubsimu poznani studovane kultury; ale take proto, ze gramatic -e- ormy a kategorie, ktere jsou ze strany mluvciho casto neuvedomovane, poskytuji obraz "zakladni organizace lidskeho vedomi"." Srovnavaci vyzkum ruznych jazyku umozriuje i rekonstruovat jejich vzajemne vztahy, coz muze byt velice uzitecne pri historicke analyze a interpretaci studovanych kultur. Velkou Boasovou zasluhou je, ze jako jeden z prvnich upozornil na roli jazyka jako determinanty lidskeho chovant a proztvani. Boas de facto anticipoval teorii Hngvist'ickeho relativismu, ktera predpoklada, ze vnimani a interpretace sveta zavisi na jazyce, v nemz jsme byli vychovani. Tuto hypotezu vsak ystematicky rozpraco ali v priibehu 20. a 30. let az jeho zaci E. Sapir a B. L. Whorf.
J

')

4.3.5 Kulturnl antropologie

V nazorech na pi' drn Vt cil antropologicl ych vyzl umu byl Boa ovlivnen ~v~opskou filozofii druhe poloviny 19. stol ti pi d vsim novokanto kvm Bo nim vzt hu pffrodnich a spol ~ n kych d. Jiz V 80. lete h 19. stoleti oa rozli';uj dva mozn pffstupy k studiu prfrodnich a kulturnich j vu,
v

47

Pfehled antropologlckych teorll kultury

ich J try' J' an logi ky nomot ti kern . prist . pu .' Rn«7.i oclh.fl. J , lit plat.ne z 'I O?y • ~l'lcmn. SO~VlS OS:I, VIc .I VU.. l:uhy 7. nl('h oproti tomu odpovida SPJ Id~ograflcke~u PrIstupu a usllu,l' VI n Z o postiz ni ob cnych zakonit v,tI 0 pochop m pod ~at~ a sm~s~u zkoumanych . • Podl Boa e j ou oba pnstupy komplementarm stejn hodnotne al J r:U'tudiu I ultury rna v"'tsi vyznam uplatneni 'idiografickeho pristupu. ~y) totiz presvedcen, ze je sice mozne kulturnim jevum porozurnet, ale poch;. buj 0 mozno ti jejich adekvatni :xplanace nayzakla,d~ spolecenskych zakonu. Slovy Boase "poku y redukovat vsechny spolecenske jevy na uzavreny system zakonu aplikovateInych na kazdou spolecnost a vysvetlujici jeji strukturu i dejiny nsvypada jako slibny podnik"." Kulturni antropologie se proto nikdy nestane exaktni vedou, jako jsou pfirodnt vedy, nebof neni schopna prediko. vat budouci jevy na zaklade soucasneho stavu spolecnosti. Boas koncipuje kulturni antropologii jako historickou disciplinu: ,Pred. met antropologie vyzaduje historickou vedu, Jeanu z yea, jejichz zajem se kon. centruje na pochopeni individualniho fenomenu vice nez na u tavovanj v"e. obscnych zakonu, ktere budou nezbytns vagni." 17 Zakladni ukol antropologie pritom vidi v rekonstrukci kulturni historie, objasneni pficin dynamiky kultury, pochopeni podstaty socialnich vztahu a vyznamu kulturnichjevti v konkretnim historickem kontextu: ,Obyceje a vira nejsou konecnyrni predmety vyzkumu. Pfejeme si poznat duvody, proc takove zvyky a vira existuji jinymi slovy, pfejeme si odhalit historii jejich vyvoje." 18
r
III Z 111 s b en v
V'V" •

v.

Boa.

4.3.6 Teorie kultury

v
I')

Boas ostre vystupoval proti poku urn koncipovat teorii kultury jake filozoficky nebo logicky ystem zalozeny na ~ekulaci. Zakladnim vychodi kem vyzkumu kultury j ou podle jeho nazoru?~min:'i~ka da a zf kana pro trednictvim terennich vyzkumu realizovanych pffmo mezi clen tudovane spoleeno ti. Pfi vyzkumu kultury proto rozpracoval pff ne empiricke metody induktivniho eharakteru, ktere jedine mohou podle jeho nazoru slouzit jako zaklad konzistentni a vedecke teorie. Svou prvni definici kultury podal az ve veku dvaa dmdesati let v encyklopedickem clanku 0 antropologii. Do kultury zd zahrnul vsechny proj vy socialnich zvyklo ti urciteho polecen tvi, ~. kc .! dnotliveu vyvolans zvyky skupiny, v nichz ziji a pr dukt lid kych cinno tI urcovanyeh temito zvyky' .19 harakt ri ti kym ry m Boa ova pristupu ke stu diu 1 ultur j j ho dtl!'az n vvzkum 1'01 lid ky h mod, kt r' podl j ho nazoru za adniru z~usob m prormtajt do chovanr a prozfvanf lidi, fungo am in titu f a ocial~l h vatahu. I Ii"; III I po hop ni vyznamu mod pro funzov ani pol cno ti JROU ~vY~Y.- ll'lu':cna R h 'rnata pro j druini v tandardm h i ua f h. I dyz He 11 Jaka innost po ul'citou d bu 'a to opakuj zautomatizuj ~ a ridl . e vi pcdv idotu 'm HOZ vedom:m rn ':1 mm, tUyri n tolik obv klou. Z
48

4. kapitol Dlfuzlonistlcka antropologle

nei rozum m, moc:ml,.1, z vy ~UPUJI v podob Yzvykovych vzorU. Raciomil?l ,vy ~etl m ktera obvykle ~~d~uvadeji pi'i obiasnovam pficin veho ch~v~m neJ: o~ Y.??Ie Boa e rue jineho nsz druhotnou interpretaci zv ku, v J ~lchz zajeti ZlJl. Antropolog zkoumajicf fungovaru instituci nebo Vyznam obyceju ziskava od svych inforrnatoi-n az druhotna vy vetleni, Ta v~ak neodhaluji skutecne pifciny a podstatu zkoumanych jevu, ale jsou jen rysledkem sekundarnf spekulace a racionalizace, prezentovane jako zdanlive logicke objasnenf.

tako zvykove vzorce (,habItual pattern "). Boa je pre vedYe Y bYY . J" lit ' , h t . ken, ze ezne Ol.'sleni j pre 1 rar~ll~ Y jn Ja.,o modernich polecno tech ovladano vice s
y.

muie

t.

pada~ jako vroz na ~i pozic . Stejn ~ tak j i instituce nutno chapat

4.3.7 Kulturnl determinismus

Vztah cloveka a kultury vymezil Boas v horizontu kulturniho determinismu. Zduraznil nesmirnou plasticitu cloveka, ktery je podle jeho nazoru tim eim ho jeho kultura udela. Boas byl presvedcen, ze se clovek vice uci, nesli tvofi. Lidske jednani neni ani tak vyrazern tvorive inteligence a invence, ale vyrusta spise z kulturni tradice. Z tohoto hlediska chape Boas kulturu jako koherentni system, jako zvlastni oddelsny svet zkusenosti, hodnot a protredku, ktery formuje cloveka. Podle Boase e kultura promita do tfl ruznych dimenzi. Prvni zahrnuje vztahy mezi clovekem a prirodou. Do tete tfidy kulturnich jew patif "zaopatfovani a uchovavani potravy zabezpecovani piftreYi, zpusoby, jakymi e vyuziva pffrodnich predmetu jako naradi a nastroju, a vsechny zpusoby, jakymi clovek vyuziva nebo ovlada sve piirodni prostredi"." Druhou dimenzi kulturnich jevu tvoif vztahy mezi lidmi: ,Jsou zde zahrnuta pouta uvnitr rodiny kmenu i rozrnanitych ocialnich kupin jakoz i gradace polecen keho zebifcku a vlivu vztah pohlavi i vztah mladych a tarych-; a ve slozitejYich spolecnostech cela politicka a nabozen 1 a organizace. Path em i vztahy sccialnich kupin v dobe valky a miru, 21 Tfeti dimenze e klada ze ubjektivnich reakci cloveka na vsschn projev zi ota ob azene v prvnich dvou kupinach. J ou intelektualnf a emocionalni povah.: a.mohou byt vyjadreny myslenkami a pocity tejn Yjako jednanim~ Z~r~uJl v echny racionalni po toj a ta hodnoceni j z zarazujem pod ozna em etika, e tetika a naboz n tvi .22

4.3.8 Kulturni relativismus

49

Prehled antropologickych teorli kultury

roto po azovcin za jedinecny sociokulturni utvar rnaji i vlastni histo .. , t. h d t" fll. E olucioni tic~a dok~nna ~vropo~e,n nsmu, ? no ICI zpus~ b zivota jinych etnik a narodu na zaklade srovnaru s normarm a hodnotami evropske kul. tury byla v pracich Boase a jeho zaku postupne nahrazena koncepcf kultur_ nfho relativismu, podle ktereho hodnoty, normy a ideje maji smysl pouz v kontextu te kultury, ktera je vytvorila. e Charakteristickym rysem Boasovych vyzkumu byla vzdy snaha proniknout za oponu, jez nas deli od modelu jednani a mysleni cizich kultur, a porozumet jim z perspektivy clenu zkoumane spolecnosti. Tento prtstup logicky vyustil v kritiku evropocentrismu. Ten povazoval kulturu preliterarruch spolecnosti za projev retardujiciho nebo nevyspeleho intelektualnfho vYvoje. Zpravy podavane napffklad cestovateli proto Boas oznacoval za nepochopeni a chybnou snahu hodnotit cizi kultury evropskymi merftky. Boasova doktrina kulturniho relativismu predstavuje kvalitativne novy vedecky postoj ke studiu mimoevropskych kultur. Vyzaduje totiz objektivni studium kazde kultury jako unikatniho, jsdinecneho a noopakovatelneho fenomenu, ktery nelze hodnotit prostfednictvim kulturnich standardu spolscnosti reprezentovane antropologem. Koncepce kulturniho relativismu byla prijata Boasovymi zaky a stala se jednim ze zakladnich rnetodologickych postulatu kulturni antropologie 20. stoleti.
P
0

4.3.9

Zdroje kulturni zrneny

Boas ve svem historickem pristupu klade duraz na vyzkum promen jedineenych a specifickych kulturnich prvku v case a prostoru a na zaznamenani jejich casove a prostorove posloupnosti. Kazdy jev chape jako vysledek historickych udalosti, ve kterych hraji hlavni roli procesy difuze, modifikace a nasledne integrace kulturnich prvku. Boas vychazi z predpokladu, ze kazda kultura je tvorena z velke casti kulturnimi prvky, pochazejicimi z velice rozdilnych zdroju. Dejiriy kultury jsou z tohoto hlediska predevsim vysledkem nahodnych kontaktu a vypujcek mezi ruznymi kulturami. Pravzate kulturni prvky jsou dale premodelovany v souladu se vzory prevladajicimi v jejich novem prostfedi a integrovany do noveho kulturniho kontextu." Vyzkum kultury by proto mel venovat pozornost tomu, ktere prvky byly prevzaty, jakym zpusobem se modifikovaly a integrovaly a z jakeho zdroje pochazeji. Boas rozlisuje dva zakladnt typy determinant, jez ovliviiuji vyvoj kultw·y limitujici faktory a tvof'ive faktory. Limitujici faktory, ktere povazovel za vn "jsi a staticke, vystupuji predevsfm jako pfirodni prostredi. Podle Boa e g ograficke nebo ekologicke cinitele nepredstavuji rozhodujici determinant kulturnich procesu. J ou relevantni pouze v tom pffpade, jestlize urcite kultury modifikuji n bo limituji. Bo s sam se ve svych pracich limitujicimi faktory pi-His 11 z byval, nebof j jich vyzkum n povazoval za nezbytny pro pochop ni smy lu a fungovam kulturnich instituci. Podstatne eei pozornost

50

4. kapitola Dlfuzlonlstlcka antropologle

venoval tvorivyrn faktonim, ktere povazoval za vnitrni a dynamicke. Podlo Boa e se proj vuji jako tendence modifikovat prevzate kulturni prvky a reinterpretovat je v novem kontextu. Z tohoto duvodu Boa nevenoval zvlastnf pozornost akonornickym cinitelum. Byl presvedcen, ze kultura se nerozviji proto, aby uspokojovala lidske organicke potfeby. Predstavuje jev "sui generis" - autonornni vrstvu reality, jejiz rust se tidi svyrni vlastnimi zakony, bez ohledu na skologicke, ekonomicke nebo dernograficke cinitele. Ty podle jeho nazoru hraji ve vyvoji kultury pouze limitujici roli. Tento Boasuv predpoklad vyrazne ovlivnil americke antropology prvni poloviny 20. stoleti, kterf ve svych koncepcich pfistup ke studiu kultury jako jevu "sui generis" dale rozvinuli v tsoreticke i vyzkumne praxi.>

4.3.10 Boasuv vliv na vyvoj antropoloqlckeho

nam pro dalsi rozvoj americke antropologie muze byt sotva pieceBoai!v nen. Boas redstavuje doslova klic0Y.2Eosobnost americke antropologie prvni polovmy O. stoleti. Pris_pel rozhodujicim zpusobem ke onstituovani obecne antropologie jako induktivni mezioborove vedy, zabyvajici se empirickym studiem cloveka, j azyka a kul tury. Svoji vyzkumnou, organizacni a pedagogickou praci vytycil zakladni tematicke okruhy americke kulturni antropologie a stimuloval dalsi smer jejiho vyvoje, Od jeho vystoupeni se zakladni metodou kulturni antropologie stal terenni vyzkum zalozeny na doktrine kulturniho relativismu. Boas vyrazne ovlivnil dalsi v,Yvojkulturni antropologie take prostrednictvim svych zaku. Jako profesor Kolumbijske univerzity vychoval tak vyznamne pfedstavitels americke kulturni antropologie, jakymi byli A. L. Kroeber, R. H. Lowie, E. Sapir, M. J. Herskovits, A. A. Goidenweiser, A. Lesser, P. Radin, C. Wissler, L. Spier, E. A. Hoebel, ILJ3enedictova a M. Meadova. Zcela opravnene lze tedy mluvit 0 Boasove skole kulturni antropologie. Jeji pfislusnfky spojovala Boasova vira v kulturni determinismus a chap ani kultury jako autonomni vrstvy reality - jevu "sui generis". Boas bezprostredne prispel k rozpracovani difuzionisticke teorie kulturnieh oblasti. Jeho zaci C. Wissler a A. L. Kroeber maji zasadni podil na zavedeni klasifikacniho principu, ktery umoznil tridit kulturni prvky a kulturni komplexy ve vztahu k urcitemu g ograficke mu uzemi. Americti difuzioni te v svych vyzkumech venovali pozorno t: 1. lokalizaci a popi u kulturnich oblasti domorod Am riky; 2. vymez ni jejich kulturnich enter a periferif: 3. tanoveni kulturnich typu charakt ri tickych pro j dnotlive kul turrn oblasti; 4. postizem vztahu, m zi vzdal nosti roz if nim a t 'fim kulturnich
rysu.

rnystenl

Pf toz byla difuzioni ticka antropologi tnologi na klonku 20. I t kritizovana pro svoji j dnostr nno t h maticky yklad kulturnich proce u a p)ochy mpirismus, stala silnym tirnul m pro vznik r d novych m ru
V

51

Prehled antropologickych teoril kultury

antl'opologii. N jvyr zneji s jeji vliv odrazil v konfiguracionismu a vyzkn, 111 ch 1 01 obnost a kultura. Tyto antropologicke skoly se konstituovaly ve 0.1 t ch dalsim rozpracovanim Boasovych matodologickych vychodis k.

4.4

Shrnuti - difuzionismus

kontra evolucionismus

Ideje difuzionismu, rozpracovane v anglosaske antropologii a nemecke etnologii, zasadnim zpusobem ovlivnily vyklad dejin kultury. Odvrat_2d evqlucionismu vedl v prvnich desetiletich 20. stoleti ke vzniku teorii, ktere oznacovaly za rozhodujici silu v dejinach lidstva migraci obyvatelstva a sireni kulturnich prvku v prostoru. V centru zajrnu spolecenskych vedcu se ocitla akulturace, chap ana jako specificky typ kulturni zrneny vyrustajici z kontaktu ruznych kultur. Difuzionisticky vyklad kultury nezustal omezen pouze na antropologii a etnologii, ale setkavame se s nim take v archeologii, prehistorii, filozofii a historii. Trvalou soucasti terminologie spolecenskych ved se staly pojmy kulturni difuze, mig;ace, akulturace, kulturni kontakt, kulturni oblast a kulturni okruh. 0 tom, ze difuzionismus prekroeil hranice antropologie, svedci skutecnost, ze s difuzionistickym vykladem dejin kultury se v prvni polovine 20. stoleti setkavame take na pude nemecke prehistorie (Gustav Kossinna) nebo britske archeologie (Vere Gordon Childe). .Iednostranne difuzionisticky pristup k dejinam kultury v sobe vsak muze skryvat jiste nebezpeci. Nejde pouze 0 snizovani vyznamu endogenni zmeny v dejinach, ale 0 nebezpeci ideologizace tohoto vykladu kulturni zmeny.Difuzionismus totiz do znacne miry pfipousti nerovnocennost kultur. Vychazi totiz z pfedpokladu, ze kulturni centra, z nichz se kulturni prvky a komplexy sifi, jsou na vyssf kulturni urovni nez oblasti, ktere je pfejimaji. Odtud je jii pouhy krok k tomu, aby byly ideje difuzionismu zneuzity - napffklad tvrzenim, ze vyvojova vyspelost je trvalym znakem urcite kulturni oblasti, nebof jeji obyvatele reprezentuji "vyssi" rasu nebo "vyvolenY" narod. Antropologicke a archeologicke vyzkumy pritom takto chapany difuzionismus vyvraceji. Je prokazano, ze v prubehu dejin se oblasti s vyspelou kulturou promenily v "kulturni periferie" a z puvodnich periferii vyrostla kulturni centra. Klasickym pfikladem muze byt posun kulturnich center z oblasti Stredomori na pobrezt Atlantskeho oceanu a odtud dal do Ameriky. Kulturni ovlivnovani navic nebyva pouze jednosmerne. Prestoze vliv jedne z kultur, ktere e dostaly do vzajemneho kontaktu, je zpravidla silnejsf, jde vzdy 0 vzajernnou interakci. Celou radu kulturnich elernentu pritom prejimajf take prfslusnici "vyspelejVi"kultury, Ukazkou tohoto procesu muze byt vliv umeni ,pfirodnich narodu" na evropskou umel ckou avantgardu nebo ovlivneni americke hudby africkou hud bni kulturou. Hodnotim -li s od tupem casu prmos klasickeho difuzionismu a evolucionismu, marne vetsinou tend nci je oznacit za jedno tranna a prekonana para-

52

4. kapitola Dlfuzlonlsticka antropolo

digmat'l. kt ra dn pf d. L vuji pouhou pizodou V dejin: eh antropologickcho J11ysJni. Zak,l d ~~~' r" ehto ~ r~ t tiz prilis ostre vyhrotili . por 0 1'07.hodujici h bnou l~U d jm. Pr~ kla lek~ evolueionisty okouzlene mysl nkou pokroku,,,~ Ja z~r?Jeom k~lturm zmeny ,h~ ka tvofivost a inovaee. Podle j jich nuzoru pri lu mel ruznyeh kultur nezavisls na sobe nalezali obdobna resent. Proto udajne exi tuji po celem svete obdobne kulturni prvky a komplexy a vyvoj lid tva lz povazovat za postupny prechod od divosstvi pre barbarstvi k civilizaci. Snaha evolucioni tickych ucencu postihnout vnitfrn mechanismy evoluce kultury vsak ve svych dusledcich umoznila formulovat teorii endogenni zrneny. Klasicti difuzioniste se oproti tomu pokoussli kazdou kulturni zmenu vysvetlit prostfednictvim mechanismu difuze a migrace. V polemice s evolucioni tickou teorii vyvojoveho paralelismu snizovali roli lidske invence a inovace v dejinach ve prospech prebiranf kulturnich prvku. Svym durazem na studium kulturnich kontaktu vsak zasadnim zpu obem prispeli k zforrnulovani teorie exogenni zmeny. Dnes lze samozrejme pohlizet na spor rnezi evolucionisty (paradigma endogenni zmeny) a difuzionisty (paradigma exogenni zmeny) jako na nesmyslny zapas, v nemz nemuze byt vitezu ani porazenych. Pritom je zrejme, ze jejich vyzkumy kulturni zmeny pfedstavuji pouze dye ruzne strany stejne mince. Tuto skutecnost v sobe ostatne odrazi vetsina soucasnych teorii kulturni zmeny, ktere respektuji existenci endogennich i exogennich faktoru kulturniho vyvoje. Evolucionisticka a difuzionisticka antropologie vytvorila predpoklady pro systematicke studium liulturnich prvku a komplexu v case (evolucionismus) a prostoru (difuzionisrnus). Metcdologicka omezeni techto srneru se vsak projevila v nesehopnosti antropologu postihnout jednotlive kultury jako integrovane systemy, Dalsi promeny antropologickeho paradigmatu jsou proto spjaty se snahou antropologu studovat kultury jako systemove jednotky. Zasadni roli v tomto obratu sehral zejmena americky konfiguracionismus, jemuz je venovana nasledujici kapitola.
y y

Konfiguracionismus

Vznik konfiguracionismu jako noveho srneru americke kulturni antropologie predstavuje kritickou reakci na omezenost difuzionisticke teorie kultury. Na klonku 20. let bylo pro stale vice antropologu nepfijatelne akceptovat Boa uv nazor, ze jednotlive kultury predstavujf pouze docasne integrovane komplexy autonomnich kulturnich prvku pochazejicich z nejruznejsich zdroju. Tento prfstup totiz limitoval moznost studovat kultury jako koherentni systemy. V prubehu let 1930-1960 tak doslo v pracich Boasovych zaku k rozpracovani noveho antropologickeho paradigmatu, ktery dnes oznacujema jako konfiguracionismus. Jeho jadro tvori predpoklad, ze jednotlive kultury predstavuji integrovane systemy ktere jsou organizovany v souladu s "kulturni gramatikou" dane spolecnosti. Predpoklad existence skryteho organizacnfho principu, ktery dava kazde kulture jeji jedinecnou tvaf, se promitl do cele rady antropologickych praci. Jejich jednoticim motivem byla systemova analyza a snaha interpretovat konkretni kultury prostfednictvim kategorii

kulturni vzorec a kulturni integrace.

5.1 ~nfiguracionismu~
5.1.1

- system ova teorie kultury

ldeove zdroje konfiguracionismu

N . chopno: t y. temove int rpr tac e v prvnich dvou de tiletich 20. toI ti prornitla do vVt in pre; i Boa ovych zaku. Am ricke difuzioni t omezovi 1 zojm ina pf dpoklad Z zLl.dna] ultura n muze byt pochopena pokud n bud v' -; j jich 1 ultur n f h pr I u t im Yf kornpl tni. Antropolo ove pra ujicr v I' inu proto 1 li nu ni s . tal VI ori ntovat n v t arem katalogu kulturruch ))1' ku it dirinsl h kultur. C hto pra ieh vsak bvl dovedena izola ., kultu rm h prvl u u 1 ornpl ru , ( d , b. urdum". aprfklad vyzkurny indianu zap: mho p r Zl._ erru m rikv zahrnuji popi y mnoha ti icu kulturrnch 1 m n U. onsuv odpor k t r tizovrini tuk v vych du 1 dcich

54

5. kapitola Konflguraclonlsmu

vedl k tomu, ze antropologicky vyzkurn neusti] ve forrnulaci obecne teorie a systemo 'int~rpretace z~oum~nych k~lt~r. En;piricka data byla predevstm tfidena, pops ana a klaaifikovana, coz vyrazne oslabilo explanacni funkci antropologie. Na sklonku 20. let ~acala ?y.:, tato ~ituace neudrZitelna. Snaha antropologUkritick~ pre~odnotit a ~vurclvn: zpusobem dale rozvinout Boasova metodologicka vychodiska vedla jeho zaky k formulovani novych pojmu a teorii. V prubehu 30. let se v dilech A. L. Kroebera a R. Benedictove zrodila rnyslenka systemove interpretace kUltury. Zdroje holistickeho prtstupu k sociokulturni realite je mozne videt v dilech evropskych filozofu (W. Dilthey), sociologU.(0. Spengler) a psychologu CW.Kohler). Na vzniku konfiguracionisticke teorie kultury vsak mela znacny podil take lingvistika. Z tohoto hlediska sehral vyznamnou roli zejmena americky Iingvisticky antropolog Edward Sapir (1884-1935). V knize Jazyk (1921) formuloval hypotezu, podle niz kultura stejne jako jazyk obsahuje jisty podvedomy vzor (kulturni gramatiku), ktery se do mysleni neprenasf. Antropologovs by proto meli proniknout pod rozmanitost sociokulturnich jevu a nalezt skryty organizacni princip kulturni konfiguraci, ktera urcuje systemovy charakter kazde kultury.
v

5.1.2 Teoretlcka vychodiska konfiguracionismu

Predmetem konfiguracionistickych vyzkumu bylo predevsim studium mechanismu integrace kultury, deskripce kulturnich vzorcu, analyza procesu akulturace a kulturni zmeny, Podstata kazde kultury byla spatrovana v konfiguraci hodnot, norem, ideji a vzoru chovani charakteristickych pro zkoumanou spolecnost. Konfiguracionisticke vyzkumy pfedstavuji pokus o systemovy vyklad empiricky ziskanych kulturnich prvku a komplexu, typickych pro urcitou kulturni oblast. Centralni kategorii konfiguracionisticke analyzy kultury se stal pojem kulturni vzorec, jimz se antropologove pokouseli vyjadrit skutecnost, ze kultura nepfedstavuje nahodile seskupeni kulturnich prvku, ale je zalozena na urcitem organizacnfm principu, ktery plni integrativni a selektivni funkci. Americke konfiguracionisty spojovala tato tsoreticka vychodiska: 1. 2. 3. 4. 5. duraz na systemovou analyzu kulturnich vzorcu a konfiguraci; zajem 0 studium procesu kulturni zmeny a akulturace; kulturni determinismus jake explanacni model; empiricky vyzkum pr'incrpu integrace kultury; etnopsychologicky vyklad vztahu osobnosti a kultury.

55

Prehled antropcloqlckych teoru kultury

5.2

Alfred Louis Kroeber - antropologie [ako veda 0 superorqanlcke reallte

5.2.1 Zivot a dilo A. L. Kroebera (1876-1960)

Zaklady konfiguracionistickeho pojeti kultury polozil svymi vyzkumy kultur_ nich vzoru a integrace kultury arnericky antropolog Alfred Louis Kroeber. Kroeber se narodil v Hoboken v New Jersey v rodine nemeckych phstehovalcu ale vetsinu mladi stravil v New Yorku. Jeho otec byl uspesny obchodnik s hodinami, ktery si mohl dovolit poslat sveho syna na nejkvalitnejsi skoly v New Yorku (Workingman's School, Sachs-Schule). Kultivovane intelektualni prostredi, ve kterern Kroeber vyrustal, prispelo k tomu, ze jiz v mladf ziskal vyborne odborne, umelecks i jazykove predpoklady pro dalsi vedeckou cinnost. V roce 1892 byl prijat na Columbia College, kde studoval literaturu. Po jejim absolvovanf (1896) zde nastoupil na misto asistenta (1897-1899). V teto debe zacal navstevovat Boasuv seminar 0 americkych indianskych jazycich. Setkani s Boasem zpusobilo, ze se rozhodl plne se venovat antropologii. Podle C. L. Alsberga privedla Kroebera k antropologii krome Boase take jeho touha pracovat v oboru, ktery je schopen duchovns emancipovat cloveka a osvobodit jej od tradicnich predsudku a nabozenskych tabu. V roce 1901 ziskal doktorat z antropologie a pfijal nabidku Academy of Sciences v San Francisku na misto kuratora antropologie. Protoze Akademie nebyla schopna realizovat terenni vyzkumy kalifornskych indianu, ktere Kroeber navrhl, nastoupil na nove zalozenou University of California. Soucasne vedl antropologicke muzeum v Berkeley, ktere se dfky nemu stalo jednim z nejvyznarnnejsich stredisek antropologickych vyzkumu na svete.
Kroeber po cely zivot projevoval velky zajem sve studenty. V rarnci prednasek a emimHu s nimi vedl bourlive diskuze, ph nichz piisobil dojmem cloveka, ktery prave v teto chvili "objevii" antropologii. Mezi univerzitnimi kolegy proslul snahou hledat i u nepfflis talentovanych studentu , kryte' odborne schopnosti. Jednou opustil behern ti tni doktorandsks zkousky na nekolik minut zkusebni mi tno t. Teto situace ihned vyuzil jeden profe or, ktery e naklonil ke svernu kolegovi a rekJ: .Pojd, rychle ho nechams propadnout, nez se Kroeber vrati."

Spektrum Kroeberovych zajmu bylo nesmfrna siroke. Pozornost venoval tudiu jazyku prfrodnich narodu stejne jako archeologickym objevum v Peru nebo terennirn vyzkumum kalifornskych indiana. Problematikou zpusobu zivota indian kych kmenu se zabyval v pracich Pfirucka indiana Kalifornie (1925) a Kulturni a pi irodni oblasti domorode Seuerni Ameriky (1939). Zaklady tudia kulturnich vzoru a integrace kultury rozpracoval v dilech Antropologie: kulturrii vzory a procesy (1923), Konfigurace kulturniho tu (1944) a tyl a iuilizac (1960). Otazkam teorie kultury venoval sbornik tati nazvany Podstata hultury (1 52) a praci, kterou napsal poleens C. Kluckhohnem, Kultura: hritichy piehled pojmt: a definic (1952). Jako editor mel

ru

56

5. kapitol

Konflguraclonl mu

. I dujici podil na vydanf zakladnfho kompendia moderni antropologi n~ho Antropologie dne (1953). Toto dilo, na jehoz realizaci se podil ,10 naZ v; dntch predstavite hi fyzi ke kIt .urm' a ap lik ovane' an t ropo lozi vzm ikl 0 U zrc e, U ogle, ~~klade pre dna sek a referatu, ktere odeznely na Meztnarodnfm antropologjckem sympoziu v roce 1952.

~!

tOZ Ul ~~

5.2.2 Kulturni oblast a kulturnl

intenzita

Kroeberovy rane prace jsou psany z pozic Boasova deskriptivniho difuziolsmu. V prubehu 30. let Kroeber navazal zejmena na teorii kulturnich :~lasti, kterou rozpracoval Boasuv zak C. Wissler. Podle Wisslera urcite kulturni prvky a kulturni komplexy jsou typicke pro urcite geograficke oblasti Ameriky. Kultura indianskych kmenu, ktere danou oblast obyvaji, ensi roz~ily vykazujs s~odne ~u1turni ~ysy. KroebeI~ pak pres vetsi nebo obohatil teorii kulturmch oblasti 0 pojmy intenzita a khmax. POJem kultur'ni intenzita uzfval k popisu zpusobu, jimiz kultury dosahuji a udrzuji urcitou kulturnf uroveri. "Intenzivnejsi kultury" jsou ty, ktere maji bohatsi kulturni rysy a jejichz instituce jsou presneji vymezeny. Podle Kroebara je mozne kulturni intenzitu induktivne merit prostrednictvfm statistickych metod. Postupuje se napriklad tak, ze se uvnitr studovans spolecnosti scitaji ruzne kulturni prvky. eim vetSi je jejich pocet, tim vyssi je specializace a kulturni intenzita. Pojmem kulturni klimax Kroeber oznacoval nejvyraznejsi a nejtypictejsi ohnisko kulturni oblasti, odkud se sifi kulturni prvky do okrajovych oblasti. Podle Kroebera muzeme akceptovat vysledky Wisslerovych vyzkumu venovanych vztahu kulturnich oblasti a prfrodnfho prostredi. Zaujal ho zejmena jeho zaver, ze prostfedi kulturu netvori, ale stabilizuje. Samozrejme ze jednotlivs kultury musi byt adaptovany na prostredf, a proto jsou jimi do znacne miry limitovany. Kdyz se kulturam podan prizpusobit k danernu ekosvstemu, meni se pornerne pom.ilu. Ve chvili, kdy se rozsfif do odlisneho typu prostredi, dochazi k jejich zmene.' Kulturni oblasti Severni Ameriky Kroeber rozdelil na arkticks pobrezf, severozapadnf pobrezf, jihozapad, centralnf oblast, vvchod a zapad, Mexiko a stredni Ameriku. Kazdou z techto oblasti dale deli na subkultury, ktere jsou charakteristicke specifickym geografickym Pl'ostredim, zpusobem zfskavani potravy, socialni organizaci a symbolickou ~ulturou. V kazde ze sesti zakladnich kulturnich oblasti identifikoval alespoii Jednu vrcholnou kulturu - ohnisko s nejvetsi kulturni intenzitou v niz tradicni cinnosti dosahly nejvyraznejsfho vyjadrem a nejvyss! systematizace. ~~dyz ~e Kroe?er. di tancoval od ~iste e~vironmenta~nih~~eseni kultu~ni proe~abky) ovlivnil podle M. Harris knihou Kulturni a prirodni obla ti domorode ,Severni Ameriky zasadnim zpu ob m veho tudenta - zakladatele kulturnl ekologi Juliana St warda.s

n:

57

Pi hied antropotoqlckych teorli kultury

5.2.3 Koncepce antropologie

na I dujicim obdobi e Kroeber zarnefil na problematiku kulturnich vzorcu integrace kultury, a polozil tak zaklady konfiguracionislllU jako noveho meru v arnericke kulturni antropologii. Kroeberovy nazory na predmet a metody antropologie jsou do urcite miry ovlivneny evropskou filozofii predevsfrn nemeckym novokantovstvim. Kroeber povazuje antropologii za vsdu 0 skupinach lidi jejich chovanf a produktech chovanf"." Antropologie rna podle Kroebera spfse Idiograficky charakter. Proto ji stejna jako Boas prirazujs k hi torickym vedam. Svym diirazem na jedinecnost kulturnich udalostf nutnost historickeho pffstupu a na analyzu kultury v ramci katego_ rii historickeho kontextu, kvality a vyznamu se Kroeber znacne priblizil nazorum badenskych novokantovcu (W. Windelband, H. Rickert). Kroeber ice pripoustf, ze je mozne nornoteticky, exaktni prIstup, typicky pro metodologii prirodnfch ved, aplikovat i na vyzkum kultury, osobne vsak preferuje prf tup historicky, jenz by mEH plnit zejmena syntetickou funkci. To zna. mena nerozkladat antropologicka data prostou analyzou, ale studovatjejako casti vetsiho celku v sirsim sociokulturnim kontextu. Zvlastm pozornost pfitom mu i byt venovana vyzkumu casoprostorovych vztahu mezi jednotliVYmi prvky kulturniho systernu v diachronni i synchronni perspektivs. V souladu s koncepci kulturniho relativisrnu povazuje za nezbytns zkoumat kazdou kulturu v ramci jeji vlastni struktury a hodnot. Na tornto teoretickam zaklads Kroeber vyrnezuje specifikum historickeho pristupu v antropologii jako "integralne kontextualni" studium takovych sociokulturnich jew jakymi jsou kulturni vzory, normy a hodnoty, pficemz do jiste miry ponechava stranou casovou naslednost i nomoteticky princip prfcinne souvislo ti vecf a jevu.

5.2.4

Superorganicka teorie kultury

Ve svem vymezeni kultury Kroeber rozviji klasicke antropologicke pojeti, podle ktereho kultura zahrnuje veskerou neinstinktivni a nereflexni lid kou cinno t a jeji produkty. V tomto smyslu Kroeber zahrnuje do kultury: jazyk. znalo ti hodnoty, zvyky, umenf, technologie, idealy pravidla ... zkratka vsechny schopno ti a dovedno ti 0 voiene cloveksm".« Kroeber je vsak jednim z prvnich arnerickych antropologU ktery explicitne forrnuloval tezi 0 relativni sarno tatno ti exi tence kUltury a jejim nadorganickern charakteru. Superorganickou teorii kultury podle niz kultura tvon sarno tatnou dimenzi a zarov Ii n jvyvvi jevovou vr tvu kutecno ti, pfedlozil poprve clanku uperorgani };y (1917) a v dalsf h pracichji postupne propracovaval a modifikoval' Pojmem up rorg nicky" Kro b r ve v' koncepci neoznacuje realitu ktera by byl n organicka n bo 11 organickych vli ech neza i la. Vyjadfuj jim pouz kut no t, z kulturni j j ou ol'ganizovany na jin 'm prin ipu nez
v

58

5. kapitola Konfiguraclonl

mu

h u
a

'(1" • organick a anorganicke. VIa tnosti jez j. ou specificky vlastnf jevum kuiturni roviny nemohou byt podle Kroebera uspokojivs vysvetleny prostredictvim principu kt re plati pro rovinu kvalitativne nizsi. Zakonitosti niz: i ~oviny tvorf pouze ramec, v nemz jevy roviny vyssi funguji." V tomto smyslu I{roeber pozaduje uznanf kultury za skutecnost jineho radu, za autonomni oblast kterou lze pochopit pouze studiem ji vlastnich principu a zakonu. Kroeberova superorganicka teorie kultury vyrazne ovlivnila dalsf vyvoj arnericke kulturni antropologie 20. stoleti. S jejim dalsim osobitym rozpracovlinirn se setkame zejmena v dile L. A. Whitea. Podle Kroebera je vsak kultura nejen superorganicka, ale take nadindividualnf. Z tohoto hlediska vystupuje kultura jako "obrovska sila, ktera ovlivnuja vsechny lidske bytosti"." Kroeber redukuje jednotlivce na pouhe nositele a zprostredkovatele kultury. To se odrazf v jeho pozadavku studovat kulturu nezavisle na cloveku, ,jako kdyby jednotlivi Iide nemeli na kultufe vubec zadny podil, jako by nemeli s kulturou nic spolecneho". Vymezenim kultury jako riadindividualnfho fenomenu, ktery je schopen vykonavat na individuum sociokulturni natlak, se Kroeber pfibliail pffstupu francouzskeho sociolo_ga E. Durkheima (1858-1918) a j.ehQ_ teorii socialnich --=---..,-_____....___ -----faktu. Podle Durkheima soc'iafnf fakta iakp predmet sociolo ickych - vyzkumu exi~inezavisle na iednotlivci. Do jeho vedomi vstupuji jako ne'Co vnejsiho a a lids e _vUli nezavisleho - atribut nadindividualnosti. sou~ easne jsou vybavena donucovaci mocf, coz predstavuja atribut socialniho natlaku. Typickou ukazkou socialniho faktu je jazyk, ktery existuj B€zavisle na jednotlivci jako relativne autonomni vrstva reality (atribut nadindividualnosti). Navic si jazyk jako prostfedek komunikace musi kazdy jednotlivee v prubehu socializace osvojit (atribut socialniho natlaku). Durkheim ovsem na rozdil od Kroebera resil tuto problematiku v sociologicke perspektive. Centralni kategorii je v jeho pojeti pojem spolecnosti a socialnich jevu, a ne kategorie kultury, jak je tomu u Kroebera.?

5.2.5 Prlmami a sekundarni rysy kultury

Kroeber jako jeden z prvnich antropologu Boasovy skoly rozpracoval systemovy pnstup ke studiu kultury. V tomto smyslu je vyznamna predevsim jeho koncepce kulturnich vzorcu, Kroeber definuje kulturnf vzorce jako takove konfigurace nebo systemy vnitrnich vztahu, jez davaji kazde kultufe jeji koherenci a zpusobuji tak, ze neni pouhou akumulaci jednotlivych nahodilych prvku. Kulturni vzory tak pfedstavuji organizacni princip, ktery jednotlivym kulturam vtiskuje systernovy charakter. Pri studiu kultury venuj Kroeber pozorno t dvema odlisnym tridam kult~rnich prvku a jim odpovidajicim vzorum. Do prvni tfidy zahrnuje ,primarm rysy kultury", kt re bezprostredne souvi f praktickou trankou zivota spolecnosti, jejim exi tencnim zajist nim. Druhou tfidu reprezentuji
v

59

Piehled antropologlckych teorli kultury

k dar'nf rysy kultury" j z nemaji zudn prnktickc vyu, t 'ni fI . ..se un at oi'iv' eh impulzu a hra e 0 exnerinm nt ovaru . I() iho p .I. ou v Tazem.. k1 • t ." ". Podl Kro b ra primarnf ry cu tury, vyrus aJICl z lste praktickYch t'vu potf b a zajmu lidi, tvoff sferu kultury reality (1' ality cultuf ) mo 1 . ,h v, d 'h 1 kv h . J ou zaloz 11' n objek~lvme., ~nro me a ~po., ~ens yc podminkach zejmena limitujicich bmulu~lcl~h a determl~uJ~ClCh ~aktorech PTlrody. Typickou ukazkou kultury reality J ou technologicks pro tredky, jimiz clovek zajisfuje svoji obzivu (zemedel ke nastr~je, lovecke" ~br~n" rybafske potreby apod.). Sekundarni :y ~ kultur~ opr~~l ,tom~, ~on, sferu k~tury hOdnot (value culture), ktera predstavuja tvonve "vy]adrem nebo vytribeni hravych podnetu"." Typickou ukazkou kultury hodnot je urn "n1. Na rozdfl od kUltury reality je kultura hodnot v mnohem mensf mfre determinovana vnejsimi fak. tory, ale rozviji e podle svych vlastnich zakonu a principu. Tato tendence je evidentni na relativne autonomnim vyvoji umeleckycl, stylu nebo estetickych hodnot. V neposledni fade se od sebe sfery kultury reality a kultury hodnot lisf vzory kulturniho vyvoje. Zatimco vyvoj primarmch rysu kultury (kultura reality) smeruje k udrzeni, rozvfjeni a kumulaci existencmch prostfedku a mechanismii, sekundarru rysy kultury (kultura hodnot) maji nekumulativni charakter. Odrazeji totiz "tekavost tvorivych podnetu a zastupitelnost cilu ke kterym smeruji"."
'II v

5.2.6 Konfigurace kulturniho rustu

Problematikou sekundarnfch rysu kultury a vzoru historickeho vyvoje kultury hodnot se Kroeber zabyval v letech 1931-1938 v jedne ze svych nejproslulejsich praci Konfigurace kulturniho rustu. (1944). Na ternef osmi tech stranaoh Kroeber provadi zevrubnou analyzu vyvoje vyznamnych svetovych kultur pocinaja starovskym Egyptem, Mezopotamii a Cinou a konee moderni zapadni spolecnostL Jeho interpret ace se opira 0 koncepci kulturniho relativismu a superorganickou teorii kultury. Na pozadi analyzy ruznych obla ti kultury hodnot, zejmena vyvoje filozofie, vedy, filologie, estetiky, literatury hudby, malfr tvi, socharstvi, divadla a politiky, usiluje Kroeber 0 rekonstrukci vzoru historickeho vyvoje a krivek kulturniho 1'1i tu. Podle Kroebera je jadrem kazde historicka kultury urcity vzorec, ktery se rozviji ab orbuje to, co je shodne s jeho podstatou, a urcitym zpiisobem zpracovava i to, co mu nebylo zpocatku zcela vIa tni. V procesu vyvoje se vsak rnozno ti daneho VZOl'C vyc rpavaji, kle a sfera jeho vlivu dochazi k reprodukci tareho, k regro U, posl'ze k zaniku eel 'ho VZOl'U. Z tohoto hledi k kazdv vzorec zpocatku sm "ruje k rozvoji a pokroku, pozdeji d g neruj umira. Pote na leduj bud.' r gen rae vzoru na novem zaklade, n bo j ho nahrazeni novyrn vzorem. Kultura OV m n mizt, n bof polecno t nemuz b z kultur i tovat, Podl Kro b ra jd hlavn 0 rozpad urcit iho nahromadem kulturniho obsahu, ztel n "n 'ho ve vic ci m 'n jedin cne oust v z yku, patif ieh
V

60

5. k pitol

Konflguracionl mu

IHtJ'odu n bo kupin narodu. mrt kultury t dy n znr mena j .jl zniceni nybrz nahrazeni puvodniho vzoru novym VZOl'C m. To' c uptakovYch pfipa d ch zamika J.sou urci a ch arakteristicka ne V't' a se kupeni kultur-0 ~lch prvku nebo so~ tavy vv~oru.13 Tyto proc sy. n~~sou po~nze~lY .:~dnym obJekbvmm zakonitostem. Jednot· kultury a civilizace prechazejf jedna v druhou a pravidelnosti, ktere lze IJ\ e h pozorova t.unaif sms povrchni charakter. Kroebsr sice r historickych jevec maji spise : ramci vjvoje konkret~ic~ k,ultur iden~ifikoval jist~ z~onitosti platne pro danou spolecn~st, na pa:ra~ po obecn~ch kultur?e-hlstorickych zakonsch latnych pro vsechny svetove kultury vsak nea piroval. K plnemu porozu~eni KroeberovYch analyz v praci Konfigurace hulturniho riistu. je nezbytna rozlisovat mezi kategoriemi stylove vzorce (stylistic patterns) a kiivky rustu (growth curves). Stylove vzorce tvoff urcity vnitfrie strukturovany zakladni plan, ktery je skryty za konkretnimi kulturnimi jevy (umeleckym slohem, filozofickym systemem apod.). Predstavuji souhrn znalosti, principii a hodnot, jejichz analyza podle Kroebera vyzaduja subjektivni pfistup. Oproti tomu kfivky rustu a poklesu urovne vzorcu lze zachytit objektivne. Ve svych analyzach vysel Kroeber z predpokladu, ze kriteriem, ktere odraii krivku rustu stylovych vzoru, je cetnost vyskytu geniu v dejinach. Napifklad v Anglii nebyli mezi lety 1450 a 1550 zadni geniove. V letech 1550-1650 se jich zde jiz vyskytla v oblasti Iiteratury, hudby, vedy, filozofie ipolitiky cela rada. Tento fakt podle Kroebera objektivne zrcadli krivku rustu vzoru, nebof ti, ktere potomstvo povazuje za genie, jsou ti, kteff svuj talent realizovali v prubehu obdobi kulturniho rustu nebo kulminace:
I11tl
v

tt

ur)1

"

T'

Zda se, ze jedine vysvetleni, ktere by nebylo zalozeno na pouhe spekulaci a ani nebylo jen arbitralnim, musime hIed at v propojeni skutecne geniality s podminkami k jejimu uplatneni, podminkami danyrni tim kterym stupnern vyvoje civilizace ... Ti, jez jsme si navykli nazyvat vyznamnymi lidmi, jsou jen jednemi z mnoha nadprumernych jedincu. Oni se ovsem na rozdil od dalsich, stejne schopnych, narodili v dobe, v miste a ve spolecnosti, jejiz kultura byla jednak vyzrala a jednak potentni, a tyto skutecnosti zapffcinily to, ze jedinec moh! v teto kulture projevit a uplatnit veskere sve schopnosti." 14
n

Analyza vyskytu geniu jako indexu kfivek kulturniho rustu a poklesu Kroeberovi de facto umoznila vyhnout se intuitivnimu pfistupu, ktery by byl nucen pouztt, kdyby se zameril na primarnf analyzu stylovych vzoru, Diky z~olene metode se totiz nemusel opirat pouze 0 sve vlastni nazory na obdobi hlS~Orickychvrcholu a upadku, ale mohl vyuzft studie expertu, ktefi se zabyvall postavenim historickych osobnosti v dejinach.

5.2.7 Kulturni vzorce a m6da

P?nekud jiny pfistup k vyzkumu promen vzorcu pred tavuji Kroeberovy tudle venovane mode. Svuj prvni clanek venovany problematice m6dnich vii ii na obleceni publikoval jiz v roce 1919 pod nazvern Rdd ve zmeruich mody,?

61

Prehled antropologlckych teorli kultury

K t muto ternatu se vratil v race 1940 ve studii venovarie historickym prom o e nam zen keho polecenskeho odevu -; zap~dn.l, spo 1" e~nos t' k te~ou ,napsal spo\v 1 "ne Jane Richardsonovou. Na zaklade dukladneho merem delky a sifk v lemu a pasu a sirky a hlo~bk~ d~~oltaze (Kroe?e: p~o sve analYz~ pouzil dobove rytiny, casopisy. a ~Odnl }~~llo~y od ,prvru ,tr:t~ny 17. stoletj) objevil dva vyznamne rysy typicke pro deJlny zenskeho odlvaru:
v_

s:~i

1. Nekolik znaku vykazuje

v prubehu sta let vyrazns kyvadlovy pohyb. N aprfklad pfiblizne kazde stoleti prochazi delka sukni cyklem od dlouhych ke kratkym a opet dlouhym.

2. Soubezne s timto stoletym cyklem se objevuji obdobi oziveni nebo ns. usporadanosti, periody sty love prornenlivosti. N apffklad delka satii nekdy vykazuje pomerne siroke vykyvy v rarnci jednoho reprezentativ_ niho vzorku behem jedineho roku. Kroeber odhalil, ze narust neuspofadanosti zrcadli urcitou zakonitost. V obdobi m6dni vlny kratkych satu jejich delka zacne ihned vykazovat znacnou neusporadanost. Kdyz se vsak m6da vraci zpet k dlouhym satum, neusporadanost ustupuje. Neusporadanost ja take vyvolavana vyraznym zvysenim pasu do vyse poprsi, nebo posunutim pasu k bokUm. Je-li vsak linie pa u na svem normalmm anatomickem miste, neusporadanost mizi. Kroeber vy_ uzil zavialosti mezi narustem neuspofadanosti a kyvadlovym pohybem k vymezeni zakladniho a idealniho vzoru zenskeho vecerniho odevu." Podle Kroebera zakladm vzor reprezentuje pomerne siroka sukne, ktera je dlouha az ke kotnikum. Pas satu, pokud mozno co nejstfhlejsi, je umisten na svern normalnim anatomicksm miste. Podstatna cast poprsi, zad a pazi je obnazena. Pod pasem se obrys satu radikalns rozchazf s tvarem tela, ale od pa u nahorujsou obrysy tela i odevu v uzkem souladu. Kroeber je presvedcen ze tento zakladni vzorec odevu zapadntch zen prosel tisici lety neu taleho pretvareni bez podstatria zmeny. Odchyluje-li se m6dni styl prflis daleko od idealniho vzorce, v m6de narusta napeti a neklid. Tlak na zrnenu stylu ro te jako by lide nebyli spokojeni s existujici m6dou. Naopak je-li m6da v ouladu se zakladnim vzorcem, m6dni styl je shledavan uspokojivym a neklid opada. M6dni styl vsak vyjadfuje neustalou zmenu nebof i kdyz je bezna m6da v souladu e zakladnim vzorcem umele prvky, jakymi j ou napriklad barva n bo rnddni doplnky, e v prubehu casu n u tale promeriuji. Idealnf vzorec je tak nut '1 ,n padan a rozrusovan m6dou '. Na zaklade proveden 'ch analyz do ~vIKro b rkz'vvru z m6d vodiv'ninevykazuj kfi kuru tu ktera ie typicka pro vet inu 0 tatmch tylo 'ch vzor u ekundarnf kultur hodnot". Z·'p.adni m6d· n 'mviuj k nejak mu id 'Iu n bo cili aby p jeho do azem z: mkla ale s pi.~. am ili pr puj Vuj . Zakladni id alnf zor c zen keho ~avno stnlho od evu j r 1 tivn . taly k Ii n u tale ru Vi. lovy Kroeber» ,J ou to Tan alovn rnuka pod tyr n kou ladou m6d '.17

62

5. kapitol

Konflguraclonl mu

. toze!';e Kroeber zabyval pfedevsim vzory a krivkami kulturniho rustu ~e otlivYchoblasti kultury hodnot", byl presvedccn, ze i jednotlive civilizace ~~n celky vykazuji zretelne stylove tendence. Komparativni analyze svetoJ<. ~ kultur a civilizaci Kroeber venoval sve posledni (bohuzel nedokoncene) ~c Seznam civilizaci a kultur (1962).18 V teto praci se pokusil podat strucny ~°hled evropskych a puvodnich arnerickych domorodych kultur. PO jejich ~~~aktel.istice se za~eril na, znoaky,ktere. pov.azo~a1za ~od~tatno~ char~lde. tiku sociokulturruch systemu - orgamzaci statu, nabozenstvi, architekliteraturu, dekorativni a uzite umeni aj. Prezentovane sociokulturni ust~my Kroeber rozdelil geograficky na kultury a civilizace Oceania, AmeEvropy, Asie a ,Afriky, V. r~ci kazde~o ko~tinentu vymezil konkretni kulturni arealy. Cely seznam je vsak pouhym nacrtem, ktery autor nestacil dokoncit. Podrobne jsou rozpracovane pouze klasicke evropske kultury (megaliticka, recko-fimska, keltska, vikingska, ruska a zapadoevropska kultura) a indianske kultury domorode Severni Ameriky. Kroeber v teto praci venoval znacnou pozornost rozdilum mezi kulturnimi prvky a komplexy evropskycha americkych kultur a rozsfreni kulturnich rysii na ruznych svetovychkontinentech. Svoje nazory na ryvoj zapadoevropske civilizace srovnava s cyklickymi koncepcemi dejin kultury A. Toynbeeho a O. Spenglera. Kroeberiiv zajem 0 vyssi civilizace, pro ktere je typicky velky rozkvet tvofivosti, je nezbytne posuzovat v kontextu vyznamu, ktery ve svych vyzkumechprisuzoval sekundarnim rysum kultury. Je s podivem, jak malo pozornosti Kroeber venoval studiu primarni "kultury reality". Kroeber sice zduraziiovalvliv prostredi a materialnich podminek na rozvoj kultury, nicmene vse nasvedcuje tomu, ze materialni bazi kultury povazoval pouze za Iimitujici faktor,jemuz neni treba venovat vyraznejsi pozornost. Byl si prirozene vedom toho, ze ekonomicky system vytvaff nezbytne predpoklady pro existenci sekundarni "kultury hodnot". V souladu se svou teorii kultury vsak predpokladal, ze jakmile se sfera sekundarnich rysu kultury jednou rozvine, pak jako nejvyssi rovina systemove hierarchie sleduje sve vlastni cile a rozviji se podlevlastnich autonomnich zakonu. Kroeberiiv zajern 0 "kulturu hodnot" je vysvetlitelny take jeho presvedcemm, ze sekundarni kultura neni druhotna v ~ravem slova smyslu, nebof prekracuje existencni kruh nutnosti, reprezentujs vynikajici a pozoruhodne vytvory cloveka, ktere vyjadfuji opravdovy lidsky potencial.

5.2.8

Komparativnl studium civilizaci a kultur

~l:.u

;rkY,

5.2.9 Kroeberuv vliv na dejiny antropoloqickeho myslenl

~oeber vyrazne ovlivnil celou nastupujici generaci antropologu. Vyznam J~,O praci presahl hranice antropologie a prornitl se i do dalsich spolecenS ych ved. Svedci 0 tom i velky ohlas na vymezeni kultury, ktery predlozil

63

Pi'ehled antropologlckych teorli kultury

Kluekhohnem v roc 1952 jako vysledek rozboru vice nez sto P d 1 spo u . Kl kh h . k It a e· ati d finic kultury. Podle Kroebera a ~e 0 ~a ,J,e u u~~ Pv~odukt)e hisj t " ka zahrnui ideje, vzory a hodnoty, je selektivni, lze se JI ucit, je zaloze oIle, , ina z c " " ymbol ch aje abstrahovana z ch ovam a z pro du kt u Ch ovam. " 19 Toto po' na t' na .. .1 0 ' ~e kultury j mozne chap at jako s h r.nutI' z~a d me.h t ema tiICkv h 0 kru hu, jirniz1 yc e americka kuJturni antropologie prvm poloviny 20. stolett zabYvala. N dal vi vyvoj antropologick 'ho mysl:ni Kroebe,r vyrazns zapus.obil take Supe~ rorganiekou eorif kultury. ~~ho pozad~vek vyzk~mu ~ul~u~y jako autonomni r t reality kt ra se VYVIJI podle svych vlastnich principu, byl originalnim zpu ob m rozpracovan v dile L. A. Whitea a nadals predstavujs velkou vyzvu pro. OUCD nou kulturologii.
0

5.3

Ruth Fulton Benedictov8 - antrogologie Iako veda 0 kulturnich vzorech -~--

5.3.1 Zivot a dflo R. Benedictove (1887-1948)

64

5. kapitola Konflguraclonlsmus

1947 v dla vyzkumny projekt za:mereny na mezikulturni studium soucasnych komplexnich kultur - Research In Contemporary Cultures. Za dobu sve tricetilete kariery Be?edicto_va ,zastavala r~du, vyznamnych vedeckych funkci. Byla predsedky~ p,unenc~e antropologIc~e spolecnosti a Americke etnologicke spolecnos.ti, Vlcep~ezl.dentkou Americks psychopatologicke spolecnosti, vydavala casopls Psychiatrie atd.
Ruth Benedictova pusobila svyrn vzhledem jako nadpozemska bytost. Mela nadherne tvarovanou hlavu, obrovske sede uhrancive oci a huste trnave oboct. Podle E. Eriksona vypadaia napul jako male devcatko a napal jako muz, anii by v ni byio neco detkeho nebo muzskeho. G. E. Hutchinson v nf videl mytologickou Sibylu, patrfci jak do vzdalene minulosti, tak do pozdejsf budoucnosti. Jeden z jejich zaku - Victor Barnow - vyjadiil svUj pocit z jejf osobnosti nasledujicirni slovy: "Stejne jako vetsina studentu R. Benedictove vzhlizel jsem k nf pohledem plnyrn ucty a zmatku." 20 Barnow mluvi doslova 0 jeji "stfibiite aure prestize, dustojnosti a sarmu".21 Jeji "image" byla pravdepodobne zpusobena jejf osamelosti, Byla velmi placha a melancholicka, Pfitorn vzdy ochotne venovala svuj cas i penize tern pfatelum a studen-

tum, ktefi to potrebovali.

Ruth Fulton Benedictova

v lete roku

1948 se Benedictova rozhodla navstivit evropske zeme, ktere byly predmetem srovnavaciho vyzkumu soucasnych kultur, v jehoz cele stala, V prubehu teto eesty navstivila take Ceskoslovensko, kde se zucastnila seminare UNESCO v Podebradech. Dlouha a vyeerpavajfci cesta po Evrope podlomila jeji krehke zdravi. Zemfela par dni po svem navratu, v zari roku 1948. Benedictova podstatne prispela k rozpracovani teoreticko-metodologickych vychodisek Boasovy skoly kulturni antropologie. Za zakladni cil antropologie povazovaia studium rozsahle skaly zvyku, obyceju a hodnot ktere odlisuji ~polecnosti s ruznymi kulturnimi tradicemi. Ukolem antropologa je odhalit, Jiik_ym zpusobem se kultury transformuji a diferencuji. Podle Benedictove to, co mtegruje lidi v jednotlivych spolecnostech, je jejich kultura polecne di!e~e ideje a normy, tedy "ten komplexni celek, ktery zahrnuje vsechny zyy"k Jez si clovek osvojil jako clen spolecnosti"." Idealnfrn predmetem antropclogl~ych vyzkumu jsou prefiter-arnf spolecnosti. Ty diky sve relativni izolac! vytvofily osobite kultury pfedstavuji tak .Jaboratore" v nichz mohou ~~tropologove studovat rozdilnosti lidskych instituei for m ocialnfho ~vo~a. Antropologicky vyzkum navic umozfiuj odlisit vzore chovanf pecieke pro lokalm kultury od t ch, kt re jsou univerzalnf pro e I' lid tvo.

65

Prehled antropologickych teorli kultury

napsany v d chu d skriPtiv P 1 m. an tropolor.ricke prace Ben dictove byly ke o· . . . ti 'kl d k 1 nich studif F. Boase. Zavi lost na difuzionis IC, eJffi VY oa u. u_ ~U17j CV1d ucJ .. , dentm , na JeJl dizertacnf praci Koncept ochrannyc 1, ., 1.U u mdzanu Severlt' t ~ . Ameriky (1923). Dostatecne vyrnluvne to i'lustruji slova, ktera napsala v zaveru teto studie:

c·) ·k buduie voii kulturu z nejruznejslch '1 prvku at znovu a znovu '.je kombinuje. Dokud e ,ove '"" J d • dk b to U, ze vys e em 0 0 procesu je orgaOlsmus s funkcn. b 'me ne pravneho pfedpokla nez aVl. d ., , bi kti • honi ,k e u of<idanymi vzaiemnymi vztahy, nepo art se nam 0 ~e ivne poe opit nas ulturni iivot P kontrolovat je h 0 projevy. «n . . ani
V letech 1922-1926 provadela terenni vyzkum ctyf indianskych kmenu. _ Serrano, Zuni, Cochiti a Pima. Soucasne vedla terenni vyzkumy studentu Columbia University mezi indiany kmene Apacu a Cernonozcu. Tyto vyzkumy jeste nepostihujf zkoumane kultury v cele jejich sifi a komplexnosti, ale jsou zamerene pouze na vybrane oblasti zivota techto kmenu. Tomu ostatne cdpovidaji i nazvy jednotlivych praci - Poluidhy indiana Cochiti (1931), Mytologie Zuni (1935). Benedictove se nikdy nepodarilc ziskat financni grant na dlouhodoby terenni vyzkum. Nernela tak moznost naucit se domorody jazyk v prubehu vlastniho vyzkumu. Behern svych pobytu mezi indiany byla proto odkazana na prekladatele do anglictiny a ve svych knihach pouzivala data, ktera ziskali dlouhodobym terennim vyzkumem jeji kolegove. Presto svyrni sugestivns napsanyrni pracemi Vzorce kultury (1934) a Chryzantema a mec (1946) vzbudila pozornost odborne i laicke verejnosti. Rozpracovala v nich totiz preblematiku kulturnich vzorcu a integrace kultury jako osobite varianty systernoveho vyzkumu kultury.

5.3.2 Kulturnl vzorce a kulturni konfigurace

Bezprostrednim podnetem, ktery privedl Benedictovou k resenf problematiky integrace a konfigurace kultury, se stal jeji pobyt mezi indiany kmene Pima. Pri analyze zivotniho zpusobu tohoto kmene narazila na vyrazny rozdil v hodnotovem systemu a zivotnim zpusobu jeho bezprostfednich geografickych ,ouse,du. N a zaklads svych srovnavacich vyzkumu vypracovala typologii indianskJch ku~tur. Ve sve klasifikaci se inspirovala pojmy dionyska kultura a apollonska kultura, ktere pri studiu anticke kultury uiil ve sve praci Zrozeni trage~ie ~ ducha hudby (1887) F. Nietzsche. Jako apollonsky typ kultury, char ktensttcky, umerenosti a sebeovIadanim, popsaIa indiany kultury Puebl.o .. ~ousedm kmeny, pro ktere jsou typicke skIony k individualismu agre~lVlt ~ smyslovs extazi, oznacila za dionysky typ kuItury. S touto konc PCl s~z~amlla antropologickou verejnost poprve v roce 1928 v referate Psyhologtcke typy u hult ' h 'ih. ' , .. , urac J~ ozapadu. Tato studie zaujfrna zvlastni misto ve VYVOJI kulturm antropologie zejmena proto, ze po obdobi atomizace etnogra66

5. kapitola KonflguraclonlBmu

tick ho mat rialu byla poprve pf dlozena koncepc zkoumajici kulturu jako int grovany celek. V roce 1932 navazala Benedictova na svou studii referatem Konfigurace Iwltur v Seuerni Americe a podle Meadova se tak stala zakladatelkou konfiguracionistickeho pffstupu ke stu diu kultury. Podle Benedictovo kultura predstavuje nahodne nahrornadeni mnoha "ruznorodych prvku nahodne shromazdenych difuzf ze vsech stran"." Tyto prvky jsou vsak jednotlivymi kmeny vybirany podle ruznych potreb, ktere se v jednothvyoh spolecnostech vytvofily a ustalily, Pojem kuIturni konfigurace, s nimz Benedictova v tete studii pracuje, rna pro pochopeni sociokulturniho chovanf clenu dane spolecnosti/ stejny vyznam jako "typy osobnosti pro pochopeni individualnfho chovani"." Kulturni konfigurace, jako ustrednf dominujici princip prostupujici celou kulturou, se podle Benedictovs vytvafeji po cele generace. Eliminuji pritom kulturni prvky, ktere ji nejsou vlastni, a rozviji ty, jez jsou s ni v souladu. 'I'voriyOU silou tohoto procesu je integrace, jez vtiskne kazde kulture jeji jedinecnou tvaf. Je rnozne souhlasit s arnerickym antropologem L. A. Whitem, podle nehoz Benedictova jiz v tete studii jednoznacns hovori 0 kulturnich systemech a jejich chovani, i kdyz to nevyjadfuje explicitne." Tato stu die byla vsak podrobena silne kritice. Benedictova byla obvinena z navratu k filozofickemu mysticismu a ze schematismu predlozene typologie. Jeji zpusob resent daneho problernu byl oznacen spise za umelecky nez vedecky. Ve sve dalsi knize Vzorce kultury (1934) vzala Benedictova kriticke vyhrady na vedomf a predlozila rnene striktni konfiguracionistickou interpretaci kulturnich typu, Vysla pritom z predpokladu, ze kazda kultura pred tavuje system kulturnich vzorcu. Ty jsou integrovany kolem jedne dominantni konfigurace, ktera kultui'e vtiskuje jeji jedinecnou a neopakovatelnou podobu. Analogicky je mozne konfiguraci srovnat s umeleckym siohem, nebof dava kulturnim prvkum osobitou logiku, feid a organizaci. Diky konfiguraci ptedstavuje kazda kultura jedinecny integrovany celek. Zahrnuje sve vlastni cile, smery a motivy, kolem nichz se koncentruji a kterym jsou pfizpu obeny vsechny stavebni prvky kulturnfho systemu.

5.3.3 Apollonsky typ kultury

V kniz Vzorce hultury Benedictova predlozila portr 'ty tti kmenovyeh kultur. Opirala se pritom ea tecne 0 vlastni poznatky zi kane tudi m everoamerickych indiana t renni vyzkumy, j z realizovali R. Bunzelova (kmen Zuniu), R. F. Fortun (krn n Dobuanu) F. Bo (km n Kwakiutlu). Apollonsky typ kultury j char kt ri ticky pro Vl ny 1m n Zuniu (pu blanska kultura) k~f! zijj v obla. ti z padnfho Nov iho M cika (iihczapadm c' t Spojenych . tat~). Zivot.ni zpu ob tohoto J m 11 j ch rakt ri ticky trpeli 0 ti, umerenosil a s b ovhid:nfm. Z kladnim princip m, kt r' pro tupuje zivot m teto . pol enosti vyzn euji i s zdrz nli ti, klid m a krornno tf j moti ritua-

67

Prchled antropologlckych teorii kultury

Nacelnicke obi'ady Zunit'J prostupuji jako dominantni motiv zposobu zivota puebelskych indianO

lizace. Prislusnfci kmene cely svuj zivot venujf pozornost nabozenskyrn obraurn, jejichz primarnim cilem je zajistit dostatek deste-jaKo -predpOKladu bohate urody. Kmen Zuniu se deli do nekolika obfadnich spolecnosti (duchovenstvo, spolecnost rnaskovanych bohu, medicinska spolecnost), kters dodrzuji pfesne stanovens postupy v ritualnim zivote pospolitosti.
Ustrednfm kuJtem, ktery se promita do zunijskych nabozenskych obfadu, jsou kaciny Zuniova povazuji kaciny za nadpfirozene bytosti zijici v horach, mracich a jezerech. Jsou to tvurci deste a !idem prinaseji takove hodnoty, jako jsou stestf, sfla, vule, plodnost a dlouhy zivot. Kaciny jsou vyznamnou soucastf iniciacnich obradu, pri kterych tanecnici maskovani za kaciny bicovanirn chlapcii ociseuji adepty na dospelost od zlych udalosti, Posledni den slavnosti kaciny odkladaji masky, aby se k velkemu udivu deti promenily v obycejne lidi. V teto casti obradu se role akteru vymeni. Chlapci dostanou do ruky biee a mu f ctyfiknH svihnout odmaskovane kaciny pres ruce a nohy. Pote j ou pfijati do spolecno ti maskovanyrj, bohu, kde mohou ztelesnit jakekoli bozstvo.
(kachina),

Rozdil mezi pueblanskou kulturou a okolnimi kmeny nespociva pouze v diirazu Zuniii na ritualizaci chovani, ale take ve zpusobu, jak se snazi prozit nejdiilezitejsi momenty sveho zivota. Idsaly, vzory chovanf a instituce kmene Zuniu se opiraji 0 tradici. Vsechny vlivy, ktere by mohly jejich piivodni zvyky a obyceje narujiit, snizujf na minimum. Z tohoto diivodu neprobehla dezintegrace jejich tradicnf kultury tak rychle jako u ostatnich indianskych kmenii. Pueblanske kmeny dokonce nebyly zdevastovany alkoholem, s nimz obchodovali bilf kolonizatoii:
"N vyrabeli zadny domaci alkohol za starych ca ii a nedelaj: to ani nyni, ernaji takove problemy jako nedaleko zijfci kmeny Apacii, u nichz je kaidy vylet tarych ci mladych muiti do mesta hotovym d bakl m. Pueblan Li indiani nemajf piti alkoholu zakazane z duvoda naboz~n_skeho tabu. PTfcina I if mnohem hloubeji, Opilstvi je pro ne odpuzujici. I dyi se pfislu:OlC) krn n Zuni s znamili alkohol m bilych obchodnfl U, staff muei kmen ho jednoduse pos tavili mirno zrikon a jejich slovo bylo ak eptovano." 27

68

5. kapitola Konflguracionismus

Stylizovana kresba typicke pohanske Kaciny

Apollonsky zivotni postoj zalozeny na sebeovladam, klidu, umerenosti, skromnosti a rozvaze se promital do nejruznejsfch oblasti zivota Zuniu - ritualnich tancu, iniciacnich obradu, postoje k nepratelum i zpusobu resenf osobnich problema. Duehovni kmene Zuni na rozdil od expanzivnieh samanu ostatnieh indianskych kmenu netouzili po moei nebo statusu vudce. Mnohem duleziU~jsi pro ne byly zdrzenlivost, prirozenost a skromnost, ktere tvorily zaklad bodootoveho systemu apollonske kultury.

5.3.4 Dionysky typ kultury

Oproti apollonskemu zivotnimu zpusobu stavi Benedictova dionysky tn> kUltury reprezentov ny lunenem Kwakiutlu, zijicim na everovychodnim pobfezi Vancouver kych ostrovu (severozapadni pobrezf Kanady). Zakladnim Princi~em, ktery zeela ovlada zivot tohoto Ian ne, je boj 0 prestii - rivaliz~c~. Zivotnt zpu ob prislu snfku t to kultury j prostoup n individuali mem vystr dnostmi a agr sivitou. Cil rn n 'boz n kych obradu j opoj ni a e taze, kterych se dos huj prostr dnictvim i-itualu, psychotropnich hit k a tancu, Pod1 B nedi tove prvky diony keho ziv tnih zpu obu, zejmena starutove Skoutezeni, pro tupuji n 'boz n ky, hospcdaf 1 y i oukromv zivot tohoto
In

n.

69

Prehled antropologlckych teorii kultury

Vesnice Kwakiutlu s typickyrn toternovyrn sloupem - statusovyrn znakem

Kwakiutlovs zili v drevenych domech ve vesnicich lezicich blizko pobfezi Atlantskeho oceanu, uprostred jedlovych a cedrovych lesu. Uziny a fjordy ostrova Vancouver skytaly velke mnozstvf ryb, lesy byly bohate na zver a lesni plody. Diky tomu byli Kwakiutlovs schopni nahromadit znacne bohatstvi v podobs rohozt, prikryvsk, kosu, kanoi, susenych ryb, mush a zvirecich zubu uzivanych jako platidlo. Vice nez materialntho majetku si ale vazili symbolickych hodnot - mYtu, pisni, privilegii a titulu. Za vubec nejcennejsi byly povazovany urozem; tituly. Mistni nacelnfk nebyl nikdy spokojen s mnoz tvim respektu, ktery mu projevovali jeho vlastm privrzenci a sousedni nacelnfci. Svym statusem si nikdy nebyl jist. Navfc rodovs tituly, ktere si narokoval, patrily jeho predkum. K temto predkum ale mohli sledovat svuj puvod i jini lide a ti byli opravnsni soupefit s nim 0 status nacelnika. Kazdy nacelnik tudiz citil nutnost ospravedlnit a potvrdit svuj titul. Legitimnim prostredkern, ktery mu to umoznovaI, bylo organizovani potlaca (potlach) _ lav~ostni hostiny, na nit nacelnik velkoryse pohostil a obdaroval sveho rivala a jeho piivrzence co nejvetsim rnnozstvtm pokryvsk, kozesin, ryb, lesnich plodu a dalsimt cennymi vecmi, CHern tohoto mrharn majetkem bylo ponfzit protivnika. ?en, nechtel-li zustat zahanben, musel za urCitou dobu usporadat svoji po~l~c a tam rozdat mnohem vice cennych pre dmetu , nez obdrZel. Potlace e por<~daly,nejen kdyz nac Inik prokazoval, ze je hoden veho statusu ale take k~y~ ch:e~ n vkdo ziskat jakykoli vyssi trtul. Potlac proto nebyl zavisly na tridan:_l~ocmch obdobi, urode ci dobrem lovu. Probihal tehdy, kdyz meli nejbohatSl clenove km ne dost majetku a touzili ziskat nove urozenejsf tituly pro s b nebo voje deti. ' 70

5. kapitola Konfiguraclonlsmu

Na nekt rych poi~acich : d~l:y ner?zdavaly, ale. nicily. N"kdy pc·nl nacelnici rozhodli usporadat ,tukovy potlac PrJ Herem se upr~stred domu slavnostne spalovalo velke mnozstvi rybiho oleje. ~ak pl~~eny rost!y, tmavy a ,pachnouci dyrn naplnoval mistnost, lIo. ie net lne ed·li, zatimco nicitel tukoveho bohatstvi se chvastal: "Jaj em jediny na zemi,j diny ceJem vete, ktery nechava tento kouf stoupat pro pozvane kmeny od zacatku do konc ;oku." Prj nekterych tukovych potlacfch zapalily plameny strechn a cely dum se stal potlacovou obeti, COZ vyvolalo ohromne nadseni v fadach hostitelii a nejvetsi zahanbeni u hostu.
/ ..I

podle Benedictove cely ekonomicky system, fungujici na severozapadmm pobrezi Ame~i~y ("~ulturni o,blast, ~OSO~UIC) b!_lve sluzba~h vse pro~tupuji:i rivalizace: "VltezstVl, po kterem naeelruk touzil, mohl dosahnout dvema zpusoby. Jeden byl v zahanbeni protivnika - obdaroval jej takovym mnozstvtm majetku, ze ho nemohl vratit, Druhy zpusob spocfval v niceni vlastniho meietku." 28 Pokud totiz nechtel soupef zustat zahanbeny, musel dat znicit odpovidajici mnozstvf sveho majetku. Soutezivost kmenovych vudcu byla Iimitovana pouze jedinym tabu - rozdavani a likvidace m ietku nesmela dosahnout takoveho stupne, aby byl zruinovan cely kmen. Posuzujeme-li potlac mefitky euroamericke kultury, budeme ji hodnoti ja 0 eosi abnormalniho, jako jakousi obsesi. Benedictova ale jiz v roce 1934 upozornila, ze prvky statutoveho soutezeni existuji i v moderni spolecnosti: "Megalomansky paranoidnf trend je v nasi spolecnosti skutecnym nebezpecim."= (0 tom, ze se takovy "maly Kwakiutl" skryvat i v ceske povaze, ostatne svedci i divadelni hra Nasi furianti.) odle Benedictove je dionysky typ kultury charakteristicky take pro preri ni indiany ("kulturni oblast bizonu"), kteff vysoce oceiiuji individualismus, odvahu, rozhodnost, vyjimecnost, samostatnost a sebekazeii jako zakladni hodnoty lovee a bojovnika. Vychova k odvaze, sebeovladani a vytrvalosti se u techto indiana naprfklad projevuje ve velice drastickych iniciacnich obradech ("slunecni tanec" aj.).

5.3.5 Parenoldrn typ kultury

k apollonskemu a dionyskemu typu kultury stoji - ~aranoidni typ kultury, typicky pro obyvatele ostrova Dobu, lezicfho na J1 Ovyc 0 od po rezi ove Guineje (souostrovi d'Entreeasteaux). Specificke podminky zivota, vyplyvajici z neprizniveho ekologickeho prostredi (skalnate pobrezi chude na ryby), neustaleho nepratelstvi a valek kanibali mu a viry ve vrazednou moe carodejnictvi, vyvolaly u techto ostrovanu vsudyprftomny stay uzko ti, podeziravosti a ohrozeni. Praktieky nikdo nikomu neduveruje. Proti sobe stoji nej n sous dni vesnic , ale take vlastni manzele. V zivote pi'islu"niku kmen Dobu nachazfme extremni formy nepi'atel tvi a zlomyslno ti ktere jsou ve vetsine jinych kultur institucionalne omezene. V dobuan ke kult~r [sou al povys ny n n jvyssi hodnotu: "Dobu ne jsou mrzuti, prudernf v~snlVi,zarlivi, podezir vi a zlo tni. My If si, Z v tomto n prat 1 kern svet 81 kazdy (i p" ch mu li tezc vybojovat pro tr dnictvim konfliktu, v nichz

Ve zvlcistnfm kontrastu

71

Pfehfed antropofogfckych teorif kuftury

. nvntkovi ublfzili. Uspesnym clovek m je zde t n, kdo rna na v' s mu PIO 1 V' tV d d br J ' ern konte mnoho sporu a pre,~~o~~ ~u ": ZI:'O ~ an 0 reo e proto upIne jasne, IV krade a kouzly zabfjf deti 1 sve bhzke soukmenovce ... Kouzla a Cary zd ze ze , U t' , b b' e v zadnem pfipade nejsou trestnym cinem. c ivany muz y ez mch nedoka_ V't" za I preZI . 30
v,
Y Y'

Uka J u institucionalizaee projevU nepfatelstvi a agre e v dobuske kulture je pohrebni I az ktsra s kona ve ve niei mrtve 'b 0, \T'" avo t0 jejim pru"bVh' U jsou ve 1"'1 ritua ne unizeni vSich ' e ice no , '. h te pochazejicf z vesmce pozusta 1'h 0:" Tawa, t e d't y,I Ten kterv zemre I ,me VI mnoho pra ru e ery t TO tvoje ne toji za nic, Togo, ted ty! Ten, ktery zemf'el, umel dobre vyrabst rybafske site,la , l e:yta§ ryby takhle. ,~~pu, ted' t~! Ten, vkte:_y z~~fel, usilovns pestoval bataty. Domit chodiJ a~ za tmy. Ty se ale valls doma uz v dobe obeda,
v

Z pocitu neust.aleho strachu 0 zivot a ohrozeni v osobnim i spolecenskem zivote se vyvinuly u prislusnfku dobuanske kultury znaky paranoie jako zcela normalni a bezne rysy jejich povahy. Pro Dobuana jsou proto typicks takovs projevy chovani jako neduvera, smutek, zarlivost, zavist, svarlivost a nepratelstvi. Dobuane povazuji zivot za vrazedny zapas, ve kterem proti sobe stoji nepratele na zivot a na smrt. Osvedcenymi zbranemi v souboji 0 zivotni ste ti jsou podezfravost a krutost. Proto take Dobuanec nezna alitovam a ani po nem netouzi, !-. Podle Benedictove je kazda kultura analogicka s lidskou osobnosti v tom ze rna vice nebo mene konzistentni vzor mysleni a jednani, u_!u!a ostupns ziskava svoji vlastni charakteristiku prostrednictvim preferovanych zajmu a cilu, emociofialnfch a intelektualnich pcdnetu, konfiguraci a vzorcu cinnosti D ktere prevladaji v chovanf clenu dane spolecnosti, Slovy Benedictova, ,kultury Zuni, Dobu a Kwakiutl nejsou obycejnym h~terbgennim souborem nazoru a cinnosti. Kazda z nich rna urcite cile, ke kterym smeruji aktivity jejich clenu podporovane institucemi"." Kultury se proto nelisi pouze tim ze urcity kulturni rys je pntomen a jiny nikoliv, ale take tim, ze jsou jako celky orientovany ruznymi smery azda spolecnost muze vyuzit jen urciteho segmentu velkeho mnozstvi potencialnfch lidskych cilu a motivaci s jejich mnoha alternativami a kontradikcemi. Podle Benedictove se zadny clovek nediva na svet absolutns cistym zrakem, ale prfjima jej prostfednictvim zvyku in ti,tuci, ~pusobu mysleni sdilenych cleny sve kultury. Zivot jedince je utvaren vzorci chovam, principy a tradicemi spolecnosti, v niz ijje. Svyrn syntetickym a interpretacnim charakterem se kniha Vzorce kultury '1razne lisi od popisneho atylu difuzionistickych studii americkeho historisrnu. Benedictova byla presvedcena 0 nezbytnosti systemove interpretace k~ltUl':"P~dle jejiho nazoru totiz zadny celek neni pouze souhrnem jednotli~ vych, ~a.,t~, ~l je vYsledkem neopakovatelneho usporadani a ztahu ktere vytv reji Jedinecnou entitu.

72

5. k pitola Konfigur cionl mu

5.3.6 Vzorce [aponske kultury

DtllSI l'ozvinuti probl. maLi,1y kulturn,ich vzor pi' dstavuj posl dni vyammi pre:c Ben di tove Chryzantema a mec: vzorce japons/?e kultury ~;946). V nazvu knihy jsou spojeny dva protikladns rysy j ponsks kultury _ I ult stet tvi (chryzantema) a pre tiz bojovnika (mec). Prac do znacne miry vznikla na objednavku americke vlady, ktera v dob ~ valecneho konfliktu Japan kern potrebovala informace, jez by ji umoznily pochopit a pfedvidat chovani .Iaponcu v prubehu vojenskych operaci a po kapitulaci. Protoze Spo[ene staty byly s Japonskem ve valce, nemohla Benedictova pouzit s andardni postup - odcestovat do Japonska a realizovat terenni vyzkum. Svuj vyzkum proto zalozila na analyze sekundarnich pramenu - japonskych historickych, propagandistickych a hranych filmu, literarnfch del, historickych dokumentii a starsich odbornych studii. Pozornost venovala take nazorum japonskych emigrantii zijicich ve Spojenych statech, zejmena jejich po toji k tomu, "co dela Japonsko narodem -Japoncu"." Krome popisu historickeho vyvoje Japonska a jeho kastovniho systernu venovala Benedictova zvlastni pozornost analyze japonske etiky, pojeti dobra a zla, druhu discipliny a forem vychovy, rodinne struktury, politiky, nabozenstvi a typickych instituci, ktere se podileji na formovani japonskeho narodniho charakteru. Podle Benedictove je japonsky zivotni zpusob zalozen na predstave vseurcujici hierarchie, na nii spocfvaji veskere mezilidske vztahy. Princip hierarchie urcujici misto kazdeho cloveka ve spolecnosti a s rum spjate povinnosti dostat svym zavazkum tvoif dominantni kulturni konfiguraci japonske kultury. Plneni zavazku a povinnosti tvorf zaklad japonske pfedstavy 0 ctnosti, mravnosti a spravnem zivote. Tomu odpovida i vychovny system, zdurazfiujici kazeri, sebeka zen, loajalitu a dodrzovani zavazku. V japonske kulture nalezneme celou radu prejatych prvku indicke a cmske kultury. Ty vsak byly modifikovany a absorbovany japonskym kultumim
vzorcem.

t:

Kniha Chryzantema a mec neni pouze ucelenym a sugestivnim obrazem japonske kultury. Jeji hodnota spociva take v rozpracovani metody studia kultury na dalku. V nepo ledni fade je ukazkou sily aplikovane antropologie, ktera prakticky vyuziva antropologickych poznatku k fizeni kulturnich procesU.

5.3.7 Integrace jako tvoflva sila kultury

B:n dictova byla j dnirn z n jvyzn mn ~jsich pokracovat ]u Franz Boa . Zasadnim zpu ob m rozpracoval tnopsychologickou ori nta i kulturru al~tropologie, polozila zaklady syst 'mov 'mu tudiu kultury a m zikulturn on ntovanych studit sou iasnych kultur. J .ii prfnos k t orii kultur j mozne shrnout do dvou zakl dnich t mati kych okruhu: 1. probl matik integrace
v

73

Prehled antropotoqlckych

teorii kultury

kuItury; 2. probl matiky vyzkumu kultury jako j vu "sui generi ce.:!1 Ben '. dictova hyla pf svedcena, ze integrace pfed tavuja zakladnr tvonvou snu ku], tury, .Jednotlive lokalnf kultury podle jejiho nazoru predstavuji nahodil kumulaci mno~a n'i~n?ro~zc,h kulturni:h prvku ,na~odne shromazdeny~~ difuzi a migract z nejruznsj Ich kulturnich oblasti, Dfky mechanismu inte. grace si ale kazda kultura jednotlivs kulturni prvky pnzpusobuje do podoby vice nebo mene pevnych vzoru myslenf a chovanf. Benedictova podobne Jake Boas vychazela z etnopsychologicksho vykladu procesu integrace kultury. Zdroje "tvorive sily integrace" vidsla v individualnim vedomi jednotlivcli kteif provadeji selekci, modifikaci a tvorive pretvareni cizich kulturnich prvku podle norem sve vlastni kultury. Vychazela pfitom z predpokladu, ze pro kazdou kulturu je charakteristicka preference urcitych typickych obycejli, norem a hodnot, jednim slovem urcitych kulturnich vzoru (napHklad "potlac" indiana severozapadnfho pobresf Ameriky, nabozensks obrady "kacina" indio mu Zuni apod.). Nemene vyznamnou roIi v integTacnich procesech hraje podle jejiho nazoru fakt, ze v kazde spolecnosti nalezneme lidi, kterf si osvojili danou kulturu lepe nez ostatni. Ti se pak stavajf nejvlivnejsimi a nejuspesnejsimi a vyrazne urcuji smer i rychlost kulturniho vyvoje dane spolecnosti. Benedictova predpokladaln dye roviny integrace. Prvni z nich predstavuje integrace kulturnich prvkii. Podle Benedictove mohou kulturni prvky vytvaret neomezene mnozstvf ruznych kombinaci. N apifklad kulturni element, ktery v jedne spolecnosti vystupuje jako soucast ekonorniky, mlize v kulturnim kontextu jine spolecnosti fungovat jake soucast umeni nebo nabozenstvt. Z tohoto hlediska Benedictova dusledne aastavala Boasovu doktrinu kulturniho relativismu. Byla totiz presvedcena, ze temef ne. omezena moznost libovolneho kombinovani a modifikovani jednotlivych kulturnich prvku dava procesum kulturni integracs nahodily charakter. Tento nazor Benedictove v sobe jednoznacne nese pecef difuzionistickych vychodisek Boasovy skoly. Podle Benedictove je totiz nesporns ze siri-Ii se urcite kuiturni prvky z jedne spolecnosti do druha, mohou zakonite vytvaret nejruznej~i kombinace, piijimat nejruznejsi formy a dostavat ruzne akcenty. Navic se zda ocividne, ze tyto promeny nejsou rizeny zadnYmi univerzalnimi zakony nebo obecns platnymi principy. Vystiznym pifkladsm modifikace kulturnich prvku je podle Benedictove kanibalismus:

74

5. kapitola Kontlguraclonl

mu

. I' r vina int grac je pjata s p ychikou j dnotlivc . Ben dictova st 'ne ~~u ~loa nehI dala organizacnf principy v ekologickych ekonomickych nebo JCl ~'lnich faktorech, ale v psych'icke strukture osobnosti. Byla presvedSOCla ze kulturni vzory v po d t a tee maji ernOClOna maif ionalm ZCU\.la. d B ene di ct ova t a k -'1_1 .c ~. C na, spojila a dale rozvi 1a dve oasovy mysVI e nky: "B de facto a e rozvinu 1. Kulturni integraci je treba analyzovat Z hlediska psyehiky jednotlivee. 2. Vzorce kultury v podstate majf emocioncilni zaklad. I kdyz se vyznamem emocionalnf stranky zivota zabyval uz pfed Benedietovou Boas a rada dalsich antropologU, Benedietova je jako prvni z tohoto hlediska zkoumala systematieky. Dusledne po svych studenteeh i spolupraeovnicich vyaadovala, aby soucasti jejieh antropologiekyeh vyzkumnych zprav a monografii bylo objasneni emocionalmho pozadi kazds kultury.

5.3.8 Kultura jako jev "sui generis"

Vedle teorie integraee Benedietova vyrazns pfispela k rozpracovani pfistupu ke stu diu kultury jako jevu "sui generis" - autonomni vrstve reality, ktera se vyviji podle svych vlastnich zakonitosti. Podle Benedictovs by antropologicky vyzkum mel postihnout vnitrni prineipy kultury, 0 nichz byla presvedcena, ze jsou relativne nezavisle na vnejsich vlivech. Problernatika autonomie kultury vystupuje v pracich Benedictova ve dvou zakladmch kontextech. N a jedne strane v jejim resent vztahu kultury a prostredt, na strane druhe v jejim vyzkumu vztahu osobnosti a kultury. Na rozdil od ekologicky orientovanych antropologU, interpretujicich kulturni zmenu jako dusledek prcgresivnich adaptaci kulturnich systemu k vnejsfmu prostredi, vidi Benedictova zdroj kulturniho vyvoje v mechanismech a procesech kulturni integrace, ktere rnaji charakter jevu "sui generis". Podle Benedietove je rozrnanitost a variabilita preferenei a cilu ruznych kultur nesmirne rozsahla. Proto i takove slozky kultury, jakymi jsou teehnologie, variuji od kultury ke kultufe a nemohou byt povazovany za univerzaIni zdroje vyvojove dynamiky. Ve svych uvahach 0 vztahu pfirodniho prostfedi a kultury Benedictova dospela dokonce k zaveru, ze pokud v nejaka spolecnosti hraje tento vztah vyznarnnou roli, je to zpusobeno vice nebo mene nahodou. Z tohoto hlediska take odrnita pohlfzet na kulturu jako na prosty adaptacnf mechanismus, ktery plnf ve vztahu k zajmum a potrebam lidi utilitarni fUnkci. Benedietova je presvedcena, ze povazovat zvyky a obyceja vzdy za uzitecne je zavadejici, nebof j ou ca to neprcspesnr; a neprakticks a v tomto my lu i iraeionalni. . Druhy kontext, v n .... se B nedictova zamy"li nad podstatou kultury jako mz ~vu " ui g neris", pred tavuj jejf kone pee vyzkumn kuftury a osobnosti. odIe Benedictov kultura jako r lativn autonomni obla t, ktera se vyviji
v

75

Prehled antropoloqlckych

teorli kultury

podl

vych vla tnich principii a zakonu, j dnoznacn

formuje

10

'obno t <:1 .

turniho determinismu. Teprve ve svych pczdejsich pracich pfipustila z o obnost je vUci kulture do te miry nezavisla, ze muze aktivna reagavat na SV' prostredf. Benedictova byla hluboce presvsdcena 0 tom, ze chovani a prozivani cIaveka je primarne deterrninovano kulturou. Podle jejiho nazoru se jednatlivci ochotne podrizuji kulturnim vzorcum i v situacich, kdy vystupuji proti prav], dlum zdraveho rozumu nebo jejich praktickyrn zajmum. Tak napnklad pod tlakem sve kultury byli indiani kmene Kwakiuthi sehopni v potlacovych hostinach promrhat svou energii, cas i bohatstvi. Podobne byli prerijni indiani presvedceni 0 tom, ze prostrednictvfm halucinaci je moine dosahnout nezranitelnosti. Duvody, proc rna kultura na cloveka tak mocny vliv, je udajne nutne hledat v jejim spojeni s ernocionalni bazf Iidske psychiky. Jednotlivci jsou udajne tak silne ernotivne spjati se zvyky a obyceji sve kultury, ze je pro ne zeela nemozne 0 nieh poehybovat nebo je odmitnout. Podle Benedictove v dusledku plurality kultur ruzne kultury produkuji zcela odlisne typy osobnosti. Benedictova je presvedeena 0 tom, ie pnslusnici ruznych kultur maji nejen jine kulturni vzorce, ale ie i jejieh osobnostni struktura je odlisna. Predpoklad nesmirne plasticity cloveka rna kroms Boasovy doktriny kulturniho relativismu svuj zaklad take v nazoru Benedictovs, ze lidska psyehika pri narozeni neni nicim jinym nez "tabula rasa". Tento pifstup Benedictove umoznil interpretaei kultur jako relativne autonommch, vysoce integrovanych systemu, ktere vykazuji harmonicky a konzistentni soubor hodnot, jez prostupuji vsechny stranky zivota clenu dane spolecnosti.

VI . Benedictova podobne jako jeji ucitel Boas za tavala radik,Uni verzi kul.

5.3.9 Vliv Benedictove na vyvoj antropoloqtckeho

myslenf

Benedictova rozhodujicim zpusobem pfispela ke konstituovani konfiguracionismujako noveho smeru v americke kulturni antropologii. Jeji koneepee kulturnich vzoru a teorie konfigurace byla siroca probirana nejen antropology, ale take psychology a sociology. Svoji snahou 0 holistickou interpretaci studovanych kultur ovlivnila prfstup k vyzkumu kulturnich jevu. Ma zasadnf podil na prekonani difuzicnistickeho vykladu kultury a na prosazeni systernove orientovanych teorii kultury v kulturni antropologii. Pffrnou reakci na koncepci kulturnich vzoru, kterou Benedictova vypracovala, predstavuje teorie kulturnich ternat americkahn antropologa Morri e E. Oplera (1907-1996). Ten se poku il prehodnotit predpoklad, ze v kazdern kulturnirn y t 'mu je moine id ntifikovat dominantni zakladnf vzorec (konfigur ci), kt ry VV chny 0 tatni integruj a dava kazde kulture jeji jedinecn ' charakter. Podl pl ra n xi tuj pouz jeden vseovladajici organizacni princip, le cely soubor ruznych vzaiemns spjatych sociokulturnich regulati vu a vzoru cinnosti - kulturnich t ' mat, kt ra kontroluji a timuluji chovani
76

. k lPlt 1 Konfl ur cion mu

5.4

Shrnuti - konfiguracionismus jako metodologicka vyzva a zdroj inspirace

ti.

Zroz ni konfiguracioni mu ve 30. letech 20. stoleti znamenalo odvrat od difuzionistickeho pojeti I ultury jal 0 nahodneho shluku kulturnich prvku a kompJe U. Snaha americkych antropologu 0 celostni vyzkum jednotlivych kultur znamenala zasadni obrat v dejinach antropologickeho mysl ni. Predrnetem j jich zajmu se taly kulturni systemy studovane jako souhrny vnitrne integrovanych I ulturnich prvku. Vychozim axiomem americkych konfiguracionistu byl predpoklad, ze za vnejsf rozmanitosti artefaktu, ideji a vzoru chovani se skryva jednotici rad - kulturni konfigurace, ktera dava kazde kultufe jejl jedinecny raz. Stejne jako u pfedchazejictch antropologickych smeru my lenky konfiguracionismu prekrocily hranice kulturni antropologie a vyrazne ovlivnily polecenske vedy. Prace konfiguracionistu vyrazne zapu 0bily zejmena na historiky, kteri se inspirovali antropologickym pffstupem ke tudiu kulturnich systemu a aplikovali jej na vyzkum dejin kultury. Superorganicka t orie kultury vyvolala znacny zajem u sociologu, nebof do znacne miry rozvijela ideje Durkheimovy sociologicke skoly. Studium kultury jako nadilldividualni reality, 1 t ra e ridi svymi vla tnimi zakony a vyl onava na jedince natlak, totiz predstavuje nej n antropologicke, ale tal e elke sociologicks tema. 0 tom, ze sociclogove dale rozvijeli myslenky americkych konfiguracionistu, svedci n prfklad prace P. Sorokina a W. F. Ogburna 1 terf antropologickou t orii kultury vyuzili e svych vyzkumech kulturni zm "ny. Na pi' d t vit I spol cen 1 ych v" d take vyrazne zapu obil Iiterami tyl konfigur cioni tickych pr ei. Vyznarnnou roli zd s hralo z jm 'na dilo R~ n di tove. N zdory c tnym kritikum I t ri naznacov li z j ji dilo ~r tavuj pi" urn "111 n zli "du, vliv B n di tov' za ahl Vir k U odbornou ~ 1:':1. 1 ?U v i' jnost. Il y j jim pr" im v ntropol gii p cholo ii· 0 iogn za 'ndnim zpusob m ta 1 v 1 poj In vzorc kulrury, t uto kat gorif, ozna ~.iici n: u" nd s hcmat pro j dnanf tandardnt h situa i h, U p ne pru ujf pr dsluvil l' ole h ely " ni h 0 1'l1. I onfigura ioni m IS, j h z li 1 ul min al z jrn ma obdobi, p druhe r v to al post rpne x rj al vc m tod 1

77

Prehled antropologlckych teorli kultury

na prelomu 5~. a,6? let za~i~l.. Dil~ A: L. Kr~eb~ra a ,R. Benedictov svoji interpretatlvru stlu a skvely hterarm styl vsak 1 nadale zustav" e ?r() tivnf soucasti "zlateho fondu" klasicke antropologie. a lOSP1ta. Prestoze konfiguracionismus predstavuje relativns autonomni ~ nezbytne jej zasadit do sirsiho kontextu americke kulturni antropol s.mer, je figuracionismus by! uzce spjat se skolou, kterou oznacujeme jako Ron. a kultura (Personality and Culture Approaches). S odstupem ~o nOst dokonce konstatovat, ze predstavitele konfiguracionismu spolecne s .casu lze tanty skoly Osobnost a kultura vytvorili predpoklady pro konstituo I ~p~ezen. ehologicke antropologie. Yam psy.

~f5l\)

78

Psychologicka antropologie

Pojem psychologicka antropologie uvedl do odborne literatury americky antropolog cmskeho puvodu Francis L. K. Hsu jako alternativni oznaceni etnopsychologicky orientovanych vyzkumu osobnosti a kultury. Vedle ryzkumu tradicne orientovanych na problematiku ontogeneze lidske psychiky v ruznych kulturach sveta se psychologicka antropologie zamerila na systematicke studium struktury a funkce procesii vnimani a mysleni v konkretnfrn kulturnim kontextu. V centru jejiho zajmu stoji_ 'zkum vztahii osobnosti a kultury s durazem na studium socializace a enkulturace. Mezi dalsi preferovana ternata patff mezikulturni vyzkumy kognitivnich procesu, studium biologickych a kulturnich determinant Iidskeho chovani a prozfvani, analyza frustraci, deprivaci a dusevnich nemoci v ruznych spolecnostech atd.

6.1

Osobnost a kultura - antropoloqlcka perspektiva

6.1.1 Ideove zdroje psycholoqicke antropologie

Od tii.catYch let se v americke kulturni antropologii vedle konfiguracionismu paralelne vyvijela skola, ktera vstoupila do odborne Iiteratury po fiazvem Osobnost a kultura. V tomto obdobi pocitovali antropologove, kteri se zabyvali studiem vztahu osobnosti a kultur , pctrebu uzke spoluprace s psycholegit. -Iak napsal v roce 1936 britsky antropolog C. G. Seligman: "Soucasny antropolog musi znat soudobe psychologicke teorie, musi si byt vedom, jako dalec mohou takove poznatky ovlivnit jeho praci a na jaky druh materialu must zvl" t sou ti- dit pozornost, chce-li nejen ovefit teorie psychologii., ale take u pisit pokrol ve svem vl tnim oboru." l Charakteristickyrn rysem tohoto obdobf j sn h antropologu vyuztt p ychologickych m tod a technik v antropologick'm vyzkumu kultury. , Kl si ky pfikl d aplil c m tod p ychologi pi dst vuje vyuzitf projekcmht t° ., R s u, Z jm na ors shaclioua te tu n tudium mimoevropskych kultur.
v v

\I

79

Pr hI d ntropoloqlckych teorif kultury

Tvurce tohoto te LU, svycarsky ps -cholog a psychintr I~('fmann HoI' ch.tch (1 1 192 vypracoval tuto t chniku ve poluprr cr s E. Bleulerem n '. ,]ungem pro potr h khlllC • praxe. Jako zkusebnf test nalezl brzy siro.ke uplatnen.' v ude tam, .kdc by!? ~elbytnc Co n J. rychleji zrnapovat ystem a trukturu urbt~ 0 obnosti. Te t ~e sk!ad.a ze .; rl~ karel, na ktc. I·jch j ou zobrazeny kvrny niznych tvaru. Uk~l~~ zkouma~e oso,by JC vYJadht vUJ nelzo na r vyznarn jednotlivych skvrn. Konkretni odpovedi J ou klasl~kov.any podl pfedem. tanove. ych kriterii a pote podJe urciteho klfce, ktery byl standardizovan pro euroamerickou po n pu. laci, vyhodnocovany s cilern identifikovat zakla dni 0 0b no •• c h ara kt"k III uu errsti y.

Vedle Rorschachova testu, ktery nasel brzy siroke uplatnem V antropologic. kych vyzkumech kultury, pronikl do antropolo~e :ake tematicko.apercepcni test (TAT), ktery vytvofil kolem roku 1930 americky psycholog Henry A. Mur. ray se svymi spolupracovniky.
TAT e sklada z dvaceti obrazu s ruznymi scenarni (zen~ a dite, zen a a mlady muz, mlady chlapec hrajici na housle, lodka kotvici pod stromem aj.). Ukolem testovane osoby je popsat a komentovat scenu na obrazech. Z odpovedi jsou pak vyvozovany povahovs rysy dane 0 obnosti - projevy agresivity, nejistoty, menecennosti a jinych sklonu.

Projekcnf testy se staly ve 30. a 40. letech oblibenym nastrojem antropologic. kych vyzkumu a vyrazne pfispely ke sblizenf psychologickyeh a antropologickych vyzkumu osobnosti. V tomto obdobi bylo antropologicke mysleni ovlivneno dverna zakladnimi psychologickymi teoriemi - neobehaviorismem a psychoanalYzou. Pfsd, stavitele neobehavioristicke psychologie (C. L. Hull, B. F. Skinner) se ve 40. letech pokusili prekonat tradicnf behavioristicky pfistup reprezentovany koncepci J. B. Watsona. Ten koncipoval psychologii jako vyzkum objektivne registrovatelnych nebo pozorovatelnych reakci individua a podnetu, ktere je vyvolavaji, tedy studium lidskeho chovanf v kontextu vnejsfch podminek (model "podnet-reakce"). Neobehaviorismus rozsifil zaber sveho studia cloveka 0 analyzu vnitrnich faktoru determinujicich lidske chovani, schema "podnet-reakce" bylo nahrazeno modelem "podnet - organismus _ reakce". J ednu z nejvyznamnejsich neobehavioralnich koncepci vypracoval Clark L. Hull (1884-1952), ktery vyrazna ovlivnil i antropologicky pfistup ke studiu osobnosti a kultury. Podle Hulla je lidske chovam funkcf biologicke adaptace organismu a smerujs k redukci pudovs tenze. Zdrojem chovam jsou ruzne zajmy a motivy, jez jsou modifikovany v procesu ueeni. V prubehu sveho zivota si kazdy jednotlivec na zaklads principu ucent vytvarf pro ruzne situace urcite vzorce chovam - naucena schemata jednam ve standardnich situacich. Vzorum chovanf se clovek ucf pfedevsfm podmiiiovanim. Z behavioristicks perspektivy je tedy osobnost chap ana jako system vice Ci mene iritegrovanyeh zvyku chovat se v urcite situaci urCitym zpusobem. Behavioristicy pristup ke studiu cloveka v antropologii uplatnili napiiklad J. W. M. Whiting, G. P. Murdock a J. Gillin. N a pfedstavitele psychologicke antropologie ale vice zapusobila psychoanalyza Sigmunda Freuda (1856-1939). Freudovy nazory na vznik, vyvoj a
80

6. kapitola PsychoJoglcka

antropoJogf

f nkci kultury ve spolecnosti byly ovsem znacne vykonstruovane a spekulat~vni. Podle Freuda, vznikla.,kultura jako urn'!!a spolecenska. nadstavba, moziiujici lidem ovladnout pnrodu a regulovat vztahy mezr Iidrni. Vznik kul-

~ury ale ve svych dusledcich vedl k cele rade omezeni puvodne biologicke pfirozenosti cloveka. Freud byl presvedcen, z~ultura plni restriktivni funkci _ svazuje v jedinci jeho pfirozsna sklony a pudy, cini jej nesfastnym a bere mu pocit naproste svobody." Kulturni represe se udajns negativns odrazily predevsim v oblasti sexualnfho zivota. Moznost volneho pudoveho uspokoiovani odveke touhy po slasti byla kulturnimi mechanismy vyrazne omezena, coz vedio k existencialnf nespokojenosti cloveka ve spolecnostj, vzniku neur6z apod. Freudovy exkurzy do antropologicke teorie vsak byly znacne naivni. Svedcf 0 tom napiiklad jeho kniha Totem a tabu (1912-1913), ve ktere se pokusil 0 psychoanalyticko~ interpret~ci geneze lidske kultury. Freudova teorie osobnosti presto rnela ve y vliv na antropologicke vyzkumy a rna svuj podiJ na vzniku vyzkumne oblasti, kterou dnes nazyvams psychologicka antropologie. Freudovu klasickou psychoanalyzu uplatnil v kulturni antropologii predevsfm americky antropolog madarskeho puvcdu Geza R6heim (1891-1953). Neofreudistickou linii vyzkumn osobnosti a kultury uvedl v prubehu 30. let do antropologickych vyzkumu osobnosti a kultury psychiatr a antropolog Abram Kardiner (1891-1981) a okruh jeho spolupracovnikli (C. DuBoisova, J. West, C. Withers a Ch. Wagley).

6.1.2 Teoreticka vychodiska psychologicke

antropologie

Bezprostrednim stimulem, ktery ve 20. letech obratil pozornost kulturnich antropologU k soustavnemu studiu problematiky vztahu osobnosti a kultury byl spor 0 pusobeni biologickych a kulturnich determinant na lidske chovanf a prozivani. Boas a jeho zaci stali nekompromisne proti piedstavitellim genetickeho determinismu, ktefi zastavah nazor, ze Iidske vlastnosti a vzory chovam jsou primarne urcovany dedicnosti. Pro kulturni antropology vsak byla bohatost a rozmanitost ruznych svetovych kultur dukazem, ze rozdily v lidskem chovam jsou vvsledkem enkulturace a vychovy. Ve 20. letech se spor mezi piedstaviteli kulturniho a biologickeho determinismu nebezpecne vyhrotil, kdyz mnoho genetiku nadsenim uvitalo eugeniku jako moznost umeleho slechteni lidskeho druhu pro tiednictvim elekc . K tomu, aby se Boa mohl ucinne postavit proti nazoru eugeniku ze lidske vla tnosti vc tne ¥irokych vzoru chovanf j ou genetickeho puvodu potieboval dukazy, jimiz by zpochybnil udajn rozhodujici roli geneticke determinace lidskeho chovani. Svoji argum ntaci rozhodl opfit 0 fakt, ze do pivam je vseobe~ne pokladano z n vyhnut lne obtizne obdobi lid keho ii ota _ etapu ~pOJ nou s p ychickymi kriz mi, str y a g neracnimi konflikty. B I i vedom z .kdyby n I zl mimo vrop kou kultm-u v nlz j ou d ¥ti vycho avan jinym zPusobQm n i v mod rni spol cno ti a potom bez obtiii pro hazejf obdobim
v

81

Prehled

antropologickych teorti kultury

do pfvani bylo by pro eug:niky ve!~i obt~zne obhaj~~~t n~zo:~ podle ktereho jsou vzory chovani vrozene a vnememtelne. Rozh~duJlCl :011 pn ~lneni tohoto ill olu ehrala Boasova zakyne Margaret Meadova, ktera svym dflem zarove. polozila zaklady skoly vyzkumu osobnosti a kultury. n

6.2

Margaret Meadova - antropologie jako studium osobnosti a kultury

6.2.1 Zivot a dilo Margaret Meadove (1901-1978)

Margaret Meadova vyrustala v kulturnim prostredf ucitelsks rodiny ve Filadelfii. Na formovam jeji osobnosti mela velky podil intelektuaIni orientace jejich rodicu. Matka krome pedagogicke prace provadela empiricks ryzkumy problemu adaptace italskych pfistehovalcu ve meste Hammonton. Otec pusobil jako profesor na ekonornicke fakulte University of Pensylvania, kde piednasel problematiku ekonomiky prumyslu. Nejvyznarnnejsi osobnosti v detstvi a mladf Meadove byla vsak jeji babicka M. R. Meadova, reditelka skoly, jez se vnucce intenzivns venovala a stala se jeji ucitelkou a duvernici. Vatmosfere rcdinnych intelektualnich diskuzi tak byly vytvoreny predpoklady pro vlastni pedagogickou a vyzkumnou cinriost budouci antropolozky. Jak pozdeji naps ala Meadova ve sve autobiografii, krome vlastnich terennich vyzkumu preliterarnich spolecnostf mela na ni vetsi vliv nez skola Ci univerzita prave atmosfera rodinneho domu. Vyznamnou roli pri formovan] hodnotovs orientace mlads Meadovs sehralo take jeji clenstvf v protestantske episkopalnf cirkvi, do niz vstoupila v jedenacti letech a v jejimz ramci se pozdeji aktivne angazovala ve Svetovs rade cirkvi. Pfestoze cely zivot prednasela i psala 0 nabozenstvi, vfra se do jeji vedecke prace nijak ryznamne neproroitla. Sva studia Meadova zahajila na univerzite De Pauw, po roce vsak presla na Barnard College v New Yorku. Po ukonceni studia psychologie (1923) se diky svemu uciteli F. Boasovi tale vice orientovala na sou t avn e studium antropologie. Za rozhodujici meznik jeji Margaret Meadova kariery i dalsfho vyvoje vyzkumu 0 ob-

82

. k' pnota PsychoJogick

antropologJ

je rnozn ' ozna Vit rok 1925. T hdy zi 'kala stipendium Nation." ., v'l li o' arch ouncil kt r Jl umozm 0 r a izovat svuj prvnf t renni vyzkurn. Na R: -h Boa odjizdi n ouo trovi Sarno v Polynesii, by zd prostfednictvim naVl lezlaa df k azy 0 roz h 0 d ujicim v li ." 'ennfho vyzkurnu na ez u IVU kultury na formovani tel bno ti eloveka. Meadova tak mela sehrat - a take ehrala - klicovou roli o eugeniky 0 vyznarnu biologicke a kulturnl d terminaco lidv ~oa ove sporu , v,,, keho chovam a prozlV:~~l., V Jete roku 1925 OdJIZdl sotva ctynadvacetIleta Meadova lodi na svuj prvni terenni vyzkum. J:jim cflem .?ylo potv~~i: hypotezu, ze nikoli dedicnost, nybrz kultUl~a vychova h:aJI rozhodu~lC! vyzn~rn, v pr,oce~u socializace. Devet mesicu zila na ostrove Tau v rodme arnenckeho lekare a provadela prima empiricka sledovani. Snazila se pritom co nejvice proniknout do zdejsf kultury. Naucila se zaklady dornorodeho jazyka. Nosila oblecenf a sparky v domorodem stylu. Samoanske jidlo jedla jako domorodci z talifu vyrobenych ze spletene travy. N aucila se dokonce ffdit kanoi. Predmetem jejiho zajmu byl vyzkum prozivani a chovanf adolescentnich divek v kontextu jejich vychovy a ocializace. Zvlastnf pozornost venovala prubehu ontogeneze u ruznych vekovych sku pin divek, jejich zivotu v pospolitosti, sexualnim zkusenostem, roli zabavy a tance, socialnimu zrani, chovani v konfliktnich situacich, hodnotove orientaci apod. Po svern navratu pfijala misto v Museum of Natural History v New Yorku. V roce 1928 vydala knihu Dospiotini na Samoji, jez se stala "antropologickYm bestsellerem", ktery zasadnim zpusobem ovlivnil odbornou i laickou vefejnost.
1l0l'1:'l
v
V' .,

.t· kultur

v~

Meadova v teto praci nacrtla obraz "kultury ohromujici nenucenosti, beztarostnosti, vyznacujtci se nedostatkem hlubokych citu, volnymi rodinnymi svazky, neznalosti viny a temef zadnymi konflikty".' Zivotni zpusob obyvatel
Samoy je popsan velice poetickym jazykem:
"Zivot zacina za rozbfe ku, nebo, kdyz mesic sviti az do usvitu, je slyset pokfikovanf mladfku na vazjch hal' jeste pred svitanim. Po uzkostne noci plne duchu po sobe radostne pokrikujf a pousteji se do pracs. Kdyi zacne nad mekkyrni hnedyrni trechami vitat a ~Lihlepalmy tY~i proti bezbarvemu, trpytfcimu se mofi, milenci, ktefi se schazejf pod palmarni nebo ve "t~n~ kanoi zakotvenych na plaii, vklouznou dornu, aby vetlo naslo kazdsho pace na jeho mlstC. Kohouti bezstarostn ~ kokrhaji a z chlcbovniku se ozyva ostry kfik ptaka. Doterny hukot.~ore naniZejicfho na ute y se jakoby zti~u.j a jako spodni ton podkresluj zvuky probouzeJlci se vesnice.":;

~o~, M adov' dospivani na Sarnoji "nebylo obdobim krizf a stre ii ale dobou ~oradan ho rozvij ni ou tavy porn Iu dozravajfcich zajmu a cinno ti '.6 k adova samozrejme n I zl m zi mladyrni lidmi take n vkolik prfpadu d li. v 'ntu, zafadil j vsak do zvlastnf 1 ategori ve vych zob en vnich j zc la 19ndolro~~~Zcik1adni pTicinou kt 1" usn driuj a zj dnodu suj do pi ani, j . Po e Je)lho' nazoru vs 0 en nef rrna'1nost c l' po 1 no ti1., amoa je rm seobecna " t . .k~ nikdo n pls ti vy 01 ou c nu nikdo n trpi za ve pi v de ni ani nemb' ns e 0JuJ a ZlVot a na mrt za vy 01
v v v.

Prchled antropotoqlckych teorii kultury

B z taro tnv zpusob zivota samoanske mladez zcela odli~ny od strE!su ' zatezl t pic! ych pro do pivanf v euroarnericke kultu+s, byl pi ne type~ argumentu, jez Boas ve sve polemice s eugeniky potieboval. Meadovei prokazala ze harmonicky prubeh dospivani samoanskych divek bezprostiedne Souvi i se sociokulturnim prostredim a vychovou na Samoji. Potvrdila tak Boasovu hypotezu 0 rozhodujicim vlivu kulturnich faktoru na lidskou psychiku. Dospivanf na Samoji se tak stalo meznikem v chapanf vYznamu kulturnich a biologickych determinant Iidskeho chovani a zahajilo dlouholetou nadvladu doktriny kulturniho determinismu v americke kulturni antropologii. Pobytem na Samoji zahajila Meadova svoji prvni serii terennich antropo_ logickych vyzkumu, Jii v roce 1928 ziskala nove stipendium a odjizdi se sVYm manzelern, antropologem R. Fortunem, zpet do Tichomori. Jejim cilem je tentokrat Melanesie. Zde na ostrove Manus v Bismarkove souostrovi nalezla "domorode spolecnosti, male oddelene skupiny lidi, ktere pro sve zemepisne odlouceni zustaly mimo hlavni proud dejin a zachovaly si zvlastni osobite praktiky, ktere jsou v zivem protikladu k chovani ve velkych spolecnostech". Shromazdila zde rozsahly material, na jehoz podklads dokumentuje v knize Vynlstcini na Nove Guineji (1930) vyznam technik socializace a vychovy pro dozravam a forrnovanf osobnosti. V prubehu let 1925-1939 Meadova realizovala celkem pet terennich vyzkurnu. V jejich ramci se zamerila na studium mimoevropskych kultur - Samoa (1925-1926), Manus (1928-1929), Omaha (1930), Nova Guinea (1931-1933), Bali (1936-1938, 1939). V obdobi mezi temito pobyty pracovala jako zastupce konzervatora v oboru etnologie v Museum of Natural History a navstevovala ruzna dalsf evropska etnologicka muzea, aby se sesnamila s jejich sbirkami tichomorskych kultur. V roce 1929 zfskala Meadova na Columbia University titul doktor filozofie v oboru antropologie. V nasledujfcieh letech vydala devet knih a celou radu drobnejsich clanku, ve kterych referovala 0 svych terennich vyzkumech. Ve vsech techto pracich z nejruznejsich zornych uhlu, implicitne i explicitne, dale rozvijela doktrinu kulturniho determinismu a kulturniho relativismu. Z tohoto hlediska mela velky ohlas zejmena jeji kniha Pohlavi a temperament ve tiech. primitivnich spolecnostech (1935). Na zaklade vyzkumu tn kmenu na Nove Guineji zde Meadova predlozila osobitou analyzu ruznych typu muzske a zenske role v primitivni spolecnosti. Druha svetova valka a zejmena vstup Spojenyoh statu do valecneho konfliktu byly pro Meadovou podnetem k roesahle pedagogicke a organizacni aktivits. Ph nf se poku ila prakticky uplatnit sve teoreticks znalosti z obla ti psychologie a antropologie. Aniz by prerusila svoji spolupraci s Museum of Natural Hi tory, navazuje kontakty Office of War Information a po skoncenf valky UNES O. V tomto obdobi venujs tale vetsi pOzornost vztahu mezi rnuzem zenou v m mcrm vet Sve nazory na tuto problematiku skvele formulovala v kniz Muzstvi a z nstvi (1949). V letech 1948-1953 tala v cele Spol no ti pro uzitou antrop logii ridila vyzkum souca nych kultur na
v. v

84

6. kapitola Psychologicka

ntropolo

bia Univer ity. teor tickou a m todologickou trukturou tohoto adova sznamila verejno t v praci Studiutri kultury na dalku vzU ~ 1953) kterou nap ala polecne s R . Met rauxovou. e ( Ve polupraci s UNESCO redigovala knihu Kulturn.i vzory a tech.niclui a (1953) jez byla urcena jako prakticka pfirucka polrtikum a uredmzmen , ., • . 1' , Ch k. kurn zajistujicim reah~acl. programu pomoc~ zaosta ym ~em,lm. .ara tens~ tickyro rysem teto prace je ,sn~a Meadove, ab~ ~ec~mc~y roz~oJ ": oblast~ medEHstvistejne jako nove zasady v orgamzaci lekarskych sluzeb, skolstvi :evychoVYpokud mozno co nejmene narusily osobitost puvodnich kulturnich vzoru a kompaktnost kultur rozvojovych zemi. Soubezne s touto praci venovala zvysenou pozornost problematice narodnich kultur a vyzkumum tzv. narodniho charakteru. V tomto snad nejproduktivnejsfrn obdobi sveho zivota Meadova pracovala v mnoha organizacich, vyborech a komisich ziskala radu funkci v ruznych vedeckych organizacich a prednasela v mnoha zemich sveta. V roce 1953 se Meadova vraci na ostrov Manus, aby zde zachytila promeny tradicnf spolecnosti pod vlivem modernizace. V knize Nove ziuoty za stare (1956) popsala obrovske akulturacni zmeny v zivote obyvatel tohoto ostrova, kteii v prubehu druhe svetove valky a po ni nalezli sve nove misto v soucasnem svete. Na Manus se jeste vratila v letech 1964,1965,1967,1971 a 1975, aby sve vlastni stu die z teto oblasti srovnala s terennimi vyzkumy, ktere zde provadeli T. Schwartz a B. Rollova. Navstivila pritorn i tadu dalsich mist, jako naprfklad Tambunam, Bali a Samou. Prestoze 510 0 velice kratke navstsvy, ktere neni mozne povazovat za intenzivni terenni vyzkum, Meadova vzdy upozornila na nektera kulturnf specifika, ktera byla podnetem pro dalsi vyzkumy antropologu pracujicich v tete oblasti. Meadova vyrazne prispela k popularizaci antropologickych poznatku. Kritikove ji sice ironicky nazyvali "vsevedem", ale v jejich postoji casto zaznival obdivny ton.

? kurnmuM
v

Na prelomu 50. a 60. let zacala popularita M. Meadove kle at. Lide byli unaveni z jejich tale vice diktatorskych zpusobu. Utocila na ni pravice, ktera ji oznacila za "zdroj zla", nebof e postavila za legalizaci marihuany a prosazovala pravo na potrat. Levice jf vycftala podporu antl'opologu, ktei'i pracovali ve sluzbach vlady ve pro pech "americkycb zajmu" v jiho y_ chodni Asii. Kupodivu na ni utocily i feministky, nebof naznacovala, nektere rozdily mezi muzern a z nou mohou mit biologicky zaklad. Konzervativni ca ti americke vef jno ti e za e zdalo, ze Meadova vy tupuje jako advokatka volne la ky i kdyz pouz zasazovala 0 otevf:~e ~i kuze 0 ex 1. J ji popularitd neprospela take skutecno t, z v Imi dov dne vyuzfvala svuj vedccky kr dit a akademickou moc a pokud ji nekdo kritizoval, tvrde mu to vratila,

ze

N eklonko sveho zivota Meadova musela celit narustajicf vlne kritiky v» ch r~nych prado Pr to etrval az do sve mrti n pozicich triktniho kulturn)h~ ~ .t .~mjni InU. I kdyz v soucasne dob dochazt k radik ilnimu pi'ehodnoco; m j .Jl~~ dile ,j mozne konst tovat, z M adova pr d tavuj j dnu z n j_ VYZll mn JSlch 0 obnosti svetove antropologi
v

85

Prehled antropoloqlckych teorii kultury

6.2.2

Muzskci a zenskci role ve trech primitivnich spolecnostech

M. Meadova po cely svuj zivot obhajovala Boasovu doktrinu kulturniho deter_ rninismu. Kjejimu prosazenf v americke vede prispela svym vYzkumem muzske a zenske role u tti kmenu na Nove Guineji.? Pro kmen Arapesu, jenz obyva horske oblasti Nove Guineje, je tYPicke, ze prilis nerozlisuje mezi psychikou zeny a muze. Kdyz pnslusnici obou pohlavj hodnoti vzajemne sve psychicke vlastnosti, zajmy a sklony, nepociiuji potrebu vymezovat a formulovat nejake rozdily mezi maskulinitou muzu a feminitou zen, nebof si jich nejsou vedomi. Muz i zena jsou ovsem vychovavani podle kulturnich vzoru a sterectypu preferujicich ty psychicke vlastnosti, ktere euroamericka kultura oznacuje za typicky zenske. Mirnost, poddajnost a emotivnf postoj k lidem se tak stavaji zakladnf charakteristikou mezilidskych vztahu jak u muzu, tak u zen tohoto kmene. Muzi i zeny spolecne obdelavaji pole a venujf stejne mnozstvf casu a energie peci 0 potomstvo. Deti maji naprostou voinost a jejich vychova rna shovfvavy a citovs vfely charakter. Bojovny kanibalsky kmen Mundrugumor, zijici na brezfch rek Nove Guineje, take nediferencuje mezi rolf muze a zeny. N a rozdil od Arapesu socializacni techniky a kulturni vzory spjate s vychovou rozvijeji u detf obou pohlavi velmi silnou agresivitu v mezilidskych vztazfch. Vychova detf je zalozena na velice striktnich a rigidns formulovanych normaeh a predpisech, jez presne vymezuji chovanf deti k dospelym, N a rozdil od harmonickych a sporrtannfch vztahu mezi detmi a dospelyrm u Arapasu maji deti kmene Mundrugumoru od nejutlejsiho veku velmi uzkostny a neduverivy vztah k dospelym. Chlapci i divky jsou pritom vychovavani podle modelu, ktery euroamericka kultura oznacujs za typicky muzsky. Neni tedy divu, ze mezi charakteristicke vlastnosti pfislusniku tohoto krnene patti bojovnost, bezohlednost, pycha a sebeji _ tota, kterych je dosahovano prostfednictvim lovu lebek a kanibalismu. Kmen Cambuli na rozdil od svych geografickych sousedu Arapesu i bojovnych Mundrugumoru podobns jako euroamericka kultura rozlisuje mezi muzskou a zenskou roli. Situace je vsak z nasaho hlediska zcela paradoxni, nebot vlastnosti, jez Evropane a Americans povazuji za typicky zenske, pokladajf tito domorodci za typicky muzske. V dusledku takto orientovane vychovy muzi tohoto kmene vykazuji vyrazns zenske vzory chovan]. Jsou mirni, nesamostatni, zavistivi, upovidani, lstivi, pomlouvacni a hasterivf. Mnoho casu travf ve zvlastnich obradnich domech, kde se venuji drobnym rucnim pracim, paradent, ehotovovam obleku a masek a priprave slavnosti, rituruu a tancu. Oproti tomu z ny tohoto km n vystupuji velmi energicky, rezolutne a arnostatue. Vykonavaji vetsinu praci, ktere maji pro kmen ekonornicky yznam (obdelavanf z m del lee pudy, rybolov aj.). Zhotovuji take jeden z nejvyznamnejsich prodejnich artiklu cambul kych domacnosti - sit'ky proti moskyttim. Jejich prodeji s al jiz venujf mufi kterf tento obchod povazujf za zvlasf
v

86

6. kapitola Psychologlck antropolo I

i i

traktivni a vytouzenou cinnost. Umozriuje jim totiz oble ci 'e do n jkra 'n('j~, h vatu ozdobit e la turovymi sperky a travit nekolik dni . mlouvanim 1 ~ednavanfm. ~oto "dobrodruzs~vi(~ ?vse~ p~ozivaj! ~ouze se s':.ole~i~.~ ny. Forma1ne sice dum a pozemky nalezl muzi a JSOU dedeny po muzske linii, al fakticky jsou obyvany a obhospodafovany zenami, ktere zde vladnou. Muz se bez souhlasu zen nemuze dokonce ani ozenit nebo ozenit sveho syna. K sob ~ navzajem jsou zeny srdecne, bezstarostne a otevrene. V intimnich vztazich jsou rozhodn~S~,a aktivr:~jsi a m,:ze, mezi nirniz je znacne rozsfrena homosexualita, povazuji za slabs! pohlavi. Tato prace Margaret Meadove, napsana z pozice kulturniho determinismu. prokazuje, ze jednostranne biologicky vyklad role muze a zeny ve spolecnosti je zavadejici. Meadova si je samozrejme vedoma, ze fyzicke rozdfly mezi rnuzem a zenou hraji vyznamnou roli v postaveni zeny ve spolecnosti. V souladu s teorii kulturniho relativismu ale upozorriuje na to, ze vyznam vzoru chovani spjatych s muzskou a zenskou roli je nezbytne studovat vzdy v kontextu hodnot a norem te kultury, ktera je zrodila.

6.2.3 Namlouvani

rnezlkultumi perspektive

Piisobivou ukazku prakticke "sily antropologie" pfedstavuje jeji vyzkum vztahu anglickych devcat a americkych vojaku za druhe svetove valky ve Velke Britanii. Problem, ktery zde Meadova resila, je pfikladem "sumu" v transkulturni komunikaci prtslusnfku dvou velmi blizkych kultur. Predmetern analyzy byl paradoxni rozpor ve vzajsmnem hodnoceni sexualniho chovani americkych chlapcu a anglickych devcat, Podle anglickych divek byli americti vojaci v prubehu namlouvani bez vyjimky pfflis utocni. Oproti tomu Americane povazovali tato devcata za prHis povolna a sexualne "odvazana". Meadova spravne odhalila, ze pficina tohoto rozporu souvisi s odlisnym prubehem namlouvani ve Spojenych statech a Velke Britanii, V americke i anglicke kultufe maji narnluvy asi tricet ruznych etap, od osloveni a podani ruky az po pohlavni styk. Tyto etapy se ale lisi svym poradfm. Ve Spojenych statech stoji Iibani uz na patem stupni. Mladi lide zde lfbani povazuji za nezavaznou seznamovaci aktivitu, ktera rna blizko k podani ruky a bezne konverzaci. Ve Velke Britanii ale lfbani pfichazi na radu mnohem pozdeji - stoji az na petadvacatem miste, Neni tedy divu, ze Anglicanky povazovaly americke vojaky, kteri pomerne brzy vyzadovali libani, za pfflis agresivni. Anglicke divce v teto situaci zbyvaly dye moznosti - prerusit znamost nebo "preskoCit" o~tatni stupne anglickeho seznamovaciho r'itualu a Iibani povolit. Pokud d1Vka pfijala alternativu lfbani, ocitla se podle svych kulturnich vzoru n~mlouvani velice blizko k povoleni pohlavniho styku. American by se do teto faze namlouvani podle sveho kulturniho stereotypu propracoval az mnohem pozdeji. Proto take povazuje divku za pnlis povolnou.

87

Pi'ehled antropotoqlckych

teorii kultury

6.2.4 Studium kultury na dalku

M. M adova neprispela pouze k rozpracovani teorie kulturnfho determi_
ni mu ale obohatila antropologii take v oblasti metodologie. Velice podnetna

je z tohoto hlediska pffrucka Studium kultury na ddlku (1953), kterou Meadova editorovala polecne s R. Metrauxovou.'? Tato prace byla soucasne ko n cipovana jako ucebnics technik vyzkumu vstruktury n,arodniho charakteru v kulturach, jez j ou prostorove nebo casove nedostupne. Metody a techniky, ktere Meadova a Metrauxova v knize prezentuji, reaguji na situaci, kdy je riezbytne zkoumat kulturu, jez zanikla jako celek, ale stale jeste existuji jeji clenove, byf i rczptylsni v jinern prostredf. Za nadcasovs je mozne oznaCit pfedevsim pasaze venovane praci s informatory a analyze dokumentU. Podle Meadovs rozhovory s informatory (napfiklad emigranty) muze antropolog studujici kulturu na dalku ziskat popis obecnych zakonitostf dane kultury i poznatky 0 jejich specifickych vzorech. Pfi praci s informatory vsak musi respektovat skuteenost, ze jednotlivi inforrnatori nejsou zamenitelni. Jsou presne definovani svym pohlavim, zivotm historii, pfibuzenskymi vztahy, inteligenci, profesi i vztahem k antropologovi. Vzhledem k svym odlisnym socialnim zkusenostsm poskytujf rozdflns a rUzne kvalitnf informace, ktere se mohou vzajernne doplfiovat. Antropolog musi u kazde ziskane informace zvazit miru relevance a posoudit jeji vztah k ostatnfm poznatkum. Proto se v prubehu prace s informatorem ucf znat jeho typicke vlastnosti, miru kompetence v dane kultufe i sklony k pfehanenf. Podle Meadovs nezalazf na tom, kolik je k dispozici informatoru, ale kdo je tvorf a jak dobra jsou vybrani. Antropolog potrebuja nejmene tolik informatom, kolik je v dane kulturs skupin, ktere se v neiakem aspektu odlisuji. Proto je nutnd mit informatory zastupujici opacna pohlavi, ruzna vekovs skupiny, odlisne tridy nebo vrstvy profese aj. Pri studiu komplexnfch a prostorove rozsifenych kultur je vhodne mit informatory z ruznych typu lokalit. Metody pouzivane pri studiu kultury na dalku nejsou omezeny na rozhovory s informatory. Vyznarnnou soucasti tohoto typu vyzkumu je obsahova arialyza dokumentu vzniklych ve zkoumane kultufe. Za dokument jako zdroje antropologickych dat jsou povazovany nejen p ane zaznamy ale take pifbehy predavane u tnim podanim a audiovizuaInf informace. Pri studiu dokumentu, napffklad literarnfho dfla, se antropolog nezameruje na zpu ob jakym konkretrn spi ovatel rozviji zapletku, ale na anal 'zu latentnich informaci - zjiVteni ob ahu priciny efektu deleni. Kazdou informaci tuduje jake ouca t virviho elku kterv odnizi hodnot po toje. moralku a zi otni ty]~ il, ny c~ n~ zko';lm ne l~u]tur . Pod~ Meado e je nutne pfi tudiu um I ] y h d I, J' ko J hr n film a kra na literatura 1 dovat urcita at " kt l:a pravid In" obj vujt, ~ 'mat m muz bvt cokoliv od jednotliv c n . Z po c 11ovou 1on trukei zap} tk (kv alita partner kg h ztahu, zpusob popi u pol x nskv h kupin, truktura zapl tky aj.). Ph anal 'ze

L.'n:

88

6. kapitola Psychologlcka antropologle

filmu j napifkl d moine ledovat pocet postav, ktere se soucasne objevuji na c in a delku kvenci, kdy na scene neni zadna postava, je jedna po ta ,dv po tavy atd. Timto zpusobem je udajne moine odvodit, jaky mocionalni vyznam dana kultura pfisuzujs samote. Cilem takto koncipovane obsahov' analyzy je nalezt vztahy mezi pozorovanymi tematy a zkoumanou kulturou. Pri interpretaci vztahu mezi tematy a kulturou si vsak yzkumnik musf uvedornit, ze literarni a filmova dila nejsou doslovnym prepisem reality. V nskterych pfipadech jsou projekci zadouciho nebo idealniho stavu kultury. Jindy zobrazuji pravy opak toho, co je kultufe vlastni, a ventiluji tak tenze vznikle z nutnosti dodrzovat zavazna spolecenska pravidla. Existuji take umelecka dila, ktera zobrazuji nezadouci jevy a postoje, ale zpusobem jejich ztvarneni k nim zaujimaji stejne negativni postoj jako cela kultura. Protoze umelecka dila umozriuji falzifikovat realitu, doporucuje Maadova ovefovat zavery obsahove analyzy filmu a literatury pomoci alternativnich zdroju informaci.
v v

6.2.5 Meadova kontra Freeman

Jiz ve 30. Ietech vystoupila fada kritiku, kteff oznacili mnohe zavery a zobecneni, ktere Meadova predloaila, za subjektivni a vyberove. Mnoho antropologu dokonce zafazovalo jeji prace spise do oblasti umeni nez vedy, Proto Meadova zavedla nektere metodologicke kontroly a vyzkumne techniky, jez bylo mozno pouzit v pfipade, ze se urcite udaje nedaly overovat primo v terenu. Spolu se svym tretfrn manzelem G. Batesonem napriklad pfispela k vyuziti fotografie v antropologickych vyzkumech. Ma take velkou zasluhu na aplikaci psychologickych metod a technik, zejmena projekcnich testu primo v terennich vyzkumech. Charakteristickym rysem vyvoje soucasne psychologicke antropologie je radikalni prehodnocovani tradicnich pristupu, skol a smeru. Kritiky nebyla usetfena ani M. Meadova. Prfznacna je z tohoto hlediska kniha austral keho antropologa Dereka Freemana Margaret Meadova a Samoa: Zrozeni a zdnik untropologicke legendy (1983), v niz ostre napadl praci M. Meadove Dospioani na amoji." Freeman prijel na Sarnou v roce 1940, patnact let po odchodu Meadove. Nasledujicich ctyficet let e venoval vyzkumu amoan ke kultur . N Samoji str ivil celkem Vest let. Naucil e dobre mi tni jazyk b I prijat za elena j dne amo n ke rcdiny ziskal tatu na celnika. Je Vte pred publikovanim v' knihy byl povazovan z n d etsiho znalce s mcanske kultur na svet Do form ilniho pf hodn c ni v' zkumu Margar t Meadove pu til az v 1'0 1966, i 1 dyz mu bylo brz po pfij zdu na mou ja ne, z zdej i kullUI" li~f 0 toho, 0 ve kniz pops In M ado a. Tam kd vid VIa do pivrinf pl~' pohody klidu, nul zl mla z t jn r b lant k u a rozjitr nou jako v indu trialni spol cno ti. Kd M d a idela ualm obodu, nal zl Fr eman purilan 1 ' po toj k intimnimu ii otu a dokon kult pan n tvi. P kud
v.

89

Pi' hIed antropolcqlckych

teorii kultury

e t 'ka ustrednf otazky - povahy dospivanf na Samoji dospel Fr man 1 za eru, ze delikvence zdejsich mladistvych byla ve 20. let ch desetkrat v t"':f nez v Anglii 60. letY
Velice vy tizne hrnul Freemanovy namitky proti Meadove E. Marshall: "Kdyz so jako ti'Jadvacetileta rozhodla odejit na Samou, byla nezkusena a spatne pfipravena, takze to, co na ostrove uvidela, nebyla skutecna spolecnost, ktera tam existovala, ale fiktivnf prcdstava ... V du ledku toho zdedila americka antropologie zkresleny pohled na amou a s nirn i predpo_ jatost Meadove a jejfch ucitslu, ze lidske chovam mme byt analyzovano bez ohledu na biologii cloveka." 13

Freeman neobviiiuje Meadovou z podvodu. Jeji zavery pfipisuje jejimu mladi, nezkusenosti a snaze dusledne interpretovat zfskana antropologicka data z pozice Boasovy doktriny kulturniho determinismu. Navic je Freeman presvedcen, ze mlade divky ve svych vypovedich uvadely predevsfm to, co Meadova chtela slyset, Meadova si byla vedoma, ze jeji interpretace samoanske kultury je odlisna od vyzkumu, ktere pozdeji v tete oblasti realizovali jinf antropologove. Presto odmitala sve zavery 0 povaze samoansks kultury revidovat. Svuj postoj vyjadfila dostatecne jasne v predmluve vydani sve knihy v roce 1973: "Musi zustat jako vsechny antropologicke prace presne tak, jak byla napsana, verna tomu, co jsem videla na Samoji a co jsem 0 tom mohla napsat." 14 Podstatne kompromisnejsf je z tohoto hlediska postoj Freemana. Ten na posledni strance sve knihy pise, ze je cas odmitnout oba extremy v polernice 0 vztahu mezi biologickou a kulturni deterrninaci lidske cinnoati a dospet k synteze antropologie a biologie.

6.2.6 Vliv Meadove na vyvoj antropologickeho myslenf

Meadova sehrala rozhodujici roli pri orientaci antropologickych vyzkumu na problernatiku vztahu osobnosti a kultury. Od 30. let, kdy byly publikovany jeji prvni prace, muzeme sledovat narust antropologicke literatury, ktera se zabyva problematikou vychovy deti a mezigeneraenich vztahu. Charakteristickym rysern takto orientovanyeh vyzkumu byla zejmena snaha stanovit vztahy rnezi metodami vychovy a typy dospelych osobnosti a rnezi institucemi a urcitou strukturou hodnot dane kultury. Meadova vyznamne prispela k rozvoji studii riarodnfho charakteru a k vyzkumu narodnich tradic. Ve svych dilech rozpracovala siroke spektrum problema zahrnujici otazky postaveni zeny ve spolecnosti, situ ace cloveka v technicke civilizaci, pouzitf hromadnych sdelovacich prostfedkii, funkci rodiny a vychovy, prornen vztahu muze a zeny, souvislosti mezi narodnim charakterem a kulturou atd. Navzdory vsem sporum a polemikarn, ktere vyvolalo jeji dilo, je mozne konstatovat, ze Margaret Meadova polozila zaklady moderns koncipovane psychologicke antropologii a urcila dalsf smer vyzkumu v teto oblasti.

90

6. k tpitola

P ychologlck

ntropolo

6.3

Ralph Linton - antropologie jako studium soclalnich roll

Zivot a dilo Ralpha Lintona (1893-1953) 3 6.. 1

I dal imu rozpraco:vani Vk~ly 0 obno t a. kultu~a vYt'a~ne pfisp 1 americky antropolog Ralph Linton. Ll?ton .s~ naro~11 ve "Flladelfil v k;a~ r ke rodine. J ho ot c, zamozny re taurator, JeJ velmi tvrde vedl ke zboznemu a praktick'mu iivotu. J pravdepodobne, ze t nto zpusob vychovy m VI podil na Lintonove celozivotnim odporu k jakel oli autorite, vc tne VV mi uznavaneho Boas. V roce 1911 Linton zahajil studia na Sw rthmore College. V teto dobe e zuca tnil nekolika archeologickych vyzkumu, coz zpusobilo, ze upu til od umy lu stat se inzenyrem zahajil na University of Penn ylvania studium antropologie. V roce 1916 odchazi do New Yorku, kde pokracuje ve studiu na Columbia Univer ity u Franze Boase. V prubehu 20. let se ucastnil expedici na Markezske ostrovy (1920-1921) a Madagaskar (1925-1927). Vysledky veho vyzkurnu publikoval v praci Tanala: horshy kmen na Madagasharu (1933). V tomto obdobi postupne presouva sviij zajem z archeologie ke kulturni antropologii. V roce 1925 ziskal doktorat z antropologie na Harvard University a 0 tfi roky pozdeji se stal profesorem na University of Wisconsin v Madisonu. Linton zde v prubehu deviti let prosel vyvojem od terenniho badatele v teoretika kultury. V tete debe se poprve projevila jeho psychologicka a sociologicka orientace, 0 cemz svedcl jeho zajem 0 problematiku statusu a role. Vysledky teoreticke prace tohoto obdobi shrnul v knize Studium clouelw (1936), ve kt re se soustredil na vyklad rasy, polecnosti a kultury. V dobe sveho pusobeni v Madisonu Linton navazal vedecke kontakty s j dnim z tviircu britskeho funkcionalismu A. A. Radcliffe- Brownem, ktery tehdy pusobil na University of Chicago. Na University of Wiseon in patrili mezi Lintonovy zaky pozdeji znamt antropologove J. Gillin, S. Tax, E. A. Ho b 1. V roe 1937 pficha zi Linton na olumbia niv rsity, ltd s po 0 ove odchodu ujal v d nl kat dry antropologi . V tomto obdobi f?zsifuj p 1 trum vych zajmu 0 probl m tikn kultul'ac a vyzl umu zt: hu obno ti a kultury. V lkou roli zd hral univ rz itnf S ,minar v d ny psy h analyticky ori ntova-' nym niropolog m Abrr m 111 I ar in r m a Ralph Linton
v
v

91

Pichled antropotoqtckych teorlf kultury

. DuBoi ovou. I dyz DuBoisova v roce 1 37 odj I na Lor ;11£11 'yzkum d) 0] ou 1 V}' d' I none ,. 1 Linton a Kardiner spo sen po cracova J ve ve ern . mIn'ire d "'. «r e. V' ledky teto vzajemne spoluprace pub,h~o~al Linton v knI~e KUlturni iklad 0 obnosti (1945). V roce 1946 odchazf Linton na Y le Umversity kde z~ sobil ai do konee sveho iivota. Nejryznamnejsi pracf tohoto obdohi j P~smrtne vydany Strom hultury (1955), duo, ktere zahrnuje obrovSky kompa. ;'ativni material z nejruznejsich casti sveta.
v ]

6.3.2 Teorie kultury

Podle Lintona vedec, ktery se zabyva vyzkumem spolecnosu, musi zahcijit svou praci studiem kultur - zpusobu zivota, ktere jsou charakteristicke pro jednotlive spolecnosti, Ve sve obecne teorii kultury Linton syntetizuje konfi. guracionisticky a etnopsychologicky pffstup. Kulturu chaps jako "konfiguraci nauceneho chovanf a jeho vysledku, jehoz komponenty jsou sdileny a predavany cleny dane spolecnosti"." Naucene chovani vymezuje jako "tu cast dane kulturni konfigurace, jejiz forma byla modifikovana procesem uceni".16 Vysledky chovani vztahuje k jevum dvou zcela ruznych trtd - psychicks a materialni. Prvni trfda zahrnuje projevy chovam, ktere vystupuji jako psychicke stavy jednotlivce - postoje, znalosti a systemy hodnot. Druha trfda piedstavuje produkty Iidske cinnosti, ktere vystupuji jako artefakty. Podle Lintona antropologicky vyzkum musi postihnout tfi kvalitativne odlisne dimenze kultury - materialm jevy (artefakty), kineticke jevy (zjevne chovani) a psychologicke jevy (znalosti, postoje a hodnoty sdilene cleny spolecnosti). Materialm a kineticke jevy pritom vystupuji jako zjevny aspekt kultury, jevy psychologicke jako skryty aspekt kultury. Linton je piesvedcen, ze analyza konkretnich kulturnich prvku musi pokryt ctyfi ruzne kvality - jejich formu, vyznam, uziti a funkci. Postizeni formy kulturnich elementu je mozne empirickJrn pozorovantm. Slozitejsi je jiz interpret ace jejich vyznamu, nebof je casto kulturnim prvkum prikladan nevedome. Analyza uzitf kulturniho prvku vyzaduja zachyceni jeho vztahu k ostatnim slozkam kulturniho systemu. Rozbor funkci je zameren na analyzu prispevku kulturniho prvku k uchovan] a fungovani kulturniho systemu.

6.3.3 Status a role

Osobitym pfinosem Lintonovy teorie kUltury je koncepce statusu a role, kterou predlozil v knize Studium cloveha (1936).17 Pojem status oznacuje pozici (postaveni) cloveka v socialnfm systemu, Pojem role vyjadruja cinnou stranku statusu - chovani, ktere se od drzitele daneho statusu ocekava, Podle Lintona se v zadne spolecnosti jednotlivec neucf a neprejtma celou kulturni tradici. ~eh~ ucast je omez na na chovanf, ktere odpovida ureite s1 upine statu u jez clovek v socialnim systemo zaujima, a rolf, kt re hraje v prubehu s eho
92

6. kapitol

Psychologick

antropologle

iyota. .Jin mi s1 v pol eno t. a ocialm I upiny vyzuduj; y kazdy jcdno~)i\' ram i ych pol ~ n k ',ch ~oz~ plnil urCi~e r 1 - choval s v souladu pra 'a po inno trni, J Z v rplyvaji Z jeho statu u. , Z:iJ ladru tatu y zi kava clovek jiz od raneho det tvi 1 a zaklad veho ohlavi, zarazeni v spolecnosti, socialni prislusnosti a dalsich char kt ri tik. P prub vhu dalsich le~ stat,:s~ dale .l:oz~ejf ~ ,:tvareji prostfednictvim ovo1::in1,prestize pozrce v rodine a socialni skupina VI' tevniku a cele rady ~alsich faktoru. Nektere Z techto statusu jsou vrozerie (pohlavi), jine psane (vek) nebo ziskane (spolecenska prestiz, vzdelani aj.).
v

pn-

Podle Lintona bshem jedineho dne c}ovVk prochazi radou odli nych statusu a je nueen generovat modely chovani, ktere jsou s nimi v ouladu. Jako pfiklad uvadf zarne tnance v obchod111m dome. Pokud je za pultem, rna aktivni tatu prodavace, ktery jednoznacns vymezujs jeho chovani k zakaznikovi, Pfi obsluhovani se nazf byt pozorny, uctivy a profesionalna kompetentnf. Ve chvili, kdy i jde na chvili odpocinout a vykoufit cigaretu prateli, e jeho tatus meni - je kolegialni, uvolneny a nezavazne prate] ky. Po konceni prace odklada tatu. prodavace, aby se behern cesty hrornadnou me t kou dopravou tal anonymnfm obyvatelern me ta, limitovanym pouze vyrn vekern a pohlavim. Vzhledem k tomu, ze se jedna 0 mladeho muze, behem ce ty metrem uvolni misto stojici tehotne zene. Kratce pote, co vstupuje do veho dornu, nabyva tatu u otce, manzela a zete. V souladu se svyrni pravy a povinnostrni pokara sveho syna za petku v zakovske kmzce, je nezny na svoji manzelku a snazf se byt srdecny ke tchyni. Vecer odchazf do sveho oblibeneho "klubu", aby se zde ve funkci velmistra Ku-Klux-Klanu zrnenil z milujicfho manzela a otce svych deti v "praktikujiciho" ra istu.

Lintonuv vyklad cloveka skrze prizma statusu a rolf naplriuje Shakespearovu vizi sveta jako divadla, ve kterem jsou vsichni muzi a zeny pouhymi herci.
Tato dramaturgicka koncepce demytizuje predpoklad "absolutni nuti nas k hlubsimu zamysleni nad lidskym osudem.

svobody" a

6.3.4 Zakladni a statusova osobnost

Podle Lintona si urcite kulturni prvky ("kulturni univerza") v procesu socializace 0 vojuji vsichni clenove spolecnosti. Tim se formuje tak zvana zakladni osobnost (,basic personality") - urcite vserni sdilene osobnostni jadro, ktere zrcadj] typicke vlastnosti a podstatne hodnoty dane kultury. Fakt existence zakladni osobnosti vysvetluje spolecne chap ani hodnot a jednotnou emotivni reakci na situ ace tykajici se spolecnych hodnot elenu urcite spolecnosti. Teprve z tohoto obecne sdileneho psychickeho zakladu vyru ta konkretnf ~SOb:lOstdana tatu m, tedy charakteristikami vyplyvajicimi z pozic ktere cloy ~ v ocialnim sy temu zaujima, a roll jez v pol cno ti hraj . Kazda spo} cnost rna t dy vuj vla tni typ zakladni 0 obno ti a vou la tni skalu o.obuo tistatu ovych.I«. re vym zuji pfi lusne rol -po toj ,hoduot a zpusoby r agovanf. Linton j pf SV" de 11, z int rak zal z na na pfij ti tatu il a roll j ~ >zbytn 'm pr dpoklad m i p ""n 'ho fun 0 'ni kazde pol cno ti 11 bot j 6i cl nov' polu m hou j dn t na z iklade vych p zic pol eno ti. To jim

93

Prehled antropologickych

teorli kultury

umoznuje adekvatne reagovat ve vetsine .stand~r.dnich i~uaci. Statu ova osobnost prekryva zakladnf osobnost a ~~ s n~ mt~gro~~~a. d zakladni sobnosti se ovsem Iisf nebof v ni prevladaji specificke vnejsi reakce vypljvajicf z pray a povinosti vazanych na status, ktery dana osobnost v socialnf strukture zaujfrna.

6.3.5 "Stoprocentnl American" jako produkt kulturni difuze

Pri analyze procesu, ktere utvafeji kulturni kontext lidskeho zivota, Linton venoval pozornost difuzi kulturnich prvku, Podle jeho nazoru neni zadna kultura absolutne chranena pred cizfrni vlivy. Pochopit koreny vlastni spolecnosti vyzaduje identifikovat cizf kulturni prvky a komplexy, ktere se v prubehu dejin podilely na utvareni nasi kultury. Fikci "kulturni cistoty" Linton szirave komentoval v eseji Stoprocentni American (1937).18 Popisuje zde prostfedi a chovani typickeho Americana od chvile, kdy vstane z postele, az do jeho prfchodu do zamestnani.
Podle Lintona se "stoprocentni American" probudi v posteli stfedovychodnfho typu, obleceny v pyzamu, ktere pochazf z Indie. Odhodf ze sebe prikryvku z bavlny, jejiz puvodni vIastf byla Indie, nebo z hedvabi objeveneho v Cine. Nazuje si indianske mokasiny a odchazt do koupelny, jejfz zafizenf je smesici evropskych a americkych vynalezu nedavneho data. Cestou i zkontroluje cas na hodinkach vynalezenych ve stredoveke Evrope. V koupelne pouzije vanu a toaletu vyrobenou podle fimskeho vzoru, podfva se do zrcadla, jehoz puvod lze nalezt ve starovekern Egypte, umyje si oblicej mydlem, vynalezenyrn starymi Galy, a otre se tureckyrn rucnikem. Pote se oblekne do satu, jejichz stfih se poprve objevil u asijskych nomadu, a nazuje si sandaly kopirujici obuv klasickych stfedomofskyeh civilizaci,

Lintonova snaha zasazovat jednotlivs kultury do sirsfho kontextu svetovych difuznich a migracnich procesu byla reakci na narustajicf procesy modernizace a globalizace svetove kultury. Kdybychom volne parafrazovali basnika Johna Donna, ve 30. letech naseho stoleti jiz nebyla zadna kultura "ostrov sam pro sebe", ale byla soucasti sirsi pevniny - kultury celeho lidstva.

6.3.6 Kulturnl zrnena tanalske kultury

Problematikou vztahu osobnosti a kultury se Linton nezabyval pouze v teoreticke rovine, ale venoval ji zvysenou pozornost i ve svych empirickych vyzkumech. Klasickou ukazku Lintonova pffstupu pfedstavujs jeho analyza kulturni zmeny tanalske kultury na Madagaskaru. Zde venoval pozornost tomu jake dusledky mel a zmena ekonomickeho systemu (prechod ze suche na zavlahove pestovani ryze) na politicky system, socialm vztahy a zakladm osobnost tanalskych domorodcU. Podle Lintona zmena zemedelske vyroby ve vych dusledcich vedla k zaniku puvodni kmenove demok.racie a k zavedeni soukromeho vlastnictvi pudy. Zaroveri vzro tl vyznam otroku pro zemedelstvi. Novy vyrobni zpusob take vyvolal nov' forrny vedeni mistnich valek _ na rozdil od

94

6. k pitota Psycholo

ick

ntropol

dn poh blivych si~ I ~yni vyz d vala o~rnlla trvalych o: ad u'in ':-;1vojen kou podp r'u. Roz hIe proc sy kulturm zm ny, ktere zpusobila nO .e , tr nsform tra d'rem Ih 0 e k onormc keh 0 y te mu, vyrs zn pozn menaly j osob1a tni strukturu t nal kych domorodcu. Zoufale valley 0 vl stnictvi urodn 'j_ ~i~hudoll vedly k rozpadu rodinne organizace a tradicnfho mod Iu vychovy. psychick<i nepnpravenost na no:,ou situaci projevila narust m uzkosti, zvr enou zlocinnostf, homosexualitou, rnagickymi obfady a proj vy hysteri .
bdobJ pu
v v

6.3.7 Lintonuv vliv na antropoloqlcka myslenf

Vyzkumy vztahu osobnos.ti a kultury v kontextu kulturni zmeny Linton vymezil vyznamnou tematickou oblast antropologickych vyzkumu, Ta ziskala na aktu<ilnosti v souvislosti s moderniaacmmi procesy a narustajici akulturaci v rozvojovych zemich. Koncepci zakladni osobnosti, statusu a role vytvoTil klasicke antropologicke schema, jez pomerne prehledne - i kdyz dosud velice obecne - objasiiuje vztahy mezi jednotlivcem, kulturou a socialni strukturou spolecnosti. Z tohoto hlediska lze Lintona stejne jako Meadovou povazovat za zakladatele psychologicke antropologie. Velice vyznamna je take jeho spoluprace s psychoanalytikem a antropologem Abramem Kardinerern a Corou DuBoisovou. N a zaklade jejich pravidelnych setkani na psychoanalytickern seminafi vznikla Kardinerova prace Individuum a jeho spolecnost (1939) a kolektivni dilo Psychologiche hranice osobnosti (1945). Jednim z trvalych prinosu tete spoluprace je take zavedeni pojmu zakladni osobnostnt struktura (Kardiner) a modalnf osobnost (Dulloisova).
Dlouhodobym vyzkumem a psychoanalytickou interpretaci tanalske a markezske kul tury dospel Kardiner k zliveru, ze v kazde ze zkoumanych kultur je mozne izolovat urcitou osobnostni konfiguraci - zakladni osobnostni strukturu (basic personality structure), ktera je dilena vetsinou clenu spolecnosti jako vysledek spolecnych zkusenosti z detstvi. Jeji existenci potvrdila svymi terennimi vyzkurny alorske kultury v Indonesii take Dulsoisova. Ta navrhla, aby tento statisticky nejcetnejsi soubor typickych osobnostmch rysu by] oznacovan jako modalni osobnost (modal personality).

Lintomiv prinos vsak nelze omezit pouze na antropologii. Jeho vyklad chovanf cloveka v zavislosti na socialnim statusu a roli ovlivnil sociologii Ervinga Gaffmana a do znacne miry prispel ke vzniku symbolickeho interakcio~ismu. Lintomiv predpoklad, ze mezilidske vztahy jsou budovany ocialnf mterakci na syrnbolicke urovni, zapusobil take na zakladatele etnometodoIOgie - americkeho sociologa Harolda Garfinkela. Ten se zameril na vyzkum me,tad, ktere lide pouzivaji, aby dali smy 1 situacim kazdodenniho zivota. ~ e svych experimentech (tzv. "garfinkeling") programove n rusoval prubeh standardni komunikac aby potvrdil Lintonovu hypotezu, ze lid' delaji, co e od nich ocekava. Svet podle Garfink la je prfbehem, kt ry si muze zahrat kazdy Ram. St ci pfijft domu a narusit implicitni ocekavani svych blizkych

95

Prchled antropologlckych

teorJi kultury

napriklad tim z se budeme ve vlastnim dome cl ovat jako podnaj mnic.:i. • la tni kiizi tak pocitime silu Lint?nova a Shakespearova tvrzeni, Z SVet pouhym divadlem a my pouze herci.

6.4

Shrnuti - mezikulturni vyzkumy osobnosti

a kultury
Vyzkumy osobnosti a kultury realizovane M. Meadov01~, R. Lintonem a okrn. hem jejich spolupracovniku polozily zaklady psychologicks antropologie jako svebytne ternaticke oblasti antropologickych vyzkumu. J adrem klasicke psy. chologicke antropologie (skola Osobnost a kultura) se stala doktrina kultu-, ~o deterrninismu. Podle Meadove a Lintona rozhodujici roli pfi formovcini Iidske osobnosti predstavuje kultura, kterou si clovek osvojuje v procesu socializace a enkulturace. Antropologove zabyvajicf se vyzkumem osobnosti a kultury nepopirali existenci biologickych determinant, jako je dedicnost, telesna konstituce, centralni nervova soustava nebo hormorialn] system. Na chovani a prozivanf cIoveka vsak rna podIe jejich nazoru rozhodujicf vliv kultura vystupujici v pcdobe kulturnich vzorcu - naucenyeh schernat pro jednam ve standardnf situaei. Z tohoto hlediska je clovek predevsim produktem obyeeju, zvyku, zakonu a tal3u-1ml-tm-.y,de niZ se narodil. _ K rozvoji antropologickyeh vyzkumu vztahu osobnosti a kultury ve 30. a 40. Ietech vyznamne pfispela psychoanalyza a behaviorismus. Na kulturni antropology zapusobila predevsfm Freudova hypoteza 0 rozhodujicim vlivu ranych de_tskych zazitku a vychovnyc meta na ormovam osobnosti cloveK'a. N a uvedeni Freu ovy psychoanalyzy do antropologickych vyzkumu mel nejvetsi podil psychiatr a antropolog A. Kardiner, ktery se v roce 1936 a 1937 podilel na organizovam seminare, jehoz se zucastnili i antropologovs E. Sapir R. Benedictova, C. Dulsoisova, R. Bunzelova a R. Linton. -Iednotlive seminate mely standardni prubsh. V uvodrn prednascs vzdy nektery z pritomnych antropologU referoval 0 vysledcich sveho terenniho vyzkumu, pete Kardiner provedl psychoanalyticky rozbor a interpretaci daneho problemu a otavfel prostor pro naslednou diskuzi. PodIe Kardinera nelze koncipovat vyzkum vztahu osobnosti a kultury pouze na zaklads antropologickych metod, protoze adaptace cloveka zahrnuje procesy, ktere standardni technika terenniho vyzkurnu neumoznuje odhalit. Antropolog je proto nucen vyuzit vyzkumnych metod a technik psychologie, jako jsou Rorschachuv test, tematicko-apercepcm test a dalsf', Vysledkem spoluprace Kardinera, DuBoisove a Lintona bylo vymezeni pojmu zakladm osobnostni struktura, modalm osobnost a zakladni osobnost. Tyto pojmy velice rychls pronikly do dalsich spolecenskych ved a staly se ucinnym nastrojem vyzkumu osobnosti a kultury. Trvalou ouca tf

96

6. kapitola

Psychologlcka antropologie

kat gorialniho aparatu spolecenskych ved se staly take Lintonovy pojrny status a role i jeho "dramaturgicka" vize sveta. . V ouladu psychoanalytickymi vychodisky antropologove zabyvajici se stu diem osobnosti a kultury predpokladali, ze rozhodujici roli pfi forrnovam zakladni osobnostni struktury hraji rane detske zazitky. Podle jejich nazoru tyto zazitky mohou byt puvodcem prtpadnych psychopatologickych projevu osobnosti i vyznamnym indikatorem mentality dospeleho cloveka. V centru zajmu psychoanalyticky orientovanych antropologu proto stoji takove oblasti lidske Cinnosti, jako je kojeni, hygienicke navyky, projevy sexuality a podobne. Vychovne praktiky se predavaji z generace na generaci a jsou sdileny vetsinou rodin dane spolecnosti. Proto muzeme pfedpokladat, ze v ramci urcite kultury vetsina deti prochazi obdobnou obecnou zkusenosti, ktera u nich vytvafi mnoho spolecnych osobnostnich rysu. Formy rodiny a metody vychovy, jejichz prostrednictvim rodina utvafi osobnost ditete, jsou vsak v ruznych kulturach odlisne. Proto take nachazime v ruznych kulturach ruzne typy zakladni osobnostni struktury. Neofreudistickou linii vyzkumu vztahu osobnosti a kultury dale rozvijeli psychoanalyticky orientovani antropologove a psychologove W. La Barre, J. J. Honigmann, E. H. Erikson a dalsi. Vedle psychoanalyzy vsak do antropologie rychle pronikaly i metody neobehavioristicke psychologie. N a prelomu 40. a 50. let uplatnili zasady teorie uceni v antropologickych vyzkumech zejmena J. W. M. Whiting, Ch. Harrington aLL. Child. Behavioristicky orientovani antropologove se nesnazili interpretovat proztvani osobnosti, ale ve svych vyzkumech se vice soustredili na pozorovatelne chovani, ktere kvantifikovali. Takto ziskana empiricka data pote vyuzivali k overeni svych
hypotez.

V prubehu 60. let antropologove zabyvajici se vyzkumy osobnosti a kultury zaeinaj] opoustet tradicni teorie a metody vyzkumu. V centru kritiky se ocitly zejmena projekcni testy, jejichz validita byla vazne zpochybnena. Pod vlivem kcgnitivnich teorii osobnosti a francouzske strukturalni antropologie venuji stale vetsi pozornost stu diu kognitivnich procesii. V prvni polovine 70. let se psychologicka antropologie s konecnou platnosti prosadila jako samostatna subdisciplina kulturni antropologie. K jejimu dalsimu rozvoji pf ispela pre devsim sociobiologie a kognitivni antropologie. Sociobiologove, kterf rozpracovali moderni teorii biologickeho determinismu, de facto obnovili stan' spor "geny kontra kultura". Kognitivni antropologie stimulovala vyzkurn truktury a funkci procesu vnimani a mysleni v konkretnim kulturnim kontextu. ~ vcbologicka antropologie jako tematicka oblast a pete vsbytna antropoIOglcka di ciplina se rozvijela v ramci americke kulturni antropologi . Paralelns s americkou kulturni antropologii provadeli yzkumy preliterarnich polecnosti take britsti socialni antropologove. Rozhodujici zvrat pro kon tituo~ani moderni socialni antropologi znamenal v 20. letech vznik funkcionahsmu, kteremu venujem nasledujici k pitolu.

97

Funkcionalisticka a strukturatns tukclonallsticka antropologie

Brttska soclalnl antropologie - funkclonalnf perspektiva

Prekonani evolucionismu a cli£uzionismu v Evrope a prosazeni systemove koncipovanych teorii spolecnosti a kultury je spjato s britskou funkcionalis-tickou antro ologii. Tim, ze antropologove pfesli ke zkoumanf kultury na systemove urovni, doslo ke kvalitativnim zmenam v oblasti teorie i metodologie. Zmenil se jak sty! antropologickeho mysleni, tak vlastni vyzkumns prace v terenu. To se odrazilo ve formovani novych pojmu, hypotsz, teorii, metod a technik vyzkumu. Predmetem zajmu britskych socialnich antropologu se ve 20. letech stal vyzkurn kulturnich prvku z hlediska jejich prinosu pro fungovanf sociokulturnich systernu. Prave v tomto obdobi byly ve Velke Britanii polozeny zaklady moderni socialni antropologie. N a jejim rozvoji maji nejvetsi podil tvurci klasickeho funkcionalismu - A. R. Radcliffe-Brown a B. Malinowski.

7.1.1 Ideove zdroje funkcionalismu

Pri budovani teoretickych vychodisek funkcionalismu sehraly vyznamnou roli ideje Durkheimovy sociologick€ skoly. Na zakladatele funkcionalismu zapu_sobilaptedevsfm -U-uTkbeimova konce~polecnosti j ako seberegulujicfho . integrovaneho systemu, ktery predstavujs tffdu jevu, ktera je nezavisla.na psychice jednotlfvcu. Soucastf funkcionalisticks teorie se staly take Durkhei~ovy ~yslenky 0 vyznamu funkcionalni a kauzalni explanace, zalozene na Indukbvnim stu diu socialni reality. Vedle sociologie nalezneme v dilech tvurcu funkcionalismu vyrazns stopy vlivu filozofie (empiriokritici mus, novokantovstvi) a psycho!ogie (behaviorismus, gestaltismus, psychoanalyza).

7.1.2 Teoreticka vychodiska funkcionalismu

Z~ datum v:niku funkcionalismu byva oznacovan rok 1922, kdy byly nezavisle na sobe vydany knihy Andamansti ostrouane (Radcliffe-Brown) a Argo-

98

7. kapitola Funkclonallsticka a strukturatne tukclonallstleka antropologl

p_acifilul (Ma~inov: yki). oss t~o prace vz~ikl,y v rane f::izi . z oje funkcionahsmu a dnes je muzem povazovat za kl icke. Zakladat 1 . ~~a ickeho funkc~on:ui mu .Radc1i~fe-~r~wna ~ Malinow k~ho: ipojoval jejich dtiraz na terenm vyzk~~ jako ypnmarm zd~o~ a~tl'op~)ogICkych dat. V prubehu 20. a 30. let byl jejich pozadavek empirickeho vyzkumu po tupne rozracovan do podoby intenzivnich te'rerirrich VYZkUIDU, ktere se staly ~akladni metodou britske socialnf antropologie. Jednotici metodologickou bazi raneho funkcionalismu 0 rozhodujicim vyznamu terermich vYzkumu tvofi tfi postulaty:
nauti ziipadnilio

postulat funkcionalni jednoty spolecnosti; 2. postulat umveraalnoeti funkcionalismu; 3. postul at funkcionalni nepostradatelnosti sociokulturnich jevu.
1.

a objektivni

ucelnosti

Zakladem postulatu .funkcionalni jednoty spolecnosti" je predpoklad, ze kazdy prvek socialniho systernu, predevsim kazda instituce jako zakladni stavebni jednotka spolecnosti, slouzi k zachovani celku. Druhym postulatem je postulat "univerzalniho funkcionalismu", podle ktereho kazdy prvek plni nejakou pozitivni funkci pro celek. 'I'reti postulat funkcionalni analyzy, postulat .funkcionalnf nepostradatelnosti", je zalozen na predpokladu, ze kazda vyznamna zivotni funkce je nezastupitelnou a neoddelitelnou soucasti socialniho systemu. Prestoze obecna teoreticka a metodologicka vychodiska B. Malinowskeho a A. R. Radcliffe-Browna byla v rane fazi vyvoje funkcionalismu totozna, jejich konkretni chap ani studia spolecnosti a kultury se vyrazne lisi. V ramci britskeho funkcionalismu tak muzeme sledovat dye paralelni linie vyzkumu sociokulturni reality. Prvni, funkcionalistickou, reprezentuje B. Malinowski, zaklady druhe, struktur-alne funkcionalrsticke, polozil svym dilem A. R. Radcliffe-Brown.

7.2

Bronislav Kasper Malinowski - antropologie jako studium potfeb a instituci

(1884-1942)

7.2.1 Zivot a dno B. K. Malinowskeho

~ron~slaw K sper Malinow ki se narodil v Pol ku prostredi krakov ke 111.teh~ nee. J ho ot c, zakladat 1 polsl ' di lektologie a pro luly folklori ta pu 'Obll na J g llonsk univ rzit" v Krakove. Zd take Malinow ki zahajil va vys.oko"kol ka tudi . Svoji. pozornost zpocatku ou tredil na matematiku a fYZlku, po tupne vsak rozsifil pektrum vvch zajmu 0 filozofii literaturu.

99

Pi'ehled antropotoqlckych teorii kultury

Zajcm 0 antropologii probudila u Malinowsk ho k~iha, k~en:i m vIa velky vhv na ucence te doby - Frazerova Zlatti ratole t. Malinowski choval az do kane veho Zl ota k Frazerovi velky obdiv, i kdyz jeho evolucionisticke interpretae: ] ultury podrobil kritice v rade clankli jiz na pocatku sve kariery. Konc m roku 1909 zahajil Malinowski ve studijni cesty po Evrope. Ve Vidni navstevoval prednasky E. Macha, v Lipsku se stal posluchacern K Buchera a W. Wundta. V Parfzi se zajmem sledoval prednasky E. Durk_ heima. V roce 1910 prijel do Anglie, kde pokracoval ve studiu etnolOgie a sociologie na London School of Economics (1910-1914) pod vedenim E. Westermarca a C. G. Seligmana. V teto dobe navazal kontakty s prednimi piedstaviteli anglicke antropologie J. G. Frazerem, A. C. Haddonem, W. H. R. Riversem. N a kongresu v Melbourne se setkal s Radcliffe-Brownem. V roce 1914 byl jiz Malinowski autorem rozsahlejsf studie 0 australskych domorodcich venovane problematice rodiny. V temze roce odcestoval na vyzkum do Tichomofi, ktery financoval Robert Monde. Zde byl jeho prvrum cilem ostrov Mailu, lezfcf u jihovychodniho pobrezi Nove Guineje, kde take realizoval sviij prvni terenni vyzkum. Po sesti mesicich se pfesunul na Trobriandovy ostrovy, asi sto mil severovychcdne od Nove Guineje. Zde v prubehu let 1915-1918 stravil 26 mesicu intenzivni praci pffrno mezi domorodci. Sviij stan si postavil uprostred male domorode vesnicky. Zivot zde pro nej musel byt zpocatku velice tezkY. Protoze neznal mistni jazyk, ihned si nasal tlumocnika. Po sesti mesicich vsak zvladl zaklady zdejsiho jazyka do te miry, ze jiz jeho sluzby nepotreboval. Krome prace s informatory Malinowski vyuzfval pri sberu dat predevsim metodu zucastnenshr, pozorovani. Aktivne se zucastnoval kazdodenniho zivcta, zaznamenaval zdejsf zvyky a pozorne naslouchal vypravenim mytu, anekdot i mistnich klepu. Vysledky tohoto terenniho vyzkumu publikoval ve trech zasadnich pracich, jez jej proslavily v odbornych kruzich i mezi laickou vefejnosti: Argonauti zapadniho Pacifiku (1922), Pohlavni iivot dioochii v jihoztipadni Melanesii (1929) a Koraloue zahrady a jejich magie (1934).l Kniha Argonauti ziipadnihc Pacifiku se stala j akymsi manifestem funkcionalismu. Jejim centralnim ternatem je analyza vymenneho systemu ,kula.
Obradny obchod kula praktikovali domorodci obyvajict prstenec ostrovu v blizkosti vychodniho cipu Nove Guineje. Uca tnici slavnosti se na kanoich plavili od ostrova k 0 trovu, na vzdaleno t mnoha kilometn\ a vezli s sebou cervene la turove nahrdelnfky ,soulava' a nararnky z bilych musli "mwali". Tradicn! pravidla vyzadovala aby se nahrdelmky pohybovaly po rneru hodinovyeh rucicek, zatimco naramky proti srneru hodinovych rucicek. PTi etkani dochazolo k slavno tni vymene techto dvou pfedmetu.

Malinowski odhalil, ze kula tvori slozity ystem, rfzeny ouborem tradicnich pravidel, ktery vyrazne pfi piva k uchovam a po fleni olidarity dornorodych spolec nstvi v teto oblasti. Tento c remonialni vymenny obchod druzuje velky pocet ostrovnich km nu a j s nim spoj n roz ahly y tern na obe navzajern zavislych konomicl ych, nabozenskych, umeleck 'ch a jinych 6n-

100