Aristofanés Žáby

BY
Aristofans

OSOBY:

Dionysos, bh.
Xanthias, jeho otrok.
Herakles.
Pluton.
Aischylos.
Eyripides.
Charon.
Aiakos.
Dveka Persephonina.
Dv hospodsk.
Umrl.
Chor ab.
Chor zasvcenc.
Baba, pacholci a jin osoby nemluvc.

Msto dje: Cesta k domu Herakleovu, pak na cest do podsvt a v podsvt samm.

Prvn oddl.

Prvn vstup.

Dionysos a Silenos, co otrok pod jmnem Xanthias.
(Dionysos odn jest v enskou dlouhou sukni barvy afrnov a kr na kothurnu, stevci to
divadelnm s vysokmi kramflky. Pres to m pehozenou lvi ki a na ramenou nese kyj, jako
Herakles. Za nm jede na oslu Silenos za otroka obleen a nese velk vak cestovn. Ubraj se
k obydl Herakleovu.)

Xanthias. Mm, pane, nco obvyklho prohodit, co obecenstvu k smchu bv po kad?
Dionysos. I pro mne, co se lb, krom: Tla to! Jen toho chra se, toho mm ji dosyta.
Xanthias. Snad jin pansk ertk?
Dionysos. Krom: Mak to!
Xanthias. Cos naskrz komickho tedy?
Dionysos. Pro Diva, to s chut; jednu vc jen nekej.
Xanthias. A co?
Dionysos. Bys shodil vak a ekl, e bys kakat chtl.
Xanthias. To tak ne: e, mm-li dle nst tu t, a nikdo mi ji nesund, se uprdnu.
Dionysos. Jen to ne, prosm t, sic se ti sebliju.
Xanthias. A k emu mm se nosit s t takovou, kdy dlat nesmm, co dlaj pokad jak
Phrynichos, tak Lykis i Ameipsias, kdy nkdo v komoedii nese bemeno.
Dionysos. To nedlej, neb mm-li sedt v divadle a vidt takovto erty prolukl, to vc,
ne o rok star z nho vychzm.
Copyright 2012 eBookEater.cz 3
Xanthias. krku, tikrt peneastn krku mj! tak t to mak, a ty nesm pustit vtip.
Dionysos. A nen pepych to a pouh mazlen, kdy j to, Dionysos, j syn Soucleckv se
pky pachtm sm a toho nechm jet, aby se nehmodil a bm nenesl?
Xanthias. Co nenesu?
Dionysos. Jak nese, kdy jsi jzdeck.
Xanthias. A pece nesu.
Dionysos. Kterak pak?
Xanthias. I tce dost.
Dionysos. Co bemeno, je nese, osel nenese?
Xanthias. To ne, co j tu mm a nesu, pi sm Zeys!
Dionysos. Co nese, kdy jsi od jinho nesen sm?
Xanthias. To nevm, ale mak mn to rameno.
Dionysos. Nu tedy, kdy ti osel nen plten nic, to vezmi si ho na zda a nes ho sm.
Xanthias. J ubotko! kdybych jenom na moi byl vlil, hodn bych t plakm nauil.
Dionysos. Slez dol, darebku! ji jsem dorazil tu k tmto vratm, kdeto nejdv zastavit se
musm.
(Tlue na vrata.)
Hochu, jku, hochu, hoku!
(Xanthias slezl zatm s osla, ale vaku nesloil.)

Druh vstup.

Pedel a Herakles.

Herakles. (vykukuje ze vrat). Kdo tloukl na vrata? K centaur divok sem vrazil?
(Zahldne Dionysa, jen byl bzliv ustoupil.)
Kdo to? Povz, co to znamen?
Dionysos (ke Xanthiovi). Synku!
Xanthias. Co se lb?
Dionysos. Vidl jsi?
Xanthias. A co?
Dionysos. Ten jeho strach.
Xanthias. Ba; snad, e jsi se pominul.
Herakles. I u vech! ji se smchy zdret nemohu, a hryu pysky, musm se dt do smchu.
Dyonysos (mysl, e se ho Herakles boj). Mj holeku! poj ven, jdu k tob s potebou.
Herakles. Ji nejsem dle s to, bych smch svj udusil, kdy na afran sukni vidm ki lv.
Co je to? kterak seel kyj se s kothurnem? Kde jsi se toulal?
Dionysos. Kleisthena stekl jsem.
Herakles. A vlils na moi?
Dionysos. To. Lod neptel jsme potopili dvancte neb tincte.
Herakles. Vy dva?
Dionysos. Nu, Pan Bh v!
Xanthias (stranou). A v tom jsem procitl.
Dionysos. A kdy jsem takto Andromedu na lodi si etl pro sebe, tu touha najednou mm
srdcem zatsla; jak mysl velik?
Herakles. Jak velk touha?
Dionysos. As jak Molon malik
Herakles. To po dvce?
Dionysos. ne.
Herakles. Po chlapci?
Dionysos. Nikoliv.
Herakles. Snad po mui?
Dionysos. Ha!
Herakles. To jsi s Kleisthenem ml?
Dionysos. Nech ert, bratku! Mm strast takto dost, kdy takov m srdce mu
touebnost.
Herakles. A jak, bratku?
Dionysos. To nelze vyslovit. Ne, ano, podobenstvm ti to napovm. I nezatouils nkdy
nhle po kai?
Herakles. Po kai? Hrome! tisckrt v mm ivot.
Dionysos. Je ti to jasn, neb mm jinou vsti e.
Herakles. Jen zsta pi kai, t dobe rozumm.
Dionysos. A touha takov mne nyn ur po Eyripidovi.
Herakles. Vdy je u nebotk.
Dionysos. A nikdo mi to nevymluv na svt, bych pro nj neel.
Herakles. To snad dol do Hadu?
Dionysos. Zeys v, a kdyby nco bylo jet hloub.
Herakles. A pro?
Dionysos. Mm teba ikovnho bsnka, neb tch ji nen, a kdo jsou, to bdci.
Herakles. Co Jophon neije?
Dionysos. To jet jedin, co zbylo onakho, jestli tomu tak, neb posud nevm s jistotou, jak
vc se m.
Herakles. Pro Sophokla, jen lep ne Eyripides, si nevezme, kdy nkoho tam mus vzt.
Dionysos. Ne dve Jophonta chci nechat samho a zkusit, co by bez Sophokla dovedl. A
Eyripides, jakov jest filuta, by hned se pokusil s nm prchnout zrove. A Sophokles byl
dobrk zde, jest dobrk tam.
Herakles. Co Agathon?
Dionysos. Ji opustiv mne odeel, oelen ptely, ten bsnk spsobn.
Herakles. Kam el, to ubotko?
Dionysos. K hodm blaench.
Herakles. Co Xenokles?
Dionysos. I pro mne, a ho vezme as.
Herakles. A Pythangelos?
Xanthias. O mn pod dn e, kde pec tak tuze otlaena zda mm.
Herakles. A co pak tady nem jin chlapiska, je tragoedi na tisce zdlaj, a o hon
vavj ne Eyripides sm.
Dionysos. To pouh pabrky, jen sami mluvkov, Vlatovek koncertit prznitel Mus,
ji cel pry jsou, kdy se chor jim povol, by jednou tragoedii mohli pourat. Vak
plodistvho bsnka bys nadarmo te hledal, jen by dnou e ti zahlesnul.
Herakles. Jak plodistv?
Dionysos. Tak plodistv, by k takov to hrd vi hlasu svho povznesl: noho asu!
aethe, Divv domove! Neb: Srdce vzpr posvtn se psaze a sta kiv pisahaj srdci
vzdor.
Herakles. A to se tob lb?
Dionysos. Vc ne k zblznn.
Herakles. To jsou pec pouh aky, jak sm nahl.
Dionysos. V m dui nebytuj! neb m svj vlastn dm.
Herakles. Nu zkrtka, mn se to zd bti prabdn.
Dionysos. U ty mne hodovat.
Xanthias. A o mn dn e!
Dionysos. Ne pro jsem vlastn, kostm ten vzav na sebe, v tv podob sem piel, bys mi
jmenoval no sv znm, kdy bych prv jich ml poteb, jich sm jsi uil, kdy jsi pro
Cerbera el.
Pak pstavy mi povz, krmy pekask, hampejsy, krmy, studnky a silnice, pak msta,
stezky, hospody a noclehy, kde nejm tnic.
Xanthias. O mn pod dn e!
Herakles. Ty chudku! i ty se tam chce odvit?
Dionysos. To nechrne bt; jen ty mn cesty vyjmenuj, jak bychom nejrychleji pili do Hadu;
ne horkou vak a t ne pli studenou.
Herakles. Nu, jakou pak ti jmenovat mm nejdve? Co? Jedna se stoliky jde a s provazu,
chce-li se obsit.
Dionysos. Ml, ta by krtila!
Herakles. Pak jedna rovn, utluen drobounce, ta hmodem.
Dionysos. I to snad mysl rozpuku?
Herakles. Ba, ovem.
Dionysos. Ta je studen a zimav, a hnedky jako led ti zmrznou holen.
Herakles. Mm rychlou jmenovat, je hodn s vrchu jde?
Dionysos. Pro Diva, ano, v, e patn chodec jsem.
Herakles. To vydrpej se na Kerameikos.
Dionysos. A pak?
Herakles. Pak vylez na nejvy v.
Dionysos. Co ponu tam?
Herakles. Nu na dostihy s pochodnmi dvej se, a a pak obecenstvo: Spuste! zavol,
sm sebe tak spus.
Dionysos. A kam?
Herakles. Nu se ve.
Dionysos. I to bych piel o dv porce mozeku; tou cestou nechci kreti.
Herakles. A jakou pak?
Dionysos. Tou, kudy ty jsi el.
Herakles. To plavba dalek; neb k jezeru hned pijde velevelkmu a bezednmu.
Dionysos. Jak se pes n dostanu?
Herakles. Na loce takovto (ukazuje prstem) plavec staik t peveze a d mu mzdy dva
oboly.
Dionysos. UJ? Jak mnoho vudy zmohou ty dva oboly! Jak ty tam pily?
Herakles. Theseys je tam zavedl. Pak zmij uhld a potvor tisce, a hrza dsnch.
Dionysos. Nestra mne a nelekej! Mne nezvrt.
Herakles. Pak bahno ohromn a vry lejna lidskho, v nm val se, kdo hostu nkdy uinili
bezprv, neb chlapci, zprznive ho, penz nedali; kdo matku zprali, aneb otce do tve kdy
tloukli, kivou odpishli psahu, neb z Morsima kdy verk k vypsali.
Dionysos. I u vech vudy! to by mlo jet bt, kdo z Kinesia nauil se pyrrhie.
Herakles. A potom lib flten dech t ovane, i svtlo uz pekrsn, jak tady to, a hje
myrtov a sbory blaenc, jak en tak mu, k tomu tleskot velik.
Dionysos. A kdo pak jsou to?
Herakles. Zasvcenc sborov.
Xanthias. A j, Bh v, jsem oslem pi tom process. Vak u se dle neponesu s vakem tm.
(Shod vak.)
Herakles. Ti vecinko ti eknou, eho poteb, neb pebvaj nejbl prv u cesty, je tudy
vede k samm branm Plutovm. A nyn, brate, na zdar!
Dionysos. Na zdar, bratku! Bud hezky zdrv!
(Herakles odejde do vrat.)

Tet vstup.

Dionysos a Xanthias.
Dionysos. Ty, hochu, nalo zas svj vak!
Xanthias. Ne jsem ho skoro sloil?
Dionysos. Z erstva, a to hned!
Xanthias. Ne, prosm, ne tak, najmi radj nkoho si ze zemelch, jento se tam ubr.
Dionysos. A nepotkm-li ho?
Xanthias. Pak j jdu.
Dionysos. Dobe tak. A tady prv vynej mrtvho.

tvrt vstup.

Pedel a umrl, jeho na mrch nesou.

Dionysos. Hej! on tam, j ku, nebotku, nesly? Chce, lovku, mi vek nsti do Hadu?
Umrl (zdvihne se na mrch). Jak velk?
Dionysos. Ten tu.
Umrl. D dv drachmy od cesty?
Dionysos. Ne, Zeys v, m bych dal.
Umrl (k nosim). Jen jdte cestou svou.
Dionysos. Ty bloudku! pokej pece, snad se smluvme.
Umrl. Kdy nechce dt dv drachmy, ani nemluvme.
Dionysos. Vem devt obol!
Umrl. To radj obivnu.
(Odnesou umrlho.)
Xanthias. Ten proklatec, jak hrd! Mm mu jednu dt? Ted pjdu sm.
Dionysos. Ty due dobr, lechetn! To jdme tedy k loce.
Pt vstup.
Pedel. Charon, jen pod prosceniom na loce se objev.
Charon. Oop! pistavte!
Xanthias. Co jest to?
Dionysos. Na mou vru, to to jezero, nm nm povdal: a loku vidm t.
Xanthias. pi sm Poseidon! A to je Charon sm!
Dionysos (bzliv). Charone! na zdar, na zdar, na zdar, Charone!
Charn (mrzut, ani pozdraven Dionysova si nevmaje). Kdo ze strast a trampot k
odpoinku chce, kdo v nivy Lethsk, v zemi vajec koich, kdo k Cerberanm, na kolo neb
Tainaros?
Dionysos. J.
Charon. Tedy rychle vstup!
Dionysos. Kde mn pistavit? co v skutku Na kole?
Charon. Zeys v, e ty to jsi; vstup tedy!
Dionysos. Hochu, sem poj!
Charon. Raba nevozm, le na moi e vlil, kdy lo o hrdla.
Xanthias. Mj Boe! vdy jsem tenkrt stonal na oi.
Charon. To tedy jezero to kolem obhni.
Xanthias. A kde mm ekat?
Charon. U t skly horouc, tam na lavici.
Dionysos. Rozum?
Xanthias. Ba rozumm. Ach! co jsem to dnes potkal, kdy jsem z domu el? (B okolo
orchestry k thymeli a ek zde.)
Charon (k Dionysovi). Sem sedni k veslu! Kdo chce s sebou, posp si!
(Dionysos sed u vesla, jak by spal.)
Co tady dl?
Dionysos. Co bych dlal jinho ne sedl u vesla, jak jsi mi poruil.
Charon. A sedne-li pak sem, ty bichi?
Dionysos (sedne si pohodln k veslu). No u.
Charon. A hne-li rukou pec a naphne.
Dionysos (dl pohyby oplzl). No u.
Charon. Nech toho akovn! radj opi se a chut vesluj.
Dionysos. Kterak pak to dovedu, j neznalec, nesalaminsk, nemosk a veslovat.
Charon. I snadno; a zpv usly pekrsn, a se jenom naphne.
Dionysos. zpv?
Charon. ab labut, a zzran.
Dionysos. Dej znamen.
Charon. Oop op, oop, op!

est vstup.

Pedel. Chor ab neviditeln.

Chor ab. Brekekekex, koax, koax,
brekekekex, koax, koax!
Zdroj dtka jezern!
zpv hlahol souzvun
zahlesnm, lbeznou nai psniku,
koax, koax!
kterou my Nysejskmu
Dionysu Divovci
z bahna pjem s jsotem,
kdy opojenm prvodem
slav chytry posvtn
lidu zstup k naim chrmm putuje.
Brekekekex, koax, koax!
Dionysos. Mne ale haadlo zan u bolet, koax, koax!
Chor ab. Brekekekex, koax, koax!
Dionysos. Vy ovem na to nedbte.
Dionysos. I jdte k asu s tm koax, nic nejste neli jen koax.
Chor ab. A to prvem, veteko!
Neb ns miluj lyry-uml Musy,
a Pan rohonoh,
na zvun jen tresti hr;
milci t jsme Apoliona varyte,
rkos na kobylky k lye
v bahn jemu pstujce.
Brekekex, koax, koax
Dionysos. J jsem u dostal puche a dvno se mi pot it; a jak se shbnu, zabru:
Brekekekex, koax, koax! Plm zpvu milovn pesta u!
Chor ab. Jet hlunj
zapjeme, neli kdy jsme
za dn blahoslunench
mezi achorem a stm
skkaly se blace
zpvem psn plavbohravch,
neb Divova det znike
v hloubi vodn chorovod
pestrm hlasem zazvuily
pi bublotu blabun.
Dionysos. Chu vm k tomu odejmu.
Chor ab. To by se nm hrozn vedlo.
Dionysos. A mn jet hroznji, puknu-li tm veslovnm.
Dionysos (bije po nich). Co mi do vs, vem vs das!
Chor ab. Ano budem hulkati,
tolik, co jen hrdlo sta,
vetit budem cel den.
Brekekekex, koax, koax.
Dionysos. Tm na mn nevyhrajete.
Chor ab. A na ns ty t nikterak.
Dionysos. Vy ale na mn jet m,
nebo budu hulkati,
poteba-li, cel den,
a vs vechny s vam koax pemohu.
(Chor ab ml.)
Pec uinil jsem konec koax vaemu.
(Loka pirazila.)
Charon. Hej! zadr, zadr! veslem pistr ku behu! Dej pevozn a vystup.
Dionysos. Zde dva oboly.

Sedm vstup.


Dionysos (bzliv). Hej, Xanthie, kdes Xanthie, nu Xanthie!
Xanthias. Juchu!
Dionysos. Poj sem, jen sem.
Xanthias (zahldne Dionysa). I, pane, pozdrav Bh!
Dionysos. Co je to tady?
Xanthias. Bahnt a r tma.
Dionysos. A vidl jsi snad tak otcevrahy zde a kivopsenky, o nich povdal?
Xanthias. Ty ne?
Dyonysos (ukazuje na obecenstvo). I na mou vru, posud vidm je. Ne co te ponem?
Xanthias. Nejlp, abychom li dl, neb zde to msto, kde ty div elmy jsou, jak on nm
povdal.
Dionysos. I a ho vezme as! Ten toho navstal, jen abych dostal strach; je na mne rliv,
neb v, jak jsem bojovn. Vdy nen nic tak smlho, jak Herakles. Te bych si pl se
tady s nm setkati a mti boj, jen za tu cestu sem by stl.
Xanthias. Zeys v! j tady slym umot njak.
Dionysos. A kde pak, kde?
Xanthias. Tu zdu kdes.
Dionysos. Jdi zdu te.
Xanthias. Ne, je to nkde naped.
Dionysos. Nu, jdi naped te.
Xanthias. A Zeys mne trest, elmu vidm ohromnou.
Dionysos. Jak vypad?
Xanthias. hrozn! pod jinace: te jako vl, jak soumar, te jak panick, ta nejkrsnj.
Dionysos. Kde jest? Hned se do n dm.
Xanthias. U zas ne jako panika, te jako pes.
Dionysos. To je ta Empusal
Xanthias. Vdy cel obliej j ohnm plpol.
Dionysos. M nohu kovovou?
Xanthias. Poseidon v! a druhou z hnoje oslho. V upmn.
Dionysos. kam se schovm?
Xanthias. A kam j?
(Rozutekou se.)
Dyonysos (k svmu knzi, jen v prvn ad sedadel na estnm miste sed). Mj knze!
zachra mne, pak budem spolu pt.
Xanthias. Je po ns, reku Herakle!
Dionysos. I nevolej! Jen prosm, love, to jmno nevyslov!
Xanthias. To tedy: Dionyse!
Dionysos. I to jet h. Jdi radj cestou svou.
Xanthias. Sem, mil pane, sem!
Dionysos. Co jest?
Xanthias. Bu bez strachu, ve dobe spraveno, a muem smle s Hegelochem zavolat: Z
vln rozbouench vzeel nm zas pohodn. Pry u je Empusa.
Dionysos. O psahej!
Xanthias. Zeys v!
Dionysos. A zaklej se.
Xanthias. Nu, Zeys v!
Dyonysos. Psahej!
Xanthias. Zeys v.
Dionysos. Achich! jak jsem to zbledl pi tom pohledu. (Ukazuje na svho knze.) A ten zas
strachem jako ohe zervenal. Achich! a odkud strast ta na mne dolehla? a koho z boh
vinit mm z m zhuby? Snad nohu asu aneb aether, Divv dm?
Xanthias. Sly, pane!
Dionysos. Co je zas?
Xanthias. Co nesly?
Dionysos. A co?
Xanthias. Dech flten.
Dionysos. Zajist, a tak z pochodn ks vanot ke mn vje velmi mystick. Ne skrme se a
poslouchejme tichounce.
Osm vstup.

Pedel. Chor zasvcenc.

Chor zasvcenc (za scnou). Jakche, Jakche!
Jakche, Jakche!
Xanthias. To jist, pane, jest to; zasvcenc sbor se tam kdes vesel, o nm nm povdal,
neb Jakche! tt prozpvuj jak Diagoras.
Dionysos. Mn t se takto zd, ne budme tichounc.
Chor zasvcenc (kr do orchestry). Jakche mnohoslaven,
v sdlech tchto trnc,
Jakche, Jakche!
zavtej
s chorovodem na ty luhy
ku posvtnm thiasotm,
otsaje mnohoplodm,
bujn na skrni se stkvoucm
vncem myrtovm.
Smlou nohou zakepi
pi vesel, pi jar,
milohrav slavnosti,
mnohm vdkem zdoben,
kepi pi velebnm, svatm
Myst blahch chorovodu.
Xanthias. svat, veleben dcero Demetry, jak sladce mi ta vepovina zavn!
Dionysos. Se tie, jestli kousek drobu dostane.
Chor zasvcenc. Rozni, mchaje v rukou, plamenn pochodn,
Jakche, Bakche!
svtku nonho hvzdo svtlonosn.
Plamenem se luhy z,
kep kolena i starc;
svzele a vku bm blaze setsli,
i sv lta ediv
pi posvtn oslav.
Nue pochodn svt
krej v ele a na luh kvtnat,
blaence, jun cho zaved.
Nelnk choru. V svatm mlen kad trvej a odstup od naich chor, kdo jest neznal e
tchto a nem istoty srdce, neb kdo orgie nezel spanilch Mus a netanil pi nich, komu
bakchick nedal svcen bkorav Kratnos, kdo se z darebnch ert t, je smchy v
neas si trop, neb kdo neti Sivou vzpouru a nen k obanm mrn, nbr drd a v plamen
dmych, jen zisku vlastnho chtiv, neb kdy bou jest obec zmtna, dary be co vldce,
kdo tvrz anebo lod zradil a proti zkazu zbo vozil z Aiginy, druh Thrykin, ten proklat
bern, kter dopravil ke, pltno a smlu do Epidauru, neb kdo penze vrahm k vprav
lostva vydati radil, neb kdo Hekatin obraz pokakal, pje kyklick chory, neb kdo mstiv co
enk bsnkm nco uhryzl od mzdy, e o vlastenskem svtku Bakchov si ho dobrali v
kuse: jim vem zvstuji slavn, zvstuji opt, potet pravm, aby mystick chor n minuli;
vy pak zante zpv a celonon svou slavnost, jako se slu k tomuto svtku.
Chor. Krej kad srdnat
v lno krsnokvtnat
luh tch a kepi,
trop si erty,
zaplesej a dovdj.
Umnm jste dosti slavn,
proe vzhru, velebte
ulechtilou Soteiru
a zpvem ji oslavte,
jeto vlast tu
na vky nm zachrn,
by se zpouzel i Thorykion.
Nelnk choru. Jinam zpvu spsobem plododrnou tu krlovnu slavte, bohyni Demetru a
boskmi psnmi velebte hlun!
Chor. Demetro, orgi svatch
vldkyn, milostn pibu,
vezmi chor svj do ochrany,
abych mohl bez pohromy
hrt a pti cel den,
mohl mnoho posmnho,
mnoho vnho t ci,
a kdy dstojn tvch svtk
zahraj u a zapju,
vtzn byl ovnen.
Nelnk choru. Nu eia!
Tak boha mladistvho
psnmi sem pozvete,
aby nam astnkem
v chorovodu tomto byl.
Choru polovice. Jakche mnohoslaven, jen svtenou tu
pse pelibou jsi nalezl, doprovo
ns k bohyni,
a osvdi, jak lehounce
pou dlnou konat um.
Cel chor. Jakehe, choru-milovn, prvodcem mi bu.
Choru polovice. Vdy sm jsi pikrojil mne k posmnosti
a nuzot ty moje sandleky
a hadiky,
sm stanovil, e bez trestu
zde hrt a kepit smme.
Cel chor. Jakche, choru-milovn, prvodcem mi bud.
Choru polovice. I zahldl jsem, okem stranou mrt,
jak dvince s tak roztomilm lkem,
m druici
z atek prasklch prsko
se krsn vyklobalo.
Cel chor. Jakche, choru-milovn, prvodcem mi bud.
Xanthias. J tak vdy rd bvm prvodcem a chci s tou dvinou zde hrt a kepit.
Dionysos. A j t.
Chor. Doberme si, lbo-li,
Archedema spolen,
jen do sedmho roku zoubk nedostal,
te vak demokratuje
u zemelch nahoe
a je tam vdcem veliker holoty.
Kleisthenes, slyel sem,
ten pr alem na hrob
si kube zadnici a drpe obliej,
shbnut vzdych, nak,
oplakv s beskotem
Sebna, jento z Anaphystu pochz.
Hippobinv Kallias
jest pr rekem na moi
a odn do lv ke, kterou dvka m.
Dionysos. Snad mete nm ci, kde tady Pluton bydl; jsme cizinci a pili jsme sem prv
te.
Nelnk choru. Nemus dle jiti a vce se mne ptti, neb vz, e u vrat jeho jsi u u samch.
Dionysos. Hej hochu! nalo vak.
Xanthias. Co jinho to zase, ne pod o vaku ta star pohka.
Choru polovice. V kruh svat vstupte bohyn,
v hj vstupte kvtonosn
a zaplesejte, druhov,
o svtcch bohulibch.
J s dvkami a panmi pjdu,
kde noc svat se slav cudn bohyni,
svci svatou nesa.
Druh polovice choru. Ji krejme na rov
a kvtnat ty luhy,
ji podl zvyku svho
zde rozkonmi chory
se potme, je blah
nm Moiry zavedly.
Neb nm jen svt lbezn
z slunen a svtla svit,
nm zasvcencm blahm,
ji rodkm jak cizm
t poctiv a zbon
jsme zachovali mrav.
(Chor postav se okolo thymely. Dionysos a Xanthias jdou k vratm Plutonovm.)

Devt vstup.

Dionysos, Xanthias, Aiakos.

Dionysos. Nu, kterak pak mm na ty dve zatlouci? jak asi tlukou lid v tchto krajinch?
Xanthias. Na marn otl? jen do vrat burcej, jsa nejen ruchem ne i duchem Herakles.
Dyonysos (tlue na vrata). Hej, hochu!
Aiakos (uvnit). Kdo to?
Dionysos. Herakles, rek mohutn.
Aiakos (vystoup). Ty otrapo, ty darebo, ty nestydo, ty zlosyne vech prazlosyn zlosyne!
jen jsi nm psa vy vbil, mho Cerbera, jej lapnul, krtil, vyzdvihl a prchnul s nm, jej j
jsem steil. Ale te t tady mm. Jen pokej! Stygy skla ernotrob a krvoronn
Acherontu skal? t poste a Kokytu psi tkav; had stohlav, Echidna stran trobu ti
rozdrpe a plce tob vykubou Tartesske muraeny, a ob ledviny - se sammi stevy krv
kanouc ti vytrhaj Tithrasick Gorgony. Hned kvapnou nohou pro n pobhnu.
(Odbhne.) (Dionysos byl mezi tou e strachem k zemi se povalil.)

Dest vstup.


Xanthias. Hej, co jsi dlal?
Dionysos. Sral jsem, ekni: Pozdrav Bh!
Xanthias. Ty latrmane! jestli pak mi vstane hned, ne t kdo uhld.
Dionysos. Jdou na mne mrkoty, jen pilo mi sem honem houbu na srdce.
Xanthias. Tu m!
Dyonysos (bre Xantha za ruku). Nu pilo!
Xanthias. Kam pak? (Dionysos strk mu ruku k zadnici.) Zlat bohov! co tady srdce m.
Dionysos. I ono leknutm mi spadlo troiku sem dol do bicha.
Xanthias. Ty sketo, u boh a lid nejvt!
Dionysos. J sketa? jen jsem houbu dal od tebe? To nikdo jin byl by nedlal.
Xanthias. A co?
Dionysos. Nu leel by a uchal to, jak bzlivec; j ale vstal a jet k tomu utel se.
Xanthias. To hrdinstv, Bh v!
Dionysos. To si myslm, pi sm Zeys! A tys tch stranch kik a tch vyhrek se nelekl?
Xanthias. Ba, ani na to nemyslil.
Dionysos. Nu,tedy, kdy jsi hrdina tak udatn, to budi trochu mnou a vezmi tento kyj a lv
tu ki, m-li srdce bez strachu j za to tob budu zatm nosiem.
Xanthias. Dej rychle sem! vdy musm pec jen poslouchat. A pohle na toho Herakla
Xanthia, zda bt se bude a tvou mti statenost.
(Vystdaj odv.)
Dionysos. To v skutku cel onen lotr z Melity. Dej nyn sem, j tedy vak si nalom.

Jedenct vstup.

Dionysos, Xanthias a dveka Persephonina.

Dveka. Jse tady, Herakle, mj milku? Jen dl! Jak uslyela bohyn, es piel sem,
hned pekla chlb a kai z hrachu vaila, dva neb ti hrnce, tak vola celho a kole a buchty
upekla. Jen dl!
Xanthias. krsn, dky!
Dveka. Na mou vru, nenechm t odsud odejt, neb tak kutka ti usmaila, a t jin
pamlsky ti upekla a vno slila nejslad: nu poj jen!
Xanthias. Pli laskav!
Dveka. Tys blznek, ji tebe odsud nepustm, neb pekrsnou t ptkyni tam mme, a
pak tanenic dv nebo tr.
Xanthias. Co? tanenice, povd?
Dveka. Tak mlaounk, tak roztomil holtka. Ne vejdi u, neb kucha prv od ohn
chtl ryby brt a tak stl ji chystali.
Xanthias. Jdi tedy nejdv tanenicm oznmit, je uvnit jsou, e sm hned pijdu za tebou.
(Dveka odejde.)
(K Dionysovi.)
Poj hezky za mnou, hochu, poj a nes mi vak!
Dionysos. Hej, pokej, snad jsi nemyslil to opravdu, kdy jsem t z ertu za Hrakla
pestrojil? Snad,nechce hloup kousky tropit, Xanthie? Nu, vezmi jenom vak svj opt na
sebe.
Xanthias. I coe? nemysl mi snad zas odejmout, co sm jsi dal?
Dionysos. Jen rychle, stalo se ji tak. Dej ki dol!
Xanthias. Bozi, Vs zvu za svdky a Vm to zstavuji.
Dionysos. Jac bohov? To nesmysl a hloupost, kdy se doml, e rab a lovk bude
synem Alkmeny.
Xanthias (svlk odv). Nu dobe, bud si, tu to m! Vak bude mne zas jednou hodn
potebovat, d-li Bh.
Chor. Takto jedn mu, jen rozum
m a vhlas mu, jen mnoho
ve svt se pohyboval;
vdy se v lodi na tu stranu
chl, kde se dobe da,
neby jako malovan
socha stl vdy v postaven
jednom, nebo obracet se
na pohodlnj stranu
svd o dovednm mui,
o povaze Therarnensk.
Dionysos. Nebylo by k smchu, kdyby Xanthias, ten otrok tady, na kobercch Miletskch se
povaloval s tanenic a mn velel nonk pinst, j pak na nj hled, na sv pale si musel
hrti, on vak, jakov je elma, toto vida, vyal by mi jednu, aby pedn chor mj z elist mi
vyrazil.

Dvanct vstup.

Dionysos, Xanthias a dv hospodsk.

Prvn hospodsk. Poj, Plathano, pojd sem, je tu ten darebk, jen do hospody na piel
ondyno a estnct chlebu nm tu zhltal.
Druh hospodsk. Pi sm Zeys on jest to skuten.
Xanthias. Zle bude nkomu.
Prvn hospodsk. A k tomu dvacet porc po pl obolu kt vaench.
Xanthias. To tak nkdo zaplat.
Prvn hospodsk. A mnostv esneku.
Dionysos. Co blzn, entino? vdy nev, co to mluv.
Prvn hospodsk. Snad jsi nemyslil, e tebe nepoznm, kdy m ty kothurny? rybch na
modro to ani nemluvm.
Druh hospodsk. I na mou! o tom erstvm sru tak ne, jej zrove i s koky on
spolkal;
a kdy pak od nho jsem chtla penze, tu na mne koukal zuiv a zaal vt.
Xanthias. Tak on to dlv, ten spsob vude m.
Druh hospodsk. A me svj tasil, jako by se pominul.
Prvn hospodsk. Bh v! j uboh.
Druh hospodsk. A tak ns polekal, e ob na pdu jsme honem utekly. On ale uplchl
vzav s sebou ubrusy.
Xanthias. I to tak dl. Nco pot muste.
Prvn hospodsk. Jdi, zavolej mi nvladnho Kleona.
Druh hospodsk. Mn Hyperbola, najde-li ho, zavolej, bychom ho rozdrtily.
Prvn hospodsk. Chtne hanebn! tm kamenem bych vytloukla ti s radost ty zuby, jimi
jsi mou ivnost spolkal.
Druh hospodsk. A j bych tebe do propasti hodila.
Prvn hospodsk. A j bych vzala sekek a rozala ti jcen, jm jsi chleby moje pohltil.
Te pro Kleona pobhnu, ten jet dnes ped soudem vecko z nho zase vysouk.
(Hospodsk utekou.)

Tinct vstup.


Dionysos. A bdn zhynu, nejsi-li mj milek.
Xanthias. Vm, vm, kam m; pesta, pesta e tou. U Heraklem vc nebudu.
Dionysos. Ne nikoliv, mj Xanthouku!.
Xanthias. Jak jenom synem Alkmeny bych mohl bt, j lovk jen a k tomu rab.
Dionysos. Vm, e se hnv, vm, a prvem in tak, a kdybysi mne sepral, nic bych neekl.
Nu, jestli ti to pt zase odejmu, a do kon j, enuka a dtka hned zhynem i s
Archedemem blykavm.
Xanthias. Tu psahu chci pijmout; vezmu kostm zas. (Stdaj odv.)
Chor. Tvou te bude p, kdy jsi
kostm na se vzal, jej dve
jsi u nosil, bysi zas
rekem mladistvm se stal a
zuiv kol sebe hledl,
pamtliv jsa boha, jeho podobu jsi na se vzal.
Jestli pi hlupstv t stihnou,
aneb zjev-li se sketou,
nebude ti jin pomoc,
vak svj zase ponese.
Xanthias. Dobe radte mi, mui!
Avak sm jsem ji to sam
u sebe si rozvil.
Dobe vm, e jestli nco
astnho se zjev, on zas
vyzvlci mne bude chtt.
Avak chci dnes prokzati
hrdinnost a munou slu
a jak ovk koukati;
a hned toho bude teba,
slym vrata vrzati.

trnct vstup.

Pedel. Aiakos s pacholky.

Aiakos (k pacholkm). V tu chvli spoutejte mi toho psolapa, a trestu dojde; rychle!
Dionysos. Zle je nkomu.
Xanthias. Jdi na kolo! Pry z cesty!
Aiakos. Co, chce vzdorovat? Hej, Dityle a Skeblye, hej, Prodoke! sem pospte a skolte mi
to chlapisko.
Dionysos. Nen to hrozn, nkomu chtt natlouci, e trochu kradl.
Xanthias. Ovem, to je straliv.
Aiakos. Ba hanebn a hrozn.
Xanthias. A mne vezme as! chci hnedky umt, jestli jsem byl nkdy zde, neb, co by za
vlas stlo, tob ukradl. Ne uinm ti skutek naskrz lechetn: zde vezmi toho otroka a zmu
si ho, a jestli e mne vinna shled, usmr mne!
Aiakos. A jak ho zmum?
Xanthias. Jak jen me: na hebk ho uva, obs, odi, biuj jekovcem, dej na skipec, a
octa nalej do nozder, vlo na nj cihly, a ve jin, jen to ne, bys paitkou ho bil a mladou
cibul.
Aiakos. To slun e, a jestli bitm chlapisko ti zmrzam, tu za n le penze.
Xanthias. I nen teba, jen ho odved k muen.
Aiakos. Ne, radj tady, by ti svdil do o.
(K Dionysovi.) Slo rychle vak, vak ale, a mi dnou le zde nek.
Dionysos. Bud kad slavn varovn, mne muiti, jsem Bh, a jestli pec, pak sm a si to
pit.
Aiakos. I co to povd?
Dionysos. e Bh jsem, pravm, Dionysos, Divv syn. A to mj otrok.
Aiakos. Slyel jsi?
Xanthias. Ba slyel jsem. A proto mus jet vc ho biovat, neb je-li Bh, to neuili
nieho.
Dionysos. A ty, jen tak za Boha se vydv, co nem dostat prv tolik ran, co j?
Xanthias. I to je slun e; a koho nejdve z ns dvou zde pi tom bit uz nakat a
plakat, toho nepovauj za Boha.
Aiakos. I nen jinak, ty jsi lovk rozafn, vdy, co je sluno, zastv. Nu, svlete se.
Xanthias. Jak ns chce rovnm prvem bt?
Aiakos. To snadn vc, dm pokad vm po rn.
Xanthias. Tot dobe tak.
Aiakos (d rnu Xanthiovi). Tu m.
Xanthias (jakoby nic). Dej pozor, jest-li s sebou jenom hnu.
Aiakos. Ji jsem t udeil.
Xanthias. Ba ne.
Aiakos. A nezd se. Ted pjdu toho udeit. (D Dionysovi rnu.)
Dionysos. A kdy pak to?
Aiakos. Vdy jsem t udeil.
Dionysos. A pro jsem nekchnul?
Aiakos. To nevm; pjdu te zas zkusit toho zde.
Xanthias. Pro nedl? (Dostane rnu.) O jejeje!
Aiakos. Co jejeje? To bolelo?
Xanthias. Ba ne, jen jsem si zpomenul, kdy v Diomeie bude svtek Heraklv.
Aiakos. To lovk pobon! Ted k tomu musm jt. (D Dionysovi rnu.)
Dionysos. Aiaiai.
Aiakos. Co jest ti?
Dionysos. Vidm ryte.
Aiakos. Pro tedy ple?
Dionysos. Ctm tady cibuli.
Aiakos. A na to nedb nic?
Dionysos. Co je mi do toho.
Aiakos. To tedy k tomu zde zas musm jednou jt. (D Xanthiovi rnu.)
Xanthias. je!
Aiakos. Co jest to?
Xanthias. Vythni mi tento trn.
Aiakos. Co to m znamenat? Zas musm jiti tam. (D Dionysovi rnu.)
Dionysos. Apollo, jen jsi v Delu kdes neb Pythonu!
Xanthias. M bolest; slyel jsi?
Dionysos. J nikoliv; j jsem si jen na Hipponaktv verk zpomenul.
Xanthias. Tak nepod; tluc ho nyn do bicha.
Aiakos. Ba na mou vru! Nastr tedy aludek! (Tlue Dionysa)
Dionysos. Poseidon!
Xanthias. Nkoho to bol!
Dionysos. Na mysu Aigejskm a v moe sivho hlubinch vldnouc.
Aiakos. Ne, pro Demetru, nemohu se doptrat, kdo z vs je Bh; ne vejdte tam oba dva;
mj hospod vs jist brzo rozezn, a Persephona, neb jsou oba bohov.
Dionysos. To prav dobe, ale byl bych pl, bys tak byl udlal, ne jsem ty rny obdrel.

Parabasis.
Chor (obrcen k obecenstvu).
K svatmu choru, Muso, zavtej,
posp k rozkonm zpvm a pohle
na davy lidstva, kterak tu sed
tisce vhlasu, kad marnj nad Kleophonta,
jemu na vavch rtech
straliv tbet
vlatovka z Thracie,
na vtvi barbarsk usedl;
plativ kour psniku slavi,
pse, e by byl znien
pi hlasech i rovnch.
Nelnk choru (k obecenstvu).
Sluno jest, by chor v svat, co jest obci propno,
pouliv poradil. Nu tedy nejdv se mu zd,
e se maj srovnat oban a hrza pominout,
a kdy nkdo zheil, sveden Phrynichovm uskokem,
m se, pravm, pokleslmu pleitost poskytnout,
aby ped soudem se od poklsk starch oistil.
Nikdo nem, pravm dle, bti v obci bezectnm.
Neb je hanebno, by ten, kdo jednou vlil na moi,
hned byl Plataianem uinn a pnem z otroka.
Nemm ovem pro, bych ekl, e to dobe nebylo,
ano chvlm, e jste jeden moudr in tm spchali,
vak i sluno, byste tm, kdo s vmi, jak jich otcov,
asto bojovali na lodch a rodem pat k vm,
jednu chybu odpustili, kdy vs za to daj.
Proe nechte veho hnvu, vy, ty hlavy pemoudr,
radji si vechny lidi za pbuzn zskejme,
a ctnm bu a obanem, kdo s nmi vlil na moi.
Pakli ale vynet a pyniti se budeme
s na obc, a ns boun vlny dr v objet,
za moudr ns v ptch dobch povaovat nebudou.
Chor. Schopen-li jsem poznat mrav a ivot
lovka, jen brzo zple,
to la opice tu, te tak hmotiv,
Kleigenes malik,
nejbdnj z lazebnk,
co kdy vldli sms popelnou
li-ledkovch prk
Kimolskou hrudkou,
dlouho se ji neudr, co on vda
horl pro vlku a chod,
aby svleen nebyl v oralstv,
s klackem neustle.
Nelnk choru.
asto se mi zd, e nae obec tent osud m,
co se te obanu, tch poestnch a lechetnch.,
jak ty mince star a ty nejnovj zlatnky.
Neb a ony naskrz dobr jsou a nijak falen,
ano, jak se mn zd, nejkrsnj z penz vekerch,
jedin pak rzu pravho a kovu ryzho,
a to vude, mezi Helleny a mezi barbary,
pec jich nebereme, nbr bdnch tchto mk,
dnes neb vera raench a k tomu rzem prapatnm:
tak i obany, je znme, e jsou mui rozafn,
z dobrch rodin, spravedliv, poestn a lechetn,
vycvien v zpasnch a chorech a vech umnch,
zavrhujem, ale cizch mdnch tch Pyrrhi,
chlap patnch z rodin patnch uvme ke vemu,
vetelc tch teprv pilch, jich by obec ped asy
ani za oistnou ob rda byla nebrala.
Nue tedy, nesmysln! mrav a spsob promte,
k dm dn lidi berte zas; tm chvly dojdete,
kdy vs potk vznik a zdar, kdy nezdar, se ct alespo
ve, co utrpte, v mysli moudrch trpt budete.

Druh oddl.

Prvn vstup.

Aiakos a Xanthias pichzej z domu, v nm chvilkami jest slyet hmot.

Aiakos. Tvj hospod, jak Zeys mi ochrncem, je pec jen prav lechtic.
Xanthias. Pro by nebyl lechticem, kdy neum, ne vno pt a holky mt.
Aiakos. es nebyl bit, kdy do o ti dokzal, e jsi co otrok za pna se vydval.
Xanthias. Byl by to pykal.
Aiakos. To jsi kousek vyvedl co prav rab; tak jednat mou t rozko.
Xanthias. e rozko?
Aiakos. Jsem jako v nebi devtm, kdy pna mohu proklnati potaj.
Xanthias. Co hodn bruet, kdy po dnm vprasku jde ze dve?
Aiakos. To tak poten m.
Xanthias. A do veho se plst?
Aiakos. Neznm nic sladho.
Xanthias. Dive pobratimsk! a pak poslouchat, co pan mluv?
Aiakos. Po tom jsem ti zblznn.
Xanthias. Co lidem pede dvemi hned to povdat?
Aiakos. to kdy dlm, jako bych byl u holky.
Xanthias. Phoib Apollone! podej mi svou pravici a nech se zulbat a polib mne; ne rci,
pro Diva, souochrance naich vprask! co jest to uvnit za povyk a stran kik a hroznou
vdu?
Aiakos. Eyiipida s Aischylem.
Xanthias. Ah!
Aiakos. Vci, velk vci mezi mrtvmi se udly a velmi siln vzbouen.
Xanthias. A pro?
Aiakos. Je lady dole zkon poloen, e ten, kdo ve velkch a zdrnch umnch byl
nejslavnj mezi svmi soupei, zde v Prytaneu estn m bt astovn WS a vedle Plutona
hned trnit.
Xanthias. Rozumm.
Aiakos. A kdyby piel vhlasnj v umn, ne on byl sm, pak tomu mus ustoupit.
Xanthias. Pro ale vc ta pobouila Aischyla?
Aiakos. On prv na tragickm trnu zasedal, co mistr ve svm umn.
Xanthias. A kdo pak te?
Aiakos. I piel Eyripides sem a ukzky. hned podal svho umn vem takm, vem
otcevrahm, lupim a zlodjm, jich v Hadu mnostv jest; jak mile zaslechli ty
protimluvy, zpletky a otky, hned tetili a za mistra ho vynesli. Tm nadmut po trnu se
hnal, kde Aisehylos jest zasedal.
Xanthias. A nebyl ukamenovn?
Aiakos. Bh chra! Ne luza kiet zaala, by soud se stanovil, kdo vhlasnj v umn.
Xanthias. Ta holota!
Aiakos. A nebesa se otsla.
Xanthias. Co neml pvrenc tak Aischylos?
Aiakos. Vdy to co dn, je i tady podku.
Xanthias. A co pak Pluton uiniti zaml?
Aiakos. Hned zvodn ustanovil jim a soud i zkouku jejich umn.
Xanthias. A m to jest, e trnu nepoadoval t Sophokles?
Aiakos. Bh chra! To nijak, nbr zlbal Aischyla, kdy dol piel a podal mu pravici; ten
ovem chtl mu ihned stolec postoupit, ne onen chtl, jak Kleidemides vyprvl, bt v
zloze, a zvtz-li Aischylos, v t ad zstat, pakli ne, to bude sm pr s Eyripidem o umn
zvodit.
Xanthias. A co se stane?
Aiakos. Za chvilinkou malinkou se budou na tom mst hrozn vci dt, a na vkch se bude
vit umn.
Xanthias. Co zv truchlohru, jak tele o svtcch?
Aiakos. I sh a loket na vere sem pinesou, a skladn tverhrany, v nich cihly dlaj, pak
pravtko a krokvici; ver za verem pr bude Eyripides mit truchlohru.
Xanthias. To, tum, neponese lehko Aischylos.
Aiakos. Stl s hlavou shbnutou a hledl jako bk.
Xanthias. Kdo pak to rozsoud?
Aiakos. To bylo nesnadn, neb nali nedostatek mu vhlasnch, i Athnt nebyli
Aischylovi vhod.
Xanthias. Snad velkou st jich za take usoudil?
Aiakos. A za blzny t ostatn, by poznali tu tvorci slu bsnka; i vznesli to na tvho pna
jako znalce v umn. Ne jdme domu, neb kdy koliv rozhorl se pni, mme z toho vprask
pokad. (Odejdou.)
Chor. To hnv straliv v srdci svm bude hmate chovat,
vida, jak zuby sv soupe tplavmluvn si brous,
zajist stralivm zazu hnvem a hrozn bude kroutit oima.
eci vysokochocholnch pestroobrnn boje
vzniknou a ven ttek a hobliny skutk,
a slovm bujaroom on brnit se bude mue duchotvornho.
Hvu najeiv zcuchanou kadeo-huat je
obo straliv svrat a va bude metat
klnov srouben slova a trmy z nich rvti
gigantickm silm.
Tam zas hubatouml zkoumatel slovek hladk
jazyk jak amrha zvistn rejduje uzdou
rozsek slova a na drobty zdrmol emi
ader prci obrovskou.

Druh vstup.

Dionysos, Aischylos a Eyripides.

(Vychzej z domu, Dionysos domlouv Eyripidovi; s nimi jdou t nm osoby, jako
sluhov, jen vhy a mry pinej. Na trnu sed Plutony.)
Eyripides (k Dionysovi). Nevzdm se nijak trnu; nedomlouvej vc; neb tvrdm, e jsem lep
v umn ne on.
Dionysos. Pro ml, Aischyle? Vdy sly pec tu e.
Eyripides. Dv bude mlet velebn, tm pokad i v tragoedich dlval sv zzraky.
Dionysos (k Eyripidovi). lovku dobr! nemluv pli z vysok.
Eyripides. Vdy j ho dobe znm, a dvno prohldl
jsem toho hrzotvorce tlachozpupnho
a blesko-tesko-mluvku nepevastnho,
st neskrocench, bezuzdnch a bezvratch.
Aischylos. Aj, vskutku, synu zelensk bohyn?
Ty se mnou tak, ty bdn tvorce ebrk,
ty vastosbe, hadroiji tragick?
Ta e t bude mrzet.
Dionysos. Usta, Aischyle! a nerozpaluj hnvem si svou trobu.
Aischylos. Ne, ne! Dv musm toho tvrce mrzk zde zejm odhalit, jen takou drzost m.
Dionysos (k sluhm). Sem, hoi, s bernkem, sem s ernm bernkem neb stran vichice se
chyst vypuknout.
Aischylos. O ty, jen monodie sbr Kretick, a do umn plete satky neestn!
Dionysos. O usta, usta, mnohovn Aischyle!
a ty, chudku Eyripide, z bouky t
se vyklid, m-li rozum, jen co nejrychlej,
ne v hnvu slovem jako hlava do skrn
t ude a Telepha ti vyraz:
ty ale, Aischyle, bu mrn, bez hnvu
se zkouet nech, a zkouej sm, vdy neslu,
by bsnci jako hokyn se vadili.
Ty prask hned a hmot jako v ohni dub.
Eyripides. Jsem hotov, nikterak se z toho nethnu,
dt sob trhat, jestli chce, a trhat sm,
jak zpv tak mluvu, truchlohry to podstatu,
dt trhat, Zeys v, Pelea i Aiola,
i Meleagra, ano teba Telepha.
Dionysos. A co ty mn uinit? rci, Aischyle!
Aischylos. Zde dole ovem nechtl bych j zvodit, neb nerovn jest mezi nmi boj.
Dionysos. A pro?
Aischylos. Ze se mnou neumela poesie m, s nm ale zemela, by mohl mluviti. Vak kdy to
d, musm ti to uinit.
Dionysos. Nu, podej nkdo ohe sem a kadidlo, a pomodlem se ped zpasem vhlasu, a
boj ten rozsoudme nejv znalecky. (Ke choru.)Vy ale Musm zpv njak zapjte!
Chor. panny svat, devt dcer Divovch,
Musy, hledce na bitkomluvnou a vhlasnou mysl
mu vrokorazi, anito k velice chytrm,
k skonm stoupaj zpasm urputn hdky,
pojte se dvati na slu
tchto mohutnch st, jim dadouce
jadrn slova a odpadky ver,
nebo hle! zpas
vhlasu k dlu ji kr.
Dionysos (k bsnkm). T vy se modlete, ne s veri zanete!
Aischylos. Demetro! je jsi ducha mho kojila, nech hoden jsem tvch mystri posvtnch
Dionysos (k Eyripidovi). Nu, pilo tak kadidlo.
Eyripides. I dkuji; jsou bohov to jin, k nim se modlm j
Dionysos. Njac zvltn, rzu novho?
Eyripides. Tak jest.
Dionysos. To pomodli se ke svm bohm obzvltnm!
Eyripides. Aethe, m krmi! jazyku jak amrho, ty ostrovtipe, nozdry byste ichav, nech
vere, jich se chopm, zn odsoudm.
Chor. Velice jsme dostiv,
slyet vhlasnch tch mu
zpas bsnick.
Vstupte v drhu vlenou!
Jazyky se rozltily,
odvahy duch obou nabyl,
srdce se rozdurdila;
muem tedy oekvat,
e ten s vtipem uhlazenm
vybrouen promluv;
ten zas do kon e vyrve
ob slova, vyt se na a zdrt
ver jeho rejdt.
Dionysos (k bsnkm). Nu rychle mluvit zante, a to co ci chcete, mj vtip, jen dn
obrazy neb co by kad uml.
Eyripides. Sm o sob a o tom, co j v poesii platm, chci promluviti naposled, dv doki
zde tomu, e ejd je a darmotlach, a kterak obecenstvo, je Phrynichos dv k blbosti ji
odchoval, jen klamal.
To zakuklil a posadil leckoho na divadlo co,Achilla neb Niobu, tv ovem neukzal, jen
pstavky to v truchlohe, je nepetly ni tolik.
Dionysos. Bh v, e nic.
Eyripides. A tokem se na n bez petre chor tymi proudy zpv hnal, i oni pod ml.
Dionysos. Mne tilo to mlen a ml jsem z nho radost ne mn ne tch vasto led.
Eyripides. To jsi byl pece hlupk, vz upmn.
Dionysos. Mn t se zd. Vak na to vecko dlal?
Eyripides. Jen z kejklstv, by divci tu sedli a ekali, a zane mluvit Nioba; ne kus se
vlekl dle.
Dionysos. Ten arcidarebk! To tak jsem od nho byl izen?
(K Aischylovi.) Pro trh s sebou hnviv?
Eyripides. e dkazy mu vedu. Kdy aek tak byl natropil, a drama k polovici ji dosplo,
tu prohodil slov buvolch as dvanct, tak huatch a hvatch, a hroznch mulik, jich
nikdo neznal z divk.
Aischylos. O bda, bda!
Dionysos (k Aischylovi). Ticho!
Eyripides. On jasnho nic neekl.
Dionysos (k Aischylovi). Nu pesta zuby skpat!
Eyripides. Jen Skamandry neb pkopy neb nohoorly z pavez se pnouc, kovobuen, a slova
krkolomn, je tko bylo uhodnout.
Dionysos. I ty mj mil Boe! vdy jednou velmi dlouh as j sm jsem v noci probdl a
badal, jak as to ptk ten lut oekohout.
Aischylos. Ty nedouku! to byl znak, jen malovn byl na lo.
Dionysos. J myslil, e tm Eryxis byl mnn Philoxenv.
Eyripides. A ml on do tragoedie i kokse pibsniti?
Aischylos. Ty zloeene! co pak ty jsi vecko do n vbsnil?
Eyripides. A pec ne kozlojeleny, jak ty, a oekoke, co na kobercch z Mdie jen malovno
bv. J ale, kdy jsem od tebe byl tragoedii pevzal, tak nabubelou bombastem a thou frs
nudnch, hned jsem ji hezky zhubenil a odejmul j vhu tu psnikou a prochzkou, tu
drobnou blou cviklou, k n hojn vy tlachanin, z knih scezen jsem pidal, pak jsem j
arie dal jst a kousky Kephisophonta. J tak man nevstal a nesltal, co pilo, kdo vyel
ven, ten musel hned svj rod a pvod hlsit pro cel drama.
Aischylos. Lpe tak, ne kdyby tvj byl hlsil.
Eyripides. A od slov prvnch nikoho jsem lenit nenechval; mn ena mluvit musela, a
zrovna tak i otrok, oso a pn tak jako holice a babika.
Aischylos. A neml jsi za tu smlost potrestn bt smrt?
Eyripides. Pn Bh zachra, tak jednal jsem co demokrat.
Dionysos. Mj mil! nechrne toho, neb rozbor o tom nebv tvou nejkrsnj strnkou.
Eyripides. Pak nauil jsem mluviti ty tady.
(Ukazuje na obecenstvo.)
Aischylos. Nepoprm, vak, neli jsi je nauil, ml dv jsi v pli puknout.
Eyripides. Cvik mti v nnch midlech a umt slova krouit, zt, chpat, vnmat, osnovat,
lest strojit, brojit, dychtit, hned podzrat a prozrat ve kolem.
Aischylos. Nepoprm.
Eyripides. J pedstavoval domcnost, jak ijem a jak tyjem,
a jsem moh z toho hanu mt, neb jsouce toho znalci
mn mohli zhant umn; j nechtl hromoteskem
je vyruovat v chpn a omamovat tvory,
jak Kyknos, Memnon na och rolnko-cetko-pestrch.
T ky nae rozezn, jak moje tak i jeho.
Hle jeho jsou Phormsios a sprosk Megaihetos,
vousi s troubou s otpem, smrk-klebky-ohbali.
A moji ale Kleitophon a Theramenes svin. Dionysos.
Theramenes? To moudr mu a ve vem spsobil,
jen upadne-li v nesnze a blzek ji je zkzy,
hned z nesnz zas vyvzne, to chytrk a ne Chik.
Eyripides. V t moudrosti jsem zajist
ty vechny tady vycviil,
neb logiku a kritiku
jsem do umn zavedl,
e nyn kad chpe ve
a zn; ve i svou domcnost
ji lpe d neli dv,
a pihl: Co s vc tou?
kde toto mm, kdo to mi vzal?
Dionysos. Ba vru, kad Athan,
jak vstoup nyn do domu,
hned ki na sv otroky a sld: Kam se podl dbn?
Kdo ukousl zas hlaviku
t sardeli? A leton
ta miska tak nebokou.
A kde jest esnek verej?
Kdo ohryzl tu olivu?
Dv sedli a umli,
jak mazlkov mmini,
prav to hloup vabuchty.
Chor. Zda pak to vid, jasn Achille?
Nue, co odvt na to?
Jenom se ste,
by t neuchvtil vztek
a t nevynesl z drhy,
kdy tak hrozn mluvil o tob.
Proe, mui lechetn!
neodpovdej mu v hnvu,
nbr sthnuv plachty, jenom
konce jejich vlti nech,
a pak rzn, rzn vesluj,
pozoruje,
aa vtr pohodln,
vtr stl dostane.
Nelnk choru (k Aischylovi). Nue, jento jsi prvn z Hellena frse velebn vztil jak
ve, a nm ozdobil tragick tretky, smle spusti te vekery proudy.
Aischylos. Pro to setkn hnvem se chvju, a zlost troba moje se bou, e s tm hdat se
mm; ne aby se nechlubil, e jsem v nesnzi ped nm: Tedy povz mi, pro jak cnosti hoden
jest obdivu naeho bsnk?
Eyripides. Obratnost a pak pounost jsou to, jestli lepmi uinit v mstech lidi dovedem.
Aischylos. A vak, jestlie sm jsi to uinit nedoved nikdy, nbr z dnch a poctivch lid
jenom hanebn bdky zdlal, jak trest bysi zaslouil za to?
Dionysos. Smrt, i ani se dle ho neptej.
Aischylos. Nue pomysli, jac to oban byli, jeto jsi ode mne pejal, mui to dn,
shovch postavy, dn takov pan-oban-vyklouz, ani otek a ulicivlek, ani filuta, jakov
te jsou. Kad kop a otpy srel, kad blochocholat plby, mlaty srel a kovovou brni,
srel udatnost sedmerottou.
Eyripides. Pli daleko jde ji ten nevr.
Dionysos. On mne rozdrt sammi helmy.
Eyripides. Jak jsi to uinil, e jsi odchoval takov statn a lechetn mue? (Aischylos ml.)
Dionysos. Mluv pec, Aischyle! nebud tak pli zpupn a hrdomysln hnviv.
Aischylos. Drama jsem stvoil Area pln.
Dionysos. Jak pak?
Aischylos. Hrdin sedmero u Theb. Vecek mu, kdo je vidl, zahoel bojem a touil hrdinou
bti.
Dionysos. To jsi vak prv udlal patn nebo z Thebskch jsi uinil takto mue hrd a
chtivj boje; zato bysi ml dostati vprask.
Aischylos. Vdy vm t bylo volno tak jednat, vy vak jinam jste schlili mysl. Pak jsem
Perany dval a do srdc oban vtpil horouc touhu, vezdy vtzit nad soky, tm, e jsem
oslavil hrdinn skutek.
Dionysos. Sm jsem z toho ml radost, an Dareios dvno zemel mluviti zaal a chor
najednou do rukou tleskal a zavolal s velkm jsotem J auoi.
Aischylos. Ltky takov zpracovat slu bsnkm. Pohle do as dvnch, kterak vten
oni bsnci vezdy k prospchu bvali lidstvu. Jak ns vyuil Orpheys svcenm zbonm a
krutch zdret se vraed, potom Musaios neduh leb a prorock vtb. Hsiodos pak jak se
vzdlv zem, kdy je sklizn a kdy je as orby; a bosk Homros, pro t slvy a pocty doel
ne e ns nauil lechetnm vcem: mue obrnit, aditi voje a bojovat statn.
Dionysos. Ale Pantkla, toho neiku pec nevyviil, nebo onehdy, kdy vedl prvod,
pipnul si plbici dv a pak teprv chystal se na ni nastrit chochol.
Aischylos. Avak jin a mnoh hrdiny vycviil, jeden z nich Lamachos heros. Bsn dle
vzoru jeho duch mj vytvoil mnoho hrdinskch postav: Teykra, Patrokla, srdce ta lv, bych
takto kadho obana natchnul, aby se snail jim se vyrovnat, kdykoliv usly vlenou
troubu. Avak nikdy jsem, Zeys v, nebsnil nevstky jak Stenoboia a Phaidra, nikdo zajist
nev, e bych kdy njakou milostnou enu byl bsnil.
Eyripides. Ovem Aphroditina vdku nebylo v tob.
Aischylos. A tak nebu! Ale na tob a tvch namnoze mnoho Aphrodity jest lplo, a t
samho uvrhla v zhubu.
Dionysos. Pn Bh mne netrestej, to jest to prv, neb co jsi o jinch ench byl bsnil, to t
konen samho stihlo.
Eyripides. Jakou, love bdn, kodu kdy obci inily m Stenoboiy?
Aischylos. e jsi poestn pan a mu poestnch eny tak velice svedl, e pak radji
rozpuku pily z hanby pro tvoje Bellerophonty.
Eyripides. Co jsem jinae povst o Phaide sloil ne jak u stvala dvno?
Aischylos. Ovem jak stvala, avak takovou neest dluno jest bsknku skrvat, ne vynet
a v divadle hrti; nebo jako je uitel k tomu, aby chlapeky ve cnosti cviil, tak jsou bsnci
pro mue zral. Proto mme jen lechetn mluvit.
Eyripides. Ale kdy mluv v Lykobatech a Parnthskch vinch, co jest to tak uiti
lechetnm vcem, kdeto po lidsku pec se m mluvit?
Aischylos. ty bdne, vdy je pec teba, k mylnkm a nzorm velikm tak phodn
slova si tvoit. 1060 Podobn sluno, by polobh slovy nad jin velebnjmi mluvil, nebo i
roucho, je nos, vt skvostnost a ndheru ne nae jev. Ne co ode mne zaato dn,
zhyzdno tebou.
Eyripides. m jsem to zhyzdil?
Aischylos. Nejprve e jsi navsil na krle hadry, aby takto se stali lidu pohledem ltostnm.
Eyripides. Jakou pak kodu jsem sposobil, uiniv takto?
Aischylos. Tu, e nechce te z boh nikdo nkladem vlastnm vypravit korb, nbr odn
jsa v hadry ple a k, e je chudobou sklen.
Dionysos. Pro svatou Demetru! a m pod tmi hadry roucho z nejten vlny, a kdy takovou
e se vylhal, na rybm trhu se vyno opt.
Aischylos. Potom, e jsi je vycviil v planm vastu a vyuil jalovm tlachm; proto stoj te
zpasn przdny, proto zadnice zhubly a scvrkly jinochm naim, tm tlachalm planm; za
to um te pmorci nai vdcm svojim se protivovat; kdy j jsem jet na ivu bval,
neznali neli o suchar volat, neznali neli rhypapai kiet.
Dionysos. Ano, Apollon v, a veslai v dolejm poad do huby prdt, druha pokakat, a kdy
vystoupli z lod, nkoho ze at obrat, te jen hdat se a ne veslovat, jen se plaviti sem a
plavit tam.
Aischylos. Kterou vinen on nen neest?
Svodnice uvedl na scnu,
entiny v svatyni rodc,
dviny se bratry lonic,
enice, e pr neit je a.
Z toho pak polo, e nae msto
plno jest bdn psask roty,
takovch lidoop a ak,
kte vn lid l a id;
nst vak pochode nikdo u
nezn pro sam necvik v zpasn.
Dionysos. Zeys v, ano, e puknout jsem mohl
smchem o Panathnaich, kdy tu
chlapk loudav, bled a tlust
shrben bel a pozadu zstav
straliv dlal. Hrni ale
v brn ho zaali dlanmi tlouci
do bicha, bok, zadnice, kyl;
on pak, kdy ho tak dlanmi bili,
zaprdl k tomu,
pochode zhasil a tek.
Prvn polochor. Velk vci, tuh zpas, krut boje nastanou; tko bt tu rozsudm: Ten se
mocn rozphne, onen zase um kroutit se a lstiv napadat. Pi jednom vak nezstate, kdy
tak rozlin a mnoh k hdkm mte piny, Proto o se vadit chcete, mluvte, dorejte,
odhalte znovn i zastaral, s odvahou cos chytrho a vhlasnho promluvte.
Druh polochor. Kdybyste se bli, e snad obecenstvo nem dost vzdlanosti, rozumt vaim
eem subtilnm, to dnou starost nemjte, ji tomu nen tak, v bitvch tch jsou vyslouil;
kad m svou knku, z n se u vkusu dobrmu; vdy jsou hlavy pevborn, k tomu
jet vybrouen, proe bez strachu se puste do veho, to obecenstvo samch znalc
vtench.
Eyripides (k Aischylovi). A nyn ku prologm tvm se obrtm, bych takto nejprvnj
tragoedie st nejdve zkouel tomu vtenkovi. Byl nejasn, kdy dje probh udval.
Dionysos. A kter bude zkouet?
Eyripides. Velikou jich st. To nejprve ten z Oresteiy deklamuj.
Dionysos. A kad ml; Aischyle! nu deklamuj.
Aischylos. Podzemsk Herme! vldce z moci otcovy,
bu proscmu ztitou a pomoc,
an v tuto zemi pichzm a vracm se.
Dionysos. M nco k vytkn?
Eyripides. Ovem, pes tucet.
Dionysos. Vdy toho veho nen vc, ne vere ti.
Eyripides. A kad z nich m vc ne dvacatero chyb. (Aischylos nevrle bru.)
Dionysos. Sly radu mou a ml, Aischyle! sice ti k tem tmto verm jet vc chyb udl.
Aischylos. J jemu mlet?
Dionysos. Kdybys m chtl poslechnout.
Eyripides. Hned z prvu chybil, a to nebe pror.
Aischylos. Hle, co to blbol!
Dionysos. Mn na tom nesejde.
Aischylos. Jak e jsem chybil?
Eyripides. Jet jednou deklamuj.
Aischylos. Pozemsk Herme! vldce z moci otcovy.
Eyripides. A co pak nemluv Orestes na hrob to otce zemelho?
Aischylos. Ano zajist.
Eyripides. A neprav, e, kdyto jemu zavradn byl otec rukou enskou a to nsiln a tajnou
lst, tu Hermes pi tom vldu ml?
Aischylos. Ne toho, nbr Herma, drce blahosti on vzv, podzemskho, prav vslovn,
e estn tento ad dostal od otce.
Eyripides. Tos jet vce chybil, ne jsem myslil sm, kdy od otce m estn ad
podzemsk.
Dionysos. Jest tedy lupi hrob z moci otcovy.
Aischylos. Ty, Dionyse, chytrou kai nejd.
Dionysos (k Aischylovi). Ver druh deklamuj. (K Eyripidovi.) Dej pozor na chyby.
Aischylos. Bu proscmu ztitou a pomoc,
an v tuto zemi pichzm a vracm se
Eyripides. Vc jednu ekl dvakrt mistr Aischylos.
Aischylos. Jak to?
Eyripides. Dej pozor na ec, j to vylom. V zem tuto, prav, pichzm a vracm se.
Vdy pichzm a vracm se jest toton.
Dionysos. I na mou! jako kdyby ekl sousedu: Pj mi tvj korec, aneb nechce-li, tvj strych.
Aischylos. Tak tomu nen nikterak, tlachav ty love! ver ten je naskrz vten.
Dionysos. A kterak? pou mne, pro to tak povd.
Aischylos. Do zem me jiti ten, kdo m svou vlast a bez pohromy velik tam pichz,
nos vak uteenec pichz a vrac se.
Dionysos. I vborn! Co, Eyripide, odvt?
Eyripides. e do sv vlasti nepichzel Orestes, neb piel tajn bez svolen vldcova.
Dionysos. I vborn! a nechpu, co povd.
Eyripides. Nu, chystej jin ver.
Dionysos. To rychle, Aischyle, jej vyprav, (k Eyripidovi) a ty pozoruj, kde chybeno.
Aischylos. Zde k tob volm ote na tv mohyle, sly, posly mne!
Eyripides. To ji je podruh, vdy sly a posly patrn jest toton.
Dionysos. On ale mluv k zemelm, ty darebo! jich nedostihne ani trojm volnm.
Aischylos. Jak skld ty sv prology?
Eyripides. To povm hned. A eknu-li cos dvakrte a shled-li v nich slvka zbytenho,
vyplyj pede mnou.
Dionysos. To deklamuj, mn nle jen poslouchat na sprvnost ver ve tvch prologch.
Eyripides. Byl na potku muem astnm Oidipus.
Aischylos. U Diva, nijak, neastn byl pvodem, neb o nm dv ne narozen a zplozen byl
ji vtil Apollon, e otce zavrad; jak mohl bti muem astnm z potku?
Eyripides. Pak stal se nejbdnjm ze vech smrtelnch.
Aischylos. U Diva, nijak, ani nepestal jm bt. A kterak ne, neb sotva e se narodil, ji v
hrnci vyloen byl asu zimnho, by otce-vrahem nestal se, a doroste; a k Polybovi piel s
nohou opuchlou, pak za cho pojal staenu, sm jinoch jsa, a k tomu vlastn matku svou; a
konen sm sebe oslepil.
Dionysos. Byl asten, jakoby snad s Erasinidem byl velel na moi.
Eyripides. To jenom ert; j sprvn skldm prology.
Aischylos. U Diva, nebudu ti slovo kadik ve veri trhat, ale s bo pomoc ti pouhm
dbnem znim kad prolog tvj.
Eyripides. M prology ty dbnem?
Aischylos. Ano, jedinm, neb tak je skld, e se vechno srovnat d, tu tlumok, tady dbn
a koich beran v tvch jambech. To ti okamit doki.
Eyripides. e doke?
Aischylos. Tak pravm.
Dionysos. Tedy deklamuj.
Eyripides. Aigyptos, jak d mnohorozen zvst,
se syny padesti veslem plaveckm
sem do Arga se dopravil.
Aischylos. A rozbil dbn.
Eyripides. Co jest to s tmto dbnem? Mm mu jednu dt?
Dionysos. I deklamuj mu jin prolog, a to zv.
Eyripides. Hle Dionysos, thyrsy krsn ozdoben
a koz srn s pochodnmi s Parnasu
se vzn veda chorovod.
Dionysos. bda, opt dbnem udeeni jsme.
Eyripides. Co na tom zle; vak k tomu prologu mu mono nebude zas dbnek pivsit.
I nen mue, jen by ve vem asten byl.
ten z rodu lechetnho chd jest na statky,
a ten, a z nzkho je rodu
Aischylos. Rozbil dbn.
Dionysos. Eyripide!
Eyripides. Co?
Aischylos. Seber plachty, radm ti, neb z toho dbnu bude boue velik.
Eyripides. To, pi Demete, nein mi starost, neb nyn jemu sami dbnek roztluem.
Dionysos. Mluv nco jinho, vak pozor na dbnek.
Eyripides. Kdy v dobch onch Kadmos, Agenorv syn, byl opustil Sidnsk msto -
Dionysos. lovku blhov! kup od nho ten dbn, by vechny prology nm nerozbil.
Eyripides. I co! J koupit od nho?
Dionysos. Kdybys chtl poslechnout.
Eyripides. To nijak, neb mm jet mnostv prolog, k nim nebude nm moci dbnek
pivsit. Kdy, Pelops, Tantalovec slavn, do Pisy se ubral na ruch och -
Dionysos. Hle, tu to m, zas nm ten dbnek pivsil; to lovku, na vechen spsob kup
si ho; vdy krsn dostane a dobr za obol.
Eyripides. U Diva ne, mm jet dosti prolog. Hle Oineys na rodnch nivch -
Eyripides. Nech pece cel ver mne dve odkat. Hle Oineys, na rodnch nivch
bohatou zen sebrav, ob pinel -
Dionysos. To mezi obt? A kdo mu, to zas vzal?
Eyripides. Mj mil! nech ho; na to a nm odpov. Zeys nkdy, jak jde o tom povst
pravdiv -
Dionysos. Jsi ztracen, neb ti zase ekne: Rozbil dbn. Vdy dbnek tento na vechnch
tvch prologch ti vyrst jak jen zrno na och. Ne, u vech boh! obra se te k
psnikm.
Eyripides. I to mu mohu dokzat, jak chatrnm je psnotvorcem, pod tot bsncm.
Chor. Jak vci se budou dt?
J bych musel se rozmlet,
jak chyby as vynajde
mui, jen vc a krsnj
chory sloil ne vekei
bsnci nynj.
Ano musm se diviti,
co as pohan tomu
bakchickmu kneti;
strach mi o smlce toho.
Eyripides. psn asn, to hned se uke, neb vechny jeho psn v jednu seberu.
Dionysos. J vezmu kamnky a budu potat.
Eyripides (s prvodem fltny). Phthisk Achille! medle mue-vraednou uslyev ha! rnu,
pro nekvap na pomoc? Herma velebme co praotce my jezeane. Ha! rnu, pro nekvap
na pomoc.
Didnysos. Dv rny jsi u dostal, Aischyle!
Eyripides. Posly slvo Achajskch, mnohovldn Atrev syne! Ha! rnu, pro nekvap na
pomoc.
Dionysos. To ji je tet rna, Aischyle!
Eyripides. Svate bud ticho! blzky jsou Melissy, dm nm otevrou Artemidin. Ha! rnu, pro
nekvap na pomoc. Moc mm hlsati vtby ehnan mum tm na pou. Ha! rnu, pro
nekvap na pomoc.
Dionysos. Dive krli! jak zsoba to ran. J musm ihned do lzn se odebrat, neb ledviny
mm ranami ji otekl.
Eyripides. Ne hned, a druhou sazbu psn usly, dle melodie na citeru sloenou.
Dionysos. To zkus to, jenom rnu k tomu nepidej.
Eyripides. Jako Achajskch
dvoutrunn slu, Hellady mlde
mrnkybrnkymrnkybrn
poslal co sfingu, pohrom to vldkyni psovskou,
mrnkybrnkymrnkybrn.
s otpem a mstivou pravic peenec boun,
mrnkybrnkymrnkybrn
za koist dada hltavm fenm oblakoplavnm,
mrnkybrnkymrnkybrn
co vrh se na Ajanta.
Mrnkybrnkymrnkybrn.
Dionysos. Co jest to mrnkybrn? To v Marathonu snad neb nkde u voda jsi ty psn
nasbral?
Aischylos. Co jsem ty krsy opt s krsou nespojil, bych na tom samm luhu Musm
posvtnm sv kvty s Phrynichem se nezdl sbrati? Ne tento sn ze vech psn
kurevskch, z popvk Karskch, z Meletovch skoli, z not ku pohbu i tanci. To hned
doku. Dej nkdo lyru sem! Vak k emu poteb tu lyry; kde je ona; kter na hrnek zn
tlouci? Sem poj, Muso Eyripidova! k jak to slu zpvat psn takov.
(Vystoup baba s hrncem.)
Dionysos. I nehrla ta Musa nkdy lesbicky?
Aischylos (s prvodem hrnce babina).
Ledkov, ji u vkovitch
vln okeanu veholte,
zvlaujce tla mokrou
kdel kapkou, rosou pokropeni;
a vy pavouci, ji v koutku tichounce
vy vy vy vy vy vytahujete prsty
pedivo napnut na stav,
vratidla zpvnho pi;
kde fltnomil delfn, plesaje
kol lod blankytoznak,
vtby a drhu zvstoval;
vnokvt rozko rvy,
strastiulevn hrozn kotoue,
ovin mne, dt, nru!
(K Dionysovi.)
Znamen ten rozmr?
Dionysos. Ovem.
Aischylos. Znamen jej v skutku?
Dionysos. Ovem.
Aischylos (k Eyripidovi).
Ty, jen vci tak pe,
trouf si m psn hant,
ty, jen dle dvancti kousku
Kyreninch psn pe?
To takov jsou psn tvoje, jet chci
te ukzat tvch monodi spsobu.
ty ernozrak noci
temno! jakou mn
stralivou snu postavu
ze tmy posl?
Sluhu Aidova,
dui bezduchou,
syna noci ernav,
tv hroznch, straivch,
erno rube rouchho,
ukrutnou vradu, vradu ve zraku,
ohromn spry na rukou?
Ne sluky, svce mi rozete,
ve vdrch rosu mi z eky pineste, ohejte vodu,
abych oplchla bosk ten sen.
Hoj, bostvo ty mosk!
to ta zvst! hoj eldko!
viz tyto pzraky straliv:
kohouta mho ukradi
prchla Glyka.
Nymfy pahorkorod,
Ko, chytni ji.
J uboh byla jsem prv
prce sv peliv,
nit pln veteno
rukou vr vr vr vr vr vrtc
pedla jsem pzi, abych
asn zrna na trh ji
nesla a prodala.
On uletl, do aethru pelehkm perut machotem,
mn al, mn al zastaviv;
slze, slze hok z o
kanou mi, kanou mi uboh!
Krefan, dtka Idy,
chopte se luk a pomozte,
hbejte dy, dm kolem otote.
Tak ty Diktyno panno,
Diano slin,
vezmi sv psky a *prosli dm ze vech stran.
Ty dcero Divova zvedni pehbitou
rukou pochode dvouplamennou, Hekato! a posvt mi
do domu Glykina, bych krde vysldila.
Dionysos. Ji konec s psnmi!
Aischylos. Mm toho sm ji dost. A nyn toho tady k vze zavst chci, ta sama nai poesii
rozsoud,. a zkouku uin na ti naich slov.
Dionysos. To pojte sem, kdy musm uinit i to a sraiti s bsnk tch umnm.
Chor.
Divn jsou ty chytr hlavy.
Zas tu jin podvan, pln nesmysl a novot;
kdo by vynael to jin?
Vru, kdyby mn to ekl
jenom lovk ledabyl,
nevil bych, nbr myslil,
e si aky trop.
Dionysos. Nu postavte se oba k vze.
Aischylos a Eyripides. Tady jsme.
Dionysos. A chopte se j a sv vere kejte, a nespuste se dv a na vs zakukm.
Aischylos a Eyripides. Ji drme.
Dionysos. Ted mluvte vere na vhu.
Eyripides. O neml Ar gin korb nikdy proltnout
Aischylos. O eko Sperchejsk, ty skotu pohove.
Dionysos. Kuku. To spuste se. O mnohem hloubji se tento svil.
Eyripides. Co je toho pinou?
Dionysos. e eku k tomu piloil a vlnasky sv slova vodou jako vlnu navlail, ty ale slovo
letav jsi piloil.
Eyripides. A k jin ver a zas se postav.
Dionysos. Chopte se opt.
Aischylos a Eyripides. Ji se stalo.
Dionysos. kejte!
Eyripides. Krom slova nem Peitho chrmu jinho
Aischylos. Smrt z boh jedin si dar nevm
Dionysos. Ted puste, puste! Zas ver jeho vil vc, neb poloil tam smrt, je zlo jest
nejt.
Eyripides. J Peitho, slovo nejkrsnji een.
Dionysos. Je Peitho lehk zbo bez v rozvahy; ne jinou vc si hledej tce zvanou, je
thne, cosi velkho a mocnho.
Eyripides. Kde ale mm vc takovou, kde?
Dionysos. Povm ti: Viz kostky, dv a tyry vrhl Achilleys. Ne kejte, neb vm vs te
naposled.
Eyripides. Kyj kovotzk mocnou chopil pravic.
Aischylos. Vz pes vozy a pes mrtvoly mrtvola.
Dionysos. Ji tebe zase oidil.
Eyripides. A kterak pak?
Dionysos. Dva vozy na to vloil a dv mrtvoly, sto naklada by tm ani nehnulo.
Aischylos. Ne ver ji proti veri, nbr a on sm i dti, ena, Kephisophon na vhu si
vylezou a sednou s vemi knihami, j ale eknu dva sv vere toliko.
Dionysos. draz mui! nechci vm bt rozsudm, neb nerad bych si nkoho z vs rozhnval,
vdy v tomto mistra ctm a ten mou rozko.
Pluton. To nepod, pro sem vlastn pichz.
Dionysos. A rozhodnu-li?
Pluton. Vezme s sebou jednoho, jej vyvol, bys nepichzel nadarmo.
Dionysos. I zapla Pnbh! Nue, tedy poslyte: J piel dol pro bsnka.
Eyripides. K emu pak?
Dionysos. By spasen jm msto chory slavilo. Kdo tedy z vs by mstu uml poradit cos
prospnho, toho mnm s sebou vzt. Prv jak o Alkibiadu mnn m kad z vs? s nm
stn msto petko.
Eyripides. Co soud o nm msto samo?
Dionysos. Lsku m i zt k nmu a pec jenom mt ho chce. Ne povzte, co sami o nm
soudte.
Eyripides. Mm v nenvisti obana, jen spasit vlast je liknav, j ale kodit kvapiv, jen
chytr sob pro vlast nem dvtipu.
Dionysos. I pro Bh, vborn! A co pak soud ty?
Aischylos. Lv tn nem nikdy v mst pstovat.
Dionysos. A zvlt lva bys neml v mst pstovat.
Aischylos. kdy jsi je vypstil, slu jeho spsobm.
Dionysos. I pomoz Pn Bh, tko tu bt rozsudm; ten mluvil vhlasn a ten zas pejasn.
Ne povz kad jet jedno mnn, o vlasti, co j k spse byste vdli.
Eyripides. Bu Kinesias kdlem Kleokritovi, a vtr ponese je moem irokm.
Dionysos. To ovem k smchu, ale zda to smyslu m?
Eyripides. A vlit budou na moi a z karafn lt ostr ocet neptelm do o. (Dionysos
nevrle se odvrac.) Vak nco vm a chci to povdt.
Dionysos. To mluv.
Eyripides. Kdy, co te nevrn, za vrn budem mt a vrn za nevrn;
Dionysos. Jak? To nechpu. Mluv mn uen a vce zeteln.
Eyripides. Kdy obanm, jim vru nyn dvme, ji vit nebudem, a jimi hrdme, brt
bdem k slubm, fo nm me spsou bt. Neb kdy jsme s tmi neastni, to meme,
kdy budem jednat opan, bt spaseni.
Dionysos. I dobe, Palamede, hlavo pemoudr! Je tvj to nlez nebo Kephisophontv?
Eyripides. Jen mj, vak karafiny Kephisophontv.
Dionysos (k Aischylovi). Co prav ty?
Aischylos. Dv povz, mu jakchto uv msto; zdali vtench?
Dionysos. I to; ty nenvid zle.
Aischylos. M radost z darebnch?
Dionysos. To nijak, ale uv jich z nucen.
Aischylos. Jak mue msto takov kdo zachrnit, kdy ani bunda ani pl mu neslu.
Dionysos. To pro Bh! nco najdi, by zas vybedlo.
Aischylos. Tam bych to ekl, zde vak nechci nikterak.
Dionysos. ne tak, poli dobrou radu nahoru.
Aischylos. Kdy povaovat budou zemi neptel za vlastn svou a svou za zemi neptel, lo
za bohatstv, za chudobu bohatstv.
Dionysos. To dobe, ale soudce sm ve spolk.
Pluton (k Dionysovi). Ji tedy rozsu.
Dionysos. Toto jest v rozsudek: J vezmu toho, koho due miluje.
Eyripides (k Dionysovi). Bu boha pamtliv, pi nich jsi pisahal, e mne si vezme; vyvol
svoje ptele.
Dionysos. To jazyk psahal. J volm Aischyla.
Eyripides (k Dionysovi). Cos uinil, prahanebn love!
Dionysos. Co? Aischylu jsem piknul vtzstv. Pro ne?
Eyripides (k Dionysovi). Ten zloin spchav me na mne pohlednout?
Dionysos. Co zloin? kdy se obecenstvu nezd tak?
Eyripides. Ty hanebnku! nech mne tu mrtvho?
Dionysos. Kdo v, zda ivu bti nen umti a it pit a ten spnek upnek?
Pluton. Te, Dionyse, pojte dovnit.
Dionysos. K emu pak?
Pluton. Bych vs, ne odplujete, pohostil.
Dionysos. I to je dobe, Bh v, to se hnvat nebudu.
(Odejdou.)
Chor. Kterak blaen je pece mu,
kter rozum si vybrousil;
to lze poznati z mnohho.
Tak mu tento, e projevil
vhlas, dom se vrac zas
svojim obanm k prospchu,
svm t pbuznm k prospchu,
ponvad jest rozumn.
Blaze tedy, nesedt
se Sokratem pi tlachu,
opovrhnouc musami
a vi minouc velebnost
tragickho umn.
Ale s vdou subtilnou,
s irycary hloupmi
pilnou lenost provdt
slu mui zbrklmu.
Pluton. Nue Aischyle, zdrv se ubrej a bud prospnou radou ochrncem mstu naemu,
oste pokrej vechny tetnce, jakch pemnoho. (Dv mu provazy, dky a jin nstroje
vraedln.) To tady pines Kleophontovi, a tady toto vbrcm, Myrmkov a Nikomachovi,
to Archenomovi; ekni jim, aby co nejrychlej. ke mn sem pili a nedleli, nebo jestlie
rychle nepijdou, to e je, znmky jim vypliv, k sob spoutan s Leykolophovm
Adeimantem pod zem co nejrychlej zprovodm.
Aischylos. Rd to uinm, ty vak odevzdej trn mj Sophoklu k steen, aby jej pro mne
zachoval, kdy bych jednou zas piel sem dol, neb jsem usoudil, e on druh po mn
vhlasem. (Ukazuje na Eyripida.) Avak pomni, by lovk ten prohnan, tento aek a tak
prolhan nikdy a nijak na tento trn ani donucen nesedl.
Pluton. To posvte svatmi svcemi ji tomuto mui a provote ho vlastnmi jeho psnmi
a zpvy s jsavou oslavou.
Chor. Nejprve astnou a blaenou cestu, podzemsk bostva!
udlte bsnku, anto se lou, k svtlu se bera,
mstu pak naemu k velkmu blahu domysly blah,
abychom svzel velkch a alnch vlench srek
jednou ji zbaveni byli, pak me Kleophon neb kdo
toho je dostiv vliti na svm otcovskm statku.

Aristofanés Žáby

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Aristofanés Žáby

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

BY

You might also like