TOTONOST

Milan Kundera

peklad: C.D.B. 1

Hotel v msteku na pobe Normandie, kter si nhodou nali v prvodci. Chantal tam dorazila v ptek veer a strvila noc sama bez Jean-Marca, kter za n ml pijet v sobotu kolem polednho. Nechala v mstnosti malou cestovn taku, la ven a po krtk prochzce neznmmi ulicemi se vrtila do hotelov restaurace. V sedm ticet byla jet przdn. Usadila se u stolu a ekala, a si j nkdo vimne. Na vzdlenm konci mstnosti, v blzkosti dve do kuchyn, byly zabrny do hovoru dv servrky. Jeliko velice nerada zvyovala hlas, Chantal vstala, pela mstnost a zastavila se u nich; byly vak pli zaujaty svm tmatem: "Povdm ti, e u je to deset let. J je znm. Je to hrozn. A nikde ani stopa. Ani jedin. Bylo to v televizi." Druh servrka: "Co se mu jenom mohlo stt?" "Nikdo si to ani nedoke pedstavit. A to je na tom to stran." "Vrada?" "Prohledali to vude." "nos?" "Ale kdo by to dlal? A pro? Nebyl to dn boh, ani nikdo dleit. Ukazovali je v televizi. Jeho dti, enu. Je to zoufal. Uvdomuje si to?" Pak si vimla Chantal: "Znte ten program v televizi o lidech, kte zmizeli? Jmenuje se Seli z o." "Ano," ekla Chantal. "Mon jste vidla, co se stalo rodin Bourdieuovch. Jsou odtud." "Ano, je to hrozn," ekla Chantal a nevdla, jak obrtit hovor o tragdii k vednmu tmatu, jakm bylo jdlo. "Chcete asi veeet," ekla nakonec druh servrka. "Ano." "Zavolm vrchnho. Jdte se posadit." Jej kolegyn pokraovala: "Pedstavte si, e nkdo, koho milujete, zmiz, a vy se nikdy nedozvte, co se s nm stalo! To je k zblznn!" Chantal se vrtila ke svmu stolu; vrchn piel za pt minut; objednala si studen jdlo, velmi prost, nerada j sama, ach, jak jen nesn jst sama! Krjela unku na tali a nedokzala zastavit bh mylenek, kter spustily servrky ve svt, kde kad n pohyb je monitorovn a zaznamenvn, kde ns v obchodnch domech sleduj kamery, kde do sebe lid neustle navzjem strkaj, kde se lovk neme dokonce ani milovat, ani by se ho druh den dotazovali vzkumnci a lid provdjc przkum veejnho mnn ("Kde se milujete" "Kolikrt tdn?" "S kondomem nebo bez?"), jak je mon, aby nkdo unikl dohledu a ztratil se beze stopy? Ano, oveme zn onen program s tm nzvem, kter j nahn hrzu, Seli z o, jedin program, kter ji odzbrojuje svou opravdovost, svm smutkem, jako kdyby zsah

odnkud odjinud donutil televizi vzdt se veker sv povrchnosti; modertor vnm tnem vyzv divky, aby poskytli vechny dkazy, kter by mohly pomoci nalzt poheovanou osobu. Na konci programu ukazuj jeden po druhm obrzky vech lid, kte Seli z o a o nich se mluvilo v pedchozch dlech; nkter nemohli nalzt a jedenct let. Pedstavuje si, e jednoho dne takto ztrat Jean-Marca. e se nikdy nic nedov, a e j nezbyde ne si pedstavovat naprosto vechno a pln cokoliv. Dokonce by se ani nemohla zabt, nebo sebevrada by byla zradou, odmtnutm ekat, ztrtou trplivosti. Byla by odsouzena k tomu t a do konce ivota v ustavin hrze.

Odela nahoru do svho pokoje, s obtemi usnula a probudila se uprosted noci po dlouhm snu. Vyskytovaly se v nm vhradn postavy z jej minulosti jej matka (dvno mrtv) a, a to pedevm, jej bval manel (nevidla ho lta a vypadal jinak, jako kdyby reisr snu provedl patn casting); byl tam se svou panovanou, energickou sestrou a se svou novou enou (nikdy ji nevidla, nicmn ve snu o jej totonosti nepochybovala); nakonec j uinil njak vgn erotick nvrhy a jeho nov manelka ji polbila prudce na sta a pokusila se vsunout jazyk mezi Chantaliny rty. Navzjem se olizujc jazyky ji vdy znechucovaly. Ve skutenosti ji probudil prv ten polibek. Jej nevolnost vyvolan snem byla tak mimodn siln, e ji pimla pijt na to, co bylo jej pinou. Mysl si, e to, co ji tolik znepokojilo, je potlaen ptomnosti zpsoben snem. Ona toti vniv lp na sv ptomnosti; nic na svt by ji nepimlo vymnit ji za minulost nebo za budoucnost. Z toho dvodu nem sny rda nastoluj nepijatelnou rovnost rznch obdob tho ivota, nivelizujc asov soubh veho, co lovk kdy zail; znevauj ptomnost tm, e j upraj jej privilegovan postaven. Jako v tom nonm snu vymazal cel kus jejho ivota Jean-Marca, jejich spolen byt, vechny ty roky, kter strvili spolu, namsto nho se tkopdnm krokem dostavila minulost, lid, s ktermi se dvno rozela a kte se snaili polapit ji do st banlnho sexulnho svdn. Ctila na stech mokr rty eny (eny nikterak okliv reisr snu byl pomrn nron pi vbru hereky) a bylo j to do t mry nepjemn, e jde uprosted noci do koupelny a dlouze se myje a klokt.

F. byl velmi dvn ptel Jean-Marca, znali se ze koly; mli stejn nzory, vychzeli spolu dobe a zstali v kontaktu a do dne, kter nastal ped nkolika lety, kdy se na nj Jean-Marc najednou a s konenou platnost rozhnval a pestal se s nm vdat. Kdy se dozvdl, e F. je velmi nemocn v nemocnici v Bruselu, neml ani trochu chu ho navtvit, ale Chantal nalhala, aby el. Pohled na starho ptele byl zdrcujc pamatoval si ho takovho, jak byl ve kole jemn chlapec, vdy dokonale obleen, obdaen pirozenou kultivovanost, vedle kter si Jean-Marc pipadal jako nosoroec. Subtiln, zentl rysy, kter kdysi zpsobovaly, e F. vypadal na svj vk mlad, jej nyn inily starm jeho tv se zdla bt groteskn mal, scvrkl, pln vrsek, jako

mumifikovan hlava egyptsk princezny mrtv tyi tisce let; Jean-Marc pohldl na jeho pae v jedn ml infzi, znehybnnou, s jehlou vsunutou do ly, druh zeiroka gestikulovala, a zdrazovala to, co kal. Odjakiva, kdy ho pozoroval, jak gestikuluje, ml dojem, e v pomru k jeho malmu tlu jsou pae F. jet men, zcela miniaturn, pae marionety. Toho dne byl tento dojem jet silnj, nebo jeho dtsk gesta se tolik nehodila k vnosti toho, o em mluvil F. lil koma, kter trvalo nkolik dn, ne ho lkai vrtili zpt do ivota: "Zn vechna ta vyprvn lid, kte peili vlastn smrt. Tolstoj o tom mluv v jedn povdce. Tunel se svtlem na konci. Krsa svta tam na druh stran, kter lovka k sob pitahuje. Tedy, psahm ti, e tam dn svtlo nen. A co h, dn bezvdom. V vechno, sly vechno, ale oni doktoi si to neuvdomuj a kaj vechno ped tebou, dokonce i vci, kter bys neml slyet. e jsi kaput. e tvj mozek je vyzen." Na okamik se odmlel. Pak ekl: "Netvrdm, e jsem ml pln jasnou hlavu. Byl jsem si veho vdom, ale vechno bylo mrn zkreslen, jako ve snu. as od asu se sen promoval v non mru. A na to, e ve skutenosti non mra brzy pejde, zane kiet a probud se, ale j kiet nedokzal. A to na tom bylo to nejhor, nemoci kiet. Bt neschopen kiet uprosted non mry." Znovu utichl. Pak: "Nikdy jsem se dv nebl smrti. Te ano. Nedoku se zbavit mylenky, e po smrti dl ije. e bt mrtv znamen provat nekonenou non mru. Ale dost u. Dost. Pojme mluvit o nem jinm." Ped pchodem do nemocnice si Jean-Marc byl jist, e ani jeden z nich nebude schopen vyhnout se vzpomnce na jejich rozchod a e bude muset F. nabdnout pr neupmnch slov tchy. Ale jeho obavy byly zbyten mylenka na smrt zpsobila, e vechna jin tmata byla bezvznamn. Jakkoliv se F. snail pejt k nemu jinmu, dl mluvil o svm trpcm tle. Jeho vyprvn uvrhlo Jean-Marca do deprese, nevzbudilo v nm vak dn sympatie.

Je skuten tak chladn, tak necitliv? Jednoho dne ped nkolika lety se dozvdl, e ho F. zradil; ach, tento vraz je a pli romantick, jist pehnan. A tak i onak, rozlilo ho to na jednn konanm v Jean-Marcov neptomnosti na nj vichni toili a to ho pozdji stlo zamstnn. F. byl na onom jednn ptomen. Byl tam a neekl ani slovo na Jean-Marcovu obranu. Jeho drobouk pae, kter tak rdy gestikulovaly, neuinily na obranu jeho ptele ani ten sebemen pohyb. JeanMarc chtl vylouit, e se mlil, a proto si velice peliv ovil, e F. skuten tehdy zstal zticha. Kdy zskal naprostou jistotu, nkolik minut se ctil bt nesmrn zrann; potom se rozhodl, e se s F. u nikdy neuvid; a okamit pot se ho zmocnil levn pocit a nevslovn radost. F. prv dokonoval refert o svch strastech, kdy se, po dal odmlce, jeho drobn tv mumifikovan princezny rozjasnila: "Vzpomn na nae rozhovory ve kole?" "Ani ne," ekl Jean-Marc. "Kdy jsi mluvil o dvatech, vdycky jsem ti naslouchal jako sv autorit." Jean-Marc se snail si vzpomenout, avak jeho pam neposkytla ani stopu po dvnch rozhovorech. "Co jsem j mohl komu povdat o dvatech? Byl jsem estnctilet moula."

"Vidm se, jak stojm ped tebou," pokraoval F., "a km nco o dvkch. Vzpomn, vdycky m zarelo, e krsn tlo me bt strojem na vymovn; kal jsem ti, e st snesu, kdy dvka smrk. A te vidm tebe zastavil ses, upen ses na m podval a ekl jsi podivn zkuenm hlasem, upmnm a pevnm: "Kdy smrk? Mn sta, kdy vidm, jak jej oko mrk, kdy vidm ten pohyb vka po rohovce, a zavm pocit hnusu, kter doku jen st ovldnout." Vzpomn si na to?" "Ne," odvtil Jean-Marc. "Jaks na to mohl zapomenout? Pohyb vka. Tak podivn pedstava!" "Ale Jean-Marc mluvil pravdu; nepamatoval si na to. Krom toho se ani nepokouel ptrat v pamti. Pemlel o nem jinm toto je skuten a jedin dvod ptelstv stt se zrcadlem tak, aby si druh osoba mohla prohlet svj obraz z minulosti, kter by, bez vnho blbolen o vzpomnkch mezi kamardy, dvno vybledl. "Vko. Ty si na to skuten nevzpomn?" "Ne," ekl Jean-Marc, a pak, jen pro sebe, tie dodal: take ty prost nechce pochopit, e kalu na zrcadlo, kter mi nastavuje? F. pemohla nava a on utichl, jako kdyby ho vzpomnka na vko zcela vyerpala. "Ml bys spt" ekl Jean-Marc a vstal. Kdy odchzel z nemocnice, ctil neodolatelnou touhu po tom, bt s Chantal. Kdyby nebyl bval tak vyerpn, odjel by okamit. Pedtm, cestou do Bruselu, si pedstavoval, jak si rno d dkladnou sndani a vyd se na cestu v klidu, beze spchu. Avak po setkn s F. si nastavil cestovn budk na pt rno.

Unaven po patn strven noci Chantal vyla z hotelu. Cestou k pobe se stetvala s turisty, kte sem pijeli na vkend. Vechny hlouky pedstavovaly stejn vzorec mu tlail korek s dttem, ena krela vedle nj, muv vraz byl pokorn, zkostliv, mu se usmval, byl trochu rozpait a nekonen ochotn sklnt se nad dckem, utrat mu nos, tiit jeho pl; vraz eny byl blazeovan, odtait, samolib, nkdy dokonce (z tko pochopitelnch dvod) nazloben. Tento vzorec Chantal vidla opakovan v nkolika variantch mu vedle eny tlail korek a jet nesl dal dcko na zdech ve specilnm vaku; mu vedle eny tlail korek, nesl jedno dt na koni a druh ve vaku na bie; mu vedle eny netlail korek, zato drel jedno dt za ruku a ti dal nesl jedno na zdech, jedno na bie a jedno na koni. A nakonec ena bez mue tlaila korek; inila tak se silou nevidnou u mu, takovou, e Chantal krejc po stejnm chodnku, musela na posledn chvli uskoit stranou. Chantal si mysl: mui ztakovatli. Nejsou to otcov, jsou to jen takov, co znamen otcov bez otcovsk autority. Pedstavuje si, jak se pokou flirtovat s takou, kter tla korek s jednm dttem uvnit a nese dv dal dti na zdech a na bie. Jak vyuije okamiku, kdy se manelka zastavila u vkladn skn, a zaept vzvu manelovi. Co by dlal? Mohl se mu promnn v

strom oven dtmi jet ohldnout za neznmou enou? Nezaala by dcka, kter mu vis na zdech a bie, vt na protest proti ruivmu pohybu svho nosie? Ta pedstava Chantal pijde bt legran a uvede ji do dobr nlady. V duchu si pomysl: iji ve svt, kde se mui po mn u nikdy neohldnou. Pak se spolu s nkolika lidmi na rann prochzce ocitla u vlnolamu byl odliv, rozprostrala se ped n psen pl vce ne jeden kilometr do dlky. U dvno nebyla na pobe Normandie a aktivity, kter zde byly nyn v md draci a plov plachetnice, pro ni byly nov. Drak barevn ltka napnut na asn tuhm rmu vyputn do vtru; s pomoc dvou provaz, v kad ruce s jednm, ho lovk nut se pohybovat rznmi smry, take drak stoup vzhru a propad se, krout se, vydv straliv zvuky jako obrovsk ovd a as od asu se stemhlav zt do psku jako pi pdu letadla. S pekvapenm zaznamenala, e majiteli nebyly dti ani dospvajc, nbr dospl, a to tm ve vech ppadech. A nikdy to nebyly eny, vdy mui. Ve skutenosti to byli takov! Takov bez dt, takov, kterm se podailo uniknout svm manelkm! Neutekli za milenkami, utekli si hrt na pl! Opt se dostavila pedstava proradnho sveden pistoupila by zezadu k mui drcmu dva provazy a pozorujcmu hlun let sv hraky s hlavou zvrcenou dozadu, do ucha by mu zaeptala erotickou vzvu a pouila by ta nejobscnnj slova. Jeho reakce? Nezapochybovala o n ani by na ni pohldl, zasyel by: "Dejte mi pokoj, mm moc prce!" Ach, ne, mui se u po n nikdy neohldnou. Vrtila se do hotelu. Na parkoviti ped halou si vimla Jean-Marcova auta. U recepce se dozvdla, e dorazil nejmn ped pl hodinou. Recepn j pedala vzkaz: "Pijel jsem dve. Jdu t hledat. J.M." "el m hledat," povzdechla si Chantal. "Ale kam?" "Pn kal, e budete urit na pli."

Cestou na pl Jean-Marc minul autobusovou zastvku. Jedin osoba na n byla dvka v dnch a triku; ne s velkm zancenm, avak zcela zeteln se kroutila v bocch, jako by tancovala. Kdy u byl velmi blzko, spatil jej oteven sta dlouze, neukojiteln zvala; velk to zejc dra se lehce pohupovala na vrcholku mechanicky tancho tla. Jean-Marc si pomyslel: tan a nud se. Doel k vlnolamu; dole pod sebou, na pli, vidl mue s hlavami zvrcenmi dozadu poutjc draky. Dlali to s velkou nruivost a Jean-Marc si pipomnl svou starou teorii existuj ti druhy nudy: pasivn nuda dvka, kter tan a zv; aktivn nuda milovnci drak; a vzpurn nuda mlad lid, kte podpaluj auta a rozbjej vklady obchod. Dle podl ple dti mezi dvanctm a trnctm rokem, s malmi tlky zkroucenmi pod velkmi barevnmi helmami, byly shluknuty okolo njakch podivnch voztek na ki tvoenm dvma kovovmi tyemi jsou usazeny jedno kolo vepedu a dv vzadu; uprosted je dlouh nzk krabice, do kter me vklouznout tlo a nathnout se; nad tm se ty sten s plachtou. Pro maj

dti helmy? Mus to znamenat, e tento sport je nebezpen. Pesto, mysl si Jean-Marc, to pevn chodci jsou v nebezpe, kter jim hroz od stroj zench dtmi; pro nkdo nenabdne helmy jim? Protoe lid, kte odmtaj organizovan aktivity, jsou dezerti z velkho spolenho boje proti nud a nezaslou si ani pozornost ani helmy. Seel po schodech k pli a pozorn se dval smrem k ustupujc poben e; mezi vzdlenmi siluetami se snail rozeznat Chantal; nakonec ji poznal; prv se zastavila a zadvala se smrem k vlnm, plachetnicm, mrakm. Proel kolem dt, kter instruktor usazoval do plovch plachetnic a kter pak zaaly zvolna krouit. Jin plov plachetnice se velkou rychlost pohybovaly vemi smry okolo nich. Pouze plachta ovldan lanem zajiuje, aby voztko udrelo sprvn smr a tm, e st, umouje vyhnout se chodcm prudkm zaboenm do strany. Me ale neobratn amatr mt tuto plachtu skuten pod kontrolou? A podizuje se voztko vli svho idie skuten spolehliv? Jean-Marc pozoroval plov plachetnice a, kdy vidl, e jedna se t rychlost zvodnho auta na Chantal, zamrail se. Jako kosmonaut v raket leel v t vci njak star mu. Takhle v poloze vlee na zdech lovk neme ped sebou vidt nic! Dv Chantal dost pozor, a ustoup stranou? Lteil na ni, na jej pespli lern povahu, a pidal do kroku. Napl se otoila. Urit vak Jean-Marca nevidla, nebo jej chze byla dosud pomal, chze eny hluboce ponoen do mylenek a vykraujc si, ani by se kolem sebe rozhlela. Rd by na ni zakiel, aby pestala bt tak duchem neptomn, aby dvala pozor na ta idiotsk voztka, kter jezd po cel pli. Najednou si pedstav jej tlo pejet plovou plachetnic, lec s rukama a nohama roztaenma na psku, Chantal je zakrvcen, plov plachetnice miz v dlce na pli a on vid sm sebe, jak k n spch. Ta pedstava ho tak rozl, e skuten zane volat Chantalino jmno; vtr je siln, pl obrovsk a nikdo jeho hlas nesly, take se me oddat tomuto druhu sentimentln teatrlnosti a se slzami v och vykiet svj zkostn strach o ni; jeho tv se zkiv plem, po nkolik vtein prov hrzu z jej smrti. Potom, sm pekvapen tm prazvltnm hysterickm zchvatem, ji spat, jak se v dlce nenucen prochz, pokojn, klidn, pvabn, nezmrn psobiv a usmv se t komedii smutku, kterou prv sehrl, usmv se j bez vitek, nebo Chantalina smrt s nm byla od zatku jeho lsky k n; nyn se skuten dal do bhu a pitom j mval. Ale ona se znovu zastavila, znovu se obrtila k moi a zadvala se na plachetnice v dlce, ani by vnovala pozornost mui mvajcmu rukou nad hlavou. Konen! Obrtila se jeho smrem, zdlo se, e ho vid; cel rozradostnn znovu zvedl pai, ale ona se o nj vbec nezajmala, znovu se zastavila a pohledem sledovala dlouhou poben ru a moe, kter laskalo psek. Kdy ji tak te vidl ze strany, uvdomil si, e to, co ml za jej drdol, byl tek uvzan kolem jej hlavy. A kdy piel bl (krokem nhle mnohem mn chvatnm), ena, o kter si myslel, e je Chantal, se stala starou, oklivou, smn ciz enou.

Chantal brzy unavilo pozorovat z vlnolamu pl a rozhodla se vrtit se zpt a ekat na Jean-Marca

v pokoji. Byla ale tak ospal! Aby nepokazila radost z jejich shledn, rozhodla se dt si rychl lek kvy. Zmnila smr a zamila k velkmu pavilnu ze skla a betonu, v kterm se nachzela restaurace, kavrna, kasino a nkolik obchod. Vstoupila do kavrny; ohluila ji velmi hlasit hudba. Podrdn krela mezi dvma adami stol. Ve velk, przdn mstnosti na ni zrali dva mui jeden, mlad, se opral o pedn hranu pepky v ernm boru nka v kavrn; druh, star, podsadit v triku stl vzadu v mstnosti. Jeliko uvaovala o tom, e se usad, ekla podsaditmu: "Mete vypnout tu hudbu?" Pistoupil o nkolik krok k n: "Promite, j vm nerozuml." Chantal se podvala na jeho svalnat potetovan pae nah ena s velkmi prsy a s hadem obtoenm kolem tla. Zopakovala (a zredukovala) svj poadavek: "Tu hudbu mohl byste ji ztlumit?" Mu odvtil: "Hudbu? Vm se nelb?" a Chantal vidla mladho mue, nyn za pultem, jak rockovou hudbu zesiluje. Mu s tetovnm byl velice blzko n. Jeho smv vypadal zlomysln. Vzdala to: "Ne, nic proti va hudb nemm!" A potetovan mu: "J vdl, e se vm lb. Co si dte?" "Nic," ekla Chantal. "Chtla jsem se tu jen rozhldnout. Mte to tu hezk." "No tak pro tu nezstanete?" ozval se zpoza n mlad mu v ernm znepokojiv tichm hlasem. Znovu se pemstil nyn se nachzel mezi dvma adami stol v jedin ulice vedouc ke dvem. Serviln tn jeho hlasu v n vyvolal paniku. Ct se bt chycen do pasti, kter se kolem n kadou minutu uzave. Chce jednat rychle. Aby se dostala ven, bude muset projt mstem, kde j mladk brn v cest. Jako osoba odhodlan jt do sv vlastn zhuby se pohybuje smrem k vchodu. Vid ped sebou mladkv odporn nasldl smv a ct, jak j tlue srdce. Teprve v posledn chvli mladk ustoup a nech ji projt.

Splst si fyzick zevnjek milovan osoby se zevnjkem nkoho jinho. Jak astokrt se mu to stalo! Pokad nsledoval stejn as znamen to, e rozdl mezi n a jinmi enami je tak nepatrn? Jak je mon, e nedoke rozliit formu bytosti, kterou miluje nejvc, bytosti, kterou povauje za nesrovnatelnou? Oteve dvee hotelovho pokoje. Konen tady je. Tentokrt je to bez nejmen pochyby ona, ani ona vak na sebe nevypad. Jej tv je star, jej pohled podivn tvrd. Jako kdyby ta ena, kterou vidl mvat na pli, mus od nynjka u navdycky nahradit tu, kterou miluje. Jako kdyby musel bt potrestn za svou neschopnost ji rozpoznat. "Co se dje? Co se stalo?" "Nic, nic," k ona.

"Co tm mysl, e nic? Jsi cel vymnn." "Spalo se mi hodn patn. Skoro jsem se nevyspala. Mla jsem patn rno." "patn rno? Pro?" "Bez dvodu, skuten nem to dvod." "Povz mi to." "Opravdu tu dn dvod nen." On nalh. Nakonec mu ekne: "Mui se u po mn neohlej." Hled upen na ni a nerozum tomu, co k, co tm chce ct. Je smutn, protoe se mui po n u neohlej? Chce se mu j ct: A j? Co j? J, kter t jdu hledat cel kilometry na pl, j, kter vykikuji tvoje jmno v slzch a kter bych se za tebou hnal kem krem po cel planet? Neekne to. Msto toho pomalu a tie opakuje jej slova: "Mui se u po tob neohlej. Je to skuten ten dvod, pro jsi smutn?" Zaerven se. Zaerven se tak, jako ji nevidl se zaervenat u dlouho. Zd se, e to zervenn prozrazuje nepiznan tuby. Tuby tak siln, e jim Chantal neme odolat a opakuje: "Ano, mui, se u po mn neohlej."

Kdy se Jean-Marc objevil ve dvech od pokoje, byla pevn rozhodnuta bt vesel; chtla ho polbit, ale nemohla; od sv nvtvy kavrny byla napjat, podrdn, tak hluboko ponoen do sv chmurn nlady, e se obvala, e by jakkoliv lskypln gesto, o kter by se pokusila, vyznlo nucen a falen. Jean-Marc se j pak otzal: "Co se stalo? ekla mu, e patn spala, e je unaven, ale nepodailo se j ho pesvdit a on se j dl dotazoval; nevdla u, jak uniknout tomu milostnmu vslechu a pomyslela si, e by mu mohla ct nco legranho; vrtila se j ve vzpomnkch jej rann prochzka a mui promnn v stromy oven dtmi a napadla ji vta, kter se j dosud povalovala v hlav, jako mal zapomenut pedmt: "Mui se u po mn neohlej." Uchlila se k t vt, aby se vyhnula jakkoliv vn diskusi; pokouela se ci ji co nejlehkomyslnji, ale, k jejmu pekvapen, jej hlas byl zahokl a melancholick. Ctila, jak se j melancholie rozprostela po tvi a vdla okamit, e bude vyloena chybn. Vidla, jak na ni hled, dlouze, tce a mla pocit, e hluboko uvnit jejho tla ten upen pohled rozncuje ohe. Ten ohe se rychle il v jejm bie, stoupal do hrudi, plil ji v tvch a slyela, jak Jean-Marc opakuje jej slova: "Mui se u po tob neohlej. Je to skuten ten dvod, pro jsi smutn?" Mla pocit, e plane jako pochode a e j z ke lije pot; vdla, e toto zervenn dodalo jej vt pehnan vznam; mus si myslet, e tmito slovy (ach, tak nekodnmi slovy!) se prozradila, e mu vyjevila tajn touen, kter nyn zpsobila, e se erven hanbou; je to nedorozumn, ale

nedoke mu je vysvtlit, protoe ji toto nhl ohniv zrudnut ji njakou dobu zn; vdy to odmtala nazvat pravm jmnem, ale tentokrt u nem dn pochybnosti o tom, co to znamen, a z toho dvodu nebude, neme o tom mluvit. Vlna horka trvala dlouho a odehrla se vrchol to sadismu pmo ped Jean-Marcovma oima; nemohla pijt na to, jak se schovat, skrt, odvrtit ten zkoumav pohled. Hluboce znepokojena ekla znovu tu samou vtu v nadji, e bude moci napravit, co zpackala napoprv, e doke ci ji odlehen, jako vtip, parodii: "Ano, je to tak, mui se u po mn neohlej." Bylo to marn, vta znla jet zarmoucenji ne prve. V Jean-Marcovch och se nhle znmm j zpsobem zablesklo, je to jako zchransk lucerna: "A j? Jak me myslet na to, e se po tob mui neohlej, kdy j se za tebou vn enu, a jsi kde jsi?" Ct, e je zachrnna, protoe Jean-Marcv hlas je hlasem lsky, hlasem, na jeho existenci v tchto okamicch zmatku zapomnla, hlasem lsky, kter ji hlad a ukliduje, ale na kter dosud nen pipravena; jako kdyby ten hlas pichzel z dlky, z velk dlky; potebovala by ho slyet po hodn dlouhou dobu, aby byla schopna mu uvit. To byl dvod toho, pro, kdy se pokusil ji obejmout, ztuhla; bla se k nmu pitisknout; bla se, e by jej vlhk tlo prozradilo tajemstv. Ten okamik byl pli krtk a nedal j dn as na to, aby sledovala samu sebe; a tak, dve ne mohla sv gesto potlait, ustraen avak rozhodn ho odstrila.

10

To pokaen shledn, kter zpsobilo, e se nedokzali obejmout, dolo k nmu vbec? Vzpomn si dosud Chantal na tch nkolik vtein nedorozumn? Vybavuje si dosud tu vtu, kter Jean-Marca rozlila? St. Tato epizoda byla zapomenuta jako tisce jinch. O nkolik hodin pozdji obdvali v restauraci hotelu a vesele klbosili o smrti. O smrti? Chantalin f ji podal, aby se zamyslela nad reklamn kampan pro Pohebn stav Lucien Duval. "Nemli bychom se smt," k a smje se. "A co oni, smj se?" "Kdo?" "Lidi, s ktermi pracuje. Ten npad je tak zjevn legran, reklamn kampa na smrt! Tvj f, ten star trockista! Vdycky k, jak je inteligentn." "On je inteligentn, to ano. Je chytr jak lika. Vyzn se v Marxovi, vyzn se v psychoanalze, v modern poezii. S oblibou vyprv, jak ve dvactch letech dvactho stolet v Nmecku nebo kde bylo hnut za poezii vednho dne. Tvrd, e reklama opodn realizuje tento poetick projekt. Promuje obyejn pedmty bnho ivota v poezii. Dky reklam kadodennost zaala zpvat." "Co je na takovch banalitch inteligentnho?" "Jeho tn cynick provokace, kdy je k."

"Smje se nebo se nesmje, kdy ti k, abys udlala reklamu na smrt?" "smv, kter naznauje jist odstup, vypad elegantn a m jsi mocnj, tm vce se ct bt povinen bt elegantn. Ale jeho smv naznaujc odstup nem nic spolenho se smchem, jako je ten tvj. On si je velice vdom jemnho rozdlu mezi nimi." "Jak se pak vyrovnv s tvm smchem?" "Prosm t, Jean-Marcu, co si mysl? J se nikdy nesmju. Nezapomnej, e mm dv rzn tve. Nauila jsem se erpat z tto skutenosti uritou radost, ale pesto, mt dv tve nen snadn. Chce to sil, chce to disciplnu! Mus pochopit, e cokoliv dlm, a se ti to lb nebo ne, dlm s myslem dlat to dobe. I kdyby jen kvli tomu, abych nepila o prci. A je velice tk bt perfekcionistou ve sv prci a zrove tou prac pohrdat." "Ach, ty to doke, ty jsi toho schopn, jsi skvl," k Jean-Marc. "Ano, mohu mt dv tve, ale nemohu je mt zrove. S tebou mm vsmnou tv. Kdy jsem v kanceli, mm vnou tv. Dostvm na stl ivotopisy lid hledajcch u ns prci. Je na mn je doporuit nebo odmtnout. Nkte z nich se ve svch dopisech vyjaduj v tto dokonal modern hantrce se vemi kli, s argonem, se vm poadovanm optimismem. Nemusm je ani vidt nebo s nimi mluvit, aby mi byli odporn. Ale vm, e to jsou ti, kte budou pracovat dobe a s nasazenm. A pak jsou ti, kte by se v jin dob urit zabvali filozofi nebo djinami umn nebo by uili francouzskou literaturu, ale v souasnosti, z nedostatku nieho lepho, tm ze zoufalstv hledaj prci u ns. J vm, e v hloubi due ct pohrdn k prci, kterou hledaj, a e tud jsou se mnou spznn. A j se musm rozhodnout." "A jak se rozhodne?" "Jednou doporum osobu, kter se mi lb, pt osobu, kter bude dobe pracovat. Chovm se napl jako zrdce sv spolenosti, napl jako zrdce sebe sam. Jsem zrdce na ob strany. A onen stav dvojho zrdcovstv nepovauji za porku, ale za vtzstv. Protoe kdo v, jak dlouho jet budu schopna sv dv tve udret? Je to vyerpvajc. Pijde den, kdy budu mt jenom jednu tv. Tu hor z tch dvou, samozejm. Tu vnou. Tu se vm svolnou. Bude m i tehdy milovat?" "Ty sv dv tve nikdy neztrat," k Jean-Marc. Usmje se a pozvedne svou sklenku s vnem: "Doufejme, e ne!" Pipij si, napij se, pak Jean-Marc ekne: "Ve skutenosti ti tm zvidm, e dl reklamu na smrt. Do doby, ne mi zemela matka, kdy mi bylo dvacet devt, jsem nikdy nevidl smrt zblzka. A pece, nevm pro, od dob, kdy jsem byl velmi mlad, jsem byl vdy fascinovn bsnmi o smrti. Nauil jsem se jich velk spousty zpamti. Mohu nkter i zarecitovat, chce? Me je pout. Napklad tyhle vere z Baudelaira, ty urit zn: Vzhru! Je as, Smrti, star kapitne! Ta zem nud ns, zvednme kotvu u! "To znm, to znm," vpadne do toho Chantal. "Je krsn, ale nen pro ns." "Co tm chce ct? Tvj star trockista miluje poezii! A jak je lep tcha pro umrajc osobu, ne ct si: ta zem nud ns? Dovedu si pedstavit tato slova na neonovm npisu nad branami hbitova. Pokud jde o vae reklamy, jenom byste je museli trochu pozmnit: Tato zem zan vs

nudit. Lucien Duval, star kapitn, vm pome zvednout kotvu." "Ale mm kolem nen tit umrajc. Ti nebudou volat a dat sluby firmy Lucien Duval. A iv, kte pohbvaj mrtv, si chtj uvat ivota, ne oslavovat smrt. Mj na pamti tohle nam nboenstvm je chvla ivota. Slovo 'ivot' je krlem vech slov. Krlovsk slovo obklopen ostatnmi velkmi slovy. Slovem 'dobrodrustv'! Slovem 'budoucnost'! A slovem 'nadje'! Mimochodem, v, jak byl kryc nzev atomov bomby, kterou shodili na Hiroimu? 'Little Boy'! Ten chlapk, kter tohle kryc jmno vymyslel je gnius! Ani ve snu je nemohlo napadnout nic lepho. Little Boy, chlapeek, kujn, prcek neexistuje slovo, kter by bylo nnj, dojemnj, vce nabit budoucnost." "Ano, rozumm," k Jean-Marc naden. "To ivot sm placht nad Hiroimou v podob chlapeka a vypout zlatavou mo nadje na ruiny. A takto byla slavnostn zahjena povlen ra." Pozvedne svou sklenku: "Pipijme si na to!"

11

Jejmu synovi bylo pt, kdy ho pohbila. Pozdji, bhem letnch przdnin j jej vagrov ekla: "Jsi pli smutn. Mla bys mt dal dt. To je jedin zpsob, jak zapomene." Poznmka jej vagrov j sevela srdce. Dt existence bez ivotopisu. Stn rychle se vytrcejc do svho nstupce. Ona si vak na sv dt nepla zapomenout. Drela str nad jeho nenahraditelnou individualitou. Proti budoucnosti steila minulost, opomjenou a pohrdanou minulost, kterou bylo to uboh, malik, mrtv dt. O tden pozdji j jej manel ekl: "Nechci, abys upadla do deprese. Mli bychom mt hned dal dt. Pak zapomene." Zapomene nechtl se ani pokusit najt jin zpsob, jak to ct! To byl okamik, kdy se rozhodla ho opustit. Bylo j jasn, e jej manel, pomrn pasivn mu, nemluvil za sebe, ale za vt obecn zjmy rodinn skupiny, ovldan jeho sestrou. V tu dobu, ta ena ila se svm tetm manelem a dvma dtmi narozenmi z jejch pedchozch manelstv; podailo se j zachovat si dobr vztahy se svmi bvalmi maneli a znovu je kolem sebe seskupit spolu s rodinami svch bratr a bratranc. Jejich hromadn setkn se odehrvala v obrovskm dom na venkov bhem kolnch przdnin; pokouela se zalenit Chantal do rodinnho klanu, aby se tak, kousek po kousku, nepostehnuteln stala jeho soust. Tam, v onom velikm dom, ji nejprve jej vagrov a pak manel nabdali, aby mla dal dt. A tam, v mal lonici, se s nm odmtla milovat. Kad z jeho erotickch vzev j pipomnala rodinnou kampa za dal thotenstv a pedstava milovn s nm se stala groteskn. Mla pocit, jako kdyby vichni lenov klanu babiky, takov, synovci, netee, bratranci a sestenice vichni pehovali za dvemi, tajn prozkoumvali jejich lon prdlo, hodnotili jejich rann navu. Vichni si osvojili prvo prozkoumvat j bicho. Dokonce i mal synovci byli naverbovni jako oldci ve vlce. Jeden z nich se j otzal: "Chantal, pro nem rda dti?" "Pro si mysl, e nemm rda dti?" opila sen a chladn. Nevdl, co ci. Podrdn pokraovala: "Kdo ti ekl, e nemm rda dti?" A mal synovec, pod jejm psnm pohledem odvtil tnem, kter byl zrove vystraen a sebejist: "Kdybys mla rda dti, njak bys mla." Kdy se vrtila z onch przdnin, uinila rozhodn kroky nejprve se rozhodla vrtit se do prce.

Ne se narodil jej syn, uila na stedn kole. Vzhledem k tomu, e prce byla mizern placen, rozhodla se, e v n nebude pokraovat a msto toho si zvolila profesi, kterou mla rda mn (uen milovala), ale kter j pinela tikrt tolik penz. Mla provinil pocit, e zradila sv vlastn zliby kvli penzm, ale byl to jedin zpsob, jak si zajistit nezvislost. K tomu, aby si ji zajistila, vak penze nesta. Potebovala rovn mue, mue, kter by byl ivoucm pkladem odlinho ivota, protoe akoliv zoufale touila uniknout svmu pedchozmu ivotu, nedokzala si jin pedstavit. Musela ekat nkolik let, ne se setkala s Jean-Marcem. Dva tdny pot podala svho uaslho manela o rozvod. Jej vagrov ji v smsici obdivu a neptelstv nazvala Tygic: "Jsi nehybn jak socha, nikdo nev, co si mysl, a pak ude." O ti msce pozdji si koupila byt a, zavrhujc veker pomylen na manelstv, nasthovala se do nj s muem, kterho milovala.

12

Jean-Marcovi se zd sen m starost o Chantal, hled ji, bh ulicemi a nakonec ji spat zezadu, jak jde pry. B za n a vol jej jmno. Je pouhch pr krok vzdlen, ona oto hlavu a JeanMarc cel zkoprnl hled do jin tve ped sebou, ciz a protivn tve. A pece to nen nkdo jin, je to Chantal, jeho Chantal, nepochybuje o tom, ale jeho Chantal s tv ciz eny, a to je dsiv, nenosn dsiv. Popadne ji, pithne si ji k svmu tlu, vzlyk a do toho neustle opakuje: "Chantal, m mal Chantal, m mal Chantal," jako by doufal, e opakovnm tchto slov vdechne tto promnn tvi jej starou, zmizelou podobu, jej zmizelou totonost. Sen ho probudil. Chantal ji nebyla v posteli, slyel rann zvuky z koupelny. Dosud v zajet snu poctil nalhavou potebu ji vidt. Vstal a krel k pootevenm dvem od koupelny. Tam se zastavil a jako voyeur dychtc kradmo zahldnout njakou intimn scnu, ji pozoroval ano, byla to jeho Chantal tak, jak ji vdycky znal naklnla se nad umyvadlem, istila si zuby a vyplivovala sliny smchan se zubn pastou, a byla tak komicky, tak dtinsky soustedna na to, co dl, e se Jean-Marc usml. Pak, jako kdyby ctila jeho pohled, se otoila na mst, spatila ho ve dvech, rozlila se a nakonec se nechala polbit na sv stle jet zcela bl sta. "Vyzvedne m dnes veer v agentue?" zeptala se ho. Kolem est piel do haly, zahnul do chodby a zastavil se u jejch dve. Byly pooteven, jako koupelnov dvee toho dne rno. Chantal byla ve sv kanceli se dvma enami, svmi kolegynmi. U to ale nebyla stejn ena, jako toho rna; hovoila hlasitji, ne jak byl u n zvykl a jej gesta byla rychlej, vce stroh, panovanj. Onoho rna v koupeln znovu nabyl bytosti, kterou ztratil bhem noci, a nyn, pozd odpoledne, se ped jeho oima znovu mnila. Vstoupil. Usmla se na nj. Avak jej smv byl nehybn a Chantal sama tm ztrnul. Ve Francii se za poslednch dvacet let lbn na ob tve stalo tm povinnou konvenc a z toho dvodu i trapnou zleitost pro lidi, kte se vzjemn milovali. Jak se ale mohou vyhnout konvenci, kdy se setkvaj tam, kde je vid jin, a oni nechtj vypadat jako rozhdan dvojice? Chantal se rozpait piblila a nastavila mu ob tve. To gesto bylo uml a zanechalo v nich pachu ehosi falenho. Vyli ven a teprve po chvli v n znovu spatil Chantal, kterou znal. Je to vdycky takto mezi okamikem, kdy se s n znovu setk, a okamikem, kdy ji rozpozn, jako

enu, kterou miluje, mus urazit uritou vzdlenost. Pi jejich prvnm setkn, v horch, ml to tst, e s n mohl odejt pry a bt o samot tm okamit. Kdyby s n, ped onm setknm o samot, strvil mnoho asu s takovou, jak byla mezi jinmi lidmi, byl by ji poznal jako milovanou bytost? Kdyby ji byl znal pouze s tv, kterou ukazuje svm kolegm, svm fm, svm podzenm, dojala by ho ta tv a okouzlila? Na tyto otzky neznal odpov.

13

Mon jeho pecitlivlost na takov okamiky odcizen byla dvodem toho, pro ho vta "mui se u po mn neohlej" tak siln zashla kdy ji Chantal kala, byla k nepoznn. Ta vta k n nesedla. A jej tv, mrzut a zestrl, na ni tak nevypadala. Jeho prvn reakc byla rlivost jak si mohla stovat, e o ni mui ztratili zjem, kdy tho rna byl ochoten nechat se zabt na silnici, jenom aby s n byl co mon nejdve? Avak mn ne o hodinu pozdji dospl k nsledujc mylence kad ena pomuje, o kolik zestrla zjmem nebo nezjmem, kter mui projevuj vi jejmu tlu. Nebylo by to smn se pro to uret? Pesto, ani by se urazil, nesouhlasil. Nebo toho dne, kdy se poprv setkali, ji zaznamenal stopy mrnho strnut v jej tvi (je o tyi roky star ne on). Jej krsa, kter ho v tu dobu upoutala, nezpsobila, e by vypadala mlad ne byla; mohl spe ci, e jej vk uinil jej krsu vmluvnj. Chantalina vta mu znla v hlav a pedstavoval si pbh jejho tla bylo ztraceno mezi miliny jinch tl do dne, kdy se na ni usadil touebn pohled a vythl ji z mlhavho zstupu; pak se poet takovch pohled zvil a jej tlo se vzalo a od t doby se nadle pohybovalo svtem jako pochode; nyn nastal jeho as oslniv slvy, avak brzy se mnostv pohled zane zmenovat, svtlo po trokch ochabovat, a do dne, kdy toto prsvitn, prhledn, pak neviditeln tlo bude kret ulicemi jako mal sem tam pechzejc nebyt. Na cest od prvn neviditelnosti k druh je vta "mui se u po mn neohlej" varovnm svtlkem signalizujcm, e postupn znik tla ji zapoal. Jakkoliv j me kat, e ji miluje a povauje ji za krsnou, jeho milujc pohled by ji nikdy nemohl utit. Nebo pohled lsky je pohledem osamocenosti. Jean-Marc pomyslel na milujc osamn dvou starch osob, kter se staly jinm lidem neviditelnmi smutn osamn, kter pedjm smrt. Ne, to, co ona potebuje, nen milujc pohled, ale zplava cizch, sprostch, chlpnch pohled, kter na n spoinou bez jakkoliv dobr vle, bez rozlien, bez nhy i zdvoilosti spoinou na n osudov, nevyhnuteln. To jsou pohledy, kter ji udruj uvnit lidsk spolenosti. Pohled lsky ji z n vytrhuje. S vitkou si pipomnl zvratn rychl potky jejich lsky. Nemusel ji dobvat byla dobyta od prvnho okamiku. Ohlet se po n? Nebylo poteba. Byla od zatku s nm, ped nm, vedle nho. Od zatku byl tm silnjm a ona tou slab. Tato nerovnost tkvla v zkladech jejich lsky. Nerovnost, kterou nelze ospravedlnit, nerovnost velmi nespravedliv. Byla slab, protoe byla star.

14

Kdy j bylo estnct, sedmnct let, pohrvala si s jistou metaforou; vymyslela ji sama, slyela ji, etla? na tom nezle chtla bt vn po rch, ve prostupujc, neodolatelnou vn, chtla se takto pohybovat skrze vechny mue a pomoc mu objmat cel svt. Ve prostupujc vn po rch metafora dobrodrustv. Na prahu jejho dosplho ivota se ona metafora otevela jako romantick pslib sladk promiskuity, jako vzva k cest skrze vechny mue. Nebyla vak od prody enou zrozenou k tomu stdat milence a tento vgn, lyrick sen byl rychle pozapomenut bhem jejho manelstv, kter zaalo klidn a astn. Mnohem pozdji, pot, co opustila svho manela a ila nkolik let s Jean-Marcem, byla jednoho dne na moskm pobe obdvali venku, na devn ploin nad vodou; utkvla j intenzivn vzpomnka na blost prkna, stoly, idle, ubrusy, ve bylo bl, sloupy poulinho osvtlen byly nateny na blo a rovky vyzaovaly bl svtlo proti letnmu nebi, dosud nesetmlmu, kde msc, rovn bl, zbarvoval do bla vechno kolem nich. A v tto zplav bl ji pepadl pocit nesnesitelnho stesku po Jean-Marcovi. Stesku? Jak mohla ctit stesk, kdy byl pmo ped n? Jak mete trpt neptomnost osoby, kter je ptomna? (Jean-Marc vdl, jak na to odpovdt mete trpt steskem v ptomnosti milovanho, jestlie zahldnete budoucnost, kdy milovanho ji nen; jestlie smrt milovan bytosti je, neviditelnm zpsobem, ji ptomna.) Bhem tohoto okamiku podivnho stesku na moskm pobe nhle pomyslela na sv mrtv dt a zalila ji vlna tst. Brzy bude tmto pocitem zdena. Avak nikdo neme udlat s pocity nic, existuj a neexistuje zpsob, jak je cenzurovat. Meme si vytat njak in nebo poznmku, nikoliv vak pocit, jednodue proto, e nad nm nemme vbec dnou kontrolu. Vzpomnka na jejho mrtvho syna ji naplnila tstm a mohla se pouze tzat sama sebe, co to znamenalo. Odpov byla jasn znamenalo to, e jej ptomnost po boku Jean-Marca byla absolutn a e dvodem, pro mohla bt absolutn, byla neptomnost jejho syna. Byla astn, e jej syn je mrtev. Usazena naproti Jean-Marcovi si pla vyslovit to nahlas, neodvaovala se vak. Nebyla si jista jeho reakc, bla se, e by ji ml za zrdu. Til ji naprost nedostatek dobrodrustv. Dobrodrustv prostedek, jak obejmout svt. Ji nechtla objmat svt. Ji svt nechtla. Tilo ji tst plynouc z toho, e nem dobrodrustv a je bez touhy po dobrodrustvch. Pipomnla si svou metaforu a vidla, jak re uvad, rychle jako v zrychlenm filmu, a z n nezstalo nic ne huben, zernal vtvika a, mizejc navdy v blm vesmru jejich veera re se rozpustila v blosti. Toho samho veera, tsn usnutm (Jean-Marc u v tu dobu spal) si znovu vzpomnla na sv mrtv dt a vzpomnku znovu doprovzela ona pobuujc vlna tst. ekla si tehdy, e jej lska k JeanMarcovi je kacstvm, pestoupenm nepsanch zkon lidskho spoleenstv, jim se vzdlila; ekla si, e bude muset dret v tajnosti pemru sv lsky, aby nerozdmchala nevraivost a pohoren ostatnch.

15

Kad rno odejde vdy z bytu jako prvn ona a je tak prvn, kdo oteve schrnku; dopisy adresovan Jean-Marcovi v n nech a vezme si sv. Onoho rna nalezla dopisy dva jeden pro Jean-Marca (kradmo se na nj podvala potovn raztko bylo bruselsk), druh pro ni, ale bez adresy nebo raztka. Nkdo jej musel pinst osobn. Byla trochu ve spchu, take ho neoteven vloila do kabelky a spchala na autobus. Jakmile usedla, otevela oblku; dopis obsahoval pouze jedinou vtu: "Sleduji Vs vude jako peh jste krsn, velmi krsn." Jej prvn reakce byla nepjemn. Ani by podal o jej svolen, nkdo se snail proniknout do jejho ivota, pipoutat jej pozornost (jej kapacita pro pozornost je omezen a ona nem dost energie, aby ji rozila), zkrtka ji otravovat. Potom si ekla, e je to konec konc zhola bezvznamn vc. Kter ena nkdy nedostala takov vzkaz? Znovu si dopis peetla a uvdomila si, e ena sedc vedle n, si jej mohla pest tak. Vloila ho zpt do kabelky a ohldla se. Vidla lidi na sedadlech, jak duchem neptomn hled z okna na ulici, dv dvky dvajc na odiv zchvat smchu nedaleko dve urench pro vstup a mlad ernoch, vysok a pohledn, kter na ni zr, a ena, kter ped sebou mon m jet dlouhou cestu, zaten do knihy. Obvykle v autobusu ignoruje lidi kolem sebe. Tentokrt se vak, kvli tomu dopisu, domnvala, e je sledovna a sledovala tedy tak. Dval se vdy nkdo na ni upen tak jako ten ernoch dnes? Jako kdyby vdl, co prv peetla, se na ni usml. Co kdy ten vzkaz napsal prv on? Rychle tu mylenku zavrhla jako pli absurdn a vstala, aby na nsledujc zastvce vystoupila. Musela by proklouznout kolem ernocha, kter zatarasil cestu k vstupu a to j bylo trapn. Kdy byla tsn vedle nho, autobus zabrzdil a na okamik ztratila rovnovhu a ernoch, kter na ni stle jet zral, se rozchechtal. Vystoupila z autobusu a ekla si to nebylo flirtovn, to bylo posmvn. Slyela ten vsmn smch cel den, jako pedzvst neho patnho. Podvala se na ten dopis dvakrt tikrt znovu ve sv kanceli a pak pozdji doma zvaovala, co s nm udlat. Nechat si ho? Na? Ukzat ho Jean-Marcovi? To by ji ztrapnilo, jako kdyby se chtla chvstat! Inu, zniit ho tedy? Samozejm. la do koupelny, naklonila se nad zchod, a zadvala se na hladinu; roztrhala oblku na nkolik kousk, hodila je do msy, splchla, dopis vak znovu peloila a odnesla do lonice. Otevela sk a zastrila dopis pod sv podprsenky. Kdy tak uinila, zaslechla znovu ernochv vsmn smch a pomyslela si, e byla pesn stejn, jako kad jin ena; jej podprsenky j najednou pipadaly vulgrn a hloup ensk.

16

Sotva o hodinu pozdji, kdy piel dom, Jean-Marc ukzal Chantal oznmen: "Nael jsem ho dnes rno ve schrnce. F. zemel." Chantal byla tm potena, e jin dopis, vnj, zastn poetilost toho jejho. Vzala Jean-Marca za pai a pithla ho do obvacho pokoje, kde se posadila tv k nmu. Chantal: "Nakonec t to pece jen vyvedlo z mry." "Ne," ekl Jean-Marc, "nebo sp m vyvd z mry, e m to z mry nevyvd."

"Ani te jsi mu nedopustil?" "Odpustil jsem mu vechno. Ale o to nejde. ekl jsem ti o tom podivnm pocitu radosti, kter jsem ml, kdy jsem se tenkrt rozhodl, e u se s nm nikdy neuvidm. Byl jsem chladn jako kostka ledu a to m tilo. Inu, jeho smrt na tomto pocitu nezmnila naprosto nic." "Ty m ds. Ty m opravdu ds." Jean-Marc se zvedl, aby si doel pro lhev koaku a dv sklenky. Pak, kdy spolkl douek: "Na konci m nvtvy nemocnice, zaal vzpomnat. Pipomnl mi, co jsem nejsp ekl, kdy mi bylo estnct. Kdy to udlal, pochopil jsem celkov vznam ptelstv tak, jak je praktikovno dnes. Ptelstv je pro mue nepostradateln, aby mu sprvn fungovala pam. Vzpomnat na svou minulost, nst ji vdycky s sebou, me bt nezbytnou podmnkou zachovn, jak se tak k, integrity svho j. Aby se vlastn j nescvrklo, aby si lovk uchoval svj obsah, vzpomnky musej bt zalvny jako kvtiny v kvtinch, a zalvn vyaduje pravideln kontakt se svdky minulosti, to znamen s pteli. Jsou nam zrcadlem; na pamt; ned se od nich nic, jen aby as od asu vyletili zrcadlo, aby se v nm lovk mohl na sebe dvat. Ale j kalu na to, co jsem dlal ve kole! To, po em jsem vdycky touil, od potku svho dospvn, mon dokonce od dtstv, bylo nco naprosto jinho ptelstv jako hodnota pevyujc ve ostatn. Rd jsem kval: mezi pravdou a ptelem, si vdy vyberu ptele. ekl jsem to, abych provokoval, ale skuten jsem si to myslel. Dnes vm, e tato mravn zsada je zastaral. Mon platila pro Achilla jako ptele Patrokla, pro muketry Alexandra Dumase, dokonce pro Sancho Panzu, kter byl pravm ptelem svho pna navzdory vem jejich neshodm. Ale pro ns u tomu tak nen. Mj pesimismus se tak prohloubil, e v souasnosti jsem pipraven dt pednost pravd ped ptelstvm." Kdy si dal dal douek: "Ptelstv pro m bylo dkazem existence neho silnjho ne ideologie, ne nboenstv, ne nrod. V Dumasov romnu se jeho tyi ptel asto ocitaj na opanch stranch, a proto se od nich poaduje, aby proti sob bojovali. Ale to nem vliv na jejich ptelstv. I tak jdou jeden druhmu na pomoc, tajn, lstiv, a trop si erty z pravd tbor, k nim nleej. Kladou ptelstv nad pravdu nebo vc nebo rozkazy nadzench, nad krle, krlovnu, pln nade vechno." Chantal mu pohladila ruku a on po krtkm odmlen pokraoval. "Dumas napsal pbh muketr dv st let po tom, co ili. Stskalo se mu snad po ztracenm svt ptelstv? Nebo je skutenost, e ptelstv zmizelo, jevem vce souasnm?" "Na to nedoku odpovdt. Ptelstv nen problmem en." "Co tm mysl?" "Pesn to, co km. Ptelstv je problm mu. Je to jejich romantismus. Ne n." Jean-Marc se odmlel, polkl douek koaku a vrtil se ke sv mylence: "Jak se rod ptelstv? Zajist jako spojenectv proti nepzni, spojenectv, bez nho by mu byl bezmocn vi svm neptelm. Mon u neexistuje ivotn poteba takovho spojenectv." "Neptel budou vdycky." "Ano, ale jsou neviditeln a anonymn. Byrokracie, zkony. Co pro tebe me udlat ptel, kdy se rozhodnou postavit ti ped okny letit, nebo kdy t vyhod z prce? Jestli ti nkdo

pome, tak zase je to nkdo anonymn, neviditeln, skupina socilnch slueb, organizace na ochranu prv spotebitel, prvnick firma. Ptelstv u nelze prokzat njakm hrdinskm inem. U se nenaskt pleitost vyhledat vaeho zrannho ptele na bitevnm poli nebo tasit avli na jeho obranu proti banditm. Prochzme svmi ivoty bez velkch nebezpe, ale tak bez ptelstv." "Je-li to pravda, mlo t to s F. usmit." "Dobrovoln piznvm, e by bval nerozuml mm vtkm, kdybych mu je vyjevil. Kdy se do m jin lid poutli, on byl zticha. Ale musm bt spravedliv povaoval sv mlen za odvahu. Nkdo mi ekl, e se dokonce honosil tm, e nepodlehl pevldajc psychze kolem m osoby a tm, e neekl nic, co by mi mohlo ublit. Take jeho svdom bylo ist a musel se ctit doten, kdy jsem se s nm z nevysvtlitelnch pin pestal vdat. Mlil jsem se, kdy jsem od nj chtl nco vc ne neutralitu. Kdyby se odvil se m zastat v tom nenvistnm, zlm svt, byl by riskoval, e upadne v nemilost, dostal by se do konflikt a nepjemnost. Jak bych po nm nco takovho mohl dat? Tm sp, e byl mj ptel! To by ode m nebylo ani trochu ptelsk! Jinmi slovy bylo by to nezdvoil. Protoe ptelstv zbaven svho nkdejho obsahu se dnes promnilo ve smlouvu o vzjemn ohleduplnosti, krtce eeno, smlouvu o zdvoilosti. Inu, a je pece nezdvoil dat ptele o nco, co by mu mohlo vadit nebo bt nepjemn." "Hm, ano, je to tak. O to spe bys to ml kat bez zahoklosti. Bez ironie." "J to km bez ironie. Tak se vci maj." "Jestli se setk s nenvist, jestli t obvin, nechaj padnout, me od lid, kte t znaj, oekvat jednu ze dvou reakc nkte se k smece pipoj, druz budou velice nenpadn pedstrat, e nic nevd, nic nesly, take se me klidn dl s nimi vidt a mluvit s nimi. Ta druh kategorie, ohledupln a taktn, to jsou tvoji ptel. 'Ptel' v modernm slova smyslu. Posly, Jean-Marcu, tohle jsem vdla vdycky."

17

Na obrazovce je zadek v horizontln poloze, krsn, sexy, v detailnm zbru. Ruka ho nn lask, vychutnv ki tohoto nahho, poddajnho tla. Pak se kamera sthne dozadu a je vidt cel tlo, lec na mal postlce je to miminko, nad nm se skln jeho mma. V dal sekvenci ho zvedne a jej pooteven rty polb ochabl, vlhk, do iroka oteven sta kojence. V ten okamik se kamera pibl a tent polibek se, snman izolovan a v detailnm zbru, nhle stane smyslnm milostnm polibkem. Tady Leroy film zastavil: "Vdycky usilujeme o to zskat vtinu. Jako kandidti na prezidenta v Americk volebn kampani. Vkldme vrobek do magickho kruhu nkolika obraz, kter pravdpodobn pilkaj vtinu kupujcch. Pi hledn tchto obraz mme tendenci peceovat sexualitu. Chtl bych vs varovat. Sexuln ivot si ve skutenosti uv pouze velice mal menina." Leroy se na okamik odmlel, aby si vychutnal pekvapen mal skupinky spolupracovnk, kter svolval jednou tdn na semin tkajc se tu kampan, tu televizn reklamy, tu billboardu.

U dlouho si byli vdomi toho, e jejich fovi nelichot jejich rychl pitakn, nbr jejich as. Z toho dvodu se distinguovan dma s mnoha prsteny na staeckch prstech odvila mu odporovat: "Vechny przkumy veejnho mnn tvrd opak!" "Samozejm, e tvrd," ekl Leroy. "Kdy se vs nkdo, mil dmo, dotazuje na v sexuln ivot, povte mu snad pravdu? I tehdy, kdy osoba, kter klade otzky, nev, jak se jmenujete, dokonce i kdy klade otzky po telefonu a nevid vs, budete lht: "Mrdte rda?" "A jak!" "Jak asto?" "estkrt denn!" "Lb se vm obscnnosti?" "Mohu se po nich utlouct!" To vechno jsou ale vsty. Erotika, z hlediska obchodnho, je oemetn tma, nebo i kdy kad mon dycht po erotickm ivot, kad ho rovn nenvid jako zdroj svch pot, svch frustrac, svch touen, svch komplex, svch strast." Znovu jim ukzal onu sekvenci v televizn reklam a Chantal sleduje, jak se vlhk rty dotkaj tch druhch vlhkch rt v detailnm zbru a uvdomuje si (je to poprv, co si to uvdomuje tak zeteln), e se s Jean-Marcem tmto zpsobem nikdy nelbali. Sama nad tm asne je opravdu tak? Copak se skuten tmto zpsobem nikdy nelbali? Ale ano. Bylo to tenkrt, kdy se dosud jet navzjem neznali jmnem. V t velk hale horsk chaty kde lid pili a brebentili vude kolem nich, vymnili si nkolik banalit, ale tn jejich hlas prozradil, e po sob tou, a oni se sthli do przdn chodby, kde se beze slov polbili. Otevela sv sta a vtiskla jazyk do Jean-Marcovch st dychtiv olznout cokoliv nalezne uvnit. Dychtivost jejich jazyk nebyla smyslnou nutnost, ale nalhavost, s n chtli dt jeden druhmu najevo, e jsou pipraveni se milovat, ihned, okamit, naplno a divoce a ani by ztratili jedin okamik. Jejich sliny nemli nic spolenho s touhou nebo potenm, byly to poslov. Nikdo neml odvahu ci oteven a nahlas: "Chci se s tebou milovat, te hned a neprodlen," a proto nechali za sebe mluvit sv sliny. A to je dvod toho, pro bhem svho milovn (kter nsledovalo nkolik hodin po jejich prvnm polibku) jejich sta mon (u si nepamatuje, ale jak as plyne, je si tm tm jist) u nemla o sebe zjem, nedotkla se, nelzala se, a dokonce ani nezaregistrovala ten skandln vzjemn nezjem. Leroy opt zastavil televizn reklamu: "Vtip je v tom nalzt obrzky, kter zachovaj erotickou pitalivost, ani by prohloubily frustrace. To je to, co ns zajm na tto sekvenci smysln pedstavivost je vydrdna, ale pak je okamit odklonna do oblasti matestv. Nebo intimn tlesn kontakt, nedostatek osobn diskrtnosti ani men slin nejsou vlun spjat s erotikou dosplch, to vechno se rovn vyskytuje ve vztahu mezi dttem a matkou, vztahu, kter je pvodnm rjem vech fyzickch slast. Mimochodem, nkdo nafilmoval ivot plodu uvnit budouc mmy. V akrobatick torzi, kterou bychom sami nikdy nedokzali napodobit, tento plod provdl felaci svho mravoukho orgnu. Vidte, sexualita nenle vlun mladm, dobe stavnm tlm, kter vyvolvaj trpkou zvist. Autofelace plodu dojme kadou babiku na svt, dokonce i tu nejzakyslej, i tu nejprudrnj. Protoe dt je nejsilnj, nejir, nejspolehlivj spolen jmenovatel vech vtin. A plod, draz ptel, je vce ne dt je to arcidt, superdt!" A opt je piml dvat se na reklamu a Chantal opt zavala mrn odpor pi pohledu na dv vlhk, dotkajc se sta. Vzpomnla si, e slyela, e v n a Japonsku erotick kultura nezn polibek otevenmi sty. Vmna slin tedy nen nezbytnm prvkem erotinosti, ale vrtoch, deviace, specificky zpadn oplzlost. Kdy bylo po promtn, Leroy uzavel: "Mminy sliny to je lepidlo, kter spoj vtinu,

kterou chceme promnit v zkaznky obchodn znaky Roubachoff." A Chantal pozmuje svou starou metaforu nen to nehmotn, poetick vn r, kter prostupuje mue, ale hmotn, prozaick sliny, kter se pohybuj spolu se svmi armdami mikrob z mileninch st do st jejho milence, z milence do jeho eny, z eny do jejho dtte, z dtte do jeho tety, z tety do servrky do zkaznka, do jeho polvky plivla, ze zkaznka do jeho eny, z jeho eny do jejho milence, a odtud do dalch st a do jet dalch, take kad z ns je ponoen do moe slin, kter se ms a vytvej z ns jedin slinn spoleenstv, jedno lidstvo vlhk a spojen v jeden celek.

18

Onoho veera, mezi hlukem motor a houkaek se vracela dom vyerpna. Dychtc po tichu, otevela dvee inovnho domu a uslyela buen kladiv a vkiky dlnk. Vtah byl mimo provoz. Kdy stoupala po schodech, ctila odpornou vlnu horka, kter j prostupovala a dery kladiv rozlhajc se vtahovou achtou byly jako ven bubn, kter to horko, zvyovalo, zesilovalo a oslavovalo. Cel zpocen se zastavila pede dvemi bytu a minutu ekala, aby ji Jean-Marc nevidl v tom rudm pevleku. "Ohe krematoria mi pedkld svou navtvenku," pomyslela si. Tu vtu si nevymyslela ona, bleskla j hlavou, ani nevdla jak. Stla pede dvemi, v nepetritm randlu, a opakovala si ji v duchu nkolikrt. Nelbila se j ta vta, jej okzale morbidn styl j pipadal nevkusn, ale nedokzala ji zahnat. Kladiva konen utichla, horko zaalo opadvat a ona vstoupila. Jean-Marc ji polbil, a zatmco j nco vyprvl, buen zaalo znovu, by bylo o poznn ti. Ctila se bt pronsledovan, neschopn se kdekoliv skrt. S k dosud vlhkou, ekla bez logick souvislosti: "Ohe krematoria je jedin zpsob, jak jim nenechat nae tla na milost a nemilost." Spatila Jean-Marcv udiven pohled a uvdomila si nevhodnost toho, co prv ekla; rychle zaala mluvit o televizn reklam, kterou vidla a o tom, co jim Leroy ekl, zejmna o plodu vyfotografovanm uvnit mateskho lna. Kter v akrobatick poloze provdlo druh masturbace tak dokonal, e se mu dn dospl nemohl rovnat. "Plod, kter vede sexuln ivot, pedstav si to! Jet nem vdom, ani individualitu, ani vnmn ehokoliv, ale u ct sexuln nutkn a snad dokonce i rozko. Take nae sexualita pedchz uvdomn si sebe samch. Nae j jet neexistuje, ale n cht u zde je. A, jen si pedstav, vem mm kolegm pipadala tahle pedstava dojemn! Stly jim nad tm masturbujcm plodem slzy v och!" "A co ty?" "le, j ctila odpor. Ano, Jean-Marcu, odpor." V zvltnm pohnut ho vzala do nrue, pitiskla ho k sob a zstala tak nkolik dlouhch okamik. Potom pokraovala: "Uvdom si, e se neschov dokonce ani v bie sv matky, o kterm

kaj, e je posvtn. Filmuj t, pehuj t, sleduj, jak masturbuje. Tvoji ubohou masturbaci plodu. iv jim nikdy neunikne, to v kad. Ale ty jim dokonce neunikne ani dve, ne se narod. Prv tak, jako jim neunikne pot, co ume. Vzpomnm si na nco, co jsem jednou etla v novinch lovk ijc v exilu pod vzneenm ruskm aristokratickm jmnem byl v podezen, e je podvodnk. Pot, co zemel, aby zmaili jeho nrok na urozen stav, vykopali dvno pohben tlesn pozstatky venkovanky, o kter kal, e byla jeho matkou. Rozpitvali jej kosti, analyzovali jej geny. Rd bych vdla, jak ulechtil pina jim dala prvo ji vykopat, tu chudinku! Hrabat se v jej nahot, t absolutn nahot, t nadnahot jej kostry! Ach, Jean-Marcu, j ctm jenom odpor, nic jinho ne odpor. A zn pbh o Haydnov hlav? Odzli ji z jeho jet teplho mrtvho tla, aby njak len vdec mohl rozebrat jeho mozek a stanovit msto, kde sdlila jeho hudebn genialita. A Einsteinv pbh? Peliv sepsal svou zv s pokyny, aby ho zpopelnili. dili se jeho pkazy, avak jeho k, vdy loajln a oddan, odmtl t bez mistrova pohledu, kter by se na nj upral. Ped kremac vyal oi z mrtvoly a vloil je do lahve s alkoholem, aby se na nj dvaly do okamiku, ne sm zeme. To je dvod, pro jsem prv ekla, e ohe krematoria je jedin zpsob, jak jim nae tla mohou uniknout. Je to jedin absolutn smrt. A j dnou jinou nechci. JeanMarcu, j chci absolutn smrt." Po odmlce rny kladivem znovu rozeznly pokoj. "Kdybych byla zpopelnn, mla bych jistotu, e u je nikdy neuslym." "Chantal, co to do tebe vjelo?" Podvala se na nj, pak se k nmu otoila zdy, znovu dojat. Dojat byla tentokrt ne tm, co prv ekla, nbr Jean-Marcovm hlasem obtkanm obavami o ni.

19

Druh den la na hbitov (jako to inila alespo jednou msn) a stla u hrobu svho syna. Kdy je tam, vdycky s nm hovo a dnes, jako kdyby mla potebu cosi vysvtlit nebo se omluvit, mu ekla: "Milku, mj milku, nemysli si, e t nemiluju nebo e jsem t nemilovala, ale prv proto, e jsem t milovala, bych se nemohla stt tm, m jsem dnes, kdybys tu jet byl. Je nemon mt dt a pohrdat svtem takovm, jak je, nebo to je svt, na kter jsme pivedli dt. Dt zpsobuje, e nm na svt zle, e myslme na jeho budoucnost, ochotn se astnme jeho rozruchu a shonu, bereme jeho nevylitelnou hloupost vn. Svou smrt jsi m pipravil o poten z toho bt s tebou, ale zrove jsi m osvobodil. Osvobodils m tv v tv svtu, kter nemm rda. A dvodem, pro si mohu dovolit ho nemt rda je to, e u tu nejsi. M temn mylenky ti nemohou pinst dn proklet. Chci ti te ct, po vech tch letech, cos m opustil, e jsem pochopila tvou smrt jako dar a e jsem konen ten hrozn dar pijala."

20

Druh den rno nalezla ve schrnce oblku se stejnm neznmm rukopisem. Dopis neml onu dvj lakonickou lehkost. Psobil dojmem zdlouhav prvnick vpovdi ped soudem. "Minulou sobotu," psal jej korespondent, "bylo to v devt dvacet pt rno, jste odela z Vaeho domu dve ne v jin dny. Obvykle Vs sleduji, kdy jdete k autobusov zastvce, ale tentokrt jste krela opanm smrem. Nesla jste taku a vstoupila jste do istrny. ena, kter tam byla, Vs zejm zn a snad Vs m rda. Sledoval jsem ji zvenku jej tv se rozjasnila, jako kdyby se probudila z dmoty, musela jste ct njak vtip, slyel jsem, jak se smje, smch, kter jste vyvolala Vy a v kterm jsem si myslel, e rozeznvm odraz Va tve. Pak jste odela s takou plnou. Plnou Vaich svetr nebo ubrus nebo povleen? Kadopdn Vae taka mi pipadala jako nco umle pidanho k Vaemu ivotu." Popisuje jej aty a korlky kolem krku. "Nikdy jsem ty korlky pedtm nevidl. Jsou krsn. Jejich erve Vm slu. Rozjasuje Vs." Tentokrt byl dopis podepsn: C. D. B. To ji zaujme. Prvn byl bez podpisu a mohla si myslet, e jeho anonymita je takkajc upmn. Njak neznm osoba ji zdrav a pak okamit zmiz. Ale podpis, by ve form zkratky, naznauje urit mysl nechat se poznat, krok za krokem, pomalu, ale nevyhnuteln. C. D. B., opakuje si sama pro sebe a usmv se CyrilleDidier Bourguiba. CharlesDavid Barberousse. Dum nad textem tento mu ji musel sledovat na ulici; "Sleduji Vs vude jako peh," napsal v prvnm dopise; take by ho mla vidt. Ona vak pozoruje svt kolem sebe s velmi malm zjmem a onoho dne tak inila jet mn, protoe s n byl Jean-Marc. A navc, to on rozesml enu z istrny a on nesl taku. Znovu te ta slova: "Vae taka mi pipadala jako nco umle pidanho k Vaemu ivotu." Jak bylo zavazadlo "pidno" k jejmu ivotu, kdy ho Chantal nenesla? Ta vc "pidan" k jejmu ivotu nen to sm Jean-Marc? Snail se jej korespondent nepmo napadnout jejho milho? Pak si s pobavenm uvdomuje kominost sv reakce je schopna se postavit na obranu Jean-Marca dokonce i proti imaginrnmu milenci. Jako poprv, nevdla, co si s dopisem pot a balet nerozhodnosti se znovu opakoval ve vech svch fzch zauvaovala o zchodov mse, kam se chystala jej hodit; roztrhala oblku na mal kousky a splchla je; pak samotn dopis peloila, odnesla do pokoje a zastrila pod podprsenky. Kdy se natahovala, aby doshla do polic se spodnm prdlem, zaslechla, jak se otevraj dvee. Rychle sk zavela a otoila se ve dvech stl Jean-Marc. Pomalu se k n bl a dv se na ni tak, jako nikdy pedtm, jeho upen pohled je nepjemn soustedn a kdy je u n u velmi blzko, uchop ji za lokty a dr ji piblin na krok ped sebou a dl se na ni dv. Je tm zneklidnna, neschopna cokoliv ct. Kdy jej rozpaky zanou bt nesnesiteln, pithne ji k sob, obejme ji a ekne se smchem: "Chtl jsem vidt, jak tv vko omv tvou rohovku jako stra pedn sklo."

21

Od svho poslednho setkn s F. na to myslel oko, do due okno; sted krsy tve; bod, kde je soustedna totonost osoby; ale zrove optick pstroj, kter vyaduje neustl omvn, zvlhovn, drbu speciln tekutinou obsahujc sl. Take pohled, ten nejvt zzrak, jak lovk vlastn, je pravideln peruovn mechanickm omvnm. Jako je tomu u elnho skla

omvanho straem. A dnes mete dokonce nastavit rychlost strae takovm zpsobem, e pohyby jsou oddleny desetivteinovou pauzou, kter zhruba odpovd rytmu vka. Jean-Marc pozoruje oi lid, s nimi mluv a pokou se zachytit innost vka; zjiuje, e to nen snadn. Nejsme uzpsobeni k tomu, abychom si byli vka vdomi. Mysl si: Neexistuje nic, co vidme tak asto, jako oi jinch lid, a tedy i vka a jejich pohyb. A pece ten pohyb neregistruji. Vymazvm ho z o, kter jsou pede mnou. A pokrauje v pemlen kdy Bh kutil ve sv dln, narazil nhodou na tuto tlesnou formu, do kter se musme kad z ns na krtkou chvli stt du. Ale jak alostn je to dl bt du tla vyrobenho tak nedbale, e se jeho oko neme dvat, ani by bylo kadch deset, dvacet vtein omvno! Jak mme vit tomu, e osoba, kterou vidme ped sebou, je svobodn, nezvisl bytost, svj vlastn pn? Jak mme vit tomu, e jeho tlo je vrnm vrazem jakkoliv due, kter je obv? Abychom tomu mohli uvit, museli jsme zapomenout na ustavin mrkn vka. Museli jsme zapomenout na kutilskou dlnu, odkud pochzme. Museli jsme se podrobit smlouv zapomnn. To Bh sm ji na ns uvalil. Avak mezi Jean-Marcovm dtstvm a jeho dospvnm jist muselo bt krtk obdob, kdy jet nedospl k poznn tohoto zvazku zapomnn a kdy vyjeven sledoval, jak on vko kloue pes oko zjistil, e oko nen okno, kterm je vidt jedinen a zzran due, ale odflinknut pstroj, kter nkdo dal do pohybu kdysi pradvno. Tento okamik nhlho adolescentnho prozen musel bt ok. "Zastavil ses," ekl mu F., "upen ses na m podval a ekl jsi hlasem, kter byl podivn pevn: 'Kdy smrk? Mn sta, kdy vidm, jak jej oko mrk...'" Jean-Marc si na to vbec nevzpomnal. Byl to ok uren k tomu, aby byl zapomenut. A opravdu byl by na nj zapomnl nadobro, kdyby mu ho F. nepipomnl. Hluboce zamylen se vrtil do bytu a otevel dvee do Chantalina pokoje. Dvala nco do sv skn a Jean-Marc chtl vidt, jak j vko str oko, jej oko, kter pro nj je oknem do nevslovn due. el k n, uchopil ji za lokty a zahledl se j do o; vskutku, mrkaly ponkud rychle, dokonce, jako kdyby vdla, e je podrobovna zkouce. Vidl, jak vko kles a zved se, rychle, pli rychle a chtl znovu zat svj vlastn pocit, pocit estnctiletho Jean-Marca, kter shledval on mechanismus zoufale neuspokojivm. Ale abnormln tempo vka a nhl nepravidelnost jeho pohyb ho spe dojaly ne zklamaly vidl ve strai Chantalina vka kdlo jej due, kdlo, kter se chvlo, kter zmatkovalo, kter se tepotalo. Pohnut bylo nhl jako lehnut blesku, a on Chantal pitiskl k sob. Pak uvolnil sv seven a vidl jej tv, zmatenou, vylekanou. ekl j: "Chtl jsem se dvat na tv vko, jak omv rohovku jako stra pedn sklo." "Nechpu, o em tady mluv," ekla a jej napt bylo najednou pry. A on j vyprvl o zapomenut vzpomnce, kterou vyvolal jeho ptel, kter se mu znelbil.

22

"Kdy mi F. pipomnl poznmku, kterou jsem pr ekl na stedn kole, ctil jsem, e slym nco zcela absurdnho."

"Ne, vbec ne," odpovdla Chantal. "Jako osoba, kterou znm, jsi to urit musel ct. Vechno do sebe zapad. Vzpomn si, kdy jsi studoval medicnu?" Nikdy nepodceoval kouzlo, kter pro mue znamen vbr jeho povoln. Pln si vdom toho, e ivot je pli krtk na to, aby vbr byl ve, jen ne napraviteln, byl stsnn, kdy objevil, e nect dnou spontnn pitalivost k dnmu povoln. Ponkud skepticky pehldl soubor monost, kter se nabzely prokurtoi, kte strv cel svj ivot pronsledovnm lid, uitel, obti hulvtskch dt, vda a technologie , jejich pokrok pin obrovsk kody spolu s nevelkmi pnosy, sofistikovan, przdn tlachn spoleenskch vd, bytov architektura (kter ho lkala kvli vzpomnkm na jeho ddeka truhle), zcela zotroen mdami, je se mu hnusily, povoln chudk lkrnk nyn redukovan na poulin prodejce krabiek a lahviek. Kdy se sm sebe tzal co bych si ml vybrat za sv celoivotn zamstnn? jeho vnitn j vdy upadlo do toho nejtrapnjho mlen. Kdy se nakonec rozhodl pro medicnu, nebyla to z jeho strany reakce na njakou utajenou zlibu, ale spe altruistick idealismus povaoval medicnu za jedin zamstnn, nepoprateln uiten pro lovka, a takov, jeho technick vhody zahrnuj nejmn negativnch dopad. Zklamn na sebe nenechalo dlouho ekat, kdy v prbhu druhho roku musel absolvovat praxi v pitevn zail ok, z kterho se nikdy nevzpamatoval nebyl schopen postavit se smrti tv v tv, zakrtko na to pochopil, e pravda je dokonce jet hor nebyl schopen se podvat zpma na tlo jeho neodvratnou, nezodpovdnou nedokonalost, biologick hodiny rozkladu, kter d jeho chod, jeho krev, vnitnosti, bolest. Kdy F.ovi povdal, jak ho znechucuj pohyby onho vka, muselo mu bt estnct. Kdy se rozhodl studovat medicnu, muselo mu bt devatenct; v t dob ji podepsal smlouvu o zapomnn, ji si nepamatoval, co ekl F.ovi ti roky pedtm. Velk koda pro nj. Tato vzpomnka ho mohla varovat. Mohla mu pomoci pochopit, e jeho volba medicny byla zcela teoretick, stanoven bez t nejmen znalosti sebe sama. A tak studoval medicnu ti roky, ne toho nechal s pocitem ztroskotn. Co si vybrat po vech tch ztracench letech? eho se chytit, kdy v hloubi due se nic neozvalo stejn jako pedtm? Sestoupil naposledy po velkm vnjm schoditi fakulty s pocitem, e zstane sm na nstupiti, z kterho vechny vlaky odjely.

23

Ve snaze identifikovat svho dopisovatele se Chantal diskrtn avak opatrn rozhl kolem sebe. Na rohu jejich ulice je bistro ideln msto pro kohokoliv, kdo by ji chtl pehovat, odtamtud je vhled na dvee jejho domu, dv ulice, ktermi kad den chod, a jej autobusovou zastvku. Vstoupila, sedla si, objednala kvu a zkoumala zkaznky. U baru vidla mladho lovka, kter se, kdy vstoupila, podval jinam. Byl to pravideln zkaznk, kterho znala od vidn. Dokonce si vzpomnla, e kdysi v minulosti se jejich oi vcekrt setkvaly a e pozdji pedstral, e ji ji nevid. Dalho dne na nj upozornila sousedku. "Ale to je pece pan Dubarreau!" "Dubarreau nebo du Barreau?" Sousedka nevdla. "A co jeho kestn jmno? Znte ho?" Ne, neznala.

Du Barreau, to by sedlo. V tom ppad jej obdivovatel nen njak CharlesDidier nebo ChristopheDavid, poten "D" by znamenalo soust pdomku "du", a du Barreau by ml pouze jedno kestn jmno. Cyrille du Barreau. Nebo lpe Charles. Pedstavuje si rodinu zchudl venkovsk aristokracie. Rodinu smn hrdou na svj pdomek. Pedstavuje si, jak Charles du Barreau stoj u baru a dv na odiv svou lhostejnost, a ona si k sama sob, e ta pdomkov stice mu slu, e se dokonale hod k jeho blazeovanmu chovn. Brzy na to kr po ulici s Jean-Marcem a du Barreau pichz smrem nim. Chantal m kolem krku erven korle. Byl to dar od Jean-Marca, ale vzhledem k tomu, e je povaovala za pli okzal, nosila je pouze zdka. Uvdomuje si, e si je vzala na sebe, protoe du Barreau je povaoval za krsn. Mus si myslet (a ve skutenosti k tomu m dobr dvod!), e je nos kvli nmu, pro nho. Krtce se na ni podv, ona se na nj tak podv, a pi pomylen na korle se zaerven. Zerven a po adra a je si jist, e si toho musel vimnout. Ale u ho minuli, je u daleko za nimi a ten, kdo se div, je Jean-Marc: "Ty se erven! Jak je to mon? Co se dje?" Je tak pekvapena; pro se ervenala? Z hanby, e tomuto mui vnovala pli mnoho pozornosti? Ale pozornost, kterou mu vnuje, nen nim vc ne bezvznamnou zvdavost! Pane Boe, pro se erven v posledn dob tak asto, tak snadno, jako dospvajc dvka? Jako dospvajc dvka, to je pravda, se hodn ervenvala, byla na potku fyziologick cesty eny a jej tlo se mnilo ve vc, kter j byla na obt a za kterou se stydla. Jako dospl na ervenn zapomnla. Potom nvaly horka ohlsily konec cesty a jej tlo v n opt vyvolvalo stud. Se znovuprobuzenm studem se nauila znovu ervenat.

24

Pichzely dal dopisy a ona byla mn a mn schopn je ignorovat. Byly inteligentn, slun, nebylo na nich nic smnho, nic vlezlho. Jej dopisovatel nechtl nic, nic nedal, na niem netrval. Byl dost moudr (nebo dost prohnan) na to, aby ponechal svou vlastn osobnost, svj ivot, sv pocity, sv touhy bez jakkoliv zmnky. Byl to peh, psal pouze o n. Toto byly dopisy nikoliv svdiv, ale obdivn. A jestlie v nich svdivost byla vbec ptomna, byla pojmna jako dlouhodob projekt. pln posledn dopis vak byl smlej: "Po ti dny jsem Vs ztratil z dohledu. Kdy jsem Vs znovu uvidl, asl jsem nad Vam drenm tla, je tak lehk, tak dostiv vek. Byla jste jako plameny, kter musej tanit a poskakovat, aby vbec mohly existovat. thlej ne kdy pedtm jste si vykraovala obklopena jasnmi bakchickmi, opilmi, divokmi plameny. Kdy na Vs pomyslm, pehazuji pl utkan z plamene pes Vae nah tlo. Halm Vae bl tlo do karmnovho kardinlskho plt. A pak Vs polom, takto zabalenou, do ervenho pokoje na ervenou postel, m erven kardinlko, pendhern kardinlko!" O nkolik dn pozdji si koupila ervenou non koili. Byla doma, dvala se na sebe do zrcadla. Prohlela se ze vech hl, pomalu zvedala lem non koile a ctila, e nikdy nebyla tak thl, nikdy nemla ki tak blou. Dorazil Jean-Marc. Byl pekvapen, kdy vidl Chantal jak svdnm krokem a v skvostn erven non koili kr k nmu, krou kolem nj, unik mu, nechv ho se piblit, jenom aby mu znovu unikla. Nechv se svst hrou a pronsleduje ji po celm byt. Najednou je zde pradvn

situace eny pronsledovan muem a to ho fascinuje. Chantal se mh okolo velkho kulatho stolu, sama uneen obrazem eny prchajc ped muem, kter po n tou, pak spch do postele a zachuml se do non koile a po krk. Toho dne se s n miluje s novou, neekanou energi a nhle m pocit, e nkdo je v pokoji, pozoruje je s lenm soustednm, vid jeho tv, tv Charlese du Barreaua, kter j vnutil ervenou non koili, kter j vnutil tento akt lsky a s jeho obrazem ped oima vykikne v orgasmu. Oddychuj nyn vedle sebe a obraz jejho peha ji vzruuje, do Jean-Marcova ucha ept, e si pes sv nah tlo pehod karmnov pl a bude kret jako pendhern kardinlka zaplnnm kostelem. Pi tch slovech ji vezme znovu do nrue a kolbaje se na vlnch fantazi, kter mu k, se s n znovu miluje. Pak se vechno uklidn, Chantal ped oima vid pouze svou ervenou non koili, zmuchlanou jejich tly, vlejc se v rohu postele. Ped jejma polozavenma oima se ta erven skvrna promuje v rovou zahradu a ona ct slabou vni tm zapomenutou, vni re touc objmat vechny mue na svt.

25

Nsledujcho dne, v sobotu rno, otevela okno a uvidla ndhern modrou oblohu. Ctila se astn a vesel a z nieho nic ekla Jean-Marcovi, kter se chystal k odchodu: "Co mysl, e te asi podnik Britannicus, chudinka moje star?" "Pro?" "Je pod jet nadren? Je pod jet naivu?" "Co e sis na nj vzpomnla?" "Nevm. Jen tak." Jean-Marc odeel a ona osamla. la do koupelny, pak ke skni s myslem velmi se zkrlit. Pohldla na police a nco upoutalo jej pozornost. Na polici se spodnm prdlem, nahoe na vyrovnan hromdce, leela hledn sloen jej la, zatmco ona si vzpomnala, e ji tam bezmylenkovit pohodila.Uklzel j nkdo vci? Uklzeka pichz jednou tdn a nikdy se jejch polic nedotk. asla nad svm pozorovacm talentem a kala si, e za nj vd kolen, kterho se j ped lety dostalo bhem pobyt v onom venkovskm dom. Vdycky se tam ctila bt tak sledovan, e se nauila pamatovat si pesn, jak si urovnvala vci, aby si vimla i t nejmen zmny zanechan ciz rukou. Potena tm, e ony dny jsou pry, s uspokojenm se podvala do zrcadla a odela. Dole otevela schrnku, kde na ni ekal nov dopis. Vloila jej do kabelky a pemlela, kam si ho pjde pest. Nalezla mal park a usadila se pod obrovsk podzimn vtvov loutnouc lpy, prozen sluncem. "...Vae podpatky klapajc po chodnku m vdy pinut pemlet o cestch, po kterch jsem nikdy necestoval, kter se rozvtvuj jako pae stromu. Probudila jste ve mn obsesi mho tlho mld pedstavoval jsem si ivot ped sebou jako strom. Nazval jsem ho tehdy strom monost. Takto vidme ivot jen krtk okamik. Pozdji zane vypadat jako trasa vytyen jednou

provdy, tunel, z kterho se lovk neme nikdy dostat. Pesto, dvn vidina stromu s nmi zstv v podob nezahladiteln nostalgie. Pipomnla jste mi ten strom a na opltku Vm chci pedat jeho obraz, dt Vm zaslechnout jeho arovn umn." Zvedla hlavu. Nad n, jako zlat strop zdoben ptky, se rozkldaly vtve lpy. Jako kdyby to byl ten sam strom, o kterm mluvil dopis. Metaforick strom splynul v jej mysli s jej vlastn dvnou metaforou re. Musela se vrtit dom. Na rozlouenou pozvedla znovu oi k lp a odela. Po pravd eeno, mytologick re jejho dospvn j nezajistila mnoho dobrodrustv a ani nevyvolv dnou konkrtn situaci krom ponkud smn vzpomnky na Angliana, mnohem starho ne byla ona, kter alespo ped deseti lety piel na obchodn jednn do agentury a pl hodiny se j dvoil. Teprve pozdji se dozvdla, e zskal vhlas jako velk suknik a astnk divokch mejdan. Setkn nemlo dnou dohru krom toho, e se stalo pedmtem vtipkovn s Jean-Marcem (to on dal onomu chlapkovi pezdvku Britannicus) a e to rozjasnilo pro n nkolik slov, kter do t doby nemla dn zvltn nboj slovo "divok mejdan" kupkladu a slovo "Anglie", kter, na rozdl od toho, co evokovala jinm, pro ni pedstavuje msto rozko a neest. Cestou dom pod sly halas ptk z lpy a vid vilnho starho Angliana; zahalena do mlnho oparu tchto pedstav se pohybuje lnou chz a doraz do ulice, kde ije; tam, o njakch padest metr dle, byly na chodnku rozloeny stolky bistra a jej mlad dopisovatel tam sed, sm, bez knihy, bez novin, nic nedl, m ped sebou dbnek ervenho vna a dv se do przdna s vrazem spokojen lenosti, kter souzn s tou, ji pociuje Chantal. Jej srdce se rozbu. Jak do sebe ve tak belsky pesn zapad. Jak mohl vdt, e na ni naraz hned pot, co si peetla jeho dopis? Nervzn, jako kdyby krela obleen do ervenho plt a pod nm byla nah, se pibl tsnji k nmu, k pehovi jejho soukromho ivota. Je pouhch nkolik krok vzdlena a ek na okamik, kdy ji oslov. Co udl? Nikdy toto setkn nechtla! Ale neme se zachrnit tkem jako vystraen holika. Jej kroky zpomaluj, sna se nedvat se na nj (pane Boe, opravdu se chov jako mal holika, znamen to, e tolik zestrla?), ale on, co je zvltn, sed a s boskm nezjmem zr do prostoru se sklenic ervenho ped sebou, a zd se, e ji nevid. U ho zdaleka pela a pokrauje k svmu domu. Copak du Barreau se neodvauje? Nebo se ovld? Ale ne, ne. Jeho netenost psob tak nelen, e Chantal u neme pochybovat mlila se, smn se mlila.

26

Veer zala s Jean-Marcem do restaurace. U vedlejho stolu byla dvojice ponoen do bezednho mlen. Udret ticho ped zraky jinch lid nen snadn. Kam by ti dva z nich obrtili svj pohled? Bylo by komick, aby se dvali pmo jeden na druhho a neekli ani slovo. Zrat do stropu? To by vypadalo, jako kdyby svou nmotu dvali na odiv. Pozorovat sousedn stoly? Mohli by zachytit pohledy pobaven jejich mlenm a to by bylo jet hor. Jean-Marc ekl Chantal: "Podvej, to nen, e by se navzjem nenvidli. Nebo e apatie nahradila lsku. Neme pomovat vzjemnou lsku dvou lidskch bytost potem slov, kter si vymn. Maj jen v hlavch przdno. Mohlo by to bt tak projev taktnosti, e odmtaj hovoit,

kdy nemaj co ct. Prav opak m tety v Perigordu. Kdykoliv ji vidm, tak mluv a mluv bez pestn. Snail jsem se doptrat, na jakm principu funguje jej uvannost. Pevede do slov absolutn vechno, co vid, a vechno, co dl. e rno vstala, e mla k sndani jenom ernou kvu, e jej manel el potom na prochzku, pestav si, Jean-Marcu, kdy se vrtil, tak se dval na televizi, jen si to pedstav! Projdl programy a pak ho televize unavila a listoval njakmi knkami. A toto jsou jej slova takto mu plyne as... V, Chantal, j mm opravdu rd ty jednoduch, obyejn vty, kter jsou svm druhm definic tajemstv. Ono "takto mu plyne as" je vta zsadnho vznamu. Jejich problmem je as zpsobit, aby as plynul, plynul sm od sebe, sm o sob, ani by museli vynaloit jakkoliv sil, ani by jm museli prochzet sami, jako vyerpan turist, a to je dvod, pro moje teta mluv, protoe slova, kter chrl, dok nenpadn zpsobit, e as b, zatmco kdy m sta zaven, as se zastav, vyno se ze stn obrovsk a tk a ds mou nebohou tetu, kter v panice chvt nalzt nkoho, komu me ci, jak jej dcera m pote se svm dttem, kter m prjem, ano, Jean-Marcu, prjem, prjem! la k doktorovi, toho nezn, bydl nedaleko od ns, znme ho u njakou dobu, ano, Jean-Marcu, njakou dobu, o m se taky staral, ten doktor, v zim, jak jsem mla tu chipku, pamatuje, Jean-Marcu, mla jsem hroznou horeku..." Chantal se usmvala a Jean-Marc peel k dal vzpomnce: "Bylo mi prv trnct a mj ddeek ne ten truhl, ten druh umral. Z jeho st vychzel zvuk, kter se nepodobal niemu jinmu, dokonce ani stnn ne, protoe neml bolesti, ani slovm, kter by se mu nedailo vyslovit, ne, neztratil e, prost a jednodue, neml co ct, co sdlit, dnou konkrtn zprvu, dokonce ani neml nikoho, s km by mluvil, nezajmal ho u nikdo, byl sm se zvukem, kter vydval, zvuk 'ch', kter se peruoval, pouze kdy se musel nadechnout. Pozoroval jsem ho jako hypnotizovn a nikdy jsem na to nezapomnl, protoe, akoliv jsem byl jen dt, nco se mi zdlo bt najednou jasn toto je existence jako takov v konfrontaci s asem jako takovm, a ta konfrontace, to jsem pochopil, se nazv nuda. Nuda mho ddeka se projevovala tm zvukem, tm nekonenm 'ch', protoe bez toho 'ch' by ho as byl rozdrtil a jedinou zbra, kterou mj ddeek proti asu mohl vythnout, bylo to chab 'ch', kter nekonilo." "Chce ct, e umral a nudil se?" "Pesn to chci ct." Hovo spolu dl o smrti, o nud, pij vno, smj se, je jim dobe, jsou astn. Pak se Jean-Marc vrtil ke sv mylence: "ekl bych, e mnostv nudy, pokud nudu lze mit, je dnes mnohem vt, ne bylo kdysi. Protoe nkdej emesla, alespo vtina z nich, byla nemysliteln bez jistho zpalu pro vc zemdlci milovali svou pdu, mj ddeek, kouzelnk, kter ze deva vyarovval ndhern stoly, obuvnci, kte znali nohy kadho z vesnice nazpam, lesnci, zahradnci, snad dokonce i vojci tenkrt zabjeli se zpalem pro vc. Smysl ivota nebyl problm, byl tam s nimi, zcela pirozen, v jejich dlnch, na jejich polch. Kad zamstnn si vytvoilo svj vlastn zpsob mylen, svj vlastn zpsob existence. Doktor myslel odlin od zemdlce, vojk se choval jinak ne uitel. Dnes jsme si vichni podobn, vichni jsme spojeni obecnou apati k sv prci. Tato netenost se stala vn. Jedinou velkou kolektivn vn na doby." Chantal ekla: "Ale stejn, povz mi ty sm, kdy jsi byl lyaskm instruktorem, kdy jsi psal pro asopisy bytov architektury nebo pozdji o lkastv, nebo mon kdy jsi pracoval jako

nvrh v nbytkskm ateliru..." "Ano, to se mi lbilo nejvc, ale nedailo se to..." "Nebo kdy jsi byl bez prce a nedlal jsi vbec nic, musel ses tak nudit!" "Vechno se zmnilo, kdy jsem potkal tebe. Ne proto, e m bezvznamn prce zaaly bt vce vzruujc. Ale proto, e vechno, co se dlo kolem, mnm na ltku pro nae rozhovory." "Mohli bychom mluvit o jinch vcech!" "Dva lid, kte se miluj, samotn, izolovan od svta, to je velice krsn. m by ale ivili sv dvrn rozhovory? Jakkoliv opovrenhodn svt me bt, pece ho potebuj, aby spolu mohli mluvit." "Mohli by bt zticha." "Jako ti dva u vedlejho stolu?" Jean-Marc se zasml. "Ale ne, dn lska nepeije nmotu."

27

nk se sklnl nad jejich stolem s desertem. Jean-Marc peel na jin tma: "Zn toho ebrka, kterho obas vdme v na ulici?" "Ne." "Ale urit ho zn, musela sis ho vimnout. Ten mu po tyictce, kter vypad jako sttn zamstnanec nebo uitel na zkladn kole, kter je cel zkoprnl trapnost, natahuje ruku a d pr frank. Nev, koho mm na mysli?" "Ne." "Ale ano! Vdycky se tam usad pod platan, ve skutenosti jedin, kter v ulici zstal. Me dokonce vidt jeho list z naeho okna." Obraz platanu zniehonic zpsobil, e se na toho mue upamatovala. "Aha, ano! Te u vm." "Ml jsem hrozn nutkn s nm dt e, zat se s nm bavit, zjistit o nm vc, ale ani nev, jak je to tk." Chantal posledn Jean-Marcova slova nesly, vid ebrka. Mue pod stromem. Ostchavho mue, jeho mlenlivost bije do o. Vdy bezvadn obleenho, take kolemjdouc st pochop, e ebr. Ped nkolika msci ji oslovil a, velice zdvoile, podal o almunu. Jean-Marc stle jet hovoil: "Je to tk, protoe je urit podezrav. Nechpal by, pro bych s nm chtl mluvit. Ze zvdavosti? To by ho vystrailo. Ze soucitu? To je poniujc. Abych mu nco navrhl? Co bych mu ml j navrhovat? Snail jsem se vctit do jeho situace a pochopit, co by mohl od lid ekat. Na nic jsem nepiel."

Pedstav si ho pod jeho stromem a je to ten strom, pro kter najednou, v jedinm zblesku, pochop, e pisatelem dopis je on. Prozradil se tou metaforou o stromu to on je ten mu pod stromem, naplnn obrazem svho stromu. Jej mylenky se rychle, jedna po druh setzuj kdo jin ne on, mu bez prce, kter m vechen voln as, kter me nenpadn vhodit dopis do jej schrnky, nikdo jin ne on, zahalen do sv nicotnosti, ji neme nepovimnut sledovat v jejm kadodennm ivot. A Jean-Marc pokraoval: "Mohl jsem mu ct: 'Pojte mi pomoct uklidit sklep.' Odmtl by, ne z lenosti, ale protoe nem pracovn odv a mus si svj oblek uchovat v dobrm stavu. Pesto bych s nm opravdu rd promluvil. Protoe on je m druh j!" Ani by Jean-Marca poslouchala, Chantal k: "Jak me bt jeho sexuln ivot?" "Jeho sexuln ivot!" zvolal Jean-Marc a zasml se. "Nulov, naprosto nulov! Sny!" Sny, mysl si Chantal. Take ona je pouhm snem njakho uboka. Pro si ji vybral, pro prv ji? A Jean-Marc se vrtil k sv utkvl mylence: "Jednoho dne bych mu rd ekl: 'Pojte a dejte si se mnou lek kvy, jste moje druh j. Provte osud, ktermu jsem jen nhodou unikl.'" "Nemluv nesmysly," k Chantal. "Tob takov osud nehrozil." "Nikdy nezapomenu na okamik, kdy jsem odeel z lkask fakulty a uvdomil si, e vechny vlaky odjely." "Ano, j vm, j vm," k Chantal, kter tuto historku slyela mnohokrt, "ale jak me srovnvat svj mal nezdar se skutenm netstm lovka, kter stoj a ek, a mu d kolemjdouc frank do dlan?" "To nen nezdar vzdt se studia, j jsem se v ten okamik vzdal ctidosti. Byl jsem najednou lovkem bez ambic. A kdy jsem ztratil ambice, ocitl jsem se nhle na okraji spolenosti. A co bylo hor neml jsem dnou touhu bt kdekoliv jinde. Ml jsem tm men touhu, protoe mi nehrozila bda. Ale jestlie nem dnou ctidost, nelan po spchu, po uznn, stav se na pokraj zhuby. Uplatnil jsem se, pravda, ve v pohodlnosti. Pece jen ale na pokraji zhuby. Take vbec nepehnm, kdy km, e patm k tomu ebrkovi a ne k majiteli tto skvl restaurace, kde se mi tak lb." Chantal si k: Stala jsem se erotickm idolem ebrka. Jak est! Potom se oprav pro by ebrkovy touhy mly bt mn hodny cty ne touhy obchodnka? Protoe jsou beznadjn, ebrkovy touhy maj jednu neocenitelnou kvalitu jsou svobodn a upmn. Potom ji napadne dal mylenka toho dne, kdy se s Jean-Marcem milovala a mla na sob tu ervenou non koili, ta tet osoba, kter je pozorovala, kter byla s nimi, to nebyl ten mladk z bistra, to byl tenhle ebrk! Ve skutenosti to byl on, kdo pehodil erven pl pes jej ramena, kdo ji promnil ve vilnou kardinlku! Bhem nkolika okamik pociuje tuto pedstavu jako trapnou, ale jej smysl pro humor rychle pev a v hloubi srdce se tie smje. Pedstavuje si tohoto navsost plachho mue s jeho dojemnou kravatou, pitisknutho ke zdi jej lonice, s napaenou rukou, ustrnut a chlpn pozorujcho, jak se ped jeho oima vnuj sexulnm hrtkm. Pedstavuje si samu sebe po skonen milostn scny, jak se zved z postele nah a zpocen, bere ze stolu portmonku, hled njak drobn a dv mu je do ruky. St se j da potlait smch.

28

Jean-Marc sleduje Chantal, jej tv se nhle rozjasn njakou tajnou veselost. Neml chu se j ptt na dvod, spokojil se s tm, e si vychutnal poten z pohledu na ni. Zatmco byla pohrouena do svch legranch pedstav, napadlo ho, e Chantal je jeho jedinm citovm poutem se svtem. Lid s nm hovo o vznch, o pronsledovanch, o hladovch? Zn jedin zpsob, jak se ctit osobn, bolestn doten jejich netstm pedstavuje si na jejich mst Chantal. Lid mu vyprvj o ench znsilnnch v njak obansk vlce? Vid, jak je msto nich znsilovna Chantal. Ona a nikdo jin ho me vytrhnout z jeho netenosti. Jenom skrze ni me pociovat soucit. Byl by j to rd povdl, ale z trapn patetickch projev mu bylo vdy stydno. O to vc, e ho neekan pekvapila jin pedstava, zcela opan co kdyby ml tuto jedinou osobu, kter ho poj s lidstvem, ztratit? Nemyslel na jej smrt, ale na nco jemnjho, neuchopitelnho, co ho v mylenkch v nedvn dob pronsledovalo e ji jednoho dne nepozn, e si jednoho dne nevimne, e Chantal nen Chantal, s kterou ije, ale ona ena na pli, s kterou si ji spletl, e se jednoho dne ta jistota, kterou Chantal pro nj pedstavovala, uke bt iluzorn a ona sama se stane stejn bezvznamnou jako kdokoliv jin. Vzala ho za ruku: "Co je s tebou? Jsi zase smutn. Poslednch pr dn si vmm, e jsi smutn. Co se s tebou dje?" "Ale nic, vbec nic." "Ale ano. Povz mi, z eho jsi prv te smutn?" "Pedstavil jsem si, e jsi nkdo jin." "Coe?" "e jsi jin, ne jakou si t pedstavuju. e se mlm v tom, kdo jsi." "Nerozumm." Vidl vyrovnanou hromdku podprsenek. Smutn mal hromdka podprsenek. Legran hromdka. Ale prv skrze tuto vizi okamit zachytil pohled skuten tve Chantal, jak tak sedla naproti nmu. Ctil dotek jej ruky na jeho a pocit, e ped sebou m cizho lovka, nebo zrdce, rychle pominul. Usml se: "Zapome na to. Nic jsem neekl."

29

Open zdy o ze pokoje, kde se milovali, jeho ruka nataen dopedu, jeho oi upen lan na jejich nah tla takto si ho pi veei v restauraci pedstavovala. Nyn je zdy open o strom, ruku m se zjevnou obt napaenou smrem ke kolemjdoucm. Nejprve m v myslu chovat se, jako kdyby si ho nevimla, pak, schvln, mysln, s vgn pedstavou, e chce rozetnout zamotanou situaci, se ped nm zastav. Ani by pozvedl oi, opakuje svou vtu: "Pomozte mi,

prosm." Podv se na nj je zkostliv upraven, m kravatu, jeho proedivl vlasy jsou sesny dozadu. Je pkn, je okliv? Jeho situace ho umisuje mimo kategorie pohlednosti a oklivosti. Rda by mu nco ekla, ale nev co. Jej rozpaky j brn mluvit, otevr portmonku, hled njak drobn, ale a na pr centim nenalz nic. Stoj tam zaraen, nehnut, jeho hrozn dla napaen k n a jeho nehybnost jet znsobuj tivost mlen. ci v tuto chvli: "Promite, nemm s sebou nic," se zd bt nemon, rozhodne se tedy dt mu bankovku, ale nachz pouze dvstfrankovku, je to pemrtn almuna a zpsobuje, e zerven vznik dojem, e si dr imaginrnho milence, e ho peplc, aby j poslal milostn dopisy. Kdy namsto malho kousku chladnho kovu ebrk uct v ruce papr, zvedne hlavu a ona vid jeho zcela uasl oi. Je to vyden pohled a ona, cel nesv, rychle odchz pry. Kdy vloila bankovku do jeho ruky, pod jet myslela, e ji dv svmu obdivovateli. Teprve kdy se vzdaluje, je schopn trochu jasnji uvaovat v jeho och nebyl ani zblesk spoluviny, dn nm nznak sdlenho dobrodrustv, nic, jenom upmn a naprost pekvapen, vyden pekvapen chudho mue. Najednou je vechno zejm pokldat tohoto mue za autora dopis je vrchol absurdity. Pemh ji vztek na sebe samou. Pro tomuhle nesmyslu vnuje tolik pozornosti? Pro se, by jenom v pedstavch, poddv tto mal avante vykonstruovan njakm znudnm povaleem, kter nem co na prci? Mylenka na balek dopis schovanch pod jejmi podprsenkami j najednou pipad nesnesiteln. Pestavuje si osobu v njak tajn puklin, jak pozoruje kad jej pohyb, ale nev, o em peml. Soud podle toho, co vidl, ji mohl pokldat pouze ze enu, kter banln prahne po much a co je hor, za romantickou a hloupou enu, kter si jako svtost uchovv kad doklad lsky, kterou si vyfantazruje. Neschopn ji dle snet vsmn pohled neviditelnho pozorovatele, jakmile doraz dom, jde ke skni. Vid hromdku svch podprsenek a nco ji zaraz. Ano, ovem, ji si toho vimla vera, la nebyla sloen tak, jak ji sama skld. Ve svm euforickm stavu na to v tu chvli okamit zapomnla. Tentokrt vak neme tuto stopu po ruce, kter nen jej, pominout. Ach, je to a pli zejm! On ji sleduje! On etl ty dopisy! On ji pehuje! Kyp vztekem zamenm na tucet rznch cl na toho neznmho mue, kter ji, ani by se j omluvil, obtuje dopisy, na sebe samu za to, e je blzniv uchovv v skrytu, a na JeanMarca, e ji pehuje. Vytahuje svazeek ven a jde (pokolikt u!) na zchod. Tam, dve, ne je roztrh a pole pry po vod, se na n naposledy podv a nev svm om, kdy zjiuje, e rukopis je podezel. Zkoum ho peliv stle stejn inkoust ve vech a psmena jsou vechna velmi velk, naklonn mrn doleva, ale li se jeden dopis od druhho, jako kdyby ten, kdo je psal, nedokzal udret stejn rukopis. Pozorovn se j zd bt do t mry zvltn, e opt neroztrh dopisy a sedne si ke stolu, aby si je peetla. Zastav se u druhho, kter ji popisuje na jej cest do istrny jak to tehdy bylo? Byla s Jean-Marcem, to on nesl taku. Uvnit obchodu, to si vzpomn velmi dobe, to byl Jean-Marc, kdo vedouc rozesml. Jej dopisovatel zmiuje smch. Ale jak ho mohl slyet? k, e se na ni dval z ulice. Ale kdo ji mohl pozorovat, ani by si to uvdomila? dn Du Barreau. dn ebrk. Jedin osoba ten, kdo byl s n uvnit istrny. A slova "nco umle pidanho k Vaemu ivotu", kter povaovala za neohraban tok na Jean-Marca, byl ve skutenosti narcistn snahou Jean-Marca samotnho se zalbit. Ano, prozradil se svm narcismem, alostnm narcismem, kterm j chtl ci jakmile se na tv cest objev njak jin mu, nejsem

nic jinho ne zbyten vc pidan k tvmu ivotu. Potom si vybav onu prapodivnou poznmku ke konci jejich veee v restauraci. ekl j, e se mohl mlit, pokud jde o to, km je. e by mohla bt nkm jinm! "Sleduji Vs vude jako peh," napsal v prvnm dopise. Take on je ten peh. On ji zkoum, on s n experimentuje, aby j dokzal, e ona nen takov, jak si mysl, e je! Pe j dopisy za nkoho neznmho a pak sleduje, jak se chov, pehuje ji a do jej skn, a k jejm podprsenkm! Ale pro to dl? Existuje pouze jedna mon odpov chce ji nachytat. Ale pro by ji chtl nachytat? Aby se j zbavil. Skutenost je takov, e je mlad ne ona a ona strne. Marn skrv sv nvaly horka signalizujc pechod, strne a je to vidt. On hled dvod, pro ji opustit. Nemohl by ct: Ty jsi star a j mlad. Na to je pli korektn, pli hodn. Ale jakmile si bude jist, e ho podvd, e je schopna ho podvst, opust ji se stejnou lehkost, stejn chladn, jako ze svho ivota vyadil svho velice dvnho ptele F. Ten chlad, tak podivn vesel, ji vdycky dsil. Nyn vid, e jej strach byl neblahou pedtuchou.

30

Ml Chantalino zervenn vepsno na pln prvn stran zlatho alba jejich lsky. Potkali se poprv uprosted velk spousty lid, v recepn mstnosti za dlouhm stolem pokrytm pohry s ampaskm a tcy s obloenmi tousty, msami a unkou. Byl to horsk hotel, byl tehdy lyaskm instruktorem a byl pozvn, souhrou nhod a pouze ten jedin veer, aby se pipojil k astnkm sympozia, kter se kad veer konilo malm koktejlovm verkem. Byl j pedstaven, letmo a tak rychle, e si ani nemohli zapamatovat sv jmna. Uprosted mnoha dalch lid si nestihli vymnit vc ne pr slov. Ani by byl pozvn, Jean-Marc se vrtil i nsledujc den jen proto, aby ji znovu vidl. Kdy ho spatila, zaervenala se. Byla erven nejenom na tvch, ale tak na krku a jet ne, a k nzkmu vstihu svch at, erven kvli nmu a pro nj. To zrudnut bylo jejm vyhlenm lsky, to zrudnut rozhodlo o vem. O ticet minut pozdji se jim podailo setkat se o samot v eru dlouh chodby, beze slova se dychtiv polbili. Skutenost, e pot ji po cel lta u nikdy nevidl znovu se zaervenat, pro nj bylo dkazem mimodn povahy onoho zervenn tehdy dvno, kdy zilo jako rubn nevslovn hodnoty. Pak mu jednoho dne ekla, e mui se u po n neohlej. Slova sama o sob nevznamn se stala vznamnmi kvli zervenn, kter je provzelo. Nemohl zstat neten k jazyku barev, kter byl jazykem jejich lsky a kter, ve spojen s jej vtou, se mu zdl vypovdat o smutku strnut. To je dvodem toho, pro pod maskou cizho mue, napsal: "Sleduji Vs jako peh jste krsn, velmi krsn." Kdy vloil prvn dopis do schrnky, dokonce ani nemyslel na to, e j pole dal. Nesledoval nic dalho, prost ji chtl potit, hned, okamit, aby ji zbavil depresivnho pocitu, e se po n u mui neohlej. Nepokouel se pedvdat jej reakce. Kdyby se ale pesto pokusil je uhodnout, byl by pedpokldal, e mu uke dopis a ekne: "Podvej! Mui na m jet pece jen

nezapomnli", a s vekerou nevinnost zamilovanho mue by ke chvalozpvu neznmho pidal sv vlastn chvly. Ale ona mu nic neukzala. Bez zvren teky zstala epizoda oteven. V ptch nkolika dnech ji zastihl zoufalou a souc se mylenkami na smrt, take cht necht pokraoval. Kdy psal druh dopis, ekl si: stv se ze m Cyrano; Cyrano mu, kter pod maskou nkoho jinho vyznv lsku milovan en; leh o sv jmno, vid explodovat svou nhle osvobozenou vmluvnost. Proto na konci tohoto dopisu pidal podpis "C.D.B." Byl to kd pro nj samotnho. Jako kdyby chtl ponechat tajn znamen, e tudy proel. C.D.B. Cyrano de Bergerac. A Cyranem byl i nadle. Podezraje ji, e ztratila vru ve svj pvab, popisoval j jej tlo. Snail se povimnout si kad jeho sti oblieje, nosu, o, krku, nohou aby na n zaala bt znovu hrd. Byl asten, kdy vidl, e se oblk s vtm potenm, e je veselej, ale jeho spch ho zrove roztrpoval dve se j nelbilo nosit erven korle kolem kroku, dokonce i kdy ji o to podal, a nyn poslouchala jinho mue. Cyrano neme t bez rlivosti. Toho dne, kdy neoekvan vstoupil do lonice, kde se Chantal natahovala k polici ve skni, si viml jejch rozpak. Hovoil o vku omvajcm oko a pedstral, e nic nevidl, a na druh den, kdy byl doma sm, otevel sk a nalezl sv dva dopisy pod hromdkou podprsenek. Pak se zamylen jet jednou sm sebe tzal, pro mu je neukzala. Odpov se mu zdla bt jednoduch. Kdy mu pe dopisy en, je to proto, aby si pipravil pdu, na kter se pozdji zachyt, aby ji svedl. A jestlie ena o tch dopisech ml, je to proto, e chce, aby dnen diskrtnost chrnila ztej dobrodrustv. A jestlie si je navc schovv, je to proto, e je pipravena chpat ono budouc dobrodrustv jako lsku. Stl dlouhou dobu ped otevenou skn a pak, kdykoliv vloil nov dopis do schrnky, el a kontroloval, jestli ho nalezne na svm mst pod podprsenkami.

31

Kdyby se Chantal dozvdla, e je j Jean-Marc nevrn, trpla by, ale bylo by to v souladu s tm, co od nj mohla, v nejhorm ppad, oekvat. Ale tahle pion, tohle policajtsk testovn, ktermu ji podroboval, to se nepodobalo niemu, co o nm vdla. Kdy se seznmili, nechtl nic vdt, nechtl nic slyet o jejm minulm ivot. Rychle radiklnost tohoto odmtnut pijala za svou. Nikdy ped nm nemla dn tajemstv a mlela pouze o tom, co si on sm nepl slyet. Nevid dn dvod, pro ji zistajasna zaal podezrat, sledovat ji. Pak si najednou vzpomn, jak j zamotala hlavu ta slova o karmnovm kardinlskm rouchu a zastyd se jak pstupn je pedstavm, kter j nkdo zasv do hlavy! Jak mu mus pipadat smn! Dal ji do klece jako krlka. Zlomysln a pobaven pozoruje jej reakce. A co kdy se ml? Nezmlila se snad u dvakrt, kdy si myslela, e demaskovala svho dopisovatele? Jde hledat njak dopisy, kter j Jean-Marc napsal v minulosti, a srovnv je s tmi od

C.D.B. Rukopis Jean-Marca m sklon mrn doprava, s pomrn malmi psmeny, zatmco ve vech dopisech od toho cizho lovka je psmo objemn a m sklon doleva. Ale to je pesn tato pli zejm nepodobnost, kter prozrazuj podvod. Kdo chce zastrat vlastn rukopis, nejprve pomysl na to zmnit jeho sklon a velikost. Chantal se sna srovnat "f", "a", "o", jak jsou u Jean-Marca a u neznmho. Vid, e navzdory jejich odlin vce, jejich vzhled se spe jev jako podobn. Ale jak pokrauje v jejich porovnvn, stle vce ztrc jistotu. Ale ne, nen grafoloka a neme si bt jist nim. Vybere dopis od Jean-Marca a jeden podepsan C. D. B., d je do kabelky. Co udlat s ostatnmi? Najt pro n lep skr? Pro se tm zabvat. Jean-Marc je zn a dokonce v, kam si je dv. Nesm mu dt najevo, e se ct bt pod dohledem. Ulo je nazptek do skn pesn tam, kde celou dobu byly. Pak zazvon u dve kancele grafologa. Mlad mu v tmavm obleen ji uvt a vede ji dlouhou chodbou do kancele, kde za stolem sedl jin mu, svalnat a v koili. Zatmco mlad mu zstal stt a opral se o zadn ze mstnosti, svalnat chlapk vstal a podal j ruku. Mu si zase sedl a ona se usadila do kesla proti nmu. Poloila dopisy od Jean-Marca a od C.D.B. na stl. Kdy vysvtlila, s trochou rozpak, co se chtla dozvdt, mu j ekl tnem pomrn odmenm: "Mohu vm poskytnout psychologickou analzu mue, jeho totonost znte. Ale je obtn udlat psychologickou analzu falenho rukopisu." "Nepotebuji psychologickou analzu. Psychologii mue, kter tyto dopisy napsal, pokud, jak si myslm, je opravdu napsal, dostaten znm." "Vy chcete, jestli vm dobe rozumm, mt jistotu, e osoba, kter napsala tento dopis v milenec nebo v manel je stejn osoba, kter zmnila svj rukopis v tomto dopise. Vy ho chcete usvdit." "To nen pesn," k stsnn. "Nen to pesn, ale skoro pesn. Kadopdn, madam, j jsem grafologpsycholog, nejsem soukrom oko, ani nespolupracuji s polici." V mal mstnosti se rozhostilo ticho a dn z obou mu je nechtl poruit, protoe dn z nich s n neml soucit. Uvnit svho tla ctila, jak v n stoup vlna horka, mocn, divok, mohutnjc vlna, byla rud, rud po celm tle, znovu j bleskla hlavou slova o karmnovm kardinlskm plti, protoe ve skutenosti jej tlo bylo nyn cel zahaleno do drahho plt seitho z plamen. "Spletla jste si adresu," pokraoval. "Nejste tady v udavask kanceli." Uslyela slovo "udava" a jej pl z plamen se promnil v pl hanby. Vstala, aby si vzala zpt sv dopisy. Ale dve, ne je staila sebrat, mlad mu, kter ji prve pustil dovnit, si stoupl za stl; stl vedle svalnatho mue a peliv si prohlel ty dva rukopisy a "Samozejm, e je to ta sam osoba," ekl; a pak se obrtil pmo k n: "Podvejte se na toto 't', podvejte se na toto 'g'! Najednou ho poznv tento mladk je nkem z kavrny v onom mst v Normandii, kde ekala na Jean-Marca. A jakmile ho poznv, uvnit svho rozplenho tla sly svj vlastn

ohromen hlas: Ale tohle vechno, to nen pravda! Mm peludy, blouznm, to neme bt pravda! Mlad mu zvedl hlavu, podval se na ni (jako kdyby j chtl ukzat svou tv a bt zeteln rozpoznn), a ekl, s smvem zrove vldnm i pohrdavm: "Zajist, e je! To je ten sam rukopis. Pouze to psmo zvtil a naklonil doleva." U nechce nic vc slyet, slovo "udava" zapudilo vechna dal slova. Pipad si jako ena udvajc mue, kterho miluje na policii, podvajc dkaz, vlas nalezen v cizolonm povleen. Nakonec, pot, co sebrala sv dopisy, se beze slova ot na podpatku a odchz. Mladk znovu zmnil svou polohu je u dve a otvr j je. Je est krok od nj a ta mal vzdlenost se zd bt nekonen. Je erven, ho, utp se v potu. Mu ped n je mladicky arogantn a arogantn hled na jej neboh tlo. Jej neboh tlo! Pod upenm pohledem mladka ct, e strne viditeln, rychleji a v jasnm dennm svtle. Pipad j to bt stejn situace, kterou proila v kavrn na pobe v Normandii, kdy j s patolzalskm smvem na tvi pekel v cest ke dvem a ona se bla, e nebude moci odejt. ek, e j provede nco podobnho, ale on zdvoile a nehybn stoj u dve od kancele a nechv ji projt, pak se kloptavm krokem star eny ubr chodbou ke dvem na ulici (ct jeho upen pohled oprajc se j do jejch propocench zad), a kdy se konen ocitne na schoditi, m pocit, e unikla njakmu obrovskmu nebezpe.

32

Onoho dne, kdy spolu kreli po ulici, nemluvili spolu a okolo sebe vidli pouze sam neznm kolemjdouc, pro se najednou zaervenala? Bylo to nevysvtliteln, v rozruen tenkrt nedokzal ovldnout svou reakci: "Ty se erven! Jak je to mon?" Neodpovdla mu a on byl vyveden z mry, kdy vidl, jak se v n odehrv nco, o em on nic nev. Jako kdyby ta epizoda znovu rozdmchala krlovskou barvu ze zlatho alba jejich lsky, napsal j dopis o kardinlskm karmnovm plti. V roli Cyrana se mu pak podailo provst jeho nejvt kousek okouzlil ji. Byl hrd na svj dopis, na to, jak ji svedl, ctil vak vt rlivost ne kdy jindy. Vytvel pzrak mue a, ani to chtl, vystavoval Chantal zkouce, kter testovala jej nchylnost k tomu bt svedena muem jinm, ne byl on sm. Jeho rlivost se nepodobala t, jakou znal v mld, kdy jeho pedstavivost rozpoutvala muiv erotick fantazie, tentokrt to bylo mn bolestn, ale destruktivnj pomalu ale jist promovala milovanou enu v zdn milovan eny. A jeliko pro nj u nebyla jist, neml ji dn pevn bod v chaosu bez hodnot, kterm je svt. Tv v tv tto Chantal, jej podstata se promnila (nebo ztratila) ctil, jak se ho zmocuje podivn melancholick netenost. Nikoliv netenost vi n, ale netenost vi vemu. Jestlie Chantal je pouhm zdnm, pak tot plat o celm Jean-Marcov ivot. Jeho lska nakonec zvtzila nad jeho rlivost a pochybami. Natahoval se do oteven skn, civl na podprsenky, a najednou, ani vdl, jak se to stalo, byl dojat. Dojat tv v tv tomuto pradvnmu chovn en, kter si schovvaj dopisy ve svm spodnm prdle, tv v tv chovn, jm se tato jedinen a nenapodobiteln Chantal zaazuje do nekonenho proces en,

jako je ona. Nikdy nechtl vdt nic o sti jejho intimnho ivota, kter s n nesdlel. Pro by se o ni ml zajmat nyn a dokonce se kvli n pohorovat? Ostatn, ptal se sm sebe, co to je intimn tajemstv? Je to msto, kde sdl to, co je nejindividulnj, nejoriginlnj, nejtajemnj na lidsk bytosti? Jsou jej intimn tajemstv tm, co in Chantal jedinenou bytost, kterou miluje? Ne. To, co lid taj, je ta nejobyejnj, nejvednj, nejrozenj vc, stejn vc, kterou m kad tlo a jeho poteby, jeho nemoci, jeho mnie, napklad zcpa nebo menstruace. Jestlie stydliv skrvme tyto intimn zleitosti, je to ne proto, e jsou tak osobn, ale proto, e jsou naopak tak alostn neosobn. Jak me mt Chantal za zl, e nle svmu pohlav, e pipomn jin eny, e nos podprsenku a spolu s n m podprsenkovou psychologii? Jako kdyby on sm nepsluel k jaksi vn maskulinn slabomyslnosti! Oba dva vznikli v kutilsk dln, kde jejich oi byly pokaeny pervanm pohybem onho vka a kde byla do jejich bich nainstalovna smradlav tovrnika. Oba maj tla, v nich je pro jejich neboh due tak mlo msta. Nemli by si to navzjem odpustit? Nemli by pechzet ony slabstky, kter skrvaj na dn uplk? Zachvtil ho nezmrn soucit a, aby uinil zvrenou ru za celm tm pbhem, rozhodl se j napsat jet jeden posledn dopis.

33

Sklonn nad listem papru znovu uvauje nad tm, co Cyrano, jm byl (a znovu naposledy je), nazval "strom monost". Strom monost ivot, jak se jev lovku, kter pekvapen dospl na prh svho dosplho ivota rozloit vtvov koruny stromu pln bzucch vel. A mysl si, e rozum tomu, pro mu nikdy neukzala ty dopisy chtla slyet umn stromu sama, bez nho, protoe on, Jean-Marc, pedstavoval zruen vech monost, on byl zenm (by astnm zenm) jejho ivota na jedinou monost. Nemohla mu povdt o dopisech, nebo otevenost by byla okamitm znamenm (pro ni i pro nj), e ji ve skutenosti nezajmaj monosti, kter j dopisy slibovaly, e se pedem zk toho zapomenutho stromu, kter j ukazoval. Jak j to mohl mt za zl. Konec konc, to on chtl, aby slyela hudbu umjc koruny stromu. Chovala se tedy podle Jean-Marcovch pn. Poslechla ho. Sklonn nad paprem si pomysl ozvna toho umn mus Chantal zstat i pak, a dopisov dobrodrustv skon. A pe j, e neoekvan povinnosti vyaduj, aby odjel. Pak pidv k svmu prohlen jistou nuanci: "Je tento odjezd skuten neoekvan nebo spe nepsal jsem snad tyto dopisy pesn proto, e jsem vdl, e nebudou mt dn dal pokraovn? Nebyla to jistota mho odjezdu, kter mi umoovala mluvit s Vmi s naprostou otevenost?" Odchod. Ano to je jedin mon rozuzlen, kam ale jet? Uvauje. Co takhle cl cesty vbec nezmnit? To by bylo trochu pli romanticky zhadn. Nebo nezdvoile vyhbav. Pravda, jeho existence mus zstat nejasn, neme sdlit dvody svho odjezdu, nebo by ukazovaly na imaginrn totonost dopisovatele jeho profesi, kupkladu. Pesto, bylo by pirozenj ci, kam jede. Njak msto ve Francii? Ne. To by nebyl dostaten dvod k peruen korespondence. Je teba odjet daleko. New York? Mexiko? Japonsko? To by bylo trochu podezel. Je teba si vybrat msto, kter je v zahrani a pece blzk a vedn. Londn! Ale ano, to se mu zd bt tak logick, tak pirozen, e si pro sebe s smvem k ve skutenosti nemohu odjet jinam ne do Londna. A okamit se pt pro prv Londn mi pipad bt tak pirozen? Na to se vyno vzpomnka na

mue z Londna, o kterm spolu s Chantal asto vtipkovali, suknik, kter jednou dal Chantal svou navtvenku. Anglian, Brit, kterho Jean-Marc pektil na Britannica. To nen patn Londn, msto chlpnch sn. To tam se neznm ctitel ztrat v davu nvtvnk mejdan, suknik, bali holek, erotoman, chyl, proutnk, to tam navdy zmiz. A pomysl si jet, e ponech slovo "Londn" ve svm dopise msto podpisu, jako sotva rozpoznatelnou stopu po svch rozhovorech s Chantal. Tie si sm ze sebe dl legraci chce zstat neznmm, neidentifikovatelnm, protoe hra to vyaduje. A pece, opan touha touha zcela neoprvnn, neospravedlniteln, iracionln, temn, zajist hloup ho podncuje, aby neodeel zcela nevidn, aby zanechal znamen, aby nkdo skryl zakdovan podpis, podle kterho by ho neznm a vjimen jasnoziv pozorovatel mohl identifikovat. Schzeje ze schod, aby vloil dopis do schrnky, zaslechl kik pronikavch hlas. Uvidl je, kdy piel dol enu se temi dtmi u domovnch zvonk. Kdy mil k schrnkm umstnm na protilehl zdi, proel kolem nich. Kdy se otoil, vidl, e ena tiskne zvonek nesouc jeho a Chantalino jmno. "Hledte nkoho?" zeptal se. ena vyslovila jmno. "To jsem j!" Udlala krok zpt a pohldla na nj se zjevnm obdivem: "To jste vy! Ach, jsem tak astn, e vs potkvm! J jsem Chantalina vagrov!"

34

Uveden do rozpak, nemohl udlat nic jinho, ne je pozvat nahoru. "Nechci vs ruit," ekla vagrov, kdy vichni vstoupili do bytu. "Nerute m. A navc, Chantal tu bude za chvli." vagrov zaala hovoit; as od asu vrhla pohled na dti, kter byly velice klidn, plach, tm zakiknut. "Jsem rda, e je Chantal uvid," ekla a hladila pitom hlavu jednoho z nich. "Ona je ani nezn, narodily se po tom, co odela. Mla dti rda. N venkovsk dm jich byl pln. Jej manel byl pkn nesnesiteln. Nemla bych takhle mluvit o svm vlastnm bratrovi, ale on se znovu oenil a u se s nmi nevd." Se smchem: "Ve skutenosti, j vdycky mla Chantal radi ne jejho manela!" Znovu ustoupila a hledla na Jean-Marca, jej pohled byl zrove obdivn a koketn: "No, ona si jist umla vybrat mue! Pila jsem vm ct, e jste u ns vtni. Byla bych vdn, kdybyste piel a zrove pivedl nai Chantal zptky k nm. N dm je vm oteven, kdykoliv budete chtt. Vdycky." "Dkuji."

"Jste vysok, ach, to se mi lb. Mj bratr je men ne Chantal. Vdycky jsem mla pocit, e je jeho maminka. kvala mu 'ty moje myko' jen si pomyslete, dala mu dv pezdvku! Vdycky jsem si pedstavovala," ekla a vybuchla v smch, "e ho dr v nru a chov ho a ept mu 'Ty moje myko, ty moje myko!'" Udlala nkolik tanench krok, jej pae byly pokren, jako kdyby na nich nesla dt, a opakovala: "Ty moje myko, ty moje myko!" Jet chvli tanila, aby vyvolala u Jean-Marca smch. Aby ji uspokojil, pedstral smv a pedstavoval si Chantal s muem, kterho oslovovala "ty moje myko". vagrov dl povdala a on se nemohl zbavit t rozilujc pedstavy pedstavy Chantal, kter nazv mue (menho ne je sama) "ty moje myko". Z vedlej mstnosti se ozval hluk. Jean-Marc si uvdomil, e dti u tu nejsou s nimi, to byla prohnan strategie tchto vetelc pod roukou vlastn bezvznamnosti se jim podailo vklouznout do Chantalina pokoje; nejprve zde byli potichu jako njak tajn armda a pak, kdy za sebou diskrtn zaveli dvee, rozpoutali dobyvatelsk dn. Jean-Marca to zneklidovalo, ale vagrov ho uklidnila: "To nic nen. Jsou to dti. Hraj si." "To jist," pravil Jean-Marc. "J vidm, e si hraj," a zamil k rmusu vychzejcmu z lonice. vagrov byla rychlej. Otevela dvee udlali si z otec idle koloto; jedno dt leelo na bie na sedadle, toilo se kolem dokola a druh dv ho pozorovaly a vskaly. "Vidte, hraj si, kala jsem vm to," opakovala vagrov, kdy zavrala dvee. Pak se spikleneckm mrknutm: "Jsou to dti. Co ekte? Velk koda, e tu Chantal nen. Tak rda bych ji vidla s nimi." Hluk z vedlejho pokoje se zanal blit vav, a Jean-Marc najednou ztratil vekerou touhu dti uklidnit. Vid ped sebou Chantal, kter uprosted zstupu len rodiny chov v nru drobnho mue, ktermu k "myko". Tento obraz pichz spolu s jinm Chantal rliv ste dopisy neznmho obdivovatele, aby v zrodku neudusila pslib dobrodrustv. Tato Chantal je neznm, tato Chantal nen enou, kterou miluje, tato Chantal je zdnm. Podivn destruktivn touha ho napluje a on si vychutnv povyk, kter dti dlaj. Tou po tom, aby ten pokoj zdemolovaly, aby zdemolovaly cel ten mal svt, kter kdysi miloval a kter se stal zdnm. "Mj bratr," ekla mezitm vagrov, "pro ni byl tak titrn, vte, co chci ct, titrn..." ekla se smchem, "... v kadm smyslu slova. Vte? Vte?!" Znovu se zasmla. "Ve skutenosti, mohu vm dt radu?" "Kdy chcete." "Velmi intimn radu!" Piblila k nmu sv sta a ekla nco, ale jej rty se dotkly Jean-Marcova ucha, co zpsobilo, e jej slova nebylo slyet. Odthla se a smla se: "Co na to kte?" Nezachytil z toho nic, ale tak se zasml. "Aha, to vs hezky pobavilo!" ekla vagrov a dodala: "Mohla bych vm ct spoustu takovch vc. Ach, vte, ona a j jsme nemly ped sebou dn tajemstv. Kdy s n budete mt njak problmy, eknte mi, j vm mu dt pr dobrch tip!" Zasmla se: "J vm, jak ji

zkrotit!" A Jean-Marc si mysl: Chantal vdycky mluvila o rodin sv vagrov s odporem. Jak me vagrov vi n prokazovat tak zejmou pze? Co to tedy vlastn znamen, e je Chantal nesnela? Jak me lovk nco nesnet a zrove se tomu tak lehce pizpsobit? Ve vedlejm pokoji dily dti a vagrov, ukazujc smrem k nim, se usmla: "Vidm, e vs to neru! Jste jako j. Vte, j nejsem spodan ensk, j mm rda, kdy jsou vci v pohybu, mm rda, kdy se vci mn, mm rda, kdy vci zpvaj chci ct, e mm rda ivot!" Na pozad dtskho kiku jeho mylenky pokraovaly ta jej lehkost, s n se doke pizpsobovat vcem, je nesn, je to skuten tak obdivuhodn? Je to takov vtzstv mt dv tve? Kdysi ho tila pedstava, e mezi lidmi od reklamy je ona jako vetelec, pin, maskovan neptel, potenciln terorista. Ale ona nen teroristka, je spe m-li se uchlit k takovto politick terminologii kolaborantka. Kolaborantka, kter slou odporn moci, ani by se s n ztotoovala, kter pro ni pracuje a zrove si od n zachovv odstup a kter jednoho dne, a bude stt ped svmi soudci, se bude hjit prohlenm, e mla dv rzn tve.

35

Chantal se zastavila na prahu a zstala tam uasle stt tm minutu, protoe si j neviml ani JeanMarc ani jej vagrov. Slyela pronikav hlas, kter neslyela tak dlouho: "...Jste jako j. Vte, j nejsem spodan ensk, j mm rda, kdy jsou vci v pohybu, mm rda, kdy se vci mn, mm rda, kdy vci zpvaj chci ct, e mm rda ivot!" Nakonec na n oi jej vagrov spoinuly: "Chantal!" vykikla. "No nen to pekvapen?" a chvtala ji obejmout. V koutku svch rt Chantal uctila vlhkost st sv vagrov. Rozpaitost, kterou zpsobil pchod Chantal byl brzy peruen vpdem dtte do pokoje. "Tady mme nai malou Corinnu," oznmila vagrov Chantal, pak ekla dtti: "Pozdrav tetu," ale dve nevnovalo Chantal dnou pozornost a oznmilo, e mus rat. vagrov bez vhn, jako kdyby ji byla zcela obeznmena s bytem, odela s Corinnou po chodb a zmizela na toalet. "Boe," zamumlala Chantal, vyuvajc neptomnosti vagrov, "jak ns vysldily?" Jean-Marc pokril rameny. vagrov nechala dvee na chodbu a na zchod dokon oteven, take si toho nemohli ct mnoho. Slyeli, jak mo plch do zchodov msy, promchan s hlasem vagrov, kter jim sdlovala novinky o sv rodin a tu a tam pobzela dt. Chantal si vzpomn jednou o przdninch ve venkovskm dom byla zamen na zchod, kdy nhle nkdo kubl za kliku. Jeliko nesnela rozhovory pes dvee zchodu, neodpovdla. Z druhho konce domu nkdo zakiel, aby utiil nedokavce za dvemi: "Je tam Chantal!" Navzdory tto informaci, nedokavec zalomcoval klikou jet nkolikrt, jakoby na protest proti Chantalin mlen. Zvuk moi vystdalo splchnut a Chantal si dosud pamatuje ten velk panelov dm, kde se vechny zvuky ily do okol a nikdo nedokzal ct, z kterho smru pichzely. Byla zvykl slyet koitln vzdychn sv vagrov (jejich zbyten hlasitost byla zajist zamlena jako

provokace, ani ne tak sexuln jako morln demonstrativn odmtnut vech tajemstv), jednoho dne k n znovu dolehly milostn vzdechy a teprve po njak dob si uvdomila, e to na druhm konci tohoto domu plnho ozvn spav dch astmatick babika. vagrov se vrtila do obvacho pokoje. "Tak b," ekla Corinne, kter odbhla do vedlejho pokoje, aby se znovu pipojila k ostatnm dtem. Pak promluvila k Jean-Marcovi: "Nevytm Chantal, e opustila mho bratra. Asi to mla udlat dv. Ale vytm j, e zapomnla na ns." A, nyn se otoila k Chantal: "Konec konc, Chantal, pedstavujeme velk kus tvho ivota! Neme ns zapudit, vymazat, neme zmnit svou minulost! Tvoje minulost je takov, jak je. Neme popt, e jsi s nmi byla astn. Pila jsem ct tvmu novmu druhovi, e jste oba vtni u m doma!" Chantal slyela, jak mluv, a pomyslela si, e s touto rodinou ila pli dlouho bez toho, e by dala najevo svou jinakost, take vagrov se mohla po jejm rozvodu (tm prvem) ctit doten tm, e s nimi zpetrhala veker svazky. Pro byla tak hodn, tak povoln bhem tch let, kdy byla vdan? Sama nevdla, jak svj tehdej postoj nazvat. Poslunost? Pokrytectv? Netenost? Sebeovldn? Kdy byl jej syn jet naivu, byla pln pipravena akceptovat onen ivot v kolektivu, pod ustavinm bedlivm dohledem, s kolektivnm nepodkem, tm povinnou nahotou kolem baznu, nevinnm nedostatkem soukrom, kter ji, podle jemnch, pesto vak zahanbujcch znmek umooval se dozvdt, kdo byl na zchod ped n. Lbilo se j to? Ne, naplovalo ji to znechucenm, ale bylo to znechucen mrn, tich, neton, rezignovan, tm mrumilovn, trochu sardonick, nikdy ne vzpurn. Kdyby jej dt nebylo zemelo, byla by tmto zpsobem ila do konce ivota. Randl v Chantalin pokoji zeslil. vagrov zavala: "Ticho!" Ale jej hlas, spe vesel ne rozhnvan, nepsobil dojmem snahy zklidnit ten povyk ale spe ochoty pidat se k tomu vyvdn. Chantal ztrat trplivost a vejde do svho pokoje. Dti pelzaj kesla, ale Chantal je nevid, jako pikovan zr na sk, jej dvee jsou dokon oteven, a ped nimi, na podlaze, jsou rozhzeny jej podprsenky a kalhotky a mezi nimi dopisy. Teprve pak si vimne, e nejstar z dt si omotalo podprsenku kolem hlavy, take koek uren pro adro m nasazen na vlasech jako kozckou beranici. "Jen se na to podvejte!" vol vagrov, smje se a dr Jean-Marca kamardsky za rameno. "Podvejte, podvejte! To je makarn ples!" Chantal vid dopisy rozhzen po zemi. Vztek se j nahrne do hlavy. Je to sotva hodinu po tom, co odela z grafologovy kancele, kde s n bylo zachzeno s pohrdnm a, zrazena svm rozplenm tlem, nebyla schopna se jim vzept. Te u toho m dost, ct se provinile ty dopisy u pro ni nepedstavuj smn tajemstv, za kter by se mla stydt, od tto chvle symbolizuj neestnost Jean-Marca, jeho vrolomnost, jeho zradu. vagrov zaznamenala Chantalinu ledovou reakci. Bez toho, e by pestala mluvit a smt se, se nakln k dtti, odepn mu podprsenku a sklonn sbr spodn prdlo. "Ne, ne, prosm t, nech to bt," k j Chantal rzn.

"Jak chce, jak chce, j to chtla udlat." "J vm," ekla Chantal a dv se pitom na svou vagrovou, kter jde zptky opt se o rameno Jean-Marca; Chantal napad, e jim to spolu slu, e jsou dokonal dvojice dozorc, dvojice peh. Ne, nem vbec chu zavt dvee od skn. Nechv je oteven jako dkaz drancovn. k si pro sebe tenhle byt pat mn a j mm obrovskou touhu bt v nm sama, bt ndhern, svrchovan sama. A nahlas k: "Tenhle byt pat mn a nikdo nem prvo otevrat mou sk a hrabat se mi v mch osobnch vcech. Nikdo. Opakuji nikdo." Toto posledn slovo bylo ureno daleko vce Jean-Marcovi ne jej vagrov. Ale aby nic ped vetelkyn neprozradila, promluv rovn individuln k n: "dm t, abys odela." "Nikdo se ti nehrabal v tvch osobnch vcech," ekla vagrov defenzivn. Jako jedinou reakci na to Chantal pokyne hlavou k oteven skni s prdlem a dopisy rozhzenmi po podlaze. "No be, dti si hrly!" k vagrov a dti, jako kdyby vyctily hnv visc ve vzduchu, se d svm znamenitm diplomatickm instinktem a zmlknou. "J t dm," opakovala Chantal, a ukzala ke dvem. Jedno z dt drelo jablko, kter vzalo z msy na stole." "Vra to jablko tam, kde bylo," ekla mu Chantal. "To se mi jen zd!" vykikla vagrov. "Vra to jablko zptky. Kdo ti ho dal?" "Ona odepe dtti jablko, to se mi snad jen zd!" Dt vrtilo jablko nazptek do msy, vagrov ho vzala za ruku, ostatn dv se k nim pipojily a odely.

36

Je s Jean-Marcem sama a nevid dn rozdl mezi nm a tmi, kdo prv odeli. "Skoro jsem zapomnla," ekne mu, "e jsem tento byt koupila pvodn proto, abych byla konen svobodn, abych nebyla pehovan, abych si mohla dt vci, kam chci, a byla si jist, e zstanou pesn tam, kam je dm." "kal jsem ti mnohokrt, e patm k tomu ebrkovi a ne k tob. J jsem na okraji tohoto svta. To ty, ty ses umstila do jeho stedu." "Uvelebil ses v pkn luxusn okrajovosti, a nestoj t to nic." "Jsem vdy pipraven kdykoliv svou luxusn okrajovost opustit. Ale ty, ty se nikdy nevzd t baty konformismu, kde ses usadila se vemi svmi mnoha tvemi."

37

O minutu dve Jean-Marc chtl vechno vysvtlit, piznat se, e ji mysln klamal, ale ona vmna ty odseknut zpsobila, e jakkoliv dialog byl nemon. Nem u co ci, protoe je pravda, e tento byt pat j a ne jemu; ekla mu, e se uvelebil v docela luxusn okrajovosti, kter ho nic nestoj, a je to pravda vydlv ptinu toho, co vydlv ona, a jejich cel vztah spov na tich dohod, e o tto nerovnosti nebudou nikdy mluvit. Oba dva stli tv v tv, mezi nimi stl, vythla oblku z kabelky, roztrhla ji a rozloila dopis, kter byl uvnit, byl to ten, kter prv napsal, sotva hodinu pedtm. Vbec nic neskrvala a dokonce se pedvdla. Ani hnula brvou, etla ped nm dopis, kter mla uchovat v tajnosti. Pak ho vloila nazptek do sv kabelky, upela na Jean-Marca krtk, tm lhostejn pohled, a beze slova vstoupila do svho pokoje. Uvauje znovu o tom, co prve ekla: "Nikdo nem prvo otevrat mou sk a hrabat se mi v mch osobnch vcech." Take ona si uvdomila, Bh v jak, e o tch dopisech v a v, kde je ukrv. Chce mu ukzat, e v, e tomu tak je a e je j to jedno. e je rozhodnuta t, jak se j zlb, ani by se o nj starala. e od nynjka je pipravena st sv milostn dopisy ped nm. Jej nezjem pedjm Jean-Marcovu neptomnost. Pro ni u tam nen. U ho vysthovala. Zstala ve svm pokoji dlouho. Slyel zuiv huen vysavae, kterm dvala do podku binec, zanechan tam vetelci. Pak la do kuchyn. O deset minut pozdji na nj zavolala. Sedli si ke stolu a jedli mal studen jdlo. Poprv za dobu, co ili spolu, na sebe nepromluvili ani slovo. Ach jak rychle vkali potravu, jej chu nevnmali! Opt se sthla do pokoje. Nevda co dlat (neschopen cokoliv dlat), si oblkl pyamo a poloil se na jejich irokou postel, kde obvykle byli spolu. Ale toho veera ze svho pokoje nevyla. as ubhal a on nemohl spt. Nakonec vstal a pitiskl ucho k jejm dvem. Slyel pravideln oddychovn. Ten klidn spnek, ta snadnost, s n usnula, ho muil. Zstal tam dlouho, ucho pitisknut na dvech a kal si, e je mnohem mn zraniteln, ne si myslel. A e snad se mlil, kdy ji pokldal za slab z nich dvou a sebe za silnjho. Kdo je ve skutenosti silnj? Kdy byli oba na zem lsky, snad to byl skuten on. Ale kdy se jim zem lsky ztratilo pod nohama, je silnj ona a on je slab.

38

Na jej zk posteli, se j nespalo tak dobe, jak si myslel; jej spnek stokrt peruovan a pln nepjemnch a nesouvislch sn, absurdnch, nesmyslnch a tsniv erotickch. Pokad, kdy se probud po takovch snech, pociuje stsnnost. To, mysl si, je jedno z tajemstv ivota eny, kad eny non promiskuita, kter zpochybuje vechny sliby vrnosti, vekerou istotu, vekerou nevinnost. V naem stolet se nad tm nikdo nepohoruje, ale Chantal si rda pedstavuje Princeznu de Clves nebo ctnou Virginii od Bernardina de SaintPierre nebo svatou Terezii z Avily nebo, v na souasnosti, zesnulou Matku Terezu, jak se enou cel zpocen za svmi dobrmi skutky rda si tyto eny pedstavuje, jak vystupuj ze svch noc, jako ze stoky neest, kter nelze piznat,

nepravdpodobnch a hloupch neest, a ve dne se znovu promuj v panensk, poestn eny. Takov byla jej noc probudila se nkolikrt, vdy po bizarnch orgich s mui, kter neznala a kte ji odpuzovali. Velmi asn zrna, nechtc upadnout znovu do tch chlpnch radovnek, se oblkla a malou cestovn taku naplnila nkolika vcmi nezbytnmi pro krtk vlet. Sotva byla pipraven, spatila u dve svho pokoje Jean-Marca. "Kam jde?" otzal se. "Do Londna." "Coe? Do Londna? Pro do Londna?" ekla, velmi klidn: "V velmi dobe, pro do Londna." Jean-Marc se zaervenal. Opakovala: "V to velmi dobe, ne?" a pohldla mu do tve. Jak vtzstv pro ni vidt, e tentokrt se cel zervenal on! S tvemi v plamenech ekl: "Ne, nevm, pro do Londna." Nemohla se nabait pohledem na to, jak se erven. "Mme v Londn konferenci," ekla. "Dozvdla jsem se o tom teprve vera veer. Jist pochop, e jsem nemla ani pleitost, ani chu ti to ct." Byla si jist, e j to neme vit, a tilo ji, e jej le je tak nepokryt, tak nemravn, tak drz, tak neptelsk. "Zavolala jsem si taxi. Jdu dol. Ml by tady bt kadou chvli." Usmla se na nj zpsobem, jakm se lovk usmv, kdy se s nkm lou nebo mu dv sbohem. A na posledn chvli, jako kdyby to bylo proti jejmu zmru, jako kdyby to bylo bezdn gesto mimo jej kontrolu, poloila pravou ruku Jean-Marcovi na tv; toto gesto bylo krtk, trvalo pouze vteinu nebo dv, pak se k nmu otoila zdy a odela.

39

Ct na sv tvi dotek jej ruky, nebo pesnji dotek t konek prst a jejich stopa je studen, jako po dotyku by. Jej pohlazen byla vdy pomal, klidn, zdvalo se mu, e byla mnna tak, aby prodlouila as. Kdeto tyto ti prsty poloen krtce na jeho tv nebyly pohlazenm, ale pipomnkou. Jako kdyby ta, je je uchvcena bou, odnena vlnou, dokzala zmoci pouze na jedin prchav gesto, kter m ci: "A pece jsem tu byla! Skuten jsem tudy prola! A se stane cokoliv, nezapome na mne!" Mechanicky se oblk a uvauje o tom, co si ekli na tma Londn. "Pro do Londna?" otzal se a ona odpovdla: "V velmi dobe, pro do Londna." Byla to jasn narka na odjezd ohlen v jeho poslednm dopise. Ono "v velmi dobe" znamenalo: ty ten dopis zn. Ale ten dopis, kter prv vythla dole ze schrnky mohl znt pouze jeho odesilatel a ona. Jinmi slovy, Chantal strhla chudkovi Cyranovi masku a kala mu: ty sm jsi m pozval do Londna, tak te

tedy poslouchm. Ale jestlie uhodla (Boe mj, Boe mj, jak jen to mohla uhodnout?), e on je autorem tch dopis, pro to bere tak patn? Pro je tak krut? Jestlie to vechno uhodla, pro tak neuhodla dvody jeho klamn? Z eho ho podezr? Za vemi tmito otzkami je jedna vc, kterou si je jist nerozum j. Z toho dvodu ani ona nic nepochopila. Jejich mylenky se rozely dvma opanmi smry, a zd se mu, e se nikdy znovu nesbl. Bolest, kterou prov, netou po tom bt utiena, naopak, chce jitit rnu a snet ji, jako se ped zraky vech sn nespravedlnost. Nem trplivost ekat na Chantalin nvrat, aby j vysvtlil piny nedorozumn. V hloubi due v velmi dobe, e to by bylo jedin rozumn chovn, ale bolest nechce naslouchat rozumu, m svj vlastn rozum, kter nen rozumn. Jeho nerozumn rozum chce, aby Chantal, a se vrt, nalezla byt przdn, bez nj, takov jak prohlaovala, e ho chce mt, aby v nm byla sama, zbavena pehovn. Str si do kapsy pr bankovek, veker sv penze, pak chvli vh, zda by si ml nebo neml vzt kle. Nakonec je nech na malm stolku ve vstupn hale. Kdy je uvid, pochop, e se nevrt. Pouze nkolik sak a koil ve vestavn skni, pouze nkolik knek v knihovn zde jet zstanou na pamtku. Jde ven, ani by vdl, co bude dlat. Dleit je opustit tento byt, kter u nen jeho. Opustit ho dve, ne se rozhodne, kam pjde dl. Teprve a bude na ulici, dovol si o tom pemlet. Ale jakmile je dole, m podivn pocit, e je mimo realitu. Mus zastavit uprosted chodnku, aby byl schopen uvaovat. Kam jt? Napadaj ho zoufal npady: Prigord, kde ije venkovsk st jeho rodiny, kter ho vdy s radost vt, njak lacin hotel v Pai. Zatmco uvauje, na ervenou zastav taxi. Mvne na n.

40

Dole na ulici na ni samozejm dn taxi neekalo a Chantal nemla pedstavu, kam jt. Jej rozhodnut bylo naprostou improvizac, vyvolanou rozep, kterou nebyla schopna zvldnout. V tuto chvli tou po jedin vci nevidt ho alespo jeden den a jednu noc. Pomlela na to, e si najme hotelov pokoj pmo zde, v Pai, ale okamit j ten npad pipadal hloup: co by cel den dlala? Chodila po ulicch a dchala jejich puch? Zamkla se v pokoji? A co by tam dlala? Pak pomyslela na to, e si vezme auto a odjede na venkov, nazdabh, najde si njak klidn msto a den nebo dva tam zstane. Ale kde? Ani by vdla pesn jak, ocitla se blzko autobusov zastvky. Zachtlo se j vlzt do prvnho, kter pojede a nechat se odvzt na jeho konenou. Jeden zastavil a byla pekvapena, kdy vidla, e na seznamu zastvek je i ndra Gare du Nord. Z toho ndra odjdj vlaky do Londna. M dojem, e je ve vleku spiknut rznch nhod a pokou se pesvdit samu sebe, e j njak dobr vla pichz na pomoc. Londn jestlie ekla Jean-Marcovi, e tam jede, pak jenom aby mu dala najevo, e ho odhalila. Nyn ji napadne mon vzal Jean-Marc Londn jako cl jej cesty vn; snad se ji pokus zadret na ndra. A k tto mylence se pipojuje jin, mnohem

slab, sotva slyiteln, jako hlas malho ptka jestli tam Jean-Marc bude, toto podivn nedorozumn skon. Tato mylenka je jako pohlazen, ale pohlazen pli krtk, protoe bezprostedn nato se proti nmu znovu vzbou a odmtne jakoukoliv nostalgii. Ale kam pjde a co bude dlat? A co kdyby skuten odjela do Londna? Kdyby svou le zkonkretizovala? Vzpomn si, e ve svm zpisnku, pod jet m Britannicovu adresu. Britannicus kolik mu te jen me bt? V, e setkn s nm by byla ta nejmn pravdpodobn vc na svt. A co? Tm lpe. Pojede do Londna, projde se tam, ubytuje se v hotelu a ztra se vrt do Pae. Potom se j ten npad znelb kdy odchzela z domu, myslela si, e si vezme zpt svou nezvislost, zatmco ve skutenosti se nech manipulovat neznmou a nekontrolovanou silou. Odjet do Londna, rozhodnut, kter j naeptaly smn nhody, to je blznovstv. Pro by si mla myslet, e by takov souhra nhod mla bt v jej prospch? Pro v tom vidt dobrou vlu? Co kdy je ta vla zl a usiluje o jej zkzu? Slibuje si, e a autobus zastav u Gare du Nord, ani se nepohne a pojede dl. Ale kdy autobus zastav, s pekvapenm zjiuje, e vystupuje. A jako kdyby byla nm pitahovna, pohybuje se smrem k ndra. V obrovsk hale vid mramorov schodit vedouc vzhru, smrem k ekrn pro cestujc do Londna. M v myslu se podvat na vyven jzdn d, ale dve, ne se j to poda udlat, zaslechne sv jmno vysloven uprosted smchu. Zastav se a spat pod schoditm hlouek svch koleg. Kdy si uvdom, e je spatila, smch jet zesl. Jsou jako gymnazist, kte prv vyvedli dobrou takaici, divadeln vstup. "My vme, jak je tk t pimt, abys jela s nmi, Kdybys vdla, e jsme tady, vymyslela by sis njakou vmluvu, jako vdycky! Zatracen individualistko!" A zase ieli smchy. Chantal vdla, e Leroy plnuje konferenci v Londn, ale nemla se uskutenit dv ne za ti tdny. Jak to, e jsou tady dneska? Znovu m podivn pocit, e to, co se dje, nen skuten, e to neme bt skuten. Ale po onom asu okamit nsleduje dal navzdory vemu, co mohla sama pedpokldat, se ct bt upmn astn z ptomnosti svch koleg, je jim vdn za to, e j toto pekvapen pichystali. Jak jdou do schod, mlad kolega se do n zavs a ona si pomysl, e Jean-Marc ji vdy odtahoval z ivota, kter ml bt jej. Slyela ho, jak k: "Ty ses umstila do stedu." A: "Usadila ses v bat konformismu." Nyn na to odsekv: Ano. A ty mi nezabrn, abych v n zstala! V davu cestujcch ji jej mlad kolega, dosud do n zaven, pithne k policejn kontrole u schod, kter vedou dol na nstupit. Jako ommen pokrauje v tich hdce s Jean-Marcem a namtne: Kter soudce vyhlsil, e konformismus je zlo a nonkonformismus je dobro? Nen konformismus zpsobem pibliovn se k jinm lidem? Nen konformismus velkm mstem setkvn, kde se vichni sbliuj, kde ivot je nejhutnj, nejvelej? Z vrcholku schod vid vlak do Londna, modern a elegantn, a k si znovu: A je to tst nebo smla narodit se na tuto zemi, nejlep zpsob, jak strvit ivot zde je nechat se unet, jako j v tento okamik, veselm, hlunm davem pohybujcm se vped.

41

Kdy u sedl v taxku ekl: "Gare du Nord!" a to byl okamik pravdy me odejt z bytu, me hodit kle do Seiny, spt na ulici, ale nem slu se od n odpoutat. Jt ji hledat na ndra je zoufal in, ale vlak do Londna je jedinm ukazatelem, jedinm, kter mu dala, a Jean-Marc ho nehodl ignorovat bez ohledu na to, jak nepatrn je pravdpodobnost, e mu uke pravou cestu. Kdy dorazil na ndra, vlak do Londna tam stl. Vybhl po schodech, bral je po dvou a koupil si lstek; vtina cestujcch ji nastoupila, na nstupiti, kter bylo pod psnm dohledem, byl posledn, kdo dorazil, po cel dlce vlaku hldkovali policist s nmeckmi ovky vycvienmi na hledn vbunin; jeho vagn byl pln Japonc s fotografickmi aparty zavenmi na krku, nalezl sv sedadlo a usadil se. Pak mu dola absurdnost jeho ponn. Je ve vlaku, kde s vekerou pravdpodobnost ena, kterou hled, nen. Za ti hodiny bude v Londn, bez jakkoliv pedstavy, co tam dl m sotva na to, aby zaplatil za cestu nazptek. Rozruen vstal a vystoupil na nstupit v neuritm pokuen vrtit se dom. Ale jak by se mohl vrtit, kdy nem kle? Nechal je na malm stolku v hale. Opt s istou hlavou nyn v, e to gesto bylo jenom sentimentln, amatrsk vystoupen pro nho samho v roli divka domovnice m duplikt a pirozen mu ho d. Se zavhnm se podval na konec nstupit a vidl, e vechny vstupy jsou zaven. Zastavil str a zeptal se, jak by odtud mohl odejt; strn ekl, e u to nen mon; z bezpenostnch dvod, jakmile je osoba v tomto vlaku, neme vystoupit, kad cestujc tam mus zstat, jak iv zruka toho, e tam neumstil bombu; existuj islmt terorist a existuj irt terorist, ti nesn o niem jinm ne o masakru v podmoskm tunelu. Vrtil se do vlaku, ena odebrajc lstky se na nj usmla, vichni pracovnci obsluhy se usmvali a on si pomyslel: takto, jenom s vce a vtmi smvy, je raketa vypoutna do tunelu smrti, tato raketa, v kter vlenci s nudou, amerit, nmet, panlt, korejt turist, jsou ochotni riskovat sv ivoty ve sv velik bitv. Posadil se a jakmile se vlak rozjel, vstal a el hledat Chantal. Vstoupil do vagnu prvn tdy. Na jedn stran uliky byla pohodln alounn kesla pro jednoho, na druh stran pro dva, uprosted vagnu byla sedadla otoena tv k sob a cestujc na nich spolu hlun hovoili. Chantal byla mezi nimi. Spatil ji zezadu poznal nekonen dojemn, tm legran tvar jej hlavy s jejm drdolem vylm z mdy. Sedla u okna a byla zapojena do rozhovoru, kter byl iv; mohli to bt jenom jej kolegov z agentury; take tedy nelhala? Jakkoliv se to mohlo zdt nepravdpodobn, ne, urit ne, nelhala. Stl a nehbal se; slyel smch mnoha lid a rozeznal mezi nimi ten Chantalin. Byla vesel. Ano, byla vesel a to ho zraovalo. Sledoval jej gesta byla prodchnuta ivost, kterou v n nepoznval. Neslyel, co k, ale vidl, jak se j ruka energicky zved a kles; pipadalo mu nemon poznat, e je to jej ruka; byla to ruka nkoho jinho; neml pocit, e ho Chantal zrazuje, bylo to nco jinho ml pocit, e pro nj u neexistuje, e odela nkam, do njakho jinho ivota, kde, pokud by ji potkal, ji by ji nepoznal.

42

Chantal vbojnm hlasem ekla: "Ale jak se trockista mohl stt vcm? Kde je v tom logika?" "Mil zlat, zn pece Marxovu slavn vrok: zmte svt." "Samozejm." Chantal sedla u okna naproti nejstar ze svch koleg z agentury, distinguovan dm s prsty obtkanmi prsteny, po jejm boku pokraoval Leroy v hovoru: "No, nae stolet vyjasnilo jednu ohromnou vc lovk nen schopen svt zmnit a nikdy ho tak nezmn. To je fundamentln zvr m zkuenosti revolucione. Zvr, kter mimochodem mlky akceptuje kad. Je ale jet jeden, kter jde dl. Je teologick a k: lovk nem prvo mnit, co Bh stvoil. Tohoto zkazu se musme a do krajnosti dret." Chantal bavilo ho sledovat nemluvil jako lovk, kter dv ostatnm pednky, ale jako provokatr. To je to, co se na nm Chantal lb ten such tn mue, kter ve, co dl, mn v provokaci v posvtn tradici revolucion nebo avantgardy; nikdy neopomene pohorit mky, dokonce i kdy hls ty nejkonvennj pravdy. Krom toho, copak ty nejprovokativnj pravdy ("Ke zdi s buroazi!") se nestanou tmi nejkonvennjmi, jakmile se dostanou k moci? Konvence se mohou mvnutm proutku zmnit v provokaci a provokace v konvenci. To, na em zle, je rozhodnut jt do extrm v kadm postoji. Chantal si pedstavuje Leroye na boulivch setknch studentsk revolty roku 1968, chrlcho svm inteligentnm, logickm, suchm stylem vroky, ktermi byl jakkoliv odpor v duchu zdravho rozumu odsouzen k porce buroazie nem prvo t, umn, ktermu dlnick tda nerozum, mus zmizet, vda, kter slou zjmm buroazie je bezcenn, ti, kdo ji vyuuj, musej bt vyhozeni z univerzity, dnou svobodu neptelm svobody. m absurdnj tezi zastval, tm hrdj na ni byl, nebo vdechnout logick vznam nesmyslnm idem vyaduje velmi vysokou inteligenci. Chantal odpovdla: "Dobr, souhlasm, e kad zmna je kodliv. Proto by mlo bt na povinnost chrnit svt proti zmn. Bda, svt nen schopen zastavit ten zbsil bh svch pemn..." "... jich vak je lovk pouhm nstrojem," peruil ji Leroy. "Vynlez lokomotivy obsahuje zrodek konstrukce letadla, kter vede nevyhnuteln k vesmrn raket. Tato logika je obsaena ve vcech samch, jinmi slovy je soust boho projektu. Me pln vymnit celou lidskou rasu za jinou, a pece vvoj, kter vede od bicyklu k raket, zstane nedoten. lovk je pouhm vykonavatelem, nikoliv autorem vvoje. A navc mizernm provozovatelem, protoe nezn vznam toho, co vykonv. Ten vznam nm nepat, ten pat pouze Bohu a my jsme tady pouze proto, abychom ho poslouchali, aby on mohl dlat, co se mu zlb." Zavela oi na mysli j vytanulo sladk slovo "promiskuita" a zaplavilo ji, tie pro sebe vyslovila: "promiskuita mylenek". Jak se mohly takov protichdn postoje stdat jeden po druhm ve stejn hlav jako dv milenky ve stejn posteli? V minulosti ji to pobuovalo, ale dnes ji to okouzluje nebo v, e na kontrastu mezi tm, co Leroy kdysi kval, a tm, co hls dnes, ani v nejmenm nezle. Protoe jedna mylenka je stejn dobr jako jin. Protoe vechna tvrzen a stanoviska maj stejnou hodnotu, mohou se o sebe navzjem tt, vinout se k sob, tulit, mazlit se spolu, navzjem se msit, hkat, pit.

Pvtiv, mrn rozechvl hlas se ozv z msta naproti Chantal: "Ale v tom ppad, pro jsme tady dole? Pro ijeme?" Byl to hlas distinguovan dmy sedc vedle Leroye, kterho zbouje. Chantal si pomysl, jak je v tuto chvli Leroy obklopen dvma enami, mezi nimi si mus vybrat romantickou a cynickou, sly dmin nalhav hlsek, neochotn vzdt se jejch pknch nzor, ale zrove (v Chantalin fantazii) obhajujc je s nepiznanou nadj, e uvid, jak jsou pokoeny jejm dmonickm hrdinou, kter se k n nyn obrac: "Pro ijeme? Abychom poskytli Bohu lidsk maso. Protoe Bible, m mil dmo, po ns nechce, abychom hledali smysl ivota. Chce od ns, abychom se mnoili. Milujte se navzjem a mnote se. Pochopte toto vznam slov 'milujte se' je ble uren onm 'mnote se'. Ono 'milujte se' tud neznamen vbec dnou lidumilnou, slitovnou, duchovn nebo vnivou lsku, znamen to pouze velice jednodue 'milujte se!', 'kopulujte!' (klesne hlasem a naklon s e k n) 'mrdejte!'" (jako oddan uednk mu dma hled poslun do o.) "Jedin v tom spov smysl lidskho ivota. Vechno ostatn jsou hlouposti." Leroyovo uvaovn je jako bitva a Chantal souhlas lska jako vzruen dvou jednotlivc, lska jako vrnost, vniv pilnut k jedin osob ne to neexistuje. A pokud to pece jenom existuje, je to pouze jako sebetrestn, dobrovoln slepota, nik do kltera. k si, e existuje-li to pece jenom, lska by existovat nemla a ta mylenka ji nermout, naopak vytv blaenost, kter se j rozlv do celho tla. Pomysl na metaforu s r, kter prochz vemi mui a k si, e ila ve vzen lsky a nyn je pipravena uposlechnout mtus o ri a splynout s jej opojnou vn. V tomto bod svch vah si vzpomene na Jean-Marca. Je pod jet doma? Odeel? Pt se sama sebe bez jakkoliv emoce, jako kdyby se tzala, zda pr v m anebo zda je v New Yorku hezky. Pesto, jakkoliv j byla vzpomnka na Jean-Marca lhostejn, ji pimje k tomu, aby se ohldla. Na konci vagnu spatila nkoho, kdo se prv otoil a vykroil smrem do vedlejho vagnu. Zdlo se j e poznala Jean-Marca snacho se vyhnout jejmu pohledu. Byl to skuten on? Ne aby hledala odpov, podvala se z okna krajina byla m dl oklivj, pole m dl ed a rovina probodan m dl vtm potem kovovch stor, betonovch staveb, drt. Hlas z reproduktoru oznmil, e v ptch vteinch vlak zajede pod moe. A skuten uvidla okrouhlou ernou dru, do kter se vlak jako had chystal vklouznout.

43

"Jedeme dol," ekla distinguovan dma a jej hlas prozrazoval bojcn vzruen. "Do pekla," dodala Chantal, kter pedpokldala, e Leroyovi by se lbilo, kdyby dma byla jet naivnj, jet udivenj, jet vystraenj. Ctila se nyn bt jeho belskou asistentkou, bavila se pedstavou, e dostane tuto distinguovanou a upjatou dmu do jeho postele, kterou si pedstavovala nikoliv v njakm pepychovm londnskm hotelu, ale na pdiu uprosted plamen, pn, dmu a bl. Z okna nyn nebylo vidt nic, vlak byl v tunelu a mla dojem, e se vzdaluje sv vagrov, JeanMarcovi, vyzvdn, piclovn, jak se vzdaluje svmu ivotu, svmu ivotu, kter se na ni tak lepil,

kter ji til; najednou j vyvstala v mysli slova 'seli z o' a pekvapilo ji, e cesta do zmizen nen chmurn, e pod ztitou jej mtick re je jemn a vesel. "Jedeme m dl hloubji," ekla dma s zkost v hlase. "Tam, kde sdl pravda," podotkla Chantal. "Tam," dodal Leroy, "kde sdl odpov na vai otzku, pro ijeme? Co je v ivot podstatn?" Pohldl upen na dmu: "Podstatn v ivot je zachovvat ivot porod a to, co mu pedchz, koitus a to, co pedchz koitu, sveden, to znamen polibky, vlasy vlajc ve vtru, hedvbn spodn prdlo, podprsenky dobrho stihu a vechno to dal, co lidi piprav na soulo, napklad dobr jdlo nikoliv vybran kuchyn, ta nadbyten vc, kterou u dnes nikdo neocen, nbr jdlo, kter si kupuje kad a spolu s jdlem klen, protoe vte, m mil dmo, m krsn, obdivovan dmo, vy vte, jak vysok postaven zaujm v na profesi chvla toaletnho papru a plenek. Toaletn papr, plenky, istic prostedky, jdlo. To je posvtn kruh lovka a nam poslnm nen pouze to odhalit, uchopit a zmapovat, ale zkrlit to, petvoit to do psn. Dky naemu vlivu je toaletn papr tm vhradn rov a to je nesmrn povznejc skutenost, kterou bych vm, m mil a zkostn dmo, doporuil coby pedmt vnho rozjmn." "Ale to je bda! Bda!" ekla dma a jej hlas se chvl jako nek znsilovan eny. "Je to nalen bda! Nanme na bdu makeup!" "Ano, pesn tak," ekl Leroy a v onom "pesn tak" Chantal zaslechla poten, kter vytil z nku distinguovan dmy. "Ale kde je potom vzneenost ivota? Jestlie jsme odsouzeni k ran, souloen a toaletnmu papru, kdo potom jsme? A jestlie jsme schopni pouze tohoto, jak meme bt hrd na skutenost, e jsme, jak se nm k, svobodn bytosti?" Chantal pohldla na dmu a pomyslela si, e toto je ideln ob divokho mejdanu. Pedstavila si, e ji lid svlkaj, svazuj etzy jej star, opeovvan tlo a nut ji odkvat jej naivn pravdy hlasitm nakavm hlasem, zatmco ped jejmi zraky vichni kopuluj a pedvdj se... Leroy peruil Chantaliny fantazie: "Svoboda? Pi provn va bdy, mete bt bu neastn nebo astn. To, e mte tento vbr, pedstavuje vai svobodu. Mte svobodu rozpustit svou vlastn individualitu v zstupech lid s pocitem porky nebo euforie. Na volbou, m mil dmo, je euforie." Chantal ctila, jak se j na tvi zan rsovat smv. Dobe si zapamatovala, co Leroy prv ekl na jedinou svobodou je vybrat si mezi zahoklost a radost. Vzhledem k tomu, e bezvznamnost vech vc je nam dlem, nemli bychom to nst jako pohromu, nbr se z toho umt radovat. Sledovala Leroyovu nepstupnou tv, inteligenci jak okouzlujc tak perverzn, kter z n vyzaovala. Sledovala ho se zalbenm avak bez touhy a kala si (jako kdyby odsouvala stranou sv pedchoz zasnn), e u dvno transformoval vekerou svou muskou energii do sly sv bitk logiky a do autority s n d svou pracovn skupinu. Pedstavovala si, jak odchzej z vlaku zatmco Leroy bude nadle svmi emi dsit enu, kter ho obdivuje, Chantal nenpadn zmiz v telefonn budce a odtamtud jim vem uplchne.

44

Japonci, Amerian, panl, Rusov vichni s fotoaparty na krku opoutj vlak a Jean-Marc se sna neztratit Chantal z o. irok lidsk povode se nhle a miz na eskaltoru pod nstupitm. Dole u vstupu z eskaltoru v hale se t vped filmov tb nsledovan davem umil a zablokuj mu cestu. Pasai z vlaku jsou nuceni se zastavit. Je slyet potlesk a vkiky, zatmco njak dti schzej dol po vedlejm schoditi. Vechny maj na hlavch helmy, helmy nejrznjch barev, jako kdyby se jednalo o sportovn tm, o mal zvodnky na motocyklech nebo na lych. To oni jsou filmovni. Jean-Marc si stoupne na piky a douf, e nad hlavami davu zahldne Chantal. Nakonec ji spat. Je na vzdlen stran zstupu dt, v telefonn budce. M sluchtko pitisknut k uchu a hovo. Jean-Marc se ze vech sil sna prodrat k n. Vraz do kameramana, kter ho rozzuen nakopne. Jean-Marc ho dloubne loktem a jen tak tak, e mu neupadne kamera. Pibl se k nmu policista a vyzve Jean-Marca, aby pokal, ne naten skon. Prv tehdy se na jednu nebo dv vteiny jeho oi setkaj s oima Chantal, kter prv odchz z telefonn budky. Jean-Marc si znovu zane razit cestu davem. Policista mu zkrout pai chvatem tak bolestiv, e se Jean-Marc cel zkrout a ztrat Chantal z o. Posledn dt s helmou na hlav je pry a teprve tehdy polda uvoln svj chvat a nech ho jt. Dv se smrem k telefonn budce, ta je vak przdn. Pobl nho se zastavila skupinka Francouz, poznv e jsou to Chantalini kolegov. "Kde je Chantal?" zept se njak dvky. Ta odpov vytavm tnem: "To vy byste to ml pece vdt! Mla tak skvlou nladu! Kdy jsme ale vystoupily z vlaku, zmizela!" Jin ena, tlust, se roziluje: "Vidla jsem vs ve vlaku. Dval jste j znamen. Vechno jsem vidla. Vechno jste zkazil." Leroyv hlas je peru: "Pojme!" Dvka se zept: "A co Chantal?" "Adresu zn." "Tenhle pn," ekne distinguovan dma s prsty sam prsten, "ji tak hled." Jean-Marc si je jist, e ho Leroy od vidn zn, prv tak, jako on zn Leroye. "Dobr den." "Dobr den," odpov Leroy a usmje se. "Vidl jsem, jak se perete. Sm proti vem." Jean-Marcovi se zd, e v muov hlase sly jist sympatie. V ustaranosti, kterou zav, je to jako nabdnut ruka, a on ji chce pijmout, je to jako jiskika, kter mu na okamik nabz ptelstv, ptelstv mezi dvma mui, kte, ani by se znali, ist z radosti nad neekanmi vzjemnmi sympatiemi, jsou pipraveni si navzjem pomoci. Je to jako kdyby se k nmu snesl krsn sen. Se sebedvrou k: "Mete mi ct jmno vaeho hotelu? Rd bych tam zavolal a zjistil, jestli tam Chantal je." Leroy ml a pak se zept: "Ona vm ho neekla?" "Ne."

"V tom ppad je mi lto," k pvtiv, tm jako by litoval. "Nemu vm ho ct." Jiskika zhasla, spadla na zem a Jean-Marc znovu poctil bolest v rameni pohmodnm policajtovm chvatem. Osamle odeel z ndra. Ani by vdl, kam jde, vyrazil nazdabh do ulic. Bhem chze vythne z kapsy bankovky a znovu si je pot. M dost na to, aby se vrtil dom, ale nic vc. Jestlie se rozhodne, me odjet okamit. Dnes veer bude v Pai. To by samozejm bylo to nejrozumnj een. Co tady bude dlat? Nem co na prci. A pesto neme odjet. Nikdy se nerozhodne odjet. Neme odjet z Londna, jestli tu je Chantal. Mus si vak pesto etit penze na zpten cestu, neme jt do hotelu, neme nic jst, dokonce ani sendvi si neme dt. Kde bude spt? Najedou v, e to, co asto tvrdil Chantal, se nakonec potvrzuje e toti jeho nejhlubm poslnm je bt marginln osobou, osobou na okraji, kter a doposud ila v blahobytu, pravda, ale pouze za zcela nejistch a doasnch okolnost. Te najednou je tady jeho opravdov j vren zpt mezi ty, k nim pat mezi chud, kte nemaj stechu nad hlavou, pod n by ukryli svou oputnost. Pipomene si sv hdky s Chantal a ct dtinskou potebu mt ji tady ped sebou, jenom aby j ekl: Vid, ml jsem pravdu, nebylo to liv tvrzen, jsem skuten tm, km jsem, osobou na okraji, tulkem.

45

Snesl se veer a vzduch ochladl. Zaboil do ulice lemovan po jedn stran adou dom, po druh nmstm ohranienm ernm zbradlm. Tam, na chodnku, kter vedl okolo celho nmst, stla devn lavika. Posadil se na ni. Ctil se bt velmi vyerpn a chtl si dt nohy na laviku a nathnout se. Pomyslel si takhle to zcela jist zan. Jednoho dne si nkdo d nohy na laviku, pak pijde noc a on usne. Takhle se stane, e jednoho krsnho dne se lovk zaad mezi pobudy a stane se jednm z nich. Sebral proto vechnu svou energii, ovldl navu a zstal sedt ve velice vzpmen poloze, jako hodn ek ve td. Za nm byly stromy a ped nm, pes ulici, domy. Byly vechny podobn bl, tpatrov, se dvma sloupky kolem dve a tymi okny na kadm podla. Pozorn hledl na kadho kolemjdoucho v tto mlo frekventovan ulici. Byl rozhodnut zstat prv zde, dokud nespat Chantal. ekn bylo to jedin, co pro ni, pro n pro oba, mohl udlat. Z nieho nic, njakch ticet metr vpravo, se v jednom z dom rozsvtila vechna okna a uvnit nkdo zathl erven zclony. ekl si, e na verek sem pila jaksi vybran spolenost. Je vak pekvapen, e nevidl nikoho vstoupit dovnit, byli tam celou tu dobu, a rozsvtili teprve a te? Anebo si mon zdmnul, ani o tom nevdl a nevidl je pijt? Dobr Boe, co jestli propsl Chantal, zatmco spal? Okamit mu bleskne hlavou podezen na divok mejdan; sly jej slova: "V velmi dobe, pro do Londna", a pak se ono "v velmi dobe" najednou vyjev ve zcela jinm svtle Londn, msto toho Angliana, toho britskho chlapka Britannica, to jemu telefonovala z ndra, a to kvli nmu utekla Leroyovi, svm kolegm, jim vem. Zmocn se ho rlivost, obrovsk a trzniv ne abstraktn, duevn rlivost, kterou zaval, kdy

stl u oteven skn a kladl sm sob zcela teoretickou otzku ohledn Chantaliny schopnosti ho zradit, nbr rlivost, tak jak ji znval v mld, rlivost, kter pronik celm tlem, kter je zrauje, kter je nesnesiteln. Pedstavuje si Chantal, jak se dv jinm mum, submisivn a oddan, a ji se nedoke dle ovldat. Zvedne se a b k tomu domu. Dvee, cel bl, osvtluje lucerna. Oto klikou, dvee se otevou, on vstoup, vid schodit s ervenm kobercem, sly seshora zvuk hlas, jde nahoru, dojde na odpovadlo v druhm poschod, jeho celou ku zabr dlouh vk, na kterm jsou nejenom kabty, ale rovn (a toto je erstv rna do jeho srdce) njak ensk aty a nkolik muskch koil. Zbsil vztekem se prodere vm tm obleenm a doraz k velkm dvojitm dvem, rovn blm, kdy tu mu na bolav rameno dopadne tk ruka. Oto se a uct na tvi hork dech svalnatho mue v triku s krtkm rukvem, s potetovanmi paemi, kter na nj promluv anglicky. Sna se ze vech sil setst tu ruku, kter mu stle vc a vc psob bolest a tla ho smrem ke schoditi. Tam, stle se pokoueje klst odpor, ztrc rovnovhu a a na posledn chvli se mu poda zachytit se zbradl. Pemoen, kr pomalu po schodech dol. Tetovan mu jde za nm a, kdy se Jean-Marc zastav a vh u dve, zave nco anglicky a se zdvienou pa mu pike, aby odeel.

46

Obraz divokho mejdanu petrval v Chantalin mysli dlouhou dobu, v jejch zmatench snech v jejch pedstavch dokonce i v jejch rozhovorech s Jean-Marcem, kter j jednoho dne ekl (jednoho tak dvnho dne): Opravdu bych tam chtl bt s tebou, ale pod jednou podmnkou e v okamiku vyvrcholen by se kad z astnk promnil v zve ovci, krvu, kozu a e dionzsk orgie by se promnily v pastorln vjev, kde bychom zstali sami mezi zvaty jako past a pastka. (Tato idylick fantazie ji pobavila chudci astnci mejdan chvtajc do sdla zhralosti, nevdouce, e odtamtud odejdou jako krvy.) Je obklopena nahmi lidmi a prv te by dala pednost ovcm ped lidmi. Nechtjc u nikoho vidt, zavr oi avak za svmi vky je stle jet vid, jejich orgny, kter se zvedaj, smrskvaj se a vis, tlust, tenk. Vyvol to v n mylenku na pole s alami, kter se vzpnaj do vky, ohbaj se, krout, padaj nazptek. Potom u nevid aly, ale hady, odpuzuje ji to, pesto je stle jet vzruen. A na to, e toto vzruen nevyvolv touhu znovu se milovat, naopak, m vce je vzruena, tm vce se j hnus jej vlastn vzruen tm, e si dky nmu uvdomuje, e jej tlo pat nikoliv j sam, ale tomuto rozbahnnmu poli, tomuto poli plnmu erv a had. Oteve oi z vedlej mstnosti pichz ena a m k n; zastav se v dokon otevench dvech a jako kdyby ji chtla vytrhnout z tto musk poetilosti, z tohoto krlovstv al, svdiv si Chantal prohl. Je vysok, asn stavn, s blond vlasy lemujcmi krsnou tv. Prv kdy se Chantal chyst reagovat na jej nmou vzvu, blondna vypul rty a vypust trochu slin. Chantal vid ta sta, jakoby zvten silnou lupou sliny jsou bl a pln drobnch bublinek, ena pohybuje slinnou pnou dovnit a ven, jako kdyby chtla Chantal pilkat, jako kdyby j chtla pislbit nn, vlhk polibky, v nich by se jedna z en rozpustila v druh. Chantal sleduje sliny, kter pn, chvj se na jejch rtech a jej znechucen pechz v nevolnost. Odvrac se, aby to zakryla. Blondna ji vak zezadu chytne za ruku. Chantal se vyprost a popojde o

nkolik krok, aby j utekla. Ct, jak j blondnina ruka znovu sah na tlo a zane utkat. Sly dech sv trapiky kter si jej tk urit vyloila jako erotickou hrou. Je v pasti m vce se sna uniknout, tm vce stimuluje blondnu, kter lk dal trapie, aby ji pronsledovali jako tvanou zv. Zahne na chodbu a sly za sebou kroky. Tla, kter ji pronsleduj, ji odpuzuj natolik, e se jej znechucen rychle mn v hrzu b jako kdyby j lo o ivot. Chodba je dlouh a kon u otevench dve, kter vedou do mal vykachlkovan mstnosti, kde se v rohu nachzej jin dvee; oteve je a zave za sebou. Ve tm se ope o ze, aby popadla dech, pak mtr kolem dve a rozsvt. Je to komora na itn vysava, mopy, hadry na podlahu. A na podlaze, na hromad hadr, do klubka stoen pes. U nesly hlasy zven a k si v duchu nastal as zvat a j jsem zachrnna. Nahlas se psa zept: "Kter z tch mu jsi ty?" Nhle ji zneklidn, co ekla. Boe mj, asne, kde jen jsem vzala tu mylenku, e na konci mejdanu se lid zmn ve zvata? Je to zvltn nem vbec pont, odkud tu pedstavu m. Ptr ve sv pamti a nic nenachz. Ct pouze sladk pocit, kter nevyvolv dnou konkrtn vzpomnku, zhadn pocit, nevysvtliteln potujc, jako pozdrav z daleka. Z nieho nic se dvee otevou. Vstoupila ernoka, mal, v zelenm pracovnm plti. Vrhne na Chantal pohled nepekvapen, stroh, pohrdav. Chantal ustoup, aby j umonila vzt si velk vysava a odejt s nm. Tm pistoupila ble ke psu, kter vycen tesky a zavr. Znovu se j zmocn hrza; vyjde ven.

47

Byla na chodb a napadala ji pouze jedin mylenka nalzt odpovadlo, kde na vku vis jej aty. Avak dvee, jejich kliky zkouela, byly vechny zamen. Nakonec dokon otevenmi dvojitmi dvemi vstoupila do salnu; vypadal podivn velk a przdn ernoka v zelenm pracovnm plti se ji dala do prce s velkm vysavaem. Z cel spolenosti z toho veera zbylo pouze pr pn, kte tam stli a hovoili tichmi hlasy; byli obleeni a nevnovali dnou pozornost Chantal, kdy si vimla sv nhle tak nepstojn nahoty, je s obavami pozorovala. Piel k nim dal pn asi sedmdestilet, v blm upanu a bakorch, a promluvil na n. Lmala si hlavu tm, kudy by se dostala ven, ale v t velice promnn atmosfe, tak neoekvan vylidnn, se pdorys pokoj zdl bt zmnn tm k nepoznn a ona nebyla schopn se zorientovat. Vidla dokon oteven dvee do vedlejho pokoje, kde na ni prve blondna se slinou u st vyjela; prola jm, pokoj byl przdn, zastavila se a hledala dvee; dn tam nebyly. Vrtila se do salnu a zjistila, e pnov mezitm odeli. Pro nedvala vt pozor? Mohla jt za nimi! Byl tam pouze ten sedmdestnk v upanu. Jejich pohledy se setkaly a ona ho poznala; v nhlm nvalu sebedvry pila a k nmu: "Telefonovala jsem vm, vzpomnte? ekl jste, abych pila, kdy jsem sem ale dorazila, nenala jsem vs!"

"J vm, j vm, odpuste, u se tch dtskch her neastnm," ekl vldn, avak ani by j vnoval pozornost. el k oknm a jedno po druhm je otevral. Pokojem provanul siln prvan. "Jsem tak rda, e tu nachzm nkoho, koho znm," ekla Chantal cel rozruen. "Musm vyvtrat vechen tenhle smrad." "eknte mi, jak se dostanu k odpovadlu. Mm tam vechny vci." "Bute trpliv," ekl, a peel do rohu salnu, kde stla zapomenut idle; pinesl ji k n: "Posate se. Postarm se o vs, jakmile budu mt as." idle se nachz uprosted salnu. Poslun sed. Sedmdestnk jde smrem k ernoce a zmiz s n ve vedlejm pokoji. Nyn tam hu vysava; pes jeho hluk Chantal sly sedmdestnkv hlas udlejc rozkazy a pak nkolik der kladivem. Kladivem? div se. Kdo tady pracuje s kladivem? Nikoho nevidla! Nkdo musel pijt! Kudy ale vstoupil? Vtr zved erven zclony za okny. Nah Chantal je na idli zima. Znovu sly dery kladivem a cel vyden pochop zatloukaj dvee! Nikdy se u odtud nedostane! Prostoup ji pocit obrovskho nebezpe. Zvedne se ze idle a udl ti nebo tyi kroky, avak, nevdouc kam jt, zastav se. Chce se j kiet o pomoc. Kdo j ale me pomoci? V onom okamiku nesmrn zkosti si vybav obraz mue, kter se k n prodr davem. Nkdo mu krout rukou za zdy. Nevid mu do tve, vid jen jeho zkroucenou postavu. Dobr Boe, k by si ho pamatovala o trochu jasnji, k by si vybavila jeho rysy, ale neda se j to, v jenom, e je to mu, kter ji miluje, a to je ve, na em j nyn zle. Vidla ho tady v tomto mst, neme bt daleko. Chce ho nalzt co nejrychleji. Ale jak? Dvee jsou zatlueny! Potom uvid ervenou zclonu vlajc v okn. Okna! Jsou oteven! Mus jt k oknu! Kiet do ulice! Me dokonce vyskoit, nebude-li to okno pli vysoko! Dal rna kladivem. A dal. Te a nebo nikdy. as pracuje proti n. Toto je jej posledn ance.

48

Vrtil se k lavice, kterou bylo sotva vidt ve tm mezi jedinmi dvma poulinmi lampami, hodn od sebe vzdlenmi. Sedal si a vtom uslyel zavyt. Vyskoil. Njak mu, kter si mezitm zabral laviku pro sebe, mu nadval. Odeel, ani by cokoliv namtal. Tak to je konec, ekl si v duchu, to je m nov postaven; budu muset bojovat o kad mal msteko k pespn. Zastavil se na protj stran ulice od msta, kde lucerna, zaven mezi dvma sloupy, ble osvtlovala dvee domu, z kterho byl dv minuty ped tm vyhozen. Sedl si na chodnk a opel se zdy o m, kterou bylo obehnno nmst. Potom zaalo pret, drobn pret. Povythl si lmec svho saka a pozoroval dm. Zniehonic se okna jedno po druhm otevou. erven zclony shrnut ke stranm vlaj ve vnku a dovoluj mu vidt ozen bl strop. Co to znamen? Je po verku? Nikdo ale nevyel ven! Ped pr minutami planul ohnm rlivosti a nyn ct pouze strach, nic jinho ne strach o Chantal. Chce pro ni udlat cokoliv, nev vak, co m dlat, a to je nesnesiteln nev, jak j pomoci, a pece

jedin on j me pomoci, on, jedin on, nebo ona nem na svt nikoho jinho, nikoho nikde na svt. S tv vlhkou od slz vstv, popojde nkolik mlo krok smrem k domu a zavol jej jmno.

49

Sedmdestnk se s dal idl v ruce zastav ped Chantal: "Kam chcete jt?" Pekvapen ho vid ped sebou a v tento okamik velkho zmatku se z hlubin jejho tla zved siln vlna horkosti, napluje j bicho, hru, pokrv jej tv. Je v plamenech. Je zcela nah, je zcela rud a muv pohled, kter spov na jejm tle, zpsobuje, e ct kadik bod sv planouc nahoty. Automatickm pohybem si polo ruce pes prsa, jako kdyby je chtla skrt. Uvnit jejho tla plameny rychle strv jej odvahu a jej vzpurnost. Nhle se ct bt unavena. Nhle se ct bt slab. Uchop ji za pai, dovede ji k idli a umst ped n svou vlastn idli. Sed, sami, tv v tv, blzko sebe, uprosted przdnho salnu. Studen prvan obejme Chantalino potc se tlo. Chvje se a slabm prosebnm hlasem se pt: "Copak odtud nesmm odejt?" "A pro tu se mnou nechcete zstat, Anne?" ote se j vytav. "Anne?" Je jako pimraen hrzou: "Pro mi kte Anne?" "Copak vy se tak nejmenujete?" "J nejsem Anne!" "Ale j jsem vs vdycky znal pod jmnem Anne!" Z vedlejho pokoje sem dolehlo nkolik dalch der kladivem; otoil hlavou tm smrem, jako kdyby vhal, zda se do toho nem vloit. Vyuila onoho okamiku osamn, aby se pokusila pochopit je nah, ale oni ji dl svlkaj! Vysvlkaj ji z n samotn! Vysvlkaj ji z jejho osudu! Daj j jin jmno a pak ji ponechaj mezi neznmmi lidmi, jim nebude moci nikdy vysvtlit, kdo je. U nedouf, e se z tohoto msta dostane. Dvee jsou zatlueny. Mus skromn zat od zatku. Jej jmno je zatek. Chce doshnout v prvn ad, jako naprosto nezbytn minimum, aby ji tento mu nazval jejm vlastnm jmnem, jejm skutenm jmnem. To je to prvn, co od nj bude chtt. Co od nj bude poadovat. Avak sotva si vytkne tento cl, uvdom si, e jej jmno je v jej mysli tak njak zablokovan, nepamatuje si ho. To ji napluje panikou, v ale, e jej ivot je v szce a e, m-li se brnit, bojovat, mus si za kadou cenu zachovat rozvahu; se zuivm soustednm se usilovn sna si vzpomenout dostala ti kestn jmna, ano, ti, pouv pouze jedno z nich, to v, ale co to bylo za ti jmna a kter z nich si ponechala? Dobr Boe, musela to jmno slyet tisckrt! Mylenka na mue, kter ji miloval, se vrac do jej mysli. Kdyby tu byl, zavolal by ji jejm jmnem. Mon, kdyby se j podailo vzpomenout si na jeho tv, mohla by si pedstavit jeho sta

vyslovujc jej jmno. To vypad jako dobr stopa, po kter se vydat dostat se k svmu jmnu prostednictvm onoho mue. Pokou se si ho pedstavit a znovu vid postavu prodrajc se davem. Obraz je to vybledl, prchav, sna se ho zachytit, dret se ho a prohloubit ho, pethnout ho zpt do minulosti kde se tam vzal ten mu? Kde se v tom davu vzal? Pro se pral? Usilovn se sna prohloubit tu vzpomnku a objev se zahrada, velk, a venkovsk dm, kde mezi mnoha lidmi rozeznv mue mal postavy, slaboukho mue a vzpomene si, e s nm m dt, dt, o kterm nev nic krom toho, e je mrtv... "Kam jste se to ztratila, Anne?" Zvedne hlavu a vid nkoho starho, jak sed na idli naproti n a dv se na ni. "M dt je mrtv," k. Vzpomnka je pli slab, proto to k nahlas. Mysl si, e to tak uin relnjm, mysl si, e se toho tak zachyt, jako kousku svho ivota, kter od n odplouv. Naklon se k n, vezme ji za ruce a ekne klidn povzbudivm hlasem: "Anne, zapome na sv dt, zapome na sv mrtv, mysli na ivot!" Usmje se na ni. Pak ze iroka zamv, jako kdyby chtl naznait nco nezmrnho a ndhernho: "ivot! ivot, Anne, ivot!" Ten smv a to gesto j napln hrzou. Vstane. Chvje se. Jej hlas se chvje: "Jak ivot? emu kte ivot?" Otzka, kterou bezmylenkovit poloila vyvol dal co kdy toto ji byla smrt? Co kdy toto je smrt? Odstr idli, kter se kutl pes saln a naraz do zdi. Chce se j kiet, ale nenalz slova. Z st se j vydere dlouh, neartikulovan "ch".

50

"Chantal! Chantal! Chantal!" Objmal jej tlo, kter se otsalo kikem. "Probu se! To nen doopravdy!" Chvla se v jeho nru a on j jet mnohokrt kal, e to nen doopravdy. Opakovala po nm: "Ne, nen to doopravdy, nen to doopravdy," A pomalu, velmi pomalu, se utiila. A j se ptm sm sebe komu se to zdlo? Komu se zdl tento pbh? Kdo si ho pedstavoval? Ona? On? Oba? Kad z nich pro toho druhho? A od jakho okamiku se jejich skuten ivot zmnil v tuto klamavou fantazii? Kdy vlak zajel pod Kanl? Dve? Toho rna, kdy mu oznmila svj odjezd do Londna? Jet dve? Toho dne, kdy se v grafologov kanceli potkala s nkem z kavrny z msteka v Normandii? Anebo jet dve? Kdy j Jean-Marc poslal prvn dopis? Ale poslal j skuten ty dopisy? Nebo je napsal pouze ve svch pedstavch? V jak pesn okamik se skuten zmnilo v neskuten, skutenost v snn? Kde byla hranice? Kde je hranice?

51

Vidm jejich dv hlavy z profilu, v ozen svtlem mal lampiky na nonm stolku JeanMarcova hlava, jej je na polti, Chantalina hlava naklnjc se njakch deset centimetr nad nm. ekla: "U t nikdy nespustm z o. Budu t nepetrit pozorovat." A pot, co se odmlela: "Dsm se, kdy mi oko mrkne. Dsm se, e bhem t vteiny, kdy mj pohled zhasne, by na tv msto mohl vklouznout had, krysa nebo jin mu." Pokusil se trochu se nadzvednout, aby se j mohl dotknout rty. Zavrtla hlavou: "Ne, chci t jenom pozorovat." A pak: "Nechm lampu rozsvcenou celou noc. Kadou noc."

Dokoneno ve Francii na podzim roku 1996

Peklad ver Charlese Baudelaira Ji Peln.