Bolest

Sbrka, kterou se budeme zabvat, se nazv Bolest a u samo jej jmno evokuje uritou nladu a pocity. Bsn v n obsaen vznikly mezi lety 1949 a 1955, tedy v dob, kdy byl Holan donucen se odmlet a sthnout se do stran, a nejprve udlosti roku 1948 obhajoval. Jmno sbrky nen zrove jmnem jedn z bsn v n obsaench, jak tomu v mnoha ppadech bv, oznauje spe zkladn pocit, kter je navzjem vechny spojuje, podobn jako je tomu u nzv Strach a Lamento. Na rozdl od nich m vak slovo Bolest mnohem hlub a osobnj vznam. Nen to jen ryze negativn pocit jako strach, ani bolest fyzick, je to hlubok vnitn proitek, kter trpcho njak zmn, a proto se d pedpokldat, e se ve sbrce setkme pevn s bsnmi lyrickmi, reflektujcmi stavy due a mysli. Prv vnitn utrpen je v n jednm ze zkladnch tmat. Naprost vtina bsn je psan volnm verem. asto vyuvanm prvkem je zvren ver (nebo dvojver) oddlen od ostatnch a shrnujc mylenku nebo ladn cel bsn. Kad z bsn m svj nzev, ty jsou si ale asto navzjem velmi podobn, ba nkdy dokonce toton a opaten mskou slic (Podzim I, Podzim II). Stvaj se tak navzjem ne zcela rozliitelnmi a splvaj do jednoho mnohotvrnho celku, nikdy nekoncho a stle se opakujcho kruhu. Neustl tematizovn snhu, ticha, det, mrazu, mlhy, noci, samoty a tmy vytv podzimn a zimn scenrii, kter jako kdyby nikdy nemla skonit a stv se tak alegori doby, v n byla sbrka napsna. Pokud se obas objev bse odehrvajc se na jae nebo v lt, vtinou pijde kontrastn zvr, kdy se uke, e za tenkou slupkou poklidn kadodennosti se pod skrv hrza (Cestou, O nch). Podobn je to i s svitem, kter asto vbec nespluje to, v co bychom doufali, toti e nm navrt svtlo a jasn den (Svtn, Za svtn). V mnoha bsnch se tak setkme s motivem kohouta, jen pla noc a smrt, v jinch bsnch se ale objevuje kohout mrtv (Non cum Platone, jnov den). Nejastjm nmtem bsn jsou vahy o smyslu ivota a to jak obecn lidskho, tak i ivota bsnka o roli bsnka ve spolenosti i o jeho zodpovdnosti vi ostatnm lidem. Neustl tpn ve vzpomnkch, pemtn o lsce, je je vdy neastn, sebezpytovn a kn za vlastn pchu se mn v jaksi labyrint, z nj nen cesty ven. Jednoznan odpov na existenciln otzky pochopiteln neexistuje, take zvry vyplvajc z tchto vah se asto mn: od pesvden, e Bh existuje a e jedin on dv inspiraci (j by ml bsnk vyut, kdy u je mu dn takov dar), pes naprost zoufn a marnost veho bez rozdlu a po mylenky na sebevradu, ale tak neschopnost odhodlat se k n, a to nejen kvli rodin, ale i pro vlastn pchu a lpn na ivot. asto se napklad opakuje vta: Jak nebt? (Hluboko v noci, V krutm roce) a smrt je lena tm jako bsnkova lska (U studnky, u rubnky), co vrh jin svtlo i na bsn, kter se na prvn pohled jev jako nevinn milostn (O nch), ivot je pirovnvn ke hbitovu, na jeho zdi koka ere slavka (Ti druz), a to ve se proln s ji zmiovanm podzimem, snhem, tichem, samotou a nespavost. Monou cestou z bludit se zd bt pouze nvrat k prostm a pravdivm slovm (patnice paraboly). Pomrn ast je tak motiv dvojnka, kter bsnka jako kdyby neustle doprovzel, pozoroval a hldal. Nkdy je to pod on sm, jindy nco jako andl strn (Mors ascendit per fenetras), a

jet jindy jako kdyby bylo jeho odvrcenou stranou lenstv (Probuzen). Tato dvojakost snad souvis s vsadnm postavenm lovka, kter je bsnkem, nebo bt bsnkem je na jednu stranu vnmno jako poehnn, na druhou jako proklet, a poezie je pirovnvna k jeskyni, do n kdo vstoup, u nevystoup. Dvojstrannost je ale tak rysem obecn lidskm, jak vyplv napklad z bsn Slza, kdy kad z lidskch slz je zrove slzou Panny Marie i hada. Ve sbrce vbec najdeme velmi mnoho antickch a biblickch symbol a postav, pedevm Evu, hada, k, Jee Krista, kostel, Pannu Marii, andly, Platona, Pythagora, masky atp. a nkter bsn maj latinsk jmna. Jindy ale sklouzvaj mytologick symboly na mnohem lidovj rovinu: had pipomn spe hadho krle z pohdek a obyejn kue se me zmnit v dmona (Kue), jak to znme z povst o plivncch. A se me na prvn pohled zdt, e bsn natolik podobn mtu jsou nadasov, mnoh jsou zakotven v konkrtnch datech (Rok 1953) a v konkrtnch udlostech, ppadn vzpomnkch. V nkterch z nich se objevuj neustle se opakujc spojen vymezujc as: To je ten as, kdy To je ta hodina, kdy, co na prvn pohled koresponduje s nzvem pslun bsn (svit), ale u na ten druh me psobit jako jinotaj vypovdajc o dob. Jako by prv trvalo zvltn obdob historie, kter je zakiven samo do sebe, v podstat nekonen, a to se odr v cel kompozici sbrky, jak jsme ji popsali ve, akoli se me zdt, e vypovd pouze o bezvchodnosti jednoho konkrtnho ivota. Nkdy jsou bsn otevenj a vtinou jsou to ty, kter byly v prvnm vydn sbrky vynechny: Dsm se dnes vradn tak astho, e u je neviditeln! 1), Bude zase vlka? 2) Odkazy na dobu se propojuj s biblickou symbolikou, obvykle s postavou trpcho Krista: