Carl Gustav Jung

Due modernho lovka

Zkladn problm souasn psychologie

Zatmco stedovk, jako i antika, ba dokonce cel lidstvo vychzely od svch prvopotk z pesvden o substanciln dui, vznikla ve druh polovin devatenctho stolet psychologie bez due". Vlivem vdeckho materialismu se vechno, co se nedalo spatit oima a ohmatat rukama, stalo pochybnm, ba co dm, zskalo patnou povst, nebo to bylo podezel z metafyziky. Za vdeck", a tm vbec ppustn platilo jen to, co se bud` dalo materiln poznat, anebo odvodit ze smyslov vnmatelnch pin. Tento pronikav obrat se pipravoval pozvolna, nezaal a s materialismem. Kdy duchovn katastrofou reformace skonila gotick doba smujc strm k vinm, je se vak vypjala na geograficky i svtonzorov pli zce omezen zkladn, byla i vertikla evropskho ducha proata horizontlou modernho vdom. Toto vdom u nerostlo do vky, nbr do e, a to jak geograficky, tak svtonzorov. Byla to doba velikch cest a empirickho roziovn pojet svta. Vra v substancilnost duchovna pozvolna ustupovala m dl vce se vtrajcmu pesvden o zsadn substancialit psychina, a potom nakonec - v prbhu tm ty stalet - vrcholn vdom evropskch myslitel a uenc nazralo ducha v pln zvislosti na hmot a hmotnch pinch. Je takka beznadjn chtt tento iracionln obrat zpracovat filozoficky. Je lep se o to nepokouet, nebo odvozuje-li dnes nkdo duchovn nebo duevn jev z funkce lz, me si bt beze veho jist zbonost a ctou svho publika. Avak toho, kdo by se pokusil atomov rozpad hvzdn hmoty vysvtlovat jako emanaci tvoivho svtovho ducha, by tot publikum jen politovalo jako duevn nenormlnho. A pece jsou ob vysvtlen stejn logick, stejn metafyzick a stejn svvoln a stejn symbolick. Z teoreticky noetickho hlediska je stejn tak ppustn odvozovat lovka z njakho ivoinho kmene, jako odvozovat ivoin kmeny z lid. Avak Dacqumu
Pozn. pekl.: Dacqu Edgar, nar. 1878, paleontolog. Na rozdl od vtiny evolunch teori, kter odvozuj sloitj formy ivota vvojem z jednoduch, odvozoval Dacqu veker ivot od lovka jako prapvodn formy.

Ducha doby nelze postihnout kategoriemi lidskho rozumu. Je to nco jako penchant", emocionln sklon, kter z nevdomch dvod psob s neodolatelnou sugestivnost na vechny slab duchy a strhv je s sebou. Myslet jinak, ne se v na dob prv mysl, m vdy pchu ehosi neoprvnnho a ruivho, ba psob to dokonce jako cosi nemstnho, nezdravho nebo rouhaskho, a proto je to pro jedince spoleensky nebezpen. Plave nesmysln proti proudu. Stejn tak jak bylo dve samozejmm pedpokladem, e vechno, co je, se kdysi zrodilo z tvoiv vle duchovnho Boha, objevilo 19. stolet stejn samozejmou pravdu, e vechno vznik z materilnch pin. Dnes si nebuduje duevn sla tlo, nbr naopak - ltka ze svho chemismu produkuje dui. Tento zvrat by byl k smchu, kdyby se nestal jednou z velkch pravd ducha doby. Myslet tmto zpsobem je populrn, a proto slun, rozumn, vdeck a normln. Ducha si musme pedstavovat jako epifenomn ltky. K tomuto zvru smuje vechno, i kdy se nek pmo duch", ale psyche", a i kdy se nehovo pmo ohmot", nbr omozku", hormonech" nebo o instinktech a pudech. Pipisovat dui vlastn substanci odporuje duchu doby, nebo by to bylo kacstv. Kdopak je vlastn tato vemohouc hmota? Opt je to Bh stvoitel, kter se tentokrt zekl svho antropomorfismu, a nabyl proto podoby univerzlnho pojmu, o nm se vichni myln domnvaj, e vd, co k. Nae veobecn vdom se sice nesmrn rozrostlo do ky a dlky, avak bohuel jen prostorov, a nikoli t asov, jinak bychom mli mnohem ivj historick cit. Kdyby nae obecn vdom nebylo pouze efemrn, nbr historick, pak bychom vdli o podobnch promnch boh v obdob eck filozofie, co by ns mohlo pimt k urit kritice na filozofie souasn. V takovm zamylen nm vak duch asu brn nejinnji. Historie je pro nj pouze arzenlem vhodnch argument, take se

napklad d ci, e u star Aristoteles vdl... atd. S ohledem na tuto situaci se musme vskutku ptt, odkud bere duch asu tuto zvltn nezvyklou moc. Duch asu je nepochybn velice zvan psychologick fenomn, je to prejudice, kter je v kadm ppad natolik zvan, e vbec nememe dojt k naemu problmu due, pokud tto prejudici neuinme zadost. Kdybychom si byli vdomi ducha asu, vdli bychom, e mme sklon interpretovat pedevm z fyzina, zatmco dve se interpretovalo pli z ducha. Toto vdom by ns ihned kriticky naladilo vi naemu penchantu". kali bychom si: s vysokou pravdpodobnost dlme nyn chybu opanou, a proto stejnou. Peceujeme materiln piny a domnvme se, e jsme teprve te nali sprvn vysvtlen, ponvad si myslme, e hmota je nm lpe znm ne metafyzick" duch. Avak hmota je pro ns prv tak neznm jako duch. Ani o jednom ani o druhm nevme nic. Teprve tmto nhledem se vracme do rovnovnho stavu. Nikterak tm nepoprme zkou spojitost duevna s fyziologi mozku, lz a tla vbec, pod jet jsme hluboce pesvdeni o skutenosti, e obsahy naeho vdom jsou do znan mry determinovny naimi smyslovmi vjemy, nememe popt, e nevdom ddinost nm vtiskuje charakteristick vlastnosti fyzick jako i duevn povahy a e jsme zcela trvale ovlivovni silou pud, je mohou tak inhibovat nebo podncovat nebo njak jinak modifikovat duchovn obsahy. Musme dokonce piznat, e lidsk due, a se j dotkneme kdekoli, je v prvn ad a pedevm vrnm odrazem veho, co oznaujeme jako hmotn, empirick a vezdej, a to odrazem v pin, elu a smyslu. A nakonec ped samm uznnm se teme, zda due pece jen nen koneckonc jevem druhho du, takzvanm epifenomnem, a zda nen zcela zvisl na fyzickm substrtu. N vlastn praktick rozum a zakotven ve vezdejm svt tomu pitakaj a jen nae pochybnost o vemohoucnosti hmoty by ns mohla podntit ke kritickmu zven tohoto vdeckho obrazu due. Modern pesvden o primtu fyzina vede v prv ad kpsychologii bez due", to znamen, e psychika neme bt vbec nic jinho ne biochemick efekt. Modern vdeck psychologie, kter by interpretovala z pozice ducha, vbec neexistuje. Nikdo by se dneska nemohl odvit zaloit vdeckou psychologii na pedpokladu samostatn due nezvisl na tle. Idea ducha o sob a pro sebe, idea duchovnho systmu svta, kter by spoval v sob samm a kter by byl nutnm pedpokladem pro autonomn individuln dui, je u ns pinejmenm svrchovan nepopulrn. Musm ovem podotknout, e jsem byl jet v roce 1914 na takzvanm Joint Session Aristotelian Society, na spolenm zasedn Mind Association a British Psychological Society, toti na sympoziu v Bedford College v Londn, jeho tmatem bylo: Are individual minds contained in God or not? - Jsou individuln due zahrnuty v Bohu, nebo ne? Kdyby nkdo v Anglii popral vdeck charakter tchto spolenost, kter pat k elit anglick inteligence, st by asi nael nkoho, kdo by byl ochoten mu naslouchat. Skuten jsem byl asi jedin, kdo se podivoval diskusi, ve kter zaznvaly argumenty ze tinctho stolet. Tento ppad by vm mohl ukzat, e idea autonomnho ducha, jeho existence se pokld za samozejmou, v evropskm duchovnm svt jet zcela nevymela a nestala se hlavn stedovkou fosili. Tento nstin by mohl ukzat, jak pradvn nazrn vnmalo dui. Psychino se tu jev jako zdroj ivota, jako primum movens, jako duchovn, avak objektivn ptomnost. Proto primitiv dovede se svou du rozprvt, due m v nm hlas, ponvad vbec nen toton s nm samm nebo s jeho vdomm. Psychino nen pro prvotn zkuenost souhrnem veho subjektivnho a libovolnho tak jako pro ns, nbr je nm objektivnm, nm, co ije samo ze sebe a co spov samo na sob. Vzhledem k tto skutenosti je naprosto pochopiteln, e m sv oprvnn star nzor na dui jako na nco samostatnho, nejen pouze objektivnho, nbr cosi pmo nebezpen

svvolnho. Dal domnnka, toti e tato tajupln bytost vzbuzujc bze je zrove zdrojem ivota, je psychologicky stejn tak pochopiteln, nebo zkuenost prv ukazuje, jak existence j, toti vdom, pochz a vznik z nevdomho ivota. Mal dt m psychick ivot bez prokazatelnho vdom j, a proto prvn lta ivota sotva zanechvaj njak vzpomnkov stopy. Odkud pichzej vechny dobr a pomhajc npady? Odkud naden, inspirace a kad umocnn ivotn pocit? Primitiv v hloubi sv due ct zdroj ivota, je co nejhloubji dojat ivotn aktivitou sv due, a proto v ve vechno, co na dui psob, zejmna v magick praktiky veho druhu. Proto je pro nj due ivotem vbec, ivotem, o kterm si nemysl, e ho ovld, nbr na nm v kadm ohledu zvis. K tto nejistot prostorov lokalizace pistupuje skutenost, e psychick obsahy nabvaj zcela neprostorovho charakteru, jakmile vystoup ze sfry poitku. Jak prostorov rozmr meme pikldat mylenkm? Jsou mal, velk, dlouh, tenk, tk, tekut, rovn, kruhovit i jak vlastn jsou? Kdybychom si chtli udlat ivouc pedstavu o tyrozmrn bytosti, kter popr prostor, pak by nm k tomu jist stla modelem mylenkov bytost. Skutenost, e dvn nazrn pisuzovalo dui vy, ba co dm, bosk vdn, lze snadno pochopit, vezmeme-li v vahu okolnost, e star kultury vetn primitivnch vyuvaly vdy sn a viz jako zdroj poznn. Nevdom skuten disponuje podprahovmi vjemy, jejich dosah je a zzran'. Tato okolnost byla na primitivn rovni uznvna a sn a viz se vyuvalo jako dleitch informanch zdroj a na zklad tto psychologie vznikly mocn, prastar kultury jako indick a nsk. Ob filozoficky a prakticky rozpracovaly vnitn cestu poznn a po nejpodrobnj rove. Bohuel, nebo sp natst sn tento lovk tak - alespo se nm to tak zd - jako by toto kolektivn nevdom v sob nezahrnovalo dn vlastn vdom svch obsah, m si vak na druh stran tak nejsme zcela jisti, podobn jako u hmyzu. Zd se, e tento kolektivn lovk ani nen osoba, nbr je to nco jako nekonen proud nebo snad moe obraz a forem, kter nm pichzej do vdom pleitostn ve snu nebo v abnormlnch duevnch stavech. Nazrno z naeho vnjho hlediska jev se nm duevno hlavn jako odraz vnjch proces, jej tyto procesy nejen podncuj, nbr jej pinn vytvej. Stejn tak se nm na prvn pohled zd, jako by se dalo nevdom vysvtlit jen z vnjku a z vdom. Jak vte, tento pokus uinila Freudova psychologie. Tento poin by vak mohl mt skuten spch jen tehdy, kdyby nevdom bylo opravdu nm, co vznik teprve skrze individuln byt a vdom. Avak nevdom je zde vdycky dve, protoe je to od pradvna ddn funkn pohotovost. Vdom je pozdji narozenm potomkem nevdom due. Bylo by ovem nesmysln, kdybychom ivot pedk vysvtlovali z pozdjch epigon. Proto je tak podle mho soudu chybn interpretovat nevdom v kauzln zvislosti na vdom. Opan postup je tedy proto asi sprvnj. To, o em j sem hovoil ve, l problematiku psychologie, kter nespolh na fyzino jako na zklad vysvtlen, ale opr se o duchovn systm, jeho primum movens nen hmota a jej vlastnosti nebo energetick stav, nbr Bh. Bylo by zde nasnad pokuen oznait za Boha - s odvolnm na modern prodn filozofii - bud' energii, nebo lan vital, a spojit tak ducha a produ v jedno. Pokud se takov experiment omezuje na mlhav viny spekulativn filozofie, zstv nekodn. Kdybychom s nm vak chtli operovat v ni sfe vdeck zkuenosti, zapletli bychom se brzy do neskonalch nejasnost, nebo zde se jedn o prakticky dleit vysvtlen. Nepstujeme toti psychologii s pouhmi akademickmi nroky, jej vysvtlen jsou prakticky bezvznamn, nbr potebujeme praktickou psychologii, kter je prakticky sprvn a pin takov vysvtlen, je se mus potvrdit ve svch praktickch vsledcch. Na bojiti praktick psychoterapie jsme odkzni na ivotaschopn vsledky, nememe spdat teorie, kter se pacienta netkaj nebo mu dokonce kod. Zde tedy zle na tom, asto dokonce fatln, zda budeme vysvtlovat z

fysis, anebo z ducha. Nezapomnejme toti na to, e naturalistickmu hledisku se vechno, co je duch, jev jako iluze, a e naopak duch asto mus nco, co je vtravou fyzickou skutenost, poprat a pemhat, aby sm mohl existovat. Pokud znm jen pirozen hodnoty, budu svmi fyzickmi hypotzami znehodnocovat duchovn vvoj svho pacienta, budu tomuto vvoji peket anebo ho dokonce destruovat. dm-li se vak v prvn ad jen duchovnmi cli, budu podceovat a znsilovat pirozenho lovka v jeho fyzickm existennm oprvnn. Nemlo sebevrad bhem psychoterapeutick pe lze vysvtlit takovmi omyly. Mlo se starm o to, zda energie je Bh, nebo zda Bh je energie, nebo to pece beztak nemohu vdt. Jak vak mus bt vysvtlen psychologicky, to vdt mm. K een tohoto problmu jsem uinil tuto rozvahu: Konflikt mezi prodou a duchem je odraz paradoxn duevn podstaty. Tato podstata m fyzick i duevn aspekt, kter se jev jako rozpor, protoe my koneckonc podstatu duevna nechpeme. Vdycky kdy chce lidsk rozum vypovdat o nem, co v podstat nechpe a co ani pochopit neme, mus, pokud je poctiv, dospt k rozporu, mus to nepochopiteln roztpit v protiklady, aby to mohl do jist mry poznat. Konflikt mezi fyzickm a duchovnm aspektem jen dokazuje, e psychino je koneckonc cosi nepochopitelnho. Nepochybn je to nae jedin bezprostedn zkuenost. Vechno, co zakoum, je psychick. Sama fyzick bolest je psychick odraz, kter zavm; vechny m smyslov vjemy, kter mi vnucuj svt neproniknutelnch vc naplujcch prostor, jsou psychick obrazy, kter jako jedin pedstavuj mou bezprostedn zkuenost, nebo tyto obrazy samy jsou bezprostednm objektem mho vdom. Ano, moje psyche pozmuje a zkresluje skutenost do t mry, e k tomu, abych mohl urit, co jsou vci mimo m, potebuji uml pomcky; napklad e tn je chvn vzduchu urit frekvence a barva je urit vlnov dlka svtla. V jdru vzato jsme zahaleni do psychickch obraz do t mry, e vbec nememe proniknout k podstat vc mimo ns. Vechno, co jsme kdy schopni vdt, se skld z psychick ltky. Psyche je nejrelnj bytost, ponvad je tm, co jedin je bezprostedn. Na tuto realitu se psycholog me odvolvat, toti na realitu psychina. Skutenost, e bezprostedn zkuenost je jen psychick, a e proto bezprostedn realita me bt jen psychick, vysvtluje, pro jsou pro primitivnho lovka duchov a magick vlivy stejn skuten jako fyzick udlosti. Primitiv jet nem svou prapvodn zkuenost roztpenou na protiklady. V jeho svt se jet duch a hmota vzjemn prostupuj a bohov se jet prochzej po lesch a po polch. Primitivn lovk je jet jako dt, teprve zpola zrozen, jet snc, uzaven do sv due, do svta, jak skuten je, do svta dosud nezkreslenho tkostmi poznn rozsvcujcho se rozumu. Z rozpadu prapvodnho svta na ducha a produ si Zpad zachrnil produ, ve kterou v souladu se svm temperamentem v a do kter se vemi svmi bolestnmi a zoufalmi pokusy o jej zduchovnn jen stle vc zaplt. Vchod si naproti tomu zvolil ducha, kter vysvtluje hmotu jako maya", a jako v polosnu ije v asiatsk pn a bd. Ale tak jako existuje jen jedna Zem a Vchod a Zpad nejsou s to roztpit jedno lidstvo na dv rozdln poloviny, existuje i psychick realita jet ve sv prapvodn jednot a ek na pokrok lidskho vdom od vry v jedno a poprn druhho k uznn obou jakoto konstitutivnch prvk jedin due. Tyto otzky, kter hbaj svtem, se m pirozen jako lkae bezprostedn netkaj, zabvm se nemocnmi. Tebae pedsudkem dosavadn medicny bylo, e se me a m lit a hojit nemoc sama o sob, ozvaj se v novj dob hlasy, kter povauj tento nzor za omyl a pimlouvaj se za len nikoli nemoci, ale nemocnho lovka. Tento poadavek se nm vnucuje i pi len duevnch chorob. Stle vc odhlme od viditeln choroby a zamujeme se na celho lovka, nebo jsme pochopili, e prv duevn nemoci nejsou lokalizovanmi, zce omezenmi fenomny, nbr e jsou samy o sob symptomy uritho chybnho naladn osobnosti jako celku. Nikdy proto nememe ekat dkladn uzdraven od len omezenho pouze na nemoc, nbr jen od lby zamen na celou osobnost.

Z vdeckho hlediska si o tom lovk me myslet co chce, nic to vak nezmn na skutenosti, e velk vtina civilizovanch lid takov jednn jednodue nesn. Mravn postoj je reln faktor, s nm mus psycholog potat, nem-li se dopustit nejtch omyl. Tot plat o faktu, e urit nboensk pesvden, kter se nedaj zdvodnit racionln, jsou pro mnoh lidi ivotn nutnost. Jsou to opt duevn reality, kter mohou nemoc zpsobit i vylit. Kolikrt u jsem slyel pacienta prohlaovat: Kdybych vdl, e mj ivot m njak smysl a el, nebylo by mn cel t phody s nervy zapoteb." Nen vbec dleit, zda je ten pacient bohat nebo chud, zda m rodinu nebo postaven, protoe tyto skutenosti mu jako smysl ivota zdaleka nemohou postait. Jedn se spe o iracionln nezbytnost takzvanho duchovnho ivota, kter vak ten lovk neme najt ani na univerzitch, ani v knihovnch, dokonce ani v crkvch. Nebo ho neme pijmout proto, e se tento ivot dotk jen jeho hlavy, ale nezmocuje se jeho srdce. V takovm ppad je pmo ivotn dleit, aby lka sprvn poznal duchovn faktory. Tto ivotn nezbytnosti vychz pacientovo nevdom vstc do t mry, e napklad ve snech vyjevuje obsahy, jejich povaha mus bt povaovna v podstat za nboenskou. Nerozpoznat duchovn pvod takovch obsah znamen chybnou lbu a odpovdajc nespch. Pokud se modern psychologie me vbec chlubit, e odhrnula zvoj ze zastenho obrazu due, je to jen zvoj, kter zkoumavmu pohledu dosud zastral jej biologick projev. Souasnou situaci bychom mohli pirovnat ke stavu medicny v 16. stolet, kdy se zaalo s poznvnm anatomie, avak o fyziologii neml nikdo potuchy. Tak je i duchovn ivot due znm teprve v malch lomcch. Dnes sice vme, e v dui probhaj duchovn podmnn procesy promn, kter tak napklad tvo zklad znmch iniciac prodnch nrod nebo stav podmnnch jgou. Nepodailo se nm vak jet zjistit jejich zvltn zkonitost. Vme jen, e velk st neurz spov v porue tohoto procesu. Psychologickmu vzkumu se nepodailo odhalit obraz due zahalen nkolikerou vrstvou zvoj, protoe tento obraz je nepstupn a temn jako vechna hlubok tajemstv ivota. Vcelku nememe dlat o moc vc ne mluvit o tom, co jsme ji vyzkoueli a co hodlme jet v budoucnu dlat, abychom se een tto velik zhady alespo trochu piblili.

Protiklad Freud a Jung

O rozdlu mezi nzory Freudovmi a mmi by ml pst sp nkdo, kdo stoj vn, toti mimo okruh idej, kter jmna Freud" a ,,Jung" oznauj. Nevm, zda si zasluhuji bt poven takovou objektivitou, kter by mi mla umonit, abych se nestrann povznesl dokonce nad sv vlastn ideje. Doke to vbec nkdo? Pochybuji o tom. I kdyby se nkomu takov prilovsk kousek zdnliv povedl, vsadil bych se, e jeho ideje koneckonc nebudou jeho vlastn. Ostatn ideje, se ktermi souhlas vt mnostv lid, ani nepat do vlastnictv svho takzvanho tvrce, sp je on sm poddanm sv ideje. chvatn, takzvan pravdiv ideje maj v sob cosi zvltnho: rod se z bezasovosti, z odvkho vezdejho byt, z mateskho duevnho prazkladu, ze kterho vyrst efemrn duch jednotlivho lovka jako rostlina, je m listy, nese plody a semena, uvad a umr. Ideje pochzej z neho vtho, ne je osobn lovk. My nedlme ideje, ale ony dlaj ns. Na jedn stran jsou ideje fatlnm doznnm, kter pivd na denn svtlo nejen to, co je v ns nejlep, ale tak nae nedostatky a osobn ubohost. Tm sp se to tk idej o psychologii. Odkud odjinud by mohly pochzet ne z toho, co je nejsubjektivnj? Me ns zkuenost zskan na objektu ochrnit ped subjektivn pedpojatost? Nen snad kad zkuenost, i v tom nejlepm ppad, pinejmenm z poloviny subjektivn interpretac? Na druh stran je vak i subjekt jakousi objektivn danost, je st svta. A to, co pochz ze subjektu, pochz koneckonc ze zklad svta, stejn jako i tu nejzvltnj a nejnepravdpodobnj bytost iv a nos zem spolen nm vem. A tak prv nejsubjektivnj ideje stoj nejbl prod a byt, a proto bychom je mohli oznait jako nejpravdivj. Ale co je pravda"? Pedevm bych se pro nai psychologickou potebu zcela vzdal mylenky, e jsme vbec s to dnenmu lovku o podstat due vypovdt nco pravdivho" nebo sprvnho". To nejlep, co ze sebe meme vypravit, je pravdiv vyjden. Pravdiv vyjden" je vyznnm a vyerpvajcm znzornnm toho, co bylo pedtm subjektivn zjitno. Jeden lovk bude klst obzvltn draz na utven toho dosud zjitnho, a bude se proto myln domnvat, e je tvrcem toho, co pedtm zjistil. Druh bude vyzdvihovat nzor, a bude proto mluvit o tom, jako se to jev, piem si bude vdom sv pijmajc podstaty. Pravda le patrn nkde mezi tm: pravdiv vyjden je utvejc nzor. V tomto pijet a v tomto inu je obsaeno ve, m se me honosit i nejctidostivj aspirace dnenho psychologa. Nae psychologie je vlastn vce nebo mn astn utven vyznn nkolika jedinc, a pokud jsou tito jedinci vce nebo mn typit, pak me bt jejich vyznn jako dostaten platn popis pijato mnoha dalmi lidmi. A ponvad i lid, kte jsou jinho typu, tak pece pat k lidskmu rodu, meme dokonce dojt k zvru, e i oni jsou tmto poznnm zasaeni, ovem v men me. To, co Freud k o roli sexuality, o infantiln slasti a jejm konfliktu sprincipem reality", o incestu a o ostatnch vcech, je pedevm nejpravdivj vyjden jeho osobn psychologie. Je to astn zformulovan vraz toho, co bylo pedtm subjektivn zjitno. Nejsem dn Freudv protivnk, i kdy m chce takto ocejchovat krtkozrakost jeho vlastn i jeho k. dn zkuen psychiatr neme popt, e zail nejmn tucty ppad, jejich psychologie se ve vech podstatnch bodech shodovala s ppady Freudovmi. Prv proto Freud svm nejsubjektivnjm vyznnm napomohl zrozen jedn velik lidsk pravdy. On sm je uebnicovm pkladem sv psychologie a vnoval svj ivot a dlo splnn tohoto kolu. lovk vid tak, jak sm je. A protoe jin maj jinou psychologii, vid tak jinak a vyjaduj nco jinho. To ukzal pedevm hned jeden z prvnch Freudovch k, toti Alfred Adler: popsal stejn empirick materil ze zcela jinho hlediska a jeho zpsob nazrn je pinejmenm prv tak pesvdiv jako Freudv, protoe i Adler reprezentuje jeden typ

psychologie, se kterm se asto setkvme. Vm, e stoupenci obou tchto kol mn sice bez rozpak upraj pravdu, avak historie ani vichni spravedliv smlejc lid mi ji neupou. Nemohu si odpustit, abych obma tmto kolm nevytkl, e lovka a pli interpretuj z patologickho hlediska a z jeho defekt. Pesvdivm pkladem je Freudova neschopnost pochopit nboensk zitek.
Freud, Die Zukunft einer Illusion.

Rd bych naproti tomu chpal lovka na zklad zdrav, a i nemocnho bych chtl osvobodit prv od psychologie, kterou Freud popisuje na kad strnce svho dla. Nikde nevidm, e by se Freud povznesl nad svou vlastn psychologii, a nevidm, jak nemocnho zbavuje utrpen, kter trzn jet lkae samho. Jeho psychologie je psychologie neurotickho stavu uritho raen, a proto je to pravda, kter je platn jen v rmci odpovdajcho stavu. Uvnit tohoto rmce je Freud pravdiv a jeho tvrzen plat, a to i tam, kde k nepravdu. Nebo i zde pat nepravda k celkovmu obrazu, a je proto jako vyznn pravdiv. Nen to vak zdrav psychologie, a navc - a to je symptom chorobnosti - spov na nekritickm, neuvdomlm svtovm nzoru, kter zpsobuje zvan zen obzoru provn i nazrn. Freud se patrn velmi nesprvn zekl filozofie. Nikdy nekritizuje sv pedpoklady ani sv osobn psychick vchodiska. Ve svtle mch dosavadnch vvod to lze snadno pochopit jako nutnost, nebo kritika jeho vlastnch zklad by ho patrn zbavila monosti pedkldat svou vlastn psychologii naivn. ...
Freud, Die Traumdeutung.

... V kadm ppad by musel narazit na obte, kter jsem zpozoroval. Tmto sladkohokm doukem kritick filozofie jsem nikdy nepohrdl, naopak, alespo in refracta dosi jsem ho opatrn ochutnal. Dost mlo, eknou m protivnci. Snad a moc, k mj vlastn cit. Snadno, a pli snadno otravuje sebekritika cenn statek naivity, dar, kter je pro kadho tvrho lovka tak nepostradateln. Mn filozofick kritika kadopdn pomohla k tomu, abych nahldl, e kad psychologie m charakter subjektivnho vyznn - i ta moje. Nesmm vak dopustit, aby m m kritika oloupila o m vlastn tvr monosti. Vm sice, e za kadm slovem, kter vyknu, je m zvltn a neopakovateln pln bytostn J se svm specifickm svtem a svou histori, budu se vak dit potebou hovoit v roue takzvanho zkuenostnho materilu o sob samm. Jen tm posloum cli lidskho poznn, jemu chtl slouit i Freud a jemu pese vechno slouil. Poznn nespov jen na pravd, nbr i na omylu. Pochopen, e kad psychologie, kterou vytvoil jedinec, m subjektivn charakter, je asi znakem, kter m od Freuda odliuje nejosteji. Dalm znakem, kter m odliuje, se mi zd skutenost, e se snam nemt dn nevdom, a proto nekritick svtonzorov pedpoklady. km snam se", nebo kdo si je zcela jist, e nem dn nevdom pedpoklady? Snam se vyhnout alespo nejhrubm pedsudkm, a jsem proto ochoten uznat vechny mon bohy pedpokldaje, e psob v lidsk dui. Nepochybuji o tom, e v duevn oblasti se siln uplatuj pirozen pudy, a je to ers, nebo vle k moci. Nepochybuji vak ani o tom, e se tyto pudy dotkaj ducha, nebo pudy se vdy neho dotkaj, a pro by se toto nco nemlo nazvat duch"? Vm tak mlo, co je to duch o sob a pro sebe, jak mlo vm, co jsou pudy". Jak duch, tak pudy jsou pro m stejn tajemn a nemohu ani vysvtlovat jedno jako nepochopen druhho, nebo nen dnm neporozumnm, e Zem m jen jeden msc: v prod neexistuj dn neporozumn. Existuj jen v oblasti toho, co lovk nazv rozumem". Pud a duch jsou v kadm ppad mimo mj rozum, jsou to pojmy, kter dosazujeme za nco neznmho, avak mocn psobcho. Mj pomr ke vem nboenstvm je proto pozitivn. V obsazch jejich uen poznvm znovu obrazy, se ktermi se setkvm ve snech a fantazich svch pacient. V jejich morlce vidm stejn nebo podobn pokusy, jak in m pacienti z vlastn smylenky nebo vnuknut, aby nali sprvnou cestu k zachzen se silami due. Posvtn kon, ritul,

iniciace a askeze jsou pro m velice zajmav jako promnliv a mnohotvrn techniky k vytvoen sprvn cesty. Stejn tak pozitivn je mj vztah k biologii a k prodovdeck empirii vbec, kter se mi jev jako velik pokus postihnout dui zvnjku smrem dovnit, stejn jako naopak nboensk gnoze je pro m prv tak gigantick pokus lidskho ducha erpat poznn ze samho nitra. V mm obraze svta m sv msto velik vnjek a stejn tak velik nitro. A mezi tmito dvma ply podle m stoj lovk, kter se obrac hned k jednomu, hned k druhmu, aby podle temperamentu a zaloen povaoval za absolutn pravdu tu vnjek, tu zase nitro, a podle toho vdycky jedno pro druh popral nebo obtoval. Tento obraz je pedpoklad - jist, je to vak pedpoklad, kterho se nevzdm, protoe pro m m velikou cenu jako hypotza. Povauji ho za empiricky i heuristicky potvrzen a navc ho potvrzuje i consensus gentium. Z tto hypotzy, kter jist pochz ze m samho - i kdy si pedstavuji, e jsem k n doel na zklad zkuenosti - vznikla moje typologie a stejn tak i moje smen s tak divergentnmi hledisky, jako je napklad hledisko Freudovo. Z protikladnho obrazu - jakm j vidm svt - mn vyplv idea psychick energie, kter mus vznikat z protiklad prv tak jako energie fyzickho dn, je vdy pedpokld spd, to znamen existenci protiklad, jakmi jsou teplo - zima, vka - hloubka atd. Zatmco Freud lil sexualitu zprvu tm vlun jako psychickou pudovou slu a teprve po mm odlouen zaal brt v vahu i jin faktory, shrnul jsem vechny psychick pudy nebo sly, kter jsou konstruovny vce mn ad hoc, pod jedin pojem energie, abych tm vylouil jinak tm nevyhnutelnou libovli pouh silov psychologie. Proto u nemluvm o silch nebo jednotlivch pudech, nbr o hodnotovch intenzitch". ...
Srov.: Ober psychische Energetik und das Wesen der Traume. Ges. Werke VIII, 1967.

... Tm nem bt poprna zvanost sexuality v psychickm dn, jak se tvrdojn domnv Freud, nbr m tm bt zamezeno zaplaven due sexuln terminologi a sexualita sama vrcena na sv sprvn msto. Sexualita je konen - a to si zdrav lidsk rozum nikdy ned vzt - jen jednm z biologickch instinkt, jen jednou z psychofyziologickch funkc, i kdy funkc velmi dleitou a s dalekoshlmi dsledky. Co by se vak napklad stalo, kdybychom u nemli co jst? Psychick sfra, kter nle sexualit, je v dnen dob nepochybn znan naruena, a kdy ns podn bol zub, zd se nm, e cel due se skld vhradn z bolesti zubu. Sexualita, kterou popisuje Freud, je zjevn sexuln obsese, se kterou se setkvme vude tam, kde by ml bt pacient vytlaen nebo vylkn z nevhodn situace nebo nepizpsobenho postoje: je to jaksi nadren sexualita, kter se ihned zmen do normlnch proporc, jakmile se uvoln cesta k rozvoji. K zadren ivotn energie vede vtinou uvznut v rodinnch resentimentech, v emocionln nud takzvanho rodinnho romnu". Toto nahromadn se pak nevyhnuteln projev ve form takzvan infantiln sexuality. Jedn se pitom o nepravou sexualitu, o nepirozen odtok rznch napt, kter vlastn pat do jinch oblast ivota. Co nm pak koneckonc pome, kdy budeme plavat sem a tam v tto oblasti postien zplavou? Mnohem dleitj je pece - tak se to aspo zd pmoarmu rozumu - otevt odtokov kanly, to jest najt takov monosti nebo takov zamen, kter by dodaly energii nleit pzniv spd. Jinak nevznikne nic jinho ne circulus vitiosus, jakm se mi jev freudovsk psychologie. Chyb j jakkoli monost, jak uniknout z neprosnch klet biologickho dn. lovk pak mus zoufale zvolat se sv. Pavlem: jak uboh jsem to lovk! Kdo m vysvobod z tohoto tla smrti?" A n duchovn lovk zavrt hlavou a ekne s Faustem: jsi si vdom jen jednoho pudu..." toti tlesnho svazku, kter vede zpt k otci a matce nebo kupedu k dtem, je vzely z naeho tla - je to ,incest" s minulost aincest" s budoucnost, ddin hch nepetritho trvn rodinnho romnu". Z tohoto pouta ns vysvobod jen duch, onen druh pl svtovho dn; nebo svobodu nezavaj dti tla, nbr dti Boha". V dramatu Ernsta Barlacha Mrtv den k v tragickm zvru rodinnho romnu dmon matky: Zvltn je jen to, e se lovk nechce

nauit, e jeho otcem je Bh." To je pesn to, co se Freud nikdy nechtl nauit a emu se brn vichni, kdo smlej podobn nebo k tomu ani nehledaj kl. Teologie nevychz hledajcmu vstc, nebo vyaduje vru, kter je vak pravm a opravdovm charismatem, je nikdo nedovede udlat. My, modern lid, jsme odkzni na to, abychom znovu proili ducha, to znamen abychom uinili prvotn zkuenost. To je jedin monost, jak prorazit zaarovan kruh biologickho dn. Toto stanovisko je tetm rysem, kter odliuje m pojet od pojet Freudova. Z toho dvodu je mn vytkn mysticismus. Neprohlauji se vak odpovdnm za skutenost, e lovk vdy a vude pirozenm zpsobem rozvjel nboenskou funkci, a e je tedy lidsk due od pravku prosycena a protkna nboenskmi city a nboenskmi pedstavami. Kdo tento aspekt lidsk due nevid, je slep, a kdo ho chce rozumov negovat nebo jen osvcensky vykldat, nem smysl pro skutenost. Anebo snad otcovsk komplex", jen prostupuje skrz naskrz celou freudovskou kolou od jej hlavy a po posledn pvrence, dokazuje, e by dolo k takovmu osvobozen od fatality rodinnho romnu, kter by stlo za zmnku? Tento otcovsk komplex" se svou fanatickou rigiditou a pecitlivlost je patn pochopen nboensk funkce, mysticismus, kter ovldl to, co je biologick a rodinn. Svm pojmem superega" dl Freud nesml pokus vpaovat svj star obraz Jahveho do psychologick teorie. Takov vci je lpe kat rovnou a zeteln. Proto jsem dal pednost tomu nazvat vci jmny, ktermi byly nazvny vdy. Kolo djin nelze otoit zpt a postup lidstva k duchovnu, kter zapoal u pi primitivnch iniciacch, nelze popt. Jist, vda nejene sm, nbr si i mus vybrat dl oblasti s omezenmi hypotzami. Due je vak celost nadazen vdom, je matkou a prvnm pedpokladem vdom, proto je i vda jen jednou z jejch funkc, kter nikdy nevyerp plnost jejho ivota. Lka due nesm zalzt do patologickho kouta a keovit se brnit nzoru, e i nemocn due je lidskou du, kter se bez ohledu na svou nemoc pece nevdom podl na celku duevnho ivota lidstva. Lka due mus dokonce umt piznat, e ego je nemocn proto, e je odznuto od celku, a proto se ztratilo lidstvu prv tak jako duchu. Ego je ve skutenosti sdlo zkosti", jak Freud ...
Das Ich und das Es.

...sprvn k, a bude jm do t doby, dokud se opt nevrt k otci a matce. Freud ztroskotv na Nikodmov otzce: Me lovk vstoupit podruh do tla sv matky a bt zrozen?" Historie se opakuje - si parva componere magnis licet (je-li dovoleno srovnvat mal s velkm, pozn. pekl.) - jako domc spor modern psychologie. Po dlouh tiscilet iniciace u zrozen z ducha, a lovk kupodivu stle znovu zapomn pochopit bosk zplozen. To nedokazuje dnou zvltn slu ducha, ale nsledky nepochopen se projevuj jako neurotick chadnut, jako zahoklost, jako zen a zpustnut. Je snadn vypudit ducha, ale pak bude v naem pokrmu chybt sl, sl zem". Ale duch pece stle znovu dokazuje svou slu tm, e se nadle pedvaj z generace na generaci dleit uen, kter vzela ze starch zasvcen. Pod jsou tu i lid, kte pochopili, co to znamen, e Bh je jejich otcem. Tto sfe zstv zachovna rovnovha tla a ducha. Protiklad mezi Freudem a mnou spov v podstat v rozdlnosti zkladnch pedpoklad. Pedpoklady jsou nezbytn, a protoe jsou nevyhnuteln, neml by lovk nikdy vyvolvat zdn, jako by dn neml. Proto jsem osvtlil pedevm zkladn aspekty, nebo z nich se daj nejsnze pochopit rozmanit, a do jednotlivost zasahujc rozdly mezi pojetm Freudovm a mm.

Problm due modernho lovka

Problm due modernho lovka pat k otzkm, kter jsou nedozrn prv pro svou modernost. Modern je lovk, kter prv vznikl, modern problm je otzka, kter prv vyvstala a odpov na ni je jet v budoucnosti. Problm due modernho lovka je proto v nejlepm ppad vytyen otzky, kter by mon dopadlo docela jinak, kdybychom mli teba jen mal tuen o budouc odpovdi; navc se tato otzka tk ehosi tak neslchan obecnho - pokud nechceme ci vgnho - neho, co tak nesmrn pekrauje chpavost lovka jako jednotlivce, e mme veker dvody k tomu, abychom k takovmu problmu pistupovali v hlubok skromnosti a umrnnosti. Toto vslovn piznn mez povauji za nezbytn, nebo nic nesvd k uvn velkch a o to przdnjch slov vce ne pojednn o takovm problmu. Budeme toti nuceni kat zdnliv neskromn a odvn vci, kter ns mohou snadno oslnit. Bylo u pli mnoho tch, kte se stali obt velikosti svch vlastnch slov. Abych tm rovnou zaal, toti tm, e se dopustm neskromnosti, musm ci, e lovk, kterho oznaujeme za modernho, a kter tedy ije v bezprostedn ptomnosti, stoj na vrcholu nebo na kraji svta: nad sebou m nebe, pod sebou cel lidstvo s jeho histori ztrcejc se v prapoten mlze, ped sebou propast veker budoucnosti. Modernch nebo lpe eeno bezprostedn souasnch lid je mlo, nebo jejich existence vyaduje co mon nejvy uvdomn, nejintenzivnj a nejir uvdomn s minimem nevdomosti, nebo zcela souasn je jen lovk, kter si je pln vdom sv existence jako lovk. Abychom si dobe rozumli, modern nen lovk ijc v souasnosti - jinak by byli modern vichni lid ijc v souasnosti - nbr jenom ten, kter si je ptomnosti co nejvce vdom. Ten, kdo doshl vdom souasnosti, je nutn osamocen. Modern" lovk je v kad dob lovkem osamocenm, nebo kad krok k vymu a irmu vdom ho vzdaluje od pvodn, ist animln participation mystique - mystickho astenstv se stdem, z ponoen do spolenho nevdom. Kad krok kupedu znamen urit vymann z tohoto vezahrnujcho mateskho lna poten nevdomosti, z lna, ve kterm jet z velk sti setrvv masa nroda. I u kulturnho nroda se nejni vrstvy vyznauj neuvdomnm ivota, kter se jen mlo li od neuvdomn primitiva. Nejble vy vrstvy pak ij v podstat na rovni vdom, kter odpovd potenm kulturm lidstva, a nejvy vrstvy maj vdom, kter je podobn vdom nedvno uplynulch stalet. Jedin lovk v naem smyslu modern ije v ptomnosti, protoe disponuje vdomm ptomnosti. Jen pro nho skuten vyhasly svty pedchozch rovn vdom, jejich hodnoty a snaen ho zajmaj u jen z historickho hlediska. Tm se stal tento lovk v nejhlubm smyslu nehistorickm" a tm se tak odcizil mase, kter ije jen v tradinch idejch. Ano, zcela modern je teprve tehdy, kdy se dostane na nejzaz kraj svta a za nm je jen to, co odpadlo a co pekonal, ped nm pak pslun nic, z nho se jet me stt ve. Zn to asi tak pompzn, e to povliv zabh do banality; nebo nen nic snadnjho ne pedstrat toto uvdomn a existuje velk stdo neschopnch lid, kte si dodvaj vzezen modernosti tm, e podvodn peskakuj vechny stupn, kter prv pedstavuj nejt ivotn koly, a nhle se pak vynouj vedle skuten modernho lovka jako vykoenn bytosti, jako up pzraky a diskredituj ho v jeho mlo zvidnhodn osamlosti. A tak dochz k tomu, e nkolik mlo souasnch lid vid masa svm neostrm pohledem jen pes nejasn zvoj onch pzrak, onch pseudomodernch lid a zamuje je s nimi. Nic naplat, modern lovk je jedinec pochybn a nechvaln povsti a tak tomu bylo ve vech dobch, ponaje Sokratem a Jeem. Piznn k modernosti znamen dobrovoln ohlen bankrotu, pslib chudoby a zdrenlivosti v novm smyslu, znamen dokonce onu jet bolestnj rezignaci na gloriolu svatosti, kter vdy vyaduje sankci ze strany historie. Bt nehistorick je promtheovsk

hch. Modern lovk je hn v tomto smyslu. Vy uvdomn je proto vinou. Nejzazho vdom ptomnosti, jak u jsem ekl, me vak doshnout jen ten, kdo pekonal rovn vdom minulosti, jinmi slovy eeno je to ten, kdo sdostatek splnil koly, se ktermi se ve svm svt setkal. Musel by to tedy bt lovk v nejlepm smyslu ctnostn a solidn, lovk, kter doke prv tolik co ostatn a jet nco navc, dky emu je tak schopen vy- ;I plhat se na nsledujc vy rove vdom. Vm, e pojem solidnost" je nenvidn zejmna pseudomodernmi lidmi, protoe jim nepjemn pipomn jejich podvod. To nm ovem neme zabrnit v tom, abychom solidnost nevyzvedli jako podstatn kritrium modernho lovka. Toto kritrium je nezbytn, nebo jinak by modern lovk byl jen spekulantem, kter nem svdom. On vak mus bt v nejvy me solidn, nebo to nehistorick - pokud nen na druh stran nahrazeno tvr schopnost - je pouhou nevrnost vi minulosti. Bt si vdom jen ptomnosti a popt minulost by byla naprost nicotnost. Dneek m smysl jen tehdy, pokud je mezi verejkem a ztkem. Dneek je proces, je to pechod, kter se oddluje od verejka a vede k ztku. Ten, kdo si dneek uvdomuje v tomto smyslu, se sm oznait za modernho. Modern" si ovem k mnoho lid, zejmna si tak kaj lid pseudomodern. V dsledku toho potkme skuten modern lidi astji mezi tmi, kte se sami oznauj za staromdn. Dlaj to na jedn stran proto, aby njak odinili ono pekonn historickho poznamenan vinou, a na druh stran proto, aby se vyhnuli nemil zmn s lidmi pseudomodernmi. Vedle kadho dobra existuje odpovdajc zlo a na svt se neme objevit nic dobrho, ani to pmo nevytvo pslun zlo. Prv tato bolestn skutenost in iluzornm vzneen pocit, jen je spojen s vdomm ptomnosti, pocit, e jsme vrcholem veker minul historie lidstva a naplnnm i vslednic nesslnch tiscilet. V nejlepm ppad je to piznn hrd chudoby, nebo jsme tak zklamnm tisciletch nadj a iluz. Ubhly tm dva tisce let kesansk historie a msto paruzie a tisciletho krlovstv je tu svtov vlka kesanskch nrod, vlka s ostnatmi drty a jedovatmi plyny... Jak nezdar na nebesch i na zemi! Tv v tv tomuto obrazu udlme asi nejlpe, kdy se vrtme ke skromnosti. Modern lovk stoj sice na vrcholu, ale bude ztra pekonn, je sice vslednic prastarho vvoje, ale zrove je nejvtm zklamnm vech nadj lidstva, jak si jen lze pedstavit. Toho si je modern lovk vdom. Vidl, jak poehnan me psobit vda, technika a organizace, ale vidl tak, e to vechno me psobit katastrofln. Vidl, jak vechny vldy, tvce se, e to mysl dobe, chrnily mr podle zsady Si vis pacem, para bellum" tak dkladn, e na to Evropa mlem zala. ...
Napsno v roce 1928. (Chce-li mr, pipravuj vlku.)

... A co se idel te, tak ani katolick crkev, ani mylenka bratrstv, ani mezinrodn sociln demokracie, ani solidarita ekonomickch zjm neobstly ve zkouce ohnm, ve zkouce skutenosti. Dokonce deset let po vlce znova vidme, e psob t optimismus, tyt organizace, tyt politick aspirace, tyt frze a t hesla, kter neodvratn pipravuj dal katastrofy na dlouho dopedu. Protivlen pakty v ns vyvolvaj skepsi, jakkoli jim pejeme mnoho zdaru. V podstat vak vechny tyto chlcholiv pokusy nahlodv pochybnost. Domnvm se koneckonc, e nepeenu, kdy srovnm modern vdom s du lovka, kter utrpl fatln otes, a v dsledku toho se stal znan nejistm. Z toho, co jsem ekl, je vidt, e m omezen tkv v mm povoln. Jsem lka a nemohu jm nebt. Lka stle vid nemoci, avak podstatn st jeho umn spov v tom, e je nevid tam, kde nejsou. Vyvaruji se tedy tvrzen, e zpadn lidstvo, bl lovk vbec jsou nemocn nebo e Zpad upad. Takov soud daleko pesahuje mou kompetenci. Kdy slyme, e nkdo hovo o njakm problmu kultury nebo dokonce lidstva, musme se vdycky zeptat, kdo ten dotyn vlastn je, nebo m je problm obecnj, tm vc me lovk do jeho vylen vtajit" svou vlastn osobn psychologii. To me vst

nepochybn na jedn stran k nenosnm zkreslenm a k osudnm chybnm zvrm, ale na druh stran okolnost, e obecn problm zachycuje a pojm do sebe celek osobnosti, je zrukou toho, e ten, kdo o nm hovo, ho tak skuten proil, a e ho mon dokonce proil bolestn. Tento lovk problm odr prv svou osobnost a ukazuje tm pravdu, zatmco v prvnm ppad lovk zpracovv problm s osobnmi tendencemi a pod zminkou objektivnho znzornn ho zkresluje, take z toho nevzejde pravda, nbr pouh pelud. Znm samozejm problm due modernho lovka jen ze sv zkuenosti s jinmi lidmi a se sebou samm. Znm intimn duevn ivot mnoha set vzdlanch lid, nemocnch stejn jako zdravch, lid z cel kulturn oblasti blho lidstva, a z pozice tto zkuenosti hovom. Obraz, kter mohu nastnit, je bezpochyby pouze jednostrann, nebo vechno tkv u dui, vechno je takkajc na vnitn stran. Musm nicmn ihned dodat, e to je zvltn, nebo due nebv vdy a vude na vnitn stran. Jsou nrody a doby, v nich se due nachz venku, nrody a doby nepsychologick, jako napklad vechny antick kultury a mezi nimi pedevm Egypt se svou grandizn objektivitou a svm prv tak grandiznm, naivnm, negativnm vyznnm hch. Za duchem sakkarskch piovch hrobek a za duchem pyramid si nelze pedstavit dnou duevn problematiku, stejn tak jako za Bachovou hudbou. Jakmile toti navenek existuje ideln a rituln forma, v n jsou pojaty a vyjdeny vechny snahy a nadje due, tedy napklad njak ivouc forma nboenstv, pak je due venku a dn problm due neexistuje, tak jako neexistuje ani nevdom v naem smyslu. Objeven psychologie je tedy logicky vyhrazeno poslednm desetiletm, akoliv dvj stalet disponovala dostatenou introspekc a inteligenc na to, aby dokzala poznat psychologick skutenosti. man napklad znali vechny mechanick principy a fyzikln skutenosti, kter by jim umonily sestrojit parn stroj, ale vznikla jen hraka Hrnova. ...
Hrn Alexandrijsk (il asi v 1. stolet po Kr.), eck matematik a fyzik, jeho vynalzavmu duchu vd vda a technika za etn pouky, pravidla, pstroje a zazen.

... Pinou toho bylo, e neexistovala dn nalhav nutnost. Tuto nutnost s sebou pinesla teprve ohromn dlba prce a specializace poslednho stolet. Duevn nutnost na doby ns pimla k objeven psychologie. Duevn skutenosti tu pirozen byly i dve, ale nevnucovaly se a nikdo si jich nevmal. lo to bez nich. Dnes u to bez due nejde. Prvn, kdo tuto pravdu skuten poznali, byli asi lkai, nebo pro knze me bt due jen nm, co se mus vmstnat do pedem znm formy, aby se zjednala neruen funkce. Pokud tato forma skuten zajiuje monost ivota, je psychologie pouhou pomocnou technikou a due nen faktorem sui generis. Dokud lovk ije ve std, nem dui a ani dnou nepotebuje - s vjimkou vry v nesmrtelnou dui. Ale jakmile lovk peroste okruh svho zpadnho loklnho nboenstv, to znamen kdy jeho forma nboenstv u nen s to pojmout jeho ivot v cel jeho plnosti, stv se due faktorem, s kterm si ji nelze poradit pomoc obvyklch prostedk. Proto mme dnes psychologii, je se opr o empirick fakta, a nikoli o lnky vry nebo filozofick postulty. A ve skutenosti, e mme psychologii, spatuji zrove symptom, kter dokazuje hluboko sahajc otesy obecn due. Nebo s du nroda je to stejn jako s du jednotlivce: dokud je vechno v podku a vechny psychick energie nachzej usmrnn a dostaten vyuit, nestav se nm z nich na odpor nic ruivho. Nezmocuje se ns nejistota a pochybnost a nememe bt vbec v rozporu sami se sebou. Ale jakmile se nkter kanly duevn aktivity ucpou, objevuj se uritou mrou projevy mstnn, zdroje takkajc petkaj, vnitek chce tedy nco jinho ne vnjek a vsledkem toho je, e se staneme nejednotnmi sami se sebou. Jen pi tto pleitosti, jen v tto tsni objevujeme dui jako nco, co chce nco jinho ne my sami, ba jako nco cizho, dokonce neptelskho a s nmi nesluitelnho. Objeven Freudovy psychoanalzy ukazuje tento proces nejzetelnji. Nejdve byla objevena existence perverznch sexulnch a kriminlnch fantazi, kter jsou, vzato doslova, naprosto nesluiteln s kultivovanm vdomm. Kdyby nkdo zaujal jejich stanovisko, byl by nepochybn bui, blzen nebo zloinec.

Nelze ovem pedpokldat, e tento aspekt duevn pozad ili nevdom rozvinulo teprve a v dnen dob. Tak tomu bylo pravdpodobn vdy a ve vech kulturch. Kad kultura mla sv hrostratovsk odprce. Avak dn kultura se dosud nectila nucena brt toto duevn pozad vn. Due byla vdycky pouhou soust njakho metafyzickho systmu. Modern vdom se vak u ani pes tu nejprud a nejkeovitj obranu neme ubrnit poznvn due. To nai dobu odliuje od dob dvjch. Nememe u popt, e temn skutenosti nevdom jsou inn sly, e existuj duevn sly, kter se u nedaj vpravit do naeho racionlnho du svta, aspo ne v souasn dob. Budujeme na nich dokonce vdu, a to je dal dkaz, jak vn je bereme. Dvj stalet by je mohla nepovimnuty vyhodit na smetit: my u je vak nememe odhodit jako Nessovo roucho. Otes modernho vdom je v dsledku nesmrnch katastroflnch nsledk vlky vnitn provzen morlnm otesem vry v ns sam a v nai dobrotu. Dv jsme mohli za politick a morln zlosyny pokldat jin, ciz lidi, ale modern lovk mus pochopit, e je politicky i morln pesn stejn jako vichni ostatn. Jestli jsem dve vil, e je mou povinnost z vle bo volat k podku jin, te vm, e toto voln k podku potebuji prv tak i j, a e bych proto udlal asi nejlp, kdybych si nejdv udlal podek ve vlastnm dom. Tm sp, e a pli zeteln vidm, jak se zapotcela m vra v racionln organizovatelnost svta, v onen star sen o tiscilet i, kde vldne jen mr a svornost. Skepse modernho vdom v tomto ohledu u nedovoluje dn politick nebo reformtorsk entuziasmus; tato skepse tvo dokonce velice nepzniv zklad pro hladk proudn duevn energie do svta, pesn tak jako pochybnost o morln osobnosti ptele mus nutn ovlivnit ptelsk vztah a nevyhnuteln potlait jeho vvoj. Touto skeps se modern vdom obrac k sob sammu, a tm, e proud zpt, se v dsledku nrazu, kter je tm vyvoln, stvaj vdommi subjektivn duevn jevy, kter sice existovaly vdycky, ale byly v nejhlubm stnu tak dlouho, dokud mohlo vechno hladce proudit ven. Podvejme se, jak odlin vypadal svt stedovkho lovka: Zem byla stedem svta, vn stl a nehybn, kolem n obhalo starostliv slunce, drce tepla. Vichni bl lid byli dtmi Boha, kter o n lskypln peoval a choval je pro vnou blaenost, a vichni pesn vdli, co maj dlat a jak se maj chovat, aby z pozemsk pomjivosti dospli k vnmu a radostnmu byt. O takov skutenosti si u nememe dt ani zdt. Prodn vdy tento pvabn zvoj dvno potrhaly. Ta doba je za nmi jako dtstv, kdy byl jet vlastn otec nejkrsnjm a nejmocnjm lovkem na zemi. Vechny metafyzick jistoty stedovkho lovka nm zmizely a my jsme je vymnili za idel materiln jistoty, obecnho blaha a humanity. Ten, kdo m tento idel jet dnes neotesen, je asi obdaen vc ne bnou mrou optimismu. I tato jistota se obrtila v nic, nebo modern lovk zan vidt, e kad pokrok ve vnjm svt vytv tak stle vzrstajc monost jet vt katastrofy. Ped tm zden couvaj oekvn a fantazie. Co m napklad znamenat, e dnes u vt msta plnuj, ba dokonce pipravuj obrann cvien proti toku jedovatm plynem? Neznamen to nic jinho - podle zsady Si vis pacem, para bellum" - ne e tyto plynov toky jsou u naplnovny a pipraveny. Jen se shromauje pslun materil a ten se nepochybn zmocn bla v lovku a spolu s nm vypochoduje ven. Je znmo, e puky zanaj stlet samy od sebe, jen kdy je jich hodn pohromad. Nejasn tuen onoho stranho zkona, kter d vechno slep dn, zkona, pro kter Hrakleitos razil pojem enantiodromie - protibh, napluje zklady modernho vdom ochromujc hr zou a paralyzuje vechnu vru v monosti, e se s touto nestvrou lze vypodat socilnmi a politickmi prostedky. Kdy se vdom po tomto dsivm pohledu na slep svt, v nm se vn vyvauje tvoen s nienm, obrt k subjektivnmu lovku a podv se, co je v jeho pozad, objev tam chaotick temnoty, podvanou, kter by se kad rd vyhnul. I zde zniila vda posledn toit a z toho, co nm dvalo pslib bezpen skre, uinila umpu.

A pece se nm skoro ulev, kdy v zklad sv due objevme tolik zla. Myslme si, e zde jsme aspo odhalili pinu veho zla ve velikm lidstvu. I kdy jsme zprvu oteseni a zklamni, mme pece jenom pocit, e tyto duevn skutenosti vce nebo mn drme v rukou, a to prv proto, e jsou soust na psyche, a e je proto meme uvst na pravou mru nebo je aspo inn potlait. Kdyby se to podailo - lovk se rd koch touto pedstavou - byla by vymcena alespo st zla ve vnjm svt. Pi veobecnm rozen znalosti nevdom by pak mohli takka vichni lid vidt, kdy se napklad sttnk dv svdt nevdommi motivy zla, a noviny by se na nho mohly obrtit s provolnm: Dejte se prosm analyzovat. Vdy trpte potlaenm otcovskm komplexem." Uil jsem zmrn tohoto grotesknho pkladu, abych ukzal, k jakm absurdnm dsledkm tato iluze vede, toti iluze, e kdy je nco psychick, meme to tak ovldat. Je jist pravda, e velk st zla pochz z bezmezn nevdomosti lidstva, a jist je pravda i to, e dky lepmu poznn meme proti duevnm zdrojm zla nco podniknout prv tak, jako nm vda koneckonc umonila, abychom se spn vypodali s vnjmi jmami. Ohromn celosvtov vzestup psychologickho zjmu v poslednch dvou desetiletch nezvratn ukazuje, e modern vdom se ponkud odtahuje od materilnho vnjho svta, a pikln se proto k subjektivnmu vnitnmu svtu. Umn expresionismu tento obrat prorocky vytuilo, umn pece vdycky intuitivn postihuje pichzejc obraty obecnho vdom. Psychologick zjem na doby oekv od due nco, co vnj svt neposkytl. Oekv nepochybn nco, co by mla obsahovat nae nboenstv, nco, co vak v tchto nboenstvch nen nebo u nen anebo to v nich nen pro modernho lovka. Nboenstv u nejsou pro modernho lovka nm, co pochz z nitra, z due, ale stala se pro nho inventrnmi kusy vnjho svta. Modernho lovka nejm dn nadzemsk duch vnitnm zjevenm, ale modern lovk se pokou vybrat si nboenstv a pesvden tak, jak si oblk svten roucho, kter nakonec zase odkld jako obnoen aty. Avak temn, tm chorobn se jevc fenomny hlubin due zjem lovka jaksi fascinuj, akoli si tko dokeme vysvtlit, jak je mon, e nco, co vechny epochy zavrhovaly, by te najednou mlo bt zajmav. e to ovem bud veobecn zjem, je skutenost, kter se ned popt, i kdy je tak mlo sluiteln s dobrm vkusem. Tmto psychologickm zjmem mm te na mysli nejen pouze zjem o psychologii jako vdu nebo teba jet u zjem o Freudovu psychoanalzu, ale onen veobecn vzestup zjmu o duevn jevy, spiritismus, astrologii, teosofii, parapsychologii atd. Od sklonku estnctho stolet a od stolet sedmnctho svt nic podobnho nevidl. Srovnateln je jen rozkvt gnze v prvnm a druhm stolet po Kristu. A prv s gnz se dnen duchovn proudy stkaj nejintimnji. Vdy dnes dokonce existuje Eglise gnostique de la France (Francouzsk gnostick crkev), a pokud je mi znmo, jsou v Nmecku dv gnostick koly, kter se za takov vslovn oznauj. Poetn je z tchto hnut nepochybn nejvznamj teosofie a jej kontinentln sestra, antroposofie, hinduizujc gnze nejistho raen. Zjem o vdeckou psychologii naproti tomu zanik. Gnze se vak buduje vlun na fenomnech duevnho pozad a rovn morln sah do temnch hlubin, jak ve sv evropsk prav dokazuje napklad indick kundalin jga. Tot plat o jevech parapsychologie, co kad jej znalec potvrd. Zaujet vkldan do sledovn tchto zjm je nepochybn duevn energie, kter proud zpt ze zastaralch forem nboenstv. Proto maj tyto vci vnitn jaksi vpravd nboensk charakter, i kdy maj navenek takkajc vdeck ntr a i kdy dr. Steiner svou antroposofii prohlsil za duchovn vdu". Tyto zastrac pokusy jen dokazuj, jak nepknou povst nboenstv zskalo, stejn jako politika a reformovn svta. Snad pli nepehnm, kdy tvrdm, e modern vdom se v protikladu k devatenctmu stolet se svmi nejniternjmi a nejsilnjmi oekvnmi obrac k dui, a to ne ve smyslu njakho znmho tradinho vyznn, nbr v gnostickm duchu. To, e si

vechna tato hnut dvaj vdeck ntr, nen jen groteska nebo njak zastrn, jak u jsem naznail, je to naopak pozitivn znamen, e tato hnut tm vm mn vdu, to znamen poznn, a to v pesnm protikladu k podstat zpadnch forem nboenstv, toti k ve. Modern vdom rozhodn odmt vru, a proto i nboenstv spovajc na ve. Uznv je jen potud, pokud je jejich poznateln obsah zdnliv v souladu se zaitmi jevy duevnho pozad. Chce vdt, to znamen, chce mt prapvodn zkuenost. Epocha objev, epocha, jejho zvru jsme patrn doshli s plnm poznnm zem, u nechtla vit, e Hyperborejci jsou jednonoz i podobn, ale chtla vdt a sama vidt, co je za onou hranic znmho svta. Nae epocha se zejm chyst vyzvdt, co je to psychick za vdomm. Otzka kadho spiritistickho krouku je: Co se stane, kdy mdium ztrat vdom? Otzka kadho teosofa je: Co zaiji na vych stupnch vdom, to znamen za svm existujcm vdomm? Kad astrolog se pt: Co jsou sly, kter psob na mj osud, a jak jsou uren za mm vdomm zmrem? Otzka, kterou si klade kad psychoanalytik, je: Co jsou nevdom motivy neurzy? Tato epocha chce zat dui samu. Chce prapvodn zkuenost, proto odmt vechny pedpoklady a zrove vech existujcch pedpoklad uv jako prostedk k dosaen cle, a to jak znmch nboenstv, tak vlastn vdy. Dosavadnho Evropana obvykle trochu mraz v zdech, kdy nahldne do tto oblasti trochu hloubji, a nejene se mu pedmt takzvanho vzkumu jev temn a stran, ale i metodika se mu zd jako zavrenhodn zneuit jeho nejkrsnjch duevnch vymoenost. Co napklad ekne profesionln astronom na to, e se dnes dl pinejmenm tisckrt vc horoskop ne ped temi staletmi? Co ekne filozofick osvcenec a vychovatel na to, e dnen svt nen ve srovnn s antikou chud ani o jednu povru? Sm Freud, zakladatel psychoanalzy, si dal opravdu poctiv zleet, aby vythl pnu, temnotu a zlo hlubin due na oslujc svtlo, a tak naznail, e svtu by mla pejt vechna chu hledat za tm vm nco jinho ne pnu a kal. Tento pokus se mu nezdail a stalo se dokonce, e odstraovn pivodilo opak, toti obdiv tto pny, vyvolalo jen sm o sob perverzn fenomn, kter by byl normln nevysvtliteln, kdyby i u tchto lid za vm nevzela tajemn fascinace du. Nelze asi vbec pochybovat o tom, e od potku devatenctho stolet, od pamtn epochy francouzsk revoluce se duevno pozvolna posunovalo se stle vzrstajc pitalivou silou do poped veobecnho vdom. Zd se, e symbolick gesto intronizace Desse Raison (Bohyn Rozumu) v Notre-Dame znamen pro zpadn svt nco podobnho jako pokcen Wotanovch dub kesfanskmi misioni, nebo ani v jednom ani v druhm ppad dn mstc blesk opovlivce nezashl. Je to asi vc ne pouh ert svtovch djin, e prv v t dob prv Francouz Anquetil du Perron pobval v Indii a pivezl odtud potkem devatenctho stolet peklad sbrky padesti upanid Oupnek' hat, kter poprv umonil Zpadu hloubji nahldnout do zhadnho ducha Vchodu. Pro historika je to asi nhoda, kter nem dnou spojitost s historickou kauzln souvislost. M lkask zaujatost v tom vak vbec dnou nhodu spatovat neme, nebo vechno se udlo podle historickho pravidla, kter m v osobnm ivot neomylnou platnost: vi kad vznamn sti, kter ve vdom ztrc hodnotu, a proto kles, se na druh stran v nevdom zved kompenzace. Dje se to podle zkladnho zkona o zachovn energie, nebo i nae psychick procesy jsou energetickmi procesy. dn duevn hodnota se neme vytratit, ani byla nahrazena njakm ekvivalentem. To je zkladn heuristick pravidlo v denn psychoterapeutick praxi, pravidlo, kter neselhv a stle se potvrzuje. Lka ve mn se zdrh povaovat duevn ivot nroda za nco, co stoj mimo zkladn psychologick pravidla. Due nroda je pro m jen ponkud komplexnjm tvarem ne due jedince. Co ostatn bsnci nehovo onrodech" sv due? Podle mho nzoru zcela prvem. Nco v na dui toti nen individuln, nco v na dui je nrod, celek,

ba i lidstvo. Kdesi jsme soust jedin velik due, jedinho nejvtho lovka, abych mluvil jako Swendenborg. A tak jako to temn ve mn, v jedinci, vyaduje pomocn svtlo, dje se tot v duevnm ivot nroda. Temn, bezejmenn masa, kter se niiv nahrnula do Notre-Dame, postihla i jedince, zashla i Anquetila du Perron, v nm vyprovokovala odpovd', kter byla svtov historick. Z nho vychzej Schopenhauer a Nietzsche, z nho vzeel dosud nedohledn duchovn vliv Vchodu. Chrame se tento vliv podceovat. Na intelektulnm povrchu Evropy z nho vidme sice mlo - nkolik profesor filozofie, nkolik buddhistickch blouznivc, nkolik ponurch veliin, jako byla madame Blawatsk a Annie Besantov se svm Krinamurtim. Zd se, e to jsou ojedinl ostrvky, kter nj nad moem masy, ve skutenosti jsou to vak vrcholky velikch podmoskch poho. Zatmco vzdlan osk si jet ped nedvnem myslel, e se me posmvat astrologii jako nemu, co je u dvno odbytou vc, stoj dnes astrologie, je pichz zdola, tsn ped branami univerzit, z nich se asi ped temi stoletmi vysthovala. Tot plat o idelech Vchodu uchycuj se dole v mase a pozvolna vyrstaj na povrch. Odkud pochz tch pt a est milion frank na antroposofick chrm v Dornachu? Jist ne od jednotlivce. Bohuel zatm neexistuje dn statistika, kter by pesn zachytila, kolik je zjevnch a skrytch teosof. Jist je jen to, e jejich poet dosahuje mnoha milion. A k tomu pipad nkolik milion spiritist kesansk a teosofick denominace. Velk obnovy nepichzej nikdy shora, ale vdycky zdola, tak jako stromy nikdy nerostou z nebe, nbr vyrstaj ze zem, i kdy jejich semena kdysi shora spadla. Otes naeho svta a otes naeho vdom jsou jedno a tot. Vechno se stv relativnm, a proto problematickm. Zatmco vdom vhav a nejist pozoruje problematick svt, kde to dun mrovmi a ptelskmi smlouvami, demokraci a diktaturou, kapitalismem a bolevismem, rod se v dui touha po odpovdi na mnostv pochybnost a nejistot. A jsou to prv temnj vrstvy nroda, ti tolik vysmvan ti na zemi, kte jsou akademickmi pedsudky opil mn ne ziv piky obyvatelstva a kte se poddvaj nevdommu tlaku due. Pro pohled shora je to jist asto smutn nebo smn podvan, avak podvan znan prostoduch, prostomysln jako ti, kdo byli kdysi blahoslaven. Co nen dojemn, kdy napklad vidme, jak se v tlustch archivnch svazcch shromauje dokonce i nejnepochybnj nedstvo due? Stoupenci Havelocka Ellise a Freuda shromdili se skrupulzn svdomitost ve svch vnch vdeckch pojednnch jako Anthropophyteia i nejnedostatenj blbol, nejabsurdnj jednn, nejzpustlej cry fantazie a pohbili to se v vdeckou ct a jejich vdeck obec se u rozprostr po cel oblasti bl kultury. Odkud se bere ten zpal, odkud se bere to tm fanatick uctvn nechutnosti? Je to psychologick, je to substance due, cenn jako fragmenty rukopis zachrnnch z antickho hnojit. Dokonce i ty sousti due, kter jsou skryt a kter odporn pchnou, maj pro modernho lovka hodnotu, nebo mu slou k elu. Avak k jakmu elu? Freud opatil svj Vklad sn tmto mottem: Flectere si nequeo superos, Acheronta movebo". Kdy si nemohu podrobit Olymp, vzboum aspo Achern. Pro asi? Nue, nai bohov jsou idoly a hodnoty naeho svta vdom, kter maj bt sesazeny z trnu. Jak znmo, nic nezdiskreditovalo . star bohy tolik jako jejich skandln historky. Historie se opakuje. Odkrvme podezel spodn vrstvy svch skvlch ctnost a nedostinch idel s jsavm pokikem: To jsou vai bohov, klam vytvoen lidskou rukou, popinn lidskou podlost, je to nablen hrob, uvnit pln rdla a neistoty. Zaznv star znm nota a ovaj slova, kter jsme dostaten nestrvili v konfirmanm vyuovn. Jsem hluboce pesvden o tom, e to nejsou nhodn analogie. Je pli mnoho lid, kterm je Freudova psychologie bli ne evangelium a pro kter znamen bolevismus vc ne obansk ctnost. A pece jsou vichni naimi bratry a v kadm z ns je alespo jeden hlas, kter jim dv za pravdu, nebo v podstat vzato jsme vichni st jedn due.

Neoekvanm dsledkem tohoto duchovnho smru je to, e svtu byla dna oklivj tv, take ho u nikdo neme milovat, e u nikdo neme milovat sebe sama a venku konen nen u nic, co by ns mohlo odlkat od na vlastn due. To je asi dsledek, k nmu to v nejhlubm smyslu smuje. Co jinho nakonec mn teosofie svm uenm o karm a reinkarnaci, ne e tento zdnliv svt nen nic jinho ne pechodn morln lzesk pobyt pro nedokonal? Teosofie rovn imanentn smysl svta ptomnosti relativizuje jen jinou technikou: slibuje jin, vy svty, ani zoklivuje svt ptomnosti. Avak vsledek je t. Vechny tyto ideje jsou nepokryt svrchovan neakademick, avak postihuj modern vdom zdola. Copak je to zase analogick nhoda, e vlastnictvm naeho mylen se stvaj Einsteinova teorie relativity a nejnovj atomov teorie, kter ji hrani s nadkauzlnm dnm a skutenost, kterou si nelze nzorn pedstavit? Dokonce i fyzika promuje n materiln svt v pru. Myslm, e nen divu, kdy se modern lovk nevyhnuteln vrac ke sv duevn realit a ek od n jistotu, kterou mu svt odpr. S du Zpadu je to vak na povenou o to vc, e jet dvme pednost iluzi sv vnitn krsy ped nemilosrdnou pravdou. lovk Zpadu ije v podnm oblaku dmu sebechvly, v oblaku, kter m zastt jeho skutenou tv. Co jsme vak pro lidi jin barvy pleti? Co si o ns mysl na a Indie? Jak pocity vi nm chov ern lovk? Co ct vichni ti, kter vyhlazujeme koalkou, pohlavnmi chorobami a obyejnm pustoenm zem? Mm ptele, nelnka Indin Pueblo. Jednou jsme dvrn rozmlouvali o bloch a on ekl: Nechpeme blochy. Pod nco chtj, jsou stle neklidn, ustavin cosi hledaj. Co hledaj? Nevme. Nejsme s to jim porozumt. Maj tak ostr nosy, tak tenk, krut rty, takov rysy ve tvch. Myslm, e vichni jsou pomaten." Mj ptel patrn poznal rijskho dravce, ani byl schopen ho pojmenovat. Poznal jeho touhu po koisti, kter ho vede vemi zemmi, po kterch mu nic nen, poznal navc n slavomam, kter si napklad pedstavuje, e kesanstv je jedin pravda a bl Kristus jedin spasitel. Vdy dokonce poslme misione i do ny, kdy jsme si cel Vchod podmanili svou vdou a technikou a pinutili ho, aby nm byl poplatn. Kesansk komedie v Africe je politovnhodn. Bohumil vymcen polygamie tam produkuje prostituci, kter jen v Ugand pohlcuje 20 000 liber ron na antivenerick prostedky. Hodn Evropan plat misione za tyto uten vsledky. Mme se jet zmiovat tak o stranch djinch utrpen Polynsie a o poehnnch obchodu s opiem? Tak vypad Evropan za svm morlnm oblakem dmu. Nen divu, e vykopvn na due je pedevm svho druhu kanalizan prac. Jen tak velk idealista jako Freud byl s to vnovat tto neist prci celoivotn dlo. Nezpsobil ten odporn zpach, ale zavinili jsme to my vichni, my, kte si pipadme tak ist a dob. A pipadme si tak v dsledku nejist ignorance a nejhrubho sebeklamu. Tak zan nae psychologie, nae seznmen s du v kadm ohledu na nejsvzelnjm konci, toti u veho toho, co nechceme vidt. Kdyby se vak nae due skldala jen ze patnosti a neschopnosti, nemohla by asi dn moc svta pohnout normlnho lovka k tomu, aby v n nalzal nco pitalivho. Proto tak vichni ti, kte jsou schopni vidt v teosofii jen politovnhodnou intelektuln povrchnost a ve freudismu jen senzacechtivost, prorokuj vem tmto hnutm rychl a neslavn konec. Pehlej vak skutenost, e v zkladu tchto hnut je ve, toti fascinace du, kter tyto formy vrazu uchov jako stupn tak dlouho, dokud nebudou pekonny nm lepm. Povra a perverzita jsou v zklad vzato tot. Jsou to pechodn formy zroden povahy, z nich vzniknou nov, zralej formy. Pohled na zklad zpadn due je z hlediska intelektulnho, jako i morlnho a estetickho mlo vbn. S vnivm zaujetm, jakmu nen rovno, jsme kolem sebe sice vybudovali monumentln svt, ale prv proto, e je ten svt tak nramn velkolep, je tak

vechno velkolep venku, a to, co naopak nachzme v zkladu due, mus bt nutn takov, jak to je, toti nuzn a nedostaten. Jsem si vdom toho, e zde ponkud pedbhm obecn vdom. Vhled do tchto psychologickch skutenost a jejich pochopen se jet nestaly spolenm statkem ns vech. Zpadn veejnost je teprve na cest k tomuto pochopen, jemu se lovk z pochopitelnch dvod jet velice siln vzpr. Dali jsme se sice dojmout Spenglerovm pesimismem, avak jeho inek se pohybuje v pjemn vymezench akademickch hranicch. Psychologick pochopen naproti tomu zasahuje do bolestiv osobn oblasti, a nar proto na osobn odpor a odmtn. Jsem ovem dalece vzdlen toho, abych tento odpor povaoval za nesmysln. Jev se mi sp jako zdrav reakce proti emusi destruktivnmu. Veker relativismus, je-li to nejvy a konen princip, psob kodliv. Kdy tedy poukazuji na ponur vzhled duevnho pozad, dje se to nikoli proto, abych pesimisticky vztyoval varovn prst, ale sp zdrazuji skutenost, e nevdom bez ohledu na svj odstraujc vzhled m mocnou pitalivou slu, a to nejen vi chorobnm povahm, ale i vi zdravm, pozitivnm duchm. Zkladem due je proda a proda je tvoiv ivot. Proda sice sama bo to, co vybudovala, ale znova to stav. To, co modern relativismus ni v hodnotch ve viditelnm svt, nm znova dv due. Zpotku ovem vidme jen sestup do temnoty a ohavnosti, avak kdo nesnese tento pohled, nikdy nevytvo ani to, co je svtl a krsn. Svtlo se vdycky rod jen ze tmy a dn slunce pece nezstane stt na nebi proto, e se na n upnula zkostn lidsk touha. Co nm pklad Anqeutila du Perron neukzal, jak due odstrauje sv vlastn zatemnn? na si pece nemysl, e by vinou evropsk vdy a techniky upadala. Pro bychom se my mli domnvat, e ns mus zniit tajemn duchovn vliv Vchodu? Ale zapomnm na to, e patrn jet vbec nevme, e zatmco my se svou silnj technickou dovednost otsme materilnm svtem Vchodu, uvd Vchod ve zmatek n duchovn svt svou mocnj duevn silou. Ns toti ani nenapadlo, e by se ns mohl Vchod zmocnit zevnit. Takov mylenka se nm zd tm len, protoe myslme jen v kauzlnch souvislostech, kdy ovem nememe pochopit, jak to, e za zmatek naeho duchovnho stednho stavu meme init zodpovdnmi njakho Maxe Miillera, njakho Oldenberga, Deussena nebo njakho Wilhelma. Co ns vak u pklad csaskho ma? Dobytm Mal Asie se stal m asijskm, dokonce i Evropa byla Asi nakaena a je jet dodnes. Z Kilikie pilo msk vojensk nboenstv, je sahalo od Egypta a po mlhavou Britnii, o kesanstv nemluv. Jet jsme pln nepochopili, e zpadn teosofie je diletantsk, vpravd barbarsk napodobovn Vchodu. S astrologi, kter je dennm chlebem Vchodu, prv znova zanme. Vzkum sexuality, kter pro ns vznikl ve Vdni a Anglii, m mocnj indick vzory. O filozofickm relativismu ns tam pouuj tiscilet texty a souhrn nsk vdy spov vlun na nadkauzlnm stanovisku, kter my prv jen tume. A co se te uritch komplikovanch novch objev na psychologie, nalzme jejich zejm popis ve starch nskch textech, jak mn nedvno dokzal sm profesor Wilhelm. To, co povaujeme za specificky zpadn vynlez, toti psychoanalzu a podnty z n vychzejc, je jen zatenick pokus ve srovnn s tm, co je na Vchod dvno zabhanm umnm. Jak je snad znmo, byla ji napsna kniha, kter srovnv psychoanalzu s jgou. Autorem je Oskar A. H. Schmitz.
Psychoanalyse und Yoga, Darmstadt 1923.

Teosofov maj zbavnou pedstavu o mahtmech, kte sdl nkde v Himlajch nebo v Tibetu a odtud inspiruj a d duchy celho svta. Vliv vchodnho magickho duchovnho postoje je tak siln, e m duevn normln Evropan ujiovali, e v tom dobrm, co km, jsem pr nevdomky inspirovn mahtmy, a naproti tomu to, co je m vlastn, pr za nic nestoj. Tato mytologie, ve kterou se tolik v a kter je na Zpad tak rozen, nen dn nesmysl - jako vechny mytologie - nbr je to dleit psychologick pravda. Zd se, e

Vchod m skuten cosi spolenho s pinou na duchovn zmny v tto dob. Jenome tento Vchod nen dn tibetsk klter mahtm, ale je v podstat uvnit ns. Je to patrn nae vlastn due, kdo pracuje na tvorb novch duchovnch forem, je obsahuj duevn pravdy, kter maj hojiv ztlumit bezmezn koistnictv rijskho lovka; je to snad nco z onoho omezen ivota, kter se na Vchod vyvinulo a v pochybn kvietismus, snad nco z on stability existence, kter se nutn dostavuje, kdy se poadavky due stvaj tak nalhavmi jako poteby vnjho socilnho ivota. Avak tomu jsme v epoe amerikanismu jet hodn vzdleni, vdy stojme - jak se mi zd - teprve na potku nov duevn kultury. Nechtl bych ze sebe dlat proroka, ale nememe se pokouet o nastnn problmu due modernho lovka bez zmnky o touze po klidu ve stavu neklidu a bez poadavku jistoty ve stavu nejistoty. Nov formy existence vznikaj z poteb a nutnost, nikoli z idelnch poadavk nebo pouhch pn. Nelze tak ani nastnit njak problm o sob a pro sebe, ani aspo nazname monost njakho een, i kdy tm nem bt eeno nic definitivnho. To, jak se mn problm jev dnes, nerozhoduje jet vbec o jeho budoucm een. Jako vdy se jedni domhaj rezignovanho nvratu k tomu, co bylo doposud, ale optimistick povahy usiluj o zmnu forem svtovho nzoru a forem existence. V tto fascinaci modernho vdom, ve fascinaci; kter vychz z due, spatuji jdro souasnho problmu due. Tato fascinace je na jedn stran - dvme-li se na ni pesimisticky - jevem rozpadu, ale hodnotme-li ji optimisticky, je to na druh stran nadjn zrodek mon hlub zmny zpadnho duchovnho postoje; v kadm ppad je to vak jev velkho vznamu, jev o to pozoruhodnj, e se dotk onch iracionlnch, a jak djiny dokazuj, nedozrnch pudovch sil due, kter nepedvdateln a tajemn petvej ivot nrod a kultur. A jsou to ony sly, kter se dnes pro mnoh jet neviditeln skrvaj za psychologickm zjmem dnen doby. Fascinace du nen v podstat dn chorobn perverze. Je to pitaliv sla, kter je tak siln, e se ned odstrait ani nechutnost. Podl hlavnch cest svta se vechno zd bt zpustoen a opotebovan. Proto asi hledajc instinkt opout vylapan stezky a hled postrann cestiky, zrovna tak jako se antick lovk zbavil svho olympskho svta boh a vyptral pedoasijsk mysteria. N tajemn instinkt to hled vn, kdy si osvojuje vchodn teosofii a vchodn magii, avak hled i uvnit, kdy zamylen rozebr pozad due. in to s tou skeps a s tm radikalismem, s jakm Buddha odstranil sv dva miliony boh jako nevznamn, aby dospl k jedin pesvdiv prapvodn zkuenosti. A nyn se dostvme k posledn otzce. Je to, co km o modernm lovku, tak skuten pravdiv? Nebo je to snad njak optick klam? Je zcela nepochybn, e pro nesetn miliony zpadnch lid jsou skutenosti, kter tu uvdm, zcela bezvznamnmi nahodilostmi a pro mnoh vysoce vzdlan lidi jsou politovnhodnm scestm. Co si napklad myslel vzdlan man o kesanstv, kter se zprvu ilo jen v nich lidovch vrstvch? Zpadn Bh je pro spoustu lid osobn stejn tak iv jako Allah pro lidi na druh stran Stedozemnho moe a jeden druhho povauje za mncennho heretika, kterho z nedostatku jinch monost soucitn trp. Chytr Evropan je navc toho mnn, e nboenstv a ve, co je s nm pbuzn, jsou docela dobr pro lid a enskou mysl, ale proti bezprostednm ekonomickm otzkm a politickm otzkm stoj zcela v pozad. Jsem tedy asi na cel e prohlaovn za nepravdivho jako nkdo, kdo prorokuje bouku, kdy je nebe bez mrku. Snad je boue za obzorem, snad ns nikdy nestihne. Avak otzky due le vdycky za horizontem vdom, a kdy hovome o problmu due, hovome vlastn o vcech na hranici viditelnosti, o vcech nejintimnjch a nejjemnjch, o kvtech, kter se otevraj jen v noci. Ve dne je vechno jasn a siln, ale noc je stejn dlouh jako den a my ijeme i v noci. Jsou lid, kte maj zl sny, je jim zkaz i den. A ivot dne je pro mnoh lidi tak patnm snem, e tou po noci, kdy se probouz due. Ano, zd se, e te je

takovch lid obzvl mnoho, a proto si tak myslm, e modern problm due m takovou povahu, jak jsem zde nastnil. Sm si pitom musm vytknout jednostrannost, nebo pomjm mlenm dui na svtskosti, o kter mluv vtina, ponvad tato due je vem zejm. Vyjevuje se v mezinrodnm nebo nadnrodnm idelu ztlesnna spoleenstvm nrod a podobn. Je ztlesnna dokonce i ve sportu a nakonec pznan i ve filmu a jazzu. To jsou patrn charakteristick symptomy na doby, kter te roziuje idel humanity naprosto jasn i na tlo. A tak sport znamen neobyejn ocenn tla, kter je jet zdraznno modernm tancem. Naproti tomu film a detektivn romn umouj bezpen proit vech podnt, vn a fantazi, kter by v epoe humanity musely bt potlaeny. Nen tk vidt, jak tyto symptomy souvisej s psychickm stavem. Fascinace du toti nen nic jinho ne nov sebeuvdomn, reflexe zkladn lidsk povahy. Nen divu, e pitom objevujeme tlo, kter pokud bylo proti duchu podceovno - se znova odkrv. Tu a tam se tm ctme v pokuen hovoit o jaksi pomst tla na duchu. Kdy si Keyserling groteskn stuje na idie jako kulturnho hrdinu naich dn, nestrefil se - jako ve vtin ppad - tak docela vedle. Tlo vzn svj poadavek na rovnoprvnost, ba vyvolv fascinaci jako due. Jsme-li v zajet star mylenky o protikladu ducha a hmoty, znamen tento stav rozpolcen, ba nesnesiteln rozpor. Dokeme-li se naproti tomu smit s hlubokm tajemstvm, e due je vnitn nazran ivot tla a tlo je ivot due projeven navenek, e tlo a due nikoli dv, nbr jedno jsou, pochopme tak, jak snaha po pekonn dnen rovn vdom vede skrze nevdom k tlu, a jak naopak vra v tlo pipout jen filozofii, kter tlo nepopr ve prospch njakho istho ducha. Toto zvraznn tlesnch a duevnch poadavk, kter vystupuje proti dvjku nesrovnateln silnji, me tak znamenat omlazen, i kdy vypad jako projev rozpadu, nebo - jak prav Helderlin: Kde vak je nebezpe, roste t to, co zachrauje. A skuten vidme, jak zpadn svt zan vyvjet mnohem rychlej tempo, americk tempo", opak kvietismu a rezignace odvrcen od svta. Zan se vyostovat neslchan protiklad mezi vnjm a vnitnm nebo lpe mezi objektivnm a subjektivnm, zan snad posledn bh o zvod mezi strnouc Evropou a mladistvou Amerikou, snad zdrav anebo zoufal pokus uniknout sle slepho prodnho zkona a vybojovat jet vt, jet hrdintj vtzstv bdn nad spnkem nrod. To je otzka, kterou nm zodpov historie.

O vzniku osobnosti
V ponkud voln souvislosti s jednm Goethovm verem se asto cituje: Nejvy slast pozeman jedin je: osobnost, a tm se vyslovuje nzor, e nejvzdlenj cl a nejsilnj pn kadho spov v rozvinut celosti lidsk bytosti, kterou oznaujeme jako osobnost. Vchova k osobnosti" se dnes stala vchovnm idelem v protikladu ke standardizovanmu kolektivnmu i normlnmu lovku, kterho si d veobecn masovost. Dje se tak za sprvnho poznn historick skutenosti, e velk, osvobozujc iny svtovch djin vyly od vdch osobnost, a nikdy z odjakiva druhotn, tkopdn masy, kter i k nejmenmu pohybu vdycky potebuje demagoga. Jsav voln italskho nroda plat osobnosti duceho a alozpvy jinch nrod oplakvaj neptomnost velkch vdc. ...
Od t doby, co byla napsna tato vta, nalo i Nmecko svho vdce.

... Touha po osobnosti se stala skutenm problmem, kter dnes zamstnv mnoho hlav v protikladu k dvj dob, kdy tuto otzku vytuil jen jeden jedin, a to Friedrich Schiller, po jeho Dopisech k estetick vchov nsleduje vc ne stolet literrn spnek pkov Renky. Meme naprosto klidn tvrdit, e Svat e msk nroda nmeckho si z Friedricha Schillera jako vychovatele nieho nevimla. Naproti tomu se furor teutonicus vrhl na pedagogiku, to znamen na vchovu dt, pstoval dtskou psychologii, vyptral, co je v dosplm lovku infantiln, a tm z dtstv uinil stav, kter je pro ivot a osud tak dleit, e tvoiv vznam a monost pozdj, dospl existence vedle nho zcela ustoupily do stnu. Ano, my jsme dokonce nai dobu nadnesen prohlsili za vk dtte". Toto masov rozen a rst mateskch kol m stejn vznam jako naprost opomenut vchovn problematiky, kterou geniln vytuil Schiller. Nikdo nebude poprat nebo i jen podceovat dleitost obdob dtstv: tk, asto celoivotn pokozen zpsoben nesmyslnou vchovou v rodin a ve kole jsou a pli zejm a nutnost rozumnjch pedagogickch metod a pli nevyhnuteln. Chceme-li vak toto zlo postihnout pmo u koene, musme si se v vnost poloit otzku: m to bylo a m to pod jet je, e se uv hloupch a omezench vchovnch metod? Je pece zejm, e jen a jen proto, e jsou hloup vychovatel, kte nejsou lidmi, nbr zosobnnmi automaty na metody. Kdo chce vychovvat, budi sm vychovn. Ale uen nazpam, kter se dnes stle jet praktikuje, a mechanick aplikace metod nen vchovou ani pro dt ani pro vychovatele samho. Neustle se mluv o tom, e z dtte se mus vychovat osobnost. Tento vysok vchovn idel samozejm obdivuji. Kdo vak vychovv k osobnosti? V prv ad jsou to obvykl nekompetentn rodie, kte jsou asto sami po cel ivot polovinmi nebo plnmi dtmi. Kdo by tak od tchto obyejnch rodi oekval, e budou osobnostmi", a kdo kdy pomlel na vymlen metod, jak by se tmto rodim mohla vtpit osobnost"? Proto se pirozen oekv vc od pedagoga, od vzdlanho odbornka, kterho pece jak tak uili psychologii: toti hlediskm tch i onch - vtinou zsadn rozdlnch - pravidel, jak je dt asi utveno a jak se o n m peovat. O mladch lidech, kte si zvolili pedagogiku jako ivotn posln, se pedpokld, e jsou sami vychovni. Ale e by vichni do jednoho byli tak osobnostmi, to asi nikdo nebude chtt tvrdit. Jeden vedle druhho mli vchovu stejn defektn jako dti, kter by mli vychovvat, a zpravidla jsou stejn tak mlo osobnostmi jako ony. N problm vchovy veobecn trp jednostrannm poukazovnm na dt, kter m bt vychovno, a prv tak jednostrannm nedostatkem drazu na nevychovanost dosplho vychovatele. Kad, kdo dokonil studia, si- pipad jako hotov vychovan, jednm slovem jako dospl. Mus si tak toti pipadat, vdy mus mt pevn pesvden o sv kompetentnosti, aby se mohl osvdit v boji o existenci. Pochybnost a pocity nejistoty by ho ochromovaly a pekely mu, podrvaly by jeho tolik potebnou vru ve vlastn autoritu a

inily ho nezpsobilm k ivotu v povoln. Chce se od nho slyet, e to um a e si je svou vc jist, a ne e pochybuje o sob a o sv oprvnnosti. Odbornk je toti nevyhnuteln odsouzen ke kompetentnosti. Nen to ideln situace, to v kad. Za danch okolnost je vak - cum grano salis nejlep. Vbec nedokeme domyslet, jak jinak by mohla vypadat. Od prmrnho vychovatele se naprosto ned oekvat nic vc ne od prmrnch rodi. Pokud je vychovatel dobr odbornk, musme se s tm spokojit stejn tak jako s rodii, kte sv dt vychovvaj co mon nejlpe. Vysok idel vchovy k osobnosti radji na dti neaplikujme. Nebo to, co se obvykle po osobnost" chpe, toti urit duevn celost schopn odporu a nadan silou, je dospl idel, kter bychom rdi podstrili dtstv v obdob, kdy si jedinec nen jet vdom problmu sv takzvan dosplosti nebo kdy se mu vdom vyhb, co je jet hor. Nae souasn pedagogick a psychologick zancen pro dt toti podezrm z nepoctivho myslu: mluv se o dtti, ale mlo by se myslet dt v dosplm. V dosplm toti vz dt, vn dt, ...
Srov. C. G. Jung a Karl Kernyi: Das gottliche Kind in: Einfuhrung in das Wesen der Mythologie, Zurich 1957.

... cosi, co pod vznik, co nikdy nen hotov, co by vyadovalo ustavinou pi, pozornost a vchovu. Je to ta st lidsk osobnosti, kter by se chtla rozvinout k celosti. Od tto celosti je vak lovk na doby nesmrn vzdlen. V temnm tuen svho defektu se zmocuje vchovy dtte a horuje pro dtskou psychologii na zklad oblben domnnky, e v jeho vchov a dtskm vvoji se jist stala njak chyba, kter by se dala v ptch generacch odstranit. Tento zmr je sice chvlyhodn, ztroskotv vak na psychologick skutenosti, e na dtti nemohu korigovat chybu, kter se sm stle jet dopoutm. Dti samozejm nejsou tak hloup, jak si myslme. Vmaj si a pli dobe, co je opravdov, a co opravdov nen. Andersenova pohdka o krlovch novch atech obsahuje nesmrtelnou pravdu. Kolik rodi mi dvalo najevo chvlyhodn zmr, e sv dti uet zkuenost, kter oni sami ve svm dtstv museli udlat. A kdy jsem se jich zeptal: Ale jste si jisti, e jste tyto chyby sami pekonali?", byli zcela pesvdeni, e to pokozen bylo u nich u dvno korigovno. Ve skutenosti vak nebylo. Pokud byli jako dti vychovvni pli psn, kazili sv dti toleranc hranic a s trapnost; pokud jim byly v dtstv zkostliv zastrny urit ivotn oblasti, zpstupovali je te vlastnm dtem stejn tak zkostliv a rozumsky. Upadli tedy jen do druhho extrmu, co je nejsilnj dkaz tragickho setrvvn starch hch. To jim zcela uniklo. Vechno, co chceme na dtech mnit, bychom mli asi nejdv pozorn pezkoumat. Co kdy je to nco, co by se mlo radji zmnit na ns, tak napklad pedagogick entuziasmus. Mon by se ml tkat ns. Mon, e nesprvn posuzujeme pedagogickou potebu, protoe by nm nepjemn pipomnala, e jsme sami jet svm zpsobem dti a e do znan mry potebujeme vchovu. Tato pochybnost se mn zd v kadm ppad naprosto na mst, kdybychom chtli dti vychovvat hned kosobnostem". Osobnost je v dtti klcm zrodkem, kter se pozvolna vyvj jen skrze ivot a v ivot. Bez uritosti, celosti a zrn se dn osobnost neprojev. Tyto ti vlastnosti nemohou a nemaj bt dtti vlastn, nebo by kvli nim bylo oloupeno o dtstv. Bylo by jakousi nepirozenou, pedasn zralou nhrakou dosplho. Avak modern vchova u takov monstra vytvoila, zejmna v ppadech, kdy do n rodie vkldaj opravdov fanatismus v tom smyslu, e pod dlaj pro dt to nejlep" a ij jenom pro n". Tento idel, o kterm tak asto slchme, velice inn pek rodim v tom, aby rozvjeli sami sebe, a uzpsobuje je k tomu, e to sv nejlep" vnucuj dtem. Ale to, co je v nich takzvan nejlep, je prv to, co rodie v nejvy me zanedbali sami u sebe. Dti jsou pak pobzeny k vkonm, kterch rodie nikdy nedoshli, a jsou jim vnucovny ambice, kter rodie nikdy nenaplnili. Takov metody a idely produkuj vchovn zrdnosti.

K osobnosti neme vychovat nikdo, kdo ji sm nem. A nikoli dt, nbr dospl me doshnout osobnosti jako zralho plodu ivotnho vkonu zamenho na tento cl. Nebo v dosaen osobnosti netkv nic menho ne co mon nejlep rozvinut celku uritho jednotlivce. Ani nelze domyslet, jak nekonen mnostv podmnek je k tomu zapoteb splnit. K tomu je poteba celho lidskho ivota se vemi jeho biologickmi, socilnmi a duchovnmi aspekty. Osobnost je nejvy uskutenn vrozen svrznosti urit iv bytosti. Osobnost je inem nejvt ivotn odvahy, absolutnho pitakn individuln jsoucho a inem spnho pizpsoben univerzln danmu za co mon nejvt svobody vlastnho rozhodnut. Vychovat nkoho k tomu se mi nezd nepatrnou vc. Je to patrn nejvt kol, jak si ped sebe modern duchovn svt postavil. Je to vru nebezpen kol, povliv svm rozsahem, kter ani piblin netuil sm Schiller, jen se pece jako prvn do tto problematiky prorocky odvil. Je stejn nebezpen jako sml a bezohledn ponn prody dovolujc enm rodit dti. Nebyla by to opovliv promtheovsk nebo dokonce belsk odvlivost, kdyby se nadlovk opovil dt ve sv retort vzniknout homunkulovi, kter by vyrostl v Golema? A pece by neudlal nic vc, ne co proda dl dennodenn. Neexistuje dn lidsk ohavnost a abnormalita, kter by nebyla vloena do lna milujc matky. Jako Slunce z nad spravedlivmi i nespravedlivmi a jako thotn a krmc matky peuj se stejnou lskou o dtka bo i o dti bla a nedbaj o mon nsledky, tak jsme i my stmi tto zvltn prody a stejn jako ona v sob nosme nedozrno. Osobnost se vyvj v prbhu ivota z tko znatelnch nebo i neznatelnch zrodench vloh a teprve nae iny uk, kdo vlastn jsme. Jsme jako Slunce, kter iv ivot na Zemi a plod velicos krsnho, zvltnho i zlho; jsme jako matky, kter nos v ln tst i hoe, o kterch nic nevd. Zprvu nevme, jak iny nebo zloiny, jak osud, jak dobro a jak zlo v sob mme; a teprve podzim vyjev, co zplodilo jaro, a teprve veer bude jasn, co zaalo rno. Osobnost jako pln uskutenn celosti na bytosti je nedosaitelnm idelem. Nedosaitelnost vak nikdy nen argumentem proti idelu, nebo idely jsou jen ukazatele cesty a nikdy nejsou clem. Jako se dt mus vyvinout, aby mohlo bt vychovvno, mus se tak osobnost nejdv rozvinout, ne se me podrobit vchov. A tady u zan nebezpe. Mme co init s msi nedozrnm, nevme, jak a kam se vznikajc osobnost bude vyvjet, a u jsme se dost pouili od prody i skutenosti svta, abychom byli prvem trochu nedviv. Kesansk uen ns dokonce vychovalo ve ve v prapvodn zlo lidsk povahy. Ale dokonce i ti, kte se u kesanskho uen nedr, jsou pirozen nedviv a zkostliv, pokud jde o monosti, kter jsou uloeny do jejich zklad. Dokonce i tak osvcen materialistit psychologov jako Freud nm pedkldaj velice nepjemnou pedstavu o dmajcm pozad lidsk podstaty a o jejch propastech. Pimlouvat se za rozvoj osobnosti tedy u samo o sob znamen skoro odvlivost. Lidsk duch je vak pln zvltnch protiklad. Velebme posvtn matestv" a ani ns nenapadne, abychom je inili zodpovdnm za vechna lidsk monstra, jako jsou nebezpen zloinci, nebezpen duevn cho, epileptici, idioti a mrzci veho druhu, kte pece tak byli zrozeni. Zmocuj se ns vak velice tk pochybnosti, kdy mme lidsk osobnosti dopt svobodn vvoj. Pak by pece bylo mon vechno," k se. Nebo se znova ohv hloup nmitka individualismu". Individualismus zatm nikdy nebyl svobodnm vvojem, nbr nepirozenou uzurpac, nepizpsobenou, impertinentn pzou, kter svou przdnotu asto u pi nepatrnch potch dokazuje zhroucenm. Tady se jedn o nco jinho. Nikdo toti nerozvj svou osobnost proto, e mu nkdo ekl, e je to uiten nebo rozumn. Jet nikdy se nepodailo imponovat prod dobe mnnmi radami. Prodou hb jen kauzln psobc nutnost. Bez nutnosti se nic nemn, nejmn pak lidsk osobnost. Ta je stran konzervativn, pokud nechceme ci rovnou inertn. Vyplait ji doke jen

nejnalhavj nutnost. A tak ani vvoj osobnosti nen posluen dnho pn, dnho rozkazu, dnho rozumu, poslouch jen nutnost; potebuje motivujc tlak vnitnho nebo vnjho osudu. Kad jin vvoj by byl prv individualismem. Proto tak vtka individualismu znamen veobecnou potupu, kdy je vznena proti pirozenmu vvoji osobnosti. Slova: Mnoho povolanch, mlo vyvolench" zde plat jako nikde jinde; nebo vvoj osobnosti ze zrodench vloh k plnmu uvdomn je charismatem a zrove prokletm: jeho prvnm dsledkem je vdom a nevyhnuteln oddlen individua z nerozlienosti a nevdomosti stda. Je to osamocen a pro n neexistuje dn tnj slovo. Z osamocen nikoho nevysvobod ani sebespnj pizpsoben ani sebehlad vpraven do existujcho prosted, ani rodina, ani spolenost a ani postaven. Vvoj osobnosti znamen takov tst, e ho meme zaplatit jen draze. Ten, kdo o rozvoji osobnosti mluv nejvc, mysl nejmn na nsledky, kter u samy o sob slab duchy pods. Vvoj osobnosti vak znamen jet vc ne pouhou obavu z toho, co zrdnho zplod. Neznamen ani strach z osamocen, znamen tak: vrnost vlastnmu zkonu. Pro slovo vrnost bych zde nejradji uil eckho slova z Novho zkona, toti slova pistis, kter bv chybn pekldno slovem vra". Toto slovo vak znamen vlastn dvru, loajalitu plnou dvry. Vrnost vlastnmu zkonu je dvra v tento zkon, je to loajln vytrvvn a dviv doufn, tedy postoj, jak by ml mt nboensky zaloen lovk vi Bohu. A tady u zeteln vidme, jak nesmrn osudn dilema se vynouje na pozad naeho problmu: osobnost se toti nikdy neme rozvinout, ani si lovk vdom a s vdomm mravnm rozhodnutm zvol vlastn cestu. K procesu osobnostnho vvoje mus svou slu propjit nejen kauzln motiv, nejen nutnost, nbr i vdom mravn rozhodnut. Chyb-li to prvn, toti nutnost, pak je takzvan vvoj pouhou akrobaci vle; chyb-li to druh, toti vdom rozhodnut, zstv vvoj vzet v temnm, nevdomm automatismu. Pro svou cestu se vak lovk me mravn rozhodnout jen tehdy, kdy ji povauje za to nejlep. Kdyby snad povaoval za lep njakou jinou cestu, proval by ji, a tm rozvjel, msto aby il a rozvjel vlastn osobnost. Jinmi cestami jsou konvence mravn, sociln, politick, filozofick a nboensk povahy. Skutenost, e konvence pod svm zpsobem kvetou, dokazuje, e drtiv vtina lid nevol vlastn cestu, nbr konvenci, a v dsledku toho nerozvj sebe, nbr njakou metodu, a tm collectivum na kor sv vlastn celosti. Jako je duevn a sociln ivot lovka na primitivn rovni vlun skupinovm ivotem pi vysokm stupni neuvdomn individua, pedstavuje i pozdj historick proces vvoje sp kolektivn zleitost a patrn j tak zstane. Proto vm v konvenci jako v jakousi kolektivn nutnost. Je nouzovou pomckou, ale nen idelem, a to ani v mravnm, ani v nboenskm smru, nebo podlhat konvenci znamen vdycky se zci celosti a utci ped vlastnmi konenmi dsledky. Poin osobnostnho vvoje je ve skutenosti nepopulrn odvlivost, nesympatick odboen z irok ulice, poustevnick podivnstv. Tak se to me zdt lovku nezasvcenmu. Proto nen divu, e se do tohoto zvltnho dobrodrustv od pradvna pout jen mlokdo. Kdyby vak vichni, kdo se do tohoto dobrodrustv pust, byli do jednoho blzni, mohli bychom je jako idiotai, jako duchovn soukromnky" pustit ze zornho pole zjmu. Nanetst jsou vak tyto osobnosti zpravidla legendrnmi hrdiny lidstva, jsou to lid obdivovan, milovan, zboovan, opravdov synov bo, jejich jmna nezapadaj v enech". Jsou to prav kvty a plody, stle plodc sm stromu lidstva. Poukaz na historick osobnosti dostaten vysvtluje, pro je vvoj osobnosti idelem a pro je nmitka individualismu pohanou. Velikost historickch osobnost nikdy nespovala v jejich absolutnm podroben konvenci, ale tkvla naopak v jejich osvobozen od konvence a ve spsn svobod. Vynvaly jako vrcholky hor z masy, kter setrvvala v zajet kolektivnch zkost, pesvden, zkon a kolektivnch metod, a volily si vlastn cestu. A obyejnmu

lovku vdycky pipadalo podivn, e nkdo ped vylapanou cestou a znmmi cli dv pednost strm a zk stezce vedouc do neznma. Proto se tak vdycky mlo za to, e pokud takov lovk nen len, jist v nm sdl dmon nebo bh; nebo ten zzrak, e by to nkdo mohl dlat jinak, ne jak to lidstvo odedvna dlalo, se dal vysvtlit jen nadnm dmonickou silou nebo boskm duchem. Co jinho ne Bh tak nakonec mohlo udrovat v rovnovze thu celho lidstva a vn zvyklosti? Proto mli hrdinov od nepamti dmonick atributy. Podle nordickho pojet mli had oi; jejich zrozen nebo pvod byly zvltn. Nkte sta et hrdinov mli had due, jin mli osobnho dmona, byli to arodjov nebo bo vyvolenci. Vechny tyto atributy, ke kterm lze snadno pidat jet spoustu dalch, ukazuj, e vynikajc osobnost je pro obyejnho lovka takka nadpirozenm zjevem, kter lze vysvtlit jen astenstvm dmonickho faktoru. m je vlastn zpsobeno, e nkdo vol vlastn cestu, a tm jako z vrstvy mlhy vystupuje z nevdom identity s masou? Nutnost to bt neme, nebo nutnost dolh na mnoh, a ti vichni se zachrauj v konvencch. Mravn rozhodnut to bt neme, nebo lovk se zpravidla rozhoduje pro konvenci. Co tedy tak neprosn rozhoduje ve prospch neobvyklho? Je to skutenost, kter se oznauje jako povoln: iracionln faktor, kter osudov pud k emancipaci ze stda a z cest, je stdo vylapalo. Opravdov osobnost m vdycky vnitn povoln a v v n, m k nmu pistis jako k Bohu, i kdy je to jen individuln pocit povolanosti, jak by ekl obyejn lovk. Toto posln vak psob jako bo zkon, ktermu se nelze zpronevit. Skutenost, e mnoz na sv vlastn cest zahynou, pro lovka s poslnm nic neznamen. Mus bt posluen vlastnho zkona, jako kdyby to byl dmon, kter mu naeptal nov, podivn cesty. Kdo m povoln, naslouch hlasu nitra, je povoln. Proto tak v povsti, e m svho soukromho dmona, kter mu rad a jeho pkazy m provdt. Veobecn znmm pkladem toho je Faust a historickm ppadem je daimonion Sokratovo. Primitivn medicinmani maj sv had duchy, stejn i Aeskulap, patron lka, byl znzorovn epidaurickm hadem. Krom toho ml jako svho soukromho dmona kabira Telesfora, kter mu jakoby pedtal, poppad vnukal recepty. Mt povoln v prapvodnm smyslu znamen: bt povoln njakm hlasem. Nejkrsnj pklady toho najdeme ve vyznnch starozkonnch prorok. e to nen jen jen starodvn facon de parler (zpsob vyjadovn, pozn. pekl.), dokazuj vyznn historickch osobnost, jako jsou Goethe a Napoleon - abychom se zmnili o dvou ppadech, je jsou nasnad - kte se svm pocitem vnitnho povoln nijak netajili. Vnitn povoln nebo pocit povoln nejsou asi vsadou velkch osobnost, oboj mohou mt i osobnosti mal, a po osobnosti tuctovho formtu; s ubvajc velikost je pocit uren pouze m dl zastenj a neuvdomlej. Jako by se hlas vnitnho dmona m dl vc vzdaloval a hovoil m dl ideji a m dl mn zeteln. m je toti osobnost men, tm se stv neuritj a nevdomj, a se nakonec nerozliena rozplyne ve spoleenstv, vzdvajc se tak vlastn celosti, a rozpoutjc se proto v celku skupiny. Na msto hlasu nitra nastupuje hlas spoleensk skupiny a jejch konvenc a na msto vnitnho povoln nastupuj kolektivn poteby. Nemlo jedincm se vak stane, e i za tohoto nevdomho spoleenskho stavu jsou povolni individulnm hlasem, m se ihned odli od ostatnch a ct se bt postaveni ped problm, o kterm ostatn nevd. Vtinou je nemon vysvtlit blinmu, co se stalo, nebo pochopen je zazdno velice silnmi pedsudky. Vichni jsme pece stejn", nco takovho neexistuje", nebo pokud to existuje, je to pirozen chorobn", a navc naprosto bezeln, je to ohromn domlivost myslet si, e by nco takovho mohlo mt vznam", vdy je to jen psychologie". Prv tato posledn nmitka je v dnen dob velice populrn. Pochz ze zvltnho podceovn duevna, kter se patrn povauje za nco osobn svvolnho, a proto zcela nicotnho, co je pi vem tom psychologickm naden paradoxn. Nevdom je pece pouh fantazie"! lovk si nco jen vymyslel" atd. lovk si

pipad jako mgov, kte si duevno piaruj a odaruj a ztvrn podle toho, jak se jejich rozmaru zachce. Co je nepohodln, to se neguje, co si nepejeme, to se sublimuje, to, z eho mme strach, se vysvtl" tak, aby to zmizelo, omyly se naprav a lovk si nakonec mysl, jak je to vechno vborn zazeno. Pitom zapomnl na jednu vc: e toti psychino je jen svm nepatrnm zlomkem toton s vdomm a s jeho kouzelnickmi triky a svou drtivou vtinou je nevdomou skutenost, kter zde le nehybn a nepstupn, tvrd a tk jako ula a kadou chvli, jakmile se neznmm zkonm zlb, se na ns me ztit. Gigantick katastrofy, kter nm hroz, nejsou elementrn udlosti fyzickho nebo biologickho rzu, ale jsou to udlosti psychick. V me, kter vzbuzuje hrzu, ns ohrouj vlky a revoluce, je jsou jen psychickmi epidemiemi. Kdykoli me nkolik milion lid posednout njak blud, a mme tu novou svtovou vlku nebo zhoubnou revoluci. Msto toho, aby byl lovk vystaven divokm zvatm, padajcm skalm a rozvodnnm ekm, je te vydn napospas svm elementrnm duevnm silm. Psychino je velmoc, kter mnohonsobn pevyuje vechny sly zem. Osvcenstv, kter odbotilo produ a lidsk instituce, pehldlo boha hrzy, kter pebv v dui. Je-li bze bo nkde na mst, je to tv v tv pesile psychina. To vechno jsou ovem pouh abstrakce. Kad v, e ibal intelekt to um ci tak a jet docela jinak. Nco jinho naproti tomu je, kdy tato objektivn psychick skutenost tvrd jako ula a tk jako olovo - klade jednotlivci odpor jako vnitn zkuenost a zetelnm hlasem k nmu hovo: Pjde to tak a mus to tak jt." Pak se lovk ct povoln, stejn jako sociln skupiny, kdy to vel vlka, revoluce nebo njak jin blud. Ne nadarmo prv nae doba vol po osvobozujc osobnosti, to znamen po nkom, kdo se odliuje od neodvratn sly kolektivity, a tm se osvobozuje alespo duchovn, a zaehuje tak ostatnm majk pln nadje, kter zvstuje, e se alespo jednomu podailo uniknout osudov identit se skupinovou du. Skupina toti - vzhledem ke sv nevdomosti - nen schopna svobodnho rozhodovn, a proto se v n psychino projevuje jako kauzln vzan proces, kter dospje do klidovho stadia teprve s katastrofou. Lid vdycky tou po hrdinovi, po pemoiteli draka, kdy ho napluje nebezpe psychick skutenosti. Proto to voln po osobnosti. Co m vak jednotliv osobnost spolenho s potebou mnohch? Je pece pedevm st nrodnho celku, a prv tak jako vichni ostatn je vystavena sle, kter celkem hb. Jedin, co tohoto lovka od vech ostatnch odliuje, je posln. Je povoln onm uchvacujcm a veobecn tsncm psychinem, kter je potebou jeho i jeho nroda. Poslechne-li ten hlas, je odlien a osamocen, nebo se rozhodl nsledovat zkon, kter proti nmu vystoupil z jeho vlastnho nitra. Po svm vlastnm zkonu" budou volat vichni. On sm v lpe, mus to vdt lpe: je to ten zkon, to vnitn povoln, tak mlo jeho vlastn" jako lev, kter ho por, i kdy je to ovem nepochybn ten lev, kter ho zabj, a ne njak jin lev. Jen v tomto smyslu me mluvit osvm" vnitnm povoln, o svm" zkonu. U svm rozhodnutm nadadit svou vlastn cestu vem ostatnm naplnil z velk sti sv vykupitelsk posln. Zruil pro sebe platnost vech ostatnch cest. Postavil si svj zkon nad vechny konvence, a tm odsunul stranou ve, co nejene neodvrtilo velik nebezpe, ale dokonce ho pivodilo. Konvence jsou toti samy o sob bezduch mechanismy, kter u nikdy nejsou s to postihnout vc ne rutinu ivota. Tvoiv ivot je vak vdycky mimo konvenci. Proto se stv, e pevldne-li pouh rutina ivota ve form tradinch konvenc, mus nsledovat niiv vbuch tvrch sil. Tento vbuch je vak katastrofln jen jako masov jev, ale nikdy takov nen u jednotlivce, kter se tmto vym silm podizuje vdom a dv do jejich slueb sv schopnosti. Mechanismus konvence udruje lidi nevdom, nebo pak jako divok zv mohou dojt k odedvna navyklm zmnm bez nutnosti vdomho rozhodovn. Toto bezdn psoben i t nejlep konvence je nevyhnuteln, nicmn vak stran nebezpe. Nebo u lid, kte jsou rutinou udrovni v

nevdomosti, vznikne - stejn jako u zvat - panika se vemi svmi nedozrnmi nsledky, kdy vyvstanou nov okolnosti, kter nebyly starmi konvencemi pedvdny. Osobnost se vak ned uchvtit panikou toho, co se probouz, protoe strach m u za sebou. Dorostla zmny doby a nevdomky a bezdky se stala vdcem. Vichni lid jsou si zajist navzjem rovni, nebo jinak by nemohli podlhat tmu bludu a duevn zklad, na nm spov individuln vdom, je jist univerzln stejnho druhu, nebo jinak by se lid nikdy nemohli vzjemn dorozumt. Zhruba v tomto smyslu nejsou osobnost a jej zvltn utven nim absolutn jedinenm a ojedinlm svho druhu. Jedinenost plat jen pro individualitu osobnosti, jako plat pro jakoukoli individualitu. Stt se osobnost nen absolutn vsadou genilnho lovka. Dokonce me bt geniln, ani m osobnost nebo ani je osobnost. Protoe kad jednotlivec m svj vrozen ivotn zkon, m tud kad teoretickou monost nsledovat tento zkon pede vemi, a stt se tak osobnost, to znamen doshnout celosti. Jeliko ve iv existuje jen ve form ivch jednotek, to znamen individu, smuje tento zkon koneckonc vdycky na individuln it ivot. I kdy tedy objektivn psychino, kter si v podstat nelze pedstavit jinak ne jako univerzln a stejnorodou danost, znamen sm duevn pedpoklad vech lid, mus se individuovat, jakmile se chce projevit, nebo nem jinou volbu ne vyjdit se skrze jednotliv individuum. Me se stt, e zachvt njakou skupinu, kde pak ovem zcela urit povede ke katastrof, a to jednodue proto, e psobilo nevdom, nebylo asimilovno vdomm a nebylo zalenno do vech ostatnch, u existujcch ivotnch podmnek. Osobnost se stane jen ten, kdo doke vdom pitakat moci vnitnho posln, kter se mu stav na odpor; kdo mu vak podlehne, propadne slepmu prbhu dn a bude znien. To je velikost a spsn sla kad opravdov osobnosti - e se na zklad svobodnho rozhodnut poddv svmu posln a vdom pevd do sv individuln skutenosti to, co zavno nevdom skupinou by vedlo jen ke zkze. Jednm z nejskvlejch pklad ivota a smyslu osobnosti, kter zachovala historie, je ivot Kristv. Proti mskmu csaskmu bludu, kter byl vlastn nejen csai, ale kadmu manu -civis romanus sum" (jsem oban msk", pozn. pekl.) - se zrodil protivnk v podob kesanstv, kter - mimochodem eeno - bylo jedinm nboenstvm, je man skuten pronsledovali. Protiklad se ukzal tam, kde na sebe vdycky narely csask kult a kesanstv. Jak vak vme z nznak evangeli o duevnm vvoji Kristovy osobnosti, hrl tento protiklad v dui zakladatele kesanskho nboenstv rozhodujc roli. Pbhy o pokuen zeteln ukazuj, s jakou psychickou silou se Je utkal: byl to bel moci souasn psychologie, kter ho na pouti uvdl do tkho pokuen. Tento bel byl objektivn psychino, kter drelo ve sv neodolateln moci vechny nrody mskho impria: proto tak tento bel sliboval Jeovi vechny e svta, jako kdyby ho chtl uinit csaem. Je byl vak posluen svho vnitnho hlasu, svho vnitnho uren a povoln a vydal se dobrovoln nporu imperilnho bludu, kter naploval vechny - vtze i poraen. Tak poznal povahu onoho objektivnho psychina, kter uvedlo cel svt do stavu plnho utrpen a uspilo zrn touhy po vysvobozen, touhy, kter se projevovala i u pohanskch bsnk. Tento duevn npor na sebe nechal Je vdom psobit, nepotlail ho, ani se jm nedal potlait, nbr ho asimiloval. A tak se z czara, kter ovldal cel svt, stalo duchovn krlovstv a imperium Romanum se promnilo v univerzln nesvtskou i bo. Tam, kde cel idovsk nrod jako mesie oekval hrdinu stejn imperialistickho jako politicky rznho, naplnil Kristus mesisk povoln sp pro nrod msk ne pro nrod svj a upozornil lidstvo na starou pravdu, e kde panuje moc, nen lska, a kde vldne lska, neplat moc. Nboenstv lsky bylo pesnm psychologickm protikladem vi mskmu blovstv moci. Pklad kesanstv asi nejlpe ilustruje m pedchoz abstraktn pojednn. Tento zdnliv jedinen ivot se stal posvtnm symbolem proto, e je psychologickm

prototypem ivota, kter je jedin smyslupln. Toti ivota, kter usiluje o individuln, to jest absolutn a bezpodmnen uskutenn svho, jen jemu vlastnho zkona. V tomto smyslu meme zvolat spolu s Tertullianem: Anima naturaliter christiana!" Jeovo zbotn neudivuje, stejn jako Buddhovo, ale pesvdiv dokazuje nesmrnou vnost, kterou lidstvo chov vi tmto hrdinm, a tm i vi idelu vzniku osobnosti. Jestli se v ptomnosti zd, e slep a rozkladn pevaha nesmysln kolektivn moci zatlauje idel do pozad, je to jen pechodn vzpoura proti pevaujc sle historie. Jakmile je tradice dostaten peruena revolunm, nehistorickm, a proto i nevzdlanm sklonem mlad generace, zanou se hledat a tak se naleznou nov hrdinov. Sm bolevismus, kter si v radikalismu nezad, Lenina nabalzamoval a z Karla Marxe udlal spasitele. Idel osobnosti je nevyhladitelnou potebou lidsk due, kter ho brn s fanatismem o to vtm, m nevhodnji je pedkldn. Vdy sm kult czara byl patn pochopenm kultem osobnosti a modern protestantismus, jeho kritick teologie m dl vc oslabovala bostv Kristovo, nalezl posledn toit v Jeov osobnosti. Ano, to, co se oznauje jako osobnost", je velik a tajemn vc. Vechno, co se o tom d ci, je vdycky podivn neuspokojiv a neadekvtn a vdycky hroz nebezpe, e diskuse se rozmln ve stejn tak zbytenm a przdnm tlachn. Sm pojem osobnosti je v obecn mluv tak vgn a patn definovan slovo, e se asi sotva najdou dv hlavy, kter by pod nm chpaly tot. Pokud zde navrhuji urit pojet, nepedstavuji si, e by tm bylo eeno posledn slovo. Vechno, co zde km, bych chtl povaovat za jaksi pokus piblit se problmu osobnosti bez nroku na to, abych ho tak eil. Svj pokus bych chtl vlastn radji chpat jako popis psychologickho problmu osobnosti. Vechny bn psychologick mastiky a vodiky zde trochu selhvaj, prv tak jako u problmu genilnho nebo tvoivho lovka. Odvozovn z rodinn heredity a z prosted se vbec neda: dnes tak oblben dtsk romantika se ztrc - mrn eeno - v metaforch; vysvtlovn z nouze, nedostatku penz, nemoci atd. zstv vzet v tom, co je vnj. Vdycky k tomu pistupuje cosi iracionlnho, nco, co nelze racionalizovat, jaksi deus ex machina nebo jaksi asylum ignorantiae, znm svrchovan jmno bo. Zd se, e problm zasahuje do nadlidsk oblasti a ta se od nepamti oznaovala jmnem bom. Jak je patrno, musel jsem se i j zmnit o hlasu nitra, o onom po-voln, a oznait je jako mocn objektivn psychino, abych toto vnitn povoln charakterizoval tak, jak psob na vznikajc osobnost a jak se tak v danm ppad subjektivn jev. Mefistofeles asi nen ve Faustovi personifikovn jen proto, e to dramaticky a na jeviti vypad lpe, ne kdyby Faust moralizoval sm sebe a maloval si svho vlastnho erta na ze. Prvn slova dedikace Zas, chvjn postavy, m obltte" znamenaj nco vc ne estetick efekt. Je to nco jako konkretismus bla, jaksi stupek objektivit psychick zkuenosti, tich doznn, e to tak pece bylo, a to nikoli na zklad subjektivnho pn, subjektivnch obav nebo mnn, nbr jaksi samo od sebe. Jist, jen hlupk by mohl myslet na straidla nebo peludy, ale zd se, e cosi podobnho primitivnmu hlupkovi h vude pod povrchem rozumnho dennho vdom. Proto vn pochyby, zda zdnliv objektivn psychino je skuten objektivn, nebo zda to nakonec nen klamn iluze. Avak okamit vznik otzka: pedstavoval jsem si j nco takovho zmrn, nebo se mi to samo pedstavilo? Je to podobn problm jako problm neurotika, kter trp domnlm karcinomem. V a bylo mu stokrt eeno, e je to klamn pedstava, a on se m ustraen pt: Ano, ale jak to pijde, e si nco takovho pedstavuji? J to pece nechci." Odpov na to zn: idea karcinomu se mu pedstavila, a to bez jeho vdom a bez jeho svolen. Podstatou tohoto procesu je fakt, e v jeho nevdom probh jaksi psychick rst, jaksi zbytnn", kter si onen neurotik neme uvdomit. Ped touto vnitn innost pociuje zkost. Protoe je zcela pesvden, e uvnit, v jeho vlastn dui pece neme bt nic, o em on nev, mus tuto zkost nebo strach vzthnout prv na tlesn karcinom, o kterm v, e neexistuje. A kdyby z nho ml pesto strach, bude mu sto lka

tvrdit, e jeho strach je zcela bezdvodn. Neurza je tedy obrana proti objektivn vnitn aktivit due nebo trochu draze zaplacen pokus uniknout vnitnmu hlasu, a tm i posln. Nebo toto zbytnn" je ona objektivn aktivita due, nezvisl na vdom libovli, aktivita, kter by chtla vnitnm hlasem promlouvat k vdom, a dovst tak lovka k celosti. Za neurotickm pekroucenm tkv vnitn povoln, osud a vznik osobnosti, pln uskutenn ivotn vle, kter je individuu vrozen. lovk, kter nect amor fati (lsku osudu), je neurotik: zanedbv sm sebe a nikdy neme ci jako Nietzsche: Nikdy se mu nepovzn v, ne kdy nev, kam ho jeho osud jet zavede."
V angloamerickm soubornm vydn je tento vrok pipisovn Cromwellovi.

lovk promekv smysl svho ivota do t mry, nakolik je nevrn svmu vlastnmu zkonu a nestv se osobnost. Natst si vak dobrotiv a shovvav povaha vtiny lid fatln otzku po smyslu ivota nikdy nekladla. A tam, kde se nikdo nept, nemus nikdo odpovdat. Neurotikv strach z karcinomu m tedy pravdu - nen to jen bludn pedstava, je to konsekventn projev psychick skutenosti, kter existuje v oblasti mimo vdom, v oblasti, kterou vle a pochopen nemohou postihnout. Kdyby el neurotik sm se sebou na pouti a v osamn se zaposlouchal dovnit, mohl by snad zaslechnout, co k hlas nitra. Ale vzdlan, kulturn lovk je zpravidla zcela neschopen vnmat hlas doktrinrn nezarueny'. Primitivov jsou k tomu zpsobil v mnohem vt me, pinejmenm medicinmani umj - vdy to dokonce pat k jejich profesionlnmu vybaven - hovoit s duchy, stromy a zvaty. To znamen, e v tchto podobch ped n pedstupuje objektivn psychino, ono duevn ne j. Jeliko neurza je porucha vvoje osobnosti, jsme my, lkai due, u svou profesionln potebou nuceni zabvat se zdnliv vzdlenm problmem osobnosti a vnitnho hlasu. V praktick psychoterapii tyto jinak tak vgn a tak asto do frzovitosti zdegenerovan duevn skutenosti vystupuj z temnoty sv neznmosti a bl se viditelnosti. Ovem jen zdka se to dje spontnn jako u starozkonnch prorok; zpravidla to stoj velikou nmahu uinit vdommi duevn skutenosti, kter poruchu zpsobuj. Obsahy, kter vychzej najevo, vak zcela odpovdaj hlasu nitra" a znamenaj osudov posln, kter pokud ho vdom pijme a zalen - pivod vvoj osobnosti. Jako velk osobnost psob tak, e sociln uvoluje, osvobozuje, petv a l, tak i zrozen vlastn osobnosti psob na individuum ozdravn. Je tomu tak, jako by si njak proud ztracen ve vedlejm rameni eky zanesenm bahnem najednou nael sv eit. Jako by byl odvalen kmen, kter leel na klcm semeni, a vhonek te me zat svj pirozen rst. Hlas nitra je hlasem plnjho ivota, hlasem irho, rozshlejho vdom. Proto v mytologickm smyslu dochz ke zrozen hrdiny nebo symbolickmu znovuzrozen souasn s vchodem slunce. Vznik osobnosti m toti stejn vznam jako zvten uvdomn. Z tho dvodu je vtina hrdin charakterizovna atributy Slunce a okamik zrozen jejich velik osobnosti bv nazvn osvcenm. Bze, kterou vtina prodnch lid pociuje ped hlasem nitra, nen tak dtinsk, jak by se mohlo nkomu zdt. Obsahy, kter vystupuj proti omezenmu vdom, nejsou v dnm ppad nevinn, jak ukazuje klasick pklad ivota Kristova nebo prv tak pznan zitek Mr z legendy Buddhovy, nbr znamenaj zpravidla nebezpe, kter je pro dotynho jedince specifick. Zpravidla je to nco nedobrho, ba co dm zlho, co nm hlas nitra pin. Mus tomu tak bt pedevm proto, e lovk si svch ctnost zpravidla nen tak nevdom jako svch nectnost, a pak tak proto, e dobrem lovk trp mn ne zlem. Jak jsem se u zmnil, pin vnitn hlas do vdom to, m trp celek, to znamen nrod, k nmu patme, anebo lidstvo, jeho jsme soust. Avak tento hlas pedstavuje ono zlo v individuln form, take bychom se zprvu mohli domnvat, e zlo je jen individuln vlastnost charakteru. Vnitn hlas ukazuje zlo ve svdcovsky pesvdiv podob, aby

zpsobil, e mu podlehneme. Pokud mu sten nepodlehneme, nic z toho zdnlivho zla do ns nevstoup a neme pak tak dojt k dn obnov a k dnmu uzdraven. (Oznauji zlo vnitnho hlasu za zdnliv", co zn pli optimisticky.) Jestlie vak j podlehne vnitnmu hlasu zcela, psob jeho obsahy, jako kdyby to bylo prv tolik bl, to znamen, e nsleduje katastrofa. Jestlie vak j vnitnmu hlasu podlehne jen zsti a pomoc sebeutvrzovn se doke zachrnit ped plnm pohlcenm, me tyto hlasy asimilovat a potom se uke, e zlo bylo jen zlm zdnm, ale ve skutenosti pineslo spsu a osvcen. Charakter vnitnho hlasu je v nejvlastnjm a nejjednoznanjm slova smyslu lucifersk", a proto lovka stav ped konen mravn rozhodnut, bez nich by prv nikdy nemohl dospt k uvdomn a stt se osobnost. V hlasu nitra je asto nevyzpytateln smchno to nejni i to nejvy, to nejlep a to nejhanebnj, nejpravdivj a nejlivj a to vechno otevr dokon propast chaosu, klamu a zoufalstv. Je pirozen smn, kdy hlas neskonale dobrotiv a neskonale niiv prody obviujeme ze zlomyslnosti. Jev-li se nm jako obzvl zl, pochz to hlavn ze star pravdy, e dobr je vdycky neptelem lepho. Vdy bychom byli poetil, kdybychom se nedreli tradinho dobra tak dlouho, dokud je to jen mon. Avak jak k Faust: Jak mme dobro vezdejho svta, ve lep je nm pouh klam. Dobro nen bohuel dobr vn, jinak by neexistovalo nic lepho. M-li pijt to lep, mus dobro ustoupit. Proto pece Mistr Eckhart k: Bh nen dobr, nebo jinak by mohl bt lep." Ve svtovch djinch jsou proto obdob (to nae by k nim asi patilo), kdy dobro mus ustoupit, a proto se to, emu je ureno stt se lepm, zprvu objevuje jako zlo. Jak nebezpen je vbec se jen dotknout tchto problm, ukazuje prv vysloven vta; nebo jak snadno se k nm tm me vloudit zlo, kdy se jednodue prohls za nco, co me bt potenciln tm lepm. Problematika vnitnho hlasu je pln utajench past a nstrah. Je to nejnebezpenj a nejkluz oblast, stejn nebezpen a neschdn jako sm ivot, pokud se zekne zbradl. Kdo ovem neme svj ivot ztratit, ani ho nezsk. Zrozen hrdiny a ivot hrdiny jsou prv vdycky ohroeny. Hadi Hini, kte ohrouj kojence Hrakla, Pthn, kter chce zabrnit zrozen boha svtla Apollna, betlmsk vradn nevitek - to jsou typick pklady. Vznik osobnosti znamen odvahu a je tragick, e prv dmon vnitnho hlasu znamen zrove nejvy nebezpe i jistou pomoc. Je to tragick, ale logick. Pirozen je tomu tak. Meme mt proto lidstvu a vem dobrotivm pastm std a starostlivm otcm zstupu dt za zl, kdy buduj ochrann zdi, vystavuj psobiv obrazy a kdy doporuuj schdn cesty, kter se vinou kolem propast? Vdy ten, kdo objevuje novou cestu k vy jistot, je nakonec tak hrdina, vdce a spasitel. Vechno by se mohlo pece nechat pi starm, kdyby nov cesta bezpodmnen nepoadovala sv objeven a kdyby lidstvo nebylo sthno vemi ranami egyptskmi, dokud se nov cesta nenajde. Neobjeven cesta v ns je jako nco psychicky ivoucho, to, co klasick nsk filozofie nazv tao" a srovnv to s vodnm tokem, kter se neprosn ubr ke svmu cli. Bt v tao znamen dokonen, celost, naplnn posln, zatek a cl a pln uskutenn smyslu byt, kter je vcem vrozen. Osobnost je tao.

Nadan
Kdy jsem poprv pijel do Severn Ameriky, viml jsem si ke svmu pekvapen, e na silnicch, kter kiuj eleznin trat, nejsou dn zvory a na tratch dn ochrann ploty. V odlehlch koninch se dokonce pouvalo kolej jako pin. Kdy jsem nad tm vyjdil podiv, dostal jsem odpov: Jen idiot nev, e po kolejch jezd vlaky rychlost tyicet a sto mil v hodin." Dle mi bylo npadn, e nic nen zakzno", nbr e jen nco nen dovoleno -not allowed". lovka dokonce co nejzdvoileji dali: Please don't..." (Prosm, ne-...") Tyto dojmy a spousta dalch podobnch malikost m pivedly k poznn, e v Americe veejn ivot apeluje na inteligenci, zatmco v Evrop je pistien podle hlouposti. Amerika vyaduje a podporuje inteligenci, zatmco Evropa se ohl, zda hlupci sta dret krok. A nejen to: evropsk kontinent pedpokld zlomyslnost, a proto vechny okikuje tm pnovitm a dotrnm je zakzno", zatmco Amerika se obrac na dobrou vli. A chci, nebo ne, m mylenky se zatoulaly daleko do kolnch let, kdy jsem se setkal s evropskou pedpojatost, vtlenou do postavy uitele. Jako dvanctilet kolk jsem se vbec nectil ospal nebo hloup, ale asto jsem se hrozn nudil, kdy se pan uitel zaobral ky, kte dobe nestaili. tst m potkalo alespo v tom, e jsem ml genilnho uitele latiny, kter m bhem cvien poslal do univerzitn knihovny, abych mu pinesl knihy, je jsem pak na co nejdel zpten cest s rozko louskal. Nuda vak nebyla jet zdaleka to nejhor. Mezi nepli podntnmi tmaty loh se jednou vyskytlo jedno zajmav. Dal jsem si tehdy doopravdy zleet a kadou vtu jsem velmi peliv vypiloval. V radostnm oekvn, e moje loha bude dost mon nejlep nebo alespo jedna z nejlepch, jsem prci odevzdal uiteli. Pokad kdy nm vracel lohy, mluvil nejdv o nejlep prci a pak o tch ostatnch v poad podle jejich kvality. Moje loha nebyla tentokrt prvn, nebyla ani druh ani tet. V poad pede mnou defilovaly vechny ostatn lohy, a kdy konen pohovoil o poslednm, nejslabm vtvoru, hroziv se nafoukl a pronesl tato slova: Jungova loha je zdaleka nejlep, vytepal ji vak bez sebemen nmahy a lehkomysln z rukvu. Proto si nezaslou dnou znmku." To nen pravda, na dn loze jsem si dosud nedal tolik zleet jako prv na tto," skoil jsem mu do ei. To je le!" vykikl, podvej se tady na X (toti na ka, kter vypracoval nejhor lohu). Ten si s tm dal prci. V ivot si vylape svou cestu, ale tob se to nepoda, protoe jen s chytrost a podvdnm lovk neobstoj." Zmlkl jsem a od t doby jsem se do hodin nminy vbec nepipravoval. To je ovem zkuenost z doby ped vce ne padesti lety a j nepochybuji, e se ve kole mezitm mnoh zmnilo a zlepilo. Tehdy m vak ta phoda pimla k dlouhmu pemlen a zanechala ve mn pocit hokosti, kter vak s pibvajcmi ivotnmi zkuenostmi ustoupil rozumnjmu nhledu. Pochopil jsem, e postoj mho uitele vychzel v podstat z ulechtil zsady pomhat slabm a vymycovat zlo. Bohuel se s takovmi zsadami asto zachz tak, e jsou poveny na bezduch principy, o kterch u nikdo dl neuvauje, z eho pak vznik alostn karikatura dobra: lovk sice pomh slabm a bojuje proti zlu, ale zrove vznik nebezpe, e nadan jedinec bude zanedbvn, jako by samo vyboen z ady byla njak povlivost nebo nepstojnost. Prmrn lovk prv s oblibou nedvuje vemu, co ho pesahuje, a rd podezv vechno, co jeho inteligence nen s to pochopit. Il est trop intelligent" (Je pli inteligentn", pozn. pekl.) - to je dostaten dvod k nejernjmu podezen. Bourget v jednom svm romnu popisuje pvabnou scnku odehrvajc se v pedpokoji u jednoho ministra. Je pmo paradigmatick: v pedpokoji ekaj manel - petit bourgeois (drobn mci) - a kritizuj neznmho jim uence, avak proslulho: Il doit tre de la police secrte, il a Fair si mchant." (Mus bt od tajn policie, m tak zl vzhled", pozn. pekl.)

Prosm za prominut, pokud jsem vs pli dlouho zdrel autobiografickmi detaily. Vdy tato pravda bez bsnn se konen netk ojedinlho ppadu, projevila se u mnohokrt. Nadan dt stav ped kolu vskutku vznamn kol, kter pes dobrou zsadu pomhat slab nadanm nen mono opomjet. V tak mal zemi, jako je vcarsko, si u vbec nememe dovolit kvli charitativnm snahm pehlet nadan jedince, kter tak potebujeme. Avak zd se, e i dnes se v tomto ohledu leckdy postupuje ponkud lhostejn. Nedvno jsem se dovdl o tomto ppadu: inteligentn dt v ni td obecn koly se k divu svch rodi najednou stalo patnm kem. Zitky ze koly, kter dt doma vyprvlo, znly tak komicky, e rodie nabyli dojmu, e se snad ve kole s dtmi zachz jako s idioty, a tm se umle ohlupuj. Matka se la v tto vci informovat na kolskou sprvu a tam se dovdla, e uitelka byla vykolena jako uitelka slabomyslnch dt a e se jet ped nedvnem takovm opodnm dtem vnovala. Zejm vbec nevdla, co si m s normlnmi dtmi pot. Natst se po ase podailo pevst dt k normln uitelce, kde potom tak znovu rozkvetlo. Problm nadanho dtte nen vbec jednoduch, protoe takov dt nelze poznat jen podle toho, e je dobrm kem. Bv tomu toti leckdy i naopak. Takov dt me vzbuzovat dokonce nepzniv dojem zvltn roztritost, mv hlavu plnou alotri, je ln, nedbal, nepozorn, nezpsobn, svhlav a me dokonce budit dojem ospalosti. Na zklad pouze vnjho pozorovn lze nkdy st odliit nadanho jedince od jedince nenadanho. Dle nelze pehlet skutenost, e nadan dti vbec nejsou vdycky pedasn zral, ale tempo jejich vvoje bv spe pozvoln, take nadn zstv po dlouhou dobu latentn. Za tchto okolnost lze nadn poznat jen st. Pli dobr vle a optimismus vychovatele mohou taky tuit nadn, kter se pozdji uk jako pln nuly, jak se pe teba v jedn biografii: A do tyictho roku se u nho nedaly pozorovat dn znmky geniality a pozdji tak ne." K diagnze nadn pome asto jen pesn vyeten a pozorovn dtsk individuality ve kole i doma. Jen tak se d toti zjistit, co je primrn vloha, a co sekundrn reakce. U nadanho dtte se toti uke, e jeho nepozornost, roztritost a netenost jsou sekundrn obranou proti vnjm vlivm, aby se mohlo neruen oddvat svm vnitnm fantazijnm pochodm. Pouh konstatovn iv fantazie nebo zvltnch zjm ovem jet nedokazuje zvltn nadn, nebo takov pevldn pediva fantazie a abnormlnch zjm se vyskytuje i v pedchorob pozdjch neurz a psychz. Z kvalitativn povahy fantazie se vak nadn poznat d. Musme pitom ovem umt rozeznat fantazii chytrou od omezen. Pi tomto hodnocen jsou smrodatn originalita, dslednost, intenzita, jemnost utven fantazie, jako i latentn monost jejho pozdjho uskutenn. Dleit je rovn otzka, nakolik fantazie zasahuje do vnjho utven ivota, napklad ve form systematicky provozovanch zlib a ostatnch zjm. Dal dleitou indici je stupe a kvalita zjmu vbec. U problmovch dt dochzme asto k podivuhodnm objevm. Me to bt napklad hojn a zdnliv bezvbrov hltn knih, vtinou v zakzan non dob, nebo pozoruhodn praktick zrunost. Vechny tyto pznaky me vak pochopit jen ten, kdo si d nmahu a klade si u k otzky jak to" a pro" a nespokoj se s pouhm konstatovnm patnho vkonu. Urit znalosti psychologie, to jest znalost lid a ivotn zkuenost, jsou proto pro vychovatele doucm vybavenm. Duevn schopnosti nadanho se pohybuj v iroce rozpjatch protikladech. Rovnomrn nadn ve vech duevnch oblastech je toti velikou vzcnost. Dokonce bv pravidlem, e ta nebo ona oblast bv nadnm tak mlo obdaena, e lze mluvit takka o vpadku. Pedevm stupn zralosti jsou mimodn rozdln. V oblasti nadn pevauje leckdy abnormln ran zralost, zatmco mimo tuto oblast jsou duevn funkce jet pod normln rovn pslunho vku. Z toho nkdy vznik klamn vnj dojem: domnvme se, e mme co init s nerozvinutm, duevn opodnm dttem, a v dnm ppad bychom

se u nho nenadli njak nadprmrn dovednosti. Anebo se me stt, e pedasn zral intelekt dtte nen provzen odpovdajcm vvojem vyjadovacch schopnost, a dt je proto nuceno vyjadovat se zdnliv zmatenm nebo jinak nepochopitelnm zpsobem. V takovm ppad uchrn uitele ped nesprvnm zvrem jen peliv pstup k onomu jak to" a pro" a svdomit zvaovn odpovd. Me taky nastat ppad, kdy se nadnm vyznauje oblast, kter se kola vbec nedotk. Sm si vzpomnm na chlapce, kte se ve kole vyznaovali znanou hloupost, ale v hospodstv svch rodi si ponali velmi zdatn. Pi tto pleitosti si neodpustm poukzat na nesprvn nzory, kter alespo dve pevldaly v posuzovn matematickho nadn. Pedpokldalo se napklad, e schopnost logickho a abstraktnho mylen se takkajc ztlesuje v matematice, a proto se matematika povaovala za nejlep kolu logickho mylen. Matematick nadn vak - stejn jako s nm biologicky pbuzn nadn hudebn - je schopnost, kter nen identick ani s logikou, ani s intelektem, nbr pouze logiky a intelektu pouv, stejn jako filozofie a vda vbec. Tak jako me bt lovk muzikln bez petky intelektu, tak se meme setkat s pozoruhodnm potskm nadnm dokonce u imbecil. Smysl pro matematiku se d do hlavy nalvat prv tak mlo jako smysl pro hudbu. Jedn se toti o specifick nadn. Obte nadanho dtte nevz tedy jen v intelektuln oblasti, nbr taky v oblasti mravn, to znamen v oblasti citov. ast pekrucovn skutenosti, li a dal morln poklesky u dosplch mohou pro mravn nadan dt znamenat ruiv problm. Mravn a citov kritinost nadanho dtte se pehl anebo podceuje stejn tak jako intelektuln vnmavost a asn zralost. Nadn srdce asto nebvaj tak zeteln a vtrav jako nadn technick a intelektuln. Stejn tak jako technick a intelektuln nadn kladou nroky na zvltn pochopen uitele, kladou na nho nadn srdce asto vt nroky. Vyaduj toti, aby uitel sm byl vychovn. V takovch ppadech nevyhnuteln pijde jednou den, kdy u nepsob to, co vychovatel u slovy, ale jen to, jak sm je. Kad vychovatel - v nejirm smyslu tohoto slova - by si ml stle znova klst otzku, zda to, co u, u sebe samho a ve svm ivot taky podle nejlepho vdom a svdom napluje. Z psychoterapie vme, e lebn inky nakonec nemaj vdn a technika, nbr osobnost. Stejn se to m i s vchovou: pedpokld sebevchovu. Nechtl bych se tm nikterak povyovat na soudce pedagog, naopak, musm se mezi n se svou dlouholetou uitelskou a vychovatelskou prax sm zaadit a potat s posuzovnm nebo odsouzenm. Jen dky sv zkuenosti v pi o lidi se odvauji vs upozornit na vysoce praktick vznam takovch zkladnch vychovatelskch pravd. Vedle nadn hlavy existuj i nadn srdce, kter jsou nemn dleit, ale zato mohou bt snadno pehldnuta, protoe v takovch ppadech bv hlava slab ne srdce. A pece jsou lid s nadnm srdce asto potebnj a cennj pro blaho spolenosti ne lid obdaen jinm nadnm. Vechna nadn maj vak svj rub a lc, stejn tak i nadn citu. Leckdy se pozoruhodn stupe vctn, zejmna u jedinc enskho pohlav, doke uiteli tak obratn pizpsobit, e vznikne dojem zvltnho nadn, a to na zklad znanho vkonu. Jakmile vak odezn osobn vliv, je rovn nadn to tam. Bylo jen entuziastickou epizodou vykouzlenou vctnm, je vyhasn rychle jako hoc slma a nechv po sob popel zklamn. Vchova nadanch dt klade znan nroky na psychologickou, intelektuln, mravn a umleckou vnmavost a chpavost vychovatele. Tyto nroky jsou patrn tak vysok, e jejich splnn snad pi petce soudnosti nememe od uitele ani oekvat. Vdy by musel bt poppad taky gnius, aby dokzal mezi svmi ky adekvtn postihnout ka geniln nadanho. Natst vak maj mnoh nadn tu zvltnost, e se do znan mry dok postarat sama o sebe. m je nadan jedinec genilnj, tm vce si jeho tvr nadn vede - jak taky vraz gnius vyjaduje - jako osobnost, kter podle okolnost dalekoshle pevyuje vk

dtte, ba mohlo by se ci jako bosk dmon, na kterm nejene nen co vychovvat, ale ped kterm mus bt dt spe chrnno. Vdy velk nadn jsou nejkrsnj a asto nejnebezpenj plody na strom lidstva. Vis na nejtench vtvch, kter se snadno ulamuj. Vtinou - jak u bylo zmnno - bv mezi nadnm a zralost zbvajc osobnosti nepomr a lovk m asto dojem, jako by tvr osobnost rostla na kor osobnosti lidsk. Mnohdy je dokonce mezi gniem a jeho lidskost takov diskrepance, e se lovk mus ptt, zda by nebylo lep trochu mn nadn. Co nakonec znamen velk inteligence pi morln mncennosti? Je nemlo nadanch jedinc, jejich prospnost je paralyzovna jejich ostatn lidskou neschopnost, ba je dokonce zvrcen. Nadn nen bezpodmnen hodnotou, stv se j teprve tehdy, jestli s nm zbvajc osobnost dr krok do t mry, e i talent me bt piveden k prospnmu vyuit. Tvoiv schopnost se me bohuel prv tak dobe projevit jako sla destruktivn. 0 tom, zda se obrt k dobru, nebo ke zlu, rozhoduje jen mravn osobnost. A pokud t nen, dn vychovatel nen s to ji ani zprostedkovat ani nahradit. Blzk pbuznost rznch nadn s patologickmi odchylkami ztuje problm vchovy nadanch dt. Nadn toti nejene bv tm zpravidla kompenzovno uritou mncennost v jin oblasti, ale dokonce se nkdy sdruuje s chorobnm defektem. V takovch ppadech bv asto tm nemon rozhodnout, zda pevauje nadn, nebo psychopatick konstituce. Ze vech tchto dvod proto pokldm za obtn odpovdt na otzku, zda by bylo prospn vychovvat obzvl nadan ky ve zvltnch tdch, jak se navrhovalo. Pinejmenm bych nechtl bt expertem, ktermu pslu vbr k k tomu zpsobilch. I kdy by tm byli na jedn stran nadan ci mocn podporovni, je proti tomu na druh stran skutenost, e t nadan ci nejsou v ostatnch duevnch a lidskch ohledech zdaleka vdycky na vi svho nadn. Ve zvltnch tdch nadanch jedinc proto vznik nebezpe, e se nadan ci rozvinou pli jednostrann. Naproti tomu se nadan dt v normln td bude sice nudit v pedmtu, v nm vynik, avak v jinch hodinch si bude uvdomovat svou zaostalost, co me mt uiten a potebn mravn efekt. Nadn m toti tu mravn nevhodu, e me u nkoho vyvolat pocit pevahy, a tm jistou inflaci, kter by mla bt kompenzovna odpovdajc pokorou. Nadan dti jsou vak asto rozmazlen, a oekvaj proto, e se s nimi bude zachzet vjimen. Toho si taky poviml mj nkdej uitel, a dal mi proto svj mravn knokaut, z eho jsem tehdy vbec nevyvodil douc zvry. Od t doby jsem vak dospl k poznn, e mj uitel byl nstrojem osudu. Byl prvn, kdo mi dal poctit, e dary boh maj dv strany, jednu svtlou a druhou temnou. Nebo ten, kdo jde pli vpedu, si jde pro vprask. A pokud ho nedostane od uitele, dostane ho od osudu, ale vtinou od obou. Nadan udl dobe, kdy si zavas zvykne na skutenost, e vt schopnosti maj za nsledek vjimen postaven se vemi jeho riziky, zvlt s rizikem vystupovanho sebevdom. Ped tm ho ochrn jen pokora a poslunost, a to jet ne vdycky. Pro vchovu nadanho dtte se mi tedy jev jako lep, aby chodilo do normln tdy s ostatnmi dtmi, msto aby se pevdnm do zvltn tdy jet zdrazovalo jeho vjimen postaven. kola je koneckonc u st velkho svta a obsahuje v malm vechny faktory, se ktermi se dt v pozdjm ivot setk a se ktermi se bude muset vyrovnat. Alespo zsti se tomuto nezbytnmu pizpsoben me a m nauit u ve kole. Pleitostn stety neznamenaj dnou katastrofu. Fatln psob pouze neporozumn, pokud je chronick, nebo kdy citlivost dtte dosahuje neobvyklho stupn a nen monost eventuln zmny uitele. Toto opaten mv asto pzniv efekt, avak samozejm jen tehdy, kdy pina poruchy tkv skuten v uiteli. Zdaleka ne vdy tomu tak bv, ponvad uitel mus asto bez vlastn viny odnet to, co pokazila vchova v rodin. Rodie a pli asto v nadanm dtti ztlesuj vlastn ctidost, kterou kdysi sami nedokzali naplnit. Takov dt potom podle okolnost bud hkaj a rozmazluj, nebo podncuj k bravurnm

kouskm, to vechno ke kod pozdjch let, jak jsme se mohli pesvdit na ppadech nkterch zzranch dt. Siln talent nebo dokonce danajsk dar gnia je osudov urujc faktor, kter u zhy vrh dopedu svj stn. Gnius se prosad proti vemu, nebo k jeho povaze pat to, co je absolutn a co se ned spoutat. Takzvan nepoznan gnius" je jev pochybn. Vetknou se z nho vyklube neschopnost, kter hled njak konejiv vysvtlen sebe sam. Jako lka jsem musel jednou takovmu gniovi poloit otzku: Co kdy jste teba jen obyejn lenoch?" Po urit dob jsme se v tomto ohledu shodli. Naproti tomu lze talentu klst pekky. Talent me bt znetvoen, zvrcen nebo me bt podncovn, rozvjen a zdokonalovn. Gnius je rarissima avis (vzcn ptk), stejn jako ptk Fnix, s jeho objevenm nelze potat. Je zde od prvopotku a je zde z bo milosti v cel sv sle, vdom nebo nevdom. Naproti tomu talent je statistick pravidelnost a naprosto nem vdycky patinou dynamiku. Jako gnius disponuje i on velkou diverzitou a vytv individuln diferencovanost, kterou by vychovatel neml pehlet, nebo diferencovan a diferencovateln osobnost m pro blaho nroda nesmrn vznam. Stdn vyrovnvn lidskho spoleenstv potlaovnm pirozench aristokratickch nebo hierarchickch struktur vede nevyhnuteln dve nebo pozdji ke katastrof. Nebo zarovn-li se to, co je vynikajc, ztrcej se orientan body a nevyhnutelnou se stv touha po tom bt veden. Lidsk veden je chybujc, proto nad tm, kdo vldne, od nepamti stly a dosud stoj symbolick principy, tebae jednotlivec nenapluje rozsah a smysl svho ivota, kdy nen s to postavit sv j do sluby duchovnho a nadlidskho du. Tato nutnost odpovd skutenosti, e j" nikdy netvo lovka v jeho celosti, nbr tvo pouze jeho vdomou st. Teprve neohraniiteln, nevdom st jej dotv k plnosti, ke skuten celosti. Nadan jedinec je z hlediska biologie jakousi odchylkou od prmru, a pokud vrok Lao-c' Vka stoj na hloubce" je vnou pravdou, je tato odchylka zrove nahoru a dol i v samm individuu. Z toho vyplv urit napt mezi protiklady, kter pak zase dodv osobnosti temperament a intenzitu. I kdy pat nadan jedinec k tichm vodm", pak ovem sah - jako ony vody - hloubji. Nejen odchylka od normy, byt pzniv, ale taky protikladnost predisponujc k vnitn konfliktovosti pedstavuj riziko nadanho jedince. Osobn astenstv a pozornost vychovatele bude na nadan jist psobit prospnji ne pevdn do zvltnch td pro nadan jedince. Akoli meme pln doporuit instituci psychologicky vzdlanho kolnho psychiatra a nemus to zrovna znamenat stupek tomu, co bv mnohdy jako technicky sprvn peceovno - zd se mi ve svtle zkuenost, e zsadn loha pslu srdci vychovatele a e tuto lohu lze sotva docenit. S uznnm sice vzpomnme na vborn uitele, avak s vdnost vzpomnme na ty, kte k nm promlouvali jako k lovku. Uebn ltka je nezbytnm minerlem, ale teplo pedstavuje ivotn prvek jak pro rostouc rostlinu, tak pro dtskou dui. Ponvad se mezi kolky vyskytuj nadan a vysoce napjat povahy, kter nemaj bt omezovny a tlumeny, nemla by se ani uebn ltka chybn pozmnit z neho obecnho a univerzlnho v cosi, co je pli speciln. Dospvajc mldei musme sp ukzat dvee, kter otevraj cestu k rznm duchovnm a ivotnm oblastem. Pedevm se mi zd dleit ve smyslu obecn kultury - aby se pihlelo k djinm, a to v nejirm rozsahu tohoto pojmu. Tak jako je na jedn stran dleit zetel ke vemu praktickmu, uitenmu a budoucmu, je na stran druh nemn dleit zetel k tomu, co bylo. Kultura je kontinuita, a nikoli pokrok odtren od koen. A prv pro nadanho m vyven vzdln velk vznam, je to takka psychohygienick opaten. Jednostrannost nadn - jak u jsem se zmnil - je tm vdy v protikladu k urit nezralosti dtte v ostatnch oblastech due. Ale dtstv je stavem minulosti. Tak jako fetln tlo nznakov opakuje ve svm vvoji fylogenezi, napluje i dtsk due pensum dvjho lidstva". Dt ije v pedracionlnm a pedevm v pedvdeckm svt, ve svt lidstva, kter zde bylo ped nmi. V tom svt tkv nae koeny

a z tchto koen vyrst kad dt. Jeho zralost ho pak vzdaluje od tchto koen, nezralost ho v nich uvzuje. Vdn o potcch v nejirm smyslu buduje most mezi oputnm a ztracenm svtem pedk a dosud nepochopitelnm svtem budoucch generac. m mme postihnout budoucnost, jak se v ns ztlesuje, kdy nedisponujeme onou zkuenost lidstva, kterou nm zanechaly generace naich pedk? Bez tto zkuenosti jsme vykoenn a bezzsadov a stvme se koist budoucnosti a veho novho. ist technick a jen elov vzdln nezabrn dnmu bludu a nem co postavit proti zaslepenosti. Schz mu kultura, jejm nejvnitnjm zkonem je kontinuita djin, to znamen kontinuita nadindividulnho lidskho vdom. Tato kontinuita, je spojuje to, co je protikladn, m pro konfliktovost, kter nadanmu hroz, liv vznam. Nov je vdy problematick a znamen nco, co je teba prozkoumat. Nov me bt toti prv tak dobe nemoc. Proto je skuten pokrok mon jen pi zralosti sudku. Dobe uven sudek vak vyaduje pevn stanovisko, kter se me zakldat jen na zevrubn znalosti toho, co bylo. Kdo si nen vdom djinn souvislosti a opomj spojen s minulost, vydv se v nebezpe, e podlehne sugesci a zaslepenosti, kter vychzej ze vech novinek. Je tragikou vech novot, e se vdycky vylv s vanikou i dt. Touha po novotch nen, dky Bohu, vcarskou nrodn neest par excellence, ale ijeme ve vtm svt, kter je zmtn neznmmi horekami obnovy. Od na mldee se jako nikdy pedtm oekv, e vi tto dsiv grandizn podvan projev stabilnost, a to jednak kvli trvn na vlasti, jednak kvli evropsk kultue, kter neme zskat nic tm, kdy se vdobytky kesansk minulosti nahrad jejich opakem. Nadan je vak ten, kdo nese pochode a k tomuto vysokmu posln ho vyvolila sama proda.

Manelstv jako psychologick vztah

Jako psychologick vztah je manelstv komplikovan tvar. Skld se z cel ady subjektivnch a objektivnch danost, kter maj zsti velmi rznorodou povahu. Protoe bych se chtl ve svm pspvku omezit na psychologick problm manelstv, musm vylouit objektivn danosti prvn a sociln povahy, i kdy tyto skutenosti vznamnou mrou psychologick vztah mezi maneli ovlivuj. Vude, kde hovome o psychologickm vztahu, pedpokldme vdom. Psychologick vztah mezi dvma lidmi, kte jsou v nevdomm vztahu, neexistuje. Z psychologickho hlediska by mezi nimi dn vztah nebyl. Z njakho jinho hlediska, napklad fyziologickho, by vak mezi nimi pesto mohl vztah existovat, ovem nedal by se nazvat vztahem psychologickm. Pedpokldan totln nevdomost se ostatn v tomto rozsahu nevyskytuje, ovem existuj dl nevdomosti, jejich rozsah nen bezvznamn. V t me, v jak tyto nevdomosti existuj, je tak omezen psychologick vztah. V dtti se vdom vynouje z hlubin nevdomho duevnho ivota zprvu jako jednotliv ostrovy, kter se teprve postupn spojuj v kontinent", v souvisl vdom. Postupujc duchovn proces vvoje znamen rozen vdom. S okamikem vzniku souvislho vdom je dna monost psychologickho vztahu. Vdom je - pokud nae chpn sah - vdycky vdomm j. Abych si byl vdom sm sebe, musm se dokzat odliit od druhho. Jen tam, kde existuje toto odlien, se me uskutenit vztah. I kdy se jedinec povechn odliuje, je toto odlien bn mezerovit, ponvad velmi rozshl oblasti duevnho ivota jsou patrn nevdom. Pokud jde o nevdom obsahy, nedochz zde k dnmu odlien, a proto tak neme bt v jejich oblasti vytvoen dn vztah. V oblasti tchto nevdomch obsah vldne jet poten nevdom stav primitivn identity j s druhm, tedy naprost bezvztahovost. Mlad lovk ve vku, kdy je zpsobil k satku, m sice vdom j (dvka zpravidla vce ne mlad mu), avak nen tomu tak pli dvno, co se vynoil z mlh poten nevdomosti. M proto rozshl oblasti, kter jsou dosud ve stnu nevdomosti a kter - podle svho dosahu - neumouj vytvoen psychologickho vztahu. Prakticky to znamen, e mladmu lovku je dno jen' nepln poznn druhho lovka i sebe sama, a proto me bt o motivech druhho lovka i o svch vlastnch zpraven jen nedostaten. Zpravidla jedn na zklad nevdomch motiv. Subjektivn se mu pirozen zd, jako by byl velmi vdom, nebo lovk vdycky peceuje obsahy, kter jsou prv vdom, a je i zstane velkm pekvapivm objevem, e to, co povaujeme za konen dosaen vrchol, je ve skutenosti jen nejni stupe velmi dlouhho schodit. m vt je rozsah neuvdomlosti, tm mn se pi uzaven satku jedn o svobodnou volbu, co je v zamilovanosti subjektivn zeteln vnmno jako osudov nutnost. Tam, kde zamilovanost nen, me pesto existovat nutnost, ovem v mn pjemn form. Motivace, kter jsou jet nevdom, maj osobn a obecnou povahu. Jsou to pedevm motivy, kter pochzej z rodiovskho vlivu. V tomto smyslu je pro mladho mue urujc vztah k matce a pro dvku vztah k otci. V prvn ad je to stupe sounleitosti s rodii, jen nevdom ovlivuje, podporuje nebo znesnaduje volbu manela. Vdom lska k otci a matce podporuje volbu manela podobnho otci nebo matce. Nevdom sounleitost (kter se vbec nemus vdom projevovat jako lska) naproti tomu takovou volbu ztuje a vynucuje zvltn modifikace. Abychom je pochopili, musme v prvn ad vdt, odkud tato nevdom sounleitost s rodii pochz a za jakch okolnost nucenm zpsobem modifikuje nebo dokonce znemouje vdomou volbu. Vechen ivot, kter by rodie mohli t a kter byl z nepravch dvod znemonn, je zpravidla pedvn u obrcen form jako ddictv dtem. To znamen, e dti jsou nevdom nuceny do smru ivota, kter m kompenzovat to, co se v ivot rodi nenaplnilo. Proto se stv, e pehnan mravn rodie maj takzvan

nemorln dti, e neodpovdn a zpustl otec m syna stienho chorobnou ctidostivost atd. Nejhor nsledky m uml nevdomost rodi. Napklad matka, kter se umle udruje nevdom, aby nenaruila zdn dobrho manelstv, na sebe - do jist mry jako nhradu za svho mue - nevdom pipout syna. Syn je tm tlaen ne-li vdycky pmo do homosexuality, tedy do jin volby, je mu vlastn neodpovd. Oen se napklad s dvkou, kter je zjevn podzena jeho matce, a tak j neme konkurovat. Nebo propadne en s tyranizujcm a poveneckm charakterem, kter ho m od jeho matky odtrhnout. Pi nezakrnlm instinktu me volba manelskho partnera zstat tmito vlivy nedotena, avak dve nebo pozdji se tyto vlivy projev jako pekky. Z hlediska zachovn druhu by byla vce nebo mn instinktivn volba asi to nejlep, ovem z psychologickho hlediska nen vdycky astn, nebo mezi ist instinktivn a individuln diferencovanou osobnost bv asto nesmrn velk rozdl. V takovm ppad se sice me ist instinktivn volbou zlepit nebo osvit rasa, ale zato se zni individuln tst. (Pojem instinkt je samozejm jen souhrnn pojem pro vechny mon organick a duevn faktory, jejich povaha je nm vtinou neznm.) Kdyby ml bt jedinec povaovn jen za nstroj zachovn druhu, pak bude ist instinktivn volba manelskho partnera patrn to nejlep. Jeliko jsou vak jej zklady nevdom, lze na tom zaloit jen jaksi druh neosobnho vztahu, jak to meme velmi pkn pozorovat u primitiv. Pokud u nich vbec meme hovoit ovztahu", je to jen bled, vzdlen vztah vysloven neosobn povahy, kter je zcela regulovn starobylmi zvyky a pedsudky; je to pedobraz kadho konvennho manelstv. Pokud manelstv dt nebylo zaranovno rozumem nebo lst nebo takzvanou starostlivou lskou rodi a pokud nen u dt primitivn instinkt znetvoen ani nesprvnou vchovou, ani skrytm ovlivovnm z nahromadnch a zanedbanch rodiovskch komplex, bude volba manelskho partnera normln vyplvat z nevdomch, instinktivnch motivac. Nevdomost zpsob neodlienost, nevdomou identitu. Praktickm dsledkem je, e jeden u druhho pedpokld stejnou psychologickou strukturu. Normln sexualita jako spolen a zdnliv stejn zamen proitek posl pocit jednoty a identity. Tento stav bv oznaovn jako pln harmonie a je oceovn jako velk tst (jedno srdce a jedna due"). Je tomu snad prvem, nebo nvrat k onomu potenmu stavu nevdomosti a nevdom jednoty je jako nvrat do dtstv (odtud dtinsk projevy zamilovanch), ba co vce, je to jako nvrat do mateskho lna, do mo nabitch pedtuchami dosud nevdom tvoiv plnosti. Ano, je to opravdov a nepopirateln proitek bostv, jeho pesila vymae a pohlt ve individuln. Je to opravdov svtost pijmn ivota a neosobnho osudu. Sebezchovn svvole se zlom, ena se stane matkou, mu se stane otcem, a tak jsou oba oloupeni o svobodu a jsou z nich uinny nstroje ivota, kter postupuje dl. Vztah zstv uvnit hranic biologickho instinktivnho cle - zachovn druhu. Ponvad tento cl m kolektivn povahu, m podle toho tak vzjemn psychologick vztah manel v podstat kolektivn povahu, a nen tedy mon ho pokldat v psychologickm smyslu za vztah individuln. O takovm vztahu meme hovoit teprve tehdy, kdy dojde k poznn nevdomch motivac a poten identita je dalekoshle zruena. Zdka nebo takka nikdy se manelstv nevyvj v individuln vztah hladce a bez kriz. Neexistuje uvdomovn bez bolest. Je mnoho cest, kter vedou k uvdomovn, ale d se pece jen uritmi zkony. Promna zan zpravidla s potkem druh poloviny ivota. Sted ivota je obdobm nejvt psychologick zvanosti. Dt zan svj psychologick ivot v tom nejum kruhu, v arovnm kruhu matky a rodiny. S postupujcm zrnm se jeho obzor a jeho vlastn sfra vlivu roziuj. Nadje a zmr smuj k rozen osobn sfry moci a sfry vlastnictv, touha sah po svt ve stle vtm rozsahu. Vle jedince se stv stle vce identickou s pirozenmi ely nevdomch motivac. lovk tak do jist mry vdechuje vcem svj ivot,

a nakonec zanou samy t a rozmnoovat se a nepozorovan lovka perostou. Matky jsou pedstieny svmi dtmi, mui pekonni svm dlem a to, co zprvu vstupovalo do ivota s nmahou, mon s nejvtm silm, u se ned zadret. Nejdve to byla ve, pak se z n stala povinnost a nakonec se stala nesnesitelnm bemenem, uprem, kter do sebe vsl ivot svho tvrce. Sted ivota je momentem nejvtho rozvoje, kdy lovk jet se v svou silou a vl stoj ve svm dle. Ale v tomto okamiku se tak rod veer, zan druh polovina ivota. Ve mn svou tv a nazv se te povinnost, chtn se neprosn stv nutnost a obraty cesty, kter byly dve pekvapenm a objevem, se stvaj zvykem. Vno vykvasilo a zan se eit. Pokud je ve v podku, rozvj lovk konzervativn sklony. Msto dopedu se astji dv bezdn zpt a zan sm sob skldat ty z toho, jak se dosud vyvjel jeho ivot. Ptr po svch skutench motivacch a dl objevy. Kritick posuzovn sebe sama a svho osudu mu umouj poznvat jeho osobitost. Ale tyto poznatky mu nepichzej jen tak beze veho. Dosahuje takovch poznatk jen v dsledku silnch otes. Ponvad cle druh poloviny ivota jsou jin ne cle poloviny, prvn, vznik z pli dlouhho setrvvn v mladickm zamen nejednotnost vle. Vdom smuje kupedu posluno do jist mry sv vlastn innosti; nevdom vak toto zamen nesdl a zstv zpt, nebo sla a vnitn vle pro dal roziovn jsou vyerpny. Tato nejednotnost se sebou samm plod nespokojenost, a jeliko si lovk nen svho stavu vdom, pen piny zpravidla na manela. Vznik tm kritick atmosfra, nezbytn pedpoklad pro uvdomovn. Tento stav ovem nezan zpravidla u obou manel souasn. Ani nejlep manelstv nedoke smazat individuln rozdlnosti tak dokonale, aby stav obou manel byl absolutn identick. Obyejn se jeden z manel vprav do manelstv rychleji ne druh. Jeden bude mt na zklad pozitivnho vztahu k rodim mn tkost nebo dn, naproti tomu druh bude inhibovn hlub nevdomou sounleitost s rodii. Proto doshne plnho pizpsoben teprve pozdji, a ponvad ho doshl s vtmi obtemi, patrn mu i dle vydr. Rozdlnosti v tempu na jedn stran a rozsah duchovn osobnosti na stran druh jsou momenty, kter vytvej typickou nesnz, je v kritickm okamiku projev svou psobnost. Nechtl bych vyvolat dojem, e pod velkm rozsahem duchovn osobnosti" chpu vdycky obzvlt bohatou nebo velkorysou povahu. O nco takovho mn tu nejde. Rozumm tm spe uritou komplikovanost duchovnho rzu, srovnatelnou s kamenem o mnoha plokch v protikladu k jednoduch krychli. Vyskytuj se mnohostrann, zpravidla problematick povahy, zaten vce nebo mn obtn sjednotitelnmi zddnmi psychickmi jednotkami. Pizpsoben tmto povahm nebo jejich pizpsoben jednodum osobnostem je vdycky obtn. Takov lid s ponkud disociovanou vlohou maj zpravidla tak schopnost odtpit na del dobu nesluiteln charakterov rysy, a tak se utvet zdnliv jednodue, nebo jejich mnohostrannost", jejich mav charakter me u nich vytvet zcela zvltn kouzlo. V takovch ponkud spletitch povahch se me ten druh lehce ztratit. Nalz v nich toti takovou spoustu zitkovch monost, e jeho osobn zjem je vrchovat zamstnn. Jist nen vdycky zamstnn pjemnm zpsobem, ponvad jeho zamstnn asto spov v tom, e u svho protjku ptr po vech monch postrannch cestch a scestch. Nicmn je tm dno tolik zitkovch monost, e jednodu osobnost je jimi obklena, ba pmo zajata. Do jist mry se v obshlej osobnosti rozplv, nevid pes ni dl. Je to tm pravideln jev: ena, kter je duchovn zcela zahrnuta ve svm mui, a mu, kter je citov zcela zahrnut ve sv en. Mohli bychom to oznait jako problm zahrnutho a zahrnujcho. Ten, kdo je zahrnut, je v podstat pln uvnit manelstv. Obrac se cele k druhmu, navenek neexistuje dn zsadn povinnost a dn zvazn zjem. Nepjemnou strnkou tohoto jinak idelnho" stavu je zneklidujc zvislost na ponkud nepehledn, a tud ne zcela vrohodn nebo spolehliv osobnosti. Vhodou je vlastn nerozdlenost, faktor, kter nelze pro duevn ekonomii podceovat.

lovk zahrnujc, jen by ml podle svch ponkud disociovanch dispozic zvltn potebu sjednotit se sm se sebou v nedln lsce k nkomu jinmu, bude v tomto sil, kter mu bude pirozen pipadat tk, pekonn jednodu osobnost. Kdy ve svm protjku ptr po vech subtilnostech a komplikacch, kter by mly bt doplkem a protjkem jeho vlastnch ploch, naruuje jednoduchost druhho. Protoe jednoduchost je za vech obvyklch okolnost vi sloitosti ve vhod, mus se zahrnujc brzy vzdt svch pokus pimt jednoduchou povahu k subtilnm a problematickm reakcm. Jeho protjek, kter v nm v souladu se svou jednoduchou povahou hled jednoduch odpovdi, mu to tak d brzy dostaten poctit tm, e prv oekvnm jednoduchch odpovd konsteluje" (jak zn technick termn) jeho komplikovanost. lovk zahrnujc se pak mus nolens volens ped pesvdivou silou jednoduchho lovka sthnout do sebe. Duchovno (proces vdom obecn) znamen pro lovka takov sil, e dv za vech okolnost pednost tomu, co je jednoduch, a to dokonce i tehdy, kdy to jednoduch ani nen vbec pravdiv. A je-li to jednoduch alespo polovinou pravdy, pak mu takkajc propadne. Jednoduch povaha psob na komplikovanjho lovka jako pli mal mstnost, kter mu neposkytuje dostatek prostoru. Naproti tomu komplikovan povaha poskytuje jednodumu lovku pli mnoho mstnost se spoustou prostoru, take jednodu povaha nikdy dobe nev, kam vlastn pat. Tak dochz zcela pirozen k tomu, e komplikovanj lovk zahrnuje lovka jednoduho. Ten se vak neme ve svm komplikovanjm protjku rozplynout, obklopuje ho, a pitom sm nen obklopen. Ponvad vak m snad jet vt potebu bt obklopen ne druh, ct se pak mimo manelstv, a hraje proto pokad problematickou roli. m vce se zahrnut fixuje na svho partnera, tm vce se zahrnujc ct vypuzovn. V dsledku fixace vnik zahrnut dovnit, a m vce tam pronik, tm mn pokukuje oknem ven, ovem zprvu nevdom. Kdy vak dospje k polovin ivota, probud se v nm silnj touha po on jednot a nerozdlenosti, kter mu vzhledem k jeho disociovan povaze obzvlt inila obte, a pak se obvykle pihod vci, kter mu konflikt pivedou do vdom. Uvdom si, e hled doplnn, zahrnutost a nerozdlenost, toti to, co mu stle chyblo. Pro zahrnutho znamen tato udlost pedevm potvrzen neustle bolestn pociovan nejistoty. Zjiuje, e v pokojch, kter patily zdnliv jemu, ij jet jin, nevtan host. Nadje na jistotu mu miz a toto zklamn ho pud zpt k sob sammu, pokud se mu nepoda zoufalm a stranm silm srazit svj protjek na kolena a pimt ho k piznn a pesvden, e jeho touha po jednot je jen dtinsk nebo chorobn fantazie. Nepoda-li se mu tento nsiln in, pinese mu pijet rezignace velk dobro, toti poznn, e onu jistotu, kterou stle hledal ve svm protjku, me najt v sob samm. Tm nalezne sebe sama a objev ve sv jednoduch povaze vechny komplikace, kter v nm zahrnujc protjek marn hledal. Nezhrout-li se zahrnujc pi pohledu na to, co se obyejn nazv manelsk omyl, nbr v ve vnitn oprvnn sv touhy po jednot, vezme zprvu rozervanost na sebe. Disociace se nevyl odtpenm, nbr rozervnm. Vechny sly, kter usiluj o jednotu, vechno zdrav chtn sebe sama se postav na odpor proti rozervn, a tak si zahrnujc. lovk uvdom monost vnitnho sjednocen, kterou dve neustle hledal mimo sebe. Najde celost jako sv dobro v sob samm. Je to nco, co se v obdob ivotnho poledne stv nramn asto. A takto vynut pozoruhodn povaha lovka onen pechod z prvn poloviny ivota do poloviny druh, pemnu ze stavu, kdy je lovk jen nstrojem sv pudov pirozenosti, do jinho stavu, kdy u nen nstrojem, nbr je svj - promnu pirozenosti v kulturu, promnu pudu v ducha. lovk by se ml vlastn vyvarovat toho, aby tento nezbytn vvoj neperuil morlnmi nsilnostmi, nebo vytvoen duchovnho postoje odtpenm a potlaenm pud je padlnm. Nen nic odpornjho ne skryt sexualizovan duchovnost. Je prv tak neist jako peceovan smyslnost. Pechod je vak dlouh cesta a vtina lid na tto cest uvzne. Kdyby lovk mohl cel tento duevn vvoj v manelstv a prostednictvm manelstv po-

nechat v nevdom, jako je tomu u primitiv, mohly by se tyto promny uskutenit bez pli velkch tenic a dokonaleji. Mezi takzvanmi primitivy se setkvme s duchovnmi osobnostmi, ped nimi lze pociovat jen ctu jako ped dokonale vyzrlmi dly nenaruenho osudovho uren. Mluvm zde z vlastn zkuenosti. Kde se vak mezi nynjmi Evropany najdou takov postavy nezmrzaen dnmi morlnmi nsilnostmi? Jsme stle jet dosti barbart na to, abychom vili na askezi a jej opak. Kolo djin se vak ned otoit nazptek. Meme spt jen kupedu podle onoho zamen, kter nm dovol t tak, jak to vlastn vyaduje nenaruen osud primitivnho lovka. Jen za tto podmnky budeme schopni nepevracet ducha ve smyslnost a smyslnost v ducha; t mus oboj, ponvad jedno odvozuje svj ivot od druhho. Tato promna, kterou jsem zde v nejzhutnj zkratce znzornil, je zkladnm obsahem psychologickho vztahu v manelstv. Mohl bych se tu obrn rozhovoit o iluzch, kter slou elu prody a kter zpsobuj tak ony promny, je jsou pznan pro sted ivota. Harmonie manelstv, kter je vlastn prvn polovin ivota (pokud se takov pizpsoben vbec kdy uskutenilo), je v podstat zaloena (jak se pak v kritick fzi uke) na projekci uritch typickch obraz. Kad mu u sob odjakiva nos obraz eny, nikoli obraz tto urit eny, nbr njak urit eny. Tento obraz je v zsad nevdom zddn ltka pochzejc z pradvnch dob a vtpen ivmu systmu, typus" (archetypus") vech zkuenost ady pedk s enskou bytost, koncentrt vech dojm z eny, zddn psychick adaptan systm. Kdyby dn eny neexistovaly, dalo by se z tohoto nevdomho obrazu kdykoli stanovit, jak by ena musela bt po duevn strnce utvena. Tot plat tak o en, rovn ona m svj vrozen obraz mue. Zkuenost u, e by se mlo pesnji ci: obraz mu, zatmco u mue je to spe obraz jedn eny. Ponvad je tento obraz nevdom, je stle nevdom promtn do milovan postavy a je jednm z nejdleitjch pin vniv pitalivosti a jejho opaku. Nazval jsem tento obraz anima, a proto mi pipad velmi zajmav scholastick otzka Habet mulier animam?" (M ena dui?", pozn. pekl.). Jsem toti toho nzoru, e tato otzka je natolik inteligentn, e se pochybnost zd bt oprvnn. ena nem animu, nbr m anima. Anima m charakter eroticko-emocionln, animus m charakter rozumujc, proto vtina toho, co umj mui ci o ensk erotice a o enskm citovm ivot vbec, spov na projekci jejich vlastn animy, a proto je to nesprvn. Pekvapiv domnnky a fantazie en o much spovaj na psobnosti anima, kter je nevyerpateln ve vytven nelogickch sudk a chybnch kauzalit. Anima prv tak jako animus se vyznauj neobyejnou mnohostrannost. V manelstv je to vdycky ten zahrnut, kdo promt tento obraz na zahrnujcho, zatmco zahrnujcmu se da promtat tento obraz na manelskho partnera jen sten. m je jeho partner jednoznanj a jednodu, tm mn se tato projekce da. V tom ppad pak vis tento vysoce fascinujc obraz v przdnm prostoru a vce mn ek na to, aby byl vyplnn njakm relnm lovkem. Existuj typy en, kter se zdaj jako prodou stvoeny k tomu, aby pijmaly projekce animy. Skoro by se dalo hovoit o uritm typu. Nezbytn je takzvan charakter sfingy", dvojznanost nebo mnohoznanost. Nen to vgn neuritost, do n nelze nic vloit, nbr neuritost pln pslib, neuritost vmluvn mlc jako Mona Lisa - star i mlad, matka i dcera, se zhadnou cudnost, dtsk i s naivn chytrost, kter mue odzbrojuje. ...
Vten popisy tohoto typu jsou v dlech Ridera Haggarda She a Benoita L'Atlantide.

... Ne kad mu skutenho ducha me pedstavovat anima, nebo animus mus mt spe mn dobrch mylenek, ale o to vce dobrch slov, slov se zvanm vznamem, do nich je mono vloit jet mnoho nevyslovenho. Mus bt rovn trochu nepochopen nebo bt alespo njak v protikladu vi svmu okol, aby se spolu s tm mohla dostavit idea obtovn. Mus bt dvojznanm hrdinou, nkm s monostmi, piem musme pipustit, e

projekce anima objevila nejednou skutenho hrdinu mnohem dve ne pomal rozum takzvanho inteligentnho prmrnho lovka.
Dosti dobr popis anima je v dlech Marie Hayov The Evil Vineyard, Ferner Elinor Wylieov Jennifer Lorn: a sedate extrauaganza a Selmy Lagerlofov Gosta Berling.

Pro mue jako i pro enu, pokud jsou zahrnujcmi jedinci, znamen vyplnn tohoto obrazu zvan zitek, nebo se zde naskt monost najt prostednictvm odpovdajc mnohotvrnosti odpov na vlastn komplikovanost. Zdaj se zde otevrat ony rozshl prostory, v nich se lovk me ctit obklopen a obsaen. km vslovn zdaj", nebo je to dvojznan monost. Tak jako enina projekce anima vskutku vytu njakho vznamnho mue nepoznanho masou, a vce ne to - me mu dokonce napomoci k jeho vlastnmu osudovmu peduren morln podporou, tak si me i mu projekc animy probudit femme inspiratrice" (inspirujc enu). Vtinou se vak v tomto ppad jedn patrn o iluzi s destruktivnm vsledkem. spch se nedostavil proto, e vra nebyla dosti siln. Pesimistovi musm ci, e v tchto duevnch praobrazech jsou mimodn pozitivn hodnoty; optimisty naopak musm varovat ped zaslepujc fantastikou a monost tch nejabsurdnjch scest. Tuto projekci nesmme tedy chpat jako dejme tomu njak individuln a vdom vztah. Projekce toti takovm vztahem zprvu nen. Vytv nutkavou zvislost na podklad nevdomch motiv, avak jinch, ne jsou motivy biologick. She" Ridera Haggarda piblin ukazuje, jak pozoruhodn svt pedstav je zkladem projekce animy. Jsou to v podstat duchovn obsahy, asto v erotickm pestrojen, zjevn sti primitivn mytologick mentality, kter se skld z archetyp a jej celkov obraz tvo takzvan kolektivn nevdom. Podle toho je takov vztah v zklad vzato kolektivn, a nikoli individuln. (Benoit, kter vytvoil v knize ,,Atlantide" fantazijn postavu, je se a do podrobnost shoduje s She", popr plagit Ridera Haggarda.) Pihod-li se jednomu z manel takov projekce, pak vi kolektivnmu biologickmu vztahu vystupuje kolektivn duchovn vztah a zpsob tm ono ve popsan rozervn zahrnujcho partnera. Poda-li se mu udret hlavu nad vodou, pak najde prv dky tomuto konfliktu sebe sama. V tomto ppad mu pak projekce, kter je sama o sob nebezpen, pomohla k pechodu z kolektivnho vztahu do vztahu individulnho. Tento individuln vztah je shodn s plnm uvdomnm vztahu v manelstv, nepipad zde v vahu psychologie promtanho vztahu. Spokojuji se jen se zmnkou o tto skutenosti. St lze asi pojednat o psychologickm vztahu v manelstv, ani se alespo nznakem zmnme o povaze kritickch pechod - vystavili bychom se toti nebezpe nedorozumn. V psychologickm ohledu - jak znmo - nelze pochopit vbec nic, co jsme sami nezakusili. Tato skutenost vak nikomu nebrn v pesvden, e jeho nzor je jedin sprvn a kompetentn. Tato udivujc skutenost pochz z nutnho peceovn prv danho obsahu vdom. (Bez tohoto soustedn pozornosti by pece obsah nemohl bt vbec vdom.) Tak dochz k tomu, e kad ivotn obdob m svou vlastn psychologickou pravdu, svou takkajc programovou pravdu a stejn tak m svou pravdu kad stupe psychologickho vvoje. Existuj dokonce stupn, kterch doshne jen mlokdo - je to otzka rasy, rodiny, vchovy, nadn a vnivho zaujet. Proda je aristokratick. Normln lovk je fikc, i kdy existuj jist obecn platn zkonitosti. Duevn ivot je vvoj, kter se me zastavit ji na nejnich stupnch. Je tomu tak, jako by kad jedinec ml specifickou vhu, podle n stoup nebo kles na onen stupe, kde dosahuje sv hranice. Podle toho jsou tak utveny jeho nzory a pesvden. Nen proto dn div, kdy naprost vtina vech manelstv doshne sv nejvy psychologick hranice naplnnm svho biologickho osudovho uren, ani utrp jmu na duevnm a morlnm zdrav. Relativn mlo manel zakus stav hlub nejednotnosti se sebou samm. Kde je mnoho vnj nouze, neme konflikt doshnout dnho dramatickho napt pro nedostatek energie. Avak mrn se sociln jistotou stoup psychologick nejistota, zprvu nevdom, a podmiuje pak neurzy;

potom stoup vdom a zpsobuje rozluky, spory, rozvody a jin manelsk nedorozumn". Na jet vym stupni jsou poznvny nov psychologick vvojov monosti, kter se dotkaj religizn sfry, kde kritick sudek dospv ke svmu konci. Na vech tchto stupnch me nsledovat trval stagnace s plnou nevdomost toho, co by mohlo nsledovat na dalm vvojovm stupni. Pstup k nejblimu dalmu vvojovmu stupni je zpravidla dokonce zabarikdovn nejprudmi pedsudky a povrenmi strachy, co je jist vysoce eln, ponvad lovk, kterho by nhoda pimla t na stupni pro nj pli vysokm, se stane kodlivm lencem. Proda nen jen aristokratick, je rovn ezoterick. dn rozumn lovk se tm vak ned svst k tomu, aby skrval tajemstv, nebo a moc dobe v, e tajemstv duevnho vvoje neme bt nikdy prozrazeno, jednodue proto ne, ponvad vvoj je otzkou schopnosti jedince.

ivotn obrat
Hovoit o problmech vkovch stadi lovka je velice nron kol, vdy tak neznamen nic menho, ne e by se ml rozvinout obraz celho duevnho svta od kolbky a do hrobu. Takovho kolu se meme v rmci jedn pednky zhostit jen v nejobecnjch rysech - abychom si dobe rozumli, nepjde mi o to, abych podal popis normln psychologie jednotlivch vkovch stadi, nbr mm pojednat sp o problmech", o obtch, pochybnostech, dvojznanostech, zkrtka o otzkch, na kter lze dt vce odpovd, navc odpovd, kter nikdy nejsou dostaten jist a nepochybn. Budeme se proto muset nejen pohybovat mezi otaznky, ale jet h: nco musme dviv pedpokldat a tu a tam musme dokonce spekulovat. Kdyby se duevn ivot skldal jen z pouhch skutenost - jak je tomu ostatn jet na primitivnm stupni - mohli bychom se spokojit s pevnou empiri. Duevn ivot kulturnho lovka m zcela problematick rz, ba nen bez problematinosti vbec mysliteln. Nae duevn procesy jsou z velk sti vahy, pochybnosti, experimenty, co jsou sam vci, kter nevdom instinktivn due primitiva skoro vbec nezn. Za existenci tchto problm vdme rstu vdom; tato problematinost je danajskm darem kultury. Odchlen od instinktu a postaven do protikladu vi instinktu vytv vdom. Instinkt je proda a chce produ. Vdom me naproti tomu chtt jen kulturu nebo jej negaci, a kdekoli se sna - okdleno rousseauovskou touhou - o nvrat k prod, kultivuje" produ. Pokud jsme jet prodou, jsme nevdom a ijeme v jistot bezproblmovho instinktu. Vechno v ns, co je jet prodou, se problmu hroz, nebo jmno problmu je pochyba. A kdekoli panuje pochyba, tam je nejistota a monost rznch cest. Kde se vak zd, e jsou mon rzn cesty, tam jsme se odchlili od spolehlivho veden instinktu a vydali se strachu. Nebo nae vdom by te mlo dlat to, co pro sv dti vdycky dlala proda, mlo by toti spolehliv, bez pochyb a jednoznan rozhodovat. A tu se ns zmocuje nadmru lidsk strach, e vdom, nae promtheovsk vymoenost, to pece jen nakonec nebude umt tak jako proda. Problm ns zavd do osamlosti, kde nen ani otce ani matky, ba do oputnosti bez prody, kde jsme nuceni k uvdomn a niemu jinmu ne uvdomn. Nememe jinak, nbr musme dlat vdom rozhodnut a een namsto prodnho dn. Kad problm tak znamen monost rozen vdom, ale zrove tak nucen k tomu, abychom se rozlouili se vm, co je v ns nevdom, dtsk a prodn. Toto nucen je tak nekonen zvanou duevn skutenost, e tvo tak jeden ze stejnch symbolickch pedmt uen kesanskho nboenstv. Je to ob ist prodnho lovka, ob nevdom, prodn iv bytosti, jej tragika zapoala u poitm jablka v rji. Ve svtle onoho biblickho hchu se uvdomn jev jako tk. A tak se nm vskutku jev kad problm, kter ns nut k vtmu uvdomn, a tm ns stle vc vzdaluje od rje dtsk nevdomosti. Od problm kad rd odvrac oi, je-li to mon, lovk se o nich nem zmiovat anebo je jet lep je poprat. lovk si peje ivot jednoduch, jist a bez nesnz, a proto jsou problmy tabu. lovk chce jistoty, nikoli pochyby, chce vsledky, a ne experimenty a nevid pitom, e jistoty mohou vzejt jen z pochyb a vsledky z experiment. Tak ani uml poprn problm netvo pesvden, naopak, aby vznikla jistota a jasno, je zapoteb ir a vy uvdomn. Tento del vod potebuji k tomu, abych objasnil podstatu naeho pedmtu. Tam, kde se jedn o problmy, instinktivn se zdrhme projt temnotami a nejasnostmi. Pejeme si slyet jednoznan vsledky a pln pitom zapomnme, e tyto vsledky vbec mohou existovat jen tehdy, kdy jsme temnotou proli. Abychom vak dokzali temnotu prorazit, musme vyut vech monost osvtlen, kter nae vdom m; jak u jsem ekl, musme dokonce spekulovat. Nebo pi pojednvn o duevn problematice neustle kloptme o principiln otzky, kter jsou jako nejvlastnj domny pronajaty nejrznjmi vdnmi obory. Zneklidujeme nebo popouzme stejn tak teologa jako filozofa, lkae nemn ne

vychovatele, ba dokonce zabloudme i do pracovn oblasti biologa a historika. Tyto vstednosti nepochzej z na vetenosti, nbr z okolnosti, e due lovka je zvltn smsic faktor, kter jsou zrove tak pedmtem rozshlch vdnch obor. Nebo lovk stvoil sv vdy ze sebe a ze svho zvltnho ustrojen. Vdy jsou symptomy lidsk due. Kdy si tedy polome nevyhnutelnou otzku: Pro lovk stojc v dosti zejmm protikladu vi svtu zvat m vbec problmy? - ocitneme se v nerozuzliteln spleti mylenek, kterou dokzaly v prbhu tiscilet vytvoit tisce pronikavch mozk. Nebudu se na jejich umleckm dle pokouet o dnou sisyfovskou prci, nbr se pouze vynasnam jednodue ukzat, m bych mohl snad pispt k zodpovzen tto principiln otzky. Bez vdom dn problmy neexistuj. Proto musme otzku poloit jinak: Jak to pijde, e lovk vbec m vdom? Nevm, jak to pijde, protoe jsem nebyl pi tom, kdy se prvn lid stali vdommi. Proces uvdomovn meme vak jet dnes pozorovat u malch dt. Mohou to vidt vichni rodie, dvaj-li pozor. Meme toti vidt toto: kdy dt nkoho nebo nco poznv, pak ctme, e m vdom. Proto to byl v rji asi tak strom poznn, kter nesl tak fatln plody. Ale co je poznn? O poznn mluvme tehdy, kdy se nm napklad poda zalenit nov vjem do ji existujc souvislosti, a to tak, e mme ve vdom nejen nov vjem, ale zrove i sti ji existujcch obsah. Poznn tedy spov na pedem stanoven souvislosti psychickch obsah. Obsah bez vztah nedokeme poznat a nememe si ho bt ani vdomi, pokud nae vdom jet je na tto hlubok poten rovni. Prvn formou vdom, kter je pstupn naemu pozorovn a poznn, je tedy, jak se zd, pouh vztah dvou nebo vce psychickch obsah. Na tto rovni je proto vdom jet zcela vzno na pedstavu nkolika ad souvislost, je proto sporadick a pozdji si na n u nepamatujeme. Pro prvn lta ivota skuten neexistuje souvisl pam. Jsou tu nanejv ostrvky vdom jako osamocen svtla nebo osvtlen pedmty v hlubok noci. Tyto ostrvky vzpomnek nejsou vak ty nejranj, jen pedstavovan obsahov souvislosti, nbr obsahuj novou, velmi, velmi dleitou obsahovou adu, toti adu pedstavujcho subjektu samho, takzvanho j. Tak tato ada je zprvu pouze pedstavovna, stejn jako pvodn obsahov ady, a dt proto o sob zpotku mluv logicky ve tet osob. Teprve pozdji, kdy ada j nebo takzvan komplex j zsk pravdpodobn ncvikem - vlastn energii, vznik pocit byt subjektu nebo byt j. To je patrn okamik, kdy o sob dt zan mluvit v prvn osob. Na tomto stupni patrn zan kontinuita pamti. Souvisl pam by tedy byla v podstat kontinuitou vzpomnek j. Dtsk rove vdom nezn dn problmy, nebo nic jet nezvis na subjektu, jeliko dt samo zcela zvis na rodich. Je tomu tak, jako by se jet pln nenarodilo, jako by ho jet nosila duchovn atmosfra rodi. K duevnmu zrozen, a tm k vdommu odlien od rodi dochz normln a s prlomem sexuality v obdob puberty. S touto fyziologickou revoluc je spojena i revoluce duchovn. J je toti tlesnmi projevy zdraznno do t mry, e se asto uplatuje zcela nepimen. Odtud oznaen klackovsk lta". A do tohoto obdob je psychologie jedince v podstat pudov, a proto neproblematick. I kdy subjektivn pudy narej na vnj hranice, nezpsobuj tato potlaen dn roztrky individua se sebou samm. Podizuje se jim nebo je obchz, piem je samo se sebou zcela zajedno. Jet nezn seberoztpenost problematickho stavu. Tento stav me nastat teprve tehdy, kdy se vnj hranice stanou hranicemi vnitnmi, kdy se jeden pud stav na odpor proti druhmu. Psychologicky vyjdeno by to znamenalo: problematick stav, vnitn rozdvojen nastv tehdy, kdy vedle ady j vznikne druh obsahov ada, kter m stejnou intenzitu. Tato druh ada m vzhledem ke sv energetick hodnot stejn funkn vznam jako komplex j, je to takkajc jin, druh j, kter me ppadn prvnmu j odejmout veden. Z toho vznik roztrka se sebou samm, problematick stav.

Podvejme se krtce na to, co bylo prv eeno: prvn forma vdom, forma pouhho poznvn je archaick nebo chaotick stav. Druh stupe, toti stupe, kdy je vytvoen komplex j, je monarchistickou nebo monistickou fz. Tet stupe pin opt pokrok vdom, toti vdom dvojnosti, dualistick stav. A zde se dostvme k naemu vlastnmu tmatu, toti k problematice vkovch rovn. Jde pedevm o vkovou rove mld. Tato fze zahrnuje obdob tsn po pubert a po obdob piblinho stedu ivota, kter pipad zhruba na lta mezi tictm ptm a tyictm rokem. Mohli byste mn nyn jist poloit otzku, pro zanm druhm obdobm lidskho ivota, jako by obdob dtstv dn problmy nemlo. Dt je v normlnm ppad jet bez problm, i kdy je svou komplikovanou psyche pro rodie, vychovatele a lkae problmem prvnho du. Teprve dospl lovk me sm o sob pochybovat, a stt se proto nejednotnm sm se sebou. Zdroje problm tohoto vkovho obdob jsou nm vem znmy. U naprost vtiny lid jsou to poadavky ivota, kter asto nhle peru sen dtstv. Je-li individuum dostaten pipraveno, me pechod do ivota v povoln probhnout hladce. M-li vak iluze, kter kontrastuj se skutenost, pak vznikaj problmy. Nikdo nevstupuje do ivota bez pedpoklad. Tyto pedpoklady bvaj nkdy chybn, nehod se do vnjch podmnek, se ktermi se lovk setkv. asto se jedn o velik oekvn nebo o podcenn vnjch obt nebo o neoprvnn optimismus nebo negativismus. Mohli bychom sestavit dlouh seznam chybnch pedpoklad, kter vyvolvaj prvn vdom problmy. Nen to vdy rozpor mezi subjektivnmi pedpoklady a vnjmi skutenostmi, kter vytv problmy, ale jsou to snad prv tak asto vnitn duevn obte; ty vznikaj i tehdy, kdy navenek jde vechno hladce. Nramn ast je porucha duevn rovnovhy zapiinn sexulnm pudem a snad stejn asto je to pocit mncennosti, kter me vytvet nesnesitelnou pecitlivlost. Tyto vnitn konflikty mohou existovat i tehdy, kdy jedinec dosahuje vnjho pizpsoben zdnliv bez nmahy, ba dokonce se zd, e prv ti mlad lid, kte museli s okolnm ivotem tce zpasit, jsou vnitnch problm ueteni, zatmco u tch, jejich pizpsobovn probh z jakchkoli pin snadno, se rozvjej bud sexuln problmy, nebo konflikty souvisejc s pocitem mncennosti. Problematick povahy bvaj velmi asto neurotick, ale bylo by velikm nedorozumnm zamovat problematinost s neurzou, nebo zsadn rozdl mezi nimi spov v tom, e neurotik je nemocen, protoe si svho problmu nen vdom, kdeto lovk problematick si svho problmu je vdom a svm vdomm problmem trp, ani je nemocen. Pokusme-li se v tm nevyerpateln mnohotvrnosti individulnch problm obdob mld vystihnout to obecn a podstatn, narazme na urit charakteristick znak, kter - jak se zd - trvale provz vechny problmy tohoto obdob. Je to vce nebo mn zeteln ulpvn na rovni vdom obdob dtstv, zpovn silm osudu v ns a kolem ns, silm, kter ns chtj zaplst do svta. Cosi v ns by rdo zstalo dttem, docela nevdomm, anebo aspo dttem, kter si je vdomo jen svho j a odmt vechno ciz nebo by to rdo alespo poddilo sv vli nebo by nedlalo nic anebo prosazovalo vlastn slast nebo moc. Je v tom cosi ze setrvanosti hmoty, je to setrvvn v dosavadnm stavu, jeho uvdomn je men, u, egoistitj ne uvdomn dualistick fze, ve kter je jedinec postaven ped nutnost poznat a pijmout to jin, to ciz, prv tak jako svj ivot a sv tak j". Odpor smuje proti rozen ivota, kter je zkladnm znakem tohoto obdob. Roziovn, tato diastola" ivota, abych pouil Goethova vrazu, zaala ovem u dvno pedtm. Zaala se zrozenm, kdy dt vystupuje z nejtsnjho objet v tle matky a od t

chvle ono roziovn pod vzrst, a doshne vrcholu v problematickm stavu, kdy se mu toti individuum zan brnit. Co by se mu asi stalo, kdyby se jednodue promnilo v to ciz jin, je je tak j, a sv dosavadn j nechalo prost zmizet v minulosti? Zd se, e by to byla naprosto schdn cesta. Zmrem nboensk vchovy - ponaje svlknutm starho Adama a na zpt k ritulm znovuzrozen u primitivnch nrod - je pec( promnit lovka v to, co pijde, co je nov, a to star nechat odumt. Psychologie ns u, e v dui v jistm smyslu neexistuje nic starho, nic, co me skuten odumt, dokonce i Pavel zstal trznn pochybami. Ten, kdo se brn novmu, cizmu a utk se do minulosti, je ve stejnm neurotickm stavu jako ten, kdo se ztotouje s novm, a tak utk ped minulost. Jedin rozdl je v tom, e jeden se odcizil minulosti a druh budoucnosti. Oba dlaj v podstat tot: zachrauj svou inu vdom, msto aby ji kontrastem protiklad rozbili, a vybudovali tak ir a vy stav vdom. Tento dsledek by byl ideln, kdyby se mohl v tto ivotn fzi uskutenit. Zd se toti, e prod ani v nejmenm nezle na vym stavu vdom, prv naopak. Ani spolenost nedoke tyto dovedn kousky due ocenit, odmuje pece vdycky v prvn ad vkon, nikoli osobnost; ta bv vtinou ocenna a po smrti. Tyto skutenosti si vynucuj urit een, toti omezen na to, co je dosaiteln, na diferenciaci uritch schopnost, kter jsou vlastni podstatou sociln vkonnho individua. Vkon, uitenost atd. jsou idely, kter zejm ukazuj cestu ze zmatku problm. Jsou to hvzdy, kter ns vedou k roziovn a upevovn naeho fyzickho byt, k zakoenn do svta, ale nikoli k dalmu rozvoji lidskho vdom, toti toho, co se nazv kulturou. V mladm vku je ovem tato orientace normln a kadopdn lep ne setrvvn v tom, co je pouze problematick. Problm se tedy e tm, e to, co nm dala minulost, se pizpsobuje monostem a poadavkm budoucnosti. lovk se omezuje na to, co je dosaiteln, co psychologicky znamen rezignaci na vechny ostatn duevn monosti. Nkdo tm ztrc kus cenn minulosti, nkdo zas kus cenn budoucnosti. Vichni si asi vzpomeneme na nkter ptele a kamardy ze koly, kte vypadali jako ideln mladci a od kterch si okol mnoho slibovalo. A kdy je pak lovk po letech potkal, zjistil, e jsou vyprahl a senrovan do jedn ablony. To jsou takov ppady. Velk ivotn problmy nejsou nikdy vyeeny jednou provdy. Jsou-li zdnliv vyeeny, je to vdycky ztrta. Zd se, e jejich smysl a el nespov v jejich een, nbr v tom, e na nich neustle pracujeme. Jen to ns chrn ped zhloupnutm a zkostnatnm. Tak m i een problm mladho vku prostednictvm omezen na to, co je dosaiteln, jen omezenou platnost, a v zsad tedy nem trvn. Vybojovat si svou sociln existenci a petvoit svou pvodn povahu tak, e do tto formy existence vce nebo mn zapad, je za vech okolnost vskutku pozoruhodn vkon. Je to boj dovnit i navenek, srovnateln se zpasem dtskho vku o existenci j. Boj v dtskm vku ped nmi sice vtinou probh v temnot, ale kdy vidme, s jakou tvrdojnost se dtsk iluze, pedsudky a egoistick nvyky udruj jet pozdji, meme posoudit, jak sla byla vynaloena k tomu, aby byly vytvoeny. A tak je tomu nyn i s idely, pesvdenmi, vdmi ideami, postoji atd., kter ns v mld uvdj do ivota, za kter bojujeme, trpme a pro kter vtzme: srstaj s na bytost, zdnliv se v n pemujeme, a proto v nich ad libitum pokraujeme se samozejmost, se kterou mlad lovk nolens volens uplatuje sv j vi svtu nebo vi sob sammu. m vc se lovk bl stedu ivota a m vc se mu podailo pevn zakotvit ve svm osobnm postoji a v socilnm postaven, tm vc se mu bude zdt, e odhalil sprvn bh ivota, sprvn idely a principy chovn. Proto pak pedpokld jejich vnou platnost a dl ctnost z toho, e na nich stle vis. Pehl pitom dleitou skutenost, e toti stanoven a

uskutenn socilnho cle se dje na kor celosti osobnosti. Je to mnoho, pli mnoho ivot, kter mohl bt rovn proit, zstal mon leet v komrkch zaprench vzpomnek, mnohdy jsou to i houc uhlky pod edm popelem. Podle statistik vykazuj deprese mu kolem tyictky zven vskyt. U en zanaj neurotick obte zpravidla o nco dv. V tto ivotn fzi, prv mezi ptaticeti a tyiceti, se toti pipravuje vznamn promna lidsk due. Zpotku to ostatn nen dn vdom a npadn zmna, sp jde o nepm nznaky promn, kter - jak se zd - maj svj potek v nevdom. Nkdy to vypad jako pozvoln zmna charakteru, jindy se zanou znova projevovat vlastnosti, kter od obdob dtstv zmizely, nebo zanaj blednout dosavadn sklony a zjmy a na jejich msto nastupuj jin, nebo - co je velmi ast - dosavadn pesvden a zsady, zejmna morln, zanaj kostnatt a tuhnout, co se kolem padestky me pozvolna vystupovat a k nesnenlivosti a fanatismu - jako by tyto zsady a jejich existence byly ohroeny, a proto bylo nutn je opravdu zdraznit. Ne vdy se v dosplm vku vye vno mld, nkdy se tak zakal. Nejlpe meme vechny tyto jevy pozorovat u ponkud jednostrannch lid. Nkdy tyto jevy vystupuj dve, jindy pozdji. Dost asto, jak se mi zd, bv jejich nstup oddlen skutenost, e rodie dotyn osoby jsou jet naivu. Jejich fze mld jako by se pak nemstn prothla. Vidl jsem to zejmna u mu, jejich otec byl dlouho naivu. Smrt otce v takovch ppadech psob jako pekotn zrn, takka katastrofln. Znm jednoho zbonho mue, kter byl pedstavenm crkevn obce a piblin od tyiceti let se u nho zaala projevovat stupujc se morln a nboensk nesnenlivost. Pitom se mu vihled zatemovala mysl. Nakonec u byl jen zasmuile se tvcm sloupem crkve. Tak proil asi ptadvacet let a pak se jednou uprosted noci posadil na lku a ekl sv en: Te tomu rozumm, jsem vlastn lump." Toto sebepoznn nezstalo prakticky bez nsledk. Posledn lta svho ivota proil bouliv, piem vzala za sv velk st jeho majetku. Zjevn to byl ne zcela nesympatick lovk, kter byl schopen obou extrm. Velmi ast neurotick poruchy dosplho vku maj vechny spolen jedno, chtj toti uchovat psychologii mld pes prh proslulho vbskho vku. ...
Jedno nmeck pslov prav: vb zmoud a po tyictce. Pozn. pekl.

... Kdo by neznal ty dojemn star pny, kte musej stle znova pihvat sv studentsk lta a svj ivotn r dokou rozntit jen pi ohldnut na sv homrsk hrdinsk asy, ale jinak jsou ustrnul v beznadjnm osctv? Nicmn mvaj zpravidla vhodu, kterou nelze podceovat - nebvaj toti neurotit, nbr obvykle jen nudn a stereotypn. Neurotick jedinec je naopak ten, jemu se v ptomnosti nikdy nechce dait tak, jak by rd, a jen se tedy ani neme radovat z toho, co bylo. Jako se dve nemohl vyprostit z dtstv, nen se te schopen zci mld. Nedoke se, jak se zd, vpravit do edivch mylenek strnut a keovit se ohl nazpt, nebo vhled dopedu je nesnesiteln. Jako se dtinsk lovk bzliv lek neznmosti svta a ivota, tak i dospl couv ped druhou polovinou ivota, jako kdyby ho tam ekaly neznm, nebezpen koly nebo jako kdyby mu tam hrozily obti a ztrty, kter nen schopen na sebe vzt, nebo jako kdyby mu dosavadn ivot pipadal tak krsn a tak drah, e by ho nemohl postrdat. Nen to snad koneckonc strach ze smrti? To se mi nezd pli pravdpodobn, nebo smrt je zpravidla jet pli vzdlen, a proto je msi abstraktnm. Zkuenost sp ukazuje, e zkladem a pinou vech obt tohoto pechodu je hlubok a podivuhodn promna due. Abych tuto zmnu charakterizoval, chtl bych vzt jako pirovnn denn drhu slunce. Pedstavme si slunce oduevnl lidskm citem a lidskm vdomm okamiku. Rno vychz z nonho moe nevdom a osvtluje nyn ve stle vtm rozsahu ir, pestr svt, m vce stoup na obloze. V tomto roziovn svho okruhu psobnosti, je je zpsobeno vzestupem, bude slunce poznvat svj vznam a spatovat svj nejvy cl v co nejvt vce, a tm tak v co mon nejvt i svho poehnn. S tmto pesvdenm slunce doshne nepedvdan

poledn ve - nepedvdan proto, e jeho jedinen individuln existence neme znt dopedu svj kulminan bod. Ve dvanct hodin v poledne zan zpad. A zpad je obrcen vech hodnot a idel rna. Slunce se stv inkonsekventnm. Jako by stahovalo sv paprsky. Svtla a tepla ubv a ke konenmu vyhasnut. Vechna srovnn pokulhvaj. Toto srovnn vak nepokulhv o nic vc ne jin. Jedno vtipn francouzsk ren cynicky a rezignovan shrnuje pravdu tohoto srovnn. Zn: Si jeunesse savait, si vieillesse pouvait. (Kdyby mld vdlo, kdyby st mohlo, pozn. pekl. ) My lid natst nejsme dn slunce, jinak by to s naimi kulturnmi hodnotami patn dopadlo. Avak nco slunenho v ns je a rno nebo jaro ivota nebo veer nebo podzim ivota nejsou jen sentimentln ren, nbr jsou to psychologick pravdy, ba co vc, jsou to dokonce fyziologick skutenosti, nebo poledn zvrat mn dokonce i tlesn vlastnosti. Obzvlt u jinch nrod vidme, e u starch en zhrubne a prohloub se hlas, objev se knr a zost se rysy oblieje, i v rznch jinch ohledech se rozvj musk povaha. Musk fyzick habitus se naopak zjemuje enskmi rysy, jako jsou tukov polte a mk vraz oblieje. V etnologick literatue se popisuje ppad indinskho nelnka a bojovnka, jemu se v dob kolem stedu ivota zjevil ve snu velk duch a oznmil mu, e od nynjka mus sedvat se enami a dtmi, nosit ensk odv a jst ensk jdla. Nelnk uposlechl snov zjeven, ani pitom utrpla jeho reputace. Tato vize je vrnm vyjdenm psychick poledn revoluce, potku zpadu. Hodnoty, ba dokonce i tla se promuj ve svj opak; alespo nznakov. Mohli bychom napklad to, co je musk a ensk, spolu s duevnmi vlastnostmi srovnvat s uritou zsobou substanc, kter jsou v prvn polovin ivota spotebovny do jist mry nerovnomrn. Mu spotebuje svou velkou zsobu musk substance, a zbv mu tedy jet mal dvka ensk substance, kter se te zan uplatovat. Naopak je tomu u eny, kter te me uplatnit svou dosud nepouitou zsobu mustv. Jet vc ne ve fyzis se tato zmna uplatuje v psychice. Jak asto se napklad stv, e ptatyicetilet nebo padestilet mu dohospodail a jeho ena pak oblk kalhoty" a otevr obchdek, kde on dl teba jet pruho. Je velmi mnoho en, kter se k sociln odpovdnosti a socilnmu uvdomn probouzej vbec teprve po tyictm roce ivota. V modernm obchodnm ivot, obzvlt v Americe je break-down, nervov zhroucen po tyictm roce ivota neobyejn astm zitkem. Zkoumme-li postien zevrubnji, vidme, e to, co se zhroutilo, je dosavadn musk styl, a to, co zbylo, je zchoulostivl zentilec. Ve stejnch kruzch meme naopak pozorovat eny, kter v tchto letech rozvjej neobvyklou munost a tvrdost rozumu, je tla do pozad srdce a cit. Tyto promny jsou velmi asto provzeny manelskmi katastrofami veho druhu, nebo nen nijak tk si pedstavit, co se pak dje, kdy mu objev sv jemn city a ena svj rozum. Nejhor na vech tchto vcech je, e chyt a vzdlan lid v tom ij a o monosti takovch promn nevd. Do druh poloviny ivota se vydvaj zcela nepipraveni. Nebo existuj nkde koly, ne pouze vysok, nbr vy koly pro tyicetilet, kter by je pipravovaly prv tak na nadchzejc ivot s jeho poadavky, jako zkladn a vysok koly uvdj mlad lidi do znalosti svta a ivota? Ne, nejhloubji nepipraveni vstupujeme do ivotnho odpoledne, a co je jet hor, dlme to za klamnho pedpokladu svch dosavadnch pravd a idel. Odpoledne ivota nememe t podle tho programu jako dopoledne, nebo toho, eho je rno dostatek, se zan veer nedostvat a to, co bylo rno pravda, veer pravda nebude. Ml jsem v pi pli mnoho starch lid a nahldl jsem do tajnch komrek jejich du, ne aby m pravda tohoto zkladnho pravidla hluboce dojmala. Strnouc lovk by ml vdt, e jeho ivot nestoup a neroziuje se, nbr e si neprosn vnitn proces vynucuje zen ivota. Plin zaobrn sebou samm je pro mladho lovka skoro hch nebo pinejmenm nebezpe, pro lovka strnoucho je to

povinnost a nutnost, aby se vn zabval svm plnm bytostnm J. Slunce stahuje sv paprsky, aby ozilo samo sebe, pot co promrhalo sv svtlo na svt. Msto toho se mnoho starch lid radji stane hypochondry, skrblky a zsadovci" nebo se z nich stvaj laudatores temporis acti nebo dokonce vn mladci, co je alostnou nhrakou za osvtlen vlastnho plnho bytostnho J, ale nevyhnutelnm vsledkem bludu, e druh polovina ivota se mus dit zsadami poloviny prvn. ekl jsem u, e nemme dn koly pro tyicetilet. Nen to docela pravda. Nae nboenstv jsou od pradvna takovmi kolami nebo jimi kdysi byla. Avak pro kolik lid jimi jet jsou? Kolik naich starch lid bylo v nkter z tchto kol skuten vychovno pro tajemstv druh poloviny ivota, pro starobu, smrt a vnost? lovk by se jist nestal sedmdestnkem nebo osmdestnkem, kdyby tato dlouhovkost neodpovdala smyslu jeho druhu. Proto i jeho ivotn odpoledne mus mt svj smysl a el a neme bt jen jakousi alostnou pt dopoledne. Smyslem rna je nepochybn rozvoj individua, jeho ustaven a rozmnoen ve vnjm svt a starost o potomstvo. To je zejm pirozen el. Avak jestli je tento el naplnn, ba dokonce bohat naplnn, m stle pokraovat vydlvn penz, dal vboje a roziovn existence pes rozumnou mru? Ten, kdo takto zbyten pesouv zkon ivotnho dopoledne do ivotnho odpoledne, mus zaplatit duevn jmou, stejn jako mlad lovk, jen si chce svj dtsk egoismus uchrnit do dosplho vku, mus svj omyl zaplatit socilnmi nespchy. Vydlvn penz, sociln existence, rodina, potomstvo - to vechno je pouh pirozenost, dn kultura. Kultura je mimo pirozen el. Me bt tedy kultura smyslem a elem druh poloviny ivota? U primitivnch kmen napklad vidme, e sta lid jsou tm vdy opatrovnky a strci mysteri a zkon a e v nich se v prv ad projevuje kultura kmene. Jak je tomu v tomto ohledu u ns? Kde je moudrost naich starc? Kde jsou jejich tajemstv a jejich snov vize? U ns se sp sta chtj vyrovnat mladm. V Americe je to takka idel, e otec je bratrem svch syn a matka pokud mono mlad sestrou sv dcery. Nevm, kolik z tohoto poblouznn se d svst na reakci proti dvjmu pehnn dstojnosti a cty a kolik na falen idely. Ty nepochybn existuj: cl tchto lid nele ped nimi, nbr za nimi. Podle toho tak thnou zpt. Musme jim piznat: je tk vidt, jak jin cle by mla mt druh polovina ivota ne ty, kter jsou clem poloviny prvn: roziovn ivota, uitenost, psoben, dosaen postaven v socilnm ivot, prozrav manipulovn potomstva do vhodnho manelstv a dobrho postaven - to jako ivotn cl sta. Bohuel to nen dostaten smysl a el pro mnoh, kte nejsou s to ve strnut spatovat jen pouh ubvn ivota a sv dvj idely vnmaj jako vybledl a opotebovan. Jist, kdyby tito lid u dve naplnili svou ivotn i, a petkala, a vyprzdnili ji a do dna, pak by nyn asi pociovali nco jinho, nic by nezadrovali, vechno, co by chtlo shoet, by bylo shoel a oni by uvtali klid st. Nesmme vak zapomnat, e jen mlokte lid jsou umlci ivota, a e navc umn t je nejvzneenjm a nejvzcnjm ze vech umn - vyprzdnit v krse cel pohr, komu se to poda? Tak zbv mnoha lidem pli mnoho neoditho - asto dokonce monosti, kter by pi nejlep vli nemohli t, a tak pekrauj prh st s nenaplnnou aspirac, kter jim bezdky odvd pohled zpt. Pro takov lidi je zvl zhoubn se ohlet. Pro n by byl vhled dopedu, njak cl v budoucnu nezbytn. Proto tak maj vechna velk nboenstv sv psliby onoho svta, svj nadsvtn cl, kter smrtelnkm umouje t druhou polovinu ivota s podobnm vdomm cle jako polovinu prvn. Avak jak pijateln jsou pro souasnho lovka cle roziovn a kulminace ivota, tak je pro nho pochybn nebo pmo neuviteln idea dalho pokraovn ivota po smrti. A pece me bt konec ivota, toti smrt, rozumnm clem jen tehdy, kdy je bud ivot tak alostn, e je lovk nakonec rd, kdy vbec skon, nebo kdy existuje pesvden, e slunce se stejnou dslednost, s jakou stoupalo k poledni,

hled i svj zpad, aby svtilo dalekm nrodm". Ale schopnost vit se v dnen dob stala tak obtnm umnm, e se - zvl pro vzdlanou st lidstva - stala tm nedostupnou. A pli jsme si zvykli na mylenku, e co se te nesmrtelnosti a podobn, existuj rozlin vzjemn si odporujc nzory a dn pesvdiv dkazy. Ponvad nam souasnm heslem, kter m jak se zd absolutn pesvdivou slu, je vda, chtli bychom vdeck dkazy". Avak ti lid mezi vzdlanci, kte mysl, vd zcela pesn, e takov dkaz pat k filozofickm nemonostem. Nememe o tom naprosto nic vdt. Snad k tomu smm jet poznamenat, e z tch dvod tak nememe vdt, zda se po smrti pece jen nco nestane. Odpov je - a pozitivn, nebo negativn -non liquet" (nen to jasn", pozn. pekl.). Nevme o tom prost nic vdecky uritho, a tm jsme v pesn stejn situaci jako napklad u problmu, zda je Mars obydlen, nebo ne. Pitom obyvatelm Marsu - pokud njac existuj - je pln jedno, zda s jejich existenc souhlasme, nebo zda ji poprme. Mohou bt, anebo nebt. A stejn je tomu s takzvanou nesmrtelnost, a tm bychom mohli problm odloit ad acta. Zde se vak probouz m lkask svdom, kter m k tto otzce jet cosi podstatnho ci. Zpozoroval jsem toti, e ivot zamen na cl je veobecn lep, bohat a zdravj ne ivot bezcln a e je lep jt s asem kupedu ne jt proti asu. Psychiatrovi se jev star lovk, kter se neme oddlit od ivota, prv tak slabosk a chorobn jako mlad lovk, kter nen schopen ivot budovat. A skuten se v mnoha ppadech jedn o tut dtskou dostivost, o tent strach, tent vzdor a svhlavost v jednom i druhm ppad. Jako lka jsem pesvden, e je takkajc hygienitj spatovat ve smrti cl, o kter by se mlo usilovat, a e vzprat se proti nmu je naopak cosi nezdravho a abnormlnho, nebo se tm druh polovina ivota olupuje o svj cl. Dvm-li se na vc z hlediska duevn hygieny, povauji proto vechna nboenstv s nadsvtnm clem za svrchovan rozumn. Kdybych bydlel v dom, o kterm bych vdl, e mi v nejblich trncti dnech spadne na hlavu, byly by vechny m ivotn funkce ovlivnny touto mylenkou; kdy se v nm budu ctit jist, mohu v nm klidn a normln t. Z psychiatrickho hlediska by tedy bylo dobr, kdybychom si mohli myslet, e smrt je jen pechodem, jen st neznmho, velikho a dlouhho ivotnho procesu. Akoli drtiv vtina lid nev, k emu tlo potebuje kuchyskou sl, pece se j z jaksi instinktivn poteby vichni doaduj. Stejn je to i v duevnch vcech. Naprost vtina lid ctila od nepamti potebu pokraovn. Nejsme tedy se svm konstatovnm stranou, nbr uprosted velik cesty, kterou se ubr poln taen ivota lidstva. Proto uvaujeme ve smyslu ivota sprvn, i kdy nechpeme, co myslme. Rozumme vbec kdy tomu, co myslme? Chpeme jenom to mylen, kter nen nim ne rovnic, z n nikdy nevyplyne vc, ne jsme do n dosadili. To je intelekt. Ale za nm existuje mylen v prastarch obrazech, v symbolech, kter jsou star ne historick lovk a je mu byly vrozeny od pradvnch dob a petrvvaj vechny generace, v symbolech, je jsou vn ivouc a napluj zkladn vrstvy na due. Pln ivot je mon jen ve shod s nimi, moudrost je nvrat k nim. Ve skutenosti nejde ani o vru ani o vdn, nbr o souhlas naeho mylen s praobrazy naeho nevdom, je jsou nepedstavitelnmi matkami kad mylenky, kterou si je nae vdom schopno vbec kdy vymyslet. A jednou z tchto prastarch mylenek je idea o posmrtnm ivot. Vda je s tmito praobrazy nesoumiteln. Jsou to iracionln danosti, apriorn podmnky imaginace, kter prost jsou a jejich elnost a oprvnnost me vda zkoumat jen a posteriori, teba jako funkci ttn lzy, je mohla bt jet do devatenctho stolet prv tak dobe prohlaovna za nesmysln orgn. Pro m jsou toti praobrazy nco jako duevn orgny, o kter pokud mono peuji. Proto teba musm starmu pacientovi ci: V obraz Boha nebo vae idea nesmrtelnosti jsou atrofick, a v dsledku toho je v duevn metabolismus v nepodku." Lk na nesmrtelnost, star farmakon athanasias je dmyslnj a hlub, ne jsme si mysleli.

Na zvr bych se chtl jet jednou vrtit ke srovnn se sluncem. Sto osmdest stup naeho ivotnho oblouku se rozpad do ty st. Prvn, vchodn st je dtstv, bezproblmov stav, kdy jsme zatm problmem pro jin, ale vlastn problematiky si jet nejsme vdomi. Vdom problematika se rozprostr pes druhou a tet tvrtinu a v posledn tvrtin, ve st, se opt nome do onoho stavu, kdy bez starosti o svj stav vdom se opt spe stvme problmem pro jin. Dtstv a pokroil st jsou sice svrchovan odlin, ale jedno maj spolen, toti ponoenost do nevdomho duevna. Ponvad due dtte se rozvj z nevdom, d se jeho psychologie - a tak obtn - vytvoit pece jen sp ne psychologie lovka v pokroilm st, kter se opt no do nevdom a postupn v nm miz. Dtstv a pokroil st jsou bezproblmov stavy ivota, proto jsem se zde jimi ani nezabval.

Due a smrt
U mnohokrt mi poloili otzku, co soudm o smrti, o tom neproblematickm konci lidsk individuln existence. Smrt je nm znma jako naprost konec. Je to teka, kter bv asto kladena jet ped konec vty a po kter nsleduje u jen vzpomnka nebo nsledn psoben u druhch. Pro dotynho se vak psek v pespacch hodinch dosypal; valc se kmen dospl do klidov polohy. Tv v tv takov smrti se nm ivot stle jev jako tok, jako chod nataench hodin, jejich konen stav klidu je nm pochopiteln. Nejsme dokonce o toku" ivota nikdy pesvdeni pevnji ne v situaci, kdy ped naima oima dospje lidsk ivot ke konci, a nikdy nevyvstv otzka po smyslu a cen ivota nalhavji a palivji ne v okamiku, kdy vidme, jak posledn dech prv opout dosud iv tlo. Jak rozdln se nm jev smysl ivota, kdy vidme mladho lovka, usilujcho o vzdlen cle a tvocho budoucnost, a kdy nevyliteln nemocn nebo staec s nevol a bezvldn kles do hrobu. Mld - jak se nm zd - m cl, budoucnost, smysl a cenu. Dospt ke konci je vak jen nesmysln ustat. M-li mlad lovk strach ped svtem, ivotem a budoucnost, povauje ho kad za politovnhodnho, nerozumnho, neurotickho; takov lovk je povaovn za zbablho slabocha. Jestli vak strnouc lovk pociuje tajnou hrzu nebo dokonce smrtelnou zkost pi pomylen, e dlka jeho ivota, kterou jet me rozumn oekvat, obn nyn u jen tolik a tolik let, pipomeneme si bolestn urit pocity ve vlastn hrudi; dvme se pokud mono stranou a zavdme hovor na jin tma. Optimismus, se kterm posuzujeme mladho lovka, zde selhv. Pro vechny ppady mme sice po ruce nkolik vhodnch ivotnch moudrost, ktermi pleitostn toho druhho utujeme, napklad: kad mus jednou zemt", nikdo neije vn", atd. Kdy jsme vak sami a je noc a tak temno a ticho, e neslyme a nevidme nic ne mylenky, kter setaj a odtaj roky ivota, kdy nevnmme nic ne adu tch nepjemnch skutenost, kter nemilosrdn dokazuj, jak daleko pokroila ruika hodin, nic ne pomal a nezadriteln pibliovn ern zdi, kter s konenou platnost pohlt vechno, co miluji, co si peji, co mm, v co doufm a o co usiluji, pak se vechny ivotn moudrosti schovaj do neodhaliteln skre a na lovka, kter neme spt, padne zkost jako dusiv pikrvka. Jako existuje spousta mladch lid, kte maj v podstat panick strach ze ivota, po nm pece tolik tou, existuje snad jet vt poet strnoucch lid, kte maj t strach ze smrti. Ano, uinil jsem zkuenost, e prv mlad lid, kte se boj ivota, trp pozdji prv tak siln strachem ze smrti. Pokud jsou mlad, ekneme, e maj infantiln odpor vi normlnm poadavkm ivota; jsou-li sta, musel by lovk ci vlastn tot, toti e maj rovn strach ped normlnmi poadavky ivota. Avak lid jsou do t mry pesvdeni, e smrt je prost konec bhu, e lovku zpravidla vbec nenapadne, aby tak smrt chpal podobn jako cl a naplnn, jak se to prost dl u el a zmr mladho ivota, kter smuje vzhru. ivot je energetick proces jako kad jin Avak kad energetick proces je v zsad ireverzibiln, a proto jednoznan zamen na njak cl, a tento cl je stav klidu. Kad proces je nakonec jen poten porucha takkajc vnho stavu klidu, kter neustle usiluje o znovunastolen. ivot je dokonce nco teleologickho par excellence, sm o sob je smovn k cli a ivouc tlo je systm elnost, kter usiluj o to, aby se naplnily. Konec kadho procesu je jeho clem. Kad proces je jako bec, kter se s nejvtm vyptm a s maximlnm nasazenm sil sna doshnout svho cle. Mladick touha po svt a po ivot, touha po naplnn smlch nadj a po dosaen vzdlench cl je zejm spn ivota k cli, spn, kter se ihned mn v ivotn zkost, neurotick odpor, v deprese a fobie, jestli uvzne nkde na minulosti nebo se boj rizika, bez nho nen mon vytench cl doshnout. S dosaenm zralosti a vrcholu biologickho ivota, kter se piblin kryje se stedem ivota, vak spn ivota k cli nikterak neustv. S tou intenzitou a nezadritelnost, s nimi

probhal ped stedem ivota vzhru, jde nyn dol, nebo cl te nele na vrcholu, nbr v dol, kde vzestup zaal. Kivka ivota je jako parabola stely. Vyruena ze svho klidovho stavu stoup stela vzhru a vrac se opt do stavu klidu. Psychologick kivka ivota ovem s touto prodn zkonitost nechce souhlasit. Tento nesouhlas me zat ji brzy pi vzestupu. Stela sice biologicky stoup, ale psychologicky otl. lovk se opouje za svmi lty, uchovv si dtstv, jako kdyby se nemohl odpoutat od zem. Zadruje ruiku hodin a pedstavuje si, e as stoj. Doshne-li s uritm zpodnm nakonec pece vrcholu, uveleb se i tam psychologicky opt do stavu klidu, a akoli by si mohl vimnout, jak na druh stran zase kloue dol, alespo se tedy neustle ohl zpt a pohledem se chyt jednou dosaen ve. Stejn tak jako pro nho byl dv strach pekkou ivota, je te bze pekkou smrti. lovk sice pipout, e se pi vzestupu zpozdil ze strachu ped ivotem, ale prv kvli tomuto zpodn si te in o to vt nrok setrvat na vi, kter doshl. Ukzalo se sice jasn, e se ivot prosadil navzdory vekermu vzpovn (kterho te lovk lituje - ach, jak velice), avak bez ohledu na tento poznatek se lovk nyn opt sna ivot zastavit. Tak ztrc psychologie lovka svou pirozenou pevnou pdu pod nohama. Jeho vdom vis ve vzduchu, zatmco pod nm parabola kles se zvenou rychlost. ivnou pdou due je pirozen ivot. Kdo se jm ned vst, zstv viset ve vzduchu a ustrne. Proto takov spousta lid ve zralm vku zkostnat, hled zpt a lp na minulosti, v srdci tajnou hrzu ze smrti. Vyhbaj se procesu ivota pinejmenm psychologicky, a zstvaj proto stt jako soln sloupy vzpomnek, kter si sice jet iv vzpomnaj na dobu svho mld, ale nemohou najt ivouc pomr k ptomnosti. Ponaje stedem ivota zstv ivouc jen ten, kdo chce s ivotem zemt. Nebo to, k emu dochz v tajemn hodin ivotnho poledne, je obrat paraboly, zrozen smrti. ivot druh poloviny ivota neznamen vzestup, rozvoj, rozmnoen, ivotn rozmach, nbr smrt, nebo jeho clem je konec. Nechtt svj ivotn vrchol je tot jako nechtt svj konec. Oboj znamen: nechtt t. Nechtt t znamen tot co nechtt zemt. Vznikn a zanikn je t kivka. Vdom tuto zcela nepochybnou pravdu pokud mono nesdl. lovk zpravidla setrvv v zajet minulosti a zstv vzet v iluzi mladistvosti. Bt star je velmi nepopulrn. Jako by se zapomnalo na to, e neschopnost strnout je stejn tak nesmysln jako neschopnost vyrst z dtskch stevk. Ticetilet mu, kter je jet infantiln, je snad politovnhodn, ale mladistv vyhlejc sedmdestnk - nen to chvatn? A pece jsou oba zvrcen, nemaj styl, jsou to psychologick zrdy. Mlad lovk, kter nebojuje a nevtz, propsl to nejlep ze svho mld a star lovk, kter neum naslouchat tajemstv potok zurcch z vrchol do dol, je nerozumn, je to duchovn mumie, kter nen nic jinho ne strnul minulost. Stoj stranou svho ivota a opakuje se do omrzen jako stroj. Jak je to kultura, kter potebuje takov stnov postavy? Nae statisticky udvan relativn dlouhovkost je kulturn vymoenost. Primitivn lid dosahuj vysokho st jen vjimen. Tak jsem u primitivnch kmen, kter jsem navtvil ve vchodn Africe, vidl jen velmi mlo mu s blmi vlasy a podle odhadu starch ne edest let. Ti vak byli skuten sta, a to tak, jako by tak sta byli vdycky; tak naprosto byli se svm stm sit. Byli pesn tm, m byli, v kadm ohledu. My jsme vdycky jenom nm vc anebo m ne tm, m skuten jsme. Je to, jako kdyby nae vdom troku uklouzlo ze svho pirozenho zkladu a u se nedokzalo pln orientovat v pirozenm ase. Zd se, jako bychom trpli jakousi pchou vdom, je nm nalhv, e doba ivota je pouhou iluz, kterou meme dle libosti mnit. (lovk si klade otzku, odkud vlastn bere vdom svou schopnost, e doke bt proti prod, a co takov svvolnost asi znamen.) Tak jako kon drha stely v cli, kon ivot ve smrti, kter je tedy clem celho ivota. Dokonce jeho vzestup a jeho vrchol jsou jenom stupn a prostedky slouc elu, jm je dosaen cle, toti smrti. Tato paradoxn formule nen nic jinho ne logick zvr ze

skutenosti, e ivot usiluje o dosaen cle a e cl je jeho elem. Nemyslm, e bych se tmto vrokem dopustil sylogistick hky. Vzestupu ivota piznvme cl a smysl, pro bychom ho nemli piznat sestupu? Zrozen lovka je obtkno vznamem, pro by jm nemla bt obtkna smrt? Mlad lovk je dvacet a vce let pipravovn na pln rozvoj sv individuln existence, pro by se neml dvacet a vce let pipravovat na svj konec? Ovem, s vrcholem bylo ehosi viditeln dosaeno, lovk nm je a nco m. Ale eho se doshne smrt? Je mi proti mysli, abych si ve chvli, kdy se snad ode m nco ek, vytepal z rukvu vru a vyzval tene, aby udlal prv to, eho nikdy nebyl schopen, toti v nco vil. Musm se piznat, e j jsem to taky nikdy nedokzal. Proto nyn jist nebudu tvrdit, e lovk mus prv te vit, e smrt je druh zrozen a e pen za hrob nae dal trvn. Smm se vak aspo zmnit o tom, e consensus gentium m jasn pojet smrti a e tato pojet jsou naprosto srozumiteln vyjdena ve vech velkch nboenstvch svta. Ano, lze dokonce tvrdit, e vtina tchto nboenstv pedstavuje komplikovan systmy ppravy na smrt, a to do t mry, e ivot vskutku ve smyslu m ve uveden paradoxn formule neznamen nic jinho ne ppravu na nejzaz cl, na smrt. Ve dvou nejvtch ivch nboenstvch, v kesanstv a v buddhismu, se smysl existence napluje v jejm konci. S epochou osvcenstv se na podstatu nboenstv rozvinul nzor, kter vzhledem ke svmu velikmu rozen zasluhuje, abych se o nm zmnil, akoli se jedn o typicky osvcensk neporozumn. Podle tohoto nzoru dajn byla nboenstv nco jako filozofick systmy, a jako tyto systmy byla vymudrovna hlavou. Kdosi kdysi vymyslel boha a jin dogmata a pomoc tto fantazie, kter pln pn", vodil lidstvo za nos. Tomuto nzoru vak odporuje psychologick skutenost, e nboensk symboly se prv hlavou daj pochopit velmi patn. Vdy tak z hlavy vbec nepochzej, nbr odnkud odjinud, snad ze srdce, kadopdn vak z psychick hlubinn vrstvy, kter se mlo podob vdom, je je vdycky jen povrchem. Proto tak maj nboensk symboly vysloven charakter zjeven" a jsou zpravidla spontnnmi vtvory nevdom duevn innosti. Jsou ve, jen ne vmysl; vznikaly sp pozvolna v prbhu tiscilet jako rostliny, jako pirozen vyjevovn due lidstva. I v dnen dob meme stle jet u jednotlivc pozorovat spontnn vznik ryzch a pravch nboenskch symbol, kdy vyrstaj z nevdom jako kvtiny zvltnho druhu, a vdom jen rozpait pihl a dost dobe nev, co si m s tmto plodem pot. Celkem snadno meme konstatovat, e tyto individuln symboly obsahov i formln pochzej z tho nevdomho ducha" (nebo jak to nazveme) jako velk nboenstv lidstva. V kadm ppad zkuenost dokazuje, e nboenstv vbec nepochzej z vdomho mudrovn, nbr z pirozenho ivota nevdom due a njak jej t adekvtn vyjaduj. Tm se toti vysvtluje jejich univerzln rozen a jejich nesmrn historick psoben na lidstvo. Takov psoben by bylo nepochopiteln, kdyby nboensk symboly nebyly pinejmenm pirozenmi psychologickmi pravdami. Vm, e pli mnoho lid m pote se slovem psychologick". Pro uklidnn tchto kritik proto dodvm, e dn lovk nev, co psyche" je, a e se d prv tak mlo ci, kam a psyche" v prod sah. Psychologick pravda je prv tak dn a dobr vc jako pravda fyzikln, jen se omezuje na psyche, zatmco pravda fyzikln se omezuje na hmotu. Consensus gentium, kter se projevuje v nboenstvch, sympatizuje - jak jsme vidli - s mou paradoxn formul. Zd se tedy, e obecn dui lidstva lpe odpovd, kdy pohlme na smrt jako na naplnn smyslu ivota a jako na jeho vlastn cl ne na jenom nesmysln konec. Ten, kdo se tedy v tomto ohledu klon k osvcenskmu nzoru, se psychologicky izoloval a je v rozporu se svou vlastn obecn lidskou podstatou. Tato posledn vta v sob zahrnuje zkladn pravdu vech neurz, nebo podstata neurotickch poruch spov koneckonc v odcizen instinktu, v odtpen vdom od uritch zkladnch duevnch skutenost. Osvcensk nzory se tm mimodk dostvaj do

bezprostednho sousedstv neurotickch symptom. Jsou opravdu jako ony pokivenm mylenm, kter zaujm msto psychologicky sprvnho mylen. To toti vdycky zstv ve spojen se srdcem, s hlubinou due, s kmenem. Nebo proda se - bez ohledu na osvcenstv a na vdom - pipravuje na smrt. Kdybychom mohli pmo pozorovat a registrovat mylenky mladho lovka, kter m as a klid na snn, mohli bychom asi - vedle nkolika vzpomnkovch obraz - zjistit hlavn fantazie, kter se zabvaj budoucnost. Vskutku nejvt st fantazi se skld z anticipac. Fantazie jsou proto z nejvt sti ppravnmi jednnmi nebo dokonce psychickmi ncviky na urit budouc skutenosti. Kdybychom mohli t pokus provst se strnoucm lovkem, samozejm ani by to tuil, nali bychom pirozen vt poet vzpomnkovch obraz ne u mladho lovka, protoe star lovk se ohl zptky, ale vedle toho bychom zjistili pekvapiv velk poet anticipac budoucnosti, vetn smrti. S pibvajcmi lty dokonce mylenek na smrt asnou mrou pibv. Strnouc lovk se cht necht pipravuje na smrt. Proto se domnvm, e proda se ji sama star o ppravu na konec. Pitom je objektivn lhostejn, co si o tom mysl individuln vdom. Subjektivn vzato je vak ohromn rozdl, zda vdom dr krok s du, anebo se zuby nehty dr nzor, kter srdce nezn. Nebo je prv tak neurotick nezamovat se na smrt jako na cl, jako v mld potlaovat fantazie, kter se zabvaj budoucnost. Bhem sv dosti dlouh psychologick zkuenosti jsem provedl adu pozorovn u osob, jejich nevdomou duevn innost jsem mohl sledovat a do bezprostedn blzkosti smrti. Blc se konec byl zpravidla ohlaovn symboly, ktermi jsou i v normlnm ivot naznaovny psychologick zmny stavu, toti symboly znovuzrozen, napklad zmny msta, cesty a podobn. Takov upozornn na blc se smrt jsem mohl nkolikrt sledovat zptn v adch sn po dobu del ne jeden rok, a to i v ppadech, kdy vnj situace dn takov mylenky nenavozovala. Umrn tedy zaalo dvno pedtm, ne nastala skuten smrt. Ostatn astji se to ukazuje i ve zvltnch zmnch charakteru, kter mohou del dobu pedchzet smrt. Celkem m udivilo, kdy jsem vidl, jak mlo rozruchu dlala nevdom due ped smrt. Podle toho by smrt musela bt bud' nm relativn bezvznamnm, nebo se nae due netrp tm, co se nhodou individuu pihod. O to vc se vak - jak se zd - nevdom star o to, jak jedinec umr, zda zamen vdom odpovd umrn, i nikoli. Tak jsem kdysi musel lit jednu dvaaedestiletou pan. Byla jet il a pomrn inteligentn. Problm, e nemohla pochopit sv sny, nespoval v jejch schopnostech. Bylo bohuel a pli zejm, e jim porozumt nechce. Jej sny byly velmi jasn, ale stejn tak nepjemn. Vzala si do hlavy, e je svm dtem vzornou matkou, ale ony tento nzor vbec nesdlely a sny tak vyjadovaly opan pesvden. Po nkolika tdnech bezvslednho snaen jsem byl nucen lbu peruit, protoe jsem musel nastoupit vojenskou slubu (bylo to za vlky). Mezitm pacientka onemocnla nevylitelnou chorobou, kter po nkolika mscch vystila v agnii, je mohla kadm okamikem znamenat konec. Vtinu asu byla v jakmsi deliriu nebo somnambulnm stavu a v tomto zvltnm rozpoloen ducha zaala spontnn znova s peruenou analytickou prac. Hovoila znovu o svch snech a sama sob piznvala vechno, co mn dve s velkou tvrdojnost zaprala, a k tomu jet spoustu dalch vc. Tato sebeanalytick prce trvala kad den nkolik hodin po dobu esti tdn. Ke konci tohoto obdob se zklidnila jako pacient pi normlnm len a potom zemela. Z tto zkuenosti a z mnostv zkuenost podobnch musm tedy usoudit, e na dui nen umrn individua pece jen lhostejn. Nutkn dt vechno patn jet do podku, kter tak asto pozorujeme u umrajcch, by tomu patrn nasvdovalo. Jak by se mly tyto zkuenosti nakonec interpretovat, to je problm, kter pesahuje kompetence empirick vdy jako i nae intelektuln monosti, nebo ke konenmu zvru nutn pat jet zkuenost smrti. Tato udlost vak nanetst uvd pozorovatele do stavu,

kter mu znemouje, aby nm podal objektivn zprvu o sv zkuenosti a o zvrech, je z n vyplvaj. Vdom se pohybuje v zkch mezch; je rozpjato do krtkho asovho seku mezi potkem a koncem, kter je jet asi o jednu tetinu zkrcen periodickm spnkem. ivot tla trv o nco dle, zan vdycky dve a kon velmi asto pozdji ne vdom. Potek a konec jsou nevyhnutelnmi aspekty vech proces. Avak pi blim pohledu bv nesmrn obtn urit, kde nco zan a kde kon, nebo udlosti a procesy, potky a skonen tvo psn vzato naprosto nedliteln kontinuum. Dlme procesy kv li rozlien a poznn a jsme si pitom v podstat vdomi toho, e kad dlen je arbitrrn a konvenn. Do kontinua bhu svta tm nezasahujeme, nebo potek" a konec" jsou v nejprvnj ad nutnostmi naeho vdomho procesu poznn. Meme sice s dostatenou jistotou konstatovat, e n individuln vdom ve vztahu k nm samm dosplo ke konci. Zda tm vak byla tak peruena kontinuita psychickho procesu, zstv nejist, nebo vzanost psyche na mozek lze dnes potvrdit s mnohem men jistotou ne jet ped padesti lety. Pedevm mus psychologie jet strvit nkter parapsychologick skutenosti, s m vak dosud ani nezaala. Zd se toti, e na nevdom psyche nle vlastnosti, kter vrhaj docela pozoruhodn svtlo na jej vztah k prostoru a asu. Mm tm na mysli prostorov a asov telepatick fenomny, kter lze, jak znmo, mnohem snze ignorovat ne vysvtlovat. Vda si to vak dosud v tomto ohledu zjednoduovala a na nkolik chvalitebnch vjimek. Musm se vak piznat, e jsem si nad takzvanmi telepatickmi schopnostmi velmi lmal hlavu, nebo oznaen telepatie" jet zdaleka nic nevysvtluje. asoprostorov omezen vdom je tak siln pesvdivou skutenost, e kad poruen tto fundamentln pravdy je vlastn udlost nejvyho teoretickho vznamu, nebo by se tm dokazovalo, e asoprostorov omezen je ustanovenm, kter lze zruit. Podmnkou zruen by byla psyche, ke kter by tedy asoprostorovost patila nejve jako relativn, podmnn vlastnost. Nkdy by vak tak mohla psyche hranice asoprostorovosti prolomit, a to nutn pomoc jedn z vlastnost, kter jsou pro ni podstatn, toti relativn bezprostorovosti a bezasovosti. Tato - jak mn se zd velmi pochopiteln monost m tak nedozrn dosah, e by mla zvdavho ducha vyburcovat k maximlnmu sil. N souasn vvoj vdom vak natolik zaostv (vjimky potvrzuj pravidlo!), e nm pod veobecn chyb mylenkov a vdeck vzbroj, abychom dostaten vyuili a zhodnotili fakta telepatie v jejich vznamu pro podstatu psyche. Poukzal jsem na tuto skupinu jev jen proto, abych naznail, e vzanost psyche na mozek, to znamen jej asoprostorov omezen pece jen nen tak samozejm a nezvratn fakt, jak jsme si dosud troufali pedpokldat. Kdo m alespo njak znalosti o dostaten podloenm parapsychologickm materilu, kter u mme k dispozici, v, e zejmna takzvan telepatick jevy jsou nepochybnmi skutenostmi. Objektivn tdn a kritick rozbor pozorovn, kter byla provedena, mus konstatovat, e dochz ke vjemm, kter probhaj zsti tak, jako by neexistoval prostor, a zsti tak, jako by neexistoval as. Z toho se samozejm ned vyvodit metafyzick zvr, e u vc v jejich byt o sob nen prostoru ani asu, a e se tud lidsk duch zapletl do kategori asu a prostoru jako do mlhav iluze. Sp bychom mohli ci, e as a prostor jsou nejen zcela bezprostedn a docela naivn jistotou, ale i empirickou nzornost, ponvad ve, co lze vnmat, se dje tak, jako by se to dlo v prostoru a ase. Vzhledem k tto pesvdiv jistot je pochopiteln, e rozum m znan trampoty, kdy m pipustit zvltnost telepatickch fenomn. Avak ten, kdo uin po prvu skutenosti, neme nepiznat, e zdnliv bezprostorovost a bezasovost tvo jejich nejvlastnj podstatu. Psn vzato jsou nakonec naivn nazrn a bezprostedn jistota jen argumenty pro psychologick apriori tto formy nazrn, kter dnou jinou formu vbec nepipout. To, e nae schopnost nazrn nen vbec s to, aby si pedstavila bezasoprostorovou formu byt,

koneckonc, ba v dnm ppad nedokazuje, e takov forma sama o sob nen mon. A jako nesmme z vlastnosti zdnliv bezasoprostorovosti init absolutn zvr, e bezasoprostorov forma byt existuje, prv tak mlo je ppustno ze zdnliv asoprostorov kvality vnmn usuzovat, e dn bezasoprostorov forma byt existovat neme. Avak pochybnosti o absolutn platnosti prostorovho a asovho nazrn jsou nejen ppustn, nbr jsou dokonce vzhledem k dosavadn zkuenosti douc. Hypotetick monost, e se psyche dotk i bezasoprostorov formy byt, je vdeck otaznk, kter je teba nadle brt vn. Ideje a pochybnosti teoretick fyziky naich dn mus i psychologa naladit k ostraitosti, nebo co jinho - filozoficky vzato - nakonec znamen omezenost prostoru" ne relativizaci kategorie prostoru? S kategori asu (stejn jako s kauzalitou) by se snadno mohlo stt nco podobnho. Pochybnosti jsou tedy v dnen dob v tomto ohledu mnohem opodstatnnj ne kdykoli pedtm. Podstata psyche sah ovem do temnot, daleko mimo nae rozumov kategorie. Due obsahuje tolik zhad co svt se svmi galaktickmi systmy, sktajcmi tak vzneenou podvanou, e jen duch zcela bez fantazie si nedoke pipustit svou nedostatenost. Pi tto krajn nejistot lidskho chpn je osvcensk postoj nejen smn, ale tak alostn bezduch. Kdyby tedy nkdo z poteby svho nejniternjho citu anebo proto, e souhlas s prastarmi moudrostmi lidstva, anebo z psychologick skutenosti vskytu telepatickch" vjem vyvodil zvr, e se psyche hluboce podl na bezasoprostorov form byt, a pat tm tud k tomu, co se nedostaten a symbolicky oznauje jako vnost", nemohl by mu kritick rozum nabdnout nic jinho ne vdeck non liquet". Nadto by ml nedocenitelnou vhodu v tom, e by se shodoval s univerzln rozenm penchant" lidsk due, kter existuje od nepamti. Kdo takov zvr nedl, a u ze skepse anebo proto, e se bou proti tradici, z nedostatku odvahy nebo z povrchnosti sv psychologick zkuenosti nebo z bezmylenkovit ignorance, m statisticky velmi malou vyhldku, e se stane prkopnkem ducha, ale zrove si me bt jist, e se dostane do rozporu s pravdami sv krve. Zda jsou koneckonc tyto pravdy absolutnmi pravdami, nebo ne, nebudeme s to dokzat nikdy. Sta, e tu jsou jako penchant", a vme dostaten, co znamen dostat se s tmito pravdami" do lehkomyslnho konfliktu: znamen to tot jako vdom ignorovn instinkt, znamen to toti vykoenn, dezorientaci, absenci smyslu - a jak se tyto symptomy mncennosti jet jinak nazvaj. Je jednm z nejfatlnjch sociologickch a psychologickch omyl, na kter je nae doba tak bohat, e se lovk tak asto domnv, e se nco me stt od uritho okamiku nm docela jinm. e se napklad lovk me od zkladu zmnit nebo e by mohla bt objevena njak formule nebo pravda, kter by znamenala zcela nov potek apod. Byl to pod jet zzrak, jestli se vbec nco podstatn zmnilo nebo dokonce zlepilo. Odchlen od pravd krve vyvolv ustavin neurotick neklid, nco, eho bychom mohli mt v dnen dob u pomalu dost. Ustavin neklid vytv ztrtu smyslu a nesmyslnost je duevn utrpen, kter nae doba v celm jeho rozsahu a celm jeho dosahu jet nepochopila.

Psychoterapie a svtov nzor

Psychoterapie vznikla z tak praktickch a skrovnch metod, e se musela dlouhou dobu snait, aby pila na sv vlastn teoretick zklady. Tak jako se empirick psychologie zprvu oprala o pojmy fyzikln a poslze o pojmy fyziologick a jen vhav se poutla na pole komplexnch fenomn, to jest do sv nejvlastnj pracovn oblasti, tak byla i psychoterapie nejdv pomocnou metodou a jen pozvolna se osvobozovala z medicnskoterapeutickch pedstav a pichzela na to, e m co init nejen s pedpoklady fyziologickmi, nbr v prv ad s psychickmi. Jinmi slovy, psychoterapie byla nucena k psychologickmu formulovn otzek, kter brzy prolomily rmec u existujc experimentln psychologie a jejch elementrnch poznatk. Skrze poadavky terapie vstoupily do zornho pole zatm mlad vdy vysoce komplexn skutenosti, piem jej pedstavitel velice asto postrdali vzbroj nutnou ke zvldnut vynoujcch se problm. Nen proto divu, e diskuse uvnit tto psychologie, kterou si takkajc vynutily terapeutick zkuenosti, vykazuje zpotku matouc rozmanitost nhled, teori a stanovisek. dnmu vnjmu pozorovateli by se nedalo zazlvat, kdyby z toho ml dojem babylonskho zmaten jazyk. Tento zmatek by1 vak nevyhnuteln, nebo se muselo nutn jednou ukzat, e nememe lit psyche, ani se dotkneme celku, a tm toho nejvlastnjho a nejhlubho, tak jako nen mon lit nemocn tlo bez ohledu na celek jeho funkc nebo dokonce bez ohledu na nemocnho lovka, jak to tak modern medicna pleitostn zdrazuje sty svch jednotlivch pedstavitel. m je njak stav psychitj", tm je komplexnj a tm vc se vztahuje na celek. Elementrn psychick tvary jsou jist velice tsn spojeny s fyziologickmi tlesnmi procesy. A nen nejmench pochyb o tom, e fyziologick faktor znamen pinejmenm jeden pl psychickho kosmu. Tebae pudov a afektivn procesy i cel neurotick symptomatologie, kter z jejich poruchy vyplv, spovaj jasn na fyziologickm zklad, poruchov faktor na druh stran dokazuje, e m moc zvrtit fyziologick podek v nepodek. Spov-li porucha v njakm vytsnn, pat poruchov faktor, prv to, co vytsuje, k vymu" psychickmu du. Nen to nic elementrnho, nic fyziologicky podmnnho, ale - jak ukazuje zkuenost - bv to zpravidla vysoce komplexn podmnka, jako napklad racionln, etick, estetick, nboensk nebo njak jinak tradic vzan pedstavy, u kterch se vdecky ned dokzat fyziologick bze. Tato sfra vysoce komplexnch dominant tvo druh pl psyche. A zkuenost dokazuje, e tento pl m energii, kter me bt ppadn nkolikansobn nadazena energii fyziologicky vzan psyche. U prvn vpady vznikajc psychoterapie do oblasti vlastn psychologie vedly ke kolizi se zvltn problematikou protiklad v hlubin psyche. Struktura psyche je skuten do t mry rozporn a protikladn, e snad neexistuje dn psychologick zjitn nebo dn obecn pouka, ke kter by lovk hned nemusel tvrdit i opak. Problematika protikladu se ukazuje jako nejvhodnj a nejidelnj bojit pro vzjemn si odporujc teorie a zejmna pro polo nebo zcela nerealizovan svtonzorov pedsudky. Tmto vvojem pchla psychoterapie do vosho hnzda prvnho du. Vezmme jako pklad takzvan jednoduch ppad vytsnn pudu. Kdy se vytsnn odstran, pud se uvoln. A kdy je voln, chce tak t a po svm zpsobu se projevit. Tm se vak situace stv trznivou, nkdy a pli trznivou. Proto by ml bt pud modifikovn, tj. sublimovn", jak se kv. Jak se to m stt bez novho vytsnn, nedoke nikdo dost dobe ci. U slvko ml by" dokazuje pokad bezmocnost terapeuta a zrove jeho piznn, e je se svou uenost v koncch. Konen apel na rozum by byl docela pkn, kdyby byl lovk od prody animal rationale; ale lovk rozumnm tvorem nen; je naopak pinejmenm prv tak nerozumn. Proto ani rozum mnohdy nesta k tomu, aby byl pud modifikovn tak, e se podrob rozumnmu podku. Jak morln, etick, filozofick a

nboensk konflikty se na tomto mst problmu projev, to si nelze domyslet; praxe pekonv vekerou fantazii. Kad svdomit a pravdymilovn psychoterapeut by o tom mohl - samozejm potichu - vyprvt dlouh hodiny. Cel problematika doby, filozofick a nboensk pochybnosti naich dn se v takovm ppad rozjit, a kdy ani psychoterapeut ani pacient nehod rychle flintu do ita, jde to jednomu i druhmu na tlo. Jeden i druh jsou nuceni ke svtonzorovmu vyrovnn se sebou samm i s partnerem. Existuj sice nsiln odpovdi a nsiln een, ale v zsad a natrvalo je nelze ani doporuit, ani nejsou uspokojiv. dn gordick uzel nebyl pece nikdy rozetnut natrvalo; m nepjemnou vlastnost, e se vdycky znova sm zauzl. Svtonzorov vyrovnn je kol, kter si psychoterapie vytyuje jako naprostou nutnost, i kdy ne kad pacient pronikne a k tomu zkladnmu. Otzka mtek, jimi se m mit, a otzka etickch kritri, kter maj urovat nae konn, mus bt njak zodpovzena, nebo pacient poppad oekv zodpovdnost za nae soudy a rozhodnut. Ne vichni pacienti se daj odsoudit k infantiln mncennosti tm, e my se zdrhme na sebe vzt odpovdnost, nehled u vbec na to, e takovm terapeutickm pehmatem bychom si pod sebou uzli vtev, na kter sedme. Jinmi slovy tedy umn psychoterapie vyaduje, aby ml psychoterapeut sdliteln, hodnovrn a obhajiteln pesvden, kter svou zpsobilost dokzalo tm, e u nho samho bud' odstranilo neurotick disociace, anebo jim neumonilo vzniknout. M-li terapeut neurzu, popr to jeho samho. dnho pacienta toti nememe dostat dl, ne jsme sami. M-li nkdo naproti tomu komplexy, neznamen to samo o sob dnou neurzu, nebo komplexy jsou normln ohniska duevnho dn, jejich bolestivost nedokazuje dnou chorobnou poruchu. Utrpen nen nemoc, ale normln protipl tst. Chorobnm se komplex stv teprve tehdy, kdy se lovk domnv, e ho nem. Svtov nzor je jakoto nejkomplexnj tvar protiplem fyziologicky vzan psyche a jako nejvy psychick dominanta rozhoduje vposledku o jejm osudu. Tato dominanta d ivot psychoterapeuta a tvo ducha jeho psychoterapie. A protoe je i pi nejpsnj objektivit v prvn ad tvarem subjektivnm, me se rozbt a tak se asi mnohokrt rozbije na pravd pacienta, ale na n se pak omlazena znova postav. Pesvden se toti snadno stv sebeujitovnm, a tm je svdno ke strnulosti. A rigidita nen ve smyslu ivota. Pevn pesvden se dokazuje ve sv jemnosti a shovvavosti a jako kad vysok pravda roste i ono nejlpe na piznanch omylech. Tko mohu zastt, e my psychoterapeuti bychom mli bt vlastn filozofy nebo filozofickmi lkai nebo spe e jimi u jsme, ani bychom to skuten chtli, nebo se zde ukazuje pli kiklav rozdl mezi tm, co provozujeme, a tm, co se na vysokch kolch u jako filozofie. Mohli bychom to tak oznait za nboenstv in statu nascendi (ve stavu zrodu, pozn. pekl.), nebo v tsn blzkosti velkho zmatku praivoucho neexistuje jet dn odliovn, kter umouje poznat rozdl mezi filozofi a nboenstvm. A stl nesnz psychoterapeutick situace s jejmi vlivy naruujcmi afektivn svt nm nedopv volnou chvilku k systematickmu tdn a abstrakci. Proto nememe nabdnout ani filozofick ani teologick fakult istou expozici vdch zsad odvozench ze ivota. Nai pacienti trp nesvobodou neurzy, jsou zajatci nevdom, a kdy se sname s porozumnm proniknout do on sfry nevdomch sil, musme se brnit tm vlivm, kterm nai pacienti podlehli. Jako lkai, kte l epidemick nemoci, vystavujeme se silm, kter ohrouj vdom, a musme s vekerm silm dbt o to, abychom zachrnili nejen sv lidstv, ale i lidstv nemocnho ze seven nevdom. Moudr sebeomezovn neznamen jet filozofickou uebnici a krtk modlitba v nebezpe ivota nen teologick traktt. Ale oboj je projevem nboensko-filozofickho postoje, kter odpovd dynamismu nejbezprostednjho ivota. Nejvy dominanta m vdycky nboensko-filozofickou povahu. Sama o sob je veskrze primitivn skutenost, kterou proto meme v nejrozvinutj podob pozorovat i u

primitiv. Tato dominanta vystupuje ihned v kad svzeli, nebezpe nebo kritick ivotn fzi. Je to nejpirozenj reakce na vechny afektivn zdraznn situace. Ale zstv asto prv tak temn jako polovdom afektivnho stavu, kter ji vyvolv. Je proto zcela pirozen, e afektivn poruchy pacient vzbuzuj odpovdajc nboenskofilozofick faktory v terapeutovi. Uvdomovn takovch primitivnch obsah je pro lkae asto trzniv a nepjemn, proe pak pochopiteln radji hled oporu a podporu ve filozofii nebo nboenstv, je byly jeho vdom zprostedkovny z vnjka. Toto vchodisko se mi nezd neoprvnn potud, pokud je tm dna pleitost k zalenn pacienta do struktury njak organizace ve vnjm svt, kter slibuje ochranu. Toto een je naprosto pirozen, protoe vude a odedvna existovaly totemov klany, kultovn spoleenstv a nboensk vyznn, spojen vdycky s elem dvat chaotickmu svtu pud uspodanou formu. Situace se vak stv obtnou, kdy povaha pacienta kolektivnmu een odporuje. V tomto ppad pak vznik otzka, zda je terapeut ochoten nechat si sv pesvden rozbt o pravdu pacienta. Chce-li pacienta dle lit, mus se s nm chtj nechtj dt bez pedpoklad do hledn, aby odhalil nboensko-filozofick mylenky odpovdajc emocionlnm stavm. Tyto mylenky vystupuj v archetypick podob a vyraily sve z on matesk pdy, ze kter kdysi vyrostly vechny nboensko-filozofick systmy. Nen-li vak terapeut kvli pacientovi ochoten vzt v potaz sv vlastn pesvden, vznikne oprvnn pochybnost o pevnosti jeho zkladnho postoje. Neme patrn ustoupit z dvod sebeujiovn, kter ho ohrouje ustrnutm. Pro psychick vkon elasticity plat ovem individuln i kolektivn rzn hranice, kter jsou mnohdy tak zk, e jist strnulost vskutku znamen konec vkonnosti. Ultra posse nemo obligatur. (Nikdo nen povinen konat vce, ne me, pozn. pekl.) Pud nen nim izolovanm a prakticky ho ani izolovat nelze. Vdycky s sebou pivd archetypick obsahy duchovnho aspektu, ktermi se jednak zakld a zdvoduje a jednak omezuje. Jinmi slovy pud se vdycky a nevyhnuteln sdruuje s nm, jako je svtov nzor, a u by byl tento nzor jakkoli archaick, nejasn a temn. Pud vybz lovka k pemlen, a kdy o nm lovk nepeml dobrovoln, vznik nutkav mylen, nebo oba ply due, pl fyziologick a pl duchovn jsou spolu nerozluiteln spojeny. Proto tak neexistuje jednostrann osvobozen pudu a stejn tak i duch, kter je oddlen od pudov sfry, je odsouzen k bhu naprzdno. Nepedstavujme si vak, e tato vazba na pudovou sfru je nutn harmonick. Je naopak konfliktov a znamen utrpen. Proto nejpednjm kolem psychoterapie nen uvdt lovka do njakho nemonho stavu tst, nbr umonit mu, aby snel utrpen houevnat a filozoficky trpliv. Celost a naplnn ivota vyaduj rovnovhu radosti a alu. Protoe vak utrpen je jist nepjemn, lovk pirozen radji nikdy neuvauje, ke kolikermu strachu a k jakm starostem jsme byli stvoeni. Proto se stle utujeme emi o zlepen a kdovjakm tst a nebereme v vahu, e i tst je otrveno, pokud se nenaplnila mra utrpen. Za neurzou se a pli asto skrv vechno pirozen a nutn utrpen, kter lovk nen ochoten snet. Nejzetelnji to lze vidt u hysterickch bolest, je jsou v procesu len oddlovny od pslun duevn bolesti, kter by se lovk chtl vysthat. Kesansk doktrna o ddinm hchu na jedn stran a o smyslu a hodnot utrpen na stran druh m proto eminentn terapeutick vznam a pro zpadnho lovka je nepochybn mnohem vhodnj ne islmsk fatalismus. Prv tak vra v nesmrtelnost dv ivotu ono neruen plynut do budoucnosti a je j zapoteb k tomu, abychom se vyhnuli uvznutm a regresm. I kdy se pro tyto psychologicky svrchovan dleit pedstavy s oblibou uv vrazu doktrna", bylo by velikm omylem se domnvat, e se jedn o arbitrrn, intelektuln teorie. Z psychologickho hlediska se jedn sp o citov zkuenosti nesporn povahy. Dovolm si zde pout jedno banln pirovnn - ctm-li se dobe a spokojen, pak mi dn lovk nen s to dokzat, e tomu tak nen. Od proit citov

skutenosti se odrej logick argumenty. Existuje citov skutenost ddinho hchu, smyslu utrpen a nesmrtelnosti. Prot tuto skutenost je vak charisma, kter neme vynutit dn lidsk umn. Jen naprost odevzdanost me touebn oekvat takov cl. Ne kad je vak tohoto odevzdn schopen. Neexistuje dn ml by" nebo musel by", nebo prv v sil vle tkv nevyhnuteln takov zdraznn onoho j chci, e dochz k pravmu opaku odevzdn. Titni nedokzali povalit Olymp a jet mn dokzal kesan dobt nebe. A tak prv nejprospnj a pro dui nejpotebnj zkuenosti znamenaj tko dosaiteln skvosty" a dopracovat se k nim vyaduje od obyejnho lovka nco neobvyklho. Jak vme, toto neobvykl se v praktick prci s pacientem projevuje jako prlom archetypickch obsah, k jejich asimilaci nesta pout filozofick nebo nboensk pojet, kter jsou po ruce, nebo se zcela jednodue nehod k archaickmu symbolismu tchto ltek. Jsme proto nuceni shnout zpt k pedkesanskmu a mimokestanskmu svtonzorovmu materilu, a to na zklad uven, e lidstv nen dnou vsadou zpadnho typu a e bl rasa nen Bohem preferovanm druhem homo sapiens. Nedokeme se ostatn vypodat ani s uritmi souasnmi jevy, pokud se nevrtme zptky k pslunm pedkesanskm pedpokladm. Zd se, e stedovc lkai si toho byli trochu vdomi, pstovali pece filozofii, jej koeny prokazateln pochzej z pedkesan-sk sfry a je byla utvena tak, e pesn odpovdala zkuenostem, kter dnes inme se svmi pacienty. Tito lkai vedle svtla svatho zjeven uznvali jako druh nezvisl zdroj osvcen lumen naturae, k nmu se lka me uchlit, kdyby pro nho samho anebo pro pacienta mla bt crkevn zprostedkovan pravda z njakho dvodu neinn. Jsou to zsadn praktick dvody, a ne rozmary njakho konka, kter m pimly k tomu, abych provdl historick vzkumy. Nae modern kolsk medicna prv tak jako akademick psychologie a filozofie neposkytuj lkai ani potebn vzdln ani mu nedvaj do rukou potebn prostedky, aby mohl inn a rozumn elit asto velice nalhavm poadavkm psychoterapeutick praxe. Jsme proto odkzni na to, abychom se bez strachu z nedostatenosti vlastnho historickho diletantismu jet trochu pouili u lkaskch filozof dvn minulosti, kdy tlo a due jet nebyly roztrhny do rznch fakult. Akoli jsme specialist par excellence, nut ns kupodivu nae specializovan oblast k univerzalismu a zsadnmu pekonn odbornictv, nem-li jinak celost due a tla zstat przdnm vstem. Kdy jsme si u jednou umnili, e budeme lit dui, nememe se zavenma oima opomjet skutenost, e neurza nen nco, co lze samo o sob izolovat, nbr e je to chorobn naruen psyche vbec. Byl to pece zdrcujc objev Freudv, e neurza nen pouhm tvarem symptom, nbr pedstavuje vadn fungovn, kterm je postiena cel due. Dleit u nen neurza, ale dleit je, kdo ji m. Musme zat u lovka a jeho poadavkm musme umt dostt. Dnen zasedn dokazuje, e nae psychoterapie poznala svj cl, toti stejnomrn pihlen k fyziologickmu i duchovnmu faktoru. Psychoterapie vychz z prodovdy a pen svou objektivn empirickou metodu na fenomenologii ducha. I kdyby mlo zstat pi pokusu, m tento krok pesto nedozrn vznam.

Ulysses - monolog
AUTOROVA VODN POZNMKA Tento literrn esej publikovan poprv v Europaische Revue stejn jako apercu o Picassovi, je po nm nsleduje, nen vdeck pojednn. Jestli jej pesto pojmm do sbrky Psychologickch rozprav (Psychologische Abhandlungen), pak je to proto, e Ulysses je dleit a pro nai dobu pznan document humain (lidsk dokument) a m vpov o nm je dokument psychologick, kter v praktick aplikaci na konkrtn ltce ukazuje mylenky, je hraj nemalou roli v mch dlech. Mj esej nejene postrd vdeckost, nbr t jakkoli didaktick zmr, a proto bych chtl, aby jej ten bral jen jako vraz mch subjektivnch a nezvaznch nzor. Titul se vztahuje na Jamese Joyce, a ne na vynalzavho svtobnka homrskho dvnovku tvanho sem a tam, kter dokzal lstivost i inem unikat neptelstv a pomst boh i lid a po namhav cest se vrtit k domcmu krbu. Joyceu Ulysses v naprostm protikladu ke svmu antickmu jmenovci je jenom vnmajcm vdomm, ba pouhm okem, uchem, nosem, sty, hmatovm nervem, vdomm bez volby a bez zbran vydanm na pospas hucmu, chaotickmu, lenmu pvalu duevnch a fyzickch skutenost, vdomm, je tyto skutenosti tm fotograficky registruje. Ulysses je kniha, kter se zdlouhav vlee na 735 stranch; proud asu 735 hodin nebo dn nebo rok, kter se skldaj z jednoho jedinho, nesmyslnho, veskrze nejvednjho dne, toti hluboce bezvznamnho 16. ervna 1904 v Dublinu, ze dne, v nm se v podstat vzato nic nedje. Proud zan v przdnot a v przdnot kon. Jedin strindbergovsk pravda o podstat lidskho ivota, pern dlouh, co nejspletitji zamotan a k tenov zden nikdy nevyerpan? Snad o podstat", jist vak o deseti tiscch povrch a jejich statiscch odstnech. Na tchto 735 stranch - pokud mj zrak sah - nejsou dn zejm opakovn, ani jedin blaen ostrov klidu, kde by se mohl laskav ten opil vzpomnkami posadit a s uspokojenm pozorovat uraenou cestu - eknme teba jednoho sta strnek - byt by to byla jen vzpomnka na nejbanlnj frziku, kter by se znovu ptelsky vloudila na neekanm mst; ne, nemilosrdn, nepetrit proud se val kolem a jeho rychlost nebo nepetritost se na poslednch tyiceti stranch dokonce stupuje a k vymizen interpunkce, aby co nejukrutnji a k nesnesitelnosti vyjdila vyplnnou nebo napjatou przdnotu. Tato veskrze beznadjn przdnota je zkladnm tnem cel knihy. Kniha v przdnot nejen zan a kon, nbr z naprostch nicot tak sestv. ...
Joyce to sm vyslovuje (Work in Progress [Rodc se dlo], in: transition [Pa]): We may come, touch and go, from atoms and ifs, but we are presurely destined to be odds without ends." (Meme pijt, dotknout se a jt, s naimi atomy a ,kdyby`, ale jsme pln pedureni k tomu, abychom byli nahodilostmi bez cl.")

... Cel kniha je pekeln nicotn, je pmo brilantnm vplodem pekla, podvme-li se na ni z hlediska techniky umleckho dla.
Curtius (James Joyce und Sein Ulysses, Zurich 1929; James Joyce a jeho Ulysses) nazv Ulyssa luciferskou knihou... Je to dlo Antikristovo."

Ml jsem starho strce, kter myslel naprosto pmoae. Jednou m zastavil na ulici a zeptal se m: V, m trp bel due v pekle?" Odpovdl jsem, e nevm, nae ekl: Nechv je ekat." To ekl a el svou cestou. Tato poznmka m napadla, kdy jsem se poprv prokousval Ulyssem. Kad vta je oekvn, kter se nenapln; nakonec z naprost rezignace neoekvte u vbec nic a ke svmu optovnmu zden si pozvolna uvdomujete, e jste to skuten postihli sprvn. Skuten se nic nedje, nic se nepihz, a pece vs ze strnky na strnku thne tajn oekvn v odporu vi beznadjn rezignaci. ...
Curtius: Metafyzick nihilismus je substanc Joyceova dla." Cit. dIo s. 60 a nsl.

... Tch 735 stran,. kter nic neobsahuj, to nikterak nen ist papr, nbr papr hust potitn. tete a tete a domnvte se, e jste pochopili, co tete. Pleitostn propadte jako

vzdunou drou do njak nov vty - ale zvyknete si na ve, jestli jste jednou doshli pravho stupn odevzdanosti. Tak i j jsem etl se zoufalstvm v srdci a po strnku 135, piem jsem dvakrt usnul. Neslchan mnohotvrnost Joyceova stylu psob monotnn a hypnoticky. Nic nepichz teni vstc, ve se od nho odvrac a ponechv ho zevlovat. ivot ubh do przdna, ne spokojen v sob samm, nbr ironicky, sarkasticky, jedovat, pohrdav, smutn, zoufale, zahokle, a usmk tenovy sympatie, pokud milosrdn spnek dobrotiv neperu toto mrhn energi. Kdy jsem po heroickm sil piblit se knize nebo j bt prv, jak se kv, dospl na stou tictou ptou strnku, upadl jsem definitivn do hlubokho spnku. ...
Kouzeln slovo, kter do m pohrouilo uspvajc trn, se vyskytuje na stran 134 dole a na stran 135 nahoe. Zn: To rohat a stran, v ztuhl hudb kamenn zpodoben lidsk podoby bosk, ten vn symbol vdn a vtby, kter jestli vbec nco oduevnlho a oduevujcho, a u obraznost i sochaovou rukou v mramoru zrobenho, zaslou t, pak to zaslou t." (esk peklad Al. Skoumala s. 133.) Tu jsem zmoen spnkem obrtil strnku a mj pohled padl na toto msto: ,,...mu obratn v zpase, kamenn rohat, kamenn vousat, kamenn srdce." (esk peklad s. 135) Vta se tk Moje, jen se nedal ohromit moc Egypta. Tyto vty obsahuj narkotikum, je vyadilo m vdom, nebo vyvolaly jaksi mn jet nevdom chod mylenek, kter by vdom jen ruilo. Jak jsem odhalil pozdji, zaalo mi zde poprv svtat poznn autorova postoje a konen ideje jeho dla.

... Kdy jsem se po del dob opt probudil, vyjasnily se m nzory natolik, e jsem nyn zaal st knihu odzadu. Tato metoda se ukzala prv tak dobr jako obvykl zpsob, to znamen, e knihu lze st i pozptku, nebo v n nen dn kupedu" a dn zpt", dn nahoe" a dn dole". Vechno u by bylo mohlo tak bt nebo tak teprve bude moci bt v budoucnosti. ...
Nejvce se to vystupuje v dle Work in Progress. Carola Giedion-Welcherov vstin k: Stle se vracejc ideje ponoen do vn se mncch a promnitelnch forem a promtan do jaksi absolutn ireln sfry. Veas a veprostor." (Neue Schweizer Rundschau [Ziirich 1929], s. 666)

... Prv s takovm poitkem meme odzadu st konverzaci, nebo nenajdeme dn pointy. Rozhovor jako celek nem dnou, kad vta je jakousi pointou. Lze tak pestat s etbou uprosted vty - jej pedn st m jet natolik raison d'etre, e je nebo se zd bt ivotaschopn. Tento ervovit charakter, kter k odznutmu hlavovmu konci vytv ocas a k ocasu hlavu, postihuje celou knihu. Tato neslchan a nezvykl vlastnost Joyceova ducha ukazuje, e jeho dlo pat do tdy studenokrevnch a speciln k ervm, kte nemajce velk mozek by za pedpokladu literrnch schopnost pouvali k psan sympaticus. ...
V Janetov psychologii se tento fenomn nazv abaissement du niveau mental" (,snen, pokles duevn rovn"). U duevn chorch je tento pokles mimovoln, u Joyce je to umlecky zmrn ncvik, m se dostane na vnmateln povrch bohatstv a groteskn hlubinn smysl snovho mylen pi vyazen fonction du rel" (funkce reality), tj. adaptovanho vdom. Proto pevaha duevnch a eovch automatism a pln opomjen sdlitelnosti a oslovujcho smyslu.

... Mm za to, e u Joyce jde o nco podobnho, tedy o trobn mylen ...
Myslm, e Stuart Gilbert (Das Ratsel Ulysses [Zhada Ulysses], Zurich 1932) m pravdu, kdy se domnv, e jedn kapitole vedle druh dominuj tak vnitnosti nebo smyslov orgn. Uvd: ledviny, genitlie, srdce, plce, jcen, mozek, krev, ucho, sval, oko, nos, dloha, nervy, kostra, maso. Tato dominanta funguje jako jaksi vedouc motiv. Ve uvedenou vtu o trobnm mylen jsem napsal v roce 1930. Gilbertv doklad je proto pro m cennm potvrzenm psychologick skutenosti, e pi abaissement du niveau mental" (snen duevn rovn) se objevuj orgnov reprezentanti", kter postuluje Wernicke.

... pi dalekoshlm potlaen innosti velkho mozku, kter je v jeho ppad omezena v podstat na vnmn. Aktivitu smyslov sfry u Joyce musme upmn obdivovat: co a jak vid, sly, chutn, ich, ohmatv - a ji je to venku, nebo uvnit - je nad vekerou mru podivuhodn. Obyejn smrtelnk - i kdy je specialistou na smyslovou sfru nebo na vnmn - se zpravidla omezuje bud` na vnj svt, nebo na vnitn. Joyce zn oboj. Girlandy subjektivnch asocianch ad se propltaj s objektivnmi postavami dublinsk ulice. Objektivn a subjektivn, vnj a vnitn se navzjem ustavin prostupuje natolik, e pi v jasnosti jednotlivho obrazu zstv nakonec pece jen pochybn, zda se jedn o tasemnici fyzickou, nebo transcendentln. ...
Curtius, cit. dlo, s. 30: Joyce reprodukuje proud vdom, ani ho logicky nebo eticky filtruje."

... Tasemnice je pro sebe celm ivotnm kosmem a vyznauje se bjenou plodnost; je to - jak se mi zd - nepkn, avak ne zcela nevhodn obraz pro Joyceovu kapitolu.

Tasemnice neme sice vytvoit nic jinho ne nov tasemnice, ale zato v nevyerpatelnm mnostv. Joyceova kniha by mohla bt stejn tak dobe dlouh 1470 stran nebo i mnohokrt del, a jet by nebyla nekonenost zmenena ani o kapku a jet by nebylo eeno to podstatn. Chce vak Joyce ci nco podstatnho, nco dleitho? M zde tento staromdn pedsudek jet njak existenn oprvnn? Oscar Wilde povauje umleck dlo za nco zcela neuitenho. V na dob by proti tomu nemohl nic namtnout dokonce ani vzdlan osk; avak jeho srdce pece jen od umleckho dla nco dleitho" oekv. Kde to vak vz u Joyce? Pro nic nevypovd? Pro to teni vraznmi gesty neuke - semita sancta ubi stulti non errent" (,,sprvn cesta, na n hloup nemohou zbloudit", pozn. pekl.)? Ano, ctil jsem, e jsem ohloupen a rozhnvn. Kniha mi nechtla vyjt vstc, sebemn se nepokusila zskat si tene, a to v nm vzbuzuje iritujc pocit mncennosti. Mm zejm vzdlanostn osctv v krvi natolik, e u knihy naivn pedpokldm, e mi chce nco ci a e chce bt pochopena - je to zejm mytologick antropomorfismus penen na pedmt - knihu. Vbec tahle kniha, o n nemete mt dn mnn - hrn mrzut porky inteligentnho tene, kter pece nakonec tak ne... (abych pouil sugestivnho Joyceova stylu). Kniha m pece obsah, nco pedstavuje, avak j Joyce podezvm, e nechtl znzornit" vbec nic. Nepedstavila kniha nakonec jeho - a proto snad to naprost osamocen, procedura bez oitch svdk, popuzujc nezdvoilost vi snaivmu teni? Joyce vzbudil mou nevoli. (ten nem bt nikdy konfrontovn se svou vlastn hloupost - Ulysses to vak dokzal.) Psychoterapeut jako j vdy provd terapii, a to i na sob samm. Iritace znamen: Jets nepiel na to, co za tm vz." Proto by lovk ml sledovat svj hnv a rozebrat se v tom, co v nm vzbuzuje patnou nladu: tato bezstarostnost tedy, bezohlednost vi blahovolnmu pokusu vzdlanho, inteligentnho pedstavitele publika, pokusu snacmu se o pochopen, dobrotivmu a oprvnnmu, ...
Curtius, cit. dlo, s. 8: Autor se vyhnul vemu, co by mohlo teni usnadnit pochopen."

... tento solipsismus mi jde na nervy. Vdy je to ono, chladnokrevn nezvisl odtaitost jeho ducha, kter zd se pochz a ze svta jetrek - pohrvn ve vlastnch trobch a s vlastnmi trobami - kamenn lovk, prv onen kamenn rohat, kamenn vousat Moj se zkamenlmi trobami, kter se v kamenn netenosti obrac zdy k hrncm masa stejn jako k egyptskmu pantenu, a tm hanebn a mrzce zrauje i nejlep tenv cit pzn. Z tohoto kamennho podsvt stoup vize peristaltick, vlnovit hadovit tasemnice, kter psob monotnn pro svou vnou produkci proglotid - lnk tla. dn lnek sice nen pln stej n jako druh, avak jsou si zamniteln podobn. V kad, byt nepatrn sti sv knihy je Joyce sm sebou a zrove samojedinm obsahem oddlu. Vechno je nov, a pod to existuje od potku. Svrchovan prodn vzanost! Jak bohatstv a jak - nuda! Joyce m nudil k slzm, je to vak zl, nebezpen nuda, jakou by nedokzala vyvolat ani nejzlomyslnj banalita. Je to nuda prody, przdn huen vtru kolem skalisek Hebrid, vchody a zpady slunce Sahary, umn moe - wagnerovsk hudebn motiv", jak zcela sprvn k Curtius, a pece vn opakovn. Pes vechnu ohromujc mnohotvrnost jsou u Joyce (nezamlen?) motivy. Snad by nechtl mt dn; nebo kauzalita stejn jako finalita nemaj v jeho svt msto ani smysl, nato pak njak hodnota. Avak motivy jsou nevyhnuteln, jsou kostrou vekerho duevnho dn, jakkoli by se lovk i snail tomu dn vylouit dui, jak to s dslednost in Joyce. Vechno se zd, jako by bylo bez due, vechna tepl krev vystydla a udlosti se rozvjej v ledovm egoismu - a jak udlosti! V dnm ppad nic milho, nic osvujcho, nic nadjnho, nbr vechno jen ediv, dsn, hrzn, patetick, tragick a ironick, vechno zitky strnek stnu, a chaotick do t mry, e se souvislosti motiv mus hledat s lupou. A pece tyto souvislosti a motivy existuj, a to pedevm ve form nepiznanch resentiment nejosobnjho rzu, pozstatky nsiln

potlaen historie mld; ruiny duchovnch djin vbec, pedvdn civjcmu davu ve svm alostnm nahm byt, takovm, jak je. Nboensk, erotick a rodinn prehistorie se zrcadl na kalnch plochch proudu udlost; ba dokonce se ozejmuje rozklad jeho osobnosti v banln materilnho poitkovho lovka Blooma a tm jako plyn se vyskytujcho spekulativnho duchovnho lovka tpna Dedala, piem prvn nem syna a druh otce. Snad jsou njak skryt vazby nebo souvztanosti mezi kapitolami - v tomto ohledu existuj jak se zd odvodnn domnnky - v kadm ppad jsou tak dobe zahaleny, e jsem z nich zprvu nic nepostehl. Mou podrdnou nemohoucnost by ostatn nezajmaly, prv tak jako monotonie prmrn lidsk komedie. Ulysses, kterho jsem ml v ruce ji v roce 1922 a jej jsem tehdy po nepli velk etb zklamn a rozhnvn zase odloil, m nud dnes stejn jako tehdy. Pro vak o nm pi? Zabval bych se jm prv tak mlo jako njakou jinou formou surrealismu" (co je to surrealismus?), kter pekrauje m chpn. Pi o Joyceovi, protoe si jeden nakladatel ponal neobezetn a otzal se m, co si o nm myslm, respektive co si myslm o Ulyssovi, o nm jsou jak znmo nzory jet rozdleny. Nepochybn toti je, e Ulysses je kniha o deseti vydnch a e jeho autor je dlem vynen do nebes a dlem zatracovn. Je vak stedem diskuse, a znamen proto v kadm ppad fenomn, jej psycholog nem ponechat jen tak bez povimnut. Joyce m velmi zvan vliv na sv souasnky. A to je skutenost, kter m pedevm na Ulyssovi nejvce zajmala. Kdyby tato kniha potichu zmizela v hlubin zapomenut, patrn bych ji u nevytahoval: rozzlobila m vydatn, trochu m pobavila, hlavn vak pro m znamenala hrozivou nudu; obval jsem se toti, e je plodem negativn tvr nlady, nebo na m zapsobila jen negativn. Jsem vak pedpojat. Jsem psychiatr, a to znamen profesionln zaujatost vi jakmukoli psychickmu jevu. Varuji ped tm tene: prmrn lidsk komedie, chladn stinn strnka existence, zasmuil e duevnho nihilismu jsou mm dennm chlebem, obehran melodie, jalov a bez podntu. Vbec to mnou neots a vbec m to neuchvacuje, nebo jsem musel a pli asto profesionln odpomhat takovm alostnm stavm. Musm proti tomu vdycky nco dlat a soucit utrcet jen tam, kde se ke mn lovk neobrac zdy. Ulysses se ke mn zdy otoil. Nechce; chce zpvat dl do nekonena svou nekonc melodii, kterou znm a k omrzen spolu se stle se opakujcm systmem provazovho ebku trobnho mylen a mozkov innosti omezen na pouh vnmn - stav, kter se sm chce potvrdit a nevykazuje dn nbh k rekonstrukci. (ten se ct nejtrapnji pehlen.) Zd se, e niiv je poveno na samoel. Avak nejde jen o to, nbr i o symptomatologii. Pipomn to a pli znm vci: jsou to nekonen psemn vtvory duevn nemocnch, kte disponuj jen fragmentrnm vdomm, a proto trp naprostm nedostatkem sudku a atrofi hodnot. Proto asto nastupuje zven innosti smysl: co nejpuntiktj pozorovn, fotografick pam pro vjemy, zvdavost smysl dovnit i navenek a pevaha retrospektivnch motiv a resentiment, delirantn promsen subjektivnho psychickho s objektivn skutenost, znzornn, kter se svmi slovnmi novotvary, lomkovitmi citty, zvukovmi a eov motorickmi asociacemi, nsilnmi nhlmi pechody a peruenmi smyslu nebere nejmen ohled na tene, a poslze atrofie citu, ...
Gilbert, cit. dlo, hovo o zmrn deflaci citu".

... kter se nelek dn nesmyslnosti a dnho cynismu. Ani laikovi snad nepipadne pli obtn, aby vidl analogii schizofrennho duevnho stavu s duevnm stavem Ulyssa. Podobnost je dokonce tak povliv, e rozhoen ten snadno knihu odlo s diagnzou schizofrenie". Pro psychiatra je tato analogie npadn; pece by vak zdraznil, e zde v npadn me chyb znak charakteristick pro duevn chorobn produkty, toti stereotypie. Ulysses je vechno, jen ne monotnn ve smyslu opakovn. (Nen to dn rozpor s tm, co bylo eeno ve. O Ulyssovi nelze ci vbec nic rozporuplnho.) Zobrazen je konsekventn

a plynul, ve je v pohybu, nic nen pevn. Celek je unen jakousi podzemn, ivouc ekou, kter vykazuje jednotnou tendenci a co nejpsnj volbu; je to zjevn znmka existence jednotn, osobn vle a zmru upnajcho se k cli. Duevn funkce se neprojevuj spontnn a bez volby, nbr podlhaj co nejpsnj kontrole. Vesms jsou preferovny funkce vnmn, pociovn a intuice, zatmco funkce usuzovn, mylen a ctn jsou prv tak dsledn potlaovny. Tyto posledn zmnn funkce se jev pouze jako obsahy, jako objekty vnmn. Celkov tendence vytvoit stnov obraz ducha a svta je prbn zachovna pes ast pokuen podlehnout vynoujc se krse. Jsou to rysy, kter se u obvyklho duevn chorho nevyskytuj. Zbyl by tedy jet neobvykl duevn chor. U nho vak chyb psychiatrovi kritrium k odlien. Duevn abnormita me bt tak zdrav nepochopiteln prmrnmu rozumu nebo vynikajc duevn sla. Nikdy by m nenapadlo, abych Ulyssa prohlsil za schizofrenick produkt. Navc by se tm ani nic nezskalo, nebo chceme pece vdt, pro m Ulysses tak velk vliv, a ne zda je autor v lehm nebo tm stupni schizofrenn. Ulysses je chorobn produkt prv tak mlo jako cel modern umn. Je v nejhlubm smyslu kubistick" tm, e rozruuje obraz skutenosti a rozpout jej v nepehledn komplikovan ploe obrazu, jeho zkladnm tnem je zdumivost abstraktn vcnosti. Kubismus nen nemoc, nbr tendence, a ji reprodukuje skutenost groteskn pedmtn, nebo prv tak groteskn abstraktn. Chorobn obraz schizofrenie je k tomu pouhou analogi, ponvad schizofrenik m zdnliv tut tendenci odcizovat si skutenost, nebo naopak tendenci, jak se skutenosti odcizovat. U nho to ovem zpravidla nen poznateln zmr, nbr symptom, kter s nutnost vyplv z prvodnho rozpadu osobnosti na fragmenty osobnosti (takzvan autonomn komplexy). U modernho umlce to nen individuln nemoc, kter vytv tuto tendenci, nbr je to jev doby. Neposlouch dn individuln impuls, nbr jaksi kolektivn proudn, kter ovem nem svj zdroj bezprostedn ve vdom, nbr spe v kolektivnm nevdom modern psyche. Ponvad se jedn o kolektivn jev, psob rovn identicky na nejrznj oblasti, a to v malstv prv tak jako v literatue, v sochastv prv tak jako v architektue. (Je ostatn pznan, e jednm z duchovnch otc tohoto jevu byl skuten duevn chor - toti van Gogh.) Znetvoen krsy a smyslu groteskn vcnost nebo prv tak groteskn neskutenost, irelnost je u nemocnho vslednm jevem poruchy jeho osobnosti, u umlce je to vak tvr zmr. Dalek toho, aby ve sv umleck tvorb proval nebo protrpl vraz rozpadu sv osobnosti, nalz modern umlec v onom niivm prv jednotu sv umleck osoby. Mefistofelsk obrcen smyslu v nesmysl, krsy v oklivost, to, jak se nesmysl tm bolestn podob smyslu, a pmo popouzejc krsa oklivho vyjaduj tvr akt, jak duchovn djiny v podobn me jet nezaily, i kdy sm o sob a pro sebe nen nim zsadn novm. Nco podobnho pozorujeme ve zvrcen zmn stylu za Amenofise IV., v nehorzn symbolice Bernka v prvotnm kesanstv, v alostnch lidskch postavch prerafaelistickch primitiv a v sob se duscch ozdobnch znetvoeninch pokroilho baroka. Pes jejich krajn rozdlnost spojuje vechny tyto epochy vnitn pbuznost: jsou to obdob tvrch inkubac, jejich smysl je kauzlnm vkladem vysvtlen zcela neuspokojiv. Takov kolektivn psychologick jevy odhaluj svj smysl teprve tehdy, jsou-li vysvtlovny jako anticipace, tj. teleologicky. Epocha Amenofise (Achnatona) je kolbkou prvnho monoteismu, jen zstal svtu uchovn idovskou tradic. Barbarsk infantilismus ranho kesanstv neznamenal nic jinho ne pemnu mskho impria ve stt Bo. Prerafaelistit primitivov jsou vlastnmi pedchdci neslchan tlesn krsy, zmizel ze svta od dob ran antiky. Baroko je posledn ivouc crkevn styl, jen ve svm sebeznien pedjmal pekonn stedovkho dogmatickho ducha duchem vdeckm. Takov Tiepolo, kter v malskm znzornn dosahuje ji nebezpen hranice, nen dn projev rozpadu, hodnotme-li jej jako umleckou osobnost,

nbr v tvr celistvosti usiluje o nutn vznikajc rozklad. Odvrat ranch kesan od umn a vdy jejich doby pro n neznamenal dn zpustnut, nbr lidsk zisk. Proto bychom asi mli nejen Ulyssovi, nbr vbec i umn, je je s nm duchovn spznno, pikldat pozitivn tvr hodnotu a smysl. Pokud jde o destrukci dosavadnch kritri krsy a smyslu, dosahuje Ulysses znamenitch vsledk. Ur obvykl cit, brutalizuje dosavadn oekvn smyslu a obsahu, je vsmchem veker syntze. Bylo by zlovoln tuit v nm byt jen njakou syntzu nebo formu`; nebo kdybychom dospli k dkazu takovch nemodernch tendenc, pak bychom Ulyssovi dokzali tkou vadu krsy. Vechno, co je v Ulyssovi dvodem, abychom mu nadvali, dokazuje jeho kvality; nebo nadvme z resentimentu lovka nemodernho, kter nechce vidt, co mu bohov" jet milostiv zahaluj". To, co se ned spoutat, co se ned ujamit a co se u Nietzscheho vzedmulo do dionsk exaltace a zaplavilo jeho psychologick intelekt (kter by byl dlal est du zvanmu Ancien Rgime), vylo konen u modernho lovka v ist form najevo. Jet druh dl Fausta, jeho nejtemnj fze, jet Zarathustra, ba jet i Ecce Homo se snaily tak nebo onak svit se svtu. Avak teprve modernist doshli toho, e vytvoili umn rubov strany ili umn naruby, to jest ono umn, kter se u ani nahlas ani potichu nesvuje, kter konen hlasit k, coe to je, eho se u nechce zastnit, a kter nyn promlouv s onm odbojnm vzdorem, jen se mezitm sice nesmle, ale pece jen zeteln ruiv prosazoval u vech pedchdc moderny (nezapomeme na Hlderlina) a drobil star idely. Je asi zcela nemon poznat jasn z jedn jedin oblasti, o jde. Nemme pece co init s jednorzovm impulsem, kter se objevil nkde na uritm mst, nbr s tm univerzlnm pevrstvenm modernho lovka, kter zejm setsl cel star svt. Ponvad bohuel nememe vidt do budoucnosti, nevme, jakou mrou patme v nejhlubm smyslu jet ke stedovku. Kdybychom v nm - pozorovni z vysok ve budoucnosti - vzeli jet po ui, pak by m to nikterak neudivovalo. Nebo jedin takov skutenost by mohla uspokojiv vysvtlit, pro existuj knihy nebo umleck dla takovho druhu, jako je Ulysses. Jsou to nramn drastick proiovadla, jejich pln inek by se rozplynul vnive, kdyby nenarazila na odpovdajc tvrdojn a zarputil odpor. Je to druh psychologickch oiovadel, kter maj smysl jen tam, kde jde o nejtu nebo nejtvrd materil. Maj s Freudovou teori spolen, e s fanatickou jednostrannost podkopvaj hodnoty, kter se ji tak jak tak ponkud naklnj. Ulysses uv zdnliv tm vdeck vcnosti a zsti dokonce vdeckho" slovnku, ale zrove se vyznauje opravdu nevdeckou jednostrannost - je pouhou negac. Jako negace je vak tvr. Je to tvr destrukce, nikoli herostratovsk hereck gesto, nbr vn sil drazn souasnkovi pipomenout skutenost, jak rovn je, a to ne se zlomyslnm zmrem, nbr s nevinnou naivitou umleck vcnosti. Knihu lze klidn nazvat pesimistickou, i kdy na samm konci, piblin na posledn stran skrze mraky pedvdav pror spsn svtlo. Je to jen jedin strana proti sedmi stm ticeti tyem, je vechny vzely z podsvt. Tu a tam se zablskne ndhern krystal v ernm proudu bahna, piem by i nemodernho lovka mohlo napadnout, e Joyce je umlec, kter to um" - co u dnenho umlce nen nikterak samozejm - e je dokonce mistr; avak mistr, kter kvli vymu cli zbon rezignuje na sv dosavadn umn. V tom obratu (nezamovat s obrcenm") zstal tak Joyce zbonm katolkem: pouv svj dynamit hlavn na crkev a na ostatn psychologick struktury vytvoen nebo ovlivnn crkv. Jeho anti"svt je pozdn stedovk, zcela provinciln, eo ipso katolick atmosfra Erinu, kter se keovit pokou tit se svou politickou samostatnost. Autor se ze vech cizch zem, v nich na Ulyssovi pracoval, ohlel vrn a upen na matku Crkev a na Irsko, pouvaje ciz zem jen jako kotvu, kter musela zajiovat jeho lo ped malstromem jeho irskch reminiscenc a resentiment. Svt jej vak nikdy - alespo v Ulyssovi - nedostihl, dokonce ani jako tich domnnka.

Ulysses nehled svou Ithaku, nbr zoufale se naopak namh, aby se zbavil svho irskho pvodu. Je to vlastn jen lokln zajmav ponn, kter by mohlo nechat ir svt chladnm. Chladnm jej vak nenechv. Lokln jev se zd vce i mn univerzln, mme-li soudit z jeho souasnho psoben. Mus tedy souasnky obecn vystihovat. Mus existovat obec modernch lid, je je tak poetn, e od roku 1922 dokzala spolykat deset vydn Ulyssa. Tato kniha jim mus nco kat, snad dokonce nco zvstovat, co pedtm nevdli a nectili. Kniha je pekeln nenud, nbr je podncuje, osvuje, pouuje, obrac nebo pevrac, zjevn je uvd do njakho doucho stavu, bez nho by jim jen nejzlomyslnj nenvist dokzala umonit, aby pozorn a bez fatlnch nval spnku peetli knihu od prvn do sedmist tict pt strnky. Proto se domnvm, e stedovk katolick Irsko m nekonen vt zempisnou rozlohu, ne se uvd na obvyklch mapch a ne mn dosud bylo znmo. Tento katolick stedovk se svmi pny Dedalem a Bloomem se zd takkajc univerzln, to znamen, e mus existovat tm cel tdy obyvatelstva, kter jsou - jako Ulysses - do t mry upoutny na duchovn msto, e je zapoteb joyceovsk trhaviny, aby prorazila jejich hermetickou uzavenost. Jsem pesvden o tom, e je tomu tak; tkvme jet hluboce ve stedovku. O tom se ned pochybovat. Proto je zapoteb takovch negativnch prorok, jako je Joyce (nebo Freud), aby se veskrze pedpojatm stedovkm souasnkm osvtlila tak druh strana skutenosti. Tento gigantick kol by ovem patn plnil ten, kdo by se s kesanskou blahovolnost pokouel obrtit vzprajc se oi na stinnou strnku svta. To by vedlo ke zcela nezastnn podvan". Ne - Joyce je v tom mistrem - toto zjeven se mus odehrt s odpovdajcm naladnm. Jedin tm se uvoluje hra negativnch emocionlnch sil. Ulysses ukazuje, jak se mus nasadit nietzscheovsk protihmat hanobc chrm". Joyce jej pedvd, chladn a vcn, odbotn" do t mry, v jak se o tom nesnilo sammu Nietzschemu. A to ve za tichho, avak veskrze sprvnho pedpokladu, e fascinujc psoben duchovnho msta nem vbec nic spolenho s rozumem, nbr pouze se srdcem. Nesmme se dt zmst mylenkou, e Joyce ukazuje svt stran pust, svt bez Boha, bez ducha, a e je proto nepochopiteln, kdy nkdo doke z jeho knihy vytit byt jen nco potitelnho. Jakkoli to me znt zvltn, je pece pravda, e Ulyssv svt je lep ne svt tch, kdo jsou beznadjn upoutni na ptm msta svho duchovnho zrozen. I kdy zlo a niivost pevauj, ij tak pesto na svtle vedle dobra" nebo dokonce snad nad dobrem", nad tm tradinm dobrem", kter se vak ve skutenosti ukazuje jako nesnenliv tyran, jako iluzivn systm pedsudk, kter co nejkrutji okleuje mon bohatstv skutenho ivota a na vechny, kdo jsou v tomto systmu spoutni, vykonv trvale nesnesiteln ntlak zasahujc mylen a svdom. Vzpoura otrok v morlce," takov by bylo nietzscheovsk motto pro Ulyssa. Pro spoutanho je osvobozujcm vcn" uznn jeho svta a jeho existence, jak je. Jako se bolevik lechtickho rodu t, e je neoholen, tak oblauje spoutanho ducha, me-li konen jednou objektivn ci, jak je tomu v jeho svt. Dobrodin je klst oslepenmu temnotu nad svtlo a bezmezn pou je rj pro vzn. Zbavit se konen krsy, dobra a smyslu znamen pro stedovkho lovka zkrtka vykoupen; nebo pro lovka stnu nejsou idely tvrmi iny nebo vstranmi ohni na vysokch horch, nbr dozorci a vznicemi, jakmsi druhem metafyzick policie, kterou pvodn vymudroval tyransk vdce hordy Moj nahoe na Sinaji a pak dvtipnm blufem vnutil lidstvu. Nazrn kauzln je Joyce obt katolick autority, teologicky vzato je vak reformtor, jemu pro tu chvli sta negace; je protestant, kter prozatm ije ze svho protestu. Pro modernho lovka je vak charakteristick atrofie citu, kter se podle zkuenosti vyskytuje jako reakce vdy tam, kde citu existovalo pli, a obzvlt citu pli

nesprvnho. Bezcitnost Ulyssa jako nsledek dovoluje zptn jako na pinu usoudit na zoufalou sentimentalitu. Jsme dnes skuten jet tak sentimentln? Je to znovu otzka, na kterou by se mlo odpovdt ze vzdlen budoucnosti. Bud jak bud' mme nkter dvody pro mnn, e nae citov zvra m zcela nemstn proporce. Pomysleme jen na takka katastrofln roli populrnch sentiment v obdob vlky. Pomysleme na svou takzvanou humanitu. Nakolik je kad jedinec obt svho sentimentu, ubohou, avak ne politovnhodnou, o tom by mohl vyprvt asi nejvce psychiatr. Nadstavba nad brutalitou, to je sentimentalita. Necitelnost je opan poloha, kter k n pat a kter nevyhnuteln trp tmi vadami. spch Ulyssa dokazuje, e i jeho bezcitnost psob pozitivn; proto musme usuzovat na existujc nadbytek sentiment, jejich tlumen se individuu zd prospn. Jsem rovn co nejhloubji pesvden o tom, e jsme zajati nejen ve stedovku, nbr i v sentimentalit, a musme proto pokldat za zcela pochopiteln, povstane-li prorok kompenzujc bezcitnost na kultury. Proroci jsou vdy nesympatit a maj zpravidla patn zpsoby. Znamen to vak, e obas tref hebk na hlaviku. Existuj jak znmo proroci velc a mal; historie rozhodne o tom, ke kterm nle Joyce. Umlec je hlsnou troubou duevnch tajemstv sv epochy, a to mimovoln, jako kad prav prorok, obas nevdom jako somnambul. Myln se domnv, e mluv ze sebe, avak jeho mluvm je duch epochy, a co tento duch k, to existuje, nebo to psob. Ulysses je lidsk dokument (document humain) na doby, a jet vce: je tajemstv. Je asi pravda, e me uvolnit ty, kdo jsou duchovn spoutni, a e jeho chlad zmrazuje sentimentalitu, ba dokonce i normln cit a do morku. Avak tyto liv inky nevyerpvaj jeho podstatu. To, e sm bel byl kmotrem dla, je zajmav apercu, avak neuspokojuje. Je v nm ivot, a ivot nikdy nen jen zl a niiv. Vechno, co meme zprvu na tto knize postihnout, je sice negativn a rozkladn, avak tume cosi nepostiitelnho, jaksi tajn cl, kter j propjuje smysl, a tm i kvalitu. e by byl tento pestr slovn a obrazn koberec nakonec symbolick"? Nemnm tm - chra Bh - dnou alegorii, nbr symbol jako vyjden nepostiiteln podstaty jsoucna. Kdyby tomu tak bylo, musel by patrn touto zvltn tkn nkde probleskovat skryt smysl, tu a tam by musely zaznt tny, kter jsme ji slyeli v jinch dobch a na jinch mstech, i kdyby to bylo ve vzcnch snech nebo temnch moudrostech zapomenutch nrod. Tuto monost nelze poprat, avak kl k n neumm najt. Naopak se mi zd, e ta kniha je napsna nejv vdom; nen to sen ani odhalen nevdom. Vyznauje se dokonce silnj zmrnost a vlunj tendenc ne Zarathustra Nietzscheho nebo druh dl Goethova Fausta. To je asi dvod, pro Ulysses postrd symbolick charakter. Tume sice archetypick pozad - za Dedalem a Bloomem jsou patrn vn postavy lovka duchovnho a smyslovho, pan Bloomov zahaluje snad animu vpletenou do vezdejnosti, Ulysses sm by byl hrdinou - avak dlo nikterak k tomuto pozad nem, nbr se prv pmo od nj vzdaluje do nejirho a nejjasnjho uvdomn. Nen zjevn symbolick a nechce jm za dnch okolnost bt. Kdyby bylo pesto symbolick v jistch partich, pak by nevdom asi provedlo autorovi pes nejvt opatrnost pkn kousek. Nebo symbolick" znamen, e nepostiiteln, nejsilnj podstata je skryta v objektu, a ji je jm duch, nebo svt; a lovk se zoufale sna njakm vrazem vypovdt tajemstv existujc mimo nj. Za tmto elem se mus na objekt zamit vemi svmi duchovnmi silami a proniknout vechny jeho mav obaly, aby na denn svtlo vynesl zlato rliv skryt v neznmch hloubkch. Na Ulyssovi je vak zdrcujc to, e za tiscermi obaly nen skryto nic, e se neobrac ani k duchu ani ke svtu a e studen jako msc zrajc z kosmick dlky ...
Gilbert, cit. dlo, s. 406 (Poznmky): ,,...dvat se na kosmos takkajc okem Boha." (Proloil Jung.)

... dv odvjet se komedii vzniku, byt a zniku. Vm opravdu, e Ulysses nen symbolick, nebo jinak by se minul svm clem. Jak by to asi muselo bt zkostliv steen tajemstv, e bylo s bezpkladnou pelivost dlouze zakryto sedmi sty ticeti pti

nesnesitelnmi strnkami? Lep je neztrcet as a nmahu neplodnm hlednm pokladu. Neme za nimi bt vbec nic, nebo jinak by byl nae vdom zase strhl duch a svt a pnov Dedalus a Bloom, pohybujc se vn dokola, by byli klamni deseti tisci povrchy. Tomu prv chce Ulysses zabrnit; chce bt okem msce, vdomm odpoutanm od objektu a nespoutanm ani bohy ani smyslnou rozko, ani lskou ani nenvist, nevzanm ani pesvdenm ani pedsudkem. Ulysses to nek, ale dl to: uvolnn vdom ...
Gilbert, cit. dlo, zdrazuje rovn toto uvolnn. k na s. 11: Jasn uvolnn uruje postoj spisovatele..." (Za jasn" musm dosadit otaznk.) Vechny duchovn nebo hmotn vzneen nebo smn skutenosti maj pro umlce tut cenu... Toto uvolnn, kter je prv tak absolutn jako lhostejnost prody vi vemu svmu stvoen, je asi jednou z pin Ulyssova ,realismu`." (s. 12)

... je cl, kter prosvt za mlnou stnou tto knihy. To je patrn tajemstv novho vdom svta, kter se stv zejmm tomu, kdo nepeetl svdomit tch sedm set ticet pt stran, nbr kdo se po sedm set ticet pt dn dval Ulyssovma oima na svj svt a svho ducha. Toto obdob je teba chpat symbolicky -rozmez, asy, polovinu asu" - m to bt dostatek asu, neurit trvn, v nm me probhnout promna. Uvolnn vdom - po homrovsku: ndhern trpitel Odysseus proplouv moskou inou mezi Skyllou a Charybdou, mezi Symplgadami ducha a svta - v dublinskm Hdu: mezi otcem Johnym Conmeem a irskm mstokrlem pluje dol po Liffey zmakan lstek, kter je hned zase odhozen": Eli, lodika, zmakan letk, kter nkdo zahodil, plul na vchod podl bok lod a rybskch lun, uprosted korkovho souostrov, za novou Wapping street mimo Bensonovu pevozn pramici a vedle trojstnho kuneru Rosevean z Bridgewateru, naloenho cihlami." Mohlo by toto uvolnn vdom, toto odosobnn osobnosti bt Ithakou Joyceovy Odysseje? Bylo by mono se domnvat, e ve svt samch nicotnost asi zbv jedin ono j James Joyce. Avak postehli jsme, e za vemi tmi neastnmi stnovmi j vystupuje jedin j skuten? Jist, kad postava v Ulyssovi se vyznauje nepekonatelnou skutenost, dn by vbec nemohla bt jin, ne je; vechny jsou v kadm ohledu samy sebou, a pece nemaj dn j, dn nalhav vdom, tedy lidsk sted, onen ostrvek j oblvan teplou krv srdce, kter - ach - je tak mal, a pece tak ivotn dleit. Vichni ti Dedalov, Bloomov, Harriesov, Lynchov, Mulliganov, a jak se vichni jmenuj, mluv a krej jako ve spolenm snu, kter nikde nezan a nikde nekon, kter existuje jen proto, e jej sn Nikdo", neviditeln Odysseus. dn z nich to nev, a pece vichni ij, nebo bh jim poruil t. Takov je to tedy ivot, a proto jsou Joyceovy postavy tak skuten - vita somnium breve. Avak ono j, kter je vechny zahrnuje, se neobjevuje nikde. Neprozrazuje se nim, dnm sudkem, dnou ast, dnm antropomorfismem. Ono j tvrce tchto postav ji nelze najt. Je tomu tak, jako by se rozpustilo v nesetnch postavch Ulyssa. ...
Jak Joyce sm k (A Portrait of the Artist as a Young Man, Portrt umlce jako mladho mue): Umlec je jako Bh stvoen ve svm dle nebo za nm nebo mimo n nebo nad nm, je neviditeln, bez vlastnho ivota, lhostejn a ist si nehty na rukou." (s. 245 anglickho vydn z r. 1930)

... A pece nebo spe prv proto je vechno a kad detail - dokonce i chybjc interpunkce v zvren kapitole - sm Joyce. Jeho odtren, nazrajc vdom, kter jednm pohledem nezastnn postihuje na ase nezvisl sbh udlost 16. ervna 1904, mus k tomuto jevu ci: Tat twam asi - to jsi ty -ty" ve vym smyslu: ne j, nbr pln bytostn J; nebo jedin toto pln bytostn J obsahuje j i ne j, podsvt, vnitnosti, imagines et lares" a nebe. Kdy tu Ulyssa, objev se mi vdy ped oima onen nsk obraz jogna, kter uveejnil Wilhelm. Z jognovy hlavy vystupuje dvacet pt postav. ...
Wilhelm a Jung: Tajemstv zlatho kvtu (Das Geheimnis der Goldenen Bliite), nov vydn nakl. Rascher, Ziirich 1965.

... Tento obraz znzoruje duchovn stav jogna, kter se chyst zbavit se svch j, aby peel do onoho plnjho, objektivnho stavu plnho bytostnho J, do stavu osamle odpovajcho msnho kotoue", sat-it-nandy, souhrnu byt-nebyt, konenho cle

vchodn cesty spasen, drahocenn perly moudrosti Indie a ny hledan a veleben po tiscilet. Zmakan lstek, kter je hned zase pohozen," odplouv na Vchod. Tikrt se tento lstek v Ulyssovi vyskytuje, pokad spojen tajuplnm zpsobem s Elijahem" (Eliem). Dvakrt se k: Eli pichz." Skuten se objevuje ve scn z nevstince (kterou Middleton Murry prvem uvd do souvislosti s Valpurinou noc), kde americkm slangem vysvtluje tajemstv lstku: Do toho, hoi. Bo hodina uhod ve 12.25. Povz mm, e tam bude. purtni pihlku a padne ti eso. Rovnou tady nastup. Kup si lstek na vnost, nikde se nepestupuje. Jet slovko. Jsi pro boho syna, nebo jsi psina? Kdyby tak nastal na Coney Islandu nov advent, mme spakovno? Florry Kriste, tpne Kriste, Zoe Kriste, Bloome Kriste, Kitty Kriste, Lynchi Kriste, jen na vs zle, jestli tu kosmickou slu poctte. To jste ped kosmem potento? To tak. K andlm se dejte. Bute prizmovm hranolem. Nco v sob mte, nco vyho. Mete se skamardit s Kristem, s Gautamou, s Ingersollem. Jestlipak jste vichni vpadli do tto vibrace? Bodej ne. Jen se do toho, shromdn, zaerete, jako nic si vyjedete na pardn vlet do nebe. Chpete? ivotn vzpruha je to, aby ne. Nco prima, primissima, co tu jet nebylo. Je to bata. Je to nejmazanj fgl. Je to asn, veleskvl. Pohne to s vmi." Vidme, co se tu stalo: uvolnn lidskho vdom a ve spojen s tm jeho piblen k vdom boskmu" - zklady a nejvy umleck vkon Ulyssa - propad belskmu zkarikovn v opilm blznivm pekle nevstince, kdy mylenka onoho uvolnn vystoup v roue tradin slovn formy. Ulysses, trpitel a namnoze zbloudilec, tou po svm domovskm ostrov, tou zpt k sob sammu tm, e se probojovv zmatkem osmncti kapitol a osvobozuje se z blznovskho svta iluz, dvaje se zdli" a nezastnn. Tm provd prv to, co dokonali Je nebo Buddha, toti pekonv blzniv svt, osvobozuje se z protiklad, jak je to pece i snahou Faustovou. A jako se Faust rozpout ve vym enskm prvku, tak i v Ulyssovi pan Bloomov, kterou Stuart Gilbert prvem oslovuje jako zelenajc se zemi, m posledn slovo ve svm monologu bez interpunkce a dostv se j milosti, aby po vech tch kiklavch belskch disonancch dala zaznt zvrenmu harmonickmu akordu. Ulysses je tvoiv bh v Joyceovi, opravdov demiurg, ktermu se podailo vymanit ze zmatku do vlastnho duchovnho i fyzickho svta a pozorovat jej s uvolnnm, oprotnm vdomm. K lovku Joyceovi se Ulysses vztahuje jako Faust ke Goethovi, jako Zarathustra k Nietzschemu. Ulysses je vy pln bytostn J, kter se vrac ze slepho zmatku svta k boskmu domovu. V cel knize dn Ulysses nevystupuje, kniha je toti Ulysses sm, mikrokosmos v Joyceovi, svt plnho bytostnho J a vlastn bytostn J svta v jednom. Ulysses se me vrtit jen tehdy, obrt-li se zdy k celmu svtu, a to k duchu prv tak jako k hmot. Zde patrn tkv hlub zklad Ulyssova obrazu svta: je 16. ervna 1904, naprosto vedn den svta, kdy bezvznamn potenciln lid cosi ustavin bez zatku a bez cle mluv a dlaj, jako stny, jako ve snu, jako v podsvt, ironicky, zporn, nenvistn a belsky, avak pravdiv - je to obraz svta, kter by lovku mohl pivodit zl sny nebo nladu kosmick Popelen stedy nebo teba onen pocit, jak ml Stvoitel svta 1. srpna 1914. Po optimismu sedmho dne stvoen se demiurgovi muselo v roce 1914 spe tko lbit, aby se i nadle identifikoval se svm stvoenm. Ulysses byl psn od roku 1914 do roku 1921 - dn dvod ke zvl vesele psobcmu obrazu svta nebo tm mn pohnutka k jeho lskyplnmu objet (ostatn potom tak ne). Nen proto divu, e Stvoitel svta pedestel v umlci negativn obraz svho svta, tak negativn, tak rouhasky negativn, e cenzura v anglosaskch zemch musela zabrnit jeho skandlnmu rozporu se zvst o stvoen a Ulyssa jednodue zakzala. A tak se zneuznan demiurg stal Odysseem hledajcm domov. Pli citu v Ulyssovi najt nelze, co je jist velmi pjemn kadmu esttovi. Avak pedstavme-li si, e by vdom Ulyssa nebylo msc, nbr njak j, je by disponovalo soudnm rozumem a ctcm srdcem, pak by jeho cesta osmncti kapitolami nebyla pouze

mrzutost, nbr opravdov cesta utrpen a veer by se tento poutnk, zoufal a pemoen vekerm utrpenm a vekerou nesmyslnost tohoto svta, zhroutil do nrue Velk Matky, kter znamen potek a konec ivota. Pod Ulyssovm cynismem se skrv velk souctn, utrpen svta, kter nen dobr ani krsn, kter - jet h - je beznadjn, ponvad uhn vn se opakujcmi vednmi dny, a pitom hodinami, msci, lety strhuje lidsk vdom do svho blznivho tance. Ulysses se odvil ezu, kter m zruit vazbu vdom na jeho objekt. Uvolnil se od asti, zmatku a zaslepen, a proto se me vrtit dom. Je nco vce ne subjektivn, osobn projev mnn; nebo tvr gnius nikdy nepedstavuje jednoho lovka, nbr mnoho lid; a proto v tichu due hovo k mnohm, jejich mylen a osud jsou prv takov jako mylen a osud jednotlivho umlce. Zd se mn nyn, jako by vechno to negativn, studenokrevn", bizarn i banln, groteskn i infernln byly pozitivn ctnosti Joyceova dla, pro n by je bylo teba chvlit. Hrozn nuda a straliv monotonie nevslovn bohat ei, oplvajc miliony faset a lenn do tasemnicovit se vlekoucch kapitol, je epicky velkolep, opravdov Mahbhrata nedostatk lidskho pokoutnho svta a jeho blznovsky belskch zklad. Ze stok, dr, ump, hnoji se odevad dere smrdut puch." A v tto bain se skoro kad nejvy a posledn nboensk idea zrcadl v rouhaskm znetvoen - jako ve snch. (Venkovskm pbuznm velkomstsky bydlcho Ulyssa je Jin strana Alfreda Kubina.) Mohu i to ochotn pijmout; nebo to nelze popt. Naopak to, e se eschatologie objev ve skatologii, dokonce dokazuje Tertulianovu pravdu: Anima naturaliter christiana." Ulysses se osvduje jako dobr Antikrist, a tm dokazuje trvalou platnost svho katolickho kesanstv. Nejene je kesan, nbr dokonce - co je vy slavn titul - buddhista, ivaista a gnostik. (Hlasem vln.)... Bl jginov boh. Skryt pimander Herma Trismegista. (Hlasem ustivho moskho vtru.) Punardanam patsypandaub! Za nos se vodit nedm. Nkm bylo eeno: pozor na levici, na ctn acht. (Skekem buk.) acht, ivo! Chmurn skryt Ote!... Aum! Baum! Pydaum! J jsem svtlo domcnosti, j jsem nyvsiv smetanov mslo." Nejvy a nejstar duchovn dobro, kter se neztratilo ani v ponen hnojvkov umpy, co to nen dojemn a vznamn? V dui nen propast, skrze kterou by Spiritus divinus (duch Bo) nakonec nemohl vdechnout svj ivot do svta smradu a pny. Star Hermes, otec vech kacskch scest, ml pravdu: Jak nahoe, tak dole." tpn Dedalus, ptakohlav pudivtr, se zamotal ve zle pchnoucm bahn lna zem, kdy chtl ulett pli terick vzdun i, a to nejvy, ped m unikal, potkal v tom nejnim. I kdybych uprchl na nejzaz kraj svta, pak..." tento dodatek je Ulyssovo nejprkaznj rouhn. ...
Patrn narka na alm 139, 7-9, Ulysses s. 476 angl. vyd. (s. 429 es. pekladu A. Skoumala).

... Jet lpe: Bloom, smyslov, perverzn a impotentn muchal, prov v hloubce bahna to, co se mu pedtm nikdy nestalo - promnu jako boholovk. Je to radostn zvst: kdy zmizela vn znamen z nebesk oblohy, nalz je vep, kter hled lane, opt na zemi; nebo>? tyto znaky jsou neztratiteln a nezniiteln vtisknuty tomu, co je nahoe, prv tak jako tomu, co je dole, a jen ve vlan stedn poloze, kterou Bh proklel, se nikdy nedaj nalzt. Ulysses je absolutn objektivn a absolutn poctiv, a proto hodnovrn. Meme vit jeho svdectv, kter hls moc i nicotnost ducha a svta. Ulysses sm je smysl, ivot a skutenost, v nm je obsaena a zahrnuta skuten fantasmagorie ducha a svta, vech skutenost, kter oznaujeme vrazy j a ono. Chtl bych se zde pana Joyce zeptat: Poviml jste si, e jste Ulyssovou pedstavou, mylenkou, snad komplexem? e Vs obklopuje ze vech stran jako stook Argus a pimyslil Vm svt i s protisvtem, abyste ml objekty, bez nich byste si nemohl bt vbec vdom svho j?" Nevm, co by ctn autor na tuto otzku odpovdl. Ani mi na tom konen vbec nezle, nemus m to vbec trpit, chci-li provozovat metafyziku na vlastn pst. Ulysses Vs k tomu podncuje, vidte-li, jak z makro-

chaosu-kosmu djin svta pkn vylov mikrokosmos dublinskho 16. ervna 1904 a pod sklkem jej preparuje ve vech jeho chutnch a nechutnch podrobnostech a popisuje jej s tupou pesnost jako zcela nezastnn divk. To jsou ulice, to jsou domy, to je prek, kter jde na prochzku - skuten pan Bloom se star o svou inzertn kancel, skuten tpn pstuje aforistickou filozofii. Nebylo by vbec nemon, kdyby sm pan Joyce vstoupil na nkterm dublinskm rohu do zornho pole. Pro ne? Je pece prv tak skuten jako pan Bloom, proto by mohl bt prv tak dobe vyloven, preparovn, popsn (napklad coby Portrt umlce jako mladho mue). Nue, Hoje tedy Ulysses? Je patrn symbolem toho, co shrnuje, sjednocuje vechny jednotliv jevy celho Ulyssa - pana Blooma, tpna, pan Bloomovou vetn pana Jamese Joyce. Povame, je to bytost, kter nen jenom bezbarvou kolektivn du a nesestv z neuritho potu vzpurnch a vzjemn nesouvisejcch du, nbr je sestavena t z dom, st ulic, kostel, eky Liffey, etnch nevstinc a jednoho zmakanho lstku na cest k moi, a pesto m vnmajc a reprodukujc vdom. Tato nedomyslitelnost drd spekulaci, a to obzvlt proto, e tak jako tak nememe nic dokzat, a v dsledku toho se lze jen domlet. Musm se piznat, e mm podezen, e Ulysses je jako rozshlej bytostn J, kter je subjektem patcm ke vem tm pedmtm pod sklkem, bytost, je pedstr, e je panem Bloomem nebo tiskrnou nebo zmakanm paprem, ve skutenosti vak je to temn, skryt Otec" svch objekt. J jsem ten, kdo obtuje i to, co je obtovno," v ei podsvt: J jsem svtlo domcnosti, j jsem nyvsiv smetanov mslo." Obrt-li se s milujcm objetm ke svtu, rozkvtaj vechny zahrady: Ach a na moe obas ohniv karmnov a na ndhern zpady slunce a na roztodivn uliky a rov a modr a lut domy a na rov sady a jasmn a fuchsie a kaktusy...", obrt-li se vak k nim zdy, val se dle pust vedn den pod sluncem -labitur et labetur in omne volubilis aevum".
,,... poplyne a plyne a vn bude plynout...", Horacius, Dopisy, I, 2, 43, Leipzig, 1911.

Nejprve demiurg stvoil v marnivosti svt, kter pokldal za dokonal; kdy vak pohldl nahoru, tu spatil svtlo, kter nestvoil. A proto se vrtil tam, kde byla jeho vlast. Kdy to vak uinil, tu se jeho musk sla promnila v enskou dobrou vli a musel doznat: co pomjiv zde v skutek se mn; co popsat nen lze, jsoucnem tu ji; za vnm enstvm jsme neseni v. Pod sklkem na zemi v Irsku, kter le hluboko dole, v Dublinu, na Eccles Street 7, k v posteli dne 17. ervna 1904 asi ve dv hodiny rno spnkuchtiv hlas kypr pan Bloomov: Ach a na moe obas ohniv karmnov a na ndhern zpady slunce a na roztodivn uliky a rov a modr a lut domy a na rov sady a jasmn a fuchsie a kaktusy a na Gibraltar mch dvch let kde jsem byla horsk kvtina ano do vlas jsem si zastrkovala ri jako andalusk dvata mm nosit ervenou ano a na to jak m pod maurskou hradbou polbil a j jsem si ekla ten nebo ten co na tom potom jsem ho oima podala a m znovu pod ano a on m potom podal a ano eknu ano m horsk kvtino a nejprv jsem ho paema objala a sthla k sob a uctil m navonn adra ano a srdce mu builo jak div a ano ekla jsem ano chci Ano." Ulysse, j si opravdov modlitebn kniha pro lovka bl ke vcho v pedmty a pedmty prokletho. Jsi exercicie, askeze, strastipln ritul, magick procedura, osmnct alchymickch retort napojench na sebe, v nich se kyselinami, jedovatmi parami, chladem a horkem destiluje homunkulus novho vdom svta.

Nek nic a nic neprozrazuje, Ulysse, ale psob. Penelop ji nemus tkt nekonen roucho, prochz se v zahradch zem, nebo jej manel se vrtil ze vech bludnch cest dom. Svt pominul a vznikl nov. Dodatek: S etbou Ulyssa to nyn jde ji zcela obstojn kupedu. DODATEK Historie vzniku uvedenho lnku je zajmav tm, e o n byly publikovny vklady, kter si navzjem odporuj. Pravdpodobn sprvn verze je dle uvedena jako prvn: (1) V odstavci 171 (s. 128 Sebranch spis, na s. 130 tohoto pekladu - pozn. pekl.) se Jung zmiuje o tom, e lnek napsal proto, ponvad se ho jeden nakladatel otzal, co si o nm (Joyceovi) myslm, respektive o Ulyssovi". lo o dr. Daniela Brodyho, bvalho vedoucho nakladatelstv Rhein v Curychu, kter vydal v roce 1927 nmeck peklad Ulyssa (2, a 3. vydn 1930). Dr. Brody sdlil, e v roce 1930 v Mnichov vyslechl Jungovu pednku o Psychologii bsnil-m. (Bylo to asi ran pojet VII. stat 15. svazku Sebranch spis Psychologie a bsnn.) Kdy se o tom s Jungem pozdji dr. Brody bavil, ml zejm dojem, e se Jung dovolval Joyce, ani uvdl jeho jmno. Jung to popel, ekl vak, e se skuten o Joyce zajm a e etl st Ulyssa. Dr. Brody odpovdl, e nakladatelstv Rhein m v myslu vydvat literrn asopis a e by pro prvn slo uvtal Jungv lnek o Joyceovi. Jung souhlasil a asi o msc pozdji tento lnek dr. Brodymu doruil. Dr. Brody zjistil, e Jung se Joycem a Ulyssem zabval hlavn z klinickho hlediska, a to zdnliv opravdu nevldn. Poslal lnek Joyceovi, a ten mu telegrafoval: Povsit n," v penesenm smyslu: Dejte jej posoudit tm, e jej otisknete." (Joyce citoval doslova Bedicha Velikho, kter ped plaktem, jen ho napadal, vydal pkaz, e se m povsit n, aby jej vichni mohli st.) Joyceovi ptel, mezi nimi Stuart Gilbert, radili Brodymu, aby lnek nezaazoval, akoli Jung zprvu na zveejnn trval. Mezitm se v Nmecku rozvinulo politick napt, take nakladatelstv Rhein se rozhodlo, e od plnovanho literrnho asopisu upust, a dr. Brody lnek Jungovi vrtil. Pozdji Jung esej pepracoval (piem pedevm zmrnil jeho ost) a uveejnil jej r. 1932 v Europische Revue. Pvodn koncept se nikdy neobjevil. Toto shrnut je zaloeno zsti na nejnovjch sdlench dr. Brodyho vydavateli angloamerickho vydn, zsti na obsahu dopisu prof. Richarda Ellmana, kter obdrel od dr. Brodyho stejn vysvtlen. Prof. Ellman oznmil, e by chtl k tomuto tmatu pihldnout v novm vydn sv Joyceovy biografie. (2) V prvnm vydn svho Jamese Joyce, 1959, s. 64, Richard Ellman pe, e Brody dal Junga o pedmluvu k tetmu vydn nmeckho pekladu Ulyssa (koncem roku 1930). Patricie Hutchinsov v knize Svt Jamese Joyce (James Joyce's World, 1957, s. 182) cituje Junga v jednom interview: V tictch letech jsem byl podn, abych napsal vod k nmeckmu vydn Ulyssa, avak skonilo to nezdarem. Pozdji jsem jej publikoval v jedn sv knize. Mj zjem neml povahu literrn, nbr profesionln. Kniha Ulysses byla podle mho nzoru vysoce cenn dokument..." (3) V dopise Harriet Shaw Weaverov z 27. z 1930 pe Joyce z Pae: Nakladatelstv Rhein se obrtilo na Junga o pedmluvu k nmeckmu vydn Gilbertovy knihy. Reagoval velmi obrnm a neptelskm tokem..., kterm se siln vzruuj, avak rd bych, aby ho pouili..." (Dopisy [Letters], vyd. Stuart Gilbert, s. 294.) Nakladatelstv Rhein uveejnilo nmeck vydn Ulysses Jamese Joyce: studie pod nzvem Zhada Ulysses (1932). Stuart Gilbert se v dopise nakladateli vyjdil: Obvm se, e se m vzpomnky na Jungv lnek Ulysses rozplynuly, ovem... jsem si skoro jist, e Jung byl podn, aby napsal text pro mou Zhadu, a ne pro nmeck vydn Ulyssa." Prof. Ellman k tomu v dopise poznamenv: Domnvm se, e jistou dobu se pi jednn s Jungem docela uvaovalo o

monosti pout lnku jako pedmluvy ke Gilbertov knize, a to a ji na nvrh Brodyho, nebo Joycev." Jung zaslal Joyceovi kopii pepracovanho konceptu svho lnku s tmto prvodnm dopisem: V Ulysses obdail svt tak drdivm psychologickm problmem, e jsem byl opakovan pivolvn jako domnl autorita v psychologickch zleitostech. Ulysses se ukzal jako velice tvrd oek a pinutil mho ducha nejen k vysoce neobvyklmu sil, nbr i k jaksi spe extravagantn cest na zkuenou (pokud to hodnotme z hlediska vdce). Vae kniha jako celek byla pro m zdrojem ustavinho znepokojen a pemlel jsem o n piblin ti roky, ne jsem se do n dokzal vpravit. Musm Vm ovem ci, e jsem jak Vm, tak i Vaemu gigantickmu dlu hluboce vdn, nebo jsem se z nho velmi mnoho nauil. Nikdy snad nebudu moci ci, zda jsem je vlastn strvil, nebo bylo pli vysilujc pro nervy i mozek. Prv tak mlo vm, zda se Vm bude zamlouvat to, co jsem o Ulyssovi napsal, ponvad jsem nemohl svtu nesdlit, jak velice m nudil, jak jsem reptal, jak jsem klel a jak jsem obdivoval. tyicet stran nonstop v zvru pedstavuje ru opravdovch psychologickch perel. Mm za to, e se ve skuten psychologii eny natolik vyzn blova babika, j v dnm ppad dosud ne. Nue, pokoum se Vm jednodue odevzdat svj mal lnek jako komick sil naprostho outsidera, kter zabloudil v labyrintu vaeho Ulyssa a kter mu jen nhodou a st opt unikl. V kadm ppad mete z mho lnku seznat, co Ulysses zpsobil psychologovi povaovanmu za vyrovnanho. S vrazem nejhlubho ocenn zstvm, velmi ven pane Joyce, V oddan C. G. Jung." Jungv pracovn exempl Ulyssa obsahuje na tituln stran tento zpis Joyceovm rukopisem a v anglitin: Pro dr. C. G. Junga ve vdnm ocenn jeho pomoci a rady. James Joyce, vnoce 1934, Zurich." Jde zejm o exempl, jej Jung pouval pi psan lnku, nebo nkolik ryvk romnovho textu, kter jsou v lnku citovny, je v kninm exempli oznaeno tukou.

Picasso
Poprv publikovno in: Neue Zurcher Zeitung CLIIU2 (13. listopadu 1932). V Dom umn v Curychu se konala od 11. 9. do 30. 10. 1932 vstava 460 Picassovch dl. Nov vydn in: C. G. Jung: Wirklichkeit der Seele (Skutenost due), Rascher, Zurich 1934, nov vydn 1939, 1947 a 1969. 10 Ulysses. Monolog. VIII. st GW.

Tm bych chtl tene poprosit o prominut, e se jako psychiatr msm do rozruchu kolem Picassa. Kdyby mn to nebyli doporuili lid, na kter dm, asi bych se pera nechopil. Ne e by pro m tento umlec se svm podivnm umnm pedstavoval pli nepatrn nmt - hodn jsem se pece zabval jeho literrnm bratrem Joycem** - naopak: jeho problmu vnuji nedln zjem, jen se mi jev pli rozshl, pli tk a pli komplikovan, ne abych mohl doufat, e jej, by jen piblin, vyerpm v krtkm asopiseckm lnku. Odvauji-li se vbec k Picassovi vyjdit, dje se to s vslovnou vhradou, e nemm co ci k problmu jeho umn, nbr pouze k psychologii jeho umn. Ponechvm tedy estetick problm umnovdcm a omezuji se na psychologii, kter je zkladem takov umleck tvorby. Zabvm se skoro dvacet let psychologi obrazovho znzornn duevnch proces, a jsem proto s to pohlet na Picassovy obrazy profesionln. Na zklad sv zkuenosti mohu tene ujistit, e Picasso vyjaduje duevn problematiku - pokud se projevuje v jeho dle kter je naprosto analogick problematice mch pacient. Bohuel to nemohu doloit, nebol srovnvac materil je znm jen nkolika specialistm. M dal vvody se proto zdaj nezakotveny a vyaduj blahovolnou fantazii tene. Nepedmtn umn erp obsahy hlavn zevnit". Toto nitro" neme odpovdat vdom, nebo vdom obsahuje odrazy obecn vidnch pedmt, kter nutn mus vypadat tak, jak odpovd obecnmu oekvn. Picassv pedmt vak vypad jinak, ne jak odpovd veobecnmu oekvn, ba dokonce tak odlin, e se ji ani nezd, jako by lo o pedmty vnj zkuenosti. Chronologick ada ukazuje vzrstajc vzdalovn od empirickho pedmtu a vzrst onch prvk, kter ji neodpovdaj dn vnj zkuenosti, nbr pochzej z nitra", kter je za vdomm: v kadm ppad za tm vdomm, kter je jako obecn, pti smyslm nadazen orgn vnmn obrceno k vnjmu svtu. Za vdomm nepichz absolutn nic, nbr nevdom psyche, kter zezadu a zevnit ovlivuje vdom prv tak, jak to in vnj svt zepedu a zven. Tedy ony obrazov prvky, kter neodpovdaj dnmu vnjmu svtu, musej pochzet z nitra". Protoe toto nitro" je neviditeln a nepedstaviteln, a pesto me co nejtrvaleji psobit na vdom, podncuji ty ze svch pacient, kte hlavn takovm psobenm trp, aby tyto vlivy co mon nejlpe obrazov znzornili. elem tto vrazov metody" je uinit nevdom obsahy postiitelnmi, a tm usnadnit jejich rozumov pochopen. Terapeuticky se tm dosahuje toho, e se zabrauje nebezpenmu odtpen nevdomch proces od vdom. Vechny obrazov znzornn procesy a vlivy duevnho pozad jsou v protikladu k pedmtnmu neboli vdommu" znzornn symbolick, to znamen naznauj piblin a jak nejlpe mono njak smysl, kter je zprvu neznm. S ohledem na tuto skutenost je tak zcela nemon, aby se v izolovanm jednotlivm ppad nco konstatovalo s jistotou. Mme jen pocit cizoty a matouc, nepoznateln smsi. Nevme, co se vlastn ukazuje nebo co je mnno. Monost pochopen vznik jen srovnnm mnoha sri obraz. Obrazy pacient jsou celkov vzato pro nedostatek umleck fantazie jasnj a jednodu, a proto srozumitelnj ne obrazy modernch mal. Mezi pacienty lze rozliit dv skupiny: neurotick a schizofrenn. Prvn skupina produkuje obrazy syntetickho charakteru, kter maj spojit a jednotn citov ladn. Jsou-li pln abstraktn, a mohou proto postrdat citov moment, jsou alespo vysloven symetrick nebo maj zejm smysl. Druh skupina produkuje naproti tomu obrazy, kter ihned dvaj najevo svou citovou cizotu. V kadm ppad nesdluj dn jednotn, harmonick cit, nbr citov rozpory nebo dokonce naprostou bezcitovost. ist formln pevauje charakter

rozervanosti, kter se projevuje v takzvanch lomovch linich, to znamen v jakmsi druhu psychickch spr zborcen, kter se thnou obrazem. Obraz nechv chladnm nebo psob dsiv pro svou paradoxn, citov ruivou, dsnou nebo groteskn bezohlednost vi tomu, kdo se na nj dv. K tto skupin pat Picasso.
Tmto konstatovnm tedy nen mnno, e by kad, kdo pat k jedn z tchto dvou skupin, byl neurotick nebo schizofrenn. Takov rozdlen chce jen naznait, e v prvnm ppad povede psychick porucha pravdpodobn k obvyklm neurotickm symptomm a v druhm ppad k symptomm schizoidnm. Oznaen schizofrenn" v tomto ppad tedy nikterak neznamen, e zde jde o duevn chorobu schizofrenii, nbr pouze o dispozici nebo habitus, na jeho zklad by zvan psychick komplikace mohly vyprodukovat schizofrenii. Neoznauji tedy Picassa ani Joyce v nejmenm za psychotick, nbr je pouze potm k on obshl skupin lid, jejich habitus nereaguje na hlubokou duevn poruchu obvyklou psychoneurzou, nbr schizoidnm symptokomplexem. Tuto psychiatrickou diskusi jsem pokldal za nutnou, ponvad m shora uveden konstatovn dalo podnt k nkolika nedorozumnm. (Jungv lnek v Neue Ziircher Zeitung ml za nsledek etn repliky v tisku, kter byly vyprovokovny pedevm jeho poznmkou o schizofrenii. Zaujal k tomu stanovisko shora uvedenou poznmkou v prvnm vydn Wirklichkeit der Seele, 1934.)

Pes tuto zetelnou rozdlnost maj ob skupiny nco spolen, toti symbolick obsah. Ob pedstavuj naznaen smysl, avak neurotick typ hled smysl a jeho pochopen a sna se ho sdlit pozorujcmu. Schizofrenik vak st prozrazuje takov sklon, spe se zd, jako by byl obt tohoto smyslu. Je tomu tak, jako kdyby jm byl pemoen a pohlcen a jako by byl sm rozputn ve vech onch elementech, kter se neurotik alespo pokou ovldnout. O schizofrennm projevu musme ci to, co jsem poznamenal o Joyceovi: nic nepichz pozorovateli vstc, vechno se od nj odvrac, dokonce i ppadn krsa se jev jen jako neomluviteln prtah tohoto odvratu. Hled se okliv, chorobn, groteskn, nesrozumiteln, banln, a to ne pro vyjden, nbr pro zasten, avak takov, kter nen ureno dnmu hledajcmu, nbr je jako studen mlha, kter zakrv liduprzdn bainy, nemysln, jako divadlo, kter se me obejt bez divka. U prvnho se d vytuit, co by rd vyjdil, u druhho, co neme vyjdit. U obou se objevuje tajemn obsah. Takov srie obraz, a u je to malovan obraz, nebo psan slovo, zan symbolem Nekyie, cesty do Hdu, sestupem do nevdom a rozlouenm s tmto svtem. Co se dje potom, je sice jet vyjdeno ve formch a postavch dennho svta, poukazuje vak na skryt smysl, a m proto symbolick charakter. A tak Picasso zan jet pedmtnmi obrazy v modr, modi noci, msnho svitu a vody, thovtsk modi egyptskho podsvt. Umr a jeho due vjd na koni na onen svt. Denn svt se jej let chyt, pipomn jej ena s dttem, kter k nmu pichz. Zena je pro nj jak dnem, tak noc, co se psychologicky oznauje jako svtl a temn due (anima). Ta temn sed, ek, touebn na nj ek v modrm eru a vzbuzuje patologickou pedtuchu. Se zmnou barev vstupujeme do podsvt. Pedmtnost je zasvcena smrti, vyjdena v dsivm mistrovskm obraze tuberkulzn syfilitick adolescentn prostitutky. Motiv prostitutky zan se vstupem na onen svt, kde se on jako zemel due setkv s mnostvm jinch zemelch. Kdy km on", myslm tm onu osobnost v Picassovi, kter prodlv utrpen podsvtnho osudu, myslm onoho lovka, kter se neobrac k dennmu svtu, nbr osudov k temnot, a nensleduje idel uznvan krsy a dobra, nbr dmonickou pitalivou slu oklivho a zlho, je se antikristovsky a lucifersky vzdouv v modernm lovku a vytv nladu zniku svta, prv tento svtl denn svt zahaluje mlhami Hdu, infikuje jej smrtelnm rozkladem a nakonec ho jako prostor zasaen zemtesenm rozkld do fragment, lomovch lini, zbytk, sutin, cr a anorganickch jednotek. Picasso a jeho vstava jsou kazy doby, tak jako osmadvacet tisc lid, kte tyto obrazy zhldli. Nevdom se stav proti mui zpravidla ve form temn postavy", Kundry obdaen dsiv groteskn, dvnovkou oklivost nebo infernln krsou, pat-li ten, jeho se takov osud dotkl, k neurotick skupin. Jak to odpovd tyem enskm postavm gnostickho podsvt - Ev, Helen, Marii a Sofii, nalzme pi Faustov pemn Marktku, Helenu, Marii a abstraktn vn ensk" prvek. Tak se promuje tak Picasso a objevuje se v podsvtn form tragickho Harlekna, jeho motiv se vine etnmi obrazy a jen je jako Faust

zapleten do vraednho dn a v druh sti se opt objevuje ve zmnn podob. Harlekn je mimochodem eeno star chtonick bh. Sestup do dvnovku pat od Homrova svdectv k Nekyi. Faust se vrac k primitivnmu bludnmu svtu Blocksbergu a chime antiky. Picasso vyvolv nemotorn zemsk formy groteskn primitivnosti a nechv bezduchost pompejsk antiky znovu ot zc ve studenm svtle, e by to he nedovedl ani Giulio Romano. Nevidl jsem nikdy mezi svmi pacienty nebo jsem vidl jen vzcn ppad, jen by se nevrtil k neolitickm umleckm formm a nepoutl se do evokac antickch dionsism. Harlekn putuje jako Faust vemi tmito formami, i kdy mnohdy jen jeho vno nebo jeho loutna nebo alespo barevn kosotverce jeho blznovskho odvu prozrazuj, e je ptomen. A co zav na svm lenm putovn tisciletmi lidstva? Jakou kvintesenci vydestiluje z nahromadn sut, rozkladu a polozrozench i pedasn zemelch monost tvaru a barvy? Jak symbol se objev jako posledn pina a jako smysl vekerho rozkladu? Tv v tv matouc mnohotvrnosti Picassov se na to st odvme poukzat: proto chci radji nejdve ci, co jsem zjistil u svho materilu. Nekyia nen bezeln, ist niiv titansk pd, nbr smyslupln kantabasis eis antron", sestup do jeskyn zasvcen a tajnho poznn. Cesta djinami due lidstva m smysl znovu vytvoit lovka jako celek tm, e vyvol vzpomnku krve. Sestup k matkm slou Faustovi k tomu, e vyn na povrch hn celho lovka, Parida a Helenu - onoho lovka, kter upadl v zapomenut pro poblouznn jednostrannost prv probhajc ptomnosti. Byl ve vech dobch otes pinou chvn tohoto pozemskho svta a vdy j bude. Tento lovk je protikladem lovka ptomnosti, ponvad je takov, jak byl vdy, zatmco onen je takov pouze zde a nyn, ptomn. Podle toho u mch pacient na obdob katabaze a katalzy navazuje uznn protikladnosti lidsk povahy a uznn nutnosti konfliktnch pr protiklad. Proto po symbolech psychopatologickch zitk v rozkladu nsleduj obrazy, kter znzoruj sjednocen pr protiklad jako jasn - temn, nahoe - dole, bl - ern, musk - ensk atd. V poslednch Picassovch obrazech se motiv sjednocen protiklad vyskytuje ve svm bezprostednm protjku opravdu zeteln. Jeden obraz (ovem zpetnan mnoha lomovmi liniemi) obsahuje dokonce sestaven svtl a temn animy. Kiklav, nedvojznan, ba brutln barvy poslednho obdob odpovdaj tendenci nevdom zvldnout nsiln konflikt cit. (Barva = cit.) V duevnm vvoji pacienta nen tento stav koncem ani clem. Znamen pouze rozen pohledu, kter te konen zahrnuje celek morln-animln-duchovnho lidstva, ani je ovem petv v ivouc jednotu. Picassovo vnitn drama" (drame intrieur") dosplo ped peripeti a k tto posledn vi. Pokud jde o budoucho Picassa, nechtl bych se radji poutt do proroctv, nebo toto dobrodrustv nitra je nebezpen vc, kter me na kad rovni vst ke klidu nebo ke katastroflnmu odtren vzjemn napjatch protiklad. Postava Harlekna se vyznauje tragickou dvojznanost, akoli jeho roucho ji na sob nese symboly nejblich vvojovch stadi zejmch znalci. Je to pece hrdina, kter m projt nebezpeenstvmi Hdu: avak poda se mu to? Tuto otzku nemohu zodpovdt. Harlekn je pro m dsiv. A pli mi pipomn onoho pestrho chlapka vystrojenho za aka" v Zarathustrovi Nietzscheho, chlapka, jen peskoil pes nic netucho provazolezce (paralela k bajazzovi), a tm jej zabil. Tam k Zarathustra slova, kter se pro Nietzscheho straliv vyplnila: Tv due bude jet dve mrtva ne Tv tlo: neboj se ji tedy nieho." Kdo je tento prma", to kaj jeho slova, kter vol na provazolezce, sv slab alter ego: Lepmu, ne sm jsi, zavr volnou cestu!" Je to kdosi vt, kdo rozbj skopku, a touto skopkou je asto - mozek.

Po katastrof
Od roku 1936 je to poprv, co se opt chpu pera ve vci Nmecka. V zvru svho lnku ...
C. G. Jung: Wotan, Neue Schweizer Rundschau, 11. bezen 1936.

... z toho roku jsem cittem z Voluspa: Co jet muml Wotan s Mimirovou hlavou" upozornil na charakter nadchzejcch apokalyptickch udlost. Mtus se naplnil a velk st Evropy le v rozvalinch. Ped obnovou pijde vyklzen trosek, k nmu pat tak rozvaha. Ptme se po smyslu tragdie. I za mnou pili tazatel, kterm jsem musel podle nejlepch schopnost skldat ty. Protoe pi vlun stnm pedvn snadno vznikaj legendy, rozhodl jsem se, a to nikoli bez dlouhho vhn a rozmlen, e sv nzory vyjdm opt formou lnku. Jsem si dobe vdom, e Nmecko pedstavuje problm obrovskho rozsahu a e subjektivn nzor lkae a psychologa me postihnout jen dl aspekt gigantickho klubka otzek. Musm se spokojit se skromnjm kolem, odvedu jen svj dl k prci na vyklzen, ale zdaleka ne k prci na obnov. Skuten mme co vyklzet. Pi psan tohoto lnku jsem si uvdomil, jak je moje due jet rozjiten a jak je pro lovka tk mezi vlastnmi afekty najt alespo ponkud vyrovnan a relativn klidn stanovisko. Mli bychom bt sice chladnokrevn a silnj, avak jsme vichni spolen do nmeckho dn zataeni mnohem hloubji, ne si chceme piznat. Nejsme ani schopni soucitu, nebo srdce, kter bychom k tomu potebovali, ovldaj zcela jin city, a ty se te chtj hlsit o slovo jako prvn. Lka ani psycholog nesmj bt jenom chladnokrevn nehled na to, e toho nejsou vbec schopni; ve vztahu ke svtu nejsou jen lkaem nebo psychologem, ale jsou v nm sami uzaveni se vemi svmi afekty, jinak by tento vztah nebyl pln. Pipadal jsem si tedy, jako bych byl postaven ped kol proplout se svou lod mezi Skyllou a Charibdou a pitom - jak je pi takov plavb zvykem - jedn sti sv bytosti zacpat ui a druhou st pipoutat ke stni. Nechci to ped tenem skrvat: jet nikdy m dn lnek nestl tolik mravnho, ba co dm lidskho sil. Nevdl jsem, do jak mry se to tk mne. Domnvm se, e i jin jsou schopni se mnou tento pocit sdlet. Tato nejvnitnj identita nebo partitipation mystique" (mystick astenstv, pozn. pekl.) s nmeckm dnm mi dala jet jednou muiv a bolestn prot dosah psychologickho pojmu kolektivn viny. Musm proto k tomuto problmu pistupovat nikoli z pozice chladnokrevn nadazenosti, nbr z pozice piznan podzenosti. Psychologick uvn slova vina" se nesm zamovat s njakou prvn-morln konstrukc. Psychologick pojem viny popisuje iracionln existenci subjektivnho pocitu viny (nebo vdom viny) nebo existenci objektivn pitan viny (nebo imputovan asti na vin). O iracionln existenci objektivn pitan viny jde napklad v ppad, e je lovk lenem rodiny, kter mla netst, e byla zhanobena zloinem rodinnho pslunka. Je pitom naprosto jasn, e ten lovk neme bt inn odpovdnm ani prvn ani morln; atmosfrick vina" se vak projevuje u v tom, e lovku pipad jmno vlastn rodiny zhanoben, a trapn se ho dotk, kdy je sly vyslovovat cizmi lidmi. Vina me bt na naruitele prva omezena jen prvn, mravn a intelektuln; naproti tomu jako psychick fenomn pesahuje mstn a lidsk prosted. Les, dm, rodina, dokonce vesnice, kde se stala vrada, ct psychickou vinu a dostvaj to poctit i zven. Pronajmeme si pokoj, o nm vme, e pr dn pedtm v nm byl zabit lovk? Bude se nkdo s radost hrnout do manelstv se sestrou nebo dcerou zloince? Nebude otec tce zasaen, kdy se syn dostane do polepovny, a nebude pinejmenm hluboce uraen ve sv rodinn hrdosti, kdy bratranec tho jmna pinesl do domu hanbu? Nemusel by se kad slun vcar - mrn eeno stydt, kdyby nai vldu napadlo, e tak zd lidsk jatka la Majdanek? To bychom se pak divili, kdybychom - vybaveni vcarskm pasem - museli na hranicch poslouchat poznmku:

Ces cochons de Suisses!" (Ta vcarsk prasata!") Ano, a nestydme se trochu my vichni prv proto, e jsme patrioti - e vcarsko zplodilo tolik vlastizrdc? Uvnit Evropy se sice my, vcai, ctme mimo atmosfru nmeck viny. Ale to se ihned zmn, kdy se jako Evropan setkme s jinm kontinentem nebo njakm exotickm nrodem. Co asi ekneme, kdy se ns njak Ind zept: Vy nm chcete pinet kesanskou kulturu? Copak to Evropa provedla v Osvtimi a Buchenwaldu?" Pome nm pak snad, kdy ekneme, e se to nestalo u ns, nbr o nkolik stovek kilometr dl na vchod, e se to nestalo v na zemi, nbr v zemi naich evropskch soused? (V Evrop je pece ve srovnn s jinmi kontinenty vechno tak blzko.) Co by nm asi kalo, kdyby njak Ind rozhoen poukazoval na to, e jeho hanba nen v Travancore, nbr v Hajdarbdu? Jist bychom si pomysleli: Ach co, Indie je Indie!", a tak to na Vchod bezpochyby znamen: Ach co, Evropa je Evropa!" Jakmile my, takzvan nevinn Evropan, vyjdeme za hranice kontinentu, poctme pes sv ist svdom nco z kolektivn viny, kterou je Evropa obtena. (Otzka mimochodem: Je Rusko tak primitivn, e jet ct nai vinu kontaktu, jak se tak d oznait kolektivn vina, a proto nm vytk faismus?) Svt diskriminuje Evropu, na jej pd nakonec vyrostly pochybn koncentran tbory, a Evropa zatracuje Nmecko jako zemi a nrod, kter jsou pokryty mrakem viny, protoe se to dlo v Nmecku a dlali to Nmci. dn Nmec, a tm mn pak Evropan nebo kesan neme popt, e v jeho dom byl spchn nejpernj zloin vech dob. Kesansk crkev nech si posype hlavu popelem a roztrhne roucho za vinu svch dt. Stn tto viny padl i na ni, stejn jako na Evropu, matku zrd. Tak jako mus Evropa skldat ty svtu, mus Nmecko skldat ty Evrop. Tak jako neme Evropan namluvit Indovi, e se ho Nmecko netk a e vbec nele v Evrop nebo e o Nmecku nic nev, neme ze sebe Nmec ped Evropanem setst svou vinu tm, e bude pedstrat nevdomost. Tm na svou kolektivn vinu kup jet hch nevdomosti. Psychologick kolektivn vina je tragickm prokletm: tk se vech, spravedlivch i nespravedlivch, kte se njak vyskytovali v blzkosti msta, kde se hrza odehrvala. dn rozumn a svdomit lovk nebude jist tuto kolektivn vinu nerozvn pemovat ve vinu individuln tm, e bude init odpovdnm jednotlivce, ani ho vyslechne. Takov lovk bude vdt, e je zapoteb odliovat individulnho vinka od toho, kdo je vinen jen kolektivn. Kolik lid je vak rozumnch a kolik si jich d prci, aby rozumnmi byli nebo se jimi stali? V tomto ohledu nejsem optimista. Proto je kolektivn vina sice velice starou a primitivn, magickou neistotou, avak prv kvli veobecn rozenmu nerozumu vysoce relnou vc, kterou neme opomjet dn Evropan mimo Evropu a dn Nmec mimo Nmecko. Pokud hodl Nmec s Evropou vychzet, ml by si uvdomit, e ped Evropou stoj jako vink. Jako Nmec zradil evropskou kulturu a jej statky, zpsobil sv evropsk rodin takovou hanbu, e se lovk mus ervenat, kdy je za Evropana oznaen, loupen pepadl, pronsledoval a zabjel sv evropsk bratry. Nmec neme oekvat, e se Evropa povznese na onu finesse", aby pokad nejdve zkoumala, zda se zloinec jmenuje Mller i Meier. Evropa mu neprojev dvru, nebude s nm jednat jako s gentlemanem, a to tak dlouho, dokud se neproke opak. e oficiln Nmec dnm gentlemanem nebyl, to se toti dkladn prokazovalo po celch dvanct let. Jestlie Nmec uzn svou morln mncennost jako kolektivn vinu ped svtem a nebude se pokouet ji oslabovat nedostatenmi argumenty nebo ji zastrat nebo poprat, pak m rozumnou vyhldku, e bude za njakou dobu povaovn za slunho lovka a e ho tak alespo jedinci kolektivn viny zprost. Proti psychologick kolektivn vin se asi namtne, e je pedsudkem a nespravedlivm odsouzenm mahem. Jist je, a to prv pmo tvo jej podstatu: nept se, kdo je spravedliv, a kdo nespravedliv, je zatemujcm mrakem; kter se zved z msta neodinnho zloinu. Je to psychick fenomn, a nen to proto odsouzen nmeckho nroda, kdy se tvrd, e je kolektivn vinen, ale je to pouze konstatovn zjitn skutkov podstaty.

Pronikneme-li do psychologie tohoto procesu hloubji, brzy poznme, e problm kolektivn viny m jet ir a povlivj aspekt ne jen aspekt kolektivnho pedsudku. Na zklad skutenosti, e toti ani jeden lovk neobv svj duevn prostor jako hlemd ulitu, to jest oddlen od ostatnch, nbr je svm nevdomm lidskm bytm spojen s ostatnmi lidmi, neme se dn zloin nikdy stt sm pro sebe, to jest jako izolovan a izolovateln psychick faktum, jak se zd naemu vdom, ale dje se v irm okruhu. Vzruen, kter vychz z kadho zloinu, a vniv zjem o pronsledovn zloince, soudn zen a podobn dokazuj, e zloin roziluje takka kadho, kdo nen abnormln tup a apatick. Lid rezonuj, vciuj se do zloinu, pokouej se jej pochopit a vysvtlit... Nco se v nich vzalo, a to od onoho ohn zla, kter vylehl ve zloinu. Ji Platn vdl, e pohled na ohavnost vytv ohavnost uvnit due. Rozhoen a voln po odplat jsou namena proti vrahovi, a to tm hlasitji, vnivji a zlomyslnji, m vc hne jiskra zla ve vlastn dui. Je nepopiratelnou skutenost, e ciz zlo se okamit stv zlem vlastnm, a to tm, e zase zaehne zlo ve vlastn dui. Vrada byla sten spchna na kadm a dopustil se j sten kad; svedeni neodolatelnou fascinac zla jsme tuto dl kolektivn psychickou vradu spolen umonili, a to tm vc, m bl jsme stli a m lpe jsme mohli vidt. Byli jsme tm bez zdrhn spolen vtaeni do neistoty zla, a nezle na tom, co s tm dl nae vdom. Pokud jsme morln rozhoeni, je nae rozhoen tm jedovatj a pomstychtivj, m silnji v ns ho ohe zaehnut zlem. Tomu neunikne nikdo, nebo kad je natolik lovkem a pat natolik do lidskho spoleenstv, e i kad zloin njakm zpsobem v njakm koutku na mnohotvrn due vyvolv nejutajenj zadostiuinn, kter ovem - pi pzniv morln dispozici - v sousednch oblastech vyvolv opanou reakci. Siln morln dispozice jsou vak bohuel relativn vzcn, take kdy se zloiny hromad, d se rozhoen snadno pehluit, a zlo se tak stane platnou mdou. Kad m v sob i svho statistickho" zloince a stejn tak duevn chorho nebo svatho. Na zklad tto obecn lidsk pravlohy existuje vude odpovdajc sugestibilita, respektive nchylnost. Zloinu pipravovala pdu prv nae doba, to jest posledn plstolet. Copak napklad nikomu jet nepipadlo zhadn, e se lid tak veobecn zajmaj o detektivn romny? U dvno ped rokem 1933 viselo ve vzduchu cosi jako neurit pach spleniny a lid se vniv zajmali o odhalen msta poru a vyptrn he. Kdy pak nad Nmeckem vystoupily tk mraky koue a por Reichstagu dal signl, vdlo se, kde je h, to zosobnn zlo. Toto odhalen bylo dsiv, avak v dalm dn psobilo v jistm smyslu levu, e te lovk vdl to nejrozhodnj, toti kde je bezprv a e on sm je na druh stran, v tboe slunch lid, jejich morln rozhoen mohlo stoupat stle v, mrn s narstajc vinou na stran druh. Dokonce ani voln po masovch popravch u neznlo v uch spravedlivch falen a splen nmeckch mst bylo provno jako bo soud. Nenvist si nala ctyhodn motivy a vyrostla ze stavu domc a osobn idiosynkrazie - a to vechno, ani ctihodn publikum tuilo, v jak bezprostednm sousedstv zla se tm pohybuje. A si nikdo nepedstavuje, e by tto he protiklad mohl nkdo uniknout. Sm svtec by musel setrvvat v ustavin modlitb za due Hitlera a Himmlera, gestapa a SS, aby ihned napravil honu, kterou utrpla jeho due. Pohled na zlo zaeh zlo v dui. To je nevyhnuteln. Nejen zavradnmu, nbr i vrahovi a celmu lidskmu okol zloinu bylo zpsobeno utrpen a kivda. Cosi se utrhlo z temn propasti svta a otrvilo vzduch k dchn a do ist vody pimsilo ch krve, hnusnou a vzbuzujc odpor. Jsme sice nevinn, vdy jsme obti, jsme oloupeni, podvedeni, znsilnni, a pesto nebo prv proto v naem morlnm rozhoen plane plamen zla. Mus tomu tak bt, to znamen, je to nutn, e se nkdo bou a e se stv popravm meem osudu: zl in se mus odpykat, jinak zl zni svt nebo se dob zalknou vztekem, ktermu nedaj prchod, piem se v dnm ppad nestane nic dobrho. Kdy nkdo vnesl do naeho du zlo, pak toto zlo vtrhlo takka vude do zaarovanho psychickho kruhu. Akce nevyhnuteln vyvolv reakci, kter mus v tomto

bodu naruen dopadnout prv tak zle jako zloin a snad jet h, nebo zlo pece mus bt zcela vybito. Aby se vbec dalo uniknout ze zneitn zlem, vyadovalo by to vlastn obad rite de sortie", kter by spoval ve slavnostnm vyhlen vinka a nslednm smyt viny ze soudce, kata a publika. Vci, kter se dly v Nmecku, a morln devastace cel generace osmdestimilionovho" nroda znamenaj der proti Evropanovi vbec. (Dve bychom takov vci nejsp vyluovali do Asie".) To, e se len evropsk kulturn rodiny mohl dostat a tam, kde jsou koncentran tbory, vrh povliv svtlo na vechny ostatn. Vdy kdo nakonec jsme, abychom si mohli namlouvat, e u ns by nco podobnho bylo vyloueno? Znsobme-li vcarsk obyvatelstvo dvaceti, budeme osmdestimilionovm nrodem" a nae veejn inteligence a morlka budou pak v dsledku duchovn a morln zhoubnho vlivu masovho nahromadn a zmasovn dvacetkrt men. Tm byl vytvoen zklad ke kolektivnmu zloinu a bude to u zzrak, pokud k nmu nedojde. Copak vn vme, e my bychom ped nm byli uchrnni? My, kte mezi sebou mme tolik vlastizrdc a politickch psychopat? S hrzou jsme zaznamenali, eho veho je lovk schopen, a co bychom tedy i my dovedli, a od t doby ns hrye hrozn pochybnost o lidstvu, do nho jsme tak zahrnuti. Nicmn - a v tom bychom mli mt jasno - takovou degeneraci mohou pivodit jen urit podmnky. Pedevm je k tomu zapoteb nahromadn mstskch, industrializovanch mas, to znamen jednostrann zamstnanch, ze sv pdy vykoennch, kter ztratily jakkoli zdrav instinkt, dokonce i instinkt sebezchovy. Instinkt sebezchovy se toti ztratil v me, v jak se oekv od sttu, co je patn symptom. ekm-li nco od sttu, znamen to, e to ekm od vech ostatnch (= stt) msto od sebe sama. Kad vis na druhm ve falenm pocitu jistoty, protoe lovk nevis ve vzduchu o nic mn, kdy tam vis s desetitiscem jinch. Jene lovk si sv nejistoty u nevm. Vzrstajc oekvn od sttu a spolhn na stt nejsou dobrm symptomem, znamenaj toti patrn, e nrod je na nejlep cest k tomu, aby se z nho stalo stdo ovc, kter vdycky ek od paste, 2e je vyene na dobrou pastvu. Pastsk hl se brzy promn v elezn pruty a pasti se promn ve vlky. Nebylo snadn pihlet, jak cel Nmecko vydechlo, kdy psychopat stien velikstvm ekl: J pebrm zodpovdnost." Kdo jet m instinkt sebezchovy, v zcela pesn, e ten, kdo mu chce odebrat odpovdnost, me bt jen podvodnk, nebo nikomu, kdo m zdrav rozum, pece nenapadne, aby na sebe bral odpovdnost za existenci nkoho jinho. Ten, kdo vechno slb, nedodr nic a kad, kdo pli slibuje, se ocit v nebezpe, e uije patnch prostedk k tomu, aby svj slib splnil, a tm se vydv na cestu ke katastrof. Neustl roziovn sttn pe je jist na jedn stran velmi pkn, ale na druh stran je to jedna z nejvtch povlivost, protoe lovka pipravuje o individuln odpovdnost a produkuje infantily a ovce. Krom toho vznik nebezpe, e schopn lid budou nakonec vyuvni lidmi neodpovdnmi, jak tomu bylo ve svrchovan me prv v Nmecku. Musme se snait zachovat obanovi sebezchovn instinkt za vech okolnost, nebo jakmile je lovk jednou odtren od ivnch koen svch instinkt, stv se hkou vech vichr; pak je jen nemocnm zvetem, je demoralizovan a degenerovan a zdrav stav me bt znova nastolen jen skrze katastrofu. Kdy nco takovho km, mm ovem pocit, e jsem jako prorok, kter podle zprvy Josefa Flavia bdoval nad mstem, kdy man oblhali Jeruzalm. Mstu to nebylo nic platn a proroka zashl kmen vystelen prakem. My na zemi pi nejlep vli rj zdit nedokeme, a kdyby se nm to pece jen podailo, pak bychom ve velice krtkm ase v kadm ohledu zdegenerovali. S rozko bychom svj rj zniili a pak bychom se tomuto znien stejn hloup podivovali. Jsme-li pitom osmdestimilionovm nrodem", jsme pesvdeni, e za tu kodu mohou druz", a

nejsme ani schopni si sami sebe tak dalece vit ani si tolik dvovat, abychom byli alespo za nco zodpovdni nebo byli nm vinni. Je to chorobn, demoralizovan a duchovn nenormln stav: jedna strana dl vci, o kterch druh strana (takzvan slun") nechce nic vdt. Ta druh strana je ve stavu chronick defenzivy vi skutenm i domnlm obvinnm, kter okol vzn mnohem mn ne soudce v naem srdci. Jeliko je to pirozen pokus o uzdraven, nemli bychom proto stavt nmeckmu nrodu pli dlouho ped oi jeho vlastn ohavnosti, jinak pehlume alobce v srdci (a to i ve vlastnm, spojeneckm srdci). Kdyby jen lid vdli, jak je to zisk, kdy lovk nalezne svou vlastn vinu, jak je to hodnota a jak zven duevn rovn. Avak zd se, e toto pochopen zatm nikde nesvt. Msto toho je a pli slyet o pokusech z viny se vykroutit, nikdo nechtl bt nacistou". Nmci nikdy nebylo zcela lhostejn, jak dojem dl na cizinu. Nelbilo se mu, kdy s nm cizina nesouhlasila, nelbilo se mu dokonce, kdy ho jen kritizovala. Pocity mncennosti prv in lovka citlivm a podncuj ho ke kompenzanm pokusm o imponovn; vnucuje se mohutn okol nebo nmeckou dovednost" rzn demonstruje a k teroru a stlen rukojmch, co je hodnoceno sp z hlediska prestie ne z hlediska vrady. Pocity mncennosti jsou zpravidla mncennm citem, co nen dn slovn hka. dn intelektuln nebo technick vkon svta neme vyrovnat mncennost citu. Okrlen pseudovdeckmi rasovmi teoriemi neuinilo vyhlazen id pijatelnm a falovnm djin se pochybn politika nestala hodnovrnou. Tato podvan pipomn onu postavu, kterou tak vstin popsal Nietzsche, toti postavu bledho zloince", kter m ve skutenosti vechny znaky hysterie. Nechce a neme si pipustit, e je takov, jak je; nedoke unst svou vinu, jako nebyl ani schopen se j nedopustit. Ba nehroz se ani toho, e si sebeklamem uet pohled na sebe sama. Dje se to sice vude, ale jak se zd, nikde tak nacionln zeteln jako v Nmecku. Nejsem pece v bec prvn, komu je npadn nmeck pocit mncennosti. (Co ekli o sv vlastn zemi Goethe, Heine a Nietzsche?) Pocit mncennosti toti prv neznamen, e by byl neoprvnn. Plat nejenom pro strnku nebo funkci, ve kter se projevuje, ale vztahuje se na sice nezeteln tuenou, avak reln existujc mncennost. Takov mncennost dv snadno podnt k hysterick disociaci osobnosti, kter spov v podstat v tom, e jedna ruka nev, co dl druh, e lovk by chtl peskoit vlastn stn a e vechny temn viny, vechno mncenn hled u druhho. lovk je proto ustavin obklopen lidmi, kte nemaj pochopen, lidmi, kte jsou vedeni jen patnmi motivy a mncennmi kdci, lidmi druh kategorie, takzvanmi podlidmi", kter by ml pro udren sv vlastn ve a dokonalosti vyhladit. U jen v takovch mylenkovch pochodech a pocitech se ukazuje, jak funguje pocit mncennosti. Vichni hysterici jsou proto keovit trznitel, protoe se nechtj trpit se svou vlastn mncennost. Protoe vak nikdo neme vyskoit z ke a uniknout sob sammu, vstupuje takov lovk vude sm sob do cesty jako svj vlastn zl duch, a to se pak oznauje jako hysterick neurza. Vechny tyto patologick znaky, naprost slepota vi vlastnmu charakteru, autoerotick sebeobdivovn a sebeokralovn, sniovn a terorizovn blinch (jak opovrliv Hitler hovo o vlastnm nrod!), projekce vlastnho stnu, liv falovn skutenosti, dln dojmu" a snaha imponovat, balamucen a podvdn - to vechno se snoub v jednom mui, u nho se klinicky zjistilo, e je hysterik, a kterho podivn osud uinil na dobu dvancti let politickm, mravnm a nboenskm exponentem Nmecka. Je to ist nhoda? Pesnj Hitlerova diagnza by patrn byla pseudologia phantastica, toti forma hysterie, kter se vyznauje zvltn schopnost vit vlastnm lm. Takov lid maj zpravidla po jistou dobu pronikav spch, a proto jsou spoleensky nebezpen. Nic nepsob tak pesvdiv jako le, kterou si lovk sm vymyslel a kter sm v, nebo zl in nebo mysl, kter lovk sm povauje za dobr; v kadm ppad je mnohem

pesvdivj ne veskrze dobr lovk nebo dobr in a ne zl lovk a jeho veskrze zl in. Nmeck nrod by nikdy nemohl nalett na tato Hitlerova hesla, kter se cizinci - a na mal vjimky - jev jako smn, patetick, to jest zjevn hysterick, a na jeho ensky vetiv ei, kdyby tato postava - kter mn, podle toho jak jsem ji vidl na vlastn oi, pipadala jako psychick strak (nsada kotte jako nataen pae) - nebyla zrcadlovm obrazem veobecn nmeck hysterie. lovk se pece neodvil oznait rovnou cel nrod za psychopaticky mncenn" bez dkladnho uven, ale byla to - v Bh - jedin monost, jak alespo do jist mry vysvtlit masov psoben tohoto aka. alostnou nevzdlanost, na n zaloenou fantazii pepjatou a k bludu, jen prmrnou inteligenci pi hysterick prolhanosti a adolescentn mocenskou pedstavivost - to ve ml tento demagog vepsno ve tvi. Vechny jeho pohyby byly uml, protoe je nastudoval hysterick mozek, kter dbal jen na to, jak udlat dojem. Na veejnosti se choval jako nkdo, kdo je u postavou vlastn biografie, v tomto ppad jako temn, elezn", dmonick" postava hrdiny z romnu z pjovny knih a svta pedstav dtinskho publika, kter za svou znalost svta vd boskm postavm ze patnch film. Na zklad tchto dojm jsem tehdy (1937) doel k zvru, e konen katastrofa bude patrn mnohem vt a krvavj, ne jsem do t doby pedpokldal. Nebo toto prv tak prhledn jako hysterick teatrln vystupovn se neodehrvalo na prknech, kter znamenaj svt", ale spovalo na pancovch divizch wehrmachtu a na nmeckm tkm prmyslu. Osmdestimilionov nrod" se proti malmu, v kadm ppad neinnmu vnitnmu odporu tlail do cirkusu, aby byl ptomen svmu vlastnmu roztrhn. Z Hitlerovch spolupracovnk jsou Goring a Goebbels podobn psobivmi postavami. Prvn je z rodu bodrch ejd, druh je jako zjevn, prodou zkrcen a zrove poznamenan kavrensk litert a falen hr, prv tak hodn opovren jako nebezpen. Kad kousek z tto dojemn tridy by sm o sob stail, aby piml instinktivn nadanho a nepokivenho lovka k tomu, aby se ped tmito lidmi tikrt pokioval. Ale co se stalo? Hitler byl vynesen na nebesa, nali se dokonce teologov, kte v nm vidli spasitele. Goring byl populrn pro sv slabosti. O jeho zloinech chtlo vdt jen mlo lid. Goebbelse lid trpli, ponvad k spnosti podle uritho nzoru pat i lhan, protoe spch dle tho nzoru ospravedluje vechno. Tito ti najednou jsou tak silnm soustem, e je tm nepochopiteln, e se nco tak monstrznho vbec mohlo dostat k vld. Avak nezapomnejme, e to posuzujeme z ptomnosti a se znalostmi udlost, kter vedly ke katastrof. N sudek by vak vypadal znan jinak, kdybychom napklad mli k dispozici jen znalosti let 1933 a 1934. Bylo toho tehdy v Nmecku i v Itlii nemlo, co bylo pesvdiv a mluvilo ve prospch reimu. To, e z nmeckch silnic zmizely statisce bezcln se potulujcch lid, byl dkaz, o kterm se nedalo pochybovat. Osvujc vtr, kter po stagnaci a rozkladu povlench let vanul obma zemmi, byl vbec svdnm znamenm nadje. Cel Evropa na tu podvanou hledla jako Mr. Chamberlain, kter se jako nejhorho obval nanejv mstnho det. Ke gniu pseudologiae phantasticae, z n Benito Mussolini tak nco chytil (byl v tom brzdn, dokud il jeho bratr Arnaldo), pat tak to, e je tak velice pesvdiv a hodnovrn. Svj pln pedkld svtu tm nejbezelstnjm zpsobem, hled si sprvn slova, kter kon na -ost a -stv, nleit poukazuje na neviditelnou velrybu a ned se vbec odhalit, e jej zmr je od potku zl. Existuje dokonce monost, e mysl je dobr a jeho dobrota neklame. V ppad Mussoliniho se napklad ernobl obraz nezd bt ppadn. U pseudologie nen jist, e podvodn zmr je hlavnm motivem; hlavn roli asto hraje velk pln", a teprve kdy se bl choulostiv otzka jeho uskutenn, mus se nakonec podle pouky el svt prostedky" strpt kad monost a kad prostedek mus bt dost dobr; to znamen, e patnm se zmr stv teprve tehdy, kdy velk publikum bere pseudologa vn. Mus faustovsky uzavt pakt s blem, a tm se dostane na ikmou plochu. Lze si pedstavit, e i u Hitlera to tak vce i mn probhalo -in dubio pro reo!" Hanebnosti v jeho

knize, jej vbinsk patos odzbrojuje, ovem nut k zamylen a lovk se pt, zda se zl duch nezmocnil toho mue u dvno pedtm, ne pevzal moc. V Nmecku bylo kolem roku 1936 mnoho lid znepokojeno a projevovalo obavy, e by vdce mohl podlehnout patnm vlivm", e uv pli mnoho ern magie" atd. Jsem pesvden, e tyto pochyby tehdy pily moc pozd, ale prv tak se mi zd bt docela dobe mon, e Hitler sm ml kdysi dobr zmr a teprve v prbhu svho vvoje propadl uvn nesprvnch prostedk nebo zneuvn svch prostedk. Chtl bych vak pedevm zdraznit, e k podstat pseudologa pat to, e je hodnovrn a e dokonce ani pro lovka zkuenho nen nijak jednoduch vytvoit si sudek. Nesnadn je to zejmna tehdy, kdy je jeho ponn zdnliv jet ve stadiu idealismu. Pak se vbec ned pedvdat, jak se budou vci vyvjet pozdji. Jedinou monost je pak chamberlainovsk postoj giving-a-chance". Pevn vtina Nmc - stejn jako cizina - nebyla informovna, a proto byla pochopiteln vydna napospas Hitlerovm eem, kter byly pro nmeck vkus (a nejen pro nmeck) belsky dobe ladny. Jakkoli lehk je pochopit poten sveden, tak tko pochopiteln se lovku zd, e se nedostavila reakce. Existovali pece vojent velitel, kte svm jednotkm mohli pikzat cokoli. Pro se nedostavila reakce, nsledek pochopen? Doki si to vysvtlit jen zvltnm duchovnm stavem, pechodnou nebo chronickou dispozic, kter by se dala oznait za hysterii, kdy se s n setkme u jednotlivce. Protoe nemohu pedpokldat, e laik v, co se m rozumt pod hysteri", musm podotknout, e hysterick" dispozice tvo podskupinu takzvanch psychopatickch mncennost". Tento pojem vbec nem znamenat, e by jedinec nebo nrod byli celkov mncenn", m znamenat jen to, e vedle vech monch kvalit je tu jet locus minoris resistentiae" (msto menho odporu", pozn. pekl.), urit nestabilita. Hysterick dispozice spov v tom, e protiklady, kter jsou inherentn kad psyche, obzvlt protiklady charakterologick, jsou od sebe oddleny ponkud vce, ne je tomu u takzvanch normlnch osob. Vt distance zpsobuje vt energetick napt, m se vysvtluje nepochybn energie a inorodost Nmc. Na druh stran vak tato vt distance protiklad zpsobuje rozpory ve vnitnm lovku, konflikty svdom, charakterov disharmonie, strun eeno vechno to, co vyjaduje Goethv Faust. Nikdo, kdo nen Nmec, by takovou postavu nikdy nedokzal vytvoit, tak nekonen je nmeck. Na n vidme touhu hladovce po nekonenu", kter pramen z vnitn rozporuplnosti a rozervanosti (Goethe, Faust, 2. dl). Vidme na n onen ers dlav", eschatologick oekvn velikho naplnn; na n zakoume onen nejvy duchovn vzlet a sestup do viny a temnoty, ba co jet h, vidme na n pd do hochtaplerskho podvodu a vraednho nsil, vidme inek paktu se zlem. I Faust je rozpolcen a vytvoil si ze sebe zlho" v podob Mefistofela, aby ml v ppad nutnosti alibi. Tak on o tom nic nev", toti nev, co bel provedl s Filemonem a Baucidou, a nikde u nho nectme opravdov piznn a opravdovou ltost. Hlasit i tich veleben spchu veskrze znemouje morln vahu stejn tak jako etickou konfrontaci, take morln osobnost Faustova zstv mlhav. Faust nikde nedosahuje charakteru skutenosti: nen skutenm lovkem a neme jm bt (alespo na vezdejm svt), ale zstv nmeckou ideou lovka, a tm jakmsi odrazem nmeckho lovka, i kdy teba pehnanm a zkreslenm. Hysterick povaha spov v takzvan systematick disociaci, v uvolnn protiklad, kter jsou normln pevn spojeny, v uvolnn, kter nkdy dospv a k roztpen osobnosti, to jest ke stavu, kdy u skuten jedna ruka nev, co dl druh. Je pravidlem, e panuje podivuhodn nevdomost co se te stnu. lovk zn jen sv dobr motivy, a kdy se ty patn u nedaj popt, je prv nadlovkem a panskm lovkem" bez skrupul, lovkem, kter se myln domnv, e se do lechtickho stavu povyuje dosahem svho cle. V dsledku nevdomosti o druh strnce vznik velk vnitn nejistota: lovk dobe nev, kdo je, nkde se ct mncenn, ale nechce vdt kde, a touto novou mncennost

zvtuje mncennost u existujc. Z tto vnitn nejistoty vyplv prestin psychologie hysterika, dln dojmu", pedvdn a vnucovn zsluh, nikdy neutuchajc touha po uznn, obdivu, souhlasu, oblbenosti. Z tto vnitn nejistoty vyplv rovn vychloubanost, domlivost, arogance, drzost a netaktnost, v jejich dsledku se mnoz Nmci, kte se doma pokouj, postarali v cizin o patnou reputaci svho nroda. Z tto nejistoty rovn vyplv onen nedostatek obansk odvahy, kter kritizoval u Bismarck. (Napad m alostn role generality.) Nedostatek reality, kter ns napadne u Fausta, zpsobuje u nmeckho lovka pslun nedostatek realismu. O realismu jen mluv, mluv o realismu chladnm jako led", o realismu, na kterm se d snadno rozpoznat hysterie: jeho realismus je pza. Hraje teatrln realistinost, ve skutenosti vak chce dobt svt proti celmu svtu. Nev ovem, jak na to. Jen by mohl vdt, e se to u jednou nepodailo. Vhodn dvod, jak se z nespchu vylhat, se hned najde a hned se mu tak uv. Kolik Nmc uvilo legend o rn dkou z roku 1918? Kolik legend o rn dkou u mme dnes? Vra v le, kter spluje pn, je znm hysterick symptom a jasn mncennost. Vdy by se dalo pedpokldat, e putn ilou za prvn svtov vlky by mohlo stait, ale ne, slva, vboj, opojen krv zamlily nmeck hlavy natolik, e ani ze skutenosti vnman tak jako tak slab nevidly vbec nic. V individulnch ppadech se nco takovho oznauje jako hysterick mrkotn stav. Kdy se v takovm stavu ocitne cel nrod, b s jistotou nmsnka po stechch za vdcovskm mdiem, a nakonec le se zlmanou pte na ulici. Kdybychom takovou vlku zaali my vcai, kdybychom prv tak slep nedbali vech zkuenost, vech varovn, vech znalost svta, kdybychom nakonec zdili njak originln vydn Buchenwaldu, byli bychom jist nepjemn udiveni, kdyby nkdo venku tvrdil, e vcai jsou vichni dohromady pomaten. dn rozumn lovk by se nad takovm zvrem nepodivoval. Avak d se nco takovho ci o Nmecku? Nevm, co si o tom mysl sami Nmci. Vm jen, e se u ns v dob cenzury takov vci nahlas kat nesmly a te se zase nekaj z ohledu na Nmecko, kter je na dn. Ano, ale kdy se potom lovk me odvit pokusu o vytvoen njakho nzoru? Mn se zd, e djiny poslednch dvancti let jsou chorobopisem hysterika. Pravda se nem ped nemocnm skrvat, protoe kdy lka stanovuje diagnzu, dl to ne proto, aby nemocnmu zpsobil jmu, aby ho tm teba ponil nebo zhanobil, naopak, diagnza je soust lkaskho porozumn hledajcho lk. Neurza nebo neurotick dispozice nejsou nic neestnho, je to handicap, ppadn facon dej parter. Neurza nen dn smrteln choroba, ale zhoruje se jen tou mrou, v jak o n lovk nechce nic vdt. Kdy km o Nmcch, e jsou duevn nemocn, jsem pece blahovolnj, ne kdybych kal, e jsou zloinci. Nechtl bych drdit znmou citlivost hysterika, ale te u nesmme pehlet vechny trapnosti a pomhat nemocnmu zapomenout na vechno, co se stalo, aby jeho chorobn stav nebyl ruen. Takovou potupu bych duevn zdravmu a slunmu Nmci zpsobit nechtl, e bych toti od nho oekval zbablost v podob tku ped vlastnm obrazem. Mli bychom mu dopt t cti, ci mu pravdu jako mui a nezatajovat mu, e nae due je ve sv nejvt hloubi dotena hrzami, kter se dly v jeho zemi a kter Nmci napchali v Evrop. Jsme zranni a poboueni, nectme dnou zvltn lsku a dobrotu - tento stav se ned mysln a koncentrac vle pelhat do takzvan kesansk lsky k blinmu". Kvli slunmu a duevn zdravmu Nmci bychom to dlat nemli, nebo pravda je mu jist milej ne litovn, kter ur. Zastrnm pravdy se dn hysterie nevyl, a to ani hysterie jednotlivce, ani hysterie nroda. Meme vak o celm nrod ci, e je hysterick? Meme i nememe tak uinit ve stejn me jako v ppad jednotlivce. Ani nejpomatenj lovk nen pomaten totln. Nemlo funkc je u nho jet v normlnm stavu a me mt dokonce obdob, ve kterch je docela normln. O co vc to tedy plat v ppad hysterie, kde vlastn existuje jen zveliovn a pehnn na stran jedn a oslaben a pechodn ochromen na stran druh. Hysterik je i

pes svj psychopatick stav tm normln. Lze rovn oekvat, e mnoh sti psychickho tla nroda jsou naprosto normln, i kdy celkov vsledek nememe oznait jinak ne jako hysterick. Nmec m nepochybn svou vlastn psychologii, kter jej pes tolik obecnch lidskch vlastnost pod jet odliuje od sousednch nrod. Sami Nmci pece pedvedli svtu, e se povauj za pansk nrod a e si mohou dovolit nedbat dnch ohled. Ostatn nrody oznaili za mncenn a dokonce je zsti vyhladili. (Na tomto mst je v prvnm vydn ...
Srov. Neue Schweizer Rundschau, s. 81 a nsl. tene, kter m obzvltn zjem, odkazujeme krom toho na svazky korespondence (nakladatelstv Walter, Olten 1972/73). Odstavce v zvorce v angloamerickm vydn Jungovch Sebranch spis chybj.

... pas o zvsti o pastoru Niemollerovi, kter byla svho asu velice rozen v tisku. Toto msto vypoutm, protoe podle novjch informac, kter se ke mn dostaly, udlosti tak neprobhaly. Protoe se mi zvst o tom, e pr se pastor Niemoller chtl dt vld k dispozici jako velitel ponorky, zdla pece jen pli pern, uvedl jsem ji tak jen v tzac form. Psal jsem: Tomu, e... Niemoller dobrovoln a s plnm vdomm o dn vldy nabdl svou ruku a pomoc? Pevn doufm,... e tato zvst nen pravdiv." Protoe se mi z dvryhodn strany dostalo jinho vylen, nechci tmi zvstmi zatovat nkoho, kdo je nevinen, a proto jsem v tomto druhm vydn svho lnku vypustil vechno, co jsem v tto vci pedkldal k vaze. Vdy znm pli dobe z vlastn zkuenosti, jak odporn sly se podlej na tvoen povsti, ne abych chtl poskytovat pomoc nekontrolovanm a neodpovdnm projevm nzor. Pastor Niemoller se v souasnm Nmecku osvduje jako konstruktivn mravn sla, kter meme pt jen co mon nejvt spch. V tto souvislosti bych se chtl tak zmnit o tom, e v zahraninm tisku jsou mi do st vkldna prohlen, kter jsem nikdy neuinil. M autentick nzory jsou obsaeny v tomto lnku. Vechno, co jist tiskov zprvy tvrd krom toho nebo kolem toho, me ten klidn pominout jako podvod.) Se zetelem na tyto hrozn vci bude znamenat opravdu mlo, kdy diagnzu mncennosti jednou obrtme a msto na zavradnho ji pouijeme na vraha, a to s plnm soucitem, e zranme vechny Nmce, kte protrpli svou nrodn bdu s plnm pochopenm. Ano, lovku to psob bolest, kdy psob bolest jinmu. Avak my jako Evropan - k nim pat Nmci jako brati - jsme zranni, a proto zraujeme, jak u bylo eeno, ne proto, abychom muili, nbr proto, abychom nalezli pravdu. Stejn jako kolektivn vina tk se i diagnza duchovnho stavu celho nroda a navc jet cel Evropy, jej duchovn stav u del dobu vbec nen normln. A to tedy zn pjemn, anebo nepjemn - jakpak je tomu s nam umnm, nejjemnjm registranm nstrojem due nroda? Copak znamen vude rozen nadvlda nepedstranho patologina v malstv? Ta atonln hudba? To dalekoshl psoben zhadnho Ulyssa atd? V jdru je to tot, co se v Nmecku stalo v politice. Evropan, bloch vbec, je ovem tko schopen posoudit sv vlastn duchovn rozpoloen. Vz v nm pli hluboko. Vdycky jsem si pl, abych se mohl na Evropana podvat jinma oima, a tak se mi potstilo na mnoha cestch navzat tak blzk vztahy s exotickmi lidmi, e jsem byl schopen se na Evropana podvat jejich oima. Bloch je nepochybn nervzn, uspchan, neklidn, nestabiln a (v och exotickch lid) posedl nejztetnjmi mylenkami bez ohledu na nadn a energii, dky nim si veobecn pipad jako nadazen. Hanebn iny, kterch se dopustil na exotickch nrodech, se nedaj spotat, m se ovem - dobe si to pamatujme - nepromj ani jedin nov hanebn in; patn jednotlivec rovn nen o nic lep, kdy se pohybuje v nekonen velik patn spolenosti. Primitivov se boj konvergujcch os pohledu Evropana, kter se jim zdaj jako malochio (zlovstn). Jeden nelnk kmene Pueblo se mi svil s pesvdenm, e vichni Amerian (jedin bloi, kter znal) jsou pomaten, a svj nzor odvodoval tak, e v tom lovk bez problm mohl poznat popis posedlho. Pro ne, vdy jsme v sob tak - poprv od pravku

- dokzali zadusit celou pvodn oduevnlost prody; bohov nejene sestoupili ze svch nebeskch planetrnch obydl nebo z nich sp byli odstranni a promnili se pedevm v chronick dmony, ale i jejich mnostv, ve kterm se jet v dobch Paracelsovch vesele prohnli po horch, lesch, vodch a lidskch pbytcch, se vlivem vzrstajc vdeck osvty scvrklo na nepatrn zbytky a nakonec zmizelo docela. Od nepamtnch dob byla proda vdycky oduevnl. Te ijeme poprv v odduevnl a odbotn prod. Nikdo nepope vznamnou roli, kterou v minulosti hrly tyto sly lidsk due oznaovan jako bohov". Pouhm aktem osvcenstv pestali sice prodn bohov platit, ne vak pslun psychick faktory, jako je napklad sugestibilita, nekritinost, zkostnost, sklon k povrm a pedsudkm, zkrtka vechny znm vlastnosti, kter umouj posedlost. Akoli je proda odduevnl, jsou psychick podmnky, kter produkuj dmony, stejn aktivn jako pedtm. Dmoni tak skuten nezmizeli, ale jen zmnili podobu. Staly se z nich nyn nevdom psychick sly. S tmto resorpnm procesem la ruku v ruce vzrstajc inflace j, co se dost zeteln projevuje asi od 16. stolet. lovk konen zaal vnmat psyche, zaal dokonce objevovat nevdom, co - jak dokazuje historie - byla zvl trapn zleitost. Vdy lovk si myslel, e se vypodal se vemi pzraky, a tu se ukzalo, e u sice nestra v komoe mezi harampdm nebo na star zcenin, ale patrn v hlavch zdnliv normlnch Evropan. Rozily se tyransk, obsedantn, entuziastick, zaslepujc ideje a lid zaali vit nejabsurdnjm vcem, jak to prv dlaj posedl lenci. To, co jsme te zaili v Nmecku, je jen prvn vbuch veobecnho duchovnho odcizen, invaze nevdom do prostor zdnliv obstojn uspodanho svta. Cel nrod a navc nesetn miliony lid z nrod jinch byly streny do krvavho lenstv zniujc vlky. Nikdo nevdl, co se s nm dje, nejmn pak Nmec, kter se svmi vedoucmi psychopaty dal hnt na jatka jako zhypnotizovan ovce. To je ostatn povaha vyvolenosti Nmce, e vi duchovnmu nebezpe, kter dolhalo na Evropu, projevil nejmen odpor. Na zklad svho nadn by snad Nmec mohl bt i tm, kdo by z prorockho ppadu Nietzscheho dokzal vyvodit zvry, kter by mohly Evropu ped katastrofou zachrnit. Nietzsche je nmeck a do posledn nitky sv povahy, a po nepochopiteln, vlun symbolismus svho lenstv. Z psychopatick slabosti se zabv plavou besti" a nadlovkem". Jist to nebyly zdrav prvky nmeckho nroda, kter tmto patologickm fantazim pomohly k spchu, jen pekonal ve, co zde a dosud bylo. Spznn slabost nmeck povahy se pro hysterick fantazie tohoto druhu ukzala jako pstupn i pesto, e Nietzsche nejen velmi kriticky smlel o nmeckm oskovi, ale sm kritice poskytl rozshlou tonou plochu. Nmeck duch tak opt dostal cennou pleitost k sebepoznn - a propsl ji. Co vechno by se tehdy dalo poznat ze sentimentlnosti a pepjatosti Wagnerovy hudby. Ale bel (skrze neastn zaloen e v r. 1871) vyel vstc nmeckmu duchu vnadidlem moci, materilnho vlastnictv a nrodn pchy a piml nrod k tomu, aby sv proroky napodoboval a bral je doslova, ale aby je nepochopil. A tak se duchovn Nmec dal svst tmito neblahmi klamy, dvno znmmi satanskmi pokuenmi, msto aby se zabval bohatstvm svch duevnch monost, kter mu prv dky velkmu napt mezi jeho vnitnmi protiklady poskytovaly vhodu. Nmec zapomnl na sv kesanstv, svho ducha prodal za techniku, svou morlku vymnil za cynismus a sv nejvy snaen zaprodal silm nien. Vichni ostatn jist dlaj nco podobnho, existuj vak opravdu vyvolen lid, kte nco takovho dlat nesmj, protoe by mli usilovat o vy poklady. Nmeck nrod kadopdn nepat k tm, kter se mohou beztrestn kochat moc a vlastnictvm. Zamysleme se nad tm, co pro Nmce znamen antisemitismus: pokou se nejvt vlastn chybu vymtit v nkom jinm. U jen na tomto symptomu by bval Nmec mohl poznat sv zhoubn scest. Po posledn svtov vlce ml svt zat pemlet, a pedevm pak Nmecko, kter je vlastnm orgnem evropsk problematiky. Avak duch se promnil v ne-ducha", odvrtil se od svch rozhodujcch otzek a hledal een ve sv vlastn negaci. Jak jin to bylo v

obdob reformace. Na nedostatenost tehdejho kesan-skho svta odpovdl nmeck duch inem reformace: zpsobem odpovdajcm nmeckmu uvolovn pru protiklad ponkud pli extrmn - bylo s vanikou vylito i dt. Avak bujak bud', nmeck duch se tehdy ped svou problematikou neschovval. O tom, co se dlo v dob Goethov, se zmiovat nechci. Ale Goethe pedloil jako prorok svmu nrodu Fausta se smlouvou s b-lem a s vradou Filemona a Baucidy. Kdy Jakob Burkhardt k, e Faust rozezvuel v dui Nmce strunu, musel Faust doznvat. U Nietzscheho narme na ozvnu nadlovka, amorlnho pudovho lovka, jeho bh je mrtev, a on sm se pirovnal k bostv nebo spe k dmonii a je mimo dobro a zlo. A kam se u Nietzscheho podlo to, co je ensk, kam se podla due? Helena zmizela v Hdu a Eurydika se u nevrac. Ohlauje se osudov travestie zapenho Krista: nemocn prorok je sm Ukiovan, ba pi pohledu jet vce zptky je to sm rozspan Dionsos-Zagreus. Nebo lc prorok ukazuje zpt do dvnovku, kter se stal podsvtm. Jeho zitek vnitnho povoln je u nho skuc lovec, bh umcch les a opojen, divoch vecek posedl duchy zvat. Tak jako Nietzsche na schizma kesanstv prorocky odpovd umnm mylenky, odpovd na n jeho bratr Richard Wagner umnm citu, umnm hudby. Hlun a opojn vyplouv germnsk dvnovk, aby vyplnil zejc prlom crkve. Wagner se zachrauje Parsifalem, co mu Nietzsche neme odpustit, avak hrad svatho grlu zmizel do neznm zem. Poselstv bylo oslyeno a znamen pehldnuto. Jen orgiasmus se rozntil a rozil se jako epidemie. Opojn bh Wotan zvtzil. To odposlouchal Junger (v Mramorovch tesech) sprvn: divok lovec pichz do zem a s nm epidemie posedlosti, vt ne ve, co v tomto ohledu kdy produkoval stedovk. Nikde na svt nehovoil evropsk duch zetelnji ne v Nmecku a nikde nezstal tragitji nepochopen. Te Nmecko zakusilo smlouvu s blem a jej nevyhnuteln nsledky, je rozspno jako Zagreus, zhanobeno divochy svho Wotana, obelstno o zlato a svtovldu, popinno vmty nejhlub propasti. Nmec mus pochopit rozhoenost svta. Vdy se od nho pece oekvalo nco docela jinho. Vichni uznvali jeho nadn a zdatnost a nikdo nepochyboval o jeho schopnosti vykonat nco velikho. O to hlub bylo zklamn. U kvli nmeckmu osudu nesm te Evropan propadnout klamu, e vechno zlo je lokalizovno v Nmecku. Sp si mus uvdomit, e nmeck katastrofa je jen kriz evropsk nemoci vbec: u dvno ped Hitlerovou rou, ba jet ped prvn svtovou vlkou se ukazovaly prvn symptomy duchovn promny Evropy. Stedovk obraz svta se rozpadl, zmizela metafyzick autorita nadazen tomuto svtu a vynoila se znovu v lidech. Vdy Nietzsche pedpovdl, e Bh je mrtev a e jeho ddicem se stane nadlovk, fatln tanenk na lan a blzen. Je to nezmniteln psychologick zkon, e projekce, kter se stala vratkou, se opt vrac ke svmu potku. Kdy tedy nkdo pijde na podivnou mylenku, e Bh je mrtev nebo e vbec neexistuje, psychick obraz Boha, kter pedstavuje uritou dynamickou a psychickou strukturu, se vrac zpt do subjektu a vytv podobnost Bohu", toti vechny vlastnosti, kter pat jen lenmu lovku, a vedou proto ke katastrof. Je to velik problm v oblasti celho kesanstva: kam se podla autorita dobra a prva, kter byla a dosud metafyzicky zakotvena? Je to skuten jen brutln sla, kter rozhoduje o vem? Je posledn instanc skuten jen vle lovka, kter m prv moc? Kdyby Nmecko zvtzilo, lovk by nemu takovmu mohl skoro uvit. Jeliko vak tiscilet e nsil a bezprv trvala a do svho definitivnho zhroucen jen nkolik mlo rok, dalo by se z toho vyvodit pouen, e dn strom pece jenom neroste do nebe a e ty druh sly jsou pinejmenm stejn tak inn, aby koneckonc zniily nsil a bezprv, a e se proto nevyplc stavt na nesprvnch vchozch zsadch. Ale tak rozumn to bohuel ve svtovch djinch vdycky nechod.

Pipodobnn Bohu" nepozved lovka k bostv, nbr jen k vypnavosti a podncuje v nm vechno zl. Vznik belsk karikatura lovka, kter je pro vechno lidsk nesnesiteln. Tmto spratkem je lovk trznn, a proto trzn jin. Je sm v sob roztpen, je smeninou nevysvtlitelnch rozpor. To je obraz hysterickho duevnho stavu nebo bledho zloince", abychom mluvili jako Nietzsche. Osud konfrontoval Nmce s jeho vnitnm soupeem: Mefistofeles je konfrontovn s Faustem a Faust u neme kat: Tak tohle bylo jdro pudlka," ale mus dodat: To je mj rub, m alter ego, mj bohuel a pli skuten, u nepopirateln stn." Nen to jen nmeck osud, ale je to i osud evropsk. My vichni meme poznat stn, kter se vzn za lovkem tto doby. Nemusme Nmci vytat belskho sketa. Skutenosti mluv srozumitelnou e, a kdo tto ei nerozum, tomu nen pomoci. Kad mus vlastn vyptrat sm u sebe, co je poteba s tou stralivou viz udlat. Vdy to opravdu nen nic zanedbatelnho, kdy lovk v o sv vlastn vin a o svm vlastnm zlu, a nen to zrovna vhra, kdy ztrat svj stn z o. Vdom viny m toti tu pednost, e lovk je v dsledku toho schopen na sv vin nco zmnit nebo zlepit. Co zstv v nevdom, to se jak znmo nemn nikdy, jen ve vdom se daj provst psychologick korektury. Vdom viny se proto me stt mocnm morlnm popudem. Pi kad lb neurzy se mus vyhledat stn, jinak se nic neme zmnit (co ostatn nen dn nov objeven pravda). V tomto ohledu spolhm na ty sti tla nmeckho nroda, kter zstaly zdrav, e z tchto skutenost vyvod zvry. Bez viny nen bohuel dn duevn zrn a dn rozen duchovnho horizontu. Copak to kal Mistr Eckhart?: Proto Bh tak zavsil bdu hchu nejastji prv nad lidmi, kter chtl vyvolit k velikm vcem. Pohlete pece: kdo byl naemu Pnu milej a pjemnj ne apotolov? Nezstal ani jeden, jen by neklesl, vichni byli smrtelnmi hnky!" Kde je vina velk, me se k n pidruit tak jet vt milost. Takov udlost zpsobuje vnitn promnu, kter je nekonen zvanj ne politick a sociln reformy, je vesms k niemu nejsou v rukou lid, kte sami nejsou v podku. Na to se stle znova zapomn, ponvad jsme fascinovni pomry kolem ns, a proto strnule stojme, msto abychom zkoueli sv srdce a svdom. Kad demagog z tchto lidskch slabost t tm, e s pokikem co mon nejvtm poukazuje na to, co je vnj a co nen v podku. V prv ad a absolutn rozhodujcm zpsobem vak nen v podku lovk. Nmec m dnes jedinenou monost obrtit svj pohled k vnitnmu lovku, i kdy jeho vnj ivot je tk. A tm by mohl napravit hch opomenut, kter se tce dotk cel na kultury: vechno se dlalo pro venek, vdy lovk zulechtil do nepedstavitelnosti, techniku vystupoval do nezmrnosti, avak lovka samho, jen by ml tyto ndhern vci rozumn dit a spravovat, toho jednodue pedpokldme, ani bereme v vahu skutenost, e mravn a psychologicky nen tmto zmnm jet vbec pizpsoben, ale e se naivn, jako njak ernoch tmito nebezpenmi hrakami koch, a pitom vbec netu, jak stn za nm h na pleitost, aby ji uchopil lanm chvatem a obrtil ji jako zbra proti jet nedosplmu, dtinsky nevdommu lovku. Kdo jin onu bezmoc, ono vydn napospas temn moci zail bezprostednji ne prv Nmec, kter padl do spr Nmc? S rozumnm pijetm kolektivn viny by se udlal velik krok kupedu. Avak to samo o sob jet neznamen vylen, stejn jako se dn neurotik neuzdrav pouhm porozumnm. Jet je teba odpovdt na otzku: Jak j iji s tmto stnem? Jakho postoje je zapoteb, aby se i navzdory zlu dalo t? K tomu, aby se naly odpovdi na tyto otzky, je zapoteb dalekoshl duchovn obnovy, kter nikomu neme bt dna, ale kter mus lovk doshnout sm. Tak nen mon bez revize pouvat star formule, kter mly kdysi hodnotu, nebo vn pravdy nelze mechanicky pedvat: vn pravdy se musej v kad epoe nov zrodit z lidsk due.

Doslov k ,,Rozpravm k souasnm djinm"

Nmecko postavilo svt ped ohromn problm, na kter je zapoteb se podvat z mnoha stran. Psychologick aspekt postihuje jen jednu fasetu tohoto problmu. Jako psycholog mm ovem sklon povaovat prv tuto strnku za dleitou, musm vak nechat na teni, aby si o tom udlal vlastn sudek. Profesionln se zabvm psychologi nevdom a s tm souvis, e asto narazm na vci, kter jsou skryty dennmu vdom, ale pipravuj se u v zrodenm stavu proniknout do vdom dvno pedtm, ne m individuum vbec tuen, co mu nadl jeho psychologick budoucnost. Ml jsem jaksi tuen o tom, co se v nevdom pipravuje, protoe jsem ml nmeck pacienty. Tak jsem napsal u v roce 1918: m vce se ztrc bezvhradn autorita kesansk-ho svtovho nzoru, tm slyitelnji se obrac plav bestie` ve svm podzemnm vzen a ohrouje ns vbuchem, kter bude mt zhoubn nsledky." Nepotebujeme snad dnho Oidipa, abychom uhodli, kdo je mnn touto plavou besti". Tuil jsem, e se tato plav bestie" neomezuje jen na Nmecko, ale tk se tak primitiva v Evropanovi, primitiva, kter by ponajcm zmasovnm postupn zskal pevahu. Proto jsem v tme pojednn napsal: Ale i ona nedvra primitiva vi sousednmu kmeni, nedvra, o kter jsme se domnvali, e jsme ji dvno pekonali organizacemi obepnajcmi celou zemi, se nm v tto vlce ...
Mnna je prvn svtov vlka.

... vrtila v gigantickm rozsahu." Byla vyplena nejen sousedn vesnice, bylo sraeno nejen pr hlav, nbr byly zpustoeny cel zem, zabity miliony lid. Na neptelskm nrod nezstal dobr ani chlup a vlastn chyby se na druhm jev ve fantastickm zvten. Kde jsou dnes rozvn hlavy? Pokud vbec existuj, rozhodn je nikdo neposlouch: vldne sp veobecn amok, bo doputn univerzlnho tlaku osudu, proti nmu se jedinec u neme brnit. A pece tento veobecn jev spov tak na jednotlivci, protoe nrod se skld ze samch jednotlivc. Proto tak mus jednotlivec pomlet na prostedky a zpsoby, ktermi by mohl tomuto zlu elit. Podle svho racionalistickho zamen si myslme, e neho meme doshnout zakldnm organizac, zkonodrstvm a dalmi dobe mnnmi vcmi podobnho druhu. Ve skutenosti vak me duchovn obnovu nrod vyvolat jen zmna ve smlen jednotlivce. Existuj laskav teologov a lidumilov, kte chtj zlomit mocensk princip - u ostatnch, u tch druhch. A lovk zlom mocensk princip nejdve sm u sebe. Pak bude cel vc vrohodn. Jet bhem prvn svtov vlky jsem napsal lnek publikovan nejprve francouzsky, kter jsem v roce 1928 uveejnil v rozen podob jako knihu v Nmecku. ...
Die Beziehungen zwischen dem Ich und dem Unbewuf3ten. Paragr. 240.

... V tomto lnku jsem se mimo jin zabval i psychologi mas a ekl jsem: Je beztak zjevnou skutenost, e mravnost spoleenstv jakoto celku je nepmo mrn jeho velikosti, nebo m vc individu se shromd, tm vc se straj individuln faktory, a tm i mravnost, kter spov zcela na mravnm citu a svobod individua, je je proto nezbytn. Jakoto soust spoleenstv je proto kad jednotlivec nevdom v jistm smyslu horm lovkem, ne kdy jedn sm o sob. Je toti unen spolenost a do t mry zprotn individuln odpovdnosti. Velik spoleenstv sloen ze samch vtench lid se mravnost a inteligenc podob velikmu, tupmu a surovmu zveti. m vt toti jsou organizace, tm nevyhnutelnj je tak jejich nemorlnost a slep hloupost. (Senatus bestia, senatores boni viri.) Zdrazuje-li tedy spoleenstv u svch jednotlivch len automaticky kolektivn vlastnosti, vyznamenv tm vekerou prmrnost, ve, co se chyst jen lacinm a nezodpovdnm zpsobem vegetovat: je nevyhnuteln, e ve individuln je potlaeno." Bez svobody neme existovat dn mravnost. N obdiv k velkm organizacm miz, jakmile si uvdomme druhou tv tohoto zzraku, toti ohromn nahromadn a zdraznn

veho primitivnho v lovku a nevyhnutelnou likvidaci jeho individuality ve prospch monstra, kterm, mlo platn, kad organizace prost je. Dnen lovk, kter vce mn odpovd kolektivnmu morlnmu idelu, uinil ze svho srdce doup vrah, co nen tk dokzat z analzy jeho nevdom, i kdy jeho samho to nikterak neru. A kdy se normln pizpsob` svmu prosted, nebude jej ruit ani nejvt ohavnost spoleenstv, pokud vtina jeho blinch bude vit ve vysokou mravnost sv spoleensk organizace." Ale u tehdy (na stejnm mst) jsem vyslovil skoro banln pravdu:,,... tak v nejlepm, ba prv v tom nejlepm je zrodek zla. A nic nen tak patn, aby z toho nemohlo povstat nco dobrho." Tuto vtu podtrhuji, protoe m vdycky nabdala k opatrnosti, kdy se jednalo o to zhodnotit njak projev nevdom. Obsah kolektivnho nevdom, archetypy, o n pi psychickch masovch projevech jde, jsou vdycky bipolrn, to jest maj pozitivn i negativn strnku. Kdy se objev njak archetyp, je to vdycky povliv vc, piem se ned nikdy pedem odhadnout, kudy povede dal cesta. To zvis zpravidla na zpsobu, jak se k tomu postav vdom. Pi kolektivnch projevech archetyp existuje velik nebezpe pohybu mas, kter se nezvrtne v katastrofu jen tehdy, kdy vtina jednotlivc doke inek archetypu zachytit, anebo pokud je tu aspo urit poet jednotlivc, kte si svm vlivem jet dok zjednat, aby jim bylo dopno sluchu. V noru 1933 jsem pednel v Nmecku v Koln a v Essenu. ekl jsem tam: Vysloven individualistick tendence naeho poslednho vvoje m za nsledek, e nyn nastupuje kompenzan regres ke kolektivnmu lovku, jeho autorita je prozatm jet tit masy. Proto nen divu, e v souasn dob pevld jaksi katastrofick ladn, jako kdyby se utrhla lavina, kterou nikdo nedoke zastavit. Kolektivn lovk hroz zadusit individuum, toho jednotlivce, na jeho odpovdnosti spov veker lidsk dlo. Masa je vdycky anonymn a nezodpovdn. Takzvan vdcov jsou nevyhnutelnmi symptomy pohybu mas. Avak opravdov vdcov lidstva jsou vdycky ti, kte rozvauj sami nad sebou a thu masy odlehuj alespo o svou vlastn vhu tm, e si vdom udruj odstup od slep prodn zkonitosti, j je masa zmtna. Kdo vak doke vzdorovat tto neodolateln pitalivosti, v n se jeden chyt druhho a jeden druhho strhuje? Jen ten, kdo je zakotven nejen ve vnjm svt, ale i ve svt nitra. Mal a skryt je brna, kter se otevr do nitra, a nesetn jsou pedsudky, domnnky, nzory a zkosti, kter brn vstupu do nho. lovk chce slyet o velkch politickch a ekonomickch programech, tedy prv o tch vcech, kter nrody vdycky zavedly do bain. Proto zn groteskn, kdy nkdo mluv o skrytch branch, o snu a o svt nitra. Jakou vyhldku m takov mlhav idealismus vedle gigantickho hospodskho programu, vedle takzvanch problm reality? J vak nepromlouvm k nrodm, ale jen k nkolika mlo jednotlivm lidem, kte maj za hotovou vc, e nae kulturn realita nepad z nebe, nbr e ji koneckonc vytvme my, jednotliv lid. Pokud se njak velk vc neda, je to jen proto, e jednotlivci nepostupuj sprvn, e nesprvn postupuji i j sm. Budu tedy nejprve rozumn soudit prv sebe samho. A k tomu potebuji - protoe autorita u mn nic nek - vdn a poznn o tch nejvlastnjch a nejniternjch zkladech svho subjektivnho byt, abych zaloil svj fundament na vnch skutenostech lidsk due."
Die Bedeutung der Psychologie fur die Gegenwart. Paragr. 326 10. dlu Sebranch spis C. G. Junga.

Vytkali mi, e to, co te na Nmecku kritizuji, jsem mohl ci u dv". Mus m tit, kdy mn m pni kritikov dokazuj, e u v roce 1933 osobn kali v Nmecku nco podobnho, a jet k tomu otevenji a zetelnji. M pednky byly veejn a chodily na n stovky lid. Ve tedy bylo eeno zavas a dosti hlasit. V roce 1937 jsem na Yaleov univerzit v takzvanch Terryovskch pednkch (Terry Lectures) ...
Psychology and Religion, 1938.

... rozvdl toto: Nikdy si nejsme jisti, e se njak nov idea nezmocn bud ns samch, anebo naeho souseda. Vme prv tak z nov historie jako ze star, e takov ideje

bvaj asto tak zvltn, ba tak podivn, e nad tm zstv rozum stt. Fascinace, kter je tm vdy s takovou ideou spojena, vytv fanatickou posedlost, kter zpsobuje, e vichni disidenti, to jest lid, kte smlej jinak - zcela lhostejn, jak dobr mysl maj nebo jak jsou rozumn - jsou upalovni zaiva, stnni nebo masov sprovozeni ze svta modernjm kulometem. Nememe se ani utovat mylenkou, e nco takovho pat dvn minulosti. Bohuel se zd, e tyto projevy k ptomnosti nejen nle, ale e je lze v obzvltn me oekvat jet od budoucnosti. Homo homini lupus` (,lovk lovku vlkem`, pozn. pekl.) to je smutn, ale vn platn vrok. lovk m opravdu dostaten dvod pro to, aby se bl neosobnch sil, kter sdl v nevdom. Tkvme v blaen nevdomosti o tchto silch, protoe se nikdy nebo alespo skoro nikdy neprojevuj v naem osobnm jednn a za obvyklch okolnost. Kdy se vak na druh stran lid shluknou a vytvo dav, uvoln se dynamismy kolektivnho lovka - besti nebo dmon, kte v kadm jednotlivci dmaj, dokud se nestane soust masy. lovk uprosted masy kles nevdom na ni mravn i intelektuln rove; na rove, kter je stle pod prahem nevdom pipravena prorazit, jakmile je podpoena a vylkna vytvoenm masy." Zmna charakteru, k n dochz prlomem kolektivnch sil, je podivuhodn. Mrn a rozumn bytost se me promnit v zuivce nebo v divok zve. Mme vdycky sklon svalovat vinu na vnj okolnosti, avak nic by v ns nemohlo vybuchnout, kdyby v ns nic nebylo. Ve skutenosti ijeme pod na sopce, a pokud je nm znmo, neexistuj dosud dn lidsk prostedky, je by lovka ochrnily ped monm vbuchem, kter zni kadho, kdo je na dosah. Je jist dobr vc hlsat soudnost a zdrav lidsk rozum, ale co si chcete pot, kdy vaimi posluchai bude osazenstvo stavu pro choromysln nebo kolektivn zachvcen masa? Mezi nimi nen pli velk rozdl, protoe lovk duevn nemocn stejn jako dav jsou ovldni neosobnmi, mocnmi silami." Te jsme svdky asn podvan - stty vznej prastar nrok teokracie, to jest prvo na totalitu, kter je nevyhnuteln provzeno potlaenm svobodnho smlen. Znovu vidme, e si lid navzjem podezvaj krky kvli dtinskm teorim, jak by se na zemi zadil rj. Nen nijak nesnadn vidt, e sly podsvt, neku-li pekel, kter byly dve vce mn spn zalenny do gigantick duchovn stavby, kde mohly slouit, vytvej nyn nebo se aspo pokouej vytvoit sttn otroctv a sttn vzen, je postrd jakkoli duevn nebo duchovn podnt. Existuje dnes nemlo lid, kte jsou pesvdeni o tom, e pouh lidsk rozum jet pln nedorostl enormnho kolu, aby spoutal vulkn, kter vybuchl." Jen se podvejme na vechnu neuvitelnou krutost v naem takzvanm civilizovanm svt. To vechno pochz z lidsk bytosti a jejho duchovnho stavu. Jen pohlete na ty belsk prostedky nien. Vynalezli je docela dobrt gentlemani, rozumn a ven oban, kte jsou pesn takov, jak si je pejeme mt. A kdy to potom vechno vylet do vzduchu a rozpout se nepopsateln peklo nien, zd se, e za to nikdo nen zodpovdn. Prost se to stalo, a pece to vechno udlali lid. Ale protoe je kad slep pesvden o tom, e sm je jen svm velmi skromnm a pramlo dleitm vdomm, kter dn pln sv povinnosti a vydlv na skrovn ivobyt, nikdo nechpe, e cel tato racionln organizovan masa, je se nazv stt nebo nrod, je pohnna zdnliv neosobn, neviditelnou, avak hrozivou silou, kterou nikdo a nic neme zadret. Tato straliv sla se ponejvc vysvtluje jako strach ze sousednho nroda, o nm se pedpokld, e je posedl zlomyslnm blem. A ponvad nikdo nen schopen poznat, kde a jak siln je sm posedl a nevdom, promt pak jednodue svj vlastn stav na souseda, a tak se stane jeho svatou povinnost vlastnit nejvt dla a nejjedovatj plyn. Nejhor pitom je, e m docela pravdu. Vichni soused jsou toti ovldni nekontrolovanou a nekontrolovatelnou zkost, stejn tak jako my sami. V stavech pro choromysln je velmi dobe znmou skutenost, e pacienti, kte trp zkost, jsou mnohem nebezpenj ne nemocn pohnn zlost nebo nenvist." Bhem drole de guerre" na potku roku 1940 vyel nmeck peklad tchto

pednek. Dostaly se jet do Nmecka, ale tam byly prv kvli uvedenm mstm brzy potlaeny a j jsem se dostal na ernou listinu. Po invazi do Francie zniilo gestapo vechna m francouzsk vydn, kter se mu podailo zabavit. Mnohde mi mli za zl, e si dovoluji mluvit o nmeck psychopatii". Jsem a vdycky jsem i byl toho nzoru, e masov politick hnut na doby jsou psychickmi epidemiemi, to jest masovmi psychzami. Jsou to - jak jejich nelidsk prvodn jevy dokazuj - abnormln duchovn jevy, a j se zdrhm povaovat tyto vci za normln anebo je dokonce zlehovat jako omluviteln pehmaty. Vrada zstane vradou a nesmazatelnou skutenost zstv, e se cel nmeck nrod vrhl celou svou silou do loupen vlky. Jist se spousta jednotlivc brnila, ale byla to jen menina. Chovn nmeckho nroda jako celku je abnormln, a kdyby tomu tak nebylo, byla by tato forma vlky odjakiva povaovna za normln stav. e existovalo bezpoet pin politick, sociln, ekonomick a historick povahy, kter Nmce vedly k vlce, je stejn samozejm jako v ppad obyejn vrady. Kad vrah m dostaujc motivy, vdy jinak by ke zloinu vbec nedolo. Aby vak k nmu skuten dolo, k tomu je zapoteb jet zvltn psychick dispozice. Proto taky existuje kriminln psychologie. Nmecko onemocnlo masovou psychzou, kter nutn musela vst ke zloinu. dn psychza se vak neobjevuje z ista jasna, nbr vznik vdycky na zklad dvno existujc predispozice, kterou oznaujeme jako psychopatickou mncennost. Stejn tak jako maj nrody vlastn psychologii, maj i svou vlastn psychopatologii, kter spov v nahromadn mnoha jednotlivch abnormlnch rys, mezi nimi obzvlt vynik nrodn rozen sugestibilita. I pro ni asi budou zvltn dvody, jinak by neexistovala. Ale existence dvod nesmae ani charakter ani skutek. Jak zloin, tak duevn choroba maj pln dostaujc piny, ale umstme proto ty, kte jsou jimi postieni, teba do klimatickch lzn? Ani j jsem na mylenku hovoit o masov psychze nepipadl a v kvtnu 1945. Hovoil j sem o n u dvno pedtm a varoval jsem ped tmto neslchanm nebezpem, a to ne jednou, ale mnohokrt. Tak jsem u v roce 1916 jet ped vstupem Spojench stt do tehdej svtov vlky napsal: Tato vlka m bt vlkou hospodskou? To je neutrln americk ,businesslike` stanovisko, kter nebere v vahu krev, slzy, neslchan hanebn iny a utrpen a zcela pehl, e tato vlka je vlastn epidemick lenstv."
Die Psychologie der unbewuf3ten Prozesse (vylo 1917, s. 93). Tato prce byla pozdji pepracovna na: Uber die Psychologie des Unbewul3ten.

Je-li vak jednou funkce (iracionlna) v nevdom, psob odtud zhoubn a nezadriteln jako nevyliteln nemoc, jej ohnisko nelze zlikvidovat, protoe je neviditeln. Nebo pak mus individuum stejn jako nrod nucen ono iracionlno provat a jet k tomu vynakldat svj nejlep dvtip na to, aby lenstv iracionlna bylo ztvrnno co nejdokonaleji." V pednce v British Society for Psychical Research v roce 1919 jsem ekl: Je-li toto oiven (kolektivnho nevdom) zpsobeno naprostm zhroucenm vech vdomch nadj a oekvn, vznik nebezpe, e by mohlo nevdom zaujmout msto vdom reality. Takov stav je chorobn. Nco podobnho te meme skuten pozorovat na souasn rusk a nmeck mentalit." ...
The Psychological Foundations of Belief in Spirits, otitno in: Contributions to Analytical Psychology, London 1928, s. 265; nmeck nepatrn zmnn verze in: Uber die Energetik der Seele, 1928, s. 221. Stoj tam: Duchovn stav celho nroda by se vak pak dal asi srovnat s psychzou."

... V pojednn o psychologii sn, je jsem ml pvodn pipraveno jako refert pro mezinrodn kongres psycholog, kter byl odvoln pi vypuknut vlky v roce 1914, jsem ekl, e normln lovk... prov svou psychickou poruchu sociln a politicky ve form masov psychologickch jev, napklad vlek".
Uber die Energetik (paragr. 518).

V roce 1927 jsem rozvdl toto: Star nboenstv se svmi vzneenmi i smnmi, dobrotivmi i ukrutnmi symboly nevznikla toti ze vzduchu, nbr z lidsk due, z t, kter v ns ije i v tuto chvli. To vechno, jej praformy v ns stle ij a mohou se na ns kadm okamikem sesypat zniujc silou, mohou ns postihnout ve form masov sugesce, proti n je jednotlivec bezbrann. Nai stran bohov se dnes jmenuj jinak a jejich jmna kon na ismus. Nebo se snad nkdo odv tvrdit, e svtov vlka nebo bolevismus byly duchapln vynlezy? Tak jako ijeme navenek ve svt, kde se kadou chvli me potopit nkter kontinent, kde se mohou posunout ply a kde me kdykoli vypuknout njak nov nkaza, ijeme vnitn ve svt, kde me kadou chvli vzniknout nco podobnho, majcho, pravda, jen podobu ideje, avak nemn nebezpenho a nevypoitatelnho... Vak je to taky jen malik zlomek lidstva, ijc hlavn na onom hust obydlenm poloostrov Asie, vybhajcm do Atlantickho ocenu, zlomek kajc si ,vzdlanci`, kter v dsledku nedostatenho kontaktu s prodou pipadl na mylenku, e nboenstv je druh zvltn duevn poruchy, jej el je zhadn. Z uritho odstupu, pohlme-li na celou vc teba ze stedn Afriky nebo z Tibetu, se ovem zd, jako by tento zlomek lidstva promtal svj drangement mental`, jeho si nen vdom, do nrod, kter jsou - co se te jejich instinkt dosud zdrav."
Die Beziehungen zwischen dem Ich und dem Unbewuf3ten (paragr. 326). **` Das Geheimnis der Goldenen Bliite (paragr. 52).

V roce 1929 jsem ve spise vydanm spolen s Richardem Wilhelmem poznamenal: Tak dolo k projekci dlch systm a zrove vznikla situace nebezpen do t mry, do jak jsou te ruiv vlivy pipisovny zl vli mimo ns, kterou pirozen nelze nalzt nikde jinde ne u souseda de l'autre ct de la rivire`. To vede ke kolektivn tvorb bludu, k pinm vlky, revolucm, zkrtka k destruktivnm davovm psychzm." V listopadu roku 1932, to jest v roce, kdy se ml rozhodnout osud Nmecka, jsem ml v Rakouskm kulturnm spolku ve Vdni pednku, ze kter bych chtl ocitovat tuto st: Pitom se zapomnlo na to nejdleitj, toti e psychino je jen z nepatrn sti identick s vdomm a jeho kouzelnickmi kousky a e z mnohem vt sti je nevdomou skutenost, kter tu le tvrd a tk jako ula, nehybn a nepstupn a kdykoli se na ns me ztit, jakmile se neznmm zkonm ur. Gigantick katastrofy, kter nm hroz, nejsou dn iveln udlosti fyzick nebo biologick povahy, nbr to jsou psychick udlosti. V dsiv me nm hroz vlky a revoluce, kter nejsou nim jinm ne psychickmi epidemiemi. Kdykoli me bt nkolik milion lid postieno bludem a budeme tu mt dal svtovou vlku nebo pustoivou revoluci. Msto toho, aby byl lovk vystaven divokm zvatm, padajcm skalm a rozvodnnm ekm, je nyn vystaven ivelnm silm sv due. Psychika je velmoc, kter mnohonsobn pevyuje vechny sly zem. Osvcenstv, kter odbotilo produ a lidsk instituce, pehldlo boha hrzy, kter pebv v dui. Je-li bze bo nkde na mst, je to ped pesilou psychina. To vechno jsou ovem pouh abstrakce. Kad v, e ibal intelekt to doke ci takto, a jet pln jinak. Naproti tomu nco jinho je, kdy se tato objektivn psychick skutenost, tvrd jako ula a tk jako olovo, jednotlivci vzpr jako vnitn zkuenost a srozumitelnm hlasem k nmu promlouv: Bude to tak a mus to tak bt.` Pak se jednotlivec ct, e je mu to ureno, pesn tak jako spoleensk skupiny, kdy tak vel vlka, revoluce nebo jin blud. Nen nhodou, e prv nae doba vol po osvoboditelsk osobnosti, to jest po nkom, kdo se odliuje od veobjmajc sly kolektivity, a tm se od n osvobozuje aspo duevn, a tak pro ostatn rozsvcuje nadjn majk, kter zvstuje, e se aspo nkomu podailo uniknout osudnmu ztotonn se skupinovou du. Skupina toti nem pro svou nevdomost dn svobodn rozhodovn, proe se v n vechno psychick projevuje jako nespoutan prodn zkon. Vznik kauzln vzan proces, kter teprve katastrofou dospje do stavu klidu. Lid vdycky kdy ct nebezpe psychina, tou po hrdinovi, po pemoiteli draka. Odtud to voln po osobnosti."
Vom Werden der PersSnlichkeit (paragr. 302 a nsl.).

Nechci hromadit citty. Nikdy jsem si samozejm nepedstavoval, e takov konstatovn budou mt njak podstatnj vliv, ale taky m nikdy ani nenapadlo, e pijde den, kdy mi bude vytkno, e jsem ped rokem 1945, to jest ped svm lnkem Po katastrof v Neue Schweizer Rundschau, vbec nic neekl. S Hitlerovm pevzetm moci mi bylo jasn, e se v Nmecku pipravuje masov psychza. Nicmn, kal jsem si, jde o Nmecko, tedy vlastn o evropsk kulturn nrod, kter m svou morlku a kze. Proto mi taky vystn tohoto pohybu mas, kter byl sm o sob naprosto srozumiteln, pipadalo zatm sporn, stejn tak jako postava vdce, kterou jsem nejdv pokldal spe za pouze ambivalentn. Kdy jsem v ervenci 1933 pednel v Berln, nabyl jsem, pravda, velmi nepjemnho dojmu jak z ponn strany, tak z osobnosti pana Goebbelse. Nechtl jsem vak zprvu pipustit, e by tyto symptomy byly rozhodujc, protoe jsem znal tak jin lidi, kte byli nepochybn idealist a kte se mi snaili dokzat, e jde o nevyhnuteln vstelky, je jsou prv pi velkch pemnch obvykl. Pro m jako pro cizince nebylo vskutku snadn udlat si v tehdej dob jasn sudek. Byl jsem na pochybch stejn tak jako spousta mch souasnk. Jakoto psychiatr jsem vdl, e u pacienta, ktermu hroz, e bude pemoen nevdommi obsahy, m z hlediska terapie nejvt vznam co mon nejvce posilovat vdom a pochopen, to jest normln komponenty osobnosti, aby zde bylo nco, co by zachytilo toc obsahy nevdom a integrovalo je. Tyto obsahy toti nejsou samy o sob destruktivn, nbr ambivalentn a zle jen na ustrojen vdom, kter je zachycuje, zda se stanou poehnnm, nebo kletbou. Nacionln socialismus je jednm z tchto masov psychologickch fenomn, jednm z vbuch kolektivnho nevdom, o kterch jsem tehdy hovoil tm ji dvacet let. Hnac sly masov psychologickho pohybu maj archetypickou povahu. Kad archetyp obsahuje to nejni i to nejvy, zlo i dobro, a je proto schopen protikladnho psoben. Proto nelze nikdy dopedu stanovit, zda se bude projevovat pozitivn, nebo negativn. Paklie jsem tehdy zaujal vykvav stanovisko, bylo to v souladu s lkaskm pstupem k podobnm vcem: takov postoj neodsuzuje pedem, nechce nic a priori vdt lpe, ale chce poskytnout nco, co Anglian nazvaj a fair chance". Nechce postien vdom odmtnout, ale chce poslit jeho odolnost skrze pochopen, take zlo, kter je ukryto v kadm archetypu, individuum nestrhne a neuvede ho tm do zkzy. Vdy terapeutickm clem je, aby se realizovalo to dobr, hodnotn a ivouc z archetypu, kter pece dve nebo pozdji bude s vdomm integrovn, a aby na druh stran bylo pokud mono zabrnno vemu, co je v nm kodliv a zhoubn. K povoln lkae pat pstovat optimismus i za nejnepravdpodobnjch okolnost, optimismus, kter se sna zachrnit, co se jet vbec zachrnit d. Nesmme se dt pli ovlivnit a zdnlivou nebo skutenou beznadjnost situace, i kdy se tm sami vystavujeme nebezpe. Ani dnes nesmme zapomnat, e Nmecko bylo a do nacionln socialistick ry jednou z nejve diferencovanch kulturnch zem svta a e bylo zrove nam zzemm, ke ktermu ns poutaj svazky krve, ei a ptelstv. Chtl jsem udlat ve, co bylo v mch slabch silch, aby nedolo ke zpetrhn kulturnho svazku, nebo kultura je jedinm prostedkem proti hroznmu nebezpe zmasovn. Jestlie realizace archetypu neprobh vdom, neexistuje dn zruka, e se uskuten ve sv pzniv podob. Sp potom hroz nebezpe, e dojde ke kodliv regresi. Zd se, jako by due mla k tomuto elu sv vdom, toti aby takovm destruktivnm monostem zabrnila. Dvodem k mmu poslednmu uveejnn stat Po katastrof ...
XI. st 10. dlu Sebranch spis C. G. Junga. Tento odstavec chyb v angloamerickm vydn.

... v Neue Schweizer Rundschau bylo interview, jeho zznam se dostal do tisku, ani mi byl pedloen. Proto jsem bezprostedn pot zveejnil sv nzory v autentick podob. Mnoz pehldli, e jsem Nmcm nepisuzoval ani morln ani prvn kolektivn vinu, nbr

e jsem hovoil vslovn jen o psychologickm fenomnu viny. Tento pojem ve svm lnku jasn vysvtluji. Jako vcar se tak v dnm ppad nectm oprvnn povyovat se na soudce nad jinmi. vcarsko zplodilo mnoho, pli mnoho vlastizrdc. Zem Pestalozziho udlala zkorumpovanou sprvou jistch zajateckch tbor alostnou reklamu svmu pedagogickmu a psychologickmu vctn a nae miniaturn revolty jsou symptomy zahanbujc duevn nepizpsobenosti. Copak bych si vbec mohl dovolit soudit druh? Co se tedy te nmeck psychopatie", jsem stejn jako dve pesvden, e nacionln socialismus byl masovou psychzou, o kter jsem mluvil u del dobu. To, co se stalo v Nmecku, si doku vysvtlit jen z existence abnormlnho stavu ducha. Rd se vak dm pesvdit, kdy mn nkdo bude schopen dokzat, e fenomenologie nacionlnho socialismu pat vbec k normlnmu stavu due. V Itlii probhala tato masov psychza v mrnjch formch. Rusko se me odvolvat na hlubokou zaostalost vchovy lidu ped revoluc. Nmecko vak platilo za zemi s vysokou kulturou a pekroilo - pokud se hrznosti tk - vechno, co zde bylo dosud. Proto si myslm, e nmeck nrod je zaten hloubkou, kter je v nejvtm protikladu k jeho vi v ostatnch ohledech. V psychopatologii se takov stav oznauje jako disociace. Habituln disociace vak pat ke znakm psychopatick dispozice. Nutn omezen tohoto generalizujcho konstatovn najde ten v mm lnku Po katastrof. Vm, e slovo psychopatick" zn pro laikovo ucho tvrd a e s nm spojuje pedstavy, kter pipomnaj cosi hroznho, jako stav pro choromysln apod. Na vysvtlenou vak musm ci, e na psychiatrickou kliniku se dostv jen miziv zlomek takzvanch psychopat. Jejich pevn vtina tvo takkajc normln" soust obyvatelstva. Pojem normln" je pomysln konstrukce. Existuje takzvan e normlu", m se rozum, e pojem normlnho kols mezi jistmi meznmi hodnotami, a proto vbec neme bt pesn definovn. Sta jeden vt vkyv - a u psychick proces pekrauje na zem abnormality. Takov - velmi ast - odchylky nejsou npadn, pokud nevedou ke skutenm chorobnm jevm. Objev-li se vak zeteln a nepochybn symptomy, kter jsou npadn i laikovi, jedn se o psychick pschein" (co znamen trpt"), toti o psychopatii. Jej nejleh stupn jsou nejastj, nejt pak nejvzcnj. Existuje nesetn mnostv lid, kte pechodn anebo chronicky, v tom nebo onom smru i normlu trochu pekrauj. Kdy se tito lid nahromad - co je ostatn ppad kad masy - vznikaj abnormln jevy. Jen si pette, co napsal o psychologie des foules" Le Bon, a pochopte, co mm na mysli: lovk jakoto soust masy je psychicky nenormln. Nevdomost ped touto skutenost nechrn. Komu tedy zn slovo psychopatick" pli tvrd, ten nech mi nabdne mrn, chlcholiv nebo tn vraz, kter by sprvn a vhodn vyjdil duchovn stav, z nho vznikl nacionln socialismus. Vdy mm zmrem nen hanobit nmeck nrod, nbr, jak u jsem ekl, diagnostikovat chorobu, kter je v dui tohoto nroda zakoenna a kter je pinou jeho zkzy. Ale nikdy m nikdo nepesvd o dtinskm nzoru, e by nacionln socialismus Nmcm vnutili svobodn zedni, id nebo zl Anglian. Na psychiatrick klinice jsem slyel a pli mnoho podobnho. Jestli si chce nkdo udlat konkrtn pedstavu o tom, jak se projevuje psychopatick mncennost, nech zkoum, jakm zpsobem zodpovdn Nmec, zejmna vzdlanec, reaguje na ony znm faits et gestes": nepochybn se najde velmi mnoho tch, kte jsou rozhoeni hlavn tm, e Nmecko vlku prohrlo. Velmi znan st je okovna, e te, kdy u je pece po vlce", postupuj okupan reimy namnoze tvrd, nespravedliv a surov. Tito lid nechtj vdt, jak Nmci dili v Cechch, v Polsku, v Rusku, ecku, Holandsku, Belgii, Norsku a ve Francii. Staly se vskutku velijak nepstojnosti, ale to bylo pece za vlky." Nkte - a tch je snad vc - pipoutj, e existovaly koncentran tbory a e v Polsku se Nmci nechovali zrovna nejlp, ale vzpt vypotvaj vechny zloiny Anglian za bursk vlky, ani se zmn o vlce, kterou vedl jejich jin psychopat, toti Vi-

lm II. Pitom nechpou, e hchy jinch neomlouvaj vlastn chyby a e obviovn jinch jen dokazuje, e sami obviovatel jsou bez nhledu. A konen je tu men st obyvatelstva, k n pat nejlep z nroda, a ta piznv: Pater, peccavi in caelum et coram te." (Pane, zheil jsem proti nebi i ped tv Tvou.) Jsme spoluvinni na bd, kter pila na svt. Vme, e i my musme nst nsledky lehkovn a zloinn zapoat vlky, a nepomlme na to, jak se vyhnout tomuto tvrdmu osudu ani nky, ani obviovnm." ...
Pouvm autentickho dokumentu, jeho autora nechci osobn uvdt, nebo se jedn o venho lovka, jeho nedostatenost nen osobn, ale nrodn vina.

... Na toto vyznn odpovdme slovy svatho Luke (Luk. 15,22): Pineste ihned nejlep odv a oblete ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Pivete vykrmen tele, zabijte je, hodujme a bume vesel, nebo tento mj syn byl mrtev, a zase ije, ztratil se, a je nalezen." Toto vyznn nm dv poctit nco z vykupujc radosti na nebesch nad kajcm se hnkem a nco z rozpak tisce spravedlivch. Co vak nsleduje hned v dal vt? Ale prv jako lid, kte se vyznvaj se v upmnost a z poctivho pesvden, jako evangelit kesan, smme ( nedostin ei Kanaanu! - vl. C. G. J.) a musme... se vm drazem poukzat na to, e podle evangelia nikdo nen tak ohroen jako ten, kdo s vdomm vlastn neviny druhho soud a odsuzuje... Nememe a nesmme zamlet, e pece i ciz sttnci a vldy svou politikou ped rokem 1918 a po nm, kter byla rovn politikou nsil a nespravedlnosti, rozhodn pispli k on prvn evropsk katastrof, a tm k inflaci a hospodsk krizi, ke zbdaen nmeckho nroda, e tud pipravili pdu, z n vzklila dra setba nacionlnho socialismu." V prvn vt se k, e autor vroku nemysl na dn obviovn, ve druh vt nsleduje obvinn. Rozpor zstv nepovimnut. Jestli po kajcnm doznn nsleduje agresivn obhajoba, opravdovost ltosti se zpochybuje. Ponvad se ned pedpokldat, e by autor lnku chtl vdom sabotovat innost kajcnho doznn, zbv jedin pedpoklad, e i zde jako v nesetnch dalch ppadech, kde se argumentovalo podobn, existuje asn nevdomost, pokud jde o vyvolan fatln dojem. Dle se musme ptt: Piznalo Nmecko veejn vdom sv viny, kdy soudilo a odsuzovalo druh"? Zd se, e autorovi vroku uniklo, e evropsk veejnost je schopna si udlat sudek a e j takov nevdomost a naivita neunikne. Proto vznikl ponkud neuven monolog, kter veskrze zapad do charakteristickho obrazu. Rodie i uitel, soudci i psychiati znaj tuto smsici ltosti a pomstychtivosti. Setkvaj se se stejnou nevdomost, se stejnou bezstarostnost pokud jde o fatln dojem, se stejnou autistickou bezohlednost vi blinm. Rodie a uitel se s tmto jevem setkvaj u svch problmovch dt, psychiati a soudci u svch ponkud nepizpsobench dosplch klient. Takov postoj se mj inkem: chce vzbudit dojem ltosti, a obratem ruky se obhajuje tokem. Tak ovem ltost pozbv opravdovosti a obhajoba innosti. Tento postoj vi sob sammu je pli neuvdoml, ne aby mohl bt eln: je nepizpsoben a nedorostl poadavk skutenosti. Nemoc je snen pizpsoben," zn star vrok. Zpsob adaptace, o kterm se zde zmiuji, nen ani intelektuln ani mravn plnohodnotn; je tedy mncenn, a to psychopaticky mncenn. Toto konstatovn uvdm ne proto, abych obalovval nebo odsuzoval. ...
Nen naprosto mm zmrem zahrnovat do tto diagnzy kadho Nmce. Slyel jsem od Nmc vysvtlen, kter jsou naprosto mun plnohodnotn a nikde nejsou nakaena infantiln slabost, je je zkladem nmeckho silckho stylu.

... Musm se o nm zmnit z toho dvodu, e m diagnza byla zpochybovna. Lkask diagnza nen obaloba a nemoc nen hanba, ale netst. U v roce 1936 jsem se pimlouval za hledisko soucitu pi posuzovn nmeckho stavu ducha. ...
Ve stati Wotan (X. st 10. svazku Sebranch spis C. G. Junga).

... Tak dnes zaujmm stanovisko terapeuta, a musm proto v zjmu nemocnho trvat na nutnosti plnho a bezpodmnenho nhledu. Nemocnmu vbec nepome, kdy bude kultivovat jen polovinu uvdomn svho stavu a druhou polovinu bude zakrvat iluzemi,

jejich nesmrnou nebezpenost prv nejstranjm zpsobem zakusil. Osud nmeckho nroda mi opravdu le na srdci a velmi bolestn si uvdomuji, jak miziv nepatrn je m monost podat pomocnou ruku. Mohu jen doufat a pt si, aby jedno z nejhorch nebezpe, kter dnes Nmecku hroz vedle ekonomick nouze, toti duchovn izolovanost, mohlo co nejdve pominout. Izolovanost nroda a hromadn mas s jejich centrln organizac znamenaj pro Nmce zhoubu. Nmecko by nemlo plnit dn politick koly, mlo by se vnovat kolm duchovnm, pro kter m takka jedinen nadn. Tto strnce nmeck povahy bychom mli pomhat ze vech sil. Nechtl bych tento doslov zakonit, ani se nkolika slovy zmnm o vhledu do budoucnosti. Snad dn nrod neklesl tak hluboko jako nrod nmeck a snad na dnm neulpla takov skvrna, kter se ned po cel generace smt. Avak kde se kyvadlo vychl tak daleko na jednu stranu, je schopn se stejn tak daleko vychlit na stranu druhou - za pedpokladu, e se toto pirovnn d aplikovat na dui nroda. Nevm, zda je to z etnopsychologickho hlediska zarueno. Vm jen, e v dui individua, kter m sklon k disociaci, mohou existovat vkyvy, piem jeden extrm m naprosto nutn za nsledek opak; pedpokladem je, e subjekt disponuje pln lidskmi vlastnostmi, a m tud prmrnou hodnotu, kter je pznan i pro takzvan normln lidi. Za tchto okolnost se klonm k pedpokladu, e ni hodnotu vyvauje hodnota vy. Jinmi slovy - myslm, e nmeck nrod m regeneran schopnost, kter snad bude umt najt sprvnou odpov na pern napt protiklad poslednch dvancti let. V tomto snaen by Nmecko nebylo izolovan, nebo vechny pozitivn duchovn sly, kter jsou inn v celm kulturnm svt, by byly pi nm a podporovaly ho. Nebo boj mezi svtlem a temnotou vzpll vude, trhlina probh celou ekumenou. V Nmecku vylehlo do plpolajcch plamen jen to, co doutn a hne vude jinde. Ohe, kter se rozhoel v Nmecku, vd za sv vzplanut uritm duevnm podmnkm, kter se vyskytuj vude. Vlastnm signlem ovem nen nmeck ohniv znamen, nbr uvolnn atomov energie, kter dalo lidem do rukou prostedek k naprostmu sebeznien. Dnes je situace asi takov, jako kdyby nkdo dal svmu estiletmu synkovi k narozeninm kilogram dynamitu. Pak lovk nen se stoprocentn jistotou pesvden, e nedojde k netst. Doke se lidstvo vzdt monosti zahrvat si s vlkou? Zvykneme si na mylenku, e vlda, kter se samozejm skld z bezvhradnch vlastenc, a prv proto podepe mobilizan rozkaz, bude ihned in corpore popravena? Jak me lovk chrnit dt ped dynamitem, kter mu nikdo neme odebrat? Dobr duch lidstva je vyzvn na souboj. Tato skutenost se u ned zastrat nebo pebarvovat na rovo. Bude toto poznn motivovat lovka k velkmu vnitnmu obratu k vymu, zralejmu uvdomn a odpovdnosti? Pomalu nastv as, ba co dm nejvy as, aby si kulturn lidstvo uvdomilo, co je podstatn, a podrobilo dkladn diskusi mimo jin otzku byt a nebyt, nebo to, co hroz nyn, zastiuje evropskou katastrofu jako pouhou pedehru.

Boj se stnem
Nepopsateln udlosti poslednho desetilet vyvolaly podezen, e pina patrn spovala v njak zvltn psychologick porue. Kdo se zept psychiatra, co si o tchto vcech mysl, mus potat s tm, e dostane odpov z jeho zvltnho psychiatrickho hlediska. Dokonce coby prodovdec si psychiatr nein nrok na vevdoucnost, protoe svj nzor povauje nanejv za pspvek k nesmrn komplikovanmu kolu najt vyerpvajc vysvtlen. Jestli zaujmeme stanovisko psychopatologie, nebude pro ns snadn oslovit publikum, v nm jsou asi lid, kte o tto specializovan a obtn vdn oblasti nic nevd. A pece je tu prost pravidlo, kter bychom nemli poutt ze zetele: psychopatologie mas je zce spojena s psychologi jednotlivce. Jen tehdy, poda-li se nm zjistit, e urit formy projev nebo symptomy jsou spolen uritmu potu rznch jednotlivc, meme zat zkoumat analogick fenomny masov. Jak je vm snad znmo, mm na zeteli psychologii jak vdom, tak nevdom, a to zahrnuje i vzkum sn. Sny jsou pirozenmi produkty nevdom psychick innosti. U dvno vme, e mezi nevdommi procesy a innost vdomho rozumu existuje biologick vztah. Tento vztah se d nejlpe popsat jako kompenzace, co naznauje, e jakkoli nedostatek ve vdom - jako napklad pehnn, jednostrannost nebo vpadek njak funkce - je odpovdajcm zpsobem vyrovnvn njakm nevdomm procesem. Ji v roce 1918 jsem v nevdom svch nmeckch pacient konstatoval zvltn poruchy, kter nebylo mon pipsat jejich osobn psychologii. Takov neosobn fenomny se projevuj ve snech vdycky jako mytologick motivy, jak se vyskytuj rovn v legendch a pohdkch po celm svt. Tyto mytologick motivy jsem nazval archetypy, to jest typick zpsoby nebo formy, ve kterch jsou tyto kolektivn jevy provny. U kadho z mch nmeckch pacient bylo mono konstatovat njakou poruchu kolektivnho nevdom. Tyto odchylky lze vysvtlovat pinn, ale takov vysvtlen je nutn neuspokojiv, nebo archetypy se daj snze pochopit ze svho cle ne skrze svou kauzalitu. Archetypy, kter jsem mohl pozorovat, vyjadovaly primitivnost, nsilnost a krutost. Kdy jsem takovch ppad vidl dostaten poet, zaal jsem si vmat zvltnho duchovnho stavu, kter tehdy v Nmecku pevldal. Byl jsem schopen poznat jen nznaky deprese a velikho nepokoje, ale to nikterak nezmrnilo m podezen. V lnku, kter jsem tehdy uveejnil, jsem vyjdil domnnku, e sebou v neklidnm spnku hz plav bestie" a e nelze vylouit vbuch.
Viz pojednn Uber das Unbewuf3te.

Tato skutenost vbec nebyla pouze teutonskm jevem, jak se v dalch letech ukzalo. Bouliv npor pradvnch sil byl vce mn univerzln. Jedin rozdl spoval v sam nmeck mentalit, kter se v dsledku vrazn nchylnosti Nmc k masov psychologii jevila jako mn odoln. Nadto jet porka a sociln padek zesilovaly v Nmecku stdn instinkt, take bylo m dl pravdpodobnj, e Nmecko bude mezi zpadnmi nrody prvn obt - obt pohybu mas vyvolanho rozpoutnm sil, kter podimovaly v nevdom, pipraveny prolomit veker morln zbrany. Tyto sly pedstavovaly - podle pravidla, o kterm jsem se zmnil - jakousi kompenzaci. Jestli takov kompenzan pohyb nevdom nen u jedince pojat do vdom, vede to k neurze nebo psychze. Tot plat pro kolektiv. Aby takov kompenzan pohyb psobil, mus bt s vdomm postojem jednoznan nco v nepodku. Nco mus bt pevrceno nebo pehnno, nebo pouze chybn vdom me vyvolat protipohyb ze strany nevdom. Jak vte, nebyla .v podku spousta vc a nzory na n se zsadn rozchzely. nzor je sprvn, to se d poznat teprve ex effectu. To znamen, e nedostatky ve vdom na epochy meme zjistit jen tm, e pozorujeme zpsob reakce, kterou vyvolaly v nevdom.

Jak u jsem vm ekl, pval, kter po prvn svtov vlce stoupal, se ohlaoval v individulnch snech ve form kolektivnch, mytologickch symbol, je vyjadovaly primitivnost, nsilnost, zkrtka vechny sly temna. Jestli se takov symboly objevuj u velkho potu individu a nejsou pochopeny, zanou tato individua sousteovat jako magnetickou silou, a tak vznik masa. Jej vdce se brzy najde v jedinci, kter m nejmn sly k odporu, nejmen vdom zodpovdnosti a vinou sv mncennosti vykazuje nejsilnj vli k moci. Je rozpoutno ve, co je pipraveno vybuchnout, a masa jako stren elementrn silou laviny ho bude nsledovat. Pozoroval jsem nmeckou revoluci takkajc ve zkumavce individua a byl jsem si pln vdom nesmrnho nebezpe, kter by mohlo vzniknout z masovho nashromdn takovch lid. Ale nevdl jsem tehdy, zda jich bude dost na to, aby zpsobili, e veobecn vbuch bude nevyhnuteln. Nicmn jsem ml monost sledovat adu ppad a pi tom konstatovat, jak se odehrv npor temnch sil v individuln zkumavce. Mohl jsem pozorovat, jak tyto sly prorej mravnost a intelektuln sebekontrolu jednotlivce a jak zaplavuj jeho vdom svt. asto to znamenalo utrpen a nien v dsiv me. Jestli se vak individuum dokzalo zachytit poslednch zbytek rozumu nebo si uchovalo pojtko lidskho vztahu, vznikala v nevdom prv tmto zmatenm vdomho rozumu nov kompenzace, a ta mohla bt vdomm integrovna. Dky tto integraci pak vystoupily nov symboly, kter mly kolektivn povahu, ale odrely nyn sly du. V tchto symbolech se vyskytovala mra, proporce a symetrick uspodn, je se projevovaly ve sv svrzn matematick nebo geometrick struktue. Tyto symboly pedstavuj druh osovho systmu a jsou znmy jako mandaly. Bohuel se zde nemohu poutt do vysvtlovn tto svrchovan odborn zleitosti, ale a to zn jakkoli nepochopiteln, musm se o nich pece jen zbn zmnit, nebo pedstavuj zblesk nadje, a my v tto dob rozkladu a chaotickho zmatku nadji nalhav potebujeme. Celosvtov chaos a nepodek odrej podobn stav v duchu jednotlivce, v jeho nevdom je vak tento zmatek kompenzovn archetypy du. Zde musm znovu poukzat na to, e pokud nebudou tyto symboly pojaty do vdom, budou se sly, kter je vyvolvaj, v hroziv me seskupovat prv tak, jak tomu bylo u sil nien a chaosu ped ptadvaceti lety. Integrace nevdomch obsah je individulnm aktem uskutenn, pochopen a mravnho hodnocen. Je to svrchovan obtn kol, kter vyaduje vysokou mru etick zodpovdnosti. Schopnost takovho vkonu meme oekvat jen u relativn malho potu individu, a tito jednotlivci nejsou politickmi, ale mravnmi vdci lidstva. Zachovn civilizace a jej dal rozvoj jsou zvisl na takovch jedincch, nebo je dostaten zejm, e od prvn svtov vlky neuinilo uvdomn mas vbec dn pokrok. Obohatili se jen nkte pemliv duchov a jejich mravn a intelektuln horizont se vrazn rozil uvdomnm nesmrn a podmaujc moci zla na stran jedn a na stran druh uvdomnm skutenosti, e lidstvo je schopno stt se jeho pouhm nstrojem. Prmrn lovk je vak stle jet tam, kde byl na konci prvn svtov vlky. Je tedy a pli zejm, e pevn vtina lid nen schopna integrovat sly du. Je naopak dokonce pravdpodobn, e tyto sly nae vdom pepadnou a z ista jasna a nsiln si je proti na vli podrob. Prvn nznaky zjiujeme vude kolem sebe: totalitarismus a sttn otroctv. Hodnota a vznam jedince rapidn klesaj a jedinec stle vce ztrc vyhldky na to, e mu bude dopno sluchu. Tento proces zhorovn bude dlouh a bolestn, ale obvm se, e je nevyhnuteln. Jet dlouho se to vak bude jevit jako jedin zpsob, jak me bt alostn neuvdomlost lovka, jeho infantilita a individuln slabost nahrazena lovkem budoucnosti, kter v, e je sm strjcem svho osudu a e stt je jeho sluha, nikoli jeho pn. Tohoto stupn ovem lovk doshne jen tehdy, a pochop, e se svm neuvdomnm pipravil o zkladn lidsk prva. Nmecko nm dalo svrchovan poun pklad takovho psychologickho vvoje. Prvn svtov vlka tam rozpoutala skrytou moc zla, stejn jako vlka sama byla vyvolna

seskupenm nevdomch mas a jejich slepou dost. Takzvan mrov csa" byl jednou z prvnch obt tchto sil a podobn jako Hitler propjil tmto nezkonnm, chaotickm snahm vraz, co ho pivedlo do vlky a nevyhnuteln katastrofy. Druh svtov vlka byla opakovnm stejnho psychickho procesu, avak v nesrovnateln vtm mtku. Jak u jsem ekl, vbuch masovch instinkt byl symptomatick pro kompenzan pohyb nevdom. Takov pohyb byl mon proto, e stav uvdomn nroda se odcizil pirozenm zkonm lidsk exstence. V dsledku industrializace byly irok okruhy obyvatelstva vykoenny a namstnny do velkch center. Tato nov forma existence se svou masovou psychologi a sociln zvislost na vkyvech trhu a mezd zplodila individuum, kter bylo vratk, nejist a snadno ovlivniteln. Zjiovalo, e jeho ivot je zvisl na veden obchod a na kapitnech prmyslu, a pedpokldalo - a prvem, nebo neprvem - e ti se d pedevm svmi finannmi plny. Toto individuum vdlo, e i kdyby pracovalo sebe svdomitji, me padnout kadou chvli za ob hospodskm zmnm, nad ktermi nem sebemen kontrolu. A nebylo tu nic, na co by se mohlo spolehnout. Ostatn systm morln a politick vchovy, kter tehdy v Nmecku pevldal, dlal vechno, co mohl, aby smlen kadho vtpil slepou poslunost a vru, e ve, co je douc a potebn, mus pijt shora, od tch, kdo podle boho radku trn vysoko nad obany vrnmi zkonu, jejich pocity osobn zodpovdnosti jsou ovldny strnulm pojetm poslunosti. A tak nen divu, e prv Nmecko padlo za ob masov psychologii, i kdy to zdaleka nen jedin nrod, kter je touto nebezpenou nemoc ohroen. Vliv masov psychologie je vskutku dalekoshl. Dojem individua, e je slab, ba e ani neexistuje, byl vykompenzovn vbuchem dosud neznmch mocenskch tueb. Bylo to jaksi povstn psanc zbavench prv, nenasytn lanost tch, kdo nic nemaj. Takovmi zvltnmi podivnmi prostedky nut nevdom lovka, aby si uvdomil sm sebe. V nevdomm rozumu jednotlivce bohuel chybly hodnoty, kter by mu umonily tuto reakci pochopit a integrovat ve chvli, kdy doshla vdom. Nejvy duchovn autority nekzaly nic jinho ne materialismus. Crkve zjevn nebyly schopn se s novou situac vypodat, nedokzaly dlat nic ne protestovat, a to rovn mnoho nepomohlo. A tak se lavina v Nmecku valila dl a vynesla na povrch vdce, kter byl vyvolen jako nstroj, jen ml dokonat zkzu nroda. Avak co bylo pvodnm zmrem tohoto vdce? Snil o novm podku". Hluboce bychom se mlili, kdybychom se domnvali, e skuten neml v myslu vytvoit jaksi internacionln podek. Naopak: v hloubi sv bytosti byl motivovn silami du, je na nho psobily ve chvli, kdy se jeho vdom zcela zmocnily chtivost a lanost. Hitler byl exponentem novho podku", a to byl prav dvod, pro mu prakticky kad Nmec sedl na lep. Nmci touili po du, ale dopustili se osudov chyby, e si za svho vdce zvolili hlavn ob zmatku a neovldan chtivosti. Jejich individuln postoj zstal beze zmny: baili po moci, stejn jako touili po podku. Stejn jako ostatn svt nechpali, v em spov Hitlerv vznam, nepochopili, e symbolizuje nco, co je v kadm jednotlivci. Hitler byl asnm ztlesnnm vech lidskch mncennost. Byl naprosto neschopnou, nepizpsobenou, nezodpovdnou, psychopatickou osobnost plnou jalovch, dtinskch fantazi, ovem jako kletbou zaten ostrou ichovou schopnost krysy nebo patnkovho muchala. Pedstavoval ve zdrcujc me stn, tedy inferiorn st osobnosti kadho lovka, a to byl dal dvod, pro mu lid propadali. Ale co mli dlat? Kad Nmec by bval musel v Hitlerovi rozpoznat svj vlastn stn, sv vlastn nejhor nebezpe. Osud kadmu z ns uloil uvdomit si svj stn a vypodat se s nm. Jak bychom vak mohli oekvat od Nmc, e to pochop, kdy tak jednoduchou pravdu neme pochopit nikdo na svt? Dokud tato pravda nebude veobecn uznna, nedoshne svt du. A my si zatm budeme krtit as tm, e budeme pedkldat vechny mon vnj a druhoad dvody, pro se tohoto stavu doshnout ned, akoli velmi dobe vme, e podmnky do znan mry zvisej na zpsobu, jakm je chpeme. Kdyby se napklad italsky hovoc vcai domnvali, e vichni vcai, kte mluv nmecky, jsou

blov, mohli bychom se ve velmi krtk dob ve vcarsku dokat nejvt obansk vlky a nali bychom i nejpesvdivj hospodsk dvody, pro je tato vlka nevyhnuteln. My to ovem neudlme, protoe jsme si vzali ponauen z lekce, kter se nm dostalo ped vce ne sto lety. Dospli jsme k zvru, e je lep vyhnout se zahraninm vlkm, a tak jsme se sthli dom a svr jsme vzali s sebou. Ve vcarsku mme vybudovanou dokonalou demokracii", v jejm rmci se mohou nae vlenick instinkty vybt formou domcch arvtek nazvanch politick ivot". Hateme se spolu v mezch zkona a stavy a piklnme se k mnn, e demokracie je chronick stav zmrnn obansk vlky. Ani zdaleka tu nemme mr. Naopak, nenvidme jeden druhho a bojujeme mezi sebou, protoe se nm podailo obrtit vlku dovnit. Nae mrov ponn navenek nm slou jen k tomu, abychom sv domc hateen dreli pkn daleko od cizch vetelc, kte by ns mohli ruit. To se nm vcelku podailo, ovem do konenho cle mme jet daleko. Pod jet mme neptele v krvi a tle, nedospli jsme jet k tomu, abychom introvertovali sv politick spory. Pod jet trpme chorobnm bludem, e bychom spolu mli vychzet mrumilovn. Avak sm n nrodn zmrnn vlen stav by se brzo octl v koncch, kdyby kad z ns dovedl vidt svj stn a dokzal se pustit do jedinho zpasu, kter vskutku stoj za vekerou nmahu: do boje proti mocnmu nporu sly stnu. Ve vcarsku mme obstojn sociln podek, protoe se vzjemn hateme. Dokonal by byl n podek tehdy, kdyby kad obrtil svou agresivitu dovnit, do sv vlastn psyche. V tom nm vak bohuel brn nae nboensk vchova svmi falenmi psliby bezprostednho mru v nitru. Mr me pijt a nakonec, ale teprve pot, co vtzstv a porka ztrat svj vznam. Co mnil n Pn vrokem: Nepiel jsem, abych uvedl pokoj, ale me"? (Mt 10, 34) Ve stejn me, v jak jsme schopni zdit opravdovou demokracii - to jest vst za jistch podmnek, kolektivn nebo individuln, boj mezi sebou navzjem - uskuteujeme faktory du, protoe pak vyvstv bezpodmnen nutnost t ve spodanch pomrech. V demokracii si prost nelze dovolit ruiv komplikace zsahu zven. Jakpak bychom mohli kloudn vst svou obanskou vlku, kdybychom byli napadeni zven? Jsme-li na druh stran sami vn nejednotn, znamen to, e kad z ns bude vtat sv blin jako mon sympatizanty se svou vc. Proto mme sklon k ptelskmu chovn a pohostinnosti. Naproti tomu se zdvoile vyhneme tm, kte chtj bt lovku npomocni a zbavit ho starost. My psychologov jsme se na zklad dlouh a bolestn zkuenosti pouili, e lovka oloupme o jeho nejcennj zdroj pomoci, jestli mu pomeme, aby se zbavil komplex. Meme mu jen pomoci, aby si sv komplexy dostaten uvdomil a nechal vzniknout vdom konflikt uvnit sebe sama. Tak se komplex stane ohniskem ivota. Vechno, co zmiz z vlastnho psychologickho invente, se snadno znovu vyno v pevleku neptelskho souseda, kter nutn vyvolv zlost a probouz v lovku chu toit. Je jist lep vdt, e tento nejzlovolnj neptel pebv prv ve vlastnm srdci. Bojovn instinkty lovka nelze vymtit - proto je stav dokonalho mru nemysliteln. Navc je mr nebezpen, protoe kuje vlku. Skuten demokracie je svrchovan psychologick zazen, kter pot s lidskou pirozenost a uvnit svch vlastnch nrodnch hranic ponechv voln prostor pro nutnost konfliktu. Srovnte-li souasn duchovn stav Nmc s mmi vvody, pochopte, jak obrovsk je kol, se kterm je svt konfrontovn. Od demoralizovanch nmeckch mas meme st oekvat, e si budou uvdomovat vznam takovch psychologickch pravd, byt byly sebeprost. Velk zpadn demokracie maj vak lep vyhldku, pokud budou schopny zdret se vech vlek, kter je stle znovu svdj k ve ve vnjho neptele a v doucnost vnitnho mru. Je to prv vrazn sklon zpadnch demokraci k vnitnmu svru, kter by je mohl pivst na nadjnj cestu. Ale bojm se, e tto nadji budou peket sly, je jet stle v v opan proces, ve znien individua a v pevldnut on fikce, kterou nazvme sttem. Psycholog trv na individuu jako na jedinm nositeli ducha a ivota. Spolenost a stt

odvozuj svou kvalitu od duchovnho stavu individua, nebo z individu sestvaj, stejn tak jako ze zpsobu, jakm jsou tato individua organizovna. Jakkoli je tato skutenost zejm, nepronikla dosud do kolektivnho mnn dostaten hluboko, aby lidi odradila od pouvn slova stt" v tom smyslu, jako kdyby oznaovalo njak superindividuum, kter je obdaeno nevyerpatelnou moc a vekerm bohatstvm. Od sttu se dnes oekv, e uskuten nco, co by od jednotlivce nikdo neekal. Tato nebezpen naklonn rovina, kter vede k masov psychologii, zan s tm tak samozejmm mylenm ve velkch slech, u pojm mocnch organizac, kde jedinec kles na pouh slo. Vechno, co pekrauje urit lidsk mtko, vyvolv v nevdom lovka rovn nelidsk sly. lovk vyvolv totalitrn dmony, msto aby si uvdomil, e nepatrn pokrok v mravn povaze individua je ve, co se d vskutku vykonat. Niiv sla naich zbran perostla vekerou mru, a to vnucuje lidstvu psychologickou otzku: Dorostl duchovn a morln stav lid, kte o pouit tchto zbran rozhoduj, nesmrn obludnosti monch nsledk?"

Psychiatrick innost
Lta v Burgholzli - psychiatrick klinice curysk univerzity - byla m lta uednick. V poped mho zjmu a mho bdn byla paliv otzka: Co se odehrv v nitru duevn chorch? To jsem tehdy jet nechpal a mezi mmi kolegy se o tento problm nikdo nestaral. Vuka psychiatrie spovala v tom, e se takkajc abstrahovalo od nemocn osobnosti a dostaovaly diagnzy, popis symptom a statistika. Z takzvanho klinickho hlediska, kter tehdy pevldalo, nelo lkam o duevn nemocnho jako o lovka, jako o individualitu, nbr byl oetovn pacient . X s dlouhm seznamem diagnz a symptom. Byl opaten nlepkou", oraztkovn diagnzou, a tm byl ppad z nejvt sti vyzen. Psychologie duevn chorho nehrla vbec dnou roli. Za tto situace pro m nabyl Freud vznamu, a to pedevm pro sv zkladn vzkumy o psychologii hysterie a snu. Jeho pojet mn ukzalo cestu k dalm vzkumm a k pochopen individulnch ppad. Freud vnesl do psychiatrie psychologickou problematiku, akoli sm nebyl psychiatr, nbr neurolog. Vzpomnm si jet dobe na ppad, kter na m tehdy velmi zapsobil. lo o mladou pan, kter byla na kliniku odeslna s etiketou melancholie" a ocitla se na mm oddlen. Vyeten se u n provdla s obvyklou pelivost: anamnza, testy, somatick vyeten atd. Diagnza: schizofrenie nebo - jak se tehdy kalo - dementia praecox". Prognza: patn. Zprvu jsem se neodvil o diagnze pochybovat. Byl jsem tehdy jet mlad mu, zatenk a nebylo by se ode m oekvalo, e dospji k odchyln diagnze. A pece se mi ppad zdl pozoruhodn. Ml jsem dojem, e nejde o schizofrenii, nbr o obyejnou depresi, a umnil jsem si, e pacientku vyetm podle svch vlastnch metod. Zabval jsem se tehdy diagnostickmi asocianmi studiemi, a tak jsem s n provedl asocian experiment. Krom toho jsem s n probral sny. Tmto zpsobem se mi podailo osvtlit jej minulost a zjistit to podstatn, co jej obvykl anamnza neobjasnila. Zskal jsem informace takkajc pmo z nevdom a z nich vyla najevo temn a tragick historie. Ne se tato pan provdala, seznmila se se synem velkoprmyslnka, muem, o nho se zajmaly vechny dvky z okol. Ponvad byla velmi hezk, domnvala se, e se mu lb a m u nj jist vyhldky. Avak on se o ni zdnliv nezajmal, a tak se provdala za nkoho jinho. O pt let pozdji ji navtvil jej star ptel. Vzpomnali spolu a on pi tto pleitosti ekl: Kdy jste se provdala, byl to pro nkoho ok - pro Vaeho pana X" (syna velkoprmyslnkova). To byl ten moment! V tomto okamiku zaala deprese a po nkolika tdnech dolo ke katastrof. Koupala sv dti, nejdve tyletou holiku a pak dvouletho syna. ila na venkov, kde zsobovn vodou nebylo hygienicky dokonal; byla tam k pit ist pramenit voda a na myt a koupn infekn voda z eky. Kdy nyn koupala malou holiku, povimla si, jak saje houbu, avak nezabrnila j v tom. Svmu malmu synkovi dala dokonce sklenici zneitn vody vypt. Uinila to ovem nevdom nebo jen zpola vdom, nebo u byla ve stnu ponajc deprese. Krtce nato po inkuban dob holika onemocnla tyfem a zemela. Bylo to jej milovan dt. Chlapec infikovn nebyl. V tom okamiku zaala bt deprese akutn a pan se dostala do stavu. Skutenost, e byla vraedkyn, a mnoho detail jejho tajemstv jsem vyrozuml z asocianho experimentu. Bylo mi jasn, e v tom tkv dostaten pina jej deprese. lo v podstat o psychogenn poruchu. Jak to bylo s terapi? A dosud dostvala kvli sv nespavosti narkotika, a protoe bylo podezen na sebevradu, byla hldna. Ale jinak se nic nepodniklo. Somaticky se j vedlo dobe.

Byl jsem nyn postaven ped problm: mm s n hovoit oteven, nebo ne? Mm se pustit do tto velk operace? Znamenalo to pro m tkou otzku svdom, kolizi povinnost, s jakou jsem se nesetkal. Ale musel jsem tento konflikt vybojovat sm se sebou, nebo kdybych se byl bval zeptal koleg, bvali by mn asi odpovdli: Proboha, nekejte t pan takov vci. Jen ji jet vce zmatete." Podle mho nzoru vak mohl bt inek tak opan. V psychologii beztak sotva existuje njak jednoznan pravda. Otzka me bt zodpovzena tak, i onak, a to podle toho, zda se piberou v vahu nevdom faktory, i ne. Samozejm, e jsem si t uvdomoval, co tm riskuji pro sebe: dostane-li se pacientka do blovy kuchyn", pak j rovn! Pesto jsem se odvil k terapii, jej vchodisko bylo velmi nejist. ekl jsem j ve, co jsem odhalil asocianm experimentem. Dovedete si pomyslet, jak to bylo obtn. Nen to dn malikost hodit nkomu na hlavu vradu. A pro pacientku bylo tragick slyet to a pipustit si to. Avak inek byl takov, e o trnct dn pozdji mohla bt proputna a nikdy u do stavu nepila. Byly jet jin dvody, je m pimly k tomu, abych ped svmi kolegy mlel: obval jsem se, e by o ppadu diskutovali a mon t vyvozovali njak prvn problmy. Pacientce se sice nemohlo nic dokzat, avak takov diskuse by pece pro ni mohla mt katastrofln nsledky. Zdlo se mi smysluplnj, e se vrtila do ivota, aby v nm odpykala svou vinu. Byla osudem dost potrestna. Kdy byla proputna, odchzela s tkm bemenem. A to musela nst. Jej pokn zaalo u s depres a internac v stav a ztrta dtte byla pro ni tkou bolest. V mnoha psychiatrickch ppadech m pacient njakou udlost, historii, kterou nepov a o n zpravidla nikdo nev. Pro m zan vlastn terapie teprve po prozkoumn tto osobn historie. Je pacientovm tajemstvm, na nm ztroskotal. Zrove toto tajemstv obsahuje kl k jeho len. Lka mus jen vdt, jak se je dovdt. Mus klst otzky, kter se tkaj celho lovka, a nejen jeho symptomu. Explorace vdomho materilu ve vtin ppad nepostauje. Podle okolnost me pstup otevt asocian experiment, rovn to doke vklad sn nebo dlouh a trpliv lidsk kontakt s pacientem. V roce 1905 jsem se habilitoval pro psychiatrii a v tm roce jsem se stal ordinem na psychiatrick klinice curysk univerzity. Toto msto jsem zastval po tyi lta. Pak jsem se ho musel vzdt (1909), ponvad mi prce jednodue perostla pes hlavu. V prbhu let se m soukrom praxe tak rozrostla, e jsem prci nemohl dostt. innost jako soukrom docent jsem si vak podrel do roku 1913. Pednel jsem psychopatologii a samozejm tak zklady freudovsk psychoanalzy, jako i psychologii primitiv. To byly hlavn pedmty. V prvnch semestrech jsem se v pednkch zabval pedevm hypnzou, prv tak jako Janet a Flournoy. Pozdji se dostal do poped problm Freudovy psychoanalzy. Tak v kursech o hypnze jsem se dotazoval po osobnm vvoji pacient, kter jsem studentm demonstroval. Jeden ppad mm jet v dobr pamti: Jednou se objevila star pan, asi osmapadestilet, zdnliv nboensky zamen. Pila o berlch, vedena svou sluebnou. Sedmnct let u trpla bolestivou obrnou lev doln konetiny. Posadil jsem ji do pohodlnho kesla a vyptval se j na jej historii. Zaala vyprvt a nakat a cel historie jej nemoci vychzela najevo se vemi pro" a na". Nakonec jsem ji peruil a povdm: Nue, te u nemme as, abychom tolik povdali. Te' Vs musm zhypnotizovat." - Sotva jsem to doekl, zavela oi a upadla do hlubokho transu bez jakkoli hypnzy! Podivil jsem se, nechal ji vak na pokoji. Povdala nepetrit a vyprvla ty nejpodivuhodnj sny, kter znzorovaly dost hlubokou zkuenost nevdom. To jsem ovem pochopil teprve mnohem pozdji. Tehdy jsem se domnval, e je to delirium uritho druhu. Avak situace se pro m vyvjela nepzniv. Bylo zde dvacet student, jim jsem chtl demonstrovat hypnzu!

Kdy jsem pacientku asi po pl hodin chtl znovu probudit, neprobudila se. Nahnalo mi to a hrzu a napadla m mylenka, e bych mohl nakonec uvst do pohybu njakou latentn psychzu. Ubhlo asi deset minut, ne se mi pacientku podailo probudit. Pitom jsem ped studenty nesml dt najevo svj strach! Kdy ena pila k sob, byla jako ommen a popleten. Pokouel jsem se ji uklidnit: Jsem lka a vechno je v podku." Nae kiela: ,,Ale vdy j jsem uzdravena!" Odhodila berle a mohla chodit. Zrudl jsem a studentm ekl: Te jste vidli, eho se d doshnout hypnzou." Neml jsem vak nejmenho tuen, co se vlastn stalo. Byla to jedna ze zkuenost, kter m pimly, e jsem zanechal hypnzy. Nechpal jsem, co se vlastn dlo, avak pan se skuten uzdravila a odchzela odtud blaen. Poprosil jsem ji, aby mn dala o sob vdt, nebo jsem potal s tm, e nejpozdji za tyiadvacet hodin dojde k recidiv. Ale bolesti se nevrtily a j jsem musel pes svou skepsi pijmout fakt, e je uzdravena. Pi prvn pednce letnho semestru ptho roku se objevila znovu. Tentokrt si stovala na siln bolesti v zdech, kter zaaly teprve ped nedvnem. Nepokldal jsem za vyloueno, e souvisej s obnovou mch pednek. Mon, e etla v novinch oznmen o m pednce. Ptal jsem se, kdy bolest zaala a co ji zpsobilo. Nebyla si vak s to vzpomenout, e by se j nkde v uritm ase nco pihodilo, a jednodue neznala dn vysvtlen. Nakonec jsem z n dostal, e bolesti skuten zapoaly v den a hodinu, kdy se j dostalo do rukou novinov oznmen o m pednce. To potvrdilo m podezen, ale stle jsem nechpal, co mohlo zpsobit to podivuhodn uzdraven. Znovu jsem ji zhypnotizoval, tj. upadla znovu jako tenkrt spontnn do transu a byla po nm zbavena bolesti. Po pednce jsem ji zadrel, abych se dovdl podrobnosti z jejho ivota. Ukzalo se pitom, e m slabomyslnho syna, kter je na klinice na mm oddlen. O tom jsem vbec nevdl, nebo mla jmno svho druhho mue, zatmco syn pochzel z jejho prvnho manelstv. Byl jej jedin dt. Samozejm, e doufala, e bude mt syna nadanho a spnho, a byla tce zklamna, kdy j v mladm vku psychicky onemocnl. Byl jsem tenkrt jet mlad lka a reprezentoval jsem ve, co by si bvala pla u svho syna. Proto se vechna jej ctidostiv pn, kter mla jako matka hrdiny, pesunula na m. Takkajc m adoptovala a zvstovala sv zzran uzdraven urbi et orbi. Opravdu jsem j jako arodj vdil za svou mstn slvu, a ponvad se udlost brzy roznesla, tak za sv prvn soukrom pacienty. M psychoterapeutick praxe zaala tm, e m jedna matka dosadila na msto svho duevn chorho syna. Samozejm jsem j tyto souvislosti vysvtlil a ona ve pijala s velkm porozumnm. Pozdji u recidivu nemla. Byla to m prvn skuten terapeutick zkuenost, mohl bych ci: m prvn analza. Vzpomnm si jet zeteln na rozhovory s touto starou dmou. Byla inteligentn a neobyejn vdn, e jsem ji bral vn a prokzal j ast na jejm osudu a osudu jejho syna. To j pomohlo. Zpotku jsem ve sv soukrom praxi uval rovn hypnzu, avak velmi brzo jsem se j vzdal, nebo se tm tpe v temnotch. lovk nikdy nev, jak dlouho se pokrok nebo uzdraven udr, a j jsem ml vdycky odpor vi psoben v nejistot. Stejn tak mlo se mi zamlouvalo, abych sm od sebe rozhodoval, co m pacient dlat. Zleelo mn mnohem vce na tom, abych se od pacienta dovdl, kam by se rozvjel pirozenm zpsobem. K tomu bylo zapoteb peliv analzy sn a jinch projev nevdom. V letech 1904-1905 jsem na psychiatrick klinice zdil laborato pro experimentln psychopatologii. Ml jsem tam jist poet k, s nimi jsem zkoumal psychick reakce, tj. asociace. Mm spolupracovnkem byl Franz Riklin sen. Ludwig Binswanger psal tehdy svou doktorskou disertaci o asocianm experimentu ve spojen s psychogalvanickm efektem a j jsem napsal svou prci Zur psychologischen Tatbestanddiagnostik. ...
Zentralblatt fur Nervenheilkunde und Psychiatrie, Jahrg. XXVIII, 1905. V novm vydn publikovna v 1. dlu Sebranch spis, 1966.

... Bylo tam t nkolik Amerian, mezi jinmi Carl Peterson a Charles Ricksher. Jejich prce jsou publikovny v americkch odbornch asopisech. Asocianm studim vdm za to, e jsem byl pozdji - v roce 1909 - pozvn na Clarkovu univerzitu; tam jsem ml referovat o svch pracch. Souasn a nezvisle na mn byl pozvn Freud. Oba dva jsme dostali doktorty prv honoris causa. Byl to rovn asocian experiment a psychogalvanick experiment, jimi jsem se stal v Americe znmm; brzy odtud pichzeli etn pacienti. Vzpomnm si jet dobe na jeden z prvnch ppad: Americk kolega mn poslal pacienta. Diagnza znla alkoholick neurastenie". V prognze byl oznaen jako incurable" - neliteln. Proto tak tento kolega dal z opatrnosti pacientovi rovn radu, aby v Berln vyhledal jistou neurologickou autoritu, a to pro ppad, e by mj pokus o terapii k niemu nevedl. Pacient piel do ordinace, a sotva jsem si s nm trochu promluvil, vidl jsem, e ten mu m obyejnou neurzu, o jejm psychickm pvodu nem tuen. Provedl jsem s nm asocian experiment a pi tto pleitosti jsem zjistil, e trp na nsledky hroznho mateskho komplexu. Pochzel z bohat a ven rodiny, ml sympatickou enu a takka dn starosti - na povrch. Jen pli pil a byl to zoufal pokus narkotizovat se, aby na svou tsnivou situaci zapomnl. Samozejm, e se tmto zpsobem ze svch obt nedostal. Jeho matka byla majitelka velkho podniku a tento neobyejn nadan syn v nm ml vedouc postaven. Vlastn by bval ml u dvno rezignovat na toto utlaujc podzen matce, avak nebyl schopen se odhodlat k tomu, aby obtoval sv skvl postaven. A tak zstval vzn na matku, kter mu jeho postaven zprostedkovala. Vdy kdy byl s n nebo se musel poddit jejm zsahm, zaal pt, aby pehluil sv afekty, respektive aby se jich zbavil. V podstat vak vbec nechtl z teplho hnzdeka, nbr se dal - proti svmu vlastnmu instinktu - svst blahobytem a pohodlm. Po krtkm len pestal pt a povaoval se za vylenho. ekl jsem mu vak: Nezaruuji, e se zase neoctnete ve stejnm stavu, vrtte-li se do sv dvj situace." On mi vak nevil a s dobrou mysl odjel dom do Ameriky. Sotva se znovu ocitl pod vlivem matky, zaalo pit nanovo. Tu m matka, kter se tehdy zdrovala ve vcarsku, zavolala ke konzultaci. Byla to chytr ena, ale mocensk bel prvnho du. Spatil jsem, emu musel syn elit, a vdl jsem, e nesebral slu k odporu. Byl i tlesn ponkud nnho zjevu a sv matky jednodue nedorostl. Tak jsem se rozhodl k rznmu zkroku. Za jeho zdy jsem jeho matce vystavil o nm osvden, e kvli svmu alkoholismu u neme dle zastvat postaven v jejm podniku. Ml bt proputn. Tato rada dola sluchu a syn na m samozejm dostal vztek. Podnikl jsem zde nco, co se normln ned lehce slouit s lkaskm svdomm. Avak vdl jsem, e jsem kvli pacientovi musel vzt vinu na sebe. A jak se dle vyvjel? Byl nyn odpoutn od matky a mohl rozvinout svou osobnost: udlal skvlou kariru - navzdory kosk lb" nebo prv kvli n. Jeho ena mi byla vdn, nebo jej mu nejene pekonal alkoholismus, nbr el nyn nejv spn vlastn cestou. Po lta jsem ml vi tomu pacientovi patn svdom, ponvad jsem osvden vystavil za jeho zdy. Vdl jsem vak pesn, e ho me uvolnit jen rzn akt. A tm byla vyzena i jeho neurza. Nezapomenuteln pro m zstal rovn jin ppad. Do ordinace pila dma. Zpovala se udat jmno; nem pr to s vc nic spolenho, nebo se pr chce se mnou poradit jen jedenkrt. Patila oividn k hornm spoleenskm vrstvm. Uvedla, e byla lkakou. To, co mi sdlila, byla jaksi zpov: ped dvaceti lety spchala ze rlivosti vradu. Otrvila svou nejlep ptelkyni, aby se mohla provdat za jejho mue. Podle jejho nzoru nebyla pro ni vrada vbec dleit, kdy se nic neodhalilo. Chtla-li si vzt mue sv

ptelkyn, pak ji jednodue musela odklidit z cesty. To bylo jej stanovisko. Morln pochybnosti si nepipoutla. Nu a potom? Provdala se sice za toho mue, avak velmi zhy j dost mlad zemel. V dalch letech se dly zvltn vci: dcera z tohoto manelstv se snaila odpoutat od matky, jakmile jen dospla. Provdala se mlad a odtahovala se od n stle vc a vce. Nakonec j zmizela z obzoru a matka s n ztratila veker kontakt. Tato pan byla nruiv jezdkyn a mla mnoho jezdeckch kon, kte poutali jej zjem,, Jednoho dne odhalila, e kon zanaj bt pod n nervzn. Dokonce jej nejmilej k se lekl a shodil ji. Nakonec musela jzdy zanechat. Upnula se tedy na sv psy. Mla obzvlt krsnho vlka, na nm velmi lpla. Nhoda" tomu chtla, e prv tento pes byl postien obrnou. Tm byla mra naplnna a pan se ctila morln vyzena". Musela se vyzpovdat, a proto pila ke mn. Byla vraedkyn, ale navc zabila tak sama sebe. Nebo kdo spch takov zloin, ni svou dui. Kdo vrad, je u sm souzen. Spchal-li nkdo zloin a je zaten, pak jej postihuje prvn trest. Uinil-li to potaj, bez morlnho vdom a zstv neodhalen, me jej trest pesto postihnout, jak ukazuje n ppad. Jednoho dne na to dojde. Nkdy to vypad tak, jako by to vdla" i zvata a rostliny. Ta ena se vradou odcizila dokonce zvatm a nesnesiteln osamla. Aby se osamlosti zbavila, uinila ze m spoluvdoucho. Musela mt nkoho, kdo o tom v a nen vrah. Chtla nalzt lovka, kter by byl s to pijmout jej zpov bez pedpoklad; nebo tm by do jist mry znovu zskala vztah k lidstvu. Nesml to vak bt profesionln zpovdnk, nbr to musel bt lka. U zpovdnka by bvala pedpokldala, e ji vysly z titulu svho adu; e pijme skutenosti nikoli kvli nim samm, nbr aby je morln odsoudil. Zaila, e lid i zvata ji opoutj, a byla tmto mlcm soudem zasaena do t mry, e by nebyla bvala s to u unst dn dal odsouzen nebo proklet. Nikdy jsem se nedovdl, kdo byla; nemm t dn dkaz, e jej historie odpovd pravd. Pozdji jsem se sm sebe mnohokrt tzal, jak asi jej ivot probhal dle, nebo tehdy nebyla jej historie jet u konce. Mon, e nakonec dolo k suicidiu. Nedovedu si pedstavit, jak by mohla dle t v takov krajn osamlosti. Klinick diagnzy jsou dleit, ponvad poskytuj jistou orientaci, avak pacientovi vbec nepomohou. Rozhodujcm momentem je problm pacientovy historie", nebo ta skrv lidsk pozad a lidsk utrpen a jen zde me zat lkaova terapie. To mi velmi zeteln ukzal tak jin ppad. lo o starou pacientku z enskho oddlen, ptasedmdestiletou enu, kter byla u tyicet let upoutna na lko. Dostala se do stavu tm ped padesti lety, avak nikdo si u nebyl s to vzpomenout na jej pijet; vichni mezitm zemeli. Jen vrchn sestra, kter pracovala v stavu ptaticet let, jet nco vdla o jej historii. Staena u nebyla schopna mluvit a pijmala jen tekutou nebo polotekutou stravu. Jedla prsty a dostrkvala si tak potravu do st. Mnohokrt potebovala tm dv hodiny na lek mlka. Kdy prv nejedla, dlala rukama a paemi pozoruhodn, rytmick pohyby, jejich povahu jsem nechpal. Hluboce na m zapsobil stupe rozpadu, kter me duevn choroba zpsobit, neznal jsem vak vysvtlen. V klinickch pednkch byla uvdna jako katatonick forma dementiae praecox, avak to mi nic nekalo, nebo to neobsahovalo ani nejmen daj o vznamu a pvodu a vzniku tchto podivnch pohyb. Dojem, kter na m tento ppad inil, charakterizuje mou reakci na tehdej psychiatrii. Kdy jsem se stal asistentem, ml jsem pocit, e vbec nechpu, co psychiatrie o sob pedstrala, e je. Ctil jsem se vysoce nesvj vedle fa a koleg, kte vystupovali tak jist, zatmco j jsem bezradn tpal v temnotch. Za hlavn kol psychiatrie jsem povaoval poznn vc, kter se dj v nitru nemocnho ducha, a o tom jsem jet nevdl nic. Ocitl jsem se tedy v povoln, v nm jsem se vbec nevyznal!

Jednoho pozdnho veera jsem prochzel oddlenm, vidl jsem tu starou enu se zhadnmi pohyby a znovu jsem se sm sebe tzal: Pro to mus bt? Tu jsem el za na starou vrchn sestrou a vyptval se, zda pacientka byla vdy takov. Ano," odpovdla, ale moje pedchdkyn mn o n vyprvla, e dve vyrbla boty." Nato jsem jet jednou proel jej star chorobopis a tam stlo, e dl pohyby jako pi evcovn. Dve drvali evci obuv mezi koleny a protahovali nit k zcela podobnmi pohyby. (U vesnickch evc se to d vidt jet dodnes.) Kdy pacientka brzy nato zemela, piel na poheb jej star bratr. -Pro Vae sestra onemocnla?" zeptal jsem se ho. Tu mn vyprvl, e se zamilovala do obuvnka, kter se s n vak z njakho dvodu nechtl oenit, a tehdy j peskoilo, zblznila se". - evcovsk pohyby ukazovaly jej identitu s milm, kter trvala a do smrti. Tehdy jsem zskal prvn tuen o psychickch potcch takzvan dementiae praecox". Od t doby jsem vnoval vekerou pozornost smysluplnm souvislostem v psychze. Vzpomnm si dobe na pacientku, na jej historii se mi objasnilo psychologick pozad psychzy a pedevm nesmyslnch bludnch idej". Poprv jsem v tomto ppad pochopil e schizofrenik, vysvtlovanou a dosud jako nesmyslnou. Byla to Babette S., jej ppad jsem publikoval. V roce 1908 jsem o n ml pednku na curysk radnici. Pacientka pochzela z curyskho Starho Msta, z zkch a pinavch ulic, kde pila na svt a byla vychovvna v chudobnch pomrech. Jej sestra byla prostitutka, otec pijk. Sama v devtaticeti letech onemocnla paranoidn formou dementiue praecox s charakteristickm velikskm bludem. Kdy jsem ji poznal, byla u dvacet let v stavu. Mnoho set student medicny z n zskalo dojem hroznho procesu psychickho rozpadu. Byla jednm z klasickch demonstranch objekt kliniky. Babette byla naprosto pomaten a kala vci, kterm se vbec nedalo rozumt. Ve svzeln prci jsem podnikl pokus pochopit obsah jejch nepochopitelnch vrok. ekla napklad: Jsem Lorelei," a to proto, ponvad lka, kter se pokouel o interpretaci, vdycky kal: Nevm, co to m znamenat." ...
nmecky: Ich weil3 nicht, was soll es bedeuten." Zatek slavn bsn Heinricha Heineho Lorelei". Pozn. pekl.

... Nebo pronela stnosti jako: Jsem zastoupen Sokratovo," co - jak jsem zjistil mlo znamenat: Jsem prv tak nespravedliv obvinna jako Sokrates." Groteskn vroky jako: Jsem dvojit polytechnika nenahraditeln," jsem vestkov kol na zemi z kukuin mouky," jsem Germanie a Helvetie z vlun sladkho msla," Neapol a j musme zsobovat svt nudlemi," znamenaj hodnotov stupovn, tj. kompenzaci pocitu mncennosti. Kdy jsem se zabval Babettou a jinmi podobnmi ppady, pesvdil jsem se, e mnoh, co jsme a dosud u duevn chorch pokldali za nesmysln, nebylo vbec tak zmaten", jak se zdlo. Vcekrte jsem zjistil, e u takovch pacient je v pozad skryta jaksi osobnost", kter mus bt oznaena jako normln a kter do jist mry pihl. Pleitostn tak me tato osobnost - vtinou prostednictvm hlas nebo sn - pronet zcela rozumn poznmky nebo nmitky a me se dokonce pihodit, e se napklad pi tlesnm onemocnn dostane opt do poped a zp sob, e se pacient jev tm normln. Ml jsem jednou oetovat starou schizofreniku, u n se mi normln" osobnost stojc v pozad stala velmi zetelnou. Byl to ppad, kter nebylo lze lit, nbr jen oetovat. Jako kad lka ml jsem i j pacienty, kter mus lovk bez nadje na uzdraven doprovzet k smrti. Tato ena slyela hlasy, kter byly rozdleny po celm tle a jeden hlas ve stedu hrudnku byl hlas bo". Na tento hlas se musme spolhat," ekl jsem a asl nad svou vlastn odvahou. Tento hlas pronel zpravidla velmi rozumn poznmky a s jeho pomoc jsem s pacientkou dobe vychzel. Jednou tento hlas ekl: On t mus vyzkouet z bible." Pinesla si starou bibli opotebovanou tenm a j jsem j musel pokad zadat njakou kapitolu, kterou mla pest. Pt jsem ji z toho musel vyzkouet. To jsem dlal jedenkrt za trnct dn asi po sedm let. Pipadal jsem si ovem v tto roli zprvu ponkud zvltn, ale po njak dob mn bylo jasn, co cvien znamen: tmto zpsobem byla pozornost

pacientky udrovna v bdlosti, take neupadala hloubji do destruktivnho snu nevdom. Vsledkem bylo, e se hlasy rozen dve vude sthly asi po esti letech zpt vlun a pesn na levou polovinu tla, zatmco prav byla zcela osvobozena. Intenzita fenomnu na lev stran nebyla asi dvojnsobn, nbr stejn siln jako dve. Mohlo by se ci, e pacientka byla alespo na pl tla uzdravena. To byl neoekvan spch, nebo jsem si nepedstavoval, e by nae ten bible mohlo psobit terapeuticky. Na zklad prce s pacienty se mi ujasnilo, e paranoidn ideje a halucinace obsahuj smyslupln jdro. Je za nimi osobnost, ivotn historie, nadje a touha. Zle jen na ns, nechpeme-li tento smysl. Poprv se mi ozejmilo, e v psychze je skryta obecn psychologie osobnosti, e se i v n opt vyskytuj star konflikty lidstva. Tak u pacient, kte psob tup a apaticky nebo zpitomle, se dje nco vce a nco smysluplnjho, ne se zd. V podstat vzato neobjevujeme u duevn chorho nic novho a neznmho, nbr setkvme se se zkladem na vlastn existence. Tento vhled byl pro m tehdy mocnm citovm zitkem. Vdy m udivuje, kolik asu bylo zapoteb, ne se psychiatrie konen zaala zabvat obsahem psychzy. Nikdy se nikdo neptal, co znamenaj pacientovy fantazie a pro jeden pacient m fantazie takov a druh zcela jin. Pro napklad jeden v, e je pronsledovn jezuity, druh zase, e jej chtj otrvit id, nebo tet, e po nm jde policie. Obsahy fantazi se nebraly vn, nbr se hovoilo napklad zcela obecn o perzekunch idech". Pozoruhodn se mi zd t to, e m tehdej vzkumy jsou dnes tm zapomenuty. Schizofrenie jsem lil psychoterapeuticky u na potku tohoto stolet. Tato metoda nebyla objevena teprve dnes. Avak bylo zapoteb jet mnoho asu, ne se zaala do psychiatrie pibrat psychologie. Kdy jsem byl jet na klinice, musel jsem sv schizofrenick pacienty lit velmi diskrtn. Musel jsem bt velmi opatrn, chtl-li jsem se vyhnout nmitce, e fantazruji. Schizofrenie nebo - jak se kalo -dementia praecox" se povaovala za nelitelnou. Kdy se njak schizofrenie dala s spchem lit, eklo se jednodue, e to prv dn schizofrenie nebyla. Kdy m v Curychu roku 1909 navtvil Freud, demonstroval jsem mu ppad Babetty. ekl mi pot: Vte, Jungu, to, co jste u tto pacientky objevil, je vskutku jist zajmav. Ale jak jste to jen mohl vydret trvit hodiny a dny s touto fenomenln oklivou enskou?" Musel jsem na nj hledt ponkud zaraen, nebo tato mylenka m vbec nikdy nenapadla. Mn byla v jistm smyslu pjemnou starou chudinkou, ponvad mla tak krsn bludy a kala tak zajmav vci. A nakonec i u n z jakhosi mraku grotesknho nesmyslu vystupovala lidsk podoba. Terapeuticky se u Babetty nic nedlo, na to byla u pli dlouho nemocn. Ale vidl jsem jin ppady, u kterch tento druh pelivho pstupu ml trval terapeutick inek. Pi nazrn zvnjka se na duevn chorch jev jen tragick zkza, zdka vak ivot on strnky due, kter je od ns odvrcena. Vnj zdn asto klame, jak jsem ke svmu divu zjistil v ppad mlad katatonn pacientky. Bylo j osmnct let a pochzela ze vzdlan rodiny. V patncti letech ji svedl bratr a zneuili kamardi ze koly. Od estncti let se sthla do izolace. Skryla se ped lidmi a jaksi citov vztah mla nakonec jen jet ke zlmu hldacmu psu, kter patil jinm lidem a kterho se pokouela zskat. Stvala se stle podivnj a v sedmncti letech se dostala do stavu pro choromysln, kde strvila pldruhho roku. Slyela hlasy, odmtala potravu a byla zcela mutistick (tj. nemluvila u). Kdy jsem ji poprv spatil, byla v typickm katatonnm stavu. V prbhu mnoha tdn se mi podailo pimt ji pozvolna k ei. Po pekonn silnch projev odporu mn vyprvla, e ila na Msci. Je pr obydlen, ale zprvu vidla jen mue. Ti ji okamit vzali s sebou a zavedli do jakhosi podmsnho" obydl, kde se zdrovaly jejich eny a dti. Na vysokch msnch horch bydlel toti upr, kter loupil a zabjel eny

a dti, take msn lid byl ohroen vyhubenm. To byl dvod, pro ensk polovina obyvatelstva ila podmsn". M pacientka se nyn rozhodla, e nco pro msn lid vykon, a pedsevzala si, e upra zni. Po dlouhch ppravch na nj ekala na ploin jaksi ve, kterou kvli tomu postavili. Po mnoha nocch jej konen spatila, jak pilt z dlky jako njak velk ern ptk. Vzala dlouh obtn n, schovala jej ve svm roue a oekvala uprv pchod. Pojednou stl ped n. Ml nkolik pr kdel. Kdla pikrvala jeho tv a celou jeho postavu, take mohla vidt jen jeho pera. Blila se k nmu, ruku na noi. Tu se kdla najednou otevela a ped n stl nadpozemsky krsn mu. eleznm chvatem ji sevel do nrue kdel, take noe u nemohla pout. Navc byla tak oarovna uprovm pohledem, e by u vbec nebyla bvala s to bodnout. Upr ji zvedl ze zem a odletl s n pry. Po tomto odhalen mohla opt bez pekky mluvit a nyn vyly najevo i jej projevy odporu: e jsem j uzavel zpten cestu na Msc a nyn pr u neme pry ze Zem. Tento svt pr nen krsn, avak Msc pr je krsn a ivot pr tam m smysl. O nco pozdji mla recidivu katatonie. Njak as byla zuiv. Kdy byla po dvou mscch proputna, dalo se s n opt hovoit a pozvolna poznala, e ivot na Zemi je nevyhnuteln. Zoufale se vak zpovala tto nevyhnutelnosti a jejm dsledkm a musela bt znovu oetovna v stavu. Jednou jsem ji navtvil v cele a ekl j: Nen Vm to vechno k niemu, na Msc zptky nemete!" Pijala to mlky a zcela nezastnn. Tentokrt byla proputna u po krat dob a rezignovan se podrobila svmu osudu. Pijala msto jako oetovatelka v sanatoriu. Byl tam lka - asistent, kter se k n pokusil ponkud neopatrn piblit, co optovala stelou z revolveru. Natst stela zpsobila jen lehk zrann. Opatila si tedy revolver! Nabit revolver u sebe nosila u dve. Pi posledn nvtv v zvru lby mn jej pinesla. Na mou udivenou otzku odpovdla: Tm bych Vs bvala zastelila, kdybyste bval selhal." Kdy se rozruch kvli vstelu utiil, vrtila se opt dom. Provdala se, mla nkolik dt a pestla dv vlky na Vchod, ani kdy znovu onemocnla njakou recidivou. Co se d ci k interpretaci jejch fantazi? Incestem, kter utrpla jako mlad dvka, se ctila v och svta ponena, v i fantazie vak povena: byla takkajc uvedena do mytick e; nebo incest je tradin vsadou krl a boh. Tm vak nastalo naprost odcizen svtu, stav psychzy. Stala se takka mimosvtskou a ztratila kontakt s lidmi. Ocitla se v kosmick dlav, v nebeskm prostoru, kde se setkala s okdlenm dmonem. Jeho postavu penesla bhem len - jak tomu zpravidla bv - na m. Tm jsem byl automaticky ohroen smrt jako kad, kdo by ji bval chtl pemluvit k normln lidsk existenci. Svm vyprvnm mn dmona do jist mry prozradila, a tm se pipoutala k pozemskmu lovku. Proto se mohla vrtit do ivota a dokonce se provdat. J sm jsem se od t doby na utrpen tto duevn chor dval jinma oima, nebo jsem nyn tak vdl o vznamnch udlostech jejho vnitnho provn. asto jsem tzn na svou psychoterapeutickou nebo analytickou metodu. Nemohu na to dt jednoznanou odpov. Terapie je v kadm ppad rozdln. ekne-li mi lka, e se d" striktn tou nebo onou metodou", pak pochybuji o terapeutickm efektu. V literatue se tolik hovo o odporu pacienta, e to tm vypad, jako bychom mu chtli nco vnutit, zatmco to, co l, by pece z nho mlo pirozen vyrstat. - Psychoterapie a analzy jsou tak rozdln jako lidsk individua. Lm kadho pacienta tak individuln, jak je mon, nebo een problmu je vdy individuln. Obecn platn pravidla se daj stanovit jen cum grano salis. Psychologick pravda je platn jen tehdy, lze-li ji t obrtit. een, kter u m nepipad v vahu, me bt pro nkoho jinho prv to sprvn. Lka mus samozejm znt takzvan metody". Avak mus se mt na pozoru, aby se neupnul na uritou rutinn cestu. Teoretick pedpoklady lze aplikovat jen s opatrnost. Dnes

mon plat, ztra to mohou bt jin. V mch analzch nehraj dnou roli. Jsem velmi zmrn nesystematick. Pro m existuje vi individuu jen individuln porozumn. Pro kadho pacienta je zapoteb jin ei. A tak m lze slyet v jedn analze mluvit t adlerovsky nebo v druh freudovsky. Rozhodujc moment je, e stojm proti druhmu lovku jako lovk. Analza je dialog, k nmu pat dva partnei. Analytik a pacient sed proti sob navzjem - tv v tv. Lka m co ci, avak pacient t. Protoe v psychoterapii nejde o to aplikovat" njakou metodu, samo psychiatrick studium nesta. Sm jsem musel jet dlouho pracovat, ne jsem ml vzbroj pro psychoterapii. Ji v roce 1909 jsem pochopil, e nemohu lit latentn psychzy, nerozummli jejich symbolice. Tehdy jsem zaal studovat mytologii. U vzdlanch a inteligentnch pacient potebuje psychiatr vce ne pouh odborn vdn. Prost vech teoretickch pedpoklad mus chpat, co ve skutenosti hbe pacientem, jinak vzbud zbyten odpor. Vdy nejde o to, aby se potvrdila teorie, nbr aby pacient individuln pochopil sm sebe. To ovem nen mon bez srovnn s kolektivnmi nzory, v nich by ml bt lka vzdln. K tomu elu nesta pouh medicnsk vzdln, nebo horizont lidsk due zahrnuje nekonen vc ne obzor lkask ordinace. Due je znan komplikovanj a nepstupnj ne tlo. Je takkajc jednou polovinou svta, kter toti existuje jen potud, pokud je si j lovk vdom. Proto due nen jen problm osobn, nbr svtov a psychiatr m co init s celm svtem. Dnes to meme vidt jako nikdy pedtm: nebezpe, kter nm vem hroz, nepochz z prody, nbr od lovka, z due jednotlivce a du mnoha. Nebezpem je psychick alterace lovka! Ve zvis na tom, zda nae psyche funguje sprvn, nebo ne. Ztrat-li dnes lid hlavu, pak vybuchne vodkov puma! Psychoterapeut mus vak chpat nejen pacienta; prv tak dleit je, aby rozuml sm sob. Conditio sine qua non jeho vzdln je proto vlastn analza, takzvan uebn, cvin analza. Terapie pacienta zan takkajc u lkae; jen tehdy, jestli pochop to, jak zachzet se sebou a svmi vlastnmi problmy, me to tak nauit pacienta. Avak jen tehdy. Ve cvin analze se mus lka nauit poznvat svou dui a brt ji vn. Jestli toho nen schopen, nenau se to ani pacient. Tm vak ztrc kus due, tak jako i lka ztratil kus due, kterou se nenauil znt. Proto nesta, e si lka v uebn analze osvoj systm pojm. Jako analyzand mus uskutenit, e se analza tk jeho samho, e je soust skutenho ivota, a ne metodou, kterou se lze nauit nazpamt (v doslovnm smyslu!). Lka nebo terapeut, kter to ve sv analze nepochop, za to bude muset pozdji draze zaplatit. Existuje sice i takzvan mal psychoterapie", avak ve vlastn, opravdov analze je do ringu" voln cel lovk, pacient i lka. Existuje mnoho ppad, kter nememe lit, ani se do toho sami vlome. Jde-li o dleit, vznamn vci, je rozhodujc, zda se lka sm chpe jako soust dramatu, nebo zda se hal do sv autority. Ve velkch krizch ivota, ve svrchovanch okamicch, kdy se jedn o byt nebo nebyt, nepomohou mal sugestivn dovedn kousky, zde je lka vyzvn s celm svm bytm. Terapeut se mus vdy odpovdat z toho, jak sm reaguje na konfrontaci s pacientem. Vdy reagujeme nejen vdomm, nbr musme se vdy t ptt: Jak tu situaci prov m nevdom? Musme se tedy snait pochopit sv sny, dvat pozor na nejmen podrobnosti a pozorovat se prv tak, jako pozorujeme pacienta, jinak se podle okolnost me cel lba nedait. Chci vm k tomu vyprvt ppad. Ml jsem jednou pacientku, velmi inteligentn pan, kter se mi vak zdla z rznch dvod pochybn. Zpotku probhala analza dobe, avak po njak chvli se mi zdlo, jako bych u v interpretaci snu nepostihoval to sprvn, a domnval jsem se, e pozoruji i to, e se rozhovor zplotuje. A tak jsem se rozhodl, e si o tom se svou pacientkou promluvm, nebo

ani j samozejm neuniklo, e nco nefunguje sprvn. V noci ped jej pt nvtvou jsem ml tento sen: Putoval jsem za veernho slunenho svitu dolm po venkovsk cest. Vpravo byl srzn pahorek. Nahoe stl zmek a na nejvy vi na jaksi balustrd sedla ena. Abych ji mohl dobe vidt, musel jsem hodn zaklonit hlavu. Probudil jsem se s pocitem kee v ji. Jet ve snu jsem poznal, e ta ena je m pacientka. Interpretace mn byla okamit jasn: musel-li jsem ve snu vzhlet ke sv pacientce takto nahoru, ve skutenosti jsem se na ni pravdpodobn dval shora", pohrdav. Vdy sny jsou kompenzacemi vdomho postoje. Sdlil jsem j svj sen a svou interpretaci. Zpsobilo to okamitou zmnu situace a lba se znovu dala do pohybu. Jako lka se musm vdycky ptt, jak poselstv mi pacient pin. Co pro m pacient znamen? Jestli pro m neznamen nic, nemm dn strategick bod, dn msto k toku. Lka psob jen tam, kde je sm zasaen, kde se to tk jeho samho. Jen ten, kdo je zrann, l." Kde vak m lka personu jako panc, tam nepsob. Beru sv pacienty vn. Snad jsem postaven ped problm pesn tak jako oni. Vdy se asto stv, e pacient je pmo tou sprvnou nplast na lkaovo slab msto. Mohou z toho vzniknout svzeln situace i pro lkae, nebo prv pro nj. Kad terapeut by ml mt kontrolu prostednictvm tet osoby; tm zskv jet dal hledisko. Sm pape m zpovdnka. Vdycky radm analytikm: Mjte zpovdnka` nebo zpovdnici` (enu)." eny jsou toti pro to velmi nadan. Maj asto vynikajc intuici a vstinou kritickou schopnost a dok mum a podle okolnost i intrikm jejich animy dobe vidt do karet. Vid strnky, kter mu nevid. Proto jet dn ena nebyla pesvdena o tom, e je jej mu nadlovk. M-li nkdo neurzu, je pochopiteln, e prodlv analzu; je-li vak normln", nen k tomu nijak nucen. Avak mohu vs ujistit, e jsem s takzvanou normalitou uinil podivuhodn zkuenosti: jednou jsem se toti setkal se zcela normlnm" kem. Byl lka a piel ke mn s nejlepmi doporuenmi starho kolegy. Byl jeho asistentem a pevzal jeho praxi. Ml normln spch, normln praxi, normln enu, normln dti, bydlel v normlnm domku v normlnm malm mst, ml normln pjem a pravdpodobn i normln vivu. Chtl se stt analytikem. ekl jsem mu: Vte, co to znamen? To znamen: muste se nejprve nauit znt sebe sama. Nstrojem jste Vy sm. Nejste-li v podku, jak se pak me dt do podku pacient? Nejste-li pesvden, jak ho chcete pesvdit? Vy sm muste bt innou ltkou. Avak nejste-li j, pak Vm pomoz Bh! Pak zavedete pacienta do zmatku. Muste tedy nejprve provst analzu sm na sob." - Mu byl srozumn, ale hned mi ekl: Nemm nic problematickho, co bych Vm ml vyprvt." To by m bvalo mlo varovat. ekl jsem: Nue dobe, pak budeme probrat Vae sny." ekl: Nemm sny." J: Brzy budete mt." Nkdo jin by patrn ml sen u bhem pt noci. On si vak nemohl na dn vzpomenout. Tak to trvalo asi trnct dn a zaalo mi to pipadat hrozn zvltn. Konen piel psobiv sen. Zdlo se mu, e jede eleznic. Vlak se ml v jistm mst dv hodiny zdret. Ponvad snc neznal msto a rd by je byl poznal, vydal se na cestu do jeho stedu. Tam nael stedovk dm, patrn radnici, a vstoupil dovnit. Putoval dlouhmi chodbami a piel do krsnch mstnost, na jejich stnch visely star obrazy a krsn gobelny. Kolem dokola stly drahocenn star pedmty. Pojednou uvidl, e se setmlo a slunce zalo. Pomyslel si: musm pece zpt na ndra! - V tom okamiku objevil, e zbloudil, a nevdl u, kde je vchod. Polekal se a zrove si uvdomil, e se v tomto dom nesetkal s dnm lovkem. Bylo mu to stran podivn a zrychlil kroky v nadji, e nkoho potk. Nepotkval vak nikoho. Pak piel k velkm dvem a ulehen si pomyslel: tady je vchod! Otevel dvee a zjistil, e se ocitl v obrovsk mstnosti. Byla tak tmav, e snc nebyl s to zeteln poznat ani protilehlou stnu. Polekal se na nejvy mru a bel przdnm irm prostorem, nebo doufal, e najde dvee vchodu na druh stran sn. Tu

uvidl - pesn ve stedu mstnosti - na zemi cosi blho, a kdy piel ble, zjistil, e je to asi dvoulet idiotick dt. Sedlo na nonku a pomazvalo se vkaly. V tomto okamiku se s vkikem a v panice probudil. Nyn jsem vdl dost: byla to latentn psychza! Mohu vm ci, e jsem se potil, kdy jsem se jej snail z toho snu vyvst. Musel jsem sen zobrazit co mon nevinn. Do detail jsem se vbec nepoutl. Co sen vyprvl, zn piblin takto: cesta, kterou sen zan, je cesta do Curychu. Tam se vak zdrel jen krtkou dobu. Dt uprosted je podobou jeho samho jako dvouletho dtte. U malho dtte jsou takov patn zpsoby sice ponkud neobvykl, avak veskrze mon. Vkaly pitahuj jeho zjem, nebo jsou barevn a pchnou! Vyrst-li dt ve mst, pokud mono jet v psn rodin, me se nco takovho snadno jednou pihodit. Avak onen lka, kter sen ml, nebyl dn dt, ale dospl. A proto byl ten snov obraz zlovstnm symbolem. Kdy mn sen vyprvl, ujasnilo se mi, e jeho normalita byla kompenzac. Zastihl jsem jej v poslednm okamiku, nebo o vlas by bvala vypukla a manifestovala se latentn psychza. Tomu se muselo zabrnit. Podailo se mi nakonec pomoc jednoho jeho snu nalzt pijateln zvr pro cvinou analzu. Za tento konec jsme si byli oba navzjem velmi vdn. Nedal jsem mu znt nic ze sv diagnzy, ale asi si poviml, e se piblila fatln panika, kdy mu sen sdlil, e jej pronsleduje nebezpen duevn chor. Hned nato se vrtil dom. Nevdom se ho u nikdy nedotklo. Jeho tendence k normalit odpovdala osobnosti, kter se konfrontac s nevdomm nerozvj, nbr byla by jen roztrhna. Tyto latentn psychzy jsou psychoterapeutovmi betes noires" (ernou zv"), nebo poznat je lze asto velmi obtn. V tchto ppadech je obzvlt dleit rozumt snm. Tm se dostvme k problmu laick analzy. Zasazoval jsem se za to, aby psychoterapii studovali a cviili se v n i nelkai, avak u latentnch psychz mohou snadno shnout vedle". Proto se pimlouvm, aby laikov pracovali jako analytici, avak pod kontrolou lkae-specialisty. Jakmile si nejsou v nejmenm jisti, mli by se s nm poradit. U pro lkae je asto obtn poznat a lit latentn schizofrenii, o to obtnj je to pak pro laiky. Avak uinil jsem znovu a znovu tuto zkuenost: laici, kte se po lta zabvali psychoterapi a sami proli analzou, nco vd a tak nco dok. K tomu pistupuje i to, e neexistuje vbec dostatek lka, kte praktikuj psychoterapii. Toto povoln vyaduje velmi dlouh a dkladn vcvik a veobecn vzdln, kter m jen velmi mlo lid. Vztah mezi lkaem a pacientem - zvlt pispv-li k tomu penos pacienta nebo vce i mn nevdom identifikace lkae a pacienta - me pleitostn vst k jevm parapsychologick povahy. Zail jsem to astji. Obzvlt pozoruhodn je pro m ppad pacienta, kterho jsem dostal z psychogenn deprese. Vrtil se pot dom a oenil se, avak ena se mi nelbila. Kdy jsem ji poprv spatil, ml jsem hrozn nepjemn pocit. Poviml jsem si, e jsem j trnem v oku kvli svmu vlivu na jejho mue, kter mn byl vdn. asto se stv, e eny, kter mue skuten nemiluj, jsou rliv a naruuj jeho ptelstv. Chtj, aby jim patil cel, ponvad mu toti samy nepat. Jdrem kad rlivosti je nedostatek lsky. Postoj tto eny znamenal pro pacienta neobvyklou zt, kter nedorostl. Rok po svatb se pod tmto tlakem ocitl opt v depresi. Domluvil jsem se s nm - v pedtue tto monosti - e se ihned pihls, zpozoruje-li pokles nlady. Opomenul to vak - ne bez piinn manelky, kter jeho rozlad bagatelizovala. Neozval se mi. V tu dobu jsem musel mt pednku v B. Asi kolem plnoci jsem piel do hotelu posedl jsem po pednce jet s nkolika pteli - a pak jsem el rovnou spt. Leel jsem vak jet dlouho a nespal. Asi kolem druh hodiny - musel jsem prv usnout - jsem se s leknutm probudil a byl jsem pesvden, e do mho pokoje nkdo piel; pipadalo mi, jako by se dvee chvatn otevely. Ihned jsem rozsvtil, ale nic tam nebylo. Pomyslel jsem si, e si

nkdo spletl dvee, a podval jsem se do chodby, ale tam bylo ticho jako v hrob. Pozoruhodn," pomyslel jsem si, nkdo do mstnosti pece piel!" Pak jsem se pokouel rozpomenout a napadlo mi, e jsem byl probuzen tupou bolest, jako kdyby nco narazilo na m elo a pak na zadn stnu lebky. - Druhho dne jsem dostal telegram, e onen pacient spchal suicidium. Zastelil se. Pozdji jsem se dovdl, e kulka zstala vzet v zadn stn lebky. Pi tomto zitku lo 0 opravdov synchronistick fenomn, jak nezdka pozorujeme v souvislosti s archetypickou situac - zde v souvislosti se smrt. Relativizace asu a prostoru v nevdom umonila, e jsem vnmal nco, co se ve skutenosti odehrvalo nkde pln jinde. Kolektivn nevdom je vem spolen, je zkladem toho, co se ve starovku oznaovalo jako sympatie, tj. astenstv vech vc". V tomto ppad vdlo m nevdom o stavu pacienta. Ctil jsem, e jsem u cel veer pozoruhodn neklidn a nervzn, a to v silnm 0 protikladu ke sv obvykl nlad. Nikdy se nepokoum pacienta na nco obrtit a nevykonvm dn ntlak. Ve pro m spov v tom, aby pacient dospl k vlastnmu pochopen. Pohan se u m stv pohanem, kesan kesanem, id idem, jestli to odpovd jeho dlu. Vzpomnm si jet dobe na ppad idovky, kter ztratila vru. Zaalo to mm snem, ve kterm ke mn jako pacientka pila mlad, neznm dvka. Pednela mi svj ppad, a zatmco vyprvla, pomyslel jsem si: Vdy j j vbec nerozumm. Nechpu, o jde! Avak nhle m napadlo, e m neobvykl otcovsk komplex. - To byl sen. Ptho dne byla v m agend nvtva ve tyi hodiny. Objevila se mlad dvka. Byla to idovka, dcera bohatho banke, hezk, elegantn a velmi inteligentn. Prodlala u jednu analzu, avak lka na ni zskal penos a pnliv prosil, aby k nmu vc nechodila, jinak mu naru manelstv. Dvka po lta trpla tkou anxizn neurzou, kter se po tchto zkuenostech samozejm jet zhorila. Zaal jsem anamnzou, nebyl jsem vak schopen nic zvltnho odhalit. Byla adaptovan zpadn idovka, osvcen a do morku kost. Zprvu jsem nebyl s to jej ppad pochopit. Pojednou se mi vybavil mj sen a pomyslel jsem si: proboha, vdy tohle je ta osbka! Ponvad jsem u n nebyl s to zjistit ani stopu po njakm otcovskm komplexu, ptal jsem se j na ddeka, jak mm v takovch ppadech ve zvyku. Tu jsem uvidl, jak na krtk okamik zavela oi, a ihned jsem vdl: tady to je! Poprosil jsem ji tedy, aby mn o svm ddekovi vyprvla, a dozvdl jsem se, e to byl rabn a patil k njak idovsk sekt. Zeptal jsem se: Mnte chasidy?" Pitakala. Ptal jsem se dle: Jestli byl rabn, byl snad dokonce cadik?" Ona na to: Ano, k se, e byl svho druhu svtcem a ml i druh zen. Ale to vechno je blbost! Nco takovho pece vbec neexistuje!" Tm jsem uzavel anamnzu a pochopil historii jej neurzy, a tu jsem j vysvtlil: Jed Vm nco eknu, co snad nemete akceptovat: V ddeek byl cadik. V otec odpadl od idovsk vry. Zradil tajemstv a zapomnl Boha. A Vy mte neurzu, ponvad trpte bzn bo!" To do n uhodilo jako blesk! Pt noci jsem ml opt sen: v mm dom se konalo jaksi uvtn, a tu vidm, e tato osbka je zde t. Pila ke mn a zeptala se: Nemte njak detnk? Tak siln pr." Skuten jsem tak detnk nael, manipuloval s nm pak, abych jej otevel, a chtl jsem j ho dt. Avak co se stalo msto toho? Odevzdval jsem j ho na kolenou jako njakmu bostvu! Tento sen jsem j vyprvl a v osmi dnech byla neurza pry. ...
Tento ppad se od vtiny jinch ppad tohoto druhu li krtkost trvn lby. A. Jaffov.

... Sen mn ukzal, e pacientka nebyla jen njak povrchn osoba, nbr e v pozad byla svtice. Nemla vak dn mytologick pedstavy, a proto to nejpodstatnj v n nenalzalo dn vraz. Byla zamena jen na flirt, obleen a sexualitu, protoe vbec nic jinho neznala. Znala jen intelekt a ila nesmysln ivot. Ve skutenosti byla dtkem Bom, kter mlo naplnit Jeho tajemnou vli. Musel jsem v n probudit mytologick a nboensk

pedstavy, nebo patila k lidem, od nich se d duchovn projev innosti. Tm dostane jejich ivot smysl a po neurze nen ani stopy. U tohoto ppadu jsem nepouil dnou metodu", nbr jsem spatil ptomnost numinznho. Vysvtlil jsem to pacientce, a to zpsobilo uzdraven. Nelo zde o dnou metodu, zde platila bze bo. asto jsem vdal, e se lid stvaj neurotickmi, kdy se spokojuj s nedostaujcmi nebo klamnmi odpovdmi na otzky ivota. Hledaj postaven, manelstv, reputaci a vnj spch a penze a zstvaj neastn a neurotit, i kdy doshli toho, co hledali. Takov lid zstvaj vzet vtinou v pli velk duchovn tsni, jejich ivot nem dostaujc obsah, ani smysl. Rozvinou-li se k obshlej osobnosti, odezn vtinou i neurza. Proto pro m mla od potku svrchovan vznam mylenka vvoje. Nejvt st mch pacient nebyli vc lid, nbr takov, kte vru ztratili. Pichzely ke mn ztracen ovce". Vc lovk m i dnes pleitost provat symboly v crkvi. Pomysleme na proitek me, ktu, na imitatio Christi a mnoho jinho. Avak takov ivot a provn symbolu pedpokld ivouc astenstv vcho, a to dnenmu lovku velmi asto chyb. U neurotickho lovka to chyb vtinou. V takovch ppadech jsme odkzni na pozorovn, zda nevdom spontnn neprodukuje symboly, kter nahrazuj to, co chyb. Pak vak zstv jet vdy otevena otzka, zda lovk, kter m pslun sny nebo vize, je s to pochopit jejich smysl a vyvodit z nich pro sebe dsledky. Popsal jsem takov ppad v prci O archetypech kolektivnho nevdom. Jeden teolog ml sen, kter se opakoval astji. Zd se mu, e stoj na svahu, odkud m krsn vhled na hlubok dol s hustmi lesy. V, e jej a dosud stle nco zdrovalo od toho, aby tam el. Tentokrt vak chce provst svj pln. Jak se bl k jezeru, jezero se zvltn mn a pojednou se kmitne tich nraz vtru po hladin vody, a ta se temn zae. Probouz se s zkostnm vkikem. Sen se zprvu zd nesrozumiteln; avak jako teolog by si ml snc vlastn vzpomenout na rybnk", jeho vodou pohnul nhl vtr a do nho byli ponoeni nemocn toti rybnk Bethesda. Andl sestupuje, dotk se vody, kter tm nabv liv moci. Tich vtr je pneuma, kter vane kudy chce. A to zpsobuje sncmu pekelnou zkost. Je naznaena neviditeln ptomnost, numen, je ije ze sebe a ped kterm pepad lovka zden. Mylenku na rybnk Bethesdu si snc pipoutl jen neochotn. Nechtl ji pijmout, nebo takov vci se vyskytuj jen v bibli a nanejv jet v nedli dopoledne v kzn. S psychologi nemaj vbec co init. O Duchu svatm se krom toho hovo jen pi slavnostnch pleitostech, avak za nic na svt nen fenomnem zkuenosti. Vm, e by snc ml zden pekonat a e se m takkajc dostat za svou paniku. Avak nikdy nenalhm, jestli nkdo nen ochoten jt vlastn cestou a pevzt tm odpovdnost. Nejsem ochoten se lacino domnvat, e u nho jde jen" o obyejn projevy odporu. Ty - zejmna jsou-li tvrdojn - zasluhuj povimnut, ponvad znamenaj asto tolik co varovn, kter daj, aby nebyla pehldnuta. To, co l, me bt jed, kter ne kad snese, nebo operace, kter psob smrteln, je-li kontraindikovna. Kdy jde o vnitn provn, o to, co je nejosobnj, pak to pipad vtin lid stran zvltn a mnoz ped tm prchaj. Tak tomu bylo i u tohoto teologa. Jsem si samozejm vdom toho, e teologov jsou ve svzelnj situaci ne jin lid. Na jedn stran jsou ble tomu, co je nboensk, na druh stran jsou vak t tsnji vzni crkv a dogmatem. Riziko vnitnho provn - duevn dobrodrustv-je vtin lid ciz. Monost, e by to mohla bt duevn skutenost, je klatbou. Mus to bt zdvodnno nadpirozen" nebo alespo historicky", ale psychicky? Tv v tv tto otzce vychz asto nhle najevo pohrdn du, prv tak neekan jako hlubok.

V dnen psychoterapii se asto d, aby lka nebo psychoterapeut takkajc el s sebou" s pacientem a jeho afekty. Nepovauji to vdy za sprvn. Mnohdy je teba i aktivnho zsahu ze strany lkae. Jednou ke mn pila dma vysoce lechtickho pvodu, kter mla ve zvyku fackovat zamstnance - vetn lka. Trpla nutkavou neurzou a ocitla se na len na jedn klinice. Samozejm brzy primi utdila obligtn facku. Vdy pece v jejch och to tak byl jen lep valet de chambre (komornk). Pece si zaplatila! Poslal ji pak k jinmu lkai a tam se to udlo znovu. Ponvad tato dma nebyla pomaten, nbr ji bylo teba lit v rukavikch, ocitl se v jist nesnzi a odeslal ji ke mn. Byla to velmi statn osoba, est stop vysok - eknu vm, ta mohla fackovat! Objevila se tedy a bavili jsme se velmi dobe. Pak piel okamik, kdy jsem j musel ci nco nepjemnho. Vztekle vyskoila a hrozila, e m uhod. Vyskoil jsem rovn a ekl j: Dobe, jste dma, uhodte prvn - Ladies first (nejdve dmy). Avak pak budu bt j!" a tak jsem to tak myslel. Klesla zpt do svho kesla a doslova se zhroutila. To mi jet nikdo neekl," hoekovala. Od toho okamiku vak byla terapie spn. Tato pacientka potebovala muskou reakci. V tomto ppad by bylo zcela patn jt s sebou". To by j bylo vbec nepomohlo. Mla nutkavou neurzu, ponvad se sama nedokzala morln omezit. Takov lidi omezuje proda - prv nutkavmi symptomy. Udlal jsem si jednou ped lety statistiku o vsledcch svch len. sla u pesn neznm, avak opatrn eeno jedna tetina se skuten uzdravila, jedna tetina dalekoshle zlepila a jedna tetina zstala podstatn neovlivnna. Avak prv tyto nezlepen stavy lze obtn posuzovat, ponvad mnoh se uskuten a pochop teprve po letech a tak potom teprve me psobit. Jak asto se mi stalo, e mn bval pacienti psali: Teprve deset let pot, co jsem byl u Vs, jsem uskutenil to, o vlastn lo." Ml jsem mlo ppad, kter ode m odely, zcela zdka jsem musel njakho pacienta odeslat pry. Avak i mezi nimi byli nkte, kte mi pozdji poslali pozitivn zprvy. Proto je posuzovn spchu len asto obtn. V ivot lkae je samozejmost, e se ve sv praktick innosti setkv s lidmi, kte maj vznam i pro nj samho. Setkv se s osobnostmi, kter ke svmu tst nebo netst nikdy nevzbud zjem veejnosti, a pesto nebo prv proto maj neobvyklou dimenzi nebo prodlaly udlosti, vvoj nebo katastrofy, kter jin na jejich rovni hledaj. Mnohdy jsou to mimodn nadn, pro kter by nkdo jin mohl v nevyerpatelnm naden obtovat cel svj ivot, kter jsou vak zasazena do tak vzcn nepzniv psychick dispozice, e lovk nev, zda m co init s gniem, nebo s njakm fragmentrnm vvojem. Nezdka tak za nepravdpodobnch okolnost kvetou bohatstv due, o nich by lovk nikdy nepedpokldal, e je v sociln rovin potk. Raport, kter je nutn pro psychoterapeutick psoben, lkai nedovoluje, aby se vyhbal vkm a hlubinm trpcho lovka. Vdy raport spov ve stlm srovnvn a pizpsobovn, v dialektickm stetn vzjemn protikladnch psychickch skutenost. Nepsob-li tyto vlivy z njakho dvodu u jednoho nebo u druhho, zstv i psychoterapeutick proces neinn a nedochz k dn zmn. Nestv-li se jeden druhmu problmem, nenaleznou ani dnou odpovd'. Mezi takzvanmi neurotickmi pacienty naich dn existuje nemlo tch, kte by v dvjch dobch nebyli neurotit, tj. rozdvojeni sami v sob. Kdyby ili v dob nebo v prosted, kde jet mtus spojoval lovka se svtem pedk, a tm s prodou proitou, a nikoli vidnou pouze zvnjka, byli by ueteni onoho rozdvojen. Jde o lidi, kte neunesou ztrtu mtu a nenajdou ani cestu ke svtu jen vnjmu, tj. ke svtu prodovdy, ani se nemohou nasytit v intelektuln he fantazie se slovy, je nem ani v nejmenm co init s moudrost. Tyto obti duevnho rozpolcen na doby jsou pouz fakultativn neurotici; projevy zdnliv chorobn je opust v okamiku, kdy se uzave mezera, kter zeje mezi j a

nevdomm. Kdo sm co nejhloubji zail toto rozpolcen, je t nejlpe s to pochopit nevdom duevn procesy a vyhnout se onomu typickmu nebezpe inflace, kter hroz psychologovi. Kdo nezn z vlastn zkuenosti numinzn psoben archetypu, ten bude st unikat tomuto negativnmu psoben, je-li s nm v praxi konfrontovn. Bude peceovat nebo podceovat, ponvad disponuje jenom intelektulnm pojmem, avak nem empirickou mru. Zde zanaj - nejen pro lkae - povliv scest, z nich prvn je pokus o intelektuln zmocnn. Tento pokus slou skrytmu elu: vyhnout se archetypickmu psoben, a tm uniknout skuten zkuenosti ve prospch jakhosi zdnliv zajitnho umlho, avak pouze dvojdimenzionlnho svta pojm, kter by chtl skutenost ivota pokrt takzvanmi jasnmi pojmy. Posun do oblasti pojmovho bere zkuenosti substanci a propjuje ji pouhmu jmnu, kter je nyn dosazeno na msto skutenosti. Nikdo nen zavzn njakmu pojmu, a to je prv hledan pohoda, kter slibuje ochranu ped zkuenost. Duch vak neije v pojmech, nbr v inech a skutenostech. Pouhmi slovy lovk nic nepod, pestoe bude tuto proceduru opakovat do nekonena. K nejobtnjm a nejnevdnjm pacientm pat proto - podle m zkuenosti vedle habitulnch lh takzvan intelektulov, nebo u nich nikdy jedna ruka nev, co dl druh. Pstuj psychologii compartiments (v pihrdkch). Intelektem, jej nekontroluje cit, se d vydit vechno - a pesto m lovk neurzu. Ze setkn s analyzandy a z vyrovnvn s psychickm jevem, kter mi v nevyerpatelnm sledu obraz znzorovali, a spolu s nimi i m pacienti, jsem se nekonen mnoho nauil, a to ne teba pouze vdecky, nbr pedevm pokud jde o vhled do vlastn bytosti - a v neposledn ad pak jsem se uil z omyl a nezdar. Ml jsem hlavn analyzandky, kter pistupovaly k prci asto mimodn svdomit, rozvn a inteligentn. Ony zvan pisply k tomu, e jsem v terapii mohl jt novmi cestami. Nkte analyzandi se stali ve vlastnm smyslu mmi ky, kte nesli m mylenky do svta. Nael jsem mezi nimi lidi, jejich ptelstv se uchovalo po desetilet. M pacienti a analyzandi mi piblili skutenost lidskho ivota natolik, e jsem se bez nich nemohl pi poznn podstatnho obejt. Setkvn s lidmi nejrznjho druhu a nejrznj psychologick rovn mlo pro m nesrovnateln vy vznam ne nesouvisl rozhovor s njakou proslulou osobnost. Nejkrsnj a osudov nejvznamnj rozhovory mho ivota jsou anonymn.

Sigmund Freud
Dobrodrustv mho duchovnho vvoje zaalo tm, e jsem se stal psychiatrem. Ani jsem ml nejmen tuen, zaal jsem duevn chor pacienty pozorovat klinicky, zvnjka. Narazil jsem pi tom na psychick procesy npadn povahy, kter jsem registroval a klasifikoval bez nejmenho pochopen pro jejich obsahy, je se jevily dostaten zhodnoceny jako patologick". Bhem doby se mj zjem sousteoval stle vce na takov nemocn, u nich jsem proval nco pochopitelnho, tj. na paranoidn ppady, maniodepresivn psychzu a psychogenn poruchy. Od potku m psychiatrick kariry mn bohat podnty poskytovaly Breuerovy a Freudovy studie vedle prac Pierra Janeta. Freudovsk nbhy k metod analzy sn a vkladu sn mn byly pedevm npomocny k pochopen forem schizofrennch projev. Ji v roce 1900 jsem etl Freudv Vklad sn. ...
Ve svm nekrologu k Freudovu mrt (Basler Nachrichten, 1. jna 1939, GW XV, 1971) oznail Jung tuto prci jako prci tvoc epochu" a patrn vbec nejodvnj ze vech dosavadnch pokus ovldnout na zdnliv pevn pd empirie zhadu nevdom psyche... Pro ns - tehdy mlad psychiatry - to bylo zdrojem osvcen, zatmco pro nae star kolegy to bylo pedmtem posmchu."

... Knihu jsem opt odloil, nebo jsem ji jet nechpal. V ptadvaceti letech mn chybly zkuenosti, abych Freudovy teorie pezkouel. To pilo teprve pozdji. Roku 1903 jsem se do Vkladu sn pustil znovu a odhalil souvislost se svmi vlastnmi mylenkami. Pedevm m na tomto dle zaujalo, e na oblast snu pouv pojmu mechanismus potlaen", pochzejcho z psychologie neurz. Bylo to pro m dleit, nebo mn potlaen asto pekela pi experimentech se slovnmi asociacemi: na urit podntov slova pacienti bud asociativn odpov neznali, nebo ji dvali v reaknm ase vrazn prodlouenm. Jak se dodaten ukzalo, nastoupila takov porucha pokad, kdy se podntov slovo dotklo njak duevn bolesti nebo konfliktu. Toho si vak m pacienti nebyli vtinou vdomi a na m dotazy po pinch poruchy asto odpovdali pozoruhodn vyumlkovanm, strojenm zpsobem. etba Freudova Vkladu sn mn ukzala, e zde psobil mechanismus potlaen a e fakta, kter jsem pozoroval, se shoduj s jeho teori. Mohl jsem jen potvrdit jeho vvody. Jinak tomu bylo, pokud jde o obsah potlaen. V tom jsem Freudovi za pravdu dt nemohl. Za pinu potlaen povaoval sexuln trauma, a to m neuspokojovalo. Ze sv praxe jsem znal etn ppady neurz, u nich sexualita hrla roli jen podadnou a v poped byly jin faktory, napklad problm socilnho pizpsoben, problm tisku tragickmi ivotnmi okolnostmi, problm prestinch nrok atd. Pozdji jsem Freudovi takov ppady pedloil, avak Freud jako pinu neuznval jin faktory ne sexualitu. To bylo pro m velmi neuspokojiv. Zpotku pro m nebylo snadn najt pro Freuda ve svm ivot sprvn msto nebo zaujmout k Freudovi sprvn postoj. Kdy jsem se seznmil s jeho dlem, byla pede mnou akademick drha a dokonoval jsem prci, kter mla pispt k mmu univerzitnmu postupu. Freud vak byl v akademickm svt t doby vysloven persona non grata, a vztah vi nmu byl proto na kodu kad vdeck povsti. Vznamn lid" se o nm zmiovali nanejv tajn a na kongresech se o nm diskutovalo jen v kulorech, nikdy v plnu. Tak mi nebylo nikterak pjemn, e jsem musel konstatovat, e se m asocian pokusy shoduj s teoriemi Freudovmi. Jednou jsem se v laboratoi zabval tmito otzkami, kdy mn bel naeptal, e jsem pece oprvnn publikovat vsledky svch experiment a sv zvry, ani se o Freudovi zmnm. Vdy jsem pece sv pokusy rozpracoval dvno pedtm, ne jsem o nm nco vdl. Avak tu jsem uslyel hlas sv druh osobnosti: Udl-li nco takovho, jako bys Freuda neznal, je to podvod. lovk neme zaloit svj ivot na li." - Tm byl ppad vyzen. Od t doby jsem byl oteven na stran Freudov a bojoval za nj. Poprv jsem za nj lmal kop, kdy na jednom kongresu v Mnichov referoval o nutkavch neurzch, jeho jmno vak bylo mysln zamleno. V souvislosti s tm jsem v r.

1906 napsal pro Munchner Medizinische Wochenschrift lnek o Freudov uen o neurzch, kter pineslo tolik vznamnho k pochopen nutkavch neurz. ...
Die Hysterielehre Freuds, eine Erwiderung auf die Aschaffenburgsche Kritik, GW IV, 1969.

... Po tomto lnku mn dva nmet profesoi napsali varovn dopisy: jestli zstanu na Freudov stran a budu pokraovat v jeho obhajob, je pr m akademick budoucnost ohroena. Odpovdl jsem: Je-li pravda to, co Freud k, pak jsem pi nm. Kalu na kariru, jestli pedpokld, e lovk okleuje bdn a zamluje pravdu." A zastval jsem se Freuda a jeho mylenek nadle. Jen jsem na zklad vlastnch zkuenost nebyl stle jet s to pipustit, e by vechny neurzy zpsobilo sexuln potlaen nebo sexuln traumata. U nkterch ppad to odpovdalo skutenosti, u jinch vak ne. Bud' jak bu, rozpracoval Freud novou cestu bdn a tehdej nevole vi nmu se mi zdla absurdn.
Pot, co Jung (1906) poslal Freudovi svou prci o Diagnostickch asocianch studich, zapoala mezi obma badateli korespondence. Dopisovn trvalo pak do roku 1913. V roce 1907 poslal Jung Freudovi t svj spis Die Psychologie der Dementia praecox. A. Jaffov.

Pro mylenky vyjden v prci Die Psychologie der Dementia praecox jsem nenael pli porozumn a kolegov se mi vysmli. Touto prac jsem se vak dostal k Freudovi. Pozval m k sob a v noru 1907 se ve Vdni konalo nae prvn setkn. Seli jsme se v jednu hodinu po poledni a hovoili takka bez pestvky tinct hodin. Freud byl prvn skuten vznamn mu, s nm jsem se setkal. Neml jsem tehdy zkuenost s nikm, kdo by se s nm mohl mit. V jeho postoji nebylo nic trivilnho. Zjistil jsem, e je mimodn inteligentn, dvtipn a v kadm ohledu pozoruhodn. A pece zstvaly m prvn dojmy z nho nejasn, zsti i nepochopen. To, co mi kal o sv sexuln teorii, na m zapsobilo. Pesto nebyla jeho slova s to odstranit m vhrady a pochybnosti. Pednesl jsem je nejednou, avak pokad namtl, e nemm zkuenosti. Freud ml pravdu: tehdy jsem dostatek zkuenost jet neml, abych odvodnil sv nmitky. Vidl jsem, e jeho sexuln teorie byla pro nj nesmrn vznamn ve smyslu osobnm i filozofickm. To ve mn vyvolalo pzniv dojem, avak nebyl jsem s to si ujasnit, nakolik toto pozitivn hodnocen u nho souviselo se subjektivnmi pedpoklady a nakolik s prkaznmi zkuenostmi. Znan problematick se mi zdl pedevm Freudv postoj k duchu. Kdekoliv se u njakho lovka nebo umleckho dla projevil vraz duchovnosti, podezval ji a naznaoval, e jde o potlaenou sexualitu". Co se nedalo interpretovat bezprostedn jako sexualita, oznail jako psychosexualitu". Namtal jsem, e dovst jeho hypotzu logicky do konce by znamenalo dospt ke zniujcmu soudu o kultue. Kultura by se jevila jako pouh fraka, jako morbidn vsledek potlaen sexuality. Ano," potvrdil, tak to je. Je to osudov kletba, vi n jsme bezmocn." Nebyl jsem nikterak ochoten dt mu za pravdu nebo se s tm spokojit. Avak ctil jsem, e jsem diskusi jet nedorostl. Pi naem prvnm setkn pro m nabylo vznamu jet nco jinho. Tk se to vc, kter jsem ovem byl schopen promyslet a pochopit, teprve a nae ptelstv skonilo. Bylo zjevn, e sexuln teorie le Freudovi na srdci neobvykle vn. Kdy o tom mluvil, znl jeho tn nalhav, tm tsniv a jeho kritick a skeptick zpsob nebyl u vbec postehnuteln. Jeho obliej pitom oivil jaksi zvltn pohnut vraz, jeho pinu jsem nebyl s to poznat. To na m zapsobilo silnm dojmem: sexualita pro nj znamenala numinosum. Mj dojem byl potvrzen rozhovorem, kter se konal asi o ti roky pozdji (1910) opt ve Vdni. Vzpomnm si jet iv, jak mi Freud kal: Mj mil Jungu, slibte mi, e se nikdy nezeknete sexuln teorie. To je ze veho nejdleitj. Podvejte se, musme z toho udlat dogma, neotesitelnou batu." To mn kal pln vn a tnem, jako kdy otec k: A slib mi jen, mj mil synu: chod kadou nedli do kostela!" Ponkud udiven jsem se ho zeptal: Batu - a proti emu?" Nae odpovdl: Proti pvalu ernho bahna -" zde na okamik zavhal a dodal: - okultismu." Pedevm m vydsila bata" a dogma". Nebo dogma, tj.

vyznn, o nm nelze diskutovat, vyslovuje pece lovk jen tehdy, chce-li jednou provdy potlait pochybnost. To vak nem u nic spolenho s vdeckm sudkem, nbr jenom s osobnm mocenskm pudem. Byl to nraz, kter zashl ivotn jdro naeho ptelstv. Vdl jsem, e bych se s tm nikdy nemohl smit. Zdlo se, e Freud pod okultismem" rozum skoro vechno, co dovedly o dui vypovdat filozofie a nboenstv vetn parapsychologie, kter v onch dnech vznikala. Pro m byla sexuln teorie prv tak okultn", tj. nedokzanou, pouze monou hypotzou jako mnoh jin spekulativn pojet. Vdeck pravda byla pro m hypotzou, kter uspokojuje v tu chvli, avak nikoli lnkem vry pro vechny asy. Ani jsem to tehdy sprvn chpal, pozoroval jsem u Freuda invazi nevdomch nboenskch faktor. Zejm m chtl zskat ke spolen obran proti hrozcm nevdomm obsahm. Dojem z tohoto rozhovoru pispl k mmu zmatku; nebo jsem a do t doby nepikldal sexualit vznam nestl zleitosti, kter lovk mus zachovvat vrnost, ponvad by se mohla ztratit. Jak se zd, znamenala sexualita pro Freuda vc ne pro jin lidi. Byla pro nj res religiose observanda" (vc, kter m bt zbon uctvna", pozn. pekl.). Pod dojmem takovch otzek a mylenek se zpravidla chovme plae a zdrenliv. Take rozhovor po nkolika mch koktavch pokusech brzy skonil. Byl jsem hluboce dojat, zaraen a zmaten. Ml jsem pocit, e jsem zachytil pohled do nov, neznm zem, z n ke mn piletla hejna novch mylenek. Jedno mn vak bylo jasn: Freud, kter vdy s drazem poukazoval na svou nenboenskost, pichystal dogma, nebo si spe msto rlivho boha, kter se mu ztratil, podsunul jin nalhav obraz, toti obraz sexuality; obraz, kter byl nemn vtrav, nron, pnovit, hroziv a morln ambivalentn. Tak jako tomu, co je psychicky silnj, a proto obvan, pipadaj atributy bosk" nebo dmonick", tak u Freuda zskalo sexuln libido" roli skrytho boha (deus absconditus). Pednost tto promny spovala pro Freuda - jak se zd - v tom, e se mu nov numinzn princip jevil vdecky bez nmitek a oprotn od vekerho nboenskho zaten. V podstat vzato zstala vak numinznost jako psychologick vlastnost racionln nesrovnatelnch protiklad - Jahveho i sexuality - t. Zmnilo se pouze pojmenovn, a tm ovem i hledisko: to, co se ztratilo, bylo nutno hledat nikoli nahoe, nbr dole. Avak co na tom nakonec sejde silnjmu, ozname-li jej tak nebo onak? Kdyby neexistovala psychologie, nbr jen konkrtn pedmty, pak bychom skuten jeden zniili a druh postavili na jeho msto. Ve skutenosti, tj. v oblasti psychologick zkuenosti vak z nalhavosti, zkostnosti, nutkavosti atd. vbec nic nezmizelo. Tak jako pedtm zstv problm, jak meme zkost, patn svdom, vinu, ntlak, neuvdomn a pudovost zvldnout nebo jim uniknout. Nejde-li to ze svtl, idealistick strnky, pak snad z temn, biologick. Tyto mylenky mn letly hlavou jako okamit vylehnuv plameny. Mnohem pozdji, kdy jsem pemlel o Freudov charakteru, nabyly pro m dleitosti a odhalily svj vznam. Pedevm jsem se zabval Freudovm charakterovm rysem - zahoklost. Byla mn npadn ji pi naem prvnm setkn. Dlouho mn zstvala nepochopiteln, dokud jsem ji nebyl s to vidt v souvislosti s jeho postojem k sexualit. Pro Freuda sice sexualita znamenala numinosum, avak v jeho terminologii a teorii se projevuje vlun jako biologick funkce. Jen pohnut, s jakm o n hovoil, umoovalo usuzovat na to, e v nm zaznv jet nco hlubho. Koneckonc chtl uit - tak se mi to alespo zdlo - e pozorovna zevnit, zahrnuje sexualita i duchovnost nebo obsahuje smysl. Jeho konkretistick terminologie vak byla pli tsn, aby tuto mylenku vyjdila. Tak jsem z nho ml dojem, e v podstat vzato pracuje proti svmu vlastnmu cli a proti sob sammu. A neexistuje dn hor zahoklost ne zahoklost lovka, kter je svm vlastnm nejhorm neptelem.

Podle svho vlastnho vroku se ctil ohroen pvalem ernho bahna", on, kter se pokouel pede vemi hlubinami proniknout hlubiny ern. Freud se sm sebe nikdy neptal, pro musel stle hovoit o sexu, pro ho tato mylenka tak zaujala. Nikdy si neuvdomil to, e se v monotonii vkladu" projevoval nik ped sebou samm nebo ped onou druhou strnkou v sob, kter by se snad dala oznait jako mystick". Bez uznn tto strnky nemohl ovem doshnout shody se sebou samm. Byl slep vi paradoxii a dvojznanosti obsah nevdom a nevdl, e ve, co se z nevdom vyno, m njak nahoe a dole, njak uvnit a vn. Hovo-li lovk o vnjku - a to Freud dlal - pak bere v vahu jen jednu polovinu a z nevdom se logicky rod opan inek. Proti tto Freudov jednostrannosti se nedalo nic dlat. Snad by mu byla mohla otevt oi vlastn vnitn zkuenost; avak jeho intelekt by i ji mon zredukoval na pouhou sexualitu" nebo psychosexualitu". Propadl navdy jednomu aspektu, a prv proto v nm vidm tragickou postavu; nebo to byl velk mu, a co jet vc - lovk nm uchvcen. Po onom druhm rozhovoru ve Vdni jsem pochopil t mocenskou hypotzu Alfreda Adlera, kter jsem a do t doby nevnoval dostatenou pozornost: Adler - jako mnoho syn se od otce" nenauil to, co otec kal, nbr to, co dlal. Problm lsky nebo ertu a moci pak zatil mou mysl jako nesmrn tk kmen. Jak mn sm Freud ekl, nikdy neetl Nietzscheho. Nyn jsem vidl jeho psychologii jako achov tah djin ducha, kter kompenzoval Nietzscheho zbotn principu moci. Problm zejm neznl Freud versus Adler", nbr Freud versus Nietzsche". Zdlo se mi, e znamen mnohem vc ne vnitn spor v psychopatologii. Svitla mi mylenka, e ers a mocensk pud jsou jako rozdvojen brati a synov jednoho otce, jedn motivujc duevn sly, kte se - jako pozitivn a negativn elektrick nboj - projevuj ve zkuenosti v protikladn form: jeden jako patiens - trpc, ers, druh jako agens - inn, mocensk pud a vice versa. Ers poaduje mocensk pud prv tak siln, jako mocensk pud poaduje ers. Kde je jeden pud bez druhho? lovk na jedn stran pudu podlh, na stran druh se ho pokou pemoci. Freud ukazuje, jak objekt pudu podlh, a Adler zase, jak lovk pudu vyuv, aby objekt znsilnil. Nietzsche, kter se vydal svmu osudu a podlehl mu, si musel vytvoit nadlovka". Freud - tak jsem usuzoval mus bt pod tak silnm dojmem moci ertu, e ho chce povznst jako nboensk numen dokonce na dogma - aere perennius. Nen dn tajemstv, e Zarathutra je zvstovatelem jakhosi evangelia a Freud ve svm zmru kanonizovat pouky sout dokonce s crkv. Nedlal to ovem pli hlasit, zato m vak podezval z myslu, e chci bt povaovn za proroka. Vzn tragick nrok, a zrove ho str. Tak si lovk vtinou pon s numinozitami a je to sprvn, nebo v jednom ohledu jsou pravdiv, v druhm ohledu nepravdiv. Numinzn zitek souasn povyuje a poniuje. Kdyby Freud vzal ponkud vce v vahu psychologickou pravdu, e sexualita je numinzn - e je to bh i bel, pak nezstal vzet v in biologickho pojmu. A Nietzsche by se svm pehnnm patrn nepepadl pes okraj svta, kdyby se byl vce drel zklad lidsk existence. Kdekoli je due prostednictvm njakho numinznho zitku uvedena do silnho rozkmitu, vznik nebezpe, e se petrhne nit, na kter je lovk zaven. Tm lovk pad do absolutnho ano" a jin do prv tak absolutnho ne". Nirdvandva" (oprotn od dvojice), k Vchod. To jsem si pamatoval. Duchovn kyvadlo se pohybuje mezi smyslem a nesmyslem, a ne mezi sprvnm a nesprvnm. Nebezpe numinznho spov v tom, e svd k extrmm a e skromn pravda je pak povaovna za pravdu a mal omyl pokldn za fatln zbloudn. Tout passe - ve mj, co bylo pravda vera, je dnes klam, a co bylo pedevrem povaovno za chybn zvr, me bt ztra zjevenm' - vbec v psychologickch vcech, o nich pece ve skutenosti vme dosud velmi mlo. Zdaleka jsme si stle jet neujasnili, co to znamen, e vbec nic neexistuje, jestlie si toho mal - tak pomjiv - vdom nepovimlo!

Rozhovor s Freudem mn ukzal, e se obval, e by numinzn svtlo jeho sexulnho poznn mohlo bt uhaeno pvalem ernho bahna". Tm vznikla mytologick situace: boj mezi svtlem a temnotou. To osvtluje numinznost tto zleitosti a okamit uit nboenskho prostedku obrany - dogmatu. Ve sv dal knize, ...
Wandlungen und Symbole der Libido; 1912, nov vydn Symbole der Wandlung, 1952. GW V, 1973.

... kter se zabvala psychologi boje hrdiny, jsem zachytil mytologick pozad Freudovy podivn reakce. Sexuln interpretace na jedn stran a mocensk zmry dogmatu" na stran druh m v prbhu let pivedly k typologickmu problmu jako i k polarit a energetice due. Pot nsledovalo nkolikalet zkoumn ernho pvalu bahna okultismu"; snail jsem se pochopit vdom a nevdom historick pedpoklady na souasn psychologie. Zajmalo m vbec slyet Freudovy nzory na pedvdn a na parapsychologii. Kdy jsem ho navtvil v roce 1909 ve Vdni, ptal jsem se ho, jak o tom sml. Vychzeje ze sv materialistick zaujatosti odmtl cel tento komplex otzek jako nesmysl a dovolval se natolik povrchnho pozitivismu, e jsem se musel snait, abych mu pli oste neodporoval. Ubhlo jet nkolik let, ne Freud uznal opravdovost parapsychologie a skutenost okultnch" fenomn. Zatmco Freud uvdl sv argumenty, ml jsem zvltn pocit. Zdlo se mi, jako by m brnice byla ze eleza a rozhavila se - brnice jako hav klenba. A v tom okamiku ve skni na knihy, kter stla bezprostedn vedle ns, zaznla takov rna, e jsme se oba hrozn vydsili. Mysleli jsme, e se na ns sk zhroutila. Pesn tak to zaznlo. ekl jsem Freudovi: To je prv takzvan katalytick fenomn exteriorizace." Ach," ekl, to je pece uinn nesmysl!" Ale ne," opil jsem, mlte se, pane profesore. A na dkaz, e mm pravdu, nyn pedpovdm, e se hned ozve jet jedna takov rna!" - A skuten: sotva jsem ta slova vyslovil, spustila ve skni stejn rna! Dodnes nevm, kde jsem vzal tu jistotu. Ale vdl jsem s uritost, e se to rachocen bude opakovat. Freud se na m jen zden podval. Nevm, co si myslel nebo co vidl. V kadm ppad v nm tento zitek probudil nedvru vi mn a ml jsem pocit, e jsem mu nco provedl. U nikdy jsem s nm o tom nemluvil. Rok 1909 pinesl rozhodnut o naem vztahu. Byl jsem pozvn, abych pednel o asocianm experimentu na Clarkov univerzit (Worcester, Mass.). Nezvisle na mn dostal pozvn i Freud a rozhodli jsme se, e pocestujeme spolen. Setkali jsme se v Brmch, doprovzel ns Ferenczi. V Brmch dolo k ruiv phod, o kter se hodn diskutovalo, toti e Freud omdlel. Mdlobu nepmo vyprovokoval mj zjem o mrtvoly z raelinit". Vdl jsem, e v uritch oblastech severnho Nmecka se nalzaj takzvan slatinn mrtvoly. Jsou to mrtvoly lid pochzejc sten z prehistorie, mrtvoly lid, kte v bainch utonuli nebo tam byli pohbeni. Voda raelini obsahuje humzn kyseliny, kter zni kosti a souasn vyin ki, take zstv - stejn jako vlasy - naprosto zachoval. Probh zde tedy jaksi prodn mumifikan proces, pi nm jsou vak mrtvoly dokonale plon stlaeny vahou slatiny. Nalzaj se pleitostn pi dobvn raeliny v Holtnsku, Dnsku a vdsku. Tyto raelinitn mrtvoly, o nich jsem etl, jsem si vybavil, kdy jsme byli v Brmch, avak popletl jsem to trochu a zamnil jsem je s mumiemi v brmskch olovnatch sklepch. Mj zjem el Freudovi na nervy. Co mte s tmi mrtvolami?" ptal se m nkolikrt. Npadn se zlobil a pi jednom rozhovoru o tom omdlel. Pot mi ekl, e pr je pesvden, e tohle vann o mrtvolch pr znamen, e mu peji smrt. Tento nzor m vce ne pekvapil. Zdsil jsem se, a to intenzity jeho fantazi, kter mu zejm mohly zpsobit mdlobu.

V podobn souvislosti omdlel Freud v m ptomnosti jet jednou. Bylo to bhem Psychoanalytickho kongresu v Mnichov v roce 1912. Nkdo zavedl e na Amenofise IV Zdrazovalo se, e pro svj negativn postoj k otci zniil jeho vyobrazen symboly na stlch a e za Amenofisovm velkm vtvorem monoteistickho nboenstv tkvl otcovsk komplex. To m podrdilo a pokouel jsem se vysvtlit, e Amenofis byl tvr a hluboce nboensk lovk, jeho iny nemohou bt vysvtlovny z osobnho odporu vi otci. Otcovu pamtku udroval naopak v ct a svou niitelskou horlivost zamoval jen proti jmnu boha Amona, kter dal vyhladit vude, a tud asi i na vyobrazench symbolech svho otce Amenhotepa (Amon-hotep). Mimo to i jin faranov nahrazovali na pamtncch a sochch jmna svch skutench nebo boskch pedk svmi vlastnmi jmny, k emu se jako inkarnace stejnho boha ctili oprvnni. Avak nezavdli ani nov styl ani nov nboenstv. V tomto okamiku Freud ve mdlobch spadl ze idle. Vichni stli bezmocn kolem nj. Tu jsem ho vzal do nrue, zanesl do vedlej mstnosti a poloil ho na pohovku. U kdy jsem ho nesl, piel napolo k sob a pohled, kter na m vrhl, nikdy nezapomenu. Ze sv bezmoci se na m podval tak, jako kdybych byl jeho otcem. A u pisplo k t mdlob cokoli - atmosfra byla velmi napjat - oba ppady maj spolenou fantazii o otcovrad. Dve Freud vi mn opakoval narky, e m povauje za svho nstupce. Tyto nznaky mn byly trapn, nebo jsem vdl, e bych nikdy nebyl s to zastvat jeho nzory takkajc korektn, tj. v jeho smyslu. Jet se mi vak nepodailo rozpracovat sv nmitky tak, aby je mohl zhodnotit, a ml jsem ped nm pli velk respekt, ne abych ho chtl vyzvat k rozhodujcmu stetnut. Mylenka, e bych ml bt a nad hlavu zaten njakm stranickm vedenm, mn byla z mnoha dvod nepjemn. Nco takovho mi nesedlo. Nemohl jsem obtovat svou duchovn nezvislost a tento vzrst prestie mn byl nepjemn, ponvad pro m znamenal jen odvrat od skutench cl. lo mi o zkoumn pravdy, a ne o osobn prestin otzky. Cesta do USA, kterou jsme nastoupili v roce 1909 z Brm, trvala sedm tdn. Byli jsme spolu denn a analyzovali sv sny. Ml jsem tehdy nkolik vznamnch sn, s nimi si vak Freud nebyl s to nic pot. Nevytal jsem mu to, nebo nejlepmu analytikovi se me stt, e zhadu snu nen schopen rozlutit. Bylo to lidsk selhn a nebylo by m pimlo k tomu, abych nai analzu sn peruil. Naopak, velmi mnoho mi na n zleelo a n vztah byl pro m nadmru cenn. Proval jsem Freuda jako star, zralej a zkuenj osobnost a sebe jako syna. Avak tehdy se stalo nco, co tomu vztahu zasadilo tkou rnu. Freud ml sen, o jeho problmu nejsem oprvnn vyprvt. Interpretoval jsem jej, jak jsem jen uml, avak dodal jsem, e by se dalo ci mnohem vce, kdyby mi chtl sdlit jet njak detaily ze svho soukromho ivota. Po tchto slovech se na m Freud zvltnm zpsobem podval - jeho pohled byl pln nedvry - a ekl: Nemohu pece riskovat svou autoritu!" V tom okamiku ji ztratil. Tato vta se mn hluboce vryla do pamti. V n u pro m spovalo rozhodnut o konci naeho vztahu. Freud stavl osobn autoritu nad pravdu. Jak jsem ji ekl, byl Freud schopen m tehdej sny interpretovat jen nepln nebo je nebyl s to interpretovat vbec. lo o sny kolektivnho obsahu se spoustou symbolickho materilu. Zvlt jeden z nich byl pro m vznamn, nebo m poprv pivedl k pojmu kolektivnho nevdom", a tvoil tedy jaksi druh pedehry k m knize Wandlungen und Symbole der Libido (Promny a symboly libida). Byl to tento sen: Byl jsem v neznmm dom, kter ml dv poschod. Byl to mj dm". Byl jsem v hornm pate. Byl tam jaksi obvac pokoj, ve kterm stl krsn star nbytek v rokokovm stylu. Na zdech visely vzcn star obrazy. Podivoval jsem se, e by to ml bt mj vlastn dm, a pomyslel jsem si: to nen patn! Avak tu m napadlo, e jet vbec nevm, jak to vypad v dolnm poschod. Sestoupil jsem po schoditi a dostal se do pzem. Vechno tam bylo mnohem star a vidl jsem, e tato st domu pochzela asi z 15.

nebo 16. stolet. Zazen bylo stedovk a podlaha byla z ervench plench cihel. Ve bylo ponkud temn. el jsem z jedn mstnosti do druh a pomyslel jsem si: Te musm dm prozkoumat cel! Piel jsem k tkm dvem a otevel je. Za nimi jsem objevil kamenn schodit, kter vedlo do sklepa. Sestoupil jsem po nm a ocitl se v krsn klenut, velmi starobyl mstnosti. Zkoumal jsem stny a objevil, e mezi obyejnmi stavebnmi kameny jsou vrstvy plench cihel; malta obsahovala cihlov lomky. Podle toho jsem poznal, e zdi pochzely z mskch dob. Mj zjem se nyn svrchovan zvil. Zkoumal jsem i podlahu, kter byla z kamennch ploten. V jedn z nich jsem objevil jaksi kruh. Kdy jsem za nj zathl, kamenn deska se zvedla a opt tam bylo jaksi schodit. Byly to zk kamenn schody, kter vedly do hlubiny. Sestoupil jsem dol a piel do nzk skaln jeskyn. Na podlaze leela siln vrstva prachu a v nm leely kosti a rozbit ndoby jako pozstatky primitivn kultury. Objevil jsem dv zejm velmi star a zpola rozpadl lidsk lebky. - Pot jsem se probudil. Freuda na tomto snu zajmaly pedevm ty dv lebky. Ustavin na n zavdl hovor a dval mi na srozumnou, abych v souvislosti s nimi projevil njak pn. Copak si o tch lebkch asi myslm? A od koho pochzej? Vdl jsem ovem pesn, k emu tm smuje; e by v tom mla bt skryta tajn pn smrti. - Nue, co tedy vlastn chce? pomyslel jsem si. Komu mm pt smrt? - Ctil jsem siln odpor vi takov interpretaci a ml jsem t tuen, co by sen skuten mohl znamenat. Avak tehdy jsem jet nedvoval svmu sudku a chtl jsem slyet jeho mnn. Chtl jsem se od nj uit. Sledoval jsem tedy jeho mysl a ekl: M ena a m vagrov" - nebo jsem pece musel jmenovat nkoho, komu pt smrt by se vyplatilo. Byl jsem tehdy jet krtce enat a vdl jsem pesn, e ve mn nebyl ani nznak takovho pn. Ale nedokzal bych pedloit Freudovi k interpretaci snu sv vlastn npady, a narazit na nepochopen a siln odpor. Ctil jsem, e jsem k tomu jet nedorostl, a tak jsem se obval, e setrvm-li na svm stanovisku, ztratm jeho ptelstv. Na druh stran jsem chtl vdt, co z m odpovdi vyplyne a jak by reagoval, kdybych ho ve smyslu jeho doktrny klamal. Tak jsem mu vyprvl le. Byl jsem si naprosto vdom toho, e m chovn nen morln bezvadn. Nebyl bych mu vak mohl poskytnout pohled do svho mylenkovho svta. Propast mezi mm svtem a jeho byla pli velk. Freud byl mou odpovd vskutku jako osvobozen. Poznal jsem podle toho, e byl vi takovm snm bezmocn a uchyloval se ke sv doktrn. Mn vak zleelo na tom, abych nalezl skuten smysl snu. Bylo mi zejm, e dm pedstavuje jaksi obraz psyche, tj. mho tehdejho stavu vdom s jeho doplnnmi, do t doby nevdommi. Vdom bylo charakterizovno obvac mstnost. Navzdory starobylmu stylu mla atmosfru obvanho prostoru. V pzem u zanalo nevdom. m hloubji jsem el, tm vc se ve odcizovalo a temnlo. V jeskyni jsem objevil pozstatky primitivn kultury, tj. svt primitivnho lovka ve mn, svt, jej me vdom u st doshnout nebo osvtlit. Primitivn due lovka hrani se ivotem ivoin due, jako i jeskyn pravku vtinou obvala zvata, ne je zabrali lid. Tehdy jsem si zvl intenzivn uvdomil, jak siln pociuji rozdl mezi Freudovm duchovnm postojem a postojem svm. Vyrstal jsem koncem minulho stolet v intenzivn historick atmosfe Basileje a dky etb starch filozof zskal uritou znalost djin psychologie. Kdy jsem pemlel o snech a obsazch nevdom, nedlo se to nikdy bez historickho srovnvn; v dob svch studi jsem k tomu pokad pouval starho Krugova Lexikonu filozofie. ...
Pozn. pekl.: Krug Wilhelm Traugott (1770-1542), nmeck filozof, stoupenec Kantovy filozofie. Napsal svho asu ten Handwbrterbuch der philosopischen Wissenschaften.

... Znal jsem pedevm autory 18. stolet, jako i autory nastvajcho 19. stolet. Tento svt tvoil atmosfru mho obvacho pokoje v prvnm poschod. Naproti tomu u

Freuda jsem ml dojem, jako by jeho duchovn historie" zanala u Buchnera, Moleschotta, Dubois-Reymonda a Darwina. K vylenmu stavu mho vdom dodval nyn sen dal vrstvy vdom: pzem ve stedovkm stylu u dlouho neobvan, pak msk sklep a nakonec prehistorickou jeskyni. Pedstavuj uplynul doby a peit stupn vdom. Ve dnech, kter sen pedchzely, jsem se paliv zabval mnoha otzkami: Na jakch pedpokladech spov Freudova psychologie? Ke kter kategorii lidskho mylen tato psychologie pat? V jakm pomru k obecnm historickm pedpokladm je jej tm vlun personalismus? Mj sen mi dal odpov. Vracel se zejm zpt a k zkladm djin kultury, djin po sob nsledujcch stav vdom. Pedstavoval nco jako diagram struktury lidsk due, pedpoklad veskrze neosobn povahy. Tato mylenka zapadla na sprvn msto, klaplo to", jak kaj Anglian; a sen se mi stal vdm obrazem, kter se v ptm obdob potvrdil v me mn doposud neznm. Poskytl mn prvn tuen kolektivnho a priori osobn psyche, kter jsem zprvu pojmal jako stopy dvjch funknch zpsob. Teprve pozdji, a jsem ml vt zkuenosti a spolehlivj vdomosti, jsem tyto funkn zpsoby uznal za formy instinktu, za archetypy. Nikdy jsem nemohl dt Freudovi za pravdu, e by sen byl fasdou", za kterou se skrv jeho smysl; smysl, kter je ji znm, avak naemu vdom je takkajc zlomysln odprn. Pro m jsou sny proda, v n netkv klamav zmr, nbr kter nco vypovd, tak dobe, jak to prv um - jako rostlina, kter roste, nebo zve, kter hled potravu, tak dobe, jak to prv dovedou. Tak ani oi nechtj klamat, ale mon klameme sami sebe, ponvad nae oi jsou krtkozrak. Nebo patn slyme, protoe nae ui jsou nahluchl, ale ui ns klamat nechtj. Dvno pedtm, ne jsem poznal Freuda, povaoval jsem nevdom, jako i sny, jeho bezprostedn projev, za prodn proces, jemu nen vlastn dn libovle a pedevm dn kejklsk zmr. Neznal jsem dvody pro domnnku, e by se skoky vdom vztahovaly t na prodn procesy nevdom. Denn zkuenosti m naopak pouily, jak nevdom klade tendencm vdom tvrdojn odpor. Sen o dom na m zapsobil zvltn: obnovil m star archeologick zjmy. Po nvratu do Curychu jsem si vzal knihu o babylnskch vykopvkch a etl rzn prce o mtech. Pitom mn padla do rukou Symbolika a mytologie starch nrod Friedricha Creuzera, a uchvtila m! etl jsem jako posedl a s planoucm zjmem se propracovval horou mytologickho a nakonec i gnostickho materilu a skonil jsem v totlnm chaosu. Byl jsem podobn bezradn jako svho asu na klinice, kdy jsem se snail pochopit smysl psychotickch duevnch stav. Pipadal jsem si jako v imaginrnm blzinci a zaal vechny ty kentaury, nymfy, bohy a bohyn v Creuzerov knize oetovat" a analyzovat, jako by to byli m pacienti. Pi tto prci jsem nemohl neobjevit blzk vztah antick mytologie k psychologii primitiv, co m podntilo k intenzivnmu studiu tto psychologie. Freudovy souasn zjmy v tomto ohledu ve mn vyvolaly uritou stsnnost, ponvad jsem tuil, e v tom poznvm nadvldu jeho teorie nad fakty. Uprosted tohoto studia jsem narazil na fantazijn materil mlad Amerianky, sleny Millerov, kterou jsem neznal. Tento materil publikoval mj ctn otcovsk ptel Thodor Flournouy v Archives de Psychologie (eneva). Mytologick charakter fantazi na m ihned zapsobil. Projevily se jako katalyztor mylenek, kter se ve mn nashromdily a nebyly jet uspodny. Pozvolna se z nich a ze znalosti mt, kterou jsem zskal, utvela kniha Promny a symboly libida. Bhem prce na n jsem ml vznamn sny, kter u naznaovaly roztrku s Freudem. Jeden z nejpsobivjch se odehrval v hornatm prosted v blzkosti vcarsko-rakouskch hranic. Bylo to k veeru a vidl jsem jakhosi starho mue v uniform c. a k. celnho ednka. el kolem m ponkud shrben a minul m, ani si m poviml. Vraz jeho oblieje byl mrzut, ponkud melancholick a rozhnvan. Byli tu jet jin lid a nkdo

m pouoval, e ten star mu pr vbec nen skuten, nbr e je to duch celnho ednka, kter zemel ped lety. To je jeden z tch, kdo nemohou zemt," znamenalo to. To je prvn st snu. Kdy jsem se pustil do jeho analzy, vybavila se mi ke clu hned cenzura`; k hranici m napadla na jedn stran hranice mezi vdomm a nevdomm, na druh stran hranice mezi nzory Freudovmi a mmi. Vyetovn - velmi psn - na hranicch mi pipadalo jako narka na analzu. Na hranici otevraj kufry a zkoumaj podloudnick zbo. Pitom se odhaluj nevdom pedpoklady. innost starho celnho ednka obsahovala zejm tak mlo potitelnho a uspokojujcho, e mu jeho svtov nzor vytvoil odpovdajc kysel obliej. Nemohl jsem v tom odmtnout analogii s Freudem. Freud pro m sice u tehdy (1911) v uritm smyslu ztratil autoritu. Avak znamenal pro m i nadle silnj osobnost, do kter jsem promtal otce, a tato projekce v dob snu jet zdaleka nezmizela. Kde takov projekce existuje, nen lovk objektivn, nbr jeho sudek je rozpolcen. Na jedn stran lovk zvis, a na stran druh ct odpor. V dob, kdy se sen objevil, jsem Freuda hodnotil jet vysoko, na druh stran jsem byl kritick. Tento roztpen postoj je pznakem toho, e jsem byl v tto situaci jet nevdom a e jsem ji nereflektoval. Je to charakteristick pro vechny projekce. Sen mi dal na srozumnou, abych o tom zskal jasno. Pod dojmem Freudovy osobnosti jsem - pokud mono - rezignoval na vlastn sudek a potlail svou kritiku. To byl pedpoklad, za nho jsem byl s to spolupracovat. kal jsem si: Freud je mnohem moudej a zkuenj ne ty. Te prost naslouch tomu, co k, a u se od nj." A pak se mi o nm k mmu divu zdlo jako o mrzutm ednkovi rakousk c. a k. monarchie, jako o zemelm a jet stracm" celnm inspektorovi. Mlo to bt to pn smrti, kter Freud naznaoval? Nemohl jsem v sob dokzat nikoho, kdo by mohl normln chovat takov pn, nebo jsem chtl takkajc tout prix - za kadou cenu - spolupracovat a bezostyn egoistickm zpsobem se podlet na bohatstv jeho zkuenosti a velmi mn zleelo na naem ptelstv. Neml jsem vbec pohnutku pt mu smrt. Sen vak mohl dobe bt korekturou, kompenzac mho vdomho oceovn a obdivu, kter - zpsobem mn nemilm - zejm zael pli daleko. Sen doporuoval ponkud krititj postoj. Byl jsem z toho velmi zden, akoli o zvren vt snu se mi zdlo, e obsahuje nznak nesmrtelnosti. Epizoda s celnm ednkem jet sen neukonila, nbr po petrce pila druh, pozoruhodn st. Byl jsem v njakm italskm mst a bylo to v polednch hodinch mezi dvanctou a jednou. V ulicch plilo hav slunce. Msto bylo postaveno na kopci a pipomnalo mi jedno msto v Basileji, toti Kohlenberg. Uliky, je se odtud sbhaj dol do Birsigtalu, kter se thne mstem, jsou zsti schodovit. Takov schodit vedlo dol k Bosckmu nmst. Byla to Basilej, a pece to bylo italsk msto, teba jako Bergamo. Bylo lto, zc slunce bylo v zenitu a vechno bylo vyplnno intenzivnm svtlem. Potkvalo m mnoho lid a j jsem vdl, e te zaveli obchody a lid spchaj dom k obdu. Uprosted tohoto proudu lid krel ryt v pln zbroji. Vystupoval po schoditi nahoru mn vstc. Nesl pilbu s onmi przory a kroukov brnn. Pes n bl svrchn roucho a na nm vpedu a na zdech byl vetkn velk erven k. Mete si pomyslet, jak dojem na m udlalo, kdy ke mn najednou v modernm mst v poledne, ve pice poulinho ruchu mil kik. Pedevm m napadlo, e - jak se zd - jej z mnostv lid, kte byli na ulici, nikdo nevnm. Nikdo se za nm neotoil ani se po nm neohldl; pipadalo mi, jako by byl pro ostatn pln neviditeln. Tzal jsem se, co m tento zjev asi znamenat, a tu se stalo, jako by mn nkdo odpovdl - avak nebyl tam nikdo, kdo by to kal: Ano, to je pravideln zjev. Vdy mezi dvanctou a jednou hodinou tudy tento ryt prochz, a to po velmi dlouh as (j jsem ml dojem, e po stalet) a kad o tom v."

Sen na m hluboce zapsobil, avak tehdy jsem mu vbec nerozuml. Byl jsem stsnn a zden a nevdl si rady. Ryt a celn ednk byly vzjemn protikladn postavy. Celn ednk byl stnov, jako nkdo, kdo jet nemohl zemt" - mizejc zjev. Ryt byl naproti tomu ivouc a naprosto skuten. Druh st snu byla ve znan me numinzn, scna na hranicch byla stzliv a sama o sob nepsobiv, teprve vahy nad n se m dotkly. O zhadn postav ryte jsem v ptm obdob hodn pemlel, ani jsem byl ovem schopen pln postihnout jej vznam. Teprve mnohem pozdji, po delm ase meditac nad tm snem jsem byl schopen do jist mry pochopit jeho smysl. U ve snu jsem vdl, e ryt pat do 12. stolet. To je obdob, kdy zanala alchymie a ptrn po svatm grlu. Pbhy o grlu byly pro m od mld velmi vznamn. Kdy mn bylo patnct let, etl jsem je poprv a byl to nesmazateln zitek, dojem, kter m u nikdy neopustil. Tuil jsem, e v nm je skryto jet njak tajemstv. Tak se mi zcela pirozen zdlo, e sen znovu vyvolal svt ryt grlu a jejich hledn, nebo to byl v nejvnitnjm smyslu mj svt, kter ml sotva co init se svtem Freudovm. Vechno ve mn hledalo nco jet neznmho, co by mohlo propjit smysl banalit ivota. Ctil jsem hlubok zklamn, e nedokeme pi vekerm sil bdajcho rozumu objevit v hlubinch due zdnliv nic jinho ne jen to pli znm vedn lidsk". Vyrstal jsem na venkov mezi rolnky, a co jsem se nemohl nauit ve stji, to jsem se dovdl prostednictvm rabelaisovskho vtipu a neostchav fantazie folkloru naich sedlk. Incest a perverzity nebyly pro m dn pozoruhodn novinky a nestly za dn zvltn vysvtlovn. Spolu s kriminalitou patily k on ern sedlin, kter mi kazila chu ivota, ponvad mi jen pli zeteln pivdla ped oi oklivost a nesmyslnost lidsk existence. Bylo pro m samozejmost, e kapusta vyrst na hnoji. Musel jsem doznat, e jsem v tom nebyl s to objevit dn npomocn vhled. Inu, jsou to vechno mstt lid, kte nevd nic o prod a lidskm chlv, myslel jsem si, dvno omrzen tmito odpornostmi. Lid, kte o prod nic nevd, jsou ovem neurotit, nebo se nepizpsobili skutenostem. Jsou jet pli naivn jako dti a musej bt takkajc poueni o tom, e jsou lidmi jako vichni ostatn. Tm se ovem neurotici jet neuzdrav a uzdravit se mohou jen tehdy, jestli se zase dostanou z kadodennho bahna. Avak zstvaj a pli rdi vzet v tom, co bylo pedtm potlaeno, a jak by se tak z toho mli dostat, kdy je analza neuvdom o nem jinm a lepm? Kdy je v tom vzn sama teorie a nechv jim jako monost een oteveno jen racionln nebo rozumn" rozhodnut, aby se konen vzdali dtinstv? Vdy prv to zejm nemohou, a jak by to tak mli dokzat, kdy neobjevili nic, na em mohou stt? lovk se neme vzdt dn formy ivota, ani ji nevymn za njakou jinou. Totln rozumn veden ivota je podle empirie zpravidla nemon, obzvl jet je-li lovk takkajc od zatku tak nerozumn jako neurotik. Te se mi objasnilo, pro jsem se s takovm zpalem zajmal o Freudovu osobn psychologii. Musel jsem za vech okolnost vdt, jak to bylo s jeho rozumnm eenm". Byla to pro m ivotn otzka, jejmu zodpovzen jsem byl ochoten mnoh obtovat. Nyn jsem to ml jasn ped oima. Freud sm ml neurzu, a to neurzu dobe diagnostikovatelnou a s velmi trznivmi symptomy, jak jsem odhalil na na americk cest. Pouoval m tenkrt, e cel svt pr je ponkud neurotick, a proto pr lovk mus projevovat toleranci. J jsem se s tm vak nehodlal spokojit, nbr jsem chtl spe vdt, jak by se lovk mohl neurze vyhnout. Vidl jsem, e ani Freud ani jeho ci nebyli schopni pochopit, co to pro teorii a praxi psychoanalzy znamen, nevypod-li se ani mistr se svou vlastn neurzou. Kdy pak projevil zmr ztotoovat teorii a metodu a dogmatizovat je, nemohl jsem s nm u spolupracovat a zbvalo mn, jen abych od spoluprce ustoupil. Kdy jsem se pi prci na Promnch a symbolech libida dostal v zvru ke kapitole o Obti, vdl jsem pedem, e m to bude stt ptelstv s Freudem. Mlo se v n hovoit o

mm vlastnm pojet incestu, o rozhodujc zmn pojmu libida a jet jinch mylenkch, v nich jsem se odlioval od Freuda. Incest pro m znamenal osobn komplikaci jen v nejvzcnjch ppadech. Vtinou pedstavuje vysoce nboensk obsah, proto tak hraje rozhodujc roli v tm vech kosmogonich a etnch mtech. Avak Freud trval na doslovnm pojet a nemohl pochopit duchovn vznam incestu jako symbolu. Vdl jsem, e by to vechno nikdy nebyl schopen pijmout. Hovoil jsem se svou enou a sdlil j sv obavy. Snaila se m uklidnit, nebo byla toho nzoru, e by Freud m pojet velkoryse pipustil, i kdy by je sm nemohl akceptovat. J sm jsem byl pesvden o tom, e by je pipustit schopen nebyl. Po dva msce jsem se nemohl dotknout pera a byl jsem trznn konfliktem: mm zamlet, co si myslm, nebo mm riskovat ptelstv? Nakonec jsem se rozhodl pst, a to m stlo Freudovo ptelstv. Po roztrce s Freudem ode m odpadli vichni m ptel a znm. M kniha byla prohlena za kvr. Byl jsem povaovn za mystika, a tm byla vc vyzena. Riklin a Maeder byli jedin dva lid, kte pi mn zstali. Pedvdal jsem vak, e budu osamocen, a nedlal jsem si iluze o reakcch takzvanch ptel. Byl to bod, kter jsem si dkladn rozvil. Vdl jsem, e jde o vechno a e se musm zastat svho pesvden. Vidl jsem, e kapitola Ob znamenala mou ob. S tmto nhledem jsem byl schopen opt pst, akoli jsem pedvdal, e m pojet nikdo nepochop. Dvm-li se zpt, mohu ci, e jsem jedin dle logicky rozvedl dva problmy, kter Freuda nejvce zajmaly: toti problm archaickch pozstatk" a problm sexuality. Je iroce rozen omyl domnvat se, e nevidm hodnotu sexuality. Naopak, sexualita hraje v m psychologii velkou roli, toti jako zkladn - i kdy ne jedin - projev psychick celosti. M hlavn snaha vak byla prozkoumat a vysvtlit jej duchovn strnku a numinzn smysl, kter jsou nad jejm osobnm vznamem a biologickou funkc, tedy vyjdit to, m byl Freud fascinovn, co vak nemohl pochopit. Spisy Psychologie penosu a Mysterium Coniunctionis obsahuj m mylenky o tomto tmatu. Jako vraz chtonickho ducha m sexualita vt vznam. Nebo onen duch je druhou tv Boha", temnou strnkou obrazu Boha. Otzky chtonickho ducha m zamstnvaly od t doby, co jsem se dostal do styku s mylenkovm svtem alchymie. V podstat se tyto mylenky probudily v onom ranm rozhovoru s Freudem, kdy jsem ctil jeho zaujet sexualitou, ani jsem byl ovem schopen ji vysvtlit. Freudv nejvt vkon spoval patrn v tom, e bral sv neurotick pacienty vn a pistupoval na jejich zvltn a individuln psychologii. Ml odvahu nechat hovoit kazuistiku a takto proniknout do individuln psychologie nemocnho. Vidl takkajc oima pacienta a dospl tmto zpsobem k hlubmu pochopen nemoci, ne to bylo do t doby mon. Zde ml nepedpojatost a odvahu. To ho pivedlo k tomu, e pekonal spoustu pedsudk. Jako starozkonn prorok podnikl to, e svrhl neprav bohy, odhrnul pkrov z hromady nepoctivosti a pokrytectv a neltostn vystavil na denn svtlo rozklad souasn due. Nebl se, e za takovou odvahu sklid nepopularitu. Podnt, kter tm dal na kultue, spoval v odhalen pstupu k nevdom. Uznnm snu jako nejdleitjho zdroje informac o procesech v nevdom uchrnil z minulosti a ped zapomenutm hodnotu, kter se zdla nadobro ztracena. Empiricky dokzal existenci nevdom psyche, kter pedtm existovala jen jako filozofick postult, toti ve filozofii Carla Gustava Caruse a Eduarda von Hartmanna. Mohli bychom asi ci, e dnen kulturn vdom - pokud se filozoficky reflektuje jet ideu nevdom a jej dsledky nepijalo, akoli je s n ji po vce ne plstolet konfrontovno. Obecn a zkladn nhled, e nae psychick existence m dva ply, zstv jet stle kolem budoucnosti.

Vize
Zatkem roku 1944 jsem si zlomil nohu a pot piel srden infarkt. Ve stavu bezvdom jsem proval deliria a vize, kter musely zat, kdy jsem byl v bezprostednm nebezpe smrti a dvali mi kyslk a kafr. Obrazy byly tak mocn, e jsem sm usoudil, e jsem blzko smrti. Pozdji mn oetovatelka ekla: Byl jste obklopen jako njakou jasnou z." To pr je jev, kter u umrajcch pozorovala nkolikrt. Byl jsem na nejzaz hranici a nevdl, zda se ocitm ve snu, nebo v extzi. V kadm ppad se zaaly odehrvat vci pro m svrchovan psobiv. Zdlo se mi, jako bych byl vysoko nahoe v kosmickm prostoru. Daleko pod sebou jsem vidl zemkouli ponoenou do ndhern modrho svtla. Vidl jsem tmavomodr moe a kontinenty. Hluboko pod mma nohama leel Ceylon a pede mnou indick subkontinent. M zorn pole nezahrnovalo celou Zemi, avak jej kulovit tvar byl zeteln rozpoznateln a jej obrysy stbrn probleskovaly skrze ndhern modr svtlo. Zdlo se, e zemkoule m na nkolika mstech barevn i tmavozelen skvrny jako oxidovan stbro. Vlevo" leela v dli irok rozloha - ervenolut pou Arbie. Bylo to, jako kdyby tam stbro Zem nabralo ervenolut odstn, pak pilo Rud moe a zcela daleko vzadu, takka vlevo nahoe" jsem mohl prv jet postehnout vbek Stedozemnho moe. Mj pohled smoval pedevm tam. Vechno ostatn se jevilo jen nezeteln. Vidl jsem sice i snhov poho Himlaje, avak bylo tam zameno nebo oblano. Napravo" jsem se nedval. Vdl jsem, e hodlm odejt ze Zem. Pozdji jsem se dotazoval, jak vysoko v prostoru mus lovk bt, aby zskal pohled takov e. Je to asi 1500 kilometr! Pohled na Zemi z takov vky byl to nejndhernj a nejkouzelnj, co jsem kdy zail. Chvli jsem se dval a pak se otoil. Stl jsem takka zdy k Indickmu ocenu, obliejem k severu. Pak se mi zdlo, jako bych udlal obrat k jihu. V mm zornm poli se objevilo cosi novho. V mal vzdlenosti jsem v prostoru zahldl obrovsk kamenn blok, jako njak meteorit - asi velikosti mho domu, snad jet vt. Ve vesmru se vznel kmen a j sm jsem se vznel ve vesmru. Podobn kameny jsem vidl na moskm pobe Benglskho zlivu. Jsou to balvany ernohnd uly, do nich jsou nkdy vytesvny chrmy. Takovm obrovitm tmavm balvanem byl i mj kmen. Jaksi vchod vedl do mal pedsn. Vpravo sedl na kamenn lavici ern Ind v lotosov pozici. Ml bl roucho a byl v dokonale uvolnnm klidovm stavu. Tak m mlky oekval. K tto pedsni vedly dva stupn a na jej lev vnitn stran byla brna do chrmu. Nesetn, do malch vklenk umstn prohlubn naplnn kokosovm olejem a hocmi knoty obklopovaly dvee vncem jasnch plamnk. To jsem t jednou vidl ve skutenosti. Kdy jsem navtvil v Kandy na Ceylonu chrm Svatho zubu, vroubily brnu ady hocch olejovch lamp tohoto druhu. Kdy jsem se blil schodm ke vchodu do skly, stalo se mi nco zvltnho: ml jsem pocit, jako by ze m stahovali vechno dosavadn. Ve, co jsem se domnval, co jsem si pl nebo myslel, cel fantasmagorie pozemsk existence ode m odpadvala nebo mi ji uloupili - byl to krajn bolestiv proces. Avak nco zstvalo, jako kdybych vechno, co jsem kdy zail nebo udlal, ve, co se kolem m dlo, ml nyn pi sob. Mohl bych tak ci: bylo to u m a to jsem byl J. Z toho jsem se takkajc sestval. Skldal jsem se ze sv historie a ml jsem naprosto pocit, e to jsem nyn J. Jsem uzlk toho, co bylo vykonno a co bylo." - Tento zitek mi pinel pocit krajn chudoby, avak zrove velkho uspokojen. Nic jsem u nechtl, nic si nepl, nbr existoval jsem takkajc objektivn: byl jsem to, co jsem il. Zprvu sice pevaoval pocit zkzy, oloupen nebo vyplenn, ale nhle se i ten stal vratkm. Zdlo se, e vechno ustv, zstal jen nezmniteln stav, fait accompli, bez

njakho zptnho vztahu k tomu, co bylo dve. Neexistovala u ltost, e nco odpadlo nebo e mi nco vzali. Naopak: ml jsem ve, co jsem byl, a ml jsem jen to. Jet nco jinho m zamstnvalo: zatmco jsem se blil ke chrmu, ml jsem jistotu, e pijdu do osvtlen mstnosti a zastihnu tam vechny lidi, k nim ve skutenosti patm. Tam bych - i to byla jistota - konen pochopil, do jak historick souvislosti j nebo mj ivot pat. Vdl bych, co bylo pede mnou, pro jsem vznikl a kam by dle plynul mj ivot. Mj it ivot mi asto pipadal jako historie, kter nem zatek ani konec. Ml jsem pocit, e jsem historickou perikopou, ryvkem, k nmu chyb pedchzejc a nsledujc text. Mj ivot se mi zdl jako vystien nkami z njakho dlouhho etzce a mnoho otzek zstvalo bez odpovdi. Pro to probhalo tak? Pro jsem si s sebou pinesl tyto pedpoklady? Co jsem s tm dlal? Co z toho povstane? Byl jsem si jist, e bych na to ve dostal odpov, jakmile bych vstoupil do kamennho chrmu. Tam bych poznal, pro vechno bylo tak, a ne jinak. Piel bych tam k lidem, kte znaj odpov na mou otzku, co bylo pedtm a co bude potom. Zatmco jsem jet pemlel o tchto vcech, stalo se nco, co upoutalo mou pozornost: zdola, z Evropy vystupoval njak obraz. Byl to mj lka nebo lpe jeho obraz zarmovan zlatm etzem nebo zlatm vavnovm vncem. Vdl jsem ihned: ach, to je pece mj lka, kter m oetoval. Avak nyn pichz ve sv prapodob, jako Basileus z Ku. ...
Basileus - krl. Ks byl ve starovku proslul Asklpiovm chrmem a byl roditm lkae Hippokrata (5. stolet ped Kr.).

... V ivot byl vtlenm tohoto Basilea, asovm ztlesnnm jeho prvotn podoby, kter existovala odjakiva. Nyn pichz ve sv podob pvodn. Bezpochyby i j jsem byl ve sv prapvodn podob. To jsem sice nevnmal, pedstavuji si jen, e tomu tak bylo. Kdy se ke mn vynoil jako obraz zhloubi a stl pede mnou, dolo mezi nmi k nmmu pedn mylenek. Mj lka byl toti vysln ze Zem, aby mn pinesl poselstv: e pr se ozvaj protesty proti tomu, e hodlm odejt. Nesmm pr opustit Zemi a musm se vrtit. V okamiku, kdy jsem se to dovdl, vize pestala. Byl jsem velice zklamn, nebo nyn se vechno jevilo marn. Bolestn proces zbavovn list" byl marn a j jsem nesml do chrmu, k lidem, kte ke mn patili. Ve skutenosti ubhly jet dobr ti tdny, ne jsem se dokzal rozhodnout znovu t. Nemohl jsem jst, ponvad jsem ml nechuti k vekermu jdlu. Vhled na msto a hory z mho lka mi pipadal jako njak malovan zclona s ernmi drami nebo jako njak potrhan list novin s fotografiemi, kter mi nic nekaly. Zklamn jsem pemlel: Te se zase musm odebrat do toho ,systmu bedniek`!" Zdlo se mi toti, jako by za horizontem kosmu byl umle vybudovn trojrozmrn svt, v nm kad lovk sedl sm pro sebe v bednice. A nyn bych si musel znovu namlouvat, e to m njakou cenu! ivot a cel svt mn pipadaly jako vzen a nesmrn jsem se zlobil proto, e bych je zase nael v podku. Nebo lovk byl rd, e od nj konen vechno odpadlo, a nyn to bylo znovu tak, jako kdybych j - a s mnou vichni ostatn lid - byl zaven na nitch v bedn. Kdy jsem byl v prostoru, byl jsem bez te a nic m nethlo. A to by mlo nyn zase pominout! Pocioval jsem odpor vi lkai, protoe m pivedl zpt do ivota. Na druh stran jsem byl kvli nmu znepokojen: Vdy je pro Pna Boha ohroen! Objevil se mn pece ve sv prvotn podob! A doshne-li nkdo takov podoby, je to tak daleko, e mus zemt. Pak ji pat do spolenosti nebotk!" - Nhle m napadla hrozn mylenka, e mus zemt msto m! Snail jsem se ze vech sil, abych s nm o tom promluvil, ale nechpal m. Tu jsem byl na nho zl. Pro si stle pon tak, jako kdyby nevdl, e je Basileus z Kosu? A e ji nabral svou prapvodn podobu? Chce m pimt k tomu, abych vil, e to nev!" To m zlobilo. M ena mi vytala, e jsem vi nmu nepvtiv. Mla pravdu; ale ml jsem mu velice za zl, e se mnou nechtl hovoit o vem, co jsem s nm ve sv vizi zail. Pane Boe, jet jednou, mus si pece dvat pozor, neme bt pece tak neopatrn! Rd bych s nm o

tom promluvil, aby pro sebe nco udlal!" Byl jsem pevn pesvden, e je ohroen, ponvad m potkal ve sv prvotn podob. Byl jsem skuten jeho posledn pacient. 4. dubna 1944 - znm to datum jet pesn jsem se sml poprv posadit na okraj lka a t den on sm ulehl a u nevstal. Dovdl jsem se, e ml pleitostn ataky horeky. Brzy nato zemel na otravu krve. Byl to dobr lka a ml v sob cosi genilnho. Jinak by se mi tak nezjevil jako kne z Ku. V onch tdnech jsem il v jakmsi zvltnm rytmu. Ve dne jsem byl vtinou stsnn. Ctil jsem se bdn a slab a neodvaoval jsem se tm ani hnout. Pln zrmutku jsem pemlel: te musm zase zptky do toho edho svta. - K veeru jsem usnal a mj spnek trval asi tak do plnoci. Pak jsem se probral a byl jsem asi hodinu vzhru, avak ve zcela zmnnm stavu. Byl jsem jako v extzi nebo ve stavu nejvt blaenosti. Ctil jsem se, jako bych se vznel v prostoru, jako bych byl skryt v klnu vesmru - v nesmrn przdnot, avak naplnn nejvym monm pocitem tst. - To je vn blaenost, to nelze vbec popsat, je to pli neobyejn - myslel jsem. Tak okol se jevilo jako zaarovan. Za onch nonch hodin mn oetovatelka ohvala jdlo, nebo jen tehdy jsem byl s to si nco vzt a jedl s chut. Njak as se mi zdlo, jako by to byla star idovka, mnohem star, ne byla ve skutenosti, a jako by mn pipravovala rituln, ist (koer) jdla. Kdy jsem k n vzhldl, bylo to, jako by mla kolem hlavy modr kruh. Sm jsem byl v pardes rimmonim - tak se mi to zdlo - v zahrad grantovch jablon a konala se svatba Tiferetha s Malchuthou. ...
Pardes rimmonim" je nzev kabalistickho trakttu Moseho Cordovera ze 16. stolet. Malchuth a Tifereth jsou podle kabalistickho pojet dv z desti sfr boskch projev, v nich Bh vystupuje ze sv skrytosti. Pedstavuj ensk a musk princip uvnit Bostv. A. J.

... Nebo jsem byl jako Rabbi Simon ben Jochai, jeho svatbu slavili na onom svt. Byla to mystick svatba, jak se zjevovala v pedstavch kabalistick tradice. Nemohu vm ci, jak podivuhodn to bylo. Dokzal jsem jen ustavin myslet: To je pece zahrada grantovch jablon! To je nyn svatba Malchuthy s Tiferethem!" Nevm pesn, jakou lohu jsem v tom hrl. Celkem vzato byl jsem to j sm: j jsem byl svatba. A m blaho bylo blaho blaen svatby. Zitek zahrady grantovch jablon pozvolna odeznval a promnil se. Nsledovala svatba Bernka" v slavnostn vyzdobenm Jeruzalm. Nejsem s to popsat, jak to bylo jednotliv. Byly to nepopsateln stavy blaenosti. Byli pi tom andl a svtlo. J sm jsem byl svatba Bernkova". I to zmizelo a pila nov pedstava, posledn vize. el jsem vzhru irokm dolm a na konec, na okraj mrnho poho. Zvr dol tvoil antick amfitetr. Leel pekrsn v zelen krajin. A tam v divadle se konal hierosgamos (posvtn svatba). Vystupovali tanenci a tanenice a na lku vyzdobenm kvty konali vevldn Zeus a Hera hierosgamos, jak je to popsno v Illiad. Vechny tyto zitky byly ndhern a byl jsem noc co noc pohrouen do nejist blaenosti, obletovn obrazy vekerho stvoen". Motivy se pozvolna msily a bledly. Vize trvaly vtinou asi hodinu; pak jsem znovu usnul a u k rnu jsem ctil: te pijde zase to ed rno! Te pijde ed svt se svm systmem cel! Jak to pitomost, jak to hrozn nesmysl! Nebo m vnitn stavy byly tak fantastick, e ve srovnn s nimi se tento svt jevil pmo smn. Jak jsem se opt piblioval k ivotu, prv ti tdny po prvn vizi tyto vizionsk stavy pestaly. O krse a intenzit cit bhem viz si nelze uinit dnou pedstavu. Byly tm nejohromnjm, co jsem kdy zail. A pak ten kontrast - den! Tu jsem byl zmuen a s nervy naprosto na dn. Vechno m iritovalo. Vechno bylo pli hmotn, pli hrub a pli tkopdn, asov a duchov omezen, umle zen k nepoznatelnmu elu, a pece to mlo cosi jako hypnotickou slu namlouvat si, jako by to byla skutenost sama, zatmco lovk pece zeteln rozpoznval jej nicotnost. Navzdory znovu zhodnocen ve ve svt

jsem se v podstat od t doby u nikdy zcela nezbavil dojmu, e ivot" je vez existence, kter se odehrv v trojrozmrnm systmu svta pipravenm k tomu elu. Na nco si jet vzpomnm pesn. Na zatku, v obdob viz zahrad grantovch jablon jsem prosil sestru, a odpust, kdyby mla bt pokozena; v prostoru je velk posvtnost. To je pr nebezpen a mohlo by j to kodit. Samozejm m nechpala. Pro m byla ptomnost posvtnho kouzelnou atmosfrou, avak obval jsem se, e pro jin by byla nesnesiteln. Proto jsem se omlouval, e za to pece nemohu. Tehdy jsem pochopil, pro se hovo o vni" Ducha svatho, vyplujc prostor. To bylo ono. Bylo to pneuma v prostoru nevslovn posvtnosti, jeho znzornnm bylo mysterium coniunctionis. Nikdy bych bval nepomyslel, e by lovk mohl prot nco takovho, e je ustavin blaenost vbec mon. Vize a zitky byly pln reln; nic nebylo nepvodn, nbr ve mlo nejkrajnj objektivitu. Bojme se vrazu vn", avak mohu to provn popsat jen jako blaenost neasovho stavu, v nm ptomnost, minulost a budoucnost jsou jedno. Vechno, co se dje v ase, bylo tam shrnuto do objektivn celosti. Nic u nebylo rozloeno v ase nebo se nedalo mit podle asovch pojm. To provn by mohlo bt nejspe popsno jako stav - jako citov stav, kter si lovk ovem vbec neme pedstavit. Jak si mohu pedstavit, e jsem zrove jako pedevrem, dnes a pozt? Pak by nco jet nezaalo, nco jinho by byla nejjasnj ptomnost a zase nco jinho by bylo u ukoneno - a pece by to vechno tvoilo jedin celek. Ten pocit by mohl bt vystien jedin jako hrn, mav celost, kter obsahuje prv tak oekvn toho, co zan, jako pekvapen nad tm, co se prv dje, a uspokojen nebo zklamn nad vsledkem toho, co se stalo. Je to nepopsateln celek, do nho je lovk vnitn zapojen, a pece to vnm s naprostou objektivitou. Zitek tto objektivity jsem ml pozdji jet jednou. Bylo to po smrti m eny. Tehdy jsem ji vidl ve snu, kter byl jako vize. Stla v urit vzdlenosti a vn se na m dvala. Byla v rozkvtu let, bylo j asi ticet a mla na sob aty, kter j ped mnoha lety zhotovila m sestenice. Byly to snad nejkrsnj aty, kter kdy nosila. Vraz jejho oblieje nebyl radostn a nebyl smutn, nbr objektivn vdouc a poznvajc, bez nejmen citov reakce, jako mimo mlhu afekt. Vdl jsem, e to nen ona, nbr obraz, kter pro m sestavila nebo zadila. Obsahoval zatek naeho vztahu, dn bhem tiapadesti let naeho manelstv a tak konec jejho ivota. Tv v tv takov celosti zstv lovk beze slov, nebo ji st doke postihnout. Objektivita, kterou jsem proval v tom snu a ve vizch, pat k dokonen individuaci. Znamen odluku od hodnocen a od toho, co oznaujeme jako citovou sounleitost. Na citov sounleitosti zle lidem veobecn velmi mnoho. Avak tato sounleitost stle jet obsahuje projekce, a ty je teba vzt zpt, aby se dalo dospt k sob sammu a k objektivit. Citov vztahy jsou vztahy dosti, zaten ntlakem a nesvobodou; oekvme nco od druhho, a tm se on i my stvme nesvobodnmi. Objektivn poznn tkv za citovou vztaenost; zd se, e je stednm tajemstvm. Teprve skrze n je mon skuten coniunctio. Po nemoci pro m zaalo plodn obdob prce. Mnoh m hlavn prce vznikly teprve potom. Poznn nebo nazrn konce vech vc mn daly odvahu k novm formulacm. Nepokouel jsem se u prosazovat sv vlastn mnn, nbr svoval se proudu mylenek. Tak se ke mn blil jeden problm po druhm a zrl ke zformovn. Avak z nemoci pro m vyplynulo jet nco jinho. Dokzal bych to formulovat jako pitakn byt - jaksi bezpodmnen ano" tomu, co jest, bez subjektivnch nmitek. Pijmout podmnky existence takov, jak je vidm, tak, jak je chpu. A akceptovat svou vlastn bytost, takovho, jak prv jsem. Na potku nemoci jsem ml pocit, e jsem uinil ve svm postoji njakou chybu, a proto jsem za raz do jist mry sm odpovdn. Avak prochz-li lovk cestu individuace, ije-li ivot, mus snst i omyl, jinak by ivot nebyl

pln. Neexistuje zruka - v dnm okamiku - e nepropadneme omylu nebo smrtelnmu nebezpe. Domnvme se mon, e existuje jist cesta. Ale byla by to cesta mrtvch. Pak by se u nic nedlo nebo by to v dnm ppad nebylo sprvn. Kdo jde jistou cestou, je tm mrtv. Teprve po nemoci jsem pochopil, jak dleit je pitakn vlastnmu osudu. Nebo takto je zde j, kter nesele ani potom, kdy se dje nco nepochopitelnho. J, kter vydr, kter unese pravdu a kter dorostlo svtu a osudu. Pak lovk s porkou prov i vtzstv. Nic se neru - ani venku ani uvnit; nebo vlastn kontinuita elila proudu ivota a asu. Avak to se me dt jen tehdy, kdy se lovk veten nemch do zmr osudu. Tak jsem dospl k nhledu, e lovk mus jako nco skuten existujcho pijmat mylen, je se dje v nm samm, a to mimo veker hodnocen. Kategorie pravdivho a nesprvnho sice stle existuj, avak vedle jako nezvazn; nebo existence mylenek je dleitj ne jejich subjektivn posuzovn. Jako existujc mylenky nelze vak potlaovat ani sudky, nebo pat k projevu ce losti.