Pragmatika

Lucie Saicov malov
Pragmatika
Studijn pruka
KAROLINUM
Pragmatika
Studijn pruka
Lucie Saicov malov
Vydala Univerzita Karlova vPraze, Nakladatelstv Karolinum

Grafick prava Jan erch
Sazba DTP Nakladatelstv Karolinum
Vydn prvn
Univerzita Karlova vPraze, 2014
Lucie Saicov malov, 2014
ISBN 978-80-246-2845-5 (online: pdf)
Pruka vznikla vrmci projektu Rozvoj ainovace
bakalskho studia eskho jazyka vstavu eskho jazyka
ateorie komunikace FFUK vPraze (CZ.2.17/3.1.00/33275),
kter byl realizovn vobdob 20112013 za finann podpory
Operanho programu Praha Adaptabilita.
Univerzita Karlova vPraze

Nakladatelstv Karolinum 2014
www.karolinum.cz
ebooks@karolinum.cz
Obsah
Obsah
1. Pragmatika: pragmalingvistika, lingvistick pragmatika,

pragmatick lingvistika 7
2. Oem spolu komunikujeme ajak prostedky ktomu uvme
12
3. Kooperace akonflikt
18
4. Zdvoilost
23
4.1 Zdvoilostn princip (G. Leech, 1983)
23
4.2 Teorie tve (P. Brownov S. Levinson, 1978)
26
4.3 Teorie tykn avykn (R. Brown A. Gilman, 1960)
29
4.4 eov etiketa azdvoilostn strategie
31
4.5 Nezdvoilost
33
5. Vyjadovn komunikanho zmru mluvho 35

5.1 Teorie mluvnch akt
35
5.2 Teorie komunikanch funkc
39
6. Subjekty vpromluv, stylizace asebestylizace, komunikan perspektiva,

komunikan strategie 42
7. Persvaze, argumentace, manipulace, asertivita 46
7.1 Persvaze, pesvdovn
46
7.2 Argumentace
47
7.3 Manipulace
48
7.4 Asertivita
50
8. Dialog zhlediska pragmatiky 53
9. Presupozice, reference adeixe zhlediska pragmatiky 57

9.1 Presupozice
57
9.2 Reference adeixe
58
Zkladn pehledov literatura koboru 62
1. Pragmatika: pragmalingvistika,
lingvistick pragmatika,
pragmatick lingvistika
Pragmatika, lingvistick pragmatika i pragmalingvistika je ve svch zkladech ponkud rozporn: Vymezen oboru je obtn (diskusi ktomu
srov. nap. Levinson, 1983; Machov vehlov, 2001: 8486; Huang,
2007, aj.), existuje mnostv rozmanitch definic (viz dle) ankter pstupy (nap. nkter kognitivn orientovan) ani pragmatiku jako samostatn obor nevydluj apedpokldaj spe jaksi kontinuum mezi
tm, co bv tradin azeno do smantiky, atm, co bv pokldno za
soust pragmatiky. Na druhou stranu jevy, kter bvaj pod termny
pragmatika, pragmalingvistika atp. zahrnovny, pat kzsadnm otzkm, tmatm aproblmm spojenm skomunikac asuvnm jazyka azjem ojejich zkoumn vlingvistice stle narst. Rovn jako
uivatel jazyka mme sjevy obvykle zkoumanmi vrmci pragmatiky
kadodenn zkuenost, jejich dobr zvldnut nm usnaduje komunikaci, naopak pote vdan oblasti mohou snadno vst knedorozumn
i konfliktm. Ovldnut pragmatiky tak bv jednou znejobtnjch
oblast pi uen se cizmu jazyku at bv nron tuto problematiku
nkoho prakticky uit. Pochopen pragmatickch tmat tak me bt
pnosn nejen zhlediska teoretickho, ale me mt ivrazn pozitivn
praktick dsledky.
Vodborn literatue se termn pragmatika objevuje vnkolika vznamech aexistuje rovn nkolik dalch oznaen souvisejcch sdanou
oblast:
a) Pragmatika jako soust smiotiky, tj. nauky oznaku. Vtomto pojet
je pragmatika typicky reprezentovna jednm vrcholem zMorrisova
smiotickho trojhelnku, a to vrcholem symbolizujcm uvn
znaku i vztah znaku kuivatelm; objevuj se vak ijin pojet (srov.
nap. ern Hole, 2004).
7
b) Pragmatika jako filozofick smr.

c) Pragmatika jako lingvisticky orientovan smr i soust lingvistiky. Vtomto ppad se uv t oznaen lingvistick pragmatika
i pragmalingvistika. Vrmci lingvistiky bv pak diskutovn vztah
mezi pragmatikou asmantikou (viz dle), pop. pragmatikou agramatikou (viz nap. Hirschov, 2006).
d) G. Leech (1983) navrhl jet termn sociopragmatika, ji vymezil
jako obor stojc na pomez pragmatiky asociologie azabvajc se
jevy vzanmi na pslunou kulturu, nap. zdvoilost. Termn pragmalingvistika pak navrhl uvat vum vznamu pro zkoumn jazykovch prostedk uvanch vuritm jazyce pro pragmatick ely
(srov. Hirschov, 2006: 9).
e) Pokud se zabvme osvojovnm pragmatickch jev dtmi, je mon hovoit t ovvojov pragmatice. (Vtto pruce se vak vvojovou pragmatikou zvlt nezabvme; zkladn pehled oproblematice osvojovn pragmatickch jev nabz nap. Ninio Snow,
1996.)
Vdalch stech tto pruky jsme se rozhodli uvat termn pragmatika, ato ve vznamu lingvisticky orientovanho smru.
Potky novodob pragmatiky bvaj kladeny do obdob tzv. komunikan-pragmatickho obratu (viz nap. Helbig, 1991), souvis zejmna
sfilozofi jazyka atzv. teori mluvnch akt (viz dle tma 5).
Vymezen oboru je rzn anejednotn, asto je definice vyeena spe vtem tmat, jimi se pragmatika zabv. Vodborn literatue se
meme setkat nap. snsledujcmi definicemi oboru i popisy toho,
m se obor zabv (srov. nap. Machov vehlov, 2001; Hirschov,
2006; Huang, 2007; Levinson, 1983, aj.): Prvnm typem je definice pragmatiky jako nauky ouvn znak i nauky zabvajc se vztahem znak
kuivatelm i kontextu: nap. popisuje vztah jaz. znaku aastnk
komunikace sohledem na komunikan kontext (ES, 2002: 332; autorem hesla je M. Nekula). Jin pstupy uvauj spe vrovin vznam,
nap. vymezuj pragmatiku jako nauku ovznamech, kter jsou vzan
na kontext i uvn jazyka (srov. nap. Levinson, 1983, aj.). Nkdy je
pragmatika definovna spe negativn, nap. jako obor, kter se zabv
tmi vznamy, jimi se nezabv smantika, abv pak hledna hranice
mezi obma obory (pklady srov. nap. Hirschov, 2013 nebo 2006).
Upragmatiky se pitom pedpokld, e se zabv tmi vznamy i tmi
slokami vznam, kter jsou nap. nekonvencializovan (nap. se hovo8
onekonvencializovanch slokch verbln mezilidsk komunikace,

nap. Machov vehlov, 2001: 84). Nkter definice se zdaj bt spe
definicemi kruhem, srov. nap. pojet pragmatiky jako nauky opragmaticky aktivnch prostedcch i pragmalingvistiky jako jazykovdn sti
pragmatiky (k monm definicm pragmatiky srov. nap. Machov
vehlov, 2001: 8486).
Zuvedenho strunho nstinu vymezen oboru je tak patrn, e
pragmatika se rznm zpsobem stk sadou dalch obor, nauk i
smr jde pedevm osmantiku, gramatiku, teorii mluvnch akt,
teorii jazykovho i mluvnho jednn, komunikan zaloen teorie
textu, teorii dialogu, smiotiku, kognitivn lingvistiku, ale ipsychologii apsycholingvistiku asociologii asociolingvistiku aj. (srov. nap.
Hirschov, 2006; Huang, 2007; aj.; ady ztchto vztah se dotkneme
udalch tmat).
Ktmatm, jimi se pragmaticky orientovan vzkumy obvykle zabvaj, pat zejmna:
a) principy komunikace, otzky kooperace akonfliktu vkomunikaci;
principy, kter umouj, e si komunikanti porozum;
b) obsahov avztahov strnka komunikace; vyjadovn vztah mezi
komunikanty; principy zdvoilosti, zdvoilostn strategie;
c) verbln aneverbln komunikace; prostedky neverbln komunikace;
d) vyjadovn zmr mluvho, eov (mluvn) akty, komunikan
(komunikativn) funkce ajejich vyjadovn (indikace);
e) komunikan strategie; problematika pesvdovn, argumentace,
manipulace;
f) jevy souvisejc se vztahem promluvy akontextu, deixe, reference,
vztaen kasu i prostoru; presupozice;
g) principy vstavby dialogu.
Jako je tomu iujinch obor, ani lingvistick pragmatika nen oborem vnitn stejnorodm, ale je mon vjejm rmci vysledovat rzn
smry i proudy (srov. nap. Hirschov, 2013: 1920, o tzv. radikln
pragmatice apragmatice umrnn, kter se li vtom, jak velkou roli
piznvaj kontextu ajeho vlivu na vznam vty i vpovdi). Tak ne
vichni autoi aautorky do pragmatiky zahrnuj vechna tmata uveden
ve. Vtradici esk lingvistiky nap. bv onkterch otzkch (nap.
deixe, reference, presupozice, vstavba dialogu, argumentace) pojednno vrmci obor jinch, nap. stylistiky, nauky otextu, rtoriky i
gramatiky.
9
vodn charakteristiku oboru meme shrnout tak, e vymezen

pragmatiky je dosti zmaten, ale tmata, jimi se zabv, jsou zajmav,
jejich poznn je nepostradateln pro pochopen nkterch zkladnch
princip komunikace aje mon je vyut pi ad uitench praktickch aplikac.
Otzky acvien ktmatu 1:

1) Zkladn opakovac otzky:
a) Definujte i vysvtlete nsledujc termny / pojmy: pragmatika, pragmalingvistika, vvojov pragmatika.
b) Uvete pklady tmat, jimi se pragmatika zabv.
c) Uvete, se ktermi dalmi obory se pragmatika me stkat, apokuste se uvst pklady jev, kter jsou na pomez pslunch obor.
2) Pedstavte si nsledujc situaci: vsamoobsluze upokladny stoj
zkaznk, pokladn vezme zpsu sek srohlky aekne Tady; zkaznk odpov: Osm. Nezasvcenmu pozorovateli bude situace pipadat nesmysln azhlediska uit jazykovch prostedk nesrozumiteln. Vysvtlete, jak je mon, e astnkm dan situace nesmysln
nepipad ae naopak maj nejspe pocit, e komunikace probhla
spn.
3) Zvate, jak rzn vznamy mohou mt vrznch kontextech nsledujc vyjden. Vznamy ikontexty popite:
a) velk (srov. nap. velk slon, velk irafa, velk my)
b) my
c) tady
d) u bm
4) Setkali jste se svukou pragmatickch otzek pi studiu cizch jazyk? Pokud ano, kterm tmatm byla vnovna pozornost?
10
Vybran literatura ktmatu 1:

Vymezen pragmatiky, hranice sdalmi obory apehledy tmat, jimi se pragmatika me zabvat, nabzej nap.:
HIRSCHOV, Milada (2013): Pragmatika vetin. 2. vyd. Praha: Karolinum.
nebo ve starm vydn HIRSCHOV, Milada (2006): Pragmatika vetin.
Olomouc: Univerzita Palackho vOlomouci. (vybran sti kapitol 0 a1)
HUANG, Yan (2007): Pragmatics. Oxford et al.: Oxford University Press.
LEECH, Geoffrey N. (1983): Principles of Pragmatics. London New York: Longman.
LEVINSON, Stephen C. (1983): Pragmatics. Cambridge et al.: Cambridge University Press.
MACHOV, Svatava VEHLOV, Milena (2001): Smantika apragmatick lingvistika. Praha: PedF UK. (nebo star vydn MACHOV, Svatava VEHLOV, Milena (1996): Smantika apragmatika jako lingvistick disciplny. Praha:
PedF UK.)
MACHOV, Svatava AMALOV, Markta (2005): Vuka pragmatickch aspekt eov komunikace ve vych tdch gymnzi ana SO. Praha: PedF UK.
Vklad nkterch zkladnch tmat azrove ukzku toho, jakmi dalmi oblastmi se me pragmatika zabvat, vklad oznaku, ale teba iokontextu (ale ne
pmo vymezen pragmatiky) obsahuje:
MEJRKOV, Svtla KADERKA, Petr (2013): Studie kmodern mluvnici etiny
1. Pragmatick aspekty etiny. Olomouc: Univerzita Palackho vOlomouci.
Kzkladn orientaci je mon vyut irelevantn hesla z:
Encyklopedick slovnk etiny (2002). Praha: Nakladatelstv Lidov noviny.
Ozkladech vvojov pragmatiky pojednv:
NINIO, Anat SNOW, Catherine E. (1996): Pragmatic Development. Boulder
Oxford: Westview Press.
Pehled otzv. komunikan-pragmatickm obratu je kdispozici vprci:
HELBIG, Gerhard (1991): Vvoj jazykovdy po roce 1970. Praha: Academia. (zejm.
strany 130133).
adu tmat ze smiotiky diskutuje avjejm rmci zmiuje inkter pstupy
kpragmatice:
ERN, Ji HOLE, Jan (2004): Smiotika. Praha: Portl.
11
2. Oem spolu komunikujeme

ajak prostedky ktomu uvme
K zkladnm vchodiskm (nejen) pragmatickch zkoumn pat

otzky, oem lid vlastn komunikuj i jak mohou mt dvody pro
komunikaci. Podobnmi tmaty se ovem spe ne lingvistika zabv
psychologie.
Nap. J. Kivohlav uvd nsledujc vet toho, co si sdlujeme,
kdy se setkme:
1. Zprvy ainformace novinky
2. Jak chpat to, co kme
3. Jak nm je ajak se ctme
4. Postoj kvci, on hovome
5. Postoj kposluchai, snm hovome
6. Sv sebepojet za koho se povaujeme
7. Ratifikace, tebe-pojet za koho t povauji
8. Nznak dalho prbhu naich vzjemnch vztah
9. douc pravidla dal fze setkn
10. Co si pejeme dosti (Kivohlav, 1988: 14).
Je zejm, e zmnn okruhy jsou nkolika typ nkter se tkaj
penosu vcnch informac, vtina vak souvis spe stm, jak komunikanti vid sami sebe, jak vid druhho, jak ztvruj svj vztah atp.
Zmnnm dvojm druhem sdlovn se teoreticky zabval mj.
P. Watzlawick se spoluautory (Watzlawick Beavin Bavelasov
Jackson, 2011 nebo 1999). Uveden autoi vychzej z pedpokladu
nemonosti ne-komunikovat, tj. zpedpokladu, e kad chovn je komunikac. Pi komunikaci pak podle autor vdy meme odliit dv
strnky komunikace strnku obsahovou astrnku vztahovou avdy
sdlujeme dva typy informac: data (tj. jistou informaci, nap. vcnou)
azrove iinformace otom, jak tato data mme vnmat (nap. zda sdlovan brt jako legraci). Sdlovn dat nazvaj komunikac, sdlovn
12
informac otom, jak data vnmat, metakomunikac. Autoi tvrd, e bez

schopnosti metakomunikace nen mon doshnout spn komunikace. Zrove upozoruj, e oblast metakomunikace je spojena se sloitou
(zejmna psychologickou) otzkou, jak si uvdomujeme sebe adruh.
(Autoi se zabvaj izpsoby, jakmi jsou informace obou typ peneny, zda tzv. analogov i tzv. digitln; vppad zjmu ototo tma viz
vce Watzlawick Beavin Bavelasov Jackson, 2011 nebo 1999).
Pohledy na mon funkce amotivace komunikace mohou bt rzn
ali se urznch autor. Nap. Vybral (2000: 23) shrnuje nsledujc
mon funkce komunikace (vjeho formulaci komunikovn):
a) informovat;
b) instruovat;
c) pesvdit;
d) pobavit.
Aza mon pohnutky ke komunikaci pokld (Vybral, 2000: 2426):
a) motivaci kognitivn, tj. nap. to, e komunikujc osoba se chce nco
dovdt;
b) motivaci sdruovac, kter souvis spotebou kontaktu;
c) motivaci sebepotvrzovac, je souvis sna snahou nalzat apotvrzovat si svou identitu;
d) motivaci adaptan, kter ns vede kpizpsobovn se pravidlm
spolenosti, ale kn autor piazuje nap. ippady, kdy si hrajeme
i signalizujme svou roli;
e) motivaci pesilovou, kter souvis spotebou uplatnit se, upoutat
pozornost, zskvat respekt atp.;
f) motivaci existenciln, kter souvis spotebou strukturovat svj as,
udrovat si psychick zdrav atp.;
g) motivaci poitkskou, kterou autor vymezuje jako ovlivnnou chut
rozptlit se, odpoinout si atp.
Zhlediska lingvistick pragmatiky me bt zajmav srovnn obou
pehled, jak zprce Z. Vybrala, tak J. Kivohlavho (azejmna upehledu monch funkc komunikace), sezpracovnm podobnch tmat
ujinch autor i teori, kter vznikly vjinm teoretickm rmci anahlej je zjin perspektivy, nap. svymezenm druh mluvnch akt
akomunikanch funkc (ktomu srov. dle tma . 5).
Prostedky, ktermi komunikujeme, bvaj tradin dleny podle
kombinace dvou kritri (toho, zda maj charakter verbln, nebo neverbln, atoho, zda se pi jejich produkci uplatuje hlas) do nsledujcch
skupin:
13
a) verbln vokln (nap. mluven etina);

b) verbln nevokln (nap. esk znakov jazyk);
c) neverbln nevokln (nap. gesta);
d) neverbln vokln (nap. rzn zvuky, kter nejsou slovy).
Lingvistika se tradin zabv pedevm prostedky verblnmi, ale
snrstem zjmu opragmatiku atak ovzkum mluvench projev
je mon pozorovat inrst zjmu oprostedky neverbln. Neverbln prostedky je teba sledovat tak pi vzkumech osvojovn jazyka.
Existuje rovn velk mnostv popularizan, zejmna psychologicky
orientovan literatury oneverbln komunikaci, asto pekladov. Tyto
publikace vak maj rznou rove ankter nelze pokldat za kvalitn,
nebo nabzej nepodloen zjednoduen zobecnn, neberou vvahu
kulturn rozdly atp.
Obvykl rozdlen neverblnch prostedk je zaloeno pevn na
tom, kter st tla je pi produkci danho prostedku vyuita, pop. je
sledovn pohyb i pozice tla i jeho st, ale nkter skupiny jsou vymezeny ina zklad kritri dalch. Bvaj rozliovny nsledujc typy
prostedk (meme se vak setkat isvymezovnm ady typ dalch):
a) mimika (vraz oblieje, vyjadovn emoc voblieji);
b) gesta;
c) posturika (postoj tla, dren tla; nkdy se objevuje ioznaen posturologie);
d) kinezika (pohyby);
e) e o, pohled;
f) proxemika (vzdlenost);
g) haptika (dotyky);
h) prostedky, kter bvaj oznaovny jako paralingvistick, tj. prostedky doprovzejc jazykov projev (nap. svrchn tny ei; nkdy
je vak tato skupina vymezena eji ame zahrnovat nap. igesta
adal prostedky uveden zde vsamostatnch oddlech);
i) n vzhled (obleen aj.);
j) pachov vjemy aj.
Lingvisticky zamen zkoumn se vnuj nejastji gestm, mimice,
pohledu avybranm prostedkm paralingvistickm. My dle vnujeme
vt pozornost gestm; uveden drobn sonda vak me poslouiti
jako ilustrace toho, jakm zpsobem je mon pistupovat ikneverblnm prostedkm jinho typu.
Gesta bvaj definovna rzn iroce. Obvykl je vymezen gest jako
pohyb rukou, ale setkme se isirm pojetm, nap. vliteratue zabva14
jc se osvojovnm jazyka, kde me bt umalch dt za gesta pokldn

ipohyb celho tla. Pi vymezovn gest se dle zvauje, zda do nich
zahrnout ipohyby snjakmi pedmty, nebo jen pohyby przdnch
rukou. T je teba odliit gesta jako prostedek komunikace od nap.
nezmrnch nhodnch pohyb nesouvisejcch skomunikac, od innosti atp. Toto odlien nemus bt vdy snadn, nap. proto, e hranice
mezi jednotlivmi typy mohou bt dosti neostr i se me liit hodnocen komunikan funkce zhlediska adresta amluvho aj.
Existuj rzn tdn gest. Nap. v 90. letech 20. stolet navrhl
McNeill (1992; cit. dle Zaaziska, 2006: 79) nsledujc klasifikaci:
a) gesta deiktick (ukazovn);
b) dery (beats), tj. gesta udvajc rytmus, jde nap. ogesta zdrazujc to, co mluv pokld za dleit;
c) gesta kohezn, tj. gesta slouc kohezi, spojitosti projevu, nap.
oznaujc zatek akonec odboky od tmatu atp.;
d) gesta ikonick (tato skupina je ve starch klasifikacch nkdy oznaovna jako ilustrtory), tj. gesta podobajc se oznaovanmu;
e) gesta metaforick, kter mohou fungovat jako znaky mylenkovch
proces (tento typ gest je zajmav zejm. pro kognitivn lingvistiku).
Vjinch klasifikacch je mon se setkat tak sgesty symbolickmi,
gesty vyjadujcmi emoce, sgesty-regultory konverzace, gesty adaptanmi aautoadaptanmi aj.
Unkterch gest se pedpokld, e jsou zejm vrozen (takovm
gestem je patrn pokren rameny), jin jsou kulturn vzan (nap. gesta vyjadujc souhlas anesouhlas). Zhlediska uvn je ugest zajmav,
e mohou pomhat pi mylen i mluven, e z nich lze nkdy vyst informace, kter mluv neekl slovy nebo kter slovy neum vyjdit, i to, e nkter gesta uvme ive tm, kdy si nevidme na ruce,
kdy telefonujeme atp. Zajmav jsou gesta udt, nebo pi osvojovn
pedchzej osvojovn jazyka (podle uvn gest lze nap. pedpovdat, jak bude dt asi brzy mluvit) a rozmanit se spojuj se slovy
(zkladn informace o gestech u dt srov. nap. Doherty-Sneddon,
2003).
Vlingvistickch vzkumech je podstatn sledovat ito, jak gesta i jin
neverbln prostedky uvaj partnei vdialogu, tj. zabvat se neverbln
strukturou dialogu ajej souvislost sverblnm vyjadovnm. Tomuto
tmatu dosud nebyla vetin vnovna patin pozornost. Podntnou
studi ztto oblasti je nap. analza neverbln struktury rznch typ
polskch medilnch dialog A. Zaazisk (2006). Vetin je mon
nkter poznatky ztto oblasti najt vpublikacch vnovanch analzm
15
mluvench dialog rznch typ, ale systematitj vzkum kdispozici

zatm nen (srov. nap. studii P. Kaderky in mejrkov Hoffmannov,
2011: 211232; srov. t rzn prce J. Hoffmannov, O.Mllerov adalch omluven etin).

a) Jakmi typy prostedk komunikujeme?
b) Jak znte typy neverblnch prostedk?
c) Jak znte typy gest?
d) Oem spolu komunikujeme? Co je to obsahov avztahov strnka
komunikace ametakomunikace?
2) Pedstavte si sedcho lovka, kter dr vruce liku. Zvate, za
jakch okolnost budete pohyb jeho ruky se likou pokldat za gesto,
za jakch za pouh pohyb i innost.
3) Uvete pklady komunikace obleenm.
4) Bylo by mon njak zkoumat komunikaci pomoc olfaktorickch
(ichovch) vjem? Jak?
5) Mla by se lingvistika zabvat komunikac pomoc vech znmch
typ neverblnch prostedk, nebo se omezit jen na nkter? Pro?
6) Mte njakou zkuenost sodlinm fungovnm neverbln komunikace vrznch kulturch? Ojak kultury lo ajak se rozdly projevovaly?

Psychologicky zamen pohled na motivaci mezilidsk komunikace ana to,
oem komunikujeme, nabzej:
KIVOHLAV, Jaro (1988): Jak si navzjem lpe porozumme. Praha: Nakladatelstv Svoboda. (nebo jin vydn)
VYBRAL, Zbynk (2000): Psychologie lidsk komunikace. Praha: Portl.
16
Teorii dvou strnek komunikace rozpracovv publikace:

WATZALWICK, Paul BEAVIN BAVELASOV, Janet JACKSON, Don
D. (2011): Pragmatika lidsk komunikace. Interakn vzorce, patologie aparadoxy.
Brno: Newton Books. nebo star vydn WATZLAWICK, Paul BEAVIN
BAVELASOV, Janet JACKSON, Don D. (1999): Pragmatika lidsk komunikace. Hradec Krlov: Konfrontace.
Oneverblnch prostedcch komunikace pojednvaj nap.:
KIVOHLAV, Jaro (1988): Jak si navzjem lpe porozumme. Praha: Nakladatelstv Svoboda.
ZAAZISKA, Aneta (2006): Niewerbalna struktura dialogu. Krakw: Universitas.
ZRUBOV-PFEFFERMANNOV, Noemi (2008): Gesta amimika. Praha: Akademie mzickch umn vPraze.
MEJRKOV, Svtla HOFFMANNOV, Jana (eds.) (2011): Mluven etina:
Hledn funknho rozpt. Praha: Academia. (vybran sti)
Zkladn pehledy oneverbln komunikaci naleznete ive vtin pehledovch
prac opragmatice, nap. Chejnov (2010); Machov amalov (2005); Machov vehlov (1996 nebo 2001).1
Bibliografick daj zmnn McNeillovy prce ogestech je:
McNEILL, David (1992): Hand and Mind. What Gestures Reveal about Thought and
Mind. Chicago: University of Chicago Press.
Neverbln komunikaci udt se vnuje nap.:
DOHERTY-SNEDDON, Gwyneth (2003): Neverbln komunikace dt. Praha:
Portl.
pln bibliografick daje viz pehled literatury vzvru pruky.
17
3. Kooperace akonflikt
Jednou zmonost, jak nahlet na komunikaci, je sledovat, zda astnci spolu kooperuj (nebo nikoli) azda vkomunikaci dochz knesouladu i konfliktm. Vpodobnm kontextu je kooperac mnna spoluprce komunikant, snaha ovzjemn pochopen mylenek, pocit,
zmr atp. ajako konflikt bvaj oznaovny nejen ppady, jako je
hdka, ale tak nedorozumn i teba manipulace, tj. konflikt je vtomto ppad pojmn ponkud eji, ne bv bn obvykl (viz t
tmata 4.5 a7)
Zkladn teori zabvajc se kooperac vkomunikaci je teorie kooperanho principu verbln komunikace ze 70. let 20. stolet, jejm
autorem je Paul Grice. Tato teorie se stle objevuje vrznch analzch
komunikace, ikdy nkdy kn je pistupovno kriticky. Teorie sestv
zobecnjho kooperanho principu aty zkladnch maxim (pokyn,
pkaz), kter by mly bt pi kooperativn komunikaci podle autora
dodrovny.
Kooperan princip verbln komunikace autor definuje jako pokyn, abychom jako astnci komunikace ke komunikaci pispvali tak,
jak je vdan chvli poteba, apodle toho, jak je el dan komunikace
i jak se komunikace, do n jsme zapojeni, vyvj:
Make your conversational contribution such as is required, at the stage at
which it occurs, by the accepted purpose or direction of the talk exchange in
which you are engaged (Grice, 1989: 26).
Princip je pak rozpracovn do nsledujcch ty maxim, kter se

skldaj ze submaxim; voriginln verzi jsou maximy asubmaximy formulovny vpodob dvojic pkaz; jeden pkaz vdy specifikuje, co
mme dlat, druh uvd opak, tj. co dlat nemme:
18
a) Maxima kvantity (quantity maxim): Nekej ani pli mnoho informac, ani pli mlo; kej pimen mnostv informac.
b) Maxima kvality (quality maxim): kej to, oem jsi pesvden, e
je pravda, nekej to, oem nejsi pesvden, e je pravda (tj. tm, co
nemme kat, nejsou jen li, ale tak rzn nepodloen informace,
polopravdy atp.).
c) Maxima relevance (relation maxim): kej jen to, co je relevantn, co
je vdan chvli poteba, co je dleit; nekej, co nen relevantn (tj.
nemme nap. odbhat od tmatu, kat to, co ostatn ji vd atd.).
d) Maxima zpsobu (manner maxim): Vol vhodn zpsob vyjden
mluv pesn, strun, uspodan, srozumiteln, nevyjaduj se vceznan, nejasn atp.
Teorie vzbudila znan zjem aautorem uveden tyi aspekty komunikace bvaj ivdnen literatue asto vyuvny. Ukazuje se vak,
e vreln komunikaci bv autorem formulovan princip velmi asto
poruovn; nabz se ivaha, zda poruovn kooperanho principu
neme bt vlastn astj i bnj ne jeho dodrovn. Dodrovn maxim je spojeno spe skomunikac, kter je psn zamena na
pedn informac co mon nejefektivnjm zpsobem. Je ovem otzka, jak asto se podobn situace objevuj vreln komunikaci. Stejn
jako uady jinch podobnch teori je tak teba zvaovat, nakolik jde
oprincip kulturn specifick azda (i jak) je mon jej aplikovat na komunikaci vrznch kulturch.
Poruovn kooperanho principu me mt rznou podobu
poruena me bt jedna maxima, ale me jich bt tak vce. Kasto
uvdnm ppadm poruovn kooperanho principu pat nsledujc (srov. nap.: Machov amalov, 2005; Chejnov, 2010):
a) Poruenm maximy kvantity je nap. uvdn informac, kter jsou
nadbyten, nebo neuveden nkterch informac, kter jsou naopak
potebn.
b) Poruenm maximy kvality jsou nap. li, polopravdy, ironie, metafory.
c) Poruenm maximy relevance jsou nap. nznaky, nepm vyjden,
zatajovn informac, vyhbn se odpovdi.
d) Poruenm maximy zpsobu jsou nap. dvojznan, nepesn i rozporn vyjden.
Z ve uvedench pklad je patrn, e k poruovn maxim
kooperanho principu dochz vkomunikaci bn, vnkterch komunikanch situacch je mon poruen vybranch maxim dokonce
oekvno ajejich dodren by naopak vedlo ke konfliktu (srov. nap.
adu situac zdvoilostnch). Nkter zjev uvdnch mezi pklady
19
jsou tak znan komplexn amohou se objevovat vrznch kontextech vrznch podobch amohou bt tak rzn hodnoceny: nkdy
mohou bt pokldny za nedouc, jindy nikoli (srov. nap. otzku li
atzv. bl li; ktmatu li srov. t nkter prce zoblasti kognitivn
lingvistiky; viz nap. Lakoff, 1987 nebo esk vydn).
P. Grice je tak spojovn steori (konverzan) implikatury, je
se zabv tm, e vkomunikaci je asto sdlovno vce, ne je doslovn vyeno, tj. e promluvy mluvch mohou obsahovat i nco, co
nen explicitn eeno, tedy njak implicitn skryt vznamy.
(Stouto problematikou souvis itma 2 Oem spolu komunikujeme
atak se j dotkaj teorie mluvnch akt akomunikanch funkc; viz
tma 5.)
Zkladn otzka, kterou si kladl P. Grice, znla: Jak je mon, e dojde
kdorozumn (tj. e adrest doke interpretovat vpov mluvho),
kdy mluv asto poruuj maximy kooperanho principu (tj. vyjaduj
se nap. nepmo, vnznacch atp.)? Dle autora je dorozumn mon
proto, e pi komunikaci pedpokldme, e komunikan partner nm
chce nco sdlit. Pokud jeho vyjden nedv vdoslovn podob smysl,
hledme dal mon vklady i interpretace. Vznamy, kter jsou skryt, implikovan (tj. implikatura), jsou odhaleny pomoc inferenc (tj.
vyvozovn i usuzovn; srov. pslun heslo vES, 2002: 179180,
autorkou hesla je I. Nebesk). Dleit jsou pitom nae znalosti osvt
(vjinch pstupech by se mohlo hovoit ozkuenostn bzi atp.), pomoc nich doplnme chybjc msta ve sdlovanch informacch. (Otzky,
jak si vlastn pjemce njakho sdlen vytv inference, se tk itzv.
teorie relevance D. Sperbera aD. Wilsonov, kterou vak vtto pruce
ponechvme stranou; zkladn informace oteorii viz vES, 2002: 483,
autorkou hesla je I. Nebesk.)
P. Grice rozliil dva typy implikatur:
a) implikatury konvenn, kter jsou soust vznamu pslunho jazykovho prostedku (ajsou tedy vdan kultue obvykl);
b) implikatury konverzan, kter jsou vzny na konkrtn komunikaci avznikaj typicky pi poruen Griceovch maxim; asto jde otzv.
nepm mluvn akty (viz dle tma 5).
Vpragmaticky orientovan literatue se meme setkat jet stermnem explikatura (explicature; nap. Huang, 2007: 188194), kterm se
mn explicitn obsah vpovdi jakoto jist protiklad implikatury aobsahu implicitnho, veskm kontextu vak termn zatm nen vit. Teorii
P. Grice pak bv vytkno, e explicitnmu obsahu nevnuje dostatek
pozornosti.
20
(Zvltnm problmem, ktermu zde nememe vnovat vce msta,

je vak samotn pedstava otom, co to je vlastn doslovn vyjden.2)

a) Definujte nebo vysvtlete nsledujc: kooperan princip verbln komunikace ajeho maximy, implikatura, konvenn implikatura, konverzan implikatura
b) Kpkladm poruen maxim kooperanho principu uvedenm ve
doplte vhodn pklady zvlastn zkuenosti. Uvete dal poruen
jednotlivch maxim kooperanho principu. Zkuste nalzt pklady,
kdy je porueno zrove vce (i co nejvce) maxim.
2) Co je pro vs le? Jsou rzn druhy l? Pokud ano, jak? Jsou li,
kter nejsou hodnoceny jako nco negativnho? Pokud ano, uvete
pklady.
3) Oem i vjakch situacch bychom mohli anemohli komunikovat,
kdybychom se psn dreli maxim kooperanho principu komunikace?

Teorii vpvodn autorov verzi naleznete nap. vprci:
GRICE, Paul (1989): Logic and Conversation. In: Paul Grice: Studies in the Way
of Words. Cambridge, Mass. London: Harvard University Press, s. 2285.
(nebo jin vydn)
Vpehledovch publikacch opragmatice bv teorie asto shrnovna arzn
diskutovna, pat koblbenm tmatm, srov. nap.:
CHEJNOV, Pavla (2010): Didaktick transformace pragmalingvistickch tmat. Praha: PedF UK.
MACHOV, Svatava VEHLOV, Milena (2001): Smantika apragmatick lingvistika. Praha: PedF UK. (nebo star vydn MACHOV, Svatava VEH2
Zajmav debata kvznamu slova doslovn / literal se odehrla nap. mezi kognitivn orientovanmi vdci G. Lakoffem aA. Wierzbickou (nap. Lakoff, 1986).
21
LOV, Milena (1996): Smantika apragmatika jako lingvistick disciplny. Praha:

PedF UK.)
Detailnj pohled na problematiku (vetn nap. podrobnjho vkladu orznch druzch implikatur) lze nalzt vpublikaci:
HIRSCHOV, Milada (2013): Pragmatika vetin. Praha: Karolinum.
Oimplikatue aexplikatue pojednv t:
Zkladn vklad oinferencch aoteorii relevance spolu sodkazy na vybranou
literaturu obsahuj hesla:
NEBESK, Iva (2002): Inference. In: ES. Praha: Nakladatelstv Lidov noviny,
s. 179180.
NEBESK, Iva (2002): Teorie relevance. In: ES. Praha: Nakladatelstv Lidov
noviny, s. 483.
Text kapitoly odkazuje jet na prce:
LAKOFF, George (1987): Women, Fire and Dangerous Things. Chicago London:
The University of Chicago Press. (nebo esk vydn)
LAKOFF, George (1986): The Meanings of Literal. In: Metaphor and Cognitive
Activity, I, 1986, . 4, s. 16.
22
4. Zdvoilost
Kjevm, jim byla vrmci pragmatiky vnovna opakovan pozornost,

pat zdvoilost, jej principy aprostedky jejho vyjadovn. Existuje
ada teori zdvoilosti, my se budeme zabvat temi zkladnmi: zdvoilostnm principem G. Leeche, teori tve P. Brownov aS.Levinsona
ateori tykn avykn R. Browna aP. Gilmana. Zvzkum vnovanch
etin zmnme nkter otzky eov etikety, ato vpojet M.vehlov).
Uvech teori zdvoilosti je opt na mst otzka, nakolik je mon je
pokldat za obecn platn, resp. nakolik jsou vzan na uritou kulturu.
4.1 Zdvoilostn princip (G. Leech, 1983)

G. Leech formuloval zdvoilostn princip (podobn jako P. Grice princip
kooperan, viz ve tma 3) vpodob maxim, pokyn, kter maj bt
vppad zdvoilho chovn avyjadovn dodrovny akter zrove
usiluj popsat principy, na jejich zklad zdvoilost funguje. Jednotliv
maximy se vak nemus uplatnit vechny zrove, spe plat, e kad
je typick pro urit typy komunikanch situac (resp. mluvnch akt
i komunikanch funkc; viz dle tma 5) nap. maxima taktu amaxima velkorysosti (viz dle) se typicky uplatuj vsituacch, kdy jeden
komunikant druhho onco d, kdy druhmu dv pokyny i teba
nco slibuje.
Vzkladn verzi teorie existuje est maxim zdvoilostnho principu;
opt maj podobou dvou submaxim, jedna formuluje, co mme dlat,
druh, co nemme dlat:
a) Maxima taktu (tact maxim): Minimalizuj nroky na komunikanho
partnera (vdoslovnm pojet minimalizuj jeho nklady); maximalizuj jeho prospch.
23
b) Maxima velkorysosti (generosity maxim): Minimalizuj svj prospch, maximalizuj nroky na sebe (maximalizuj sv nklady).
c) Maxima ocenn (approbation maxim): Minimalizuj kritiku adresta, maximalizuj ocenn adresta.
d) Maxima skromnosti (modesty maxim): Minimalizuj chvlu sebe samho, maximalizuj kritiku sebe samho.
e) Maxima souhlasu (agreement maxim): Minimalizuj nesouhlas sadrestem (nesoulad mezi sebou aadrestem), maximalizuj souhlas sadrestem (soulad mezi sebou aadrestem).
f) Maxima asti (sympathy maxim): Maximalizuj ast sadrestem (tj.
maximalizuj projevy sympati, pochopen, zjmu onj atp.).
Maximy bvaj nkdy ve vkladech spojovny do dvojic, meme se
tak setkat sformulacemi typu maxima taktu alechetnosti (spojuje maximy uveden sub a) ab)); maxima ocenn auznn / maxima ocenn
asouhlasu / maxima ocenn askromnosti (jde orzn kombinace maxim c), d) ae)). Nkdy je jet uvdna maxima fatick, je doporuuje
udrovat kontakt sadrestem (nap. tm, e budeme udrovat rozhovor,
teba nezvaznmi rozhovory opoas atp.; ktmatu tzv. fatick komunikace vetin srov. nap. Hoffmannov, 1996).
Soust Leechovy teorie je invrh t princip (kl), pomoc nich
volme, jak se zdvoile vyjdit. Jde onsledujc kly:
a) kla nklad aprospchu (cost benefit scale);
b) kla nezvaznosti (optionality scale);
c) kla nepmosti (indirection scale).
Autor pedpokld, e komunikant pi volb, zda ajak se zdvoile
zachovat, zvauje tyto kly avol variantu, kter se zd nejvhodnj;
obvykle je oekvno, e preferovna bude varianta, kter bude pro
komunikanta i komunikanty nejmn nron, ajako zdvoilej bude
hodnoceno to vyjden, kter je formulovno nezvaznji i nepmji.
Je zejm, e uveden ti kritria se mohou dostvat do rznch vztah
i rozpor. (Za povimnut stoj t to, jak je z nkterch formulac
maxim ikl patrn, e autorova teorie je zaloena na vrazn ekonomick metafoe apojm komunikaci jako jaksi obchod; srov. t
teorii tve, 4.2.)
24
Otzky acvien ktmatu 4.1:

a) Definujte nebo vysvtlete, co je zdvoilostn princip ajeho maximy.
b) Vysvtlete mechanismus, na jeho zklad podle G. Leeche volme,
jak se zdvoile vyjdit.
2) Pedstavte si nsledujc varianty te situace; zhodnote je zhlediska kooperanho principu P. Grice (viz 3) azhlediska Leechova
zdvoilostnho principu:
Potkaj se dv sousedky, Jana aHana. Jana m nov es, onm si
Hana mysl, e nen hezk. Hana ekne Jan:
a)
Slu vm to.
b)
Mte zajmav es.
c)
Mte nov es.
d)
V es se mi nelb.
e)
Neslu vm to.
f)
J bych si takov es nepodila.
3) Zhodnote svyuitm Leechovy teorie zdvoilosti nsledujc vpovdi. Posute mru jejich zdvoilosti, pop. zvate, zda mohou bt
zhlediska zdvoilosti hodnoceny rzn vrznch kontextech; odpov vysvtlete:
a) Napite mi mail. Napu vm mail.
b) Mete mi napsat mail? Nemohl byste mi napsat mail? Mohl byste bt tak
laskav anapsat mi mail?
Vybran literatura ktmatu 4.1:

Teorie vpvodn autorov podob je soust publikace:
LEECH, Geoffrey N. (1983): Principles of Pragmatics. London New York:
Longman.
Stejn jako teorie P. Grice je iteorie Leechova oblbenm tmatem pehledovch
prac opragmatice, proto shrnut teorie nalezneme vad zkladnch pruek
pragmatiky, nap.:
MACHOV, Svatava VEHLOV, Milena (2001): Smantika apragmatick lingvistika. Praha: PedF UK. (nebo MACHOV, Svatava VEHLOV, Milena (1996): Smantika apragmatika jako lingvistick disciplny. Praha: PedF UK.)
25
Kfatick funkci jazyka je podntn lnek:
HOFFMANNOV, Jana (1996): Fatick funkce jazyka, konverzace ajej nry.
Slovo aslovesnost, 57, 1996, s. 191205.
4.2 Teorie tve (P. Brownov S. Levinson, 1978)

Teorie tve P. Brownov aS. Levinsona rozpracovv teorii Ervina Goffmana, kter se vpolovin 20. stolet zabval mj. vahami otom, jak sebeobraz si lovk pi interakci sostatnmi peje vytvet ajak mezilidsk
interakce ztohoto hlediska funguje (shrnut viz nap. mejrkov, 2013):
P. Brownov aS. Levinson pedpokldaj, e kad lovk m tzv. pozitivn tv (positive face), tzv. negativn tv (negative face) aje schopen
racionln uvaovat i konat, tj. volit prostedky, ktermi doshne svho
cle. Tv je mnn veejn sebeobraz lovka apodle teorie jej m
(avytv si) kad lovk. Tv je sloena ze dvou st:
a) Pozitivn tv, tj. obraz sebe samho, image, veejn obraz. Vpojet autor je zkladem pozitivn tve to, jak si lovk peje, aby jej vidli ostatn, asoust pozitivn tve je nap. ipn, aby slovkem
ostatn souhlasili, pokldali jeho veejn sebeobraz za douc atp.
b) Negativn tv, tj. to, e si lovk peje, aby jej ostatn neomezovali,
neovlivovali, nebrnili mu ve svobodnm jednn atp.
Vzkladech teorie je opt metaforick pedstava: Vjejm pojet je
tv nco, co meme ztratit, upevnit, obohatit, co me bt ohroeno
atp. Tyto situace nastvaj pi interakci sdruhmi avrmci interakce
(akomunikace) tak potvrzujeme i ohroujeme vlastn tve itve komunikanch partner. To, co se tk na tve, bv dle autor spojeno
semocemi avkomunikaci je teba brt na tv (ato svou idruhch)
stle ohled. Konkrtn podoby doucch anedoucch tv se mohou
vrznch kulturch liit.
Dleitou soust teorie je opt mechanismus, kter pedpokld
vzjemnou spoluprci komunikujcch osob ajejich snahu komunikovat
ajednat tak, aby si sv tve vzjemn co nejmn naruovaly i ohroovaly. Zjmem kadho je tedy nejlpe udrovat (aco nejmn ohroovat)
tve vech astnk, tj. sv iciz. Autoi jsou zrove pesvdeni, e
vtomto mechanismu hraje dleitou roli racionln sloka, tj. e lovk um zvit, kter prostedky vedou kcli, jeho si peje doshnout,
26
e doke posoudit, kter prostedky jsou vhodnj, i e um vybrat

takovou strategii svho komunikanho i jinho jednn, aby nebyla
ohroena n tv nebo aby ohroen tve bylo co nejmen.
Vlastn zdvoilost autoi rozdluj podle toho, kterho typu tve se
tk, na zdvoilost pozitivn anegativn. Pozitivn zdvoilost je orientovan na pozitivn tv (ato obou astnk), tj. jde osnahu, aby byla co
nejvce zachovna pozitivn tv adresta aalespo sten pozitivn
tv mluvho. Me se projevovat nap. jako snaha vyjadovat vzjemn
souhlas, vzjemn kladn vztahy i vyhbat se ohroen pozitivn tve
druhho. Kstrategim pozitivn zdvoilosti mohou patit nap. vyjden
zjmu oadresta, zvrazovn i pehnn souhlasu sadrestem, zdrazovn spolench zjm, zdvodnn vlastnho jednn aj.
Negativn zdvoilost je pak orientovna na negativn tv, tj. jde
osnahu, aby byla co nejvce zachovna negativn tv adresta abyl
brn t ohled na negativn tv mluvho. Me se projevovat nap.
jako sil nenaruovat teritorium (iobrazn) astnk, tj. nap. jako
snaha nevnucovat nco adrestovi, nekritizovat jej, ale tak snaha, aby
knemu nebyl nucen mluv. Ke strategim negativn zdvoilosti pat
nap. zmrnn vyjden tm, e je formulujeme jako otzku, zvraznme
nejistotu, uijeme neosobn vyjden, pipojme omluvu aj.
Vreln komunikaci jsou ovem ast situace, kdy je n tv ohroena. Hovo se pak otzv. aktech ohroujcch tv (face threatening act,
FTA). Vppadech, kdy nastv (i hroz, e nastane) akt ohroujc tv,
pak dle autor lid vol jistou komunikan strategii, kterou se sna
vybrat tak, aby pokozen tv obou komunikant bylo co nejmen.
Autoi se domnvaj, e pro vhodnou strategii se rozhodujeme pomoc
dosti racionlnho mechanismu (viz ve): zvaujeme rzn okolnosti
aktu (nap. to, zda jsme sami, nebo jsou ptomni dal lid), mru nmahy, kterou musme pi rznch eench situace vynaloit, astme (opt
metaforicky) zisky aztrty. Dleitmi kritrii, kter jsou posuzovna, pitom jsou mra efektivity, mra manipulativnosti amra zachovn
i pokozen tve adresta i mluvho.
Akt ohroujcch tv me bt ada typ:
a) akty ohroujc negativn tv adresta (nap. pokyny, rady, nabdky,
ale t pochvaly i vyjden negativnch emoc vi adrestovi);
b) akty ohroujc pozitivn tv adresta (nap. akty obsahujc negativn hodnocen adresta, ale t nap. vyjden nezjmu i sdlovn
patnch zprv);
c) akty ohroujc negativn tv mluvho (nap. pijet podkovn i
omluvy; pijet nabdky);
27
d) akty ohroujc pozitivn tv mluvho (nap. situace, kdy se m

mluv omluvit; pijet pochvaly, ztrta sebekontroly).
Vsituacch, kdy nastv i me nastat akt ohroujc tv, se mluv
me podle autor rozhodnout knkolika zkladnm typm een:
a) akt ohroujc tv vbec neprovst;
b) provst akt ohroujc tv pmo, bez obalu, ato iped jinmi lidmi, ne je adrest;
c) provst akt ohroujc tv, ale zvolit pi tom njakou zmrujc strategii, nap. nkterou strategii pozitivn i negativn zdvoilosti (viz
ve);
d) provst akt ohroujc tv, ale uinit tak nkde vstran, beze svdk.

a) Vysvtlete i definujte: tv, pozitivn tv, negativn tv, pozitivn
zdvoilost, negativn zdvoilost, akt ohroujc tv
b) Vysvtlete, jak teorie tve objasuje volbu vyjden zdvoilosti avolbu postupu vppad tzv. akt ohroujcch tv.
2) Vysvtlete, pro jsou nsledujc situace akty ohroujcmi tv.
Uvete, tve akterho druhu jsou ohroeny:
a) omluva
b) slib
c) pijet nabdky
d) sdlovn patn zprvy
3) Uvete, jak zmrujc strategie mohou mluv vppadech akt
uvedench votzce 2 ut; uvete, zda jde ostrategie pozitivn, nebo
negativn zdvoilosti.

Teorie vpvodn autorsk podob je zveejnna nap. vpublikaci:
BROWN, Penelope LEVINSON, Stephen C. (1978): Universals in Language
Usage: Politeness Phenomena. In: E. N. Goody (ed.): Questions and Politeness
Strategies in Social Interaction. Cambridge et al.: Cambridge University Press,
s. 56310. (existuje vak inovj vydn)
28
Vetin je kotzce tve podntn lnek:

MEJRKOV, Svtla: Vstcnost akamenn tv sfingy aneb Vraz tve vmezilidsk komunikaci. Slovo aslovesnost, 57, 1996, s. 102109.
Shrnut teorie se opt objevuje vad pehledovch prac, srov. nap.:
MEJRKOV, Svtla (2013): Vztahy mezi astnky komunikace. In: S. MEJRKOV P. KADERKA (2013): Studie kmodern mluvnici etiny 1. Pragmatick
aspekty etiny. Olomouc: Univerzita Palackho vOlomouci, s. 102126. (zejmna s. 115119)
CHEJNOV, Pavla (2010): Didaktick transformace pragmalingvistickch tmat.
Praha: PedF UK.
4.3 Teorie tykn avykn (R. Brown A. Gilman, 1960)

Vad jazyk existuj zhlediska zdvoilosti rzn zpsoby, jak se lid
oslovuj i vzjemn oznauj. Jednou zrozench variant je odlien
dvou zpsob, tzv. tykn (vteorii autor T-forma) avykn (V-forma),
piem tzv. T-forma bv familirn, dvrn atp., V-forma zdvoil,
oficiln atp. Brown aGilman se pokusili popsat, jak se uvn tchto
dvou forem vhistorii (zejm. evropsk) kultury promovalo, anavrhli
teorii, na jakch principech uvn obou forem funguje.
Autoi pedpokldaj postupn vznik systmu, vnm jsou skadou
zforem asociovny jist vznamy. Zkladn vznamy jsou dvou typ:
a) vznamy spojen smoc (smantika moci);
b) vznamy spojen svyjadovnm rovnosti, blzkosti atp. (smantika
rovnosti, blzkosti atp.).
Smantika spojen sT-formou aV-formou se ovem vhistorii (evropsk, pop. euroamerick) kultury promuje. Jako zkladn vvojovou
tendenci autoi vid postupn pesun od stavu, kdy seV-forma pojila
svt moc aT-forma aV- forma se uvaly nesymetricky (silnj uval pi osloven slabho T-formu, slab pi osloven silnjho
V-formu), k souasnmu systmu, kdy je uvn typicky symetrick
aT-forma se uv mezi blzkmi aV-forma mezi ne-blzkmi, pi
formlnch vztazch.
Zrove se me vrznch kulturch liit to, co je pokldno za
znmku moci, jak je pojmna blzkost atp. Pro eskou kulturu jsou
nap. pi rozhodovn ovolb mezi T-formou aV-formou dleit pe29
devm faktory, jako je vk, pohlav, postaven (tk se nap. vztah

vzamstnn), momentln role (nap. prodava kupujc), pbuzensk vztahy aj.
Vude tam, kde se smantika moci asmantika blzkosti dostvaj do stetu, pak mohou vreln komunikaci vznikat sloit situace,
kdy mluv mohou mt pote pi volb jedn zobou forem (srov. nap.
vrmci rodinn komunikace situaci mezi snachou nebo zetm na jedn
stran atchnem atchyn na stran druh).
Podobn (ale ne toton) jako tykn avykn ovem funguj
idal jevy, ato nejen jazykov. Vraznmi pklady jsou nap. oslovovn aoznaovn osob ajejich ppadn kombinace styknm avyknm,
ale tak nap. uvn pozdrav arozhodovn otom, kdo koho zdrav
prvn atp. Zmimojazykovch jev je mon uvaovat nap. otom, kdo
koho pout do dve i kdo komu uvoluje msto vdopravnm prostedku atp.

a) Definujte nebo vysvtlete: T-forma, V-forma, smantika moci, smantika blzkosti
b) Kdo si vetin typicky tyk? Kdo si typicky vyk?
c) Uvete pklady jev, kter mohou vesk kultue fungovat podobn
jako tykn avykn.
2) Kter ppady bvaj problematick pro rozhodnut, zda volit tykn, nebo vykn? Uvete pklady aVmi preferovan een.
3) Vysvtlete, vjakch situacch uvme nsledujc osloven, auvete
pklady vhodnch kontext:
a) pane pane Novku pane prodavai pane doktore pane docente
pane dkane pane editeli Novku Pavle Novku Pavle Pavlku
b) kombinace tykn + Pavle; vykn + pane Novku; vykn + Pavle; tykn + Novku
4) Vysvtlete, vjakch situacch uvme pi hovoru otet osob nsledujc oznaen, auvete pklady vhodnch kontext:
pan Novk Novk Pavel
30

Pvodn podobu teorie publikovali autoi vprci:
BROWN, Roger W. GILMAN, Albert (1960): The Pronouns of Power and
Solidarity. In: T. A. Sebeok (ed.): Style in Language. Cambridge, Mass: MIT
Press 1960, s. 255276.
esk pehledov prce opragmatice se teorii nevnuj. Ktmatu je mon najt
jednotliv lnky otykn, vykn, oslovovn atp. vetin, nap.:
JURMAN, A.: Pronominln osloven (tykn avykn) vsouasn etin. Slovo
aslovesnost, 62, 2001, s. 185199.
4.4 eov etiketa azdvoilostn strategie

Teorie zdvoilosti jsou typicky teoriemi pohybujcmi se na pomez vce
obor. Vrmci istji jazykovdnch bdn se objevuj analzy vnovan jazykovm prostedkm vyuvanm kvyjadovn rznch odstn
zdvoilosti, ovem ani tyto popisy se neobejdou bez irho teoretickho
rmce. Podobn vzkumy pak hovo nap. oeov etiket i ozdvoilostnch strategich ajejich prostedcch. Pro etinu se pokusila popsat
prostedky esk eov etikety Milena vehlov (nap. 1994), kter se
soustedila pedevm na rzn typy ustlench obrat i formul spojench svyjadovnm zdvoilosti. Zdvoilostn strategie pedevm jazykovho jednn vetin aesk kultue zkoumala Pavla Chejnov (2012).
M. vehlov (1994) vychz z obecnji pijmanch pedpoklad,
e zdvoilost pat k zkladnm podmnkm kooperace mezi lidmi
(pomh nap. regulovat agresi i stanovit hranice chovn), e souvis skomunikanmi i interaknmi rituly anormami am do jist
mry trval charakter (tj. souvis stradic), ale zrove se pizpsobuje ipromnm spolenosti. Jazykov zdvoilost je soust eji pojat
zdvoilosti zahrnujc inejazykov chovn.3 Jednm zmonch termn
pro oznaen jazykov vyjden zdvoilosti je prv eov etiketa, piem autorka definuje etiketu jako soubor stereotypn se opakujcch
innost apravidel chovn, kter dovoluj lidem t bez vraznch interaknch konflikt (vehlov, 1994: 48). Zdvoilost ieov etiketa maj
vrznch kulturch rznou podobu ana jejich realizaci vkonkrtnch
3
Kpodobnm vztahm srov. vymezen norem jazykovch akomunikanch ajejich vztah kirm normm chovn, nap. Nebesk (1999).
31
ppadech m vliv ada pragmatickch faktor, jako je nap. vztah mezi

astnky, jejich vk, sociln role, pohlav, pedchoz zkuenosti aj.
eov etiketa se dle autorky uplatuje nejvce vnsledujcch situacch: osloven, pozdravy, pozvn, podkovn, louen, vzvy apokyny,
vtky astnosti, souhlas anesouhlas. Vkad zoblast, vnich se eov
etiketa projevuje, bv obvykle kdispozici vce formul, kter se li tm,
vjak situaci ave vztahu ke komu je uvme. Za hlavn funkci spojenou
seovou etiketou autorka pokld funkci fatickou, ato pedevm vpodob snahy udret pozitivn, zdvoilou atmosfru interakce, pipisuje
vak eov etiket iadu funkc dalch, nap. funkci pesvdovac i
regulativn, funkci emocionln i funkci estetickou.
Formule eov etikety mvaj dle autorky podobu ustlench, konvencializovanch obrat, jimi mluv signalizuje vztah k adrestovi
akter uv krznm zdvoilostnm strategim. asto jde opedem
pipraven modely, kter se uvaj stereotypn, automaticky, kter jsou
soust sociln symboliky (tj. odrej rzn aspekty mimojazykov
skutenosti, jako je nap. vztah mezi komunikanty ajejich vzjemn postaven; srov. t tzv. sociln deixi, viz dle tma 9), ajsou vznamov
jakoby vyprzdnn, tj. nkdy nesdluj nov informace, ale maj vrmci
zdvoilosti jin funkce. Zjazykovdnho hlediska je pak veovch formulch mon sledovat nap. rzn posuny aspecifika vuvn slovesn
osoby, zporu, perspektivy ztvrnn skutenosti aj.
Podrobnj pohled na uvn formul eov etikety arznch zdvoilostnch strategi (srov. t dle komunikan strategie, tma 6, ave
teorii tve, tma 4.2) vreln souasn komunikaci nabzej vsledky
dotaznkovch eten, jim se vnovala P. Chejnov (2012): krom obvykle zkoumanch oblast, jako jsou pozdravy, rozlouen, dkovn,
omlouvn se ajejich pijmn, se autorka zabv t nap. kondolovnm, gratulacemi, ppitky i odpovd na otzku Jak se m? Podobn
vzkumy mohou bt vyuiteln mj. pi vuce etiny, pop. pi vuce
etiny jako cizho jazyka.

a) Definujte i vysvtlete: eov etiketa, formule eov etikety
b) Jak funkce maj zdvoilost aeov etiketa?
2) Zvate, vjakch situacch uvme nsledujc pozdravy:
au aues ahoj pa pp nashle na shledanou sbohem
32
3) Existuje njak situace, pro ni vetin nen dostaten repertor

formul eov etikety?
4) Mte njak zkuenosti srozdly vuvn eov etikety, kter by
souvisely svkem i pohlavm mluvch? Jak?
5) Jak situace pokldte zhlediska uvn eov etikety azdvoilostnch strategi za nejobtnj?
6) Jak komunikan strategie aformule eov etikety je mon ut
vnsledujcch situacch? Dvte nkterm pednost?
a) reakce na otzku Jak se m?
b) kritika areakce na ni
c) novoron pn areakce na nj
d) kondolence areakce na ni

Zkladnmi publikacemi kvkladu oeov etiket azdvoilostnch strategich
vetin jsou:
CHEJNOV, Pavla (2012): Zdvoilostn strategie. Praha: PedF UK.
VEHLOV, Milena (1994): Zdvoilost aeov etiketa. In: Filologick studie XIX.
Praha: Karolinum, s. 3961.
HIRSCHOV, Milada (2013): Pragmatika vetin. Praha: Karolinum. (kapitola7.5)
Okomunikanch normch aonorm vpojet Prask koly viz:
NEBESK, Iva (1999): Jazyk norma spisovnost. Praha: Karolinum.
4.5 Nezdvoilost
Na zvr vklad ozdvoilosti jet zmime, e pragmatick zkoumn se postupn zanaj zajmat nejen ozdvoilost, ale ionezdvoilost,
pop. hrubost, drzost aj. Unezdvoilosti se uvauje nap. onezdvoilosti
zmrn anezmrn,4 okonfliktech atp. (viz t ve tma 3 at vklad omanipulaci, kap. 7.2). Vybran zahranin pstupy knezdvoilos4
Vtchto ppadech je vak teba zvaovat ito, zda jde onezdvoilost zmrnou i nezmrnou
zhlediska mluvho, nebo adresta.
33
ti anstin vvoje tohoto pojmu obsahuj nap. prce Hirschov (2013:

235245) aChejnov (2012: 2223). Vetin by pod vzkumy nezdvoilosti bylo mon zahrnout pedevm prce vnovan rznm typm
konfliktn komunikace (srov. nap. lnky Koensk, 1991; Hlavsov,
1991; Mllerov, 1991).

1) Uvete pklady nezdvoilosti zmrn anezmrn a) zhlediska
mluvho, b) zhlediska adresta.

Pehledov vklad onezdvoilosti ajejch teorich obsahuj nap. prce:
HIRSCHOV, Milada (2013): Pragmatika vetin. Praha: Karolinum. (kapitola7.4)
Konfliktu zrznch hledisek se vnuj nap.:
HLAVSOV, Jaroslava (1991): Konflikt jako forma kontaktu. Slovo aslovesnost,
52, 1991, s. 256263.
KOENSK, Jan (1991): Osobnost, sociln role, komunikace, rozpor, konflikt.
Slovo aslovesnost, 52, 1991, s. 241246.
MLLEROV, Olga (1991): Dialog a konflikt. Slovo a slovesnost, 52, 1991,
s.247255.
34
5. Vyjadovn komunikanho
zmru mluvho
Zkoumn toho, jak zmry mluv vyjaduje, jak prostedky ktomu

uv ajak mechanismus zabezpeuje, e adrest me komunikan
zmr mluvho odhalit, pat kzkladnm tmatm, vjejich rmci se
pragmatika utvela. Koeny oboru (srov. nap. Hirschov, 2013 nebo
2006; Helbig, 1991, aj.) atak zjmu ovyjadovn komunikanho zmru jsou obvykle hledny mimo vlastn lingvistiku, pedevm vteorich filozofickch (filozofie vednho ivota, teorie mluvnch akt aj.),
vsmiotice (Peirce) ankterch teorich vznamu (Wittgenstein). Vesk lingvistice se tento zjem projevil vpodob teorie komunikanch
(komunikativnch) funkc, kter bv obvykle azena do syntaxe (srov.
nap. Grepl Karlk, 1998).
5.1 Teorie mluvnch akt

Zkladn vchoz otzkou teorie mluvnch akt (pop. nkdy iteorie
mluvnho jednn) je Austinova otzka Co dlme, kdy mluvme?
azkladnm tmatem je vztah jazyka ajednn atak otzky spojen
stm, e jazyk je mon vnmat jako nstroj jednn instroj5 popisovn. Hlavnmi pedstaviteli, kte teorii rozvjeli, jsou J. L. Austin
aJ. Searle. (Pehled teorie viz Helbig, 1991; ztto publikace tak pi
vkladu vychzme.)
John Langshaw Austin (19111960), pedstavitel tzv. filozofie bnho ivota, pednesl vroce 1955 srii pednek (byly publikovny
vroce 1962 pod nzvem How to do things with words), kter jsou pokld5
Srov. metaforu jazyka jako nstroje ivjinch teoretickch rmcch, nap. vpojet funknstrukturnm.
35
ny za zklad teorie mluvnch akt. Autor jet nevypracoval celistvou

teorii, ale zabval se adou jejch klovch pojm. Odliil nap. vroky konstativn, kter mohou bt pravdiv, nebo nepravdiv (nap.
Petr slbil, e pijde), od vrok performativnch, jimi nepopisujeme,
ale jejich vyslovenm pmo konme (nap. Slibuji, e pijdu). Jednou
zmonost signalizace, e jde ovrok performativn, me bt iforma
vroku, zejmna tzv. explicitn performativn formule, kter mv typickou podobu (obsahuje nap. sloveso vyjadujc pslunou funkci,
typicky v1.os. sg. indik. prz. akt., doplnn vedlej vtou specifikujc
obsah, nap. slibuji tmto, e).
Kdy mluvme, realizuj se podle autora vmluvnm aktu zrove ti
akty dl:
a) akt lokun (lokuce, tj. realizace nap. zvukov), sloen zaktu fonetickho, fatickho (tk se gramatiky auit slovn zsoby) artickho (zahrnuje smysl areferenci);
b) akt ilokun (ilokuce, tj. vyjden zmru mluvho);
c) akt perlokun (perlokuce, tj. inek, jak pronesen m).
Mluvn akty lze dle autora rozdlit podle toho, jak zmr mluvho
vyjaduj (tj. toho, jakou maj ilokun slu), na akty:
a) verdiktivn (nap. oceovat, hodnotit);
b) exercitivn (nap. jmenovat, zakazovat);
c) komisivn (nap. slibovat, souhlasit);
d) behabitivn (nap. omlouvat se, blahopt, doporuovat);
e) expositivn (nap. odpovdat, tvrdit, zjiovat).
elen mluvnch akt je vak urznch autor rzn (viz t dle).
Na Austinovy nvrhy reagoval John R. Searle (1932; zhlavnch dl
vnovanch mluvnm aktm srov. nap. Speech Acts zroku 1969), kter
teorii rozpracoval anavrhl nkter jin een. Nap. mluvn akt rozlenil
na nsledujc dl akty:
a) akt vpovdn (nap. zvukov realizace vpovdi);
b) akt propozin (zahrnuje referenci apredikaci);
c) akt ilokun;
d) akt perlokun.
VSearlov pojet je tedy pvodn Austinv lokun akt rozdlen mezi
akty dva Searlv akt vpovdn zahrnuje Austinv akt fonetick afatick, Searlv akt propozin zahrnuje Austinv akt rtick.
Rovn mluvn akty podle ilokunch sil rozdlil Searle jinm zpsobem, ato do nsledujcch skupin:
a) reprezentativa (nap. tvrzen, popis);
b) direktiva (nap. dost, pn);
36
c) komisiva (nap. slib, nabdka);

d) expresiva (nap. podkovn, blahopn, omluva);
e) deklarativa (nap. darovn, oddn pru pi svatb).
Znanou pozornost vnoval Searle prostedkm, ktermi je mon
mluvn akty realizovat, atak otzce tzv. pmch anepmch mluvnch
akt. Dle autora mme pro realizaci propozice ailokuce kdispozici tzv.
propozin ailokun indiktory, tj. prostedky, kter vyjaduj propozici asignalizuj ilokun slu. Propozice pitom dle autora mus bt vdy
spojena snjakou ilokun slou, mus bt soust ilokunho aktu, ale
ne vechny ilokun akty mus mt propozin obsah. Rovn je dle autora teba odliovat to, co znamenaj uit slova, od toho, co je zmrem
mluvho, tj. co mluv realizac vpovdi mn. Podle toho, nakolik je
doslovn azamlen vsouladu, pak lze rozliovat mluvn akty tzv.
pm (nap. Podej mi sl) anepm (nap. Me mi podat sl?). Otzka
pmch anepmch mluvnch akt vak byla opakovan diskutovna ijinmi autory (srov. nap. ve tzv. implikaturu P. Grice, tma3)
avzbuzuje adu nmitek. Nkte autoi tzv. nepm mluvn akty neuznvaj, nebo je pokldaj za natolik konvencializovan, e je mluv ji
ani vdoslovnm vznamu nevnmaj.
Searle tak detailn zkoumal podmnky, za nich je mon rzn
mluvn akty realizovat tak, aby byly spn (nap. vppad mluvnho
aktu slibu vymezil takovch podmnek 9).
Dal oblast Searlova zjmu byla pravidla lidskho jednn autor
rozliuje dva typy pravidel: pravidla regulativn, kter reguluj formy
chovn (nap. etiketa), apravidla konstitutivn, kter vytvej nov formy chovn (nap. pravidla achu). Ito, jak mluvn akty uvme ajak
je vyjadujeme (realizujeme), je dle autora zeno pravidly, tj. jde otzv.
chovn zen pravidly.
Teori mluvnch akt se zabvali i dal autoi, jednm z nich je
D.Wunderlich, kter se pokusil teorii zapojit do irho kontextu lidskho jednn ado teori vznamu (viz Helbig, 1991). Zabval se nap.
otzkou, jak spolu souvisej gramatick akomunikan normy, atak
navrhoval rozenou teorii vznamu, vn by vznam sestval zpropozinho obsahu aztypu mluvnho aktu. Uvaoval t otom, e mluvn
akty nemusej bt jen spn, nebo nespn, ale mohou bt spn
vrzn me.
37

a) Definujte nebo vysvtlete: vroky konstativn, vroky performativn,
explicitn performativn formule, mluvn akt, akt lokun (lokuce),
akt ilokun (ilokuce), akt perlokun (perlokuce), pm mluvn akt,
nepm mluvn akt, propozin indiktor, ilokun indiktor
b) Uvete pklady skupin mluvnch akt roztdnch podle ilokun
sly.
2) Jak podmnky je teba splnit, aby byl zhlediska Searlovy teorie
spn mluvn akt slib?
3) Pokldte nsledujc vyjden za nepm mluvn akty? Odpov
zdvodnte:
a) Mete mi podat sl?
b) Polvka je mlo slan.
4) Uvete co nejvce monost, jak se omluvit za pozdn pchod. Sledujte, jakmi prostedky je vnich vyjden zmr mluvho azda je lze
pokldat za mluvn akty pm nebo nepm.

Pvodn podoby teori je mon nalzt vpublikacch:
AUSTIN, John Longshaw (2000): Jak udlat nco slovy. Praha: Filosofia. (originl
zroku 1962: How to Do Things with Words. Oxford et al.: Oxford University
Press.)
SEARLE, John R. (1969): Speech Acts: An Essay in the Philosophy of Language. Cambridge et al.: Cambridge University Press.
Zkladn pehled vvoje teorie mluvnch akt poskytuje:
HELBIG, Gerhard (1991): Vvoj jazykovdy po roce 1970. Praha: Academia. (zejm.
strany 130133)
eji je problematika diskutovna vprci:
HIRSCHOV, Milada (2006): Pragmatika vetin. Olomouc: Univerzita Palackho vOlomouci. (pop. inovj vydn HIRSCHOV, 2013; kapitola 5)
38
5.2 Teorie komunikanch funkc

Za aplikaci teorie mluvnch akt na esk jazykov materil je mon povaovat tzv. teorii komunikanch (nkdy t komunikativnch,
terminologie nen ustlen) funkc, kter bv azena do syntaxe, do
nauky ovpovdi. Hlavnm pedstavitelem je M. Grepl. Teorie je publikovna nap. vPrun mluvnici etiny (PM, 1996) nebo vprci Grepl Karlk (1998 nebo jin vydn); ztchto prac pi vkladu
vychzme. M.Grepl zpracoval tma ivpopularizan form (Grepl,
2011).
Teorie komunikanch funkc vychz ztoho, e vpov (srov. vesk syntaxi obvykl odlien vty avpovdi) je mluvn akt amluven
apsan je elnm jednnm. Vyslovme-li vnjakkomunikan situaci
vpov, obvykle j nco kme osvt, ale zrove se tak tm, co ajak
kme, sname doshnout uadresta uritho cle. Podle tchto dvou
faktor, tj. a) tzv. vztahu slov ke svtu ab) zmru mluvho, jsou tak
vpovdi tdny do rznch skupin (viz dle). Za smysl vpovdi je
pokldno spojen jejho obsahu ajej komunikan funkce. Komunikanch funkc (dle KF) je dle teorie velk mnostv amohou bt rozdleny
nsledujcm zpsobem:
a) vpovdi sKF asertivn (oznamovac), nap. sdlen, tvrzen, hlen;
b) vpovdi sKF direktivn (vzvovou), nap. rozkaz, prosba, nvod,
rada, reklama, recept;
c) vpovdi sKF interogativn (otzkovou), nap. (prav) otzka;
d) vpovdi sKF komisivn (zvazku vykonat), nap. slib, nabdka;
e) vpovdi sKF permisivn akoncesivn (dovolen asouhlasu), nap.
dovolen, souhlas, rezignace, odmtnut;
f) vpovdi sKF varovn, nap. varovn, vhrka;
g) vpovdi sKF expresivn asatisfaktivn, nap. vtka, podkovn,
pokrn, pochvala, blahopn, kondolence, uznn, kritika;
h) vpovdi sKF deklarativn, kter mn stav svta ajsou obvykle vzan na jist instituce, pop. njak organizuj lidsk jednn, nap.
jmenovn, odsouzen, ukonen diskuse, zahjen soute.
Soust teorie je ivaha omechanismu, na jeho zklad je mon
komunikan funkci vpovdi porozumt. Za zkladn kl kpochopen
komunikan funkce je pokldn kontext, dleit je obsah vpovdi,
ale ve vpovdi mohou bt ptomny i tzv. indiktory komunikan
funkce, tj. jazykov prostedky, kter komunikan funkci signalizuj
(indikuj). Jazykov indiktory komunikan funkce jsou prostedky
ustlenmi akonvencializovanmi. Me jt onsledujc typy:
39
a) explicitn performativn formule (EPF), nap. protestuji; souhlasm

s...; oznamujeme, e...;
b) komunikan vpovdn formy (KVF), tj. takov prostedky vsystmu jazyka (mohou bt rznho druhu), kter jsou kvyjden komunikanch funkc uvny, nap. vybran prostedky lexikln (rzn
stice, modln vrazy aj.) i gramatick (nap. slovesn zpsoby,
osoby, vid, negace);
c) prozodick prostedky;
d) slovosled;
e) ustlen, konvencializovan vtn struktury, nap. je mi lto; bute
tak laskav a...
Vad komunikanch funkc je tak pozorovna ptomnost dalch
vznamovch odstn, nap. vyjden rznch postoj mluvho kobsahu vpovdi, kadrestovi, vyjden rzn mry jistoty, signly obav,
pn, nadj, emoc mluvho aj. (srov. nap. PM, 1996).
Na zvr jet zmime, e pi vuce ve kole bv zvykem rozdlovat
vty (vpovdi) podle tzv. postoje mluvho na vty (vpovdi) oznamovac, tzac, rozkazovac, pac, pop. izvolac. Toto tdn se ovem
opr hlavn oformu avkomunikaci mohou bt vty (vpovdi), kter
formou odpovdaj nktermu ztchto typ, uvny kvyjden ady
rznch vznam (komunikanch funkc).

1) Definujte nebo vysvtlete: komunikan (komunikativn) funkce,
indiktor komunikan funkce, explicitn performativn formule (viz
t ve 5.1), komunikan vpovdn forma
2) Jak rzn komunikan funkce me vyjadovat vpov, kter m
formu oznamovac vty?
3) Jak rzn komunikan funkce me vyjadovat vpov, kter
m formu otzky?
4) Prohldnte si tdn komunikanch funkc vPrun mluvnici etiny (1996). Bylo by mon jej njak upravit, nap. zjednoduit
i naopak rozit? Jak jsou kritria, na jejich zklad je vymezena
samostatn komunikan funkce (m se odliuje nap. pochvala od
uznn)?
40

Teorie je pedstavena vpublikacch:
GREPL, Miroslav KARLK, Petr (1998): Skladba etiny. Olomouc: Votobia.
(nebo jin vydn)
Prun mluvnice etiny (1996). Praha: Nakladatelstv Lidov noviny.
Vce popularizan formu lze nalzt vsouboru:
GREPL, Miroslav (2011): Jak dl vsyntaxi. Brno: Torst.
Analzou konkrtnch typ komunikanch funkc se zabvaj pspvky ve
sbornku:
LENEROV, rka VELN, Radmila TOMEK, Petr (eds.) (1999):
Komunikan astrukturn aspekty etiny ajinch jazyk. Praha: FF UK vPraze.
41
6. Subjekty vpromluv, stylizace

asebestylizace, komunikan
perspektiva, komunikan
strategie
Kdy vnmme njakou promluvu, vytvme si vtinou automaticky

njakou pedstavu ojejm autorovi iotom, komu je urena. Vyuvme
ktomu rzn prostedky, kter se vpromluv objevuj. Nemme vak jistotu, e nae pedstava odpovd skuten podob autora i adresta,
protoe se me od skutenosti do rzn mry avzvislosti na rznch
faktorech liit. Unkterch typ komunikt (srov. nap. umleckou literaturu) pitom ji pedem oekvme, e pedstava budovan na zklad
textu askutenost se mohou liit znan. Ujinch (srov. nap. soukrom dopis) naopak jistou shodu pedpokldme.
Teoretickm apartem, kterm lze podobn jevy uchopit, mohou bt
teorie spojen se subjekty vpromluv, teorie komunikan perspektivy
astylizace (asebestylizace), pop. iteorie komunikan strategie, nebo
vkomunikanch strategich se zmnn jevy mohou uplatovat. Zejmna
teori subjekt vpromluv je pitom ada, obvykle se touto otzkou zabv
teorie literatury, ale problematika se tk ikomunikt neliterrnch. Ne
vichni autoi ad uveden tmata do pragmatiky, jak to inme my; vrmci jazykovdy jsou podobn otzky nkdy eeny nap. vrmci stylistiky.
Otzkou, jak subjekty jsou skomunikty spojeny, jak jsou vkomuniktu ztvrnny a jak prostedky se na jejich ztvrnn podlej, se
vesk lingvistice zabval (mj.) K. Hausenblas (1996: 43) avnvaznosti
na jeho teorii iA. Macurov (1983); jejmu pojet subjekt vpromluv
se budeme vnovat podrobnji.
Macurov (1983) rozliuje nkolik vrstev subjekt vpromluv, tj.
osob a/nebo jejich obraz, kter souvisej skomuniktem amohou bt
vkomuniktu njakm zpsobem ztvrnny:
a) Subjekty stojc vn komuniktu, tj. reln, psychofyzick osoby,
astnci komunikace: autor poslucha / ten, ale nkdy idal
subjekty, jako je nap. pekladatel, tlumonk, editor i recittor.
42
b) Subjekty ztvrnn vkomuniktu explicitn, tj. subjekty, kter jsou

nap. oznaeny jmnem i zjmenem, knim se vztahuje slovesn
osoba i kterch se tkaj rzn tvrzen ojejich vlastnostech atp.: nartor adrest.
c) Subjekty ztvrnn v komuniktu implicitn, tj. takov subjekty,
onich si pedstavu vytvme nap. podle toho, jak jazyk je vkomuniktu uit, jak tmata jsou zvolena atp., ale kter nejsou ztvrnny
pomoc prostedk explicitnch: produktor receptor.
Uveden vrstvy subjekt se mohou objevit ve vech typech text,
ale mohou bt rzn npadn vrazn bvaj nap. vumleck literatue, naopak mn vrazn nap. vrznch vcnch, neosobnch textech.
Pedstava, kterou si pi vnmn komuniktu vytvme nap. opisateli i
adrestovi, se tedy tk subjekt ztvrnnch vkomuniktu aksubjektm stojcm vn komuniktu pouze odkazuje. Ikdy podoba subjekt
ztvrnnch vkomuniktu me mt ijist vztah kpodob korespondujcch subjekt stojcch vn komuniktu, nememe tedy ztvrnn
subjekt ztotoovat spodobou avlastnostmi relnch psychofyzickch
osob stojcch vn komuniktu. Vkomuniktu mohou pochopiteln bt
ztvrnny idal subjekty (srov. nap. rzn postavy, onich text pojednv), ale jejich analzou se zde podrobnji nezabvme.
K popisu problematiky ztvrovn skutenosti v komuniktu je
vyuiteln idal teoretick apart, zejm. komunikan perspektiva aperspektivn centrum (Macurov, 1983). Komunikan perspektivou je
mnno to, zjakho (i zho) hlu pohledu je pslun skutenost podna i ztvrnna. T skutenost me pitom bt ztvrnna zrznch
hl, tj. zrznch komunikanch perspektiv (srov. nap. literrn dla,
kter jsou vyprvna zhlu pohledu urit postavy, pop. se vnich pi
vyprvn std vce postav; vkadodenn komunikaci srov. nap. oznaovn subjekt zhlediska rznch perspektiv, nap. podpis tta proti
Petr vdopise otce synovi). Macurov (1983: 27) definuje komunikan
perspektivu jako ztvrnn (projekci, resp. konstituci) mimojazykov
skutenosti ve vnitnm ustrojen slovesnho komuniktu. Perspektivnm centrem je mnn bod, zjeho hlu pohledu je komunikan
perspektiva vystavna (srov. Macurov, 1983). Perspektivnch center
me nkdy bt ivce, pop. se mohou rzn stdat, nap. vdialogu je
typick, e se stdaj dv perspektivn centra adv komunikan perspektivy spojen na jedn stran sjednm, na druh stran sdruhm
astnkem dialogu.
Zpsob, jakm jsou vkomuniktu jist osoba, udlost, vc aj. ztvrnny, lze pak oznait jako jejich stylizaci. Pokud pojednvme ozpsobu,
43
jakm je ztvrnn subjekt nartora / produktora, hovome osebestylizaci (nkdy se objevuje itermn autostylizace). Vppad stylizace
subjekt adresta / receptora je mon ut t termn tebestylizace,
ikdy jeho uvn na rozdl od pedelch dvou termn nen tak vit.
Zvltn otzkou pak je (viz ve), nakolik se sebestylizace i tebestylizace subjekt ztvrnnch shoduje se skutenmi vlastnostmi relnch
osob, knim ztvrnn subjekty odkazuj (ke stylizaci asebestylizaci
srov. t Saicov malov, 2005).
Ztvrnn, stylizace subjekt, ale i dalch skutenost, me bt
podstatnou soust komunikan strategie ame hrt dleitou roli
pedevm vrmci tzv. vztahovho aspektu komunikace (viz ve tma
2). Komunikan strategi mnme urit postup, program i algoritmus, kter mluv vol, aby doshl svho cle, svho komunikanho
zmru, piem volba komunikan strategie nemus bt volbou vdomou. Komunikan strategie ovlivuje podobu komuniktu a jej
soust me bt prv ito, co se mluv rozhodne ci i neci, jak
sdlen stylizuje, jakou zvol sebestylizaci ajak stylizuje adresta. Dleitm faktorem komunikanch strategi bv ohled na adresta. Nkter
komunikan strategie mohou bt jevem socilnm, tj. bt sdleny uritm spoleenstvm, typickm pkladem jsou nap. strategie zdvoilostn.
(Ke komunikanm strategim srov. Saicov malov, 2005; ke zdvoilostnm strategim Chejnov, 2012 srov. tma 4.4.)

a) Vysvtlete, jak subjekty spojen spromluvou vymezuje A. Macurov
ajak je definuje. Vysvtlete, jak je vztah mezi subjekty stojcmi vn
komuniktu asubjekty ostatnmi.
b) Definujte nebo vysvtlete: komunikan perspektiva, perspektivn
centrum, stylizace, sebestylizace, komunikan strategie.
2) Analyzujtensledujc SMS zhlediska ztvrnnch subjekt, prostedk jejich ztvrnn atak zvolen komunikan strategie avolby
komunikan perspektivy:
Dobry den, Jano, nesli byste vpatek od tri na Mikulasskou dilnu do Pampeliky
(vKD)? Vstupne je dobrovolne, vyrabet se budou pranicka adrobne ozdoby.
Pekny den, Pavla + 2
44
3) Vyberte si vtitnch mdich reklamu na njak vrobek aanalyzujte ji zhlediska stylizace propagovanho produktu, stylizace subjekt odkazujcch ke teni azvolen komunikan strategie.

Zkladn publikac ksubjektm vpromluv akomunikan perspektiv je:
MACUROV, Alena (1983): Ztvrnn komunikanch faktor vjazykovch projevech.
Praha: FF UK.
Sta K. Hausenblase osubjektech vpromluv je petitna vsouboru:
HAUSENBLAS, Karel (1996): Od tvaru ksmyslu textu. Praha: FFUK.
Okomunikanch azdvoilostnch strategich pojednvaj:
SAICOV MALOV, Lucie (2005): Komunikan strategie vdopisech Boeny Nmcov. Praha: Karolinum. (Vtto prci je ishrnut ostylizaci asebestylizaci.)
45
7. Persvaze, argumentace,
manipulace, asertivita
Skomunikanmi strategiemi, svyjadovnm zmr mluvho isdalmi pragmatickmi tmaty souvis mj. i otzky, jak se lid vzjemn
ovlivuj, pesvduj, jak ktomu pouvaj prostedky, kter ppady
ovlivovn jsou vnmny jako pijateln, kter nikoli, jak na ovlivovn, pesvdovn adal podobn akty komunikan partnei reaguj atp. Dan oblasti se dotk ada tmat, vtto pruce se zamme
na problematiku pesvdovn, argumentace, manipulace aasertivity.
ada ztchto tmat se obvykle ad do rtoriky, adou se zabv t
psychologie; otzkami manipulace aprojev moci se zabv t tzv. kritick analza diskursu (Critical Discourse Analysis zkladn informace
vetin viz nap. pslun heslo vES, 2002: 3738, autorem hesla je
J. Homol).
7.1 Persvaze, pesvdovn

Je vhodn rozliovat ovlivovn jako ir pojem apesvdovn jako
pojem u, kter je ovlivovn podazen (ktto problematice avymezen obou pojm srov. nap. Grc, 1988; zjeho pojet zde vychzme).
iroce pojat ovlivovn lovka lovkem i psoben na lovka
je ptomno vpodstat vkad komunikaci avkadm komuniktu.
Mue se tkat oblasti kognitivn (nap. znalost atp.), motivace (nap.
zmr, cl), ale me jt iopesvdovn vum smyslu (viz dle).
Ovlivovn me bt spojeno sjazykem ajazykovmi projevy, ale tak
nemus.
Pi persvazi, pesvdovn psobme na druhho (nap. na jeho postoje) tak, e jej pesvdujeme onjakm stanovisku (nap. njakm
tvrzen i nzoru), ato tak, aby druh sv stanovisko ppadn zmnil
46
dobrovoln, byl vprocesu pesvdovn aktivn (nap. si uvdomoval,

e jej pesvdujeme ajak to inme; tyto rysy odliuj mj. normln
pesvdovn nap. od manipulace). Pi pesvdovn se uplatuj racionln iemocionln sloky. Kpesvdovn meme ut nejrznj
prostedky nap. rzn typy argument (viz dle) aenick figury,
pklady, ale tak meme pesvdovat pomoc odkaz na jin texty, na
autority, volbou stylu komuniktu i intenzitou vyjden aj. (srov. nap.
Lotko, 2009; Kraus, 2004).
7.2 Argumentace
Jako argumentace (srov. Kraus, 2004; Lotko, 2009; Klein, 2007; vpehledov form nap. Machov amalov, 2005) bv oznaovna
jedna z forem pesvdovn, kter m bt zaloena pedevm na
psoben na racionln sloku, tj. m vyuvat zdvodovn nzoru
pomoc argument, piem argumenty jsou vymezeny jako rozumn
dvody. Jde otradin tma rtoriky. Ipi argumentovn m mt druh
monost se svobodn rozhodnout, zda argumentaci pijme anech se
pesvdit. Nkdy se argumentace vymezuje ieji, ato jako pouh
zdvodovn, e nco je pravda. Vbnm ivot se pak asto setkme sargumentac ipi zdvodovn neho, co se obvykle zhlediska
pravdivosti nehodnot nebo co hodnotit nelze (srov. nap. rady, doporuen).
Nkdy se rozliuj dva typy argumentace podle toho, jakho cle chce
argumentujc komunikant doshnout, ato dokazovn avyvracen (Lotko, 2009: 132). Podle toho, zda argumentace je (nebo nen) zaloena na
faktech, se odliuje argumentace vcn (argumentum ad rem) anevcn
(argumentum ad hominem); vcn argumentace je pokldna za zkladn (Lotko, 2009: 132).
Kzkladnm otzkm studovanm vrmci problematiky argumentace pat definovn rznch typ argument adiskuse oargumentaci,
kter je chybn. Typologi argument existuje vce; nkter bnj
typy argument shrnuj nap. Machov amalov (2005: 6163; vet
nen pochopiteln vyerpvajc):
a) argumenty faktick, tj. argumenty vyuvajc njak fakt (nap. otisky prst jako dkaz pi usvdovn zloince);
b) argumenty autoritou, tj. zaloen na tom, e dan nzor atp. zastv
inkdo dal, kdo je dleit, je expertem atp.;
c) argumenty zanalogie, tj. zaloen na srovnn spodobnou situac;
47
d) argumenty vyuvajc pklady (nap. uveden konkrtnho pkladu,

kter dokld dan nzor);
e) argumenty opin, tj. argumenty typu vdycky, kdy nkdo udl
A, stane se B.
Jako chybn argumentace (srov. Machov amalov, 2005: 6365)
bv hodnocena argumentace, kter poruuje pravidla argumentace
korektn (srov. nap. manipulaci, viz t dle), a u se tak stane vdom, nebo nevdom. Bv oznaovna t jako argumentace neprav,
klamn, kvaziargumentace, nkdy i jako argumentace neetick. Pro
nevcnou argumentaci, kter je zmrn zaloena na zkreslench argumentech, vyuv logickch chyb ausiluje ozmaten posluchae, se
nkdy uv t oznaen sofistick nebo eristick argumentace (Lotko,
2009: 132133).
Kprostedkm chybn argumentace se ad nap. citov vydrn,
vyhroovn, rzn apelovn na osobu druhho (nap. neupmn lichocen i urky) i apelovn na pslunost druhho knjak skupin
(nap. zaazen druhho knjak skupin), falen odvolvn se na
autoritu (nap. odkazy na to, co vichni vd, ale t teba vymlen si nzor njak osoby); srov. Machov amalov (2005: 6365),
ksofistick argumentaci t Lotko (2009: 133134). Zvltnmi ppady jsou nap. tzv. argumentace kruhem, kdy je pro potvrzen nzoru
uit argument, kter sm pedpokld, e dan nzor plat, nebo strategie, pi n ten, kdo uv chybnou argumentaci, zatajuje druhmu,
e je mon volit zvce monost, apedstr, e existuj jen dv mon een, z nich jedno je patn aj. (Machov amalov, 2005:
6365).
7.3 Manipulace
Existuje ada pohled na manipulaci. Vlingvistice se manipulace dostv do centra zjmu zejmna vrmci nkterch teoretickch pstup
ktextu, pedevm tzv. kritick analzy diskursu (srov. nap. Hoffmannov, 1997; viz t ve). N. Fairclough, jeden zhlavnch pedstavitel
tohoto smru, vymezuje manipulaci jako snahu kontrolovat, dit druh tm, e vdom uvme slova takovm zpsobem, e skrvme sv
zmry, dvody atp. Idal pojet manipulace vrmci jinch pstup
pedpokldaj, e kvznamnm rysm manipulace pat snaha pimt
druhho knemu i pesvdit ho, aby dan argumenty, stanoviska atp.
pijal, ato iproti jeho vli (pop. iproti jeho zjmm) abez toho, aby
48
si dotyn manipulaci uvdomil. Smanipulac bv spojeno negativn

hodnocen, je vnmna jako nco nepatinho, jist typ podvodu i
li. Nap. Machov amalov (2005: 9598) pokldaj za obvykl
rysy manipulace vyuvn i zneuvn toho, e nkdo nco nev, e
druh je nap. slun, naivn, boj se atp., e manipultor se domnv,
e je silnj ne ostatn, achce ostatn ovldat asv snaze pizpsobuje ve. Konstatuj tak, e manipulace je hodnocena negativn ae se
ctme vrzn me nepjemn, pokud zhodnotme n jednn jako
manipulativn. Domnvme se vak, e podobn jako vppad l je
mon uvaovat orznch typech manipulace aje otzka, zda vechny
jsou vdy hodnoceny negativn.
Existuj rovn typologie strategi, kter se v rmci manipulace
mohou objevit. Nap. Edmller Wilhelm (2003; cit. dle Machov
amalov, 2005: 99100) vymezuj nsledujc typy:
a) Manipulan strategie, pi n manipultor nechce, aby druh doshl
svho cle (tzv. strategie blokdy). Kdosaen svho cle me manipultor vtomto ppad uvat nap. kritiku, posmch i vyvolvn
pocitu viny.
b) Manipulan strategie, pi n manipultor chce doshnout svho
cle (tzv. strategie prosazovn). Vtomto ppad me manipultor
ut nap. lhan, vyhroovn, me opt vzbuzovat ve druhm pocity
viny i me druhho poniovat.
c) Manipulan strategie, pi n manipultor chce vyvolat konflikt, ale
zrove nechce, aby bylo zejm, e konflikt vyvolal on (tzv. strategie
sabote). Vtomto ppad se jako prostedky dosaen cle mohou
objevit nap. nadvky i urky.
Za hlavn zpsob, jak se manipulaci brnit, bv pokldno pedevm to, e manipulaci musme nejdve odhalit. Pokud posoudme n
jednn jako manipulativn, meme pak volit adu komunikanch strategi obrannch. Repertor monch postup je vpodobnch ppadech
dosti irok. Nap. Machov amalov (2005: 103104) shromdily
nsledujc pklady monch reakc na manipulaci: ten, kdo se brn
manipulaci, me vyut nap. nkter ztechnik asertivity (viz dle), ale
teba t strategii, pi n se ptme aoddlujeme podstatn informace
od nepodstatnch, strategii, pi n manipulaci ignorujeme, strategii,
pi n pedstrme, e manipultorovi nerozumme, ale meme se t
rozhodnout oznait projev druhho oteven za manipulaci, ppadn
manipulaci oplatme t manipulac. Volba konkrtn obrann strategie
nepochybn zvis na ad individulnch charakteristik komunikant
ana konkrtnm kontextu.
49
7.4 Asertivita
Obas se imezi veejnost objev jist mdn vlny zjmu otmata, kter
souvisej sjazykem, se zpsoby komunikace sdruhm atp. Pat knim
iteorie asertivity, kter m vak spe psychologick ne lingvistick koeny. Ivetin ji existuje otomto tmatu ada popularizanch publikac rzn kvality. Zhlediska pragmatiky me bt teorie asertivity zajmav mj. jako jist soubor komunikanch strategi atechnik. Podntn
me bt itm, e naznauje, kter situace mohou bt apatrn bvaj pro
komunikanty obtn (viz t ve tma 4 anap. teorii tve atzv. akty
ohroujc tv). Nkdy se teorie asertivity stv itmatem koln vuky
(srov. Machov amalov, 2005).
Dle teorie asertivity (srov. nap. Machov amalov, 2005; jako
ukzku obvykl, spe prmrn popularizan prce nap. Capponi
Novk, 2003) me lovk jednat temi zkladnmi zpsoby: agresivn,
tj. me toit aprosazovat se na kor druhch, pasivn, tj. me volit
nik apli druhm ustupovat, neprojevovat sv pn, nebo asertivn. Asertivn zpsob jednn je vrmci pslun teorie pochopiteln
hodnocen kladn aje jm mnno pimen, zdrav prosazovn sebe
samho avlastnch poadavk, tj. vppad asertivnho jednn dotyn
oteven vyjd sv pn, ale ito, co si nepeje, pimen se prosazuje
atd. Zrove m bt asertivn jednajc lovk pimen sebevdom,
uvolnn, klidn anem se prosazovat na kor druhch.
Vzhledem kpopularizan form teorie bvaj hlavn zsady formulovny vjakchsi heslech i bodech. Hovov se oasertivnch prvech
aoasertivnch technikch (srov. Machov amalov, 2005; Capponi Novk, 2003). Dle asertivnch prv (bv jich uvdno kolem
deseti) mme vrmci asertivnho jednn nap. prvo odmtnout aodmtnut nevysvtlovat, mme prvo ci, e nevme, e je nm nco jedno,
mme prvo zmnit svj nzor. Nemli bychom se vpodobnch situacch ctit provinile amli bychom bt zodpovdn za sv jednn ajeho
dsledky atd. ada ztzv. asertivnch technik zejm zlidovla aje pod
svmi nzvy obecnji znma, srov. nap. nsledujc pklady: tzv. strategie i technika pokozen gramofonov desky (vtomto ppad m
asertivn jednajc komunikant stle klidn avhodnm zpsobem opakovat svj nzor, sv pn atp., dokud nedoshne svho cle); strategie
i technika otevench dve (tento postup m bt vyuiteln nap.
vppadech, kdy ns nkdo kritizuje; podle strategie otevench dve
nemme kritiku odmtat jako celek, ale mme uznat, co je na kritice pravdiv); strategie i technika selektivnho ignorovn (pi tto strategii i
50
technice m asertivn jednajc lovk nkter sti vprojevu druhch,

jako jsou nap. urky, ignorovat anereagovat na n). Kdalm pkladm pat nvody, jak asertivn ci ne (dle tohoto pojet nap. meme
odmtnout, ale sv rozhodnut nevysvtlovat, ale meme t strun
vysvtlit, pop. nabdnout njak kompromis i vyjdit empatii sdruhm ktomu srov. nkter ze zmrujcch strategi teorie tve, viz tma
4) i jak asertivn podat opomoc anectit se pi podobnch aktech
provinile.
Otzky acvien ktmatm 7.17.4 :

a) Vymezte nebo vysvtlete: ovlivovn, pesvdovn (persvaze), argumentace, argumentace vcn, argumentace sofistick, manipulace,
asertivita
b) Uvete pklady typ argument.
c) Uvete pklady chybn argumentace.
d) Uvete pklady strategi manipulace.
2) Zvate, sjakmi manipulacemi jste se vnedvn dob setkali akdy
ana zklad eho jste si uvdomili, e jde omanipulaci.
3) Zvate, zda se me objevit imanipulace, kter je vnmna jako
pozitivn. Jak hodnotte teba ppady, kdy rodi ekne dtti, e
mu d sladkou vodiku, ale ve skutenosti mu d liv sirup, kter by
dt jinak odmtlo?
4) Jak hodnotte asertivn strategie i techniky zmnn vsti 7.4? Pokldte je (nebo nkter znich) za uiten? Jsou vyuiteln vbn
komunikaci, nebo jde jen ojaksi uml techniky?
Vybran literatura ktmatm 7.17.4:

Pehled zkladnch informac ke vem tmatm kapitoly lze nalzt vprci:
51
Uiten jsou irelevantn hesla vES, kter obsahuj iodkazy na dal literaturu;
srov. mj.:
HOFFMANNOV, Jana (2002): Persvaze. In: ES. Praha: Nakladatelstv Lidov
noviny, s. 314315.
HOMOL, Ji (2002): Analza diskursu kritick (lingvistika kritick). In: ES.
Praha: Nakladatelstv Lidov noviny, s. 3738.
KARLK, Petr (2002): Argument. In: ES. Praha: Nakladatelstv Lidov noviny,
s. 45.
KARLK, Petr (2002): Argumentace. In: ES. Praha: Nakladatelstv Lidov noviny, s. 45.
Pesvdovn je vnovna monografie:
GRC, Jn (1988): Persuzia. Martin: Osveta.
Argumentac se zabvaj nap.:
KLEIN, Ondej (2007): Argumentace vkomunikaci. Praha: FF UK.
KRAUS, Ji (2004): Rtorika aeov kultura. Praha: Karolinum.
LOTKO, Edvard (2009): Kapitoly ze souasn rtoriky. Olomouc: FF UP.
Omanipulaci viz nap.:
EDMLLER, Andreas WILHELM, Thomas (2003): Nenechte sebou manipulovat.
Praha: Grada.
NAZARE-AGA, Angela (2014): Nenechte sebou manipulovat. Praha: Portl.
Zkladn informace okritick analze diskursu nabz t:
HOFFMANNOV, Jana (1997): Stylistika a... Praha: Trizonia.
Asertivitou se zabv mj.:
CAPPONI, Vra NOVK, Tom (2003): Asertivn do ivota. Praha: Grada.
52
8. Dialog zhlediska pragmatiky
Dialog pat nepochybn kzkladnm formm lidsk komunikace, my

jej pokldme za formu zkladn amajc pro lovka zsadn vznam
(srov. k tomu mj. ty teoretick pstupy, kter tvrd, e bez interakce
adialogu by si dt neosvojilo jazyk; pehled teori oosvojovn jazyka dttem viz nap. Prcha, 2011). Sast vrznch dialozch mme
vichni mnoho zkuenost aani si neuvdomujeme, e ktomu, abychom
se mohli stt plnocennmi astnky dialogu, je teba ovldnout znan
mnostv ivelmi komplexnch dovednost. Zkuen astnk dialogu si
mus nap. osvojit nsledujc (srov. Ninio Snow, 1996: 140146): jak
se stdat sdalmi komunikanty ajak toto stdn provdt ve vhodnm tempu (tj. obvykle rychle); jak zabrnit tomu, aby nehovoilo vce
komunikant zrove (co bv vna kultue akulturch podobnch
obvykle hodnoceno jako nevhodn), ale aby tak nevznikaly pli dlouh pauzy; jak reagovat vrznch fzch dialogu, vkterch situacch je
teba odpovdt, kdy naopak mlet; jak dvat najevo, e komunikanho
partnera vnm; jak volit tmata hovoru ajak je rozvjet, ale tak to, co
dlat, kdy vdialogu dojde knjakm zdrhelm. adu ztchto otzek
me zkoumat prv pragmatika. Osvojovnm tchto dovednost se zabv vvojov pragmatika.
Potky novodobho detailnjho zjmu o mechanismy stdn
mluvch, vbr arozvjen tmat, opravy atp. jsou spojeny pedevm
stzv. konverzan analzou, pstupem, kter m sociologick koeny
(srov. nap. Hoffmannov, 1997, Schiffrin, 1994, aj.). Vesk lingvistice
se podobn tmata objevuj vrmci vzkum mluven etiny avzkum dialogu nap. vpracch J. Hoffmannov, O. Mllerov, S. mejrkov
a dalch (nap. Mllerov Hoffmannov Schneiderov, 1992;
Hoffmannov Mllerov, 2007; mejrkov Hoffmannov, 2011;
mejrkov akol., 2013; ksyntaktick vstavb dialogu i nap. opravm
53
nap. Mllerov, 1994 ve vech uvedench pracch je t mon nalzt

podrobnj vklad aodkazy na dal literaturu).
Kzkladnm tmatm, jimi se pi analze dialogu me zabvat
pragmatika (ale jejich vzkum asto zaal vrmci nauk jinch), pat
nap. organizace dialogu astdn komunikant, strategie volby arozvjen tmat, opravy i typy dialog. (Pi analze konkrtnch dialog se
vak pochopiteln me vzvislosti na cli analzy uplatnit t mnoho
ztmat zmnnch vpedchozch kapitolch.)
Za zkladn jednotky, na n je mon dialog rozlenit (nap. Machov vehlov, 2001; Hoffmannov; 1997; Mllerov, 1994 aj.),
bvaj pokldny repliky, tj. vtypick podob to, co souvisle pronese
jeden z komunikant. V na kultue a kulturch podobnch je obvykl, e komunikanti se vpronen replik stdaj. Nkter repliky
areakce na tyto repliky mohou vrmci dialogu tvoit eji spojen celky (nap. otzka odpov, ale eji spojench replik me bt ivce),
pak se hovo osekvencch i sekvencch replik (vetin se ojedinle
objevuje ioznaen n-tice replik). Nkdy se repliky mluvch pekrvaj
(vanglitin se pouv oznaen overlap, vetin lze ut termn pesah), pop. me dojt ktomu, e jeden komunikant druhho peru
(peruen, interruption). Dle funkce je mon nkter zreplik hodnotit jako inician (typicky nap. otzka), jin jako reaktivn (typicky
odpov), unkterch replik vak me jt oob funkce zrove (nap.
reakce na pedchzejc repliku partnera m zrove inician funkci
pro repliku dal).
Pi popisu toho, jak se mluv vrmci dialogu stdaj, se obvykle hovo omechanismu stdn mluvch, nkdy se pejm anglick termn
turn-taking (souvis spvodnm pojetm konverzan analzy aanalzy
diskursu, kter rozliovala mj. tzv. turns repliky, moves aj.). Mechanismus stdn mluvch je pomrn sloit, za jeho zkladn princip je
pokldno to, e komunikant, kter prv hovo, uin vjistm mst
sv repliky pauzu adruh komunikant me tto pauzy vyut ktomu,
aby zaal hovoit (ale tak zat hovoit nemus, pak me vhovoru pokraovat komunikant prvn). Jednm zbnch jev vdialogu, kter
jsou vrmci vzkum dialogu t zkoumny, jsou tzv. opravy (repairs),
tj. takov ppady, kdy vdialogu nastane jaksi chyba (nap. nkter
zmluvch se vyjd nepesn, peekne se aj.), kter je njakm zpsobem opravena, piem bv sledovno, zda pi oprav opravil mluv
sm sebe, zda se opravil sm od sebe, nebo zda jej nejdve druh komunikant na chybu upozornil, zda jeden komunikant opravil druhho
komunikanta atd.
54
Zajmav je izkoumn toho, jak jsou vrmci dialogu volena tmata,

onich se hovo, ajak jsou rozvjena, jak komunikanti od tmatu ppadn odbouj aopt se knmu vracej. Ke sledovanm otzkm vtto
oblasti pat t to, kdo tma do dialogu pin.
Sloitou problematiku pedstavuj typologie dialog (srov. ktomu
obdobn problmy stypologi nr, komunikanch situac atp., ztmat probranch vtto pruce pak viz otzku tdn mluvnch akt
akomunikanch funkc, kap. 5). Typologie dialog me bt vzsad
zaloena na ad rznch kritri, me vychzet nap. zkomunikanch situac, ale tak zrznch faktor ovlivujcch podobu dialogu,
jako je nap. poet astnk dialogu, ale t nap. to, zda jde odialog
pedmtn, nebo osobn, pop. fatick (ktomu srov. zklasickch prac
nap. Mukaovsk, 1982). Zkladnm bnm rozdlenm je dlen na
dialogy tzv. pm, tj. tv vtv, adialogy zprostedkovan, nepm (nap. telefonn hovor, ale do tto skupiny je mon adit inap.
dialogy typu etba psanho textu). Nkter komunikty mohou bt
t pouze dialogy fiktivnmi (tj. pouze jako dialogy vypadaj) azvltnm ppadem jsou dialogy (nap. postav) ztvrnn nap. vumleck
literatue.

a) Vymezte nebo vysvtlete: replika, replika inician, replika reaktivn,
sekvence, pesah, peruen, oprava, turn-taking
b) Jak je zkladn princip mechanismu stdn mluvch vdialogu?
c) Jak znte typy dialog?
2) Uvete pklady komunikt, kter by bylo mon pokldat za fiktivn dialogy.
3) Jak jsou vna kultue pravidla pro chovn toho, kdo je vdialogu
prv vroli posluchae?
4) Mte njak zkuenosti sodlinmi pravidly dialogu vjin kultue?
Jak?
55

Orznch typech dialog zrznch hledisek pojednvaj nap.:
MEJRKOV, Svtla HOFFMANNOV, Jana (eds.) (2011): Mluven etina:
Hledn funknho rozpt. Praha: Academia.
HOFFMANNOV, Jana MLLEROV, Olga (eds.) (2007): etina vdialogu
generac. Praha: Academia.
MLLEROV, Olga HOFFMANNOV, Jana SCHNEIDEROV, Eva
(1992): Mluven etina vautentickch textech. Jinoany: H&H.
MUKAOVSK, Jan (1982): Dialog amonolog. Studie zpoetiky. Praha: Odeon,
s. 208229. (nebo jin vydn)
MLLEROV, Olga (1994): Mluven text ajeho syntaktick vstavba. Praha: Academia.
Vvojov pragmatice se vnuj:
NINIO, Anat SNOW, Catherine E. (1996): Pragmatic Development. Boulder
Oxford: Westview Press.
Pouen oteoretickch pstupech kdialogu, nap. okonverzan analze aj.,
nabzej nap.:
HOFFMANNOV, Jana (1997): Stylistika a... Praha: Trizonia.
SCHIFFRIN, Deborah (1994): Approaches to Discourse. Oxford Cambridge,
Mass.: Blackwell. (Publikace obsahuje t vklad nap. o teorii mluvnch
akt.)
Pehled zkladnch informac odialogu poskytuj relevantn hesla vES, vnich
lze dohledat iodkazy na dal literaturu, ankter pehledov prce, nap.:
MLLEROV, Olga (2002): Dialog. In: ES. Praha: Nakladatelstv Lidov noviny, s. 110111.
MLLEROV, Olga (2002): Replika. In: ES. Praha: Nakladatelstv Lidov noviny, s. 375.
MACHOV, Svatava VEHLOV, Milena (2001): Smantika apragmatick lingvistika. Praha: PedF UK.
Vtextu kapitoly je zmnna jet prce:
PRCHA, Jan (2011): Dtsk e akomunikace. Praha: Portl.
56
9. Presupozice, reference
adeixe zhlediska pragmatiky
Nkte autoi pragmaticky orientovanch pehled kladou na problematiku reference, deixe apresupozic znan draz (srov. nap. Huang,
2007), vjinch ppadech (amj. tak vesk lingvistice) jsou tato tmata
zkoumna vrmci rznch jazykovdnch discipln, asto rozdlen do
otzek dlch (nap. referenci, koreferenci atp. se me vnovat textov
syntax iteorie textu, vklad oad prostedk sloucch referenci adeixi
je azen nap. do morfologie atd.). Jak presupozice, tak reference adeixe
ajejich fungovn vkomuniktech jsou jevy velmi komplexnmi, proto
onich vtto pruce pojednme pouze na zkladn rovni asohledem
na poteby pragmaticky orientovan analzy textu.
9.1 Presupozice
Presupozice me bt definovna rzn, odliuje se pitom pedevm
pojet presupozice vlogice od rznch pojet, snimi pracuje lingvistika (srov. ES, 2002: 343; autorkou hesla je E. Hajiov; ve vkladu
vychzme t zprac Hirschov, 2006 a2013; Huang, 2007.; Kraus,
2008; zkladn prac opresupozici vetin je Hajiov, 1975). Vpojet logickm je presupozic mnno obvykle nsledujc (jde opojet
Strawsonovo): vrok S presuponuje vrok S, jestlie S je nutnou
podmnkou pro to, aby vrok ml pravdivostn hodnotu (ES, 2002:
343). Vlingvistickm pojet jsou ast definice, jejich jdrem je vymezen presupozice jako toho, co vyplv zvroku (vpovdi) ijeho (jej)
negace, pop. toho, co plat itehdy, kdy vrok (vpov), kterho
(kter) se presupozice tk, popeme, srov. nap.: Vrok p je presupozic vroku q, jestlie vrok q zstv pravdiv ivppad, e platnost vroku p popeme (Kraus, 2008: 67). (adu dalch vlingvistice
57
uvanch vymezen presupozice srov. pslun heslo v ES, 2002:

343344.)
Vrmci pragmaticky orientovanch analz meme sledovat nejen
to, jak presupozice jsou snjakou vpovd spojeny, ale (ato mon spe) i to, jak komunikanti s presupozicemi zachzej, jak vol
zhlediska presupozic strategie (zda nap. nkter spe vyzdvihuj, jin
teba upozauj atp.) ajak ktomu vyuvaj prostedky. Objevuj se
ivzkumy vybranch prostedk zhlediska toho, zda ajak se snimi
poj presupozice, tj. zda jsou spouti presupozic (vanglitin jde
otzv. presupossition triggers; srov. Huang, 2007: 6567) apop. kterch (ktomu srov. nap. diskusi krznm typm sloves in Hirschov,
2006: 8690). Nkdy se rozliuj rzn typy presupozic (nap. presupozice smantick apresupozice pragmatick) adiskutuje se orozdlu
mezi presupozic aimplikac (nap. upresupozice se pedpokld, e
vyplv ze smantiky komuniktu, uimplikace je oekvna vt vzanost na kontext aspe pragmatick charakter; srov. Kraus, 2008:
67; krznm pojetm implikovanch, nepmch aj. vznam viz t
kap. 3 a5).
9.2 Reference adeixe

Reference bv definovna jako vztah i vztaen znaku kobjektu mimojazykov reality (ES, 2002: 369; autorem hesla je M. Nekula); toto
vztaen pitom bv zprostedkovno pojmovm obsahem (Hirschov,
2006: 28); tj. znak (typicky autosmantick slovo) m njak vznam /
pojmov obsah atd. ajeho prostednictvm se vztahuje kmimojazykov
realit anktermu jejmu prvku (srov. Hirschov, 2007: 28).
Oproti tomu deixe je vymezena jako ukazovn i odkazovn (takto
se nkdy odliuje mimojazykov ukazovn avnitrojazykov odkazovn). Pro uren vznamu deiktickch prostedk je dleit kontext
konkrtnho komuniktu, vnm jsou uity (srov. ES, 2002: 105; autorem hesla je M. Nekula). Obvykl je odlien nkolika typ deixe:
exofory (ukazovn, odkazovn mimo text; tzv. situan deixe) aendofory (odkazovn uvnit textu; nkdy t deixe kontextov); vrmci
endofory pak odlien anafory (odkazuje dopedu) akatafory (odkazuje
dozadu); ktypm deixe srov. nap. Hirschov (2006 nebo 2013), Kraus
(2008). Podle oblast, jich se deixe tk, je pak mon odliovat (amj.
vkomuniktech analyzovat) nap. deixi prostorovou adeixi asovou
(pop. komplexnji deixi asoprostorovou), kter se tkaj orientace
58
vprostoru aase, deixi sociln, kter souvis se socilnm postavenm

komunikant, sjejich rolemi aje zce provzna seovou etiketou ase
zdvoilost (viz ve tma 4), aj. Jako je komunikan perspektiva budovna zjistho perspektivnho centra (viz ve, tma 6), bv ideixe
orientovna kjistmu deiktickmu centru, kterm typicky bv mluv
(srov. Hirschov, 2006: 38).
Kdeiktickm prostedkm i prostedkm sdeiktickou funkc pat
nap. zjmena osobn jako j, ty, ukazovac zjmena, zjmenn pslovce
typu tady, te, ale inkter prostedky gramatick, nap. slovesn osoba i as (diskusi kdeiktickm funkcm ady ztchto prostedk srov.
nap. Hirschov, 2006 nebo 2013). Pro vrazy, jejich vznam se promuje spolu stm, kdo je uv, jako je j, tady, te, se uv anglick
oznaen shifter (vplurlu shiftery, nkdy ishifters; autorstv termnu
je pipisovno Jakobsonovi) nebo jsou oznaovny jako indexy. Nkdy
se iproblematika rznch druh deixe zahrnuje pod termny jako indexovost (nap. indexovost promluvy) i indexikalita (podle anglickho
indexicality). Vzkumy indexovosti i indexikality pak zahrnuj analzy
toho, jak je nap. promluva ukotvena vkontextu, azabvaj se mj. prv
rznmi typy deixe (uv se t oznaen nap. situan indexy, sociln
indexy), ale sleduj rovn nap. tzv. indexy nrov (tj. prvky typick
pro urit nry, kter mohou fungovat jako indexy tchto nr atp.),
indexy stylov, indexy varietov aj. vetin se tmto tmatem zabval
nap. P. Kaderka (2011).
Pro pragmaticky orientovanou analzu je podstatn (mj.) to, jak
prostedky jsou uity kreferenci adeixi, jak jsou provzny, jak funguje mechanismus, na jeho zklad komunikanti dok urit, kemu
pslun prostedek referuje i odkazuje, ale tak nap. to, jak jsou
ppadn nejasnosti v oblasti reference a deixe v rmci komunikace
eeny, opravovny atp. Vreln komunikaci pitom mohou nastvat
dosti sloit ppady, kdy inap. plnovznamov slova jsou uita tak,
e jejich obvykl vznam i pojmov obsah ato, kemu referuj, spolu
nemus vdanm konkrtnm kontextu pli korespondovat. Odpov
na otzku, jak komunikanti zjist, co je pedmtem reference adeixe,
nen snadn nalzt. Jednm ze starch pokus je nap. Searlovo vymezen podmnek, kter je teba splnit, aby mohl bt njak referenn
akt pokldn za spn (Searle, 1969, cit. dle Hirschov, 2006: 34;
k Searlovi viz t tma 5). Jde o nsledujc podmnky (Hirschov,
2006: 34): mluv mus ut vraz vhodn pro dan referenn zmr;
mluv iadrest musej pedpokldat, e entita, kn se referuje, njakm zpsobem existuje; uit vraz mus danou entitu identifkovat
59
jednoznan; mluv mus ut takov vraz, kter adrestovi umouje entitu identifkovat. Zuvedenho strunho popisu je zejm, e
vreln komunikaci dochz nejspe astji kporuovn nkter i
nkterch zpodmnek ne kjejich dodrovn (srov. t podobnou situaci upokusu P. Grice vymezit principy kooperativn komunikace; viz
tma 3).
Otzky acvien ktmatm 9.19.2:

a) Definujte nebo vysvtlete: presupozice, reference, deixe, indexovost
(indexikalita), index, shifter, deiktick centrum
b) Jak znte druhy deixe?
2) Jak jsou presupozice nsledujcch vpovd / vrok?
a) Petrova sestra je chytr dvka.
b) Petr si zapomnl pinst na zkouku index.
c) Znovu u se na univerzitu nehlsil.
3) Vyberte si ryvek libovolnho textu (nap. nkolik odstavc njakho vyprvn) asledujte vnm druhy deixe apokuste se urit deiktick
centrum.
Vybran literatura ktmatm 9.19.2:

Pehled problematiky presupozice, deixe areference lze nalzt nap. vpublikacch aheslech ES (zde viz t odkazy na dal literaturu):
HAJIOV, Eva (2002): Presupozice. In: ES. Praha: Nakladatelstv Lidov noviny, s. 343344.
HIRSCHOV, Milada (2006): Pragmatika vetin. Olomouc: Univerzita Palackho vOlomouci; nebo HIRSCHOV, Milada (2013): Pragmatika vetin.
Praha: Karolinum.
KRAUS, Jan (2008): Jazyk vpromnch komunikanch mdi. Praha: Karolinum.
NEKULA, Marek (2002): Deixe. In: ES. Praha: Nakladatelstv Lidov noviny,
s. 105106.
NEKULA, Marek (2002): Reference. In: ES. Praha: Nakladatelstv Lidov noviny, s. 369370.
60
Zkladn prac opresupozici je vetin:

HAJIOV, Eva (1975): Negace apresupozice ve vznamov stavb vty. Praha: Academia.
Bibliografick daje analzy indexovosti promluvy P. Kaderky jsou:
KADERKA, Petr (2011): Indexovost promluv a identita mluvch. In: Svtla
MEJRKOV Jana HOFFMANNOV (eds.): Mluven etina: Hledn
funknho rozpt. Praha: Academia, s. 103127.
Vtextu je zmnna jet prce:
SEARLE, John. R. (1969): Speech Acts. Cambridge: Cambridge University Press.
61
Zkladn pehledov literatura

koboru
Encyklopedick slovnk etiny (2002). Praha: Nakladatelstv Lidov noviny. (Relevantn hesla; vtextu pruky oznaovn zkratkou ES.)
MEJRKOV, Svtla KADERKA, Petr (2013): Studie kmodern mluvnici etiny
1. Pragmatick aspekty etiny. Olomouc: Univerzita Palackho vOlomouci.
HIRSCHOV, Milada (2013): Pragmatika vetin. 2. vyd. Praha: Karolinum.
(nebo HIRSCHOV, Milada (2006): Pragmatika vetin. Olomouc: Univerzita Palackho vOlomouci.)
CHEJNOV, Pavla (2010): Didaktick transformace pragmalingvistickch tmat.
Praha: PedF UK.
LEECH, Geoffrey N. (1983): Principles of Pragmatics. London New York:
Longman.
LEVINSON, Stephen C. (1983): Pragmatics. Cambridge et al.: Cambridge University Press.
MACUROV, Alena (1983): Ztvrnn komunikanch faktor vjazykovch projevech.
Praha: FF UK.
MACHOV, Svatava VEHLOV, Milena (2001): Smantika apragmatick lingvistika. Praha: PedF UK. (nebo star vydn MACHOV, Svatava VEHLOV, Milena (1996): Smantika apragmatika jako lingvistick disciplny. Praha:
PedF UK.)
62

Pragmatika

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Pragmatika

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Lucie Saicov malov

Vydala Univerzita Karlova vPraze, Nakladatelstv Karolinum

Univerzita Karlova vPraze

1. Pragmatika: pragmalingvistika, lingvistick pragmatika,

4.1 Zdvoilostn princip (G. Leech, 1983)

4.2 Teorie tve (P. Brownov S. Levinson, 1978)

4.3 Teorie tykn avykn (R. Brown A. Gilman, 1960)

4.4 eov etiketa azdvoilostn strategie

5. Vyjadovn komunikanho zmru mluvho 35

5.2 Teorie komunikanch funkc

6. Subjekty vpromluv, stylizace asebestylizace, komunikan perspektiva,

8. Dialog zhlediska pragmatiky 53

9. Presupozice, reference adeixe zhlediska pragmatiky 57

9.2 Reference adeixe

Zkladn pehledov literatura koboru 62

b) Pragmatika jako filozofick smr.

onekonvencializovanch slokch verbln mezilidsk komunikace,

vodn charakteristiku oboru meme shrnout tak, e vymezen

Otzky acvien ktmatu 1:

Vybran literatura ktmatu 1:

2. Oem spolu komunikujeme

K zkladnm vchodiskm (nejen) pragmatickch zkoumn pat

informac otom, jak data vnmat, metakomunikac. Autoi tvrd, e bez

a) verbln vokln (nap. mluven etina);

jc se osvojovnm jazyka, kde me bt umalch dt za gesta pokldn

mluvench dialog rznch typ, ale systematitj vzkum kdispozici

Otzky acvien ktmatu 2:

Vybran literatura ktmatu 2:

Teorii dvou strnek komunikace rozpracovv publikace:

pln bibliografick daje viz pehled literatury vzvru pruky.

Princip je pak rozpracovn do nsledujcch ty maxim, kter se

(Zvltnm problmem, ktermu zde nememe vnovat vce msta,

Otzky acvien ktmatu 3:

Vybran literatura ktmatu 3:

LOV, Milena (1996): Smantika apragmatika jako lingvistick disciplny. Praha:

Kjevm, jim byla vrmci pragmatiky vnovna opakovan pozornost,

4.1 Zdvoilostn princip (G. Leech, 1983)

Otzky acvien ktmatu 4.1:

Vybran literatura ktmatu 4.1:

4.2 Teorie tve (P. Brownov S. Levinson, 1978)

e doke posoudit, kter prostedky jsou vhodnj, i e um vybrat

d) akty ohroujc pozitivn tv mluvho (nap. situace, kdy se m

Otzky acvien ktmatu 4.2:

Vybran literatura ktmatu 4.2:

Vetin je kotzce tve podntn lnek:

4.3 Teorie tykn avykn (R. Brown A. Gilman, 1960)

devm faktory, jako je vk, pohlav, postaven (tk se nap. vztah

Otzky acvien ktmatu 4.3:

Vybran literatura ktmatu 4.3:

4.4 eov etiketa azdvoilostn strategie

ppadech m vliv ada pragmatickch faktor, jako je nap. vztah mezi

Otzky acvien ktmatu 4.4:

3) Existuje njak situace, pro ni vetin nen dostaten repertor

Vybran literatura ktmatu 4.4:

ti anstin vvoje tohoto pojmu obsahuj nap. prce Hirschov (2013:

Otzky acvien ktmatu 4.5:

Vybran literatura ktmatu 4.5:

Zkoumn toho, jak zmry mluv vyjaduje, jak prostedky ktomu

5.1 Teorie mluvnch akt

ny za zklad teorie mluvnch akt. Autor jet nevypracoval celistvou

c) komisiva (nap. slib, nabdka);

Otzky acvien ktmatu 5.1:

Vybran literatura ktmatu 5.1:

5.2 Teorie komunikanch funkc

1. Pragmatika: pragmalingvistika, lingvistick pragmatika,

6. Subjekty vpromluv, stylizace asebestylizace, komunikan perspektiva,