Úvodní Jazykový Seminář

vodn jazykov semin: vklad a cvien
(s terminologickm slovnkem)
Robert Adam
Martin Bene
Ivana Bozdchov
Pavlna Jnov
Frantiek Martnek
Hana Prokov
Lucie Saicov malov
Grafick prava Jan erch

Sazba DTP Nakladatelstv Karolinum
Vydn prvn
Univerzita Karlova vPraze, 2014
Robert Adam, Martin Bene, Ivana Bozdchov,
Pavlna Jnov, Frantiek Martnek, Hana Prokov,
Lucie Saicov malov
ISBN 978-80-246-2633-8 (online: pdf)
Pruka vznikla vrmci projektu Rozvoj a inovace
bakalskho studia eskho jazyka vstavu eskho jazyka
a teorie komunikace FF UK vPraze (CZ.2.17/3.1.00/33275),
kter byl realizovn vobdob 20112013 za finann podpory
Operanho programu Praha Adaptabilita.
Univerzita Karlova v Praze

Nakladatelstv Karolinum 2014
http://www.cupress.cuni.cz
Obsah
vod
1 Morfematika
11
1.1 Zkladn pojmy
11
1.1.1 rove morf (amorfm)
11
1.1.2 Morfy vs. morfmy
12
1.1.3 Alomorfy
1.2 Typologie morf(m)
12
13
1.2.1 Nulov morf
15
1.2.2 Pedpony (prefixy)
17
1.2.2.1 Slovotvorn pedpony
1.2.2.2 Tvarotvorn pedpony
17
17
1.2.3 Koenov morfmy
18
1.2.4 Ppony (sufixy)
19
1.2.4.1 Slovotvorn ppony
1.2.4.2 Kmenotvorn ppony
1.2.4.2.1 Alternace kmenotvornch ppon slovesn tdy
1.2.4.3 Tvarotvorn ppony
19
20
21
23
1.2.4.3.1 Nefinln tvarotvorn ppony
23
1.2.4.3.2 Finln tvarotvorn ppony koncovky
26
1.2.5 Postfixy
28
1.2.6 Interfixy
29
1.2.7 Lexikln morf(m)y
29
1.3 Morfematick rozbor
30
Literatura
31
Cvien
33
een
35
2 Slovotvorba 40
2.1 Podstata tvoen slov
40
2.2 Slovotvorn vztahy aprostedky
40
2.2.1 Fundace, motivace
40
2.2.2 Slovotvorn zklad aslovotvorn formant
41
2.2.2.1 Hlskov zmny
2.2.3 Slovotvorn afixy
2.3 Slovotvorn zpsoby apostupy
41
42
42
2.3.1 Derivace
42
2.3.2 Kompozice
43
2.3.3 Konverze
44
2.3.4 Reflexivizace
44
2.3.5 Slovotvorn pravy
44
2.3.5.1 Univerbizace
2.3.5.2 Abreviace
44
45
2.4 Slovotvorn rozbor
45
Literatura
46
Cvien
48
een
51
3 Morfologie
57
3.1 Ohbn (flexe)
57
3.2 Jmna askloovn (deklinace)
58
58
3.2.1 Morfologick kategorie jmen
3.2.2 Deklinan systm etiny
59
3.2.3 Poznmky kvznamovmu tdn jmennch slovnch druh
61
3.2.4 Pklady morfologickho rozboru jmen
3.3 Slovesa aasovn (konjugace)
63
64
3.3.1 Typy tvar ve slovesnm paradigmatu
64
3.3.2 Morfologick kategorie sloves
65
3.3.3 Konjugan systm etiny
68
3.3.4 Pklady morfologickho rozboru sloves
3.4 Neohebn slovn druhy
69
70
3.4.1 Pslovce
70
3.4.2 Pedloky
72
3.4.3 Spojky
73
3.4.4 stice
73
3.4.5 Citoslovce
73
3.4.6 Pklady morfologickho rozboru neohebnch slov
74
Literatura
75
Cvien
76
een
80
4 Syntax
87
4.1 Vta avpov
87
4.1.1 Popis stavby vty
88
4.1.2 Vztahy mezi vtnmi leny
89
4.1.2.1 Vztahy smantick
4.1.2.2 Vztahy formln syntaktick
90
91
4.1.3 Nkolikansobn, komplexn avceslovn vtn leny
92
4.1.4 Vtn leny
94
4.1.4.1 Psudek
94
4.1.4.2 Podmt
95
4.1.4.3 Pedmt
96
4.1.4.4 Psloven uren
4.1.4.5 Doplnk
101
4.1.4.6 Pvlastek
102
4.1.5 Zvislostn strom
103
97
4.2 Souvt
106
4.2.1 Souvt podadn asouadn
106
4.2.2 Vznamov vztahy mezi souadn spojenmi vtami
107
4.2.3 Schematick znzornn stavby souvt
109
4.2.4 Syntaktick rozbor tvar spmou e
111
4.3 Pklad syntaktickho rozboru
112
Literatura
118
Cvien
119
een
124
5 Terminologick slovnk
140
5.1 Svcnm azenm hesel
140
5.2 Sabecednm azenm hesel
164
Literatura
189
Doporuen literatura tkajc se npln vodnho jazykovho

semine (popularizan prce, pruky, cviebnice) 190
vod
Mil studenti vodnho jazykovho semine,

pijetm ke studiu bohemistiky na FF UK vPraze jste se stali zanaj
cmi odbornky na esk jazyk. Abyste mohli uvaovat ojazyce tak, jak
je to mezi odbornky obvykl, je teba, abyste se seznmili spstupem,
kter v jazyce spatuje hierarchicky strukturovan systm jazykovch
prostedk, aabyste se nauili stakovouto pedstavou jazyka pracovat.
Jazyk je vn nahlen jako uritm zpsobem uspodan soubor prv
k, kter maj mezi sebou mnostv vztah rznho typu jako systm;
jeho kolem je slouit kvyjadovn vznam atm usnadovat mylen
a mezilidskou komunikaci. Hierarchick uspodn systmu spov
vtom, e ve sloit apitom pevn pohromad drc budov jazykov
ho systmu lze vylenit jednotliv patra podle toho, jak rozshl ajak
sloit jsou jejich stavebn kameny. Ona patra nazvme jazykov roviny;
kad rovin psluej jazykov jednotky uritho stupn sloitosti. Plat
pitom, e jednotky ni roviny se sdruuj v celky, kter slou jako
jednotky roviny vy.
Nejmen jazykovou jednotkou, kter se njak podl na vyjadovn
vznamu, je fonm; sm vznam nem, ale je schopen rozliovat v
znam vjednotce nadazen (morfmu). Fonmy zkoum fonologie. Na
rovin bezprostedn vy morfematick je jednotkou morfm: je
to nejmen jazykov jednotka, kter m (zvukovou) formu i vznam.
Disciplna, kter se zabv morfmy, se nazv morfematika. Zmorf
m se skldaj slova (rznch druh) aslovn tvary, tet rovina je tedy
tvaroslovn (morfologick) adisciplna, kter ji zkoum apopisuje, je
tvaroslov (morfologie). Slova ajejich tvary se pak sdruuj do vt asou
vt zde se dostvme na rovinu syntaktickou.
Zvukov strnce jazyka, atedy ifonmm se vprvnm ronku bo

hemistickho studia na FF UK v Praze vnuje samostatn pedmt.
V vodnm jazykovm semini (a v tto pruce) se proto zamme
jen na morfematiku, morfologii asyntax. Pidme jet jednu disciplnu,
pro vhled do jazykovho systmu aorientaci vnm navsost uitenou,
toti slovotvorbu. Slovotvorba se na stavbu slova dv zjinho hlediska
ne morfematika: nezajm ji, ze kterch steek se slovo skld, nbr
jak je slovo utveno ve vztahu kjinm slovm.
Vtto pruce Vm nabzme zkladn vklady kuvedenm tyem
disciplnm, doprovzen adou pklad, a ke kad vykldan disci
pln nkolik cvien (vetn kle). Vklady nemaj bt komplexnm
popisem pslun roviny eskho jazyka: jsou zacleny ktomu, abyste na
jejich zklad zdokonalili svou dovednost jazykovho rozboru. Zmnoha
rznch pojet si vdy jedno vybraj, na jin jen msty odkazuj. Vtto
pruce si vybrme spe pojet formln (zejmna se to tk morfologie
a syntaxe), protoe pro vodn orientaci v esk mluvnici je to jedno
du.
Vedle zskn zkladn orientace vjazykovm systmu etiny aved
le rozvoje dovednosti jazykov analzy si mus zanajc odbornk na
etinu rovn osvojit zkladn jazykovdnou terminologii. Iktomuto
kolu vodnho jazykovho semine by mla slouit tato pruka.
Terminologick slovnk Vm vn nabzme vdvojm azen: vobvyklm
abecednm a ve vcnm podle jednotlivch jazykovdnch discipln
ajejich tematickch oblast.
Tato pruka vznikala vstavu eskho jazyka ateorie komunikace
FF UK vPraze bhem zimnho semestru akademickho roku 2012/2013
vrmci projektu OPPA Rozvoj ainovace bakalskho studia eskho
jazyka. Vklad omorfematice prvotn koncipoval Martin Bene, vklad
o slovotvorb Ivana Bozdchov, vklad o morfologii Robert Adam
avklad osyntaxi Pavlna Jnov. Ovech stech pruky vak plat,
e se na jejich vsledn podob vznamnou mrou podlel cel autorsk
kolektiv (svjimkou M.Benee).
Pejeme Vm hodn radosti, pouen azdaru pi objevovn stavby
jazyka ajeho nevyerpatelnch vyjadovacch monost akrs.
Autoi
10
1 Morfematika
1.1 Zkladn pojmy

1.1.1 rove morf (amorfm)
Vtzv. rovinnm nebo rovovm pstupu kjazykovmu systmu se tra
din vydluje (i) rovina zvukov (rovina fonm), (ii) rovina stavebnch
prvk, znich se skldaj slova (tj. rovina koen, ppon, pedpon atp.),
(iii) rovina slov nebo slovnch tvar, (iv) rovina vt a(v) rovina text.
Pot se stm, e prvky roviny ni funguj jako stavebn kameny pro
prvky roviny vy. Zjmu jazykovdn disciplny oznaovan jako morfematika odpovd rovina (ii) stavebnch kamen slov, tj. rovina koen,
ppon, pedpon atd. Stejn jako je vtina vt, tj. jednotek vy rovn,
sloena znkolika jednotek rovn ni, tj. ze slov (slovnch tvar), je
ivtina slovnch tvar, tentokrt jakoto jednotek vy rovn, sloena
zuritch stavebnch jednotek rovn ni.
Tyto jednotky pslun ni rovn, fungujc jako stavebn kameny
slov, se nazvaj morfy; mnoiny skldajc se z formln podobnch
morf se stejnm vznamem se pak oznauj jako morfmy (viz ktomu
dle). Morfy jsou nejmen, dle neleniteln jazykov formy/vrazy,
kter nesou urit lexikln nebo gramatick vznam. (Fonmy jakoto
jednotky ni rovn, znich se skldaj morfy, maj u jen formu/vraz,
nikoli svj vlastn vznam.)
Hranice mezi dvma morfy, kter jsou soust tho slova nebo
slovnho tvaru, se oznauje jako morfematick ev (zname jej dle
spojovnkem: u-vid--l-a).
11
1.1.2 Morfy vs. morfmy

Jeliko v jazycch existuj morfy, kter sice nejsou zcela toton, ale
maj zrove npadn podobnou formln podobu atoton lexikln
nebo gramatick vznam, zavd se do popisu jazykov roviny koen,
pedpon appon pojem morfm. Morfm je jednotka abstraktn jde
omnoinu morf stejnho druhu, kter maj stejn vznam akter jsou
si zpravidla svou formln stavbou (zvukov/graficky) npadn podob
n. Morfm je tedy jednotka definovan na zklad vznamu; lexikln
nebo gramatick vznam tto jednotky je v konkrtnch slovech nebo
slovnch tvarech realizovn prostednictvm vce rznch, ale zpravidla
jen drobn odlinch forem. k se pak, e morfm je realizovn pro
stednictvm jednoho ze svch morf.
Koenov morfm slexiklnmvznamem vt vodn tok je nap.
vrznch (pbuznch) slovech ajejich tvarech, vnich se vyskytuje, rea
lizovn formln si navzjem podobnmi morfy -ek- (ek-a), -ec- (ec-e),
-e- (e-it-), -- (po--). Morfm -EK- je tedy mnoinou morf
{-ek-, -ec-, -e-, --}. Mluv-li se nkde omorfmu -EK-, je teba mt na
pamti, e se tak pomoc uiten zkratky odkazuje kabstraktn jednot
ce, tj. kcel mnoin morf se stejnm vznamem apodobnou stavbou,
jimi me bt dan morfm realizovn. Zpis -EK- zde slou jen jako
reprezentant cel mnoiny morf (patcch kjednomu morfmu).
Vetin je bn, e jeden morfm je (vzvislosti na kontextu) re
alizovn vtm potem rznch morf. Existuj vak imorfmy, kter
jsou ve vech kontextech realizovny jen jedinm morfem (dan morfm
je pak tvoen jednoprvkovou mnoinou morf); nap. koenov morfm
-LES- svznamem souvisl porost jehlinatch nebo listnatch (nikoli
ovocnch) strom je vdy realizovn jen morfem -les- (srov. les-0, les-
-ek-0, les-n-, po-les-, les-o-step-0, pra-les-y atp.).
1.1.3 Alomorfy
M-li morfm vce monch realizac (je-li dan lexikln nebo gramatic
k vznam vrznch kontextech vyjadovn rznmi morfy), oznauj se
tyto morfy jako jeho alomorfy. Vppad morfmu -PS- svznamem za
znamenvat psmem lze tedy kadou zjeho nsledujcch monch rea
lizac {-ps-, -p-, -pi-, -pis-, -ps-} oznait jako alomorf danho morfmu.
Kterm alomorfem bude urit morfm v konkrtnm slov nebo
slovnm tvaru realizovn, zvis (a) na hlskovm sloen okolo stojcch
morf (pedevm na tom, jakmi hlskami tyto okoln morfmy zanaj
12
nebo kon) nebo (b) na funkci, kterou m dan morfm vrmci slova
nebo slovnho tvaru plnit (nap. morf -p- se vyskytuje ve tvarech ozna
movacho zpsobu ptomnho asu ave tvarech pechodnku ptom
nho, morf -pi- ve tvarech rozkazovacho zpsobu, morf -ps- ve tvarech
infinitivu, pest apechodnku minulho).
1.2 Typologie morf(m)

Existuj rzn typy morf(m), kter se obvykle vyleuj na zklad
t kritri:
(i) Vzhledem ktomu, zda se mohou morf(m)y vyskytovat samostatn,
tj. zda mohou samy osob tvoit slovo, nebo zda se mus do slov
nebo slovnch tvar nutn spojovat sjinmi morf(m)y, rozeznv
me morf(m)y voln amorf(m)y vzan. Voln morf(m)y maj
zpravidla vznam lexikln (nap. pedloky do, pede atp.); volnm
morf(m)em gramatickm je se, kterm se tvo tvary tzv. zvratnho
pasva (padln se trest podle zkona).
(ii) Vzhledem kpozici ve struktue slovnho tvaru nebo slova dlme v
zan morf(m)y podle tzv. distribunho kritria (a) na morf(m)y
koenov a(b) na morf(m)y afixln. Koenov morf(m) je kon
stitutivn morf(m) danho slovnho tvaru nebo slova anese hlavn
sloku jeho lexiklnho vznamu. Afixln morf(m)y dlme dle
podle toho, jakou pozici ve slovnm tvaru nebo slov zaujmaj
vi koenovmu morf(m)u, na pedpony (prefixy), kter stoj
ped koenem, na ppony (sufixy), kter stoj za koenem, ana tzv.
postfixy, kter mohou bt uuritch typ slov pipojeny na jejich
tzv. absolutn konec, tj. jet za posledn pponu (viz oddl 1.2.5).
Pedpony (prefixy), ppony (sufixy) apostfixy se souhrnn ozna
uj jako afixy.
(iii) Vzhledem ktomu, jak typ vznamu morfm ve slovnm tvaru nebo
slov vyjaduje, dlme dle pedpony (prefixy) a urit podtypy
ppon (sufix) na tzv. slovotvorn pedpony appony, kter obm
uj (douruj, specifikuj, modifikuj) lexikln vznam slova, ana
tzv. tvarotvorn pedpony a ppony, kter u ohebnch slovnch
druh vyjaduj gramatick vznamy (gramatick kategorie) danho
slova nebo slovnho tvaru, jeho jsou soust. Tvarotvorn ppony
dlme na nefinln (ppona pest innho a trpnho, ppona
pechodnku ptomnho a minulho) a finln (osobn, rodov,
13
infinitivn a pdov koncovky). Jako specifick typ slovotvorn

ppony se nkdy chpe ipostfix. Vedle ppon slovotvornch atva
rotvornch rozeznvme jet ppony kmenotvorn (viz dle).
Ponkud mimo tuto klasifikaci stoj jet jeden typ morf(m)u. Jde
omorf(m) oznaovan jako interfix neboli spojovac morf(m), jeho
funkce je ist konstrukn. Ve slovech nebo slovnch tvarech, kter jsou
sloeny ze dvou (nebo vce) koenovch morf(m), m interfix za kol
tyto koenov morf(m)y ksob spojovat (srov. pd-o-rys-u, much-o-lap
-k-aatp.; viz dle vbod 1.2.6). sten mimo danou klasifikaci stoj
interfix proto, e jeho pozici ve slov nebo slovnm tvaru nelze podle
kritria (b) na rozdl od ostatnch morf(m) vymezit jen vi jed
nomu koeni, ale vi koenm dvma, mezi nimi se vdy mus (kvli
sv funkci) nachzet.
Vyleuj se tedy tyto typy morf(m) (od zatku slova nebo slovn
ho tvaru smrem kjeho konci):
pedpony (viz bod 1.2.2)
tvarotvorn (1.2.2.1)
slovotvorn (1.2.2.2)
koenov morfmy (1.2.3)
ppony (1.2.4)
slovotvorn (1.2.4.1)
kmenotvorn (1.2.4.2)
tvarotvorn (1.2.4.3)
nefinln (1.2.4.3.1)
ppona pest innho (1.2.4.3.1.1)
ppona pest trpnho (1.2.4.3.1.2)
ppona pechodnku minulho (1.2.4.3.1.3)
ppona pechodnku ptomnho (1.2.4.3.1.4)
finln (1.2.4.3.2)
osobn koncovka (1.2.4.3.2.1)
rodov koncovka (1.2.4.3.2.2)
infinitivn koncovka (1.2.4.3.2.3)
pdov koncovka (1.2.4.3.2.4)
postfixy (1.2.5)
[interfixy (1.2.6)]
[lexikln morfmy (1.2.7)]
14
1.2.1 Nulov morf

Kmenotvorn a tvarotvorn ppony (sufixy) mohou bt realizovny
nulovm morfem (morfologickou nulou; znaka -0-).
Co to znamen, kdy se ekne, e dan morfm (nap. kmenotvorn
ppona) je realizovn nulovm morfem, lze nejlpe piblit tak, e si
vechny typy morfm, znich se dan typ slovnho tvaru nutn skld,
pedstavme jako jaksi funkn pozice neboli jako zatm neobsazen,
przdn msta ( ). Napklad slovesn tvar vyjadujc oznamovac zp
sob ptomnho asu (inn) neodvozenho slovesa se vetin skld
ztchto typ morfm, tj. ztchto funknch pozic:
koenov morfm (KM) kmenotvorn ppona (KP)
osobn koncovka (OK)
KM
KP
OK
Pi tvoen konkrtnho slovesnho tvaru (nap. nese, vidme, dlte vs.

nesu atp.) jsou tyto funkn pozice obsazovny pslunmi morf(m)y
(kter vyjaduj lexikln a gramatick vznamy, je chceme slovem
nebo slovnm tvarem vyjdit). Dan funkn pozice mohou bt jednak
obsazeny nebo zaplnny pozitivnmi, fyzicky (zvukov/graficky) roz
poznatelnmi morfy (nap. -e-, --, --), jednak vak mohou (vuritch
ppadech) zstat przdn. Oneobsazen funkn pozici neboli oprzd
nm mst, kam nebyl dosazen dn pozitivn morf, se k, e morfm
vdan funkn pozici je realizovn nulovm morfem.
Budeme-li chtt vytvoit tvary pro 2. os. j. . a1. a2. os. mn. . ozn.
zp. pt. asu od slovesa nst, je nutn obsadit dan funkn pozice
pslunmi morfy (realizujcmi morfmy s odpovdajcm lexiklnm
vznamem avznamy gramatickmi): koenovm morfem nes-, kmeno
tvornou pponou -e- aosobn koncovkou - (2. os. j. .), -me (1. os. mn.
.) a-te (2. os. mn. .):
KM
KP
nes-e-
nes-e-me
nes-e-te
OK
Kad rodil mluv etiny v, e tvary pro 1. os. j. . a3. os. mn.
. ozn. zp. pt. asu od slovesa nst maj podobu (j) nesu a(oni) nesou.
Na prvn pohled je zejm, e se od ve uvedench tvar li ped
15
osobnmi koncovkami -ua-ou chyb (pozitivn) morf pro kmenotvor

nou pponu -e-. Nechyb vak dan funkn pozice; dan morfm pro
kmenotvornou pponu je pouze realizovn nulovm morfem. Morfe
matick struktura (tj. posloupnost morfm danch typ) je pro tvary
1. os. j. . a3. os. mn. . stejn jako pro tvary 2. os. j. . a1. a2. os. mn.
. Morfm pro kmenotvornou pponu je realizovn nulovm morfem,
dan funkn pozice je pouze neobsazena, ve struktue celho tvaru je
vak stle ptomn:
KP OK
nes KP u
zna se jako:
nes-0-u
nes KP ou zna se jako:
nes-0-ou
KM
Kadmu rodilmu mluvmu etiny je dle zejm, e tvar pro 3. os.

j. . ozn. zp. pt. asu je (on) nese. Zde je na rozdl od 1. os. j. . a3. os.
mn. . nulovm morfem realizovn morfm pro osobn koncovku, neob
sazena je tedy posledn, tet funkn pozice, srov.:
KM
KP
nes-e-0
vs.
nes-e-
nes-e-me
nes-e-te
OK
Velmi dleit je, e neptomnost jakhokoli pozitivnho morfu

v dan funkn pozici (tj. realizace morfmu nulovm morfem) me
bt vznamotvorn. Vkontrastu sfunknmi pozicemi obsazenmi nej
rznjmi pozitivnmi morfy je toti vznamotvorn i to, e funkn
pozice zstala przdn. Tento fakt lze dobe ukzat na nsledujcch
adch slovesnch tvar. Vechny proti sob stavn tvary se skldaj
ztchto typ morfm:
koenov morfm kmenotvorn ppona ppona pest

innho rodov koncovka
dl-a-l-i(mn. ., r. m. iv.)
dl-a-l-y (mn. ., r. m. neiv. ar. .)
16
dl-a-l-a(mn. ., r. s.)
dl-a-l-a(j. ., r. .)
dl-a-l-o(j. ., r. s.)
dl-a-l-0 (j. ., r. m. iv. ar. m. neiv.)
Nulovm morfem me bt realizovno ivce morfm po sob, tj. ne
obsazeno me zstat ivce funknch pozic za sebou. Nap. tvar pe
chodnku minulho se skld ztchto typ morfm, tj. funknch pozic:
(slovotvorn pedpona ) koenov morfm kmenotvorn ppona
ppona pechodnku minulho rodov koncovka
Usloves typu (pi)nese jsou vj. . m. rodu realizovny nulovm mor
fem posledn ti typy morfm, tj. przdn zstvaj posledn ti funkn
pozice: pi-nes-0-0-0.
1.2.2 Pedpony (prefixy)

Jako pedpony (prefixy) se souhrnn oznauj morf(m)y, kter vrmci
slova nebo slovnho tvaru stoj ped koenem. Rozeznvme nsledujc
typy apodtypy pedpon.
1.2.2.1 Slovotvorn pedpony

Vyskytuj se ve struktue slova nebo slovnho tvaru ped koenovm
morf(m)em aslou kvznamovmu douren (specifikaci, modifikaci)
lexiklnho vznamu konkrtnch slov nebo slovnch tvar, jeho hlavn
st nese koenov morfm (vnkterch ppadech rozen dalmi slo
votvornmi pedponami nebo pponami, srov. vy-sko-i-t > po-vy-sko
-i-t; po-klon-k-ova-t > vy-po-klon-k-ova-t). Slovotvorn pedpony bvaj
(na rozdl od ppon) velmi dobe identifikovateln. Nikdy nemohou bt
realizovny nulovm morfem. Za slovotvornou pedponu povaujeme
izporn prefix ne-.
1.2.2.2 Tvarotvorn pedpony

Krom mnohem obvyklejch slovotvornch pedpon existuj ipedpo
ny tvarotvorn. Vyskytovat se mohou pouze usloves. Vetin existuje
jedin tvarotvorn pedponov morfm PO-, kter me bt realizo
vn prostednictvm dvou (alo)morf: po- nebo p-. Tyto pedpony
17
se spojuj s tvary ozn. zp. pt. asu vybranch nedokonavch sloves,

tzv. sloves determinovanch. Tm se vak nijak nepispv kmodifikaci
pvodnch lexiklnch vznam tchto sloves (jako je tomu upedpon
slovotvornch), ale jen ke zmn v morfologick kategorii slovesnho
asu (po-jed-0-u, po-let--m, po-nes-0-u, po-kvet-0-e; p-jd-0-u). Usloves,
kter takto tvo tvary budoucho asu, me bt tvarotvorn pedpona
po- spojena istvary rozk. zpsobu: po-le-0-te. Vtom ppad nemn
dn gramatick kategorie, nbr orientuje pohyb, kter sloveso svm
lexiklnm vznamem vyjaduje, ve vztahu kmluvmu.
Pedponov morf po- vak nemus bt jen tvarotvornou pedponou,
me jt t opedponu slovotvornou, kter douruje vznam pvodn
ho slovesa (srov. po-bol--v-a-t, po-th-nou-t, po-bled-nou-t, po-le-e-t si
atp.). Pedponov morf po- me vpovrchov totonm slovesnm tvaru
v zvislosti na kontextu fungovat jednak jako pedpona tvarotvorn
(jak dlouho jet ten kohoutek po-kap-e-0, tj. bude kapat), jednak jako ped
pona slovotvorn (kolega te kapra jet po-kap-e-0 citrnem; slovotvorn
pedpona po- zde vyjaduje men mru dje zkladovho slovesa kapat
amn syntaktick vlastnosti tohoto slovesa: pokapat se poj spedmtem).
1.2.3 Koenov morfmy

Koenov morfm (radix) je centrlnm morf(m)em slova nebo slov
nho tvaru. Nese hlavn sloku lexiklnho vznamu danho slova nebo
slovnho tvaru; z lev strany se k nmu pipojuj pedpony a z prav
strany ppony. Koen je jakoto morf(m) lexiklnch na rozdl
nap. od tvarotvornch ppon potenciln neomezen mnostv, jde
o neuzaven soubor morf(m), kter me bt snadno doplovn
odal leny. Vetin je bn, e jeden koenov morfm stm zklad
nm vznamem je v rznch slovech nebo slovnch tvarech realizovn
rznmi (alo)morfy.
Jeden koenov morfm me mt vetin a devt monch realiza
c, tj. alomorf (nkdy jsou uvdny ivy poty; zhlediska souasnch
uivatel jsou vak problematick souasn mluv u tchto uvao
vanch alomorf nevnmaj stejn vznam), srov. nap. morfm -Psinvariantnm vznamem odpor, kter je realizovn touto mnoinou
(alo)morf: {1. -p- (o-p--t), 2. -pr- (o-pr-a-t), 3. -por- (pod-por-ova-t),
4. -po- (pod-po-i-t), 5. -pr- (o-pr-n-, pod-pr-k-a), 6. -pr- (pod-pr
-n-, od-pr-c-e), 7. -pour- (vz-pour-a), 8. -pur- (vz-pur-n-), 9. -pe- (sou
-pe-0)}.
18
Pi vydlen koene uritho slova nebo slovnho tvaru se do rozporu

asto mohou dostat dv hlediska: hledisko diachronn (historick, etymo
logick) ahledisko, kter je ureno tm, jak povdom okoeni danho
slova m vtina souasnch (jazykov vnmavjch) uivatel etiny,
akter se oznauje jako hledisko synchronn. To, e je zdiachronnho
hlediska koenem slova prv jeho dan st, me toti bt pro vtinu
bnch (jazykov vnmavjch) mluvch etiny (kte nemaj speciln
znalosti ovvoji jazyka) neprhledn.
Odpovdt na otzku, zda je koenem slova hodina morf hod-,anebo
hodin-, nelze jednodue tak, e poukeme na jeden zobou uvedench
morf. Existuj dv sprvn odpovdi, znich ani jedna vzsad nen
hodnotnj nebo lep: odpov zhlediska diachronnho (koenem je
morf hod- [ho-]) aodpov zhlediska synchronnho (koenem je morf
hodin- [hoin-]). (Je sice pravda, e analogicky kvrazu hod-in-a[ho-in
-a] mme ivraz vte-in-a, co by ukazovalo na to, e ize synchronnho
hlediska by bylo mon oznait jako koen slova hodina morf(m) hod[ho-], proti tomu vak mluv kritrium vznamov jak morf(m)u
hod- [ho-], tak morf(m)u -in- bychom jen tko dokzali pisoudit
njak vznam.)
1.2.4 Ppony (sufixy)

Jako ppony (sufixy) se souhrnn oznauj morf(m)y, kter v rmci
slova nebo slovnho tvaru stoj za koenem. Rozeznvme nsledujc
typy apodtypy ppon.
1.2.4.1 Slovotvorn ppony

Podlej se na lexiklnm vznamu celho slova nebo slovnho tvaru,
jeho jsou soust. Nikdy nemohou bt realizovny nulovm morfem.
Primrn usloves se vyskytuje tzv. opakovac (frekventativn, habi
tuln-iterativn) slovotvorn ppona -v- (srov. dl-a1-t > dl-1-v-a2-t,
chod-i1-t > chod-1-v-a2-t). Takto utvoen habituln-iterativn slovesa
pak maj dv kmenotvorn ppony: prvn1 zpvodnho, motivujcho
slovesa (dl-a1-t, chod-i1-t), kter se zvazn dlou, adruhou2 (vdy -a-),
jej pomoc bylo utvoeno sloveso nov. Krom tto opakovac ppony
se usloves primrn mohou vyskytovat idal slovotvorn ppony, nap.
zdrobujc ppony -k- (ap-a-t > ap-k-a-t) a-ink- (haj-a-t > haj-ink-a-t).
Jmennch slovotvornch ppon je vrazn vy mnostv ne slo
votvornch pedpon. Jejich relativn pln vty podvaj mluvnice
19
voddlech vnovanch slovotvorb. Je ovem dobr si uvdomit, e to,

co mluvnice pro jednoduchost uvdj jako slovotvornou pponu, tj.
jako jeden morf(m), je ve skutenosti spojenm slovotvorn ppony
apdov koncovky, jde tedy omorf(m)y dva. Zaznamenvaj-li nap.
mluvnice slovotvorn ppony -it (ohnit) nebo - (zahrdk), jde ve
skutenosti ospojen samotn slovotvorn ppony apdov koncovky:
-it- (srov. -it-m, -it-i), --0 (srov. --e, --em) atp.
Slovotvornmi sufixy se tvo tak etn pslovce: hloup-, vysok-o,
pol-sk-y, jin-am, krad-mo aj.
1.2.4.2 Kmenotvorn ppony

Kmenotvorn ppony se vyskytuj primrn ve slovesnch tvarech
(asekundrn t ve slovech odvozench od sloves), ato uprimrnch,
tj. z jinch slov neodvozench sloves vdy bezprostedn za koenem
(zv-a-t) ausekundrnch, tj. zjinch slov odvozench sloves t za slo
votvornou pponou (srov. plat-n- > u-plat-n-i-t). Jejich primrn funkce
je konstrukn kolem kmenotvornch ppon je spojovat koenov
morfm (rozen ppadn slovotvornou pedponou nebo pponou),
nesouc lexikln vznam danho slovnho tvaru nebo slova, stvarotvor
nmi pponami, kter vyjaduj jeho gramatick vznamy (kategorie).
Nkdy se kmenotvorn ppona oznauje t jako tma mluv se pak
o slovesech tematickch (tj. majcch kmenotvornou pponu) a ate
matickch (tj. bez kmenotvorn ppony). V zvislosti na konkrtnm
slovesnm tvaru me bt kmenotvorn ppona realizovna inulovm
morfem (srov. nes-e-te vs. nes-0-te).
st slovesnho tvaru skldajc se zkoenovho morf(m)uakme
notvorn ppony (appadn ize slovotvornch afix) se oznauje jako
kmen (danho) slovesa. Kmenem slovesnch tvar stah-ova-t, vy-tu
-i-l-i, vy-pad--v-a-l-i, sk-0-u jsou tedy jejich sti stah-ova-, vy-tu-i-,
vy-pad--v-a- ask-0-. st slovesnho tvaru skldajc se zmorf(m),
kter se vyskytuj ve vech tvarech danho slovesa, se nazv morfologick bze ili tvarotvorn zklad. Morfologickou bz prv uvede
nch slovesnch tvar jsou tedy jejich sti stah-, vy-tu-, vy-pad--v-,
sk-.
Kmenotvorn ppony se a na vjimky (viz dle) primrn uplatuj
pouze usloves. Sekundrn se vak mohou vyskytnout iupodstatnch
a pdavnch jmen (a dle ppadn i u pslovc), kter tzv. kopruj
strukturu zkladovch sloves, znich jsou odvozena. Slovesn kmeno
tvorn ppona toti zstv soust nov vzniklho jmennho tvaru,
20
kter je ze slovesnho tvaru odvozen uritou slovotvornou pponou,

srov.: krot-i-t > krot-i-tel-0, roz-dl-ova-t > roz-dl-ova--0 atp.
Zmnnou vjimkou jsou podstatn jmna typu kue (srov. vak vod
dle 1.2.4.3.2.4 diskusi o pdovch koncovkch pdavnch jmen a z
jmen), u nich se vyskytuje jmenn kmenotvorn ppona (morfm)
-ET- salomorfy -et-, [-e-] (vpsmu -et-), -at- a-0-, srov.: ku-0-e, ku-et
-e, ku-et-i, tj. [ku-e-i], ku-0-e, ku-et-i [ku-e-i], ku-et-em; ku-at-a,
ku-at-0, ku-at-m, ku-at-a, ku-at-ech, ku-at-y (v odvozenm tvaru
pdavnho jmna je tento morfm -ET- realizovn jet dalm morfem
-ec-, srov. ku-ec-, nebo -e-, srov. pras-e-).
1.2.4.2.1 Alternace kmenotvornch ppon slovesn tdy

Kmenotvorn ppona me bt v rmci rznch tvar tho slovesa
realizovna rzn.
Nejdleitjm zpsobem variace je pravideln a vrazn rozdl
vrealizaci kmenotvorn ppony utho slovesa mezi jeho tvary ozna
movacho zpsobu ptomnho asu, rozkazovacho zpsobu a tvary
pechodnku ptomnho na stran jedn a tvary infinitivu, pest
innho a trpnho a tvary pechodnku minulho na stran druh.
Rozliuj se proto slovesn tvary tvoen od przentnho (ptomnho)
kmene (tvary ozn. zp. pt. asu, tvary rozk. zp. apechodnk ptomn)
aslovesn tvary tvoen od infinitivnho (minulho) kmene (infinitiv,
pest inn a trpn a pechodnk minul). Rozdl mezi przentnm
ainfinitivnm kmenem tho typu sloves lze dobe ilustrovat na rozdlu
vrealizaci kmenotvorn ppony nap. usloves typu kupuje, srov. nap.
tvary tvoen od przentnho kmene kup-uje-, kup-uje-me stvary tvoe
nmi od kmene infinitivnho kup-ova-t, kup-ova-l-aatp. (mme tu tedy
vrazn rozdl -uje- vs. -ova-).
Konkrtn podoba slovesn kmenotvorn ppony je kritriem pro
klasifikaci sloves do jednotlivch slovesnch td. Podle toho, jakou
podobu m kmenotvorn ppona vjedn avedruh uveden skupin
tvar, se slovesa klasifikuj bu do pti tzv. przentnch slovesnch td,
nebo do esti tzv. infinitivnch slovesnch td.
Slovesa patc kjednotlivm przentnm slovesnm tdm maj (ve
3. os. j. . ozn. zp. pt. asu) tyto kmenotvorn ppony:
1. tda -e- (ber-e-0, ma-e-0, nes-e-0, pe-e-0, t-e-0);
2. tda -ne- (tisk-ne-0, hr-ne-0, za--ne-0), vjimen t -me- (vy-j-me-0);
3. tda -(u)je- (kry-je-0, kup-uje-0);
21
4. tda -- (pros--0, trp--0, sz--0);

5. tda -- (dl--0).
Krom sloves sveuvedenmi przentnmi kmenotvornmi ppona
mi existuje inkolik izolovanch sloves, kter ve vech tvarech tvoench
od przentnho kmene vbec nemaj funkn pozici pro kmenotvornou
pponu. Tato slovesa se oznauj jako atematick (a= bez, tma = kme
notvorn ppona). Jde oslovesa bt (jse-m), vdt (v-m), jst (j-m).
Przentn kmenotvorn ppona pravidelnm zpsobem variuje ut
ho (typu) slovesa tak vrmci tvar tvoench od przentnho kmene,
ato jednak (a) vrmci jednotlivch tvar ozn. zp. pt. asu, jednak je
(b) asto rozdl vrealizaci kmenotvorn ppony mezi tvary ozn. zp. pt.
asu, tvary rozkazovacho zpsobu apechodnku ptomnho.
(a) Usloves 1., 2. a3. przentn tdy (tj. usloves, kter maj v1. os. j. .
osobn koncovku -u/-i) se li realizace kmenotvorn ppony v1. os. j. .
ave 3. os. mn. . od tvar pro 2. a3. os. j. . a1. a2. os. mn. . (ozn. zp.
pt. asu), srov.: nes-0-uanes-0-ou vs. nes-e-, nes-e-0, nes-e-me, nes-e-te,
(alternace -0- vs. -e-); tisk-n-uatisk-n-ou vs. tisk-ne-, tisk-ne-0, tisk-ne
-me, tisk-ne-te (alternace -n- vs. -ne-); kry-j-u/iakry-j-ou/- vs. kry-je-,
kry-je-0, kry-je-me, kry-je-te (alternace -j- vs. -je-). U sloves 4. a 5. przentn tdy (tj. usloves, kter maj v1. os. j. . osobn koncovku -m)
se li realizace kmenotvorn ppony ve 3. os. mn. . od vech zbylch
tvar ozn. zp. pt. asu, srov. oni pros-0- vs. pros--m, pros--, pros--0,
pros--me, pros--te (alternace -0- vs. --) aoni dl-aj- vs. dl--m, dl--,
dl--0, dl--me, dl--te (alternace -aj- vs. --). To je idvodem, pro
maj povrchov homonymn tvary pro 3. os. j. . a pro 3. os. mn. .
sloves patcch do 4. przentn tdy (ktypm pros atrp) odlinou mor
fematickou strukturu. Ve 3. os. j. . lenme tato slovesa pros--0, trp--0
(analogicky knap. nes-e-0, dl--0), protoe jde otvary skmenotvornou
pponou -- a s osobn koncovkou realizovanou nulovm morfem. Ve
3. os. mn. . je vak sprvn lenn pros-0-, trp-0- (analogicky knes0-ou, dl-aj-), protoe ve 3. os. mn. . je nulovm morfem pravideln
realizovna kmenotvorn ppona, za n u sloves tto tdy nsleduje
osobn koncovka pro 3. os. mn. . (ozn. zp. pt. asu) - (kter je zhisto
rickch dvod nhodou stejn jako kmenotvorn ppona vostatnch
tvarech ozn. zp. pt. asu).
(b) Rozdl vrealizaci kmenotvorn ppony ve tvarech ozn. zp. pt.
asu ave tvarech rozkazovacho zpsobu apechodnku ptomnho lze
ilustrovat nap. na slovesech patcch ktypm nese, tiskne adl, srov.:
nes-e-te, nes-0-te, nes-0-0-a (alternace -e- vs. -0-); tisk-ne-te, tisk-n-te,
22
tisk-n-0-a(alternace -ne- vs. [--] vs. -n-, vpsmu -ne- vs. -n-) adl--te,
dl-ej-te, dl-aj-0-e (alternace -- vs. -ej- vs. -aj-).
Slovesa patc k jednotlivm infinitivnm slovesnm tdm maj
(vpest innm/minulm) tyto kmenotvorn ppony:
1. tda -0- (nes-0-l-0, pek-0-l-0, tisk-0-l-0, kry-0-l-0);
2. tda -nu- (hr-nu-l-0);
3. tda -e-/-- (t-e-l-0, trp--l-0, sz-e-l-0);
4. tda -i- (pros-i-l-0);
5. tda -a- (br-a-l-0, maz-a-l-0, za--a-l-0, dl-a-l-0);
6. tda -ova- (kup-ova-l-0).
Pravidelnm zpsobem variuje vrmci tvar tvoench od infinitiv
nho kmene utho (typu) slovesa tak infinitivn kmenotvorn ppo
na. Li se podoba kmenotvorn ppony vinfinitivu, vpest innm
a v pest trpnm (srov. t--t vs. t-e-l-0 a t-e-n-0; tisk-nou-t vs. tisk
-0-l-avs. tit-0-n-a; hr-nou-t vs. hr-nu-l-0 ahr-nu-t-0; pros-i-t apros-i-l-0
vs. pro-0-en-0; br--t abr--n-0 vs. br-a-l-0, kup-ova-t akup-ova-l-0 vs.
kup-ov-n-0 atp.).
1.2.4.3 Tvarotvorn ppony

Slou k vyjden gramatickch vznam (morfologickch kategori)
slov nebo slovnch tvar, vnich se vyskytuj. Rozliujeme nsledujc
podtypy tvarotvornch ppon.
1.2.4.3.1 Nefinln tvarotvorn ppony

Nefinln tvarotvorn ppony jsou ppony, za nimi se v rmci slova
nebo slovnho tvaru nutn vyskytuje jet dal (tzv. finln) tvarotvorn
ppona. V etin existuje nefinln tvarotvorn ppona (a) pest
innho (minulho), (b) pest trpnho, (c) pechodnku minulho,
(d) pechodnku ptomnho.
Nefinln tvarotvorn ppony se vyskytuj primrn pouze usloves
nch tvar, sekundrn se vak mohou vyskytnout iujmennch tvar,
kter tzv. kopruj strukturu motivujcho slovesa (mch--n-0 > mch-a
-n-; puk-0-l-a> puk-0-l-).
23
1.2.4.3.1.1 Nefinln tvarotvorn ppona pest innho

Vyskytuje se ve tvarech pest innho, lze ji velmi snadno identifiko
vat m jedinou monou podobu -l- (pi-nes-0-l-i, hod-i-l-a, u-dl-a-l-0
atp.). (Vnespisovn etin vak me bt unkterch sloves realizovna
ve tvarech m. sg. nulovm morfem, srov. von u-krad-0-0-0 vsmoce dv
housky.)
Nefinln tvarotvorn ppona pest innho se vyskytuje ive slo
vesnch adjektivech odvozench od innch pest pomoc pdov
koncovky (od-pad-0-l-) a ve slovech odvozench od tchto adjektiv
(u-prch-l-k-0, z-pozd-i-l-ost-0).
1.2.4.3.1.2 Nefinln tvarotvorn ppona pest trpnho

Ppona pest trpnho me bt vetin realizovna dvma morfmy
tzv. n-ovm morfmem -N-, kter se uplatuje u vech typ sloves 1.,
4. a5. przentn slovesn tdy, ve 2. td utypu tiskne ave 3. td utypu
kupuje, atzv. t-ovm morfmem -T-, jen se vyskytuje ve 2. przentn slo
vesn td utyp hrne azane ave 3. td utypu kryje.
Tzv. n-ov morfm pro pponu pest trpnho me bt realizovn
prostednictvm ty (alo)morf: morfem [-n-], v psmu -n-; morfem
[], vpsmu -n-; morfem [-en-], vpsmu -en- nebo -n-; amorfem [-e-],
vpsmu -en- nebo -n-. Varianta [-en-] se vyskytuje vj. . m., . as. rodu
a v mn. . r. m. neiv., . a s. u sloves 1. przentn tdy v typech nese
apee (nes-0-en-a, pe-0-en-0), u2. przentn tdy vtypu tiskne (vpsmu
tit-0-n-0, zvukov [ti-0-en-0]) au4. przentn tdy vtypu pros (pro
-0-en-a). Vmn. . r. m. iv. se ujmenovanch typ sloves objevuje morf
[-e-], zachycovan vpsmu bu jako -en- (tj. vpsmu nes-0-en-i, zvukov
[nes-0-e-i]; vpsmu pe-0-en-i, zvukov [pe-0-e-i]; vpsmu pro-0-en
-i, zvukov [pro-0-e-i]), nebo jako -n- (tj. vpsmu tit-0-n-i, zvukov
[ti-0-e-i]). Uzbvajcch typ sloves, vnich se objevuje morfm -N-,
je tento morfm vj. . m., . as. rodu avmn. . r. m. neiv., . as. reali
zovn morfem [n], vpsmu -n- (nap. u-dl--n-o, na-maz--n-o) avmn.
. r. m. iv. pak morfem [], vpsmu -n- (srov. nap. vpsmu u-dl--n-i,
zvukov [u-dl---i]; v psmu na-maz--n-i, zvukov [na-maz---i]).
Kad spojen hlsek [en] (nebo [e]; dle mluvme pro jednoduchost
jen omorfu [en], pro morf [e] vak plat tot) ve tvaru pest trpnho
vak nemus bt automaticky del variantou tzv. n-ov ppony pest
trpnho, tj. morfem [-en-]. Krozpoznn toho, zda je sekvence hlsek
[en] (nap. ve slovesech pokcen apopraven) realizac del varianty n-ov
24
ppony pest trpnho (tj. morfu [en]), nebo zda jde onhodn se
tkn kmenotvorn ppony -e- akrat varianty ppony pest trpnho
(tj. morfu [n]), lze pout nsledujc pomrn jednoduch test.
Jeliko morfm pro pponu pest innho me bt realizovn je
dinm morfem -l- (viz ve vbod 1.2.4.3.1.1), srovnme tvar pest trp
nho, unj vhme (pokcen, popraven, otesen), sodpovdajcm tvarem
pest innho, unj je morfematick lenn zetelnj (tj. po-kc-e
-l-0, po-prav-i-l-0, o-ts-0-l-0). Jestlie se ped pponou pest innho
-l- objevuje morf [-e-], je ve tvaru n-ovho pest trpnho jeho ppona
realizovna kratm morfem [-n-] a[-e-] je kmenotvorn ppona. Tvar
pest trpnho, unj jsme vhali (pokcen), budeme lenit analogicky
k odpovdajcmu pest innmu, tj. po-kc-e-n-0 jako po-kc-e-l-0.
Objevuje-li se ovem ped pponou pest innho -l- jin kmenotvorn
ppona ne [e], tj. vnaem ppad [i], resp. [0] (po-prav-i-l-0, o-ts
-0-l-0), je ve tvaru n-ovho pest, unj jsme vhali (popraven, otesen),
jeho ppona realizovna delm morfem [-en-]. Tvar pest trpnho
m pak vpest innm kmenotvornou pponu realizovanou nulovm
morfem, musme tedy lenit po-prav-0-en-0, o-tes-0-en-0.
Nefinln tvarotvorn ppona pest trpnho se vyskytuje ive slo
vesnch adjektivech odvozench od trpnch pest pomoc pdov
koncovky (s-tr-0-en-, u-kry-0-t-ou) ave slovech odvozench od tchto
adjektiv (s-chov-a-n-k-a, pi-prav-0-en-ost-0).
Tvary tzv. slovesnch substantiv (typu bh--n-, trp-0-en-, po-kry
-0-t-) historicky sice souvis sodpovdajcmi tvary pest trpnho (bh
--n-o, trp-0-en-o, po-kry-0-t-o), zhlediska souasn etiny se vak tyto
(podtren) morfy povauj obvykle za slovotvorn ppony.
1.2.4.3.1.3 Nefinln tvarotvorn ppona pechodnku minulho

Nefinln tvarotvorn ppona pechodnku minulho me bt reali
zovna morfem -v-, morfem --, morfem -v- nebo morfem -0-. Usloves,
jejich infinitivn kmen kon na samohlsku (tj. usloves stzv. otevenm
kmenem), se ve tvarech pro j. . . as. rodu ave tvaru pro mn. . vech
rod uplatuje morf -v- (vy-koup-a-v-i(se), u-loup-i-v-i; po-kry-0-v-e
atp.) ave tvarech pro j. . m. rodu morf -v- (vy-koup-a-v-0 (se), u-loup-i
-v-0, po-kry-0-v-0). Usloves, jejich infinitivn kmen kon na souhlsku
(tj. u sloves s tzv. zavenm kmenem, jejich koenov morf kon na
souhlsku ajejich kmenotvorn ppona je realizovna nulovm mor
fem), se jako ppona pechodnku minulho uplatuje ve tvarech proj.
. . a s. rodu a ve tvaru pro mn. . vech rod morf -- (pi-ved-0--i,
25
na-pek-0--i, do-nes-0--e atp.) ave tvaru pro j. . m. rodu nulov morf -0(pi-ved-0-0-0, na-pek-0-0-0, do-nes-0-0-0; prvn nulov morf je realizac
kmenotvorn ppony, druh nulov morf je realizac ppony pechod
nku minulho atet nulov morf reprezentuje rodovou koncovku).
Sodlinm pstupem kmorfematick segmentaci tvar pechodnku
minulho se lze setkat nap. ve vkladu publikace Hrbek Hrdlikov
Mare Servtov (1987).
Nefinln tvarotvorn ppona pechodnku minulho se vyskytuje
ive slovesnch adjektivech odvozench od pechodnk minulch po
moc pdov koncovky (vy-kon-a-v-ho).
1.2.4.3.1.4 Nefinln tvarotvorn ppona pechodnku ptomnho

Nefinln tvarotvorn ppona pechodnku ptomnho me bt reali
zovna bu morfem -ouc-, nebo morfem -c-, nebo nulovm morfem -0-.
Morf -ouc- se uplatuje ve tvaru j. . . as. rodu ave tvaru pro mn. .
utyp nese, bere, pee, te v1. przentn slovesn td auvech typ ve
2. przentn slovesn td (srov. ber-0-ouc-0, ber-0-ouc-e; nes-0-ouc-0,
nes-0-ouc-e; pek-0-ouc-0, pek-0-ouc-e; tr-0-ouc-0, tr-0-ouc-e; tisk-n-ouc-0,
tisk-n-ouc-e; hr-n-ouc-0, hr-n-ouc-e; -n-ouc-0, -n-ouc-e). Morf -c- se
uplatuje ve tvarech j. . . as. rodu ave tvaru pro mn. . utypu mae
v1. przentn slovesn td auvech sloves ve 3.5. przentn slovesn
td (srov. ma-0-c-0, ma-0-c-e; kry-j-c-0, kry-j-c-e; kup-uj-c-0, kup
-uj-c-e; pros-0-c-0, pros-0-c-e, trp-0-c-0, trp-0-c-e; sz-ej-c-0, sz-ej-c
-e; dl-aj-c-0, dl-aj-c-e). Morf -0- se uplatuje ve tvarech j. . m. rodu
u sloves vech przentnch slovesnch td (srov. ber-0-0-a, nes-0-0-a,
ma-0-0-e, pek-0-0-a, tr-0-0-a; tisk-n-0-a, hr-n-0-a, -n-0-a; kry-j-0-e, kup
-uj-0-e, pros-0-0-e, trp-0-0-, sz-ej-0-e; dl-aj-0-e).
Sodlinm pstupem kmorfematick segmentaci tvar pechodnku
ptomnho se lze setkat nap. ve vkladu publikace Hrbek Hrdli
kov Mare Servtov (1987).
Nefinln tvarotvorn ppona pechodnku ptomnho se vyskytuje
i ve slovesnch adjektivech odvozench od pechodnk ptomnch
pomoc pdov koncovky (vr-0-ouc-, sz-ej-c-mu) ave slovech odvo
zench od tchto adjektiv (vr-0-ouc-n-).
1.2.4.3.2 Finln tvarotvorn ppony koncovky

Finln tvarotvorn ppony neboli koncovky jsou morf(m)y, kter se
vyskytuj na konci tvaru ohebnho slova jako jeho posledn morf(m).
26
(Po finln tvarotvorn ppon neboli koncovce se vak vrmci slova

nebo slovnho tvaru na jeho tzv. absolutnm konci me vyskytnout
postfix.) Rozliujeme nsledujc typy koncovek.
1.2.4.3.2.1 Osobn koncovky

Osobn koncovky se vyskytuj pouze ve slovesnch tvarech pro oznamovac zpsob ptomnho abudoucho asu, ve tvarech pro rozkazovac zpsob
ave tvarech pomocnho slovesa vrmci sloench tvar vyjadujcch
podmiovac zpsob.
Pro oznamovac zpsob ptomnho abudoucho asu mme ve
tin tyto osobn koncovky: 1. os. j. . -u(usloves 1.3. przentn tdy),
-i(svariantn koncovkou -uv1. przentn td utypu mae ave 3. pr
zentn td utyp kryje, kupuje) a-m (usloves 4. a5. przentn tdy);
2. os. j. . -; 3. os. j. . -0; 1. os. mn. . -me, 2. os. mn. . -te; 3. os. mn. .
-ou (uvech sloves 1.3. przentn tdy, v1. przentn td utypu mae
ave 3. przentn td utyp kryje, kupuje vedle zkladn koncovky -),
- (usloves 4. a5. przentn tdy, v1. przentn td utypu mae ave
3. przentn td utyp kryje akupuje).
Pro rozkazovac zpsob m etina tyto osobn koncovky: ve 2. os. j.
. -0/-i; v1. os. mn. . -me/-eme/-me; ve 2. os. mn. . -te/-ete/-te.
Ve tvarech pomocnho slovesa (bych, bys atd.) v rmci sloench
slovesnch tvar vyjadujcch podmiovac zpsob m etina tyto
koncovky: 1. os. j. . -ch; 2. os. j. . -s; 3. os. j. . imn. . -0; 1. os. mn. .
-chom; 2. os. mn. . -ste.
1.2.4.3.2.2 Rodov koncovky

Rodov koncovky se vyskytuj upest innho atrpnho auobou pechodnk minulho aptomnho. Pro pest inn atrpn m etina
tyto koncovky: pro j. . rodu m. -0, pro j. . rodu . -a, pro j. . rodu s.
-o; pro mn. . rodu m. iv. -i, pro mn. . rodu m. neiv. a. -y apro mn.
. rodu s. -a.
Pro tvary pechodnku ptomnho m etina tyto rodov koncovky:
pro j. . r. m. -a (v 1. przentn td u typ bere, nese, pee a te a ve
2. przentn td uvech typ, srov. ber-0-0-a, nes-0-0-a, pek-0-0-a, tr-00-a; tisk-n-0-a, hr-n-0-a, -n-0-a) nebo -e (-) (v1. przentn td utypu
mae a ve 3.5. przentn td u vech typ, srov. ma-0-0-e; kry-j-0-e,
kup-uj-0-e; pros-0-0-e, trp-0-0-, sz-ej-0-e; dl-aj-0-e); pro j. . r. . as. -0
(srov. ber-0-ouc-0, nes-0-ouc-0, ma-0-c-0; tisk-n-ouc-0; kup-uj-c-0; pros27
0-c-0; dl-aj-c-0); pro mn. . vech rod -e (srov. ber-0-ouc-e, nes-0-ouc-e,

ma-0-c-e; tisk-n-ouc-e; kup-uj-c-e; pros-0-c-e; dl-aj-c-e).
Pro tvary pechodnku minulho m etina tyto rodov koncovky: pro
j. . rodu m. -0 (pi-stoup-i-v-0, na-maz-a-v-0, pi-nes-0-0-0); pro j. . rodu
. as. -i(pi-stoup-i-v-i, na-maz-a-v-i, pi-nes-0--i); apro mn. . vech
rod -e (pi-stoup-i-v-e, na-maz-a-v-e, pi-nes-0--e).
1.2.4.3.2.3 Infinitivn koncovky

Infinitivn koncovka me bt vetin realizovna dvma zpsoby
pomoc morfu -t (pvodn a dnes zastarale t -ti), nebo -i (pouze
v1. przentn td utypu pee, srov. pc-i, moc-iatp.).
1.2.4.3.2.4 Pdov koncovky

Pdov koncovky se vyskytuj uvech ohebnch slovnch druh, kter se
sklouj, tj. upodstatnch apdavnch jmen, zjmen aslovek: nap.
svt-a, pol-m, ital-sk-mu, ciz-mi, na-e, osm-iatp.
Uadjektiv skloovanch podle vzor mlad ajarn auzjmen
skloovanch podle vzor ten an se na zatku koncovky asto
objevuje samohlska; zbytek takov koncovky je vtinou pro vechny
tyi vzory stejn. Proto se vnkterch popisech ona samohlska pova
uje zakmenotvornou pponu adan jmna se pak len jako jar-n-
-ho, mlad--ho, t-o-ho, na-e-ho atd. Takov lenn dobe odpovd ve
tvarech j. . m. as. rodu ave vtin tvar mn. . Je vak problematick
vtom, e vcelm j. . . rodu (ale t v1., 4. a5. pd mn. . vech rod)
bychom museli potat stm, e vechny tyto tvary maj za kmenotvornou
pponou koncovku vyjdenou nulovm morfem, tj. museli bychom
je lenit mlad--0, mlad--0, mlad--0, mlad-ou-0, mlad--0, mlad-ou-0;
mlad--0, mlad--0, mlad--0, co nen ideln een, protoe bychom
museli tvrdit, e kmenotvorn ppona, kter nem vznam, ale kter m
zdefinice ist konstrukn funkci, se na gramatickm vznamu danch
tvar pinejmenm podl.
1.2.5 Postfixy
Postfix je specifickm druhem slovotvorn ppony, kter se klade na
samotn, tzv. absolutn konec slova, tj. jet za jeho posledn morf(m).
Pi skloovn nebo asovn danho slova (jde-li oslovo ohebn) z
stv postfix na jeho absolutnm konci v nezmnn podob, zatmco
28
dan slovo se pomoc obmny koncovek ohb (srov. c-o-koli(v), -eho

-koli(v), -emu-koli(v); t-o-hle, t-oho-hle, t-omu-hle; v--m-, v--me-,
v--te- atp.). Jde otyto morfy: -si (jak--si), - (j-eho-, po-j-0-me-), -
(vy-sly--m-), -koli(v) (k-omu-koli(v)), -pak (kam-pak), -hle (t-m-hle), -to
(t-a-to). Postfix nikdy neme bt realizovn nulovm morfem. Je vz
sad mon, aby na konci slovnho tvaru nebo slova stly dva postfixy
za sebou, srov. c-o--pak.
Jako postfix se chov t tzv. pklonn -s, kter ve tvarech 2. os. j. .
minulho asu funguje jako zkrcen podoba pomocnho slovesa bt,
tj. jsi (srov. u-dl-a-l-0-s, u-dl-a-l-a-s, u-dl-a-l-o-s atp.); od postfix se
vak li tm, e vyjaduje gramatick, nikoli lexikln vznam.
1.2.6 Interfixy
Interfix, nazvan nkdy tak spojovac/kompozin morf(m), je mor
f(m) s ist konstrukn (oddlovac/spojovac) funkc, kter pi slo
votvornm postupu skldn (kompozici) slou ke spojen pednho
a zadnho lenu sloeniny do novho slova. Uplatuje se tedy v tzv.
vlastnch sloeninch. Vetin je interfix realizovn nejastji morfem
-o- (hlad-o-mor-0, vod-o-vod-0, hol-o-byt-0, hor-o-lez-ec-0, cukr-o-var-y,
mrak-o-drap-0), dle morfy -e-/-- (dj-e-pis-0, kon--s-pe-n-) a-i- (kon
-i-pas-0, vrt-i-chvost-0).
Vppad tzv. nevlastnch sloenin typu ok-a-mik-0, vlast-i-z-rd-c-e,
srdc-e-rv-0-ouc- atd., kter lze rozloit na skladebn dvojice typu mik
oka, zrdce vlasti, rvouc srdce atp., nen morf vpozici mezi dvma koeny
interfix, nbr pdov koncovka.
Jeliko stejnou, tj. (ist) konstrukn funkci jako interfix m t
kmenotvorn ppona, bvaj oba tyto typy morf(m) oznaovny
(analogicky ke dvojici morf morfm) nkdy t jako konekty nebo
konektmy. Dleit rozdl mezi kmenotvornou pponou ainterfixem
je ovem v tom, e kmenotvorn ppona k sob pipojuje lexikln
agramatick (tvarotvorn) morf(m)y slovesnho (pp. jmennho) tva
ru, aslou tedy ohbn (asovn, vjimen t skloovn), zatmco
interfix pomh spojit pedn a zadn len, kter spolu vytvej nov
slovo tzv. vlastn sloeninu, aslou tedy slovotvorb.
1.2.7 Lexikln morf(m)y

Jako lexikln morf(m)y se oznauj voln, hol koenov morf(m)y,
znich se skldaj jednomorf(m)ov, dle neleniteln ani odal morf
29
neroziiteln slova nebo slovn tvary, nap. primrn (neodvozen)

pedloky (v, na, od, ped, pod atp.), nkter spojky (ale, a, i, ani, nebo
atp.) apslovce (hned, tam atp.).
1.3 Morfematick rozbor

Clem morfematickho rozboru je identifikovat (vylenit) vechny mor
f(m)y, z nich se skld dan slovo nebo slovn tvar, a urit, o kter
typy morf(m) v konkrtnch ppadech jde. Abychom sekvenci hl
sek/grafm, un vhme, mohli identifikovat jako samostatn morf,
mus mt tato sekvence hlsek urit lexikln nebo gramatick vznam
odlin od vznamu vech ostatnch, pedevm sousednch morf(m)
danho slovnho tvaru nebo slova.
Pruky obvykle doporuuj pi morfematickm rozboru, tj. pi iden
tifikaci jednotlivch morf, postupovat od konce slova nebo slovnho
tvaru kjeho zatku, vzsad to vak nen nutn. Je mon postupovat
t jistotn metodou, tj. identifikovat nejdve ty morf(m)y, jejich
identitou jsme si zcela jisti. Me se pak stt, e takto jako morf(m)
zobou stran ohranime hlskovou sekvenci, un bychom jinak sjejm
statusem vhali.
Z hlediska morfematiky a morfematickho rozboru je zajmav, e
nkter povrchov homonymn slova nebo slovn tvary maj odlinou
morfematickou strukturu, srov. prac-uj-0-e (j. . m. rodu pechodnku p
tomnho innho) vs. prac-uje-0 (3. os. j. . ozn. zp. pt. asu); en-0-0-a
(j. . m. rodu pechodnku ptomnho innho od slovesa hnt) vs.
en-a(1. p. j. . podstatnho jmna ena), ajsou tedy tzv. hloubkov
odlin. Neplat to vak vdy, srov. nap. kos-a(1. p. j. . slova kosa) =
kos-a(2. p. j. . slova kos).
Nkdy se pi morfematickm rozboru objev prvek, jemu nelze
pipsat dn (lexikln ani gramatick) vznam ani (konstrukn, spo
jovac) funkci: nap. pt--t se, hned-ka. Takov morf(m)y se nazvaj
przdn.
Slovesa v etin maj adu tvar vceslovnch, tzv. sloench. Slo
en slovesn tvar se skld z njakho tvaru pslunho slovesnho
lexmu azpomocnho slovesa nebo volnho tvarotvornho morfmu se.
Pomocn sloveso je sloveso, kter pomh tvoit sloen slovesn tvary
avtto funkci pozbv svho lexiklnho vznamu; vetin funguje
jako pomocn nejastji sloveso bt. Pi morfematickm rozboru sloe
nch slovesnch tvar identifikujeme vechny morf(m)y, znich se dan
30
tvar skld, tedy ivechny morfmy, znich se skld tvar pomocnho

slovesa. Nap. psal jsi rozebereme ps-a-l-0 js-i(koenov morfm kmeno
tvorn ppona nefinln tvarotvorn ppona pest innho rodov
koncovka koenov morfm pomocnho slovesa osobn koncovka);
platila by rozebereme plat-i-l-aby-0 (funkn pozice jsou tu stejn jako
vpedchozm ppad); budeme bhat rozebereme bud-e-me bh-a-t (ko
enov morfm pomocnho slovesa kmenotvorn ppona osobn
koncovka koenov morfm kmenotvorn ppona infinitivn
koncovka) atp.
Pro sprvn proveden morfematickho rozboru konkrtnch slovnch
tvar nebo slov je uiten znt obecnou morfematickou strukturu jed
notlivch tvar, tj. poad konkrtnch typ morfm, znich se dan
typ slova nebo slovnho tvaru mus (ame) skldat.
Literatura
BENE, Martin (2012): Zkladn pojmy morfematiky vpstupnm anvodnm
metodickm vkladu. Didaktick studie, 4 (1), s. 6977.
DOKULIL, Milo, akol. (1962): Tvoen slov vetin 2. Praha: SAV.
DOKULIL, Milo HORLEK, Karel HRKOV, Jiina KNAPPOV, Mi
loslava PETR, Jan (1986): Mluvnice etiny 1. Fonetika. Fonologie. Morfonologie
amorfemika. Tvoen slov. Praha: Academia.
ERHART, Adolf (1990): Zklady jazykovdy. Praha: SPN.
HRBEK, Josef HRDLIKOV, Hana MARE, Petr SERVTOV,
Jarmila (1987): Mluvnick rozbory a cvien v etin. Praha: katedra eskho
aslovenskho jazyka FF UK vPraze.
KARLK, Petr NEKULA, Marek PLESKALOV, Jana (ed.) (2003): Encyklopedick slovnk etiny. Praha: Nakladatelstv Lidov noviny.
KOMREK, Miroslav (2006 [1978]): Pspvky k esk morfologii. Olomouc: Pe
riplum.
KOMREK, Miroslav KOENSK, Jan PETR, Jan VESELKOV, Jarmila
(ed.) (1986): Mluvnice etiny 2. Tvaroslov. Praha: Academia.
LASKOWSKI, Roman (1984): Morfem. In: Renata Grzegorczykowa Roman
Laskowski Henryk Wrbel (ed.), Gramatyka wspczesnego jzyka polskiego.
Morfologia. Warszawa: Pastwowe Wydawnictwo Naukowe, s. 3850.
SLAVKOV, Eleonora (1975): Retrogrdn morfematick slovnk etiny. Praha:
Academia.
SOKOLOV, Miloslava MOKO, Gustv IMON, Frantiek BENKO,
Vladimr (1999): Morfematick slovnk sloveniny. Preov: Nuka.
31
IKA, Zbynk (2005): Bzov morfematick slovnk etiny. Olomouc: Univerzita

Palackho vOlomouci.
LOSAR, Duan (1999): esk kompozita diachronn. Brno: Masarykova univerzita
vBrn.
MILAUER, Vladimr (1971): Novoesk tvoen slov. Praha: SPN.
32
Cvien
1. Provete morfematick rozbor slovesnch tvar:

trhme, udlave, pracovali jsme, vychovvaj, navtvit, byli by vidli,
upek, hraje si, doneste
2. Provete morfematick rozbor jmennch tvar:
deset, nemoc, vlakvedoucmu, ropovodem, obrazoborectv, eho, koho
koli, tmhletm, rajatov
3. M vnsledujcch tvarech nefinln tvarotvorn sufix pest trpnho podobu -n-, nebo -en-?
odvezen, dren, zamen, zamlen, trpen, postaven, ukraden, uten,
vracen, vrcen, uklizen, uklzen, vyputn, vypoutn
4. Je vnsledujcch tvarech tvarotvorn prefix?
pob, posnd, pouije, pouv, popluje, poroste, pozamyk, polet,
poveze, povoz, poj, pojdi
5. Provete morfematick rozbor pest:
vybujely, rozhozen, spatena, zanesena, odveleni, rozproudila, povadl,
vyeila, svolni, poraen
6. Provete morfematick rozbor:
spatil, mpak, zaplacen, vytisknuve, plcn, pohroum, (oni) doho
d, tlocvina, berouc, hrl by
7. Urete, u kterch slovesnch tvar je pedpona po- slovotvorn
aukterch tvarotvorn:
Postrkuje mne ktomuto rozhodnut. Po deti poroste hodn hub. Znaka
33
ns povede na heben. Povede se nm to? alounk pothne pohovku

ltkou. Cirkus pothne do dalho msta. Za chvli znovu pothne zci
garety. Pob jako oivot?
8. Uvete vechny dal alomorfy vyznaench koenovch morfm
(potejte isalomorfy zvukovmi) adolote je pklady zparadigmatu
danho jmna aze slov pbuznch:
bo-sk, hrad-y, ved-ouc, ba-ina, komor-a, jeden, hon
9. Uvete (vechny) koncovkov morfy:
a) u substantiv (neuvaujte nesklonn): nom. sg. maskulin, nom. pl.
feminin, instr. pl. vech rod, dat. sg. neuter
b) usloves: 1. os. sg. ind. prz. akt. vech sloves, 2. os. sg. imperativu
akt. vech sloves, 3. os. pl. ind. prz. akt. sloves vzoru trp
10. Utvote slovo/slovn tvar podle nsledujc morfematick struktury
(SM = slovotvorn morfm, KM = kmenotvorn morfm, TM = tvarotvorn morfm):
1) SM koen KM TM
2) koen KM SM TM
3) koen interfix koen SM TM
4) koen SM SM TM
5) SM koen KM SM SM TM
6) koen interfix SM koen SM TM
7) SM koen KM TM TM
8) koen SM interfix SM koen SM TM
9) SM koen SM KM TM TM
10) SM SM koen KM SM TM
11. Provete morfematick rozbor sloenin:
ledoborec, zlatokop, chvlyhodn, lichokopytnkovi, prceschopn, ji
hovchod, krveprolit, samohonka, osmiletka, listopad
elezniskm, malodrustvu, pn, nepehnli jsme, nacpali jste, p
krm, zapisovatelskch, tmahlenctma, pojedeme, nekupuj
34
een
1. Provete morfematick rozbor slovesnch tvar:

trh--me: koen, kmenotvorn sufix, osobn koncovka
u-dl-a-v-e: slovotvorn prefix, koen, kmenotvorn sufix, nefinln tva
rotvorn sufix pechodnku minulho, rodov koncovka
prac-ova-l-ijs-me: K, KS, NTS pest innho, RK, Kpomocnho slo
vesa, OK
vy-chov--v-aj-: SP, K, KS, slovotvorn sufix, KS, OK
navtv-i-t: K, KS, infinitivn koncovka
by-0-l-iby-0 vid--l-i: Kpom. sl., KS, NTSP, RK, Kpom. sl., OK, K,
KS, NTSP, RK
u-pek-0-0-0: SP, K, KS, NTSPM, RK
hra-je-0 si: K, KS, OK, voln slovotvorn morfm
do-nes-0-te: SP, K, KS, OK
2. Provete morfematick rozbor jmennch tvar:
deset-0: K, pdov koncovka
ne-moc-0: SP, K, PK
vlak-ved-0-ouc-mu: K, K, KS, NTS pechodnku ptomnho, PK
rop-o-vod-em: K, interfix, K, PK
ob(-)raz-o-bor-ec-tv-: (SP,) K, I, K, SS, SS, PK
-eho: K, PK
k-oho-koli: K, PK, postfix
t-m-hle-t-m: K, PK, P, K, PK
raj--at-ov-: K, SS, KS, SS, PK
3. M vnsledujcch tvarech nefinln tvarotvorn sufix pest trpnho podobu -n-, nebo -en-?
odvezen -en-, dren -n-, zamen -en-, zamlen -n-, trpen -en-, postaven
35
-en-, ukraden -en-, uten -n-, vracen -n-, vrcen -en-, uklizen -en-, uklzen
-n-, vyputn -en-, vypoutn -n4. Je vnsledujcch tvarech tvarotvorn prefix?
pob +, posnd , pouije , pouv , popluje +, poroste + (rst) i
(porst [mechem]), pozamyk , polet +, poveze +, povoz , poj +,
pojdi
5. Provete morfematick rozbor pest:
VY-BUJ-E-L-Y (slov. pref. koen kmen. suf. suf. p. in. rodov
konc.)
ROZ-HOZ-0-EN-0 (slov. pref. koen kmen. suf. suf. p. trp.
rodov konc.)
S-PAT-0-EN-A(slov. pref. koen kmen. suf. suf. p. trp. ro
dov konc.)
ZA-NES-0-EN-A(slov. pref. koen kmen. suf. suf. p. trp. ro
dov konc.)
OD-VEL-E-N-I(slov. pref. koen kmen. suf. suf. p. trp. rodov
konc.)
ROZ-PROUD-I-L-A(slov. pref. koen kmen. suf. suf. p. in.
rodov konc.)
PO-VAD-0-L-0 (slov. pref. koen kmen. suf. suf. p. in. rodov
konc.)
VY-E-I-L-A(slov. pref. koen kmen. suf. suf. p. in. rodov
konc.)
S-VOL--N-I(slov. pref. koen kmen. suf. suf. p. trp. rodov
konc.)
PO-RA-0-EN-0 (slov. pref. koen kmen. suf. suf. p. trp. ro
dov konc.)
S-PAT-I-L-0 (sl. pref. koen kmen. suf. suf. p. in. rodov
konc.)
-M-PAK (koen pdov konc. postfix)
ZA-PLAC-0-EN- (sl. pref. koen kmen. pp. suf. p. trp. p
dov konc.)
VY-TISK-NU-V-E (sl. pref. koen kmen. pp. suf. pech. min.
rodov konc.)
PLC--N- (koen kmen. pp. slovotv. suf. pdov konc.)
PO-HROU--M (tvar. pref. koen kmen. suf. osobn konc.)
36
(oni) DO-HOD-0- (slov. pref. koen kmen. suf. osobn konc.)

TL-O-CVI-N-A(koen interfix koen slov. suf. pdov konc.)
BER-0-OUC-0 (koen kmen. suf. suf. pech. pt. rodov konc.)
HR-0-L-0 BY-0 (koen kmen. suf. suf. p. innho rodov konc.
koen pomoc. slovesa osobn konc.)
7. Urete, u kterch slovesnch tvar je pedpona po- slovotvorn
aukterch tvarotvorn:
slovotvorn: Postrkuje mne ktomuto rozhodnut. Povede se nm to? alounk
pothne pohovku ltkou. Za chvli znovu pothne zcigarety
tvarotvorn: Po deti poroste hodn hub. Znaka ns povede na heben. Cirkus
pothne do dalho msta. Pob jako oivot?
8. Uvete vechny dal alomorfy vyznaench koenovch morfm
(potejte isalomorfy zvukovmi) adolote je pklady zparadigmatu
danho jmna aze slov pbuznch:
bo [bo; bo], bh [bx], b [b; b], boh [boh; box]; boz [boz];
b
hrad [hrat], hrd [hrd; hrt], hra [hra; hra], hraz, hrz [hrz; hrs]
vod [vod; vot], vo [vo; vo], ve [ve], vs, ved [ved; vet], v, vad
[va], vd [vt]
bah
komo, komr
jedn [jedn; jed], jedin [jedin; jedi]
ho, hn, hn, en, h, e
9. Uvete (vechny) koncovkov morfy:
nom. sg. maskulin: 0, a, e, (hajn), (prvod)
nom. pl. feminin: y, e (vpsmu i), i, ,
instr. pl. vech rod: y, i, ami, emi (vpsmu imi), mi, mi, mi
dat. sg. neuter: u, i, , mu, mu
1. os. sg. ind. prz. akt. vech sloves: u, i, m
2. os. sg. imperativu akt. vech sloves: 0, i
3. os. pl. ind. prz. akt. sloves vzoru trp:
10. Utvote slovo/slovn tvar podle nsledujc morfematick struktury
(SM = slovotvorn morfm, KM = kmenotvorn morfm, TM = tvarotvorn morfm):
Pklady een:
1) nakoupit
37
2) kresl
3) pravomocn
4) hospodsk
5) vychovatelskho
6) velkovrobna
7) vyznaoval
8) mravnvchovn
9) uzemnila
10) nedokonav
11. Provete morfematick rozbor sloenin:
LED-O-BOR-EC-0 (koen interfix koen slovotv. suf. pdov
konc.)
ZLAT-O-KOP-0 (koen interfix koen pdov konc.)
CHVL-Y-HOD(N)- (koen pdov konc. koen (slovotv. suf.)
pdov konc.)
LICH-O-KOPYT-NK-OVI (koen interfix koen slovotv. suf.
pdov konc.)
PRC-E-S(-)CHOP-N- (koen pdov konc. (slovotv. pref. ) ko
en slovotv. suf. pdov konc.)
JIH-O-V-CHOD-0 (koen interfix slovotv. pref. koen pdov
konc.)
KRV-E-PRO-LI-0-T- (koen pdov konc. slovotv. pref. koen
kmenotv. suf. slovotv. suf. pdov konc.)
SAM-O-HON-K-A (koen interfix koen slovotv. suf. pdov
konc.)
OSM-I-LET-K-A(koen interfix koen slovotv. suf. pdov konc.)
LIST-O-PAD-0 (koen interfix koen pdov konc.)
elez-n-i--sk-m: koen 4 slovotvorn sufix pdov koncovka
mal-o-dru-stv-u: koen interfix koen slovotvorn sufix pdov
koncovka
pn-0: koen pdov koncovka
ne-pe-h-e-l-ijs-me: slovotvorn prefix slovotvorn prefix koen
kmenotvorn sufix nefinln tvarotvorn sufix pest innho rodo
v koncovka koen pomocnho slovesa osobn koncovka
38
na-cp-a-l-i js-te: slovotvorn prefix koen kmenotvorn sufix ne

finln tvarotvorn sufix pest innho rodov koncovka koen
pomocnho slovesa osobn koncovka
p-krm-0: slovotvorn prefix koen pdov koncovka
za-pis-ova-tel-sk-ch: slovotvorn prefix koen kmenotvorn sufix
slovotvorn sufix slovotvorn sufix pdov koncovka
t-ma-hlenc-t-ma: koen pdov koncovka postfix koen pdov
koncovka
po-jed-e-me: tvarotvorn prefix koen kmenotvorn sufix osobn
koncovka
ne-kup-uj-0: slovotvorn prefix koen kmenotvorn sufix osobn
koncovka
39
2 Slovotvorba
2.1 Podstata tvoen slov

Slovotvorbou (tvoenm slov) oznaujeme a) lingvistickou disciplnu,
b)pedmt tto disciplny, tzn. 1. tvoen slov ve smyslu procesulnm,
dynamickm a2. vsledek slovotvornch proces, tedy utvenost slov.
Tvoen slov je nejdleitjm zdrojem roziovn slovn zsoby jazyka.
Centrum slovotvorby pedstavuj plnovznamov slovn druhy, neplno
vznamovmi se proto zabvme jen okrajov.
2.2 Slovotvorn vztahy aprostedky

2.2.1 Fundace, motivace
Slovo, ze kterho je utvoen (fundovan) slovo bezprostedn utvo
eno, je jeho slovo zkladov (fundujc). Zkladov a utvoen slova
jsou vzna slovotvornmi vztahy formlnmi (fundace = jedno slovo se
zakld na druhm) avznamovmi (motivace = vznam jednoho slova
odkazuje na vznam druhho). Na zklad slovotvorn motivace apodle
procesu utvoen slova meme urit jeho obecn slovotvorn vznam
(ohv-a prostedek kohvn), kter vak nemus bt shodn sjeho
vznamem lexiklnm (zelenina nen vdy zelen ltka).
Fundace amotivace mvaj shodn smr, mnohdy vak nen zcela ze
teln anelze jej urit jednoznan. Pak lze uznat fundaci/motivaci obou
strannou (doma dom) nebo paraleln (soudce soud, soudce soudit).
Slovo fundovan (motivovan) je zpravidla formln ivznamov slo
itj ne slovo fundujc (motivujc), nkdy tomu vak bv naopak
(fundovan substantivum lov je o morfm krat ne fundujc sloveso
40
lovit). Fundovan slovo samo me bt tak fundujcm pro dal tvoen

(ltat letadlo letadlov).
Slova zakldajc se na spolenm fundujcm slov tvo slovotvor
n ady a svazky. Skupina slov vzanch spolenm vztahem fundace
(primrn slovo zkladov a vechna pmo nebo zprostedkovan na
nm zaloen slova), majcch tedy shodn koen, se nazv slovotvorn
hnzdo nebo slovn ele (seno senn senk senkov Senovn
senose).
2.2.2 Slovotvorn zklad aslovotvorn formant

st slova spolenou pro utvoen azkladov slovo nazvme slovotvorn zklad (utvoen slova ho pebraj ze zkladovch), vechny
(formln) odlinosti mezi nimi (vetn zmn, ke kterm dochz vslo
votvornm procesu) tvo slovotvorn formant. Slovotvorn zklad
aformant vydlujeme pi slovotvornm rozboru zjiujeme jm slovo
tvornou stavbu (strukturu) slov, kter je dvojlenn (na rozdl od linern
morfmov stavby). Slovotvornm zkladem me bt cel zkladov
slovo (jedno nebo vce) nebo jeho st, nap.:
cel (koenn) slovo: dnes dnen
koen: ryba ryb, slza slzn
koen sprefixem: zahrada zahrdka, nlez nlezn, zhada zhadn
koen s kmenotvornm sufixem: uit uitel (pozor, t je jednou kon
covka infinitivu, podruh soust slovotvornho sufixu -tel!), jmenovat
jmenovac
koen se slovotvornm sufixem: makov makovec, rychlost rychlostn,
vniv vnivost
koen skmenotvornm atvarotvornm sufixem: padl padl, titn titn, nesouc nesouc
kompozitum: velkomsto velkomstsk, sladkokysel sladkokysele
kompozitum se slovotvornm sufixem: lehkovn lehkovnost, pedozadn pedozadn
dva koeny (pp. vce) samotn nebo safixy: dlouh doba dlouhodob,
mal obchod maloobchod
2.2.2.1 Hlskov zmny

Soust slovotvornho formantu jsou tak hlskov zmny (alternace), ke kterm pi tvoen slov dochz. Bvaj podmnny sousednmi
41
fonmy, pp. morfmy. Pi alternaci se mn fonologick skladba slo

votvornho zkladu nebo formantu hlsky (pp. hlskov skupiny)
odvozovacho zkladu se mn vhlsky (hlskov skupiny) fonologicky
blzk. Hlskov alternace (viz 1.1.3) jsou kvalitativn (smt se smch,
kniha knka) akvantitativn (lto letn, dar drek), vznikov (svtlo
svteln) aznikov (pes ps); ke vznikovm dochz tam, kde by po
pipojen afixu vznikla skupina t (nebo vce) konsonant.
2.2.3 Slovotvorn afixy

Slovotvorn prefixy (viz 1.2.2.2) bvaj toton spedlokami (v-, za-, od-,
pi-, po-) iod nich odlin (roz-, vy-, pa-, pra-), jsou neslabin (s-, z-, vz-),
jednoslabin (u-, na-, ped-), pp. dvouslabin (mimo-, proti-). Prefixy
konc konsonantem mvaj (pro usnadnn vslovnosti) vokalizovan
podoby (ve-, se-, ze-, nade-, roze-).
Slovotvorn sufixy (viz 1.2.4.1) bvaj neslabin (-k, -n), jednoslabi
n (-k, -tel) ivceslabin (-teln). Mnoh sufixy dnes chpeme jako jeden
celek, ikdy diachronn vznikly kombinac vce sufix. Tak napklad
adjektivum voliteln nemusme zakldat na substantivu volitel a to na
slovesu volit, ale meme je chpat jako odvozen (sloenm) sufixem
-teln pmo ze slovesa.
2.3 Slovotvorn zpsoby apostupy

Nov slova se nejastji tvo dvma slovotvornmi zpsoby: odvozovnm (derivac, 2.3.1) askldnm (kompozic, 2.3.2). Pi odvozovn
vstupuje do slovotvornho procesu jedno zkladov (plnovznamov)
slovo. Pi skldn se slovotvornho procesu astn zpravidla dv pl
novznamov zkladov slova (v etin pomrn mlokdy vce ervenomodrobl). Dalmi slovotvornmi zpsoby jsou konverze (2.3.3),
reflexivizace (2.3.4) aslovotvorn pravy, tj. univerbizace aabreviace
(2.3.5).
2.3.1 Derivace
Podle povahy slovotvornho formantu (vydlenho na zklad srovnn
fundovanho abezprostedn fundujcho slova) se vrmci slovotvorn
ho zpsobu derivace rozliuj nsledujc slovotvorn postupy:
42
a) prefixace: slovotvorn prefixy (pedpony) stoj ped koenem slova,

asto se pipojuj kcelmu slovu aodvozuj se jimi hlavn slovesa:
pst za-psat, vhoda ne-vhoda
Pokud je lexikln vznam prefixu velmi oslaben, slou prefixln
tvoen kist perfektivizaci prostch nedokonavch sloves (pst
na-psat, hoet s-hoet).
b) sufixace: slovotvorn sufixy (ppony) stoj za koenem slova, ujmen
se k nim bezprostedn pipojuje tvarotvorn morfm (deklinan
koncovka):
plavat plav-ec, kmen kamen-n
Zvltn avetin pomrn dk jsou sufixy, kter se ve slov pi
pojuj a za deklinan, pp. osobn koncovky, tzv. postfixy (jak-si,
kdo-koli, jak-koliv).
c) transflexe:
ca) tvoen koncovkou:
malina malin-, bhat bh-(0), pracovat prc-e
cb) tvoen kmenotvornm sufixem:
fax fax-ova-t, hodit hz-e-t
Pi tvoen sloves kmenotvornm sufixem od dokonavch sloves
dochz kjejich imperfektivizaci (zastoupit zastup-ova-t, kousnout
kous-a-t).
d) kombinovan odvozovn: tvoen vce slovotvornmi afixy najednou
(pipojovanmi souasn ped aza koenem, tj. prefix + sufix, prefix
+ koncovka, prefix + kmenotvorn sufix):
koleno pod-kolen-k-a, moe z-mo-, schopn u-schopn-i-t
Nkdy dochz kodsunut afix deprefixaci (tes tes) nebo desufixaci, uohebnch slov asto spojen se zmnou tvarotvornho morfmu
(krsn krs-a), nebo kzmn sufix, tzv. resufixaci (vousat vous-
= ten, kdo je vousat; zde lze uvaovat ioparaleln motivaci vous = ten,
kdo m vousy, atedy iparaleln fundaci vous vous-).
2.3.2 Kompozice
a) tvoen nevlastnch sloenin (speek): pouh spojen slov (slovnch
tvar skladebnch syntagmat) vystupujcch ve vpovdi jako samo
statn vrazy: zisku chtiv ziskuchtiv, zem tesen zemtesen, est
aticet estaticet.
Pechod k derivaci (prefixaci) pedstavuje obdobn spojovn au
tosmantickch slov se synsmantickmi, nejastji jmen spedlo
kou. Tak vznikaj tzv. psloven speky (zpravidla, potichu, nalevo).
43
Podobn jako psloven speky se tvo i speky sticov (natst).

b) tvoen vlastnch sloenin: leny sloenin se vtinou formln li od
zkladovch slov abvaj zpravidla spojovny spojovacm morfmem
(konektmem/interfixem viz 1.2.6): sladk + kysel sladk-o-kysel,
velk + trh vel-e-trh, rychle + bruslit rychl-o-bruslit.
c) kombinovan, kompozin-derivan tvoen: pst + romny roman-o-pis-ec, mit + as as-o-m-i/as-o-mr-a, dvat + zprvy zprav-o-daj-0, ern + vlasy ern-o-vlas-.
2.3.3 Konverze
Vetin konverze pedstavuje okrajov zpsob tvoen slov: jej pod
stata spov vpechodu slova zjednoho slovnho druhu do jinho bez
formlnch, afixy vyjdench zmn:
a) zmna slovnho druhu neohebnho slova (kolem adv. prep.)
b) ustrnut deklinanho paradigmatu pi pechodu ohebnho slova
kneohebnmu slovnmu druhu (rno, kolem subst. adv.)
c) zmna deklinanho paradigmatu jmna (vepov adj. vepov
subst. N, konen adj. konen subst. F; takov ppady lze chpat
tak jako vsledek univerbizace: vrchn nk vrchn subst.)
2.3.4 Reflexivizace
Ojedinle se slovesa tvo pomoc formant se, si ty se uplatuj bu
samostatn (povdat povdat si), nebo jako spoluformanty (moudr
umoudit se, reflexivizace + prefixace + transflexe). Obdobn se jako spo
luformant obas uplatuje tak opan postup, dereflexivizace (dt se
dj, dt se dn, dotazovat se dotazovan).
2.3.5 Slovotvorn pravy

Vedle skutench slovotvornch proces, pi kterch vznikaj nov po
jmenovn, bn dochz kpravm ji existujcch pojmenovn. Ped
stavuj kondenzaci (zhutnn) vyjden.
2.3.5.1 Univerbizace
Univerbizace spov ve zmn vceslovnho (ustlenho) pojmenovn
vjednoslovn: zkladn kola zkladka, idisk prkaz idik, obchodn
44
dm obchok. Pouvaj se pi n hlavn sufixy a zpravidla vznikaj

slova nestandardn nebo pznakov hovorov, expresivn.
2.3.5.2 Abreviace
Abreviac (zkracovnm) vceslovnch pojmenovn (souslov) vznikaj
zkratky (esk republika R) azkratkov slova (Severoesk tukov zvody Setuza). Ze zkratek jsou nejastj inicilov zkratky (vznikaj
z inicil pvodnch vceslovnch nzv, zapisuj se velkmi psmeny
abez teek), ato psmenn znzv potench psmen slov pvodnho
pojmenovn (Organizace spojench nrod OSN [ es en]) a hlskov
zpotench (spojit vyslovovanch) hlsek slov pvodnho pojmeno
vn (Divadeln akademie mzickch umn DAMU). Oznaujeme je jako
akronyma. Nkter zkratkov slova nejen vyslovujeme, nbr isklou
jeme jako slova: esk energetick zvody EZ vezu).
2.4 Slovotvorn rozbor

Clem slovotvornho rozboru je zjistit slovotvornou stavbu utvoenho
(fundovanho) slova. Ta se zakld na dvou zkladnch stech (jedno
lennch nebo vcelennch): na slovotvornm zklad aformantu. Ob
sti rozlime, porovnme-li utvoen slovo sjeho slovem (bezprosted
n) zkladovm/slovy zkladovmi: pstav/n pstav, vysok/o/kol/sk
vysok kola. Podle potu zkladovch slov acharakteru slovotvornho
formantu urme slovotvorn zpsob a(vjeho rmci) slovotvorn po
stup (vetn typu slovotvorn pravy). Jako soust slovotvornho for
mantu uvdme ppadn hlskov zmny, ke kterm pi slovotvornm
procesu dolo. Je-li zkladov slovo samo utvoen, opakujeme rozbor,
dokud nedospjeme ke slovu (synchronn) neutvoenmu: odbarvova
odbarvovat odbarvit barvit barva, horolezeck horolezec hory
+ lzt.
Pro pehlednj asnaz vydlovn slovotvornch zklad aforman
t pi slovotvornm rozboru peme utvoen azkladov slova vdcch
pod sebe, do sloupce (morfm pod morfm). Tvarotvorn morfmy
(koncovky) dvme do zvorky (nejsou-li samy o sob slovotvornmi
formanty).
45
ochuzen
ochudit
chud
derivace: transflexe
derivace: prefixace, transflexe
ochuzen-, -
chud-, o-, -i(t)
souhrnn
souhrnn
souhrn
hrnout
derivace: sufixace
derivace: sufixace
derivace: prefixace, transflexe
souhrnn-, -
souhrn-, -n()
hrn-, sou-, -0
vyetovatel
vyetovat
vyetit
etit
derivace: sufixace
derivace: prefixace
vyetova-, -tel(0)
vyet-, -ova(t)
eti(t), vy-
plaveck
plavec
plavat
derivace: sufixace
derivace: sufixace
plavec-, -sk() (-c- + -sk > -ck)

plav-, -ec(0)
sniovn
sniovat
snit
nzk
derivace: sufixace
derivace: prefixace, desufixace,
transflexe
sniov-, -n() (a> )

sni-, ova- ( > i)
nz-, s-, -i(t) (z> )
zodpovdnost
zodpovdn
zodpovdt
odpovdt
povdt
vdt
derivace: sufixace
derivace: sufixace
derivace: prefixace
derivace: prefixace
derivace: prefixace
zodpovdn-, -ost(0)
zodpovd-, n()
odpovd(t), zpovd(t), odvd(t), po-
desetilet
deset let
kompozice, transflexe
deset- + let-, -i-, -
rychlopaln
rychle plit
rychl
kompozice, sufixace
derivace: sufixace
rychl- + pal-, -o-, -n() ( > a)

rychl-, -e
Literatura
ECHOV, Marie, akol. (2011): etina e ajazyk. 3. vyd. Praha: SPN.
DOKULIL, Milo, akol. (1962): Tvoen slov vetin 2. Praha: SAV.
DOKULIL, Milo HORLEK, Karel HRKOV, Jiina KNAPPOV, Mi
loslava PETR, Jan (1986): Mluvnice etiny 1. Fonetika. Fonologie. Morfonologie
amorfemika. Tvoen slov. Praha: Academia.
46
KARLK, Petr NEKULA, Marek RUSNOV, Zdenka (ed.) (2012): Prun
mluvnice etiny. 2. vyd. Praha: Nakladatelstv Lidov noviny.
MALI, Otakar MACHOV, Svatava SUK, Jaroslav (1997): Souasn esk
jazyk. Lexikologie (Nauka otvoen slov, lexikografie, slang). Praha: Karolinum.
LOSAR, Duan (1999): esk kompozita diachronn. Brno: Masarykova univerzita
vBrn.
MILAUER, Vladimr (1971): Novoesk tvoen slov. Praha: SPN.
47
Cvien
1. Uvete, kterm slovotvornm postupem aod kterch zkladovch

slov byla odvozena nsledujc slova:
zlost, chovanec, vrostek, trn, nevelk, nmst, vyszet, zvrazova,
peprat, ruit, zestrl, sedvat, hrub, nprstek, vlov, vepn (subst.),
nesmysln, skok, kdopak
2. Rozlite slova odvozen asloen ave skupin sloench pak sloeniny vlastn anevlastn:
tlocvik, cviit, objednvka, mimokoln, kolemjdouc, odmaovadlo,
obrazrna, bohulib, bystina, dohazovaka, vchodisko, okamik, dr
tn, tvarohovomakov, bezvt, hromobit
3. a) Najdte slovotvorn neutvoen plnovznamov slova:
b) Slova utvoen rozdlte na tvoen derivac, kompozic akompozin-derivanm tvoenm:
Dvoujazyn vchovn-vzdlvac program pedstavuje takov vzdlv
n tce sluchov postiench, kde se ve vyuovn vyuv oboustrann
plnohodnotn zpsob dorozumvn. Odborn vzdlan neslyc uitel
pedv km vyuovac obsah ve znakovm jazyce aslyc uitel pak
na tabuli pe pochopen poznatky ve smysluplnm eskm textu. Oba
uitel jsou trvale vuebn, ale esk jazyk aznakov jazyk se souasn
uvaj co nejmn.
4. Rozdlte slova do skupin zhlediska utvenosti (vezmte vvahu jejich vznam, zkladov slovo islovotvorn formant):
cukrtko, dltko, drtko, chrasttko, jehtko, klektko, kotko,
krmtko, ptko, lztko, ltko, mtko, rajtko, oezvtko, poutko,
raztko, stko, tlatko, ukazovtko, tokrltko, koptko
48
5. Najdte co nejvce slov nleejcch do slovn eledi slova les auspodejte je do slovotvornch ad:
6. Provete slovotvorn rozbor:
eleznisk, vyuen, ltostivost, nvr, podkomo, polnohospod
sk
7. a) Rozdlte slova do skupin slov pbuznch:
b) Kadou skupinu slov pbuznch uspodejte do slovotvornch ad
adoplte do ad chybjc slova:
odvzat se, odvn, odvst, podvodn, podvodnk, povstn, povode,
provdc, provzek, prvod, pivad, pvod, svet, vaha, uveden,
vodnk, vzat, vazelna, vazivov, vnost, vodk, vodic, vodi, vo
dika, vodn, vozidlo, vdce, vd, vydovdt se, vyven, zaveden,
vyvazovat, zaveden, zvodnk, zvstovat
8. Rozhodnte opsan nsledujcch sloenin: se spojovnkem, nebo
bez spojovnku?
severolvchod, obchodnlprvn, politickolekonomick, sladkolky
sel, fyziklnlchemick, formlnlobsahov, stavnlprvn, frdec
kolmsteck, orlickolsteck, bledlmodr, eskolfrancouzsk, lite
rrnlhistorick, lutolzelen, zahraninlpolitick
9. Kter slovo nepat sohledem na zpsob tvoen mezi ostatn apro?
a) cviit semenit ohnit hledit biit
b) pakl patrola pak pajasan patisk
c) kocovina chmelovina krajkovina slonovina lihovina
d) baln vimn koln zpozdn vpaln
e) noika kulika konvika prvnika pastika
10. Urete, zda a jak se u nsledujcch substantiv li slovotvorn
alexikln vznam:
nk, hodin, chovatel, chrasttko, kulatina, mchaka, ozim, posuno
va, sln, popravit, vykonavatel
11. Rozlite slova utvoen odvozovnm, skldnm akombinovan:
jihozpadn, bloed, pedmst, blovlas, lukostelba, tvrdohlavec,
severomosk, pozemanstv, eroslepost, vzduchotsn, listopad, rych
lodrha, bezlepkov, pecivl, kovinoez, protiletadlov, plhodinov,
stoprocentn, stedokolsk
49

prskaka, posilovat, tlustokoec, kadodennost, ninn, kolednk, ko
loto, posuzovatelka, nepebern, znrodnit
50
een
1. Uvete, kterm slovotvornm postupem aod kterch zkladovch

slov byla odvozena nsledujc slova:
zlost: sufixace, zl; chovanec: sufixace, chovan; vrostek: sufixace, vy
rst; trn: transflexe, trn; nevelk: prefixace, velk; nmst: prefixace
+ transflexe, msto; vyszet: transflexe, vysadit; zvrazova: sufixace,
zvrazovat; peprat: prefixace, prt; ruit: transflexe, ruka; zestrl:
transflexe, zestrnout (p. min. zestrl); sedvat: sufixace, sedat; hrub:
sufixace, hrub; nprstek: prefixace + sufixace, prst; vlov: transflexe,
vylovit; vepn (subst.): konverze, vepn (adj.); nesmysln: sufixace,
nesmysl; skok: transflexe, skoit; kdopak: sufixace (postfixace), kdo
2. Rozlite slova odvozen asloen ave skupin sloench pak sloeniny vlastn anevlastn:
slova odvozen: cviit, objednvka, mimokoln, odmaovadlo, obra
zrna, bystina, dohazovaka, vchodisko, drtn, bezvt
sloeniny vlastn: tlocvik, tvarohovomakov, hromobit
sloeniny nevlastn: kolemjdouc, bohulib, okamik
3. a) Najdte slovotvorn neutvoen plnovznamov slova:
program, k, jazyk, text, oba, bt, tabule, pst
b) Slova utvoen rozdlte na tvoen derivac, kompozic akompozin-derivanm tvoenm:
derivace: vzdlvac, pedstavovat, takov, vzdlvn, tce, sluchov,
postien, vyuovn, vyuvat, oboustrann, zpsob, dorozumvn,
vyuovac, obsah, odborn, vzdlan, neslyc, uitel, pedvat, znako
v, slyc, pevdt, pochopen, poznatek, psan, esk, trvale, uebna,
souasn, uvat, nejmn
51
kompozice: vchovn-vzdlvac, smyslupln

kompozin-derivan tvoen: dvoujazyn, plnohodnotn
4. Rozdlte slova do skupin zhlediska utvenosti (vezmte vvahu jejich vznam, zkladov slovo islovotvorn formant):
1) nzvy prostedk/nstroj (diachronn zpravidla zdrobnliny, syn

chronn vztahovny ke slovesm jako ke slovm zkladovm: ,ped
mt slouc k ) tvoen sufixem -tk(o): drtko, chrasttko, kle
ktko, krmtko, ptko, lztko, mtko, oezvtko, raztko, tlatko,
ukazovtko
2) zdrobnliny tvoen sufixem -k(o) od slov skloovanch podle vzoru
msto: dltko, poutko, stko, koptko
3) zdrobnliny tvoen sufixem -k(o) od slov skmenotvornou pponou
-t-/-at-/-t-, skloovanch podle vzoru kue: jehtko, kotko,
rajtko, tokrltko
4) slovo utvoen sufixem -tk(o): cukrtko
5) slovo prvotn: ltko
5. Najdte co nejvce slov nleejcch do slovn eledi slova les auspodejte je do slovotvornch ad:
les
lesn lesnk lesnick lesnicky, lesnice, lesniit, lesnictv
lesk lesck lescky, lesaka, lesctv
lesnat lesnatost
lesan lesanka
lesk lesek
lesn
lesina
lesit
prales pralesn
polesn polesn
bezles, bezles/bezlesn, bezlesnat
soules soulesn
meziles mezilesn
zles zlesn
zlesk zlesaka, zlesctv, zlesck zlescky
odlesnit odlesnn, odlesnn, odlesovat odlesovn
zalesnit zalesnn, zalesnn ( znovuzalesnn), zalesovat zales
ovn
lesnatt zlesnatt zlesnatl
52
ernoles
hustoles
starolesn
lesmistr lesmistrovsk
lesopark lesoparkov, lesopark
lesostep lesostepn
lesokolka
lesopoln
lesotmav
lesotemn
lesopstitelsk
lesohospod lesohospodsk, lesohospodstv
lesoochrann
(Poznmka: slovotvorn ele viz nap. Mluvnice etiny 1, 1986, s. 208.)
elezni-sk()
elezni-(0) sufixace
elezn-ic(e) sufixace (c )
elez-n() sufixace (n )
elez(o) sufixace
vyuen()
vy-u-i(t) transflexe trpnho pest
u(it) prefixace
ltostiv-ost(0)
ltost-iv() sufixace
lt-ost(0) sufixace (t )
lto sufixace
n-vr()
vrch(0) prefixace + transflexe (ch )
pod-komo
komo() prefixace
komor(a) transflexe (r )
poln-o-hospod-sk()
pol-n() hospod-stv() kompozice + resufixace, spojovac morfm -o( n)
53
pol(e) sufixace; hospod-(0) sufixace

hospod(a) sufixace
7. a) Rozdlte slova do skupin slov pbuznch:
i) povstn, zvstovat
ii) odvzat se, provzek, vzat, vazivov, vyvazovat
iii) vazelna
iv) odvn, vaha, vnost, vyven
v) odvst, podvodnk, provdc, prvod, pivad, pvod, uveden,
vodnk, vodi, vodika 1, vdce, vd, vydovdt se, zaveden,
zvodnk
vi) svet, vozidlo
vii) vodn, podvodn, povode, vodk, vodika 2
b) Kadou skupinu slov pbuznch uspodejte do slovotvornch ad
adoplte do ad chybjc slova:
i) povst povstn; zvst zvstovat
ii) vzat (odvzat) odvzat se; vzat (provzat) (provaz) pro
vzek; vzat (vazivo) vazivov; vzat (vyvzat) vyvazovat
iii) vazelna
iv) vit (odvit se) odvn; vit (uvit) vaha; vit
(vn) vnost; vit (vyvit) vyven
v) vst odvst; vst (podvst) (podvod) podvodnk; vst
(provst) (provdt) provdc; vst (provst) (provzet)
prvod; vst (pivst) (pivdt) pivad, pvod; vst
(uvst) uveden; vst (uvst) (vod) ((vodn)) vodnk;
vst (vodit) vodi vodika 1; vst vdce vd; vst
(dovst) (dovdt) vydovdt se; vst (zavst) zaveden;
vst (zavst) (zvod) zvodnk
vi) vzt (svzt) svet; vzt (vozit) vozidlo
vii) voda vodn; voda podvodn; voda povode; voda vodk;
voda vodika 2
8. Rozhodnte opsan nsledujcch sloenin: se spojovnkem, nebo
bez spojovnku?
severovchod, obchodnprvn (obchodn prvo), politickoekonomic
k (politick ekonomie) ipoliticko-ekonomick (politika aekonomie),
sladkokysel, fyziklnchemick (fyzikln chemie) ifyzikln-chemick
(fyzika a chemie), formln-obsahov (forma a obsah), stavnprv
n (stavn prvo), frdecko-msteck (Frdek-Mstek), orlickosteck
54
(st nad Orlic), bledmodr, esko-francouzsk, literrnhistorick

(literrn historie) iliterrn-historick (literatura ahistorie), lutozelen
(lut sodstnem dozelena) iluto-zelen (lut azelen), zahraninpo
litick (zahranin politika)
9. Kter slovo nepat sohledem na zpsob tvoen mezi ostatn apro?
a) biit nen pojmenovn msta
b) patrola nevzniklo prefixac (nem pedponu pa-)
c) kocovina neme bt vztaeno kadjektivu jakoto ke slovu zkla
dovmu
d) koln nevzniklo od slovesa, ale od substantiva
e) prvnika nen zdrobnlina, vzniklo pechlenm
10. Urete, zda a jak se u nsledujcch substantiv li slovotvorn
alexikln vznam:
a) SV a LV se neli: chovatel kdo chov zve (vychzme z jednoho
vznamu slovesa), sln mld slona/-ice, popravit msto, kde se
popravuje, vykonavatel kdo nco vykonv
b) SV je obecnj, LV je u, specializovanj: hodin kdo m njak
vztah k hodinm kdo opravuje, prodv ap. hodiny, chrasttko
vc, kter chrast dtsk hraka, kter (mj.) chrast, kulatina co
je kulat neopracovan kmeny strom n. jejich sti, mchaka
nstroj n. pstroj uren kmchn pstroj kmchn betonu
ap., uvan zednky, ozim co m vztah k zim obil set na
podzim, zstvajc vzemi pes zimu, posunova kdo posunuje
elezni vykonvajc posun (tj. spojujc arozpojujc vagny ap.)
c) SV je u ne LV, resp. LV aSV maj spolen prnik: nk kdo m
njak vztah ki kdo obsluhuje hosty vrestauraci (tj. nos nap.
e)
11. Rozlite slova utvoen odvozovnm, skldnm akombinovan:
slova odvozen: jihozpadn, pedmst, tvrdohlavec, pozemanstv, eroslepost, bezlepkov, protiletadlov, plhodinov
slova sloen: bloed, lukostelba, vzduchotsn, rychlodrha
slova utvoen kombinovan: blovlas, severomosk, listopad, pecivl,
kovinoez, stoprocentn, stedokolsk
prska-k(a)
prska-(0) sufixace
55
prsk-a(t) sufixace
prsk transflexe
posil-ova(t)
posl-i(t) transflexe ( i)
sl-i(t) prefixace
sl(a) transflexe
tlustoko-ec(0)
tlust() + k(e)-ec(0) kompozice + sufixace ( o); spojov. morfm (o)
kadodenn-ost(0)
kadoden-n() sufixace
kad() + den kompozice + sufixace; spojovac morfm (o)
nin-n()
nin(a) sufixace
nz-k() resufixace (z )
koled-nk(0)
koled(a) sufixace
koloto-(0)
koloto-(0) sufixace
kol(o) + to(it) kompozice + transflexe; spojovac morfm (o)
posuzovatel-k(a)
posuzova-tel(0) sufixace
posuz-ova(t) sufixace
posoud-i(t) transflexe (ou u; d z)
soud-i(t) prefixace
nepebern-
ne-pebern() sufixace
pebr-a(t) prefixace + sufixace
br-(t) prefixace ( a)
z-nrodn-i(t)
nrod-n() prefixace + transflexe
n-rod(0) sufixace
(narod-i(t) se transflexe + dereflexivizace
rod-i(t) prefixace + reflexivizace)
56
3 Morfologie
3.1 Ohbn (flexe)

Morfologie neboli tvaroslov je jazykovdn disciplna zabvajc se tou
rovinou jazykovho systmu, na n je jednotkou slovn tvar: rovinou
morfologickou.
V morfologii je potebn tdn slov do slovnch druh. Pro toto
tdn se tradin pouv t kritri: vznamovho, syntaktickho
amorfologickho. Zmorfologickho hlediska se nejobecnji slova dl
na ta, kter maj rzn tvary, ohbaj se (slova ohebn), ana ta, kter je
nemaj (slova neohebn).
Uspodan soubor tvar ohebnho slova se nazv paradigma.
Ohebn slova svmi tvary vyjaduj rzn gramatick vznamy ili mor
fologick kategorie. Jeden slovn tvar zpravidla vyjaduje vc morfolo
gickch kategori najednou.
K ohebnm slovm pat jednak slovesa, jednak jmna. Slovesa
(verba) se asuj (jsou schopna vyjadovat mj. kategorii asu), jmna
se sklouj (jsou schopna vyjadovat mj. kategorii pdu). Ke jmnm
se ad jmna podstatn (substantiva), jmna pdavn (adjektiva), z
jmena (pronomina) avtina slovek (numerali).
Vrazn vtina jmen vetin vyjaduje gramatick vznamy svmi
pdovmi koncovkami. Nkter jmna vak koncovky nemn: obvykle
jde ojmna pejat zcizch jazyk, nap. substantivum angam nebo
adjektivum khaki; zdomcch jmen sem pat nap. zjmeno jejich nebo
zkrcen adjektivum bezva. Takovm jmnm kme nesklonn. Nejde
ovem oslova neohebn: neohebn slova nevyjaduj dn morfologick
kategorie, kdeto nesklonn jmna je vyjaduj (nap. ve vt Ped jejich
domem se nesm parkovat je slovo jejich v7. pd jednotnho sla musk
ho rodu neivotnho), jen tak nein pomoc koncovek.
57
Pi morfologickm rozboru slovnho tvaru urujeme slovn druh

(nap. zjmeno), druh tohoto slovnho druhu (nap. tzac), aje-li
slovo ohebn, i vechny vyjadovan morfologick kategorie. Ohebn
slovo pak jet zaadme kuritmu ohbacmu typu (sloveso do tdy
ake vzoru, jmno ke vzoru).
3.2 Jmna askloovn (deklinace)

3.2.1 Morfologick kategorie jmen
Vechna jmna vetin vyjaduj kategorii pdu. etina m sedm pd:
nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokl ainstrumentl. Pd je
u vech jmen kategori promnlivou, jinmi slovy vechna jmna pd
rozliuj (mohou bt pouita vrznch pdech).
Naprost vtina jmen vyjaduje tak kategorii sla. Vetin roze
znvme dv sla: jednotn (singulr) amnon (plurl). (Neexistuje
dn slo pomnon!) Ze star etiny se dodnes dochovalo nkolik
koncovek dulu (dvojnho sla), nap. uslovky dv, unkterch slov
pojmenovvajcch prov sti tla ankdy iujejich shodnch pvlast
k (na prsou, dlouhma rukama), avak jejich vznam je dnes u vdy
plurlov. Pi morfologickm rozboru urme plurl, ale pi zaazovn
ke vzoru uvedeme, e koncovka je dulov.
Unkterch jmen je kategorie sla nepromnliv, tj. tato jmna mo
hou vyjdit jen jedno slo. Pouze tvary sla jednotnho maj singularia
tantum (nap. tzac zjmeno kdo nebo substantivum list), pouze tvary
sla mnonho maj jmna pomnon neboli pluralia tantum (nap. sub
stantivum narozeniny nebo slovka ti). Unkterch zkladnch slovek
se kategorie sla neuruje, nap. pt, osmdest, kolik.
Vtina jmen vyjaduje ikategorii jmennho rodu. Jmenn rod me
bt vetin musk ivotn (maskulinum animatum), musk neivot
n (maskulinum inanimatum), ensk (femininum) astedn (neutrum).
(Podle jinho, mj. ive kolch vyuovanho pojet m etina rody ti
musk, ensk astedn ajmna vyjadujc rod musk vyjaduj
dal morfologickou kategorii: ivotnost.) Jmenn rod je u nkterch
jmen kategori promnlivou, ujinch nikoli.
Jmenn rod rozliuj vechna adjektiva, vtina zjmen avtina slo
vek. Nkter slovky jmenn rod rozliuj, avak pro nkter zrod jim
chybj tvary. Nap. vedle tvar tvery (f. am. i.) atvera (n.) neexistuje
tvar pro m. a. (znl by tvei, ale neuv se).
58
Substantiva maj jen jeden rod. Tm se zsadn li od adjektiv. Vjim

kami jsou substantiva kolsajc vrod (hdel) asubstantiva srodovou
dubletou (brambor/brambora); dn substantivum vak nen schopno
vyjdit vechny tyi rody. Jeden rod maj izjmena kdo (musk ivot
n) aco (stedn) azjmena odvozen od nich slovotvornou pedponou
(nap. nikdo) nebo postfixem (nap. cokoli). Jeden rod maj tak mnoh
slovky: nula, milin apod.
Kategorii jmennho rodu nevyjaduj tzv. bezrod zjmena: j, ty, my,
vy a osobn zjmeno zvratn (sebe-si-sob-se-sebou). Kategorii jmennho
rodu dle nevyjaduj ty slovky, kter nevyjaduj ani kategorii sla.
Slovesn adjektiva, tzn. transflex adjektivizovan pvodn pechod
nky nebo pest (sedc, popsav, uzen, zvadl), vyjaduj vedle jmen
nch kategori rovn dv kategorie slovesn: slovesn rod avid (onich
viz dle). Slovesn substantiva (tuen, zakryt) vyjaduj vedle jmennch
kategori vid. Slovesn kategorie ujmen jsou vdy nepromnliv.
3.2.2 Deklinan systm etiny

Vzor nepat mezi morfologick kategorie, tj. gramatick vznamy
jmen. Urenm vzoru identifikujeme deklinan typ pslunho slova,
vzorovm slovem reprezentovan.
V etin rozeznvme ti deklinan tdy: substantivn, adjektivn
(neboli sloenou) azjmennou.
Ponvad substantiva maj nepromnliv jmenn rod, meme aje
to uiten dlit substantivn deklinaci podle rodu (na deklinan typy
feminin, deklinan typy neuter). Nap rody jde dlen na typy tvr
d amkk: tvrd typy maj ped koncovkou tvrdou (nebo obojetnou)
souhlsku, mkk mkkou (nebo obojetnou); dsledkem tohoto rozdlu
je skutenost, e vdn koncovce mkkho typu se nepe y/. Vrmci
rodu se jednotliv deklinan typy li zakonenm vnom. sg., ppadn
dalmi charakteristikami. Rozeznvme tedy nsledujc typy substan
tivn deklinace (vzory):
pn (m. a., tvrd, -0);
pedseda (m. a., tvrd, -a);
mu (m. a., mkk, -0);
soudce (m. a., mkk, -e);
hrad (m. i., tvrd, -0);
stroj (m. i., mkk, -0);
ena (f., tvrd, -a);
59
re (f., mkk, -e/-);

pse (f., mkk, -0);
kost (f., mkk/tvrd, -0);
msto (n., tvrd, -o);
moe (n., mkk, -e/-);
staven (n., mkk, -);
kue (n., sdochovanou kmenotvornou pponou).
Adjektivn neboli sloen deklinace je reprezentovna dvma typy:
mlad (tvrd);
jarn (mkk).
Adjektiva svznamem individuln pivlastovacm maj ve spisovn
etin deklinaci smenou zsti substantivn tvrdou (maj tedy kon
covky vzor pn, hrad, ena amsto) azsti adjektivn tvrdou
(mlad). Protoe je takovch pivlastovacch adjektiv mnoho ajejich
tvoen je produktivn, povauje se tato smen deklinace za vyhrann,
samostatn deklinan typ. A ponvad se takov adjektiva tvo jen
dvma monmi zpsoby, toti bu pponou -v-, nebo pponou -in-,
pihl tradin klasifikace vzor kderivanmu formantu arozliuje dva
vzory, otcv amatin.
Jako zjmenn deklinace se oznauje starobyl, avak produktivn
zpsob skloovn zjmen, reprezentovan dvma typy:
ten (tvrd);
n (mkk).
Deklinan systm etiny je odost komplikovanj, ne by se zdlo
ztohoto pehledu.
Zaprv je teba si uvdomit, e okrajov, nepoetn aneproduktivn
deklinan typy se v tradin kolsk morfologii nepokldaj za vzory.
Jde nap. otyp pan, ozastarvajc typ bm, oslovky dva aoba,
oveker deklinan typy bezrodch slov (ty, vy) aj. (Ubezrodch slov
vzor zsadn neurujeme!)
Zadruh je teba si uvdomit, e jednotliv deklinan tdy, pojmeno
van podle slovnch druh, se mohou uplatnit iujinch slovnch druh.
Substantivn deklinace se hojn uplatuje uslovek (nap. miliarda jako
ena) atak uadjektiv: tzv. jmenn tvary adjektiv (asten, astna)
maj koncovky tvrdch substantivnch deklinanch typ (vech rod).
60
Adjektivn deklinace je bn uslovek (nap. troj, sedmnct), uzjmen

(nap. jej, kter, dn) iusubstantiv (porybn, pokojsk, vstupn, vyuujc). Zjmenn deklinace je zastoupena usubstantiv (nap. upejatch
vlastnch jmen, jako teba Nietzsche) aokrajov iuslovek (jeden).
Zatet je cel systm komplikovn velkm mnostvm podtyp
(podvzor): je velk mnostv malch skupin slov, kter se sklouj
zsti podle jednoho, zsti podle jinho vzoru. Jde nap. omnoh slo
va pejat (idea, gnius aada dalch), onepravideln substantiva (k,
Vnoce), ozjmena mj, vechen atd.
Pi morfologickm rozboru tvar nepravideln skloovanch jmen
je primrn nezbytn identifikovat koncovku, tedy urit vzor podle n.
Pokud jde onepravideln tvoen tvar jinak pevn pravideln sklo
ovanho slova, je vhodn jak identifikovat koncovku, tak uvst, ke kte
rmu deklinanmu typu pat vtina tvar vparadigmatu pslunho
slova. Nap. utvaru clech uvedeme: zde vzor hrad, ostatn tvary podle
vzoru stroj.
3.2.3 Poznmky kvznamovmu tdn jmennch slovnch druh

Substantiva lze ze smantickho hlediska (tzn. podle jejich lexiklnho
vznamu) rozdlit na jmna vlastn (propria) ajmna obecn (apelativa).
Pi morfologickm rozboru vak nen nezbytn toto dlen uvdt.
Adjektiva rozeznvme jakostn (kvalitativn) avztahov (relan); ani
toto dlen nen nutn pi morfologickm rozboru uvdt. Jakostn ad
jektiva (nap. velik, tmav) se vtinou stupuj, vztahov jen zdkakdy
(nap. severn). Pi urovn tvaru adjektiva, kter je vdruhm nebo te
tm stupni, je teba tento stupe urit. Vechny adjektivn tvary druhho
atetho stupn se sklouj podle vzoru jarn. Nap. utvaru nejtmav
pi urovn vzoru uvedeme: vzor jarn, vprvnm stupni vzor mlad.
Ve kole je obvykl pi morfologickm rozboru rozliovat, zda je ad
jektivum tvrd, mkk, nebo pivlastovac. Podle nzv jde odlen na
zklad nejednotnho kritria, anavc jsou tyto daje zbyten: uren
deklinanho typu k tot pesnji. (Uadjektiv pivlastovacch pozor
na sprvn uren rodu: nap. ve spojen pytlkova schovanka vyjaduje
adjektivum pytlkova rod ensk.)
Uzjmen je pi morfologickm rozboru uren druhu obvykl. Ro
zeznvme nsledujc druhy zjmen:
1. osobn (personalia): j, ty, on, my, vy + zvratn (reflexvn) osobn
zjmeno (sebe-si-sob-se-sebou);
61
2. pivlastovac (posesva): mj, tvj, jeho, jej, n, v, jejich + zvratn

(reflexvn) pivlastovac zjmeno svj;
3. ukazovac (demonstrativa): ten, tento, tamhleten, takov, onen aj.;
4. tzac (interogativa): kdo, co, jak, kter, aj.;
5. vztan (relativa): kdo, co, kter, jen, co, jej aj.;
6. neurit (indefinita): nkdo, bhvco, si, ledajak, kterkoli amnj.;
7. zporn (negativa): nikdo, nic, dn, nijak, ni;
8. plnostn (totaliztory): vechen, kad, sm aj.;
9. ztotoovac (identifiktory): (ten)t.
Mnoiny jednotlivch druh zjmen maj prniky: nap. zjmeno
je (vdy) tzac/vztan azrove pivlastovac, jejich je (vdy) vztan
azrove pivlastovac, kdokoli me bt (pokud pipojuje vedlej vtu,
nap. vsouvt Kdokoli promluv, bude potrestn) neurit azrove vzta
n atd. (Zjmena plnostn a ztotoovac se nkdy ad do spolen
tdy aoznauj se jako zjmena vymezovac (limitativa).)
Osobn zjmena j aty jsou bezrod singularia tantum, my avy jsou
bezrod pluralia tantum, osobn zjmeno zvratn je bezrod a me
vztahem kongruence pijmout ob sla (myl se sg., myli se pl.). Zjmeno
kdo azjmena odvozen od nho slovotvornou pedponou (nap. leckdo)
nebo postfixem (nap. kdopak) vyjaduj musk rod ivotn; zjmeno co
azjmena odvozen od nho slovotvornou pedponou (nap. nic) nebo
postfixem (nap. co) vyjaduj rod stedn. Tato jednorod zjmena jsou
singularia tantum. Vechna ostatn zjmena rozliuj vechny rody aob
sla. (Plat to iozjmenech jeho() ajej(): nap. ve spojen jej kabty
vyjaduje zjmeno jej rod musk neivotn aslo mnon.)
Pi morfologickm rozboru osobnch zjmen je vhodn uvst, ke
kter osob (zda 1., 2., nebo 3.) se vztahuj.
U slovek se pi morfologickm rozboru pouvaj hned ti klasi
fikace souasn: jedna formln a dv smantick. Zaprv rozliujeme
slovky jednoduch (ti, osmaedest) asloen (tyicet jedna, dvact
pt): sloen slovky ozname jako sloen apot urujeme kadou
jejich sloku zvl. Zadruh je teba oznait slovku jako uritou (pt,
tinct, stokrt, dvoje), nebo neuritou (mnoho, kolikt, prkrt). Zatet
ozname jeden znsledujcch druh slovek:
1. zkladn (cardinalia): jeden, tucet, dvaadvacet, tolikhle atp.;
2. adov (ordinalia): nult, prvn, ptitisc, nkolikt, podruh atp.;
3. nsobn (multiplicativa): jednou, osmkrt, dvojmo, trojit, tynsobn
atp.;
62
4. druhov: troj, sedmer atp.;

5. souborov: jedny, oboje, estery atp.;
6. hrnn: patero atp.
slovkami druhovmi (se sloenou deklinac) zpravidla vyjadujeme
poet druh, kdeto slovkami souborovmi (vnom. aakuz. maj tvary
podle deklinace zjmenn) bu poet ustlench soubor (dvoje lye,
tvery suenky), nebo poet kus (usubstantiv pomnonch: jedny klet,
troje bic).
Nkter typy nsobnch slovek (nap. kolikrt, dvojit, mnohonsobn) ajeden typ slovek adovch (poprv, po padest osm) nevyjaduj
dn morfologick kategorie, nepat tedy mezi jmna, nbr mezi slova
neohebn. Uzkladnch slovek pt, , jedenct, , dvacet, padest, devtadevadest, (n)kolik, tolik, mnoho, mlo se neuruje ani jmenn rod, ani
slo. Nkter zkladn slovky vyjaduj jen jeden rod aob sla (sto je
neutrum, bilin m. i. atd.), jin vechny rody ajen jedno slo (dva, oba,
ti, tyi jsou pluralia tantum). Mezi pluralia tantum adme i slovky
souborov.
3.2.4 Pklady morfologickho rozboru jmen

Vera jsem otevelspodn pihrdku toho starho stolku, okterm jsem Ti u ped
njakmi tymi lety psal, anael jsem vn nejen nkolik babiinch pytl na
suen byliny advoje klet, sjakmi si dti hraj na prvod, ale taky cnovho
vojka svou nejmilej hraku zdtstv.
spodn adj., akuz. sg. f., vzor jarn
pihrdku subst., akuz. sg. f., vzor ena
toho zjm. ukaz., gen. sg. m. i., vzor ten
starho adj., gen. sg. m. i., vzor mlad
stolku subst., gen. sg. m. i., vzor hrad
kterm zjm. vztan, lok. sg. m. i., vzor mlad
Ti zjm. os. pro 2. os., dat. sg., bezrod
njakmi zjm. neur., instr. pl. n., vzor mlad
tymi sl. ur. zkl., instr. pl. n., vzor kost
lety subst., instr. pl. n., vzor msto
n zjm. os. pro 3. os., lok. sg. f., vzor n
nkolik sl. neur. zkl., akuz., bezrod
babiinch adj., gen. pl. m. i., vzor matin
pytl subst., gen. pl. m. i., vzor stroj
63
suen adj. slovesn, akuz. pl. f. pas. ipf., vzor mlad

byliny subst., akuz. pl. f., vzor ena
dvoje sl. ur. soub., akuz. pl. f., vzor n
klet subst., akuz. pl. f., vzor pse
jakmi zjm. vztan, instr. pl. f., vzor mlad
dti subst., nom. pl. f., vzor kost
prvod subst., akuz. pl. m. a., vzor jarn (prvod)
cnovho adj., akuz. sg. m. a., vzor mlad
vojka subst., akuz. sg. m. a., vzor pn
svou zjm. pivl. zvratn, akuz. sg. f., zde vzor mlad
nejmilej adj. ve 3. stupni, akuz. sg. f., vzor jarn, v1. stupni vzor mlad
hraku subst., akuz. sg. f., vzor ena
dtstv subst., gen. sg. n., vzor staven
3.3 Slovesa aasovn (konjugace)

3.3.1 Typy tvar ve slovesnm paradigmatu
Slovesn paradigma je v etin mnohem rozshlej a sloitji orga
nizovan ne paradigma jmenn. Slovesa mohou vyjadovat vce gra
matickch vznam ne jmna. Jak u bylo uvedeno v 1.2.4.2.1, maj
slovesa dva kmeny. Od kmene ptomnho (przentnho) se tvo tvary
ptomnho (aunedokonavch sloves vyjadujcch futurum tvarotvor
nm prefixem ibudoucho) asu, rozkazovacho zpsobu aptomnho
pechodnku; od kmene minulho (infinitivnho) se tvo infinitiv, tvary
minulho (neboli innho) pest, tvary trpnho pest atvary minu
lho pechodnku; jin jednoduch (jednoslovn) slovesn tvary vsou
asn etin neexistuj. Sloveso bt m krom ptomnho aminulho
kmene jet kmen futurln (bud-0, bud-e, bu-0), od nho se tvo tvary
budoucho asu arozkazovacho zpsobu.
Slovesn paradigma obsahuje adu tvar vceslovnch, tzv. sloench.
Sloen jsou vetin vechny tvary vyjadujc trpn rod, vechny tvary
vyjadujc podmiovac zpsob, vechny tvary vyjadujc minul as
(vetn tvar 3. osoby, jen zdnliv jednoduchch: srov. dostal jsem,
dostal jsi, dostal 0) atvary budoucho asu vtiny nedokonavch sloves
(bude ekat). Sloen slovesn tvar se skld jednak z njakho tvaru
pslunho slovesnho lexmu, jednak z tvaru pomocnho slovesa a/
nebo volnho tvarotvornho morfmu se. Pomocn sloveso je sloveso,
kter pomh tvoit sloen slovesn tvary avtto funkci pozbv svho
64
pvodnho lexiklnho vznamu; vetin funguje jako pomocn sloveso

bt, okrajov t bvat, pp. ibvvat. Volnm tvarotvornm morfmem
se se tvo tvary zvratnho pasva.
Sloen slovesn tvar se pi morfologickm rozboru uruje dohro
mady, jako jeden tvar. Je vhodn pojmenovat sloky, znich se skld.
Dle rozliujeme dva zkladn typy slovesnch tvar: slovesn tvar
urit (verbum finitum, VF) aslovesn tvar neurit (verbum infinitum,
VInf). Toto dlen je velmi dleit, nebo slovesn tvar urit pln ve
vt funkci psudku, kdeto tvar neurit sm o sob bt psudkem
neme. Slovesn tvar urit nutn vyjaduje kategorie osoby azpsobu,
tvar neurit tyto kategorie nevyjaduje.
3.3.2 Morfologick kategorie sloves

Tak jako se kategorie jmen pi morfologickm rozboru slovnch tvar ur
uj vustlenm poad pd, slo, jmenn rod, existuje iusloves ustlen
poad urovn kategori usloves je jeho zachovvn dokonce uite
nj ame pomoci vyhnout se chyb. Prvnm krokem vmorfologickm
rozboru slovesnho tvaru je rozlien, zda jde overbum finitum, nebo ne.
Pokud ano, jako prvn kategorie se uruje osoba, pak slo, pak zpsob.
Vechny slovesn tvary urit tedy vyjaduj osobu: prvn, druhou
nebo tet. Zrove vyjaduj islo: singulr nebo plurl. (Osobu bez
sla vyjdit nelze, vyjaduj se pohromad osobn koncovkou.) Pi vyk
n vyjaduj nkter slovesn tvary plurl (nap. Pojte, pane), jin jsou
v kategorii sla nekonzistentn, tzn. st slovesnho tvaru (pomocn
sloveso) vyjaduje plurl ast (pest) singulr (vyhrl jste).
Vechny tvary urit vyjaduj rovn zpsob. etina rozeznv tyi
zpsoby: oznamovac (indikativ), rozkazovac (imperativ), podmiovac
(kondicionl) ptomn a kondicionl minul. Kondicionl ptomn
(nap. podala byste, byli bychom zachrnni) vyjaduje dj jakoto podm
nn; vyjaduje se tvary sloenmi zminulho (neboli innho) pest
azkondicionlovho tvaru pomocnho slovesa bt. Kondicionl minul
(vyjaduje se pinejmenm trojslovnmi tvary, nap. byl bych vdl, byly
by bvaly pozvny) vyjaduje dj jako nereln. (Neexistuje dn zpsob
tzac, pac ani zvolac!)
Tvary indikativu vyjaduj kategorii asu. (Tvary imperativu, kondicio
nlu ptomnho ani kondicionlu minulho as nevyjaduj!) etina
rozeznv as minul (prteritum), ptomn (przens) abudouc (fu
turum). Ptomn as urme iusloves, ukterch m przentn forma
vznam budoucnosti, nap. ve vt Kdy pijede? Je vak vhodn na rozpor
65
mezi formou a vznamem upozornit urenm as ptomn, vznam

budouc. Budouc as lze urit jen utvar, jejich forma je jin ne ta,
kterou dan sloveso vyjaduje as ptomn (budeme pstovat pstujeme).
Dv slovesn kategorie jsou vyjadovny vemi slovesnmi tvary bez
vjimky, uritmi ineuritmi: slovesn rod avid.
Slovesn rod me bt vetin inn (aktivum), trpn opisn (pa
svum participiln) a trpn zvratn (pasvum reflexvn). Aktivem vy
jadujeme innost entity, kter je vpozici podmtu (prodavaka zabalila
unku, slunce svt), pasvem innost nkoho jinho (otom se bude teprve
diskutovat, rann byl transportovn na chirurgii). Poetn menina sloves
je schopna vyjdit jen jeden slovesn rod: nap. slovesa sedt, moci, rst
vyjaduj vdy rod inn, sloveso dt se (smodlnm vznamem, nap. to
se ned vydret) vdy rod trpn. Tvary participilnho pasva se skldaj
ztrpnho pest pslunho slovesnho lexmu azlibovolnho tvaru
pomocnho slovesa (bt/bvat/bvvat). Tvary reflexvnho pasva se
skldaj z aktivnho tvaru pslunho slovesnho lexmu a z volnho
tvarotvornho morfmu se. (Stejnou formu jako tvary reflexvnho pasva
maj iaktivn tvary reflexvnch sloves; pi rozhodovn, zda urit sloves
n rod trpn zvratn, nm me pomoci, kdy zjistme, e slovesn tvar
m stejn vznam, jak by ml tvar opisnho pasva.)
Vid rozeznvme dokonav (perfektivn) a nedokonav (imperfek
tivn). Pi asovn slovesa se vid nemn, sloveso m ve vech svch
tvarech stejn vid. (Oba vidy beze zmny formy jsou schopna vyjdit
slovesa obouvidov, jako nap. vnovat, akceptovat.) Zsadn rozdl mezi
dokonavmi a nedokonavmi slovesy spov v tom, e nedokonav
sloveso m vindikativu aktiva rzn tvary pro kad ze t as (veeela
jsi-vee-bude veeet; li jsme-jdeme-pjdeme), kdeto sloveso dokonav
m pouze tvary prterita atvary przentu (poveeela jsi-povee; pili
jsme-pijdeme), kter vyjaduj nejastji budoucnost, nkdy vak tzv.
neaktuln ptomnost nebo veobecnou platnost.
Posledn morfologickou kategori, kterou me vetin vyjadovat
slovesn tvar, je jmenn rod (musk ivotn, musk neivotn, ensk,
stedn). Jmenn rod vyjaduj prv ty slovesn tvary, kter obsahuj
rodovou koncovku: pechodnk minul iptomn, pest trpn iinn
(minul). Pest inn je v eovch komuniktech vdy slokou n
jakho sloenho slovesnho tvaru, pest trpn je slokou sloenho
slovesnho tvaru vtinou; jmenn rod tedy obsahuj vechny sloen
slovesn tvary, jejich slokou je pest.
Jak ji bylo eeno ve, pokud pimorfologickm rozboru sloves
nho tvaru ozname tvar za verbum finitum, jako prvn u nj urme
66
osobu, pot slo apot zpsob. Je-li zpsob oznamovac, urme ias.
Nsleduje uren slovesnho rodu avidu, aje-li slokou tvaru pest,
urme nakonec jmenn rod.
Pi morfologickm rozboru neuritch tvar je nejprve teba tvar
pojmenovat: infinitiv, pechodnk ptomn, pechodnk minul, pp.
pest trpn. Pest inn neurujeme jako samostatn slovesn tvar
nikdy, ponvad neme bt samostatn pouito. Pest trpn uru
jeme jako samostatn tvar ve spojench typu nechal jsem oteveno, nikoli
ve sloench slovesnch tvarech, jako nap. nebyla by obvinna. Infinitiv
urujeme jako samostatn tvar vdy krom ppad, kdy je soust
sloenho slovesnho tvaru vyjadujcho as budouc (nebude se bt).
Pechodnky urujeme jako samostatn tvary vdy.
Aktivn infinitiv vyjaduje pouze slovesn rod avid. Infinitiv partici
piln pasvn, pest apechodnky vyjaduj slovesn rod, vid, jmenn
rod aslo.
Pechodnky funguj jako prostedky hierarchizace dj. Vyjdme-li
dj pechodnkem, signalizujeme tm, e ho pojmme jako mn z
van, okolnostn ve vztahu kdji vyjdenmu vdan vt psudkem.
Podmnkou uit pechodnku je stejnopodmtovost, tj. kdy pevedeme
pechodnkovou konstrukci na vtn vyjden, musej mt ob vty t
(oveme teba i nevyjden) podmt (Milo zalval kvtiny, potichu si
zpvaje > Milo zalval kvtiny a potichu si zpval). Pechodnk ptomn
vyjaduje souasnost spsudkovm djem; pechodnk minul vyjaduje
pedasnost, tj. pot co nastane dj vyjden pechodnkem, nastane/
probh dj psudkov. V innm rod se pechodnk ptomn tvo
zakonenmi -a, -ouc, -ouce, -e/, -c, -ce (k distribuci zakonen srov.
1.2.4.3.1.4 a1.2.4.3.2.2) od kmene ptomnho, pesnji od takov po
doby ptomnho kmene, kter se kon souhlskou, a to u sloves ne
dokonavch. Pechodnk minul se tvo zakonenmi -(v)0, -(v)i, -(v)e
(kdistribuci zakonen srov. 1.2.4.3.1.3 a1.2.4.3.2.2) od kmene minul
ho, ato usloves dokonavch auslovesa bt (sloveso bt tedy me mt
vaktivu pechodnky oba). Vparticipilnm pasvu lze tvoit ptomn
i minul pechodnky od sloves dokonavch i nedokonavch, avak
pouze pechodnch (tzn. takovch, kter maj pedmt vakuzativu bez
pedloky). Jde oslovesn tvary sloen ztrpnho pest pslunho
slovesnho lexmu azinnho pechodnkovho tvaru slovesa bt: nap.
byv podn, jsouce povaovny, jsouc vystavena.
67
3.3.3 Konjugan systm etiny

Tda a vzor nepat mezi morfologick kategorie, tj. gramatick v
znamy sloves. Urenm vzoru identifikujeme konjugan typ pslunho
slovesa, tak jako urenm vzoru ujmna identifikujeme jeho deklinan
typ. Zaazovn do slovesnch td je vlastn jakmsi pomocnm prvnm
krokem ktto identifikaci konjuganho typu. Konjugan typ slovesa
je toti dn tvoenm jeho tvar jak od przentnho, tak od minulho
kmene. V etin meme klasifikovat slovesa bu do pti td podle
kmene przentnho (mimo toto dlen zstanou slovesa izolovan), nebo
do esti td podle kmene minulho (bezezbytku, tj. vetn izolovanch
sloves). (Podrobnosti viz kapitola 1.2.4.2.1.) Abychom urili konjugan
typ, je ve skutenosti teba provst ob klasifikace, pesnji eeno zjistit
podobu obou kmen.
Tradin kolsk postup pi urovn vzoru vede pes dlen do td
przentnch. Pi nm si vmme tvaru 3. os. sg. ind. prz. akt., znho
je dobe patrn kmenotvorn ppona:
1. tda -e- (nes-e-0, ber-e-0, ma-e-0, pe-e-0, t-e-0);
2. tda -ne- (tisk-ne-0, hr-ne-0, za--ne-0), vjimen t -me- (vy-j-me-0);
3. tda -je-/-uje- (kry-je-0, kup-uje-0);
4. tda -- (pros--0, trp--0, sz--0);
5. tda -- (dl--0).
Do dn przentn tdy nelze zaadit slovesa oznaovan jako izo
lovan. Tuto skupinu tvo slovesa, jejich tvary przentu nejsou vechny
tvoeny podle tho slovesnho vzoru:
a) atematick sloveso bt atematick jsou jeho tvary zanajc vpsem
n podob na j-; jeho tvary futurln aimperativn, majc koen bud-/
bu-, se asuj pravideln podle vzoru nese;
b) atematick slovesa jst a vdt a vechna slovesa od nich odvozen
slovotvornou pedponou (snst, dopovdt atp.);
c) sloveso chtt (azachtt se).
Kdy jsme zaadili sloveso do przentn tdy, musme vrmci tto
tdy urit ivzor. Pro uren vzoru je rozhodujc tvar minulho pes
t, v nm je kmenotvorn ppona minulho kmene ve sv zkladn
variant. (Je dobr uvdomit si, e jsme mohli postupovat iobrcen:
kdybychom si byli nejprve vimli tvaru minulho pest, byli bychom
68
podle nho urili infinitivn tdu; ke vzoru bychom se pak byli dostali
na zklad tvaru 3. os. sg. ind. prz. akt.) Uvnit przentnch slovesnch
td rozliujeme tyto konjugan typy (vzory):
1. tda: nes-0-l-0 nulov kmenotvorn ppona, bez mken;
pek-0-l-0 nulov kmenotvorn ppona, smkenm (nap. k-);
br-a-l-0 kmenotvorn ppona -a-, bez mken;
maz-a-l-0 kmenotvorn ppona -a-, smkenm (nap. z-);
t-e-l-0 kmenotvorn ppona -e-;
2. tda: tisk-0-l-0 nulov kmenotvorn ppona;
hr-nu-l-0 kmenotvorn ppona -nu-;
za--a-l-0 kmenotvorn ppona -a-;
3. tda: kry-0-l-0 nulov kmenotvorn ppona;
kup-ova-l-0 kmenotvorn ppona -ova-;
4. tda: pros-i-l-0 kmenotvorn ppona -i-;
trp--l-0 kmenotvorn ppona -e-/--;
sz-e-l-0 kmenotvorn ppona -e-/--;
5. tda: dl-a-l-0 kmenotvorn ppona -a-.
Jak je vidt z tohoto pehledu, pro rozpoznn, zda se sloveso ve
tvrt td asuje podle vzoru trp, nebo podle vzoru sz, poukaz
kminulmu kmeni nesta. Vtomto ppad jsou rozhodujc tvary im
perativu (vjinch ppadech vak urovat tdu nebo vzor podle impera
tivnch tvar nelze!): pokud tyto tvary obsahuj kmenotvornou pponu
-ej-, jde ovzor sz (neobracej, hzej), pokud ne, ovzor trp (nedrni,
zadr). (Jde-li osloveso, unho nen uvn imperativu obvykl, me
me si pomoci djovm slovesnm adjektivem: edivjc vs. visc.)
Vetin je ada sloves, kter nelze jednodue zaadit ke vzoru, a
koli je lze zaadit do przentn tdy. Jde onepravideln slovesa, kter
maj neobvyklou kombinaci ptomnho a minulho kmene: nap. bt
se (4. t.), mt (5. t.), stt se (2. t.) aj. Existuj rovn slovesa, kter pe
chzej od jednoho konjuganho typu kjinmu (kolsaj mezi vzory):
nap. myslit/myslet (pros/trp), musit/muset (pros/sz), sypat
(bere/dl), klouzat (mae/dl), navlci/navlknout (pee/
tiskne) aj. unich je vhodn pi morfologickm rozboru urit oba tyto
vzory.
3.3.4 Pklady morfologickho rozboru sloves

Vte, co je vna firm novho? Starost ozkaznky jsme soustedili do jednoho
msta. Vnovm zkaznickm centru na nmst ns mete navtvit od pondl
69
do ptku 9.0017.00. Peujce ov komfort, jsme vcentru pipraveni sjednat

s vmi novou smlouvu, zmnit daje ve stvajc smlouv i pijmout platbu.
Kdybyste potebovali poradit, rdi se vm budeme vnovat. Pijdete-li knm,
neprohloupte. Nevhejte, tme se na vai nvtvu.
vte VF, 2. os. pl. ind. prz. akt. ipf., atem. sloveso
je VF, 3. os. sg. ind. prz. akt. ipf., atem. sloveso
soustedili jsme VF, 1. os. pl. ind. prt. akt. pf. m. a., 4. t., vzor pros
(p. min. + prz. tvar pom. slovesa)
mete VF, 2. os. pl. ind. prz. akt. ipf., 1. t., vzor pee
navtvit VInf, infinitiv, akt. pf., 4. t., vzor pros
peujce VInf, pech. pt., pl. akt. ipf. m. a., 3. t., vzor kupuje
jsme pipraveni VF, 1. os. pl. ind. prz. pas. pf. m. a., 4. t., vzor pros
(p. trp. + prz. tvar pom. slovesa)
sjednat VInf, infinitiv, akt. pf., 5. t., vzor dl
zmnit VInf, infinitiv, akt. pf., 4. t., vzor pros
pijmout VInf, infinitiv, akt. pf., 2. t., vzor zane
potebovali byste VF, 2. os. pl. kond. pt. akt. ipf. m. a., 3. t., vzor ku
puje (p. min. + kond. tvar pom. slovesa)
budeme se vnovat VF, 1. os. pl. ind. fut. akt. ipf., 3. t., vzor kupuje
(inf. akt. + fut. tvar pom. slovesa)
pijdete VF, 2. os. pl. ind. prz. (vzn. bud.) akt. pf., 1. t., neprav.
neprohloupte VF, 2. os. pl. ind. prz. (vzn. bud.) akt. pf., 4. t., vzor
pros
nevhejte VF, 2. os. pl. imp. akt. ipf., 5. t., vzor dl
tme se VF, 1. os. pl. ind. prz. akt. ipf., 4. t., vzor pros
3.4 Neohebn slovn druhy

3.4.1 Pslovce
Pslovce (adverbia) jsou stejn jako jmna aslovesa slovy plnovznamo
vmi astejn jako jmna aslovesa jsou vtnmi leny. Na rozdl od jmen
a sloves se neohbaj, tzn. nevyjaduj dn morfologick kategorie.
Podle toho, kterm vtnm lenem zpravidla bvaj, rozliujeme dv
zkladn skupiny pslovc:
a) Adverbia, kter bvaj obvykle soust psudku, se nazvaj predika
tiva. Vyjaduj bu stav njakho prosted i jedince (oblano, hluno;
70
nevolno, teskno), nebo modln hodnocen njakho dje (nutno, zapoteb, nelze; nabledni). Pi morfologickm rozboru ozname takov
slova jako pslovce-predikativa.
b) Adverbia, kter bvaj obvykle ve vt pslovenm urenm, nemaj
svj specifick nzev (jsou to obyejn pslovce). Zjednoduen
eeno vyjaduj okolnosti.
Utchto obyejnch pslovc provdme dv smantick klasifikace.
Zaprv rozliujeme, zda okolnost pojmenovvaj (podobn jako nap.
adjektiva pojmenovvaj vlastnosti avztahy), nebo kn pouze odkazuj
(podobn jako nap. zjmena jak nebo takov odkazuj knjak vlastnos
ti, ale nepojmenovvaj ji). Pslovce, kter okolnost pojmenovvaj, ne
maj svj specifick nzev (jsou to stle obyejn pslovce). Pslovce,
kter okolnost jen naznauj i kokolnosti odkazuj, nazvme pslovce
zjmenn. Od zjmen se zjmenn pslovce li tm, e se neohbaj
(nevyjaduj morfologick kategorie). (Ve skutenosti, e neohebn z
stupn (naznaujc, odkazovac) slova se tradin ad kpslovcm, ane
kzjmenm, zatmco neohebn slova sselnm vznamem se tradin
ad kslovkm, ane kpslovcm, lze spatovat nedslednost tradin
slovndruhov klasifikace.)
Mezi zjmenn pslovce pat nap.:
1. ukazovac: tamhle, tady, tudy, te, tehdy, takto, proto atp.;
2. tzac: kde, odkud, kdy, jak, pro atp.;
3. vztan: kde, kdy, dokud, jak, nae atp.;
4. neurit: nkudy, kamkoli, jaksi atp.;
5. zporn: odnikud, nikterak atp.;
6. plnostn: vude, vdy, velijak atp.;
7. ztotoovac: tamt.
Zadruh rozliujeme pslovce podle druhu okolnosti, kter vyjaduj,
na pslovce:
a) msta: nap. doma, zprava, dopedu, vysoko; zjmenn: zde, kudy, nkam,
odevad;
b) asu: nap. vera, brzy, odjakiva, stle, asto; zjmenn dokdy, pokad,
nikdy, pedtm, navdy;
c) zpsobu: nap. pekrsn, nmecky, nakrtko, obouru; zjmenn tak,
njak;
d) mry: nap. velmi, tuze, troku; zjmenn tak;
71
e) zetele: nap. smanticky, povahov;

f) prostedku: nap. letecky;
g) prvodnch okolnost: nap. mlky;
h) piny: nap. mysln; zjmenn pro, proto;
i) elu: nap. pracovn; zjmenn pro, proto;
j) podmnky: nap. bezpodmnen;
k) ppustky: nap. cht necht.
Uobyejnho pslovce pi morfologickm rozboru urme pouze
druh, zatmco upslovce zjmennho je teba urit druh auvst, e je
zjmenn.
Nkter pslovce se stupuj. Jde vraznou vtinou o takov p
slovce, kter byla utvoena odvozovnm ze stupovatelnch adjektiv.
Stejn jako uadjektiv plat, e pi rozboru pslovce, kter je vdruhm
nebo tetm stupni, je teba tento stupe urit.
3.4.2 Pedloky
Pedloky (prepozice) jsou neohebn slova, kter netvo vtn len
sama osob, nbr teprve ve spojen se jmnem (obvykle podstatnm),
kter stoj za nimi. Pedloka se poj vdy s nkterm pdem onoho
jmna.
Pi morfologickm rozboru urujeme druh pedloky. Rozeznvme
dva druhy pedloek: primrn asekundrn. Primrn pedloky jsou
slova, kter nemohou bt jinm slovnm druhem. Vtina vraz, kter
mezi n adme, vak me bt za jinch okolnost pedponami. Primrn
jsou nsledujc pedloky:
bez, do, k, na, nad, o, ob, od, po, pod, pro, ped, pes, pi, s, u, v, z, za
Sekundrn pedloky jsou slova, kter primrn pat/patila kjin
mu slovnmu druhu apedlokami se stala a sekundrn. Sekundrn
pedloky mohly vzniknout z pslovc (uvnit), sloves (vyjma) nebo
substantiv (dky, pomoc) atak zjejich spojen sdalmi slovy mnoh
sekundrn pedloky jsou tak vceslovn: nap. vzhledem k, na zklad,
na rozdl od, nehled na.
72
3.4.3 Spojky
Spojky (konjunkce) jsou vrazy, kter v uritm vztahu spojuj slova,
sti vt nebo vty anejsou pitom vtnmi leny. (Schopnost spojovat
vty maj ivztan zjmena avztan zjmenn pslovce, ale ta pitom
vtnmi leny jsou!)
Rozliujeme dva druhy spojek: souadic apodadic. Souadic spoj
ky spojuj v souadnm vztahu vty hlavn, nebo vty vedlej, nebo
sloky nkolikansobnho vtnho lenu: nap. a, anebo, avak, tud.
Podadic spojky zpravidla pipojuj zvislou vtu kjej vt dc: e,
pokud, ponvad, aby, akoli, jakmile. Podadic spojky jako ane mohou
mimoto pipojovat zvisl vtn len k jeho dcmu vtnmu lenu.
Nkter spojky jsou vceslovn: nap. souadic aproto nebo podadic
ikdy. Mnoh souadic spojky jsou roztpen (neboli vcedln), tzn.
jejich prvn st stoj ped prvnm spojovanm vrazem (vtou) adruh
ped druhm: ani ani, jednak jednak, nejen nbr i, a u nebo.
3.4.4 stice
stice (partikule) jsou neohebn slova, kter se neastn stavby vty
(nejsou vtnmi leny ani jejich soustmi). Uvaj se uvnit vpovdi
(asto na jejm zatku, bn uprosted, jen vjimen na konci) atuto
vpov zabarvuj (modifikuj) vyjdenm njakho typu postoje mluv
ho. stice se dl na:
1. modln udvaj mru jistoty mluvho oplatnosti obsahu vpovdi
nebo mru jeho zjmu na uskutenn obsahu vpovdi: snad, nejsp,
dozajista; nevyhnuteln atp.;
2. pac signalizuj, e vpov, na jejm zatku stoj, je tzv. vta
pac: nech, k atp.;
3. vytkac zdrazuj vraz, ped nm stoj: jedin, zejmna, tak, ji
atp.;
4. strukturan komentuj organizaci textu: pedn, zatet atp.;
5. modifikan spoluvytvej komunikan funkci vpovdi (podlej
se na vyjden zmru mluvho): ale, vlastn, prost atp.
3.4.5 Citoslovce
Citoslovce (interjekce) jsou vrazy, kter se zpravidla neastn stavby
vty atvo samy osob celou vpov. Rozeznvme ti typy citoslovc:
73
1. djov (vtinou zvukomalebn) vyjaduj pohyb nebo napodobuj

zvuk: hopla, tanyny tanyny, b, prsk atp.;
2. stavov (vtinou emocionln) vyjaduj pocity: jejda, hur, sakry,
propnika, au atp.;
3. interakn obracej se k adrestovi: nazdar, ano, hele, prr, tum,
mulisy mulisy atp.
3.4.6 Pklady morfologickho rozboru neohebnch slov

25. 6.: Ach, dnes u opravdu nevm, jak dl. Kdy jsem vera veer la ven, myslela jsem si, e je snad uvnitm mysli jasno, avak po verej veei adebat,
kterou jsme sK. pak spolu vedli, jsem pln zmaten. Msto jasnch mylenek
mmhlavu jako voule. , k brzy K. njak upokoj mou rozbouenou mysl!
ach citoslovce stavov
dnes pslovce asu
u stice vytkac
opravdu stice modifikan
jak zjmenn pslovce zpsobu
dl pslovce msta, 2. stupe
kdy spojka podadic
vera pslovce asu
veer pslovce asu
ven pslovce msta
e spojka podadic
snad stice modln
uvnit pedloka sekundrn
jasno pslovce-predikativum
avak spojka souadic
po pedloka primrn
a spojka souadic
s pedloka primrn
pak pslovce asu
spolu pslovce zpsobu
pln pslovce mry
msto pedloka sekundrn
jako spojka podadic
v pedloka primrn
citoslovce stavov
k stice pac
74
brzy pslovce asu

njak zjmenn pslovce zpsobu
Literatura
ADAM, Robert (2012): Poznmky o pechodncch. Didaktick studie 4 (1),
s. 1419.
HAVRNEK, Bohuslav JEDLIKA, Alois (1988): esk mluvnice. 6. vyd.
Praha: SPN.
HONOV, Eva (2005): Studie zvvoje novoesk syntaxe (konjunkce, pronominalizace). Praha: Karolinum.
KLEHOV, Elika (2011): Pojet interjekc v nkterch eskch mluvnicch.
Nae e 94, s. 242256.
KOMREK, Miroslav (2006 [1978]): Pspvky k esk morfologii. Olomouc: Pe
riplum.
KOMREK, Miroslav KOENSK, Jan PETR, Jan VESELKOV, Jarmila
(ed.) (1986): Mluvnice etiny 2. Tvaroslov. Praha: Academia.
KROUPOV, Libue (1974): Kdiskusi oslovndruhov povaze pedloek aje
jich klasifikaci. Slovo aslovesnost 35, s. 265268.
75
Cvien
1. Urete slovn druh abli slovndruhovou charakteristiku podtrench slov:

Takov krevn podlitina nebo obraenina, ekl pan Dobe, nkdy bol
vc ne zlomenina; ale to mus bt na kosti. J to znm, j jsem star
fotbalista aml u jsem zlomen ebro, kln kost apalec; te u se ne
hraje stakovm zpalem jako za mch as. Tak loni jsem si jet jednou
zahrl; my sta pni jsme chtli ukzat tm dnenm mldencm, jakou
jsme mvali taktiku. J byl zase bekem, jako ped patncti nebo dvaceti
lety; azrovna kdy jsem chytal bichem m, kopl mne mj vlastn bran
k do hm, ono se tomu k kostr ili cauda equina. Vtom kalupu
jsem jenom chvilku nadval apak jsem na to zapomnl; ale teprve vnoci
to zaalo bolet arno jsem se vbec nemohl hnout. To vm byla takov
bolest, e jsem nemohl ani pohnout rukou, ani kejchnout, to je zvltn,
jak vtomhle lidskm tle vechno souvis. Tak jsem leel na zdech jako
mrtv brouk, ani na bok jsem se nemohl peloit, ani palcem u nohy
zatepat, nic; jenom jsem sykal ahekal, jak to dsn bolelo.
(K. apek, Povdky zdruh kapsy)
2. Uvete, ktermi slovnmi druhy mohou bt nsledujc tvary (vezmte vvahu irzn druhy vrmci jednoho slovnho druhu); ilustrujte
vhodnmi pklady:
kolem, nai, kdy, fajn, prosm, a, vrchn, jak, co
3. Urete rod:
rez, oko, podbl, kyel, hrab, kn, sme, presti, pe, rukojm, str,
trolej, hmyz
76
4. Rozhodnte, zda jde o pluralia tantum, singularia tantum, nebo

slova schopn tvoit tvary sg. ipl., aurete rod:
sky, brusle, hoe, chudina, cukr, kalhoty, zdve, kraviny, echy,
panstvo, slunce
5. Urete druhy zjmen aslovek:
a) j, jen, tent, nkdo, kter, nijak, sm, nic, vy, jeho, dn, co, to,
nco, vechen, kad, se, v, kdo, jak
b) tisc, miliarda, troj, troje, tet, ptina, osm celch pt, nkolikrt,
dv, tvery, patero, mnohonsobn, desater, oboje, nkolikery, po
lovina, ptice
6. Urete platnost se vnsledujcch spojench:
slunce se na ns smje reklamace se vyizuj na pokn jedn se
ovn pestupek obsloume se sami kousal se do jazyka bojm
se had lo se potopila myje se mdlem francouztina se u od
tercie kolik se tam vejde pytl nesm se prt smladmi chlapci
milenci se lbali
7. Vuvedench vtch zmte, pokud je to mon, vid sloves tak, abyste utvoili zkladn vidovou dvojici. Oznate slovesa, kter vidovou
dvojici netvo:
1) Vystoupila zauta.
2) Vdma mu vykldala karty.
3) Ztra mi budou trhat zub.
4) Koka nehnut sedla na parapetu.
5) Vzal tu vtku pli vn.
6) Piblila se noc.
7) Je poteba dvat si pozor.
8) Ovkendu natrali plot.
9) U to nemohla vydret.
10) Rozprelo se.
11) Opatrn osolil polvku.
12) Zvykla si na pask ruch.
8. Utvote spisovn tvary sloves:
pevzt: 1) inf. pas. f. sg.; 2) 1. os. pl. imp. akt.; 3) 2. os. pl. m. a. kond.
min. akt.; 4) pech. min. pas. neutr. sg.
moci: 1) 3. os. pl. ind. prz. akt.; 2) 2. os. pl. imp. akt.; 3) pech. akt.
neutr. sg.; 4) 1. os. pl. m.a. kond. pt. akt.
77
vyetit: 1) 2. os. sg. f. ind. prt. akt.; 2) 3. os. pl. ind. fut. pas. f.; 3) 1.
os. pl. imp. akt.; 4) pech. akt. m. a. sg.
prat: 1) 1. os. sg. ind. prz. akt.; 2) pech. pt. pas. f. pl.; 3) 3. os. pl.
m. a. ind. prt. akt.; 4)2.pl. ind. fut. akt.
vzepnout se: 1) 2. os. sg. f. ind. prt. akt.; 2) pech. akt. n. sg.; 3) 3. os.
pl. m. i. kond. pt. akt.; 4) 2. os. sg. n. kond. min. akt.
9. Utvote vty spechodnky (jde-li to):
Pes obhal staven avytrvale tkal.
Chlapci nesli dom nkup avesele si pskali.
Jakmile ho spatila, bela mu naproti.
Selky se hly ukamen adraly pe.
Kdy to uslyel, velice se rozzlobil.
Smli se achroupali tyinky.
Trhala dopis na kousky atie pitom plakala.
Promyslel vechny monosti akonen se mu ulevilo.
Pochopil jej slova, aproto radji odeel.
Staec sedl na stolice ahntl chlb.
10. Zmte vdy jen danou slovesnou kategorii:
Vzor: udlej slo udlejte
unej slovesn rod
budete osloveni zpsob
nabude as
zaneme zpsob
promsili jste jmenn rod
bt pronen vid
zahraje osoba
urejce slovesn rod
nevypovd as
zahrvej si zpsob
11. Rozdlte slovesn tvary do skupin podle toho, zda vyjaduj nsledujc slovesn kategorie: zpsob, as, jmenn rod:
Tm bychom byly velmi poteny. Neoekvajc dn komplikace, chys
tala jsem se kodletu. Bu vtn, pteli! Byv pedem varovn, nedlal
jsem si iluze, ale byl bych ocenil vt snahu. Tak u, holky, polete! J,
Ale Hozk, se budu piln uit, abych mohl bt na konci kolnho roku
obdarovn vysnnou knihou.
78
12. Upodtrench slov vtextu vypracujte morfologick rozbor:

Makov panenka si smluvila schzku s motlem Emanuelem na pa
louku za rannho rozbesku. Nedokav motl Emanuel netrpliv
pelapoval pod jetelem u od dvou hodin v noci, hvzdaje si motl
popvek, abyl by bval piel jet dv, kdyby po pr doucch odvaru
zblnu nezaspal. Jeho vyvolen dotanila na palouek a nkolik chvil
pot, co se slunce zaalo ln plhat na oblohu. ervenou suknku mla
ztoho tancovn celou urousanou amusela si ji nadzvedvat, kdy la.
Motl Emanuel j hned zaal vyznvat co nejoddanji sv city, pestoe
to dotyn slyela u snad post. Makov panenka pln zapomnla bt
patin ostchav, kemu byla vdy nabdna ostatnmi lenkami ma
kov rodiny. Jet stihla pitnout: Ale nevymlej si, pestoe si pla,
aby si motl Emanuel vymlel co nejvce. Kdy bylo po vem, rdla se
Makov panenka jako jej suknka aspolu smotlem Emanuelem cupi
tali astn travou. Cink cink, pohdky je konec.
13. Od slov aslovnch spojen uvedench (pop. definovanch) vzvorkch utvote nleit spisovn tvary adoplte je do pslunch vt:
1) Hledal vjzdnm du nejbli spoj (mnout) si zmrzl ruce.
2) Bhem poslednch (dva) let mj bratr pracuje jako architekt zmec
kch (bludit).
3) (pd. jm. od Pedn Vto) obyvatel kadoron podaj ukzku
plaven polenovho dv.
4) Na vlet do hlavnch mst Pobalt ns oslnila pedevm krsn
(pd. jm. od Riga) a(pd. jm. od Vilnius) architektura.
5) Smanelem se ned mluvit o(tyt vci) jako skamardkou.
6) Na konci ulice Even rychle (zahnout minul as) za roh a ped
(Taniny roztouen oi) se jen (mihnout minul as) jeho rozevlt
kabt.
7) Jeho romny, (jen) byly vydny a po jeho smrti, dokonale zobrazuj
ivot (pd. jm. od Kongo) spolenosti.
8) Pi naten nov desky Even dlouh veery diskutoval se svmi
(guru) opodstat jazzu.
9) Ani po nkolika (nespch) se nevzdal svch ivotnch (touha).
10) Jeho podivn pedstaven spovalo vtom, e (stt) na jedn noze
pedtal bsn pln mchovskch (oxymron).
79
een
1. Urete slovn druh abli slovndruhovou charakteristiku podtrench slov:

Takov (zjmeno ukazovac) krevn (pdavn jmno) podlitina nebo (spoj
ka souadic) obraenina, ekl pan Dobe, nkdy (zjmenn neurit p
slovce asu) bol vc (pslovce mry, komparativ) ne (spojka podadic)
zlomenina; ale (spojka souadic) to (stice strukturan) mus bt na
(pedloka primrn) kosti. J (zjmeno osobn) to (zjmeno ukazovac)
znm, j jsem star fotbalista aml u jsem zlomen ebro, kln kost a(spojka
souadic) palec; te (zjmenn ukazovac pslovce asu) u se nehraje
s(pedloka primrn) takovm zpalem jako (spojka podadic) za (ped
loka primrn) mch as. Tak (stice strukturan) loni (pslovce asu)
jsem si jet (stice vytkac) jednou (slovka urit nsobn) zahrl; my
(zjmeno osobn) sta pni jsme chtli ukzat tm (zjmeno ukazovac)
dnenm mldencm, jakou (zjmeno vztan) jsme mvali taktiku. J byl zase
bekem, jako ped patncti nebo dvaceti lety; azrovna (stice vytkac) kdy
(spojka podadic) jsem chytal bichem m, kopl mne (zjmeno osobn) mj
(zjmeno pivlastovac) vlastn brank do (pedloka primrn) hm
(citoslovce interakn), ono (stice strukturan) se (morfm tvaru zvrat
nho pasiva) tomu (zjmeno ukazovac) k kostr ili (spojka souadic)
cauda equina. Vtom kalupu jsem jenom (stice vytkac) chvilku nadval
a pak (pslovce asu) jsem na (pedloka primrn) to zapomnl; ale teprve (stice vytkac) vnoci to (zjmeno ukazovac) zaalo bolet arno
(pslovce asu) jsem se vbec (stice vytkac) nemohl hnout. To (stice
strukturan) vm byla takov bolest, e (spojka podadic) jsem nemohl ani
(1. st roztpen spojky souadic) pohnout rukou, ani kejchnout, to
(zjmeno ukazovac) je zvltn, jak (spojka podadic) vtomhle (zjmeno
ukazovac) lidskm tle vechno (zjmeno plnostn) souvis. Tak (stice
strukturan) jsem leel na zdech jako mrtv brouk, ani na bok (podstatn
80
jmno) jsem se nemohl peloit, ani palcem u nohy zatepat, nic (zjmeno
zporn); jenom jsem sykal ahekal, jak to (zjmeno ukazovac) dsn (p
slovce mry) bolelo.
2. Uvete, ktermi slovnmi druhy mohou bt nsledujc tvary (vezmte vvahu irzn druhy vrmci jednoho slovnho druhu); ilustrujte
vhodnmi pklady:
Pklady een:
chlubil se novm kolem substantivum; el kolem lesa pedloka (jsou
mon rzn vznamy: bhat kolem stolu, nadlal kolem toho moc e, pijdu
kolem pt hodiny aj.); el kolem, ale nezastavil se adverbium
vidm nai zahradu zjmeno pivlastovac; nai nejsou doma substan
tivum (zde nap. ve vznamu rodie)
kdy pijde? zjmenn pslovce tzac; piel v ptek, kdy u jsme ho
neekali zjmenn pslovce vztan; nepamatuji si, e bych tam kdy byl
zjmenn pslovce neurit
to je fajn kluk adjektivum; mm se fajn adverbium (nap. ve vznamu
dobe); A: Me pijt ztra? B: Fajn. (ve vznamu ano) citoslovce
prosm t opjen t knihy sloveso; pj mi prosm tu knihu stice (jsou
mon ijin vznamov odstny, nap. dal prosm; j jsem to prosm nebyl);
A: Mu si pjit tu knihu? B: Prosm. (ve vznamu ano) citoslovce
a se ti tam lb stice; peji ti, a se ti tam lb spojka podadic (jsou
mon i dal vznamy: u se, a nepropadne); A: Kdy se nebude uit,
neudl zkouku. B: A./Tak a. citoslovce
vrchn polika adjektivum; vt restauraci byl protivn vrchn substan
tivum
jak se m? zjmenn pslovce tzac; zpsob, jak ns pozdravil, se ned
oznait jako zdvoil zjmenn pslovce vztan; vidl ji, jak upadla
spojka podadic obsahov; pijdu, jak budu hotov spojka podadic
asov; jak bude zlobit, nedostane kol spojka podadic podmnkov;
vnovm aut jezd jak vtr spojka podadic srovnvac; oplval jak talentem, tak pl spojka souadic; vzadu se pase jak substantivum
co jste tam vidli? zjmeno tzac; ten mu, co jste ho tam vidli zjmeno
vztan; berte si, dokud je co zjmeno neurit; co pod zlob? zjmen
n pslovce tzac; co do potlesku byl z kandidt nejspnj soust
sekundrn pedloky co do; nos tenhle svetr, co ho znm spojka poda
dic asov; utkala, co mohla spojka podadic zpsobov; vrtil se co
vtz spojka podadic srovnvac; A: Ten kol jsem nesplnil vas. B: Co?!
U zase? citoslovce
81
3. Urete rod:
rez (f., m. i.), oko (n. oi f.), podbl (m. i.), kyel (f., m. i.), hrab (m.
a. hrabata n.), kn (f., n.), sme (f., m. i.), presti (f., m. i.), pe (n.),
rukojm (f., m. a., n.), str (f.), trolej (f., m. i.), hmyz (m. i.)
4. Rozhodnte, zda jde o pluralia tantum, singularia tantum, nebo
slova schopn tvoit tvary sg. ipl., aurete rod:
sky (pl. tant., f.), brusle (sg./pl., f.), hoe (sg./pl., n.), chudina (sg.
tant., f.), cukr (sg./pl., m. i.), kalhoty (pl. tant., dce sg., f.), zdve
(sg./pl., n.), kraviny (sg./pl., f.), echy (pl. tant., f.), panstvo (sg. tant.,
n.), slunce (sg./pl., n.)
5. Urete druhy zjmen aslovek:
a) zjmena:
j osobn
jen vztan
tent ztotoovac
nkdo neurit
kter tzac/vztan
nijak zporn
sm plnostn
nic zporn
vy osobn
jeho pivlastovac/osobn (tvary zjmena on)
dn zporn
co tzac/vztan
to ukazovac
nco neurit
vechen plnostn
kad plnostn
se osobn (zvratn)
v pivlastovac
kdo tzac/vztan
jak tzac/vztan
b) slovky:
tisc urit zkladn
miliarda urit zkladn
troj urit druhov
troje urit souborov
tet urit adov
82
ptina urit zkladn (pop. dlov)

osm celch pt sloen urit zkladn
nkolikrt neurit nsobn
dv urit zkladn
tvery urit souborov
patero urit hrnn
mnohonsobn neurit nsobn
desater urit druhov
oboje urit souborov
nkolikery neurit souborov
polovina urit zkladn (pop. dlov)
ptice urit zkladn (pop. skupinov)
6. Urete platnost se vnsledujcch spojench:
slunce se na ns smje reflexvn morfm (reflexvum tantum)
reklamace se vyizuj na pokn tvarotvorn morfm refl. pasva
jedn se ovn pestupek RM
obsloume se sami objekt
kousal se do jazyka objekt
bojm se had RM
lo se potopila RM (potopila se sama), TMRP (nkdo ji potopil)
myje se mdlem objekt
francouztina se u od tercie TMRP
kolik se tam vejde pytl RM
nesm se prt smladmi chlapci RM
milenci se lbali recipron objekt
7. Vuvedench vtch zmte, pokud je to mon, vid sloves tak, abyste utvoili zkladn vidovou dvojici. Oznate slovesa, kter vidovou
dvojici netvo:
1) vystupovala
2) vyloila
3) vytrhnou
4) nelze
5) bral
6) blila se, pibliovala se
7) dt si (ubt nen vidov dvojice)
8) nateli
9) nelze, nelze
83
10) nelze
11) solil
13) zvykala si
8. Utvote spisovn tvary sloves:
bt pevzata; pevezmme; byli byste (bvali) pevzali; byvi pevzato
mohou/mou; (mozte); mohouc; mohli bychom
vyetilas/vyetila jsi; budou vyeteny; vyetme/vyeteme; vyetiv
pu/prm; jsouce prny; prali; budete prat
vzepjala ses; vzepjavi se; vzepjaly by se; bylo by ses (bvalo) vzepjalo
9. Utvote vty spechodnky (jde-li to):
Obhaje staven, pes vytrvale tkal. Pes obhal staven, vytrvale tkaje.
Chlapci nesli dom nkup, vesele si pskajce. Nesouce dom nkup,
chlapci si vesele pskali.
Spativi ho, bela mu naproti.
Selky se hly ukamen, derouce pe. Hejce seukamen, draly selky
pe.
Uslyev to, velice se rozzlobil.
Smjce se chroupali tyinky. Smli se, chroupajce tyinky.
Trhala dopis na kousky, tie plakajc/plac. Trhajc dopis na kousky,
tie plakala.
nelze
Pochopiv jej slova, radji odeel.
Staec sedl na stolice, hnta chlb. Staec, sed na stolice, hntl chlb.
10. Zmte vdy jen danou slovesnou kategorii:
unej slovesn rod bu unen, -a, -o
budete osloveni zpsob bute osloveni; byli byste osloveni; byli byste bvali
osloveni
nabude as nabyl, -a, -o
zaneme zpsob zanme; zaali/-y/-abychom; byli/-y/-abychom (bvali/-y/-a) zaali/ -y/-a
promsili jste jmenn rod promsily jste; promsila jste
bt pronen vid bt pronesen
zahraje osoba zahraji/-u; zahraje
urejce slovesn rod jsouce ureni/-y/-a
nevypovd as nevypovdal/-a/-o; nebude vypovdat
zahrvej si zpsob zahrv si, bude si zahrvat, zahrval/-a/-osis; zahrval/-a/-oby sis; byl/-a/-oby sis (bval/-a/-o) zahrval/-a/-o
84
11. Rozdlte slovesn tvary do skupin podle toho, zda vyjaduj nsledujc slovesn kategorie: zpsob, as, jmenn rod:
a) vyjaduj zpsob, nevyjaduj as ani jmenn rod: polete (imperativ)
b) vyjaduj jmenn rod, nevyjaduj zpsob ani as: neoekvajc (f.), byv
varovn (m. a.), bt obdarovn (m. a.)
c) vyjaduj zpsob ajmenn rod, nevyjaduj as: byly bychom poteny
(kond. pt., f.), bu vtn (imperativ, m. a.), byl bych ocenil (kond.
min., m. a.), mohl bych (kond. pt., m. a.)
d) vyjaduj zpsob aas, nevyjaduj jmenn rod: budu se uit (ind., fut.)
e) vyjaduj vechny ti kategorie: chystala jsem se (ind., prt., f.), nedlal
jsem si (ind., prt., m. a.)
12. Upodtrench slov vtextu vypracujte morfologick rozbor:
palouku subst.; 6. p. sg. m. i.; vzor: hrad (domeek)
jetelem subst.; 7. p. sg. m. i.; stroj
dvou sl. urit, zkladn; 2. p. pl. f.
noci subst.; 6. p. sg. f.; vzor: kost
hvzdaje sloveso; VInf; pechod. pt.; m. a. sg. akt. impf.; V./dl
motl adj.; 4. p. sg. m. i.; vzor: jarn
byl by bval piel sloveso; VF; 3. sg. kond. min. akt. pf. m. a.; I./
nepravideln
dv adverb. asu; 2. st. (nepravideln stupovn, 1. st. vas/brzy)
vyvolen subst. (zpodstatnl slovesn adjektivum); 1. p. sg. f. pas.
pf.; vzor: bytn (mlad)
nkolik sl. neurit, zkladn; 4. p.; bezrod
chvil subst.; 2. p. pl. f.; vzor: re (ulice)
ln adverb. zpsobu
toho zjm. ukaz.; 2. p. sg. n.; vzor: ten
nadzvedvat sloveso; VInf; infinitiv; akt. impf.; V./dl
hned adverb. asu
nejoddanji adverb. zpsobu; 3. st.
sv zjm. pivlastovac zvratn; 4. p. pl. m. i.; vzor: mlad
snad stice modifikln
post slov. ur., adov (neohebn)
pln adverb. mry
emu zjm. vztan; 3. p. sg. n.; vzor: n
byla nabdna sloveso; VF; 3. os. sg. ind. prt. pas. impf. f.; V./dl
vdy adverb. asu, zjmenn (plnostn)
jet stice vytkac
nevymlej si sloveso; VF; 2. os. sg. imperativ akt. impf.; IV./sz
85
pestoe spojka podadic (ppustkov)

nejvce adverb. mry; 3. st. (nepravideln stupovn, 1. st. mnoho/
hodn)
vem zjm. plnostn; 6. p. sg. n.; vzor: n
rdla se sloveso; VF; 3. os. sg. ind. prt. akt. impf. f.; IV./sz
spolu s pedloka sekundrn
astn adverb. zpsobu/prv. okolnost
cink cink citoslovce djov
13. Od slov aslovnch spojen uvedench (pop. definovanch) vzvorkch utvote nleit spisovn tvary adoplte je do pslunch vt:
1) Hledal vjzdnm du nejbli spoj mna si zmrzl ruce.
2) Bhem poslednch dvou let mj bratr pracuje jako architekt zmec
kch bludi.
3) Pedovtot obyvatel kadoron podaj ukzku plaven poleno
vho dv.
4) Na vlet do hlavnch mst Pobalt ns oslnila pedevm krsn
risk avilniusk architektura.
5) Smanelem se ned mluvit otch vcech jako skamardkou.
6) Na konci ulice Even rychle zahnul za roh aped Taninma roztouenma oima se jen mihl jeho rozevlt kabt.
7) Jeho romny, je byly vydny a po jeho smrti, dokonale zobrazuj
ivot konsk/kongsk spolenosti.
8) Pi naten nov desky Even dlouh veery diskutoval se svmi
guruy opodstat jazzu.
9) Ani po nkolika nespch se nevzdal svch ivotnch tuh.
10) Jeho podivn pedstaven spovalo v tom, e stoje na jedn noze
pedtal bsn pln mchovskch oxymr.
86
4 Syntax
Syntax neboli skladba je jazykovdn disciplna, kter se zabv tou

rovinou jazykovho systmu, na n je zkladn jednotkou vta, ppad
n vpov. Vrmci syntaxe se studuje primrn to, jak jsou utvoeny
sprvn vty danho jazyka (zjakch jednotek se tyto vty skldaj, jak
mezi jednotkami existuj vztahy, jak je uspodn tchto jednotek ve
vt atd.).
4.1 Vta avpov

Nkdy se za zkladn jednotku v rmci syntaktickho popisu jazyka
povauje vta, jindy vpov, podle toho, chceme-li postupovat od
systmovch vlastnost (vta), nebo od komunikan situace (vpov).
Jako vta se oznauje abstraktn jazykov jednotka, jejm zkladem je
sloveso v uritm tvaru nebo jeho ekvivalent (nap. citoslovce ve vt
Jelen hop pes prrvu.). Vpovd potom rozumme konkrtn jednotku
komunikace, jej zkladn vlastnost je monost fungovat vkomunikaci
samostatn. Od vty ji odliuj nap. tyto znaky: a) je mon identifiko
vat objekty, ke kterm se vn referuje, je mon identifikovat mluvho
a adresta, b) je mon porozumt zmru, s jakm byla pronesena,
c) oproti vt vn dochz kmodifikacm (nap. kvypoutn nkterch
st ktzv. elipsm, viz ne), d) je-li pronesena, m intonan prbh,
e) vzvislosti na komunikan situaci me mt rzn slovosled.
Vpov me bt vtn inevtn. Vtn vpovdi mohou bt bu
jednoduch (obsahuj jeden urit slovesn tvar), nebo maj formu pod
adnho souvt. Souadn souvt pedstavuje vdy spojen dvou nebo
vce vpovd jeho sti mohou samostatn fungovat jako minimln
promluvy. Nevtn vpovdi je mon rozliovat podle toho, jak slov
87
n druh je jejich zkladem (jmenn: Ordinace. Auto! Neiko!; adverbiln:

Sprvn!; infinitivn: Stt! Mt tak vc asu! J, ajt na technoparty!; citoslo
ven: Fuj! Pst! Au!).
Vpov je zpravidla intonan igraficky uzaven, ale je tak mon
vylenit njakou jej st mimo intonan igrafick celek parcelovat
vpov (Vdycky byl nenpadn. A chladn ke svmu okol. Oba grafick
aintonan celky dohromady pedstavuj jednu parcelovanou vpov).
Ve vtnch vpovdch je vtinou sloveso ptomno (Ztaky vyndal nkup.), nkdy vak me bt zkontextovch dvod vynechno kme,
e sloveso je vyputno, elidovno, atakovou vpov oznaujeme jako
vpov selipsou (Zbatohu drek pro dti.).
4.1.1 Popis stavby vty

Existuje mnoho pstup kpopisu stavby vty. Jejich zkladem je vyle
nn jednotek, ze kterch se vta skld, apopis vztah mezi nimi. Je
tak obvykl, e se pro popis stavby vty vol jist grafick znzornn.
Jednotkami, se ktermi zde budeme pracovat, budou plnovznamov
slova vstupujc do syntagmatickch vztah. Takov plnovznamov
slova oznaujeme jako vtn leny avztahy mezi nimi budeme popiso
vat po strnce vznamov ipo strnce formln. Graficky budeme pro
popis struktury vty pouvat tzv. zvislostn strom. N pstup je tedy
vtnlensk azvislostn.
Samostatnmi vtnmi leny jsou slova plnovznamov (tedy vech
na podstatn jmna, pdavn jmna, zjmena, slovky, slovesa a p
slovce) acitoslovce. Vjimku pedstavuj:
a) sponov slovesa (bt/bvat, stt se/stvat se), modln slovesa (moci,
muset, smt, mt (vkontextech jako ml mu zavolat vera)), fzov slo
vesa (zat, zanat, pestat, pestvat), tvary sloves vsouslovnch pre
diktech vechny tyto slovesn tvary jsou pouze soust vtnho
lenu (nejastji prediktu, viz ne vklad o souslovnch vtnch
lenech);
b) odkazovac zjmena apslovce vdc vt (Trval na tom, e ns doprovod. Neme ho nsledovat tam, kam el.) tvo vtn len spolu
svedlej vtou, samostatn se jako vtn len neuruj;
c) podstatn jmna ve vokativu vokativ je pvtnm vrazem (tj.
vrazem, kter se kvpovdi pidv, ale nen jej soust: Evo, co to
tam zase provd?), nebo tvo samostatnou vpov (Evo!);
d) citoslovce uit jako samostatn vpov (Au! Hur!) nebo jako p
88
vtn vraz (Au, to opravdu bolelo. Hur, nakonec jsme vyhrli.) nejsou
vtnm lenem;
e) zjmena v dativu emocionlnm, kontaktovm nebo v dativu zain
teresovanosti nejsou nikdy vtnmi leny (nejsou zena slovesem,
jde ozjmena vtzv. volnm dativu), jejich funkce je podobn funkci
stic:
1) dativ emocionln/dativ nladov uv se vcitov zabarvench
vpovdch (To je mi zase nepodek! Tak ty se nm bude toulat!);
2) dativ kontaktov/dativ sdlnosti/dativ etick dativ uit pro
navzn kontaktu sadrestem (Aon mi ti najednou zrychl azahne
za roh. Byl vm ztoho cel nesvj.);
3) dativ zainteresovanosti/dativ sdlnosti/dativ etick dativ uit
pro vtaen adresta do dje (Na obrazovce se nm vykresluje vsledn
analza. Dl nm to dvacet korun.);
f) vsuvky (J jsem, abych tak ekl, vtomto oboru znan nezkuen.) vsuvka
pedstavuje specifick rys vtn stavby, nen vtnm lenem vty, ve
kter se vyskytuje.
Poznmka: Vztan zjmena azjmenn pslovce jsou vdy vtnm
lenem. Nap. v podadnm souvt ekni mi, kdo to piel. je kdo pod
mtem, vsouvt Neprozradil mi, komu v. je komu pedmtem, vsouvt
Nakonec se ukzalo, kabt omylem sebrali. je pvlastkem shodnm,
vsouvt Zn toho mue, kolem kterho jsme proli? je kolem kterho pslove
nm urenm msta, vsouvt Nakonec se dozvdl, pro se tak moc vyptvali.
je pro pslovenm urenm piny atd.
Vtnmi leny nejsou: spojky astice. Vjimku pedstavuj metajazy
kov vty typu Protoe je spojka. (protoe je vn podmtem) nebo Najdte
vtextu vechna tak aurete jejich funkci. (tak je vn pedmtem). Ped
loky tvo vtn len spolu se jmnem, samostatn se jako vtn len
neuruj (Dval se na ni skrz kuktko. Pili po pin. Navzdory mrazu doshli
svho cle. Dky jejich obtavosti se podailo kol dokonit vas.).
Rozliujeme tyto vtn leny: psudek (predikt), podmt (subjekt),
pedmt (objekt), psloven uren (adverbiale), pvlastek (atribut)
adoplnk (atribut verbln).
4.1.2 Vztahy mezi vtnmi leny

Mezi vtnmi leny se vyskytuj dva typy vztah: I) vztahy smantick
aII) formln syntaktick. Vztahy smantick jsou a) predikace, b) deter
minace, c) koordinace, d) adordinace. Vztahy formln syntaktick jsou
89
1) zvislost (hypotaxe), 2) souadnost (parataxe). Zvislost dle podle

zpsobu, jakm je vyjadovna, dlme na shodu (kongruenci), zenost
(rekci) apimykn (adjunkci).
4.1.2.1 Vztahy smantick

a) Predikace/pisuzovn je vztah, v nm se psudkem podmtu
pisuzuje njak vlastnost, dj nebo zaazen. Predikace je zkladem
vty spodmtem, kter je nkdy nazvna tak dvojlenn (nap. slon
zatroubil).
Existuj ivty, vnich se vztah predikace nevyskytuje. Ty nazvme
vty bez podmtu (nkdy tak jednolenn). Utchto vt je predikt
nositelem aktualizanch (modlnch appadn asovch) kategori,
ale nem protjek, se kterm by vstupoval do vztahu. Vty bez pod
mtu jsou vetin napklad: Pr. Otrnulo mu. Bol ho vkrku. Ve skni
zapraskalo. Dolo kboji. Schylovalo se kbouce. lo ohodn. Je mi ho lto.
Dnes je tvrtho jna. Byla noc/vlka/zima. Je po przdninch. Jak daleko
je zPrahy do Plzn? Stav se tu u dlouho. (Pi rozboru utakovch vt ur
me, e se jedn ovtu bez podmtu/jednolennou, apodmt neurujeme.)
b) Determinace/urovn je vznamov zpesovn jednoho vtnho
lenu jinm vtnm lenem. Determinace je vbec nejfrekventovanj
smantick vztah. Formln se obvykle vyjaduje zvislost (hypo
takticky, viz ne): mal slon; sluby klientm; noha stolu; hodn jablek;
domluvit se telefonicky/telefonem/po telefonu; sednout si na idli; krsn se
vyspat. Zvltnm typem je parataktick determinace postupn mj
nov jarn kabt (na sob nezvislmi podazenmi leny se determi
nuje spolen vraz nadazen azrove determinace existuje imezi
jednotlivmi leny podazenmi).
c) Koordinace/piazovn je spojen len vznamov rovnocennch,
referenn neidentickch (tedy referujcch knavzjem rznm jevm
skutenosti). Jde o spojen slov ve smyslu konjunkce (sluovn),
alternativnosti (vyluovn), gradace (stupovn) aadverzativnho
(odporovacho) spojen (detailnj pehled typ koordinace je uve
den v rmci vkladu o souvt souadnm). Formln se nejastji
vyjaduje paratakticky: bratr asestra; huben, a vychrtl; nemocn, ale
spokojen; kole nebo buchty; ale nkdy ihypotakticky: Bratr se sestrou
vaili obd.
d) Adordinace je vztah mezi dvma nebo vce leny, kter maj stejn
referent (oznauj tent jev). Adordinaci lze vyjdit splvav, tedy
90
tak, e nen poruen souvisl intonan prbh vty (N prezident

Vclav Havel se til znanmu respektu vzahrani.), nebo nesplvav,
tedy tak, e tento prbh poruen je (Vclav Havel, n prezident, se
til znanmu respektu vzahrani.).
Dal pklady len vadordinaci: Ve svm nejslavnjm pbhu, vPnovi prsten, se J.R.R. Tolkien, profesor anglickho jazyka aliteratury na
univerzit vOxfordu, zabv mimo jin pokuenm moc. Chudk maminka
nm dnes pi projce na ece Vltav vyprvla osvm osudovm setkn
sbrankem echem.
Vztah adordinace je velmi irok. Vjeho rmci lze rozliovat vce typ
vznamovch vztah (vet je zejm nepln):
i) zaazovn a hodnocen jeho bratr, vborn matematik, odjel do
zahrani; chudk maminka
ii) konkretizovn tato velk udlost, narozen dtte, je velkou zkoukou partnerskho vztahu; eka Vltava
iii) vyplvn vichni astnci zen, atedy ipan Matjka
iv) vet vechny tyto pohromy, tj. zemtesen, zplavy apory, pily
do zem souasn
v) oprava lpl jsem do loue, spe tedy do malho jezrka
vi) vyten ml rd lehk jdla, zvlt vietnamsk zmoskch plod
vii) shrnut ml rd span pod irkem, dlouh vandry, vaen na ohni,
zkrtka vechny aspekty pobytu venku
viii) ztotonn gramatika neboli mluvnice; Jan Dvoek een Gorila
(V rozborech sta dan ppady pojmat jako adordinaci bez
rozliovn jejch typ.)
4.1.2.2 Vztahy formln syntaktick

a) Zvislost/hypotaxe je formln podzenost jednoho vtnho lenu
jinmu vtnmu lenu. Rozliujeme len zvisl/podzen a len
dc. Plat, e uit zvislho lenu ve vt je podmnno uitm
lenu dcho (nap. ve vt Jana leela na pohodlnm gaui. je len
pohodlnm zvisl na lenu gaui, protoe kdy ve vt nepouijeme
len gaui, nememe pout ani len pohodlnm apod.). Existuj tyto
typy formln podzenosti:
aa) shoda/kongruence zvislost, kter je signalizovna shodou
ve vyjadovanch morfologickch kategorich mezi lenem d
cm a lenem zvislm (i) v pd, sle a rod (mal slon) nebo
(ii) vsle arod (ppadn iosob) (slon zatroubil; my jsme usnuli);
ab) zenost/rekce (nkdy tak siln zvislost) takov typ zvis
91
losti, kdy dc len pedepisuje lenu zvislmu pd (ppadn

pedloku apd), ani by se mezi nimi vyskytovala shoda (upekla
dort; dotkl se sametu; spolhal na Filipa; knot svce; lov ryb; sluba zkaznkm);
ac) pimykn/adjunkce (nkdy tak slab zvislost) takov typ
zvislosti, kdy je jeden len zvisl na druhm, ale len dc ne
pedepisuje lenu zvislmu morfologick kategorie (domluvme se
telefonicky/telefonem/po telefonu; sednout si do snhu/na idli/kLucii/
vedle; cesta zpt/lesem/do Prahy; velmi vzcn; naprosto ojedinle; svce
zvosku; kabt skapuc).
b) Souadnost/parataxe je vztah mezi dvma nebo vce leny, kter jsou
ve struktue vty na stejn rovni (jsou syntakticky rovnocenn, jsou
stejnm vtnm lenem) (upekla dort abuchty; hezk, ale pohubl dvka;
Jaroslav Haek, autor vejka; eka Vltava; chudk maminka).
Je teba mt na pamti, e stejn morfologick tvar nkdy do sman
tickch aformln syntaktickch vztah vstupuje, jindy nevstupuje. Po
zornost je vtomto ohledu teba vnovat zejm. infinitivu: infinitiv nkdy
tvo soust jednoho vtnho lenu (tk se to infinitivu jako sousti
morfologickho tvaru, jm je tvoen predikt (Jana bude pracovat.),
iinfinitivu jako samostatnho morfologickho tvaru, jen spoluvytv
predikt (Jana neme pijt. Jana zaala pracovat.)). Vtchto ppadech
infinitiv do smantickch aformln syntaktickch vztah samostatn
nevstupuje. Jindy je infinitiv samostatnm vtnm lenem: Pikzal j
pijt bl. Vichni li nakupovat. Jeho touha bt vdycky nejlep vechny zlobila.
Slyel Marka pichzet. Plavat vthle ece je nebezpen. Lbilo se j bt obletovna. Vtchto ppadech infinitiv vstupuje do smantickch aformln
syntaktickch vztah. Jde ovztah determinace aadjunkce mezi dcm
lenem (pikzal, li, touha, slyel, bylo nebezpen, lbilo se) a infinitivem
(pijt, nakupovat, zalbit se, pichzet, plavat, bt obletovna).
Nsledujc tabulka ukazuje mon kombinace smantickch afor
mln syntaktickch vztah (pole zaplnn X).
4.1.3 Nkolikansobn, komplexn avceslovn vtn leny

Vtn leny, kter jsou ve vztahu koordinace, bvaj nkdy nazvny
nkolikansobn (Dal mu erven azelen jablko. Bratr nebo jeho ena urit
pijdou. Dval se na filmy iserily. Nerad se uil asportoval.). Pro vtn leny
ve vztahu adordinace je vhodn uvat oznaen vtn leny komplexn
(Iveta, moje sestra, pijde na nvtvu a ztra. Ten den vidli zdej nejslavnj
92
hypotaxe
kongruence
rekce
adjunkce
predikace
X (slon
zatroubil)
X (troubit je
zakzno)
determinace
X (vydsil turisty,
X (mal slon,
ekat na slona,
dva kly)
st klu, pt kl)
X (slon bez vcvi

ku, zatroubil vsavan, siln zatroubil)
X (sloni se zebrami)
koordinace
parataxe
X (sloni
azebry)
X (slon, majesttn zve)
adordinace
pamtku, gotick kostel. Prochzeli lesem holcem. Vypadal nabruen, tedy

zcela nevhodn pro takovou udlost.).
Vtn leny jsou asto tvoeny pouze jednm plnovznamovm slo
vem, nkdy vak je jeden vznamov celek vyjadovn vce slovnmi
jednotkami typicky slovesnm tvarem sobecnm nebo vyprzdnnm
vznamem a njakm slovem plnovznamovm. Takovm vtnm le
nm kme vceslovn. Vceslovnost je typick pro predikt, meme se
sn vak setkat uvech vtnch len. Lze rozliovat tyto typy vceslov
nch vtnch len:
a) Verbonominln vtn leny jsou tvoeny tvarem slovesa bt/bvat/
stt se/stvat se, kter krom gramatickch vznam dn dal v
znamy nenese (jde o tzv. sponov sloveso), a jmnem (mn asto
pslovcem nebo infinitivem), kter nese lexikln vznam celho vt
nho lenu. Toto jmno me mt tvar nominativu (Tta je elektrik.)
nebo instrumentlu (Vhodou tohoto een je dobr naasovn.), nkdy
igenitivu (est idl bylo rozbitch. Dvka byla velmi thl postavy.). Ver
bonominln psudek: Velryba je savec. Jst je obad. Tta je poctiv.
Pamtky jsou starho pvodu. Mu je vysok postavy. Chlapci byli ti.
Verbonominln podmt: Bt poctiv se snad nakonec opravdu vyplat.
Verbonominln pedmt: Rozhodl se bt poctiv. Verbonominln
pvlastek: Jeho touha bt ve stedu zjmu se mu vymstila. atd.
b) Souslovn vtn leny jsou tvoeny:
ba) vznamov vyprzdnnm/oslabenm slovesnm tvarem asub
stantivem, kter nese hlavn lexikln vznam celho spojen
(vznam celho spojen lze asto vyjdit jednm slovesnm tva
rem): dostat npad, vydat rozkaz, vst rozhovor, podat hlen, provst
93
kontrolu (tato spojen lze na zklad vznamu vnmat jako jeden

vtn len, vtinou se vak analyzuj jako dva vtn leny);
bb) frazeologickm spojenm: vzt nohy na ramena, mt zelenou (ve v
znamu moci), nemt na vybranou, bt za vodou, bt vobraze, bt kmn,
bt na mst (tato spojen je nutn povaovat za jeden vtn len).
(Vrozborech nen odliovn tchto dvou podtyp souslovnch vt
nch len vyadovno.)
c) Sloen vtn leny se skldaj z tvaru modlnho nebo fzovho
slovesa azinfinitivu slovesa plnovznamovho. Mezi modln slove
sa se ad slovesa dt se, dovst, hodlat, mt (vkontextech jako ml mu
zavolat vera), moci/moct, muset, smt, umt, mezi slovesa fzov zat,
zanat, pestat, pestvat. Sloen psudek: Cel ivot musel nkoho
poslouchat. Sloen podmt: Muset pod poslouchat je pkn otrava.
Sloen pedmt: Pli si nemuset poslouchat. Sloen pvlastek: Jeho
pn nemuset poslouchat se nakonec zvrhlo vanarchii. Ke sloenm vt
nm lenm adme tak spojen jako dt se/pustit se do prce (= zat
pracovat).
Pklad rozboru: Po takovm inu by musel bt vylouen. Psudek musel
by bt vylouen je sloen (ztvaru slovesa muset (kondicionl ptomn
musel by) atvaru slovesa vylouit (pasivn infinitiv bt vylouen)).
4.1.4 Vtn leny

Vtn leny nemusej bt vyjdeny pouze plnovznamovmi slovy,
nbr tak vedlej vtou. Vtn len vtchto ppadech vdy tvo cel
vedlej vta, a to vetn ppadnch dalch vedlejch vt, kter na
tto vt zvisej. Nap. vsouvt Jana jim navrhla, aby li do restaurace,
kter byla vkraji vyhlen. je pedmt tvoen obma vedlejmi vtami.
V nsledujcm vkladu k vyjden vtnho lenu vedlej vtou vdy
pihlme.
4.1.4.1 Psudek
Psudek (predikt) je vtn len tvoen alespo jednm finitnm slo
vesnm tvarem: Ptci odletli do teplch krajin. Dneska nebudu veeet.,
ppadn citoslovcem: Vrabec frnk z okna ven. V ppad vceslovnch
predikt ho spoluvytvej ijin slovn druhy nebo infinitiv, jak bylo
zmnno ve: N soused je taxik. Veee je uvaen. Alena se stala zubakou. Rno bylo zataeno. Konen jsou svoji. Je mi to pln jedno. Bylo ns
sedm. Vdom bylo ctit doutnky. Jejich zpv bylo slyet zdaleka. Ten kvovar
94
je na heslo. To jsi na omylu. Nebyl nikdy na sladk. To je kpli. idle je ze

deva. Tahle ndoba je na vno. Babika je zdaleka. Ta branka byla rukou.
Ten film je pro dti. Prvn dva msce j bylo na zvracen. Nebylo kam jt na
prochzku. Soust psudku (avak nikoli psudkem celm) me bt
tak vedlej vta: Nebyl pln takov, jak si ho pedstavovali.
Speciln zmnku vyaduj predikty obsahujc sloveso bt. Vedle
sponovho bt lze rozeznvat tak bt ve vznamu:
i) existovat: Vly nejsou. Jsou dovednosti, kterch si dnes nikdo nev.
ii) vyskytovat se: Nen tu dn chyba. Petr je vkoupeln. Kniha je na polici.
iii) konat se: Slavnost nakonec nebyla. Verek na rozlouenou byl v ptek.
Tahle hdka byla kvli Petrovi.
Sloveso bt vtchto vznamech tvo predikt samostatn.
Posledn zmnku vnujeme rozliovn nkolikansobnho psudku
asouvt. Nejdleitjm kritriem pi rozhodovn otom, zda se vda
nm ppad jedn ovtu jednoduchou snkolikansobnm psudkem,
nebo osouvt, je ptomnost spolenho zvislho lenu uobou/vech
sloves vuritm tvaru: je-li takov len ve vt ptomen, jedn se on
kolikansobn psudek (Cel den hrabali aplili star list.), je-li naopak
kad predikt rozvit zvl, jedn se osouvt (Cel den hrabali star list
a pipravovali zhony na zimu.). Nkolikansobnost psudku je zvl
vrazn, pokud jsou slovesa vznamov blzk (Tenhle lovk nikdy nikomu nic neukradl, nevzal ani netpl.). Nen-li na slovesnch tvarech zvisl
dn len, je nejdleitjm rozliovacm kritriem vznamov blzkost
predikt. Pi vznamov blzkosti jde o nkolikansobn psudek
(Motor rachotil, drnel ahrel.), vopanm ppad osouvt (Zatleskala,
usmla se aodela.).
4.1.4.2 Podmt
Podmt (subjekt) je vtn len, kter m nejastji formu nominativu
(je-li pozice podmtu obsazena jmnem) a svm tvarem co do sla
a jmennho rodu d tvar psudku. Na podmt se ptme pdovou
otzkou kdo/co.
Vpozici podmtu se me vyskytovat:
a) jmno v nominativu: J jsem to neudlal. Strom rozkvetl. Zamilovan
jsou vdycky trochu mimo. Pt pavouk kn pomalu lezlo. Deset knedlk
zbylo. (Uslovek je mon tak analza zhlediska vznamu potom
by podmtem byla jmna zvisl na slovce (pavouk, knedlk). Pro
rozbory vak volme hledisko formln.)
95
b) jmno vjinm pd: Knvrhu nen pipomnek. Nebylo po nich ani vidu,
ani slechu. Vsudu pibylo vody. Ped nm se rozzilo na sta lampion.
c) infinitiv: Bylo by dobr mu podkovat. Nenapadlo m popt j rovnou
ikvro.
d) vta vedlej: (i) uvozen vztanm slovem: Kdo tam nepijde, nedostane odmnu. Kdo se boj, nesm do lesa. Nelbilo se mi, kam el.; (ii)
uvozen spojkou: Rozililo ho, e sem jet dnes pijdou. Bylo by dobr,
kdybychom stihli uklidit.
e) (zejmna vmetajazyce) neohebn slova avrazy cittov povahy: Tdou se neslo divok psst! Prostednictvm je nevlastn pedloka. Bilancuje
se d vthle vt nahradit domcm slovem zvauje.
Nkolikansobn podmt me mt vetin parataktickou ihypo
taktickou formu. Oparataktickou formu se jedn vppadech jako Jan
ajeho kamardi li na pivo.; ohypotaktickou formu vppadech jako Jan
skamardy el/li na pivo.
Vetin je podmt asto nevyjden, tj. ve vt nerealizovan, ale
zeteln zkontextu. Na jeho slo, nkdy irod, pp. osobu ukazuje tvar
slovesa vprediktu (Kdy pijde? (ty) Zase usnuli. (oni)).
Od podmtu nevyjdenho se li podmt veobecn uvt se ve
obecnm podmtem nen zkontextu mon jednoznan doplnit, kdo/
co je podmtem. Sloveso ve vtch se veobecnm podmtem m nejas
tji formu 3. os. pl. (kali to vtelevizi. Zase zdraili elektinu.). (Vrozbo
rech odliovn nevyjdenho aveobecnho podmtu nevyadujeme.)
4.1.4.3 Pedmt
Pedmt (objekt) je vtn len, jeho forma je pevn fixovna slovesem
nebo adjektivem, tj. urena vztahem rekce. Na pedmt se ptme vemi
pdovmi otzkami krom kdo, co. Od podmtu se pedmt li tm, e
pozici pedmtu maj islovesa vjinm tvaru ne uritm (Upct kol u
nestihla. Pekouc kol, zpvala si.) averbln adjektiva (Pi pozorovn mmy
pec kol se mu sbhaly sliny.) ae pedmt se me ve vt vyskytovat
vce ne jednou (Daroval jim keslo. dva pedmty zen jednm slove
sem; Nadila upct kol. dva pedmty, kad zen jinm slovesem).
Vpozici pedmtu se me vyskytovat:
a) jmno vpd jinm ne prvnm nebo ptm: Vm jen jemu. Rozdal
karty. Nechala si ut aty. Staral se oni. Celou noc nezamhouil oka. Ten
tam ale nadlal dr! Potkal nkolik znmch. Pidroval se stny. Zbavil
se dluh. Bl se had. Napustil trmy impregnac. Obchodoval sovocem.
96
Vdl onich. Radil se skolegou. Piznal se ke krdei. Knihy zaplnily pt

polic. Za tenhle msc peetl u sedm romn. (U slovek je mon
tak analza zhlediska vznamu potom by pedmtem byla jmna
zvisl na slovce (polic, romn, znmch). Pro rozbory vak volme
hledisko formln.)
b) infinitiv: Slbili mu pijt ped plnoc. Doporuil j pestat se snm vdat.
Nechala si ut aty.
c) vedlej vta: (i) uvozen vztanm slovem: Tomu, kdo te piel, nevm ani slovo. Komu se nelen, tomu se zelen. Otom, co ti chci prozradit,
prosm snikm nemluv. ekni mi, kam jde.; (ii) uvozen spojkou: Doporuil j, aby se snm pestala vdat. Slbili mu, e pijdou ped plnoc.
Ptala se, jestli zase nkdy pijdeme.
d) (zejmna v metajazyce) neohebn slova a vrazy cittov povahy:
Vynech tohle protoe, nem tu dn opodstatnn. Dvali se na Dnes neumrej. ekl jen aha adl mlel. Slyeli protivn kom bzz.
4.1.4.4 Psloven uren

Psloven uren (adverbiale) je vtn len, kter je na dcm lenu
zvisl pouze slab pimyknm. asto oznauje okolnosti jako as,
msto, pinu apod., ale za psloven uren se povauj ivtn leny,
kter vyjaduj vznamy pod pojem okolnost jen tko zaaditeln (nap.
mra vlastnosti velmi krsn, charakteristika dje etl soustedn,
vsledek dje svzala si vlasy do uzlu). Na psloven uren se ptme
otzkami jako kde?, jak?, kolik?, pro? apod. Na nkter psloven uren
se lze zeptat pouze pdovou otzkou. Od pedmtu se psloven uren
li tm, e jsou, jak ji bylo zmnno, pipojena adjunkc, zatmco ped
mt je pipojen rekc dc vtn len se d doplnit rzn (nap. Vil
sto kilogram. Vil hodn.). Je-li mon dc len doplnit doplnnmi
v rznm tvaru, jde o psloven uren. Je-li u nj mon doplnn
pouze v jednom tvaru, jde o pedmt. U pslovenho uren lze na
rozdl od pedmtu rozliovat obecn smantick tdy. Zatmco pozice
pedmtu je pozic vzsad pouze syntaktickou, upslovenho uren
meme mluvit oobecnch tdch vznamu.
Vroli pslovenho uren se me vyskytovat:
a) adverbium: Najedl se a doma. Nedoel daleko. Pro tam jde?
b) jmno: Ztratil se vlese. el pro nanuky. Rozzl to noem. Piel sveselou.
c) infinitiv: Odeel nakoupit. Poslal ho otevt.
d) vedlej vta: (i) uvozen vztanm slovem: el tam, kde jet nikdy
nebyl. Otevi to tm, co bude mt po ruce.; (ii) uvozen spojkou: Kdy
97
mu to vysvtlili, uklidnil se. Kdybys mu to ekl jasn, neml bys te tyhle

problmy. Odeli, aby ns neruili.
Zhlediska vznamu rozliujeme tyto typy pslovenho uren:
a) Psloven uren msta oznauje msto, ke ktermu se vztahuje ob
sah vyjadovan dcm lenem. Ptme se otzkami kde? (Prochzeli
se vparku. Uokna stla nsk vza.), odkud? (Pijeli zdovolen. Sundal
ze stny obraz.), kudy? (Dlouho li vysokou travou. Provlkl nit uchem
jehly.), kam? (el kbabice. Vysekal do ledu dru. Doli vdycky, kam je
nohy donesly.).
b) Psloven uren asu vyjaduje as, ke ktermu se vztahuje obsah
vyjadovan dcm lenem. Ptme se otzkami kdy? (Odjel ped chvl.
Pijdou ns navtvit ztra. Kdy mu to ekli, zaal se vztekat.), odkdy? (Od
listopadu u budou pesthovan. Tohle cukrov je tu od minulch Vnoc.),
dokdy? (Nebudu moci odpovdt do ptho ptku. Do ledna to mus bt
hotov.), jak dlouho? (Pobyl tam cel lto. Trvalo to tyi tdny.), jak asto?
(Kad tden chodil cviit aspo dvakrt.) atd.
c) Psloven uren zpsobu vyjaduje kvalitu obsahu vyjadovanho
dcm lenem. Ptme se otzkami jak?, jakm zpsobem?. Lze ho
vyjadovat pmo nebo srovnnm. Vyjden pmo: Dval se na ni
udiven. etl pozorn cel text. Jeli krokem. Postupoval protiprvn. Jde
si za svm hlava nehlava. Vyvala, jak nejrychleji mohla. Vyjden
srovnnm: Zachzel smeem jako mistr. Leel jak zabit. Vysvtlil mi to
jinak ne tta. Tvil se, jako by mu uletly vely. Vykraoval si, jako by
mu ulice patila. Udlal to jinak, ne mu ekli.
Speciln ppad pedstavuje tzv. citativ: Jmenuji se Jan. Volali na nj
Bruno. kali j Lenko.
d) Psloven uren mry vyjaduje kvantitu i intenzitu obsahu vyja
dovanho dcm lenem. Ptme se otzkou kolik?, jak moc?. Lze ho
vyjadovat pmo, srovnnm nebo vyjdenm nsledku. Vyjden
pmo: Zastavil velmi prudce. Byli u trochu unaven. Vstupenka stoj
pt stovek. N Pavel m dva metry. Byl pli bohat na to, aby rozuml
obyejnm lidem. Tyhle boty jsou pli nov, ne abych si je vzala na vlet.
Vyjden srovnnm: Pije jak duha. Je chytr jako opice. Byla chytr
jako sto opic. Byli si podobn jako vejce vejci. Le, jako kdy tiskne. Byl
vyerpan, jako by nkolik dn nejedl ani nespal. Kolikrt sn mluv,
tolikrt dostane vynadno.
Pojmenovn mry nebo intenzity vsledkem/nsledkem (vsledek/
nsledek nadmrn mry dje se oznauje jako inek): Zpval a
98
do ztrty hlasu. Miloval ji a za hrob. Nenvidli se na smrt. Zavala

tak hlasit, e se po n vichni ohldli. Mla tak hezk nohy, e mlokdy
zstala bez obdivovatel. Udeil do stolu tak siln, e si mlem nalomil
kost. Nevyznali se vtom natolik, aby jim mohli hned odpovdt. Byl pli
bohat na to, aby rozuml obyejnm lidem. Tyhle boty jsou pli nov,
ne abych si je vzala na vlet.
e) Psloven uren prostedku vyjaduje prostedek, pomoc nho
se uskuteuje dj vyjden dcm vtnm lenem. Ptme se m?,
pomoc eho? auspecifickch typ tak podle eho?, oco?.
Lze rozliovat nkolik podtyp (vrozborech nejsou vyadovny):
ea) psloven uren nstroje: Uzl to noem. Opral se ohl. Uila to
na icm stroji.
eb) psloven uren ltky/materilu: Byl cel postkan od vpna.
Vonla levnm mdlem. Petela to radji dezinfekc.
ec) psloven uren prostedku: Jeli tam vlakem. Tyhle soustky se
sem dovej pouze letecky. Poslal to po Jan. Vyeili to domluvou/
tm, e mu domluvili. Dojali ho svm pstupem. Poplil se okamna.
Zakopl okmen. Narazila se ohranu stolu.
ed) psloven uren mtka: Podle barvy o se na otcovstv spolehliv
usuzovat ned. Spotali to podle starch tabulek. Podle konzistence
pozn, jestli u to je hotov.
f) Psloven uren pvodu vyjaduje, co je vchodiskem pro vznik
neho jinho nebo odkud nco pochz. Ptme se zeho?, od koho?.
Postavili dm ze deva. Ptci se vyvinuli zplaz. Zanarchist se postupn
stvali usedl otcov. Nedozvdli se od n nic uitenho. Tohle piano mme
po babice.
g) Psloven uren vsledku vyjaduje stav, jen je vsledkem dje
vyjdenho vdcm vtnm lenu. Rozemlel kmen na prek. Seadili
se do dvojstupu. Stoila vlasy do pevnho uzlu. Ji dospl vmue. Uvail
vejce natvrdo. Krajina se zbarvila do eda.
h) Psloven uren pvodce dje vyjaduje, kdo je pvodcem dje
vyjdenho dcm vtnm lenem. Vyskytuje se pouze ve vtch
se sekundrn diatez (tedy ve vtch, kde vpozici podmtu nestoj
pvodce dje). Ptme se km?, od koho?. Jeho vrn pes byl rozspn
medvdem. Byli pochvleni od pednosty stanice. Jana byla suovna
zkost. Stecha byla poniena vichic.
ch) Psloven uren proivatele/nositele dje nebo stavu vyjaduje,
kdo dj prov, ppadn kdo je nositelem stavu. Matematika se Petrovi studovala dobe. Babice se patn chod. Bylo mi zima. Moc se mi to
lbilo.
99
i) Psloven uren prospchu vyjaduje, v prospch nebo ne

prospch se dje to, co je vyjdeno dcm lenem. Narodil se jim
syn. Doel mm do obchodu pro mouku. lpl koce na ocas. Pomral
seste uebnici. Kruelo j vbie. Sousedovi se rozbilo auto. Leskla se mu
ple.
j) Psloven uren zetele vyjaduje, se zetelem (pihldnutm) kemu plat dj, stav nebo vlastnost oznaen dcm vtnm lenem;
vlastnost, stav nebo dj se tak relativizuje. Ptme se sohledem na co?,
zjakho hlediska?, vzhledem kemu?.
Lze rozliovat ti podtypy (vrozborech nejsou vyadovny):
ja) psloven uren zetelov vymezovac vymezuje oblast, vzhle
dem kn plat dj, stav nebo vlastnost vyjden dcm vtnm
lenem: Poetn je zcela pevyuj. Syntakticky rozeberte nsledujc
souvt. Na omak je materil pjemn. Ve vci jej obaloby se jet nic
nerozhodlo. Na idie autobusu jezd Petr moc nebezpen. Vbhu je
Emil nejlep. Co se odpad te, je to tu zazeno pomrn efektivn.
Dtem znla ta hudba pjemn. Stal se jim postupn autoritou.
jb) psloven uren zetelov srovnvac oznauje vchodisko srov
nn: Krkonoe jsou vy ne Jesenky. Pavla byla nejrychlej ze tdy.
Ve srovnn sIvou umla Eva st rychleji. Bude to vt problm, ne
si pedstavuje.
jc) psloven uren zetelov autorizujc oznauje, kdo je pvod
cem nzoru, hodnocen: Podle Vojty je tohle zbyten nmaha. Podle
mho nzoru jste mohl reagovat klidnji. Pes pro m nejlepm ptelem
rozhodn nen.
k) Psloven uren prvodnch okolnost vyjaduje okolnosti, ve
kterch se bhem dje nebo stavu nachz nkter zastnk tohoto
dje nebo nositel stavu. aj servrovala zsadn ve spoleenskch atech.
etla nejradji vlee. Odeel bez rozlouen/ani by se rozlouil. Sedla
mu modelem. el skamardy na pivo. Petr sedl na lavice sotevenou
knihou. Petr sedl na lavice sLuci.
l) Psloven uren piny oznauje jev, okterm ze zkuenosti vme
(nebo alespo vme), e vyvolv jin jev (Protoe dorazil do prce
pozd, nestihl se nasndat.) nebo opravuje njak tvrzen (Je to dobr
een, protoe nm umon hodn uetit.). Psloven uren piny
oznauje dje nebo stavy, kter jsoupinou dj, stav nebo tvrzen
pojmenovanch dcm vtnm lenem. Je primrn vyjadovno
vtou vedlej. Ptme se na n pro?, kvli emu?. Nezvldl ten kol,
protoe byl na nj pli mlad. Vzhledem ktomu, e se jet nevyjdili,
nememe vjednn pokraovat. Byl pokrn za to, e piel pozd. Skkal
100
radost. Zemel na tuberkulzu. Pro nemoc zaveno. Dky Petrovi jsme to

stihli vas. Tvoj zsluhou bude veee bohat. Pili na al.
m) Psloven uren ppustky vyjaduje pinu, kter plat, ale po
n nenastv oekvan jin jev (jde opinu neinnou). Zkladn
otzkou je navzdory emu?. Akoli se moc neuil, testem nakonec proel.
Ikdy jsme ho nepozvali, objevil se na party. Ipes moje nmitky si prosadil svou. Navzdory prudkmu lijku se vydali na prochzku. A do n
mluv jakkoli dlouho, nieho nedoshne.
n) Psloven uren elu oznauje motiv njak innosti ili to, sja
km zmrem se innost uskuteuje. Zaali bhat, aby se udrovali
vkondici. Rozhodli se u nevolat, aby je nevzbudili. Piel za n, aby se j
omluvil. Piel se j omluvit. Na usmenou j dal kytici r. el pro pivo.
Pili na zdrav.
o) Psloven uren podmnky vyjaduje, na em zvis/zviselo usku
tenn njakho jevu (Kdy mi dojde koupit olej, udlm bbovku.
Kdybys mi bval doel koupit olej, byla bych udlala bbovku.), nebo
vyjaduje, e splnn nebo nesplnn uritho poadavku nemlo/
nebude mt na uskutenn dalho jevu dn vliv (Ani kdy mi dojde koupit olej, bbovku neupeu. Ikdybys mi doel koupit olej, bbovku
bych neupekla. Lze urovat ijako ppustku.). Zkladn otzkou je za
jak podmnky?. Jestlie si nevezme kabt, me nastydnout. Kdyby sis
to lpe rozmyslela, mluvila bys plynuleji. Kdybych byla vmluvnj, asi
by si m nevzal. Vppad poru se vichni shromdme ped budovou.
Bez tv pomoci bychom to dnes nezvldli. Kdy pidme do smsi tuto
kyselinu, dojde kvbuchu. (Je mon tak urit jako psloven ure
n asu.) Za det tam necho. (Je mon urit tak jako psloven
uren prvodnch okolnost nebo asu.)
p) Psloven uren nhrady, zahrnut avylouen vyjaduje zastou
pen nkoho nkm/neho nm, zahrnut njakho prvku vedle
jinho prvku nebo vylouen prvku zobecn pojmenovan mnoiny.
Poslal msto sebe syna. Krom matematiky ml rd jet kreslen. Krom
matematiky neml rd nic.
4.1.4.5 Doplnk
Doplnk (atribut verbln) je vtn len, kter oznauje stav i vlastnost,
kterou m nkdo nebo nco, co je ve vt pojmenovno jmnem, za
dje, kter je vyjden slovesem (nebo slovesnm podstatnm jmnem
i adjektivem). Vznamov tedy rozvj jak sloveso, tak jmno. Rozdl
mezi doplkem a pslovenm urenm zpsobu nebo prvodnch
101
okolnost spov pedevm vtom, e doplnk signalizuje svm tvarem

shodu snkterm jmnem ve vt (Petr se vrtil unaven. Eva se vrtila
unaven.). Za doplnk se povauj tak vedlej vty po slovesech smys
lovho vnmn (Vidl ho, jak odchz.) ajim odpovdajc infinitiv (Vidl
ho odchzet.). Tak pechodnk je vetin vdy doplkem. Hodnotm tu
prci jako vbornou. Eva sedla zaduman vkuchyni. Zemel jako ven
mu. Odeel rozruen. Dti bhaly bosy. Zastihli jsme ho nepipravenho.
Dobhl jako prvn. Ctil se maltn. Zpvajc vaila obd. Dostihnuvi ho,
velmi mu vylla. Otec tam pracuje jako vrtn. la mu za kmotru. Zvolili ho
prezidentem. To jsi nakreslil sm?
4.1.4.6 Pvlastek
Pvlastek (atribut) je vtn len, kter zvis na podstatnm jmn
(nebo na takovm zjmen i slovce, kter se syntakticky chov jako
podstatn jmno) vjakkoli syntaktick pozici. Podle formy rozliujeme
pvlastek shodn aneshodn.
Pvlastek shodn se shoduje se svm jmnem dcm vpd, sle
a rod. Vyjaduje se adjektivy (ern koka, rozlehl les, zlomen tuka,
spadl list, necel milin), adjektivnmi zjmeny (n kocour, ta zleitost),
slovkami (dv jablka, troje hodiny, spti idlemi, oesti mstech) nebo v
tou vztanou (vn se vztan zjmeno shoduje sdcm jmnem vrod
asle, pd odpovd funkci vztanho zjmena vpslun vztan vt:
Pila mu kniha, kterou si objednal.). Pvlastek neshodn se neshoduje se
svm dcm substantivem. Nkter neshodn pvlastky jsou ke svmu
dcmu jmnu pipojeny rekc, jin adjunkc. Rekc jsou pipojeny ne
shodn pvlastky nap. vppadech let ptk, nchylnost knemocem, pe
odt, sbrka Otokara Beziny, chalupa mho otce, kdla ptk, dvka thl
postavy, pytel mouky, pt idl, est mst. Adjunkc pipojen neshodn
pvlastky smanticky odpovdaj pslovenm urenm usloves (ms
to: dovolen vzahrani, dm naproti; as: bdn do svitu, zsobovn za
vlky; zpsob: vejce natvrdo, svatba jako emen; mra: radost kzblznn,
kik do ochraptn; pvod: svce zvosku, dm zcihel; prostedek: ezn
pilou, cesta vlakem; pvodce: vyplaven spodn vodou, sern medvdem;
prvodn okolnosti: kabt s velkmi knoflky, hit bez branek; zetel:
nadn na matematiku; pina: soud kvli korupci; podmnka: cestovn
za det; ppustka: spch navzdory velmi tkm podmnkm; el: lky
proti bolesti; atd.).
Jmno v nominativu jmenovacm (nap. Bydleli v hotelu Praha. Ten
veer se opil dusem Hello. Na knize Psohlavci mi pijdou nkter vci pozo102
ruhodn.) je pvlastkem dcho jmna. Vzhledem ktomu, e se jedn

o specifickou konstrukci, ve kter stoj po jmnu nominativ (a dn
jin pd zde v tomto vznamu stt neme), urujeme vztah mezi
dcm jmnem a jmnem v nominativu jmenovacm jako determinaci
arekci.
Z hlediska funkce ve vt dlme pvlastek na restriktivn (tsn)
anerestriktivn (voln). Pvlastek restriktivn zuuje vznam podstat
nho jmna, pi jeho vynechn se zsadn poruuje pvodn vznam
vty (Rozbit zrcadlo znamen sedm let netst. Zrcadlo znamen sedm let
netst. Studenti, kte se pihlsili do soute, pijdou na dvr budovy. Studenti pijdou na dvr budovy.). Pvlastek nerestriktivn pin doplujc
informace o substantivu, pi jeho vynechn se vznam vty zsadn
neporuuje (Projeli rozlehlou pln. Projeli pln. Piel knm starosta vesnice,
kter je ptelem mho otce. Piel knm starosta vesnice.).
Jestlie se ujmna vyskytuje vce shodnch pvlastk, kter postupn
vznamov dopluj sv dc jmno (viz vklad kdeterminaci), kme,
e jde opvlastek postupn rozvjejc (nap. mj nov jarn kabt).
4.1.5 Zvislostn strom

Stavbu vty jednoduch z vtnch len a vztahy mezi vtnmi leny
budeme zachycovat ve form zvislostnho stromu. Zvislostn strom je
graf sloen zuzl (bod) ahran (spojnic mezi tmito body). Plat pro
nj tyto vlastnosti:
a) kad uzel odpovd jednomu vtnmu lenu (krom psudku jmen
nho se sponou, kter budeme zapisovat jednm uzlem pro sponov
sloveso adruhm uzlem pro jmennou st psudku);
b) hrany kreslen plnou arou oznauj vztah zvislosti mezi vtnmi
leny (pro naznaen parataxe se uv hran kreslench peruovanou
arou);
c) graf je souvisl, tzn. mezi libovolnmi dvma uzly lze pejt po
hranch;
d) hrany jsou orientovan (rozliuje se mezi uzlem, ze kterho hrana vy
chz ado kterho vstupuje (odshora dol)) aplat, e vgrafu existuje
prv jeden uzel, do kterho dn hrana nevstupuje (koen stromu,
psudek), do kadho uzlu vstupuje prv jedna hrana (kad vtn
len je zvisl prv na jednom vtnm lenu) azuzlu vystupuje tolik
hran, kolik vtnch len dan vtn len d;
e) poad uzl ve strom odpovd poad slov vanalyzovan vt;
f) patra stromu oznaujeme jako syntaktick rovn.
103
V ppad vtnch vpovd bude vdy koenem stromu psudek.

Podmt sice d tvar psudku, ale psudek je lenem rozhodujcm
ostavb cel vty. Tato vlastnost je pro stavbu vty dleitj ne pouh
formln shoda mezi podmtem apsudkem, proto zachycujeme pod
mt jako zvisl na prediktu.
Podmnku, e kad vtn len je zvisl pouze na jednom vtnm
lenu, poruuje doplnk. Jeho zvislost na slovese budeme znait zvis
lostn hranou, jeho zvislost na jmn budeme signalizovat peruova
nou arou ke jmnu, ke ktermu se vztahuje.
Pi rozboru budeme k uzlu vdy pst jmno vtnho lenu, kter
dan uzel pedstavuje; nevyjden vtn len napeme do zvorky.
Khranm budeme vkldat informaci otypu smantickho aformlnho
vztahu mezi leny. Smantick vztahy budeme uvdt jako prvn abu
deme je zkracovat velkm psmenem (P = predikace, D = determinace,
K = koordinace, A = adordinace), formln vztahy budeme uvdt na
druhm mst a znait malm psmenem (k = hypotaxe kongruence,
r = hypotaxe rekce, a= hypotaxe adjunkce, p = parataxe).
Pklad rozboru vty jednoduch, vn jsou pouze zvislostn vztahy:
Dti bhem dopoledne podle nvodu sestavily model zchrannho vrtulnku.
P, k
dti
podmt
sestavily
psudek
D, a
D, a
bhem dopoledne podle nvodu

p. u. asu
p. u. prostedku
(mtko)
D, r
model D, r
pedmt
vrtulnku
pvlastek
D, k
zchrannho
pvlastek
Jak u bylo eeno, budeme leny ve formlnm parataktickm vztahu

zapojovat do stromu pomoc graficky odlien hrany. Pklad viz ne.
Mezi leny vparataktickm formlnm vztahu budeme rovn vkldat
oboustrannou rovnou ipku, kn doplnme formln ismantickou cha
rakteristiku jejich vztahu. Mezi sti pvlastku postupn rozvjejcho
budeme vkldat rovnou jednostrannou ipku, tentokrt vak jen s v
znamovou charakteristikou vztahu, forma je dna jednoznan dcm
substantivem.
Pklad rozboru vty jednoduch, vn se vyskytuje isouadnost:
Dda ababika jeli vlakem na nkup do Vrchlab, nejbliho vtho msta.
104
P, k
dda
a
podmt
K, p
jeli
psudek
D, a
D, a
D, a
vlakem
p. u. prostedku
babika
na
nkup
p. u. elu
do
p. u. msta
Vrchlab
A, p
msta
D, k
nejbliho
pvlastek
D, k
vtho
pvlastek
Pklad rozboru vty jednoduch sdoplkem (jeho vztah ksubstan

tivu je signalizovn peruovanou arou) a splvav vyjdenou ador
dinac.
Starosta Rybitv Daniel Vvra se toho dne vrtil dom unaven.
starosta
A, p
D, r
Rybitv
pvlastek
se vrtil
psudek
P, k
podmt
D, a
Daniel Vvra
D, a
D, a
dne
D, k
p. u. asu
toho
pvlastek
dom
p. u. msta
unaven
doplnk
D, k
Pklad rozboru vty sslovkami apsudkem verbonominlnm.

Pt holek bylo upmn nadench znkolika pr obnoench bot.
P, a
pt
podmt
D, r
holek
pvlastek
bylo
st psudku
D, a
nadench
st psudku
upmn
p. u. zpsobu
D, a
zpr
p. u. piny
D, k
nkolika
pvlastek
D, k
obnoench
pvlastek
105
D, r
bot
pvlastek
Pklad rozboru vty s verbonominlnm psudkem a reknm ad

verbialiem.
Pro nj bude dobr najt si tady samostatn bydlen.
bude
st psudku
D, a
P, a
dobr
st psudku
najt
podmt
D, r
pro nj
p. u. zetele
D, a
si
p. u.
prospchu
D, r
tady
p. u. msta
bydlen
pedmt
samostatn
pvlastek
D, k
4.2 Souvt
4.2.1 Souvt podadn asouadn
Spojovnm vt vznikaj dva formln typy souvt:
a) Souvt podadn (hypotaktick) pedstavuje takov spojen vt, ve
kterm pouze jedna zvt nen zena dnou jinou vtou. Tto vt
kme hlavn, ostatn oznaujeme jako vedlej. Vtu vedlej poznme
tak, e neme stt vtextu samostatn bez sv vty dc (je-li jejich
oddlen vbec mon, vnmme ho jako parcelaci Nakonec nepiel.
Protoe byl nemocn.). Obvykle plat, e vedlej vty funguj jako vtn
leny svch vt dcch. Proto jsme je probrali vsouvislosti svtnmi
leny (viz ve). Existuj ale tak vedlej vty, kter roli vtnch le
n svch dcch vt nepln jsou to vedlej vty, kter vznamov
odpovdaj koordinaci nebo adordinaci. Nebudeme je zde probrat
vplnosti, pouze na jejich existenci upozornme. Nap. vty vedlej
spojkov v nsledujcch tech souvtch uvdj fakta, kter jsou
dvna do protikladu sfakty uvedenmi ve vtch hlavnch. Zatmco
smmou mluv Ema francouzsky, sttou se bav zsadn esky. Jestlie
dcera byla hdv, smatkou u nebylo vbec kvydren. Vpoloase Tygi
vedli, aby vdruh pli tragicky prohrli. Formln jsou to tedy vty
vedlej, vznamov se jedn oodporovac vztah (typ koordinanho
vznamu, viz ne). Podobn jsou insledujc vedlej vty vztan:
Na vandrech v mld potkal kamardy, se ktermi se pak asto a rd
schzel cel ivot. Ml velkou radost zvlku, kter vak po ase pestal
fungovat. Formln jde ovedlej vty, ale vznamov okoordinaci:
106
vprvnm souvt ovztah sluovac, vdruhm oodporovac. Pkla

dem vedlej vty, kter je se svou vtou dc vadordinanm vztahu
(konkrtn ve vztahu specifikace), je vedlej vta vnsledujcm sou
vt: Manchester rozdrtil Spartu naprosto hrav, kdy na vlastnm hiti
vyhrl 5:0.
b) Souvt souadn (parataktick) je takov souvt, v nm existuj
alespo dv vty hlavn.
4.2.2 Vznamov vztahy mezi souadn spojenmi vtami

Souadn spojen mohou bt jak vty hlavn, tak vty vedlej. Mezi
souadn spojenmi vtami se vyskytuj vznamov vztahy koordinan,
determinan aadordinan.
Mezi koordinan pat nsledujc vztahy:
a) Vztah sluovac existuje mezi vtami, kter se k sob piazuj bez
dal vznamov charakteristiky. Zkladnm spojovacm prostedkem
je aavcedln spojovac vrazy jako jednak jednak, hned hned, za
prv za druh za tet apod. Jednak mi otom nikdo nic neekl ajednak
se mi do toho nechce. Pjde tam vpondl auke jim tuhle propustku.
b) Vztah odporovac se vyskytuje mezi vtami, jejich obsahy jsou vne
souladu, vyjaduje se rozpor mezi oekvanm askuten platnm
obsahem, tvzen neplatn se nahrazuje platnm, nebo se obsahy vt
kladou do protikladu. Zkladnmi spojovacmi prostedky jsou ale,
avak, vak, ovem apod. Piel tvrt hodiny ped pednkou, ale stejn
jsme zaali pozd. Vechno ml dobe pipraven, posluchai vak spokojeni
nebyli. Neel sn na prochzku, vnoval se studiu. Neel sn na prochzku,
nbr se vnoval studiu. Neetl a do noci, ale skonil vas. Neetl a do noci,
naopak skonil vas. Na horch svtilo slunce, ale vdolch byly studen
mlhy. Eva se m moc dobe, naproti tomu Jan je dost nespokojen.
c) Vztah alternativn se vyskytuje mezi vtami, v nich se vyjaduj
alternativn obsahy. Typickou spojkou je zde nebo. (Zhlediska inter
punkce existuj dva typy tohoto vztahu: prvn je vodborn literatue
nazvn siln vyluovac nebo vyluovac aoddluje se rkou, druh
je nazvn slab vyluovac nebo sluovac arkou se neoddluje.
Rozdl mezi nimi spov vtom, e prvn vztah stav alternativy proti
sob do protikladu, kdeto druh je stav vedle sebe jako eventuality.
Votzkch je tento rozdl doprovzen rozdlem vintonaci: D si aj,
nebo kvu? Kter ztchto dvou npoj si vybere? D si aj nebo kvu?
D si nco teplho k pit? V syntaktickm rozboru nen odliovn
tchto vznam vyadovno.) Ovkendu jsme poutli draky nebo se jen
107
tak prochzeli. Me si jdlo pisolit nebo pipepit. Bude tu pespvat,

nebo pojede dom?
d) Vztah stupovac se vyskytuje mezi vtami, vnich se vdruh vt
vyjaduje obsah, kter svou mrou pekrauje oekvn dan obsa
hem vty prvn. Spojovac prostedky jsou dokonce, nadto, nejen ale
i apod. Nikdy ho nemla rda, dokonce se na nj ani nepodvala, kdy
vchzel kad rno do mstnosti. Marek nejen posekal trvnk, ale taky umyl
vechno ndob.
Jedinm determinanm vztahem, kter je pravideln vyjadovn
mezi paratakticky spojenmi vtami, je vztah piny adsledku. Spo
jovac prostedky tohoto vztahu se dl na dv skupiny: jedna skupina
(nap. proto, tak, take, tedy) stoj vdy v sti textu, kde se vyjaduje
dsledek (Byl nemocn, a proto nemohl pijt na verek.), druh skupina
(nebo, vdy, toti) naproti tomu stoj vdy vsti textu, kde se vyjaduje
pina (Nemohl pijt na verek, nebo byl nemocn.). Za povimnut stoj,
e spojka se vyskytuje vdy ve druh vt na rozdl od pslovenho
uren piny, kter je mon vedlej vtou vyjdit jak ped vtou hlav
n, tak po n (Protoe byl nemocn, nemohl pijt na verek. Nemohl pijt na
verek, protoe byl nemocn.).
Dle lze mezi paratakticky spojenmi vtami vrmci determinanch
vztah vyjadovat tak vztah podmnky: Podn trnuj, am anci vyhrt. M anci vyhrt, ale mus podn trnovat. Podn trnuj, jinak
nem anci vyhrt. Podn trnuj, nebo nevyhraje. nebo vztahy asov:
Sbrali houby apak se li koupat. Dti si hrly na psku amaminky si mezitm
povdaly. (Vztahy mezi vtami vtchto parataktickch souvtch je mon
interpretovat tak jako koordinan podle typ uvedench ve.)
Pro adordinan vztahy vsouvt stejn jako pro adordinan vztahy
mezi vtnmi leny plat, e se podobn/stejn obsah vyjaduje dvakrt.
Mezi vztahy adordinan pat tyto vztahy (vrozborech nen odliovn
jednotlivch typ adordinanho vztahu vyadovno):
a) Vztah specifikace se vyskytuje mezi vtami, vnich se vprvn vt
uvd njak obecn tvrzen avdruh potom detaily ktomuto tvr
zen. Pro tento vztah nem etina typick spojovac vraz, asto
se signalizuje pouze interpunknm znamnkem (dvojtekou nebo
pomlkou). Vyeil situaci velmi chyte: nejdve vychvlil jejich firmu do
nebe aa potom piel se zlepujcmi nvrhy. Bude tam ons dobe postarno mm zajitnou plnou penzi aoklid se star majitel objektu.
b) Vztah exemplifikace se vyskytuje mezi vtami, v nich se v druh
vt uvd pklad kobecnmu tvrzen ve vt prvn. Typickm spo
108
jovacm prostedkem je napklad. Problmy budeme eit individuln,

napklad vaemu Markovi co nejdve seeneme sponzora na zakoupen
vstroje. Vypad to, e se budou muset snait: nap. Maarsko muselo slbit
urychlen een otzky nrodnostnch menin.
c) Vztah generalizace se vyskytuje mezi vtami, vnich se vdruh vt
obecn shrnuje to, co bylo vprvn sti souvt eeno detailn. Ty
pickm spojovacm prostedkem je prost nebo krtce eeno. Nesl jsem
balky na potu, ml jsem dv schzky, napsal jsem dal st t povdky apak
jsem byl na anglitin, prost jsem ml celkem nron den.
d) Vztah ekvivalence se vyskytuje mezi vtami, jejich obsah je vpod
stat toton. ist ekvivalence nen vtextech ast. Uvaj se pro
ni spojovac prostedky ili, neboli, jinmi slovy apod. Tato jednotka
zasahuje pouze proti teroristick akci neboli je oprvnna zakroit pouze pi
dopedu pipravench nsilnch inech spolitickm charakterem.
4.2.3 Schematick znzornn stavby souvt

Stavbu souvt budeme zachycovat schmatem, vnm vty vparatak
tickm vztahu budou psny vedle sebe abude mezi n vloeno pojme
novn jejich smantickho vztahu avty vzvislostnm vztahu budou
psny pod sv vty dc. Vty budeme slovat postupn podle jejich
vskytu vsouvt. Poad symbol pro vty (H pro vtu hlavn, Vpro
vtu vedlej) bude ve schmatu odpovdat poad vt vsouvt. sti
vt, do kterch je vloena jin vta/jin vty, budeme oznaovat psmeny
a, b, c atd. podle potu st. Uvt vzvislostnm vztahu budeme jejich
typ urovat slovn podle jejich vtnlensk platnosti. Pro zachycen
smantickho vztahu mezi paratakticky spojenmi vtami budeme pou
vat symboly, kter popisuje nsledujc tabulka.
symbol
vztah
sluovac
odporovac
alternativn
stupovac
vztah piny adsledku (ipka vede ksti, kde se vyjaduje dsledek)
adordinan
109
Vechny popsan skutenosti jsou ilustrovny na nsledujcm p

kladu:
Kdy pila dom (V1), zjistila (H2), e nikdo ztch (V3a), kte j slbili
pomoc (V4), jet nedorazil (V3b), atak se rozhodla (H5), e zane svaenm
sama (V6), protoe u bylo dost hodin (V7) aveee mla bt tentokrt velmi
slavnostn (V8).
H2
V1 psloven
asov
H5
V3a ..... V3b pedmtn
V4 pvlastkov
V6 pedmtn
V7 pinn + V8 pinn
Pi rozboru vt, vnich se vedle sebe vyskytuje vce spojovacch v

raz patcch krznm vtm, nebudeme pi slovn poad vt prvn
spojku povaovat za zatek vty, zatmco vztan slovo za zatek vty
povaovat budeme. Rozdl ukazuj nsledujc dv souvt. V prvnm
znich nen spojka e povaovna za zatek vty, vta zanajc kdy je
pojmna jako druh vta vsouvt. Vdruhm souvt je vztan zjmeno
kter povaovno za zatek vedlej vty, vta pipojen spojkou kdy
je pojmna jako tet vta vsouvt. Tento rozdl odr skutenost, e
vztan slova jsou vtnmi leny svch vt, zatmco spojky vtnmi leny
svch vt nejsou.
Zapomnl (H1), e kdy piel dom takhle pozd (V2), bude si muset nco
uvait sm (V3).
Vzpomnl si na svoji enu (H1), kter (V2a), kdy byla spokojen (V3),
podupvala podobnm zpsobem jako tato pan (V2b).
Pi rozboru souvt, vnich se vyskytuje vedlej vta amezi touto
vtou vedlej a jej vtou dc se vyjaduje nkter z koordinanch
vznam nebo vznam adordinan, zachycujeme tento vznam uvty
vedlej, jak ukazuj nsledujc pklady.
Zatmco smmou mluv Ema francouzsky, sttou se bav zsadn esky.
H2
V1 vztah odporovac
110
Na vandrech vmld potkal kamardy, se ktermi se pak asto ard schzel

cel ivot.
H1
V2 vztah sluovac
4.2.4 Syntaktick rozbor tvar spmou e

Pi rozboru tvar tvoench pmou e (znaenou i neznaenou
uvozovkami) auvozovac vtou je mono postupovat dvojm zpsobem.
Prvn vychz zfaktu, e sti takovho tvaru pedstavuj promluven
rznch astnk komunikan situace a neobsahuj dn signly
zvislosti (podadic spojovac prostedky). Zmnn tvar se v tomto
ppad povauje za textov spojen, ne za souvt. Ob sti (pm e
iuvozovac vta) jsou analyzovny zvl (tento zpsob een vychz
zHrbkova Nrysu textov syntaxe spisovn etiny). Druh zpsob een
vychz zfaktu, e sloveso uvozovac vty vyaduje/umouje doplnn
pedmtem, acel tvar se povauje za podadn souvt (tento zpsob
een vychz zpstupu Praskho zvislostnho korpusu (PDT)). Ob
een ukazuj nsledujc pklady.
Nikdo nenutil fanouky, aby plhali na pdium, odpovdl rozezlen zpvk.
een podle Hrbka:
Nikdo nenutil fanouky (H1), aby plhali na pdium, (V2) odpovdl
rozezlen zpvk (nezapotv se jako vta).
H1
V2 pedmtn
een podle PDT:

Nikdo nenutil fanouky (V1), aby plhali na pdium, (V2) odpovdl
rozezlen zpvk (H3).

H3
V1 pedmtn
V2 pedmtn
111
Dosud neznm fotografie mlad princezny Diany z doby, kdy byla jet
Dianou Spencerovou, se vydraila ve Spojench sttech vpepotu zhruba za
350000 K, uvedla agentura AP.
een podle Hrbka:
Dosud neznm fotografie mlad princezny Diany zdoby (H1a), kdy byla
jet Dianou Spencerovou (V2), se vydraila ve Spojench sttech v pepotu
zhruba za 350000 K (H1b), uvedla agentura AP (nezapotv se jako vta).
H1a ..................... H1b

V2 pvlastkov
Dosud neznm fotografie mlad princezny Diany zdoby (V1a), kdy byla
jet Dianou Spencerovou (V2), se vydraila ve Spojench sttech v pepotu
zhruba za 350000 K (V1b), uvedla agentura AP (H3).

H3
V1a ..................... V1b pedmtn

V2 pvlastkov
4.3 Pklad syntaktickho rozboru

koly:
1. Spotejte, kolik je vtextu vt akolik vpovd.
2. Stavbu vech vt jednoduchch zachyte zvislostnm stromem, ur
ete vtnlenskou platnost uzl a k hranm pipite smantick
aformln syntaktick vztahy.
3. Stavbu souvt znzornte schematicky.
4. Uzvraznnch slov urete jejich vtnlenskou platnost.
USA vrtily Peru posledn pedmty odvezen zMachu Picchu.
Do Peru dorazily posledn pedmty z posvtn pevnosti Ink Machu
Picchu, kter odtud odvezli amerit archeologov aje se USA zavzaly vrtit
zpt do zem pvodu. Amerian tak navrtili Peruncm celkem asi ticet pt
tisc artefakt, kter mla dlouh lta vdren americk Yaleova univerzita.
112
Podle zpravodajskho serveru BBC posledn zsilka inck keramiky adalch

pedmt dorazila do msta Cuzco vera. Nejlep kusy cel kolekce budou nyn
vystaveny ve zdejm muzeu.
Dohodu onvratu archeologickho bohatstv podepsali Amerian sPerunci
vroce 2010. Toto datum m ijist symbolick vznam: dohoda byla toti podepsna rok ped stm vrom objeven inck pevnosti, skrvajc se dlouh lta
ped svtem vysoko vAndch. Zpad se opoloze Machu Picchu, postavenho
Inky ve 13. stolet, poprv dozvdl dky americkmu archeologovi Hiramu
Binghamovi, kter na ruiny narazil vroce 1911. Vechny vykopvky pak odtud
zaaly mit do archiv americk univerzity, kde Bingham pednel.
Ikdy prvn dv sti nlez dostali Perunci zpt u vloni, na vystaven
artefakt si bude muset veejnost jet njakou dobu pokat. Celkov vak
meme konstatovat, e sohledem na bnou praxi je potiteln, e kprocesu
spravedlivho vyrovnn vbec dolo.
(upraveno z: http://www.ceskenoviny.cz/kultura/zpravy/usa-vratily-peru-posledni
-predmety-odvezene-z-machu-picchu/865194)
1. Vtextu je 20 vt aXII vpovd.

USA vrtily Peru posledn pedmty odvezen zMachu Picchu (1, I).
Do Peru dorazily posledn pedmty zposvtn pevnosti Ink Machu Picchu
(2), kter odtud odvezli amerit archeologov (3) aje se USA zavzaly vrtit
zpt do zem pvodu (4, II). Amerian tak navrtili Peruncm celkem asi
ticet pt tisc artefakt (5), kter mla dlouh lta vdren americk Yaleova
univerzita (6, III).
pedmt dorazila do msta Cuzco vera (7, IV). Nejlep kusy cel kolekce budou
nyn vystaveny ve zdejm muzeu (8, V).
vroce 2010 (9, VI). Toto datum m ijist symbolick vznam (10, VII): dohoda
byla toti podepsna rok ped stm vrom objeven inck pevnosti, skrvajc
se dlouh lta ped svtem vysoko vAndch (11, VIII). Zpad se opoloze Machu Picchu, postavenho Inky ve 13. stolet, poprv dozvdl dky americkmu
archeologovi Hiramu Binghamovi (12), kter na ruiny narazil vroce 1911 (13,
IX). Vechny vykopvky pak odtud zaaly mit do archiv americk univerzity
(14), kde Bingham pednel (15, X).
Ikdy prvn dv sti nlez dostali Perunci zpt u vloni (16), na vystaven
artefakt si bude muset veejnost jet njakou dobu pokat (17, XI). Celkov vak
meme konstatovat (18), e sohledem na bnou praxi je potiteln (19), e
kprocesu spravedlivho vyrovnn vbec dolo (20, XII).
113
2. Zvislostn stromy vt jednoduchch:

USA vrtily Peru posledn pedmty odvezen zMachu Picchu.
vrtily
psudek
P, k
D, r
Peru
pedmt
USA
podmt
D, r
D, k
posledn
pvlastek
pedmty
pedmt
D, k
odvezen
pvlastek
D, a
zMachu Picchu
p. u. msta
Podle zpravodajskho serveru BBC posledn zsilka inck keramiky

adalch pedmt dorazila do msta Cuzco vera.
dorazila
psudek
D, a
P, k
podle
serveru
p. u. zetele
D, k
zsilka
podmt
D, r
D, k
zpravodajskho
BBC
pvlastek
pvlastek
posledn
pvlastek
D, r
D, a
D, a
do
msta
p. u. msta
a
pvlastek
keramiky
pedmt
K, p
D, k
D, k
inck
dalch
pvlastek
pvlastek
vera
p. u.
asu
D, r
Cuzco
pvlastek
Nejlep kusy cel kolekce budou nyn vystaveny ve zdejm muzeu.
budou vystaveny
psudek
D, a
D, a
nyn
vmuzeu
p. u. asu
p. u. msta
D, k
P, k
D, k
nejlep
pvlastek
kusy
podmt
D, r
D, k
kolekce
pvlastek
zdejm
pvlastek
cel
pvlastek
114
Dohodu o nvratu archeologickho bohatstv podepsali Amerian

sPerunci vroce 2010.
podepsali
psudek
D, r
dohodu
pedmt
P, k
Amerian
podmt
D, a
onvratu
pvlastek
D, k
K, a
D, r
bohatstv
pvlastek
D, a
vroce
p. u. asu
sPerunci
podmt
D, r
2010
pvlastek
archeologickho
pvlastek
3. Schematicky zachycen stavba souvt:

Do Peru dorazily posledn pedmty zposvtn pevnosti Ink Machu
Picchu, kter odtud odvezli amerit archeologov aje se USA zavzaly
vrtit zpt do zem pvodu.
H1
V2 pvlastkov + V3 pvlastkov
Amerian tak navrtili Peruncm celkem asi ticet pt tisc artefakt, kter mla dlouh lta vdren americk Yaleova univerzita.
H1
V2 pvlastkov
Toto datum m ijist symbolick vznam: dohoda byla toti podepsna
rok ped stm vrom objeven inck pevnosti, skrvajc se dlouh lta
ped svtem vysoko vAndch.
H1 H2
Zpad se opoloze Machu Picchu, postavenho Inky ve 13. stolet, poprv dozvdl dky americkmu archeologovi Hiramu Binghamovi, kter
na ruiny narazil vroce 1911.
115
H1
V2 pvlastkov
Vechny vykopvky pak odtud zaaly mit do archiv americk univerzity, kde Bingham pednel.
H1
V2 pvlastkov
Ikdy prvn dv sti nlez dostali Perunci zpt u vloni, na vystaven artefakt si bude muset veejnost jet njakou dobu pokat.
H2
V1 ppustkov
Celkov vak meme konstatovat, e s ohledem na bnou praxi je
potiteln, e kprocesu spravedlivho vyrovnn vbec dolo.
H1
V2 pedmtn
V3 podmtn
4. Uzvraznnch slov urete jejich vtnlenskou platnost.
Do Peru dorazily posledn pedmty z posvtn pevnosti Ink Machu
Picchu, kter odtud odvezli amerit archeologov aje se USA zavzaly vrtit
zpt do zem pvodu. Amerian tak navrtili Peruncm celkem asi ticet pt
tisc artefakt, kter mla dlouh lta vdren americk Yaleova univerzita.
pedmt dorazila do msta Cuzco vera. Nejlep kusy cel kolekce budou nyn
vystaveny ve zdejm muzeu.
vroce 2010. Toto datum m ijist symbolick vznam: dohoda byla toti podepsna rok ped stm vrom objeven inck pevnosti, skrvajc se dlouh lta
ped svtem vysoko vAndch. Zpad se opoloze Machu Picchu, postavenho
116
Inky ve 13. stolet, poprv dozvdl dky americkmu archeologovi Hiramu

Binghamovi, kter na ruiny narazil vroce 1911. Vechny vykopvky pak odtud
zaaly mit do archiv americk univerzity, kde Bingham pednel.
Ikdy prvn dv sti nlez dostali Perunci zpt u vloni, na vystaven
artefakt si bude muset veejnost jet njakou dobu pokat. Celkov vak
meme konstatovat, e sohledem na bnou praxi je potiteln, e kprocesu
spravedlivho vyrovnn vbec dolo.
zpevnosti pvlastek
Machu Picchu pvlastek
je pedmt
pvodu pvlastek
ticet pt tisc pedmt
artefakt pvlastek
vdren soust psudku mla vdren
vznam pedmt
toti nen vtnm lenem
ped vrom p. u. asu
pevnosti pvlastek
skrvajc se pvlastek
ped svtem pedmt
vAndch p. u. msta
opoloze pedmt
Inky p. u. pvodce dje
ve stolet p. u. asu
dky archeologovi p. u. piny
(dky) Hiramu Binghamovi p. u. piny (adordinace s lenem dky
archeologovi)
kter podmt
na ruiny pedmt
mit soust psudku zaaly mit
kde p. u. msta
artefakt pvlastek
dobu p. u. asu
sohledem na praxi p. u. zetele
kprocesu pedmt
vyrovnn pvlastek
117
Literatura
DANE, Frantiek GREPL, Miroslav HLAVSA, Zdenk (ed.) (1987): Mluvnice etiny 3. Skladba. Praha: Academia.
GREPL, Miroslav KARLK, Petr (1998): Skladba etiny. Olomouc: Votobia.
HRBEK, Josef (1994): Nrys textov syntaxe spisovn etiny. Praha: Trizonia.
MIKULOV, Marie, a kol. (2008): Anotace na tektogramatick rovin Praskho
zvislostnho korpusu. Referenn pruka. Praha: FAL.
MILAUER, Vladimr (1966): Novoesk skladba. Praha: SPN.
118
Cvien
1. Najdte podmt apsudek:

1. Nebylo jim do zpvu. 2. Zpvat vrna rozhodn neumla. 3. Dvanct
msk sedlo kolem ohn. 4. To je ale zpach! 5. Kapalo j za krk.
6. Nauit se na zkouku nebylo tak tk. 7. Hodl vbec dneska pijt
dom? 8. Byl okouzlen jej skromnost. 9. Jeho nvrh bychom mli vzt
v potaz. 10. Psek udlal hop na gau. 11. Pomalu zanalo zapadat
slunce. 12. Kdo tam vechno byl? 13. Za devatero horami adevatero e
kami leelo krlovstv. 14. Babika se na promoci vnuky dala osthat.
15. Devt drach hlav se spalo na Bajaju. 16. Nezbylo jim vbec nic.
17. Pee pat do prvn slovesn tdy. 18. Pece nen tak tk alespo mu
podkovat. 19. Proti tomu dn nmitky nejsou. 20. Hlsili na vkend
kroupy. 21. Jak se ti bydl vnovm byt? 22. Ona na verky moc nen.
23. Ml bys tam zavolat jet dnes. 24. Neukod nm obas se trochu
projt. 25. Dti se nesm ldovat jen sladkostmi. 26. J, to autko je na
klek! 27. abka bluk do rybnka. 28. Pla bych si stt se novinkou.
29. Nebylo otom pochyb. 30. Nemusel jsi na ni tolik kiet.
2. Najdte ve vtch vechna psloven uren aurete jejich druh:
Nhodou se umho pokusu osebevradu ocitl tenhle mu. Bez ohlen
sveep krel pod pmo vped srukama zaboenma do kapes svrch
nku. Zkousk ltek pro nj uila krsnou deku. Svj spch pomoval
jako kad tden za posledn rok potem novch zamstnanc. Poznva
li se podle sloitho tetovn na vnitn stran zpst. Samm pekvape
nm m dokonce pln zapomnl pozdravit. Krouili kolem nj jako dva
hladov supi. Pro zahranin verze rusk klasiky je tk zskat si uznn
prv vRusku. Nauil se bt astn iskontem na nule. Ina New York
je deset mrtvch kvli pedvkovn heroinem za tden tragick bilance.
Mn se to tedy rozhodn nelb ani trochu. Nsledoval jsem ho pes celou
119
restauraci a k naemu stolu, stojcmu u prosklen stny. Jeho jmno

bylo namchno podobn jako jeho chromozomy. Vechny stromy skl
nly vtve pod thou snhu. Tsla se zimou. Mluvil snimi otom nejmn
ti hodiny. Podle politickch nzor jeho otce se u ve svt dvno orien
tovat nedalo. Byla velmi jazykov nadan. Ktku stailo te jen otevt
zmek dvma zahnutmi vlsenkami, pjenmi od jejich sluebn. Ne
rad se dval lidem do o, zvl enm. Navzdory pozdn hodin odeel
zverku jet nakupovat. Dobe znaj sovtsk filmov zpracovn Anny
Kareniny zroku 1967, vnm asami mv Tajana Samojlovov. Pro jej
drobn vzhled na ni vdycky volali Pskle. Radji to vyeil bonbonirou
jako vtom vtipu opolicajtech na pohbu. Bidlice rda obrst mechem.
Jednn probhala vptelskm duchu. Od svho bratrance jet nikdy
nic takovho neslyeli. Posledn vystoupen m naplnovan na tvrtek,
kdy vystoup v univerzitnm kampusu v Bohunicch. Pi v podstat
ptelskm zpolen mu jeho spoluk loktem vyrazil dva zuby. Petra
se bl vc ne Martina. Bt pokousn od medvda nen dn vzruujc
zitek. Nakonec jim nezbylo ne vymhat svoje pohledvky soudn.
Osthala si vlasy nakrtko. Vppad vyhlen poplachu pouijte po
strann schodit. Obil svazovali do snop. Ten den li a do zemdlen.
A na Tondu se tehdy v Alpch vybourali vichni. Touto branou se dalo
prochzet pouze se svolenm krlovny. Vylezl odtamtud cel od medu.
3. Syntaktickou stavbu vty jednoduch zachyte zvislostnm stromem. K uzlm pipite vtn leny, k hranm doplte smantick
iformln syntaktick vztahy:
1) Mravenenk urputn doloval jazykem zmravenit veei.
2) Veverka svj sbr alud zhodnotila jako velmi poveden.
3) Pro jetel sousedova koza vylezla schut a na horn okraj plotu.
4) Ipes tatnkv zkaz seral oVnocch n pes Placka zradosti msu
cukrov.
5) Lika vytrhla nepozorn strace ze zobku kousek sra.
6) Pro hrabe kapskho nen tk prospat cel den voekvn non
vpravy za termity.
7) Po dlouhm letu pes moe se pi vraceli unaven dom.
8) Vzoo umvali ti hodiny skupinku nosl pokousanch od blech dezinfeknm ampnem.
4. Stavbu nsledujcch vt zachyte zvislostnm stromem. Kuzlm
pipite informaci ojejich vtnlensk platnosti, khranm smantick iformln syntaktick vztahy:
120
Bylo zvltn atm nepstojn hovoit zde ovlce.

Vzhledem ke svmu vku abohatstv toho u nejsp moc nepotebuje.
Dky va naivit se mu podailo vnutit vm svj model chovn velmi
rychle.
Pes Tom se nael promokl azbdovan pede dvemi nechvaln znm
ho hanbince zvanho Klub Chlo.
Odklepvajce popel zcigaret do plechovky, diskutovali oBohu anesmr
telnosti lovka jako sta ptel.
Rozhodl se pestat se snait se snimi dohodnout kvli mnoha daovm
nesrovnalostem vjejich dokumentaci.
Nai touhu vykonvat povoln v mnohem vym postaven ne nae
rodina mon brzd nae vchoz spoleensk postaven.
Obklopeni spirlami koue sedli na hromad matrac potaench zele
nm voskovanm pltnem uprosted przdnho slu.
Uniktn medaile sportrtem vtvarnka Zdeka Milera na lcov stran
a postavikou Krtka a jeho ptel na stran rubov bude pedmtem
charitativn aukce.
5. Kuvedenm hlavnm vtm doplte co nejvce vedlejch vt rznho druhu; druhy vedlejch vt urete:
a) Dvala jsem se na m,
b) , nemohl zabrnit nehod.
6. Stavbu souvt zachyte grafem, znzornte vnm vztahy mezi vtami aurete druh vt vedlejch:
Thomas byl d: trvil vprci nekonen hodiny, pravideln vynechval
obd atolik se soustedil na sv cle, e obas zapomnl pozdravit, kdy
se na chodb mjel skolegy.
Je zajist diskutabiln, zda za elem vt ochrany soudnictv, atedy
i ochrany vech oban, kte se astn soudnch zen, je nezbytn
pedat nkter pravomoci exekutivy soudcovskmu stavu.
Vychutnat si sladkosti v cel jejich dokonalosti lze pouze tehdy,
pokud je nejme proto, abychom ukojili hlad aorgiemi sladk jemnosti
uspokojili primrn poteby, ale kdy nm rozprostou po celch stech
laskavost celho svta.
Kdy lo napklad o to, e bych ml mt telefon na chalup, kde
tak obas bvm, tak probhlo normln vyjednvn s jihoeskm
Telecomem, kter jsem si sm normln zaplatil, protoe by to byl u
druh telefon ana ten nemm nrok.
121
Jedin zpsob, jak zjistit, zda to, emu vme, je pravda, i nikoli, je
ovit si to vternu, aproto nkdy stoj za to vzt sm sebe za ruiku,
ikdyby to mlo trochu bolet, azat si to, co nm nahn strach, abychom
mli monost zjistit, e jsme se mon mlili.
Je to nemorln, i kdy jist ne protizkonn, reagoval vera ms
topedseda parlamentu Karel Ledvinka (ODA) na dotaz LN, zda je
vhodn, aby sttem kontrolovan Investin apotovn banka vydvala
prostednictvm sv dcein akciov spolenosti noviny Denn Telegraf,
kter se oznauj za nezvisl.
Vdob, kdy jsme se stali autorizovanm dealerem firmy Apple, ob
lasti, kde se nejsnadnji dalo dosahovat velkch obrat, jako napklad
redakn systmy, u byly obsazen, k Ji Proke, jeden ze spoluma
jitel firmy.
Gndhmu lo o vc ne jen osobn zjmy a touhu jednotlivce po
zmn: ml na mysli promnu spolenosti, po jak toume vichni,
asvmi slovy chtl ct, e kdy lovk sm ztlesuje smr, kterm by
se spolenost mla ubrat, anakonec se stane vzorem pro ostatn, m to
mnohem vt slu, ne kdy jen vechno odsuzuje akritizuje.
Vanessa mla za kol rozdlovat mezi ns objednvky rovnomrn,
ale nedvno jsem zjistil, e zatmco na jedn stran vrazn upednost
uje Thomase, protoe j asi uarovala aura vtze, kter ho ve firm ob
klopovala, achtla mt pocit, e se na tomto spchu ona osobn vrazn
podl, m naopak znevhoduje nejvc ze vech, tebae se v onch
vzcnch chvlch, kdy mi njakou objednvku pedvala, tvila, jako
by mi ve sv neskonal dobrot schovala jedinou spolenost, kter se na
firmu bhem tdne obrtila.
7. Knsledujcm stromm vymyslete vty, jejich stavbu mohou stromy znzorovat:
Strom A
uzel
uzel
uzel
uzel
uzel
uzel
122
uzel
uzel
Strom B
uzel
uzel
uzel
uzel
uzel
uzel
uzel
Strom C
uzel
uzel
uzel
uzel
uzel
uzel
uzel
uzel
8. U nsledujcch souvt doplte rky, oznate psudky, napite

poet vt, urete druhy vedlejch vt avztahy mezi vtami:
a) Teprve kdy pestalo pret asela na zahradu zjistila Marie e vrtka na noc
opravdu nezavela naopak nechala je oteven take zahrada byla pln koek
ze sousedstv kter sem pilkaly zbytky jdla.
b) Tebae jsem nemnil zavsti pokojemilovnho tene stmi rejtary do domu
svho tatka protoe to tam bude velmi zl pece toho vyaduje pokraovn
m historie abych zanechal minulmu potomstvu svdectv jak hrozn azcela neslchan krutosti byly stle pchny vtto na nmeck vlce aabych
pitom vlastnm pkladem dokzal e vechna takov zla byla asto nezbytn
seslna dobrotivost Nejvyho k naemu prospchu. (Grimmelshausen)
c) Pan Brouek nyn velice ehral e nedostalo se mu ve kole dnho pouen
odomcch djinch apsahal si vrt-li se nazpt do devatenctho stolet
e popchne Klapzubu k uveejnn Zaslna v novinch jm vyzve esk
poslaneck klub aby vpravil do novho liechtensteinskho zkona kolskho
odstavec e na eskch kolch m se vyuovati zvl dkladn djinm
husitskm. (S. ech)
9. Vnsledujcm souvt a) doplte rky; b) oznate psudky; c) napite poet vt; d) popite vztahy mezi vtami vsouvt; e) urete druhy
vedlejch vt; f) vypite vty bez podmtu:
Venku byla tma a on se vzpamatoval z oku take zase mohl vst ei
ovelijakch hloupostech ateprve kdy spolkl posledn sousto veee
azapadl do kesla ctil se opravdu spokojen protoe nebyl nikm ruen.
123
een
1. Najdte podmt apsudek:

1. (bez podmtu) Nebylo jim do zpvu.
2. Zpvat vrna rozhodn neumla.
3. Dvanct msk sedlo kolem ohn.
4. To je ale zpach!
5. (bez podmtu) Kapalo j za krk.
6. Nauit se na zkouku nebylo tak tk.
7. (Ty) Hodl vbec dneska pijt dom?
8. (On) Byl okouzlen jej skromnost.
9. (My) Jeho nvrh bychom mli vzt vpotaz.
10. Psek udlal hop na gau.
11. Pomalu zanalo zapadat slunce.
12. Kdo tam vechno byl?
13. Za devatero horami adevatero ekami leelo krlovstv.
14. Babika se na promoci vnuky dala osthat.
15. Devt drach hlav se spalo na Bajaju.
16. Nezbylo jim vbec nic.
17. Pee pat do prvn slovesn tdy.
18. Pece nen tak tk alespo mu podkovat.
19. Proti tomu dn nmitky nejsou.
20. (veobecn) Hlsili na vkend kroupy.
21. (bez podmtu) Jak se ti bydl vnovm byt?
22. Ona na verky moc nen.
23. (Ty) Ml bys tam zavolat jet dnes.
24. Neukod nm obas se trochu projt.
25. Dti se nesm ldovat jen sladkostmi.
26. J, to autko je na klek!
27. abka bluk do rybnka.
124
28. (J) Pla bych si stt se novinkou.

29. Nebylo otom pochyb.
30. (Ty) Nemusel jsi na ni tolik kiet.
2. Najdte ve vtch vechna psloven uren aurete jejich druh:
Nhodou (p. u. piny) se umho pokusu (p. u. msta) osebevradu
ocitl tenhle mu.
Bez ohlen (p. u. prvodnch okolnost) sveep (p. u. zpsobu) krel
pod (p. u. asu) pmo (p. u. zpsobu) vped (p. u. msta) srukama
(p. u. prvodnch okolnost) zaboenma do kapes (p. u. msta) svrch
nku.
Zkousk (p. u. pvodu) ltek pro nj (p. u. prospchu) uila krsnou
deku.
Svj spch pomoval jako kad tden (p. u. zpsobu) za posledn
rok potem (p. u. prostedku mtko) novch zamstnanc.
Poznvali se podle sloitho tetovn (p. u. prostedku mtko) na
vnitn stran zpst.
Samm pekvapenm (p. u. piny) m dokonce pln (p. u. mry)
zapomnl pozdravit.
Krouili kolem nj (p. u. msta) jako dva hladov supi. (p. u. zpsobu)
Pro zahranin verze (p. u. zetele) rusk klasiky je tk zskat si (p. u.
prospchu) uznn prv vRusku (p. u. msta).
Nauil se bt astn iskontem (p. u. prvodnch okolnost) na nule.
Ina New York (p. u. zetele) je deset mrtvch kvli pedvkovn (p. u.
piny) heroinem za tden (p. u. asu) tragick bilance.
Mn (p. u. proivatele/nositele dje nebo stavu) se to tedy rozhodn
nelb ani trochu (p. u. mry).
Nsledoval jsem ho pes celou restauraci (p. u. msta) a knaemu stolu
(p. u. msta) stojcmu uprosklen stny (p. u. msta).
Jeho jmno bylo namchno podobn (p. u. zpsobu) jako jeho chromozomy (p. u. zetele).
Vechny stromy sklnly vtve pod thou (p. u. piny) snhu.
Tsla se zimou (p. u. piny).
Mluvil snimi otom alespo ti hodiny (p. u. asu).
Podle politickch nzor (p. u. prostedku mtko) jeho otce se u ve
svt (p. u. msta) dvno (p. u. asu) orientovat nedalo.
Byla velmi (p. u. mry) jazykov (p. u. zetele) nadan.
Ktku (p. u. zetele) stailo te (p. u. asu) jen otevt zmek dvma
zahnutmi vlsenkami (p. u. prostedku) pjenmi od jejich sluebn
(p. u. pvodce).
125
Nerad se dval lidem (p. u. prospchu) do o (p. u. msta), zvl enm

(p. u. prospchu, adordinan parataxe se lenem lidem).
Navzdory pozdn hodin (p. u. ppustky) odeel zverku (p. u. msta)
jet nakupovat (p. u. elu).
Dobe (p. u. zpsobu) znaj sovtsk filmov zpracovn Anny Kareniny
zroku 1967, vnm (p. u. msta) asami (p. u. prostedku) mv Tajana
Samojlovov.
Pro jej drobn vzhled (p. u. piny) na ni vdycky (p. u. asu) volali
Pskle (p. u. zpsobu, citativ).
Radji to vyeil bonbonirou (p. u. prostedku) jako vtom vtipu (p. u.
zpsobu) opolicajtech na pohbu.
Bidlice rda obrst mechem (p. u. pvodce).
Jednn probhala vptelskm duchu (p. u. zpsobu).
Od svho bratrance (p. u. pvodu) jet nikdy (p. u. asu) nic takovho
neslyeli.
Posledn vystoupen m naplnovan na tvrtek (p. u. asu), kdy (p. u.
asu) vystoup vuniverzitnm kampusu (p. u. msta) vBohunicch.
Pi vpodstat ptelskm zpolen (p. u. asu) mu (p. u. prospchu)
jeho spoluk loktem (p. u. prostedku) vyrazil dva zuby.
Petra se bl vc (p. u. mry) ne Martina (p. u. zetele).
Bt pokousn od opice (p. u. pvodce) nen dn vzruujc zitek.
Nakonec jim (p. u. proivatele/nositele dje nebo stavu) nezbylo ne
vymhat svoje pohledvky soudn (p. u. prostedku/zpsobu).
Osthala si (p. u. prospchu) vlasy nakrtko (p. u. vsledku).
V ppad vyhlen (p. u. podmnky) poplachu pouijte postrann
schodit.
Obil svazovali do snop (p. u. vsledku).
Ten den (p. u. asu) li a do zemdlen (p. u. mry).
A na Tondu (p. u. nhrady, zahrnut a vylouen, zde vylouen) se
tehdy (p. u. asu) v Alpch (p. u. msta) vybourali vichni.
Touto branou (p. u. msta) se dalo prochzet pouze se svolenm (p. u.
podmnky) krlovny.
Vylezl odtamtud (p. u. msta) cel od medu (p. u. prostedku).
3. Syntaktickou stavbu vty jednoduch zachyte zvislostnm stromem. K uzlm pipite vtn leny, k hranm doplte smantick
iformln syntaktick vztahy:
126
1) Mravenenk urputn doloval jazykem zmravenit veei.

doloval
psudek
P, k
D, a
D, a
mravenenk
urputn
podmt
PU zpsobu
D, a
D, r
jazykem
PU prostedku
z mravenit
PU msta
veei
pedmt
2) Veverka svj sbr alud zhodnotila jako velmi poveden.

P, k
veverka
podmt
D, r
sbr
pedmt
D, k
svj
pvlastek sh.
zhodnotila
psudek
D, a
D, r
D, a
alud
pvlastek nesh.
jako poveden
doplnk
velmi
PU mry
D, k
3) Pro jetel sousedova koza vylezla schut a na horn okraj plotu.
D, a
vylezla
psudek
D, a
P, k
pro jetel
koza
PU elu
podmt
D, k
sousedova
pvlastek sh.
D, a
s chut
PU prv. okol.
na okraj
PU msta
D, k
horn
pvlastek sh.
D, r
plotu
pvlastek nesh.
4) Ipes tatnkv zkaz seral oVnocch n pes Placka zradosti msu

cukrov ichlebky.
seral
psudek
D, a
D, k
tatnkv
pvl. sh.
pes zkaz
PU
ppustky
D, r
D, a
P, k
podmt
o Vnocch
pes Placka
PU
A, p
D, k
asu
n
pvl. sh.
127
D, a
z radosti
PU
piny
i
pedmt
msu chlebky
K, p
D, r
cukrov
pvl. nesh.
5) Lika vytrhla nepozorn strace ze zobku kousek sra.

vytrhla
psudek
P, k
lika
podmt
D, r
D, r
D, a
strace
PU prospchu
ze zobku
PU msta
D, k
nepozorn
pvlastek sh.
kousek
pedmt
D, r
sra
pvlastek nesh.
6) Pro hrabe kapskho nen tk prospat cel den voekvn non

vpravy za termity.
D, a
pro hrabe
PU zetele
D, k
nen
psudek
P, a
tk
st
psudku
kapskho
pvlastek sh.
prospat
podmt D, r
D, a
den
pedmt
D, k
cel
pvlastek
sh.
D, k
non
pvlastek
sh.
voekvn
PU prv. okol.
D, r
vpravy
pvlastek nesh.
D, a
za termity
pvlastek
nesh.
7) Po dlouhm letu pes moe se pi vraceli vyht, ale vyslen dom.

vraceli se
psudek
P, k
D, a
D, k
po letu
PU
piny/asu
dlouhm
pvlastek sh.
pi
podmt
D, a
pes moe
pvlastek nesh.
D, a
ale
doplnk
vyht
D, a
vyslen
K, p
dom
PU msta
D, k
8) Vzoo umvali ti hodiny dezinfeknm ampnem skupinku nosl

pokousanch od blech.
128
umvali
psudek
D, r
D, a
D, a
D, a
(oni)
vzoo
hodiny
ampnem
skupinku
D, r
podmt PU msta
PU asu
PU
pedmt
nevyjdprostedku
nosl
D, k
D, k
D, k
en
pvlastek
nesh.
ti
dezinfeknm
pokousanch
pvlastek sh.
pvl. sh.
pvlastek sh.
D, a
od blech
PU pvodce
dje
P, k
4. Stavbu nsledujcch vt zachyte zvislostnm stromem. Kuzlm

pipite informaci ojejich vtnlensk platnosti, khranm smantick iformln syntaktick vztahy:
1) Bylo zvltn atm nepstojn hovoit zde ovlce.
bylo
st
psudku
zvltn
st
psudku
K, p
tm
PU mry
P, a
nepstojn
hovoit
podmt
D, a
D, a
zde
PU msta
D, r
ovlce
pedmt
2) Vzhledem ke svmu vku abohatstv toho u nejsp moc nepotebuje.

nepotebuje
psudek
P, k
(on)
podmt
vku
svmu
pvlastek
D, k
a
vzhledem
ke
PU piny
K, p
D, a
D, r
bohatstv
D, r
moc
pedmt
toho
pvlastek
(Pozn.: Slova nejsp, u jsou stice, proto nejsou ve strom uvedena.)

129
3) Dky va naivit se mu podailo vnutit vm svj model chovn velmi

rychle.
podailo se
psudek
D, a
dky
naivit
PU piny
va
pvl.
D, r
mu
pedmt
P, a
vnutit
podmt
D, r
vm
pedmt
D, k
D, a
D, r
model
pedmt
D, k
rychle
PU
zpsobu
D, a
D, r
svj
pvlastek
chovn
pvlastek
velmi
PU mry
(Pozn.: Vtn len rychle me bt zachycen ijako zvisl na psudku

podailo se.)
4) Pes Tom se nael promokl azbdovan ped dvemi nechvaln zn
mho hanbince zvanho Klub Chlo.
P, k
se nael
psudek
podmt
Pes
A, p
Tom
D, a
a
doplnk
promokl
K, p
D, a
zbdovan
ped dvemi
p. u. msta
D, k
D, k
D, a
nechvaln
PU zpsobu
znmho
pvlastek
D, r
hanbince
pvlastek
D, k
zvanho
pvlastek
D, r
Klub
PU zpsobu
D, r
Chlo
pvl.
5) Odklepvajce popel zcigaret do plechovky, diskutovali oBohu asmr

telnosti lovka jako sta ptel.
130
diskutovali
psudek
D, r
a
o
pedmt
P, k
D, a
(oni) odklepvajce
Bohu
K, p
podmt
doplnk
D, a
D, r
D, k
popel
do plechovky
pedmt
PU msta
D, a
zcigaret
pvlastek
D, a
smrtelnosti
D, r
lovka
pvlastek
jako ptel
PU zpsobu
D, k
sta
pvlastek
6) Rozhodl se pestat se snait se snimi dohodnout kvli mnoha dao

vm nesrovnalostem vjejich dokumentaci.
P, k
rozhodl se
psudek
(on)
podmt
D, a
D, a
pestat se snait
pedmt
kvli
nesrovnalostem
PU piny
D, a
D, k
v
D, k
mnoha
daovm
dokumentaci
D
pvl.
pvlastek
pvlastek
D, a
dohodnout se
pedmt
D, r
snimi
pedmt
jejich
pvlastek
D, k
(Pozn.: len kvli nesrovnalostem me bt zachycen i jako zvisl na

lenu pestat se snait.)
7) Nai touhu vykonvat povoln vmnohem vym postaven ne nae
rodina mon brzd nae vchoz spoleensk postaven.
brzd
psudek
D, r
D, k
nai
pvl.
touhu
pedmt
D, a
vykonvat
pvlastek
D, k
nae
pvl.
D, r
povoln
pedmt
D, a
mnohem
PU mry
D, a
D, k
vym
pvlastek
vpostaven
pvlastek
D, a
D, k
nae
pvlastek
131
D, k
vchoz
pvl.
D
ne rodina
PU zetele
P, k
postaven
podmt
D, k
spoleensk
pvl.
D
(Pozn.: Slovo mon je zde stice, proto nen ve strom uvedeno; len
vpostaven me bt zachycen ijako zvisl na lenu vykonvat [pak jde
op. u. msta].)
8) Obklopeni spirlami koue sedli na hromad matrac potaench
voskovanm pltnem uprosted przdnho slu.
sedli
psudek
P, k
(oni)
obklopeni
podmt doplnk
D, k
D, a
D, r
spirlami
PU pvodce
dje
D, a
na hromad
PU msta
D, a
uprosted slu
PU msta
D, r
D, k
matrac
przdnho
pvlastek
pvlastek
D, k
potaench
pvlastek
D, r
D, r
koue
pvlastek
D, k
pltnem
PU prostedku
voskovanm
pvlastek
(Pozn.: Vtn len uprosted slu me bt zachycen i jako zvisl na

vtnm lenu na hromad.)
9) Uniktn medaile sportrtem vtvarnka Zdeka Milera na lcov stra
n apostavikou Krtka ajeho ptel na stran rubov bude pedmtem
charitativn aukce.
(strom na stran 133)
5. Kuvedenm hlavnm vtm doplte co nejvce vedlejch vt rznho druhu; druhy vedlejch vt urete:
Pklady een:
a) kdy padal do branky. psl. asov
jak padal do branky. doplkov
kter padal do branky. pvlastkov
(jen) kdy jsem mohla. psl. podmnkov
akoliv mi do o svtilo slunko. psl. ppustkov
aby m netrefil do hlavy. psl. elov
protoe jsem ho chtla vidt. psl. pinn
co mi oi staily. psl. mrov
132
133
uniktn
pvl.
D, k
D, a
vtvarnka
D, r
sportrtem
medaile
podmt
A, p
pvl.
a
pvl.
Zdeka
Milera
K, p
lcov
pvl.
D, k
na stran
pvl.
D, a
K, p
a
pvl.
jeho
pvl.
Krtka
D, r
spostavikou
P, k
D, k
ptel
D, a
D, k
rubov
pvl.
na stran
pvl.
aukce
pvl.
D, r
charitativn
pvl.
D, k
pedmtem
st psudku
bude
st psudku
jako se elma dv na svou koist. psl. zpsobov

ani bych pestala poslouchat Pavlovo vyprvn. psl. prvodnch
okolnost
kdekoli jsem zrovna byla. (ekla sbraka mk) psl. mstn
b) Ikdy se snail psl. ppustkov
Protoe byl opil psl. pinn
Aby dostal penze zpojistky psl. elov
Pot, co se katapultoval psl. asov
Kdo vtu chvli dil kamion podmtn
Kdekoli stl psl. mstn
Pokud nesledoval obrazovku simultoru pozorn psl. podmnkov
Aco se Jindry te psl. zetelov
Tm, co mu zbylo psl. prostedkov
6. Stavbu souvt zachyte grafem, znzornte vnm vztahy mezi vtami aurete druh vt vedlejch:
Thomas byl d (H1): trvil vprci nekonen hodiny (H2), pravideln
vynechval obd (H3) a tolik se soustedil na sv cle (H4), e obas
zapomnl pozdravit (V5), kdy se na chodb mjel skolegy (V6).
H1 H2 + H3 + H4
V5 p. mrov (inkov)
V6 p. asov
Je zajist diskutabiln (H1), zda za elem vt ochrany soudnictv,
a tedy i ochrany vech oban (V2a), kte se astn soudnch zen
(V3), je nezbytn pedat nkter pravomoci exekutivy soudcovskmu
stavu (V2b).
H1
V2a ..................... V2b podmtn
V3 pvlastkov
134
Vychutnat si sladkosti v cel jejich dokonalosti lze pouze tehdy (H1),

pokud je nejme (V2) proto, abychom ukojili hlad (V3) aorgiemi sladk
jemnosti uspokojili primrn poteby (V4), ale pokud je nechme roz
prostt nm po celch stech laskavost celho svta (V5).
H1
V2 p. podmnkov
V5 p. podmnkov
V3 p. elov + V4 p. elov
Kdy lo napklad oto (V1), e bych ml mt telefon na chalup (V2),
kde tak obas bvm (V3), tak probhlo normln vyjednvn sjihoes
km Telecomem (H4), kter jsem si sm normln zaplatil (V5), protoe
by to byl u druh telefon (V6) ana ten nemm nrok (V7).

H4
V1 p. asov

V5 pvlastkov
V2 pedmtn
V6 + V7 p. pinn
V3 pvlastkov
Jedin zpsob (H1a), jak mete zjistit (V2), zda to (V3a), emu vme
(V4), je pravda, i nikoli (V3b), je ovit si to vternu (H1b), aproto
nkdy stoj za to vzt sm sebe za ruiku (H5a), ikdyby to mlo trochu
bolet (V6), azat si to (H5b), co nm nahn strach (V7), abychom mli
monost zjistit (V8), e jsme se mon mlili (V9).
H1a .................. H1b H5a .............. H5b

V2 pvlastkov

V6 p. ppustkov
V7 pedm. V8 p. elov
V3a ......... V3b pedmtn
V4 podmtn
135
V9 pedm.
een podle J. Hrbka:

Je to nemorln, ikdy jist ne protizkonn (nezapotv se), reagoval
vera mstopedseda parlamentu Karel Ledvinka (ODA) na dotaz LN
(H1), zda je vhodn (V2), aby sttem kontrolovan Investin apotovn
banka vydvala prostednictvm sv dcein akciov spolenosti noviny
Denn Telegraf (V3), kter se oznauj za nezvisl (V4).
H1

V2 pvlastkov
V3 podmtn
V4 pvlastkov
een podle PDT:

Je to nemorln, ikdy jist ne protizkonn (V1), reagoval vera ms
topedseda parlamentu Karel Ledvinka (ODA) na dotaz LN (H2), zda
je vhodn (V3), aby sttem kontrolovan Investin a potovn banka
vydvala prostednictvm sv dcein akciov spolenosti noviny Denn
Telegraf (V4), kter se oznauj za nezvisl (V5).
H2
V1 pedmtn
V3 pvlastkov
V4 podmtn
V5 pvlastkov
een podle J. Hrbka:
V dob (H1a), kdy jsme se stali autorizovanm dealerem firmy Apple
(V2), oblasti (H1b), kde se nejsnadnji dalo dosahovat velkch obrat,
jako napklad redakn systmy (V3), u byly obsazen (H1c), k Ji
Proke, jeden ze spolumajitel firmy (nezapotv se).
H1a ...................... H1b ...................... H1c
V2 pvlastkov
V3 pvlastkov
136
een podle PDT:

V dob (V1a), kdy jsme se stali autorizovanm dealerem firmy Apple
(V2), oblasti (V1b), kde se nejsnadnji dalo dosahovat velkch obrat,
jako napklad redakn systmy (V3), u byly obsazen (V1c), k Ji
Proke, jeden ze spolumajitel firmy (H4).

H4
V1a ...................... V1b ...................... V1c pedmtn

V2 pvlastkov
V3 pvlastkov
Gndhmu lo ovc ne jen osobn zjmy atouhu jednotlivce po zmn

(H1): ml na mysli promnu spolenosti (H2), po jak toume vichni
(V3), asvmi slovy chtl ct (H4), e kdy lovk sm ztlesuje smr
(V5), kterm by se spolenost mla ubrat (V6), anakonec se stane vzo
rem pro ostatn (V7), m to mnohem vt slu (V8), ne kdy jen vechno
odsuzuje akritizuje (V9).
H1 H2
H4
V3 pvlastkov
V8 pedmtn
V5 + V7 p. podmnkov/podmtn
V9 p. zetelov
V6 pvlastkov
Vanessa mla za kol rozdlovat mezi ns objednvky rovnomrn (H1),
ale nedvno jsem zjistil (H2), e zatmco na jedn stran vrazn uped
nostuje Thomase (V3), protoe j asi uarovala aura vtze (v4), kter
ho ve firm obklopovala (V5), achtla mt pocit (V6), e se na tomto
spchu ona osobn vrazn podl (V7), m naopak znevhoduje
nejvc ze vech (V8), tebae se vonch vzcnch chvlch (V9a), kdy mi
njakou objednvku pedvala (V10), tvila (V9b), jako by mi ve sv
neskonal dobrot schovala jedinou spolenost (V11), kter se na firmu
bhem tdne obrtila (V12).
137
H1 H2

*
V3 pedmtn
V8 pedmtn
V9a ....... V9b p. ppustkov
V4 p. pinn + V6 p. pinn
V5 pvlast.
V7 pvlast.
V10 pvlast.
V11 p. zpsob.
V12 pvlastkov
*odporovac vztah vyjden hypotakticky (zatmco pro A plat nco,

pro B plat nco jinho)
7. Knsledujcm stromm vymyslete vty, jejich stavbu mohou stromy znzorovat:
Pklady een:
Strom A
Sousedovy dti sradost dojedly makov buchty ipalainky smarme
ldou.
Vthle vesnici odedvna ily starobyl rody ipisthovalci odjinud.
Jejich lo bezpen doraz do vzdlench mst ipstav uns.
Strom B
Krl vojkm pikzal proptrat bainy vnejblim okol.
Jana nhle stanula udomu porostlho psm vnem.
Dky nmu poutnci nali kryt ped blc se velkou bou.
Strom C
Pavel tam dlouho bez hnut leel na podlaze vhrze zodhalen.
(oni) Bez ohlen odsud rychle beli pry schovat se do dol.
Nkdo ti to tam doru do pondl bez vyptvn se na cokoli.
8. U nsledujcch souvt doplte rky, oznate psudky, napite
poet vt, urete druhy vedlejch vt avztahy mezi vtami:
a) 7 vt, SP
(1V psl. asov) Teprve kdy pestalo pret a(+ 2V psl. asov) sela na
zahradu, (3H) zjistila Marie, (4V pedmtn) e vrtka na noc opravdu
nezavela, ( 5V pedmtn) naopak(,) nechala je oteven, (6V pedmtn
zvisl na 3H a spojen s5V vdsledkovm pomru) take zahrada byla
pln koek ze sousedstv, (7 Vpvlastkov) kter sem pilkaly zbytky jdla.
138
b) 7 vt, SP
(1V psl. ppustkov zvisl na 3H) Tebae jsem nemnil zavsti pokojemilovnho tene stmi rejtary do domu svho tatka, (2V psl. pinn zvisl
na 1V) protoe to tam bude velmi zl, (3H) pece toho vyaduje pokraovn m
historie, (4V pedmtn/psl. elov) abych zanechal minulmu potomstvu
svdectv, (5V pvlastkov) jak hrozn azcela neslchan krutosti byly stle
pchny vtto na nmeck vlce, (6V pedmtn/psl. elov souadn
spojen (+) se 4V) aabych pitom vlastnm pkladem dokzal, (7V pedmt
n) e vechna takov zla byla asto nezbytn seslna dobrotivost Nejvyho
knaemu prospchu.
c) 8 vt, SS
(1H) Pan Brouek nyn velice ehral, (2V pedmtn) e nedostalo se mu ve
kole dnho pouen o domcch djinch, (3H) a psahal si, (4V psl.
podmnkov zvisl na 5V) vrt-li se nazpt do devatenctho stolet, (5V
pedmtn zvisl na 3H) e popchne Klapzubu kuveejnn Zaslna vnovinch, (6V pvlastkov) jm vyzve esk poslaneck klub, (7V pedmtn) aby
vpravil do novho liechtensteinskho zkona kolskho odstavec, (8V pvlastko
v) e na eskch kolch m se vyuovati zvl dkladn djinm husitskm.
9. V nsledujcm souvt a) doplte rky; b) oznate psudky; c)
napite poet vt; d) popite vztahy mezi vtami vsouvt; e) urete
druhy vedlejch vt; f)vypite vty bez podmtu:
a), b) Venku byla tma aon se vzpamatoval zoku, take zase mohl vst
ei ovelijakch hloupostech, ateprve kdy spolkl posledn sousto ve
ee azapadl do kesla, ctil se opravdu spokojen, protoe nebyl nikm
ruen.
c) 7 (spolkl sousto azapadl do kesla neme bt nkolikansobn psudek)
d) 1H + 2H 3H + 6H
e) 4V + 5V psloven asov zvisl na 6H; 7V psloven pinn
f) Venku byla tma
139
5 Terminologick slovnk
5.1 Svcnm azenm hesel

Obecn lingvistika
termn odborn vraz
terminologie soubor termn, odborn nzvoslov
metajazyk jazyk jako nstroj pro popis azkoumn jazyka
jazykov znak tvar majc zvukovou/grafickou formu, kter na zkla
d konvence zastupuje nco jinho
signifiant/vraz oznaujc, zvukov nebo grafick sloka znaku
signifi oznaovan, vznamov sloka znaku
unilaterln teorie znaku teorie, podle n znak tvo pouze forma
bilaterln teorie znaku teorie, podle n je znak tvoen dvma strn
kami formou avznamem
arbitrrnost libovolnost vztahu mezi signifiant asignifi
syntagmatick vztah vztah jednotky kjinm jednotkm, kter se vy
skytuj vjejm okol vtextu (nap. skladebn dvojice; morfy azen
linern uvnit slovnho tvaru)
paradigmatick vztah vztah jednotky kjinm jednotkm, kter jsou
sn spojeny vsystmu (nap. vechny tvary jednoho slova; antonyma;
vechny vrazy, kter mohou stt vpozici podmtu)
smiologie/smiotika nauka oznacch aznakovch soustavch
smantika nauka ovznamu vjazyce, soust smiotiky
pragmatika nauka ovztahu znak aastnk komunikace sohledem
na kontext
index vpojet Ch. S. Peirce typ znaku vyznaujc se pmou souvislost
mezi oznaujcm aoznaovanm (nap. teplota jako znak nemoci,
kou jako znak, e ho)
140
ikon vpojet Ch. S. Peirce typ znaku vyznaujc se podobnost ozna

ujcho aoznaovanho (nap. socha, piktogram)
symbol vpojet Ch. S. Peirce typ znaku vyznaujc se konvennm,
arbitrrnm vztahem mezi oznaujcm aoznaovanm (nap. barvy
na semaforu)
denotace 1 vztah znaku kdenottu
denott oznaen jev
denotativn sloka vznamu/denotace 2 vcn, kognitivn jdro v
znamu
konotativn sloka vznamu/konotace pragmatick, asociativn slo
ka vznamu, obsahujc rysy nap. postojov, citov hodnotc, este
tick nebo intenzifikan
reference vztah znaku kobjektu mimojazykov reality
referent individuln objekt, knmu se znak vpromluv jedinen
vztahuje
extenze mnoina vech objekt, kter spadaj pod urit vraz (Veer
nice aJitenka maj stejnou extenzi, protoe ob oznauj stejn ne
besk tleso)
intenze soubor vech vznamovch rys, kter charakterizuj pojem
(Veernice a Jitenka maj jinou intenzi, protoe dan pojem/vraz
charakterizuj pomoc jinch vznamovch rys, tj. poukazem kasu,
denn dob)
langue jazyk jako abstraktn systm znak apravidel
parole soubor promluv jako realizace langue (systmu)
systm soubor jazykovch jednotek spjatch paradigmatickmi vztahy
subsystm podsystm, dl systm jazykovch jednotek
struktura soubor jazykovch jednotek spjatch syntagmatickmi vztahy
relace vztah
binrn dvoulenn
varianta obmna
invariant zkladn podoba jednotky zastupujc vechny jej varianty
(nap. morfm zastupujc vechny morfy)
substituce zmna (nap. nahrazen podstatnho jmna zjmenem:
Petra se dvala. > Ona se dvala.)
paradigma uspodan soubor vech tvar ohebnho slova nebo sou
bor jazykovch prostedk stout funkc
synchronn zkoumn jazyka zkoumn podoby jazyka existujc vda
nm krtkm asovm seku, prez stavem jazyka (zjednoduen
t: zkoumn souasnho jazyka)
141
diachronn zkoumn jazyka zkoumn jazykovho vvoje, jeho pr

bhu (zjednoduen t: zkoumn starch fz jazyka ne souasn)
gramatika mluvnice
agramatick negramatick, poruujc gramatick pravidla
kd soustava prostedk apravidel pro jejich uvn vkomunikaci
text smyslupln asoudrn sled vpovd
segment sek (nap. textu, slova)
segmentace rozdlen jednotky na seky (vty, slova, morfy)
produkce ei pprava avytven vpovd
percepce ei vnmn azpracovvn vpovd
kognitivn proces poznvac proces (vnmn, pam, pozornost, my
len, fantazie)
afzie nervov porucha vedouc kpokozen schopnosti mluvit
paralingvln jev jev doprovzejc e (gesto, mimika, postoj tla)
konvence zvyklost (pravopisn, terminologick, zvyklost oznaovat
njak jev njakm zvukovm/grafickm tvarem)
bilingvismus dvojjazynost, ovldn dvou jazyk (zhruba) na rovni
rodilho mluvho
idiolekt jazyk jednotlivce
izoglosa ra ohraniujc na jazykov map rozen uritho jevu
dialekt ne
dialektismus nen jev
dialektologie nauka onech
dialektln jazykov situace jazykov situace, v n vedle kulturn
(spisovn, standardn) variety existuje ada dialekt
diglosie stabiln jazykov situace, vn vzsad vichni mluv uvaj
dva jazyky nebo dv variety jazyka, funkn rozrznn
enklva (jazykov) jazykov ostrvek uritho jazyka vjinm jazyce
nebo zem, kde je ptomen jazykov jev, kter vokol (ji) neexis
tuje
interdialekt nadnen tvar, tvar spojujc rysy vce ne
koin nadnen tvar, kter se imimo svou pvodn oblast
142
divergence vvoj vedouc kvzjemnmu oddalovn (jazyk, dialekt)

konvergence vvoj vedouc k vzjemnmu sbliovn (jazyk, dia
lekt)
filologie nauka ojazyce aliteratue (obvykle uritho jazyka)
lingvistika jazykovda, vda ojazyce
slavistika nauka oslovanskch jazycch aliteraturch
bohemistika nauka oeskm jazyce aliteratue
slovakistika nauka oslovenskm jazyce aliteratue
sociolingvistika pomezn jazykovdn disciplna zkoumajc vzjemn
vztahy jazyka aspolenosti
kognitivn lingvistika pomezn jazykovdn disciplna zkoumajc
jazyk jako jednu zkognitivnch aktivit lidsk mysli
psycholingvistika pomezn jazykovdn disciplna zkoumajc schop
nost produkovat e arozumt j zhlediska psychickch proces
neurolingvistika pomezn jazykovdn disciplna zabvajc se struk
turou afunkc center mozku zodpovdnch za produkci apercepci
ei
etnolingvistika pomezn jazykovdn disciplna zkoumajc roli jazyka
ajazykov komunikace vurit kultue
generativn gramatika pstup kjazyku, pedevm kjeho syntaktick
strnce, kter popisuje vznik (generovn) gramaticky sprvnch
struktur pomoc formalizovan zapisovanch pravidel
etymologie nauka opvodu slov
typologie nauka o podobnostech a odlinostech jazyk, pedevm
jejich struktur
aglutinace, aglutinan typ jazyka gramatick vznamy (slo, pd)
se vyjaduj vsamostatnch morfmech (jazyk hromad tvarotvorn
sufixy nap. turetina, maartina)
introflexe, introflexivn/introflektivn typ jazyka gramatick vznamy
se vyjaduj obmnami uvnit kmene (nap. arabtina)
izolace, izolan/analytick typ jazyka gramatick vznamy se vyjad
uj samostatnmi slovy, asto pomoc slovosledu (nap. vietnamtina,
nkter prvky vanglitin)
flexe, flexivn/flektivn typ jazyka jeden morfm nese vce gramatic
kch vznam (etina)
polysyntza, polysyntetick typ jazyka slova jsou sloena z mnoha
koenovch morfm (ntina, nkter rysy nminy)
143
jazykov korpus databze jazykovch dat, nap. text, slouc primr

n jako zdroj pro lingvistick vzkum
Grafick strnka jazyka

grafm psmeno
grafmika nauka ografickm systmu jazyka
ortografie pravopis
ideogram grafick znak pro cel pojem
piktogram grafick znak znzorujc pojem obrazov (ikonicky)
transkripce pepis textu (nap. fonetick, dialektologick)
transliterace pevod zjednoho pravopisnho/grafickho systmu do
druhho
kolace srovnn dvou stejnch text nebo textovch variant (pojem
zedin praxe)
interpolace dodaten doplnn textu (pojem zedin praxe)
emendace oprava poruenho msta vtextu (pojem zedin praxe)
konjektura dohad, motivace opravy poruenho msta vtextu slovem/
tvarem nedoloenm v dnm textovm prameni (pojem z edin
praxe)
tiret spojovnk: divis rozdlovnk: interpunkn znamnko lenic znamnko; veskm pravopise nap.
? ! . , : ; ()
diakritick znamnko rozliovac znamnko nad psmenem (veskm
pravopise: hek, rka, krouek)
bohemikum esk vlastn jmno (ojedinle apelativum) zapsan vcizo
jazynm (zpravidla latinskm) textu pojednvajcm oesk realit,
nap. vlistin, kronice
bohemismus esk jazykov prvek v jinojazynm textu (uvno
pedevm pro esk hlskov, tvarov alexikln prvky ve staroslo
vnskch textech eskho pvodu)
glosa ppisek vtextu (asto jinojazyn)
Morfematika
morf realizace morfmu
alomorf varianta morfmu (tepl-k-ch tepl-c-ch tepl--k-y)
morfm nejmen st slova, kter m vznam i formu (abstraktn
jednotka)
144
morfonm souhrn hlsek nebo jejich skupin alternujcch vmorfmu

(nap. h-z-: Praha-Praze-Praan; sk-: prask-prat)
koen morfm, kter nese hlavn st lexiklnho vznamu slova
afix souhrnn oznaen vech typ morfm, ktermi se tvo nov
slovo nebo nov tvar slova
sufix morfm nsledujc za koenem
prefix morfm pedchzejc koen
infix morfm, kter se vkld do koene (ko-infix-en)
cirkumfix morfm, jeho jedna st je ped koenem, druh za nm
(cirkum-koen-fix)
postfix slovotvorn morfm pipnajc se na absolutn konec tvaru
slova (nap. kdo-si, tomu-hle, pojme-)
interfix/konektm spojovac morfm, spojuje sti sloeniny (vetin
nejastji o: hor-o-lezec)
sufixoid tvar na pomez sufixu asti kompozita (-izace, -ismus, -logie)
prefixoid tvar na pomez prefixu asti kompozita (poly-, eko-, mikro-)
tvarotvorn prefix pedpona, kterou se tvo jin tvar danho slova
(vetin pedevm unkterch pohybovch sloves, nap. po-letm)
tvarotvorn sufix ppona, kterou se tvo jin tvar danho slova (nap.
vysze-l-a, vsadb-a)
kmenotvorn sufix/tma ppona, kter spojuje tvarotvorn zklad
s tvarotvornmi sufixy (nap. vysz-e-la), v etin ho maj vechny
slovesn tvary (krom atematickch) apodstatn jmna vzoru kue
atematick sloveso sloveso bez kmenotvorn ppony
koncovka finln tvarotvorn sufix (nap. vsadb-a, vyszel-a)
slovotvorn prefix pedpona, kterou se tvo jin slovo (nap. vy-pravit)
slovotvorn sufix ppona, kterou se tvo jin slovo (nap. vsad-b-a)
tvarotvorn zklad / morfologick bze st tvaru skldajc se zmor
f(m), kter se vyskytuj ve vech tvarech danho slova
tvarotvorn/morfologick formant st tvaru skldajc se z mor
f(m), kter se pi ohbn slova mn
kmen st tvaru skldajc se ztvarotvornho zkladu akmenotvorn
ppony
nulov morf nevyjden dnou hlskou (nap. nulov koncovka
hrad-0)
supletivismus tvary slova jsou tvoeny od rznch koen (nap. j
m, jde la)
produktivn ppona/pedpona iv ppona/pedpona, uvan
iunov tvoench slov
145
Slovotvorba
verbalizace 1. zmna jinho slovnho druhu ve sloveso (nap. modr >
zmodrat), 2. vyjden jazykem (nap. verbalizace pocit)
substantivizace zmna jinho slovnho druhu vpodstatn jmno
adjektivizace zmna jinho slovnho druhu vpdavn jmno
adverbializace zmna jinho slovnho druhu vpslovce
deadjektivum slovo utvoen zpdavnho jmna
desubstantivum slovo utvoen zpodstatnho jmna
deverbativum slovo utvoen ze slovesa
lexikalizace zmna morfm, gramatickch slov nebo slovnch tvar
v samostatnou novou lexikln jednotku (nap. bus je ve vchozm
jazyce pdov koncovka)
gramatikalizace zmna plnovznamovch forem (slovnch tvar nebo
jejich spojen) ve formy gramatick (morfmy, neplnovznamov slo
va) (nap. vvoj spojovacho prostedku bu zimperativu slovesa bt)
derivace odvozovn
deprefixace tvoen slov odsunutm slovotvorn pedpony
sufixace tvoen slov pidnm slovotvorn ppony
prefixace tvoen slov pidnm slovotvorn pedpony
desufixace tvoen slov odsunutm slovotvorn ppony
resufixace tvoen slov vmnou slovotvorn ppony za jinou
kompozice tvoen slov skldnm
dekompozice tvoen slov odsunutm jednoho zkomponent sloeni
ny (nap. automobil > auto)
kompozitum sloenina (zemkoule, kladkostroj)
komponent len sloeniny
hybridn slovo slovo skldajc se ze slovotvornch st majcch p
vod vrznch jazycch (nap. elektrolba, potista)
abreviace tvoen slov zkracovnm
abreviatura zkratka
inicilov zkratka/akronym zkratka vznikl z prvnch psmen slov
nzvu (nap. AVU, PID)
univerbizace vznik jednoslovnho pojmenovn zvceslovnho (nap.
mikrovlnn trouba > mikrovlnka)
slovotvorn bze st utvoenho slova spolen pro toto slovo ajeho
slovo zkladov
slovotvorn formant st utvoenho slova, kterou se toto slovo li od
svho slova zkladovho
onomaziologick kategorie pojmenovac kategorie, zkladn pojmo
146
v struktura tvoc vdanm jazyce zklad pojmenovn (kategorie

substance, vlastnosti, dje, okolnostnho pznaku)
onomaziologick bze urovan sloka pojmenovac struktury (nap.
nstroj: -k, iv bytost mu: -tel)
onomaziologick pznak urujc sloka pojmenovac struktury vyja
dujc pznak bze (nap. na roubovn roubovk, zabvajc se
uenm uitel)
mutace pechod mezi onomaziologickmi kategoriemi, nov pojmeno
vn vznik tak, e se bzi piazuje jist pznak (uit > uitel)
modifikace pechod vrmci onomaziologick kategorie avrmci jed
noho slovnho druhu, nov pojmenovn vznik obmnou vznamu
slovotvornho zkladu, nap. pi zdrobovn, pechylovn, vyjad
ovn asovho prbhu dje (zpvat > dozpvat)
transpozice pechod v rmci onomaziologick kategorie k jinmu
slovnmu druhu, tj. vznam se zachovv (nap. rychl > rychlost, dobr
> dobro, bhat > bh, ztra > ztej)
konverze bezafixln tvoen, tvoen slova beze zmny jeho stavby
(adj. vrchn > subst. vrchn)
transflexe tvoen slova pomoc tvarotvornho nebo kmenotvornho
sufixu (nap. dobr dobro, modr modrat, pes ps, bhat bh)
kalk slovo vznikl doslovnm pekladem komponent slova vchozho
jazyka (nap. sou-cit z nm. Mit-leid, s-vdom, prvo-rozen z lat. con-scientia, primo-genitus)
deminuce zdrobovn
pechylovn/mce tvoen rodovho protjku (nap. spisovatel > spi
sovatelka)
komparace stupovn
pozitiv prvn stupe pi stupovn
komparativ druh stupe pi stupovn
elativ nesrovnvac komparativ (nap. krat studie ne dlouh, star
pn ne mlad)
superlativ tet stupe pi stupovn
Morfologie
morfologie tvaroslov, nauka o tvarech slova a jejich gramatickch
vznamech
flexe ohbn (deklinace akonjugace)
ohebn slovo slovo, kter vyjaduje gramatick vznamy (morfologick
kategorie)
147
nesklonn slovo slovo, kter pro vyjadovn gramatickch vznam

nepouv koncovek (pi ohbn nemn tvar)
dubleta dvojtvar, tvarov varianta (nap. orozhlase orozhlasu)
deklinace skloovn
konjugace asovn
nominativ 1. pd
genitiv 2. pd
dativ 3. pd
akuzativ 4. pd
vokativ 5. pd
lokl (nkdy t lokativ) 6. pd
instrumentl 7. pd
etick dativ dativ vyjadujc zjem mluvho na dji nebo snahu
vzbudit zjem uposluchae (nap. Dl nm to dvacet korun. Aon ti
nakonec vechno popel.)
numerativ genitiv po slovce (pt msc, sedmero krkavc)
partitiv/partitivn genitiv genitiv svznamem sti ltky, hmoty (nap.
nabrat vody, pidat cukru)
genitiv zporov genitiv po zporu (nemli vody ani vna, nen divu)
substantivum podstatn jmno
substantivum verbale slovesn podstatn jmno (nap. dln, koupn,
ltn)
adjektivum pdavn jmno
kvalitativn adjektivum pojmenovv vlastnost jako kvalitu (nap.
dlouh, modr, star)
relan adjektivum pojmenovv vlastnost jako vztah knjakmu jevu
(nap. knin, vejcovit, devn)
pronomen (pl. pronomina) zjmeno
personale (pl. personalia) osobn zjmeno (nap. j, my, oni)
posesivum pivlastovac zjmeno (nap. mj, v, jej)
indefinitum neurit zjmeno (nap. nkdo, ledaco, kdokoliv)
interogativum tzac zjmeno (nap. jak, kter, co)
demonstrativum ukazovac zjmeno (nap. ten, takov, onen)
relativum vztan zjmeno (nap. jak, kter, jen, co)
negativum zporn zjmeno
limitativum vymezovac zjmeno (nap. t, kad)
totaliztor plnostn zjmeno (nap. kad, vechen)
identifiktor ztotoovac zjmeno (nap. t)
numerale (pl. numeralia) slovka
cardinale slovka zkladn
148
ordinale slovka adov

multiplicativum slovka nsobn
verbum sloveso
verbum finitum/finitn tvar slovesa urit tvar (vyjaduje osobu, slo,
zpsob)
reflexivum zvratn sloveso
reflexivum tantum sloveso vyskytujc se vhradn sreflexivnm mor
fmem (smt se)
adverbium pslovce
zjmenn pslovce pslovce se zjmennm vznamem (nap. jak, tam,
odkud, pro, vdy)
prepozice pedloka
primrn pedloka vlastn pedloka (nap. k, s, v, z, na, do, po)
sekundrn pedloka nevlastn pedloka, vznikl zjinho slovnho
druhu (nap. navzdory, dky)
konjunkce spojka
roztpen/vcedln spojka spojka, jej prvn st stoj ped prvnm
spojovanm vrazem (vtou) adruh ped druhm (druhou), nap.
bu nebo, jednak jednak
partikule stice
interjekce citoslovce
synsmantick slovo neplnovznamov slovo
autosmantick slovo plnovznamov slovo
predikativum pslovce, jeho vhradn funkc je bt st prediktu
(nap. je mi smutno, bylo to nabledni, u je mono zat)
terminativn sloveso / telick sloveso sloveso oznaujc dj, kter
se rozvj ke sv pirozenhranici apo jejm dosaen kon (nap.
stavt (dm), zpvat (pse), kreslit (psa)), me bt dokonav nebo
nedokonav
aterminativn/atelick sloveso sloveso oznaujc dj, kter neobsahu
je pirozenou hranici (nap. tanit, mluvit, pret), je vdy nedokonav
pomocn sloveso neplnovznamov sloveso fungujc jako soust
sloench (vceslovnch) slovesnch tvar
izolovan sloveso slovesn lexm nezaaditeln do przentn tdy
fzov sloveso neplnovznamov sloveso oznaujc fzi dje (zat/
zanat, pestat/pestvat, nkdy izstat/zstvat astt se/stvat se)
modln sloveso neplnovznamov sloveso vyjadujc modalitu (moci,
muset, chtt, mt, smt)
gramatick kategorie gramatick vznam (pd, rod, osoba, as)
aspekt vid
149
perfektivum dokonav sloveso

imperfektivum nedokonav sloveso
singulativum jmno vyjadujc vylennou st ltky (nap. pltek,
kousek, sklenice, hrst)
kolektivum hromadn podstatn jmno (nap. lidstvo, listov)
infinitn tvar slovesa neurit tvar slovesa (infinitiv, transgresiv, par
ticipium)
infinitiv neuritek
participium pest
transgresiv pechodnk
modus slovesn zpsob
indikativ oznamovac zpsob
imperativ rozkazovac zpsob
kondicionl podmiovac zpsob
genus rod (jmenn)
maskulinum musk rod
maskulinum animatum musk rod ivotn
maskulinum inanimatum musk rod neivotn
femininum ensk rod
neutrum stedn rod
numerus slo
plurl mnon slo
plurale tantum jmno majc pouze tvary mnonho sla (nap. dvee,
jtra, Vnoce)
singulr jednotn slo
singulare tantum jmno majc pouze tvary jednotnho sla (nap.
list, mlde, co)
dul dvojn slo (gramatick slo uvan pro poet dva, vsouasn
etin neexistuje)
tempus as
przens ptomn as
historick przens ptomn as uit pro minul dj (nap. Vroce 1989
se Vclav Havel stv eskoslovenskm prezidentem.)
gnmick przens ptomn as uit pro asov neomezen tvrzen
(nap. nor bl pole sl.)
futurum budouc as
prteritum minul as
perfektum as vyjadujc vsledek minulho dje
plusquamperfektum/anteprteritum pedminul as
genus verbi slovesn rod
150
aktivum inn slovesn rod

pasivum trpn slovesn rod
reflexivn pasivum / reflexivn deagentiv trpn rod vyjadovan po
moc volnho tvarotvornho morfu se (nap. padln se trest podle
zkona)
participiln pasivum trpn rod vyjden pomoc trpnho pest
(nap. byl obvinn)
modalita komplex vznam, jimi mluv vztahuje svou vpov kre
alit, zahrnuje takov pojmy jako jistotu otvrzen, vli kvykonn
dje, hodnocen dje apod.
evaluativn modalita vyjden hodnotcch postoj ve vpovdi (je
patn, e, jsem rd, e, natst, bohudk)
jistotn modalita vyjden stupn jistoty, sn obsah vpovdi plat
(jist, asi, pokud vm)
voluntativn/dispozin modalita voln modifikace vpovdi, vyjad
uje se druh zjmu na uskutenn dje: nutnost (mus jt), monost
(me jt), doucnost (ml bys jt) uskutenn
aktulnost dje koincidence dje sasovm bodem (nap. okamikem
promluvy)
deixe ukazovn aodkazovn, vznam vzan na konkrtn komuni
kan situaci (deiktick vznam maj nap. slova j, vera, zde, takhle)
distributivn uit podln uit (nap. Vichni soused maj psa. jmno
pes uito distributivn, morfologicky jednotn slo, ale vznamov
se vztahuje ke vem sousedm jednotliv)
onomatopoick slovo zvukomalebn slovo, tj. slovo napodobujc
zvuk (kuku, bluk), pop. slovo z takovho slova utvoen (kukat,
bluknout)
posesivn pivlastovac
reflexivn zvratn
aorist jednoduch (jednoslovn) tvar pro minul as vyjadujc ukon
en dj
supinum slovesn tvar vyjadujc cl po slovesech pohybu, vdnen
etin okrajov/archaick: jt spat
imperfektum jednoduch (jednoslovn) tvar pro minul as vyjadu
jc dj vprbhu
zpsob slovesnho dje / Aktionsart tdn sloves vychzejc ztoho,
jak slovesa ztvruj dj zhlediska jeho prbhu, trvn, opakovn
apod. (srov. nap. sloveso kauzativn, iterativn, trvac, distributivn,
okamit, frekventativum); nejde ogramatickou kategorii
151
sloveso kauzativn/kauzativum sloveso majc obecn vznam pso

bit/zpsobit, aby se nco stalo/nkdo stal njakm (nap. povsit
nco zpsobit, aby nco viselo), jde opechodn slovesa, vtinou
tvoen prefixem posloveso iterativn/iterativum nedokonav sloveso ztvrujc dj jako
opakovan, ale nikoli nutn jako obvykl, uzuln aneaktuln (nap.
nosit, sedat, vet); nkdy je vak termn iterativum uvn ipro slovesa
typu dlvat (viz frekventativum)
frekventativum/neaktuln nsoben sloveso (nkdy t habituln
-iterativn sloveso) nedokonav sloveso ztvrujc opakujc se dj
jako obvykl, uzuln aneaktuln (nap. nosvat, sedvat, dlvat, dlvvat); nkdy jsou pro slovesa typu dlvat uvny itermny slovesa
iterativn i nsoben
sloveso trvac/durativn/durativum sloveso ztvrujc dj jako pro
bhajc souvisle po uritou dobu (nap. st, sedt)
sloveso distributivn/podln/distributivum sloveso ztvrujc dj
jako postupn se opakujc, ato vdy sjinm pedmtem (usloves
pedmtovch, nap. pozamykat, vyhzet vechny vci ze skn) nebo
sjinm podmtem (usloves bez pedmtu, nap. posedat si vichni
si posedali)
okamit/momentnn sloveso sloveso ztvrujc dj jako jednorzo
v atrvajc jen krtk okamik (nap. bodnout, kopnout, seknout, hodit)
Fonetika, fonologie
fonetika nauka o zvukov strnce ei (o eovm signlu, tvoen
aakustickch vlastnostech hlsek, hlasovm stroj)
fonologie nauka o zvukov strnce jazyka (o zvucch rozliujcch
vznam ajejich systmu)
fonm abstraktn elementrn jednotka zvukov roviny jazyka, kter
m schopnost rozliovat morfmy
fon konkrtn realizace fonmu
alofon varianta fonmu
hlska elementrn zvukov jednotka vymezen na zklad svch fy
ziklnch afyziologickch vlastnost
distinktivn rys rozliovac rys (nap. rys znlosti odliuje t ad)
opozice protiklad
neutralizace protikladu/rozdlu zruen protikladu/rozdlu (nap.
neutralizace znlosti na konci slova v etin ru protiklad znl
aneznl hlsky let led [let])
152
korelace 1. srie analogickch protiklad/rozdl (nap. korelace zn

losti: t/d, s/z, p/b), 2. vztah mezi leny dvojice fonm, kter se li
(jsou v opozici) v jedinm pznaku (nap. znlostn korelace mezi
provmi souhlskami b p, d t, g katd.)
fonace tvoen hlasu (vznik zkladnho tnu kmitnm hlasivkovch
vaz)
artikulace tvoen hlsek
vokl samohlska
konsonant souhlska
monoftong jednoduch samohlska
diftong dvojhlska
kvantita dlka samohlsek (krtk versus dlouh)
rz tvrd hlasov zatek, hrtanov souhlska vyslovovan ped samo
hlskou nap. na potku slova (nap. [ale], [pout])
suprasegmentln prostedek zvukov prostedek souvisl ei (p
zvuk, intonace, pauza, tempo)
akcent pzvuk
intonace melodick zmna hlasu, modulace vky adrazu
melodie zkladn sloka intonace, tvoen prbhem vky zkladnho
tnu
kadence abstraktn intonan schma
konkluzivn kadence intonan schma skoncovm poklesem vky
antikadence intonan schma skoncovm vzestupem vky
pzvukov takt skupina slabik sjednm pzvukem
enklitikon (pl. enklitika) pklonka, nepzvun jednoslabin slovo
tvoc s pedchzejcm slovem pzvukov takt (nap. Vrazil tam /
aani se / neomluvil)
proklitikon (pl. proklitika) pedklonka, nepzvun jednoslabin
slovo tvoc snsledujcm slovem pzvukov takt (nap. Vrazil tam
/ aani se / neomluvil)
ortofonie nauka osprvnm tvoen hlsek
logopedie nprava vad ei
foniatrie lkask vda oporuchch hlasu, sluchu aei
alternace stdn hlsek na tme mst vmorfmu (nap. noha na
noze noka)
analogie tvarov nebo vznamov vyrovnvn, nap. oni sz m. szej
podle oni trp; oco b/kr podle oco jde
153
ablaut zastarale stda, specifick stdn vokl (pvodn pouze e o)

vtvarech slova nebo pbuznch slovech (nap. vezu vozm)
reduplikace zdvojen
asimilace spodoba, vzjemn pizpsobovn hlsek v proudu ei
(nap. [zbrat], [osta])
progresivn asimilace hlska nsledujc se pizpsobuje hlsce ped
chzejc (nap. asimilace znlosti shoda: [schoda])
regresivn asimilace hlska pedchzejc se pizpsobuje hlsce nsle
dujc (nap. asimilace znlosti sbrka: [zbrka])
disimilace hlsek vzjemn rozrznn hlsek v proudu ei (nap.
vedti > vsti)
epenteze vloen hlsky (nap. mdlo > mdel)
metateze pesmyknut hlsek, ppadn slabik, tzn. vmna jejich
poad (nap. mhla > mlha)
proteze pedsunut hlsky
protetick hlska pedsuvn hlska (v etin typicky v, nap. voteveno)
elize vyputn hlsky (nap. kterej > kerej, vedl > ved)
haplologie vynechn jedn ze dvou po sob nsledujcch stejnch
skupin hlsek (nap. tenis-ista > tenista)
jer redukovan, tj. velmi krtk praslovansk samohlska (znaky:
mkk jer , tvrd jer )
vokalizace jeru zmna jeru v plnou samohlsku (v etin se jery
zmnily ve)
vokalizace pedloek pidn samohlsky kpedloce (nap. nad > nade)
kontrakce stahovn (zmna kombinace vokl-j-vokl na dlouh vokl,
p. dobraja > dobr)
monoftongizace vvoj diftongu v jednoduchou samohlsku (nap.
ie > )
diftongizace vvoj jednoduch samohlsky vdiftong (nap. > ou)
heterosylabick rznoslabin (vskyt hlsek, nap. proudit zpracovat
maso uzenm, mezi oause vyslovuje tzv. rz)
tautosylabick stejnoslabin (vskyt hlsek, nap. proudit tci)
hit zastarale przev, zvuk vznikajc jako usnadnn vslovnosti dvou
po sob jdoucch rznoslabinch samohlsek (nap. fialka: [fi-j-alka])
aspirace vysloven hlsky spdechem
nazalizace zmna stn hlsky vnosovou
denazalizace ztrta nosovosti, znik nosov hlsky
palatalizace zmken souhlsky
depalatalizace ztrta mkkosti souhlsky
154
Syntax
syntax skladba, nauka ospojovn slov do rznch celk, nap. vt,
ato pedevm pomoc syntagmatickch vztah
syntax zvislostn typ popisu stavby vty, jeho zkladem jsou zvis
lostn vztahy
syntax valenn typ popisu stavby vty, jeho zkladem jsou valenn
vlastnosti slov
vtn len slovo/skupina slov, kter vstupuje do syntagmatickho
vztahu sdalm slovem/skupinou slov
propozice jazykov zpracovan odraz situace, vseku skutenosti
presupozice pedpoklady, kter mus platit, aby byla vta smyslupln,
tj. to, co vyplv zvty ijej negace (nap. Mj bratr si koupil nov auto.
Presupozice: mm bratra, auta se prodvaj atd.)
syntagma skladebn dvojice, (dva) vtn leny avztah mezi nimi
syntaktick vztah vztah mezi slovy nebo mezi vtami
predikace pisuzovn, smantick syntaktick vztah (jeden z jeho
len je specifikovan co do modality), vztah mezi podmtem ap
sudkem (nap. brank chytil)
determinace urovn, smantick syntaktick vztah (dn ze len
nen specifikovan co do modality), vznamov zpesovn jednoho
slova jinm slovem (nap. n brank, brank protihre, chytal m,
bojoval vytrvale)
koordinace piazovn, smantick syntaktick vztah, piazovn,
spojen len vznamov rovnocennch (nap. brank aoba obrnci)
adordinace smantick syntaktick vztah, vztah mezi leny se stejnm
referentem (nap. Petr ech, n brank; n brank Petr ech)
hypotaxe zvislost, podadnost, formln syntaktick vztah (termn se
pouv zvlt vpopisu vztah mezi vtami vsouvt)
parataxe souadnost, formln syntaktick vztah (termn se pouv
zvlt vpopisu vztah mezi vtami vsouvt)
kongruence shoda, formln zvislostn syntaktick vztah, shoda ve
vyjadovanch morfologickch kategorich (nap. n brank)
rekce zenost, formln zvislostn syntaktick vztah, nadazen vtn
len pedepisuje podazenmu vtnmu lenu morfologick katego
rie (ani by se shodovaly; nap. chytil m, chycen me)
adjunkce pimykn, formln zvislostn syntaktick vztah, morfolo
gick kategorie zvislho lenu nejsou dcm lenem pedepisovny
(nap. bojoval vytrvale, dres bez sla, kopaky od sponzora)
dominace/subordinace zvislost, formln podzenost jednoho le
155
nu druhmu lenu, termn se pouv zvlt vpopisu vztah mezi

vtnmi leny
adnominln takov, kter rozvj jmno (nap. adnominln genitiv
hbet ruky)
adverbln takov, kter rozvj sloveso (nap. adverbln genitiv dotkl
se ruky)
predikt psudek
verbonominln predikt slovesn-jmenn psudek (nap. N soused
je taxik.)
predikativ neslovesn st prediktu (nap. N soused je taxik.)
kopula spona, sponov sloveso (nap. N soused je taxik.)
subjekt podmt
objekt pedmt
atribut pvlastek
adverbiale psloven uren
verbln atribut doplnk
apozice pstavek, slovo/spojen slov spojen adordinanm vztahem
sjinm slovem/spojenm slov
parataktick souvt souadn souvt
disjunktivn vztah vyluovac vztah
adverzativn vztah odporovac vztah
konjunktivn vztah sluovac vztah
konkluzivn vztah dsledkov vztah
explikativn vztah vysvtlovac vztah
gradan vztah stupovac vztah
hypotaktick souvt podadn souvt
objektov vta pedmtn vta
subjektov vta podmtn vta
relativn vta vztan vta, vta pipojen vztanm vrazem, tj. vzta
nm zjmenem, zjmennm pslovcem apod.
kauzln vta pinn, dvodov vta
koncesivn vta ppustkov vta
konsekutivn vta inkov vta: Voda vrybnce je pli studen, (ne) aby
se vn dalo koupat. Pavel je dost zkuen (na to), aby tu prci zvldl sm.
konektor spojovac prostedek (ir pojem ne spojka/konjunkce)
polysyndeton spojen (vtnch len nebo vt) pomoc vce spojova
cch prostedk: dnes aztra apozt ikad dal den; nemli ani chleba,
ani vodu, ani nadji
156
asyndeton spojen (vtnch len nebo vt) bez spojovacch pro

stedk
intence schopnost dominujcho lenu (slovesa, podstatnho jmna,
adjektiva) urovat smantick role svch doplnn (napklad slo
veso nakrjet uruje, e jeho doplnnmi jsou nkdo/nco, co krjen
vykonv, anco, co je krjeno Teta nakrjela dort.)
valence schopnost dominujcho lenu (slovesa, podstatnho jmna,
adjektiva) vzat na sebe doplnn vuritm potu auritch tva
rech (uslovesa nakrjet je vyadovno jedno doplnn vnominativu
adruh vakuzativu Teta nakrjela dort.)
aktant/participant smantick role vtnho lenu ve vztahu kpredi
ktovmu slovesu (agens, patiens, lokace)
komplement valenn doplnn (doplnn vyadovan slovesem, pop.
substantivem, adjektivem): posekat louku, dbal pkazu
agens initel dje
patiens aktant zasaen djem
transformace zmna syntaktick struktury v jinou (nap. pasivizace
vty, nominalizace vyjden)
kondenzace zhutn vyjden (nap. nevtn vyjden msto vtnho
nap. dvra, kter byla naruena > naruen dvra)
nominalizace kondenzace pouitm jmna msto slovesa (nap. Neprojeli, protoe byla zastavena doprava. > Neprojeli kvli zastaven dopravy.)
diateze vztah mezi participanty (agens, patiens) a vtnmi leny,
kter jim odpovdaj (podmt, pedmt)
deagentizace odsunut initele dje zpozice podmtu
parenteze vsuvka (slovn ivtn)
elipsa nevyjden nebo vyputn slova (nebo vce slov), kter jsou
znm nebo doplniteln zkontextu
negace zpor
apoziopeze odmlen, nedoeen vpovdi
rezultativ konstrukce, vn se vyjaduje stavov vznam jako vsledek
pedchzejcho dje (nap. dopis je napsan, rm je praskl, m tu knihu
petenou)
intranzitivn sloveso nepechodn sloveso, sloveso nemajc pedmt
vbezpedlokovm 4. pd (naslouchat, zviset)
tranzitivn sloveso pechodn sloveso, sloveso spedmtem vbezped
lokovm 4. pd (pikzat komu co, uhodit koho)
reciprocita vyjden vzjemnho vztahu/vzjemn akce aktant slo
vesnho dje, v etin pomoc sloves s reflexivnm zjmenem se/si
(nap. soused se zdravili, Romeo aJulie si poslali polibky)
157
zeugma zanedbn rzn vazby sloves a jejich speen dohromady

(*Obsloume aporadme vm!)
kontaminace smovn vazeb u sloves s podobnm/protichdnm
vznamem (elit nemu bojovat proti nemu > kontaminace: *Proti
zjevnmu bezprv elili rznmi prostedky.)
anakolut vyinut zvtn konstrukce (*Vme, e lovk asto, kdy dl
jistou prci poprv, nejde mu dobe.)
atrakce skladebn spodoba, nenleit pizpsobovn tvar soused
nch slov (*Vstal ped sluncem vchodem. Nkter lexikalizovan: vezmi
kde vezmi, dlej co dlej)
aktuln lenn vpovdi slovosledn aintonan organizace vpov
di na zklad jejho zapojen do kontextu
tma vchodisko vpovdi, to, oem se mluv, kontextov zapojen
st vpovdi (Dval se ze zahrady oknem dom na rodie. Mma prostrala stl.)
rma jdro vpovdi, to, co se otmatu k, kontextov nezapojen
objektivn slovosled slovosled spoadm tma rma
subjektivn slovosled slovosled spoadm rma tma
inverze pevrcen obvyklho slovosledu (nap. mrtv milenky cit, smetnka lkask)
antepozice postaven prvku ped jinm prvkem (nap. pvlastek van
tepozici devn idle)
postpozice postaven prvku za jinm prvkem (nap. pvlastek vpost
pozici idle devn)
juxtapozice umstn prvk vedle sebe bez signalizace vztah mezi
nimi (uv se o vtch spojench asyndeticky nebo o stech ne
vlastnch sloenin)
kontext 1. textov okol; 2. situan kontext vpovdi okolnosti, kter
svpovd souvisej
koherence spojitost textu, jeho vznamov soudrnost
koheze formln soudrnost textu realizovan uitm zvukovch, pra
vopisnch agramatickch prostedk
anaforick odkazujc do pedchzejcho kontextu: li tam Petr aPavel.
Jedin oni se nebli.
kataforick odkazujc do nsledujcho kontextu: Odmnu dostane
jenom ten, kdo spln vechny koly.
hypersyntax nadvtn/textov syntax
158
Stylistika ajazykov kultura

styl/sloh vbr aupodn jazykovch prostedk vjazykovm pro
jevu
stylistika nauka ostylu jazykovch projev
lingvistika textu / textov lingvistika nauka o vstavb souvislch
jazykovch projev
komunikace dorozumvn, penos informace, sociln interakce
komunikant astnk komunikace
komunikt jazykov projev; vnkterch pstupech synonymn ster
mnem text, vjinch je komunikt jednotkou na rovni komunikace
(ei) atextem je mnna struktura komuniktu
funkn styl styl vymezen na zklad funkce i funkc jazykovho
projevu / jazykovch projev (nap. styl odborn funkce odborn
teoretick; styl administrativn funkce direktivn aoperativn)
stylotvorn/slohotvorn faktory/initele faktory ovlivujc styl jazy
kovho projevu (nap. zda jde oprojev mluven, nebo psan, zda jde
odialog, nebo monolog atd.)
slohov postup zkladn zpsob tematick ajazykov vstavby jazyko
vho projevu (nap. slohov postup informan, vyprvc, vkladov)
slohov tvar model vstavby uritho typu jazykovch projev (nap.
povdka, urit typ ednch dopis atp.)
kompozice vstavba textu, tj. uspodn vech sloek podlejcch se
na stavb textu do uritho celku
expresivita pragmatick sloka vznamu spojen svyjadovnm po
stoje mluvho (nap. emocionlnost, voln postoje, zdraznn) nebo
snpadnost (nap. neobvykl kombinace hlsek (umt, fuj), ivotn
koncovka vakuz. sg. neivotnho maskulina (najt hiba) atp.)
emfze zeslen vraznosti vyjden nap. intonac, pzvukem, pro
dluovnm samohlsek, subjektivnm slovosledem
kli otel, stereotypn vyjden
monolog promluva jed(i)n osoby
dialog rozhovor, stdn promluv vce subjekt
rtorika nauka oinn komunikaci (jak zskat posluchae, pesvdit
protivnka apod.)
interpretace vklad vznamu, piazen aktulnho smyslu jazykov
jednotce vkomunikaci
poetismus jazykov prostedek typick pro bsnick styl
trpus (pl. trpy) stylistick prostedek zaloen na vznamovm
posunu (metafora, metonymie, synekdocha)
159
metafora penesen vznamu na zklad podobnosti

metonymie posun vznamu na zklad vcn souvislosti
synekdocha posun vznamu zcelku na st nebo naopak
figury stylistick prostedky zaloen na odchylkch od bnho vyja
dovn (nap. opakovn hlsek, vynechvn slov)
perioda sloit symetricky stavn souvt
pleonasmus 1. nadbyten vyjden (nap. manuln zrunost, magick
kouzlo, jedinen unikt), 2. figura spovajc v nahromadn vraz
vznamov blzkch (nap. Lakotili a hamonili. krtili, kudlili a byli
krkouni. (Jan Werich))
hyperbola nadszka
stratifikace nrodnho jazyka model jazyka jako hierarchicky uspo
danho souboru jazykovch tvar (nap. spisovn etiny, (nad
regionln) obecn etiny, interdialekt adialekt)
varieta/jazykov tvar komplexn soubor jazykovch prostedk
vech jazykovch rovin (tj. zvukovch, gramatickch ilexiklnch),
kterch se uv na uritm zem (nap. dialekty) nebo kter jsou
spojeny stejnmi funkcemi (nap. spisovn jazyk)
spisovn jazyk kulturn reprezentativn, prestin a propracovan
jazykov tvar, uvan na celm jazykovm zem, zejmna ve for
mlnch veejnch komunikanch situacch
obecn etina pvodn interdialekt etiny uvan vechch, novji
tvar blc se postaven koin (nap. tm, e vpekladech literrnch
dl, film apod. zastupuje nespisovn variety cizch jazyk)
hovorov etina mluven podoba spisovn etiny; pp. takov po
doba spisovn etiny, kter se uv vneformlnch komunikanch
situacch (mezi . jazykovdci nen shoda ve vymezen tohoto pojmu,
ba ani vnzoru na jeho uitenost)
neutrln spisovn projev bez znak umleckch, kninch, expresiv
nch, hovorovch, nespisovnch
neutrln spisovn jazykov prostedek prostedek bez specifickho
slohovho pznaku, vhodn pro kterkoli spisovn projev
knin jazykov prostedek prostedek slohov vy ne neutrln,
uvan nap. vodbornch statch, ve slavnostnch proslovech apod.
hovorov jazykov prostedek 1. prostedek slohov ni ne neutrl
n, ale stle spisovn (zpravidla se uv ivkomunikaci nespisovn,
nap. vobecn etin); 2. prostedek charakteristick pro mluvenou
podobu spisovnho jazyka
kolokvialismus hovorov slovo
160
zus obvykl, pravideln pouvn jazykovch prostedk (jak se to

k/pe)
uzulnost obvyklost, zvykovost
norma soubor jazykovch prostedk apravidel jejich tvoen aspo
jovn, kter jsou pravideln uvny apovaovny za zvazn (jak
se to m kat/pst)
kodifikace zachycen spisovn normy ve slovncch, mluvnicch aPra
vidlech eskho pravopisu, kter m doporuujc i regulujc cha
rakter (jak je zapsno, e se to m kat/pst)
normativn mluvnice mluvnice zamen na popis spisovn normy
purismus snaha ooistu jazyka, pedevm od cizch prvk
hyperkorektn jev chybn jev vznikl nevhodnou analogi se spisov
nm vyjdenm (nap. sdvmi kluky msto spis. dvma podle analogie
stemi, tymi)
regulace jazyka institucionln podloen organizovan aktivity zac
len kusmrovn jazykov praxe
Lexikologie
sm minimln vznamov distinktivn rys
smm lexikln vznam jako hrn sm
desmantizace oslaben/vyprzdnn/ztrta vznamu (nap. vzbudit
zjem proti vzbudit syna, filozofie editele na poboky proti stoick filozofie)
lexm slovo jako jednotka slovn zsoby/lexiklnho systmu
lexikografie nauka oslovncch
frekvenn slovnk slovnk uvdjc etnost (frekvenci) slov vuritm
souboru text
retrogrdn slovnk slovnk adc slova abecedn od jejich poslednho
do prvnho psmene
lexikologie nauka oslovn zsob
lexikon 1. slovn zsoba (jazyka, uivatele jazyka); 2. slovnk (kniha)
idiom ustlen spojen slov, jeho vznam nen dobe odvoditeln,
nevyplv zjeho sloek (zhlediska vznamu)
frazm/frazeologismus ustlen spojen slov, jeho vznam nen dobe
odvoditeln, nevyplv zjeho sloek (zhlediska formy)
frazeologie 1. nauka oustlench spojench slov; 2. soubor ustlench
spojen slov
paremiologie nauka opslovch
pranostika typ frazmu vyjadujc lidovou zkuenost spoasm, ze
mdlstvm (nap. nor bl pole sl.)
161
kolokace souvskyt slov vtextu

monokolokabiln slovo slovo, kter se me vyskytovat pouze vsou
sedstv jednoho danho slova (nap. kem krem)
kompatibilita vznamov spojitelnost slova sjinmi slovy (kompati
biln jsou nap. slova istit azuby, odvrtit anetst)
fundujc slovo zkladov slovo
fundovan slovo utvoen slovo
slovotvorn fundace vztah formln pbuznosti slova utvoenho
aslova zkladovho
slovotvorn motivace vztah vznamov souvislosti slova utvoenho
aslova zkladovho
motivovan pojmenovn pojmenovn, jeho lexikln vznam je s
ten nebo zcela odvoditeln zvznamu pbuznch slov, zpravidla
slova fundujcho (nap. lesnk, stoln, ten)
znakov pojmenovn/nocionln slovo pojmenovn, jeho lexikln
vznam nen odvoditeln zjinch pojmenovn (nap. les, stl, st)
onomaziologick postup postup vychzejc od skutenosti azjiujc
jej pojmenovn
smaziologick postup postup vychzejc od pojmenovn azjiujc,
jakou skutenost oznauje
onomaziologie nauka opojmenovn jev jazykovmi znaky
smaziologie nauka olexiklnch vznamech slov
kohyponyma slova vznamov souadn (nap. jablko, jahoda, pomeran)
hyponymum slovo vznamov podazen (nap. jablko ve vztahu
kovoce)
hyperonymum slovo vznamov nadazen (nap. ovoce ve vztahu
kjablko, jahoda)
synonyma slova se stejnm nebo velmipodobnm lexiklnm vzna
mem (nap. slep nevidom, k o)
homonyma stejn znjc slova sodlinmi (navzjem nesouvisejcmi)
lexiklnmi vznamy (nap. kolej vysokokolsk kolej eleznin)
antonyma/opozita slova opanho lexiklnho vznamu (nap. iv
mrtv)
tautonyma/heteronyma slova se stejnm lexiklnm vznamem patc
krznm vrstvm jazyka, zvlt krznm dialektm (nap. morav
sk stola esk truhl)
paronyma slova rznho lexiklnho vznamu zvukov podobn
(nap. fyzick fyzikln, efektivn efektn)
162
polysmn slovo vceznan slovo (jeho jednotliv vznamy spolu

souvisej, nap. koruna)
polysmie vceznanost
evropeismus/internacionalismus mezinrodn jazykov jev, nap.
mda, telefon, konstrukce jt onco
polonismus jazykov jev ovlivnn poltinou nebo pejat zpoltiny,
nap. kelmek, mazurka, okurek
galicismus jazykov jev ovlivnn francouztinou nebo pejat zfran
couztiny, nap. byrokracie, madam, arm
slovakismus jazykov jev ovlivnn sloventinou nebo pejat ze
sloventiny, nap. rozluka, psychiatr-ika, konstrukce bt na vin, kon
strukce nad rnem
latinismus jazykov jev pochzejc zlatiny, nap. magistr, me, kola
germanismus jazykov jev ovlivnn nminou nebo pejat znmi
ny, nap. muset, hbitov, lump
grcismus jazykov jev pochzejc zetiny, nap. filozofie, mza, poliklinika
anglicismus jazykov jev ovlivnn anglitinou nebo pejat zangli
tiny, nap. blejzr, fotbal, konstrukce mjte hezk den
rusismus jazykov jev ovlivnn rutinou nebo pejat zrutiny, nap.
lye, obezlika, vesmr
hypokoristikon domck podoba osobnho jmna, asto vdvrnm
osloven (Janika, Jja), zdka i domck podoba apelativa (zlatko)
familirn slovo slovo uvan vdvrn, pedevm rodinn (domc
k) komunikaci
tabuov slovo zakzan slovo (znb., polit. nebo jinch dvod)
neologismus nov uvan jazykov prostedek
archaismus zastaral jazykov prostedek (nap. j peku, muedlnk)
historismus slovo oznaujc zaniklou skutenost (nap. sudlice, oj,
louko)
regionalismus jazykov prostedek typick pro uritou oblast (nap.
ddina, ttovo boty)
echismus regionalismus typick pro zem ech (nap. uzel, truhl)
moravismus regionalismus typick pro zem Moravy (nap. suk uzel,
stola)
deminutivum slovo zdrobnl (nap. psek, suknka)
augmentativum zhrubl slovo (nap. psisko, chlapk, vrahoun)
profesionalismus nespisovn odborn vraz zprofesn mluvy
vulgarismus hrub, neslun slovo
163
dysfemismus/pejorativum hanliv slovo (nap. huba, baba ve vznamu

dvka)
eufemismus/meliorativum vyjden nahrazujc vraz vdan situaci
nevhodn (nap. odejt na vnost, bt vnlad)
argot souhrn nespisovnch jazykovch prostedk uvanch sutajo
vac funkc (dtsk argot, argot zlodj)
slang souhrn nespisovnch jazykovch prostedk uvanch pslu
nky zjmov nebo profesn skupiny
apelativum jmno obecn (tzn. nikoli vlastn)
abstraktum jmno sabstraktnm vznamem (nap. dvra, vle, pe)
konkrtum jmno skonkrtnm vznamem (nap. strom, matrace, ruka)
proprium/onymum vlastn jmno (nap. Vltava, Johanka, Japonec)
onomastika nauka ovlastnch jmnech
onymie systm vlastnch jmen
antroponomastika nauka oosobnch vlastnch jmnech
antroponymum osobn vlastn jmno
antroponymie systm vlastnch osobnch jmen
toponomastika nauka ozempisnch vlastnch jmnech
toponymum zempisn vlastn jmno
toponymie systm vlastnch zempisnch jmen
chrmatonyma vlastn jmna lidskch vrobk, umleckch dl, in
stituc apod.
5.2 Sabecednm azenm hesel

ablaut zastarale stda, specifick stdn vokl (pvodn pouze e o)
vtvarech slova nebo pbuznch slovech (nap. vezu vozm)
abreviace tvoen slov zkracovnm
abreviatura zkratka
abstraktum jmno sabstraktnm vznamem (nap. dvra, vle, pe)
adjektivizace zmna jinho slovnho druhu vpdavn jmno
adjektivum pdavn jmno
adjunkce pimykn, formln zvislostn syntaktick vztah, morfolo
gick kategorie zvislho lenu nejsou dcm lenem pedepisovny
(nap. bojoval vytrvale, dres bez sla, kopaky od sponzora)
adnominln takov, kter rozvj jmno (nap. adnominln genitiv
hbet ruky)
adordinace smantick syntaktick vztah, vztah mezi leny se stejnm
referentem (nap. Petr ech, n brank; n brank Petr ech)
164
adverbln takov, kter rozvj sloveso (nap. adverbln genitiv dotkl

se ruky)
adverbiale psloven uren
adverbializace zmna jinho slovnho druhu vpslovce
adverbium pslovce
adverzativn vztah odporovac vztah
afzie nervov porucha vedouc kpokozen schopnosti mluvit
afix souhrnn oznaen vech typ morfm, ktermi se tvo nov
slovo nebo nov tvar slova
agens initel dje
aglutinace, aglutinan typ jazyka gramatick vznamy (slo, pd)
se vyjaduj vsamostatnch morfmech (jazyk hromad tvarotvorn
sufixy nap. turetina, maartina)
agramatick negramatick, poruujc gramatick pravidla
akcent pzvuk
akronym / inicilov zkratka zkratka vznikl zprvnch psmen slov
aktant/participant smantick role vtnho lenu ve vztahu kpredi
aktivum inn slovesn rod
aktuln lenn vpovdi slovosledn aintonan organizace vpov
di na zklad jejho zapojen do kontextu
aktulnost dje koincidence dje sasovm bodem (nap. okamikem
promluvy)
akuzativ 4. pd
alofon varianta fonmu
alomorf varianta morfmu (tepl-k-ch tepl-c-ch tepl--k-y)
alternace stdn hlsek na tme mst vmorfmu (nap. noha na
noze noka)
anaforick odkazujc do pedchzejcho kontextu: li tam Petr aPavel.
Jedin oni se nebli.
anakolut vyinut zvtn konstrukce (*Vme, e lovk asto, kdy dl
jistou prci poprv, nejde mu dobe.)
analogie tvarov nebo vznamov vyrovnvn, nap. oni sz m. szej
podle oni trp; oco b/kr podle oco jde
analytick typ jazyka / izolace, izolan gramatick vznamy se vyjad
anglicismus jazykov jev ovlivnn anglitinou nebo pejat zangli
tiny, nap. blejzr, fotbal, konstrukce mjte hezk den
165
antepozice postaven prvku ped jinm prvkem (nap. pvlastek van

tepozici devn idle)
anteprteritum/plusquamperfektum pedminul as
antikadence intonan schma skoncovm vzestupem vky
antonyma/opozita slova opanho lexiklnho vznamu (nap. iv
mrtv)
antroponomastika nauka oosobnch vlastnch jmnech
antroponymie systm vlastnch osobnch jmen
antroponymum osobn vlastn jmno
aorist jednoduch (jednoslovn) tvar pro minul as vyjadujc ukon
en dj
apelativum jmno obecn (tzn. nikoli vlastn)
apozice pstavek, slovo/spojen slov spojen adordinanm vztahem
sjinm slovem/spojenm slov
apoziopeze odmlen, nedoeen vpovdi
arbitrrnost libovolnost vztahu mezi signifiant asignifi
argot souhrn nespisovnch jazykovch prostedk uvanch sutajo
vac funkc (dtsk argot, argot zlodj)
archaismus zastaral jazykov prostedek (nap. j peku, muedlnk)
artikulace tvoen hlsek
asimilace spodoba, vzjemn pizpsobovn hlsek v proudu ei
(nap. [zbrat], [osta])
aspekt vid
aspirace vysloven hlsky spdechem
asyndeton spojen (vtnch len nebo vt) bez spojovacch prosted
k
atelick/aterminativn sloveso sloveso oznaujc dj, kter neobsahu
je pirozenou hranici (nap. tanit, mluvit, pret), je vdy nedokonav
atematick sloveso sloveso bez kmenotvorn ppony
aterminativn/atelick sloveso sloveso oznaujc dj, kter neobsa
huje pirozenou hranici (nap. tanit, mluvit, pret), je vdy nedokonav
atrakce skladebn spodoba, nenleit pizpsobovn tvar soused
nch slov (*Vstal ped sluncem vchodem. Nkter lexikalizovan: vezmi
kde vezmi, dlej co dlej)
atribut pvlastek
augmentativum zhrubl slovo (nap. psisko, chlapk, vrahoun)
autosmantick slovo plnovznamov slovo
bilaterln teorie znaku teorie, podle n je znak tvoen dvma strn
kami formou avznamem
166
bilingvismus dvojjazynost, ovldn dvou jazyk (zhruba) na rovni

rodilho mluvho
binrn dvoulenn
bohemikum esk vlastn jmno (ojedinle apelativum) zapsan vcizo
jazynm (zpravidla latinskm) textu pojednvajcm oesk realit,
nap. vlistin, kronice
bohemismus esk jazykov prvek v jinojazynm textu (uvno
pedevm pro esk hlskov, tvarov alexikln prvky ve staroslo
vnskch textech eskho pvodu)
bohemistika nauka oeskm jazyce aliteratue
cardinale slovka zkladn
cirkumfix morfm, jeho jedna st je ped koenem, druh za nm
(cirkum-koen-fix)
echismus regionalismus typick pro zem ech (nap. uzel, truhl)
dativ 3. pd
deadjektivum slovo utvoen zpdavnho jmna
deagentizace odsunut initele dje zpozice podmtu
deixe ukazovn aodkazovn, vznam vzan na konkrtn komuni
kan situaci (deiktick vznam maj nap. slova j, vera, zde, takhle)
deklinace skloovn
dekompozice tvoen slov odsunutm jednoho zkomponent sloeni
ny (nap. automobil > auto)
deminuce zdrobovn
deminutivum slovo zdrobnl (nap. psek, suknka)
demonstrativum ukazovac zjmeno (nap. ten, takov, onen)
denazalizace ztrta nosovosti, znik nosov hlsky
denotace 1 vztah znaku kdenottu
denotace 2 / denotativn sloka vznamu vcn, kognitivn jdro
vznamu
denott oznaen jev
denotativn sloka vznamu / denotace 2 vcn, kognitivn jdro
vznamu
depalatalizace ztrta mkkosti souhlsky
deprefixace tvoen slov odsunutm slovotvorn pedpony
derivace odvozovn
desmantizace oslaben/vyprzdnn/ztrta vznamu (nap. vzbudit
zjem proti vzbudit syna, filozofie editele na poboky proti stoick filozofie)
desubstantivum slovo utvoen zpodstatnho jmna
desufixace tvoen slov odsunutm slovotvorn ppony
determinace urovn, smantick syntaktick vztah (dn ze len
167
nen specifikovan co do modality), vznamov zpesovn jednoho

slova jinm slovem (nap. n brank, brank protihre, chytal m,
bojoval vytrvale)
deverbativum slovo utvoen ze slovesa
diachronn zkoumn jazyka zkoumn jazykovho vvoje, jeho pr
bhu (zjednoduen t: zkoumn starch fz jazyka ne souasn)
diakritick znamnko rozliovac znamnko nad psmenem (veskm
pravopise: hek, rka, krouek)
dialekt ne
dialektln jazykov situace jazykov situace, v n vedle kulturn
(spisovn, standardn) variety existuje ada dialekt
dialektismus nen jev
dialektologie nauka onech
dialog rozhovor, stdn promluv vce subjekt
diateze vztah mezi participanty (agens, patiens) a vtnmi leny,
kter jim odpovdaj (podmt, pedmt)
diftong dvojhlska
diftongizace vvoj jednoduch samohlsky vdiftong (nap. > ou)
diglosie stabiln jazykov situace, vn vzsad vichni mluv uvaj
dva jazyky nebo dv variety jazyka, funkn rozrznn
disimilace hlsek vzjemn rozrznn hlsek v proudu ei (nap.
vedti > vsti)
disjunktivn vztah vyluovac vztah
distinktivn rys rozliovac rys (nap. rys znlosti odliuje t ad)
distributivn uit podln uit (nap. Vichni soused maj psa. jmno
pes uito distributivn, morfologicky jednotn slo, ale vznamov
se vztahuje ke vem sousedm jednotliv)
divergence vvoj vedouc k vzjemnmu oddalovn (jazyk, dialekt)
divis rozdlovnk: dominace/subordinace zvislost, formln podzenost jednoho le
vtnmi leny
dul dvojn slo (gramatick slo uvan pro poet dva, vsouasn
etin neexistuje)
dubleta dvojtvar, tvarov varianta (nap. orozhlase orozhlasu)
dysfemismus/pejorativum hanliv slovo (nap. huba, baba ve vznamu
dvka)
elativ nesrovnvac komparativ (nap. krat studie ne dlouh, star
pn ne mlad)
168
elipsa nevyjden nebo vyputn slova (nebo vce slov), kter jsou
znm nebo doplniteln zkontextu
elize vyputn hlsky (nap. kterej > kerej, vedl > ved)
emendace oprava poruenho msta vtextu (pojem zedin praxe)
emfze zeslen vraznosti vyjden nap. intonac, pzvukem, pro
dluovnm samohlsek, subjektivnm slovosledem
enklva (jazykov) jazykov ostrvek uritho jazyka vjinm jazyce
nebo zem, kde je ptomen jazykov jev, kter vokol (ji) neexis
tuje
enklitikon (pl. enklitika) pklonka, nepzvun jednoslabin slovo
tvoc s pedchzejcm slovem pzvukov takt (nap. Vrazil tam /
aani se / neomluvil.)
epenteze vloen hlsky (nap. mdlo > mdel)
etick dativ dativ vyjadujc zjem mluvho na dji nebo snahu
vzbudit zjem uposluchae (nap. Dl nm to dvacet korun. Aon ti
nakonec vechno popel.)
etnolingvistika pomezn jazykovdn disciplna zkoumajc roli jazyka
ajazykov komunikace vurit kultue
etymologie nauka opvodu slov
eufemismus/meliorativum vyjden nahrazujc vraz vdan situaci
evaluativn modalita vyjden hodnotcch postoj ve vpovdi (je
patn, e, jsem rd, e, natst, bohudk)
evropeismus/internacionalismus mezinrodn jazykov jev, nap.
explikativn vztah vysvtlovac vztah
expresivita pragmatick sloka vznamu spojen svyjadovnm po
stoje mluvho (nap. emocionlnost, voln postoje, zdraznn) nebo
snpadnost (nap. neobvykl kombinace hlsek (umt, fuj), ivotn
koncovka vakuz. sg. neivotnho maskulina (najt hiba) atp.)
extenze mnoina vech objekt, kter spadaj pod urit vraz (Veernice a Jitenka maj stejnou extenzi, protoe ob oznauj stejn
nebesk tleso)
familirn slovo slovo uvan vdvrn, pedevm rodinn (domc
k) komunikaci
fzov sloveso neplnovznamov sloveso oznaujc fzi dje (zat/
zanat, pestat/pestvat, nkdy izstat/zstvat astt se/stvat se)
femininum ensk rod
figury stylistick prostedky zaloen na odchylkch od bnho vyja
dovn (nap. opakovn hlsek, vynechvn slov)
169
filologie nauka ojazyce aliteratue (obvykle uritho jazyka)

finitn tvar slovesa / verbum finitum urit tvar (vyjaduje osobu,
slo, zpsob)
flektivn typ jazyka / flexe, flexivn jeden morfm nese vce gramatic
kch vznam (etina)
flexe ohbn (deklinace akonjugace)
flexe, flexivn / flektivn typ jazyka jeden morfm nese vce gramatic
kch vznam (etina)
fon konkrtn realizace fonmu
fonace tvoen hlasu (vznik zkladnho tnu kmitnm hlasivkovch
vaz)
fonm abstraktn elementrn jednotka zvukov roviny jazyka, kter
m schopnost rozliovat morfmy
fonetika nauka o zvukov strnce ei (o eovm signlu, tvoen
aakustickch vlastnostech hlsek, hlasovm stroj)
foniatrie lkask vda oporuchch hlasu, sluchu aei
fonologie nauka o zvukov strnce jazyka (o zvucch rozliujcch
vznam ajejich systmu)
frazm/frazeologismus ustlen spojen slov, jeho vznam nen dobe
odvoditeln, nevyplv zjeho sloek (zhlediska formy)
frazeologie 1. nauka oustlench spojench slov; 2. soubor ustlench
spojen slov
frekvenn slovnk slovnk uvdjc etnost (frekvenci) slov vuritm
souboru text
frekventativum / neaktuln nsoben sloveso (nkdy t habituln
iterativn i nsoben
fundovan slovo utvoen slovo
fundujc slovo zkladov slovo
funkn styl styl vymezen na zklad funkce i funkc jazykovho
projevu / jazykovch projev (nap. styl odborn funkce odborn
teoretick; styl administrativn funkce direktivn aoperativn)
futurum budouc as
galicismus jazykov jev ovlivnn francouztinou nebo pejat zfran
couztiny, nap. byrokracie, madam, arm
generativn gramatika pstup kjazyku, pedevm kjeho syntaktick
strnce, kter popisuje vznik (generovn) gramaticky sprvnch
struktur pomoc formalizovan zapisovanch pravidel
170
genitiv 2. pd
genitiv zporov genitiv po zporu (nemli vody ani vna, nen divu)
genus rod (jmenn)
genus verbi slovesn rod
germanismus jazykov jev ovlivnn nminou nebo pejat znmi
ny, nap. muset, hbitov, lump
glosa ppisek vtextu (asto jinojazyn)
gnmick przens ptomn as uit pro asov neomezen tvrzen
(nap. nor bl pole sl.)
gradan vztah stupovac vztah
grafm psmeno
grafmika nauka ografickm systmu jazyka
gramatick kategorie gramatick vznam (pd, rod, osoba, as)
gramatika mluvnice
gramatikalizace zmna plnovznamovch forem (slovnch tvar nebo
jejich spojen) ve formy gramatick (morfmy, neplnovznamov slo
va) (nap. vvoj spojovacho prostedku bu zimperativu slovesa bt)
grcismus jazykov jev pochzejc zetiny, nap. filozofie, mza, poliklinika
haplologie vynechn jedn ze dvou po sob nsledujcch stejnch
skupin hlsek (nap. tenis-ista > tenista)
heteronyma/tautonyma slova se stejnm lexiklnm vznamem patc
sk stola esk truhl)
heterosylabick rznoslabin (vskyt hlsek, nap. proudit zpracovat
maso uzenm, mezi oause vyslovuje tzv. rz)
hit zastarale przev, zvuk vznikajc jako usnadnn vslovnosti dvou
po sob jdoucch rznoslabinch samohlsek (nap. fialka: [fi-j-alka])
historick przens ptomn as uit pro minul dj (nap. Vroce 1989
se Vclav Havel stv eskoslovenskm prezidentem.)
historismus slovo oznaujc zaniklou skutenost (nap. sudlice, oj,
louko)
hlska elementrn zvukov jednotka vymezen na zklad svch fy
ziklnch afyziologickch vlastnost
homonyma stejn znjc slova sodlinmi (navzjem nesouvisejcmi)
lexiklnmi vznamy (nap. kolej vysokokolsk kolej eleznin)
hovorov etina mluven podoba spisovn etiny; pp. takov po
doba spisovn etiny, kter se uv vneformlnch komunikanch
situacch (mezi . jazykovdci nen shoda ve vymezen tohoto pojmu,
ba ani vnzoru na jeho uitenost)
171
hovorov jazykov prostedek 1. prostedek slohov ni ne neutrl

n, ale stle spisovn (zpravidla se uv ivkomunikaci nespisovn,
nap. vobecn etin); 2. prostedek charakteristick pro mluvenou
podobu spisovnho jazyka
hybridn slovo slovo skldajc se ze slovotvornch st majcch p
vod vrznch jazycch (nap. elektrolba, potista)
hyperbola nadszka
hyperkorektn jev chybn jev vznikl nevhodnou analogi se spisov
nm vyjdenm (nap. sdvmi kluky msto spis. dvma podle analogie
stemi, tymi)
hyperonymum slovo vznamov nadazen (nap. ovoce ve vztahu
kjablko, jahoda)
hypersyntax nadvtn/textov syntax
hypokoristikon domck podoba osobnho jmna, asto vdvrnm
osloven (Janika, Jja), zdka i domck podoba apelativa (zlatko)
hyponymum slovo vznamov podazen (nap. jablko ve vztahu
kovoce)
hypotaktick souvt podadn souvt
hypotaxe zvislost, podadnost, formln syntaktick vztah (termn se
pouv zvlt vpopisu vztah mezi vtami vsouvt)
chrmatonyma vlastn jmna lidskch vrobk, umleckch dl, in
stituc apod.
identifiktor ztotoovac zjmeno (nap. t)
ideogram grafick znak pro cel pojem
idiolekt jazyk jednotlivce
idiom ustlen spojen slov, jeho vznam nen dobe odvoditeln,
nevyplv zjeho sloek (zhlediska vznamu)
ikon vpojet Ch. S. Peirce typ znaku vyznaujc se podobnost ozna
ujcho aoznaovanho (nap. socha, piktogram)
imperativ rozkazovac zpsob
imperfektivum nedokonav sloveso
imperfektum jednoduch (jednoslovn) tvar pro minul as vyjadu
jc dj vprbhu
indefinitum neurit zjmeno (nap. nkdo, ledaco, kdokoliv)
index vpojet Ch. S. Peirce typ znaku vyznaujc se pmou souvislost
mezi oznaujcm aoznaovanm (nap. teplota jako znak nemoci,
kou jako znak, e ho)
indikativ oznamovac zpsob
infinitiv neuritek
172
infinitn tvar slovesa neurit tvar slovesa (infinitiv, transgresiv, par

ticipium)
infix morfm, kter se vkld do koene (ko-infix-en)
inicilov zkratka / akronym zkratka vznikl zprvnch psmen slov
instrumentl 7. pd
intence schopnost dominujcho lenu (slovesa, podstatnho jmna,
adjektiva) urovat smantick role svch doplnn (napklad slo
veso nakrjet uruje, e jeho doplnnmi jsou nkdo/nco, co krjen
vykonv, anco, co je krjeno Teta nakrjela dort.)
intenze soubor vech vznamovch rys, kter charakterizuj pojem
(Veernice a Jitenka maj jinou intenzi, protoe dan pojem/vraz
charakterizuj pomoc jinch vznamovch rys, tj. poukazem kasu,
denn dob)
interdialekt nadnen tvar, tvar spojujc rysy vce ne
interfix/konektm spojovac morfm, spojuje sti sloeniny (vetin
interjekce citoslovce
internacionalismus/evropeismus mezinrodn jazykov jev, nap.
interogativum tzac zjmeno (nap. jak, kter, co)
interpolace dodaten doplnn textu (pojem zedin praxe)
interpretace vklad vznamu, piazen aktulnho smyslu jazykov
jednotce vkomunikaci
interpunkn znamnko lenic znamnko; veskm pravopise nap.
? ! . , : ; ()
intonace melodick zmna hlasu, modulace vky adrazu
intranzitivn sloveso nepechodn sloveso, sloveso nemajc pedmt
vbezpedlokovm 4. pd (naslouchat, zviset)
introflexe, introflexivn/introflektivn typ jazyka gramatick vznamy
se vyjaduj obmnami uvnit kmene (nap. arabtina)
invariant zkladn podoba jednotky zastupujc vechny jej varianty
(nap. morfm zastupujc vechny morfy)
inverze pevrcen obvyklho slovosledu (nap. mrtv milenky cit, smetnka lkask)
izoglosa ra ohraniujc na jazykov map rozen uritho jevu
izolace, izolan/analytick typ jazyka gramatick vznamy se vyjad
izolovan sloveso slovesn lexm nezaaditeln do przentn tdy
173
jazykov korpus databze jazykovch dat, nap. text, slouc primr

n jako zdroj pro lingvistick vzkum
jazykov znak tvar majc zvukovou/grafickou formu, kter na zkla
d konvence zastupuje nco jinho
jer redukovan, tj. velmi krtk praslovansk samohlska (znaky:
mkk jer , tvrd jer )
jistotn modalita vyjden stupn jistoty, sn obsah vpovdi plat
(jist, asi, pokud vm)
juxtapozice umstn prvk vedle sebe bez signalizace vztah mezi
nimi (uv se o vtch spojench asyndeticky nebo o stech ne
vlastnch sloenin)
kadence abstraktn intonan schma
kalk slovo vznikl doslovnm pekladem komponent slova vchozho
jazyka (nap. sou-cit z nm. Mit-leid, s-vdom, prvo-rozen z lat. con-scientia, primo-genitus)
kataforick odkazujc do nsledujcho kontextu: Odmnu dostane
jenom ten, kdo spln vechny koly.
kauzln vta pinn, dvodov vta
kli otel, stereotypn vyjden
kmen st tvaru skldajc se ztvarotvornho zkladu akmenotvorn
ppony
kmenotvorn sufix / tma ppona, kter spojuje tvarotvorn zklad
knin jazykov prostedek prostedek slohov vy ne neutrln,
uvan nap. vodbornch statch, ve slavnostnch proslovech apod.
kd soustava prostedk apravidel pro jejich uvn vkomunikaci
kodifikace zachycen spisovn normy ve slovncch, mluvnicch aPra
vidlech eskho pravopisu, kter m doporuujc i regulujc cha
rakter (jak je zapsno, e se to m kat/pst)
kognitivn lingvistika pomezn jazykovdn disciplna zkoumajc
jazyk jako jednu zkognitivnch aktivit lidsk mysli
kognitivn proces poznvac proces (vnmn, pam, pozornost, my
len, fantazie)
koherence spojitost textu, jeho vznamov soudrnost
koheze formln soudrnost textu realizovan uitm zvukovch, pra
vopisnch agramatickch prostedk
kohyponyma slova vznamov souadn (nap. jablko, jahoda, pomeran)
koin nadnen tvar, kter se imimo svou pvodn oblast
174
kolace srovnn dvou stejnch text nebo textovch variant (pojem

zedin praxe)
kolektivum hromadn podstatn jmno (nap. lidstvo, listov)
kolokace souvskyt slov vtextu
kolokvialismus hovorov slovo
komparace stupovn
komparativ druh stupe pi stupovn
kompatibilita vznamov spojitelnost slova sjinmi slovy (kompati
biln jsou nap. slova istit azuby, odvrtit anetst)
komplement valenn doplnn (doplnn vyadovan slovesem, pop.
substantivem, adjektivem): posekat louku, dbal pkazu
komponent len sloeniny
kompozice tvoen slov skldnm
kompozice vstavba textu, tj. uspodn vech sloek podlejcch se
na stavb textu do uritho celku
kompozitum sloenina (zemkoule, kladkostroj)
komunikace dorozumvn, penos informace, sociln interakce
komunikant astnk komunikace
komunikt jazykov projev; vnkterch pstupech synonymn ster
mnem text, vjinch je komunikt jednotkou na rovni komunikace
(ei) atextem je mnna struktura komuniktu
koncesivn vta ppustkov vta
koncovka finln tvarotvorn sufix (nap. vsadb-a, vyszel-a)
kondenzace zhutn vyjden (nap. nevtn vyjden msto vtnho
nap. dvra, kter byla naruena > naruen dvra)
kondicionl podmiovac zpsob
konektm/interfix spojovac morfm, spojuje sti sloeniny (vetin
konektor spojovac prostedek (ir pojem ne spojka/konjunkce)
kongruence shoda, formln zvislostn syntaktick vztah, shoda ve
vyjadovanch morfologickch kategorich (nap. n brank)
konjektura dohad, motivace opravy poruenho msta vtextu slovem/
tvarem nedoloenm v dnm textovm prameni (pojem z edin
praxe)
konjugace asovn
konjunkce spojka
konjunktivn vztah sluovac vztah
konkluzivn kadence intonan schma skoncovm poklesem vky
konkluzivn vztah dsledkov vztah
konkrtum jmno skonkrtnm vznamem (nap. strom, matrace, ruka)
175
konotace / konotativn sloka vznamu pragmatick, asociativn

sloka vznamu, obsahujc rysy nap. postojov, citov hodnotc,
estetick nebo intenzifikan
konotativn sloka vznamu / konotace pragmatick, asociativn
sloka vznamu, obsahujc rysy nap. postojov, citov hodnotc,
estetick nebo intenzifikan
konsekutivn vta inkov vta: Voda vrybnce je pli studen, (ne) aby
se vn dalo koupat. Pavel je dost zkuen (na to), aby tu prci zvldl sm.
konsonant souhlska
kontaminace smovn vazeb u sloves s podobnm/protichdnm
vznamem (elit nemu bojovat proti nemu > kontaminace: Proti
zjevnmu bezprv elili rznmi prostedky.)
kontext 1. textov okol; 2. situan kontext vpovdi okolnosti, kter
svpovd souvisej
kontrakce stahovn (zmna kombinace vokl-j-vokl na dlouh vokl,
p. dobraja > dobr)
konvence zvyklost (pravopisn, terminologick, zvyklost oznaovat
njak jev njakm zvukovm/grafickm tvarem)
konvergence vvoj vedouc kvzjemnmu sbliovn (jazyk, dialekt)
konverze bezafixln tvoen, tvoen slova beze zmny jeho stavby
(adj. vrchn > subst. vrchn)
koordinace piazovn, smantick syntaktick vztah, piazovn,
spojen len vznamov rovnocennch (nap. brank aoba obrnci)
kopula spona, sponov sloveso (nap. N soused je taxik.)
korelace 1. srie analogickch protiklad/rozdl (nap. korelace zn
losti: t/d, s/z, p/b), 2. vztah mezi leny dvojice fonm, kter se li
(jsou v opozici) v jedinm pznaku (nap. znlostn korelace mezi
provmi souhlskami b p, d t, g katd.)
koen morfm, kter nese hlavn st lexiklnho vznamu slova
kvalitativn adjektivum pojmenovv vlastnost jako kvalitu (nap.
dlouh, modr, star)
kvantita dlka samohlsek (krtk versus dlouh)
langue jazyk jako abstraktn systm znak apravidel
latinismus jazykov jev pochzejc zlatiny, nap. magistr, me, kola
lexm slovo jako jednotka slovn zsoby/lexiklnho systmu
lexikalizace zmna morfm, gramatickch slov nebo slovnch tvar
v samostatnou novou lexikln jednotku (nap. bus je ve vchozm
jazyce pdov koncovka)
lexikografie nauka oslovncch
lexikologie nauka oslovn zsob
176
lexikon 1. slovn zsoba (jazyka, uivatele jazyka); 2. slovnk (kniha)

limitativum vymezovac zjmeno (nap. t, kad)
lingvistika jazykovda, vda ojazyce
lingvistika textu / textov lingvistika nauka o vstavb souvislch
jazykovch projev
logopedie nprava vad ei
lokl (nkdy t lokativ) 6. pd
maskulinum musk rod
maskulinum animatum musk rod ivotn
maskulinum inanimatum musk rod neivotn
meliorativum/eufemismus vyjden nahrazujc vraz vdan situaci
melodie zkladn sloka intonace, tvoen prbhem vky zkladnho
tnu
metafora penesen vznamu na zklad podobnosti
metajazyk jazyk jako nstroj pro popis azkoumn jazyka
metateze pesmyknut hlsek, ppadn slabik, tzn. vmna jejich
poad (nap. mhla > mlha)
metonymie posun vznamu na zklad vcn souvislosti
mce/pechylovn tvoen rodovho protjku (nap. spisovatel >
spisovatelka)
modalita komplex vznam, jimi mluv vztahuje svou vpov kre
alit, zahrnuje takov pojmy jako jistotu otvrzen, vli kvykonn
dje, hodnocen dje apod.
modln sloveso neplnovznamov sloveso vyjadujc modalitu (moci,
muset, chtt, mt, smt)
modifikace pechod vrmci onomaziologick kategorie avrmci jed
noho slovnho druhu, nov pojmenovn vznik obmnou vznamu
slovotvornho zkladu, nap. pi zdrobovn, pechylovn, vyjad
ovn asovho prbhu dje (zpvat > dozpvat)
modus slovesn zpsob
momentnn/okamit sloveso sloveso ztvrujc dj jako jednorzo
monoftong jednoduch samohlska
monoftongizace vvoj diftongu vjednoduchou samohlsku (nap. ie > )
monokolokabiln slovo slovo, kter se me vyskytovat pouze vsou
sedstv jednoho danho slova (nap. kem krem)
monolog promluva jed(i)n osoby
moravismus regionalismus typick pro zem Moravy (nap. suk uzel,
stola)
177
morf realizace morfmu

morfm nejmen st slova, kter m vznam i formu (abstraktn
jednotka)
morfologick bze / tvarotvorn zklad st tvaru skldajc se zmor
morfologick/tvarotvorn formant st tvaru skldajc se z mor
morfologie tvaroslov, nauka o tvarech slova a jejich gramatickch
vznamech
morfonm souhrn hlsek nebo jejich skupin alternujcch vmorfmu
(nap. h-z-: Praha-Praze-Praan; sk-: prask-prat)
motivovan pojmenovn pojmenovn, jeho lexikln vznam je s
ten nebo zcela odvoditeln zvznamu pbuznch slov, zpravidla
slova fundujcho (nap. lesnk, stoln, ten)
multiplicativum slovka nsobn
mutace pechod mezi onomaziologickmi kategoriemi, nov pojmeno
vn vznik tak, e se bzi piazuje jist pznak (uit > uitel)
nazalizace zmna stn hlsky vnosovou
neaktuln nsoben sloveso / frekventativum (nkdy t habituln
iterativn i nsoben
negace zpor
negativum zporn zjmeno
neologismus nov uvan jazykov prostedek
nesklonn slovo slovo, kter pro vyjadovn gramatickch vznam
nepouv koncovek (pi ohbn nemn tvar)
neurolingvistika pomezn jazykovdn disciplna zabvajc se struktu
rou afunkc center mozku zodpovdnch za produkci apercepci ei
neutralizace protikladu/rozdlu zruen protikladu/rozdlu (nap.
neutralizace znlosti na konci slova v etin ru protiklad znl
aneznl hlsky let led [let])
neutrln spisovn jazykov prostedek prostedek bez specifickho
slohovho pznaku, vhodn pro kterkoli spisovn projev
neutrln spisovn projev bez znak umleckch, kninch, expresiv
nch, hovorovch, nespisovnch
neutrum stedn rod
nocionln slovo / znakov pojmenovn pojmenovn, jeho lexikl
n vznam nen odvoditeln zjinch pojmenovn (nap. les, stl, st)
178
nominalizace kondenzace pouitm jmna msto slovesa (nap. Neprojeli, protoe byla zastavena doprava. > Neprojeli kvli zastaven dopravy.)
nominativ 1. pd
norma soubor jazykovch prostedk apravidel jejich tvoen aspo
jovn, kter jsou pravideln uvny apovaovny za zvazn (jak
se to m kat/pst)
normativn mluvnice mluvnice zamen na popis spisovn normy
nulov morf nevyjden dnou hlskou (nap. nulov koncovka
hrad-0)
numerale (pl. numeralia) slovka
numerativ genitiv po slovce (pt msc, sedmero krkavc)
numerus slo
obecn etina pvodn interdialekt etiny uvan vechch, novji
tvar blc se postaven koin (nap. tm, e vpekladech literrnch
dl, film apod. zastupuje nespisovn variety cizch jazyk)
objekt pedmt
objektivn slovosled slovosled spoadm tma rma
objektov vta pedmtn vta
ohebn slovo slovo, kter vyjaduje gramatick vznamy (morfologick
kategorie)
okamit/momentnn sloveso sloveso ztvrujc dj jako jednorzo
onomastika nauka ovlastnch jmnech
onomatopoick slovo zvukomalebn slovo, tj. slovo napodobujc
zvuk (kuku, bluk), pop. slovo z takovho slova utvoen (kukat,
bluknout)
onomaziologick bze urovan sloka pojmenovac struktury (nap.
nstroj: -k, iv bytost mu: -tel)
onomaziologick kategorie pojmenovac kategorie, zkladn pojmo
v struktura tvoc vdanm jazyce zklad pojmenovn (kategorie
substance, vlastnosti, dje, okolnostnho pznaku)
onomaziologick postup postup vychzejc od skutenosti azjiujc
jej pojmenovn
onomaziologick pznak urujc sloka pojmenovac struktury vyja
dujc pznak bze (nap. na roubovn roubovk, zabvajc se
uenm uitel)
onomaziologie nauka opojmenovn jev jazykovmi znaky
onymie systm vlastnch jmen
onymum/proprium vlastn jmno (nap. Vltava, Johanka, Japonec)
opozice protiklad
179
opozita/antonyma slova opanho lexiklnho vznamu (nap. iv

mrtv)
ordinale slovka adov
ortofonie nauka osprvnm tvoen hlsek
ortografie pravopis
palatalizace zmken souhlsky
paradigma uspodan soubor vech tvar ohebnho slova nebo sou
bor jazykovch prostedk stout funkc
paradigmatick vztah vztah jednotky kjinm jednotkm, kter jsou
sn spojeny vsystmu (nap. vechny tvary jednoho slova; antonyma;
vechny vrazy, kter mohou stt vpozici podmtu)
paralingvln jev jev doprovzejc e (gesto, mimika, postoj tla)
parataktick souvt souadn souvt
parataxe souadnost, formln syntaktick vztah (termn se pouv
zvlt vpopisu vztah mezi vtami vsouvt)
paremiologie nauka opslovch
parenteze vsuvka (slovn ivtn)
parole soubor promluv jako realizace langue (systmu)
paronyma slova rznho lexiklnho vznamu zvukov podobn
(nap. fyzick fyzikln, efektivn efektn)
participant/aktant smantick role vtnho lenu ve vztahu kpredi
participiln pasivum trpn rod vyjden pomoc trpnho pest
(nap. byl obvinn)
participium pest
partikule stice
partitiv / partitivn genitiv genitiv s vznamem sti ltky, hmoty
(nap. nabrat vody, pidat cukru)
pasivum trpn slovesn rod
patiens aktant zasaen djem
pejorativum/dysfemismus hanliv slovo (nap. huba, baba ve vznamu
dvka)
percepce ei vnmn azpracovvn vpovd
perfektivum dokonav sloveso
perfektum as vyjadujc vsledek minulho dje
perioda sloit symetricky stavn souvt
personale (pl. personalia) osobn zjmeno (nap. j, my, oni)
piktogram grafick znak znzorujc pojem obrazov (ikonicky)
pleonasmus 1. nadbyten vyjden (nap. manuln zrunost, magick
kouzlo, jedinen unikt), 2. figura spovajc v nahromadn vraz
180
vznamov blzkch (nap. Lakotili a hamonili. krtili, kudlili a byli

krkouni. (Jan Werich))
plurl mnon slo
plurale tantum jmno majc pouze tvary mnonho sla (nap. dvee,
jtra, Vnoce)
plusquamperfektum/anteprteritum pedminul as
poetismus jazykov prostedek typick pro bsnick styl
polonismus jazykov jev ovlivnn poltinou nebo pejat zpoltiny,
nap. kelmek, mazurka, okurek
polysmie vceznanost
polysmn slovo vceznan slovo (jeho jednotliv vznamy spolu
souvisej, nap. koruna)
polysyndeton spojen (vtnch len nebo vt) pomoc vce spojova
cch prostedk: dnes aztra apozt ikad dal den; nemli ani chleba,
ani vodu, ani nadji
polysyntza, polysyntetick typ jazyka slova jsou sloena z mnoha
koenovch morfm (ntina, nkter rysy nminy)
pomocn sloveso neplnovznamov sloveso fungujc jako soust
sloench (vceslovnch) slovesnch tvar
posesivn pivlastovac
posesivum pivlastovac zjmeno (nap. mj, v, jej)
postfix slovotvorn morfm pipnajc se na absolutn konec tvaru
slova (nap. kdo-si, tomu-hle, pojme-)
postpozice postaven prvku za jinm prvkem (nap. pvlastek vpost
pozici idle devn)
pozitiv prvn stupe pi stupovn
pragmatika nauka ovztahu znak aastnk komunikace sohledem
na kontext
pranostika typ frazmu vyjadujc lidovou zkuenost spoasm, ze
mdlstvm (nap. nor bl pole sl.)
predikace pisuzovn, smantick syntaktick vztah (jeden z jeho
len je specifikovan co do modality), vztah mezi podmtem ap
sudkem (nap. brank chytil)
predikt psudek
predikativ neslovesn st prediktu (nap. N soused je taxik.)
predikativum pslovce, jeho vhradn funkc je bt st prediktu
(nap. je mi smutno, bylo to nabledni, u je mono zat)
prefix morfm pedchzejc koen
prefixace tvoen slov pidnm slovotvorn pedpony
prefixoid tvar na pomez prefixu asti kompozita (poly-, eko-, mikro-)
181
prepozice pedloka
presupozice pedpoklady, kter mus platit, aby byla vta smyslupln,
tj. to, co vyplv zvty ijej negace (nap. Mj bratr si koupil nov auto.
Presupozice: mm bratra, auta se prodvaj atd.)
prteritum minul as
przens ptomn as
primrn pedloka vlastn pedloka (nap. k, s, v, z, na, do, po)
produkce ei pprava avytven vpovd
produktivn ppona/pedpona iv ppona/pedpona, uvan
iunov tvoench slov
profesionalismus nespisovn odborn vraz zprofesn mluvy
progresivn asimilace hlska nsledujc se pizpsobuje hlsce ped
chzejc (nap. asimilace znlosti shoda: [schoda])
proklitikon (pl. proklitika) pedklonka, nepzvun jednoslabin
slovo tvoc snsledujcm slovem pzvukov takt (nap. Vrazil tam
/ aani se / neomluvil.)
pronomen (pl. pronomina) zjmeno
propozice jazykov zpracovan odraz situace, vseku skutenosti
proprium/onymum vlastn jmno (nap. Vltava, Johanka, Japonec)
protetick hlska pedsuvn hlska (vetin typicky v, nap. voteveno)
proteze pedsunut hlsky
pechylovn/mce tvoen rodovho protjku (nap. spisovatel >
spisovatelka)
pzvukov takt skupina slabik sjednm pzvukem
psycholingvistika pomezn jazykovdn disciplna zkoumajc schop
nost produkovat e arozumt j zhlediska psychickch proces
purismus snaha ooistu jazyka, pedevm od cizch prvk
rz tvrd hlasov zatek, hrtanov souhlska vyslovovan ped samo
hlskou nap. na potku slova (nap. [ale], [pout])
reciprocita vyjden vzjemnho vztahu/vzjemn akce aktant slo
vesnho dje, v etin pomoc sloves s reflexivnm zjmenem se/si
(nap. soused se zdravili, Romeo aJulie si poslali polibky)
reduplikace zdvojen
reference vztah znaku kobjektu mimojazykov reality
referent individuln objekt, knmu se znak vpromluv jedinen
vztahuje
reflexivn zvratn
reflexivn pasivum / reflexivn deagentiv trpn rod vyjadovan po
moc volnho tvarotvornho morfu se (nap. padln se trest podle
zkona)
182
reflexivum zvratn sloveso

reflexivum tantum sloveso vyskytujc se vhradn sreflexivnm mor
fmem (smt se)
regionalismus jazykov prostedek typick pro uritou oblast (nap.
ddina, ttovo boty)
regresivn asimilace hlska pedchzejc se pizpsobuje hlsce nsle
dujc (nap. asimilace znlosti sbrka: [zbrka])
regulace jazyka institucionln podloen organizovan aktivity zac
len kusmrovn jazykov praxe
rekce zenost, formln zvislostn syntaktick vztah, nadazen vtn
len pedepisuje podazenmu vtnmu lenu morfologick katego
rie (ani by se shodovaly; nap. chytil m, chycen me)
relace vztah
relan adjektivum pojmenovv vlastnost jako vztah knjakmu jevu
(nap. knin, vejcovit, devn)
relativn vta vztan vta, vta pipojen vztanm vrazem, tj. vzta
nm zjmenem, zjmennm pslovcem apod.
relativum vztan zjmeno (nap. jak, kter, jen, co)
rma jdro vpovdi, to, co se otmatu k, kontextov nezapojen
resufixace tvoen slov vmnou slovotvorn ppony za jinou
rtorika nauka oinn komunikaci (jak zskat posluchae, pesvdit
protivnka apod.)
retrogrdn slovnk slovnk adc slova abecedn od jejich poslednho
do prvnho psmene
rezultativ konstrukce, vn se vyjaduje stavov vznam jako vsledek
pedchzejcho dje (nap. dopis je napsan, rm je praskl, m tu knihu
petenou)
roztpen/vcedln spojka spojka, jej prvn st stoj ped prvnm
rusismus jazykov jev ovlivnn rutinou nebo pejat zrutiny, nap.
lye, obezlika, vesmr
segment sek (nap. textu, slova)
segmentace rozdlen jednotky na seky (vty, slova, morfy)
sekundrn pedloka nevlastn pedloka, vznikl zjinho slovnho
druhu (nap. navzdory, dky)
sm minimln vznamov distinktivn rys
smantika nauka ovznamu vjazyce, soust smiotiky
183
smaziologick postup postup vychzejc od pojmenovn azjiujc,

jakou skutenost oznauje
smaziologie nauka olexiklnch vznamech slov
smm lexikln vznam jako hrn sm
smiologie/smiotika nauka oznacch aznakovch soustavch
signifiant/vraz oznaujc, zvukov nebo grafick sloka znaku
signifi oznaovan, vznamov sloka znaku
singulr jednotn slo
singulare tantum jmno majc pouze tvary jednotnho sla (nap.
list, mlde, co)
singulativum jmno vyjadujc vylennou st ltky (nap. pltek,
kousek, sklenice, hrst)
slang souhrn nespisovnch jazykovch prostedk uvanch pslu
nky zjmov nebo profesn skupiny
slavistika nauka oslovanskch jazycch aliteraturch
sloh/styl vbr aupodn jazykovch prostedk vjazykovm pro
jevu
slohov postup zkladn zpsob tematick ajazykov vstavby jazyko
vho projevu (nap. slohov postup informan, vyprvc, vkladov)
slohov tvar model vstavby uritho typu jazykovch projev (nap.
povdka, urit typ ednch dopis atp.)
slovakismus jazykov jev ovlivnn sloventinou nebo pejat ze
sloventiny, nap. rozluka, psychiatr-ika, konstrukce bt na vin, kon
strukce nad rnem
slovakistika nauka oslovenskm jazyce aliteratue
sloveso distributivn/podln/distributivum sloveso ztvrujc dj
jako postupn se opakujc, ato vdy sjinm pedmtem (usloves
pedmtovch, nap. pozamykat, vyhzet vechny vci ze skn) nebo
sjinm podmtem (usloves bez pedmtu, nap. posedat si vichni
si posedali)
sloveso iterativn/iterativum nedokonav sloveso ztvrujc dj jako
opakovan, ale nikoli nutn jako obvykl, uzuln aneaktuln (nap.
nosit, sedat, vet); nkdy je vak termn iterativum uvn ipro slovesa
typu dlvat (viz frekventativum)
sloveso kauzativn/kauzativum sloveso majc obecn vznam psobit/
zpsobit, aby se nco stalo/nkdo stal njakm (nap. povsit nco
zpsobit, aby nco viselo), jde o pechodn slovesa, vtinou
tvoen prefixem posloveso trvac/durativn/durativum sloveso ztvrujc dj jako pro
bhajc souvisle po uritou dobu (nap. st, sedt)
184
slovotvorn bze st utvoenho slova spolen pro toto slovo ajeho

slovo zkladov
slovotvorn fundace vztah formln pbuznosti slova utvoenho
aslova zkladovho
slovotvorn motivace vztah vznamov souvislosti slova utvoenho
aslova zkladovho
slovotvorn formant st utvoenho slova, kterou se toto slovo li od
svho slova zkladovho
slovotvorn prefix pedpona, kterou se tvo jin slovo (nap. vypravit)
slovotvorn sufix ppona, kterou se tvo jin slovo (nap. vsad-b-a)
sociolingvistika pomezn jazykovdn disciplna zkoumajc vzjemn
vztahy jazyka aspolenosti
spisovn jazyk kulturn reprezentativn, prestin a propracovan
jazykov tvar, uvan na celm jazykovm zem, zejmna ve for
mlnch veejnch komunikanch situacch
stratifikace nrodnho jazyka model jazyka jako hierarchicky uspo
danho souboru jazykovch tvar (nap. spisovn etiny, (nadre
gionln) obecn etiny, interdialekt adialekt)
struktura soubor jazykovch jednotek spjatch syntagmatickmi vzta
hy
styl/sloh vbr aupodn jazykovch prostedk vjazykovm pro
jevu
stylistika nauka ostylu jazykovch projev
stylotvorn/slohotvorn faktory/initele faktory ovlivujc styl jazy
kovho projevu (nap. zda jde oprojev mluven, nebo psan, zda jde
odialog, nebo monolog atd.)
subjekt podmt
subjektivn slovosled slovosled spoadm rma tma
subjektov vta podmtn vta
subordinace/dominace zvislost, formln podzenost jednoho le
vtnmi leny
substantivizace zmna jinho slovnho druhu vpodstatn jmno
substantivum podstatn jmno
substantivum verbale slovesn podstatn jmno (nap. dln, koupn,
ltn)
substituce zmna (nap. nahrazen podstatnho jmna zjmenem:
Petra se dvala. > Ona se dvala.)
subsystm podsystm, dl systm jazykovch jednotek
185
sufix morfm nsledujc za koenem

sufixace tvoen slov pidnm slovotvorn ppony
sufixoid tvar na pomez sufixu asti kompozita (-izace, -ismus, -logie)
superlativ tet stupe pi stupovn
supinum slovesn tvar vyjadujc cl po slovesech pohybu, vdnen
etin okrajov/archaick: jt spat
supletivismus tvary slova jsou tvoeny od rznch koen (nap. j
m, jde la)
suprasegmentln prostedek zvukov prostedek souvisl ei (p
zvuk, intonace, pauza, tempo)
symbol vpojet Ch. S. Peirce typ znaku vyznaujc se konvennm,
arbitrrnm vztahem mezi oznaujcm aoznaovanm (nap. barvy
na semaforu)
synekdocha posun vznamu zcelku na st nebo naopak
synchronn zkoumn jazyka zkoumn podoby jazyka existujc vda
nm krtkm asovm seku, prez stavem jazyka (zjednoduen
t: zkoumn souasnho jazyka)
synonyma slova se stejnm nebo velmipodobnm lexiklnm vzna
mem (nap. slep nevidom, k o)
synsmantick slovo neplnovznamov slovo
syntagma skladebn dvojice, (dva) vtn leny avztah mezi nimi
syntagmatick vztah vztah jednotky kjinm jednotkm, kter se vy
skytuj vjejm okol vtextu (nap. skladebn dvojice; morfy azen
linern uvnit slovnho tvaru)
syntaktick vztah vztah mezi slovy nebo mezi vtami
syntax skladba, nauka ospojovn slov do rznch celk, nap. vt,
ato pedevm pomoc syntagmatickch vztah
syntax valenn typ popisu stavby vty, jeho zkladem jsou valenn
vlastnosti slov
syntax zvislostn typ popisu stavby vty, jeho zkladem jsou zvis
lostn vztahy
systm soubor jazykovch jednotek spjatch paradigmatickmi
vztahy
tabuov slovo zakzan slovo (znb., polit. nebo jinch dvod)
tautonyma/heteronyma slova se stejnm lexiklnm vznamem patc
sk stola esk truhl)
tautosylabick stejnoslabin (vskyt hlsek, nap. proudit tci)
telick sloveso / terminativn sloveso sloveso oznaujc dj, kter
186
stavt (dm), zpvat (pse), kreslit (psa)), me bt dokonav nebo ne

dokonav
tma vchodisko vpovdi, to, oem se mluv, kontextov zapojen
tma / kmenotvorn sufix ppona, kter spojuje tvarotvorn zklad
tempus as
termn odborn vraz
terminativn sloveso / telick sloveso sloveso oznaujc dj, kter
stavt (dm), zpvat (pse), kreslit (psa)), me bt dokonav nebo
nedokonav
terminologie soubor termn, odborn nzvoslov
text smyslupln asoudrn sled vpovd
textov lingvistika / lingvistika textu nauka o vstavb souvislch
jazykovch projev
tiret spojovnk: toponomastika nauka ozempisnch vlastnch jmnech
toponymie systm vlastnch zempisnch jmen
toponymum zempisn vlastn jmno
totaliztor plnostn zjmeno (nap. kad, vechen)
transflexe tvoen slova pomoc tvarotvornho nebo kmenotvornho
sufixu (nap. dobr dobro, modr modrat, pes ps, bhat bh)
transformace zmna syntaktick struktury v jinou (nap. pasivizace
vty, nominalizace vyjden)
transgresiv pechodnk
transkripce pepis textu (nap. fonetick, dialektologick)
transliterace pevod zjednoho pravopisnho/grafickho systmu do
druhho
transpozice pechod v rmci onomaziologick kategorie k jinmu
slovnmu druhu, tj. vznam se zachovv (nap. rychl > rychlost, dobr
> dobro, bhat > bh, ztra > ztej)
tranzitivn sloveso pechodn sloveso, sloveso spedmtem vbezped
lokovm 4. pd (pikzat komu co, uhodit koho)
trpus (pl. trpy) stylistick prostedek zaloen na vznamovm
posunu (metafora, metonymie, synekdocha)
tvarotvorn prefix pedpona, kterou se tvo jin tvar danho slova
(vetin pedevm unkterch pohybovch sloves, nap. po-letm)
187
tvarotvorn sufix ppona, kterou se tvo jin tvar danho slova (nap.
vysze-l-a, vsadb-a)
tvarotvorn zklad / morfologick bze st tvaru skldajc se zmor
tvarotvorn/morfologick formant st tvaru skldajc se z mor
typologie nauka o podobnostech a odlinostech jazyk, pedevm
jejich struktur
unilaterln teorie znaku teorie, podle n znak tvo pouze forma
univerbizace vznik jednoslovnho pojmenovn zvceslovnho (nap.
mikrovlnn trouba > mikrovlnka)
uzulnost obvyklost, zvykovost
zus obvykl, pravideln pouvn jazykovch prostedk (jak se to
k/pe)
valence schopnost dominujcho lenu (slovesa, podstatnho jmna,
adjektiva) vzat na sebe doplnn vuritm potu auritch tva
rech (uslovesa nakrjet je vyadovno jedno doplnn vnominativu
adruh vakuzativu Teta nakrjela dort.)
varianta obmna
varieta / jazykov tvar komplexn soubor jazykovch prostedk
vech jazykovch rovin (tj. zvukovch, gramatickch ilexiklnch),
kterch se uv na uritm zem (nap. dialekty) nebo kter jsou
spojeny stejnmi funkcemi (nap. spisovn jazyk)
verbalizace 1. zmna jinho slovnho druhu ve sloveso (nap. modr >
zmodrat), 2. vyjden jazykem (nap. verbalizace pocit)
verbln atribut doplnk
verbonominln predikt slovesn-jmenn psudek (nap. N soused
je taxik.)
verbum sloveso
verbum finitum / finitn tvar slovesa urit tvar (vyjaduje osobu,
slo, zpsob)
vtn len slovo/skupina slov, kter vstupuje do syntagmatickho
vztahu sdalm slovem/skupinou slov
vcedln/roztpen spojka spojka, jej prvn st stoj ped prvnm
vokl samohlska
vokalizace jeru zmna jeru v plnou samohlsku (v etin se jery
zmnily ve)
vokalizace pedloek pidn samohlsky kpedloce (nap. nad > nade)
188
vokativ 5. pd
voluntativn/dispozin modalita voln modifikace vpovdi, vyjad
uje se druh zjmu na uskutenn dje: nutnost (mus jt), monost
(me jt), doucnost (ml bys jt) uskutenn
vulgarismus hrub, neslun slovo
vraz/signifiant oznaujc, zvukov nebo grafick sloka znaku
zjmenn pslovce pslovce se zjmennm vznamem (nap. jak, tam,
odkud, pro, vdy)
zeugma zanedbn rzn vazby sloves a jejich speen dohromady
(*Obsloume aporadme vm!)
znakov pojmenovn / nocionln slovo pojmenovn, jeho lexikl
n vznam nen odvoditeln zjinch pojmenovn (nap. les, stl, st)
zpsob slovesnho dje / Aktionsart tdn sloves vychzejc ztoho,
jak slovesa ztvruj dj zhlediska jeho prbhu, trvn, opakovn
apod. (srov. nap. sloveso kauzativn, iterativn, trvac, distributivn,
okamit, frekventativum); nejde ogramatickou kategorii
Literatura
ERMK, Frantiek (2007): Jazyk ajazykovda. Praha: Karolinum.
HAUSER, Pemysl, akol. (2001): Slovnk jazykovdn terminologie kuebnicm eskho jazyka pro zkladn koly. Brno: Nov kola.
LOTKO, Edvard (1998): Slovnk lingvistickch termn pro filology. Olomouc: Uni
verzita Palackho vOlomouci.
VACHEK, Josef (2005): Lingvistick slovnk Prask koly. Praha: Karolinum.
189
Doporuen literatura tkajc

se npln vodnho jazykovho
semine (popularizan prce,
pruky, cviebnice)
ECHOV, Marie, akol. (1992): Komplexn jazykov rozbory. Praha: SPN.

Kniha obsahuje vestrann jazykov rozbory tyiceti krtkch text rznch
styl a nr a ke kad otzce nabz i sprvnou odpov. Je vak teba mt
na pamti, e jde opublikaci primrn urenou pro koln vuku, aproto jsou
rozbory ve srovnn spoadavky JS podstatn jednodu.
ERN, Anna SVOBODOV, Ivana IMANDL, Josef UHLOV,
Ludmila (2002): Na co se ns asto ptte. Praha: Scientia.
Knin vbr zrubriky astch dotaz adresovanch jazykov poradn stavu
pro jazyk esk AV R. Publikace obsahuje celkem 199 dotaz aodpovd, t
kajcch se zejmna pravopisu, gramatiky atvoen slov.
MEJRKOV, Svtla DANE, Frantiek (ed.) (1999): etina, jak ji znte
ineznte. Praha: Academia.
Pstupn psan popularizan prce pednch bohemist. Kapitola Desatero lunch kvt. Devatero slovnch druh obsahuje adu krtkch text ovybranch otz
kch slovnch druh vetin. Dal kapitoly pojednvaj nap. ovvoji eskho
pravopisu aootzce monch prav pravopisu vsouasnosti nebo ovybranch
problmech uvn interpunknch znamnek.
DANE, Frantiek DOKULIL, Milo HAUSENBLAS, Karel HELCL,
Milo JEDLIKA, Alois KUCHA, Jaroslav MILAUER, Vladimr
VHALA, Frantiek (1960): Oetin pro echy. Praha: Orbis.
Soubor jazykovpopularizanch stat, uren primrn novinm; pstupn
podan een otzek vyvstvajcch pi dennm pouvn jazyka. Vedle poznatk
slovotvornch amorfologickch (znich jde oproblematick otzky deklinace,
pedevm domcch apejatch vlastnch jmen, avvojov tendence vkonjugaci)
vknize najdeme iteoretitj pojednn ojazykov kultue azmnch ve slovn
190
zsob, ale tak dv praktick kapitoly milauerovy Podek slov, doplnn

vzornmi achybnmi pklady, a31 Hlavnch skladebnch aslohovch nedostatk
odbornho vyjadovn.
FUCIMANOV, Milena (2008): Jak sprvn pst velk poten psmena
vetin. Brno: Vakt.
Vkladov st publikace je do znan mry pevzata zInternetov jazykov p
ruky, ale uiten je jej st praktick, obsahujc adu cvien sklem.
GREPL, Miroslav KARLK, Petr (1995): Cvien zeskho jazyka I. Slovn
druhy. Brno: MC nakladatelstv.
Pruka zamen primrn na procviovn tvaroslov (poznat slovn druhy
vetn jemnj klasifikace, rozpoznat jednotliv morfologick kategorie atypy
deklinace, umt vytvoit poadovan tvary) obsahuje tak nkter pravopisn
koly. Je vybavena klem apklady een uotevench otzek.
GREPL, Miroslav KARLK, Petr (1999). Skladba etiny cvien avklad.
Praha: ISV nakladatelstv.
Cviebnice obsahuje syntaktick vklady (zsti vpojet odlinm od pojet na
pruky), odstupovan pehledn podle nronosti, a adu cvien (mnohdy
s nezapomenutelnmi pkladovmi vtami). Cvien jsou umstna hned pod
vkladem, knmu se vztahuj. Kl ke cvienm vknize nen.
KLIME, Lumr (2007): Vbr zjazykovch koutk. Plze: Fraus.
Soubor krtkch lingvopublicistickch text, z nich mnoh jasnm a tivm
zpsobem upozoruj na ast chyby (pravopisn, interpunkn, syntaktick,
morfologick) ana konkrtn slohov aformulan pochyben.
Kolektiv autor (2008): Praktick cvien zeskho jazyka. Ostrava: Ostravsk
univerzita.
Soubor cvien zjednotlivch rovin etiny, obsahujc mimo jin oblast slovo
tvorby, morfologie asyntaxe. Cvien neobsahuj kl, publikaci dopluje seznam
doporuen literatury avbr dleitch pojm ke kad oblasti.
KRLK, Jan, akol. (2009): Kad den setinou. Praha: Nakladatelstv Lidov noviny.
Popularizan publikace upozorujc na etn problematick jevy vesk mor
fologii a pravopise a pojednvajc o ad aktulnch a/nebo pozoruhodnch
jazykovch jev.
191
PRAVDOV, Markta, akol. (2012): Jsme vetin doma? Praha: Academia.

Knin vbr dotaz veejnosti zaslanch jazykov poradn stavu pro jazyk
esk AV R. Publikace obsahuje celkem 261 dotaz aodpovd, tkajcch se
jak vech rovin etiny, tak rznch jednotlivch, asto aktulnch jazykovch
jev.
POLVKOV, Alena (2007): Nae mstn jmna ajak jich uvat. 2. vyd. Praha:
Universum.
Publikace obsahuje pouen oskloovn eskch, moravskch aslezskch mst
nch jmen a o tom, jak se od nich odvozuj obyvatelsk jmna a vztahov ad
jektiva. Soust knihy je irozshl morfologicko-slovotvorn slovnk mstnch
jmen.
SGALL, Petr PANEVOV, Jarmila (2004): Jak pst ajak nepsat esky. Praha:
Karolinum.
Jazykov pruka uren autorm odborn-popularizanch text, pojednvajc
opravopisu avech oblastech jazyka (kapitoly oskladb avstavb promluvy
zpracovala J. Panevov, ostatn P. Sgall; autoi asto uvdj pklady znm ze
svch starch prac). Draz na uit jazykovdnch poznatk vpraxi je msty jen
proklamovan, stanoviska P. Sgalla knkterm jazykovm jevm jsou problema
tick anejsou mezi jazykovdnmi bohemisty obecn pijmna.
STRAKOV, Helena KALANDRA, Frantiek (2011): Jak pst bez chyb aneb
Ipravopis se d nauit. Brno: Akademick nakladatelstv CERM.
Kniha pin v prvn ad rozshl vklad vech pravopisnch jev (vetn
podrobnch seznam zkratek aznaek) akomplikovanjch jev tvaroslovnch
(stupovn, zjmena, pest, imperativy). Pklady jsou mnohde uvdny ve
vtm rozsahu aspodrobnjm vkladem, ne je tomu vPP. Jej druhou st
tvo cvien zamen na jednotliv jevy i cvien souhrnn vetn korektur.
Obsahuje kl.
SVOBODOV, Ivana, akol. (vpprav): Psan velkch psmen vetin. Praha:
Academia.
Publikace bude vstupem stejnojmennho grantovho projektu GA R. Bude
obsahovat jak teoretick vklady, tak mnostv pklad roztdnch do jednot
livch smantickch apravopisnch oblast, nadto kapitolu ovsledcch dotaz
nkovho przkumu provedenho vroce 2012 uvce ne 12 tisc respondent.
Pruka bude mt primrn deskriptivn charakter.
192
SVOBODOV, Jana (2003): Prvodce eskou interpunkc. Opava: Vade mecum

Bohemiae.
Kniha obsahuje jednak pstupn psan vklad esk interpunkce, nvodnj
ne PP, apitom obsahov se od zsad stanovench PP neodchylujc, jednak
adu cvien sklem obsahujcm nejen sprvn een, nbr ijeho zdvodnn.
SVOBODOV, Jana SVOBODOV, Diana GEJGUOV, Ivana (2010):
Zdroje acle jazykov popularizace. Ostrava: Ostravsk univerzita.
Publikace zan teoretickou st: 3. kapitola pojednv ojazykovdn popula
rizaci uns od dob PLK aojejch clech, 4. kapitola pedstavuje sfry, ze kterch
pochzely novinov jazykov koutky publikovan vletech 20082010, a5. kapito
la naznauje jejich vyuit. Praktick st pin v6. kapitole snzvem etina na
talku 76 jazykovch koutk, vnovanch vybranm dlm jevm, zejmna tm
problematickm avsouasnm zu variantnm amnohdy protinoremnm. Tkaj
se syntaxe, slovn zsoby (slovn vznam apvod slov, neologismy, anglicismy),
pravopisu aslovotvorby.
SVOZILOV, Naa (2000): Jak dnes peme / mluvme ajak heme proti dobr
etin. Jinoany: H&H.
Utdn vbr z autorinch novinovch jazykovch koutk z let 19921996
plus tyi souhrnnj pojednn zlet 19981999. Jde okomente kjednotlivm
(obvykle problematickm) jazykovm inovacm, uspodan do okruh podle
jazykovch rovin apravopisu. Kniha je pnosn mj. hodnocenm jazykovch jev
(je jist nelze vdy brt za jedin mon) amnostvm citovanch autentickch
pklad (texty vznikly ped nstupem korpus!).
ANTROCHOV, Alena, a kol. (2004): Diktty a cvien z eskho jazyka.
Praha: SPN.
Kniha procviuje pravopisn jevy vsamostatnch kapitolch isouhrnn, obsahu
je tak korekturn cvien asoubor diktt. Je vybavena klem, jednotliv een
nejsou zdvodnna. Ve srovnn spoadavky JS se vnuje jednodum jevm
(je urena primrn km 2. stupn Z), jako zklad vak poslouit me.
LOSAR, Duan STEKLK, Jan (2004): Jazynk. 2. vyd. Praha: Dokon.
Soubor kratikch lnk zpera erudovanho jazykovdce vnovanch vzna
mu, pvodu i tvoen slov, jejich vslovnosti i stylov platnosti. Spolu sdalmi
losarovmi knihami (Otisky, Tiscilet) pklad mimodn zdailho jazykov
popularizanho dla.
193
MILAUER, Vladimr (1982): Nauka o eskm jazyku. 6. vyd. Praha: SPN.

(1. vydn tamt, 1972.)
Tradin, pehledn uspodan mluvnice, v n jsou zastoupeny pedevm
kapitoly oslovn zsob, tvoen slov, zvukov form slov, tvaroslov askladb;
pruka pvodn uren pro stedn koly, avak ipo tyiceti letech od prvnho
vydn vhodn pro vysokokolsk studenty etiny vedle spolehlivch zklad
nch informac nap. itm, jak upozoruje na nkter dnes opomjen jazykov
jevy nebo jak se vn prolnaj tradin amodern pstupy kpopisu jazyka.
TCHA, Frantiek, akol. (2011): Kapitoly zesk gramatiky. Praha: Academia.
Obshl publikace nkolika autor vnovan gramatice etiny. Obsahuje mimo
jin podrobn kapitoly, spe pkladovho charakteru, oslovesnm vidu, orodu
aivotnosti substantiv aokongruenci ve vtn stavb.
194

Úvodní Jazykový Seminář

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Úvodní Jazykový Seminář

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

vodn jazykov semin: vklad a cvien

Grafick prava Jan erch

Univerzita Karlova v Praze

1.1 Zkladn pojmy

1.1.1 rove morf (amorfm)

1.1.2 Morfy vs. morfmy

1.2 Typologie morf(m)

1.2.1 Nulov morf

1.2.2 Pedpony (prefixy)

1.2.2.1 Slovotvorn pedpony

1.2.2.2 Tvarotvorn pedpony

1.2.3 Koenov morfmy

1.2.4 Ppony (sufixy)

1.2.4.1 Slovotvorn ppony

1.2.4.2 Kmenotvorn ppony

1.2.4.2.1 Alternace kmenotvornch ppon slovesn tdy

1.2.4.3 Tvarotvorn ppony

1.2.4.3.1 Nefinln tvarotvorn ppony

1.2.4.3.2 Finln tvarotvorn ppony koncovky

1.2.7 Lexikln morf(m)y

1.3 Morfematick rozbor

2.2 Slovotvorn vztahy aprostedky

2.2.1 Fundace, motivace

2.2.2 Slovotvorn zklad aslovotvorn formant

2.2.2.1 Hlskov zmny

2.2.3 Slovotvorn afixy

2.3 Slovotvorn zpsoby apostupy

2.3.5 Slovotvorn pravy

2.4 Slovotvorn rozbor

3.1 Ohbn (flexe)

3.2 Jmna askloovn (deklinace)

3.2.1 Morfologick kategorie jmen

3.2.2 Deklinan systm etiny

3.2.3 Poznmky kvznamovmu tdn jmennch slovnch druh

3.2.4 Pklady morfologickho rozboru jmen

3.3 Slovesa aasovn (konjugace)

3.3.1 Typy tvar ve slovesnm paradigmatu

3.3.2 Morfologick kategorie sloves

3.3.3 Konjugan systm etiny

3.3.4 Pklady morfologickho rozboru sloves

3.4 Neohebn slovn druhy

3.4.6 Pklady morfologickho rozboru neohebnch slov

4.1 Vta avpov

4.1.1 Popis stavby vty

4.1.2 Vztahy mezi vtnmi leny

4.1.2.1 Vztahy smantick

4.1.2.2 Vztahy formln syntaktick

4.1.3 Nkolikansobn, komplexn avceslovn vtn leny

4.1.4 Vtn leny

4.1.4.4 Psloven uren

4.1.5 Zvislostn strom

4.2.1 Souvt podadn asouadn

4.2.2 Vznamov vztahy mezi souadn spojenmi vtami

4.2.3 Schematick znzornn stavby souvt

4.2.4 Syntaktick rozbor tvar spmou e

4.3 Pklad syntaktickho rozboru

5.1 Svcnm azenm hesel

5.2 Sabecednm azenm hesel

Doporuen literatura tkajc se npln vodnho jazykovho

Mil studenti vodnho jazykovho semine,

Zvukov strnce jazyka, atedy ifonmm se vprvnm ronku bo

1.1 Zkladn pojmy

1.1.2 Morfy vs. morfmy