Fonetika

 je věda, která zkoumá zvukové projevy, zejména zvukovou stránku lidské řeči

1. Souhlásky - labiály
a) Bilabiály (retoretné-b,p,m)
b) Labiodentály (retozubné-v,f)
c) Alveoláry (zubodásňové-c,d,l,n,r,ř,s,t,z,ž,dz,dž)
d) Palatály (předopatrové-ď,ť,ň,j)
e) Veláry (zadopatrové-k,g,ch)
f) Laryngály (h)

2. Samohlásky – a,e,i,o,u
(ou – zaokrouhlené)
(i,u – vysoké)
(e,o – středové)
(a – vysoké)

- Jsou krátké a dlouhé

- Vysoké, středové, nízké
- Přední, střední, zadní
- Zaokrouhlené, nezaokrouhlené
- U vysokých – jazyk nahoře

Vokalický trojúhelník
Dvojhlásky (diftongy)
- Owt – jediné české
- Au – př. poučka, nauka, ponaučení
- Eu – euro, eukalyptus, neuróza

- Diftong vytváří slabiku, nelze ho rozdělit

- Proti sobě stojí dvě hlásky. Dvě hlásky nejsou dvojhláska

- Lze je rozdělit, vytváří slabiku

Fonetická transkripce
Česká fonetická transkripce popisuje způsoby grafického zápisu mluvené řeči, jak se obvykle
používají v české lingvistické literatuře.
- Přepis
- Jak vyslovujeme
- Pravidla

1. Hranatá závorka
2. Místo čárky-dvojtečka
3. Místo ch-x
4. Všechna i jsou měkká

Příklad věty:
V mnoha případech je hlavní příčinou školní neúspěšnosti nedostatečná příprava
studenta na vyučování a nízká motivovanost ke studiu.

V mnoha při:padex je hlavňi: při:činou školňi: neu:spješnosťi nedostatečna:

při:prava studenta na vi:učova:ňi: a ňi:zka: motivovanost ke studiju.