ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD

ETYMOLOGICKY SLOVKÍK
JAZYKA ČESKÉHO

„Lidová etymologie“
Slovotvorba
 Lingvistika
Teoretická lingvistika
Fonologie
Generativní lingvistika
Kognitivní lingvistika
Kvantitativní lingvistika
Lexikologie
Morfologie
Pragmatika
Sémantika
Syntax
Deskriptivní lingvistika
Etymologie
Fonetika
Historická lingvistika
Komparativní lingvistika
Sociolingvistika
Aplikovaná lingvistika
Forenzní lingvistika
Jazyková akvizice
Komputační lingvistika
Korpusová lingvistika
Matematická lingvistika
Neurolingvistika
Preskriptivní lingvistika
Psycholingvistika
Stylistika
Etymologie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Etymologie je obor lingvistiky zkoumající původ a vývoj slov.

Pokud v jazyce existují historické psané texty, jsou využívány k získání povědomí o tom, jak byla slova dříve používána a kdy se v
dotyčném jazyce objevila. Etymologové také používají metodu komparativní lingvistiky k rekonstrukci jazyků, které jsou příliš
staré na to, aby o nich existovala jakákoli přímá informace. Analýzou příbuzných jazyků pomocí komparativní metody mohou
zjistit něco o jazyku, který byl jejich společném předchůdcem, a jeho slovní zásobě. Tímto způsobem byly nalezeny kořeny, které
vedou k původu například indoevropské jazykové rodiny.

Ačkoli etymologický výzkum vzešel z filologické tradice, v dnešní době se zkoumají především jazykové rodiny, u kterých je jen
málo nebo žádná dokumentace, jako uralská nebo austronéská.

Zvláštním, převážně etymologickým oborem je onomastika, zabývající se původem vlastních jmen.

Etymologická příbuznost slov se nazývá filiace.

Etymologie slova
Slovo etymologie pochází z řeckého ἐτυμολογία (etymologia), které je složeno ze slov ἔτυμον (etymon), což znamená „pravdivý smysl“, a -λογία (-logia),
„nauka o“.

Lidová etymologie
Již před vznikem vědecké etymologie existovala lidová etymologie, kdy lidé mnohdy odhadovali původ slova nesprávně na základě podobnosti, případně pak
této domněnce podobu slova přizpůsobili ("veždajší" od vždy k "vezdejší" od zde). Lidová etymologie se uplatňuje i dnes u slov, jejich skutečný původ není
zřejmý ani obecně známý (například "protěžovat" místo protežovat, "antidatovat" místo antedatovat, "iniciály" místo nacionále).

Vznik slov
Ve vývoji jazyka dochází ke změnám významů stávajících slov i ke vzniku jak nových slov, tak nových skutečností, které potřebují pojmenování. Nová slova
(neologismy), ať už jakkoliv vzniklá, se zažívají (zdomácňují, neutralizují atd.) zpravidla po dobu desítek let a ne vždy se stejnou úspěšností, u slangů je vývoj
rychlejší.

Prvotní původ slov, podobně jako u malých dětí, bývá autentický, nekonvenční. Takto vzniklé projevy postupně mohou nabýt významu konvenčních znaků.

expresivita, citoslovečnost (interjekce), žvatlavost – spontánní zvuky, náhodný projev mluvidel, tvorba zvuků vyjadřujících emocionální stav (specifickým
projevem této snahy je i zpěv a hudba)
onomatopoie, napodobování zvuků z okolí (fičet, bručet). Tento aspekt zvukomalebnosti ovlivňuje i oblíbenost slov vzniklých jinak, například traktor,
trabant, mašinka. U některých slov lze mluvit i například o pohybomalebnosti (sklápět).

Změna významu

Slovo lze vytvořit tak, že se změní jeho původní význam.

změny expresivního náboje či stylové, citové či postojové příznačnosti slova (například z hanlivého nebo uznalého na neutrální nebo naopak, ze
slangového na obecné nebo spisovné)
změna konotací (asociací) spojených s významem slova
rozšíření nebo zúžení významu
metafora – rozšíření nebo přenesení významu na základě podobnosti. Časté jsou metafory například z částí těla (hlava rodiny, noha stolu).
metonymie – přenesení významu podle souvislostí (například z abstraktního pojmu profil se význam přenese na typ kovodělných polotovarů, nebo z
názvu činnosti (obchod) se přenese na místnost, kde se činnost vykonává (prodejnu).
specifickým případem metafory nebo metonymie je apelativizace, kdy slovo z vlastního jména získá obecný význam (xerox, donkichot, šovinista)
naplnění obsahu – do šíře pojmu se bez změny významu vejdou nové jevy, o nichž původní uživatelé neměli tušení, a jádro významu se přenese k nim
(např. slovo letadlo ve staročeštině znamenalo ptáka).

Odvozování a skládání
Od původních slov lze vytvářet odvozeniny a složeniny.

tvořivé přizpůsobování stávajících slov, komolení i celková tendence vývoje jazyka

disimilace – rozdělení původně jediného slova na dvě s různými významy, například slova legrace a rekreace z „rekrací“, původem latinského označení
pro školní přestávku
příponami, předponami, koncovkami nebo jinou flexí
skládáním (slovních kořenů) (typické pro němčinu)
spojováním kořenových i nekořenových částí slov nesoucích významové asociace, kterých nabyly v jiném celku (např. workoholismus vzniklo podobností
s alkoholismem, standardní slovotvorbou by vznikl například workismus) – typické pro americkou angličtinu, v níž je smysl pro klasickou etymologii
oslaben. Viz též makarónština.
analogie – přizpůsobování slova nebo tvaru slovu s podobným významem (rozinka – hrozinka podle slova hrozen)
kontaminace – dvě slova s podobným významem se vzájemně ovlivňují nebo splynou (tip a typ, bujarý z bujný a jarý, rozřešení a rozhřešení, krumpáč z
der Krumm a kopáč, hřbitov z břitov a hrob).
tabu – názvy označující nebezpečné nebo mocné jevy se měnily i proto, že vyslovování pravé podoby bylo tabuizováno. Proto vznikaly podoby
zkomolené (blecha, herdek, safra)
opisné (medvěd, zmije, zubatá)
eufemistické (boží posel pro blesk, hostec pro revma, zlom vaz)

Přejímání

Další možností je přejímání slov z cizích jazyků a jejich postupné přizpůsobování hostitelskému jazyku.

přizpůsobení (asimilace) pravopisu, výslovnosti a tvarosloví

přizpůsobení významově podobným hostitelským slovům (sexuální harašení)
doslovné překládání cizích slov - kalky (například orto-grafie = pravo-pis)
 Supposed evolution of the word "mother"

Predpokládaný vývoj slova MATKA

v
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD

Vědecký redaktor prof, dr.

Vladimír Šmilauer, DrSc.

Recenzent | prof. dr.

Václav Vážný

http://corpus.sweb.cz/slovnik.htm
 VÁCLAV MACHEK

ETYMOLOGICKY SLOVNÍK
JAZYKA ČESKÉHO
Druhé, opravené a doplněné vydáni

© Václav Machek, 1957

 ÚVODNÍ SLOVO

Tento slovník je vlastně druhým vydáním slovníku, který měl název „Etymo-logický
slovník jazyka českého a slovenského" (1957). Nynější vydání vynechává ,,a slovenského".
To neznamená, že slovenská látka je vynechána úplně; vynechány jsou jenom ty články,
které měly jakožto heslo výraz, který žije jedině na Slovensku a nemá v českých zemích
obdoby nebo odvozeniny (např. úzivna, zván). Ostatní slovenská slovní zásoba je do slovníku
pojata, ale tak, že nyní je zařaděna mezí slova „jinoslovanská"; pak už není ovšem podána
zpravidla s takovým počtem tvarů jako dříve. Je uvedeno jenom základní slovo, nikoli
odvozeniny, nebo jsou podány odvozeniny jen ty, které pokládám za nějak významné a
důležité. Děje se tak proto, že se snad v dohledné době objeví samostatný etymologický
slovník jazyka slovenského, zpracovaný od Slováků samých. Sebekriticky přiznávám, že
moje práce byla pro slovenskou slovní zásobu jen zatímní náhradou, neúplnou a
nedokonalou. Jinak se toto vydání liší od prvého tím, že je pokud možno doplněno a,
opraveno. Velmi mnoho výkladů jsem nahradil výklady docela novými; prosím, aby ony
staré byly zapomenuty.
Z češtiny má i tento můj nynější slovník nejen slova spisovného jazyka, ale i výrazy
nářeční, pokud jsou spolehlivě doloženy. Naprosto nebylo možné pojmouti všecky nářeční
podoby a všecka nářeční slova. Přesvědčil jsem se, že sbírky nářečních slov obsahují někdy i
slova, kterým nelze věnovat důvěru: slova efemérní (např. náhodné importy vojáků
slouživších v cizině); slova špatně zaslechnutá; slova, jejichž význam byl pochopen nepřesně.
Lze věřiti jen takovým slovům, která jsou u sběratelů vzdělaných filologicky (jako byli
Bartoš, Hruška aj.), u sběratelů i jinak spolehlivých (jako byl A. Kotík), nebo kde jsou
záznamy od aspoň dvou autorů.
Etymologické slovníky mohou být vypracovány různě. Různé mohou být i požadayky v
tomto oboru. O tom všem jsem psal v článku O potřebě a problematice slovanského
etymologického slovníku (Slavia 22, 1954, 3J.4—321). Podrobný výklad o nynějším
stanovisku sovětské jazykovědy v těchto otázkách najde čtenář ve třech statích (Ačarjana,
Abajeva, Petersona) v časopise Voprosy jazykoznanija I (1952). Sovětská věda klade tu
vysoké cíle; plně jim vyhovět se bude moci teprve tehdy, až budeme míti důkladné historické
slovníky, podrobné slovníky nářeční, jazykovědné atlasy, monografie o jednotlivých
skupinách slov atd. Můj slovník je vypracován tak, aby osvětlil dané slovo jak po stránce
tvarové, tak i významové. Po stránce tvaru sleduje, jak se např. rozvíjela u nás
 8

z praslovanského slova nebo kořene celá rodina slovní, jakým směrem šel postup; zvláště
často zdůrazňuji, že to nebo ono jméno je postverbale, ač by na první pohled byl dojem spíše
opačný (totiž ten, že jméno je podkladem „denomina-tivního" slovesa). Hledím ovšem
nezůstávati u tzv. „kořenných" etymologií, ale dobrati se úplného a celého slova
praslovanského, popř. indoevropského. Po stránce významu hledím rovněž býti práv potřebě
úplného objasnění, ale nezatajuji, že je tu ještě mnoho nejasného a nejistého. Proto slovíčka
„snad", ,,asi", „možná", „nejspíše", pravděpodobně" jsou velmi častá, rovněž tak „opatrné"
futurum, že dané slovo „bude patřiti" tam a tam atp. Tato nejistota má svou příčinu v tom, že
u nás se pro osvětlení slovní zásoby vykonalo dosud velmi málo; průkopnické práce
Zubatého a několika málo jiných starších badatelů byly jen výjimkou. Na mladou generaci
čeká tu ke zpracování pole velmi rozsáhlé.
Stran úpravy svých výkladů bych poznamenal toto: U našich slov uvádím význam tehdy,
jde-li o slova méně známá (zastaralá, nářeční apod.), nebo tam, kde by mohlo vzniknout
nedorozumění. Na první pohled se tedy v nich jeví jakási nedůslednost, ale doufám, že čtenář
nebude na pochybách. Za některými slovy je zkratkami uveden pramen, např. Jg, B, PS, nebo
např. místo z nějakého časopisu. Je to tehdy, jde-li o slova nyní už málo známá; cílem je
usnadniti pozdějším badatelům hledání dokladů. Slova jinoslovanská se citují, zpravidla jen
základní slova, kdežto odvozeniny od nich jen zřídka. Přízvuk se udává zpravidla jen u slov
ruských (protože někdy dovoluje úsudek o místě praslovanského přízvuku), jinde se
zpravidla neudává, zvláště ne (až na nemnoho výjimek) u slov jihoslovanských. Otázky
přízvukové patří do slovníku vše-slovanského; u nás kromě toho padaly v úvahu nesnáze
tiskařské a ohled na to, aby se kniha zbytečně nezdražovala. Z téhož důvodu vynechávám při
údajích významu i obvyklé značky ' ' nebo „ "; kladou se opět jenom tehdy, je-li jich
nezbytně třeba. Doufám, že čtenáři i tak snadno rozeznají, co je údaj významový a co je
vlastní text výkladové věty.
Uzemní nebo nářeční lokalisaci slov udávají zkratky (umístěné za úvodem), arci jen
zhruba, jak to dosavadní prameny dovolují. Ideálem by bylo znáti přesné hranice oblasti, kde
dané slovo žije. Zatím se však musíme spokojit s povšechnými určeními, např. „mor." (=
slovo moravské, bez přesnějšího určení), „msl." (= slovo doložené z „moravskoslovenského"
nářečí, tj. z moravského Slovácka), „sic." (= slovo doložené ze Slovenska). Ale i takto dovolí
ta určení představiti si oblast slova; např. je řada slov, která jsou „jč. zm." = v jižních
Čechách a na západní Moravě, tedy v jisté oblasti souvislé; jiná slova se ukáží jako
okrajovonářeční, tj. jako zachovaná nyní pouze na jistých okrajových územích našeho jazyka
(ač dříve měla oblast jistě větší), např. bortiti. Ještě jiná jako typicky reliktová: zachovaná na
malých oblastech, např. odškloudnouti na Ještědsku, ale i u Ždáru na Vysočině. Práce našich
dialektologů umožní v budoucnosti obraz daleko přesnější.
Výklad etymologický podává jen to, co uznávám za správné nebo aspoň za
 9

pravděpodobné. V knize určené pro širší okruh čtenářů není možné vypočítávat a vyvracet
odchylné názory v úplnosti (jak to činí např. latinský slovník A. Walda nebo polský slovník
F. Slawského), neboť by to zabralo příliš mnoho místa a valného užitku by to nepřineslo.
Kromě toho bych ty výklady nebyl mohl sám ani všechny sebrat (na to je nyní třeba
předlouhého času nebo kolektivu pracovníků); kdybych je chtěl uvádět tak jako Walde, nebyl
by tento slovník uzřel světlo světa. Nepouštím se zpravidla také do vyvracení omylů, i když o
nich vím z literatury. Snažím se podávati příbuzenstvo jisté a průhledné, třeba jen např.
litevské (na rozdíl od Fraenkelova litevského slovníku, jenž uvádí snad všechna slova, i
velmi pochybná, která kdy některý badatel spojil s danými slovy litevskými). Z literatury
cituji zpravidla novější výklady podané u ná%, tj. Zubatého, Jankovy, Šmilauerovy, své
vlastní aj., pokud je uznávám za správné nebo možné. Necituji-li někde ani své starší
výklady, znamená to, že je takto mlčky odvolávám nebo aspoň opravuji. To platí též o těch
výkladech prvého vydání, které zde neopakuji: nechť upadnou v zapomenutí; někdy arci je
výslovně odvolávám, a to zvláště tehdy, jde-li o výklady jinak obecně uznané. Ze jmen
rostlin jsou zde podány výklady jenom o jménech nejdůležitějších; všecka ostatní (lidová,
nářecní, neujaté pokusy ap.) najde čtenář vyložena (pokud to bylo možné) v mé knize Česká
a slovenská jména rostlin (Praha 1954, Nakladatelství Čs. akademie věd), která je dosud v
prodeji.
I v tomto novém vydání mého slovníku je — i proti prvému vydání — značný počet
výkladů docela nových, dosud nikde nepublikovaných. Jejich podrobné odůvodnění si
nechávám na pozdější dobu.
Dovolím si uvésti některé připomínky k obsahu slovníku.
Značná pozornost se věnuje slovům zatíženým citově, ať s odstínem libosti či s odstínem
nelibosti (jsou to např. slova pro pojmy loudati se, nemírně jísti nebo píti, chrněti, zvědavě
slíditi, šlapati v blátě, fintit se, lenošit). Slova toho druhu mají podoby značně rozdílné v
různých krajích, a bývá proto velmi nesnadné vyložiti je, tj. nalézti jejich výchozí tvar a
zjistit, jakým směrem postupovaly ony změny. Tu je více než kdekoli jinde potřeba nového
materiálu a nových úvah. Nalézáme tu zvláštní expresivní, ,,zesilovací'' jesry hláskové a
zvláštní přípony slovotvorné. Oblast ,,expresivních" slov je dosud probádána velmi málo; v
některých jazycích mají ta slova úlohu nadmíru důležitou; jejich průhlednost znesnadňují
rozličné zvláštní jevy hláskové (viz o tom z poslední doby článek Jana de Vriesa v
Indogermanische Forschungen r. 62, 1956).
O mnohých slovech se v mém slovníku prohlašuje, že mají původ ,,pra-evropský". Tento
termín vytvořil náš germanista Josef Janko pro slova, která nemůžeme z různých důvodů míti
za výtvory indoevropské, ale která jsou v indoevropských jazycích odedávna, byvše patrně
přejata z nějakého cizího jazyka, nám však neznámého. Myslí se tu na přejetí z jazyka (nebo
jazyků) obyvatelstva, obývajícího Evropu před příchodem (nebo před rozšířením) kmenů,
které věda nazývá „indoevropskými" (k Indoevropanům patřili předkové
 10

Slovanů, Baltů, Germánů, Keltů, Latinů, Řeků, Indů, Íránců, Arménů, Thráků aj.). Ono starší
„praevropské" obyvatelstvo starší kamenné a mladší kamenné doby nezanechalo písemných
památek, ale archeologie zjistila vyspělost jeho kulturních epoch. Máme za to, že příchozí
Indoevropané (tedy i předkové Slovanů a Germánů) se mísili s tímto praobyvatelstvem, že se
od něho učili znalostem řemeslným, zemědělským a přírodopisným a že samozřejmě přejímali
od něho i příslušné názvy. Např. máme za to, že mnohé názvy kovů, zvířat, stromů, keřů i
některých jiných rostlin jsou toho původu. Jazykověda po smutných zkušenostech upouští
nyní od toho, za každou cenu vykládati slovní zásobu vždy jakožto domácí. O slovní zásobě
staré řečtiny se nyní uznává, že je z většiny neindoevropská, ^ tj. že je přejata od starých Karů,
Lelegů nebo i jiných národů, kteří seděli tam dole před příchodem Řeků. Podle toho se i
dnešní etymologický slovník řečtiny (Friskův, právě vycházející) podstatně liší od starého
Boisacqova nebo ještě starších slovníků. Obdobně je to u slovní zásoby indo-árské, jak je
patrno ze slovníku Mayerhoferova, dosud (1965) vycházejícího v sešitech. U nás Slovanů
podíl oněch „praevropských" slov nebude tak vysoký, ale jisté místo jim, ,,pra-evropským"
slovům, přiznati musíme. Jde tu o slova, která mají podobné útvary nejčastěji u Germánů; to
ukazuje na to, že Slované a Germáni přejímali od praobyvatelstva, které mluvilo asi stejnou
řečí, ať žilo na území později germánském nebo v jeho sousedství, na území později
slovanském.
Uznávám, že toto vše jsou věci velmi sporné. Š. Ondruš JČ 9. 156 poukazuje na to, že
,,niet napr. spolahlivého kritéria na určenie toho, či určité významovo totožné alebo velmi
blízké šlová so značnými odchylnosťami fonetickými převzali Indoeurópania od
povodnejších obyvatelov Európy, alebo či určité pomenovanie vzniklo v jednom
indoeurópskom jazyku a pri jeho preberaní do iných susedných jazykov na základe
interferencie nastali vacšie alebo menšie fonetické deformácie daného slova. I v jednom i v
druhom případe bola totiž rovnako vhodná póda pre vznik nepravidelných hláskových
rozdielov vo fonetickej stavbě daných slov v jednotlivých jazykoch. Zdá sa, že obidve
eventuality třeba pripustiť v rovnakej miere." Toto připustíme rádi, dá-li se dané slovo aspoň
v jednom indoevropském jazyku přijatelně vyložit jako domácí.
Zvláštní bolestí etymologických slovníků jsou cizí slova. Nikdo nemůže žádati, aby zde
byla slova jako akce, agitátor, lokomotiva, spasmický, tuberkulosa. Taková patří do
,,slovníku cizích slov"; v těch slovnících bývá stručně udán i jejich původ. Je pravda, že Jos.
Janko měl v úmyslu pojmout i je do svých Poznámek a příspěvků k českému slovníku
etymologickému, které začal uveřejňovat 1916 v Časopisu pro moderní filologii; tak aspoň
vypracoval písmena A, F, G. Ale již tehdy bylo zřejmé, že slovník takto dělaný by obsáhl
několik svazků a že jeden člověk nebo jeden lidský život by na něj nestačil. Je rovněž
pravda, že nový etymologický slovník ruštiny, z něhož dosud (1965, co toto píšeme) vyšlo
písmeno A, obsahuje i snad všecka cizí slova na a-, která žijí v ruštině. Jenže ten slovník
bude míti osm svazků! Pro nás je to neúnosné, a proto z ,,cizích
 11

slov" bereme zpravidla jen ta, která jsou staršího data a dostala se do slovní zásoby každého
příslušníka našeho národa (jejich cizího původu si neíilologové nebývají ani vědomi). Jiná
věc je výklad těch slov. Některá jsou na první pohled jasná, o jiných zase ani nevíme, odkud
přišla, kdy a jakou cestou, zdali např. přímo z franštiny (šlechtických společností našich)
nebo přes němčinu atp. Ještě horší je to u slov původu orientálního. Slova cizího původu mají
dějiny někdy velmi pestré, ale prací o nich je dosud málo. Vzpomeňme jen toho, kolik práce
vyžadovalo vyjasnění osudů slova tábor\ Tady čeká filologické pracovníky, aby znovu vzali
do ruky to, co vykonali Miklosich, Matzenauer, Janko a ostatní badatelé na tom poli, aby
dosavadní výsledky prověřili a pak pokročili dále. Laskavý čtenář proto nám omluví
nestejnoměrnost v podání cizích slov. Vysokému požadavku (jejž vyslovil Ačarjan), aby i
všecka cizí slova byla sledována zpět až k jejich vzniku v cizím jazyku a i ten aby byl
vyložen, lze tohoto času vyhověti jen málokdy.
Protože při dosavadních způsobech interpretace zůstávalo mnoho slov nejasných, použil
jsem ledaskde možností (z nichž některé propaguje zejména Jan Otr^bski), v etymologické
práci dosud málo využitých, i když v sobě skrývají jisté nebezpečí. Ale toto nebezpečí zmizí
nebo aspoň poklesne na nejmenší míru, jestliže stavba srovnávaných slov jinak není rozdílná
a jestliže významy slov se shodují. Jsou to zvláště tyto jevy (viz o nich i v Slavii 22, 1954,
319):
1° V základech některých slov se v praslovanštině samohláska dloužila. J. Vendryes
konstatoval takové zdloužení (v. jeho článek v Časopisu pro moderní íilologiiUe, 1931) na i u
v několika jazycích indoevropských; pokládá je za expresivní. Např. v lit. výras^muž' (y = l)
proti lat. vir. My je nalézáme i na jiných samohláskách, např. v slabý (*ä) proti něm. schlaff
(*α), malý chabý sáni těsný mírný tělo věno, ovšem i při i u v chytrý kyprý lysý rychlý příkrý
vysoký.
2° Dloužení samohlásek v první slabice jistých slovních odvozenin, zjev ta dobře známý z
indoíránských jazyků (a zvaný sanskrtským termínem v^ddhi-, tj. ,,vzrůst"). Takové dloužení
je zřetelné např. v paseka, což je od posekati.} ,
3° ,,Vertikální" záměna (substituce) souhlásek, např. znělá retnice za znělou zubnici a
naopak. Příkladem budiž naše boleti: to se jinak shoduje s latinským dolěre, až na b\d\ 1. sg.
praslovansky bolěJQ, latinsky doleö z dolějó. Vedle této záměny je navíc ,,pohyblivé" s např.
ve stud proti latinskému pudor téhož významu. (Trvám na tomto pojetí i přes pochyby O. N.
Trubačeva a jiných.)
4° Záměna znělé souhlásky za příslušnou párovou neznělou a naopak: je např. v
praslovanském krasb ťkrása' proti litevskému grozis téhož významu, zde na dvou místech v
témž slově (k/g; s/z jsou střídnice za starší lí/g).
5° Záměna „plynných" hlásek („likvid") l\r, např. v lati proti lot. rät téhož významu,
naopak v našem rob-ota, rob-iti proti lat. lab-or 'práce'. O ní naposled pojednal Š. Ondruš ve
Sborníku filozofickej fakulty univerzity Komenského, Philologica 10. 84 a velmi podrobně v
Jazykovedném časopise 10. 112 n.
 12

6° Záměna v artikulačním způsobu souhlásek, např. nosová zubnice η místo závěrové

zubnice d: tak se dá spojiti hlen (*ghlenos) s řeckým χλήδος (*ghlědos) téhož významu.
Jasný příklad: východoslovenské gran 'stupeň na teploměru' (Buffa) z grád. — Nebo:
záměna djr; o ní podrobně pojednal Joh. Friedrich v Archivu orientálním 21 (1953) 135n; u
nás byla běžná v nářečí chodském (buru místo obecně českého budu ap.); počítám s ní např.
při spojce i = balt. ir == ř. ίδέ.
7° Hláskový vývoj an > ä, en > e, on > δ, un > ü, in > ϊ před závěrovou souhláskou (hrad
'krupobití', z graďb, vedle lat. grandö t/v; měsíc z měs%Cb, vedle lat. mensis t/v; lýko vedle
lit. lunkas t/v).
8° Přesmyk (metathesa) hlásek ,,na dálku" (tj. nesousedících). Klasický příklad je lit. kepu
proti našemu peku téhož významu (sled ρ—k j? zde původní). Tyto přesmyky mohou mít v
některých případech původ tabuový (jak tvrdí Bonfante a rovněž Vendryes): zde např. u
slova had. Jsou svědectví, že v některých jazycích jsou tyto přesmyky, zvláště v jejich
hovorové podobě, velmi časté (o polštině to tvrdí Z. Klemensiewicz, JP 39,173 n, řadí ten
zjev mezi přeřeknutí, ,,przej§zyczenie"; o bretonštině to dosvědčuje Victor Henry, Lexique
étymologique des termes les plus usuels du breton moderně, Rennes 1900, str. XXIV).
Důvody může mít někdy tabuové (F. Liewehr, Zeitschrift für Slawistik 23. 104).
9° Některé kořeny byly zesíleny tak, že za první jejich souhlásku bylo vloženo r nebo l.
Ten jev zpozoroval nejdříve náš Pavel Josef Šafařík (Časopis Českého Museum 1846, v.
Sebrané spisy III (1865) 468 a násl.), pak jej (samostatně) našel Maurice Grammont v
románských dialektech, V poslední době Jan de Vries v germánských jazycích. Příklady pro
l: lat. sänus, ir. slán 'zdravý'; lat. cingö a dingo (viz zde kruh, s r) 'obkličuji'.
10° Jisté kořeny byly zesíleny tak, že r nebo l bylo vloženo před poslední jejich
souhlásku. Ten jev se objevuje v různých neindoevropských jazycích (K. Bouda,
Indogermanische Forschungen 59, 1944, 209); u Indoevropanů jej uznává Milan Budimir
(Atti del III congresso internazionale dei linguisti, 1935, 56) v přejímání cizích slov. Např.
*skep- 'čerpati' (v něm. schöpfen) spojíme tak bez nesnází s naším čerpati (zde s zaniklo).
11° Pro jistá slova se najde příbuzenstvo tehdy, uznáme-li na začátku slov záměnu typu
stjd, totiž místo znělé souhlásky jednoho slova je v příbuzném slově příslušná souhláska
neznělá, před níž je ,,pohyblivé" s. Ten stav lze si vyložiti asi tak, že k původní znělé
přistoupilo ono s, jež si (samo jsouc neznělé) vynutilo asimilaci, tedy např. sd > st. Příklady
této dvojitosti shledal Siebs, Zeitschrift für vergl. Sprachforschung 37. 277. Příkladem budiž
lit. ber-iu a ř. σπείρω (ze *sper-jö), obé 'trousím, rozptyluji'.
12° Slova expresivní mohou být vyznačena změkčením (palatalisací) některé kořenné
souhlásky. Tento jev našel a osvětlil J. Endzelin (v lotyštině, kde je to obecné), uznávají jej
Ferd. Liewehr a jiní, je mu věnována jedna kapitola mé
 13

knihy Studie o tvoření výrazů expresivních (1930). Příklad: křupan, od staročeského krupý.
13° Připojení „pohyblivého" s na začátku slova může způsobit oslabení koncové
souhlásky kořenné (změnu neznělé ve znělou), např. cerp- > šcerb-, viz štěrbina.
14° Počáteční s odpadá snadno v «s-ových intensivech, tj. připojení kmeno-tvorných
přípon sä skä stä může způsobiti disimilační zánik počátečního s. To nalézáme např. v mlsati
proti lit. smilauti čili *smil-sä- dalo u nás nikoli smblsa-, ale mblsa-. Případů toho druhu je
slušný počet.
15° Případy neočekávaných nosovek § g (místo hlásek e i a o w , n a které ukazuje
neslovanské příbuzenstvo) vykládám jako rozštěpení geminát (v duchu práce E. Schwyzera,
Zeitschrift für vergl. Sprachforschung 61. 222), tedy např. -%p-z epp, kde pp je patrně
expresivním zdvojením staršího p. To znamená, že je třeba revidovat dosavadní učení o
osudu geminát v slovanštině. O tomto jevu jsem pojednal ve sborníku W. Doroszewského
(Prače filologiczne 18, 2, 1964). Příklad: hrubý znělo praslovansky grub*b; ale polské
nářeční greby předpokládá praslovanské grob^b. Toto grob'b vykládám z *grumb- < grubb-.
Expresivní zdvojení toho druhu bylo běžné v latině a v germánštině (také bretonština má
„silnou tendenci k zavádění parasitních nosových hlásek, zvláště v slovech nových a
přejatých", např. krénv je vedle kréff 'silný', klanv vedle klaff 'chorý', V. Henry ib.); může se
bez jakékoli nesnáze předpokládat i pro praslovanštinu.
16° Uznávám možnost, míti za příbuzná i sláva, která v jednom jazyku mají na začátku k
nebo g (nebo, rozumí se, jejich střídnice), v druhém nikoli. Platí to samozřejmě o těch
případech, kdy ostatní tělesa těch slov si dobře odpovídají a kdy i jejich význam je stejný
nebo aspoň tak si blízký navzájem, že výchozí jednota významu je nepochybná. Např.
našemu hloub, praslovansky glgb^b 'zelný koštáF odpovídá dobře, ale bez g, litevské lámbas
téhož významu; našemu koza odpovídá staroindické ajä, ale bez k. -Pro naše nůž,
praslovanské nožb, které dosud nemělo jinde vhodného připojení, najdeme takto
příbuzenstvo v litevském slovese knežti. Zjevy tohoto druhu (zvláště slovo koza) budily
pozornost již dávno a jsou jim ve srovnávacích mluvnicích věnovány samostatné paragrafy.
U nás této výkladové možnosti nedávno použil lužický badatel H. Šewc v Slavii 32, 196$,
177n. a F. R. Schröder, Die Sprache 9,1963, In. Připouštím i to, že jsou takovéto případy i s
ch-, např. u chromý, chvor, chvěti se.
17° Zvláštní zmínky potřebuje též hláska ch, stojí-li na začátku domácího (= nikoli
přejatého) slova. Ta je už dlouho předmětem rozličných domněnek. Svůj názor o ní jsem
vyložil v Slavii před 25 lety (16, 1938/9, 161n.) a držím se ho stále. Uprostřed domácího
slova je ch místo staršího s, bylo-li po i u r nebo k a následovala-li po něm samohláska a o u
y nebo 'b. Tohoto pravidla se pro začáteční ch dá použít jen v několika málo případech (kdy
bylo původně *fcs-, např. choliti, viz pachole, nebo snad ks vzniklé přesmykem z původního
sk-; výjimečně i v choditi, kde připouštíme — následujíce A. Meilleta — vliv hlásek i
 14

nebo u, které byly na konci předpon prei > pri, c. při-, a *au > u). O ostatních případech
soudím, že ch- je expresivní substitucí na místě starších k nebo g (*gh); např. chotéti, č.
chtíti, se dá takto pokládat za příbuzné s litevským ketéti; *cholp*b, ě. chlap, za přejaté ze
severogermánského garp-r. Jsou to případy, kde význam slova je takový, že připouští
rozličné odstínění citové, zpravidla zhrubění výrazu, jsou to varianty slov krátce řečeno
expresivní. Přitom výchozí podoby neexpre-sivní (tj. s původním k nebo g > h) nemusí být v
češtině už zachovány, nemusí být ani jinde u Slovanů, jsou třeba jen v příslušných slovech
neslovanských jazyků (jako jsou právě ono ketéti a garpr). V několika málo případech je
začáteční ch-prostě navíc, bez &-ového nebo gr-ového protějšku v jiných jazycích, viz § 16
(chromý).
18° Ve značném počtu slov uznávám „zesilovací" č-, š-, ž-, např. v čmárati (výchozím
slovem bylo marati), šmourati (příbuzné je asi slovo mour), žvápati (příbuzenstvo je v
litevském vapéti). Podobně se již odedávna připouští v srovnávací jazykovědě ,,pohyblivé"
(,,mobile") s-: naše něha se může bez rozpaků srovnati (tj. pokládati za příbuzné) se
staroindickým sníhyati 'miluje'.
19° Pomíjím zde další variace, např. kv \\ k, dobře známé (jedná o nich mj. Hirt,
Indogermanische Grammatik I), které se s pochybnostmi nesetkávají.
Dodávám, že v některých případech je potřeba ty možnosti kombinovat. Např. pro kvisti,
praslovansky kvbtQ, infinitiv kvisti, se jako příbuzenstvo nabízí litevské zydéti téhož
významu (a pro květ litevské žíedas). Pro slovanské kvěl· přijmeme změnu /c v k (ztrátu
palatalisace před o, již v *kvoit-) a její rozšíření — při významu ,,kvisti" — i na ostatní tvary
toho kořene (který původně znamenal ,,svítit" a s původním li, změněným ve s, je vskutku ve
svítit). Pro litevské zydéti přijmeme pak ještě sonorisaci (změnu neznělých souhlásek ve
znělé) š — t (s je z původního k) v z — da kromě toho ještě ztrátu v; a tak litevské zyd-(tj.
žid-) odpovídá našemu kvit-, rozumí se, že za toho předpokladu, že připuštěné ony změny
nejsou vymyšleny jenom ad hoc, tj. jenom pro daný případ, ale že jsou dosvědčeny i v jiných
přesvědčivých případech. Pevným základem těchto konstrukcí musí být ovšem stejnost
významu, v hořejším příkladě je to ,,kvisti".
Tyto prostředky nejsou popřením nebo rušením dosavadních způsobů výkladových, nýbrž
jenom rozšiřují jejich počet. To je třeba zdůraznit proto, že někteří posuzovatelé prvého
vydání tohoto slovníku měli na základě tehdejšího jejich výčtu dojem, že se už nedržím
osvědčených zjištění o vývoji hlásek (= uznaných ,,střídnic" jejich) a že si dovoluji volnost
velmi nebezpečnou. Ale nic mi není tak vzdáleno jako tato domnělá nekázeň. Přes všechny
nové poznatky, omezující hlásanou kdysi mladogramatickou ,,bezvýjimeěnost" hláskových
pravidel, postupují dosud všichni etymologové podle oněch pravidel. Jsou si však vědomi
toho, že v jazycích působí i činitelé další (ohledy plynoucí z tabu aj.) a vůbec že slova
zatížená tzv. „citovým přízvukem" se někdy podle dosavadních „pravidel" nechovají. Toto
vše důkladně osvětlit je úkolem přítomné doby, úkolem dost obtížným, ale neodkladným.
 15

Všechny tyto vyjmenované prostředky jsou jazykovědě už známy. Ale jsou tu mezi
jazykovědci rozdíly. Někteří uznávají jen několik málo prostředků, majíce k jiným nedůvěru.
Proto si nedělám ilusí, že výklady i této mé přítomné knihy se setkají se souhlasem všech
čtenářů. Ale má-li se v bádání pokročiti kupředu, je třeba se někdy odhodlat k novým
prostředkům, a to i s tím risikem, že souhlas se dostaví až po dlouhém čase, že nikdy nebude
obecný a úplný a že pro mnohé čtenáře takové výklady nebudou „přesvědčivé".
20° Vedle výkladových prostředků hláskových, právě uvedených, je třeba se zmínit i o
tom, že v tomto slovníku se u sloves často mluví o útvarech „intensivních". Protože v
mluvnicích není jim dosud věnována náležitá pozornost, dovoluji si zde shrnouti několika
větami výsledky svých článků rozptýlených po různých časopisech. Jako u podstatných a
přídavných jmen existují odvozeniny vyjadřující větší míru nebo vyšší stupeň daného pojmu
(např. chlapák vedle normálního chlap, čisťoučký vedle normálního cisty), tak i při slovesech
jsou odvozené útvary. Vyjadřují větší intensitu, delší trvání nebo opakování daného děje.
Znalcům latiny je známo, že vedle cano 'zpívám' je canto 'prozpěvuji', vedle curro 'běžím' je
curso 'pobíhám', tj. nová slovesa, vyznačená příponami -ta- a -sä-. Jsou i jiné přípony se
stejnou nebo podobnou funkcí. Slovanština má i takovýchto ^intensivních" sloves slušný
počet, jsou zpravidla v α-ové třídě, jsou tedy zakončena v infinitivech na -táti, -sáti, -stati, -
chati, -skati, -chlati, -chrati ap. Např. takové intensivum je drásati: vzniklo přetvořením
slovesa drápati, a to tak, že k základu dráp- byla připojena starobylá přípona -sä-, *drap-sa-
ti, a to už v staré době; toto stáří vyvozujeme jednak z toho, že obdobný tvar je i u jiných
Slovanů, jednak z toho, že tu musíme předpokládat ztrátu hlásky ρ před s (kdežto v mladých
útvarech by ta ztráta nenastala). Nebo: čichati a čuchati jsou intensivní útvary, vyšlé od čiti a
čúti, praslovansky *ču-sa-ti, kde s přešlo náležitě (po u) v ch. Předpoklad, že jistá slovesa
jsou intensiva, velmi usnadňuje jejich výklad (např. s, t, sk, ch nemusíme pak pokládat za
patřící ke kořeni — což působilo značné nesnáze a rozpaky —, ale ukazují se jako souhlásky
přípono vé); ovšem zpravidla musíme uznat ztrátu jisté souhlásky kořenné (naproti tomu v
baltštině příslušné souhlásky se neztrácejí, např. v lit. dilb-so-ti b zůstává). A jako latina
císařské doby dávala intensivům přednost před základními slovy (pro „zpívati" bylo běžným
slovem cantdre, nikoli canere), tak si často počíná i slovanština; z toho ovšem vyplývá, že
základní sloveso není často v ní už zachováno; dopátráme se ho třeba jenom v příbuzných
jazycích (např. pro křátati, praslovansky kr$tati, je to jen něm. renken, původně skrenkan
téhož významu: slovanské sloveso tedy pochopíme jen jako intensivům od indoevropského
kořene = (s)kreng-, tedy jako kr$g-ta-ti; příslušné sloveso neintensivní u Slovanů zaniklo již
v době pra-slóvanské.
Poněvadž o etymologické výklady je velký zájem nejen u odborných jazykovědců, ale i v
širší veřejnosti, připojuji pro ty čtenáře, kteří nejsou zvyklí na zkratkové vyjadřování
vědecké, jakýsi klíč, konkrétní ukázku, jak je třeba
 16

rozuměti zkratkám a jiným obratům vědecké řeči. Činím tak podle vzoru maďarského
etymologického slovníku G. Bárcziho a zčásti též po vzoru anglického slovníku Skeatova.
Seznam zkratek je uveden na str. 19n.,zde uvádím jenom parafrázi kratšího článku, který je
pod heslem čepel. Kdyby tedy vše bylo napsáno naplno, říkal by ten článek asi toto:
Čepel. Rozumí se čepel u nože nebo u meče, tj. železná část těch předmětů, vyznačená
ostřím (ne tedy železná rukověť). Kromě podoby čepel jsou i podoby odchylné, a to: cempíle
na konci 5. dílu Jungmannova slovníku (v dodatcích), dále chodské cepyjl, východočeské a
lašské cempel (kt. je v Bartošově Dialektickém slovníku moravském). Nadbytné m se
vysvětlí tak, že vznikla asi i podoba *celpel (hvězdička před ní naznačuje, že tato podoba se
jen předpokládá, ale dosvědčena není); vznikla tak, že koncové l bylo předjatq (anticipováno)
do prvé slabiky (přičemž koncové l nezaniklo), ale že bylo hned disimilováno (tj. provedeno
dálkové rozrůznění l—l > m—Z). To platí i pro následující podoby: je doloženo lašské
čemplak (v článku R. Šrámka) a dále (jakožto neutrum!) jihovýchodočeské cempelo v
Hoškově díle*Nářeéí českomoravské (díl II, podřečí polnické), východočeské cemple v
Pazourkově práci Lidová mluva na Hořicku (v Národopisném sborníku okresu hořického,
1895) a cemprle v Kotíkově práci Řeč lidu na Novo-packu a Hořicku (1912). Jsou známé i
odvozeniny: moravské cempelák i cimpr-lácek, znamenající kudlu, novočeské spisovné
čepelka, což je holicí želízko, žiletka; u jiných Slovanů: slovenské čepel, ukrajinské čepel,
cepelyna nůž s ulomeným koncem, cepelyk, cepelja zavírací nůž, ruské čepel lopatinka na
otřepání osin, čapěl kosíř, deminutivum cepeliska, čepelyska nožík (o tom píše Baleckyj,
Studia slavica ročník 5, strana 186). Původně to slovo znělo asi čepelo a bylo středního rodu.
Snad je v něm zesilovací slabika ce (viz o ní zvláštní výklad pod tím heslem) a
předpokládaný útvar *pelo, jemuž by se rovnalo staroindické phala- (neutrum) téhož
významu.
Václav Machek
 POZNÁMKA KOREKTORŮ

Když nás Václav Machek pověřil ve své závěti péčí o 2. vydání svého slovníku, shodli jsme
se oba v tom, že by bylo nepietní, abychom jakkoliv zasahovali do jeho etymologických
výkladů. Tuto zásadu jsme se snažili dodržet, ale ukázalo se, že jsou nutné četné úpravy pro
odstranění vnitřních rozporů a věcných nesrovnalostí (autor přináší často zcela nový výklad,
ale nestačil podle toho upravit hesla souvztažná nebo odkazy na příbuzná slova; některé
diskrepance mezi hesly a odkazy přešly do rukopisu už z 1. vydání); rozpory jsme se snažili
odstraňovat — někdy proti vlastnímu mínění — ve prospěch výkladu novějšího nebo
takového, o němž jsme věděli, že jej V. Machek v poslední době svého života zastával. V
ojedinělých případech, kdy nám takové vodítko chybělo, jsme ponechali raději oba odlišné
výklady, než bychom potlačením jednoho z nich zkreslili autorův záměr. Jen ojediněle bylo
třeba opravit i zřejmé omyly věcné. Bylo však třeba provést ještě řadu dalších oprav
způsobených tím, že V. Machek, který na svém posledním díle pracoval se spěchem in
articulo mortis, nestačil zkontrolovat mnohá fakta bibliografická i jiná, která v rukopise uvádí
jen kuse nebo nesprávně. Značné obtíže působil přesun a výběr slovenského materiálu, který
nebyl proveden úplně a důsledně. Dále jsme opravovali také citovaný lexikální materiál
slovanský i cizí, ale tuto prověrku jsme nemohli pro nedostatek času provést v úplnosti.
Konečně se do rukopisu 2. vydání dostalo i hodně tiskových chyb z 1. vydání. Protože tak
počet zásahů proti rukopisu překročil 7000, ponechávali jsme většinou bez úprav některé jevy
jazykové a stylistické, sice vybočující ze současné normy spisovného jazyka, ale
charakteristické pro autora (např. zastaralá a dialektická slova ve výkladu a nadměrnou
výrazovou úspornost, kterou ostatně autor sám se snažil v 2. vydání odstraňovat), a i
pravopisné (zvi. v interpunkci, rovněž z úspornosti). Protože pro časovou tíseň nebylo možné,
abychom celý slovník takto zpracovali oba (tak tomu bylo jen u písmen A—F), rozdělili jsme
si práci tak, že A.1 Mátl zpracoval hesla kcrcptev až stačiti a E. Havlová ostatní (včetně
seznamu zkratek, který byl ve značné míře doplněn), ovšem za stálé vzájemné spolupráce,
zvláště při sporných případech.

Eva Havlová, Antonín Mátl

 ZKRATKY

a) Zkratky obecné
ad. a dále (a tak i pozdéji) dřev. dřevnický, z povodí
adj. adjektivum Dřevnice
aiol. aiolsky džag. džagatajsky
aj. a jiné engad. engadinsky
a,k., akus. akusativ erz. erzjansky
akkad. akkadsky est., eston. estonsky
alb. albánsky evr. evropeismus, evropské
angl. anglicky f., fem. femininum
aor. aorist fin. finsky
ap., apod. a podobně fr., franc. francouzsky
arab. arabsky g-> gót. gótsky
arg. argotový gael. gaelsky
arch. archaicky gal. galsky
arm. arménsky gáth. gáthové, v gáthách
asyr. asyrsky gem., gemer. gemersky, v Gemeru
att. atticky gen. genitiv
av. avestsky germ. germánsky
b., bulh. bulharsky han. hanácky
balt. baltský haní. hanlivě
bask. baskicky hebr. hebrejsky
bav. bavorsky hessen. hessensky
ben. benátsky het., heth.,
beng. bengálsky chet. chetitsky, hethitsky
blan. blanické, z poříčí Blaníce hl., hluž. hornolužicky
br., bělor. bělorusky hol. holandsky
bret. bretonsky hom. homérsky
brn. v brněnském nářečí horň. horňácky
bsl. baltosl. baltoslovansky hornobl. hornoblanicky, z horního
cik. cikánsky povodí Blaníce
citosl. citoslovce eh., chod. chodsky
comm. commune (mask. i fem.) chrv. charvátsky
csl. v církevní slovanštině ib. ibidem ( = tamtéž)
Čechy ide. indoevropský
c.
č. číslo imper. imperativ
č., čes. česky impf. imperfektum
čak. čakavsky ind. indikativ
čas. časopis ind. = stind.
čin. čínsky inf. infinitiv
ČI. člověk instr. instrumental
čuvaš. čuvašsky ión. iónsky
dalm. v Dalmácii ir. irsky
dán. dánsky írán. íránsky
dat. dativ isl. islandsky
dial. dialekt (= nářečí) it., ital. italsky
dl., dluž. dolnolužicky j· jako
dn., dnem. dolnoněmecky jö. jihočesky
dokon. dokonavé sloveso I Jid. jiddiš
dol.-beč. dolnobečevské jihosl., jsi. u jižních Slovanů
doudl., jinoši. u jiných Slovanů
doudleb. doudlebský jm., jmor. na jižní Moravě
dř. dříve jvč. jiho východočesky (= nářečí
 20

„českomoravské" na nr. novorusky

Vysočině) nř. novořecky
jzč. j ihozápadočesky ntr. neutrum
jzm. j ihozápadomoravsky ob. v obecné mluvě
kalm. kalmycky obd. obdobně
kaš. kašubsky odb. odborný
kašmír. kašmírský odvoz. odvozenina
kat. katalánsky olon. oloněcké
kaus. kausativum örav. na Oravě
kirg. kirgizsky oset. oset(in)sky
kl., klad. v Kladsku osm., osman. osmansky (= turečtina
klas. klasické v Turecku)
kn. kniha ostj. ostjacky
kol. kolektivum P· pod
korut. korutansky pas. pasivum
krk. v krkonošském nářečí pd. v polských dialektech
krym.-gót. v krymské gótštině pers. persky
kumán. kumánsky p.h. pod heslem
kymr. kymersky pís. v písemném sdělení
lakon. lakónsky pl., plur. plurál
laš. lašsky podkrk. v podkrkonošském nářečí
lat. latinsky podluž. na moravském Podluží
lit., litev. litevsky podř., podřip. na Podřipsku
logud. logudorsky pol., p. polsky
lok. lokál popř. po případě
lomb. lombardsky port. portugalsky
lot. lotyšsky postv.,
lotr., lotr in. lotrinsky post verb. postverbale
luvij. luvij sky ppp. participium perfecti passivi
luž. lužicky prajaz v indoevropském prajazyku
M., Mor. Morava prákrt. prákrtsky
m., mor. v moravských nářečích pres. présens
macedorum. macedorumunsky prét. préteritum
maď., madar. madarsky prov. provensálsky
mak. makedonsky př. překlad
mala j. malajsky předšlo v. předslovansky
mar. mar i j sky přech. přechodník
mask. maskulinum přen. přeneseně
med. mediální psi., praslov. praslovansky
mingr. mingrelsky r., rus. rusky
mj. mimo jiné rak. rakousky
mokš. mokšansky r.-csl. církevněslovansky ruské
mong. mongolsky redakce
mord v. mord vin sky rd. v ruských dialektech
msl., mor.-sic. v nářečí „moravskosloven- rétorom. rétorománsky
ském" rkp. rukopisné práce
mysl. myslivecký termín rom. románsky
n-, násl. a následující strany rumr rumunsky
např. například rut. rutulsky
nář. nářeční ř. řecky
nč. novočesky s. sub
nd. v německých dialektech sb. sborníky
neide. neindoevropský s.-csl. církevněslovansky srbské
něm., n. německy redakce
neos. neosobní (sloveso) sev. seversky
nhn., novohn. novohornonemecky sev.-rus. severorusky
niz. nizozemsky sever. severní
nlat. novolatinsky sg., sing. singulár
nněm. novoněmecky seh., sehr v. srbocharvátsky
nom. nominativ SI., Slov. Slovensko
nor. norsky slang. slangový
novobret. novobretonsky sic. slovensky, slovenština
np. novopolsky sin., slovin. slovinsky
 21

slov., slovan., t. t., techn. t. technický termín

si. slovansky tur. turecky
slož. složenina turkot(at). turkotatarsky
sm., sev.-mor. na severní Moravě turn. na Turnovsku
sogd. sogdijsky t/v téhož významu
spis. spisovně ty rol. tyrolsky
spis. na Spiši tzv. tak zvaný
spr. správně udm. udmurtsky
srov., srv. srovnej ujgur. ujgursky
st. v starší době, za stará ukr. ukrajinsky
stangl. staroanglicky US. usitatum (= běžné slovo)
staroírán. staroíránsky úst. ústně
stč. staročesky uv. m. na uvedeném místě
stdf. starodolnofransky v. viz
stfr., stfranc, val. valašsky
stf. starofrancouzsky vč. východočesky
stfrís., stfris. starofrísky véd. v jazyku védském
sthn. starohornoněmecky vestfál. vestfálsky
sti., stind. staroindicky vl. vlastně
stir. staroirsky vlám. vlámsky
stisl. staroislandsky vm., vmor.,
stit. staroitalsky v.-mor. východomoravsky
stlit. starolitevsky vogtl. vogtlandsky
stluž. starolužicky votj. votjacky
stněm. staroněmecky vsi., vslc. východoslovensky
stnor., stnord. staronordicky vulg. vulgárně
stpers. staropersky záp.-pol. západopolský
stpol., stp. staropolsky zastar. zastaralý
stpr. stprus. staroprusky zč. západočeský
str., strus. starorusky zdrobn. zdrobnělina, zdrobnělé
střangl. středoanglicky zl., zlíň. zlínsky, z Gottwaldovska
střbulh. středobulharsky zrn., zmoř. západomoravsky
strč. středočesky zn. znamená
střdn(ěm)., zsl., zslc. západoslovensky
střdoln. středodolnoněmecky zslov. u západních Slovanů
stř.-fr. středofrancouzsky žem. žemaitsky
střhn. středohornoněmecky žid.-něm. židovsko -německy
stř.-hol. středoholandsky
stři., střlat. středolatinsky mezi dvěma slovy nebo hlás-
střn., střněm. středoněmecky kami označuje, že předešlý
střniz. středonizozemsky slovní tvar nebo hláskový zvuk
střř., střřec. středořecky přešel jistými změnami v
stsas. starosasky následující tvar nebo zvuk nebo
stsev. staroseversky že je podkladem, vý-chodištěm
st.-sch. starosrbocharvátsky následující odvozeniny nebo
stsrb. starosrbsky vůbec následujícího útvaru.
stšp. starošpanělsky označuje postup obrácený než
stšv. starošvédsky při značce >. hvězdička před
stud. ve studentském slangu písmenem (nebo před skupinou
subs. substantivum písmen) nebo slovem značí, že
sv. severovýchodně jde o útvar jen předpokládaný, o
s. v. sub voce pravděpodobné nebo domnělé
svč. severovýchodočesky východisko daného doloženého
šariš. šarišsky (z historické doby
špan. španělsky dosvědčeného) tvaru, hranaté
štýr. štýrský závorky (v citátech) obsahují autorův překlad
šv. švédsky [] nebo výklad cizího slova, popř. jiný autorův
švýc. švýcarsky dodatek, usnadňující porozumění celému citátu.
t. totiž
tj- to jest
toch. A, Β tocharsky A, Β
tř. třída (slovesná)
tt. tamtéž
 22

1° malý kroužek na konci vých slabik (např. b°r) označuje

kursivních slov je náhradou za předpokládaný „oslabený"
vypuštěné slovo základní, jak se (redukovaný) stupeň
dá vyrozumět z toho, co samohlásky, tj. že místo
předchází; např. u ňátřit je z°, normálního β nebo o byla na
vy0: to znamená: existují též daném místě pouze jakási
složeniny zňátřit, vy ňátřit. slaboučká samohláska (dávající
2 ° malý kroužek pod rlmn, tedy pak jako střídnici v slovanštině
r l m n9 označuje, že daná b nebo T>, v jiných jazycích i, u
hláska je „sonanta" čili nebo a). upozorňuje na
„slabikotvorná" (jako ve vrba, číslovaný odstavec v „Úvodním
4
vlna). slově \ který jedná o příslušném
3° malý kroužek uvnitř slovních hláskovém nebo tvarovém jevu.
kořenů nebo i přípono-

b) Zkratky některých děl použité literatury

AČ Archiv český. Berneker, Erich Berneker, Slavische»
AfdA Anzeiger für deutsches Alter- Bern., BEW etymologisches Wörterbuch I
tum und deutsche Literatur. (A-L), II 1 (-mon>). Heidelberg
Archiv für slavische Philologie. 1908-1914. France Bezlaj,
AfslPh S. Agrell, Baltisch-slavische Bezlaj PZ Etimološki slovar slovenskega
Lautstudien. Lund 1919. = SA jezika, pokusni zvezek.
Agrell BslLS Ljubljana 1963.
Acta linguistica. Budapest. France Bezlaj, Slovenska vodna
Aitzetmüller Annales Academiae scientia- Bezlaj SVI imena I, II. Ljubljana 1956,
ALBud, Acta rum Fennicae. Helsinki. Annali, 1961.
ling. Bud. Sezione slava. Napoli. Archiv Hans Holm Bielfeldt, Die
Ann. fenn., orientální. Praha. Bielfeldt deutschen Lehnwörter im
AnnSF Obersorbischen. Leipzig 1933.
AnnSl Archiv für das Studium der E. Bischoff, Wb. d. Geheim-und
AO neueren Sprachen. Archivům Bischoff Blanár Berufssprachen. Leipzig 1916.
Arch. f. Stud. Romanicum. G. Bárczi, Vincent Blanár, Zo sloven-skej
n. Spr. Magyar szófejtó szótár. historickej lexikológie.
Budapest. Α. Bartal, HL Brandl Bratislava 1961. V. Brandl,
ArchRom Glossarium mediae et infimae Glossarium il-lustrans
Bárczi latinitatis regni Hungariae. bohemico-moravi-cae historiae
Budapest 1901. Jaroslav Bauer, fontes. Brno 1876.
Bartal Vývoj českého souvětí. Praha Brehm Brn A. Brehm, Život zvířat I-XI. 4.
1960. Bezzenbergers Beiträge ( vyd. Praha 1926-9. Ant.
= Beiträge zur Kunde der Bernolák, Slowár Slo-wenskí
Bauer VCS, B., indogermanischen Sprachen). Brü, Brückner Česko-Latinsko-Ně-mecko-
Bauer Vývoj Bibliotheca classica orienta-lis. Uherskí. Buda 1825/7.
BB Berlin. Alexander Brückner, Slownik
Rudolf Bednárik, Duchovná a Brückner FW etymologiczny jazyka pol-
hmotná kultura slovenského skiego. Krakow 1926-1927. A.
BCO ludu. Martin 1943. R. Brückner, Die slavischen
Bednárik, Ludové po- BSL Fremdwörter im Litauischen.
íovníctvo na Slovensku. Martin Weimar 1877.
Bednařík 1943. Bück Bulletin de la Société de lin-
A. Hoffmann-Kutschke, Die guistique de Paris. CD. Bück, A
altpersischen Keilinschriften dictionary of selected
Bednárik LPS des Großkönigs Däraja-wausch synonyms in the principál
des Ersten bei Be-histun. Büga lndo -European languages.
Stuttgart — Berlin 1909. Chicago 1949. K. Büga,
Behist. Rinktiniai raštai. Vilnius 1958-
1962.

Büga KS K. Büga, Kalba ir senové I.
Kaunas 1922. Björn Collinder,
Collinder Fenno-Ugric Vocabulary.
Stockholm 1955.
D. Cranjalä, Rumunské vlivy v
Cranjalä Karpatech. Praha 1938. Český
časopis filologický. Praha.
ÖÖF Mykologický sborník. Časopis
čs. houbařů.
ČČHb Časopis pro dějiny venkova.
Československá etnografie. F.
ČDějVenk L. Čelakovský, Dodavky ke
ÖE Slovníku Josefa Jung-manna.
Čel Praha 1851. Český lid.
Časopis pro moderní filologii.
Časopis Matice moravské.
ÖL Časopis Muzeálnej slovenskej
ČMF spoločnosti.
ČMM Československé přednášky pro
ČMSS V. mezinárodní sjezd slavistů
v Sofii. Praha 1963.
ČPřSof Československá etnografie.
Československé přednášky pro
IV. mezinárodní sjezd slavistů
Čsl. etn., ČE v Moskvě. Praha 1958.
Ösl. předn. Časopis pro slovanské jazyky,
literaturu a dějiny SSSR. Praha
1956n.
Československá vlastivěda, díl
Ö-SSSR III (Jazyk). Praha 1944.
Československý terminolo-
gický časopis. Bratislava.
CSV, ÖV1 ČTČ, Československá vlastivěda.
Řada II. Spisovný jazyk
ÖTermÖ <3vl2 český a slovenský. Praha
1936.
Časopis Vlasteneckého spolku
musejního v Olomouci. J.
ČVSMO D Dobrovský, Deutschböhmisches
Wörterbuch. 1802-1821.
Dabartinés lietuviq kalbos
DabŽ, DLKŽ, žodynas. Vilnius 1954. V. DaT,
DŽ Tolkovyj slovar' ži-vogo
Dal velikorusskago jazyka. 3. vyd.
S.-Peterburg— Moskva 1903-
1909. B. Delbrück, Alt indische
Syntax. Halle a. S. 1888. N. S.
Delbrück Ai. Deržavin, Slavjane v
Synt. drevnosti. Moskva 1946.
Deržavin Deutsche Literaturzeitung.
Donum natalicium Schrijnen.
DLZ Nijmegen-Utrecht 1929.
Don. Schrijnen,
Donum Du Cange, Glossarium me-diae
Schrijnen et infimae latinitatis. Paris
Du Cange 1883-1887.
23
Dyk V. Dyk, Naše ryby. Olomouc
1944.
EIRJ Etimologičeskije issledováni ja
po russkomu jazyku. Moskva
od 1960. Mühlenbach-Endzelin,
Endzelin Lettisches Wörterbuch. Riga
1923-1932.
Α. Ernout et Α. Meillet,
Ernout -Meillet, Dictionnaire étymologique de la
EM langue latine. Paris 1932. 1.
vydání tohoto slovníku: V. M.,
ESX Etymologický slovník j azyka
českého a slovenského. Praha
1957.
Études slaves et roumaines.
ESR Bucuresti. Etnograf ja polská.
H. S. Falk-Alf Torp, Nor-
Etn. p. wegisch-Dänisches etymolo-
Falk-Torp gisches Wörterbuch. 2. vyd.
Oslo 1960.
Oskar Ferianc, Slovenské
názvoslovie vtákov. Bratislava
Ferianc 1958. Filology biednbas raksti.
Riga.
Ernst Fraenkel, Litauisches
Fil. bied. r. etymologisches Wörterbuch.
Heidelberg 1962-1965.
Fraenkel, Johannes Friedrich, Hethi-
Fraenkel tisches Wörterbuch. Heidelberg
LEW 1952.
Friedrich Antonín Frinta, Náboženská
terminologie československá.
Praha 1918.
Frinta NT Hjalmar Frisk, Griechisches
etymologisches Wörterbuch.
Heidelberg od 1954. Finnisch-
Frisk ugrische Forschungen.
Forschungen und Fortschritte.
Ernst Gamillscheg, Etymo-
FUF logisches Wörterbuch der
französischen Sprache.
FuF Heidelberg 1929. E.
Gamillscheg, Romania
Gamillscheg germanica I —III. Berlin—
Leipzig 1934—1936. Jan
Gebauer, Slovník staročeský I-
II. Praha 1903, 1916 (zkratka
Gamillscheg SS nebo SI. nebo SI. stč.). —
RGerm Historická mluvnice jazyka
českého I (zkratka H. ml. nebo
Gb, Gebauer HM). Praha 1894.
L. Geitler, Litauische Stu-
dien. Praha 1875. Vlád.
Georgiev, Vaprosi na
balgarskata etimologija. Sofia
1958. N. V. Gorjajev,
Sravnitelnyj
Geitler L. S.
Georgiev
Vaprosi
Gorjajev

etimologiČeskij slovar'
russkago jazyka. Tbilisi 1896.
Grassmann Herrmann G., Wörterbuch
Wb. zum Rig-Veda. Leipzig 1873.
Herne Gunnar Herne, Die slavischen
Farbenbezeichnungen.
Uppsala 1954.
Heyne Moritz Heyne, Fünf Bücher
deutscher Hausaltertümer.
Leipzig 1899 n.
Hirt H. Hirt, Indogermanische
Grammatik I —VI. Heidel
berg 1927-1934.
Hirtz Mir. Hirtz, Rječnik narod-
nih zoologičkih naziva. IDvo -
živci i gmazovi. II 1, 2 Ptice.
Zagreb 1928-1941.
HK J. Holub-F. Kopečný, Ety-
mologický slovník jazyka
českého. Praha 1952.
HMC Historická mluvnice česká:
I. M. Komárek, Hláskosloví.
Praha 1958; II. V. Vážný,
Tvarosloví 1. Praha 1964;
III. F. Trávníček, Skladba.
Praha 1956.
Hoops RL Reallexikon der germani-
schen Altertumskunde. Vyd.
Johannes Hoops. Strasbourg
1911-1919.
Hpt Zoe Hauptová, rukopisná
práce.
HrubLobk Poslání a naučení Boh. Ha-
sištejnského z Lobkovic panu
Petrovi z Rožmberka
(z r. 1497), přel. od Řehoře
Hrubého z Jelení.
Hujer, Hujer Oldřich Hujer, Příspěvky
Př. k historii a dialektologii
českého jazyka I. Praha
1961.
Hujer Dekl. O. Hujer, Slovanská dekli
nace jmenná. Praha 1910.
HwbDAG Handwörterbuch des
deutschen Aberglaubens.
Berlin—Leipzig 1927 n.
IAN Izvestija Akademii nauk
SSSR, otdelenije literatury
i jazyka.
IBzKW Innsbrucker Beiträge zur
Kulturwissenschaft.
IT Ε. Windisch, Irische Texte
I-IV. Leipzig 1880 n.
JC Jazykovědný časopis.
JEGP Journal of English and Ger-
man Philology.
Jg Jos. Jungmann, Slovník čes-
koněmecký, I—V. Praha
1836-1839.
Jgd „Dodatky a opravy" v V.
dílu (str. 871 n.) předešlého
slovníku.
JP J§zyk polski. Krakow.
24
JR JS V. Machek, Česká a slovenská
jména rostlin. Praha 1954.
Josef Janko —Hugo Sieben-
JŠ schein, Příruční slovník ně-
mecko-český. Praha 1936 n.
Jušk., Jazyko vědné štúdie, Bratislava.
Juškevič K, A. Juškevič, Litovskij slovar.
Kál Petrograd 1904. Mir. Kálal,
Slovenský slovník z literatury
aj nářečí. Banská Bystrica
Kabátník 1923. Martina Kabátníka cesta z
Čech do Jerusalema a Kaira r.
1491-2. Vyd. J. V. Prášek. Praha
1894. = SG
Karlowicz Slg,
Karlowicz SG V. Kiparsky, Russische histo-
Kiparsky HG, rische Grammatik I. Heidelberg
RHG 1963.
V. Kiparsky, Die gemein-
Kiparsky LW slavischen Lehnwörter aus dem
Germanischen. Helsinki 1934.
veršované slovníky, vydané v
díle Klaret a jeho družina (vyd.
Klar, Klaret, V. Flajšhans). Praha 1928.
KlarGl, Friedrich Kluge, Etymolo-
KlaretGl gisches Wörterbuch der
deutschen Sprache. 19. Aufl.
Kluge (bearb. von W. Mitzka).
Berlin 1963.
K. Kněžourek, Velký přírodopis
ptáků I —II. Praha 1910-1912.
István Kniezsa, A magyar
Kněžourek nyelv szláv jovevényszavai.
Budapest 1955. J. M. Kořínek,
Studie z oblasti onomatopoie.
Kniezsa Praha 1934.
Frant. Št. Kott, Česko-ně-
mecký slovník, zvláště gra-
Kořínek, maticko-fraseologický, I až VII.
Kořínek St. Praha 1878-1893. Fr. Kott,
Příspěvky k česko-německému
Kott, Kt slovníku. Praha 1896. Druhý
příspěvek k č.-n. s. Praha 1901.
Třetí příspěvek k č.-n. s. Praha
1906. F. Kopečný ústně nebo v
KottPř,KtP(ř) poznámkách k 1. vyd.; též =
KpU.
Hans Krahe, Die Sprache der
Illyrier I. Wiesbaden 1955.
Jurij Kral,Hornjoserbskipři-
Kp ručny slownik. Budyšin 1920.
W. Krause—W. Thomas,
Tocharisches Elementarbuch
Krahe 111
Král
Krause TE
 25

I. Heidelberg 1960. W. Thomas consonantique d'origine ex-

II, 1964. pressive dans les langues ger-
Kretschmer, Paul Kretschmer, Wortgeo- maniques. Paris 1937. V. V.
Kretschmer graphie der hochdeutschen Martynov, Martynov, Slavjano*
WG Umgangssprache. Göttingen Martynov germánsko je leksičeskoje
1918. SGLVDP vzaimodejstvije drevnejšej
Kronasser Heinz Kronasser, Etymo- póry. Minsk 1963. Heinrich
Et(ym). logie der hethitischen Sprache. Marzell Marzell, Wörterbuch der
Wiesbaden 1962-. Kratkije deutschen Pflanzennamen.
KSIS, Kr. soobščenija Insti-tuta Berlin 1937 — . Herbář jinak
soobšč. slavjanovedenija. Moskva. MatHáj bylinář... od doktora Petra
Μ. Kucala, Porównawczy Ondřeje Mat-tiola... na českau
Kuc slownik trzech wsi malo« řeč od... Thadeáše Hájka z
polskich. Wroclaw 1957. Hájku přeložený... Praha 1562.
Friedrich Kurschat, Wörterbuch týž Herbář, z něm. jazyku v
KW der litauischen Sprache. Halle a. MatVel český přeložený od Adama
d. S. 1870-1873. Jana Hubera z Rysnbachu a D.
Vodňanského Lactifer. Plzeň Danyele Adama z Veleslavína.
Lact. Lehr- 1511. Praha 1596. Ant. Matzenauer,
Τ. Lehr-Splawinski, Ο po- Cizí slova ve slovanských
Spl. chodzeniu i praojczyžnie Matzenauer, řečech. Brno 1870.
Slowian. Poznan 1946. Sbírka Matzenauer CS Manfred Mayrhofer, Kurzge-
rozprav lékařských z r. 1440. faßtes etym. Wörterbuch des
LékB Fr. Lepař. Nehomérovský Mayrhofer Alt indischen. Heidelberg od
slovník řeckočeský. Ml. Bo- 1953.
Lepař leslav 1892. K. Mühlenbach—J. Endze-lin,
Fr. Lepař, Homérovský slovník Lettisch-deutsches Wörterbuch.
řeckočeský. Mladá Boleslav b. ME Riga 1923-1932. A. Meillet,
Lepař Hom. sl r. Études sur 1'éty-mologie et le
P. Lessiak, Beiträge zur Ge- vocabulaire du vieux slave.
schichte des deutschen Kon- MeilletÉt Paris 1902—1905. Mélanges
Lessiak sonantismus. Praha 1933. Μ. linguistiques offerts ä M. J.
Lexer, Mittelhochdeutsches Vendryes. Paris 1925. V.
Taschenwörterbuch. 19. vyd. Mél. Vendryes Machek.
Lexer Leipzig 1930. Listy filologické. M. Miežinis, Lietuviszkai—
Praha. Literární noviny. Meh, V. M. Latviszkai—Lenkiszkai—
Lietuviu kalbos žodynas, III, VI. Miežinis Rusiszkas Žodynas. Tilsit
LF Vilnius 1962. Κ. Lokotsch, 1894.
LitN Etymologisches Wörterbuch der J. J. Mikkola, Urslavische
LKŽ europäischen Wörter Grammatik I—III. Heidelberg
orientalischen Ursprungs. Mikkola UG 1913-1950. Franz Miklosich,
Lokotsch Heidelberg 1927. Etymologisches Wörterbuch der
Lingua Posnaniensis. sla-vischen Sprachen. Wien
Poznan. Miklosich 1886.
Linguistica Slovaca. (EW), MEW Fr. Miklosich, Lexicon palaeo-
Bratislava. slovenico -graeco-lat inum.
LP LS A. Ludwig, Der Rig veda oder Wien 1862-1865. Yves Millet,
die heiligen Hymnen der Miklosich Lex Les postverbaux en tchéque.
Ludwig Bráhmana. Prag—Wien— Paris 1958. = REW.
Leipzig 1876—1888. J. Máchal, St. Mladenov, Etimologi-česki i
Nákres slovanského bájesloví. Millet pravopisen rečnik na bälgarskija
Praha 1891. Erazm Majewski, knižoven ezik. Sofija 1941.
Máchal Slownik nazwisk zoologicznych ML Mladenov Sborník vydaný na paměť
i bo-tanicznych polskich I— čtyřicetiletého učitelského
Majewski II. Warszawa 1889, 1894. F. působení prof. J. Zubatého.
Šimek, Cestopis t. zv. Praha 1926.
Manděvilla. Praha 1911. A. ΜΝΗΜΑ Magyar nyelv. Budapest.
Martinet, La gémination Kultura ludowa Slowian.
Mand. Martinet
Gern. MNy
Moszynski,
 26

jazyka litewskiego I —III.

Warszawa 1956-1965. Jan
Otrebski, Indogermanische
Forschungen. Wilno 1939.
Jan Otrebski, Slowianie. Poznan
1947. Památky archaelogické a
místopisné. Praha. Herrmann
Paul, Deutsches Wörterbuch.
5. vyd. Halle. Beiträge zur
Geschichte der deutschen
Sprache und Literat ur.v Halle.
Lad. Čelakovský, Prodromus
květeny české. Praha 1883.
Holger Pedersen, Verglei-
chende Grammatik der kel-
tischen Sprachen I—II, 1909-
1913.
Prace filologiczne.Warszawa.
Ernst Pfohl, Neues Wörterbuch
der französischen und
deutschen Sprache für den
Schul- und Handgebrauch.
Philologica, příloha Časopisu
pro moderní filologii.
Právněhistorické studie. Praha
Publicationes Instituti philo-
logiae Slavicae universitatis
Debreceniensis. viz Pokorný.
Pořadník j ^zykowy. War-
szawa.
Jiří Pálko vič, Böhmisch-
deutsch-lateinisches Wörterbuch
mit Beyfügung der den
Slowaken u. Mähren eigenen
Ausdrücke und Redensarten.
Praha 1820—1. Pocta F.
Trávničko vi a F. Wollmanovi.
Brno 1948. A. Podvysockij,
Slovar' ob-lastnogo
archangel'skago narečija. S.-
Petersburg 1885. J. E. Pohl,
Tentamen florae Bohemiae.
Praha 1814.
Julius Pokorný, Indogerma-
nisches etymologisches Wör-
terbuch. Bern 1949n. A. J.
Popov, Iz istorii lek-siki jazykov
vostočnoj Jev-ropy. Leningrad
1957. í A. Preobraženskij,
Etimologi-českij slovar
russkogo jazyka. New York
1951, Moskva 1914-1926,
znova 1949.
J. S. Presl-K. B. Presl, Flora
čechica. — Květena česká.
Praha 1819.

Mosz., I-II. Krakow 1929-1939.

Moszynski KLS
Moszynski, K. Moszynski, 0 Neurach Otrebski IF
Neuroi Herodota. Wroclaw 1955
(předtím: Lud 41, 1954).
Moszynski 0 sposobach badania... Otrebski Slow.
Spos Krakow 1962.
MSFO, Mémoires de la Société íinno- PA
MSFOu ougrienne.
MSL Mémoires de la Société de Paul
linguistique de Paris.
Muka Arnošt Muka, Slownik dol- PBB
noserbskeje rěcy a jeje narě-cov, I
—II. Praha 1926
MünehStSw a 1928. PC
Münchener Studien zur
Sprachwissenschaft. Pedersen VKG
Nesselmann G. Η. F. Nesselmann, Wörterbuch
der litauischen Sprache.
Königsberg 1851.
Niederle ŽSS Lubor Niederle, Slovanské PF
starožitnosti. Oddíl kulturní Pfohl
(Život starých Slovanů.) I-III,
Praha 1911-1925.
Nitsch DŠ K. Nitsch, Dialekty polskie
Šlaska. Materiály i prače PhilČMF
Komisji j^zykowej Akad.
umiejetnošci 4 (1909) 85- PhS
356.
Nitsch SH K. Nitsch, Studia z historii PIDebr, Publ.
polskiego slownictwa. Krakow Debr.
1948.
Nos I. Nosovic, Slovar' belorus- PIEW
skago narečija. S.-Petersburg PJ
1870.
Novikova Irene Novikova, Die Namen der Plk.
Nagetiere im Ostslavischen.
Berlin 1959.
NphM Neuphilologische Mitteilungen.
Helsinki.
NŘ Naše řeč. Praha.
NSB Niedermann—Senn—Bren-der Pocta
— Salys, Wörterbuch der
litauischen Schriftsprache. Pod vy s.
Heidelberg od 1932.
NSSA Národopisný sborník Sloven-
ské j akademie vied a umění. Pohl
NTS Norsk Tidskrift for Sprog-
videnskap. Oslo. Pokorný, IEW
NV Naše věda. Praha. PIEW
NVal Naše Valašsko.
NVÖ, NVČS Národopisný věstník česko -
slovanský. Praha. Popov
Nyberg H. S. Nyberg, Die Religionen des
alten Iran. Leipzig 1938.
OKP Oběžník Kruhu přátel českého Preobraženskij
jazyka. Praha.
OLZ Orientalistische Literatur-
zeitung.
Orlov S. Ρ. Orlov, Hry a pís-
ně dětí slovanských. Praha 1928. Presl Kvč
Otrebski GJL Jan Otr^bski, Gramatyka
 27

Presl Všr J. S. Presl, Všeobecný rostli - Saopšt. Saopšt enj a i referát i. III.
nopis I —II. Praha 1846. meždunar. kongres slavista.
Profous, Ant^ Profous, Místní jména Beograd 1957. Slovo a
ProfousMJ v Čechách. I.—V. Praha 1947-1960. SaS slovesnost. Praha. V. F. Sasinek
PS Příruční slovník jazyka čes- Sasinek (cit. z Kotta). Sborník. Vyd.
kého. Praha 1935-1957. Sb. Archeol. ústav Brno.
PSL Polska sztuka ludowa. Orbis seriptus. Dmitrij
PVUL Práce výzkumných ústavů Tschižewskij zum 70. Ge-
lesnických. Praha. SbČyž. burtstag. München' 1966.
Rad Rad Jugoslavenske akademie Sprachgeschichte und Wort-
znanosti i umjetnosti; odjel za bedeutung. Festschrift Albert
jezik i književnost. SbDebr Debrunner ... Bern 1954.
Recueil Recueil lingustique de Brati- Izsledvanija v čest na akad. D.
slava. Dečev; Sofija 1958. (Sborník D.
Rech., Meh. R. V. Machek, Recherches dans le Dečeva.) Sborník prací
domaine du lexique bal-toslavě. SbDečev, filologických univ. prof. Frant.
Brno 1934. SbDeč Grohovi k 60. narozeninám.
RÉS Revue des études slaves. Praha 1923.
Paris. Sb Grohův Zbornik u část Stjepana Ivšica.
Reš. Tomáš Rešelius. Zagreb 1963. Mnemes charin.
Reuss Gustav Reuss, Května Slo- Gedenk -schrift Paul
venska. B. Štiavnica 1853. Kretschmer I-IL Wien 1956-7.
REW Meyer-Lübke, Romanisches Sb Ivčic .Symbolae linguisticae in ho-
etymologisches Wörterbuch. 3. norem Georgii Kurylöwicz.
vyd., Heidelberg 1935. Sb Kretschmer Wroclaw—Warszawa —Kra -
RFV Russkij íilologičeskij věst- kówl965.
ník. Warszawa. Voprosy teorii i istorii jazyka.
RLGA viz Hoops. SbKuryl Leningrad 1963. Studia
RO Rocznik orientalistyezny. linguistica in honorem Thaddei
Rohlfs Gerhard Rohlfs, Etym. Wör- Lehr-Splawin-ski, Krakow
terbuch der unteřitalischen 1963. Ezikovedski izsledvanija
Gräzität. Halle 1930. SbLarin v čest na akad. Stefan
Rohn Johannes Carolus Rohn, No- Mladenov. Sofija 1957. =
menclator, to jest: Jmenovatel SbLehr SSNM
aneb rozličných jmen oznamitel Sborník filozofickej fakulty
. . . I-II. Praha 1764-1765. university Komenského,
Ross Alan S. C. Ross, Etymology SbMlad Philologica.
with especial reference to
English. 2. vyd.London 1962. Slovanský sborník, věnovaný . .
Rostafinski Józef Rostafinski, Slownik polskich SbNM . Frant. Pastrnkovi . . . k 70.
imion rodzajów, oraz wyžszych Sborník narozeninám. Praha 1923.
skupien ros-lin, poprzedzony FFUK Zbornik za filologiju i ling-
historyezna rozprawa o vistiku IV-V (= Symbolae
žródlach. Krakow 1900. SbPastr, Sb philologicae in honorem prof.
Roudn. Rostlinář roudnický zel4. stol. Pastrnkův Mil. Pavlovic sep-tuagenarii).
RS Rocznik slawistyezny. Kra- Novi Sad 1961-2.
kow. Studia z filologii polskiej i
Rsl Romanoslavica. Bucuresti. slowianskiej 5. Warszawa 1965.
RWF Rozprawy Wydzialu fílolo- SbPavl Sborník v čest na akademik A.
gieznego PAN. Teodorov-Balan po slu-čaj 95.
RZ Rodné zemi. Sborník prací mu godišnina. Sofija 1955.
k 70. výročí trvání Musejního Studie ze slovanské jazyko-
spolku v Brně a k 70. vědy. Praha 1958. Festschrift
narozeninám doc. dr. Aloise für Max Vasmer
Gregora. Brno 1958. SbStieb., Sb
SA Linda Sadnik, Rudolf Ait- Stieber
zetmüller, Vergleichendes
Wörterbuch der slavischen Sb Teodorova-
Sprachen. Wiesbaden od 1963. Balana

SbTrávn Sb
Vasmer
 28

zum 70. Geburtstag. Berlin SovEtn Specht Sovetskaja etnografija. F.

1956. Dekl Specht, Der Ursprung der idg.
ScSl, Scando-Slavica. Copenha-gen. Deklination. Göttingen 1944.
Scando-sl. Selský archiv. Sborník Sborník prací filosofické fa-
SelA, SelArch filologický. Praha. Jan SPFFBU kulty brněnské university. Série
SF Karlowicz, Slownik gwar A (jazykověda). Studie a práce
SG, SGP polskich I — VI. Krakow 1900- lingvistické 1 (sb. B.
1911. SPL Havránka). Praha 1954.
J. A. Schmeller, Bayerisches Sprawozdania z prac nauko-
Schmeller Wörterbuch. 1827-37. wych wydzialu I PAN. Die
Reallexicon der indogerma- SPN wydz. I Sprache. Wien. Slovenská reč.
Schrader RL nischen Altertumskunde I-Π PAN Bratislava. Slovník slovenského
(2. Auflage). Berlin-Leipzig Spr jazyka. Bratislava 1959—1965.
1917-1923, 1929. W. Schulze, SR Slovník spisovného jazyka
Kleine Schriften. Göttingen SSJ českého. Praha 196On. Slovník
(W.) Schulze 1933. E. Schwyzer, spisovného jazyka
Griechische Grammatik I — SSJČ slovenského. (Jánošík — -
Schwyzer III. München 1950-1953. V. Jóna.) Martin 1946-9. Sborník
Sičynskyj, Dřevěné stavby v SSJS Slovenského národ-ného muzea.
Karpatské oblasti. Praha 1940. Chr. Stang, Das slavische und
Sičynskyj Slownik jazyka polskiego, red. baltische Verbum. Oslo 1942.
J. Karlowicz —A. Kryn-ski— SSNM, SbNM W. Steinhauser, Slawisches im
W. Niedžwiecki I—VIII. Wienerischen. Wien 1962.
SJP Warszawa 1900-1927. W. W. Stang Studium generale. Heidelberg-
Skeat, An etymologi-cal Berlin.
dictionary of the English Steinhauser A. J. Storfer, Wörter und ihre
language. 9. vyd. Oxford 1961. Schicksale. Berlin 1935. R.
Skeat Slavia. (Časopis pro slo- SlWien Strömberg, Griechische
vanskou filologii.) Slavjanskoje Wortstudien. Göteborg 1944.
jazykoznanije. Doklady StG Studia Slavica. Budapest. V.
sovetskoj delegacii, V. Machek, Studie o tvoření
Slavia meždunar. s'jezd slaví-stov. Storfer výrazů expresivních. Praha
Moskva 1963. The Slavonic and 1930.
SlavjJazSof East European Review. Franc. Strömberg
Jan Svoboda, Staročeská osobní
Slawski, Slownik ety- GrWst jména a naše příjmení. Praha
mologiczny jazyka polskiego. StSl, StSIBud 1964. Sborník Vysoké školy
Krakow od 1957. Slovenský Studie pedagogické v Olomouci.
SlavonR, národopis. Slovo v narodnych Oddíl Jazyk a literatura. = SJP
S1EER govorach russkogo severa. Sybaris. Festschrift Hans
Slawski, SI. Leningrad 1962. Svoboda Krähe zum 60. Geburtstag.
Slavica Pragensia (Acta Uni- Wiesbaden 1958. Symbolae
versitatis Carolinae — Philo- grammaticae in honorem J.
SlcN logica.) SVŠPO Rozwadowski I, II. Krakow
Slovo Slavistična revija. Ljubljana. 1927-8. O. Szemerényi,
Slezský sborník. Opava. Frant. Syncope in Greek and Indo-
Oberpfalcer, Jazyk knih SW,téžvarš. si European and the nature of
SlPrag černých, jinak smolných. Praha Sybaris Indo-European accent. Napoli
1935. Sborník Matice 1964.
slovenskej j>re jazykozpyt, Příspěvek nebo názor Vladimíra
SIR, SIRja národopis, dějepis a literárnu SymbRozw Šmilauera,. dodaný při recensi
SISb historiu. Martin. Slovenský 1. nebo 2. vydání tohoto díla.
Sm národopis. Bratislava. P. J. Šafařík, Sebrané spisy I-
G. R. Solta, Die Stellung des Szemerényi, III. Praha 1862-5. Čeněk Šercl,
Armenischen im Kreise der Syncope Z oboru jazyko-zpytu. Praha
SMS indogermanischen Sprachen. 1883.
Wien 1960.
SN, SlcN Š., Šm.,
Šmilauer
Solta
Šafařík
Šercl

Šiman Karel Šiman, česká mluva
myslivecká. Praha 1946.
Šír VI. Šír, Ptactvo české I-IV.
Praha.
ŠIŠ N. M. Šanskij-V. V. Iva-
nov —T. V. Šanskaja, Krat-
kij etimologičeskij slovar'
russkogo jazyka. Moskva
1961.
Šk, Šimek Frant. Šimek, Slovníček sta-
ré češtiny. JPraha 1947.
Štít. Pař. Tomáš ze Štítného, Řeči be-
sední, pařížský rukopis.
Tamm Fr. Tamm, Svenska ord
belysta genom slaviska och
baltiska spráken. Uppsala
1881.
Thörnqvistovs b Clara Thörnqvist, Studien
über die nordischen Lehn-
wörter im Russischen. Upp-
sala-Stockholm 1948.
Tomsa Fr. Tomsa, Über die Verän-
derungen der čechischen
Sprache. Praha 1805.
Torbiórnsson Τ. Torbiörnsson, Die gemein-
slavische Liquidametathese
I, II. Uppsala 1901-3.
Trautmann Reinhold Trautmann, Bal-
tisch-Slavisches Wörterbuch.
Göttingen 1923.
Trávníček Frant. Trávníček. Neslo ves-
ISTeslV, NV né věty v češtině I, II. Brno
1930, 1931.
Treimer, Karl Treimer, Das tsche-
Treimer Rw chische Rotwelsch. Heidel-
berg 1937.
Treimer ES Karl Treimer, Ethnogenese
der Slawen. Wien 1954.
Trubačev O. N. Trubačev, Etimologi-
ESpr, Pr českij slovar slavjanskich
jazykov, prospekt. Moskva
1963.
Trypucko J. Trypuóko, Mianownik
Przysl w roli przyslówka w slo-
wianskich jazykách. Uppsala
1948.
Vacek Frant. Vacek, Sociální dě-
jiny české doby starší. Praha
1905.
Václ, Václavík Ant. Václavík, Luhačovské
(LZ) Zálesí. Luhačovice 1930.
Vasmer Max Vasmer, Russisches ety-
mologisches Wörterbuch.
Heidelberg 1953-1957.
Vážný Gloss Václav Vážný, Glossarium
Bohemoslavicum. Bratislava
1937.
Vek Václav Vacek, rukopisný ná-
řeční materiál z Přešticka.
VČA Věstník České akademie věd
a umění.
VČP Věstník českých profesorů.
Vendryes J. Vendryes, Lexique étymo-
29
logique de Tirlandais ancien.
Paris. A 1959, M-P 1960.
Vendryes Joseph Vendryes, Choix
Choix ďétudes linguistiques et cel-
tiques. Paris 1952.
VH, V. Horák rukopisný etymologický
slovník českého jazyka od
Václava Horáka (asi z let
okolo 1890), nyní v Nár.
museu v Praze.
VJ Voprosy jazykoznanija.
Moskva.
VKÖSN Věstník Královské české
společnosti nauk.
V.M. = Meh.
VMO Věstník Matice opavské.
Vodň. = Lact.
VPS Vznik a počátky Slovanů
(sborník). Praha.
Vries, de Vries Jan de Vries, Altnordisches
etymologisches Wörterbuch,
2. vyd., Leiden 1962.
de Vries I, II Jan de Vries, Altgermani-
sche Religionsgeschichte.
2. vyd., Berlin 1956-1957.
VSES Vostočnoslavjanskij etno-
graíičeskij sborník. Moskva
1956.
VT Ρ. Váša a F. Trávníček,
Slovník jazyka českého.
4. vyd. Praha 1952.
WM Vlastivědný věstník
moravský.
Wartburg Walther von Wartburg,
Französisches etymologisches
Wörterbuch. Bonn—Leipzig
1922 η.
Weigand-Hirt Weigand-Hirt, Deutsches
Wörterbuch, 5. vydání.
Giessen 1908.
WeltSl Die Welt der Slaven.
München.
WiM Slownictwo Warmii i Mazur.
Wolf Siegmund A. Wolf, Wörter-
buch des Rotwelschen.
Mannheim 1956.
WoP Wiedza o Polsce III,
199-334 (Poniatowski,
Etnograf ja Polski).
Warszawa 1932.
WP A. Walde, Vergleichendes
Wörterbuch der indogerma-
nischen Sprachen, vyd.
J. Pokorný. Berlin 1928 n.
WS, WuS Wörter und Sachen.
Heidelberg.
WZKM Wissenschaftliche Zeitschrift
zur Kunde des Morgenlandes.
WZU Wissenschaftliche Zeitschrift
der Universität.
ZbFL Zbornik za filologiju i ling-
vistiku. Novi Sad.
ZDMG Zeitschrift der Deutschen
 30
morgenländischen Gesellschaft.
Dmitrij Zelenin, Russische
Zelenin (Ostslavische) Volkskunde.
Berlin—Leipzig 1927.
Zeitschrift für celtische
ZfcPh Philologie.
Zeitschrift für das deutsche
ZfdAL Altertum und Literatur.
Zeitschrift für Phonetik.
ZfPhon Zeitschrift für romanische
ZfrPh Philologie.
Zeitschrift für Slawistik. Berlin.
ZfS
c) Zkratky knižních nářečních slovníků a monografií
.B, B-Msl, Frant. Bartoš, Dialektický
Bartoš SI. slovník moravský. Praha 1906.
Frant. Bartoš, Dialektologie
BD moravská I, II. Brno 1886 1895.
Jaromír Bělič, Dolská nářečí na
Moravě. Praha 1954. Ferd.
Bělič Bf, Buffa, Nárečie Dlhej Luky v
bardejovskom okrese Bratislava
Buffa 1953. Vavřinec Josef Dušek,
Hlas kosloví nářečí jihočeských
I II. Praha 1894, 1896. Alois
Duš, Dušek Gregor, Slovník nářečí
slavkovsko-bučovického. Praha-
Brno 1959. Ignác Hošek, Nářečí
Gr českomoravské I, II. Praha
1900, 1905.
Jiří Haller, Popis a rozbor
H, Hl, H2, Hoš, lidové mluvy v pěti pod-
Hošek řipských obcích. Praha 1932.
Quido Hodura, Nářečí lito-
Hal, Haller myšlské. Litomyšl 1904. Frant.
Horečka, Nářečí na Frenštátsku.
Frenštát 1941. Jan Frant.
Hod Hor Hr, Hruška, Dialektický slovník
chodský. Praha 1907.
Hruška Antonín Kašík, Popis a rozbor
nářečí středobečevského. Praha
1908.
Kašík, Kaš, Kš Adolf Kellner, Štramberské
nářečí. Brno 1939. Adolf
Kellner, Východo-lašská
Kellner Kellner nářečí I, II. Brno 1946-
1949.
I, II Maxmilián Kolaja, Nářečí na
Kyjovsku a Ždánsku. Kyjov
1934.
Kol, Kolaja Ant. Kotík, fi-eč lidu na
Novopacku a Hořicku. Nová
Páka 1912.
Kotík, Kot, Ktk
ZfslPh Zeitschrift für slavische
Philologie.
Zikm., V. Zikmund, Skladba jazyka
Zikm(und) Ski. českého. Praha 1863. Zima Expr.
Jaroslav Zima, Expresivita
slova v současné češtině.
Praha 1961.
ZMK Zpravodaj Místopisné komise
ČSAV. Praha.
Zubatý Jos. Zubatý, Studie a články,-
1.1,1.2, II. Praha 1945, 1949,
1954.
ŽA Živa antika, Beograd.
KpU František Kopečný, Nářečí
Určíc a okolí. Praha 1957. Fr.
KtD, KottDod Kott, Dodatky k Bartošovu
Dialektickému slovníku
moravskému. Praha 1910.
Josef Kubín, Lidomluva
Kubín, Kub, Čechů kladských. Praha
KubL 1913.
Jan Loriš, Rozbor podřečí
Lor hornoostravského ve Slezsku.
Praha 1899.
Arnošt Lamprecht, Slovník
Lp středoopavského nářečí. Ostrava
1963.
Ignát Malina, Slovník nářečí
Mal mistřického. Praha 1946.
Eugeniusz Pawlowski, Gwa-ra
Pawl. podegrodzka. Wroclaw —
Krakow 1955.
V. Rýznar, O řeči severo-
Rzr moravských hraničářů. Olomouc
1932. Ján Stanislav, Liptovské
nárečia. Martin 1932. František
Stanislav SvB, Svěrák, Boskovické nářečí.
Brno 1941. František Svěrák,
Svěř SvK Karlovické nářečí. Praha 1957.
A. Šembera, Základové dialekt
Šembera ologie československé. 1864.
Slavomír Utěšený, Nářečí
přechodného pásu česko-mo-
Utěšený ravského. Praha 1960. Václav
Vážný, Čakavské nářečí v
slovenském Podunají.
Vážný Čak Bratislava 1927. Jaroslav Voráč,
Česká nářečí jihozápadní I.
Praha 1955.
Voráč Bohumil Vydra, Popis a rozbor
nářečí hornoblanického. Praha
1923.
Vy, Vydra
 31

d) Zkratky nářečních monografií neknižních a jazykových pramenů ostatních (knih

beletrie, národopisu ap.)
A = Adámek, Lid na Hlinecku. Praha 1900. — Cuřín = Fr. Cuřín (rkp. příspěvky ze Smolče u Tábora).
— Čec. = F. J. Čečetka, Od kolébky do hrobu. (Lidopisné obrázky z Poděbradská.) Praha 1900. — J.
Černý = J. Černý, Příspěvky k české etymologii lidové. Praha 1894. -— Četyna — Bohumír Četyna,
Valchař se smějeaneb Tutlanci a pozorníci. Ostrava 1958. — Čižmář = Josef Čižmář, Lidové lékařství
v Československu. I, II. Brno 1946. — Dědina = Fr. Dědina, Když si náš tatínek maminku bral. Praha
1942. — DU = Dolina Urgatina (vlastivědný časopis Velkých Karlovic). — El. = V. Eliášová,
Příspěvek k dialektickému slovníku českému z Holická. LF 66. — Fp, Folp. = Jos. Folprecht, Pří-
spěvky k mluvě lidu slováckého na moravském Podluží. Výroční zpráva plzeňské reálky, I. část (Plzeň
1906), II. část (Plzeň 1907). — Frinta Ch = A. Frinta, Chodové — srbský kmen z Bavor. Minulostí
Plzně a Plzeňska 3. 1960. 13 — 43. — Galuska = Zdeněk Galuska, Slovácko sa sudí. Brno 1946. —
GorJcij = Maxim Gorkij: BS = Z břehů a stepí; D = Dětství; DS = Do světa; MK = Život Matvěje
Kožemjakina. — GrZp = Alois Gregor, Slovník k Zpěvům moravských kopaničářů. Vlastivědný
věstník moravský 10 (1955) 15j—21, 33 — 63. — HB = Zdena Hochová-Brožíková, Zvláštnosti mluvy
lidové na Vysocku. Český lid 29, 6 n. — Heršpice — viz Rous. — Hod. = Quido Hodura, Lexikální
drobnosti z Lito-myšlska. LF 67, 1940, 279 — 284. — Hol. = J. Holeček, Sebrané spisy, 2. vyd. —
Hořká = = Ludmila Hořká, Doma. Praha 1947. Hanysové. Ostrava 1961. — Hr. D. vcal. = Jan Fr.
Hruška, Děreček včalařem. Praha b. r. — Hs = Matěj Hések, rukopisné příspěvky nebo poznámky. —
Hurt = Rudolf Hurt, Dějiny rybnikářství na Moravě a ve Slezsku I, II. 1960. — Hviezd., Hviezdoslav =
Spisy. Martin. — Hzl = Alois Hanzlíček,'rukopisné nebo ústní příspěvky ze slovní zásoby nářečí Hranic
a okolí. — Jech = Jaromír Jech, Lidová vyprávění z Kladska. Praha 1959. — Jílek Jžno, Jjžno = Frant.
Jílek, Jak žili naši otcové. Vrchlabí 1946. — JJcř, Jjcř, Jílek Jčř = František Jílek, Jihočeský člověk a
jeho řeč. Č. Budějovice 1961. — JinCh = Jindřich Jindřich, Chodsko. Praha 1956. — Jir. = A. Jirásek,
Sebrané spisy. Praha 1900 n. — Kmeť, Sitno = Andrej Kmet', Sitno a čo s něho vidieť. Otisk z
„Tovaryšstva" III. Ružomberok 1901. — Kolk., Kolkop = Edmund Kolkop, Doplňky k Bartošovu
„Dialektickému slovníku moravskému". Výroční zpráva reálky v Jevíčku, I. část 1906, II. část 1907. —
Koníř = Agathon Koníř, Příspěvek k dialektickému slovníku moravskému. ΜΝΗΜΑ 281 — 301. —
Košťál = Jos. Košťál, Ptactvo v názorech, pověrách a zvycích lidu českého. Vel. Meziříčí b. r. — Krš.
= M. Kršková, Rozprávky. Praha 1950. — Kruš. = Josef Krušina, Dějiny Trpína a okolí. Praha 1948.
— Křen = Fr. K. Křen, Spisy. Brno 1923-24. — Kub., Kubín = J. Š. Kubín, Stíny jdou za námi. Brno
1946. — Blesky nad hlavou. Praha 1942. — Hrozná chvíle. Praha 1941. — Kladské povídky. Praha
1948. — Kubáni, Valg. = Ludovít Kubáni, Valgatha a iné prózy. Bratislava 1956. — Kuk., Kukucín —
Sobrané spisy Martina Kukučína. Martin. — L, Lak. = Ant. Lakomý, Slovníček hanáckého nářečí z
okolí vsi Senice na Litovelsku. Program reálky v M. Ostravě za 1909/10 a 10/11. — LN = Lidové
noviny. — Malý = Malý, Slovníček nářečí frýdlantského. Radostná země 1. 1951, 88 — 90, 138—141.
— Marek = Adolf Marek, Na prahu ždárských hor. Praha 1947. — Markv., Markvartová = = Marie
Markvartová, Jeřabiny. Bělohrad 1943. — Melnikov = P. I. Melnikov-Pečerskij, V lesích (český
překlad Praha 1926/7). — Most. = Václav Mostecký (rukopisné výpisy z archivu vodňanského). —
Mysl., Myslivec = Frant. Myslivec, Starý způsob hospodářství na Opavsku. Opava 1922. — Μ Z =
Jaromír Michal a Jaroslav Zima, Příspěvek k slovníku nářečí Příbora a okolí. Výroční zpráva gymnasia
v Příbore 1931. — Náb. = Jan Nábělek, Příspěvek k fonetice nářečí moravských I, II. Výroční zprávy
reálky v Litovli za šk. r. 1911/12 a 1912/13. — Národop. výstava = Národopisná výstava
českoslovanská v Praze 1895. Praha 1895. — Něm. = Božena Němcová, Spisy (pokud není uveden
svazek, jde o 7.: Studie národopisné, z r. 1929). Praha, Borový. — Obrovský = Jakub Obrovský: OF =
Obrácení Ferdiše Fókala. Praha 1947; TP = Vo tem Trósilovym praseti. Praha 1940. — Orel — = ústní
zpráva od Jaroslava Orla z Brna. — Pekárek = K. Pekárek, Starozlínské pověsti. Zlín 1942. — Petrus
Tr, Tramp. = Jan Petrus, Trampoty studiosa Čagánka. Olomouc 1930. — Piazza = Lad. Piazza, Mluva
lidu na Královédvorsku a Jaroměřsku; ve sborníku Politický okres Dvůr Králové n. L. I. Dvůr Kr. 1937,
str. 272 — 277. Některé doplňky slovníku, ib. 291 — 292. — Pittn. = VI. Pittnerová, Spisy. — Piv.,
Pivoda = Oldřich Pivoda, Hustopeče n. B. 1349 — 1952. Hustopeče b. r. — Podešvová P. rok = Marie
Podešvová, Poslední rok. Ostrava 1959. — Podl = Richard Jeřábek, Václav Frolec, Dušan Holý:
Podluží. Brno 1962. — Podřevnicko (vlastivědný časopis). — Pt = Josef Petera, Slovník lidové mluvy
v našem kraji. Polit, okres Dvůr Králové n. L. (v. výše), str. 278—291. — Ppv = J. Š. Kubín, Lidové
povídky z českého Podkrkonoší. Úkrají východní. Praha 1926. —
 32

Ppz = J.'Š. Kubín, Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Podhoří západní. Praha 1933. — RK —
Rukopis královédvorský. — Rs, Rous = Jan Rous: jazykový materiál knihy Fr. Pátek, Obec Heršpice u
Slavkova. Heršpice 1928. — Rus., Rusava = Fr. Táborský, Rusava. Olomouc 1928. — Ryšánek SL =
Frant. Ryšánek, Slovník k Žilinské knize. Bratislava 1954. — Sal. = Helena Salichová, Ze starých časů.
Praha 1947. — Sova = Vlád. Sova, Lidová mluva na Třebíčsku (v Památníku jubilejních oslav města
Třebíče a třebíčského okresu 1335—1935. Třebíč 1935). — Stašek Vzpom(ínky) = Antal Stašek,
Vzpomínky. Praha 1925. — Šr = Rudolf Šrámek, Nářeční slovníček z východní hoHlučínska. Radostná
země 9. 1959. 12—18. — Šulová = Anežka Šulová, Když se předl len. Pánov 1942. — Táb = Josef
Straka, Z táborské knihy černé. Tábor 1937. — Tilschová = M. Úlehlová-Tilschová, Česká strava
lidová. Praha. — Vaš. = Jos. Vašica, Drobnosti z lašského nářečí. Časopis vlast, spolku mus. v
Olomouci 41/42, 1929, 208 — 216. — Vážný JM = Václav Vážný, O jménech motýlů v slovenských
nářečích. Bratislava 1955. — Voz = Vincenc Vozar, Sobůlky. Kyjov 1949. — VyhL = Jan Vyhlídal: Z
hanáckého kraje. Brno 1912; Docht, ρ. = = Dochtorské povídky I, II. Přerov 1932; Han. hum. =
Hanácké humoresky. Olomouc b. r. — Winter = Zikmund Winter: DK, Děj. kr. = Dějiny kroje v
zemích českých od počátku stol. XV. až po dobu bělohorské bitvy. Praha 1893; Obr. = Kulturní obraz
českých měst I, II. Praha 1890—1892; PaOv= Český průmysl a obchod v XVI. věku. Praha 1913; ŘO =
Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a XV. století. Praha 1906; Šat = Šat, strava a lékař v XV.
a XVI. věku. Praha 1913. — Z = Jaroslav Zima, Příspěvek k slovníku Příborská. LF 64, 1937, 154—
170. — Zaorálek = Jar. Zaorálek, Lidová rčení. Praha 1947. — Záturecký = A. P. Záturecký,
Slovenská přísloví, pořekadla a úsloví. Praha 1896. — Zechenter Liet. = G. Zechenter, Lietavice.
Bratislava 1950. — Zíbrt Veselé chvíle = Čeněk Zíbrt, Veselé chvíle v životě lidu českého. Praha 1950.
— Zván R(ojko) = Peter Zván, Rojko. Bratislava 1959. — Zýbal = Fr. Zýbal, Jdu na Slovácko krásné.
Praha 1959. — Žak9 Žakarovce = Banícka dědina Žakarovce. Bratislava 1956. — Žalud = A. Žalud,
Česká vesnice. Praha 1919.
 A
a 1° spojka slucovací (otec a syn): rovná se mu
1° véd. ä t/v, kladené rovněž mezi oba slučované
pojmy; 2° véd. ät 'pak potom dále', jež může,
vypočítává-li se několik pojmů, státi před
posledním (právě jako naše a\). V slovanštině
obě slova odpadnutím t splynula. Κ véd. ä je
blízké het. příklonné -a t/v, luv. a het.-hier, -ha
t/v (lat. et).
a 2° spojka významu odporovacího: ale (jako v
ruštině, ten byl ještě stč.). Klade se, .zdánlivě bez
potřeby, i před jinými spojovacími slovy: a by, a i
Vy, nebo s nimi i splývá: ai ale ani ano asi aspoň
avšak aj. (viz). — Všeslovanské. Přesný protějšek
je lit. o t/v a ind. ät pak, i. Tvarem jsou to ablativy
ide. zájmenného kmene ukazovacího o-, tedy *ót
(ód) (koncové tjd v bsl. odpadá). Pův. význam asi
'od toho dále, po tom dále' naznačoval, že po
uvedení a opuštění jedné věci se přechází k další;
takové připojení se mohlo vyvinouti jak v
odporovací, tak i ve slucovací.
a 3°, starobylá spojka s významem 'že': vězí v
an -a -o (viz), dále ve významu 'když' (stč. druhů
noc mne, a já spím, slavný Jeronymus... mnoho
velikých věcí mne jest zjevil; Jan čapek přišel do
hvozdu, a my snídali; další doklady Bauer VČS
225). — Odpovídá jí ř. ώς, které má tytéž funkce
(viz ano 3°).
a 4°, interjekce: á! dědeček, kde ά vyjadřuje
překvapení. V stč. stávalo i na počátku hlavní
věty, následovala-li po větě vedlejší, kde ji dnes
neklademe (J. Bauer; na-př. moci-li tak budeš
učiniti, a ty učiň; tehdy když chtieše tu žádost
dokonati, a tu mu se diá-bel da poznati; čím viece
zlého učinie, a huore jim). Stejného rázu je stč. a
v připojování přechodníku k určitému slovesu.
Interjekění původ tohoto a tušili již někteří, snad
nejprve Daničic; nyní jej přijímá J. Kurz Slavia
24. 144.
abalda: hlavní trafika, odkud ostatní v obvodu
berou zboží. Přes rum. abaldä najatý sklad, z it.
appalto smlouva.
abatyše, stč. -še, sic. -tiša. Ze střlat. abba-
tissa. Srov. jeptiška, opat.
abeceda, již stč. Je těžko postihnouti, kde a
kdy se toto slovo zrodilo vedle lat. abece-darium
(což byly básně s abecedním akro-stichem). Je i
střhn. abecedě, ale naše z něho
3 Machek — Etymologický slovník
být nemusí. Pol. ábecadlo, sic. sin. abeceda.
aby (abych, abys, aby, abychom, abyste), již
stě. Aby je i sic: aby som atd., strus. a ukr. Tato
spojka uvádí obsahové věty žádací. Vedle aby
atd. je v č. již od staré doby též pouhé by (je se...
prositi, by mu to bóh odpustil). — Spojkou je tu
vlastně jen a, kdežto by (popř. bych atd.) je jen
součástí následujícího kondicionálu: ten je tu (v.
Bauer VČS 177) „v jednom ze svých dvou
základních významů (vyjadřuje děj žádoucí a děj
podmíněný)". Tomuto a dokonale odpovídá ř.
spojka ώς -f- konjunktiv nebo optativ, se stejným
významem 'aby'. Ř. ώς je, jak se obecně uznává,
z *jós, což je adverbiální útvar od ukazovacího
zájmenného kmene jo-, tedy asi 'jak' (paralela je v
bělor. kab < kaby, z kak by, což znamená 'aby';
upozornil Kopečný). Totéž bude v slovan. a; je
nutné jenom připustit ztrátu j, ale ta nepřekvapí,
po-myslíme-li na sic. aký = č. jaký; a je archaicky
též v polštině (Kopečný). Pouhé by je vývojově
mladší než aby (i když je už v stč.): stará
enklitičnost kondicionálu by předpokládá, že
spojkové by musilo být přikloněno k jinému
slovu, totiž právě k a = ώς. Rovnice a = ώς
dovoluje klásti věty s tímto a do praslovanštiny,
ba (s *jös) do prajazyka a tak rozmnožiti počet
vedlej · ších vět prajazykových. (Jiní vidí v tomto
a známou slucovací spojku, o tom Bauer 178.)
ač již stč., spojka: stč. podmínková ('jestliže': ač
mne jiný nezabie, sama se chci zabiti),
podmínkové přípustková (ač by čtenie mlČalo, ale
svět volá = etiam si Evangelium taceat, mundus
clamat), přípustková (mušu, aČ nerad, řéci.. = i
když, třebaže). Od 15. stol. též s -koli(vek). (Hojné
doklady má Bauer VČS; tam 333 o původu.) Chybí
v nářečích. — Sic. ačkólvek, ačpráve, pol. acz
(kolwiek) t/v jako v č. Dl. hač 'jestliže'. — Málo
jasné. Podmínkové ač se vykládá z partikule a +
partikule ce, „která podob-.' nou [= podmínkovou]
Junkci plní i sama* v bulharštine" (Bauer VČS
333); ce pochází z ide. kue (také stind. střídný tvar
ča má tu funkci). Je však nesnadné takto pochopit
funkci přípustkovou. Pro tu je nutno hledat jiné
řešení. Novější čeština pro ni má jak(z)koli,
polština jakokoli, slovenština áko-
 adamant
kolvék, tedy zřejmě staré *jako. Slovenština má
též i pro podmínkovou i pro přípustkovou funkci
ok, tedy rovněž útvar z původního *jako; srov. i
č. jak-.^jak ho budeš zlobit, nepůjdeš nikam SSJČ
= jestliže; jak to dělám poprvé, budu s tím včas
hotov ib. = ač-koli, i když. Je tedy nasnadě
domněnka, že i ač, podmínkové i přípustkové, je
vlastně jako-, stran c srov. jináč(e) vedle jinak;
začáteční j v této spojce zanikalo (v sic. vůbec
aký = č. jaký!), podobně jako ve spojce a 3°, též v
α-by, kde a dobře odpovídá řeckému ώς, z *jós, a
též v až = lit. jóg; neslovanské příbuzenstvo
těchto spojek má tedy *jö-, což je právě základ
slov jaký a jak(o). Vystačíme tedy pro každé aÓ s
jednotným původem, a to od *jace, příbuzného s
jako.
adamant stč.: drahokam, diamant. Z lat.
adamas gen. -ntis diamant, < ř. άδάµας -ντος.
Srov. démant.
' adut jč. sic: trumf (v kartách). Z fr. atout t/v (
< a tout = ke všemu, hodící se k přebití proti
všemu).
advent, již stč. doloženo od 14. stol. (Hujer 1,
251). Tak i sic. — Přejato (svědčí Hus) z lat.
adventus příchod, totiž Kristův. Janko ČMF 8.
123.
agar, živný podklad pro umělé pěstování
mikrobů. — Z indonés. agar-agar t/v. K nám i do
polštiny přišlo asi z angličtiny, která užívá formy
nezdvojené. Stiller RO 22. 114.
agnustek mor.; též (han. popř. s h-) -tka -tko
agnúsek (h)agnuzek almuzek, hagr-nóstek, sic.
ágnušek agnusok agnustek agnúš-tok: dělaný z
vosku svěceného beránek, peníz s beránkem u
růžence Jg, svátostka na růženci nebo krku
nošená B, medailonek s obrázkem Krista n.
světce Kol-Mal-Gr. — Z lat. agnus dei beránek
boží.
aha citosl. Ze ^stě. haha, hahá, téhož smyslu.
Flajšhans ČMF 8.216. Sic. aha, aha.
ahežka: viz kníhalka.
ahoj, interjekce pozdravná (u mládeže a
sportovců). Z dolnoněm. ahoi!, což je „zvolání,
zvláště námořnické, lodnické, trampské." PSNČ,
A. Mágr pís.
ahoj: val. a hóóój = volání na krávy a volky
při orání či jízdě, aby jeli nebo táhli pomaleji
(Lipjan, Podřevnicko 1.30); pod. vč. hoj, malá!
na krávu.
ach citosl., též achach, achich. Od něho sic.
achkat říkati ach, vzdychati (příponové k
slovesné) (pod. ukr.), č. ojediněle achati (pod. r.
sch. b.).
achát, od stř. doby; tak i sic. — Spolu s něm.
Achat z ř.-lat. achatés.
achtel: v starší době jakási míra plošná, Voz
121 z 1715, viz i Haná 288; i dutá (asi 23 1):
achtelik piva Jg, haktelík. Sem sic. jachtlík
mýtovnice mlynářská KtPř 3.594. Stpo], a pd.
achtel, hl. hachtL Z něm. Achtel
34 akvavit
osmina (míra); srov. věrtel čtvrtce, vč. kdysi míra
plošná i dutá. Janko ČMF 9.14.
aj aj-aj aj-ej ajejej > a-jéjej citosl. Mor. též
jej(da), sic. ajaj(aj), též (j)aj, odtud jajkať, pod.
jojkať. V. Trávníček NV 1. 197. Vlastně spřežka
dvou citoslovcí, viz a, jej. Podobně stind. aye,
ayi, výkřik překvapení, úzkosti ap. (doložený v
dramatech, v. Mayrhofer 1. 551).
ajta citosl. řídké a jen spisovné (i tak jen v
žertu nebo parodii). Pochází z RK, kde je
několikrát; vzniklo Hankovým mylným čtením
jednoho místa Husovy postily Aj, ia dva bozie
svědky pravíta. Flajšhans LF 64.447.
akát, lid. agát. Řec. ακακία znamenalo jižní
rostlinu citlivku (Mimosa), pak jí blízkou kapinici
(Acacia), dávající známé žluté květy „mimosy".
Ve střední Evropě jméno acacia přenášeno na
trnku, trnoslívku, konečně u Presla 1820 na
trnovník (pův. zvaný botanicky Acacia Robini),
přenesený 1630 z Ameriky. Č. trnovník zavedl
1823 Havelka; je z r. ternovnik. Šmilauer NŘ
26.221, 29.201. — Sic. agát odpovídá čes.
lidovému agát; starší ojedinělé sic. agác je z
mad. nářečního agacs. Hpt.
akcíz: kdysi potravní daň ,,na čáře" (v Praze),
tak i sic. Z něm. Akzise, to pak z fr. accise t/v,
pův. zářez, vroubek. O těch zářezech viz pod
rabuše.
akord, tak i sic: úmluva o mzdě podle
odpracovaného množství, úkolová práce. Z fr.
accord dohoda.
aksamit, již stč.: druh tkaniny, sic. -iet. Stč.
též eksamit. A- je též pol. ukr. r. sch., též o-st.-
sch. ukr. strus. — Z ř. έξάµιτος -ον tkanina
šestinitná (εξ — 6, µίτος = nit osnovy) > lat.
examitum; a- asimilací k a druhé slabiky, nevíme
však, kde a kdy se objevilo nejprve. Zkrácením z
toho je samet (střlat. sa-mitum, stfr. samit, střhn.
samit, nhn. Sammet, Samt), jméno u nás někdy
mylně přenášené na bavlněný řádkovaný
manšestr (sic. zamat).
akštajn -ejn -én -ýn, jakštajn stč.: jantar.
Protože jantar „potíraný suknem přitahuje k sobě
drobničké věci" (Jg), přenášeno to jméno již v
něm. i v češ. též na magnet. Sin. okštan. — Ze
střhn. agestein, acstein, což je ze sthn. agetstein
< agatstein, tj. achátový kámen. Byl tedy, jak
patrno, žlutý drahokam achát zaměňován s
rovněž žlutým a tehdy drahocenným jantarem.
akurátní: přesný, pečlivý. Z lat. accürätus t/v,
od accúrare pečovati oč (cura péče). Lidové
příslovce (j)akorát, sic. akurát (sic. má i odvoz, -
ny -ne -nost) je z něm. akkurat.
akvavit: kořalka, z toho zkráceně mor. kvit,
kflt. Z no volat, aqua vitae voda života; tak byl
dříve označován líh jakožto lék. — Sic. okovitka
okvit(ka) okovit kvit (zvi. na Oravě) je z pol.
okowita téhož původu. Rd. je akaví-taja. Srov. i
fr. eau de vie t/v.
ala 35
ala ! alou!, též (h)alou Vy, alo Hor, citoslovce
pobízecí. Bývá i ve spojení s cizími slovy: ala
marš PS (srov. něm. allons marsch), ala-vanti
KtD-Gr-K (ital. avanti vpřed!), alo-vajtr Mal-K
(něm. weiter dále). — Ala, alou, něm. hol. dílo
jsou asi z fr. allons jděme!, přejatého od franc.
vojáků někde v Německu, popř. u nás.
alafanc ha·, stč.: úplatkový dar; zachoyáno ve
vč. alafancovat CL 1.457. — Ze střhn. ale-vanz
čtveráctví, šibalství, podvod, úplatný dar, zisk, to
pak je z it. alV avanzo ku prospěchu, k zisku.
alambik alembik, stě.: křivule, vrchní část
destilačního přístroje. R. alembik, b. alambik. —
Z román. (fr. alambic ale- atd.); sch. lambik z it.
lambicco. Základem všeho je arab. al-anbW
pohár, původu řeckého.
alarm,-ovati. Evropské slovo, přes němčinu z
it. alV arme do zbraně!
alaš, sic. aláš, halas-, druh likéru. Jméno je prý
podle jedné vsi u Rigy.
alcna: kousek kůže přidávaný od ševců na
kopyto k vyplnění míry, us. za Jg. Z rak.-něm.
Alzen t/v (srov. rak. alzl t/v). Je i mad. dleni.
„Posledním pramenem těch slov je ital. gli alzi
'kousky kůže nalepené jeden na druhém na
kopyto, aby vpředu správně přiléhalo',
postverbale od alzare" (Knobloch ZfS 7.297).
aldamáš: viz oldomáš.
ale! ale! citosl. podivu, překvapení, nevole
(Kdo vám to ale řekli — Ale, podívejme se! — Je
to ale darebák!). Může státi i samostatně,
poklesajíc na příslovce (Ale, ale!). Je v něm
citoslovce á, pak částice Ze, mající zde úkol dáti
slovu větší rozsah. — Sic. pol. ale. Jinde v té
platnosti je ole (stsl. b. r. ukr.), v němž je
citoslovce o zesílené o totéž Ze.
ale 1° spojka odporovací. Příbuzné je ř. άλλα
t/v; slovan. al- se kvantitou rovná řeckému αλλ-.
Neshoda v koncové samohlásce není závažná: -a
může být výsledek asimilace k a- začátečnímu.
(Odchylné dosavadní názory uvádí Bauer VCS
66; v jeho knize jsou podrobné výklady o větách s
ale.)
ale 2° spojka uvozující a) odpověd (Jak se
mátel Ale ujde to. — Kde budete večerΊ Ale
doma.), b) opakování, popř. se stupňováním
(Neumí nic, ale pranic). Podobně se klade v sic.
— Základem je interjekce a, fungující zde pro
pouhé navázání na předešlá slova partnerova; tu
všude (zvi. u jiných Slovanů) by bylo lze slyšeti
pouhé a (Jak se mátet A dobře! — Nedá nic a nic.
— A to se podívejme!). To bylo již stč.: Ale sv.
Václav sestru mějieše (Dal.): ,,smyslu
odporovacího v kontextu není" Gb. Toto ale v stč.
stávalo i na počátku hlavní věty, následovala-li po
větě vedlejší (J. Bauer; např.: pakli kto má ženu
zlobivú, ale kup jí sukni novů), kde my je nyní
neklademe.
ale 3° mor. (a sic. nář.) asi, příslovce
alún
vyjadřující přibližnost čísla (přijde jich ale deset).
Tu je patrně základem Ze, a to ve významu
blízkém v le-da, tj. „tak nějak, jaksi, ne určitě,
přibližně". Toto ale je rovněž v alespoň.
Začátečnímu a- odpovídá ř. ώς, jež se také klade
podobně před číslovkami.
alej, nář. álija Kol-Voz; sic. aleja. Z něm.
Allee (s -e vysloveným velmi zavřeně), to pak z
fr. allée. Janko CMF 9.223.
aleluja: v cirk. obřadech velikonočních zá-
věrečný výraz radosti (nad vzkříšením Páně). Z
hebr. hallelü-jäh chvalte Boha. Lid. až do al.,
např. bylo všeho a. d. a. veliká hojnost; pův.: ke
konečné radosti, spokojenosti všech, k
výslednému jásotu všech.
alkovna: přístěnek bez oken, sic. alkov-ňa. —
Arab. al-kobba kabinet, přístěnek se dostává do
Evropy jako šp. alcoba, fr. alcóve, něm. (18.
stol.) Alcove. Odtud u nás dikova Rohn 2.133. Z
novějšího něm. Alkoven, kde je -n z
převládnuvšího slabého sklonění, je nč. (19. stol.)
alkovna.
almara: skříň. Stč. též almařie alměj alměr
(toto z něm. podoby almer), nč. nář. jarmara
almaryja (zdrobň. almaryka Drah. 23), (h)al-méř,
s obalováním Z > v jě. aumara Táb, oumárka
Táb, oumara Duš 1.6, Jjčř 210. — Ze střlat.
almaria, armaria fem., což je za singulár vzatý
plurál od střlat. almärium z klas. lat. armärium, to
pak je od arma zbraň, náčiní, tedy 'skříň na
náčiní'. V č. i jinde bylo zakončení místy
zjednodušeno. Pol. almar ja (o-), sic. almara i ar
mar a, sin. almara o(r)mara, sch. ormar >
orman.
almužna, již stč.; odvoz, -nik též stč.; nář. i
jalmužna od 13. stol. — Pol. jalmuzna, sic.
almužna, hl. (j)almožina, almožna, dl. wol(o)-
mužna, sin. almožna. — Ze sthn. almuosan, to
pak z vulg.-lat. *al(i)mos(i)na < ř. ελεηµοσύνη
smilování, útrpnost, dobročinný dar.
altán, u nás od 16. stol. (dolož. 1570). Zprvu
„plochá střecha nebo prostrantví na střeše, kde se
procházeti možno" Jg, pak lehké přístřeší, besídka
na této ploše, konečně (za Jg fem. na -a) besídka
v zahrádce. Κ nám proniklo přes něm. Altan
mask., což je přes bav.-rak. Altane fem. z ital.
altana (od lat.* altänus z altus vysoký, tedy
„horní prostranství, ve výši"). Pol. altan(k)a, sic.
altán (ok) i altánka.
alterace: (chorobná) změna, porucha, z
*alterätio od střlat. alteräre měniti (z alter
druhý). Lidově zn. též 'rozčilení, pobouření mysli,
hoře, zoufalství'. To pochází asi ze starého
lékařství, které poruchy mysli odvozovalo z
poruch tělesných šťáv. Sic. alterácia.
aludel mask. i fem.: jistá baňatá nádoba
alchymistická. Tak i pol. něm. fr. angl. Z arab. al-
utal nádoba.
alún, stč. až po Rešela: kamenec. Pol. (h)alun
( > ukr. halun, r. galun), sin. (g)alun golun (g již
v něm. nářečích bavor. a koru-
amarant
tan., původu je záhadného).JZe střhn. alün, to z
lat. alümen t/v. Janko ČMF 11.28.
amarant: pův. květina nevadnoucí, např.
papírová, umělá (αµάραντος tj. nevadnoucí, od
µαραίνοµαι vadnu)^ pak imaginární básnická
květina; už u Římanů konkrétně las-kavec,
symbol pevné lásky prý ,,pro trvanlivost jeho
květů". Janko ČMF 11.127.
amarela -eZe, lidově též amrhele hamr(a)le
hamrne: druh višně (červená, Prunus acida). Sic.
amarela. — Z něm. Amarelle, to pak ze střlat.
amarellum višně, vlastně 'hořkavé' (zdrobnělina
od amarum hořké). Šmilauer NŘ 25.87.
ambažúr(a) vulg.^ chuť (na něco), veselá
nálada PS-Voz-SSJČ. Původně jeto „nátisk" rtů
na hudební nástroj foukací, pak „schopnost,
dobrá nálada k pití" (má dobrou a-u = má dobrý
tah). Treimer 15, 91, Lingua 9. 1960. 90: z fr.
embouchure, vlastně od vallonské podoby toho
slova. Nezávisle na Treimerovi sdělil i Jan
Rychlík.
ambretka: druh hrušek. Z fr. ambrette hruška
pižmovka (něm. Amberbirne), to od ambře ambra
(vonná látka).
ambrožka, stě. též -že, -ž(n)ík: světlík (bylina
Euphrasia officinalis, dříve i nyní vážená pro
hojení očí). Zajisté z euphrasia; amb-snad
lidovým spojením s Ambrož.
amok, nyní mezinárodní slovo. Z malaj. amuk
t/v. Stiller RO 22.123.
ampr hampr (h)amprle hampelka: u Kyjova
škopíček s jedním uchem pro napájení telat Kol-
Voz. Z rak.-něm. Amper džber, to pak je z lat.
amphora.
an -a -o: viz ano 3°.
ana, anna sté. interjekce: ach. Asi hebr. ännä
t/v. Podrobně o ní Janko ČMF 13.109.
ande, stě. spojka vedlejších vět pro vztah
odporovací (ojediněle), důvodový, časový,
obsahový, účinkový (ojediněle); odpovídá mu
tedy zpravidla nč. že, když, kdežto; hojné doklady
u Bauera VOS. — Má se zpravidla (Gb. SI. a n.)
za to, že vzniklo z a onde, přičemž se onde chápe
jako adverbium toho druhu jako k-de, z-de, tj. od
zájmena on, tedy „na onom místě", ten význam
vvšak je tu velmi oslaben; a chápou Zubatý NŘ
4.184, Trávníček Nesl V 1.211 jako totožné s
inter-jekcí a, takže by ande bylo původně zna-
menalo „hle". Toto však mám za pochybné. Spíše
lze vidět v tomto α starobylou spojku (a 3°),
totožnou s ř, ώς; tím se významy při ande vyloží
bez nesnází. Je hodno pozoru, že ande bývá často
po slovesech sentiendi; i tu bylo v řečtině ώς
právem. Onde svůj místní význam po a oslabilo,
jednak možnou záměnou výrazů pro směr pohybu
a místo klidu (= sic. kde ideš? = kam jdeš), která
se dá srovnat se záměnou ve spojkách kdyžtě a
kdežto proti kdy-ž, jednak obecným oslabením,
jaké postihlo např. adverbium podobného
významu tam, jež se klade v č. nářečích
36 ani
a v sic. vlastně nadbytečně v některých případech
(sic. kto ho tam viel = kdo ho zná!).
anděl, stč. též a sic. anjel (toto ze střlat.
výslovnosti anjelus), v tom pak „předržením
závěru, potřebného k n, vznikne ň v anděl, které
ovládlo" (Janko ČMF 12.225). — Vše z ř.
άγγελος posel (v křesťanském učení = posel
boží): b. r. sin. angel, ukr. anhel; ale stsl.
αη(Ί>)ρβΙι>, seh. andeo, pol. an(g)iol, č. anděl (z
toho hl. jandiel, dl. janíel) pocházejí z balkánské
výslovnosti se změkčeným g, které se změnilo v
ď (z csl. je i mad. angyal). Frinta WeltSl
4.1959.190.
andělíka: rostlina zvaná vědecky Archan-
gelica. Ze středověkého názvu herba angelica, tj.
rostlina andělská (= léčivě veleúčinná). Sic.
angelika = rod Angelica!
andielek stč.: jakási ryba (uKlareta).Podle Jg =
mořský anděl, dnes ostroun Squalus squalina L;
angl. angel-fish, „nazvaný tak pro své hrudní
ploutve rozpjaté na způsob perutí". Janko ČMF
12.226.
androdamant, stč. andromand, staré jméno
jistého nerostu egyptského. Slovo řecké, zn.
„krotitel mužů" („vítěz nad nimi a jejich
hněvem"); άνήρ gen. ανδρός muž, δαµάω krotím.
Janko ČMF 12.226.
angor 1° nebo spíše -a stč.: kotva. Z lat.
ancora < ř. άγκυρα. (Jinde přejímáno příslušné
slovo jinými cestami.)
angor 2 °: telata narozená mrtvá nebo brzy po
svém narození zabitá a maso z nich, tedy
nezdravé. Us. podle KtPř 3.553. Podle Jánka
ČMF 12.229 z něm. Schind-Anger mrchoviště.
angor 3°: druh vlněného šátku; angor a (takto i
sic.) tkanina dámská, napodobenina jisté
kožišiny, speciální dlouhá kozí srst vplétaná pro
ozdobu do vlny (výrobek, např. dětská čepička,
má ozdobné dlouhé chlupy). — Vše ze jména
tureckého hlavního města Angora (nyní Ankara),
v jehož zemi chovány dlouhosrsté kozy; jsou pak
i „an-gorské" kočky a králíci.
angrešt: srstka, nář. též ankrešt (tak již Rohn),
ankres. Stě. agrest od 15. stol. je šťáva, víno z
nezralých hroznů. Pol. ukr. agrest (pd. i angresť),
rd. agrus, sin. agres, sch. (e)greš, ogresta aj. — Z
it. agresto nezralé hrozny vinné, šťáva z nich (z
*acrestis kyselý, od lat. dcer ostrý, štiplavý).
Janko ČMF 12.230. Sic. a horň. egreš je však z
mad. egres < ital. (Hpt.) Domácí názvy jsou
mechounek PS, mouchonky mechourka muňka B,
měchonky Sova od měch, kudlácek, kudla -cinká
Β od kudla kadeř vlasů, turenka Β aj.
ani, han. eni B, spojka („spojuje souřadně a
záporně" Gb); vedle ní též pouhé ni v témž
významu; -z v aniž má funkci větově připojovací
pod. jako v jakož, pročež apod. — Ani obsahuje
spojku a + negační slovce ni 'ne' (lit. nel t/v);
nijeden hrad tak nesnaden ani město jest dobyti-,
ne jeden hrad, také ne
ano 37
město .. .)· Viz též ni. Podrobný výklad o ani viz
u Bauera VOS. — Sic. a pd. přirovnávací ani
'jako' (sic. letěl ani střela) je za starší ni (i to žije
v témž významu), srov. lit. néi t/v. Je to totéž
slovce negační a do srovnání se dostalo stejně
jako ne + z, jenže ze srovnávání nestejnosti (je
tvrdší ni kameň = než, tj. tvrdší on, ne kámen)
přeneseno do srovnávání stejnosti (= je tvrdý jako
kámen). Naopak zase sic. ako z vět tvrdý ako (=
jako) kameň proniklo do komparativu tvrdší ako
(= než) kameň. Je však možné i jiné pojetí: že toto
ani je totožné se spojkou (a)ni a že k přirovnávací
funkci dospělo asi přes věty, pův. záporného
smyslu, typu ani slunce tak nezářilo, ani měsíc,
ale ..., a to v době, kdy zápor byl ještě v onom ani
(u slovesa ještě nebylo ne). Tento prostředek, v
lidové poesii běžný za stará u Slovanů a dosud
jinde (BSL 51, c. r. 48 o nové řečtině), asi ustrnul
v podobě ani slunce září (drahokam), s
vypuštěním všeho ostatního; stal se
formulkovým, nově už ve smyslu kladném.
Obdobný postup tušíme i v lit. příbuzenstvu, i
když intonace tam obě funkce liší (nel = č. ani;
néi = jako).
ano 1° přitakací. Doloženo od 15. stol. (HMÖ
3.18, Trávníček NeslV l,98n., tam starší liter.;
Hujer 1.242). — Složeno z „navazovací'4 spojky a
a přitakacího adverbia no (viz), které má shodný
protějšek v lat. při-takacím nam (u Slovanů m arci
odpadlo): toto latinské „ujišťovací" nam znamená
Opravdu, zajisté, ano' (nam ...sic agamus = ano,
tak udělejme); vězí též v e-nim, jehož původní
význam je stejný: 'zajisté, ovšem, opravdu5.
Našemu a odpovídá svou funkcí et v lat. etenim,
původně 'a opravdu'. Viz i ano 2°.
ano 2° stč. spojka: vždyť, neboť. Uvozuje větu,
zdůvodňující to, co se praví ve větě předchozí: aj
tot již blízko smutek, ano nenie, kto by spomohl.
Doklady Gb, Trávníček NeslV 1.90n, Bauer VČS
109. — Jeho a je navazovací spojka, no je
příbuzné s lat. odůvodňo-vacím nam t/v (vždyť,
neboť), kteréžto nam je totožné s přitakacím nam
(viz ano 1°). Starší názor viděl v tomto ano
deiktickou partikuli s významem „hle" (liter, u
Bauera).
ano 3° stč. spojka ve větách obsahových a
časových: ušly šal, ano psi stékají-, uzřev, ano
pohani veliký hod cinie (= že); přišel sem do
hospody, ano se již setmievá (— když). Doklady
Gb, Zubatý LF 36.25, Straka LF 46.21n., 55.276,
Trávníček NeslV 1.90n., HMÖ 3.49n, Bauer VČS
121, 224. — Vedle toho jsou a časem se
rozmáhají případy, kdy místo nespojitého ano je
tu spojité (shodné podle rodu a čísla) an -a -o
(viděl sem holúbka, an sedí na mé hlavě-, nalezl
své apoštoly, ani zesnuli), později dokonce zas
neshodné an (viděli srny ženu, an vzhledala). —
Zdá se, že toto ano 3° nemůže být téhož původu
jako
ar
ano 2°. Mám za to, že původní je tu an -a -ο,
vzniklé stažením z a cn, a ona atd. a že α je tu
rovno a příbuzné řecké spojce ώς, že i zde se dá
vyjít z významu 'jak' (... jak sedí ...; jak zesnuli
atd.) ve větě obsahové i časové; on -a -o je pak
ovšem známé osobní zájmeno. Zde je důležité, že
an -a -o bylo vždy vskutku jen při 3. osobě.
Nespojité ano rovněž; jeho nespojitost pokládám
za výsledek toho, že v povědomí mluvících se
sblížilo ano 2° a toto an -a -o.
anobrž spojka v souvětí stupňovacím.Místo
prostého stupňovacího ano se od 15. stol.
objevuje i ano brž; ano je tu zesíleno kompa-
rativem adverbia brzo, tedy brž = spíše. Po
větách záporných nabylo významu opa-kově
odporovacího, který mohl převládnout. Když se
význam komparativu otřel, začalo se an(o)brž
chápat jako spojka odporovací; nepochybné je to
teprve u Vusína a v době obrozenské. Tehdy
zároveň zaniklo jeho užívání po větě kladné.
(Trávníček NeslV 1.96; zde podáno, ale kratčeji,
slovy J. Bauera ze SPFFBU 1956 A 26;
podrobný výklad VIZ U Bauera VČS.)
anšovka: mořská rybka sledovitá. Přes něm.
An(s)chovis je ze špaň. ancho(v)a nebo sicil.
aněova. Další minulost je nejistá a sporná. Janko
ČMF 12.225.
antikrist: protivník Kristův, ďábel (anti proti, z
ř. αντί); stává se nadávkou a pak měněno v mor.
ancikrist anciáš ancejáš anci-bél (-bél z BeliaVi),
jancybel (toto má Malý). Také sic. je hovorové
ancikrist, anciáš.
anton: zelený a.: policejní uzavřený vůz n.
kára SSJČ. — V něm. argotu je grüner Heinrich
a grüne Minna t/v, ale grüner Anton bylo vězení
v Antonstraße v Berlíně. U nás byl tedy význam
po přejetí přesunut na káru. Grün v něm argotu =
nepříjemný, nejistý, nebezpečný.
antoušek fam.: pohodný, ras; pův. pražské
slovo, ale dostalo se i na venkov (El). — Pův. to
byl populární pražský pohodný Anton Scheck,
,,jehož lid nazýval Antoušek". Janko ČMF
13.109, v. však i 13.215 a Hujer 1.235.
anýz, stč. též anéz -ž, chod. hanýž -níž. Sic.
qníz, onajs (odtud onajska druh žemle). — Č.
slova a sic. aníz budou přímo (skrze lidové
léčitele) z lat. aněsum popř. anisum, tak i pol.
anyz, r. anis, sin. janež, sch. aniš -ž. Sic. lidové
onajs je z něm.-rak. aneis.V. i Janko ČMF
13.216.
apoštol, stč. (j)apcstcl (-Š-). Obecné kulturní
slovo, z lat. apostolus < ř. απόστολος, tj. posel,
vyslanec boží.
apoteka apateka apatéka stč.: lékárna. Nč. lid.
(h)apatyka (y < í < é), mor. aptéka, slez. aptyka,
msl. apatéka Mal, sie. apatéka -tieka. -— Z lat.
apothěca < ř. άποϋήκη sklad (srov. άπο-τίϋηµι
odkládám, uschovávám).
ar: plošná míra 100 m2. Od 1793. Nyní
arak 38
obecné kulturní slovo, z lat. area plocha vy-
tvořeno fr. are mask., což proniklo všude.
arak: jisté druhy lihových nápojů. Vý-
chodiskem je arab. 'araq 'pot; šťáva z datlí; silný
lihový nápoj'. Toto arab. slovo proniklo na
východ až do Malajska a Indonésie, kde znamená
konečně 1° jakýkoli lihový nápoj, 2° místy
lihový nápoj ze šťávy jistých palem, 3° mezi
tamějšími Číňany lihový nápoj z rýže. S
významem č. 3° pronikl arak z malajského
archipelagu po založení prvních kolonií do
Evropy. Stiller RO 22.133. Zkrácená forma je
rak, srov. sch. rakija kořalka.
arci, arciť, ar cize, od střední doby: ovšem.
Formou je to spojka a + rci (2. os. imper. od
říci), ale ze slovníkových dokladů není dobře
vidět, jak se to spojení dostalo k dnešnímu
významu. Snad lze vyjíti od nerci(li) 'neřkuli, tím
méně, natož pak', což bylo pův. = „neříkej" (ani
dobytku není co dávati, nercili čeládce Jg =
přitom mi ani nemluv (te) o ..., něm.
geschweige). Zdá se, že v době, kdy nerci ještě
cítěno jako 2. os. imper., bylo k němu přitvořeno
arci ve větách smyslu kladného (což vše dobrý
písař věděti má, arci pak impressor Jg = tím
spíše ...). Věc si žádá výzkumu.
arci- v arci-biskup apod., již stě., též sic. Nyní
též arcidílo, arciblázen aj. —- Základem je ř.
άρχι- (od άρχω jsem prvním, vládnu): přejato
jakožto lat. archi- (viz i archanděl); pozdější
výslovnost byla arki- a ,,konečně středolat.
měkká" (Janko) arci-. Ta přejata beze změny do
češtiny. — V němčině arcidílo erz-, to přejala
vulg. čeština v erc-dare-bák apod. — Samostatně
se vyvíjelo stč. arcipřest arcikněz, archidiakonus,
ze střhn. erzepriester: je i alc(i)přést, ancipřišt.
arenda: roční nájemné (např. z krčmy, odtud
slez. harenda krčma). Odvoz, arendář -dátor -
dovník -ďák (toto Vy). —- Pol. ( > ukr. r.), sch.
arenda, pd. hare.da. — Ze střlat. arrenda od
ar(r)endäre pronajímati (s ním souvisí i renta,
něm. Rente, fr. rentě, z *rendi-ta). Sic. arenda je
však, jak patrno ζά-,ζ mad. arenda-, v starší době
sic. á. znamenalo i poddanský poplatek vrchnosti
(Blanár HL).
arest, lid. i harest (h)arešt; sic. árešt, pol.
areszt. — Ze střlat. arrestum, což je od střlat.
arrestäre < ad + restäre učiniti, aby něco zůstalo
zpět, zadržeti, uvězniti. Arestant byl pův. ten, kdo
zadržuje, ale asi od 18. stol. (u Němců, pak i u
nás) zadržený, vězeň. Odtud i arestovati vězniti.
Ale aretovati zatknouti je z něm. arretieren, fr.
arréter t/v, jež pochází rovněž z arrestare.
arch papíru, stě. ark; sic. (h)árok, pd. arch.
Asi ze střhn. *arc (srov. střnizoz. a sever. ark), to
pak z lat. arcus oblouk, luk (odtud přímo pol.
arkusz [ > ukr., rd.], sch. arkuš, mad. árkus), což
„v stř. latine vzalo na sebe speciální význam ...
např. o papíru: ten se totiž v dílnách přehýbal do
oblouku nebo
astrachán
na způsob luku ve dvé" (Janko ČMF 27.15), pův.
byly totiž míněny jen archy foliové, o dvou
listech. Oba významy jsou i v něm. Bogen t/v.
archa: křídlový uzavírací oltář (dolož, od
1498), biblická archa úmluvy (skříň s deskami
Desatera), a. (lod) Noemova. Pol. archa, nyní
arka, sic. archa. — Základem je lat. area skříň,
vl. uzávěra, od arcěre, ch z němčiny (střhn. je
arke i arche, nhn. Arche). Viz i rakev.
archív. Obecné kulturní slovo, z lat. archivům
místo pro uložení listin, to z ř. άρχεϊον vládní
budova.
arkýř, stč. arkéř, alkéř. Z češtiny je sic. arkier
a pol. alkierz, z pol. ukr. alkyr; hl. warkař, dl.
ha(r)knař. Ze střhn. arkěre t/v, což je ze stár.
sev.-fr. arguiere střílna.
armáda, tak i sic. Pol. (h)armata dělo (dř. i
dělostřelectvo, vál. loďstvo) > ukr.harmata dělo.
—- Z it. armata (vl. 'ozbrojená' t. trupa, < lat.
armäta); naše d je ze špan. armáda (to proniklo i
do němčiny jako 'válečné lodstvo').
armotaj 1541: mosaz. Ze střlat. aramům méd
(Matzenauer); podrobnosti vývoje jsou nejasné.
ar on: rostlina Arům, již stč. od Mattiola. Spolu
s něm. Aron, fr. aron, it. ar o, sic. áron, pol.
aronek, r. arón, sch. aron je z lat. arům, to pak z
ř. άρον. Přichýlilo se (nevíme, kde nejprve) k
jménu biblického velekněze. Stč. též Aronova
brada, obdobně i leckde jinde (r. arónova borodá,
něm. Aaronbart aj.).
asent fam., nyní zastar. Mor. nář. (h)asenda Gr-
Mal.: odvod. Sic. asent. Z něm. Assent;
asentovati, -týrka, od něm. -tieren.
asfalt, stč. jednou aspalt. Z lat. asphaltus < ř.
άσφαλτος.
asi: přibližně, skoro, snad (přijdu asi za
hodinu; bylo jich asi deset), dolož, v tomto vý-
znamu od 1515. Starší asi, as, asi a, as a, asa
znamenalo však 'aspoň, wenigstens' (srov. aspoň),
dokladů je hojnost. Sic. asi. — Začáteční a- je
totéž co v ale 3°, tedy má ekvivalent v ř. ώς; si je
starý optativ, ze *slt (od es- býti v jesnib jsem);
druhé a lze chápat snad jako spojovací (dokud se
cítila větná povaha toho a si) ve smyslu 'a to,
tedy', později se ovšem toto a automatiso-valo.
Asa pět pecnóv daj = a budiž (třebas takto:) a pět
.... Nemózeš-li lépe, ale as a žádaj každému
dobrého = budiž to takto: žádaj .... Přistoupil
odstín připouštěcí ('třebas'), z něho se došlo k stč.
významu 'aspoň'.
aspoň alespoň, stč. asa poně, asponě, aspoň.
Sic. aspoň.Vav. snad = 'a(le) budiž (tak) až po to,
až do té míry'. Viz asi. Chápeme poně jako po +
(n)je, tj.ňe = akus. ntr. zájmena je; toto poně je
totéž co v poněvadž.
astrachán, mor. astry kán Podl. 70, sic.
astrachán-. kožešina z beránků od Astrachanu
ať
(u Kaspického moře); z ní čepice č. sic.
astrachánka, mor. lidově astrikánka, (h)astri-
gánka.
ať: slovce uvozující věty prací, vybízecí,
účelové; součást opisnóho imperativu. Jest
nepochybně děliti na a + ti > at: α je patrně
příbuzné (podobně jako a- v aby, až) s ř. prací
částicí ώς; klade-li se ona s optativem nebo i s
indikativem imperf. nebo aoristu, znamená u
Homéra 'kéž jen' nebo 'bodejž'; -ti nyní oslabené
v -ť, je patrně příbuzné s lit. částicí te-. která se
klade před tzv. permisiv. O totožnosti společného
a- v ať a aby svědčí to, že v starší době se místo
aby mohlo užíti ať by „v předmětových větách po
chtieti a prositi, řidčeji po jiných slovesech" (citát
z Bauera 169). I tomu, že obsahové žádací věty s
ať s indikativem présentu jsou ze staré doby
zachyceny pouze v přímé řeči, odpovídá obdobné
užití ř. ώς.
atila, tak i sic: krátký, šňůrami zdobený kabát
uherských husarů a hajduků SSJČ-SSJ. — Z
mad. attila t/v.
atlas 1°: druh tkaniny. Evropské slovo, z arab.
atlas hladká látka.
atlas 2°: soubor map spojených v knihu.
Původně název Mercatorova podobného díla z r.
1595. M. je pojmenoval podle mau-retanského
krále Atlanta, proslulého matematika a
astronoma. Později na titulních listech
zobrazován bájný starořecký obr Atlas nesoucí
na svých plecích svět, poprvé u Lafreriho. Honí,
Kartogr. přehled 9 (1955) 85. (Smilauer.)
atrament sic. ( > horň.) pol.: inkoust. Z lat.
äträmentum t/v (od äter černý) přejato skrze
latinsky znající ,,rechtory" (učitele).
avšak, tak i sic.; stč. též avšako, -ž(e). Spojka
odporovací. Z a 'ale', zesíleného příslovcem
všako = vším, každým způsobem. Viz však.
azbuka. Přejato z ruštiny (tak je i sic. ukr. sch.
b.); utvořeno z az*b a buky, názvů prvých dvou
písmen cirk.-slovanské abecedy.
azda stč.: viz zdali.
azor sev.-mor.: druh kabátu Kt5, azór zimní
kabát Rzr. — Viz hazór.
až 1° adverbium s významem něm. „bis" (až k
zemi, až v zimě, až doma, až po uši ap.).
Β
ba slovce potvrzovací a zdůrazňovací: bať z
ba-ti; barci < ba arci; baže; vm. bai, baj(i) (srov.
pol. ba i). Pol. sic. ukr. ba. — Je starobylé, neboť
je i lit. ba, avest. bä obdobného užití, dále stind.
srna t/v („zajisté"): záměna b\m, s „pohyblivé".
baba i bába: stará žena atd.; odvozeniny s
rozličnou citovou platností: babka babická
babinka bábuška babizna babec babice babisko
39 baba
Je to patrně spřežka z α a zesilovacího že; jeho a
se dá srovnat s véd. ä -f ablativ 'až po, bis an, bis
hin, zu hin' (prostorově): ä samu-drät = až k
moři. Zesilovací až (mor. oni sú hluší, až oni sú
hluší; je mi to až divné; až nejkrásnější to není B)
má rovněž paralelu při ind. ä: i ono je
„hervorhebend", např. po adjektivech a ad
verbuch, která jsou schopna stupňování, -se
klade, aby se naznačilo, že jde o opravdu vysoký
stupeň něčeho. Pouhým příslovcem je i zdvojené
č. sic. až-až (: nadřel se až-až), kde ten smysl
vystupuje zcela zřetelně. — Sem asi patří stč.
spojka až „v souvětích smyslem slučovacích",
kde místo ní bývá a za lat. et iam (doklady Gb a
Bauer VOS 33); také spojkové až v souvětích,
kde „proniká více méně jasně odporovací
význam", v. Bauer 53n.; dále časové až (hledal,
až to nalezl, něm. 'bis, bis daß, als bis'), podobně
v dluž.
až 2°, spojka uvozující vedlejší obsahové,
účinkové aj. věty. Významem i původem jí
odpovídají lit. jóg a ř. ώς, vše z ide. jö-(srov. a
3°) + *gi (> slovan. zesilovací partikule -žb).
Obsahové věty: stě. přihodí se, až pojide pop
jeden tuž cestu — accidit, ut sacerdos descenderet
= nč. „že", srov. lit. nusidavé, jog ubagas numirě
= stalo se, že ten ubožák zemřel (cit. z Leskiena
Lit. Lesebuch 227). Tím (jako při lat. ut) se
pochopí i věty účinkové: stč. lev zařva tak silně,
až se všecka země třesieše. Jiné funkce: dluž. po
slovesích declarandi et sentiendi: powjeí, až nicht
doma njejo (pověz, že nikdo doma není), lit.
atmink, jog tu gerai turějejsi pomysli (na to), že
jsi se měl dobře. Příčinné: dluž. měj žek, až sy
péišel (měj dík [za to] „že" nebo „poněvadž";
Muka: weil), pod. litev. s jog, Leskien ib. Dluž.
má az i ve větách účelových, srov. řecké účelové
ώς [ν. zde aby]. Viz hojné stě. doklady rozličného
užití u Bauera VČS, tam i starší domněnky o
původu toho až. O stě. až jedná Mikulášková LF
83.253n, 84.37n.
azur ažur(k)a ozdoba pořízená v jemné tka-
nině, papíru ap. „prolamováním"; ažurovati. Z fr.
ajour malý otvor, okénko pro denní světlo, s
denním světlem (d jour).
aj. Také rozdílné kvantity ája je využito k
rozdílnosti odstínů významových. Přenesených
významů je mnoho, ale dají se většinou snadno
pochopiti. Např. bába druh mraků „kupa, hrad"
(= rozložitý, neforemný jako baba); babka jistý
způsob vázání šátků na hlavě ( = jako si vážou
starší ženy); babka kovadlinka na klepání kos a
srpů (= nízká a široká, rozložitá; viz i B. Sulán
bába 40
StSl 5.159; J. Knobloch ZfS 7.297 upozorňuje, že
okraje této babky se ohýbají, svinují dospodu);
bába poslední snop při obžínkách (= ctihodný,
poslední, s pozorností a slávou vezený); babka
chroust; plochý kamének, házený po vodě tak,
aby se několikrát odrazil (snad = oblý, okrouhlý,
ne-špičatý); srv. rýmové žabka t/v; babka druh
hřibu (má klobouk s kozí nahoře rozprýska-nou).
Opovržlivě je míněna babka malý peníz (koupiti
za b-u), pův. jistý uherský peníz (maď. babka) v
našich zemích nevítaný a od sněmů
znehodnocovaný (jinak, asi mylně, Knobloch uv.
m.). Odvozeniny: babí, babský; v názvech rostlin
jako bábi ucho (jitrocel) apod.; babi léto (některé
něm. výrazy ukazují, že se tu míní obdoba s
druhou, pozdní láskou vdov), babi kout oblohy
(obyčejně: severozápad), odkud rády přicházejí
nevítané mraky (hledána v tom jakási mythická
bytost, prý bohyně Baba, ale to je výmysl; spíše
přenesený ,,babí kout" z jizby, od pece, odkud
jsou babské mrzutosti); slovesa: babiti pomáhati
dětem na svět (= býti činný jakožto porodní
bába); bábceti (o jablkách dlouho uložených a
zhoubovatělých, Hzl), scvrkávati se, dostávati
vráskovitý povrch, zábabceti zakrněti (o stromu)
PS. — Baba má u všech Slovanů týž základní
význam a často i stejné významy druhotné.
Původem je to slovo dětské řeči, téhož způsobu
jako táta. máma, tj. zdvojení otevřené slabiky s
nejsnadnější samohláskou a, zde pak s ret ničí b,
tj. hláskou, kterou děti dovedou pronášeti
poměrně brzo. Význam takovému slovu dávají
velcí: proto má někde i význam odchylný (it.
babbo, tur. baba = táta); většinou ale je ,,stará
žena" (tak i lit. bába, lot. baba, střhn. babě). Ve
významu 'Großmutter' vytlačilo toto bába
starobylý termín ova, zachovaný jen v hl.
wow(k)a (H. Šewc ZfS 6.574), příbuzný s ujec.
bába, lidový název jistých nákypů nebo
pečiva, též bahuba Jg; odtud (tak i sic.) bábovka,
pův. forma na pečení báby, pak pečivo z ní, nář.
babúfka, bábovica, babník, bábovnik, babiereň =
forma na bábu. Pol. nář. babůfka „forma do
pieczenia babki" (Nitzsch DŠ). — V češtině
doložena tato bába od 15. stol.: ,,Winter Šat 184
uvádí pečenou žemlovou bábu, na niž si recept
1465 opsal farář šebířovský Jan z Lukavce" (Š.).
Objevuje se i s výkladem: v pápě aneb kaši u Mat
Vel 340 A. Zdá se tedy, že bylo cítěno jako cizí;
dosud je to jídlo „panské". Bába je totéž co pápa;
pečivo baba je též sic. pol. luž. ukr. rus., papá je
též polsky. — V něm. nářečích (v sousedství
Slovanů, t. v Bavorsku, Slezsku, Sasku aj.) je
Babe, Bäbe Topf-, Napf-, Aschkuchen, na již.
Moravě bylo Apfel waba nákyp z kousků bílého
chleba a kousků jablek. J. Knobloch ZfS 7.298
má ta něm. slova za pře-
babuša
jatá ze slovanštiny. Tak i Steinhauser SI Wien
101.
babina vč.: zvětralý čedič (na Jičínsku) NŘ
20.153; zvětralá skála (na Jaroměřsku) Piazza
291. — Asi od baba; klade se důraz na
zvětralost, tedy na stáří.
bábinko, mor. (u Kyjova): malé dítě, loutka;
horň. bába ntr., bábca VVM 10.17: malé dítě v
peřince. — Sic. babka loutka, též bábika bábinka
bába bába, bábatko. Znamená i děvčátko; sem
pak dáme i sic. bábenec bábencek chlapeček (též
panák dětem ke hraní). — Slovo z „dětské" řeči;
srov. maď. báb, baba t/v, angl. baby malé dítě,
něm. Puppe. Všude jsou to asi domácí, samo-
statné útvary, o přejímání netřeba mluviti.
babočka: druh motýlů. — Přešlém přejato z r.
babočka t/v; znamená to vlastně babku, tj. patrně
čarodějnici (podle jiných prý duši babičky);
věřilo se, že v některých zvířatech (zvláště lidu
odporných; mezi těmi jsou i můry noční i motýli
denní!) jsou skryty čarodějnice. Slovo však zní
přívětivě — příčinou je pověrečný strach. Sic.
babočka SSJ, též babická baboška babuška
babuočka pestrý denní motýl, babočka. O tom
podrobně Vážný JM.
babonit msl.: hledati něco bez oprávnění (tam,
kde nemám co hledati!) nebo nevčas (např. v noci,
a tím budit jiné ze spaní) nebo nemotorně, též
babúnat baboznit babúzňať pabonit mamonit,
zbúzat, han. bábóňať. — Slovo zřejmě silně
nevlídné, expresivní (viz přípony!). Východisko
základu bab- není zřetelné. Snad původní je
pabúňat z pa-búcat (viz puditi), stran významu
srov. č. vytloukati = hledati, slíditi.
babrati se, babravý mor.: piplati se, mazati se
(s prací); babroš, babrák; bábranica. S novými
příponami mor. bachlat t/v a jč. vy-bahnit se
vypraviti se (na cestu); srov. sic. vybábrat sa. S i
laš. zabibrať. Zas, se, že sem patří i piplati 2°
(viz) a val. fafrať SvK. — Sic. babrať špinit,
kazit, dělat neodborně, dělati práci s něčím
nečistým; pol. babrac sie., nář. bablac, ukr.
babraty t/v. — Psi. babrati; odpovídá mu het.
paprähh- špiniti, skvrniti, papräi- pošpiniti se,
prohřešiti se. U nás přibyla thematisace a
zdloužení v 1. slabice (asimilací k 2. slabice).
Mad. babrál je ze slovenštiny.
babule mor.: husa, zdrobň. bobulka bibulka,
sic. babula babuliatko babul(en)(k)a baburka
babuška. — Od vábící interjekce babi! babi!, jíž
se volá na husy (sic).
babuša mor.: šátek zavázaný křížem pod
bradou, v týle nahoru cípem n. prostě pod bradu
B; přenes, han.: žena tak důkladně proti zimě
velkým teplým šátkem chráněná, že jí není takřka
obličej vidět Gr, odtud zababušit se B, babušit se
Gr = takto si chránit hlavu proti zimě. — Dl.
babuška 'šátek na hlavu' (i 'babička') ZfS
7.263,
babyka 41
hl. babic so haliti se. — Odvozeno asi od babka
= způsob, jak si ženy uvazují šátek na hlavu,
šikmo tak, že je uzel v týlu Gr.
babyka, sté. a nář. babka: druh javoru. —
Strom ten bývá zřídka rovný, spíš je zkřivený,
jakoby zakrslý (a křovitý), proto název je
přirovnáním ke staré ženě. Šmilauer NŘ 26.194.
Náležité psaní by bylo s i.
bác 1° bacán bacán: jisté pečivo (nákyp
„baba", jinde i velký vdolek, popř. nepodařený);
č. bacouch, han. bacóch má zakončení z osuch.
— Z něm. Batzen.
bác 2°, za Jg. u Zbirova druh obuvi: dřevěná
podešev a k ní plst nebo kůže řemínkem
přivázaná (ne přišitá!). Vč. backy jakási obuv NŘ
5.100. — Souvislosti a původ nejasné. Snad
zkráceno z papuč, babuc: na to ukazuje zm. bac
papuč.
bacat mor.: bouchati, bíti; jednodobé č.
bácnouti a pácnouti, mor. šo-bácnút a (c, tj. ts,
přesmykem > st) šo-bástnút; jě. bacit-, pro
„dětskou řeč" užito bacat (a zkráceno podle
papat hacat kakat); vč. (Hořice) bacat tlouci
kaménkem do krejcaru (hra). Mor. bacat
znamená i 'mnoho jísti' (srov. č. naprat se,
natlouci se), sic. rozbácať sa rozjísti se, s ch na-
bachtaný hodně najedený. — Psi. bacati, je
zastoupeno i v sic. {bacat bíti, bouchati, např. do
zad, interjekce bác; v mluvě k dětem bacat), sch.
b. ukr. r. S-ové intensivum (bat-sati) od batati
(sin. sch.), jež je příbuzno s lat. battuo bíti (it.
battere, fr. battre). Interj. bác! je zpětný útvar ze
slovesa. Meh SPFFBU 1.84.
baculatý: viz buclatý.
bača: na Valašsku a na Slovensku vrchní
ovčák na salaši; bačovat býti bačou, pak i (též
backovat) žertovně = býti někde, dlíti někde;
bačovňa koliba. — Sem řadíme i mor. bacek
bacal'a baca(lá)k tlustý muž (bačové opravdu
bývali silní, vykrmení), přeneseně bacek vepř. —
Pol. nář. bacá, bacza, sch. bac, rum. báciu, mad.
bac$(a), bacsó vrchní ovčák. — Slovo pastýřské
kultury karpatské. Zdá se, že bacá vzniklo
(přesmykem a úpravou zakončení) snad (nejistá
domněnka) z východního názvu pastýře, který
vězí v pol. ezaban, ukr. rus. coban, sch. b. coban,
a který pochází, jak se obecně věří, z osman.
coban. Další podrobnosti nejsou známy.
bačkor(a), v č. od Κ. Ί. Tháma; laš. u Příbora
badžgora MZ. — Sic. backor{a) papuč, bačkora
krpec; pol. bačkory, ukr. sch. bočkor. — Z mad.
boeskor krpec. Šmilauer OKP 2.10. — Sic.
bockoroš chudý zeman (vlastně: člověk obutý v
krpce, srov. krpciar), rovněž z maďarštiny.
bádati: zkoumati; bádavý, badatel. Stč. bylo
jadati, msl. badat tušiti, domnívati se, pozorovati.
Pol. badac bádati, zkoumati, pátrati; sic. badat
pozorovati, bádat zkoumati. Sem snad patří
(záměnou djr, § 6) sin. barati vyptávati se, b.
bar am dotýkati se čeho,.
bagaria
sahati nač, hledati. — Č. bádati doloženo po prvé
teprv z doby Jungmannovy; přejato z polštiny.
Psáno bylo zpravidla s a, ale obecná výslovnost s
á pronikla nedávno i do pravopisu. — Vzniklo
mylnou dekomposicí z *ob-adati; je vm. obadnút
okusiti, val. pobádat sa zdáti se; nejblíže je lit.
úodžiu úosti a lot. uözu uöst očichávati, větřiti,
dále od- v ř. δζω, perf. δδ-ωδ-α čichám a v lat.
odor čich, větření, vůně. Rozdílnost délky od I ód
se vysvětlí tím, že prvotní sloveso bylo asi
athematické. — Kořen od- je též ve vůně (viz): je
u něho ten zvláštní jev, že znamená nejen
„vydávati ze sebe jistý pach", ale i „příslušným
smyslem (čichem) vnímati pach něčeho"; pak,
protože čich byl dříve smyslem velmi důležitým
(o tom A. Wesselski, Der Sinn der Sinne, Praha
1934; viz i Meh SPFFBU 4.1955.29), rozšířen byl
význam toho kořene na vnímání pomocí smyslů
(kterýchkoli) vůbec, na „čití", pozorování,
zkoumání; odtud je jen krok k pojmu „míti za to,
domnívati se".
bádati v po- na-: viz bodati.
badej m. las.: lůžko za pecí B, bedna na spaní
Šr. — Z něm. ?
badián i badyán. Pol. badyan, r. badján; sin.
badijan. — N. Badian, fr. badiane, špan. it.
badiana. — Podle Radiová z turečtiny (Vasmer),
podle jiných z pers. badyán anýz.
badil, rostlina Sisyrinchium. Zavedeno
Preslem; asi z pol. badyl lodyha, koštál, stéblo,
původu nejasného.
badol laš.: párek spářených žab Hor. —
Nejasné.
bafati 1° bafciti: vydávati zvuk baf při kouření
tabáku, kouřiti z dýmky; sic. bafat -kat -cit -nút.
— Zvukomalebné.
bafati 2°: štěkati (rýmuje se s hajati),
přeneseně vybafnout na někoho = znenadání
prudce něco pronésti, říci. — Slovo zvuko-
malebné; obdobné samostatné útvary jsou i jinde:
něm. bafff, baffen, dán. bjeffe, švéd. nář. bjäffe
štěkati. — Je i forma se zesilovacím Z (§ 9):
blafati štěkati, tlachati, hrubě k někomu mluviti,
blafka tlachal, Hafnouti (o tom ani neblafni = nic
nevyzraď) SSJC. — Zvukomalebné. Je i něm.
blaffen štěkati.
bafnouti lid:, lapiti, chňapnouti, přenes,
zatknouti; se zesilovacím l (§ 9), zblafnouti PS
zatknouti, zavříti do vězení. — Pohybo-malebné.
bafuňář, -ňár, -nár slang.: sportovní činovník
(zpravidla ve veslařství a lyžařství), doprovázející
výkonné sportovce na zájezdech, činící
organisační a jiná opatření na závodech ap.
JDoloženo od 1940. — Podle K. Sochora NŘ
45.127 je jeho východiskem angl. buffoon [bafún]
paňáca, šašek.
baganče bakanóe ntr.: vojenský střevíc
(pěchotní), mor. baganc i bagan. — Přes sic.
baganča pochází z mad. bakanes.
bagaria msl.: kůže, tlustý řemen. Sic.
bagatel
bagária vydělaná hrubá kůže (na bagan-čata). —
Z maď. bagaria juchta, jež „zjevně souvisí s
osman. bulgari 'marokén', což je v podstatě
jméno volžských Bulharů" (Hauptová podle
Kniezsi).
bagatel, lidově pakatel. Z franc. bagatélle, ale
lidové p-k- přes němčinu.
bago, bako (toto Hr): kus tabáku žvýkaného v
ústech, bagovat žvýkati tabák; báčko zbytek
doutníku n. cigarety (někteří jej žvýkají!), z toho
špaček t/v, vulg. špágra t/v NŘ 35.52. — Pol. sin.
baga, chrv. baguš, rak.-něm. Baga, Bago, mad.
bago. — Slovo vyšlo z mad. bago, což je 1° sova,
2° zbytek tabáku v dýmce (dolož, od 1836); to
pak vzniklo zkrácením z bagóly-hús, což je ,,u
chudých lidí onen štavnatý tabák, který zbývá v
dýmce po kouření", vlastně ,,soví maso", tj.
jakoby špatné, šlachovité maso, které by bylo
nesnadno žvýkat. Maďaři totiž různé podřadné,
méněcenné věci jaksi „přenechávají" sovám, jako
u nás jsou podobně ,,kozí, koňské, hadí" apod.
rostliny a jiné věci. To zkrácené slovo rozšířily
maďarské pluky po celé rakouské říši. L. Kiss,
StSl 10.1964.196.
bagoun: uherský vepř (z toho je snad vulg.
nadávka bagán); vč. (Páka) též = nepálená cihla
(srov. vepřovice). — Sic. bagún, sch. bagun. —
Ze střlat. bačo, baconus, to pak je asi z něm.
Bäcker vepř (srov. i Bache pod bachyné); k němu
patří i angl. bacon slanina. — Mor. u Kyjova
bakoň uherský vepř je z maď. bakony.
bahno, již stč.; chod. běhno. Odvoz, bahenní,
bahnitý; ale bažina je přetvořené bařina; z-
bahněti. Sem patří i bahnitka rostlina
Andromeda, podle Β lidové(?), ale zavedené
Preslem. — Pol. bagno, sic. hl. ukr. bahno, dl.
bagno, r. nář. bagnó. — Příbuzné je snad lat.
stägnum t/v; tu však by bylo připustiti vertikální
záměnu bjd (§ 3) a zároveň pro latinu djst, § 11.
A. Mátl myslí na příbuznost s ř. σφάγνον mech (v
lat. stägnum na obměnu vlivem slovesa stáře,
státi).
bahnit se jvč. han.: hnisati Jg-H2-B-Gr. —
Nejasné. Snad je tu základem hniti, ale ba je pak
záhadné.
bacharyja bacheryja mor.: kořalka, čaj s ru-
mem; u Frenštátu bahnitka kořalka. — Původ
nejasný. — Jiné je bacharyja, tlustá žena (u
Hranic); to souvisí asi se sic. bachra t/v.
bachlat viz machlat.
bachně: druh tresky. Podle Dobrovského z
ruštiny.
bachňa bachyňa i bechyňa, behyňa, mor.:
prasnice; č. bachyné, sic. machňa divoká svině.
Sem zařadíme i ě. bachna, machna tlustá žena,
bachatý tlustý Jg. — Z něm. Bache prasnice;
zakončení -yňa a -e- pochází od mor. slova
bechyna tlustá žena, jež snad patří k bekyne.
42 bákaný
bachor, tak i sic: přední žaludek pře-žvýkavců;
vulg. břicho; stč. bachor tlusté střevo; nč.
bachořice tlačenka; ě. sic. bachratý* Z bachor je
baroch Jgd, odvoz. jé. barocháč břicháč, nadutec
ib. Krš. — Původ nejasný. (Ö. bachor, sic.
báchora zvrhlá švestka viz pod puchor.)
bachtár bachter vachtar sic.: hlídač, ponocný.
Z něm. Wächter. — Ale studentské sic. bakter
(tajně užívaný) tištěný překlad ,,je zkráceno ze
šalabakter (už v maď.)". (Šmilauer.)
baja msl.: chaloupka Kol. Souvisí se sin. bajta
chatrč a s ital. baita t/v. Staré slovo substrátové.
(Šmilauer.)
báje. Základní sloveso je stč. baju báti po-
vídati (něco smyšleného), vyprávěti; dosud mor.
bajat t/v, s dalšími, expresivními příponami vm.
bajdat (z pol. baj-da pohádka) a bajásat. Postv.
mor. lidové baja, c. bajka, odtud báječný, bájiti.
Z baja vzešlo expresivní báchor(k)a. Z
obrozenské doby je báje. Viz i báseň. — Sic. báj
gen. báje, bajka, bájný; bájit si oddávat se iluzím
ap.; báječný. — Sloveso bajq bajati je všeslo-
vanské (sic. jen obájit okouzliti, vl. říkáním
kouzel očarovati; pol. bajac, dl. bajas, ukr.
bajaty, r. nář. báj ať, sch. sin. bajati, b. baja; hl.
bac). — Prvotní sloveso bylo zajisté *ba-mb ba-
ti, odpovídající stran kořene a athematičnosti
řeckému φηµί < *bhä-mi a latinskému for färi,
bylo však záhy převedeno v ba-jq ba-ja-ti (č. báti
a hl. bac je zajisté staženo z bajati, nikoli prastaré
*ba-ti). Do té rodiny tedy patří dále lat. fáma
pověst, fábula bajka, ř. φήµη hlas. Viz i bákati.
bajonet, tak i sic. (dříve též bagnét pagnét
panganét). — Slovo evropské (fr. baionette atd.),
zpravidla se odvozuje od franc. města Bayonne,
kde prý byl b. vynalezen (ale — dí ML3 č. 986 —
není to prý dosvědčeno). Sic. tvary z jižní
němčiny (banet, bankenet), popř. skrze polštinu
(bagnet).
bajsek, bajzek jč.: pes. — „Přitvořeno k něm.
beissen kousati." Jjčř 98. (Něco obdobného je
bajzák zub El, asi rovněž od beissen.)
bajslovat baslovat vm: zauzlovati, zamotávati,
plésti, paskuditi Z-B (to je ale pobajSlovane!);
starati do stroje (hodinek a pod.) Hor. Jistě cizí,
ale nejasné.
bajt bajtek mor.: ranec. Asi zhrubělý útvar
(vypuštěno -Z!) z něm. Beutel pytlík.
hajzem pajzem mor.: vcelku, mentem, bez
výběru, šmahem (např. koupiti nějaké zboží
různého druhu najednou, bez třídění), laš. plžem;
v jednom pajzi ustavičně bez oddechu (např.
utíkat). — Sic. bajzom, na Oravě fajzom (Kuk.),
pd. pelzem. — Z' něm. beisammen 'pospolu'.
Šmilauer.
bákaný (tak i sic.) i bekaný v „dětské" řeči:
škaredý, ošklivý. — Utvořeno ne od
bákati
dětí, ale od dospělých, z citoslovcí odporu ba\ 6e'
(bď) nebo varování bebe! (tak i pol.) příponou -
aný (srov. protiklad cinaný hezký); k je
nejpohodlnější souhlásková výplň; vyskytuje se
místy i jako závěr oněch citoslovcí: bak, bek. Sem
zařadíme i mor. bákala něco škaredého (pavouk
aj.).
bákati zrn.: mnoho mluviti o planých věcech
KtD, bákadla pleskačky B, vybakovat si
vymýšleti si Kol. — R. bákat t/v. — Rozšířený
útvar slovesa baju báti; jeho -ka-odpovídá
příponovému -cha- v slovech jako ko-chati, atp.
— Naproti tomu sic. zbaknúť vzkřiknouti má svůj
protějšek v pol. bakac volati, od téhož základu,
ale s jiným vývojem významu.
baklažán: druh lilku s jedlými plody (nyní se
pěstuje i na Moravě). — Z rus. baklažán, to pak
přes osmanštinu je z arab.-pers. bädin) an.
bakna: svorka na lyžích. Z něm. Backe. (§.)
bakosit se: viz pakost.
bakule 1° lidový výraz o čemkoli, co má
přibližně kulovitou podobu (boule, hrbol, tvrdý
chuchval), nář. i bakula; zm. bachula hrč, s
expresivním ch. Odvoz, bakulatý, viz i baculatý.
— Asi z bambule zkřížením s kule (koule).
bakule 2°: hůl SSJČ z Čecha. — Přejato ze
sic. bakula hůl nahoře zahnutá, což zase pochází
z lat. baculum hůl, ze zemanského a školského
prostředí.
bakuňa val.: opasek. Nejasné.
bakus lid. o tlustém člověku; u pražských
ledařů: sněhulák NŘ 18.103. — Z Bakchus,
latinské podoby názvu řeckého boha vína
(malován jako otylý piják). Lid ho znal dobře: „na
konec masopustu, jenž se tehdy [ 1862] v Praze
před některými pivovary a nákladními domy
pomocí velikých do ulic vyvalených sudů a
sedících na nich bakchusů velmi hlučně slavil"
(A. Stašek, Vzpomínky, P. 1926, 163).
bál: ples. Evr. (n. Ball, fr. bal atd.),
postverbale k román, balläre. Fjganc zdrob-
nělina balet, rovněž evropská, nabyla zvláštního
významu.
bál ve strč. době až po Komenského: ras, biřic,
čistič stok a záchodů. Z něm. Fallmeis-ter. Janko
ÖMF 6.222.
baladrána, též baledrána paladrána valadrá-
na, v 17. století,,široký řasnatý plášť mužský na
způsob pytle, až na paty sahající, s rukávy"
(Teplý, v. Titz NŘ 19.314). Poslední doklad
baladrán v mor. písni (u Sušila, viz B). — Z ital.
palandrana. „Z Itálie se rozšířilo, stav-ši se
módním, v 16. stol. do Francie, jež podléhala
italskému vlivu: balandran. Rozšířilo se však
také na počátku třicítileté války k nám, a to asi
přímo, bez německého prostřednictví ..." (Titz).
balamutiti: klamati, šáliti; mor. (mezi Brnem
a Kyjovem) znamená i mluviti
43 balík
ze sna; val. balamuždžiť blouzniti SvK;
balamutný; mor. 4a a j. Přetváří se v hojné
expresivní druhotvary tak, že se ponechá jen
bal(a)- a připojí nové přípony: mor. balá-chat,
*baluchat (postv. han. baloch tlach B), balásat
Rous (s od bajásat; od něho balasák, balazák
žvanil Kol), balácat (c od plácati = tlachati); sic.
baláchať (postv. ba-láchy tlachy),
balášiibalúchaibalušiťbalabušii, msl. val. sic.
balviť. — Pol. balamacic, ukr. balamutyty, sic. r.
balamutit, dále pol. balakac, ukr. bálakaty, r. nář.
balákať. — Pův. bala-mqtitl·. je složeno z bála-, s
nímž je příbuzné ř. ψηλός (*bhalós) podvodný,
klamavý, a z motiti (viz moutiti). Celek je
podivná slovesná složenina. Rýmuje se s ukr.
kálamutyty a sch. kalamutiti (viz kormoutiti), dále
upomíná na sic. kala- gala- holo-muta.
balata zm.: veliké oči, hlavně u dobytka; vm.
balduvky, valduvky t/v; jvč. balatko Pittn. 8.662
bílý kulatý křemen (proti čárům). Sic. balatka
skleněná kulička. — Pol. baluchy bály balonie
t/v, baluszyó oči = vyvalovat. — Snad = balda.
balatka: bezcenná věc, maličkost; nestálo za
b-u Velesl., Komenský; dosud jč. u Holečka,
Šmilovského a sic. U Blahoslava též belaťka.
Snad od balata, pův. „kulička"? Rýmuje se β
fotka.
balda mor.: silná hůl, též baldovica, balina\ na
Podluží balta i balda trdlo (na mák). — R. balda
špalek, klacek, boule na stromu, tlustý konec hole
(srov. laš. bolda boule na tváři), pd. balda pytlík
na holi k ucpávání komína. — Z tur. baldak
rukověť šavle, koule na konci té rukověti. Tvary s
t jsou z mad. balta t/v. Sulán PIDebr 39. 14.
baldachýn, tak i sic; pol. -chim, r. -chín. — Z
něm. Baldachin, to dále z románských jazyků: it.
baldacchino > fr. baldaquin; odvozeno prý od
jména města Bagdadu, střlat. Baldac. — Laš.
baždal Β je z pol. odvozeniny baldaszek
vzájemným přesmykem hlásek laš.
baldo vat laš.: hrncovat se na voze. — Z
kobeltovat strkati, drcati?
baldrián lid.: rostlina kozlík; tak i sic. —
Spolu s pol. baldrián a r. baldyr'jan z něm.
Baldrian, to pak ze střlat. Valeriana t/v.
báleš beleš beliš beluš baláš bialoš sic: dolek
(druh pečiva). Přejato na Moravu: val. báleš beleš
bíleš B. — Z mad. nářečních tvarů bélés beleš
bielés bélés; sic á, ia je z mad. e (Hpt). Původ
mad. slova je temný; domněnku, že je od si. běH
'bílý', Kniezsa 796 odmítá. Podle Šmilauera je od
bél vnitřek (střída, jádro, dřeň).
balfas val. sic: hlupák. — Z mad. balfasz t/v
(což je z bal zlý afasz mužský úd; Sulán StSl
3.291).
balík: společensky neobratný člověk SSJČ,
zvláště z venkova; odtud Balíkov, posměšně:
zaostalá obec; arg. balík = sedlák, ven-
baliti
kován. — Z mad. vulg. balek prostý člověk,
hlupák. Sulán PF 18. 2. 289.
baliti. Vzniklo mylnou dekomposicí z obaliti ,
to pak z ob-valiti; dosud je lidové zavoba-lit a*
spisovně zaobaleně (z. říkati pravdu). Nové jsou
složeniny zabaliti, postv. zábal, vybaliti, pře0,
roz°, s°. — Základní *valiti je faktitivum od vel-
haliti, zastírati, jež vězí v toch. Β wal- t/v
(verhüllen) a stind. vrnoti zakrývá (verhüllt,
bedeckt). Lid. sbalit ukrásti je místo spakovat
vzíti, odnésti, srov. něm. arg. packen krásti
(vlastně 'baliti').
balkon, evr.; k nám z fr. balcon, tam z it.
balcone.
balon, lidově místy (dříve, viz Jg) baloun;
evr., z fr. ballon, tam z italštiny.
baloun, přezdívka pro hlupáka (ale silného
těla). — Z něm. Wallone Treimer 91; již v
němčině W. znamená marciálního, neotesaného
člověka (Treimer, Lingua 9, 1960, 90). ,,Srov.
chasa balounskáčili valonská 1603 v Knize o
bolesti a smutku." (Šmilauer.) Též mohutný
Porthos v Dumasových Třech mušketýrech má
příjmení du Vallon (E. Havlová). Šlo by o
vallonské vojáky, neblaze proslulé u nás po Bílé
hoře. V. Kiparsky NphM 61.1960.252 myslí však,
že b. je z *Bal, což by byla zkrácenina z vlastních
jmen jako Balbinus, Balduinus, Balaban.
balšám -án(ek), lidový název pro rozličné
druhy máty; přezdívkou balšán = venkovan (asi
že máta byla hojná v selských zahrádkách?). —
Je totéž slovo co knižní balzám, sic. balzám, jistá
vonná mast východní, z ř. βάλσαµον < hebr.
bäsäm, arab. basám.
bal ta: viz balda.
balvan. V češtině má jedině význam 'velká
neforemná masa kamene' (nehledíme-li na
básnický ,,balvan starostí" apod.), a to od staré
doby. Jinde znamená i kládu, špalek (pol.),
dřevěný sloup (br.), velkou mořskou vlnu, oblak
dýmu (pol., odtud val. laš.), staroslovanskou
sochu pohanského boha (pol. ukr. r. sin. sch.),
někde pak i špalek, ťulpasa. — Pol. balwan, sic.
sin. sch. balvan (sin. též bo-), ukr. bovvan, br.
bolvan, r. bolván (strus. též btlvan^, b-bťhva-
ητ>). — Slovo velmi sporné; viz i Hujer 1.252.
Zdá se, že jest vyjíti ze znění s ba- a bo-, že strus.
b'bl('b)- není než grafika mylně archaisující.
Původ slova je asi v Orientě, jenže přesný pramen
nelze dosud udati (jsou jen zjištěna slova
významu ne zcela stejného). Zdá se, že do Evropy
to slovo přišlo ve významu „loveckáfigura."
Severní eurasijské národy užívají k lovu jako
návnady nebo vábičů nejen zvířat živých (zajíce
uvnitř pasti na lišky; ochočené sobí samice na
přilákání divokého soba), ale i neživých figur
(např. vycpané husy na přilákání divokých hus);
ty byly dělány i později i z kovu nebo jiného
vhodného materiálu
44 bambulati
(o tom Sirelius, Jagd und Fischerei in Finnland,
Berlin 1934, 50). Termin je něm. Balbane, lot.
bulväns, švéd. bulván; z němčiny je č. balabán:
„dříve se k přivábení kohoutků [tetřívčích]
používalo vycpaných nebo napodobených
tetřívků čili balabánů", Šiman 128. Je tedy
možné, že se asijské slovo přes evropský sever,
kde se ustálilo ve významu neživé figury pro lov,
dostalo k nám a že ho bylo pak užito jednak
posměšně pro neumělé figury bůžků apod.,
jednak pro masu materiálu k takovému účelu se
hodící nebo připravenou. Vm. balvan dýmu,
balban, balvár t/v jsou významy přejaté z
polštiny. Rovněž sic. bolvan lenoch, povaleč,
bolvaniť žíti zahálčivě bude pod vlivem pol.
balwanié zevlovati, civěti, tuhnouti.
bal víš tě nář.: tratoliště, též b. hub = místo,
kde je hodně hub LF 27.357. — Nejasné. Snad
nějak patří k ukr. balyšce místo, kde byla dolina.
bambitka, dříve banditka, panditka. — Od-
vozeno od bandit = bandita, lupič; byly to
„krátké ručnice", oblíbené právě u zákeř-níků,
neboť se daly snadno schovati pod šatem (proto
byly zakazovány): „zrádné, tajné ručničky, jimž
panditky od zrádných mordéřuov, tak řečených
pandituov přezděly, jsou zapověděny" (Dačický).
Znění s b-b vzniklo asi „snahou zvukomalebnou"
(v. NŘ 2.307).
bambula: hlupák. Sic. bambuch. Z mad.
bamba hloupý.
bambule -la, dem. -lká, fam. slovo pro cokoli
kulovitého. — Sic. bambolec bombolec brmbolec
t/v.; dl. bombolica oteklina, ukr. nář. bombulka,
bumbulka ap. malý kulovitý předmět, u Oděsy
bambulka buton (Ba-leckyj StSl 5.186). — Náleží
k rodině slov boubel a bublina (viz). V ní bylo i
*bqbula (sch. bubuljica puchýř aj., str. bubulja
kapka dešťová), z toho by bylo č. *bubule. Zde
však > *bulbule: l bylo předjato a tak zdvojeno,
ale hned disimilováno v m, *bumbule; zde u-u
disimilováno v a-u, o-u; stran sic. r srov. mor.
brmbr = č. bumbu = píti (v dětské řeči). Pod.
útvary jsou lot. bembelis, lit. bemblys apod.
tlouštík.
bambulati bambylati bombolati bombélat
blombélat bumbulat bambat bělat mor.: kývati,
klátiti, kolébati něčím, jč. bombílat se Krš. (-i-
Jgd). Odtud jsou názvy nouzové kolébky: žena
pracující na poli sestaví 3—4 tyče v jehlanec, o
jeho vrchol sváže konce picasů plachty-trávnice;
plachta visící dolů utvoří pohodlné dětské lůžko,
jímž se může podle potřeby snadno pokývati a
dítě tak uspati; taková „kolébka" bývala i v
chudobných jizbách, jsouc vázána ke stropnímu
trámu: mor. bambeluša bambula bombél bombela
bumbela bombrlík belenka. — Pd. bqbelaé si$; dl.
bombaé býti kolébán visutě, klátiti se (Bielfeldt
ZfS 7.337). — Zdá se, že ta
bambus
slovesa vzešla (spodobou na začátku slova) z
gombélat, kombélat, to pak z *kolbélat, a dále z
kolébat, přičemž l-b přemístěny.
bambus, tak i sic. a pol. — Přejato asi z něm.
Bambus, což je z angl. plurálu od bamboo. To
pak je z malaj. bambu t/v, což je zas přejato z
drávidských jazyků: je kanárské bänbü, banbu,
banvu. Stiller RO 22.133.
báň 1° stč. báné: rozličné věci baňaté, např.
cibulovitá nebo jinak oblá kupole věže, vosí
hnízdo, hlavička dýmky, holubník (není sice
baňatý, ale přesto, stoje na vysokém stožáru, dělá
dojem malé báně věžní), baně široké hanácké
nohavice; baňka'(viz zvi.) je baňatá nádoba,
džbán, kulovitá nádoba na odbírání krve z těla,
baňatý rukávec. Odvoz.: baňatý. Dělá baňku =
nafukuje tváře Rohn 2.85; nabáňaný nabotnalý,
nasáklý vodou Kol, zabanelý oteklý Vaš, na-
bachat, na-bachňat nabotnati, otéci (zde nové ch-
ové přípony). — Sic. baňa je něco baňatého,
klenutého, velká kulatá nádoba, kopule ap., důl
rudný n. uhelný (odtud je sic. banský, č. báňský
'důlní' a sic. baník 'horníky; toto sic. baník je nyní
s oblibou i v Č. a Mor. bráno jako vlastní jméno
hornických fotbalových klubů). R. ukr. sch. banja
je i lázeň (r. slovo bylo do č. přejímáno od rus.
legionářů). — Psi. baňa vzniklo z ř. βαλανεϊον
lázeň: βαλα- > *baja- (j disimilací?) > bä,
dvojslabičnost, zakončení a rod jsou od vlivu
domácího slova lazúa. Slované znali lázně
dvojího druhu: 1° starodávné domácí (zvláštní
dřevěné domečky, tedy sauny, viz lázeň), a 2°
přejaté z řecké antiky (doloženy např. z
Chersonesu na Krymu); byly to těsné koupelny
zapuštěné do země, podlahy a stěny byly
vyloženy kameny (zbytky takových lázní se našly
v kultuře zaručeně slovanské, v. Hensel 266).
Další vývoj: v slangu horníků přeneseno b.
'kamenná lázeň' na doly (společné znaky:
zapuštění do země, poměrná těsnost, kamenný
spodek i stěny, vysoká teplota, horníci pracovali
téměř nazí). Předhistorický rudný důl měl verti-
kální průřez oválný, proto 6. bylo přenášeno dál
na předměty jiné: nejprve na skleněnou nebo
kovovou krytbu nad tavícím tyglíkem (byla
polokulovitá; i v ní byla vysoká teplota, pára), pak
na podobnou kupoli nad stavbami, na kulovitý
kryt věžní a konečně na podobné útvary jiné, na
kovové baňky na odnímání krve, na vosí hnízdo
(je v zemi a má oválnou podobu, vosy v něm
pracují podobně jako horníci) atd. Ale, vzhledem
k funkci, i na lázně dřevěné (na Rusi). Maď. bány
a je ze slovanštiny, ne naopak! Viz i baňkovat. —
(Mylně o sic. baňa V. Polák SR 13.44: prý je z
něm. bann okrsek, obvod, soudní pravomoc; proti
tomu Šmilauer ČMF 31.144.)
45 baňka
báň- 2° argot.: vězení (a přeneseně:
zastavárna; věci jsou tam jakoby uvězněny). — Je
vlastně totožné s báň 1°; jeho argotický význam
nevznikl domácím vývojem, ale byl přejat z it.
bagno káznice (Treimer 83) nebo z fr. bagne t/v
(to pak je z italštiny). „Východiskem jsou bývalé
lázně u cařihradského serailu (balneum), kde bylo
vězení pro otroky a galejníky; z toho na
Středomoří vzešel význam těžký žalář"
(Šmilauer).
báňat, ojediněle též bánit: kouřiti tabák z
dýmky. — Asi od bafati, iterativní útvar k *ba-
hniti > bániti (nová přípona -hniti); h vypadlo
jako v mor. lonit = č. lohnit píti.
banda: skupina (hudebníků apod.; konečně
jen: lupičů apod.). Slovo původně germ. band =
praporek, korouhev; ale byvši přejato do italštiny
(banda) dostalo tyto významy, které se pak z
Itálie spolu se slovem šíří do jiných zemí. U nás
nyní se užívá o kapele jen lidově a poněkud pohr-
davě, jinak pokleslo na 'luzu, sebranku'. Ale
bandita s tím nesouvisí.
bandalír bandelír pantalír, sic. pantalier:
závěsný řemen poboční zbraně. — Z něm.
Bandelier, dříve i Pantalier-, to dále z fr,
bandouliére.
bandaska 1° i banda, val. msl. mandaska
Václ. 139, Mal. — Původ málo jasný. Snad bylo
baňka přetvořeno vulgární příponou -nda (srov.
bry-nda, ju-nda), pak rozšířeno další příponou -
ska v tvar ještě více zhrubělý.
bandaska 2° vč.: silná hůl PS-Pt. - Původ
nejasný.
banderium (-dé-): v Uhrách kdysi jízdní
obranná družina šlechticů; pak jízdní průvod v
kroji. U nás převládl význam druhý. — Z mad.-
lat. banderium nebo mad. lid. bandériom (Sulán
pís.). Slovo má původ románský (Šmilauer): je no
volat, banderium praporec, it. bandiera, šp.
banderia.
bandor -dur 1°: č. nář. a vsi.: brambor. Z
brambor asi žertovnou obměnou podle bandur =
pandur (voják).
bandor -dur 2°: druh pečiva; za Jg ban-durka
podlouhlý chléb pekařský. — Původ nejasný.
Vykládá se z it. pane důro tvrdý chléb, což je
pochybné.
bandur bandur zrn.: hrubá obuv s dřevěnou
podešví. — Nejasné. Není vyloučeno, že od
jména pandurů, srov. jancar.
bandur vm.: nepálená cihla. Nejasné.
banka: nyní světové slovo (n. Bank, pol. bank,
fr. banque atd.). Něm. Bank lavice dostalo na jihu
význam lavice penězoměnců, odtud další vývoj.
Odvoz, bankovka za n. Banknote; bankéř je =
Bankier. — Lidově baňkal, bangál; -ál odkud?
baňka: baňatá jiádobka; nádobka na odsávání
krve SSJČ. Druhý význam vznikl ve rčení
sázeti baňky, kde baňka měla
baňkat 46
původně jiný význam. ,,Baňky se sázely tak: Na
místo, kde se cítila porucha, kovářka přilepila
svíčičku na kůži, svíčičku zapálila a přiklopila
skleničkou. Když svíčiěka dohořela, na kůži
naskočila baňka [= pryskýř], a tím snad vytažena
byla porucha zpod kůže" (z Holečka cituje Jílek
Jčř 223; je-li ten popis správný, jde o doznívání
starobyle praktiky zvané moxa, o níž viz JR 248 a
zde pod pelynek; dosud je moxa oblíbena v Asii,
zvláště v Číně.
baňkat: na° komu co = namluvit něco; koho
na co = přemluviti, navésti, též nabancit;
zbaňkovat koho = přemluviti (slibováním apod.),
val. baťkať t/v B-SvK. Je i laš. bánit lháti,
„prášiti" MZ. — Pro výklad je třeba vyjíti z
tohoto bánit. Je z maniti (viz) záměnou retnic:
místo původního m užito b. Forma s k má ráz
zdrobněliny.
banket: okrajový pás silnice, železniční trati
ap. SSJČ, vč. panket, jč. pankejt. — Z něm.
Bankette, to pak je z italštiny.
baňko vat, na° komu: napohlavkovat; (na)-
bančit (na)bíti. — Podle Jg = „bíti na líce, až
naběhnou, baňky někomu vytínati", srov. mor.
baňa políček.
baňkovať sa sic. msl.: potulovati se. Nejasné.
bankrotka, lidově vč. pangrotka jakási čepice.
— Nejasné.
baňo vat han. msl. sic: litovati, želeti: B-Gr a
j. Pd. banowac. — Z mad. bán t/v.
bantovať val.: prohledávati někomu kapsy,
pro° koho, vy° něco. — Sic: nevhodně se dotýkat,
znepokojovat. Pol. 17. stol. a nář. bantowac, ukr.
bantuváty, sin. bantovati dotýkati se, urážeti. — Z
mad. bánt dotýkati se, rušiti.
bár(s) sic: 1° třebas, -koli, 2° kéž. — Ze sic
proniklo i na Moravu: je val. msl., až ke Kyjovu,
např. msl. bárjak 'jakkoli, ledajak', (u Kyjova)
barzgdo 'kdokoli'. — Má se za to, že bar je
přejaté z mad. bar, které má oba významy. Původ
mad. slova je temný (spojování s bátor 'udatný,
smělý', < tur. bayatur 'bohatý' pokládám za ne-
smyslné). Proto je možno poukázat na sin. mar-
si-, např. markak 'jakkoli, špatně', marsikaj
'ledaskterý'. Toto mar by mohlo být domácího
(slovanského) původu; pak by v sic bar byla jen
záměna retných bjm a mad. slovo by pak bylo ze
slovenštiny. (Jinak Hauptová, Slavia 27.1958.41
ln.)
baraba: dělník-tunelář (bývají to zpravidla
Italové); i pohrdlivě asi = trhan. — Sic baráber.
— Z it. nář. (sever.) baraba ničema, to pak ze
jména biblického lotra Barabáše. Viz Treimer,
Jhrb. d. Vereines f. Geschichte der Stadt Wien
14.1958.52.
baracht(a) mor.: řeč smyšlená, žvatlanina Jg.
„Má už Blahoslav 1570: marné barachty o
domnělých svatých. Je podle Flajšhanse ze
střhn. bracht hluk, křik, chvástání."
barbora
(Šmilauer.) Je však i pd. barachitowac brblati si
něco polohlasně (a kývaje sebou, jako židé při
modlitbě), cit. LP 8.336, prý z lit. barakatúoti
(význam neudán, patrně týž).
barák: v č. doloženo od 18. stol. Na Moravě
byly za Β další významy: 1° dřevěný výstupek
přede dveřmi proti sněhu, 2 ° palanda ve chlévě
pod stropem (srov. palác t/v!), 3° veverčí hnízdo.
Odvoz. baráÓník, barabizna (o podivném -b- viz
pod barbora). — Barák je nyní slovo evropské;
přišlo „za třicetileté války do střední Evropy
francouzským prostřednictvím z vojenství
španělského" (Šmilauer NŘ 25.244). Význam
'dům' (i velký a pěkný) je už při fr. baraque.
Špan. barraca znamená sice lehkou boudu, ale
vlastní jméno Barraca je jménem jistých
dolmenů; na Balearech barraca je kamenný úkryt
(stavěný „kyklopským zdivem") pro dobytek, ve
tvaru sedmiposchodové pyramidové „babylonské
věže". P. Aalto NphM 39.383 je odvozuje z
Levanty: akad. parakku komora, chrám, trůnní
síň, královská residence, syr. pdrakkä, což je ze
sumer. bárag.
barbar, s něm. Barbar atd. z ř. βάρβαρος, jímž
Řekové označovali příslušníky nevzdělaných
národů cizích; ř. slovo je blízké č. bláboliti.
barbíř zastar.: lazebník, holič, též barvíř; sic
barbier. Z něm. Barbier.
barbora 1°. Ženské jméno přenášeno jako
obecné hanlivě pro tlustou nebo hloupou ženu (=
jméno, je-li příliš časté na venkově, kdežto ve
městech už vyšlo z módy, stává se u měšťáků
přezdívkou), dále pro poslední mohutný snop při
obžínkách, žertovně pro basu (zde pomáhá stejné
ba-; tak i sic: barbora basa, barborovať hrát na
basu, barboráš hudebník hrající na basu), mor.
pro dřevěné korýtko brzdicí pod kolem (poněvadž
je tato b. uvázána na řetězu, je pak zdrobnělé
barborka dřevěná nouzová spojka dvou od sebe
odtržených článků řetězu); vč. bárka (což je
zhrubělý tvar z křest, jména) je známý korýš žijící
ve starém dříví, msl. baruš-ky = červíci ve
vlhkém stavení (Mal). — 2° Barbor(k)a je dále
jakási bouda nebo barák: za Jg přístřeší u vody,
pod nímž se čerpá voda z řeky na praní, do lázně
apod., bouda na rybníce nad čepem (srubek
bránící nepovolaným v přístupu k čepu, viz i
bašta 1°), nyní v lese jakási sušírna na sušení
šišek a luštění semen. Tento druhý význam vznikl
žertovným sdružením slova *baraka = barák
(srov. něm. Baracke fem., fr. baraque fem., ital.
baracca fem.), popř. bašta, s Bárka (zhrubělé
formy Barbory) a dále s Barbora. Z toho křížení
se pochopí i střední -6- v barabizna. — Rostlina
barborka: podle vědeckého názvu Barbaraea,
něm. Barbarakraut, ve středověku lat. herba St.
Barbarae (bylina sv. Barbory).
bardoun 47
bardoun, stč. bardún, starý hudební nástroj
7strunný. Pol. bardon. — Z it. viola di Bar-done
(Brandl).
baret: z franc. bar(r)ette t/v (to ze střlat.
barrětum), přejato v nedávné době. Naproti tomu
forma biret je už stč., ze střlat. birré-tum. Obě
střlat. formy mají východiskem gallské birrum,
což byl jakýsi pláštík s kapuci.
barches jvč.: bramborový koláč pečený na
plechu (Koníř); han. barchubel osúch narychlo
upečený (Kolkop). — Totožné s bar-ches =
židovské rituální pečivo.
barchet, ojediněle i -ent, ze střhn. barchet (nyní
je Barchent). — Stč. barchan, parchan, sic. bar
chán, barchet, pol. bar chán, sin. barchan(t) ze
střhn. barchant. Posledním pramenem je arab.
barrakan (pol. r. ukr. bar akán ne přímo odtud,
ale z fr. barracan).
bárka: lodka, již stč. Základní pozdně-lat. bar
ca (původu egyptského, NphM 10.294) je
zastoupeno v románských jazycích; z nich nebo
ze střhn. barke (nelze rozhodnouti) bylo přejato
do češtiny.
barnavý: viz brnavý.
baron; sic. baron; k nám proniklo asi v 17.
stol. ze západu (franc. baron > něm.); tento titul
vznikl ve franštině ze sthn. bar o muž (bojovník)
(srov. muž, jeho strus. význam!). Baronský titul
jakožto nejnižší šlechtický dáván i zbohatlým
měšťanům (bez rodového statku n. hradu,
zámku), odtud lidové zíti si jako baron, baronský,
dělati barona; odtud i uhlobaron,' bohatý majitel
uhelných dolů (Rotschildové apod. byli baroni).
barúchat 1°, zpravidla s roz-, mor.: bořiti,
bourati; chalupa rozbarúchaná Kol = na spadnutí;
též o nepořádku v jizbě: máme to rozbaróchany
B; barouchat si postel (roz° Mal), šaty = mačkati;
je i borúchat, borúcat B. — Snad jeho
východiskem je sic. bárat bořit, iterativum od
bořit, se zdloužením v kořeni, u tohoto typu
produktivním; -úchat by pak byla přípona
intensivní povahy.
barúchat 2°, podluž. (B, Fp): hřměti. — Asi z
*pa- > ba- (přelχ pejorativní) a zvu-komalebného
ruchati (z *gruchati). — Sem náleží i zabarúchat
něco = založiti někam, že to nelze nalézti Voz,
zabarušený B; význam se vyvinul zde jako u
zachrouti, zašramotiti.
barva, stě. jednou i barba; odvoz, barevný,
barviti, barvitý. Pol. dl. barwa, hl. barba. Ze
střhn. varwe. — Mladší přejetí je sic. pol. ( >
ukr.) sin. farba.
barvasit na něco: mysliti na nějaký plán, v
mysli něco připravovati apod. (jč. Krš.). — Málo
jasné. Příbuzné asi se sch. za-boraviti
zapomenouti (kořen asi mor- jako v lat. me-mor
pametlivý, záměna retnic bjm). Tedy snad
upomínka na dávné sousedení s Jiho-slovany.
barvínek, stč. barvienek, sic. barvienok. — Z
češtiny je pol. barwinek, odtud ukr.
bašta
r. barvínok, r. též barvenók. — Přes něm.
Beerwinck přejato z lat. pervinca t/v. Ryba LF
86.359.
bařička: rostlina Triglochin. Preslův výtvor:
zdrobnělina z jihoslov. bar a sítina.
bařina: ve spis. jazyku dosti řídké (jednou
doloženo i stě.), mělo však vliv na slovo bažina;
ale v mor. nář. je bara, bařina, bařis-ko (laš.
bařadlisko s -adl- podle mokřadlo?). Sic. bara,
bařina; podivné sic. bahurina Jg-Kál (z Mičátka)
t/v upomíná poněkud na pol. bajura, bajor bahno.
Sin. sch. b. strus. bara, pol. nář. barzyna. Dl. para
bláto ZfS 7.348. — Psi. bara. Slovo substrátové.
Treimer Lingua 9.1960.98 cituje abchazské
baarra bažina.
bařtipán: nadutý, sebevědomý tlusťoch. Slovo
zcela mladé. Z *baštipánl, od baštiti jísti,
hodovati?
bas, nízký tón: z it. basso, to pak z lat. bassus
nízký.
basa: z franc. basse. Význam Vězení' je i v pd.
baéka.
basantit -mtit: klíti, nadávati; Jgd řáditi. —
Utvořeno od mad. baszama (začátku kleteb).
báseň básniti básník básnířka (od obrozen-
ského básníř); sic. báseň, -nit, -nik. Stč. básn -sen
znamenalo vymyšlené vypravování, báchoru,
dosud lidově básnit = povídat výmysly. I pol.
baéň, hl. dl. báseň, ukr. basnja, r. basnb, sin.
basen znamenají báchoru apod. — Pův. basnb, od
bajati (viz báje, bákati) utvořeno příponou -snb.
baslovať vm.: brnožit B-Z-Hor. — Hl.
pas(t)lic, páslowaé, dl. pasliš. — Z nem. nář.
pas(t)9ln (spis. basteln). O luž. Bielfeldt 210.
bašta: a dost!, tak i sic. pol. rus. něm. aj.; vše z
ital. bašta t/v.
bastant: kdo si chlubně počíná, velko-pansky
na odiv utrácí apod.; bastantit; vč. baštant švihák
Pt. — Původ nejasný. Jedna domněnka je u Jg
pod bašta.
bastonáda, tak i sic. (-št-): výprask holí; odtud
msl. (podluž.) baštón -ún rána. — Z fr.
bastonnade, to z it. bastonata, tedy patří k fr.
baton hůl atd.
bastruňk jč. Krš. 64.161. „Když voda sejde
[při lovu] až na to jezero [ve vypuštěném rybníku
„část loviště, kde voda zůstane"], pustí se do
rybníka shora stokou čerstvá voda, tzv. bastruňk
nebo střik, aby se ryba stáhla do loviště" Jjčř 110.
— Z něm. Bewässerung zavodnění.
bašta 1°: jistá část hradeb; přeneseně: pevná
ochrana. V rybářském slangu jč.: domek rybničního
hajného, též „barbora" (bouda nad čepem), tj.
opevnění, ochrana před nepovolanými; odtud
baštýř sádecký, dozorce rybniční (baštíř Jg). U
podradhošt-ských salašníků je to pajta, přístřeší pro
ovce na horské pastvině při salaši (Štika | ČL
45.68). — Bašta je již stč., odtud pol.
bašta
baszta > ukr. bašta a r. bášnja. — Z ital. bastia
t/v.
bašta 2°: dobré jídlo, požitek; též nesklonné
adjektivum znamenající 'výtečný'; odvoz. baštit
jísti dobře, bohatě a s chutí. — Z ital. pasto jídlo,
pokrm. Treimer 83.
bat val.: kyj KtD. Sin. seh. r. bat t/v. — Post
verbale od batati bíti, vězícího v bacati (viz).
Příbuzné je dále sté. batoh karabáč, pol. bat(og),
ukr. batih bič, r. batóg kyj.
báťa sté. důvěrné oslovení bratra i jiných osob;
zdrobn. stě. batik, batióek, ně. báťa = dobráěek.
— Sic. nář. báťa, baťko oslovení staršího člověka.
Obdobně ukr. bať(k)o, r. bat ja, batjuška; sch. b.
bašta je otec. — Protože v stě. době je zřetelně
doloženo několikrát jako oslovení především
bratra, není pochyby (tak Berneker), že báťa je
,,domácká" lichotná forma z bratr, asi jako ně.
brácha; vzniklo pronikavým zjednodušením
souhlásek na bat-; pak ještě t změkčeno, jako je v
příjmení Máša proti Mach apod. Takové
odchýlení od plné formy bratr způsobilo, že
povědomí o té souvislosti časem ztraceno a báťa
mohlo pak platiti i jiným osobám než bratrovi. Je
významné, že v sch. může slovem bratac osloviti
i muž svou ženu, milenku, ba i matka dceru (v.
Bern.); srov. dále i hláskovou redukci střhn. buole
= bratr, lot. bälis (důvěrně) bratr. Odmítá to však
Kniezsa 795, poukazuje na mordvinske bat já a
zyr janské bati; prý je to, nejspíše slovo dětské
řeči. — Mad. bátya je ze slovenštiny (B. Sulán
ústně).
báti se, bojácný (~ác- z přípony part. praes. et-
), bázlivý z (dosud jč. blan.) bojazlivý, mor. bojný
(č. spis. jen boha-bojný) bojavý bojatý; stč. bázn
(ϊ-kmen) -zň -zeň, nč. bázeň (přešlo vja-kmen) z
*boja-znb. Obávati se (doložené od Štítného,
postv. obava) vzniklo redukcí, srov. rd.
obáivaťsja t/v Podvys. (Zubatý ČMF 3.289 tu
však hledal kořen docela jiný.) Sic. báť sa, nář.
ojediněle bojať sa, bojiť sa; bojazlivý; adv. bojsa
z *boju sa = bojím se, z doby, kdy se 1. sg.
končila ještě na -u Meh LF 56.32, původně
samostatná vložková věta. Pol. boj$ bac sie. atd.
— Psi. a stsl. bojQ bojati s$, v č. oja staženo v á.
Nejblíže příbuzno je stind. bháyatě bojí se; v
slovanštině sloveso přešlo do třídy na Ijě (inf. -ěti
> ěti > -ati po j) jako chotěti veleti apod., kořen
dostal o jako chotěti gorěti aj. Ind. mediu
odpovídá naše reflexivum. Původně bylo sloveso
athematické; stind. bi-bhě-ti; lit. bijaüs bijótis; od
téhož kořene je ind. bhí- fem. hrůza, bhirú-
bázlivý aj.
batik i batika: 1° javánská nebo balíjská
tkanina batiková, 2° stejná tkanina vyráběná v
Evropě, 3° ručně malované hedvábí. — Nyní
evropeismus, z malajštiny. Stiller RO 22.115.
batoh: nyní cestovní vak na záda; přijato do
spis. řeči jako domněle domácí slovo za
bavlna
lidové ruksak (toto je z něm.), a to z msl. Tam je
baťoh (batoh Folp.) ranec (trávy, sena, šatů); han.
u Boskovic bátoš batuš je nůše, jinde bátoš kabela.
Sic. batoh ranec (sena), uzel (peřin, šatů), ruksak,
zdrobn. batózik -zok -žtik, kolekt. batožina
zavazadla. — . Nemůže patřiti k batog*b karabáč
(viz bat) už pro svůj význam. Pravým
východiskem je něm Weidtasche lovecká tor ba. Z
něho je č. nář. vátošna bátošna bátozna vartošna
bartošna brátošna NŘ 1.27; z bátošna zkrácením
vzniklo bátoš, z bátozna (s mylným z) batoh a dále
batoh, baťoh. Podle Šmilauera však „souvisí s
maď. batyu ranec4'.
batoliti se: jíti nejistým krokem, neohrabaně,
kolébavě (o dětech, kachnách, tlustých lidech ap.
Jg-PS-SSJČ); vč. u Miletína batelit se. Odvoz,
batole gen. -ete dítě začínající chodit, us.; batla
batle batlicka batlan bat(o)lícek ap., oděv batolat,
us. za Jg. — Sic. batoliť (bantoliť, vantoliť: η
disimilováno z před-jatého l, z *baltoliť) sa,
batola t/v jako v č. — Souvisí snad s val. motoliť
sa: ,,od pazdeří nás [děti, pokryté pazdeřím, jak si
v něm hrály] nebylo vidět, motolili jsme se v něm
jak myši" NVal 4.135. Další změna: smolil se po
zemi Voz 281. Také sic. tmoliť sa motati se,
hemžiti se (?) sem asi patří. — Vše je příbuzno s
lit. tabaloti viklati (wackeln), o němž viz pod
kotrmelec.
baviti. Dávné faktitivum k býti; v té funkci je
u nás jen ve složeninách: vy° něco si z paměti =
w/praviti, aby bylo; vy° dceru = ^praviti (postv.
výbava), z° (pův. jbz°) — způsobiti, aby někdo
byl z něčeho venku, oprostiti, za° = způsobiti,
aby někdo byl zaujat něčím (vyprávěním, tancem
apod., překážkou) nebo aby něco bylo zajato, za-
bráno (zkonfiskováno), postv. zábava ( χ mor.
zábava překážka B). Že zabaviti (zpěvem, tancem
apod.) vzniklo odloučením předpony druhotné
trvací baviti, mohoucí znamenati — podle toho,
co tanulo na mysli při původním zabaviti — bud
1° zaneprazdňovati příjemným hovorem atp. (k
tomu přibylo znova dokonavé pobaviti), nebo 2°
odnímati (zakázané zboží), nebo 3° b. se =
meškati někde zbytečně (pro nějakou překážku).
Zvláštní útvar je mor. nezbava > nezbacha (nová
přípona -cha\) plevel (= čeho se nelze zbaviti.) —
Obdobně jinde východiskem jsou slovesa s iz- za-
do-, prosté baviti amuser je až druhotné
(depraeverbalisované). — Dobrý protějšek k
baviti je ind. bhaváyati přivádí na svět, uvádí v
existenci.
bavlna, již stč.; bavlník keř produkující
bavlnu, utvořeno pro tento význam Přešlém (stč.
b. znamenalo bource morušového). Sic. též
pavlna (pa- vlivem druhého sic. výrazu pro
bavlnu, pamuk, jenž je z maď.). Pol. bawelna
(odtud ukr. baypvna), hl. ba-wlma, obé asi z
češtiny. — České slovo je asi z ital. bavella
(doloženo od 16. stol.),
bavorák
což znamenalo vlákno, které se odlučuje ze
zámotků v kotli, prv než se bere hedvábí. To
slovo (původně malvella, u Isidora Sevillského
jméno tkaniny z indického slézu), bylo přejato z
italštiny přímo do slovanštiny a do němčiny: u
nás byl jen konec slova přichýlen k vlna, u
Němců obdobně k Wolle 'vlna', mimoto ještě za-
čátek slova byl přichýlen k Baum 'strom'. Pisani,
Paideia 8.1953.90
bavorák, chod. baborák „název tance, snad z
Bavor přeneseného" (Hr.).
bazalka, rostlina Ocymum basilicum, toto z
řec. názvu (u Dioskorida) βασιλικόν tj. královská
(pro vynikající vlastnosti): v č. je bazylika 1517 v
herbáři Jana Černého, ale 1562 u Mattiola již
spodobou bazalika, i pak v tomto cizím a dosti
dlouhém slově vypadlo. Šmilauer OKP 2.11.4.
bazanovec: rostlina Naumburgia. — Přejal
Presl z pol. bazanowiec, což je příbuzná vrbina
(Lysimachia).
bazgraťslez. (opav.): na° namazati, načmárati
B, u° umazati Kt, bažgrat škrabati, špatně psáti
B, zbažgrat znečistiti Kt; val. bazgřivec ušpiněný
kluk B. — Z pol. bazgrač mazati, škrabati, psáti
nesmysly. To pak je asi expresivní forma ze
staršího pol. skrabac: sonorisované *zgrabaé
přesmykem celé skupiny zgr a b dalo bazgrač.
Viz i paskřivý.
bazilišek, již stč.: pohádkový ještěr zlých očí
(:ona svým baziliščim okem každého uštkne PS z
Něm.), odtud stč. též 'ostroviď. Lidově změněno i
v bazalíček, klad. baziliska fem. (také záp.-mor.
fem., ale tu znamená mloka). — Sic. bazilišok.
Pol. bazyliszek. — Ze střlat. basiliscus < ř.
βασ'ιλισκος, pťiv. druh asijských ještěrek s bílou
skvrnou na hlavě, jakousi to „korunkou", druh
mohoucí i trochu létati (s pomocí hřebene na
krku). Od oné korunky zván ,,malým králem",
stč. i králík; pod. od ř. βασιλεύς 'král' je i
βασίλισκος. Šmilauer OKP 2.11.
bažanka: rostlina Mercurialis. Vytvořil Presl,
asi z r. bažanna tráva, což je nejasné.
bažant, již stč. Tak i sic. hl. pol. — Ze střhn.
fasant, to pak ze stři. phasianus < ř. φασιανός =
pocházející od řeky Fasis pod Kavkazem; tam je
vskutku domovina ba-žantů.
bažinka, bažáťko, važinka Β zm.: housátko. Z
vábících interjekcí bázi! bázi! a váži! váži!
bažiti: bažím, mor. sic. též baží sa mi = tou-
žím, chce se mi, jsem žádostiv čeho, (zá)bažný
čeho (sic. v ctibažný). Novotvary jsou v laš.
zabahnuč se Šr, msl zabáhnút sa, zabahnit sa (z-
lo sa mi = zachtělo), zbáhnút si, han. ozbahnót si,
vebahovat si L, dále (záměnou ret nic bjm)
zmehnút se^Kol, zamahnút se Kt, č. změknouti si
něco ÖL 2.696, zmenouti si PS, zminouti si PS (-
i- je zde od umíniti si). Sic. je bažit (s vkladným r
i bražiť sa K),
4 Maöhek — Etymologický slovník
49 bedat
bachtiť (sa) > pachtit (sa), č. pachtiti se za něčím.
Pův. význam 'býti žádostiv čeho', ale přes
nabažiti se čeho (již stč.) 'nasytiti svou
žádostivost něčeho' se došlo k nář. (Páka) bažiti =
dopřávati si hojně jídla; ubažiti utratiti, promarniti
PS. — Pol. bazyc sie, zabagač sie., r. bažát bažit,
ukr. bažáty bažýty zabaháty, postv. bahá. — Psi.
bažati s$: shoduje se v kořeni, uznáme-li přesmyk
souhlásek, s lit. gobetis t/v (Petersson).
bdíti, stč. bzu bdieti; stě. pobdieti cítiti něco,
býti si vědom něčeho (ktož pobdí v svědomí
hriech smrtelný Štít.), pův. asi býti po probuzení,
býti vzhůru, při smyslech; od Z-ového příčestí je
adj. bdělý; stč. adv. bedlně bedlivě; bedlivý
pozorný, dbalý '(&. spánek = při kterém se
všecko ucítí, lehký), z něho druhotné sloveso stč.
vč. klad. bedliti, val. sic. bedlit dávati bedlivý
pozor. Han. (u Boskovic) probednót procitnouti
(srov. stsl. Vbz-b'bnqti, strus. voz-bnut t/v). —
Sic. bdiet, sin. bedeti, st.-sch. bdjeti, b. bdja, stsl.
b*bždo btděti. — Pův. btďo b^děti je stavové
sloveso na ije od kořene beudh-, který je v stind.
budhyatě procítá, poznává. Litevský protějšek je
budíti bdíti. Viz i faktitivum buditi. O bedlivý v.
Zubatý 1.1.193.
beblati, laš. též zesíleně beblosit. — Pol. nář.
beblac (-1-), b. báblja, sin. bebljati. — Zvuko-
malebné. Podobné útvary, samostatné, s našimi
nepříbuzné, jsou i v jiných jazycích (lit. plepěti,
vebleti, lot. babulět, něm. nář. babbeln aj.). Stejně
tvořeno je feflať Β t/v.
bečak. Na Hlučínsku kdysi modlící knížky,
vydávané Tomášem Beěákem v Olomoucir
naposled 1889. (R. Šrámek.)
bečeti bekati beknouti bekotati: postv. bek(ot)
bečení, pláč; mor. bečat; obéknút sa na někoho =
nevlídně beknouti. — Pol. bekac beczec, hl.
bjakac bječec, dl. bjacas, ukr. bekaty, sin. bekati,
sch. beknuti. — Původně o bekotu ovcí, telat
apod., tedy od zvuku bě βή, lat. bee atd.)
příponovým k+ati. Obdobné útvary týchž
významů (s vloženým r) jsou brekati, brečeti a
mrečeti.
bečka: menší a lehčí druh sudu, již stč.; stě. nč.
bečvář = kdo dělá bečky. — Sic. bočka, nář.
bečka i bačka, pol. beczka, ukr. r. béčka, sin.
bečva bečka bačva, sch. bačva, b. bačva bačka.
— Slovo jistě přejaté, ale není jasno, odkud a kdy;
obtíže hláskové jsou příliš veliké. Není radno ani
klásti nějakou původní společnou formu
slovanskou. U Románů bylo *buttia (fr. bosse
bečka na sůl), u Germánů n. Butte, Bottich a
příbuzní. Κ té skupině b. jistě patří. Snad bylo
přejato do češtiny v podobě b'btb+ka, ale t před k
dalo c (jako v kočka aj., běloučký proti bělúcí); z
češtiny se šířilo dále. Tvary s v mohou být
analogické podle lagwb (jihosl. lagva je sud!).
bedat -nút, msl.: ceknouti Β (ani nebedej! Kol,
enom bedl a už ju měl Voz). — Snad
bedla
je to znělá varianta slova špetnouti (š by v tomto
bylo chápáno jako zesilovací).
bedla: zavedeno Preslem 1847 jako český název
rodový; je však lidové (plur. bedle) místy okolo
Prahy; jč. je berla Jjčř; Presl znal i bedly, bedelky v
ústech (aphthy). —. Pol. bedla, bedlka, nář. bdla
houba (vůbec), hl. nář. bodlo, dl. bedlo. — Slovo
prastaré, *b*bdla. Jako souvisí jedle a ř. ελάτη, tak
i b'bdla s ř. βωλίτης houba (což přejato do latiny:
boletus, odtud do němčiny: Pilz). Hláskové rozdíly
svědčí pro to, že ta slova jsou „praevropská". Patří
k nim proto (K. Hornov) i gunzibské bodol houba
rostoucí na stromě, křesací hubka, troud (u
Bokareva, Cezskije jazyki Dagestana, 1959, 25).
Lit. budě, jakási houba, je zkrácenina z budělě t/v
(Meh ZfslPh 29.355), což je asi přejato ze
slovanštiny, ale upraveno v koncovce pomocí
přípony -ělé; jiné útvary tohoto druhu vy-početl
Fraenkel KZ 58.283n.
bedna, vm. kol. bedno; odvoz, bedniti, bednář.
— Sic. debna, debnit, debnár; pd. bednia zbel,
koryto, ukr. bodnja sud, sin. bedenj bečka, kbel,
úl, sch. badanj mlýnské koryto. — Pův. btdbna
(jihosl. -ňb) z germ. *budin- (sthn. butin, něm.
Bütte), které samo je ze střlat. butina, to pak z ř.
πντίνη butelka.
bedrník, nář. bederník bedernica deberní-6ek.
— Sic. bedrovník, bederník, bederencek. Pol.
biedrzeniec, ukr. bydrynec, r. bedrenéc, sin.
bedrenik bedrenéc, sch. bedrenik bedri-nac. —
Psi. bylo asi bedrbnbCb. Je to stará magická
bylina, zvláště v praktikách týkajících se
plodivosti; odvozeno od bedro: bedra se pokládala
za sídlo plodivé síly. Šmilauer.
bedro 1°, stč. nej častě ji bedra fem.; je to
pánevní část těla, „dolní strana hřbetu naproti
břichu" (Jg), srov. běžné kdysi spojení přepásati
bedra svá. Časem se význam stává nezřetelným:
„nésti něco na bedrech, vzíti na svá bedra" se
chápe jako na zádech, na ramenou atp., stč. bedra
jako boky, lůno; často překládá lat. femur (=
stehno). Odvoz.: stč. nábedrné plur. fem.: oděv na
bedra, háce; sem dáme i vm. nábetky provázky,
upevňující letní sukně (*nábedrky*l). — Pol. nář.
biedra biodra fem., spis. biodro kyčel, hl. bjedro,
dl. bjedro, stsl. sic. ukr. r. sin. sch. b. bedro
(přízvuk: r. bedro), r. též bedra fem., sch. též
bedra fem. — Příbuzno je střhn. zimere zimb(e)re
fem. téhož významu, užívané však jen jako
odborný termín o bedru lovné vysoké zvěře a
jatečního dobytka (viz cemr). Germ. Hemra je ze
staršího *demra. Je nutno (jak se i dalo) zařaditi
sem i lat. femur gen. feminis stehno (význam tomu
nebrání, posunutí bylo tu nasnadě!) z
*d(h)emrjmen- (starý rjn kmen!). Pak by germ. a
slov. slovo bylo úpravou sta-
50 belkotiť
rého neutra; v slovanštině nastaly změny mr > br
a přesmyk d-b > b-d.
bedro 2°, jč.: lomenice (tj. bok střechy, u
uličních domů souvisících lomenicemi) Jg-
Křemen, zm. jvč. příbedří (Jgd-B-H-Koníř)
postranní střecha, v pravém úhlu k hlavní střeše se
přimykající. — Pd. ubie-drznia svah pahorků,
strmá hora nebo její svah, ubiedrze svah louky. —
Snad je totožné s b. 1 °, srov. obdobně bok
střechy, hory, úbočí.
bedruňka berunka beruška, mor. verunka -
onka, laš. i meruňka Lp. Pol. biedr(z)onka, ukr.
bábrunka bobrunycja. — Původ nejasný. Lit.
petrelě -elis má stejný základ, ale neznělý; lit.
boruiě t/v má zase b-r.
bech vm.: místo ve fasuňku mezi košinami
prázdné; bejchy plur. vyduté boky na voze obilím
naloženém B. Sem i vm. bechňať (na-) bubřeti,
rozbechňalý hodně nabubřelý? — Pol. nář. belch
belk belech břich. — Nejasné.
bechyně zast.: skladiště rud. Nejasné.
bekeš, tak i sic: dlouhý zimní kabát uherského
střihu. — Z maď. bekes t/v. Sulán PIDebr 39.17.
bekyně stč.: tak zvány zbožné dívky nebo
vdovy, bydlící ve zvláštních domech, ale nejsoucí
v řeholi; též hanlivě ve význ. 'kacířky'; ně. bekyne
je též druh nočních motýlů (vzhledem k
jednotvárnému ponurému zbarvení, srov. mniška).
— Ze střlat. beguina, něm. Begine. Mask. viz pod
pikart.
béla 1° ve rčeních: starou belu (= nic) dostaneš,
stojí za st. b. apod. — Snad v tom vězí strus. béla
peníze (z béla, belka veverka, t. její kůže, jíž se
platilo).
béla 2°: druh selské čepice (za Jg u Benešova).
Nejasné.
bělat msl.: kolébati, uspávati dítě B-Mal, han.
belenkat Rous; msl. bélat pohybovat bélen(k)ou
(tak i sic.) = plachtovou kolískou Václ. 326. —
Odvozeno od jistých výrazů v 1. verši
„uspávanek" (ukolébavek), např. Halí, bělí,
belušky, šli dědáček na hrušky. Nebo: Halalo,
bělalo, aby sa vyspalo. Nebo: Halaj, belaj, neplač
(Václavík). Sic. belize mi, běli = spinkej SSJ. Bělí
atp. nic neznamená, je to pouze retnicová ozvěna k
halí (typu Čáry-máry, 2. člen rýmových složenin
rád začíná retnicí, což je obecný zjev). Přetváří se
v slovesné tvary a vtiskuje se mu pak význam
'houpati děcko, kolébati'.
belhati (se), též pelhat Kol, s přesmykem heblat
(hablat) se Voz; zesíleno v mor. belhý-ňat Jg. Adj.
belhavý již stč. — Rýmuje se s kulhati a s pol.
czolgac si$; tedy h je asi příponové. Základ je
snad týž co v bělat kolébati (belhati tedy chápáno
jako kolébati se na stranu) ?
belkotiť laš.: mlíti hubou, žvaniti B-Hor.;
belkotac špatně mluviti, blekotati, koktati Lp. —
Je to snad varianta slova blekotat. — Patří sem i
vm. kobeltovat pomlouvat, klevetit?
bělmo 51
bělmo, již stě. Pol. bielmo, ukr. bilmo, sic.
bělmo, r. belmó; sin. bélno (n\). — Pův. asi
bělbmo, od beťb bílý; vzácná přípona -bmo-bude
asi jeříkovým protějškem k balt. -umo-, lot.
báluma bledost, blednička.
bělpuch stč.: pergamen. — Ze střhn. buoch-vel
t/v (tj. knižní kůže, Buchfell); členy složeniny
přesmyknuty, vel- pak přichýleno k&ČZ-bílý.
benditi i banditi: dopřávati si hojně dobrého
jídla i pití ve veselé společnosti. Nejasné. E.
Baleckyj StSl 5.184 je spojuje s ukr. bendjuch
atd. (viz panděro).
ber gen. bru, již stč.: rostlina Setaria, příbuzná
prosu. Od Presla je bér, což převzaly slovníky. —
Sic. (Novačky) bar, sch. sin. bar, pol. dl. ber, r. hl.
bor. — Psi. bwt, název starobylý, ale isolovaný.
Dosavadní pokusy o výklad nejsou přesvědčivé.
Slovo asi „praevropské". Doklady bru jsou v ná-
lezech už od mladší doby kamenné z Evropy i z
Asie. — Ber má několik druhů, ale důležitý je jen
ber vlašský, S. italica: ten se sel (nebo sázel) ještě
asi před 80 lety s oblibou do půdy právě získané
zdařením nebo klučo-váním lesů, v ní dával
hojnou úrodu, žádal však půdu dobře vyčištěnou,
bez mechu a bez plevele. Zrno měl chutné, i slámu
z něho dobytek žral s chutí. Prodejní cena bru byla
skoro dvojnásobná než cena žita. (Svědectví o bru
z Valašska jev SborMusSpol ve Val. Meziříčí
13.54n.).
beran, tak i stč.; msl. bar an. Znamená i kládu
opatřenou na jednom konci železnou koulí (někdy i
v podobě beraní hlavy), jíž se bouraly brány
obléhaných objektů; pak i špalek dlaždičský na
dusání povrchu cesty, dále zařízení na vrážení pilot
do země; odtud beraniti; lidově beran je i
tvrdohlavec nebo hlupák, baranit komu co n. do
někoho = usilovně „vrážeti do hlavy" něco nechá-
pavému, přemlouvat, z° někoho; baranať na koho
= naléhati, žebroniti. Odvoz, beranica čepice z
beránčí kožešiny, též houba (oříš n. druh kotrče),
podle podoby k huňatému rounu. Lichotný útvar
ber oušek = dobráček; k tomu přitvořeno fem.
beruška ovečka, hodná a tichá dívka; han. baróška;
přeneseně han. barosa šiška (smrková, borová atd.
KpU, pův. asi 'jehněda'). Beránky, druh mráčků na
nebi (= je porybíno, v. ryba), vi. nebe je jako
beránek, má pravidelně rozložené stejné chomáčky
mrakové, fr. le ciel se moutonne = nebe se
beránčí, kaprovatí. — Pol. sic. dl. ukr. r. sch.
baran, hl. strus. boran. — Slova dosti podobná
jsou alb. berr ovce, ital. nář. bero beran, bera ovce,
franc. nář. berri beran aj. Původ všeho je nejasný,
snad slovo praevropské; z vábicí interjekce (v sic.
je bari, bárko, Podolák SSNM 55.43). Bask. je
barra.
bérce: holeň, bércový. Do češtiny uvedeno
Preslem z ruštiny (bérco t/v). Ruské slovo je
běs
patrně odvozenina z bedro, jež tam znamená
stehno; tedy z *bedrbce.
berdo si dáti: zahýřiti si. Doloženo od Jg. Ze
špan. (od vojáků?) darse un verde pove-seliti se,
pobaviti se. Kott 7.1194. Šmilauer.
bergamotka, tak i sic: výborný druh hrušek, v
č. dříve pergamentka (a něm. Pergament-Birne)
Hohn I 47. — It. bergamotta, fr. -ote, šp. port. -
ota, něm. -otte. — Vykládá se z tur. beg-armodi =
begovská, panská hruška.
berla, již stč.; místy mor. (doloženo již stč.)
brla; jč. bedle. Tak se překládá lat. ferula, je tedy
b. původně hůl, silný prut, pak hůl pastýřská
(přeneseně: odznak duchovní, biskupské n. opatské
moci, dále moci světské nebo důstojnosti vůbec,
žezlo), hůl žebrácká, zvláštní hůl na podporu
mrzáků, za Jg i držadlo u kosy (a berlík Jgd t/v;
dosud vč. belka t/v u Holic, z *berlka). — Sic.
berla je ozdobná ohnutá hůl jako symbol moci,
baria je na podpírání beznohých ap. Pol. berlo
žezlo, odtud ukr. berlo t/v; sin. bergla berla
mrzáků. — Přes sthn. ferala hůl z lat. ferula t/v. Ve
školách se však latinská ferula (prut) držela i tak
dlouho (na Slovensku ještě před sto lety) zásluhou
učitelů blýskajících se latinou: mor. a sic. je ferula
dosud slovo běžné (viz to). Jiná je berla = rostlina
Berula: český název je přímo z vědeckého, ale
přichýlen k prvému b.
berlina: druh kočáru. Fr. berlině, kočár podle
zvláštního způsobu, nazvaného podle města
Berlína; z franc. i něm. Berlině.
berně: daň. Od bráti, dokud ještě kořen ber-
znamenal 'nésti', jako v břímě a březí. Κ tomu
názoru vede paralela řecká, φόρος a φορά daň,
dávka, poplatek, clo, od φέρω nesu. TJ nás b. bez
ablautu; zakončení podle daň gen. daně. Smysl
názvu: to, co příslušníci kmene (obyvatelé krajiny)
přinášejí vladaři (rozumí se: jako dar: o tom viz
pod daň). Stpol. biernia je z češtiny.
berneška: druh kachny, v č. od Rohna. Přejato
ze střlat. bernesca (odtud i fr. nář. 16. stol.
bernesque; nyní je fr. barnache). Slovo to souvisí
ku podivu s názvem korýše vilejše stvolnatého
Lepas anatifera (fr. bernicle). Rohn praví:
„Bernešky, ptáci na stromích okolo moře rostou. .
.; když dorostli, ze stromu padají, pakli ale hned
vody nenajdou, živu býti nemůžou, neb v vodě
jejich živnost a život jest." Věřilo se totiž ve
Francii, že berneška se rodí z onoho korýše na
stromech. Šmilauer N& 24.133.
běs 1°: zlý duch, démon. — Sic. sin. bes t/v,
pol. bies čert, ukr. bis, r.-bes čert, zlý duch. — Psi.
stsl. běsT> = démon, zlý duch. — Slovo velmi
starobylé. Příbuzno je snad het. šepa démon
(ašga-šepa genius brány, kamru-sepa bohyně
zdraví, ispanza-šepa genius noci; s = [s~\); je též
v podobě zipa (dagan( zipa genius země), která
vzešla ze sepa po n-
běs
když bylo vloženo přechodové t {dagan-t-sipa),
neboť het. z = ts. U Chetitů to byl tedy pouhý
démon nějakého místa nebo přírodního zjevu (asi
jako lotyšské ,,matky"), dobrý nebo zlý. Dále je
příbuzno irské söibim uvádím v iluzi, klamu,
slábhar kouzlo, očarování, středoirsky slabrae zlý
duch, vracející se umrlec (revenant) a£. (o těchto
slovech, ale bez bes'b, jedná Cop v Die Sprache 6,
1960, In.; pochybuje však Kro-nasser Etym.
184n). Kořen byl tedy seib(h)-; název démona byl
*sóib(h)o-s (z toho je het. sepa). U nás je třeba
uznati přesmyk s-b > b-s, provedený až po změně
oi > e (jinak by *boisos bylo dalo *bechT>\).
Důvod přesmyku je zde tabuový: pro bázeň před
zlými duchy nebylo vyslovováno náležité jméno
*sěb*b, aby duchové jím nebyli přivoláni. Přízvuk
psi. byl na prvé slabice (rus. gen. bésá), ražený
(sch. íje), to ukazuje na ide. *ói, shodné s
keltským. Nynější význam 'pohanský bůh, zlé
božstvo' se ustálil za křesťanství jako protiklad k
významu slova bogi>, když toto bylo u křesťanů
přijato v dobrém významu jakožto označení
křesťanského boha. Dále je snad příbuzno též ind.
pisäca- démon; ind. ρ je z jazyka kmene Pisačů
(„Běsů"), který i jindy znělé souhlásky nahrazuje
neznělými.
běs 2°: 'zuřivost, vzteklosť, často ve spojeních
běs žárlivosti ap. Odvozeniny: běsný, běsniti,
zběsilý. — Sic. bes (besy robit býti nezbedný,
řáditi), besnieť, běsnit; běsnota vzteklina, besnica
pálenka. — Důležitý útvar je *běs-tvo ve vč.
pestvo, peství rozpustilé kousky (zvláště
nezbedných dětí), pestvit rozpustile si vésti; msl.
pestvo -vit -vovát t/v B, laš. zbestvený do čeho Β
dychtivý, zblázněný. — Sic. pestvo Hviezd. 1.254,
páctviť řádit (v opilosti). Pol. best wie roz-
vášňovati, bestwiec oddávati se hýření. R. bes;
besiť rozčilovat, besiťsja vztekati se, jančiti,
besnoviťsja, ukr. bisnuvátysja běsniti, zuřiti. Sch.
bijes zběsilost, vztek. B. bjas vzteklina, zloba,
zuřivost, běsen vzteklý, zuřivý, besnéja, besúvam
zuřiti. — Psi. bes'b. Příbuzno je středoirské báes
nálada, pobláz-něnost (Laune, Torheit), baos
fornication, caprice, foliy; ae z *ai. V slovanštině
zachováno s (není očekávané ch\) poněvadž bylo
odedávna drženo odvozeninou běs-tvo.
beseda. Stě. beseda pohovor, antesedium (tak
překládají staré slovníky!), nč. beseda t/v, též
družná zábava; besídka t/v, ale též zahradní altán,
někde i pavlač přede dveřmi („Nad záspím bývá
pavláčka obyčejně besídka nazývaná" Hodura 60).
Besedovati, besed-ník, besedář. Jč. přesmykem
desební reci = zbytečné (Vydra). -— Sic. beseda
t/v jako v č. Pol. biesiada zábava, ukr. besida řeč,
hovor, r. beseda hovor, besedka altán, b. sin.
beseda slovo, řeč, hovor, sch. bes jeda řeč. — Psi.
stsl. beseda; nejspíše z *bez-sěda: bez- je
52 bez
totožné se známou předložkoví, zde však mělo
platnost ještě adverbiální 'vně, venku' jako jeho
ind. protějšek bahih, sěda je od seděti. B. tedy
znamenalo společné posedění venku, před
domem (na záspi, na pavlači) s přátelským
klidným pohovorem, jak se to dělá na venkově na
večer po práci a v neděli odpoledne. — Mad.
beszéd řeč je ze slovanštiny.
beskyd. Toto jméno známých hor se uvádí i
jako jméno obecné (PS, Kál), prý znamenající
vrchol hory bud holý, nebo porostlý jen křovím,
klečí. Brandl Gl. má doklady z 1653: ,,a tak se
hranice ukazují samými vrchními hřebeněmi, které
se beskejdy jmenují ... kromě na beskydě Kelčové,
na které (tedy -a fem.!) seno pálili ... aby jedna i
druhá strana té beskydy podlé své vůle užívali ...
kdyby na beskejdách a hranicích trávu místo luk
užívati chtěli". — Původ nejasný. Viz nyní
podrobný výklad ¥. Kopečného v knize „Adolfu
Kellnerovi" (Brno 1954) 158n. „Jméno není
germ., nýbrž asi thrácké (alb. bjeshkě, horská
pastvina)"; z E. Schwarze uvádí V. Šmilauer ZMK
3.349.
bestie, pol. bestja, r. bettija. Z lat. bestia, skrze
latinské školy. Sic. bestia přišlo přes madarštinu.
beťár: obyvatel uherské pusty, maďarský
pastevec; tulák, poběhlík, darebák, ničema SSJČ.
Msl. (Kol) nadávka tlustému, neohrabanému. —
Sic. beťár t/v jako v č. — Vše z mad. betyár lupič
na pustě, ničema.
betrám per.trám, u Mattiola i peltrám rostlina
Achillea ptarmica. Jméno cizí léčivé rostliny
pyrethrum (= Anacyclus p.) bylo přenášeno v
středověku na tuto domácí Ach. pt.: ta označována
za „Pyrethrum silvestre, to jest planý aneb lesní
pertram, německy Bertram ..." (MatVel), neboť
„potřebuje se v domácnosti na místě pertrámu"
(Presl Všr), proto se dosud drží v zahrádkách.
Bertram tedy < πνρε&ρον, což označuje vlastně
bylinu proti horečce.
bez předložka; v mnohých složeninách: stč.
bezduchý, bezden atd. — Sic. bez, nář. i brez (a
brezocivý = bezočivý, drzý) jako v sin. sch. ukr.
Pol. ukr. r. sch. b. bez, hl. bjez, dl. bjez. Sin. sch.
ukr. brez, dl. bzez (zkřížením s *perzT> = č.
přes). — Je příbuzné s lit. bě, lot. bez t/v, stind.
bahih vně, venku. O tom a o složeninách s bez-
podrobně Hujer 1.41n. Původní význam je ještě v
býti bez sebe, srov. něm. außer sich sein.
bez, rostlina Sambucus; stč. bez (gen. bza, bzu)
i bezh (tak Luc); nč. bez gen. bezu; v místních
jménech Bzoví Bzenec Bezník aj. Sic. baza beza
bieza kbez. Plod: bzina, be-zinka. — Č. lidové bez
a sic. baz{ick)a přeneseno i na šeřík (Syringa). —
Jinde je *&τ>ζ?> (pol. sin. bez, hl. bóz, dl. bez,
baz, ukr. r. boz, sch. baz, b. baz), ale i ^b'bzg'b
(sin. bezg, sch. bazag), mimoto pol. nář. best bezt
bešt,
bezděky
b. bäzdovina. r. buz. — Slovo velmi nesnadné.
Jeho proměnlivost má snad příčinu tabuovou (u
Poláků černý bez je „sredziba. diabla", vysekávání
jeho keřů je nebezpečné; Bystron, Etnografja
Polski 1947, 151). Vy-jdeme-li z ^b'bzg'b, dalo by
se to spojiti s lat. (a román.) sabücus (bylo i
sambucus) tak, že Slované, přejímajíce toto
,,praevropské" slovo, přemístili s dozadu: büskt
(nutno zde předpokládati u krátké; ü by bylo v r.
nář. byzet), dále změnu sk > zg, konečně většinou
zánik toho g. Z románských slov srov. port.
sabugo. Litvané však podrželi k: búkas 'bez', Meh
ZfslPh 29.356.
bezděky: mimovolně, neúmyslně. Poklesalo v
nesklonné bezděk = bez rozmýšlení, Sm. 251. Stě.
bez dieky = bez vůle, proti vůli, nedobrovolně; pol.
bez dzi§ki, przez dzieki. — Je to překlad za střhn.
äne danc 'wider willen'; Hujer 1.43. Toto danc
souvisí s denken mysleti (v. dík), tedy = bez
úmyslu.
bezkrejtka: krajác na mléko (vysoký) Jg z D,
Most. z 1643, NŘ 19.61. — Snad krajáč „bez
krytí", nepokrývaný pokličkou.
bezperactvi laš.: rozpustilost B. Snad sem patří
i jč. rozpěrácky mluv jit chlubivě žvastat, Jílek Jčř
68 (ale s jinou domněnkou). — Vslc. bezperak
robíc dělati neplechu K. — Výklad viz pod kluk.
běžeti, běhati (vy° něco, s°), -běhnouti (vy°, do°
a mn. j.), -bíhati (vy° aj.). Post v. staré běh, nová
ná° pří° prů° roz° s° vý° (sic. súbeh konkurs);
odvoz. stč. běhlý, nč. zběhlý, po-běhlík -íce (stč.
poběhlý = odběhly), odběh-lec, zběh, běhule =
běhna, behoun, běžný, běžec, běhavka; nejnověji
koloběžka, kalk za něm. Laufrad. Běhat se o
pohlavním pudu krav. — Všeslovanské. Sic.
bežať, beh, -behnúť, pol. bíezec, bíegac, bíec atd.,
stsl. bězo bězati, běgnq běgnoti a běgajq běgatí. —
Psi. bylo asi nejprve *běgQ *běgtí (srov. infinitivy
pol. bíec, ukr. bicy, rd. beč, sch. po-bječí), jemuž
odpovídá lit. begu begti. Pak přitvořeny útvary
další (viz stsl.) a postverbale běg*b. Další pří-
buzensko je v novoind. jazycích: hindi beng.
assam. bhäg-, pendž. bhwjj- běžeti. (Ale ř. φέβοµαι
prchám, často uváděné, je nejisté.) Slov. -ěti (> -ati
po f) je podle oposita lézati, s nímž bývá často
spojováno ve rčeních (č. jak to běží a leží apod.).
bezový: světle hnědý. Z franc. beige t/v.
bible, stč. bibla biblí bible biblijě, sic. biblia.
Slovo nyní světové,"z ř.-lat. biblia ( = plur., proto
stč. knihy), to pak v řečtině odvozeno od jména
města Byblos (sev. od Bejrútu, nyní Džebel),
odkud dováželi papyrus.
bič, bičík. Sem patří i chod. bícek 1 ° smyčec
houslí (srov. sic. bičík t/v), 2° smyčec pohánějící
primitivní malý soustruh (na vřetena, dýmky ap.).
Na Ostravsku bylo kdysi bičové, přídavek
pastýřům k sjednanému platu. Bičovati, stč. též
bicěvati. — Všeslov. bič (ukr. byc). Stsl. psi.
biěb od bí-ti příponou -6b
bidlo
(srov. seká-c atp.), tedy = nástroj na bití. Něm.
Peitsche ze slovan.
bída, stč. bieda; vedle toho s krátkým e stč. ně.
běda, jež pokleslo v citoslovce: běda!, odtud
bědovati ( = volati běda!), Jgd a mor. bědákat
(přípona -k- jako v achkati). Od bída je bídný ( > -
nik), mor. bídit se, spis. bídaciti (se), val. bídaciť
sa SvK, han. bi-dacit se SvB mízovati se (stran -
ac- srv. val. nuzaciť sa a živacit), zbědaciti koho,
mor. bídáceti se Jg, chod. ubídněný NŘ 5.180, jvě.
pobida nouze. Slovesa: stč. poběditi přemoci,
zvítěziti nad, postv. poběda vítězství (srov. rus.),
nábiediti přemoci, nabiezěti nutiti, pobízeti,
vybízeti (k jídlu, k svornosti), val. nabízat pobízeti,
laš. nabiznut příměti. Nč. -bízeti a nově k tomu -
bíd-nouti (na- po- vy-; postverb. nabídka atd.); ale
podbízeti je kalk za něm. unterbieten (o tomto
Haller NŘ 15.225). Další novotvary laš. pobiznut
pozvati, chod. pobíznout pobídnouti, msl. vbízat (-
nut) se nabízeti (nabídnouti) se. — Stsl. běždo
běditi nutiti, poběditi zvítěziti, přemoci (postv.
poběda vítězství), ubediti přinutiti, běda bída,
bědbn^ bídný. Sic. bieda, biedny, biedií; běda!;
bedac 'bídný, ubohý lid', bedaciť 'žíti v bídě',
bedár 'chudobný člověk', bedáriť = bedačiť;
bedákať hořekovati (= volati běda!). Pol. biada,
ukr. bida, r. b. běda, hl. dl. běda, sch. bijeda
nouze; sch. bijediti, b. bedja, ukr. bidyty
pomlouvati. — Příbuzno je pouze gót. baidjan,
sthn. beuten nutiti. U Slovanů bylo nejprve sloveso
s významem úplně stejným 'nutiti, vybízeti', k
němu pak přitvořeno postverbale běda, jehož
význam se vyvíjel od obecného ,,stavu, v němž
jsme nuceni k něčemu" k speciálnímu pojetí
'nesnáz, útrapa, ubohost', a konečně až k pojmu
'chudoba, nouze'. Složené poběditi koho = přinutiti
koho k čemu > přemoci koho, zvítěziti nad kým.
Čeština zdědila jednak běda, jednak -běditi (už jen
s předponami!); přitvořila si naběditi. Κ tomu a k
poběditi přinutiti vytvořila dále nabiezěti a po-
biezěti a konečně -bídnouti a nář. -bíznouti, -bízati;
ba i han. po-viznót Kp pobídnout koně bičem. Tu
nastal vývoj významu při na-: vnucovati zboží ke
koupi oslabeno v nynější význam, při němž nejde
už o skutečné nucení. Je pravděpodobné, že
významový vývoj v češtině (od 'nutiti' k 'vybízeti,
nabízeti') se dál pod vlivem německého bieten
(ge°, an°), které však má základ jiný. Za zmínku
stojí také Bartošovo zjištění, že „pobízet na
Drahansku neznají; říkají nutit". Lit. běda, lot.
běda nouze, ze slovanštiny.
bidlo, již stč.; dem. stč. bidélce, nč. bi-délko. —
Sin. sch. b. r. bilo, ukr. bylo, sic. dl. bidlo. —
Bidlo je tyč nebo žerd rozličné délky i tloušťky;
odvozuje se od bí-ti příponou -dlo, značící nástroj
(tedy b. = čím se bije), tlouk. Ale zpravidla bidlo
toho účelu
 biflovati
nemá: známe bidlo u studně na vytahování okovu s
vodou, b. je jakási työ u rybářských sítí, utenat
ptáčnických aj.; ve venkovských domácnostech je
to tyč (vč. vidlo), žerd vodorovně zavěšená pod
stropem u kamen (nebo i jinde), na kterou se věše jí
utěrky, ručníky, mokré šaty, aby snadno vyschly,
na podobná bidla na zahradě věší hospodyně prádlo
na dosušení, v komoře nepoužívané peřiny atp.
Jasné je bidlo tkalcovské: bidla (obyč. plur.) jsou
tam zařízení na přitloukání útku: mezi dvěma
vodorovnými tyčemi jsou „paprsky" (ty vlastně
přitloukají), celek je dvěma postranními dřevy
zavěšen na horním rámu, takže je pohyblivý. V
Dolní Lužici b. má jen tento jediný význam! Muka
cituje výklad, že je to „psibijadlo, z kótrymž se
tkané nisi psibijaju" (také Slováci „pribí-jajú" útek,
viz Uhlár ČTČ 2.337). Tedy bidlo tkalcovské bude
od bíti. Ale ostatní sotva. * Jsou i bidla silnější,
např. 2 základní části vozních žebřin (do nich jsou
zapraveny slabé příčky). Zdá se proto, že bidlo
'žerď spíše patří k ř. φίτρός kláda, břevno, klacek,
poleno. Za příponové -tro- máme -dlo i jinde
zpravidla. Pův. *bidťb (srov. výše bidlen mask.) asi
splynulo s domácím názvem tkalcovským bi-dlo od
bíti.
biflovati v studentském slangu: učiti se na-
zpamět. Z něm. büffeln t/v, což je od Büffel buvol;
je tu přirovnání k namáhavé dřině tupého zvířete.
Obdobně je něm. argot. ochsen dříti se, od Ochs
vůl.
bigas: neomalenec, neotesanec Mal, bimbas
ťulpas, neotesanec Kp-Lp, gibas, gybas lenoch,
nemotora B-Šr, bigán hlupák Gr, bygan B. — Sic.
bibas hlupák, mamlas SSJ-Kál, bigan surovec K,
bugán hulvát K. Pol. bigas, pd. bilbas belbas
hrubián a pod., gibas, gilbas. R. balbés hlupák. Je
i mad. bibasz (Nyr 15.219, MNy 8.120; Š.). — Asi
z mad. bibasz hloupý, nemotorný, sprostý.
bika: rostlina Luzula. Přejato Preslem ze
srbocharvátštiny. — Pomoř. buobk bika jarní; tedy
z ^bobika'i: semena jsou jakési bobečky.
bílý, stč. bielý. Odvoz.: stč. běl -i fem. bílá
mouka, tuk, bílek, běl mask. bílá mouka, bělný
vyrobený z běli, bělec běloch (fem. bělka), bělizna
bílá kožišina, aj. Nč. belavý, bílek; bělice úklej;
běloba; podběl (val. pod-bělica) rostlina Tussilago
(listy naspodu bělavé). Běleti, běliti (běli-dlo),
bíliti. — Vše-slovanské (vlastně prý ilyrské, Krahe
111 115, nebo fryžské, Solta 31): pol. bialy, hl. dl.
bělý, ukr. bilyj, r. belyj, sin. bel, sch. bio, b. bjal.
— Psi. stsl. bělt má protějšek v ř. βαλιός bílý,
běloskvrnatý, což dále je pří-buzno s lit. báltas
bílý. U nás je uznati přesmyk sonant *balios >
*bailos.
bim-bam: zvukomalebné s typickým i-a (srov.
tik-tak); odtud bimbati = klinkati, mor. bimnót
udeřiti Gr-KpU. Podobně lot.
54 bíti
bimbät kyvadlo váti, něm. Bimmeln a Bammeln
(o hlaholu zvonů).
binkat: viz pinkot.
binych sev.-mor.: král v kuželkové hře. —
Podle Rýznera 56 z něm. bin ich = tázacího
'jsem?'.
birda stč.: biřic (us. ještě za Jg a dosud
chodsky), odtud birdovna šatlava. Vedle toho stč.
nč. biřic (jč. bjířiÓ komediant KubHr). — Hl.
běr(i)c, dl. běric, sic. biřic, ukr. biryc, r. biríč, sin.
biřic. — Snad z it. birro t/v, ale při tom není
vysvětleno -ió.
birka bira val. sic: druh ovcí, žertovně i veš;
sic. birciak pasák ovcí. Pol. sch. birka. — Asi z
vábicí interjekce: pd. je brr byr! Mad. birka ovce
je ze slovanštiny. — Podobně je lit. burě ,
interjekce vábící ovce, a z něho burýtě, burútě
ovečka (Fraenkel LEW).
biřmovati. — Sic. biřmovat, birmovka, bir-
movný. Hl. běrmowac, pol. bierzmowac, sin.
birm(ov)ati, sch. bermati. — Ze střhn. firmen, to
z lat. firmare utvrzovati (totiž ve víře).
biser stč.: perla. — Stsl. bis(e)rfb, b. sch. sin. r.
biser, ukr. byser. — Přes turečtinu přišlo z arab.
busra falešná perla.
biskup 1°, tak i sic. dl. pol. sch. — Hl. biskop,
sch. biskup, sin. škof. Koncové -p ukazuje na
saský původ (první pražský biskup Dětmar byl
Sas). Janko v předn. (Š). Něm. slovo (nyní
Bischof) je z lat. episcopus < ř. επίσκοπος (odtud
je stsl. jepiskop'b), tj. dozí-ratel, od επισκοπέω
dohlížím.
biskup 2°: jistá část pečené drůbeže. Z vý-škub,
výšk(l)ub t/v, což je „od vyšklubování trhaček"
Čel.
bistr, sic. bister-, sazově hnědá barva. Z něm.
Bister, to asi z fr. bistře sazově hnědý.
bít stč.: podíl, bitovati děliti kořist (a sic. roz°
t/v, promarniti), bitunk -ňk dělení kořisti, kořist.
Stpol. bitun(e)k, butynek kořist, ple-nění. — Ze
střhn. biute kořist, biuten kořistiti, loupit, biutunge
kořistění. — Sem snad patří i sic. bitúnok bitunk
bitúng jatky (pův. snad zabíjení a dělení,
rozřezávání ukořistě-ného dobytčete ve vojenském
táboře).
bíti, stč. 1. os. biu > bí, biem > bím, 2. os. bieš
> bis, nově biješ atd. Odvoz, bicí, bijan, biják,
bijce, bitva; sic. bitka = bitva; viz i bič* bidlo. Iter.
stč. -bíjěti, nč. bíjeti (na° od° za0 aj.), odtud mor.
nabijanica chalupa se zdmi hliněnými (hlína se
nabíjela do prkenné formy jako nyní beton), stč.
chod. mor. pobí-jeóka sekera k pobíjení střechy;
mor. šelma vybíjaná, nabíjená, laš. bity, chod.
probityj o člověku „flákaném," tj. protřelém, často
trestaném, který provedl již mnoho kousků. Se
střídovým o je boj (z toho bojovati bojovný -nik
bojiště; náboj odboj příboj výboj (odtud výbojný
atp., sic. zboj, zbojník, stč. přebojník lupič); viz i
zahoj. — Všeslovanské: sic. bii, pol. bije bič,
ubijac, boj, bojowaé atp. jinde. — Psi. stsl. bbJQ
biti (i proniká pak i do présentu*.
bíza
biJQ) má příbuzné jen v keltštině, např. v ir.
benim ( < *binämi) řežu, biju. Kořen bei- je
oslaben v bbj-, stupeň o je v podst. jméně bojb
(*boi-o-s).
bíza mor.: hloupě se smějící dívka, bízán
zarputilec; vč. bejzovat okounět (Holicko). — Sic.
bizún kdo se vysmívá LS 3.116. Pd. bizon -on. —
Nejasné,
bje -é -í -6 -ú interjekce pobízející koně. Pd.
bjoj! — Z 2. os. rozkaz, begaj Karlowicz
blábolit, za Jg ještě bia-; nář. (ž)blabonit ( >
blavonit, -oznit, -úzňať aj., blivonit Jgd), blabtat.
— Sic. blábolit, blabotaí, blabotií. Hl. blobotac
žvatlati, r. balábóliť, barabárii žvaniti, b.
blabolja t/v. — Z *bol-bol-iti, od zdvojeného
zvukomalebného základu bol-/ mol- (stran tvoření
srov. hlaholiti), který je i v beblati a v mlamotati,
naznačuje nezřetelné, neurovnané, nesmyslné
mluvení. Slova ta jsou expresivní (Liewehr ZfslPh
23.93), proto jsou záměny přípon, měkčení při l,
předsuté zesilovací z. Podobně lit. balbatuoti
žvaniti aj.
blafati: hltati Jgd, mor. sblafnót zhltnouti KtD,
k tomu nynější vulg. z-blajznout rychle snísti Vy.
— Nejasné. (Jiné blafati, t. 'štěkati', viz u bafati.)
bláhový: pošetilý, zpozdilý; sic. bláhový t/v je
z češtiny. — Pol. blahy malicherný, špatný; z
bělor. blahi špatný, škaredý; r. blagój bláhový,
umíněný, škaredý. — Příbuzno je ř. βλαξ gen.
βλάκ-ός duševně mdlý, hloupý. V slovanštině bylo
připojeno příponové -o-, přitom k oslabeno v g.
Příklad pro starobylé ide. b, jinak vzácné (bylo
především ve výrazech vulgárních jako je tento).
blahý blažiti blažený blaho; adv. stč. blaze
(mohlo státi i jako subst.: plné blaze, veliké blaze
ap. u Štítného, o tom Hujer 1.154), nč. blaze;
slovo blahý 'blažený' zavedl do básnické řeči z
ruštiny Jungmann (Havránek Čvl. 2.89);
blahovůle, blahorodí (to ž ruš.) a mn. j.; v církevní
řeči blahoslaviti, blaho-řeóiti za lat. benedicere,
εύλογε tv; stě. bláhati t/v (ze stč. > pol. blagač
úpěnlivě prositi, > zpět vm. blagať koho t/v). —
Všeslovanské: sic. blahý, blaho, Jblahodajný aj.;
bláhať přáti dobro, bláhat si býti spokojený, stsl.
blagnb dobrý, blažiti blahoslaviti, blagovestb aj.,
pol. blogi, r. nář. bólogo dobře (z csl. je r. blágij
a blagój), b. blag atd. — Příbuzno je avestské
bdrdfaya- vítati, part. bdrdxda- vítaný, vážený,
cenný (av. = asi bary < *bolg-).
blána bláněblání, v 13.—15. stol.: trávník,
pastvisko, zvláště z vykácených lesů (vy-blánit
lesy Fr. Teplý); ve jménech řeky a vsí Blaníce ( <
-nn-), vsí a města Blansko, vrchu Blaník. Chod.
piáno prázdné místo ve stojatém lese, planba
polnost po vyplaněném lese, stč. bláno. — Pol.
blonie ntr., blonia
55 blazgať
bloú fem. pláň, rovina, polab. blána louka, hl.
blóúk, dl. blomje trávník, ukr. bolónje, -nja pláň,
pastvisko, r. nář. boloríje, obolen'je ó-bolon'
(zaplavovaná) louka. — Dl. blomje má gen.
blomjenja (Muka); je také blomjena 'trávník' jako
pomístní jméno, v. Šwjela, Die Flurnamen des
Kreises Cottbus, Berlin 1958, 475. Přítomnost
přípony men (srv. timeno, temenec) dává tušiti, že
to slovo je prastaré a domácí. Je příbuzno asi s
*bol-to, bláto.
blána: kůže, kožišina (stč.; odtud stč. blanař
kožišník), mázdra, kůžička nebo mastný papír v
okně (místo dnešního skla), pergamen, nejmladší
vrstva dřeva pod kůrou (též oblana), mor. nář.
blána škraloup na mléce. — Sic. blána blána,
blanár kožišník, popř. kdysi jen podomní
obchodník, který roznášel blány, měchuřiny k
„zasklívání" oken, Václavík, čas. Slovácko 1959,
19 (pd. bloniarz); sic. blanka určitá vyvolená
dlaždice, na níž stojí dívka v kostele (Němcová,
K), je asi přeneseno z „blanky" okenní (chrámová
okna bývají složena z malých éhranných destiček).
— Pol. blona blána, nář. okenní sklo, ukr. bolona
kůže, blána, r. bólón* vrstva dřeva pod kůrou
(óbolorí běl,, bělavé dřevo). — Příbuzné je asi
plena 2 ° a 3 °.
blankyt, již stč.: jasně modrá barva, blan-kytný.
— Z češtiny je sic. blankyt, pol. blekit, odtud ukr.
bljakit. — Podle Gebauera ze střlat. blanketus (-
que-, -che-), což byla jakási tkanina bílé barvy
(srov. fr. blanc bílý). Chybějí však
kulturněhistorické podrobnosti.. Sem patří i
blanket, vl. bílý (nevyplněný) formulář.
bláto, tak i stč. (dále blatina krajina mo-
čálovitá); jě. blata plur. = blatitá krajina; blátový,
blatník; záblatník -nice zákolník Jg (> Jv^·
záplatník); za-blátit; blatiti se měniti se v bláto;
stč. sblatiti zdupati; rostliny blatnice blatěnka
blatouch (stě. -úch)^ — Všeslovanské: sic. bláto
blat blatný bla-tistý, pol. dl. bloto, hl. bláto, ukr.
r. bolóto, stsl. sin. sch. b. bláto. — Pův. *bólto.
Souvisí nějak s rum. baltá, alb. balte, novoř.
βάλτος, it. nář. palta (přejata z illyrštiny?). Samo
bolto je asi příbuzné s lit. bála bahnisko,,
rašeliniště, ale -to je nejasné. Též je .spojují s lit.
báltas bílý (prý od množství suchopýru nebo od
světlé barvy uschlého bláta; Moszynski JP 33.366).
blázen, stč. pův. blázn 1 slab., odtud bláznivý,
blázniti, stč. též bláznový. — Všeslovanské: sic.
blázon, bláznici, pol. blažen,, hl. dl. blazn, r. nář.
blazerí atd. — PsU stsl. blázna; původ nejasný.
blazgať val.: žvaniti. Sem i blazg a blaga (ΐ:
expresivní změkčení) řídké bláto, blazgat sa
choditi blátem. — Pd. blazgac si§. — Slovo
expresivní; „žvaniti" je i jinde pospolu s „kecati
bláto" apod. Tvarem upomíná na plácati, brýzgati
apod.
blbý
blbý, blb. Sloveso blbnouti se stalo běžným
buršikosním, až kamarádským výrazem pro pojem
„dělati nebo mluviti hlouposti". — Slova jen
česká, ale blbý je starobylé. — Psi. bylo asi b-
blb^. Příbuzné je mu staroirské borb t/v (töricht,
stultus) a odvozenina burbe, burpe, hloupost,
stultitia. Rozdíl likvid rjl nemůže to srovnání
ohroziti. (Lat. balbus 'koktavý' příbuzno není!)
Dále je příbuzné (záměna b\d a d/st) lot. stulbs
slepý, chromý, zaražený, omámený, obmeze η ý,
stulbt verblüfft werden, dumm werden, stulbuot
omámiti, ohlušiti, ohlupiti; konečně lat. stultus
pošetilý, hloupý, kde místo b se objevilo t
asimilací k st-. Meh Sb. Lehra-Spl. 113, ZfcPh
28.68.
blcat: tlouci. Val. pa-blcat, pabúcat sa {l > u)
potloukati se, potulovati se; laš. bucat narážeti
čelem o čelo, han. nabucat komu = natlouci do
zad. Post verbální interjekce buc! — Je to s-ové
intensivum od hltati (*bbltajg -ati, což samo je t-
ové iterativum od koř. bhel-); r. boltáť tlouci,
klátiti, boltáťsja potloukati se, potulovati se. Meh
SPFFBU 1.87. — Je však i jinde interj.: lot. bud,
něm. butzl o nárazu dvou čel, dvou beranů atp.,
něm. sloveso butschen = takto narážeti na sebe.
blčet msl.: planouti (o ohni se šlehajícími
plameny), blkat, vyblknút; též blacat, bucat,
zbúknút (l > u) (Malina). — Msl. přejato ze sic;
tam je blkat blkat (z)blknut blkotat blnkat blňat
blcat, blk9 blkom horiet. — Uhasínající pramen
světelný se projevuje přerývanými zaplanutími,
než zmizí docela; pd. pelgac = blikati, jiná forma
je pylgac = vybuchovati (o ohni). — Pd. belczec
t/v. — Sloveso staro bylé, příbuzné s něm. blaken,
ř. φλέγω, lat. fulgeo a flagro, sti. bhrajatě, av.
brazaiti. Původní sloveso bylo asi athematické
(proto rozdílnost stupňů v kořeni a dvojitost g/k);
u nás stupeň nulový jako v lat. fulgeo.
bledý, již stč.; odtud stč. bleděti, nč. blednouti;
nč. bledule rostlina Leucoium. —Vše-slovanské:
sic. bledý, pol. blady, hl. dl. bledý, ukr. blidyj, r.
blédnyj, sin. bled, sch. blijed, b. bled. — Psi. stsl.
bleďb; souvisí se stangl. blát a něm. blass t/v,
Georgiev Slavia 28.10; konec změněn u Slovanů
podle gned-b sěďb směďb; že názvy barev na sebe
vzájemně působí, to viz v latině, kde jich několik
se končí na -vus.
blecha, stč. blcha. — Všeslovanské: sic. blcha,
nář. též blucha Jyucha blyha (z l), pol. pchla (chl
přesmykem), hl. dl. pcha (z bcha < blcha), ukr. r.
blochá, sin. bolha, sch. buha, b. bálchá. — Pův.
blecha; jemu přesně odpovídá lit. blusa, lot.
blusa; to jsou podoby nepochybně výchozí. Jinde
nastaly změny: ř. ψνλλα je z *bsul-ja (l-s > s-l),
lat. pülex (-ex podle cimex a j.) z *pusl-t Odvozená
jména rostlin blešník a blešivec:
56 blikati
domnělé prostředky proti blechám; blešina bleší
trus. O všem podrobně Smilauer OKP 4.20.
blejno: název pro jisté minerály.— Utvořen (od
koho?) snad jako zpětný tvar od blejniti se
blýskati se (Jg: zlato se blejní), což by snad mohl
býti lidový útvar z blýskati se. — Sic. blajno
(„zastar.") by pak bylo upraveno z č. slova.
blekot val.: tetlucha. — Sic. blákota bolehlav
(Hviezd.). Ukr. blekit, r. blekot tetlucha. — Původ
nejasný. Snad souvisí s blekotati, některé
okoličnaté působí jakési blábolivé omámení.
Valašské slovo snad přejato přímo z ukrajinštiny
skrze karpatské pastýře.
blekotati i blekati, již stč.; blekotný, postv.
blekot; sic. též blecat, blacat, blakotat, vm.
blancet (zesilovací n). — Zvukomalebné;
podobně pol. blekotac, r. blekotat, sin. blek(et)ati,
sch. bleknuti, dále n. blöken a ř. βληχάοµαι.
bleptati zbleptati (ž)blebtati breptati: nejasně,
nesrozumitelně, překotně nebo i nesmyslně,
hloupě mluviti. Bylo též ch-ové intensivum,
zesílené o š-: stč. na-šplechati nažvaniti; z něho je
vč. a mor. šplechtat hloupě mluviti, nč. šplechty,
mor. zbléchat, žblechta; se změněným
vokalismem klad. šprachta tlach, špruchtat žvanit.
— Bleptati je z *plep-tt-ati. Příbuzné je lit. plepcti
tlachati, klábositi (má je Fraenkel), lot. plepět,
střdn. pleppen t/v. Viz i sk-ové intensivum
pleskati. (Roz-bleptané jídlo = rozvařené, viz pod
blptati.)
blésti, stč. *bladu bledeš: tlachati (tak Gb.;
spíše „mluviti zmateně"). V nč. (mimo ojedinělé
knižní blésti a ^rozhlédnouti se PS z Holečka, což
je snad obé přejato odjinud!) změteno s plésti, vězí
tedy v onom plésti, které znamená 'mýliti, másti,
uváděti ve zmatek' (p. někoho, (s)plésti se): MEW
14, Malinow-ski RWF 17.76. To vězí i ve spojení
plésti koše mluviti hlouposti (dosud u Slavkova
aj.), odtud han. vsi. laš. pletikos tlachal (koše
přidáno žertem, teprve když se objevilo ρ místo
6/). — Pd. nář. bl$dziec, hl. bledzic, sin. sch. blésti
zmateně mluviti; ale stsl. blésti blouditi, tlachati.
Vězí i v r. bredit, pol. bredzic tlachati. — Pův.
bl$dq blésti je příbuzno snad s lot. blenzu blenzt (z
blend-) mluviti nesmysly apod., dále s ř. φλέδων,
tlachal. Kořen byl bhled-, s expresivním
zdvojením > *bledd, kde dd rozpuštěno v nd. Meh
SbDeč 53. — Kromě toho změněno (expresivní
příponou -ndati) v z-blandati vč.: zmýliti, zmásti
někoho (mor.: pomíchati Voz), blanda zmatek
Kol, blandanina směs jídel Voz. Stupeň o v
iterativu blouditi, blud.
blída stč.: válečný přístroj k metání kamenů. Ze
střlat. blida n. střhn. blide t/v (nyní Bleide).
blikati stč.: hleděti slabým, chybným zrakem;
nč. zírati mdle, mžouravě; vm. blinkat;
bliktra
sic. blikat. — Sem patří i blik(oť)ati, o světle:
mdle, trhavě svítiti, vm. sic. blinkať, sic.
bli(n)kotať t/v, bli(n)knúť; r. blik kmitání světla.
— Zajisté z něm. blicken hleděti: německého
slova se užívalo a užívá zřejmě s odstínem
hanlivým (srov. stě. doklad: (modly) oči jmají a
blikati nemohu), podobně jako i koukati (rovněž
přejaté) má poněkud vulgární ráz. Též pol.
blikowac z něměiny. — Zbliknouti zhlédnouti,
spatřiti, zkříženo s blýskati (očima), odtud je
zblesknouti, zblejsknouti zahlédnouti PS.
bliktra č. sic: mam, šalba; č. ojediněle i bliktr
mask. Pol. blichtr, bliktr t/v. „Z vídeňského
blicktri 'jen zdání' (prý ital. původu); je i maď.
bliktri." (Šmilauer.)
blín. R. bělená, sin. sch. sic. blen, b. bljan.
Příbuzná slova jsou v germ. (stang. beolone, něm.
nář. bilme aj., něm. spis. Bilsenkraut, sthn. bilisá)
a v keltštině. Slovo asi „pra-evropské".
blinkati 1°, klad. mor. sic: cinkati zvonkem,
přidušeně hráti, blincet B; též mor. blankať,
blongať, peior. bláňat škaredě zvonit. —
Zvukomalebné; rýmuje se s cinkati, klinkati t/v,
klad. flinky flanky a spis. blim zvuk zvonků. Je to
nejspíše retnicová ,,ozvěna", zesílená o Z, slova
cinkati: v písni ,,Čtyři koně ve dvoře" je činky
blinky podkověnky.
blinkati 2° mor.: toulati se, bezúčelně choditi
(po dědině), peior. bláňat. Viz blouditi, bloncati.
blinkat 3° mor.: tlouci, vblinknúť vraziti, vm.
blincit, han. vodblinknótpráco (~ ě. vulg.
odflinknout). — Expresivní slovo; rýmuje se &
flinkat, zinkat aj. téhož významu. Ale lit.
blinkteléti náhle hoditi, gót. bliggwan tlouci, jsou
útvary vzniklé samostatně. Jinak se toto blinkat
shoduje s binkat (viz), má navíc jen l, § 9.
blinkat 4° viz pod blikati, b. 5° pod blíti.
blít: rostlina žminda (u Mattiola). Z lat. blitum,
to pak z ř. βλίτον.
blíti: stč. bluju blváti (2slab.), nč. bliji a k tomu
přitvořen inf. blíti; mor. bluí. Významem je
důležité val. ublvať koho Β = ukřičeti.
Odvozeniny: od blváti > blvati (3slab.) je mor.
blvacka > blacka, blaca špatné jídlo, od iter.
*blívati je sté. blívanina (nč. s -i- krátkým) t/v,
dále jvč. blivánka plod vlochyně (od účinku); sem
i mor. bluva krušina (od účinku plodů) a han.
blone vývratek. O dětech se praví blinkat. — Vše-
slovanské: sic bluvai, bliať, pol. blujg blwaé, hl.
bluju bluwac, bleč, dl. bluju bluwaá, ukr. bluju
bluváty, r. bluju bleváť, sin. bljujem bljevati,
bljuvati, sch. bljujem bljuvati, b. bal-vam. —
Příbuzná slova jsou jen v baltských jazycích: lit.
bliáuju bliáuti blečeti, mečeti, lot. blaunu blaut
blečeti, řváti, křičeti. Starobylé sloveso původní
(lit. vémti, lat. vomere, stind. vámiti) bylo u
Slovanů vy-
57 blouzniti
tlačeno vulgární náhradou, původně označující
doprovodný blečivý zvuk. Prvotní význam je však
zachován v ublvať (v. výše). — Působilo na plvati
> plíti (viz!), takže se s ním rýmuje.
blízký stč. ještě nom. sg. bliž ustrnulý ve
významu příslovce (bliž jest den, ale i město jest
bliž), znamená i 'téměř, skoro' (bliž k roku = téměř
rok; srov. mor. blízko tři léta), obliz(u) blízko,
prope, blízký, blížiti; bližný, -ní; blíž(e)nec,blížné
dvojče; mor. blíže prý; (při-, s-) blížiti se, nář.
nablížit si. — Všeslovanské: sic blízky, blíz(k)o,
blížil sa, bližný, blíženec, pol. hl. dl. blízki, ukr.
blyzkyj, adv. blyz, r. blizkij, adv. bliž, sin. bliž, sch.
blizu, b. blizo, -u a j. — Původ nejasný. Příbuzné
je nejspíše ř. πέλας 'blízko', πληαίος (dor. πλατίος)
'blízký', ale příbuzenstvo je omezeno pouze na bl-,
nejsoucí daleko (6 je vlastně oslabené p) od ř. pl-:
ostatek je zformován asi pod vlivem slov nizT>,
niz'bk'b. Oslabení ρ > b má paralelu v
protikladném tal- > dal-, viz dále.
blizna. Pol. blizna, hl. dl. bljuzna (hl. též -1-),
ukr. blyzna, bělor. bljuzna je jizva, sch. rus. blizna
kaz ve tkanině. — Ces. blizna přejal Presl z
polštiny a dal mu odborný význam konec čnělky, a
to podle něm. Narbe, neboť to znamená i jizvu i
konec čnělky. Sic blizna t/v je pak ovšem z
češtiny. — Příbuzné je lit. plyšys puklina (Spalt,
Ritze), plýsti pukati (bersten, zerspringen, brechen)
a dále plésti trhati, pléišěti dostávati trhliny atd. U
nás je znělé b-z, v litevštině varianty neznělé p-š (š
z ide. Je).
blížiti komu, mor. nář.: dělati škodu (na těle i
jinak), křivdu, bezpráví (doloženo hojně: B-PS-Rs-
Greg-Mal-Voz-SvK); č. ublížiti, ubližovati. — Sic
blížil, ubližovat, pol. ubližyc, ubližac. — Sotva od
blízký (něm. zu nahe treten t/v bude asi ,,překlad"
čes. slova na základě mylné etymologie). Spíše je
přímo příbuzno s lat. fligere udeřiti, pröfllgäre
poraziti, zhubiti, lot. blaizit udeřiti.
blkotati: bublati (o potoku), mor. i blchtat (o
kaši). Sic (ž)blnkot žblunkot. Zvukomalebné, patří
k ž-blunkati.
blok: z něm. Block, odtud i fr. bloc. Blokovat
utvořeno v češtině za něm. blockieren. Ale
blokáda je z němčiny.
blouditi, stě. bluditi, bludný; k tomu postv.
blud. — Iterativum od blésti (viz), srov. lot.
bluodlties potulovati se. Že blud je postver-bale,
toho důkazem je jeho význam (omyl, chyba,
neřest). Všeslovanské, např. pol. blqdzic a blad
atd. — (Ale oblouditi ošáliti, obludný, obluda a
sch. bluditi a mor. blúdit klamati je z ob-luditi\,
rovněž i č. bloud = bláhovec, pův. asi člověk dající
se oblouditi, ošáliti.) — Nejblíže je angl. blunder
chybiti.
blouzniti: zmateně mluviti (v horečce apod.);
nyní = horovati; val. blúznitmluviti s cesty, plácati,
laš. blužnic mluviti necudně
blptati
Šr, bluznii domlouvati, vyčítati Hor. Sem dáme i
mor. zbluniť žvaniti, bláboliti (z se přesmyklo na
počátek slova a přebarvilo v z). — Sic. pluzniť,
pol. bluznqc plácati, žvaniti, bluznic rouhavě
mluviti. — Asi expresivní novotvary od blú-diti,
v. to. Ukazuje to na význam 'mluviti zmateně'.
Pol. u místo *q vlivem η ν následující slabice. Viz
i plísniti.
blptati: rozblptané jídlo, rozblbané = rozvařené
do nechutnosti, na př. o bramborách, též oleptati
blebtati blemtati blbotati plpotati, všude zpravidla
s roz-; sem i vm. rozvařený na blambu,
blamboryja, blpta, pípa moučné jídlo (např.
knedlíky) rozvařené na kaši. — Příbuzno je lit.
plepeti o takovém vaření kaše, bramborů apod.
bluma, druh sliv. Z něm. (středodolno-něm.)
plüme (spis. je Pflaume).
bluncat blouncat blunkat mor.: toulati se (han.
bloncat blonkat blongat); je i mor. blúkat (se) t/v;
snad sem patří i č. bloumati choditi bez cíle, odtud
bluma, člověk budiž -kničemu. — Ukr. blukaty,
pol. blqkac (si§) toulati se, blouditi. — Málo
jasné; b dovoluje myslit, že tu jsou s-ová intensiva
slovesa *bluditi, které by se rovnalo litevskému
blaudýti t/v (umherirren); je též bláudžioti t/v
(umherirren, umherschleichen, sich herumtreiben).
Neznělé hlásky má r. plutať blouditi (herumirren).
Tedy *blud-sati > *blucati, η pak je sekundární (z
geminace?, § 15), rovněž tak &?
blušč stč. (Lucian): břečťan. — Sic. blušť t/v
(Hviezd.), lilek černý, pol. bluszcz, hl. blušc, dl.
blišc blyšc, ukr. bljušc, r. bljušc, pljušc, sin. bljušc
břečťan. — Ač znamená zpravidla břečťan (v. to),
zdá se, že pův. význam byl jiný, a to 'poseď (=
chrv. blušecl). Svědčí tomu i valašské přirovnání
bledý jak blušc (po nemoci; Bartoš Dial. 1.337;
jinak b. tam známo není!), vztahující se zajisté na
běložlutavou barvu květů posedu. Vzhledem k
tomu je b. spojit s bleuk-v lit. blunkú blükti
blednouti. Poněvadž posed je rostlina popínavá,
bylo přenášeno asi pův. *bleuk-jo-s > *blučb i na
břečťan a zkříženo s jeho vlastním jménem
bvbšcb, takže místo -čb je -šób.
blůza, sic. blůza, hl. blůza. — „Přejato přímo z
fr. blouse: první doklad je v Ladě Niole 1855 z
francouzského prostředí: inteligentní tvář
francouzského pracovníka v blouze'; Neruda 1864:
'modrá blouza pařížského dělníka'; též u B.
Němcové v Sestrách. Až do J890 jde vždy o
modrou blůzu dělnickou." Šmilauer.
blýňať val. pa° se toulati se KtD; jinak všude
se z-: sic. zblíňať zblýňai blouditi, potulovati se,
mor. zblýhat zglýňat zgrýnať Β zpouzeti ( = slíditi,
hledati něco), zbénat Rous (snad chyba tisku místo
í), pazgíňat Podřevnicko 1.16 t/v. — Nejspíše
je to
58 bobonek
expresivní obměna slova blouditi: ponecháno jen
bl-, nová přípona -ýňat, z- je zesilovací; expresivní
ráz se prozrazuje dalšími změnami bl > gl, li > í a
záměnou lir.
blýskati: stč. blýskati (odtud blýskavý; blýsket,
-kot, -kota, -kotina lesk), blyšceti se ( > blyšcivý),
blesknuti se ( > bleskutý; postv. blesk gen. blsku,
bleskot). Nč. týž stav sloves ( > blyšteti se,
blesknouti) a další odvozeniny (bleskný a j.; ale
záblesk možná k břížděti se). Sic. bles(k)núť
blis(k)núť blys(k)núi; blist záblesk, blistný, pol.
bleszczec blyskac, ukr. blestáty blyšcáty blyskoty
blysnuty, r. blesteť blistáť, hl. blyskac, dl. blýskáš,
sin. bolskati blišcati, sch. blistati i bliskati, b.
bläskam. — Psi. bylo v kořeni b, ale kontaminací s
laskati (viz lesknouti se) objevuje se pak i τ> ( >
ukr. y) a pak y i v záp.-sl. jazycích; o tom Jurko
wski JP 41.1961.116η. — Původ není zcela jasný.
V litev. je rodina blizgeti (lot. blizgět) třpytiti se,
blyšteti se, blisketi, -blyšketi lesknouti se,
blaikštýtis jasniti se, svítati atd., jež se spojuje s
něm. Blitz blesk. Naše slova by tedy měla přípony
stá a ska\ *blbk-stati > blbstati, blbskati, s t od
Itskati pak bltskati a zdlouženó č. blýskati. Č.
blesk by bylo postverbální. Také je možno mysliti
na ř. (hom.) στίλβω blyštím se, lesknu se; musil by
se uznat přesmyk st-lb > bl-st, Meh LF 72.74, po-
dobně i v germánštině. (Zblejsknouti 'uvidět' viz
pod blikati.)
bo stč. spojka: neboť. Je i součástí spojek nebo
(viz), anebo, neboť v češtině; jinde je v (a)lebo
abo libo ibo nebon'b ubo. O vývoji, stavu a
významu českých slov pojednal J. Bauer SbTrávn
79n., o stsl. bo *nebo nebon'b ibo M. Bauerová ib.
93n. — Psi. bo. Příbuzné je het. ma 'oder'.
Pokládáme-li (pro větší stáří) podobu ma za
původní, je třeba uznati v slovanštině záměnu
retnic m > b.
bob. Zdrobn. bobek trus kozí, zaječí aj. (odtud
mor. vybobčit vyklevetit, bobcit tlachati); stě.
bobek vavřín (nč. jen bobkový list), pův. jen o
plodech (bobky = bacca lauri Klar, Rohn), pomoř.
buobk vavřín. Ze slovanštiny je mad. bobér vavřín
(zkříženo s něm. Lorbeer). Všude bob, jen sic.
bob, pol. bob, ukr. bib gen. bobu. — Pův. bobt je
příbuzno s lat. faba t/v.
bobonek pobonek stč.: pověrečný léčitelský
apod. úkon (doklady u Štítného, Husa, Rokycany),
nč. pobonek pabonek pabunék (i fem. -ka). Val.
zábobon(ka) smyšlená věc, pověra, bajka,
pomluva B; laš. na Hlučínsku zábobony staré
klepy, zapomenutá vyprávění Šr. Msl. vm.
zábabon t/v; boboník čaroděj. — Sic. bobona,
bábona pověra, zábobonky, pol. zababon, ukr.
bobona, zaba-bony pověry, čáry, r. zabobóny
nechutné řeči. — Vyjdeme-li z významu
„smyšlená věc", je možno za základ pokládati
bon-,
boborolka
tj. pův. *mon (viz honiti) 'mysliti'; ho je asi
předpona po jako v po-mníti; navíc připojeno za-
téže funkce jako v za-pome-nouti. Když se slovo
stalo neprůhledným, změnilo se asimilací ρ v 6;
nesprávné je i nč. ň. — Mad. babona pověra je ze
slovenštiny. — Viz i bun.
boborolka i -relka Jg; sic. (gemer.) boborolka:
plod mochyně. Z něm. Β ober eile.
bobr, již stě.; demin. stě. bobrek, bobřík; sté.
bobrový stroj, bobrostroj zvláštní hmota ze řitních
žláz bobra. Odvozenina: mor. bobrek (srov. pol.
dl. bobrownik t/v) vachta (podle něm. Bieberklee z
Bitterklee?). — Všeslo-vanské: sic. bobor, pol.
bobr, hl. bobr bebr, dl. hober, ukr. bibr gen.
bobra, r. bobr, sin. hober b(r)eber, sch. dabar (<
*babar), b. bebar, bobär. — Původně byly asi 2
formy: bebr τ? bbbr'b; he- i v sic. jméně řeky
Bebrava ( χ č. Bobrová). Obdobné tvary jsou
stprus. bebrus, lit. bábras i běbras (obé asi ze
slovan.), sthn. bibar (zde i < e nebo < i), \a,t.fiber,
av. bawró t/v. Naše ho- má své o asi spodobou v
adj. bébrovb > bobrovi,. Všecka ta slova se dále
ztotožňují s ind. babhrú- hnědý (bobr tedy =
„hnědák", jméno tabuové), což je možné, ale
nikoli jisté.
bobule: podle Jg ze slovenštiny. Z toho asi je i
sic. bobál hlíza, brambor (i v jedné vsi msl., viz
B). — Obé je asi od rodiny slov, v níž je boubel a
bublina (viz); o v prvém slově asi disimilací z u.
bocán, bočan vm.: čáp. — Sic. bocian, pol.
bocian bočan bocek bociun, ukr. bocán, r. boíján
apod. — Snad je to zkomolenina z klabocian (tak
je pd.) nebo z klobocian (tak bylo kašub.) od
nějakého *klobotati = klopotati, tj. klapati
(zobákem) (úkon a hlas to pro čápa
charakteristický!). Srov. i něm. Klapp er storch
čáp bílý.
bodati bodnouti, stě. bodu hosti (mor.: kráva
bode Β pod bůct); val. po-boci SvK, laš. pře-husť
Malý; buše Lp, stč. nč. bodlavý, odtud bodlák;
postv. bod, bodec; nč. bodlo bajonet. Iter. na-
bádati, po-bádati. — Vše-slovanské: sic. bodat,
pol. bode. boéc a obdobně jinde. — Příbuzno je
lit. bědu běsti, lot. badu badlt a lat. fodio, fodico
bodati (fodio dále i 'kopati').
bodejť bohdejt bo(h)dejž, msl. sic. pol. rus.
bodaj. — Ze stě. bóh daj (ti) (že) = Bůh ti to dej
(popřej), kéž; poklesá na význam 'ovšem, zajisté'
apod. NŘ 1.223, Trávníček NeslV 1.225.
bodrý. V češtině doloženo (bodrost) teprve od
Rukopisů, tedy přejato Hankou z ruštiny (domácí
slovo by znělo bedry). Pak se ve spis. jazyku
ujalo, a to jednak s vlastním významem 'čilý,
svěží, bystrý', jednak (pod vlivem něm. bieder)
přijalo význam 'dobromyslný, prostosrdečný'.
Rovněž sic. bodrý přejato z ruštiny knižní cestou
(od Š turovy doby). — R. ukr. bódryj čilý, jarý,
svěží; sch.
59 bojar
bodar bystrý (o koních). — Psi. stsl. btdr'b a lit.
hudrús bdělý jsou od *budh- v bdíti a buditi;
starobylé adj. *budhro-s tedy = jsoucí (ráno) v
bdělém stavu po spaní, po odpočinku, odpočalý,
proto čilý, bystrý.
bohatý boháč (a fem. zast. bohakyně, dosud v
msl. sedí jako bohyně Kol.); od starobylého bog*b
úděl (hojný), dosud zachovaného ve rčení doboha
= do sytosti (najedli zme sa do b., Mal.); mylně
psáno do Boha mnoho Kál 97, do pánaboha Lak.
Sem náleží i adj. ne-bog*b > nebohý = nemající
úděl, majetek, u-bogi, > ubohý t/v a s*b-božbje >
zboží (viz). — Pol. dl. bogaty a obdobně jinde. —
Psí. stsl. bogaťb = mající velký úděl; bogi* má
dokonalý protějšek v stind. bhaga- mask. majetek,
štěstí (od bhájati uděluje), av. baga-ntr. úděl,
osud. Viz i bůh.^
bohatýr. Do č. přejal Čelakovský z rus.
bogatyr\ — Sic. bohatier. Ukr. bohatyr; pol.
bohater -tyr z ukr. — Pochází z pers. bahadur
udatný asi přes mong. bagatur.
bohém: z fr. bohéme cikánstvo (bohémien
cikán), od Bohéme = Bohemia Čechy (první cikáni
přišli do Francie asi z Cech). Na „bohémy"
přeneseno vzhledem na jejich život sice často
chudobný, ale volný, bezstarostný.
bohyňovati stč.; předpovídati, věštiti (o činnosti
řemeslných hadačů), bohynník hadač. — Do
nedávná na Moravě u ,,kopáni-čárů" na Uh.-
Brodsku: bohyňa hadačka, odtud přechýlením
bohyňář (a redukcí a přechodem k jiné příponě
božec B) hadač; bohy-ňovaí, z toho zkráceně
bohovat. Obdobně je bohyňa na přilehlé části
Slovenska. Tu místy (na Myjavsku) znamená
bohina (ale i u Nitry: hohiňa) nějakého zvláštního
motýla, asi z velkého druhu baboček; lid věřil, že v
motýlech jsou skryty čarodějnice. O tom podrobně
Vážný JM. Základem všeho je fem. bohyně,
kteréhožto starého slova použil staročeský
překladatel nevhodně za lat. divina věštkyně. U
Poláků hoginki jsou sudičky (dávající úděl, osud),
v. Moszynski 2.703, 714; odtud název b. byl
ironicky přenesen na tyto věštkyně.
bóch stč.: vepřové plece; nč. jen arch. u Jiráska,
buch Jß z D; zdrobn. bošec hošek trup pečené husy
Cel, val. bosek řiť z mašíka B. — Stpol. hoch, dřík
zabitého dobytčete, ukr. hoh vepřový žaludek
(jako jídlo), sin. boh slaniny. — Ze střhn. hache
šunka, polt.
bochník, stč. též bochnec gen. bochence; stč.
bochnicě, jč. -ice pokrutiny, záboj (zbytek — po
vytlačení oleje — ve tvaru bochníku); nář. též
bochan, -ánek, mor. -ének; bachanec, bachánek
Gr. — Sic. bocheň, bochník, bochnica, pol. sin.
bochen, r. bóchanec. — Bochnec ze střhn. fochenz
druh koláče, bílý chléb, to pak z lat. focacius
(panis), od focus krb.
bojar: šlechtic (ruský, rumunský). Přejato z
plurálu rus. bojare (sg. bojarin). Na jihu je sch. b.
holjarin s nepůvodním l. V ruštině
boje
zkracováno v oslovení na bárin. — Slovo původu
dosud nejasného; snad pochází ze střední Asie: u
tamějších Turků *bajär by byl = magnát.
boje, sic. bója; přes něm. Boie z hol. boje.
Šmilauer.
bojínek: rostlina Phleum (od Preslovy
Květeny), lidově bohínek u Polné a Přibyslavě.
Původ nejasný.
bojkot: od jména Boycott, jednoho Angličana,
správce statků, proti němuž takový zákaz vedli
Irové (1880). Šmilauer.
bojta sev.-mor.: kuchyňský vál (na těsto) Rzr.
— Hl. bojta t/v. — Z něm. nář.: v Lužici je beute
t/v; to souvisí se střhn. biute, gót. biuds, z čehož je
stsl. bljudo mísa, hl. blido. O hl. Bielfeldt 97.
bok, místy poklesá i v adv. 'stranou' Gr.; bočiti
se (již stč.) stavěti se bokem k někomu, straniti se,
odvraceti se, zabočenej zamračený Hod, odbočiti,
odtud odbočka; stč. bočný -ní, ně. dále pobočný
(odtud pobočka), pobočník; bůček vepřový bok
(krámská zdrobnělina); úbočí (od v boku, v > u
před 6); msl. výboky vy mletá místa v řece; las.
obok teho = přesto, z polštiny. Sic. vyspat sa na
oba boky = dobře, srov. klad. vyspalá po jedny
straně Kub 232. (Ale las. bachymbory Lp, sic.
bokombrada licousy a pol. bakembardy je z něm.
Backenbart.) — Všude (mimo sin. b.) bok, ukr. bik
gen. boku. — Pův. bokt je nepochybně pří-buzno s
angl. back hřbet (apod. v germ.). Významy 'hřbet,
záda' a 'strana' dají se spojiti: obrátit se vzad = „na
druhou stranu". Naše slovo nemusí být z
germánštiny (jak se mělo za to), ale u nás i u
Germánů jde o společné slovo ,,praevropské",
jinak isolované.
bole, botko B, bol Hor laš.: míč. Z něm. Balle.
bolen: ryba Aspius, již stč. — Sic. bolen (nář.
baliň balind baling aj. je od maďarských hranic,
tedy pokaženo vlivem cizím). Pol. bolen, sin. sch.
bolen. Vzhledem k p. bielec, ukr. bilýzna, br. rd.
belizna, belest, něm. Weißlachs t/v je b. asi od ide.
základu *bol- 'bílý', který je i v ř. βαλιός, viz bílý.
Moszynski Spos 147. Něm. nář. Wallen ze
slovanštiny.
boleta, mor. paleta: potvrzenka o zaplacení
jistých dávek. Z ital. bolletta.
boleti: stč. boleju i botu, pol. boleje.. Jinde
přešlo, snad vlivem slova trpěti, k typu boto (r.
botu bolet). Odvoz, bol (postverbale; z ruštiny),
bolest, bolný; bolák, nář. bolačka, rostlina
bolehlav (hlava prý bolí od jejího zápachu). —
Všeslovanské; bol- nemá přesného protějšku
jinde, ale celé sloveso psi. bolejq se do té míry
shoduje s lat. doleö významem i užitím (1° ego
doleo, 2° caput me dolet = 1° boleju, tj. mám
bolest, 2° hlava mne bolí), že rýmové základy dol-
a bol- mají zajisté společné východisko.
60
Rozdíl djb je „vertikální" záměna toho druhu jako
v tjp u puděrelstyděti se (viz). Meh Slavia 22.320.
Jinou domněnku, málo pravděpodobnou (že b.
původně znamenalo 'býti silný' a že tedy patřilo k
ind. bála- ntr. 'síla' atd.), má Trubačev VJ
3.1958.125.
bolomt laš.: hřmot» Z mad bolond t/v. Sulán
PIDebr 39.13.
bolševik: z ruštiny. Vzniklo 1903 po druhém
sjezdu soc. dem. dělnické strany Ruska pro
příslušníky většinové části (hlasující tehdy pro
Leninovy návrhy), kdežto stoupenec programu,
jenž na onom sjezdu zůstal v menšině, je
menševik.
bolševník: rostlina Heracleum. Přejato Preslem
z ruštiny; tam je to nářečový tvar místo
borsčevnik (od boršč, původního rus. jména, č.
bršt; znamená i nakyslou polévku, k jejíž přípravě
se kdysi brště užívalo). Meh LF 63.129. — Sic.
bolševník je z češtiny.
boltec, od Presla. Snad z r. bolt (Flajšhans
ČMF 23.24), což byl rybářský tlouk na plašení
ryb, hůl dole zvonovitě rozšířená (to rozšíření je
duté!). Nebo měl snad Presl na mysli r. boltát
ušámi hýbati ušima (o psu).
bombas: druh tkaniny; lidově bumbas B. Z
franc. nebo něm. bombasin, to přes lat.
bombacium a ř. παµβάκιον ζ perštiny.
bona 1°: opatrovnice dětí. Z fr. (z „dětské"
řeči) bonne t/v (je to vlastně fem. od bon dobrý).
bona 2°: zimní čepice. Lot. baňa. Z fr. bonnet
ženská čepička.
boniti: stč. na jednom místě Dalimila, různě v
jednotlivých rukopisech, např. co by tu kto hrázu
bonil; tak uvažuje smělý rytíř, hlásící se jíti s
poselstvím od císaře do Cech, ač nikdo jiný se té
cesty nechtěl odvážiti. Vykládáno různě (Jg, Gb);
již Jg uvedl krk. (z)boniti (z)tropiti. Ale zbonit
znamená i 'u-smysliti si, zamanouti si' Jg.
Spojíme-li s tím laš. zabonit zapomenouti Β (jsou i
jiné relikty krk.-lašské!), dostaneme bon- hlásící
sekmen-(mníti, mysliti), tedy *mon-, stupeň sice v
slovanštině jinak nezachovaný, ale v lit. manýti
běžný (přitom nastala záměna retnic mjb u
isolovaného mon-). Rytíř si tedy říkal: co by
tujkdo měl na mysli hrůzu (myslel na hrůzu) ?
Čili: proč bych se bál, však jsem sám často na
deset honil, tj. deset lidí hnal.
bor: borový les, borovina, bořina, boří; často
jako místní jméno (tu i Bořek, Boreček, Boro
vnice aj.). Slovo bor'b původně znamenalo (pol.
sic.) močál, rašeliniště (odtud je č. borek i borka
kus rašeliny, odříznutý v podobě velké šišky nebo
cihly; dále stpol. borowica rojovník, též kaprad). Z
vysýchajících močálů sé tvoří ponenáhlu
vřesoviště (pd. bor, borowacina = vřes; Kuc), na
něm se objevují druhy rostliny Vaccinium,
zpravidla je to V. myrtillus (č. borůvka, borovnice,
chod. barovnice, zm. přesmykem vobůrka B, sic.
borievka, borovnica), ale i V. vitis idaea
borák
brusinka (sin. borovnica i barovnica), dále jalovci
(sic. borovec, boróvka, borievka; od toho je sic.
borovička jalovcová kořalka, sic. borovciak
kvíčala: živí se bobulemi jalovce), konečně kleč a
sosnový les (č. bor, odtud borovice; sic. bor, bór
sosnový strom i les, borovica) a borov(n)ík druh
hřibů: roste zpravidla pod borovicemi, jeho
podhoubí tvoří symbiózu s kořínky sosny. (A.
Mátl rkp.) — Všeslovanské: r. bor, ukr. bir les
(vůbec jehličnatý; ale zvláště sosnový), sin. sch. b.
bor sosna. — Příbuzné je (Mátl) bara bažina.
Tomu svědčí a v chod. a sin. odvozenině (v.
výše), neboť tu jde zajisté o pozůstatky
starobylého stavu.
borák stč. (ještě u Mattiola, odtud je má i
Pohl): brutnák. Ze středolat. borrägo, což je i nyní
oficiální název té léčivé rostliny.
boriťsa sic: zápasiti, bojovati, borba zápas, bor
ca zápasníky V č. totéž sloveso vězí snad v brojiti
(viz). Čes. borec je bud od tohoto sic. borca, nebo
z r. borec. Κ tomu přitvořeno přebor, přebor nik.
— Sloveso *bořq borti je zachováno jen v stsl.
borjQ brati bojovati, v r. boróť, ukr. boroty, stpol.
bróc sie t/v, hl. wóbróc so, dl. wobrojé se brániti
se; na jihu je sin. sch. bořiti se. Sem snad i
výbarky od iter. barati se, viz dále bran. —
Příbuzné je irské fó-bairim útočiti.
borka i borek, sic. borka: svrchní (odumřelá,
rozpukaná) vrstva kůry, pak i znetvořenina na
rostlině; šiška. Z něm. Borke kůra.
borta: lem; na pivě borta i porta = vrstva pěny.
Z něm. Borte
bortiti: stč. zbortiti znamenalo porouchati,
provrtati (ruka zborcená = prostřelená), A.
Sedláček LF 43.222. Snad tedy v něm vězí kořen
bher- (je i v něm. bohren vrtati).
bortiti se: jč. prtat se, bourati se, kaziti se (hráz
se prtá = bortí) Cuřín. Náleží k pol. parciec zahni
váti od vlhkosti (nyní: ztrácet chuť, malátněti) akr.
pórtiťsja kaziti se, (o mase:) tuchnouti. Naše slovo,
doložené od Jungmanna, vypadá jako přejaté z
ruštiny. Podrobnosti nejsou známy; 6- od botnatit
— Sic. bortit sa je z češtiny.
boryt: barvířská rostlina Isatis. Ze střlat. borith,
dále nejasného.
borytáš val.: střapec na holeni SvK, burytáš. —
Z mad. borítás tkaloun lemující oděv. Sulán
PIDebr 39.14.
bořiti, již stč. — Sic. boriť, iter. báraí. —
Vzniklo mylnou dekomposicí z *oboriti (tak je
stsl. strus. sch.; pol. je obórzyó; sem patří i č.
obořiti se na koho = vrhnouti se, sich stürzen auf);
bylo i stsl. strus. raz-oriti, je r. razoriť, ukr.
razoryty, sch. razuriti, b. razorja. — Prosté *oriti
má protějšek v chet. harra- t/v Meh AO 17.132; je
to faktitivum od er-, které je (v slabém stupni) v
lit. irti rozpadnouti se.
bos; bosky, bosák. Všeslovanské; bosi, má
61 bouda
příbuzné v lit. bäsas, lot. boss, sthn. bar (něm.
bar-fuß bosý), arm. bok t/v.
bosorka msl. sic. (tak i ukr. sch.): čarodějnice,
mask. bosorák; též vozorka, mask. vozorák,
vozierac. — Bosorka a mask. bosorák znamenají
porůznu v sic. a v msl. na Podluží též /motýla',
zpravidla 'noční můru'; lid měl za to, že v můrách
jsou skryty čarodějnice. — Z mad. boszorkány,
,,pův. duch zemřelých, strašidlo, pak čarodějnice,
ježibaba apod."; to pak dále z turkotatar. *basyrkan
můra, od bas- tlačiti. O tom všem Vážný JM.
bota, stč. a mor. též bot mask.; ch. bůta.
Zdrobň. botka je přeneseně i pochvo vitý obklad
na spodu sloupů apod. (kování pažby vojenské
pušky). (Jiné botka viz pod otká). — Sic. bota i
bota. Stpol. bot, nyní but (bot) bota, r. boty vysoké
boty, sin. bota střevíc, b. botuš vysoký střevíc. —
Z fr. botte střevíc. Κ nám se dostaly boty podle Jg
za doby lucemburské, nejprve zajisté do měst a
klášterů (proti venkovským škorním), časem však
ovládly právě na venkově. — Hanlivé bota (hrubá
chyba) je ,,kalk z němčiny; er redete einen großen
Stiefel; v němčině je vyprávění o faráři Stiefelovi
(vzpomínkou na to je u Saldy hloupý jako farářovy
boty)". (Š.) — Vyndat boty. pův. dáti boty =
propustit, Treimer 37.
botnati bobtnati bobtěti botněti, dále nabob-neti
nábobtati nabobtněti; chod. navobotělý dásno
napuchlá dáseň; han. msl. vm. potňat (han. noha
mo potná otéká L, vm. okno na-potňalo, že ho
nelza zavřít-, snih potná měkne, rozpotňál taje B).
— Stsl. raz-botěti Ps. 64,13 (Sin. Pog. Bon.); ukr.
botity tloustnouti, nabývati objemu, r. botéi butét
t/v. — Držíme-li se pouze těchto významů a
necháme-li stranou slova jako búťlavý trouchnivý a
sin. búta hlupák (z mad.!) apod. (ta se zpravidla
zde uvádějí!) dostaneme boteti. Příbuzné mu je lat.
täbeö táti, rozpouštěti se, mokvati, vlhnouti; je arci
uznati přesmyk t-b > b-t. Κ těmto významům v
slovanštině přistoupil význam 'nabývati objemu,
otékati, puch-nouti', ale ten je pochopitelný, neboť
se jím rozumí jen nabývání nezdravého (u dřeva),
popř. nenormálního objemu po zvlhnutí, účinkem
vody (např. u hrachu). Rozdíl v kvantitě o ja
nemůže toto spojení ohroziti.
bouda budka, stě. búda. Odvoz. jč. zm. budník
budka na špačky, holuby, budovati stavěti (odtud
zpětný útvar budova stavba, dům; ale pol. budowa
je budování, sestrojení, struktura); od bouda druh
mraků je mor. boudit se PS, budovat se Voz o
mracích (kupiti se v boudy). — Hl. dl. buda; pol.
buda (odtud r. a ukr. búda), sic. búda. — Němci
mají nyní z dobrých důvodů za to, že jejich slova
Bude a Baude jsou převzata od Slovanů (tj. bud z
pol. buda nebo stč. búda). — Výchozím tvarem je
sloveso budovati, které znamená 'stavěti', ale i
'vybavovati, opatřovati po-
boucharon
třebným zařízením' (ústav, knihovnu). — Vzešlo
dekomposicí z obudovati (je v pol.), jež odpovídá
významem ruskému oborudovat (např. pere° =
přebudovati), od orudí. U západních Slovanů toto
dlouhé sloveso bylo zkráceno vypuštěním or a po
předponách vypuštěno i o-. Ze slovesa takto
redukovaného tvořena postverbalia, jednak
budova, jednak búda (toto bylo přejato do
němčiny). Též v staré luž.: budovla Eichler WZÚ
Leipzig 13.380. — Význam bouda = léčka vyšel z
argotu (Treimer 40).
boucharon: slovo to vytvořil asi V. Rosa, dal
mu význam dělo, tedy od bouchati; pro podivné
zakončení -aron jistého výkladu nemáme, leda
napodobení podle fanfárou chlubil, mluvka; takto
živořilo asi do předbřeznové doby. Rieger je 1874
obnovil; jeho i další době je to politický tlučhuba,
neod-povědně radikální, hulákající své laciné řeči
na táborech lidu; jeden čas tak označováni
sokolové. (Podrobně o tom Ferd. Strejček NŘ
18.83.) — Sic. bucharón 'křikloun' je z češtiny.
bouchati buchati bušiti buchotati bouchnouti;
stě. buchati, buchnuti; nč. postv. výbuch; nář.
buchanec bouchnutí do zad, odtud buchancovat,
též zkráceně *buchec a buch-covat, z toho lid.
buchta rána do zad. Laš. bechnut, bechanec, z
*bechancovat je vm. ben-covai B. —
Všeslovanské. Sic. buchat, bušit (zabušit sa
zamilovat se, č. zabouchnout se v. boukati se);
buchcovat (-chn-, -cht-, -chnát-); ale i báchat
(bachnút sa zamilovati se), obach-nút udeřiti; pol.
buchac atp. jinde. — Intensi-vum s-ové od
zvukomalebného bukati (r. bukat tlouci), srov. lot.
baugät klepati, bíti; ks dalo náležitě ch. Interjekce
buchl je post-verbální.
boukati se: dávati najevo pohlavní pud (o
prasnicích). Vzniklo z *houkati se (viz). — Z něho
je dále vulg. zbouchnout (dívku) = učiniti
těhotnou, a zastaralé zbouchnouti se do koho =
zamilovat se, nyní expr. (bez vulgárního rázu)
zabouchnouti se t/v; podle č. je pak i sic. buchnut
sa t/v; o ch viz § 17.
boule, stě. bula. Není třeba míti je za přejaté ze
sthn. bulla, nyní Beule; v obou jazycích byl vývoj
paralelní, ale nezávislý; laš. bula (srov. pol. bula
t/v) kotouč dýmu, hromada apod. Ö. oboulat se
osměliti se (Němcová; Dědina 107, ÖL 1.455) je
asi pův, ,,otrkati se", tj. udělati si boule (nárazy v
novém prostředí, v novém životě), ale zahojiti je,
zvyknouti si na ně, je tedy od boule. — Sin. buliti
puchnouti. — Příbuzné je gót. uf-báuljan
nadmouti, sthn. bulla a jiná germ. slova. Základem
je tu ide. *bheu-dmouti (se), l je příponové (u
jmen), buliti je tedy odvozeno od nějakého jména.
bouliti oči = pouliti: vyvalovati (a dále špouliti,
špuliti, čpuliti se zesilovacím š č); mor. je
nejen vybulit oči, ale i stěnu
62 bradatice
apod. (když se ztrouchnivělá nebo jinak slabá
stěna pod tíhou stropu a střechy vy-duje ven): pec
se nám obulil, rozbulat chalupu. Odtud nuvé bulat
'bezdůvodně vynechávat pracovní směny', bulač
absentér NŘ 36.252, SSJÖ, z obratů zbulit šichtu
= vynechat směnu. Jvě. u Kunštátu (mylné d)
naboudená zeď, ,,když od ní odstupuje vápno"
(Koníř). Č. s vkladným r je ojediněle i brouliti
zrak, bruláč vyjeveně hledící, vy brouliti oči. —
Sch. iz-buljiti oči. — Je příbuzné s boule.
bourati, sic. búrat. Je normální iterativum od
*buriti, ě. bouřiti rozrušovati, uváděti v
nepořádek, srov. rus. nář. salaš burej záburilo =
bouře povalila salaš. Meh LF 67.305.
bouřiti pobuřovati, odtud bouře bouřka bouřný
bouřlivý buřič; stč. búřě búřný -ivý -ový. — Sic.
búrit búra burka aj., pol. burzyč, burza* ukr.
buryty, burja, r. burit (vrtati zem ...), r. b. búrja,
sin. sch. buriti (se), sch. bura. — Psi. buřq buriti
má dokonalý protějšek v lat. furo zuřiti, bouřiti; v
obou je onomatopoické bhur-. Slovo bura (bura)
bouře jest pokládati za postverbale (Meillet RS
2.65), vytvořené teprve v slovanštině. Viz i
buráceti.
bouřka, buřin(k)a: tvrdý mužský klobouk s
polokulovitým dýnkem. — Je to zkrácený kalk
německého arg. Gewittertulpe helma (tj. pokrývka
hlavy v podobě obráceného květu tulipánu?; proti
nepohodě ap., proti zranění?; Gewitter = bouře),
srov. i něm. arg. Wetterhalm klobouk. Jinak, asi
mylně, Treimer 84: prý z it. borsalino, což byl
název jedné výrobny klobouků v Turíně; ještě
jinak Rippl ZslPh 16.218: prý patří k bourec,
bourový (Flockseiden!).
božec: psotník (dětská nemoc), již stě. a sic.
Slovo totožné se stč. božec = pohanský bůh n.
bůžek. Věřilo se, že tato nemoc je jakýsi zlý duch,
v těle sídlící a jím trhající.
brabancový olej = vlastně provensálský (PS).
bráč brač: druh violy. Z něm. Bratsche, to z
Bratschgeige < it. viola da braccio, na paži
držená.
bračka: rostlina Sherardia. Jméno oficiální od
D. Slobody, který je poznal asi na Valašsku. Tam
se dostalo s pastýři: je z uki\ brocka t/v, od bročyty
barviti, č. brotiti; lid jí kdysi užíval k barvení.
brada, bradatý,podbradek; stč. bradieř > bra-
dýř lazebník, holič. B. znamenalo nejen naši bradu,
ale i vousy na bradě rostoucí, to byl původní
význam. — Všeslovanské: pol. hl. dl. broda, ukr. r.
borodá, sic. sin. sch. b. stsl. brada. — Příbuzno je
lat. barba vousy, něm. Bart, lot. barda t/v; též lit.
barzdá a lot bärzda s podivným z. — Rostlina kozí
brada-: po odkvětu uvadlé a splihlé zákrovní
listeny připomínají vousy pod bradou kozy.
bradatice, stč. -ce: druh sekyr s čepelem při
ostří dolů daleko prodlouženým, že vypa-
bradavice 63 brambor

dá jako „bradatá", tj. vousatá. Vskutku je od sem i nč. brh hromada, kupa, stoh. — Pol. bróg
bradatý, brada (je brada u sekery Jg, pol. broda u (odtud las. brüh gen. brohu B), ukr» oboríh gen.
siekiery); tak i hl. brodacica t/v. Srov. něm. oboróha; dl. brožnja, hl. bróžen. — Psi. borg-b od
Bartaxt. slovesa bergq (např. r. beregú bérec střežiti,
bradavice, stě. -ce. — Všeslovanské: pol. hl. hlídati), příbuzného s něm. bergen ukrývati,
brodawka, dl. brodajca, ukr. r. borodávka, sic. sin. schovávati, chrániti. (Viz i Soukup, progr. reálky
sch. b. bradavica. — Psi. bylo zprvu *vorda (~ 1914 Rakovník.)
něm. Warze t/v), ale vtipem již praslovanským brak: podřadné zboží; brakovati tříditi zboží na
přikloněno k bor da (vous, viz brada) a rozšířeno dobré a chatrné, např. vybrakovati ovce (Dědina
o -avica: z bradavic někdy rostou silné, nápadné 83: vyřadit jistý počet starých; ty pak prodány na
chlupy. maso apod.), mor. roz-brokovat; val. vybřakovat;
bradlo 1°, stě.: asi = nízká hradební zeď, odtud dostává val. han. brak (brak) též význam
palisáda. Odtud je význam 'skalisko' (ostré, 'druh' (vůbec), např. máme zemnáky trojího braku.
vyčnívající vzhůru), v č. asi jen ve jménech vrchů Něm. Brackschaf = č. brače, braky ně Jg: ovce
Bradlo, stč. Bradice > nč. Bradlec (přesunutí vyšlo určená k vyřadění. Přenesené významy u slovesa:
z gen. -ce). V stč. bylo dále v zábradla plur. = nč. hledati, prohledávati, drancovati. —Sic. brak t/v
zábradlí, pův. palisáda, ohrazení proti něčemu (z jako v ě.; brakovat plenit, loupit, drancovat, brát ve
toho je tělocvičný termín bradla: připomínají dvojí velkém množství, do posledního kusu SSJ. — Z
jednoduché zábradlí); mor. zábradek (z *-dlek, l něm. Brack, bracken; odtud i pol. brakowac ( >
vypadlo v gen. -dika a pod.) kdysi tlustší konec rus., ukr.), brak t/v.
brdce u vozových vah, bránící tomu, aby se brakovať laš.: chyběti B: brakuje mi teho =
postraňky nesesmekly (nyní je zařízení jiné, nedostává se, nemám, chybí mi to. — Z pol.
zapínací, kovové). — Sic. bradlo, bralo (dl > l) braknqc chyběti, to pak je asi z luž. (hl. dl.) brach
skalisko, vybraliť sa přijíti na jevo; vslc. je bradlo vada, nedostatek, < něm. starší gebrech t/v, střhn.
stoh slámy Bf. Stpol. brodla skála, ukr. strus. brechen 'chyběti'. O luž. Bielfeldt 97.
zaborolo ochranná zed, rus. zabralo část přílby bramarbas (kniž.): chvastoun; -ovati. Z něm-
zakrývající obličej. — Vše je od bořq borti (viz činy, kde B. bylo původně v literatuře jméno
boriťsa) příponou -dlo. Poněvadž v č. to sloveso ,,hrdiny" toho typu. „Je z Gottsche-dova překladu
vyhynulo, i bradlo upadá; viz brlení a zbraně. Holbergovy komedie." Výtvor expresivní (3
bradlo 2 °: rukověť hole. Od bráti (= to, zač se retnice, 2 řl). Šmilauer. Odvoz, za-brambasiti
hůl bere), srov. madlo. (rámusivě) záhubo-váti PS.
brah stč.: zvláštní zařízení na úschovu sena n. brambor, nář. též -a, -o, dále brambur(a)
slámy (jakýsi stoh se střechou posuvnou na brambúr(a) bran(i)bor brantbora bandor(a) bandur
bandúr bambol bamboch. (Jsou i jiné nář. a lid.
názvy: kartofel, kantofel z něm. Kartoffel; ertepel ap.
z něm. Erdapfel; kalkem tohoto je zemský jablko, na
Vysočině zkráceně jabko, han. jablóško; zemák,
zemóe ap.; grumbír krumpíř krumpel ap. z něm.
Grundbirne, odtud je i sin. sch. b. krompiry mad.
krumpér; viz zvi. kobzol; sic. bobál, švábka; o všem
podrobně M. Korandová NR 45.181n.) —
Odvozeniny: brambořík Cyclamen (stč. svinský
ořech = střlat. panis porcinus): má stonek nad kořeny
zduřelý v okrouhlou hlízu. Pták brambornícek, zdr-
žuje se v brambořištích (Š.). — Zpravidla se 6.
vykládá ze jména Branibor (tak i Frinta NŘ 39.259),
neboť lužický název Bramborce zní právě Brambor.
Tvrdí se (snad jen na základě této domněnky;
historických zpráv není), že brambory „za třicetileté
války pronikly přes Německo do našich zemí", Μ. Κ.
182. Podporou toho chápání je především č. nář.
branibor 'brambor' a brantbora a rum. nář. brand-
1. Slezský kopiněc, předchůdce brahu (Stolařík 134). 2. raburca, dále sic. švábka t/v, tj. plodina ze Švábska,
Brah (Moszynski I 231). a mad. burgonya, tj. plodina I z Burgundska (fr.
Bourgogne). Po nalezení
4 sloupcích), viz obr. ; též obrah (lokál wobra-
ziech v Comest C). U Rakovníka brah a bražek je
kupa chmelových tyčí, hranice dříví; viz i Voráč
85. Sem patří i stč. brážek Klar, ne 'cava', ale je
třeba je opraviti na casa (chatrč),
brambořit 64
nářečních podob branibor atd. je tomuto výkladu
nyní třeba dáti přednost před naší domněnkou v
ESj, že brambor patří k lot. bimbulis, bumbulis t/v
a k č. boubel (u Presla byl bambol = brambor);
spíše je bambol z brambor-, první r zaniklo
disimilací, druhé přešlo v l snadno.
brambořit: msl. cesta je rozbrambořená =
rozblácená Mal. — Původně zajisté bylo
*brabořit. Je-li to slovo staré, mohlo by se mít za
to, že je odvozeno od nějakého psi. ^borbor^ bláto.
To by mělo přesný protějšek v ř. βόρβορος t/v a
nepatrně změněný v lit. marmaras t/v.
braň stč.: zbraň, odpor, obrana, nČ. zbraň (z
podle zbroj nebo od *zbrániti, zbraňovati, < Wbz-
); brániti (obrániti, postv. obrana); brána stč.:
bránu (ze dřeva) chápali již Chetité jako zařízení
bránící nepřátelům a zlým duchům vniknouti do
města, do paláce, do dvora domu; proti zlým
duchům ap. dávali na bránu magicky ochranné
obrazy bohů a jistých zvířat; i naše „branky" ve
dveřích do chléva, v plotech ap. jsou proto, aby
bránily zvířatům vejíti nebo vyjíti (: „vnější [část
dveří do domu], nazývaná »brankou', byla stále
uzavírána a zabraňovala vbíhání drůbeže do síně".
Kruš. 170).
— Všeslovanské: sic. bránit, brána, pol.
broú, bronic t/v, str. boronit atd. — Psi. born\>
t/v jako v stč.: od borQ borti zápasiti (viz
boriť sa) příponou -nt (jako da-nb, daň, od
dá-ti atp.): z bornb odvozeno pak sloveso
*bor?iiti, od něho konečně postverbale *borna.
Rýmuje se s chrániti podobného významu.
brána k vláčení pole; zpravidla v plur.; odtud
mor. nář. a sic. bránit pole = vláčeti.
— Všeslovanské: sic. brána, pol. dl. brona,
ukr. r. boroná, hl. brána, sin. sch. b. braná;
vedle toho pol. bronowac, r. boronit, ukr.
boronyty, sin. sch. branati. — Psi. borná, od
kořene bher- rozrývati, který je v lat. ford
a něm. bohren vrtati, ř. φαρόω orati; brány
mají za úkol rozřezati veliké hroudy, vzniklé
při orání pluhem.
bránice, stč. -cé; sic. (z č.) bránica. — Příbuzno
je asi ř. φρήν gen. φρενός t/v. Pův. útvar byl asi
*bhrón gen. *bhrenós, starobylý η-kmen s
ablautem (o je v εϋφρων, φρονέω). U nás *bhrón
bylo převedeno do fem* (podle slov blízkého
významu mázdra, blána) a současně rozšířeno o
ženskou příponu -ica.
brantál Jg, brantal Hor. vm.: veliký hřebík (Jg.
mylně: hřeb v branách). Z pol. bratnal t/v < něm.
Brettnagel. Je též hl. bratnar, dl. blatnar.
brašna, již stq.; jvč. brachňa Hoš 1.26. R.
borošnjá koš. Původ nejasný; -šna jako v mošna.
— Sic. nové brašnár je z č. brašnář.
bráti: sloveso hojně rozvětvené. Stupně ko-
řene: 1° ber- v beru, berný, berné daň, 2° bbr-v b
brati > bráti a ostatních tvarech inf.
bratr
kmene, 3° bor- v stč. bor = sbor, zá-bor, výbor,
obor (z ruštiny příbor, nábor, z polštiny úbor,
srov. sic. ubirac se oblékati se), od obrozenské
doby rozbor, 4° bir- v stsl. s'b-birati, r. so-birát
&ροά., 5° bér- z ber- v stč. s-bierati > nč. sbírati
apod., v postv. sbér, odbér, výbér, zábér, sic.
oberaéka vinobraní, č. vybéravý (mor. přébéricný,
sic. preberaóný). Zvláštní významy a slova: bráti
se kam = jíti, bráti co kam = odnášeti, dopravovati;
obírati se s čím (pak pouze čím): má dokonalou
paralelu v irštině, imb-ber- t/v (imb- je z *ambhi,
stejně jako naše o- z ob- < ambh-i). Zvláštní je
„knižní" usebrati se 'do sebe se obrátit, soustřediti
se, uklidniti se' PS, vedle sebrati se 'vzpamatovati
se, soustřediti se'; jeho původ byl asi lidový, i když
dnes z nářečí doloženo není. Srv. klad. vy sebrat =
vy sbírat, Jech 41. Stč. berka = kdo bere přes
právo, vyděrač, lupič, bercé = kdo bére, bercí =
výběrčí daní; ně. pober(ť)a ze spojení pober to
(imperativ); sbéracka (klad. sbíraéka, zm.
zbíraóka Sova 37) na mléko: smetana na vrchu
usazená se mělkou sběračkou vskutku opatrně
„sbírala" (zbylé mléko bylo sbírané, sev.-mor.
obrané); sebranec nalezenec, sebranka = sbér =
mor. zberba (psáno zbérba u Sušila: PS) > zgerba,
laš. zbraň Šr, sic. zberba. — Všeslovanské: pol.
bior$ brač, sic. berie brat, r. beru brat atd. — Psi.
stsl. berq bbrati. Sloveso starobylé; mělo jednak
tvary athematické (3. sg. lat. fert, véd. bhárti),
jednak thematické (l.Jeró nesu, ind. bhárati nese,
ř. φέρω, gót. baíra, ir. berim, arm. bérem nesu).
Původní význam byl 'nésti' (u nás zachován v
břímé a březí); přechod k bráti nastal jen v
slovanštině a to nejdříve asi v složenině s
odlučovacím u- nebo od-, srov. vývoj v lat. au-fero
= odnáším, unáším, beru s sebou, odnímám,
odcizuji.
bratr, stč. dále kol. bratřie sg. fem. (zdrobn.
bratříce), z toho pak plur. bratří; dále stč. bratřec,
bratřenec = bratr; odvoz, bratrský, bratrstvo.
Domácké útvary brach, brácha (-á v milá brachu
Gb-B z milá bratřie), stě. brachácek, brášek, sic.
bracek. Z jihosl. je pobratim. „Bratrův syn" je stč.
bratran(ec), bratrova dcera = bratrana, -anice
(útvary jako lat. patr-ónus od pater otec), jsou tedy
slova ta tvořena z hlediska dvou dospělých
ženatých bratří, od nich pak je přejímají jejich děti
(kdežto pro starý usus vzniká nové synovec, tj.
„příbuznosyn"). Staré kolektivum bratrbja (č.
bratří) může býti vzácným reliktem, rovným
řeckému φρατρια (kolektiv na -bja jinak u nás
není, vyjma knéžíl) a svědectvím pro dávnou
existenci fratrií u Slovanů, ač o těch jinak není
starých zpráv. — Hl. bratr, dl. bratš, jinde brat. —
Psi. stsl. bratra je starobylý název příbuzenský: lat.
fräter, sthn. bruoder, ř. φρατωρ (ζη. jen člena
„fratrie"), stind. bhrä-tar-, Pův. *bhratěr; má
zakončení jako pdtěr
brav 65
otec, mater matka aj., vyjadřující — podle
Isačenka Slavia 22.58 — příslušnost k exo-gamní
jednotce prvobytného matriarchál-ního rodu; o
bhrä- nelze říci pranic.
brav, od stě.: menší dobytek (ovce, kozy,
vepři), brave jedinec z bravu, bravina braví maso.
— Sic. brav(ec) vepř, bravcovina vepřové maso.
Pol. nář. browek vepř, sin. sch. brav ovčí stádo, b.
brav jehně, r. bórov vepř. — Psi. borv-b; příbuzno
je stind. bhárvati přežvykuje (srov. rýmové *korvb
býk a -a kráva, s ind. carvati přežvykuje). Borvb
tedy označovalo původně jen drobný dobytek ovčí
a kozí, ale vepři do něho časem řáděni proto, že i
oni jsou dobytek drobný (stačil je pásti odrostlý
chlapec). Jsou i jiné domněnky. Téměř obecně se
myslí na příbuznost s germ. *barugaz (stnord.
bqrgr kanec, angl. barrow, něm. Barch vyřezaný
vepř), původu jinak nejasného. Nejnověji Š.
Ondruš JC 14.107 „na základě evidentního
genetického vztahu mezi mad. serte, sertés štětina,
srst, a sertés svině, vepř" pokládá za pravdě-
podobné, že *bhor-v-o-s 'brav' souvisí s *bhrú-
(brva nad očima), že tedy brav mělo starší
všeobecnější význam 'štětinaté zvíře'.
brávník, již stč.: pták Tur dus viscivorus. Zrn.
změněno v drábník. Sch. bravar. — Sch. je též
branjug z bravenjak- a borovnjak t/v, podle
Daničice Rj. od borovica 'jalovec'. Zdá se, že už v
staré době se borovúakt (-nikt) zkrátilo v
borvúak*b, -nik'b, a to pod vlivem slova borvb
'brav' (vše pak podlehlo změně tort > trat), na
základě toho zjevu, že ,,manet in gregibus circa
pecora" (Klaret) = zdržuje se v hejnech okolo
stád; i nyní je to zjištěno (o tom Šmilauer LF
63.389).
brázda, brázditi, od stč.; jč. bráždní kůň = ten z
páru, který při orání jev brázdě. — Pol. hl. brázda,
sic. brázda, dl. brozda, ukr. r. bo-rozdá, sin. sch. b.
stsl. brázda t/v; v bulh. též pěšina ve vinici mezi
dvěma řadami révy, v ruštině též pěšinka mezi
záhony zeleniny.— Pův. *borzda znamenala tedy
brázdu v našem smyslu, tj. nejprve rýhu dělanou
rádlem nebo čereslem pluhovým (dodejme, že pů-
vodní rádlo rozhrnovalo hlínu stejně na obě strany,
nikoli jen na jednu jako dnešní pluhy). Později tak
označována i u nás i širší rýha oddělující dva
sklady (záhony) pole a sloužící bud jako mez,
nebo jako svodnice dešťové vody (lěcha lícha, tj.
svodnice, dostala u nás nový význam 'záhon').
Takovýto smysl ukazuje litomyšlské vobráždit
pole = vyorati hlubokou brázdu uprostřed pole
proti vlhku, a Kukučín 24.33: ,,A pozrite na tie
pásiky, čo vy rolami voláte (= nazýváte), jest ich v
chotári na tisíce: polovica země leží bez osohu. V
brázdách nerastie nič, iba lopušina a štrkáč, len ski
ad o m sa cosi zbožia (= trochu obilí) brneje (zele-
ná). Ak brázda tiež obrodila, príde súsed, preorie
ju, druhý zakosí a zas polovica úrody
5 Machek — Etymologioký slo mík
brdo
ide do cudzej stodoly." — Příbuzno je lit. biřzis
(birzis), lot. birze brázda, hranice osetého pole, lat.
porcasvodnice, gal. ráca brázda, něm. Furche.
Byla dvojice: neznělé *prU-ä (lat. germ. kelt.) a
znělé *brg-i- (balt.), u Slovanů však s o borg- (o
vlivem loisá = lícha ?); -da je asi od greda záhon
(v. hřada 2°): brázda rozdělovala záhony! Celek je
starobylý evropský termín rolnický.
bražec je v Jgd uvedeno, s odkazem na
podražec, jako síť (Fallnetz) na lapání koroptví,
ale bez udání pramene. Od té doby se to spojení
někdy opakuje, např. u Šimana 80 (v rejstříku, ale
ne v textu!). — Ve skutečnosti se o prameni toho
slova stále nic neví. Žilo-li vskutku, snad to byla
jen místní zkomolenina slova podražec, pod-
vražec.
brblati, zbrblati, mor. i brbontat. — Sic. brblať,
brb(o)tať, sin. sch. brbljati, sch. brblati žvaniti
apod., b. bárbolja t/v. — Rovná se mu až na
měkkost přípony lit. burbuliúoti nejasně mluviti.
Psi. tedy bylo btrb'hlati. Základní útvar měl tedy
zdvojené *bul-a byl zvukomalebný. Jiný výsledek
z něho je bublati (viz). Různými obměnami vzniká
dále mor. brmtat (srov. pol. marmotac; u nás tedy
vypadlo o; přípona -táti), a brlomtat, brlontat,
málo jasné. — Záměnou retnic vzniká mrmlati
(viz); jinak Hujer 1.22: disimilací z blblati. —
Podobné útvary jsou lot. berbelět, vervelět, rychle
a nesrozumitelně mluviti, a něm. brabbeln t/v.
brčál: rostlina Vinca. Zavedeno od Preslovy
Květeny. Je patrně totožné se sin. bršcel (=
břečťan, Hedera) a příbuzné s lat. brus-cus
listnatec.
brdina vč.: kořalka, krk. paradina Jgd, jč.
brcola brcul(k)a, msl. zbrnda, sic. brndzu· lica. —
Z něm. Branntweine Ale vč. brďola kořalka
upomíná na něm. argot. Labardi t/v.
brdo. Nyní část tkalcovského stavu, obsahující
tzv. paprsky (vždy jedním paprskem prochází
jedna niť osnovy; brdem se vždy jistá řada paprsků
zdvihá a zase spouští, čímž se u umělejších druhů
práce tvoří právě vzorek tkaniny (odtud rčení býti
(dělán) na jedno brdo = na stejný způsob jako...).
Vývoj byl takovýto: 1° Původní bbrdo znamenalo
dřevěný mečík, jejž tkadlec vsouval mezi obě řady
osnovných nití a jímž pak přirážel útkovou niť ke
tkanině již hotové. Přeneseno (ev. demin.) jednak
na destičku, pomocí níž se tkají stuhy a popruhy,
zvanou mor. jinak krosienko: vm. brdo, bělor.
berda, ukr. berdo, berdycko, b. bárdo, sin. brdo,
brdce, jednak na jistá prkna (pomoř.-slovin. bardo
je postranní prkno v člunu, Lorentz), jednak u nás
na dřevo u vozu, držící postraňky (brdo, brdce,
brco, brdecko, brdícko; u Jg čteme: jednokoníčkáři
místo vah jen brdce mají); brdce u vozu, dřevo
držící postraňky, bylo původně ploché
brdúc
a rovné, délkou i šířkou vskutku velmi podobné
onomu mečíku tkalcovskému (nyní mívá průřez
kruhový a bývá zakřivené). Dále přeneseno na
tomu podobnou část tkalcovského stavu, nitelnici,
umožňující střídavé klesání a stoupání vlastních
brd. 2° Onen mečík byl již v starověku opatřen na
jednom okraji řadou zubů, takže dostal podobu
velikého a dlouhého hřebene; bylo jím pak možno
přirážet útek pohodlně se shora (u psi. stavu, který
byl ležatý!). Dokud byl tímto hřebenem, byl název
b. přenesen i na skalnatý, ostrý, jakoby roztrhaný,
přerušovaný hřeben hor a kopců (podobně jako k
tomu slouží hřeben, něm. Berg-kamm), odtud
místní jména Brdo, Brdy a sic. sch. sin. brdo, b.
bar do hora; dosud i mor. brd, brdek kopeček u
SvB, V. K. Jeřábka a jinde. Místo tkalcovského
hřebenu pak vynalezen rámec s kovovými
lamelami (ty nyní přirážejí útek). Název b.
konečně přenesen na soustavu paprsků (viz
nahoře). — Pol. dl. bardo, sic. sin. sch. brdo, b.
bärdo, ukr. berdo, r. berdo. — Příbuzné je asi ř.
απά&η (onen tkalcovský mečík), je-li toto ze
*σπα[ρ]&η < sprdhä, od sper- (v lit. spirti, něm.
sperren opírati, přitiskovati). Meh Slavia 21.269.
Viz i brka.
brdúc adv. msl. „značící pád svrchu dolů" B;
han. brdunc SvB. — Sic. brdúcat klopýtati, pd.
brduc! — Kubínovo brdouc dáti Ppz = vraziti
bude asi nelidové. — Je to asi zkrácené hurdy
burdy burc, které cituje Jungmann z Rosy. Něm.
pardautz by bylo z polštiny.
brebentit, brebencovat, pol. nář. brawedzic.
Asi zvukomalebné.
breberka 1° lid.: kořalka, též breberice
breberija breberina b(r)eberuse gergelica. Sic.
breberka. — Vše snad (Kálal) z treberka
mlátovice (od něm. Treber mláto, výlisek z
hroznů, záboj).
breberka 2° lid.: veš Jgd-Pt ad., bebelka Jg. —
Nejasné. Dělá dojem slova z ,,dětské řeči".
bréca breca brecna vulg. nadávka ženě
(kladsky o svárlivé), koze (na Holičku též mreca)
nebo krávě (chod.). — Původně asi o koze, bre-
vystihuje kozí mekot. Viz násl. heslo.
brečeti brečeti mrečeti; brek(ot), breclavý, PS
za-brekati. — Zvukomalebné. Původně o kozím
mekotu, pak o vřeštivém pláči dětském, vč. pak o
pláči vůbec, tedy = bečeti se zesilovacím r. Viz i
brekati.
brejle, brýle. Z něm. Brille.
brejliti na koho, chod. bryjlat. — Pův. brouliti
(toto má Jgd s. brejlám) z bouliti; nadbytné r.
Přikloněno k brejle.
brekati, breknouti vč.: křičeti na koho ve zlém
Pt. — Sin. brekati křičeti, štěkati. — Může to být
= bekati (viz), se zesilovacím r, § 9. Je i s-ové
intensivum (ks > ch): sic.
66 brkati
brechať štěkati, (o lidech) křičeti, nadávati, p.
brechač, ukr. brechaty, r. brechať t/v. Viz i
brečeti.
brh stč.: doupě, chýše, stan; brzek, brzec,
brziětě. — Nejasné. Snad vzniklo redukcí z
brloh, možná i pod vlivem slova brah.
brhel: pták Sitta europaea, stč. též brhlec, nč.
zpravidla brhlík. — Sic. brhlík, sin. brglez, sch.
brglijez, r. nář. bergléz, pol. bargiel; místy se
omylem udávají i významy jiné, k nim netřeba
hleděti. — Z bbrgtlez'b, tj. hbitě lezoucí, k
bbrzT>kt, brzy, a lézti. Brhel obratně šplhá (leze)
po stromech jako datlové, a to i hlavou dolů, což
žádný jiný pták neumí; g je zde z *gh, aby v slově
nebyla dvě z. Meh ZfslPh 20.29.
brchať se (z-, vy-) mor.: zotavovati se z
nemoci, škody, pohromy, probírati se ze spánku;
též brcholiť sa; sic. brchať sa hrabati se, lézti;
mor. též brsat se, břesat se (tu, stran s, vliv slova
vy-křesat se); jč. berchat se Jg-Krš zdlouhavě a
těžce se hýbati, vstávati, jíti; jč. zberchat se těžce
se zdvihnouti Cuřín, vzpamatovati se z čeho PS.
— Psi. bbrchajg bbrchati s§. Příbuzno je lot.
spirgstu spirgt uzdravovati se, nabírati opět sílu a
svěžest (genesen, erstarken, frisch werden). Naše
slovo je s-ové intensivum (kdežto lotyština má v
přít. čase příponu st): *spirg-sä-jö; gs > ks > ch,
stran b místo sp viz §11. Významy u brchati,
udávan4 ve slovnících („těžce vstávati" ap.) chtějí
ovšem rovněž vystihovat těžké, zdlouhavé
vstávání po nemoci, i když to výslovně neříkají.
Další příbuzenstvo je nejisté. (Jinak Flajšhans, v.
Hujer 1.22; berchat se z belhati se, nejprve
disimilací v Z-ovém participiu belhal se.)
brija bryja zbryja msl. vm. sic.: kaše z ovoce,
břečka, stékající ze sušeného ovoce. Přitvo-řeno
sic. sloveso bryť (kasu) = míchati (K z Hodži). —
Ze střhn. bri(e) kaše (nyní Brei). „Snad z Brühe,
střhn. brüeje" (Š.): německého slova užito v
hanlivém významu!
briol: brynda PS; bryon pivo druhé jakosti Jgd.
— Podle Jg podle vynálezce („broihan, čti
brühan").
brioška: druh pečiva. Z fr. brioche, koláč.
brk, nář. a sic. brko. Sin. brk knír, sch. brk knír,
hrot (jehly, nože apod.). Původ nejasný.
brka. Vulgární rčení natáhnout brka (brčka,
paprče, papuče, bačkory) = zemříti. Původní útvar
je v han. natáhnót brdečka t/v KpU; brdečko
(rozporka; k nim jsou připevněny postraňky
zapraženého koně) je zde žertem místo noha. Srov.
laš. natahnuť krosna t/v. Plur. br dečka byl
zkrácen v tomto rčení na brčka, což bylo pak
mylně chápáno jako zdrobnělina od brko. Dalším
změtením vzešlo n. paprče a nakonec nesmyslné
papuče, bačkory.
brkati 1° i brčeti stč.: létati, poletovati
brkati
(trhaně, nepravidelně, neuměle, poplašeně), ně.
brnčeti. — Sic. brkat prudce, lehce, rychle n.
splašeně létati, rychle sem tam běhati, brnkat t/v,
brknut, brnknut takto přeletět, přeběhnout, pol.
brykac, bryknqó uletět, ukr. brykaty rozpustile
skákat n. běhat, r. brykát vyhazovat zadníma
nohama. — Náleží asi k r. prygat skákati, lit.
sprůgti uskočiti, vyklouznouti, a dále i k něm.
springen (ng z gg). Sic. brkat (val. brkat) i brnkat
t/v, stpol. barczec šuměti, hl. borkaé, dl. barkaé
bručeti, sin. brkati škrabati, škrtati. —
Zvukomalebné: má na mysli především poletování
spojené se zřetelným přerývaným šumotem.
brkati 2°: klopýtati, přenes, chybovati;
brknouti též: lusknouti prstem. Sic. brnkat cvrkati
prstem. — Příbuzné je bur- v lit. käburti a b-br- v
kobrtati (viz).
brkolatý: nerovný Jg, hrbolatý PS, vč. krbolatý
Kotík. — Toto vč. k. je zajisté z hrbolatý; heslové
6. je výsledek přesmyku k-b > b-k.
brkoslav: pták Bombycilla garrula: „od
krásných brků tak nazvaný" (Rohn); lidově též
vrkoslav, vikoslav (Šír), sic. brkoslav, ale i
brkohlav aj.
brlavý stč. šilhavý; jč. brejlavej t/v Jjčř 48; nč.
křivý (o vřetenu, trubičce), kulhavý, vč. brdlavý
křivý (z toho vč. brdlat šmatlati Kub Ppz). jštč.
brlooký = „kterýž očima sem i tam rychle hejbá,
obrací" (Rohn), nyní šilhavý; u vorařů bidlovoký a
pidlovoký NR 18.104. — Sic. brlavý šilhavý,
brloocný, pol. barlooki. Sin. brlja vlk (hračka,
něm. Kreisel), seh. brlj ovčí motolice. — Vlastní
význam je 'kruhem, v kruhu se otáčející'; proto se
užije hlavně o vřetenu, je-li křivé, takže jeho
otáčení je dobře patrné a upomíná tedy na „vlka".
Proto i křivý i šilhavý jsou vysvětlení druhotná,
nepůvodní. Podobné útvary jsou ital. nář. prillare,
stital. brillare točiti se, nář.pirlopirliprillo birlo
vlk aj. (v. ML 6522). Vzájemný poměr našich a
italských slov není jasný.
brlení, hrdlení, br(d)lí Jg: přehrada ve stáji,
hřebenovitý plůtek v rybníku, aby ryby ne-
vypluly; PS: zábradlí, laťoví; nč. též bedlení Hoš.
1.25, šprlení tyčkový plot; brdlínka, br(d)lenka,
brlina, šprla (špila, šplka) tyčka v plotě, laš.
brlina haťové dřevo Hor. — Upomíná na bradlo,
ζά-bradlí; bylo by to *bbr-dlo, ale jinak je málo
jasné (proč jednou bbr-, jednou bor- před stejnou
příponou?).
brloh, též stč. — Všeslovanské: sic. brloh
slaměné podestlání, Kuk. 1.156, jinak t/v jako v č.,
pol. barlóg pelech ze zdrchané slámy, hl. borlo, dl.
barlog zcuchaná sláma, pelech ze slámy, svinský
pelech, ukr. berloha t/v, r. berloga merloga, sin.
sch. brlog, b. bárlok. — Význam je všude v
podstatě stejný. Slovo jistě souvisí se sch. brljati
čuchati, špiniti, hl. borlic čuchati, trou-
67 brnožit
siti aj.; ta pak dále s lit. byrú birti, býti roztroušen,
rozsypán. Tedy Z-ové příčestí *bbrl7> 'rozsypavší
se nabylo u nás hanlivého odstínu 'rozházený,
rozmrvený'. Protože však lze tu sotva viděti
nějakou příponu -og*b (jistých případů té domnělé
přípony není!), chápeme -log*b jako příbuzné k
ležeti a loziti, celé slovo pak jako haplologickou
zkráceninu z *bbrlo-log*b nebo z *bbro-logt.
brlochy, hábrlochy, val.: staré šaty. — Nejasné.
brlý mor.: rychlý, hbitý (do práce). Sr. drlý.
brnavý: temnohnědý (jen o zvířatech); je sic;
tam i kůň brna, brno, kráva brna brnoša -uša -ula;
brnastý nalmědlý (val. brnastet „plesnivěti" Β ο
vlasech původně černých); val. vm. brnavý (B-Hor
jen z jedné písně); msl. sic. též barnavý
tmavohnědý, tmavošedý (o barvě bouřného
mraku), k tomu přitvořeno msl. bar no bouřkový
mrak; dále odvoz. msl. bar no o volu, barna -nula
-noša (sin. -uša) o krávě. Č. brnavý ojediněle: PS z
Jiráska (přejato ze sic). — Ze střhn. brün (ztráta u
podivná!), popř. (kde je -ar-) z maď. barna hnědý.
brně fem. plur. stč.: pancíř; nč. brň brně,
brněni. Odvoz, obrniti se; msl. nabrnit sa nastrojiti
se B. — Sic brnenie, stpol. brnia, hl. bróňcka, ukr.
r. brónja, stsl. brT>n$ fem. plur. — Spolu se stpr.
brunyos a lot. bruňas zbroj přejato ze sthn.
brunja, brunna t/v.
brněti 1° stč.: temně řinčeti, zníti (např. o
železném odění); nč. brněti se však klade o
bručivém stejném vrnění, pak zeslabené o hučení v
hlavě (hlava mi brní, uši brní), o jistém chvění
kosti po nárazu (loket brní). — Sic brňat, brniet:
hlava brní, v hlavě brní, uši břnia ap. Pol. nář.
brniec, ukr. brenity, sin. brněti bzučeti. —
Zvukomalebné; rýmovalo se se zvbněti > zníti, br-
upomíná na brnkati.
brněť 2° v laš. nabrnět napuchnouti (na-la mu
bula naskočila boule) B. — Je to přejaté pol. na-
brzmiec t/v, upravené přichýlením k brněti 1°.
brnká stč.: lůžko (při porodu), „plodový koláč".
— Příbuzno je sti. bhründ-m embryo a lot. brauna
blanka zbylá po vylíhnutí hmyzu apod. (Jinak
Ryba LF 69.9.)
brnkati, mor. brnčet, též vrndzet; platí nejen o
drnkání, ale i o bzučení hmyzu apod. — Souvisí s
brněti 1°; má navíc &-ovou příponu, popř.
změkčenou v -c-ěti. — Pod. sic brnóat, brndžat,
sin. brenčati, r. brenčát bzučeti.
brnožit něco, vč.: dělati něco jen z dlouhé
chvíle, z nedostatku vážnější práce, přitom
neuměle nebo neodborně, a to něco lehčího nebo
málo významného (např. dělá-li sedlák v zimě
hrábě, košťata apod.); Jg-Kotík-Ppz-PS; ubrnozit
koště apod. — Souvisí patrně s msl. panožit (Mal.:
ρ. sa, z vratný tvar dynamický) dělat něco, k čemu
nestačí
 brntál
sil a schopností. Dále je obé nejasné. Srv. i laš.
zestrnožiť slátati p. h. strmazdit.
brntál val.: dřevo, které se dává na krk krávě
nebo teleti, aby neutekly SvK. — Nejasné.
brod, broditi. Obdobná dvojice u všech
Slovanů. Útvar ze stupně o od břísti.
brojiti 1°: stč. b. sě hemžiti se; sem patří asi též
mor. brojit dováděti: děcka brojú B, z° natropiti.
— Pol. broié činiti zle, vyváděti. — Snad patří k ř.
πορφνρω býti v neklidném pohybu. Kořen bher-
ev. rozšířený v bh(e)r-U-.
brojiti 2°: stě. vz° koho proti komu = poštvati,
roz° sě rozejíti se (rozbrojenie neshoda, rozbroj
nepokoj, svár), sbrojě skupina, hlouček lidu; ně.
brojiti proti čemu = vzpírati se (řečmi apod.),
bojovati (tiskem ap.) proti čemu. Κ tomu patří asi
zbroj, odtud je pol. zbroja, zbroj zbroj, výzbroj, z
polštiny pak ukr. r. zbruja brnění, zbroj. —
Vzniklo přesmykem z *borjg (viz bořit sa) a záhy
převedeno do třídy na -iti: srov. dl. wobrojš brániti
z wo-bořu -řoš (Muka). — Sic. brojit t/v jako v č.
(u Fr. Krála) je zajisté z češtiny.
brok: tak i sic. a pol. Z něm. Brocken. brokát,
dříve iprokát, pragáť. druh tkaniny, protkané
zlatem nebo stříbrem. — Sic. brokát, pol. brokát.
— Ze střlat. brocatum nebo n. Brocat; vše z ital.
broccato (= partie, od broccare vyšívati, od
brocca jehla).
broný stč.: bílý (jen o koních), nč. básn. brůna,
broň bílý kůň. Sic. (zá)broniet (sa) o ovoci:
zapalovati se, dostávati barvu zralosti (bělice
bronejú K, tedy o bílých slívách!), o východním
nebi ráno: svítati (,,bělati se"). „Barvou zralosti" se
pak v sic. může míniti i jiná barva: červená u
jahod, modrá u obyčejných sliv, broniet se klade
tedy ve smyslu 'červeněti' atd., viz SSJ. — Pol. nář.
brony szymliezek, ukr. brenity dostávati plavou
barvu, zráti, strus. browb bílý (o koni), r. nář. brorí
brurí brona zralý klas ovsa, bronet zráti (o ovsu).
— Pův. browb, od toho broněti. Příbuzno je stind.
bradhná-červenavý, plavý. U Slovanů se brom,
zřejmě stalo odborným názvem pro plavou, světlou
barvu zrajícího obilí, tedy „bělajícího"; a přeneseně
pro plavého koně (nikoli zcela bílého!). Slovo to
zdědila i litev-ština, provedla však přesmyk dn >
nd a vystavěla na něm ablautová slovesa; má bran-
dús zrnitý, jadrný, br{stu brendaü br^sti zráti,
jadrněti, brandá zralost.
bronz, sic. pol. bronz, ukr. r. brónza (sin.
bronec, sch. bronac přetvořeno, jako kdyby bylo
od browb, viz broný). — Přejato ze západu (it.
bronzo, n. Bronze, fr. bronze); původ je prý v pers.
piririj měd.
broskev: druh slívy Prunus persica. V starší
češtině bylo breskev t/v, srov. sic. broskva,
broskev, broskyna, hl. brěska, sin. breskev
68 brousiti
| -kva, sch. breskva braskva, sch. b. praskva, vše z
lat. persica. Vedle toho bylo č. broskev = lat.
brassica, zelí. Obě slova se sdružila, když pak u
broskev význam 'zelí' | vymizel, znamenají obě jen
tento druh slívy, nakonec převládla jen forma
broskev. Šmi-lauer NŘ 26.171.
brotan: druh pelyňku, již stč. Ze středolat.
abrotanum.
brotiti stč.: červeniti; ně. 2° krví. — Odvozeno
od *brot (stč. je doloženo brotec mařina barvířská;
její kořen dává červenou barvu, proto byla na jihu
hojně pěstována). — Pol. brocz, broezyc krwiq,
ukr. brič, broěyty, sin. sch. broc, brociti, csl.
broštb červeň; v staré luž. (Eichler WZU Leipzig
13.381) brot. — Snad souvisí nějak s lat. blatta
purpur, což ee má za přejaté z nějaké cizí řeči
(jsou i pozdní útvary bractea, brattea t/v,
změtením s brat-tea kovový plíšek, odtud č. peníz
brakteáť) nebo je snad příbuzno (tak již Jg;
souhlasí Kiparsky) s ř. βρότος, jež se chápe jako
'sražená krev'. Srov. Nitsch SH 72.
brouk, stč. brúk: zm. brab(l)ouk, babouk,
brabák B. — Hl. dl. bruk. — Je nepochybně
přejato ze střlat. brücus (to pak z ř. βροϋκος,
βρονχος), což znamenalo to stadium jiho-
zemských žravých sarančí (druhů Locusta
migratoria a Dociostaurus maroccanus), které je
ještě neokřídlené (na rozdíl od konečného,
okřídleného stadia). I v této neokřídlené podobě se
objevují ty kobylky ve zhoubných ničivých
hejnech (oddělených od okřídlených stadií!), která
putují. O tom Wolfgang Pfeifer, Käfer, Berlin
1953, str. 7. I u Němců se pozoruje postup od
kever (nyní Käfer) 'kobylka' k pojmu „brouk":
míní se především brouci a housenky žeroucí
zeleninu.
broukati pobrukovati brunkati (zesilovací n).
Souvisí s bručeti < mruceti, mrukati: za-
brouknouti PS je 'zabručeti'. — Jiné je brokát si
han. (u Boskovic): troufat si SvB; je nejasné.
brousiti brus brousek (ale brusné dříví z ruš-
tiny; vč. brousek zákal v chlebě: kalk za něm.
Schliefe). — Pol. brusič, brus, obdobně i jinde.
— Sloveso znamenalo původně odrhávati,
drhnouti (len, konopí, aby se urvaly hláv
ky), pak okraj něčeho odrho váním ve směru
zvnitřka k obvodu roztřepiti, otřepati, otrha
ti, ztenčiti; tento poslední stupeň znamenal
tedy i tenčiti ostří nože, kosy apod., tedy
naše brousiti; na tomto stadiu přitvořeno
postverbální jméno brus. Toto byl vývoj vše-
slovanský. V češtině se však jeví zvláštní
odnož významového vývoje: vulg. drhnouti
(totiž cestu) > choditi, toulati se (brousí
za holkou); brousiti si zuby na něco je od
broušení zubů na pile (před kácením stromů
apod.); obdoba v lot. braukt a lit. braukýtil
— Litev, protějšek je braüzti škrabati, rýti,
odtrhovati, trhati; má z, jemuž by odpoví-
brouzdati
dalo naše z; u nás je však neznělé s, což tomu
srovnání nebrání. Variantu rovněž neznělou, ale
nepalatální (k), má dále lit. braukiú braükti a iter.
braukýti odrhovati (toto iter. též = pomalu,
těžkopádně se pohybovat, též 'jeti'), lot. braucit,
brucinät t/v, též jeti. Expresivní kořen (s *ul)
bruU-, jinde nedoložený.
brouzdati (se), zm. jvc. brou-hati se, jč.
brochtat se Jjéř 40, ch. brozdit, msl. brúzgat sa.
Souvisí s těmi slovy brodit sex to se
kontaminovalo s nějakou variantou slovesa
brýzgat.
brož, sic. brošňa: z něm. Brosche, to z fr.
broche ( < gallorom. broccá).
brslen: keř Evonymus (od P. Zídka, oficiálně od
Preslovy Květeny). Stě. brsněl (či lépe brsniell).
— Sic. brslen, pol. trzmiel przmiel, ukr. bruslyna
beresklen verskled aj., r. beres-klet brusklen
berezdren aj. — Něm. Spindel -baum, fr. fusain,
seh. vretenika ukazují, že plody brslenu
(„kvadrátky", ovšem se stopkou) byly
přirovnávány k vřetenu. U Slovanů však většinou
k přeslenům (nehledělo se tedy už na stopku), ale
to přirovnání bylo záhy zapomenuto a slovo
pr^slent zde podlehlo změnám tak pronikavým, že
souvislost není dnes už zřejmá. Meh NŘ 34.89.
bršlice: rostlina Aegopodium; po prvé u D.
Slobody. Lidové na vých. Moravě (též brzlica
brzlica vršlica SvK), ale znamená i bršť
(Heracleum spond.). — Sic. bršlica. — Souvisí se
jménem brště: lot. burksnis, burkšis je bršlice (ale
v ME bolehlav!). Endzelin, v. Büga 3.781.
bršť: starobylé jméno bolševníku. — Sin. bršč,
pol. barszcz, r. boršc. Stejně se nazývá i nakyslá
polévka, na východě velmi oblíbená, kdysi dělaná z
brště. — Pův. bwščb; souvisí snad s čes. (o)břesk,
pol. (o)brzask trpká chuť, r. nář. obréznuť
zkysnouti (o mléce): hláskově nejlépe vyhovuje
sic. brznúťkysnouti, pův. -zg- // -sk-; tedy b^ršČb
jo-kmen jako třeba leščb dlešec od leskati. — Za
úvahu však stojí též švýcarské a vorarlberské
Iberich Iberi Übrich Überech Eberich Uebrikraut
Übrigboschn Oberstock. „Ableitung ist dunkel",
Schweiz. Idiotikon, cit. u Marzella 2. 827 (jsou arci
lidové etymologie, např. že tvrdé stonky zůstávají v
jeslích, übriggelassen werden, = že dobytek je
nežere). Pak by šlo asi o slovo ,,praevropské".
brť, stč. brt: sídlo lesních včel v dutině stromu;
brtník (tak i sic.) majitel takových včel (byl jím
ten, kdo prvý brť našel a označil si ji svou značkou,
vyřezanou vedle brti v kůře), přeneseně: medvěd.
— Pod. pol. bare, bartnik, ukr. bort, bortnyk, r.
bort, bórtnik. — Pův. b^rtb fem., asi od *bher-
hloubiti (lat. fordre vrtati). Stojí však za zmínku i
román, borna t/v a původu nejasného; jeho vztah k
btrtb není zcela jasný, snad nebyl žádný.
69 brumbár
bruclek, brunetek, bruslek nář. druh selské
vesty SSJÖ (bez rukávů, vlněné), též brustflek,
bruclík Kt, brustlák B, pruslek Svěrák. — Sic.
brusliak bruslek bruclík bruclek ženská vyšívaná
vesta SSJ, bručel bručel bruslík prusliak pruclek
prucník prsliak K. Pol. bruclek bruslac bruslek
pruclik brzu-szlak (rz od brzucho, břicho) aj. —
Vše je z něm. Brustfleck t/v (st > ts = c;f zpravidla
vypadlo), popř. Brustlatz, Brustlappen; prvá část
obsahuje Brust 'prsa', 2. část znamená 'hadr'. —
Sem patří i r. buslát vatovaný, prošívaný kabát
(součást uniformy ruských námořníků), původně
bruslat (doloženo od 1854), též burslat; o všem
podrobné Kiparsky AnnSl 1960,43η.
bručeti, han. též brčet, val. brcai SvK; bručivý,
bručoun atd.; mor. pobruČovat. Je též brunčeti Jg,
zabručeti PS. Sem zařadíme jč. brunčál brumbál
bukal džbán potažený přes otvor měchuřinou a tak
sloužící jako hudební nástroj. Jjěř 171. ■— Z
mručeti; zvukoma-lebné. Ale bručeti = býti ve
vězení je překlad z něm. brummen t/v, Treimer 39.
brud sic: špína, kal (mylně brid: vliv slova
bridiť, viz břidký), msl. s expresivním změkčením
brud, zbřudit se; sic. zabrudiť a za-bru-chať
zašpiniti. Sem patří i chod. zbrundit (z-lo se mi to v
břiše = nastal průjem; zuby se z-ly na včtru =
rozbolely). — Pol. brud, brudzic, hl. brud, dl.
bruda, ukr. brud, bru-dyty. — Slovo temné. Zdá
se, že je možno je spojit s germ. *smud- (něm.
Schmutz špína): záměna bjm, zesilovací s-, u nás r.
Slovan, faktitivum s náležitým *ou, bruditi, post v.
bruďb. Něm. argotové brud (S. Wolf, Rotwelsch)
bude ze slovanštiny.
brukev: rodové jméno rostliny Brassica. Přejato
Puchmajerem z pol. brukiew, což souvisí s
dolnoněm. Brücke, Wrúke, Wruke; někteří mají
něm. slova za přejatá z polštiny.
brumbár, -bál, též brundibár, -vár, -vál. Podle
S. Utěšeného NŘ 47.1964.146η. (s mapkou a
podrobnostmi), 254, 1° ve významu čmelák žije
brundibár zvlášt v stř. C., ale též jč. a vč., ba i
mor., 2° ve významu o vád žije předně brumbár
mezi Labem a Jizerou, 3° ve v. chroust žije
brumbár v Podkrkonoší, 4° ve v. chrobák je
brundivál zč. a brumbár na Novopacku. Lze vyjíti
asi z *brudi-val = tvor válející se v brudu (i když
brud není v C. doloženo; na Mor. je jen msl. brud),
tj. ve špíně a kalu; oporou je synonym hovnivál,
zm. hovnoval. Brumbár je méně jasné; snad je to
zkrácené brundibár (vypuštěno di, pak η > m před
6). Jinak Utěšený: brumbár je prý snad z něm.
Brummbär, nář. brumbdr, ,,což je stejně jako v
češtině označení pro mrzouta, bručouna, s
doslovným významem 'bručivý medvěd". — Je
možno i to, že brumbár je zvuko-malebné,
příbuzné s b. brámbar brouk a dále
brumlati
s lit. bambalas čmelák, chroust, lot. bafhbals, -a, -
uls brouk, bimbas ovád; r by bylo anticipované (a
hned disimilované) l z konce slova, u by bylo od
*brudivál.
brumlati: z bru-četi novou příponou; ta je též v
cu-mlati za cucati, du-mlati za du-dati.
brumle, msl. též grum(b)le, grmle (grum-lovat
= hráti na g.), val. drmla: jistý jednoduchý
hudební nástroj (obr. Václavík, Luh. Zálesí 489).
— Sic. drumla, drumbla, -lica, hl. brumla,
brumlawa t/v, ale i ,,grosse Bassgeige", pol.
brumla, sin. brumda, brunda. — Odvozuje se od
něm. brummen bručeti (Matzenauer 119), je i něm.
brummeln brnkati, mrnkati, murren; nebo,
přesněji, z něm. dial. *brummle, *brummel, což je
také od brummen, tak Bielfeldt 104. Je tu dost
nejistoty, protože to jméno označuje v různých
krajích nástroje nestejné; je třeba zjistit
podrobnosti. Sic. drumla ukazuje spíše na
zkrácené něm. Mauldrommel (tak něm. slovo píše
Jg), nyní Maultrommel, což je jednak ona brumle,
jednak foukací harmonika. Pak by původ byl u
střhn. trum(m)e pozoun, trubka, buben, loutna. Je
zřejmé, že n. drommel (zdrobnělina) byl název z
rozpaků.
brunát stě.; sukno barvy temně purpurové; nč.
za D.: červená barva toho druhu; u Roh-na: druh
hroznů. Odvoz, brunátný. — Sic. brunátný, pol.
brunátný. — Ze střhn. brunát tkanina barvy tmavé,
hnědé. Herne 64.
brundibár: viz brumbár.
bruny laš.: (o koni) hnědý. — Sic. br(u)nastý
tmavohnědý, hnědavý. Pd. hl. dl. bruny, sin. sch.
brun. — Ze střhn. brun (nyní braun) hnědý.
brunclík han. (Gr) slez. sic; malý chlapík,
buclatý chlapec; slez. sic. též bruncel. — Od
buclatý (viz tam budík), ran snad ze jména hrdiny
starší lidové četby Brunclík.
brusin(k)a, bruslin(k)a (zde l je vlastně opa-
kováním předešlého r, ale ihned disimilo-váno):
plod rostliny Vaccinium vitis idaea. Místy však,
,,kde neroste, tam říkají brusinky černým
borůvkám" B, svědčí o tom i Pohl, o Valašsku
Václavík a Táborský, týž význam nutno viděti i v
Pamětech babičky Kavalírové (v době nouze
dávala dětem b. s mlékem). — Sic. brusnica, pol.
brusnica brusznica, ukr. brusnycja, r. brusníka,
nář. brusnica brusena brusénja. — Asi
,,praevropské" slovo, příbuzné s něm. Bausch (to
má jako ekvivalent Jg; jinak znamená u Němců i
sítí a jiné rostliny); příbuzno je i lit. brůkně, lot.
brúklene t/v. Ale něm. Preiselbeere je z č.
bruslina.
brusle, běžné od Jg. Původně bylo mor. (a pol.)
kosle, z toho běžnější č. kůsle. V tom předjato l a
hned disimilováno v r: krusle znal Rosa, viz Jg.
Pak mohl působit vliv němčiny (Daneš Lit. n.
1959, č. 10): starší č. lidový výraz byl šlajfky, od
něm. schleifen bruslit, Schleifschuh brusle,
Schleifplatz klu-
70 brynza
ziště (šlajf 'kluziště' má ještě I. Hermann).
Schleifen však znamenalo nejen klouzat se, ale i
brousit; český název je tedy přikloněn k tomuto
významu. (Ale Jirásek, Z Čech až na konec světa,
je nazývá „bruselské". E. Havlová.)
brutnák: rostlina Bor ago, od Preslo vy Kvě-
teny. Nejblíže je bruntnák Jg a něm. Brunagie,
Brunagen, ale vše ostatní je nejasné.
brutvan prutvan protvan plotvan Kol, brutfan
Gr. mor.: pekáč; val. brutvan plech na pečení
SvK. — Pol. brytwana brytfana brotfana
brutfana. — Z něm. Bratpfanne t/v.
brva. Od staré doby žilo toto slovo u nás jen v
sic. brvi plur. a v obrvy, sg. obrv(a) a v laš. plur.
obervé obočí. Jinak v Č. a Mor. vyhynulo, ale
padělaná glossa (výrobek Hankův) v Mater
verborum brv je uvedla do slovníku Jungmannova
a tím i do spis. jazyka. Nedostatek živé tradice se
však jeví v tom, že brva se zpravidla klade v
nepravém významu 'řasa očních víček' (nepohnul
ani brvou), tak i sic, a odvozené obrví též ve
významu 'oční řasy'. — Starý význam byl 'obočí',
ten je dosud v pol. brew (gen. brwi), ukr. brova, r.
brov', sin. obrv(a), sch. obrva a v příbuzném něm.
Braue, lit. bruvis, ř. όφρνς, stind. bhrü-. Stsl. je
br-bvb (starý ide. kmen *bhruv- přešel u nás k i-
kmenům), ale je možno se domnívat, že o je
rovněž staré, shodné s ř. o-.
bryčka: k nám je uvedl Jungmann z polštiny
(pol. bryczka, odtud sic. bricka, ukr. bryčka a r.
bricka). Polské slovo je asi z něm. Birutsche, to
pak z it. biroccio dvoj koly vůz. Na se v. Moravě
je bryce Rzr.
bryga vm.: žerd. Sic. bricka hejble v mlýně,
lať na zdvihání Jg z Palk.; obr game kus dřeva,
haluz, hůl. Vše nejasné.
brykati i brýkati vč.: řváti, křičeti (hrubým
hlasem); ubrýknouti se osopiti se, ubrykovati se,
vybrykati se PS. — Jinde nedochováno, ale staré:
odpovídá mu ř. βρϋχάοµαι řváti. Meh LP 5.82.
brykule, za Jg i brykole; -ule dosud vč. vm.
(Hor.), msl. (též s -g- Kol). — Z fr. bricole t/v.
Původně se vztahovalo na koně, „beroucího za
nášejek", tj. chtějícího odbočiti (proti vůli pána),
odskakujícího stranou, nechtějícího se podříditi
(fr. bricoler t/v je odvozeno od bricole, část koň.
postroje).
brylka botan.: tělísko s lepkavým pylem PS. Z
pol. bryla hrouda, těleso.
brynda, žbrynda: je post verbální útvar
(„doložen u Wintra už 1590", Š.) od (^bryndati,
což je přetvořené brýzgati.
brynel: druh tkaniny. Z franc. prunelle t/v. —
Odvoz, brynelky, lid. blinérky, plinérky střevíce s
brynelovým svrškem.
brynza, bryndza val. sic: rozmělněný ovčí sýr.
Vsi. též bren(d)za. Na Slovensku doložena od
1470, na Moravě od 1576. — Pol. bryndza,
bre_dza, ukr. bryndza. — U nás z rum. brinzä. Je
též ital. nář. sbrinze, druh sýra.
brýzgat
„Staroevropské slovo pastýřské (Lahovary)"
Šmilauer.
brýzgat val. ^Typické sloveso expresivní.
Znamená 1° kecati tekutinou, stříkati, šplá-chati,
máchati, slintati apod., 2° (přeneseně): tlachati.
Základní podoba je se zg (srov. pol. bryzgac, ukr.
bryzgaty, sic. r. brýzgat, sch. sin. brizgati); má
obvyklé složení takových slov (na začátku retnici
+ r, na konci zgjsk, samohláska může být
rozmanitá). Expresivní ráz působí v nářečích další
změny: nové přípony (k pouhému torsu brý- brú-
brá-) -chati -chtati -hati -ndati -nať, pak zámšny
brjgr, rjl, kolísání znělosti b/p gjk, měkčení r\ř,
předsouvání z-jš-. Od těchto útvarů se tvoří
postverbalia znamenající 1 ° toho, kdo brýzgá, 2°
čím (co) se brýzgá apod., brýzganinu = bryndu, tj.
špatnou polévku, špatný nápoj apod. — Tedy
varianty (neudáváme nářeční příslušnost, jen
někdy zkratku pramene): brejskat Ppz, břiščěti
(prýštěti, stč.); brychati Rokyc, brejchat se,
břejchat se Np, u-brychtat Β ( > příjmení Brychta,
Brichta), brihať K, šprihať K, bryndati (obrynda
opilec NŘ 18.122), žbrynda Np (žbrenda, žbronda
SvB), žgryndat se Rous, zgrendat SvB, (ž)brýňat
žgřindat gryndat gryntat ( < gryndy, grynty sliny),
glintat glintit klintat klábosit B,klindaČ Šr t/v,
kapat i něco Hr (voklinda opilec B), han. glentat
slintati KpU. S u (srov. sin. brjuzga kašo z tajícího
sněhu na cestě) žbrouchat (se) (vy- vymáchat
prádlo Ppz), zbrúnat zbřňat čbrlať zbrundat. S a:
žbráchat se Np capati v řídkém blátě ( < žbrachta
žbranda řídké bláto), srov. špláchat. — Neznělá
forma je prýskati, prýštěti (viz). Celá ta rodina je
domácí, bez příbuzenstva jinde, což je při jejím
rázu samozřejmé.
bryzula: prášek z jistého cizího dřeva, lidem
kdysi užívaný zejména na barvení kraslic, též
brzelka březulka brezula brezalka fryžul(k)a
pryzila plyzura plyzyra pryzule plisíra. — Pol.
brezylja, dříve bryzylja, pd. brazylja, r. brasilskoje
derevo. Evropské slovo (fr. brésil, n. Bresilien, it.
brasile atd.) nejistého původu. (Romanisté je nyní
odvozují od germ. *brasa řeřavé uhlí; Brückner dí,
že z Asie, Marko Polo zná malaj. berzi; podle
podobného dřeva nazvána odtud později Brazílie.)
brza: je do spis. č. přenesené sic. brz(a): žilka,
vlákno v dřevě, v mase. — To asi je z něm. Maser
t/v s přesmyky hlásek a změnou mr > br.
brzda, odtud brzditi. „Do č. je jívedl 1853
Šafaříkův Něm.-čes. slovník". (Š.) — Sin. sic.
brzda, r. ukr. (nář.) brozdá uzda, udidlo, stsl.
brázdy plur. κηµός. — Zdá se, že prvotní psi. útvar
je sloveso brázditi a že brtzda je postverbale.
Příbuzno je lit. spráusti, 3. sg. spráudžia, něco
usilovně vtiskovati do těsného, malého prostoru.
Od toho je lit. sprudúklas, -klis „roubík" (kolík
vkládaný
71 břečka
např. teleti do huby, aby nemohlo sáti), je i
brúzduklis, což v 17. st. byla uzda, nyní klátek
(jařemko vkládané vepřům na krk a bránící jim
prolézati ploty); to se dá spojit se spraud-
(Otr^bski LP 5.29) pomocí záměny spjzb a dále
přemístěním začátečního z dovnitř slova. I koňské
udidlo je taková „brzda" (arklj {spráusti { vežimq,
zapřáh-nouti koně do vozu, tj. opatřiti jej vším
postrojem a zapřáhnouti). Spráusti je dále příbuzné
se spáusti tlačiti, tisknouti, má navíc r, § 9. U
Slovanů litevskému *sprudinti (je doloženo
sprüdineti) odpovídá s uvedenými záměnami
brázditi (o bn > i §7); u něho se význam posunul
na mírniti něčí běh, brzda není už roubík vložený
zvířeti do huby, ale zařízení mající mírniti běh
vozu, a v tom smyslu jsou obrazná další užití.
Brzda v původním významu měla vliv na
formování slova uzda.
brzký: stč. ještě brzy rychlý (2 doklady), odtud
adv. brzo, brzy rychle, v krátkém čase (ojediněle i
'velmi' jako v polštině), komp. brž(e) rychleji,
spíše (viz i nýbrž, anobrz); ale již stč. je též brzký,
adv. brzce. — Pol. bardzo (stpol. barzo) velmi, hl.
bórzy, ukr. borzyj, r. bórzyj (a borzój o psech; to se
stalo názvem pro druh chrtů, u nás psáno mylně,
podle němčiny, i barsoj), stsl. brtzo rychle, sin.
sch. brz, b. burz (sch. též brgo, b. bárgo rychle;
viz i brhel). — Pův. *6/M,z'b, adjektivum -w-
kmenové; příbuzno je ř. βραχύς a lat. brevis
krátký, ide. *brghú-s. U Slovanů se význam zúžil
na pojetí časové: v krátkém čase jsoucí (dělající,
nastávající).
brzlík. „Zíbrt, Stč. umění kuch. dokládá 1645
brzlička, 1661 uvařený brzlíícy, z konce 17. stol.
brzlíček." (S.) — Sic. brzlík je z češtiny. — Z
něm. Briesel t/v. — (Slova domněle příbuzná, jako
sic. brzice sviní lalok, pod-hrdlí, brzlina slezina,
mor. brdice, brzlice podřadný tuk mezi střevy,
znamenají něco zcela jiného a sem tedy nepatří;
stě. brzice tusum je u Klaretav kap. „de
artificibus" a nejasné; snad sem náleží jedině
Zídková brzice, a to z něm. Briesl).
brzník vč.: chroust LF 21.149, 68.431, ÖL
1.548. — Nejasné. Snad od brzy (v. brzký): „brouk
ten se objevuje záhy z jara" (Bon. Vlček pís.).
břečka: sladká šťáva z břízy, z rozvařených
hrušek n. jiného ovoce, mladinka, sladina pivní
(„sladké pivo"), sladká (nevykysaná) šťáva z
hroznů; přeneseně: špatné pivo, brynda, řídké
bláto. — Sic. břečka řídká kašo-vitá hmota,
špinavá tekutina, pol. brzeczka mladinka, hl.
břečka, dl. brjacka šťáva z břízy i jiných stromů,
mladinka, medovina. — Výchozím významem je
asi 'sladké pivo' (odtud jsou pak významy 'sladká
štáva, medovina, březová štáva'). Lze vyjít z tvaru
břačbka, což by byla odvozenina od *brak- 'slaď,
přejatého z keltštiny (stir. braich, kymr. brag,
břečťan
körn, bräg 'slad'). Změkčení na r je asi expresivní,
a to pejorativní, zdůrazňující podřadnost toho
nápoje. Patří k němu pak i r. brága, ukr. bráha
domácí pivo, medovina, což je nejspíše zhrubělý
útvar místo původního brac-bka. Pol. a hl. slova
by byla z češtiny.
břečťan: rostlina Hedera; stč. břěctan, nář. msl.
brestán beštrán breštrán brečtreň. — Sic. brectan,
pol. brzecztan brzestan brzeszczan brzostan, ukr.
brocetan procytan, sin. bršten brscek bršcel, sch.
brst(r)an brštan brscan aj., b. brešljan t/v. Z
ruštiny sem patří berezka beresten svlačec. — Zdá
se, že je možno vyjíti z *brtšéb. Neboť to se dá
spojiti s lat. (b)ruscus listnatec (nyní meridiální
Ruscus aculeatus, zasahující na Slovensko; dříve
zván též Hedera ac); šlo by o slovo pra-evropské,
u nás převedené do^o-kmenů a pak dále měněné
(asi podle jména brslenu, viz).
břeh, stč. břeh, znamenalo i vrch. Odvoz.
pobřeží, nábřeží, jč. zábřežek svah na okraji
silnice Jjéř 22, břehule, pták Riparia (hnízdí v
dutinách, jež si dělá ve strmých a nepřístupných
březích řek). — Sic. breh, pol. brzeg, hl. brjóh, dl.
brjog, ukr. bereh, r. béreg, stsl. breg'b, b. brjag,
sin. breg, sch. brijeg. — Pův. *berg*b, příbuzno s
av. bardzah- výšina, hora, arm. ber) výšina, něm.
Berg hora. Řadí se k případům, kde *g se
projevilo jako g (místo náležitého z); přesto není
třeba pokládati je za přejaté z germánštiny. (Tak
soudí i Liewehr ZfslPh 23.102: má naše *g místo
g za expresivní.)
břek: strom Sorbus torminalis. — Sic. brekyňa,
pol. brzek, ukr. beréka, r. beréka i bérek, sin. brek.
— Psi. berk*b. Slovo asi „praevropské"; blízko
mu je germ. *spero v sibhn. sperboum, nhn.
Spierling Sorbus; b/sp- nepřekvapuje, ale slov. -ht
je navíc a nejasné.
břemeno: stč. břiemě ( > nč. břímě), odvoz, stč.
břeménce, z toho jč. mask. břemenec koromyslo
LF 27.357, stč. břemiecko a bře-mátko. Novotvar
již stě. břemeno. Laš. dře-meno (sena, trávy)
Malý, břemenko nálož trávy do loktuše Šr (chod.
dosud břemícko t/v JinCh 57, srv. hl. bremjecko),
val. dřemeno SvK. — Všeslovanské: sic. břemeno
(zastar. bremä), pol. brzemie., r. berémja, sin.
breme atd. — Pův. *berm$, od kořene, který je v
bráti, příponou -men-; zde má ten kořen ještě
původní význam 'nésti', b. = náklad k nesení, to co
je neseno.
břenčěti stě.: lehce zvučeti, subtinnire. Z něho
redukcí (se samohláskou více méně volnou) mor.
břancet mečeti (o jehňatech), peior. o pláči dětí,
břanět zníti (b-í mi v uších = tinnit in auribus),
břáňat (řetězem), břinkati (ostruhami), brunet (o
zvuku letícího chrousta, o svištění v uších). Pd.
brz^czec. — Příbuzno je brečeti a břinkati; η je
zesilovací.
-břesknouti: kysnouti, srážeti se (o mléce),
72 březen
za° PS, jč. břecťák zakyslé mléko LF 27.357;
mor. nabřésklý nabrzglý navrzglý nakyslý; mor.
brMálka žinčice, mléko se zdršcilo, zdrhlo; val.
brzdzí sa SvK, val. kyselý jak vřesk B. — Sic.
brznúť kysnouti, nabrz(g)lý, pol. obrzaz-gnqc
obrzyzgnqé, ukr. zbresknuty, r. nář. óbréznuí
zkysnouti. — Příbuzno je nor. brisk hořká chuť,
brisken hořký, trpký.
-břesknouti se (roz-): rozedníti se. Nedok. stě.
břiezditi se (tak spíše než -e- u Gb), nč. klad.
brejždit Kub 166, rozbrejždívat se 223,
rozbrejždovat se Jahoda, chod. bryjdit se; mor.
přebřesknút,^rozbrežďovat sa, mříždět se B,
rozbříždit se Šulová. — Sic. (roz)bresk, brieždiť,
mriezdit, grieždiť sa; vsi. brizgac ée Bf. — Pol.
brzeszczy sie, obrzasknqé, brzazg > brzask, r.
brézziť, brezg, stsl. probrězg^ svítání. — Příbuzno
je lit. brekšta praet. breško dní se.
břest: druhé jméno jilmu. — Pol. brzost, r.
berest, sin. sic. brest, sch. brijest, b. brjast, dl.
brěsc v pomístních jménech. V místních jménech,
č. Bříšťany a sic. Brestovany. — Souvisí asi s
bříza, a to proto, že bříza a břest jsou jediné naše
stromy, které tvoří korek na povrchu větví (srov.
např. ukr. bilyj berest = bílá bříza). Dále pak s
něm. Borke kůra, více však říci nemůžeme.
břevno. Stč. žilo ještě výchozí břev gen. břvi,
úzká lávka (z jednoho kmene) přes vodu, dosud
jako jméno jedné vsi (pomnož. Břve). Sin. brv
lávka, lavička v lodce, sch. brv lávka, kláda, b.
bárv most, kláda, strus. bervb prám, ukr. berv
kmen stromu. — Odvozené č. břevno byla
nepochybně zprvu jen ta kláda, která byla
položena přes potok (říčku) jakožto lávka, pak
ovšem i jiná kláda té podoby (břevno jest v oce
tvém). Kláda na lávku musila být aspoň svrchu
přitesána do rovné plochy, a tak břevno je pak u
tesařů termín pro kládu na stavbu domů, otesanou
na dvou (nikoli na čtyřech!) stranách (v. Vác-
lavíkZál. 92). — Stpol. bi(e)rzwno bi{e)rzm(n)o,
nyní bier(z)wono bierzno aj., ukr. r. nář. bervenó
(strus. bbrvbno), stsl. &τ>ν(τ>)ηο brbvno, sic. sin.
sch. brvno. — Základní *brbVb (č. jihosl.), *bbrvb
(jinde) souvisí s něm. Brücke (sthn. brucca) a s
nář. (švýc.) brügi lešení, z *brug- < *bruw-, a dále
s gal. briva most. Vše to jsou slova asi „praevrop-
ská" (o briva to tvrdí naposled M. Baudot, Atti e
memorie della sez. onom. del VII congresso, 1962,
181n. Šm.). Tomu nasvědčuje právě dvojitost
wjrb. Odvozeniny s -bno ovšem tento rozdíl
zdědily.
březen: nejspíše od březí, že v ten čas drobný
dobytek bývá březí, rodí mládata (zvláště kozy a
ovce!). Srov. proti tomu podzimní říjen rovněž
podle koz (srov. humorné „má práce jako kozel na
podzim"). Podle jiných je to od bříza, že ta počíná
tehdy rašiti, ale hlavně dává mízu k pití; tento
názor má pro sebe obdobné duben. — Odvoz.
březňák kdysi druh piva, dříve pivo marcovní,
 březí 73
břez[n~\ové, prý „že se měsíce března vaří"
(Rohn), pod. něm. Märzbier, načervenalé, asi od
zvláštních přísad (kterých?), jaké ta doba přinášela;
srov. znamenité ,,ρίνο březnové, domácího vaření4'
(Melnikov 4.147); pod. mad. márc, ze stfr. mars,
marc Mollay Acta ling. 1.390. Podle G. Dumézila,
Le festin ďimmortalité (Paris 1924) 283 bylo pivo
především nápojem jarních svátků; „nejlepší pivo
se vaří v březnu, protože právě v tu dobu se nejlépe
děje jak klíčeni ječmene, tak i chemické pochody,
které to klíčeni provázejí". Výraz „březnové pivo"
(biěre de mars) jakožto označení pro nejlepší pivo,
je do dneška běžný. Toto pivo vyráběly ženy; je to
nápoj, který je na severu Evropy náhradou za
starodávný rituální nápoj nesmrtelnosti.
březí, stč. březí, val. též březistý; v jč. óbřížiti
dívku NŘ 25.122; stč. obřezeti, nč. zabřeznouti býti
oplodněn. — Csl. brěžda, óbrezditi, ukr. beréža, r.
berézaja, sin. breja, brejiti, sch. breda. — Z
*berďb (o dobytku vůbec), fem. berda (o
samicích). Velmi blízké je lat. forda (o březí
samici); obecně se nyní má za to, že obé je od
bher- nésti (srov. břemeno; i zde by byl u nás
zachován původní význam, kdežto v bráti
posunut!). Pak by d bylo příponové, ale takováto
„přípona" je zcela neobvyklá u nás i v latině. Spíše
se zdá, že to d je sem přeneseno od podobně
(vyjma z) znějícího protikladu „neplodný", viz
prázdný.
břidký stč.: ostrý (o meči), odporný, ohavný (o
chuti žluči, octa; přenes, o smrti, řeči), laš. břidky
ohyzdný, (po- za-)břidiť pomazati, pře- komu v čem
= uraziti koho, vč. obřidlý nezdvořilý, neomalený Jg
z Turn, (dosud krk. ČL 39.8); s mylným t je nč. spis.
břitký ostrý (o meči; přenes, o jazyku, mrazu). Spis.
zbrzditi udělati špatně, břídil kdo zkazí dílo. Sic.
bridký, bridivý hnusný, špinavý, odporný, ohavný,
bridiť špinit, hanit, brid špína, brud; pol. brzydki
škaredý, brzydzié si§ hnusiti se, ukr. brydkyj t/v, r.
nář. bridkój ostrý, studený, sin. brvdek, sch. bridak o
meči i chuti, sin. dále briden o noži apod. — Stsl.
psi. brid'bk'b; pův. ^-kmenové adj. *briďb, opositum
k *solďb--k-b sladký. Příbuzno je něm. bitter hořký z
bhid-ró-s (Niedermann). U Slovanů změny: podle
*soádú- sladký bylo i *bhidrú-, z toho *bidr~b >
brid-b (přesmyk r, aby obě oposita se končila stejně).
Dále je příbuzno ř. όρΐµνς ostrý (o meči), hořký (o
chuti): *bhidrú > *mldrú- (substituce retnic bh/m) >
drimú-. Meh Recueil 1.101. — Poněkud jinak Hujer
1.85; vycházeje z Niedermanna, soudí, že ^bidr'b
bylo přikloněno k opositu sold-bk-b i (sladký), pak
že v ^bidr'bk'b bylo přemístěno I r, přičemž snad
působila lidová adideace k briti krájeti, řezati.
břidlice, mor. břidla: tence vrstvovitá hornina,
užívaná dříve na krytiny a na žákovské |
břinkati
tabulky; val. břila opuková deska, bryla ploský
kámen. Je to patrně odvozenina od briti ťřezati' (od
něhož je v č. pouze břitva), nejspíše s pojetím
'štěpiti': je to hornina, z níž je možno štěpením
vyráběti krytinové destičky. Viz i bříla.
břich(o): stč. břuch(o), vm. bruch. — Sic.
bruch(o), pol. brzuch(o), hl. dl. brjuch, r. brjúcho,
b. brjuk(o). — Původně asi břuch-υ. Málo jasné.
Snad je příbuzné se stir. brú t/v. Není vyloučeno
ani přejetí z germ. (sthn. bůhh, nyní Bauch atd.);
pak by r bylo zesilovací, § 9, změkčení expresivní,
§ 12. — Břichomluvec je kalk za něm.
Bauchredner, lat. ventriloquus, Vážný NŘ 41.275.
— Zajímavá je i zdrobnělina břištec, měkká část
palce, Jg z Turnovská; má paralelu v lu-žičtině;
stč. brusce „neboli též" (praví Gb) břušec
vypuklina při nějaké věci [mozku, prstu], nč.
bříško t/v.
bříla: za Jg 'hoření odoráváním ztenčená zem',
též 'pole ležící k vrchu'. Dosud vč. jako pomístní
jméno; v XJhlejově Bříla (pomnož, fem.; na
Břílách) je poloha na jistém návrší, hlinou chudá.
U Třeboně osada Břilice. Val. břílka oblázek SvK.
— Je to nepochybně totéž co mor. břidla. Míní se
zajisté trati s břidlicovým podkladem. Nastala tu
změna dl > l, obecná u jižních a východních
Slovanů, ale v češtině jen sporadická.
břím: strom Larix. Pův. tvar byl brim,, je
zachován ve slez. břin, ve změněné podobě je mor.
břim břím dřín dřeň zdříně NŘ 26.196, břinká
27.87, konečně (vlivem adj. modrý: dřevo je
poněkud nafialovělé) modřín (doloženo od 1726,
jako rodové jméno zavedeno od Přešla). Jeho
domácí oblastí jsou hory, u nás Karpaty a
Jeseníky, ale i Vysočina a záp. Morava. Za
Mattiola byl do Prahy dovážen; tehdy zván dřím
dřien dřín. Brini? (sin. brin jalovec, -na též smrk)
je slovo asi praevropské, totožné s ř. πρίνος
křemelák. Významy 'jalovec, smrk, křemelák' se
vysvětlí tím, že staří, odešedše z krajin modřínu,
přenášeli to jméno pak na stromy (keře) s
jehličkami podobnými (ve svazečcích!) nebo (řec.)
na stromy pichlavé. Pol. nář. brzem, spis. modrzen
modrzew, ukr. modřen modry na mudřen rrmdryk.
— Jsou i lidové obměny německého Lärchenbaum
(Lärbaum· ap.), přejatého od cizího lesnického
personálu: lerfán merfán merpán morfán verpán
rajchy pán rechumpán. Jč. kolektivum kři-váncí
'mladé modříny' Jjčř 24 je mylný překlad, jako by
něm. název byl Lerchen-bäum = skřivánčí strom.
břinkati: vyvozovati jas ný zvuk úderem na
strunu apod.: břinčeti, mor. i břinóit a bříňat
(redukcí), han. i břonkat; břinknouti přeneseně
vulg. = udeřiti, praštiti. Val. kosa má dobrý břaňk
(zvuk); přeneseně nyní všude to má břink = 'to
je znamenité' atp. — Sic.
břísti
hrinkat, brinčat, brink (jen o zvuku); pd. brzekac.
— Zvukomalebné; srov. rýmové řinkati, cinkati,
zinknout, zm. dřinknout.
břísti: sté. hříšti brdu, ně. jen u vltavských
vorařů loď břede NR 18.99, jinak jen knižně a
zřídka; rovněž arch. val. bředu hřésť (v písni), jč.
hřísla ve vodě == bředla Duš 2.18. — Sic. nář.
(orav.) brsť, jinak hrdnut', pomoř. brěsc, pol.
brnqc, ukr. bredú brestý, r. bredú brestí, sin.
bresti. Viz i brod. — Sloveso znělo asi jednak
bredo bresti (ukr. r. sin.), jednak brbdo brbsti
(sic), > zdloužením bristi (č.). Obé se vyvinulo
analogickým rozšířením z původního stavu *bredq
brbsti, jemuž odpovídá lit. bredú bridaü bristi t/v.
U nás to jednoduché slovo zaniká, nahradilo je
broditi se.
břitva. — Pol. hrzytwa, ukr. hrytva, stsl. sic. r.
sin. sch. břitva. — Je od brbjq hri-ti řezati, holiti
(r. bréju brit, sin. brijem briti, sch. brijem brijati;
ně. břiju bříti je však pouze ojedinělý import,
stejně tak sic. brii) příponou -tva. — Sloveso má
příbuzné v stind. bhrinäti porouchává, av. pairi-
brlnaiti ořezává. — Κ této rodině se přichýlilo i
adj. břidký ostrý, odporný (viz), takže se v č. píše
břitký a jeho význam se zužuje na 'ostrý, řízný',
přitvořuje se dále břit ostří.
bříza. Psi. berza: pol. brzoza, ukr. bereza, r.
bereza, hl. breza, dl. brjaza, b. sin. sic. sch.
breza..— Příbuzno je lit. bérzas t/v a sti. bhür)ah
druh břízy, něm. Birke bříza (sthn. birihha). V
základu těch slov vězí nějaké prastaré slovo pro
korek (srov. něm. Borke kůra), viz o tom pod
břest, kde je týž základ.
bubák 1 °: speklý vozher Jgd, zaschlý kalich na
jablku us. Též pipa v obou významech Jg z Ό,
dosud chod. Srov. sušen u suchý
bubák 2°, nář. i bobák babák strašidlo, též
naopak = člověk ustrašený, plachý, lidí se stranící.
— Sic. bubák, bobo, bobák strašák, hl. bubák,
bobák, dl. bubák strašák; v saské němčině je
přejaté (z lužičtiny) Bubák temný, bouřkou hrozící
mrak (Eichler FuF 36.1.26); zdá se, že podobný
význam je i v sic, viz citát v SSJ. Pol. bobo,
bobák. — Podobně něm. Bobo Ba(u)bau Babě
Pop(p)el Popél-mann, Popanz t/v, lot. babs,
bubulis t/v, ital. bau bati, bačo bačo, babao aj. =
strašiti děti (v. Janko ČMF 28.44, Meyer-L. č.
999) a mad. mumus bubák (b/m: retnice!). — Vše
to jsou samostatné útvary zvukomalebné: slovy
bobo, hubu, baba (nebo i br-hr, od toho asi starší
č. buharáš Jg a sic barbošit strašiti), s náležitým
zdůrazněním retného prvku b (temnou explosí po
nadutí tváře), se žertovně straší maličké děti; z
toho příponou -ák utvořeno jméno.
buben, již sto.; bubnovati, bubeník. — Sic
bubon, bubnovat, pol. b§ben, hl. dl. bubon, ukr.
buben -on, r. sin. buben, sch. bubanj. Vedle něho
je sloveso pol. bebnic, sin. bubnati, sch. bubnjati,
ukr. bubnyty bubnovati. — Toto sloveso, asi
bqbbnati -iti (-tn-), je tvo-
74 buditi
řeno stejně jako gogtnati (v. huhňati) a stč.
kuknati, proto bude původnější nežli jméno
bqbbnT} (-τ>ητ>). Vzniklo ze zdvojeného zvuko-
malebného b°n; prvé h°n- před b dalo ovšem bq-
(° = neurčitá temná samohláska).
bublati, již stč.; lid. i zbublati PS. — Sic.
bublat. — Příbuzné je lit. burhuliúoti t/v
(vypouštěti bubliny). Psi. tedy ^hqb'blati, z ^'bm-
b'bl-ati. V obou jazycích je zdvojený základ (týž
co v bublina). Různý výsledek disimilace prvého l:
u nás l-l > m-l, v litev-štině l-l > r-l. Viz i brblati.
Odvoz, hublanina svítek z ovoce (že při pečení
„bublá").
bublina: stč. bublénka t/v, nář. i budlinka Ppz t/v.
Sem i bouhel (odtud boubelatý). Slova od téhož
základu mohou znamenat i puchýř, tak laš. hubolec,
dále i duběnku (tj. jakoby puchýř na dubovém listě),
tak stč. bublénka bublanka, mor. hobinka bubinka z
toho křížením s dub je dubenka. Stč. forma bublanka
vězí ještě — ale s významem původním! — v nč. nář.
(z)blabuňka (přesmyk aju), > z toho chod. blunka a
mor. zblun(k)a bublina, a dále žbluňkati (v. zblunk).
— Sic bublina, pol. bqbel, sch. bubuljica bublina, sin.
bobljati dělati bubliny (o vodě), strus. bubulja kapka
dešťová. — Pův. asi bqb-bla. Příbuzno je lit. bufbulas
a ř. ποµφόλυξ t/v. Všecka slova se vyznačují
zdvojením základu (který zněl asi bhu-l-) adisimilací
l-l > n(m)-l nebo l-l > r-l. V ř. je asimilace u >
a^Zakončení slov bylo ve všech jazycích upraveno
arci různě.
bubřeti, zpravidla s na-. — Od bub'blb
opuchlina, nadutina (viz bublina) se záměnou l\r.
buclatý, baculatý, mor. i puclatý, č. bucek
budík puček. — Sic buclatý t/v jako v ě.; bucla, -
áo, bucko buclaté dítě. Pol. puc(k)a buclatá tvář,
pucolowaty buclatý. — Ex-presivní útvary, asi od
bucati, tedy = natlučený, naditý (původně snad
bucatý, o peřině, pytli a pod.); srov. ducatý. Je i
mad. bucko.
bucnúť si msl. sic v řeči k dětem: lehnouti si ke
spaní, han. bócnót si t/v SvB, č. buncnout i
puncnout si. Sekundární je han. bócat SvB, búcat
spinkat Voz. — Od interjekce bu(n)c (srov. bac!)
(která je od bucati), jíž se provází žertovné
vhození děcka do peřinek.
bučeti a mučeti (jč. muóát Duš 2.10). — Pol.
buczec, sic bucat, hl. bučec, sin. bucati i bukati
t/v* r. bučát bzučeti, sch. bucati hučeti, bukati
bučeti, b. buóa hučeti. — Pův. bukati, od
zvukomalebného bu příponou -kati nebo *ke~ti > -
čati. Viz i bukac.
budík mor. (Jg) a chod.: vepřový žaludek
naditý kroupami a krví (jako jelito); sic. dudík
jelito („k pol. dudki vnitřnosti") Š. — Z
románštiny: srov. fr. boudin vuřt. Podrobnosti o
cestě a době přejetí nejsou známy.
buditi, -bouzeti (pro- vz-); budík hodiny budicí,
buditel. — Pův. buďq buditi, zastoupeno u všech
Slovanů (pol. budzic, sic budit &td.) ι
budníček . 75
starobylé faktivum k bdíti, tedy z *boudh-ei-tei,
srov. stind. bčdháyati budí, poučuje.
budníček: druh ptáků Phylloscopus: Jgd boudník,
„nazvaný cd svého kulatého hnízda'4. Staví si na
zemi hnízdo, které je „shora přikryté a vchod mívá
vždy u strany ... Tvoří tedy boudičku a odtud patrně
vychází český název" (Kněžourek 1.73).
budovati, budova: viz bouda.
budra val.: popenec (rostlina Glechoma).— Z
ukr. budra t/v, slova příbuzného s lot. üdrene a dále
snad s něm. Gundram t/v; přenesli je na Moravu
karpatští pastevci.
budu. Původní jeho funkce je tvořit s infinitivem
budoucí čas nedokonavých sloves: budu píti.
Futurum tohoto typu je velmi staré (vytlačilo
původní futurum na -sió; to se však zachovalo v
baltštině!), starší než typ s participii (o něm
Křížková, Vývoj opisného futura v jazycích slovan-
ských, zvláště v ruštině, Praha 1960). Bylo i
náležité stč. budu býti — lat. er o, a není třeba je
podezřívat (opačně Křížková 102). Teprve v tomto
útvaru se býti časem vynechávalo, takže nakonec
budu = ero, od toho je pak budoucí = futurus (z
něho je budoucnost, s η jako v jsoucnost) a mor.
buďa, „nesklonný přechodník pro všechny rody a
obe čísla" (buďa tebú nedělal bych toho B). — Psi.
bqdq (tak i stsl.; pol. bede). Nedá se rozumně
vyložit z kořene bheu-, který je v býti (d a q se
nedají při tom nijak vyložit). Rovná se však formou
litevskému bundů, což je préserřs (s nosovým
infixem) jednak od buditi bdíti, wachen (Kurschat),
jednak od bůsti probuditi se, wach werden,
erwachen. Stran významu je pro bqdq třeba
přijmouti jeden odstín významu širšího, totiž odstín
„míti na mysli", který je zřetelně patrný z č. zabýti.
se (viz) a sic. zabudnut 'zapomenouti', dále odstín
vůle, úmyslu k něčemu, který je v stind. buddhí-f.
Einsicht, Verstand, Meinung, Absicht, körn, both
vůle, lit. baustis chystati se k čemu, míti úmysl
(sich anschicken, vorhaben, beabsichtigen). Bqdq
tedy znamenalo trvací (patřilo by k buditi, ne k
bůsti!) „hodlám, zamýšlím", a proto bylo vhodným
nástrojem k tvoření futura, podobně jako slovesa
stejné futurové funkce chci, mám, počnu ap. (o
těchto viz u Křížkové). Protože však kořen b'bd-
jbud- (viz bdíti a buditi) jinak podržel nadále
především úzký význam 'wachen, popř. wecken',
odloučilo se bqdq v povědomí mluvících od něho, a
tak časem pokleslo na pouhé sloveso pomocné.
(Tímto pozměňuji svůj výklad z ZfsPh 21.154.)
Meh SbStieber 67-75.
budulínek: nenasytné dítě. — Je to vlastní jméno
takového děcka ze známé pohádky. Ty se stěhují;
snad tedy může b. být spojeno se sch. b. budala,
sin. budalo hlupák.
bufa klad.: veliká bota papučovitá(?), vč.
buchta
buf Ppz. — Z pol. bufa „zvon" u rukávu, to pak z
fr. bouffe.
bugr lid. expr.: výtržnost, rámus. Asi argotové
(Treimer 93), nejasné. — Z brajgl t/v?
bůh; bohyně, bozi, božský, stč. bóh, bohovy aj.;
stč. bohorodicě, bohobojný (nč. boha-); zbožný,
stč. sbožný „je asi adjektivum nově vzniklé v
protivě k adj. bezbožný (bez boha: bezbožný, s
bohem: sbožný) a zdá se, že hojněji se ho začalo
užívati, když staré sbožný 'dives, felix' (spolu se
subst. sbožie 'divitiae, pecunia atd.' [viz zboží]
zanikalo: z obou homonym udrželo se to, jež mělo
v jazyce oporu (sbožný: bezbožný)". Hujer 1.96.
Nábožný, pobožný vzešlo asi ze spojení na bozě,
po bozě (vše konati). Adv. probůh ( = pro + starý
akus.), proboha, bohudík(y) a podle toho i
protikladné bohužel, bohdá (= Bůh dá), bodejť
(viz), zbůhdarma < *vz bóh darmo = proti Bohu
marně, bo(h) pomozi; nář. božekat = říkati citosl.
bože!, božiť = „pro Boha" říkati při prošení,
vybožiť si chléb, ubožiť si grejcar B, božiť sa, val.
bobošiť sa dokládati se Bohem, božidárek hlupák,
pův. b. bez kvasu = chléb nepodařený. Ale lid.
pánbíček je z pánbíčku! < pane na nebíčku. Víra v
pomoc démonů, pomáhajících člověku hádati a
věštiti, vysvětlí slez. byl na bohach = u hadače;
byli bozi, kteří hádali Vaš; dosud na Horňácku, viz
bohyňcvať. — Stsl. bogt, pol. bog atd. všude. —
Odpovídá mu sti. bhqga-, epitheton některých
bohů, vl. „udělující, dávající" (od bhájati udílí),
tedy od téhož základu, který je v boh úděl (viz
bohatý). Na íráně to příjmí pokročilo dále až k
významu 'pán, bůh' (av. baya-, stpers. baga-),
npers. bay je už zcela 'bůh'. Slované mají s Arijci
mnoho společného. Vzhledem k tomu je možné, že
u Slovanů byl původně stav obdobný indickému a
že další vývoj k významu 'bůh' se udal u nich
samostatně. Někteří však mají za to, že ten vývoj je
výsledek vlivu íránského (tj. snad blízkých Skythů,
což byly kmeny íránské).
buchán vč.: pcháč zelinný (Cirsium oler.), klad.
řbuchan, u Holic žbluchan;- v PS žbuchan; vč. též
řbuchan (chrpa luční Pt); totéž je asi i stě.
třbuchan Klar. — Snad ze *sčrbuch-an (srov.
stěrb-ák aj.), od toho, že okraje listů jsou jakoby
oščibrané, vytrhané.
buchar, též sic: strojové těžké kladivo. Z něm.
Pochhammer. Čel. „K počeštění výrazu jistě
přispěla domnělá souvislost s bouchati, bušiti" (V.
Kůst pís.).
buchat' laš.: žvástati Hor. — Nejasné.
buchta 1°: druh pečiva kynutého, s nádivkou
(tedy vlastně redukce starodávného „pirohu"?);
tělo „jako b." =' kypré,masité (pak i b. =
dobráček). — Sic. buchta. — Patří k bu-ch-lpu-ch-
nabývati objemu (srov. bcuchoř, puchnouti)
jakožto odvozenina od
buchta 76
slovesa u nás nezachovaného, shodného se sin.
huhlati se, -eti se puchnouti; je i sin. buhta žena s
tučným obličejem a ukr. buchta vy-. pouklina.
Podle jiných (Vážný Čak.) je z něm. Buchtel,
Wuchtel.
buchta 2°: rána do zad. Tak i sic. — Od
bouchati, ale žertovně přichýleno (stran přípony) k
buchta 1°.
bujarý, asi od 1821. Tak i sic. Cítí se v něm
vždy jarý =. plný síly, svěží. Snad vzniklo
haplologií z *bu(je)-jarý nebo z bu(jno)-jarý (srov.
stč. jarobujný). Viz i V. Polák NŘ 21.217.
bujný bujeti, stč. bujeti (bú-), vzbújěti se, odtud
zbujný, -nik; val. probújať prohýřiti, msl. sic.
bújať, msl. rozbújaný Voz; mor. bujavica
buj(n)ica jahoda truskavec. — Vše-slovanské; stsl.
bujb bláznivý, sic. bujný, bújať, sch. bujati atd. —
Od téhož bu-, které je v *bu-chnoti nabývati
objemu, puchnouti, bu-la (viz boule). Původně
,,rychle a zdravě rostoucí", pak přeneseno do
oblasti mravní: ,,nevázaný, zpupný" atd. Obdobný
významový vývoj se vidí i v něm. üppig.
buk Í°, bucina bukovina. Plod je stč. bukev -ve -
va, ně. bukvice, pův. asi *buko-vica (srov.
makovice od mák); z bukvic se ,,táhl" olej (Václ.
139). — Buk je všeslov. vyjma sin. (tu je bukev -
va), též, sch. je bukva. Plod: pol. bukiew, sin.
bukevca -ovca, sic. sch. bukvica. — Psi. buk-b je
slovo velmi sporné, neboť s ním byla spojována
otázka o původních sídlech Slovanů. Buk je nyní
doma na západ od čáry Kaliningrad—ústí Dunaje;
v slovanské pravlasti byl asi řídký. Staré jméno je
v lat. fägus, germ. *bökö (něm. Buche) buk; ř.
φηγός přeneseno na jistý druh dubu. Vesměs fem.!
Buk'b je, podle jedněch, přejato z germánštiny, a to
v době, kdy germ. δ bylo již tak úzké, že Slované
je slyšeli jako u (už po změně *ü > y). Převedeno
do mask., vzorem byla mask. dqb'b dub, grab*
habr aj. (o tom naposled E. Paßlerova ve sb.
Frühgeschichte und Sprachwissenschaft, 1948,
157). Ale Budimir, Rad 282.1951, tvrdí, že buk'b
není z germánštiny, ale že má stejné etymon jako
lydské βαυκος, pro něž jistou úvahou dostává
význam „červený": buk, něm. Rotbuche!, je
„červený", protože jeho dřeň je červená. Z toho
plyne pro B., že praslovanská sídla byla jižněji, než
se předpokládalo dříve, a* že tedy je třeba uznati
vztahy k oblasti „středozemské". Stran -Ί>να: je i
lat. různosklonnost (gen. též fägus), tím se vysvětlí
-w-; lat. ženským rodem se vysvětlí i naše
přechýlení k α-kmenům bukva. Výklady
Budimirovy znějí zcela věrohodně.
buk 2° vm.: ovád B-Hor-Lp, bunk B. — Pol.
bah t/v. — Psi. buk'b; příbuzné je lit. spangys t/v;
je třeba uznati záměny bjsp, § 11, afc/flr.
bukač: pták Botaurus..— Sic. buciak, sch.
bumbati
blikač, bukavac, ukr. bucen\ Lit. bukas LPosn 1.3.
Od zvukomalebného bu-kati, vzhledem k jeho
hlubokému a drsnému hlasu.
buket 1°, lid puget ap.: kytice. Přeneseně b. 2°
„jemná vůně, kterou vydává víno ...; rodí se již v
hroznech, rozvíjí se při kvašení vína a dospívá při
jeho stárnutí, kdy nejjemnější prvky vonných
látek se spojují v celek, vytvářející kytičku vůní,
buket". — Obé je z fr. bouquet, oba významy jsou
již ve franštině. K. Sochor, Lit. noviny 1959, č.
49, SSJČ. — Sic. bukréta, bukrieta kytice je však
z mad. bukréta, což je nářeční (polovecký,
gemerský) tvar za spisovné bokréta (Hpt).
bukvice: velká žlutá přezka(?) na chomoutu
Jg-Hod. 64. Snad místo puklice?
bukvice: rostlina Betonica; již stč. (-ce). Pol. r.
sch. bukvica, ukr. bukvycja. — B. je velmi vážená
rostlina4éčivá. Ale vědomost o její léčivosti přišla
k nám snad z ciziny, a tedy i jméno je snad ze
střlat. betonica: cizí slovo bylo mnohonásobně a
pronikavě změněno, nakonec přichýleno —
bukvice má listí na okraji ostnaté jako buk — k
domácímu slovu pro plod buku.
bula laš.: asi chuchval (dýmu, hromada lidí),
val. bulavy tlustý, plný, nadutý, han. bolena 1°
žena plných tvarů, 2° bublina (žbolena) L. — Je
totéž co pol. bula chuchval a dále i co č. boule,
zde s významem jinak ustáleným.
bulák: přezdívka Chodů; bulácký: od chod. bul
= byl, což je nápadný znak jejich nářečí.
bulat stč. jen u M. Kabátníka: ocel. — S pol.
ukr. r. bulat je z tur. bulat.
bulík: vůl, bulíkovati balamutiti; sic. bul(o). Z
něm. Bulle.
bulínek podř.: malý polštářek pod hlavu. —
Nejasné.
buliti: fam. ubuliti se uplakati se PS z
Moravka. Asi zvláštní vývoj významu slova
bouliti.
buližník: odrůda křemene. Preslovo přejetí z
rus. bulyžnik dlažební, kámen, oblázek. — Sic.
buližník je pak z češtiny.
bulka: karetní hra šestice; o ní Strejček NŘ
19.306. — Z trapulkal, srov. rčení trapulky do
bulky, z it. trappola, názvu podobné hry.
bulva: koule oční, dužnatý konec cukrovky
apod., za Jg brambor (srov. pd. bulwa t/v). —
Přejato (a zkráceno) asi z r. bulava koule na konci
hole, palcát (je i v pol. ukr. bulawa palcát, palice
apod.). Či patří spíše ,,k lat. bulbus cibule, hlíza"?
(Š.).
bum, bums interjekce, od něho laš. sloveso
bumsnut Trávníček Nesl V 1.28. — Zvuko-
malebné, pod. něm. bumm, i jinde (sic. bum,
bums).
bumbati. Od bumbu, citoslovce z „dětské" řeči,
srov. lat. bu, bua t/v. Podobně it. bombo, bombare
t/v. — Mor. děti místo bumbu říkají brmbr. Ze
spojení s bumbu pochází
 bun
snad mor. mumberda piják a č. bumbrlícek
nenasytné dítě (dětskou stravou na venkově
bývalo stálé pití bílé kávy!), jč. bambrdlíh Krš.
bun las. na Hlučínsku: výmysl Šr. — Nejasné.
Snad z pabuněk (viz bobonek)1
bunčet mor.: bručeti. — Sic. -čať, sem patří i
sie. (z)bunieť. — R. nář. buniť duněti a buncať
bzučeti, ukr. bunity aj. — Zvuko-malebné.
bunda, pův. uherský kožich. Z mad. bunda.
Sem patří i mor. sic. bundáš Gr huňatý pes.
bundáš mor. sic: pes s velkou srstí. — Z mad.
bundáš t/v. Sulán PIDebr 39.16.
bunkl bunkaó Z, buněk KtD, mor.: žalář. Asi
argotové slovo, z něm. Bunker.
buňka: jedna z dutinek (komůrek pro ,,červa" a
med) včelího plástu; stalo se odb. termínem
biologie pro cellulu, odvoz, buněčný, bunicina, v.
V. Polák NŘ 23.6. — Původ je nejasný; snad
vzniklo — nevíme kdy — vypuštěním slabiky z
bu\blé]nka, bu[bla]nka, bu[dli]nka, v. bublina,
nebo z [bla]buríka. — Sic. buňka, buněčný jsou z
češtiny.
buráceti, asi jen nč. expresivní útvar od bouřiti,
podle kymáceti, trmáceti apod. Podrobnosti o
vzniku a stáří nejsou známy. — Sic. burácať z
češtiny?
burák: řepa. Preslovo přejetí z pol. burák. —
Pochází z buryňa, bur-gyňa = burgundská řepa. —
Jiné je lid. burák z burský oříšek 'arašida'.
burcovati 1° s hlukem buditi ze spánku (han.
burkaí), klidu, nečinnosti; val. hřmotiti (o
prasatech, dožadujících se krmu). — Sic.
burcovat. Pd. burcowac. — Od bouřiti.
burcovati 2° jednou v stč. Podkoní: asi 'vrhati
na zem' nebo pod. — Nejspíše ze střhn. burzen
(Gb). Odtud je i interj. burc Jg z Rosy.
burčák vm.: zimní sukně. — Z pd. bur(cz)ak
t/v. — Od burý. — Nejasné je laš. burdacek dvě
sukně spolu sešité Lp.
burčák msl.: nevykvašené víno, ovocný mošt,
sic. burciak. — Podle J. Jánka ÖMF 5.208 asi od
mor. burkať bouřiti, zvi. ze sna; sin. je burkati =
rozněcovati, rozčilovati.
burda 1° stč.: bouře, svár; mor. hřmotný
člověk, křikloun, sic. popudlivý či.; vč. burditi se
zlobiti se (srov. durditi se). — Pol. burda válka,
turnaj. — Od burdovati (viz). Janko ČMF 5.207.
burda 2° stč.: břemeno. Stpol. burda t/v. Ze
střhn. bürde = Bürde.
burda 3° chod.: nejhrubší kalounek. Nejasné.
burdák -ak mor.: ruční stroj na větí obilí B.-Lp.
— Pd. burdak. — Asi, vzhledem k hluku od jeho
činnosti, od mor. burda hřmotný člověk.
burdovati stč.: projížděti se na koni (jako
77 bůstka
rytíři v turnaji apod.). — Ze sthn. burdieren, to z
bühurdieren. Srov. burda 1°.
burďuk: kožený měch na víno. — Pol.
burdziuk, ukr. bordjúh, -cli, r. burdjúk, sic.
burďuk. — Původ nejasný.
burdýř -íř, stč. -ér: druh poboční zbraně. Asi
(Janko ČMF 5.209) z fr. bourdon; -ýř bude od
konóíř.
burgundka: druh řepy. — Původně bur-
gundská řepa Jg. — Sic. burgundia a burgyňa, zde
-yňa jako v mor. turkyně, sic. turtyňa kukuřice.
burguš: nevrlý, mrzutý člověk, burkus (Či -s?)
velký, silný muž; obé us. za Jg. Podle Jg. z mad.
burkus Prušák, což je ,,z branden--burgusÍÍ
(Šmilauer).
burka, tak i sic: plstěný plášť vojenský. Sem
msl. burky klapky na kapsách Kol? — Z pol.
burka, to z ruštiny. Další původ nejasný; prý snad
(Vasmer) od buryj hnědý.
burkovaný: dlážděný. — Z mad. burkol
dlážditi. Sulán PIDebr 39.14.
burnus: druh zimníku. Tak i sic. a pd. — Z
arab. burnus (to prý z ř. βίρρος) přes fr. bournous
a němčinu nebo od východu přes rus. a osman.
burnus.
buroň val.: býk, buros vůl burý, burka ovce
sivá do černá; sem náleží pak i sic. buran silný
muž, laš. burek vyřezaný kanec, tlustý člověk, msl.
silný jak buryš Kol, ba i jvě. burda silný kluk Hod
44, jč. zaburalý zavalitý. — Z rum. bur(á) vůl (z
lat. burrus), skrze rumunské pastýře karpatské.
Popírá to však Krandžalov, Valaši na Moravě,
Praha 1963, 139: prý „toto slovo je všeobecně
rozšířeno v r., ukr. a pol., kdežto v rumun. se
naopak vyskytuje pouze v severních oblastech, kde
je nepochybně ukr. původu'4.
bursa: mezinárodní slovo, z lat. bursa měšec.
— Zvláštní význam dostalo sic. b.: 1° tanec,
zábava s hudbou (tak i pd.), 2° strkanice, sváda,
bursovať baviti se, hýřiti, křepčiti Kál. Podrobné
objasnění toho (kult.-historické) chybí; šlo zajisté
o nějaké schůzky kupců, zakončené hýřením.
burs 1°: (za Rakouska) důstojnický sluha, 2°
obyč. buršák: člen německého studentského
spolku. — P. bursz, hl. bórša, bursa, dl. borša. —
Z něm. Bursche chlapík, chasník.
burtlik mor.: komůrka naharaburdí, curdík
KtD. Nejasné.
burytáš: viz borytáš.
burák mor.: sak na ryby KtD. — Nejasné.
buřina buřeň -ena -ení: plevel. — Přejato ze
sic. burina: nejprve bylo buřeň u Šafaříka ČČM
1833, 50. Podoba buran Havlíček 1847 a d. je
počeštěné r. bur'jan. Šmilauer NŘ 25.178. — Pol.
burzan, ukr. b. sch. burjan. — Původ nejasný.
bůstka i bůstek (Pittn. 39.269): skleněná
perlička, lesklá cetka na oděvu nebo v tkanině. —
Asi přejato z r. busy (plur. fem.) t/v.. Bližší
okolnosti přejetí nejsou známy. Rus.
 bušák
slovo pochází z téhož posledního pramene co biser
(viz), totiž z arab. busra.
bušák val.: podzimní oheň na poli, spalující
pýřavku, Petrus Tr 44; han. (u Bučovic) čahón
podzimní ohníček na brambořištích (H.
Batušková). — Obá souvisí s r. ocág ohniště,
vatra; snad přejato přímo od táhnoucích ruských
vojsk.
bušiti: náleží k bouchati, — Ale podivné je msl.
zbušit na éem = míti výdělek, užitek, zisk Β-Kol-
Voz. Snad v tom vězí *zbytciti (zbytUt t/v u N.
Paky, vybycit uMiletína), přenesené odněkud a
neporozuměním nebo z rozmaru přichýlené k
bušiti.
butelka, druh nádoby; sev.-m. putelica konev na
mléko Rzr; sic. butela. —· Z fr. bouteille láhev.
buťoch han. nadávka: nejapný člověk KpU. —
Základem bude mad. buta hloupý, přinesené
vojáky ap.
buvať msl. sic: spáti, sic. buvi(ri)kať, -cicat
(láskyplně o dětech). —■ Z citoslovce buvif buvif,
jímž matky doprovázely kolébání.
buvol, stě. též bubal buval by vol; msl. bivól. —
Sic. byvol, hl. buwol, pol. bawól {a nejasné) <
bajwol, r. buj vol, sch. bivo, b. bivól, — Z lat.
bübalus: starší přejetí by-, mladší bu-, ostatek
přikloněn k νοΙτ> (vůl); buj- vlivem adj.
buj\>(wb) bujný.
buz(d)ogan buzdogán buz(d)ovan buz(d)ygan
buz(d)ykan buzigan buzikán turecká velitelská hůl,
zbraň podobná palcátu SSJÖ. — Sic. buz(d)ogáň,
dále budzigan bozogáň buzdovan bodzegáň
bodzekah bodzigan a (lidovou etymologií)
bodsekáň podsekáň posekán, pol. buzdygan, sin.
buzdovan, b. buzdugan. — Časké tvary u Jg mohly
být převzaty jako „dobové názvy" přímo z osman.
bozdoyan skrze Kroniku o pohnutí ... proti
Turkuom ap. Slovenské budou z mad. buzogány,
což má Kniezsa za kumánské (= z jiného tureckého
jazyka). Hpt.
bydlo. V stě. znamenalo bydlení, přebývání,
obydlí, příbytek, stan, život ap. Byly odvozeniny
bydlišce, bydliti, pak bydleti; bydlec, -ec, -ió
obyvatel. Ně. bydlo je byt, živobytí: dobré b. Ne.
je též odvozenina obydlí; zabydliti se. — Sic. je
bydlo, bydlisko, bydlišti místo pobytu, sídlo. Hl. dl.
bydlo byt, příbytek; stpol. bydlo t/v je čechismus.
— Utvořeno od býti ve významu „přebývati
někde4' příponou -dlo, označující obecně „nástroj"
(pak i místo) děje nebo činnosti. — V polštině
však vzniklo od téhož kořene, ale v jeho
významovém odstínu „vznikati, růsti", bydlo
'dobytek, Vieh'. Podobno mu je ř. φύτλα < *bhu-
dhlä zplození, plémě, rod. „U č. bydlo a pol. bydlo
nejde o totéž slovo s různě vyvinutými významy,
nýbrž o dvě různá slova, homonyma, vycházející
každé z jiného významu slovesného základu by-(či
vlastně již ide. bheu9-, neboť oba významy jsou
předslovanské)" (A. Mátl, SbTrávn
78 býti
318n.). Toto pol. bydlo proniklo na vých. Moravu
a do Slezska („dobytek" i „drůbež" B, drobné
domácí zvířectvo Lp, by délko dobytče Šr.); také
oravské bydla dobytče je z pol. bydle. t/v.
býk, tak i stč.; býkovec, u Kyjova aj. býÓák
Voz, béóák Kol-Gr (a pd. byczak) kara-báč z
usušené býčí „žíly" (vl. „topořivých těles" VT),
tamtéž zbíóit se (co ses zbícill dal do bujného
vyvádění) Kol. — Pol. hl. ukr. r. byk, sic. býk, sin.
sch. b. bik. — Od bukati (stč. bukati a nč. bučeti)
temně bučeti (stě. býk bukaje stase; sic. buóať ani
býk na jarnej paši Jégé Wien. 169); s dávným
zesilovacím zdloužením u (> slov. y). — Sic. bujak
(tak i pol. ukr.) je asi z bykv přetvořeného vlivem
slova *bujati bujně, nespoutané si vésti.
býl mask., býlek bylé bylíce bylícko (stč.); nč. v
pemo-býl, býlí; horň. byl lodyha. Odvoz. bylina (-
ina vyznačuje jednoho jedince z kolektiva). —
Pův. (a stsl.) bylb; sic. byl lodyha (traviny), pol.
byl, str. bylb, sin. b. bil, s. bio. — Od kořene by- (v
bý-ti, viz), a to od jeho původního významu
'růsti'.
bys stč.: druh tkaniny. Z lat. byssus.
bystrý, bystřina, Bystřice, bystřiti. — Stsl. bystr-
b, sic. bystrý, pol. bystry a obdobně jinde. —
Příbuzno se stind. bhušati je čilý, horlivě se stará,
tedy z *bhüs-ro- (t vkladné), pův. se pravilo tedy o
vlastnosti lidské, teprve přenesením též o rychlosti
vodního toku.
byť spojka. Původně by (od bý-ti) z kond[-
cionálu, pak zesíleno o -i a ustrnulo. NŘ 5.185.
býti (doplňuje se s es-, v. jsem\). Kořen *bheu9-
'esse', dával u Slovanů tvary by-a bav- (vedle aor.
be- a kondicionálu bi-). Od by- je č. býti byt bytí
byl bývati -bytek (do0 ná° viz; pří° pře° ú° z°;
zbycit Jgd-Np získati, vybycit < -byt-c-iti, psáno též
vybiciti získati, vymoci, dokázati); -bytný (nezbytný
neodbytný), zbytněti PS, úbyte, bytné = stále Paz,
bydlo (viz), nebylý > nebélec nevyvinutý. Od bav-
je baviti (v. to). — Jinde mnoho obdobných, např.
stsl. býti, přibyti přijíti atd. Prvotní význam 'růsti,
vznikati', ten je zachován v ř. φύοµαι, εψνν, u nás v
byl(ina). •Jinak se význam rozšiřuje na 'býti,
existovati' (lat. fut; stind. bhávati stává se), odtud
přibýti (= objeviti se navíc) ubýti zbýti nadbývati
pobýti (někde) obývati přebývati někde. Některé
případy jest chápati jako verbum vicarium,
pohodlnou náhražku za vystižné slovo jiné: přibýti
někam = přijíti, přijeti, přicestovati, dobýti něčeho
= dosáhnouti, domoci se. Jindy je -býti za
očekávané -baviti: odbýti koho = odbaviti, učiniti,
aby byl od nás vzdálen, zbýti se = zbaviti se,
pozbýti něčeho = po-zbaviti se, ztratiti, zabýti koho
= zaměstnati PS, zabývati se čím = zabavovati
se. — Ale
bzdíti
v budu a zabýti (viz) je kořen docela jiný! — Š.
Ondruš JÖ 14.107 vidí u bheu- původní význam
'hýbati se, jíti, běžeti' (je prý zachován v odvozené
slovesné podobě φεύγω 'utíkám'), stind. bhávati je
nejen 'býti, státi se', ale i 'přijíti'. Původní význam
u bhu-sr- (= bystra) a bhu-dr- byl tedy
'pohyblivý, chytrý, bystrý'. Významy 'růsti' {φύω,
φύοµαι), 'buditi' (psi. bhou-d-), 'bdíti' (bhu-d-) a
'býti' (bhü-) jsou prý u kořene bheujbhou-
odvozené, sekundární. Tím se prý stává zřejmější i
významová diferenciace psi. slovesa baviti.
bzdíti 1° bzdina bzďoch. — Pol. bidziec
bzdzina bídzioch bzdurzyé, sic. bzdieí bzďoch
atd., i bzduriť, ukr. bzdity a pezdity, r. bzdet, sin.
pezdeti. — Lit. bezdeti, lot. bezdět, ř. βδέω, lat.
pědere, vše = pouštěti větry tiššího druhu, základ
je zvukomalebné ps b~ž (r bude od základu pro
druh halasnější, *perd-, v. prděti).
bzdíti 2°: doutnati, málo hořeti: v kamnech jen
bzdí SSJČ; za° = slabě zatopiti Kt5-VT-PS-Gr. —
Stpol. pscyc si% svítit malým světélkem. Tento
polský tvar je z *blbstiti se, l vypadlo. V polštině
pak b ztratilo znělost před st; v češtině naopak st se
stalo znělým, neboť b se zachovalo. — Vše patří k
blýskati; stp. slovo tam správně řadí Jurko wski JP
41.120; je i p. blészczyc a blyscyc hořeti slabým
světlem. Původní význam tedy byl 'slabě svítiti',
odtud 'hořeti slabým světlem', v přechodném za°
byl význam 'zažehnouti slabý oheň'. Z ruštiny sem
patří nabzdevať páru, nalitím vody na kameny
ohniště (v „bani" = koupelně) vytvářeti páru a
horko (Pavlovskij). Srov. šklebit.
bzikati bzinkati; pol. bzikac bzykač, dl. byzaé
bzučeti. — Zvukomalebné: bzi + příponové k-ati;
srov. lit. lot. biz napodobení
C
cába 1°: nádoba k házení kostek, 2° přen.: basa
Jg; han. cába plichta při hře na knoflíky Kolk. —
Ze střhn. zábel hrací deska ( < lat. tabula). Je i ve
vrhcáby.
cabala stř.-mor.^ (obecní) vězení B-Kol-Rs-Gr,
laš. capalka Četyna, sev.-mor. cabalka, cabar(k)a
vězení Rzr. Pol. czabalka vězení. — Nejasné.
Snad hantýrkové slovo z východu za r. kabala
nevolnictví.
cabať mor. o krávě: dávati málo mléka Jg. Na
Hranicku znamená i dojiti krávu (Hzl.: poďme
pocabat). — Slovo expresivní. Asi místní obměna
k céprati stříkati (neboť tehdy kráva pouští mléko
jen jakoby stříkavě, ne souvislým proudem). Srov.
hl. cympac o takovém dojení („ruckweise
melken").
79 cabuk
bzukotu střečků. — Od něho je post verb. č. pol.
bzik, č. bzikavka (podrobnosti Utěšený NR
47.253), ukr. bzyk, dl. byzk střecek (přeneseně pol.:
potřeštěnost, podivínství; rus. by z střečkování
dobytka). Poněvadž dobytek napadený střečkem
divoce pobíhá, byl utvořen pro tento zjev termín
(srov. střeóko-vati) od bzik a *bizk, ale -ovati má
jen r. byzo-váť; jinak se nový tvar přichýlil
příponou k základnímu bzikati, takže vzniklo místo
*bzikovati nové bzikati 'střečkovati', splašeně
běhati: é. bzikati, sic. bzíkať (ubziknúť utéci),
pol. bzikac, r. bzyriť, dl. byzkaé, sin. bzikati
bezgati bezljati. Lot. bizuot, bizinät t/v. Sthn.
blsön, nhn. bisen, stšv. bisa, dán. bisse pobíhati,
střečkovati. Vše to útvary samostatné. — Ö.
bzikati (han.: Svěrák) a slovin. bzikati má i zvláštní
význam: stříkati. Ten lze pochopiti tak, že dokud
střeček se nazýval ještě strek^, bylo na západě
dvojí strekati: 1° střečkovati, 2° stříkati; podle
toho i bzikati 1° dostalo význam čís. 2°. — Ö. bziti
bzučeti a sic. bziť (nábziť sa naskotačiti se) jsou
nepochybně útvary zjednodušené, sekundární.
bzučeti, mor. bzunét. — Sic. bzukat, bzu-čať.
— Zvukomalebné: bzu -f- příponové -c-ati (jako
ve vr-ceti apod.). Srov. bzikati. Tytéž souhlásky,
ale v jiném pořadí, má lit. zvimbti t/v (asi *zvibb-).
bžodati jihomor.: bodati, píchati. — Totožné s
bodati: to expresivně zesíleno ojedinělým
prostředkem.
bžunda: za Jg neúspěch ve hře; nyní: při lovu.
U Liera = brynda (hanlivě o polévce). — Původně
„brynda" (srov. jsem v bryndě = mám nezdar);
vzniklo obměnou nářečního žbrunda; stran hlásek
srov. bzunknouti Jg = žbluňknouti. Podle Š. je to
však „původně hornický výraz, Lochpfeifer, rána,
která vyfoukne, a to je zvukomalebné".
cabiť vč.: brečeti, protivně plakati; mor. s e:
cébit sa, cebonit se, ale i ceconit se, gébit sa,
kepiť sa, óibit (a cegoň ubrečené děcko), ogébo-
vat sa t/v. (Mor. slovesa se zčásti smísila s cab-,
viz capat 2°). — Asi expresivní varianta slovesa,
které v sic. zní ziapať t/v (viz žáti). Zván, Rojko
(1959) 27 má neziapl, kde by Cech řekl necáb!
Zformováno do rýmu ke krabiti t/v.
cabořit se na koho, han.: útočit slovy Gr. —
Nejasné. Snad vzniklo tím, že se neporozumělo
knižnímu se obořit, nebo že se obořit se
kontaminovalo se sápati se.
cabuk cábúcek msl.: hliněná nádoba na vodu
Folp-B; vč. cambus nádoba s pivem Ppv. Nejasné.
cacáneček
cacáneček jč.: kousek Dus 2.35. Asi k pol.
cacany milý, roztomilý. Obé od dětského caca
hezky, hezký, což je druhotvar k čac(a). Dušek;
Janko ČMF 19.17.
cácorka: třasořitka; cancorka, vč. též čan-
čor(k)a, u Jaroměře cancořicek t/v Piazza (klad.
čančořik t/v, ale podle PS prý lidový název rehka
domácího), cacorka cecerka Jgd; sic. cecerka,
caca blysk (toto viz podpliska). — Od cácati
houpati (sloveso zachováno jen v slovenštině!); -
ora jako v sýkora; η snad disimilací z před jatého
r ( < * car cor a < cacora).
cafUkovat se s kým (podluž.): vaditi se. Ze
střhn. zeppeln t/v.
cafúr 1 ° stě.: přezdívka kacířům. Slovo asi
totožné s domácím téže nebo blízké podoby, ale
důvod přezdívky je nejasný.
cafúr 2° val.: žalář. Snad žertovná obměna za
cabar, viz cabala.
cahel, cahejl: ocas, ocasní kost Jg; část zadní
jeleniny. Přeneseně: han. cahel, u Kyjova caga,
nadávka tomu, kdo je ve hře, práci, jídle poslední
(„ocásek"); caga též cíl při hře. Zm. cahél
rozparek u sukně (u Telče): význam asi mylně
pochopen (má c. asi posměšně = má ocas, byl-li
rozparek příliš nápadný). Z něm. Zagel ocas.
cahón han.: ulička mezi domy. Nejasné.
cahoť: nečas, plískanice; též calach t/v: zde la
vloženo (jak se děje často v ukr.). Κ r. sljakoť t/v ?
cáhovitý: tuhý (o mase) B-Hr-Gr. — Z něm.
zähe.
cahún cahun cahoň cagala ságala cangál cahel
cábak calon caláň msl.: velký silný (ale líný)
výrostek apod., han. caloň KpU, cangál cargan
Gr, vm. cahula vyrostlá dívčina. — Sic. cagan
cagoň cogan cogáň coháň corgoň caban cabaj
capaj, pol. caban t/v. — Slova nejasná, silně
emocionální, hanlivá. Snad souvisí s čahoun (viz),
ale různé ty obměny jsou neprůhledné.
cachmat han.: čuchat, kazit (píci), o dobytku
(když žere bez chuti) Gr. — Snad patří k cachati
ap. (viz cákati), v přeneseném významu 'čvachtat
se v něčem > přebírati se s nechutí'.
cajk 1°: druh tkaniny (štruks), sic. cajg, 2°
postroj na koně, 3° nářadí. Vše z něm. Zeug.
cajmrsk vulg.: výprask Jgd-Vy-El, utrpení Hr.
Nejasné. Z centrovat a mrskati*!
cákati: kecati něčím tekutým, šplíchati.
Sloveso vysoce expresivní: nabývá i významu
'kecati slovy, žvaniti, tlachati'. Při významu
'žvaniti' jsou ještě další odvozeniny, viz je pod
camrati. I začátek slova kolísá, je ca-cva- 6a- šča-
cva-, řidčeji co- ce- cí-, ba i jinak. Máme tedy:
cákati (o-) cágat cachati cochtii cechtit (a chod.
cechtat ledabyle práti) cákat cáchat cvachat (laš.
> kvačat šplouchati, přesmykem) cváchat
ěcákat ěcáchat cágat
80 cancar
c(v)andrat cvandat cvaňhat cvaňhat cvaňat
cácňat; c(v)achtat se čvachtat se cvachýňat se
cvachýňat a snad i jiné (viz i cejprat). Postv. cák
kalužinka na podlaze; scák kus bláta na obličeji
KpU. Pd. cackac sie. brouzdati se ve vodě, blátě.
— Základ cá je zvukomaleb-ný; je uzavřen
hláskou k, k tomu účelu nejpohodlnější a i
nejčastější v podobných slovech (je tedy tu
příponové -kati). Slova ta vznikla u nás
samostatně; podobných útvarů v cizině není třeba
hledati. Viz i kácat se.
caldy valdy, stč. náladová interjekce (v.
Ryšánek, Vyšehr. sb.). Křístek SbTrávn 300 (tam
starší liter.). Druhé slovo je retnicová „ozvěna".
calta stč. (a nč. zast.): druh pečiva; nč. ca-
latka Jg pokažené pečivo, calenka koláček
(Marek); chod. calta vánočka, calatka houska od
pekaře; jč. calta byl i radostník (pečivo darem
šestinedělkám); val. caletka, laš. celetka
buchetka, ale i „výskočky másla na hrotici při
stloukání" (srov. calta másla u Pravdy). Sem i
přetvořená calap(at)ina jakýsi koláč Jg, dále lid.
celtle druh cukrovinek. — Sic. hl. calta. — Ze
střhn. zelte (nyní Zelten), dial. Zalil.
caluch laš.: uzel na záda B. Asi od cal, což
byly kožené vaky, v nichž se ruda vytahovala z
dolů; cálovka byl kožený vak na čerpání vody z
dolů (Brandl). Patří sem nějak i laš. calúsit
bouchati do zad?
camrati vulg.: žvaniti. Spojení c. mléko =
plýtvati s ml. a dále na- se opíti se ukazují, že c.
souvisí s cá-kati. Nejblíže je pd. capracsie
'pluskac sie'; záměna retnic p\m. Jako u cákati a
cápati, tak i zde význam 'žvaniti' je druhotný.
Další útvary: campera žvanil, cancati (asi *cácat,
η zesilovací), odtud i ca-niti (rýmuje se s kaniti,
žvaniti t/v). Všecko z cápati pleskati, žvaniti.
cán, stč. cajn: podlouhlý kus kovu; cejn prut
kovu na cvoky Jg, cejnek jistý železný prut
tkalcovský Jg. Ze střhn. zein, nhn. Zain prut kovu,
určený pro m ncovnictví. Stran hlásek srov. lán.
cancár, též cancour, cancor: útržek látky,
roztřepený hadr, cár. Je dále i candr Kol (vliv
slova hadr, handral), kanccmr Jg, nář. camfour
camforec ca(m)frnoch cafór. Konečně cár;
přeneseně za D mnoho cárů pro něco (z něčeho)
nadělati = mnoho hluku, brykulí, okolků Jg, viz i
cavyky. — Sic. camforec kus hadru, caf rang 1°
hadr, 2° třepení na okraji ttkaniny, cancor (k
tomuto lze snad připojit č. plur. cvory řádky
dlouhých chlupů se sukna nesestřižených, přes
něž nůžky, posouvají-li se příliš rychle, přecházejí
nedotýkajíce se jich; Jgd z Presla). Sem snad patří
i slovenské názvy střechýle: přimrzlé bláto nebo
sníh ná rousech a na roztřepených dolních
okrajích oděvu podobou upomíná na rampouchy
visící cd okapu: cencúr je cancour, třapec, ale
cancúr, cencúl je rampouch,
candát
dále > cúcel cingel cingier ciagel ciagol, konečně s
vlivem sloves pro houpati com-bélai aj. — je combel
combolec cimbolec rampouch. — Slova málo jasná.
Východiskem je snad cancár; podobné útvary jsou
dolnoněm. Zanzer Zanzel Zunzel různovisící cáry (Janko
ČMF 18.272), dále středořec. tsántsalon hadr (z toho
dosud v jižní Itálii je tsandalo tsingulu tsivtsidu tsintsulo
dzun-dzuli, Rohlfs 257). Ty útvary jsou zřejmě
expresivní, proto je chápeme jako zdvojené, asi can-
caljr, cal-cal, s disimilací l-l > n-l nebo l-r > n-r. O
prvku cal nelze nic jistého říci, leda že to je snad obecně
lidový prostředek vyjádřit něco nehezky, nevítaně
utrženého nebo roztřepeného. Cár vzniklo asi
zjednodušením z cancár (Matzenauer 129 má cár za
přejaté ze středoněm. zar Riss, od zem trhati).
candát: druh ryb Lucioperca; stě. cendát i ca-; mor.
též sandát, sanitka. Stpol. cendat (z češtiny?), pol.
sandacz, sgdacz; ukr. r. sudák asi z polštiny. — Střďn. je
sandát; v 16. stol. doloženo i Zandat; spis. něm. Zander,
nář. Zanat Sanat Sandar(t) (odtud dl. candart), Sandau
Zannt. Německá slova jsou nejasná (nejsou od Sand
písek, jak se soudilo, neboť c. ,,s oblibou vyhledává
hluboké, čisté tekoucí vody", v. Brehm). Domov té ryby
je oblast Labe, Odry, Visly. Původ těch slov je asi
„praevropský" (Š.); souhlasí Kiparsky NpM
40.1959.224.
caňk i cank: udidlo; u Veleslavína, dosud mor. a sic.
Pol. canka. Zdrobnělina od cán (Brückner).
cap mor.: kozel. Tak i sic. sin. seh. pol. ukr., též mad.
alb. rum. Je i ital. nář. tsappo apod., dalm. román, tsap
t/v; pers. čapiš jednoroční kozel; krym.-gót. stap koza.
— Slovo pastýřské kultury alpské. Snad vlastně vábící
interjekce; v písni u Sušila je hop kozle, cap kozle! B. —
Sem patří i ě. čápek mladý, nezkušený člověk, msl.
capúrek malý slabý člověk; srov. pol. cap kozel i hlupák
(asi odtud je cap jen ve rčení laš. hlupy jak cap Lp).
capart 1° chod.: různice, křik; u Rosy ca-partovati se
(t-) hádati se. Nejasné.
capart 2°: útržek, maličkost; na c. roztrhati; han.
capár;je to na copardyHs; sic. (roz)capar-tiť rozdrobiti,
mor. rozcarpat rozchytat KtD. Z ruštiny se sem hodí
carápat něčím ostrým dráti, rozdírati, jinak nejasné. Sic.
capartiť by mělo přesmyk r-p < p-r, ale cár (viz), patří-li
sem, by ukazovalo ještě na takový sled hlásek jako v
ruštině.
capary Malý, camboří Jg: staré haraburdí. Sic.
camborie K. — Nejasné.
capati: jíti drobnými kroky (zvi. o dětech), dem.
capkati; campati; vč. camprlik dítě, jež metelí
nožičkama. Je i cápat, cábat ztěžka jíti. Myslivecké
caprtat (u- se PS). — Sic. capkať; hl. campac courati se.
— Slova
6 Maohek — Ety.mologický slovník
81 cávyk
zvukomalebná; rýmují se s tlapati, tápati apod. Podobné
je lot.: čápat pomalu jíti, jiná podobná slova jsou v něm.
nářečích (Bielfeldt 109 je mylně uvádí jako pramen luž.
slova). Treimer Lingua 9.1960.94 sem počítá i něm.
zappeln třepetati, capati.
cápati se = sápati se; m. cápat tahati (za vlasy), m.
(o)cabořit se, zacabuřat se na koho, océbit sa, han.
caplat se na nekeho Gr. — Druhotvary
pohybomalebného sápati. Ze sic. sem patří cambať
chytati, tahati SSJ.
capera fam.: brynda, špatná káva, též mléko smíšené
se škvařeným máslem. — Asi od cápati jakožto šplachta,
špláchota, pohrdlivý název pro špatný, vodnatý nápoj n.
jídlo.
čaplo vat mor.: škubati, caf Ukovat se. Z něm.
zappeln škubati, třepetati sebou.
capry mor.: střapy, cap(e)ratý střapatý, chundelatý;
cabrny dlouhé kozí chlupy, cabr-natá koza = cabruša.
— Asi ze strapy (v. střap) dvěma přesmyky (st > ts, r do
2. slabiky), jistě i pod vlivem slov kudry a kudrna. — V
ě. r ztraceno: cáp kosmaté peří, cápovy huňatý (sic.
capovatý t/v), cápovice huňatá ovce, je i čápaty rousnatý.
U Jg jč. cáp 'co se nohou chytá v blátě,, sněhu atd.' je
pod vlivem slovesa načapati, ač jde o pojem týž, pův.
,,rousy", tj. na chlupy nachytané bláto apod., pak i
roztřepeninu látky ap.
car: přejato z ruštiny. Je i jinde u Slovanů. Ze strus.
Cbsarb, což je césar b (viz cisař) zkrácené, jak se u
titulů často děje (tak BEW).
cár: viz cancár.
cárati 1°: vléci, smýkati; viz courati.
cárati 2° chod.: utíkati; i čárati; v.cábřit.
čárek mor.: příhrada v chlévě (pro tele), v jizbě (pro
kury). Sic. cár ok totéž i pro sečku, pacholka. Sem patří i
sic. ciarky lisy okolo košiara (Ssk). Pol. carek, ukr. carok
t/v. — Slovo pastýřské kultury karpatské. Z rum. tarc t/v
(to pak je od lat. circus okruh).
cásati mor.: škubati, trhati, tahati (někoho za vlasy,
někomu šaty); casák všední kabát, caska všední vesta
nebo sukně; jvč. hanlivě: špatně tančiti. — S-ové
intensivum od mor. cápat tahati za vlasy Β (viz cápati).
Další intensiva: mor. casnovat s kým (pes c-uje s kusem
hadru, se zajícem; c. se s kým = tahati se; c. se na někoho
= kasati se, osopovati se), casonit se = cápat se. (Jinak
Matzenauer 129: cásati ze střněm. ceisen carpere,
vellere, trhati).
casmati: val. ocasmaný, oblekem přetížený, nejapně
ustrojený. Nejasné.
časný: všetečný (u Turnova), cacný všetečný,
nedočkavý (u Paky), též dotěrný (J. Š. Kubín). Nejasné.
cavyk, u D a Jg váda, hašteření, hluk, povyk,
cavykovat hulákati, hašteřiti se. Nyní jen v plur.: okolky,
nář. též cabyky cabiky cafiky cáhoty (podle drahoty), zm.
cahorty. — Vzniklo asi zkřížením ze staršího (us. za Jg)
cáry hluky, okolky (pův. dělati c. =
cecáti
drobné útržky z něéeho, „rozšlapávati" něco) a
povyk; na spojení se stsl. vykati křičeti myslel i
VH. — Sem i vč. calikovat dělati po kouskách
Kotík, na dlouhé lokte Ppv?
cecati, zdrobň. ceckat: sáti; odtud sté. a nč. lid.
cecek, cecík prs nebo struk vemena, cejclík,
cejcrlik šidítko, cecák > zrn. cák kravský cecek;
chod. cacek t/v; místy kozí cecky, cecavky druh
sliv; cic(l)ati, cicek; cuc(l)ati, cucmati Jgd,
cucnouti si, odtud cucek mladá osoba (jakoby ještě
u prsu, kojenec). Sem patří i ciclat se, cicmat se
apod.: laskati se s kým. — Zvukomalebná slova
domácí (není třeba míti je za přejatá z něm. Zitze
nebo odjinud). Obdobná jsou téměř u všech
Slovanů, dále ital. zizza, ř. τιτϋ-ός prsní bradavka
aj. Viz i cumlati.
cediti, sté. ce-; cedník, cedák, cezák druh sítka
na cezení mléka; postv. cez, ciz techn.: filtr. Mléko
se na salaších cedilo skrz plachtu plátěnou, nepříliš
hustě tkanou, do veliké dřevěné nádoby, odtud sic.
cedidlo je taková plachta; v ní odnášejí i sýr ze
salaše domů. Hospodyním ve vsi stačilo menší sic.
cedielko, mor. cedilko, rovněž plátěné; smávali se
na Moravě malým chlapcům, že jim vzadu z kal-
hotek čouhá cedilko n. ceditko (košilka); v
Čechách se tomu říká mlíčen, aniž se už ví, že se
tím myslil kus látky na cezení mléka. Val. céčka
čistá šata na cezení mléka Β bude asi = ceďaóka,
srv. cedák (u Frenštátu) ceditko na kávu. Pršelo,
jen se cedilo, odtud vč. cedák, ceděnice hustý déšť.
— Yšeslo-vanské: sic. cedit, p. cedzic, hl. cydiic,
dl. cejziš, ukr. cidýty, r. cedit, sin. cediti, sch.
cijediti, b. cedja. — Psi. cědo cediti, stsl. cězdg
cediti: faktitivum ( < *koid-) od kořene, který je v
čistý a dále v lit. skaidriis jasný (o počasí), skíedžiu
skíesti řediti (mléko vodou), oddělovati, lot.
skaldris jasný, průhledný, čistý, něm scheiden.
Příbuzné je i zidký.
cedr; stč. cedřis, cedry š. — Sic. céder, pol.
cedr, hl. cedr a, sin. ceder, sch. cedar; ukr. kedr,
stsl. kedrt, sch. kedar. — Slova s c jsou z lat.
cedrus, to pak a slova skzr. κέδρος.
cedule, tak i stč. — Sic. cedula, pol. cedula (>
ukr. a r.), hl. cedla, sch. cedulja. Vše je ze střlat. *
cedula < sce- < sehe-, srov. it. cedola, benát.
[tsetola].
cech; tak i jinoši.; sic. cech. — Ze střhn. zeche
t/v; i náš význam 'útrata' je již v němčině.
cechtati 1° o hlasu cvrčka, kobylky Jg, o
večerním hlasu Čermáka PS. Zvukomalebná.
cechtati 2°: chod. vy-cechtnout narychlo vy-
prati, zacechtnout zaprati; sic. cechtat cechtit
cochtit crčeti, téci. Náleží k cákati.
cechtať 3°: laš.: smlouvati o cenu, naléhati na
slevu Hor. — Nejasné. Viz však cena.
eschtovať laš.: potěžkávati, odhadovati v ruce
váhu něčeho. Nejasné.
82 cement
cejch, cejchovat (stč. též cajch cech cých). —
Sic. ciacha ciaěka, ciachovat, hl. cejch, pol.
cecha. Z něm. Zeichen znamení.
cejn: ryba dlešť, Abramis. Z něm. Zinnfisch
t/v. Matzenauer 129. — Cejnek: ryba křínek,
Blicca bjoerkna: zdrobnělina z cejn (podobá se
cejnu a je mu příbuzný, ale je menší).
cekcovati (cekt-, cetk-) stč.: potýkati se. Pd.
cekt(ow)aé si$ t/v. Ze stněm. zecketzen.
cekotat zuby: drkotat Pekárek 87, sic.
sek(ot)at, stč. ščektati t/v. — Příbuzné je isl. skak
chvěti se (zittern, beben). Slovesná přípona
intensiv -ot- + ä-ti.
cekr laš.: brašna, sotor KtD-MZ, zdrobn.
cekerek Hor. — Z něm. Zecker t/v.
cela, tak i sic. a pol. Z lat. cella. — Jinde k: r.
kélja, ukr. kelija -eja -yja, b. kelija, sch. celija; to
z ř. κελλί(ον).
celauf stč. 15. stol.: (asi) útok jízdných. Podle
Jánka ČMF 24.256 je to ze staršího něm. zil-louf
běh k cíli.
celer, sic. nář. zeler: z něm. nář. (rak. a bav.)
Zeller, to pak z it. nář. (lomb.) seleri (odtud i
něm. spis. Sellerie). Základ je lat. selinum.
celidona -daná -gan(a) -ganga, cel(e)doň,
cendelija, stč. celidon -on -oni apod., lidový
název vlaštovičníku. Pd. cendalja. — Ze
středolat. celidonia, to pak z chelidonium (od ř.
χελιδών vlaštovka).
celovati, již stč.: líbati;postv.pocel. Obdobně
jinde (sic. celovat atd.) vyjma luž. Vzešlo
významovým vývojem z 'pozdravovati' (tak je
stsl.: celovati, od celt zdravý, neporušený, celý, v.
toto), a to od přání celt! (totiž ,,bud, vrať se celý,
bez úrazu"), při loučení na delší čas,
doprovázeném polibky.
celý: stč. celý t/v; cele jistě, pravdivě, skutečně,
za celo zajisté, z cela cele, nč. docela-, stč. celeti
hojiti se (o ráně), celiti léčiti, célivý, cělist(i)vý
léčivý, celistvý kompaktní, celý, z jednoho kusu;
viz i jitro-cel, odtud lidově celník, -íček, t/v. Nč.
dále celost, celek, adv. celkem (ale sic. celkom =
úplně); nář. celina je kompaktní kamenný podklad
půdy nebo tzv. „rostlá" hlína, půda dosud nikdy
neoraná, kompaktní, neporušená pokrývka sněho-
vá (jč. jít celém = neprošlápnutým sněhem); val.
ocelit celou jistou dobu nepřetržitě někde pobýti.
— Sic. celý, pol. caly, hl. cyly, dl. cely, ukr. cilyj,
r. cel, celyj, sin. cel, sch. cio, cijéla, cijelo, b. cjal.
— Psi. stsl. celt; je příbuzno s gót. háils, sthn. heil
t/v (sem patří i něm. pozdrav heil!) a stprus.
kailüstis-kan (akus.) zdraví. Viz i celovati.
cement, evropské slovo (něm. Zement atd.) z
lat. caementum stavební kámen. Naše lidová
forma s ci- je ze střhn. ziment t/v, jehož i je asi
(Spitzer, ArchRom 17.410) z vulg. lat. *cimentum
(z toho i ital. cimento, stfr. ci-ment), nebo
(Šmilauer ČMF 31.140) z bavor.-rak. podoby. —
Ital. cimento mělo ještě další význam: smíšenina
jakýchsi solí s jinými lát-
cemr
kami k čištění drahých kovů; odtud cimen-tare je
čistiti takovým způsobem zlato, pak zkoušeti
(zlato). Odtud střhn. zimenten a mladší zimentieren
(dolož, od 1427) taviti, čistiti, ale i cejchovati (ze
,,zkoušeti4'). Z toho je sic. cimenterovať Κ 912
cejchovat. Něm. ziment je pak cejchovaná
hospodská míra, plechová (n. cínová) nádoba na
pivo (o něm. Öhmann NphM 54.155). To přejato k
nám: ciment nádoba picí B-KtD-PS, sic. -íaK.
cemr: hřbet u zvěřiny. P. cqbr cqber comber
czqb(e)r. Vše z něm. Ziemer t/v.
cena, stč. cena; nč. dále cenný, ceník, cenina,
ceniti, oceňovati, sic. cena. Zajímavě je chod.
cenkovat se příliš smlouvati, sic. -t sa smlouvati (K
ze Sasinka), srov. sin. cenejšati a sch. cjenjkati se
t/v. Sem patří snad i (velmi změněné!) vm. cechtať
t/v (viz). — Sic. pol. sin. bulh. cena, ukr. čina, r.
cena, sch. cijena. — Psi. stsl. cena. Souhlasné je
lit. nář. kaina t/v, ř. ποινή náhrada, pomsta, trest
(přejato do latiny: poena), av. kaěna odplata, trest:
vše z *kuoinä od kořene kuei-, který je v ř. τίνω
platím, splácím, mstím, ind. óayatě mstí, trestá, a
dále v slovan. kajati, viz káti se, Původně: náhrada
za ublížení, cena za ně, pak cena vůbec, konečně i
hodnota, vážnost. Příponové -na je tu jako ve vina
a kuna významů dosti blízkých.
cendát stč.: druh tkaniny, hedvábí. Ze středolat.
cendätum; odtud je i střhn. zindät, zěndát, vše z
byzantského σινδών, jež samo je prý z Orientu.
Viz i násl. heslo.
cendelín stč.: tkanina polohedvábná. Ze
středolat. cendalum, odtud je i fr. cendal, it.
zendale, střhn. zendel, něm. Zindel. Souvisí asi
dále i s cendát.
ceniti zuby; (za)cenit se (za)smáti se. Z *ce-
hniti, vulgární to obměny slovesa cěriti, č. štířiti
(zuby) = odkrývati zuby, smáti se; h vypadlo jako
v mor. lonit proti č. lohniti z lo-kati. Meh Pocta
319.
cent: zkráceno ze staršího centnéř („jistá váha,
později = 100 liber" Gb), to pak je z lat.
centěnarius (odtud i něm. Zentner);
východiskem je lat. centům sto. — Sic. cent SSJ;
dříve centnár Blanár HL.
cep, stč. cep; cepovka držadlo cepu; msl. čepíc
(sic. cepík) biják cepu (srov. sin. čepic). Cepovati
(vy- o-). Ukr. cip, sic. pol. r. cep, sch. cijep. — Je
však i v plur.: sic. pol. cepy, hl. cypy, dl. cepy, sin.
cepi, cepe o jediném cepu, stopy toho jsou i v
češtině (Jg). Tento plurál má důvod v tom: celý ten
nástroj na mlácení se skládá z dvou žerdových
dřev, spojených bud koženým vázáním (u nás),
nebo (u Lotyšů) motouzy, asi 30 cm dlouhými;
původně dřeva byla upravena zcela stejně, jenom
to, kterým se bilo do stébel, bylo mnohem kratší
než držadlo (tak dosud u Lotyšů, obraz v Latv.
tautas miklas, Riga 1954, 271). Takovýto stav lze
předpokládat
83 ceplíchat se
i u nás. Srov. plurál (není duál!) u nůžky nebo
hrábě, JjČř 89. Cep je postverbale k cepiti štěpiti.
Proto původní vlastní cep jest si představiti asi
jako jediné dřevo vyznačené jistým rozštěpem;
tomu odpovídá ruská kiciga, nástroj na mlácení lnu
a konopí (bělor. pránik, r. též prálnik, pálica),
podobný pracímu pístu, jakási destička asi 30 cm
dlouhá a 10 cm široká, s krátkou rukojetí (v.
obrázek u Zelenina 50, č. 6). V severním Rusku se
jím mlátilo i obilí. „Tamější kičiga se dělá z
březového kmene s křivou větví. Tato větev,
140—190 cm dlouhá, slouží jako rukověť. Biják
sám, jímž se mlátí snopy na mlátě, se skládá z
desky dlouhé 35—45 cm, široké 6—10 cm a tlusté
5—7 cm" (Zelenin ib.). Dvojdílný cep u Rusů je
priúz > brjuza. Podobně v okolí Požarevce v
Jugoslávii se obilí mlátí plácačkou zvanou procep;
je to hůl na konci s proštěpem, do něhož je
vsazena destička, jíž se mlátí (M. Pavlovic ZbFL
2.32). — Zdá se tedy, že i jméno s jistotou ukazuje
na takovouto původní podobu cepu. Název tedy
byl procept, z něhož zkrácením vzešlo cep'b. Je od
cepiti (sin. cepiti -ati, sch. cijepiti -ati, b. cep ja,
csl. cepiti), jež souvisí se šcepiti (štěpiti), a to tak,
že k oslabenému stupni k°p- kořene *kep-
přitvořeno ablautem (jakoby k domněle
základnímu *kip-) nové koip- > cep- (o tom viz
pod štípati 1°). Když pak ono jediné dřevo s
rozštěpem bylo nahrazeno dvojdílným cepem
dnešní podoby, je přirozené, že pro tento nový
nástroj se užilo plurálu.
cepeněti: hynouti (o zvířatech), „stč. též
tuhnouti, trnouti (jako v ruš.): Saličeti 106:
údy'dolejší potratí citedlnost i hýbanie, tj.
zcepenějí" (S.), spis. zcepeněti ztuhnouti PS;
zcípati (lidově che-; stipat stonati Malý), zcípnouti,
chod. s-cepenít přestati boleti („otrnouti"), vycípat
se vybrati se z nemoci, cepenyj otužilý, statný. —
R. (o)cepenéť trnouti (strachem), tuhnouti
(mrazem), strus. ocěpěti, sin. cepeněti tuhnouti, b.
scěpa se t/v, sch. scipati se ztuhnouti mrazem, stsl.
ocěpěněti zhubnouti. Prvotním útvarem bude
cěpati 1 ° churavěti, padati slabostí, hubnouti, 2°
hynouti (o zvířatech). Tytéž 2 významy jsou u
příbuzných lit. sloves kelpti a gelpti. Stupeň ai (=
slov. e) má kalpti chřadnouti. Slov. cep- je tedy z
*koip-; en je též u ceveněti (viz civěti) a u
krepeněti. Fortunatov BB 3.57.
cěpet stč.: furor. Srov. sin. cepetec hnutí
pohlavního pudu? Správně: třepet (V. Kyas).
ceplíchat se jč.; též chod. ceplíchat ( > ce-
plechta), zč. ceplíchat se, jč. příjmení Ce-plecha;
zm. cejprat, céprat, celpat: bryndati vodu,
cejpravý zdlouhavý, jvč. u Kunštátu cabrat se
máchati se ve vodě. — Asi souvisí se šplíchati se
t/v, takže jest ce- uznati za zesilovací prvek. Sem
snad i obměněné sic. čoplasiť sa t/v. Jiná možnost:
k sin. čopljati
cerát
t/v, což je zvukomalebné; pak by naše slova byla
vznikla zkřížením se splíchati.
cerát sté.: náplast napuštěná voskem; nč. mast
na rty. Z lat. cěratum od céva vosk. (Jiného
původu jsou ccráty 'okolky', viz dráty.)
cereviska: buršácká čepice PS. Od lat. cere-
vlsia pivo (nošena hlavně při pitkách).
cerklíř, celklíř: v 16. a 17. stol. noční hlídač. Z
něm. Zirkler, tj. asi „obchůzkář".
cervelát cervulát cerbulát cergulát: „vlašská
klobása" (v č. od Veleslavína); nyní: vuřt. — Z
něm. Zervelat, to pak z ital. cervellata, asi (M.
Lukáš) z cervello < lat. cerebellum mozeček.
cesmína, cesmín: jihoevropský strom Ilex
aquifolium. V umění často se citují cesmínové
listy. Sic. cezmína. — Ze sch. cesmína (je i
česvina) t/v, původu dále nejasného.
cesta, stč. cesta; pocestný, rozcestí, scestí
(dostali se na s.), scestný ( = s cesty scházející,
úchylný); úcestka truskavec, cestovati. — Sic. sin.
sch. cesta. — Stsl. psi. cesta. Náleží nejspíše
(jakožto postverbale) k stsl. češtiti (viz dštíti).
Význam je chápati tak, že původně to nebylo totéž
co 'dráha', ale spíše jen volný průchod, např. mezi
davem nepřátel, v houští apod. (srov. stč. mečem
cestu proklesti, cestu sobe vymejtiti, protříti sobě
cestu apod.), tedy ,,cěstiti" místo před sebou =
činiti je čistým, volným, odklízeti překážky. Srov.
r. ,,čistá cesta" Melnikov 1.318. (Jinak Zubatý
1.2.90.)
ceterák, starší název pro jeden druh slezin-níku,
kdysi velmi vážený (Mattioli aj.). Sic. ceterak. —
Z něm. Zeterach, to pak pochází z arabštiny
(Fischer, Mittelalt. Pflanzenkunde).
cetka i četa; stč. (jediný doklad) cétka ozdoba
podoby měsíčkovité. — Pol. cet(k)a a ukr. cjáta
tečka, skvrnka, r. cáta svatozář (na obrazech
svatých), st.-sch. četa λεπτόν (= drobný peníz). —
Pův. četa. Původ nejistý a \^elmi sporný. Nejspíše
(tak Kiparsky) pochází z román. *centus, což by
byla obdobná zkrácenina z lat. centěsimus (stý díl
z platební jednotky) jako pozdější fr. Centime a
americké cent; je-li tomu tak, označovalo to
nejdříve nejdrobnější peníz, pak lesklé kruhové
plíšky na šatech tanečnic, cikánek i na některých
našich krojích. Viz \^šak i titěrný.
četl (doudl.), ch. cetlík, jč. cejtl(ík): kru-hadlo
na zelí; cetlovat (sic. 4), cejtlovat krouhati zelí. Z
něm. Zettel t/v.
céva: stč. cev ciev céva cieva třtina, trubka; ně.
cívka, nově i céva techn. termín vědecký, k tomu
cévnatý. Vlastní význam byl 'trubička' (ještě ve
vulg. vč. sere jako cívkou, má-li kdo průjem = jako
když voda teče trubkou; vslc. diéc leje jak s cifki
velmi silně prší Bf; podobně o toku krve, slz v
polštině); ten ještě je základem v mor. cevna Jg,
cefna Β kropicí konev, džbán. — Sic. cieva, pol.
cewa,
84 cibriť
cewka trubka, cívka, hl. cywa, dl. cewa cívka, sin.
cev trubka, cívka, sch. cijev, r. cevka, ukr. čiva
cívka. — Psi. asi cevb i céva; příbuzno je lit.
šeiva i šaiva cívka z rákosu, lot. saiva cívka,
člunek, jehla na pletení sítí. Vše to jsou starobylá
postverbalia (tomu svědčí i dvojí rod v slovan.)
od slovesa, které je v ceviti a lit. káivinti (viz
civěti). Základ měl U-.
ci! db (i) I cicf cipf vábící nebo i odháněcí
interjekce (na slepice, husy, kozy aj.), též ciba, dci
(toto na kočku). Odtud lichotná jména cibuska
cibunka cibenka house, ciba kuře, cíča deka (sic.
cícko) kočka, sic. cip(k)a čiperka cipuska
cipulienka slepice; sic. cickať = volati cicl na
kočku. — Obdobně pd. lit. lot. nd. cip, r. cyp (na
drůbež ap.), angl. tib (na ovce), pd. ciba a sin.
ciba slepice, pd. cicia kočka.
cíb. Sic. cíb, cíbik je dutý stvol, např. cibule,
česneku, pažitky, apod., msl. kol. cíbí. Sem patří
snad i sic. cíbel, cíblik močová roura, pyj (k tomu
snad i stč. cíbek fík, tj. posměšné gesto,
spočívající v tom, že se na někoho vystrčí palec
vložený mezi ukazovák a prostřední prst; o
původním smyslu toho gesta viz fík). Dále i sic.
msl. cibík, cípik, msl. s mylným u cuplík culík
cidek trubka u konvice (např. kávové, jíž se vy-
lévá hotová káva), pak i „hubice" džbánu, sic. i
otvor (jímž se pije; žertovné to zařízení) v uchu
zvláštního džbánku. — Dluž. cypk hubice nádoby,
cypka nádoba s takovým cypkem, pd. czypek
dírka v hrnci na mléko.— Snad pův. db, ze *stib
stvol (dutý!), od domácí rodiny slov stéblo a stvol,
přesmykem st > ts = c; Kopečný místo přesmyku
myslí na anticipaci závěru a pak disimilační zánik
t.
cibéba: druh rozinek; od střední doby (tehdy i
druh vína), dosud nář. (na Kunštát-sku). — Sic.
cibéba, pol. cybeba. Z něm. Zi-bebe, to přes it.
zibibbo z arabštiny.
cibriť sic. zdokonalovat cvičením, ,,cepovat",
přísně vychovávat; zpravidla s vy-; vycibrený
znamená 1° vychovaný, ale i 2° prohnaný, 3°
vystrojený, umělkovaný (tento třetí význam je od
změtení s cifrovat zdobiti) (cubřiti Kt 1 je zajisté
jen Kottova chyba péra). — Ze sic. je přejato na
Moravu, všude s -ovát; cibrovat KpU, cimrovat
bíti, cepovati Β (záměna ret nic bjm), u Kyjova
cermovat, na Podluží cernovat t/v. Zdá se, že to
sloveso proniklo z Moravy i do Čech: u Paky je
cemperovat cepovati Kotík 9, už hodně změněné,
ale má ještě r; od něho je pak jen krok k cepovati
(vy°, o°), kde zapůsobila představa o mlácení
cepem (ale nesmyslná, od ní je daleko k pojmu
cvičení n. výchovy, i když přísné). — B. nář.
cíbár čirý, průzračný (o vodě, obloze). Protože
jako bulharský ekvivalent se udává bistár (vedle
cist, jasen), cibree se = bistri se (toto
cibule
u Georgieva Váprosi 47), je zřejmé, že cibár
vzniklo přesmykem b-st > ts-b z bistär 1° bystrý
(ostrovtipný), 2° čirý, průzračný. Cibár podrželo v
bulharštině jen druhý význam, kdežto sic. slovo
vychází ještě se staršího, prvého významu (oba
významy vyšly z pozorování bystrých vod: voda
je bystrá v horách, přitom vždy čirá). Cibriť je
tedy starý bulgarismus; zachoval i význam, který
bulharština nyní už nemá. (Mylně o c. Janko ČMF
19.26 a 22.242 a Georgiev na uv. m.)
cibule, již stě. — Sic. cibula, pol. hl. dl. cybida,
pol. též cebula; ukr. cybulja z pol. — Ze střhn.
zibolle, zebulle, to pak z lat. caepula. (Sch. čipula
z it. cipolla; sin. cebula z něm. s italským vlivem v
č-.) — Pomnožné č. sic. cibule znamená žertovně
,,baňaté hodinky starého typu"; ten význam má i
něm. Zwiebel.
cic: druh kartounu; v č.; od Rohna. Pol. eye,
dluž. cerc, r. sitec. Z něm. Zitz; pramen je v
bengál, chit.
cicvár i citvar, již stč. — Sic. cicvár, dl. cytwar,
pol. cytwar, cytivor. — Středolat. bylo cituärium
(tak u stč. Klareta), to pak ze střlat. zedoärium
(odtud fr. zédoaire, angl. zedoary); pochází z
orientu (pers. zadvär, arab. zidvär). Z ital.
zettovario je sthn. zit(e)war; odtud asi (ne ze
střlat.) jsou naše slova; v č. je dále spodoba í >ck
začátečnímu c.
cíditi 1°: nč. význam zúžen na takové čištění,
jestliže se předměty (z kovu, skla, ale i boty)
potom lesknou. Ale stč. cúditi znamenalo čistiti,
např. obilí od plev, vinici od plevele, dům od
neřádu, dosud mor. (a sic.) je obecné čudit (han.
códit KpU) studnu = vybírati z ní usazeninu na dně
(pak i vy-cúdit pivo = vypíti do dna); val. (a sic.)
ještě o obilí, pocudky, odcudky, výcudky = zadina.
Přeneseně mor. sic. cúdit (sic. též cudzii) = kárati,
plísniti koho; s mylným c je sic. ču(ž)diť koho =
plísniti, msl. cudat se vaditi se, klad. vy čudit
komu; s má laš. sudii koho = nadávati komu,
vysudiť kemu = přísně domlouvati Malý. — Sic.
cúdit; pol. cudzič čistiti obilí, č. koně hřebelcem,
cvičiti, bíti, sem i cudowac ničiti, spílati (přejato
do laš.: (po)cudovat se s kým = (po)vaditi se, k
tomu i postv. cuda křik, rámus, přen. slota,
metelice); k tomu čuchat plísniti Jgd vč. (nové -
chati). — Jest patrně vyjíti od složeniny ocúditi (je
č. a sic); tu vykládáme z *ot-suditi. Slovesu *snditi
(viz výše laš. suditll) zcela odpovídá stind.
faktitivum sodháyati čistiti, od kořene sudh- (s
nímž cíditi srovnal již V. Brandl v Gloss., 1876);
od něho je stind. šudhyati -tě stává se čistým.
Cúditi povstalo tedy mylnou dekomposicí,
podobně jako cítiti. Od něho je stč. cudný pěkný,
han. códné (přejato do polštiny: cudný t/v) a mor.
necudný znečištěný; ale
85 cikán
nč. (ne)cudný ve smyslu čistoty pohlavní je asi
jiného původu, viz cudný.
cíditi 2° stč.: káleti. Viz cíditi.
cidr; pol. cydr. Slovo západoevropské (fr.
cidre, it. cidr o, něm. Zider) původu nejasného
(vyvozují je z lat. sicera, to pak z hebr., = jakýsi
opojný nápoj, což je nejisté).
cifra 1°: číslice. ,,Je z toho i šifra, stč. cifra (:
sekretáři do cifer překládati poručili, Mitro-vic)"
Šmilauer. — Hluž. pol. cyfra, sic. r. cifra. — Z
něm. Ziffer fem.; to značilo asi do 15. století nulu,
podobně jako it. šp. port. střlat. cifra; ale když ten
význam převzala it. nulla, dán slovu c. význam
číslice. Východiskem je arab. sifr nula, pův. =
prázdnota.
cifra 2° sic: ozdoba, příkrasa (nadbytné
obloučky, kvítky, rozviliny ap. na kresbě,
výšivce), umělůstka v hudbě, tanci apod.; cifrovat
zdobiti tak, umně tančiti s křížením noh, ozdobně
hovořit ap. Přeneseně kón cifruje = parádně a
lehce si vykračuje. — Se všemi odstíny proniklo
ze sic na jižní Moravu; navíc je tam ,,hrdě si
vykračovat" o člověku a ironicky ,,plést i nohama"
o opilém. Chodské cifrovat Hr, rovněž přeneseně o
rychlé chůzi nebo o čiperném pohybu, je asi
náhodný import (vojáků, dráte-níků ap.) ze sic
nebo msl. — Z mad. cifra ozdoba (Sulán). To je ze
středověké latiny uherské: tam doloženo cifrare
zdobiti. Základem je cifra 1° (viz), dokud
znamenalo nulu. Kroužky apod. ozdoby na
malůvkách a ve vyšívání byly označovány tehdy
(snad posměšně) jako nuly, ale.když cifra ztratila
význam „nula", vyhranilo se u Maďarů pojetí
,,ozdoba", které pak bylo přenášeno i do jiných
umění. Sic původu je tedy i č. vy cifrovat PS.
cigáro apod.: sic -a. Zdrobněle franc ciga-rette
pro zvláštní výrobek (něm. Zigarette, ě. cigareta),
č. kdysi cigaretko, odtud (okolo 1900) lidové ntr.
retko nebo fem. retka. Původ slova je v Americe.
cihla; cihelna; sem patří i cihlice Jg, nyní lid.
cihlička žehlička (krejčovská se zprvu podobala
cihle arci více než nynější žehličky v
domácnostech!). — Spolu s pol. cegla ( > ukr.
cegla), hl. cyhel, dl. cygel, sin. cigel, sch. ciglja je
to ze střhn. ziegel (to z lat. tegula). — Ale sic
tehla (odvoz, tehelný, -lna) a stč. tehla je přímo z
lat. Hegla < tegula (toto od tegó kryju); mor. nář.
tihla je asi z tehla pod vlivem podoby s ci-. Svěrák
LF 73.96 a 74.64.
cícha, stč. též doloženo -ie- -aj- -ej-. U vl-
ta\^ských vorařů znamená i jistou pytlovitou sít na
ryby. Hl. pd. cycha. Ze sthn. ziecha zomentum (B.
Ryba pís.) nebo ze střhn. zieche, to pak vyvozují z
*těka < lat. thěca < ř. υήκη.
cikán, sic cigán. Odtud han. cegánet, sic msl.
cigánit lháti, č. cikánovat se nuzně se
ciknouti
protloukati, bídně živořiti. — Cikáni přišli do
Evropy přes byzantskou říši. „Domněnka o tom ...
je potvrzována i tím, že pro jméno ... cikáni, něm.
Zigeuner, it. Zingari, fr. Tsiganes lze nalézt
společného řeckého předka ve slově Atsinganoi n.
Atzinganoi, jímž byli cikáni v Byzanci
označováni. Vlastní původ tohoto slova není ještě
bezpečně osvětlen. Bývá spojováno s názvem
byzantské heretické sekty Athinganoi. V his-
torickém vývoji byzantské řečtiny však nikde
nenacházíme změnu ťh > ts. Cikáni sami se tímto
názvem neoznačovali a jméno se nikde neobjevuje
před tím, než cikáni přišli do řeckého prostředí"
(R. Dostálová, Zprávy Jednoty klas. fil.
4.1962.51). Cikáni sami se označují jménem Rom,
Romani: prý to ,,je snad odvozeno od jména, jímž
obyvatelé byzantské říše sami sebe označovali a
které hrdě nesli jako pokračovatelé římské říše,
totiž od jména Romaioi" (ib. podle A. T. Sinclaira
z 1909). Ale nejspíše je róm z ind. dóm, což je
název pro příslušníky potulné kasty, ve všem
podobné cikánům (o ní Lesný AO 12.121n.); o
záměně djr viz § 6 (V. Meh.). Angl. jméno cikánů
gypsie a novořec. pl. γύφτοι je od jména Egypta.
„Lidové vrstvy [řecké] ztotožňovaly cikány s
Egypťany, nazývajíce je Aigyptioi; ... mnohé
skupiny přicházely skutečně z Egypta."
ciknouti: mor. tomu cikne = dědí, svědčí, jde k
duhu (B od Znojma), č. fam. štěkne mu to — sluší
(o šatech). Nejasné.
cikorie, nyní obyč. -rka. — Sic. cigória,
cigorka, pol. cykorja. Z něm. Zichorie, to pak ze
střlat. cichorea čekanka (nyní botanicky
Cichorium) < ř. κιχώρεον.
cíl, tak i stč.; nově cíliti někam, docíliti čeho. —
Sic. ciel, pol. cel (stp. cyl), ukr. cil, r. cel, sin. sch.
cilj. — Ze střhn. zil.
cimbat (han. ce-): sázeti peníze na stůl, na dlaň,
odtud vm. cimbuřáky peníze (cy- Hor). — Z něm.
arg. zimbeln bíti (durchprügeln, auspeitschen),
přenes, napočítat (rány) (mit dem Schoot
aufzimbeln = mit dem Kantschu aufzählen,
schlagen; cit. u Wolfa). Sem snad patří (s novou
ch-ovou příponou) jč. roz-cí-chat rozházeti
(peníze), zničiti. — Vm. cimbat (se) courati se Z,
cymbať se potloukati se Hor upomíná na hl.
campac t/v.
cimbule, -lká: zděř na „náboji" vozu, kovový
kroužek. Nejasné.
cimbuří, stč. cimborie; sic. cimburie, hl.
cymbra. Asi z něm. Burgzinne přesmykem, Janko
ÖMF 5.411; jinak Štrekelj Zur sl.
Lehnwörterkunde 10.
ciment: plechová (cínová) nádoba na nápoje,
sic. též -ta. — Viz cement.
cimfrlinka (-n/-), -ína (vulg.). Sic. cinfrlina. Z
něm. zimperlich upejpavý.
cimpr-campr (přejato nyní i do sic, SSJ), jč.
též cípr- (Dušek 1.23), ve rčeních jako
86 ciráty
rozbíti na c; han. (Gr) a msl. na campáry. Sin.
cemper drobná část něčeho, cemperiti rozbíti na
drobno. — Asi z rak.-něm. Zimperl malý kousek.
Sem snad i capart.
cín, stč. též cajn. — Sic. cín, pol. cyna (> ukr.),
hl. dl. cyn, sin. sch. ein. — Ze střhn. zin (nyní
Zinn).
cindrle: cetka; zdrobn. cingrlátko; sic.
cingerlenica blýskavý drátek ve věnci nevěst.
Původně platilo snad jen o něčem, co öe třpytí.
Snad tedy je z něm. zdrobněliny od Zindel druh
taftu; r disimilací před l. Ale viz i cetka a titěrný.
cinifádl mor.: druh hroznů; u Jg. cinifál, sic.
cirijandel. Z něm. zirifandel sylvanské víno.
(Šmilauer.)
cink 1 °: v starší době jistý hudební nástroj
dechový. Ze střhn. zinke t/v.
cink 2°: oční zákal; stč. též cink; mor. cink,
cejnek. Pol. cynek. — Ze střhn. zinke bílá skvrna
v oku.
cink 3°: stč. pětka v kostkové hře. Pol. cynek.
Ze střhn. zinke t/v, to pak z románských jazyků
(fr. cinq pět).
cinkati, cilinkati, cingotat; mor. cingat,
cingélať. — Sic. cengat, s v cvincať cvendzať
cvinieť (srov. *zvbněti > zníti) = mor. cvínit,
cinět; hl. cynkač, r. téríkať. — Zvukomalebné.
Srov. klinkati.
cinobr, sic. cinóber: z něm. Zinnober, to pak
přes pro v. cinobr e < lat. cinnabaris a ř.
κιννάβαρι ζ perštiny.
cintati, tak i sic: slintati, cinták ubrouseček
dětem pod bradu; jč. cimtat. Asi obměna slovesa
slintati. Chodské klintat je eufemis-tická obměna
téhož slovesa.
cintovat chod.: třásti, vy0 PS z J. Vrby; patří
sem i jč. dehtovat se? Sic ci(n)tavý, cintlavý
cintula citlivka. — Asi z něm. zittern třásti se?; tt
rozloženo v nt.
cíp, již stč.; odvoz. mor. cípnatka, cípnice
loktuše. Sic cíp. — Ze střhn. zip] cíp (nyní Zipfel).
— Odtud odvozeno vč. cipák ciplík (a ciple Pt)
popruh na loktuše, picák Jgd (přesmyk), picas us.
t/v; jm. cépka plachta na kolebač (visutou
kolébku).
cipel laš.: rampouch; z pol. cypel t/v, to
z něm. zdrobněliny od Zapfen (rampouch —
něm. Eiszapfen). *
ciplík: laple u kůzlat Jgd. Z něm. Zipfel cíp,
přívěsek, což je táž zdrobnělina jako u cipel.
ciráty i ceráty caráty cirifáty, sic cirády: 1°
ozdůbky, titěrnosti; 2° okolky, průtahy. — „Z
barokní latiny (ve středolatin. památkách není!)
novověké je známo u Hammer-schmieda altaria
cum cyradis et coloribus (oltáře s c-y a barvami), v
jedněch účtech za výzdobu barokního kostela
vyplaceno sochaři pro cyradis e ligno quercino (=
za ciráty z dubového dřeva). U Rohna jsou 3 různé
doklady pro cyrády, vždy s něm. Zieraden. Zdá
se tedy, že z něm. slova
cirífinda
vznikly teprve v novověku nejprve cirády (d je
uchováno v sic), odtud dráty, nakonec ceráty." B.
Ryba rkp.
cirífinda cilifinda ciflrinda curifinda culi-finda
čulifinda (toto Hal) cifinda ficinda cinda lid.:
špatná káva; flonda káva („žert." Jgd). — Z
*cikorikafinda, od cikorikafe, názvu to cikorkové
náhražky kávy, běžného před 100 lety a přejatého z
němčiny; -nda je podle brynda. Slovo takto příliš
dlouhé si lidový jazyk zkrátil vypuštěním slabik ko
a ka. Neprůhlednost nové podoby zavinila další
změny. Meh NŘ 29.153. ^ (Mylně Treimer 13: z
Zierfahndler, tj. cinifádl, viz.)
cirkas: druh tkaniny; chod. mylně si-. Z něm.
Zirkassier, tj. čerkeské sukno. Něm. je též
Tscherkass, lit. čefkasas.
církev: stě. cierkev gen. cěrekve kostel („pře-
devším dřevěný: kostel kamenem a cierkev dřevem
ustavený, Hus"; Šmilauer); odtud Cerekev,
Cerekvice: tam bylyv zakládány kostely záhy po
pokřestění Čech; nový význam ecclesia převládl od
15. století, podobně jako v němčině; v pol. od 16.
stol.; sic. cirkev je z češtiny. Mylné psaní stč. iejé je
následek hláskové analogie při klesání jotace-a
dloužení: jako za cesta byla cesta i ciesta, tak k
*cerkev > cérkev cerekve přistoupilo cie- a dále ce-
. — Stsl. crtky, pol. cerkiew, ukr. cerkva, r. cérkov\
hl. cyrkej (z češtiny), dl. cerkej (rovněž z češtiny),
sin. cerkev, cerkva, sch. crkva erikva cr(i)kav. —
Slovo velmi nesnadné. Starý význam byl 'kostel'
(kdežto stč. kostel = nč. církev). Není shody ani o
tom, bylo-li původně cbrky či Cbrbky. R. Nahtigal
(cit. z Pircheggera IF 57.70). přijímá dvojí přejetí:
1° rané balkánsko-slovan. erbky ze starogerm. nebo
předgót. *kirikó (to snad z lokálu κνριακω) a 2°
pozdější moravsko-pannonské cirbky ze sta-
robavor. dativu sg. chirichun. Stará čeština mluví
pro cbrt>-. Blízké útvary jsou ř. κνριακή, z toho
lidové κυρικόν, a germ. *kirika (z řečtiny; sthn.
chirihha, něm. Kirche atd.). Je doloženo i r.-csl. k-:
ak. sg. krbk^vb v 13. stol. a vok. sg. krkvi v 15. stol.
Obtíže činí neoprávněné c- (z germ. ki- čekáme čb-
\, z řec. κ pak c-). Kiparsky tu myslí na „latinisující
učenou výslovnost" Hsir(i)ka (vedle níž zůstávalo
lidové kůr(i)ka > *k brky, Gunnarson dokonce
vycházel ze základu zcela jiného, z román.
*biserika, tj. basilica. Koncové -T>vb je tu jako u
mnohých jiných slov přejatých z němčiny. — Ř.
κνριακή znamená „Páně", totiž εκκλησία, chrám;
tedy je to vlastně původní přívlastek; slovo pro
chrám bylo z pohodlnosti vyne^ cháváno.
cirkus, tak i sic. = lat. circus závodní dráha,
závodiště. Přejato v nové době (není u Jg!) jako
evropské slovo z něm. Zirkus.
cirok i Čirok, druh rostlin. Od Preslova
87 cítiti
Rostlináře (dříve u Mattiola měl název jáhly indské
nebo indiánský, že pocházejí z Indie). Sic. cirok.
— „K nám to slovo bylo přejato z mad. cirok;
pěstuje se jenom na již. Slovensku." Šmilauer.
Mad. slovo zjiho-záp.-slovan. ^sirtkt (sch. sirak,
sin. sirek), což je prý (Spitzer WuS 4.140, Kniezsa
116) z lat. syricus syrský.
císař, stč. ciesař; mor. místy tisař (zpětnou
analogií k asibilaci ti > ci). — Sic. cisár (z
češtiny), pol. cesarz, ukr. cisar\ r. césar* ( =
římský císař), sin. césar. Viz i car. — StsL a psi.
césarb je nejspíše z lat. lidového adjektiva
caesarius (P. Skok). Podle jiných z gót. kaisar (to
pak z lat. Caesar; u Germánů se toto osobní jméno
stalo titulem nejvyššího světského vládce); -ařb
místo *-ořb by v tom případě bylo asi vlivem
přípony -ar b-(č. -ar -ář), která je ve jménech
ěinitelských.
cisiojan, sic. cizioján: ve středověku kalendář
nepohyblivých svátků. Z circumcisió (obřezání,
totiž Páně) a jan (první slabika z Jänuarius =
leden).
cisterna, tak i sic: kašna; místy lidové (Hod.
61); stč. mor. ci-. — Znění s c je přímo z latiny
(skrze školy a vzdělance); s č z italštiny.
cit! mor. sic. interjekce přikazující ticho (též cet,
sic. čit i čet). Pol. ukr. cyt. — Základem je prosté s
jako v č. st\ a pstl, opřené na obou stranách o
závěrové t; samohláska do ts-t vložena pro
ulehčení výslovnosti.
citera, stě. a sic. citara (přímo z latiny) Táb; ně.
-era vlivem něm. Zither. — Z lat. cithara < ř.
κιυάρα. Lidové citra (je i poL cytra > r. citra) je z
něm. Zither. Viz i kytara.
cítiti: stč. cútiti, nč. dále po-ciiovati, (ne)-citelný
> necita, citlivý (odtud Jungmannovo citlivka, jež
se udrželo), postv. cit, pocit, sou-cit, odtud
bezcitný, soucitný. Znamená obecné 'čiti', proto
místy i dnes = slyšeti (v. NR 20.247; Hoš. II). —
Sic. citu, cit, citlivý, citlivka z češtiny. Pol. cueie,
hl. cucic, sch. čutiti, sin. čutiti cítiti, ukr. očunjaty
očunju-vaty vzpamatovati se, r. očutíťsja očunúísja
očunáťsja octnouti se, náhle se ukázati,, strus.
očjutiti, osčutiti zpozorovati, poznati atd., csl.
ostutiti cítiti. — Původní bylo oťutiti z *ot-jutiti,
jemuž odpovídá lit. at-jaučiu at-jaüsti cítiti; o. se.
znamenalo pocítiti sebe, uvědomiti si sebe,
vzpamatovati se po spánku, mdlobách apod., tedy
procitnouti, přijíti k vědomí, probuditi se. Κ tomu
přitvořeno jednodobé r. očnúťsja,. pol. ocknqc si%
probuditi se (z ot-jbt- < ot-j'bt-, k lit. at-juntii at-
justi); ale č. oc(i)tnouti se a sic. ocitnut sa
znamenají najíti se, objeviti se na nějakém místě
(pův.: zpozorovati se, uviděti se, ucítiti se...).
Protože tj > t dalo c, st, (c) c, přestalo býti složení
slovesa průhledné, *-ťtiť bráno jako základ a mylně
odlučováno pouhé o-; k novému cítiti pak
cito
dávány předpony pro- vy-u-. Meh Studie 41. Hujer
1.148n. má stě. doklady pro o. se ap. s významem
'probuditi se'.
cito: honem, rychle. Z lat. cit δ t/v. „Přejato
skrze úřady; bylo to označení jako naše Spěchá."
Šmilauer.
citovati: volati na soud, na úřad apod., volati za
svědka (odtud: uváděti v knize cizí mínění jako
dosvědčení vlastního), vulg. volati duchy ze
záhrobí apod. Κ tomu citace, citát. U Rosy též cet
psaní, obsílka, cetiti obeslati. — Evropská slova, z
lat. citaře uváděti v pohyb, zváti, předvolávati.
citra msl.: ve valše lišta (hranol dlouhý 380 cm,
o straně 15 cm) vodící hlavy, které bily do sukna.
Viz popis u J. Peška, čas. Slovácko 1961, 90n. —
Původ nejasný. Κ vitra?
citrón, v č. od střední doby. Tak i sic. — Přes
něm. Zitrone fem. je z it. citrone mask., což je
odvozeno od jména toho stromu citrus. V češtině
je mask. podle limon, což byl stč. název citronu.
civěti, v č. doloženo od Rosy; za Jg. vč.
ceveněti. Znamená dívati se tupě s vypoulenýma
očima, pak expresivně 'bez činnosti někde dlíti'
(čekáme-li na něco apod.). —Sic. civieť
chřadnouti, pomalu hynouti, tvar zcivená vyhublá,
vycivené tělo, vycivieť zem vyčerpati (,, vy
mrskati" bez hnojení). Nyní má civieť i stejné
významy jako české civěti. Pd. cytvič cywac
cewiec cewac hubnouti, býti těžce nemocen (o
ptácích), hynouti, cewac z nudy dřímati; hl. nář.
cowac míti sen, dl. co was míti sen, dřímati. — Je
předpokládati 1° přechodné *cěviti; jemu od-
povídá lit. káivinti vysilovati (nemocí), (země)
vyčerpávati (půdu), 2° nepřechodné *cěvěti, k
němuž není baltského protějšku. Základní pomysl
je 'stravovati vnitřní sílu' a 's. se'; zdá se, že dalším
stupněm byla představa prázdného vnitřku,
dutosti; proto klademe sem i slovo céva (ě. céva,
cívka) jako postverbale; k dutosti se zas druží
sekundární představa vypoulenosti; tak vzniklo
přirovnání ,,míti oči vypoulené jako cívky" (v
lotyštině; Virga, U Strauménů, čes. překlad 160),
odtud pochopíme české „civěti na někoho" jakožto
,,míti oči vypoulené".
cizí cizina cizinec cizota cizozemec odciziti,
právn. termín zciziti; stč. cuzí. — Sic. cudzí, stsl.
štuždh, pol. cudzy, hl. dl. cuzy, ukr. čužyj, r. cužój,
b. cužd: toto vše z *ťudb. Ale stsl. tuzdb, sin. tuj,
sch. tudj je Huďb. Oba pratvary jsou odvozeniny
(příponou -jb) od ide. názvu pro obec (kmen),
který zněl bud Hautä (lit. tauta národ, lot. táuta
národ, cizí lidé, cizí mladíci, osk. touto obec,
umbr. akus. totam obec), nebo Heutä (gót. piuda
národ, sem patří i Teuton). Obec je pojem širší než
rodina a proto někdy je i jakýmsi protikladem
rodiny, a to ve smyslu 'cizí lidé, cizina' (lot. tautäs
iet jeti do ciziny, tautas
88 cmour
virs cizinec). Proto se slova pro pojem 'cizí' tvoří
od nich (pol. obey cizí, od obec, lot. tautietis,
tautenitis cizinec; chet. tuzziyant-z Heutijont-,
bělor. Ijudski cizí, viz pod lid). U Slovanů ide.
Heudhos 'lid' působilo na slovo blízkého významu
teutä tak, že toto přijalo d místo druhého t, tedy >
*ťuda. Od ťuda pak utvořeno adj. ťuďb = cizí,
načež základní ťuda konkurencí slova luďh bylo
úplně vytlačeno. Zajímavé slovo je cizinec;
předpokládá výchozí psi. *ťuď-in-b: jeho
„singularizující" přípona svědčí, že to slovo bylo
chápáno jako „jeden z ťudy" (podobně jako
čeledín je „jeden z čeledi"). Pro pojem 'cizí (=
nepatřící k mé vlastní rodině) lid' lze si tedy
představit spojení ťuťb luďb; v něm právě byla
možnost toho vlivu nasnadě. Formu tuďb lze
chápati bud tak, že je od ide. Hautä (viz
baltštinu!) nebo že měkkost na prvním t zanikla
disimi-lací (tak A. Meillet) proti druhému ť.
(Dosud se d pokládalo za důkaz germánského
původu slov ťuďb a tuďb; není to však nutné,
vlivem synonyma luďb se d vyloží uspokojivě.) O
teutä s dalšími výklady: Budimir ŽA
2.1952.195η., Vjesnik za arh. i hist. dalmatinsku
55.1953.3n.
cizrna, již stč.: rostlina Cicer. Z něm. Zisern
(doloženo u Mattiola), což je z lat. cicer: před-
pokládá to výslovnost lat. c jako ts. — Naproti
tomu starší německé přejetí (s lat. c = k) je v
Kicher, což je v mor. nář. kechrňa chechrna
chachrňa. Viz i cičorka.
ckáti cknútistč.: původně 'dělati c', vlastně
interjekci podobnou zvuku c, pronášenou při
podivení nebo zalíbení; tedy c + příponové -kati
(jako v ach-kati, bozekati aj.). Ně. cek-nouti:
vloženo e aby usnadnilo výslovnost; význam se tu
posunul k 'muknouti, hles-nouti'. Jč. ani neciká
nemuká Krš. s vloženým i. Zubatý 1.1.144. —
Podobně je tvořeno sic. cuknúť vydati zvuk při
mlasknutí jazykem ap. SSJ.
clo, již stč.; dále čelný -nik celné celnice; nč.
vyelíti, proclíti, celní(k). — Sic. clo, colný, pol.
hl. dl. clo, sin. col. — Ze střhn. zol (nyní Zoll) t/v,
to pak zkrácením z vulg.-lat. tolóneum < klas. lat.
telöneum, od ř. τέλος poplatek.
cloumati: dolcfženo od Jg; jinde není nic
podobného. Základem je asi mulati, jemu
odpovídá lot. mulit něco vyviklati a tím chtít
vytrhnouti; u nás nastal přesmyk m-l > l-m a
navíc připojeno expresivní c-.
cmour: sedlina po přepuštění másla, rantaš; us.
za Jg. Mor. cmer(ka) cmor(ka) cmerka, mor. sic.
cmúr. Ze střhn. směr tuk. — Totéž slovo je sic.
spis. emar, nář. cmer, emor podmáslí; významový
přesun: zbytek po přepuštění másla > po výrobě
másla. (Již Jgd pod cmer má dán. švéd. smór.) —
Snad sem patří i val. ómyrdica pěna z ovčího
mléka SvK.
CO
co, stč. čso, sic. čo. Toto zájmeno znělo psi. 6b
(toto se dochovalo v ě. jako -č v akus. jen v pro-č
= pro co, se-č ve-c za-č, vniveč < v-ni-ve-č = v
nic), někde zesíleno v čb-to (srov. kdo z 1cb-to).
Gen. čego a česo, pak čbso (b asi oslabením z ceso
děla = proč). Tento tvar eso > co byl tedy na místě
jen v obratech genitivních, např. když opata ze eso
pohonie (= z čeho)., eso se nedostává. Ale
poněvadž akusativ vůbec odedávna často proniká
na místo genitivu (záporového, partitivního), tak i
zde co bráno za akusativ a s ním zároveň za
nominativ. Stč. bylo dále eso si buď, cos buď =
něco (asi zkráceno z buď si co buď), cožkoli; což
tož = něco, trochu, srov. sic. čo-to. Zesíleno v což
klesá v adv. s významem 'zdali, kolik, jak, nechť,
ovšem', co (tzv. ,,čoček"), coby (starší doklady Srn
22), sic. coby = jako (třásl se co osika = jako něco,
co je osikou; vlasy kadeřavé co vlna = jako něco,
co by se na pohled zdálo býti vlnou). Co den =
každodenně (z obratů jako co hodina to novina, co
[je] Cech — to [je] muzikant = každý Čech), odtud
codenní apod.; co (= pokud, jak) [je možno]
nejdříve; bude tu co nevidět = za dobu tak krátkou,
co [ani] [není] viděti. — Sic. co: má c z jiných
pádů. Pol. co; jinde jsou útvary z čbto aj. Ide. nom.
kui-d je v lat. quid, ř. τι, ind. cit. Viz i óí.
cok coknicka cokýnka: zoubek u krajky, krajka;
vycokovat; cočkovaný. — Z něm. Zacke(n) zoubek
krajky. Šmilauer.
čokl, pol. cokól, r. cókóí sokl. Viz cukel.
coky! mor. a sic. (na psy): zpátky!, pryč!, ticho!,
mor. též cuky, cahy; sic. (vy)cokat vyháněti, mor.
cogaj sa\ vari, táhni! — Vše ze střhn. zogen běžeti,
táhnouti pryč. „Je i mad. coky; MEtSz je má za
evukomalebné" (Šmilauer).
cop, han. u Brna cup Rs, han. cuplek KpU. Z
něm. Zopf, snad nejspíše z nář. (hornosas.) zopp
(tak soudí o hl. cop Bielfeldt 117). — Sem patří i
mor. u Zdaru ceplík vánočka (snad podle copů z
těsta, z kterých se splétá; Pittnerová u Β). Ζ něm.
zdrobněliny: již střhn. zopf, zoph bylo jisté pečivo
pletené jako cop.
couk, stč. cúk: rudní žíla. Ze střhn. zuc, zug tah.
coul, sic. cól, p. cal, hluž. cól. Z něm. Zoll.
coun zrn.: mladý výhonek na rostlině B; mor.
sic. cún révový výhonek B-K. — Chá-peme-li
ocún (viz) jako omlád, „odmladek", je možno zde
míti za to, že c. je od téhož výchozího útvaru, že
však se od něho odloučilo již tehdy, když
*otjun>b znamenalo ještě obecně jakýkoli mladý
výhonek (nikoli již jen rostlinu Colchicum). Ta
odluka usnadnila ztrátu o-.
courati a pod. slovesa: 1° bryndati, plýtvati
nějakou tekutinu, 2° vláčeti, plouhati
89 cucel
(c. se toulati se, odtud han. cancorák kdo se rád
toulá SvB a obecné coura o lehčí ženě); tyto 2
významy bývají i jinde pospolu: při 2° se myslí na
rousání v mokru a s tím spojené kapání vody,
druhým směrem se pak dospěje k představě
zbytečného chození. — Courati mor. jč. bryndati,
odtud i couračka brynda (mor. o zelné polévce,
laš. cu- o špatné kávě) a starší (Rohn) courek číška
s^ malou dírkou, z které se děti učí píti; v Č.:
plouhati. — Odvozeniny: 1 ° cou-chati Jg vláčeti,
c. se sem tam choditi, dosud klad. čouhat vláčeti
(sukni); mor. čuchati plýtvati, cuchánek drobty,
sic. (na)cú-chai (na)bryndati vodu, č. čuchati
plýtvati, drchati, kaziti, vč. postv. vocuch kus špat-
ného šatu; han. (u Brna) cochat se (v jídle) se
přebírat; vč. cuchta coura, necuda. 2° eundati: vč.
roz- majetek, mor. c. se toulati se, mor. cund(r)a (a
mad. condra) nečistotná apod. žena, laš. eundr
hadr, cár. Základ zajisté zvukomalebný.
couvati, lid. coufati. — Sic. spis. cúvaí, nář.
cúfat cofať cófať, pol. hl. eofae dl. cofas, sin.
ca(v)fati ca(v)fniti confniti. — Z něm. nář. (bavor.)
zaufen t/v.
cpáti, již stč.: postv. zácpa; nář. mor. tpat, iter.
zatipat, zatipka ucpávka. Pd. cpac, hl. cpěc. — Jest
vyjíti od *stipati, jež by odpovídalo latinskému
stipäre cpáti, pěchovati, stiskovati. Toto *stipati
vězí ještě v mor. natipat nacpati, zatipat zacpati
(postv. zatipka ucpávka); s odpadlo tehdy, když
mizelo disimilací před s-ovými příponami u téhož
základu, viz tisknouti. Po předponách nastávala
redukce: jednak, dokud žilo s, *nastipati >
*nastbpati, kde st dalo c buď přesmykem, nebo
(Kopečný) anticipací t a pak zánikem s (st > tst >
ts); jednak natipat > naťpat. Oslabená forma
pronikla i do nesloženého tvaru: cpáti, tpai, pod. v
pol. hl. Od téhož základu je i tísat, tiskat, tisknout
(viz). (Poněkud jinak soudí Kopečný Slavia
25.322n.: tam i liter.; má vše, základ t-p, za
zvukomalebné.)
erbať laš. (Mojmír Horečka pís.). Patří k srbati.
crčeti 1° vydávati crčivý zvuk, 2° mírně téci s
takovým zvukem; nář. i crkati cvr(n)kati curkat
curcet ernkat cmrkat cvrgať cvrndat srcat. Také s
c: msl. za-ščřkat pocákati Mal. Viz i zurčet. — Sic.
crkat = 1 °, crkat = 1 °, 2°; dl. cyrkaé, sin. sch.
crkati, b. carkam. — Zvukomalebné: základ cr a
příponové -kati a -čati > -četi. Viz i cvrčeti a
čurati.
cucek: odpadek z koudele, cár, chumáč;
cuckovati [život) bídně protloukati, c. se živořiti
(tj. pracovati s nejhorším materiálem apod.). —
Cucek se nedá upravit na dobré niti, je to
zdrchanina, pocuchaná braková vlákna. Proto je to
asi od čuchati, ale k cu-přidvojeno -c-ek.
cucel, cuclik stč.: jakási část oděvu. Patří
cúda
sem i sic. cucaj kožíšek bez rukávů? Původ
nejasný.
cúda: v latinských listinách středověkých
českého původu: soud zemský nebo krajský;
psáno zuda, czuda. Odvozenina: střlat. (c)zudarius
soudce. — Je to polát inělé č. súd; ,,ani změna
rodu mužského v ženský ani proměna počátečního
s v c není u latini-so váných českých termínů ve
13.—14. století nic zvláště neobvyklého" (V.
Vaněček NŘ 26.135). Viz i Růžička PhS 3.156.
cudný. Vzniklo zpětným pochodem z ne-cudný,
to pak je z nestudný = nemající studu; st dalo
přesmykem ts = c. Las. nécuda Malý = nestyda.
čuchati je několikeré: 1° uváděti v nepořádek
(vlasy, slámu apod.), od cu-diti (pd. cudzič za
tvlosy), viz culit a kudliti od kudla 1°. — 2°
plýtvati Jg-B, sic. nacúchat vody = nabryndati
(zbytečně, nevhodně), srov. cu-ndati, asi od
courati; jč. cuchna nešetrná žena Jjčř 214. — 3°
chlastati, nemírně jísti nebo píti, srov. mor. cúhat
t/v a han. cochat se přebírat se v jídle Rs,
cochánek zbytek jídla KpU; srov. culiti píti, od
mor. cúdit (goralku) t/v; je i bulh. cokam, cukám
opíjeti se. — 4° bíti, sic. cuchtit, cuchtovat t/v,
srov. mor. cúhat t/v, cuhnit strčiti, han. cóhnót,
cuchnit bíti, asi od cubati bíti, pol. cupnqc udeřiti
nebo od čuditi, sic. cúdit koho palicou. — 5°
čuchati; vy- koho = vyplísniti, srov. pd. cudzic t/v,
je od čuditi čistiti. — Jsou to vesměs nové útvary,
často náhodné, jen místní a pomíjivé, od
rozličných významových variant sloves čuditi
courati cupati a jiných (ale při b. cokam cukám
Georgiev Vaprosi 24 cituje i toch. AB tsok- tsuk-,
Β tsauk- píti). Nelze tedy vycházeti od jednotného
čuchati a přijímati u něho rozvětvení významu.
Meh LP 4.123.
cuchta č. sic: jisté kování na „váze" pod ojí
vozu. Z něm. Zucht.
cukati lid.: trhati, škubati. Sic. cukat. — Z něm.
zucken.
cukel vm. slez.: obuv s dřevěným pode-švem.
Podrobnosti Baran ČL 42.248. U Zá-břeha cokitle
plur. — Cukel je z bavor. zuckel dřevák; sthn. bylo
zokel, střhn. zockel, tak i dosud v Tyrolsku a
Štýrsku. Pramenem toho je it. zoccolo dřevák (v.
nyní Öhmann NphM 43.30). Téhož původu je i
čokl, viz.
cukr, stč. též cukar, cuker; cukroví, cukerní,
cukrovka, cukrovinka, cukřenka; lid. cukrle (z
něni.), zdrobň. cukrláťko > cukrátko. — Sic.
cukor, odtud cukrík cukrovinka; pol. cukier, hl.
cokor i cukor, dl. cukor, ukr. cukor (z pol.), sin.
cuker, sch. cukar. — Ze střhn. zucker t/v, to pak z
it. zuchero < arab. sukkar < ind. sarkara-. — Lid.
cukerín je ze sacharin (toto z no volat, sacharum
< ř. σάκχαρον < páli sákhara) přichýlením k cukr.
Ze sacharum je r. sachar. — Cukrkandl, stč. -
kanda, z něm. Zuckerkand(el).
90 cuplati
cukrovati, o hlasu asijské hrdličky Strepto-
pelia (chované u nás v zajetí). Její kukrú žertem
přikloněno k cukr. Přeneseně c. (sic. cukrovat sa)
= milenecky sladce mluviti apod. (ptáci z čeledi
holubů, tj. i hrdličky, pokládají se za vzory něžné
lásky), odtud i cukr oušek miláček.
culík: cop (stuhou ovázaný chumáč vlasů,
nikoli pletený), han. colék; sem snad patří i mor.
culík rampouch, colky šubry. Původ nejasný;
snad od culiti motati.
culiti je několikeré: 1 ° píti, snad z *cu-hliti <
cu-cati, srov. culiti prst NŘ 5.101, 5.104; lid. vč.
nacidený opilý. — 2° vč.: tlachati; přísti na
kolovratu (Ktk; asi hanlivě), asi k cu-chati. — 3°
jíti pomalu (klad. Kubín 168), mor. culinovat
hmdati se, culingat se motati se na místě apod.,
han. colencovat se bez účelu choditi; snad z cu-
pati. — 4° vč. c. se vulg.: usmívati se, asi expre-
sivní obměna k vč. tulili se t/v, neboť u Vys.
Mýta je i stulit se t/v ( < šeuřit set), *st > c
(Bachman); srov. pd. emulic sie a rýmové židiti
se, sic. chmúlii sa t/v. — 5° za-ciditi zamotati PS.
cumlati, odtud cumel; nář. i emuldai. — Sic.
spis. cumlat, cumel, cumlík, nář. clumai, cmú-lat,
hl. cumač comaé cumac a čumjel, dl. tšumas
tšumaš atšumjel. — Snad je to jen výtvor pro
,,dětskou řeč", proto k zvukomalebnému cu-(ču-)
'sáti' byly připojeny hlásky snadné m l d s
možností přesmyků. Obdobné hlásky jsou ve
střhn. zutzel, v něm. Zulp, Wutschel cumel, je i
Zummel (cituje Muka). Rýmuje se s dumlati
zumlati Mumlati t/v, srov. i gemlat. Viz i cecati a
culiti 1°.
cumploch, mor. i camploch, cumpla: žena
nepořádná, coura apod.; dříve i cumplík cumplíta
šumplíta t/v Jg. Na Chodsku cumploch = pešek.
— Dluž. tšumplawa. Z němčiny; je doloženo
jihoněm. tchümpeli coura s roztrhaným oděvem.
Κ tomu při-tvořeno mor. ucumplat ucourati KtD.
— U Chlumce n. C. bylo jiné cumploch = culík
vlasů, asi původně *culoch, pak zesíleno pomocí
m, pak ml > mpl.
eunda podkrk.: dřízek u másnice (,,ta část,
která se na tlouk skrze díru navlíká, aby se nic z
máslnice nevyšplíchalo" Jg), též eundicka,
eundatko, eundra. — Málo jasné; snad obměněno
z cuká (= suka fena) vulgární příponou -nda;
předměty něco brzdící, něčemu bránící mívají
jména fena, suka, čuba.
cupati, o jistém způsobu chůze (sem patří i
slezský tanec cůpek), stč. kón cupá; zdrobň.
cupkati, cupitati. — Sic. cupotať, zdrobň. cupkat
cupit(k)at tupkat ďupkat, pol. cupac cupati, tiše za
někým jíti, sch. cupkati poskakovati. —
Zvukomalebné. Rýmuje se s dupati, tupati, dl.
tupaé. Blízké je sin. cipati těžkopádně jíti aj.
cuplati: koktati, zatrhovati v řeči, Janko
cupnouti
ČMF 21.36, zacuplávati PS z Kubína: vyslovovat
c místo c ap. — Zvukoma-lebné.
cupnouti srn.: spadnouti (o ovoci, se stromu),
cupnuť (u Frenštátu). Sic. cupnúť t/v, vsi. iter.
cupkac. Zvukomalebné. Rýmuje se s člupnút,
chlupnút t/v.
cupovati i cupati: rozbírati plátno na jednotlivé
nitky, tak vzniká cupanina, kdysi užívaná — jako
nyní gáza — na rány. — Sic. cupkat. — Z něm.
zupfen (nář. hornosas. zappen) t/v. O tom
Šmilauer, OKP 2.10.
cvakati, sic. cvak(ot)at, cvaknut: zvukomalebné.
Podobno je lit. tvasktti, tvaks'ti t/v.
cválati 1 °. Bylo původně přechodné: (koně)
popoháněti, cvičiti k trysku; ještě za Jg bylo
přenesené c. koho, vy- vycvičiti, vycepovati, dosud
je nevy cválaný. Vm. cvalovat, sem patří i
přicalovat B, bez v. Pak (již od 15. stol.)
vynecháváno koně a. vazba vůbec zapomínána, c.
se stalo nepřechodným a ustálilo se v nynějším
významu; přitvořeno postverbale cval (to přejato
do polštiny: cwal, a ukr.: cvalom i cvalom) a
příslovce cvalem, sic. cvaly. Sloveso na Moravě
obměňováno: cvalangovat B, cvachat Kolkop,
cvachýňat B. — Sic. cválat, cval, ad v. cvalom. —
Z něm. nář. (bavor.) zwahn (zwähn, zweihn) zbíti,
trýzniti (Janko ČMF 17.297, LF 65.46, Šimek LF
64.443), což jsou varianty za spisovné quälen
(Kopečný).
cválati 2°: laš. cválat se váleti se (u Frenštátu),
obměněno ve vm. cváchat cvachýňat cváňat
pomalu, obtížně jíti, při-cvankat sa. — Z pol.
czwalac si§ těžce se pohybovati, váleti se někde (v
blátě, špíně), což je = váleti se a zesilovací c- (jako
v č-márati).
cvek, od stč. doby i cvok, zdrobň. cvecek,
cvoček: druh hřebíku, pak hřeb ve středu terče;
přeneseně míti v hlavě cvek = starost, utkvělou
myšlenku, od toho je vulg. cvok popletenec,
blázen; mor. též (cvek i cvok) uze-nice (od
cvekovat, viz níže). Sloveso cvekovat (-o-) cpáti,
plniti, vulg. na-cveknout se najísti se, vč. cvaknout
si pochutnati si. — Sic. cvok, pol. čwiek > ukr.
cvjak cvok apod.; sin. sch. cvek, hl. cwok. — Ze
střhn. zwěc t/v; o je snad z bavor. Zwack. — Sem
náleží i sic. cvik klín a č. cvikovati klínovati,
zarážeti c\'oky do něčeho, např. do zdi (jakožto
podklad pro jisté upevňovací práce), něm. Zwick a
zwicken t/v. Dále č. cvikl, sic. cvík(el), pol.
cwykiel, cwikiel klínovitá vsázka do sukně n.
jiných částí oděvu; něm. Zwickel. Konečně cvikr,
něm. Zwicker skřipec (druh zařízení s očními
skly).
cvěnem val.: s námahou; cvenovat cvěnem
dobývati. Asi z něm. (cven) v zwingen násilím
tisknouti, svírati, zwängen násilně stlačovati.
cverok: za Jg sekyra, mající ostří na přič z
jedné, na dél z druhé strany; mor. cverhok koplice.
Z něm. *Zwerchhackefl
91 cvrček
cvičiti: doloženo od konce 15. stol. (dříve bylo
pro ten pojem, jak ukázal Fr. Ryšánek ΜΝΗΜΑ
132η., Slavia 7.234, svykati.) Postv. cvik stč.
znamenalo 'honný pták, dravý pták vycvičený k
lovu (krahujec, jestřáb, sokol)'; přejato do
polštiny: cwik. Později vzniklo nové post verbale
cvik cvičení, dresura, a výcvik, jež nč. převládlo;
nověji nácvik, rozcvička-, sic. iter. pricvíkat
přidržeti koho k čemu, č. vy-cvikovati, lid. cvikány
asi: honěný v čem, mazaný. — Přejato z něm.
zwicken 'cvikati', jež v jihoněm. nářečích mělo i
významy prásknouti někoho bičem, zkrotiti,
přemoci, ba i trápiti, soužiti (Zwick bičový n.
karabáčový řemínek). Vztahovalo se tedy zprvu na
krocení, cvičení zvířat. Starší č. býti cvik na něco
= býti mistr na co, vyznati se, umět si poraditi v
čem je^asi přímo z němčiny (asi ,,býti bič na co").
— Sic. cvičit, cvik t/v jako v č. Pol. éwiczyc bíti,
tlouci, sekati; cvičiti, učiti, cwik cvičení, cwik
člověk zkušený, chytrý je asi přejato z češtiny, i
když v češtině původní význam 'bíti' není jasně
doložen. Janko ČMF 18.11.
cvik: druh karetní hry. Z něm. Zwick mask. (jež
náleží k zwicken cvikati, odštipovati).
cvikati: štípati kleštěmi apod.; odtud nástroj
cvikadlo, již stč. Sic. cvikat. — Z něm. zwickeyi
t/v.
cvikéř -ýř- hermafrodit; v starší době též
bastard, levoboček. — Z něm. nář. zwicker bytost
pohlavně nevyvinutá; kleštěnec, hermafrodit;
nemanželské dítě.
cvikla, též cvikle, cviká: červená řepa (známá
jako zelenina). — Sic. cvikla, pol. čwikla, sch. b.
cvekla, b. cveklo; r. svekla, csl. svekl'b. — Vše toto
je z ř. sveklon (fem. příklonem k řepa atp.) <
sevklon < σεϋκλον; kdesi na Balkáně cizí sv- dalo
cv-, to pak přeneseno k nám; č. slovo je snad z
polštiny. Janko ČMF 18.21. — Naproti tomu sin.
ciklja a sch. cikla, cikla je z lat. cicla < sicla, které
je ze siclon a dále rovněž ze σεϋκλον.
cvikr, sic. cviker: skřipec (druh brejlí nemající
postranních držátek). Z jihoněm. Zwicker (od
zwicken, že ,,skřípe" kořen nosu; jinde u Němců
zván Klemmer nebo Kneifer, od sloves pro
„svírati").
cvíl: asi 6 cm vysoké válcovité dřívko, po němž
házejí děti ve (hře) holí. Ze slez.-něm. zwill. Janko
ČMF 18.22.
cvilich cvilink: druh tkaniny. Z něm. Zwi-lich (
< zwi-lich dvojí, tj. dvojnitná tkanina, srov.
drylich) a střhn. zwilinc.
cvista: za Jg hrubá příze pro okraj sukna
určená, cvistovat tkáti cvisty. Dosud je val. cvisty
prádlo z řídké vlny SvK. — Ze staršího něm. Zwist
t/v (odvozeniny od *twi- dva).
cvrček 1°: stč. svrček, mor. cvrk, svrček. Od
cvrčeti, vzhledem k jeho hlasu. Obdobně sic. spis.
cvrček i svrček, nář. surček, šurček; sin. crček, b.
cvrčak, pol. šwierszcz, r. sverčok, ukr. sveršč od
příslušných sloves.
cvrček
cvrček 2°, cvrk KpU, sic. cvrček, svrček, malý
člověk: „je počeštění německého Zwerg trpaslík".
Š, Kp, zajisté také přikloněním k cvrček 1° (V.
Kůst pís.).
cvrčeti cvrkati: značí cvrčivý zvuk at z hrdla
jistých ptáků (též cvrliti cvrnčeti cvrlikat cvrlinkat
svrlikat cvirákat, sic. cvrkat (š)vrlikat švrligat
švrlukač skvrČeč cvilikať crkolií cvilikať švrlukať
škovrlíkat aj.) nebo od tenkého proudu tekutiny
stříkané do nádoby apod., např. mléka do doj áčky
(též nář. cvrgat, s nd-ovou příponou cvrndati;
cvrnknut trošku nalíti, kráva ucvrnkla jen trochu
mléka). Nář. cvr(n)kati, cvrknouti = ze spojení
palce a jednoho prstu téže ruky jeden prst naráz
tak uvolniti, že vznikne jakýsi r-ový zvuk;
takovýmito pohyby chlapci „cvrkají" fazoli do
důlku, druhého do tváře apod. Hl. cyrkwyrlic
cvrlikati atd. Vše to je zvukomalebné a blízké
tvarům crčeti a crkati.
c
čabajka: druh madarské klobásy. Z mad.
csabai (t. kolbász) čabajskájk., = vyrobená v
městě Csaba (Sulán; SSJÖ).
čabat val.: tepati, srážeti (ovoce), cubnút udeřiti
(prutem), čábák prkénko (palestra) na odrážení
špačka; též čubat švihati (prutem), čubák prut;
han. čobnót udeřiti; laš. ochtabať zbíti, z *o-
ščabatt, zachtabat Malý. S expresivní CÄ-OVOU ap.
příponou: mor. cáknut, čáchnouti udeřiti, klad.
čáhnouti, s expr. g místo ch mor. čágat, cagnút. —
Zvukomalebné. — Sic. čapit, Čapnut udeřiti,
Čapkať dávat slabé údery. Pd. ciapač t/v. Srov.
šibat. Viz i čásati.
čabalka, čabarka: vězení. Viz cábala.
čabraka: ozdobná pokrývka na koně, Jg z D; u
Jg je též caprak. — Sic. cabraka i čabrak, dříve a
v nářečích ojediněle i caprak, cafrak. Pol. czaprak,
r. caprak. — Vše se dostalo do č. sic. pol. asi přes
mad. csábrák, csáprák t/v, konec konců je to z
osman. Caprak t/v.
čábřit chod. jzč.: potulovat se, zbytečně chodit,
dělat dlouhé kroky; mor. čabrat se zdlouhavě jíti,
han. cabiruvat jíti drobným a rychlým krokem; v
han. a msl. vypadlo b: han. éářet KpU, msl. čářit
cárat čárovat; Čabořit se máčeti se ve vodě; jsou i
tvary s c: cabrat se pomalu, namáhavě jít Gr; č.
cápati cábať cabrat (se) cábrovat znamená ztěžka
jíti, zvi. blátivou cestou, kdy krok je plesknutí do
bláta, pak vůbec loudavě, lenivě jíti; postv. cápa
tlapa, noha; jč. cápota, sem patří i č. zdrobnělina
cábrlinkovat. — Sic. čabrat sa máčeti se ve vodě;
chrv. (u Bratislavy) cabrat lézti, škrábati se
někam, Vážný Čak. — Lit. protějšek je kiöblinti
köbinti krobrinti
92 čád
— Od svého hlasu nazván i jeden druh drozdů:
stč. cvrčala, mor. švrčalka, ě. nář. crk, crle.
cvrknouti se, zpravidla se s- (z-); mor. nář.
škvrkat se, zeškvrknót. Asi ze *svrk-, to pak
přesmykem sykavky z vrsk-, které bude patřiti k
vraštiti. Není jasné, zdali pouhé r místo ra je
náležité oslabení či následek synkopy a.
cylindr, sic. cylinder, evropské slovo, z lat.
cylindrus, to pak z ř. κύλινδρος válec.
cymbál i ci-\ v starší češtině hudební nástroj se
zvonci, pak i zvonek (dosud tak jč.), na M. a Slov.
však jistý bicí nástroj strunný. Stč. cymbál i fem.
cymbala. — Sic. cimbál. Pol. hluž. cymbál. — Z
lat. cymbalum, to z ř. κνµβαλον. Český význam je
od střhn. zimbal.
cypřiš, stč. též cypryš, cypr es. — Sic. cyprus,
dříve (z češtiny) cypřiš, pol. cyprys, dříve cypres.
— Z lat. cypressus, to z ř. κυπάρισσος.
kěblinti. Zdá se, že to vše je příbuzno se stnord.
skrefa kráčeti (schreiten), isl. skrefa, nor. šv. nář.
skreva, dán. skroeve kráčeti s nataženýma
nohama. Germ. *skrep- bude dále příbuzno se
stind. krámati jde, kráčí, a tedy i s naším krok.
Připojeno „pohyblivé" s. V lit. skobr- bylo
přemístěno r (pak změkčeno), kořenné o
zdlouženo; totéž se stalo u nás. Ty změny vesměs
vyplynuly z expre-sivního rázu slovesa, které
značilo zvláštní, napjatý způsob kráčení. Dále
sem patří i lit. krópti, viz křápati 2°.
čacký: viz čád.
čač, čačka, us. za Jg. — Sic. čač, čača, čačka
ozdůbka, čača, čeče něco pěkného, pěkný,
krásný; sin. čača, pol. cacko, pol. r. cáca t/v; sin.
čeča loutka. — Slovo z „dětské" řeči, vyznačené
zdvojením a nejsnadnější samohláskou a. Se
zesilovacím η a s i (e) je čes. čin(č)aný, cinaný Pt,
jč. čenčanej hezký, mor. čananý aj. — Vedle toho
bylo za Jg čačat si hrát si, čačat rozmazlovati, je
sic. čaČaHaskati, čačaný „činaný", pěkný, krásný,
za-čáčkat ukonejšiti; rus. cackaťsja mazliti se,
pol. ceckač, pomoř. cackac. Dále sem patří č.
cackat, čačkovat se (s dítětem) Jg = hráti si, mor.
Čečnovat se s dítětem Jg. — Srov. dluž. tsentélié
a něm. tätscheln laskati. — Podobná slova t/v
jsou i v ugrofinských jazycích (Vasmer).
čád: mužské dítě, čáda ženské; odtud čad-ský,
čacký vznešený, vzácný, udatný, ne-čadský
nepěkný, sčedie pokolení (vše stč.). Stč. doloženo
dosti slabě, lépe až ve střední době; nč. jen čacký,
nyní jen knižní a ohrožené komičností. — Od
*čedo (stsl. tak, stpol. cz§do, sch. b. čedo; br. ukr.
rus. Čado z csl.
řaditi
dítě; odvoz. stsl. išt§dije ( < iz-č§dbje) potomstvo.
Zdá se, že čgdo je přejato z germ. *kinda-jkinpa-
(nyní něm. Kind atd.), a to v době velmi staré (jak
svědčí změna k > č před in > e). Označovalo asi
dítě panské, vznešené, odtud význam odvozeného
adjektiva; vývoj k hanlivému pojetí je v bělor.
Čado zlé dítě, srov. vývoj významu v ně. pacholek
proti staršímu pachole (od choliti pečlivě chovati).
čaditi; prvotní význam: dýmem černiti něco
(nikoli jen kouřiti nebo dýmati); mor. očadnút
zhnědnouti opálením od slunce. Křížením
(Liewehr ZfslPh 23.92) se *smuditi nář. též čuditi
čouditi čud čoud čmadit čmudit čmoudit Čmoud;
nové je i mor. čudy snědý. — Sic. čadit, čad9 ale i
čmuchiť, čmud, pol. czadzic čouditi, ukr. čadyty, r.
čadit, sin. sch. čaditi, b. čadja, všude tu i Čad. —
Souvisí s kaditi; vzniklo asi expresivním
změkčením, *kjaditi, srov. msl. kvjadit (pod
kaditi); Kořínek LF 68.93 má čaď prostě za ex-
presivní variantu ke kad-,
čaganit v slangu mor. klestiěů: mluvit svým
slangem; u Kyjova očaganit ocikániti, ošiditi; u
Frenštátu čagarovat hovořiti. — Asi z cigánit =
mluviti jako cikán, tj. falešně, nenáležitě; žertem
přichýleno k čagan — čakan.
čagle val.: dlouhé nohy. Podle Kašíka souvisí
se štíhlý (t).
čahat, expr. čahýnat msl.: lézti na strom; val.
čohat čogat čohýcaí. — Nejspíše jsou to
expresivní úpravy (změkčení k > kj > č; nové
přípony připojené k pouhému ča-) toho slova,
které je v kapati 2° a v čábřit; význam: namáhavě
se pohybovati, „lézti".
čahón han. na Bučovsku: podzimní ohník na
poli (H. Batušková ústně). Příbuzno je snad r. očág
ohniště (nyní: krb). Viz i bušák.
čahoun, msl. čahún, han. čahón; čahán Jg-
Hod-Pt. Fem. čána za Jg a dosud místy vč. (z
*čahánal); val. Čahavec SvK. — Jak plyne z mor.
sahún „vysoký chlap (na sáh)'4 B, je i čahoun asi
od sáh; tedy „sáhoun". Stran přípony -án srov.
mor. příjmení Sa-hánek. Záměna sjč jako v sáhati
I cákati. (Ojedinělé čouhán PS je však vlivem
slova vy-čouhlý.) Srov. též laš. viéaha vysoký hu-
bený člověk, fem. visahela (vi- = vy-).
čachrovat, odtud čachr, čachrář. Han. při-
tvořena ozvěna s normální ret ničí: čachr e-
machre KpU. — Sic. čachrit, -ovát, čachre,
cachrár. — Z něm. schachern t/v, to pak z jiddiš
(= hebrej.) sáchar.
čachor laš.: chrást zelí. Z pol. czahor; je i
czahary houštiny; < ukr. čahár, obyč. plur. •i
křoví, chrastí, rákosí, to z osmanštiny a dále prý z
perštiny.
čaj, v č. doloženo od r. 1827. Tak i sic. pol. ukr.
r. sin. sch. — Přes tur. a perské čaj ze severočín.
ča, ča-je; jihočínské znění téhož slova tě proniklo
přes Malajsko po moři do
93 čamší
západní Evropy jako thé, což u nás omezeno na
léčivý čaj z bylin.
čajiťse v laš. u- usaditi se. Z polštiny; srov.
stpol. czaic si$ přikrásti se, usaditi se (tiše!) na
číhanou. Od *čajati čekati.
čajka msl. sic. pol. rus.: člun sbitý z prken,
lodice; č. též Čaja. U Jg čejka. Z osman. šajka t/v.
čáka 1°: očekávání, naděje. Viz čekati.
čáka 2°, čáko: druh vojenské čepice. Sic.
čákov. — Sic. slovo je přímo z mad. csákó, české
bud přímo nebo přes něm. Tschako.
čakan má 5 významů: 1° od 1589: hůl za-
končená kladivem a sekerkou (dosud chod.); vm.
čagan je hůl s ohnutým držadlem (mor. čaganová
tanec s valaškami); 2° mezi horníky druh nosáku
na rudu; 3° strč. (vodňan. archiv) šibenice (tento
význam vznikl asi v argotu zločinců: přenesení
snadné vzhledem k podobě obou předmětů); 4°
lidový hudební nástroj podobný flétně (název ze
slangu hudebníků: flétna = „hůl, klacek"); 5°
puncovní razidlo (knižní přejetí z r. čekán t/v). —
Sic. čagan = vm., čakan = 2°, pol. czekan i czakan
= 1° 4°, ukr. čekan 1° 2° 5°, r. čekán 5°, sin.
čakan 1°, kladivo, kel, sch. čakanac kladivo, b.
čekan kladivo. — Z dža-gatajského (= jeden z
tureckých jazyků) čakan bojová sekyra, asi přes
madarštinu. Sulán PIDebr 39.13 (csákán).
čakatka: viz zakár.
čalamáda^ směs krájené zeleniny naložené v
octě SSJÖ. — Z mad. csalamádé.
čaloun, stč. čalún. Sic. čalún nově z češtiny.
Pol. calun, sch. čalun. — Ze střhn. schalüne
tkanina (na pokrývky) z Chálons sur Marne. Skála
LF 43.104, Janko ČMF 5.101.
čamara, tak i sic; přejato v 19. století (u Jg ještě
není!) z pol. czamara; to pak ze špaň. za-marra
ovčí kožich; špaň. slovo z arabštiny. Morawski JP
22.131. (Šmilauer.)
čamburina: zařízení na sázkovou hru s ča-
mrdou. Nejasné.
čampa, mor.: semel zvláštního tvaru (kuže-
lovitého) pro jistou dětskou hru, jč. čampule -úla -
ulík i čamprla; sem patří i sic. čambrla hůlka (v
dět. hře) ?; přeneseně chod. mit vlasy na čampuli
(čambule Jgd) = upravené v jistý drdol. — Protože
jde o útvar dole široký a tlustý a přitom nízký,
náleží c. k mor. čápaty; m je zesilovací.
čamrda (od Rosy): stě. šamrha Klaret ad.
Znamenalo i dřevěný nebo kostěný podklad
obšívaného knoflíku, vč. se dosud jednoduchým
knoflíkům tak říká. — Snad jest vyjíti od tvarů s h.
Pak by bylo příbuzné vřgala (viz) a ča-, ša- by
byly zesilovací předpony, patřící k ce- (viz).
Záměna retnic mjv ( > sa-mrha) zavinila pak i
mylnou adideaci k mrdati ve významu 'vrtěti'. Ně.
camrhoun má příponu slov „činit elských" jako
behoun, tahoun.
čamší: haraburdí, začamšit zahradit, zaba-
čamtat
rikádovat (laš.). Han. šamši drobný chrást, zbytek
otýpek na topení apod. Kp. Klad. čanit házeti
různé věci do jedné hromady. Nejasné.
%
čamtat mor.: šlapati nepěkně, sic. čamblať
šmatlati (-lavý, -lák, -liak), čambla bota, mor.
čamlat jíti kulhavě (-lavec, -toň), čaňkat choditi
motavě, čampat se (hanlivě:) jíti. — Expresivní
slovesa; asi od capati jíti; zesilovací m (z
geminace) a další změny.
čanit vč.: drobit, rozhazovat (děti to jídlo jenom
rozčaněj) Pt. Nejasné. Ke čvaňhati?
čaňkat vč.: kousati s mlaskáním (Páka), jvč.
čančit mlaskati, neslušně mluviti (Kunst át), han.
čamčet mlaskati. Pd. ciamkac, r. čámkat t/v.
Zvukomalebné.
čáp, již stě. Vedle toho bylo stč. cepe fem.
(*čapa) volavka (pro podobnost k čápu);
zdrobnělé čiepe, čapátko mohlo označovati jak
mládě čapí, tak i volavčí, ale čapátkové peří bylo
jen volavčí (nosilo se jako vzácná ozdoba, jakožto
^chochol na čepicích apod.); o tom Zubatý NŘ
14.77n. — Všude jinde je to volavka: pol. czapla,
hl. čapla, dl. čapla, r. caplja i caplja, ukr. sin. sch.
b. caplja. — Zdá se tedy, že pův. *čapla
znamenalo jen volavku a že české mask. cáp je
novotvar přitvořený k stč. *čapa < čapla. Jinak se
čáp nazývá sic. bocian, mor. nář. bohdál bogdál
bugdal bohdan > bódan = dárce ,,boha" čili
hojnosti (srov. boh-atý), bylť ptákem
dobrověstným, vítaným, jeho hnízda na střeše za
komínem a mládata byla magickou zárukou štěstí
celého domu, na rozdíl od záludné a očím
nebezpečné volavky. Čapla je nevelmi jasné, asi
od čapa noha, zachovaného na Moravě, tedy =
pták nohatý; srov. lite v. nář. ilgakojis (= dlouho -
noháč) čáp. Jiní odvozují to jméno od čapati
chytati.
čapa mor.: tlapa, noha, vč. cápa (obé nyní
vulg.) a capáry Jgd; čample dlouhé nohy Jgd; han.
čapa i capa KpU. Mor. rozčápit nohy roztáhnouti,
sic. rozčapiť, vč. rozcápnout; mor. i očápit ruce =
roztáhnouti. Č. (Rohn 2,39) a sic. čápaty
dlouhonohý, klad. větvitý, mor. rousnatý na
nohách, m. čapalatý nízkonohý (sem čapalák,
čapalačka o dětech mezi 4.—6. rokem; odtud
žertovně čapala mateřská školka; též čabalák
chlapec, trpaslík; pře-smykem u Kyjova bacala -
ák malý tlustý člověk). — Čapa je asi expresivní
obměna starého lapá t/v. Srov. hl. capa, dále něm.
Tappe t/v.
čapalka laš.: vězení. Viz cabala.
čápat 1° mor.: začínat choditi, též čalápat t/v
(za- zatoulati se B), šapálat pomalu, neohrabaně
jíti. — Málo jasné. Patří k čábřiťi Viz i capatil
čápat 2°: srážeti (ovoce se stromu ap.), k tomu
ščápat uplácati (o dešti), postv. sic. ščap, štáp
klacek, kyj, oščáp bidlo na srážení ořechů.
Intensivum je v msl. (vy)čápat. —
94 ěár
Pd. šciapac srážeti ovoce. Patří k sic. zvuko-
malebnému Čapnut udeřiti (srov. i čabati, šupati
bíti). Viz i čásati.
čapati: lapati, čapnouti; msl. sic. čapnut. Pol.
czapac a podobně i jinde vyjma luž. Obdobně
capati (v hl. ukr. r.): v laš. capit a sic. capat,
čapnut t/v. — Základy čap- a cap-jsou domácí
slovanské výtvory, bez příbuzných jinde; -ap-
naznačuje rychlé uchopení; rýmují se s lap- dráp-
chňap- a s r. tjápat lapati, krásti.
čapatý 1°: nohatý; rousnatý (o holubech).
— Od čapa noha; stran tvoření srov. nohatý
hubatý bradatý okatý vlasatý.
čapatý 2°: nízký a baňatý PS, odtud mor.
čapák, takový hrnec. — Sic. čapatý, roz-Čapený,
člapatý, rozčlapený, rozčapnutý, roz-člapnutý,
zpravidla o nose: nízký a široký, ploský SSJ. Rus.
kljaponósyj, kdo má „jestřábí" (= orlí) nos. Patří
sem i r. pere-zabina úzká zátočina řeky nebo
potoka, tenké místo na rovné holi, perežabok úzké
stisknuté místo, požabitsja ohnout se po úderu
(rus. slova cituje Merkulová ve sb. Etimologija
1963, 75). — Je zřejmé, že se míní útvary
nápadné nezvyklou křivostí (proti normální jejich
rovnosti, např. čapatý nos je u kořene přitiskly,
tedy křivý). Κ srovnání se hodí ř. καµπύλος křivý.
Předpoklá-dáme-li původní *kempos (ř. a by bylo
v duchu Saussureovy teorie o vyznačení defektů
tělesných nebo duševních), je možno dojíti jednak
ke *kěpos > čap*b (-atý je navíc jako v nah-atý),
jednak, uznáme-li zesilovací l (§9), ke *klempos
> *klepb > r. kljap-. Pro zab- je třeba vyjíti ze
znělého *gembos > gebos > zab'b. O em > ě
viz § 7.
čapěti msl.: seděti v dřepu, sic. čapiet t/v a
čapnut usednouti do dřepu; mor. též čamet,
očamovat: záměna retnic p/m. — St. luž. *čapati
t/v Eichler WZU Leipzig 13.380.
— Slovesa expresivní. Κ čapěti je nejblíže
lit. kěbsóti (s-ové intensivum) t/v, jenom
místo b je p; ostatně lit. b může být mylný
pravopis, neboť neintensivní forma, nějaké
kébti, není doložena; bylo by snad *kěptí.
Snad bylo u nás i *käp-, s ä, tím bychom
vysvětlili slovesa krápěti (navíc r, § 9,
a změkčení, § 12), skřamět, klaměti t/v (zá
měna retnic bjm, navíc l, § 9). Viz i lapěti,
dřepěti, dlapěti t/v.
čapka, k tomu stč. čepice, nč. čepice, mor.
čepka, čepka. Sic. čapica, ciapka. — Z něm.
(t)schappe kapuce < fr. chápe < lat. cappa. Hujer
1.62 a 101.
čaprún stč.: krátký pláštík s kapuci. Ze střhn.
schap(e)rün, to z fr. chaperon.
čár mask. stč., zpravidla plur. čáry, nč. jen
plur.; později rod kolísá, viz Srn 155n.; stč.
čarodějce, -dějnile -dějnice i -deník, -denice (nč.
nář. čarodeník -denice), čarovník čaroděj. Nč.
čarovník = bylina Circaea (jméno c. má
neprávem, nikdy k čárům nesloužila). Jako
 čára
domněle zaříkávači slovo je Č. zdvojeno, při čemž
druhý člen začíná (jako jinde!) retnicí: cáry-máry,
obměněno v čury-mury (spojením s mural) (o
tomto typu jedná Janko ČMF 5.103, viz též Hujer
1.235, Křístek SbTrávn 293n.); odtud mor.
čaromůra, čaramura čarodějnice. Čarovati od stč.
— Sic. čary, čary-cary (cary-máry, čary-máry),
čariť, čarovat, čaroděj, čarovný; čar, čáro půvab;
z č. je čarovnik Circaea. Pol. czar(y), czarowač,
ukr. čára fem., čaruvaty, r. čary plur. fem., čaro-
vat', sin. čára, sch. čar fem., čárati, stsl. čari plur.
fem. — Nejblíže příbuzno je lit. keriü keře ti
očarovati někoho zlým okem; naše čarb, čart, čára
je tedy z *ker-. Základ ker-náleží dále zajisté k
stind. krnóti, karati 'činí' atd., srov. č. udělat, sic.
porobit komu, sch. činiti kome, něm. einem antun
= čarováním zapůsobiti na něk., vzíti ho do své
moci.
čára čárka, od nich čárati a čárkovati-, oje-
diněle čiry-čáry (čirý přitvořeno podle klikyháky),
mor. sic. čarbat (-bat nějakou analogií, snad podle
škrábati nebo jinou). — Sic. čiara, čiarka,
čiar(k)att/v jako v č.; hl. čára brázda, čára, průsek
lesní, dl. cera brázda. — Toto čára je snad totéž,
co čára fem. kouzlo (tak již Jg), totiž mínila se
linie hraniční, až po kterou je něco dovoleno nebo
(magicky) zakázáno, např. linie vymezující tzv.
čarodějný kruh (kde zlí démoni mají nebo nemají
svou moc), pak přeneseně linie cílová, mez
dovolená pravidlem (,,dělati něco přes čáru").
(Naproti tomu stč. črcha, čerka čára je od čr-chati
< čr-tati.) Je možno mysliti též na kořen *ker-
řezati: čára = zářez.
čaragať val. sic: kejhati; žvaniti. Zvuko-
malebné. Srov. mad. sárog. Š.
čarda: krčma v maďarské pustě; arg.: hospoda.
— Z mad. csárda t/v. Sulán PF 18.2.285.
čar dáš: druh tance. Z mad. csárdás t/v.
čarták val.: prkenná bouda; nyní též čarda SvK.
Spolu s pol. czartak je to zástupce důležitého
termínu orientálního, který znamenal hoření jizbu
(ložnici, pokoj) na sloupech umístěných před
vchodem domu (tedy totéž co prvotní žúdro), i
každé stavení stojící na 4 sloupech, např. rozličné
boudy hlídačské. Další vývoj významu: ložnice
(stsl. črttogt, st.-sch. črtog), pokoj, sál (r. čertóg), s
d horní pokoj (sch. b. čardak, r. čerdak), strážní
bouda na sloupech (sin. čardak). — Z pers. cärtäk
popř. z osm. cärdäg t/v. Valašské slovo přišlo asi z
Balkánu, z čardak, ale t dělá potíže. Stran věci
srov. též odr a žúdro.
čas; stč. znamenalo i hodinu; adv. občas, včas;
stč. vetčas v ten čas < vt ťb Část; časný, současný,
předčasný, včasný, dočasný ( < před časem atd.),
nč. časový; vyčasiti se; časopis kalk podle něm.
Zeitschrift; od obrozenské doby je časovati
flektovati sloveso. Viz i po-
95 řečeika
časí. — Všeslovanské: všude čas, jen dl. cas. Psi.
a stsl. část: vzhledem ke rčením čas utíká apod.
(nikdy: doba utíká!) se zdá, že část označoval
nejprve běh, plynutí času, jak se jeví v rychlé
proměně všeho, a nikoli konkrétní „dobu"; je tedy
asi odvozeno od česati spěchati: *kěs-o-s. Srov.
obdobný významový vztah u stind. kala- m. čas od
čalati spěje, kráčí, něm. Zeit, angl. tide < *dl-ti- od
kořene *di spěchati. Meh ZfslPh 18.22. (Jsou i jiné
domněnky; o jedné viz LF 84.24.)
čásati: bíti B, čásnouti čísnót Rs uhoditi,
udeřiti, čásat šlehati SvK. S-ové intensivum od
čápati 2° nebo od čabati.
část, stč. čiest i čest, sic. část; částka, částečka,
gram. název částice; částečný;úČast -ný -niti se;
příčestí: překlad za lat. parti-cipium. — Vše-
slovanské: pol. cze.se, hl. čase, sic. ukr. r. část,
sch. b. čest t/v; sin. jen v češtit šťastný. — Psi. stsl.
č§stb. Nezcela jasné. Vzhledem k tomu, že
synonym kus je zřejmě od kousati, je
pravděpodobné, že čgstb je možno vyložit rovněž
od kořene *kand, totiž z nulového stupně knd- a z
přípony ti: před η se objevil průvodní vokáleček
měkký, proto k dalo č. Prvotní význam byl tedy
něco ukousnutého, kus.
častovati: od 16. stol. Sic. častovat, zřídka
častit. — Přejato z pol. (stpol. a dial.) czestowaé
hostiti (od ezeše čest), ale cestou na západ se
cestovati zkřížilo se slovem pro přáti štěstí,
gratulovati (val. ščastikovat, po-, od ščastie =
štěstí). Na Slovensku je (š)časti-tovat (i čestitat
komu), chodit přát na svátky, -t- je snad něco
obdobného jako v b. češtit jam vzdávám čest,
chodím k někomu jako host (od češtit).
častý adv. -o: stč. mělo ještě i význam hustý
(např. o síti), ten je dosud u jiných Slovanů hojně
zastoupen vedle mladšího našeho. —
Všeslovanské: sic. častý, pol. cz§sty, r. částyj atd.
Psi. stsl. čestt (zakončené jako ggsťb hustý, t/v!)
spojují s lit. kimštas nacpaný (part. pas. od kimšti),
což je možné; předpokládá to u nás expresivní užití
(„nacpaný les" apod.), jehož není v litevštine, a
dále úplnou ztrátu tvarů od toho slovesa u nás.
če-, zesilovací prefix v čeleď, čelist, če-ni~
chati, če-pýrati, če-pýřiti se, Jg če-míhati se; r. če-
krýzit řezati na malé kousky. Asi varianta prefixu
ko- (viz).
čečel, gen. -u mask.: t/v co v nč. čéška (kolenní)
PS; sem snad patří též šešelina číška žaludu, oříšku
lískového ap. — Je-li to slovo staré, mohlo by být
příbuzno s lit. kenklě Kniekehle, tj. býti z *čečťb (n
by bylo vypadlo disimilací proti Z; ostatně je
možné i to, že lit. η je nepůvodní, že je
anticipované l, ihned disimilované v nj. Další
historie není jasná. Viz i čéška.
čečetka i ČeČatka, obé již stč. Mor. jč. če-
čatka. — Sic. nář. čečátka čečelka čičotka, pol.
čeéule 96
czeczotka, r. čečětka, ukr. čečót (samička" če-
čítka) t/v. — Od zvuku čet Čet, jímž při letu vábí
(Kněžourek).
čečule stč.: sazeniéka révy vinné; nář. -la
spletený cop (Kubín). Příbuzno je lot. celculs cop,
chochol. Slova dále nejasná.
čečuraťse v laš. pře- sem tam nečinně choditi
B, přetvařovati se, činiti se důležitým Hor,
rozkládati se s čím Z. Nejasné.
čedič, za Jg lidové slovo na Turnovsku pro
„kámen černý, tvrdý", pak přijato za termín pro
bazalt; u Paky čadič. — Sic. čadiČ z češtiny? —
Od cediti us. za Jg = Čaditi, že ten kámen je
jakoby očazený.
čehy: vlevo!, volání na tažný dobytek, též čihý,
za Komenského tihe, msl. nyní tíhy. — Sic. čihi, -
í. Pd. cichijf, čwijzef, čwe. Podobno je polabské
sahi. — Původ nejasný, sotva kdy se bude moci
zjistiti přesně (viz i NŘ 2.284). Viz domněnky u
Cránjaly 298.
čechel, stč. (též čechl): rouška, lazební košile,
pohřební rubáš, čechlík oblek bavlněný (pro děti
aj.); mor. v 16. stol. čechelné plat feudálnímu
pánovi za nevěstu, jestliže byla stěhována do
jiného panství (= staroslov. kuna), pak i plat
poddaného za povolení k sňatku. Mor. (v písni)
čechel rubáš pohřební (košile). — Sic. nář. čachol
sukně přišitá k rubáši, pol. nář. czechel czechlo
ženská košile, rubáš, bělor. čechlik horní část
ženské košile, ukr. r. čechól povlak (na nábytku),
pouzdro (odtud ojedinělé č. čechlo torba na pušku
u Sv. Čecha), r. čechlik druh čepce, bulh. čechál
pantofel. —Nepochybně souvisí nějak
(Matzenauer LF 7.29) se stnord. hgkull plášť,
svrchní oděv, isl. hökull; nor. nář. hokul, stšvéd.
hakul, dán. hagl, gót. hakuls, sthn. hachul. Dále
však germ. i slovan. slova jsou nejasná.
čechrati: expresivní útvar od česati; srov. val.
čechlat rozčesávat vlnu SvK a sic. čechrat sa =
vlasy pročesávat SMS 5.93, Čechry pačesy.
Nápadnou načesanost vlasů vytlačuje časem (asi
vlivem slova čeřiti) představa vlastně protilehlá,
rozcuchanosti: sic. čechrá rozcuchaná žena, chod.
Čechráč mask. Další postup významový: mor. na-
čechořený (o choré slepici: naježený), spolu se
změnami hlásek: val. roz-šochořit naježiti peří, sic.
nář. čochrať cochrať čuchrať čurchať = čechrati,
mor. na-čerchat Rs, dále sic. šichoriť šuchoriť
éusorii srsolit šiporiť; svým -or- tato sic. slovesa
připomínají -er- v čečeřit, viz čeřiti. — Srov. pol.
czochaó si$ drbati se, czochrac česati, Čechrati,
drbati, czuchrac čuchati vlasy, ukr. čích(r)aty
čúchaty čuch-ráty, sin. čeh(lj)ati, Čohati t/v, sch.
čehati odtrhávati. — Je tu nová expresivní přípona
-chati (nebo rozšířené -chrati, -chlati) připojená k
pouhému če-.
čechřice: rostlina Myrrhis. Preslovo přejetí (od
Všr.) z pol. czechrzyca kerblík, což souvisí .asi s
czochrac, č. čechrati: má listy jakoby buj-
Seiist
ně načesané, načechrané. — Sic. Čechrica
Myrrhis je z češtiny.
čejchnout vč.: kýchnout LF 66.391. Pd.
czchnqc, ukr. čchnúty, čychaty t/v, iter. r. č(i)chať,
sin. číhati. Zvukomalebné.
čejka, stč. čejka: pták Vanellus. Pol. czajka,
ukr. čajka t/v. Ale sic. a r. čajka je racek (Larus).
Zdá se, že původně to jméno patřilo rackovi, je-li
zvukomalebné. Naproti tomu hlas čejky je kivit
kivit (odtud kivis kiviska piviska tivis = čejka, u
Třebíče) nebo knihy knihy (u Klareta „přeloženo"
do latiny: libros libros!), odtud kniha, knihora =
čejka.
čekanka: rostlina Cichorium intybus, stč. též
ča-, nář. i čaganka čagánka. — Sic. čakanka, pol.
czekanka czakanka (z češtiny?). — Roste na
okrajích cest, proto č. asi = čekající (na někoho).
Κ tomu přidělána dodatečně pověst o snoubence
čekající na že-nicha-vojáka a vyhlížející při cestě.
čekati, stč. též cákati, sic. čakať; v č. asi od 16.
st. též zredukované (Smetánka: analogií podle
dozdati) -čkat (po- vy- do- se, mor. u-); mor. nář.
je i prosté čkat se s podivným významem 'zdáti se
(ve snu)' Voz. Postv. čáka, val. čeká naděje.
Odvoz, cekanka (viz). Jč. nezdočka = kdo
netrpělivě čeká Jjčř 61. — Sic. Čakať, pol. czekac,
stpol. nář. czakač, hl. čakač, dl. cakaš, ukr. čekaty,
sin. čakati, sch. čekati, st. též Čakati, b. Čakam i
čekám. — Není jasný ani původ slova ani poměr
ča-\če-. Zdá se, že souvisí s čajati t/v, pak by -kati
byla nová přípona. Význam se dá vyvodit z ind.
kořenů či- a čáy- pozorovati (např. čekám, že
přijde bouře = pozoruji, že ...); k ča- se hodí ind.
čayati, k če- ind. čayati.
čeleď čeládka (stč. též čelédka), odvoz. čeledin
(-in vyznačuje jedince z kolektiva), stč. čeledína
rod. -»— Vlastní význam slova Č. byl
služebnictvo; sic. čelad, pol. czeladz, hl. čeledi, dl.
celaz, ukr. r. čeljaď, sch. b. čeljad. — Psi. stsl.
čeladb. Oblíbené spojování s ind. kúlam rodina je
ohroženo tím, že podle nových bádání k. není
domácí, je asi z drá-vidštiny. Je tedy hledati nové
příbuzenstvo; je v lit. liáudis čeládka, lid (nižších
tříd); če je zesilovací prefix. Střídnice ja je za *ěti
(intonace v lit. iáu svědčí pro délku!), totiž *jäu
zredukováno zánikem neslabičného u; délka byla
expresivní. Dále je příbuzno lid. Meh ZfS 1.4.39.
čelist, stč. čelust. Téměř všeslovanské (sic.
čelusi, pol. czeluéc, ukr. r. Čéljust, sin. sch. b.
čeljust; psi. a stsl. čelusth). — Vm. čeluste nebo
4a, sic. čeluste, plur., je otvor do kamen nebo
pece; stě. čelest (a -iel) je pekelec, čeřen nad pecí,
tedy zde asimilace e-u > e-e, pak nová přípona:
stč. Celesten -sen -sn, msl. Čelusňa plur. a čelesno
otvor do pece; sic. hluž. čelesno, r. čelesnik, ukr.
čeljusti Čé-Ijustnyky čélestnyk, pol. czeluéc,
czeluénica otvor do pece, sin. čelesnik svícen na
louče. — Slova nesnadná. Zdá se, že
příbuzno je
zelo
ř. χείλος ntr. (a lesbické χέλλος ntr.) ret, χελννη ret,
čelist, dále stnor. gjolnar f. pl. čelisti, šv. gal a
dán. gjoelle žábry, čelist. Nejsnadněji se vyloží
Čelesno: je-li ř. χείλος z *khelnos-, jak se má za
to, pak u Slovanů thematisované *kélnes-ó >
*čelneso dalo přesmykem čelesno. Stran významu
je tu metafora čelist > chřtán > otvor do pece, srv.
č. vulg. pec^ = ústa, huba. — Horší je osvětlit
celusth. Ř. χελϋνα je asi z *khel-ü-snä; tomu se
blíží celu-, ale jeho 'tt ukazuje na *eu, což je v
ablautovém poměru k ü. Ale -stb jakožto domnělá
přípona je nejasné; snad v něm vězí ostb 'kost':
*kheleu + ost-i- > óelju-stb (o vypadlo, když se
slovo stalo neprůhledným).
čelo; čelný, čelný skvost = čelenka; čeliti, již
stč.; čelí, průčelí, ocelí; účel, výtvor asi Jung-
mannův (Palacký: ,,oučel jest to, več se čelí, čili
kam se cílí"; ú- zde položeno napodobením
složenin s ú- před retnicemi); náčelník bylo dříve
to, co je na čele (jeden řemen koňského postroje),
novější n. = vůdce má jiný základ (viz to). — Stsl.
sic. r. sin. sch. b. Čelo, p. czolo, hl. ukr. čolo, dl.
colo. — Psi. čelo, gen. čela, o-kmen (stč. čelesen
ap., otvor do pece, domnělý důkaz pro os/es-
kmen, patří k čelisti). — Málo jasné. Snad je pří-
buzné se stnord. isl. nor. šv. skalli m. holá hlava,
lebka (přejato do finštiny jako kalia lebka a do
laponštiny v Norsku jako gallo, kallo 'čelo, čelní
kůže soba'). Je tedy pravděpodobné, že příbuzné
slovan. *kelo znamenalo původně lysinu za čelem
a pak i vlastní čelo jakožto lysou část lebky.
(Stnor. skoltr m. je kostní klenba nad okem, nor.
šv. nář. skolt, skult je lebka, čelo!).
čemer mor.: hlíza, bulka pod kozí (prý po
chvatném jídle nebo s nechutí jedeném), kocovina,
nechutenství; čemeřice, rostlina Helleborus,
čemerka kýchací prášek z čemeřice. — Sic. čemer
druh choroby způsobené srážením krve SSJ,
očemerieť dostati čemer, přejísti se, opíti se,
ščemerec zeslábnouti; Čemerica 1° Helleborus, 2°
kýchací prášek z ní; sin. sch. b. čemer jed, r. čémer
bolení hlavy n. břicha, ukr. čemir bolesti žaludku;
rostlina: sin. sch. b. čemerika, stpol. cie-mierzyca,
hl. čemjerica, ukr. čemerycja, r. čemerica. —
Slova ta jsou příbuzná se sthn. hemera fem. (jakási
rostlina), něm. nář. he-mern čemeřice, ř. κάµµαρον
oměj a lit. keměras konopáč (toto je ale záměna
nevysvětlitelná). Zdá se podle toho, že čemer Ι^
značilo původně rostlinu čemeřici (tak ještě stp.
czemier a strus. čemerb), pak její jed a účinek.
Když se význam takto přenesl, jméno rostliny
nově opatřeno příponou -ica nebo -ika. Sic. a sch.
významy 'bulka, pod kozí' a 'kocovina' jsou též v
mad. csömör (které je ze slovanštiny). Proto mají
Madaři za to, že tyto významy vznikly v
madarštině a z ní že byly přejaty do sic. a sch.
(Kniezsa 618).
7 Machek — Etym-ologický slovník
97 Čepec
čemes(t)ný podkrk.: mrštný, hbitý Jgd-PS-NŘ
5.98, 101-Ppz-Jílek Jžno 306-SSJÖ, sic. čemesný
Κ 913 s otazníkem. Asi z *ce-mejřný, což je, po
záměně retnic p\m, od Čepéřit, viz čepýřiti a
čiperný. S m ještě vč. Čemerka čiperné děvče:
„Byla to malá čemerka, čemesné a čirné dúče"
NR 5.101.
čenichati, již stč.; odtud postverbální čenich.
Sic. nář. čeňuchati, čeňuch K. — Od ňuchati
zesilovací předponou če- (jako bylo za Jg čemíhati
se = míhati se). Zeslabením pak z toho je jč.
čňuchat Cuřín a konečně obecné čmuchat =
čichati, praví-li se o dobytku (Hr), nevlídně o
lidech (1 doklad již stč.), pd. czmychac.
čep, stč. též čap: zátka sudu (mor. nář. čepek =
zátka do láhve; jč. čap špalek zatýkající troubu
rybníka; podrobnosti o jč., popř. místní významové
rozlišení čap // čep, v. Voráč 14), pak zátce
podobné výčnělky spočívající v příslušné
prohlubině, např. stěžej vrátnice zasazený do důlku
v podloženém kameni, část hřídele zasazená v lo-
žisku, čep (čípek, sic. čapík) v hrdle, jakýsi
jazýček uzavírající hrtan při polykání, mor. Čepky
= mandle v krku, čípek (sic. čapík) lékařský =
vložka do konečníku apod. Podčepky (Rohn), sic.
počapky, odka-pové pivo zpod čepu; Čepovati
pivo, postv. výčep; čepobití, od A. z Valdštejna
zavedené „zatloukání čepu" (do sudu), tj. konec
večerního pití a signál to oznamující, pak jen
vojenská „večerka". — Sic. čap, sin. sch. b. čep,
hl. pol. čop, ukr. Čip, dl. cop. — Psi. bylo asi cep'b
i čapt. Mělo se za přejaté z něm. Zapfen t/v^ ale
proti tomu se rozhodně vyslovil Janko ÖMF 20.19;
sám je má za příbuzné s čapěti dřepěti, ale to
nepřesvědčuje. Vzhledem k tomu, že úlohou čepu
je to, aby se jím jedna součást nějakého dřevěného
ústrojí zachycovala do druhé části, je snad možno
vyjíti ze slovesa čepati (p. czepiač zachycovati,
uchopovati něco; czepny chyt(l)avý, czepigi ruko
vět pluhu) a míti čep (i zdloužené Cep'b > Cap'b)
za útvar od tohoto čepati, asi ve smyslu „záchyt",
záchytná součástka. Nezbytný závěr je ten, že
germ. slovo (u jiných Germánů je tapp-, odtud je
pak i fr. tampon) je přejato ze slovanštiny.
čepec: kdysi pokrývka zahalující celou hlavu
vdaných žen vyjma obličej (přijíti pod čepec =
vdáti se), u žen znak manželského stavu; čepiti
nevěstu: obřadně jí při svatbě posazovati čepec; jč.
(v)oČepák kravaj; vč. očepek na cepu (je to jakýsi
„čepec" dřevěné části). Přeneseně Čepec druhý
žaludek pře-žvýkavců, čepec (mylně čep) sekery
nebo kladiva, část, do níž je zasazeno topůrko nebo
rukověť. Vč. čepeček taneční zábava vdaných žen.
--— Sic. Čepiec gen. čepca, ppi. czepiec, hl. čepe,
dl. cepe, ukr. čepec, sin. čepec, sch. Čepac ženský
čepec. — Nesouvisí
čepel 98
s čepice a čapka, ale je asi příbuzné s ř. σκέπη
fem., σκέπας ntr. kryt (všeho druhu), σκεπάω
kryji, halím, lit. kepúrě čepec, čepice, lot. cepure
t/v, a dále s lit. kerpti přivazovat si na hlavu šátek
(navíc r, § 10).
čepel u nože, meče = železná část s ostřím;
čempíle Jgd, chod. čepy ji, vč. las. čempel Β (m asi
z *čelpel, kde l před jato a hned disi-milováno),
Čemplak Šr, ntr. jvč. čempelo Hoš 2.114, vé.
čemple Paz, čemprle Kotík. Odvoz. mor.
čempelák, cimprláček kudla, nč. spis. čepelka
holicí želízko, žiletka. — Sic. čepel. Ukr. čepel,
čepelyna nůž s ulomeným koncem, čepelyk,
čepelja zavírací nůž. R. čepel lopatinka na
otřepání osin, čapěl kosíř, demin. čepeliška -lyěka
nožík. Baleckyj StSl 5.186. — Původně asi čepelo
ntr. Snad je tu zesilovací slabika ce (viz) a *pelo,
jemuž by se rovnalo stind. phála- ntr. téhož
významu.
čepit han.: bíti KpU. — Pohybomalebný útvar
jako podobné čapat, čibat a čubat (viz).
čepka jval.: ryba hořavka (Rhodeus); Jeřábek
ČL 50.290. — Nejasné; snad ze střeb\lic\ka t/v,
viz střevle.
čepýrati: viz cmírati.
čepýřiti: čechrati, ježiti (peří, vlasy), zvláště o
ptácích. Ti „čepyjří se ze zimy, v nemoci, v
podráždění", odtud přen. durditi se; mor. čepérit
sa, zsl. čepériť sa t/v. Vm. rozčepýřit se
nafouknouti se, zatvářiti se důležitým. —
Odpovídá mu r. pyrit ježiti (peří), pýritsja čepýřiti
se, hl. sepjeric so t/v, sin. Čeperiti se ježiti peří,
naparovati se (druhé e — jako v mor. sic. —
spodobou k prvému) a dále lit. nář. iš-purstü
ispüraü ispurti t/v, val. pyrit sa (zlostí) a péřit sa
vypínati se (zde é je asi od péro). Tedy *pyriti se
zesilovacím če. Odstín 'naparovati se, nafukovati
se' náleží sem jistě, i v litevštině je u téhož kořene
odstín 'nabývati objemu, botnati.' — Snad sem
náleží i nějakou analogií změněné msl. ča-bořit se
chystat se jakoby k bitvě (býk se č-í), načaborený
nazlobený, na Hranicku čabořit se zlobiti se Hzl,
han. cabořét se KpU.
Čermák, stč. črmák: pták červenka obecná,
Erithacus rubecula L (mylně u některých: rehek).
Asi z *črmnák, od čbrmbWb červený (stsl.
cr'bmbn'b; st. luž. čirmny Eichler WZU Leipzig
13.380). — Toto adjektivum je odvozeno patrně
od *čbrmb 'červ', kterému se rovná lit. kirmis atd.,
viz červ (zde se tím červem rozuměl „polský
červec", o němž viz p. h. červen). Je tedy velmi
starobylé; o jeho domácím původu není třeba
pochybovat (činí tak Herne 37n.): má-li základní
slovo litevština, bylo zajisté i v nejstarších dobách
praslovanštiny; ostatně .výchozí čvrmb žije ve
změněné podobě čbrvb, červ, dále. *Čermný ale
časem ustoupilo výraznějšímu červený. Od téhož
čerstvý
adjektiva je i jméno řeky (a osady) Čermná, sch.
Crmnica.
černý, stč. črný, černati, -ěti; černiti, nář.
černidlo (spis. černýš rostlina Melam-pyrum: ,,ze
semene trousí se černý prach, jenž mouku černí",
Bartoš Dial. 1.130); rostliny černucha,
černohlávek, Černobýl; nář. černice = černá
malina, ostružina; černo-knežník < -knižník, stč.
črnoknih = majitel „černé knihy," čaroděj; laš.
černigal umouněnec B-Šrw (-gal je nejasné). V
místních jménech: Černá hora w = les jehličnatý
(bílá h. = les listnatý). Černý trh, nezákonný,
tajný, jízda na černo atp. (viz i švercovat) mají
základ v tom, že takové tajné, zakázané podniky
se konaly původně v noci (nám. arg. Schwärze =
noc). — Sic. čierny, pol. czarny, hl. čorny, dl.
carny, ukr. čornyj> r. čěren, stsl. črtnt, sin. črn,
sch. cm, b. čerň. Všude mnoho odvozenin. — Psi.
čbrn*b; odpovídá mu stind. kršná- a stprus.
kirsna- t/v. V slovanštině *krsno- dalo *krno,
*kbrno-, s vypadlo ve skupině rsn dříve, než se
začala změna s > ch. Další rozbor kmene *krsno-
by byl nejistý. Georgiev Váprosi ^6 myslí, že to je
odvozenina od jména třešně (některé druhy třešní
jsou černé).
čerpati. Za *čbrpQ čer(p)ti bylo stč. crpu čřieti,
k infinitivu přitvořen nový presens čru, k tomu pak
nové iterativum na-čierati. Přechodem do 5. třídy
vzniká nč. čerpám čerpati. Zajímavý je
významový vývoj. Sic. črpat je nabírati (což je
původní) a přelévati tekutinu, ale črpnút znamená i
pouze trochu nalíti, vlíti, odlíti (črpne trochu
vínka), ba i šplíchnouti (vodu do tváře). Tedy
dospělo k významu právě opačnému než je
nabírati. Tento opačný převládl na Moravě: val.
crpkat po krapce přilévati B, laš. kráva crpe dává
málo mléka B. — Všeslovanské: sic. črem čriet,
načierat (srov. hl. čerač) a črpat (zdrobřu črpkat),
črpnút. Odvoz, črpák nádoba na nabírání vody,
žinčice atd.; stsl. črtpQ čreti a cr'bplg čr^pati, pol.
czyrpac czerpac, hl. po-čreč, čerpač, dl. po-čreš,
ukr. čerpu čerety a čerpsty, čerpaty čyraty, r.
čérpaju čerpat, sin. črpam črpati, sch. crpem
crpsti a crpam (crpljem) crpati, b. čerpja. — PsL
*čbrpQ čerp-ti > *čerti je zformováno do vzoru
mbrq merti (mříti). Ide. kořen toho významu byl
skep- (sthn. scepfen, stsas. skeppjan, něm.
schöpfen), stejnozvuký s druhým skep- štěpiti; od
prvého je zajisté mor. Čepák, stČpák, hrnec na
nabírání vody („Naber mně, děvečko, vody do
čepáčka" Sušil u B.). Slovanština odstranila tuto
nepříjemnou zevní shodu vložením zesilovacího r
( § 10), což bylo vyváženo ztrátou s»
čerstvý, stč. črstvý; vč. adv. čerstva rychle <
zčerstva. Jinde je dvojí význam: 1° čilý,, hbitý
(sic. čerstvý, pol. czerstwy, hl. čerstwy»
čert
b. čevrást, sin. črstev, čvrst), 2° tvrdý, pevný
(sch. čvrst silný, ukr. čerstvýtj; r. čerstvýj tvrdý,
zaschlý, přenes, bezcitný). V pol. ukr. r. o chlebe =
tvrdý (= před delší dobou pečeny), tedy opak
českého významu (až na velkopol. czerstwy, COT.
má český význam: JP 2.266). — Psi. čbrstvh,
slovo nesnadné, jsou různé výklady. Většina
jazyků dovoluje předpokládat psi. čbrstvb, ale tři z
nich i čvbrsťb, bulharština pak čevbrstt. Za
původní pokládám toto čevbrsťb: obsahuje
zesilovací předponu če (viz) a vbrsťb, kterému
přesně odpovídá stind. vrddhá-(*vrdh-tó-)
vzrostlý, dospělý, mohutný, silný, velký, vysoký,
starý, dovedný (obratný, zběhlý, zručný), radostný,
přívětivý, hrdý. Je to í-ové participium od kořene
verdh-'růsti1, s náležitým nuloj/ým stupněm
kořene (r = br, což je též r). Če- mimo bulharštinu
bylo redukováno v c, pak v bylo v některých
jazycích odsunuto do poslední, slabiky. Všechny
naše významy se dají vyložit pomocí indických; o
chlebu je původní 'tvrdý'; český opačný význam (o
chlebu) se vyloží metaforou stejnou jako v něm.
frisch (též o chlebu). Původně 'hbitý, čerstvý'
platilo o duševním a tělesném stavu člověka. Týž
kořen je v růsti a vrstva 2°.
čert, stč. črt; čertiti se, čertovina; v kletbách
oslabováno na Čechman čerchman(t) čerchan
Čermák černast červ červivec čés čmert chmert;
rostlina stč. črtkúsal, črtkus, nč. čertkus Succi-sa
(„prostřední kořen jest kusý a jakoby zubami
obkausaný byl, odkavadž i jméno poboňkářské
má"; .. .prý „toto o této bylině sobě vymyslili, že
čert znaje velikau moc této byliny a jí lidem příti
nechtěje, jakž vyroste, hned najvětší kořen
obkusuje", Mattioli, vyd. Hájek). — Pol. czart, sic.
hl. Čert, dl. cart, ukr. čort, r. čert, sin. Črt. —
Vzhledem k tomu, že čerta si představovali jako
démona kulhavého (s jednou nohou kratší) nebo
vůbec „kusého" (kusý, kucý bývá i jeho častým
epithetem), má se to slovo (psi. čbrťb) za
zpodstatnělé t-ové participium od ker- řezati,
sekati, což je snad pravděpodobné. Zdá se, že čert
je výtvor démonologie už předkřesťanské.
červ, stč. črv; odvoz, červec; podkrk. čever
(gen. přesmykem *čevra, k tomu nom. čever), s
předjatým r klad. červer. „Červ" znamená lidu i
rozličné nemoci (věřilo se, že kromě červů-hlístů,
tj. škrkavek, roupů, tasemnic, mohou býti v těle i
jiní červi, původci nemocí), odtud trávit červa
alkoholem na štít-robu. Adj. červivý, nář. červavý
čerdávej čerdivej čerbavej. — Všeslovanské: stsl.
cr'bVb, pol. czerw dř. czyrw, hl. čerw, dl. cerw,
sic. ukr. červ, r. učerv\ sin. črv, sch. crv, b. červej.
— Ide. bylo *k rmi-s (stind. krmi-, lit. kirmis,
pers. kirm, ir. cruim, kymr. pryf, slov. v
čbrmbWb, viz červený). Záhadné v v čbrvb lze
vysvětlit právě vlivem slovesa
99 červotoč
čbrviti hemžiti se (viz červištč), kterého lze o
pohybech velkého množství červů užíti docela
dobře.
červen, stč. črven: znamenal někdy měsíc šestý,
někdy sedmý (tento konečně odlišen příponou -
ec: Červenec). Pol. czerwiec, ukr. červen červen.
— Důvod názvu není zcela jistý. Podle starých
domnění (viz Jg) „od červenosti anebo červův,
kteříž toho měsíce obzvláštně na stepích a ovoci
škody činí" nebo „od červenosti, že se v něm
ovoce červená", podle D. Kinského od „sbírání
červce", totiž „polského červce", žijícího na
Ukrajině, na Podolí a Polesí na koříncích chmerku
vytrvalého (a dávajícího skvělou červeň), podle J.
Rostafinského, že to je doba „červů" (larev)
včelích. Sbírání onoho červce bylo kdysi velmi
důležité (v. Moszynski 1.367), konalo se vskutku v
červnu a červenci; z Polska se hojně vyvážel do
ciziny, barvivo z něho bylo velmi oblíbené. — Je
těžko říci, který důvod je pravý. Je-li však
prosinec vskutku od siný, je možno, že červen a
červenec jsou měsíce „červené", od barvy dozrá-
vajícího ovoce (bobulí, jahod, plodů stromových).
Zajímavý útvar je červenec: upo-míná na stind.
dvojice měsíců nabha- m. prvý měsíc období
deštů, nabhasyá- m. druhý měsíc téhož období, a
tápas- m. prvý měsíc mezi zimou a jarem,
tapasyá- m. měsíc po něm následující.
červený, stč. črvený; červeň, Červánky (-ánky
přípona „jako u studánka, bochánek, dokořán
Š.); červenec název rozličných červených věcí (sic.
měděného peníze, sýra aj.). — Sic. červený, pol.
czerwony > ukr. červónyj a r. červonnyj, hl.
čerwjeny, dl. cerwjeny, sin. črljen, sch. cr(v)ljen,
b. Červen. — Je to n-ové příčestí od červiti, tj.
barviti červcem (v. předešlé heslo). Tento nový
útvar byl zajisté výraznější a průhlednější než staré
adjektivum čwmbn-b (viz Čermák), když základní
slovo čvrmb změnilo v psi. svou podobu na čbrvb
(viz Červ); proto časem úplně vytlačil ono starší
čbrmbnt, č. čermný. Tedy „červené" byly původně
jen tkaniny barvené oním červem; záhy se toho
slova užívalo i o každé jiné červeni, vzniklé bez
zásahu lidské ruky.
červiště jč.: seno rozházené z kup, okopiště
sena D-Jg-Kt-Vydra, stč.· črvisče „confraga" (=
asi: okopiště jahod, kde je jich mnoho na jednom
místě) Klaret. — Snad (pouhý dohad!) znamenalo
původně rozhozené mraveniště, hemžící se
mravenci. Dl. cerwiščo hmyz, cerwis se hemžiti
se. Tomuto luž. slovesu odpovídá lit. skiřvinti lézti
(o mravenci), v luž. ovšem chybí s- („pohyblivé"),
ale to nemůže tu rovnici ohrozit.
červotoč, stč. sic. črvotoč, ch. červovrt: pův.
stč. dřevotoČ, sic. drevotoč, drevovrt, stč. dřevo-
vrtek (r. drevotočec), od točiti ve smyslu vrtati
(ten je v hluž.), pak zkříženo s červ. Ještě za
 čeřen
Jgd dřevotočina = prach po červotoči zůstávající,
mor. (Boč.) drvotoČina Jgd. Sic. (místy u
Bratislavy) červotoč(ina) je motýl drvopleň velký,
„jehož housenka žije ve dřevě hlavně topolů a vrb,
řidčeji v ovocných stromech," v. Vážný JM.
čeřen 1°, již stč.: druh rybářské sítě. — Sic.
čereň, dl. šerjeú, hl. šeřen ZfS 7.353, pol.
cierzeniec, sch. čerenac. — Příbuzné je asi něm.
Gam v Jägergarn teneto, Fischergam rybářská síť
(mylně se tvrdí, že Gam má co činiti se střevem,
germ. *gamó-). Slovo asi „praevropské."
čeřen 2°: stč. (psáno s -en, nikoli s -ěn) jistá část
kamen nebo peci (byla to v hrnčířské peci jakási
mříž nebo rošt z kamenů, oddělující — aby oheň
nesahal přímo na hrnce — ohniště od prostoru, kde
byly nádoby určené k vypálení). Přeneseně za Jg
pekelec, svrchní plocha (na níž se spalo) chlebové
pece. Snad odtud pak vzešlo další přenesení
významu (za Jg na Turnovsku): vrchní plocha
hory; je i val. (ze sic.) čeřen, hřeben hory B; též
spis. PS, je i č. střechy aj. PS-SSJČ. Od Jg do PS
čeřen je též jisté zařízení ve vinném lisu, na které
se sypou hrozny, aby byly vylisovány a aby šťáva
vytékala do kádě. — Sic. čeřen hory = hřeben hory
K; sin. čer kamenný vrchol, rozeklaná vyčnívající
skála, čeřen skalnaté místo. Pol. trzon krb, ukr.
čereň krb, sin. čer jen klenutí nad krbem, zařízení
na sušení obilí nad ohněm, r. čeřen solivarská
pánev. —Pro vývoj významu je třeba vyjít z oné z
kamenů sestavené mříže v hrnčířské peci. Tu lze
skutečně chápat jako mříž: R. Reinfuss, autor
článku o polském lidovém hrnčířství, Etnogr.
polská 3.332n., ji nazývá ,,krata", tj. mříž. V
nejstarším typu byla nad ohněm, vodorovná, jejími
otvory pronikal žár nahoru k nádobí, ale plameny
se nahoru nedostaly. (V mladších typech byly i
„kraty" svislé.) Ta podobnost k mříži dovoluje
ztotožniti toto c. 2° s c. 1 °, neboť poj my síť a
mříž se často zaměňují (viz mříže). Čeřen vinařský
je zajisté rovněž nějaká mříž nebo rošt. Význam ,,
vrchol hory" dobře osvětlují uvedená slova
slovinská.
čeřiti: doloženo až nč. od Puchmajera 1802.
Vzniklo ve spis. řeči haplologií z lidového čečeřiti
ježiti, čechrati, krabatiti. Srov. dále sic. čečeriť
čuchati, odvoz. jč. sic. čečeratý kadeřavý,
rozcuchaný, jč. čecery rozcuchané vlasy. Sic. spis.
čeriť je z češtiny. — Příbuzno je hl. šešer a
jinoslov. kokora kadeř (a dále jména rostlin jako č.
kokořík); lot. cecers je kudrnáč. — Jiné čeřiti je od
čirý.
česati 1 °: hřebenem protahovati vlasy a pod.
úkony: česati len = vochlovati, č. koně =
hřebeícovati, mor. sic: č. šaty = kartáčovati; č.
ovoce: rozličné lesní jahody (zvi. borůvky) lid
vskutku vyčesává jakousi lopatkou, mající na
okraji hrubé zuby
100 česnúť
jakoby hřebenové nebo hřebelcové; odtud
přeneseno (již stč.) na trhání velkého ovoce. Tedy
„česati ovoce" je přenesením předmětového
pojetí: bylo „očesati, vyčesati keř"
Oravský hřeben na jahody.(Z nákresů Ant. Václavíka.)
a tím získati jeho jahody, pak > očesati jahody, z
toho „česati jahody, jablka" atd. Odvoz, česle f. pl.
husté tyčkové branidlo, zadržující rozličný neřád
(listí, větvičky), aby se s vodou nedostal na
mlýnské kolo, nář. a sic. česák hřebelec; pačes -ek
-í odpad při česání lnu (přen. pačesy o vlasech),
pačísat len, pačíska B. Česati přeneseně znamená i
pomlouvati, peskovati (spojovací prvek:
vyčesávati z vlasů neřád > hledati vši, chyby,
zjišťovati chyby). Odvoz, če-chrati (v. to) původně
bylo hanlivě o načesávání vlasů. — Česati je
zastoupeno u všech Slovanů; psi. stsl. češq česali
ze staršího *česti. Příbuzno a významem shodné je
het. kišai- (možno čísti kesäi-), luvij. kiša- t/v.
Jinde znamenají příbuzná slova spíše drbati,
škrábati (lit. kasů kásti a kasaü kasýti, lot. kasu
kosit škrabati; ř. ξέω škrabu, hladím z ks-, κεσ-κ-
έον pačes). Zdá se tedy, že původní význam byl
prohrabávati, škrabati. Viz i kosa účes.
česati 2°: spěchati, utíkati Jg-Kott-Kol-vč.
Pozměněno v chod. čišít t/v, msl. če-hat Mal
spěchati. — R. česat t/v. — Ze stupně *kós- je sch.
kasati klusati, běžeti, sin. kasati (spěšně) jíti, ukr.
za-kasaty kohos' = předhoniti. Příbuzno je lot.
ttxiosu Uuost spěchati (s expresivním změkčením
U místo k). Viz i čas.
česnek; stč. gen. česenku; ch. česnek, msl.
česnik Mal. Odvoz, česnáček, Alliaria: rozem-ne-li
se list, páchne česnekem. — Sic. cesnak, odvoz.
cesnaČka Alliaria; pol. czosnek, ukr. čosnyk, r.
česnók, sin. česen(j), sch. česán, b. česán. — Pův.
česnfb(kpb), zajisté od čes- štěpiti (které je v
česnúť, viz to): jeho cibulka je rozštěpena v
několik stroužků, na rozdíl od cibule, která
rozštěpena není.
česno i česlo: otvor v úlu pro výlet včel. Tak i
sic. — Z Čelesno otvor do pece, vypuštěním
slabiky -Ze-. I česlo znamená obé.
česnúť v msl. roz-česnút rozštípnouti, od-čes-
núi Β odštípnouti, sic. roz-česnút i roz-čech-nút,
od-česnút i od-čechnút. Sem vulg. čísnout,
čajznout ukrásti (srov. vč. štíp-
čest 101
nouti t/v). — Příbuzné je ř. κεάζω štípu; u nás je
příbuzné slovu česnek.
čest: stč. gen. čsti, z toho nč. gen. cti atd.
Odvoz.: ctný, sté. ostny, odtud ctnost ( > ctnostný,
mor. pěkný, srov. stč. význam čest = nádhera) a
mor. cnota; nč. též čestný; ctíti, stč. čstíti, odtud
postv. pocta, úcta ( > uctivý, mor. též ucný = kdo
rád hostí) (ale ctíti barvu v kartách, mylně místo
clíti, viz Jg); postv. počest-, ale počestný od „po
čsti dělající"; viz i poctivý; bezectný od beze cti. —
Všeslovanské: sic. čest, p. czešc, cny, czcic, sch.
část, častni, častiti atp. jinde. — Psi. stsl. čbstb,
čbstbm,, Čbstiti. Základní čbstb je od čbtq čisti (č.
čísti) příponou -tb (Čtt-tb > čbstb) označující
činnost. Čisti znamenalo původně míti pozornost,
zřetel k něčemu, od tohoto původního významu
utvořeno čbstb; teprve potom čisti změnilo význam
na počítati, vnímati napsaný text.
čéška. Stč. Čecha Klaret (Gb píše, asi mylně,
Čecha), česka Lact, čieska Klar aj., podle Gb
'dutina v kosti vkleslá, do níž kost jiná zapadá', zvi.
v koleně (Kniekehle), ale i 'holeň, tibia', nč. čéška
SSJČ 'pohyblivá kost zpevňující vpředu pouzdro
holenního kloubu, patela'. Sem patří nepochybně i
č. číška 'miskovitý obal některých rostlinných
plodů, např. žaludu'. — Příbuzné je asi lit. kišká
(nejspíše je to z *kikša) Kniekehle, holeň, hlezno,
noha (zvířat), lot. ciska kyčel, hol. hijze, hijs
Kniekehle, stind. kaksä pazducha, podpaží, střhn.
hahse, hehse (nhn. Hachse > č. vulg. haksna noha
SSJC) přehyb kolena u zadní nohy (u koně), lat.
coxa kyčel. Tedy ide. *koksä. Tato slova
znamenala nejdříve asi prohlubinu na zadní stráně
nohy proti kolenu nebo prohlubinu pod ramenem
(podpaždí), pak přesunem velmi snadno
pochopitelným kloubovou kost do podobné
prohlubiny zapadající (kyčel, holenní kost),
konečně i kotník, hlezno. — Místo očekávaného
*čbcha (srov. balt.) nebo *kochá (srov. stind. atd.)
je Čecha; e je asi vlivem slova čečel (viz) t/v; ch je
z ks; č. šk je z ch a ze zdrobňujícího bka. Psi. tedy
bylo Čecha, z toho deminutivum češbka.
četa a četník: přejato v 19. stol. ze sch. (tam
četnik = člen čety, t. ozbrojené čety hajduků
apod.); nově u Ferd. Čenského utvořen vojen,
termín četař. — Sch. b. četa; sin. ze sch. (Mad.
csata ze slovanštiny; sic. čata a pol. czata z mad.;
sic. četník z češtiny). — Je asi příbuzné s ir.
cethern t/v a dále snad s lat. caterva četa, sbor
(„nepravidelná" nebo barbarská, na rozdíl od řádné
legie).
četina, -na vm. (četyna Malý): halouzka
jehličnatého stromu. — Sic. spis. čečina, nář.
četina čatina čačina t/v, pol. nář. szczecina jehlička
(sosnová), sch. b. četina t/v. — Je to slovo totéž co
štětina, odvozenina od (s)čet, viz štět; (s)četina
byla každá jednotlivá
Šiditi
jehlice na štětu lnářském, pak přeneseně jehlička
stromová, neboť i ty trčí ven hustě, pevně a ježatě
a jsou pichlavé, konečně celá halouzka.
četný: výtvor rukopisu Královédvorského, ale
ujal se. Nelze ani říci, od čeho jej Hanka utvořil,
zdali od četa či od -čet (počet).
či: částice původně tázací (tak dosud sic. či
viešl = víš-li?), dosud je ta funkce v otázkách
rozlučovacích (já či tyl), v jazyce starším byla i tu
spojována s tázacím -li v čili. Z dvojčlenných
nepřímých otázek (stč. opatříte [= pozorujte] lid,
jest-li silný či-li mdlý) vzešla možnost, že či(li) zn.
'nebo, anebo, neboli'; děje se tak nč. asi od Jung-
mannovy doby s rozličnými odstíny. — Sic. či (v.
výše). Pol. czy(li), ukr. čy t/v; sin. strus. či jestliže.
— Či je od základu tázacího zájmena co, čeho
atd., a to patrně instr. sing.; odpovídá mu lat. qul
'jak' (a quin 'proč ne' z *qut-ne), av. či 'jak', stsas.
hwl 'jak, proč'. Ve tvaru či ustrnulo jako částice,
kdežto v sklonění slova co rozšířeno o normální
příponu toho pádu: či-mb, č. čím.
čí, zájmeno, stč. mask. čí, fem. čie. — Stsl. čbjb
čbja čbje, sic. čí, čia, čie, pol. czyj -a -e, r. čej
čbja, sin. sch. b. čij. — Asi z pův. kui-jo-s, od
původního kmene táz. zájmena kdo přivlastňovací
příponou -jb (jako vlčí od vlk atp.).
čibať 1° laš.: utíkati Z; msl. čibály nohy Kol.
Nejasné. (Š. je spojuje s č. 2°, srov. mazat, natírat
to).
čibati 2° mor.: čibnút udeřiti, han. cimnót t/v
KpU; 5-ové intensivum od něho je han. načisat
našlehati Svěř, č. čísnout udeřiti PS, han. čisnót t/v
KpU. Ukr. ščybaty srážeti (ovoce). Zvukomalebné;
srov. čubati a čápati t/v a rýmové lot. stibát t/v.
čibéz: šibal Voz. — Z mad. csibész t/v. Sulán
PIDebr 39.14.
čibuk, tak i sic. sch. b. Naše slovo je tedy
přejato z Balkánu. Ale r. ukr. i b. je čubuk, p.
cybuch, cybuk. Vše z tur. čybuk dýmka.
čičorka: rostlina Coronilla. V Preslově Všr
čičorečka, ale Sloboda zavedl lidové čičorka. Pol.
cieciorka Cicer, sin. čičerka a sch. čičarica
hrachor setý. — Z ital. cicerchia, což je vulg.-lat.
zdrobnělé *cicercula,_od cicer (viz cizrna).
číditi vč. (u Železného Brodu): sráti. Tabuové
oslabení má š: ušidil bych ho = ze-sral bych ho (=
nestojí mi za to) LF 27.364, NŘ 5.100, 102. —
Sic. vyšudit sa vykonati tělesnou potřebu; snad
sem patří přenes. sošudiť sa sesouti se, iter. (s r
navíc, § 10) šurdiť, šurdovaí (sa) sesouvati se (o
kamení), s tím srov. vč. sesrati se o neočekávaném
a nemilém sesutí hranice dříví, boudy apod.; sic. u
je tu snad z nějaké analogie, snad od kluditi t/v. R.
nář. (sever.) čišáí, číškaí „dělati pod sebe" (cit. u
Vasmera 3.344). — Psi. čiditi. Příbuzné je
stnord. isl. skíta,
8iha
nor. skiba, dán. skide, stangl. scitan, sthn. scizan
(nyní scheissen) sráti.
čiha stö.: vlk (hračka); sic. čiga kladka,
kladkostroj. Z mad. csiga vlk (hračka), kladka.
číhati: od staré doby slouží i jako ptáčnický
termín, rovněž odvozeny od něho čihadlo, čihař,
óižba; ptáčník sám jsa ukryt, číhal na kořist. Stran
samohlásky: už ze stč. doby je doloženo jenom í,
také sic. je spis. číhat. Nicméně mor. nářečí svědčí
tomu, že jest vyjíti z ú a že číhati je sourozenec
slova čouhati: nesčestí čúhá na člověka Voz,
kočka čóhá na myš Rs, Janek čúhal okýnkem.
Tiiia,-mená nejen 'dívati se pozorně' (čóhá na
mléko, aby neuteklo Rs) a 'dívati se nepozorovaně'
(v. výše o Jankovi), ale i 'zevlovati': sem náleží
čúhačka, Kol, čouhačka Hoš, číhačka B-Hr =
čumenda o svatbě ap. („děti chodí na č-u, aby něco
dostaly" Kol). Bartošův doklad čóhá mo sláma z
botu zn. 'kouká', Čech však rozumí 'čouhá'. SSJ má
též ojedinělé čuhať = čouhati. — Příbuzné je asi
něm. gucken koukati. Stran významu uved-me
jedno místo z J. Pilaře, Albánský zápisník, P.
1951, 64: „Rybář, který ho (čeřen) střeží, dívá se
na hladinu. Jeho bystré oko rozezná vlnky, které
vytvoří vítr, od vlnek, způsobených ploutví ryby...
Takových číhajících lovců je po obou stranách
řeky několik desítek." Tedy č. = hleděti, ale
rozdvojilo svou formu i význam: 1 ° 'v skrytu
vyhlížeti na něco' dostalo smysl lovecký (vyhlížeti
kořist; v úkrytu čekati na kořist), stalo se slovem
intelektuálním, proto provedla se v něm normální
změna ú > i, sic. číhat bude tedy z češtiny; 2°
číhati = vykukovati z něčeho ven = trčeti ven se
stalo expresiv-ním, a proto podrželo ú ( > ou) i po
č. — Z češtiny je též pol. czyhač, z toho pak ukr.
čyhaty.
čichati, post v. čich (stč. čich = smysl vůbec);
lidově čuchati, čuch. Slož. o-, vy-, na- se; vulg.
sčuchnout se = sejíti se (asi podle zvyku psů). —
Sic. čuchat, čuch, hl. čuchac čichati, sin. čuhati
tušiti, r. nář. čuchat čiti, slyšeti. — Čuchati je s-
ové inten-sivum od ču-ti (č. čiti). Pův. význam byl
čiti vůbec; v češtině zúžen na čití nosem* Podobně
i výrazy pro jiné dva smysly si vytvořily s-ová
intensiva: sluchati, macati, což je zvláštnost
slovanštiny. O tom Meh SPFFBU 4 (1955) A 3.
30.
čík 1° msl.: piskoř; tak i sic. sch. sin. a ukr. nář.
Rd. (na severu, Podvys.) je kyč, malá rybka
piskořovitá. — Původ nejasný; snad je to slovo
zvukomalebne (ryba ta při vytažení z vody vydává
jakési slabé zapísknutí, v. o tom pod piskoř), srov.
stč. kvik jakási ryba vydávající zvuk (= piskoř
nebo sekavec).
čík 2°: oharek cigarety. — Mad. csík, něm.
arg. Tschik, it. cicca t/v. — Cesty
102 διη
přejímání nejsou jasné. Podle Sulána PF 18.2.286
je české slovo z madarštiny.
čila stč.: chvíle; adv. stč. včile nyní, hned, ted
(pův. = v této chvíli), mor. a zslc. včil (-e -ej -ejky
-ek -eky -kaj -ky), povÓil, včul nyní. — Čila je
dochováno jen v češtině, ale nepochybně je to
slovo staré, praslo-vanské. Útvarem se mu rovná
got. hveila a obdobná slova u jiných Germánů a
něm. Weile. Spojení s čbj? 'odpočívám' je pravdě-
podobné proto, že i stnor. a stangl. příbuzná slova
znamenají klid, lože, a proto, že od něm. Weile je
weilen 'dlíti, meškati někde (= býti někde, ale bez
vyjádření činnosti)'. Snad tedy za chvíli
znamenalo původně „za nějakou dobu pomeškání,
zdržení nebo počkání" apod.; to je také
nejběžnější užití toho slova v češtině.
čilimník: rostlina Cytisus. Přejato Preslem
— podle jeho vlastního údaje — z ruštiny,
ale ruský pramen není znám.
čilinda: čepel u nože vč. Jgd; tenký lusk jč.
Duš. 3.23. Nejasné.
čilý, již stč.: čerstvý, hbitý, čile, čilost. — Sin.
čil odpočinutý, sch. čio odpočinutý, silný, statný,
čilý. — Od či- v od-po-či-nouti, vlastně ř-ové
příčestí (jako bdělý od bdíti apod.). NářeČní
významy: mor. čilé dřevo = svěží, trnky čilé =
nedozrálé, maso čilé = nedopečené B. — Jiné je
cílit (se), rozčilit (se), viz je pod čiti.
čím, val. spojka: 'jakmile'; vsi. 'pokud, dokud,
jakmile'; sic. čtm prv (skór) co nejdříve.
— Jako spojka se vyvinula asi ze spojení
čím-tým, což možno chápati též jako 'jak-
-tak'; odtud 'jak' > 'jakmile.' Tvarem je to
7. pád od Čo, jemuž odpovídá č. co.
čiman fam.: chytrák, znalec. Nejasné.
čimčarovat o cvrlikání vrabce. Hl. činčeric o
hlasu sýkory. Zvukomalebne. Viz i čiřikat.
čimišník: rostlina Caragana (od Všr.; předtím =
Robinia). Preslovo přejetí z ruštiny; r. čimyznik je
patrně cizí, odněkud z Asie.
čin, v stč.: způsob (rúcho rozličného činu;
nemluv takým Činem), později pregnantně: pravý
způsob, řád. Od něho odvozeno činiti. To bylo
původně doprovázeno zpravidla bližším určením
příslovečným (mužsky čiňte; zlostive činie) nebo
předmětem (činiechu pomoc; čin dobrotu) nebo
doplňkem (řeka činí se vodná; činíš sČ biskupem),
takže činiti možno chápati jako pohodlné náhradně
sloveso (verbum vicarium), při němž arci vazba
musila být měněna: místo mužským činem (tj.
způsobem) bojujte, braňte se apod. řečeno prostě
mužsky čiňte, místo biskupským činem vystupuješ,
rozhoduješ řečeno biskupem se činíš atp. Nakonec
pokleslo činiti na bezbarvé dělati, facere, tun (činil
jsem tuto mast) a podle něho i čin dostalo obecný
význam skutek, factum. Nyní je činiti sloveso
nelidové, ale v nářečích je dosud: jvč. co se to činí
= děje, msl. činit kozu = vydělávati,
činčila 103
činidlo (obé se stalo odborným termínem). Iter.
mor. počínati si = přetvařovati se, dělati se někým,
pak i pyšniti se. Postverbale čina je v han. šag bez
mňel ceno to zbjehnót = námahu, co dělat; pak i
nepův. co ceno KpU v obdobných větách. Jinde
znamená čina (činénice) nečas, plískanice (z vět
jako to se venku činí!), postv. je i účin(eíc), náčin.
Z předložkového spojení je příčina okolnost, >
causa (*při tom čine bylo = při tom způsobu věci
bylo... > v té příčině). Právnický termín přečin je
podle přestupek a zlo-čin; nové je součin; počin od
počínati si. Sic. též priečin, prečin, ~nka přihrádka
(*prečinit truhlu = přehraditi), z toho laš. prištinek,
priščinek t/v Hor. (c = tš přesmykem > št a vlivem
slov jako je č. přístenek = menší jizba při stěně
přistavěná); sic. záčin(ok) truhla na obilí. Ale Č.
činovník funkcionář (spolku) je z ruštiny. — Öin a
činiti zastoupeno u všech Slovanů. Čiwb (pův. asi
w-kmen, stě. gen. činu) od kořene *kuei- žijícího v
ř. noielv činiti a v stind. čáyatě vrství, řadí, spojuje,
vytváří; tedy vrstvení (srov. stč. sposob = po sobě
kladení), jistý řád v rovnání, spojení něčeho.
Přípona *-nu-, velmi starobylá, je též v
protikladném stam, 'stav', od státi.
činčila: jihoamerický druh hlodavců s cennou
kožišinou; v Evropě znám od 1580. Název pochází
snad z indiánských jazyků v Peru a Chile; rozšířil
se všude tam (na západě psán chinchila), kde se
kupuje i příslušná kožišina; r. je šinšílla, ukr.
šynšýla. Novikova 109. Je však (dodává Šmilauer)
i druhý výklad, že to je šp. chinche štěnice (z lat.
cimex), protože páchne; podezřelé je totiž
deminutivní -illa.
činek: tenká latička, na tkalcovském stavu
osnovu rozpravující; sic. plur. — Sic. činky, sg. též
čin, pol. cynka (o tomto mylně JP 35.168, 176). —
Ze střhn. schin t/v (totéž slovo, ale fem., je něm.
Schiene). — Vzato (u Tyrše) za název tělocvičný:
činka fem., tak i sic.
činely. Přes něm. Tschinellen přišlo z os-
manštiny (je to součást „turecké muziky").
Treimer 88. Podle Battistiho-Alessia je to však
zkrácení z bacinelle (it. cinelle).
činovať: druh tkaniny, trylich, -atina; plať no
činovaté = protykované. — Sic. činovať, pd.
c(z)ynowaty, ukr. činovat(n)yj -noje polotno t/v. —
Srov. pd. czyny, což jsou ,,ploché destičky v
tkalcovském stavu (,,w krosnách") zasazené v přízi
„postawu", které při práci na obyčejném plátně
jsou vždy dvě, ale při čino vátém tři nebo čtyry",
WiM 105. Viz činy figury na tkanině. Mad. csinvat
je ze slovenštiny.
činže; stč. činz(e) cinž(e) daň; činžovní, stč.
činežný. — Sic. Činza, pol. czynsz, sin. činz. — Ze
sthn. nebo střhn. zins, to pak z lat. census.
éiřiéná
čipčet mor.: pištěti (o kuřeti). Sic. cipkat, čipčat
křičeti cip cip (čip), r. cýpat, odvoz, sic. cipka
slepice, r. cyplénok kuřátko. — Základ je
zvukomalebný.
čiperný: hbitý tělem i duchem; jč. čuperný Duš.
2.22, 57, tak i Η 2, han. čuprný Mal-Rs. —
Význam a příbuznost k Čemesný ukazuje ha původ
od čepýrati, tedy na *čepyrný, s přesmykem
samohlásek. — Vzhledem k jiným Slovanům jest
uznati, že pův. byly podobné útvary vůbec asi tři:
1° toto *če-pyrbn*b; 2° *če-pur*bnrb v pol.
czupurny, viz urputný-, 3° ukr. čépurnyj hezký,
hrdý, od čepurýty zdobiti, pyšně si vésti. U 2° jde o
pojem stč. purný = vzpurný, u 3° o příbuznost se
stč. púřiti se pyšněti a pyriti s& t/v. V č. bylo asi
také 2°, z něho bude mor. jč. asimilované ču~.
Význam 'dvorný, pěkný' se pochopí z pyšný, hrdý
= pěkný (v. sic. hrdý). Zvláštní je význam v zm. je
čuprno (čudrno) = mráz, vč. čiprnej mráz = ostrý.
Celá skupina si žádá podrobného výzkumu.
Kolísání samohlásek není závadou, neboť slovo je
expresivní. Sic. zastar. čiperný je asi z češtiny.
čipka sic: krajka. Přešlo i na Moravu: msl. pl.
čípky, horň. ščipky B. — Sin. sch. b. ukr. čipka
krajka. — Z mad. csipke t/v, původu nejasného.
Hpt.
čiplenka: mladá srnka (mysl. slang). Snad útvar
podobného rázu jako r. cyplénok kuře (od cýpať
pípati), viz zde čipčet. Jiní (např. Trávníček LN
2.6. 1940) odvozují je od číplý = štíplý, šťúplý
štíhlý, tenký.
čír mor. sic: zátěrky, noky, moučná kaše,
zapražená polévka aj. Sic (Važec) též čier hustá
mouka s máslem a mlékem (Š.). Pd. czer, czyr. —
Z pol. *cier, srov. zá-tČr-kyt
čírka, lidově místy i čírek, šířka, stč. čierka
Klaret: pták Querquedula. — Pol. hl. cyran-ka, dl.
cyrka, ukr. čyrenka čyrjanka Čyrica čyrka, r. čirók
i čirká. Od jejich hlasu, „čiřikání" (ukr. čirkaty,
cyrkaty).
čirok: viz cirok.
čirůvka: druh hub Tricholoma; slovo starší než
Presl. Pd. cyr houba; pol. czyr a ukr. čyr hubka, to
z ruštiny. — Toto čír je totožné s *čirbjb vřed, viz
štiřík.
čirý; stč. čiré pole (za to nč. širé p. = r.
čistojepolje, pol. szczerepole); nč. v plaveckém
slangu vyštíříno = připraveno k průplavu NŘ
18.98; han. ščiré; techn. čiřiti, čeřiti zbavovati
tekutinu zákalu, čiřidlo, čeřidlo; sem patří i mor.
lovecké jankoštérý PS., kalk za něm. hasen-rein.
— Sic číry, číriť, Čiridlo, ale i čerič, čeridlo, pol.
szczery ryzí, upřímný, pravý, ukr. ščýryj, r. ščíryj
t/v. — Shoduje se s něm. schier čistý, gót. skeirs
jasný, stangl. sclr atd. (germ. *skiro-), ir. cír čistý.
čiřičná, stč. druh jablek (u Klareta). Dosud mor.
ščiřička (han. šče-), syřiČka, druh sladkých jablek.
Jinak nejasné. Byla-li vlast-
čiřikat
ně kyselá, pak by to slovo bylo od štír 2°. čiřikat
tirykat tiřikat PS, nář. čiřinkat čiřinčet šviřinkat
čičirikat štiřikotat, sic. či-ri(ri)kať čiřikat, o hlasu
koroptví i jiných ptáků. Zvukomalebné; p. je
czyrykac, r. čiřikat, čilíkať.
číslo 1°, číselný, nesčíslný, vy-čísliti. Stsl. r. sin.
sch. čislo, sic. číslo, ukr. čyslo. Pův. čislo z čit-slo
od čtu čísti počítati.
číslo 2°: viz črieslo.
čísti, čtu, iter. čítám čítati. Významy: 1 ° po-
kládati za, domnívati se, mysliti (stč. ten se čte
šlechticem; nč. nář. četu, čícu počítám myslím,
soudím), 2° počítati (stč. pšenici v stozích čtiechu,
nč. spis. počítati); vyčísti vypočítati, vyjmenovati
PS, např. vady někomu, vyčítati komu co; 3° čísti
(stč. žalmy čísti, ně. obecně; sic. čítat), toto je asi
za starší ,,říkati" (srov. mor. počítati hádati se,
učítat se příti se oč). Tvary: čbtq, inf. čit-ti > čisti;
od čbt- je četl, čtla, četba, -čet (po- sou- ú- vý-,
nově i rozpočet), nepříčetný (viz), stč. čtena
písmeno, odtud čtenář; včetně 'inkluzíve'; val. čnút
čísti SvK; od čit-je čísti, čítati, čitatel, čítanka. Viz
i čest. — Čbtq i čitajq mají zastoupení u všech
Slovanů (čbtq vyjma luz.): sic. čítat atd. Příbuzné
je lit. skaitaü skaitýti čísti, lot. silitu šlcist po-
kládati zač, míniti, lot. skaitu skaitlt počítati, stind.
čětati má v patrnosti, pozoruje, myslí, rozumí.
Předslov. *kitó, inf. *keit-ti.
čistý, čistiti, postv. očista; očistec (stč. čistec
t/v, pol. czyéciec z češtiny); Čistina mýtina; čistec
1° název některých rostlin (očišťujících proti
čárům, čistících krev apod.) (i jinde názvy toho
druhu, pův. čistb-Cb; ze slovanštiny je přejato
něm. Ziest Sta-chys), 2° cín (od jasné barvy),
odtud po-čistcovati > počištovati pocínovati, 3°
očistec (v. výše). Stě. cist niti = nahý (nemající na
sobě ani niti, prostý niti); časem rozšířeno snad v
cist *od niti, což měněno z neporozumění na čistov
niti (fem. čistova niti atd.), z toho konečně
ustrunulé čistoniti, čistovniti, čistovaniti, nč. místy
Čisto(va)nite (odtud nové adj. čistonitý), čistovanč.
— Čisťb vše-slovanské: sic. čistý atd.; odpovídá
mu lit. skýstas řídký, lot. šlcists čistý, čirý, cudný.
Kořen skeid- jako v cediti, ι podle čirý, téhož
původního významu.
číše, stč. čieše; stě. čášník čiešník čěšník, nč.
číšník. — Stsl. sic. ukr. r. sin. sch. b. čaša, pol.
czasza. — Stč. ččšule, -lká, nč. číška je ,,miska"
žaludu apod.; patří však jinam, viz šešule.
číšek: morek, stč. Čies (a čiesný tukový), nč. též
mylně číž, čížek (toto od Veleslavína). Původ
nejasný; snad (Matzenauer, Brandí) ze střlat. cys
sebum vel unctum.
čišeti: syčeti; za° PS. — Zvukomalebné.
čišeti: jč. to to čouchne, čuší, u Rokycan
čouchá, čiší; jč. je čišnej vítr, ale i čišnej nos =
citlivý. Sem patří i stavové čichnouti: víno ne-
104 čižma
zatkané čichne, až vyčichne Jg. Vše od čiti,
čichati. Jsou to u nás doklady toho zjevu (v ide.
jazycích rozšířeného), že výrazy pro smyslové
vnímání mohou znamenat nejen samo vnímání,
ale někdy naopak i vydávaní toho, co je
předmětem vjemů (sic. vonai je 1° cítiti vůni, 2°
vydávati vůni). Je dále obecné vyčichnouti a
načichnouti, vč. vocuch-nout oschnouti Pt, mor.
čuchnut zapáchati a han. čóchnót, maso čóchne, je
načóchly B, pol. cuchnac smrděti; konečně máme
to čiší o nepříjemném pocitu do jizby táhnoucího
chladu. Světlá píše je čižmo = chladno. Jediný
tvarový rozdíl je v tom, že se zde užívá přípon
vyznačujících slovesa stavová, a to -nouti a -čti
(jako je slyšeti vedle slýchati, tak je zde čišeti
vedle čichati).
čiti, čiji, stě. čúti, mor. sic. čut (o-, po- za-).
Významy: 1° znamenati kterýmkoli smyslem (stě.:
jedny věci čijeme skrze viděnie, druhé skrze
slyšenie, třetie skrze povoněnie a jiné čijem skrze
dotčenie; mé nohy nečily země; čilá kosa kámen),
ovšem zvláště nosem; 2° (nč. nář.) tušiti, 3° (mor.
nář. a sic.) slyšeti. Cujný citlivý (nos; spaní =
lehké; máslo = páchnoucí); mor. je čujno =
chladno (srov. čišno), jiný útvar je val. čudrno (<
*čutlno1); změněno dále v mor. čuprno t/v (vč.
čiprnej mráz = ostrý)? Sem patří i čitelný. Nově
termíny či-dlo, čiv, počitek. Viz i Čichati a totiž.
Sem patří dále i sic. čulý čilý = se smysly svěžími,
dobře cítící (srov. ukr. čulyj citlivý). Z pol.
rozczulic bylo v obrozenské době přejato č.
rozčiliti 'pohnouti, cit vzbuditi' Jg, z r. se je nové,
původně slangové, cílit se PS, které se stalo
lidovým: Mal-Gr. — Čuti je všeslovanské (sic.
čujem, čut, p. czuje. czuc atd.). Významem se k
němu hodí ř. κοέω pozoruji, ακούω slyším, άκενει,
τηρεί (= hlídá, číhá; srov. sin. sch. čuvati hlídati,
střežiti), lat. caveó mám se na pozoru. Ale ču-
(sch. ču-\) je třeba vyvoditi z kěu-; snad bylo
původně athe-matické *kěu-mi, jež změněno v
sloveso jotové. Viz i čichati a čišeti.
-čiti -cnu, jen s na- po- za-; stč. -čieti -čnu; iter.
-čínati, k tomu přitvořeno zpětně -čnouti; odvoz,
početí, počátek, začátek (od ť-ového příčestí),
počinek. — Sloveso všeslovanské (stsl. na-čbnq -
Četi, načet-bk*b, sic. načnem, načat, pol. poczne,
poczqc atd.); příbuzné mu je něm. be-ginnen,
(sthn. bi-ginnan, gót. du-ginnan atd.) t/v a staro-
irské to-ind-scann- t/v (beginnen), kde kořen pův.
*scan- má navíc jen „pohyblivé" s; shodují se i v
tom, že se objevují vždy jen s předponami.
čížek, stč. mor. číž. — Sic. číž(ik), pol. czyž, hl.
čižik, dl. hl. cyž, ukr. čyž, r. Čiž, sch. čižak. —
Slovo asi zvukomalebné (jeho hlas: cí-zí Jos.
Jirsík, téirr v Mukově slovníku). Něm. Zeisig je
asi z polštiny.
čižma mor. Pol. czyžma czyzma čižma, ukr.
čkat 105
čyzma, sic. sin. čižma, sch. b. čižma. Z osman.
čizme, ale naše a polské slovo přejato asi skrze
mad. csizma.
čkat han.: stýskati se: neosobně čká se nám po
... (Gr udává význam nepřesně: toužiti). — Z
Huškati, srv. r. toskovaťteskniti; ttskati dalo ckat, č
místo c je asi změtením se čkat 'skytati'. Viz i
teskný a stýskati.
člen; stě. demin. členek (Členek) a článek;
chod. členky (v řetěze), mor. články kotníky u
prstů Rs. Nové odvozeniny: členiti, členitý,
členovec. — Pol. czlon, sic. člen (členok kotník),
článok, hl. člonk, dl. clonk, ukr. čelen, sin. člen,
sch. b. član; r. čZen z csl. — Psi. čelní*, původu
nejasného. Snad souvisí nějak s něm. Ge-lenk
kloub, šv. länk, dán. länke, angl. link Článek
(řetězu apod.) (z hlenk < klenk·) přesmykem kein-
(a -k odpadlo). Vše to je pouhá domněnka.
člověk. Stč. znamenalo i poddaného (a
človeč(en)stvie též poddanství), ale vm. očlovečit
(sic. učlovečií koho, priviesť do člověčenstva) —
oženiti koho. Záhy č. kladeno jako obecný podmět
(= něm. man) a ve vulgárním jazyku zkracováno:
vok. čoveče (podobně, i jinak, v sch., bulh. a pol.).
— Sic. člověk, pol. czlowiek, hl. člowjek, dl.
clowjek, ukr. čolovik, r. čelovék, stsl. člověka, sin.
člověk, sch. čovjek, b. čovek. — Psi. asi
*čelovek*b (pak clo- vzniklo redukcí alegrovou,
nebot slovo to je v řeči časté a i nyní podléhá
redukcím, zvláště jakožto obecný podmět). Slovo
je složenina; v 1. části vězí útvar od
nedochováného čelo gen. čelese tlupa, sdružení,
sbor, oddíl (vojáků, hlídačů, lovců, pracovníků,
sluhů), . které by se rovnalo řeckému τέλος ntr. t/v,
kmenu na osjes. U nás je tu v složenině jen
spojovací vokál o (místo kmenového es I os), což
je zjev obecný (o něm Brugman II2.1.88). Druhá
část obsahuje útvar od kořene veik-(viz jej u věc)
se stupněm o: ide. *voik-o-s. Celek tedy znamenal
„(muž) činný jakožto člen jisté skupiny" (zřízené
za jistým účelem např. vojska, artělu,
služebnictva). Z toho pochopíme, že kdysi Č.
pokleslo i na význam „muž jsoucí ve službě
někoho, poddaný", a dále to, že nemá feminina
(původně šlo o činnostní skupiny jen mužské!). E.
Havlová ScSl 12. 80—86.
člun, tak již stč.: lodka; dem. člunek tkalcovský
(nazván tak podle podoby!). — Všeslovanské: sic.
čin, pd. czoln, hl. čolm, dl. coln, ukr. čolen, r. čéln,
sin. čoln, sch. čun, b. čolnec. — Psi. čblm>,
původu temného. Blízké je jen lit. kelnas t/v,
ojedinělé: má je Miežinis.
člup, zpravidla člupek: kopec, vrch (Rosa u Jg),
vyvýšenina Kt 5, vrchol (hory) PS, vršek, chlumek
Rzr, cesta (?) do kopce Kolk, Čupek vrchol hory
Kt5, han. véčlopek kopeček SvB. Ves Člupek v
pahorkatině u Litomyšle. S lu > u je val. msl. čup
čupec čupek
cmírati
vrch s plochým temenem, větší kopec. — Ukr.
ščoub příkrý vrchol hory, rd. (olon.) ščolób
červená hlína; dodávám: rd. (sev.) čelpán gorb,
cholm, mogila, kurgan. — Psi. ščblpt. Příbuzno je
(Vasmer 3.453, Trubaěev Pr 85, oba jen o ukr.)
stnord. skjalf, skjolf ve 2. členu složených místních
jmen („význam je výšina, vrchol hory", dí de Vries
s. v.), angl. shelf písčitá mělčina v řece. — Jiného
původu bude c. jamka pod oknem, v níž bývá
nádoba na stékající vodu B, rovněž tak han. člopek
stupínek, schodek (postavte si zbánek na c. o
kamen, Vyhl. Z han. kr. 216), toto asi ze stupeň
zkříženého s člapat.
čmák šmák mor.: káčer. Snad zvukoma-lebné?
čmajda šmajda čmaja šmaja čmrna mor.:
kořalka (posměšně). Východisko snad ukazuje
šmaťlavá potvora t/v Rusava 35, k čmaj-dati (že
činí chůzi nesnadnou), srov. kyjov-ské čmajdat
kulhati, namáhavě jíti. Pd. (těšín.) szmatlawa.
čmáchat vm.: máchati; u Kyjova Čmachtat se
ve vodě t/v, u Kunštátu čmánit se ve vodě.
— Je to máchati se zesilovacím c-. Srov. vč.
šmachtat se t/v se š-.
čmárati, k tomu postv. čmár (a), dále čmaryka
a z něho čmarykovat, též čmadliky — čmadlikovat
(čmalikovat Jg), mor. čmárygat, chod. Jmárat, jč.
mantlikovat > dělat mant-liky ÖMF 16.233. —
Sic. čmárat, čmárá, čmarigať. — Vězí v něm
marati (pd. a hl. marač, dl. maraé, ukr. maraty, r.
marat špiniti, mazati) a zesilovací č-, s- (asi z *če-
). Dále je příbuzné ř. µορνσσω špiniti.
čmel, čmelák, stč. ščmel; nář. čmelda čmel-dán
čmoldán šmoldán čmejdlán čmejdlík Čmelár
Čmrlák čmerhák; bylo i čmelech a čmrláň. (Je i
množství názvů od jiných základů: brundibár
bzunčák buňák mumlák hómrál mamrča med(ul)ák
gáňa som bzum basa cigánka baba včelák vosák
ap.; podrobnosti o tvoření, variantách, oblastech, o
splývání s názvy vosy a důvody podává Utěšený
NŘ 45.176n.)
— Sic. čmel, Čmeliak, Čmela, pol. czmiel,
trzmiel, hl. Čmjela, dl. čmjel, ukr. čmil,
r. nář. čmel směl sčemel. Vedle toho sin.
Čmrlj, črmelj. — Název starobylý: čbmelb je
příbuzno s lit. kamaně druh čmeláka, lot.
kamene čmelák, s něm. Hummel t/v, s názvem
včely (čbbela) a dále s jistými slovy ugro-
finskými (viz včela), zvi. s fin. kimalainen
čmelák (naznačil Collinder 132). Slovo bylo
asi praevropské; čb ovšem z ki. Poměr mezi
jmény čmeláka a včely byl tedy jen mask.
proti fem. (u jména včely jsme nadto pro
vedli záměnu retnic mjb) podobně jako
u jmen (ha)vrana a vrány.
cmírati. Pod toto heslo shrnujeme i mnoho
expresivních slov z něho vyšlých. Rozvoj
významů a různost hlásek může býti názorným
příkladem proměnlivosti tohoto druhu
čmouditi
slov. Sté. čepýrati čipýrati čpýrati čiperati čeperati
něčím, o drobných pohybech např. víček, rukou
(dětských ruček!) nebo nohou, též zvláště o
pohybech hadů (kdežto ještěrky hmyzají). Odtud se
vyvinuly v nč. (ev. ve z vratné formě) další
významy: 2° potulovat se, šmejdit (o drobném
čilém pobíhání), plouhati se, 3° hemžiti se. Jiným
směrem drobné pohyby daly význam 4° piplati se,
babrati se s něčím, z toho pak 5° hrabati se (v
písku, hlíně, prachu) a speciální 6° drobně se
šplíchati ve vodě, po malých částkách něco
přelévati, odlévati (a bez se 7° téci po kapkách).
Třetím směrem se dospělo k 8° (bez se) drobnými,
sotva znatelnými pohyby se někoho zlehka
dotýkati. Hláskové změny: substituce retnic pjm, a
dále čjc, d\r, přesmyky a zániky samohlásek. Je
tedy kromě uvedených stč. slov toto: 1° sic. hmýriť
čmýriť sa, stč. cmýrati, 2° č. cmýrati cmírati PS,
šmejditi, 3° sic. hmýriť sa (h od hmyz), čmýriť sa
MSI, č. cmýrati se Jg-PS, čmýriť sa B, čemejrati se
Jg-PS, čemejřiti se PS, vč. hemej-rit se, čmejlati se
Jg, čmeliti se PS, čemeliti se PS. 4° cmírati se PS,
5° cmýrati se cmírati se Jg, sic. čmíriť sa (v bahně,
Kukučín), 6° cmýrati se, cmírati se Jg, cmírati (se)
PS, chod. cmírdat Hr, cmrndat PS, sem dáme i cí-
práti (viz zvi.), 7° cmírati PS (voda cmírá), 8°
ómýrati čmejrati čmejlati čimrati Jg, šmýrati Jg z
D, šmířať SvK, šmýrnút Mal, čmýrati PS, chmýrati
Hořká Doma 175, šimrati us. (viz), msl. šemořiťB.
— Pol. gmyrac gmerac 1 ° 3 ° 4 °, ukr. gmyraty 5°.
— Příbuzná jsou litev. slovesa, znamenající
mávati, „šermovati" rukama, holí ap., keměrúoti,
„šermovati'4 okolo sebe končetinami
(herumfuchteln: keber(u)otis, zvi. o tvoru ležícím
naznak nebo visícím. Jim by odpovídalo *ceberati
a černě-rati. Kořen je snad týž co v mrviti se, tedy
mer-, ce- je zesilovací předpona. Jsou to slovesa
zřejmě expresivní. — Postverbální jména
znamenají 1° hemžení, 2° hmyz nebo vůbec
množství hemžících se živočichů (v tom speciálně
3° příživnický hmyz na drůbeži), 4° drobné
chloupky poletující ve vzduchu nebo přirostlé na
něčem: 1° sic. hmyr, 2° cmýr, han. čemera L, sic.
cmýr, hmyr, 3° čmel, ómelík (toto i sic), což je jiné
slovo než čmelák; 4° čmýří (čmejří Jg z Reš, vč.
čmejří Kotík 11), chmýří; ojediněle čmejří —
jehličí borové Čeč 206; sem snad i chmorek Jg-Hod
46 = chmýří. — Další odvozeniny: běhati jako
čemerka čiperná dívka NŘ 5.101, PS z Něm.,
čemesný, konečně i čiperný (viz). Celá skupina
potřebuje podrobného výzkumu, též u jiných
Slovanů.
čmouditi, čmuditi: viz čaditi.
čmudla vč.: coura, běhna. Z něm. Schmudel.
čmuchati: 1° viz čenichati; 2° viz čaditi; 3° viz
zmukati.
čmurný: bujný, divoký, neslušný k ženám
(Kunštátsko), ščurný; ě. čmourati se namlou-
106 cpár
vati si Jg-Kt. — Pol. jurny, ukr. jurnyj bujný,
rozpustilý, vilný. — Viz zuřiti.
čmýra, stč. též ščmýra: měsíčky ženské.
Nejasné. Snad od cemer (nevolnost), ale
vzhledem k tabu těchto věcí pronikavě změněno.
čmyrdica val.: pěna z ovčího mléka SvK.—
Nejasné. Znetvořené urdat
čněti, čníti; odtud čnělka (botan. termín
Preslův); vy-čnívati. Vzniklo asi ze třměti 2°, tedy
ze strbrněti. Sic. čniei je asi přejato z češtiny.
čobrhén han. (u Boskovic): kopec SvB. —
Nejasné. Podle Šmilauera to „vypadá na vlastní
jméno (Schoberhöhen nebo podobně)".
čočka, stč. sočovice, z toho nář. čečovice
čečůvka čečelka čečka čačovica čoóovice čučo-
vina čučka čičuvka šošovica šušovica aj. — Sic.
šošovica, šušovica, pol. soczewica, r. soče-vica,
sch. sočivo. — Slova málo jasná. Dosavadní
domněnky (k sok*b šťáva; k sokačb kuchař)
neuspokojují vzhledem k rozdílnosti významu,
nelze najít spojovací článek. Snad (zatímní
doměnka) lze. tu vidět složeninu: pro 2. část, -
vica, lze vidět příbuzné slovo v lat. vida 'vikev',
totiž *vik-ä, popř. se zdloužením na m. V prvé
části bych viděl — jako už dříve Hehn — ide.
Uitto- (lat. dcer, arm. siseřn 'cizrna', stpr. keckers
'hrách'), změněné disimilačně (proti i druhé části)
v *tietto- a dále s disimilační ztrátou pala-tálnosti
na druhém Je: odtud *sečo-vica (c je
Baudouinovou palatalisací) > soče-vica a dále
asimilací *Čočevica > č. čečovice. Ostatní tvary
mají pak další spodoby a krácení; příčina
proměnlivosti je v tom, že slovo je dlouhé a
přitom pro mluvícího je neprůhledné. Původní
smysl názvu by byl: hrachová (nebo: cizrnová)
vikev; jím by byli předkové Slovanů nahradili
staré jméno čočky léta (r. Ijašča atd.).
čolíl lid.: pes (menší). Skrze argot zločinců (tu
je i dzukel zukl cukl) přišlo z cikánštiny.
Oberpfalcer SF 10.173.
čokoláda, již z 1661 cituje Zíbrt, Stč. umění
kuch. (Šmilauer), má i Rohn 1. 40; lidově též
čukoláda čokuláda čekuláda. Slovo dnes světové;
pochází z jazyka mexických Indiánů, kde
chocolatl je nápoj z kakaových bobů. Do Evropy
se toto slovo dostalo skrze španělštinu (chocolate
mask.); femininem se stalo v italštině. Κ nám
přišlo z němčiny, jak svědčí d (v hl. Bielfeldt
117), kdežto p. czokolata je z románštiny.
čolek: druh obojživelníků. Termín zavedený
Preslem 1824 z pol. czolg had (od czolgac si§
plaziti se). Šmilauer OKP 2.11.4.
čór lid.: zloděj, odtud čórnout ukrásti. Skrze
argot zlodějů přejato z cikánštiny (čór zloděj,
stind. čora- t/v).
čpár: pazneht, noha, u Jg jako termín řez-
nického slangu; čpárka kozí ratice (Markv.
čpíti 107
23). Jinak spár spár spára pazour, spár(eček)
zaječí nožka Jg, las. spára noha Lp. — Hl. spára,
dl. spára, sch. čapa čapak čapět čapo-rak, sch.-csl.
čbparogt. — Zdá se, že vše pochází od čapa noha,
redukce v 1. slabice je asiř následek rozšíření na
konci. Tedy z *Čapo-parog b = (pa)roh na noze?
čpíti i čpěti; stč. štpieti, spleti-, odvozeniny
čpavý, čpavek. — Sic. i špliet, špejavý, špejný,
nove z češtiny spis. čpiei, čpavý, čpavok. — Ze
*ščpieti < ščbp-ěti, což je útvar podle vzoru trpěti
(napodobením k smrděti aj.) od základu, který je v
štípati (i my říkáme, že cibule ,,štípe" do očí, křen
„štípe" do nosu).
črieslo čereslo čerieslo sic: éertadlo, kro-jidlo
pluhu (-ere-, -erie- asi z ukrajinštiny); vm. číslo
Jg-B. — Pol. trzoslo, hl. črjóslo, dl. crjoslo, ukr. a
r. nář. čereslo, b. creslo. — Z *čer-slo, od kořene
ker-, který je v ř. κείρω krájím; přípona -slo. Týž
kořen je v lat. culter (*ker-ter > *kelter > *kol- >
kul-), což znamenalo především totéž kro-jidlo, ale
přípona je jiná. — Slovanština asi staré -ter- nebo -
tr-o- nahradila svou produktivnější příponou. Lze
tedy z obou jazyků dojíti ke starému ide. názvu
toho předmětu. Ten pak u jižních Slovanů a Čechů
nahrazen novým, viz čertadlo.
črta a črtati: v min. století přejato z ruštiny;
nové postv. črt, náčrtek. Odvoz, čertadlo, stě.
črtadlo, krojidlo pluhu, črieslo (sin. b. črtalo, sch.
črtalo). — Primární sloveso je jen v strus. črbtu
črěsti, odvozené na -ati je také řídké: stsl. na-
čr*btati a sin. črtati; jinak jen postv. črta (stsl.
črtta, r. ukr. b. čerta, sch. črta). Sic. črtat, Črta. —
Psi. čbrtq čersti od kořene kert- (= ker-, viz
črieslo, rozšířené o ť) v lit. kertü kiřsti, lot. cěrtu
cirst sekati, a stind. krntáti řeže.
čtverák, čtveračiti. Nyní znamená jen ši-bala,
ferinu, přítele žertu v dobrém smyslu, ale za
Jungmanna ještě taškáře, ošizováka. V starší době
pak čtveráci byli uváděni v citátech vedle hráčů (v
kostky, i karty), frejířů, kejklířů, tuláků, žebráků.
Zdá se dokonce, že je to synonymum hráče: chtěl
nás ten krčmář učiti štveřit. Umí s tím štveře-ním
dobře Sm 256. Jungmann a Brandl odvozují to
jméno od čtveré barvy v kartách (Brandl též od
čtyřhranné formy kostek). Oberpfalcer ČMF 15.97
uvádí, že „čerti v mystériích přicházeli po čtyřech",
srov. fr. diable ä quatre. Spíše = znatel čtvera
umění ? Do krčmy odešel, aby pil, hrál a Čtveřil
Jgd, hráči a štveráci ..., kteří víceji hry nežli služby
Bozi a hospodářství hledí, ano ještě i přes pole do
krčem ... chodí Sel. arch. 4.159 (z 1668). Středolat.
quadruplator t/v. ,,Jsou i jiné výklady (Flajšhans:
udavači dostávali čtvrtinu majetku
zkonfiskovaného; Teplý: čtvrtý stav, utečenci do
lesů)": Šm.
čtyři, stč. čtyřie podle třie, fem. ntr. čtyři.
čubati
Kolísání ř/r (čtyry aj.) vyšlo asi podle Ge-bauera z
gen. pl., kde bylo -'&. Základ má tyto podoby: 1°
čtyř- (z n. pl. mask. čhtyr-e) v čtyři čtyřicet
čtyřletý čtyřka; čtyroký (pes: mající nad každým
okem světlou skvrnu, takový má různé magické
schopnosti); čtyrák: dříve mince platící 4 krejcary,
obrátit na č-u = s vozem na malinkém prostoru =
provést neočekávaný, nemožný obrat, t. v
přesvědčení. 2° čtver-, z čttver- n. -or-, v čtverý
(viz i čtverák) čtverec čtvernohý čtvermo, ale
čtverylka má -ylka podle fr. quadrille. 3° Čtvr- v
řadové číslovce *čitvbrťb, z níž je čtvrtý čtvrť
čtvrtek čtvrtec (míra dutá), vč. čtvrtník (dutá míra
na obilí, 1jí hl), čtvrtně (x/4 hl piva), čtvrtiti.
Redukováno ještě dále na čtr- ve čtrnáct — 14, stč.
čtrdcát = 40. — Sic. v životném rodu štyria jako
dvaja traja, neživ, štyri; odvoz, štvorý, štvrt,
štvrtiť, štvrtý, štvorka, štvorec. Jinde je někde ce
místo čb; stsl. četyre -ri = 4, kol. četver^ četvort,
sch. četvoro, b. četvártak, r. četvertyj. — Ide.
číslovka byla skloňována a zněla *kuet-vor-es (ř.
τέτταρες, sti. se zdloužením čatva-rah), slovo jinak
málo průhledné. Zdá se, že čet- souvisí s četa pár.
Erhart SPFFBU 14.1965.23η. analyzuje kuetvor-
u v
na k et-H e-r „páry dva" (H je laryngála); r je
podle něho původní koncovka. Připojení přípony -
to- v řadové číslovce oslabilo předchozí slabiku na
br. Naproti tomu y a čb jsou redukce způsobené
asi rychlou výslovností při počítání. Pomíjíme
další změny jako (sic. a č. nář.) št místo čt. V
jiných ide. jazycích jsou zas jiné redukce: lit.
keturi, lat. quattuor (quat- z ku°t-, pod. v ř. nář.
πίσνρες).
čub čubek čuba laš.: chochol, čupek drdol,
čubatý špičatý (?, tak B; spíše: vršitý, vrchovatý!),
čuba kopa, do níž se skládají snopy, čubaty
homolovitý, kuželovitý Lp; čub má Lp jen ve rčení
ma pot Čubem = je opilý. — Sic. čuba vrcholec,
chochol, pol. czub, ukr. r. čub chochol; též s p: r.
čup chochol, sch. čupa kadeř; sem patří i čupřina,
v. to. Příbuzno je něm. Kaupe chocholka (ptáků).
čuba 1°: fena; hanlivě i o ženách čubka (vě. o
holkách, mor. o ženách) čupka; vč. čubajda Pt; jč.
též čoube Jjčř 58. — Z něm. Zaupe, střhn. züpe
fena.
čuba 2°, mylně též šuba PS: brzda Jg-PS. Je
totéž slovo co čuba 1 °, srov. fena brzda kol, a
kuna, svina t/v B. Původně dřevěné nebo železné
korýtko kladené pod kolo a brzdící (Jg); za Jg mor.
i kudla, zavírák (= železo v dřevěném korýtku!).
Důvod viz pod kotva.
čuba 3°, kožich: viz šuba.
čuba 4°, viz čub.
čubati 1 °: ukr. čubaty a pol. czubic znamenají
rváti za vlasy, tahati za vlasy, krákati, jsou tedy
zřetelně od čub chochol. Expresivní druhotvary
ch-ové: sic. čuchraí -rit čuchati,
čubati 108
natřásati, střapatit (vlasy, peří) (Čuchračka
pohrabování sena), vm. *cuchrať > cur chat tahati
za vlasy B; tato slova se však mísí s čechrati <
česati, takže chod. vy-čechrat = vykrákati za
vlasy, naopak sic. vyčochrať = natlouci komu.
Vm. očubiť obehráti, ošiditi ve hře (pak i vyČubiť
vyhráti) je asi obrazné „oškubati" = pol. czubié
(v. výše).
čubati 2° mor.: bíti, šlehati, vy- B, sic. vyčupčiť;
mor. čubnúí (han. čobnót), laš. učup-nuť utíti; sic.
vyčubrať natlouci komu. Pd. ciupac rubati. Sem
zařadíme i sic. cuchtit, msl. sic. cuchtovať bíti,
mor. cúhat cogat, han. cohnit bíti, cóhnót udeřiti.
Dále i mor. cúhat hltavě jísti, na- se čeho (srov. é.
naprati, natlouci se čeho), han. vcohnat vecpati. V
ex-presivních slovech se cjč mohou zaměňovat.
čubr: rostlina Satureia; též čabr čibr Jg, éiber
šČuber šubra B; snad vězí toto čubr též v
nářečním jméně lopuchu: čumbrt, čumbrk, viz JR.
— Sic. šČubrík ščibrík štibrík, pol. czqb(e)r, str.
čubrt, r. čabér čobr ščebrec, sch. čubar, b. čuber,
čubrica čumbrika čemb-rika. — Z ř. υνµβρος t/v;
rozličnost hlásek není dosud náležitě objasněna.
Názvy pěstovaných rostlin přenášejí zdaleka a
snadno potulní obchodníci.
čučet: dřepěti, tiše seděti; nejapně, udiveně se
dívat SSJÖ; vč. (Páka) podivné hučat seděti. Mor.
učučit se utišiti se. — Sic. Čuč(k)ať čusaí býti
potichu, čučky potichu, mlčky, učuchnúť,
sčuchnúť utichnouti, učúš-(k)a( učúsií utišiti,
umlčeti, sin. sch. čučati dřepěti. Též s k: sin.
kučati, stp7kuczec t/v. — Původní je asi kučati z
*kuk-ěti i^ěti jako v stavových slovesech dřepěti
lapěti čapěti t/v; č- místo k- spodobou ke
středoslovnému c; sic. š přes ch z -tuchnúí a z
tišiti). Příbuzné je lit. kiuksóti, dále něm. kauchen
a hocken, střhn. hüchen t/v, stind. kuňčatě choulí
se. Kořen byl tedy keuk- 'křivý' (dále v kuká aj.).
čudlík u vltavských vorařů: vratidlo, rumpál
NŘ 18.100; val. sčudla vratidlo na stavě
soukenickém B. Souvisí se štidla, pol. szczudla
chůda, pův. dřevěná pomocná žerdka jakákoli:
vratidla se otáčela pomocí takové volné rukověti,
vkládané do příslušného zářezu. Sem patří han.
ščodlovat zbytečně tahat za rukojeť u pumpy
KpU. — Jiný čudlík (od čoud) čili dymník byl na
Poličsku otvor ve zdi nebo ve stropě, jímž se
větrala světnice (Kruš. 170).
čudo sic: div, též čud; cudný, čudesný divný,
čudák podivín, čudovať sa diviti se; některá z
těchto slov jsou i v msl. — Pol. cud(o), ukr. r. sin.
b. čudo, sch. cudo, hl. Čwodo. — Psi. stsl. čudo
gen. čudese scftvisí nějak s kudes'b, viz kouzlo;
jinak nejasné.
čuhajda, -ch-: nadávka ženské Hal; je i mask.
čuchák tt. — Nejasné.
čuchá Čúcha čoucha: špatná obuv Jgd aj. Z
něm. Schuh; převzetí německého slova (při
cupati
dostatku domácích!) vyjadřuje tu hanlivý odstín,
podřadnost.
čula sic; čulka, culena val.: ovce (koza) bez uší
nebo s boltci malými. Od rum. ciul = tvor s
odřezanými ušními boltci. Šmilauer.
čuleba: han. čoleba nešika, tupec L (PS:
pokrytec); čidaba nadávka staré ženě Rs. Nejasné.
culík chod.: zimní pletená čepička pod širák; jč.
čurík Duš. 1.9; vč. čunda Kotík. — Snad patří k
ukr. r. čulok, b. čulka punčocha. V češtině tedy
žertovně přeneseno na obal hlavy; není však
známo, kdy, jak, od koho. Slovo je z tureckých
jazyků.
čulisný, čoulisný ČMF 16.233, čulistný: hezký
LF 27.358, zvědavý Ppz, čulizný líbivý ČL 29.7,
čulizný směšný, spásovný Jg, čulisný úlisný (?)
PS. — Nejasné. Nejspíše bylo pův. *čudesný
(jako je sic čudesný) podivný, podivuhodný.
Protože základní čudo (viz) ve spisovné češtině
zaniklo, měnil se snadno tvar a pak i význam této
odvozeniny.
čuma: mor (PS z Havlíčka: z ruštiny); tak i sic
pol. ukr. r. sch. b. Z aromun. tšuma nádor, mor.
čuměti lid. pejor.: 1° dívat se zvědavě, hloupě
ap., 2,° nečinně, vyčkávavě někde pobývat SSJC,
též čunět (Hal), očumovat, čumejdovat,
čumákovat; subst. čuměná, ču-menda podívaná;
čumil zevloun. — Mor. čumět = seděti někde v
nečas (= v nevhodnou dobu, nevítán, nepozván).
Zdá se proto, že čuměti je variantou tvaru Čupěti
(záměna retnic p/m), který je dobře zastoupen v
sic čupieť dřepěti, nečinně seděti. Sic čupiť sa, byt
uČupený, sedět přikrčený, upomíná na i v Čumil.
— Útvary „pohybomalebné" (cum grano salis):
podobno je lit. tüpti a tupěti dřepěti.
čuňa mor. vulg.: huba; čuňák hubička, polibek;
val. čuňák prasečí rypák, č. čumák čenich (psa a j.
zvířat). — Asi z *čuba huba (sin. sch. čuba huba,
pysk), jež samo se zdá být obměnou slova huba.
čundati: tleskati ručkama (při dětské říkance
čundy čundy ručičky ...), u Jg též čudynat, stč.
čudnovat (u Gb pod c-), han. čondat Svěř. Z
interjekce čundy (han. čonde-čonde KpU), jejíž
původ je nejasný.
čundrati, čundrovati lid.: klouzati se na ledě,
Čundr klouzačka (přen.: zábava, výlet, odtud
nové čundrati se toulati se). Z něm. (t)schundern
t/v. (Jiné čundrat viz pod Čutati.)
čuně, Čunče: sele, čuník prasátko. Z vábící
interjekce čunal (han. čonal), čuma! Jg; srov.
dluž. téinal, téunkf; pův. čuf (pd. czu! ciul·, ču sic
v Gemeru LS 4/5.165) + nabízecí na, jako se volá
na kozu koza-na!
čupati msl. han.: jen v do- se něčeho =
dohledati se, dosáhnouti, dopracovati, dopíditi se
Β-Kol-Voz. Snad krajová obměna za dočuchat se
dopátrati se B, což je od čiti.
čupr
čupr: asi kolem 1900 módní nesklonné adj.,
'hezký' {čupr holka, čupr kabát atd.); porůznu se
drží dosud: SvB-SSJČ. — Sic. čupr a šelmovské
děvče K. — Zachytit vznik takovýchto slov není
vždy možné; zdá se však, že to je jakási pepická
zkrácenina nářečního (zm.) čuprný = čiperný, asi
jako nyní mládež říká to je bezva = bezvadné.
Příjmení Čupr bude asi jiného původu.
čupryna laš.: chumáč vlasů vpředu hlavy. Sic.
čupřiny. — Z pol. czupryna, to pak z br. ukr.
čupryna t/v. V češtině přijato nyní do spis. jazyka
jako čupřina asi přímo z polštiny nebo z r.
čupřina. Od čub, vlastně od druhotvaru s p.
čurati lid. a dět.: močiti; vč. čuryna moč,
brynda, sem Jcocuřina kořalka PS z *ko-čurina;
stč. nč. čičati močiti Gb-Jg z *čiču-rati. — Sic. vy
curat sa vymočit se Κ ζ Bern. Pd. ciulac močiti (o
dětech). — Pův. význam byl crčeti, tenkým
proudem téci, ten dosud v msl. čučúrat Voz
Hnouti se, laš. čuřit pršeti, jinde porůznu čurkem
(čičúrem čurym čurýč-Jcem čurkom apod.) téci.
Sic. Čurčať, čurkotať. Hl. čurac, čulac, dl. téuras
téulas ZfS 7.355, pol. ciurkac, ukr. čurkaty, b.
(ču)čurkam crčeti. Je i něm. (švýc.) tschuren.
Slova zvuko-malebná; podobně lit. čiurénti crčeti,
lot. čurinat močiti (o dobytku). Totéž se vystihuje
paralelním základem cur-: sie. cicurkať crčeti,
kapati, téci (ci- expresivní zdvojení, k zdrobňující),
tiect cícerkom (cicorkom cíč-kom cidlikom
cíkorom), odtud cícerkať cíceriť cihoriť; s cíkorom
srov. vč. cejkat. Pol. ciurkac, sin. cureti, sch. curiti
crčeti.
čuřidlo: netrefa (Blahoslav u Gb); mrzká osoba
(Kollár u Jg); msl. načačuřit sa obléci se nevkusně
Mal; sie. čuridlo dítě n. žena
D
da stč. (jen 2 doklady z jediné památky): ba,
ano. — Sic. da ba SSJ. — Nejblíže je r. částice da
1° přisvědčující ('ano'), 2° tázací s odstínem
překvapení ('tak?, jistě, skutečně?', srov. č. ano'i),
3° zesilující jednotlivá slova ('vždyť, ale přece').
Dále je příbuzné hom. δή (z *dä), částice důrazu
('jistě, ovšem'), snad i (s přísuvným n) ř. υήν (th <
*dh) částice jistící ('jistě!'; iron. 'snad'). Konečně je
snad toto vše redukcí z dvojslabičného adverbia
addhä (je v ind.: 'sicher, fürwahr', a v sic. ozda,
azda).
ďábel, -ský, fem. ďáblice; stč. vyslovováno
dyja- djá- diá-, z tohoto pak dá-. Tabuové
zkráceniny nebo změny (v. Zubatý 1.2.62, Kořínek
LF 60.29) jsou stč. dias > das (též dés), nč.
dách(ant) ďák dajk das ďásek ďasík. Zdrobnělina
diblík z *dieblík; snad totéž je laš. džyvlik,
pohádková postava, která se
109 dacan
směšně ustrojená; bázlivec K. — Pol. 16. stol*
czurylo ,,o blažnie-stroj nisiu" (Brü), pd. ciu-rydlo
člověk k ničemu, br. (Nos.) čurila nečis-tý(?),
plachý člověk. — Zdá se, že to bude asi
zkrácenina z *čepuridlo od slova, které je v ukr.
čepurytysja zdobiti se, zdobně se oblékati, paráditi
se, bělor. čapurycca t/v. Odtud, příklonou k
czupirzyc sie, pol. czupi-radlo (nář. czo- cu- ko-)
ohyzdná a výstředně oděná osoba. C. a sic. slovo
je tedy z polštiny. — Jiné však je nč. čuřidlo
smíšek PS z Her-bena: je od čuřiti se smáti se,
srov. dále učuřovat se, viz štířiti. (V Polsku mají
však czurylo za slovo znetvořené z Cirullus =
Cyril; viz naposled PJ 1961.33.)
čuš interj.: fuj! Rzr (čuš, čuš, to je hanba).—
Bud je domácí a příbuzno se sic. čušať (viz; v sic.
je to rozkazovací způsob s přeneseným
významem, rovným s fuj! na psy) nebo bylo ze
slovenštiny importováno.
čutati lid.: hrát kopanou SSJČ; vč. místy
přetvořeno v čundrat t/v Pt. — Z angl. shoot
stříleti (říká se: vstřelil gól ap.).
čutora sic: 1° polní láhev, 2° dlouhý náustek
dýmky (žertovné užití, jehož základem je
představa, jinde hojně doložená, že tabákový kouř
se ,,pije"). Proniklo v prvém významu, ač slabě, i
do češtiny (PS má i ojedinělé čutera a čutura).
Odvozenina čutelka 'lahvová dýně' byla v č. běžná
za Jgd. — Z mad. csutora, to pak je z balkánských
jazyků (rum. ciutura z lat. *kiuťulus), Kniezsa 620.
čuvač: druh psa. Asi patří k sch. a^bulh. nář.
čuvati hlídati (Šmilauer). (K. Čapek mylně myslel
na čuvaš.)
čvachati, čvachtati, čvaňhat: viz cákati.
objevuje v plamenech a způsobuje jejich vysoké
vyšlehávání Šr. Sem snad patří i da-chamačka
čarodějnice (u Kyjova) (-mačka = kočka?).
Rostlina ďáblík Calla, stč. doloženo diblík, za lat.
dracunculus (je plna jedu, jako se to věřilo o
dracích). — Sic. diabol. Hl. dl. djabol, djas, pol.
djabel, diasek (obé z č.), djachel; sin. sch. b. r.
diávol. — Z lat. diabolus popř. ř. διάβολος, vi. =
utrhačný, pomlouvačný.
dabrovat han.: žebroniti, zm. damčit dotěrně
žádati. Nejasné. Κ dlabati 2°?
dacan val.: darebák Hzl (Hranicko), t/v z
Čapka-Choda má PS; han. přihlouplý člověk B;
vč.: tlouštík Po v. Han. ojediněle se zmírňuje na
can KpU. — Podle Trávnička LN 14.6.1942 je d. z
příjmení: prý (A. Babek) ze jména jedné
prostějovské rodiny, jejíž jeden člen se proslavil
jako lotr.
dadati 1 10
dadati, slovo „dětské řeči": spáti. Srov. papati,
kakati, zdvojení slabiky s a, snadno vyslovitelné.
dach slez. sic: střecha; chod. sic. doch. Z něm.
Dach t/v, v slez. přes polštinu.
dalamánek, za Jg: bílý chléb. Snad z fr. pain
ďAllemand = německý chléb Jg; pak by bylo
přejato přímo od francouzských vojáků.
dále, stě. nč. fem. (= vzdálenost), nč. dálka (-ka
podle šíř-ka, výš-ka, hloub-ka), mor. expr. (spis.
básn.) (z)dálava (srov. mor. šíř-αυα, sic. výš-ava);
sté. *vz-dálu > vzdál(i), zdál = na vzdálenost;
komp. dále, další; dálný, mor. též dální; né.
termín dálnice; daleký z ^dalj-ok^, přípona -ok'b
připojena podle široký (srov. stálé spojení široko
daleko), vysoký, hluboký, adjektiv pro velké
rozměry (Trubeckoj BSL 24.133); stě. dáliti, nč.
jen s od- vz-, — Sic. dala, dialka, daleký, dial,
ďalej, dialava, nář. též delaký s tvrdým, d, dálako;
změkčení v ď snad anticipováno z l (spodoba). —
Všeslov. Psi. bylo dalb a dala fem., dalbM* (-
búb), daleka; vše z adv. *dalb, jez se^rovná (až na
rozdíl znělosti djt) litev-skému toli a lotyšskému
táli daleko (pak je i lit. tolůs vzdálený, ř. τηλοϊ
Zubatý 1.2.94); Otr^bski LP 8.307; pokusy o další
analysu jsou jen nejisté domněnky. Příbuzno bude
i mad. távol daleko.
dales: stav, kdy je člověk bez peněz. — Z něm.
arg. Dalles t/v, chudoba, nouze, to pak je z jid.
dállus chudoba. Mad. dálesz bída je rovněž z jidiš.
dáma, doloženo od 1721; dámský. Tak i sic.
pol. rus. aj. Z franc. dáme, to pak z lat. domina
paní.
damašek: druh tkaniny (od Rohna), stČ. sic.
damask. Pol. adamaszek, něm. Damast, it. šp.
ddmasco. Sic. damaškat upomíná na it. damascat-
ura damašková práce. — Vše od jména syrského
města lat. Damascus, odkud ten druh vyšel. —
Podle téhož města byla zvána i damascenská ocel,
z ní šavle damas-cenka, od adj. lat. damascěnus
damašský; damaskovati = vykládati ocel zlatem.
Srov. sch. damaskija z damaskěnus, b.
damaskinja, sch. demeskinja aj., p. demesz(ka). —
Rovněž druh sliv: damazina PS, mor. damastinka,
damastilka (neporozuměním zamastilká), da-
maška. Pol. damascena, damaszka. Vše též z
latinského, popř. domácího adjektiva.
daň, od stě.; daňový. — Sic. daň, pol. hl. dl.
ukr. daň, r. dan\ b. sch. (stár.) dan. — Stsl. psi.
danb: od kořene dö- v dá-ti příponou -ni-; srov. s
jinou n-ovou příponou lat. dö-num, ind. dá-nam
dar. — Sic. je též plur. dánky: srov. střčes. dank,
sch. danák, b. danák daň, hl. dl. dank dar z
(^dan'bk'b). Ze sic. přejato a do žen. rodu
převedeno je mor. lid. dáňka. — Původní daně
byly bud kultovní (dary božstvu), nebo poddanské
(dary knížeti). Byly to zprvu skutečné dary, zcela
dařiti
dobrovolné, jejich velikost se řídila podle
zámožnosti dárce. Zprvu spočívaly v draho-
cenných předmětech, později v naturáliích
potřebných k živobytí knížete a jeho družiny. Tak
se pochopí přítomnost kořene dá- = dáti.
Vynucování a mocenské ukládání daní je až
pozdějším stupněm. (O tom, zvi. o stavu u
polabských Slovanů, VI. Procházka Práv-
něhistorické studie 1.1955.178.)
danda vě.: houska; mor. dandula uzená do-
mácí klobása. Původ nejasný.
daněk 1°: kupka sena jen zpola suchého.
Nejasné.
daněk 2°: druh obratlovce, stč. daněl(ík); u
Zídka danikl; fem. u myslivců dosud s l: danělka,
nář. msl. danihelka (změtením s Da-ni(h)el). —
Sic. a pol. daniel z češtiny; hl. dank. — Přejato ze
západu (it. daino, fr. daine), aniž lze přesně říci, z
kterého jazyka; neboť v stč. ihned přichýleno k
osobnímu jménu Daniel (obé psáno stejně:
danyel), pak k jeho domácké formě Daněk (ta trvá
dosud jako příjmení). Prvotní pramen těch názvů
není znám.
dar, darovati; dařiti, nyní obyč. s ob-; dárce, -
kyne; darmo (přípona -mo jako v kradmo aj.) =
darem, bez náhrady, > bez příčiny, bez výsledku,
marně, odtud zdarma, zbůhdarma, (zkříženo se
vzbóh = nadarmo, marně), nadarmo; mor.
podaremky (srov. potajomky); darmo-dej -dal -
chleb -šlap -žrout; mor. darmo-vis druhé sukno
(asi jako „námořnický" límec, ale větší) na zádech
haleny, ozdobené, jakoby zbytečně tam visící; sic.
darmober aj. Z darmo odvozeno daremný
bezcenný > špatný > nicotný > ničemný, mn > bn:
darebný, z toho pak dareba, darebák (tak i sic.) =
mravně špatný; ale vč. darebnej je 'churavy' Pt. —
Všude jinde též dar, luž. pol. ukr. darmo atd. —
Psi. stsl. dar'b, dařiti, darovati; da-r'b od dáti,
příponou -ro- jako ř. (ale ntr.) δώρον a arm. tur
t/v.
darda 1° v stř. době: kopí. — Pol. sin. sch. dar
da, ρ. též dard, sch. dříve i dar ad mask. — Z it.
dar do t/v, to pak z germánštiny.
darda 2° nč.: druh karetní hry, sic. dardlík.
Původ nejasný.
ďargatý ďargavý ďargos laš.: kropenatý. Z
mad. tarka pestrý, strakatý. (Šmilauer.)
dařiti, bez se (= učiniti zdařeným) jen v mor.
písni dař pán Bůh a č. zdař Bůh, zdarbu Sm 234,
odtud nazdařbůh, u Paky nábuzdař. Jinak je jen
zvratné d. se, též s na- po- vy- z-, odtud postv.
zdar (z toho na-zdar, pův. = budiž ke zdaru!), dále
zdárný, nezdara < nezdárný, mor. podárný,
podara, nepodař. — Sic. dařit sa, pol. (z)darzyč
(zdarzy bóg co jest niepodobno; cit. z Brü), z. sie.
wydarzyé sie, zdarny, niezdara; hl. radzié so, ale
dzelu zdarl, dl. razie se, ale i (z)daris se. — Psi.
toto dařiti není totožné s dařiti obdarovati (tak spr.
Zubatý 1.1.131), ale odpovídá stupněm kořene a
významem litevské-
dáseň 11
mu dórinti = činiti zdárným, vésti ke zdaru;
základní der- je v dereti dařiti se. U Slovanů má
tedy kořen 2 podoby, rad- a dar-. Κ prvé se hlásí
jako příbuzenstvo něm. ge-raten t/v, opak je miß-
raten. V které skupině jazyků (bsl. či germ.) nastal
přesmyk, nelze říci. Viz i děditi.
dáseň, stč. též dásň gen. -i a dásno, znamenalo i
hltan a patro v ústech; nář. dásno, jásno. — Sic.
dasno diasno jasno dáseň. Pol. dziaslo (stpol.
dziasna, též = hltan), hl. dzasna plut. ntr. patro, dl.
zěsna plur. ntr., zesloy ukr. jasný a jasla, r. děsná,
sin. dlesna dlasna, sch. desna, b. nář. desni. — Psi.
asi desno ntr. nebo d$sna fem., někde však >
deslo. Asi z *det-sna; v prvé části vězí ide. název
zubu (lit. dantis, lat. dens gen. -ntis atd.) podobně
jako v lot. duntas dáseň (Schwyzer KZ 57.259,
Solta 27), druhá část je nejasná. Prus. dantimax
dáseň má v 2. části útvar příbuzný s lot. maks
pytlík, mošna a dále s lit. malcšna pouzdro, si.
mošbna. Je možné, že v -sna tedy vězí *[mok]sna,
zkrácené arci již tehdy, dokud s ještě nepřešlo v š;
-snb nemůže zde býti totožné se starou příponou -
snb (jaká je v píseň, báseň ap.), neboť ta přistupuje
ke kořenům nebo kmenům slovesném, zde však
det- je základ substantivní. Že název dásně bývá
spojován s názvem zubů, o tom svědčí sin. zobina
(od zob zub) a něm. Zahnfleisch.
datel 1°, chod. jetelec (*-bCb jako v luž.), mor.
datel jatel jetel zacel. — Všeslovanské: sic. datel,
pol. dzi$ciol, bulh. nář. detel atd. — Psi. bylo
původně asi detelb, z *den-tel-jb < del(b)-tel-jo-s
= dlubatel, od kořene, který je v dlubati, dlobati,
dlabati: datel dlube zobákem do chorého stromu,
hloubí dutiny, hledaje larvy; disimilace l-l > n-l,
náležité e v kořeni před -tel-. Meh LF 54.234.
datel 2° nebo plur. datle, arg.: paklíč. Z něm.
Daltel t/v; prvé l vypadlo disimilač-ním vlivem
koncového l. Něm. slovo je z názvu hebrejského
písmene daleťh (jistý druh paklíčů svým tvarem na
ně upomíná), vzniklo tedy mezi židy. Knobloch
ZfrPh 74.1958.93.
dáti, sloveso původně athematické (3. plur. stč.
dadie z dadetb), ale přešlo k jotovým (3. plur. dají,
imper. stč. daj > nč. dej atd.). Obdobně sic:
dám...dajú, dat. Z imperativu místy vzniklo nové
sloveso: č. nář. dejkat (=^ říkati dej!) NŘ 1.224,
22.254, zm. dékat (dé = dej), dejmovat ( < dej mi!)
B. Hojnost složenin: do° po° při° aj., ale některé
mají zvláštní význam (viz níže). Odvozeniny: staré
dar daň (viz); novější: dávka; oddivhy (stč.
otdatvy, nář. jě. vodatve Krš-Kubín, vodadby
Vydra 52, chod. voradby) zdavky Hor.; podávky
vidle na seno; přídavek; závdavek, stč. zádavek
Luc, mor. závdanek, od zavdati dáti díl ceny
napřed Táb; prodej výdej údaj; poddajný; vydatný
zdatný udatný
1 dáti
směrodatný; od obrozenské doby je přídavný v ρ-é
jméno = adjectivum. — Význam. Dáti = odevzdati
do vlastnictví bez (přímé) náhrady, poskytnouti PS;
protiklad sloves dostati, přijmouti, vzíti PS; ve
většině případů naprosto není ani u prostého dáti
představa daru, věnování, tím méně u složenin;
proniká pojetí 'ze své moci, schopnosti něco
obrátiti, popustiti k něčemu (d. lhůtu, víru něčemu,
výhost, průchod pravdě), ve prospěch něčeho,
dovoliti, nechati, zaměřiti svou činnost k něčemu':
nedalo mu to, aby, dal si říci, dal na sebe cekati,
dal si záležet, dál se vidět, jak se dá ( — je možno).
Někdy je třeba uznati elipsu: ten mu dával jméno
lumpu Rous, pod. již stč., s gen., pak i s akus.
{dával mně padúchy zvyjébené Táb 238, podobně
Sm 38), odtud perf. nadati komu lumpů, nadávati,
nadávka; dáti si ber do; já tě nedám nikomu, aby ti
ublížil; mor. dat syna, aby se učil zedníkem Β; dat
v nohy = dáti se na útek, dat do kyt t/v. Pekárek
109 = dáti ránu koni do stehen bičem nebo ostru-
hou. Odedávna se dáti mísí a kříží s díti v tvarech i
významech, takže i dáti znamená položiti (kam jsi
to dali), zasaditi (dáti ránu, dáti gól), odevzdati (d.
v sázku), dáti sě vinen; vložiti se (dáti se do práce,
do jídla; do služby, na řemeslo;v dal se do mne);
msl. vdát sa = vejíti se NŘ 15.72; poddati se =
podložiti se. Podobné zkřížení kořenů do a dhě je v
latině, srov. i něm. sich hingeben atd. Španělština
dokonce má vazby jména + dar „skoky dávati" =
skákati, o tom Dubský SPFFBU 4.77. Ve
valašském nářečí jsou vazby, kde dat sa má
takovou funkci jako č. spis. jmouti se: dala sa
plakat Β = jala se + inf., srov. však ě. dal se do
pláce.
— Ze složenin zvláštní významy mají: prodati
(sic. předat, p. sprzedac) verkaufen, vi. dáti něco
za jistou cenu (zač to dáte?); udati někoho (policii
apod.), pův. udati pravdy na někoho Zubatý NŘ
14.141, mor. sdáti = dáti zpět (na peníze); č.
zavdati si; mor. podat sa Β = podařiti se je vliv
slova podařiti se, chápaného, jakoby bylo od dar
(ale má jiný původ!). Nepatří sem sundati zandati
přen-dati vyndati apod. (viz ondati!), také ne vdáti
(viz to) a mor. podat sa (viz doba 2°). — Ustrnulé
výrazy: sic. nebodaj, č. bodejt (viz).
— Všeslov., všude s podobným bohatstvím
významů. Psi. bylo damb dasi dastb dam* dáte
dadgtb, z *dö-mi atd. (nikoli z *dó-d-mi) Kořínek
LF 65.445, Szemerényi ÉSR 1.7. Jen 3. plur. stč.
dadie z dä-d-, útvar s „lomenou" reduplikací. Ide.
kořen dó byl aoristový (3. sg. stind. ά-dä-t), proto
présens je tvořen druhotně, nestejně: lit. dúo-mi,
lat. do, ale se zdvojením sti. dádámi, ř. δί-δω-µι.
Slov. damb se rovná — spolu s lit. dúomi a arm.
dam — oněm tvarům indickým a řeckým, ale bez
jejich reduplikační slabiky; význam futur o vý se
vyloží z toho, že kořen dá-
datle 112
má význam „determinovaný", jednodějový
(Fraenkel IF 60.142). Pres. je nový, č. dávám.
datle, stě. da(k)tylf datel (toto ze střhn.). — Sic.
datla. Pol. datly v 16. stol., hl. sin. datla. — Z ř.-
lat. δάκτυλος — dactylus, odtud je it. dattilo a
střlat. datalus, datilis, z toho pak něm. Dattel a
naše formy, s ti.
dav: v sté. abstraktum, 'tlačení (nápř. břišní při
porodu), útisk', pak dav lidský (v lidu) = stisk,
tlačenice lidí. Tedy post-verbale od dáviti (v. to).
V střední době je to již konkrétum = hustý zástup
lidí.
davídek arg.: ,,malý zbytek něčeho, kupř.
tužky" Kt 6. — Od David; spojovacím prvkem je
tu malý vzrůst biblického Davida. Knobloch ZfrPh
74.1958.94.
dáviti: tlačiti, tisknouti, stč. např. vemeno při
dojení, trn do těla, cokoli v lise, člověka v
tlačenici, d. se ([lidé] k tělu sv. Alexia vždy sú sě
dávili, že ledya pro lidský dav vešli do kostela). V
stř. době 'dusiti, rdousiti' (kočka dáví myši), d. se
'dusiti se, míti stažené hrdlo', d. se krví apod. =
původně míti hrdlo ucpané krví, odtud přeneseně
'chrliti z hrdla, blíti'; nč. dáviti se kašlem apod. a
konečně nezvratné nč. dáviti blíti (dav- je
eufemisticky skryto v honiti, chváliti Davida).
Han. dackat 'mačkat' KpU má zakončení podle
mačkat. — Všeslovanské: sic. dávit a obdobně
jinde, ale hl. dajic, dl. dajié. — Zřetelné
příbuzenstvo je v avest. kořeni dav- téhož
významu. Viz i dláviti!
ďavkať džavkat ďavčať sic.: štěkati. Κ tomu
patří zajisté i č. lovecké vydávat t/v. Hl. ščowkac
(št místo ď, § 11), pd. dziawkač, r. tjávkať t/v, b.
dzavkam. — Starobyle slovo zvukomalebné.
Příbuzné je ř. υωνσσω t/v. Meh SbDečev 49. Viz i
štěkati. — V češtině bylo ď pozměněno v ňafat:
záměna zub-ných d\n, vk > fk, k vypuštěno.
dávný i (též stě., mor. nář.) dávní; dávno;
starodávný, dávnověký; stč. dáve ráno. Zvláštní je
spojení jako: to je pro tebe dávno dobré = až dost.
— Stsl. dave kdysi, άανυητ, sic. dávný, pol. dawny
-no, ukr. davi dnes ráno, davnyj, r. nář. dave
nedávno (str. dave včera), davnyj, sin. dave -i dnes
ráno, dáven, sch. davan, b. o-devě nedávno. —
Psi. dave a od něho odvozené davhm> souvisí
jistě s arm. tev trvání, ř. δήν (*dväri) a dále s doba
1°, totiž s *dovä. Dloužení v prvé slabice (a = *ö)
je asi emfatické, § 1.
db4ti: stč. tbaju tbáti, postv. tba, dba, asi 'péče',
netbavý, netbalý; nč. dbáti, nedbáti, zanedbati,
pronedbati, (ne)dbalý; laš. dzbač Lp, dbát Malý.
— Sic. dbát, pol. dbac, br.-c' ukr. dbaty. — Zdá
se, že původní význam vězí v obratech, kde
nedbáti znamená ne-rozpakovati se, neváhati. Stč.
a když jemu (sv. Hilarionovi) hroziechu jeho
přívuzní a řkúce, že tu lidi hubie padúchové, netbal
jest umřieti, aby zbyl smrti, točíš věčné
debř
Ote 154& = byl hotov, připraven umříti tělesně.
Val. on by nedbal sa oženit, dyby ho kerá chtěla Β
(podobně msl. Mal) = rád by se oženil. On by
nedbal, dybych ho třebas celý rok živila zadarmo
Β = ,,rád by přijal". Han. on be nedbal gront si
vžit, ale práco strčet jiném Vyhlídal Z han. kraje
416. Sic. prišiel som sa poshovárat o nedelnej
škole; nedbal by ju otvorit před riadnou školou =
rád bych ji otevřel, chtěl bych ji otevřít. Další sic.
doklady má Ďurovič Modálnost (Brat. 1956) 121.
Tento význam, jejž pokládáme za výchozí, se
shoduje s prvotním význemem lat. dubitäre (je
doložena i 3. sg. dubat!) = rozpakovati se,
rozmýšleti se, váhati, otáleti, zdráhati se. A tak lze
přijmouti, že drbati je příbuzno s lat. dubäre.
Významy se pak v obou jazycích vyvíjely dále, a
to k 'zamýšleti' (dubitaverat Augustus
Germanicum rei Romanae imponere) = A.
zamýšlel postaviti Germanika v čelo římskému
státu), potom však různými směry: v latině-k 'roz-
mýšleti se, býti v nejistotě, pochybovati', u nás k
'pečovati, starati se o něco (stč. překládá curare),
hleděti si něčeho'. Stč. občasné psaní s t nebude
tedy než písařská manýra, založená na mylné
úvaze; d je už v Alexandreidě. — Lit. dabóti
achtgeben bude z pol. nebo bělor.; a vkladné;
redukované bóti je většinou jen po záporu·; jen se
záporem je pak atbóti; stran at- srov. stč. po-dbati
postarati se. Meh SbMlad. 357; tím odvolávám
Rech. 66n.
dcera: stč* dci gen. dceře i novotvar dcera;
nč. jen toto; stč. zlá dci, zlá dcera meretrix (srov.
zlosyn). — Sic. dcera, pol. cor a, ukr. doč gen.
dočery, r. doč' g. dočeri, sin. hči gen. héere, sch.
kci gen. kcere, b. dášterja, stsl. dťbšti gen.
ďbštere. — Psi. ďbkti, kmen na r (přípona jmen
příbuzenských -ter-); lit. dukte gen. -eřs (též
dukra: přešlo k ä-kmenům), stpr. duckti, gót.
daúhtar, sthn. tohter, ř. υνγάτηρ, arm. dustr, ind.
duhita, av. dugddar-. — Ide. *dhugh9ter-; v slov.
zaniklo zde 9 beze stopy, takže gt > kt přímo
sousedily (proto se pak měnily dále jakožto
skupina souhlásek). Vlastní význam základu není
znám. Příbuzno je i pastorka.
deblati: vč. (u Miletína) na° něco (např.
slamník), příliš nacpati; něco někam (slámu do
slamníka). — Asi od debeH silný, tlustý, pevný
(v češtině jinak nezachovaného): je v jihosl. a
ruštině.
debř, stč. (nč. jen knižně), též v míst. jm. Debř,
Debrný, Dobrná (o labialisací). Nář. strč. dejbří
sráznó údolí, výmol, mor. debřa, gebřa zmola,
roklina, příkrý úval. — Stsl. ďbbrh a (asimilací κ
k násl. b) dbbrb, stp. debrz gen. dbrzi, nyní nář.
debra debrza (i dziebra přesmykem měkkosti),
sin. deber, r. debr\ ukr. débr, sch. v míst. jm.
Dabar. — Psi. ďbbrh od predßlov. *dhub- býti
hluboký, srov. lit. (s jinou r-ovou příponou)
duburf/s
debsati 11
hlubina, jáma, dubús hluboký, proláklý, lot. dubra
bahno. — Prvotní význam těch balt. a slov.
substantiv byl výmol, tj. hlubáň vymletá vodním
vírem nebo příliš silným proudem, a t«p v řece
nebo na louce (když při povodni voda teče přes
louku), pak výmol od dešťové vody na úbočí
kopců a hor, strž.
debsati stč.: dupati (debsánie noh často), nč.
jen u Světlé, postv. debs dupot (: d. cho-dícieho).
Sic. udapsený udupaný. — Inten-sivum (příponou
-sa-) od .depati (je v sch.) dupati; příbuzno je
deptati.
debužírovat, pol. deboszowac. Základem je fr.
débauche hýření, ale č. d. je výsledek křížení s lid.
bužírovat (zná od Slavkova Gr), bunzirovat (zná
KtD- Svěř -Kol), což jez něm. burschieren hýřiti
(od H. Sachse). Treimer 91 cituje něm. bungieren
'bechern.'
děd, dědek -eček -ouš(ek) a j. (s rozličnými
odstíny citovými). — Všeslovanský název
příbuzenský (stsl. děďb, sic. ded, pol. dziad, ukr.
did, sch. djed atd.); přeneseně = stařec. Slovo
,,dětské" řeči, vzniklé lomenou re-duplikací
prostého *dě: dě-d-t; obdobně jsou tvořena lit.
dědě strýc, ř. τήυη babička; u slov tohoto druhu
není záruky, že jsou starší než praslovanská. — U
většiny Slovanů jsou zajímavé odvozeniny: *děd-
iíb (č. dědic, pol. dziedzic, ukr. didyc, r. dedič\ sin.
dědic, sch. djedic) = heres. Vzhledem k tomu, že
vláda nad majetkem rodiny (zádruhy) náležela
zpravidla nejstaršímu muži, tj. dědovi, je možno
slovo dědic chápati jako starobylý právní termín ve
smyslu nejen ,,potomek dědův," ale i „nástupce
dědův v držení jisté moci." Pojem dědic je tedy
praslovanský. Obdobně dědina = původně
zádruha, tj. majetek, jímž vládne děd, pak rodový
statek, pozemkový majetek, nemovitý majetek
(kdežto movitý = statek; sic. statok = dobytek!),
rodová ves (obývaná lidmi téhož rodu, což se
zračilo v místních jménech na -ice: Svémyslici =
rod Svémyslův), konečně pouze ves. Stč. dědinník
= chudý zeman n. svobodný sedlák. Nový význam
slova dědic zplodil i nové sloveso zděditi = dostati
v ,,dě-dovskou" moc, později též pouze 'získati'
cokoli. Mor. vy děditi koho = ze svého majetku
zaopatřiti věnem n. podílem (Křen 2.268; PS z
Preissové, Herbena); naproti tomu v C. = nedáti
povinné dědictví!
děditi nář. neosobně: jíti k duhu: zm. dědí mu
B, vč. (Pt aj.) stejně tak: holce tady dědí = holka
přibývá na váze (přijde-li městské dítě na venkov).
Výjimečně i s pod-mětem: mor. tabák mi nedědí =
neprospívá Kt 6.21. — Příbuzné je lit. dereti býti
prospěšný (tai dera paukšciams, to je ptákům na
prospěch). Pak by tu byla asimilace d-r > d-d
(snadná i vzhledem k časté záměně dir, § 6),
nastalá asi v době, dokud ještě byl v češtině 3. sg.
*derí, s r, nikoli ř.
ö Machek — Etymologický slovník
3 dělati
Forma ded- pak způsobila přichýlení k děditi =
býti dědicem. Toto české sloveso je tedy jediným
pozůstatkem primárních útvarů s kořenným e.
Dále je příbuzné dařiti se.
děhel: rostlina Angelica. Stč. děhel děhýl. Pol.
dziegiel, ukr. djahel -il -yl, r. djagil djagel degel
dzingel (toto z pol.). — Málo jasné. Snad vzniklo
oboustranným zkomolením něm. výrazů asi jako
(Wil)de Engel(wurz) nebo (Wal)d-Engel(wurz)
nebo podobných. Přejato musilo být podle toho
před změnou g > h a dokud byly nosovky. Z
češtiny pak bylo přejato do polštiny a ruštiny.
dehet, dehtovat; dále je v míst. jm. Dehtov, sic.
Dehtáry. — Sic. decht, pol. dziegiec, ukr. dehot, r.
degoť, gen. degtja. — Prasl. degttb; přípona -'btb
jako ve jméně druhé zplodiny pálení kop-^tb, č.
kopt. Baltský protějšek lit. degútas, lot. deguts se
liší jen tím, že přešel k o-kmenům. Vše je od
slovesa, jež by odpovídalo litevskému degü děgti a
lot. degt páliti (srov. i stind. dáhati t/v); u nás bylo
změněno v žegq (viz žhnouti), v dehet se však d
zachovalo, poněvadž se toto slovo stalo odborným
termínem a tím se v povědomí mluvících
odloučilo od slovesa, které znělo ide. *degh-ö.
Dehet byl vypalován z březové kůry v milířích.
dehna, jen v stč. slovnících (Klaret a d.):
cacodaemon ( = zlý duch; podle Gb). Zdá se, že je
totožné s pol. dziggna skorbut a rus. -csl. degna
(db- ďb- do-) jizva, střbulh. ďbgna t/v. Polské
slovo dovoluje pomýšleti na souvislost s kořenem
deg- (v. dehet) páliti (§ anticipací nosovosti z -na).
Je doloženo i strč. dehen ,,hnilost jistá". Je-li to
spojení správné, možno stě. význam pochopit asi
tím, že nemoci byly dříve pokládány za účinek
zlých duchů do těla vniknuvších.
dějnicě dienicě dínicě dýnice stč.: pokrývka,
čaloun, koberec. Stpol. dzianica. — Nejasné. Z
*dě-n>b, participia od dě-ti, c. díti ve významu
tkáti, plésti apod., doloženým např. v polštině?
dejvorec: rostlina Caucalis. Stč. dajvorec, z
něm. Daiworcz (citováno v herbáři Jana Černého
25).
deka, stč. dek mask. (místo starších krov,
příkrov): pokrývka, zvláště na koně. Sic. deka. —
Ze střhn. decke.
děkan, již stč.; z pozdnělat. decänus před-
stavený deseti mužů (v církvi: 1° mnichů; pak 2°
dómské kapituly; 3° za Jg. asi tolik, co nyní vikář;
konečně 4° správce větší fary, v okr. městě apod.);
podle významu č. 2 zván tak i volený správce
fakulty, což se udrželo. Sic. děkan. — Souvisí s
lat. decem deset, utvořeno podle prlmänus.
delace, vm. detací: lhůta, odklad (B, Hor:
lidové!). — Z fr. délai t/v, jež bylo upraveno
zakončením -ace, -ací, známým ze slov jako
mutace a mutací, přejatých z latiny.
dělati (stsl. dělati, r. délať, ukr. diláty,
delina 114
ρ. dziálac atp. všude). Stejný význam a hlásková
blízkost (až na rjl) slov ř. δράω (od něho je i
δράµα divadelní hra), lit. daran darýti a lot. dařit
umožňují pochopit dělati jako člena té rodiny: je
to pak iterativum, se zdloužením v kořeni (ě > ě),
od dvojslabičného kmene *derä-; jeho koncové α
je rovněž v ř. a v litev. prézentu. Dělati má vokál
kořene vlastně v původní kvalitě (e, arci
zdloužené); naproti tomu řečtina nechala e
vypadnout (před „těžkým" kmenovým ä je to u ní
v pořádku!), baltština pak e asimilovala k ä. Tedy
balt. *derä-ö > daran, slovan. *derä-jö > delajq.
Rozdíl r χ l nemůže padat na váhu.
delina mor.: deliny prkenná podlaha v konírně,
de(l)ník kůlna bez patra, (vy)delovať vy(de)liť
opatřiti místnost prkennou podlahou. Z dolnoněm.
děle (,= spis. Diele) podlahové prkno; -ina jako v
mostina, podlazina. Proniklo nejprve do Slezska
(tam jsou ta slova nejvíc rozšířena), odtud na
Moravu.
délka: stč. déle, dél (ustálená stč. spojení: na
dél, vz-déli > zdéli, v-déli, *na din > na dli, *vz
din > vz dli; bylo i na dléch = na dlouho, po
delším čase; podlé, ně. -e, mor. -ej, sic. podlá, s -ja
převzatým od děla, viz dle; odtud podlý v. to;
obdobně vedle > -e). Sem patří komparativ stč.
dělí, fem. delši, ntr. delše, nč. delší, adv. déle; dlíti
prodlužovati, protahovati, odkládati, prodlíti, iter.
prodlévati; klad. odlívat otáleti; snad bylo i *dléti,
ale splynulo s dlíti; neprodlené; obdélný, -ík,
podélný. — Stpol. dla délka, hl. dlic so, r. dlií,
stpol. prze-dlic otáleti, sin. dlje, hl. dleje, dl. dlej
déle; r. podle, ukr. dlja, sch. vadlje podél, vedle;
aj. — Prasl. dbla délka, dbliti a komparativ dblb-
jb. Základ dbl- náleží k dblg'b dlouhý; je to
sekundární útvar, zkrácenina (při čemž místo <>Z
položeno bl) vzešlá z potřeby utvořiti slova
paralelní k *šir'a (šíře) od širt proti široka, výše
proti vysoký atp.; při tom se nehledělo k tomu, že
dblg'b není tvořeno jako šir-ok*b. Nově i dél-ka je
utvořeno podle šíř-ka atp.
dělo vojenské: od stř. doby; dělový, dělo-vina.
Pol. dzialo t/v. — Je totéž co dílo z pův. dělo:
jazyk použil vývoje délek k rozlišení významu.
děloha, po prvému Klare ta; jeho výtvor? Asi z
*děto-loha zkrácením (haplologií), srov. stě. lože
= děloha; 1. část k dítě.
démant (není u Jg), diamant (takto je i sic.):
toto je mezinárodní forma (franc. a střhn. diamant
< střlat. diamas < lat. adamas = τ. άδάµας ocel,
diamant (toto u Theofrasta), příbuzno snad je
άδάµατος nezkrocený). Podoba s de- je ze staré
franštiny, u Němců doložena od Luthera, u nás má
něm. Demant např. již Vusín 1722. Stč. adamant.
demikát (též do- di-), val. sic: syrná polévka
(chléb krájený a brynza se zalijí
dénglavý
vřelou vodou, tedy obdoba českého úkropu,
popř. místo brynzy zápražka a ocet; Podolák
SSNM 55.45). — Slovo karpatských pastýřů, z
rumunštiny: tam dnmicat je v Moldavě jistá
polévka s vařeným prosem (od lat. *de-mico, z
mlca drobek). — Stejného původu je sic. roz-
demikať rozházeti (tj. na drobky, na kousky).
demižon: větší opletená nádoba na víno n.
lihoviny PS. — Z fr. dame-jeanne velká láhev.
den gen. dne, lok. ve dne. Odvozeniny: denní,
stč. dennicě, ně. -nice jitřenka, denník (nyní -n-);
stč. dnieti rozbřeskovati se, nč. rozední(va)ti se,
odchylně deniti se (s analogickým e); horň.
ďhúvat přebývati za dne; tý-den (viz), stě. biel(ý)
den, adv. bielodně, bíledně (toto Sm 249), srv.
protiklad nočně; nč. na bíle dni; stč. na den
dělati, odtud nč. nádenník > -n-; dnes z dbnb-Sb
(postpono-vané zájmeno Sb = tento), odtud
dnešní (znamená-li 'nezkušený', např. copak jsem
dnešní*!, je to místo letošní, totiž zajíc, t/v,
letošník); stč. též dens (pozdější splynulina z
hotového již den po změně jerů a ze s), srov. hl.
dzensa, dl. íéns(á), stpol. dziňsia (> pol. dziš). —
Všeslovanské: sic. den atd. Psi. stsl. dbnb, gen.
dbn-e; z *dm- (= slabý stupeň di- kořene dei-
svítiti, obsaženého též v *dei-eu-, *dj-en- 'den' v
stind. dyäuh, lat. diěs, a slabý stupeň přípony -en-
). Toto *din- mělo své místo především ve
složeninách jakožto druhý člen: stind. puru-dína-
mnohodenní, lat. nňndinum = 9 dní (doba mezi
dvěma trhy). Lit. diená, lot. diena, stpr. deinan
(akk.) den mají *dei-n- a příponu -a (vývoj jako u
ziemá, srov. zima, kdežto pův. *-ghima- ve slože-
ninách). Tato všecka slova (od dei- svítiti) tedy
původně označovala světlou část dne; dosud
říkáme strávil tam den i noc, jel tři dny a dvě
noci. Vedle toho bylo v pra jazyku též slovo pro
celou dobu 24 hodin (ind. áhar, ř. ήµαρ, ήµερα);
toho se slovanština vzdala, podobně jako jiné
jazyky (vyjma řečtinu). Původní dino- se v ní
stalo souhláskovým kmenem (dbn-), což je zjev
zcela neobvyklý; podnět k tomu není vidět, leda
že se to snad provedlo již v předšlovanské době,
dokud žilo ještě ono staré slovo pro 24hodinový
den, jež mělo souhláskový kmen *aghn-(ind. ahn-
áh proti nom. áhar). Nové slovo přijalo mužský
rod v protikladu k (žen.) noci, podobně je něm.
Tag mask. proti Nacht fem.
denár, sic. denár a sin. denár: z lat. děnarins,
mince platící původně 10 asů ( < děni = po deseti,
od decem deset). — Sch. b. dinár je z ř. δηνάριον
(to samo je též z latiny).
dénglavý B, glangavý SvK val.: slabý,
choulostivý. Proniklo ze slovenštiny na Moravu.
— Sin. sch. gingav, chrv. gengav,
deptati 115
ukr. nář. dženglyvyj. — Z mačř. gyenge t/v. Sic.
•genglavý se vysvětlí z mad. nářeční (na severu)
varianty genge. Hpt.
deptati, postv. básn. dept; ojediněle depo-tati
(obé jen no., knižní); je však i vm. slez. deptat
(šlapati, Lp). Bylo i s-ové intensivum. — Sic.
deptat, depcit, depsit (toto je z inten-siva *depsat,
přechodem do třídy na -iti); p. deptaé. —
Výchozím tvarem bylo depati (je v sch.), příbuzné
s dupati. Obé je zvuko-malebné. Jiní Slované mají
ťtpttati, příbuzné s ř. τνπτω tepu, biju, a stind. tu-
(m)páti naráží. Viz i debsati.
děrbek val.: malé díté B-SvK. — Z mad.
gyermek dítě. Sulán PIDebr 39.14.
deregla υ .vozu: kozlík (mor. Β). Ζ mad.
dereglye pit, ponton.
dereš mor.: lavice, na níž bývali biti provinilci.
Přejato ze slovenštiny. Na Moravě — asi když
přestalo trestání bitím — dostalo význam 'šatlava'
Rs; mor. rčení už je v dereši Β (-u Gr) = je
polapen, v pasti. — Pol. deresz, sin. derež. — Z
mad. dereš t/v; toto je z dereš ló 'šedivý kůň'. Ona
lavice byla tak nazvána žertem asi proto, že po
každé ráně na provinilce trochu popojela, jak ten
bitý sebou trhl. Je i mor. dereš ježatý kůň, z mad.
dereš kůň myšák (Halász; Sulán PIDebr 39.16).
derchovat vč.: bouchati pěstí (do zad);
derchnouti Jgd. — Od drchati 1 ° tlouci, bíti ? Pak
by er byla „krkonošská" podoba místo r. Viz i
herda.
deryzka Jg, deryzda Všr: druh svízele (rostlina
Galium aparine) JR. — R. ukr. dereza t/v. — Patří
nějak k něm. nář. Thunriß, Tunrigge, Tunrider
(dolnoněm. tunride), knižně Zaunreiß, -s t/v,
původu nejasného (chápe se prý jako rostlina,
která „auf dem Zaun reitet", v. Marzell 2.570, ale
to bude jen lidová etymologie). Asi mylné je
spojování (u Vasmera 1.342) rus. slova s dráti. —
Nejasné je zrn. darazina Β Dial. 1.310 vička
(plevel). Viz i turica.
deryždí: klestí, roští, chamradí (MatHáj.),
drejždí, dereští Jg, vč. derejždí drobné roští El, zm.
derázek naplavené i jiné roští (odtud zm. derázka
otep z posekaných větví) B. — Slova nejasná.
Temný je také jejich poměr k deryzka.
deset, stč. deset; desítka; adj. desátý (o á proti e
viz pod pět), od něho desátník (pův. voják,
postavený nad 9 prostými), desetník (mince platící
10 haléřů). V redukované podobě -cet (z -dseti <
dsěti < deseti, nom. plur.) je dva-cet tři-cet ctyři-
cet, ale v 50—90 má podobu -desát z gen. plur.
deseti (tj. 5 desítek atd.), s a nepřehlasováným; v
11-19 je -náct(e), stč. -na(d)cět(e), nadcet(e),
nadst(e), na(d)ct{e), nast(e) z na desáté (= na +
lok. sg. sklonění souhláskového, jako v stsl.); v
stč. bylo -nadsěte a p. pův. samostatné (nom. dva-
nádcte, gen. dvú-nádcte, dat. dvěma-nád-
deska
cte; od osmého-nádcte léta), ale časem poklesá na
pouhou příponu. Stč. 21—29 se vyjadřovalo jeden-
mezi-dcietma atd. = jeden mezi desítkami,
zkráceně -mezi-cietma mez(d)ciet-ma me(z)cítma;
je tu instr. du. i-kmenový, *des§tbma; dodnes se
tento způsob udržel v slangu jihočes. rybářů. —
Psi. desetb (sic. desat atd.), obdobné redukce při
11—19, 20—90 i u jiných Slovanů. — Ide. bylo
dettm: ind. dáša, ř. δέκα, lat. decem, goti taihun
(něm. zehn); řadové *deJcmtos (lit. dešimtas, ř.
δέκατος, got. taihunda), bylo i ř-ové subst. ind.
daéát- a ř. δεκάς g. -άδος, a na -ti-, stind. daéati- =
desítka. Slov. deset b, mající některé pády i-
kmenové a některé konsonantické, je asi
výsledkem splynutí typů na t a na ti. Poněvadž t
má i číslovka řadová, vyšel z ,,10" podnět
formovati i 5—9 podle řadových. — Slovo málo
průhledné. ,,K označení počtu deset stačilo
původně pouhé Uom(t), ttm(ť) (obsažené také v
číslovkách 20, 30 atd.), jež patrně znamenalo
souhrn (prstů). Předpona de měla nejspíše funkci
singularisační". Erhart SPFFBU 14. 1965. 20, tam
i starší pokusy.
-děsiti stě.: po° v Dal 34.81 Hovora Hřivce na
bězě podesi = na útěku ( = Hřivce utíkajícího)
našel, zastihl, a týmž lýkem na témž dubě svého
kmotra oběsi. — Odpovídá mu sch. děsiti náhodou
najíti (nehledaje) koho, d. se setkati se s kým, býti
někde náhodou, býti poruče na pomoc v nesnázi,
stsl. dešq děsiti postihnouti, nalézti, uchytiti, strus.
děsiti a (u)dositi nalézti koho n. co, potkati koho,
ukr. sudosytysja s kým, setkati se. — Příbuzno je ř.
(hom.)^ δήω naleznu, *dě~s-o, Hes. εδηεν nalezl.
České psaní -děs- by tedy mělo staré e, naproti
tomu jinoslovanské e by bylo převzato z děsiti
zaříditi, upraviti, které je z *delcs-, viz deswb.
děsiti, děsný, děsivý, postv. děs; horň. zďa-sit.
— Vedle stč. žasnuti strašiti bylo rovněž
přechodné složené z-žěsiti (a přě-žěsiti); z toho
*žděsiti > zděsiti a konečně po odloučení
předpony nové jednoduché děsiti. Zubatý LF
44.219. — Z č. přejato do spisovné slovenštiny:
děsit, děsivý, des.
deska, stč. dska (gen. plur. desk, odtud proniklo
e do jiných pádů), dešcka, dšcicě, dščiěka, nč.
zdrobněle deštička a destička (s analogické). Stč.
znamenala i prkno, ten význam je dosud hlavní v
mor. a sic. a u jiných Slovanů. — Pol. dříve cka,
nyní deska, sic. doska, hl. deska, dl. cka, ukr.
doška, r. dska > doská, sin. deska, sch. daska, b.
dáska prkno. — Psi. stsl. ďbska. Slovo dosti
temné. Pokládá se za přejaté z lat. discus disk,
plochá mísa ( < ř. δίσκος), ale jsou při tom nesnáze
hláskové.
desm>: pravý (protiklad levého), stsl. desn'b,
sch. desan, b. sin. desen t/v, r. (z csl.)
déšť 1 16
desnaja, desnica pravá ruka. — U nás vězí ve
jméně potoků a říček Děsná; to, že to jsou vesměs
levé přítoky větších toků (také r. Desna je levý
přítok Dněpru), se vysvětluje tím, že osídlování
krajin se dělo postupem od dolního toku velkých
řek k hornímu, a tedy že těm postupujícím lidem
byly ty přítoky po pravici (v. Profous 1.338; srov.
zde či. ráztoka). — Psi. deswb z desbWb je
nejblíže k stind. dákšina- t/v; dále jsou (mají jiné
přípony) lat. dexter a ř. δεξιός. Kořen deU-s-
'pravý', totiž = náležitý, patřičný; je u Slovanů též
v děsiti, které je v sch. udesiti zaříditi, upraviti,
udesan náležitý.·
déšť: stč. dešc gen. dšcě, adj. dšcový dšcěvý
dšcavý, sloveso dščieti a dšcíti; nč. gen. deště (e z
nominativu), dešťový, deštivý; deštník; dštíti je už
jen knižní, mívá i akus. předmětu (d. oheň a síru),
jen vč. je lidové ští < dští prší. Odvoz, dešťovka
žížala (je po dešti nápadně hojná; pod. jména i
jinde), z toho zkrácené nář. šťovka a zpětný útvar
šťova; jejich oblasti udává Utěšený SaS 22.21,
výklad 22.28; původně dešťový červ, kalk
„mezinárodního modelu daného v něm.
Regenwurm"). — Všeslovanské: sic. spis. dážď,
nář. dášť došť dožď dyšč dzíždz diz déždik, pol.
deszcz, hl. dešc, dl. de(j)šc, ukr. doždz došc, r.
dozď, sin. deždz, sch. dazd, b. dazd. — Psi. stsl.
ďbždb: nepochybně z *dus-djus = špatný den
(*dus- = zle, opak k *su-, viz s-b- ve sličný apod.;
zde jediný slovanský doklad toho dus; dj-u- =
nejslabší, v složeninách náležitá podoba toho
názvu dne, který je v sti. dyäu-, tedy z plného
*dei-eu-, jinak u nás nedoložená, neboť máme
příponu n-ovou: denl). Slovo to znamenalo podle
toho původně nikoli prudký a krátký příval (to
byla tucal), ale trvalý celodenní drobný déšť, kdy
den je „zkažený", bránící pracovati venku.
Trubeckoj ZfslPh 4.62n., Vaillant RÉS 7.112n.
děva: stč. dále děvce, děvečka (1° dívka, 2°
služka), ale jinak rozlišen význam pomocí rozdílu
kvantity ějie: děvka služebná, dievka = dívka (též
mask., „panic", o tom Hujer 1.109, tak i stpol.
dziewica); dievóina, dievcicě; adj. dievcí; devojě, -
jna dívka, panna, děvojná dospělá (mannbar),
devojstvo -tvie dospělost. Nč. pokračuje v rozlišení
dívkajděvka, ač ne vždy důsledně; děvucha. Mor.
nář. doloženo ještě děvo ja. — Všeslovanské: sic.
dievka, dievca (plur. dievcence); dievcí,
dievčenský, dievocký dívčí; pol. dziewa, ukr. divá
atd. = dívka, panna; útvary na -oja jsou pol.
dziewoja, sin. sch. b. devojka; sch.-csl. děvaja >
čak. divá panna, st.-sch. djev panenský, cudný. —
Slovo nejasné. Obvyklé spojování s kořenem dhěi-
kojiti (viz dojiti) nevyhovuje, poněvadž děvou se
obecně rozumí mladá žena nevdaná, mateřstvím
ještě neobtížená. Zdá se, že klíč
devětsil
k záhadě je v stč. děvojná. Je-li z pův. adj.
*dě[to~\-vojbna, znamenalo by „po dětech (po
rození dětí) toužící", tj. pohlavně dospělá,
mannbar (voj- k stind. včti touží po, požívá).
Děvojbna, stavší se běžným termínem, zkra-
cováno pak v děvoja a nakonec v děva, jež se pak
stalo základem četných odvozenin. Adjektivní
povahou a zkrácením se vysvětlí i sch.-csl.
děvaja, skloňované jako složené adj. (gen. děvy-
j§ atd.). Jiná domněnka o děvo je, děvaja-. Zubatý
1.1.286.)
deveř stč.: manželův bratr (dvakrát psáno
devěř-, tedy snad přesmyk ejě za pův. *děveř, pak
ve > ve), též deveřec. Ve střední době v
slovnících dejvorec družba (děverové bývali, jako
u Jihoslovanů, na svatbách předními svaty a
družby). — Starobylé slovo (sic. místy dosud
dever, fem. -ina, pol. dziewierz, ukr. diver, r.
dever", sin. dever, sch. djever, b. dever), psi.
děverb, příbuzné s lit. dieveris, lot. dieveris, stind.
děvár-, ř. δαήρ, lat. lěvir, sthn. zeihhur, arm.
taygr, původně kmen na r, dále neprůhledný.
devět, devatenáct, devadesát (viz deset); de-
vátý, stran -á- viz pět; devítník 9. neděle před
velikonocemi. — Psi. stsl. devetb, sic. deváť, pol.
dziewi§c, r. devjať atd. — Ide. bylo *newn (ř.
εννέα, sti. nava, lat. novem, got. niun), slovo
souvisící asi s neuos = nový (z pradávné doby,
kdy bylo počítáno ne po desítkách, ale po
čtveřicích; devítkou se začínala nová čtveřice po
„páru čtveřic", v. osm); nev- má ještě původní eu
na rozdíl od adj. nový; n je nejasné, snad bylo
převzato z deJciTí = 10, ale asimilováno k
začátečnímu n-. Původní podoba té číslovky,
*dev$ (bez -tb) je snad ještě zachována, o tom viz
devětsil. Slov. d je též anticipováno z desetb; -tb
je opět (jako u 5, 6, 7, 10) z číslovky řadové, kde
přípona -to- je starobylá: stpr. newints, ř. ένατος,
gót. niunda; podle řadové se základní číslovka
zformovala, a to jako i -kmenové substantivum.
devětsil, nyní rostlina Petasites (dříve i jiné:
Tussilago, Allium victorialis). Obdobně jinde (sic.
však porušeno: devásel, dÁvazel; Kmeť, Sitno
104, má diviaselica, divý jasel; pol. je dziewi^csil
dziwosil, r. devesil di-vosil, sch. devesilj nevesilj,
b. devesil) znamená rostliny rozmanité a i u
jednoho národa několikeré. Název je patrně
spřežkou ze slov „devět sil" (něm.
obdobněNeunkrafl): označoval ne nějaký určitý
druh, ale vůbec rostliny, jimž se přičítala velká
léčivá nebo čarovná moc. Ale i náš devětsil je
skutečně velmi léčivý, jak se nyní zjišťuje (K.
Müller, Živa 9. 1961. 128): obsahuje vysoce účin-
né protikřečové látky a snižuje krevní tlak. Číslo 9
je magické, násobek rovněž magických čísel 3x3.
I u nás chybívá t: stč. též devesil, klad. devesil. Je
možné, že zde vězí původní podoba té číslovky,
*dev$, ještě bez -t; není vyloučeno ani to, že
v sch.
dibati
nevesilj je původní n-\ Důvod by byl v tom, že
slovo se stalo termínem, a proto mohlo zůstat
stranou od vývoje číslovky pro 9.
dibati: piplati; díbavý, díbat se us. za Jg, han.
deblat se Kp, vč. dimbat se (zesilovací m), praž.(?)
diblati se v jídle, sem patří i vč. telpačka „tiplává"
práce (u Holic), klad. tepláni piplání; jm. udíbat
ušpiniti. Sic. di-bavý. Viz teplati.
dik: stč. 1° diek(a), dek, dekovati; měj diek, měj
děk, měj-ho-děk > miehoděk, méhoděk, míhoděk
(ho < jeho „toho", od anaforického zájmena)
,,díky, chvála'', 2° v deci slušně, uctivě, vhod, v-
děk k libosti, vhod. Ně. dík (díkučinění < díků č.),
děkovati, hypostas. subst. vděk vnada, okrasa;
vděčný, vděčiti, zavděěiti se. — Sic. vdaka,
dokovat. — Přejato z němčiny. Hláskový stav (e,
sic. 'a, pol. ie) nutí uznati, že bylo přejato ještě za
doby nosovek, tj. § z něm. denk-, a to asi z plurálu
denke = díky (-en- doloženo tu již sthn.), v době,
kdy se u Němců dank ("dík") plně cítilo jako
odvozenina od denken mysliti, tedy ještě jako
"(dobrá, uznalá) mysl, myšlení". -Německý vývoj
slova dank jest chápati takto: za dar nebo dobrou
službu musí člověk, nemůže-li hned odplatiti zas
právě darem nebo službou, projeviti aspoň
,,uznalou mysl", uznání, tj. slovní dík; původně byl
jistě říkán nějaký takový přívlastek, později aspoň
myšlen a vypouštěn. Κ nám tedy bylo přejato s
významy 1° 'mysl, vůle': sic. daka chuť, vůle k
něčemu, č. v-děk (činiti komu = v jeho
spokojenost, v jeho mysl), bez-děky (co činiti =
bez své vůle, bezmyšlenkovitě, proti své vůli),
obdobně střhn. äne danc, nhn. gegen meinen
Dank; 2° dík. Stč. *dek-přešlo dále do polštiny:
dzieka, dziekowac, wdziek. bezdzieki. Přehláska 'a
> e nastala v češtině nejprve v případech jako v-
děÓ, vděě-ně apod., pak ě, ie proniklo všude,
slovenština však zachovala 'a. Viz i bezděky.
dikobraz. Přejal Presl z ruštiny. Je to i v ruštině
slovo nelidové (vlastí toho zvířete je jižní Evropa,
Přední i Střední Asie); chápe se bud 1° jako
dikoobraz (tak se v r. i píše) = tvor divého
(divokého) vzhledu (dik = divoký, neobyčejný co
do vzhledu; r. obraz = postava, způsob), nebo 2°
jako „divokému vepři podobné zvíře" (pol. dzik,
ukr. dyk, sic. diviak, č. divocák = divoký vepř),
neboť dříve býval označován česky mořská svině
bodlavá (u Komenského; tj. „ostnaté morce"), sch.
bodlikavo svince atp. jinde. Toto druhé pojetí je
pravděpodobnější (Novikova 87).
díl -ec, -ek; stč. diel, děliti; nč. děliti, -díleti, -
dělovati, děl-ba, post v. starší oddíl, podíl, rozdíl,
novější přiděl (ale předěl, úděl z ruštiny); nadílka;
sdílný χ sdělný, rozdílný. Stč. diel byl i podíl
majetkový, jejž odkazuje otec svým dětem
(každému zvláštní díl).
1 17 dítě
Vedle toho byl nediel, majetek (zpravidla
pozemky) společný dvěma nebo několika osobám
(např. část dědictví mohly děti vlastnit „v nedílu"),
stluž. nedělišce Gemeingut Eichler WZU Leipzig
13.381. Od toho je jméno osad Neděliště a sch.
Nedělišce, Nedjelište, Nediljište (Bezlaj, Slavia
27.358). Právníci slovem nedíl označují i majetek
zádruhy, velkorodiny. — Všeslovanské: sic. diel,
delií, pol. dzial atd. Všude zastoupeno i děliti. Ukr.
dil, p. dzial je v Karpatech též hora, kopec, na
Valašsku Díl(y) je časté pomístní jméno vrchů; zde
by mohlo být někdy domácí (vztahujíc se na
nějaké staré dělení lesa), ale jinde v Karpatech a
zčásti jistě i zde je ten význam přejat z rum. deal
hora (což samo je ze slovan. delt = díl, neboť hory
a pohoří byly předělem oblastí). — Psi. stsl. děťb a
odvozené sloveso dělo děliti; dě-lt* je z *dai-lo-,
kořenem souvisíc s ind. dáyatě rozděluje, ř.
δαίοµαι dělím; přípona -lo-* Germánské slovo
(got. dails, něm. Teil a odvozené teilen atd.) je
přejato od Slovanů ještě před změnou ai > ě; na
možnost pragermánského přejímání ze slovanštiny
se dnes nedíváme již odmítavě.
dílo, stč. dielo; jč. děla (plur.) jsou asi
„špičková práce", např. žně, Jjčř 83; mor. dělo jsou
plásty medné (v C. dílo); jinak ě je též v msl.
zpropadené dělo ap., pak v ě. se specialisovaným
významem v dělo (v. to) kanón. Zm. tým dílem =
tím, z té příčiny (ne od díl\). — Psi. stsl. dělo
(zastoupeno všude: sic. dielo, pol. dzielo, sch.
djelo atd.). Je to asi post verbální útvar od dělati.
díra, i. sg. derou, gen. plur. děr, děravý; stě.
diera, děravý. — Od *děra je též sic. diera, hl.
dzěra, dl. zěra a ukr. dirá. — Toto *děra je post
verbale k západoslov. typu iterativ *děrati (od
základu pres. der-q; ne od dbr-); naproti tomu r.
dirá, sch. díra, stsl. dir a je od staršího iterativa
dirati (od dbr-). — Zřejmé spojení se slovesem
deru dráti nutí za původní význam uznati „díru" v
šatě nebo v obuvi, kde látka je prodrána, sedrána,
rozedrána; „dutina, doupě, otvor, jáma apod." jsou
významy teprve druhotné; představiti si jejich
vývoj je už snadné. (Jiného původu je doura, viz.)
dišk(e)rece, sic. diškrécia: francouzský po-
slíček apod. odpoví na otázku po odměně (ďest) a
discrétion = podle libosti, vlastně „podle volného
uvážení" zákazníkova, což je poslední ve vývojové
řadě významů od lat. discrětio 'oddělování', pak
'rozdíl, rozlišování'. Přejato asi za dob francouzské
módy na našich zámcích.
dítě, plur. děti: stč. dietě, dietce, děťátko,
dietěci; dětinský, detinstvie (-stvo), dětiný (-nný);
zvláštní význam má děteěský, dětský = statečný
(srov. čacký). Z nč. útvarů bud-tež uvedeny: děcko
(*dět-bsko, zpodstatnělé adjektivum se jmenným
skloněním, srov.
díti 118
mužský = muž, ženská = žena, se skloněním
složeným), hojné zvláště na Moravě v plur. jako
oslovení dětí, zvláště děvčat (podle Podešvové,
Posl. rok 20, děcko = děvče; toto užití by pak bylo
nejspíše vlivem slova děvcisko); dítěnčí Sm 237,
vč. Pt aj., klad. dětenóí (srov. kozencí, prasencí
atp.; sic. dětenci = děti); dítky fem. plur. (zdrobn.
od děti), k tomu přitvořen sg. dítko; bezdětek,
bezdětný; dětina, přitvořeno k dětiný. Sic. dieta,
detací, detisko, detušky aj., kolekt. sg. detva (odtud
žert. detváky = děti). — Vše-slovanské je *dět$:
pol. dzieci§ atd., kdežto plur. *děti není v jihosl.
Tam je kolekt. sg. *dětb (sch. dijet), od něho
odvozené *dětb-ca sg. (sch. djeca, sin. deca, b.
deca); jiné kolektivum je dě-tva v sic. detva, pol.
dziatwa a ukr. ditvá = děti, r. detvá a détka včelí
plod; původní útvar je asi v pd. dziato-wina děti.
— Pro praslovanštinu jest vyjíti od kolektiva dětb;
to jest děliti v dě-tb < *dhě--ti-s; souvisí zajisté s
dhě~- sáti v stind. ά-dhä-t sál, ř. &ήσατο sál, lat.
fě-lare sáti atd.; přípona -ti-. Znamenalo tedy asi
„ko-jenectvo" (pamatujme, že v starých dobách se
děti kojily velmi dlouho, i když už dávno chodily;
někde tak je dosud u primitivních národů); v zsl. a
vých.-sl. dětb bylo změněno v plurál děti; pak bylo
přitvořeno (podle vzoru jmen mláďat na -et-, kotě
atp.) *dět-§.
díti, ději, stč. dieti. Původně dějq děti, později
též * dějati, v češtině stažené *dáti (z dějati), jehož
ď ztvrdlo vlivem slova dáti dare, takže některé
infinitivní tvary zde vypadají, jako by byly od dáti
darovati, ale dá- zachovává často délku i jinde
(nadál jsem se). — Vývoj významu. 1°. Prvotní
význam byl 'položiti, klásti někam, umístiti'. Ten
ještě vězí v chod. prodít prondati (provázek skrz
něco), ob. (po)díti (kam se to děje, kam jsi poděl
mého bratra! dal, schoval), a v refl. podíti se (kam
se to podělo), což slovníky parafrázují — jde o
věty mluvící o nepřítomnosti něčeho — jako
'(z)mizeti, (z)tratiti se'. Dále v o-díti obléci
(odívati, z toho postv. oděv): vm. oděj něco =
vezmi na sebe („Na Laších kabát a vesta se odívá,
galaty a boty obúvajú, košuTa se obléká"; Bartoš).
Sem patří i stč. dieti komujmě = dávati jméno, a
ně. převzdíti (odtud přezdívka). Nadíti něco něčím
= naplniti (odtud nadí-vanina, nádivka) s
významem již poněkud odchýleným, původně to
bylo (dosud rus. aj.) = nadíti něco na něco,
nasaditi, navléci. Nadíti se z na-dějati s$ (tak stsl.,
obdobně rus. sin. pol.), původně asi konkrétní
představa jako v spolehnouti nac, tedy „naklásti se
na nějakou basi, oporu" (postv. naděje); sic.
nazdať sa nadíti se (*na-vbz-dějati), odtud
nazdávať sa mysliti si. 2° Již v předšlovan-ské
době se význam vyvinul k našemu 'konati, činiti',
např. stč. dieti stohy možno chápati
di\r
ještě jako klásti, ale též jako dělati, odtud šel
vývoj k jasnému dělati; zvláště je to patrné ve z
vratném díti se = stávati se, býti konán. Stč. dieti
se, sdieti se, nč. zdáti se = sníti se, konati se ve
snu, díti se ve snu (srov. sic. činí sa mi, sch. činí
mi se = zdá se mi). Slez. zdíti se státi se (co se to
enem zdilo). Mor. přidat se přihoditi se, státi se.
Nč. udáti se, událost. Postv. děj (z toho za
obrozenské doby odvozeno dějství), dějiny (nář.
sg. dějina Hod 45). Odvozeniny v zlo-děj, dobr
oděj; ko-loděj kolář; dobrodiní < -dienie, odtud
dobrodinec; samodět Táb-Jg = sám od sebe se
dějíc. — Slovo všeslovanské: stsl. dějq děti
klásti, dějati činiti, dělati, o-děti odíti, nadě-jati
se míti naději. Sic. diet sa. Pol. dzieje; dziac atd.
Již v stsl. sloužilo k pohodlným konstrukcím
jmenným: kupljq dějati obchodovati, stč.
poselstvie dieti. — Byly i útvary s pouhým d (z
*dhd-, slabého stupně) jako č. vnada aj. — Kořen
dhě- (z dhěi-, toto je zřetelné v hetitštině) byl
aoristový: stind. ά-dhä-m položil jsem, praesens
tvořen sekundárně, rozličně: stind. (se zdvojením)
da-dhä-mi kladu, ř. (rovněž) τί-υη-µι,, het. te-hi,
lot. dě-ju dět, lit. demi (dědu) děti klásti; rozšířen
o k je v perf. ε-υη-κα, lat. fě-c-i, v slabé podobě je
v lat. con-d-ö aj. Baltoslov. tvary vlastně snad z
*dhěi-o, nikoli *dhě-jo.
díti dím, stč. dieti diem, děl, praviti, říci. —
Sin. dějati, dem, jinak jen zbytky, např. stpol. dzie
inquit, stsl. 2. os. dějesi, popř. pokleslé v
příslovce. — Psi. dě-mb dě-ti; má ekvivalent v
het. te-mi pravím, v stpers. dätiy prohlašuje, praví
(= dháti < ide. *dhě-ti, 3. os. sing.) a alb. tha t/v
(v epice). — Kořen dhě- je nepochybně totožný á
dhě-klásti (v díti dějů) Zubatý 1.1.90n. Toto
sloveso (se starobylou, athematickou flexi,
odchylnou od dějů) vzniklo již v prajazyku
obdobným užitím všeobecného významu 'činiti,
dělati jako ve fr. fit-il = dit-il, kdy sloveso od
dhě- se klade jakožto zástupné, náhradní
(„verbum vicarium") za jiná určitějšího významu;
význam 'praviti' se tu objevil asi právě ve
formulkovitých vložených větičkách jako je ono
fit-il. Meh AO 17.135.
div 1°, divný; stč. v div(y), na div, bez divá, v
divě, div divúcí, div ot divá, diviti se (po° u° vy-
na°), ob° i po-divovati sě čemu (ně. i obdivovati
co), nové postv. podiv, obdiv, údiv; podivný atd.
—- Sic. divit sa, div, atp. jinde (mimo sin.). —
Psi. bylo asi divb mask. i divo ntr. (toto asi
původně podle cudo, gen. -ese) a diviti s§. Souvisí
s dívati se (viz), a to po stránce formy asi tak, že
divb a divo je třeba pokládati za postverbální
zpětné útvary od dívati. V nich převládl vý-
znamový odstín údivu; prvotně znamenaly zajisté
údiv, podiv (a tehdy utvořeno od nich sloveso na -
iti), pak předmět údivu sám. Medium nebo
reflexivum bývá u slovesa té-
div
hož významu i jinde (lat. mlror, něm. sich
wundern).
div 2° báječný pták věštící neštěstí. U Erbena;
ten je přejal ze Slova o pluku Igorově. Totéž je
sch. b. div obr, sem patří i b. (samo)diva zlá víla.
— Vše z osman. div zlý duch, to pak z pers. děv
démon, ďábel (srov. av. daěva- božstvo, démon,
stind. děva-bůh).
divan: pohovka. — Nyní evropské slovo s
rozličnými významy, jež byly přejaty spolu se
slovem z osmanštiny a dále prý z perštiny (kniha,
písemnosti, úřední porada, rada ministrů,
audienční sál, místnost pro zasedání); odtud pak i
(sch. bulh.) pokoj pro hosty, konečně dnešní
význam, jenž pronikl na západ a odtud k nám i k
Rusům.
dívati se, stč. a mor. čemu (nč. spis. na co); stč.
význam je 's podivem hleděti', sic. místy rovněž
'diviti se' (např. zadíval sa Hviezd. 1.230 = zadivil
se); stč. divadlo = podívaná, ,,stalo se termínem
pro theatrum (odtud divadelní atd.) (Matouš
Konečný 1616: Theatrum divinum. Divadlo boží,
anjelům i lidem žádostivé) a prošlo jeho
významovým vývojem, provedeným ve franštině"
(§.); stč. nč. divák. — Sic. dívat sa hleděti, divák,
divadlo; hl. dziwac (ale dziwadlo je z češtiny), ukr.
dyvýty sja hleděti. — Souvisí zajisté s ind.
kořenem dhí- pozorovati, hleděti na něco (ud°),
přemýšleti o tom; slovesné tvary mají reduplikaci
di-dhya-, dl-dhay-, jmenné odvozeniny zpravidla
jen dhi-; též s avestským, rovněž zdvojeným da(y)-
viděti, daě-man ntr. oko. Vzhledem k
indoiránskému zdvojení kořene a k významu lze
míti za to, že původně to bylo intensivní 'hleděti na
něco se zvláštním účastenstvím, se zvláštním
zájmem, se zálibou' (proto je i „intensivní"
medium jako v prositi se ap.), což bylo do nové
češtiny poněkud oslabeno v pouhé hleděti. Odtud
je i diviti se (yiz). Formou je psi. divaJQ divati
(se,) asi frekventativum k nějakému *dijo *diti.
divizna, již stč.: rostlina Verbascum; val. -zňa
(rí podle slov s hanlivou příponou -izňa). — Sic.
starší divizna (nyní divozel, srov. devětsil), p.
dziwizna dziwanna dziewina dziewanna, hl.
dziwizna, r. divana devina devanka, ukr. dyvyna
divenna, br. dzivanna, b. divizma, sch. divizma
divi(z)na, sin. devin. — Slovo málo jasné. Mareš v
VPS 3.1960.9n., vzhledem na dácké (u
Dioskorida) diesma %jv, jež má podobně jako
Niederle za přejaté ze slovanštiny, klade jako
původní tvar *divezma: první složkou slova je
kmen dives- div, dále je starobylá přípona -ma {-
bma, -*bma), tedy „bylina divotvorná, magická".
Divizna vskutku za takovou byla pokládána. „Po
asimilaci skupiny zm a při odumírání a posléze
zániku s-kmenů bylo slovo už významově
neprůhledné; tím se otevřela cesta
nepravidelným změnám."
119 dlabati
Tímto výkladem lze nahradit všechny starší, i můj
z JR a ES1.
divý, stč. a mor. diví, odvoz, divoch divous
podivín, mor. divúr, jč. mor. diviš podivín; slož.
mor. divížena, č. divozenka. S novou příponou -ok-
, která je též v široký vysoký hluboký, je č. divoký
(tak i stpol. dziwoki), odvoz, divočeti; divočák
divoký kanec. — Původně divb (č. sic. divý, pd.
dziwy, hl. dziwi, ukr. dyvyj); to bylo rozšířeno bud
jOtovou příponou (stsl. divii, r. divij, sch. divlji)
nebo příponou -ok-; ten útvar byl pak zkrácen v
dik'b (pol. dziki, hl. dziki, ukr. dykyj, r. dikyj). — S
div-b je příbuzno staroirské/md a kymr. gwydd,
bret. gouez t/v (wild) z ide. *veidos. Je arci třeba
uznati dálkový přesmyk souhlásek, podobně jako v
synonymu lítý. Lit. dykas prázdný, nečinný je
přejato (o tom Senn, Mél. Pedersen 456n.) ze
slovan.
díže, stč. dieze na těsto chlebové; ale dem. stč.
diezka, jč. dízka = dřevěná doj áčka. — Sic. dieža,
pol. dzieza, hl. díeza, dl. íeza, ukr. dizá, r. dežá =
díže; sch. nář. diž(v)a = do-jačka (srov. jč.!; dávná
souvislost s jihem?)..
— Psi. děža z *dez-jä < *dhoigh-jä. Souvisí
s kořenem dheigh- hnísti, zřetelným zvláště
v got. deigan t/v a v got. daigs, sthn. nhn. teig
těsto. Deža znamenalo tedy — jako dosud —
nádobu, v níž se mísí a pak kyne těsto. Tomu
výkladu nevadí, že pro těsto je název poně
kud odchylný, neboť i on je jen starobylou
odvozeninou z obměněného (d-jst-) kořene
dheigh-. (Poněkud jinak Zubatý 1.2.94.)
Něm.-rak. Děse t/v je ze slovanštiny (Stein
hauser SIWien 92).
dlabati 1° dlabu, již stč.; stě. nč. dlab drážka;
sic. dlabat; vše z *dolb-. Κ tomu patří dlubati,
dloubati, sic. díbst, dl(u)baf z dblb-. — Stč. dlubne
(a jemu rovné r. dolbnjá, ukr. dovbnjá palice),
původně asi krátká ruční palička, jíž se tluče na
dláto při dlabání, pak i velká palice (jíž se tlouklo
na sekyry, např. při štípání silných kmenů); nč.
dlubna druh sekyry, oblá teslice PS. Význam obou
sloves se nč. rozlišil. (Nepatří sem msl. dlabat
usilovně žádati, prositi; v. to; rovněž ne vulg.
dlabati jísti, viz lábati.) — Všeslovanské je dblb- v
slovese: sic. viz výše; pol. dlubac, ukr. dovstý
dovbáty, dl. dlypaé (y nějakou analogií), r. dolbáju
dolbát a dolbljú dolbít, sin. dolbsti, sch. dupsti, b.
dälbaja. Od stupně delb- bylo *'delto dláto v
jihosl.; od *dolb- je dláto, v. to, a č. dlab; podle
tohoto jména starobylého typu dostalo v češtině a v
slovenštině i sloveso své -la-. Viz i kadlub.
— Kořen *delb- má příbuzné v sthn. bi-telban
a bi-telpan pohřbívati, stangl. delfan kopati,
pohřbívati, dále v lit. dělba a dálba páka,
sochor, rukojeť vidlí (pův. asi = nástroj na
vy dloubnutí něčeho).
dlabati 2° msl.: usilovně žádati, prositi B,
vydlábit co na kom = vyžebronit B. —
dlabsati 120
Vzniklo asi vlivem slovesa Mobitz 2° 'prositi', z
mylného domnění mluvících, že toto h. je totožné
s hlobiti 1°.
dlabsati stč.: šlapati. Souvisí zřejmě s tlapati;
mladé (poněvadž zachovává b) s-ové in-tensivum.
Meh SPFFBU 1.89. Srov. debsati.
dlaha stě. ně.: dřevěná deska na zlomeninu;
klad. = podlažina v chlévě; nč. též břevno, na jaká
se přibíjejí podlahová prkna Jg, nyní břevno pod
podlažinami stáje nebo mostu PS. Původně asi
jakákoli přitesána deska z čehokoli (ovšem
nejčastěji ze dřeva). Odtud odvozeno stč. dlažiti (-
a-), od něho nč. dlažba a dlážka. Vsunuto d v
dlážditi, dlaždice. — Od složeného po-dlažiti (=
pokrýti dlahami) jsou stará postverbalia stč.
podlah, nč. podlaha (mor. znamená i strop, srov.
obdobné přenesení u půda, tlo), hí. podloha a pol.
podloga podlaha (ale bělor. padloha a ukr.pidloha
budou z polštiny). Od č. podlaha je podlažina,
podlahová mostina v chlévě. — (Ale sch. podloga
podložka, b. podloga podložka, podnožka,
podstavec, sin. podloga práh, spodní trám, č.
podloha, -žka jsou z pod-loga.) — Sch. nář. dlaga
dlaha na zlomeninu, pol. nář. dložka podlaha, hl.
dložica dlaždice, dložic, dlóžba. — Prasl. byla 2
jména, dolga a dblžb (viz dluž 1°), sloveso žádné.
Příbuzno je ir. dluigim štípu, stisl. telgja ote-sávati,
přitesávati, řezati. S *dolga je stejně tvořeno něm.
nář. (vestfál.) talge f. podložka úlu (Holthausen IF
60.280).
dlák jč.: větev Kt 7, suk, krátká větev Kt 6-
ÖMF 16.232. — Slovo starobylé, psi. dolk'b.
Příbuzné je ř. κλάδος t/v; má, ne-hledíme-li k -os,
obrácené pořadí hlásek. Dále stangl. telga, sthn.
zweige (w od zwlg > Zweig t/v), střhn. zeige t/v,
dosud ve West-fálsku (cituje Holthausen IF
60.281) je talge větev.
dlaň gen. -e, stč. pův. -n gen. -i. — Všesl.: sic.
dlaň, pol. dloň, hl. dl. dlón, ukr. dolonja, str.
doloub, nr. přesmykem lodón (psáno ladórí), stsl.
dlanb, sin. sch. b. dlaň. — Psi. dolnb fem.;
příbuzno je lit. délna (nář. i dálna), lot. delna,
irské derna t/v, dorn pěst, ruka. Dále je snad
příbuzné (Otr^bski IForsch 75; jinak LP 8.307)
υέναρ ntr., sthn. tenar mask.: dlaň; byl by tu
přesmyk (a záměna) n\\rjl. Pro ty přesmyky a
záměny bylo snad důvodem to, že dlaň má
(Liewehr ZfslPh 23.110) význam při věštění, jde
tedy o příčiny tabuové.
dlapěti: dřepěti. Snad vzešlo z lapěti, d by bylo
od dřepěti t/v.
dlask i dlesk: pták Coccothraustes (již stč.); val.
(d)lesek dlestek lysek. — Sic. glezg, nář. dlezd
glask gladzog glezga glodzok klocok (o před g k
analogické), pol. kl$sk, sch. dlaska. — Vše od
zvukomalebných sloves dlaskati dleskati, kleskati
apod., od vábícího, daleko slyšitelného hlasu toho
ptáka (Ferianc).
dJesť
dlaskati, sin. dleskati, obé jsou zvukoma-
lebná sk-ová intensiva. Dlesk- bylo i v č., viz u
dlask, dlaska, dlesec. Kořen byl dlap- dlep-,
srov. tleskati.
dlaska: mladý lusk hrachu (od Jg; dorostlý je
struk). Stč. tleseka, nář. dlasek dlašek dleska
dleška tlaška tleská dlaščka kleska kleštíce
klíšťka, ba i (Hal) šlejška. — Pomoř. plestkva,
plešc(ka). — Vše od dlaskati (viz) a podobných
sloves; název od zvuku („lusknutí", odtud i lusk),
který vzniká, když rozlousk-neme takový plod.
dláto. — Pol. dlóto, sic. dláto, r. ukr. dolotó,
b. dláto. — Psi. dolto, z *dolb-to, k dlubati (viz).
dláviti, již stč. (1 doklad): škrtiti, mačkati,
mor. nář. odtavit, sic. dlávit t/v a udupávati,
zašlapávati, pol. dlawič, dl. dlawiš a dlowié
dusiti. Na Moravě též s b: dlábit, glábit a s
dalšími expresivními příponami dlaboždit
dlasmat > dlamsit dlachnit ( > dluchnit Lito-
myšl) dlachmat > cachmat d(l)aókat, sic. dlasnií.
— Příbuzné je ř. &λάω mačkám, drtím z *dhlau-
ö (s-ový aor. hom. ε#λασε i Πλάσσε, což ale není
důkazem pro kořen dhlas-\). Snad je ten kořen
totožný s kořenem slova dáviti (viz), navíc má
odedávna zesilovací l (§ 9). Srov. opavské
dlavic* se Lp = dáviti se.
dle 1°: pro, kvůli; v stě. plakala dle bolesti
apod., v mne-dle > medle, bohadle PS, mor.
místy např. psal mi dle bytu = o byt; laš. dla pro.
— Pol. dla, hl. dla (óohodla proč, wa-judla
kvůli vám, zakonja dla), dl. bogajla pro boha, r.
dlja pro. — Toto dla vzniklo zkrácením původní
postposice děla (stsl. str. dělja, stsrb. dilja, sin.
delj, stp. dziela) — což souvisí s dílo —, a to asi
ve výrazech pokleslých na příslovce jako v
„boha-dle" = probůh!, mne-dle = meinetwegen,
souhlasím, je mi to lhostejno. (Naproti tomu ve
výrazech plnoznačných, např. stsl. člověka dělja,
se d. neoslabovalo.) — Příbuzné je lit. děl(ei) t/v,
např. koděl kvůli čemu, lot. děl(i) t/v.
dle 2°, též po-dle; vedle. Staré je stč. vedle, podlé,
kdežto dle v tomto významu je doloženo teprve od
16. století, nyní je pouze v řeči spisovné, nikoli v
živé. Toto dle 2° vzniklo vinou hláskového vývoje.
Děla (v. dle 1°) dalo *d(ě)lě > *dlě > dle, s druhé
strany pak *po-dblbje dalo podlé > podle;
stejné -e (ale původu různého!) způsobilo, že
staré a odumírající dle 1 ° bylo chápáno stran
formy jako zkrácenina slov vedle, podle a že
dostalo odtud i nový význam. — Sic. zastar. dla,
pol. podle podlá, wedle wedla, hl. dl. po(d)la, ukr.
pilja, dlja, r. podle (nář. i dle dli vódli). Vše od
dbla délka, pův. asi po dbli, vb düi, ale vlivem
kromě je pak po-dblě, popř. vlivem onoho děla též,
po-dbla. V. i Zubatý 1.1.116n. dlešť, dlesec, stč.
diese, las. klest (Hořká, Hanysové 32): ryba
Abramis brama, cejn; sic. pleskáó plieskac, r. lese,
ukr. lise Ijašc,
 dli dli
pol. leszcz, stpol. kleszcz, dl. klěšc, sin. plošóic. —
Všecka jména jsou od rýmových zvukomalebných
slov dleslcati pleskati leskati Meškati-, dleště se
třou ,,za velkého pleskotu, člapotu, šumotu vody"
(Ferianc), r. lěšciťsja se praví o zvířatech, když
„igrajut" na hladině moře (Podvys.). — Něm. nář.
Lesch, Klesch jsou ze slovanštiny.
dli dli: interjekce vábící kachny; chod. tídla
(Frinta Ch. 39). Od ní je mor. dlidlena kachna a č.
nář. dledlat švastati us. za Jg. Srov. licka.
dloubati 1°: viz dlabati.
dloubati 2°: viz teplati.
dlouhý, adv. dlouho; odvoz, dloužiti pro-dlu-
žovati; stě. dlúhý. Kompar. delší viz pod délka. —
Všeslov.: sic. dlhý, pol. dl. dlugi, hl. dolhi, ukr.
dóvhyj, r. dólog dólgij, sin. dolg, sch. důg, stsl. dl-
tg*, b. dálg. — Psi. dblg*b z *dlg-; odpovídá mu
přesně ind. dlrghá-, též. τ. δόλιχος dobře ukazuje,
že l je tu za Φ; lit. ilgas (lot. ilgs) (se záhadnou
ztrátou d) má intonaci odpovídající srbskému u.
Jinak jsou ta slova dále neprůhledná.
dluh, dlužní, -ný, dlužiti, dluhovati; ale dlužno
'je třeba' bylo v obrozenské době přejato z r.
dolžno. — Všeslov.: sic. dlh, stsl. dl'bg'b, pol. dl.
dlug, hl. dolh, ukr. dovh, r. sin. dolg, sch. ďug, b.
dolg. — Psi. ďblg*b. Příbuzné je irské dligim 'jsem
dlužen' z dhlgh-ě- (takto je analysuje Vendryes,
Mél. Pedersen 289) nebo + -i- (kelt. *ě > i). V
tomto druhém případě by tomu slovesu odpovídalo
slovan. ďblžiti 'býti dlužen', takže d^lgt by byl
útvar postverbální; ale tomu nic nebrání. Poněvadž
tedy v slovese bylo l, je vývoj l > *bl podle
očekávání. Je potom i pravděpodobné, že gót.
dulgs 'dluh' je přejato ze slovanštiny (nikoli
naopak, neboť dluh je všeslovanské, ale *dulg- u
jiných Germánů není!). Méně jistá je domněnka
(Rosa, viz Jg, Vaněček NŘ 26.132), že dluh
souvisí přímo s dlouhý (dávati na dluh = na dlouhý
— totiž platební — čas).
dluž fem., dlužné fem., dlužen mask., dlúžec
mask. Původně asi 40—50 cm široká destička k
ucpávání úlu. Med z lesních brtí se kdysi těžil
takto: Včelař vylezl na strom, vyřízl tam, kde tušil
včelí dutinu s medem, otvor odshora dolů asi 1 m
dlouhý a asi 9 cm široký, aby mohl k medu. Po
vybrání medu uzavřel tento otvor dvěma prkénky
(těmito dlužemi), nechal jen malý otvor, aby včely
mohly ven. Tento způsob byl přenesen pak i na
kláty chované u domů. Název dluž byl přenesen též
na prkénka u „kbelu" (vlastně zbelu) v rybníce
obecpaná mechem (na Třeboňsku); místy (vč.) je to
i jedna z dřevěných rovných součástí škopku apod.
nádob (jiná je duha, dužina = obloukovitá součást
sudu!). U Jg. též tuhé klí, kterým včely dílo své na
stěnách úlových utvrzují. V tomto smyslu je to
nyní běžný vcelařský
121 doba
termín (: „zvláštní pryskyřice sbíraná včelami na
rostlinách; včely ji mísí s voskem asi v poměru
2:1; dluží jednak upevňují dílo, rámy, jednak jí
ucpávají skulinky v úle" Hzl). — Pol. dluž -ec -en -
nia -nica -nik, (w)zdluž, r. dólžeja i dolžejá, sin.
dolž dovž, sch. dužalica t/v; odchylně (sekundárně)
r. dolž = onen otvor v úle. — *Dblžb je tedy
praslovanský termín vcelařský, ale starší obecný
význam ukazuje dluž bednářská. Souvisí s dlaha.
Meh LF 51.132.
dmychati: viz douti, dmu.
dna, stč. doloženo někdy i jako plur. ntr.; adj.
stč. dnovatý, dnozlámaný ( < dna „láme"!), ně.
dnavý. — Pol. sie. sch. strus. dna t/v; stsl. dbna
nebo ďbna jakási nemoc. — Psi. ďbna. Je
pravděpodobné, že ďbna souvisí s ďbno (viz dno) a
s jeho významem 'dolní vnitřnosti' (srv. fr.
fondement 'základ': znamená i spodní část zažívací
roury). Lze je snad vyložiti tak, že původně byly
bez-podmětné věty jako láme mi (dat.) dna (= trhá
mi to střeva); ty časem, když význam 'vnitřnost těla
lidského' počal u ďbno zanikati, chápaly se úplně
obráceně jako „láme mne (akus.) dna" (zde už dna
= nemoc zvaná dna). Je-li tomu tak, znamenalo dna
původně nemoc střevní (koliku). Stč. užití v plur.
by pak bylo vzácnou stopou starého vývoje. —
Ότ,ηο 'vnitřnosti' je doloženo v strus. ukr. dna, pol.
nář. dno mateč-ník, hl. dl. děno hovězí žaludek, č.
nář. (laš.) děna vepřový žaludek Hor, sin. danka
denka tlusté střevo, b. dának slepé střevo. Stč.
třévo dennie tlusté střevo, denník uterus, nč. denník
slepé střevo us. za Jg a dosud jě. (Kubín). Viz i
Zubatý 1.1.292.
dno, zdrob. dénko, dýnko: spodní část nádoby ap.
Stě. bezden gen. bezedná propast, nyní jen adj.
bezedný. Sem patří i stč. zděn spodní část kmene
nebo sloupu (^jbz-ďbn^b), oddenek ta část rostliny,
která je při zemi (viz). — Všeslov.: sic. atd. dno;
odvoz. stsl. bezďbna fem., r. b. bezdna, sch.
bezdan, sin. bezen, ukr. bezoden propast. — Psi.
dwio. Příbuzno je ř. πυυµήν, něm. Boden, stind.
budhna- mask., lat. fundus. Zubatý 1.1.289. U
Slovanů *budhno- (srov. ind.) se stalo neutrem, >
*b*bdno, přesmykem dalo *ďbbno > ďbno. Z
*ďbno přejato lit. dúgnas t/v. do, všeslov.
předložka a předpona. — Příbuzná s lit. da-, lot.
da, dále se sthn. zuo (něm. zu), ř. -δε (οΐκόνδε
domů), av. -da (vaěsm9n-da domů), ir. to, do.
doba 1° čas; údobí z vb-dob-bje < vb době n. -
u; pod. období; dobový; 'tehdy' = stč. v ta doba, v
ta doby, v ta dobu, v ty doby, tu-doba, pod. v jedna
doba, v ká doba. — Pol. sic. dl. ukr. r. sin. b. doba
fem.; ale hl. dobo ntr., sch. doba ntr., sch. sin. dob
fem. — Kolísání formy se vysvětlí asi tím, že pů-
vodně to bylo adverbium, jež bylo později
přetvořeno někde (podle typu dlouho apod.)
doba 122
v subst. ntr. (to se udrželo v luž.; bylo asi též v é.,
odtud stč. v ta doba, a v schrv.), někde bylo bráno za
subst. ženského rodu. Jisté obraty ukazují význam:
čekáme-li dlouho na někoho, povzdechneme si to je
doba! (= to to trvá dlouho!), to je doba doboucí (K. Po-
láček); pracuje-li někdo pomalu, pravíme to je doba,
než to udělá. (Nelze tu položiti casl). Tedy doba je pův.
dlouhý čas. Příbuzno je ř. (dor.) δοαν ζ öofäv dlouho
(hom. je synkopované öräv > δήν) a naše dávno. V
*dova nastala záměna retnic vjb vnějším vlivem slova
doba 2°. (Jinak Fraenkel ZfslPh 26.350, EW: vidí v
doba prastarý n/r-kmen: gen. doby z -ons vedle lit.
adv. dabař 'nyní' prý o tom svědčí.)
doba 2° stč.: forma, podoba, způsob. Odtud zdobný
< s-b-dob-bnt (st- = ide. su dobře), zdobiti, postv.
(o)zdoba; podobati se = po způsobu, formě býti takový
jako (z toho msl. podat sa, sic. udat sa na koho — míti
čí podobu, a dále odtud podaný, podatý podobný
komu B), -podobiti někoho = po jeho formě líčiti, z
toho podobný, postv. podoba, odvoz, podobizna; knižní
obdoba, -ný; mor. údoba podoba, tvar, údobný sličný
PS; mor. nádobný hezký (z pol.?). — Bělor. doba
vzhled, sin. dob fem. způsob, druh, stsl. podoba
slušnost, podobiti vypodobiti, pol. ozdoba aj. —
Příbuzné je ř. δέµας podoba, forma (např. zjevil-li se
řecký bůh lidem v podobě nějakého člověka). Je-li
δέµας od δέµω stavím, buduji, jak se má za to, pak je
m původní; o je ve femininu na -a zcela na místě. Dále
lit. dabá vlastnost, povaha (a odvoz, dabinti zdobiti
aj.) a lot. doba přirozená vlastnost, způsob, zvyk; mají
rovněž b; záměna retnic ra/8 je tedy už z doby
baltoslovanské jednoty. Z germánštiny sem patří nd.
(vestfál.) taimen 'slušeti, patřiti se, střdn. foěmen
'zdobiti' (Hörn-), sthn. gi-zämi 'slušný, vhodný'; je tu
ještě m jako v řečtině (germ. slova cituje Holthausen
IF 60.281; řadí je k ř. δώµα 'dům').
ďobati, expresivní ,,zdrobnělina" slova zobati-, pod.
sic. ďobat, pol. dzióbac, pd. dziábac, ukr. dzobaty t/v.
Někdy i přejímá (tak i sic.) význam od dubati (např.
dobal holi do dlažby; podobaný obličej), v. to; od něho
je i d místo z.
dobrý, -ota, -otivý, nově obnoveno (bylo stč.!) dobrost
αρετή (F. Novotný), dobrák atd.; dobro-diní (od diti
dělati), °zdání, °volný, °druh (pův. dobrý = odvážný,
statečný druh); u-dobřiti; msl. dobrúchat, han. dobróchat
konejšiti, asi od základu v dobru-cký apod., příponou -
choti. Stč. právní termín dobrý označoval toho, „kdo
jsa stejného společenského stupně jako sporné strany,
byv jimi vyvolen, vykonával funkci smírčího soudce
mezi nimi". Růžička PhS 3.162. Jiné , stč. názvy:
smluvcí, úmluvcí, rozhodci, hádci, prostředek, ubrman, na
Slovensku jednac ZilKn. — Psi. dobr'b (zastoupeno u
všech
dojiti
Slovanů): z *bod-ri> přesmykem, srov. ind.
protějšek bhadrá- t/v a gót. batiza lepší (něm.
besser). Meh Recueil 1.103.
dobytek: v stč. znamená též movité jmění, peníze,
zpravidla však domácí zvíře hovězí n. kozu n. ovci.
Ten způsob (že se mluví o zvířeti jednom) vězí dosud
v nč. nadávce ty dobytku = ty hovado. Naopak
starobylý plurál o kolektivu (dobytky) je dosud někde
na Vysočině (Pittnerová 42.194). Singulárový tvar o
kolektivu doložen již od 14. stol. — Sic. dobytok jako
v č., od 14. stol. (podrobnosti Blanár HL 222), nyní
však místo toho je většinou statky, lichva. Pol. dobytek
jako v č., hl. dobytk výbava, ukr. dobytok majetek,
zisk, sch. dobitak zisk. — Psi. dobyťbki,, od do-byti.
Vykládalo se to jako „čeho je dobyto, co se získalo" >
majetek, domácí zvířata. Významový vývoj mohl
však být i opačný: domácí dobytek > majetek,
bohatství, jako je vývoj z lat. peču 'dobytek', od toho
pecünia 'zámožnost, peníze'; sthn. jihu, nyní Vieh
'dobytek', gót. faihu 'majetek', angl. fee Odměna,
plať. Spíše proto (Mátl, SbTrávn 316n) je třeba vyjít
od druhého významu slovesa dobyti, totiž od
„zploditi" (o muži), „počíti" (o ženě), např. stč.
synem, jehož jsi v cizoložství dobyl, ten význam byl
kdysi obecný, ale později zanikl, dosud se zachoval
jen v bulharštině. Tedy dobyťbk* = co bylo zplozeno,
co se zrodilo, vzrostlo. Další vývoj: dobytek >
majetek záležící v dobytku > majetek, jmění >
peníze, popř. i zisk.
dohán vm. sic: tabák, sic. též duhan, du-cháň; č.
duhati kouřiti duhán us. za Jg. — Sch. b. duhan, pd.
duchan. Formy s du-jsou z osman. duxan, odtud mad.
dohány, z toho pak sic. do-. Místo čekaného -n je sic.
n: bylo tedy přejato před 17. stol., kdy koncové -án
se v maďarštině změnilo v -ány.
dojiti dojný dojnice dojivý, dojic(k)a; vč. dojacka
nádoba, do níž se dojí mléko. — Sch. dojiti sáti,
napájeti; sin. stsl. dojiti napájeti, dávati mléko; pol.
doié, hl. dejic, dl. dojs, ukr. dojity, sic. dojit, r. doít dojiti
= odbírati mléko krávě atd.; r. doitsja dávati mléko.
— Prasl. dojq dojiti bylo původně (vzhledem k o)
faktitivum, znamenající nechat (mládě) sát, i napájet,
kojit, odtud dojka kojná apod., a to (Trautmann 65) k
*dhei-e-ti (ind. dháyati saje), jehož ei vzešlo zkrácením
z ěi asi v nějakém původním atematickém présentu
*dhěi-ti. Další vývoj významu možno si vysvětliti asi
tím, že bylo v mysli mluvících sdruženo se starým
termínem pro umělé odnímání mléka *melgö, a že od
něho přijalo technický význam (naopak mlzati se
změnilo v 'lízáním sáti'). — Kořen byl ide. dhěi-: ř. υή-
σατο sál, ϋ-η-συαι dojiti, ind. dhě-na dojná kráva, lot.
dějů dět sáti u prsu (o dětech); je i v dě-t§, viz dítě.
-dolati 123
-dolati: stö. odolně mocně, odol protivenství;
nč. odolati něčemu, zdolati, udolati něco, odolný·,
neodolatelný, nezdolný; nář. chod. hudolat, jo.
udoulat (podrobnosti Voráč 23), mor. ob(z)dolať -
et, uzdoleť, zdolit, zodólat. —- Sic. dolieť stačiti,
vykonati včas, odoliet predolieť udolieť; stsl.
odolej Q -ěti čemu, 8τ>- u-, též s ~del- vítěziti nad
čím, pol. zdolac zmoci něco, nář. dolač zápasiti,
ukr. odolity, r. odoleť (str. odolati), sin. odoleti -
ati, sch. odoljeti, b. nadolja. — Slovo nesnadné.
Zakončení -ějq -ěti i -ajq -ati svědčí, že to je
denominativum. Smysl ukazuje na ind. kořen
dhar- vydržeti něco, zmoci, obstáti proti něčemu, s
častou předponou abhi-, jíž odpovídá ob-.
Základem snad mohlo býti slovo *ob-dolT> (srov.
výše č; odol), asi 'pevný odpor proti něčemu' nebo
pod., jemuž by odpovídalo nějaké *abhi-dhara- m.
Tedy odolěti = odporovati. Κ ind. dhar- se
shledávají sice domněle příbuzná slova odjinud s r,
ale jsou chatrná; ostatně v si. dol- může býti dávná
í-ová varianta k *dher- (bylo-li původně vskutku
tak!).
dolomán dolama(n) dolman ~aň dalaman:
kdysi vojenský kabát zdobený šňůrami. — Sic.
dolomán, sch. b. dolama, pol. ukr. r. -an, něm.
Dolman, fr. doliman. — Z mad. dol(o)mán t/v, což
je z osman. dolaman 'druh pláště, jaký kdysi nosili
tatarští důstojníci'. Tvary s -lo- budou (Hpt) starší,
asi z 15.—16. století, tvary dolman, -án budou
novější, tvary s -ň budou nejmladší.
doma, všeslovanské. Vykládá se jako starý
lokál od dom*b dům: je tu prý útvar bez pádové
přípony, ale kmenotvorná přípona byla tu prý na
stupni - 6u, kde u pak odpadlo: *domóu > *domö
> doma. Zubatý 1.2.86. Ale takovýto lokál by byl
naprosto isolovaný! — Původ byl asi jiný. Lze
mysliti spíše na příbuznost se stind. (jinak
nejasným) adverbiem amä 'doma'. Příponou *-tya-
se tvořily odvozeniny právě od adverbií (viz
obec): tu je stind. amätya-'domácí'; naše domácí (-
cí z -tjb-jb) se rovná, až na d, právě tomu amätya-.
Existence adjektiva domácí je tedy důkazem, že i u
nás bylo původně jen *oma, což dostalo d od dorn
Ty, dům. Na amä myslil již Zubatý LF 15.384.
donát: stará latinská mluvnice, zavedená kdysi
v našich i uherských školách. Nazvána tak podle
svého autora, jímž byl Aelius Donatus
Grammaticus ve 4. století, učitel sv. Jeronýma.
donice: mísa na tření máku, květináč; sic.
dunica nádoba, v níž stromy n. květiny rostou v
topírnách (Jg z Plk). — Pol. donica i dunica,
pomoř. donica t/v, hl. dónca sud, pernice,
vantroky. — Ze střlat. donna (něm. Tonne; z
tohoto je vč. tůnka) t/v. (Poláci, v. Slawski,
mylně odvozují slovo
doufati
z *dojnica doj áčka. Tomu odporují významy!).
dorota 1°, dorotka dorka důra, sic. dora:
hloupá žena n. kurva, č. vulg. dorotit živiti se
prostitucí. — Z osobního jména Dorota. To bývalo
kdysi velmi časté, ale když ve městech vyšlo z
módy a drželo se pak jen na venkově, pokleslo u
měšťáků na obecnou přezdívku (venkovské dívky
se objevovaly ve městech nejdříve jako služky a
někdy poklesaly pak na „lehké").
dorota 2°: jelito nadité kroupami (Jg-Čeč; El. -
otká). Sic. dorka jaternice. Pd. dorota, dorka
střevo nejtlustší. — Z osobního jména Dorota. Na
Opavsku se jelitům z tlustého střeva říkalo
kateřina nebo barbora, ze žaludku martin (Mysl
67), marěyn Lp.
dort (od 16. stol.; má je 1588 Štelcar Žele-
tavský) nebo dorta, sic. torta. — Nyní evropské
slovo, všude jinde s t-. Z román. torta, totiž t.
placenta = pův. točené, kroucené pečivo (tortus =
participium od lat. torqueo kroutím). Ces. d
ukazuje na přejetí z němčiny, z nářečí
vyslovujícího zněle.
dosti, dost; stč. dosti činiti, kalk latinského satis
facere, odtud dosti uěiněnie, nč. s předponou (pro
dokonavý vid) za-dostiucinění. — Stsl. do syti,
pol. dosyc, ukr. do sytý, r. u dosyť; jinde y vypadlo:
sic. dost, pol. dose, hl. dose, sin. dosti. —
Východiskem je do syti = do sytosti (sytb f.
doloženo v stsl. i v jiných spojeních!): když
pokleslo v příslovce, obě slova byla spojena a y
vypadlo (takové zkrácení není u příslovcí nic
podivného); někde odpadlo jen -i (až po změkčení
hlásky t), někde obé. — Je i spojení čes. dosyta
(totiž stavu, = do sytého stavu), z takového je sin.
sch. b. dosta. (Další možnosti uvádí Zubatý
1.1.102.)
došek, stč. a nář. též doch. Zkráceno z něm.
Dachschaube t/v.
doubrava, stč. dúbrava. Hojné jakožto místní
jméno. Odvoz. stč. dúbravník rostlina Melissa,
zkaženo v dobronika; nč. doubravník druh hřibu.
— Všeslovanské: stsl. dqbrava i -ova, sic.
dúbrava, pol. dqbrowa, hl. dl. dubrawa, ukr. r.
dubróva, r. též -dva, sin. dobrava, sch. dúbrava (-
ova v Dubrovník), b. dobrava. — Prasl. dqbrava (-
ava jako v Šum-ava, Luk-ov-ec aj.) a druhotně i
dqbrovo; obe od dqbr*b les (stř.-bulh. tak), což se
rovná řeckému δρυµός les, a to tak, že u nás
*drumos > dumrós přesmykem, mr > mbr, odtud
dqbr'b. Drumos je prastarý název lesa vůbec, bez
rozlišení, z doby prajazykové. (S názvem dubu
však doubrava nesouvisí!) Meh LF 72.71.
doufati, tak již stě.; opak je zoufati; sic. úfať
(sa); z češtiny(?) dúfať (ale upovať z ruštiny). Csl.
(^p'bvati, pol. ufoc zoufac zuchwaly (chw < pw)
poufny poufaly, stpol. pwati a postv. pwa naděje,
důvěra, ukr. upováty, pomoř. dufac, r. upováť, sin.
upati
doupě
(postv. up naděje), sch. ujati. — Psi. ptvajq plvati
míti důvěru, naději, má příbuzné v het. kappuväi-
počítati, mysliti, domnívati se, usuzovati aj. (ka- je
předpona, srv. naše ko-). Doufati = „počítati (s
důvěrou) na někoho n. něco", do- jako v dóvěra >
du-věra. Dále je příbuzno lat. puto (t-ové intensi
vum, v zaniklo) mysliti, počítati, domnívati se, od
nulového kořene a bez předpony ko-, — Od téhož
ptv- je i pevný; patří sem i něm. hoffen doufati, z
*ka-p-(kořen je tu redukován na pouhé p, ale
předpona je zachována). — Naše / je tu z pv,
podobně jako ve filous (viz pilous).
doupě: stč. dupe gen. -é fem., později -ěte ntr.,
dúpějka, dupka; nč. nář. ojediněle doupenec
jeskyně SelA. 4.98, mor. duplina; s b je nč. nář.
(vč. han.) ďubka důlek (na tváři, od neštovic),
ďubatý, poďubaný. Sem patří i msl. sic. dupa
ďup(k)a důlek, řiť, laš. dupa řiť. Jiné odvozeniny:
msl. dúpný, stč. dúpnatý dutý, vy kotlaný, odtud
stč. dúpnák (dubnak Ilohn), nč. doupňák lesní
holub (sídlící v dutinách stromů). Zvláštní vývoj
(asimilace k začátečnímu d) je v jvč. doudlavej
Hoš. 2.119, mor. sic. dudlavý dutý (o stromě),
srov. pd. dudlac vyhlubovati, ukr. dudla dutina v
stromě. — Pol. dupa řiť, dupla, dziupla -lo dub
dziub dziubnia dutina v stromě, ukr. duplo, r.
duplo, sch. duplja t/v; stsl. dupina dutina, hl. sin.
dupa; sic. dupa doupě. — Psi. asi *duba, to ale
záhy bylo změněno v dupa, dupla aj.; b je
zachováno jen v č. nář. a v pol. Změna d > ď je tu
expresivní. Ztráta znělosti v b > ρ je nejasná; snad
vznikla analogií: podle scuplb utvořeno zde adj.
duplh (stř.-bulh., r.-csl. duplh, b. dupel, sin.
dupelj), odtud se ρ rozšířilo jinam. — Příbuzné je
lit. dumbů dubaü důbti, lot. dubu dubt stávati se
dutým, lit. dubús hluboko dutý, duobá dutina ve
stromě, dále něm. Tobel úžlabí. Viz i Zubatý
1.1.294.
ďoura fem.: díra; od Jg; od toho vč. zdrobň.
ďovírka (Piazza aj.) zkřížením s dírka; vm. důra,
laš. dzura Lp, pol. dzióra, dziura (z toho vslc.
dzura, dzura), bělor. dzura, ukr. djura. — Pův.
dura. Rozšíření toho *u na velké oblasti přikazuje
míti podobu dura za starobylou a nespojovat ji s
díra. Je příbuzná s lit. dervě dutina v stromě a s
derveti trouchnivěti; psi. dura je z *deurä; je třeba
uznati přesmyk sonant u a r.
doušky plur. fem.: hodování druhý n. třetí den
po svatbě, po pouti; na Moravě kdysi den po ^sv.
Trojici, kdy úřední pochůzka (o nich ÖL 43.16)
občanů kontrolovala stav a místo mezníků a na
místě vyřizovala neshody, zakončena byla ovšem
úřední pitkou. — Podle mínění národopisce A.
Václavi ka. bylo to původně asi plur. m., totiž
„duškové" = duchové předků; po vlastních hodech
bylo strojeno pohoštění i jim, za
124 dráb
jejich domnělé přítomnosti vyřizovány ony
spory. Když víra v přítomnost duchů upadla,
slovo přešlo ve fem. — Naproti tomu douška
dopisová se vykládá jako důvěrný dodatek „do
úška" pošeptaný; odmítá to Hujer 1.205.
douti duji: foukati (hlavně o větru). — Není
stč. dokladů pro présens, proto od některých je
pokládán za nč. novotvar k douti od dmu.
Nicméně je duji i v češtině asi starobylé, i když
se říkalo též metr dme. Svědčí tomu, že
existovalo stč. dunúti (po0, w°) a dále nadouvati
se, vzdouvati se (srov. r. naduváť, ukr. naduvaty)
(kdežto od dmu je nadýmatil). Zkrátka psi.
slovesa dujq duti a ďbmq dqti v stč. následkem
změny o > u v některých tvarech splynula, takže
dmu vytlačovalo pak i v présentu staré duji.
Přesto ale máme duji, tj. staré *dujg. — Hl. duju
duc, dl. dujom dué, sic. dujem duť, ukr. duju
duty, r. dúju dui, sin. sch. dujem duti, b. duja,
všude o vanutí větru. S -nq- je stsl. dunq dunqti,
r. dúnuť, pol. dunqc. — Dokonalý protějšek je v
ř. υύω douti (též o větru, bouři), z *dhu-jó.
Základ d(h)ü-je zvukomalebný, neměnný
(Kořínek St 201), proto i u nás je du- a nikoliv
dy-, leda v dýmej.
douti dmu; stč. duti: odtud dutý (viz), nadutý,
odulý; nč. postv. rozedma; iter. dýmati; k tomu
dýmaný rybník = nadýmaó, nč. zdymadlo, dále
podyma „pára po dešti v podobě obláčků nad
lesy". Stč. dmýchati a dmuchati, mor. zadmuchnúť
světlo, na-dmouchlý nadutý (o krávě), nažmouchlý
t/v, nč. dmuchavka techn. t. Tyto útvary s novým -
choti jsou druhotné, y v prvém je asi od dýchati.
— Stsl. ďbmq dqti, pol. dm$ dqc a dmuchac,
pomoř. dmuchac, ukr. dmu duty a dmuchaty, dl.
dmychaé, sch. -drnem -duti, sin. -drnem -doti. —
Zvláštní vývoj významu je ve val. zdýmit,
zdymnúí, laš. zdybnui (záměna retnic m/6) ukrásti.
Stran významu srov. č. vyfouknout 'ukrásti'. Je i
val. zdymnút utéci, srov. lit. par-dümti utíkati
domů. — Prasl. ďbmq dqti má dokonalý protějšek
v lit. dumiú dúmti t/v (i,m > o před souhláskou;
vzhledem k litevské intonaci a k stind. dhami-tá-
dhmátá- asi z m); příbuzné je i stind. dhámati t/v.
Pův. kořen asi *dhamd-; srov. též dvojslabičný
kořen v stind. áni-ti dýchá, duje.
doutnati, od toho doutnák a doutník (toto je
„nápodobou německého Glimmstengel, jež kolem
1820 vážně zaváděno, ale zesměšněno až
později"; Šmilauer); vč. klad. dutlat, chod. tutlat,
han. dódlat t/v, laš. vy-dudnet vyhořet. — Od
tutlati; d proti t je v druhé slabice disimilací, η
přichýlením k slovesům na -nati.
dráb, doloženo od 1413 u V. Hájka z Ho-
dětína: každý desátník aby své dráby osobně před
písařem okázal. (Šmilauer.) — Z češtiny
drabant 125
přejato hl. pol. (odtud ukr.) drob. Vzniklo v češtině
asi zkrácením staršího drabant. Odvoz. stě.
drabovati drancovati. — Naproti tomu J.
Knobloch ZfS 7.298 myslí, že drob je ně. slovo
domácí (spojuje je se základem dráb-, který je v
drábec a drabina, opíraje se o to, že pol. drab je
žerd, ale i dráb, lotr, tulák); mne to nepřesvědčuje,
neboť pol. dráb není jedno slovo s dvěma
významy (= s přenesením významu ze žerdi na
osobu, tj. asi ve významu 'sluha, pomocník'), ale
jsou to slova dvě, od původu různá. Něm. argot.
Drahb 'detektiv' bude z češtiny.
drabant stě.: člen osobní stráže šlechticů atd.;
ně. též o malých dětech drabanti > dranti, laš.
hadrabanti, odtud nč. harant dítě, v. to. — Sic.
pol. drabant, sch. též gra- i bara-banat. — Z něm.
Drabant, Trabant pěšák, jehož původ je nejasný
(naposled o něm N. Thornquistová PBB
82.1960.146n.)
drabař: dvouhrbý velbloud. Pol. též dra-barz,
hl. drabař. Z něm. Traber, což je = klusající.
drábec: oj plužních koleček (dřevo podoby Y,
rozdvojeným koncem ležící na ose koleček,
hlavním dřevem pak směřující k potahu), též
zdrábec, mor. drabica (obraz u Bartoše 296). Sic.
drábec. — Z polštiny sem patří dráb dlouhá žerd.
Ze stě. sem patří drab (či -ie Gb?) trabale (= terno,
longale, furcale Du Cange), doložené jen v slovní-
cích. — Zatím nejasné. Nápadné tu je střlat.
trabale. Není vyloučeno, že drab- je příbuzno s lat.
trabs břevno.
drábelí (br-) u Litomyšle harampádí Hod, u
Ždáru nádrablí nádobí (lovecké u Pittn. 6.171),
han. nádrabelí nábytek, nadrobí asi nádoby η. síta
„na mouku a obilí". Ukr. dorobajlo krabice, lub,
rd. údoroba chatrný hrnec, br. dórab krabice, koš.
— Původ nejasný.
drabina vm. žebřina v chlévě, na píci. — Sic.
drabina žebřina vozu i žebřina v chlévě; pol.
drabina, ukr. drabýna žebřík; pol. drab fem. též
schody. — Psi. asi drabb a -ina, příbuzné se střhn.
trappe (nyní Treppe) schody, dn. a niz. trappen
stoupati.
dracoun: stříbrná nitka, han. gracón; msl.
dracůvka šňůrka z nich (ozdoba klobouku). —
Vzniklo asi zkomolením ze střčes. (u Rohna)
dradaržan t/v. = fr. dráp ďargent. „Podle Wintra,
Kroje 427, se tracouny na kloboucích nosily už od
1550." (Šmilauer.)
dragant i tr-\ ztvrdlá šťáva z jistých druhů
kozince PS. — Z něm. Dragant, to pak z
(Astragalus) tragacantlia: vypuštěno -ha-.
dragoun 1°: druh vojáka (d-i bylo „jízdní
vojsko, vzniklé v Čechách; první pluk 1623 měl
Valdštejnův generál Ilov"; Šmilauer): snad z fr.
dragon vojenský odznak, standarta. Viz Šmilauer
OKP 4.19.4, tam podrobnosti.
dragoun 2°: spona vzadu na bundě nebo plášti
(prvý záznam u Kolkopa: dragún).
drahý
Snad je totožné s dragoun 1°; tedy podle spony
dragounských plášťů?
drahá: stč. množství (lidu), velikost, moc,
drahný značný, dlouhý (o čase, o chvíli), pěkný,
hezký (i o ženě), drahné dlouho (d-ě dlúho, d-ě
dni), ale i mnoho (d. peněz, bratří), sev.-m. drahný
léta. Od významu 'pěkný' se pochopí han.
(vy)drahniti se (vy)jasniti se (o počasí) a han.
p(r)o-drahniti se dostati se z nemoci, vyzdravěti,
též probrati se ze spánku, z mrákot KtD-Rzr, je mu
drahněj ulevilo se mu. — Sic. drahný
dlouhotrvající, dlouhý; velký, drahné dlouho;
velmi, mnoho. Stpol. dragnie z č. — Protože jinde
dosud není doloženo, je nesnadné je vysvětliti.
Snad je příbuzné s ind. draghíyan-delší; to slouží
jako komparativ k dlrghá-dlouhý, ale to
neznamená, že musí být od téhož základu. Mám za
to, že jeho r je staré a že tedy jen sekundárně bylo
u Indů spojeno. Naše drag- je zcela totožné s
drägh-hláskami i hlavním významem (nejčastěji se
užívá dosud o dlouhém času!). Ostatní významy se
pak dají vyložit tak, že slova širokého použití jako
pěkný, hezký (h. ěas = dlouhý atp.) přivodila
podobné široké užití a přechody i zde.
dráha: cesta, trať železniční apod., směr; plur.
drahý a drahá široký pruh země, kudy býval hnán
dobytek na pastvu (pruh stávající se volným
pastvištěm, rejdištěm dětí atd.); mor. drahá stopa
lidská i zvířecí, dra-hovat, val. nevím tomu dráhy
= rady, pomoci (vlastně: cesty). — Sic. dráha, pol.
dl. droga, ukr. doróha, br. daróha, r. doróga, hl.
dróha s obdobnými významy, sin. draga svodnice,
příkop, sch. draga údolí. — Psi. dorga, s raženým
ór. Snad patří k drhnouti, pak by to byla původně
stopa po něčem vlečeném (např. po lodích na strus.
pře vlakách apod.), po kmenech vytahovaných z
lesa apod. Dráha se proto chápala jako něco
horšího než cesta: „chodí a jezdí se skrze něj (les)
po pěšinkách a špatných dráhách" (Fr. Pravda,
Sebr. povídky. 5.144).
drahniti si vč.: libovati si při jídle; po- si pojísti
si dobře a beze spěchu Jg-PS (z toho vulg.
poštráchnout si Ppz, štrejchnout si t/v); jč.
podrazit si t/v Jjčř (ale s mylným výkladem). —
Příbuzné je asi ř. τρώγω 1° mlsati (2° hrýzti ,např.
něco syrového); η a sono-risace t > d asi podle
drahný pěkný.
drahný: zdráhávý, upejpavý Čel. Příbuzné je
něm. träge, viz zdráhati se.
drahý: milý, milovaný; mající velkou cenu,
drahocenný; drahota (-ní), dražiti, -drazovati,
dražba. — Všeslovanské: sic. drahý, pol. dl. drogi,
hl. drohi, ukr. dorohyj, r. dórog, dorogój, stsl.
drag'b, sin. sch. b. drag. — Příbuzné je ř. στέργω
miluji; *dorg*b má v kořeni náležité ablautové o;
o stjd viz § 11.
drak 126
drak, fem. dračice, stč. 1 χ i draksan (drak +
san tj. saň, Gb.); odtud rostlina dračinec, Z rostlin
se podle draka jmenují zvláště takové, které mají
hodně spletité kořeny, připomínající hady, nebo
rudou pryskyřici (Šmilauer). Pol. ukr. drak. —
Redukováno asi přímo z lat. dracó. — Mor. u
Zábřehu je troch, trok z něm. Drache. O všem, co
souvisí s drakem, podrobně Šmilauer OKP 4.19.3.
drancovati; drancíř, -covník kdo drancuje.
— Sic. drancovat, drancier. Asi z *dranicovati,
od dranice (sic. -ica) rvačka o něco (od dráti).
Pak je dranc loupení, drancování pokládati
za zpětný útvar od slovesa. Spojení nadranc
na padrť (rozbitý), na mol (opilý) má
nejasnou minulost. Zdá se, že nejprve bylo
dáti něco nadranc, tj. na dranici dětem,
luze apod. = aby (se o) to drali, rvali (srov.
na hrbáč apod. pod rváti). Nadranc pak
ustrnulo (šaty jsou n.), srov. podobné ustrnutí
v rozbíti na padrť a býti na padrť (totiž roz
bitý). Srov. i dránět.
drandati: vy° vyžvaniti, vyzraditi PS z Kubína.
— Asi z trandati t/v.
dránět zm.: hledati něco na mls; podkrk.
draňkat Markv. 20. — Sic. drankať, draňčať
dotěrně žadoniti, žebroniti. — Odvozeno od dránie
(stč.) draní (násilné vybírání poplatků ap.),
vydírání (to pak je od dráti).
dranžírovati (též tranši-, šanši-) lid.: roz-
krajovati. — Nedávné přejetí z něm. transchieren,
to pak je z fr. trancher.
drápati 1°, odtud dráp, drapák, drap(l)avý;
drabliští hrubé koště; drápnouti, vm. též -drápit
(z° strhnouti, vy° vyrvati), drápolit sa, vm.
nadrapovat se namáhati se; val. zdrapiť
dopadnouti koho, z° sa zbýti se koho.
— Všeslovanské: sic. drápať i driapať
(expresivní změkčení jako v r. drjápať),
drápeživý loupežný, drapsa dračka, roz-
chvácení aj., pol. hl. drapac atd. — Psi.
drapajq drápati, podoba iterativní. Příbuzno
je ř. δρέπω trhám, škubu, δρνπτω drápu,
škrábu, rvu.
drápati 2°. Pol. drapnac, dač drapaka utéci. U
nás jen ve val. drapčit, zdrapovať utíkati, dať do
zdrapáka utéci, dáti se na útěk. — Příbuzno je
něm. traben běžeti, klusati a ř. δραπέτης utíkavý.
č. lidové trapovat je však z němčiny. Viz dříti 2°.
drápelí jvč. (u Ždáru a Pokličky) B-H2: suché
haluzí. — Slovo asi starobylé, příbuzno je snad sti.
darbhas- trs trávy. Přípona asi podle drábelí. Srov.
i mor. charabéli roští NŘ 11.21-L-Rous-Svěr.
drásal han.: velký a silný člověk. Na Hané žil
1841—86 obr Josef D., vyšší 63 cm nad moravský
průměr. Vystupoval asi 20 let po Evropě, takže
upoutal na sebe pozornost veřejnosti. Viz vo něm
či. Jos. Skutila v Zpravodaji Čs. anthropol.
společnosti 17. 1. 1964. „Drásalovo příjmení
přešlo na
drážditi
Hané jako apelativum do běžné lidové mluvy."
drásati již stč., škrábati, draslavý. Stč.
drást(k)a, drástva tříska, omrvinka, drobnost.
— Sic. drásat, driasat škrábati, pol. drasnqc
škrábnouti, sin. drásati rozložiti, odděliti,
draska trhlina, b. draskam škrabati, draska
čr,ta, škrábnutí, šrám. — Z *drap-sa-ti od
drápati, „intensivní" příponou -sa-, jihosl.
se -ska-.
draslo, u Presla i drslo: potaš. — Výtvor
Preslův; že pradlenám v louhu ruce drásá
(Amerling u Jgd). Odvoz, draslík, draselný.
— Sic. draslo je z češtiny.
drasta stč. nč.: nářadí. Sic. drasť šaty. Hl. dl.
drasta, dl. též drastwa šaty. — Nejasné.
drastiti stč.: ježiti (z° kštici vlasy, vz°), d. se
asi vzpírati se; ně. d. škrabati (t. t. soukeníků), d.
se třepiti se; laš. draščyč sypati smetí Lp; vm.
Drastihlava jeden vrch na Vsacku. — Sin.
drastiti drážditi, štváti. — Snad je zdrastiti za
*strastiti; tomu by pak odpovídalo strus. Vb-
sorošiti ježiti, čuchati (vlasy) z rodiny slova srst.
drát, drátovati, drátěný-, vč. laš. drátař, spis.
dráteník (-eník podle soukeník harfeník páleník
vápeník). Sic. drót, drotár. — P. r. dl. drot, hl.
grot, ukr. drit. — České slovo je z něm. Draht;
slovenské bud přes mad. drót nebo přímo z
nějakého něm. nářečí, kde bylo o.
dratev, stč. tež -tva: vícepramenná nit, nyní
spec. ševcovská, nasmolená. — Pol. sie. ukr. r.
dratva. — Ze střhn. drát t/v, což je od drehen
točiti. TJ Slovanů převedeno, jako hodně cizích
slov, ke kmenům na -v, gen. -ve. Srov. drát.
dráti deru; dravý, -ec; dráč ras; dračka louč
(záměnou přípon místo dranica); postv. do-derek,
dodírka, doderná aj.; draň tenké prkno. Viz i
dránět, drancovati. (Nč. vulg. nadrat se opíti se
je však přitvořeno k na dranc, v. to). — Stsl.
derq dbrati dráti, sic. drát, dravý, dravec, ukr.
deru, r. deru drát, sin. sch. derem, b. dera. — Jako
původní útvar je klásti derq *dbrti (srov. lit. nář.
deru diřti), ale infinitivní kmen se rozšířil o -a-;
kromě toho slabý tvar dbr- pronikl do présentu —
asi vlivem slovesa tbrq, viz tříti — a tak se
sloveso rozdvojilo na 2 samostatná slova (viz
dříti). — Nejbližší jsou ř. δέρω stahuji kůži, arm.
terem a lit. uvedené slovo. Pův. význam byl
stahovati kůži s pošlého nebo zabitého zvířete čili
„loupiti" je, olupovati lýko stromu, pak dále
odtrhávati nožem tenké louče s polena, odtrhávati
chmýrka od stonků peří. Přeneseně rozedrati obuv
n. oděv (na cáry), olupovati, vydírati lidi, dráti se
= rváti se o něco, tlačiti se někam. Iter. (o- roz- s-
vy-z-)dírati; vyděrač aj.
drážditi, stč. též dražiti, stč. drázn dráždění.
Nč. dráždivý. — Sic. dražit i -zdit. Stsl. raz-dražo
-dražiti, r. raz-draziť, sin. sch.
draže 127
dražiti. — Souvisí s ř. τραχύς drsný, kra-batý,
přen. rozdrážděný (τραχννω dráždím) z *dhrágh-
ú-s (dh > th > t~ disimilací aspirace). V
slovanštině se toto adj. nezachovalo, jen sloveso
od něho odvozené. Meh LF 72.74. — Od nového
subst. dražnb (zachováno v stě.) je odvozeno dl.
dražniš, ukr. dražnyty, p. dražnic; rovněž b.
draznja, ukr. dražnyty, r. draznít, u nichž ale z je
asi vlivem slov kazná, kaznyty, káznic trestati.
draže, klad. zdraž, drážka: žlábek vyhloubený
ve dřevě, do něhož má zapadati vystouplá ěást
sousedního kusu, dražiti. — Sic. drážka. — Slovo
starobylé, příbuzné s lit. dróžiu dróžti, lot. dräzt
vyřezávati (např. lžíce ze dřeva). U jiných Slovanů
změněno: p. drqzyé (stp. dró-) vydlubovati (vlivem
slova drog hůl, tyč, kláda); r. doróžit vystřu-ho
váti draže, dorózka draž, změtením s do-roga
(odtud i i místo *z!), a to vlivem csl. slov s -ra-
proti r. -oro-.
drbati, již stě. Kromě běžného významu je d.
též šťouchati do něk. (zvláště -noútil). Vm. drbat
jazykem podpichovati, č. lid. drbati někoho
přeneseně 'pomlouvati'. Vm. d. do něčeho =
pracovati o něčem; lid. s chutí jísti (chod.), za Jg
žráti, piti, nč. zdrbnutý opilý, drbka mírná opilost.
— R. derbit škrabati. Sin. drbacati škrabati,
drápati. — Příbuzné je ř. τρίβω tříti, dříti (např.
rukou si tříti stehno = drbati), zabývati se čím, býti
vycvičený, obratný; vlastní význam je dobře
patrný v τριβών ošumělý (o šatu), srv. odrbaný.
Stejnost základního významu toto srovnání
doporučuje i přes neshodu ve zně-losti d\t\ ale ta se
snadno vysvětlí přichýle-ním k dříti. Kořen tedy
byl trib-. Psi. tedy drbbati.
drbiti, už v stč. zastaralé: musiti. — Sic. nejisté
dyrbit, hl. dyrbječ, dl. derbjes. — České sloveso je
ze sthn. durfan (durban). E. Schwarz AfslPh 40.
Ale lužické tvary jsou podle Bielfelda 125
samostatné přejetí, a to ze střdoln. dorven; význam
jejich je jako v něm. nář. (luž.) dürfen =
potřebovati.
drcna: kdysi na Boleslavsku jakási netyn-ka,
kterou děvčata dávala svým chlapcům (Dědina
215). — Asi nějaká obměna za třesná, což za Jg
byl svatební koláček házený divákům (na
Žatecku).
drdati 1°: škubati, trhati, třásti něčím (dosud
vm.), val. vy- něco z koho = vymoci, nadřdat
potřásati; stč. drda rvačka; val. drdošit smýkati
něčím. — Snad vzniklo „lomenou" reduplikací
kořene der-, který je v dráti.
drdati 2°: jíti drobčivou chůzí (spěšným,
drobným krokem), drda (jvč. val. druda) neposeda
(přen. i mluvka), vč. mít drdy asi mít nepokoj,
pobíhati kvůli nápravě nějaké chyby apod. Sic.
mor. jö. se zesilujícím η drndat hopkavě jíti,
toulati se apod.; chod. drndálek
drhnouti
plch. — Sem patří též asi starší (nebo dial.) pol.
derdac dyrdaé dyrnqc o rychlém drobném pohybu,
poskoku, w derdy, dyrdy, dyrdem (Brü z Reja). —
Viz trtati 1°.
drdlati: bublati, bručeti, sic. též drdrat, odtud
sic. drdla drdra bručivá žena, laš. vydrdat
vyžebronit; č. drdati o hlasu jíkavce.
— Sin. drdrati chrastiti apod., sch. nář.
drdljati, b. dárdorja žvaniti, bulh. též bruče
ti. — Zvukomalebné; zdvojený prvek dr;
l disimilací. Viz i dudlati.
drdol, nář. drdůl: vlasy stočené v týle v uzel,
han. drdolka fem. KpU; drdol ,,je už v rukopise
Rokycanovy Postilly z 1671" (Šm.). — Sic. drdol.
— Nejasné. Snad k němu patří sic. grgula 1° druh
ženského lidového účesu, 2° podložka do vlasů,
samo nejasné; je i sic. grdula, druh čepce.
drebtati stč.: breptati; sic. dreptat, dreptavý, jč.
dřepetil, dřapal mluvka, sem i dřach(t)ati tlachati,
dřachna. Sem i dreboliti Jg, dol. drbolit, jč. vč.
han. val. laš. drmolit, sic. drmolit, č. drmotit Jg,
mor. u Kosmáka drem-lovat rychle a
nesrozumitelně mluviti. — Toto dreb- je znělá
varianta základu, který je v třep-ati.
dreptiti: cupitati, drobně jíti, drobiti nohama
Kt, laš. drpac* Lp, msl. a val. drepetit drepsit
drobsit grepsit drepčit drobkat drobčit.
— Sic. dr(e)bolit (a č. drmolit Jg, val. sic.
drmolit běžeti drobným krokem) drepkat
dreptat, sin. drobneti, pd. drepcic drobolic
drobotac dreptač, dl. téabotas t/v. — Vše snad
je od základu dreb-, který je též (v podobě
třep-) v třepatí. V tomto drobiti by snad
bylo lze viděti iterativum.
drhati: chvěti se, třásti se, drhnouti {zima tě
drhne roztřásá), stč. držeti (2slab.) třásti se. Sem
dáme i (dr^gttati >) drktati, drkotati třaslavě se
pohybovati; sem i druhotně zjednodušené drkati
otřásati se, nář. drkolina huspenina (srov. drhtalice
plur. t/v). — Vše-slovanská rodina slov: v sic. k ní
patří drgat natřásati (jiného původu je drgat strkati,
viz toto), drgolit (d-la ho zima = třásla jím),
drgotat (zuby drgocú) i drkotat (zuby d-ly); g se
zachovalo jakožto hláska expresivní; pol. drzec
třásti se, hl. ržeč, dl. drzaš > džaš, ukr. drožáty, r.
drožát (= dr*bžati); sin. drgati drhtati drgetati,
sch. drktati drhtati. — Psi. drtžq dr^žati a dr^gajg
dr^gati. Příbuzné je lit. drugys, lot. drudzis
zimnice, třesavka.
drhnouti, -drhovati; stč. drhnuti branami
vláčeti; drhlen na sdrhávání paliček lnu.
— Sic. drhnut 1° stahovati komu hrdlo,
škrtit, dusit (pes drhne zajaca; golier ho
drhne, kašel ho drhne), 2° otírati = čistiti co
hadrem ap., odírati semena s hlávek lnu
nebo konopí. P. dziergaó odrhovati len, obší
vati dírky; hl. džemyc, dl. žer(g)nué odrho
vati (listí), ukr. derhaty odrhovati len, r.
děrgat škubati, trhati, b. drágna odrhovati
drchati
len, drbati, škubati, sin. drgalo drhlen, drgati tříti.
— Příbuzné je lat. stringó (kořen strig-, η je infix)
stiskati, svírati, stahovati; trhati, drhnouti (listí se
stromů); drhnouti o něco (např. se praví o lodi
plující těsně podél břehu). Tyto významy se tak
dobře shodují s našimi (srv. sic. 1°, ale i č.
zadrhnouti komu hrdlo, zadrhnouti smyčku, uzel),
že o příbuznosti nemůže být pochyby; ovšem je
třeba uznati stjd, § 11. Je dále možno uznat, že sem
patří i trhati, např. ovoce (= ooesávati, sbírati se
stromu): i latinsky je s. glandes = trhati žaludy.
Přenesený expresivní význam 'utéci, sběhnouti' se
pochopí jako Odtrhnouti se'. Sic. zdrhat 'jíti, jeti'
bylo argotové (Treimer 20).
drchati 1°: čuchati (slámu, vlasy); přen. tlouci,
bíti, kritisovati, „trhati", klevetiti; též drchtati -titi;
drchanka zcuchaná sláma, drchna špatná peřina,
klepna; stě. val. sic. drchta klepna apod.; ne. nář.
padrchy rozcuchané vlasy (srov. paóesy), padrna
vlasatá hlava; msl. drchmat se česati se (iron., s
nevolí). Sic. drch(l)at drcholit drchtat. Mor. nář.
nadrchaný nemocný (o ptácích, mívají tehdy peří
zježené; přen. o lidech). — Expresivní sloveso, asi
z dr-bati, neboť to má všecky obdobné významy
(roz-drbati = rozcuchati, atd.); -chati je nová
přípona, mechanicky připojená k 1. slabice. Jg pod
čebeřiti: nedrbej se v hlavě, nedrchej se!
drchati 2°: nesrozumitelně mluviti. Sic. drkotat
má t/v, ale i 'zadrhovati v řeči, koktati'. —
Poněvadž sic. slovo (d. zubami, od zimy, od
strachu) se praví o zvucích vyšlých z otřásání
něčeho, zdá se, že toto drchati je vlastně totéž co
drhaíi (viz).
drchnička, u Presla a dalších botaniků rostlina
Anagallis; lidově však (též drchlice, -čka) ptačinec
obecný; obě rostliny jsou si poněkud podobné. —
Asi od drchati 1 °, ptačinec tvoří husté skupiny,
jakoby nadrchané.
drchta slez.: plachta na trávu, též drychta t/v;
drychetka bílá plachta do města Lp. — Nejasné.
drkati 1 °: drcati drncati drkotati, nář. (ž)drc-
nót, ždercat apod., sic. drg(ot)at strkati, vrážeti do
něčeho. — Druhotvar k (s)trkati.
drkati 2°: hrkati, chřestiti, drkac chřástal. Sem
sic. drkotat, trkotat žvaniti? — Sin. drkotati t/v,
pol. dzierkaez, ukr. derkác chřástal. —
Zvukomalebné, blízké k drhati.
drkolna, dř-, strkolna stč.: palice, klacek, kyj,
drkolenie bití drkolem, vč. trkol nemo-tora,
hlupák. — Stsl. dr^koťb drbkoťb, pd. dryleg,
dyrlag. — Slovo nejasné. Nejnověji Vaillant RÉS
8.88: od drtkol- (dr-b- dřevo, kol- ke Máti), klín
(že štípá dříví).
drlicě stč.: skřivan lesní, Lullula arborea (jemu
totiž svědčí popis v Klaretově Fys.); s ko- nebo če-
v laš. kotrla, slez. škobrla, sic. kotvrla, cetvrlka t/v.
Přeneseno na chocho-
128 drob
louše (neboť i skřivan lesní — což je samostatný
ptačí rod, nikoli druh skřivana! — má chocholku;
ale nikoli stále vztyčenou) ve vč. dr(d)lice Cel (-
dl- vlivem slova drdol chochol?); val. kotulka DU
1.121-SvK. — Stpol. dzi(e)rlatka, d(zi)urlatka,
pomoř. zěr-lotka, čarlotka. — Zvukomalebné: od
jeho hlasu dyrli dyrli. Meh ZfslPh 20.33. Viz i
trpělka.
drlý val.sic: čilý,svižný. — Patří nejspíše k
dříti 2°, srov. r. děrkij rychlý. Útvar jako u-mrlý
od mříti.
drmek: jihoevrop. keř Vitex agnus castus
(Matt.). Nejasné.
drmoliti čes.: žmoliti (Jg, PS). — Bude náležet
asi k sic. drmat, škubati, trhati.
drn, pol. dam, hl. dorn, r. dl. děrn, sin. drn;
ukr. derne n. — Psi. dbrnt. Souvisí s lit. dyrú dirti
odřezávati, odlupovati drn (MEW), což bude
totéž co dirti (v. dráti) stahovati kůži apod.,
neboť drn je jakoby kůže, slupka země, a postup
práce je obdobný. Formou dbm*b je n-ové trpné
příčestí zpodstatnělé (význam asi: sedranina). —
Κ drn snad patří zadrnělý houževnatý, tuhý PS, tj.
pevně usazený jako drn."
drnčeti i drčeti o jistém zvuku n. hlasu; chod.
drkot řehtati řehtačkou; drnkat (na strunný
nástroj, srov. rýmové brnkati); val. drnět, sic.
drňat drngat. — Útvary zvukomalebné. Pod. je r.
tren'kat drnkati.
drob 1° stč.: drobek, úlomek od chleba, dosud
drob; vč. adv. drobek 'trocha, trochu' Pt aj., stč.
nč. drobet (srov. nč. krap-et) a drochet (ch
zkřížením s trochet), jč. zdrobet ( < s d.), nč. též
drobátko; drobota, -otina; stč. dróbez drobné
ryby, nč. drůbež kury a husy; drobiti, drobný (po-
), stč. též drob-ňúcký, nč. bez ň drob-ouóký (jako
hez-ouěký apod.). Sic. dále drobné, drobnosti
drůbky, drobisk -izg -izeň drobotina, mor. nář.
dro-biazg, drobňask t/v (srov. pol. drobiazg, r.
drebezg): podobná přípona je v r. meljuzga malé
ryby, od mel t/v. — Slova drobt, drobiti, drobbnt
mají zástupce nebo odvozeniny u všech Slovanů.
— Základ dreb-\drob-je už starobylý, náleží k
němu (popř. k neznělé formě třep-) gót. ga-draban
vylamovati, lit. trapús drobný, trupeti drobiti; dále
něm. Treber, srov. od intensiva na -skati sin.
troska, něm. Trester a č. droždí (viz) usazenina,
kvasnice (pův. úlomky, drť usazená na dně).
drob 2°: (u nás) vnitřnosti zabitých zvířat (na
Balkáně i lidí): husí drob, drůbky (= též odřezané,
odpadové části hus, jako krk apod.). — Pol.
dróbki, sic. droby, sin. sch. b. drob t/v. — Vzniklo
zkomolením a oslabením (t > d) z qtroba, útroba.
Do útrob kladli staří silné city lásky a hněvu: r. ne
sterpela útroba nioja ( = nevydržela hněv ...), sch.
u junáka na drob zabolelo, cit. u Mosz. 2.82. Něm.
kalk Gänseklein 'husí droby' je ze slovanštiny.
drobiti
drobiti: třásti někým; zadr-obila ho zima zatřásla jím,
val. zima mne zdrobila, sic. (z)drvila (též sic. zima ho
zmrvila). — Fakti-tivum od dreb-, což je znělá varianta
kořene třep-, který je v třepati a snad i v drepiti; lit.
drebeti třásti se.
drofika za Jg něj. bylina žlutě kvetoucí, bodlavá (též
u Jg omylem dec-). — Nejasné.
dromedár -ář, již stč. — Ze střhn. dromedár nebo
přímo ze střlat. dromeddrius (to pak je z řečtiny).
drop, stč. droptva dro(p)fa drop(a): pták Otis tarda.
— Sic. drop, ukr. drófa dróchva, r. drofá drochvá; stpol.
dropia (nyní drop), dl. gropyn, sch. dropi ja, b. dropl(j)a.
— Snad pův. znělo *dbro-pT>ťbva a bylo paralelní ke
kuro-ptťbva (viz koroptev), tedy = ,,běho-pták". Protože
ten pták je běžec, možno v dro- viděti dbr-o-, tj. útvar od
dříti 2° běžeti. Meh Slavia 21.261. — Totéž slovo, velmi
změněné, vězí v r. ukr. strépet drop malý (Otis tetrax),
přejatém dále do litevštiny jako strepětas; o djst viz § 11;
e v kořeni je asimilace k druhému e; -pet- je snad
obměnou staršího -ptťbva. — Něm. Trappe je ze
slovanštiny, viz nyní Steinhäuser SI Wien.
drouh: bidlo, sochor, páka (v slangu vltavských
vorařů), droužek, zslc. druh. Stč. družiti plot = vrážeti do
země jeho sloupky, vdru-žiti v zemi otku = vraziti,
vsaditi, pro-družiti někoho mečem. — Stsl, drggt, (vb-
po-)drožiti, pol. drqg, sin. drog, sch. drug, b. drág t/v. —
Baltský protějšek je lit. nář. dránga fem. t/v; k obému
patří dále lit. grandis žerd (přesmyk asi g-cl < d-g) a zá-
kladní sloveso dreňgti bíti (stran významového vývoje
srov. č. bi-dlo od bíti). Dále je příbuzno stnord. dřengr
silná hůl (*drang-ja) (Johansson KZ 36, Schuster-Šewc
ZfS 8.870). — Sic. je drúk kůl, sochor. Ukr. r. druk. Jeho
k je nejasné, snad vlivem slova ^drqk^ tlouk,
zachovaného u Slovinců.
drozd, nář. i drozen drozan (z)drozda. -g- Sic. drozd,
ukr. r. sin. sch. b. drozd; hl. drózn mask. i -a fem., dl.
drozn(a), b. drozen; η je všude z disimilace d-d > d-n,
Hujer 1.28. Baltský protějšek je lit. sträzdas, lot. strazds,
rozdíl typu st-jd-, sp-jb- apod. má i jiné příklady. Z
germánštiny sem patří stisl. prostr, nor. trošt, švéd. trast
a dále i něm. Drossel. Všecky názvy jsou zvukomalebné,
od hlasu brávníka (= druh drozda), je-li vyplašen:
slovensky se brávník zve trskota, prskota apod.
(Ferianc).
droždí mor. lidové (proti č. kvasnice)', ntr. sg.; stě.
psáno -ie, což může býti jak ntr. sg., tak i -e fem. plur.
(což je u jiných Slovanů). — Pol. droždže plur., hl.
droždze, dl. droždžeje, ukr. driždži, stsl. droždbje, r.
drožžá. (Sin. troska.) — Prasl, sg. bud drozda nebo drozd
bja, obé od základu drozg- popř. (ukr.) drosk-.
Původnější tvary jsou zajisté
9 Machék — Etymologický slovník
129 drtiti
stlit. dragěs plur. a stprus. dragios plur. Patří sem i ř.
τρνγία t/v, stfr. dräsche résidu du malt qui a servi á
brasser, které je původu gallského (v. Wartburg; Joh.
Hub-schmid, Schläuche und Fässer, Bern 1955, 75),
něm. hannoverské Rasche (Kretschmer 106). Původ
všeho dosud nejasný.
drožka (doloženo dosud od Šumavského 1845;
označeno jako ruské, Šm.). — R. droga (neznámého
původu) je rozvora, plur. drógi je pracovní dlouhý vozík,
4 kola spojená jen osami a podélnými žerděmi; z toho
dem. dróžki lehký vozík. To v sg. drožka bylo přejato do
ukr. a pol. (ale tu je i dorozka a derozka), z pd. drožka do
češtiny a němčiny (: Droschke, doloženo od 1815, Šm.).
Sic. drožka je bud z ě., nebo z polštiny.
drpati: laš. drpaÓ' odlupovati, sdírati s povrchu
(kůrku s chleba), vy° vyhloubiti, vyštípnouti, vyvrtati
(dírku) Lp, odrpávat okopávati; udrpnut si drpecek
ulomiti si drobek. — Sin. drpati drobiti, sch. drpati, b.
därpam škubati, tahati (za vlasy, za šaty), trhati (z ruky).
— Toto dbrpati je příbuzno s ř. δρέπω trhati, škubati, a
tedy i s drápati; dbrp- je nulový stupeň drp-. (Druhé laš.
drpac choditi drobnými krůčky Lp viz pod dreptiti.)
drsný: stč. je*n drstný, ale vedle drstnatý bylo i dr
sňatý; sic. drsný, drsnoty. — Málo jasné. Snad z baltosl.
*širst- (lit. siurkštús, slov. Sbr-ch-bki* t/v, Sbrstb, viz
srst); tedy ze slovan. *sbrst-bn*b přesmykem hlásek s-st
a záměnou st-jd- (viz ji u příbuzného drastiti).
dršlák, zast. (v stř. době): hrnec, skrze který se cedí.
Laš. drs'lak cedník Lp.—Hl. dur šlak, p. durszlak, nyní
druszlak. — Z něm. Durchschlag Jg-Brü-Bielfeldt.
dršťka, držka, stč. -šc-, laš. drščka Malý: žaludek
přežvýkavců, zvi. „kniha", přen. tlama, huba. Pd.
dyrszczka střevo z č. — Málo jasné. Podle Jg. „od
drsnatosti nazvaný", ale -šc- mluví proti tomu. V litev-
štině je dosti podobné slovo tirškalas tlučhuba, žvanil, od
tirškinti klapati, chřestati. I nč. drštka má ten význam.
Má-li ta podobnost skutečný podklad, znamenalo by to,
že příslušné výchozí sloveso v č. beze zbytku zaniklo a
že výchozím významem by bylo 'klapačka > huba'.
Význam 'střevo' by se objevil snad vlivem slova kyška
'střevo', které pak u nás zaniklo. — Snad totéž slovo, s
významem posměšně přeneseným, je mor. (Kolaja,
Rous) dráčka, drštka pletená čepička nošená v zimě pod
kloboukem.
drtiti drtivý. Stč. bylo drt fem., asi rozdrcení, něco
rozdrceného, pův. dbr-tb od dříti, „něco rozedřeného"
(kořen na stupni nulovém, přípona -tb). Na význam mělo
vliv i tříti řezati (pilou), odtud drtiny = piliny. Stč. na drt,
nč. na padrť něco rozbíti = na drobno, úplně (přejato do
polštiny: stpol. nadert, np. ňader příliš, nesmírně), dosud
nč.
 druga
na drt opilý = „na mol" (viz i nadranc). Od drt
odvozeno v střední době drtiti.
druga: vřeteno na předení vlny (u Β „las.", ale
jistě bude známa i jinde!). Od něho las. sic. val.
drugať přísti vlnu na druže (kdežto obyčejné
předení lnu a konopí byla práce ženská, muže
nedůstojná, drugání bylo naopak vyhrazeno
mužům; viz pěkné místo u Kukučína 10.60);
udruganá vlna = stáčená (Rusava 28), rozdrugať
rozplésti K. Podrobně o drugání píše E. Marková
SlcN 12.1964.84n. — Druga je přejato ze srbo-
charv. (i s onou technikou); je příbuzno s naším
drouh.
druh družina po-druh podruží; stč. dobrý (=
udatný, odvážný) druh > dobrodruh; družka, -žice,
-ička; družba; družný, družiti; ze schrv. zádruha
(viz). Druh byl člen družiny; spojení (např. vede)
druh druha poklesalo v mysli mluvících na obsah
(vede) „jeden druh jiného" a tím otevřena cesta k
jedinečné adjektivisaci: drug'b se vyvíjí též v pří-
davné jméno, jež s úspěchem vytlačuje staré
Wbtort (vtorýjvterý), takže druhý je nakonec i
řadovou číslovkou. Tato adjektivisace vznikla jistě
i pod vlivem protikladového jistý sám, týž (viz).
Podruhé; druh-dy někdy; stč. druh-de někde; žena
samodruhá *= těhotná (viz sám). — V češtině se
vyvíjí i další význam. V střední době byla ustálená
spojení jako toho druh, jiného druh, těch druh,
např. ten nůž je mého druh = takový jako můj; i o
plurálu, např. na němž stáli z jedné strany dva
kusové mosazní, a z druhé strany také dva, těch
druh, tj. příslušníci stejné skupiny, kusy stejného
způsobu; v nich pak, když přestávaly být
průhledné, toho druh bylo změněno v toho druhu, z
čehož byl vy-abstrahován nový význam druh —
způsob, sorta. — Drug-b a mnohé odvozeniny u
všech Slovanů. — Příbuzno je lit. draügas druh,
společník, pomocník, manžel, lot. draugs přítel,
dále gót. driugan táhnouti do boje, sthn. truht, stisl.
droit, stangl. dryht družina bojovníků, tělesná stráž.
Není pochyby, že drug'b byl původně „člen
družiny velmožovy". Velmoži měli v staré době,
dokud nebylo veřejné státní moci (královského
vojska), vlastní soukromé vojsko, vlastní
„družinu", „tělesnou gardu", malou nebo velkou
podle stupně velmožovy moci a zámožnosti, slože-
nou z mladých neženatých mužů. Takové družiny
mají např. šlechtici, opěvovaní v jihoslovanské
národní epice, měli je i Čechové (v. Brandl,
Vaněček). S úpadkem tohoto zařízení přecházel
starý termín drug'b na členy společenství jiných.
— Od družba je družebná neděle. „Na dr. n. se v
Čechách ještě v době Štítného pořádala společná
svačina mladých dívek (družek), po níž zbyla
památka v názvu dne a v koláčích družbancích
(Zíbrt, Stč. výroční obyčeje 52). Ve stejný den se
na Ukrajině peklo pečivo
130 držeti
v podobě křížků, kterým se lidé navzájem hostili"
(Zilynskyj SVSPO 2.92).
druza, sic. drúza: srostlá skupina krystalů. Z
něm. Druse skupina, shluk krystalů.
drúzgať msl. sic: drtiti, rozbíjeti (s praskotem),
sic. drúždit druždat druždžať, též roz-truětiť, roz-
trusnúí; laš. druždžyě křupat i pod nohama Lp;
sic. druzgavec = č. truskavec (v. toto), druzgavica
třešně chrupavka. — Stpol. (z)druzgac, nyní
druzgotac, sch. zdruz-gati (-o-), sin. druzgati t/v.
— V druzgati je základem *drusati rozbíjeti = ř.
ΰρανω < thrausö; přistoupilo však příponové
intensivní sk, což bylo oslabeno na zg. Dále je
příbuzno lot. trausis křehký, rozbitný. Bylo i
*dřuzgati (expresivní změkčení) v stč. rozdřízhati
= roztřískati Šk.
drviť val. sic: vésti hloupé řeči (sic též učiti se
s námahou, biflovat). — Pol. drwic t/v > drwa
walaé, gadac t/v, z kogoé vysmívati se komu,
drwiny výsměch, žerty. — Psi. asi drbviti.
Příbuzné je ř. Φρέοµαι hučím, vzdychám, ale
zdvojené τερυρενοµαι = naprázdno žvaním.
dryák, stč. též driák dřiák triák protijed, lék;
odtud dryáóník mastičkář, šarlatán, -nice. — Ze
střlat. tiriaca < thěriaca < ř. υηριακά (totiž
φάρµακα), proti jed ze zvířecích jedů (od υήρ
zvíře).
dryje (drye tryje tryle trýle) dělati = „vyváděti"
rozličné „kousky", flauze, šprýmy, hlouposti na
odiv, na vzdor, z pýchy nebo bujnosti; a tak
mistrná dryje mezi lidem byla 1559 V. Břežan
(Šm.). — Jistě cizí, snad z něm. Drill pohyb
cvikový, zvláště vojenský (v. NŘ 31.180).
Jihočeský lid spojuje (Jjčř 58) d. mylně s
dryjáěník (takový drýje mi tu dělat nebudeš,
dryjáěníku jeden).
drylich: druh tkaniny, u Komenského třílich,
sic drelich, trilich. — Pol. drylich, drelich, hl.
dryl. — Z něm. Drillich, to ze střlat. trilicium
trojnitné plátno (licium = nit).
drzý: stč. též drzí drzký smělý, odvážný, drzost
drzkost, drznost, slovesa drzati osmě-lovati se a
drznúti osměliti se. — Stsl. dr-bzi> smělý,
dr^zostb, dr^zati, dr'bznqti, sie. drzý* r. dérzkij,
derzát, derznúť atd. jinde vyjma, luž. — Psi.
dvrz'b, nejprve asi w-kmen.. Příbuzné je ř. υρασύς
odvážný, smělý,, drzý, zpupný, ind. dhršnú-
smělý, udatný,, drzý, av. darsyu- smělý, silný, lit.
drqsús-smělý, lot. druošs smělý (balt. je tu
nosovost sekundární). Očekávané *dbrsT>, jež by
dalo· *dbrchT>, bylo však záhy změněno v -zi>,
nejspíše tlakem adjektiv b'brz,b(k'b) a mbrz^ki,} (č.
brzký a mrzký), ve kterých rovněž předchází r.
držeti: stč. -ěti, držim, držemný, držadlo*
držádlko > nč. -átko, držitel; jč. držadlín je
držadlo cepu; nč. držba, držebnost, držgresle
držgros držkužka lakomec; država; stč. drželivý*
nč. zdrže(n)livý; soudržný; postv. nádrž(ka)+
dřemlík 131
údržba, výdrž; nadržovati někomu z nad-d. —
Všeslovanské: stsl. drbati, ~ava, pol. dzieriyc, hl.
dieržec, 61. íaržaš, ukr. deržáty, r. deržát, sin. sch.
držati, b. dárža. — Psi. d\>ržo -isi dbržati.
Příbuzno je av. dražaHe drží. Slovanština převedla
své sloveso do třídy na -ěti, ě mají též slovesa
blízkého významu iměti, lat. habere, lit. turéti
míti; v tom typu je nulový stupeň kořene (drž =
dvrž-) zcela náležitý. — Lid. držeti s někým je kalk
za něm. mit einem zuhalten.
dřemlík: pták Aesalon columbarius (severní
dravec, u nás vzácný), v 16. stol. drmlíěek Jgd. —
Asi z pol. drzemlik t/v, což bude (Brii.) od
drzemliwy dřímávý, ospalý. (Vskutku dovede
seděti na stromě nehybně, i když nebezpečí je
blízko; viz Šír, Ptactvo české 55.)
dřepěti, sic. drepieť; sem patří i sic. drepenieť
stávati se nehybným (-en- srov. v cepeněti aj.),
snad i drepnieť živořit. — Slovo expre-sivní, bez
historie. Jeho kořen má ρ jako ča-pět la-pět he-pět
t/v.
dřevo: stč. dřevo dřevíce -íčko dřevěný
dřěvošěěp; plurál byl drva gen. dřev, ale časem
proniká dřev- i do pl. a naopak drv- do sg. Přitom
se v stč. rozlišoval význam: dřevo = strom, drvo =
lignum. Význam dřevo = strom dosud jč. mor., ale
klad. aj. drvo = strom. Stč. drevcě plur. z drtvbca,
gen. drvec, adj. dřevný. Nč. dále dříví, dřevník,
dřevák. — Stsl. drěvo, gen. -a i -ese strom, p. drze
wo, hl. drjewo, dl. drjowo, ukr. r. dérevo, sic. sin.
dřevo, sch. drijevo. Plur. stsl. drtva, pol. drwa, ukr.
r. drova, sin. sch. drva dříví. — Původní stav byl
tedy v prasl. sg. dervo (gen. -a) — plur. drtva.
Příbuzná slova jsou lit. dervá borové dřevo, dále (z
dreu-o) gót. triu dřevo, strom, angl. tree strom, ř.
δόρυ dřevce, άκρό-δρνα ovocné stromy, ind. däru
gen. drunah dřevo. Jak vypadalo konkrétní ide.
slovo, nelze říci, snad *dér-u nebo *dór-u (ind.
dloužení je asi jen rytmické), gen. dr-u-n-és, jenže
záhy byly tvořeny novotvary: *dér-u bylo thema-
tisováno v der-v-o (= slovan.), slabý tvar (z jistých
pádů) dru-n- přetvořen v druv-(= si. drtv-), což u
Slovanů je rozloženo ne už do nom. proti gen. atd.,
ale do sing, proti plur. a vyznačeno i přízvukem.
Základem je tedy jakési der-, přípona u (germ. dr-
eu- může být výsledek starého přesmyku!), v
nepřímých pádech byl jakýsi prvek n, který ale
záhy zmizel.
dřez: škopek, stč. střěz, nář. (s)třez (s)třízek
(z)dřízek zřez zrízek srez slizek; zdrobnělina na -ek
je též násada na másnici. — Pův. zřez, sřez, že
vypadá, jako by vysoká nádoba dřevěná byla
sřezána na nízkou. St-jd-viz v § 11.
dřietiti stč. (2 doklady: jeden ukazuje na
význam vábiti, druhý na tišiti). Sic. dretiť vábiti
(pochybné! Sasinek asi z Jg.). — Csl.
dřístati
drětiti těšiti („jak se zdá", praví Miklosich Lex).
— Nejasné.
dřík: kmen, trup (těla), u sloupu hlavní část
(bez hlavice a patky); han. driěné, driěný, msl.
driěný, grýěný, laš. gryěny ztepilý, urostlý. — Sic.
driek drík, drieěny dríěny, sin. drek, dreěen, sch.
nář. dreěan, driěan. — Příbuzno je lit. driekiů
driěkti táhnouti se (o niti), šířiti se, rozlézati se (o
rostlinách); drěk~b bylo tedy původně asi přídavné
jméno s významem 'vytáhlý'.
dřímati: stč. dřiemati, -ota, podřěmovati; nč.
dále podřimovati, zdřímnouti si, msl. udřimnút;
vm. neosobně dříme se mi. — Zhruběle han.
drchmat SvB-KpU; sic. drich-mat, drichnať (dry-
), val. dríchmať spáti; -chmať -chnať jsou nové
přípony expresivní, z vlastního slova podržena jen
první slabika, a to ještě zjednodušená. —
Všeslovanské: sic. driemať, pol. drzemaé, sch.
drijemati atd. — Psi. drěmq drěmati. Nejblíže mu
je lat. dormio spím; jiné formy jsou véd. dráti,
sanskrt. klas. dráyatě spí, ř. δαρΰ-άνω spím. Kořen
der-, rozličně rozšiřovaný, v slov. a latině o
kořenový sufix -em- (v lat. dor-m-plný stupeň
kořene + nulový suřixu, v slov. dr-ěm- nulový
stupeň kořene, ale dlouhý sufixu; důvod délky
nejasný).
dřín: starý název pro keř Cornus mas (nář. dřín
'modřín' je omylem za staré břín, v. to): stč. dřien;
jeho plod č. dřínka; jeho dřevo je velmi tvrdé, z
něho č. dřínovice (sic. drieňovica), dřín(k)ovka, z
toho břinkovka mylným spojením s břinknouti. —
Všeslov.: sic. drieň, stpol. drzon, hl. drěn, ukr. r.
deren, sin. dřen, sch. drijen, b. drjan. — Psi.
dernT>; příbuzné je stněm. tyrn, dirn- t/v; dále i
lat. cornus, ale různost de-jco- ukazuje, že tu bylo
přejato asi cizí slovo „pra-evropské".
dřípati 1°: trhati v cáry. Postv. dříp(a) cár,
útržek; bot. termíny dřípatý rozdělený v cípy,
dřípatka rostlina Soldanella (od Presla). — Hl.
dripac roztrhnouti, dripa spára, skulina, sin.
dripati, b. dripa hadr, cár. — Nejasné.
dřípati 2°: tlachati. Κ třepatít Intensiva: ch-ové
v laš. dřachať žvaniti Malý; st-ové v laš. dřystac'
Lp, sic. drístaí mluviti hlouposti, drisnúť.
dřístati i dřízdati: míti průjem (chvísta-ti);
sprostě plíti. Postv. dřist řídké lejno, dřístaěka -
zdaěka (zkráceně mor. dřija) průjem. — Sic.
dristať chvístati (i do-drýstať), drist lejno,
dřístaěka dríšťala průjem, dríštela hubená žena,
drístka drislianka drisliavka kulatka (druh sliv, vč.
žertovně sralka t/v, od účinku); pol. dryzdac, hl.
dristac, dl. tryšcaé, ukr. drystáty, r. nář. dristať,
sin. dristati -skati, sch. nář. driskati, b. driskam
míti průjem. — Dristati je st-ové intensivum.
Příbuzno je lit. triédžiu triésti t/v a intensivní pra-
trýetu (prét. -trýd-au) -trýsti, dále
dřišťál
stangl. drltan aj. germ. V slovan. prosté sloveso
zaniklo; v nově vznikajícím intensivu Hrid-stati si
t a d vyměnily místo. — Sem patří i sic. drištel,
drištálka ocún (od účinku na dobytek).
dřišťál: keř Barberis; stě. dřistel dřistál dříšcěl,
nář. dřeštěl, sic. drištel. — Asi od dristati, ale
jiného než je dřístati chvístati, neboť jeho bobulky
mají účinek právě opačný, stahující. Poněvadž má
i název ě. sic. dráč od trnitosti, zdá se, že je od
intensiva dristati s původním významem trhati
(srov. dWpati 1°); tvarem bude to Z-ové příčestí
od *driščati.
dříti 1°: stč. dřieti stahovati kůži, odírati kůru,
lýko, šupiny, otlačovati třením cokoli, přeneseně:
připravovati o jmění, vykořisťovati, utiskovati,
přetěžovati prací (dříti se prací, odtud pouhé dříti
něco = pracně se učiti); dřina, dříc, vydřiduch; vm.
dřík ras. — Sic. drieť, p. dr$ drzec, hl. dru drěc,
dl. dréé, ukr. dru derty, sch. dříve i drem drti. —
*DbrQ *derti vzniklo jako druhotvar slovesa dráti
(viz); v češtině se druhotné (přenesené) významy
obou sloves rozešly tak, že prostý člověk už jejich
souvislost necítí.
dříti 2°: han. dere KpU, val. dere běží (Pivoda),
vm. zdírat, zděrovat zderygať pa(z)-děrčit zgrýpat
zgrýfať (gr < drl) zdrhati utíkati, zderák útěk. —
Pol. drzec prudce běžeti, drala dac dáti se na útěk,
r. udrái utéci, udirát utíkati, dat dralo, derkij
rychlý, sin. derem dreti běžeti. — Psi. sloveso
znělo snad derq dertf. Bylo-li tomu tak, byl kořen
der- běžeti u Slovanů zachován v prvotní podobě;
jinak se totiž objevuje rozšířen o -ä- -eu- -em- (pak
je ovšem jenom dr-), např. stind. dráti spěchá,
běží, u nás dra-pati 2° (viz), ind. drávati běží ( <
dr-eu-e-ti), drámati t/v ( < dr-em-e-ti), ř. δρόµος
běh. Lehr-Splawinski O pochodzeniu 178, po-
drobně nyní Meh Slavia 21.262. Viz i drlý.
dříti 3°: val. v zimě to tady dře = jsou vánice,
snihem dře do očí, zadírá snihem; pak i: cesty sú
zadřené zaváté sněhem; dření, tře-nica metelice
Kaš.-B; dře ledu, dřenice Jgd. Pd. drzec řezati. —
Tu všude dříti je místo staršího tříti ve významu
řezati. Srov. r. zator tlačenice, shluk (ledu, dříví na
řece, lidí v tramvaji, vozů na ulici).
dříve, sic. driev: stč. dřevní někdejší, dávný,
bývalý, dřéve (pak i -ie-) 1° časněji, prius, 2°
kdysi, olim; nč. dále dřívější, odtud dřívějšek
(zkráceno vč. za Jg.: proti dřívku), nejdříve. Sic.
nář. driev drú drej driel (naj)drelej (l asi vsi. z
ukr.?). — Stsl. drev(l)hnb, drevlje, pol. drzewiej,
stpol. drzewiejszy, r. drévnij, drévle, ukr. drevle;
sch. staro-drevan starobylý. Podivný je význam
sin. drevi dnes večer (o nastávajícím večeru!). —-
Psi. drevbnb a dreve, slova málo jasná
(nepřesvědčuje Zubatý 1.1.6n. ani Cop SIR
13.187). Pouhá do-
132 ducatý
mněnka: kdyby lat. düdum 'dávno, dříve, předtím,
prve' bylo z durum (druhé dzar asimilací k
prvému; d z r bývá i jindy: erüdus syrový proti
ind. krurá- t/v), bylo by to *deu-r-om. Obdobné
*deu-r-, uznáme-li přesmyk v *dreu-, by bylo
nejprve základem adjektiva na -bw&; v něm eu
bylo před samohláskou, dalo tedy -ev; odtud -ev-i
v komparativu (kde stálo před *-jes-). Význam
komparativní je tu jistě starší, význam 'kdysi'
mladší.
-dřizňaf: laš. podřizňať se komu = poškle-
bovati se po někom (napodobováním), podřizňák
sedmihlásek, sic. podrieznať, vy-drezňac ée, pol.
przedrzezniac, wydrzezniaé posmívati se. — Málo
jasné. Vzhledem k ruské rovnici natriznivb =
nasmijavb sja (u Miklosicha EW) lze snad míti za
to, že d. patří k rodině slov s t (sic. trizniť hovořiti,
pri-sa osloviti koho ap.; br. tryznič blouzniti).
dub; dubina, doubí; stč. dubová šiška, nč.
dubinka, -ěnka (to a mor. nář. bubinka viz pod
bublina); duben: „od dubu, který se pučí toho
měsíce4' Jg;jdubiti třísliti (techn.), odtud dubený
hnědý ČL 2.167, mor. kožich dubeňák. —
Všeslovanské: stsl. dqb'b, pol. dqb, sic. hl. dl. ukr.
r. sch. dub, sin. dob, b. dáb; č. r. ukr. též 'tříslo', r.
dubíi třísliti; sch. dubiti. Psi. dqb'b, poněvadž
znamenalo i koželužské tříslo (jež se dělá z dubové
kůry), možno spojiti (HK) tak s germ. jménem
jedle Hanwö (jedle dává rovněž tříslo), a to tak, že
Slované poznali od cizího (praevropského) národa
tříslení, dokud ono cizí jméno třísla mělo ještě d-,
Germáni takové slovo přenesli pak na jedli (něm.
Tanne atd.), Slované na dub (při tom místo onoho
cizího -v- položili jinou retnici b). Příbuzné je íin.
tammi dub.
ďubati, ďoubati: drobně klovati apod., mor. i
dubkat; ďubák zobáček, dubka jamka, dolíček,
podubaný dolíčkovatý. — Sic. ďubať klovati, pd.
dziubač t/v. — Jde tu asi o zkřížení slov zobati a
dupa jamka, z něhož vzešlo jednak dobati, jednak
toto ďubati. Nitsch JP 31.145.
ducati: čelem narážeti (v mluvě k dětem; odtud
duel nebo zduc),duncat bušiti (Kubín); mor.
uduckat udupati, vyduckat kopaje vydlabati,
zaduckat zapěchovati. — Je to patrně s-ové
intensivum od zvukomalebného kořene, který je v
stind. tudáti, lat. tundó, gót. stautjan (něm. stoßen)
tlouci, bušiti. U nás je třeba uznati přesmyk tud- >
dut-; u je u zvukomalebných slov (podle teorie J.
M. Kořínka) beze změny.
ducatý: buclatý, již stč. u Chelč.; chod.
duematyj otylý, duemác; jvč. duemoch, na-
duemanej tlustý Hod; sic. dudatý ducna-tý t/v,
ducko tlouštík. — Snad expresivní druhotvar (s
novým -eatý, srov. bucatý, ma-catý t/v) od
durmatý nadmutý, naběhlý, tlustý (-ř-), např. d.
mlíkem, tváři d-é Jg; to pak
ducnět
od durmati (-ř-) sáti (mléko z prsů), jež nějak
souvisí s dud(l)ati t/v. Tedy ducatý = nadudaný?
— Pol. duca nízká a silná baba.
ducnět: z° po kom = okřiknouti koho B-Malý.
— Nejasné.
duěějě stě.: trouba; ně. lékařský termín ducej
kanál. — Sic. dučela, -l píšťala, dutá kost. Pol.
duczlca jistá rourka do koželužské kádě, duca
ducza ducaj duczaj díra v horním kameni
mlýnském, jímž se obilí sype mezi oba kameny,
ducza jakýkoli důlek (v chlebě, zemi). Z polštiny je
přejato las. val. duča ďuča jamka, důlek (jakýkoli),
las. duča tůně v řece n. potoku (Malý), sic. i
jeskyně, han. dučka důlek od neštovic. Z pol. je též
ukr. duča dučka ducej (mlýnský) a r. dučáj
(rovněž), dučáj ka důlek. — Z ital. doccia vodní n.
odpadová roura. Matzenauer CS 149.
dudati vě.: sáti (Jg); jě. han. dudlati, vě. též
dumlati, vě. mor. dundat; dud(l)ák dudel dudlík
dumlik cumel, nyní šidítko. — Sch. nář. dudliti t/v.
— Spolu s durmati a cumlati jsou to vesměs slova
snažící se vystihnouti sání při sevřených rtech, tedy
zvukomalebná.
dudek 1° druh ptáků: stě. dedek, chod. dadek;
ně. du- asi od doby Komenského; val. též
starodávný ěepec ženský; jinde vrkoč (obé podle
dudkovy chocholky). — Sic. dudok, pol. dudek, hl.
hupak, dl. hupac, ukr. vdod vudvud odud udoď aj.,
r. udod, csl. Wbdoďb, sin. vdod vdeb vdab. — Lat.
upupa, ř. εποιρ, άπαφός, lot. puppukis, něm.
Wiedehopf, wudwud, hupphupp aj. Vše to jsou
slova zvukomalebná, snažící se vystihnouti jarní
hlas dudkův (stě. dedek zpievá du du du, Rada
zvířat; jiní přepisují jeho hlas jako hup-hup-hup).
Zde nemá smyslu chtít rekonstruovat psi. tvar. —
Spí jako d.i o malých dětech, spí-li tak pevně, že
jim nevadí, že se v spánku podělaly; věřilo se
dříve, že i mládata dudků jsou v hnízdě uprostřed
takové nečistoty; odtud je dudek ve rčeních o
špinavosti: černý jag d., ty důtku jeden ududany
Lp.
dudek 2° stě.: jistý peníz menší polský, k nám v
stě. době pronikající: Sm 21; důtkový groš Čel. —
Již u Poláků orel na těch penězích ze žertu byl
nazýván „dudkem", pak i ten peníz sám. To
proniklo nejen do stě., ale i k Němcům:
Deut,Duttchen; také (snad ojediněle) do sic: dudky.
Od Němců zpět k Polákům: dytek, dydek; sem snad
patří i vč. tyto (má tyto = je bohatý; nemůže býti od
tento, neboť to zájmeno vč. není lidové!).
dudrati dudlati dudati v nář. a sic: brumlati,
bručeti (nevrle), hubovati, reptati, pro sebe si
mluviti, pobrukovat si (píseň) apod. — Lot.
dunduruot t/v. Slova toho rázu jako drdlať, brblati,
bublati, bez historie, zvukomalebná, obsahující
lomené zdvojení základu. Viz i nunati.
133 duchna
dudy; sic pol. dudy t/v; sin. sch. dude Etn. p.
3.163, ukr. sch. dudá dětská píšťalka. — Asi od
zvukomalebného dudati ve významu zpívati si,
pobrukovat si (v. dudrati), jaký je v sic Blízké je i
lit. daidýté píšťalka. Něm. Dudelsack ze slovan.
ďúgat, na° val.: nahlížeti někam. Nejasné.
Upomíná trochu na kukati > koukati.
duh: viz neduh.
duha: barevný oblouk na nebi, chod. dou-ha;
snad sem patří i stě. význam duha — modřina na
kůži (srov. stpol. dega šrám), pův. „pruh" na kůži;
nč. duhovka v oku, duhové barvy; „píti jako duha":
věřilo se, že duha oběma konci spočívajícími na
zemi pije vodu, proto bude brzo opět déšť. Duha,
dužina dřevěná deska ohnutá (z těch se skládají
sudy) (něco jiného je dluž > mor. duž- rovná
součást škopků, hrotků apod.). Z ukrajinštiny duha
dřevěný oblouk spojující vpředu konce obou ojí a
pnoucí se nad hlavou koně. — Sic duha, pol. nář.
dega dqga, str. a nář. duga, sin. doga, sch. duga, b.
dága duha na nebi; hl. duha t/v z češtiny. Ukr.
duha koňská (v. výše). —- Psi. doga. Původní
význam je 'dřevěný oblouk' (u sudu, nad koněm);
přeneseně teprve duha na nebi =<= nebeský
oblouk. Vzhledem k pol. tega, kašub. tanga duha
na nebi možno klásti i *toga, to se pak dobře pojí s
koř. teg-v táhnouti, tuhý, pův. 'napínati, napjatý': r.
tugoj napjatý (o oblouku), viz pod touha, av.
ůanjayeiti a jeho významy! Toga bylo tedy dřevo
ohnuté (pomocí tahu provazů) v oblouk (jako
napjatý luk je více zahnutý nežli luk nenapjatý);
tak se ohýbaly loukotě kol a křiviny pro saně (viz
2. obr. u Zelenina 136n.), tak zajisté i ostatní
„duhy". Změna ve znělé d- se tu objevila, když
souvislost s kořenem teg- nebyla už mluvícím
zřejmá.
duch: stě. = 1° dech (tak dosud blan.), 2° duch
(ztotožňováno na základě projevu života —
dýchání). Do nč. zachován u duch jjen význam č.
2, ale. v některých odvozeninách (jako dušný) ještě
č. 1. — Douškem (jedním) vypíti = jedním dechem;
duchovní (-venstvó), svato-dušní; stč. próduch, ně.
prů-, sic prie- větrací otvor, pův. snad „pro
duchy", pro duše zemřelých, aby mohli přicházeti
a odcházeti ze světnice (sch. oduška, r. dušnik t/v).
Nč. dušný, -ost, záducha asthma, průduška.
Duchapřítomnost, sic -r- -i, je kalk za něm.
Geistesgegenwart, to pak za fr. presence ď esprit;
Vážný NŘ 41. 275. Viz dále duše, dýchati. —
Duch(7>) ve významech 1° a 2° je i stsl. p. ukr. r.
sin. sch., jen v 2° sic hl. dl. — Psi. duch'b z
*dousos; lit. dväsas t/v se liší jen jiným
postavením hlásek uvnitř kořene, o tom viz pod
duše.
duchna: velká a těžká peřina. — Sic duchna
peřina; pol. duchna peřina, prachový
důchod
čepec, oděv na nebožtíka, šat duchů; sch. nář.
duhnja peřina. — Původ málo jasný. Snad je to
slovo původně slovenské, utvořené od dúchať
douti, foukati (což je s-ové intensivum od du-ť,
*du-sa-ti; s > ch): duchna vypadá jako nadutá,
nafouknutá. (Pol. poduchna sem nepatří; je to
zřejmě zhrubělý tvar za poduszka; po mohlo i
odpadnout: glówne poduszeczki drudzy duchna^
zowiq, Linde). — Něm. Tuchent je z čes.
zdrobněliny duchenka, o tom podrobně
Steinhauser SI Wien 97.
důchod. Stč. doloženo jen dóchod výsledek.
Nynější význam „příjem" je asi od střední doby, je
i v r. dochód. Důchod je to, co člověku „dochodí =
dochází = přichází'4.
dukát, již stč. — Je i sic. pol. sch. sin.; b. je
dukato -ta. — Spolu s něm. Dukaten z it. ducato,
to pak ze střlat. ducatus = vévod-ství, což bylo
vyraženo na penízi apulského vévody Rogera
1140: Sit tibi, Christe, datus, quem tu regis, iste
dücatus (= vévodství, ale vykládáno jakožto jméno
mince).
důkladný, stč. dó°. Od stč. dokládati se koho =
bráti za svědka. Tedy: dobře doložený, podepřený
svědectvím a důkazy.
důl gen. dolu; stč. dól, dolec, dálek, adv. dole a
dolov (nč. dolů; chod. delú JinCh 115, srv. hl.
déle), dole(j)ní, dolejší; podole dlouhé údolí; nč.
dále dolina, údolí, nář. pádol, pádolina, jvč.
pádolík > pádlík padlík; podolek dolní okraj
košile, odolek; dolovati, důlní = hornický. —
Všeslovanské, např. stsl. dole, dolu, dolbúb atd. —
Psi. dofo, vedle toho jsou pády pokleslé v
příslovce: lok. dole a dolov b -(toto utvořeno podle
aliterujícího domovb, viz domů). Příbuzno je gót.
*dals, asi mask. (nominativ není zachován), stisl.
dalr mask. a něm. Tal ntr. 'údolí'.
dúliť val.: píti neomaleně Kš. — Patří k dudati;
nové příponové -(ch)litil Je i dundat t/v Kš.
dům: stč. dorn, dom(6)ek; domový (z toho
zpodstatněním nč. domov), domovitý, domovník
správce domu, domovnice hospodyně, domácí; nč.
dále domovina, domovní, domovský; podomní
(chodící po domech = od domu k domu); podomek
(< po domě sloužící), nář. nádomí půda ( < na
domě); ale přídomek (šlechtický) přejato Jungman-
nem z polštiny. — Všeslovanské: stsl. dom*b gen.
-u, tedy t^-kmen; odtud pochopíme zde časté -ov-
v příponách odvozenin; jinak je všude dorn, jen
ukr. dim (gen. domu). Domů, r. sin. st.-sch. domov,
hl. dl. domoj ukazují na *domovb, což je patrně
starý dativ domovi (tak ještě v stsl. v témž
významu 'domů'!), jehož -i se oslabilo v -b, když
poklesl v příslovce (podle něho pak i dolovb, viz
dolů). — Nejbližší je lat. w-kmen domus gen. -üs;
stind. dáma- mask. a ř. δόµος
134 duněti
jsou o-kmeny; jsou i jiné útvary, mezi nimi i
stopy toho, že prvotní slovo byl kmen
souhláskový. Vše je od kořene dem- stavěti,
budovati; ř. δέµω. Sem i lit. namas dům, se
záměnou zubnic (n za d). — Ale doma (viz) je
jiného původu.
dumati: přejato za Jg z polštiny; odvoz.
dumavý, zadumaný, vy dumati; ale záduměivý bylo
v obrozenské době přejato z ruštiny. Sic. nář.
(rovněž z polštiny) dumat, zdumat a duma mysl.
— P. dumac přemýšleti, duma snění, pýcha,
hrdost, ukr. dumaty mysliti, duma myšlenka,
epická píseň, r. dumat mysliti, duma myšlenka,
péče, radní shromáždění, sněm (za carského
Ruska), sch. nář. dumati přemýšleti, mluviti, b.
dumám mluviti, duma slovo. — Duma se zpravidla
pokládá za přejaté z germ. (je gót. dóms soudní
rozsudek, úsudek, smysl, sev. dómr rozsudek,
stang. dóm mínění, rada, shromáždění) a dumati za
sloveso z něho odvozené. Ale dumati je u Slovanů
domácí, jeho základ vznikl přesmykem (ten
přijímá Otr^bski IF 112) z *mud-, které vězí v
*müd-sli- > myslb, a má příbuzenstvo v něm. ver-
muten domnívati se a v ř. µϋυος slovo, řeč. Duma
je postverbale, proto se jeho významy mohly tak
rozvětvit (1° slovo > myšlenka; 2° slovo > rada >
radní shromáždění; 3° slovo > píseň; 4° pýcha, s
tím srov. sic. namyšlený příliš sebevědomý, hrdý,
pyšný, nafoukaný). — Kořen byl tedy meudh-, od
něho je, po přesmyku m-d > d-m, sin. odmeti
odpověděti (z *ot-dtm-eti < *ot-mtd-ěti), a ovšem
toto dumati s u z *ou, náležitého v starých
iterativech, *mud-iti1). O duma nyní též G.
Jacobsson Studia slavica Gunnaro Gunnarsson...
dedicata, Uppsala 1960, 35n.: připouští domácí
původ celé rodiny, ale vychází mylně z kořene
dheu-blasen (dým atd.); správně se dovolává slova
*oďbměti.
dumlík vč.: turín. Z něm. nář. Rummel.
dunaj: v zdrobnělinách sic. dunajíČek, laš.
dunajek potůček. — Podobně i pol. dunaj o
potoku n. řece. — Jméno řeky Dunaje proniklo u
Slovanů do lidových písní a s nimi se rozšířilo až
do krajin od Dunaje tak vzdálených, že lid tam o
existenci řeky Dunaje neví. Z písní, pořekadel,
pohádek se pak dostalo i do běžné řeči jako jméno
obecné. Původně žertovnou hyperbolou:
(pradlena) nadělala v jizbě dunajuv (Fren-štátsko).
Podobně je doloženo užití i jmen jiných velkých
řek, např. litevsky o Ně-menu. — Dunaj je v sic. i
časté jméno psa; podobně u Němců Donau,
Moldau, Neckar, Rin, ba i Wasser (voda): takoví
psi nemohou být očarováni od zlodějů, jsou
chráněni i před vzteklinou; jde tu o magickou
ochrannou moc vody.
duněti, za-; dunivý. — Sic. dunat du(d)niei
duněat dundzať dunkotai, pol. dudni(e)c; lit.
dupati
dundii dundeti, lot. du(n)dinät, dunět. — Z
vukomalebné.
dupati, dupot, nář. i (chod.) tupat, jinde dzupat,
jo. zupat Krš. — Sic. dupat dupóit (a pre-dúpiť
probořiti; predupóiť promrhati, asi tancem apod.
veselím); dubcit dubasiť ( > post v. dubas tanec)
dubancovat dubinkat dřepčiti, tančiti; ukr. dubaty,
sin. dupotati, dupati, sch. dupiti udeřiti; pol. tupač.
Srov. i deptati. — Z vukomalebné.
durancie -ce f. (mor.): švestky, han. do-. — Sic.
duran(d)zia, pol. durancje. — Z mad. duránci,
popř. něm. nář. durantsch (Matz.); to obé je ze
střlat. düracinus, totiž z Durazza (= Draöe v
Albánii): η anticipováno. U Rohna cerasa
duracina jsou třešně uherské, chrupavky;
přeneseno tedy na slívy někde v Uhrách.
ďurbat se val.: z nemoci, ze slabosti = sbírati se,
okřávati, vy° sa z trní, z dluhů, ze -strachu = dostati
se, z° sa z nemoci. Věta u Bartoše že sa's přeca
zďurbál = 'zdvihl ses a jdeš' dovoluje snad připojiti
sem i chod. durba člověk neotesaný, nepodajný.
Jinak je vše nejasné.
durchati: ryžovati zlato, promývati zlatonosný
písek (us. za Jg na Sázavě); slc.(?) dur chán nářadí
k tomu (troky). — Nejasné.
dur kula: krojová sukně tištěná ve Slezsku
(Hořká, Hanyšo vé 45). Z polštiny, tam z
drukówka, drukowanka.
durman: rostlina Datura. — Preslovo přejetí z
ruštiny. Κ durný: její plod „zkormoutí [ =
poblázní] člověka, jakoby ožraly byl" (Mattioli),
„oduruje čili ztřešťuje" (Presl).
durný. Pod toto heslo řadíme slova významu
nyní rozličného, ale původu asi jednoho. 1° laš.
dumy silný, ale přihlouplý, č. durný bláznivý (us.
za Jg. v Praze), sic. durný hloupý, pošetilý,
popudlivý (sem i zm. durák ,,starý" při domlácení
ČL 4.397, sic. hlupák, též ďuro; č. sic. durák >
dudák, pd. durák karetní hra). 2° sic. durii sa
hněvati se, nadýmati se (jako krocan,) msl. dúřit sa
durditi se, nadúřený nadurděný, las. po-duřeny,
oduřeny rozhněvaný, han. (brn.) durdivec zlobivec,
č. durditi se, rozdurditi někoho = rozzlobiti. 3°
duřeti puchnouti (na- z-), naduřiti něco = učiniti
opuchlým, val. odúřiťsa (o stěně) vybouliti se; 4°
krkon. durdit se pyšněti se; 5° severoč. (turn.)
durditi se rozsvětlovati se Jg. — Pol. dumy hloupý,
pyšný, durzyc balamutiti, ukr. duryty blázniti
někoho, durity býti poblázněný, durnyj hloupý,
poplašený, r. durii tropiti hlouposti, zbrkle jednati,
dúryj hloupý, durnój ošklivý, postv. dur bláhovost,
sin. dur plachý, duriti plašiti, sch. duriti se
vzkypěti, b. durlja se zlobiti se, durditi se. —
Příbuzno je nepochybně \at.furo býti jako bez
rozumu, šíleti, řáditi, zuřiti hněvem, bouřiti se (o
moři), zuřiti (o bouři), z *dhuró. Vzhledem k tomu
bude si. duriti faktivum = někoho zbavo-
135 duše
vati rozumu, hněvati atd., odtud durbnt, nově i
durěti. Vývoj významu: dělati jako bez rozumu >
hloupý, vztekati se hněvem; > načepýřiti se při
hněvu > nabýti objemu; čepýřiti se > pyšněti (toto
v krkon. a pol·!). Působil tu i vliv rýmového buriti,
viz bouřiti, a duriti hnáti. Druhé d je snad lomená
re-duplikace. Původ významu 5° je nejasný. —
Jiné je laš. durdit sáti (prs, o děcku): asi
přesmykem z *dudrit < dudlit, viz dudati.
dusati: dupati, hlučně šlapati; za° zadu-pati, z°
zdupati PS; nč. techn. též pěchovati (pův. nohama,
pak „beranem"), stč. dusánie dupot, postv. dus t/v;
horň. dusnovac cupati nohama. Sem dáme i vč.
dusiti trkati (o rohatém dobytku). — Intensivum
(přípona sa-) k dupati. Meh SPFFBU 1.87. Srov.
ducati.
dusér, tusér (i -z-)-, zpropitné. — Pol. duser. —
Z fr. douceur laskavost.
dusiti: rdousiti; již stč. (tu i dusík hladomorna);
nč. dusík nitrogenium (od Presla), kalk za něm.
Stickstoff; nář. (litom.) du-chlit -at, han. dochlet
tajiti něco (nová, expresivní přípona -chliti);
dusný, dusivý; mor. dusit jídlo = s chutí a hojně
jísti, odtud č. zastar. pivodus, duspivo piják piva,
dusvíno. Nč. d. maso. — Sic. dusit, dusný, pol.
dusié t/v jako v češtině. Ukr. dusyty, r. dusit, sin.
sch. dusiti s mylným s. — Psi. dusati (pol. dqsac
sie. hněvati se, ukr. dusatysja těžce oddychovati,
zlobiti se), pak -iti: s-ové intensivum od základu,
který je v stč. zadu-biti přidusiti Čel (spolehlivé?)
a dále v něm. Dampf dusnost, dýchavičnost,
dämpfen dusiti, tutlati, tlumiti (d < *dh, v.
Weigand-Hirt): *dob-sati. Lit. düstü dusaü dústi
t/v bude však přetvořeno z pol. dusic. Ö. dusiti
maso = něm. Fleisch dämpfen.
důstojný, stč. dó°. Od stč. dostáti čeho =
dostačovati k čemu, stačiti, býti s to. Tedy
původně asi = dostatečný k nějakému úkolu
(funkci), plně příslušný, zasloužený (o odměně),
hodný čeho. Obdobná adjektiva jsou v pol. r. ukr.
sch. Viz Zubatý 1.1.105.
duše, stč. -ě; stč. ještě 'dech' i 'duše'; duševní;
ale velkodušný je z r. velikodušnyj; zadusí jmění
určené na modlitby za duše zemřelých, stč. dušník
poddaný darovaný mu onozáduší; dem. stč. dúška
(viz i mateřídouška), dušice, -ička. Stč. rčení
nechci žádného na svou duši bráti Táb (= na
svědomí sobě), beru to ... na mú duši apod., odtud
nč. na mou duši, zeslabované (z bázně před
hříchem) v na mou duch(n)u; říkati na m. d. =
dušovati se, mor. dusit se, sic. dusit (-ať, -ovát) sa.
—Všude jinde (sic. atd.) je duša. — Psi. duša patří
do skupiny slov, ve které je mj. i dýchati,
dechnouti a duch (viz) a dále lot. dvest dýchati,
vzdychati, lit. dvesiú dvěsti vypustit duši, (o
zvířatech) zdechnouti, dvasia duch, dech, dväsas
duch. Baltská slova ukazují na kořen *dves-,
slovanská na
dutati 136
*deus-, což se spojuje pomocí předpokládané base
*dheu-es- (= zaniklo-li v ní prvé e, došlo se ke
dves-; jestliže druhé, došlo se k deus~). Je však
možno vystačit i s prvotním deus- a přijmout
dávný přesmyk eu > ue. Dusá je tedy z o-stupně, z
*dous-jä. Název tento vystihuje onen pojem
,,psychy'4, který si staří udělali na základe toho
zjevu, že život uniká z těla zároveň s posledním
dechem. Od toho vznikla představa o „dechové"
duši (něm. Hauchseele): ta jim byla cosi jako
bytost podobná dechu, nemající pevné podoby,
sotva viditelná, nehmata-telná. U starých Řeků
duše, ψυχή, byla dech, který člověka udržuje při
životě, to je její vlastní funkce u Homéra; s
myšlením a cítěním nemá nic společného; po smrti
odchází do podsvětí jakožto stínová bytost (B.
Snell). Naproti tomu jiná představa o duši (tzv.
stínové, Schattenseele) ji viděla jakožto stínový
obraz člověka; ten se může např. zjeviti spícímu ve
snu; spící jej chápe jako „stínovou duši"
zemřelého. Odtud byl jen krok k tomu, aby tato
duše zemřelých (kteří, jak se věřilo, všelijak
ohrožují živého, zrovna tak jako zlí duchové) byla
chápána jako ,,duch", tj. jako něco podobného
oněm nesčetným nečlověckým duchům, obklo-
pujícím člověka. (E. Goldmann v Arbeiten aus d.
Inst. f. allg. u. vergl. Sprachwiss., Vídeň 1956, 23).
Staří Indoevropané rozlišovali obě představy duše
(1° sthn. ätum dech, duše, lat. anima, ř. ψυχή duše,
srov. ψνχω dýchám; 2° „stínová" byla asi heth.
istanza, něm. Ge-ist, viz jistý 2°). Obě představy
se arci lehko zaměňovaly; proto název ducha u nás
není již od ist-, ale od představy prvého druhu, od
deus- (viz duch).
Rozdíl mezi duchem a duší podle staré víry (de
Vries 1.229) byl ten, že ducha (totiž ducha
zemřelých) si představovali jako cosi
„masivnějšího, věcnějšího" nežli duše (měla při
tom úlohu tělesná mrtvola, s níž je duch
zemřelého spojen). (Moravské lidové názory o
duši viz u Bartoše SI.)
dutati, dutnouti: ani nedutal apod. = mlčel, ani
nemukal; spodobou netutali Pekárek 82. Zadutaný
mlčelivý PS. — Ze rčení am dut < -d, srov.
nezkrácené pol. ani dudu ani slychu ani vidu,
zhola nic. — Podobný základ je v stnord. isl. nor.
tauta bručeti, mručeti (murren, knurren) a v lit.
tutúoti kvíkati.
důtka: post v. od dotknouti se, tedy = dotknutí
(káravé); srov. vý-tka.
důtky: karabáč; „starší podoba dudky"
(Šmilauer). Jinak nejasné.
dutý, již stč.; dutina; vč. odtud i sloveso: kapka
kámen dutí Paz. — Sic. dutý, pol. dety. — Trpné
příčestí t-ové od douti, pův. 'nafouknutý = uvnitř
prázdný'; srov. nadutý.
duznit mor.: bíti do zad, na° komu, vy° koho.
— Sin. duzniti dáti ránu, iter. duzati. —
dvůr
Litevský protějšek je daužiú daužti t/v; rus. je
tuziť, ukr. túzaty, p. tuzac bíti pěstí.
dva, dvě. Psi. stsl. ďbva dbvě (b od změk-
čeného v), pol. dwa dwie, sic. r. sch. dva dve:
prvý tvar je mask,. druhý fem. ntr., stejné
rozložení je v baltštině a árštině proti lat. duo
mask. ntr., duae fem. Sklonění duálové jako v
oba. Dva- je prvním členem v dvanáct dvacet
dvamecítma. Odvoz, dvojí, psi. dvojb, asi podle
trojb; dvojice; dále dvojatý dvojaký dvojník (stč.:
obojetník, nyní Doppelgänger), dvojče (o tom
Šmilauer OKP 4.18.3), rozdvojiti, mor. dvojiťB =
pravit ve dvoje Hor. = vykati; starobylé slovo je
subst. sic. dvoje (= stind. dváya-m t/v), nč. dvé =
pár, dvojice (dví dětí Táb-Sm 285 = sic. dvoje dětí
Kuk). V složeninách dvoj- i dvou-. Sic. osob.
dvaja podle traja proti neosob. dva dve. Odvoz.
sic. ještě dvojnako podle jednako. — Ide. *d(u)vö,
zastoupeno všude: ř. hom. δύω atd.; tvaru *ďbvě
odpovídá véd. duvě. — Číslovka řadová je od
kmene zcela jiného (viz druhý), tak i v latině
(alter). — vSlovo málo průhledné. Nejnovější
pokus: de-H e „jedna dvojice" („význam 'dva' tkví
v druhé součásti, nikoli v de"); Η je laryngála.
Erhart SPFFBU 14.1965.20.
dvanácterník. Alexandrijský lékař Hero-filos
(3. st. před n. 1.) nazval ten orgán
δωδεκαδάκτυλον (tj. „dvanáctiprstník"; něm. je
Zwölffingerdarm); to bylo v raném středověku
přeloženo do latiny jako duodenum, při čemž
medicína už zůstala. (Steudel StG 4.154.)
dveře: stč. dřvi (gen. drví, dat. dřvem, akus.
dřvi, lok. dřvech, inst. dveřmi), kmen na i v plur.;
místo očekávaného *dvři je přesmy-kem dřvi, ale
záhy proniká jerová forma dveř- u instr. dveřmi,
adj. dveřní apod. do celého sklonění, jež se pak
utváří podle ja-kmenů. Odvozeniny: dvířka, stč.
dveřcě; msl. obrví a odrví (srov. pol. odrzwia t/v)
dveřní zárubeň (*ob-dvbr-hje, přesmyk vr > rv);
dveřej: podle veřej, v. to; dvereň PS podle vráteň.
— Všeslovanské: sic. dveře, pol. drwi plur.
(přesmyk jako v č.), hl. dur je, dl. drwy, nyní zur
ja, ukr. dveri plur., r. dver' sg. fem., nář. dvéri
plur., sin. dúri, stsl. dvbrb sg. i dvbri plur. —
Původně asi plur. (nikoli duál, i když se skládaly
ze dvou částí; srov. vratal) *d(h)vór-es, gen.
*dhur-6m atd., tedy souhláskový kmen se
starožitným ablautem (to zachováno v ind. dvárah,
ak. durah, lat. forěs. U Slovanů přechod k í-
kmenům způsobil oslabení v základu na ϊ > b
(srov. ind. gir-í-h, lit. giria girě proti si. gor-a
hora, les), dvbr-i. Od slabého stupně dur- je sthn.
tuři (něm. Türe), lit. dúrěs, ř. &ύρα, arm. durU.
dvůr, gen. dvora; stč. dále dvorec, dvoř cek, nč.
dvorec, -ecek; dvorní, -ský; stč. dvořěnín > ně.
dvořan; dvořák, nádvoří, nově č. i sic. i dvorana
(ze sch.; o tom Štěrbová v NŘ 34.176). Vývoj
významu: stč. dvór = nádvo-
 dybati
ří, pak i s okolními hospodářskými budovami,
statek, panské sídlo, palác, panská společnost; k
tomu patří stě. dvořiti u dvora žíti, sloužiti, dvorský
zábavný, vtipný, dvorný hezký, (po)divný, pěkný,
mor. nář. a sic. dvorný hrdý, dvořit si, sic. -r- býti
hrdý na něco. Dvořiti se (dámě) je kalk za faire la
cour, Hof machen, srov. sic. kurizovat. — Pol. hl.
dwór, ukr. dvir, jinde dvoř; obdobné odvozeniny.
— Psi. stsl. dvoř* je příbuzné s lat. forum dvůr,
náměstí, tržiště (je i vulg. forus mask.!). Původ je
málo jasný (srov. Peterson VJ 1.5.75). U starých
Peršanů byl [královský] dvůr jmenován „dveře"
nebo „dveře královy4' (Christensen, Kulturgesch. d.
alten Orients 259); pod. v Egyptě a Babylonu; ,ai
βασιλέως υνραι = královský dvůr, oí επί υνραις —
dvořané. Souvislost pojmů dvůr a brána je patrná i
z het. hila- dvůr a hilam-mar Torbau. Snad forma
dvoř* (o kořenné a příponové) je výsledek
prastarého vlivu slova *domos > dorn* dům, neboť
obě slova stála vedle sebe jistě velmi často.
dybati: sic. dib(k)aíchoditi po špičkách, laš.
zdyblat nohama = sem tam rychle pohybovat; laš.
zdybnuť se, val. zdymnúťutéci (odtud je v dýmě
utekl, u Frenštátu; podle č. je v prachu). — Srov.
pol. dybac plížiti se, číhati, nadybac potkati,
nachytati někoho, dymac utíkati, ukr. dybaty
cupitati, r. dybať, br. dybac jíti po špičkách, r.
dybitsja stavěti se na špičky, vzpínati se. — Vývoj
významu: jíti po špičkách, plížiti se, číhati. —
Příbuzenstvo je nejisté.
dýha, dýhovati, Kt 6 ad. „první doklad 1884 u
Hermanna" (S.). Pd. dyga dlouhé a tenké dřevo. —
Původ nejasný. Snad z něm. Dauge, což je sudová
„duha" (Fassdaube), ale cesta a místo, kde se
změnil význam, jsou neznámy.
dýchati, vz-dychati, od-dychovati, postv. dych,
vzdych, oddych; stč. dýchavicě = zádu-cha, dosud
dýchavióný, -čnost; dýchánek, stč. kámen, okolo
něhož se shromaždují hadi a jejž „nadúvajú" (sic.)
(má pak kouzelnou moc), pak důvěrná přátelská
schůzka (v. NŘ 10.283)-^neprodyšný; vm.
dycholit trochu dýchati. Viz i dychtiti. Od dt>ch-
je dechnouti, postv. dech nádech oddech přídech
výdech vzdech; zdechnouti = vydechnouti
naposled, zcepeněti, zdechlina; a na-dchnouti
(odtud nadšený, -ení; i lidové postv. nádcha >
natká rýma, nachlazení), prodchnouti. Všeslo-
vanské: stsl. vbz-ďbchnqti a dýchati, r. dochnút a
dycháť atd. — Psi. ďbchnqti a dychajq dýchati;
d-bch- z *dus-, to pak je nulovým stupněm
kořene *dves-, viditelného v lot. dvest býti
dýchavičný a lit. dvesiú dvěsti zdechnouti: dus- je i
v lit. dúsauti vzdychati, dústi dýchati, páchnouti aj.
Dýchati je pů vodně iterativum, utvořené až v
slovanštině Viz i duch a duše.
dychtiti, stč. -ěti, pův. silně dýchati při
137 dynovati
nějakém úsilí, neduhu nebo rozčilení; nč.
přeneseno do oblasti jen duševní a zúženo na
usilovnou žádostivost; -teti jako v chroptěti apod.
dýka: stč. pův. deka, ale -ý- již stč. — Sic.
dýka. Stpol. deka z češtiny. — Ze střhn. degen
meč, to z fr. dague a dále z keltštiny. Mad. gyík t/v
z češtiny.
dým, dýmiti, dýmný; dymník (jč. dymik) otvor
pro kouř, dymnice udírna; stč. dymnatý, odtud stč.
dymnatka nějaké ovoce (hruška?) asi temné barvy
(sem i vsi. dybniěky, di- druh švestek?); nč. dýmka
na tabák. — Všeslo-vanské: sic. pol. hl. dl. ukr. r.
dym, sin. sch. b. dim. — Psi. stsl. dym* je shodné
se stind. dhumáh a lat. fúmus t/v; délka na u je asi
expresivní (Vendryes ČMF 16.149). Stejně je
tomu u lit. dúmai plur., lot. dumi. Vše je od
kořene, který je v duji douti, příponou -rao-.
dýmej fem.: napuchlina při zánětu třísel-ných
žláz, stč. dým, obv. plur. dýmy, ntr. dýmě; -ěj od
Veleslavína. — Pol. dymie. gen. dymienia, hl.
dymjo, sch. nář. dimnja gen. dimanja třísla
(slabiny); pol. dymienica, ukr. dymynycja boule na
nich. — Snad původně dy-m§, gen. dy-men-e.
Tomu je blízko lat. tü-mor nádor; přípony men a
mor, které spolu souvisí, svědčí o starobylosti těch
jmen. I v slovanštině bylo asi t-, jako v latině,
kořen teu~ 'puchnouti', ale proniklo do něho d od
slovesa duju douti. Meh LP 8.65.
dymnivka: rostlina Corydalis. — Výtvor
Preslův podle něm. Erdrauch (něm. Rauch =
dým), to pak je snad zkomolenina za Erd-raute
(„polní routa", neboť routu v něčem připomíná).
dyndati: teteliti se, us. za Jg. v Příbrami; slez.
dyndat klátiti čím (stromem) nebo k. se (o ovoci na
stromě); sic. dyndat dolů viseti. — Pol. dyndac
kolébati se, houpati se (o něčem zavěšeném), dl.
dydotaé teteliti se. — Stejné nebo podobné útvary
vznikly nezávisle i jinde, viz románská slova pod
dand a dind v REW, např. stfr. dandiner sem tam
pohybovati.
dýně, všeslovanské (sic. dyňa, pol. dynia atd.).
Pův. dyna původu neznámého, asi ,
»praevropského''.
dynovati 1° jč. zč. vč.: neustále a naléhavě
žádati, vybízeti, nutiti. — Souvisí patrně β dunati
o něco = žebroniti, plačtivě žádati (o dětech: o
chléb, o hračku) Jgd. Jinak je vše nejasné.
dynovati 2 °: koledovati s pomlázkou (v pon-
dělí velikonoční), též binovat. — Souvisí s pol.
dyngus velkonoční pondělí, oblévání děvčat vodou
v ten den, dyngowac 1° najímati do práce, 2 °
oblévati při dyngusu. — Z něm. dingen jednati (o
smlouvě, nájmu; pův. na sněmu, na soudě); v
pondělí velikonoční lid obnovoval smlouvy a
jednal nové (neboť ty
 dynovati
svátky měly původně ráz novoroční, za po-
hanských dob začínal rok jarem).
dynovati 3° jvč. (B od Zdaru): státi nečinně.
Nejasné.
dýřiti: chod. (vy)dyjřit ze sna = (vy)burco-vati
ze spaní. — Sic. duriť (nevítaně, předčasně) buditi;
hnáti, vyháněti, odháněti; pohádat, nutit, též
durkať budit. R. turíť vyháněti, odháněti, turnúť
vyhnati; postrčiti, vraziti. — Faktitivum k lit.
duriú dúrti utíkati, jež bude asi príbuzno s dříti 2°
utíkati (viz).
dýza dýzna dyšna dyšák dyksa (toto od
Veleslavína): hubice, nátrubek. — Z něm. Düse
(Κ. Sochor NŘ 39.121).
džbán, stč. óbán; 6b > dzb je spodoba
znělostní. — Sic. džbán, stpol. czban, nyní dzban;
ukr. zban, zban, r. žban, sch. (d)žban. — Stsl.
óbvant. Psi. asi óbbant. Príbuzno
Ε
encián: hořec (ojediněle, PS), tak i sic. — Z
něm. Enzian, to pak z lat. gentiäna t/v, kterýžto
název je prý (Plinius 25.71) ze jména ilyrského
krále jménem Gentius.
epes rádes, hovorový útvar běžný asi 1900—
1910 ve smyslu 'výborný, dokonalý'. Původ
ukazuje Křenovo epes rares 1.187 (= něm. etwas
rares = něco vzácného). Zná je i Treimer 15 z
Brna; bylo totiž i pouhé epes v kramářském
slangu, z něm. argot. ebbes = etwas, ib. 27.
erár, tak i sic. — Z něm. Ärar, to pak z lat.
aerärium státní pokladna, státní jmění (útvaru od
aes med, bronz, peníze, jmění).
erb, stč. též herb: znak rodový. Je nepochybně
totožné se základem stč. slova erb potomek, dědic
(ze střhn. erbe t/v), ale doba a způsob přenesení
významu nejsou přesně známy. Erb 'znak' vzešlo
nejspíše jako právnická slangová zkratka (je
doložena právě u stě. právníků středočeské doby) z
nějakých útvarů jako erbovní (= dědický) znak
nebo pod. Nenáležité h (doloženo herb a herbovní)
F
fába vulg.: hlad. Val. fabiš a č. fabián t/v. Je též
něm. arg. Fabian hlad. — Toto slovo má
Puchmajer Romáňi čib (Praha 1821) jakožto výraz
z české hantýrky (řečizlodějů); 'žízeň' je u něho
Sebastián. Obě slova jsou krycí názvy místo it.
fame hlad a sete žízeň; byla k té funkci zvolena
proto, že mají stejný začátek. Treimer, souhlasí
Knobloch ZfS 7.298.
fabiánská zima: tuhá. Podle svátku sv.
138 facák
bude ř. ϊβανος t/v; c bude od čbbwb džber.
džber, stč. cber gen. čebra; mor. zber, zbel (l
od kbel). — Sic. (d)žbar, čbara, čebrík, stpol.
džber gen. czebru, hl. cwor, sin. óeber gen. čebra,
sch. čabar gen. cabra, b. cábár čebár óebur; np.
(mazuřením) ceber, odtud ukr. ceber a r. cebar\ —
Psi. asi óbbbrt, shodné s lit. kibiras vědro. Slovo
asi ,,praevropské". Něm. Zuber (sthn. zwibar) t/v
bude samostatné přejetí z téhož neznámého
pramene.
džgať val. sic. msl.: cpáti (na- se najísti se, mor.
též Ógat čagať ťágat ťadžhat. Han. dzgat. —
Príbuzno je dzigat. Stran významu viz paralelu při
pcháti.
džigat mor.: píchati, šťouchati žigať; zatknouti,
zgnouti PS, laš. džgnučpíchnouti, bodnouti Lp. —
Príbuzno s lit. díegti, lot. diegt t/v. Zesilovací ž
jako v bžodat. Viz i žihadlo.
bude nejspíše od učených právníků, z myšlenkové
kontaminace (způsobené společnou skupinou er) z
lat. hěrěs dědic; h mělo však úspěch: z č. je sic.
erb, ale i pol. herb, z polštiny pak je r. gerb.
eso, tak i sic. Stč. stpol. es byla jednička na
hrací kostce, ze střhn. esse t/v. Něm. slovo je
nepochybně totožné s fr. as t/v, což pochází z lat.
as mask., toto byla peněžní jednotka
dvanáctkového systému, čtverhranná bronzová
destička bez ražby, s hodnotou postupem času se
zmenšující; e- je z něm. esse a tam pravidelnou
přehláskou ze středolat. assis (Smilauer). As bylo
od hrací kostky přeneseno do karetní hry již v
němčině, kde došlo až k tomu, že znamená
nejvyšší kartu: něm. argot, je Ess.
ež, stč. interjekce s významem 'hle'; někdy se jí
překládá lat. ecce: ez otec tvój a já ... hledáchom
tebe = ecce pater tuus. Je to interjekce e, rozšířená
o zesilující z(e). Trávníček NeslV 1.192, tam i
další doklady.
Fabiána (20. I.). (Jinak, ale mylně, Sezima Z mého
života 4.256.) Z. M. Kuděj, Dobrodružné
cestování (Praha 1959) 328, 332, 339, 349n. píše
safijánská zima; to vzešlo z nějakého
nedorozumění.
fábor, lidové mor. a sic. Pd. fawor(ek) stužka.
— Z fr. faveur přízeň, pak i stužka (jakou dámy
dávaly rytířům na znamení přízně); základem je
lat. javor přízeň.
facák, dosud u Kyjova: velký nápadný
facalík
prsten, pak prsten vůbec Kol. Okolo 1850 ,,nosili
takový klustý prstýnky, že jak s ním nekeho grcl,
hned byl hoře nohama" B. — Od facit, fácnút
udeřiti, což je též v sic: fácať, fackať, facnúť. U
Slavkova je to „velký knoflík" Cr.
facalík nář.: kapesník (dosud krkon. ČL 29.7,
Mark v. 81 a las.: Malý), spis. porůznu facalit
facilet fačalit, sté. též facilet, vmor. ojediněle
cafalét Β. ΡΌ1. facolet facilet aj., sin. facaleg, sch.
faculet. Z it. fazzoletto t/v.
facír, kdysi potulný myslivecký mládenec
(chodili jen do mysliven a zámků, vypomáhali při
honech; CL 4.236J, pak každý člověk bez
zaměstnání nebo vyhýbající se práci. Facír ovát
býti bez práce. — Z něm. vazieren, to z lat. vacäre
míti prázden.
facka 1° jen ve rčení klobouk na tři facky nebo
na facku < zmáčknutý ve 3 nebo 1 stranu (kdysi
klobouky vojáků, drábů apod.). — Asi z it. fazza
nebo z fr. face ( < lat. faciěs tvář); přichýleňo
tvarem k facka 2°.
facka 2°: políček; expres, faňura -ora -oura -úr,
též fangura B, fanka Rous. Pol. facka, pd. faniura,
— Slovo původně moravské, od facit udeřiti, sic.
facnúť t/v, fácf citosl. značící úder (viz i facák).
Toto facit je asi z han. ěfacat šlehat, bíti, tlouci (má
je Gr), to pak zase = švácat, švacit, viz švápati. Je
však i něm. (hornosas., bylo i slez.) fauze políček,
rána (z toho hl. fawca Bielfeldt 127), bavor.
fotz(en) t/v; je možné, že jsou z češtiny.
facka 3°: VYL fotka.
facún vacún (fačúnfačín) stč.: asi doplňky účesu
z cizích vlasů nebo pod. Snad ze ^tfr. faceon,
faceun (= nfr. facon). Janko ČMF 7.78.
fáč: obin&dlo, fáóovati, stě. facek tkanice.—
Sic. u Bernoláka fašel, fašlovať; nyní fáč; pol, facz.
Asi ze střhn. fasch t/v.
fádní, slo.fádny: z fr.fade (to z lat. fatidus
nechutný).
fafarovať sa vm.: přetvařovati se, fafara
přetvářka. Nejasné.
fafrat vč.: tlachati, fafra mluvka; val. faflať
SvK. Typické expresivní slovo domácí; stran /
srov. i vč. kafrat t/v. Sem snad patří i mor. vulg.
fafarňa huba, sic. fafa, žena, jež famfuluje =
odmlouvá (srov. papulovatl), fafurka žena mluvící
do cizích, věcí.
fafrněk, též fafrnka: příkolní kroužek. Nejasné.
fafrnoch stč.: dlouhý rytířský kabátec na-
vlékaný přes brnění, pokrývka^ splývající s helmy.
Z něm. wáfenrok Janko ČMF 7.213. Toto slovo se
zkřížilo s fr. fanfreluche zbytečná ozdoba šatů,
tretka. Posud mor. fafrnochy pohrdlivě o ženských
šatech zbytečně parádních Β-Fp-Rous-Voz-Kol,
sic. fafrnok třapec, hadr K, též (srov. č. capart o
obem) kousek pole a (žertovně) děcko S1M-SSJ. V
češtině zkříženo s cár, cancour: ca(m)frnoch9 vč.
frncoch (o zbytečných visí-
139 faleš
cích cancourech, o zbytečných slabých kořenech
místo jednoho silného apod.), č. frňous t/v a vous
(od vous pochází i jeho -ous). Κ frncoch patří též
podkrk. vrncochác, jídlo ze syrových bramborů
(„chlupaté knedlíky4'), cit. NŘ 20.247, ÖL 29.10.
fagot, tak i sic, nyní evropské slovo. Původ prý
v it. fagotto otýpka dříví (tj. žertovný název pro
tento dřevěný nástroj, tedy z muzikantského
slangu).
fach, foch lid.: zásuvka, přihrádka. Sic. zastar.
fach. — Z něm. Fach t/v.
facha lid.: práce; fachóit pracovat. ■— Asi z
něm. Facharbeit odborná práce.
fajčák zm.: ohníček na poli (Sova 36). Κ bušák
t/v?
fajfka; z toho mor. sic. fajka, zhruběle faja;
podř. (Hal), han. fajčit kouřit dýmku Gr (ze sic.?).
Sic. fajčiť kouřiti dýmku, fajčiar kuřák. Pol. fajka.
Z něm. Pfeife (Tabak-). — Z téhož něm. slova je i
sic. ukr. fajfa cívka.
fajn neskl. adj.; fajnový; jihomor. a vm. faň.
Sic. fajn, odvoz, fajný, fajnový. Sin. pol. fajn; pol.
též fan. — Z něm. fein jemný.
fajrum, -mt, -nt lid.: konec pracovní doby
SSJÖ. Z něm. Feierabend.
fak mor.: kůň plavé barvy L-Herb., sic. fako t/v.
Z mad. fakó plavý.
fakan fagan č. sic. vulg. hrubě: dítě. — Od
fákat, srov. familiární posránek. Šmilauer. Ještě
jinak Treimer Lingua 9.1960.100: myslí na lat.
vagans, od vagor těkati, toulati se, pobíhati
(nepravděpodobné).
fákat: stč. ufakati se posrati se (strachem) Sk;
nč. vulg. vy flákat se, vyfláknout se, vyflajznout se
PS (zesilovací l, § 9) ,,vysrat se na něco"
(nejhrubší odmítnutí něčeho), han. flákat na něco
t/v Gr, laš. ofajdaj to nech toho MZ. — Sic. fákať
sráti (téžfáka na to — nemá zájem, nestará se o to)
SSJ; pol. (z laštiny l)fajdač sráti, zasviňovati. —
Původ nejasný. Snad lze vyjíti od han. nakfákat,
okfákat, mylně dekomponováného. Slova tohoto
druhu se přenášejí snadno různými světoběžníky.
fakule lid.: pochodeň; stč. téžfakle dračky. Z lat.
facula. Ale sic. fakla a (na)fakliť (oheň) (za)nítiti,
pd. fakla je z. něm. Fackel nebo z mad. fáklya.
falbl n. -le: náběrek šatů. Z něm. Falbel fem., to
z it. nebo fr.falbala (přímo odtud je pol. falbula
falbaka falbana; η disimilací?). Vlastní původ
tohoto evropského slova není znám.
fale, tak i sic: přehyb, záhyb. Z něm. Falz t/v.
fa id, již stč.: záhyb na látce; faldovacka vysoká
bota s faldy okolo kotníků. — Sic. fald ifalda, pol.
fald, nl.falda, r. ukr.falda. — Ze střhn. valde (nyní
je Falte).
faleš, stč. mask., pak falše fem.; nč. faleš fem.;
nč. odvozeniny falešný, falšovati. — Sic. falos,
fálošný. Hl. dl. pol. r. ukr. falš. — Ze
 falírovat
střhn. valsch (nyní psáno falsch), což je z lat.
falsus falešný, klamný.
falírovat: upadati, býti chybný, chyběti,
překážeti; býti v nepořádku, být vadný Gr; č. sic.
faliment úpadek. Z něm. fallieren, Falliment, to
pak z italštiny.
falous -ek: místo za kamny, peciň; za Jg. též
palous. Nejasné. Souvisí snad s palác 2°?
falut mor.: neupřímný člověk, taškář, pod-
vodník Gr, pobuda, tulák Β. Ζ něm. (vídeň.) Fallot
PS.
famfulica 1°, u Kyjova a u Slavkova, chřipka
Kol-Voz-Gr. Z něm. Influenza, — Nejasné je/. 2°:
mlezivo (u Sloupu) NŘ 11.71 a/. 3°: kep Jgd.
fanál, tak i sic.: svítilna majáku (přeneseně:
poplašné znamení). Z fr. fanal t/v.
fanda fanoušek-, nadšený přítel nějakého
sportu. Lidová obměna z fanatik. Κ tomu nově
fandit, fandovat, fanouskovat. Podobně je angl.
hovorové fan z fanatik (E. Jahnová pís., Treimer,
Jahrb. d. Vereines f. Gesch. der Stadt Wien
14.1958.55).
fanfára (takto i sic.) i fanfár. Z fr. fanfáre.
fanfaron, sic, fanfárón; přejato z franštiny. Z
něho lid. fanfárum i fanfár (-m-). Patrně
původní pojetí 'kdo hlučně předstírá nebo zveličuje
svou statečnost, úspěch apod.' rozšířeno i na toho,
kdo příliš hlučně nebo nápadně, přespříliš
projevuje své nadšení, náklonnost. Odtud
fanfrniti (-ěti) se (afamfrda potrhlec).
fanka: jedna z kuželek. Pd. fanga. Nejasné.
fant: zástava, fantovati zábavo váti (něco na
dluh). Pol. r. br. ukr. fant. Ze střhn. pfant (nyní je
PJ'and).vStč. fentovati (1432), nč. fendovati 1487,
AČ 15.366 (zabavovati na příkaz soudu) je z
pfänden.
fant, fanta: poblázněný vrtkavec, fantit se za
čím. Z něm. Fant vrtkavý, marnivý mladík.
fantasie, sic. fantázia. Z významu smyšlenka,
výmysl, nápad je sic. fanta rozmar, vrtoch,
fantovať žertovati. Z významu horečné blouznění
je č. lid. fantas blouznění.
fara,farář, již stč. Tak i sic. pol. hl. dl. sin., z
pol. je br. ukr. — Ze střhn. pharre (nyní je
Pfarre), pharräre; něm. slovo je z lat. pa-rochia.
fárat, sic. 4: sjížděti do dolu. — Z něm. fahren
jeti, jehož se běžně užívalo v témž významu již v
německé hornické mluvě. Blanár HL.
farkaš strč. z Veleslavína: podocasní řemen v
koňském postroji. — Z mad. (tak správně Jg: fark
= ocas): mad. farkvas t/v. Sulán PIDebr 39.13.
farlej stč.: druh jablek. Nejasné.
farma, evropské slovo. Z angl. farm.
fasáda, tak i sic; z fr. facade. — Ale vulg.
fačáda faéár(n)a t/v je z ital. facciata (vulg.
140 fazary
druhý význam obličej je asi z ital., vlivem it.
faccia obličej).
faska han.: plechová nádoba na sádlo. — Z
něm. Fass KpU.
fasovati 1°: bráti příděl: z něm. fassen;
vyfasovati, vyfásnouti PS; 2°: lemovati: z něm.
(ein-)fassen.
fastrk mor.: u krejčích zatímní velký steh pro
první sestavení šatů ze střihů, us. za Jgd; han. u
Kolk-KpU; vm. po-fastrkovat Hor-Lp, val. pastrk
= 1° fastrk, 2° špatné pole na kopci B. Pol.
fastryga, fastrygowač, dříve i -rzy-. — V něm.
nářečích je Vasteck-nadel (= Vorstecknadel,
špendlík na toto zatímní stehování), citované v
ZfPhon 10.1957.34; naše slovo je asi z podobného
tvaru, v němž ale r ještě bylo, jenže přesunuté do
druhé slabiky. (Starší, mylné výklady v ES}.)
fasuněk: žebřiny, korba, bednění (s otvíracími
boky) pro nákladový vůz; vůz s takovými malými
žebřinami. ,,Doloženo od 1498 (Kol), 1509 AČ
13.207." S. — Pd. vasqk Pawl. — Asi z něm.
(Ein)fassung, čímž se myslila korba „zafasovaná"
na vozní plošinu nebo ji „lemující" (srov.
fasovati).
fašang -nk -nek -nek msl.: ostatky, končiny
(poslední 2 dny v masopustě); sic. fašiang
masopust, fašangovat. — Že střhn. (bav.-rak.)
vaschanc (nyní je Fasching) t/v, což se vykládá
jako „Ausschank des Fastentrunks".
fašina: svazek proutí k upevňování hatě apod.
(Rohn aj., dosud Voz), tak i pol. r. ukr. sch.: za Jg
též jakýsi výplňkový polštářek do boty. — Z něm.
Faschine svazek proutí, což je z it.fascina t/v, to
pak z latiny.
fašírovat, fašírka, obdobně sic. — Z něm.
faschieren sekat maso (Šm.), to pak z fr. farcir
nadívati, farce nádivka ze sekaného masa (odtud i
pol. farsz t/v) [ < lat. farcire], snad přes něm.
farcieren (Slawski).
fátěl, sic. fátel (dříve psáno i fáťol, fáťal):
závoj. Z mad. fátyol t/v.
fatit se, dosud mor.: lichotiti se; č. na fotku (-ky)
žíti = příživnicky, zadarmo, fatkář po-chlebník,
příživník, darmochleb. Sic. fatinka pochlebování,
(za)fatin(k)ovať sa (za)lichotit se. — Snad z
polštiny; tam je fatygant muž předcházející si
nějakou ženu.
fatka č. sic: nepatrná věc, maličkost; koupiti za
fotku = nadmíru lacino, nyní mylně za facku, ba i
za pohlavek B-Hr; fatkovat práci Β-Kol = odbývat
ledabyle (pův.: místo pořádného výkonu dělat jen
podružné věci), č. fackovat práci, živobytí,
zpohlavkovat B. — Fatka bude asi zkrácením z
talafatka (tak dosud sic. s Ϊ: tretka, maličkost); pol.
je fatalach hadřík, maličkost (přichýleno k lach
hadr?), tak i ukr. Další původ nejasný; snad se
vyšlo z šarapatka.
fazary, fází-, fazary sazenice vinné 1596 z
lounské smolné knihy (Sm 271); msl. erteple majú
moc fázá B, fázíja sa „dostávají
 fazole 141
frňousy", zafázily sa Mal (ale i: svázovaťeue Mal);
stromek bez fází („kořínků") se neujme B. — Z
něm. Fasern vlákna, chmýří (Bartoš, Jílek).
fazole: z něm. Fasole. Sic. jazula a č. lid.
fazule, podobně jako b. fasul a sch. fasulj, z jihu
(poslední pramen: ř. φασούλι). Ö. lid. fizule je z
rak.-něm. Fisole. Sic. nář.(?) pasula ze sch. pasulj.
— První východisko všeho je ř. φάση?,ος, odtud i
lat. phaseolus.
fazóna, tak i sic. — Evropské slovo, z fr. facon.
fedro msl.: dlouhý střapec (odznak stárka),
ozdoba na klobouku, kytice Β-Kol; sic. jakási
ozdoba (hedvábný šátek na hůlce). Z něm. Feder
péro?
fedro váti: podporovati, fedrunk, již stč.
Yc.fedrovat se rychle dělati, pospíšit si Pt. — Z
něm. staršího födern (nyní fordem) t/v, Förderung.
— Jiné /. viz pod fretovati.
felík stč.: stužka na přilbici, přívěsek při
pokrývce hlavy vůbec, pak i jistá kostelní rouška
Gb-Táb. Odtud stpol. faflik t/v. Ze střhn. vechil
(nhn. Fächel) Gb.
fechtovati: tovaryši na vandru prosili všude,
kam přišli, mistry svého řemesla o příspěvek na
cestu, pak i kněze, obchodníky;/, je tedy o něco
málo lepší než žebrati; jíti fechtem = tímto
způsobem vandrovati. — Z něm. fechten t/v. Ten
se vyvinul z původního významu bojovati prý tak,
že tovaryši putovali takto na jakési zápasy pro ně v
jistých městech pořádané. Jsou i jiné výklady
(Storfer 120).
fejfara, han. féfara: píšťala; féfarka femfera
fifarka frkačka z brku, stébla, dutého stvolu. Sic.
fafara fanfura trouba, fafarka poštovní trubka. Stč.
famferovati troubiti. — Bud ze stněm. pfifara nebo
z it. pifara píšťala.
felba: druh plyše; tak i sic. Pol. felpa. — Obé z
it. felpa, naše b snad vlivem něm. Felber.
felčar, sic. -iar. Z něm. Feldscher, to pak z
Feldscherer vojenský („polní") chirurg (od
scheren řezati).
feluka: druh lodice. Z něm. Feluke nebo z fr.
félouque.
féma: v Německu kdysi tajný lidový soud. Z
něm. Fe(h)me, neznámého původu.
fena, doloženo od 1644 (Kocmánek 4.190 píše:
abych měl takovou ženu, bylo by lip nežli fenu)
(Šm.); mor. znamená i brzdicí špalek B-Kol-Rs
(pod. jako čuba, sviňa a fr. chien). — Z franc.
nář./enne t/v nebo z něm. fenn, což je z lat. fěmina
(= žena) ve významu samice. Κ nám přišlo asi
skrze lovecké společnosti šlechtické. Viz diskusi u
Vážného Čak 265.
fenedyk, obyč. v přirovnání střílet, mlátit jak do
f-u = prudce, hodně. Vyšlo z řeči vojáků v bývalé
rakouské říši, vztahovalo se na dobývání Benátek
(něm. Venedig). Přenáší se i k jiným slovesům: cpe
jak dof. SvB.
fiakr
fenek, jistá šelma; tak i sic. — Z vědeckého
jména Fennecus.
fenykl, sic. fenikel. Z lat. foeniculum t/v.
ferie: prázdniny; feriální; stč. feřie. Sic.
férie,feriálny. — Z lat. feriae, feriälis.
ferina: šibal, taškář, čtverák Jg-PS-SSJČ:
nebojácný (vč., o chlapcích; např. iron.: to jsi
pěkný ferina!); mor. ferka: lehkomyslný člověk
Kol; sic. ferina huncút (zlý!). — Původ i vývoj
významu nejasný. Z latiny (ferinus = zvířecí,
divoký)?
ferman; tak i sic: úřední výnos (peior.). Z
osmanštiny.
fermež, již stč., fermižovati. Sic. nyní (z č.)
fermež. Přes bavor. vernes (Šm.) (nyní je Firnis) z
fr. vernis, to pak z *veronice = Berenike, jména
města v Kyrenaice, odkud byl v pozdním
starověku jakýsi lak vyvážen. Lid. fernajs, vm.
firnajs, sic. lid. firnajz z něm. Firneis.
ferštat: vzácný druh tkaniny (16. stol.). Podle
Brandla ze stněm. vor stát.
fěrtuch: zástěra; doloženo od stř. doby (Velesl.,
Táb); tak je chod. jč. vč. (fěrtoušek Kotík 9), ale
fěrtoch (fer- sfér- sver-) u Litomyšle. MOT. fěrtoch
B; u K.y]Ova, fěrtúěek t/v, ale fěrtoch = jistá
sváteční sukně nebo spodnička. — Sic. fertucha,
fěrtoch; vsi. fartuch z pol. Pol. fartuch ( > ukr.
fartuch a r.fártuk), sch. fertuh. — Z jihoněm. (st.)
vortuch, nyní Fürtuch zástěra.
ferule: prut (zvláště na trestání dětí ve škole),
hůl, především odznaková, zdobená (rychtářská,
vojensko-kapelnická), sic. ferula prut školní (a
meton.: přísná výchova). Mor. přesunuto na
stárkovské odznaky lopatku Kol, kytici Kol-Hor,
ba dokonce na stuhu Z. Han. lidově fagola prut.
Pol. ferula metla, disciplina. — Přímo z latiny
(skrze „rechtory" škol, kteří rádi užívali latinských
slov), z ferula prut. (Z téhož pramene, ale jinou
cestou, je i berla.)
fest, vč. též fext, fajks (toto změtením s něm.
Feix, Fex potrhlý): člověk domněle nezranitelný
(zvi. střelnou zbraní); jeho tělo po smrti nezetlí. —
Z něm. fest < kugelfest = pevný (odolný) proti
kulkám. (O tom Hodu-ra NŘ 25.125.)
feš, odtud fešný, fešák, fesanda. Vše to je nyní i
sic. — Z něm. fesch, Feschak, jež vzniklo asi před
150 lety ve Vídni zkrácením z angl. fashionable.
fí, citoslovce ošklivosti, tfí. Tak i sic. pol. rus.
Ze zvuku provázejícího energické odplivnutí,
jakým se kdysi chránili před účinky čar, uřknutí,
zlých duchů, leknutí.
fiakr, sic. flaker, nyní evropské slovo, z fr.
fiacre: podle nájemných vozů, jež v 17. stol. měly
v Paříži stanoviště u „Hotel St. Fiacre" (svatého
Fiakra). Κ nám přišlo asi z Vídně, tam vznikl i
přenesený význam fiakr = kočí fiakru. „V Praze
zavedeno 1786 (obecní vozové, jinak Fiakrové)lí
Šm.
 fiala
fiala, odvoz, fialový. Již stě. je fi(j)ola fi(j)ala
fijela ze střlat. fiola, což je, německou výslovností,
z lat. viola. Sic. fiala, fialka. Ale č. knižní violka je
znovu přichýleno k latině. Tvary s -a- (též hl. dl.
fijala, p. fijalka) jsou ze střhn. vlál. — Tzv. letní
fiala je rostlina docela jiná, ale má violkovou vůni.
fiala, tak i sic: z něm. Fiale, to prý z řečtiny.
fici fam.: zástupce nějakého nižšího za-
městnance obchodního, hotelového apod., odtud
ficek příručí, ficka pomocnice (kuchařky,
sklepnice apod.). — Z něm. Vice-(ve
Vicepräsident místopředseda ap.), to z lat. vice +
gen. = na místě někoho.
fiele jmor.: krajky na koncích ženských šatek; o
nich Podl. 85. — Asi z něm. zdrobně-liny od Fitze
'pásemko z jistého počtu pří-zových nití'.
fičeti, sic. ficat. Zvukomalebné: z fi malujícího
svist větru; příponové c je z k (+ ěti).
fičifajl, -fdl: u Poličky prý „dřevěný šíp
bičíkem vyhazovaný" Kt 6, Kt 7, znetvořeno v
piěumpajdum ib. — Z něm. Fitsche-pfeil kuše.
fidibus: papírový smotek k podpalování dýmky
nebo svíček SSJÖ; laš. filipus louč Šr. Slč. fidibus
SSJ. — Z něm. Fidibus.
fidlati fidlovati, dělati fidli fidli: neuměle hráti
na housle; sic. fidlik(ov)at (ik podle pid-likovať, v.
níže). Z něm. fiedeln, což je od Fiedel (starší
hudební nástroj smyčcový). Sem náleží i fidlati
řezati neuměle, pižlati (od pohybů jako při hře na
housle); zde se připojil domácí (z píliti, v. pila)
prvek, vězící též v sic. pidlikovat, midlikovať
pižlati, r. pilikat neuměle hráti. — Přenesený
význam: fidlovati hladiti kůži hladítkem =
fidlátkem, fiď lovackou (ševc. termíny); odtud
fidlátka — ševcovské náčiní ČL 29.7 a žertem
nářadí vůbec. Bývala (nyní se obnovuje) i ševcov-
ská slavnost v Nuslích, při níž nesli v průvodu na
bidle uvázanou „pěkně s pentlemi, s kopytem, s
knejpem atd. divně okrášlenou fidlovačku" (J. z
Bratříc 1838, viz VKČSN 1895), odtud její jméno.
fidrla laš.: pyšná, domýšlivá žena MZ. —
Nejasné.
fifák = kdo mluví nosem KtD (a han. fifák,
fimfák KpU, zsl. fafák velký nos). Ten způsob
mluvy dělá dojem, že v něm je časté/. Srov. zde
fufňat, pd. fifrac mluviti si pod nos a pd. fqfak
mluvící nosem.
fifat mor.: hýřiti, profífat, proféfnót grunt.
Nejasné.
fifať laš.: pískati, han. fifolet pískati, zpívati:
Podobné je hl. fifolic pískati (zvi. o špačcích), což
Bielfeldt 129 má (asi neprávem) za přejaté ze
střhn. phlfeln pískati. Vše to jsou asi útvary
samostatné, zvukomalebné.
fiflena fifidlo fifadlo fifinda, mor. féfra, sic.
142 fík
fifl(en)a: fintivá žena; sic. ftflit, -lovat fintiti, stč.
fiflovný strojný. Snad je výchozí fifiiti, fifl&oati
prostě jen expresivní obměna stč. slova fiklovati
strojiti (fiklovný vystrojený Jg). Naproti tomu
Janko ΜΝΗΜΑ 15 je spojuje s fígl.
fifrač laš.: 1° babrati se v jídle, 2° kazit něco
nedbalou prací, 3° špiniti Šr; val. fifrať =1° Kš. —
TJtvar podobně stavený jako piplati 1 ° a 2°, snad
dokonce expresivní obměna toho slovesa.
fígl: lest, úskók, trik;figlář B. — Sic. fígel,
figliar, figlovať, pol. figiel, figlowac > ukr. figel,
fýgel a r. figlja. — Výklady se různí. Převládl nyní
starý Miklosichův, podrobně propracovaný od Jos.
Jánka ΜΝΗΜΑ 5η. Podle něho východiskem je
lat. vigiliae noční bdění, pak noční průvody nebo
pohanská shromáždění kultová, jež zprvu převzata
církví byla měněna v křesťanská, ale pak
zakazována, neboť se v nich po středověkém
způsobu příliš uplatňoval živel rozpustilosti,
zábavy, žertů a šprýmů všeho druhu. Přes němčinu
dospělo slovo do Polska, odtud se šířilo na různé
strany. V dluž. jsou figl(ij)e dosud zpěvy choralistů
při pohřbu. Jiná domněnka, mnohem
pravděpodobnější, vychází (Brückner) z figurovati
= dělati figury, totiž falešné, (výmysly) (stran l
srov. i it.-rom. figulare ML); pak z toho postv. fígl.
(Jiným vývojem *figlovati > stč. fiklovati >
fiflovati vystrojovati. Stran obojího významu srov.
strojiti někoho a sic. strojit, vystrájat zarty.) Hodno
pozoru je i han. rčení (ít na koho) sflignó, od fligna
vychytralost (o něm, asi mylně, Treimer 30). Jiná
domněnka: figliar z něm. Vogler, toto od vögeln
souložiti, neboť slova pro ten pojem (t/v má prý
pol. figlowac) dostávají i význam klamati. Pak z
figliar zpětným postupem vzniklo fígl. (Leo
Spitzer ve sb. For Roman Jakobson 503.)
fijonj^í j)ón lid. (Jgd a n.): parádník, švihák,
fešák SSJÖ. — Nejasné (svou domněnku z 1. vyd.
odvolávám). J. Knobloch ZfS 7.298 myslí na fr.
vulg. fion, označení dokonalosti (il a le fion = umí
se chovat, donner le fion a un ouvrage = přiložit
„poslední ruku" na dílo, il rCy manque qu* un petit
coup de fion = nechybí téměř nic k dokonalosti).
Podle SSJÖ je fijón ze španělštiny; totiž (dodává
Šmilauer) ze šp.fijo > hijo synáček (projev
něžnosti).
fík; sic. pol. hl. dl. r. sin. figa. — Tvary na -a
jsou ze střhn. vige, to z it. nář. figa, kdežto č. fík je
učené přejetí z lat. ficus. — Totéž slovo znamenalo
již v latině jistý potupný posunek (viz cíb), i ten
význam byl přejat do stě. (viz u Gb citát z
Dalimila) a sic; (z toho dalším vývojem) dáti fík =
nic (Vydra = jč.), mor. nedostál ani fícek, dělám si
z toho fík, to je mi fík (lhostejné), v Ö. konečně to
je mně fuk. Označení „fík"
fikat
bylo totiž z rostlinného plodu pro věcnou
podobnost přeneseno na jistý neduh (výrůstek
nebo nádor, kondylom), vyskytující se většinou na
dolních částech trupu (nej-častěji v řiti, pak i v
okolí pohlavních orgánů nebo na nich), v starých
dobách dosti hojný (stř.-fr. fi, fil, mal saint Fiacre;
patronem pro jeho léčbu byl tento sv. Fiacre, asi
pro podobnost slov figue > fic a Fiacre); o tom
podrobně E. Kraemer, Les maladies désignées par
le nom ďun saint, Helsinki 1949, 27n. Smysl toho
„potupného" gesta lze chápat různě. Někteří míní,
že bylo apotropajní (ochranné, odvratné proti zlým
démonům), jako např. vystrčení holé zadnice; ale
tomu odporuje ona potupnost. Spíše to byl veřejný
výsměch druhému, že asi má tuto potupnou
(pohlavní) nemoc; je možné hledat i jiné důvody.
fikat; ob. ufiknout uříznouti; han. fikat házeti
nohou (o koni nebo krávě) SvB. — Nejasné.
filec: tlumok, vak (na záda), stč. filec (doložen u
Wintra, Praž. obr. 113, k r. 1608; Š.), filcek. — Z
něm. Felleisen t/v, vlastně ze staršího fellis, velis,
což je z fr. valise.
filek, pamfil: svršek v kartách. „Zkráceno z
pamfilek (k pol. pamfil), a, to podle postavy z
komedie Pamphilus." Šmilauer.
filip ve rčení míti f-α: z příběhu (Skutky apošt.,
kap. 8) o setkání Filipa „Evangelisty" s
mouřenínem (tomu F. vysvětlí text proroka
Isaiáše). NĚ, 17. 222, 255; 18.30. „Začátek fi-
charakterisuje člověka chytrého, prohnaného:
fikanec, fikulka, filuta, fintář, figlář, fištrón, fiskus,
filek, filištín, fijón — s četnými vedlejšími
podobami. To všechno jsou lidé, kteří mají filipa,
fiňáry, fištrón neboli fifi. U některých slov, filuty,
fintáře, fikance, fištronu, je význam mazanosti
původní; u ostatních se vyvinul jen proto, že na
začátku mají^ř-." (Šmilauer NŘ 29.8.)
filuta i filut. Pol. br. filut. Z fr. filou prohnaný
zloděj (to proniklo i do němčiny).
fimfas mor.: velká opálka B, finfas Jg. — Sic.
filfas proutěný oválný košík, opálka SSJ. — Málo
jasné, neboť něm. Füllfaß je nálevka, hubatka.
fimol: ostrý hornický klín železný. Z něm.
Fimmel.
finda: viz vindra.
finesa: zchytralost. Z fr. /messe, možná i přes
němčinu. Plur. finesy chytré nápady, z toho lid.
fiňáry.
finta, tak i sic. Spolu s něm. Finte z ital. finta
t/v (ze šermu).
firlefanc firlipanc: titěrka; firlefantlca ko-ketka,
sic. firka parádnice. Z něm. Firlefanz.
firma: v ital., špan. a portug. pův. = podpis,
totiž závazný podpis (od lat. firmus jistý, pevný);
firmant = kdo za firmu podpisuje. Z toho další
vývoj v Anglii, Holandsku
143 . flákati
a Německu:/. = jméno obchodního závodu,
konečně obchodní závod sám. V č. od 1836, ale
hojnější doklady teprve od 1845 (K. Havlíček).
(Podle Šmilauera OKP 2.10.)
firmament stč. sic: obloha. Tak i něm. Z lat.
firmämentum t/v.
fiskál, úředník zastupující fiskus (státní
ppkladnu) před soudem; sic. fiskál advokát. Z lat.
fiscális.
fistule, sic. fistula: 1° druh zpěvného hlasu, 2°
pištěl (trubicovitý vřed, výtok hnisu). Obé z lat.
fistula 1° píštala, 2° pištěl (pův. význam u obou:
trubička, roura).
fiskus 1°, zastar.: chirurg. Z lat. physicus (= vl.:
přírodovědec) (srov. dosud městský fysik, městský
úřední lékař).
fiskus 2°, tak i sic; vč. fiškulint, fiškulant:
chytrák. Asi z románštiny; srov. stit. fisicare
zchytrale mluviti ( < *sophisticäre); přímý pramen
však není znám, ani okolnosti přejetí.
fišpan ~nka: kostice; odtud pražské fišpan-ka
šatlava (ve Václavské ulici); v té původně byla
kdysi „továrna na zpracování kostice", jak svědčí
Neruda. Pol. fiszbin. — Z něm. Fischbein velrybí
kostice.
fištrón 1°, tak i sic: rybí tuk. Z něm. Fischtran
t/v.
fištrón 2° lid.: chytrost, důvtip; han. fištrhón.
Sic fistron. — Je to, žertovným přikloněním k
fištrón 1°, znetvořené něm. Verstand 'rozum'.
Treimer 58.
fízl (kdysi) lid.: tajný policista SSJČ. — Z něm.
arg. Fiesel mladík, muž, posel, dozorce, klíčník,
policejní sluha; Lamfisel četní k.
fládr, již stč. Sic fláder, pol. flader. Ze střhn.
vlader (nyní Flader).
flagáč han.: čepice KpÚ. Nejasné.
fláchotina: maso bez tuku (libové) nebo bez
chuti Rosa-K, nyní fiákot(in)a maso (hanlivě, o
špatném), arg. flána. — Slovo argotové.
Puchmajer má flákota, fláza maso, flákotář řezník.
Je to „kakofemismus", z něm. Flaksn 'šlacha,
Flechse', jež proniklo do č. jako flaksa. J.
Knobloch ZfS 7.299. U Jg je maso samá
šlachotina. Kdyby to byl původ, pak o fjch viz
šlacha.
f laj da: špatný kabát ženský Jgd, (haní. vč.)
ženská sukně. — Z něm. zdrobněliny od Pfeid
kazajka, košile; Z je předjato k začátku slova.
flák, nář. i flag flagan flác: velký, pořádný kus
(chleba, masa, pole, cesty); šláchot (země) Kol. Z
něm. Flanken mask. t/v.
flák mor.: zástěra Jg-B. Snad nějakým žertem
zflag(a) vlajka < něm. Flagge vlajka. Jinak bylo to
něm. slovo přejímáno k Slovanům beze změny
významu: pol. ukr. flaga, r. ukr. b. flag.
flákati, mor. flágat, lid.: šlehati (prutem,
metlou), vč. jč. flákaný mazaný, prohnaný,
vychytralý, srov. nedal si darmo prdel mrskat
 flamendr 144 fofr

Jg 3.452. (Ale flákati káleti je jiné: patří kfákatil) I Flöte. — Ale ě. fam. a sic. flauta je z ital. flauta.
~Postv.flák úder. — Sem ifleknouti, fleéiti (msl. flinkat se: vésti povalečný život. Z něm.: je
flaciť) flinknouti flingnouti, val. flinéit, sic. floóiť švýc. flinkd t/v (o něm Schwyzer KZ 61.244).
šlehnouti, flingnúť, flinknúť udeřiti. Val. sic. Postv. čes. flink darmošlap. Vlivem dvojice jiného
oflinka oftanec (PS hoflanec) facka, oflinkovať~B, původu (zvukomal. flákati šlehati a flinknouti
vyoflancovaťΚ zfackovati. Val. flekúňať hubou udeřiti) bylo i zde při-tvořeno flákat se & flákač.
mleti, láteřiti Β (pův. asi: pleskati), laš. flekať (Ale flonk je z něm. Flonk lump. Šm.) Sic. nové
odmlouvati Z. — Zvukomalebné. Nejblíže mu je flákať sa je z češtiny.
lit. plákti bíti, šlehati. Κ flink- se hlásí něm. flint: křesací kámen, z hol. vlint. Flintové sklo
hornosas. flinken t/v a flink facka. — křemenné. Odtud i flinta puška z něm. Flinte
flamendr, z toho fláma, flámovati; od slovesa je < Flintbüchse.
post v. flám. — Z něm. Flamänder příslušník flinta: puška; tak i sic. hl. dl. p. — Z něm.
národa Vlámů (v Belgii). Mělo se za to, že ten Flinte.
název mínil vlámské kupce; jiný názor, že vlámské flisna: obkládací dlaždička. Z něm. Fliese.
žoldnéře, viz ES^ Nejnověji E. Krag ScSl flitr sic. fliter: cetka, blyskotka. Z něm. Flitter.
6.1960.19n. soudí, že /. označovalo cikána. Totiž flok 1°, již stč.: výčesky z vlny. Ze střhn. vlock
ve Španělsku cikáni se patrně sami označovali — (nyní Flocke); viz i vločka.
podle zemí, odkud přišli — jako „Němci" nebo flok 2°: dřevěný hřebíček do bot. Z něm.
„Vlámové", podobně jako jinde jako ,,Esvp-ťané". Pflock.
— Z č. je nyní sic. flamender, flámo -vat, flám. flór 1°: býti ve f-u = v rozkvětu, v slávě, v
flanc vulg., z toho -ista, -major. Z češtiny je sic. módě. Z lat. in flöre ve květu. — Od téhož základu
flanc paráda, přepych. — „Z rak.-něm. pflonz je i č. a sic. flóra květena (odb. termín botanický).
klamné předstírání (Grimm 7.1710) [také Wolf zná flór 2°: druh tkaniny (od Rohna). Z něm. Flor
Pflanz podvod, lež], je i mad. flanc, flancol." (Srn.) t/v, což je z fr. velours.
flanel; tak i sic: druh tkaniny. Z angl. flannel. floutek 1°; stč. flútek měděná mince (kolem r.
Odtud i něm. Flanell. 1421;); nč. -ou- nepatrný peníz; z toho lidové
flanerka han. (zast.): druh kabátu (v kroji), zsl. nemít anifloka, anifuka = ani haléře. Původ
flanier kamizola Κ. ,,Ζ mad. flanér, to pak z něm. nejasný.
Flanell." Šm. floutek 2°: hejsek, flutek Jgd. Původ nejasný.
flangírovat se, u Kyjova a Slavkova: toulati se. Podle Jgd je to od něm. flott (/. leben hýřiti).
Z něm. flankieren t/v. flundra 1 °: ryba platejs. Pol. flqdra. Z něm.
flaše -ška, již stč. (odvoz. stč. flasnér); zhruběle Flunder (fem.) t/v.
č. fla-nda (nová přípona), z toho flandera > flundra 2°: běhna, coura. Pol. flura, flora, pd.
fládéra. — Sic. flaša, pol. flasza atd. — Ze flqdra. Ze slovesa je pd. flqdraé si$, odtud laš.
stněm. vlasche (nyní Flasche). uflundrany urousaný od bláta (Malý). Ojediněle i
flatorna stč., jediný doklad v olom. bibli, rkp.z č. flundra = cár. Toto je asi výchozí význam celé
1417: „nějaký foukací nástroj hudební" Gb, za lat. skupinky (sem patří i něm. nář. Flunder, Flander
tibiae. — Při isolovanosti toho slova je nesnadné cár, což Slawski odvozuje ze jména Flanderska,
tvrdit něco určitého. Nejde-li o tvar porušený neboť i č. flandra je žena přišedší odtamtud). Pak
písařem, soudí (pís.) skladatel Jan Rychlík název ženy ťianderské přenesen na ženu nedbale
vzhledem k -orná, že snad jde o lesní roh, ovšem oděnou, nepořádnou, a konečně vytvořeno sloveso.
nikoli jako nástroj hudební (ten k nám dovezl F. A. „Bavor, je Flandeři, lehkomyslné děvče". (Š.)
Sporck až po r. 1680), ale jen nástroj na vy luzo flus 1° stč.: výtok chorobných výměšků (např.
vání signálů, Tedy z n. Waldhorn? šlemů, hnisu) z těla při jistých nemo-cech; nč.
flaus -š, sic. flaue: druh tkaniny. Z něm. Flaus. vulg.: hlen, chrchel. Z něm. Fluß, to z lat. fluxus
flauzy č. sic. (lid.): „ceremonie", chlubné tok.
chování, obřadné (ale zbytečné) okolky při flus 2°, stč. jakási hra v karty (snad podobná
nějakém jednání, na oko dělané drahoty; sic. ferblu nebo s ním totožná). Původ nejistý; vykládá
flauzna žena dělající fl. Z něm. Flausen plur. se z něm. Fluß, lat. fluxus tok, totiž jako tok karet
flec: sloj (uhlí nebo rudy). Z něm. Flöz. stejné barvy.
flek, sic. flak 1 °: kousek (země, pole); 2° sic. fňukati, sic. -ť; mor. též fňákat (ufňákaný KtD),
flaky: zvířecí droby (drštky); 3°: skvrna. Z něm. zpravidla fňágat. Expresivní slovo (vyznačeno
Fleck, to má všecky 3 významy (č. 2 je zkrácením měkkostí ň a záměnou g za k); původ
z Kuttelfleck = kousky vnitřností). zvukomalebný týž jako u fikať.
fléta -tna, stč. floitna (NŘ 26.180); z něm. fofr nář.: stroj na vyfukování plev z obilí
(přenes.: čilé pobíhání při poplachu: to byl
foch 145
fofr I; pd. miecfefra míti strach). Vč. (u Mile-tína)
jojrník divoce pobíhající dítě; jojrovat (obilí)
čistiti fofrem, přenes. /. se chumelit se Pt.—
Zfofrovati < něm. fachem přikloněním k staršímu
fofr vějíř z Fächer (obě věci, vějíř i onen stroj,
slouží k „hýbání vzduchem").
foch stč.: zdání, falešný, líčený stav, přetvářka,
lest, pod fochem = pod falešnou záminkou, na
foch „na oko". Stpol. fochy grimasy, vrtochy, fígle.
— Asi zkrácenina z fortel (Brückner; jinak
Ryšánek NŘ 35.14; Linde a Sřawski upozorňují na
něm. dial. Faxen machen = fochy dělat). Jiné je
foch přihrádka, viz fach.
fojt (zast.): rychtář ^stč. doklady od 1427. Šm.);
na Valašsku kdysi privilegovaný svo-bodník,
zámožnější než „straňák" (v. Bartoš 414). — Sic.
fojt představený obce, rychtář. — Z něm. Vogt
rychtář.
folk stč.: shovění, povolení, folkovati. Pol.
folgowac ulehčiti, folga úleva, páka (odtud asi laš.
sic. folga úvinek B-MS1-SSJ, pův. snad hůl
ulehčující nesení břemena nebo pod.). Z něm.
folgen poslouchati, pak hověti něčemu.
folklór, tak i sic. Z angl. folk-lore = nauka o
lidu, národopis. Nyní se /. užívá podle rus. vzoru
jen ve významu 'lidová (ústní) slovesnosť.
Logicky chybný je název jolklo-ristika =
národopis (káral jej Jiří Polívka).
folvark stč. (AČ 23.126), slez. a sic. (ná
severu): dvorec; vm. i polvark B, sic. i chol-vark
K. Vše z pol. folwark (odtud i τ. folvark). Bylo i
stč. forberk alodium, svobodný statek před
branami městskými. — Pol. i čes. z něm. vorwérc
dvůr před městem, předměstí.
fór, význam asi jako při foch; pro fórek = na
foch; fórový = dobrým jen se zdající, ne-bytelný,
nepravý. — Původ nejistý; má se za to, že fór
vzešlo z něm. vět jako machen sie uns nichts vor
nebalamuťte nás, er gibt vor vymlouvá se, was hast
du vor co máš za lubem. NŘ 16.15. Rippl (v.
Treimer 57), nyní též Kiss StSl 1.411. Je i něm.
vorschützen předstírati. Nejnověji myslí Treimer
Lingua 9.1960.90 na vallonské foire trh (>
„jarmareční zboží, brak"). — Z jiné vazby je fór ve
rčení dáti fór (při hře na kulečníku). To je částečný
překlad za něm. vorgeben = dáti slabšímu
partnerovi jistý počet bodů předem jakožto náskok;
při určitých tvarech slovesa stojí vor na konci věty
a tedy se vtiskuje do pozornosti, takže se stává
termínem. Z téhož německého pramene je i sic. dat
fór, pol. dac for, bělor. dac* fóru, ukr. daty fóru,
rus. dat fóru a mad. fórt ad. Kiss ib. 409.
forajtr (zastar.): jezdec předák; téžforejtar. Pol.
folajter. Z něm. Vorreiter. — Sic. fulajtár je z
mad. fullajtár < něm.
forest stč.: consorcium (= ?). Ze stněm.
10 Mache'k — Etymologický slovník
frajmark
jóres(t) Ritterspiel im Walde (stfrancjorest). Gb.
forma; sic. jorma; lidově jurma. Odvoz.
nejoremný; u Kyjova nejorebný neohrabaný.
Evropské slovo, z lat. jorma.
forovat mor.: vy- někoho = vyhnati z jizby B-
Hor-PS-Mal, vyjérovat Voz, vyjerovaí Kš,
vyjóruvat Rzr. — Z pol. wyjorowac t/v od joral
ven, pryč, což je z lat. joräs t/v.
foršpon, jořpon zast. lid.: přípřež. — Sic.
joršpont t/v Kuk (SSJ, Mihál SR 25.95). — Z něm.
Vorspann t/v; sic.-nt je z něm. -nn jako -nd ve
spond aj.
fortel, již stč.: obratnost, zručnost spojená
někdy se lstí, jortelný; sic. jortiel. Z češtiny pol.
jortel > ukr. rus. — Ze staršího něm. vor tel (to z
Vorteil přednost) s týmiž významy.
fortna, již stč. Sic. -na, -eň. Pol. st.jort(k)a
(odtud r.jórtka, ukr. jírtka), nyní jórta, jurta. — Z
něm. Pjorte; η je snad podle jiných přejatých slov,
kde -na -na je z něm. -en v nepřímých pádech.
fořt, sic. joršt: z jořtmistr < něm. Forstmeister.
Sic. jer ster z Förster.
fošna. Z něm. Ρjosten t/v.
foukati a juceti, junéeti Jgd; stč. júkati, douti;
přen. (již stč.) býti nadutý, pyšný; najukovat se,
postv. náfuka. Laeice může člověka podfouknout
(pd. nadqc); věřilo se, že má jed, prskne-li jej na
člověka, ten onemocní a opuchne (ona jej jaksi na-
foukne); pak přenášeno i na jiné přírodní zjevy:
vítr podfoukne a způsobí nemoc atp. Jiné přenesení
významu je v (u)-fouknouti utéci = zmizeti jako po
fouknutí (o prášku, smítku), podobně pomoř.
fügnqc; postv. citoslovce fukf, fučí o zmizení (záp.-
něm. futsch z češtiny?). — Zvukomalebné *fu-k-ati
(k je příponové); zastoupeno u všech Slovanů (sic.
fúkai, fučať; fúkat sa; fuknút, atd.). Viz i podfuk.
fragnář stč.: hokynář. Sic. flagnár, flár, frál. —
Ze stněm. phragener (nyní Ρ fragner, Fragner) t/v.
— Sem patří i sic. flagnár, -ner, fragner t/v,fliariť
kramařiti, odflárat odprodati, mor. zafraňhářit,
zahaňfářit za-čachrovati, rozjlanhářit promarniti
(význam je od jranta nebo jrajmark), sic. vyflariť,
preflárií, prejrnadit (-ň), vyjřňadiťpromarniti,
odjranadliť odprodati (lacino?).
frajd jrejdjrýd stč.: znamení zvoncem k za-
hájení trhu, počátek svobodného trhu, bezpečnost
o trzích. Ze střhn. vride (nyní Friede mír).
frajmark stč.: směna "zboží (místo koupě), též
jrej- jri- Luc. Msl. jrimačiť jre- jrej- jra-jraj- Voz-
Rs, obyč. za- zašantročiti, promarniti; za Bartoše
ještě r nevypadlo: zajraj-marciť; rozjrajmářit KtD,
vyjrajmářit Mal. — Sic. frajmak, -mok,
(za)frajmačiť, -močit. Pol. frymark kupčení,
čachry, frymarczyé. — Ze střhn. vrimarket volný
trh ( = Freimarkt).
francle
francle vra.: třásně Hor-K-Msl. — Sic. francia,
pol. frgdzla. — Z něm. zdrobněliny od Franse t/v,
což má původ románský.
franc(ouz)e Jg, franská nemoc \Tel: příjice;
francóze Rzr. — Sic. lid. francúhy, fracle. Od
staršího něm. France Francouz; popř. (-ouze, z
toho -úhy) z č. Francouz.
francovka, dříve francouzská kořalka („na tření
nohou" Křen 3.76). Něm. Franzbranntwein.
Původně to skutečně byla francouzská kořalka
(Šmilauer).
franta: v starší době 'veselý, moresů nedbající
chlapík'; dosud to jsem franta = blázen, apod.;
profrantovat prohýřiti (Stroup.). — Od jména
literární figury, známé ze stě. „Frantových práv"
(vyd. Zíbrt). Podle Fr. Spiny byl to prý plzeňský
fysik (= lékař) Jan Franta (poč. 16. stol.). Z češtiny
je pol. (odtud pomoř. ukr. rus.) frant hýřil, hejsek,
švihák.
františek: kuželík ze zvláštní hmoty, po
zapálení vonně doutnající. Doklad (a recept) z 1.
třetiny 17. st. přináší Vey, Orbis 12. 445. „Asi
obměna (snad nějakým prostřednictvím, ale je
možný i přímý import) z angl. frankin-cense t/v,
což se vykládá z franc + encens kadidlo (z
pryskyřice olibanum)." Šmilauer. Jinak J.
Knobloch ZfS 7.299: ve Vídni se /. zve
Franziskaner, snad prý podle tvaru františkánské
kapuce.
fras 1° za Jg asi: zdánlivě hloupý chytrák.
„Upomíná na jihomor. Gfras podobného
významu" (J. Knobloch ZfS 7.299). Viz i NŘ
26.94 a 26.190. —fras 2° zč.: asi 'neřád, kal' (to
pivo je samý fras = kaíné) NŘ ib. Nejasné; leda
snad z n. Fraß žrádlo, myslilo-li se na kal,
usazeninu, dávanou dobytku (domněnka nejistá!).
—fras 3° vm. (Svěrák) a sic, jen ve rčeních
dofrasa, asi = „k čertu!" apod. Z mad. frász, to pak
z něm. Frais(en) padoucnice, křeč (mělo se za to,
že původcem té nemoci je zlý démon).
fraška. Z it. frascha nebo fr. frasque. NŘ
26.191. Viz i Sante Graciotti JP 44.1964. 257 n.
frašný: žertovný, laškovný, dovádivý; směšný,
komický SSJC. „Slovo frašný lze sotva oddělit od
slova fraška", NŘ 26.191. O mylném frašný viz
NŘ 26.94.
fraucimor -mer, již stč.: pův. jizba jen pro
ženy, ženský pokoj (z Frauenzimmer); pak
veškeré „ženstvo" v paláci, hradě, domácnosti;
ženy vůbec (posměšně).
frc lid.: zastavárna, Rzr a j. — Z něm.
Versatzamt VT.
frcna frcinká frclena, hanlivě o ženách. Asi od
frcati zdrobna kráčeti Jg, což bude ex-presivní
obměna za trcati t/v. — Sem patří i vč. frcan(ka),
nyní p-, posměšný název měšťáků ze strany
venkovanů.
frčeti i frnceti; vydávati zvuk frr (je tedy z fr a
příponového k); přeneseně o frčivém letu (vrabců),
o rychlém letu vůbec (koule
146 frkati
z pušky apod.). Odvoz, frček kotouček, jímž se
házelo při jisté hře (rovněž od frčivého letu), frčka
(frcátko) čamrda (roztočena jsouc frčí!),
přeneseně (jako ě. čamrda = knoflík) vzhledem k
podobě znamená i knoflík (> frnda Fp knoflík),
(žert.) vojenskou hvězdičku, pak je mor. frČa i
„kotouč z pantlí" = umná smyčka stuhová na
parádním ženském kroji. Tato frča, zkřížením s
natrčit se, se stala základem bohatého rozvoje č. a
sic. slov: dívka je nafrčená (naparáděná) B,
nafrnčená, nafrntěná L, nafrndená, nafintěná PS,
vyfrnděná Kt (místo toho i nadrnděná B, natrčená
Kol-Mal, nastrčená B), je frča MSI, frnda Kotík-
Kol-K-SSJ, frinda frndola frndula K, frintivá K,
frndí se Kol, frndolí (frntí, frntolí) sa K, fintí sa
M$\, fintí se PS, má ráda fr k = parádu Voz, je ve
frku Svěř, je vyfiknutá us. — Sic. frčať, fr(u)ndžať
rychle, prudce se pohybovat a při tom vydávat
svistivý zvuk SSJ. — Viz i frkati.
frej, již stč., odtud frejovati -ovný, fre-jieř(ka),
frajieř; nč. frejíř atd.; u Holečka 10.291 frejholka;
mor. frajer (dostalo i hanlivý nádech), frajír, fem.
frajer(eč)ka; sic. frajer(ka),frajerčiť. Z češtiny je
pol. frajer aj., odtud ukr. frajir. — Stč. frej
pochází ze střhn. vrie; mor. sic. frajer z něm.
Freier.
fr eso váti sě stč. (až do Komenského): starati
se, lopotiti se; fresuňk. Pol. frasowac si$ (z toho
laš. frasovat se Β trápiti se, a ukr. frasuvaty sja).
— Z něm. sich fressen t/v (doslova: žráti se).
fretka, tak i sic. „Zavedl je Presl 1834 v
Ssavectvu 209 pod názvem kuna vret." (Š.) — Z
něm. Frettchen.
fretovati se lid.: živořiti; z toho postv. fret
nuzota. Též kfretovaí se Hor, fedrovať sa B. — Z
něm. sich fretten t/v. „Je už strč. fretuňk, u
Dačického." Š.
fréza, frézovati. Z něm. Fräse < fr. fraise.
frfl&i frfrat frfotat msl. slq.: reptati, hundra-ti;
laš. frňat t/v Hor. Sch. frfljati* t/v. Slovo
expresivní, tvořené obdobně jako brblati t/v.
frfnit se mor.: piplati se s něčím; přebírati se v
jídle (tu i fifrat sa B); (z)frfnit, (z)fifrat = (z)kaziti.
Slovo expresi vní; upomíná na prplati, má však
místo -lati výraznější zakončení -niti.
fris: kadeřavý páj (tkanina) Rohn, frýz. Z něm.
Fries, tj. fríské sukno.
frkati: vydávati zvuk frr; nář. i frnkati frgať.
Postv. citoslovce frk, frnk, fm o rychlém letu, o
uletění. Sem náleží i frkač čamrda, vlk (ifrgál
čamrda; od této podoby přeneseně: přeslen, perník
navlečený na šňůru, vdolek, koláč B-Kol-Hor-
SvK), dále moT.frgál velký nos Kol-Hor (že frgá =
frká). Viz i variantu frčetil — Sic. frkat frnkai
frkotat frngat frungat, odtud i sic. frňaí a fřlat
rychle běžeti, pol. furkač, pomoř. furgac, ukr.
furkaty, v. fyrkat, sch. sin.
frmol
frkati. — Zvukomalebné, z fr a příponového k; nk
rozpuštěním geminace kk.
frmol, u Jg chrmol. Tedy obměna z chumel ?
Hledal se i původ z němčiny (J. Jirák
LN16.3.1934. — Sic. hovor.frmol je z češtiny.
frněti chrápati: doloženo jen slez./rnaťKt. Od
něho vulg. frňák frnec nos (sic. rýmové spojení
nosfafrnos Η ν 3.359); vč. vofrňovat se ohrnovati
nos. Frňák se dostalo do polského argotu: ferniak
Landau AfslPh 24.148 (upozorňuje Knobloch ZfS
7.299). — Frněti je obměna slova frkati (viz),
předpokládající významový vývoj od frkání
nosem. Srov. i rýmové chměti.
froc, frocan se v. -mor.: skvrně ( = děcko). — Z
něm. Fratz. Rzr.
frýa,frejd mor.: samorostlý plot, fréd meze u
vinohradu B, frýd(a) Voz. — Ze střhn. vride
ohrada, srov. něm. Einfried(ig)ung t/v.
frýdka: vesta starého hanáckého kroje (Haná
363); mor. fritka kazajka, Leibchen Ktd. Byla
fritka mužská (vesta) a ženská („živůtek takový
jako nynější šněrovačka") Kt 6. — Vzniklo ,,snad
zkrácením střhn. slova fritschäl mask. jemné
nizozemské sukno žluté n. zelené barvy, které je
doloženo středolatinsky, jako fritsalum" (J.
Knobloch ZfS 7.299). Či je odvozeno spíše asi od
*frýd < něm. Friede hedvábná látka?
frýnort fryvort friolt stč.: hody, hodování. Podle
Jánka LF 45.169 ze střhn. vrüe-urte hospodská
ranní útrata; η ze rčení an der (einer) vrün ort(e).
fryška: jistá dětská hračka, asi „káča". Hor. Pol.
fryga, odtud ukr. Podle Slawského patří sem i
frčka, mor. frgál, vše prý od pol. frygač, mor.
frngať (viz frkati), tedy od rychlého pohybu.
fryž či -že, zdrobn. -ek či -kat stč.: ozdobný
okolek při ženském oděvu. Stpol. hryz, odtud r.
bryží plur. — Totožné s frýz vlys, z něm. Fries(e);
to snad je z fr. frise < střlat. frisium, to opět z
germánštiny.
fuc, foucek jč. vulg.: tlama, huba. — Z něm.
Fotz t/v. Jílek Jčř 48.'
fucať laš.: jísti Hor. Κ tomu náleží sic. fučka
kucmoch. — Snad obměna za pucati t/v (na- se),
což je totožné s p. bíti (srov. vulg. natlouci se
najísti se).
fucek: rozličný příměsek nepravý (např. v
mouce); šlacha z masa Tpv;fucmuc ničema, hulvát
Kt 7, zfufcikovat pokazit KtD. —Tato slova,
třebaže mají významy tak rozličné, mohou se
pochopit z jid. kletbo ve interjekce fuze kapore,
která prý (Wolf) se jakožto prokletí může přenést
na obtížné, protivné lidi a věci nebo také dostati
význam 'zničený, rozbitý, zkažený'. Naše fucek je
prostě zkrácenina; fucm uc obsahuje pouhé fuc a
pak retnicovou ozvěnu; v třetím slově je / opa-
kováno.
fudr stč.: vozový náklad (jako přibližná míra
množství). Z něm. Fuder.
147 furták
fujara val. sic: pastýřská píšťala; val. též fůry ja,
sic. též furóía, furugla. — Pol. ukr. fujara, ukr. též
frela, flojara aj., sch. frula.
— Slovo pastýřské kultury karpatské, srov.
rum. fluér, mad. furulya, alb. flojere; přesný
postup pochodu a změn není dosud znám.
V. podrobný výklad u Cránjaly.
fujať val. laš. sic: váti (obyč. sníh), odtud fuják
fujek fujas fuja fujavica fujanica metelice. Zesíleně
fujigať. Je i sic. chujať, chuja-vica t/v. —
Zvukomalebné, od téhož fu-, které je ve foukati,
ale s příponovým j.
fuk 1° lid.: mezera, spára, žlábek; sic. fuga t/v,
fugovat žlábkovati, fugáč náčiní k tomu.— Z něm.
Fuge t/v.
fuk 2°, viz fík.
fuk 3°: cucek, pluv.fuky chomáče koudele,
přediva. Z něm. Fucken.
fukar: stroj na větí obilí. Původně slovo asi jen
valašské nebo slovenské\ nyní obecný termín
spisovný za lidové (v Čechách) fofr.
— Od fúkať foukati, se slovenským r; srov.
druhý jeho název fukač Β 401.
fuks(a), sic fukso: kůň ryzák. Z něm. Fuchs
liška (barvy koní bývají vystihovány jmény jistých
zvířat, např. vraný je od vran 'havran').
fulať laš.: tlachati B-Hor. Nejasné.
fulerna stč. (Lactifer) a jě. (u Tábora, Kt 6):
mastná hlína k pěchování. Asi z něm. Walkerde,
hlína valchářů, s příklonem k lat. fullo valchář.
funěti, dříve i founěti, odtud fouňa nadutec. Sic
funať, funieť. Zvukomalebné; totéž fu-jako ve
fučeti, -na- jako v chr-něti apod.
funt, již stč.: libra; též sic b. pol. > r. ukr. Z
něm. Pfund, to z lat. pondus váha.
funus lid. (již strč. 1541): pohřeb. Sic funus. —
Skrze kostely pochází z lat. funus t/v. — V
řeznickém slangu funus je uhynulé dobytče, které
nepoctiví řezníci se někdy odvážili zpracovat do
vuřtů ap.; to upomíná na ekvivalent v Mittellat.-
hochd.-böhm. Wb. z 1470 (vyd. Diefenbach),
střlat. funus = něm. Leich(e) — č. umrlec.
fůra (lid. fůrou fúr fůrám fúrka; spisovně i forou
for forka), stě. fuora, fůra (ale od for, forovánie).
Sem patří i stě. nč. forman, sic furman vozataj. —
Sic fůra, j)pl. fůra, furman (odtud rus.), sch. fůra.
— Čes. slova jsou ze střhn. vuore, vuorman, ostatní
z nhn. Fuhre, Fuhrmann.
furdánek: obojek okolo krku, us. za Jg. Původ
nejasný.
fúrie spis.: žena vzteklice, vzteklost. Lidové
fúrie — pyšná okázalost, odtud furiant (též
jméno tance), mor. furi(j)ák.
— Sic fůria, furiant, pol. für ja zuřivost,
für jat násilník. — Spisovné slovo je z lat.
füria, lidové z něm. Furie, Furiant (toto
na -ant je participium z it. furiare 'řáditi',
Treimer 85).
furták us. za Jgd?, nyní jen sic: šibal,
fusák 148
prefurtáciť ošiditi, promarniti. Z mad. fúrta-gyú
vychytralý, šibalský.
fusák KtD, fušek Β slez.: houser (bolení v
kříži). Asi lidová obměna za husák = houser, což
je z úsad.
fušovati, fušer (i sic), fušař. Sem patří i é. a sic.
fuška práce (pův. vedlejší, popř. neodborná práce,
melouch). Pol. fuszer, fuszerowač. Z něm.
pfuschen t/v.
futer gen. futere (fem.) vč.: sněhová vichřice (v
pražském lyžařském slangu je za to mylně fukéř -
ýř mask.); mor. ěuteřica šutera šutořica sotoreň
(zde s u Β asi chybou tisku). — Příbuzné je asi r.
puter'ga t/v; koncové ga odpadlo; /je snad vlivem
slova foukati, i ruština má variantu furega (kromě
ní je též purdega purga padorga padara padora
paderapadra podař a churega Popov 26,
G
gabat 1°: viz habat.
gabať 2°: spáti (val. SvK, sic. SSJ). —
Nejasné. Snad je příbuzné s lit. kvlpti dýchati; pak
by gab- bylo z *k(v)öp sonori-sací. Viz i kysati 2°
(spáti).
gagalka laš.: zakrnělá hruška; gagal(k)a Lp,
zagagalka Šr drobný, nezralý, nakyslý plod
(ovoce); též laš. gangal (z *gal-gal, n-l < l-l),
galgan (Ijn přesmykem), val. gágor (pozměněno
zakončení); sem i han. gágoš šiška L, sic. gágorec
slíž, bulh. gagalka nečistoty pod ocasem ovcí,
jakési to kuličky. — Ga(l)gal-bude ze zdvojeného
gal- (v. hálka zduřenina, haluška) s expresivním g
místo h. Slova tohoto významu jsou velmi
proměnlivá a různotvará.
gagát, od Veleslavína: tzv. ,,černý jantar". —
Sic. gagát. Pol. r. ukr. sch. gagat. — Z ř.-lat.
gagatěs, což odvozeno od Gagas, města a řeky v
Lykii.
gágaťmsl. sic: kejhati (o husách); též gago-taí
gagýnat cagotat gégat gánat Β ( > gaňa husa
Svěř), jč. gagořit PS; č. kejhati kýhati káhati (toto
Duš. 2.62), krejhat Vy, kachtat Β t/v; vygagotit
vykoktati KtD. Odvoz. msl. laš. sic gágor husí krk
(přenes, hanlivě o chřtánu vůbec, srov. i mad. gége
t/v, gargol B, gangol Κ t/v, obdobně č. kejhák. —
Zvuko-malebné, *gagati i pol. sin. sch. rus;
podobno je střhn. gágen, něm. gagágen, gackern
aj.
gaj na Zábřežsku: řezníci chodili do gaje = do
vsi nakupovat B-Rzr.:— Z něm. Gau župa (göu),
jež časem zúženo na ,,venek" (B, Janko CMF
26.506).
gajc na Zábřežsku: kolovrátek na předení. Β. Ζ
něm. geiz t/v; původně tak zvána prý přeslice
„vidlicovitá" (o tom typu v. Moszyn-ski 1.310),
totiž „koza" (vidlice = rohy). Přenesení provedeno
už v němčině, a to snad
gáfať
kuterga kutorga Vasmer). Slova vesměs neprů-
hledná, expresivní; není jasné, jaké bylo výchozí
slovo. (Tím odvolávám výklad z NŘ 26.33.)
futrál lid. (č. i sic): pouzdro. Z něm. Futteral.
futro 1° podšívka, 2° veřej; obé i sic. — Z
něm. Futter ntr.
futýrovati se (vulg.): zajímati se; odchylně vm.
futyrovat vážiti si Β. Ζ fr. (vulg.) se fouter t/v
,,přes vídeňské sich futiren". Š.
fyzikátor: kdysi oblíbená náplast z výtažku
„španělské mouchy" i ta moucha sama. Psáno i fi-
Dědina 44; sic vizikátor. — Ze jména té mouchy:
Lytta vesicatoria, od lat. věslca puchýř (náplast
zpryskovala kůži). Zubatý NŘ 13.74.
tam, kde byl kolovrat (nahrazující staré vřeteno s
přeslenem) pevně spojován s přeslicí v jeden celek
(ten pak měl jakýsi trup a na straně nahoře rohy).
Srov. Janko CMF 26.506.
gajdat mor.: pro- promarniti (majetek) B, z-
pokaziti KtD; prokajdat peníze B. — Původně asi
jen složenina s pro-, z ní pak abstrahováno nové
jednoduché gajdati: gajdál, až všecko progajdál
B. (Je i jiné gajdati, viz index.) Z něm. ver-
geuden t/v. S-ové intensi vum je ve val.' progécat
prohospodařit (majetek) B-SvK (é je podivné).
gajdy, kajdy sic: dudy. Mor. kejdy, kédy.
Odvoz, gajdovat, kédovat hráti na g. (přenes, han.
gajdit KpU, zm. kédat plakati), gajdoš dudák. Pol.
ukr. b. gajda, sch. gajde. — Osman. gajda dudy.
Vše je původu iberského (Seybold GRPh .1.521).
Smilauer.
gala: slavnostní oblek. Tak i sic a pol. Přes
němčinu ze špan. gala, to snad z arabštiny. —
Odtud dále šp. galano = č. sic galán, fem. msl. sic
galánka (Smilauer SaS 14. 129); msl. galániť sa
milkovati se, galanda, kalenda chůze za milou
(vč. kalanda Kotík 11, jč. Jjčř 1.36). Sem patří i
galantní (sic -ný) z it. špan. galante; dále
galantérie (sic -ia) obchod s módním zbožím
(tento význam se objevil nejprve v Itálii).
galanteřička, kalenderija jč.: amulet; ka-
lanterie Jirásek 42.267n. — Z it. gargantiglia
náhrdelník.
galantina: jistá studená krmě. Z něm. Gelatine,
to z nlat. gelatina od geläre mrznouti; a i η mylné
(objevily se tu nějakou lidovou kontaminací).
gálať fazole do důlku, laš., val.: házeti; k tomu
novější post v. gál(ek) důlek pro tuto dětskou hru
Β-Z. Přenes, gálať cpáti do sebe
 galban
jídlo B. Pol. galia a r. sibiř. (cituje Si.) galií házeti
míč spoluhráčovi (přenes, v pol. při-hrávati,
pomáhati, nadržovati, přáti). — Snad by mohlo
dále patřiti k r. gáliť vrhnouti, blíti (obsah žaludku
vyhazovati; pův. představa: házeti, vrhati), jež dále
patří k ř. βάλλω házím. U nás tedy by byl
zachován původní význam 'házeti', arci
specialisovaný, podobně jako v polštině, na jistou
hru. Z této specia-lisace lze pak vyložit jakožto
staré postver-bale i rozšířené slovo gala (galbka;
viz hálka), znamenající prvotně míč na hraní, pak
vůbec kulovitý předmět, takový výrůstek na rost-
linách, ba v hrubém užití i oko.
galban: vonná pryskyřice z jistého cizího
ločidla: tak i pol. r. Odborný název (něm. Galban
atd.) evropský z ř.-lat. galbanum.
galbavý, galbák galvác msl. sic: levák; galbaňa
Kol, galvaňa Rs, gabrňa Fp, jalbacka Κ (j chybou
péra?) levička (hanlivě). — Gabrňa patří snad ke
grňa chromec, němotora. „Z mad. balog t/v;
pěkný příklad přesmy-ku." Šmilauer.
galeje: kdysi veslová válečná lod; stč. galeje
galijě gallé galií aj. — Sic. galeje, pol. galja, str.
galěja, sin. galeja -ija, sch. -ija. — Z lat. nebo ital.
galea < ř. γαλέα.
galeta: druh koláče. R. galéta. Z fr. galette.
galgan 1°: jisté kořenné léčivo; stč. též kalgan
galkan, klad. kalkán. — Ze střhn. galgan (nyní
Galgant), to ze střlat. galanga; poslední pramen
je v Číně.
galgan 2° sic. laš.: lotr, darebák, val.
nemotorný člověk Kš, msl. -oň Fp; zgalganit se B.
Pol. galgan, pomoř. galgon t/v. —Vzniklo snad
zkrácením z něm. Galgenvogel, -schelm
šibeničník; -an by byla domácí přípona podle
lagan apod.
galiba, chaliba sic: nehoda, malér, mrzutost;
val. i kalabq, káliba. — Z mad. galiba t/v.
galimatyáš, dříve i -tyas, sic -tiáš: zmatená řeč.
Z fr. gálimatias, to podle A. Nelsona (1922) z
Galii mathia (= Gallovo vědění), z disputací na
pařížské universitě v 16. stol.
galop, lid. kalup; sic galop, nář. galup: cval,
pospěch, kvapík. Evropské slovo (it. galoppo, fr.
galop, něm. Galopp, rus. galop), původu
nejasného.
galoše, kaloše. — Sic galoša, pol. kálosz, r.
galoša kalóša. — Z něm. Galosche, to pak je z fr.
galoche.
gamba mor. a sic: huba, pysk B-Kol-Rs-Svěr-
Koníř 292-Gr-K, odvoz, gambatýgambáó gambál.
— Není z pol. g$ba huba, ale domácí, expresivní
útvar. Stč. bylo kabelka ústa, huba (odtud příjmení
Kabeláč), z toho je zhrubělé kamba (zesilovací m z
geminace) Jg-Koníř a konečně gamba s
expresivním g.
gámela mor.: hlupák, nemotora B,gambela
KtD. Souvisí s pol. gamajda nemotora? Jinak
vše temné, leda že by patřilo k násl. heslu.
gamlač laš.: jísti s nechutí. Pol. gamlac, pd.
gamgac. Mor. též gemlat, další obměny jsou
149 gáz(a)
glimat glembat glempat (po-). Zakončením gamlat
upomíná na mamlati.
gáňať sa sic: namáhavě jíti, val. gáňava šlépěj
od dobytka ve vlhké půdě. Nejasné. — Jiné je
nagáňať napršeti mnoho (u Kyjova), n. si nadrobiti
si (chleba do kávy ap.), obé expresi vní, rovněž
nejasné.
gaňgora han.: hrubec SvB. — Nejasné.
gániť, gáňať mor. sic: hloupě nebo křivě,
posupně hleděti. — Vzhledem k sch. nář. galiti
třeštiti oči bude snad z galiti, jež by patřilo,
jakožto speciální užití, ke gálať, bylo však u nás
lidovou etymologií (v. Hviezd. 3.496) spojeno s
kane.
gápel, gepet mask. sic: žentour. Strč. gaple fem.
Vel: strojový výtah (s koňským pohonem) z
hornických šachet. Z něm. Göpel.
garač laš.: sahati, garnuó sáhnouti Lp. —
Nejasné.
garazda sic: křik, výtržnost, rámus (zvi. při
opilosti). Toto slovo předpokládá vývoj trochu
složitý: poněvadž má abstraktní význam, je to
postverbale od *garazdiť, které bylo odvozeno od
přejatého mad. garazda 'svárlivý, výtržnický'(toto
pak je v mad. pravděpodobně ze slovanštiny). O
přejetí svědčí g a a v prvé slabice (proti čes. ho-).
Toto garazda je pak podkladem nových denomi-
nativ garazdovať > garazdiť řáditi, dělati rámus n.
výtržnost. — Toto nové garazdiť a garazda
pronikly v t/v na Valašsko, garazda na Hanou, ale
tu jakožto „motání v hlavě" B; dále přeneseno (asi
dráteníky nebo vojáky) do krkon. nářečí: horazdiť
Jg-PS zle řáditi, nadávati, hubovati.
garažija han.: druh kabátu; sic -zija Κ druh
tkaniny. Sem i laš. g. chatrná věc, směsice,
všehochuť. B-Hor-KtPř. — Pol. karazja hrubé
prosté sukno, tkanina doma vyrobená, sch.
karažija t/v. Z pol. je rd. karazéja a ukr. karázija
t/v. — Výchozí slovo je angl. kersey hrubé vlněné
sukno (jméno je podle osady Kersey v hrabství
Suffolk); to proniklo na pevninu: něm. Kersei, Ki-,
fr. carisel, -et, créseau, hol. karsaai; z holand. k
Polákům (Slawski), k nám asi od Poláků.
garnýrovati: obkládati. Z něm. garnieren, to z
fr. garnir. Κ slovesu na -ovati přitvořeno garnýr,
lid. kanýr, našitý tkaninový okolek ženských šatů,
záclon apod.
garota: skrčení PS (španělské vraždění). Z fr.
garrotte.
gáter sic: mechan. zařízení (s vodním n. parním
pohonem) k řezání dřeva na prkna; č. zastar. katr.
Z něm. Gatter.
gaúr val.: vydoupnělá díra v stromě, gaur-nitý
vypráchnivělý, gaurník holub doupňák, gaura
vyhublá žena. — Pd. gawra, ukr. gavra brloh
zvěře. — Podle Cránjaly z rumunštiny ( < lat.
*cavula).
gáz(a), tak i sic: druh tkaniny. Z fr. gáze fem.
(to prý od syrského města Gaza, kde
gazda
byl nejdříve vyráběn; ale Lokotsch 702 o tom
pochybuje).
gazda msl. las. sic: hospodář, rolník; fem.
gazděna, sic. gazdiná; gazdovať, gazdovstvo. Pol.
(u Tater), sin. sch. gazda. — Z mad. gazda t/v, což
je přejato ze slovan. plur. (kol.) gospoda.
Vzhledem k formě se tím slovem rozuměli
manželé vládnoucí statkem. Ale tituly bývají
zkracovány (zde vypuštěno po) a přetvářeny (zde
prvé α je zajisté asimilací k druhému), konečně
gazda bylo omezeno pouze na označení
hospodáře.
gebeňa mor.: hlava Svěr-Gr, gebaňa Kol (ale:
huba Hor), kepeňa Kol; č. kebule (argotové gébule
Treimer 23), sic. gegyňa gigaňa grgyňa griňa K.
Slova vesměs vulgární. — Podle Sulána PF 18.293
je kepeňa z mad. koponya lebka, hlava.
gebeno na Ostravsku: dáti zboží na dluh. Snad
(K. Korbiel pís.) z jidiš, něm. geben dáti.
gebuzina gybza bibza mor.: chatrné zboží, brak,
podřadná míchanice, sic. gebuzina i gábuzina;
nagebuziť nabryndati. — Slova expresivní,
původu nejasného. Snad souvisí s dluž. chábz
veteš, brak, dále nejasným, nebo spíše (zatímní
domněnka) s hl. kepsac uváděti v nepořádek,
fušovati, kazit, falšovat, což by bylo nové s-ové
intensivum od kepit, viz kep. V bibza (bybza)
vedle gybza viděl Hujer 1.26 disimilaci hrdelnic.
gécať val.: žduchati, msl. gemcnúť strčiti do
koho Voz, géchnut, v-gichnút KtD, laš. gechat
bouchati, gechnuť (gychnuť) udeřiti, žduchnouti B,
laš. gelcať Hor, galcnút, ganco-vai B. — Sic.
gegnút (hegnúť) hrknout, udeřit SSJ, gecnúi K. —
Souvisí-íi všechno, snad svému původu je nejblíže
laš. gancovat, a to z drgancovat (u Β drganec =
žduchanec); pak by ganc- dalo galc- géc- atd., což
by byly obměny už velmi libovolné.
gecela sic: sukně; msl. geca plachta, jíž se
cikánky odívají B. Nejasné.
gela gengela val.: hlupák B-SvK; sic gelo
nemotora K-MS1-SSJ šibal(?) K. Nejasné.
gele ta sic: dřevěná doj áčka, též gelata galata.
Pol. galeta gieleta gielata aj., ukr. geleta. — Slovo
pastýřské kultury karpatské; zdá se, že k nám
doneseno z rum. gáleatá, není však vyloučen vliv
německý (střhn. gellete aj.); sic geltňa K, mor.
kelina (ojediněle v písni) Β budou ovšem z něm.
Gelte. Stř.-lat. je galleta; výraz je zastoupen i jinde
u Románů. Jeho původ a cesty nejsou jasné.
gerhýňaťsa v čem, val.: babrati se SvK. —
Nejasné. Trochu upomíná na korejhnit se.
gevěrec: staro valašská válcovitá pokrývka
hlavy pro muže (upomínající na dávné vysoké
čepice vojenské, zv. čáko), bez štítku (podrobnosti
Cránjala), dosud součást slavnostního kroje v N.
Hrozenkově; jinde tak zván starý, ošumělý
klobouk (Kt 6, Náb 2.6 aj.); laš. gebirek čepice Z;
sic geverec, -ek K. — Stč.
150 glurat
kyvíř druh klobouku Winter ŘO 858. Pol. kiwior,
ukr. kyver, r. kiver. Pochází z rum. chivára
původu dále nejistého. Šmilauer NŘ 27.87.
geveš msl.: o vesny koláč Kt 6. Nejasné, jistě
cizí.
gig: dvoukolý kočár, lehký člun. Z angl.
gigrle. Z něm. (vídeň.) Gigerl, „což znamená
vlastně kohouta". Š.
glajdat se msl. han.: klátiti se při chůzi B-Rs-
Kol-Mal-Gr, odtud haní. glajdy nohy Z; přenes,
vyglajdaný rozviklaný. Sem snad patří i sic
glingať sa, msl. glondať sa, val. míti v nohách
glong = slabotu. — Z klátiti se: expresi vní g,
nová zakončení -jdati (srov. č. pajdati, sajdati) aj.
Pak se záměnou Ijr msl. grajdat se, ale bez g je
mor. rajdati plésti nohama, rajda běhna, rajdavý,
rozrajdaný rozviklaný.
glama 1° val.: nejedlá houba SvK. — Nejasné.
glama 2° val.: svorka na váze (u vozu) SvK. —
Nejasné.
glejt glajt klejt stč.: list bezpečnosti. PoL glejt,
ukr. hlejt, glejt. — Původně „ochranný průvod44,
něm. Geleit(e), srov. be-gleiten doprovázeti.
glét glejt glajt klet klejt stč.: stříbrná nebo zlatá
pěna. — Sic glajt sloučenina olova ve formě
krystalických lupínků červenožluté barvy SSJ.
Stpol. 15./16. stol. gle(j)t. — Ze střhn. glete Gb.
glgať han. msl. sic: hltavě píti, též msL galgať
gaglať, sic též gugať. Val. gaglat SvK je kloktati.
— Zvukomalebné.
glosa, dříve glossa stč. psáno glosa gloza klosa
kloza: poznámka výkladová. Sic glosa. — Nyní
evropské slovo, k nám přišlo delší cestou z lat.-ř.
glossa (pův. ř. γλώσσα — jazyk).
glot klot: druh tkaniny. Sic glot. — Z angL
cloth sukno, tkanina, šat.
glum laš.: bahno; giumisty; glumiizanášeti
bahnem. Val. glán bahno Kš. Z pol. nář. glom,
glon.
glundat: msl. za-klundat niti = zmodrchati Voz,
zaglondat zauzliti Kol, zglondat poplésti koho řečí
Kol; přen. val. zglundaný schoulený (při ležení),
poglondané obilí = od deště položené, pocuchané
B. — Nejasné. Snad (nejistá domněnka!) pův.
klubit = motati v klubko, v chomáč, pak stlačovati
v chuchval (nepravidelný), ve změť, v uzel. Pak by
to byl expresivní útvar (gl) s novým zakončením -
ndati.
glurat laš.: bryndati, kaliti vodu B, giura mi v
břuše = žbrouná B; postv. glura, vm. Iura brynda,
špatná káva B-Z-Hor-Lp. Dále mor. zblúrat,
blundrat bryndati, han. zblon-drat se brodit se
mokrem L, val. zalúchať sa zamáčeti se,
rozlúchaný rozmočený Β (nová přípona -cha-, §
20), postv. zbrula, lundra>
gnavit
lucka brynda, jalová polévka ap. — Není
pravděpodobné, že by tato slova byla z pol. Iura
(viz lour) zadní, špatné víno. Spíše tu jde o polské
*glurac, příbuzné s lit. šliúrti špiniti se, mazati se,
moknouti, apšliúrstyti kropiti. Litevskému šliúrti
by odpovídalo sic. *žrlať > zbrlať {b od bryndati
?). Slova to vesměs expresivní, proto jsou v nich
ony změny. Sám základ je podivný a nejasný.
gňávit, gňábit vm.; sic. gniaviť, nář. gniabiť,
gňaciť gnaciť gnackať: tlačiti, hnísti, svírati (o
tom, co tlačí nevítaně, nepřátelsky); val. hnaviť
žvýkati, mačkati SvK. — Přejato z rak.-něm.
nářečí; v nich to byl odb. termín pro roztloukání ve
stoupě. Je doloženo něm. neuwen (H. Sachs), nyní
neuen, štýr. nain9 tyrol. nujen nojen, korut. noin
näun, bav, noien nuien, s g střhn. gnaunet a korut.
gnoiter, stangl. cnu(w)ian. (O germ. slovech
Meringer WS 1.22.)
golozňa msl.: hlava (haní.), golizňa Kol (v
jedné obci)-Gr. — Snad z *holizna, srov. pol.
golizna pleš, prázdné místo; g je expresi vní.
gombáč msl.: chomáč housenek (Voz. So-
bůlky). Z mad. gombóc knedlík.
gombík, též bombík bumbík bumbílek mor.:
knoflík. — Sic. gombík gomba gombicka, sch.
ukr. (nář.) gomba, sin. gomb. — Vše z mad. gomb,
což je z ř. κόµπος t/v.
grádl, sic. grádel: druh tkaniny. Z něm.
Gradel.
grajda han.: břečka, měkké bláto, (zř.) výkaly;
vegrajdnót se vykáleti se (o drůbeži), je tam teho
nagrajdaniho; grajdnót stoupnouti (do bláta, do
lejna ap.) KpU, SaS 2.163. — Nejasné.
gramatika je i polévka chlebová (u Šlejha-ra,
PS); han. je kořalka (Kolkop), totéž i sic.
(Kukučin). Patří sem i jvč. (u Kunštátu)
chramostyka bublanina (Koníř). Pol. grama-tyká
(15. stol.) gramatka (16.—17. stol.) polévka z
vody, piva (nebo vína) a chleba. — Vše vzešlo
snad ze žertovného užití učeného slova místo
krampampula.
gramla han.: zchromlá, nehybná, neobratná
ruka Gr, grémia Svěř, grmla L, msl. gramla B;
han. gramlavé = kdo má takové ruce, vm.
gramlavý t/v, též o prstech zkřehlých zimou; mor.
gramloň, grmela nešika. — Sic. gramblavý
zkřehlý, nešikovný (prst, ruka, člověk). — Laš.
packy grabate ruce nešikovné Lp. Východiskem
těchto expresivních útvarů jsou asi hrábě (nář.
hrable), a to v přirovnání prsty skřehly — stvrdly
jako hrábky PS z A. Mrštíka (jiný citát je v KtD),
totiž jako zuby hrábí; g, m vyznačují expresivitu
(zde hanlivý odstín), sic. podávajúc ťažkú,
hrablovitú ruku Zván R 162, r. ruki grábljami,
nogi vilami Mrázek rkp. Obdobně pol. plur. graby,
gramle ruce neohrabané, pd. grabcie ruce zkřehlé,
od grabie
151 grňavý
hrábě. Odtud odvozeno sloveso pol. grabiec
křehnouti zimou (o rukách), k němuž se u nás
druží laš. ruce zgraběle a val. zgrablé B.
grán 1° drobná starší jednotka váhy. Ze stři.
gránus, to z gränum zrno. Odtud i něm. Gran.
grán 2°: podomní obchodník. ,,Z něm. Krainer,
Krajinec." Šm. Srov. kocébr.
granát, drahokam, tak i sic. Ze střhn. granát
nebo střlat. gränätus = zrnitý (od gränum zrno);
objevuje se ve velikosti zrn. — G., dělová střela,
má jméno od „granátového jablka" (mälum
granátům = zrnaté jablko, že jeho obsahem jsou
zrnka, uložená do váčků se sladkou šťávou): i tato
střela chová v sobě jakási ,,zrna", jež se při
výbuchu granátu rozletí.
granec, roh u kachlových kamen Gr: viz
kranec.
grapa val. laš. sic: neúrodné, zmolami rozryté
pole (val. i zdrap B, zdrapa PS, sic. dráp MSI), č.
škrab(otina) Jgd, škrob Rosa u Jg, Winter Obr.
2.525, škrobotina, dosud chod. škrobot, r. škrobot.
— Pol. grapa, ukr. gropa. Podrobnosti má
Cránjala. — Snad z rumunštiny (doneseno pastýři),
kde je groapá apod. S ním souvisí dále asi též it.
greppo vyčnívající skála, zvýšený okraj hrobu. Vše
asi „praevropské".
graty laš.: haraburdí B-Lp. Stč. grád gerad gród
šaty a věci ženské (z výbavy). — Sic. gráty
haraburdí, staré věci, pol. graty. Ze střhn. gerade
(význam jako stč.), popř. z něm. Gerät nářadí.
grázl mor.: darebák, (o chlapcích) „zbojník". —
,,Pův. loupežnický vůdce, postrach jižní Moravy,
Jan Jiří Grasel; je o něm velká románová literatura
až do 1933: Ed. Breier, C. Ulf, Rob. Bartsch, Rud.
Hruschka." Šmilauer. U nás o něm psal E. E.
Kisch v kn. Pražský pitaval.
grefa gréfina grifina (toto Hzl.) mor.: horní a
dolní spojovací bidlo žebřin, sic. gréfa, griefa.
Původ nejasný.
gric gryc mor.: panák, strašák; na Hané gryci =
chlapci chodící v,za tři krále" B. — Nejasné. Podle
Jánka ČMF 26.507 z něm. Kritzkopf chytrá hlava,
zvráceného v opak.
grman msl. sic.: zakrnělý, zvrhlý plod ovoc.
stromu B-K, též ogrman, krman K; č. krmelec
krmolec krmolek; sic. zgrmaniet zvrhnouti se. Sem
patří i sic. grmolec pahýl. Viz hrmulec.
grmolec: viz krumpolec.
grňavý mor.: chromý, nemotorný, hloupý; grňa
grňáč grňo nemotora, hlupák; grňa KpU, ruka
zgrňovatělá zchromlá, zdřevěnělá únavou; grňa
zakrnělý strom, keř, grňol pahýl. — U jiných
Slovanů má to slovo (např. sin. km, csl. krtn'b)
význam 'zkomolený' = ten, komu byl uříznut,
useknut nos, ocas, roh, ucho nebo i jiný úd, a
vztahovalo se především na zvířata; ten
význam byl za-
grobián
jisté i u nás (srov. grňol), jenže se smísil s
pojmem 'zakrslý, náležitě nevyrostlý' (sic. krnác
křivé sukovité dřevo, pařez, haluz) a konečně se
přenesl (s expresivním g\) i na zakrslost duševní.
— Vše odvozeno od adjektiva, jež původně znělo
*k-brn-b; jemu odpovídá stind. Hrna- zraněný,
zabitý, blízké je pak stind. karná- bezucírý, káná-
(z karna) jednooký; sloveso stind. krnäti raní.
grobián k-, sic. grobián. Z něm. Grobian (od
grob hrubý, s příponou -ian z humanistické
latiny); podle toho vzniklo č. hrubián.
gróbit han.: z- se zprotiviti se (z-lo se mně to v
žalódko; jenom co by se krávě negróbile a aby
nedělale stávko) KtD. Nejasné.
groš, již stě.; psáno i kroě Sm 319. — Pol.
grosz (odtud ukr. hriš, r. groš), sic. sin. sch. b.
groš. — Z lat. grossus (t. denarius) = tlustý peníz
(pův. tedy peníz významný, pak arci klesal); s > š
jako ve versus > verš, con-versus > konvrš atp.
„Něm. grosch je z češtiny (Grimm DWb); pro to
svědčí i fakt, že všechny německé doklady 14. a
15. stol. jsou z vých. Německa." (Sm.) Z něm. je
však zdrobnělina grešle. Grošem zvána i temná
okrouhlá skvrna v bílé barvě koně, odtud grošák,
grošovatý kůň, sic. grošovaný koň. Jiná
odvozenina je grošák grošovka krochovka (toto
KubHr), kudla za groš; sic. grošovka = něco za
groš, něco laciného.
gruchať mor.: bouchati apod., gruchnúť B;
krouchati (bičem) Mrš. Pol. gruchač, pod. sch.
b.; dále r. gruchnuťsja, ukr. hruchnuty. — Staré
slovo zvukomalebné. Bez g je rouchati (viz).
grúl msl.: pavíno; viz lour.
grúň je jeden z pobočných hřbetů, jaké
vybíhají ve značném počtu na strany od hlavního
horského hřebenu a zvolna se snižují. Bývají tedy
jednou (nejvyšší) stranou spojeny s hlavním
hřebenem (jasné hranice tu není), protilehlou
stranou pak spadají pozvolna do roviny nebo do
širokého údolí; dvě pobočné strany jsou
ohraničeny rázto-kami (viz) nebo i hlubšími
údolími, jimiž protékají horské potoky. Grúň je
zpravidla pokryt pastvinami; není to příkrá stráň
(které bývají pokryty lesem). Grúně mohou být
arci ohraničeny (vyjma plochu spoje s hlavním
hřebenem) také jen dvěma ráz-tokami, pak mají
tvar zhruba trojúhelníkový. — Jméno grúň je
„velmi rozšířeno v toponymii zvláště severních
Karpat (na Mor. Valašsku jich Válek napočítal
39). Od dob Miklosichových se pokládalo za
přejaté z rumunštiny. Nyní se k tomu názoru
vrací Z. Gol^b, Onomastica 5.293n., odmítaje
Cránjalovo spojení s granb 'hrana', neboť polské
podhalské nářečí obě slova přesně liší". Rumun,
slovo [gruiu, dial. maked. grunyu] je snad z lat.
grunium prasečí rypák (pararela Slovanů: r^ťb
rypák, huba > bulh. rat táhlé návrší, sch. rt
vrcholek). Šmilauer
152 gvanět
ZMK 2.112. — Laš. je gruň. Sic. grúň, pol. nář.
grun gron groň gran, ukr. záp. hruú i grun t/v.
grunt, tak i sic: půda, pozemek, statek, základ;
mor. gruntovat (sic. 4) důkladně, „od základu"
čistiti byt. Z něm. Grund základ, půda.
gryfny laš.: zručný B-Z-Lp. — Od gryf z něm.
Griff (obratné) uchopení čeho.
grža val.: kotržina, houževnaté maso B. Msl.
grzdžál košťál zelný Kol. Obé nejasné. Láká to
mysliti na *guža = houžev (srov. grca Kol <
*kuča); v druhém slově arci -ždzál je místo -štol
ze slova košťál.
gřamať laš.: lomoziti, lámati, rozgřamany Z;
gřamnut praštiti Hor. Zvukomalebné.
gřébať han.: kousati Svěř. Viz hříbat.
gřugat gřungat křunkat laš.: chrchlati B,
gřundat Hor. Zvukomalebné.
gugáč msl.: záhrdlitá nádoba na vodu. — Sic.
guga vole, nádor, hlíza, též gólva, gogol zogol
zogon zóbol vole; gugatý; pol. guga t/v, r. nář.
guglja boule. — Z ide. kořene *keu-g-, Knobloch
Kratylos 4.37. Mad. guga, golyva t/v od Slováků.
guláč: na Podluží krojový mužský klobouk, bez
střechy, „hrotek" PS-B-Podl. 70. — Od sic. gula =
koule: má téměř podobu polokoule.
guláš, tak i sic; pod. jinde (evropeismus): jisté
jídlo madarského původu. Z mad. gulyás, což je
odvozeno (Šmilauer) od guly a, stádo hovězího
dobytka.
gulda mor.: neohrabanec Β (od Jevíčka); kulda
Hoš. „Snad z Mi-kulda; tj. Mikuláš; srov. mor.
příjmení Kulda, které je z Mikuláš jistě."
Šmilauer.
guma: pryž, přes ř. κόµµι, střlat. gummi ze
staré egyptštiny. — Z gummi elasticum (= g.
pružná) je lidové gumalastika Hor, kolomastika
Kol-Svěr, kolomastryka B-Rs-El, kolomastyje
KtD.
gumiguta, něm. Gummigutt, hol. guttegom, fr.
gomme-gutte, angl. gamboge, gum guttae, — Z
malaj. getah djamu po různých změnách; popsal je
Stiller RO 22.117.
gury vm.: výslužka od zabíjačky B, val. gúry
zabíjačka, gúrovnica ovarová polévka SvK. —
Nejasné.
gusto, tak i sic Doloženo u nás asi od 1844.
Pochází z ital. nebo špan. gusto t/v, ale skrze
rakouskou němčinu, „patrně vlivem italskq-
španělského dvora vídeňského"; Haškovec ÖMF
11.250. Pol. ukr. sch. gust je však přímo z lat.
gustus.
gutaperča, tak i sic; pol. gutaperka. — Z malaj.
getah pertja t/v. Stiller RO 22.118.
gutný val.: sešlý (o stromě) B. Od rum. guta (je
též stpol. ukr. sin. sch. mad. guta) ochrnutí, dna,
mrtvice, což je z román, gutta dna.
gvanět na kom val.: doléhati na koho, domáhati
se čeho. Nejasné.
gvar
gvar, gver stč.: zaručení, cautio. Stpol. gwar
t/v. Ze střhn. gewar zaručené právo.
gychať las.: prudce líti, gychnuť chrstnouti
(vodu), gychtanica liják. Pol. gichač t/v, dl. gyzaé.
— Vzhledem ke g je lašské slovo z polštiny.
Slovo starobylé: s-ové intensivum od kořene
gheu- 'líti', který je v ř. χέω t/v a v toch. Β ku- t/v,
s rozšířením o s v toch. A kus- t/v (o toch.
Couvreur IF 60.36) a dále v stnord. giósa
vytékati. Vzhledem
Η
háb, obyé. v plur.: šaty (poněkud nevážně, vč.:
NŘ 5,101, ČL 1.456, Kub, Hod; mor. hábky. Pd.
háby prádlo, ženský oděv, sic. háby. — V sing, je
sch. dbá, b. r. dbá, p. ukr. haba hrubé sukno. —
Vše z osman. aba, to pak z arab. abä t/v.
habaděj lid.: mnoho, nadbytek; chod. haba-dij,
za Jg (jest toho) na habadeje, na habatýr.
Proniklo v nedávné době do sic: habaděj SSJ. —
Ze rčení hanba dieti (= říci, mluviti). Kt 6; srov.
vč. má toho až hanba mluvit.
habán, tak byli kdysi na jižní Moravě a záp.
Slovensku zváni příslušníci sekty no-vokřtěnců,
původu německého, zabývající se zvláště
hrnčířstvím. — Z něm. Hábaner, což je nářeění
tvar za Hafner hrnčíř (od Hafen hrnec). Treimer
18. Ale podle Treimera Lingua 9.1960.91 jsou
základem něm. (plur.) „Gemein-haben =
komunističtí přívrženci Jana z Leidenu,
novokřtěnci, kterým husitské země a rody ochotně
poskytovaly ochranu a útočiště". Z knihy
Vozarovy 98 η. vidíme, že habáni byli lidé
přičinliví, byli zváni „lidskými včeličkami",
zpravidla se domohli majetku; byli to prý i ,,dlúzí
lidé". Náš lid se s nimi dlouho snášel dobře, nic-
méně se rozdíl povahy a víry projevil nakonec ve
zlém: byli vypuzeni, jejich domy spáleny; tradice
z nich nadělala i strašidla! Proto je h. dosud
veliký, dlouhý n. silný člověk, kolohnát, u Kyjova
je habán též maškara, honící na Zelený čtvrtek a
Velký pátek děti. Nejasný je původ významu v
chod. habán-. vodní kolo na velkém spádu.
habáň msl., zslc: míč. Podle Puchmajera z
cikán, habanos.
habáň: choroš, hubáň, viz houba.
habart stč.: tělesný strážce, sic. biřic, dráb, vč.
-i děti (Holice), z toho s expresivním c: capart
dítě. — Asi z (nedoloženého) něm. *habe-wart. V
jihlavském městském právu (13.—16. st.)
vystupuje habarte již jako nadávka. J. Knobloch
ZfS 7.299. Tedy asi „strážce majetku". Jinak
Brandl: ze střhn. hově-wart dvorní hlídač = pes.
habať msl. bráti, lakotně si přivlastňovati. S
expresivním g: msl. gabat lakotně shrabo-
153 háce
k stind. juhóti (kořen je v -ho-) se předpokládá gh;
ale před ü > y v slovanštině g místo *z
nepřekvapuje.
gžic se laš.: střečkovati (krávy se zegzily), přen.
laš. gegzit se rozpustile skákati, val. gegýnať býti
rozpustilý, dováděti; sic. gzii sa dováděti,
žertovati, gzec, gzel šprýmař a neposeda. —
Přejato z pol. gzič sie. střečkovati, což je staré
*g*bzěti, mající příbuzenstvo v lit. guzeti t/v.
vat, brát (nagabat hodně z dědictví apod.), též
bráti, termín dětské hry, msl. postv. gába hromada,
dále omakávati (pogábovať devóe), gabnúť (hrubě)
sáhnouti, máknouti, trefiti na něco (val. tys na to
gabnul, čes. > tys na to kápl, vč. vždy ironicky).
Viz i chamtiti. S intensivním s: val. gasať hltavě
pojídati (Meh SPFFBU 1.89), z *gab-sa-ti. — Sic.
habať, pol. gabaé chytati, dotýkati se, bělor. habaď
t/v. — Příbuzné je irské gaib-bráti, vlastně gab- (i
je anticipováno z koncovek). Jde o expresivní
kořen s variacemi a s α/α: kap- (lat. capio), u nás je
normální zdloužení iterativ: psi. gabati. Viz i
hrabiti.
habatky val.: kožené střevíce, sic. papuče,
bačkory. Nejasné. Slováci píší těž habadka.
hábit: z lat. habitus tělesný vzhled, zevnějšek,
šat, kroj; v církvi řeholní šat.
habr, mor. hrab. — Všeslovanské: sic. hl. ukr.
hrab, sin. též g(r)áber, b. gabár, všude jinde grab.
— Nejblíže je příbuzné lit. skröblas, Otr^bski LP
5.29. Dále je příbuzné s lat. carp-inus t/v; rozdíl co
do znělosti souhlásek (lat. k-p proti g-b) dává tušiti,
že slova ta jsou ,,praevropská". Tím se vysvětlí i
přesmyk r, > *gabr*b, z toho dalším přesunem
grab^; jiné pojetí je u Hujera 1.30 (disimilace).
hábrovat se jč.: nemotorně jíti; při-ha(j)-brovat
se PS. Sem řadíme i do-žábrat se KtD-PS, do-
zejbr(ov)ati se PS. — Je asi příbuzné s Čábrovať,
viz čábřit, SL dále s lit. köbrinti, ale místo k má g >
h.
háce plur. fem., stč. háce, mor. gate. — Pol.
gacie, ukr. hači, r. gači, sin. gače, gate, sic. gate,
sch. gače, b. gasti. — Háce byly, jako dosud u
moravských Slováků, lehké kalhoty s nohavicemi
širokými, ale krátkými (asi do půle lýtek), s
dolením okrajem často ozdobně vyrúsaným; k tělu
byly přidržovány opaskem (nebo jen tkanicí)
zvaným stč. a sic. hacník, pol. gdenik JP 42.21, ukr.
hačnyk, r. gačen\ gačnik, sch. gatnjik. Byly z bílého
konopného plátna; spolu s konopnou košilí byl to
„hygienický, pohodlný a pevný oděv pracovní"
(Václavík, Zálesí 173). Jméno jejich bylo
přenášeno stč. i na jakési krátké
hacka
spodky pro veřejné lázně. Háce nebyly tedy žádné
podvlékačky, nýbrž pracovní kalhoty (jestliže se
dává to jméno podvlékačkám, viz Jjčř 212, je to
zjev mladý). Užívali jich všichni Slované, jejich
jméno dokonce přejali Madaři, Finové a jiní
Ugrofinové. Mad. gatya bylo přejato do sic. (gate,
gen. gatí) nejprve jako jméno pro onen pracovní
oděv, pak jako „kalhoty" vůbec nebo mužské
spodky. Ze sic. proniklo — když háce vymizelo
— g. na Moravu a do Čech bud jako gatě nebo
kate, místy vznikla nová plurálová forma kaťata
gen. -at, jako kdyby katí bylo neutrum typu kuře.
Sulán StSl 3.1957.283; podobně již Šmilauer, v
ESX. — Nejrozumnější domněnka o původu slova
(Buličova) je ta, že psi. gatí (-e) souvisí s kořenem
gä~ jíti, choditi (zachovaným též v hať), že to je
„chodící oděv", tj. pracovní (stě. vezmi háce, v
kterých chodíš, ...; srov. ěes. termín chodici šaty
proti ložním). Vzniklo tedy z adjektiva téhož
druhu jako bicí apod., tj. příponou -ťo- < -t-jo-:
gät-je (-Í) odede, chodící kusy oděvu. O těch
slovech nyní podrobně jedná Nieminen ScSl
3.1957.224 n.; vychází rovněž od gä- 'jíti'.
hacka mor.: šátek. Tak i pol. nář. Nejasné.
hačat: seděti: slovo „dětské" řeči (výtvor
maminek!), bez etymologie. — Sic. hačať,
hačkať, hačinkať. Je i něm. hatschen.
hačíř: koěí sedící na kozlíku (us. na Tur-novsku
za Jg), nyní (u Jahody) pejorativně = forman,
zvláště o sedlákovi, který si v zimě přivydělává
formanstvím. Sic. hadžír voják, bystrý člověk,
hajčiar pohonič (dobytka), poháněč. — Z něm.
Hatschier drabant (jízdný na koni), to pak bud
souvisí nějak s lat. (v glosách) arcer pasák koní
(cit. Ernout-Meillet), nebo „je odvodíme nej-
příměji (podle Kluga) z ital. arciere lučištník, fr.
archer" (Šmilauer), zde však vadí rozdíl významu.
háčiť msl.: zdržovati, zrazovati koho z čeho, h.
sa zdráhati se, odříkati si, mírniti se, msl. zhaknúť,
zhakovat (zhe- Slavičínský) odraditi koho, val.
zhačovat odrazovati SvK, laš. za-hačiť zaplésti n.
zachytnouti, např. udici mezi kořeny Malý; sic.
(z)háČiť (sa) zhačkať (sa) zháknuť (sa)
zháČ(k)ovať sa zhačknúť sa vzepříti se apod.,
háčivý kón = nechtějící tahati; vč. háčkovati se
váznouti Jgd. Sem patří snad i han. hákat
nesouvisle, špatně čísti, sic. koktati, mor. vy°
ztěžka vypověděti. — Asi od hák, původně tedy
„hákem' zadržovati".
háčky 1°: zrnéčka v plevě nebo klase, vy-
louštiti se nedá jící (vč. za Marka), těžší plevy, v
nichž zůstalo zrno (Kottod Roudnice); 2°:
odpadky ze lnu (vč. Kott, Hodura), mor.
haékovica příze, plátno, plachta z nich. —
Nejasné.
had 1 °, hadí; hadice; jisté rostliny jedovaté,
odporné, neužitečné, lid nazývá „hadími"
154 haditi
(např. hadí česnek), jako by je přenechával
hadům; hadinec rostlina Echium (plod připomíná
hadí hlavičku); kámen hadec serpentin, Preslův
kalk. Název houby Phallus stč. nč. hadovka, dříve
i hadí smrž, má asi základ ve víře, doložené v
Polsku WoP 213, že smrže jsou jedovaté anebo
že mohou být příčinou „hada" v žaludku, kterýžto
had člověka pomalu usmrcuje. — Všeslovanské,
pův. znamenalo zajisté jen hada, ale adideací k
hyd přenášeno místy i na všelikou žoužel (pd.
sch. b. stsl.). — Psi. gaďb; souvisí snad se stind.
nágá- m. had: záměna zubnic djn; přesmyk d-g >
g-d je asi tabuový, což má zákřad v ide. ctění
domácích hadů (o něm Havers 46, o skutečně
hojném výskytu užovek v domech v. Moszynski
2.567); v Bulharsku viděli v hadech duše předků
(Niederle 2.1.293). Viz však i Kopečný SaS
20.128.
had 2° stč.: jakýsi stroj válečný, podle Jg (z
Palkoviče) had -e fem. = „beran" na bourání
hradeb; nč. doloženo ve významu beran u
Heyduka; „ale had bylo také jméno děl, něm.
Notschlange, Feldschlang, lat. colubrina, fr.
coulevrine (dlouhé, tenké dělo)". (Šmilauer.)
Podle Matzenauera je to ze střlat. hedus t/v.
hádati: 1° *god- v uhodnouti, stč. pohodnuti
uhádnouti (nech, ať pohodne, co já myslím Pass.),
po-hodnúti se pohádati se (z toho s nadbytným
ne- nč. nepohodnouti se), dále nč. roz-hodnouti
(se); 2° *gad-v hádati, dohadovati se,
odhadnouti, odhadovati. Původní význam:
pronášeti své mínění (domnění): laš. hadam
'myslím' Lp; z toho se snadno vyvodí další vývoj:
luštiti hádanky, prorokovati, h. se původně jen =
dis-putare. Κ těm významům přitvořeno pohádka
(viz), hádka, hádanka, typická post-verbalia
dohad, odhad; ale záhada ( > -ný) je z ruštiny. —
Hl. nář. hódač, dl. godaé hádati, ukr. hádaty
prorokovati, míniti, r. gadáť t/v a hádati, sin.
gadati hádati, b. gadajá věštiti, hádati,
předpovídati; sin. a sch. se záměnou zubnic djn;
sin. gánati, sch. gone-tati hádati, sch. ugonati, -iti
uhodnouti. — Příbuzná slova jsou jen v
germánštině: stisl. gäta hádanka, hádání,
domněnka, geta tvořiti, jmenovati, míniti, hádati.
Kořen byl tedy *ghed-. Lit. godóti 'přemýšleti' je
podezíráno, že je přejato ze slovanštiny, ale snad
neprávem.
haditi stč.: haněti, tupiti, zavrhovati. — Sin.
gaditi uváděti v opovržení, kárati, sch. gaditi se
oškliviti se, b. gadjá špiniti, mazati, kaziti, kárati,
ukr. hádatysja oškliviti se, r. gadiť špiniti, káleti,
kaziti. — Psi. gaďo gaditi znamenalo 'činiti
hnusným', odtud tupiti, kárati. — V češtině se
rozdělilo na dvě větve: 1° toto haditi, 2° haditi se
> hatiti se oškliviti se; zde t přejato od hatiti
kaziti. Základ se objevuje i v podobě zad- (v. zad-
hadlaf 155
lavý), tedy god/gěd-; příbuzno je střněm. quäd
zlý, hnusný, slabý, střhn. kót špína, neřád, něm.
Kot. Germ. slova ukazují na *gvöd-, v usnadňuje
spojiti s hořejšími slovy dále i hyd a hyzditi (viz),
ale pro útvary gvád-jgvěd- jest uznati, že ztratily
— z neznáme příčiny — své v (jinak se v po k, g
drží: kvas, hvezdal).
hadlaf, sté. (h)arlaf: část tkalcovského brda:
niť s okem, jímž prochází jedno vlákno osnovy;
pak i žíněný úvazek, jakýsi motouz. — Z něm.
haarlauf, střněm. här-luof t/v (Matzenauer, Gb.,
Tykaě NVČS 4.28.)
hadlina: dlouhá tráva rybničná ke stlaní (Jg;
NŘ 7.313), lesní tráva LF 66.391. Nejasné.
hadr, již sté.: mor. též -a: cár. Z něm. Hader
mask. t/v. Se zesilovacím η handra: vě. jen o
hadru určeném na utírání zbytků tekutin, sic. však
= hadr vůbec, např. i handrió-ky o dětských
šatečkách. Překupník starých šatů: hadrlák
handrlák handlák, handrle, vše zkráceno z něm.
Haderlump; domácí je hadrář, hadrník, sic.
hand(r)ár; Kosmákovo hadracník upomíná na
sic» handrárcit skupovati hadry, kupčit s hadry.
hadrovati se, již stč.; nč. u Holečka, jinak jen
ha(n)drkovat se, hadrykovat se: vaditi se, též
potýkati se (Kubín Ppz). Z něm. hadem t/v;
rozšíření o fc je nejasné. — Též p. hadrowac,
handryczyc, hl. hadrowac so, dl. hadr o was se
t/v. — Zvláštní význam má vč. handrkovat =
mluviti cizím jazykem n. příliš rychle,
nesrozumitelně (h-uje německy jako Česky; h-
ovali se dohadovali se Pt), sic. handrkovat a h. sa
SSJ. Je z kontaminace se švandrkovat, viz sváda.
hafati. Stč. a mor. nář. havati, zdrobněle
havkať, havotat, u Kyjova zesílené havozniť; sic.
havkať, havcat, pes hav(k)o, havoš, havkáč;
vavóať, č. (o zvláštním odstínu) ňafati. —
Zvukomalebné; tak i ukr. havkaty, r. gávkať, b.
gavkam; něm. Wau — haf.
hafera val.: borůvka Jg-PS-SSJČ. — Sic. též
jafira, jafura; val. hafemík, sic. jafurník borůvčí.
Pol. afyna, pd. jafera, ukr. (j)afyna, jafyra (a
jafynnyk, jafymyk borůvčí); mad. áfonya t/v. —
Přejato z rumun. afina t/v. Forma s r má
rumunskou nářeční (sedmihradskou) změnu η > r
mezi samohláskami, kromě toho prothetické h. J.
A. Candrea, Probleme di toponimie (Bukurešt
1932): v. i Olteanu, Rsl 3 (1958) 293.
hafol han.: chomáč. — „Z něm. dial. Hanfel <
Handvoll" KpU.
hach laš.: ničema, stč. hachna potupný název
ženské (tak dosud na Boskovsku: SvB). Asi ze
střhn. hache mladík, chlapík, fem. holka
(potupně). Viz hochna.
hachle f.: drhlen Jg-PS-SSJČ. — Z něm.
Hachel f. t/v.
haj! interjekce, již stč.; nč. jen na pohánění
hus.
hajdati
háj: listnatý les, obyčejně malý. Ale stč. spojení v
lese v háji Táb 16 „v lese na zakázaném místě"
ukazuje, že háj bylo místo v lese, kam se zakazuje
vstoupiti, popř. celý zakázaný les. Zdá se, že
původně, v pohanské době, to byl posvátný les, kam
bylo zakázáno vstoupiti kromě doby povolené kul-
tem; byla to i místa asylu: nesměli tam vstoupiti
pronásledovatelé. Později, kam bráněno vejíti
poddaným, aby nelovili zvěř, vyhrazenou feudálovi.
Proto byly „hájeny" zejména menší lesíky uprostřed
polí, útočiště to polní zvěře. Odtud stč. zaběhne do
háje = zmizí (ale nč. jdi do háje = 'jdi pryč, dej
pokoj' sotva „je jenom eufemistické místo jdi do
hajzlu", jak míní Šmilauer). Stč. hájenstvie, nč.
hájemství (odkud m?; podle tajemství*!) a hájióka -
ečka PS věchet označující zákaz choditi, pásti, trhati
ovoce apod.; hajný > nář. hejny, han. héné; stč.
hájiště zakázané místo Táb 16. Hájiti, nč. též ob-
hájiti, nehájiti, -hajovati; ale za-hájiti začíti, pol. za-
-gaic je podle něm. (Gericht, Ding) hegen. — Sic.
háj, pol. gaj háj, les, haluzí (nařezané), gaic sázeti
les, sbírati haluzí, ukr. haj, r. sin. sch. gaj háj, sch.
gajiti pěstovati les, brániti |· vstupu do něho ap. jako
v češtině. —- Původ nejasný. Dosavadní domněnky
nevyhovují (odvolávám i LF 51.242). Zdá se však,
že h. lze vyložit jako faktitivum (se zdloužením v
kořeni, typ plaviti) od kořene guei-, který je v zíti =
býti živ. Vlastní jeho význam by byl „nechat žíti"
nějakého jedince nebo skupinu, když jejich okolí se
kácí, rubá, seká, pobíjí ap., např. hájiti les = nechat
jej růsti, šetřiti ho, ač by jinak dříví bylo velmi po-
třebí. Z toho vzniklo postverbale háj = les takto
chráněný, les, kam je zakázáno vstoupit se sekyrou
anebo vůbec. Další vývoj u hájiti-. brániti v boji
proti škůdcům, proti nepřátelům.
hajat, zdrobněle hajinkat, hajiékat, chod. hajat,
hajcnout si. — Sic. hajat haj kat hajinkat hajenkat
hajuškat. Hl. hajcac. — Výtvory řeči maminek,
bez etymologie.
hajcat hajcovat i hejcat vČ.: hladiti, hýčkati,
laskati, hajcnout Jgd-SSJC, laš. hajsat hýčkati;
sem dáme i hejókat, spis. hýčkati laskati. — Z hajc
Jg, nyní vč. háje nebo ájc, áj (pd. haju haju!),
slovce z řeči chův: kdo má v rukou děcko, nechá-li
je pohladiti kočku, vede mu ručku a doprovází tím
slovem každé pohlazení. Nebo žertovná hra s
nejmenšími: dospělý pohladí několikrát děcko,
vždy s ájc, pak je rázem popleskne. — Ale vm. je
harcati t/v Kt 6. Odkud r?
hajdamák: pův. ukrajinský povstalec proti
„konfederátům barským", tj. polské šlechtě
vzbouřené proti Rusku; odtud hanlivě ukrajinský
zbojník, lupič. Sic. hajdamák, p. hajda-mak(a),
ukr. hajdamaka (-macha). Z osman. hajdamák
lupič.
hajdati 1°, zpravidla s roz-: vč. rozhajdaný
hajdati 156
NŘ 20.74 aj., sic. rozhajdaný, han. vm. a též sic.
rozgajdaný B-Rous-K aj. = nepořádně oblečený,
sic. rozgajdať sa; vm. gajdaňa o takové ženě; vm.
gajdze sa obilí rozlézá se na fůře; u Frenštátu a
Kyjova i stul je rozgajdaný rozviklaný; msl. sic
gajdy široké volné šaty. ijx mad. ga/jdol"
Šmilauet.
hajdati 2°: toulati se, choditi: klad. haj-dák,
hajdala tulák domácí, č. mor. hajdalák -ulák
nedbalec, lajdák, halama, han. gajdat se toulati se.
Snad sem patří i mor. hajda-novat Rous-Kol
potulovat se. — Sic. hajdák lajdák, tulák, hajdákat
hajdovať laj dáti se, potulovati se, lehkomyslně
žíti, promarňo-vati, prehajdákať promrhati,
odhajdákať robotu ledabyle odbýti; zkráceno(?) v
hajkať rozhazovati, hýřiti. Pol. hajtowaé mrhati, r.
(u)chajdákať ztratiti, promarniti. — Rýmuje se s
lajdati, jinak nejasné; podle Jánka od hajdy. V sic.
jsou takové tvary, jako by to bylo od hajduch dráb,
ozbrojený panský n. úřední sluha: hajdúšit,
hajdúšit toulat se, marnit čas, lumpovat. Není vy-
loučeno, že i č. hajdati je od hajduk.
hajdat 3°: houpati, laš. na Hlučínsku hajcaó
houpati se v bocích při chůzi ap. (Šr) vypadá jako
s-ové intensivum. Viz hejcati.
hajduk i hejduk, toto v Táb. — Sic. hajduk vsi.
hajný, hlídač, zpravidla hajduch, úřední sluha,
policajt, Tiajduchovat takto sloužiti, hajduchy
valašský tanec (= „zbojnický"), -uchovat tančiti
je. — Pol. sin. sch. b. hajduk, pol. ukr. též = onen
tanec. — Z mad. plurálu k hajdú žoldnéř pro
hraniční službu, pěšák, soudní^ sluha, dráb; další
výklad u Šmilauera NŘ 21.190; přejato i do
němčiny: Haiduke, Heiducke, odtud naše starší -
ej-. — V jihosl., r. a osman. má to slovo význam
'loupežník'; tím se pochopí sic. p. ukr. význam
'valašský tanec', z původního zbojnického (Hpt),
ale i významy u hajdati 2° (toulati se, hýřiti).
hajdy!, za Jungmanna též -dum -dej -doj;
zřídka i hejdal — Sic. hajde, hajdy, hajda, pol.
hajdy -da, hejda, ukr. hajda, r. (g)ajda, sin. hajdi,
časováno: -iva -imo -ite -ita, sch. hajde, b. chajdě
-ete; něm. heidi, heda, mad. hajde -a -e, hejd -e -i,
osm. hajdé, rum. hai, (h)aida, aide. — Viz
podrobný výklad J. Jánka ČMF 26.337; podle
něho je to výraz ,,prudké radosti nebo pobídky k
rychlému pohybu, výraz všeobecně lidský, ale-
spoň na prostoru střední a jihovýchodní Evropy a
přilehlého území asijského", nicméně koncovka -y
se šířila z ohniska českého, -e z tureckého, -a
nejspíše z Polska. Něm. heidipritsch je asi z č.
hajdy pryč.
hajhan han. přezdívka odrostlejším chlapcům
nebo mladíkům KpU. — Nejasné.
hajnal hojnal, podle známé interjekce ob-
měněno v hejnám, hojnům (= chápáno jako hej
námi) vm. a sic: žertovný průvod o svatbě; jistý
zvyk po svatbě druhý n. třetí den
hala bála
(sbírání darů po domech) a ranní zpěv n. hudba
(„budíček"). Vm.. též hejnica. Pol. hejnal je
obdobný „budíček" hraný z kostelní věže. Z mad.
hajnal, zora, úsvit.
hajs 1° msl. sic: citoslovce, jímž se tažný
dobytek řídí vlevo, val. též hajk B. Sic odvozenina
hajskať volat hajs na potah. — Zkráceno z mad.
hajszra 'vlevo!'
hajs 2° val.: vpřed B. — Od mad. hajszol
hnáti, štváti.
hajsat, han. msl.: klouzati se (vlastně: smýkati
se, se stolu, po zemi), msl. gajsai mykati sebou
(B: kdo leze na strom, ten gajsá, gajsne,
pogajsne se, a zase si odpočívá; g. rameny =
zdvihati r.;pogajsaný na jetu = roztřesený
jízdou; ugajsaná chúza = houpává, klátivá). —
Původ nejasný.
hajtáš: černá výložka na rukáve \Aá haleny
horňácké B. — Z mad. haj tas výložka na oděvu.
Sulán PIDebr 39.14.
hajtra haltra: sešlý, hubený kůň, pejor. kobyla.
Nejasné. Snad z nějakého staršího tvaru od fr.
haridelle t/v.
hajtrta val.: rozpustilý chlapík, lehká ženština, -
án potřeštěnec — Asi z němčiny, z nějakého
útvaru od heiter veselý, rozjařený.
hajtry han.: dřevěné stojany na sušení sena.
„Náleží k hajtra kobyla (srov. koza)." Šmilauer.
hák, název rozličných nářadí; starobylý druh
pluhu (vč. hak), odtud vč. hákovat; zralý ječmen
háčkuje = kloní klasy k zemi; za-hakovati. Viz i
hácit.— Ze střhn. hake(n). — C. haklík je z něm.
Hakel, k tomu při-tvořeno haklice.
hákat msl.: hltavě jísti: (na)h. to do sebe Mal.
— Původní házet do sebe (též Mal.; sic nahádzat
jedlo do seba SSJ, obdobně i čes.) je tu přetvořeno
expresivní příponou ka tak, že byla podržena jen
první slabika, ostatek nahrazen novým
zakončením, § 20.
háklivý (lid.), jč. místy hojklivej. Z něm. heikel
t/v. Je i č. „haklich z rak. dial. haklichil Šmilauer.
hákovnice stě.: arkebuza. Utvořeno podle něm.
Hakenbüchse: „hákem připínala se na lože neb
kozlík" Jg (viz i houf nice); „podle K. Titze
naopak." Šmilauer.
halabačka vm.: světská písnička, povídačka (z
Glazarové SSJC). — Od halapacic, viz hala bála.
hala bála (tak i sic), též haldy baldy, halám
balam., hach mach, hak(y) mak(y) (odtud
zhakmatit pomíchati, zamotati PS), háky baky, hác
bac, hake mike, hat mat, hatla matlá, hatla patlá,
stč. chalabala chalybaly: nepořádně, ledabyle (píše
se i jako jedno slovo, ale lid to vyslovuje odděleně,
se dvěma přízvuky); sic hakmak, háky-baky
škrabanice, klikyháky: proto snad i laš. halikat (li
za ΐ), na-halkat načmárati patří sem. Sem snad
možno zařadit i laš. halapacic žvaniti, dále haia
pata, hatapák, hatapa
halabrána
(huťapa, hutá Jg) popletenec, hat(a)matilka -km-
Jg) jazyková míchanina (srov. hat mat jen to
nezmat Jg pol. matu); hatálák Němec mluvící
nesrozumitelným nářečím. Pd. halu-palu se
spěchem, jen aby to bylo; hala- je snad možno
ztotožniti s hara-. Základní hala bála je
asyndetické spojení typu cáry máry, vyznačené
rýmem a tím, že druhý člen se začíná retnicí
(tendence obecná!). Patří sem i rd. chalabalá
horlivý, povrchní člověk. Je i něm. Hackmack,
pestrá směs, luza (podle Wolfa 127 prý z češtiny)
a Hackelbackel míchaná společnost, luza, hakkel-
bakkel 'vše pospolu, bez výběru', podle Wolfa z
jid. hakol bakol 'alles miteinander'. Jsou tedy i
česká slova z jiddiš? Ale č. háky paky (chatrné)
svršky, (ubohý) majetek, „krámy" je ze saky paky,
to pak je z němčiny. Podobně je pomoř. haki-paki
t/v.
halabrána: jistý šat (Jg z D), rozedraný kabát
(Kubín LF 27.358), rozedraná jupka, kazajka
(Kub. Ppz), neforemná věc (LF 66.391), -án starý
kabát (u Kunštátu). Přeneseně jč. 'dlouhá žena'
Jjčř~52. — Nejasné; -bran- upomíná na pol. u-
branie oděv, šat; hala- pejorativní jako v
haladryjet
halabura: vlna na pletení punčoch (Kol. též -
r; Rusava 50; han. -bóra Rous). Nejasné.
haladryje: dryáčnice (Jg; -dryja Rous-SvK-
KpU, -ndryja B, -gryca Koníř). — První část
obsahuje ,, jakoby onomato-poetické hala-"
(Janko ČMF 5.296), tj. peiorativní, totéž co je v
hala bála; druhá část zkrácením z dryj denice.
Sem patří i zslc. haladra křikloun. Srov. i mor.
halafaňa > hajflena hubatá žena (2. část nejasná).
halama. Zdá se, že moravský lid pojil halama s
holemý veliký. ,,Sakriš, deť je to jož halama a že
se bál strašidel?" (Obrovský TP 159; mluví se o
jednom bázlivém mladíku 171etém). Také v
hornické mluvě příbramské byl h. = nováček
velké postavy ÖL 44.58. — Snad tedy patří k
holemý, ale -a-a- je nejasné.
halapartna, dříve též -parta -pertna -bar-da.
— Sic. -na. Z něm. Hellebarde t/v. V -barde vězí
název sekyry, který je v bra-datice (viz).
halasiti, halas, halasný. Pol. halasíc, -owac,
halas t/v. Sic. halas podle Κ z polštiny; laš. halas.
Sem i val. Kalaětovattjv a tlachaje SvK, halašta
povídálek SvK. U Raise a NŘ 5.104 vč. holas. —
Zdá se, že u nás je to slovo doma ve východních
nářečích (vč., laš.); polské by pak bylo z češtiny.
Náleží k Jiara-siti (v. tam); srov. pol. nář.
galuszyc rámusit, ukr. halas, halasuvaty. Sem
patří i krkon. haliti hlasitě se smáti Jg.
halastra i chalastra laš.: luza, chátra. — Sic.
haj stra hajštra hoj stra sprostá ženská, pol.
157 haliti
(c)halastra, halaistra, ukr. halajstra luza. Původ
nejasný. Viz i chátra.
halati: laš. halac (v „dětské" řeči) laskati Lp.
— Nejasné.
hal'bij a halvija, val.: korýtko pro vepře. Pol. ve
Slezsku halbia, ukr. albijka. — Slovo pastýřské
kultury karpatské; z rum. albie ( < lat. alveus) t/v;
„na salaších všude bývají krmena prasata zejména
zbytky žinčice, které se nalévají obyčejně do
vydlabaného kusu dřeva" (Cránjala).
halda: velká hromada, u dolů odval jalového
kamení, již stč.; sic. též hálna. Ti něm. Halde. —
Sem patří snad i halda lehká ženština, též „z pouhé
dobromyslnosti nadává se tak děvčatům" Jg.
Doloženo ve významu 'nevěstka' již 1629 v Písku,
je běžné dosud na Moravě, též chalda. Vzniklo
zkrácením z haldecká kurva, jež cituje Jg z
Veleslavína: „zdržovaly se na haldách u Vltavy;
Winter Zvon 3.622". Š. (Asi jiného původu je rd.
chálda hrubý, drzý člověk nebo taková žena.)
halekati: viz helekati.
halena mor. a sic. kdysi lidový svrchní oděv z
bílého hrubého sukna („huně"); nově odvozeno
halenka ženská blůza. — B. chalina dlouhý
svrchní oděv, sch. haljina oděv. — Κ nám bylo
přejato od jižních Slovanů (ale h-místo ch podle
haliti); tam je odvozeno od chalja (sin. sch. halja
šat), což je z osman. xali koberec.
haléř již stč. — Sic. halier, pol. halerz, dl.
halař. — Ze střhn. haller (nyní Heller); název
podle města Hall (sv. od Stuttgartu), kde se haléře
razily.
haliti: zpravidla s od- roz- za-; prosté haliti
'zakrývati' je nové, nemá je ani Jungmann, vzniklo
depreverbalisací z rozhaliti. Ani v ruštině a
ukrajinštině není prosté sloveso. Udala se tu i
zajímavá změna významu. Poněvadž sin. sch.
razgaliti se, ukr. prohaljuvatysja, r. progalitsja
znamená 'rozjasniti se' (o zamračeném nebi, když
deště a mlhy ustaly a začíná se místy objevovat
modré nebe), přiřadíme sem č. vyhoulit se (-at se
Jgd), sic. vyhúliť sa vyjasniti se, prehúlit Kuk
19.21, val. prohulovať sa (srov. ukr.!), k tomu de-
komposicí druhotné č. houleti se převalovati se (o
mracích; snad jen individuální změna!) a sic. hulit
sa chmuřiti se, dále mor. hulá, húlava hulava
přeháňka, déšť, dešťový mrak, sic. hulej trvalý
déšť, húlava dešťový mrak. Viz i Kuliti. — R.
progálit odhaliti, prosvětliti, progálina světlé místo
v lese, ukr. prohá-lyna t/v, sch. sin. razgaliti, sin.
galiti obnažiti, odkrýti (tedy sin. simplex má
opačný význam než č. halitil). — Pro výklad této
pestrosti jest vyjíti od * (vy)-galiti s významem
„vyjasniti nebe". Příbuzné útvary jsou v sanskrtu
od galati kape, mží. Je doloženo kausativum
galáyati; to hláskami zcela odpovídá našemu
galiti, pro význam pak jest
hálka 158
vyjíti od složeniny *vi-galáyati = činí, aby
přestalo mžíti; tomu by odpovídalo u Slovanů raz-
galiti, *vy-galiti, u nichž při zvrat-ném tvaru se se
význam 'přestává dštíti, mžíti, chmuřiti se'
přechází ve Vyjasňovati se, čistiti se' o nebi dříve
zataženém dešťovými mraky, tedy Odhalovati se'
o nebi, pak o čemkoli jiném. Dekomposice
předpon a tvoření postverbalií v různých stadiích
vývoje vedlo k významům tak rozličným. Naše -
u- místo -a- bude výsledek dávného smíšení
základů gál- a gul- (jevícího se též v č. za-háleti
proti r. gulját, COT. je obé od *gul-).
hálka sic: kulička, např. nahraní; dubová h. =
duběnka, odtud přejato do češtiny jako botanický
termín pro jisté výrůstky na rostlinách způsobené
hmyzem. Totéž slovo je msl. sic. hálka
„makovice" věžní nebo na domě, přístřešek nad
studní appd., dále jistá závora dveřní (viz i Mihál
SR 25.96). Viz i haluška. — P. gala koule
(hanlivě též oko, odtud přejato slez. hale oči),
galka (věžní), ukr. (z pol.) hálka koule; sin. galka
duběnka. — Psi. gala, od galiti, jež znamenalo (v
stpol. galic a rd. v Sibiři galií) házeti míčem; byl
to starobylý odborný termín pro tu hru, příbuzný s
ř. βάλλω házeti; u Slovanů je iterativum se
zdloužením v kořeni: 3. sg. *guöl-ei-ti. Protože
gala je postverbale, povědomí o jeho původu se
záhy ztratilo (když se ztrácelo i sloveso) a tak
vedle významu 'míč' se u něho objevily významy
další, vždy ale spojené pojmem kulatosti (zprvu:
kulička na hraní; pak jakákoli jiná).
halma: hra podobná „dámě". „Z ř. άλµα skok,
jak se uvádělo v návodech ke hře" (Smilauer).
halšík: část vozu (která?), u Litomyšle (Hod
63). — Nejasné. Z orčicht
haltýř: sádka na ryby, stč. -ér -ieř -ýř. — Hl.
hadleř, dl. haltor, haldar, p. holdernik. — Podle
Bielfeldta 138 z vých.-středoněm. *halter (něm.
spis. je Hälter t/v, od halten držeti, chovati).
halucha: rostlina Oenanthe. Preslovo přejetí
asi z pol. galucha, což je asi od gala koule, hlávka
apod.: halucha vodní má lodyhu nad kořeny velmi
ztluštělou. Je i ukr. halucha.
haluška: menší nokovitý nenadívaný knedlík,
je vč. NŘ 5.99, ČL 1.374, mor. sic. (zde i
leluška); popř. podobné jídlo (č. hanuška). — Pol.
nář. galuszka galeczka (je i mor. halecka), ukr.
haluška, r. galuska. — Je to deminutivum od
*gala, viz hálka.
haluz halouzka, stč. haluze haluzka; u Li-
tomyšle za Jg haluzí kulaté dříví, dosud u Holic
haluzák forman vozící dlouhé dříví; podivné je
holeska větvička (na Turnovsku za Jg). — Sic.
haluz, hl. haluza, dl. galuz, pol. galai, ukr. haluz -
a, nář. holuza. — Psi. asi galoza nebo galgzb.
Kolektivum je i jinde:
hambalek
p. galezie, sic. háluzie, ukr. haluzzja = větvoví,
chrastí. Je snad možno je pokládat za *galQŽbje
(od chaluha), i když z místo z je na pováženou.
Chalgga 'chrastí, křoví' se patrně stýkalo s
chlodbje (r. chluďjě roští, křoví, sin. hálodje =
halozje, viz chloud): odtud r. choludina žerd,
choluďje chrastí, křoví, drobné dříví. Tak asi
zkřížením slov *galqga a *chlgd-ja (nový ja-
kmen) vzniklo *galodza > galoza.
haluzna, vč. též chaluzna char(o)uzna; msl. na
Podluží harušna, dům na spadnutí, rachotina. —
Od haluz. H. byla původně stavba „z haluzí,
větvoví, tj. z pletiva dělaného tak, jako se dosud
někde dělají ploty: koly vražené do země se
proplétají větvovím po způsobu pleteniny
košíkové, to se pak, stavěj í-li se chatrče, ještě
vymaže hlínou. To byl nejprostší, nejchudobnější
způsob stavby, a odtud je každá haluzna ubohé,
chatrné zimavé stavení, i když rozměrem třeba
dosti veliké." Na Slovensku jsou pletené stavby
(stodoly, kůlny) ještě nyní dosti rozšířeny, v. o tom
Chotek, Sic. národopis 2 (1954) 237 n. Meh NŘ
29.212. Na Valašsku se tak místy dosud dělají
chlévy pro ovce (obraz ČL 45.70). Dřívější mylné
názory o původu slova viz v NŘ 18.45.
halže, stč. -ze: náhrdelník; nč. jen jako
ojedinělý archaismus. Ze střhn. halse řetěz okolo
hrdla.
ham: interjekce naznačující uchvácení jídla ústy
(m naznačuje koncové sevření úst), za Jg prý dosti
hrubá; od ní (c)hamtati Jg, pohamáé opilec Jg,
mor. hamnúť chňapnouti (ústy). Nyní (od Jgd) se jí
užívá žertem v hovoru s dětmi a tvoří se od ní vč.
„dětské" hamat jísti, mor. „žertovné" na-hamat se
najísti se, slez. hamala, hamán jedlík; sem patří i
vm. hamrať hltavě jísti. — Sic. ham „naznačuje
jedení n. jídlo" SSJ, od toho hamkat hamciť; hl.
obdobně „dětské" ham, ham(p)ac, dl. ham(p),
ha(m)paé, ham-nus, pd. hamaé. Srov. rus. citosl.
am, chám t/v (odtud chámkat jísti).
hamatný mor.: silný, hrubý, tlustý, hustý
(zvláště o tkanině; též o copu z vlasů apod.), příliš
volný (o oděvu), tak B, Václ. z Valašska, KpU z
Hané, Rous od Brna; jindy: nešikovný, těžký,
hrubý, nehodící se do ruky Kol., hrubý, neobratný
(má ruky hamatný na ty husličky, Greg); sie.
neohrabaný. Viz hmota.
hambalek: vodorovný trám spojující krokve
střechy PS, na způsob vodorovné čárky v písmeně
A; již stč. Místy na Mor. přeneseně: tyč na sušení
prádla, bidlo v jizbě, na které se věše jí šaty,
kožichy,' prádlo, peřiny, hřada v kurníku, tyčka v
udírně na věšení masa (podrobnosti V. Hank RZ
222). — Z něm. Hahnenbalken (= kohoutí hřada),
což je druhý výše položený spojovací vodorovný
trámek; „sedávali na něm skutečně
hambous
kohouti, dokud drůbež bydlila s člověkem".
(Šmilauer.)
hambous chod.: pryskyřník; stč. hambus (u
Klareta) rostlina blíže dosud neurčená; podle Gb.
ze střhn. hane(n)vuoz. Tedy obe = Hahnenfuß
pryskyřník.
hamfešt -pěst, hanfešt -fest stč.: písemnost,
listina, privilej. Ze střhn. hantveste.
hamiš(t)ný hemišný stč.: lstivý, klamný ( >
hamis, hemiš lest, klam). — Ze střhn. hämisch,
hemisch lstivý. Sic. hamišný falešný bude však z
mad. hamis t/v, to pak z téhož střhn. slovesa.
hamižný, nyní Odporně hrabivý, lakotný', za
Jgd hanebný (vůbec). Je příbuzno s r. gamzíť
gomzíť lakotit, skrblit, gamzíla gomzíla gomzícha
hamižník, gamzá gomzá váček na peníze, peníze.
Dále je příbuzné lit. gobůs lakotný, chtivý, gob'tis
býti lakotný: záměna retnic bjm. Viz i hamoniti
1°.
hamoniti 1°: lakotně sháněti, namáhavě
pracovati, též chamonit Jg.— Sch. nář. gaman
(*gam-bn'b), fem. gamna chtivý, gamniti býti
chtivý (cit. SbMlad. 335). — Příbuzno je lit.
gobetis býti lakomý, gobús gäbas gabš(t)ůs
lakotný, chtivý. Ovšem je třeba uznati záměnu
retnic bjm. Čes. -on- je starobylá zesilovací
přípona; byla snad i v sch. gamniti, ale vlivem
adjektiva gaman o vypadlo.
hamoniti 2° jč.: mnoho mluviti; vč. jč. mor. h.
se hádati se, vaditi se; msl. hamár povyk.
— Pol. gomonic lomoziti, dělati vřavu, gomon
hádka, svár, ukr. homonity hlučeti, hominly-
vyj mnohomluvný, hornin hluk, vřava,
r. gomoníthlučeti, hlučně hovořiti (z toho pře
jato Havlíčkovo homoniti zníti a sic. homoniť
Kt 6), gómon hovor, směs zvuků, hluk. — Ex
presi vní slovo domácí; α je též v r. gam halas,
křik, hluk. Příbuzno je hrom, hřmeti, jež má
navíc r, § 69; on je domácí intensivní přípona.
Viz i hámotit. Mylně připojil A. Stender-
Petersen r. gómon atd. k slovům pro „hemžit
se"; viz o tom Hujer 1.262: proti Hujeroví
možno zdůraznit, že v č. sice není homonit,
ale že je dobře zaručeno (od Kotta 1) hamo-
nit se.
hámotit chod.: pleskati, klábositi, postv.
hámota žvástal; sic. hamat klábositi, žvaniti.
— Asi k hamoniti 2°.
hamouz, stč. -úz, -ús: potupná přezdívka; han. u
Boskovic hamóznik. — Nejasné. Podle Jánka
ČMF 6.121 je to z něm. huor(e)n(h)üs Hurenhaus.
hämovaťmsl.: brzditi (ze sic), laš. hamovac Lp
(z pol.). — Sic. hám brzda, hamovať. — Spolu s
pol. hamowač je sloveso ze střhn. hamen (nyní je
hemmen).
hampalák, hampalíř sev.-mor.: dohazovač,
řezník, který nakupuje dobytek pro jiného řezníka,
ne pro sebe Rzr, hampalíř tlučhuba KtD,
hambalkář podvodník B, hamář dobytčí handlíř
B. — Nejasné. Je snad hamp-
159 hana
obměna toho základu, který je v hamputal
hampasit sa, hamplasit sa, -sovat sa val.:
lopotiti se, namáhati se těžkou prací B; sic.
hampasovaťsa t/v K; han. hampésat se t/v B,
hampézovat se Rs; toto u Boskovic znamená jen
lézti po něčem SvB; val. hapla-sovaí sa tahati se
B; han. haplazovat se zbytečně se hýbat, smýkat
sebou KpTJ. Je i val. kandrasit, -sovat (sa)
namáhati se, dříti se, též s na- B; kandrasit sa,
handrasit sa t/v SvK. S tím souvisí názvy polí
málo výnosných, vysoko položených: hampés u
Jevíčka, hampíz u Kyjova, srov. hamis,
Jhamejžďt/v Jgd, mor. hlomozina t/v. — Blízký
význam má val. hamrazit těžce vydělávati (ale h.
sa = potloukati se). — Slova málo jasná. Zdá se, že
je snad možno spojit je s plasati trhati (viz) v
přeneseném významu 'trhati prací (tažná zvířata),
namáhati', popř. p. se 'namáhati se, dříti se'. Ha- by
pak bylo zesilovací předponou, variantou útvaru
ko- (viz). Neobvyklá předpona způsobila
neprůhlednost slova, a tedy pak další změny. O
hampés ap. soudí Šmilauer: „jména nevýnosných
polí hampés, hampíz patří patrně k hampejz".
hampejz, stč. též -pajs, -pýz aj.: nevěstinec.
Podle Vasmera ZfslPh 10.401 z něm. Hah-nenbais
(srov. střlat. gallimordium); „na domcích
nevěstčích býval obraz kohouta na slepici" (Gb).
Odtud stč. hampajsovati ham-pejzně mluvit, si
počínati Gb, nč. hampejzo-vati sprostě nadávati,
vaditi se aj. — Přeneseně sic. (Jg z D) kuželník, též
vč. (Páka) a jvč. (Zdársko: Pittnerová 42.14): totiž
v hampejzech se patrně i hrálo.
hamr: kladivo, též starší název jistého hutního
závodu (pův. = kladivový stroj), již stč.; odtud
hamrník majitel hamru. Sic. hámor, dem. hámrik;
hamorník, hamrár. Z něm. Hammer t/v.
hamra, us. za Jg.: 'hubený kůň, vůl n. kráva;
mor. hamrák starý velký kůň B-Kt; hemrlice,
hemelice Jgd starý kůň. — Přejato (s přesmykem)
ze sthn. marh kůň, marha kobyla. Cizí slova někdy
sloužívají jako hanlivá!
hana, haniti, haněti, hanlivý; hanba, zahanbiti,
hanebný: hanobiti; pohaněti, postv. pohana. —
Sic. hana, hanit, hanba, hanbit sa, hanblivý;
hanoba, hanobit, -obný, hl. hanié, hanba, hanibny,
hanliwy, dl. hanié, pol. ganié, ukr. hanyty, br.
hanié. — Málo průhledné. Mělo se za to (Gb. SI.,
Bern., též Vážný NŘ 41.279, odvolávaje se na to,
že hana patří „do okruhu středověké rytířské termi-
nologie"), že bylo přejato sthn. hona (nyní Hohn)
do č., odtud do jiných jazyků; vESj jsem se pokusil
spojit je s gaditi pomocí záměny d\n. Nyní bych
dal přednost spojení s ř. ονοµαι 'kárám, haním,
tupím'. U nás tedy bylo g navíc, viz o tom § 16.
Hana by bylo .*gönä, jméno činnosti s
dlouhým
hančle
stupněm v kořeni. — Jiný výklad č. haniti -ěti
uvádí Marvan LF 84.31. Vyvozuje haniti z
pohaniti dekomposicí slabiky po, kterou lidová
etymologie prý chápala jako předponu. To
pohaniti pak pokládá za rovné ruskému pogániť
'znečišťovat, špinit, kazit', od pogányj 'mizerný,
bídný, odporný', což je adjektivní užití slova, které
je i v δ. pohan. Takovou mylnou dekomposicí
vzniklé haniti se pak v č. prý stalo základem četné
rodiny. Mne ten výklad nepřesvědčuje, a to proto,
že v č. pol. luz. není sebemenší stopy po
adjektivním užívání slova pohan a po jeho
přeneseném významu.
hančle plur. -ata, Jwnčlík, hanšlík: nátep-nička.
Jsou i písařská hančata PS = obal k ušetření
rukávů při psaní. — Z němčiny, asi ze
zdrobněliny od Handschuh rukavice.
handl, sic. handel (v starší sic. i „bánský
závod"; o tom Blanár HL). Odvozeniny č.
handlovat, sic. -i; č. handlíř, sic. handliar. — Z
něm. Handel obchod.
hánka val. sic: kotník prstu, sic. též ko-lénko u
stébla; u Β i hránka. Z něm. Hanke t/v.
hantýrka: z argot, hantýrovat mluviti argotem
< něm. hantieren provozovati obchod n. živnost,
to pak ze stfr. haute?' přecházeti sem a tam.
hanuška vč.: placka z mouky a brambor Jgd.
Viz haluška.
hanykéř, též hanykýř, hankéř: jistý funkcionář
tovaryšstva uhlířů, které existovalo v lesích při
horní Sázavě a Doubravě a dodávalo dřevěné uhlí
hlavně do dolů a hutí kutnohorských. Naposled je
to slovo, ve formě hanykýř, doloženo 1555, ,,tj.
asi tři desetiletí po tom, co sama instituce hany-
kéřů... byla likvidována". ,,Hanykéři byli mluvčí
tovaryšstva a byli pravděpodobně vybaveni i
určitou pravomocí policejní a soudní v mezích
samosprávy organisace. Sedali asi v předsednictvu
valných shromáždění, vystupovali na obhajobu
výsad, jež uhlířům udělili čeští králové,
rozhodovali mezní spory v lesích, kde uhlíři
pracovali, sjednávali snad i s vrchnostenskými
lesními správami dohody o kácení a přívoz dříví k
milířům, uzavírali jménem tovaryšstva s
kutnohorskými rudokupci úmluvy o cenách uhlí,
dohledali na udržování cest a mostů v řádném
stavu, hájili monopol výroby a prodeje uhlí v
širokém okruhu kolem Hory a měli asi hlavní
slovo, kdykoliv se rozhodovalo o vyhlášení
„zástavy" dodávek uhlí, když kutnohorští
nedodrželi smluvené podmínky. Přijímali jménem
tovaryšstva i slib od zvláštního městského
rychtáře na uhelném trhu kutnohorském a
nepochybně dozírali i na dodržování uhelných
měr". Naše slovo je asi z něm. haindinger, jehož
základem je hainding, hájový sněm nebo soud, jak
se „v markovém zřízení označovala valná
160 harašiti
shromáždění spoluvlastníků, popř. spolu-uživatelů
některých základních výrobních prostředků, z
počátku i rolí, později hlavně lesů a pastvin." O
tom podrobně V. Husa, Středočeský sborník
historický 1.1957.7 n.; tam posouzeny i starší
domněnky.
hapati: spadnouti (v řeči k dětem), sic. hapat,
zdrobněle hapkať, hapuškat. — Souvisí s
interjekcí hopl
hápati (se Krš) jč.: těžce jíti, hápavý pomalý;
též šápavý šouravý PS, mor. habr ovát se, sic.
hábať sa hrabati se, nejistě jíti. Dl. humpaé
kulhati, těžce jíti. — Pohyboma-lebné, jinak
nejasné; trochu upomíná na cábřit, čábrovat. —
Mad. hápog ze sic. hábkat sa.
hara, hera, herez, stč. interjekce, naznačující
pobízení nebo nevoli; doložena hojně. Dosud asi
jč. (u Holečka) povzbuzující hara; na Boskovsku
je here here Svěř. Bylo i posměšné zdvojené harf
hart, odtud sic. harharovať vysmívati se,
vypískávati, stč. hara-panna nevěstka a jč. hara-
bábka chroust (-botka, švarabatka). Pd. hara-,
hala-. — Ze střhn. har, harä, herä.
haraburda mor. sic: kdo hřmotí, sic též -ák; k
tomu přitvořeno zpětné sic harabura hřmot, hluk,
haravara hřmot, veselí, váda, haraj, hurhaj pokřik,
hřmot. TJkr. pol. hala-burda kravál, rámus,
zmatek (pol. z ukr. nebo z češtiny). — Složeno z
hala, téhož, co je v hala bála (viz), a z burda (viz).
Viz i harašit. — Odtud halaburdí Kotík 13, spis.
haraburdí (> haráburd(ov)na komora na
haraburdí), mor. harabúzí Β (> val. harabuzňa
veliká jizba), harambouzí LN 21. 11.43; původně
„staré krámy, staré věci" pevné, tvrdé, dělající hluk
při překládání (srov. obdobné spojení v něm.
Gerumpel hřmot a Gerumpel haraburdí). Jakožto
slovo expresivní podléhá snadno změnám. Podob-
né útvary jsou rd. chabúr-čabúr a churdý-murdý
t/v. Jinak soudí o haraburda Treimer, Lingua
9.1960.94: že je přejato z osman. haraba
Trümmerhaufen. Srov. násl.
harapáky mor.: starý nábytek; harapantí, č.
nář. harapatky Jg, hamparátí, harampátí (-dí)
haraburdí. — Hara z hala- jako v haraburdí; -
páky, -patky je nejasné; změněno dále v šarapáky.
haraš; druh tkaniny, již stč. Pol. aras, sic ukr.
haraš, r. gárus. — Ze střhn. harraz > arras
(nněm. Arras, zkráceně Rasch, z toho sic raška);
nazván tak podle severo-franc města Arrasu,
odkud pocházel.
harašiti: chrastiti, šelestiti; han. šarašet L
hlučeti, povykovati, spílati. Jg: nepatrný ten
potůček, rozvodní-li se, haraší; harošiti Jgd; to
dovoluje připojiti sem sic nář. harajcit zurčiti,
haraj(ch) zurčící potok, hara-jec vodotrysk,
harajka vodovodní trouba. Patří sem též msl.
harusit a harvasit hřmotiti, křičeti (> postv.
harus, harvas, pd.
harašny 161
harwa), val. harašit SvK, val. haruzriii sa. — Sic.
harašit, harašit šramotit, hl. harowac, dl.
garowaš, pol. haratac hlučeti, rámusiti, dl.
garušyé na k. = hubovati někoho. — Slova
expresivní; zdá se, že jejich východiskem je hara-
bura, hara-vara apod.; zakončení kmene všelijak
obměňováno (harach Kubín, Přeháňky 177).
Náleží sem i halasiti (viz). Harašina, asi
„haraburdí" (I. Herrmann), sem náleží též,
významový pochod jako v haraburdí.
harašny laš.: chvalitebný, pěkný Lp, harasny
dobrý, pěkný (Malý). — Utvořeno asi od r. choř
ošij nebo od ukr. chorošyj t/v.
hárati běhati, skokem jeti Jg, hárati se běhati se
(o krávách), us. za Jg, srv. sic. horovat sa (o
kobylách), vč. harantovati běhati Jgd. —
Příbuzné je lít. garúoti rychle běžeti, gorúoti
během se zpotiti. Jiná hárati viz pod hořeti',
hovořiti.
harc stč.: potyčka, šarvátka, stč. harcieř
harcovník; vyjížděti na harc s něčím = bez
rozmyslu dáti najevo svůj cíl, svou nechuť apod.,
dáti na harc = dáti najevo, učiniti přístupným
kdekomu; dosud chod. na harcu, vč. (Páka) a msl.
na harci něco nechat (např. nádobí = všem na
dosah, vč. leží to na harci, dej to na harc);
harcovati činiti nájezdy, cválati; již v staré době
též „sem tam jezditi", odtud nč. nář. potulovati se
(též h. se), sem snad patří i msl. harajcovat běhati
po dědině; val. harcem nakvap SvK. — Sic. harc
boj, bitka, zápas, bujná zábava, harcovat sem tam
jezdit na koni, vyhledávat soupeře a vyzývat ho na
boj, bojovat; bujně skákat; pol. harc, harcowac,
harcerz, pd. hercowac, stpol. herc atd.; odtud ukr.
herc, harcjuváty a r. garcovát harcovati, cválati;
sch. harc, -ovati, sin. harec, harcovati bojovati.
— Nejspíše z mad. harc boj, bitva, což je ze
slovesa harcol < har-szol, frekven-tativa k
ugrofin. har-, hor- (Kniezsa 838).
harculík: na Kyjovsku a Zdánsku kdysi
„kytička, kterou rozdávala šestinedělčina matka
hostům" jakožto odznak, když šli s významu i hasák nezbedný člověk Jg). — Podle J.
novorozenětem do kostela k „úvodu"; byl to
kousek zimostrázu a několik prostých kvítek
(Kolaja; LN 25.6.42). Nejasné.
harfa, tak i sic. pol.; r. árfa; odvoz. harfenista
podle něm. -nist; ale harfeník je domácí, srov.
bubeník. Z něm. Harfe.
harhule vč.: vy boulené místo na kmeni stromu
(Piazza 291), bakule Jgd, -laty hrbolkovitý Jg.
Sem i harbula bakulovité dřevo (Hošek II) ? —
Podobné je lit. gargólas a gufgulas ztluštění ve
vlákně.
harka: druh pluhu „na mělké orání" PS,
„pospíchač". Slovo nedávné: z něm. Harke
radlická, harken hrabati.
harobiti krkon.: šetřiti^spořiti Jg-PS-SS JÖ,
přičinlivě pracovat SSJČ (Stašek); harobiti Jgd,
harobitný spořivý Jg (-ra- Jgd). — Sic. har obit
t/v z Mičátka. — Vzešlo nepochybně
li Matfiek — Et ymo logický βίο vnik
hasák
z hanobiti < honobiti t/v, kterážto slovesa v češtině
jinak zanikla, ale jsou zachována jinde: je sic.
honobit na° (i nahanobit, toto v Čajakově Rodině
Rovesných 7); pol. nář. ganobic plahočiti se,
sbírati, r. nář. gonóbit šetřiti, sbírati a s novou
příponou gonošit. Je též ukr. hnobýty utiskovati,
pol. gnebic soužiti, trápiti, sin. gonobiti
poškozovati, ničiti. — Původní význam byl
omezovati, utiskovati, zvi. stran životních potřeb,
pak lakotit, hromadit majetek uskrovňováním
výživy na sobě i rodině. Příbuzné je něm. knapp
skrovný. Původně bylo asi *gnobiti (o-o odporuje
ide. usu), je zachováno v ukr. hnobýty,
hárovat: spěchati B, -uvat lézti (Boskov-sko)
SvB; rychle lézti (o hmyzu) KpU. — Laš. harovaó
pracovati těžce Sr, pilně Malý. — Pd. harowac
dříti se. Od pobízecí inter-jekce, pd. haru-haruf,
viz zde hara.
harovec: panský vozík o dvou kolech, Jg z
Rosy. Nejasné.
hartať 2° val.: pěkně spáti SvK. — Nejasné.
har tušit: 1° hlučně naléhati, 2° hlučně hubovati,
3° šustěti, rachotiti PS; hartu-sivý. — U Jg je jen
jediný doklad (z Blaho-slava), a to ve významu
'láti', teprve Kt 1 má 'naléhati'. — Sic. hartusit,
hartušit 'hubovat, dělat rozruch, hluk'. — Nejasné.
Zdá se, že jádrem významů je 'dělati hluk'. Pak by
bylo nějak blízko k mor. harusiti, liarvasiti,
harvositi hluk dělati, hlasně mluviti, křičeti Kt 6,
sic. harusit (-Š-) t/v, post v. haruch, což může být z
*havasiti < halasiti, s vloženým r (§ 10): ale
odkud je tt
hasačert: 1° provaz s dřevěnými klapačkami na
plašení ryb (NŘ 18.103, Kt 6), zkráceně hasák Jg;
2 ° v starých „kamenných" mlýnech dřevěná
pružina otřásající moučným pytlem, aby se
oddělila mouka od otrub; zařízení to působilo ono
hlučné „klepání" mlýnské, slyšitelné i okolo mlýna
a vešlé do literatury (nynější válcové mlýny už
neklepají, ač se tak o nich píše stále); přeneseně 3°
přezdívka ženám i mužům (zkráceně v tomto
Jánka (SF 7.32 n.) je to z n. Hasenschreck plašidlo
na zajíce; přichýleno k čert; na mlýnské zařízení
přeneseno pro tu vlastnost, že dělá hluk. hasák 1°
Jg = hasaÓert 1°, v. to. hasák 2° zrn. jvč.: hrabice
(zařízení z dřevěných pružných hůlek při kose, aby
se obilí při sečení necuchalo), popř. s plachetkou,
hasákovat seci s hasákem Jg-B-Hoš, jč. vyhasit
obilí hasákem. — Zdá se, že vzniklo zkrácením z
hasaóert ve významu č. 2: obé jsou dřevěné
pružiny.
hasák 3°: zdvihacUo na klády (místy se ho užívá
i na dobývání pařezů), složené ze dvou sloupců s
řadou děr; nástroj instalatérský ze dvou částí
opatřených řadou děr a tedy upra-
hasati 162
vitelný na různou velikost rozevření; páčidlo
kasařské (totéž co sto. kozie noha). — Z č.
proniklo jakožto slangové slovo i do slovenštiny.
Původ nejasný. Někteří je odvozují ze střhn.
haspe, popř. z něm. Haspel (č. hašpl mask. a
hasple fem.); hašple Táb. byl rumpál na
vytahování rudy z dolu, byla i „hašple k zámkův
odmykání" (ib), hašple k vytahování skob
(Mostecký, z Vodňan), mor. hašp(l)a kroužek
vbitý do podvojí dveřních, aby se zamklo, sic. je
haspra paklíč, skoba u visutého zámku.
hasati: rejditi, za Jg. us. u Boskovic, nyní spis.
hasot hlučný rej. Ale Hankovo koník se zahasal
uhnal, uštval PS bude ojedinělé přejetí z polštiny.
Tam je (Stawski) hasac skákat, běhat, harcovat,
od 17. stol., hlavně o koních, konia zhasaé uštvati
koně. Z polštiny [či naopak?] je ukr. hošaty t/v a r.
(jižní) gasáť (= ht, viz Si.). — V Polsku i u nás se
význam přenesl na bujné, divoké tancování: sic.
hasatkřepčiti K, laš. rozhajsať hospodu =
roztančiti. Vše snad souvisí s hosati. (Jinak
Stawski: vše ,,od dobře dosvědčeného volání"
hasal Ale takové interjekce bývají naopak
postverbální!) Či je vše příbuzno s véd. hasatě
běží o závod (wettlaufen)? Pak by tu bylo ide. gh-,
v slovanštině však (před a) depalatalisované v g.
Snad sem tedy patří i č. hasiti 2° rychle jíti nebo
jeti.
hasiti 1 ° z-hášeti, hasnouti, hasič. — Všeslo-
vanské: pol. gasič atd. Psi. gašq gasiti je fak-
titivum ke kořeni *gues-, žijícímu též v lit. g$stů
gesaü gěsti hasnouti, gesaü gesýti a gesi-nü
gesinti hasiti, lot. dzěšu dzěst hasiti, ř. σβένννµι (s
mobile) hasím, het. kišt- hasnouti.
hasiti 2°: rychle jíti nebo jeti. Viz hasati.
hasmedluvat se han. (na Boskovsku): lézti po
něčem SvB. — Nejasné.
hastrman, stč. vastrman, val. bestrman, vm.
vasrman PS, laš. hasrman Lp. — Sic. hastrman,
nář. hastrmák. — Ze střhn. wa^erman.
hastroš: strašák, strašidlo („do zelí" Lp). —
Sic. hastroš (z češtiny?). — Nejasné. Snad z něm.
Hasenschreck (viz hasacert 1°). Vč. hastrašák (u
Holic) vzniklo ovšem spojením se strašák.
hašpan: pšeničné otruby, slupina pšeničná,
dosud jč. chod.; hašpanek drobné krupky Kt-Hoš.
„Patrně ze *speltenhal ke spelte, špalda, samopše,
a hal, Hülle, Schale; vzniklo přehozením obou
částí složeniny jako cimbuří z Burgzinne. — V
instrukci na panstvích komorních z r. 1603—
1702, otištěné AČ 22, 414, 415, je text německo-
český: za české 'podle nametených prachů a
vydělaných alšpanů' je: neben eingekehrten Mel
Staubs und ausgearbeiteten Halfspan; za 'žádných
prachův neb halšpanův' — khein Staubmehl noch
Haispan. — Ale Halfspan, Halsspan v německých
slovnících není; třeba to pokládati za poněmčení
názvu českého." Šmilauer.
hatiti
haštabiga mask. fem.: čahoun (v.-mor.: Kt-Z-
Malý). Nejasné.
hašteřiti se; -tořiti se Kt-Rous; hašterivý, ~ice.
— Sic. hašteřit sa, hašterivý (z č. ?) — Z mad.
házsártos hašterivý?
hašvan mor. 1° roztrhaný kabát, 2°: fakan Β-
Kol. Nejasné.
havelka: rod hub Tricholoma. Od jména sv.
Havla: jsou to houby podzimní (Havla je 16. října).
hať: původně cesta přes močálovitou, ne-
pevnou půdu, sdělaná tak, že na zem nakladeny —
směrem příčným na směr cesty — trámce, silné
větve nebo svazky proutí. Takové cesty se v lesích
dosud dělají pro odvoz kmenů; v starých dobách,
kdy krajiny byly plné vod, mokřin a lesů více než
nyní, byly hatě velmi časté, tak vypadaly cesty
vedoucí k tvrzím a hradištím, ohrazeným močály a
hvozdy. Později tak byly nazývány proutěné
ohrady, hráze, jezy, pak i křoví podél cest, sloužící
jako ohrada, stráně porostlé takovým křovím, dále i
ony svazky proutí; odvozené hatiti cestu apod. =
upravovati, upevňovati proutím, zahatiti = za-
hraditi, odtud prosté hatiti mařiti, kaziti (zdá se„ že
ten význam se vyvinul asi jako v něm. sich auf dem
Holzwege befinden = býti na hati, tj. na mylné
cestě, na scestí, na cestě vedoucí do bažin; plány se
mu zhatily = zašly mylnou cestou), postv. jč.
zahata > za~ chata = „prostora mezi domy, bývá
za-hrazena" (Kubín); úzká ulička mezi dvěma
staveními, zahrazená dvířky z ratolestí spletenými
Jjčř 209; srov. sin. zagata t/v! Zvláštní metonymií
je val. hať jáma, plesoř tichá zátočina v potoku,
pův. = místo ohrazené proutěným jezem. —
Všeslovanské vyjma bulh.: sic. hať hráz z proutí,
hráz sypaná; ohrada z křoví (mezi poli), pol. gač
fem. chrastí, větvoví, hráz z toho; hl. hat mask., dl.
gat mask. rybník; ukr. hat hráz, nář. hat křoví, les,
háj, r. gat fem. haťová cesta, sin. sch. gat m. hráz,
jez. — Psi. bylo jednak gatt mask., asi w-kmen,
rovný indickému gä-tu- mask. 'cesta', jednak gath.
fem. t/v, í-kmen. Prvé slovo bylo z *gä-tu-sy druhé
z *ga-ti~s, obé od ide. kořene gä-'jíti' (stind.Ji-gä-
ti). Preobraženskij; Meh LF 51.240.
haťalák vč.: Němec mluvící svým nářečím. —
Zkráceno z *hatmatilák, což je od hatmatilka =
jazyková míchanice, žargon (srov. hat mat, viz
hala bála).
hatašiti: spěšně odcházeti Jgd, přihatasit se
přihnati se Kubín Ppz, val. hetešit cupkati, msl.
ha(j)trášit utíkati Kol; snad sem patří i haták dobrý
kůň, běhoun i tahoun, haták housenka rychle se
pohybující Kt 7. — Původ nejasný.
w hatiti: nésti, nositi (NŘ 5.98, 102, 105 od Žel.
Brodu); laš. hata, hatka plachta k nošení dětí Kt-B,
„chůvka". Původ nejasný.
háv
háv: stě. po prvé u Klareta pro lat. armatura
(odění rytířské); nč. spisovně význam rozšířen v
„slavnostní odění n. roucho" i jiných stavů. —
Sic. háv (z češtiny?). — Snad patří k háb. (Jinak
Flajšhans LF 64.300.)
ha veď n. -ť fem., pův. asi tolik co mor. žoužel
= protivné, odporné, škodlivé n. neužitečné
drobné zvířectvo; vě. často o drůbeži, mluví-li se
o ní s nevolí; jč. však o drůbeži obecně; přeneseně
sběř, chasa apod. — Sic. háveďdrobné zvířectvo,
zvi. hmyz; sběř; pol. gawiedz žoužel, drůbež,
malé zvířectvo n. děti, chasa, chátra, ukr.
havednja chátra, r. nář. gáveď ohava. Lit. góvěda
havěd. Psi. asi gavedb. Vzhledem k sic. hyd(ina)
lze předpokládati významový vztah k slovům pro
oškliviti se apod. Pak by g., jakožto slovo
starobylé a znamenající asi „neřád", mohlo patřiti
k základu gvěd-, o něm viz pod hoditi, a by však
bylo asi výsledkem adideace k ohava apod.
ha vez: rostlina Adenostyles. Preslovo přejetí
ze sin. sch. gavez kostival. Jinde znamenalo i
užanku (r. gavjáz, ukr. havjaz). Slovo temné.
Berneker je rozkládá na gav-ez*b tj. hovězí jazyk,
srov. názvy rostlin jako volový jazyk, psí jazýček
ap., což je dosti pravděpodobné.
havíř, stč. havéř. Sic. v starší době a dosud
lidově v starých hornických oblastech haviar
(nové je baník), o tom Blanár HL. — Odvozenina
č. nář. havírna jáma s haldou zbylá po dávném
dolování. — Ze staršího něm. ha wer (od hauen
rubati). — Pol. hawerz, hawiarz, hl. hewjeř z
češtiny.
havran, val. též harvan. — Sic. havran, pol.
dl. gawron, hl. hawron, sin. gavran garvan, ukr.
h(r)ajvoron, r. g(r)ajvoron, sch. též gravran. —
Druhá část je totožná s psi. vorn'b, lit. vafnas (viz
vrána), což je zvukomalebné: srov. mad varjú
vrána a ostatní ugrofinská slova t/v; vorn- se
rýmuje s rovněž zvukomalebným lat. corn-ix
vrána. V prvé části vězí jméno kavky káva.
Havran žije na podzim ve velkých hejnech spolu s
kavkami, „létá s kavkami" (Jg); zvláště spolu s
nimi sbírá za oráčem ponravy a hmyz. Z ^kavo-
vornt vzniklo haplologií jednak sin. sch. kavran,
ukr. kavoron (a podobně lit. kóvarnis, lot.
kuovarnis), jednak — oslabením k > g — havran
atd. Meh LP 3.100.
havrlant: uličník (krkon. za Jg i nyní, val.),
havlant Kt 6, nyní halant, harant dítě (haní.). —
Nejasné. Stejné zakončení jako v klazant, drabant
= dítě (haní.).
havzovat vč.: s křikem a laním hubovat
(Kotík); patří sem sic. gauza křik, nepořádek,
špína? Nejasné.
hazór han. (na Boskovsku): svrchník SvB, azor
(viz). — Nejasné; podle Svěráka „z němčiny".
Snad je to jen hanlivá úprava slova hazuka.
hazuka, již stč. (od 1503, Řehák, Kutnohor.
163 hečmat
příspěvky); jednou psáno i k-, dávný svrchní oděv,
mnišská kutna, kabát, vč. podkrk. plášť do rakve;
mor. sic. hazucha 1° kabát špatně padnoucí, 2°
límec haleny, široký, čtverhranný, pokrývající
rameno a záda (jinde zvaný darmovis). — Pol.
(h)azuka (-z-), v 16. stol. ženské roucho. —
Pramenem je střhn. husecke, hósecke, odvozované
z fr. housse. Ale Wolf zná něm. argot. Hazika
kabát, prý cikánské. — Mad. hacuka (doklady od
1492) se odvozuje ze slovan. (Bárczi). (Š.)
hbitý, již stč.; laš. hvitky. — Proniklo do
slovenštiny: hbitý SSJ. — Z *g>bb-iťb, od hnouti,
hýbati.
hebký stč.: pohyblivý, ohebný, nč. měkký,
jemný (= uhýbající při doteku nebo tlaku). — Sic.
hebký (z češtiny?). — Z gtb-'bk'b, od hnouti,
hýbati.
heble ntr. (už stře., i hevle: Břežan), plur. -ata:
podceňující slova pro všeliké drobnosti, ozdobné,
ale bezcenné, např. různé trety v zasklených
skříních; sic. hebeda zbytečná věc. Sem snad patří
laš. heblota daremnina, cheblota špatné,
nepodařené zboží a všelijaké (= podřadné) zboží,
chemlota „hladová pýcha"; mor. rčení (nemá) ani
heble = nic. — Nejasné. Wolf zná něm. argot.
Hebel 'Nichts, Wahn, Aberglaube', hewel eitel,
unnütz (nicotný, bezcenný), z jidiš.
hebroniť val.: plakati SvK. Nejasné.
hec vulg.: zábava, legrace PS-SSJČ, původně
štvanice. Viz švanda.
hec: citoslovce vyjadřující radost, chlubení PS,
též upozornění SSJČ; též het. Plur. hecte; chod. i
hejó(te), mor. hed. — Z imperativu hleďž(e), popř.
jen z hleď. Podobně nč. koukej může být i úvodem
k chlubení. Něm. ätsch je z češtiny.
hečat val.: zpívati hecaeky = žňové popěvky
(„děvčata v létě při práci se stráně na stráň na sebe
vzájemně hečajú, tj. zpěvem za zvláštní modulace
pokřikují", v. Kt 6, srov. helekacka); sem patří i
krkon. hecet křičeti ÖL 29.7. — Původně asi
*hejcat, od interjekce (úvodní před zpěvem) (h)éj.
hečepeč(e): šípková zavařenina Jg-PS-Kolk-
Hor, hejcí pejcí Kt 6. — Ukr. (vých.-hal.) hecepeče
t/v (Makowiecki 318). — Z něm. nář. (bavor. a
rak.) Hetschepetsch šípek i šípková zavařenina;
odtud i mad. hecsepecs šípek. Vše je konec konců
z angl. hotch-potch, hodge-podge míchanina.
Podle Treimera, Jhrb. d. Vereines f. Geschichte d.
Stadt Wien 14.1958.55 se to slovo rozšířilo z
mluvy myslivců: hečepeč ze šípků je obvyklá
hlavně při mase z divokých vepřů, byla tedy
přejata z loveckých hostin nebo venkovního tábo-
ření. O něm. slově v. Steinhauser SI Wien 74—78.
hečmat vč. mor.: cpáti; han. i geemat; zm.
večmat Β < v-heemat. Slovo expresivní, jinak
nejasné.
 hečna 164 hemžiti se

hečna: přeslice, na které se sedí, us. za Jg.; I s nimi je to jiné přejetí než české slovo. Franc, je to
haóna, háce stolička u přeslice nebo kolovrátku blé sarrasin ( = obilí saracénské), sic. hrecka (=
Jgd. — Hl. heča hečka hejčka hěčka, dl. hycká, řecká rostl.).
wucka stolička. — Z hornosas. hetsche stolička; č. hejhuha krkon.: „člověk nezpůsobné povahy,
varianta^s α je přejata z něm. nář. (sev.-vých. něco divokého mající" Jg, vč. hejhula hrubý
Cechy) hdtsche. Bielfeldt 141. člověk, mamlas^PS, hejhola hrubý, neohrabaný
hedvábí: stč. též hedbábie, hedvávie, nč. člověk SSJÖ. — Nejasné. Podle SSJÖ z citoslovce
hedvábný, hedváb. Ö. hedvábník (sic. hodvábnik, hej hóta.
hodbábnica apod.) je bourec morušový; o tom (s hejno; sic. hajno t/v jako v č., pd. gajno je stádo
paralelami) a o hedvábnictví podrobněji Vážný ovec sehnaných v hromadu, r. gája hejno ptáků.
JM. — Sic. hodváb; pol. jedwab z češtiny; z pol. Tedy od hájiti?
též ukr.; r.-csl. (13. stol.) godovaplb, godoblb, hejsati: výskati, bujně si vésti, hl. hejsac, -owaé
gtdovablb m. a srb.-csl. (15. stol.) gbdovablb t/v; odtud hej sek rozmařilý mladík (han. hysurá).
mohou být podle Ki-parského z češtiny. — Sem patří i hesovati marnotratně si vésti, hodovati,
Přejato, asi z germán-štiny; naše *gT>d-vab- hesovný: — Snad z něm. interj. hesa, heisa.
předpokládá nějaké germ. *gud-wab-ja, ale hej ta zě.: návštěva, beseda, hejtovat; chod. býti
doloženy jsou jen tvary s -wepjwef-, nikde však - hyjtu = na besedě. Jíti na hútu Jg, jč. na prahútky
wáb-. Naše -váb- je tedy ze staršího, ještě Dušek 2.44. — Nejasné. Pd. hajtu, hajty, hajto,
nepřehlásko-vého tvaru s -wáb-, ale pak bychom hajti, hajtyl, ukr. hajtué, vslc. hajty Bf v řeči k
— vzhledem ke stáří — čekali u nás *-vob- dětem = (jít) ven, na procházku. HK spojují h. s
(Kiparsky). Germánské slovo se vykládá jakožto hýčkati, Frinta Ch. 34 s hl. hitwa od hic 'jíti'.
,,božská tkanina", ale i jako ,,k bohoslužebným hejtman, stě. psáno i s haj(p)t- hýt- hajp-haup-
účelům sloužící, drahocenná (kněžská)"; takto ha(u)t- hút-. — Přejato do sic. (hajtman), hl.
Schade2, též Adolfova JEGP 58.1959.442η. (hejtman), polštiny (hetman) a ruštiny (getman),
hegeš mor.: vůl s rohy obrácenými vzad. — Z vězí snad i v ukr. ataman. — Z něm. hau(p)tman >
mad. hegyes špičatý. Sulán PIDebr 39.16. haj(p)tman, složeného z Haupt a Mann, hlavní,
hegnúť msl. (Kol), sic: hrknouti, dáti ne- přední muž, velitel.
očekávaný náraz, heg(ot)ať otřásati, han. heknót hekati, heknouti, hekavý, postverb. hek (vulg. až
(heklo v něm) Rous. Pd. gewknqc. Je asi totožné s do heku se najíst, apod.). Sic. hekať. — Od zvuku
hekati. he! příponou -k-. Obdobné je něm. nář. Hecker
hej: interjekce zvolací; je mu hej = dobře. škytavka (u Kretschmera 429).
Odvoz, hejhula. Ze sthn. hei heiä t/v. hele: viz hleděti.
hejble: kejkle, triky, nápady PS, vrtochy Jg; helekati vč., též helákat (Kotík, Kubín Ppz), jč.
chod; má hyjble, jč. má hejble = má „trhání"; sem hej kat Jjčř 41, val. helekať, hoj akat, holíkat
dáme též dělat si heble z někoho = tropiti si šašky (odtud helekacka apod., ženský popěvek vzájemný
(krkon.). — Z jid. eibele ntr. List, Kniff, Trick. k družce na protější stráni za dolinou, srov.
(Mylně Jg z něm. Hebel zdvihadlo, páka.) heěacká), elikat, las. helekať. Sic. helekať, helikať.
hejcuk „už 1336 podle Reg. III 646 hej· zuk, Sem patří i halekati. — Od interjekcí hele, holá,
1533 hejcoch AČ 26.498" Š., us. za Jg, dosud vč.: hoja, ohej atp. (ony popěvky se jimi začínají nebo
1° kanálek z chléva nebo hnojiště; 2° splaškový končí) příponou -k + ati. Zubatý NŘ 8.80n. Pd.
kanálek ze světnice (za Jg); 1548 doloženo helokac helikac holac, interj. holá! Viz i her-licka.
hajcuch, 1687 hejcuch, hejcuk; mor. výcuch (sm. heim stě.; zpravidla nč. helma, -mice. Sic.
vécuft Rzr) = 1°, též přeneseně zm. otvor do helma. Pol. heim. — Přejato ze střhn. heim mask.,
sklepa, jímž se sypou brambory. — Ze střhn. stč. helmelin (a hemelin s disimilacním zánikem l)
eizuch = 1° (o něm Heyne 328). je asi z něm. deminutiva.
hej čadí o jě., též hejcedlo hejěkadlo hejcák helmbrecht stč. a nč. arch.: záletník; odtud i -
hejěka; chod. hyjcadlo, hyjcecka ap.: plachta nik t/v, fem. ~(n)ice, adj. -ný, -ský. — Zobecnělé
uvázaná ke trámu za cípy a volně visící; slouží jméno povídky Meier Helmbrecht od Wernhera de
místo obvyklé kolébky. — Od jč. hejěkat houpati, Gartenaere z 13. stol. (Gb.).
což je z bavor. sich hetschen houpati se; k tomu hemeň: škopíček, v němž máčejí ševci kůže,
patří něm. spis. Hitsche houpačka. aby byly vláčnější, pak i ta voda, hnědá a
hejduše: starší název pohanky. Hl. dl. hejda, páchnoucí (Kubín Ppz); v Praze kdysi heněmeně
hejduš(a). — Z něm. Heide-korn, tj. pohanské zrní NŘ 14.137 a 15.239. Původ nejasný.
(zvána tak proto, že přišla z východu od pohanů = hemžiti se: stč. hemzati a hmyzati plaziti se,
Tatarů, proto sic. je i tatarká). Sic. hajdina, lézti, hemzavý; hmyz(d)ěti, hmyziti sě hemžiti se
hajdusa se shoduje se sin. hajdina, sch. haj da, něčím, hmýzdanie hemzání, post v. hmez
snad tedy spolu
hen 165
hmyz hmyza (sic. místy hmyz znamená i motýla; o
tom podrobně Vážný JM); nč. nář. též hemzat
čmejrat pod nosem (postv. hemez i hemza),
hemenžit, hemejzdit Kt 6, chod. hernyjzdit se Hr.
D. včal., chcmziť se ( > che-mliť se). Slovesa ta
znamenala původně nejen hemžení hmyzu, červů,
plazů, ale i nepříjemný lehtavý pocit, když po těle
leze hmyz, tzv. mravenčení, pak i svrbění,
šimrání, čmejrání apod. Obměny ve hmýrať a
chmý-rati. Útvary zřejmě expresivní, schopné
přijímati nové přípony. — Všeslovanské: sic.
hemžit sa t/v jako v češtině (ale i nář. homzic,
hamzicée, Äonz^Y lehtati), pol. giemzac -zié
svrběti, hl. hemzac šimrati, ukr. homzyty škrabati
(v krku), str. gomn>zati hemžiti se, nr. gomoziť
lehtati, g.-sja, sin. gomazati, b. gamža hemžiti se,
sch. gamziti, gamizati, gmiziti lézti. Κ tomu leckde
rozličná post-verbalia. — Psi. g^m^zati; příbuzno
je něm. krabbeln šimrati, švýc. gramen, gramsten,
chramslen, dolnoněm. krämeln hemžiti se (o něm.
slovech Rosenfeld NphM 51.62). U nás chybí r (§
9), dále asimilací k příponovému tz oslabeno o v
*. Vzhledem k tomu, že v něm. je i význam
'škrabati' (lot-rin. gramen), zdá se, že výchozím
kořenem je skreb-. Vývoj významu: škrabati >
šimrati > mravenčit > lézti hemživě > hemžiti se.
(Jinak, jisté mylně, S tender-Petersen AnnSF Β
27.283: spojuje g*bm*bzati s něm. wimmeln,
předpokládá kořen *guhem-; ještě jinak, rovněž
mylně, Trubačev ZfS 3.1958.678.) Expresivní
přípona τζ je schopna i dloužení: hmyz, V r. je
pouhé gim hemžení. Mad. hemzseg je ze
slovenštiny. — Nepatří sem zahemži se mně v
ocich = zamží, oči se zahemžily = zamžely,
dokonce je i drobný déšť se zahemžil, viz PS.
Příčinou kontaminace tu byl drobounký pohyb
nepatrných částeček; kromě toho bylo to spojení
usnadněno společným -mziti/mžíti.
hen: stč. hin, hyn(ky), chod. hin, han. hyn(ka) i
hen(ka), vm. hen henkaj henaj(ky) heneky hyn(aj)
hynajky, sic. hen(ky) = tam (na otázku kde?); val.
sic. hen ten n. henten (fem. hentá, ntr. hento)
tamten. Pol. hen hajný ajno hajnok haniok han
hle, ukr. hen, r. éntot Vasmer 3.461, hl. hyn tam.
— Původně bylo asi hen, citoslovce ukazovací.
Příbuzno je lat. ěn a ř. ην 'hle' (siehe da!; o řec.
viz Schwyzer 2.566); h je asi hiátové.
hep sic: přezdívka židů, č. posměšný pokřik na
ně hep hep! — Ital. hep v 17. stol. podomní
obchodník, něm. Hephep žid. Vše je snad z
hebrej. Storfer má 6 různých výkladů pro hep hep.
hepa laš. (Hor-Lp) a val. (Hzl): žertovný,
zlehčující výraz pro velké vysoké děvče. — Sic.
hepa dospělé děvče SSJ. Hl. hepa názvisko kozy,
přihlouplá žena. — Z něm. nář. (hornosas.) häppe,
vogtl. aj. heppe koza, (pohrdlivě) žena. —
Zdrobnělina je vč. heprle
heslo
kůzle, u Jg též haprle, chod. hepidla, heptdla, hepi
(v dětské mluvě) t/v. Z něm. Hepplein.
hepelať sic: cupkati (K ze Sasinka); patří sem
val. helépat utíkati? Dále nejasné.
herda vč.: rána pěstí do zad; herdovat. —
Sloveso vzniklo snad přesmykem z derchovat
nabíjeti (např. slámu do slamníku); pak je herda
post verbale.
herdek vm. sic zaklení, herdecit klíti takto,
láteřiti, zherdekovat vyplísnit Malý. — Z mad.
ördög čert.
heretit se: přicházeti, jíti Jg, vč. priheredit se
NŘ 16.254; obé s nádechem nevole. Nejasné.
herka ve střední době (doloženo od 1513: AČ
19.609) klisna vůbec, nyní jen o staré a sešlé. — Z
něm. Gore (střhn. gurre, gorre) s týmž vývojem
významu.
herlička. Dívčí hra na herličku (heličku, elišku,
lišku, heryšku, helenu), v. Orlov 120.
— Od úvodního refrénu jistých popěvků hela.
Viz helekati. Zilynskyj Č-SSSR 1956, 407.
hermelín: doloženo od F. J. Tomsy 1787; tak i
sic; přejato z němčiny.
herolt, -d: hlasatel na středověkém dvoře. Ze
střhn. herált.
herous: člověk, který se staví, jako by mnoho
snesl, vydržel, us. za Jgd: herousa dělati Jgd,
herousiti (se) chvástati se. — Jungmann cituje lat,
her os bohatýr: bylo by proniklo ze škol, s
chybnou výslovností při o (přikloněním k jiným
slovům na -ous, jako je morous z morosuš ? Šm.).
herský mor. a sic (han. též hrský, hrzký): sličný,
hezký, pěkný, pořádný, statný apod.
— Pd. her ski, harski (stran -ar- srov. han. -r-)
udatný, odvážný, smělý, dobrý, švarný,
hezký. — Utvořeno od něm. hehr vznešený,
velebný, posvátný. Stran přípony srov. li
dové fajnský od fajn. (Jinak Kořínek LF
58.152: z něm. herrisch panský. Viz násl.)
heršovati sobě: pansky si vésti (ojedinělé, v
starší době). — Ze střhn. her sehen býti pánem.
Kořínek LF 58.152.
heršt stč.: primas; odtud herštovati. — Ze sthn.
hěristo princeps. Gb.
heřmánek: rostlina Matricaria. — Sic
hermánok hermancok harmánok harmanček
harmín armanček K. — Přejato, z němčiny; ta má
množství nář. podob: Hermel Hermlan Η er
mandel Η ermelkraut aj. (soupis u Marzella 3.70).
Jsou to lidové obměny latinského chamaemela t/v.
heslo: ujednané poznávací slovo, stč. též jiné
poznávací znamení, jméno rodové, pořekadlo aj.;
nč. dále heslový, heslovati. Sic heslo zvuk (Hviezd.
1.40), jinak t/v jako v češtině, navíc (zastarale)
'vzkaz' (rychtářský). Mor. u Příbora plur. hesla =
křik. Z češtiny je hl. heslo a pol. haslo heslo,
signál, devisa, odtud ukr. haslo a r. gaslo. — Psi.
gtslo. Lze je míti za zpodstatnělé neutrum Z-
ového příčestí od *g'tsnqti, viz
hesovati
klesnouti, nebo za „jméno nástroje" s příponou -
slo (g^s-slo): prostředek, jímž se něco prohlašuje
(příslušnost k jisté skupině, straně).
hesovati stč.: štváti (psy), poháněti před soud
(hesuňk půhon). — Ze střhn. Hessen (nyní
hetzen),
hever, již stč., 1 ° přístroj (opatřený klikou) na
zdvihání vozů, 2° klika k natahování kuše, 3° v
stč. argotu i šibenice (Táb). Msl. hevar. Sic. hever,
he(j)var, haviar. Vč. vy-hever ovát něco z něk. =
namáhavě vydobýti (přiznání apod.). Pol. hewar.
— Vše z něm. Heber, od heben zdvíhati.
hezký, již stč.; hezoučký, lid. hezoun, hezula;
klad. v ntr. hezý. — Souvisí s ukr. hóžyj čerstvý,
čilý, pryhóžyj vhodný, příhodný, r. {pri)góžij
příhodný, dobrý, švarný, hezký; pův. *god-jb, v
češtině rozšířeno o -ký. Základ je týž co v hod-ný,
(v)hod, hoditi se (Kořínek LF 58.280); -e- se
objevilo nejdříve snad (asimilací k záporce) v *ne-
hozký > ne-hezký, odtud zobecnělo (Meh NŘ
24.229).
hihlati se, hihňati se, za-zihlit se PS, mor. též
hihotat se, hynkat se; hyncit se Malý. —
Zvukomalebné. Podobný útvar k heslovému slovu
je ř. κιχλίζω t/v; jinak jsou u nás expresivní
přípony -nati, -otati. Zihliti se upomíná na hizlit
se, viz lyziti sě a hyzliti se.
hintov: kočár (v uherském prostředí); arg.:
kočár (vůbec). — Z mad. hintó t/v. Sulán PF
18.2.287.
hlad; hladový (stč. zpravidla hladovitý),
hladověti, nář. mor. sic. hladovať; mor. býti
hladem = o hladě; č. hladomor = hlad a mor; mor.
hladověnka rostlina Erophila, osívka: objevuje se
hojně za suchého jara a tedy věstí hlad. — Všeslo
vanské: stsl. glaďb, sic. hlad, pol. glód, r. gólod
atd. — Psi. *golďb, pravidelné o-ové jméno k
slovesu s.-csl. žlbdeti (sch. zudim žudjeti toužiti,
prahnouti po něě.); obdobně je tvořeno příbuzné
stind. gardha- m. chtivost, touha, ke grdhyati je
chtivý. — Specht Dekl a Ondruš°JC 9.153 spojují
*golďb též s gót. grědus t/v, a to jako 2 kmeny
Benvenistovy, I gol-d- Ugr-ed-, se záměnou Ijr.
hladký, hladina; hladiti (po° u° při°; ale vy°
za° dospělo — jako r. iz-gládit — k významu
Odstraniti'; uhlazený je za fr. poli, něm. poliert
přeneseně o chování jemném); msl. pohlazuje sa
= bude pršet (= na nebi vystupuje jednotná šedivá
clona místo rozervaných mraků); s-ové
intensivum bylo v krkon. hlacnout 'uhodit, praštit'
Jg {hladiti mělo též ironický význam 'bíti'); sk-ové
intensivum je v slez. hlazkať (pohlaskatMalý),
pohlázknúť, uhlazkaný (srov. pol. glaskaó hladiti,
lehtati a lit. glóstyti t/v); sic. též zdrobnělé hladkat
a pohládzat. — Všeslo -vanské: sic. hladký, pol.
gladki atd.; všude je i sloveso typu gladiti. — Psi.
stsl. glaďbk^ má protějšky v lit. glodú-s přiléhavý,
sthn.
166 hlava
glat hladký; u nás w-kmen glad~b byl rozšířen o
příponu -k*b; jiná rozšiřovací přípona -ro- je v lat.
glaber t/v z *gladh-ro-. Ide. prát var *ghladhús je
stavěn podobně jako jeho protějšek *dhraghús v ř.
τραχύς drsný (v. drážditi).
hladýš: rostlina Laseřpitium. Preslovo přejetí z
rus. gladys t/v. Jméno je snad od toho, že h.
šírolistý (rus.) má velké a hladké lesklé listy.
hlahol stč.: řeč, hlas, schopnost mluviti, způsob
řeči, promluvení, výpověd; nč. h. je spíše hlučná
směs hlasů, -iti hlučně zníti, obdobně -ivý a -ný.
Ale hlaholice, název písma, je z rus. glagólica. —
Stsl. glagol-b slovo, glagólo -lati mluviti; r. glagól
slovo, z csl., ale v nářečí je gologóliť žvaniti,
tlachati. Sic. hlahol, hlaholit, hlaholivý. —
Starobylý zdvojený útvar z *gol-gol-; podobné je
stind. ghargJiara-, jako subst. m. = hluk, jako adj.
= rachotivý, kloktající; příbuzno je i lit.
gargaliúoti chraptěti apod.; *gol- je též v hlásati,
v. to; u Slovanů tu ovládlo l.
hlaný val. sic, o stromu: hladký, bez suků,
pěkně rostlý, rovně vytáhlý; přeneseně o člověku:
ztepilý, štíhlý, lepý, vysoký (též vyhla-naný); sic.
hlano holé, volné místo. — Příbuzno je r. golómja
a nář. golómen' kmen stromu, prostý větví, z *gol-
me_, od golT>, holý; hlaný je tedy z *gol-m> <
*gol-mn-,b.
hlásati, dále hlásiti, hlasný, hlasitý, post v. hlas;
hlásný strážný, hláska bdění, stráž; nč. nář. dáti do
hlasu = rozhlásiti; nově i mluvnický termín hláska
(samo°, so'u°); hlasovati; mor. uhlásit překřičeti,
chod. vo-hláchat se ozývati se (nová přípona -
chati, mechanicky připojená k 1. slabice základu).
— Vše-slovanské: skoro všude i sloveso na -iti. Od
něho je sic. hlas, pol. dl. glos, hl. Mos, ukr. hólos,
r. gólos, stsl. glast, sin. sch. b. glas. — Psi.
*golsati: je to s-ové intensivum od kořene gól-,
který je i v hlahol. Jen čeština a slovenština mají tu
starobylé zakončení -sáti. *Gols-b (č. hlas atd.) je
postverbale. Příbuzno je něm. gellen zvučeti, s-ové
intensivum gelsen křičeti. Meh SPFFBU 1.85.
Dále je příbuzno (Brückner KZ 42.335, Ondruš JČ
9.153) lit. gafsas 'hlas', podobné postverbale jako
*gols'b, jenže se záměnou Ijr.
hlať: krystal (nyní zastaralé). Preslův výtvor asi
podle sch. golot fem. t/v, omylem vzatého jza
rusko-plnohlasný? Důrazně jej zamítá Čelakovský
Dod. Z češtiny je sic, nyní rovněž zastaralé, Mat.
Je i stř.-bulh. góloťb κρύσταλλος, led. Tato slova
souvisí s č. holot, viz to. — Č. Mat bývá též
omylem místo Máď = hladká plocha.
hlava: stč. též demin. -icě a hlávka; stč. -(iz)na
kapitola; -atý, -ní, -ný, -itý (toto u Kunštátu a val.
SvK); hlaváč rostlina jistá (nč. hlaváček = Adonis,
od nepoměrně velikého květu), hlavatice hlávkové
zelí (i nč. -ice t/v). Nč. odvozeniny: hlavní,
hlavice
hlaveň 167
(sloupu), hlaváč ryba vranka (pol. glowacz; od
nepoměrně veliké hlavy; sic. zkráceno ve hlác t/v;
srov. i pulec\)9 hlavina tobolka lnu (jinde:
domovní štít), hlavnicka (chod. hlavní nemoc,
klad. hlavnice, mor. hlavénlca) tyfus (postihuje
hlavu bolestmi a dočasnou ztrátou vlasů),
hlavaťha druh sekyry, dunajský losos (sic.
hlavátka, pol. glowacica, nč. i hlavatice), nč. holo-
hlavý, své-hlavý (hypostaso-váním spoje: kdo je
své hlavy); ohlav, -eň, ohlávka ( = co je ob hlavu,
okolo hlavy); viz i zhlaví, -ec; záhlaví nadpis;
záhlavec (stč. -ek), pohlavek, rána na hlavu, po
hlavě; úhlavní (= mířící v hlavu, srov. sic. letiet k
hlavě prudce dorážeti, útočiti), hlavo-lam, kruti-
hlav. — Všeslovanské: sic. hlava, pol. dl. glowa,
hl. hlowa, ukr. holova, r. gólová, jihosl. glava;
všude hojné odvoz. — Psi. golva, dokonalé
baltské protějšky jsou lit. galva a lot. galva t/v,
příbuzno je i lat. calva lebka, Otr^bski IF 156,
snad i arm. glux (*ghölu--kho-) hlava (Solta 298);
domnělé další příbuzenstvo je velmi nejisté.
hlaveň 1 ° stč.: čepel (nože, meče, šavle); nč.
přeneseně: přední, kovová část pušky (tj. vlastní,
důležitá část v protivě k dřevěnému držadlu,
kolbě, jako hlaveň meče je v protikladu k jilci). —
Pol. glownia (-Ó-) čepel šavle n. nože, r. golomja
t/v. Sic. hlaveň je asi z češtiny. — Asi z *gol-mn-
ja od *gol-m$, útvaru to od golt, holý, viz hlaný
(jde o holé, nezdobené, ,,hladké" části zbraně); v
místo m splynutím s hlaveň 2°.
hlaveň 2°: ohořelé n. hořící, opálené poleno,
oharek. — Všeslovanské: sic. hlaveň, pol. glównia
t/v a sněť, hl. luheú, dl. glowria, ukr. holovnja, r.
golovnjá sněť, sin. sch. b. glavnja ohořelé dřevo.
— Prasl. golvbúa; příbuzno je snad lot. galět (i
gä-) planouti, doutnati a stind. )válati hoří, plane;
*gvol- přesmy-kem > golv- + přípona -wia.
hleděti. Stč. hládati znamenalo dívati se,
hleděti (dbáti), hlídati i hledati; stč. hleděti bylo
dívati se, dbáti, patřiti ke komu (říditi se kým),
hledati; všechny ty významy lze odvoditi z
původního zrakového. Do nové češtiny se však
specialisovaly skupiny: — 1° hleděti, hlédnouti,
iter. -Mizeti: dívati se, nář. též hlídati, opatrovati,
varovati se (toho se neuhledis), pílen býti čeho
(hleděti si práce); postv. hled (básn.), vzhled do°
ná° o° 2oo° roz° vý-hled, adj. vzhledný, pohledný,
úhledný, nová subst. vyhlídka apod.; vm. ohlednut
uřknouti; jč. ohledy, mor. obhledy, ohlady (sic.
vohlady) námluvy (vl. obhlížení, shlédnutí
majetku nevěstiných rodičů; obdobné názvy v pol.
ukr. sch. sin.; k tomu náleží sic. voMadac >
vohlac nápadník). Imp. hledí byl komolen — a
pak znovu rozšiřován — na hle, hle-hle, hle-le, he-
le, heled, s osobními příponami heleme se, nář.
Mete, hlejte (o tom ZubatýNŘ 8.79n.); se
zájmenem: ten-hle, tenle > tendle, podobně sic.
hlad >
hlezno
hla, la. Rostlina hledík-, zkrácením z hleďna-mne
(tak je val.), nosili ji na ochranu proti hadům, věřilo
se, že když had na ni pohledí, že ztuhne (název
tedy byl zaříkadlem). — 2° hledati; ohledávat
(slepice, má-li vejce) bylo někde měněno (stalo se
termínem pro tu práci, muže nedůstojnou): zm.
vogldávat, voldávat, zm. jč. voldat LF 29.253-PS,
zvoldat PS. — 3° hlídati: jč. jvč. mor. znamená
hleděti, jč. starati se (Vydra), klad. číhati, h. se
dívati se (Hošek 2); hlídka, hlídač. —
Všeslovanské: sic. Madieť dívati se, Madať hledati,
pol. nář. glqdac, hl. hladac, dl. gledas, ukr.
hljadíty, r. gljadéť, sin. sch. gledati, b. gledam. —
Prasl. bylo gl$dq gl$děti a iter. gl^dajq gledati
(toto je stsl.). Příbuzná slova jsou: lot. glendět
hleděti, hledati, ir. inglennat hledají, středoangl.
glenten pohlédnouti aj. Kořen znamenal ne pouhé
vidění, ale úsilné hledění s odstíny všeho druhu,
proto je onen rozličný vývoj významu.
hlemýžď; stč. bylo též -ždz -šc a znamenalo i
želvu. Na jisté vě. oblasti znamená hle-mejzď
hlemejzdě chlemejžde chlemák žížalu (dešťovku), o
tom Utěšený SaS 22.21. — Útvar málo jasný. Snad
původní tvar byl glěmyšČb. Základu je příbuzné ř.
γλήµη sliz v oku, lit. glěmés pl. sliz, ř. γλάµων
krhavý, neboť hlemýždi, slimáci i žížaly nechávají
po sobě slizkou, lesklou stopu. Snad lze to slovo
děliti na glemy + šcb: v prvé části viděti jméno
znamenající „slizák", které by odpovídalo řeckému
*glěmón (stran y srv. kamy, kámen, proti ř. ακµών),
šcb by bylo příponové sk + jo + s, připojené k
nominativu, jako je připojeno ki> v kamyk'b, č.
kamýk (viz kámen). Zde by tedy byla přípona
většího objemu než je pouhé k, totiž sk. Ovšem je
to vše arci jen domněnka.
hlen, zahleniti. Z polštiny je orav. gliaň a val.
giáň nános bahna: studna je zagianěná zanesená
kalem, pluh za-ý zahliněný, louka podgiánená
„podkalená" B, s mylným l > u msl. zaguánit
zanésti blátem, smetím ap. Mal. — Sic. hlien sliz;
usazenina na dně řeky, bahno; pol. glan, hl. hlen
usedlina, r. gleri1 fem. šťáva, r.-csl. glěnt, hlen, sin.
glen hlen, bahnitý nános. — Psi. glěnt; jemu se
rovná ř. χλήδος mask. bahno, rum, ovšem je uznati
záměnu zubnic n\d. Meh LP 5.93.
hlesnouti; mor. u Jg hesnouti. Sic. Mes-núí. —
Pův. *g*bsnoti. Příbuzno je stind. ghóšati
prohlašuje, oznamuje, ghóša- mask. zvuk, křik,
volání, hluk. Ide. kořen byl gheus-, v našem
slovese je nulové ghus- > gts; l je od hlas.
hlezno, stě. též Mezen: kotník. — Všeslovanské
vyjma sic: pol. glozna (stpol. glozn), dl. glozonk,
ukr. hlézna, r. glézna, sin. glezenj gležen gležno,
sch. gležanj, b. glezen. — Starší glezbnT) -wib
~bna -bno jsou rozšířeniny původního *glezt, jež
má dokonalý protějšek
hlína
v stind. glaha- m. kostka hrací (pak i „hra v
kostky''): hleznová kost byla původně právě onou
„kostkou" (i ř. αστράγαλος je h^ezno i hrací
kostka!). Lit. slěsnas apod. je ze slovanštiny. Meh
Slavia 21.257.
hlína, hliněný, stě. též hlinný, hlinovatý; stě.
hlinník, hliněnicě (toto = jizba n. stavba z hlíny;
Hujer 1.78), nč. hliník místo, kde se dobývá hlína;
nč. od Presla hliník aluminium (je hojně obsažen
v hlíně). — Všeslovanské. Psi. glina, asi od glei-,
které je v pol. r. glej, střdn. klei hlína, ř. γλοιός
lepký hustý olej; značilo tedy hlínu mazlavou, jíž
byly vymazávány proutěné stěny, jíž „kaleny"
došky apod., nikoli prsť polní.
hlísta, Míst: ló žížala (deštovka), 2° škr-kavka.
Stč. obé, též Míše a chlíst; nč. (v prvém významu)
hlísta hlíst hlísí lista lésta Místa chlésta; hlíště
gen. -ete (přesmykem stíhle) klíště hlízdě hlejště
hlejžde chlejzdě, dále (zkřížením s hlemýžď)
hlemejžď hlemejždě chlemejžďchlemejžde
cMemák; oblasti a výklad jednotlivých podob a
další české názvy dešťovky udává (s mapkou)
Utěšený SaS 22.20 n. Prvý záznam štíhle má
Petera. Patří sem i Klaretovo šcíl. U Holic hlíště
žáha (od představy, že žáha vzniká, když se v těle
nějaký červ uští: mor. Místy šěíja, hlísta se mi
uscala). — Všeslovanské: sic. hlísta, pol. dl. r.
sin. sch. glista, hl. hlista, ukr. Mysta, pol. nář. též
glizda se zd jako v klad. hlízdě, b. a též r. glist;
významy: žížala (dešťovka) i škrkavka. — Stran
původu se zdá, že jsou to zpětné odvozeniny od
*glistati popř. *glizdati smýkati se VH (pol. i
klad. zd\), což jsou st-ová intensiva od *gleid-
(něm. gleiten klouzati); je r. nář. glezdať; ti červi
tak nazváni od namáhavého lezení; srov. lit.
slíekas dešťovka od slink- plaziti se. — Rostlina
Místník Neottia aj.: pomáhá od škrkavek.
hlíva: stč. jakási houba jedlá, ušlechtilá,
prodávaná spolu s hřiby, asi dnešní rod hlíva
(Pleurotus), odedávna oblíbený; chod. líva. — Sic,
dosud spis. a nář. (Zvolensko, Orava) hlíva. Pol.
nář. gluwa houba nejedlá, slizká (PF 12.426), ukr.
Myva masojed, hlíva, r. nář. glíva druh hrušek, sin.
gliva n. -vec hlíva, též krční otok, sch. gljiva něj.
houba. — Zdá se, že tu všude původní význam byl
jako v češtině. Náleží sem — s přesmykem
podobným jako při vlha > žluva — též mor. žluva
měkký otok u koně KtD, žuva nádor na kravském
vemeni, pol. zólw t/v. — Gliva přejato do ma-
ďarštiny v podobě gólyva houba i otok, odtud zpět
sic. golva, mor. a sic. halva nádor na dřevě. —
Psi. gliva; náleží asi k r. nář. glev sliz (na rybách)
a k lit. gléivěs plur. sliz, gleivcti pokrývati se
slizem. Laš. hlivěť, sic. hlivieť živořiti, p. gliwiec
kaziti se; gliva vypadá jako odvozenina od glivěti,
tedy původně asi = sliz na něčem kazícím se,
měkká slizovitá houba. Rod hlíva roste právě na
odumírajícím dřevě!
168 hlomoziti
hlíza: „naběhlost na těle nebo některé vnitřní
částce" Jg, nyní „ztlustlý nezelený zásobní nebo
rozmnožovací orgán rostlinný" PS-SSJS (např.
brambor je hlíza); v starší době je to zvláště otok
morní, zbujela tkáň rakovinová ap., nyní též
absces. Podoba hlíza je již stč.; jednou je doloženo
i stč. Μάζα; jč. hlouze LF 27.358, val. Múza (hnis
z rány), laš. sic. Múza. — Jak tušil již Jungmann,
je příbuzné s pol. guz boule, nádor (*gQZT>, viz
huzo). Dodejme, že Z je vkladné a zesilovací (§ 9);
jeho změkčení má funkci peiorativní. Stč. Mí- je
přehláskou z Mú-; ojedinělé Μάζα má ά ζ
přiklonění k žláza.
hlobiti 1°: stč. v-hlóbiti Alx. 2150; val. Mobiť
tlouci, zatloukati: zahlobiť^dú. do země, klín do
dřeva; vhlobiť hřeb do dřeva, zhlobit bednu z
prken; val. laš. sic. hlóbnúí udeřiti, krkonoš.
hlonouti Jg, sic. hloniť mlátiti, tlouci, práskati. Sem
patří i stč. ohlobně, ohlubně, msl. ohlobňa ohlovňa
ohlóbeň oblovňa roubení okolo studně LF 70.77,
vm. příhloba rukojeť vesla u plti. Přeneseně val.
na° sa naprati se (knedlíků), ba i h. = jísti. —
Vlastní význam je asi opracovávati dřevo, dlátem
vysekávati v dřevě prohlubiny (pro čep, spojovací
klín a podobné výčnělky) nebo (s v-, za-) vrážeti
čep, klín ap. do nějakého dřeva k tomu cíli
opracovaného, popř. (se s-) spojovati dvě dfeva
pomocí čepu; odtud tlouci ap. (nejen na klín, ale
vůbec). — Sic. Mobiť, pol. globic, sin. globsti,
globati, sch. raz- u- z-globiti, b. raz- z-globja s
týmž základním významem; r. glóba trám, žerd. —
Příbuzno je ř. γλάφω vysekávám (dutinu),
vyřezávám. Byla i forma s oslabeným vokálem:
gltbg > gtlbg (b. galbam dlabati, sin. golbem
golbsti a golbiti t/v), mající ekvivalent v ř. γλύφω
t/v.
hlobiti 2° val. laš.: prositi. Příbuzné je lit.
glabóti chlácholiti, prosbami příměti koho k čemu.
hlodáš: rostlina Ulex. Preslovo přejetí z jihosl.
(sin. gladež, sch. gladiš jehlice trnitá, asi od glad-,
tj. hladová, nekrmná bylina), ale s chybou péra.
hlodati, hlodavý, -avec; postv. hlod; odvo-
zeniny: mor. (o)hlodek, sic. ohlodok, slez. po-
hludka. — Všeslovanské: *glodq glodati (r. glodáť
atd.), jinak nejasné. Hláskami je mu blízko lat.
rödere t/v (V. Horák); snad je obé zvukomalebné.
U Slovanů přibylo g snad podle gryzti, hrýzti.
hloh: keř n. strom Crataegus. Z psi. glog-b,
zastoupeného všude (ale ruský význam je od-
chylný: dřín). Slovo asi „praevropské": souvisí s ř.
κράταιγος asi t/v. Slované, přejímajíce cizí slovo,
vypustili -tai- a k- spodobou ke koncovému g
změnili v g. Dvojitost Ijr nepřekvapuje! Meh LP
2.152; nesouhlasí však Mann S1EER 34.266.
hlomoziti 1 °: typické expresivní slovo s bo-
hlomoziti
hatým rozvojem hláskovým i významovým. Vč. h.
např. šaty = zmýceti, ošoupávati; hl. se např. na
klíně: o dětech, když — jsouce chovány na klíně
— místo klidného seděni všelijak se obracejí, vrtí,
pohybují sem tam, vzhůru, dolů, tlačíce toho, kdo
je drží; hl. se po stromech, o chlapcích, když
lezouce dřou se mezi větvemi a mýcejí nebo i
trhají si šaty; h. se po poli = dělati nějakou polní
práci (vybírání bramborů apod.) vkleče a s
popolézáním. Vždy je tu představa nepříjemného
tlaku, mačkání, dření (sem tedy dáme i u-
molousať), přílišné nebo zbytečné námahy. Nové
dveře se těžce otvírají, ale časem se to
vohlomejžďá, ochodí, vydře, že chod je hladký
(NŘ 18.58); bota hlomejzá Kt 6; slívy jsou
ohlomejzdané, je-li od přebírání sedřen s nich pel
(vosk); ohmejzdati (Šír) je odříti (kůru). Odtud je
obecné (h)lomoziti se a nář. hlomouziti namáhati
se. V sic. dále vývoj praskati > práskati = tlouci
(hrubým, tupým předmětem): je hlo-maždiť
lomoziti, ale i chlomaždiť hlemazdit mlátiti, tlouci,
práskati, cMomáznúť olomáziť olomúziť olomáždiť
praštiti, udeřiti něčím. S novou expresivní
příponou je mor. hle-chnit do holá odříti (strom z
listu), val. hlechnit sa mozolití se, han. nalechnit
se. Náleží do této rodiny konec konců i mozol.
Hlomozna dvoukolý vozík při děle: za T. Buriana,
nyní obnoveno jako vojenský termín. U jiných
Slovanů zachováno málo: bělor. hlamazdziď
praštiti, bíti po hlavě. — Příbuzno je lit. expresivní
glamzýti 1° pevně k sobě tisknouti, 2° mačkati; je i
nář. glamžúoti t/v, dále glemežúotis a lumžúotis ob
jímati se pevně („mačkati se" jako chlapec s
děvčetem), základ je glem- a gleb- v glébiúoti
chápati do náručí, glembtis bráti si, hrnouti si,
glembyti utiskovati atd. Celá skupina potřebuje po-
drobného výzkumu.
hlomoziti 2°, lomoziti hlučeti: viz lomiti 3°.
hlošina, tak i sic: strom Elaeagnus, dříve
též zvaný česká oliva u Mattiola. Jméno h.
přejal a upravil Presl z rus. loch lochovina
Zoc7wwmfc,-r£iejasného původu.
hloub: košťál zelný; han. hlób (u Kunštátu),
lób, msl. hlub, laš. hlub. Msl. híb Β 96 je analogií
podle poměru stlpj sloup. Nové české termíny
hloubek třen hub, hloubenka houba Eccilia. —
Pol. gleb, gen. -ia, sic. hlub, hl. hlub, dl. glub. —
Psi. αΙφτ>. — Je to asi totéž slovo co kloub
chomáč ap. (viz), jenže má náležité *g. Odpovídá
mu angl. clump hruda, chomáč, něm. Klumpen, šv.
lump chomáč, dále, ale bez g (§ 16), lit. lámbas
košťál.
hloucati: s° přízi = příliš tlustou učiniti Jgd. —
Asi s-ové intensivum od *hlutiti (srov. sin. gluta
boule, boulovitý nádor) nebo *hluditi (r. gluda
chuchval, klk).
hlouk: han. hlók místo v zahradě, kde se voda
stéká; k tomu patří snad i vm. hlčák
169 hluboký
I prohlubeň v řece, mělčí než zhlaň. — Obé nejasné.
Viz i hloucel Jgd.
hloupý: nemoudrý, pošetilý; stč. hlúpý, hlúpec,
hlupoň, hlupiti (jiné je nč. nář. hlupiti stíniti, viz!),
hlupeti; nč. hlupec, hlupák, hloupnouti, přihlouplý,
ohlupiti, ohlupovati. Msl. též zdrobnělé hlupkavý.
(Nč. hloupý a sic. hlúpy 'bezvýznamný, bezcenný'
viz pod pouhý). Sic. hlúpy, pol. glupi, hl. hlupy, dl.
glupy, ukr. hlupyj, r. sin. glup, I b. glupav. — Psi.
glupt. Příbuzno je isl. klaufl býk, nemotora, hlupák
(Stier, ungeschickter Mensch, Tölpel); původním
významem je zajisté 'hlupák'.
hloza msl. sic: sušené ovoce B-K, Múza Náb;
hlůzajhlóza pučálka na poslinek (Kol.); jm.
hluzovina, zm. hlomozina, hlomoza padal-ky n.
páběrky ovocné (kořist dětí; nikoli „nedozrálé"!).
— Zdá se (pouhá domněnka!), že východiskem
všeho je hlomozina = ,,to, proč se děti hlomozí po
stromech"; u však je podivné.
hltati: stč. též hltiti, hltác, hltavý, všude i
přesmykem lh-; nč. dále hlt (postv.), pohltiti, s-
hltnouti, hltoun, lékařský termín hltan; laš. haltať i
holdať, val. h(u)ltai, hutat. C. nář. klutati, postv.
klut, glut (piva). Sem patří i č. nář. loutati hltavě,
mnoho jísti (tak spr. Jg). S jinou intensivní
příponou st: shloustati shltati ČL 2.696. Viz i
poucat. — Sic hltat, odvozeniny -ák, -on, -aňa;
ukr. hlotáty, r. glotát, stsl. po-gfeštati, sin. gol-táti -
iti, sch. gutati, gunuti, b. gáltam. — Psi. glttajg
gl*btati; je to t-ové intensivum. Příbuzno je švéd.
nář. glupa, starodánské glube t/v (verschlingen),
nor. glufsa schnappen, schlucken. U nás tedy bylo
*gli>b-tati > gl'btati.
hluboký: stč. dále hlubina, hlúbě (vz-hlúbi = na
hloubku), hlúbost, hlúbati (= jíti do hloubi záhady,
přemýšleti); nč. ještě hloub (v hloubi duše),
hloubka, hlubáň (vedle toho klubán, pd. kolban,
ukr. kovbanja), hloubiti, hloubati, prohlubeň; nář.
často hlyboký (y podle protikladu vysoký, Hujer
1.79 n.), ojediněle i hy-, hu-: val. huboč, asi roklina
(Podešvová), hubočí hlubočina B, hybo-čina Kš.
Bylo i pomístní jméno Hluboöek a osobní jm.
Hlubocký, SbMusSpol. ve Val. Meziříčí 13.6 a
13.12. — Sic hlboký (lf jako v sch. nář. gubok),
hlbina, hlbočina, híbat, híbit; pol. gl^boki, glqb,
glebina, hl. hluboký, dl. dlumoki, ukr. hlubókyj, r.
glubó-kij, sin. globok; s -y- též nář. v hl. dl. pol.
ukr. r. — Stsl. a psi. glqbokt. Základ glqb- je týž co
stind. gambh- v gambhas- hloubka, gambhira-
hluboký, je však zesílen o í (§ 9); -ok'b je zajisté
přidáno podle oposita vys-olcb, srov. i šir-ok*b a
^dálj-oki, > daleký, vesměs to adjektiva pro velké
rozměry. — Sic hlboký (l, nikoli lu) upomíná na b.
dálbok a sch. dubok (u z l) 'hluboký': v těchto se
projevil vliv slovesa b. dálbja a sch. dubem
hlučeti
'hloubiti, dělati dutinu', takže glób- bylo tam
nahrazeno slovesným kořenem dlb-; slovenština
má také dlbai 'dloubati', ale vliv toho slovesa se
zde omezil jen na střed kořene, h už nezasáhl. —
Také dl. dlu-moki 'hluboký' ukazuje vliv předpo-
kládaného *dlubaé; je tu i záměna retnic b\m.
hlučeti; stě. hluk byl nejen zvuk, ale i hlučící
zástup, dav, množství lidu, oddíl vojska,
komonstvo (ně. tak dosud hlouček a vm. huk (hub
huk, peněz huk 'mnoho' ÖÖF 2.73); stě. hlučeti,
ně. -eti; stě. hlučiti zástupem ohraditi, h. se valiti
se zástupem; ně. shluknouti se, post v. shluk, stě.
ně. hlučný (dosud u Paky: hlučnej pout = valná,
slavná pouť); jen zvuků se týká stě. hlučeti, ně. -
eti, hlukot, han. zhuk hluk (Rous). Sem i zm. hluky
pantofle s dřevěným spodkem, dřeváky; též msl.
h(l)uk. — Sic. hluk hřmot, hlučný hlasný,
hřmotný; rušný; hlúčik, hlučok skupinka, hlouěek;
pol. z-gielk hluk, vřava (stpol. bez z-), hl. holk,
sin. golk, b. gálč, r. golk hluk, hřmot ap. — Psi.
gtlk^, původu nejasného, vypadá jako expresivní,
,,lomené" zdvojený útvar (stavbou připomíná sic.
hurhaj pokřik, hřmot).
hluchý, (o)hluchnouti, ohlušiti, stě. ná-hluchý,
z toho obměnou ně. nahluchlý, stě. (o)hlechnúti,
dosud chod. vohlechnout ohluchnouti; odvoz,
hluchan, -ant; hlušec tetřev, při tokání neslyší. H.
znamená i prázdný (: hluchý klas), nepravý,
nevlastní: hluchá kopřiva, z toho Preslovo
hluchavka Lamium, Musice > vě. hrušice druh
podřadných sliv. Msl. sic. za-hlusii silným úderem
zabíti, vlast-ně^úderem na hlavu omráěiti (srov.
za-hlavit NŘ 18.200), původně o jistém způsobu
lovení ryb (tloukli mohutnými údery palicí nebo
týlem sekery na led, pak vyrubali v ledu díru a
,,ohlušené" ryby vybírali; WoP 216; i pol. gluszyc
je o rybách!). — Všeslovanské: pol. gluchi atd.;
nulové gťbch- je též v stpol. o-kchnqc (z *o-
glchnqc), r.-csl. o-gl'bchnuti ohluchnouti, sin. za-
golhniti ucpati se, udusiti se. — Psi. gluch'b, o-
gltchnoti: slova velmi starobylá, o ěemž svěděí
přítomnost střídy. Sloveso souvisí s lit. nář. klúsas
nahluchlý a glusnús pozorný, kterážto adj. jsou
příbuzná se slyšati a s lit. klausýti poslouchati;
mohou býti chápána jako nahluchlý = usilovně
poslouchající, kdy na zaěátku bylo ještě Je, nikoli
už slovan. s; toto Je ztratilo palatál-nos£ (jako v
klausýti) a sonorisovalo se v <?. Je-li tomu tak,
mělo gluch'b povahu eufemis-mu nebo „tabuové
antifrase". Κ ogl'bchnoti bylo v slovanštině
přitvořeno adjektivum se střídovým o v kořeni,
tedy se sekundárním *ou ( > u), gluch'b, podobně
jako k oslbpnqti přitvořeno slěpt.
hluma stě.: herec, kejklíř (Klar., též příjmení).
— Z charvátštiny přejato v 15. stol. (Flajšhans Sb.
Pastrnkův 28). Jde o slovan.
170 hmožditi se
glum*b šprým, žert, jinde dobře zastoupené a
příbuzné se stangl. glěam žert, hra atd.
hlupiti nář.: stíniti, a tím mořiti užiteěné
rostliny. Jvě. zeď Jůupí zahradu, zahrada je v
Jilupu; lup, gen. -i, místo stinné po celý den CL
1.173. Přeneseně mráz uhlupí trávu LF 69.248. —
Přeneseně i sic. pole vyhlupelo Kuk. 12.140, pod.
24.114 = ztratilo plodnost, keď sa země nepovázajú
(ne-hnojí), zfdúpejú Kuk. 24.112. — Zřejmé
příbuzenství s plh (viz) a s lit. spilgti nutí pro toto
hlup- vycházeti z *hlp- a uznati přesmyk souhlásek
p-h > h-p. Hlupiti by se rovnalo litevskému
faktitivu *spilginti 'ěiniti, aby něco hynulo
nedostatkem světla'.
hmatati, -avý, hmátnouti, postv. hmat; u V.
Hájka hamtati Jgd; han. mátat; nář. na hmátku na
draěku PS = na hmatačku Jg = na chmatku Hod.;
krk. hmatačka hra na slepou bábu Jg. Totéž je
šmatati a chma-tati: původní význam i tu byl
hmatati, nikoli chopiti (sic. dochmatkať sa =
dohma-tati se; klad. chmátrat, (o)šmátrat
ohmatati); tento druhý se k chmal- dostal ze
základu chvat-1 chyt-. — Sic. hmatat t/v jako v ě.,
demin. hmatkať; postv. hmat. — Původní je
mátati, h- š- ch- jsou zesilovací přídavky. Souvisí s
makati (viz).
hmota: stě. doloženo jen v Laktiferu (více však
hmotný); jinak několikrát u Saliěetiho, zde jako
homota a s významem vlhkost v těle, hnis (toto
podle něměiny, viz nář. materie t/v). Ně. spis. se
stává důležitým termínem a vytváří další
odvozeniny. Z nářeěí sem patří hamatný, s
přesunem o-o > a-a, v. to. Sic. hmota, hmotný aj. z
ěeštiny. — Lze vyjíti z hom-ota. To vypadá jako
jméno typu dobr-ota, tj. odvozeniny s příponou
ota, oznaěující vlastnost. Je-li tomu tak, bylo by
základem nezachované *gom*b, znamenající asi
naplněný něěím (o lodi: nákladem ap.), příbuzné s
ř. γέµω jsem nacpán něěím, jsem pln něěeho.
„První o vypadlo patrně přichýlením k slovesu
hmatati, které je sice jiného původu, ale patří do
téže významové oblasti: hmota je to, co hmatáme"
^V. Kůst).
hmožditi: mačkati, drtiti,po-. Stě. doloženo
namozdéný pohmožděný, bez h je i chod.
pomoždenyj; las. za-muždiť prase, zabíti. Hmozditi
postel, h. se v posteli D, z toho nyní hnízditi se v
posteli. — R. mozziť bíti, drtiti, pol. miaždzyc, sin.
moždžiti, sch. gmežditi maěkati, drtiti. — Toto h. je
asi od kořene ide. mag-, který je (v zdlouženó
podobě mag-) v magati, viz mačkati. Jest vyjíti od
intensiva *mog-skati > *mog-zgati > mozgati,
přešlého do 4. třídy: *mozdžiti {z má r. razmozžiť
rozdrtiti). H- je asi přídavek, vyjadřující intensitu
děje. Viz i možděn. Stran h- viz § 16.
hmožditi se: namáhati se, lopotiti se; ojediněle i
přechodné h. 'trápit, mořit, týrat\ Odpovídá mu ř.
µοχϋ-έω t/v (tak již Jg)»
hnát
jenom se navíc vyznačuje pův. medium
„dynamické"; h má stejný důvod jako u
předešlého hesla. — Od aktivního zhmož-diti
unaviti, umořiti, utýrati PS je zhmozděný (= r.
izmozdennyj udřený, vysílený); žď bylo
zjednodušeno v ž: zmožený unavený, vyčerpaný
(přenes.: opilý), což se mylně chápe jako
participium od zmoci 'zdolati, přemoci'. Podobně
namožený zmořený, udřený, je vlastně
nahmožděný, od nahmozditi PS. Zde dokonce
vzniklo zpětnou analogií nové sloveso namoci se
(a dále namáhati se, post verbale námaha)
'nadměrnou tělesnou prací si způsobit churavosť, a
nezvratné namoci koho: schody jej namohly PS.
Ve zmožený a namožený lze ostatně vidět zbytky z
doby, kdy hmožditi se nemělo ještě h; viz § 16.
hnát; v C. i Mor. znamenal i spojná dřeva mezi
sanicemi (byla původně na obou koncích, kolem
dlabu, tlustší, upomínala tak na stehenní kost s
klouby). (Něco jiného je laš. hnát 'špalek', viz
nátoň.) — Sic. hnát končetina (obyčejně noha),
silná dlouhá kost v ní; pol. gnat kost, nář. i ona
část saní; sin. gn(j)at kýta, sch. gnjat, knjat
holenní kost. — Psi. gnaťb (v sin. seji. mladé
expre-sivní změkčení); příbuzné je sthn. knoto,
knodo (nyní Knoten), pův. kloub na těle, kolínko
na rostlině (travině); tento význam se právě hodí k
našemu; jde o pevné ztluštěniny článkovací,
klouby, potom tak nazvána kost s klouby na obou
koncích. Něm. slovo znamená přeneseně i
zauzlinu v tkanině. Nejasný je poměr samohlásek
při sev. knud-; germanisté mají u za původní,
něm. o je prý za toto u; ale snad bude možno sev.
u vysvětliti jinak.
hnáti, zenu. Stupně: 1° gtn- v inf., dále
(vy)hnanec. — 2° od gon-: hon hnaní, ale stč. i
trať polní (snad odtud, že při pasení se dobytek
vyhání vždy jen na jedinou trať) a míra polní (asi
125 kroků; podle Moszyn-ského 2.121 snad od
toho, že tu trať dokázal potah přejíti bez zastávky
nutné pro oddych; zpravidla se tedy na konci honu
potah obracel; byla-li trať delší, byly zastávky i
zevně vyznačeny, což je doloženo od Votjaků,
nevelkým zvýšením hlíny, vzniklým od toho, že ji
tam oráč seškraboval s radlice); pod. lat. actus
znamená nějaký rozsah pole; adv. honem = instr.,
pův. během, rychle; honiti, po-hon, prů-hon
(původně široký pruh země jako cesta pro dobytek
vyháněný na pastvu, též kdysi příhon; o tom Hujer
1.245); shon, výhon(ek), stč. půhon od pohnati (k
soudu), ohon (srov. oháňka ocas; v obrozenské
době uvedl ohon do básnické řeči Jungmann, v.
Čvl. 2.89); náhon strouha, jíž se nahání voda na
mlýn nebo na pole, na louku, úhon(a) od uhnati si
ostudu, hanbu, záhon (viz zvlášť!); honice <
honěnice, honička; honba, honební, honitba;
171 hnida
honec stč. též rychlý posel, jedoucí napřed (přen.
stč. žertovně honečky bradavice prsní či ženské
prsy?); pohůnek; náhončí (srov. vč. nahnat si
dívku = namluvit); nář. hánet se (toto Hal 108),
honcovat (honckať honác(k)ať huncovat honyjcet)
se běhati se (o samicích zvířat)y srov. dat nahonit
sa-micu u Frenštátu (srov. dl. gaňcaš se běhat se).
— 3° gan-: stč. haněti, dosud jvč. hanět Hoš 2,
jinak nč. jen s předponami, odtud sháňka, naháňka,
oháňka, přeháňka. Sem patří i vm. zháňat
skotačiti, dováděti, rejditi, expresivně > zgýňať t/v,
zhůnka toulka. — Všeslovanské: sic. ženie, hnať,
pol. zon§ gnac atd., všude i četné odvozeniny. Psi.
ženq g'bnati, gon'h, goniti, ganati. Kořen *gen-, v
infin. kmeni je vsak oslabení zde s t, nikoli s
normálním b. Stran ^ myslí V. Kůst, že je vlivem
původní labioveláry, srov. g*brdlo, hrdlo, proti
žer-ρ. Příbuzné je lit. genii giňti t/v, a ganaü ganýti
(toto jen o pasení dobytka), obdobně lot. dzenu dzit
a ganit, stpr. guntwei hnáti, dále staroirské ben- v
inďair-ben odháněti (vertreiben) (6 < gu), konečně i
het. nanna- hnáti (treiben), kde jest uznati asimilaci
g-n > n-n.
hnědý, hnědnouti; již stč. záhněda, jistý
minerál. — Sic. hnědý, p. gniady, ukr. hnidyj, r.
gnedój. — Souvisí asi se snědý, vlastně s jeho
výchozím slovem *mědý. Po připojení g, § 16,
nastala hlásková změna gm > gn (= sblížení míst
artikulace) jako v č. nář. mělký > hnělkej a v mzet
> hnizet. Jsou i jiné domněnky, viz ESX a Kořínek
LF 61.42, v. i Herne 61.
hněv, hněvati (se), hněvivý. — Všeslovanské:
sic. hněv, pol. gniew, gniewaé atd., skoro všude je i
sloveso na -ati, stsl. též na -iti (drážditi). — Psi.
gněvb a gněvajq gněvati. Původ nejistý. Snad
možno je spojiti s nítiti, v. Kořínek LF 61.53; srov.
roz-, za-nítiti něčí hněv, z. se hněvem, pův. gnětiti,
a to tak, že od prastarého základu ghnéi- bylo
odvozeno frekventativum gně-vati se, což význa-
mově zúženo na rozněcování zlostné, hněvné, a že
gněvb je postverbální. Jiná možnost: srovnat je s
lit. ojedinělým ko tu pasniěvojai (= supykai = proč
jsi se rozzlobil), cit. v Liet. kalbotyros klausymai
3.202.
hnida, nář. (Bosk.) hinda; stč. hnidavect jakási
rostlina (nč. nář. hindavec) a nč. hni-dák rozličné
rostliny, domněle proti hnidám dobré. —
Všeslovanské: pol. dl. sin. b. r. gnida, hl. hnida,
ukr. hnýda, sch. gnjída (zde hanlivé změkčení). —
Psi. gnida; jinde slova podobná: lit. glinda, lot.
gnida, dán. gnid, sthn. mj (nyní Ν i β), něm. Knitte,
lat. lens gen. -dis, ř. κόνις - ιδος, ir. sněd, kymr.
nedd. — Snad lze spojiti ta slova tak, že by se za
tvar původnímu nejbližší pokládalo lat. lens, a to z
Hind; podobu Hind dosvědčuje i litevština, viz
níže. Se zesilovací předponou ko- spojené
*kolind asimilací
 hníkati
dalo *konind, pak druhé η disimilací vypadlo: ř.
*konid-s dalo κόνις; s protetickým a je *k(o)nid-s
v arm. anic; o vypadlo v germ. *knid-ä;
„pohyblivé" s má *s(k)nid-ä v ir. sněd (v. i Ernout
BSL 41,104). Baltoslo-vanština oslabila ko v go,
přitom o vypustila: s nezměněným lind je lit.
glinda, ale už η má *gninda v lot. a slov. gnlda;
zde in před souhláskou dalo l, § 7. Původní
atematické Hind, dále neprůhledné, přecházelo
tedy zpravidla (vyjma lat. a řečt.) k α-kmenům.
Něm. Knitte bude ze slovanštiny.
hníkati, hniceti: rzáti (o koni); ječeti Ppz,
fňukati B, plakati KpU, smáti se Z, smáti se na
celé kolo Šr. — Zvukomalebné hní-a přípona k.
hníkat se nář.: drážditi se, škádliti se Jg-B (ne:
„hádati se"!). Han. ,,o kobylách v době páření se
říká, že se hnikají" KpU. — Nejasné.
hníkať sa mor.: zaměňovati něco za něco.
Původ nejasný.
hnípat vulg.: spáti. Je příbuzno (nikoli z
němčiny přejato; opačně Jjčř 51) s něm. nippen,
zdřímnouti si, dále (s a) se stangl. hnappian, angl.
nap dřímati, střhn. napfen klímati, něm. dial.
nafzen. Z původního infinitivu *hnip-ti je mor.
hnit spáti, lidovou etymologií chápané jako
totožné s hniti kaziti se hnilobou; proto i han.
zhnilé = ospalý; pod. pomoř. gňic dlouho spáti.
hnisat msl.: sbírati,, shrómaždovati do zásoby,
na° si. B. — $-ové intensivum od *gnib-a-ti (tedy
z *gnib-sa-ti), příbuzného s ř. γνίφων lakomec,
skrblík, a se σκνϊπός skrblický, skoupý; o ekjg viz
§ 11.
hnisati, od toho už stč. zpětný útvar hnis; ten
znamenal nejen tálov, ale i sněť, výkaly a
podobnou nečistotu. Nč. hnisavý aj. Ve třech stč.
dokladech je spojení s óerv: pomni, žes hnis a crv
hnisá; člověk ješto jest hnis a červ; hnisný učiňen
jest, od červóv umřel a zcepenel. — Gb má v
heslech na prvém místě hnus-, ale snad neprávem:
doklady mají i, jen jediný má hnus, asi písařovou
záměnou s hnus 'nausea'. Povědomí mluvících
spojuje hnisati s hniti. Je to asi s-ové intensivum;
poněvadž 5 nepřešlo v ch, jest v i třeba viděti
původní bj (jako je v stč. hňú z gnbj-jo); po ,; se s
neměnilo (srov. stsl. na-smisati s$ ze *smbj-sa-ti,
v. smáti). Tedy *gnbj-sa-ti. Stran s srov. misati.
Původně se h. kladlo asi o snětí rostlin (domněle
způsobené od červů): pšenice (gen.) hnisivost
přivodí.
hnísti; stč. hňetu hňésti; stč. hňetenicě placka z
hněteného (ne kvašeného) těsta, nč. nář. hnetanka
hnětynka netynka (h)nětínka mje-tínka mětanka
hnětka hnetek rozličná jídla; I u Kyjova pohnetat
něčím = opovrhovati. — Všeslovanské: od gnet-:
sic. hniesť, hnetie, r. gnetú gnestí, obd. pol. ukr.
sin.; změkčením sin. sch. gnjésti; od iterativního
gnet- je stsl. |
172 hnus
I ugnetati, dl. gněsié aj. — České tvary slovesa I
jsou od gnet-, ale v stč. jsou i 3 doklady na hnet-, na
toto ukazuje i nář. hnetek a netynka. Valaš. po-
hnětat se tlačiti se, lenošivě obcházeti (stran
významu srov. něm. sich drücken t/v) je z ukr.
pohnitátysja t/v; patří sem i vm. hníkat se povalovati
se ? — Psi. stsl. gnetg gnestí; příbuzno je něm.
kneten, stangl. cnedan t/v.
hniti hniji 1°; stč. hňú hniti; odvozeniny stč.
hnilý, hnilet, hnilost, hnilice; nč. nář. hnilica,
hnilička, hnilka (= pd. gnilka); hnilák je rostlina
Mono tropa, bez listové zeleně. — Všeslovanské:
sic. hnit, pol. gnijg gnic atd. — Psi. gnbjq gniti; k
tomu přísluší střídové gnojb, viz hnůj. — Kořen
byl asi *ghněi-; znamenal původně tříti, roztírati,
reiben, zerreiben; je u nás v nítiti. Pak by útvar
gnbjq odpovídal stind. pasivům (mají příponu -ja-
a v kořeni slabý stupeň), byl by z gnbj-jo- (jj
zjednodušeno v j). Význam se pochopí z pasivního
,,býti rozrušován ve své konsistenci, přiváděn k
rozkladu".
hniti 2°: spáti; viz hnípat. hnízdo, stč. hniezdo; nč.
hnízditi o ptácích: stavěti si, míti hnízdo (ale h. se
vrtěti sebou, např. v posteli, viz pod hmozditi). —
Všeslovanské: sic. hniezdo, stsl. b. dl. gnězdo, pol.
gniazdo, r. sin. gnezdo atd. Skoro všude je i
sloveso na -iti. — Psi. gnězdó: souvisí jistě s ide.
*ni-zdo-s < ni-sd-o-s (předpona neznamená pohyb
shora dolů, srov. i ničí, -sd-je nulový stupeň od
sed-ěti; celek: asi „usazení"): ind. nidá- m. n., arm.
nist, lat. nidus, ir. net, sthn. nést, lit. lizdas, lot.
ligzds. Stran g viz § 16; e zůstává nejasné (je snad
vlivem slova *sedlo, viz sídlo?). hnizet: viz mzet.
hnůj: stč. hnoj hnis, mrva; hnojný; hnojová
voda > hnojúvka; hnojiste; hnojiti je dvojí: 1° stč.
faktitivum = činiti, aby co hnilo (Antikrist kazatele
v žalářích hnojí), sem patří h. se = hnisati, 2°
mladé denomi-nativum h. pole. — Všeslovanské:
sic. hnoj, pol. gnój, r. sin. sch. b. dl. gnoj, ukr. hnij,
hl. hnoj; často i sloveso ve významu 1° nebo 2°
nebo v obou. — Psi. gnojb je od gni-ti (hniti) jako
bojb od bi-ti; také gnojiti 1° je starobylého typu.
hňup doloženo od 1588, hňupec Reš Sir; nč. též
hňupák. — Slovo silně expresivní; snad z hlupák
t/v; hl bylo nahrazeno výraznějším hň, chň,
obvyklým v slovech hanlivých, jako
hňápatjchňápat, chňára ap. • hnus: odpornost,
(z)hnusiti (si), hnusný, -sivý. Vedle toho nč. hnis
tálov, hnisati, hnisavý. — Jinde také význam hnus,
ošklivost: v sic. hnus, sch. ghusan, gnusiti (ale
gnus, s expr. změkčením gnjus, je též mrva, špína),
b. gnus, -en, r. gnusno, bělor. hnjusnyj, hn(j)usic.
Ale pol. gnus = lenoch, gnusny líný. Sch. gnus je
též hnůj, r. gnus je
 hnusit
asi neřád (myši, komáři, mouchy, červi), smetí. —
Základní význam 'Ekel' (z něho se pochopí neřád,
žoužel, špína, srov. hyd) spojuje gnus-b s lat.
nausea a ř. ναυσι'α t/v. Pak arci je třeba uznati,
poněvadž to slovo označuje pojem citově zatížený
záporně, že přistoupilo g (o tom v. § 16) a
změkčení na n, že s představuje expresivní
geminaci (totéž platí o nausea a νανσία; τι ν
ναυτία je lidová etymologie, jako by slovo bylo od
ναύτη; lodník, tedy „mořská nemoc").
hnusit mor.: tísniti, zmáhati, kaziti, z° u°; vm.
hnus rozdrcená sláma n. seno, mor. po-hňusky Β
309 popiplané zbytky jídla. — Odpovídá mu lit.
gniáuzyti tlačiti, mačkati, jenom místo náležitého z
je u nás neznělé s. hobezný stč.: hojný. Stsl. psi.
gobbZb t/v. — Gót. gabéigs t/v přejato do
slovanštiny; -*g*b baudouinovskou palatalisací
dalo -bdzb > -bZb. V češtině se zachovalo též jako
obih (viz).
hoblík, hoblovati, hoblice, vulg. dáti hobla; stč.
hobl mask., hoble fem., hoblík. Sic. hoblík,
hoblovat. — Z něm. Hobel.
hoboj, doloženo od Rohna. Z fr. hautbois (vl. =
dřevo vysokého zvuku).
hobra: lehká stavební deska, vyráběná
lisováním z dřevitých vláken. — Slovo zkratkové:
vzniklo v Německu podle názvu firmy
Holzindustrie Braunau. K. Sochor, Lit. noviny
1959, č. 50, SSJČ.
hód znamenal v č. svátek s bohatým jídlem, pak
i jen hostinu. Je pak Bozi hod vánoční,
velkonočmV svatodušní. Mor. hody = ě. posvícení.
Odvoz, hodovati, hodokvas; stč. hody váleti, odtud
hodoválek = kdo po hodech chodí. Zajímavé je stč.
(u Štítného) adj. hodují 'hodný, vhod jsoucí,
přiměřený, náležitý', relikt starobylého způsobu
tvoření (ide. *-ou-jo-). — Sic. hod = hostina,
hodovat, pd. hody = hody, hostina, svatba, hl. hody
= dl. gody = vánoce, sch. god sváteční den, sin.
god svátek, výroční svátek. Stsl. goďb, r. god =
rok. — Bylo i stč. pozdě hodě = pozdě v čase.
Odvoz, hodina, pův. chvíle, čas, pak v č. a sic.
bylo užito jako termín pro 1/24 dne. — Zdá se, že
goďb je příbuzné s něm. Tag den (germ. dagha-),
je však třeba uznati přesmyk souhlásek. Není však
jasné, v které řeči nastal, zda v slovan. či v germ.
(domnělá souvislost slova Tag s *deghó pálím je
pochybná). Výchozí význam byl 'den' jakožto
významný mezník společenského života, jako jisté
datum (den slavnosti náboženské nebo výroční,
den dospělosti apod., sch. god je Festtag, sin. god
je Namenstag), kdežto dbnb byl myšlen jen jako
protiklad noci (srov. ve dne v noci), jakožto světlá
část 24hodinové jednotky času (je od *dei- zářiti,
svítiti). Toto určení bylo ovšem blíže vyjádřeno
přívlastkovým adjektivem: je ještě boží hod, srov.
střhn. heilige tage = velké církevní
173 hodoňka
svátky. Odtud lze pochopit vývoj k významu 1°
hostina (= slavnostní den), 2° pravý čas, vhodný
čas (stsl.), 3° rok (r. ukr. sch.), neboť týž den
příštího roku byl lhůtou pro placení dluhu,
důvodem pro oslavu trvání něčeho apod.
hoditi: stč. hoditi se koho = strefiti se koho (tj. v
pravé místo zasáhnouti) při vrhání oštěpu apod.,
odtud neobvyklým vývojem h. = vrhnouti (kopí,
kámen, pak cokoli jiného). Významem blízké trefiti
objasní i další významy: přihoditi se přitrefiti se,
postv. příhoda; nahoditi sě natrefiti se, post v.
náhoda, náhodný. Uhoditi . někoho ( > úhoz)
'udeřiti' je od staré větve významové ,,vrhem oštěpu
apod. raniti". Nč. dále — od významu „mrštiti" —
rozhoditi, (roz)liázeti, -hazovati; zvláštní a
ojedinělé postverbale je vyhazov. Nově přehoz
podle Überwurf. Pohoditi něco bezcenného, odtud
pohodný = muž mající obstarati pohození,
odklizení mršiny. Chod. h. se zbortiti se (o dřevě)
je kalk za sich werfen t/v. — Sic. hodit vrhnouti,
mrštiti atd. — Příbuzno je lot. gadit trefiti, získati,
nalézti, -ties nalézati se někde, objeviti se
(zpravidla znenadání, náhodou), udáti se, přihoditi
se, stnor. henda t/v a dále snad, s neznělým k, lat.
cado padám v ac-cidere přihoditi se (kořen pro
,,padati" slouží tak i jinde: ř. συµπίπτω, stind. ni-
pat- aj.; Buck 658). hoditi se, býti vhod (postv.),
vhodný zá- pří-, laš. hodlivy; shoda, shodovati se,
shodnouti se, dohodnouti se, dohoda; pohoda,
nehoda ( = nevhod přišlá událost); dohoditi komu
co = vhod obstarati. — Sic. hodit sa, vhodný. — Κ
těmto významům se hodí střdn. gaden hoditi se,
líbiti se, stfrís. gada spojovati. Viz i Zubatý
1.1.130n.
hodlati, spis. 'zamýšleti'; vvč. u Kun-valdu =
hádati, mysliti (v. NŘ 18.200); msl. u Kyjova
uhodlat uhodnouti; spis. odhodlati se. — Sic.
ojedinělé hodlat je asi z češtiny. — Náleží zajisté
do rodiny slova rozhodnouti se, l je však nejasné.
hodný: mající dobré, kladné vlastnosti, dobrou
povahu; způsobilý, poslušný; oprávněný, vhodný;
velký, značný SSJC. — Sic. hodný, hl. hódny, dl.
godny, p. godny, ukr. hóden, r. gódnyj, sin. goden,
sch. godan, všude s významy více méně
podobnými jako v č. — Zdá se, že je možné je
přiřaditi k ř. άγαυός 'dobrý', germ. *gö/fa t/v (něm.
gut atd.) a (s přesmykem souhlásek) k ir. dago-
'dobrý'. Některé významy projevují ovšem vliv
slova hoditi se.
hodoňka msl.: ,,zimnice, nazvaná tak od města
Hodonína; v jeho bařinatém okolí zvláště řádívala"
B; též hodoňka, hoduňka. — Zslc. hodoňka
hodoňka ap. je motýl, obyčejně bělásek, ale u
Malacek je hodoňka = vážka (řád hmyzu
Odonata). Slovo h. = zimnice bylo přeneseno z
Hodonínská do
 hofer 174 holeň

,,Morav, dolu" (zslc. rovině při dolní Moravě), na I hokuspokus: přejato snad z němčiny, ale v 2. části
Myjavsko a Trnavsko; „dostalo ještě další se cítí č. pokus a proto se posouvá význam na
význam motýla nebo vážky jako domnělých 'nepromyšlený pokus'; původně znamenalo asi
představitelů, nositelů anebo šiřitelů nemoci kejkle. Původ nejasný. Domněnek je několik.
hodonky'' (o tom všem Vážný JM). Nejspíše to je ,,asi rouhavé pokroucení slov hoc est
hofer stě. a dosud mor.: podruh. Sic. hofier. — corpus meum (= J^oto je tělo mé; ve mši při
Ze střhn. hovaere, hofer majitel dvora; u nás se pozdvihování)" (Šmilauer).
význam pošinul (Gb). Fem. val. hofrava („doklad hokynář, fem. hokyné, obé již stč. Ze střhn.
již z 1647 v ÖMM 1901, 292." S.) asi z Hof-frau. hockener t/v. — BEL hokar, p. hokarz jsou však z
hohol: druh kachen. V stč. doloženo jen jako něm. hocker (Bielfeldt 147).
osobní jméno Gogol, jinak zaniklo (je to druh cizí, holá! interjekce volací, tak i sic. Pd. hala. —
k nám jen v zimě přilétající). Ně. převzato Asi z něm. holá t/v (A. Kraus NŘ 8.168); podle
Preslem z pol. gogol nebo r. gogol; je též ukr. Zubatého NŘ 8.78 je však domácí.
hohol. Sic. hohol je asi z češtiny. — holandr 1° stroj na mletí hadrů, 2° stroj na
Zvukomalebné, napodobuje jeho gágání. dělání krup. — Z něm. Hollander tj. Holandan;
(Šmilauer NŘ 24.132.) stroje ty přišly z Holandska. — Rčení pije jak
hohtati stě. o jakémsi zvířecím zvuku (přen. na holandr (holendr) vykládá M. Těšitelova NŘ
lidskou lebku), nč. o křiku sov (též bobtati Jg). 46.189 ze jména h. 2°: „Jeho základem byl jediný
Zvukomalebné. Obdobná slova (s -ot-) jsou p. tvrdý pískovcový kámen. Protože se otáčel
gogotaé atp. v luž. a ruštině. poměrně rychle a celé jeho okolí bylo dřevěné,
hoch, hošek, hošík: domácké zkratky z ho- hrozilo nebezpečí ohně. Proto na jeho ložiska...
lobrádek n. holomudec, holec, holeček. Viz holý. tekla z vantrok^ žlábkem voda." (Jinak A. Pro-
hochna stč., nevlídný název pro mladou ženu. cházka NŘ 18.47, v. ESX: že prý holandští tesaři a
Ze střhn. hache lehké děvče, záletnice. Viz i hach. plavčíci, u nás zaměstnaní, holdovali alkoholu.)
hoj: základním významem bylo asi bytí v míru, hold stč. poddanství, poddanský slib, poddanský
pokoji, a tedy v dostatku, hojnosti, blahobytu. poplatek, pak daň, zvláště vynucená, výpalne. V
Náleží sem stě. sic. hoj mask. hojnost, nadbytek, 15. století záští (viz) bylo provázeno holdy: byly to
hojný; sic. hoj blahobyt poklesá v adv. -. tomu je bud jednorázové výpalné, nebo i pravidelné dávky,
hoj dobře, sem patří i č. tomu je hej, tam bude hoj, placené o stanovených dnech (svatohavelské holdy
též huj ve rčení navrch huj, vespod fuj (podobně ap.); poddaní j ednoho soupeře takto dávkami
sic), mor. hoje boj(e) v nadbytku; sic. huj-buj I „holdovali" protivníku své vrchnosti. O tom všem
lehkomyslně (typické zdvojení s retnicí v druhém Urfus PhS 3.97n.; holdovati vzdávati poctu,
členu); val. hojný nešetrný SvK; hoj mír, pokoj vybírati onu daň n. příspěvky (i dobrovolné, např.
(ten význam v strus. a sch.) pokleslo na interjekci na stavbu kláštera), žebrati. Nč. je jednak spis. hold
tišící dobytek: č. hoj malá. Stč. hojemstvie čas pocta, -ovati vzdáti hold, jednak lidové holdovat
daný žalovanému pro odpověď na žalobu, snad z choditi žebrotou (holdem), potulovat se, mor.
*gojo-jbmbstvbje > hojojemstvie, haplologií jo-je holdán, holdař potulný žebrák, vm. vyholdaný =
> je, vl. asi Vzetí pokoje'? Hojiti = vyžilý (člověk), vyježděný (vůz), sic. holdoš
denominativum od hoj, zn. stč. množiti, dosud rozmařilec, tulák, darebák; val. holdýňat sa bujně
han. to se mi zhojilo podařilo se, získal, dostal se veseliti SvK. — Sic. hold pocta, holdovat
jsem něco mimo nadání, stč. ně. h. se na, kom = vzdávati poctu, náruživě se čemu oddávat (= č.),
škodu si vynahrazovati. Strus. goj pax, fides, nář. pol. hold holdování, r. gold poddanství. — Ze sthn.
gojit hostiti, uklízeti, sch. kdysi goj mír. — Psi. holde (nyní Huld).
gojb, příbuzné je stind. gáya- m. majetek, holedbati se, holedbavý. Po prvé v RK
domácnost, ]áyati získává. (holedbáše se Vlaslav kněz); utvořeno podle r.
hoj dat vč.: kolébati, hojdák, hojták kolébka golydba chudá pýcha (s ním je právě srovnává Jg!),
NŘ 18.58, SSJÖ. — Laš. na Hlučínsku je s-ové což bude dále souviset s r. gordy-bačit chlubiti se
intensivum hajcac (z *hajd-sa-ti) houpat se v (to je od gordyj hrdý a bajat mluviti; Vasmer).
bocích při chůzi ap. Šr. S jiným zakončením je holemý stč.: veliký. — Sch. gólem, b. goljam t/v,
mor. hojkat B, hoj šat, huj šat kolébati. — Sic. stpol. golemszy větší, r. nář. goljámo hodně, mnoho.
hojdat i hajdat SSJ, kolébati na rukách nebo v Psi. golem'b. Příbuzné je ř. µεγάλο- (fem. -η), je arci
kolébce, hojda hojdacka hojdicka kolébka, nutno uznati přesmyk (Otrebski IF a LP 2.93) a
hojdavý kolébavý. — Pd. hojdaó kolébati. — Vše zdlou-žení e > ě (takové je i v lepý a těsný). holeň
to je odvozeno od interjekce hoj-hoj, popř. haj- fem., stč. též ntr. holeno (tak dříve I i sin. goleno,
haj, provázející kolébání. Viz i houpat. obé podle koleno); adj. stč. -enný,
hojiti: léčiti. Zastoupeno i v pol. luž. ukr.
Faktitivum k zíti 1°. Od téhož goi- je lit. gajüs
snadno se hojící.
holčiky 175
ně. -enní. Odvoz, holínka. — Psi. stsl. golenh
(zastoupeno i pol. r. ukr. sin. sch.). Příbuzno je
snad germ. Hagja: stnor. leggr dutina v kosti,
lýtko. Otre/bski IF 85; jinak LP 8.308: golenh prý
patří ke koleno 'koleno'.
holičky. Rčení býti (seděti, zůstati) na
holičkách = býti v koncích, na mizině, zbaven
všech prostředků. Pochopí se nejspíše z han. su
živ na holéch rukách — žiji jen z toho, co si
vydělám rukama Gr. (Jinak F. Havlová NŘ
40.1957.57.) Či je tu smysl „žebrácká hůl"?: pude
s holickou Ppz 312.
holomek stč.: neženatý mladík, pak služebník,
pacholek, katův pomocník apod.; ně. jen hanlivě v
těchto odvozených významech, též pouze jako
nadávka: darebák. — Je to zkrácenina (tak již v
ESX pod holý, též Urbanczyk JP 38.279)
vulgárního pohrdli-vého výrazu stč. holomúdec
nebo holomudek, což byl „pohlavně nedospělý",
kdo měl holé (neochlupené) moudí; srov.
holobrádek. Od významu 'mladík, neženatec'
přešlo holomek k významu 'služebník, zvláště
nižšího druhu'. Je doloženo i holomudský
'neplnoletý'. To pojetí, že holomek je od holý, se
drželo, arci ve smyslu trochu pozměněném, do
nedávná na Moravě: z ukázky nářečí u Kola ji 90
vyplývá, že ve Vlkoši u Kyjova nadávali
„holomků" chlapcovi, který nenosil dlouhé vlasy
(byla tehdy móda dlouhých vlasů!). — Přejato do
němčiny jako Holunke, Halunke a do staré
polštiny jako holomek; z toho neporozuměním
bylo olomek, oblomek, úlomek. Bylo i domácí pol.
golomqd (fem. golomedka či golomqdka kaženo v
golomaga, golomanka, golomenka). Urbanczyk.
holot nč. nář. (Jg): náledí, s přesmyky a jinými
změnami též lohot (B omylem Houhot), ohlot,
ohlod; val. r ochot; stč. holet gen. holti. — Sic.
hrochot, (ch)r ochot zmrzlé bláto na cestě; r. gólot
náledí, str. též golttb. —r Psi. asi *golodb;
příbuzné s ukr. oželeda, csl. žlědica, pol. zlodz,
sin. žled t/v a dále s lot. gale náledí, ř. χάλαζα
krupobití; základ byl tedy *ghel(e)d-, *gholod-.
Viz i Mat.
holotit jč.: hlasitě a mnoho mluvit ČMF
16.232; laš. holotit (B mylně -fit), holotovat
hulákati, halatac křičeti, naříkati Lp. — Původně
gol-ot-ati, intensivum od kořene gól-, který je i v
hlásati.
holovatý vč.: hloupý (u Jahody); -te mluvit ==
nazdařbůh Kubín Pov. — Nejasné: snad z
*holovousatý, což by bylo nedospělý, nerozumný,
od holovous, srov. sic. holofúz, pol. golowqs.
holport lid.: podnikání, držení, užívání něčeho
na polovic (= ještě s jedním společníkem). — Tak
je již v něm. nářečích (Lessiak PBB 28.1903.1n.)
z halbpart (od halb napolo, Part podíl).
holub, holoubek, holoubě, holubice, holubicí;
holubí, -bník. Změněno ve vábící interjekce: č.
hol(o)usI, chod. mor. holúzl (sic. holús,
hont
holúš), odtud zase je hypokor. hol(o)usek (-Š-) —
holub. Houba Russula slově stč. holúbka, ně.
holubinka, nář. plur. holoubky, sic. holúbky,
holubienky: mnohé druhy mají barvu jako jisté
druhy holubů. — Psi. asi gólob^b i -bb;
zastoupeno všude; příbuzno je lat. columbus a . -a
(Otrebski IF 156), rozdíl je pouze ve znělosti první
hlásky, srov. však carpinus/grab^b (viz habr);
slova asi „praevropská"; souhlasí Kiparsky NphM
60.1959.224. Od jména ptačího je odvozen název
barvy, r. golubój, ukr. holúbyj, pol. golebi modrý,
nikoli naopak. Meh LP 3.103.
holý: holec, -eček, stě. fem. holiče (odtud hoch,
viz), holka, vok. holenku, o nedospělém chlapci n.
dívce, hole, holátko o mláděti vůbec, holinka
holátko holická holeska -iška -enka o nevyzrálém
(zeleném) ovoci. Holota stč. psovod, nč. kolekt.
sebranka, chátra (ale vm. holota je dřevěný sloup,
ukazovatel cesty; významové pojítko je tu
nejasné); vč. holan mladý vůl n. kůň (toto Čeč
168), slez. 'kdo přišel o všecko'; holická holá
zadnice; holizna místo bez porostu lesního; val.
holica, holicné žito pšenice bez osin NVal 1.143
(ap. golka t/v); stč. holohumnicě, haplologií
holumnice, hol(oh)umno, sic. > holoynica (i stč.
jednou holovnice) humno, mlat; stě. holomúdec (z
toho holomek, viz), holo-pero, -pérko, chod. hólo-
píšte (kdo nemá ani pisků, zárodků péra),
neporozuměním již stč. hóloplísce (sic. holoplusk, -
plustenec), vše o holém mláděti „neopeřeném";
holobradý > -bradek, holovous apod.; holomráz,
mrzne-li „na holo". Sloveso zní holiti, odtud holič,
holírna. Zhola, stč. i shola, vůbec, naprosto.—
Všeslovanské, všude množství obdobných
odvozenin. Psi. stsl. goťb; přesný protějšek je
germ. *kal-: sthn. kalo (nyní kahl), stangl. calu.
homole, homolka, mor. -ůlka. — Sic. homola,
pol. gomola, -óla, hl. homola -ula, dl. gomola, ukr.
homívka, sin. sch. gomolja t/v, r. nář. gomólka
cumel. — Psi. gomola nebo -ta. Nejblíže je lit.
gamalas koule (ze sněhu), gäbalas, gůbulas a
gůmulas klubko, chuchval; příbuzno je patrně ř.
γέµω, viz hmota.
honositi se, již stč.; honosný; je též sic. —
Vzniklo asi haplologií z *horenositi se, tj. nositi se
vzhůru, pyšně; srov. msl. nést se hoře, držet se h.,
vést si h.; je i sic. horenosný. Vývoj ten nastal již v
nejstarší době češtiny, dokud ještě v ní bylo *hore
nebo *hořě ( = lok. od hora), rovné nářečnímu
msl. hoře. Meh LF 69.36.
hont stč. msl.: trámec, větší lať (bývá hontový
plot); hontina za Jg, dosud mor. = podlažina (z
nich jsou podlahy ve chlévech), stropní deska.
Jinde znamená šindel: sin. gonta, pol. gont (odtud
ukr. r. gont, nář. r. gónot i gónot). — Význam
'šindel' svědčí, že je přece jen přejato z román,
scandula t/v
honzík 176
(odtud je i něm. Schindel), a to z nějaké podoby,
kde s už znělo slabě, tj. z francouzského území
(srov. lotr. ehont v REW), podrobnosti však
neznáme. Přeneseno asi od zavolaných stavitelů
ve středověku. Nověji přejaté šindel zatlačilo
starší hont u Čechů do významu poněkud jiného;
spojeným prvkem bylo asi to, že hontiny byly
někdy opatřovány výstupky a žlábky, aby
zapadaly jedna do druhé jako šindele.
honzík, dříve jč. hanzalík Jg 5 pod šorcík a
Čel.: polštářek pod sukně, turnýra (nošený asi
před 70 lety): mor. janek Rous, Pittn. 14.119. Sic.
janok. Žertovné přenesení vlastního jména. Sem
patří i han. podjanek trocha větviček nebo trávy,
která se dává pod nůši roští, aby netlačila KpU.
hop! interjekce při skoku; hópapa, hopýc Β (k
dětem), hopity; odvozená slovesa hop-kati; msl.
hopat hopýňat hopizňat o nepěkném skákání; sem
dáme i vč. hoprdat poskakovati NŘ 5.104 z
hoprtat < *hopitat; han. (há)petat utíkati KpU;
mor. též hép, hépat, hepýcnút; č. dále hops(ov)ati -
covati. Vzíti něco hopem = skokem, rychle. Hop =
o celý bank (při hře v karty), hopati, hopnouti
bank. S u mor. hup-kati, do hupku, hupky, hupačky
rychle, hupcii — hopkati, val. v hupek vázati koně
(na pastvě bujnému koni svázány přední nohy,
ta*kže mohl jen poskakovat), jě. huptaciť. S-ové
intensivum je v starším hosati tancovati Jgd
(novější hopsati bude však z něm. hopsen). Jsou i
formy s hyp-: vč. při-hejpovat se přijeti jia koni
Ppz, též hejpovat = houpati?) NŘ 20.74, mor.
hypem skokem, hy-pytkem, hupytkem = hupkem,
hýpnúť skočiti, s-ové intensi vum vč. hypsat
tancovati ČL 1.455; hípat hépat hópat bujně,
nepěkně skákati. S ch: vzít pochop(a) (jč. pochap,
-áp). — Sic. hop, hopkat, hopkovai, hopsá,
hopsat; hup(s), hupkať, hupky, hupkom; pol. hop,
hopnqc i chop, chopnqc; ukr. hopák (a r. gopák)
jistý ukrajinský tanec; ten byl přenesen k nám až
na Uherskobrodsko, kde se jmenuje hopan (Jar.
Orel úst.), r. b. chop, sin. sch. hop (od toho všude
sloveso!). Podobně i něm. hoppl a intensivní
hopsen, od něhož hopsal — Interjekce ty jsou
všude domácí (nikoli přejaté od Němců!), ele-
mentární.
hora, hůrka, stč. též hóra, horka, odtud nč.
rozlišení hora a hůra (toto = nář. „hora" nebo
„půda" pod střechou); stč. hoře lokál sg. ustrnulý
(= sic. hoře, odtud hor saf vzhůru z h. sa [dajme]
nebo pod.), z něho hořejší, hořejní ( > nč. hoření),
vz-hóru > nč. vzhůru, s-hóry > nč. shůry; adv.
shora; horem je však podle dolem. Pod°, zá°,
Mezi-hoří, po-hoří jako polesí, povodí; ale mask.
je pa-horek (srov. pa-louk\). Horní, horský, nově
též hornatý; stč. ně. horák, ale horal teprve od
Čelakovského podle pol. goral (-al disimilací z -
ar, srov. sic. horár). Původní význam byl
horši
„hora, mons", ale záhy přistupuje i význam „les"
(za stará byly všecky hory, lidem přístupné,
pokryty lesem!), tak stě. sic. (tu horár = lesník).
„Les", totiž na stráni, na pahorku, vězí i v místních
jménech Horka ntr. plur., Hůrka (kdežto „les"
vůbec byla doubraval). Podle němčiny pak i „důl"
rudný (Kutná Hora; horník, horní právo, hornina).
— Všeslovanské: stsl. r. sin. dl. gora (přízvuk: r.
gorá, akus. góru), ukr. hl. hora, pol. góra hora; b.
sch. sin. gora les. — Příbuzno je stind. giri-, av.
gávi- hora; lit. girě, giriá, lot. dziřa les. Původní
útvar byl asi *gor nebo *gar, bez další přípony;
záhy přistupovalo příponové i a asimilací k němu
se objevilo i také v základu, -^-ové tvary v baltštině
byly převedeny v -(i)ia-kmeny (> -é); u Slovanů
gor bylo převedeno k α-kmenům.
horajčet han. (u Boskovic: Svěř): ujíždět.
Nejasné.
horazditi: viz garazda.
horda, tak i slovensky a polsky. R. ukr. orda.
Něm. fr. angl. hordě. — Z turkotatar. orda tábor;
přejato od Kumánů, Polovců nebo Tatarů, nikoli
od osmanských Turků.
horempádem. Původně asi bezespojkové
*hormo pádem; stč. hormo = horlivě (od hormý
horoucí, od hořeti), pádem je dosud mor. = úprkem
(lidé tam letěli pádem). Po zániku stč. adverbia se
celek stal neprůhledným a byl měněn v hor
opadem, horem pácem B, horempátem,
horumpácem Jg, harumpátem Vydra, herumpácum
Hr., vč. hapatýrem. (Jinak NŘ 5.147.)
horlivý, -vec, již stč., též sic. Hluž. horliwy, pol.
gorliwy. — Asi z *gorel-iwb, participia Z-ového
od hořeti + -ivb, srov. sin. gorel horký, zagorel
opálený, sch. zagorijel připá-lenost. Původně asi
'zapálený, horoucí' o ohni, pak přeneseno i do
oblasti duševní. Konečně přitvořena slovesa
horliti, pol. gorlic, hl. horli wie.
horovati 1°: projevovati nadšení pro něco. Jg.
má h. z Linda a význam 'nahoře, na výsosti býti' (=
vznášeti se ve výši), z češtiny jen horování
'enthusiastischer Schwung' (h. lyrické). Teprve Kt
6 má dva slovenské doklady t/v a dále 4 vazby s h.
ve významu 'horliti pro něco, nadšen býti'; ten nyní
převládl. Je tedy h. z pol. górowač čněti, vynikati
nad kým, od góra = hora.
horovati 2°: velice naříkati; Kt 6 od Příbor a.
— R. goreváť truchliti, soužiti se, teskniti. — Od
goře, č. hoře.
horší, stč. hoří, fem. horši, ntr. horše, adv. hóře
> nč. hůř(e); (po- z-)horšiti viz pod horšiti. —
Všeslovanské: sic. horší, stsl. gořbjb, pol. gorszy,
hl. horši, dl. goršy, ukr. hiršyb, r. góršij, sin. gorji,
gorši, sch. gori. — Psi. gořbjb je příbuzno s ř.
χειρών, χερείων t/v z *gher-jes-; rozdíl e/o v
základu nemůže být závadou. Positiv (ř.
χέρης prostý,
 horšiti 177
chatrný) se u Slovanů nezachoval. Meh LF 72.74.
Viz i horšiti.
horšiti, z°: učiniti něco horším, přivésti do
horšího stavu. Od horší. — Je i horšiti 'hněvati,
zlobiti', dokonavé po°, pohoršení; horšiti se na
někoho. Sic. horšit (horšit sa 1° stávati se horším,
2° hněvati se), p. gorszyc, hl. hóršic t/v. Ale dl.
goriš t/v dává tušiti, že základem tu původně bylo
pouhé gořbjb (= stč. hoří) 'horší', ještě bez š; stran
významu srv. zlobiti, od ζτΛ-οοα (ζτ>1τ> zlý), tj.
od „positivu"; z toho srovnání vyplývá, že v
*goriti se gor- necítilo jako nositel
komparativního významu, podobně jako příbuzné
ř. χέρης znamená ještě 'špatný' jako positiv.
Ovšem pro význam 'hněvati' se toto goř-bjb od
konkrétní ,,zlosti" (= chatr-nosti) věcí přeneslo do
oblasti citové, k „zlosti" v našem nynějším
významu (= hněvu).
horyr: vysoký, starodávný klobouk valašský B-
SvK, široký kl. Hor.; krkon. hory jak velký
klobouk ČL 29.7. Původ nejasný.
hořavka: ryba Rhodeus amarus, stč. též
hořěvka, hořěnka (odtud stpol. gorzenka). — Od
hořký: má hořké maso. Původní název byl však
asi střevle (viz).
hoře, v Ö. nyní jen knižní; klesá též v adver
bium; na M. redukováno v hoř mask. nebo fem.
Živé je však hořekovati (za stč. hoře-k--ati), mor.
hoříkat si i hořákat (toto je podle bědákat), jen v
písni je doloženo hořet si; slez. zahořec se
rozlítostnit se. — Stsl. gore/ interj., stpol. gorze,
gorzekac, ukr. hoře, r. góre, gore-vát, sin. gorje. —
Psi. gore. Souvisí patrně s rodinou slova želeti,
ovšem je pak třeba uznati záměnu likvid rjl.
Původní je v té rodině l, má je i neslovanské
příbuzenstvo. Psi. gore bude tedy z *gote < *gol-
jo-m. 'Ondruš StSIBud 7.1961.191.
hořepník: druh hořce. Preslem přejato ne-
známo odkud. Základem souvisí s hořký.
hořeti: hořák, hořlavý, horký (viz i hořký),
odvoz. č. horečka, horečný (sic. horúčka; laš.
horyčka > hory6 parno, vedro); stč. horutný velmi
veliký (o bláznu, křivdě), msl. horútný zahřátý,
udýchaný, stč. horúcí, nč. horoucí, -cný, všude tu
je (jako i v pol. gorqcy, dl. gorucy) stará
participiální přípona -qt-různě rozšiřovaná (kdežto
part. hořící je < gor-et-j-); stč. hormý i horný =
horoucí. Vyhořet o trávě, poli = vyschnouti, postv.
mor. výhor podeschlé osení (= han. vehor
neúrodné místo). Iter. Jmrati (vč. dosud lidové:
ČL 1.373, Jjžno 164), odtud oharek a slez. výharek
škvarek, vyhořelé uhlí, a dále rozháralý, -aný. —
Všeslovanské: psi. stsl. gořo gorěti, part. gor$ gen.
-$šta i -qšta, sic. horieť atd.; stsl. raz-garajq -
garati, stpol. dogarač aj. Viz i žár a odvoz. —
Příbuzné je ř. ΰέροµαι hřeju se, hořím, ΰέρος
horko, θερµός horký, arm. )er horko, vedro, lit.
nář. gariú garíti hořím (Jušk.) (není-li pře-
12 Machek — Etymologický slcvník
hospod
jato), ir. gorim hřeji, ind. ghrnóti plane, září.
Kořen ghuer; jeho stupeň o je v pořádku, neboť je
doma právě v útvarech významu „stavového".
hořký: původně asi totéž co horký, stč. psaní
nedovoluje někdy obě slova rozlišiti; nč. rozhořčiti
se. Stč. hořeknúti, nč. hořknouti; k prvému patří i
jč. náhoříklý (o chlebu), a zm. zhořeklý (o másle),
k druhému zhořklý a nahořklý; e asi z hořekl <
gorbk-l'b bylo přeneseno do celého slovesa,
obdobně a v sch. goraknuti. Stč. ohor(y)čiti
hořkým učiniti. Stč. nč. hořec Gentiana, od hořké
chuti celé rostliny. Nč. hořčice Sinapis, od chuti
semen. — Všeslo vanské: psi. stsl. gorbkt, sic.
horký atd., pol. rozgoryczyč rozhořčiti. — Od gor-
ěti = hořeti; významový přechod na chut se stává
věrohodným, srovnáme-li palčivý, něco pálí na
jazyku.
hosati: skokem běžeti (udělal dva hosy a měl
ho) ČL 2.696, srv. vč. sos skok. — Snad je to staré
s-ové intensivum *hop-sa-ti (v něm by p bylo před
s náležitě zaniklo, na rozdíl od novějšího hopsati).
Střhn. hossen 'rychle běžeti' může být z češtiny.
hospod, stč. pán, ale doklad se týká Boha;
hospodin stč. nejprve pán vůbec, ale časem zúženo
na titul Boha; hospodář, stč. hlava rodiny (odtud
nč. význam), hostitel; stč. hospodyni, nč. -yne
ženský protějšek hospodáře. Nově hospodařiti,
hospodárný, hospodský, hospůdka, hospodovati,
hospodyňský aj. — Obdobné staré útvary jinde,
např. stsl. gospodb, r. gospód, ukr. hospod, sch.
gospod, všude tu gen. -a; stsl. gospodim> a
obdobně všude mimo luž.; *gospoda všude (viz
zvi.); gospodářb všude (rus. kráceno v gosudar',
sudať -s); všude mimo češtinu je i *gospoďa; -yni v
stsl. r. sin. sch. pol. č. — Základní psi. gospodb
obsahuje nejspíše 2 slova: gos- je asi z *ghosti-, viz
host; v -podb vězí jistě ide. potis pán (o něm viz
pod pán). Původně tedy *ghostis-potis; prvé -tis
zaniklo haplologií dvojího tis: prvé tis bylo
vypuštěno; t se oslabilo v d (oslabování výslovnosti
v titulech je zjev zcela běžný!; znělé hlásky žádají
méně námahy než neznělé). Jako smysl celého
výrazu se dříve předpokládalo ,,pán hostů, ochránce
hostů" (jakožto oslovování pána domu ode všech
cizích příchozích), viděla se tu složenina ghosti-
potis, ale smysl bude jiný, totiž ,,host-pán". Za nej-
starších dob vládce kmene vybíral daně (vlastně
,,dary") způsobem, popsaným zde p. h. daň. U
severních Germánů je doloženo, jak bůh Ódinn
takto sbírá daně-dary jakožto gestr ,,host". Jistě
tedy i Slované nazývali vladaře takto přicházejícího
stejným titulem ,,host", zvětšeným ještě o „pán"
(srv. č. lidové uctivé císař pán, knize pán, Kristus
pán).' Celek je tedy archaické označení vládce při
určitém ději, splynulé ze dvou samostatných
substantiv, tedy spřežka (ni-
hospoda 178
koli složenina). Stejný původ je možno vidět i v
lat. hospes 1° host, 2° hostitel, původně zajisté jen
,,host", totiž ,,vládce jakožto host sbírající dary-
daně"; hospes je asi (Szemerényi Syncope 379)
vyrovnáním z *hos-pós gen. *hospetis. To
znamená, že označení „ghostis potis" je velice
starobyle. U všech Slovanů bez výjimky může to
být starobylé (nikoli přejaté ze stsl. nebo z csl., jak
se soudilo dříve). Meh SbMelichův.
hospoda. Stě. znamená pána domu (i tehdy byl
přívlastek v žen. rodě) nebo paní domu, pak
domácnost, souhrn rodiny s čeledí. Podobně sin. a
seh. gospoda fem. je panstvo. Je to zajisté třeba
chápat jako prastaré kolektivum od gospodb 'pán
domu' (viz hospod); hledíme-li ke kolektivu
bratrbja (stč. bratří fem. = bratrstvo), bude
gospoda asi redukcí (v oslovení je redukce častá!)
z *gospodbja s původním významem 'panstvo, tj.
pán a paní domu'. Postup k dalším významům
vyšel z poměru hosta k pánu a k paní domu: host
je tituloval hospodo!, oni byli jeho hospoda; v tom
tkvělo staré pojetí „hostitelé", ale vyvinulo se
meto-nymicky nové: hospoda byl pak i jejich
hostinný dům (ještě pouze: dům, v kterém je XY.
soukromým hostem); pak užíváno o najatém
(placeném) ubytování dočasném a o domu k tomu
určeném (veřejném, každému přístupném
hostinci), konečně též o hostinci neubytovacím. V
sic. byly okolo 16. stol. tyto významy: 1°
gazdovský dům a rodina v něm bydlící,
hospodářství, 2° dočasné bydlení, pronajatý byt,
podnájem, podruží, 3° hostinec. O tom Blanár
SbTrávn 338, HL 190. Zbytkem původního
významu ,,pán-hostitel" je dosud v češtině
hospoda ve vulgárním oslovení hostinského:
hospodo, ještě jednu/, hospodo, platím.
host, fem. stč. hosti; hostina, hostin(n)ý,
hostinec; býti někde po hostinu = hostem (srov.
po česku apod.), odtud pohostinný, pohostinství;
hostiti, po- vy- (> postv. výhost); z- se něčeho =
pův. zbaviti se hosta. Sic. je též hosťák, hostiak
host, příchozí, srov. stč. zhrubělé hosták kupec,
cizinec. — Všeslo-vanské: stsl. gostb gen. -i, pol.
goéc atd. — Psi. gostb má dokonalé příbuzenstvo
v gót. gasts, sthn. nhn. gast téhož významu (není
přejato od Germánů!) a dále v lat. hostis, které
původně znamenalo též jen cizince (teprve v latině
samé zhoršilo význam na cizince nepřátelského).
Tedy ide. *ghostis cizinec, host.
hostec, mor. za Jg i hu-, val. též ostec. Pol.
gosciec, sic. ukr. hostec. — Málo jasné. Pokládají
je za zdrobnělinu od host (jakoby tabuový
lichotný název pro „hosta" jinak velmi nemilého,
jakým je právě revmatis-mus). Ale vzhledem k
pol. g(w)ozdziec = gosciec t/v je možno viděti zde
pův. *hvozdec (V. Horák). Pol. gozdz
znamená též žal,
hotový
starost, „Nagel im Kopfe". Významově srov. stě.
hřeben 2° (viz), hřebnec podagra a hřeb v hlavě
(toto u Rohna), od hřeb = hřebík. hostinec; stč.
dokladů není; od hostiny (dům); viz host. — Sic.
hostinec (od 2. pol.
17. st.) označovalo místo, kde se hostovi
(pocestnému) poskytoval placený nocleh, kde host
mohl zůstat přes noc s koňmi i vozem, na rozdíl od
krčmy a šenku, kde se jen pilo a jedlo. Když pak
časem i lepší venkovské krčmy měly též jizby pro
noclehy, stalo se hostinec názvem pro tyto lepší
krčmy. Bylo pak přejato do češtiny na konci
18. a na začátku 19. století skrze slovenské
spisovatele píšící česky, a to nejprve ve významu
zájezdní dům (Gasthof, stč. hosti-nicě, r.
gostinica), pak ve významu nyní běžném. Místy na
Slovensku je Hostinec i název samot nebo částí
osady. O tom podrobně Blanár Csl. předn. 165,
SbTrávn 337, HL 188. Podobně p. goéciniec.
hošije (plur.): na Podluží jistý tanec (o něm
Podl. 151), zakončený skoky podle zvláštního
pořadí: jeho obdoby a spolu s tím i některé
hošijové písně nacházíme též v jiných našich
oblastech, zvláště v masopustních tancích, kdy se
skákalo „na konopě". Věřilo se, že „čím výše
tanečník vyskočí, tím vyšší naroste konopí". —
Slovo málo jasné. Důležité je, že při začátku stárek
zavolal hošije nebo hošije, chuapci nebo hoš,
kolečko, pak za volání [ostatních tanečníků] hoš,
stárek zpíval některou píseň „do skoku". Ve
skákání se pak vystřídali všichni muži. (Bartoš má
jen to, že „pacholci vítají stárka pozdravem hoza,
starku náš", ale jméno tance neuvádí.) Zdá se, že
toto hoš znamená právě „skákej", že tedy patří k
hasati (srov. stpol. kon hasze = kůň skáče).
Poněvadž to sloveso na Podluží už nežije, podlehla
ta výzva změně v samohlásce, snad vlivem slovesa
hosati (viz). A tedy snad hošije je odvozeno od
hoš, ale způsob tvoření je zatím podivný.
hot: vpravo! (volání na tažný dobytek). Sic.
hot(a), hl. hót, dl. hot, pd. hetta. Tak i něm. hott.
Vzhledem k pd. hada, otsie, ocie t/v, vslc. hocebe
t/v (Buffa),možná že vtom vězí „od sebe", srov.
protiklad „k sobě" = vlevo u sic. šujo. Prosté hot je
možná totožné s pouhým od 2°, zachovaným ještě
jakožto adverbium (nikoli předložka). Pak by něm.
hott bylo ze slovanštiny.
hotař i hutař, ojediněle i hutný; mor.: „obecní
hlídač polí, luk, lesů n. vinohradů"; býval i hotař
koňský. Sic. hotař. — Ze sthn. huoteri nebo
střhn. hüetaere (nyní Hüter); rozdíl u a o vznikl
„dvojí substitucí německého difthongu", srov.
museti a moseti. Viz Hujer ČMF 26.133 = Př.
1.168; tam i o krajovém rozložení těch slov.
hotový: stč. hotové, po h-ě (odtud pohotový,
pohotovost), v h-e; dosud zm. hotově „snad
houba
přece" (ve větách s kdyby > debe); val. sic.
hotovizeň zásoba, sic. „hotové peníze" (č.
hotovost). Stě. nč. hotuju hotovati, pův. pré-sens
*hotovám (stsl. gotovajq\), na základě inf. kmene
přeřaděno do 6. třídy; vedle toho hotoviti (do° pri°
vy° z°). — Všeslovanské: stsl. psi. gotovb, pol.
gotowy (a gotuje gotowaó jako v č.), sic. hotový,
hotovit i hotovat atd. — Málo jasné. Snad je
příbuzné s ř. νηγάτεος, což je u Homéra přívlastek
pro plást n. vlasovou stuhu, lze-li to chápat jako
,,nově zhotovený" (Mladenov), νη- ζ νεη-, srov.
νεη-γενής, odpovídalo by -γάτεος dooře: εο by
bylo z -eu-o-, naše -ovo- rovněž z -eu-o. Pro
vlastní slovo by pak bylo možno použíti
domněnky O. N. Trubačeva PF 78.2.153n.
Odvolávaje se na něm. be-reit, angl. ready t/v
(patří k reiten jet na koni) a něm. fertig, sthn.
j'artig (patří k Fahrt jízda), soudí T., že gotovb je
odvozeno příponou -o-, totiž od kmene supina
*gátu-, který by byl od kořen-ného útvaru gá-; ten
jinak není doložen (totiž s krátkým a\), ale má
blízké příbuzné v gá (viz hat). To, že krátké
kořenné a jinak tu neexistuje, je závadou, které je
si T. vědom. Dodejme však, že ona se dá obejít
domněnkou, že bylo ide. *gáteu-os, ale že
slovanština i řečtina provedly asimilaění zkrácení
(vlivem druhé slabiky), tedy psi. *gótovb dalo
gotovt. Slovo by vyjadřovalo: „(připravený) k
chodu", takže se dá vyložit jako adjektivisace
původního dativu směrového.
houba, laš. huba; dem. hubka; hubice; hubáň,
hubán > habán PS > ěabán NŘ 18.197 = choroš;
msl. sic. hubka (-y) záškrt; vm. hubavica puchýřék
od kopřiv; vč. hubař (u Miletína), houbař (u
Holic) slimák: rád ožírá houby; ně. spis. houbař
mykolog, podhoubí, houbový. Vm. gemba 'nejedlá
houba' (Podešvová U nás 63 aj.) je z polštiny: bylo
přijato cizí slovo, aby se zdůraznila necennost
dané věci. (Vülg. houby apod., „nic, nikoli" viz
pod hovno.) Rčení hledal houby Jgd (sbíral ib.,
pásl Němcová), byl ještě, na houbách (v Rajhradě
na hambálkách RZ 223) = nebyl tehdy ještě na
světě (bylo to nějaký čas před jeho narozením) má
původ v bývalém (u nás přímo nedoloženém)
zvyku dospělé mládeže chodit společně na jarní
houby, což bylo ovšem jen záminkou k rozličnému
veselí, jež končívalo milostným objetím v houštině
(z Ruska ten zvyk popsal Melnikov-Peěerskij; v.
Meh. ČČHb. 27.87). — Všeslovanské (sic. huba
atd.) mimo luž. Psi. goba; má protějšek v lit.
gumbas nádor (asi nář. z *gambas), souvisí dále s
ř. σπόγγος a σφόγγος a lat. fungus t/v (*spongä //
*bongä, poměr ke goba nutí uznati jen vzájemný
přesmyk b-g; spjb, tj. s mobile s neznělou proti
znělé, má též dost jiných příkladů). Otr^bski IF
184. Litevština převedla základ i do formy
houně
neznělé (kůmpa nádor, kémpě houba) a při-tvořila
k němu i sloveso: kempstú kempaü kempti
pokrývati se houbami (o stromech), tvrdnouti, a
kémpěju kémpéti t/v.
houf, houfec, houfek, houfný, -ně; stč. húf, hauf.
Sic. húf (a), úfa. Pol, (h)uf, (h)ufiec. — Ze střhn.
hüfe (nyní Haufen). Han. hafol je asi z něm.
deminutiva Häufel.
houfnice, stč. hauf nice. Původně to byl veliký
prak válečný, „jímž se hustě kamení házelo" (Jg);
později druh děla s kratší, ale širší hlavní, k házení
granátů. — Asi od houfný, že házela ne jednotlivé
kameny, ale mnoho naráz. Z češtiny přejato sic.
húfnica, pol. haufnica a něm. haufnitz, z čehož
později vzešlo Haubitze (to pak ojediněle bylo
přejato zpět do češtiny jako haubice Rohn, houbice
Třeb. v PS, do ruštiny jako gáubica).
houkati; msl. ohúkat vl. „okřičeti" > vy-
cepovati. Pol. hukaé ukr. hukáty (> postv. huk
hukot, též hudební nástroj strunný basový, odtud
msl. huk část dud, mylně hluk t/v), r. (g)úkat atd.
— Od volání húf (tak se na venkově dosud volá do
dálky) příponou -k-, — Též o křiku sovy: houkati,
ale i sic. hukat, huhúkat, huhákat, val. hukotat. —
Od zvláštního hlasu je pak h. se o sviních, když se
„běhají" Jg, mor. hukat se (sa), sic. hukat sa, pd.
hukaé sie, ukr. hukáty-sja; z *ob -houkati se >
oboukati se mylnou dekomposicí vzniklo boukati
se, ojediněle (u Kunštátu) > bučet se o krávě; msl.
nahucat sa (: nahuóaná, náhúkaná sviňa,
oplodněná Mal); je i zahoukat se natrvalo se
spářiti, zahnízditi se (o holubech) PS.
houliti 1°: vy- nůž = ztupiti, na brousku Jgd z
Vlčka, prý us.(?). — Sin. sch. guliti odírati. Jinak
nejasné.
houliti 2°: viz haliti.
houně, stč. huně. — Sic. huna, pol. gunia
houně, pokrývka, oděv z houně, ukr. hunja kabát z
hrubého sukna, r. guna -nja sešlý oděv n. kožich.,
sin. gunj(a) houně, sch. gunj druh oděvu, b. guna
plášť n. kožich z hrubé vlny, gunja plást z kozí
srsti. — Starobylé kulturní slovo nejasného
původu; označuje nejhrubší tkaninu z vlny, a proto
je běžné hlavně mezi pastýři (ti umějí nejjed-
nodušším střihem dělat si z ní pláště), jinde sloužila
za pokrývku. Totéž je středořec. a nř. γούνα,
γονννα, rum. gunä, alb. gune, mad. gunya, lit.
gune, středolat. gunna, s významem tím nebo
oním. Také se poukazuje na kymr. gwn druh
kabátu (odtud je prý angl. gown plášť). — Psi. bylo
guna. Je pravděpodobné, že je s ním příbuzno
stind. göni fem. pytel, gönikä fem. jistý druh
vlněné pokrývky, päli gönaka vlněná pokrývka,
připustíme-li, že cerebralisace na n je spontánní
nebo že je z drávidštiny (kanaresky je göni pytel,
ale telugu góne t/v, v. Mayrhofer). Poměr slovan. u
proti stind. o
 houpati 180
(to je indickou střídnieí za *ou) ukazuje, že naše
podoba guňa je asi z *gounjä, původu dále
nejasného; u ostatních evropských tvarů dává
tušit, že ty tvary jsou konec konců ze slovanštiny.
houpati, pohupovati; stč. húpati, jč. humpat,
mor. hompat, hompálat, jinak v mor. a sic.
nářečích humkat homkat hombac se húnkat henkat
hontrlat houkat hongat holengat, vč. též hourat (u
Miletína o mírném kolébání kolébkou), houravý
Jgd, hurácet, hurkat, húlať, uhulať dítě, huluška
kolébka; mor. též húš(k)at. Dl. humpas, hympaé.
— Slova zřejmě expresivní (vkladné m, velká
měnli-vost!). Původ málo jasný. Pro hu- lze
myslet na příslušnost k psi. gugati (je sin; též rd.
gugáť t/v), jež je příbuzno s něm. schaukeln t/v (to
má „pohyblivé"· s navíc). Ale ρ by v tom případě
bylo neočekávané. Proto se hlásí do pozornosti
val. hajzupať houpati dítětem B, jehož haj- je
patrně totožné se slovcem doprovázejícím
kolébání, viz hojdat; ostatek upomíná na lit.
sůbóti kolébati, houpati, schaukeln, i když znělost
je v něm položena obráceně (z-p χ s-b) a u ostalo
(což ukazuje na pohybomalebný ráz slov). Dlouhé
slovo h[ajz]upati bylo kráceno v *hupati, to pak
dále měněno v *hu-rati, hu-lati, *hu-kati.
housenka: stč. húsěnice, val. sic. húsenica, han.
hósenica, zm. zkráceno v hóska = housenka, (mor.
hú-) jistá dobytčí nemoc na jazyků. Sic. húsenica
husanica husenka je i motýl (vůbec); o tom Vážný
JM (udává i oblasti názvů). — Všeslovanské: pol.
gasienica i wq-, gqsionka i wq-, gqska, hl. husaúca,
dl. guseňca, ukr. (h)usenycja, r. gúsenica, sin.
vosenca ig-, sch. gúsenica, b. gásenica i vá-. —
Málo jasné. Má se za to, že psi. bylo původně
vqsenica, od vqs'b vous, podle nápadné chlupatosti
některých druhů; již praslovansky bylo též s g; toto
g je * prostě „pohyblivé", §16.
housle, -licky; stč. húsli gen. -í, sic. husle gen. -
iel. — Všeslovanské: stsl. gqsli, pol. nář. gešle,
sic. hl. husle, dl. gusle, ukr. husla, r. gúsli, slň.
gosli, sch. gusle, b. gásla. — Psi. gcsli plur. fem.
i-kmenový: z *gqd- (v. housti) příponou -tli- (d +
ti > si, Trubeckoj ZfslPh 2.117n.).
housti hudu, stč. husti, sic. húsť; hudec, nově
hudba, hudební, -ík; hudlati Jg neuměle housti,
šumařiti. Sic. je húsť též „hubovati", vč. yyhoudat
vyčítati (někomu chyby), jinde 'chlubiti se' PS
(postv. vejhuda mluvka); zm. vehódat vyčítati
chyby. — Všeslovanské: stpol. g$de gase, ukr.
hudu hustý, r. nář. gudú gustí (nyní guzú gudit),
sin. godem gosti (též godljati godrnjati bručeti
aj.), sch. gudem gusti, b. gáduvam. — Psi. godq
gosti: z *gond-. Příbuzno je lit. gaudžiú gaüsti
bzučeti, temně zníti (též o kostelních zvonech).
Oba paralelní základy, gand- i gaud-, jsou
houžev
zvukomalebné, není proto jiných stupňů. Gosti =
hráti na strunný nástroj; takové lidové nástroje v
starší době byly spíše níz-kohlasé, někdy jen o
jedné struně, vskutku bručivé; odtud pochopíme
přenesení na „bručeti (rozmrzele), vyčítati". Termín
pro hru na dřevěné foukací nástroje byl pískati: to a
husti stávají v stč. často vedle sebe. houžev: stč.
húžě húžěv húžvahúžvě, krutina. Např. na Hané to
byl „krátký provaz ukroucený asi ze 3 silných prutů
březových nebo dokonce ze slabších břízek; ... byly
velmi pevné a nahrazovaly úplně nynější řetázky u
vozu". Bývaly asi sáh dlouhé, na každém konci
měly oko, jímž bylo lze protáhnouti konopný
provaz a tak je přitáhnouti k vozu. (Sel. archiv
4.253.) Přeneseně pak to byl i jistý železný řetěz na
předu hřídele u pluhu (původně u všech Slovanů
zajisté dřevěná houžev, v. Šach s. pluh, též Jančář,
č. Slovácko 1959.4.9) nebo jen železný kruh, Β
296, k povyšování nebo snižování hřídele (to je i
sch. gužva u Bratislavy, Vážný Čak.). Houževnatý
tuhý, nepoddajný; jč. ch. houž provaz (h. železná
Táb-Sm 12 = řetěz), jč. houška vrbová houžvička
spínající březové koště (Cuřín), nálešník, spojení
líšní Kubín VČP 7.152 (spr. snad: houžev spojující
klaníce), u Jg houska nástroj k zavření vozu (=
předešlému), čubka, hamulec. — Odvozené sloveso
znělo mor. *húžvať (jako v sic), ale ztratilo h a u
bylo pak chápáno jako předpona: užvať pokrčiti (=
pomačkati) Hor, pozvané šaty, zežvane peřiny Hor
(pod žuť); horň. je zúžvac zmačkati, pomačkati
Gregor VVM 10.61. Pak tedy ta slova vypadají,
jako by byla od zváti 'žvýkati' (val. mašina
[řezačka] enom zvala [= neřezala pořádně] B), pak
i některé odvozeniny toho zváti 'žvýkati' dostávají i
význam mačkati, muchlati ap. (chod. řezačka žvaní
Zubr NŘ 19.61; mor. žuchlala v ruce šáteček B,
laš. maš šaty požvachlane; žvachol, -lec,
žvachlanec pomačkaná látka Hor; u Kyjova
žvachlat > žmachlat t/v Kol). S dalším vývojem
významu zm. houžvit se namáhati se, han. hožbet se
plahočiti se; han. hóžvit se (již houžviti se Reš. u
Gb), msl. húžv(aó)iť sa skrbliti (již stč. húževný
skoupý, u Reš. haužka, haužňák skrblík), laš.
hužvaciťtjv Malý, han. hóžviČka lakomec. — Sic.
húžva, húževnatý, húžvať, húžviť; pol. gqžew,
gqžwa, ukr. huž(va), r. guž gen -á mask., sin.
gož(ka), sch. gužva t/v; b. gážva turban. — Pův. asi
gqža; tvary s v vznikly asi napodobením: r. demin.
gužovka podle verěvka provázek, zpětným po-
stupem -ev jako u kotev nebo -va. Původ málo
jasný. Snad nejblíže ke gqža je ř. αγχόνη provaz (od
αγχω svazuji, škrtím), od kořene anýh-, který je též
v lat. angó úžiti, svírati, a v slovan. qzt-k'b, ind.
amhú- (viz úzký; na ten kořen myslel již Jg).
(Jsou i jiné do-
hovado
mněnky; Vaillant 2.285 myslí dokonce na přejetí z
románštiny: it. gancio, fr. ganse háček, což není
pravděpodobné.) Stran g II 0 viz § 16.
hovado; adj. stč. hovad-ný -ský -ový. — Všeslo
vanské: sic. hovädo, hl. howjado, dl. gowjedo, sin.
sch. b. govedo, r. govjádo. — Hovězí je z *gov$d-
jb, odtud hovězina, pod. sic. hovädzina, hl.
howjazyna, dl. gowjezyna; *goved-ina: dl.
gowjeziaa, pol. gaw(i)§-dzina, ukr. hovjádyna, r.
govjádina, sin. sch. govedina, též stč. hovedina.
— Psi. govedo; gov- náleží asi k lit. galvijas
hovězí dobytče a k něm. Kalb tele; slova asi pra-
evropská; l v slovanštině zaniklo disimilací l-n > -
n; -$do je přípona zcela isolovaná, a proto
nejasná. Snad je vyjíti z plurálu: Slované podrželi
zde asi jen staré kolektivum ( > plurál) na -et-a
(totéž -et- co v tele atp.), kdežto pro jednotlivce
vytvořili *korvi> a *korva (viz kráva); tento
plurál se v jazykovém povědomí odloučil od typu
na -et*, a tím ve výslovnosti oslabil na -$da;
teprve pak byl přitvořen sing, na -$d-o (o-
kmenový), jako např. břemeno (k plurálu na -a
vedle starého břímě).
hověti, od stč. Puv. význam ještě v h. si =
oddávati se klidu (odtud pohovka), z toho h.
něčemu = míti klid nebo čas pro někoho (něco) =
věnovati se s chutí něčemu, míti zálibu v tom, býti
přízniv (po-s- = posečkati někomu s vyžadováním
povinnosti n. dluhu; vy° splniti něčí žádost n.
podmínky; shovívavý odpouštějící vinu,
poklesky); vč. (Paz) i rozuměti něčemu (vl.
příznivě, se souhlasem přijímati). — Všeslo
vanské vyjma pol. Rus. govet = připravovati se
postem k přijetí svátosti (pův. varovati se úkonů
příliš světských). Odpovídá mu hláskami i
významem lat. favěre býti přízniv, jehož významy
se dají vyložit obdobně (favete Unguis — za-
chovávejte mlčení při obřadech). Ide. *gho-vějó.
Fr. Novotný LF 72.77. Lit. gavéti, lot. gavět
postiti se je z ruštiny.
hovno; vulg. též místo záporového ,,nic,
nikoli'4 (obdoby v jiných jazycích); u slušnějších
lidí tento zápor se zmírňuje v houbičko, houbičky,
houby, houbec NŘ 5.126; z ou je zřejmé, že toto
zmírnění pochází z vč. oblasti; místy se
„překládá" i do něm. nářečí: Schwamm (např. V.
K. Jeřábek, Ostrov trosečníků 291). — Psi.
govbno, střídné tvary všude; přípona jako v lejno.
Základ náleží asi k stind. guváti cacat (doloženo
jen u gramatiků), od něhož je stind. gütha- mask.
ntr. (av. gä&a-, pers. guh) t/v. U slova tohoto
významu není divu, že chybějí přesné ekvivalenty
jinde.
hovor, hovořiti, hovorný, hovor(k)a; vm.
hobořit, hobárka hovor. V Č. za Jg bylo zkrácené
nahárati namlouvati, raditi, dosud je snad hárati u
Žlebů ČL 2.696. Val. havořit. Stran významu: jvč.
hovor = hlasitá roz-
181 hrabati
I mluva, křik Η 1! — Stsl. govor'h hluk, hřmot,
govoriti hlučeti, sic. hovořit, hovor; nahovárat, do°,
pre°, vyhovárat sa, p. gwar hluk, hlučná I rozmluva,
gwarzyc hovořiti, štěbetati, hlučeti, hl. howrič temně
zníti, hučeti; jinde „rozmluva, hovor": sin. sch. b. r.
govor. — Původní význam je jistě „hluk"; vzhledem
k 6, jež pokládám za staré, se zdá, žepří-buzno je ř.
υόρυβος hluk, hřmot, je-li z *ghuorubos. U Slovanů
by pak b bylo dalo v (srov. výše hobořit\); přesmyky
hlásek: nejdříve *govbr--b (luž. howrič), pak >
g^vor^ (pol., s iterativním zdloužením -ar- v
slovese), konečně asimilací govori>. Vývoj významu
jako v mluviti, říci, vravet. Jsou však i jiné výklady.
hr! interjekce zvukomalebná; místy hr br!:
druhý člen zdvojení začíná ret ničí, což je obecná
tendence.
hra: stč. (j)hra, (j)hrác, (j)hřec (gen. herce,
odtud nč. nom. herec), (j)hřišČe, (j)hřicka (nč.
hříčka); herní, herna, hrací, hravý, nář. hrátky <
hratva beseda; nč. pro-hráti, postv. prohra, pod.
do° přede0 vý-hra, nově mezihra, při-hrávka (v
kopané). — (Mor. vč. zvohrál bych te sem nepatří;
je to eufemisticke zmírnění hrubého osral, zesral.)
— Všeslovanské: sic. hra, hrát, hráč, hračka,
hravý, ale též „trochu archaické" ihr a; ihrat,
ihravý, ihr áčka; ihrisko; r. sin. sch. b. stpol. igra,
pol. dl. gra, hl. hra; k tomu všude odvozené
sloveso na -ati (stsl. igrajq igrati). — Psi. jbgra;
sch. znamená i tanec, proto možno je spojiti s ind.
iňgati -tě hýbe se (n je slovesný infix); tedy *ig +
sufix -rä > * bgra, k tomu přistoupilo hiátové ,;.
hrabati: početná rodina slov. 1° greb-: stč. hřebu,
hřésti, sic. hrebiem hriebst; sic. z(h)rebe pačesy,
postv. pohřeb gen. pohreba (č. pohřeb pohřbu však
převedeno ke grbb-); jč. zářebí ohniště; viz i hřeblo.
— 2° grbb-: stč. hřbieti býti pohřben, nč. pohřbíti,
pohřeb. (Dnešní hrob je hluboká jáma vykopaná,· ne
vyhrabaná; ale v starší době byly hroby mělčí, v
kamenných dobách byl mrtvý ukládán do mělké
prohlubně přímo na povrch země; tu je greb- termín
vhodný!). — 3° grěb-: laš. na° po° za-hřebat -hrabati,
vm. (vy)hřebat hubovati, domlouvati, sic. pre--
hr(i)ebat prohrabávati. — 4° grob-: hrob, -ar, -nik;
stč. též hrobě fem. hromada (dosud jč. hrubě, gen. -
ete, je kupa písku a štěrku, zbylá po rýžařích podél
řek, Jjčř 21); pohrobek ( < po hrobě), záhrobí, nář.
záhrobeň zásep. — 5° iter. grab-: hrabati hrábnouti
pohrabovati, pohrabáč, úhrabky, hrábanka, ne-
ohrabaný (pův. asi hrabáním neupravený, např. o
vozním nákladu sena, nepěstovaný?), sic. pohrabá
(vedle pahreb(a), hromada žhavého uhlí, vl. to co na
krbu, ohništi, spáleništi žhavého shrabáno a popř.
zakryto popelem, aby se žár udržel); nově hraboš. —
Rodina vše-| slovanská: vpraslovanštině bylo grebq
gre(b)ti,
 hrabě
iterativní grebajo grebati a grabajq grabati,
stavové grbb\ grbběti a jména grobt, post v. po-
greby>, dále greb-blo. Expresivní m má las.
vyhramboliť se vyhrabati se odněkud, vylézti
(Malý). — Příbuzné je lit. grébiu grebti hrabati
(pův. jistě -e-, ale splynulo s grebti uchvátiti
původu jiného), lot. grebiu grebt vyhlubovati, dále
gót. graban s rodinou, něm. graben hrabati, Grab
hrob, Grube jáma. Kořen greb- je stále blízký (i
významem!) rýmovému kořeni skreb- (škrabati),
sJc/g má obdoby u jiných kořenů. — Jiné je
hrabati kupiti majetek, viz krabiti.
hrabě: stě. hrabie gen. -ie mask., později -ě
gen. -ete; fem. stě. -ina -iná -inka -ióna -énlca (ně.
jen toto); stě. hrabstvie, ηδ. -ί; hraběcí. Z č.
přejato pol. hrabia a hl. hrab ja. — Ze sthn.
gräveo, později gravo. — Sic. gráf (fem. -Jca),
sin. sch. grof jsou nejspíše z maď. gróf, toto pak
ze střhn. gräve, graf (Hpt rkp.). — Pol. grof, graf
a r. graf jsou asi přímo z němčiny.
hrábě, již sté.; nář. u Neveklova hrábře (ř z r <
l asimilací k prvému r), val. hrable, hrabelky;
zdrobň. msl. hrábky; č. hrabice, nář. -lice dřevěné
rožně při kose, aby se obilí necuchalo. — Z
*grab-la (od hrabati, toho, které souvisí s krabiti
uchvátiti, shrábnouti: rozumí se tím sebrati větší
množství něčeho, než by dokázalo klidné vzetí
pouhýma rukama; tomu nasvědčuje ř. αρπάγη
hrábě, od αρπάζω chvatně bráti, stnor. hrifa, dán.
rive, šv. nář. riva hrábě, od stnor. hrifa chvatně
bráti, a šv. räfsa, srv. dán. rapse chvátiti); l je
příponové. — Sic. hrable, r. grábli, sch. sin.
grablje, ukr. krabli, p. grable; ale v č. jako v hl.
(hrabje) a dl. (grabje) l disimilací proti r zaniklo; l
má i lit. gréb-lys t/v.
hrabiti loupiti, hrábivý chamtivý, hrabati
shrnovati hráběmi; chamtivě sháněti n. hromaditi
majetek. — Sic. hrabat t/v jako v č., •pol. grabič,
ukr. kraby ty, r. grábiť, b. grab ja loupiti, pleniti,
sin. sch. grabiti uchvátiti. — Psi. stsl. grab'o
grabiti t/v má protějšek v lit. gróbiu gróbti
uchvátiti, uloupiti, lot. grábju gräbt uchvátiti,
chopiti. — Toto *gräb-je z gab- (viz habati) s
vloženým r (v. § 9). Lit. gróbti-s darbo chápati se
práce a grob-(sty)tis namáhati se ukazují, že sem
patří č. hrabati se do práce, někam apod., srov.
chvátati, naproti tomu h. se v něčem = zabývati se
patří jistě k hrabati < greb-. - hrad 1°: hradiště, -
isko, -ba, -ní; sic. val. hradská = silnice, pův. cesta
k hradu. Přeneseně č. hrad o jednom druhu mraků
(„kupy" na jasném nebi). Vlastní význam je v (o°
pře° za-)hraditi = ohraničovati plotem, palisádou,
zdí, odtud postv. ohrada, přehrada, zahrada (pův.
oplocený kus pole, blízko domu, pro zeleninu,
kdežto sad ovocný a pole byly neohrazeny!), dále
příhra(z)da, přihrádka oddělená část skříně, mor.
pohrád-
182 hraň
ka ohrazené místo v jizbě pro ovoce apod. v zimě,
(ohrazená) palanda na spaní apod., slez. suhrada
(jč. sou- Krš, souhradí, souhraď Jjčř 209) cesta
mezi dvěma zahradami (= mezi dvěma ploty!);
přen. nč. spis. vyhraditi si něco > výhrada; postv.
jsou též sic. krada = zahrada a jč. hrad = ohrada.
Další odvozenina je hráz (stč. hráze) z *krad-ja.
Stč. bylo (*krad-da >) *hrazda, odtud krazditi;
msl. hráza prázdný okraj pole, na nějž se ukládá
nasbírané kamení. — Vše-slovanské: sic. hrad,
pol. gród, hl. kród, dl. grod, sin. b. sch. grád hrad,
ukr. kórod, r. gorod, stsl. graďb město (byla
původně hrazena!), všude i podobné odvozeniny
jako v č. Psi. gorďb: příbuzno je především het.
gurta- hrad, dále (to připouští nyní Senn KZ
71.188) gót. garda, sthn. garto (nyní Garten)
zahrada, g. gards dům, lit. gařdas ohrada, alb.
gardki ohrada, plot; jistě také (i když mají t) lat.
kortus zahrada a ř. χόρτος ohrada, pastva.
hrad 2° stč.: krupobití. V obrozenské době je do
básnické řeči zaváděl Jungmann, v. Čvl. 2.89.
Mor. nář. kraď. — Sic. hrad, pol. dl. r. sch. b.
grád, ukr. hrad. — Psi. stsl. graďb; příbuzno je lat.
grandö t/v (o ä/an viz § 7), dále lit. grúodas
umrzlé bláto (pův. asi náledí, „ledovka", přeneseno
z „ledovky" z napadlých krup) a nepochybně i
stind. hraďúni- krupobití (k místo náležitého *gh
může býti prákrtismus, ostatně je možné i to, že
*g(h) u nás před -r-a- dalo pravidelně g).
hraditi: na° splatiti viz pod náhrada.
hrách, hračkový, -ovina, demin. stč. hra-sec,
nč. krásek; nč. hrachor Lathyrus, přejato Preslem
z jihosl. — Všeslovanské: pol. dl. grock, hl. hroch,
ukr. horách, r. goróch, sin· sch. b. grak (sch. -a-).
— Psí. górck^. Slovo málo jasné. Hrách se v
Evropě šířil v před-historické době od jihu.
Některé románské názvy luštěnin substrátového
původu mají základ gar- a přípony -antia- aj.; o
tom Joh. Hubschmid ZfrPh 71.23 a n. Je možné, že
slovan. název je tedy praevropský, ale ch je málo
jasné. Treimer ES 21 cituje též gruz. gorwela,
dargwa gara t/v; K. Hornov pís. upozorňuje na
baltisten. (Kavkaz) garaz a burušaski yor/š t/v;
Szemerényi Romance philology 17.1963. 414 na
bask. garilar divoká vikev.
hrále fem. stč.: kopí; odvoz. nč. královitý (list, v
botanice). P. grele. Obe ze střhn. gralle. Odtud je i
mad. gerely t/v.
hraň 1° za Jg mor.: větev. — Sin. sch. grana, b.
grarí větev, hl. hran, dl. gran úpon-ka, hrozen, dl.
grana hrozen. — Psi. asi granb, příbuzné (přes
*grand-nb*l) se střhn. gra$ výhonek, větev
jehličin; dále je obé nejasné.
hraň 2°, hrana, kránka nář.; spis. hranice, sic.
hranica: srovnaná kupa dříví. — Asi
hrana
z pův. *gradňa nebo graúa (tu by bylo η
substitucí za d). Naproti tomu nář. rázka Β a
sekundární mask. hráz Obrovský TP 99, ráz(ek)
B-Hr-Koníř jsou asi z grada. — Vše souvisí se
sté. stsl. r. krada t/v; příbuzno je střhn. rä£e fem.
t/v. Výraz asi „praevropský".
hrana, nyní čára, jíž se spolu stýkají dvě plochy
postavené k sobě v úhlu, ale lidový jazyk tím míní
(srov. hranatý!) ostřejší výčnělek n. zakončení
tělesa (ne však ostrý hrot), hranovou čáru dosti
nápadnou. Sbč. ntr. hrano, dosud chod. ráno,
vedle toho fem. hrana, chod. raná. Nově hranol.
— Sic. hrana, pol. grah, ukr. hran" hrana, okraj,
roh, hl. hran, dl. graú, r. grarí hrana. — Psi.
granb příbuzné s něm. Granne osina a jeho
rodinou, dále s alb. grere (druhé r je z n) tenká
čepel (= něco hranatého, píchavého), vosa, sršeň,
čmel (Cimochowski LP 5.192) z *grö-n-,
hranice, sic. hranica, pol. r. sin. sch. b. dl.
granica, ukr. hrany cja. — Psi. granica. Původ
málo jasný. Snad, vzhledem k tomu, že hranicí
dvou zemí býval hluboký příkop (o tom
Sjoestedtová, Dieux et héros des Celtes, 1940.54),
je možno vyjít z *grab-nica, od hrabati (naproti
tomu mez je travnatý pruh mezi dvěma poli).
Něm. Grenze hranice je z polštiny.
hranostaj, chod. chramostyjl; ,,za Dobrovského
chramostejl bylo běžné (dosud nář., na-př. vč.) a
spisovné (eh., olim hranostaj); Presl obnovuje
hranostaj, ale Staněk 1843 a Pečírka 1849 uvádějí
podoby obě, Fric 1872 má jen chramostýl."
Šmilauer. — Sic. ranostaj, pol. gronostaj,
gornostaj, ukr. hor-nostáj i -ál, r. gornostaj, dříve
i ~άΐ, -ar* t/v; sin. granoselj (-z-) lasice. — Psi.
asi gomostalb (r. -or- synkopou z -oro-). Prvá část
asi z *gormno-, jež snad souvisí s lit. šarmuó a
sthn. harmo (nyní Hermelin) t/v; pův. tedy se
zvíře zvalo asi *tior-men resp. *gor-men-. Druhá
část, bylo-li l původní, upomíná poněkud na lat.
mustella lasice. Celek tedy: „hermelínová lasice"?
Podrobně vývoj nelze podati.
hrant msl. sic: koryto, žlab dobytku pro
krmivo. Ojedinělé je zhrant PS. Z jihoněm.
Grand měděnec
hrany plur. (je běžný jen nomin./akus.), již stč.
též plur. -a: zvonění mrtvému. Jen v č. a sic. (tu je
hrana sg. fem.). Souvisí patrně se stsl. grani,
mask. a csl. grano ntr. verš (a dále s hl. hrono, dl.
grono řeč). Snad se tím názvem mínily pohřební
nénie (veršované zpěvy; u jiných Slovanů jsou
zachovány), ale svědectví o tom není. Útvar i
jinak málo jasný. Κ lit. garb-stýti míti oslavnou
řeč nad zemřelým (od gefbti ctíti), garbstýtoja
plačka? — Když pohřební žalozpěvy byly u nás
vytlačeny zvoněním, bylo *hrano snad i chápáno
jako „zvon": stopa toho je v rolnička (viz) a v
přejatém mad. harang 'zvon'.
L83 hrdý
hrb; hrbatý, hrbáč, hrbiti se, přihrblý, hrbol.
Znamená též vrch, kopec, nejen v prostém hrb, ale
zvláště v jč. hrbek, obecném pahrb(ek), jvč.
pahrbina; v tomto významu bývá i chrb > chřib >
křib (viz i hřbetl). V pomístních jménech staré na
hrb ich bývá nahrazováno jasnějším na vrchách;
Hujer 1.245. — Všeslovanské: sic. hrb, pol. garb,
hl. ukr. horb, dl. gjarb, r. gorb, sin. grb(a), sch.
grba, b. gárb(a); r. ukr. též 'pahorek, vrch'. —
Příbuzné je germ. *kruppaz (něm. Kropf vole atd.);
je i stnord. kryppa hrb (Buckel) (s tím souvisí
stnord. kryppill, něm. Krüppel mrzák; z něm. je
přejato č. vulg. kripl SSJČ). Stnord. pp není tu z
mp (opak tvrdí de Vries), ale je to expresivní
geminace, § 15. Nestejné umístění slabého vokálu
při r (psi. je g^rbt, germ. *krup-z *grub-) je zjev
častý a nemůže být našemu srovnání na závadu. —
Příbuzné je též (Janáček Slavia 22.322) lit. kuprá
hrb (souhlásky neznělé, § 4).
hrbólunc, hrbunc, hrbóc han.: „interjekce na
označení hřmotného pádu" KpU. Z hr-br, viz hr.
hrča jvč. mor. sic: boule, nádor, suk, sukovité
poleno, parízek apod., též hrč, grča, guča (sem i
val. hyča zelný košťál?). Sin. grča suk, b. gárča
vráska. Nejasné. — Mad. haresa je ze slovenštiny;
ale opak tvrdí Kniezsa 839.
hrdlička, stč. též hrdlicě. — Sic hrdlička, r.
gorlica, ukr. horlycja, sin. sch. grlica, b. gárlica
t/v, pol. gardlica samička holuba voláka. —
Zvukomalebné, pův. bez d (to přidáno v č. sic pol.
mylným spojení s hrdlo): sin. grliti, r. kurlýkat o
hlasu těch ptáků. Bulachovskij I AN 7.172.
hrdlo; stč. dále hrdelce, hrdlatý, hrdlitý, hrdiny,
hrdláč; laš. podhrdli, sic podhrdlina ovar (viz i
trdlovka); nč. hrdelný = u čeho jde o hrdlo,
namáhavý, nebezpečný, těžký; stč. a nář. hrdliti -
lovati škrtit, přeneseně lakotit, nář. též hrdlačit aj.
namáhati se, laš. ucharlié se umořiti se, pd.
garlowac těžce pracovat. Nejasné je v hrdlo lháti
Sm 71 > vč. vrdlouhat, hrdlouhat, pův. snad o h.
1., srov. něm. sich um den Hals lügen. — Sic
hrdlo, pol. gardlo, hl. hordlo, dl. gjardlo, ukr.
hórlo, r. górlo, sin. sch. grlo, b. gárlo. — Psi. g-
brdlo; odvozeno příponou -dlo od kořene, který je
v žráti: kořen na stupni slabém, ale r má temný
průvodní vokáleček, proto zachováno g (nikoli >
z!); útvar tedy velmi starobylý. Obdobné jsou stpr.
gurcle hrdlo, jícen a lit. gurklys vole, kde kl je z dl.
hrdý: pyšný, sebevědomý, hrdina > hrdinný; sic
hrdopych n. -pysk, srov. stč. hrdo-pyšték (= kdo má
hrdý pysk = vyběravý ? či „kdo se tváří, chová
hrdě" ?); ale odvozená slovesa vycházejí z
významu „nevážiti si čeho": stč. hrdati, hrzéti,
(vz)hrděti kým, nč. pohrdati, pohrdnouti, zhrdnouti
( > zhr-zený), sic zhrdat kým. —
Všeslovanské:
 hrejt
sic. hrdý, hl. hordy, dl. gjardy, ukr. hórdyj, r.
górdyj, stsrb. grd, stsl. gr^d-b pyšný; ale pol. nář.
gardy vyběravý v jídle, (wz)gardzič pohrdati, sin.
grd škaredý, odporný, grdi se mi kaj hnusí se mi
něco, podobně sch. grd(an) ohyzdný, grditi
ohaviti, tupiti koho, nadávati komu. — Psi. gtrd-b.
Příbuzno je snad ř. χλώή 1° pýcha, hrdost,
arogance, 2° změkčilost, jemnost, luxus. Je ovšem
třeba uznati záměnu l\r, § 5, dále záměnu a
přesmyk iju, tj. slov. ur proti ř. li ale to nečiní
obtíže. Řecké slovo má významy, kterými se naše
(1° hrdý, 2° vybíravý atd.) dají vysvětlit dobře.
hrejt: těsto jako hrejt = tuhé, nadělané, hrejtiti
do tuha vyváleti, hrejcený chléb, u Turnova za Jg.
Dosud vč. zahrejtilej, za-hrejcenej chléb = mající
„brousek", má to takový zahrejdily = tvrdé NŘ
18.29. Κ tomu snad patří zrn. je jako hréto
(hrejto) = je nemotorný. — Původ nejasný. Viz i
zaryclý.
hremzat vč. (Kotík-Pt): hryzati (o bezzubých
lidech: nemůže to u°). Pd. giemzač(l) t/v. Hl.
hry(m)zaá t/v má y od hrýztil — Příbuzno je i lot.
gremuot (glemuot) a gremzt hryzati, dále lit.
kramstyti hryzati a grömu-liuoti přežvykovati.
Základ je tedy grem-, přípony (τ>ζ, st, til) jsou
expresivní. Tím rázem slova se vysvětlí i to, že r
nepřešlo v ř.
hrkati, hrčeti, hrkotati: vydávati zvuk asi hr
hr, chřestiti apod.; msl. sic. též hrgat, hrglovať,
hargotat. Jedna větev vyjadřující chraplavý hlas
kašle při jistých nemocech (klad. od-hrkovat)
přešla k ch-i chrkati, chrčeti (viz). Jiná větev
napodobuje zvuk tekutiny, vleje-li se s výšky
náhle do jiné tekutiny ( > postv. hřk: chmatňapu-
týnku vody, hřk na něho Β = vychrstl); odtud
hrkem, hrcem, hr(ků)6kem, hrkoli-kern téci, pak i
vyhrkly slzy (přeneseně: vyhrknouti něco = náhle
vyřknouti), svč. hrkala krev z nosu; turn, a krkon.
hrejká krev = prudce teče, řine se, postv. hrejk
(rej za *rí < ř, srov. sic. hrkaťí). — Sic. hrkati
hřkať, postv. hrk (citoslovce i subst.), hrkotai,
hrkot-, hrkálka dětská chřestačka, rolnička. —
Utvořeno od zvukomalebného hr příponou -k-ati
(nikoli od *hrk\; toto je útvar až postverbální!).
hrma, stč. i nč. název pro „kožní vyklenutí
před stydkou sponou" PS (mons Veneris) uvžen.
Odvoz. stč. hrmnicě, o ní Ryba ČČF 1.180. —
Psi. gtrma. Příbuzné je stind. gulma- žlázovitá
opuchlina v spodní části trupu. Snad i střlat.
burgulium n. ~lio sem patří, uznáme-li, že burg-
by bylo přesmykem z gurb- < gurm-.
hrmulec zrn.; han. hrmolec, hrmola, grmol:
boule. Slovo dostalo expresi vní ráz, proto bývá g
a místo něho pak i k, patří sem totiž i názvy
puchru, zvrhlého plodu ovocného (viz grman, tam
další formy), neboť na některých místech bývá
takový plod ne-
184 hroch
normálně ztluštělý. Snad sem patří i hr-bol. — Psi.
asi gr-bmolt. Příbuzné je lit. grůmulas a grumulys
'chuchvalec, klk', pak i 'knedlík (kulatý)'. Místo
přípony -vlas bývá jindy v litevštině i -alas, proto
si. -ol-nepřekvapuje. Spíše toto je původní stav,
kdežto ul v lit. slovech je asi výsledek asimilace k
u prvé slabiky.
hrnclovat se: vézti se po špatné kamenité cestě
(= nepohodlně, s rachotem, s otřásáním), přeneseně
a nevlídně h. něčím o vezení, stěhování něčeho, o
kolébání kolébkou, h. se o nepokojném chrutí se v
posteli (toto má Kubín Ppz), o tanci apod. Mor. je
bez l (Pekárek 221), ba i zkráceně hrncat. Chod.
změněno v harcovat se, jč. v drnclovat, též sev.-
mor. drncluvat Rzr (zkřížením s dr-kati, drcati,
drncati). — Ze staršího hrbolco-vat se, které je s
týmž významem mor. (Rous od Brna, za° Β ze
Slezska), msl. h. a sic. hrbolcuvat je kutáleti se po
hrbolcích (např. bečka se h-la s kopca B). Tedy od
hrbo-lec.
hrnec, hrnek, stč. dále hrnÓek, nč. -eóek; stč.
hrnóieř, nč. -íř. — Všeslovanské: sic. hrniec,
hrncek; pol. garnek, hl. hornc, dl. gjarúc, sch.
grnac i grne, b. game, r. gornéc, ukr. hornja hrnec,
horn krb, r. gorn(ó) taviči pec, kovářská výheň. —
Psi. g^rnt; je příbuzné s lat. furnus chlebová upec
asfornax pec tavící, hrnčířská apod. Vše od gh er-
(v. hořeti, žár), *ghu°r-no-s. Slovo to i u Slovanů
znamenalo původně jistě pec na tavení, na pečení.
Další vývoj šel asi tak, že se přeneslo snad na
takový hrnec, ve kterém se uchovávalo žhavé
dřevěné uhlí nebo žhavý popel, takže obsahová i
tvarová podobnost s tavící pecí tu byla; i tavící
pece mohly být zcela malé, vskutku jako hrnce
(takové jsou dosud v Africe). Naproti tomu pec
dostala nové, čistě slovanské jméno, od péci.
hrnouti, stč. hrnuti; -hrnovati; iter. msl. sic.
ohrňat; msl. expresivní ca-hrňat valiti: hnáti se
někam; mor. boty zhřňaóky = č, ohrnovacky; nově
úhrnem. — Všeslovanskó. sic. hrnut, pol. garnqc
shrabovati, shrnovati, sbírati, hl. wu-hornyc
vyhrnouti (rukáv), dl. garnuš, ukr. hornuty, r. nář. -
gornút hrnouti; ale sch. grnuti splynouti,
vyprouditi, grtati nahrabati, nakupiti, b. pri-gärnä
objímám; ukr. pry-hortáty přihrnouti si, k sobě
(vsi. pozhartac posbírati, shrnouti). — Psi. tedy asi
gtrtajg g vrtati a k tomu perfektivní gw^-nqti (čes.
vid imperf. u hrnouti je nepůvodní). Pův. g'brtati,
což je í-ové intensi-vum od kořene ger-, vězícího v
lit. zeriú zefti hrabati a dále (se sk místo g, zjev
častý) v něm. scharren hrabati.
hrob: viz hrabati.
hroch. „Z roch (Jg p. roch), COT. je ze šachové
hry známý název (válečného) slona. Presl měl tedy
k disposici rovnici hroch = slon, a protože pro
slona označení měl, užil
hrochati
volného slova k označení hippopotama".
Šmilauer.
hrochati, zvukomalebné: bouchati, práskati
(bičem), zrn.; stč. hrochnúti buchnouti a chronúti
fremere. S jinou samohláskou je hrouchat bičem
(han. ráchat), han. (u Boskovic) róchnót vystřelit,
(hlučně) spadnouti Svěř; též o hlasu prasete
jinoslov. gruchati, č. ruchati; s o je jč. rochně
prase Jjčř 95. Viz i rohnouti.
hromada -diti, ad v. pohromadě*, dohromady,
stč. hromadnik společník majetkového nedí-lu.
Být na hromadě = zhroucen. Stč. má jako sloveso
jen hromazditi: hromazď sobě poklady Vel. —
Sic. hl. hromada, dl. pol. gromada, b. sch. sin.
gramada t/v; r. grómozd kupa nepotřebných věcí,
gromózdkij neskladný, těžkopádný. — Zdá se, že
je pří-buzno s ohromný. Sin. grmáden, sch. gro-
mor(ad)an, r. gromádnyj znamenají 'ohromný*.
Sloveso by tedy původně znamenalo stavěti,
skládati do vysoké, převeliké kupy. Přípona je
málo jasná; je táž co v strmažditi, jež znamená
pojem dosti blízký. Nastaly asimilace samohlásek
a zjednodušení zd > d. hrot 1° špička, již stč.;
hrotitý, (vy-za-)hro-titi. Pol. grot, sic. hrot t/v. —
Příbuzné se střhn. grät (nyní Gräte, též v Rück-
grat) rybí ost, osina klasů, špička.
hrot 2° mor.: škopek; hrotnice (Jg) škopík;
mor. hrotek, sic. -ok i -ek, č. u Jg hrota do-jačka.
M. hrotica nádoba větší než hrotek. — Žertovné
přenesení: na Podluží „ženatí muži nosívali
ojediněle ještě na konci minulého století hrotek,
vyšší klobouk se širokou portou"; byl znám i na
Kyjovsku a Strážničku (B 86, Podl. 70). — Sin.
sch. grot, sic. hrot mlýnský koš. Ukr. hrot t/v (ze
slovenštiny?). — Psi. groťb; souvisí nejspíše s
něm. Kratten.
hrot 3°: hrotek (mylně -dek) hromádka pěti
snopů, do jakých skládají obilí na poli, Jg; hruta
svazek několika zemní lnu Jg. Nejasné.
hrouda, nář. též hruda; hrudnatý, hrudovi-tý;
ale hrudka červená mylně místo rudka. Sem snad
i stč. hruden měsíc vkládaný mezi prosinec a
leden (jinde *grudbnfb -nb znamená jiné, i
podzimní měsíce): důvod názvu není jasný. Pol.
sin. sch. b. gruda (r. -ú-, sch. -Ü-), ukr. hruda. —
Psi. grúda. Je to varianta (se záměnou l/r) slova
rovněž pra slovanského gluda, které je v r. glúda
chuchval, hrouda, a má ekvivalent v germ.
*klauta- (něm. Kloß atd. t/v, např. Erdkloß je
hrouda).
hrouzek: ryba Gobio: stč. hrůz a hřiz, nč. též
(h)řizek, rus(ek), hrýzek (toto u J. Moravka, Děda
Zdravíčko 11, 38), dokonce omylem i rezek a
dřizek. — Sic. hrúz(ik), pol. nář. grunzuk, gruzuk
LP 8.340, spis. rusik, hluž. hrjuz, dluž. gruzk. —
Je to novější západoslovanské jméno ryby, dříve
zvané *k-blb-b (pol. kielb atd., lit. kilbúkas),
185 hrtan
což je slovo asi praevropské, příbuzné s ř. κωβιός
Gründling, přejatým do latiny jako göbius, góbió):
od hrouziti popř. *hřiziti (se); ryba se ráda hrouzí
do hlubiny, žije ležíc na dně řeky; to se prozrazuje
tím, že má tělo na spodu ploché. Obdobně lit.
gramzdas -dě, též s podivným u: grúažs -ě -lis -lé a
gruzlys. Něm. Kresse, Gresse je ze slovanštiny.
hrozen, vč. rozen, stč. hrozn, -zen. — Stpol.
grozno, sic. ukr. hrozno, r. sin. sch. b. grozd, stsl.
grozďb i grozno. — Psi. grozďb, příbuzno je stind.
drakšá t/v; přesmyky souhlásek. V. Horák,
Otr?bski IF 183; záměna zub-ných v zd/zn je též ve
jméně ptáka drozd, č. nář. drozen.
hrst, hrstka; stč. hrstník krupař (že prodával v
malém, jakoby po hrstech); sic. odvoz. hrstva
pokos, řad; množství něčeho nabrané oběma
rukama k sobě složenými v dvojnásobnou hrst =
sic. priehrstie prehrštie prie-hrslie priahršlia, č.
nář. přehrštěl přehoušel přehoušle přehršle
přehrští přehoušť prahoušti prohršle prohršel
(s)prahoušle prahoušel špře-hršli šprohršlí aj. (s-
nebo š~ je tu ze spojení s-přehršlí, kde s = asi, viz s
1° o přibližné rovnosti míry); srov. pol. przygaréc
przy-garénie, r. prigoršen\ csl. prěgrtšta, sch.
pregršti, sin. prgišč(a) (< *prigršca): budto z pri-
gtrst-bje ntr. nebo z pri-g'brst-na fem. (hrst při
hrsti), popř. z per- (kde per je staré distributivní
příslovce?: ,,dávati po hrstích"?); nový útvar
ztrácel však v povědomí jazykovém spojení s hrst a
proto se pronikavě měnil, odtud i nepůvodní pro-
pra--. I je asi místo ň asimilací k předchozímu r,
ale ihned disimilovanou, nebo záměnou přípon. —
Psi. gvrstb, zastoupeno všude. Příbuzno lot. gúrstě
hrst lnu (Zubatý 1.2.99), srov. b. grästi (jen pl.)
hrsti konopí; snad od kořene, který je v hrnouti-,
hrst obilí = jisté množství shrnuté při odbírání (za
sekáčem) v malou náruč a pak složené na zem.
Přípona -stb jako v pěst.
hrtan, nář. hrtan hrtaň chřtán chřtán chr(š)tál
chřtán křtán škrtán hrtús, stč. též hrtal chrtal
křtálek; vm. (c)hrtániť křičeti z plna hrdla, slez.
zhrtanič udělati mnoho práce najednou, vm. hrtániť
se namáhati se. Nč. rozlišeno: hrtan (lékařský
termín = la-rynx) χ vulg. chřtán = krk, jícen. —
Pol. krtáň, krztoň; krtunic krt§czyc grd§czyc
krztusic rdousiti; dl. gjaré, gjaréis, sic. hrtan, ukr.
hortárí, r. gortán' fem., sin. grtanec, sch. grkljan,
b. gráklan, stsl. gr*btanb. — Slovo expresivní,
proto tak proměnlivé. Původně bylo asi g-brtb (=
dluž. gjaré), -anb -o?ib -unb jsou asi peiorativní
přípony. Stran slovesa a jeho významu srov. hrdliti
a hrdlovati. Psi. gi>rtb; je příbuzno s lat. guttur
(pův. mask.) t/v (tt je expresivní zdvojení), r však
bylo anticipováno a slovo převedeno k jo-kmenům.
hrubý 186
hrubý, hrubost, hrubství, hrubec; s cizí příponou
hrubián (podle něm. Grobian), s latinskou hrubant;
hrubnouti, obhroublý; zhruba. Vývoj významu: 1 °
drsný, nehladký, nejem-ný (o srsti, pleti, sukni,
povrchu vůbec; pak o mouce, písku = drsnější na
omak nežli „hladká", jemná mouka atd., tedy >
hrubo-zrnný); z tohoto stadia přeneseno do sféry
„mravní": neotesaný, neuhlazený; 2° „hru-bozmný"
= velká zrna mající, odtud h. = velký, silný (arch.
hrubá, totiž mše = ,,velká", slavná), povšechný (h-á
váha apod.). — Všeslo vanské: sic. hrubý, pol.
gruby hrubý, silný, velký, nář. greby drsný, hl.
hrubý, seh. b. grub hrubý, ukr. hrúbyj hrubý, tlustý,
r. grub drsný, hrubý, sin. grob drsný, surový, velký,
velkolepý. Vedle toho je sic. grobian,m\ pol.
grubian, sin. grobijan, sch. grubijan hrubián. —
Psi. grob-b; je příbuzno s lit. I grub{l)ús drsný,
nerovný, grumbu grubt i drsněti; za očekávané
*grtb'b je však forma s Q, jež se vysvětlí asi z
afektivní gemináty bb, tj. jejím rozpuštěním ubb >
umb > ob, nastalým už v praslovanštině.
hrud: tak se nazývají pískové duny, vyvýšeniny
v rovině při dolní Moravě, od Uh. Hradiště až po
vtok do Dunaje. Při záplavách zůstávají suché a
jsou tehdy útočištěm zvěře. Hrud mívá 3—5 jiter
rozlohy, každý má i své jméno (v. Bartoš SI.).
Každý hrud byl sídlištěm předhistorického člověka
(všude jsou nálezy!); v celém Pomoraví jich je
několik desítek (Janšák ČMSS 24.1). U Kyjova
orat na hrud = do skladu (Kolaja), aby při obou
směrech hlína byla vrhána v jedno a utvořila tak
záhon. — Pol. grqd suché místo mezi bahnitými
lukami (podrobnosti Moszynski JP 36.111), bělor.
hrud t/v (Ossowski, Saopšt. 46), r. ogrud hromada,
kopec. — Prasl. grqďb: spolu s gr$da (viz hřada
záhon) je příbuzné s něm. nář. Grand písek,
stnord. isl. grandi m. písková duna (Sandbank),
stšvéd. stdán. grand štěrkový nános (Kiessand).
Kořenem je ghren-dh- drtiti (zerreiben,
zermalmen), v něm je tu náležitý a blaut *o. Prosté
ghren-, ale s n, + přípona -tu- je v stnord. grunnr
m., grund f. půda (země), grunn suché místo
(seichte Stelle, Grundlage), něm. Grund m. Grund,
Boden; od *ghrendh-, s e, je hřada 2° (viz). Mad.
gorond je ze slovanštiny (přejato ještě za doby
nosovek a za g).
hruď, hradní, -nik. Stč. zpravidla plur. hrudi. —
Stpol. gr§dzi, sic. hruď, ukr. hruď a plur. hrudy, r.
gruď, sin. grod a plur. grodi, sch. plur. grudi, bulh.
plur. gárdi. — Psi. grqdb fem. Příbuzné je ř.
χόνδρος chrupavka, zvláště prsní, zakončující prsní
kost vpředu mezi nepravými žebry; je ovšem třeba
uznati, že v slovanštině přešlo r do prvé slabiky.
Dále je s grqdb příbuzné (Otr^bski IF 115), s týmž
přechodem r, i lit. krütls fem. a lot. krüts t/v (hrud),
i když je rozdíl ve zně- |
hřada
losti gjk a djt. Baltské ü vyložíme z un, § 7, což
je výsledek oslabení z původního -on-.
hruška. Psi gruša (pol. grusza, r. gruša, sic.
hruška, sin. gruška) i kruša (pol. nář. krusza, dl.
b. kruša, hl. krušwa krušej, sch. kruška); v sch.
sin. je i ch- (sin. hruška, sch. hrušva). —
Příbuzné je lit. kriáušě. Slovo asi „pra-evropské".
hrůza, stč. hráza-, hrozný, -ne, hrůzu budicí, >
náramný, veliký; nově též hrůzný (v C. jen knižní,
ale na Mor. živé ve val.: Petrus Tramp. 30,45).
Hroziti (odtud hrozba) a h. se čeho, nč. též
zhroziti se čeho, pohroziti, vyhrožovati ( > po-
vyhrůžka, -ný); ohroziti (-Ů-) hrůzou naplniti
někoho (z ob-): klad. vohrůzit poděsiti, val. ho
vohrúžilo pojala ho hrůza, mor. (B-Rous)
(v)ohrozit se zhroziti se, báti se; k tomu patří
neohrožený nebojácný. Jiné je stč. ohroziti se a
chod. vohr ožit se nabýti odvahy, přestati se bát, z
*ot-h.; k tomu patří ještě ohříšit se u Kyjova: 1°
smilovati se, 2° odhodlati se. Stupeň ö > a je v
han. vehrážet a sic. vyhrážať vyhrožovati, val.
uhraznút sa uleknouti so (srov i užasnuti si). —
Všeslovanské: r. grozá, sic. hróza atd.; všude i
sloveso na -iti. — Příbuzenstvo je v baltštině: lit.
gresiú grěsti, grasýti, grasinti hroziti, grasa
hrozba, dále lit. nář. gražójii gražóti ohrožovati,
lot. grasit hroziti, grůožuos gruozties tajně hroziti.
Je-li původní balt. ž, pak s v litevštině uvedeno asi
proto, aby se zabránilo zmatku s graž-krása.
hrýzti, hrýzati (nč. zpravidla hryzati), hry-
zavý, ohryzovati ( > ohryzek); stč. též hryz, -enie
bolest v břiše; expresivní zm. zgrysnout; při -
hřejzat přikusovati (u Litomyšle); č. zeme-hryz
lakomec. — Všeslo vanské: sic. hrýzt, pol. gryzQ
gryzc a obdobně všude, popř. (luz.) -ati. — Lit.
gráužiu gráužti, lot. graužu grauzt t/v, lit. gruzťis
bolení břicha. Naše sloveso má toto ú > y
(náležité v slabém stupni), aniž dovedeme
objasniti proč.
hřada 1°, tak i stč.; nč. též hrad, hrad, často
vyslovováno i bez h; stč. pův. trám(ec) (dosud
val. hlavní trám v jizbě), nyní jen „bidlo, kde
nocuje drůbež". Záhy ztratilo změkčení, odtud vč.
hráz, dem. hrázka žerd (a tělocv. hrazda). — Sic.
hrada, sin. sch. b. greda, trám, r. grjádka, ukr.
hrjády bidlo resp. bidla ve světnici na věšení šatů
aj., pol. grze^da, hl. hrjada, dl. greda, sin. gred
fem. bidlo pro drůbež. — Psi. asi gr&l-b mask. i
gr$da fem.; baltský protějšek je lit. griňdas mask.,
grinda fem., lot. grlda podlá-žina, k tomu
přitvořeno grindžiú grindaú grjsti a lot. grlžu
grldu grlst klásti podlahu, od toho pak lit. granda,
lot. grodi plur. mostina. Dále je snad příbuzno
stnor. grind fem. ohrada, rám, mřížoví. Viz i
hřídel, jehož rod svědčí pro existenci pův.
maskulina gred-b. Viz dále drouh.
hřada 2C: záhon; mor. (h)řádka t/v,
hřanúti
jč. hrade malý ostrůvek v rybníce LF 27.358. —
Pol. gržeda, sic. hrada, hl. ukr. hrjada, dl. grěda
záhon, r. grjadá řada, malé pohoří, grjádka
záhonek, řádka, sin. sch. greda záhon, písková
duna, bělor. hrada podélný ostrov uprostřed blat
(Ossowski Saopšt. 46). — Psi. gr§dá: spolu s
grgdt znamenalo suchou vyvýšeními mezi
močály, v zaplavovaných rovinách apod., odtud
význam „záhon" (= vyvýšená půda). Souhlasí
Moszynski JP 36.116. Viz hrud. Pro různost g/ρ
(toto je v hrud) nemáme výkladu.
hřanúti stč. ojediněle: padnouti někam, pod.
hro(ch)núti t/v; val. hřápnút hřmotně si sednouti,
mor. hřácnút bouchnouti (o ráne z pušky), zsl.
hrákat práskati. Ütvary zvuko-malebné.
hřáti hřeju; stč. hřěju hřieti. — Všeslo-vanské:
sic. hrejem hriať, pol. grzej§ grzac, hl. hrěju hrěc,
dl. grejom greš, ukr. hriju hrity, r. greju gret, sin.
grejem greti, sch. grijem gri-jati, b. greja. — Psi.
asi (svědčí archaický stav č. sic. pol.) grějq
grbjati (stav jako upřáti, smáti se). Příbuzno je ř.
χλιαίνω zhřívám, otepluji, χλίω ζ. se. Kořen
*ghlěi- dovoluje vyložiti (arci je třeba připustit
záměnu l/r) jak grej- tak i oslabené grbj-.
hřbet: stč. chřbet gen. chřebta, i hřbet; jč.
(h)řibet a (ve vzrušení, tedy expresivní) chrbát
Jjčř 50, srov. sic), msl. křibet; stč. (c)hřbetní kost,
chřbetnice, klad. hřbetový kosti, sic. chrbtová kost
páteř. — Pol. grzbiet; jinak všude ch-: sic. chrbát,
gen. -bta, stpol. chrzbiet, chrzybet, hl. chribjet, dl.
kšebjat, ukr. r. chrebét, stsl. chr-bbbťb, chrbbbťb,
sin. hřbet, sch. hrbat, b. chrábet. — Expresivní
obměna slova hrb (ch místo g, změkčení rb nebo
ri za i>r, konečně i zvětšení o příponu tt nebo bt);
srov. obdobný zjev při *hrt > hrtan > chřtán.
hřbitov, doloženo již od Klaret a; stč. původně
břítov, dosud chodsky tak (donedávna i na
Staňkovsku: NŘ 3.85); toto z n.fridhof; hrb- je
vlivem slovesa stč. hřebu = nč. po-hřbíti. Sic.
hrobitov (obvyklé je však cinter, cintorín) je z
češtiny; bylo přetvořeno dalším spojením s hrob.
hřeb: něm. Nagel. Přen. hřebíček, sic. (z
češtiny) hřebíček a pol. grzebyczek (z č.) je jisté
koření (nerozvitá poupata rostliny hřebíčkovce z
čeledi myrtovitých), jednotlivé kousky mají
podobu hřebíku. Stč. hřebíček je též jiná rostlina,
nyní hvozdík (u hvozd 3° důvod toho názvu),
dosud mor. hřebíček a sic. hrebí{če)k karafiát (sic.
přejato z Moravy, neboť "hřebík' je sic. klínec,
'karafiát' je sic. klinček). — V stč. bylo normálně
hřebí mask., Nagel. To bylo rozšířeno (jako
hvozdík, žebřík, kamýk aj.) o k, hřebík, nebo
zkráceno na pouhé hřeb. — Stran původu měl
Miklosich za to, že h. je ze sthn. grebil, Gebauer
Ml. 1.518 je však má za domácí. Mělo se za to, že
patří k hřebí los (viz), ale
187 hřeblo
spíše je příbuzno s ř. καρφίον t/v (Nagel; u Rohlfsa
108). U nás *gorb-bje bylo převedeno do muž.
rodu, *gorbbjb, to pak mylnou adideací spojeno již
v stč. s hřebí 'los', odtud je řě místo ra. (Sthn.
slovo je z češtiny?) — Stran domnělého významu
'starost' u č. hřeb v. Hujer 1.263.
hřeben 1°: nářadí na česání vlasů; přeneseno na
jistý cípatý masitý výrůstek na hlavě kohouta,
slepice i jiných ptáků, pak na vrchní hranu střechy
(slaměná ,,kalenice" na horním ohybu střechy
bývala upevněna hustou řadou dřevěných ,,jezdců"
v podobě X; svrchní části jejich, trčící v podobě
vvvvvvvvvvvvv od střechy do výšky, silně
upomínaly z dálky na hřeben česací; ten byl za
stará ostatně řidší než dnes; WoP 233, obr. 129 a
j.), na ostrý skalnatý hřbet pohoří (podobně i něm.
Kamm). — Pol. grzebien, dl. grjebjen, sic. hřeben,
ukr. hrebin\ r. greben\ sin. sch. b. greben. —
Příbuzné je stbret. crip, nbret. krib, kymr. crib, stir.
cir t/v. Přípona u nás je jako v lat. pecten t/v a v ř.
κτείς gen. κτενός t/v (obé, lat. i ř., od *pek- česati;
slov. a kelt. může býti z *pek- > kep-, se
zesilovacím r, § 9).
hřeben 2°: stč. tak a hřebnec podag-a. —
Pomoř. gřesk revmatismus. — Asi r sin. to me
grebe trápí, něm. Gram (záměna retnic 6/m?). Viz
i hostec.
hřebí stč.: los; u Brikcího z Licka je též hřebík;
h-u nebo tříšťky dání = symbol předání majetku při
koupi; ,,hřebík (jenž německy slově špan)": je
zřejmé, že kupci dávána tříska odťatá z domu a že
tato symbolická tříska měla staré jméno hřebí = los
(neboť třískami se v staré době losovalo), jež
Brikcímu už nebylo asi běžné, takže je spletl se
jménem hřebíku. Sic. zreb, sch. ždrijeb, b. zrebije,
stsl. zrebbjb (z toho r. zrébij) los, pol. zreb
pozemek přidělený losem; ale r. žérebej a nář.
zéreb je ještě pouze „odřezaný kousek kovu nebo
čehokoli". — Psi. zerb-b (a z toho žerb-bjb).
Příbuzné je něm. Kerbe vrub, zářez. U Germánů je
dosvědčeno, že losy byly hůlky, do kterých byly
vřezány osobní značky jednotlivců podrobených
losu (o tom Hoops RL 4.506). Tak tomu bylo
zajisté i u Slovanů. V češtině zř > zhř > hř.
hřeblo, tak i stč.; mor. (o)hřeblo, jč. chod. řablo
(chod. i řeblo). — Pol. grzeblo, sic. ohreblo, hl.
hrjeblo, dl. grjoblo, ukr. hřeblo, sch. greblo (na len
je ogreblo), sin. fem. greblja. — Psi. greblo nebo
grebblo, od greb-rozčesávati, hrabati (viz heslo
hrabati). — Zdrobnělina je v mor. hřebelco (odtud
hřebelcovati); jinak propadla změnám v rodu nebo
v hláskách: stč. hřbelce (vedle hře-), říblice
(Veleslavín, v. Jg), vč. zbricle u Hořic, mor.
(o)hřebelec, zberce SvB, nč. též hřbílko, zbírko Jg-
PS, hř(e)bílek. Změny ty byly způsobeny asi
slovesem: dlouhá slova ráda některou slabiku
redukují, tedy hřbelcovati,
-hřeznouti
hřb- se přeneslo do jména; zároveň osláblo
vědomí o souvislosti s hřeblo (když toto zúžilo
svůj význam jen na nástroj kuchyňský!), čímž
umožněn přechod k muž. rodu.
-hřeznouti: stě. za-hřaznúti zapadnouti, nč. jen
vy-hřeznouti (o střevech); stě. po-hříziti a -hřúziti
potopiti, iter. -Mizeti a hrúžeti, ně. (po)hříziti a
hroužiti (z, místo z jako v přiblížiti, pohlížeti aj.,
NŘ 19.63). V.-mor. hrúznút (z ukr. ?), po- u-hrúzit
sa, las. ohruzit se ponořiti se. — Sic. hriaznut
zapadávati do sněhu, do bláta ap., hrúzit potápěti,
nořiti; pol. grz$znqc a grqzyc, hl. hrěznyc, dl.
grěznué; ukr. hrjaznuty a hruznuty, hruzyty, r.
grjaznuť do bláta apod., gruzit, sch. greznuti a nář.
gruziti, sin. grezniti a groziti. — Psi. a stsl. bylo
grezniti a faktitivum grqziti. Nejblíže příbuzné je
lit. grimstü grimzdaü (nář. i grimaü) grimsti
zapadnouti do vody ap., gramzdaü gramzdýti
potopiti, lot. grimstu grimu grimt zapadnouti. —
Naše psi. gr§zng lze srovnati s lit. grimzd-,
uznáme-li η za výsledek substituce za d (§ 6). —
Kořen byl merg- v lat. mergó a stind. maffati t/v
()) je starý prákrtismus za rg), v baltoslo-vanštině
má obrácené pořadí hlásek: grem-. Sloveso s
prostým grem- se v slovanštině nezachovalo. Žilo
však psi. *grQzdg (zd je oslabením z inchoativní
přípony st, § 4), asi z *grbm-zdó (oslabení
kořenného e v b před příponou st je podle
očekávání); z něho je gr§zng, a poněvadž -nq se
shodovalo s příponou 2. třídy slovesné, chápalo se
gr§z- jako kořen. Ablaut byl tehdy -ještě živý,
proto se objevilo i groz- (č. hrúziti atd.), podobně
jako v litevštině gramzd- (zde s d\).
hřib. — Sic. hřib, pol. grzyb, hl. hřib, dl. r. sin.
grib, ukr. hryb. — Psi. grib-b. Původ nejistý. Zdá
se však, že možno vytěžit něco z nář. zhřibet Β a z
polštiny, kde grzyb znamená i sešlého starce
(podobně sic. hríb). Odvozenému zgrzybialec t/v
(od grzybiec alt oder krumm werden; Linde) se
blíží lit. iškrfjpělis člověk se zkřivenými údy, od
krf/pti křiviti se, sich krümmen, sich biegen (=
klf/pti t/v, krumm werden). Pak by grib'b
znamenalo původně houbu starou, zkřivenou,
zdeformovanou. Rozdíl mezi slovan. a litev. by
byl jen ve znělosti souhlásek (g-b χ k-p). Lit.
grf/bas houba je ze slovanštiny. — Jinak ESX (to
odvolávám), ještě jinak Jakobson Word 8.387
(náleží prý k sch. gribaťi škrabati; grib = what
pushes out of the earth), ještě jinak u Was-sona,
viz ZfslPh 28.216.
hříbat msl. štibrati, okusovati; han. hřébat hry
žati KpU (u Kotta psáno po- u- vy-hřej -bat),
po(h)řebovat; gřébat Svěř. — Ze zíbrat (to ze
štibrat) hrýzti (je msl.) přesmykem r: *zř > hř
jako v hřebí, hříbě.
hříbě, stč. hřiebě; hřebec, hřebice, (s)hřebná
(kobyla), (o)hřebiti se. — Všeslovanské: sic.
188 hřích
žrieba, žrebec, žrebica, zrebná, zrebit sa; pol.
žrebig, hl. zrěbjo, dl. žrěbje, ukr. žerebja, r.
žerébenok, sin. zrebe, sch. zdrijebe, b. ž(d)rebe; k
tomu další odvozeniny. — Psi. žerb$ zerbbcb
žerbiti se. S'b-zerbbna (srov. s-telná kráva, s-kctná
samice, s-prasna svině, ST>-totožné s předložkou s
'spolu'). — Příbuzné je germ. *xvelpa-z, nor. kvelp,
šv. valp, dán. hvalp, něm. Welf štěně. Původně to
slovo znamenalo zajisté jen mládě čtvérnožců
vůbec: souvisí zajisté s het. huelpi- Jungtier, od
huelpi- mladý, něžný, svěží, tedy ,,mládě'' jakožto
bytost jemnou, útlou. Viz i klípě. U jednotlivých
národů byl význam zúžen rozličným směrem. Dále
je příbuzné ř. βοέφος ntr. zvířecí mládě, z *gurebh-
. Ale žerbe se podle Ondruše JČ 9.1958.151 a
10.10 vyloží jakožto už ide. rozdíl guerbh-/gurebh-,
tj.u rozdíl kmenů podle teorie Benvenistovy (kmen I
g er-bh- proti II gur-ebh-). V češtině žř > zhř > hř
jako v hřebí.
hříběcí (nemoc koní): viz chřípěcí.
hřídel, stč. hřiedel. — Sic. hriadel, pol.
grzqdzil, ukr. hrjadil (odtud r. grjadíl), sin. gredelj
(nový genitiv -dlja), sch. gredelj = hřídel u pluhu,
tj. spojný dřevěný lemíz, k jehož přednímu konci
jsou připojena plužní kolečka, k zadnímu konci
pak slupice s rádlem a kleče; týž význam je i v
češtině, takže je jistě původní (naproti tomu č. vý-
znam „osa s kolem pevně spojená a prodloužená,
zprostředkující tak pohyb dalšího kola" je
druhotný). — Psi. gredělb mask., od gr§ďb, v.
hřada 1°, starobylou příponou -ěl-. To, že ta
přípona je starobylá (-ěl- bylo životné též v latině a
hetitštině) a že je u Slovanů doložena i v jiných
slovech, dokazuje, že g. je slovo domácí (a nikoli z
něm. Grindel); naopak germ. slovo (stangl. grindel
závora, sthn. grintil grindil krindil závora, trámec,
oj, něm. Grendel Grindel Gründet hřídelu pluhu) je
přejato z praslovanštiny, podobně jako výraz pro
špici kolovou. Meh Slavia 20.213.
hřích: stč. hřiech, hřiešný, -nik, hřešiti, nč. dále
pro-hřešiti se (postv. prohřešek), zhřešiti; sic.
hřešit znamená i klíti, nadávati, tak i msl. hřešit
(též u Slavkova: Rous), též chod. hřešit = klíti.
Hřích = pův. chyba, omyl, opomenutí, nezdar,
odtud stč. pohřie-chu (pokleslo až na „bohužel",
kladlo se zpravidla, když se vyjadřovala lítost, že
není něčeho, co by jinak býti mělo) a z toho nč.
pohřešiti, -ovati něco = zjišťovati, že něco chybí (=
pův. říkati asi „po hříchu zde není toho a toho" =
chybou, opomenutím ...); ještě stč. nehřeš schovati
= neopomeň schovati. (Rozhřešiti viz však jinde!)
— Všeslovanské: sic. hriech, pol. grzech, grzeszyc,
hl. hrěch, dl. grěch, ukr. hrich atd. = hřích; ale sin.
grešiti pot chybiti se pravé cesty, ukr. vz-hrich
místo vynechané při orání, strus. grěšitisja chybiti
se něčeho, grěchomb přehledy nutím, náhodou. —
Psi. stsl. grech'b a <
hříva 189
Prvotní význam nebyl mravní, náboženský, ale jen
obecné 'chyba, opominutí'. Příbuzné je nejspíše lit.
rinkü rikaü rikti mýliti se, chybiti se čeho
(přehlédnutím apod.), udělati chybu. U Slovanů
přistoupilo „pohyblivé" g, § 16; v kořeni by byl
plný stupeň oi > Č; ch můžeme vyložit nejsnáze
tak, že předpokládáme s-ové intensivum *grěchati
(*g-rěk-sa-ti); grěctn, vypadá jako postverbale k
němu. Ono grěchati by bylo nakonec přešlo do ^-
ové třídy, grěšiti, jak je všude doloženo.
hříva; hřivní sádlo, vč. řivník ČL 1.548, tuk od
koňského krku. — Všeslovanské: sic. hriva, hl.
hriwa, pol. grzywa, r. a jinde griva. — Psi. griva;
je shodné se stind. grlva, a v. grlva týl (jiné
domnělé příbuzenstvo je nejisté!). I v slovanštině
znamenalo původně týl, krk, jak svědčí hřivna
(viz).
hřivna: v stč. jistá váha zlata nebo stříbra
(přeneseně ně.: schopnost, nadání). Tak i sic.
hřivna, strus. grivna, ukr. hryvna; pol. grzywna je
též hřivna, ale i peněžní trest, pokuta. B. sch.
grivna = náramek. — Psi. grivhna byl původně
jednoduchý masivní náhrdelník. Odvozeno od
slova griva krk (viz hříva). Byla to ženská ozdoba
zcela běžná, v hrobech nalezeno jich velké množ-
ství. Stala se jakousi přibližnou jednotkou
množství drahých kovů, neboť v staré době k
placení, zvláště větších částek, užívali místo mincí
raději hrubých kusů kovu; odtud hřivna je pouze
větší hranolovitý kus drahého kovu. — Od h. s
původním ještě významem je odvozeno stč.
hřivnác (též řivnáč, mylně hřebnáč, val. hřivnál),
hl. hriwnač, pol. grzywacz, sch. grivnjaš, sin.
grivar, druh holuba; má po obou stranách krku
bílá půlkola.
hřměti: 1° grwn- v stč. hřmieti (ojedinělé
hřeméti má e vkladné), hřmet, hřmetný a (nč. jen
toto) hřmot, hřmotný, z toho dále nč. hřmotiti. Iter.
č. hřímati, od něho hřímavý. 2° grom- v hrom,
hromovati (= říkati hrome! nebo hrom do toho!);
hrome pokleslo na interjekci, Sm 11; byl i plurál
hromi, ,,když je řeč adresována více osobám" Sm
11; hromnice, -ička svíce proti úderu blesku
(svěcená 2. února; odtud hromnice, jméno toho
svátku), hromský (v zaklení), hromosvod, hromový
klín aj.; ohromiti překvapiti (původně jako náhlý
úder blesku); *pogromiti (rus. pogromiť ohlušiti
hromem), post v. pohroma zpustošení, zhouba (=
r. pogrom t/v, jež přejato i do č. i jiných jazyků ve
spec. významu „pobíjení židů"; to začalo okolo
1900 v ruských městech; stč. bylo pohrom útok,
shluk); č. hromotřesk, sic. -třesk viz pod netřesk.
— Všeslovanské: sic. hrmiet, hrmavica, postv.
hrm hrom (od toho hrmenná střela, sto hřmen
apod., kletbové zmírnění výrazu hrom z bázně,
aby pravý výraz nezpůsobil skutečné udeření
blesku), hřmot,
huhfíati
hrmotať nebo -otiť, pol. grzmiec, grzmot, grzmocic,
grom atd.; hl. hrimaé, dl. grimas, sin. grimati, ukr.
hrýmaty. — Psi. grbmo grbmeti, grimati a gromi>.
Zvukomalebný kořen grem-; příbuzno je lit.
gruméti, jehož u je — jako naše i > b —
oslabeným stupněm. Podobný útvar, asi zcela
samostatný, je dolnoněm. grummeln bručeti,
hřměti. Stejné souhlásky obsahuje ř. σµαραγέω
'hřměti'.
huba: místy jč. jvč. znamená i tvář, obličej, stč.
též pysk; hubatý, hubáČ, mor. hubál; hubovati
(srov. pyskovati), hubačiti (z hubáó); ojedinělé za-
hubatiti si PS je jakoby od hubatý, k němu patří
iter. hubáceti. Hubička polibek (srov. lat. ösculum
t/v od ös ústa); hubatka korbel s hubicí, mor. též
huvatka; náhubek.S g mor. a sic. gamba, též
gemba, gymba jsou z polštiny (skrze argot),
Treimer 85. — Všeslovanské: pol. g$ba, sic. hl.
ukr. huba, r. gúba, dl. guba, sch. gubica, b. gaba
t/v; sin. gobec huba, zobák. — Psi. gqba; příbuzno
je ř. γαµφηλαί plur. tlama, huba.
húcat: mor. houcat Jg, hucat Β bouchati (přen.
kašlati B-L-SvK); vyhúcaná cesta vy-ježděná B-
KtD-Mal, hučnica jiná cesta než silnice Vaš,
silnice Sal 103. Nejasné.
hučeti; vm. znamená i mluviti, plakati. Val. huk
část dud (z ukr.). — Pol. huczec, sic. hučat, r.
gúkaí temně zvučeti, aj. Zvuko-malebné.
hučka val.: krátká ženská punčocha z bílé vlny,
doma upředené (Rusava 28); nyní od Jgd č. pejor.:
klobouk (starý, obnošený, neforemný), obyčejně o
ženském. — Původ nejasný. Snad jsou to 2 různá
slova; druhé je patrně z něm. Hut klobouk (cizí
slova dostávají někdy odstín posměšný, v. čuchá).
Je i val. hucáň, han. -an vysoký těžký klobouk.
hudě! jč. volání na housata. Z toho žertovně jč.
zč. hudČ, hudě ntr. pův. dítě Jg-Krš, nyní =
mladšinka, husopaska.
hudlovati 1 ° ledabyle dělati (hudlař břídil, -
ařina), hudlařiti i žudlařiti, žudlanina; zhudnouti
PS. 2° ledabyle a přezíravě s někým zacházeti,
týrati, trápiti (2° v chod. a han.). — Z jihoněm.
hudeln, oba významy jsou již v němčině.
hudrman(ík), za Jg = 1° kdo zmící šaty, 2°
tlučhuba (fem. -ice nyní jen hubatá žena,
oudrmanice CL 1.455, hudrmeznice(l) Krš,
hu(n)drmanice i k- Jg), pův. asi o potulných lidech,
snad i oudleba ničema Kub. Ppz. — Podle
Treimera 58 z něm. Haudermann.
hudrovati, o hlasu krocana. Zvukoma-lebné.
huhlati stč. chod.; sic. huhlati huhňati, bručeti.
— Zvukomalebné; u a, l jako v lat. ululäre t/v, ale
jinak tvořeno podle redupli-kačního typu tutlati,-
huhňati apod.; místy pozměněno v žuhlati (vč.:
Rais).
huhňati, též (h)ňuhňati. — Sic. huhňať, pol.
nář. gqgac gegač, ukr. huhnaty, sin. gognjati, b.
gágnja t/v; r. gugnívyj huhňavý.
huj 190
— Z *gqg-bnati (je doloženo stsl. gqg'bnivb těžce
mluvící); zdvojený zvukomalebný základ ; podobné
ř. γογγνζω 'bručím' naznačuje, že i u nás v první
slabice je plné gon-, dále však oslabené gT>n-.
huj! interjekce na tažný dobytek: zpět. — Pol.
huj, něm. huf; ale sic. huj je poháněči.
huj ať na něco s někým, mor.: vyměniti si, vy° za°;
imper. hujme Jg-Rous, hujajme B. Původ nejasný.
hujec mor.: silné střevo (Koníř), žaludek (Rous
107), prasečí žaludek (han. ho-: Svěrák), obyč. obé
nadité, tlačenka: ujec Jg, (h)uja B; tvary učík (hucék
KpU) a uciná ( < *ujóík *ujóina), též strýc ujec a tetka
katerina, dedek a babka Β pro vepřový žaludek a veliké
střevo naznačují, že by tu byl žertovný název ujec, tj.
strýc; bude to však asi etymologie jen lidová. Spíše
snad je to z *huzec (ovšem přichýleno žertem k ujec),
srov. sch. guzno crijevo, b. gázno cervo silné střevo.
Knobloch ZfS 7.299 připomíná cik. goi vuřt.
♦huknouti: han. zhóknót sraziti se, scvrknouti se
Lak (*jbz-), o prádle, o mase, o ječmeni. Původ
nejasný.
hůl, hůlka; stč. hól; odvoz.: hotovat bíti holí
(Litomyšlsko), srov. sic. palicovat. — Sic. hol hůl, sin.
gol fem. mladý kmen bez větví, ukr. hillja silnější
větev, r. goljá větev. — Psi. asi golb: odvozeno snad
od golt holý, jakožto protiklad slova chabina (viz
cháb): znamenalo takový mladý kmínek rostliny,
který je holý, již bez listí, popř. bez menších větviček.
hulákati, hulaéiti; val. peior. huláňať. — Sic.
hulákat. Odvozeno od interjekce hulá (tu má Zíbrt,
Veselé chvíle 553, 565) příponou k -f ati. — Nejblíže
je stnord. isl. nor. gaula heulen, schreien, stangl.
goulen gaulen gatulen. Lot. gaviluot, -lét, gavulět, -luot
t/v mají rozšiřovací i n. u (jako je i v mor. skuvióet
vedle skucet).
hulán, sic. (h)ulán. Přes pol. ulan a němčinu (tam
se psalo v 18. stol. s h) přišlo z východu. Pochází (P.
Aalto, NphM 53.7) asi z mongol. ulán červený
(mongolská jízda měla červené kabáty). — Tanec
zvaný ulán, později hulali, se datuje z doby po r.
1784, kdy Josef II. ustavil ,,ρο zabrání části polského
území" první jednotky hulánů; ,,byla to tedy polská
národní jízda, jíž se Rakousko snažilo využít; ...
bezprostředně potom je u nás tancován hulán.
Doklad — kramářská píseň z 1786 — svědčí o tom,
jakou módní záležitostí bylo rychlé rozšíření tohoto
tance4' (Karbusický ČL 45.196).
hular i hural, hulala mor.: kaše z černých bezinek.
Ze střhn. nebo střdn. holder, to pak z Holunder bez.
hulati: veseliti se, hýřiti. Toto české knižní slovo se
má za přejaté z ruštiny (SSJČ), ale je jistě domácí,
z Moravy: je
humno
laš. rozhulač (peníze), val. zahidat si, msl. hulat Voz
204, mor. hújat plýtvati, hýřiti, bujně si vésti; č. hulák
tulák, povaleč, hejsek Jg. — Sic. hulat (též prý z
ruštiny) baviti se, veseliti se; ukr. huljáty (odtud je
pol. hulac), r. gulját t/v (též 'procházeti se'). — Původ
těch slov viz pod hýrati.
hule vnik: rostlina Sisymbrium. Preslovo přejetí z
ruského nejasného guljavnik.
hulínka mor.: pastýřská trouba Jg; sic: píšťala(?).
Κ rus. zvukomalebnému gul = temný táhlý zvuk
přicházející z dálky.
huliti, jen nč.: vypouštěti mocné obláčky dýmu při
kouření tabáku; h. se valiti se (o kouři). — Zpětný
útvar od vyhouliti se (viz haliti)-, při jeho vzniku se
myslelo na chuchvalce mlhy, jaké vystupují z lesů
jako kouř, jestliže se po deštích začíná jasniti.
hulovatý na se v.-v. okraji Čech NŘ 4.28, HB 7:
hrubý; klad. h-ě: tuze, valně. — Souvisí zajisté s pol.
ogól souhrn, celek, r. ogúlom, ukr. na-v-húl
všeobecně, šmahem. Další příbuzenstvo není známo.
hulvát, již stč.: ,,jako příjmení doloženo již 1380 v
Lounech a 1383 u Tomka" (Šmilauer). Nejasné.
humno, již stč.: pův. místo tvrdě udeptané, nekryté,
kde voli vyšlapávali zrna z klasů; později tam mláceno
obilí cepy (sláma pak kladena do stohů); konečně mlat
krytý po něm. způsobu stodolou a pak i (sic.) stodola
vůbec. Humna bývala, jako stodoly dosud, blízko
domu, za nimi byl sad; odtud jsou stálá rčení za
humny = za stodolou, v sadě, za humna, stč. též k
humnom, jež nabyla významu „nedaleko od domova"
apod. (v protikladu proti cizině, ,,světu"). Při
ulicovém typu vsí bývají i humna (= stodoly) všech
statků vedle sebe v jedné řadě (rovnoběžně s řadou
domů), odtud plurál v oněch rčeních. Stč. dále holo-
humnicě > holumnicě, též > holovnicě, podobně sic.
holohumnica > holov-nica, holmnica; stč. humence ntr.,
patrně = brah, též holé místo na čihadle, kde se sypalo
ptákům zrní; msl. humenec průchod mezi dvěma
stodolami. Stč. též humnišÓe, asi = humno. —
Všeslovanské: pol. dl. jiho-sl. r. gumno (přízvuk: -<5),
sic. hl. ukr. humno, hl. spis. huno. — Psi. gumynó.
Zamlouvá se domněnka Pogodinova, že je to složeno z
gu--mbn-o: gu~ od guou-t starého názvu hovězího
zvířete, -mbn- od mnouti, jehož starý význam,
zachovaný v lit. minti, byl právě šlapati, vyšlapávati.
Bylo by to tedy slovo úctyhodného stáří. Vadí jen to,
že přípona -o ve stejné funkci nemá obdob. Tuto ne-
snáz odstraníme tak, že vyjdeme z *gu--mbn-iěče (-
isko) (to je zastoupeno v bulh. sin. a stč.!) a že
přijmeme, že to bylo pak obecně zkracováno v gumbn-
of pod. jako topúrko je z topor-isko. Nebo snad bylo
původně *gumbn-bno (totiž město = místo),
humplovat
pak haplologií zkráceno v gumbno. (Tím
odvolávám LF 43.343.)
humplovat vč. mor. (s° z°, vč. u°). — Sic.
humplovaty humpliariť t/v, humploš = kdo ničí,
kazí. — Z něm. Humpler břídil. Odtud je snad i
humpolák břídil, nemotorný, hrubý člověk (-61-
přikloněním ke jménu Humpolce?), odkud
humpolácký.
huňatý: hustě chlupatý; nář. huněry rozcuchané
vlasy. — Sic. huňatý t/v. — Psi. guňatt, od *guno
srst, jež má ekvivalent v avest. gaona- (ao = au)
ntr. srst (je i v mladších íránských jazycích, např.
sogd. ywn < *γόη, pers. gün t/v).
huncut, huncút, huncvút SSJC; též hundsfut Sm
273: šelma, darebák ap. — Sic. hunc(v)út, huncfút
t/v („šibal, beťár"); odvoz. žert. huncútky krátké
vlasy na čele a při uších, Mihál SR 25.97. Pol.
huncwot. — Z něm. Hundsfott t/v.
húnek msl.: ve valše „silný třímetrový kmen,
otesaný na půl válec, v němž byly vydlabány dva
žlaby v rozměrech 60 χ 35 cm s oblým dnem"
(Pešek, č. Slovácko 1961.90). Do obou žlabů se
kladlo sukno, které mělo být valchováno. Val.
hunek B. — Nejasné.
hunt, již stč.; sic. a pol.: v dolech nízký vozík
na 4 kolech (ne „kolečko4'!) na odvážení rud nebo
uhlí; z něm. Hunt t/v ( < Hund pes: hunt, nízký
útvar, ale užitečný, doprovází horníka jako pes).
Býti na huntě = býti ve psí, na mizině, tj. v situaci,
kde „chcípl pes" (věřilo se, že pošlý pes přitahuje
další pohromy, zvláště majetkové). Stč. huntieř, -
téř „řezník přespolní, do města maso dovážející"
Gb: „podle pravděpodobného výkladu
WintrovaŘO 128 je to jméno od káry, huntu, na
němž vozívali své zboží, srov. kárník" (Šm.).
Huntovat kaziti (vč. též u° uštvati prací, během
apod.), už od 1540 (Šm.): z něm. nář. hunden
(spis. ver-hunzen). Vše to je od Hund.
hurá: ze střhn. hurra. „Podle obecného vý-
kladu je z tur. 3. sg. urá (bij) od urmak bíti." (Š.)
Podle NphM 53.3n. však z tur. (kirg.) urän křik,
kalm. uran válečný pokřik.
hurdat laš.: hrnclovat, např. kolébkou; u° se
jízdou na voze, z° zburcovati; expres. hurdykať -
cať kolébati. — Nejspíše = hurtat, viz hurt.
hurt o prudkém a hlučném způsobu: stč. (s)
hurtem, bez hurtu, nč. (s) hurtem, hurtovati,
hurtovný, hurdy-burdy, mor. za-hurtat zatřásti;
sic. hurt, -ovať, hurtaj, hurtoš = kdo hur-tuje. —
Ze střhn. hurt(e) výpad na protivníka v boji nebo
ve hře: to pochází ze stfr. hurter strčiti, udeřiti
(nyní heurter) (odtud přešel hurt i do angličtiny a
italštiny); poslední pramen je prý v keltštině
(Janko ČMF 5.293).
husa: stč. i-kmen, hus; húser, husák, húsě;
kuřina husí maso, husinec husí chlívek, přen.
húsce a húska — nč. houska (pečivo podlouhlé,
191 hufa
oblé, zhruba podle podoby: vánočka = vč. houskal;
upomíná velikostí i tvarem na upečenou husu); nč.
houser atd. (Ale nč. husák Jg, houser, sic. husa,
húser nemoc lumbago je žertovná obměna z úsad,
sic. vskutku je též húsad.) — Všeslov.: r. gus\ pol.
ges, sic. hl. hus, dl. gus, ukr. hus\ sin. gos, sch.
guska, b. gáska. — Psi. gosu, staré je též mask. na
-er'b (srov. lat. ans-er\). Příbuzno je lit. žqsis, lot.
zuoss, stprus. sansy, lat. anser (z h-), ř. χήν, stind.
hqsá-t/v. Ide. *ghäns, kmen souhláskový (ve slo-
vanštině přešel k i -kmenům); gh před o dalo g u
Slovanů zcela pravidelně.
husar, doloženo od 2. pol. 15. stol. (v. Jirásek
42.325). — Sic. husar, pol. husarz, r. gusár, sin.
sch. husar. Něm. Husar, fr. hussard, it. ussaro. —
Vše pochází konec konců z mad. huszár; původ
tohoto je však dosud sporný. L. Gáldi (Linguistica
slovaca I/II 53) hledá jeho původ v byzant.
χονσάριος vyzvědač, pak lupič, zloděj; za krále
Matyáše slovo to bylo prý v Uhrách očištěno od
hanlivého rázu, stalo se názvem vojáka a rozšířilo
se jinam. Jiní myslí (s menší pravděpodobností), že
mad. h. je ze starosrbocharv. chusar lupič, zloděj,
to pak (a strus. chusarb aj.) že je z psi. *chgsa <
gót. hansa družina; o tom Kiss StSl 6.1960.271. O
husar nyní znovu podrobně Steinhauser SIWien
57—64.
huseník: rostlina Arabis. Výtvor Preslův podle
pol. gesiowka a něm. Gänsekraut. Název říká, že
tato bylinka se „přenechává" husám jakožto
bezcenná.
huspenina: stč. uspěna, uspenina; s h- bylo
přejato do slovenštiny a polštiny (tu v 16. stol.). —
Uspěna je asi ze sev.-něm. Eisbein t/v (ač u~ za ei-
je podivné!); -ina asi od staršího názvu klevetina.
Meh NŘ 29.154.
hustý; stč. -ost, ~ota, hustina, húšČ mask.,
húščě fem., hustnuti, hustiti; nč. houstnouti, houšť,
houština (ou a š vlivem slova houšť) (vč. huština);
zhusta. — Všeslovanské: pol. gesty, r. gustój atd.
Psi. gqsťb, původu nejasného. Snad souvisí s
hutný, jehož hut-, s pouhým t, by byla starší
podoba příbuzná (přesmyk!) s lit. tankús hustý,
něm. dicht t/v; st by pak musilo být napodobením
podle tlustý (srov. husté a tlusté udělati =
verdichten, Velesl.), a častý (někdy je to
synonymum!, např. stč. siet Častá = hustá!).
huš! huč (Malý): interjekce, když se zahánějí
vepři n. ptáci; od ní (příponovým k) huškati štváti,
naváděti; sic. též pozměněno v huckať t/v a pd.
huckac. Je i něm. huscht hutsch! a pd. hu£, huzia,
r. us* (na psy), naus'kať a jus'-jus* (na vepře).
huť; -ni, -nik; stč. hut. — Sic. pol. huta (odtud
ukr. húta a r. gúta). Ze střhn. hutte (nyní Hütte).
hufa, huťapa: hlupák Jg-Jjčř 57, hutipa Kubín.
Viz hala bála.
hútať
hútať sic: přemýšleti (do° pre° za°), hutal
hloubal, hůlka myšlenka; msl. zhútať sa
vzpomenouti si, vzpamatovati se. — Slovo asi
starobylé: je to t-ové intensivum od kořene *gou-
přemýšleti, který viz pod zkoumati; tedy *gu-ta-ti.
hutati mor.: troubiti na roh. Zvukomaleb-né; ta
je příponové.
hutný: pevný, hustý, silný (o tkaninách), lid. za
Jg u Benešova a val. (Kašík); hojně v nč. spis. řeči
s dalšími významy. — I když jinde není
zastoupeno, zdá se, že je starobylé; je-li z *goťb,
mohlo by souviseti s lit. tankús hustý, uzná-li se
přesmyk t-k > k-t a dále oslabení k > g. Máme za
to, že *goťb bylo změněno dále v gost-b, viz
hustý.
huzda chod.: včelí dílo (plásty) suché (bez
medu). — Souvisí s pd. we&nia voskový podklad,
na němž stavějí včely své buňky. Tedy pův. *uzda
z *vQz-úa, od vez-ati vázati; v č. je disimilační
záměna zubnic, d místo n. Meh JP 29.230. Je i r.
uzd.
huzo: konec hřbetu nad ocasem u ptáků: přejato
Preslem 1823 z jihosl. Domácí je' v mor. strhúzská
práca — ,,do strhání těla" (ze *strho-húz8ká
haplologií) Voz 216 a v sic. húzrit sa vrtěti se. —
Pův. gqzi> zadnice, zastoupeno všude jinde. Ale v
pol. a sin. je jak s *o (stpol. gqz tuber, sin. goza
hýždě), tak i s u, což je náběh těch jazyků ke
stejnému vývoji jako u jiných Slovanů (i když pol.
a sin. nosovky jinak jsou zachovány), takže není
třeba na to pol. sin. u klásti mnoho váhy. Nejstarší
tvar byl asi s r, psi. gqzr*b, z něho je b. gázer
zadnice, širší (spodní) část vejce, hrnce, sin. guzelj
hýždě, p. guziel nádor, kustrzyca zadnice, dále
slovesa p. guzdrac si§ otáleti, sic. húzriť sa,
kuzdorit sa vrtěti se (totiž na zadnici). — Psi. gozrt
je příbuzno s ř. γόγγρος nádor na kmeni stromu;
bylo většinou zjednodušeno v gqzi>, popř. přešlo
v ntr. gozo. Dále je příbuzno stisl. kokkr chuchval,
z baltštiny je příbuzno stprus. gunsix (= gunziks)
boule, lit. nář. (žem.) gunžis vole ptáků, spis. gužts
t/v, kloub stehenní kosti, košťál zelný. Tomuto
guž- odpovídá si. gyz-, viz hýždě. Ide. základ byl
tedy *geng-/gong-. Viz i hujec a žláza.
hvězda, -ný -natý, hvězdář, hvězdice, sou-
hvězdí. Všeslovanské: sic. hviezda, pol. gwiaz-da,
hl. hwězda, dl. gwězda, ukr. zvizdá, v. zvezdá, b.
sin. zvezda, sch. zvijezda, stsl. (d)zvězda. —
Baltský protějšek je lit. žvaigždě, lot. zvaigzne t/v.
Základem byl slovesný kořen, u Slovanů jinak
nezachovaný, který je v lit. dvazgeti (je i neznělé
tvasketi) třpytiti se, zářiti. Od něho příponou -já
utvořeno *dvazg-jä, v němž j (i) bylo
anticipováno (předjato) do prvé slabiky jakožto i
(*dvaizg-a) a proveden přesmyk d-g > g-d:
*gvaizdä > gvězda. Na východě a jihu provedena
ještě druhá palatalisace (v jí ne-
hvozd
bránilo) gvai- > dzvě- a zjednodušení dz > z.
Podobně v baltštině, jenže tam sej v příponě
udrželo i při anticipaci (-já pak dalo -ě); lit. z
odpovídá ruskému z, jde tu o napodobení
východoslovanského procesu, ovšem místo z,
jehož baltština dříve neměla, dosadila z. Kromě
toho je před zd nové vkladné g. Lot. zvaigzne má
záměnu zubnic, η místo d. Pruština má slovesné
tvary od swäigst-, což je asi = *zvaigzd-, s mazuře-
ním z > z, jako v lotyštině.
hvízdati, hvízdnouti, postv. hvizd; sníh pod
nohama, koule, kámen kolem hlavy hviždí, mor.
hvižďžeť. Se zg mor. vízgat hvízdati, viz-gotat
pohvizdovati. — Stč. hvizd, nč. hvíždě, hvízdák
(toto u Presla) druh kachny, od vysokého
hvízdavého hlasu. Stč. nč. hvizd, sic. hvižd(iak)
apod. = červivý lískový ořech, ve skořápce mající
dírku od hmyzu, takže se naň může pískati (svědčí
Muka p. h. šwick t/v), pol. gwiszcz, stpol. gwizdž,
hl. hwiždk t/v. — Pol. gwizdac, sic. hvízdat, hl.
hwizdac, dl. gwizdaé, jinde zv- (sin. sch. r.).
Zvizdati vzniklo oslabením výslovnosti z pův.
svistati (o něm v. pod svištěti); z-z se v č. a luz.
disimilovalo v g-z.
hvozd 1° již stč.: pohorský les; snad bylo i u nás
*hozd, jež by bylo doloženo ve jménu vsiTřebi-
hošť. — Stpol. gwozd a gozd, sic. hvozd, dl. gozd a
gozda, sin. gozd, sch. v starší době gvozd. — Zdá
se, že gvozďb je obměnou slova chvorsťb (viz
chrast), které je praevropské a znamenalo pův. asi
houští divoké, neprůchodné. Tvar s hláskovým
oslabením (přechodem ke znělosti v g-zd a ztrátou
r) gvozďb se stal základem místních v jmen
Hvozdec (u Brna), Hvoždany (již. Ö.) aj.
hvozd 2°: sušírna (sladu v pivovaře): stč. ozd,
ozditi, u Rešela vozd, nyní hvozd, hvozditi,
hvozdnice. — Stpol. ozd, ozdzic, ozdownia,
oénica. — Má se za přejaté z germánštiny (stangl.
äst pec, angl. oast sušírna chmelu, hol. eest
sušírna). Ale protože bychom pak čekali u nás -st
a ne -zd, možno míti *ozďb za domácí a staré, i
když zachované náhodou, jakožto odborný termín,
jen ve dvou jazycích, příbuzné s ř. αζοµαι ( = asd-)
schnu, vysýchám a s arm. azazem suším.
hvozd 3°: hřeb, dem. -ík z -í ( < -hjb) + k (srov.
hřebí-k); č. hvozděj probíječka (v mluvě vorařů),
jč. zá(h)vozda klín do sekery, kosy apod. KubHr-
PS. — Pol. g(w)óídí, sic. hvozd, hl. hózdi, dl.
gozdí, sch. dříve gvozd(ij), b. gozdij, gvozdej, ukr.
hvizd, r. gvozd t/v. — Psi. stsl. gvozdb nebo gvozd-
bjb; příbuzno je got. gazds osten, stimulus a lat.
hosta hůl, hůlka, tyčka (později „oštěp"); i gvozdb
býval patrně jen ze dřeva (též r. = kolík!); v, jež má
slovanština navíc, nemusí vaditi: gvjg se řadí mezi
případy jako br/b atp. (frango-bhanákti). — Sem
náleží hvozdík rostlinný rod Dianthus: jeho květ
má podobu hřebíku (dlouhá kališní trubka
připomíná
hýbati 193
kolíček hřebíku, kolmo k ní položená korunka pak
hřebíkovou hlavičku, kromě toho jeho vůně upomíná
na vůni koření „hřebíčku"). Pod. něm. Nelke je z
Nägelke (od Nagel hřeb)! Viz i hostec.
hýbati: stupeň gtb-: hnouti (*g*bb-no-ti), ohbí, hebký
(viz), hbitý (viz); iter. *gybati; · dále hybný, postv. č. o°
po° pře° zá-hyb: výhybka, vyhýbavý, pohyblivý, úhybný;
hybaj! pův. imperativ; nář. hejbadla kvasnice; sic.
zahybák (msl. zhybák, psáno i shybák zybák zibák)
zavírací nůž. — Sic. hnut, hýbat, pol. gne giqc, gibnqc
sie, hl. hnuju (nové) hnuc, hibac, dl. gnu gnué, gibaé,
ukr. hnuty, -hybáty, r. gnut, gibát, sin. -gnem -gniti,
gibati, sch. -gnem -gnuti, gibati, b. gänä, gibam. — Psi.
g'b^-nq (stsl. g'bnq), iter. gybati; bylo i guba záhyb, v
češtině nedochované. Příbuzná slova jsou stind. bhujati
ohýbá a gót. biugan, něm. biegen ohýbati; u Slovanů
nastal vzájemný přesmyk souhlásek v kořeni; sloveso
přechází do 2. třídy.
hycel mor.: ras (odtud jicl, přezdívka dětem),
zhyclovat koně; chod. hyclík. — Sic. hynclik (hi-),
hyndik, pol. (c)hycel (odtud ukr. hycel a r. gícel). — Z
něm. nář. hitzel t/v.
hýčkati laskati, rozmazlovati. — Viz hajcat.
hyj, hyja, hyje, hyjo; psáno též s hi-, viz PS:
interjekce pobízející tažný dobytek, aby vykročil. —
Původní rozkazovací hybaj (= hýbej se) je tu
zkráceno v hyj; to pak bylo zase rozšiřováno,
poněvadž ze slovesného tvaru pokleslo už na
interjekci, o nové a, e, o.
hýkati: od interjekce hýl příponovým -k-. R. gíkat
houkat, halekat. Podobně sic. híkat vykřikovati
úžasem (psáno též hý-), zhík-nut, od híl — Ještě jiné
je mor. ojedinělé hýkat stkáti, srov. krk. hýmat
plakati (Mark-vartová) a sic. fikat stkáti.
hýl, již stč. Nč. též spis. hejl SSJČ. — Sic. hýl, pol.
gil, giel, odtud ukr. hyl t/v a r. gil, gel rehek (mylná
záměna: rehek má červený ocas, hejl prsíčka; stejná
záměna u Jg 1.789). — Příbuzné je něm. nář.
(jihozáp.) Goll hýl. Poněvadž přejetí z němčiny nebo
naopak je málo pravděpodobné (pro vzdálenost),
jsou obě slova přejata asi od před-indoevropského
obyvatelstva. Meh ZfslPh 20.34. Jinak, ale mylně,
Vey BSL 46.1.
hýlom! msl. zvolání, jímž se jezdci při „jízdě
králů" navzájem vybízejí, aby se po zastávce u
některého domu dali na další cestu. — Nejasné; snad
souvisí s pd. halom = a dále, kupředu. Jinak
Zilynskyj Č-SSSR 1956, 407: reflex refrénu hej lom,
který se zachoval v polských „jarních" písních.
hynč'eč' laš.: řičeti (o koni) Lp. — Zvuko-
malebné; podobný útvar jako lat. hinnire t/v.
hyndrovat vč.: unavovati, vysilovati, obyč.
dokonavé z°; ale klad. zhu-, — Význam nutí
13 Mačhek — Etymologick£ slovník
hýrati
hledati zde odvozeninu od něm. Hund pes nebo
změtení nějakého *hundovati se stč. hyndrovati
překážeti, obtěžovati (z něm. hindern t/v).
hynouti: 1° g'bb- ve vulg. zhebnouti, zhebati (e z
part. z-hebl < gtb-l'b, odtud mad. gebe(d) t/v?); 2° gyb-
v stč. hynuti atd. a adverb. hy-běti -t „běda" (inf. 3.
třídy ustrnulý z vět jako jest nám h. = hynouti); jč.
hynout něco = ztráceti něco (srov. jinde gubiti t/v); vm.
s nově zavedeným b zgybnut, zibnút zcepeněti.
Zajímavý útvar je han. *hýliti: o-hélet ztratiti se,
přijíti nazmar, zhélit zhélet zhynouti, od part. J*hy-lý.
3° gub- v hubiti, hubený netlustý (v Č.; ale sic. mor. je
chudý), od něho hubnouti, záhuba, zhouba ( > -ný). —
Všeslovanské: sic. hynut, p. ginqc a obdobně všude
(jen hl. sin. je -niti), sic. hubit, r. gubit a obdobně všude
vyjma pol. — Psi. bylo gynqti, gubiti, bylo i (po)gybělb
zhouba. Kořen *gub- > g'bb- zní stejně jako v hnouti,
hýbati, proto někteří (Zubatý 1.1.232, Staw-ski)
přijímají jejich totožnost (přechod významu přes
„chýliti se slabostí, starobou"), což ale zůstává jen
domněnkou. Proto je i možno uznávati dva
samostatné slovanské kořeny g^b-; jejich rodiny
ostatně vyrostly různými směry, takže si nikdy
navzájem nepřekážely. Původ tohoto gtb- v hynouti by
pak arci nebyl znám.
hypnút: uhodit, udeřit B, hipnót L, silně do někoho
strčit KpU, hýpanec pohlavek, sota do zad B, hypanec
El, hýbanec Cuřín rkp t/v, himpan rána Rzr (mp bud
anticipované η > m, nebo mp z pp, § 15). Přeneseně, v
nevlídném smyslu „urazit si": uhypnout ukrojiti HB
10, odtud hýpan velký kus chleba HB 7. — Základem
je asi něm. Hieb rána, úder, sek.
hýrati: stč. ohýrati státi se zhýralým, ohýralý
nestydatý, studu prázdný, -ale lehkomyslně, han.
zohérat zpustnouti, č. zhýra-lec, hýřiti 1° = počínati si
marnotratně; val. ohýralý nedbalý k práci. Odchylné
han. zvo-hérat se asi „obrousiti se" (o služce z
venkova, pobude-li v městě delší čas). Bude asi z od-,
— Sic. hýřit, hýrivý t/v jako v č. — Příbuzné je r.
gulját procházeti se, proháněti se (venku, na svobodě),
veselit se, hýřiti, nepracovati, mít volno, zaháleti,
srqy. guljáščij zhýralý, prostopášný, hýřivý. Česká
slova ztratila význam přípustné veselosti, radosti, vy-
hrotila svůj význam k nevázané, marnotratné zábavě;
jedině valaština připomíná ruský význam 'zahálet'.
Tvarem je nejblíže baltský protějšek, lot. güräju
gürät, pomalu se pohybovat, počínati si hulvátsky,
refl. též lenošiti. U nás zaniklo výchozí slovo, udrželo
se jen iterativum (s náležitým dloužením: ü > y)
*gyrati = lot. gürät. Dále je příbuzné něm. vergeuden
promarnit, prohýřit (záměna d\r, § 6; rus. I je
výsledek záměny r\l, § 5) a snad i ř. γαϋρος 'kdo
je jasné,
hýrovati
veselé mysli', γανρόω a γαυριάω 'býti pyšný,
pýchati* (= pyšně si vésti).
hýrovati: vč. hejrovat nohama = klátit NŘ
20.74, han. rozhérovat zvon Β = rozhoupati. Málo
jasné.
hýřiti 1°: viz hýrati.
hýřiti 2° stč.: blouditi (ve víře, v právním
názoru apod.), po° poblouditi, zhřešiti, proviniti
se. Ze střhn. irren blouditi, mýliti se.
hýřiti 3°: káča hejří = šmejdí Hal. 57. Nejasné.
hysati slez.: z° přinutit ležící dobytek, aby
povstal, PS z Nora. Asi z *hyb~sa-ti, s-ového
intensiva od hýbati, srov. zhýbati přivésti do
pohybu PS.
hyta mor.: „plachta, v níž se dítě nosí" Β (chůva
si ji oviji okolo pasu), též hutá, heta Lor, han.
héta, vm. i hytka šátek na hlavu. — „Asi ze střhn.
huotejhüete." Kopečný KpU.
hyzditi, ohyzda, ohyzdný-, za Jg též hyzeti,
hyziti se nechuť míti; dosud klad. vohyza šeredná
věc; zm. hyza špinavá ženská; laš. gyzd nečistota,
neřád, vygizdit se vydělati se, zagyzděný
zanešvařený, gyzdák, -avý; han. zgezdit vynadati
(expresivní g); val. zhyd < hyzd; msl. zhyda; jvč.
hudať hloupě mluvit Hod. — Sic. hyzd i gyzd,
hyzdit. Vedle toho je sic. msl. hyd(ina) drůbež,
sebranka, sic. hydiť hyzditi, hydnost ohyzdnost,
ohyda neřád; sic. hudii zošklivovati, hudí sa mi
hnusí se mi,
CH
cháb mor.: haluz s listím, u Kyjova po-
cháb(el); odvoz, chabina chabovina chabovec,
kol. chábí chámi, s expresivními příponami
chabičí chabašéí chabaždzí chabruží proutí,
křoví (je i vč. chabašti Ppz); chabi roští, křoví Lp;
chabovica Václ 133, chabašóica KtD polévka z
listů kapusty, han. chabašói (kdysi:) zelí na
sladko KpU. — Sic. chabina odlomená haluz, hůl,
prut; podobně pol. chabina, ukr. chabyna prut,
dluž. chabíica větvička, chabie roští. — Důležitá
jsou tu svědectví (B při chabina, Gregor), že tu
jde o haluz s listím, popř. (v kolektivu) o živý
plevel, živé křoví, nikoli o haluz uschlou,
odumřelou. Tím je dána souvislost s lit. kembú
kebaü kěbti obrůstati. Tedy chaťb < kabi> <
köb-o-s.
chabiť val. laš.: lapati, krásti, s° u° B; zesíleně
chabastit B. Stpoí. ochabič, r. chábiť uchvátiti.
Toto chab- je expresivní varianta kořene gab- z
habati.
chabor nebo pod.: chod. chabory, jen plur.,
hlávky (zelné) netvrdé, špatné Hr, mor. chábek
chrástek zelný nebo salátový, řídká, lehká
hlávečka. — Asi od chabý.
chabrať han.: liknavě, nepořádně dělati,
194 chabý
ohuda. Pol. nář. gizd špína, hnus; ukr. hyd hnus,
hydytysja oškliviti si něco, hydkyj, hydnyj hnusný
( > pol. hydzič sie, hydny), r. nář. gídkij hnusný. V
sin. sch. je však gizda = ozdoba, ~ati zdobiti, ~av
pěkný, krásný (rozšířilo se asi z vtipů na ženskou
parádu a náhodou přešlo ve vážnou ,,anti-frasi",
význam právě opačný!). Sem i ukr. hudýty a r. nář.
gudíť haniti, utrhati na cti. — Snad lze vyjíti od
slovesa guditi, jež má u z *ou a i jinak vypadá jako
faktitivum (= činiti odporným). Pak by bylo
možno za příbuzné pokládati ř. στνγος ntr. odpor,
ošklivost k něčemu, s nulovým stupněm u. U nás
je uznati jednak stfd (§11), popř. oslabení st > zd,
jednak přesmyk d-g > g-d. U slov toho významu
podobné změny nepřekvapují.
hyzliti se: smáti se SSJČ, též hizliti se SSJČ, -
žihlit se: viz lyziti se a hihlati se.
hýždě, stč. též hýzě, hýždicě (d je přisuto, Gb
1.409; ve stř. době hyžka > chyška vepřová šunka.
— Pol. nář. giza stehenní kloub, zadní čtvrt telete
aj.; hl. hwizdzel, dl. gizla stehno. — Slovo
západoslovanské. Baltský protějšek je lit. gužis
vole ptáků, kloub stehenní kosti, a lot. güza kyčle,
bedro, stprus. gunsix (= gunziks) boule. Všecka ta
slova patří ke slovan. gozr'b, viz huzo: -on-v ide.
*gonjros se oslabilo v bsl. -trn-, toto pak dalo ü,
slovan. ü > y (jako v lýko proti lit. liinkas).
ch. se, sic. chamrat (-rit) sa loudavě nebo na-
máhavě jíti. Příbuzno je snad lit. köbrinti těžce jíti.
Srv. čábřit.
chabrus: skrze argot zločinců pochází z hebr.
chabrussa. Něm. Kabrusche, již 1735 doloženo
Chabrusse. „Lokotsch uvádí hebr. cJiawerüse."
(Šmilauer.) Bischoff má hebr. chawrusse t/v.
chabý není kupodivu v starší češtině za-
stoupeno, odvozeniny jen pramálo. Han. je
chabavý B-Svěr, msl. pochabělý (u Kyjova pocháb
větroplach, pochavý nerozvážný, ochá-paly
malátný, srov. níže sin.), han. pošáblý 1 ° chatrný,
2° splašený. Chod. chábnouti slábnouti, jč.
vochabnout zhubeněti. — Sic. chabý slabý,
chatrný; malý; nesmělý, bázlivý; chabnúť, chabieť
slábnouti, ochabovat. U jiných Slovanů je
především chabiti (sch. kaziti, poškozovati, pod. r.
pochabiť, ukr. ochabyty), ale adjektiva jsou jen
sch. haben, r. pochabnyj, csl. chabbn* špatný,
sin. ohabel malátný. — I když základní
adjektivum je jen v č. a sic, je jistě staré: psi.
chab*. Příbuzné je snad ř. κωφός mdlý, bezmocný
(o šípu muže neudatného), nezvučný, ne-
chachar 195
hlučný, tupý na sluch > hluchý, tupý na duchu >
pošetilý, dále lít. kampu kápti stávati se mdlým.
Původně tedy ide. *köphos. Pro své významy se
slovo stalo expresivním, odtud je naše změna k >
ch (§ 17); b je asi od slabí). V jihosl. a rus. má
sloveso význam 'kaziti' ap.: = odnímati věcem
jejich užitečnou dobrost, např. kaziti nůž = otupo-
vati jej, takže to dobře odpovídá významům
řeckého slova. Je to zároveň doklad na ide. ph,
jinak vzácné.
chachar: otrapa, ničema (pd.: sedlák), dareba,
chachařiť -rovat toulati se B. Doloženo asi od
1890, slovo ostravského kraje.— Původ není
jasný. Snad je (nejistá domněnka) z machar trhan
(u Kt od Místku) nebo ze zachar, jak byli zváni v
16. stol. nějací potulní škůdníci (obé jsou arci od
původu křestní jména: m. < Matěj, z. <
Zachariáš). Meh NŘ 26.239. — Pd. harhara
neotesanec, sprosťák (Kucala), chachar tulák
(Krček AfslPh 31.626; s mylnou domněnkou o
původu). Není jasno, patří-li sem sin. hahar
mladík, který rád hraje (Skok AfslPh 31.319). Je i
sch. hahar 'frajer' v Záhřebu (Mátl, WeltSl 5.338).
Mylně Treimer 93: prý z mad. hóhér 'kať;
upozorňuje i na Přítomnost 1928, 158. Podle
Striedterové-Tempsové Deutsche Lehnw. im
Serbokr. je sch. h. ze střhn. häher kat. To by
platilo i pro chachar jinde. Další významy se
pochopí tak, že ch. pokleslo na nadávku jen
všeobecnou.
chalachyňa val. sic: rozcuchaná žena B-SvK-
K. „Zíbrt Stč. zdravověda 42 uvádí strč.
clialachyně nevěstka. Rippl je odvozoval z hebr.
kállah > něm. Kalle, mladá paní, nevěsta."
(Šmilauer.)
chalan msl. sic: chlapisko lenošné, též •áň -on -
on (toto Jg); han. chaloň neotesanec, hrubec Gr;
vm. v oslabeném významu to už je chalan = ten
(chlapec) už je veliký, Hzl. — Původ nejasný.
Upomíná na rus. nář. chalujan hrubec.
chalát, tak i sic: druh dlouhého kabátu, běžný
na východě (u Tatarů, Židů aj.). Z osman. chalat
kaftan.
chalbat zm. han. (Gr): chlácholiti, konej-šiti,
ch. se lichotiti se, ochaleba lichotník, ochalebný,
vochalebovat se B. Tedy z adj. *chalb nebo
*chalbjb příponou -oba > -eba vzešlo abstraktní
dějové jméno jako od velbjb je veleba, od těch pak
slovesa na -ebiti. Z *chalebiti synkopou α je
chlebit lichotit Jg-Hod, za-chlebit se komu PS, laš.
u-chlebjať komu Kt, z *po-chalebovat je č.
pochlebovat. S další příponou, z *ochlebesta, je
mor. (zř.) ochlemesta, -ný, pochlebník, laš.
ochlamasta t/v Lp. — Pol. pochlebiac -bowač,
schlebiač. — Chol- je zdloužený útvar kořene
chol- (v. chlácholiti), ten pak je expresivní
variantou za ide. *kol- v ř. κόλ-αξ lichotník. Meh.
LF 69.252.
chalcedon: stč. kalcedon kalcidon -doň ze
chám
střhn. calcedón; nč. ch- spolu s něm. Chálzedon je
z lat. chálcedóniu8, kámen z města Chalcedonu v
Malé Asii.
chalkať laš.: konej šiti, u-; han. chalgat. Snad
náleží k tomu chol-, které je v chalbat; významový
přechod: lichotiti > chlácholiti.
chalovat zč.: jísti NŘ 25.256, s° shrnouti LF
29.251. Nejasné.
chaluha 1 °, rostlina ze skupiny řas (Fucus).
Jméno to přejal Presl ze sch. háluga t/v. — Přejato
do sic v t/v. — Sch. haluga vodní řasa, mořská
tráva; býlí (sev.), zelenina, travina Vážný Čak,
hustý les (Hercegovina), rokle, úžlabí (již.),
halužina hrubá, proplétající se tráva; sin. haloga
husté křoví, vodou připlavené chrastí, mořská
tráva, vodní řasa. Je i ojedinělé stsl. chaloga (Luk.
14.23: vyjděte na cesty a mezi ploty); „plotem** se
zde rozumí zajisté „živý plot", husté nepěstěné a
neprostupné křoviny, tvořící přirozenou ohradu
polí. Odvoz. stč. chaluzník, p. charleznik, pd.
galeznik zákeřník. — Psi. chalqga. Znamenalo
hrubé, neužitečné, husté býlí a křoví (i lesní
podrost) na rozdíl od tráva, což bylo rostlinstvo
hodící se k pastvě a krmení dobytka. Výklady jsou
různé, všechny nejisté (naposled A. S. Lvov EIRJ
1.27n.). Je-li -oga sufix, je možno se domýšleti, že
v chal- vězí nějaký název barvy (srov. běluha,
pstruh, zruka), pak by tu mohlo být *gáí- (o g > ch
§ 17), které je v sch. gao, fem. gala 'špinavý,
nečistý' a je pravděpodobně příbuzné se stind.
kálá- černý (o k\g viz § 4). Zdá se, že původně ten
název patřil rostlinám rostoucím ve vodě (v baži-
nách), vodou připlaveným ap., tedy špinavým.
(Odvolávám své dva starší pokusy.)
chaluha 2°: mořský pták z^čeledi racků
(Stercorarius Kt 6 z Frice, SSJÖ; Megalestris PS).
— Nejasné.
chalupa, stč. též chalup; vč. místy synko-
pované chalpa. Msl. je též „nastavené" chaj-
dalupka Kolk-Náb-Mal, han. chajdalópka KpU; z
toho asi bude hanlivé a hrubé msl. sic chajda,
rozšířené i do Čech (je však možné i to, že cha-jda
je přímo z cha-lupa, srov. vulg. omajda = špatná
omáčka). — Slovo záp.-slov. (sic chalupa, hl. dl.
chalupa, pol. chalupa a nář. chalup chalpa). —
Původ nejasný. Podáváme jen pokus: snad je
možno viděti v něm pejorativní předponu cha
(srov. ka-, ko-) a Hupa, které by patřilo jakožto
příbuzné k něm. Laube, loubí, půda, altán, původně
(sthn.) louba přístřeší, předsíň, žúdro (Schutzdach,
Halle, Vorbau), pak (střhn.) loube předsíň,
obchodní n. soudní síň, pavlač. Zkrátka všude
místnosti podřadné, ubohé. Příbuzné může být i ř.
καλνβη chatrč, přístřeší (ka = opět předpona), i
když se proti té domněnce vznášejí námitky. —
Něm. nář. Kaluppe je ze slovanštiny (v. nyní
Steinhauser SlWien 99).
chám 1°, kdysi potupná přezdívka sedlá-
chám
kům, již stě. Tak i sic. pol. r. ukr. — Od Cháma,
zlořečeného syna Noemova. „Přenesení tohoto
názvu na poddané má příčinu v tom, že Chan-aan,
synové Chámovi, jsou Kananejští, kteří se chápou
jako nevolníci." (Šmilauer.)
chám 2°: sperma (od středočeské doby), nyní
biologický termín; odvoz, chámový, chámovod
SSJČ, rovněž odborné termíny. — Je totožné s
chám 1°, a to jako kalk (z 16. stol.) něm. slova. V
němčině bylo odedávna (a dosud je v argotu)
kalter Bauer, sperma ejakulované při přerušené
souloži, kde B. prý patří ke gót. kořeni
znamenajícímu rozkoš, ale pak neporozuměním
bylo ztotožněno s Bauer sedlák (v. Wolf 150).
Knobloch ZfS 7.299.
cháma jda: hrubeš, machajda us. za Jg;
nepěkný ženský klobouk Hr, sic. neupravená
žena. Pd. gamajda, h- chabý, líný, nepořádný. Od
chám 1°?
chamati mor.: dychtivě bráti, chvátiti, chtivě
jísti (hltavě, plnou hubou); s dalšími příponovými
hláskami je porůznu v č. nebo sic. chamlat
chamúlať chamtat Β chamstat KtD chamcat Kol
(c přesmykem ze st), s o je chomtat. — Se
zesílením o rjl po ch je chlámati (chlama, -mana
huba; ochlama K, vochlima Vy opilec, s
přesmykem us. ochmel(k)a, odtud ochmelit se
opíti se, srov. pol. chmalic dobře píti), chlamtati
L-Ms, chlamstati hltati (chlemesta hltoun H), na-
chlamozdit se opíti se Vy; chramstnout chytit Η 1-
Vy. — Z významu »dychtivě bráti, žráti' apod. se
tu při některých slovech vyvinul význam ,dychtiti
po majetku, lakotiti': chamtiti, sic. chamtii (,,kdo
lakotí, cháme, je chamtivej" ČL 1.455; hamtivý,
hamóivý Jgd-Paz), chaltiti, hamoniti Jgd. S r dále
chramtiti chrentiti Jg, chramstati (toto viz
zvláště), z *chramstit je dále chrastit lakotit Jg-
Kotík-Ppwv., schrastnej šetrný (klad.); chramolit
NŘ 20.74. — Cham- je varianta
pohybomalebného základu gab-, který je v hamat,
sic. habat, č. hrabiti; srov. dále rýmové lap- jap-.
Ukr. chamnuty rychle snísti.
champor val.: stará rozmoklá houba B, laš.
chlampor t/v Kt 6, snad sem patří i laš. flampor
kousek tkaniny Hor. — Slova nejasná. Κ jid.
kaporo, o němž viz pod fucekt
chamr vč.: slabý, nemocný člověk Kt-Kotík
(přenes, i o stromku Kt), val. chamravý stářím
sešlý SvK, vč. u Miletína chamrada člověk stářím
nebo nemocí sešlý, jč. cham-radit scházeti,
hynouti Vy. Sic. chymradný slabý, churavý K,
chymražný slabý, hubený, útlý SSJ. Přenes, č.
chamrada ničemný člověk Jg, chadrába (b-d
přesmyk) t/v PS. — Chamr je i hlupák (2 doklady
PS): tu je rozšíření „slabosti" i na oblast
rozumovou. — Psi. asi chamtrt; u nás převládlo -
mr (místo čekaného -mer) z genitivu a dalších
196 charbat
pádů. Příbuzné je lit. galmuras postonáva-jící,
špatně vypadající člověk, neduživec, churavec
NSB; gai- bude asi z gar-, tj. i disi-milací z
anticipovaného r. U nás změna g v ch ( § 17) a
dloužení o v ä, snad expresivní ( § 1). Další původ
není znám. (S něm. argot. Chammer 'osel, hlupák,
vyšetřující soudce' jistě nesouvisí!)
chamradi, chamraď, roští, chrastí, bezcenné
rostlinstvo, bezcenné věci PS. Stč. chamr(a)die,
též chomrad(^) mask. NČ. též chamol chomor
chomůr t/v Jg; chod. chamrdi kapradí; han.
chamraď Gr, val. (c)hamrazí, laš. charpati
champrosói chábí, roští; chaprati, chapruti suché
větve stromu MZ; charouz(d)í Jg, harazdí Jg od
Turnova; sem i chábdina nešlechtěné stromoví PS.
— Sic. chamraď, chamradie, chamradina
bezcenná zelina, bu-řina. Pol. chaberdzie chrastí,
polámané haluzí. — Slova málo jasná. Význam
'roští, chrastí' nabádá myslit na chrastí (viz), totiž
na základ č. chrap- (srv. ř. καρφ-), jenže je nutno
zde uznati rozličné změny, způsobené snad vlivem
protikladu (živá haluz, s listím) cJiúb (viz) a jeho
odvozenin. Pronikavé změny, často neprůhledné,
jsou i v příponách, tu i snad vlivem slova kapradí.
(Odvolávám domněnky z NŘ 25.205n. a z ESX;
mylně uvažuje také Janko ČMF 15.200, v. NŘ
13.211.)
chamrous: přezdívka židům. Sem i (s pře-
smykem) sic. machrd Κ z chamrd Κ a machr-nák
žid PS. Původ nejasný.
chamula msl. sic: kaše bramborová, moučná
nebo ovocná, polévka ovocná n. zelná, též hamula
hanulaCi); han. chamole z hrušek L; laš. chamula
rozmanitá tráva, jídlo, žrádlo Vaš. — Pd. chamula
famula bramborová kaše, chléb rozvařený s
ovocem, ukr. chamula chamuz kaše bramborová.
— Snad je od chámati hltati, val. chamúlať jísti
plnou hubou; pod. chláchotí slabá strava Hr od
chlá-mati. Pokrmy a nápoje ne vydatné nebo
nechutné mívají i jindy jména od vulgárních
sloves, nahrazujících jísti.
chámy msl.: postroj na koně i voly z řemenů,
místo jařem a chomout a B. — Z mad. hám t/v, to
pak je asi z něm. hame podobného významu.
chán, stč. kam, kán. —' Pol. chart (stpol. i
chám), sic. chán, ukr. chán, sch. sin. han, strus.
kam>. — Z osm. χαη, to z mongolštiny (odtud
přímo původní chagan, r. kagan).
charabura val.: churavec, plané jídlo; msl.
charabela starý muž, který „nedrží na sebe" Kol,
han. -bel starý strom, vetchý člověk B, charabéli
roští Gr-Rs-Svěr, msl. charuza vetchý člověk Mal,
charušina stará kráva (koza, žena) Kol. —
Nejasné.
charamza val.: nedbalec. Nejasné.
charbat: mor. vy° sa dostati se z nemoci B. —
Pol. wykaraskac si§ s námahou se dostat z tíživé,
nemilé situace; je i karaskac
charý
si$ míti starost s něčím (s°, od°); obdobně br. a
ukr. (viz SL); r. karábkaťsja šplhati se, lézti,
škrabati se nahoru, vý° vyhrabat se, vymotat se,
dostat se z čeho, ukr. karabka-tysja. — Příbuzné
je snad lit. is-si-karapyti dostati se z nemoci. Další
podrobnosti nejsou jasné (je tu kojka
předponové?; jaký je kořen? srov. lat. rěpó
lézti, plaziti se?); leda že někde vzniklo
intensivum na sk: *karab-skati; v češtině je
expresivní záměna k > ch; druhé a v č.
vypadlo. Viz i karasit.
charý laš.: ošumělý, škaredý B. Asi před 100
lety proniklo do spis. řeči jako 'ponurý, temný',
ale po první světové válce vymizelo (o tom
Šmilauer OKP 4.18.2). Je totožné s vm. chorý
(ch. chléb = černý Jg-B-Hor-SvK, ch. mouka ==
černá, zadní Hor, prádlo = špinavé Hor); podobně
pd. (slez.) chory chlyb Kellner IÍ-Nitsch Ds. — Je
obměnou slova kary černý, temný (je v č. jen jako
příjmení); jako obecné slovo je pol. kary, ukr.
karyj, o černé barvě zvířat (zvi. koně), z osman.
kára černý. Význam 'ošumělý' ap. je druhotný.
chasa, již stč.: čeládka, vesnická svobodná
mládež, děti; též haní.: sebranka, banda; chasník.
— Sic. chasa mládež, chasník odrostlý chlapec;
pol. chasa, chašnik, dl. chasa. — Psi. chasa. Jistě
souvisí nějak s gót. hansa f. skupina (lidí), Schar,
Manipel, Kohorte, Menge, sthn. hansa, stangl.
hós, dále s fin. kansa populus, societas. Chasa
bylo pokládáno za přejaté z gótštiny (Miklosich,
Matzenauer), ale spíše budou chasa i germánská
slova přejata z nějakého „praevropského" (=
praugrofinského) slova, z něhož je i fin. kansa. Po
stránce hláskové není obtíží: ä vedle ση v. § 7.
(Odvolávám NŘ 29.45 a ES^) (Treimer 5 hledá
původ ve stejně znějícím slově osmanském pro
císařskou gardu.)
chátrati; odtud chat(e)rný a chátra, obé již
stč.; er je též v msl. chaterný Mal. — Sic. chatrný
chudobný, bídný, mizerný; slabý, chorý, malý,
nevyvinutý. Pol. chaterný. — Příbuzno je snad lit.
kaťéti hubeněti, vadnouti, askototi trpěti
nedostatek; chat- z *köt-, expresivní záměna
ch\k,r je slovesná přípona jako v smotriti proti lit.
matýti.
chatrč, stč. též katrce (někdy i plurál o jedné
chatrči!). Souvisí patrně (ale jak?) s pol. kotár ha,
jež dříve znamenalo stan (potom: nebesa nad
ložem, portieru, záclonu). Jinak je doloženo jen
zkrácené č. sic. pol. ukr. br. chata. — Podle
Vasmera je chata přejato ze staromadarského
předstupně mad. slova ház dům, ostj. %ot dům,
chata, klat t/v, fin. kota, kterážto slova zase
pocházejí (Korš) z avest. kata dům, jáma. O mad.
ház v. i Kiss StSl 7.376.
chebdí: rostlina Sambucus ebulus, příbuzná
bezu, stč. též chbedie chvedie chevdie. —
197 chlad
Sic. chabda chabdie chabz chabz(d)a chabzdie:
znamená i černý bez. Pol. (c)hebd, sin. hebet hebed
hebat hábat, sch. habat i fem. hapta, b. ábad,
abud, mak. dbát. — Zdá se, že původní tvar byl
*ab,bťb. Κ srovnání se hodí jen lat. arbutus,
planika (jihoevropský keř n. strom A. unedo),
jehož listy se nápadně podobají listům chebdí. Lat.
slovo je jinak temné; snad jde o slova
„středozemská"; jižní Slované přenesli to
substrátové slovo na S. ebulus, od nich se pak
rozšířilo do sic. č. pol., což bylo usnadněno tím, že
lid pokládá chebdí za léčivé. Po stránce hláskové
není obtíží: arb- přejali Slované jako ab-(srov.
ztrátu r při i 2°, po 2°). Poněvadž chebdí patří k
bezům, nastal i vzájemný vliv slov ábtťb a bwb
(b^zg^), viz bez, odtud je z v chabzda. Přidáno i
ch-. Přenesení na chebdí šlo možná přes bez
červený (i planika má plody, podobné jahodám,
červené): pol. (c)hebdziak, heb(d)iniak je (Varš.
si.) červený bez. (Jsou i jiné domněnky; odvo-
lávám svou z ESX; naposled psal o ch. Vängelov,
Bälg, ezik 13.1963. 540n.)
cheblota: viz heble
chebule, též s k- g-\ sic. chebula gébula: se-
mena indické rostliny Anamirta cocculus; pytláci
jich užívají k trávení ryb. — Je pravděpodobné, že
tu nastala záměna s jiným produktem dováženým z
Východu, totiž s „myrobalani chebulae," plody
rostliny Terminalia chebula, užívanými k vydě-
lávání kozí a k výrobě černých barev. Šmilauer
ÖMF 26.197.
chechlat mor.: ochechlati se odrbati se (o vepři
troucím se — proti kousání hmyzu — o plot, o
stěnu apod.) Jg; o- neuměle ostříhati (vlasy
někomu) B, vlasy rozchechtané rozčepýřené Hor.
— Vše místo čechlat sa t/v, od če-sati.
chechtati se, již stč. Nář. (a sic.) varianty:
chechonit se chechotat cháchat (c)hachotat cha-
chúňat chychtat kichtat chychnit hyhctat hiholet
chlachtat chlichtat chlachunit, dále chlá-mat chla-
jdiť se. Místo *chlechtat je šplech(o)tat B-L-KtD.
— Původně bylo asi chochotati (je zastoupeno v r.
ukr. br. sin.): utvořeno intensivní příponou tä od
zvukomalebného cho-cho; místo ta pak nastoupily
jiné přípony toho druhu: -on-i- aj. Podobně je lit.
kvatóti t/v: kva místo kal kal (což má Matulaitis) -f
přípona *tä > to. Jinde jsou slova od ka-kha- (ř.
καχάξω ap., lat. cachinnö, stind. kakhati, sthn.
kachazzen). Útvary siey (chechtati) v prvé slabice
jsou též jinde (sthn. kichazzen atd.), ale bez
vzájemné genetické souvislosti. Útvary s l patří do
§ 9: toto zesilovací l je též v sthn. hlahhön ( > nyní
lachen) z *klakh-.
chemlon val., nadávka. Κ chemlota 'hladná
pýcha' ?
chlad, chladiti, chladný. — Všeslovanské: sic.
chlad, pol. chlód, r. chólod, sch. hlad atd.
chlácholiti 198
— Pův. chold-b je nepochybně expresivní
varianta (proto ch\) nějakého slova staršího. To
znělo asi *kolďb a je zachováno v csl. kladenbCb
studnice. *Kolďb pak souvisíš lit. sáltas, gót.
kalds (něm. kalt), stí. jada-, lat. gel-idus t/v.
Očekávané *cholťb dostalo d nepochybně ve své
substantivní podobě, a to vlivem slova hlad, s
nímž bývá spojováno v ustáleném rčení hynouti
hladem i chladem a j. (např. r. terpit golod i
cholod; iÓetsja s golodu, drožitsja s cholodu;
stuža da nuža — net ich chůze, cholod da golod
— ne legče togo; cholod ne terpit golod). — Lid.
v chládku Ve vězení' je kalk za něm. argot, im
Kühlen.
chlácholiti: stě. znamenalo i lichotiti, Zubatý
1.1.165, z toho se vyvinul dnešní jediný význam.
Je i jvč. han. chlácholit Η 2-Rs, vč. hlaholit Ppz,
lácholit Kotík 12, mor. šácholit KtD, jČ. ráholit
Kub-Kt 3.17, mor. šachula ramenář B. — Sic.
chlácholit't/v jako v nč., chlácholivý, chláchol. —
Souvisí s chalbat a pochlebovat. Vzešlo ze
zdvojení chol-chol-iti, chol- je expresivní varianta
kořene kol-, který je v ř. κόλαξ lichotník. Jg, Meh
Slavia, 16.211. — Viz i chlastit sa.
chlámati se mor.: hlučně se smáti. — Vzniklo
použitím nové, expresivní přípony -(ch)mati z
chlachonit se, viz chechtati se.
chlap, všeslovanské: sic. chlap t/v jako v nč.,
pol. chlop sedlák, ukr. r. cholop poddaný, sin.
Map hlupák atd. — Psi. cholp-b. Slovo nesnadné;
domněnek o původu je několik, žádná
neuspokojila (odvolávám i svou dřívější). Mám
nyní za to, že je důležité přihlédnouti k českým a
sic. významům, dosud živým. Č. chlap je podle
PS 'dospělý muž', hypokor. 'statný, velký n. řádný,
hodný člověk* (ovšem i hanlivě 'dareba, ničema'),
lid. chlapák n. chlapík je „člověk nebo i jiný
tvor... mající dobré vlastnosti ve vynikající n.
náležité míře'4, chlapisko je „velikán n. silná
osoba mužská", adj. chlapský je nejen prostě
'mužský', ale i 1° mužsky neuhlazený, drsný,
hrubý, 2° mužný, odvážný, smělý. „Chlap na
východní Moravě nemá do sebe nižádné příhany;
každý dospělý mužský jest chlapem" (Bartoš);
val. chlapiť sa = dělati se chlapem, stavěti se
silným B. Podobné tvary a významy jsou velmi
zřetelně také v sic. Tyto významy nejsou
odvozeny z významu „nevolník," ale jsou
nepochybně původní. Proto za příbuzné pokládám
stnord. garpr 'tüchtiger Mann,' isl. garpur
'tüchtiger Kerl'; hláskový vývoj: ide. gh > slov. g,
dále v expresivním užití (to zde převládlo) g- >
ch-, § 17; rozdílnost likvid r\l tomu srovnání
nemůže vadit, § 5. U Germánů je i význam
„vychloubač" (nor. nář. garp, stšvéd. garper); ten
je i v sic: chlapiť sa = chlubiti se SSJ. — Význam
„nevolník" (stč. pol. r.) vznikl asi tak, jak dávají
tušiti ruské kabaVnyje knigy,
chlapice
zápisky to věřitelů o dlužnících. Kdo si vypůjčil
peníze (byť i jen malou částku, 3—5 rublů) musil
podepsat kabalu, že splatí dluh do roka a že během
toho roku bude pracovat na úroky; a kdyby po roce
ne-splatil, musil by pracovat dále. Takový
pracující dlužník se takto stal „cholopem", dokud
se svého dluhu nezbavil. Samozřejmě věřitel
půjčoval, aby o své peníze nepřišel, asi jen lidem,
kteří byli schopni pracovat. Věřitel si proto vedl
záznamy o tělesném stavu svých dlužníků (v. o
tom B. Unbegaun, AnnSl 6.1963. In.). Odborným
právním termínem pro takového nevolníka,
majícího hodnotu jakožto zdatná a levná pracovní
síla, se stal *cholpi>9 tj. „zdatný muž" (nestal se
jím rab = otrok, protože otroci byli třída docela
jiná; ani muž, protože i „muži" byli v Kyjevské
Rusi skupina zase jiná, a to vznešená a mocná). S
rozvojem feudalismu se nakonec „chlapem"
rozuměl nevolník vůbec (ne však otrok) v
protikladu proti jeho „pánu", tedy i nesvobodný
rolník (povinný robotovat na panském poli nebo
odvádět jisté dávky). Je zajímavé, že staré
prameny u nás i jinde zachycují jedině význam
„nevolník" (jsou o něm velmi četné práce; o
ruských viz např. u Grekova, Kyjevská Rus),
kdežto původní význam se zachoval jen v č., sic. a
pol. lidovém úzu, bez starých dokladů. — Je dále
možno, že ch. patří k tomu kořeni, který je v
chrabrý, ind. galbhá-; germ. slovo by mělo
přemístěnou aspiraci, *gharb-; cholpi, by pak bylo
přejato z germánštiny.
chlápati 1°: hltavě, chtivě píti nebo jísti; laš.
chlampat píti (o dobytku, o psu), o m v. § 15. —
Pd. chlapac býti chtivý, sin. hlapiti schnappen. —
Pův. *chlapQ chlapti v pd. chlam chlač chtivě píti
(tu expresivní změkčení l). Základ chlap- je týž co
v lapati žráti, polykati, v lábati a v ř. λάπτω srkati;
u nás je iterativum na -ati se zdloužením v kořeni.
Má zesilovací ch; je zvukomalebný. Podobné je
něm. schleppen srkati, schlabbern lábati. — £^-
ové intensivum k chlápati je vulg. chlastati 1 °
nemírně píti, tedy z *chlap-stati. Meh SPL 1.248.
chlápati 2°, val. msl. -t: tepati, bíti, chlapnút
udeřiti. — Základ pohybomalebný, lap- 'bíti', han.
vlápnót udeřiti KpU; ch- je zesilovací; viz lapati
2°. — St-ové intensivum je chlastati 2° bíti,
pleskati v mor. uchlaščit udeřiti, chlastnút
spadnouti, chlasty pršky se sněhem; též laš.
chlastat tlachati ( = pleskati hubou)! Meh SPL
1.248.
chlápati 3°, chlapnouti: zmenšovati se,
slábnouti, pův. o ohni, přeneseně o zlosti, o zimě
(A. Mrštík), denním světle: u° KtD. — Sin. hlapeti
vyčichnouti (o vínu, octě), ztráceti duševní sílu. —
Tento základ chlap- je variantou toho, který je v
klapěti, klapouchý.
chlapice podkrk.: rostlina Aruncus, Vesmír
chlastati
21.68; chlapina rostlina Sideritis (u Mattiola).
Stč. byla i rostlina chlapie dusí, „mléč drsný,
Sonchus asper, podle Rostafinského 1.344" (Š.).
— Vše zajisté od chlap, ale jinak málo jasné.
chlastati 1° a 2° viz pod chlápati 1° a 2°.
chlastati 3°: ch. se s někým: hádati se, vaditi
se, mor. Jg, vé. Paz-Pt. — Příbuzné je pol. klócič
si§ t/v Meh SPL 1.250; obé je dále nejasné.
chlastiti stČ.: plast ochlaétěný Ote = otřeny,
opotřebovaný; sic. ochlastit odříti, ošou-pati. —
Snad původně 'otlučený'? Pak od chlastati 2°?
Meh SPL 1.249.
chlastiť sa val.: lichotiti se; pd. chlošcis vábiti,
nutiti. — Intensivum st-ové od kořene chol- z
kol- t/v, viz chalbat a chlácholiti. Meh SPL
1.251.
chlastnout jč.: lapiti ČL 29.340. Výchozí
^chlastati je patrně st-ové intensivum od lapati;
navíc zesilovací ch.
chlástory vč.: boty Jg, stará obuv NŘ 20.248,
kožené střevíce Kub 181, Jjžno 15, Markv. 21,
chrastory Jg. — Nejasné. Poněkud upomíná na b.
chlapatari křápy (boty). Viz chábor.
chléb. — Sic. chlieb, pol. chleb, ukr. chlib, r.
chleb, hl. chléb, dl. klěb, stsl. chleba, b. chljab,
sin. hieb, sch. hljeb. — Asi prastaré přejetí z
germ. *hlaiba- (gót. hlaifs; sthn. hleib, nyní Leib,
jihoněm. název chleba proti severnímu Brot).
(Někteří mají všecka ta slova za prapříbuzná,
praevropská; připojují k nim lat. libum obětní
chléb, ba i ř. κλίβανος, ale to patří k našemu krb.
Zatím nejschůdnější domněnkou je názor o
přejetí.)
chlebiti koho, stč.: živiti, vydržovati, u Gb 2
doklady. Zpravidla však jako sloveso
nepřechodné (tj. sě bylo vypouštěno), např. syn u
otce chlebí. Byl to asi právnický odborný výraz,
příbuzný s lot. glebt chrániti koho, lit. globóti o
někoho se starati, pečovati, ujímati se, hlídati,
chrániti koho. Psi. asi glěb-iti; g > ch, § 17. O té
rodině slov (k ní patří i péče), od kořene kep-j
geb-lgleb- podrobně Meh SPFFBU A 13 (1964)
38η. Κ tomu se hodí jméno osad č. Sobě-chleby,
sic. Sebechleby = lidé, kteří (jen) o sebe pečují
(nikoli, jako podle Profouse, ,,sobě pochlebují,
lichotí") = kteří se oddělili od rodné zádruhy
(velkorodiny).
chlemý krkon.: nezpůsobilý (k práci) Jg,
neobratný, nešika ČL 29.8. — Patří k němu (R.
Bernard pís.) bulh. nář. (ch)lemav i-ě- Gerov) t/v
(neobratný, neohrabaný, nemotorný), lemar t/v
(cit. v Izv. Inst. za b. ez. 4.160), chlemka
chronická nemoc, od níž je člověk slab a neduživ
(cit. Sb. za nar. umotv. 31.356). Dále snad p.
lemiega člověk neschopný, k ničemu se nehodící.
— Snad je příbuzné s chromý a s něm. lahm. Pak
by ch bylo přídatné, zesilovací, § 16.
chleptati, též chlem(s)tati: hlučně, hltavě
199 chlistati
píti (o zvířatech, haní. o lidech). — Sic. chleptať,
nář. i chloptať, chlaptať, pol. chleptac, ukr.
chleptáty, r. nář. chlébtáť, sch. hlaptati. —
Intensivum na -T>t-, nejblíže mu je lit. kleptóti -
uoti t/v. Do téže rodiny patří i útvar bez ch, viz
lábati.
chlév. Všeslovanské: sic. chliev, pol. chlew, hl.
dl. chlěw, ukr. chlív, r. chlév, sin. hlev, sch. hlijev,
b. chlév. — Spojovati je, jak se činí, s gót. hlija
stan nebo s gót. hlaiw hrob nelze, brání tomu
význam. Spíše lze mysliti na staroirské cró, kymr.
erau t/v a na lat. caulae stáj, ovčinec, připustíme-li
přesmyk l; chlev-b z *klěv- a caulae (z *kläv-l) by
byly výrazy asi „praevropské". Stran ě proti a
srov. praevrop. rěpa/rápa, v. řepa. Meh Slavia
21.267.
chlípe ti 1°: viseti (o něčem, co visí odněkud,
vyčnívá nevítaně, nepěkně, směšně), chlípiti věsiti
(obdobně): klobouk mu do očí chlípěl Jg, pes
schlípil ocas VT, schlíplý zplihlý, ochablý, kůže
odchlipla (po zranění), sítnice se odchlípila VT,
raná se rozchlipila, raná se chlípí B. Sem je možno
řaditi i vy-chlípěti, vychlípiti se (nyní zpravidla
lékařský termín); ochlípka rukavic = široký
překlopující -se okraj. — Sic. odchlipnúť odchýlit,
br. skorinka ot chleba otchlipajec, otchlipnula,
podosvy ot botov otchlipli, zamazka vokonnaja,
glina otchlipla Nos. — Příbuzné je asi lit. klijpti
zahnouti se, zakřiviti se: např. nu° rozchlípit se (o
botách), iš°, su° t/v (o voze, o kole, o domku).
chlípěti 2°: řinouti se, téci, již stč. (o tečení
nevítaném, např. o krvi řinoucí se z rány, o hlenu
tekoucím z nosu). — Je asi totožné s chlupěti t/v;
expresivní změkčení na l umožnilo v stč.
přehlásku u > i.
chlipný, stč. dále chlípěti býti chlípný (ojediněle
chlípati, pro rým), z toho postv. chlípa smilnost,
soulož, žádostivost. Nč. jen chlípný a odvozeniny z
něho. — Sic. chlipný t/v jako v češtině, sch.
hlepjeti, pohlepiti, pohlepan, sin. hlepeti žádostivě
toužiti, hlepen chtivý, hlep chtivost. Pd. chlapač
býti chtivý. — Vyjíti je asi z *lípati chtivě toužiti,
což by bylo náležité intensivum (se zdloužením i >
l), příbuzné s ř. λίπτω t/v (z lip-jó); u nás přidáno
zesilovací ch. Podoby s e, a v kořeni jsou asi
výsledkem změtení s expresivními základy pro
píti, myslilo-li se na chtivé pití. Jiné intensivum (t-
ové) od téhož základu je v bulh. nalita me = silně
se mi chce, ještě bez ch. Nové (,,pohyblivé") s je v
hl. slipac za čím = gierig trachten, rovněž bez ch.
chlistati, chlíštěti, zm. chléstat: prudce líti,
šplíchati; chlístat Gr, chlejstat silně téci Η 2, chlist
zvuk husté kapky na zem dopadající Hr,
chlístanice plískanice Paz. — Je to nepochybně z
*chtustati, viz chloustati, totiž z varianty
vyznačené expresivním změkčením na Z. Toto
změkčení umožnilo stč.
chlopať
přehlásku u > i. Výchozím slovesem je chlupěti,
viz chlípeti 2°.
chlopať msl. sic: pleskati, plácati. — Varianta
zvukomalebných sloves klopotí, klepati t/v. Sk-
ové intensivum je sic. chlosknúí plesknouti K.
chlopeň, slovo vlastně slovenské: chlopňa
poklop, příklop, klopa kabátu. Presl je učinil
odborným termínem biologie v podobě počeštěné
v -eň. — Od sic. (pri)chlopiť, chlopnúť zavříti,
což jo totožné s Č. klopiti.
chlostiti vč. Jgd: s° zmuchlati (např. šátek)
Jgd; prádlo se zchlostí zplihne NŘ 16.254. —
Patří k val. chablat mačkati (šaty)? — Vše
nejasné.
chlostný: čistý, kalý; us. za Jg. — Od *cholost
čistota, to od *chola péče, viz choliti pod pachole.
(Od chol- je odvozoval již Prusík Krok 5.339 a
Gorjajev.)
chloud jč.: hůl, klacek Kt; vč. jchloudek Jgd,
vč. chloudí zelené chvojí Jg-ČL 1.546 (,,ρο
zvráceném stromu zůstane na zemi jen trochu
chloudí"), NŘ 20.247, chloud palivo lehké ČL
2.615. Stč. zchluditi zbíti Ote (srov. sic.
palicovat). — Pd. chl$d chlad stonek, prut, r.
chlud žerd, chluďjě roští, křoví, sin. hlod kmen,
sch. hlud tyč, pavuza. — Psi. chlnďb je z *klgďb.
(ch je expresivní záměna za fc). Příbuzno je (s
„pohyblivým" s-) lot. sklanda žerd (zvláště do
plotů), lit. sklanda i -as závora (tj. otáčivé dřevce
uzavírající vrata tím, že se vmykne do příslušného
prostoru železné skoby). Původně tedy ozna-
čovala ta slova dřevce zaklesnuté do něčeho
jakožto závora (odtud se pochopí sch. význam
'pavuza': i ona uzavírá, upevňuje vozový náklad
sena, snopů obilních), pak žerd, trámec jakýkoli,
prut, hůl, odtud kolektivum na -í = proutí, roští.
chlouditi 1°: stč. chlúditi oslabovati; nč.
chlouditi mořiti (zima ho chloudí, Jg), klad.
překážeti, vaditi; jvč. řepa všechen plevel
uchloudí zahubí Hod. — Příbuzné je r. chluda
nemoc, chřadnutí, a dále, s r, chřadnouti (*chred-
noti). Pův. tedy ^chrqditit
chlouditi 2°: klamati, šiditi; han. ochladit, val.
ochludii, sic. chludiť. — Málo jasné. Val.
oskoludit t/v KtD dává tušiti, že tu snad je louditi
se zesilovacími předponami sko-, cho-; z o-cho-
lúditi vypadlo druhé o.
chloum: han. chlóm zástup, množství (lidí) Gr-
ČMF 28.50; tu budiž uvedeno i podivné clon t/v
Β 37 (c je tisková chyba místo cht).— Je asi
totožné s chlum; má navíc jen zdlou-žení v *ú.
,,Pomenovanie hromady, vyvýše-niny, kopea,
\'rchu se metaforicky používá na označenie
velkého množstva niečoho". Ondruš JČ
9.1958.158.
chloustati: šplíchati, stříkati, kecati (tekutinou);
chloustnout do vody = upadnouti Jg-Ppz. Val.
chlušce lijáky B, chlušci (-e) snihem padá hustě
mokrý sníh Hzl. — Sic. chlusnút prudce vylíti,
postv. chlus(t), pol.
200 chlupěti
chlustac tryskati. — Je to st-ové intonsivum od
základu, který je v chlupHi. Srov. chlistati a
chlípeti (téci).
chlpať B, chípaťMal msl.: hltati, srkati. —
Proniklo na Moravu ze sic. chlípat, chlupať hlučně
píti, srkati; ale místo lu se objevilo / asi jako je sic.
štíp vedle stč. slúp. — Výchozí slovo je chlupatí;
základem je lupati 's chutí jísti n. píti' (č. slupnout
něco). Expresivní ráz byl tu zesílen přidaným ch a
sic. změkčením na l.
chlubiti se již stč., vychloubati se, chlubný;
postv. stč. chlúba > nč. chlouba; stč. od vzchlúbiti
se bylo vzchlúba = mor. schlúba vy chlouba vost,
odtud schlubný, han. schlob-né. — Sic. chlúbiť sa,
chlúba, pol. chlubíc sie, chluba i chelpic sie,
chelpa. — Slovo jistě starobylé, pův. chtlbiti se.
Odpovídá mu lit. gulbinti chváliti (u nás záměnou
ch za g; stran významu srov. sic. chválit sa =
chlubiti se) a sthn. gelph chvástání.
chlum -ec -ek, již stč. Všeslovanské: sic. chlm
kopec, vršek, i místní jméno Chlm, hl. cholp
,,Kuppe, Erhöhung, Holm" Pfuhl, pol. chelm, hl.
cholm, ukr. cholm, r. cholm, stsl. chl-brnt, sin.
höhn, sch. hum (ale i čak. hlam). — Pův. ch^lmt.
Příbuzná slova jsou v germ.: stsas. holm vrch, stisl.
holmr ostrov, holmi výšina, stangl. holm mořská
vlna, moře, ostrov. Většinou se naše slovo má za
přejaté z germánštiny, ale je tu hlásková obtíž:
vzhledem k slov. -bl se myslí ne na tato konkrétní
slova s ol, ale na pragerm. *yulma-. Ale protože
Slované i Germáni mají mnoho přírodopisných -
názvů „praevropských", je možno i tento míti za
slovo toho druhu. Viz i chloum a clup.
chlup, chloupek; odvoz. mor. chlupěnka,
chlupáček angrešt (mor. též srstkal); han. chlopka
špalda. — Pd. chlup jako v č. — Sic. chlp má
pouhé l asi následkem splynutí s chlp 'zádrhel na
niti' (viz chúp). — Příbuzné je lit. plaükas t/v; je
arci uznati přesmyk p-k > k-p a záměnu k\ch. K.
Janáček Slavia 22.322, HK.
chlupěti: padati (o padání nevítaném, ne-
nadálém, podivném): laš. ovoce schlupělo,
ochlupělo Β spadalo (od sucha, od nákazy
hmyzové) dříve než uzrálo, chlupi poprchá,
chlupka kapka B; vodníkovi klupkala voda ze šosu
(val., Václ 418). S o je laš. páchl opy B,
pachlopina Hor sucháří napadané v lese se stromů.
— Patří sem dále sic. rčení chluplo mi do umu, do
hlavy Hviezd = náhle vstoupilo (Kukučín píše
huplo, běžné je Hupnut). Pol. (ch)lunqc chrstnouti,
b. chluja vytrysknouti (o vodě), hrnouti se (o lidu),
ukr. chlju-nuty, s y ukr. chlynuty a r. chlynút
vytrysknouti (o krvi), prouditi (o vodě, lidu), sch. -
csl. chluju -ati prouditi (o krvi). — Lze vyjíti od
zvukomalebného zakladu chlup-, který dal jednak
*chlupo *chlupti > chluti (k čemuž přitvořeno
pres. chlujo a nový inf.
chlust
chlujati), jednak chlup-ati, -noti a -éti. Označuje
náhlé nebo prudké vytrysknutí, proudění,
stříknutí, padnutí, zdůrazňujíc hlavně náhlost,
neočekávanost. Viz též intensivum chloustati: r.
chljustať = chljupat, též. chlí-peti 2°. — Tento
základ chlup- je totožný s původnějším lup- (viz
lupati, o padání deště); expresivní ráz slova byl
zde zdůrazněn přidaným ch, § 16.
chlust, chlušÓ sté.: sluha. Nejasné. Snad
souvisí (jsouc doneseno z Ruska?) nějak s r.
choluj sluha: asi abstrahováno z kolektiva
cholujstvo ?
chl ustati: las. chlustat bíti Lp-Z, chlust nuť
udeřit Z, vychlustac komu = napolíčkovati Lor. —
Pol. chlustac tlouci. — Je to asi st-ové intensivum
od lupati bíti (viz Z. 1°, význam č. 2°), ch je
pouze zesilovací. Tedy z *ch-lup-stati. Srv. jiné
intensivum luskati t/v.
chmatat, chmatit, chmátka; chmátnout, mor.
chmátnout; post v. chmat. — Sic. chmatat,
chmatkat, chmatnút, post v. chmat. — Expresivní
ráz slova je patrný z určení významu u Gr:
'rychle, bez rozmyslu hmatat' a v sic: chmatat = s
chvatem něco bráti, prudce sahat po něčem,
prudce lapat. Ohmatati tedy bude zajisté totéž co
mátati, s přídatným ch, tedy vlastně totéž co
hmatati (jenže tu je přídatná hláska odchylná!).
chmel, již stč.; chmelař, chmelnice. — Vše-
slovanské {*ch-bmelb): pol. chmiel, hl. chmjel,
ukr. chmil, sic. r. chmel, sin. sch. hmelj, b. chmel.
— Slovo prastaré; přejato odněkud z východu
(tam je tat ar. xomlak, čuvaš. Xumla, vogul.
qumli'/), není však známo, kde je vlast toho
výrazu a jakými cestami se šířil. I Germáni (švéd.
humle, stnor. humli humeli humali) jej mají z
východu. „Podle M. Räsänena MSFOu 92, 1950,
125 n. pochází to slovo ze sev. Pokavkazí, odtud
je turečtí Bulhaři (Cuvaši) přenesli na Volhu (fin.
humala, stnord. humeli, slov. ch-bmelb) i na
Dunaj (mad. komló)." Šmilauer.
chmerek: rostlina Scleranthus (od J. V. Pohla);
u Jg vlášení, u Thama mech. — Vzniklo
přesmykem hlásek asi od mech, srov. stč.
mcheřec u Klareta a lidové jč. misek. Chmerek,
je-li hustý, vskutku upomíná na jisté druhy
mechů.
chmoutati haní.: jísti (cpáti se), běžné za Jg.
— Snad patří k mutlati; ch by byla hláska
zesilovací.
chmuliť se laš.: usmívati se, val. uchmulo-vat
se. — Souvisí s r. uchmyljátsja t/v. Jinak nejasné.
Snad je lze dále spojit s r. ulybátsja a ulyskátsja
(Hyb-skati) t/v, a to tak, že by myl a lyb byl týž
základ, jenže s přesmykem souhlásek a se
záměnou retnic b\m.
chrnulo mulo chrnula chrnula mor.: nimra,
váhavec, nemluvný, nevýbojný, bojácný B-Gr;
msl. chmúlat sa otáleti, ochmulovať sa ostýchati
se B. — Sic. chrnulo, ochmélo
201 chňapiť
hlupák, babrák. — Snad je to totéž co č. moula;
hanlivý ráz je vyznačen zesilovacím ch.
chmura: temný mrak; starost, smutek,
mrzutost; chmurný zamračený, ponurý, starostlivý,
mrzutý, pochmurný, chmuřiti, za-chmuřovati
pokrývat mraky, ch. se mračit se, kabonit se SSJČ,
ojediněle též chmouřiti. Vč. smura Jg, pošmourný,
chod. šmouřit se, Kotík 11 čmuřit se, vč. škmouřit
se mračiti se PS. Jsou i formy sř: (o nebi) chmulit
se, chmólit se Gr, chmulié se Lp, nebe je zachmu-
lene Hor, uchmuleny öas B, msl. chmúlit sa. —
Sic. chmura, chmurný, chmuřit sa t/v jako v č., ale
i chmára tmavý mrak, starost, smutek, chmárit sa
mračit se, chmárava i chmúrava tmavé mraky,
mrákava (srov. i tu -ava\). Pol. ukr. rd. chmara i
chmura, hl. chmuric, pd. chmulié si$. — Hláskové
variace dovolují souditi, že tu jde o slova
expresivní. Pak by bylo možné míti ch- 6- š-za
přisuté a významově za zesilovací. Ruská adj.
chmuryj a smuryj pochmurný, mračný dají se tak
spojit s mouratý a dále s ř. (ά)µανρός temný.
Chmura lze tedy mít za substantivisované fem. (asi
jako přívlastek k tuóa mrak, jež se pak ovšem
vynechávalo) původního adjektiva *murt. Pro a ve
chmára neznáme zatím jiné možnosti než viděti v
něm vliv slova mara (r. mar* mlha, stoupající
vzdušný žár, móra temno, mlha). Toto mara máme
v sic. maří sa mi.
chmútěk mor.: zkažené vejce LN 5.7.1942.
— Sch. u Bratislavy hmuták, na Mor.
hmučak t/v Vážný Cak. — Obsahuje přídatné
pejorativní ch a útvar od moutiti ve významu
kaliti.
chmýří, sic. chmýrie. Dá se pochopit z pýří
(viz), a to ze záměny retnic p\m a z připojení
zesilovacího ch.
chňapati: dychtivě lapati po čem. Též
hňapnouti PS, šňapati, klad. chrapnouti t/v.
— Sic. chniapat, chňapnut. — Pohybo-
malebné rýmové útvary vedle chápati, lapati.
Podobno je něm. knappen, schnappen, stnord.
snapa, snópa t/v.
chňapiť Z, chňapnouti Svěr-L udeřiti, hňapat -
it tlouci, bíti B, val. ňágnut uhoditi SvK. — Slovo
zvukomalebné. Od něho st-ové intensivum
chňastnout B. Meh SPL 1.25. S přesmykem st > ts
= c čes. hňácati tlouci, hňácnout (klad. ň-) praštiti;
přenes, vulg. nahňácat se najísti se. Silně expresiv-
ním rázem se vyloží i význam 'mazati, neřáditi,
sráti* v mor. hňapat chňápat, sic. hniapat. Ten ráz
činí základ chňáp- schopným zastupovat i jiné
podobné: msl. chňapnut spadnouti odněkud
(nemotorně, např. chňápu z hrušky a zuomíu si
ruku Mal), val. hňácnútsebú = spadnouti SvK,
srov. chlupěti; chňápu ňe na nohu Mal = šlápl.
Těžce šlapati = těžce jíti, odtud mor. chňápat se jíti
v těžkých botách B, hňapat Hor, sic.
chňára 202
chniapať sa, dále hanlivé chňápa hňáp(a) noha,
známé* i v C. Srov. dále krk. hlacnouti Jg, val.
hmácnúť praštiti.
chňára vč.: ruka (hanlivě) Ppz, škňára (u
Miletína). Nejasné.
chobot. Stpol. je to ocas, rus. ocas hadů,
ještěrek a také chobot sloní (toto přejal Presl do
ně.); ruský včelař lezoucí na strom vybrati brť
nechává od sebe viset chobot, provaz, pomocí
jehož si vytahuje od země vše potřebné, co mu
připraví pomocník. Sch. hobotnica je mořský
polyp (i to přejato do č.). V češtině je ch. horní
(protáhlý, úzký) konec rybníku, podobný výběžek
pole, louky, dále py ti ovitý přívěsek u prostředka
jistých vlečných sítí (ryby tam zabloudivší
nenajdou už cesty zpět, odtud stč. rčení býti v
chobotu = v nesnázi, v úzkých); rd. (sev.) zacháb
je záliv jezera, zarostlé jezero, ba i část humna
nebo domu. — Vše to ukazuje na původní význam
asi 'přívěsek' a dovoluje spojiti *choboťb s lit.
kabii kábeti viseti. Sloveso odpovídající
litevskému u nás žije v klaběti apod. — Sic.
chobot a chobotnica jsou z češtiny.
choč las.: 1° aspoň, 2° ačkoliv, chodzbaj třebas
Lp. — Asi z pol. choc. — Je i sic. hod, též
hoďa(s), hodsaj, hodz, choci = třebas i, byť i;
před zájmeny apod. hoci-kto ledakdo, hoc(i)kam
kamkoliv atd., nář. i chaťa(kde); ukr. chot,
choč, r. chotjá, choť t/v. — Od chotéti chtíti,
původně asi ustrnulý přechod-nik přít. muž. chotě
+ si (konjunktiv od jesmb), kladený asi post
positivně, srov. lat. qui-vis (vis od vélle, chtíti);
význam neurčitosti vzešel z vět asi jako ať tomu
věří, kdo chce, já nevěřím. Význam spojky je z
vět jako ať mne nohy bolí jak chtějí, přece
dojdu: (jak) chtejíce... > = i když. Srov. i sťa.
chod, odtud choditi. Mnoho odvozenin, např.
chodidlo chodec chodák chodník (o tomto a jeho
oblasti v. Bachmann NŘ 45.199); schod schodek
schůdný chodba (stč. = chůze ještě 1832 u M. Zd.
Poláka) předchůdce nedochůdče obchod (v. to)
příchod (vý° roz° pře° atd.; mor. ochod pochva
krávy) příchozí pochozí výchozí ochoz pochůzka
chůze schůze chůda. Tři podoby kořene: 1 °
normální chod-, 2° oslabený šbd v šel (šbd-H)
ěed-ši (šbďb, -T>si), viz i příští, záští, 3°
zdloužený v itera-tivu chod-: chad-ja-ti > -
cházeti, sic. -chádzať, procházka atd. Obdobné
množství útvarů je i u ostatních Slovanů. —
Choďb je ze *sod-o-s, od kořene sed- jíti,
zastoupeného v ř. (οδός jití, cesta) a stind. (ä-sad-
dojíti, dostati se, dospěti někam). Přesvědčivě
mluví pro tento původ stav řecký, kde οδός a jeho
složeniny (tvary s předponami!) a odvozeniny se
doplňují s tvary slovesa εΐµι 'jdu' v jeden systém
dosti podobně jako u nás (srov. εξ-οδος a is-
chodťb atp.). Tedy ch je zde ze s, zprvu náležitě
jen po předponách s i u
chomolec
(pri-choďb, u-choďb), pak analogií i po ostatních
(po-choďb atd.).
chochmes, mor. lid.; tak i sic: rozum; chochmy
vtip. Z hebr. chochmas.
chochol, tak i stč. (ale i sešel conus)
Odvozeniny chocholka i šošolka temeno hlavy NŘ
3.85, mor. kochola Svěř, kocholka Β (a jč. Krš),
kochulka L chocholka, chocholouš druh skřivana
(z toho nář. hlušiček Jgd), Čečelice Jg slepice s
chocholkou, vč. šomolka černý vrchol vředu Jgd,
bubák na ovoci ČL 1.547; val. čecher(ec) lesem
porostlý vrch hory. — Pol. nář. chochol, dl.
chochol, sic. chochol, gen. -chola i -chla, r. ukr.
chochol (gen. -chlá). — Variace hláskové ukazují,
že to je slovo expresivní. Příbuzné je lot. cekuls
chochol a dále stind. sikhä t/v (*Kikh-) a zvláště
éikh-ara-h -a-m vrchol. Základem u Slovanů je
tedy *kok-. To dalo jednak koch- choch-, jednak,
po změně samohlásek, cech- (srov. lot. cek-).
Příponě -olo- odpovídá ind. -ara-.
cholava stč. jediný doklad: jakési odění nohy,
asi punčocha. — Sic. holevy holínky KtPř 3,586.
Pol. cholewa, ukr. choljáva holínky, hl. dl.
cholowa spodky, kalhoty (v dluž. nář. ch. je i
punčocha). — Původ nejasný. Cikán, holav je asi
od Slovanů.
choluj: viz chovít.
chomáč, již stč., a sic. Mor. chomíš Jg, -ýš B.
Vedle toho je mladší (též sic.) chumáči u od
chuchval nebo chundel. — Asi z komt (r. kom,
ukr. kim t/v), příbuzného s lot. kams klk. — Asi od
chum-áč bude chumlati = mačkati v chomáč,
chublat (po° s° u° za° B) a dále za-chuchlat Hr-
KubKl. S jinými příponami jč. s-chumtat schumlati
(prádlo) LF 29.251 a jč. chmoustati Krš.
chomodrž, stč. u Klareta jméno nějaké hry; u
Husa mochodrz hra totožná s hrou „na maso"
(jednomu se zaváží oči, ten pak dostává rány a
musí hádat, kdo ho udeřil); psáno i chodomrež,
mochadrž. — Slovo nejasné. Snad bude totožné s
pol. mohorycz, ukr. mohoryč, r. mogoryč litkup
(strus.: mzda, platba!), které je z arab. mayaridi
útrata. Hra zvána tedy „výplatou" (při výplatách
trhových býval pit litkup, odtud je p. ukr. r.
význam).
chomolec han.: jakýsi sak na ryby KtD; val.
komonec čeřen na chytání vrabců (na Zlínsku). —
P. komolec komulec kumul(ec) chomolec
chomulec, pomoř. kuomuol, kuomuulk žerd, na
kterou se připevňují konce křídel nevodu, br. nář.
kóm(e)l, kómjal druh ry-* bářské sítě. Je i něm. nář.
(vých.-prus.) gomolka druh nevodu bez křídel, v.
Slawski 2.389. — Původ nejistý. Snad je příbuzné s
lit. kamuolys, kämuolis, lot. kamuol(i)s klubko,
chumel; lze se domýšleti, že to je slovo slangové, že
totiž rybáři tak žertem označovali právě nevod,
neboť ten ke konci lovu je stáčen do kruhu čím dál
tím menšího, aby se ryby soustředily na jednom
místě.
chomout 203
chomout, stě. msl. sic. -út. Pol. chomqt(o),
ukr..r. b. chomut, sch. homut, sin. homct, -at. —
Psi. chomqt-h. „O původu praví A. G.
Haudricourt, Annales d'histoire économique et
sociale 8, 1936, 515: chomout zavedli do Evropy
východní barbaři; základem jemong. (k)hom (=
chom) chomout, polštář pod sedlo velblouda, plur.
khomut (= χοτηιιί), ζ toho tatarská podoba komyt a
čuvašská khomyt" (Šmilauer). Slovanská nosovka
se pochopí ze zdvojení souhlásky (častého při
přejímání cizích slov!): *tt, jež pak bylo
rozpuštěno (§ 15) v *nt; unt pak dalo 0. — Něm.
Kummet je ze slovanštiny. Opačně vyvozuje
Steinhauser SIWien 52 ch. z němčiny, ale
nepřesvědčuje.
-chomrstati se vč.: za° zamotati se, zavrávorati
PS. — Nejasné; cho je nepochybně totožné se
zesilovací předponou ko; snad je to obměněné
kobrtati: záměna retnic bjm; intensivní přípona
sta.
chopiti, již stč.; stč. pochopiti = uchopiti, ale od
stř. doby = porozuměti: kto móž chopiti, chop
Štítný. Mor. schopiti co, míti schop, č. býti
schopný. Stč. vychopiti vychvátiti, k tomu patří
mor. výchopen a pd. wychopieú chlebový koláč,
podplamenice (že se vychvátí z pece velmi brzo,
kdežto chléb se peče dlouho, srov. výchytník, jč.
vy-chvátlej chléb t/v Krš). Iter. chápati, odtud
chápavý atd. — Chopiti je záp. (sic. chopiť atd.)
a vých.-slovan. Kořen chop- je pohybo-malebný,
totožný s kap- v lat. capió beru, lit. káptf
(interjekce při náhlém uchopení); ch místo k je
expresivní zesílení.
choroš: druh hub Polyporus. — Přejato z pol.
nebo rus. (Jg). Původně u Poláků se tak nazývá jen
P. ramosissimus, jedlý druh mající jakési větve,
tedy připomínající hustý keřík. Polsky doloženo
(E. Majewski) chorosz i chroszcz; východiskem je
snad chroszcz, což by bylo z chroécie křoví. —
Sic. choroš je zajisté z češtiny.
choroziti sě: „slovo vzniklé omylem místo
ohroziti sě" Gb. Bohužel se dosud někdy cituje s
důvěrou, např. u Vasmera 3.231.
chorý, stč. chvorý: nemocný; vetchý Rs; mor.
chorat, -avý Rs, chorovat B-Náb; choroba; mor.
chrlák = chorlavec. — Pol. hl. dl. chory, sic.
chorý, ukr. ch(v)oryj, r. chvóryj. — Psi. asi
chvorý. Souvisí patrně s chur(av)ý (viz). Vlastní
význam byl asi 'zesláblý (nemocí), neduživý'. —
Kořen byl asi gver-, který je v toch. Β kuär
stárnouti, býti chorý, neduživý. V adjektivu je tu
náležité o. Poněvadž to slovo označuje stav
nevítaný, objevila se tu v slovanštině expresivní
záměna g/ch. Příbuzné je i lit. iš-gvěrsti
zeslábnouti (starobou) LKŽ a kvér-něti
postonávati, gurstů gúrti, lot. gurstu gurt
slábnouti, chatrněti, hubeněti.
choť: stč. chot manžel, ženich, milenec;
obdobně fem. chot. Nč. jen: choť manžel,
chovati se
fem. manželka. — Souvisí nějak s něm. Gatte
manžel, ale poměr není jasný.
chotár sic: katastr obce; přenes, hranice mezi
katastry. — Proniklo na vých. Moravu: chctár,
kotár t/v B; protože hranice obcí v těch krajích
bývají na vrších a pohořích, chápe Bartoš kotár i
jako kamenitou, neúrodnou půdu. Také han. kotár
(přejato asi z val. skrze najaté čeledíny-Valachy) je
špatnější pole při obvodu obecního katastru Kp. —
Sch. sin. hatar, kotár oblast, distrikt. — Z mad.
határ hranice; znamenalo původně hromadu; z
hraničních hromad kamení se mohl snadno
vyvinout význam hranice. Do sic. přejato dosti
dávno (Hpt), neboť má ch.
chouliti: (k sobě) shýbati, krčiti; zpravidla se
(jako ten, kdo je zraněný, slabý, bázlivý). —Sic.
chúliť sa. Sin. sch. huliti (se) t/v. — Expresivní
varianta slova kuliti (pol. ukr.), vězícího — s dále
posunutým významem — v našem kulhati; dále je
příbuzné stind. khóla- a khóra- kulhavý. Sem patří
snad i skoula chromota hovězího dobytka Jgd.
choulostivý: příliš citlivý, nedůtklivý, přenes,
povážlivý, delikátní (o situaci). — Sic. chúlostivý,
-vec, -vieť t/v jako v češtině. — V jč. je místy sk
místo ch; kromě toho jč. a chod. vypadlo *ú;
sklostivej Dus. 1.36,41, Vy, chlostivyj Hr,
schlostivý LF 27.362, místo ú je asimilací k druhé
slabice o v skolostivej NŘ 23.292 (tu je však mylně
vytištěno -nej). — Je třeba vyjíti od psi. adjektiva
chuťb; přípony -ost-ivb jako u milostivý lítostivý
žalostivý žádostivý zlostivý bolestivý radost(l)ivý
starost(l)ivý, sic. lúbos-tivý. Chult, jinak
nedoložené, je příbuzno s ř. σαϋ?Μς weichlich (=
zženštilý, rozmazlený, choulostivý; Rank), zärtlich.
Řecké s tu nemůže být původní (původní pouhé 8
se na začátku slova před samohláskou neudrželo,
dávalo h), lze tedy předpokládat, že historické s je
tu ze ks. To právě se hodí k chuťb, jež bude ze
*ksaulos zcela náležitě.
chovati, již stč.: odvoz, chóva > nč. chůva
pěstounka; mor. chůvka, chovačka plachta, v níž se
chová dítě; msl. chóva strava; dále chovanec,
postv. výchova, úschova, chov, odchov atd. -—
Ch. je záp. a vých.-slovanské (sic. chovať atd.) s
významy zhruba stejnými jako v č. — Příbuzné je
lat. foveó, jeho základní významy se velmi dobře
hodí k chovati: vychovávati (děti, mládata,
potomstvo), chovati, živiti, krmiti (zvířata,
nemocného), pěstovati (sazenice rostlin), srov. i
gremió f. = chovati na klíně a přen. spem fověre =
č. chovati naději. Lat. / je zde z *gh, u nás *gh
dalo g; je tu dále expresivní záměna ch místo g,
jinak nepatrný rozdíl je jen v příponě, lat. -ějo-
proti -äjo-.
chovati se. Stč. ch. sě varovati se čeho (před
čím), např. hříchů, dábla, psa, špatné společnosti.
Jestliže následovala věta s ať
chovít
η. by (chovaj se, ať ižadný nezvie), význam se
oslabil na nynější ch. se 'držeti se (stranou)', pak i
'počínat si, vésti si, jednati, sich benehmen'. —
Sic. chovat sa jako v češtině. — Výchozí význam
je dokonale stejný jako v lat. cavěre. Obě slova
jsou jistě příbuzná: psi. chovati z *kou-äti, liší se
jen příponou (ě~ proti ä), ten rozdíl je však
bezvýznamný. Přistoupilo se podobně jako v
synonymech stříci se, chrániti se, varovati se. O
ch· viz § 17.
chovít jč.: hlávka zelí nebo kapusty, která se
nezavírá Jg, řídká hlávka PS-Krš 36; užívá se i
jako nadávka (Heřmánek, Racek se vrací 1940,
198); ch(o)vít košťál nerozvitého zelí LF 27.359.
Dále sem patří pd. choloj lodyga, nac, l^towina,
kapusta nie zwia.zana w gfow£, która ,,w kót
wyrosla", a tedy také laš. choluj usušené větvičky
s listím, určené bud za stelivo nebo za zimní
nouzové krmivo pro ovce (též choloj, u Β 120 l
mylně řáděno, jako by bylo t), u Vaš o starém
papírovém věnci. — Útvary málo jasné. Snad jsou
to zkomoleniny slova, které by znělo *kolovit, tj.
kulovitý. Na to ukazuje pol. adj. kolowaty ztuhlý,
zdřevěnělý, což lze říci právě o řepě, zelí, brukvi,
když taková rostlina ,,idzie w kóť\ roste do
lodyhy, místo aby se uzavřela v hlávku (o zelí)
nebo aby vytvořila tlustý kořen (o řepě, brukvi).
Je-li choluj vskutku od kol-υ, ukazovalo by -u-jb,
že kolt byl tí-kmen. (Choluj je i jinde, s významy
velmi různými; o tom Schuster-Šewc ZfS 8. 1963.
861: vychází, sotva správně, od pojetí „skolek" a
od kořene kol- v klátí.)
chrabrý: v stč. jen v místních jménech, a i tu
záhy vypadává r (Chabry). Až teprve do nč. skrze
Rukopisy znovu uvedeno z ruštiny; pak z č. i do
sic. — Pův. *chorbrT>: pol. chrobry, ukr. choř
obryj, sin. hraber atd. Je nepochybně příbuzné se
stind. pra-galbhá-odvážný, udatný, sebevědomý;
expresivní ch místo g; příponové r dodáno podle
dobr τ, bystra jedr-b chytro a jiných adjektiv. Lze
mysliti i na středoirské calma t/v (tapfer, mutig);
pak by tu byly záměny kjch, r\l, mjb.
chrám, již stč. Všeslovanské: stsl. chram-b
dům, r. chorómy velká budova, ukr. chorém
chodba, dl. chrom budova, sin. hrám budova,
kostel, světnice, sch. hrám dům, kostel, b. chrám
kostel. — Psi. chořme znamenalo tedy nejen
kostel, ale též asi pevnou, mohutnou stavbu
vůbec. — Příbuzno je het. karimmi gen. -mnaě
chrám (Tempel) a stind. harmyá- ntr. pevné
stavení, hrad, palác, obytný dům, zásobárna. Ind.
h a het. k může býti z gh; u Slovanů se dá
předpokládati *gormT>, ch pak je záměnou za g.
Slov. intonace ražená (z ní ukr. oró, č. rá) se
vysvětlí zánikem i, které je zachováno v
hetitštině. Výchozí slovo bylo asi ntr.
204 chrápavý
*ghari-mn-, kmen souhláskový; v slov. a ind.
přešlo k o- kmenům.
chrámati chrámati chrúmati chrampati: těžce,
nemotorně, kulhavě kráčeti (popř. se v slovnících
udává jen: kulhati); msL chrám -nút Kol, chlámnút
Mal někomu na nohu = těžce šlápnouti; odtud post
v. chrámy nemotorné nohy n. boty. — Sic.
chrámať kulhati. — Výchozí chrámati je příbuzné
s lit. krópiu krópti těžkopádně jíti; u nás záměny
hlásek, jednak m\p, jednak expresivní ch místo k.
Viz i křápati 2° a óábřit.
chramstati 1°: chňapati PS-klad., -nouti chytiti
Pt-H 1. St-ové intensivum ke klad. chrámnout
hrubě sáhnouti, dále k hrabiti t/v, příbuznému s lit.
gróbti t/v. Zde je záměna retnic m místo b. Stran
příponového st srov. lit. gróbstyti t/v vedle gróbti.
Meh SPL 1.253. Sem patří i vč. chramostit,
chrastit lakotně shromažďovati Jg-Ppz, chramolit
t/v NŘ 20.74.
chramstati 2°: kousati (např. jablka), běžné za
Jg; vč. remstat Paz, pod. chramstat, křamstat ib.
— Je to st-ové intensivum, asi od toho základu,
který je v hremzati.
chrániti, též stč. Vedle hájiti, brániti znamená i
(schraňovati, odtud schránka) ukládati do opatery,
do zásoby, z toho se vm. vyvinul význam uklízeti
(úrodu z polí do stodol), a podle sklízeti, uklízeti-i
dělati pořádek v jizbě apod. (a po° o° s° u°), dále
čistiti (vy° šaty), pak i laš. chraň s tym zpatkem jdi,
klid se Sal 254, a konečně, jako jinde u kliditi, vy°
se je tam = vyprázdniti se, jíti na stranu. —
Všeslovanské vyjma luž. a bulh.: sic. chránit, r.
choronit atd. — Původní význam je hájiti. Slov. *
choř niti je od chorna ochrana < * korná, což je asi
příbuzno se stind. sar-man- ntr. t/v. Korná by bylo
přetvořením starého neutra kor-men-, tedy z kor-
mn-ä. — Asi jiného původu je *chorna v b.
chrana, sch. sin. hrana strava, jídlo, kašub. cháma
krmivo; to snad souvisí (K. Hornov) jakožto ,,pra-
evropské" s andijským (na Kavkaze) chordo tráva
a ř. χόρτος krmivo; jest ovšem uznati záměny
zubnic d/t/n.
chrápati, vm. též chrapúňat. S jinou samo-
hláskou sem patří stč. chrópeti (chod. chropít), nč.
chroptěti, vč. chrúpati (toto = chrápati ze spaní).
Viz i chrouti. — Obdobné útvary u jiných
Slovanů: sic. chrápat, chrapčat, chrapkat,
chrapotat, post v. chrapot atd. — Psi. chrapajg
chrápati znamenalo asi jak chroptění při
nachlazení hrdla tak i chrčivé zvuky při spaní. —
Vše je zvukomalebné. Stran hlásek je hodno
pozoru ř. βραγχάω chraptím; má však opačné
pořadí a zněiost pilířových souhlásek: b-kh proti
slov. ch-p; o an proti ä viz § 7. Shodují se i
přípony: ä-jo- (v. > a jo-).
chrápavý vč.: drsný, nehladký Kub-El, -atit se;
stč. chřapác chrapác houba smrž nebo jí po-
chrapoun 205
dobná, val. křapác houba ucháč obecný SvK, né.
chřapác houba Helvella (podobná smrži: „má
nerovně zohýbané laloky"), sem patří snad i stč.
krápník jakási houba; jč. chrapáó velký starý hřib
Vy. Ö. nář. chřapác křapáč křapák velký ořech Jg
(kř- Rs): povrch skořápky je lalokovitě nerovný.
Sic. chřapác uhrovitý nos = chra(m)páÓ nos Hr.
S o chropáč kosti val Hr. Sem náleží (ch odpadlo)
i rapavý rapatý rapnatý rachnatý rapuchnatý (a
mor. rapaťák posměšně: nos B, z toho raťafák L).
— Sic. krapák, chrapáó jakási houba; pol.
chropawy, ukr. koropavyj, sin. sch. b. hrapav; br.
chrapac smrž. — Pův. tedy *korpav-b, ch je
expresivní zesílení, při nepěkné vlastnosti na
lidském těle (uhrovi-tosti, dolíčkovatosti) nijak
nepřekvapující. Příbuzno je lit. kárpa, lot. kafpa
bradavice a něm. Schorf chrásta.
chrapoun, nadávka venkovanům; původně
(srov. sic.) každý hrubec, neotesanec; val.
chrapún B. — Sic. chrapúň nadávka nezdvo-
řilému, nevychovanému, surovec, neotesanec SSJ.
— Vzniklo přesmykem z *chrupan, což je
varianta slova křupan t/v, viz křupan. Má proti
křupan jiný způsob expresivního zesílení: záměnu
ch za původní k, § 17.
chrast: stč. chrast m., chrastic ntr. chrastí, křoví,
nč. chrast m. i fem., chrastí ntr. t/v, chod. chrastí
suché haluzí lesní, han. chrašóí suché křoví Rs; s
ost nebo ožd je chramost houští v háji, chrast Jg,
chramostí chřástí, chamrdí Jg-Kub 182-PS-SSJČ,
chod. chramostí suché haluzí lesní Hr, jě.
chramoždí Vydra, strč. chrábší otýpky z klestí NŘ
18.99. Bylo i stč. chvrasten; vězí v rkp. ab arbustis
nomen Hurasten, Gb, tj. Vyšehrad měl od chrastí
jméno Chvrasten. Slovo je v místních jménech č.
Chrást, Krásníce. — U jiných Slovanů: sic. chrast
f. hustý nízký porost, křoví, houština, chrastie ntr.,
chrastina f. křoví, houština, roští, chrapáó,
chrapačina, chrapazdina husté křoví, chrastí, houšj
tina SSJ, spis. hramuždžina Ondruš JČ 9.157, r.
chvórost, b. chrast, sin. hrást, p. chrást, hl. chrást
chrastí. — Pro vše jest vyjíti od významu „suché
lesní haluzí". Ten nutí vidět příbuzenstvo v ř.
κάρφος ntr. suché roští, suchá stébla (sláma), κάρφη
suché dřevo, suchá tráva (seno). Šlo tedy i u nás o
větve (lesních stromů a keřů) odumřelé, suché, tj.
především o ty spodní větve, kterým se, když strom
vyroste do výšky, nedostává světla, pročež usýchají
a snadno se větrem ulamují; pokrývají pak ' lesní
půdu a jsou sbírány jakožto „roští". Ony spodní
větve tvoří často neproniknutelnou překážku pro
chůzi mladým lesem, tím spíše tak tomu bylo za
dávných dob. Proto význam těchto slov se mohl u
nás rozšířit i na různé křoví, suché i nesuché,
tvořící hustý podrost lesních stromů, zvláště na
okrajích lesa. Stran formy: sic. chrapac
chrastit
ukazuje p, což odpovídá řeckému ph; druhotné
bude m, je tu asi záměna zubnic p/m (b v chrábší
bude asi mylné psaní místo p); stran st a v je třeba
vyjít z kolektiva *korp-bstvbje (není prosté *chrap
nebo r. *chorop!). Chápeme-li ch jako expresivní
záměnu místo k, a přijmeme-li anticipaci hlásky v
z přípony k začátku slova, dostaneme č. *chvrastie
{p vypadlo před st) > chrastie (skupina chvr
zjednodušena na chr) > chrastí, podobně v sic. V
češtině i jinde k tomu slovu bylo přitvořeno
masku-linum: chrast, r. chvórost. Přípony
ostjoštjozd je těžko vyložit; patří nejspíše k -aští u
protikladu chabaščí ap., viz chábí; vyloží se snad
pomocí slovanského -ac-, totiž přesmykem [atš~\
> ašt a sonorisací v -ažd-. Je nepochybné, že chábí
a chrastí na sebe působily navzájem, popř. že
jedno druhé vytlačovalo. — S chvorsťb nějak
souvisí i sthn. hurst, hörst křoví, houští (a dále
něm. Forst: chv || /; Forst hvozd, pohraniční
neschůdný les není ze střlat. forestis, ale naopak).
(Podle Schützeichela ZfdAL 87, 1956, 105 n. je
Forst prý germ. původu, ale dosavadní výklady
prý neuspokojují.) Opravuji ESX 162; něm. hurst,
hörst, Forst mám nyní za přejaté ze slovanštiny.
chrást, chřást, krást, krást gen. -u nebo -a
mask., též chrást gen. -i fem.: lupení řepy a
zeleniny. Rozumějí se tím staré, neužitečné listy
(lupeny), např. u hlávkového zelí ty vnější listy,
které odlamujeme (viz Jg) a zahodíme; u řepy
rovněž staré, zežloutlé, uvadlé listy (jako krmivo
nevalné ceny). PS má i doklad na chrást
bramborovou, tj. nať, odumírající bylinnou část.
Přeneseně starý chrást nebo chrastek lze říci o
chabém starci. — Sic. chriašť m. nevydařeně vy-
rostlá rostlina (hlavně o zelné hlávce). — Psi. bylo
asi chorstb fem., kolektivum (s příponou -tb) pro
lupení schnoucí starobou. Příbuzné je nejspíše lit.
kárštu kársau kársti dosahovati velkého stáří, býti
stářím zesláblý, usýchati, (o obilí) zráti, kárštis
staroba, chabost, lámavost (= psi. korstbl: označení
vlastnosti se stalo názvem věci samé). Další
příbuzenstvo je nejisté. C. a sic. změkčení (ř; sic.
ia místo á) je pro zesílení hanlivého rázu slova. —
Něm. Kratz 'chrást, nať bude z češtiny.
chrásta, stč. též krasta a chrast, krást mask. i
fem.: strup, prašivina. Mor. chrast. Odvoz.
krastavý i chrastavý, jč. chrastlavý; stč. nč.
chrastavec rostlina Knautia (květenství vypadá
jako veliký lišej), chrastavice ropucha. — Sic.
chrasta zaschlá krev na povrchu rány, slité
vyrážky, chrastavý, -avieť; pol. krosta, sch. krasta
neštovice, ukr. r. korásta, stsl. b. krasta svrab, sin.
krasta strup. — Psi. *korsta, příbuzno je něm.
harsch drsný, střhn. harsten drsněti.
chrastit 1 °: lakotit, lakotně hromadit jmění
chrastiti 206
Jg-Ppv, chramtit chremtit Jg t/v, klad. schrastnej
lakotný. — Vzniklo nejspíše z *chrasta,ti, což je
z *hrab-sta-ti, st-ového to intensiva od hrabati
t/v, viz krabiti loupiti.
chrastiti 2° -ěti, zvukomalebné. Pol. chrós-tac,
hl. chrósčió, dl. kšostaé, r. nář. chvo-rostít. — Psi.
chvorstaj? chvorstati (i česky je tvar na -ati, u Jg
jako „iterativum"); záhy přešlo do 4. třídy
slovesné (na -iti). Je to intensivum, přípona je sta.
Zvukomalebný základ zněl bsl. kvark-, tedy psi.
bylo zprvu *Jcvork-stati. Příbuzné je lit. kvařkti o
hlasu slepic, kachen, žab i o jiných skřehotech; st
má i lot. kvarkstět skřehotati, kvákati. Viz i
chřástal. Zvláštní význam je zachrastit schovati,
ukrýti (Táb: dítě do sena), srov. podobné případy
pod chrouti.
chrkati, chrčeti, msl. chrkat, s novou příponou
je chr-chlati (kr- gr-), dále je mor. chrblat chrmlat
chrmtat chrpútat chrbúzňat, kašlati. — Sic. chrkat
chrcat, pol. charkac, charczeč, ukr. chorkaty, sin.
sch. hrkati. — Vše zvukomalebné, pův. chrkati.
chrle ti: pospíchati, eilen; doklady u Jg z
píseckého n. vodňanského archivu a jeden z r.
1815. — Sch. hro, hrl rychlý, hrliti pospíchati. —
Původní bylo adj. ch^rH, asi z *&'&rZ'&;
příbuzné bude lat. celer t/v. Obé dále neprůhledné.
chrliti; stě. -leti = házeti, metati (např. kamení
na někoho), nč. zúženo na takový děj, kdy jistá
bytost jen ze sebe, ze svého nitra, cosi metá,
vypouští, sype, vydává v hojné míře; chorý chrlí
krev, děla zkázu, řečník slova, spisovatel knihy.
— Sic. chrlit s významy podle ěeštiny, ojediněle
chrýlat. Sch. (h)vrljati, b. chvarlja. — Ghr-liti je
od základu chvbr- (sch. hvr-k-nuti odmetnouti a
bulh. ch-várgam), který je ve vrhati; v u nás
vypadlo; -liti bude z -chliti.
chrněti, výraz nevole pro spáti; mor. chřňat B,
frňat KtD, krněti Hor, sic. krnút K. Vé. chruněti
PS, chrúňat Kot, podř. chrounět Hal ukazuje, že
jest vyjíti z chru-pati (= chrápati, spáti), -nét bude
nové zakončení z -hnět nebo -chnět; r místo ru
bude od chrčeti (srov. msl. vy-frČat sa vyspati se
Mal) apod. Sem patří i ochňura ospalec B. chrúna
ospalá žena Kotík 18.
chrobák mor. sic: brouk (vůbec, kterýkoli), též
škrobák B-Rs-Kol-Mal-Gr, brábák B, škráboch B.
Val. chrobák místy znamená i červa (dešťovku),
laš. chrobalive japko je 'červivé'. Utěšený SaS
22.22. — Pol. robak, nář. chrobák ( > ukr.). Sic.
chrobák je i motýl (vůbec), zvi. bělásek zelný; o
tom Vážný JM (udává i oblasti názvů). — Pří-
buzné je snad ř. σκάραβος brouk (cituje Rohlfs
102) a καραβος^ 1° krab, 2° druh brouků. Je třeba
ovšem uznati nějaké změny: nejvíce nasnadě je
kärabos > rabákos (tomu odpovídá pol. robak);
ch by bylo navíc, zesilovací.
chrpa
chromý, již stč. Od něho z-chromit, kl. po-
chromit učiniti chromým. — Všeslovanské vyjma
ukr. — Příbuzné je jednak stind. šramá- t/v, jednak
něm. lahm t/v. Lze klásti ide. Hom-o-s, popř. (pro
slovan.) *rom-o-s (ind. r může být z *r nebo z *l);
je možné, že tu jde o prastarou možnost záměny
Ijr. Slovo bylo silně emocionální, proto je třeba
míti ch- za zesilovací přídavek (§16), rovněž tak
ind. s- (toto tzv. „pohyblivé4 ' s mělo vůbec funkci
zesilovací). Viz i obrama, kde tušíme pouhé rovfťb,
ještě bez ch.
chronúti stč.: úpěti, bouřiti se, fremere Gb. Od
hrochati, cf. za-chrochati infremere v lat. slovníku
Pražáka-Novotného.
chroumati je co do původu dvojí: 1 ° chrou-
pati, chrupati, záměna retnic p\m. — 2° býti
chromý, po°, z° PS, zchroumiti PS. Zde je ou místo
očekávaného ů asi vlivem prvého chroumati, neboť
v tomto se cítí význam blízký k 'drtiti'.
chroust: stč. chrust brouk (všeho druhu),
rozlišován tedy ch. koňský (hovnivál), ch. májový
(= babka, nč. chroust), ch. rohatý = roháč (Rohn).
—* Sic. chrust jako v č. (= Melolontha), stpol.
chrqst brouk, dl. chrust vodomil, ukr. chrušó, sch.
hrust chroust, sin. hrosó brouk, csl. chrusťb ko-
bylka. — Pochází zajisté od chrustěti ,,podle
chrupajícího šumu krovek". NŘ 20.159. Některé
druhy hmyzu vydávají při letu velmi zřetelný
chrastivý zvuk, např. jistý hmyz podobný kobylce.
— Chrust je též či. tělesně slabý B-Mal-K-Ms,
hubený Hr, chrustá El, sic. chrust. Je tu vyjíti ještě
ze stč. významu, tj. od brouka vůbec (ne od
chrousta!), ten má v pojetí lidu málo masa na sobě,
více součástí tvrdých, suchých.
chrouti něčím, vč.: muchlati, převraceti věci
suché, chrastivé (seno, slámu, roští) tak, že vzniká
šum, chrustot; přen. ch. se(bou) = vrtěti se,
převalovati se, např. v seně, v peřinách; zachrouti
se do peřin; narovnané dříví se schrulo (sesulo);
sláma je rozchrutá. — Zvláštní je význam u vč.
zachrouti co kam: podíti, ztratiti, založiti (k
nenalezení) v seně, v haraburdí apod., pak i vůbec
(poví se např. dětem: kam jste to zachruliV). Pod.
zachrastit něco LF 45.27, Táb, jvč. zašramotit,
chod. zarochat, mor. zabarúchat Β-Voz od
baruchat hřměti. — Val. chrouti je (o praseti)
rochati, srov. chrouněti t/v ( < *chru-(h)ňati); v
myslivecké mluvě ch. se = pářiti se (o divokých
vepřích). Pův. *chrup-Q *chrup-ti > chruti, k inf.
chruti přitvořen pres. chruji. Základ je týž co v
chrup-ati: zachrouti = vydati chrčivý zvuk,
zachrupati PS.
chrpa: rostlina Centaurea cyanus. Stč. a nář. i
charpa charba charva. — Pol. (c)haber chabrek
t/v, sch. hrbut(a) harbuda Centaurea solstitialis. —
: Jako psi. podobu klademe charpa, neboť jí
odpovídá svým začátkem
chrstati
stangl. curmelle t/v; slova asi „praevropská". U
nás nastaly záměny kjch amjp. Odkud je ar a další
změny, není jasné.
chrstati: šplíchati; zesíleně chrbyjstnout Hr ~
jvč. chrbést B. Zvukomalebné: intens, přípona st-
ová. — Sic. chrstnut. — Výchozí sloveso není
zachováno.
chrstať: las. s° koho: vysíliti, způsobiti
zhubnutí (o nemoci) Malý. — St-ové inten-sivum,
asi od krpeti; srov. krsati.
chrt 1°, již stě.: druh psa; přen. vyzáblý člověk
Jg-Ms, odtud vychrtlý. Všeslovanské: sic. chrt,
pol. dl. chart, hl. ukr. r. chort, sin. sch. hrt, b.
chrát. — Psi. charto. Snad je to, spolu s germ.
(h)rup- (něm. Rüde ohař, atd.), slovo
,,praevropské"; neshoda tr proti germ. ru
(slovansky by bylo rt) není proti této domněnce
závadou příliš závažnou.
chrt 2°: lakomec, chrtit chamtiti B-KtPř, schrtit
zabrati vše pro sebe B, chrtúsit Kol. -oset se L-Rs
sháněti majetek, plahočiti se, Sem bude patřit
jednak i val. škrtit lakotit (š. groš), jednak č.
schr(s)tat požerně zhltnouti Jgd, vm. chrstať t/v
Hor, msl. chrstoň Kol = nesrsta (v. nesrstný). —
Asi od *gT>rtati a *g'brstati, což by byla
intensiva od kořene, který je též v chrastiti 1°; ch
místo g je znak expresivního rázu.
chruna: u dobytka neřád, nečistota v srsti,
prašivina; u lidí lupy ve vlasech; chrouny prach,
strupy a v nich hnidy Jg, škruna lupy KtPř, škruna
špína s potem usazená na hlavě Kt. Sem patří i ve.
ta má chrůnu = roz-čuchanou hlavu Paz, jč.
chrouny ne úpravné vlasy, podrost lesní LF
27.359. Jde o žertovnou synekdochu („část místo
celku"); J. Knobloch ZfS 7.299 uvádí, že v
Tyrolsku a Švýcarsku se podobně klade Grind t/v
místo Kopf 'hlava'. — Protože je i v dluž. (kšuna
vyrážka na kůži, prašivina), je to slovo jistě
prastaré. Snad lze je spojiti s něm. Räude (sthn.
rüda, riudi), obé bylo „praevropské"; rozdíl djn
není veliký, obě jsou zubnice, ch je expresivní
zbarvení starého k, viditelného v lužičtině.
chrupati, chrupavka, chrupka; chrup soubor
zubů (dříve i hryz). Též chroupati chrum-pat
křu(m)pati křupat chrum(k)at, bez ch rupati
rupnouti rumkat řopat. Viz i chrouti. — Všeslov.
vyjma luz. — Východiskem je zvukomalebné
rupati (viz); zde je ch pří-datné, § 16. Toto ch se
přidává jen k r-ové variantě, nikoli k Z-ové
(lupati); takto vzniklé chrup- pak označuje jistý
chrast i vý zvuk, např. když se pojídá něco
křehkého, lomivého, když dobytek žere čerstvou
trávu ap. Tomu je nejblíže lit. rupšnóti chroupati
trávu (o kozách a ovcích).
chrust vč.: roští, suché haluzí; pejor. chrundí.
Msl. chrúščí Mal. — Odpovídá mu r. trnek t/v
(Reisig), asi od truskati praskati. V češtině si k
a t vyměnily místa, pak
207 chřest
k > ch, protože to slovo mělo nádech
hanlivý, § 17.
chrustati, odtud stč. chrustal chrupavka, stč.
rostlina chrustavec (z toho nč. truskavec, viz). Též
chroustati chroustati chroustat křous-tati
křumstati. Dále ehrst- v stč. chrstávka chrstálek
(chřtálek křstálek křtálek apod.) chrupavka, z toho
chrštál Hr, krštal Duš 1.36, chrtál Vy jícen. —
Srovn. sin. sch. hr(u)stati, r. chrustat atd.
Intensivum st-ové, od zvuko-malebného chrupati.
Meh SPL 1.249.
chřadnouti: stč. chřadnuti hubeněti (smutkem,
strachem, závistí, láskou), chřieda (toto jen ve
slovnících). — Sic. chřadnut. — Pův. chr^dnoti,
expresivní ch- záměnou za k-. Příbuzno je nor. nář.
skranta, dán. skrante hubeněti, skranten hubený,
neplodný.
chřástal: stč. chrastěl > chřiestel, mor. chrastěl
křástal křístel chrašč (s)křášÓ. — Sic. chriaštel,
pol. chróšciel apod., ukr. korostil, r. korostel, stsl.
krastělb, sin. krastir. — Z korstelb. Tvary s k jsou
starobylejší: jsou od základu psi. zvukomalebného
intensiva korstati, které znamenalo rozličné
skřeho-tavé, skřípavé, chrastivé zvuky; výchozí
základ je v lit. kark-, který měl vedle sebe
druhotvar kvark- (tento druhotvar byl v chrastiti):
je lit. kařkti i kvařkti, což označuje rozličné hlasy a
křiky zvířat. Intensivní kmen *kork-st- dostal
starobylou příponu ěl, která je např. i ve jméně
jiného ptáka, kvíčaly, rovněž od zvukomalebného
základu; -al-a je tam z *-ě/-á.
chřastati: chřástnouti dveřmi, někoho holí PS =
udeřiti, chřástnouti dveřmi KubStíny, laš. chrastnút
uhoditi; č. chřastati len ( > chřastacka křastaóka
mědlice); mor. ječmen se křastá = opichu je
(otloukají se mu slupky a špičky), přenes,
vokřastaný „otrkaný" z hrubých mravů, okřastat se
před koupáním Β = ošplíchati, aby rozdíl teploty
nebyl tak náhlý, okřasta (srov. okřapa t/v) neohra-
banec, neotrkaný B. — Původně chřastati (ř je
expresivní změkčení); to pak je z *chrap-stati,
jehož výchozím kořenem je krap- v č. křápati,
křápnouti (dveřmi ap.) a laš. chrápat bíti, chrapnut
praštiti (ch je z expresivní záměny místo k). Pod
nachrapat 'nabíti komu' má Malý větu dostal tam
nachrapane óaganem; z ní pochopíme č. vulg.
(dostat) na chrám páně sv. Bouchala PS. Odpadlo
ch v zařápati udeřiti PS.
chřest: rostlina Asparagus. Stč. chřest, chřěšÓ.
Chřest, Černobýl a ne třesk byly zvány „hromové
kořenie", tj. pokládány za byliny chránící proti
úderu blesku (kladly se za trámy, za okno, na
střechu apod.). Pro pelyněk doložena stč. jména
nechrast nechrašÓ nechřěst (dosud na mor.
Podluží nechrašÓ, nechrašÓ je Černobýl, druh
pelyňku), u ne-třesku jméno je výmluvné samo
sebou. Z toho vyplývá, že ty tři rostliny zvány v
této funkci nechřěst apod. proto, aby hrom
chřestiti 208
„nechřástl" do domu (viz chřastatil); ne- odpadlo
u jména chřestu asi tehdy, když stará funkce
chřestu upadla v zapomenutí, tj. asi v 15. stol.,
když se chřest začal pěstovat jako zelenina. Meh
NŘ 28.175.
chřestiti, u Komenského chřestati; stč. chřest
šelest listí. — Sic. chřestit, pol. chrzeécič, sin.
hrestati. — Psi. chřestati, st-ové intensivum z
*krep-sta-ti. Příbuzné je lat. crepäre klapati,
chřestiti, např. o hlase sistra (chřestačky).
Expresivní záměna ch místo k, § 17. V č. sic. pol.
to sloveso přešlo do 4. třídy, což je častý zjev.
Srv. křapati 1 °.
chřib stč.: kopec, vrch, vč. křib (Stašek, Rais),
mor. Chřiby. Sin. st.-sch. hřib, csl. chrib'b
pahorek. — Příbuzno je asi něm. Riff výspa,
úskalí, hřbet; ch by bylo zesilovací.
chřípě fem.: zevní otvor nosu, stč.jchřiepě, sic.
chriapa, č. nář. křipí, skřípěje Čeč 168, klípě NŘ
33.105. Hl. chrjapa chřípě dobytka, dl. chrip. —
Asi od slovesa chrápati, jenže se změkčením,
které u něho v nové době není doloženo (je jen
stč. chřaplivost raucitas).
chřípěcí ntr. nebo fem.: zánět sliznice nosní u
jednokopytníků. Již stč. (15. st.) je hřiébécie
nemoc, pak jen zpodstatnělé hříběcí. — Psaní s h
by znamenalo, že se ta nemoc chápe jako vlastní
hříbatům (tak Gb), jenže ona postihuje koně do 5
let bez rozdílu. Při psaní s ch se myslí na
souvislost s chřípě, ale přitom je zas -ecí podivné
a neočekávané. Zdá se tedy, že se vyšlo od jiného
slova, a to od stč. slovesa chřípěti (viz je pod
chřipka) = míti chřipku nebo angínu, silnou rýmu
(chřipka se měla za „vyšší stupeň rýmy4', Kt 6).
Chřípěcí je pak přechodník typu (fem.) trpiecie,
nč. trpící, přívlastek slova nemoc. Je to podobný
případ jako č. lidové padoucí nemoc =
padoucnice. Vztah přechodníku je málo obvyklý:
nemoc, při níž nemocný padá, popř. při níž chřípí
nebo chřípá (= trpí rýmou). Stč. původně tedy
bylo *chřípiecie nemoc; při zpodstatnění se v
prvém slově přípona vyvinula jinak než v part.
trpiecie: ie se zkrátilo v ě, podobně jako místo
padoucí (padúcie) nemoc je dosud místy paducí n.
(od toho je lidové paducina). Toto zkrácení ie > ě
pak převedlo celé slovo do skupiny, kde je -ecí
jiného původu (tel-ecí, pras-ecí), a tu bylo
nasnadě spojovati je s hřibe. Správný tvar je tedy
lidové (a u zvěrolékařů dříve obvyklé) chřípěcí,
nikoli hříběcí, správný rod je ženský. Podrobněji
.o tom Meh NŘ 47.1964.143.
chřipka, jč. vč. han. skřipka, laš. skřypka. —
Sic. chřipka, pol. ukr. chrypka chraptivost,
chřipka, sin. hripa. — Od slovesa stč. chřipěti,
sic. chripiet atd., o němž i výše pod chřípěcí (viz);
sk má vč. oskřiplý ochraptělý ČL 29.8; pd.
krzypač kašlati, hl. chripac silně kašlati; laš.
zgřypaó drkotati zuby Lp, hřipať Malý. — Od
Slovanů (prý z r. chrip) je něm. Grippe a fr.
grippe, odtud zase zpět
chudý
pol. grypa a r. gripp. ,,Jeden z prvních německých
dokladů (1792) vykládá G. jako russische
Krankheit; ve Francii je doložena už 1743" (Šm.).
chřtán, lid. křtán, jč. škrtán Duš. 1.36, chrast (
< ?) Jg od Klatov, mor. chřtán B, chřtán Rs-Kol.
— Je totéž co hrtan, ale má expresivní ch a změnu
tr > r\>. Podobně stpol. krztaň ohryzek krční, pol.
krztoh, krtan.
chtíti, chtivý, chtíč; mimochtě PS, sa-mochtě Rs.
— Psi. bylo choťq chotěti. Z té podoby se o v
présentu udrželo v památkách do 15. stol. jen po
předponě vz- (což zdůraznil Vey BSL 54.2.214):
stč. 1. sg. vzchod, 3. sg. vzchóce, kromě toho jen v
krkonošském nářečí snad do dneška (jsou 2
svědectví: zchůceš-li peníze Jg z Božkova u Semil,
a schuce se mi — chce se mi ČL 29.9 od Vysokého
n. Jiz.). Dále je jen několik dokladů sov aoristu,
rovněž po vz-: 3. sg. vzchotě, a préter. vzchotěl.
Jinak je v présentu jen che- (stč. cheu chceš chce
chceme chcete), v ostatních tvarech cht- (3. pl.
chtie, imper. chtěj, přech. chtě, chtěv, impf, chtieše,
inf. chtieti, prét. chtěl), z toho příslušné tvary
novočeské. Vedle chceme atd. je stč. 1. pl. též
chemy, cheme, 2. pl. též chete, 1. 2. du. též chevě,
cheta; to zkrácení není založeno na nějakém
domnělém psi. chttjb (tvrdil se opak), ale vyloží se
prostě, stejně jako obdobné tvary u museti 8b moci,
jakožto vzniklé teprve na české půdě a prostě tím,
že chtíti je sloveso „pomocné" (Hujer 1.146). —
Ani rozložení *chot-/cht- nemá důvody aspektové
nebo systémové (opak tvrdí Vey RÉS 40.218 n.),
ale o se udrželo jen proto, že předcházela předpona
s dvěma souhláskami, tj. že *vzchce ap. by bylo
nesnadné pro výslovnost. — Všeslovanské: sic.
chcem, chcieť, atd. — Příbuzné je lit. ketú keteti
míti v úmyslu, v plánu, zamýšleti a ř. χατεω horlivě
žádám, toužím (z *khateiö). Inf. tvary se shodují v
ě (ěi > ei)\ Psi. bylo zprvu *kotěti, jehož o
odpovídá řeckému a. Slovanský présens byl pův.
atematický (3. plur. -etbl), podobně jako téměř
synonymní vel-v latině, ale přešel k jo-kmenům. U
nás se *kotěti stalo zprvu důrazovým (viz řecký
význam!), expresivním (proto je ch místo k) a
vytlačilo staré sloveso od kořene vel- (srov. lat.
volö velle), takže z té rodiny zbylo jen voliti s
významem pozměněným a vůle.
chudý, chudina, chudoba, chudák, chuděra,
chuďátko, chudnouti. Stč. chudomacka bídné
(suché) jídlo bude asi z chůdo-rfiaťka, viz o r.
suchomjať pod suchý. Chudobka, rostlina Draba =
Erophila Jgd (daří se za suchého jara, proto
oznamuje hladový, chudý rok), pak Bellis us.
Vlastní význam slova chudý byl hubený, netlustý,
ale v Čechách již od stč. znamená nebohatý (za
pův. ubogt). Dosud však v jč. mor. sic. ch. je
hubený Vy-B-K-SSJ, chod. jč. choudnout Hr-Duš
2.55
 chuchval 209
hubeněti. — Všeslovanské: stsl. chuďb atd. —
Příbuzno je stind. kšodhuka- hladový (-uka-je jen
rozšiřovací přípona), zde ch je tedy z ks.
chuchval, -ec, též fuflík Kotík, fafulek, fanfulok; z
nějaké analogie (kudel t) bude stě. chuchel, sic.
chuchol, z toho dále sic. chuchlatý vedle
uchuchvaný, -many K. Sic. spis. je nyní
chuchvalec. — Málo jasné. Vyjdeme-li z chu-
chvalec a vezmeme-li v úvahu val. las. švalek a
jeho variantu žvalec chomáo, chuchvalec PS, lze
snad v ch vidět další, ch-ovou podobu toho slova:
chu by byla zesilovací reduplikace. Fafulek
pochopíme z *fufalek: f ze chv a přesmyk
samohlásek; fanfulok má navíc n, vzniklé
disimilací před jatého l (*falfulok). (Jiná možnost,
ale menší, je v ESj.)
chúkati stě.: potichu mluviti (říkalo se o
poradách soudců); sic. chúkaí chúchať dýchati- (si
do dlaní), laš. chuchnut dýchnouti Hor. — P.
chuchač, r. nář. chúkaí, sin. hukati.
Zvukomalebne.
chuligán. ,,Z ruštiny a tam z angličtiny;
východiskem je příjmení zločinecké rodiny
Hooligan." (Šmilauer.)
chumaj msl. val. sic: hlupák Kol-SvK-SSJ.
Sem patří i chumek chumchal chrapoun Hor,
chumchálek sprostý přespolní chlap KtD?
Nejasné.
chumel: s prachem se točící vítr (Jg ze stř. č.),
přen. pranice (ita trhu o zboží), pohybující se houf
něčeho zmotaného (včel, bojujících lidí, suchého
listí unášeného větrem). Odtud chumeliti něčím,
ch. se, han. chomolet, laš. chemeliť B, jinde mor.
šumelit; val. chubolit sa sněžiti SvK, jč. supěli se
= je sněhová vichřice Jjčř 30; chumelka Η 1,
chumel(en)ice sněhu, šuměl shon Ppz, šuměla B,
*šumelica > šupelica, han. šompleca B. — Sic.
chumel chomáč, chumel(ica) sněhová metelice,
chumelit sa. — Chumel je ze staršího chomól
bouřlivý vítr Jg-PS, to z cholomot t/v, jež znal Jg
od Orlíka (bylo i sic. cholomut vír K). To pak je
postverbale z kolo-motati, o němž viz pod
kolotati. Jsou to vesměs slova ex-presivní, proto je
v nich tolik změn (pře-smyků, záměn, asimilací
aj.).
chumlati 1°: mačkat, muchlat, žmolit, čuchat,
z°. — Od chumel.
chumlati 2°: za° zabaliti, zahaliti (za° se do
pláště, do peřin ap.), zachumliti. — Východiskem
je huhlati 2°: zakublati, zaklu-bati t/v. Je i
zakubeliti PS > zachumelit PS (v tomto případě
vzniká nevítaná shoda se zachumelit PS, od
chumel = chomáč; je třeba obě slovesa oddělit
jedno od druhého), zachublati, zachuchlati,
zachuchliti > za-chuliti PS. Patří sem i zakutlati a
zachmou-stati PS t/v. Názorné příklady
proměnlivosti expresivních slov: k > ch, § 17,
nové přípony -chlati -(ch)liti -stati, přistupující k
prvé slabice výchozího slovesa; záměna b\m,
přesmyk um > mu.
14 Machek — Etymologický slovník
chuť
chumtat mor.: huhňat Rs, chuntat Kol-Voz; han.
chomtat Svěř, chomtavé KpU; sic. chumtať.
Zvukomalebne.
chundel: chuchval, chomáč; nář. chundál fundel
dundel(ec) (han. dondilek KpU) dudel dudlík
rundel PS rundalec ČL 1.547 kundél kundolec.
Pojem „chuchval'4 se kříží s pojmem „chumel" a
tak chundelit se (-olit) ku(n)dolit se = valiti se,
vířiti v chundelcích. Ku(n)dolica = chumelenice.
Sem patří i mor. kudolisko = místo, kde se kudolila
(popelila) slepice, pokudolené obilí = poválené,
kudolisko, kvatolisko = místo takové. — Sic. kúdol,
kundol mračno prachu, dýmu ap., kudlit sa, kudolit
sa, kundolit sa = chundelit se. — Vše vyšlo od
mor. sic. kud(o)lit sa chumeliti se a od kudla
chundel vlasů (srov. kudlatý == chundelatý) a
konec konců od koudel = chuchval vláken lnu
nebo konopí. Meh NŘ 25.200.
chúp val.: hlouček (lidí) NVal 4.137. Je to slovo
proniklé ze sic. na Moravu: sic. je chlp zádrhel na
niti, chomáč (vlasů, trávy, sena, slámy, vlny, lnu),
hlouček (lidí), ale i obláček (kouře). Odvoz. sic.
chlpit zauzlovat (nitě, vlnu), ch. vlasy někomu =
čuchati, rváti (při pranici), ch. sa je pak vadit se,
hádat se, práti se. V povědomí mluvících bylo toto
chlp potom mylně spojeno s *chlup*, takže obě
slova splynula: sic. chlp je i 'chlup', na Moravě pak
je msl. chlupat se dovádět, kočkovat se Voz a han.
pochlópat = potahat za vlasy KtD. — R. chlap'je
vločky. — Význam 'zádrhel' dovoluje spojit chlp s
lit. kilpa smyčka, kllpině zádrhel na niti, kilpoti
zadrhnouti, lot. cilps (mask. jako v slovan.!) je
rovněž 'zádrhel, smyčka' (nit udělá jakési očko =
smyčku). Je-li to spojení správné, pak chlp je z
*chi>lp'b (t proti i jako v mtrgati proti lit. mirgeti
apod.). Sic. významy 'chomáč, houf dají se
vysvětliti dodatečným vlivem slova klb (viz kloub),
kde jsou doma.
churavý; stč. až po Komenského: hubený,
netlustý, špatný (toto o zraku); klad.: špatný, bídný
(např. o mostě, pivu, šatě, domě); sem schourek vy
zábly člověk, us. za Jgd, schour nepodařené jablko
ib., vč. churý špatný, bídný Kub-PS. Nč. churavý =
chorý, nemocný.
— Z polštiny sem patří churo, chuchrak slaboch,
vyzáblec, ubožák (ch opakováno!).
— Pův. bylo churý (toto je na Mor. jako
příjmení), z něho churavý jako je černý a černavý.
— Psi. churt. Příbuzné je nepochybně ř. κραϋρος
suchý, drsný, křehký, lomivý (něm. slovníky:
trocken, zerrieben, rauh, spröde, brüchig); označuje
tedy všeliký špatný stav dané věci; κραΰρα je
jakási horečková nemoc zvířat. Slovanština vy-
značila nevítanost té vlastnosti záměnou k/ch,
řečtina zesilovacím r. Forma se zdlouže-ním (§1)
je v chyri>, které je v rd. chíryj nezdravý,
neduživý a jinde.
chuť, chutný (stč. i příjemný, např. o cestě,
chvadnúti 210
přívětivý, o tváři; tak dosud vm. sic. ch.
— pěkný), chutnati, choutka, příchuť, — Sic.
chuť, chúťka; chutiť lahoditi, líbiti se, chutnať
— ochutnávať. Pol. chce, ukr. chuť. — Z chotb,
což je od kořene chot- (viz chtíti), zesíleného
nosovkou z rozpuštěné geminace (*chont < chott)
expresivní. I to dává tušiti, že chotb (stsl. po-
chotb, ukr. chiť) i chotb bylo asi usilovnější,
prudší chtění, podobně jako ř. χάτις, než pouhá
vola, vůle. Význam 'příchuť (jídla, nápoje, jen v
δ.) se vyvinul asi postupem 'jísti něco bez chuti' >
'jedení bez chuti' > 'jídlo bez chuti'.
chvadnúti stě.: vadnouti, chřadnouti (1 doklad).
Msl. val. laš. chvadať (k-) chřadnouti B-SvK,
chvjadac Vaš. Sic. kviadať Kt ze Sasínka. — Asi
varianta slova vadnouti, vzniklá křížením s
chřadnouti; od tohoto je přisuté ch; mor. měkkost
je náležitá, byloť tu $.
chvála znamenalo vlastně totéž co sláva (:
chvála Bohul), nyní ch. se myslí jen vůči
podřízenému nebo rovnému, tak i chváliti, sté.
chvalebný. Mor. chválit se znamená 'chlubit se'
(podobně v sic). Zvláštní vývoj je 1° u naschvál:
je ze sto. navzchvále (pův. vz-chválu = pro chválu,
k chvále, pak s novou předložkou na + lok.), již
stě. znamená „úmyslně", nč. dokonce „navzdory,
na zlost" (udělal mu to naschvál), schválnost =
úmyslná zvláštnost, zlomyslnost. Ale v nář. dosud
místy je zachován vlastní význam: msl. néni mně
naschvál = na chválu, tak dobře, abych to mohl
chváliti, ty boty nejsú n. — nestojí za mnoho Mal,
pod. laš. naschvál Hor. 69.99 (pod hrubý). Ob-
dobně stpol. naschwal, sch. navo ( < na--hvao). 2°
v jvč. nechval adv.: žel, jen když, aspoň; nechval
prší, n. mu dítě umřelo, tedy ze staré podoby 1. sg.
nechválu = nechválím to, nemohu to chváliti >
bohužel. Nechval je to ve stodole = nelze [úrodu]
chváliti, [ale aspoň budme rádi, že] je to ve sto-
dole. Doklady Kt 2.116, Př. 3.633, B, Hš 2.139,
Pittn. 9.111. — Všeslovanské: stsl. chvála -liti,
sic. chvála atd. — Příbuzné je het. vallu-
oslavovati, velebiti (rühmen, preisen). Naše
sloveso je iterativum s náležitým dloužením v
kořeni, ch je přídavek zesilovací, bez ch je ten
kořen ve velebiti 2°. (Jiný výklad, ze sláva, který
podal Κ. Η. Meyer, Donům Schrijnen 413 a který
jsem přijal v Slavii 16.214, nyní opouštím.)
chvant, chvančák laš.: trhan B, větší kus
(něčeho k snědku), pl. chfanty roztrhané šaty Šr.
— Κ r. chvat chlapík (obratný, dovedný),
chlapák?
chvástati se, -avý, -oun; sic. chvastať sa t/v,
uchvastať vychváliti. — Sin. sch. hvastati, ukr.
chvastaty, r. chvástať(sja). St-ové intensivum bud
od chváliti se ve významu (dosud mor.) 'chlubiti
se', srov. rd. óechváliťsja chlubiti se (6e je
zesilovací předpona, viz
chvístati
ko-), nebo od nezachovaného slovesa, jež by
odpovídalo gótskému hvopan t/v. Dále je příbuzno
snad stind. (vlastně prákrtské) katthatě t/v;
prákrtské hláskosloví dovoluje vyvoditi katth z
*kväst.
chvástat se han.: do něčeho (do práce, do tance)
se dráti Rs, val. chvašóivý chtivý, bažný Β. —
Vypadá, jako by to bylo přejaté bulh. chvástám se
chápu se práce (apod.), od chvátiti. Okolnosti
přejetí nejsou známy. Viz i chvestat sa.
chvátati, zřídka -iti: spěchati; chvatný. — Sic.
chvátať, chvátavý, chvatný, chvat t/v jako v
češtině; hl. chwatac, dl. chwataé t/v, pol. chwatki,
ukr. chvatkyj atd. rychlý, spěšný. — Zvláštní
význam dostalo stč. ochvátiti se uhnati se, nč.
zchvátit koně, krávy = uhnati, též lidi (napomínal
[uřícené žíznivé chlapce], abychom uhřátí nepili;
že bychom se mohli zchvátit, Stašek, Vzpomínky,
Praha 1926, 58); mor. sic. ochvátí se dobytče, když
chvatně požije něčeho, z toho dostane nemoc
ochvat Β (proti ní je ochvatná zelina krtič-ník). —
Souvisí patrně s kvapiti t/v. Je to t-ové
frekventativum, tedy z *kvap-tati, a ch místo k.
chvátiti, uchvacovati, stč., dosud u° vy° za°.
Všeslo vanské. Nesouvisí ani s chytiti ani s
chvátati spěchati (ač se stále tvrdí opak).
Vzhledem k významu jest míti za to, že zde
výchozí *chvatati 'uehvacovati' je í-ové intensivum
od pohybomalebného základu chvap- (srov.
synonymní rýmové základy lap-a další pod
chňapati); v tom lze viděti základní chap- (což je
arci od chop-iti), zesílené o v, podobně jako jinde
je zesilovací r ň, vložené hned za ch.
chvestat sa laš.: těšiti se dychtivě. St-ové
intensivum, snad od chvěti se, tedy asi „třásti se na
něco". Nebo patří ke chvástat se ?
chvěti: sem tam hýbati, klátiti, kolébati, třásti
(větrové chvějí sosnou, pták chvěje křídly, pes
chvostem Komenský). Nyní zúženo na 'drobně,
jemně třásti'. Postv. č. výchvěv, záchvěv. Stč. též
chvěplati-. stromy se chvěplí, chvěplal údy; nč. též
chyplati (zimou) = třásti se, us. za Jg u Poděbrad.
Dluž. chwjas se, pol. chwiač, ukr. chvijaty, strus.
chvějaťsja, sic. chvieť sa. — Psi. chvějq chvějati (-
b-) má přisuté ch; souvisí s lit. viěpti a se stind.
věpatě chvěje se, slabý kořen vip- je též v něm.
wippen a v lit. virpeti (stran r viz § 10). Stč.
dosvědčuje p; vyjíti jest z *chvěpg *chvěpti >
chvěti, k tomu přitvořen nový présens chvějq a k
němu chvějati, popř. chvbjati. Stč. chvěplati je asi
z *chvěpati s Z asi příponovým, jako je v šmatlati
apod.
chvíle, chvilka; dochvilný; msl. též kvilka B. —
Pol. (> ukr.) chwila, hl. chwila, dl. chwila, chylá,
sic. chvíla. — Přejato ze sthn. (h)wila (nyní Weile).
(S nechvíle 'nepohoda' nesouvisí.) Stran významu
viz čila.
chvístati 1°: pleskati, pleskavě tlouci; 2°:
chvistek
pleskavě stříkati, např. blátem (ne vodou! B),
slinou, řídkým lejnem (toto je sic. chvistat), odtud
již stč. chvístavka chví>tacka průjem. NŘ 24.95,
25.59. — Sch. hvistati, ukr. chvys'katy pleskati. —
Slovo zvuko-malebné, st-ové intensivum,
paralelní k chlís-táti podobného významu. Meh
SPL 1.249.
chvistek las.: rehek (pták Ruticilla) Z-B-Hor.
— Hluž. hwizdk, pd. gwizdek t/v. Výchozí
představou je tu „rudochvostek", srov. červeny
chvost t/v Lp, ale to měněno adideací k hvízdati.
chvoj, stč. -ě, chod. chvůje, chvoje. Las. bez v:
chojica chojka. Zpravidla u nás (i u jiných
Slovanů) označuje větev jehličnatých stromů, ale
sic. a sch. může znamenat i ratolest listnatých
(lípy, buku Ms), takže z toho vyplývá původní
obecný význam 'větev'. — Všeslovanské: sic.
chvojá, pol. choja, r. chvojá a obdobně jinde. —
Psi. chvojá; odpovídá mu (až na přidané ch) stind.
vayä větev. (Naproti tomu zpravidla přirovnávané
lit. skujá znamená normálně šišku, nikoli jehličku
lesních stromů; je proto příbuzno se šiška. Lit.
plur. skůjos, lot. skujas 'jehličí, chvojí' bude
přenesení, u něhož lze počítat s vlivem slovan.
plur. chvoje a kolektiva chvoj bje.)
chvor stč. a dosud vč.: vrše Gb-Klar-Jg-KubL-
PS. — Odpovídá mu rd. vor vrše skřínková
(Kastenreuse), asi od -vříti 'zavříti'; u nás bylo
připojeno ch, §16.
chvost: rozčepýřený konec ocasu, ocas.
Základní slovo nebo odvozeniny u všech Slovanů:
ch. znamená (pol. sic. ukr. r. sin.) takový ocas,
popř. (polab.) pecové pometlo; odvozeniny (č.
chvostišcě, viz košte) pometlo z březového proutí,
popř. (pol. chwoszcz, r. b. chvošo) rostlinu
přesličku. — Původ je sporný. Mělo se za to, že je
přejato z germ. (něm. Quast třapec atd.); kdyby
bylo, ch místo k bychom měli za expresivní. Ale
slovo je asi domácí, naopak Quast bude od
Slovanů (Räsänen NphM 56.51), též fin. vasta t/v
je z rus. (Nieminen LP 4.218, souhlasí Räsänen
uv. m.). Chvost jistě znamenalo nejprve březový
věník, metlu (doloženo máme zatím jen krk.
chvost koště ČL 29.8, Jílek Jžno 24,108), jíž se
staří Slované chvostali (šlehali, masírovali) v bani,
tj. ve své starobylé parní lázni (odtud přece, ne od
významu 'ocas', odvozeno chvostišóe = koště!).
Protože chvostati (stč. stpol. rus.) se dá vyložit
(lépe než jako denomin. od chvosťb) jako původní
slovo domácí, t-ové intensivum od kořene, který je
v lat. quatere tepati (tedy z kvot-tati), vyjdeme z
něho. Chvosťb bylo k němu přitvo-řeno jako č.
tlouk k tlouci, a tu — jakožto speciální technický
termín pro lázeňské nářadí — se dostalo ke
Germánům (Bade-quast; quästen = chvostati) a k
Finům. Pak u Slovanů ch, bylo přeneseno na
roztřepený ocas, jednak vzhledem k podobě,
jednak i k tomu, ze se jím zvíře ošlehává.
1 chybať
chyba: vada, nedostatek, poklesek (dolož, od
střední doby), chyběti (rovněž); stč. je však chybiti
sě čeho n. na čem a chybovati (se). Je i jč. chod.
laš. chybať, val. chýbat. Samo chyba nedostatek
pokleslo (jako v pol. hl. ukr. br.) na příslovce s
významem 'vyjma, mimo' (stč. doklady od 1556 Gb
a v Ťáb), mor. a sic, tu pak se mění dále na chyma.
Ve stč. výrazech záporného kontextu jako nenie
chyby je význam ,,ηβηί pochybnosti", podobně
nejměti chyby = nepochybovati, bez chyby = bez
pochyby. — Vývoj významu osvětluje I. Němec
LF 84.25n. takto: Chyba je minutí (čeho), chybiti
(sě) (čeho) = minouti se čeho, zvi. o minutí se cíle,
správného směru, správné cesty. Bylo chybiti cestu,
ch. se cesty, ch. se brodu, ch. se lávky, odtud chyba
lávky = minutí lávky (= sejití se správné cesty),
omyl. Nenie chyby pak dostává význam „není
omylu, selhání, odchýlení se od pravdy"; z toho se
vyvíjí mimočasové „není omylu > je jisté, ne-
sporné, nepochybné = není pochyby", odtud
význam pochybnosti, pochybování (bez chyby =
bez pochyby). V podstatě všechny doklady na
chyb(öv)ati s významem „pochybovati" nám
poskytuje stč. literatura nábožensky mravoučná,
učící o pravé cestě k spasení. O těsné spojitosti
mezi úchylkou = chybou ve víře a pochybností v
stč. pojetí svědčí pak to, že i stč. chybiti sě,
vyhrazené pro významy „minouti se" a „učiniti
úchylku-chybu", může být ekvivalentem latinského
dubitare. — Zdá se, že příbuzné je (Berneker)
stind. kšubhyati kolísati se, třásti se, dostávat se do
vzrušení. Tomu je nejblíže pol. chybotač hýbati,
houpati, kymáceti. Jako něm. schwanken je kolísati
se, ale s ním příbuzné abschwenken je odbočiti, tak
se u pochybovati došlo k „odbočiti (od cíle) >
minouti cíl", předpona je patrně po 3°; protože jiné
předpony tu nebylo, mohlo vedle pochybati ode
dávna stát v témž významu i prosté chybati. Stran
formy je třeba vyjíti od *ch*bb-JQ ( = kšubh--yä-
mi); místo něho převládlo iterativum, náležitě
tvořené (: zdloužení τ> > y) chybajg chybati; od
něho je post verbální jméno chyba, od tohoto je
chyběti a chybovati. (Tím pozměňuji výklad z
ESX.) — Sic. chyba se v nářečích mění na chyma -
ä -e hiba himä a konečně na iba 'jenom'. Slovesa
jsou chybit = udělati chybu, chýbat chybiet
chybovat = nedostávati se, chyběti. Pol. chyba -ic,
hl. chibic, ukr. chyby ty ~aty, sin. hiba.
chybať laš.: házeti, ob° od° pře° roz° u° z° KtD,
hýbat, chynut (na° B). Pol. chynqc t/v. Hl. je t-ové
intensivum chytac t/v, dl. chytáš. — Psi. chybati.
Příbuzné je nejspíše stind. kšipáti t/v (werfen,
schleudern); náležité iterativum (se zdloužením v
kořeni) vězí u nás v šibati. Zdá se, že kořen ide.
chýliti
*kšip- 'hoditi' mohl podléhat (pro vnější podobnost
obou) vlivu kořene *kšubh- 'kolísati' (který je v
chyba), tj. zaměnit jeho vlivem své ρ za b (z *bh) a
mohl i přijmout u místo původního i. Tedy vedle
*kšibh-(šibati 'mrskati', viz) se objevilo i *kšubh-v
tomto chybati.
chýliti již stč.: kloniti, shýbati (od- na- pře-při- u-
vy-, odtud postv. odchylka atd.); mor. zachytit
přichytit přivříti Β-Kol; las. chyly, nachyly nachýlený
B, han. pochelé špatný KpU, val. ukynúť sa (ch/k)
uhnouti, schovati se, schouliti se B. — Všeslov.: sic.
chýlit, pol. chylic a obdobně jinde: pol. též chynqc. —
Příbuzno je ř. κνπτω shýbám, skláním, chýlím
(hlavu), κνφός sehnutý, skloněný. U nás záměna k\ch.
Psi. sloveso by znělo asi *chypo *chyti; zaniklo, bylo
však zbudováno nové na -iti na Z-ovém participiu
chyťb < *kyp-lt.
chýr sic: zpráva, pověst, šířená ústně; chýrny,
chýrečný známý, slavný, chýrnik výtečník, chyrovať
slýchati, míti zprávu o kom; rozchýriť, vychýrit,
odtud vychýrený, vy chýrny K. — Proniklo na jižní a
vých. Moravu: chýr B. Ze sic. bylo přejato výchyrný
hezký (též pd. je wychyrny), ale měněno ve vicherný
znamenitý, přední B, vícherný pracovitý, čilý Kol
(adideace k vichři), výcherný pečlivý Václ 114,
výdherný vyhlášený Β (odtud pd. wyderny strojný,
pyšný?). Zpětný útvar od výchyrný je laš. chyra
bravura B. — Pol. chyr, hyr, ukr. hyrešnyj pověstný.
— Z mad. hír zpráva, pověst, což prý pochází z
tureckých jazyků (čuvaš.). Do sic. přejato (Hpt.) už v
12.—13. stol., jak lze souditi z toho, že je v ní CA a ne
h.
chýra stč.: nevěstka. Ze stněm. huora (nyní Hure),
což je přejato ze slovanštiny (viz kurva),
chystati 1°, již stč.: připravovati; často s na- při- u-
s-, — Sic. chystat. — Příbuzné je asi s ř. παρασκενω
t/v, je to tedy st-ové intensivum od *sku, při čemž
začáteční s-odpadlo disimilačním vlivem
příponového s. Meh SPL 1.251.
chystati 2°: žnouti (trávu pro krmení do-
i 1°. V případech jako i ne!, i toto! 'nikoli, kdepak',
i jé!, i vida!, sic. i — či ma nevidíte!, i — to páli! je to
zřejmě interjekce, uvádějící výrazy podivu,
překvapení, odporu nebo vůbec ,,hnutí mysli",
bolesti. Vyslovuje se někdy i dlouze.
i 2°, stč. též hi („prothetické" li), spojka slučovací
(dnem i noci, sic. doniesla šišiek i pampúchov),
vytýkací, zdůrazňovací a při-pouštěcí (odpustil i
nepřátelům; i když;
212 i
bytka), han. B, jvč. A, krk. Ktk, vy° ČL 29.10,
ochystat ožnouti Mar kvartová 121. — St-ové
intensivum od skü, příbuzno je lot. skuvu skut holiti, s
dalším t lit. skutu skústi oškrabávati, holiti. Začáteční
s odpadlo stejně jako při chystati 1°. Meh SPL 1.251.
chýše: stč. chýše, chyška-, sic. chyža. Slovo to je u
všech Slovanů, ale v dvojí výchozí podobě hláskové:
*s je kromě češtiny ještě v sin., sch., všude jinde je z.
Vedle původního (a stsl.) chyzt jsou odvozeniny na -ja
(chyža -ša), -ina, -ica. — Obecně se má ch. za přejaté z
germánštiny. Vzhledem k významu (domek ubohý,
chatrný) bylo to přejetí myšlené jako znevažující,
pod. jako např. č. Čuchy škaredé boty z Schuhe a r.
blícy houby z Pilze. Něm.-rak. Keusche chatrč je ze
slovanštiny (Steinhäuser SIWien 98).
chytati -iti. — Pol. chytac chycic atp. v sic. hl. dl.
sin. sch.; stsl. chyštQ chytiti. — Je to t-ové intensivum
od kořene u nás jinak nc-dochováného, který je v lit.
gáunu gáuti a lot. günu gut chytiti, lapiti. Tedy *gü-
tä-jö, záměna gjch.
chytrý č.: nehloupý, tak i sic. a jinde. — Lit.
protějšek je gúdras a gudrús chytrý, lot. gudrs t/v. U
nás byla ztracena znělost, kromě toho provedena
záměna k/ch a expre-sivní dloužení u > ü (= y). Další
příbuzenstvo je snad v het. kutru- svědek: ten pojem
se v mnohých řečech vyjadřuje výrazy jako „vědoucí"
(Pedersen AO 5.178). Slovenština má i jiné chytrý =
rychlý, hbitý (ch-é nohy, ch. krok, ch-ý potok, ch-ά
práce). Toto druhé ch. nelze spojovat s ch. 'důvtipný,
nehloupý', neboť má příbuzenstvo v lit. kutrús
'pohyblivý, čilý' (z krutůs t/v); není tedy možno
hledati zde nějaké rozšiřování nebo přenášení
významu. — Nelze také ani jedno ani druhé chytrý
spojovat v jediné a přijímat nějaký vývoj významu.
Nelze je také odvozovat od chytati, neboť přípona -r-b
není u nás produktivní a nepřipojuje se tedy k novým
slovesným útvarům, zvláště ne ke kmenům intensiv
(jímž je chytatil). Meh ZfS 1, seš. 4, 36.
I
byt i; třebas i; podobně i sic); stč. je i ve větách smyslu
zřejmě odporovacího (chtěli jsme jíti na krčmáře, i
nezdařilo se nám); má též funkci navazovací (sic. i
vošiel som dnu; pod. v češtině). — Jako slučovací je i u
jiných Slovanů. Odpovídá mu baltské ir t/v a dále
řecká spojka ióé (o ní Schwyzer 2.566), slučující věty
a navazující. Lze míti za to, že v původním *ide přešlo
d v r (§ 6) a že e odpadlo. Lot. ir se v „nepečlivé"

ibišek 213
řeči a v nářečích pronáší jako ij a někde jako
pouhé i. Stejný vývoj lze předpokládat i v
praslovanštině; kromě toho bud náhradně (po
ztrátě e) dloužení b v i nebo přidání hiátového j:
*jbr > *ir > i. Podobná ztráta r je též v po 2°.
(Někteří mají tuto spojku i za totožnou s interjekcí
i 1°; v. Kurz Slavia 24.114.)
ibišek, sic. ibis. Z něm. Ibisch, což předpo-
kládá středolat. muž. ibiscus (jinde je ntr. -um); z
ř. ίβίσκος. Vulg. č. sic. aibiš je z něm. Eibisch.
idol, nyní evropské slovo (něm. Idol, fr. idole)
z ř. εϊδωλον podoba, obraz.
ihy, mor. výraz podivu u Kosmáka; sic. íha(j),
iha(j). Jeho í- souvisí s citoslovcem hí, sic. híkať,
-ha je zesilovací. Srov. msl. výraz podivu aha
proti čes. á!
ihned: stč. inhed z Hntg^ďb, což je radikálně
oslabený (vlivem rychlé, úsečné výslovnosti) tvar
s významem = jednoho, téhož času, tj. v jednom
čase právě s tím, kdy bylo slovo vysloveno, od int
jeden (viz pod jiný) a godt čas = č. hod (ve
spojeních hod bozi = čas boží). Zde má im>
stejnou funkci jako příbuzné óen 'jeden, samotný'
v staré irštině: je-li bez flexe položeno před
substantivem (tedy jako by bylo téměř prvým
členem složeniny), znamená 'týž' (i n-oen uair = v
témže času). — Není však jasno, jak zněl výchozí
tvar. Možno předpokládat bud Hnogoda (kmen
ino- jako 1. část složeniny) nebo *im> goda (im,
bez flexe?) nebo Hnogo goda (po splynutí v jedno
slovo bylo go-go haplologií zjednodušeno) nebo
snad i lokativ *ině godě > asimilací ině hede >
inhed. Z inhed vzniklo rozličnými asimilacemi,
přesmyky, anticipací (jejich příčinou byla
neprůhlednost slova) inehed inhede inhned ihend
ihned hinhed hihned, mylným dělením i nhed, i
hned; připojeny přívěsky -z -ka ~ky. Do nové
češtiny přešlo jen hned a důraznější ihned. Srov.
stsl. inogda im>gda, hl. ned (z hned); sic. ihned,
hned a pol. hnet > wnet jsou z češtiny.
indián(ek) čokoládová kobližka. „Rozšiřovala
je Kuchařská kniha Domácnosti (indiánky čili
buflerky), 1. vyd. vyšlo 1890" Š. Obecně bylo
známo již 1900 (Kubín VČP 7. 152). — Sic.
indiánka je z češtiny, ale rod byl změněn.
ja msl. laš.; stává na počátku odpovědi nebo
před mírným zákazem (ja dif), viz slovníky
Bartošův, Kolajův a Horečku v. — Sic. zesilovací
předpona v jaba ba ano, jačoby ale kdepak!, januž
nuže! — Je to interjekce a s nářeční prothesí.
•w
inkoust, výslovnost -g- jako v jiných cizích
slovech (grejcar atd.); spolu s pol. inkaust je to ze
středolat. Hncaustum, to pak z ř. εγκανστον, což
znamenalo původně barvu v horkém stavu
nanášenou štětcem (od καίω pálím, aor. εκανσα,
part. καυστός), při jednom ze způsobů starověké
malířské techniky enkaustiky, popř. studenou
barvu nanášenou horkým nástrojem z v. kauteriem
při druhém způsobu. Náš význam vzešel asi z
tohoto druhého, εγκ. byl pak jakýsi červený
inkoust. Z téhož pramene je též ital. inchiostro, fr.
encre ( > angl. ink) aj.
intráda, tak i sic: z ital. entrata vstup, příchod;
přeneseno na fanfárovou hudbu hranou při
příchodu vzácného panstva; it. slovo patří k lat.
inträre vstoupiti.
inu, msl. u Kyjova íno: interjekce i + nu, no.
iskať laš.: štípati B, jišČic t/v, drobiti; post v.
jišó f. drobné, rozdrobené věci Lor-B. — Je asi
příbuzné s baltskou rodinou (viz ji pod jizva) slov
éižěti pukati, cíiza puklina. Tedy iskať (psi. j-
bskatit) bude z Hz-skati, s původním nulovým
stupněm kořene před -skä-; z iskať přechodem do
4. třídy vzniklo dále *j-išČiti. Viz též iver. Původní
intensi-vum přijalo v tomto případě význam fakt i -
tivní, což je zjev toho druhu, jaký u sk-ových
sloves nastal v tocharštině. Viz též jizva.
iver, -o msl.: tříska vyseknutá ze stromového
kmene, val. ivor. C. lesnické vír zásek do stromu
při porážení pilou a sekerou PS. — Sic. iver, -a, -o,
-ko, -ka t/v co msl.; pol. wiór hoblina, tříska, ukr.
iver t/v, odštěpek, též vir tříska, r. íveren\ věren'
úlomek, střep, b. iver tříska, hoblina, sch. sin. iver
tříska. — Slovo nejasné. Snad původní je ivero ntr.
Zatím jediná možnost je spojiti je s iskať štípati
(viz), ale vyjíti z tvarů, které už v psi. ztratily
kořenné z (kořen by byl eiz~ z *eig-) před
příponovým sk. Přípona zde by byla ide. ver/ven
(dosvědčena v chetitštině, kde tvoří jistá neutra; u
nás je jen v role); to ovšem nutí k předpokladu, že
byla i u nás aspoň trochu produktivní. Neutrum *i-
ver-přešlo, vzhledem k svému rodu, nejprve asi ke
středním o-kmenům (ivero), pak se objevilo ivera
fem. (ženský rod jako v treska, tříska) a iver mask.
já, stč. jáz. — Sic. pol. luž. r. ukr. sch. sin. ja, v
staré době pol. sin. r. b. tez^'az; stsl. az*b, b. az. —
Lit. as, lat. ego, ř. εγω, got. ik (něm. ich), stind.
áham, arm. es. Ide. asi *egh, což bylo, stálo-li při
slovese, rozšiřováno anticipací o koncovku
slovesa, bud -o (ind. pres.),
jablko
nebo -om (prét.); z -om je naše -Ι>. Nejasné je
j(a)-. Snad a je výsledkem bsl. tendence začáteční
e měniti v a (lit. ašva kobyla χ lat. equa; r. ózero χ
jezero), jež bylo zdlouženo vlivem Hü > ty v ä,
tedy azt. Ale odkud máme ,;', nelze říci. — O
složení onoho ide. ejh jsou různé domněnky;
nejnověji psal u nás o tom Erhart SPFFBU 1956 A
4 str. 5 a 11, nalézaje v něm i stopu laryn-gály. —
Ostatní pády se tvoří od základu docela jiného
(což je právě starobylá vlastnost osobních
zájmen): gen. mne je z mene, srov. av. mana; dat.
lok. mně z *mbně, ak. mě z m§ < *mě-n, instr.
mnou z *mbnojg (mbn- je tu zkříženo s *mojq,
ind. instr. máya); příklonný dat. mi z ide.
příklonného moi (ř. µοι, stind. mě).
jablko, stč. též jablo jako v bulh.; stč. rajské
jablko = granátové; dem. jablíčko, nář. jablýško,
jablóško, odvoz, jablkový např. závin, jablečný
mošt; jableÓník, už stč. = Marrubium (rozemnuté
listy voní jablky). — Všeslovanské: csl. (j)abltko i
fem. jabltka, sic. jablko, pol. jablko, ukr. r.
jábloko, hl. jablyko, dl. jábko, jabluko, sin.
jábolko, sch. dříve jabuko nyní fem. jäbuka, bulh.
jablo i fem. (j)ábálka. — Psi. ablo. Příbuzné je lit.
obúolas, něm. Apfel (sthn. apful), stir. abhall
ubhal. Slovo zřejmě „praevropské". — Jméno
stromu je jabloň, stč. jabloň i jáblan (a kol.
jablanie, -onie). Sic. jabloň, b. sch. sin. jáblan (v
sch. mask.), pol. hl. dl. jabloň, ukr. jáblunja,
jáblinka, v. jabloň*. Slovo velmi nesnadné stran
přípony: tvary s -onb ukazují na *(j)ablonb,
ostatní na *(j)abolnb, s čímž souhlasí stprus.
wobalne. Zdá se, že původní je *(j)abolnb, neboť
u názvu jablka v jiných jazycích je samohláska
mezi b a Z, že však nastal — vlivem slova (j)ablo,
jabHko, kde ta samohláska vypadla — přesmyk
bol > bio. Jméno to je pozoruhodné tím, že je to
jediný starý případ, že ovocný strom má název
takto odlišený od jména ovoce (hrušeň, broskvoň
apod. jsou mladé napodobeniny). „Dále je
pozoruhodné to, že jabloň je jediný ovocný strom,
který nepřišel prostřednictvím římským"
(Šmilauer). Byl spor o tom, zdali od jabloň jsou i
místní jména Jablonec, Jablonné, Jablůnka,
Jablonica. Vzhledem k tomu, že německy bylo
Gablonz (Jablonec) a Gabel (Jablonné), měli
někteří za to, že pocházejí od kel. gablum clo,
mýto (ty osady leží u hranic, u průsmyků, u
přechodů do ciziny) a že Slované ta jména jen
přichýlili k jabloň. Jiní trvají na tom, že ta jména
jsou od jabloň. Viz o tom nyní ZMK 5.1964.215n.
jabřadky stč. (sing, -dek či -dkat) výhonky
vinné révy. — Sic. jaburátko, spr. -dko, z toho
asimilací báburiatko, báburka, plur. baburence
jehněda vrbová, jívová; pol. jabrzqd, jabrzedzie
topol (patrně původně asi topolová květenství, jež
na tzv. kočičky upomínají, zvi. na květenství
některých
214 jadrooký
vrb). — Pomoř. brad ovoce..— Málo jasné. Snad
patří k lit. br{sti zráti (viz i broný) jakožto
postverbální br$ďb. Náš význam lze chápati asi
tak, že ty výhonky a ta květenství jsou útvary plavé
nebo bílé, světlé barvy a že ten název je jistou
obdobou slova kvěťb, které souvisí se svítiti. To by
znamenalo, že ono sloveso u Slovanů podrželo
ještě ten základní význam, o kterém svědčí broný.
Ja- je snad přejato od jagneda, jehněda?
jadrný: vlastní význam je zřetelný na Moravě:
pěkný, čilý, zdravý, silný, hbitý (ovoce, kotě,
chlap, jazyk), pěkně vzrostlý (obilí). — Sic.
jadrný, pol. jadrný jadrný, silný, čilý, hl. jědrny,
dl. jesny rychlý, bystrý, časný, ukr. jádernyj
jadrný, silný, tuhý, svěží (toto o větru), r. jadrěnyj
t/v, sin. jédrn, jadrn též rychlý, bystrý. — Psi.
*j$drbn*b: vzniklo rozšířením adjektiva j§drt
(stsl. j§dro ταχύ, b. jedar silný, zdatný, sch. jedar
plný, silný, svěží; r. u-jadréť zesíliti, zmohutněti,
pol. je.drzyč osvěžiti); to patří asi k slovesu *
jádřiti, srov. č. šetřiti — šetrný, patřiti — patrný,
chátrati — chatrný; je.dr'b je totožné s ind. indra-
silný, mocný (to je i ve jméně nejvyššího
indického boha) Meh KZ 64.262, AO 12.143 as ř.
αδρός čilý. Souhlasí Truba-čev VJ 7.132. Lidová
etymologie vidí souvislost s jádro 2°, ale významy
jako čilý, svěží nedají se z toho vyvoditi.
jádro 1 °: vorce neb ona část keseru, v které se
ryby chytají Jg, částka drobných ok, která se mezi
obuzky natahuje, aby v ní ptáci uvízli, když skrze
obuzek proletí Jgd, tj. střední jemná síť v trojité
trýhubce (viz), jádřiti vybírati ryby z ne vodu PS-
Jjčř 113. — Stpol. jádro síť (vnitřní síť jisté trojité
sítě), kašub. jádro síť na ryby nebo ptáky. — U
jižních Slovanů jádro je lodní plachta (sch. jedro,
sin. jádro), v stsl. = ιστός stožár. Přejato asi ze
slova příbuzného s ř. άρτέµων lodní plachta (stran
rt > dr srov. It > dl u jedle, bedla). Význam 'síť' je
asi z rybářského slangu. Jinak je historie toho
slova temná. — Kdyby v polštině nebylo -a-, ale g
nebo q, bylo by možné myslit i na totožnost s
jádro 2 °.
jádro 2°, jadérko, vy-jádřiti = vysloviti ,,jádro"
věci, jaderný, jadernatý. — Pol. jádro, sic. hl.
jádro, dl. jedro, ukr. r.jadró, sin. jédro; b. jádka je
přetvořeno podobně jako jinde je *p,bťbka = pecka
a kostbka = pecka, jádro, sch. jézgra přetvořeno
podle mézdra = vnitřní část kůže nebo kůry. —
Prasl. jedro; souvisí s véd. andá-m vejce, skr.
andám varle VH (sem tam i jádro, též v č., má ten
význam): indická slova jsou asi z *ěndro-, r je v
některých novoindických jazycích ještě zachováno.
Další rozbor by byl nejistý.
jadrooký: fischäugig (o koni) D-Jg-Sm 242; jč.
též o psu, který „má každé oko jiné" (takový je prý
dobrý hlídač, Jílek Sm 242). Prvá část patří asi k
psi. j§drT> 'plný, silný*
jáhla 215 jalový

(v. jadrný). To by znamenalo, že se tu I I 'než'; předpokládá vynechané ne: laš. jo sym věci
udrželo to adjektivum ještě v původní podobě [,ne] jako ty. V jiných obratech jako předpokládá
bez -ný. vynechané říkám, říkáte, říkal ap.: laš. to jest jako
jáhla; jahelný,' -nik. Obdobně, popř. s g, v pol. [tvrdíte] moje Lor. Stč. jak(o) se stává i absolutním
luž. sin. sch. — Slovo jistě praslovan-ské (jagla), vztažným zájmenem (každý, jako věří ven); ten
ale původu nejasného. sedlář, jak ten vůz dělá je už blízké nč. lidovému
jahoda 1°: původně bobule nebo jiný podobný usu bydlí v té ulici, jak je škola = kde. Pramene
plod kteréhokoli lesního keře; dosud ruské ženy i některých nč. lidových obratů lze se domýšleti jen
jiné Slovanky chodí v jisté letní době do lesa nejistě: bylo to v létě, jako o Janě = totiž Β; vzal
hromadně „na jahody" (tj. na maliny, klikvy, oba k sobě, aby jím jako bylo veselo Β = prý (zde
borůvky, brusinky aj.), proto náš lid rozeznává snad z parenthese jak říkal); tož te jako chceš bét
např. jen jahody červené a černé (borůvky je slovo pacholkem PS = jak se mi zdá, jak to vypadá, jak
mladé!). — Týž obecný význam je u všech tomu rozumím. O zvláštním typu pit jako pit ( =
Slovanů: stsl. (j)agoda, pol. dl. sin. b. r. jágoda, pilo by se snadno, pil bych rád), enom kde peníze
sch. jágoda, sic. hl. ukr. jahoda. — Psi. ágoda, již brat viz Meh LF 71.92.
v praslovanštině většinou s j-; souvisí s lit. úoga, jaký, sic. aký (ztráta^- nejasná). "Pol. jaki, stsl.
lot. uoga t/v; *jaga zachováno v csl. vin-jaga, sin. jaki>; stě. též jakový (pod. je taký — takový, dokad
vinjága réva. Koncové -oda je nejasné. Není — stč. dokovad). Lit. jöks. — Vše je odvozeno od
vyloučeno, že je přejato od jahoda 2°. ukazovacího zá jmenného kmene jo- (viz jenž),
jahoda 2Ó, jahódka stč.: tvář. — Pol. jagoda, zdlouženého, příponou -k'b. Srov. taký.
sch. r. jagodica t/v. — Nejblíže mu je středoirské jalka: hodinkové pouzdro. — ,,Zajímavý doklad
agad obličej (Antlitz; i u nás se tvář může klást pro nesprávné obnovování zdánlivě starých českých
místo obličej, PS). Také je příbuzné něm. Wange výrazů. — Presl, Počátkové rostlinosloví 1848, má:
tvář: jeho ang může odpovídat našemu dg, § 7. Jalka, excipulum, das Gehäuse, všeobecný výraz
Slovo irské obsahuje -ad, které se rovná našemu - pro neprostředeč-ný okrov plodu nebo výtrusů
od a snad je blízké i germánskému -on (d\n § 6?). lišejníků atd. — Špatný excerpoval pro svůj slovník
Složení těch slov je neprůhledné. Název asi (D.-b. Wb 1851): Gehäuse ntr. (in d. Bot.) jalka. —
„praevropský"? Když si pak dělali hodináři své názvosloví (snad to
jakať laš.: bíti, tlouci, sic. jágai, jadaťpráskati byl sám Špatný), našli si Gehäuse „plášť" —jálka a
bičem. — Slovo expresivní, původu nejasněli o. převzali to. Preslovo slovo je snad z r. jal (mask.)
Rýmuje se s fliakať, plákať, cákati apod. lod." (Šmilauer.)
jako, jakož(to), zkráceně jak, jakž; adv. od jaký. V jalovec: keř Juniperus communis. Severo-[
stč. mívá proti sobě ve větě ukazo- [ vací tak(o) slovanské jméno (je i v pol. sic. luž. rus. ukr.),
častě ji než nyní. Z takových případů se dá pochopit kdežto sin. je brin, sch. brinja (viz o nich pod
většina funkcí. Např. srovnávací (zdráv jako ryba = břím), což je praevropské jméno modřínu L
[tak] jako . [je zdráva] ryba), spojovací (stč. všichni, (přeneseno pro podobnost jehličí). — Psi.
tak mali jako velci zhubeni budete; nč. jen mladí jalovbCb. Původ nejasný. Snad je ale příbuzné s
jako staří zde stáli táborem), jakživ (stč. jakž je živ, něm. Wacholder t/v, jež má mnoho nářečních
nepil sladšie vody < [tak dlouho] jak je živ), forem. Jako sthn. kmen se udává wehhal-. Bylo by
jakkoli, stč. jakožkolvěk (jakž jsem kolivěk mnoho možno viděti v *j-alovik-jos přesmyk obou částí
psal o Indi, avšak jsem ještě nepsal o ostrovech = ať (stejný úkaz jako v jaso-kor) a dále úpravu takovou,
jsem psal tak, jak jsem chtěl...), jakž takž (nč. máme jako by tu byla viděna odvozenina od jalový (k
se jakž takž < jak se máme, tak se máme), jakožto tomu mohlo býti popudem to, že plody zrají až v
(přijel j. velitel = v takové funkci jaká je funkce druhém roce na jaře). Ührnem tedy slovo „pra-
velitele); stč. jako náhle, jako brzo, jako rychle, sic. evropské".
akonáhle, mor. jak věrně, jak ruče = něm. als, jalový, odtud jalovice, jalůvka, původně
sobald (stč. moře, jakž náhle vietr pověne, tak se neplodná kráva (tak u jiných Slovanů), nyní
vznítí) vypadají tak, jako by náhle atp. bylo přene- zpravidla mladá, dosud neoplozená. — Vše-
seno z hlavní věty, od tak. I pouhé časové jak slovanské. Psi. jalovb. Příbuzné je ř. (hom.) αλιος
předpokládá vynechané tak (jak jablka padala, [tak] marný, daremný (o řeči, práci, cestě), nezdařený (o
je sbíral). Nč. jakmile us. za Jg, ale bez starých vrhu oštěpem ap.) (fruchtlos, eitel, vergeblich), z
dokladů, nyní jen spis.: mile tu jen poněkud zesiluje *jal-; změna j- > h- je sice neobvyklá, ale je i v
jak, k tomu se blíží od milého rána ( = od samého, několika málo jiných řeckých slovech (viz zde jenž
PS) a lidové nadbytečné milý (a ten milý Janek a nístěj). Ostatně se řecké slovo přichýlilo vůbec k
odešel). V nářečích po komparativu znamená | αλιος 'mořský'. Jalovb vypadá jako *jäl-ou-o-s od
nějakého *jal-u-; téměř se mu I rovná lot. álava
'jalová kráva'. Stran
 jáma
významu je, vzhledem k řečtině, nutno uznati, že
význam 'marný, prázdný', např. o řeči, práci, je
prvotní i u nás; je ostatně zcela běžný.
(Odvolávám svůj dřívější nápad ze Slavie
8.214n.) Lot. älava není přejato z ruštiny, ale je
(podle Endzelina) domácí, tedy příbuzné s jalowb.
jáma, jamka, jvč. dáma (damovitý, damo-vat);
z polštiny převzal Jg jamník jezevčík (prolézá
liščí nory). — Jáma je všeslovanské. Souvisí asi s
ř. δι-αµαν prokopati, εξ-αµάν vykopati; pak *j-
ämä, j hiátové.
jambor: svobodný cikán, -a (argot.) žena,
dívka (zejména potulná, v arg.). — Z mad. jambor
mírný, lahodný. Sulán PF 18.2.287.
jána zrn.: „postat", tj. pruh pole, který jedním
postupem zpracovává sekáč nebo žnečka obilí,
trhačka lnu, plečka, okopávač řepy nebo
bramborů, přeneseně dílec lesa čištěný od
suchých větví apod. — Bud je spolu se sin. jan t/v
z něm. Jahn mask. t/v, nebo je domácí, příbuzné
se stind. yäna-ntr. 'chod, cesta, vozidlo' a ovšem i
s něm. Jahn. U nás je fem. asi příklonem k Ucha,
což byl rovněž starý a jistě domácí název původně
pro týž pojem 'choď. Viz i Šmi-lauer NŘ 28.82.
jančar mor. u Boskovic, msl. jančar, laš. ,;- i
tanéar; sic. jančiar nebo janóiarka: druh obuvi,
původně mužská bota s holínkou do polovice
lýtek (nyní místy, např. u Kyjova, pohrdlivě o
neforemné botě); později tak zvána i ženská
šněrovací bota, sahající až do polovice lýtek,
zdobená dírkami a výkrojky lakovými (např. u
Luhačovic nošeny od 1880 do nedávná). —
Nepochybně, přes mad. jancsár, pochází od
jména janičárů, tureckého vojska z křesťanských
renegátů, známého po celé Evropě.
janek (od Velesl.), jankovitý, jančit se, zjancet,
o jisté nemoci koní. Též sic. je jankovitý (z
češtiny?). — Od Jan ve smyslu ,,honza" = hloupý,
nepřístupný rozumné řeči, popletený; podobně je
hl.^an&prosťáček, hlupák, jankowač tropiti si
žerty z někoho. Srov. jašo. — Wolf zná něm.
argot, janes 'toll, geck', ale neudává původ (je z
češtiny?). Srv. jaěiť sa.
jánka: vínek ze skleněných perel, jejž nosí na
hlavě tzv. královna v průvodu děvčat (při jistém
lidovém zvyku), partica; ojániť stavení = ozdobit
lipovým haluzím a věnci z polního kvítí na letnice
(vše podle Bartoše). — Od Jan, původně jánka
byl asi vínek ze „svatojánského" kvítí =
kvetoucího okolo svátku Jana Křtitele (kopretin,
zvonků, smolniček).
janovec: rostlina Sarothamnus. Množství stč.
forem: janofit janobít janovít janosít jano-siet,
stpol. (z češtiny) janowiec janobyt jano-siet
sianowiec zanowiec žarnowiec, r. zanovec zanovit
zanovat zanovica, sch. zanovijet. Č. nář. zanovec.
Zdá se, že z- je původní. Podle
216 jarmuz
B. Němcové 7.630 se sic. zanovió má sbírati za
nového měsíce; od toho je jméno. Lidové janestr
jenestr bude asi z *jenestra (srov. doložené
genestra a něm. Ginster).
jantar, tak i ukr. sin. sch; sic. jantar. Vše je
přejato z rus. jantar*. Lit. giňtaras, podle Bügy
gintäras. Lot. dziňtars. — Podle podrobného
výkladu B. A. Larina, Rakstu kräjums (sb.
Endzelinův), Riga 1959, 149n., pochází to slovo z
nějakého jazyka ugrij-ského (Ugrofinů), jehož
příslušníci seděli v pravěku při Baltickém moři a
sbírali jantar. Na ten původ ukazuje to, že ugro-
finské jazyky mají výchozí slovo s významem
'smůla', např. mad. gyanta znamená 1° jantar, 2°
sosnovou smůlu, 3° glazuru. Obchodními cestami
se název jantaru dostal do „baltských" jazyků (lit. a
lot.), které původně nebyly při moři, ale
východněji; z nich pak k jiným národům.
japati: stč. doloženo jen japaj nebesa con-
templare aethera a asi 3 doklady s významy
'quaerere, chápati, sluchem chytati', dále z
nedojiepie = znenadání, nejapný (-já-) improvisus,
netušený; nč. je laš. rozjapati (ovoce) rychle
rozchytati, rozebrati, zjapati pochytati, zrn. z
nedojípky znenadání, spis. nejapný (vč. -já-)
nechápavý, pošetilý, z toho dekomposicí ne-
druhotné japný apod. — I když sloveso je na
území dosti malém, je jistě psi. Stč. nejapný se
významem shoduje s lat. in-oplnus, takže lze vyjíti
od op-: u nás je iterativum s náležitým zdloužením
*apajo apati; hiátové,;. — Od toho kořene je
tvořeno adv. pro 'náhle, znenadání'; pův. bz-ne-
japy (od postv. *japa domnění, tušení) v strus. iz-
ne-zapy (z tu opakováno!). Pořadí mohlo býti i
jiné: dl. njezjapki. Příbuzno je dále ř. εξαπίνης t/v,
asi z εξ-α[ν-ο]πίνης, negace je tu potlačena vlivem
synonyma εξαίφνης od αΐψα náhle.
jár han.: příkop Gr. — Sic. jarok, dříve i járek,
járok, zdrobn. jaréek: stružka na odtékání vody,
potůček. To proniklo i do msl. val. han.: járek. —
Sch. jarak, jaruga, sin. járek, jaruga, p. jar, járek,
jaruga t/v, ukr. jar járyk jarúha výmol, úžlabí, r.
jar příkrý břeh. — Původ není dosti jasný. Ruština
ukazuje na tatar. osman. jar příkrý břeh, výmol.
Přechod k významu 'struha' byl možný, usnadnilo
jej turkotat. aryk příkop, proniklé do maďarštiny
jako árok struha, takže sch. sin. sic. význam může
být z madarštiny.
jarmanka: rostlina Astrantia. Preslovo (od Všr.)
přejetí z pol. jarzmianka t/v, u něhož důvod názvu
není jasný.
jarmark, laš. vsi. jarmak, sic. jarmek, -mok trh;
sic. jarmaČné, jarmoÓnó dárek z jarmarku. Spolu
s pol. (a dl.) jarmark, jarmarczne z něm.
Jahrmarkt. Srov. tarmark.
jarmuz: druh brukve. Preslovo přejetí z pol.
jarmuz (to pak je z něm. warm-mus teplá kaše).
jarník
jarník jč.: nebojácný, vykutálený chlapec n.
muž Cuřín rkp; jakási přezdívka u Krš 32,70,132;
chytrák Jjčř 56. — Asi z jarý bujarý, svěží, mladý.
jaro, jarní (odtud jarník, srov. zimník); jařina,
jařice, jarka pšenice setá na jaře; adj. jarý (jaré
žito), srov. ozimý od zima; stě. jéř fem., jěrní,
jěřátko jehně od jara, nč. nář. (klad. jvč.) jeřice,
jeřina (o obilí), jeřátko (jehně): tvary s přehláskou
se zachovaly jakožto odborné termíny. — Vše-
slovanská rodina: sic. jar fem. i nář. jaro ntr., pol.
jar mask. i jarz fem., stpol. jaro, ukr. jař fem.;
kromě toho jsou v rozličných jazycích odvozeniny
odpovídající českým jarý, jařice, jařina, ale i
slova pro tohoroční mládata typu jarbCb, jarica,
jarbka, jaré, slova vesměs mladší. — Souvisí s av.
yär- ntr., ř. ώρος, gót. jer, sthn. jär (nyní Jahr)
rok, ř. ώρα roční čas. Psi. výraz pro jaro byl
vesna; ide. *jör-, asi souhláskový kmen, dalo do
slovanštiny odvozeniny pro obilí seté téhož roku,
kdy je sklizeň, a pro mládata narozená „tohoto
roku" (míní se užitkový rok; zimy se nepočítají);
poněvadž doba říje padá na podzim, rodí se
mládata zpravidla na jaře. Nový význam 'vesna'
vznikl tím, že rok začínal kdysi na jaře; určení „na
rok (tak nč. = příští rok) zašijeme hrách" splývalo
pak s časovým vymezením ,,za vesny". Různé
rody v jednotlivých jazycích ukazují, že
athcmatickó *jar- bylo převáděno k o-kmenům
podle léto, k α-kmenům (r.-csl.yara) asi podle
zima; k í-kmenům podle obecné tendence (gos-b z
ghäns, v. husa, aj.).
jaršík: arcibiskup; je 2 χ ν jedné stč. památce
(viz Gb), která je — podle Pastrnka SF 7.100η. —
text vlastně východoslovenský. Ze Slovenska
doloženo v starší době eršak a er šek. — Z mad.
ér sek.
jaršiťval.: drchati (sleželé peří), drážditi,
popouzeti, j. sa zlobiti se, jardat čechrati (Kašík);
k tomu řadíme laš. jardat se hádati se Hor, jargať
třásti (stromem) B. — Přejato z východu; srov.
pol. jargac sie zlobiti se (odtud je laš. jargať
zlostně plakati Malý), jarchac sie vaditi se s
někým, r. jer-šítsja ježiti se, vzdorovati, jerošít
čuchati, čechrati, jerošítsja ježiti se (o vlasech),
jeróška, jerócha kudrnáč, post verb. jerší po tělu
vstali = chloupky se zježily, udělala se ,,husí
kůže" = mráz mne obešel. — Výcho-dištěm je
ruština: z ras-seršíť (vyslov raéer-) vzešlo jer síť
mylnou dekomposieí; to bylo přejato do polštiny s
er > ar, z ní do češtiny; jsouc expresivní,
přetvořilo se v -chati (ch je ostatně i v srch-ký) a
dále v -gati, -dáti. Základní význam je týž co u
kořene srch-, z něhož to vyšlo; všecky ostatní se
dají vyvoditi z představy „čuchati", totiž přene-
seně čuchati někoho = kárati ho, láti mu, c. se s
někým = rváti se, hádati se, zlobiti se s ním.
217 jásati
jarva: rostlina Cnidium (od PČ). Presl našel v
jednom stč. rukopise garwa ( = něm. garwe,
Garbe, rostlina žebříček), četl je omylem jarva a
použil ho jako názvu. Smilauer NŘ 27.84.
jarý: původní význam byl asi 'rozpálený,
prudký, zuřivý' (o hnutích mysli). Zachovalo se v
jč. bolest se jaří = jitří ČMF 16.233 a snad v
ojediněle doloženém sic. jariť sa hněvati se. Stč.
byly jen složeniny jarobujný, Jarohněv, Jaromír,
Jaroboj, Jaroslav. Nové jarý je po prvé v RK,
přejato z ruštiny; nyní má význam 'bujarý, bujný,
svěží, mladý' SSJČ; od něho je jarota, jařiti,
rozjařiti. — Všeslovanské: stsl. jar*b mrzutý,
přísný, jarostb hněv, zlost, jariti s$ hněvati se, sic.
jarý, r. járyj prudký, divoký, horlivý, ukr. jarýty
rozpáliti, rozvášniti, hl. jery, dl. jary hněvivý,
surový, hrubý, atd. — Odpovídá mu ř. ζωρός ο
víně „nezředěný, ohnivý, silný", ide. *joró-s.
jařmo; lidově laš. u Frenštátu lařmo; do spis.
jazyka však přejato v nové době z polštiny.
Odvozenina: val. jarmica chomout SvK. — Pol.
jarzmo, sic. jařmo, ukr. r. jarmó; jinde mask.: stsl.
jarvm*b, b. jarém, sch.járam, sin. jarem. — Psi.
jar bmo. Rozdíl od jha byl asi ten, že jho bylo
původně asi jen prosté dřevo náčelní nebo našij ní
(v tomto případě dole opatřené řemenem, jenž
obepínal krk), za něž vůl táhl, jařmo však patrně už
spřežní soustava pro 2 voly, upevněná na oje (viz
obrázky u hesla jehla). Κ této domněnce nás vede
to, ze jar bmo je asi příbuzno s ř. άρµα spřežení,
vůz se spřežením, αρµός spojení; v slovanštině
kolísání rodu snad ukazuje na původní adjektivum:
s vrddhi *ar-imó- „spřežeňový (totiž postroj)?".
Ovšem záhy to bylo mateno se jho.
jasan. Dříve a v nářečích též jeseň jeseň jasen
jasen. Odvozenina: val. jasen (kolektivum) =
letina, jasanové větve, narubané v létě a nasušené
na zimu pro ovce, ČL 45.70. — Sic. jasen, pol.
jasieú, r. jasen\ dl. hl. jasen, sin. sch. b. jasen. —
Slovo „praevropské". Psi. j-asenb i osenb, popř. -
úb. Příbuzné je lit. úosis, lot. uosis, něm. Esche, lat.
ornus (toto = zimnář, z *ös-en-os). Vše je z ós-, jež
bylo v době, kdy vznikalo skloňování, rozšiřováno
v přímých pádech o -i-, v nepřímých o -en-\ toto -
en- proniklo u Slovanů všude.
jasať val.: dráti šaty B; msl. rozjásaný
„neupravený, zejména s rozhalenou košilí,
nezapjatým kabátem (hlavně o nepořádných
ženách a opilcích)" Mal-Kol. — Málo jasné.
Nejistá domněnka: je-li staré, hodí se k němu snad
véd. *yäs- (v ayäs- kdo se neunavuje, kdo si nedělá
žádné zlo; tak udán význam BSL 56. 1961. 60).
Srv. fr. fatigué unavený > odřený.
jásati: stč. jásati, jasovati, jásavý, postv.
jasmín
jas. Jinak jen s k: č. jaskati us. za Jung-manna,
msl. jaskat výskati, las. jaskotať výskati. — Sic.
jásat, pol. nář. jaskac křičeti, rámusiti, hl. jaskac
t/v, sin. jaskati pronikavě štěbetati, křičeti. Zdá se,
že je to s-ové a sk-ové intensivum. Příbuzno je asi
střhn. jólen t/v.
jasmín: „ podle Edm. H. Schafera, Journal of
Amer. Orient Society 68. 1948. 61 je to slovo
původu čínského; naše podoba je z pehlevštiny
(jazyka středoíránského)." Šmilauer.
jasný, jasniti (ob- pro- u- vy- z-). — Vše-
slovanské; stsl. jasnt, pol. hl. dl. jasný, sic. jasný,
ukr. r. jásnyj, b. sin. jásen, sch. jasan, k tomu je
snad všude sloveso na -iti. Stav u jiných Slovanů
svědčí tomu, že č. jas a sic. jasai sa svítiti, č.
zajásati zalesknouti se PS jsou zpětné útvary od
jasný (od jásat sa pak nové sic. jasot(a), jasotný).
Psi. jasni,. Snad je příbuzné toch. Β yesan 'jasný,
zřejmý', dosti blízké k našemu slovu.
jastřiť val.: bystře hleděti. Sic. jastrit s dalšími
významy (ja- u Hviezdoslava), jastrivý, k těm
přitvořeno jaster bystrý hled, jastor širý, jasný
vzduch. Pol. jastrzyč t/v, jastry bystrý. — Vše
pravděpodobně přitvořeno k jastráb = jestřáb
(draví ptáci mají výtečný zrak), srov. č. vejřiti na
někoho, výr. Možno, že vše vyšlo z nějaké
zkráceniny jména jastráb, jako je ukr. jáster.
jašiťsa msl.: divočeti, plašiti se; u G. Preis-sové
jase žerty, jaěek blázen, jaškovitý šaško -vitý,
jasovati dělati bláznoviny. — Sic. jasit sa plašiti
se (o zvířeti), třeštiti, blázniti, jaso (sajo, šašo)
ztřeštěnec; pol. jasio, jaé das. — Vše od jména
Jan (oravské Jas = Ján), srov. č. janek (pol. jasiek,
jaé je i zajíc).
jatka sg. fem., dosud laš.; původně to byla
prostá bouda (jaké mají na tržišti dosud řezníci v
jižnějších zemích), např. i chatrč poustevníků
apod. (stč.); nyní zpravidla v plur.; jateční, -ný =
určený pro jatku, na zabití. — Obdobně sic. jatka
řeznický krám, jatky místo kde se zabíjí dobytek;
pol. jata, hl. jeta, héta bouda ap.; na jihu b. sch.
sin. pojata přístřeší pro dobytek, chlév, kolna
(odtud je mad. pajta t/v, což přejato do
slovenštiny). — Dosud náležitě ne vyloženo. Srov
i chatat
játra: plur. ntr., ale stč. a dosud laš. fem. (tu je i
sg. játra); stč. jatrný, -ní, nyní jaterní, odtud
jaterník rostlina Hepatica (odvar léčí játra) a stč.
jietrnicě, nč. jitrnice, jaternice (srov. Leberwurst).
— Csl. jetro, sch. jetra fem., sin. jétra plur. ntr.,
hl. játra plur. ntr. — Psi. nejspíše jetro ntr. (ale č.
sch. femininum je snad příklonem k rodu slov
plíce, ledvina, slezina, žluč). Spolu se stind. antra-
ntr. 'vnitřnosti' je to z *en-tro-(ř. έντερα z *en-
tero~), od předložky en a „srovnávací" přípony
t(e)r-o- (srov. lat.
218 jazyk
interior vnitřní), tedy vlastní význam byl
„vnitřnosti". Jetro je tedy slovo zděděné z
prajazyka; Slovanům bylo už neprůhledné co do
složení, proto g v něm bylo zachováno (jinak
místo předložky a předpony en má slovanština
veskrze *on, viz v\).
jatrvenicě, jatrusě stč.: žena manželova bratra
(= nč. švagrová). — Stp. jqtry i jqtrew, r.-csl. játry
gen. jatrwe, s.-csl. jetry, r. játrov\ ukr. jatrívka, b.
etárva, sch. sin. jetrva. — Příbuzno je stind. yätä,
akus. yätaram, ř. ένάτηρ, lit. jentě gen. jenters, lot.
ietere, lat. plur. janitricěs. — Patří tedy do skupiny
starobylých názvů „příbuzenských", vyznačených
„příponou" ter (jako *patěr otec, mater matka,
bhrátěr bratr); základ není přitom průhledný. V
psi. toto slovo přijalo navíc kmenové zakončení *ü
> y, a to podle svekry 'tchyně': tím se ter oslabilo v
pouhé tr.
javajka: druh loutek (řídí se zezdola,
loutkářova jedna ruka vězí v trupu loutky, asi jako
u starých maňásků). — Jméno je od ostrova Jáva,
„kde je kolébka tohoto druhu loutek". K. Sochor,
Lit. noviny 1959, č. 48, SSJČ.
javor, všeslovanské. Spolu s něm. Ahorn (nář.
bez n: Are Ohr Ure Ere Ire aj.) a s lat. äcer t/v
přejato z nějakého názvu „pra-evropského". Meh
LP 2.154.
jazek: ryba jeseň (zjistil na Podluží 1962 Fr.
Svěrák); mylně udává Bartoš, že je to jelec, také
PS, že jasek je jakási drobná ryba; je i forma
jezůvě jeseň PS. Z nepřímých pádů pronikla
výslovnost s i do nom.jasek. — Základní jaz
souhlasí s pol. jaz, jazica, hl. jazyca, dl. jaz,jazk,
ukr. jaz' jazýca jazyk, v. jaz\ sch. jaz, sin. jez, což
je ryba Idus melanotus, č. jeseň. — Psi. jazb; A.
Janzén ZfslPh 18.32 to spojuje s lit. ožijs, lot. azis
kozel, protože kaprovité ryby (jeseň k nim patří!)
mají jakési vousy po obou stranách huby, takže
jistá podobnost s kozí hubou tu je (něm. Ziege, vi.
„koza", je též jistá ryba).
jazyk, jazykový. Sic. jazyčit, jazykovat klevetit,
žvanit, nadávati (srov. hubovat, drž· kovat, mor.
pyskovat t/v), jazycnica, jazykula klepna, hubatá
žena. Sem položíme i laš. jaskula drkot nice; z
podob, slova dostalo msl. jásat význam 'mlít
hubou', jaskotat t/v a 'vadit se'. — Všeslov. Psi.
j^zyk* zřejmě souvisí se stprus. insuwis, stind.
)ihvä, av. hizvä- fem., hizü mask., arm. lezu, lat.
lingua, dříve dingua, got. tuggö, sthn. zunga, stir.
tenge, ale je nemožné přesně stanoviti pra-
jazykovou podobu; zřejmě nastaly rozličné změny
asi tabuové; jimi bylo psi. *$zy, pův. asi fem. jako
lat. lingua atd., změněno v mask. a rozšířeno o
jinou příponu než v ostatních ide. jazycích; o tabu
svědčí (Liewehr ZfslPh 23.107) i přesmyk v čak.
zajik < jazik. Popř. i lidová etymologie
jebati
někde zasáhla (spojujíc je s „lízati": lit. liežuvis).
Nicméně, hledíme-li jen k hláskám, jež jsou
společné (n-ová dvojhláska, gh, u\u), je možno se
domnívati, že náleží k výrazu pro pojem „úzký44
(qz*blcb, eng, angustus): i my „jazykem44
nazýváme úzké pruhy kůže, látky, papíru, pole.
jebati; už stě. nadávky jebák (zeslabováno v
jedak; Gb mylně jědák), jebákyně zvyjebená Táb,
zvyj ebeny lotr Sm 111. V stč. bylo jebati silácké
vulgární náhradní slovo (jako fr. foutre) za
rozličná jiná: např. jebte se mi z řeky = jděte,
berte se; u Puchmajera význam 'bíti' je asi z
polštiny (je i v luž.). Stč. význam 'nadávati' vzešel
z obratu, rozšířeného ještě nyní na jih od Karpat,
sic. jebem ti mater (též dušu nebo jinak, tj. jsi
„kurvy syn44, což se říká v Polsku) a obdobně
jinde (zvláště u Madarů a Srbů), jenž jistě byl i u
starých Čechů, ale do písemnictví se nedostal
(jebal rychtáři = říkal mu j. ti m.). —
Všeslovanské vyjma bulh.; r. jebú jet ukazuje na
původní jebq *jebti; jinak je všude jebati. Rovná
se mu ind. yábhati t/v. Příbuzno je i ř. οΐφω,, -έω,
-άω t/v. Specht uznává přesmyk oi > jo, v.
Liewehr ZfslPh 23.105. Pak by slovan. a ind.
slova byla z *jobh-.
ječeti: stě. ječeti naříkati, křičeti, postv. jěk; v
nč. se význam posunul k „naříkati pronikavým
hlasem, vydávati pronikavý hlas44, např. o píšťale:
ječeti, jekati, jeknouti; jek jekot, nář. jvč. msl. laš.
jačei, apod. — Srov. pol. jeczec, jek, ukr. r. nář.
jačáť, sic. jačať, b. ječa, sch. sin. jéčati jako v č.;
ukr. jačáty o hlase labutím. — ~Ps\.j§ČQJ$Čati,
zvukomalebné. Podobná slova téhož významu
jsou i jinde (lit. úngstu úngti skomlit, něm. nář.
anken sténati, alb. angój naříkám aj.), nedávají
však důvodu konstruovati prajazykové slovo: jsou
to samostatné výtvory jednotlivých ide. větví. Ν a
k jsou v nich proto, že takové zvuky se dějí
zpravidla při zavřených ústech, zvuk tedy
prochází nosem, kromě toho je účastno hrdlo
(zalykávé, lkavé zvuky). U Slovanů se někdy
jebati kříží s jíkati. (Jinak, ale sotva správně, o
jídati Toporov LP 8.210.)
ječmen: rostlina Hordeum; odvoz. adj. ječný.
— Sic. jačmeň, pol. jeczmieň, ukr. jačmin\ r.
jačmen\ sch. sin. ječmen. — Psi. ječbmy gen. -
mene. Staré zakončení -my je patrné ještě v
odvozeninách jako bulh. ječmik = ječmen a č. nář.
jačmyk (a pol. jeczmpk) „ječné zrno44 v oku. Jeho
-gč-souvisí patrně s *ank- ohýbati: klasy nej-
rozšířenějšího druhu Hordeum distichon nutans
jsou zprvu vzpřímené, ale jak dozrávají, ohýbají
se, až visí úplně obráceny k zemi („háčkují44).
Meh LF 63.131; souhlasí Trubačev VJ 7.132 a Kr.
soobšč. 25.100. — Podivné je (z)jeČmeniti se
(roz)zlobiti se PS z Raise.
219 jeden
jed, stc. jěd gen. -u,jě-do-vý,jěd-ova tý (místo
jinoslov. staršího -ov-iťb), z-jeďov-iti otráviti,
jědovec jědovatec jědovník travič. V nářečích též o
zlosti, hněvu: chod. jedovatýj, rozhněvaný, jvč.
jedovati se zlobiti se (Pittn. 28.159), msl. jed zlost,
jediť zlobiti, najediť sa Mal, zm. jadat se vztekati
se, laš. post verb. jeď gen. -i fem. zlost, msl. sic.
pajediť, -dovát zlobiti, pajedný pajedlwý pajeditý
pajednatý, rozpajděný, postv. pojeď zlost, dopal; jč.
pejdit Krš za *pajedit; upejdati se horšiti se PS z
Síra ( = krkonoš.); obdobné přenesení významu je i
u jižních Slovanů a v polštině; vzešlo z toho, že
jako jed (na šípy, na otravování jídlem) sloužily
šťávy jistých rostlin, chuti zpravidla hořké; byly to
„zlé44 šťávy; věří se, že i člověk zlostný je pln
takových šťáv, pln žluči; snad přispívala i
představa, že draci jsou plni tekutého černého jedu;
při zlosti se čarodějnice apod. rozlejí „na kolomaz"
(o tom Meh NŘ 13.200). — Všeslovanské: stel.
jaďb, sic. jed, jediťsa, pol. ukr. r. b. sch. sin. jod,
hl. dl. jěd. — Psi. bylo jaďb a adj. jad-ov-iťb. — Ze
skloňování a z přípony -ov- je patrné, že jaďb bylo
w-kmen. Stran původu je pravděpodobné (ESX
odvolávám), že slovo znělo zprvu *ěďb a že je
příbuzno se střhn. ei% m. (něm. nář. eiß, eiße)
hnisavý nádor, dále sthn. eitar (nyní Eiter), dán.
edder atd. jed, ř. οϊδος nádor, otok. Je i paralela
stran přeneseného významu: něm. Gift = jed, hněv,
sich giften zlobiti se. U Slovanů ide. *oid-os >
*ěďb, což dalo jaďb: zakončení kmene u > τ> je
převzato z protikladu med (viz).
jeden; jednota (doudl. a chod.: samota)
(jednotiti, jednotlivý od doby Rosový, srov. jeho
častotlivý, opětlivý, s příponou libovolně
přenesenou od druhů zcela jiných), jednaký (podle
protikladu vsaky). — Srov. stsl. jed bnb, sic. pol.
jeden jedna jedno, dl. jaden jadna jaál-no, sin.
éden éna éno, sch. jedan jedna jedno. Vedle toho
bylo *jediná-, v č. sic. jediný ( > sic. jedinák, č.
jedináČek = jediné dítě), bulh. edín, stsl. jediná,
jinde v mask.: r. odin odná odnó, ukr. odýn odná
odnó, hl. jedy η Jena jene. — Pro pojem „jeden44
nebylo společného ide. slova. Byla sice 2 adjektiva,
ale ta měla funkci nikoli počítací v našem smyslu,
nýbrž pouze úkol vytýkat bud poměr k druhému
členu dvojice, ve smyslu asi „polovice páru44 (:
*sem- v ř. εΐς µία εν; s tím tedy souvisí lat. sěmi-
půl), nebo úplnou osamocenost, nedostatek páro-
vého druha (: *oinos, viz jiný). Toto slovo ve
spojení s částicí ede — snad příbuznou s lat. -dam
v quidam, idem — dostávalo smysl „neurčitého44
„jeden = nějaký, jakýsi44 (blízký tomu, jaký je v
neurčitém členu něm. ein, fr. un, it. uno, např. v č.
je jednu země = jest jakási země...). Volné spojení
*ede im, splynulo v j-eďin-b, to pak převládlo i ve
funkci pouhé číslovky (int se
jeden
v tom významu trvale udrželo jen v jistých
složeninách a odvozeninách). Poněvadž číslovky
se pronášejí allegro vým tempem, oslabují se
(srov. čbtyre místo 6e-, dvacet < dva-desete,
dvanáct < dva na desete), proto jedint pokleslo
někde v jedbm> (ijb není tedy starý ablaut!),
přičemž někde pro udržení, resp. pokles hlásky i
měl úlohu i rozsah slova (snaha, aby všecky rody
měly stejný počet slabik: rus. odín, ale fem. odná,
nikoli *odina; popř. i snaha zkracovati dlouhé
útvary: gen. r. *odinogo > odnogo). Čeština
využila té dvojitosti pro rozlišení významu: jediný
= einzig, jeden = číslovka. — Důležitější
odvozeniny: 1. jednati (po° do° u° s° vy° z° pro°),
pol. hl. jednac, dl. jadnaé; jak je patrné ze sic.
jednat sa, znamenalo nejprve sbližovati v jeden
bod (ve shodu) vzdálená stanoviska prodávajícího
a kupujícího (např. při koupi krávy jeden žádá
mnoho, druhý nabídne málo; slevují popř.
přidávají jen pozvolna, věc trvá dlouho, konečná
cena je asi uprostřed mezi oběma krajnostmi); stč.
sjednati sě s kým = shodnouti se, srozuměti se. I
novočeské slovo značí dosud převážně
dohadování ústní (odtud jednatel), význam 'konati'
je až poslední, i když je už stč. — 2. jenom, jen. Z
vět jako Maria jiného nemyslila, jedno aby
milovala (= pouze to jedno měla na mysli, aby...),
kde jedno má svůj plný význam a je to
adjektivum, vzniklo příslovce stč. jedno 'pouze,
nur'. Zběžnou výslovností poklesalo na *jenno >
jen; nebo snad: jedno > *jedn (srov. tako > tak,
kamo > kam atp.), přitom v *jedn pro ulehčení
výslovnosti vypadlo d (V. Kůst pís.); zkřížením se
rčením v jednom 'stále' (vč. v jednom kuse t/v)
přistoupilo -m: jenom; dále jsou zkomoleniny
mor. enom edem jene jenym jedy η inym. Vedle
toho bylo v témž významu jediné, z toho nč.
jedině. Původně to bylo predika-tivní adj.: to sem
pokrad, jedinej reje sem koupil Táb (jediný =
jenom), jakziva sem nic žádnému nečarovala, ani
jemu, jedinou sem jemu hlavu zmyla Táb. — 3.
jednou, stč. jednu (doplniti asi: dobou), po
sklesnutí v příslovce pak i po-jednou (stč. -ú, od
nejstarší doby), z toho pojednou t/v Táb. a jč.
hornobl., dále najednou (od Komenského); srov.
stsl. jedinojn. — 4. Zvláštní je stč. jednúc v Ev.
Ol. a Mil., dosud tak na Moravě a Slovensku,
jednouc Sm 247 z Pardubská. Srov. stpol. jednqc,
csl. jednuštb, -ti, sin. jednoč. Pd. spojení jeden
jedynqcy (též jedniqcy jeden) ukazuje, že jednúc
vzešlo z útvarů jako je stč. světlúcí od světlý, tedy
zesílených příponou participia praes. (o tomto
prostředku v. Meh AO 17J38,ZfS 6.579n.). Jinak o
jednúc Zubatý NŘ 5.41, ještě jinak Trypuéko
Przysl. 55. — 5. (po)vjedno, laš. v jedno Lp, sic.
vedno ( = v jedno), dovedná, doviedna; má
protějšek v r. vdoven (Meh Slavia 23.66).
220 jehla
jedit: msl. najedit (sekyru) nabrousit Kol-Mal.
Šmilauer soudí, že je lze vyložit z významu slova
jed „něco svou ostrostí nebezpečného" (: jedovatě
ostrý vítr).
jedle: strom Abies; sic. jedla, pol.jodla t/v; r.
jel, sin. sch. b. jela smrk (Picea). — Psi. «edla z
*edlä. Baltský protějšek: lit. ěglé, lot. egle (gl <
dl). R. ελάτη t/v ukazuje svými odchylkami (l-t
proti dl, srov. podobný vývoj u bedla), že výchozí
slovo bylo „praevropské ".
jedva, stč. a nář. i l-, han. ledvé, laš. ledvo;
zřídka i zakončení -vy. — Všeslovanské vyjma sic:
stsl. jed('b)να, str. odvá nyní jedváy ukr. ledvo -vy -
ve, pol. ledwo -wie, stpol. -wa - wy - we, hl. lědom
lědma aj., dl. Ubda lěbdy aj., sin. jedva, dříve i
odvaj, sch. jedva, b. jedva-ódvaj. — Původní tvar
byl asi jedva, kdežto l, je tu asi prostou záměnou (j
a l jsou si foneticky blízké). Rýmuje se se sotva
t/v. Zdá se,, že je třeba děliti to slovo na (j)ed-va: -
va bude totožné s lit. -vos sotva, ed- lze spojiti s
částicí ed, která je v jeden.
jehla, jč. chod. jvč. jáhla (jako v jihosl. ná-
řečích; podrobnosti Voráč 16, Utěšený 103); msl.
ihla; odvozeniny jehlice (1. do vlasů; laš. jahlica
vlásenka MZ; 2. již stč. rostlina Ononis spinosa,
podle dlouhých trnů), jehličí stromů jehličnatých,
jehelník, jehlit (vč. u Libuně obilí jehlí = leze ze
země), nově jehlan. — Všeslovanské: stsl. jen adj.
ig'hlin'b, sic. ihla, r. iglá, ukr. ihlá, pol. igla, hl.
jehla, dl. jegla, gla, demin. jeglica, sin. ígla, iglíca,
sch. igla čak. jagla, b. iglá. —Psi. jbgtla: je to
odvozenina od jbgo jho, jařmo; jbgtla byla to, co je
dosud sic. ihlica = jehlice v jařmu, postranní prut
délky asi 30—40 cm, silný asi 2 cm, nahoře
zatočený v kroužek (aby nevypadl); při
zapřahání se jehlice
Jařma: 1. Polovico švýcarského jha (Jaberg-Jud,
Indogerm. Jahrbuch IX 12); krk zvířete je obepjat
řemenem (což bylař. ζινγλη). 2. Jařmo z Hercegoviny
(Niederle ŽSS III 81): místo řemene je prut. 3. Zápa-
doslovenské jařmo (od Trnavy): místo řemene je spodní
dřevo a vytažitelná postranní železná jehlice s
kruhovitým okem nahoře.
jehlica 221
vyndá, zvíře se vtlačí ze strany v jařmo, pak se
jehlice zase zapustí, a tím je práce hotova; viz
obrázek! Připomíná ind. yugála-ntr. spojení a lat.
iugulae pás (Orionův), ř. ζεύγλη = řemen jako část
jařma, obepínaný okolo krku tažných zvířat. Nej-
jednodušší jařmo bylo zajisté to, kde jediné
břevno (v obr. č. 1) neslo jen takový řemen: ide.
*jugo-m neslo část, zvanou *jug-ulä, obé od jeug-
(ř. ζεύγνϋµι, lat. iungo, ind. yunákti zapřahati,
spojovati). U Slovanů s vývojem jařma bylo
přeneseno to jméno na postranní pohyblivou část
(jako dříve onen řemen se odpínal a zapínal!),
jejíž nejvěrnější, pro etymologii průkazná podoba
je na západním Slovensku, v Rumunsku a v
Bulharsku; původně stačil a v chudších krajinách
dosud stačí dřevěný prut s hlavičkou nahoře.
Vzhledem k podobě bylo to jméno přeneseno na
ozdobné jehlice (ty mají nahoře jen hlavičku bez
úška!), pro svrchní úško pak na jehly šicí (prvotní
nástroj šicí, Mdlo, úška —jako dosud — neměl,
kůži nebo tkaninu jenom propichoval, ale nit s
sebou nevlekl); první pokusy o jehlu šicí s úškem
byly takové, že okolo úška vskutku byla jehla
velmi rozšířena. Hláskově je tu shoda s jbgo: kde
jb- > i-, tam je analogicky též ig'bla, kde v jbgo jb
zůstalo, tam je náležité j bg^la, trvalo tedy dlouho
povědomí o souvislosti obou slov. Meh Slavia
3.593; souhlasí Trubačev VJ 7.132, přijali ŠIŠ.
jehlica mor.: dobytčí nemoc motolice (jehličná
nemoc u Luhačovic), popis u Bartoše SI. 132; sic.
ihlica, mylně vidlica; zihličiť sa. — Poněvadž
„náhlá ihlica dojde od toho, ked sa lichva s chuťú
volačoho napije" (z lidových záznamů uvádí
Čižmář ČL 29.232), a protože „jinde nazývajú
tutéž nemoc ochvat" (ib.), je zřejmé, že název j.
souvisí s r. jágliť planouti touhou. Lidovou
etymologií spojeno s jehla, ihla. Lid, vycházeje z
podobnosti jmen, léčí tuv nemoc rostlinou jehlicí
(Ononis), v. Bartoš ÖL 1.130 (nebo pak i šípkem;
Václavík LZ 311).
jehně, nář. něhně; jehněčí, mylně jehněčí,
jehněóina. — Všeslovanské: sic. jáhna atd. — Psi.
agn§, jméno mláděte odvozené příponou -et- od
nezachovaného názvu berana, který je v lat. agnus,
ř. αµνός, stir. üan (*agnos); slov. ä- místo a- je
jakési dloužení, snad totéž co indické vrddhi (ale
podle Liewehra ZfslPh 23.95 je expresivní). Slovo
je odvozeno — jako kote od kot-b, kozbl$ od
kozhťb — od názvu pro samce, nikoli od ovbca. —
„Poroditi jehňata" bylo agniti se (srov. teliti se,
kotiti se aj.) v dl. jagniš (se), sic. jahnit sa, r.
jagníťsja, sin. sch. jágnjiti se, b. agnja se, a ob-
agniti s$ (srov. oteliti se atd.) v pol. obagnic sie, č.
obahniti se-, z toho mylnou dekomposicí bahniti
se, tak i sic. bahnit sa, dl. bagnié se, hl. bahnic,
bulh. 3. os. bágni se; odtud (o)bahnice ovce
obahněná,
jelen
sic. bahnica t/v, bahniatko místo jahniatko, val.
bazica, bazióka ovečka, bažík beránek, bazka ovce
(nikoli „ovce bažná = mlsná", jak soudil Bartoš).
Viz i jehněda.
jehněda fem. i jehněd mask.: „kočička" vrbová
nebo jívová. Sic. (asi jen knižní) jahnada; plur.
lidové jahniatka. Je též sic. bahniatko; horň.
bahnatka u Bartoše. — Náleží k jehně, ale na
rozdíl od něho ukazuje na kmen zakončený na d,
což je samo svědectvím o souhláskové povaze
kmenů na -et-(srov. jabřadka, hovado, k t\d ještě
gospod-proti ide. *pot-). Květenství ta byla tak
nazvána, vzhledem k jemným bílým chloupkům a
k oblému tvaru, podle zvířecích mládat; přenášeno
to i na květenství topolů, rovněž velmi chlupatá
(tak v č.; pol. bag-niatko), odtud i na samy stromy:
sic. jahneda = bílý topol, sin. jágned, sch. jagnjed
= černý topol.
jechati, postv. jech (u básníků); v Č. máj.
platnost expresivní („s chvatem jeti n. jíti" PS),
popř. ve smyslu žertovném, mírně posměšném
(jechal pryč, jechal za milou); zřejmě má na jeho
význam vliv asociace s rýmovým spěchati, takže
souvislost s jeti se už necítí (tím se pochopí i
odchylné vČ. juchati t/v). Nářeční podoby: jč.
jochat Vydra 36, mor. jachat i jo- (val.), je- (laš.).
— Sic. je jachať; u starších spisovatelů bylo i
jechať, přejaté z ruštiny. — U jižních Slovanů
jechati je plně rozvito jako v češtině. Jinde má jen
tvary infinitivního kmene, doplňujíc tak konjugaci
slovesa „jedu" (jadq) tam, kde jati se neudrželo,
např. stsl. je jadq, inf. ^achati. — Toto jachati
obsahuje proti jati navíc příponové cha, vzešlé
kdysi z přípony intensivních sloves sa po i u r k,
ale záhy zobecněné s ch i po a e o (o tom Meh LP
4.111).
jej, interjekce překvapení; rozličně rozšiřována
v jejda, jejdanenky, jejej (jéjej), sev.-mor. jedareta
Rzr (v 2. části je réta!, viz). — Sic. jej, jej, joj, juj,
jaj, od nich slovesa sic. jajkat, jojkať, jajěat
(příponové k). Podobné je val. jojóať. Srov. ej, oj,
aj; r. ojkať.
jek(o)tati, stč. jektati, nář. i jech- B-Hod 46. —
Sic. jachtať, jachciť, pol. jakač sie, hl. jakac, dl.
jakás. — Zvukomalebné.
jelec, ryba Leuciscus. — Slepec (z ukr.?), pol.
jelec, ukr. jaléc, r. jeléc, hl. jelc, dl. jalc jalcyk
jalica t/v. — Psi. jelbcb, slovo nejasné. Vzhledem
k tomu, že i mnohé jiné ryby mají u Slovanů i
Germánů jména si blízká, možno s ním spojiti
něm. Alant, což znamená tlouště, Squalius
cephalus, nejbližšího příbuzného jelcova, vlastně
jiný druh téhož rodu. Slova tedy asi praevropská.
V č. má jelec i jméno proudník, již stč. (srov. něm.
Strömling): „V čas tření... klade jikry na kamení v
největším proudu, odkudž jméno proudník se mu
dostalo" (A. Fric).
jelen; k tomu bylo fem. stč. laní, nč. je
jelikož
laň. — Všeslovanské: stsl.^eZenb, lanbji, -bja,
sic. jelen, laň, pol. jelen lania laň, ukr. oleň lánja,
r. olén' lan\ hl. dl. jelen, sin. jelen, sch. jelen lané
gen. -eta, b. elén. — Praslov. se dá s bezpečností
stanoviti jenom fem. *ölnbji, mask. bylo patrně j-
elenb (podle některých *olenb). Příbuzná slova,
lit. élnis, alnis, ř. ελαφος jelen (*el-n-bhos), ελλός
(*elnós?) kolouch, arm. el-n, ir. elain laň, ukazují
na el-n-, je tedy třeba uznati koexistenci základů
el a ol, (e)n je patrně příponové. Lanbji je útvar
jako panbji paní: má zdloužení v základu, přípona
-bji ukazuje na východisko konsonantické (srov.
stsl. a stč. gen. je-len-e\), mask. *eŽ-en-. Dvojitost
*e(o)l-en-/öl-n-l nesouhlasí s běžnými typy
přechylování equus — equa apod., je to jediný
případ svého druhu! Rozdíl eljol nebude starý
ablaut, není viděti důvodu pro něj. Spíš tu jde o
asimilaci starého ol k následujícímu en. Je však
možné i to, že rozdíl el/ol je takové nám ne-
pochopitelné střídání jako v lebedajloboda,
lebedbjlábud, jelecjAlant, tj. že jde, jako u těchto
tří, asi o slovo cizí, praevropské, jakých právě
mezi jmény zvířat a rostlin je dost. Indoevropané
přejali konsonantické élenjólen (jednotlivé jazyky
je dále všelijak přetvořily); Baltoslované k němu
přitvořili femininum podle starého typu (s
vrddhi!) jako je v panbji, použivše druhotvaru s o
a příponu en přitom přizpůsobujíce k η zna-
menajícímu „příslušnost4' (*pot-n-í = žena
příslušející k pot-, k „pánovi").
jelikož stč.: kolik, jak velice, jakou měrou (kto
by mohl tolik počísti, jelikož vzěchu kořisti),
potom omezovači 'pokud, jakožto' (~ sic.
nakolkol) (Kristus počat jest jelikožto člověk), z
tohoto významu se vyvinul dnešní 'poněvadž'; j.
nyní z řeči lidu vymizelo, drží se jen v písemnictví
druhého řádu a v úředním stylu jako slovo pouze
papírové. — Od jelik'b, pův. jeliko-že proti toliko;
je-li-kt je od zájmenného kmene ukazovacího je-.
jelito; původně znamenalo (i v stč.) 'tlusté
střevo' (při konečníku), na rozdíl od střeva, tj.
tenkého střeva; pak i jistý známý řeznický
výrobek. Jako střevo někde = hlupák, tak i jelito
(odtud snad, zkřížením s tulipán = hlupák,
jelimán, -nekt). — Pol. sic. jelito střevo, hl. jelto,
dl. jelito, jelto, jeluto vnitřnosti, střeva, sin. jelita
fem. druh uzenic, olito střevo, sch. jelito druh
uzenic, čak. olito vnitřnosti, jelito. — Z jiných
jazyků je dosti blízko stpr. laitian, jakýsi vuřt,
snad místo alitian, Endzelin ZfslPh 18.122.
Střídání e/o- na počátku slova ukazuje na
praevropský původ. Pak se dá ,;. přiřadit k lat. (ale
původu cizího) botulus vuřt; t-l-přesmyknuto. Lat.
b je tu cizí strukturní prvek navíc.
jen: viz jeden.
jenž jez jez, vztažné zájmeno, jii stč. Stč. bylo
též ukazovací jen jé je = ten ta to; kto
222 jeřáb
je vie = kdo to ví. Pády jiné než nom. (jeho > ho,
jí, jemu atd.) mají též platnost anaforickou (=
odkazovati na to, o čem byla řeč dříve: viděl jsem
ji). Jen mohlo míti i příklonné -že, -z (ze všech
ujide jediný Straba, tú radů, již jemuž biese dala
baba = kterou jemu). V obojí podobě (se -ž i bez
něho) — „změnou formy souřadné v podřadnou"
(Gb) — stává se konečně vztažným (ty jsi, jen
přijíti máš = jenž; ten, jenže větrám káže), ale nč.
jen ve spisovném jazyce. Některé tvary (jež, jenž,
jesto) ustrnuly v stč. jakožto spojky. V předložkách
s η (vtn 8i>n ki>n, nč. v 8 k) j měkčí ono původní
n, např. akus. ven, a z tvarů jako v-bn-jemb >
vbnemb > v něm se ň klade i po jiných
předložkách: do něho atp. — V těchto zájmenech
splynuly dva staré druhy: 1° ukazovací H-s (srov.
lat. is ea id, lit. jis, fem. ji) a vztažné *ios iä iod ( =
ř. ος rj o, stind. yah yä yat). V mask. přibylo v
západní slovanštině zesilovací -ητ>, srov. ten z ťb-
n*, a dále ve všech tvarech -ž(e), jež se stalo
obligátním pro vztažné zájmeno.
jepice; v jednom rukopise Klareta psáno
gyepyczye, tedy snad jěpicěl Slovo nejasné; pol.
jetka, r. jacica (cit. Brückner 206). Je-li možno
dosaditi *j§p-, bylo by pak možné spojiti je s ř.
έµπίς komár (Matzenauer); již Jungmann je
spojoval s εππίς, druhotva-rem, jejž uváděl
Veleslavín.
jeptiška, han. lidově herpiška. Ze střhn.
eppetisse, to pak je ze středolat. abbatissa abatyše.
jeřáb 1°: pták zorav, Grus; přeneseně název
rozličných zařízení na zdvíhání (jako něm.
Kranich a Kran t/v). Nejdříve přeneseno na
dřevěné zařízení na vážení vody ze studně: sloup,
na němž je dlouhá „váha" (příčné pohyblivé
dřevo), od jednoho konce „váhy" visí tyč s
okovem (takovéto jeřáby jsou dosud na Slovensku
a v Uhrách, ale sem tam dosud i u nás); tento
přístroj, s jedním ramenem „váhy" stále
skloněným k zemi, připomínal ptáka jeřába s
dlouhýma nohama a dlouhým zobákem. Stč.
žeřáb, že-řáv; nč. ,;- disimilací sykavosti z řeřáb;
mor. bylo i řeřív (ř-ř asimilací z ž-ř). — Stsl.
žeravb, sic. žeriav ijarab, pol. zóraw, hl. žeraw,
žoraw, dl. žorawa, ukr. žuraveV, r. žurávl nář.
žórov, sin. žerjav, sch. žerav aj., b. žerav. — Psi.
*žeravb (jo-kmen); souvisí s lit. gérvě, lot. dzeřve,
stpr. gerwe, dále s lat. grüs, ř. γερανός, kymr.
garan, sthn. kranuh; je však nemožné sestaviti
slovo prajazykové; z balt. v a lat. ü je zřejmé, že i
v slovanštině v je starobylé, ale zakončení -avb
nemá jinde (ani doma u jiných ptáků) obdoby.
jeřáb 2°: strom Sorbus aucuparia, jč. řeřáb,
řežab. — Sic. jarabina, pol. jarzqb, hl. wjerjebina,
dl. jerjebina, ukr. orjabyna, sin. jerebika. —
Příbuzná je prvá část v něm. Eber-esche Aber-
esche t/v, takže jako psi.
jeřábek 223 jestli(že)

lze položiti βνφτ> a ονφ*. V germánštině nastal I přejato v obrozenské době ze sic. jeseň nebo z
přesmyk r-b > b-r. Nosovka se vyloží polštiny. — Jinak je všeslovanské vyjma lužičtinu:
rozpuštěním staré gemináty, ebb > φ. Dále je pol. jesien, ukr. ósirí, r. ósen9 nář. je-, sin. sch.
příbuzno lat. Sorbens t/v (jeho s- bude zvláštní jeseň, b. esen, vesměs fem. — Bezpečné
neide, strukturní prvek, asi jako v salix, viz příbuzenstvo je gót. asans fem., stnor. gnn doba
rokyta). Vše to je název „pra-evropský" (e/o není žní, sthn. aran, něm. Ernte, a stprus. assanis, arm.
tedy ide. ablaut!). V slovanštině přistoupilo j-, asun podzim; také (Benveniste BSL 50.35) het.
takže slovo se pak fatálně shoduje s názvem dvou zena t/v. Zdá se, že je třeba předpokládati *os-en-,
ptáků (odtud pramenily i dřívější mylné výklady). spodobou změněné germánsky v as-an- a
Meh LP slovansky v *es-en-.
2.156, 3.106; souhlasí Kiparsky NphM jesenec: druh chrpy, Centaurea scabiosa, od
60.1959.224. Mattiola. Asi z pol. jasieniec. Je nejspíše od siný,
jeřábek, nář. jeřabice: pták Tetrastes bona-sia. ale změteno s jasný.
— Sic. jariabok, pol. jarzqbek, ukr. órja-bok, jeseňka 1°: ocún Kt 6.512. Od jeseň, že kvete
órjabka, strus. orjabka, sin. jereb, jerebica, sch. na podzim.
jareby -ica, jerebica, b. jarebica, bd. jere- jeseňka 2°: třemdava (rostlina Dictamnus albus),
bica._— Psi. rφb; příbuzné je lit. íerbě, jerube, Kt 6.512. — P. jesionka, r. jasenec, jasinnik,
stnord. iarpi t/v, něm. Reb-huhn, koroptev. Jde o jasenica, sch. jasenac -ak -ik -ica, b. jasenec, ukr.
„praevropské" slovo. Slovanská nosovka je z jasenec9. — Od jasan: listy se podobají
rozpuštěné gemináty, ebb > φ. Už v psi. toto rφb jasanovým. Marzell 2.123.
mateno s erφ'b Sorbus {= jeřáb 2°), tj. přijalo od jesep, již stč.; písčitý nebo štěrkový nános v řece
něho (j)e-jo-. Meh LP 3.106. (při ohybu řeky, na druhé straně proti nárazovému
jeřáby: kropenatý (han. u Slavkova aj.), val. břehu) nebo v ústí řeky, popř. zarostlý proutím:
jařab(at)ý pravidelně strakatý ve dvou barvách, ojediněle fem. jespa (asi jen knižně, podle výspa),
jařabaňa slepice jařabá jako koroptev, jč. řežabatý stč. jespiti tvořiti jesep. Pol. ispina a místní jm.
pruhovaný ČMF 16.233. — Sic. jarab(at)ý pestrý, Isep. — Z *,; bz--stp-'b, tj. „výsyp" (předl. *jbz-,
kropenatý, jarabáčik; jarabiť sa pestřiti se. Pol. č. z; stp-ve stč. spu, suti, viz sypati 1°), v
ja^baty, dl. jerjebaty kropenatý. — Psi. ^bt: nepřímých pádech (např. gen. jbzstpa > jespa), z
odvozeno od jména ptáka jeřábka stejným nich je- pak vniklo i do nominativu. Lang CMF
způsobem jako vraný od (ha)vran a r. golubój od 5.104, Hujer SF 7.31. — Odvozenina: pták jespák
golub\ Meh LP 3.107. Znamená ono zvláštní (něm. Sandläufer); stran tvoření srov. bahňák.
uspořádání barev jako právě na jeřábku a koroptvi: jeseter, ve střední době jesetr: ryba Acipenser
základní odstín světlejší je pokryt pravidelně a sturio. — Sic. jeseter, pol. jesiotr, ukr. osétr,
hustě rozloženými skvrnami odstínu temnějšího. jasétr, r. osetr, sch. jesetra. — Souvisí se stpr.
Parafráze slovnikářů, jako „pestrý, kropenatý", esketres, lit. eršketras (r anticipováno), sthn.
jsou tedy nepřesné, popř. zachycují už přenesení sturio, nyní Stör. Název patrně „praevropský".
na skutečnou kropenatost jiných tvorů, pihovatost Nelze sestaviti původní podobu ani podrobně
lidí apod% Bohatý vývoj nastal na východě; r. rjab osvětliti hláskový stav.
rjabá rjábo = kropenatý (jako při osypkách), rjab9 jeskyně, stč. ji-. Sic. jaskyna. Pol. jaskynia. —
fem. = mělké vlny na vodě, ukr. rjabýj kropenatý, Slovo nejasné. Jistě souvisí se zastaralým sic. jask
pestrý, rjabity pihovatěti, rjabíty v očách míhati se tunel a s dl. jašk (rybářský termín) vchod do vrše
před očima. Z ruštiny je přejato lit. ralbas > (ta má 2 nálevko vité vchody) nebo do náhonců
ralnas jarabý: rus. ja bylo vřaděno do litevského síťových. Či snad by patřilo (jakožto *ésk-yňi
hláskového systému jako ai. Také na Moravě a v 'puklina') k iskat (viz)? Srov. jizva,
sic. nastal jistý vývoj: val. rebeňať ea třpytiti se, jesle: koryto pro krmivo dobytku, stč. jěsli fem.
repo-ňavý pestrý (Václ. 360), jařabatíl sa oves plur.; mor. dosud sing, jasel gen. -sie fem.;
větrem = čeřil, vlnil, sic. jarabiť vlniti, kadeřiti. zdrobněle jesličky. — Všeslovanské: stsl. jasli
Ale v jvč. jeřabit se zlostí, han. rozjeřábit se plur. mask., sic. jasle, pol. hl. dl. jasla, sin. ukr.
rozzlobiti se, msl. jeřabatit se nafukovati se, zm. jasla plur. ntr., sch. jasli plur. fem., b. r. jasli.. —
rozjařabatit se rozčepýřiti se, č. jeřábatý jezatý, Není jisto, který z obou tvarů (ntr. jasla či fem.
rozčepýřený je význam pozměněn vlivem slova jasli, obé plur.) byl v praslovanštině. Pochází zjad-
zabit se nafukovati se. slo-\-sli-), stupně *öd- k ěd- v jísti, jež mělo
jeseň: ryba Leuciscus idus. V němčině má zajisté i význam 'žráti', o dobytku (srov. lit. esti
jména Göse Geese Gaise Gase Giesen Gösenitz žráti, proti lidskému valgýti = jísti); příponové -si-
Jense Jeseň, Je-li naše jeseň staré a domácí, jako v gqsli housle.
mohlo by vše býti „praevropské", neboť táž ryba jestli(že), spojka, čes. lidově jesli esli esi,
je eston. sainas, fin. säynävä. Viz i jazek. mor. esli esi esci eli ezli lešti. Z jest-li (to),
jeseň: podzim. Do spisovné češtiny bylo I ze... = je-li tomu tak, že... Po sklesnutí ve
jestřáb 224
spojku se pak arci sloveso klade znovu. „Je to od
původu celá věta podmínková se spojkou
následující věty obsahové, která ji rozvíjela.
Časem ztrácelo jest-li větnou platnost, zanikla
pausa mezi ním a obsahovou spojkou že a
nakonec splynula všechna tři slova ve spřežku,
která dostala úkon spojky; obsahová věta, která
dosud nevyjadřovala podmínku přímo, stala se
větou podmínkovou." (J. Bauer.) Stč. my máme
ctíti božie přátely, jest-li ež milujem boha; jest-li
to, že suol zhyne, čím budu soliti? Větnou platnost
dokazují paralelní obraty s jiným tvarem slovesa
býti: bude-lií, ze ten chlap sníde, tobě s sbožím
zena přídě. Jsou i případy s bu-de-li (to), ze a
bylo-li by to, že. (Podrobný výklad a jinoslovanské
paralely má Bauer, Vývoj 31 ln. a jinde.)
jestřáb, las. jastřab: pták Accipiter. (Mor.
jastřabit se čuchati se, o vlasech, je mylně za
jeřabit se.) — Všeslov.: sic. jastrab, pol. jastrzqb,
hl. jatřob, dl. jastéeb, ukr. jástrub, r. jástrjab, nyní
jastreb, sin. b. jastreb, sch. jastrijeb. — Psi.
jasttr^b^, souvisí s lat. accipiter t/v, a to tak, že
ide. *ölcu-pet-ros 'rychle létající' bylo změněno
přesmykem v öUu-trepos, -ep- dále v eb, zesílené
ebb dalo φ rozpuštěním gemináty. O tom po-
drobně Meh LP 3.106. Na *ö!eu- myslí též Vey
BSL 49.24, ale ostatek chápe jinak. Je
nepochybné, že to je název tabuový, původně
kenning, podobně jako kenningem je např.
indoíránský název orla: stind. r)i-pya-, av. 9rdzi-
fya- (= přímo vpřed vyrážející).
ješitný; sté. ješut, gen. -i fem. marnost, nicota,
v&nitsis, ješutný marný, prázdný, vanus, inanis, v
jesut marně, ješutnost, ješutenstvie. — Stsl. ašutt,
s.-csl. -b, r.-csl. ošutb, -i 'nadarmo'. — Vzhledem
k tomu, že stč. ješut se klade o prázdném,
daremném mluvení (mlu-viechu ješuti) a vůbec o
daremnostech (milujete ješuti), souvisí
nepochybně s rodinou slova šutka (viz), srov. r. v
šútku žertem, ne na šútku doopravdy, ne šutjá bez
žertu, vážně; (j)a- Je nejasné, snad je to nějaké
preverbium rovné indickému ä.
ještě, stč. ješče, č. lidově ešte. — Vše-
slovanské: stsl. ještě, pol. jeszcze, sic. ešte, hl.
hišce, dl. hyšči, ukr. ješÓe, r. ješcě, nář. oščó, sin.
jošče još, sch. jošte još, b. óšte jóšte. Kromě toho
jsou rozličné lidové zkomoleniny. — Psi. ešče.
Významový odstín ,,k (něčemu), něm. zu, fr. vers"
spojuje naše slovo s véd. ačeha (Zubatý KZ
31.12), jež se klade, zpravidla na konci verše, jako
adverbium blíže určující sloveso nebo se klade při
aku-sativu cíle (většinou postpositivně) s význa-
mem '(až)k, (až) po + akus.'. Dále s lat. üsque {)ři
pádech místních (Romam usque = až po Řím,
pectori usque = až po prsa) a ř. εστε (εστε επί το
δάπεδον = až k půdě). Usque dává slovesům pro
pohyb jakýsi odstín
jeti
trvalosti ve smyslu našeho pořád, stále, ještě; dále
quo usque = jak dlouho ještě. Ř. περιµένετε εστ* αν
ελυω = ještě čekejte, až bych přišel (překlad
Lepařův). V slovanštině se ustálil hlavně tento
poslední časový odstín. Aččha, εστε a esce se tedy
shodují (*eskue, snad es -f spojovací kue, pův. „a k
tomu, nadto"), v lat. üsque bude ü od üsquam
někde; *es by byl takový už ide. útvar jako ř. ες ζ
en-s, tj. předložka ide. en (ve významu směrovém:
'k' Čemu), rozšířená os. (O ještě v dnešní češtině
jedná podrobně M. Komárek SbTrávn. 147n.)
ještěr, stč. jěšÓer, a ještěrka, stč. jěšcerka (mor.
jašcerica jašcera jašěírka išcírka išcerka
hišČerka; — hišČerak je krtonožka); změtením se
štír, Š6úr je laš. jašéur mlok (také pol. jaszczur
ještěrka), srov. msl. (Podluží) šcúrka, han. ščírka
ještěrka. — Stsi. aster'b, sic. jašter a jašterica, r.
jášÓerica, hl. ješcer, dl. jašcer, sin. jašcerica, sch.
jašter ještěrka (r. jašÓer, sch. jašterica zánět na
jazyku u dobytka, je vlastně *šcir-b, viz štiřík, pro
vnější podobnost zkřížené s jašcer τ). — Psi.
(j)ascer'b. Slovo jistě praevropské; souvisí s
druhou částí germ. názvu (něm. Eid-echse, prvá
část je nejasná), nejblíže je angl. askj^er). V -ehse
< -ahsió je přesmyk sk > ks. Že němčina má i
nové, sekundární Echse ještěr (bylo vy-
abstrahováno z Eidechse 1836), je souhra pouhé
náhody. Meh, ZfslPh 23.120.
jetel, nář. dětel, jatel (o tomto podrobně Utěšený
103). — Sic. datelina, pol. dzi§cieli-na, r. djaťlína,
sin. detelja, b. sch. detelina. — Psí. detelh, z *dem-
tel-jb;· dem patří k dmu, douti, tedy = nadýmatel.
Mladý vlhký jetel snadno nadýmá dobytek, a to
velmi nebezpečně (srov. např. líčení v Baarově
Cimbu-rovi). Meh LF 54.235. Proti pochybám
Moszynakého JP 23.363 lze tvrditi, že jetel v
souvislých porostech i divoce roste (u tý vápenice
sou takový place — trávníky — a je pěkná
jatelinka samá, jak by ju nasel na poli Hošek, cit.
Zubatý 2.67) a že zajisté tak bylo i dříve (ovšem na
pole se seje podle M. až od 17. stol.). Dosud v
Sibiři, jak vyplývá z G. Markova, Zlato v tajze (=
Strogovy), č. př. Praha 1950, 70 a 83: „Šla po
cestě, hustě porostlé divokým jetelem, jitrocelem a
sedmikráskami". „Na svazích vyrážely ze země
mladé, husté porosty pýru, lesních trav a divokého
jetele." Viz Slavia 26.132.
jeti jedu; není v sic. (je za ně ist = jíti: ísť
vozom, vlakom, po lodi). Viz i jechati. Vše-
slovanská rodina, hojně rozvětvená, obdobně jako
u nás, s četnými postverbalii a dalšími
odvozeninami z nich. Prasl. bylo jadq, inf. ja-ti
(popř. ja-cha-ti). Pres. ja-d-Q: kořen já-, též v lit.
jóju jóti, lot. jäju jät a v stind. yä-ti t/v, souvisí
patrně s *eili jíti, je patrně jeho slabý stupen i,
rozšířený o ä (vlivem synonymního *guä-, jež bylo
i v slovanštině, viz hať); présentní přípona d je
jevo 225
podle jb-d-Q = jdu, slovesa paralelního útvaru a
blízkého významem.
jevo, jen ve spojení najevo, najevě; jeviti,
postverbalia jev objev projev výjev zjev; jeviště;
zjeviti, zjevný. Sté. bylo i živiti < j\>z--aviti. —
Obdobné tvary jinde: stsl. avě javČ zřejmě, aviti j-
ukázati, atd. Vlastní význam kořene av- vyplývá z
protikladu proti spánku: lit. ovyjě, r. na javú, b.
jáve, sch. jávi, na jávi, pol. na jawie = v bdění;
ještě stě. ve sně-li sě toto jemu děje, čili na jevě;
Kateřina prociúti a vzhuoru vstávši uzřě najevě...
prsten: na jevě je to, co se ukazuj e (co vidíme) v
bdělém stavu, při jasném vědomí, co není pouhý
sen. Odtud se pochopí vývoj významu: 1° vyjevení
ze sna, ze spánku = vytržení, probuzení, kouká
jako vyjevený, stojí jako u vyjevení. 2 ° sen se vy-
jevil = splnil při jasném vědomí, při bdělém stavu.
3° jeviti = ukazovati jakožto skutečnost. 4° val.
najavitasi „ukázati" (Bartoš: nahnat i strachu): Ale
mu najavilo! Chťél sa pochlapit, aby obrajtom
najaviL 5° val. kráva přijavila = přidala mléka,
sic. pojavila, původně ji sic. mléko krave pojavilo
= opět se ukázalo. — Další příbuzenstvo je stind.
ävi-h zřejmý, jsoucí před očima, lit. aumenis
omenis ómyně povědomí, cit, slov. um-b. I toto
umt lze odvoditi z „jasného vědomí", jaké má
člověk po probuzení, kdy je „čilý". Obdobné
pojmové východisko je u slova cítiti. Hujer LF
68.84, Meh Rech. 50,56.
jez, stč. jez; jč. kdysi zájezek nízký malý jez n.
hráze (Táb.). Jez byl nejprve plot z kolíků,
propletený proutím, jímž rybáři přehrázovali řeku,
aby zadrželi ryby; uprostřed něho nechávali
propust, kde nastra-žovali sítě; i na jiných místech
vpravo váli do jezu vrše, kloně, slupice a podobné
chy-tačky. Pak byly i jezy trvalejší, zpevněné
kamením; z těch se vyvinuly naše jezy, mající
zadržovati ne už jen ryby, ale vodu, zdvíhati
vodní hladinu, pro mlýnské náhony (strouhy).
Různé ty stupně jsou ještě leckde zachovány. —
Pol. sic. r. jaz, str. ězt, ukr. jaz, jiz, zájiz (srov. č.
zájezekl) rybářský jez, sch. jaz, sin. jez hráz, jez,
b. jaz; st. luž. jěz Fischwehr, Eichler WZU
Leipzig 13.380. — Příbuzno je zajisté lit. ezě, nář.
eziá, lot. eža, stpr. osy (původně zajisté ohrádka
plotová nebo z kamení). Pro další rozbor není
materiálu. Prasl. asi j-ěz-b > jazi>, s *ě.
jezbina, zpravidla plur. -y, jč.: „veliké kusy
skal pod vodou nebo na pastvištích atd." (Čel). „Je
totožné s jezbina, jezvina, častým v názvech
osadních i pomístních (Jezbiny u Jaroměře,
Jezvina u Sedlčan, Benešova, Tábora); je tedy
jezvina rokle, doupě (sch. jazvina i jazbina)".
(Šmilauer.) Tedy odvozeno od jazva, viz jizva.
Význam u Čelakovského je už velmi změněný;
vyšlo se od kamenů na dně roklí.
jezditi, stč. jě-; iter. -jížděti. Post verbale
15 Machek — Etymologický slovník
ježdik
starší jízda (stč. jiezda), mladší od° prú° pří° roz°
s° vý° ζά-jezd (ale nájezd z pol.); Újezd byla jakási
majetková oblast země, pro zjištění a kontrolu
hranic koňmo objížděná; ještě mladší ob° vy° za-
jízďka. — Obdobné útvary (vyjma -jížďka) jsou
všude: i slovenština má nyní (vlivem češtiny?)
jazdit, jazda, jazdec. — Odvozeno zajisté od jati
(viz jeti): nejspíše je to s-ové intensivum ja-sa-ti
(viz jechati), užívané jako iterativum a v hovoru se
často vyskytující jako protiklad k iterativu choditi;
proto přijalo od ch. zakončení -diti: jas-diti >
jazditi. Meh LP 4.131. Na *ja-sa-ti myslel již
Prusík KZ 35.600.
jezero, -ní. Všeslovanské: stsl. jezero ntr. i
jezera mask., pol. jezioro, hl. jězor, dl. jazor, ukr.
ózero, ózer, sin. jezero jezer i jezera fem., sch.
jezero, b. ezero. — Psi. bylo zajisté jezero i
jezer"b. Srov. stpr. assaran (= azaran), lit. ězeras
jezero, lot. ezers jezero (i nádrž vody pro mlýn).
Který rod byl původní, není jasné (srov. č. ples
pleso). — Podle Vaillanta RÉS 29.38 odvozeno od
jez: znamenalo tedy původně nádrž vody,
vytvořenou jezem.
jezevec, lidově a nář. jč. chod. jezovec; stč.
jězvec t/v (glosováno laero, což je asi mylně za
*blaró, srov. franc. blaireau; dalším omylem
latro), kdežto Klaretovo jez(e)v je patrně z csl.
jazv-b. Odvoz, jezevčík, srov. něm. daxl, pes
vyhánějící jezevce z nor. — Pol. jazwiec, dl. jazw
jaz, ukr. jazveď, r. jazvéc nář. jazvík, sic. sin.
jazvec, sch. jazavac. — Tato slova předpokládají
*jazvbcb; to souvisí s * jazva, č. jizva (tak již Jg),
jehož vlastní význam byl díra po zranění, trhlina,
pak i díra v zemi, nora: jezevec bydlí v noře a v ní
se rád zdržuje, odtud rčení např. dluž. „leží doma
jako jezevec v díře" (srov. i pol. nor = jezevec).
Ale naprosto neobvyklý způsob tvoření (pouhé -
beb k slovu zcela jiného významu!), jaký by tu byl,
nutí nás předpokládati spíše prvotní *jazvovbCb (=
jazvové, norové zvíře): -vo- zmizelo haplologií
před vb; č. lidové jezovec by mohlo býti zbytkem
toho. — Tento slovanský název je zajisté tabuový,
z loveckého slangu. Původní název jezevce lze
vidět v pomoř. mdle, což je zajisté příbuzno s lat.
mělěs t/v.
jezinka, sté.jězě,jězěnka,jězinka, nč. mylně
ijeskyňka (odtud víra, že bydlí v jeskyních); laš.
jaza o zlé ženě. Srov. pol. j§dza zlá žena,
čarodějnice, j$dzyna, -ona t/v. — Sem náleží
zajisté i ježibaba, jedi-, sic. jagababa, ležibaba ( >
sic. jezibabel, muž ježibaby); r. bába-jagá i jagá-
bába, ukr. bába-jahá, nář. jazi-bába čarodějnice,
zlá stařena. — Východiskem je asi psi. adj. *jeg*
(r. je fem. jagájal), příbuzné s lot. adj. Igns, Idzlgs
mrzutý, nevrlý, z *ingo-. Pro z, dz jest uznati vliv
slova jed a jeho odvozenin.
ježdik, ryba Acerina, pol. jazdz jaszcz
ježek
jazgarz jazgier. Příbuzno je lit. ež(e)gys, stpr.
assegis. Slovo tedy bsl., dále nejasné.
ježek, msl. las. jez, las. též iž gen. ježa; ježiti se,
msl. paježit sa nafukovati se; ale ryba ježík bude
asi ježdík; mor. a sic. ozina ostružina (srov. r.
ožína, ukr. ožýna, ježýna, pol. jezy na t/v), č.
botanický termín ježiník ostružiník polní. —
Všeslovanské: sic. jez, pol. jez, jezyé si$, hl. jež,
ježic so, dl. jež, ježyé se, ukr. již, jížytysja, r. jež
str. ož, jéžiťsja, sin. jež, ježiti se, sch. jež, ježiti se,
b. ež, ežja se (zde: krčiti se). — Název starobylý:
psi. j-ežb je příbuzné s lit. ežys, lot. ezis, sthn. igil
(nyní Igel), ř. εχΐνος. Má se za to, že tato jména
ježka jsou odvozena od ide. *egh-i-s zmije (ježek
požírá zmije!), a to příponami io v slov. a v balt.,
ilo v germ., ino v řečtině.
JežíŠ, sté. Ježúš, z lat. Jesus; sie. Ježiš z
biblické češtiny. Je v č. běžná i latinská podoba,
zvláště ve spojení Jesu Kriste apod. a jakožto
výraz podivu Jezusl TA němčiny zdrobnělé jezule,
odtud běžné jezulátko. Výraz podivu jemine je asi
z němčiny (tam doložen od 1669); Grimm jej
vykládá z Jesu Domine (srv. obdobné č. Kriste
Pane); jinak Stech ScSl 7 (1962) 298n: přes
němčinu (z ní proniklo i do norštiny a švédštiny)
je vykládá z ital. diamine, což je z diabolo Čert,
jehož zakončení je přetvářeno podobně jako u č.
čert (viz) z důvodů tabuových. Zdrobnělé
jemináóku, jeminánku ap. Podoba
jézus(man)kote je asi z něm. Jesus (mein) Gott;
zčásti je to počeštěno na ježískote.
jho: původně pouhé dřevo náčelní nebo nášijní,
v tomto případě opatřené řemenem obepínajícím
krk (viz jehlal), za něž vůl táhl; srov. jařmo. (Jč.
ihoch krumpolec volský: snad zkřížením z iho a
něm. Joch; či >^ sin. igevt). Stsl. b. sch. igo, r. ígo.
— Prasl. jbgo z *JT>go, srov. stind. yugá-m, ř.
ζυγόν, lat. iugum, gót. juk (něm. Joch); jde tedy o
výraz už prajazykový jug-o-m, od *jeug- zapřahati
(pak obecněji: spojovati, jako v latině), tech-
nického termínu rolnického (stind. yunákti
zapřáhá, lit. júngiu, jüngti, s jeho η je lit. júngas
jho). Sin. igo gen. ižesa má -es-, snad podle kolo
gen. kolese.
jidáš: jisté zelenočtvrteční pečivo (jvč. laš. aj.),
posvěcený oharek dřeva (v C). — Od jména
zrádného apoštola, jež připomínaly právě
velikonoční pašije.
jih, jižní; vlastní význam je asi *jižní vítr', odtud
'tání' (kdežto ona světová strana označována jako
poledne, opačná půlnoc): stč. juh jih jihnutí, tání,
val. laš. sic. juh obleva, tání, mor. juhový větr =
jenž působí tání, juhová voda = z roztálého sněhu.
Neočekávaná slovesa jsou val. južit táti (srov. sch.
juži se, sic. od-južit sa), odužit a zvláště podivné
jihnouti (přípona je podle protikladu mrznouti). —
Stsl. jugt jih, jižní vítr, ßlo.juh, r· jug* str. ugt,
nář. jugá parno, ukr. juh jih,
226 jikro
jižní vítr, juhá teplý vítr, sin. sch. nář. jugo. —
Kolísání rodu dovoluje vyjíti i od feminina:
původní ugá (bez j-, srov. strus.!) je rovno
řeckému αυγή záře, světlo (slunce, ohně): ugá se
tedy vztahuje na světovou stranu, odkud slunce
září nejsilněji, a na jarní přibývání světla a tepla,
konečně — v doložených významech — na vítr
teplý = jižní a na jeho účinek na sníh. Mužský rod
je pak asi podle protikladu sever.
jícha; odtud č. jíška zásmažka. Odvoz, stč. jušěl
(-al, i fem. -ěle) byl hustý odvar z léčivých bylin
nebo výživná kašovitá krmě pro nemocného; k
tomu je blízké val. úšelo (u Luhačovic),
velikonoční rituální omáčka rozličného složení
podle míst (o ní Meh NŘ 29.154). — U jiných
Slovanů je iucha, jen r. ucha. VrasX.juchá je
odvozeno od konsonantického kmene Hous-; jinde
je forma s redukcí — ale s délkou! — *iüs-: v
nerozšířené podobě lat. iüs ntr. polévka, omáčka a
stind. yüs- ntr., s -o- resp. -en-stind. yuša-, yüsan-;
s -ě stpr. iuse, lit. júšě, jejichž u je krátké, ale
přízvuk je jako na staré délce. Celek ukazuje na
dvojslabičný kořen yeud- a determinant s (ind.
yäuti směšuje, lit. jáunu jóviau jáuti míchá, lot.
jáunu jáut mísí těsto). Jméno značilo prastarý
pokrm, jakousi hustou polévku vařenou s krví a
masem, patrně něco zdaleka podobného guláši.
Němci je přejali: střn. jüche je ještě pokrm, ale
novoněm. Jauche skleslo na hnojůvku.
jíkati: skytati, jiknouti, zajíknouti se, vč. (Nová
Páka) s h zahykovat se (srov. luž!). —
Zvukomalebné; srov. pol. ikac, ukr. ikátysja, r.
ikáť, hl. hikac, dl. hykaé, sin. sch. ikati, b. ikam.
Je tedy všeslovanské; z i (krátký zvuk při škytnutí)
a příponového k.
jíkavec, již stě. (ji- u Gebauera); han. msl. sic.
ikavec. Pol. ikawiec, sch. (n)ikavac. ,,Vábí vé jeho
zvuky jikjik daly mu ... jméno ..." (Kněžourek). V
přirovnáních vystupuje jako nesnášenlivý, sobecký
hltoun (han. msl.: hladný jak i.): L-KpU, viz i Křen
2.206; o těch vlastnostech píše podrobně Jan Vrba,
Myslivcův rok. Ty vlastnosti byly lidu známy,
neboť jíkavec byl „volavým ptákem" čihařů, v.
Jirásek U nás I, kap. 2.
jikra: rybí vajíčko; jikrný, -atý, -náó, mor. též
jikřák; pěkné a tuhé máslo je „jak ikry" (žluté jikry
jistých ryb) (Bartoš 126 s. jadrný), odtud mor.
mylné jiskra másla = drobet (lid. na Jicku;
Kosmák, Karafiát). — Pol. ikra nář. ikro, hl. jikra,
jikno, ukr. b. sin. íkra, sch. sic. ikra, r. ikra t/v. —
Slovo málo jasné. Za příbuzné lze pokládati stir.
iuchair t/v.
jikro: laš. ikro lýtko (i jikro, žabí stehýnko). Pol.
nář. ikra, r. ikra, b. íkra lýtko. U nás přešlo k
střednímu rodu, zajisté podle lýtko, stehno, koleno.
— Příbuzná slova jsou v baltštině: stpr. plur.
yccroy, lit. nář. ikrai,
jíl
lot. ikri plur. mask. lýtka; slovanské slovo je tedy
z *j-bkrt mask., ale fem. ihr a vzniklo asi zcela
vnějším spojením s homonymem pro rybí vajíčko.
Tvrdí se dokonce — ale mylně —, že obě slova je
možno spojiti původem: Kalima, tak i Brückner.
Další příbuzenstvo je v lat. odvozenině ocrea
holínka (o- sice nesouhlasí s b-, ale význam
potvrzuje to spojení nade vši pochybnost!) a irské
orca lýtko.
jíl, jílový, jílovatý, jílovna, jíloviště. —
Všeslovanské vyjma lužičtinu; sic. íl, jinak všude
il; byl to asi M-kmen (stč. gen. jílu, v
odvozeninách pravidlem -ov-; v řečtině v\). —
Příbuzné s ř. τλύς gen. τλνος fem. bahno, kal.
Matzenauer LF 8.11 aj.
jilec; stč. často i plur. jilce = rukověť meče a
též vše, co k tomu patří: ochranný kryt ruky atd.,
tak i pol. jelca (s mylným d jedlca); sin. helce ntr.
— Vše je ze sthn. gihilze [vyslov jihilce > č. jílce]
Ryba rkp. Zdá se, že v stč. bylo přejaté jilce od
počátku vzato za plurál a že teprve k tomu byl při-
tvořen mužský singulár.
jilm, stč. též jílem (dosud mor. B), jč. jímel
ímal, sev.-m. jimi Rzr. — Pol. ilm(á), r. ukr. stpol.
ilem, r. též Uma, dl. lom, sin. lim. Vzhledem k ji-
snad přejato ze střhn. Ume, ilmpaum. Smilauer
NŘ 26.170. S tím je příbuzno i lat. ulmus a kymr.
llwyf t/v.
jíní: stč. jínie, jíněvie. Nč. je jíní v Č. jenom
knižní; lidové je jinovatka, útvar jako ledovatka;
msl. jíní, laš. iňava, msl. sic. ino-vať, inovatka;
sic. inovec (odtud ji- Hyeduk) severák, mor. nář.
inovec sněžná hora; jiné odvozeniny: spis.
jíňov{it)ý, jinovateti, laš. vinovaty Hor; spis.
ojíniti je jistě i lidové: jč. zoubíněný < *z-ob-jí-
něný, chod. post-verbale vojím (stran m srov.
slovinštinu!). — R. ínej mask. gen. íneja, ukr.
inéj, b. ínej; ech. inje ntr., sin. inje, im, iv. — Psi.
bylo zajisté inbjb mask., jemuž odpovídá lit. ýnis
t/v. Pro další rozbor není podkladu.
jiný. Původní význam byl * jeden' (chápaný
původně ne numericky, ale jakožto „osamělý", tj.
nemající patřičného druhého jedince do obvyklého
nebo přirozeného páru; Gonda, cit. z ref. ZDMG
104.269). Vězí ještě v stč. inhed (viz ihned), byl i
v *jinochod > č. asimilací mimo- způsob chodu u
koní, že kůň zdvihá vždy obě levé resp. obě pravé
nohy: stč. mimochod, -ný, -nik, mimochoditi (nč.
jinochod je pouze učené, knižní); stpol.
junochodnik JP 42.21 má mylné u, asi nějakou
zvratnou analogií. Ovládl nový význam 'alius';
odvozeniny jinaký (podle taký jaký onaký) jinačí,
pře-jinačiti, adv. jináČ jinde jindy jinudy odjinud,
mor. nář. jinadem indová. Do komparativu jinší
(původní význam je ještě v Sm 243), sic. inakší a
do jinačí vložen význam 'lepší' (podle nář.
onačejší, srov. i sic. netakší): on umí jinší věci;
objevuje se i superlativ (např. Súpis
227 jiskra
sic. rozprávok II 187, 188, 190). Zajímavé je
syntaktické splynutí, mající obdoby i v jiných
řečech (Zubatý 1.1.22), srov. fr. nous autres
Parisiens = my Pařížané (v protikladu proti
obyvatelům jiných měst, pak i bez něho). — Psi.
ini> z *j-oino~s, srov. gót. ains, stpr. ains, lat.
ünus, stir. oen; ř. οίνος jednotka. Nový význam
'druhý, alius' je u všech Slovanů; vyvinul se v
dvojicích, kde se něčím rozlišují oba jedinci
daného páru. Výchozí forma jiný-jiný odpovídala
našemu jeden-jeden. Po změně významu se
objevuje u nás jeden-jiný, jeden-druhý. Příklady z
Jg: jiní [fakirové] tančili po rukou, jiní chodili po
provaze; jedni tak, jiní jinak křičeli; jeden z lesa,
druhý do lesa. Z PS: jsou tu dva pokoje, jeden větší
a jeden menší. (Lit. víenas, lot. viéns 'jeden' zřejmě
náleží k im> atd., ale místo j- má v-.)
jircha kůže vydělaná na měkko, odtud jirchář,
obé již stč.; sic. ircha, jercha. — Pol. ircha
(přejato do ukr. a r.), dříve a nář. i jercha, hl.
jěrcha jircha, sin. írh(a) jérh(a), sch. irha. Vše ze
střhn. irch, erch t/v, jen lužické slovo je asi z
češtiny (Bielfeldt 151).
jirnice: rostlina Polemonium (od Presla). Hl.
jěrnica. Od jarý, hl. jery trpký.
jírovec: strom madal^ (koňský kaštan),
Aesculus; us. v jč. za Čel., nyní odborný název. Hl.
jěrowc, dl. jarow jěrow jerow. — Asi od jarý v
jeho původním významu 'hořký' (hl. jery, dl. jary
jery má právě ten význam!).
jiřice, jiřička: pták Delichon urbica; stč. jiřicě
jiřička jiřiček. Msl. juřík, laš. juřiček, v Č. lidově
jiřička štiřička štiřík (ŠÍT), štiříček (Košťál 66)^ i
Jiříček (Šír, Kněžourek). — Slovo zajisté
zvukomalebné, od pronikavého „štiřikání" (srov.:
dámy švitořily jako jiřičky, PS), ale lidovou
etymologií přikloněno k Jiří, odtud (skrze školu a
knihy) mor. juř-t a obdobné názvy jinde: sch.
juričica, sin. jurščica pro konopku a jiné ptáky.
(Jinde zvána jaskolica, viz zde jásati.)
jiřina, rostlina Dahlia, mor. argyna. Obé je
počeštění resp. lidová úprava staršího názvu
Georgina, jímž byl poctěn petrohradský botanik
Georgi (Vasmer). Sic. georgína.
jiskra, jiskrný, jiskrový, jiskřiti; laš. val. iskra,
tamže iskerka je název jistých květin (sedmikrásky
aj.). — Všeslovanské: sic. stsl. r. ukr. b. sch. sin.
pol. iskra (přízvuk: r. í-, sch. i-), hl. dl. škra;
odchylné je ukr. jaskrýtysja jiskřiti se, pol.
jaskr(aw)y zářivý. — Pol. a bělor. skra, luž. škra
dovolují mysliti na *jbskra jakožto východiště
všeho. Takový tvar by mohl být chápán jako post-
verbale od slovesa, které v lit. zní iš-skríeti —
vyletěti (u nás je jeho kořen jen v křídlo), tedy jako
částečka vyletující (z ohně). Lze tak souditi podle
paprsek (viz) a podle lat. scintilla jiskra, které je
od scato prýštím
 jísti
(význam zde zúžen!), příbuzného s lit. skantú
skásti skákati.
jísti jím, sic. jem jest. — StsL jamb jasti, r. jem,
jest, pol. jem jeéé atd., to vše jsou střídné tvary za
psi. ěmb ěsti z *ěd-mi. Na absolutním začátku
slova se vyvinulo pro-thetické j-; po stn- iz- ob-
zůstalo však pouhé ě: stsl. stn-ěsti, iz-ěsti, ob-ěsti
se; z prvého je stč. sniesti, ηδ. snísti se
zachovaným n, tak i sin. snésti, Iter. jídati; srov.
stsl. ob-ědati s§ přejísti se, s'bn-edati požívati, stč.
sniedati, nč. snídati (odtud stč. sniedanie, nč.
snídaní ntr., pak — podle veóeře — fem. snídaně;
zcela nové a nevelmi vhodné je přesnídávka místo
svačina), pol. én-iadac; jinak je vždy j-v najísti se,
ojídati atd. — Sloveso jísti zachovalo — příčinou
je jeho nesmírná frekvence — atematickou flexi. V
pra jazyku byla flexe asi toho typu jako v latine
(edö ěs est...), v jistých osobách atematická, v ji-
ných tematická, z toho je pak jednak veskrze
atematické stind. ádmi, jednak tematické ř. έδω;
srov. dále gót. itan. V bsl. je základem zdloužené
ěd-\ lit. edu (edmi) esti žráti (o zvířatech), lot. ědu
ěst jísti, žráti, stpr. ist (i < ě) jísti, také slov. Smb je
z ěd-; převládnutí délky způsobila asi nějaká
analogie, snad jen čistě vnější (da-mb'i). —
Odvozeniny: jedlý (han. u Boskovic hidlé) z J-
ového participia jed-lt, z toho jedlík (rozdíl
aktivního a pasivního pojetí — schopnost býti
jeden a schopnost hodně jísti — nepadá tu na vá-
hu); jídlo, stč. jiedlo ( > jídelní, -lna) z ěd-lo, srov.
pol. jadlo, hl. dl. jedlo, sch. jelo; nář. jístný v laš.
horň. pojistný jedlý, chutný (i „jedlík"), sic.
pojestný jedlý, msl. pojícný chutný (st přesmykem
> ts = c), laš. obistny = msl. obícný žravý, vč. jícný
(o hrachu) dobře jedlý, chutný, han. jicny hladový,
vždy mající chuť, laš. istnik = val. laš. icnik jedlík;
sem náleží i zpodstatnělé jícen, stč. jiecen, vlastní
význam byl asi 'hltavec, žrout' (srov. požerák,
hltan, viz i lalokl), tedy *j-ě8t-bm> (Kořínek LF
65.454); srov. jiné útvary s -t-: sin. ješÓa jídlo,
neješČen nejedlý, jesÓ žravý, sch. jestivo, dříve
jestost, ještje jídlo, jestojska (tak i stč.!) jídlo (z
*jestostka disimilační ztrátou t ze st-st a
opakováním ji), b. jastie jídlo; nové odvozeniny
jedák chřtán (vulg.), č. nář. jídec, laš. idec jedlík
(mylně jítec PS, t z jídce > -tce), útvar jako mlatec.
— Mnoho postverbálních útvarů: ob-ěd, sic. oběd,
vlastně „pojedení, zajedení4' (=> člověk si něco
„zají", něco málo pojí), původně tedy asi = ranní
svačina „desátka", jako u Rusů je oběd mezi 8—11
hod. (srov. Zelenin 120); odtud obědovati, již v
střední době zkrácené v obědvati; odtud je i chod.
pů-vědí < po-obědí odpoledne, adj. puvědkovyj;
jiné s ob-: han. objeda, sic. objedza jedlík, val.
objezný jedlík, laš. objezeny přesycený, val. objeza
obéjza, sic. objedza lahůdka, mor. obědiny, sic.
objedziny odpadky při
228 jistý
krmení; ob- má zde touž úlohu jako v o(6)-žírati
se, opíti se; val. najeza najedení, pojeza pojedení;
ujed, klad. zajedina, sic. priest prijest vřed (srov.:
vředové, kteří se vůkol sebe jedí jako rak, Rohn II
34, rozjídá se vřed II 37), mor. pajeď, mor. sic.
podjedy kurděje; újest, ujed Jg návnada zvířatům.
Viz i jesle.
jist(v)icě stč.: nádoba picí, číše. Znamena-lo-li to
původně nádobku na jídlo, bylo by odvozeno od
*jastva -o jídlo (r. estvo, ukr. jistvo, sch. jistva -o,
sin. jestva). Stč. ji- snad ukazuje na původ z
jihoslovanštiny.
jistý 1° laš. sic. i-; jistota, jistina, jistiti (po-, >
pojistka, pojistný, pojištovati, pojišťovna,
pojištěnec; ale sic. poistenka = po-tvr ženka); ad v.
jistě najisto do jista zajisté, msl. sic. ozaj, naozaj
doopravdy, msl. na ozaj(st), ozajsný (z *ó, zaisto
Ryšánek ústně; srov. val. obežart = bez žertu,
vážně, pol. o-za-ist). —- Isťb je všeslovanské
vyjma lužičtinu, kde místo něho je wěsty.
Vzhledem k něm. ge-wiss t/v máme za to, že
slovan. adj. znělo původně Vbsťb < *vid-tos, že pů-
vodem to je ř-ové partie, od známého kořene veid-
(v. viděti, věděti), tedy „viděním poznaný, známý",
pak „jistý, sicher". Lužičtina je však nechala
splynouti s formou věsťb, s ě od věděti. Toto
*vbsťb se rýmovalo sjbsťb (viz jistý 2°), a proto s
ním splynulo, odtud je jb- i zde. Jiní spojují toto
isťb s arm. isk pravdivý, skutečný (wahr, in
Wirklichkeit).
jistý 2°: ve spojení ten jistý — řečený, uvedený,
již stč. (Táb-Sm 32), sic. ten istý = týž, pol. ten
isty, sin. (t)isti; je i sch. isti sám (selbst), b. ist týž.
— Psi. jbsťb, pův. *bsťb, j je předsuté. Příbuzné je
především psi. isto (stsl. doložen jen pl. istesa; sin.
sg. ob-ist), lit. inkstas, lot. iksts, prus. inxcze
ledvina (n a k jsou vkladné). Staří měli za to, že i
ledviny, podobně jako srdce a játra, mohou býti
sídlem duše, o tom RLGA 1.10; viz i ledví. Proto
het. istanza (-anza je zesilovací přípona) je 'duše,
vůle, smysl', pak i 'osoba'; v ideografickém psaní
ZI znamená též 'sám, selbst' (vývoj „duše-osoba >
sám" je též v ind. ätman-). Dále je příbuzné něm.
Geist 'duch' (z ge-ist; protože to slovo je izolováno,
zachovalo se v něm e před samohláskou,
nevypadlo jako v ge-gessen od essen jísti). U
Slovanů se tedy zachovalo jen výchozí jméno,
název oné části těla, a pak až poslední člen vývoje,
odvozený význam 'sám', předpokládající stejný
přechod podstatného jména v přídavné, jaký byl i v
hetitštině. Ten přechod je staví do významově
protikladného páru se stejným přechodem v druh >
druhý. Meh v Die Sprache 4.77. (O jistý píše nyní
Toporov KSIS 25. 80n.; mé výklady o jistý 1° a 2°
má za fantastické, ale výklad v Spr. neměl v ruce;
nevidím však nutnosti, abych něco měnil; sám T.
spojuje j. s lat. iste 'tenhle'.)
 jíti 229
jíti jdu; *j-hd,Q iti: čeština právě svědčí
zřetelně pro j-b-, kdežto u jiných Slovanů u
nesložených sloves ovládlo i- z infinitivního
kmene (stsl. idq iti, r. idú ittí9 sin. ídem iti atd.),
kdežto jb se někde drží po předponách jakožto j,
např. r. vyjdu výjti (nejde tu o oslabení z i!).
Doplňuje se s chod- (odtud je iterativum), ěbd-
(odtud šel, sed). Po jistých předponách je tu jerové
e: sejdu < st-jbdq atp.: stč. sendu stn-bdo, odtud je
asi η ν lid. přindu. Inf. jíti je z *iti9 ale sic. ist z
*id-ti, s d analogicky zavedeným z présentního
kmene. Imper. jdi, ale pojď z po-jdi (srov. poběž,
polez). Zajímavější útvary: val. laš. najděný, laš.
najdek nalezenec, han. nandoutek posthu-mue(?),
laš. nuňděk u Frýdku = nalezenec; laš. najdovať
nalézati (B, Vašica); postv. č. obejda; sjitý,
nenáležité příčestí vč. „sešlý" (J. S. Kubín píše
mylně sy-: sytá chaloupka = na spadnutí). —
Všeslovanské. Příponové d je asi z ide.
imperativu: *i-dhi. Indoevrop-ský kořen ei\i tvořil
athematické éi-mi, plur. i-més atd.: stind. ěmi
imáh,, 3. plur. yánti, ř. είµι ϊµεν, lit. eimi;
původní flexe byla však asi jako v latině ei-ó >
eö, 3. sg. it, z toho vytvořeno *éi-mi s příponami
veskrze „athematickými." Viz i jeti.
jitro 1°, stč. (a sic.) jutro ráno; jitřní hvězda, ale
novější jitřenka je z pol. jutrženka; stč. jutřně
jitřně subst. fem. 'jitřní mše' (často v plurálu, kde
by byl na místě sing.; zajisté podle oposita
nešpory), též jitřine (v Ote; toto znění s -in- má
pokračování v jvč. u Polničky a zm. jitřina a v
chod. Urin). Sic. utiereň půlnoční mše (utřená
omša, utyrňa, msl. utírňa, horň. ucjéreň;
protiklad veóiereň) bude — vzhledem k u — asi z
ukr. utrenja. Č. spis. ojedinělé jitři = jitro bude asi
novotvar (podle na zítří). Ze za jutra (-i-) vzniklo
zajtra > zejtra (sic. zajtra, -ek, laš. zautřek),
kdežto z jutra, z jitra dalo zítra (val. zutra). —
Všeslovanské vyjma sic: stsl. utro, jutro, csl.
utrvna, pol. ukr. hl. sin. sch. jutro, r. b. útro, dl.
jutšo, odvozeniny pomíjím. Vedle toho je stsl. za
ustra, bulh. mak. zastra, pol. doloženo též
justrzenka. — Stsl. za ustra je možno chápat jako
za u., totiž vrěmene = za ranního času, a
předpokládat adjektivum ustr*. To souvisí s názvy
jitřenky (ind. uš-ás-, ř. ηώς < *áus-ós, lat. auróra
< *aus-ós-a), které obsahují kořen aus- slovesa
pro „svítati" (lit. austi, lot. aust, stind. uččháti <
*us-sketi, av. usalti < *us-se-ti). V onom
adjektivu lze vidět nejspíše odvozeninu s
komparativním -tero-, podobnou těm, které vězí v
lat. auster jižní vítr a stisl. austr východ, lit. nář.
auštrá (> spis. aušra), lot. áustra ranní rozbřesk,
ranní červánky. Tedy adj. *aus-tero-s = blízký k
jitřence, položený při úsvitu, doslova „úsvitější".
Podobně je av. ušas-tara- 'ranní', což je proti-
kladem proti daoša(s)tara- 'večerní'. V slovan-
jitřiti
štině protikladný Člen má však ne tero-, ale jen
•éro-: večer*. Je-li tomu tak, máme tu vzácný
zbytek starobylého způsobu slovotvorného, při
němž -tero- (a podobně ind. „superlativní" -tama-)
přistupovalo i k základům substan-tivním, ne jen k
adjektivním; tuto starobylost předpokládáme proto,
že kořen aus-v této podobě u Slovanů v jiných
slovech zachován už není (je pouze v podobě sau-v
slunce), jde tedy o prostředek zděděný z prajazyka.
Zdá se, že v za ustra vypadlo pak s disimilací proti
z. Tak se dospělo k utro (totiž verme) — ranní
doba, ráno; pak bylo utro substantivisováno.
Připojeno je prothetické j: jutro. V češtině se
nakonec objevila přehláska u > i po j. (Tento
výklad vychází z článku E. Nieminena Scando-sl.
2, 1956, 15. Odvolávám, že by jutro patřilo k lit.
jautrús etc., ES^)
jitro 2°: plošná míra (= lat. iugerum), stč. a sic.
jutro, pol. jutrzyna i nář. jutro. Někdy jitro
neoznačovalo výměru, ale prostě kus půdy z
klučení lesů, tzv. půdu hamfeštní, nepatřící k
vlastnímu statku (PhS 3.273). — Není
pravděpodobné, že by to bylo slovo původu
domácího a totožné s jitro = ráno, neboť jde o
plochu pole, zoratelnou jedním potahem za den
(srov. střlat. dies, fr. joumée t/v), nikoli za „jitro",
neboť to je — vzhledem k délce trvaní — pojem
velmi nepřesný. Pochází tedy zajisté ze střhn.
jüchert ntr. (nyní Juchert, Jauchert) t/v, jež je
příbuzno s lat. iügerum. Naopak Němci převzali
zase naše jutro, mylně je ztotožňujíce s jutro =
ráno, v překladu jakožto sthn. mor gin (Ryba pís.)
> nhn. Morgen (odtud zase mají Poláci morg). Češi
slyšeli asi *jürt, převedli je, poněvadž bylo
neutrum, ke středním o-kmenům, * jurto pak
přesmykem smísili s domácím jutro — ráno.
jitrocel: rostlina Plantago. Znamená asi „játra
hojící" (celiti hojiti, od celý; v jitro -i je z a jako v
jitrnice < jaternice). Stč. herbář Jana Černého dí o
něm, že „zapálenie jater krotí". Také u Němců
sloužil proti ztvrdnutí jater. — F. V. Mareš JP
37.188 vychází však z ^jedro-cělt: nářeční synony-
mum skorocel ukazuje, že se jitrocelů přičítá
schopnost hojiti rychle. Staré j^drt 'rychlý' je již v
stsl. textech vytlačováno slovem skór* t/v;
podobně i tu bylo j$dro- nahrazeno kmenem slova
skorý; jinde bylo změněno adideací k játra.
jitřiti, obyčejně s roz-, z-, stč. jietřiti, han. vitřet
KpU. — Sic. jatriť (i nář. u-ňátrit zjitřiti se,
jatrivý); stsl. ob-etriti, pol. (ob)-jqtrzyc jitřiti, ukr.
rozjatrýtysja, hl. jatřic, dl. jetšié se hojiti se, o ráně.
— Psi. etriti je snado dvozeno od nezachovaného
jména, kterému by odpovídalo něm. Eiter hnis,
tálov, srov. eitern 'jitřiti se' (o ráně). Matze-nauer
LF 8.35. U Germánů je původní U
jíva 230
před r nepodléhalo posunu, v. Weigand-Hirt s. v.
Slované měli expresivní zdvojení tt, jež pak bylo
rozpuštěno v nt: *ětro- > entro > etro-; j
prothetické. Zdvojení je ostatně též v germ.: stsas.
ěttar, švéd. etter, stangl. ättor aj.
jíva: keř Salix caprea. Pol. ukr. sin. sch. iva, hl.
jiwa, dl. a pd. wiwa. J. je druh vrby; proto je vše
příbuzné s ř. Ιτέα vrba z *viteuä, a s něm. Weide
vrba. V slovanštině redukováno zánikem střední
slabiky; v je zachováno ještě ve wiwa. Slovo asi
pra-evropské. (Lit. ievá SL lot. iěva bude přejato ze
slovanštiny s mylným *ei — v době, kdy ide. *ei
> sl. ϊ — a bylo přeneseno na krušinu.)
jizba, msl. laš. izba; stě. jistba > jizdba > jizba.
Stě. znamená i jistou část mostní stavby, patrně
totéž, co pol. izbica: dřevěný srub čtyřstěnný,
vyplněný kamením a sloužící patrně jako základ
pro pilíře. Sic. izba; nář. istebna komůrka. Msl.
vm. izbétka z Hstebka přesmykem, srov. pol.
zdrobnělé izdebka ze staršího istebka. — Izba je
jihoslov., značí rozličné komory, světnice i sklep;
str. isťbba istobtka obydlí, vytápěnou světnici;
někde bylo zkracováno, např. hl. jstwa, stwa, dl.
8pa apod., sin. jispa, jspa. — Slovo obecně
slovanské. Za prvotní podobu je klásti jbsttba.
Proti domněnce o přejetí z něm. Stube mluví
obecně rozšířené i-. Jistě souvisí naše slovo s fr.
étuve, prov. estuba koupelna, kat. estuba parní
lázeň, teplá světnice, ital. nář. stua jizba s kamny,
rétorománské štiia jizba. I něm. stuba byla lázeň
(podle Heyna; viz i Kretschmer 507); vždy tedy
šlo o místnost teplou, ohřívanou bud přívodem
horkého vzduchu z vnějšího topeniště, nebo
vlastními kamny nebo krbem; původně šlo zajisté
o parní lázeň, kulturní přínos římský. Východištěm
všeho je románské *estuva, postv. od aestuäre
vytápět i (srov. stč. světnice = estuarium u
Klareta!), které je od aestus horko, žár, a
znamenalo příliv horka. Slovo německé i
slovanské jsou přímo z románštiny (i- < j- b-je
tedy za rom. e-), ale podrobné vypsání doby a
cesty přejetí (z Itálie!) je úkolem budoucnosti. Zdá
se, že Slované přejali to slovo nejprve pro světnici
vytápěnou z pece, do níž se přikládalo zvenčí, ze
síně. Meh Slavia 21.275; pochybuje však Stawski,
Etnografia polská 3.252.
jízlivý: pův. znamenalo 'jedovatý (o střelách),
zhoubný, zlý'. Nově přitvořeno jízliti = jízlivě
mluviti. — Snad je odvozeno od jediti (viz jed),
původně tedy bylo *jčd-j-livb.
jizva, stč. jiezva, jizviti (z° za°). Všeslo-vanské
vyjma luž.: stsl. sic. r. ukr. b. sch. jazva, pol.
jaíwa, sin. jazba. Rozšířená je i jazvina dutina,
díra (stč. jězvina, Jezbiny); viz i jezevec <
*jazv(ov)bCb, zvíře bydlící
jméno
v díře. — Psi. *ězva (tak strus.); původní význam
byl jistě obecnější než dnes: 'prasklina, díra'.
Souvisí s lit. yžtii ižau liti a aižau aižýti pukati (o
luskách), éižěju éizěti pukat i (o ledě), nejlépe s
áiza puklina, lot. a%za t/v, a tedy též s naším iskat
(viz), dále snad (Knobloch, Kratylos 4.32) s het.
igäi-'pukati'. Nejasné je v (je i v prus. eye wo =
*aizwo). Nejistá domněnka: v snad přeneseno ze
synonyma *narva- (sthn. narwa-, nyní Narbe, lit.
narva buňka včelí), v slovanštině o něm svědčí po-
norvb (viz ponrava). O vzájemném styku svědčí
nora dutina, doupě a pol. nor jezevec. Je však
možné i to, že v v příponě je redukcí z ide. přípony
ver\ven (ta je v role a snad v iver) a že -a je podle
díra (mluví se o jezevčích děrách) nebo nora.
již, juž (tak i pol. hl. dl.; sch. sin. > jur), stsl.
ju(že). — Ju se rovná litevskému jau, -ž je
zesilovací -z(e) = ř. γε atd. — Bez j je stsl. u(že), r.
ukr. sin. uže, naše a b. už, dl. huž, hl. hižo. Proč
odpadlo,;-, nelze říci (snad proto, že nebylo drženo
rodinou příbuzných slov; juz je isolováno!). Úvahy
o další příbuznosti ju = jaü by byly nejisté. (O již v
dnešní češtině jedná podrobně M. Komárek,
SbTrávn. 150n.).
jmelí, nář. mélí mejlí omelí jemélí jamel(a)
hímelí bejdli. — Sic. omelo omela omelte jemalo
emélo mel, pol. jemiola -lo, r. omela, ukr. iméla
omela atd. — Staré tvary tedy byly bud jbmelo,
nebo omelo (-a); příbuzné je lit. amalas émalas.
Slova asi „praevropská". Rostlina kdysi velmi
vážená v magii (dosud její „pozlacené" větvičky se
ve městech kupují „pro štěstí"), staří Slované však
o magické ceně asi nevěděli. Z bobulí té rostliny
dělali lep na ptáky.
jméno, stč. jmě gen. jmene, odtud najmě (sic.
najma), ze jmene > zejména; stč. bylo i zdrobnělé
jmiečko, jež (: miecko) nabylo významu 'jmenovec'
(vč. menák); jmenitý, jmenovitý, jmenovati; nč.
jmenný; jmeniny z pol. imieniny; č. nověji
příjmení, arch. příjmí, kalk za lat. cognómen nebo
za Zuname; zájmeno za lat. prönömen, zájmenný.
— Stsl. im§ gen. imene, sic. měno, pol. imi$
imienia, hl. mjeno, dl. mě mjenja, ukr. imja atd. —
Psi. jbme. gen. jbmene. Poměr k jiným není jasný;
stind. näma a lat. nömen mají *nó-, ř. όνοµα
(prothetické o-) a gót. namó mají no-; het. läman
gen. lamnas má obé (l disimilací); naše b se
vykládá z * bn (n zaniklo prý disimilací před η
příponovým). Příponové -men-jako v lat. sě-men, č.
se-men-o atp. Kořenné nójnojn zdá se býti
isolováno, ale vzhledem k tomu, že ostatní neutra
na -men- jsou zřetelně tvořena od slovesných
kořenů dobře známých, možno i zde míti za to, že
jde i tu o slovesný kořen: význam káže připojiti je,
i když g chybí, ke gend- znáti, jež má i tvar gnö-;
jméno by tedy významem bylo totéž
jmouti 231
co mladší zna-men-í, označení; byl by to prastarý
útvar pra jazykový, v němž g odpadlo (jako v
latině v nóscó). (Lat. g v cognómen může tedy
býti reliktem; g se zde zachovalo tím, že bylo
chráněno předponou co-.) Odpadlo proto, že bylo
přerváno povědomí o spojitosti se „značením":
jméno chápali ne už jako prosté „označení", ale
jako magickou záruku pro dobrý osud, jako slovo
dobro vest né, tedy nábožensky funkční. Tím
poklesem etymologického povědomí vysvětlíme i
rozpad základu gnó v nó/no/bn: není tu starý
ablaut, ale slábnutí z isolova-nosti. (Jinou
domněnku podal Isačenko SPL 1.129: je tu prý
kořen týž co v jbm-'jmouti, bráti'.) Dále je
příbuzné, i když se to na prvý pohled zdá
nemožné, lat. (e)nu-meräre 'vypočítávati', tj.
předváděti jména (z nějakého seznamu apod.);
základem je subst. *nó-mer- z *gnó-mer-. Zde
tedy je týž kořen, ale se sufixovou variantou -mer-
, která tvoří s -men- jednu formu přípony r\n-
kmenů. Meh LP 8.61.
jmouti jmu, stě. jieti. Sic. jmem jat. Psi. j-bmq
eti, v stsl. imq jeti, ale Vbz-bmq vbz-eti, proto i č.
vez-mu vzíti (hovorové vemu, vemeš... vzešlo asi z
imperativu: vezmi bylo v rychlém tempu řeči
zkracováno na *vezm, tu pak z vypadlo; V. Kůst
pís.), stč. sen-mu (*8tn-bmq); vedle toho je uzmu
uzmouti uzmul uzmut z vbz-bmq, s přechodem ντ>
> u, zde nenáležitým; s přeneseným ^ je č. se-jmu
(st-jbmq), vzejmu, vzňal se. Iter. jímati zdloužením
b > i z jbm-, ale sn-ímati. Hojné útvary
předponové: na-jmouti, na-jímati atd. (val. doňať
sa dáti se ošidit SvK), postverbalia msl. jem, č.
(většinou mladého data, od obrozenské doby)
dojem nájem objem pojem průjem příjem snem
(stč. snem, gen. senma, ze stnbmt) újma zájem, od
nichž jsou další odvozeniny jako nájemní -ný
objemový sněmovní aj. Adjektiva jemný dojemný
příjemný jsou přímo od slovesných kmenů do-jbm-
atd., jako berný od beru. Z infin. kmene je jal sň-
al vz-al, jetí snětí vzetí pojetí (ponětí s η od snětí)
dojetí přijetí zajetí objetí; zajatý zajatec -cký,
přijatý -telný; sňatek (han.: sklizeň) výňatek (n
odjinud). Jiné útvary: na-v--zájem, vzájemný-,
vodo-jem; jímka (na jímání vody), odtud jemčina
> němčina „jímka na vodu vytékající z rybníka
potrubím" Jjčř 22; val. jádlo jadlo rukověť lžíce, z
*j$-dlo; mádlo (madlo svrchní žerd na zábradlí, na
bradlech apod. = zač se rukou chytá, jímá;
obojetný, pův. „obouručný", co se jímá pravou
nebo i levou rukou. Zajímavé drobnosti: jemný je u
Litomyšle capax (j. hoch, pes = rváč, j. do práce =
dovedný, rychlý, kdo se umí práce chopit, ale srov.
i pd. jemný = dobrý, lahodný, příjemný,
dobrotivý), msl. jemná zima = pronikavá; jvč.
strachem přejmutej (u Polničky), srov.
jsem
sic. přejat hnevom apod. má pre- ve smyslu
českého pro-niknouti. U jiných Slovanů je
obdobná spousta útvarů. — Psi. j-bmq eti odpovídá
litevskému imú ifhti, stpr. imma Imt; náleží ke
kořeni *era- v lat. emö a v slov. erhq bmati (stsl.
Vbn-emtq Vbn-mati, stč. zjemám zejmati). Postup,
jakým převládl oslabený stupeň bm-, je nesnadno
určiti. Viz i rukověť τρ. h. ruka, vzácný, věrojatný
p. h. víra.
jsem, starobylé „verbum existentiae", mající jen
tvary kmene présentního, kdežto tvary kmene
infinitivnüio dodává sloveso býti (podobně je tomu
jinde: lat. sum, ale perf. fui, ř. *es-mi > ειµί, ale aor.
ε-φνν, stind. ásmi, ale aor. ábhuvam). Slouží i jako
součást slovesných tvarů složených (pré-ter. nesl
jsem; pas. jsem nesen); též slouží, na rozdíl od
ruštiny, jako spona (kůň je zvíře). Není, na rozdň
od lat. pro-sum dě-sum ab-sum apod., starých
složenin slovesných (jsou však u býtil); ne-jsem
není vlastně stará složenina, neboť ne bylo
samostatným slovem. Nebylo ani odvozenin, sic.
jestvo existence (odtud jestvovat existovati), jestota
t/v jsou útvary nelidové. Atematická f lexe se
udržela s malými výjimkami do dneška silou
setrvačnosti, neboť jde o sloveso pronášené
nesmírně často. V ide. byla v kořeni střída es- (plný
stupeň) proti s- (slabému stupni), např. lat. es-t
proti s-unt, něm. is-t proti s-ind. V slovan. se s-
udrželo jen v 3. plur. (psi. sqtb n. setb), v jiných
osobách převládlo es- a přistoupilo hiátové j- (stsl.
jesmb, 1. plur. jesm'b), ale v č. se v 1. 2. sg. a plur.
opět oslabilo v js-, sic. v pouhé s-. Jsem: psi. j-es-
mb, ale v č. po oslabení nově vloženo vkladné e, v
sic, doudl. a chod. vkladné o (som); nář. (hlavně
mor., ale leckde i v č., o tom Hujer 1.142n.) su je
podle tematických sloves. Jsi: psi. jes-i. Jako
příklonné se oslabuje až v -s: tys, kdybys, abys. Jest
(spis. důrazové) a zkráceně je: psi. jestb. Jsme: psi.
j-esmt. Jste: psi. jeste. Jsou: stč. jsú, psi. sqtb (ide.
s-onti; srov. lat. sunt). (O sic. nář. 3. pl. sa se mělo
mylně za to, že je ze s§tb; viz nyní Štole, JÖ
14.41n.) Ze záporných tvarů mělo zvláštní vývoj
jen 3. sg.: stč. (a sic.) nie je pokračování
praslovanského ně(stb), neboť je též csl. něstb 'není'
(Trávníček SMS 12.39n.); ale to stažení je už z
doby prajazykové, tedy z *ne-esti, neboť i v jiných
ide. jazycích jsou obdobné zjevy (Hujer 1.159).
Slovenština znovu připojila je (nie je = není), stará
čeština znovu připojila záporku ne (nenie > nČ.
není). Slovenština ve významu 'es gibt nicht' má
nieto, původně = není to (ho). V lidové řeči j-
odpadá: sem si sme ste sou. V 2. os. je většinou seš,
a to v těch nářečích, kde je 1. osoba sem (je to
podle poměru vím-vís, dám-dás ap., Hujer 1.144.
Zrn. 2. pl. v otázkách je sete; v ještědském nářečí
jsou 1. pl. seme, 2. pl. sete, mají-li funkci
samostatného
juhás
slovesa (Hujer ib.). Ustrnulý začátek podmi-
ňovací věty vězí v jestli(ze) = jest-li to, že...
Starobylý optativ vězí v -si (viz). Partie, val. súcí,
las. sucy (Malý), sic. súci = schopný, vhodný,
způsobilý; významové východisko je v je toho
suci Β = je s to, msl. néni k ternu súci. Č. nespis.
co je s teboul apod. je otrocký překlad německého
was ist mit dir (totiž geschehen) = co se ti stalo?
— Ide. tvary byly, podle svědectví ř. a stind., és-
mi ési ( < es-si) ésti s-mes s-te s-onti. Ale i ty jsou
výsledek úpravy; nejstarší stav ukazuje (soudí G.
Bonfante) však latina: s-um es est sumus estis
sunt. — Budu viz zvláště.
juhás sic: pastýř ovcí. Proniklo na vých.
Moravu: horň. t/v, val. trhan B, laš. juchasek
mladíček Hor. — Z mad. juhász pastýř ovcí (od
juh, ovce).
juhyňa val.: prohlubeň v potoce, zmola, a
juhana s přeneseným významem ,,jáma od kol v
cestě vyhúcaná", sic. juhyňa dolina, jíž vítr táhne.
— Nejasné.
juchati 1°: volati juch, výskati; odvoz. (K.
Světlá) juchác marnotratník, hýřil. — Hl. juskac,
dl. juskaš, sch. juškati. — Z inter-jekce^ú a
intensivních přípon -sa- > -cha-a -ska-, § 20.
České interjekce juch juchá juché juhu juchú
apod. mají ch ze slovesa.
juchati 2°: jíti: viz jechati.
juchta, juchtovina: druh kůže; han. juchto-vica
bota z ní, i čepice (v Heršpicích, Rous 68; zvána i
juchatica). Spolu s pol. jucht(a) a něm. Juchten je
to z r. jucht, jufť, původu tatarského.
jukat: vyhlížet, vykukovat, nakukovat,
pokukovat; též s vy-. — Je asi z něm. gucken
k ke, ku, předložka s dativem všeslovan-ská.
Odpovídá jí ind. kam, jež stává po dativu jako
fakultativní a znamenalo původně snad „na
prospěch". I k* byla původně postposice (srov. st,
Vb), neboť jen tak lze pochopit vývoj -om > -τ>
(Zubatý 2.325).
-ka, rozšiřovací slabika (nebo i pouhé -k: mor.
venek = ven, jaksi-k), též s -y aj. v dnes-ka sem-ka
hned-ka hned-ky teď-ka ted-ky teď-kom(c), sic.
hen-ky von-ka, msl. hen-kaj, ven-kaj. — Jinde i u
zájmen: b. az-ka, r. sch. tebe-ka. V ruštině po
imperativu, vyznačujíc jeho „mírnou naléhavost":
sadi--ka. Bylo to i v sic, ale flexe přenesena na
konec: sadkaj(te), odtud inf. sadkat při uctivém
vyzvání (nech sa páói sadkat). — Lit. -k(i) vždy
při imperativu. Nejstarší podoba v stind.:
zesilovací samostatné kam po imperativu a po
některých partikulích. Ř. κεν.
kabacoun, kavaóoun, druh ohlávky (vyzna-
232 kaban
koukat, s pruskou výslovností,;' místo g. — Jiné je
vyjukat, viz.
junda: utvořeno z něm. Jux (to asi z lat. iocus
žert) příponou -nda podle synonyma švanda.
juny, junák, junácký, básn. jun; základní adj.
juny je jen básnické (asi z ruštiny); stč. sic junoch,
z toho jinoch; podivné je o v stč. a nč. nář. jonák;
stč. sic junec býček (obdobně pol. ukr. b. sch. sin.;
stsl. junbCb). Stsl. jum>, ukr. r. júnyj, b. sin. jun;
všude jsou odvozeniny obdobné českým. — Psi.
junt se shoduje s lit. jáunas, lot. jauns. Jinde jsou
útvary odchylné: stind. yúvan-(gen. yünah) = lat.
iuven-is (starý n-kmen: gen. plur. iuven-um); ale
av. yava nom. sg., stind. komparativ yaviyas- a
superl. yavištha-mají plný vokál (*jevd- či *jov9-
1). Bsl. místo staré přípony -en- má pouhé -n-:
oslabení bylo způsobeno připojením další přípony
-o-; jáu-lju- není jasné, představuje asi voka-
lismus z komparativu, *jou- (stran o srov. horší
proti ř. χειρών) nebo snad *jeu-(v tom případě *j*u
> ju); ražená intonace by se snad vysvětlila vlivem
protikladu lit. stóras (viz starý).
jupka, jupička, jupečka, jč. jupa. — Pol. jupa,
jupka, sic ukr. jupka, hl. jupa, sin. dl. jopa, vše =
lehký ženský živůtek apod. — Ze střhn. juppe,
joppe. Do němčiny přišlo prý z románštiny
(fr&nc.jupe, it. giuppa atd.); dále jsou tato slova
příbuzná se šuba, čuba, župan, župica (viz).
Posledním pramenem je prý arab. al-ýubbah -
gobbah, bavlněný spodní oděv. — Bylo i jiple Jg,
z něm. jiippel (Matzenauer 186).
Κ
čené obnoskem) pro bujné, zlé koně; v starší době
přeneseně „býti pojat v k." = býti držen na uzdě, o
lidech; k-em, tj. potlačením bujnosti, hrozeno
chlapcům. U pražských rybářů tak slově provázek,
na nějž navlékány ulovené ryby (skrze ústa a
žábry), na jednom konci opatřený dřívkem, na
druhém drátkem (společný znak: tento provázek je
v ústech ryb jako uzda je v ústech koně). — Z ital.
cavezzone t/v (odvoz, od rom. capitium, to od
caput hlava), z něhož je i pol. kawecan, kawecon,
angl. cavessan a něm. (podle Zaum přetvořené)
Kappzaum. — V češtině se ital. slovo zkřížilo se
stč. facún, vacún a přejalo i jeho význam: bývala
to pak i plátěná vložka do vlasů (podoby asi
jitrnicovité), aby se nadělal jistý mohutný účes
nebo účesový lalok.
kaban: ložisko soli. Asi z rd. kaban veliká
ledová kra.
kabanica 233
kabanica: kabát z houně, zkráceně kaban-ka,
sic. msl. kabaňa gabaňa. Přejato z jihu, srov. sch.
b. kabanica, kabanina, ta slova jsou dále z it.
gabbano, původu orientálního. Srov. kabát.
kabanos: druh uzeniny. Tak i sic. a pol.; rum.
cabanÓ8. — Původ nejasný.
kabát: již stč.; v starší době byla to i jakási
těsná klec pro provinilce (tak i stp.); kabátec, -tek;
-nik; zdrobněle mor. kabich, kaboš(ek), ale han.
kabuš = huňatý kabát. Pol. prze-kabacic =
přestrojiti, převésti na svou stranu (vojáka), p. sie
= změniti přesvědčení; sic. prekabátiť někoho =
přelstíti, k tomu pak přitvořeno las. msl. sic.
okabátiť ošiditi. „Jakkoli neohrožen a smělý, bojí
se [Slovák od Hrona] mátoh (strašidel). Umí je ale
také klamati; když ho pronásledují, preka-báti se
(= „obrátí kabát na rub", pozn. Němcové), a tu
ony myslí, že to není on a nechají ho" (Němcová
625). — Sic. kabát, pol. hl. dl. ukr. r. kabát (stp. i
kaba, -aj) pro rozličné druhy. — Pochází asi z
pers. osman. kabäkaftan, plášť (odtud je i
kabanica, v. to); -át připojeno asi podle chalát
kaftan. Také b. sch. kavad je z téhož pramene, ale
přes ř. καβάδης.
kabela: torba, brašna, již stč.; přeneseně „pysk"
též stč., dosud u Hronova a v Kladsku, kabelatý
pyskatý. Laš. kobela, o jako v polštině. — Sic.
kabela, hl. kobjel, dl. kobjela, pol. kobiel (z toho
ukr. kobelja koš) torba, pol. kobielic sie vydouvati
se; význam „vydutý záhyb" je i v lužičtině a v
msl. u Kyjova: šat dělá kabele, jinde kabát se
kabelatí, ten vysvětlí i náš význam pysk. — Ze
střhn. kobel, jež původně znamenalo jistě košík
(nyní kotec pro zvířata, holubník, budku pro
kočího), podobně jako jeho druhotvar Kober. Čes.
kab~ je ze středoněm. kab-,
kabelit se: han. msl. sic. za- zamračiti se (o
nebi), val. choboliť sa, chabolit sa t/v,
zachubolené nebe; č. zakabosit se (u Zlebů),
kaboniti se, val. chabonií sa pokrývati se mraky (o
nebi, ale i co kaboníš vodu Rosa u Zikm.),
přeneseně mračiti se o člověku, v tomto významu
—- s expresivními příponami — i kabousiti, jč.
kabounit, odtud jméno kabous, kabus na Jičínsku,
kakabus. — Souvisí s dl. kobjela druh mraků
„hrad" (cumulus), kobjelié se pokrývati se
takovými mraky, kobjelate njebjo; hl. kobjel, -ka
beránek (druh mraků), kobjelowač mračiti se tak.
— Výchozím slovem bylo asi jméno pro onen
druh mraků, snad *koboli3 nebo se zdlou-žením
*kabolt, příbuzné s lat. cumulus t/v. Bylo by
uznati záměnu bjm, v latině pak asimilaci
samohlásek. Starší by tedy byly formy s l; ty byly
přetvořeny pomocí expre-sivní přípony -on- na
kaboniti. Viz i kanit se.
kaberna: zvláštní hlubina ve dně rybníka, v níž
při lovu zůstávají nejtěžší ryby (odtud kab(e)rňák,
těžký = kaberný kapr, přeneseně
kačena
lid. kabrňák zdatný, znamenitý člověk), takové
nejhlubší místo ohrazené brlením, ohrazená
výpust; pak ohrazená sádka pro ryby, haltýř
(kabelna Jg), posada, ohrada Jg; místy vč. kaverna
je brlení nad splavem (Kubín). — Snad je příbuzné
s brlení a zbraň: základ *ber-; ka- by zde pak bylo
předponou. U těchto slov jde o ochranu něčeho
(mlýnských stavidel, rybniční výpusti, místa pro
rybí plod, zahrady ap.) pomocí dřevěného brlení
(tyčemi nebo i silnějšími dřevy), jímž může protéci
voda, ale nemůže proniknout ledová kra, vodou
unášené dříví ap. (Dříve se mělo za to, že k. je
přejaté lat. caverna dutina, jeskyně, viz ESt.)
kabřinec,^ kabřina, kavřinec', u Turnova
kalabřinec ČL 2.165; výstupek ze zdi, z lo-menice,
římsa vystupující ze zdi (takže se mohou na ni
klást věci jako na polici), zděný okraj u kamen;
jinde v Cechách se tak zve kozub při vrcholu
domovního štítu. — „Slovo románské: střlat.
cabrio, cábiro, fr. chevron krokev, špan. cabrio;
základem je lat. caper — capriónem." Š.
kacabajka, na celém území čsl. (jen chod. kaza-
podle kazajka); jč. kazamajka Kt 6. — Sch. u
Bratislavy kazamajka Vážný Čak, na Mor.
kazabajka ib. — Pol. ukr. kacabajka i pol. ukr. r.
kacavejka. Cituje se i něm. Kazawaika, ze
slovanštiny? — Ze sic, tam z mad., kde v nářečích
je doloženo kacabáj kacabajka kacabajka
kacamajka. Ve spis. č. není doloženo před 1843; na
Moravě je podle Bartoše novějšího původu. —
Pramenem je něm. nář. kutzboi hrubá tkanina, oděv
z ní (je to složenina z Kotze, Kutze t/v a Boj, viz
páj).
kacafírek, též ha-, mor. i kancafírek (Bartoš p.
h. nožatko): drobný, ale čilý člověk (poněkud
ironické). — Podle Matzenauera z it. caciafidri
navoněný švihák. Je i kacafírek krátký kabátek
SSJČ, pláštík, snad = , ,kacaf írko vský''.
kacap, laš. u Frýdlantu „nadávka luteránu nebo
tomu, kdo nechodí do kostela", Malý.— Přejato z
ukrajinštiny, kde kacáp (asi = předpona ka + cap
kozel) posměšně označovalo Velkorusa pro jeho
vousy na bradě. Přejatého označení jinorodce se na
vých. Moravě použilo pro jinověrce.
kácat se vč.: šplouchati se (o dětech koupajících
se), vykacat se; sekundárně kácat (děcka) koupati.
— Z kačkati, viz kachna.
káceti: viz kotiti.
kacíř, stč. kacieř; kaceřovati prohlašovati za
kacíře, odmítati; z češtiny je sic. kacíř a pol. kačer
z. — Hl. kecar, dl. kjacař. — Z něm. Ketzer t/v,
vlastně z vých.-střněm. katzer, což je prý totožné s
Quetser Schänder, totiž „Religionsschänder".
kačena kačka kačice (laš. sic. -ica, stč. -icě) lid.:
pták kachna (Anas); adj. kačičí, kačení, stč. též
kačí < *kaččí; mládě káČe, kačátko,
kačka 234
sic. kaČa, kačiatko; samec kačer i káčer (stran
délky a přípony srov. houser), chod. kačar, laš.
kačor, sic. káčer; lid. dělati káčery (žabky, babky)
=: házeti ploché kaménky po vodní hladině
(kamínky se noří a zase vystupují jako kachny);
káčerek, kačírek = zvláštní zahnuté péro v ocase
dospělého kačera; přen. kačer(ek) druh účesu
mužského, pol. kaczorek, č. kačírek, mor. káčerek,
(záp.-pol. kočorek, sic. gačer) násadec na předku
oje, jeden čně jící nahoru, druhý dolů, zadržující
připojené řetězy k chomoutům, dále obdobný
násadec na tkalcovském stavu, držící tzv. prsník.
— Sic. kačica, kačka, káčer, pol. kaczka, kaczor,
hl. kačka, kačor, dl. kačka, kacor. — Z vábicí
interjekce kač kač (-á-) (od té je i káčkati se
máchati se ve vodě jako kačka PS, ukáčkaný u
Bartoše); souhlasí H. Šewc PJ 1960,450. Kačka
bylo sdruženo s Katka, laskající zdrobnělinou
Kateřiny, takže jednak je Kačka Kačen(k)a Káča
(sem patří i káča, dětská hračka) jako ženské
jméno, jednak kachna sluje mor. i katuša.
Interjekce kač napodobuje hlas kachny kach,
jehož odvozeniny viz pod kachna.
kačka, lidově: koruna (peníz). Ze starší úřední
zkratky Kč (vysl. ká-če) = koruna
československá.
kačko vat: kaziti (šaty špatným střihem) apod.
Jgd, po- B. Nejasné.
káď kadečka kádinka, stč. kád gen. -i velká
nádoba zvi. pro víno. — Všeslovanské: csl. kadb,
sic. kaďa, pol. hl. kadí, dl. kaz, ukr. r. kaď, sin.
sch. kad, b. kada, vesměs fem. — Psi. kadb fem.
Je příbuzné s ř. κη&ίς gen. -ίδος urna (pro
hlasování). Původní základ byl tedy kádh-, v
slovanštině byl zařaděn mezi í-kmeny, v řečtině
byl opatřen příponou id. (Starší domněnku o
přejetí z ř. κάδος, džber na víno, opouštím.)
kadeř, -avý, -ávek, -nik, -iti. Podobně je sic.
kadeř atd. — P. k$dzior, hl. kudíer, dl. kuzeř, sin.
kodér, sch. kudar i kudra, b. kadrica, ukr. kuder
mask., r. kudér' kadeř. — C. a sic. předpokládají
psi. *kadeřa, ostatní jazyky *kodeřa f. nebo
*kodeřb mask. Rozdílný stav hláskový (ä x q) lze
vysvětlit jedině takto. Slova ta souvisí s koudel,
bylo to posměšné označení pro chomáčky vlasů
neupravené, rozcuchané, podobně jako
rozcuchaná, neučesaná (do jednoho směru) je
koudel; byla to metafora nadmíru snadná, neboť
předení z koudele bylo známo každému. Jen
provedena záměna Ijr v příponě. Původnímu ko-
odpovídají slova jinoslo-vanská (p. k$dzior atd.),
ale o českých a slovenských musíme uznat, že v
nich -ondalo ó, viz § 7. — Sic. kadeř takto vzniklé
(podobně jako kudra, viz kudla 1°) mohlo pak
dostat nové n: msl. je kanděravý kučeravý,
kudrnatý, vsi. kandry kučeravé vlasy (adj.
kandraty, -asty, kandzerasty). Vyložíme
kadlub
toto n jako anticipované r ihned disimilo-vané v n:
*karder > kander; patří sem i sic. skandry pačesy
Κ 966.
kaditi 1 ° v nynějším spisovném jazyku jen ve
smyslu ,,páliti kadidlo" == podkuřovati, lichotiti;
odvoz, kadidlo, odtud stč. kadidl-nicČ, nč.
kadidelnice a disimilací d-d > d-t kaditelnice (a
přikloněním k skupině jiných jmen na -telnice). —
Všeslo vanské: znamenalo 'okuřovati, uditi', v
češtině však vlastní význam vymizel; csl. kazdq
kaditi, sic. kadit, kadidlo, kadidelnica, r. kazu kadit
atd. — Souvisí s Čad, čaditi (v. to): bylo asi jen
čaďb < kěd-o- a iterativum kaditi, chybí však
primární sloveso; ani v jiných jazycích není
příbuzných. Proto lze říci jen tolik, že jako
domnělý kořen lze položiti hypotheticke *ked-.
kaditi 2°: sráti; na°, vy° se. Podle Maliny je to
výraz „dětské řeči" (spíše: o dětech!), ale v Č. se
cítí jako hrubý. — Základem je ka, které je v
kakati (viz); -diti je patrně ze stč. dieti, viz díti 1°.
Tedy *ka dieti = „dělati kaká". Při spojení v jedno
slovo se podrželo jen jedno ka a díti se zkrátilo v -
diti. Nové slovo bylo pak zařaděno do 4. třídy.
kadlub: špalek vydlabaný bud 1° neúplně, takže
vznikne jakási nádoba z jednoho kusu, s
mohutnými stěnami, nebo 2° vydlabaný na veskrz,
že vznikne jakási široká, ale krátká roura. Ütvar
druhu 1° sloužíval za ostění domácích žernovů (v.
Moszynski 1.257), aby mouka nepadala na zem,
odtud kadlub mlýnský (Jg) = ostění velikých ka-
menů mlýnských (z toho — změtením s lub kůra
— lub mlýnský), dále za nádobu na chytání vody
tekoucí po žlábku od pramene, za formu k lití
předmětů z vosku, k formování hlíny, mýdla apod.
a konečně kovů; útvar 2° kladen do země jakožto
pažení studánek (aby se hlína a kamení
nesesouvalo do studánky); místo dlabaného
kadlubu brali k tomu prostě i vyhnilé pařezy (v.
zbel). Č. kadlub má všecky tyto významy (o nich
podrobně R. Jeřábek RZ 21 ln.); kadúbek u Kyjova
= široká mělká nádoba; na Valašsku je kadlub
kadub kadlb karlub, u Luhačovic kadlbek kadúbek
(v. Václavík) je pažení studánky; laš. kadlub velká
nádoba na obilí, kadlubek studánka v pařezu; laš.
kadlubek Lp karlubek Šr budka pro ptáky. Podle
Bartoše je laš. kadlub vydlabaný nebo
vypráchnivelý silný klát, dole zabedněný, na obilí
(až i na 10 měřic), tak ukládají obilí i v jiných
zemích; též laš. = husí trup (jako v pol.), dutina
prsní, vyšatnalá řepa. — Sic. kadlub a pol. kadlub
jako v č., ukr. kádolb kádib sud, trup, r. kaldóba
studánka, hl. kadolb, kadlób komín, dl. kalub
vydlabaný špalek, forma na odlévání, sch. b. kalup
kadlub na lití (ale ve významu 'ševcovské kopyto'
je to z tur. kaleb). — Psi. *kadblbT>; konec jistě
souvisí
kádr 235 kal

s dhlbati (viz dloubati, dlabati), ka- je nejspíše ti se, koupati se, vč. s expresivním c kácati se o
předpona, tak je chápe Slawski SI. a Kno-bloch dětech. Psi. název kachny, qty (r. utká atd.),
ZfS 7.299. Význam 'forma nalití kovů' je jistě příbuzný s lit. ántis, lat. anas, něm. Erde, u
nepůvodní: objevil se tu splynutím s r. kalyb* t/v západních Slovanů zanikl; „je od něho doloženo
(viz kelímek). jen místní jméno Ütvina"
kádr, sic. káder: z něm. Kader, to z fr. cadre (Sm.)·
rámec.
kadrle mor.: sámky, krajky Kt 6, kadle Kol; č. vy-kachrať: laš. na- se hodně se najísti, zkach-rat;
zvraceti. — Slovo expresivní; utvořeno asi od
kadrlie Sm 270; kadrlička krajková ozdoba kachna, srov. lidové kačení žaludek = nenasytný,
rukávů (Jirásek) ap. Je i kedrle okruží. — Sic. vše možné snášející.
kadrle, kadle. — „Základem je něm. Kadeři, úzký a dlouhý lehký člun. Tak i sic. p.
Köderl lalok, pod bradek \ Winter DK 328, 397, br.kajak: r. ukr. — Přes něm. Kajak nebo angl. cayac
503)". Šmilauer.
kafr, již stě.; sic. kafor kamfor gáfor gamfor přišlo z jazyka Eskymáků. Slawski.
kajka: druh kachen, přejato 1834 Preslem z r.
gábor; las. zkafřiť se ztratiti se. — Spolu se sin. gága, ale s k za nehodící se české h a s
kafra ze střhn. gaffer, podoby s m však patří k řadě chybougágka,
péra ,; za g (poněvadž v písmě tehdy g = j).
sch. kamfor (a), b. pol. ukr. k amfora, r. kamfara. R. gága
— Ze středolat. camphora, popř. (formy bez -a) ze shodného seodsic.zvukomalebného
gágať (viz).
ruského gágať,
střhn. gaffer (nyní je Kampher). Pramenem všeho
je stind. kar-púra- kafrovník; m se objevilo z —kajla mor.: dlouhorohý druh hovězího " dobytka.
Z mad. kajla křivý. SulánPIDebr 39.16.
disimilace r-r > m-r.
kafrat vulg.: žvaniti, tlachati. — Z něm. kafem kakada i nesklonné kakadu lid.: vysoký účes ä
= kabern, cit. PBB 29.350. (Tceimer 66 myslí na la Cacadou. Totožné se jménem druhu papoušků
něm. studentské koffern t/v; prý z hebrejštiny.) kakadu, vyznačeného chocholkou; tak i sic. a
kaftan, již stč., nyní jen druh dlouhého kabátu polsky. — Přes něm. Kakadu a hol. kakatoe přišlo
(zvi. polských židů), na Opavsku dětský oblek v z malaj. kakatua t/v. Stiller RO 22.119.
celku. Tak i jinde kromě lužič-tiny. Z tur. kaftan, kakati; sic. kakán bázlivec; sem i č. nář. kakeš
to pak z perštiny. starý tvaroh (od účinku?)? — Sloveso
kahan, již stč. se zdrobn. kahanec, kahánek. všeslovanské (r. kákat atd.), stáří už praja-
Rčení má na k-u „je blízek smrti" znamenalo zykového (lit. kakóti, ř. κακκαω, lat. caco, ir.
původně asi „má už svíci (nebo jiné světlo) na k-u cachaim, něm. kacken). Z „dětské řeči", tj. z řeči,
připravenou", tj. k zažehnutí v okamžiku smrti. — jíž mluví velcí k nejmenším dětem, ještě ani třeba
Sic. kahan(ec) jako v č. Pol. dříve kagan pánev na neumějícím žvatlati; vyznačeno zdvojením a
oheň, na pálení smoly, svícen, železný košík pro nejsnadnější samohláskou a (srov. papat, dadat);
pochodňové světlo (přen. košík = psí náhubek), slovo to vytvořily maminky, ne děti. Viz i kadit 2°
nyní kaganiec a nář. gaganiec, odtud ukr. kahanéc a kvákat 2°.
a r. nář. (sever.) káganec kahan. — Slovo málo kakost: rostlina Geranium. Presl je zavedl 1819;
jasné, snad přece domácí. Vzhledem k významu použil ojedinělého stč. slova (citát má Jg), o němž
kotlík na pálení (smoly), jejž možno klásti za se domníval, že znamenalo nějakou rostlinu. Sic.
původní, mohlo by se vyjíti z *gagan*b (srov. pakost t/v SSJ z češtiny?
pol.!) a spojiti je s zegg (viz žhnouti); stupeň gag- kakuška: sedmikráska (sic, jč.: Vydra 104).
je též v jbz-gaga, žáka, ib.; g- > k- disimilací Nejasné.
znělosti? kal, kalný, kaliště kalisko, jč. kalviště bláto s
kaholka: druh kachny; přejato z r. kágolka mylným v, odtud jč. balviště tratoliště (též b. hub =
(Presl), jehož kag- odpovídá základu našeho velké množství na jednom místě); kaliti (vodu
zvukomalebného káhati. apod.), Kalivod(a) > Kalvoda; kalaba dětský výkal
kachel, kachlík; sic. plur. kachle = kamna. (F. Dědina, v. NŘ 18.55), ale na Holičku „dolík v
Odvoz, kachlice NŘ 12.130, při hrnčířské práci cestě" (snad že se v něm drží bláto, kal); vč. kale-
první náběh výrobku k podobě hrnce (byly i nec a mor. kalenice (han. sic. -ica, tak i pol. a ukr.,
kachle takové podoby!). — Spolu se stpol. kachel v. níže) hřeben střechy krytý došky prostoupenými
(nyní kafel mask., kafla fem.) a r. káchlja je z něm. jílovitým kalem (ztužení proti větru a dešti); postv.
Kachel; to pak z ital. nář. kákkalo, kákkalu, jež klad. okal vystouplá voda, u Litomyšle vokál, val.
pocházejí příponovým přetvořením z lat. caccabus okálek t/v; zákalec, laš. ckalec, val. okalitý chléb,
< ř. κάκκαβος. han. u Jevíčka kálec (?, Bartoš; ale u Boskovic
kachna, kachní, jen v češtině: od kochati, zákalec) pruh sraženého těsta v chlebě; stč. výkal,
napodobujícího kachní hlas, novou příponou -na zákal chám (semeno samčí), nč. výkal lejno, srov.
(srov. kvočna, hrochna, štěkna); srov. kačena; káleti (o zvěři), vykáleti se, pokáleti koho hanou. —
sloveso zní i káhati knáchati knákati (kn- i sic.!); Kalt, kaliti je zastoupeno u všech Slovanů (dl. fem.
od kachna je kachniti se, jako od kačka je káčkati kálal), je hojně i odvozenin, obdobných našim (pol.
se ( = pd. kaczkač sie) mácha-
 kalafuna 236
zahaleč v chlebe, halenica, v ukrajinštině
halynýcja). Káťb se bezpochyby rovná řeckému
dor. παλός, att. πηλός t/v, *huälos, obé je dále
nejasné; náš přízvuk je jiný (r. gen. hala, sch. hao
gen. hala); spojují se dále s lat. squalus pokrytý
blátem, špínou. Viz i haluzy kalous, rmoutiti.
kalafuna, nář. (mor.) halafoun, val. hono-
folija. — Jako jiné hudebnické termíny asi z
italštiny; colofonia (odtud je sic. holofónia a něm.
Kolophonium, vše prý od města Kolofónu; tedy
živice z K-u v M. Asii); pro původ z italštiny
svědčí rod. Též r. je fem. hanifól gen. -i, je i pol.
halafonia.
kalamajka: druh tance; u Vysokého n. Jiz.
druh polévky, na Karlo vičku rozpálená slanina
podsypaná jíškou SvK; mor. halamaja a č. -jha
nadávka žehám; sic. halamajha. — Z pol.
holomejha, ukr. holomyjha, tance nazvaného
podle města Kolomyje v Haliči.
kalamandra: druh ožanky Teucrium cha-
maedrys; stč. hamdřie. — Z it. calamandrea z
*harm-, r anticipováno a disimilováno v l:
východiskem je ř.-lat. chamaedrys.
kalamář, sic. -ár. Spolu s pol. halamarz (z toho
ukr. ar.) učené přejetí z lat. calamä-rius nebo -ium
= nádobka na psací náčiní z rákosu (calamus), pak
nádobka na inkoust.
kalandra: jihoevropský pták příbuzný našim
skřivanům. Měl velkou úlohu v německém
středověkém básnictví (jako u nás nyní slavík),
což přeneseno z Francie. Odtud, ze stfr. calandre,
je střhn. galander > něm. Kalanderlerche
(nelidové!). Ze západu (franc. nebo něm.) je stč.
halandr, jednou i akus. halandrina. Nč. halandr a
fem. je spolu s pol. a sch. stejným tvarem (ale
stpol. halander) asi podle latinského vědeckého
jména Mela-nocorypha calandra, jehož tvar je
vzat ze stejné italské podoby, ta pak je z ř.
κάλανδρα.
kalapače plur.: kaménky nebo lasturky při jisté
dětské hře (popis u Kolaji). Z mad. kalapács <
slovan. hlepác.
kaldoun i haltoun (toto vč., již Rohn), stč.
haltún: drůbky. — Spolu s pol. haldun střeva,
vnitřnosti, břich, hl. haldona, dl. halduna je ze
střhn. caldüne (nyníKaidaunen, plur.), což je
zase z románštiny (*caldümen, starobenát.
haldume, fr. chaudun atd.).
kalendář, sic. -ar. Stč. bylo jen halendy =
první den měsíce, z lat. calendae. U Němců
Kalender (ze středolat. calendarius nebo -ium)
již v 15. století, my od nich přejali halendář. asi
nedlouho před Veleslavínem.
kalfas: velká okrouhlá nádoba (polosud z
dluží), v níž se dělá malta. Tak i polsky. Z něm.
Kalhfaß sud na vápno.
kalhoty, stč. halioty galioty halihoty, nář.
mor. galoty galóty golety, sic. galoty; od nás pol.
galoty. — Praslované znali jen gatě (viz) krátké,
široké, plátěné, barvy bílé, jak dosud je nosí do
polní práce slovenský vesni-
kalkant
čan, oděv to velmi pohodlný a hygienický. Naproti
tomu kalhoty dlouhé, úzké (v starších dobách
přiléhaly těsně!), z důkladnější (vlněné) látky je u
nás něco cizího, přínos jižní a západní módy.
Název gali(h)oty dostal ten oděv pravděpodobně
přenesením z názvu jistého druhu obuvi, nutno jej
odvoditi z it. *caligotte. Byly to původně 2 od-
dělené „nohavice" (srov. obdobné a podobně
tvořené rukavice), tj. obuv (lat. callga) vysoká,
vybíhající ve vysoké kamaše z teplé látky a těsně
obepínající nohu. Jméno pak přeneseno na spojité
„kalhoty" středověké, úzké a dlouhé.
kalich, tak i stč. (jednou i helich), odtud
hališníh, původně název potupný. — Spolu s pol.
hielich (odtud ukr. hélech helych a r. nář.
heljúch heljách), hl. helich heluch, dl. heluch a
sin. helih pochází ze střhn. helich, to pak z lat.
akus. calicem. — Naproti tomu sch. halez a r. spis.
halez jsou z románského prostředí, ze sev. Itálie
(srov. istr. calege.) — „Kalich" rostlinného květu
je překlad za něm. Kelch, zavedený do rostlinopisu
ke konci 17. stol. z lat. calyx < ř. κάλνξ.
kalika val. sic: mrzák; pak přenesením do
oblasti mravní (srov. č. padouch, mrzáh): ničema,
(do- o- ob- po- z-)haliciť mrzačiti, val. galiga,
haligovať, laš. halih, (do)haliÓyČ (z)mr-začiti;
sem patří i laš. haligovaó churavěti Lp a sic.
haliachať chřadnouti, postonávati (-áchat
expresivní?). — Κ nám přišlo z ukra-jinštiny. Ukr.
haliha proniklo s ukr. pěvci i na Rus (hálihi
perechozije = potulní mrzáci, živící se žebrotou,
písněmi) a vytlačilo tam r. formu haleha (z té je
pol. haleha, haleczyč). — Slovo východní, tur.
halyk (Lokotsch).
kaliko, tak i sic: druh levné tkaniny; slovo
západoevropské (angl. calico, fr. calicot, něm.
Koliho), od jména města Kalikat na jihu Indie, kde
k. ode dávna vyráběno.
kalina, rostlina Viburnum opulus, všeslo-
vanské. Asi od hal: roste mezi močály a bažinami,
u potoků a řek. Kdysi velmi hojná. Rusové z ní
robili „kalinové mosty'% tj. hatě ze svazků
kalinového proutí. Meh NŘ 11.121.
kaliti: tvrditi rozžhavené železo ponořením do
vody, přenes, kaliti šípy jedem. — Psi. halq haliti;
zastoupeno všude vyjma pol. a luz. — Je to staré
faktitivum, bez základního slovesa, s archaickým
dloužením v kořeni (*ä). Příbuzné je lot. hálstu
hálst vysýchati, tvrdnouti a ir. calath, kymr. caled
tvrdý. (Svou odchylnou domněnku z LF 65.314
odvolávám.)
kalk (jazykovědný termín): „pojmenování
utvořené přímým napodobením cizí předlohy"
SSJČ. — Sic sin. halh, p. halha, r. br. ukr. b.
halha. — Z fr. calque, pův. otisk, kopie.
kalkant: kdo šlape měchy varhan; z církevní
latiny, z participia praes. od calcäre šlapati (to od
calx pata); pro nás zajímavé
kalmuk 237
jen tím, že z lidového gálkantista u Místku
zpětným postupem vytvořeno galky měchy u
varhan (u Kotta 6. 245).
kalmuk: druh levné tkaniny (dělali ji domácí
tkalci ještě před 20 lety); kalmucka sukně z ní.
Sic. kalmuk, pd. kalmuk. Prý od jména Kalmuků =
Kalmyků. Bylo však i něm. kaleman -mak, jméno
tkaniny vyráběné v Rakousích až do 1811.
kaloše: viz galoše.
kaloun, kalounek: prým, stuha, tkanice, val.
galúnek; výrobce nebo obchodník ka-lounkář (od
zdrobněliny! srov. vajeckář apod.), sic. galónkár.
Dříve psáno mylně tkaloun. — Evropské slovo
(fr. galon, něm. Galon mask. i -ne fem. atd., sic.
galón, pol. galon, ukr. halun, r. galun atd.), z ro-
mánštiny: odvozenina od gala = slavnostní ústroj.
kalous, laš. kalus; han. kalósovat se toulati se v
noci. — Odvozeno asi od kal. Důvod s určitostí
nevíme. Nejspíše jím je asi vy-vrhování
chuchvalců z chlupů, peří a jiných nestravitelných
částek pohlcených zvířat. Ty chuchvalce vy vrhu
jí i jiní draví ptáci, ale u sov a kalousů to bylo asi
nejznámější, neboť bývali chování v zajetí, kalous
asi též pro výrovku (jako náhražka vzácného
výra). Je však možné i to, že nečistým byl zván
pro děs, jejž působil jeho hlas, věštíval i smrt jako
kulich.
kalupinka: v již. Ö. mladá a čilá žena (děvče).
Jak je patrné z citátu v PS, byla to i postava
lidového loutkového divadla. Zdá se tedy, že v
tomto prostředí se takto zdeformovala italská
Colombina, svého času typická divadelní postava
právě těch vlastností. Obhroublý humor
komediantů ji vědomě přichýlil k slovu kalup.
(Jiná domněnka u Ρ. Μ. Haškovce ČMF 10.44.)
kaluž, laš. kaluža, han. kaluha (ztvrdnutím);
kálužina. — Sic. kaluz(a), kalužina, pol. kaluža,
ukr. káljúha i kaljúza, rd. kalužina, sin. kalúza,
sch. kaljuga i kaljuža. — Odvozeno od kal; již
psi. asi bylo kaluža, nejspíše haplologií z *kalo-
luža, tj. kalová louže. Pastmek LF 29.303,
Otr^bski LP 5.187.
kalý: viz nekalý.
kam, stč. stsl. sch. b. ukamo, sic. sin. ukr. kam.
Z ide. tázacího kmene k o- (v. kdo, kolik, který)
zdlouženého; přípona jako v mimo a dále jako v ř.
τή-µος tehdy. Podobně je tvořeno tam onam
jinam.
kamarád, kamaráditi. Spolu se sic. kamarát a s
pol. kamrat asi z fr. camarade, jež se k nám
dostalo snad skrze vojáky (za třicetileté války?).
Franc, slovo je ze špan. cama-rada společnost
dobrých přátel, druhů, to pak od camara komora
(tedy vlastně: spolubydlící v téže komůrce).
Šmilauer OKP 2.10.4.
kamas val. laš. sic: výrostek. Z mad. kamasz
t/v. Sulán PIDebr 39.14.
kámen
kamaše, sic. kamaš(n)e, gamaše; jinde bud s k
nebo g. — Přes něm. Kamasche pochází z fr.
gamache.
kambala: druh ryb. Preslovo přejetí z ruštiny;
tam je z fin. kampala t/v.
kamejka: rostlina Lithospermum, již stč. Má
semeno „tvrdé jako kámen'4 (herbář Jana Černého
50), tedy je to od stč. kamýk, o čemž viz při kámen.
kámen, kamínek, kamení (stč. kamenice, -nicko);
z původního nominativu kamy příponou -ko- vzniká
již psi. kamyk'b (tak stsl.; r. pol. kamyk, sin. b.
kamik, sch. kamičak), v č. kamýk, již stč. (i jako
místní jméno), jč. kamejcek = kamínek (na psaní),
laš. kamy-(ce)k; srov. obdobné útvary u plamen
pramen ječmen křemen řemen; odtud i kamejka
(viz zvláště); podobně (se -šb) msl. kamyš (mylně
psáno kamiš), kamýšek psací kamínek (srov. r.
kamyšók); v nových složeninách kámen zkráceno:
drahokam ( = Edel-steinl), lepo-kam, asi podle
draho-kov (kam je i sch.; stpol. sloveso skamieč);
kamenec už stč. = ledek (o dějinách ledku v. Flek,
Chem. obzor 1938), ale msl. = kamenité řečiště;
kamenitý, -natý, kamenný; kamenář, kamenník,
nyní kameník; kameněti, kamenovati. — U všech
Slovanů, s hojnými odvozeninami: stsl. kamy gen.
kamene; novější tvar kamenb, adj. kamen-b (podle
slaměná atp., srov. č. dřevěný měděný olověný);
sic. kameň, pol. kamien, sch. kamen i kami atd. —
Psi. kamy gen. kamene z předslov. *-mön gen. *-
men-es s prajazy-kovou střídou o/e (a dloužením v
nominativu) v příponě, stejnou jako v lit. ak-muo
gen. ak-meň-s. Příbuzné jsou dále lot. akmens,
stind. aéman-, av. asman- kámen, ř. ακµών
kovadlina (s přejetím vokalismu o do gen. atd.),
sthn. hamar m. kladivo (stsev. hamarr je ještě
kámen i kladivo); adj. stind. aémará-kamenný. Ty
významy jsou dědictvím ještě z kamenné doby, kdy
kámen sloužil i jako nástroj (Mikkola UG 3.44). Z
toho ze všeho vyplývá, že -mön\men\mer- je
vskutku příponou a že náleží od původu ke skupině
přípon na rjn. Jinou příponu má chet. aku-kámen.
V att- je tedy třeba hledati slovesný kořen;
vzhledem k tomu, že kámen jinak bývá označován
prostě jako „odštěpek, úlomek" (skala, lat. rüpes od
rumpo, saxum), popř. má i jiná jména, isolovaná
(lapis, λαας, Stein), je možno míti za to, že *a/c-
mön byl technický termín pro kámen zvláštního
užití, totiž hodící se jako kovadlina (na ní se
kováním ostří, zaostřují některé nástroje); dosud
cikáni kovají zpravidla jen na kamenech, Wolf č.
309. Ale- označuje ostrost, tedy aUmön snad =
kámen na ostření, brus (ev. dalším vývojem někde
kladivo nebo kovadlina, neboť kladivem a na
kovadlině se ostří některé nástroje železné, totiž
pře-kovává se otupělý hrot na ostrý). Bsl. k za *#
je vyložiti sousedstvím a a m. Slov.
kamcha
ká-món (se stálým přízvukem) proti prajaz. álc-
mon gen. aU-mén-es (s pohyblivým) je metathesa
a zdloužení ojediněle a dosud náležitě
nevysvětlené. Snad k bylo dáno na začátek vlivem
slova krémy, viz křemen; Liewehr ZslPh 23.95 se
kloní k tomu, že ty změny jsou expresivní.
kamcha: druh tkaniny (u Jiráska). Z pol.
kamcha, jež spolu s ukr. r. kamka a b. kámu-cha
pochází z východu (pers. a osm. kam%a, to pak
podle Lokotsche je z čínštiny). Proniklo i na
západ (špan. camocán, fr. camocan) a do
madarštiny (kamuka; odtud je sic. a sin. kamuka).
kamizola, doloženo od Rohna, ale podle
Wintra Děj. kr. je u nás od prvních časů 301eté
války (Šmilauer). Spolu s pol. kamizolka je z fr.
camisole fem. Naproti tomu sic. kamizol kamizólik
> kamizlík a r. kamzól jsou asi z něm. Kamisól
ntr., které je též z franštiny. Základem všeho je it.
camiciuola, odvozenina od pozdně lat. a román,
camisia neznámého původu.
kamna, kamínka (pomnožné); kamnovec (= vč.
medenec); kamnář, mor. -ar. — Jen v češtině.
Náleží ke skupině slov, vzešlých od lat. caminus
(viz komín). Jeho a ukazuje, že přejato asi z ital.
camino mask. krb. Po-množnost a rod (a pak
dvojslabičnost) je nejspíše vlivem termínu ústa =
ústí (otvor) do kamen (dosud chod. hustá, jvč.
ústa), ústa jako ,,část místo celku" mohla kamna
často zastoupiti. Praslované znali jen pec, v ní
pekli i vařili. Když staří Čechové poznali
západoevropský krb, převzali jeho název asi pro
pec s přístavkem („ohniskem"); staročeský
podkoní spí „na kamnách", tj. na peci. Když pak
*kamin přetvořeno v kamna a když starobylá pec
byla v českých jizbách zřetelně odlišena tvarem i
funkcí od ci-zokrajných kamen, pronikajících ze
západu, ustálilo se jméno kamna jen pro toto nové
zařízení.
kamp: čep na konci trámu, vkládaný do dlabu
trámu druhého; zakampovat. Ze střhn. nebo
novohn. nář. kamp (spis. něm. Kamm, totožné s K.
= hřeben).
kampelička: vesnická spořitelna Raiffeise-
nova způsobu. Od jména Cyrila Kampelíka,
zasloužilého o hospodářské povznesení venkova.
kamrhol chod.: angora, sic. kamrhól kamil-hór
druh tkaniny haraš. Z něm. Kamelhaar velbloudí
srst; přeneseno na angoru pro vzácnost a
výbornost obou druhů srsti.
kamýšek: rod šáchorovitých rostlin Holo-
schoenus: v podobě kamyš přejato Preslem z r.
kamýš rákos. Je i ukr. kornýš ( > pol.), b. kamáš,
ícamiš, sch. kamiš, sin. nář. kaníš t/v. Vše z tur.
kamyš rákos.
kamzík, stč. též gemsík, gensík ze střhn. gamz
mask. (nyní Gems mask. a spisovně Gemse fem.);
sic. kamzík a hl. dl. kamzyk
238 kandrdas
asi z češtiny. Pol. gemza fem. z Gemse. „Něm.
slovo je z lat. camax, což je staré slovo alpské4'
(Šmilauer).
kanada: legrace; tak i pol. (JP 35.156); odvoz,
kanadní = milující žerty, přítel šprýmů. Vyvozeno
z pojmu „kanadský žert", jímž se v dobrodružné
literatuře (v letech mezi 1920 a 1945) o
kanadských zálesácích rozuměly žerty velmi hrubé
(např. když se kamarádovi vracejícímu se od
děvčete připraví „lázeň" tak, že se podřeže dřevěná
lávka, aby se pod ním zlomila a zřítila, až on bude
právě nad prostředkem potoka). Podle K. Olivy JP
35.319 to vyšlo od našich „trampů"; ale mládež to
mohla znát i z dobrodružné literatury.
kanafas, tak i sic.: z něm. Canafas (17.stol.).
Naproti tomu sic. varianta kanavas je z pozdějšího
něm. Kanevas (vysl. s w) s asimilací e > a. Něm.
slova jsou z it. canavaccio, popř. z fr. canevas. Z
němčiny je i r. kanifás. — Naproti tomu č. a sic.
kanava druh řídké tkaniny, pol. kanwa, ukr. r.
kanvá, je přímo z fr. canevas. Posledním základem
všeho je lat. cannabis konopí.
kanál, evropské slovo z lat. canälis přívod vody,
roura, trubka (od canna rákos).
kanár, kanárek, u Veleslavína kanáry čížek
(Rohn: kanárský Čížek). — Sic. kanárik, pol.
kanárek, ukr. kanárok, r. kanaréjka, b. kanarče,
sch. kanarinka. — Evropské slovo (fr. canari atd.),
podle Kanárských ostrovů, domoviny toho ptáčka.
kancelář, doloženo od Táb. Spolu se sic.
kancelária a s pol. kancelarja, ukr. kancel-járija je
ze středolat. cancellaria. Ale kancléř je z něm.
Kanzler; rovněž tak. sic. kancel kazatelna z něm.
Kanzel; č. a sic. kancelista ze střlat. cancellista. —
Východiskem všeho je střlat. cancelli mříž, ohrada
okolo jistých činovníků trhových a jiných.
kancuk i kančík: druh biče. Přes ukr. br.
kančuk, r. kamČuk a pol. kaňczuk z tur. kamČy
apod. Rozšířené slovo východoevropské: sch. b.
kamdzija, sch. i kamčija; mad. kancsuka, odtud je
sic. kančuka, kančuch(a). Něm. Kantschu je asi z
polštiny.
kandík: rostlina Erythronium. Preslovo přejetí z
r. kandyk, což je turkotatarské.
kandrdas: mladý herecký začátečník. Mezi lid
proniklo kandrdásek: čilý chlapec Jgd, začátečník
PS-SSJÖ. — Z něm. kann der das, což byla
„tradiční formule sboru starších herců v 18. století
v Německu při přijímání nového člena herecké
společnosti. Mladý herecký začátečník musel před
tímto sborem prakticky dokázat, že má talent, že
ovládá deklamaci a mimiku. Jestliže prokázal své
herecké nadání, byl sborem přijat za člena
společnosti tradičním Kann der das = Umí to! V
dnešní divadelní mluvě je tento výrok zkomolen v
k. a platí jako skoro posměšné označení." (J.
Teichman, Divadelní slovník,
kanduš 239
Ρ. 1949,145.) Podle J. Knoblocha ZfS 7.299 je to
z něm. obdivného zvolání Der kann dir das = ten
ti to umí!
kanduš: dlouhý šat celkový (sukně spolu šitá se
životem), nyní obyčejně o takovém oděvu
dětském: chod. vč. mor.; dem. kan-doušek, mor.
též kanduch (ch zpětným postupem ze š), ganduš.
— Sic. bylo kantuš ženský dlouhý kabát, ale i
kynteš (toto ze staršího mad. küntös, küntes)
ženský kabát soukenný, podšitý kožišinou, a
kenteš ženský šat (z mad. köntös). Pol. kontusz,
kuntusz, r. kuntus, b. kontoš, sch. kontuš kuntuš
kuntoš, sin. kontuš. — Slovo východní (osm.
kontoě; mad. köntös, dříve i küntös, küntes, v
nářečích kantus, alb. kondosh; nř. κοντόσιον; u
Xenofonta je κάνδνς perský vrchní šat). Přesné
východisko a postup přejímání nejsou známy. Κ
nám to slovo přišlo asi z polštiny (d: změna k
znělosti vyznačuje někdy cizí slova, např.
grejcar). Něm. bavor. Kantusch asi z češtiny. Jsou
arci i jiné názory o cestách těch slov; podrobnosti
u Hauptové.
kané fem., las. kana; její mládě je kané gen. -
eíe ntr. Mor. jč. kana gaňa (jč. kaně i = racek) je
nedochůdná husa, (na Pelhřimovsku) hubené
house LN 31.12.1943, srov. stč. rčení vy zábly co
hubená suchá káně (Jg z Veleslavína). —
Všeslovanské: sic. kana, pol. kania, hl. ukr. r. sin.
sch. kanja, dl. kanja, b. kaňak; přízvuk: sch. ka-
, r. ká-. — Psi. kána, slovo jistě domácí, ale
nejasné. Jinde nic podobného. Lid káni dobře
znal, všiml si, že bývá mokrá (viz Jg), srov. naca-
kaly sa ich ženy jako kána na dážď (Reymont,
Sedliaci = Chtopi, III225). Vzhledem k tomu, že
lidu se zdá ,,hubená", možno pomýšleti na to, že
by kana bylo z *kap-ňa, od kapati 2°, od
významu, který je v pol. kapiec hubnouti,
chřadnouti.
kanec, již stč.: samec vepře domácího i
divokého; tak i sic. S expresivní příponou je msl.
val. sic. kaňúr, což proniklo do mysliveckého
slangu českého v redukované podobě kňour. —
Vzniklo asi na slovanské půdě zkrácením z
*kabanec: je r. ukr. br. pol. kaban t/v, což je z tur.
a tatar. kaban t/v. (Jiní odvozují kanec z mad. kan
samec, což je málo pravděpodobné.)
kaniti: nechati kapati, kecati, slintati. Stává se
expresivním a mění dále: mor. ganit slintati,
tlachati, postv. gaňa kana slina. S novými
příponami kaňhati kaňkati (postv. kaňka, žertovně
kanec) nechati kapati, kecati. — Slovo jistě
domácí, málo jasné; snad z ká-pnouti (co) s -
(h)niti. Sem řadíme i kanit tlachati.
kanit se mor.: zlobiti se B. — Sch. nakanjiti se
1° zachmuřiti se, svraštiti čelo, 2°· (o počasí)
zamračiti se. — Asi stará redukce z kaboniti se,
viz kabelit se. Jiná možnost: z kaňúřit (viz).
kaniti sě stč.: lichotiti se, val. chaňkať sa
kapati
mazliti se (s dětmi), msl. u Kyjova chaňkať i
chuňkať, val. sic. chaňkať chlácholiti. — Na jihu:
sin. kaniti, sch. kaniti zváti, uctivě prositi, vybízeti,
b. kanja t/v. — Souvisí nepochybně s ind. kan-
lčan- býti uspokojen, míti zalíbení v něčem (jsou
jen tvary aoristo-vé, perfektové a jmenné). Náš
tvar je snad faktitivum: kaniti = činiti někoho
uspokojeným, z kteréhožto významu se naše
významy dají vyvoditi.
kánka, jihomor. gánka: proužek s perličkami
nebo zrcadélky jako část „partice" na hlavě
nevěsty. Srov. dl. kanica černá ozdoba nevěstiny
hlavy. Jinak nejasné. Či je snad totožné s tkaniček
kanky pánky, stč. náladová interjekce. Viz
Křístek SbTrávn 300. kanouti: viz kapati 1°.
kanovník, sic. pol. kanonik: člen kanonie, sboru
vyšších duchovních, kapituly. Ze středolat.
canonicus t/v = duchovní žijící podle kánonu (lat.
canon < κανών = pravidlo, řád).
kantár, kantárek: ďruh udidla (chod., vč. u
Litomyšle a Holic, sic). „K jednoduchému udidlu
vynašli Madaři druhé, které se kladlo koni na jazyk
a umožňovalo jemnější řízení: v 18. stol. bylo
přejato i na západě." (Šmi-lauer.) — Pol. ukr. sch.
kantar. Je i něm. Kandare. Vše je nepochybně z
mad. kantár, to pak z osmanštiny.
kantnýř: stč. kantnéř, nč. též kantýř kanc-nýr
kaneníř, kancíř, mor. kantnéř, sic. kantner
gantnár. — Ze střhn. kantner (nyní Kanter
Ganter), to pak z románštiny, základem je lat.
canthěrius valach, přeneseně lešení, podstavec
rozličného způsobu.
kantýna, dříve -ina. Sic. kantína. Přes n.
Kantine je z fr. cantine, pův. krčma v pevnosti, což
je z ital. cantina sklep. .
kaňúřit: val. nakaňúřený, rozkaňúřený,
rozzlobený B-SvK. — Podobné (elementárně
příbuzné) je lit. niúras zakaboněný, mrzutý,
zlostný, niüreti zamračeně hleděti; ka pokládáme
za zesilovací předponu, zdloužene ko (viz). Že by
k. souviselo s kaňúr kanec (tak myslí Bartoš), není
pravděpodobné. Viz i kanit se.
kanýr, se v.-mor. ganýr: obruba, lem. — Z
něm. Garnier. Rzr.
kapalin: druh přilby (stč.; nč. jen jako arch.). Z
fr. capeline t/v, od střlat. cappellus klobouk, srov.
fr. chapeau.
kapar (stč.): koření (poupě) z rostliny zvané
kapara: obé ze střlat. capparis, což je z arab.
kabbar. Nč. kaprle z němčiny (demin. z něm.
Kaper).
kapati 1°, kapka-, stč. kapálicě dešťová voda,
syrovátka (v. LF 70.75), mor. rantoš Jgd, stč.
kapet, nč. kapánek drobet, jč. kápéj, stč. krápěje
(srov. krápěje, nč. krůpěj); r je i v ruštině; nč.
kapalina, kapalný; postv. okap, odkap; jč. kápéj
okap Jjčř 208; ka-
kapati 240
nouti < *kap-no-ti, odtud msl. kanútka troška,
chvilka, han. kanótka trochu, málo, mor. kapindra
malá chvilka; nové kopnouti. Sic. kapat i klapat
t/v, stč. kvapati, sic. kva-pat, kvapka (viz i krůpěj
a kropiti). — Všesl. je kap-: stsl. kaplq kapati,
kápla = kapka, pol. kapač, kapnqc i nář. kanqc,
kapka, okap atd. S v je též sin. kvapati a r. nář. po-
kvapit kapati. — Klademe-li kvapati za původní,
lze viděti příbuzenstvo v něm. schwappen (o
tekutinách): vyšplichovati se z nádoby přes okraj
apod., švéd. skvalpa kapati (S. Stech), konečně i
lit. späkas kapka a ř. ψακάς dešťová kapka. Vše to
je asi zvukomalebné.
kapati 2°, val. msl.: jíti (v nevlídné, hrubé
řeči): kap po svých, kap dóm (domů); kapeš, ty
ostudo! (= táhni); B-Mal-SvK. — Sic. kapat: kap
mi z očú; kapeš ho! SSJ. — Pří-buzno je lit. kópti
stoupati, lézti (steigen, klettern) na kopec, na
strom ap. Právě s pomocí slova lézti lze vyjádřit
podobné věty i u nás: sic. to nás všetci čerti
nahovorili, aby sme sem kapali = vulg. č. „lezli";
nemusel kapat po třetí raz do Ameriky = „lézt4'. —
Další význam je hynouti (o zvířatech, hrubě i o
lidech), ztráceti se B-SSJČ, han. zgabnót zemříti
SvB, laš. zgabnuč selhati aj. Je v sic. kapat t/v
SSJ, též v pol. b. sch. Ten se pochopí z „odejíti"
jakožto eufemis-mus místo „umříti, zhynouti",
podobně jako něm. umkommen a vergehen t/v
obsahují slovesa pro „jíti", a také č. pojíti. — Ze
zgabnút snad je val. zgrbnút zdechnouti SvK,
jihomor. zgrbat stonati PS. Meh SbLarin 207. —
Sem patří snad i lid. kápnout na něco = přijíti na,
uhodnouti. Je i podoba s r, § 9, lit. krópti, viz
chrámati.
kápě: kapuce, plášť s kapuci, již stč.: ka-pice.
— Sic. kapa kápě, ale kápka kápočka čepec,
čepička, z pol. kapka: sem i vsi. kapica kožená
čepička na cepu i držadle, cepovka (srov. dl. kapa
t/v). Spolu s pol. hl. dl. ukr. r. sin. sch. (odtud
bulh.) kapa ze střlat. cappa (z toho i něm. Kappe),
jistá pokrývka hlavy. U nás měkké sklonění
vlivem slova sukně, vedle něhož k. stávalo (sukni
a kápi nosieše Hrad.; v krásných sukniech,
kápiech, v éepiciech Chelč.).
kapela, původně totéž co kaple (v. to), totiž
sbor hudebníků účinkujících v zámecké kapli, pak
i jiný sbor hudebníků. Nově přitvořeno kapelník <
kapelní mistr (tak to má Burian) za něm.
Kapellmeister.
kapitál, evropské slovo z it. capitale, fr. capital
(lat. capitális hlavní, od caput hlava), „hlavní,
základní jistina"; kapitulní = nejpřednější, veliký,
z franc. adj. capital t/v.
kapitán: ze střhn. kapitán, to ze střlat.
capitäneus hlavní, od caput hlava. Z téhož střlat.
slova je fr. capitaine, z toho něm. Kapitän. Pro
hodnost v pozemním vojsku doloženo u nás
od střední doby; nověji
kapradí
znovu zavedeno za hejtman. „V stč. znamenalo k.
zástupce králova (Maiestas Carolina)". Šmilauer.
kapižon, knižně a laš. (Malý) i kapišon: druh
ženské kapuce; u Příbora i kapišona. Pol.
kapiszon, r. br. kapišón. Z fr. capuchon (to od
cape, srov. kápě).
kapkán, kaptan: klevy na chytání zvěře. Přejato
v minulém století z ruštiny (r. ukr. pol. kapkán, b.
kapán, vše z osman. kapkán past, smyčka).
Matzenauer LF 8.43.
kaple, stč. kápla, demin. kaplicě, nč. kap-lička.
Ze stč. je stpol. kápla, nyní kaplica, odtud dále
ukr. kaplýcja a r. kaplica. Z lat. capella,
vyslovovaného od německých prostředníků s
přízvukem na 1. slabice. Podobně kaplan z lat.
capellánus, s hláskovým přichý-lením ke kápla,
nebo z n. Kaplan. Ale sch. sin. kapela přímo z
latiny. Sic. kaplnka z mad. kápolna. Lat. capella je
vlastně „pláštík"; význam kaple se vyvozuje od
svatyně francouzských králů, v níž chován pláštík
sv. Martina.
kaplovati vč.: čachrovati, o vzájemném
vyměňování různých drobností (kuliček, provázků)
mezi chlapci Jgd-Ktk, vy- pro-něco, vše dosud v
Podkrkonoší. — Hl. k(h)awplowac tajně kupčiti
nebo vyměňovati. — Obé je z něm. kaupeln
kupčiti s malichernými věcmi, podvodně
prodávati, to pak z lat. caupónárl. (O hl. Bielfeldt
156.) Je i něm. argotické Kapler kramář.
kápnout (božskou) = říci pravdu, přiznati se
PS. — Asi z něm. argot, kappen zraditi (doloženo
od 1753), Verkappen (od 1687).
kapok: vláknina z jistého tropického stromu (do
matrací ap.). Tak i pol. — Původ je v javanském
kapuk. Stiller RO 22.119.
kapoun, stč. kapún, sic. kapún i kopún (toto z
jihosl.); laš. kaplan, kaplun z pol. kaplun (odtud i
ukr. a r. kaplun). — Č. slovo je ze střhn. kappün,
to pak z román, cappö-(nem) < lat. capá. Jejich
cap- souvisí se slov. skop- 'řezati' ve skopbCb =
vyřezaný beran. Matzenauer 195.
kapr, kapřík, druh ryb Cyprinus. U Slovanů je
jednak karp (r. pol. hl. sin. sch.), přejaté zřejmě z
něm. Karpfen, jednak řada zřejmě stará domácí,
podléhající likvidové metathesi, z *korpi> (r. nář.
a ukr. kórop, sin. krap, sch. krap, b. krap, sem
náleží i č. kapr a sic. kapor, gen. kapra přesmykem
z *krap). Gb HM 1.33, Hujer 1.86. Poněvadž
příbuzná slova jsou jen v germánštině (sthn.
carpho, stsev. karpi) (střlat. carpa je z němčiny),
jde tu jako v mnohých jiných případech
přírodopisných názvů asi o slovo „praevropské";
tak i Kiparsky LW138 a NphM 60.1959.224; viz i
šaran. — Kaprovité nebe Čeč 98, -até Paz 82 = je
„porybíno", „beránky" na obloze; o tom viz pod
ryba.
kapradí, stč. kapratie, dosud jvč. kapratí Hoš 2;
jinde kapradí papradlí krapadlí kro-
kaprál 241
padlí paprut paprúdí papratka paprání, val.
kaprátí = k. menší, paprátí je větší, bílé SvK. —
Sic. paprad paprutka aj., pol. papróé, r. paporoi,
sin. paprat prap(r)ot, b. sch. paprat, dl. paproš
ZfS 7.348. — Psi. paportb, příbuzno je lit.
papařtis, lot.paparde, něm. Farn a ir. raith t/v.
Základ ^pordjtjn je dále nejasný, asi praevropský;
pa- je redu-plikační.
kaprál, tak i sic: z něm. Kaprál (doloženo od
17. stol.), což je synkopou o z fr. caporal (jako
kaplan z Kapellan), to pak z ital. caporale od
čapo hlava. Fr. caporal dostalo pak -or- z corps
tělo, vojenský útvar, odtud nynější něm.
Korporal, ekvivalent významový našeho kaprál.
kapřice; sic. kaprica: z fr. caprice t/v přes
něm. Kaprice, kaprizieren. Pramenem je it.
Capriccio, známé z hudby.
kapsa; kapesní šátek, z toho kapesník; kapsář
veliká kapsa samostatná, k oděvu nepři-šitá (z
něm. kapser, doloženého z Moravy). Stč. kapsa
byla schránka pevná, později k. = brašna polotuhá
na školní pomůcky apod., pak (dosud sic.) mošna
z měkké látky, konečně naše kapsa všitá do
oděvu. Nář. i „huba" (jvč. u Polné kamza), z
tohoto významu se vyloží sic. (vy)kapsovať,
gebzovať (expresivní změny) „hubovati, plísniti"
(odtud eufemismy dostal hodnú kapsu, odišiel s
kapsou, odniesol kapsu = dostal vyhubováno,
Záturecký 57). — Spolu s pol. hl. dl. kapsa je to z
lat. capsa schránka; přejato asi mezi kněžími a ve
školách středověkých. Z pol. nář. kabza > ukr. r.
kobza. Sch. kapsa rakev je však z román, capsa,
jež v již. a záp. Francii též dospělo k významu
'rakev'.
kaptur: stě. kaptúr kápě jakási (šaškovská).
Pol. kaptur byla kápě, kapuce, odtud naše slez. k.
čepec vdaných žen; totéž je ukr. kaptur čepec.
Strus. kaptwb (nyní -á) šátek na hlavu, kapuce.
Spolu s r. kaptýr (jakási látka zahalující
kamilavku) je to nejspíše z tur. (džag.) kaptur
pytel?
kapuce, sic. kapucna, pol. (> ukr.) ka-puza,
sch. sin. kapuca. — Z n. Kapuze, to pak z ital.
cappuccio < střlat. caputium, od střlat. cappa (od
něhož i naše kápě, v. to). Sic. -cňa je samostatné
přejetí z němčiny. — Κ tomu patří kapucín, něm.
Kapuziner, střlat. capucinus.
kapusta: nyní rostlina Brassica oler. sabau-da,
ale původně znamenala hlávkové zelí, tak dosud
sic. — Mělo se za to, že k. je přejato nejspíše z
nějakého nářečního tvaru románského *kqpusta (
< composita) zánikem nosovosti v kq-i blízké je
mu švýc.-franc. käputa kyselé zelí, ale naše slovo
je z tvaru, který měl ještě st. O západním původu
svědčí i to, že kapusta je tzv. „savojské zelí" (r.
savojskaja k., fr. chou de Savoie atd.). Nyní S.
Stech, ScSl 6.23, obnovuje a podpírá názor
Grimmův, že k. je z něm. kappust,
16 Machek — Etyanologický slovník
karambol
což vzniklo podle Grimma kontaminací z lat.
compositum = věc „naložená" a něm· kabisz
kapusta.
kapuš sic: hlídač v bráně („vrátník"). Proniklo
do mor. slovenštiny (Šebestová) jako 'dráb' B. — Z
mad. kapus t/v jako v sic; v mad. je to odvozenina
od kapu brána; změna významu se provedla teprve
asi na Moravě (Sulán rkp.).
kaput: starodávný kabát dlouhý až na zem; val.
kapútek (v hádance, Kott 6). — Sic kaput, pol.
kapota, r. kapot. — Vše z fr. capot druh pláště s
kapuci (od cappa, viz kápě).
kára, stč. zpravidla plur. káry o jediném voze,
tak i pol. kary ( > ukr.), sin. gare-, sic kára, hl.
kára. Majitel káry byl stč. kárník Sm 220. — Ze
střhn. karre-, germ. slovo (sthn. carra atd.) asi z
lat. (a román.) carrus vůz čtyřkolý, to pak i s věcí
je původu keltského. „Přejato jako plurál, protože
bylo stč. kolesa pl." (Smilauer.) — Val. karuka
vozík ze střlat. carrüca, odvozeniny od střlat.
carra. — Viz i kareta.
karabáč, chod. karbáě; laš. karvac. Sic korbáě.
— Sic podoba se shoduje se sin. sch. korbáě, pol.
korbacz a mad. korbács. Lašská je z pol. nář.
karwacz. Chodská z n. nář. karbatsche, odtud i pol.
karbacz. Č. -ara~, pol. karábacz, sch. nář. korobaě
mají vložené a (o), shodující se se sousedním a
(o); důvod vložení není jasný; vypadá to, jako by
se u nás zkřížily něm. nář. karbatsche a
krabatsche, ale o těch se má naopak za to, že jsou
od Slovanů. — Mor. (u Třebíče) změněno v
karabina = tlustý bič pastýřský. — Základem
všeho je osm. kyrbaě t/v, ale směry šíření nejsou
vždy jasné. Vězí to i ve fr. cravache aj.
karabela: křivá tenká šavle tatarská, tak v
polštině. U nás jen ve zmínkách o polském životě.
Jméno je prý od města Kerbela (u Bagdadu), kdo
byla vyráběna.
karabina: puška kratší (a ovšem lehčí) než
obyčejná. — Sic karabin, p. br. r. ukr. sch.
karabin, b. karabina, sin. karabinka. — Tvary na -
ina jsou z fr. carabine, tvary na -in z něm.
Karabiner. Bylo to jméno vlámských jezdců okolo
1600, jehož původ je málo jasný.
karafa, karafin(k)a. Spolu se sic pol. b. karafa,
něm. Karaffe je z franc caraffe -ffine, popř. z ital.
caraffa -ffina. Východiskem slova známého nyní
po celé Evropě je ar ab. garräfa.
karafiát, od Mattiola; předtím karioffilat
(Černý). Z ital. gariqfilata (nyní je jen garofano) <
ř. καρνόφνλλον, což má původ indicko -perský.
karambol, tak i sic, pův. kulečníková hra, pak
náraz koulí, srážka. ,,Je, jako terminologie
kulečníková vůbec, ze špan., carambola je červená
koule v kulečníku." Smilauer.
 karas
karas: druh ryb Carassius, již sté. — Pol.
karaé, ukr. r. karas\ sch. karas i karas, sic. hl. dl.
karas. — Slovo zajisté domácí na slovanské půdě,
ale nejasné. Snad „praevrop-ské'\ Z pol. přejato lit.
karösas, od nás přejato něm. rak. Gareis, od
Poláků něm. Karausche Karutsche Koratsche
Koratze Gu-ratsch a starší slezské Karaz: od
Němců je dále fr. carassin corassin; střlat.
carassius je teprve od 16. stol.
karasiť las.: ničiti (např. těžkou prací natrvalo
udříti koho) Malý; chod. to dítě je zakarasený jen
vod bídy; ty smrcinky se tary zakarasily Hr. — P.
karaskac si$ trápiti se, míti starost, wy- s námahou
se dostat z nemilé situace, s-, od- uchrániti se;
podobně i ukr. a br. — Tato slova vznikla asi
(Slawski) přetvořením z (r. ukr.) karabkati se t/v.
Κ těm nějak patří lit. nář. karabytis trápiti se
(Fraenkel). Jinak je vše málo průhledné. Pol. r.
ukr. jsou intensiva na sk, čes. na 8. Viz i charbat.
karát: nepatrná jednotka váhy. Všude tak; sic.
též grát Blanár HL. — Z něm. Karat nebo z it.
carato. Pramen všeho je arab. qlräH.
kárati, kára, kárný, karatel, káranec; laš. . kára
trest (jako v pol.), mor. skárať ztrestati (sem i han.
starat kárati?), msl. (a sic.) karhat kárati má h od
mad. korhol t/v; d v stč. (Lactifer) kardati a t ve
vsi. kartac t/v. — Všeslovanské: sic. kárat trestati,
r. karát, dl. karas atd., k tomu r. ukr. kára, pol.
kara trest, sch. sin. kar trest, hana, svár (toto sin.).
— Psi. karajq karati-, je odvozeno od kara, což je
utvořeno od kořiti (viz) náležitým dloužením v
kořeni (ó > á). Kurylowicz RS 16.7, St.
karavana, sic. karavana. Evropské slovo (fr.
caravane atd.). Z pers. kärvän t/v. — Odchylné
bulh. kervan, rum. chervaná je z téhož pramene,
ale skrze osman. kervan.
karazirovať sic: namlouvati si, lichotiti se. Z
něm. karessieren t/v, to pak z fr. caresser < it.
carezzare laskati. — Č. karazirovati (-S-) plísniti,
pronásledovati, kárati (Jahoda) bude patrně totéž,
ale s žertovným přechodem k opačnému
významu.
karb, -a: nádrž na dělání malty, karbovati
míchati, karbovaóka náčiní k tomu, mor.
karbovňa (val. karboňa) = karb. — Z něm. gerben
loužiti kůže (ale původní význam byl obecnější:
připravovati; střhn. gerwen gar-wen). Koželuzi
mívali kůže v zole v kádích nebo i jamách a občas
jimi míchali.
karban, -niti, -nik. V bibli M. 7. 11 je hebr.
korban obětní dar. Z toho střlat. corbanum a
corbona schránka, v níž byly ,,chrámní peniezi"
(Ev. Ol.), pak vůbec společná pokladna (dosud je
taková korbona pro společná vydání v učitelských
sborech škol). V 16. stol. korbona je i nádoba na
losy u kramářů; ti zaváděli jakési loterie, aby
242 karhan
odbyli více zboží; protože výhra byla jen dílem
náhody, „stalo se jméno karban označením hry
hazardní vůbec a začalo se ho ak užívat především
o hrách karetních", milauer OKP 2.10.4. — Pol.
(s)karbona schránka na milodary (s od skarb). Ale
stsl. korvant karvana, str. korvarťb korwana mají
své v skrze ř. κορβανάς t/v.
karbanátek i karbo-: z něm. nář. Karbonade,
Karbenatl apod. = maso pečené na uhlí, z fr.
carbonnade < it. carbonata (od carbone uhlí = lat.
carbo). Č. a-a-a asimilací.
karbinec: rostlina Lycopus. Preslovo přejetí (od
Všr.) z pol. karbieniec; to od karb zářez: listy jsou
stříhané zubaté.
karbovati: dělati vruby, zářezy, karbovník
karbovec jistý bednářský hoblík, karbovaóka
pekařská na vroubkování chleba. Pol. karb,
karbowac aj. Sem patří asi též jč. rybářské
karbovat loviště (,,pěšáci rozmělňovali dlouhými
tyčkami bahno, aby voda ty pozůstatky [zbylé
cenné ryby, např. úhoře] z rybníka vynesla" Jjčř
116): dělati jakési zářezy do bahna. — Ze střhn.
karp mask. (bylo a je i fem. Kerbe) zářez.
karbunkul: 1° tmavočervený drahokam, zvi.
rubín n. granát, 2° karbunkl hnisavý zánět kůže a
pokožní tkáně, který vzniká splynutím několika
nežitu SSJČ. Stč. karbunkul, karvunk(u)l 1°, 2°
(hlíza, nežit, vřed). — Sic. karbunkul 1° 2°, p.
karbunkul 1° 2°, r. br. ukr. karbunkul 1° 2°, sch.
karbunkul, sin. -kelj 1°, b. karbunkál 2°. — Z lat.
carbunculus (zdrobněliny od carbö uhel), což je
uhlíček, červený drahokam (metafora: [řeřavý]
uhel > červený kámen), vřed (rozumí se: zanícený;
rovněž metafora: [řeřavý] uhel > [zapálený] vřed).
Slawski.
karé jč. sic: prudký běh, karem rychle; han.
interj. a karé pryč, též těré děré těró děró Kp. „Z
dragounského výrazu en carriěre, plným tryskem."
Šmilauer.
kareta: lehký vozík. Hl. korejta, dl. karejta, p.
kareta ( > r. br. ukr.). — Naše a polské slovo je
přímo z ital. carreta; luž. je z něm. nář. kareete,
karréte Bielfeldt 169.
karfiol, tak i sic: přes něm. Karfiol (a starší
něm. caulifior, kalfior) z it. cavolfiore (cavolo =
zelí, fiore = květ).
karhan 1°: stč. nějaká nádoba (v krčmě seděti za
karhany zalévajíc nebo v karhany z., obé u
Rokycany); dosud chod. karhan nádobí k vaření
(slovo řídké, význam nemohl Hruška zachytiti
přesně). U Pardubic karhanec květináč, podkrk. za
Jg kahanec hrnec, na Turnovsku krhanice nádoba
na mléko. Významový odstín květináč by mohl
býti starý; v tom případě by se stč. obrat zalévati v
karhan pochopil jako lidový vtip (za k. místo v by
bylo vlivem následující předpony za-). Val. kohan
veliký hrnec. — Hl. karan džbán na vodu, z
*karhan (Bielfeldt 35; podle něho je příbuzno s
pol. kaganiec atd.). — Snad j
karhan 243
to vskutku totéž slovo co kahan, jestliže toto
znamenalo původně nějakou nádobu; r pak bude
vložené, v. § 10.
karhan 2°: mor., karhant korhoň: fakan,
sprosťák. Nejasné. Snad (Bartoš) souvisí s orgoň.
karhan 3° han. (u Boskovic): špatný vůz. Podle
Svěráka (rkp.) souvisí s kára.
kariola: „lehký dvoukolový povoz" SSJČ. Pol.
kariolka, sch. kari jola. — Z fr. carriole bryčka.
Matzenauer LF 8.47, Si.
karkule, -lká: čepec ženský nebo dětský: ze
střlat. caracalla t/v.
karle od Jgd: kulatá slíva; karlátko (lid. kadle,
gen. -ete, kadlátko), zm. fem. karlátka {-dl-)
švestka; jvč. u Polničky rozlišují kadlátko = plod
a -a strom; sic. plur. korlátky u Bernoláka. — Od
jména Karla IV., jenž „rozšiřoval kulturu sliv"
(viz PS).
karlik: pídimužík (u Holečka). — Z pol. karlik
pídimužík, zákrsek (strom), je i karl§, karzel a
sloveso karleč. (Z pol. je též ukr. kárlyk a r. kárla
kárlo karlik kárlica trpaslík.) — Polské slovo je
asi od něm. Kerl (střn. kari) chlápek.
kar mas: posvícení, popř. hostina po pohřbu, po
úvodu (laš. msl.), laš. krmás, -ovať hodovati. —
Sic. kermeš, pol. kiermasz ( > ukr. kérmeš), hl.
kermuš, dl. kermuša. — Ze střdn. kermesse =
spis. Kirmes ( < Kirch-messe) posvícení. Lužická
slova jsou z něm. nář. kermuss, Bielfeldt 159.
karmazín, od 16. stol., druh tkaniny, kar-
mazový. — Evropské slovo (sic. karmazín, pol.
karmazyn > ukr. r. karmazín, sin. kar-mezin; it.
carmesino, fr. cramoisi atd., něm. Karmesin).
Pramenem je arab. qirmizi šarlatový (ze stind.
krmvja-, krmi-, viz červ, jan-ati rodí, = od červů,
totiž červce nopá-lového pocházející). Jakou
cestou přišlo k nám, nelze s určitostí říci. Bulh.
kärmäz a sch. grimiz asi jinou cestou než naše
slova na -in. Příbuzné je barvivo karmín: -min
(evropské) spočívá na křížení s lat. minium.
karmina msl. sic: vepřové hody, msl. i karmín
ojediněle. Sic. i „tryzna, zádušní mše". Sin. sch.
karmina pohřební hostina. — Málo jasné; spojuje
se se střn. karmen truchliti, bědovati (Matzenauer
197).
karnáč stč.: ženský žlutý oděv: z n. gar-natsch,
to pak z ital. guarnaccia nebo střlat. garnac(h)ia.
karneval; tak i sic: z it. carnevale (asi „masu
vale!" = nastane půst).
karotka, tak i sic: z fr. carotte.
karpatiny val.: lojdy, krhavost. — Sic kapra,
kaprina i karpa, karpina: sliz (hnůj) v očích,
kapravý karpavý krhavý, pol. kaprawy, ukr.
kaprávyj krhavý. — Nejasné. Snad souvisí nějak s
lat. *gramma t/v (od toho grammösus, grämiae),
je-li toto z *grap-ma nebo z *grab-ma.
karputiny laš.: špatná zem. Sic karpotina
karuk
vrch skalnatý, málo zarostlý. Snad souvisí s grapa.
karta, karetní, kartář; hráči vytvořili i rozmarné
mask. kart (podobně jako ložit místo položit atd.).
— Karta u všech Slovanů, patrně z it. carta < lat.
charta; odtud i fr. carte, n. Karte. Viz i kartit.
kartáč 1° (k čištění), (vy)kartácovati (mor. sic
„vyčesati" šaty). — Spolu s pol. kartacz a sin.
krtač(a) z něm. Kardätsche (to z it. cardasso,
základem je cardo, něm. Karde = suché plodové
květenství rostliny Dipsacus, jíž valcháři užívali k
drsnění sukna, viz štětka).
kartáč 2°: druh dělového náboje (předchůdce
šrapnelu). Z něm. Kartätsche (hláskovým
změtením s kartáč 1°), to z it. car-toccio mask.
lepenková patrona (bývaly naplněny drobnými
kulkami). Vše dále z carta papír.
kartán: starobylý druh děl, stč. kartaun, nč.
kartoun, sic kartán kartóna. Z něm. Kar-taune (v
16. stol. Kartane Kartone), to pak ze střlat.
quartana, vi. „čtvrteční" dělo, se střelami prý
251iberními; „ale Winter Obr. 1.269 podle AČ
8.195 označuje k. jako nejhrubší bořicí dělo s
koulemi až lOOliberními a F. Wagenknecht ve
vydání Křičky z Bítýš-ky říká, že váha koule byla
40 liber s násobky". Šmilauer.
kartit 1°: hatit, kazit (úmysl, plán, pro-
jednávanou n. připravovanou záležitost, námluvy)
Jg-PS, po° Jg, s° z° PS. — Sic ukartovaí (záměry),
z Kollára má Jg. — Nejspíše bude (to naznačuje Jg
svým „karty míchati, másti") skartit (pokartit)
brachylo-gický útvar místo pomíchat karty v
přeneseném významu „zmásti připravenou hru":
pomíchal karty 'zhatil plány' má i PS. Jednoduché
kartit je pak zajisté sekundární, rovněž tak
předmětový akusativ.
kartit 2° msl. val.: (vy)kartiť (vy)hubit,
(vy)plenit, např. myši B. Sem patří i věta z M.
Jahna v PS, zkartit (peřiny po něčí smrti) = zničit.
— Málo jasné. Podobnost se skartovat (úřední
spisy) nepotřebné ničiti (což je z it. scartare
brakovati) je snad jen náhodná. Či je totožné s
kartit 1°?
kartit 3° mor. u Jevíčka: haněti komu co B. — Z
polštiny k němu patří karcz§ karcisz „ostro ganic",
trápiti, mučiti u jednoho autora 18. st. (cit. SI.
2.71). — Jinak málo jasné.
kartoun, sic kartún, pol. dl. kartun, hl. kortun,
vše to z něm. nář. (slez. a branib.) Kartun (r =
disimilovaná anticipace koncového n). Něm. spis.
Kattun, tištěná bavlněná látka, souvisí s fr. coton,
it. cotone, hol. katoen atd. bavlna, to vše pak je z
arab. (al)qolton bavlna, kartoun. Hl. kortun z
vých.-střn. kortun, Bielfeldt 169.
karuk: vyzina; u Presla, viz Jg. — Z pol. karuk
klih z rybích měchýřů, odpadků
kary 244
zvířecích kozí, rohů a kostí; to pak je z ukr. karúk,
r. karlúk. Další původ není znám. Sf.
kary: viz charý.
kasa, kasovní, kasař (lid. místo pokladna atd.).
Z něm. Kasse, to pak z it. cassa schránka.
kasarka: druh husy; Preslův název berneš-ky,
husy rudé. Z r. kazárka. To přijato i za název
vědecký: Casarea. (Šmilauer.)
kasárna, dříve fem. sg. (sic. dosud kasáren,
kasárna), nyní pomnožné -my i -rna. — Z něm.
Kaserne (č. a-a-a asimilací k prvému a), to z fr.
caserne, což se odvozuje (Gamill-scheg) z pro v.
cazerna strážní místnost v pevnosti.
kasat: lenoch, pobuda; han. chodit kasátem (-
tum), za Jg kosátovat toulati se (u Berouna); sem
patří snad i nejasné překasátovat ČL 1.455. — Z
něm. grassatum gehen nečinně se potloukati po
ulicích, což lidovou etymologií přikloněno ke
Gasse ulice. Šmilauer.
kasati 1°: chod. k. se pospíchati, las. kask klus
(kwh ide k-em). — Sin. sch. kasati t/v (o koni),
ukr. zakasáty někoho = předjeti (o koni). — Psi.
asi kašq kasati; spolu s lot. kuošu kuóst (zpravidla
však k'-, expresivní změkčení) je to
baltoslovanské iterativum (*kös-) od česati 2° (v.
to) pospíchati. Meh LF 69.35.
kasati 2°; kasaňa -anka -anica kašna kasin-ka
části oděvu kasané = podkasávané; chod. vokasnyj
šat, sic. okasnica zástěra. Stč. kasalický přízvisko
rytířů, majících podle módy ,,sukně krátké" (=
jakoby vykasané), že sotva kryly zadnici. — Sic.
kasat t/v; stp. kasac si§ podkasávati se, chystati se
k něčemu velikému, nář. hotoviti se k čemu,
podkasač sukni; zakasac rukávy, sukni (> br. r.
nář., ukr. nář.); hl. kasac, pod°, k. so, dl. kasaé
(se), pod° t/v jako v č. — Toto kasati souvisí se
stsl. kosnqti s§ dotknouti se, kasati s§ dotýkati se.
Jako u tknouti/týkati je několik stupňů významové
síly, od lehkého dotýkání až po úsilné vtýkání
(vtlačování, vtiskování), tak i zde: podkasati sukni
pod pás = vtýkati, vecpati její dolní okraj pod pás,
odtud vy kasati (oslabeně: „vyhrnouti"), val.
vkasať =·-■ vecpati (např. prsten do krku).
kasati 3°: k. se na koho = chystati se
(sebevědomě, vyzývavě, výhružně). — Příbuzné
je lit. nář. kesautis t/v (sich anschicken), késúoti,
keslauti míti v úmyslu, chystati se (cit. u
Fraenkela 247), ale přichý-leno ke k. 2°?
kasati 4° v laš. zkasat snísti patří k val. gasať
(viz habat).
kasati 5°: laš. dokasať rozviklati. Nejasné.
kasta, nyní evropské slovo; jeho východiskem
je portug. casta rasa, uplatněné v Indii. Šmilauer.
kastor: druh klobouku, k-ový klobouk (—
něm. Kastorhut). Z lat. názvu bobra
kašna
castor, že ten klobouk se vyrábí z bobřích chlupů.
kastrol, zdrobn. -olek, sic. kastrol. Přejato z
něm. Kastrol, lidové formy za Kasserolle^ přejaté
z franštiny (i franc. je lidově castrolel); ve
franštině je utvořeno od casse pánev (román,
cattia).
kaše, kasička, kašovitý; mór. místy kaše
znamená 'jáhly', kašny = jahelný, kašník = mlecí
složení na loupání prosa ( = na výrobu jáhel D-Jg-
PS-SSJÖ), kašovica polévka z prosné kaše (= z
jáhel), sic. na Oravě kaša krupice, jinde na
Slovensku zltá kaša jáhly. Zdá se, že sem patří i
chod. kozička (Hruška p. h. hašpan), asi = krupice.
— R. kaša a pol. kasza krupice i krupicová kaše.
Jinde (sic. ukr. sin. sch. b.) kaša je jako u nás
„kaše", Brei. Původní význam byl zajisté 'krupice';
tomu hoví i etymologické spojení (kaša z kas-ja) s
lit. kóšiu kóšti, lot. kasu käst cediti, pův. 'prosívati'
(Zubatý 1.2.100), krupice se z hrubého
primitivního semelku vy třídí prosíváním přes
husté síto. A poněvadž krupice byla pojídána
zavařená v mléce, ve formě kaše, význam se
přesunul na tuto formu pokrmu vůbec. Kaše bývala
i nezbytnou závěrečnou součástí svatební hostiny:
nesčetné její krupičky byly zajisté magickým
předobrazem želané hojnosti všeho, dostatku; k. je
pak i „tanec při svatbě".
kašel, kašlati. — Všeslovanské: sic. kašel, kašlat
(je též zhrubělé káchat, tj. ká -f- nová přípona ch-
ová, § 20, o kašlání koní při nemoci „chřípěcí"; ta
se jmenuje kach, což je zpětný útvar od káchat), r.
kašel gen. kášlja, kášljat, atd. — Psi. kašlb a
kašlati; v nom. sg. vkladné e (sch. a); v č. u
slovesa l ztvrdlo pod vlivem spousty jiných sloves
na -ati, označujících tělesné projevy. Kašlb z *käs-
lio-, si > šl; z toho kašlajq kašlati. Kořen *käs- též
v lit. kósiu kósěti, lot. käset, stind. kasáte, s ku v
sthn. hwuosto (něm. Husten)-, je zajisté
zvukomalebný. Jako často, slovanština
nezachovala primární sloveso, má jen
denominativum. Týž kořen je snad v kvasiti (viz).
— Rčení kašlati na koho (na co) je asi eufemismus
místo plivati: plivnutí bylo prostředkem magické
obrany proti zlu (zlým duchům, tedy i při úleku,
zděšení, odporu, hnusu, opovržení).
kašket, pol. kaszkiet: kdysi jistá pokrývka hlavy,
dosud jč. jvč. laš. je to lidové („čepice"), časem
běžné i ve městech pro jisté přínosy módy v tom
oboru. Z fr. casquette čepice.
kašmír, sic. kašmír, sch. kašmir, p. kaszmir, r.
ukr. kašemir: druh tkaniny. Obchodní termín (něm.
Kaschmir, fr. cachemir) z názvu země Kašmír (v
Indii), dodnes proslulé nedostižnou jemností té
tkaniny.
kašna, stč. kasta kaštna za něm. Kaste(n) (s
významy „sklad solní, truhla na měřičné"). — I
kašna je téhož původu (něm. dosud
kaštan 24δ
Wasser kästen), bývala to nejdříve jistě čtyř-
stěnná dřevená schránka pro vodu odtékající od
studny, vodovodu apod. — Pod. pol. kaszta
tiskařská, hl. kaéc truhla, rakev, sin. kast kasta
súsek; sic. kašna skříň, kasnár = něm. Kastner,
kdysi správce sýpek, obročník.
kaštan, sic. gastan-. z lat. castänea < ř.
κάστανον. Šmilauer NR 26.218. — U nás rostoucí
k. je vlastně ,,koňský k.", jírovec. Koňský proto,
že prý velmi prospívá proti dusnosti koní
(Mattioli).
kastel, sté. tak i -al tvrz, hrádek; val. kastýl
zámek. Sic. kaštiel zemanský zámeček (kdežto
kúria = zemanský dům menší). — Česká slova
jsou z lat. castellum, slovenské je z mad. kastely.
Viz i kostel.
kašulírovat (-2-): lichotit (lid. v městech). Z
něm. lid. kaschollieren < fr. cajaler.
kat: popravčí mistr (obecně), již stč. — Sic. hl.
p. kat t/v. — Je důležité, že kat má i významy
trochu „mírnější": „katan, hrubý člověk" PS,
trýznitel; katovati týrati, mučiti PS, býti do práce
jako kat = nadmíru horlivý a rázný, jč. katiti se do
něč. = s úsilím něco činiti Kt 1, mor. katík trhan B,
las. katovat se trmáceti se. Tyto významy se nedají
odvodit od „popravčího mistra", ale jsou původní.
Sdružují záp.-slovan. kat s r. chvat 'bystrý,
odvážný, obratný, smělý chlapík'. Toto chvat je
pak přejato z germán-štiny: je stnor. hvatr rychlý,
horlivý (rasch, feurig), jak soudili Tamm 1881,
MiklosichEW a Matzenauer CS1 180; jiní
odvozovali chvat od r. chvátit chytit, vzít,
popadnout, což je pouze „lidová etymologie".
Namítalo se, že by při přejetí z germánštiny
muselo býti *chvot; ale je možno vyjít z germ.
hvatta {tt je expresivní geminace), které je v stnor.
hvass 'scharf, sthn. hwas atd.: toto *hvatta by dalo
slovan. chvaťb (att > ät, srov. např. č. pápeří vedle
ř. πάππος, lat. pappus, § 15). Záp.-slovan. kat sem
tedy jistě patří také, ač nelze dosud říci, jakou
cestou se k nám dostalo. Jeho „mírnější" významy
odpovídají významům ruským a germánským a
mluví tedy pro domněnku o velmi starém přejetí
slova z germánštiny. Význam „popravčí mistr"
vzešel patrně pod vlivem něm. výrazu
Scharfrichter 'kať, srov. výše význam 'scharf
(ostrý) u hvass, což je, podobně jako naše ostrý,
rovno významu „horlivý, rázný" (do něčeho). —
Jinak Kořínek LF 57.347 (tam jsou i starší po-
kusy): od kajati trestati; ještě jinak Jakobson Word
8.388 (souhlasí Slawski): od káceti. — Kat bylo v
starší době též tabuovou náhradou za slovo čert (v.
o tom pod katiti), snad vlivem němčiny, která
podobně kladla své Henker 'kať. V té funkci
pokleslo katal až na citoslovce, a to jednak při
výrazech důrazného popření (jako se nyní říká
čertal = vůbec ne, kdepak!), jednak jako výraz
podivu (u Raise); k tomuto se došlo
katolík
asi přes negační výrazy nedůvěry a podivu jako
neříkej tel
katan: pomocník katův, kat; mučitel, trýznitel
PS. Odvoz, katanský necitelný, hrubý, katanovati
mučiti, týrati. — Sic. katan trýznitel, tyran. Pol.
katan veterán, propuštěný voják, supérieur
militaire, viz JP 31.114. — Pro úvahu o původu
slova má důležitost vč. význam voják, dodaný Jos.
Jirečkem Kottovi 1.676. Právem z toho soudí
Sulán StSl 3.282, že k. je přejato z mad. katona
voják. Provedena asimilace a-o > a-a, slovo
odvrljjo koncové a (přešlo tedy k o-kmenům), jeho
význam se pak zesílil tam (dodáváme), kde
madarští vojáci byli dáni posádkou na venkov
proto, aby krotili ducha vzpoury proti šlechtě,
popř. jako trest za podobné pokusy, za neplacení
daní aj. Slova kat a katan se v povědomí mluvících
sblížila tak, že nyní se katan cítí jako odvozenina
od kat, ač obě slova mají původ různý.
káti se, již stč. kající kajícný -nik pokání; od
přítomného kmene je stč. nekajilý ( > nekalý >
kalý). — Všeslovanské: stsl. kajq kajati s$ litovati,
pokajati s$ činiti pokání, pokajanije pokání,
okajan'b oka-janbm> okanbnt daremný, nešťastný,
oka-janije bídnost, sic. kajat sa, kajúci, kajúcny, r.
kajat kárati, kájatsja káti se, okajánnyj zatracený,
prokletý, raskájatsja litovati, sch. kajati mstíti,
kajati se (po-, ras-) atd. — Psi. bylo kajq kajati
trestati, a k. s§; je příbuzné se stind. Óayatě
odplácí, trestá, mstí, ř. τίνω splácím, platím, s cena
a ποινή; koř. kuei-\kuoi-. Bylo-li v slovanštině pri-
mární sloveso, byly nesnáze s dvojím vývojem při
eijoi (*čej-e v pres., či- popř. ce-v inf.), proto
ovládl tvar, jejž lze nejsnáze vyložiti jako
iterativum s dloužením v kořeni, *kaj-ajq ( >
haplologií kajq) kaj-a-ti.
katiti (se) Jgd-PS-SSJČ; zlobit (se), hněvat (se),
zpravidla s roz-; rozumí se projev silný, prudký,
spojený s laním at>. (nikoli tedy trvalý n. tajný,
tichý hněv). Časté je rozkacený; může být
zmírněno v rozkabacený, rozka-boucený PS. —
Sic. katit sa asi z češtiny. — Odvozeno od kat
(HK) jakožto tabuová náhrada za čertit (se) t/v.
Není tedy u katiti podkladem to, že by snad kat byl
člověk zlostný, prudce popudlivý ap., ale jen to, že
kat se dříve kladlo v různých rčeních místo Čert
(aby skutečný čert nebyl svým pravým názvem
snad přivolán), podobně jako Němci kladou
Henker ve stejných rčeních místo Teufel, např. ich
kümmere mich den Henker darum = o to se čerta
starám = o to se vůbec nestarám.
katolík, katolický: od catholicus v církevní
latině, to z ř. καυολικός „obecný" ( > κα#' όλον =
vcelku, obecně, κατά, όλος). Církev k-á, původně
= obecná, zabírající všecky národy.
katrán
katrán: rostlina Crambe. Preslovo přejetí z rus.
katrán, což je asi od Tatarů.
káva: v tomto tvaru se objevuje u nás 1669
jako úprava cizího slova (arab. kahwa, tur.
kahwe); pak proniká zásluhou arménských
kavárníků v Evropě tvar s / (fr. café, něm. Kaffee,
atd.), i u nás kafé (od toho je kafírna), původně
nesklonný, pak skloňovaný podle more; ten se
drží dosud v lidové řeči (ta má nebo měla i
podoby kafé kafét kaféto kafišté kaféj kafaty gen. -
yho); bylo i náhražkové cikorikafe (z němčiny;
viz ciriflnda). Káva se objevuje pak nově od 1812
u Tablice (prý to „slóvenštěji zní", tj. slovanštěji),
později ovládlo v spisovné řeči zásluhou
Amerlingo-vou (v Šafaříkově Světozoru); odvoz,
kavárna, kávovník. Toto nové káva je budto z
polštiny (kawa) nebo ze schrv. (tu káhva > kafa,
káva) nebo snad z madarštiny (kávé), tu všude
přímo z osmanštiny (z dob tureckých válek). V.
Polák NŘ 20.204.
kaval, kavalec: velký kus (chleba, masa): za Jg
kramfalec us. v Praze; Tůma, Z č. mlýnů 2.174,
laš. kramfolec Malý, vč. (k)ram-falec Piazza, jvč.
kaval, kivál, han. kaval(ec) KpU, též gaval,
havalec, laš. kaval, kabal; sem patří snad i č. lid.
ětafalec NŘ 18.197, PS, ěťafec PS, vč. štamfalec
Ppz, us. štramfalec (chleba) a pd. tajfal, tajs(t)al.
Zdá se, že tyto zkomoleniny jsou asi z dětského
žvatlání. — Sic. kaval, pol. kawal(ec) kawalek· (>
ukr. kaválok), hl. kabl, dl. kjabel, r. oko-válok. Lit.
gäbalas. — Přejato ze střdněm. kavale dřívko na
losování, los, vylosovaný podíl (nyní Kabel f.
podíl).
kavalec 1°: jednoduché vojenské lůžko z prken
sbité. Z něm. Kavallett, to pak z it. cavaletto
stojan, podstavec. (Šmilauer.)
kavalec 2° Jg: vyvýšenina v opevnění, z níž se
může koldokola stříleti; to je dále z kavalír Jg,
něm. Cavalier t/v.
kavalír, sic. gavalier: z něm. Kavalier (pův.
„jezdec"), to pak je z fr. cavalier, románské
odvozeniny od lat. caballus kůň.
kávěr gávěr káděr kadeř val.: močál, bařina,
močidlo, studánka pro dobytek, studánka s pitnou
vodou (osazená kadlubem), malé jezírko (R.
Jeřábek RZ 217). — Pd. kawior, kawjor. —
Nejasné.
kavka, již stč.; han. též káva. Mor. peior.
odvozeniny kavák kaváň kavon. — Pol. kawka i
zkrácené kawa, hl. dl. kawka, ukr. r. kavka, sic.
sch. sin. kavka. Vedle toho sic. sch. h..cavka. —
Obě podoby, s k i s 6, jsou zvukomalebné (ukr.
kavl o kavčím hlasu) a jsou to patrně útvary
paralelní k slovesu vyjadřujícímu kavčí hlas (sin.
kavkati, dl. kawkaé). Nelze tedy klásti psi.
*kavbka *6av-bka, je jen mladé kav-ka óav-ka.
Lit. kóvas i kiáuké; dán. kaa, stř.-hol. cauwe. Je i
románské cava ML3 1785.
kavna stč.: havířská chalupa (16. stol.); sic.
stříška nad studní. Pd. kawa stříška nad
246 každý
hranicí dřeva. ,,S pol. kawa a něm. Kaue, Kauhe je
to staré přejetí z lat. cavea ohrada, klec, úl."
Šmilauer.
kavyl: rostlina Stipa. Preslovo přejetí z r. kavyl,
jehož původ je nejasný. Sic. kavyl z češtiny.
kazajka, odtud sic. zhruběle gazaja; Jgd kazák
kabátek bez šosů; vč. a han. kajda (pohrdlivé). —
Budto z něm. Kasacke nebo z ital. casacca (fr.
casaque) t/v, slov neznámého původu.
kázati; stč. bylo i nesložené kazovati, hojně
doložené, dosud val. laš.; kazatel, -telna; stč.
kázanie, nč. kázání; stč. nekázaný, mor. kázar; ze
složenin jsou významnější okázati, okázalý (jvč. u
Litomyšle i jinde dosud o-, vo-), nyní za to je
zpravidla ukázati; mor. zakázati poručiti, z. si
objednati si, han. msl. laš. zakázka objednávka
(odtud spis. zakázka), jč. hornoblan. na zákaz = na
zakázku; postverbalia důkaz nákaz odkaz průkaz
příkaz úkaz výkaz vzkaz zákaz a další odvozeniny
jako průkazný atd. — Všeslovanské: stsl. kazg
kázati kázati, napomínati, nakázati poučiti,
napomínati, s-bkazati vykládati, vypravovati, sic.
kázat, r. kazu kazáí ukazovati (kázetsja ukazuje se,
zdá se), skazáť říkati (skázka pohádka, odtud
přejato č. zkazka) atd. — Příbuzné je pouze stind.
éas-ti ukazuje, káře, rozkazuje, poučuje, takže
všecky základní naše významy jsou pokračováním
těch, jaké zdědil též sanskrt; ide. kořen byl */cäs-,
u nás U > k před temným vokálem a; s z nejasné
příčiny se sonorisovalo v z (viz však kázeň).
Sloveso původně atematické přijalo u nás
sekundární -jo-a přešlo ke vzoru tesati. Původní
význam ukazuje sanskrt; naše oslabení v 'hlásati,
vykládati' a dále v pouhé 'říkati' je stejného druhu
jako v praviti (od pravý, viz!).
kázeň msl. sic. dosud = kázání; stč. kázn -zen
gen. -zni trest, kázanost, kázání (řeč); stč. kázniti
kázaně si počínati, nč. udržovati v kázni, obyč.
ukázniti, ukázníný; nč. káznice. — Všeslovanské.
Významy ukazují zřetelně, že kaz-nb je od kázati, a
to od pouhého kořene, nikoli od kmene u nás již
rozšířeného o -jo-, resp. o -a-; možno souditi, že
existence příponové dvojice -snbj-znb (pě-snb,
boU-znb) způsobila analogickou změnu s > z právě
v tomto slově (*kas-nb > kaz-nb), odtud že se z
přeneslo pak do slovesa kaz-ati. Deno-minativum
kázniti (je jinoši.) možno položiti již do
praslovanštiny.
kaziti, postv. kaz; překaziti překážeti, odtud
překážka; nakaziti > postv. nákaza, nakažlivý;
zkaziti > zkáza. — Všeslovanské; psi. kažo kaziti.
Příbuznéje lit. góžti, goziti, např. o zkažení piva
DabŽ.
kazuár, pták běžec Casuarius z Indonésie. Z
malaj. kesuari, což byl jeden druh z ostrova
Ceram. Stiller RO 22.123.
každý, sic. každý, hl. kóždy, dl. kuzdyy
každý
ρ. každý, r. ukr. káždyj, br. kóžny (nář. kóždyj
aj.). Stsl. ktžbdo (jen sg. mask.); též kyižbdo. —
Slovo nesnadné. Starší útvar je zajisté stsl. k'b-
zbdo (bylo i ko-žbdo), gen. kogo-zbdo, dat. komu-
žbdo, tedy v prvé části je mužské tázací (zde
vlastně: neurčité) zájmeno k'b-, později proniká v
stsl. do 1. části i trojrodé zájmeno kyi kaja koje.
Další vývoj byl ten, že v 1. částiu zobecnělo bud ko
(= kmen maskulina, ide. *k o-) nebo ka (=
zdloužený kmen, ide. *kuö-, viz níže kelt.; není to
kmen feminina) a u jiných Slovanů byla flexe
přenesena na konec slova. Méně průhledné je -
zbdo. Většinou (též v našem ESX) se spojuje se
slovesem žbdati, č. zdáti, aniž je při tom možno
přesně určiti, jaký je to tvar; stran významu se
odvolávají na tubo v kak*b Tubo 'kdokoli' ap. a na
lat. qul-vls, qul-libet 'kdokoli'. Ale je pravda, že
žbdati jinak v takovéto úloze nevystupuje. Proto
bylo třeba hledat řešení jiné: v žb se viděla částice
příbuzná s částicí že. Ani to však neuspokojuje. —
Domnívám se nyní, že je možno, vlastně nutno
srovnati naše adjektivum s lat. quisque quidque (a
quaeque quodque) t/v a s kelt. *kuä-ko-s, *kuö-
ko-s t/v (stir. cäch, bret. pep, kymr. pawb).
Poněvadž lat. que znamená 'a, a vůbec' a tedy
předpokládá ještě jedno předchozí slovo (než je to,
k němuž je připojeno), je třeba vyjíti z plného, v
mnohých jazycích se vyskytujícího sousloví s
,,jeden", např. lat. ünus quisque lze chápat jakožto
„jeden a vůbec [ně]kdo (= Onus et [omnino]
aliquis;.· je v něm spojovací que, zde s odstínem
„a vůbec" (takový odstín pro que uznává Novotný
v lat.-č. slovníku: regno fortunisque omnibus); pak
v přívlastkové podobě únum quodque málům =
jedno a vůbec které zlo = každé uzlo. Keltské
jazyky přeměnily už daný útvar s *k e na adjekti-
vum (= přenesly sklonění na konec slova, jako
Slované v dalším vývoji). uVzhledem k tomu, že
latina a keltština mají tu *k e, předpokládáme je i
u nás; jenže k se zde oslabilo ve znělé *g > ž, dále
e se oslabilo v b, které pak zanikalo. Konečně -do
vzešlo patrně z de (to je v stsl. ki>žbde,
kyjbZbde) asimilací s ko- prvé slabiky. Je asi
vskutku totožné s -de, které je v adverbiu místa
kde ^kt-de). Na podporu toho se dá uvést č.
kdekdo, kdekterý, kdejaký = každý; je proto snad
i možno viděti zde redukci toho ktde v pouhé de.
Prvotní význam sousloví édint k'bzb \lch\de by
tedy byl „jeden a kdo kde [jest]". Toto \k-b\de je
ovšem přídavek jenom slovanštiny. — Podobně
jako keltské tvary lze chápat lit. kiekvíenas
'každý'; víenas 'jeden' položeno však na druhé
místo, protože mělo své sklonění a tedy celek
dobře adjekti viso válo; kiek bude něco jako *kuoi-
-kue, lat. *qui-que (stlit. kiek měnuo = každý
měsíc). Podobně i lit. ik, lot. ikviens 'každý'.
247 kdo
— Jiné domněnky o původu slova každý viz v
knize Jana Petra, Zaimek každý w historii i
dialektach jazyka polskiego, Wroclaw 1957.
kbel: stč. kbel, kbelík je nádoba a dutá míra; nč.
kbel -ec -ík druh nádoby, chod. hbelík máselnice,
Kbelec starobylá dutá míra, jč. gbelík máselnice,
zm. gbel(ík) dutá míra, laš. gbel, dbel dřevěná
nádoba, okov u studně; jinde mor. nádoba na vodu.
— Sic. gbel nádoba na vodu, dutá míra, gbal, dbal
nádoba na vyváření prádla, vsi. kabel kbel (ale č.
kýbl, kyblík a sic. kybel nově z něm. Kübel). U
jiných Slovanů doložen i význam „míra plošná"
(vzešlý z „míry duté"), pod. korec = míra dutá i
plošná, např. dl. kjabel, kebel losem přidělený dílec
pole; tak vysvětlíme místní jména stč. Kbel,
Kbelnicě, nč. Kbely, sic. Gbely (či od *g*bbelbt;
bylo st. luž. gbel Biegung, Eichler WZU Leipzig
13-380). Pol. kdysi gbel, dl. viz výše, ukr. gbol
kbelík i míra, str. kobel míra, r.-csl. k'bbbH nádoba
i míra, sin. kebel i kabel, sch. kabao, b. kabal i
kobel kbelík. — Pravděpodobně přejato z
germánštiny, a to ze sthn. kubil (doloženo
miluchchubili ntr. „mulctra"), to pak asi z lat.
*cupellum; Šafařík 3.463 cituje střlat. cubulus. —
V češtině gbel > bel bylo mateno se zbel (viz),
takže chod. hbel znamená i zbel, jinde kbel pak i
„zařízení na vypouštění rybníků", neboť okolo
„čepu" je „kašna čtverhranná, na níž chaloupka
bývá nebo srub" (Jg), tedy jakási obdoba kadlubu
studánkového. Chod. hbel pak přejímá i jiný
význam kadlubu, totiž „schrána na semeno, na
obilí" (dutý kmen, k němuž přiděláno dno).
kdákati, již stč.; vč. mor. vdákat; mor. též
kokodakať, sic. kodkodákaí. Pd. gdakac. Vše z
vukomalebné.
kde, sic. kde, r. gde, pol. gdzie atd. V češtině
znamenalo kdysi též 'kam': Sm 89, jako nyní v sic.
Psi. stsl. k'bde. Odvozeno od ide. tázacího kmene
*kuu- příponou -de; srov. zde onde jinde.
kder(ec): rozvorová ramena zadku vozu Jg-PS,
chod. hder Hr (pod vůz). Dl. der. — Nejasné. Snad
totéž co oštér t/v, připustíme-li změnu ěť > žd,
srov. ždár(ek) rozštípené dřevo Jgd, a dále vývoj
zder > hder.
kdežto, spojka odporovací. Obsahuje kdež, které
se v stč. kladlo i v časovém významu „když". Ten,
po zesílení o to, mohl snadno podle souvislosti být
chápán jako odporovací (podobně jako v nč. zatím
co a v něm. während). O stavu v dnešní češtině v.
Hausenblas SbTrávn 133n.
kdo. Toto zájmeno, mající jen sing., znělo psi.
k'b-to. Vlivem slov kdy kde kudy, jež jsou od
téhož tázacího základu, stč. kto přešlo v kdo [vysi.
gdo]. Zesilovací -to (jen v nom. sg., též v ób-to,
viz co) je zájmeno to, stejně jako v nč. kdo to, co
to místo pouhého
kdoule 248-
kdo, co; mělo úkol dáti kratičkému k-b 6 b větší
objem. Další pády jsou od základu ko- (ko-ho, ko-
mu, ko-m), instr. kým místo starého cěmb je
novotvar, asi z *kyjimb od kyjb, č. ký; c- příliš
rušící bylo takto odstraněno; kdo bylo původně
jen tázací; „neurčitým" zájmenem (kdyby kdo
přišel, ať počká) se stalo zajisté později, neboť v
té funkci mívá tázací zájmeno v mnohých
jazycích nějaký přídavek navíc (u nás ně-);
Deeters IF 60.111. Složeniny: ni-kdo (stč. nikto
nikt, s novým přísuvným vokalem nikte) ně-kdo
lec-kdo kdosi (si je starý konjunktiv od es-býti,
tedy „bud"). — Psi. stsl. k^to, sic. ur. pol. kto, sch.
přesmykem tko. — V ide. bylo *k i-s, zachované
v lat. quis, ř. τις. Místo toho se v bsl. a ár. objevil
tvar na o, podle adjektiv, *kuo-s: lit. kas, stind. ka-
s, slov. *k-b. Od základů kuu- kuo- je hodně
odvozenin, viz který kde kam kdy kudy kolik ký
kaký odkud pokud dokud poněkud každý.
kdoule, stč. kdúle gdúle. Han. kol 1920—30
kótna KpU. — Sic. dula, pol. (g)dula, ukr.
(h)dulja, b. dulja. — Ze staršího kduna (rus. kdysi
gdunja, sch. (g)dunja); l je bud disi-milací zubnic
nebo vlivem časté přípony -ula. Dále pochází,
přes κνδώνιον µάλον = kydonské jablko
(přichýlením ke jménu města Kydonu na Krétě), z
Malé Asie: název je prý od města Κυτώνιον na
hranici Lýdie.
kdy, stč. též kda, srov. nikdá Srn 246. Se -žb
dalo spojku když. — Sic. kedy, pol. gdy, hl. (h)dy,
dl. (g)dy; jinde s -a: stsl. ni-k'bda-ze nikdy, sch.
kada. — Lit. kada, stind. kadä. Pův. tedy u nás je
k-bda: odvozeno od ide. tázacího kmene *kuu-
příponou -da, srov. jindá. Ale -y je snad podle
kehdy tehdy, kde -hdy je asi z gody (hod). —
„Leckdy, občas": stč. když tehdyž Gb SI 2.430, sic.
kedy-tedy, srov. kde-tu = místy, ledakde. Podivné
(NŘ 9.19) kedy-neskedy (nezkedy) se vysvětlí
změtením s typem bíti hlava nehlava, jíti cestou-
necestou.
kdybych atd. „Vzniklo z časového relativa kdy
a kondicionálu by. Věty časové nabývají velmi
často odstínu podmínkového, nevzta-hují-li se k
jedné události, nýbrž k ději opětovanému nebo
platnému mimočasově. Časový vztah tu je oslaben
a pravidelný sled dvou dějů vede mluvčího k
tomu, že si uvědomí jejich podmínkový vztah."
„Ve 14. stol. je kdyby ještě řídké; častěji se s ním
setkáváme zvláště ve spisech Štítného." (J.
Bauer.)
kebule vulg.: hlava; sic. gebula SSJ. — Z něm.
arg. Köpel t/v?
kecati: viz kycati.
kecek kecala keckal gécal gecan gecgal gejcal
mor.: chřástal. Od jeho hlasu gec gec Rs 113
(jinak B: prý od přisedání k zemi, když vydává
hlas).
kedlubna 1° i -ben, lid. vč. kerluba. Z něm.
nář. 1712 doloženo kelruben (Š), později
kel
Kellrüben. Ale sic. kaleráb kareláb je z mad.
kalarábé.
kedlubna 2° i -ben lid. zhruběle SSJČ: hlava.
— Slovo původně argotové PS. Podobná
„metafora" z rostlinné říše je pd. kapusta hlava, PJ
1961, 231, a č. kokos t/v.
kedska, kecka: druh obuvi, nyní zvaný trampky
(K. Korbiel). — Název je od jména americké firmy
Keds, která ten druh vyráběla. Jméno firmy bylo
na každé botě, na gumovém kotoučku nalepeném v
místě kotníku (M. Roudný rkp.).
kejhati, mor. i kýhati, o husím hlase.
Zvukomalebné. — Odvozenina: vulg. kejhák krk.
kejklati: viz kyklati.
kejkle plur.; stč. sg. kajkl, kajklovati, kajk-léř
kaukléř; nč. kejklíř, kejklovati; rostlina kejkliřka
Mimulus (něm. Gauklerblume): při sebemenším
podráždění blizny svírají se korunní laloky. — Sic.
kaukliar, pol. kuglarz, kuglowač, hl. keklija,
kekler, keklowač, dl. goklař. — Z něm. gaukeln
(popř. z nář. gekeln, gokelen, geikeln, kekeln
apod.).
kejla za Jg na Berounsku: dar k obžínkám nebo
od obžínek, výslužka; jč. kejly obžínky Kubín
VÖP 7.152. Nejasné. Snad souvisí s lit. kulě
mlácení (obilí), Dreschen, od kúlti (viz o něm pod
kel 1°).
kel 1°: jistý mohutný zub: stč. kel, mor. kel
kelec kelcák kelěák kelán kelón. — Vše-slovanské
vyjma b.: sic. kel gen. kla, pol. kiel gen. kla, kielec,
dl. kel, nář. kel, ukr. kol, r. klyk, v plur. (í)kly, sin.
kel, sch. kaljak. — Psi. k'bl'b; souvisí nejspíše s lit.
kůlti, lot. kult bíti (schlagen), mlátit (obilí,
dreschen); lit. kuldašyti je zmlátit (koho),
verhauen. Tento význam (verhauen) upomíná na
něm. název klu Hauzahn a tedy svědčí pro spojení
s kúlti, i když slovanština příslušné tomu přesně
odpovídající sloveso ztratila. Má je však v podobě
k'bl-eti, viz kel 2°.
kel 2°: klíček v semenu: han. kel (Heršpice),
msl. kel; stč. klí (= k-bl-bjb), č. dále klíč, klíěek;
„výhonky na starých bramborech zjara jsou Mihy"
Jjčř 90; sloveso k^l-ějo k^l-ěti: han. žito kleje, val.
zemňáky klíja nebo (SvK) klejů, msl. u Kyjova
klet; v č. od klíc je nové klíčiti; toto *klieti bylo
mateno s klovati (na základě představy, že kuře se
klove, kluje, proklovává ze skořápky), odtud sic.
tráva sa kluje místo t. klie, obráceně chod. vejce se
klivou, klivají = pukají (při líhnutí). — Sic. klik,
pol. kiel kielék, kielkowac, dl. kel, klěé se, sin. kal,
klijem kliti, sch. kalac, klijem kltti. — Sloveso k^l-
ěti s§ není asi odvozeno od substantiva k'bl'b, ale
je nejspíše praslovanskou úpravou slova, které by
odpovídalo litevskému kúlti, lot. kult (viz o nich
kel 1 °) a které znamenalo asi přenesené „probíjeti
se" (zde: ze země na světlo); k-bl-jq k'blti po ztrátě
jeru nějaké úpravy
kelímek
totiž potřebovalo nezbytně. Slovo kel 2° pak, psi.
ktťb, je tvarem sice totožné s kel 1°, ale je nutné je
chápat nikoli jako přenesený význam slova kel 1
°, nýbrž v původním ještě pojetí jako „probiječ" =
ten orgán semene, který se probíjí slupkou ven,
popř. ze země ven; základ k*bl- je rozšířen o -bjb
v stě. klí a další -k'b v klik asi jako v gvozd-bjb
(hvozdík), hřebík apod. (vesměs špičaté útvary
pronikající něčím, jako klíček proniká slupkou
nebo hlínou).
kelímek: tyglík; od 1828, přejato Preslem z
polštiny (kielimka rendlík); další historie není
jasná. Vyhlídal Docht, pov. 1.49 má han.
kmelínek. Podle J. Jánka ČMF 23.224 přišlo k.
přes osm. kilin z pers. adj. gilm hliněný. Spíše
však bude, podobně jako r. kalyp* tavící forma,
kadlub (v. i toto) z tur. kaly ρ, kalyb.
kelňa mor.: zednická lžíce B. — Sic. kelňa, p.
kielnia ( > r. br. ukr.). — Ze střhn. kelle (dosud
tak něm.) t/v.
keltovať msl.: vynakládat. Jen v písni: kdo chce
peknú zenu mat, musí na ňu k. (též geltoval·, Κ.
Klusák). — Odvozeno asi přímo od mad. kolt t/v,
utráceti.
kep: vulva, stč. gen. kpa kpu; stč. kepstvie
špatnost; mor. kepský špatný, laš. (Frenštát) kep
hlupák, kepit se hloupě se smáti, z polštiny; vč.
kepit se parádit se, na- se, na- si šatku, kepivá
dívka. — Pol. kiep přeneseně 'hlupák, blázen',
kpic dělati si blázny z někoho. — Slovo jistě
staré, asi již psi. ^k^pt, původu nejasného. Mohlo
by souviseti s lat. cunnu8, kdyby toto bylo, s
lidovým nn za mn, z *kup-nos (pouhá
domněnka!), nebo s ind. gábha- mask. t/v.
kepeň kepenec kepienok, zřídka kapen sic:
plášť, kožich (ale val. kepeň ošumělý klobouk je =
krpeňl), č. dříve kepeník (Brandl). — Stpol.
kiepieniak kopieniak, ukr. kepenjak kepeň, r.
kebenjak nyní kobenjak, sin. kepenjek, b. kepeneg.
— Výchozí slovo bylo v tureckých jazycích: je
osm. kepenek plášť (janičářský). (Kirgiz. je s -&-).
To přešlo do mad. jako köpönyeg, köpenyeg; ale -
ek bylo odsunuto jakožto domnělá koncovka
množného čísla (Šmilauer), takže je i mad.
käpeny. Tedy slovanské tvary s ^ na konci mohou
být z tur. jazyků, ale zkrácené sic. kepeň a ukr.
kepeň je jistě z maďarštiny. Hauptová.
kepr: druh tkaniny. Z dol.-něm. keper, spis.
Köper.
kerblík, již stč.: rostlina Anthriscus. Z něm.
Kerbel = A. caerefolium, což je z chaero-
phyllum. Srov. třebule.
kerhát: rostlina bršlice (Aegopodium), stč.
kerhart, mor. kerhátek, slez. gerovačyna. Z něm.
Gerhartskraut.
keř, stč. gen. křě, nč. analogií keře; zdrobn.
spis. č. keřík, kříóek, laš. krok, msl. skřícek;
křovina; viz zákeřný. Sem náleží i val. kříb, laš.
křib keř, val. kříbí křoví, laš. rozkřibit se
249 kéž
pustiti mnoho odnoží, rozrůsti se (i -chřib-), val.
zakříbiť sa, zkřibovatěť t/v, kříbina křovina, kříbisi
drobné křoví. — Sic. ker gen. kra, pol. kierz gen.
krza, krzak, ukr. krjak krak kmen, r. nář. hor9
kořen, krjaó. U jižních Slovanů není. — Psi. k'brb;
souvisí nepochybně s kořen (viz), přípona *-jo-
způsobila asi oslabení o > t. Původní význam byl
nejspíše 'odnož', z toho pochopíme jednak význam
'kořen', jednak 'odnož, postranní výhonek', a vývoj
až po 'keř'. Zvláštní poznámky potřebuje málo
jasné val. kříb atp. Předpokládá nějaké *ktrěb'b,
což by se dalo vyložit pomocí kontaminace starého
k'br- a tvaru, který by odpovídal jinak málo
jasnému lit. kerebla (též -pla) 'nízký strom s daleko
rozloženým větvovím' (též: neforemná věc,
trpaslík); to se cituje vedle příbuzného lit. kereti
růsti do šíře, do větví.
keser: příruční pytlovitá rybářská síť na
vidlicovitém držadle. Užívá se jí mj. při překládání
ryb ze sádek do kádí apod.; aby ryby nebyly při
tom dlouho bez vody (přenášejí se právě keserem),
musí se přenášeti rychle, odtud běžeti jako s
keserem (srov. laš. s tremterem). Dl. kašer, pol.
kasierz. — Ze stř-doln. kesser (nyní spis. Kescher;
slovo východoněmecké).
kešeňa laš.: kapsa. — Sic. kešeňa, kiešeň,
kiseňa, pol. kieszeň, nář. kieénia, odtud ukr. kysen
ja. — Polské slovo je odvozeno od pol. kiesa, jež
spolu s r. kisá, jid. kiße, kis (pytlík na peníze) je z
osm. käsä pytel. Podle Mihála SR 25.98 je sic.
slovo z polštiny; jistě i slovo lašské.
kefas keťasina, ketasit -ovát: vzniklo za války
1914—18 z něm. Kettenhändler řetězový
obchodník, lidovou příponou -as (se změkčením,
srov. tvrdas; tříďas = třídní profesor), připojenou
hned po prvé slabice. — Sic. ketas, ketasit z
češtiny.
kéž kýž (odtud kýžený toužený), sic. kiež(e). — Z
ké < *koje, neutra od ký (viz). V stč. kladeno ké
zprvu v platnosti tázacího „kdo, co", ba i bez
ohledu na rod (ké jest matka má? a ké sú bratřie
má Ρ = kdo), pak ustrnuje v tázací adv. ,,což,
cožpak" (kéž mi to Unie jinít = cožpak...). Odtud
byl jen krok k vyjádření přání (srov. dáš pokoj Ί =
dej pokoj!). Zubatý 1. 1. 205. O kýžený a kéž i
Svěrák NŘ 38.86 a Ryšánek Ν 39.26.S, Vývoj k
vyjádření přání má paralelu i jinde. Lat. adv. qui
(pův. abl.-instr. od quid, tedy ,,čím") znamená
,,jak" nebo ,,čím to, že" (quaero, qui scias = táži se,
jak víš n. odkud víš), ale uvádí i věty prací, jako
pozdější utinam, tedy ,,kéž" (qui Uli di irati = kéž
se na něj bozi hněvají). Rovněž tak ř. πώς
(„kterak?", „jak") s optativem a av vyjadřuje přání.
Staré *koje funkcí tedy odpovídalo slovům kterako
a jako > kterak, jak, ale bylo ve tvaru
„určitém"
kiksat 250
(ko-je), neboť u zájmena ký tvarů „nesložených"
jinak ani vůbec není.
kiksat slang.: 1 ° dělat chyby, 2° nedařit se;
kiksnout. Sic. kiks, kiksnút, -sovat. — Z něm.
Gicks nepodařený tón. Treimer 24.
kinštart, ky-: královský pokladník (v 15. až 16.
stol., AČ 12.47, 14.282; vymizelo po vymření
Jagellovců). Z mad. kincstartó t/v. Sulán rkp.
klábositi: post v. klábos tlach; klobat Jgd; msl.
u Kyjova kláboznit klabúzftat klebúzňat; sem patří
i kalabisovat, mor. kalabizňovat, las. kalabit ( >
kalab žvanil), dále (s m za b) klamat klamořit t/v.
— K(a)láb- je kořen shodný s tím, který je v lit.
kalbeti a dial. (Jušk.) -klabti mluviti; jako klábositi
je stavěno lit. nář. kalbäsyti baviti se (cit. ZfslPh
24.15); -os- je též v sic. blabosiť žvaniti; i ostatní
zjevy jsou expresivní povahy (přípony, měkčení v
las.).
klácat se vč. (Rais): nečinně se potloukati. Na
Jičínsku klícat se. Z klácat se jinou příponou (viz
lajdati) vzniklo klajdat se a dále — adideací ke
klacek — klackovati se, vč. kličkovat se t/v. —
Dvojitost á\í ukazuje na e. Je proto možno vidět
příbuzenstvo v lot. klenderět t/v (umherschweifen,
-irren, sich herumtreiben); u nás je s-ové
intensivum (d-s > ts = c), tedy *kl§d-sa-ti.
Lotyština podržela en beze změny, sloveso je
afektivní.
klacek, vč. kliček, laš. klocek klocak, msl.
klocek glocek obušek, přen. hulvát; č. klacoun
klicoun přen. výrostek, hulvát, klancát veliký
exemplář, chod. klancák velký člověk. — Sic.
klocok, — „Z něm. Klotz 1° špalek, 2° nemehlo,
3° klacek, hulvát." Šmilauer.
klač mor. (posměšně): noha. Patří asi ke
klécati kulhati.
klača vm.: kobyla Kt 6, herka Kš. — Asi z pd.
klacza t/v; je i r. br. kljača, ukr. kljač(a), sin. kleká
herka. — Patří asi ke klécati kulhati, důvod názvu
je (SI. 2.182) asi v těžkém, neohrabaném chodu
těch zvířat nebo též od křivých noh.
kláda, sic. klada; kláda bylo i mučidlo, skutečná
kláda ze dvou oddělitelných polovic („major
klády, jež se suší v sadu, dal při-vléci, a v každou
velkých vrubů řadu dal vysekat, i vězňům nohy v
ony vruby dal sevřít kládou druhou jako ve psí
huby; pak obě klády, z kraje hřeby dobře sbité, se
zavřely a stiskly pevně jako slité". Mickiewicz,
Pan Tadeáš kn. IX.). — Všeslovanské: hl. klóda,
pol. dl. kloda, sic. sin. sch. b. klada (sch. a), ukr. r.
koleda. Viz i dlák. — Psi. *kólda: příbuzno je
něm. Holz dřevo, pův. asi osekané. — Stará
čeština znala kladské dědiny a kladské lidi:
„jménem tím se označuje jistá kategorie
zeměpanských pozemků i lidí, kteří na nich seděli
s jistým určením a právním postavením; jaké to
bylo určení, zjistit nelze" (J. Pražák ZMK 4.398,
tam starší liter.); zde kladský je odvozenina od
klamol
kláda 'les' (tak správně P.), nikoli od krajiny nebo
hradu Kladsko. (Nč. kladka kotouč jistého určení,
fys. stroj, viz pod klát.)
kladivo, i sic. sin. sch. csl. — Málo jasné.
Nejspíše je příbuzenstvo v keltštině: ir. ord, kymr.
gordd, bret. or[d] t/v; je však třeba uznati záměnu
likvid r\l; mělo se za to, že pův. je ord a že kymr.
g je výsledek „infekce", ale je možno chápat to
obráceně, jako genoc \\ enoc atd.). — Komenský
myslil na klásti: „Dobře se zajisté říká, že se za
tepla železo kovati má, protože dáš-li mu vychlad-
nouti, darmo na ně kladivo dokládaje, hnusiti se s
ním budeš" (Did., fund. VIII; sdělil Fr. Svěrák); je
to však jen „lidová etymologie". Také Trávníček
NŘ 35.164: „k. je to, co je na kladení, tlučení,
bušení, tepání".
kl'ag klaga glaga: syřidlo (telecí žaludek,
starodávný salašnický prostředek k zesýření
mléka), přen. nechutná omáčka, polévka; chabý
člověk; odtud s- u- za- klagať glagat kligat (val.
sic). Pol. klag glag gleg glek klok glog, ukr. kljag
gleg, r. gljak. — Pastýřský termín karpatský, z
rum. chiag (macedorum. clag), to z *clagum <
*quaglum < lat. coagu-lum.
klamati, postv. klam; klamný, klamavý; v stč.
znamenalo „dělati si šprýmy z někoho, žerty,
lháti" a pojilo se se 7. pádem. — Sic. klamat,
klam, klamár. Pol. klamac, klam ( > ukr.). Dl.
sklamaé je asi z češtiny. — Příbuzno je lit. krópiu
krópti a lot. kräpju kräpt klamati, podváděti; rozdíl
je v záměně likvid l jr a ret nic m\p; v inf. kmeni
je v slovanštině přechod do třídy na ä. — Sem
náleží též stč. kiosk, klas řeč žertovná, nevážná (na
stejném místě ve dvou památkách je a) klasóv b)
klamóvl): klask (Gebauer mylně klásek) bude post
verbale od intensi va *klaskati.
klaměť klomět klumět: dřepěti, seděti shrben
(val.), stč. kléměti schouleně seděti, msl. u Kyjova
klamnět dlouho se někde zdržovati, klomit trčeti
doma, val. zaklamUsa na besedě, laš. klaměí i
klapět (Malý), sic. glamet seděti, han. gl(o)nět t/v,
(ž)gloňa B. — Totožné s msl. val. křamět = krápět
t/v. Stejné zakončení jako u čapět lapět hepět
dřepěti svědčí, že toto je stejného rázu jako ona
slova; nepevnost vokalismu (a/o/u), změkčení na l
jsou u expresivních slov doma; m místo ρ
nepřekvapuje. Viz i klapět.
klamka 1 ° laš.: hák na vytahování okovu vody
ze studně B, 2° (horň.) (též k > t: tlamka) hák na
konci „kluky", tj. žerdi, na kterou je připevněno
jařmo volské nebo „váhovisko" koňské (B 296n.).
— Z pol. klamka závora u dveří aj.; z pol. je též rd.
ukr. br. klamka t/v. Polské slovo je ze střhn.
klam(e), klamme svěradlo, spinadlo, pouto, kleště.
klamol: vč. (u Miletína) staveni shořelo do
klanec 251
glamoru (-ra) = do základů; rozbil všecko do gl.
= úplně, snědl všecko do gl. = do posledního
drobtu. Též do kramolu Paz, do kramola, do
gramolu Kotík, do kramoru Kubín Ppz, do
Mamona (toto u Nymburka; jaz. koutek rozhlasu).
Za Jg. v Branné: nezůstalo mné z toho ani
klamola, nebyl tam ani klamol. — Slova málo
jasná. Příbuzno je snad pol. w glum vniveč
(*glóm) a hl. skomjel „na prášek" a dále r. kómel
spodní tlustší část trámu, spodek vůbec, lit. kélmas
pařez (toto Matzenauer LF 8.168) a patrně i lit.
kamblps bezlistý stonek. Kmen kel-m- jkol-m-
dostával tedy příponové eljol, ale pak první l
zanikalo v r. kornel a v lit. kamblys. Pův. kladeno
asi v obratech jako „odsekati strom až do kl.", pak
„zbořiti dům..." = srovnati se zemí, rozvrátiti až
do základu. Tedy psi. *kolmolt a *kolmeťb.
klanec: rokle, úval (u Holečka). Ojedinělé
knižní přejetí. Slovo jihoslovanské (sch. kla· noc
soutěska, sin. klanec úvoz). „Je však u nás
zastoupeno v místním jméně Klanečná (u
Havlíčkova Brodu)" Šm.
klaníce, stč. -é: jistá tyč (jsou 4) u selského
vozu bránící tomu, aby postranní prkna ne-
sjížděla na kola (srov. Bartoš s. v.!); u vozu
zvaného karba jsou, je-li naloženo, protilehlé
klaníce nahoře spojeny řetězem klaneénikem
(klanióník Táb). Pol. hl. dl. klonica, sic. sin.
klanica. — Psi. kolnica. Příbuzno je zajisté stpr.
kalpa t/v, tedy z *kolp-nicat
klapati hovor.: shodovati se, jíti podle plánu
apod., obyč. neosobně klape to (dobře). Sic.
hovor, klapat t/v. — Z něm. klappen t/v.
klapati: žvaniti, tlachati (mor. -ta-), klapotati,
klapkati, klapačka, vulg. klampačka huba
(expresivní m) > vulg. dále klampajzna, han.
glabézňa; chod. klampaó tlachal. — Příbuzné je
lat. crepö -äre hlučně mluviti, křápati (viz to),
tlachati, žvástati. Rozdíl lIr tomu spojení nebrání
(§ 5), ani rozdíl samohlásek, neboť jde o základ
zvuko-malebný.
klápet stč.: špalek; han. laš. klapet t/v. Sem
patří i klapec, vč. -a-, dřevo uvázané domácímu
zvířeti na provaz visící od krku (aby bylo klidné;
při běhu je bije do noh). — Souvisí nějak s něm.
Kloben poleno, stnord. klafi m., šv. dán. střdněm.
klave též jařemko na krk pro zvířata.
klapět val. las.: bezvládně viseti (o něčem, co
normálně má pevně trčeti vzhůru), např. zvadlé
listí klapí na stromě, na uříznuté větvi oktapí; býti
schlíplý. Zpravidla o uších domácích zvířat: laš.
sklapnut uši, odtud klapo-uchý a klepo-uchý
zvadlý, zplihlý, unavený (toto jč. vč.), se zpětnou
změnou ou > ú mor. klapuchá sviňa (sic.
klepúch(a), hlo-púch(a)) t/v. Ale klapo-uch- se
přestává cítit jako složenina a stává se základem
dalších slov: han. klapóchatý Rs, sloveso
klapoušet (han. květina zklapoušelá = zvadlá,
chod.
klást
voklapoušenyj); jiné útvary jsou klapatý schlíplý
(k-é uši B; rohy = dolů obrácené PS, klapěna kráva
s takovými rohy). — Sem i stč. klabonosý -nosec =
kdo má „převislý", velký nos; dosud nář. tak (i
klábrnosý), mor. klábanos, jč. klibonos velký nos
Kubín LF 29.251, srov. r. pokljapyj nos. — Pol.
klapo--uchy, ukr. klapo-úchyj kaplo-úchyj, r.
kaplo-úchij kaplúchij lapo-úchij, b. klepo-úch,
sin. klapo-uh a klapati viseti. Opak je r.
stremouch. — Základ klep I kleb- souvisí s lit.
glembú glěbti chabnouti, mdlíti, slábnouti,
měknouti (srov. však i lit. kampů kápti t/v, bez l, §
9), liší se jen znělostí; ale i lit. má plék-ausis
klapouchý. Stal se expresivním, proto u nás
povolila pevnost samohlásek. Něm. klapp-ohrig
klapouchý bude ze slovanštiny. Viz i klupět.
klapinec sic: hromádka kravinců; přenes, kopka
sena (laš.: Frenštát; kontaminováno s kopinec
'kopka', odtud je význam); msl. (Podluží) klapinec,
klapoš kraví hnůj. Od chlápati kecati, záměna kjch.
klapka: ne z něm. Klappe, neboť společný
zvukomalebný základ (sklapnutí, zaklapnutí) je i
u nás (viz klopiti), „ale ve všech odborných
výrazech se připojilo k něm. Klap-pe". (Šmilauer.)
klarinet: z it. clarinetto (zdrobn. z clarino —
druh trubky); laš. klarneta z něm. f. Klarinette.
Domácí výtvor stěbenec se neujal, leda jen v
humoru.
klas, stč. „obilí" (oba klasy = obilí ozimé i jaré),
odtud stč. hlasný, nč. poklasný dozorce při obilí;
klasnatý, hláskovati sbírati klásky, klasobraní =
kalk za spicilegium. — Všeslovanské: stsl. klasí*,
ukr. r. kolos, pol. dl. klos, sic. sin. sch. b. klas. —
Psi. *kols,b; příbuzno je něm. Hülse lusk (od
kořene pro „ukrývati"): i lusk i klas ukrývají v sobě
semena. Dále alb. kalí klas, stonek, stéblo (z
*kalsa-).
klasnovati ječmen ap.: na Moravě „otloukati s
obilí osiny" (zrní se po vymlácení rozložilo na
mlátě a znovu otloukalo cepy, aby se zbavilo osin;
nyní je k tomu stroj klasňovaé). V č. i místy mor. a
sic. k. znamená první, lehké otloukání snopků po
klasech (většina zrní se tak vyrazí, pak odmete, a
proto nepřekáží při následujícím důkladném
mlácení). — Za Jg. bylo ohlásiti a ohlas-niti. Pův.
snad ohlašovati Pak by η bylo asi od synonyma
stranovat.
klásti: iter. stč. Hádati, nč. iter. jen s před-
ponami; kladný, výtvor Palackého za positivní,
klad = opak záporu; postv. (od iterativ!) do- ná-
od- po- pod- pře- pří- roz- s- ú- základ; orati do
skladu = tak, aby vznikly „záhony" (plochy dlouhé
jako pole a široké vždy několik kroků; ty záhony
jsou odděleny prázdnými brázdami); sklad je pak v
sic. po délce záhona jeho střední část, zpravidla o
něco vyvýšená, která se jakoby η a sklá-
 klášter 252
dala tím, že hlína z obou směrů orby se klade vždy
vpravo. Ale v č. orební sklad je mohutná „souvislá
skýva půdy po orbě" PS. Další odvozeniny: mor.
úklad kraj podešve a nártu BD 1.281 (boty šité na
úklad; u Boskovic hókladáke těžké boty Svěř),
pokladek (pů-), pd. podkladek, vejce podkládané
slepici, okladina obložení nožní rukověti, střenka
(> mylně mor. klátek t/v); základna; a mnoho
jiných odvozenin dalších (skladba, skladný,
skládka, skládanka, skladiště, skladatel atp.). —
Všeslo vanské: stsl. kládo klásti, sic. kladiem
klást, r. kladů klást atd., všude další odvozeniny.
— Proti lit. klóju klóti vypadá d v našem kla-dq
jako příponové (jako v jadq, jedu, proti lit. jó-ju);
ale něm. loden (stangl. hlodán s *dh, gót. hlapan,
sthn. ladan s *t), jež s ním jistě je příbuzné, má též
dentálu (a jeho a = *a nebo ö krátké!). Zdá se
tedy, že jde spíše o slovesný kořen klät/d- resp.
ldat\d·, v balt-štině přeformovaný zkrácením.
klášter, sic. kláštor. Spolu s pol. klasztor je to
ze střhn. kloster (to ze sthn. klóstar < lat.
claustrum, od claudó zavírám). Viz i Hujer 1.252.
klát: špalek, úl špalkový (původně dělaný z brti
tak, že kmen byl přeříznut nad brtí i pod ní),
klapec. — Slovo nejasné. Zdá se, že původní
význam byl asi „klapec", aspoň sin. kláto ntr.,
kláta fem. a sch. Máto znamenají jařemko kladené
vepřům na krk, aby nemohli proniknout plotem
ohrady. Sem náleží i Matka (psáno i kladka, tak
stě.) volná n. otáčivá závora, dřevo (slabší
břevno), jímž se „zakládají" vrata uvnitř dvora,
pak (u Litomyšle) „zámek k petlici" (původně asi
jen kolík), visutý zámek (laš. sic); fem. jako v
slovin. Konečně přeneseno na známý stroj
zdvihací. Val. klát je kláda SvK, sic. klát je
špalek.
klátí: starobylé časování (stč. kotu kóleš) dosud v
klad. kolu koles Kubín 107. Nč. spis. jazyk má jen
tvary inf. kmene, ojedinělou výjimkou i básnické 3.
sg. klá. Odvozeniny od kol·: kolba zápas (>
kolbiště), kolec zápasník, koliště místo, kde se
zápasilo, kolny štěpný (nekolný, jvč. nekůlný), viz i
nekola; vm. kolní hon = podzimní, kolmo (-mo jako
v mer-mo; pův. takovým směrem k něčemu, jako
když se kole = pravoúhlým), odtud adj. kolmý,
postv. roz-kol, stč. pro-kol poleno, nč. úkol, skolek;
od inf. kmene je jč. klaní nemoc „píchání v kříži"
Jjčř 222, kláó dřevorubec, sic. zabikláě (č. zabikuch,
potupně o kudle), klaný, klanozobý; nově vznikly i
útvary od pouhého kl-, resp. s vkladným e: kloun
zobec lodi, kelný štěpný. Iter. stč. kálati, dosud
chod. kálat (Vrba), jč. sic. kálat (Vydra, K), odtud
na Vltavě bývalá štípačská kálaóka, kalháó (parasi-
tické h) sekyra, sic. zakálaóka zabijačka. Z imper.
skol nové dokonavé skolím skoliti |
klázniti
(prosté holiti bylo stč. (v. Zikm. Ski. 192), ale nyní
je pouze knižní, je však vyholiti vyjmouti vnitřnosti
ze zabitého zvířete, zakolit zvíře); z kolu kůleš
nové iter. han. (u Kunštátu) kůlat (hůlaóha sekyra)
a vah hutat štípati paprskovitě, kulaěka. — Vše-
slovanské: stsl. kóto hlati, sic. holém klát* r. koljú
kolót, hl. kolu klóc atd. Psi. kolq kolti a iter. kalati;
vlastní význam byl vraziti něco hrubě špičatého
přímo do něčeho a způsobiti tak smrt (člověka,
zvířete), 'rozbití, roztříštění'; lit. kalu kálti a lot.
katu kalt je též vraziti (kůl do země), klovati (zobá-
kem); odtud další odstín: štípati (dřevo) = rozrážeti
mocnými údery na hrubá polena (nikoli: sekati na
polínka, štípati na louče a pod.). Užití o píchání =
bolesti v těle je jistě velmi pozdní. Viz i kolohnát,
kolozub, kel.
klátiti: 1° sem tam něčím se strany na stranu
těžkopádně pohybovati, viklati, kolísati (rukama
ap.), 2° srážeti (ovoce se stromů); s~ ubíti (nemoc
s-í člověka) ap., klátivý (k-á chůze). — Sic. klátit,
sch. stsl. klátiti, b. klatja = 1°, sin. klátiti, hl.
klócic, dl. klóšié = 2°, r. kolotit = tlouci, bíti, bušiti,
klepati, ukr. kolctyty — zmítati, míchati, moutiti,
pol. klócic = moutit, míchati (tekutiny),
znepokojovati, popouzeti. — Psi. koltq koltiti.
Příbuzné je lat. quatio quatere třásti, (p)otřásati
něčím, mávati něčím (mečem), tepati, bíti. Je arci
třeba uznati, že v k. je navíc vložené l, § 10.
Slovanské významy dobře odpovídají latinským.
klaucna: sušená hruška (kdysi u Staňkova): z
bavor. Klotze t/v.
klávesa, sic. kláves: ze střlat. claves, plur. od
clavis ( > něm. Klave), vl. 'klíč' (stran plurálu srov.
partes, notes), zde zpětným postupem sg. fem. —
S tím souvisí i č. sic. klavír < něm. Klavier < fr.
clavier.
klavý: han. klavé, obyč. v to je klavy KpU =
výborné, šikovné, dobré; módní slovo kol 1920—
30, nyní zaniklé; přejato asi ze sic. ktavý
nešikovný, nemotorný; užíváno tedy žertem v
opačném významu.
klázniti stč.: činiti bláznivým, pošetilým, jašiti;
nč. u Turnova zkláznit koně = plašením jej zkaziti
(učiniti jej lekavým, „poplašeným"), klad. asi
„plašiti, uváděti v nepokoj"; klaznovitý kůň = kůň,
který sílu maje táhnouti nechce; za Jg vč. klázní se
děti, rostou-li doma, bez školské výchovy (asi
„klackují se"; u Jg mylný význam). Κ tomu vč.
klazan hlazant hanlivě o nezvedených dětech Pt aj.
(u Jg však = lenoch); nyní jvč. u Kunštátu h. =
„velký hranatý člověk." — Jen v češtině, ale jistě
starobylé. Původ málo jasný. Významem se k
němu hlásí jednak lit. hlaihstú klalkti pošetiti se,
ztratiti rozum, jednak lit. klajóju klajóti 1°
potulovati se, 2° fantasírovati (o nemocném). Zdá
se, že u nás *klěk- a *kloja- se zkřížilo s blázniti.
klcati 253
Je však i možno při kloja· vyjití z *kloja-znb I >
klaznh (srov. bázeň),
klcati: vak klcat křesati B, han. glcat strkati B,
glcnót vraziti, drcnouti do čeho KpU 51, JP 41.64,
val. glcat kecat B, msl. glckat, gleckat skákat o
jedné noze Kol, geckat Β-Kol, Kol i gécat kulhati.
— Sic. gec-Jcat napadat na jednu nohu, kulhat,
sch. kucati pulsare, klopfen, b. kálcam sekati,
řezati na drobno. Kopečný uv. m. — Je to s-ové
intensivum od ^ktltati (tedy >z *ktlt-sa-ti), které je
v pd. kieltač kieldac gieldač krájeti, řezati tupým
nářadím, třepatí čím, pohybovat, kroutit, rd. koltát
klopýtati, kývati, ukr. nář. kovtaty úderová ti (se),
klepati. Toto kmitati pak může souviset s tlouci
(ki>lt- / ttlk- Kopečný). — Ve val. a msl. podobně
glcat znamená klímati („komu únavou v sedě
klesá hlava, ten gfcá") B-Kol; č. synonymum
tlouci špačky, od Jg, tu ukazuje, že k*blt- souvisí s
ťblk-, tlouci (zde se tím míní občasné spuštění
hlavy při dřímotě; špačky bude asi žertovná
náhrada za nějaké *spačky, od spáti),
klebera klevera klabera: rozvařené švestky
čerstvé (ve střed. C). Asi (podle J.^ Jánka) z něm.
slov od kleb- (Kleber maz NE» 5.210; kleben
lepiti, klebrig lepkavý). Koncové ~ra a rod jako v
kocvara, laňkvara.
klec fem. (na Jihlavsku mask.), nář. kletka klítka
(laš. klatka na včelí matku), stč. klécka, zdrobn.
kletcě klece > klec. Naše klec je zdrobnělina slova,
jež by znělo klet (tato podoba s -t je národopisný
termín pro dávný špejchar, v. níže). —
Všeslovanské: stsl. klětb komůrka, cela, sic. klietka
klec, pol. klec bouda z hlíny, hl. dl. kletka klec (pro
ptáky i velká zvířata), ukr. klit, r. klet zásobárna,
komora na zásoby (ukr. klítka, r. kletka klec; ukr.
pryklit mask., r. prikletok přístavek před domem,
předsíň; z ukr. je vslc. gem. príklet > piklet —
*pritvor > pitvor, předsíň), sin. klet sklep (kletka
klec, priklet předsíň), sch. klijet fem. komora, b. klet
mask. klec, sklep, komora, zemljanka. — Prasl.
klětb fem.; souhlasí s lit. kVtis kleť a lot. klete.
Baltská slova znamenají špejchar, tj. dřevěný srub,
stojící blízko domu, viditelný ze světnice a sloužící
k uložení obilí, slaniny, luštěnin atp., ale i plátna,
příze a rozličného menšího nářadí, v létě v něm
spávají i děvčata nebo mladí manželé. Není
pochyby, že takovou kleť měli i Praslované, dosud
je v podobě této nebo jen málo změněné (popř. je
zděná) tu i onde po Slovanstvu (= chod. mor. vč.
sic. srub, msl. u Luhačovic komora), ta (nikoli ptačí
klec!) se míní i ve rčení domek jako klícka; u
chudších domů nahrazena komorou, přistavěnou
přímo k domu, vedle síně. Je to slovo i zařízení již
baltoslovanské (původ kleti jsou lesní špižírny u
Ugrofinů, na stromových kmenech): litevský
přízvuk svědčí, že je to |
klečeti
I domácí slovo (nikoli od Poláků!) i v balt-štině. —
Stran původu těch slov jest vyjíti od pojmu klec,
neboť klec zvíře opravdu jakoby tísní, svírá (např.
dosud užívaná klec pro vepře vezené na prodej).
Nejstarším východiskem všeho jsou severoevropské
lovecké klece na ulovené ptáky, umísťované opodál
chat na kmenech stromů přeříznutých asi ve výši 2
m od země. Vzhledem se zcela podobají oněm
lesním špižírnám, jenže jsou menší. Od klecí na
ptáky byl název přenesen žertem na onen lesní
špýchar, ve srovnání s obytným domem arci těsný,
neveliký. Tedy *kU-tb od *klěu- (u zaniklo před
souhláskou); viz i klev. — Meh VJ 1957.1.96;
pochybuje však Slawski Etn. p. 3.353. Vých.-něm.
Klete je ze slovanštiny (Steinhauser SlWien 99).
klécati: kulhati, klécavý kulhavý (stč.), sem patří
snad i holické klíčil se = chřadl, dlouho se
neuzdravoval, pův. asi belhal se? (srov. u Litomyšle
vyklícel se z toho vykřesal se, Hodura 47); val.
klécat, msl. klúcat(l) kulhati, han. kecat se loudavě
jíti. — Sic. též expresivně klanckat (s vloženým n;
deminu-tivní přípona -k-) klonckat klunckat pokul-
hávati. — Náleží ke klekati (viz) jakožto prastará c-
ová varianta; pův. „poklesati v kolenou"; srov. stsl.
po-klecati, sch. sin. klecati, hl. íclacač, dl. klěcaé
kulhati.
kleč 1° (stč. nč.) kol.: kosodřevina, další kol.
klecí; kleóina, kleóisko; val. klek křivý strom; u
Holečka (viz PS) klek (olše), asi =^ ohyb kmene,
adj. klecitý křivý. — Sin. klek zkřivený výhonek,
sch. kleká jalovec. — Vzhledem k významu 'křivý
strom, ohyb' ap. je možné, že kleč 1° i 2° jsou od
téhož kořene. Pak by rak.-něm. Legföhre, Leggen
ap. t/v bylo přejato ze slovanštiny. (A. Mátl ústně.)
kleč 2°: jedna z obou zahnutých rukojetí pluhu,
laš. klak, plur. klaky MZ, kdysi též zahnutá část
dřevěného pluhu, vnikající do země a zakončená
radlicí; ale mor. a jvč. u Litomyšle dřevěná křivina
jsoucí kostrou chomoutu, místo náležitého kleštet; u
lodařů (na Vltavě) jedna z křivin (žebroví) lodní
kostry, na něž se připevňují postranní prkna; val.
přední ohnutý konec (nos, křivica) sanice (odtud
val. klaky, klacary, klaóany, druh saní). Msl. sic.
klaÓ. Pol. klek, hl. klak kleč u pluhu. —'Vše to jsou
„křiviny"; koř. klenk- se rýmuje s lenk-, v. luk,
louka. Viz i násl.
klečeti klekati kleknouti, stč. klečeti atd., post v.
klek; klekadlo, klekátko; klekání večerní zvonění,
odtud klekáník zvonek pro ně, klekánice strašidelná
bytost, objevující se po večerním klekání. —
Všeslovanské kromě ruštiny: stsl. kleÓati, sic.
klaóat, klakat, ukr. kljacaty, pol. kleezec atd. Psi.
bylo klekati s významem asi 'poklesávati v kolenou'
(při chůzi, je-li noha chybná), odtud | klecati
kulhati (viz klécati); přitvořeno sta-
klej 254
vové *kl§6ati a jednodobé kleknuti. Příbuzné je
lot. klencět kulhati, a lit. nář. klénkéti rychle jíti
(mnozí sice kulhají, ale chodí rychle, což je tím
nápadnější). Dále je snad příbuzné něm. hinken
kulhati; bsl. tvary mají tedy navíc zesilovací l.
klej: stě. klí mask., gen. klé, pryskyřice
stromová (resina), lepká země (bitumen), klo-vatý,
klevetina rosolovité maso; klévař = kdo vaří klí
(podle Leim-sieder, Pech-siederl); nč. klej mask. i
klí (rybí) ntr., laš. klej klih MZ; klovatina arabská
guma, adj. klejovitý, dříve též klijovatý; z tohoto
— přes *kliovatý — s hiátovým h novější
klihovatý a z toho dále zpětný útvar klih (od Rosy),
jenž se stal základem mnoha slov jako klihový
klížiti kližka překližka klihař klihárna aj. Rostlina
klejicha Asclepias (Presl ad.) obsahuje velmi
lepkavou šťávu. — Vše-slovanské: pol. klej klij
(kleic kliic, klejowy, klejki), hl. klij, klijic, ukr. klej,
klyj, r. klej, klejíť, sin. b. klej; v sch.-csl. mylně
psáno klějb. — Za psi. podobu lze klásti klbjb (sin.
kelje nestačí pro důkaz domnělého *kT>l-, neboť e
se do ti kl vsouvá snadno); z toho je stě. klí, jinde
klej; gen. *klbja > stě. klé, jinde asi *klija, odtud
klij; klbjb přecházelo též do ntr. *Klbjb je jistě
totožné s *glbjb (sic. glej = č. klej, r. a pol. nář.
glej, ukr. hlej, jílovitá hlína) a souvisí dále s ř. γλία
γλοία lep a se stsas. klei mask. atd. (něm. Klei
mask. jíl, klí). Všechna ta slova jsou od ide. *glěi-
(viz hlína, hlíva), označujícího lepkavou hmotu;
naše glbjb je asi z *glej- b, se změnou jako v trbje
< Hrei-es = tři; vedle mas-kulina bylo snad i staré
femininum *glbja (sic. sch. = γλία), kdežto
neutrum je asi mladé. Κ za g není svědectvím pro
přejetí z germánštiny, ale vysvětlí se osamoceností
toho slova (nejsouc drženo rodinou příbuzných
slov, nemá slovo pevnosti).
klejmo: značka. Z r. klejmó t/v (odtud je i pol.
klejmo razítko, a ukr. klejmo, -no); to prý z
germánštiny, ale přesný pramen není znám.
klektati, již stč., též nč. klechtati, stč. též
chlechot, o všelikém hrkání, klapání, klepání
(přeneseně pak o klevetění), klechtání vařečkou v
tekutině, viklání něčím, bublání (vařící se vody),
špláchání apod. Druhotvary klok(o)tati, klochtati
znamenaly totéž (mor. klochta kleveta atd.), vedle
toho i 'mumlati1 apod. — Obdobné útvary u všech
Slovanů (sic. klekotať), mimo ně i *klekttati
^kl^k^tati *klegttati. Vše zvukomalebné; různost
e/o/tja není starobylý ablaut, ale volnost v onoma-
topoiích obvyklá. — Z jiných jazyků je našemu
slovu nejblíže ř. καχλάζω šplíchám, neboť má
příponové ad a jo (srov. slovan. -ot-jo-); vzhledem
k tomu není možno pokládat ř. ka- za nějaké
zdvojení; původní sled hlásek je tedy zachován u
nás, l po prvém k (kdežto řečtina je přemístila do
druhé slabiky).
klepati
klemiti: jvč. (u Litomyšle) pře- si nohy (že
zkoprní), jo. sklem rozpěrák na žebřinky. Z něm.
klemmen, Klemme.
klempera zč.: nemotorný velikán Vek. Nejasné.
klempírovati (č. lidové): postonávati; sev.-mor.
krepíruvat Rzr; val. klenpírovat. Asi z něm.
krepieren chcípat (Hujer 1.20 n.); mp místo ρ u
přejatého „šťavnatého" slova nepřekvapuje; snad je
mp z *pp, § 15.
klempíř, stč. klampíř, sic. Idampiar. ΊΑ něm.
Klemperer. Ale stč. klomfar, klamfýř, klomfiř
náleží k něm.-rak. Klampferer. Sem patří i sic.
klomfa drátenická krosna.
klemzat han.: viklati se; klemzák zavírací nůž
B-SvB (srv. m. klesák B). Nejasné.
klen: nyní strom Acer pseudoplatanus. Vč.
kleně Piazza 291. U jiných Slovanů k. znamená
babyku, jen u Rusů javor; naši záměnu provedl asi
Presl. Příbuzno je něm. Lehne mléč (druh javoru) a
lit. klěvas javor (v nejasné). Slovo asi
„praevropské."
kleně ntr.: ryba Leuciscus cephalus (stč., dosud
u labských rybářů a na Valašsku (Jeřábek ČL
50.290); u jiných rybářů je slangové tloušt, jež
proniklo do odborné literatury). — Sic. kleň, místy
znamená i vranku n. plotici. U jiných Slovanů
znamená všude „tloušť": pol. klen, ukr. r. klen\ sin.
klen, sch. klijen, b. klen, kljan. Psi. klěnb, původu
neznámého.
klenot, již stč. (tu = i rytířské „znamenie na
helmu", odznak), stč. klenot, klejnot, nč. odtud
klenotník; klenotnice = schránka na ně. Na
Jihlavsku klenoty = dře vaky (jak došlo k tomu
významu?). — Sic. klenot, pol. klejnot. Ze střhn.
kleinót (nyní Kleinod). V čest. ej > é > e.
klenouti, doloženo od Veleslavína, ale jistě je
starší; klenba, postv. výklenek, básn. klen; klenek
kámen do klenutí. Souvisí zajisté se sklep (viz),
mor. sklepit klenouti (kostel). Sic. klenut, klenutý,
klenutie, pol. sklep, sklepienie, klenutí. — Kořen
klep- znamenal tu asi uzavříti něco krytem, víkem,
zvláště o jámě (podzemní zásobárně). Poněvadž
Praslované umění klenby neznali, šlo tu o pouhé
zakrytí, uzavření, sice pevné, ale nikoli klenuté.
Snad tedy toto klep- souvisí dále s klopiti, další
původ není znám. (Se zvukomalebným klepati toto
klep/klop-totožné není!)
klepanec: srp (obecně v sev.-vých. Č., v
slovnících od Jg; srp je v té oblasti pouze knižní!).
— Chápe se zpravidla tak, že je od klepati, neboť
se ztupělý klepanec, aby se naostřil, klepe,
naklepává (kladívkem na „babce"); srov. lot. iz-
kapts t/v, od kapat bíti, tlouci. Je možné, že toto
jeho klep- je příbuzné právě s lot. kap-. Toto klep-
má l navíc (o tom § 9); znělo původně asi klop-,
jako v slovenštině; o odpovídá lotyšskému a.
klepati 1 °, klepotati klopotati, klepot a klo-
klepati 255
pot, mor. i klupat; viz i chlopať. Postv. poklep
(lékařský), oklep = oklepaný snop, otep. Jo.
klempáó zvonec dobytku na krk (plur. klom-py),
klepáó (haní.) kamenný mlýn (od neustálého
klepání pružiny, viz hasaěert), pod. něm. argot.
Klapper mlýn. — Slovo zvuko-malebné. Psi.
klepati, zastoupeno u všech Slovanů s týmž
významem. Kořen klep-se druží k lit. plakiiplákti
t/v, ř. πλήσσω etc., u nás přesmyk p-k > k-p. Něm.
klappen klopfen je bud samostatný výtvor
němčiny, nebo ze slovan. přejato. (Zvukomalebné
klep-/klop- nesouvisí s klopiti, klenouti, ani s
klapěti, klepec, klepeto, ač se stále tvrdí opak.)
klepati 2° o někom: roznášeti pomluvy, tvrzení
obyčejně nepravdivá a zveličená; klepna, klepař,
klepárna, postv. klep. — R. klepat. Strus. (v Rus.
Pravdě) klepati a (v pskovské Sudn. Gramotě)
poklep-, br. paklép, ukr. naklep kleveta, klepáty
(Toporov KSIS 25.74 n.), b. klopám, klepám
(nář.). Vedle klepati vzniklo intensivní sloveso,
ale se znělým b, nář. klebetati, 6 je i v sic.
klebetiť. — Příbuzno je lit. klepati a klapati
bezdůvodně obviňovati, bez příčiny napadati. —
Do této rodiny patří i klevetati, kleveta (viz).
Poněvadž tato slova předpokládají kořen klev-
(vzhledem k lat. cálu-mnia), zdá se, že to kl-ev-
bylo původní a že bsl. klep- vzniklo z něho
záměnou retnic v\p, že tedy klep- je společná bsl.
inovace.
klepec 1° stč. nč.: past na ptáky. — Sic. klepec,
p. klepiec, rd. pl. klépcý (strus. klepbCb). — Je
příbuzno se sklopec t/v, tedy se za-klopiti, při-
klopiti.
klepec 2°: hřebec s jedním varletem, pův. =
Klopfhengst, hřebec zvalašený tlučením varlat
(dávný způsob místo řezání).
klepeto, již stč.; z toho zč. klipe t/v a (lidovým
vtipem) pazneht NŘ 33. 105; laš. kla-peto klopeto
klepeto. Jen v češtině a slovenštině. Nejspíš z
^kleveto ke kleviti, neboť klev-a klep- se v
slovanštině žalostně pomíchaly (o tom pod
kleveta). Význam rozhodně mluví pro klev·,
kdežto z klep-ati se nedá pochopiti. Přípona jako
v ten-eto, řeš-eto.
klepina jč.: dlaška; klípě polovina hrachového
lusku. — Příbuzno je snad něm. Schefe lusk, ze
*skep-; v č. je navíc l, § 9.
kleprlík: kůň jinochodník. Z něm. Klepper.
klesati klesnouti klesavý pokles(ek); stč. kléska
chyba. — Sic. klesat, klesnut, pol. klesnqc t/v, s-
za- w-; kleska porážka, pohroma. — Psi. klesati z
*klep-sati, s-ové intensivum; příbuzné je lit.
klimpstů klimpaü klimpti klesati, hroužiti se (do
sněhu, do bláta). Meh SPFFBU 1.83.
•klesnouti: stč. sklesnuti zuby stisknouti; nč.
zaklesnouti něco do něčeho = zapraviti,
zaháknouti tak, že výstupky jedné věci zapadnou
do mezer, prohlubin druhé, přene-
klev
seně z. drápy do něčeho = zatnouti, jvč. u Polničky
vy klesnout rozporku, u Ždáru podklesnout šátek =
podvázati pod bradu. — Jen u nás, ale starobylé.
Pův. asi *klěsati, β-ové intensivum od kořene,
který je v klev (viz). Jiná možnost (Meh IF 53.96)
*klesiti, jemuž by se rovnalo stind. šlěšáyati t/v
(zusammenfügen, schließen). (Jinak Zubatý
1.1.25: k sti. klišnáti sužuje, klěšáyati trápí.) Sem i
kleště, klíšt (viz).
klestiti: oklestiti, z toho stč. oklestek, han.
oklešček, u Kyjova s novým hanlivým ch oklech
velký okleštěk, klacek; proklestit cestu; zm. sklestit
vojsko = porubati; laš. msl. (o)klesnit; postv. č.
klest, -i, han. u Boskovic chlest rozsekané chvojí.
— Sin. klestiti osekávati (i kléstriti, r po t jako v
patřiti, šetřiti, r. smotrét). — Pův. útvar byl asi
*klestati osekávati; st-ové intensivum od kořene
*sklep-, který je (se zesílením emp < epp) v lit.
sklempiü sklempti a sklefhb-ti t/v; počáteční s
zaniklo vlivem příponového s (v. § 14). Viz i
křesati.
kleště: stč. klěščě; nč. dem. klíštky, kleštičky;
vč. kleštiny železy spojená dvojice dřevěných
sloupků, zvenčí i zevnitř svírající dřevěnou stěnu
domku, aby se nevyboulila. Sem vykleštit (mylně -
st-) kastrovat (děje se to pomocí kleští!), stč.
klešěený, kleščenec, nč. kleštěnec eunuch. Pol.
klešcic kleszczyč, hl. klěšcic kastrovati. —
Všeslovanské: sic. kliešte, pol. kleszcze, r. kleščí
atd. — Prasl. bylo pomnožné klěščě (-e) od sg.
*klěšča < klěsk-ja, což bude od sk-ového intensiva
*klěskati svírati; viz kleviti. (Jinak Zubatý 1.1.28 a
Slawski.) Plurál jako v nůžky. — Kleště, kleštiny
jsou i základní dřeva chomoutu : z toho
přesmykem št > 6 místy kleče o téže věci.
kleštíce: dlaška (Dobrovský), klištka (Sládek).
Od zvukomalebného Meškati, které je dobře
zastoupeno u jiných Slovanů.
kleť: viz klec.
klev, tak stč. (též odvozenina pomnož. klevcě),
nyní podkrkon. pomnožné klevy železa na chytání
zvěře (např. lišek, tchořů, kun PS, jiný doklad
Markvartová 18). Byl původně dřevěný, „podobal
se velké pinsetě anebo dřevěným kleštím na
okurky. Zařízení bylo pak ještě provlečeno
pevným tenkým provázkem, za který ptáčník
zatáhl, když si pták usedl na jedno z ramen pinsety
a objal je spárem. Na zatažení provázkem se
ramena sevřela a přiskřípla ptáku nožky, peruť
nebo i hlavičku" (Šmelhaus v či. ,,K vývoji ptačího
skřipce", Čsl. etn. 8.1960.316; v. i poněkud
odchylné zařízení u Bednaříka LPS 47). —
Postverbale od *klěviti, původního ještě významu
'svírati, stiskovati'. Příbuzno je lit. kliáujuos
kliáutis zaklesávati (jednu věc do druhé), kořen
klěu-: hláskový vývoj stejný jako u rýmového
oposita leviti, lit. liáutis. Do této rodiny
patří
kleveta 256
i -klesnouti, kleste, klíště, klec. Zdá se, že klěv-
bylo mateno s klep-, vězí tedy i v klepeto a dále v
r. sklepat snýtovati, klep nýt; o tom svědčí dále
klípČ = klíště.
kleveta, tak i stsl. r. ukr. b. sch. sin. Sic. klebeta.
Odvoz. stě. klevetati (psi. kleveto -táti), z toho
přechodem do 4. třídy klevetit. Sic. klebetiť. —
Zdá se, že klev- je příbuzné s calu- v lat. calumnia
t/v, a to tak, že při klev- jde o kl-eu-, při calu- o
*kel-u- (Toporov VSJ 19. 74 n., tam i starší
literatura). Ostatek vyložíme takto: východiskem
bylo intensivní sloveso, jeho -et-ati je zakončení
patřící do okruhu sloves na -ot-ati -et-ati -tt-ati -
bt-ati (losk-ot-ati, lep-et-ati, rtp-tt-ati, ěbp-bt-ati),
majících původně ,»harmonii" samohlásek kořene
a přípony. Kořen kleu-zde tedy měl za sebou et,
proto ev se nezměnilo v ov, ale zůstalo, jako v
dreve, viz drive. Kleveta je zřejmě postverbální.
Mám za to, že u nás a v litevštině je i příslušné
primární sloveso (v latině však chybí) od kl-eu-,
jenže s hláskovou substitucí v/p; viz klepati 2°.
kleviti se: chouliti se, krčiti se (zimou, bolestí),
s- shýbnouti se (např. před nízkými dveřmi),
sklevený shrbený (podkrkon.). — Sic. sk(e)lavieť
zkřehnouti (prsty zimou skla-vely, ruka mi
sklavela), oklavieťtjv; rozklavit, rozkřehnouti;
odtud klavý zkřehlý, neohebný, neobratný. Ze sic.
proniklo do msl.: skla-mený skloněný, sehnutý,
shrbený Mal (záměna retnic m/v). — Pd. zglewiec,
zgliwic zkřehnouti (o rukách). Pův. asi kUviti
svírati, viz klev.
klibna: kdysi koňská maškara v masopust-ním
průvodu. Nejasné. Jungmann odkazuje na
Hájkovu bohyni Klimbá.
klíč, stč. sic. kluč, laš. kluč; paklíč, klíční -nik -
nice klíčový. — Všeslovanské: stsl. klučb, sic.
kluč, ukr. b. sch. sin. r. ključ, pol. klucz, hl. kluč,
dl. kluč; stsl. za-ključiti, obdobně r. ukr. a jihosl.
— Psi. klučb. Odvozeno z kořene klěu- svírati,
zavírati, příponou -čb (jako je bi-č od bíti aj.).
Neboť klíč sloužil především k zamykání něčeho,
co jinak normálně bylo otevřené, přístupné (chléb
je tam na klíč). Od téhož kořene je i kleviti (viz), ř.
κλείω zavírám, lat. clävis a ř. κληίς klíč. Od klíč je
dále sklíčiti sevříti, semknouti, spoutati, (přenes.)
uvésti v tělesnou n. duševní stísněnost, skleslost,
obklíčiti. O tom podrobně Meh VJ 1957, č. 1, 104
n. — Klíční kost má již u Homéra stejný název
jako klíč, κληίς, neboť má stejnou podobu jako
starořecký domovní klíč, totiž ~L_; řecký název
přeložen do středověké latiny jako clavicula
(Steudel StG 4.154). — Jiný je klíč u semena, viz
kel 2°.
kliditi. Základní význam je v stč. kluditi rolí
(zemi, zahradu) = čistiti, pleti, držeti v pořádku
(aby nebyla plna zlých bylin). Další vývoj (změna
v předmětu): kluditi sČno
klikva
(obilí atd.) = s louky, s pole odstraňovati, odvážeti,
dosud nč. kliditi, sklízeti (odtud sklizen) v tomto
významu. Obdobně jako k. rolí bylo i k. cestu,
dům, dobytek = čistiti od špíny, dosud nč. uklízeti
byt, pokliditi dobytek (očistiti od hnoje, vykydáti
hnůj zpod dobytka), stč. nakliditi koně = pokliditi
jej a zaopatřiti vším potřebným, nč. postv. úklid. Z
představy čištění se došlo k uprázd-nění: nč.
vykliditi byt, skliditi nádobí se stolu, odkliditi něco,
ba i kliditi se = odejíti; od-kli-diti, vy-kliditi
chápáno někde stále jako pouhé „odstěhovati,
vystěhovati", odtud laš. překludiť se přestěhovati
se, přikludit dovésti, dopraviti, vzkludiť se
ubytovati se, nakludit se nastěhovati se. Sem snad
patří i laš. skludii krásti Malý. Jiné významové
větve: stč. kliditi též o tělesné potřebě (srov.
počistovati, počistující účinek), tak pochopíme vm.
kludit na někoho = hanu kydati, nadávati; odtud
pak laš. sic. k. = žvaniti, hloupě mluviti. Obecný
význam 'dělati, pracovati, jednati' je ve stč. rčení
(zle) se klidí = (zle) se děje, jedná, smýšlí, mluví o
mně. Post verbale kluďb mask. (rus. kljud fem.) =
čistota, pořádek, řád (odtud č. kloudný se ztvrdlým
l, ale jč. neklida nepořádný), pokoj; tento poslední
význam je v stč. klud, nč. kliď, od toho pak
odvozeno klidný, uklidniti atd. — Sic. klud, kludný,
pol. nář. kludzic pořádati, k. sie odejíti; r. csl.
sloveso = „mluviti," jinde jen jména (např. r. kljúžij
pěkný), u Jihoslovanů vůbec nic. — Za praslov.
možno pokládati jen adj. kluďb (= rus.) a
denominativní sloveso kluditi. Adjektivum je
příbuzno s gót. hlütrs ( = něm. lauter čistý; den
Wald läutern čistiti, probírati les!), kořen *kleud-.
klika 1°, klikatý, klikyháky (Komenský: klik a
háků hromady), klička, kličkovat; postv. oklika,
nář. oklik mask.; sklíčiti. Původní význam byl asi
'hák, hákovitý předmět'. — Všeslov.: sic. kluka,
pol. hl. dl. kluka, ukr. b. sch. sin. kljuka hák, r.
kljuká hůl s ohnutou rukojetí, berla. — Psi. kluka,
málo jasné. Významem i podobou mu nejlépe
odpovídá něm. Krücke berla. Snad bylo *gřuka >
*gluka, pak k za g vlivem synonyma kvaka. Bylo
by možné řaditi sem i pol. kruk, ukr. r. krjuk hák,
sin. kruka volská klika (jařmová) jakožto domácí
(též s k podle kvaka). Vše to potřebuje podrobného
zkoumání. Něm. Klinke je ze slovanštiny.
klika 2°: koterie. Všeslo vanské vyjma dolní
luž. Z fr. clique t/v.
klika 3°: štěstí (vulg.). Z n. Glück. Fem. jednak
žertovným přichýlením ke klika 1°, jednak asi
vlivem vulgárního protikladu smůla. Oberpfalcer
SF 10.181.
klikva: rostlina Oxycoccus. Preslovo přejetí z
rus. kljukva t/v, jež bude nějak souviseti s r.
ključevina bažina (klikva roste na mokřinách).
klímati
klímati: dřímati; vč. (Kladsko, Holicko) klíbat,
jinde místy klimbat-, klíbaěka klimbaó-ka
klimot(a) dřímota (stejné -ota). Zvláštní je klemžiti
(za Jungmanna, dosud u Bělé pod Bezd.), s čímž
souvisí litomyšlské klimš(us)o-vat; útvar jako sic.
hromžiťi Ještě jiné je chod. klinkat, val. klumkat
t/v. — Sch. kli-máti, b. klimam pohybovati hlavou
jako při dřímotě. — Sem snad patří i sic. klipkat
klipnúť (oči klipkajú mžourají, kliply = zavřely se,
zdřímly). — Příbuzné je nor. himla dřímati (leicht
schlummern), dále snad véd. milati 'zavírá oči'
(později přeneseně např. zavírati večer květ, o
leknínu, ap.). Je ovšem třeba uznati u nás přesmyk
(způsobený vlivem synonyma dřimati) m-l > l-m.
Stran k viz § 16.
klimbaba jč. hornobl.: pryskyřice; zast. klim
Jg, han. glin t/v. — Sic. klembába. — Z něm.
kleimen (Matzenauer); -baba asi z n. Pappe kaše
(č. pop smůla).
klimbati: kývati, pokyvovati, kolébati, klátiti
něčím: PS. — Původně asi *klibati; příbuzné s lit.
klěbti a klabeti býti viklavý; m zesilovací, z
geminace 66 > mb, § 15.
kliment, klimák arg.: paklíč (Puchmajer,
Romáňi čib, 1821). — Prvé slovo je totožné s
osobním jménem (zloději rádi jmenují paklíče
takovými jmény: něm. Klaus z Nikolaus;
Dietrich, Peterchen), druhé je familiární úprava
prvého. Jméno to bylo zvoleno asi proto, že jeho
začátek upomíná na klič. Treimer Rw 46,
Knobloch ZfrPh 74.1958.92.
klín, tak i stč.; za- v- klíniti, -klínovati; msl. (a
sic.) klinec hřebík, klinček -čok karafiát (podle
podoby: důvod viz pod hvozd 3°. Stč. klín byl i
dolní díl sukně nebo pláště sebraný v podobu
klínu (mající jistý symbolický úkol při soudním
řízení), do takového klínu se mohly i klásti věci
jako do kapsy, odtud nč. např. míti plný klín
něčeho = im-pro viso vanou kapsu ze zástěry
apod. Význam „dolní část těla" (posadit si dítě na
klín), „lůno" se tu objevil jistě vlivem slova
koleno, kterého se mohlo užíti v témž významu;
spojení na koleně a na klíně byla si blízká;
eufemisticky stč. (Veleslavín), stpol. sch. průtrž
(kýla) = vada dolní části trupu. —U všech
Slovanů (*Μίητ>: sic. pol. hl. dl. r. jihosl. klin,
ukr. klyn) s obdobnými významy. — Nevelmi
jasné. Jedna možnost: přejetí z germ. *kidla-
(něm. Keil t/v), přičemž by bylo nutno uznati
přesunutí l a záměnu zubných d/n. Jsou i jiné
domněnky.
klinda zč.: velký a nemotorný člověk Vek. —
Nejasné.
klinkat: zníti krátkými jemnými zvuky jako
zvonek nebo rolnička ap. — Hl. klinkac, dl.
klinkaé. — Domácí zvukomalebné slovo, srv.
rýmové cinkat a blinkat t/v. Není z něm. klingen
(proti Bielfeldtovi 161)!
kŮp klap n. klip klop. Spojení typu cik cak; o
nich jedná Křístek SbTrávn 293 n. Zde
17 Machek — Etymologitfký slovník
Γ57 klíti
k postverbální interjekci klap bylo při tvořeno klip,
jinak v češtině samostatně nežijící.
klímati: těžce hýbati (očima, nohama), též jen
k\ se (sotva se tam doklípal) Jg. — Hl. klimp(ot)ac
klátiti se, potáceti se, b. klipav vratký, slabý. —
Příbuzno je lit. klelpti nejistě jíti, potáceti se.
klípě: mládě domácích zvířat (hříbě, ale i house,
kuře, kachně, kotě, sele); známo zhruba v jižní
polovině Čech (podrobnosti Daneš NŘ 33.104),
zejména u starší generace. Jsou i tvary klipátko,
klepina, chlípe; lid užívá těch slov často pro mládě
špatně vyvinuté, nemocné, nedochůdče ap.
(adideací ke klípati těžce hýbati, sotva nohama
klípá; Daneš tu hledá, neprávem, i skutečný pů-
vod). — Slovo starobylé, i když u jiných Slovanů
není doloženo. Příbuzné je s něm. Welf štěně,
mládě divokých zvířat, stangl. hwělp, stnord.
hvelpr t/v, dále s het. hvelpi-mládě zvířat, Jungtier.
V het. je též adj. hvelpi- mladý, něžný, nezralý.
Výchozím slovem je zajisté adjektivum, teprve od
něho jsou uvedené odvozeniny (jako u nás mladý,
od něho mládě). Het. h může být z hrdelnice; germ.
h je z k. Ide. bylo tedy adj. *kvelpi-. Pro naše slovo
je třeba klásti psi. *kvelp-e, stč. *kvliepě > *klépě
> nč. klípě (v mezi souhláskami vypadlo).
klips: stiskací spona n. náušnice SSJČ. Tak i
polsky. — Přejato z angl. plurálu od clip t/v. Stran
plurálu srov. koks a bambus.
klisna, stč. klisna, klisicě, též klisa a klichna Sm
220. — Přitvořeno k názvu hříběte stč. klisě, stsl.
kljuse hříbě, stpol. klusie, sin. sch. b. kljuse kůň
(zvi. mladý). Ten souvisí jistě s klusati (sloveso i
jméno jsou zastoupeny v týchž jazycích).
klíšť, laš. klest, nč. i klíště ntr., klíšťák: roztoč
rodu Ixodes. — Sic. kliešt, pol. kleszcz, hl. dl.
klěšč, r. sin. klese. — Psi. klěšÓb; od téhož klěsk-,
které je v kleště; patří tedy ke kleviti a za-klesnouti.
Kořen klev- se záhy mátl s klep-, odtud strč. klípě
klíště NŘ 33.105.
klíti 1 °, stč. kinu kleti. Zdvojilo se v 1 ° kinu
klnouti, iter. pro- za-klínati, val. zakíňať sa, 2°
klejů kleti > klíti; klatý, proklatý (jen v
zlořečeních), prokletý; stč. kletva (přípona -tva
jako v *moli-tva) > kletba, klatba (rozlišeny
významem). — Všeslovanské: stsl. klbno kleti
klíti, k. se zaklínati se, přísahati (o jejich vidu
Aitzetmüller ZfslPh 30.329), prokleti proklínati,
zaklínati, kletva; sic. kliaí, kliatba, atd. — Za
výchozí význam lze pokládati 'zaklínati se' božstvu
(s dativem, pak s instr.). To byl nejvyšší stupeň
závazku (první byl dané slovo, druhý podání ruky,
záruka). Později u aktiva význam poklesl na pouhé
naše 'klíti'. — Příbuzné je het. link- (psáno i lenk-,
ling-) 'přísahati'. Je třeba uzuati, že u Slovanů se k
přesmyklo na začátek slévá
kliti
Jinak je dokonalá shoda hlásek a významu.
Starobylý termín náboženský! Meh SbČyž.
493.
kliti 2° = klíčiti (o semenech): viz kel 2°.
klížiti 1°: klihem slepovati, od klih.
klížiti 2°. Rozkližiti se = uvolniti se, roz-
viklati se (o porušené soudržnosti jednotlivých
částí u celků zpravidla dřevěných, např. skříně,
stolu, houslí, vozíku, ale praví se též o
rozklesávání, chátrání, rozpadávání něčeho
kdysi n. původně pevného, např. stařec má
rozklížené klouby, řady vojáků se rozklížily,
společnost, zábava se rozklížila. Opak je sklííiti.
Obecně se má za to, že i toto k. 2° je totožné s
klížiti 1°. Protože však se tu neužívá domněle
synonymnüio roz-lepiti (leda jen slepiti místo
sklíčiti), je možno míti za to, že spojení s klih je
jen sekundární. Původně bylo asi *kler-iti,
příbuzné s lit. klérti t/v, jistě patřící ke kvérti (viz
škvířiti se, škvíra). Ovšem č. *-Mířiti, protože
nemělo vedle sebe jiných slov od téhož kořene,
podlehlo adideaci s klížiti 1°.
klk: chuchvalec sraženiny; střevní klk —
klička střeva; nář. i kluk, klouček, klok, kloček;
sem i oklak oklaček koudel (z polštiny). — Sic.
klk, pol. klak, sin. kólke plur. fem., sch. kuk, b.
kláčište koudel, r. klok kadeř, ukr. kločók
chuchvalec. — Psi. ^kltkt, popř. přesmykem
^ktlki». — Patří k lit. klenku klekaü klékti
sraziti se, ssednouti (o krvi). To příbuzenstvo je
svědectvím, že i u nás šlo původně jen o klk,
vzniklý v tekutině. Meh LF 51.125.
klobása, stč. též koblása, nč. též klobás. —
Sic. spisovné je nyní klobása, do nedávná (dnes
jen nářeční) i klbása (toto je asi polonismus, l je
sic. úprava polského iel); vslc. kolbasa má ol z
mad. kolbász (což je ze slovanštiny); ojedinělé
kubása Κ má u místo l. Pol. kielbasa, hl. kolbasa,
dl. kjalbasa, ukr. kovbasa, r. kolbasa, sin. klobása,
sch. kobas(ic)a (b. kolbasa z ruš.). Původ
nejasný, jistě cizí; je několik domněnek, ale
vyhovují málo, i Rudnického, uvedená v ESj.
klobouk; stč. klobúk i kobluk, dosud u Zá-
břeha koblók. — Sic. klobúk, pol. klobuk i kobluk,
r. ukr. sin. sch. klobúk. — Tato slova přejata z
nějakého jazyka tureckého; jsou zřejmě
příbuzná s osman. i jinotureckým kalpak, jež se
rozšířilo do Evropy jednak beze změny, jednak
s kol- (např. n. Kalpak, sic. r. kalpak kolpak, pol.
kolpak, ukr. kovpak). Přímý pramen a cesty
podob s b nejsou známy. Další spojení (s lat.
calamaucus, ř. καµαλάνκιον — r. kamilavka) má
Budimir ŽA 5.1955.221n.
kloe 1°: hadr, cár, klúcek klocek i klouček
mask.; u Litomyšle kloe fem., v Podještědí
kloca (srov. hadr a hadra). — Z nějakého
hornoněm. (slez.?) nářečního tvaru, jemuž
odpovídá dolnoněm. kláter mask. a střdn. klatte
mask. fem. hadr.
258 kloniti
kloe 2°: pařez (ojediněle). Z něm. Klotz t/v.
kločej jč.: „nádržka vody na potoce, kde se
máchalo nebo pláklo prádlo, i s korýtkem, po
kterém tam voda tekla" Jjčř 22. — Málo jasné.
Snad je to obměna slova lokáč; -ej podle ručej?
Jinak Jílek, má je za zvuko-malebné: „upomíná
na klokotání".
klohniti o neumělém nebo nedbalém vaření
tekutých jídel (polévky apod.; viz Kubín Lid.
188!), tak vč. Pt aj., han. klohnit i klochnit (toto
u Boskovic), msl. kléhnit glohnit, sic. klochnit. —
Expresivní útvary (nové zakončení s hn, chn) z
klochtati ( = kloktati, zakloktaná mouka Kubín
256) a klechtati míchati (např. moukou,
zavářkou v polévce).
klok: druh pláště (stč.). Ze střlat. cloca. Od
nás přejato do ruštiny.
klokan: volný výtvor Preslův podle skokan
HK. Sic. klokan je tedy z češtiny.
klokoč: rostlina Staphylea; stč. klokoč(ka)
klokoček. — Sic. klokoč, pol. klokoczka, r.
klekočka atd. — Od klokotati a klekotati klepati,
chrastiti: potřásáme-li zralou tobolkou, semena
v ní chřestí.
klomeň i -men: větev, klomínek (u Kun·
státu), chomeň (u Boskovic), vč. kloník klo-níček
i koník plodová slabá větvička (toto na
Hořicku). Bulh. klon t/v. — Zdá se, že -men je
přípona, příbuzná s -ma < mn v ř. κλήµα větev,
vinný úponek, štěpový proutek. Ale klon ap.
svým o upomíná spíše na ř. κλάδος m. větev,
výhonek (srov. dlák); snad je tu i záměna
zubnice djn. Z toho vyplývá, že v slovanštině
*klod- a *klě-men-mask. na sebe navzájem
působily: o proniklo do slova s -men-. Viz i
konár.
klonek: část boty, han. (u Boskovic) gle-nek.
Z něm. Gelenk přehyb?
kloniti, iter. klaněti a klaněti se (rozlišeno
významem), postv. poklona úklona ptíklon odklon
příklonka sklon zakloň předklon sklonný náklonný;
skloňovati deklinovati (v gram.). — Kloniti a
klanati jsou všeslovanské (sic. klonit, pol. klonie.
klonie atd.). — Příbuzné je především lit. lenkiü
leňkti kloniti, linkstii liňkti a lankóju lankóti
kloniti se, dále ř. κλίνω kloniti (z *klin-jo) a lat.
incllnó nakláněti, dědino odkláněti. Tato ř. a lat.
slova bývají spojována se stind. šrayati opírá
něco o něco, lot. sílenu a sleju t/v, sthn. (h)liněn
býti opřen, tedy s kořenem Ulei-, viz i sloniti; n
by pak muselo být příponové. To spojení je však
mylné: je třeba Ulei- opírati (se), (sich) lehnen,
zcela odděliti od sloves pro kloniti (beugen),
význam není přece totožný. Mám nyní (proti 1.
vyd.) za to, že původní podoba kořene pro
pojem „kloniti" je v litevštině (tam má jen
význam kloniti, chýliti, nikoli lehnen, opírati!),
že však jinde se k přesunulo na začátek slova,
podobně jako u kleti, kliti, proti heth. link.
Vzhledem k tomu, že v ř. a lat. je jenom *klin-,
ale žádné další ablautové formy, pokládáme
klopa 259
litevský ablaut link\lenkjlank za důkaz původnosti
této litevské formy, naproti tomu ono klin- a
rovněž tak i naše klon- za pouhý zbytek prastarého
bohatství tvarů jinak ztraceného.
klopa: 1° přeložená část kabátu, navazující na
límec, 2 ° záklopka přes otvor kapsy. — Hl. klopy
pl. = 1°; p. klapa = 1°, též záklopka na strojích
ap., poklop. — Od klopiti, domácí slovo. Nikoli z
něm. nář. (hornosas.) kloppen (opak tvrdí
Bielfeldt 162), spíše toto je z češtiny. Ale
Hermannova klopna snad z němčiny je.
klopiti: podati význam, aby byl práv všem
složeninám, je těžko. Jde tu původně asi o
převrácení nádoby, schrány ap. dnem nahoru (ale
na podkladě, takže prostor se uzavře), pak o jiné
náhlé uzavření prázdného prostoru např. víkem
padajícím dolů (pře-po- za-); odtud vy-klopiti
něco z nádoby (náhlým převrácením). Význam
zdánlivě základní („klásti něco směrem dolů",
např. klopiti hlavu, oči) je však druhotný, i když
starý. Postv. záklop poklop(ec) příklop sklop-ka.
— Sic. klopit, sin. sch. zaklopiti, b. poklopka
uzavříti, ukr. zaklipka záklopka, sch. b. klopka
past, aj. — Zdá se, že sem náleží i sklep, klenouti
(viz), pův. asi „uzavříti poklopem" (sklepní
prostor), takže by šlo o základ klep/klop-, nejspíše
pohybomalebný, jevící se i jako klap- {sklapnouti,
zaklapnouti, viz i klapka), odlišený však od
zvukomaleb-ného klepnouti, klepati. Je i v něm.
zuklappen (i to je odlišeno od klopfen — klepati!).
Dále je příbuzné stnord. hlemmr padací dveře (=
poklop?), horní jizba, nor. dán. lem, šv. lamm
dvířka, padací dveře (kleine Tur, Falltür), *klem-
se záměnou retnic pjm.
klopota i klopoť, starost, trampota; zjed-
nodušeno v lopota; klopotiti se (mylně -otati),
klopotný, i 1-. Sem i vč. (Jičínsko) klopácet se
klopotiti se, mor. uklápat se. — Sic. chlopota
starost, nesnáz, chlopotlivý, pol. klopot starost,
klopotac trápiti, r. chlópoty starosti, klopotná
práce, chlopotáť starati se, kro-potlivyj lopotný,
ukr. klopotáty lopotiti se. — Tato slova, jež
význam 'starost, soužení, trampota, námaha'
zřetelně odlišuje od jiných klopati a klopotati,
náleží do jed"»é skupiny se sch. b. pol. globa t/v,
kterému se rovná toch. klop t/v. — Ide kořen byl
*kep-, ten vězí v stč. péci sě čím = starati se oč, a
v péče (viz): tu proveden přesmyk k-p > p-k.
Kromě toho je v si. *kap-JQ kap-ti (jihosl. chuti),
viz nechati. Pro svůj citový význam byl ten kořen
zesilován o l\r, to je právě v klopota a v lit. globóti
starati se oč, popř. nastaly další změny: expresivní
záměna k\ch (ch mohlo pak odpadat: č. lopota),
záměna k/g — p\b (si. globa starost). Forma
zesílená o l\r se projevila ne už v primárním
slovese, ale v abstraktu na -ot-a znamena-
klouzati
jícím činnost (typ dřímota, žebrota); od toho pak
utvořeno nové sloveso (klopotiti se. Meh SPFFBU
14, A 13.1965.39.
klopotati: chvátati, řítiti se, praecipitari,
klopotný prudký, chvátavý, náchylný (k čemu, zvi.
k smilství), odtud klopotol záletník (a klopotoliti);
sem i klonúti vyřítiti se, padnouti z *klop-núti (vše
stč.). — Nejasné.
klopuŠka: druh ploštic. Preslův výtvor z r. klop
štěnice, což patří k lit. blaké t/v.
klopýtati, klopýtnouti; sic. chlopnút brk-nouti.
Příbuzno je lit. klumpü klupaü klüpti t/v a klúpau
klúpoti kulhati. R. klypat kulhati ukazuje, že naše
sloveso je z *kly-potati přesmykem y-o > o-y. Sic.
vypustila yt. V r. chlobystat je nové intensivní
zakončení st-ové; stran b srv. lit. klumba klopýtá,
cit. v LP 5.27.
klosat zč.: s chutí jísti Vek. — Nejasné.
kloub, kloubový, kloubní, (vy)kloubiti, skloubiti,
stč. klub: 1° kulovité zakončení jistých kostí ruky a
nohy (přeneseně „ohbí údů"), 2° chuchvalec
(„kotouč") dýmu, 3° svazek lnu („třelo se [len] na
klouby, které měly po 60 hrstích"; Kruš 152), 4° jč.
hromada, četa (Vydra). Od 2° odvozeno Hubiti se
(o kouři = pol. klebic sie., τ. klubitsja, ukr.
klubýtysja), od 3° jvč. kloubovati len. Sem patří i
ntr. klubo (klad.), klubko, sic. klb(k)o kubko
(klbčitsa váleti se v jednom klubku). — Sic. kíb,
gib, pol. klqb klubko, hromada, chumáč, obláček
(dýmu), hl. klubk, dl. klub kloub, klubko, klubo
kloub, ukr. klub kloub, klubek klubko, r. klub
kloub, chumáč (dýmu), sin. klobko míč, sch.
klupko, b. klobá klubko. Tráva kluběnka Dactytis
glomerata, od Presla. — V slovanštině splynula 2
slova: 1° k'blb'b kloub, kotník (tento význam má
sic. kíb), příbuzné se stind. kulpháh kotník, kostka;
2° klqbo chuchval, klubko, příbuzné s něm.
Klumpen t/v, dále s lat. glomus -i mask., glomus -
eris ntr. chomáč, shluk, globus kulovaté těleso,
chomáč (dýmu), dav, zástup. Latina ukazuje m
místo původního b (záměna retnic!), takže germ. a
náš stav je možno vyložiti zkřížením tvarů s b as
m; k za náležité g pochopíme z isolovanosti toho
slova (g nebylo zde pevné, neboť nemělo u nás
domácí rodiny příbuzných slov). Viz i hloub.
kloubec: oselník, toulec pro brousek, vč. u
HLiic, Litomyšle a jinde El-Hod-PS; val. kubík
kubík klbík, han. krbec, krbík PS. Sem patří i val.
klubko pouzdérko pro jehly (Rusava). — Sic. kúb,
kubík oselník, p. kubeic, dl. kub(k), r. kub, kúbok
pohár. — Psi. asi klub*; jeho řecký ekvivalent zněl
κλονβάς, džbánek. V sic. lu > t jako v štip (sloup),
toto / pak mohlo přejít v ú; podobně snad jinde. V
han. nastala pak záměna l\r a zkrácení.
kloudný: viz klid.
klouzati, klouznouti, klouzavý; kluzký (odtud
klouzek, druh hub, podle síizkosti), vč.
 klovati
též klouhat, jČ. sklouzat se JjČř 42, zm.
klízat i klouhat, han. (u Boskovic) klihat se, u
Slavkova klzit se, u Kyjova klzat, u Prostějova
klóhačka KpU, val. šklkat sa, šklhnút B, škuhnút
Kš. — Sic. kízat (sa), pol. kielzac, ukr. (s)kóvzaty,
chóvzaty, r. nář. kolzátsja, spis. skolzít skolznúť,
skólzkij, nář. glězdat glýzat gluzdit gljuzdit,
glú(z)dkij, sin. sklizati, skliznoti, sch. klizati se. —
Psi. asi *kluzati, záhy však obecně ztvrdlo v
kluzati; bylo pak i kťbz-nqti. Znamenalo nejen
smekat se po ledě, po sněhu, po blátě ap., ale i
podobné rychlé pohyby jako je vyklouznutí
odněkud, vklouznutí někam (= rychlý pohyb s od-
stínem tajnosti, nepozorovaně se vyplížiti, vplížiti).
Těmto tvarům a významům odpovídají lit. sliauiti
lézti, plížiti se, smekati se (Nesselmann: slaniti),
šliuozti t/v, lyžovati, šložti (Ness.) smýkat se,
šoupati sebou, šliuzinHi klouzati se, smýkati
se, lot. služat t/v. Kořen byl *ttleuj-, u Slovanů
však k ztratilo palatální odstín, takže není za ně s,
ale k. Samohlásky v kořeni: slov. 'u, lit. iaü je z
*eu; si. u, lit. au je z *ow, si. y (r. y, sch. sin. i) je z
*ü, ale lit. je iü; ve formách s nulovým stupněm
(t, lot. u) IT> přešlo v l > rus. ol. V litevštině
kontaminací vznikly další podoby ~iuo-, -iu-.
Přistoupilo *s- (asi podle smýkati), pak
skupina sk mohla dostat variantu g, § 11.
Moravské í bude asi z ý (je několik případů takové
změny v stě.). Místy i ý na konci kořene ztvrdlo:
klouhat. — Mimo baltštinu není jasného
příbuzenstva; podobně jsou tvořena plouhati se
a šplhati. Rozkládati kořen ßleuj- dále (jak činí
Fraenkel 1003) na Ulěu- 'čistiti' (v šluoti zametati)
+ g není zatím radno. Viz i sliz. Podobný útvar je
jen v lit. Čiauzti t/v.
klovati: stč. kluju klvati, z toho ně. (podle typu
snuju snovati) klovati (nář. klobati klo-fati globať
a dále, 8 u z indikativu, jvč. han. gluvaí). Staré
klvati má pokračování v han. glvat KpU, glbat,
msl. glvat. Vzniklo i staré jednodobé *klu-ng-ti (r.
kljúnuť, sch. kljunuti, sin. kljuniti) v ně. vy-klinouti
(vrána vrané oči nevykline). Jméno: val. glvanec
globanec, spis. klofanec (srov. ěťouchanec apod.),
zkráceně klofec (od toho klofcovati), han. zglofec
štulec KpU. — Všeslovanské: sic. Mut, kluvat,
kluvnúí, pol. kluje klwaé (nově kluč a klwam), r.
kljuju kleváť; jinde nové u v infinitivu: hl. kluwac,
dl. kluwaš, ukr. kljuváty, sin. sch. kljuvati. —
Prasl. klujq klbvati z *kleu-jo- *klbv-a-ti (b
oslabením jako v bbratit). Příbuzné je lit.
faktitivum (základní sloveso není zachováno)
gliáudyti vylupovat, vylušťovat, vybírat (semena
ze šišek, z lusků, jádra z ořechů, pecky z ovoce,
zrna z klasů) a snad i něm. klauben t/v (: aus den
Tannzapfen die Samen herausklauben). U nás se
význam zúžil na ptačí vybírání zrn atp. zobákem.
Z lotyštiny sem patří klauvět
260 kluk
I klepati na dveře. Základ byl glěu-, délku
dosvědčuje intonace lit. iáu a sch. $.
klubati: k. se = dostávati se ven z nějakého
přirozeného obalu: kuřátko se klube, vyklubalo ze
skořápky us.; loket se klube z rukávu, ale i rukáv se
klube; přeneseně vyklubalo se = vyšlo na jevo,
objevilo se, vzniklo: sluníčko se vyklubalo z mlh
atd., viz PS; v hlaví se jí něco klubalo = vznikal
nápad PS. — Mate se s klovati, takže i toto dostává
stejné významy: kaóátka se klovají z vajíček,
jablíčka malá se z květů vyklovala PS. — Psi.
ktlbati. Příbuzno je lit. (is)gvilbti otvírati se, pukati
(o zralém lusku ap.). U nás jest předpokládati
*gvlb-a-ti; v vypadlo jako dost často po g; to
ztratilo znělost. Tomu stavu odpovídá sic. klbat,
glbat, které však změtením s klovati dostalo
význam tohoto slova; původní význam se však
udržel v sic. chublat sa (k > ch; l přemístěno). Proti
lit. il je slovan. ^l, což nepřekvapuje. Změtení s klo-
vati mělo za následek i přechodnost, resp. připojení
se.
klučiti: čistiti mýtinu od pařezů; již stč., kluč
(stč. -ČČ), klučenina vyklučená mýčina. Základní
slovo je klč pařez (tak mor. sic), z toho odvozeno
jednak klčiti ( > klu-, msl. klčit > kučit), jednak sic.
klČovat (kuč-, kolč-) dobývati; z tohoto mor.
kučovnica kluČnica, sic. klčovica motyka
pařezácká. Paralelní řada s r (vč. mor. krč pařez) je
zastoupena zvláště u jiných Slovanů: pol. karcz,
karczo-wač, ukr. korčuváty, r. sev. korč vykopaný
pařez, korčít korčevát, sin. krčiti, sch. krčiti. — Psi.
bylo asi *ki>rčb a odvozené k^rčiti nebo ktrčovati.
Ki>rČb je málo jasné. Domněnek o něm je
několik; poměrně nejlepší (Vasmer) je spojení s
ind. kurča- mask. svazek, otýpka, chumáč trávy
(Büschel, Grasbüschel); ind. ür ukazuje na ř;
slovan. tr může býti z f i f. Pak by ktrčovati >
klČovati znamenalo odklízeti křoví (rozumí se i s
kořáním; na křoví soudíme tak z významu ukr.
korč = křovina) a trsy trávy.
klučný, kl(i)čný stč.: vhodný, schopný, způsobilý;
klčnati sě hoditi se, býti schopen Gb. — Sic. (z
Loosa má Kt 6) klučný vhodný, stsl. ključiti s§
zusammenpassen, shodnouti se, přihoditi se, pri°
hoditi se, býti vhodný, přihoditi se, r. (pri)ključítsja
státi se, přihoditi se, sch. priključiti se přidružiti,
hoditi se k čemu, státi se. — Výchozí sloveso
klučiti se znamenalo hoditi se, passen, sich fügen;
příbuzné je lit. kliáutis sich zusammenfügen. Vývoj
významu k 'státi se, přihodit se' byl usnadněn
vlivem rýmového slovesa pri-luČiti s§, r.
prilučítsja (= slučíťsja) t/v. kluk stč.: šíp opeřený,
„střela rozdvojitá jako lastovičí ocas"; hl. kloktal,
klek, klek, klek, stpol. klucz, kluka, tluk šíp. — Toto
kluk, pův. k. nepeřený, se již v stč. stalo nadávkou
,,pro člověka ničemného a lenocha" (tak podle
Rosy Jg; další doklady
 klupět 261
Sm 256; dosud vč. překluk; souhlasí Smilauer
OKP 2.10). Přívlastek nepeřený tu zastupoval
smysl ,,k ničemu se nehodící, neužitečný". Hanlivý
smysl je v nynější češtině oslaben, takže kluk je jen
hrubší nebo familiární název místo chlapec nebo
mladík. Táž metafora byla u Rusů. „To urazilo
starce, nazvali ho 4 neopeřeným šípem s ne-
nabroušeným hrotem ' (Gorkij BS 51); i jinak je r.
střela bez per'ja, cit. v RS 20.69. Pd. u Těšína je
pak bezperák člověk ničemný, drzý (Malinowski
RWF 17.26 a SW mylně z desperat), původně tedy
„šíp bez peří". — Málo jasné. Č. kluk 'šíp' bude asi
výsledek zkrácení z *klujek. Soudíme tak z pd.
klujka osten, bodlina Kuc. Patří asi ke klovati, byl
by to útvar od stupně *klou-. Původně tedy k. =
špice, ale ve slangu vojáků bylo užito pro celý šíp.
Snad sem patří i pol. ojedinělé tluk šíp s hrotem
tupým (cituje Jg z Linda); t je snad od p. tluke.
'tluku'. Luž. klok bude asi z ^kl^jhlkt.
klupět val.: ovisati; sem snad patří i sic. kluckat
klímati, věšeti hlavu, a vč. spi klučmo = vsedě.
Sic. nová přípona c a de-minutivní k. — Pol.
klupic chýliti. Souvisí s chlupěti viseti; viz to
slovo při kozlub. Srov. však i klapět.
klusati, postv. klus, poklus. — Sic. klusat, pol.
klusowač, se změkčením hl. klusac, sin. sch.
kljusati, b. kljusam. — Psi. klusajg -ati z *klup-
sati, což je β-ové intensivum. Pří-buzno je got.
hlaupan, něm. laufen. Meh SPFFBU 1.83.
kluska laš.: knedlík. Z polštiny (tam z něm.
Kloß).
klutati: polykati; postv. klut doušek, lok, hlt Jg-
PS. — Příbuzné je lit. kliaükti t/v (i bude afektivní
změkčení). Naše slovo je í-ové intensivum: *kluk-
ta-ti; kt dalo t náležitě. Dále je snad příbuzno něm.
schluchzen skytati.
klzno mor.: druh uzdy, > kluzno, kuzno; k tomu
sloveso mor. sic. (o- za-) klznat -kluž-nat -kuznat
(han. klo-); u Litomyšle klouznání; mylně s v
odkhnať K. Viz i putnati Μ pouto. — Pol.
kielzno, kielzaé, dříve chelzno, ochelznqc
ochehtac, ukr. choustó, choustá, cheustáty. —
Psi. *ktlznol Snad prapříbuzné s hom. χαλινός,
aiol. χάλιννος (tedy < *χαλιονος), udidlo. Pro další
rozbor není opory.
kmásaf sic: praštěli sosny, kmásané větrem ( =
kterými lomcoval vítr) SSJ; k-al chlapca za rameno
= Škubal. Další vývoj: k-ala si vlasy = trhala, rvala;
k. sa těžce kráčet, pak asi „strkati se" při pranici ap.
— Proniklo na Moravu: val. vítr kmásal listí ze
stromů, naši kmášú jabka = trhají, pokmásal mi
šaty, k-al ho za vlasy ap. B; u Kyjova k. (je i
emásat) = bez rozumu, nešetrně trhati, k. se tahat se
s kým, utrhovat se na koho Kol. Msl. chmásat
škubati, trhati (ch-li střešně), na°, o°; chmasit,
chmásnút pevně |
kmet
uchopit Mal. -— Málo jasné. Slovo silně
expresivní (proto je i ch-). Záleží na tom, jak
chápeme zde vývoj významu. Jestliže šel on tak,
jak bylo zde naznačeno, pak je možno sem připojit
msl. kymázgat klátit (zavři dvérca, ať němá
větřisko tak nekymázga Mal). Toto pak bude patřit
ke kymácet; má jen jinou příponu (-zgat ze -skat).
Kmásat tedy bude z *kymásat; přípona as je opět
jiná, ale všecky jsou intensivní. Ta jejich povaha
způsobila oslabení v 1. slabice, tj. ztrátu
samohlásky y.
kmen, stč. znamenalo i stéblo, stonek (culmus);
dl. kmjeň větev, kmen; sic. kmen t/v jako v č.
Kmen jakožto synonymum za plemeno je však
přenesení, způsobené asi vlivem něm. Stamm, které
má tytéž dva významy. Pův. název pro kmen jako
společenskou skupinu, vyznačenou společným ná-
řečím, složenou z několika fratrií, byl ide. teutä;
vězí v odvozenině ťuďb, viz cizí. Slované nahradili
*ťuta slovy plémě a kmen. — Psi. *ktmy, -ene.
Příbuzno je ř. κνµα ntr. zárodek, výhonek, stonek
(zeleniny); délka v jeho ti je z κνµα vlna. V slovan.
bylo tedy ide. *ku-mön, v ř. *ku-mn,, poměr jako
mez τέρµων a τέρµα. Dále je příbuzno lit. kamenas
kmen, stonek (a v 1. slabice podle kamuolys
chomáč; přešlo k o-kmenům).
kment: druh jemného plátna. Sin. sic. kment; z
češtiny je pol. kment gment, je i gwent. — Z
něm. guant plur. gwente oděv (Gewand), což v
střhn. znamenalo i látku na šaty.
kmet stč. správce knížecího hradu (podle J.
Slavíka), člen (ovšem šlechtic) zemského soudu,
hlava selského rodu, úctyhodný starší z lidu,
poddaný; nč. (jen spis.) důstojný stařec, stařešina.
— U jiných Slovanů (není však v luž.) jsou
významy podobné od šlechtického vasala až po
bohatého sedláka nebo sedláka vůbec. — Slovo
velmi sporné. Pro nás není pochyby, že je přejato z
lat. comes (průvodce, druh, člen družiny), což se ve
franské říši stalo názvem pro správce hrabství; jím
byl samozřejmě šlechtic, králův vasal, původně
člen královy osobní družiny. A poněvadž obecně
šlechtičtí členové vládcovy družiny se i jinde
stávali správci vládcových hradů a statků, s čímž
byly spojeny další funkce (soudní, finanční aj.),
šířil se význam slova postupem doby na všeliké
jiné vasal-ské správce, předáky, funkcionáře, až
skončil u nešlechtických předáků poddanstva.
Klesání do spodnějších vrstev obyvatelstva je tu ve
shodě s obdobným poklesem u slov vítěz, vojveda,
paní, slečna aj. Cizí Imet nehradilo všude (vyjma
v Lužici) staié demácí vítěz t/v, což se dobře řadí do
obecného jevu, jakým je pronikání cizích
vysekestavovských názvů a titulů ra místa
dcmácích. Hláskově by mělo být *ktmtťb (srov. lat.
gen. ccmitis a dále cemitatus = hemitát, „stolice"
kmín 262
= správní okrsek v Uhrách), ale při přejetí se cizí
nominativní e udrželo a proniklo do všech pádů;
naproti tomu se 1. slabika oslabila (což v titulech
bývá často!) podobně jako v *commäter >
k'bmotra. Viz Vaněček VČA 51.23; Meh Slavia
22.360. Jsou však i pokusy vyložiti je jako
domácí.
kmín 1°: rostlina Carům, vslc. kmin Bf. Již stě.
V č. je nejspíše přímo z lat. cuminum, cymlnum,
což přišlo přes ř. κύµϊνον ze semitských jazyků.
kmín 2°: vm. sic. (kdysi i v Čechách) zloděj,
šejdíř, lhář; kminit (o- vy-), kmínstvo. — Jistě cizí,
ale nejistého původu. Nejspíše z franc. gamin
uliěník, šejdíř (tak Brandl); druhá domněnka (z
něm. gemein, tak od Jg až po NŘ 5.147)
nepřesvědčuje pro rozdílnost významů.
kmitati, kmitnouti, kmitový, kmitný, postv.
(zá)kmit; jvč. (Polnička, Η 2.17, Utěšený 78)
kmejtnout (se); hmitati Jg, sem i komítat, ho-(z
toho dále záměnou retnic jvč. hopítot souložiti
Koníř), cho- sem tam házeti něčím Jg. Stč. mkytati
sě, mketnúti sě t/v (též rychle pobíhati). Původní
pořadí m-k je dosud v zm. a spis. mikat se t/v, zm.
mikavý, miknouti (někde je spisovatelé matou s
mýk-nouti; m. něčím = hoditi!) a ve vm. mykotat
(y mylné) rychle se pohybovati. Další přesmyk je
v stč. tkymati. Zkřížením s míhati je kmihati,
kmíhavý, postv. kmih (většinou u Čapka-Choda).
— Sic. kmitat, kmitový. — Stč. mket- z *mbk-'bt-;
mbk~ je příbuzno s lat. mieäre t/v (tak už Jg s.
kmitám a Šafařík 3.466); tt je přípona náležící k et
jot (třep-et-ati atd., vždy o opětovaných krátkých
úkonech n. pohybech); místo očekávaného bt
(bývá jakási „harmonie" s kořenem, srov.
klokotati ap.) je tt proto, aby nenastala palatalisace
k > 6, a, tedy aby nebylo rozdílu od mikotati. Lat.
mieäre se klade též o pulsování cév, kmitání mečů
a jiných rychlých pohybech; to dovoluje i v han.
utíká, jen se chmetá (asi = jen se mu nohy kmitají)
a v jvč. chmejtot nohy — přešlapovati (Polnička)
viděti starší kmyt-. Náležité psaní hesla by bylo
kmytati (iterativum mkytati > kmytati).
kmochtit expr. (haní.): kuchtit, u°. — Vzniklo
snad z kuchtit; pak by m bylo zesilovací; ale o činí
obtíže (bylo by hanácké, jako v plahoóit sel).
kmotr, kmotříóek, domácky kmoch kmo-
cháČek; kmotrovat si; kmotřiti se říkati si kmotře,
přáteliti se, rozkmotřiti se pohněvati se;
kmotrovák, chod. kmotrovskyj kabát, sváteční
kabát (že brán na kmotrovství, nebo že brán na
návštěvy příbuzných, kde si říkali kmotře);
kmotra, domácí kmoška kmošiěka; nově
kmotřenec kmotřenka dítě v poměru ke kmotrům.
Stsl. k'bmotra, sic. kmotor, kmotra, str. a r. nář.
kmotr, pol. kmotr kmotra, domácky kmoé -ch(n)a
kmoszka, hl. kmotr kmotra, dl. kmotš kmotsa. —
Jest vyjíti
kniha
z fem. k'bmotra (tak Gebauer) z lat. commčUer,
ale z redukce (v titulech obvyklé) ve výslovnosti:
*kumáter; v slovanštině přichýleno k α-kmenům.
Ke kmotra přitvořeno tedy mask. kmotr (srov.
obdobný postup u manžel pán pastorek vdovec).
Com-mäter: „při křtu zastupovala matku žena,
které se v církvi říkalo spolumatka, latinsky,
commäter" Jjčř 196; to je i v románštině (fr.
comměre atd.).
knedlík, již stč. (káráno od Husa: hodni by byli
mrskánie..., jenž mluvie odpoly česky a odpoly
německy, řiekajíc... k. za šišku); mor. a sic. lidově
knédla, sic. spis. knedla. Pol. knedel knydel. Z
jihoněm. Knödel.
*kněja: les (pol. knieja část lesa určená pro lov
nebo pro lesní včelaření, rd. knejá osamělý, polem
obklopený les, husté křoví). Č. jen v místním
jméně Kníje [a v Knihy, v. Profous], sin. Knej(a),
chrv. 1228 Sylva Magna Knea. Bezlaj Slavia
27.356. — Ber-neker 1.663 myslí na příbuznost s
kmen, což je možné: *k,bmn-ěja.
knejp, stč. knýp:— Sic. knep knajp, pol. knyp
gnyb (odtud laš. gnyp ve Frenštátě) gnep gnib, dl.
knyp. — Ze střhn. knlp (nyní Kneip, Kneif).
kněz: stč. až do 15. stol. vládce, princeps, ale od
13. stol. též pop, sacerdos, nyní jen to. Κ 2.
významu je plurálem kolektivum knězie (nč.
knězi). Fem. *kT>negyni (tak csl.; r. knjagínja,
ukr. knjahýnja, sch. sin. kneginja) zkráceno (tituly
se zkracují často!) v stč. knieni (pod. pol. ksieni, hl.
dl. knjeni), vězí též v místním jméně Kníničky;
novější femininum je kněžna, pův. dcera knížete
(srov. r. ukr. knjažná dcera knížete, pol. ksiezna
kněžna), dítě vládcovo je stč. knieže, to pak
dostává význam novočeský; knězie. Adjektiva
*kněž (v Kněž-most, Kněžě-ves), stč. kněží kněžský;
kniežecí kniežětský, odtud nč. knížectví. —
Všeslovanskó vyjma bulhar-štinu: stsl. ki>ne.dzb,
sic. kňaz, plur. kňazi, pol. ksiqdz vládce, nyní kněz,
b. r. knjaz, ukr. knjaz\ sch. sin. kněz = kníže, princ,
hl. knjez, dl. kněz — pán. — Psi. k^nedzb; přejato
ze sthn. kuning (nyní něm. König atd.); g ve
spojení -ingo- > ingo podlehlo baudoui-novské
palatalisaci (podobně jako v peníz); tím se to slovo
vřadilo mezi měkké kmeny.
kniha, stč. mylnou analogií též knieha; stč.
zpravidla v plurálu, dosud na venkově modlící
knížky = kniha modliteb. Knižní (-nice), knihový,
knihovna, knihomil; knihtisk, knihtiskárna z kniho-
; knihař -hárna; ale knihovati je kalk za něm.
buchen (účetnický termín); knihomol (a sic.
knihomol) je kalk německého Bücherwurm. —
Stsl. kwiga i kniga písmeno, plur. kwigy písmo,
kniha, list; pol. ksi$ga (přesun nosovosti na i, z
čehož §, pak U > ks jako v ksiqdz = kněz), sic. hl.
kniha, dl. knigly, ukr. knýha, r. b. kníga, sin. sch.
knjiga; někde znamená (č. nář., sic. dl. pol. r. ukr.)
i třetí žaludek přežvýkavců (dršťky ~
kníhalka 263
listy knihy). — Slovo všeslovanské, ale patrně
nikoli psi.; pratvar *kňiga; t v stsl. psaní k*n- je
pokládati za pouze grafické (písaři je vkládali
proto, že kn bez jeru se v jejich jazyku jinak
nevyskytovalo; k. pak, jakožto slovo cizí,
isolované, etymologicky neprůhledné, se tomu
psaní nijak bránit nemohlo, nemajíc opory
příbuzných slov); domnělému ki>n- odporuje
ostatně i staročeské nevokalisování předložek: je v
knihách, nikoli ve knihách. — O původu slova je
několik domněnek. Nejrozumnější je názor
Dobrovského: že přišlo z východu (skrze
turkotatarské, ugrofinské a jiné národy) a že
posledním pramenem je čínské king kniha.
Objasniti tu cestu podrobněji (to platí též o mad.
könyv kniha) je úkolem budoucnosti. Abajev
SbMlad 327 myslí však na původ z assyr. kunukku
pečeť, přes arm. knik^ pečeť. „Novější studie M.
Räsänena FUF 1938—40 zjišťuje postup z čin.
přes bulh. turečtinu do madar." Š. Lit. knygá je ze
slovanštiny.
kníhalka jo. hornobl.: čejka, kníhaóka Jílek, jč.
chod. kníhavka (Hruška), knikavka (Vrba) i pouhé
kniha, jč. knihora. Vše pouze jč. a zč. nářeční
slova od hlasu čejky kni kni (knihot knéhot =
kníháni). Již Klaret dí, že čejka volá libros libros,
tj. knihy knihy. Podobno je lit. knývě DabŽ, z
toho pd. kniva LP 8.342. Jinak slyší její hlas
Hanáci: áhy áhy, odtud jejich ahežka, vlastně
áheška ČMF 9.12.
kníkati kniČeti, zvukomalebné (kni -f pří-
ponové k). Srov. kňučeti.
knír, též kňár kňour kňouby, val. kňúry (J.
Nejedlá, Humor z Valašska). U Jg (kyňoury jsou i
dračky na svícení, klihovatky z noh hovězího
dobytka, čisté samorostlé stříbro na způsob kadeří.
Slova vesměs nejasná. Srov. frňousy = kníry.
Název vousů jistě souvisí nějak s první částí něm.
slova Schnurrbart knír: je asi přejat, ale podrob-
nosti neznáme.
knísať msl. sic: kolébati, kývati něčím, houpati;
sic. knisačka houpačka. — Asi z kolisať; o
vypadlo asi v mnohoslabičných útvarech, zvláště
předponových; tím se ztratilo povědomí o
příbuzenstvu a slovo podlehlo mimořádné záměně
Ijn (ta je i v znU).
knoflík, stč. též kneflik, mor. nář. knefl kneblik
knofel knoflaj. Pol. knafel knefel aj., hl. knefl,
sin. knof. — Ze střhn. knöfel knefel (nyní
Knopf), jež dále náleží ke Knebel klapec.
knochavec chod.: vepřové hody, kňoch jelito
kroupami nadité Jgd. Z něm. (bavor.) Knoch.
knot, chod. knut. Spolu se sic. knot, pol. knot
(odtud r. br. knot, r. gnot a ukr. gnit hnit) je ze
střhn. knote (nyní Knoten uzel), doloženého v
témž významu (knot ve svíci). — Ale knoty =
zknocené vlasy — zcuchané v chuchval, je od
Knoten ve významu *uzel\
koba
kňoubati: viz nekňuba.
kňour: kanec; mor. škňurec vepřík, č. kňoras
Jg. — Sic. kumáz, kornáz Jg, kuneráě kundrák
kundrok kundys kunier kunir K. Ukr. knoroz -«,
kornos kornaz, br. knoraz, pol. kiernoz -«
kien(d)roz kiedroz kierdos kierdec aj., hl. kundroz
-*, dl. kjandroz -s.— Z ukr. knoroz dvojím
přesmykem vzešlo kornoz, pak -az, to přejato do
slovenštiny a dále měněno, zvláště v češtině.
Východiskem je *ηοτζτ>, jsoucí ve střídovém
poměru s *nerzt (r. ukr. nerez kanec, o nichž
Zubatý 1.2.109), k-(či &-&-?) je nejasné. Kořen
nerz- je asi znělou obměnou Kořene ners- pářiti se,
o němž viz pod neřest a rdest. (Dosud podané
pokusy jiné, Bern. 1.664 a Brückner 229,
nevyhovují, jsouce v rozporu s významem: k. je
všude mimo Bílou Rus kanec neřezány!)
kňourati, mor. ěkňúrat, jč. (hornobl.) zm.
škňourat, han. kňórat; s jiným zakončením vč.
(Jičínsko) kňochat mrněti (o dětech). Zvuko-
malebné, popř. expresivní: proto £-. Rýmuje se s
mňourati t/v. — Základ je ňur-; je ve val. ňurkat,
prase ňurká = pokvikuje slabo a temno B, laš.
ňuróeÓ vrčeti (o psu), fňukati (o dětech) Šr. Jinde
zesílen o m (mňourati t/v) nebo zde o k (a, navíc
oí·). Podobné je lit. kniürti t/v, ř. κινύροµαι
naříkám, kvílím, a něm. knurren vrčeti, broukati,
bručeti.
kňovatka kňabotka Jg, kňavatka Kt: druh
motyčky. Srov. pol. knowaó usekávati, utínati?
kňučeti kňoukati, s jiným zakončením kňuhňati,
s a kňačet o kalousů (u Polničky). —
Zvukomalebné. Srov. č. kničeti, zaěknéčeti PS t/v,
chod. kňaučit JinCh 152, sch. knjav-kati; lit.
kniaükti mňoukati, něm. nář. kniautschen.
Samostatné útvary bez genetické příbuznosti.
knuta i knut. Sic. knuta. Přejato v naší době z
ruštiny (knut, odtud i pol.); další původ je nejasný
(domněnka o přejetí ruského slova z germánštiny
nevyhovuje po stránce významové).
ko- lze uznati za předponu v kobrcať ko-brtati
kodrcati kolébati Skomirati škobrtati koprcati
koprněti kopist kostrbatý kotrmelec. — Je totožná
s lat. a ir. co-, což je původnější forma nežli
obvyklé lat. com- (com-edere snísti), s lit. a lot.
ka·. Bylo i sonorisované go-, viz rázný/nehorázný.
Příbuzné je i gót. ga-, něm. \ge~. Naše ko- děj jen
poněkud „umocňuje**; jinojazyčné naznačil jí
všestrannou úplnost v provádění činnosti. Viz i 6e-
.
koba 1° stč.: havran nebo krkavec. Odvoz.
kobčina (Hrubý z Jelení: o středověké latině) J.
Vlček 1.272. Z něm. nář. kobbe havran (též Kob,
nejspíše z Jakob). — Samostatný útvar, na stč.
nezávislý, je kuba kavka (Frenštátsko), též z
Jakub.
koba 2° stč.: přání, zdar. Příbuzné s angl. stnor.
happ štěstí.
kobálat
kobálat msl. na Podluží: váleti, snad zkráceno
z kotrbálat.
. kobalt, tak i sic: z němčiny. To je vlastně totéž
co Kobold, neboť Kobalterz je ruda důlního
skřítka, jíž šálil horníky (dokud se nevědělo o její
vhodnosti k barvení).
kobásať sa val.: hrabat se v hadrech, kobásy
hadry SvK. Nejasné.
koberec: kromě běžného významu je k. na
Moravě plachta, v níž nosí cikánky děti na zádech,
stě. kober tenký plášť a koberec gen. -rcě. — Sic.
koberec, pol. kobierzec, ukr. kóver, r. kověr gen.
kovrá, b. guber koberec, sch. guber ložní
pokrývka. — Slova dosud nejasná. Snad bude
východisko přece jen románské (bud stfr. carpite,
ital. od 13. stol. carpita t/v nebo sloveso
*cooperire, it. coprire, fr. couvrir atd.); b jest
hledati asi v severní Itálii. (Mor. a sic. k. možno
míti též za přejaté z něm. Kober nůše, ale
významy jsou poněkud rozdílné.)
kobero laš.: břicho; koberatý břichatý, ko-
beráÓ -ák břicháč, -rula kráva n. žena s velkým
břichem. — Původ je dosud nejistý. (Domněnka o
přejetí z něm. Kober nůše nepřesvědčuje.)
Rýmuje se s panděro. Spíše bude koberatý
zkříženo z bachoratý a kábelatý pyskatý; laš. o <
a?
kobka i (řidčeji, jen spisovně) koba: komůrka,
cela; nář. jč. kupec kupec skupka předsíňka u
kostela, kobec výklenek pod kamny, jvč. u
Litomyšle a zm. kobka vrchní plocha kamen
(svědčí i Chrněla u Jg), za Jg jč. vrch domu. —
Sic. kobka t/v jako v spis. češtině. Stpol. kob chlév
(pro vepře), sin. sch. kobaěa klec ptačí, kotec pro
drůbež. — Ze střhn. kobe mask. chlév, klec (střhn.
kove výklenek kamnový), nyní Koben mask.
komůrka, kobka, chlívek pro vepře. Jč. nář. tvary
jsou tomu rodem i významem ještě blízko; fem. v
nč. je asi podle komora, jizba.
koblih (a), stč. jč. mor.; spis. kobliha fem.; laš.
kobylizka. Je snad z kovriga, jež je zastoupeno u
jiných Slovanů. Šafařík 3.463.
kobližný: mlsavý. Viz lízati*
kobos stč. „název několika různých nástrojů
hudebních41 Gb, strunových (lat. cymbalum,
cithara, nabulum), ale v mammo-trektech se tak
překládá, asi omylem, lat. tibia, trubka. — Stpol.
kobosa. — Obé je přejato z mad. koboz t/v (Sulán
PIDebr 39.14), to pak je z téhož turkotatarského
pramene co ukr. kobza (viz).
kobrtati 1° škobrtati: klopýtavě jíti. Pří-buzno -
je lit. káburu káburti klopýtati a něm. hapern
váznouti, pův. koktati (,,klopýtati" v řeči). U nás
je t-ové iterativum; kromě toho ještě s-ové
intensivum: (š)kobrcati, sic. kobř-cat. Je
příbuzno i brkati 2°.
kobrtati 2°: laš. škobrtaó se metati kozelce (=
kotrmelce), převraceti se, škobrtnuÓ Lp, val. msl.
přeškobrtit sa převrátit se, převrhnouti se, laš.
kobrtat přehazovati (seno) B,
264 kobza
škobrtek, škobrtel(ec) kotrmelec, škobrtak člo"
věk měnící své přesvědčení nebo víru, val.
škobrtak pluh se dvěma radlicemi (ty se při
obracení směru na souvrati přehodí, jedna zdola
nahoru, druhá dolů, takže oráč nemusí obcházeti
líchu, ale může orati hned vedle předešlé brázdy).
S novým zakončením je msl. kobřnat sa váleti se.
— Sic. kobřtať sa (a s-ové intensivum koprcat sa)
dělati kotrmelce, post verbale kopře kotrmelec,
pre-kobrcnúí sa převaliti se. — Laš. a sic. význam
nutí uznati, že ta slova patří ke kotrbelec,
kotrmelec, (viz): obsahují zesilovací předponu ko-
a sloveso Hrb-ati > brt-ati, mají tedy
příbuzenstvo v litevštině.
kobyla; odvoz, kobylí, kobylka. Přenesené
významy se dají vyložit asi takto: ochranné dřevo
ve vodě před mostními pilíři bylo tak nazváno asi
místo náležitého koza (v. to), podobně všude jinde,
kde jde o stojan s úzkým hřbetem, tak i u
zdrobněliny na -ka (např. u houslí, podobně je r.
kobylka u lučku na čechrání vlny), nebo u
čehokoli, co vyčnívá úzkou hranou (kobylka =
hřbet nosu, část hrtanu; dostati se někomu na
kobylku = asi „uchopiti za chřtán"?; prsní kost u
ptáků). Kobylka je dále „koníček*' polní, vč.
konipas, něm. Graspferd, Heupferd (druh
hmyzu), má hlavu trochu podobnou koňské (Rohn:
caput habet quasi equus formátům). Kobylice druh
hlíny (slínová; důvod názvu nejasný). —
Všeslovanské, s významy týmiž nebo podobnými
jako v češtině; jen v hl. je kobla, dl. též kobola (sic.
nář. též kobola kobula, o-o asimilací). — Psi.
kobyla: souvisí jistě s lit. kumelé kobyla (záměna
retných b/m) a dále s lat. caballus kůň, cabo
valach, ale tvoření slova není jasné; snad i komoří
(z *kob-) souvisí. Má se za to, že to jsou slova
původu turkotatarského; o lat. caballus a ř.
καβάλλης se má zpravidla za to, že jsou od Ilyrů
(Krahe 111. 115).
kobylí pole. Stč. kobyle pole (-é z -ie) byl
ohrazený pozemek, na kterém byly volně, pod
širým nebem, chovány sveřepice (viz), plemenné
klisny; cílem toho bylo udržovati koňské plemeno
v nejlepším zdraví a v dokonalé odolnosti proti
počasí. S tím byla spojena jistá práva, úhrnem
řečeno „právo kobylího pole", např. kobyly se
mohly od sv. Havla do sv. Jiří volně pohybovat i
na cizích pozemcích. Tato instituce byla známa i v
Polsku. JO tom všem podrobně jedná V. Vaněček,
České „kobylí pole" jako právní instituce, Praha
1959. Dodávám, že ten chov byl asi přejat od
Germánů, Němci jej zvali Wildgestüt.
kobza 1°: jistý ukrajinský lidový hudební
nástroj strunový. — Tak i sic. pol. br. rus. — Do č.
a sic. bylo přejato v novější době skrze písemnictví
(ale do pol. a rus. asi přímo) z ukr. kobza, což má
původ turkotatarský;
kobza 265
je např. kirg. kobuz, osman. kopas. Rovněž z ukr.
bylo přejato č. sic. kobzar = kdo se živí hrou na
kobzu. (Sulán StSl 3.285 tvrdí, asi mylně, že ukr.
slovo je z mad. koboz, vlastně z formy opatřené
přivlastňovací příponou 3. osoby sing.) Viz i
kobos. O dějinách kobzy píše L. Kunz ČE 1.13n.
kobza 2°, kabza: běhna (nadávka ženě PS), sic.
kabzovať toulati se v noci; han. ochebzet se
oženiti se (Lakomý). Z něm. Kebse t/v.
kobzoj, též -aly -ák: brambor Jg-Kt-B-PS-
SSJČ. Známo z lašské oblasti, ale i jvč. na
Novoměstsku, Zdársku a Velkomeziříčsku (Milan
Kudělka), ba i jč. na Soběslavsku (J. O. Novotný)
(cit. z rkp. či. Ludvíka Nováka). — Sic. kobzol Kt
6, pol. kobzal. — Původ nejasný. Soudí se (např.
Vlastivěda mor. II., Příborsko), že ten název je
podle někoho, kdo pěstění bramborů zaváděl, ale
bezpečných zpráv o tom není. Lze něco vytěžit z
pol. synonyma plur. kamizelki v SW, uznáme-li
mjb a ztrátu á? Byla by tu vlastně míněna slupka
bramboru, pak „brambor na loupačku"? V hl.
(Pfuhl) je i khoprole, jakési přízvisko (Beiname)
nebo lidový název bramborů; ale je v něm r,
nikoli z! Či je to tisková chyba?
kocábka: loďka (trochu posměšně); v 18. stol.
(z Rohna Jg) truhla, v níž se ruda po dolové uličce
vozí, dosud (na Novopacku) „lehký vozík k jízdě
osobní" (Kotík), z toho na Hronovsku a v Kladsku
kocanda bryčka. Původ nejasný.
kocanda 1°: skupina domků (popř. samostatná
ulice na kraji osady) patřících bez-zemkům nebo
drobným chalupníkům („na Kocandě" bývá i
název předměstských hospod). Též místní jméno
(přes 20 vesniček!) — Domácí odvozenina
(příponou -nda) od něm. plur. Kotsassen
(dolnoněm. kotsäten, stangl. cotsaetan, něm. spis.
Katenleute), což byli právě takoví lidé,
pocházející ze synů mnohočlenných rodin, kteří
nemohli zděditi rodný statek, z levobočků,
osamostatnělých čeledínů apod. Meh NŘ 31.87.
kocanda 2°: šťáva vytékající ze švestek při
sušení Jgd-PS. Od kocati (dosud zm.) ve významu
'kecati, pleskati'; v pražské češtině by bylo
kecanda (to má Jgd), přípona jako v bry-nda
cirifinda. Srov. i kocvara.
kocanda 3°: viz kocábka. Meh NŘ 31.89.
kocar han. msl. sic: bič, karabáč; sic. též kocer
kacár koeúr. Nejasné. „Je-li tu kocúr původní,
může se myslet na „devítiocasou kočku", karabáč
z konců lan, který mohl vejíti ve známost skrze
vysloužilé námořníky" (J. Knobloch ZfS 7.299).
kocat se vč.: mazlit i se; val. kocúňatsatlv SvK.
— S-ové intensivum od kotiti se Jg t/v (Meh
SPFFBU 1.89), což je od kot, názvu pro kočku.
kočí
kocical las.: přeslička. Z něm. Katzenzagel, tj.
kočičí chvost; odtud i pd. kocycol.
koeman, koemánek: vyvýšené místo mezi
dvěma kolejemi v hlinitém úvoze (u Litomyšle),
kucmánek (u Čes. Třebové) t/v; koemánek
nezoraný pruh na poli vedle rozoru (us. za Jg; PS).
— Podle L. Bachmana (ústně) je to od kosma (viz
kosa 1°), protože onen vyvýšený, popř. nezoraný
pruh je zarostlý travou, na rozdíl od holých
vyježděných koryt kolejových.
kocour: lalok pod bradou, podbradek. Je vč.: Kt
6-PS (z Jiráska), na Hořicku je dosud běžné. —
Nezdá se, že by to bylo totéž slovo co k. = kočičí
samec, neboť chybí spojovací článek pro přenos
významu. Pramenem bude spíše jid. gauder Kropf,
Doppelkinn (to pak je podle Wolfa ze střhn. goder
Gurgel, Schlund), bylo-li neporozuměním změteno
s Kater, kočičí samec.
kocovina: původně znamenalo kočičí muziku,
Katzenmusik, kočičinu (posměšné za-staveníčko s
rámusem podobným kočičímu řevu, když se kočky
„štrejchují"); kočičina přetvořeno na kocovina
1848 podle jména mladoboleslavského krajského
hejtmana Kotze, jemuž provedena proto, že
vzbudil proti sobě nevoli České veřejnosti. První
zprávu o tom podal J. V. Fric v Pamětech; další
historii slova podal F. Strejček, viz jeho úhrnný
článek NŘ 18.19. „Přenesení na 'bolení vlasů' po
opici (Katzenjammer) je kalkové, jde o něm.
Kater, lipskou studentskou obměnu slova
Katarrh.''' Šmilauer.
kocvara vč.: šťáva stekla při sušení ovoce ČL
1.546, vařené ovoce s moukou pečené na kuthaně
ČL 2.562; -ka bříždala Jgd. Nejasné. Snad
zkřížením z kocanda 2° a laňkvara.
kočanina: rozlezlý škrob (u Polničky, Hošek
2.116). Z mad. koesonya huspenina? Asi jen místní
slovo, donesené od vojáků nebo pod. Z téhož mad.
pramene je i sic. kočenina huspenina.
kočébr i kočévr, sic. kočéber: z něm. Gott-
scheewer = obyvatel města Kočevje (něm.
jazykový ostrov, něm. Gottschee) v Jugoslávii. U
nás přeneseno na podomně obchodující Slovince
(v Praze kavárenští losaři byli Slovinci) a
Bosňáky.
kočí, pův. adj. ve spojeních kočí vůz, kočí
vozka; stč. v 16. stol. ojediněle mylné psaní kotci;
odvoz, kočár (sic. kočiar, tvoření nejasné);
kočírovati; ojediněle i kočovati (jiné než k. = žíti
nomádsky!), jež vzniklo asi jen jako puristická
náhrada za kočírovati. — Skoro obecně (vyjma
Lokotsche) se nyní má za to, že adj. kočí pochází z
mad. adj. koesi a že toto je odvozeno od jména
vesnice Kocs (mezi Rábem a Peští), jež byla kdysi
důležitou přepřahací stanicí na dostavníkové cestě
z Vídně do Pešti. V madarštině je &. v této
souvislosti doloženo bohatě, zvláště u lehkých
vozíků; z madarštiny se v 15. stol.
kočka
rozšířilo po střední Evropě: sic. koč, kočík, kočiar,
pol. kocz (dříve psáno i kotcz kotsz aj.), koczar
kočár, sin. seli. b. kočija, něm. Kutsche (dříve
kotsche gotschi aj.), angl. coach, fr. coche, rum.
cocie, vše = kočí vůz, bryčka. O tom mámo
důkladný článek V. Ertla NŘ 9.1925.192η.
(vyvracející mylnou domněnku Dobrovského a
Titzovu, že k. je českého původu, totiž od kotec).
kočka, kočička, expresivně kočenka, z toho
kočena; kočičí místo *koččí; kočičina; kočkovat
se hašteřiti se; kocour (znamená i brzdu; srov.
fena, čuba); kočičák míšek na tabák apod. z
kočičí kůže (pod. něm. Katze t/v, Geldkatze).
Kočičák, kočičí kámen bylo i kamenné ložisko
pro konec hřídele mlýnského kola: ,,byl to druh
vápence, který při opracovávání vydával zápach
upomínající na kočku, odtud zřejmě i název4ς
(Těšitelova NŘ 46.187). Kočička je přeneseně i
jehněda vrbová nebo jívová (je maličká a hebce
chlupatá jako koťátko), jinde příbuzné útvary msl.
koťátko, laš. kotanka, val. laš. kocanka kocianka,
odtud nář. kocan(ka) PS, val. kotatnica jíva; sem
patří i kociánek protěž, pd. kocanek -nka (má
květenství upomínající na jehnědy). Techn. kočka
= jeřábový vozík (leze ve výši po trámech jako
k.). — Všeslovanské mimo sin.: csl. koťbka, sic.
kocúr, pol. kot kotka kocur (stpol. koezka), ukr.
kit gen. kota kítka kocur, i\ kot koška, hl. kočka,
kocor, dl. kot kocor kocur, sch. kdysi kot kotka,
b. kot kotka koták. — Psi. koťb mask. a koťbka
fem.; č. kočka místo *kotka je asi podle druhého
názvu kočky mačka, kdysi rozšířeného i v češtině,
v němž c může býti odedávna, z inter-jekce
(podobný vliv je v sic. kocúr I kocúr, v. Vážný
NŘ 41.278); místo mask. *kotek nejprve — podle
macek — asi *kocek, pak ~or -ur, jež asi souvisí s
-er v houser káčer, něm. Kater. Koťb souvisí s
kelt. *kattos (ir. cat atd.) a dále s něm. Katze, lat.
cattus catta, ř. κάττος. ,,Kočka byla ochočena z
kočky plavé v Egyptě, východiskem tedy je asi
nubijské kádi; za stěhování národů se rozšířila po
Evropě." (Šmilauer.) Viz i kotva a srov. i kotě.
kočkodan: přejato Preslem z polštiny; tam byl
i název kot morski, tj. zámořská kočka. Je i rum.
co§codan svišť, kočkodan, opice, ale pramen není
jistý. Š.
kočovati: žíti nomádsky, kočovný -nik;
obdobně v sic; přejato (po prvé v 2. ročníku
Preslova Kroku) asi z pol. koczowač (ukr.
kočuváty, r. kočeváí). Vše pak z turkotat. koč
cesta, přesídlení.
kočvar val.: veliký hrnec B. — Nejasné.
kodat zrn.: klepati, tlachati, kodač tlachal;
odtud s-ové intensivum mor. kocat klábositi,
tlachati. Sem i kodásat od Žel. Brodu NŘ 5.102?
Původ nejasný.
kofa sic: trhová prodavačka, tlachalka.
166 kohout
Proniklo na Moravu (KtPř 2). — Z mad. kofa t/v.
Sulán PIDebr 39.14.
kofeřovati stč.: zlořečiti, láti, nadávati. Viz o
něm Janko ČMF 24.24. — Původ nejasný.
koflík, již stč. Spclu se stpol. kofel (nyní kufel),
je ze střhn. Z-ové zdrobněliny (ale bez přehlásky)
od kopf pohár (to v němčině přeneseno i na lebku a
hlavu vůbec). To pak ze střlat. cuppa pohár, což je
varianta slova cupa bečka.
kohan val.: veliký hrnec SvK. — Nejasné.
Rýmuje se s vahan.
kohát je na Hořicku silný kořen u pařezu (srov.
kohátí = pahejlí, kořání od pařezů, us. za Jg), tomu
odpovídá i přenesený význam koháty = dlouhé
nohy na Novo-packu (Kotík); z Holická a od Žel.
Brodu se pro kohát udává význam 'pařez s (mnoha)
kořeny' (kdežto bez kořenů je krč), jinak se kohát
koháČ kohák (klad. kwhhát kuňliák) vykládá jen
jako 'pařez.' Hl. kocht bodlákový trn, dl. koché
osina na obilí, ukr. kóhoť kokot dráp, spár, r. kógot
gen. kógtja dráp, pazour, železný háček. — Slovo
málo jasné. Máme-li č. kohát, s á, za starší podobu,
dá se myslit na ř. κοχώνη stehno, kyčel (takto,
,,Arschbacken", udává jeho význam Řohlfs 302).
V slovanštině tedy přeneseno na ony kořeny, u
kmene začínající stehnovou tlouštkou (od nich
bylo nasnadě vytvořit onu packou metaforu, ne od
,,drápů" ani od ,,pařezů"!), pak na celý pařez.
Slovanština provedla změnu rodu a záměnu
zubnic: t místo n. S tím kogat- odešla z pravlasti
čeština; jinde pak zakončení a význam byly
změněny vlivem slova nog^tb, nehet, na kog'btb,
dráp, pazour, popř. trn, osina. (Tím odvolávám
domněnku z ES^)
kohátit: val. vy- vyvrátiti, převrátiti, zvrátiti
(např. prasa vykohátilo škopek), roz-; u Čes.
Dubu s- se zřítit se, spadnouti (LN 29/10 43).
Bartoš má též kohéliť, s l, asi chybou péra; SvK
119,131 potvrzuje pře-kohétit sá. — Nejasné. Z
kotiti
kohátka: rostlina Tofieldia. Přejato Preslem (s
chybou péra) asi z pol. nebo sic kosatka (má
mečovité listy!), od kosa.
kohetiť se z domu: vypraviti se (těžkopádně, s
nesnázemi); laš. nemohel se vy-B. Nejasné. Z kotiti
kohout kohoutek, též, název různých věcí (pod.
jako u něm. Hahn) poněkud připomínajících hlavu
kohouta pyšně vzhůru vztyčenou. Podle staré víry
vězí v kohoutu démon: proto nad lomenicí trčela
vzhůru dřevěná ozdoba v podobě kohouta, aby
tento zdomácnělý démon magicky odháněl duchy
cizí, domu nepřátelské. Odtud se pochopí i
„posaditi červeného kohouta na střechu" (= zapáliti
dům) (M. Pavlovic, ZbFL 2.18). Rostlina kohoutek
Lychnis má jméno asi od červené barvy květů,
vynikající
kochati
mezi žlutí a bělostí ostatního „svatojánského"
kvítí; (roz)kohoutiti se (roz)zlobiti se; stč.
zpravidla kokot, dosud valašsky, i kohút, z prvého
je nář. kokeš gen. kokse (han. kokiš u Boskovic),
odtud zm. kokšit se zlobiti se. — Stsl. kokoťb,
stpol. hl. dl. sin. seh. kokot i hl. dl. sic. (nář.) sin.
sch. ukr. kokos, pol. kogut, sic. spis. kohút. — Psi.
je zajisté kokoťb, což souvisí s r. kokotáť, hl. -c,
sch. sin. -ti, též č. je kokot o jeho hlasu, kokotavý,
vše pochází tedy od zvuků ko ko ko ko, jež kohout
vydává, když svolává slepice k zrnu, když je
varuje před nebezpečím ap., nikoli od kokrhání (k
tomu se^ vztahuje pouze r. petúch vl. „pěvec"). Č.
sic. pol. u je vyložiti w-ovým odstínem toho hlasu.
Jinak o koguťb Otr§bski JP 41.181: je to zhrubělá
forma prastarého kokoťb-, toho zhrubění se
dosáhlo novou příponou ut a sonorisací vnitřního
k. — Obdobné cizí názvy s dvojím k jsou stind.
kukkuta- kukkubha-, něm. nář. gockel, angl. cock,
fr. coq aj.
kochati 1°: milovati; od stč. doby, nyní mor. Β
(podle Vozara se klade ironicky), zakochať se
koho B; odvozeniny kochan -ánek -anka Β a
rozkoš, z tohoto rozkošný -nik -nice. — Sic. kochat
sa, -p.kochac, br. kachac', ukr. kocháty, rd. (záp.)
kochat; sic. rozkoš, p. rozkosz > ukr. rozkiš a r.
róskoš; sch. raskoš. — Psi. kochajq kochati', je to
ch-ové intensivum od zaniklého slovesa, které by
odpovídalo staroirskému caraim t/v z *kár-ä-mi. Z
něho podržena i zde, jako v četných jiných
případech, jen první (v podobě otevřené!) slabika
ko. Příbuzné je dále lat. cárus 'milý, drahý', jehož ä
má expre-sivní zdloužení (§1). (Tato spojení má
Meillet EM 153, ale kořen chápe mylně, má totiž r
za příponové.) Meh SbLehr 115n.
kochati 2°: Rčení kochati se nadějí 'kojiti se
nadějí' ukazují, že toto kochati je ch-ové
intensivum od kojiti 1 °, vystavěné na pouhé prvé
slabice (v podobě otevřené) příponou cha. Vzniklo
jen na české půdě, není asi praslovanské.
kojiti 1°. — P. koic. Sic. kojit sa (náde-jou). —
Analogie německého stillen, které znamená jak
těšiti, uklidňovati, tak i kojiti dítě, dovoluje spojit
toto k. 1° s k. 2°.
kojiti 2°: utišovati. Viz pokoj.
kokarda, nyní evropské slovo, z fr. cocarde.
kokeš: viz kohout.
kokořík, již stč.: rostlina Polygcnatum, nář.
kokořínek kokoříčník, sic. kokorík kuku· rík
kykyrík. Podobná slova jinde znamenají rostliny
rozličné. — Nejblíže je adj. kokorawt kadeřavý;
zde by byl smysl asi = načechraný, načepýřený
(myslí se na bujný vzrůst listů trčících nahoru a na
strany). Totéž je vč. nář. koukoříČek konvalinka,
neboť ta podobou listů a plodů na kokořík
upomíná.
kokotice: rostlina Cuscuta. Stč. kokotie hacě ( =
kohoutí spodky), což je eufem. místo
267 kolčava
kohoutí varlata: vztahuje se to na skupiny květů
kokotice, z toho k., když se zapomnělo na význam
přirovnání a když hacě z jazyka mizelo. Srov.
kohutina t/v Jgd.
kokrhati: vzniklo silnou redukcí z *koky-ryhati
nebo pod. (han. je kukyryhat Kp), odvozeného z
napodobení kohoutího hlasu kokyryhý. Bez
redukce je pol. kokorykac, ukr. kukuríkaty, r.
kukorékať, sin. kukorekati, sch. kukurijekati, b.
kukurigam. Podobně lat. cücurru, z něho cücurriö
atd.
kokrhel: v starší češtině jakýsi vysoký čepec (z
něm. gügerel), dosud tak posměšně o nevkusném
ženském klobouku. Přeneseno v lidu na rostlinu
Rhinanthus alectorolophus vzhledem na podivný
tvar její koruny.
koks koksovati koksovna: přes němčinu z angl.
cokes plur. „kusy odsířeného uhlí" (srov. sg. notes
z fr. notes plur. „poznámky"). Tvar kok, kdysi
navrhovaný, se neujal.
koktati: místo *kokotati, což u jiných Slovanů
označuje kohoutí hlas kokoko... (viz kohout); u nás
přeneseno na známou vadu řeči; o vypadlo asi
vlivem staršího (jež vytlačeno) jaktati a jektati.
koláč: tak u všech Slovanů; psi. koláč b, od kolo
(stran přípony srov. roháč = 4rohé pečivo, Kt 3.85).
Bylo to původně pečivo velikých rozměrů, podoby
kola, v středu prázdné (tedy jako ohromný preclík);
pečivo obřadové (obětní pokrm bohům), pro štěstí
(kolo je právě symbolem štěstí); peklo se, když
např. člen rodiny navždy odcházel z domova; i při
jiných slavnostních příležitostech; také když sluha
odcházel ze služby, dostával takový veliký Jkoláč
(na Brněnsku za Bartoše zvaný i kolo), jejž si
odnášel na zádech na holi, kterou držel přes rameno
(jako pocestní nosí na holi uzlík). Odtud rozličná
rčení jako jíti s koláčem — ze služby, bez práce
není koláče — mzdy, odměny; odtud i koláč nabylo
v stč. významů „odměna za službu, za práci, plat,
odměna vůbec", konečně ironicky „úplatek"
(dokladů mnoho). Obdobně u Poláků. Kromě této
podoby mohl k. míti i podobu kola s vyznačenými
čtyřmi špicemi (do kříže); později placky v středu
plné, na níž špice vyznačeny těstem mezi povidlím,
mákem, tvarohem; v této podobě se postupem času
zmenšoval až na nynější nepatrný rozměr. Meh NŘ
29.158.
kolaňa val.: sukně SvK. Nejasné.
kolář: kněžský límec, dříve jakýsi pláštík, límec.
Ze střlat. collare (totiž amiculum c. = oděv, límec
nákrční), od collum krk. Sic. golier límec je však z
mad. formy gallér.
kolátati sě stč.: viz kolotati.
kolba u pušky, tak i sic: z něm. Kolbe. (Jiné
kolba = zápas viz pod kláti.)
kolčava, již stč.; mor. Β a vč. u N. Paky
končava, han. u Pernštejna kunčava. — Hl. kohlica
a dl. kolica t/v dovolují vyjíti od pův. *kolica. To
by mohlo být příbuzné s ř. γαλέη
kolébati 268
z *galei-ä t/v; rozdíl znělosti g/k by ukazoval, že
základ je „praevropskv." Meh SbKretsch-mer
2.19.
kolébati kolébka; vč. kolebadla čelní dřeva
kolébky, msl. las. kolebač, las. kólebusa hej-Čadlo
pro nemluvňata, zrobené na poli z plachty a
zavěšené na jehlanovitý stojan ze žerdí;
ukolébavka. Sic. kolembať kolimbaí (kolembacka
hejčadlo, kolembanka ukolébavka), han.
kolombač, jé. chod. klombadlo hejčadlo, sic.
celembai celingat; mor. kombélat, sic. combálat -
olať -ilat > combat (combavý combílavý). — Stsl.
kolěbljq kolébati, r. kolébat atd. všude, význam
'kolísati něčím, kývati, viklati, houpati'. — Psi.
kolébati. Slova málo jasná. Významová blízkost s
kolísati (viz) doporučuje viděti i zde týž základ
*leib-(arci s o: *loib > Mb) a předponu ko-. Slovo
se stalo expresivním, a proto další změny,
zdvojení 66 rozpuštěno v mby někde m pře-
smyknuto vpřed, místo ko se objeví co ce atd.
kolebina msl.: prohlubina v poli, na cestě,
úžlabina. Původ nejistý. Snad patří ke šklebiti se
2° otvírati se.
kolečko: ruční vozidlo o jednom kole, k
dopravě hlíny ap. na stavbách. — Snad z něm.
arg. Go(h)le vůz, vozidlo (to pak z jid. agolo vůz);
(Schub)gole znamenalo ruční vozík, užívaný při
nucené práci v robo-tárnách. U nás přejaté slovo
splynulo se zdrobnělinou od kolo. (Sm. však
pochybuje.) — Vč. šupkárna Pt z něm.
Schubkarren t/v.
koleda koledovati koledník; stč. vč. kolada (=
kolada, dat. lok. koledě, odtud e proniklo do
nominativu). — Stsl. koleda novoroční den, b.
koleda kolada vánoce i koleda; jinde (r. ukr.
koljadá, pol. koleda, sic. sin. sch. koleda)
významy více méně obdobné našim; dl. kóloda
novoroční dar ZfS 7.343. — Přejato v podobě
koleda z lat. calendae = první den měsíce. Toto
lat. slovo dostalo obdobné (ale i jiné) významy u
Románů a je pravděpodobné, že i naše slovo je
přejato od nich, nelze však říci kdy a kde. Romani
(asi balkánští) nazvali lat. slovem jakési pohanské
oslavy (církev zprvu ,,kalendy" zakazovala!)
zimního slunovratu, spojené s průvody, zpěvy,
vykupováním z moci maškar. Církev je převzala,
ale změnila jejich obsah. Podrobná historie toho
dosud není. Viz i kalendář. — Msl. kolendovat sa
odtahovati se od práce, z polštiny.
kolej 1°, stč. koleje: stopa po kole; kolejový,
kolejnice; msl. kót a ja, laš. kótaj. Jen u záp. a
vých. Slovanů: sic. kótaj, pol. dl. kolej, hl. ukr.
kolija, r. kolejá. — Psi. kolěja, od kolo; útvar -ěja
je vzácný a málo jasný; snad by bylo možné
chápati jej jako *ěj-a, od ei~ jíti, tedy celé slovo
jako „pochod, sled kola"?
kolej 2°: obytný dům pro studenty, dříve
'budova university' (v ní profesoři i bydleli) aj. Z
lat. collěgium. — Nyní se Často užívá
kolesa
plurálu koleje i pro jediný studentský dům. Tento
úzus vznikl mylným chápáním názvu vydržovatele
první známější koleje u nás, Hlávkovy: zněl
Spolek Hlávkovy studentské koleje; v něm koleje
byl gen. sing.
kolek 1°, zdrobnělina od koH = kůl. Postup
významů: 1° kolík (ke stromu, k révě), stč. a dosud
zm. msl.; 2° dřevo z tzv. kulatiny (us. za Jg); 3°
okleštěk, obušek (mor. za Jg); 4° kuželka (msl.
kolek, sic. kolok, kolka; odvoz, kolkárňa); 5°
razidlo pečetí, odtud 6° razítko (vtisk na listině)
svědčící o zaplacení poplatku, a 7° zvláštní papírek
k témuž účelu.
kolek 2°: ryba drsek, Aspro (msl. na Podluží;
též val., Jeřábek ČL 50.290): asi od pres. kmene
slovesa kláti píchati (má ostré „trny").
kolendrovati slang.: z- prochoditi, pro-toulati
PS. — Nejasné. Snad tu vězí předpona ko a útvar
příbuzný s landati, lun-dati ap. toulati se', viz
lajdati.
kolenec: rostlina Spergula (pěstované podzimní
krmivo); původně len luční (tak na Kladsku), tedy
snad z ko + len-ec (ko- by vyznačovalo podřadnost
lučního lnu proti setému).
koleno kolenatý; kromě ohbí nohy apod.
znamená (jako u jiných Slovanů) i generaci, rod,
odtud pokolení = co je po koleně sounáležité. Val.
zkolenéit zkolencova(te)t = zchromnouti v kolenách
(o dobytku); sem patří i vč. (Jičínsko) stéblo
zasazené kroupami zkolencuje ČL 1.546, asi =
zlomí se, poláme se (nadělají se ohbí); val.
kolensky prosit = na kolenách. — Všeslovanské:
stsl. koleno, pol. kolano, hl. dl. sic. sin. koleno, sch.
koljeno, b. koljano, ukr. kolíno, r. koleno. Význam
„rod" pochází od jednoho^ ide. obřadu,
dosvědčeného Homérem u Řeků; byl i u jiných
Indoevropanů, svědčí o tom např. lat. genulnus
vrozený, pravý, a inge-nuus svobodný, obé od
genu, koleno; byl i v Přední Asii: novorozeně
položeno před otce na zem; z vedl-li je otec a
položil si na kolena, uznal je tím za své dítě a tedy
za člena rodiny a rodu. Koleno v tom zvyku je
totiž, podobně jako bedra, křídlo nebo pás,
náhradou za pojem „plodící ústrojí": otec tím
obřadem dosvědčil, že dítě je skutečně jeho
plodem; to ukazuje na matriarchát. ( O tomto
zvyku jedná podrobně Budimir v Zborniku za
národní život i običaje 40.7ln. a Benveniste BSL
27.51.) — Tvarem nejblíže je jednak lit. kelenas
'koleno nohy', jednak ir. cenél ntr. 'pokolení
(Geschlecht)', rozdíl mezi ir. a bsl. je jen ve sledu
souhlásek n-l χ l-n. (Lit. kelýs nebo kělis, koleno
nohy, pokládám za zkráceniny z kelenas; obdobně
lot. célis.)
kolesa, zdrobň. koleska, chod. kolísek mask.,
sic. kolieska. Stč. byl plurál kolesa, koléska „vůz"
a duál kolese t/v, vše snad od počátku o vozu
dvoukolém (kdežto voz = čtyřkolý);
 -koli
u Veleslavína kolesa = kára dvoukolá; přešlo do
singuláru. Tak i pol. kolasa kolaska (asi z
češtiny). Od kolo. — Západní slova fr. calléche,
šp. calesa atd. z češtiny.
-koli, příklonné slovo zesilovací nebo zo-
becňovací (po útvarech z kmenů zájmen ro-
dových), např. kdokoli kdekoli kdykoli kamkoli
kterýkoli; ačkoli; v starší době ještě poněkud
samostatné: stč. kam se koli obrá-tieše, další
doklady Gb a Sni 245 (dosud sic. ako je kolvek).
Rozšiřováno o -věk (viz), pak kráceno v -koliv. —
Stsl. v jeda koli, pol. ktokoli -kohviek, dl. chto
kuli. — Je bezpochyby totožné se stind. khálu
zdůrazňovacím, kladeným též po zájmenech,
zájmenných adjektivech a negaci (na khalu, srov.
nikoli), rovněž další zesílení vái (= si. -ve-k'b),
kladené za stejných okolností, to dosvědčuje.
Koncové -i je snad podle druhého (zájmenného)
koli (v kolik) toli jeli. Meh Slavia 16.168.
koliba val. sic: bouda pro pastevce (na salaši),
pro dřevorubce, trvalá bouda cikánská (jsou-li kde
pevně usazeni jako kováři apod.). Obdobné
významy má i pol. nář. (v horách) a jihosl. koliba,
ukr. kolyba; dále mad. kaliba, rum. colibä. —
Slova ta jistě souvisí s tur. kaliba, koliba a
starořec. καλνβη bouda, úkryt, podrobný obraz o
původu, přejímání a cestách nelze však dosud
podati. U nás je to slovo „karpatské" a přišlo k
nám asi od rumunských pastýřů. Podle Vasmera je
to stará výpůjčka z ř. καλνβη, ζ předbyzantské
doby; osman. koliba je podle něho ze slovanštiny.
Někteří (λ'. Blumenthal, Murphy) pokládají
καλνβη za slovo původně illyrské nebo paionské
(Krahe 111 116).
kolibřík, ojediněle kolibr a kolibri. Üprava
západoevropského tvaru kolibri, jenž pochází z
indiánských jazyků ostrovů Antillských (odkud je
ten pták); přišlo do Evropy v 17. století. — Sic.
kolibřík. U jiných Slovanů jiné úpravy: sin. -ric -
rij, sch. -ric; bez úpravy pol. kolibr, skloňované
jako o-kmen, a r. kolibri, nesklonné.
koliha: pták Numenius. Týž pták, barvou
upomínající na příbuznou sluku, se nazývá pol.
ktdig, nář. (podhalsky) kuliga, litev. kúolinga.
Slova jistě prapříbuzná, patří sem i rus. kulík (sev.
kúlik) sluka, ukr. kidýk koliha i sluka. — Psi. asi
kulig-b, zvuko-malebné; hlas kolihy zní asi jako
gürli (Ferianc); srov. fr. courlis.koliha. I stč. kulih
luscinula je snad koliha. Lidově koliha označuje u
nás příbuznou čejku (Šír, Bartoš), Presl tedy
přenesl to slovo na jiný rod, ale v souhlase s
polštinou (a litevštinou). Proč je o, nevíme. Viz i
kulík.
kolik, odvoz, kolikátý kolikerý, mor. koliký
kolky, kolnást. — Stsl. koliko, sic. kolky, kolko,
pol. kilka, sin. sch. kolik, r. kolikyj, b. kolko. —
Odvozeno od kolb kolik, jak mnoho (tak stsl.),
popř. od koli kdy (tak r.). Příbuzno je lit. kell jak
mnozí, někteří, lat.
269 kolo
quälis jaký, ř. πηλίκος jak veliký. Vše od ide.
tázacího kmene (viz kdo) kuo- příponou -li- a další
příponou (jako v ř.) -kt; i místo b je patrně podle
veliká, kde i je z -bjb: významy byly si blízko, viz
sic. kolky = jak veliký (kolky ten chlapec na-rástol
od vlaňajška!). Srov. tolik.
kolika, nyní evropské slovo (sic. r. pol. kolika,
něm. Kolik, fr. colique atd.) ze střlat. colica (totiž
passio, tak Rohn) < ř. κωλικη νόσος střevní
nemoc, od κώλον tlusté střevo.
kolisarka val.: povidla B-SvK. — Nejasné.
kolísati (se), původně sic, ale přejato i do spis.
češtiny; v sic je to slovo lidové (kolísal; z něho
kolíska kolébka, kolísavka ukolébavka). — Pol.
kolychač i kolysac, ukr. koly sáty i -chaty, r.
kolychál kolébati, houpati. V takovém významu
přejato i do češtiny, ale nověji se ustaluje zúžený
význam 'nejistě se chovati'. U Ant. Staška je koly
cháni, kolý-chavě vlivem polštiny (S. byl delší
dobu v Krakově). Kolesati u A. Mrštíka (o vzná-
šení se sokola ve výši) je asi za *kolisati =
kolébati. — Kolísal (ko- předpona) je s-ové
intensivum k slovesu, které je zachováno v sch.
nář. líbati t/v (tedy z Hib-sati). Tomu odpovídá lat.
Ubräre (v rovnováze) houpati, kývati, mávati
něčím (jehož r je přejato z libra váhy, sem pak se
dostalo z libra = λίτρα, jistá jednotka váhy, jisté
závaží). Nepůvodní y jakož i pol. ukr. r. -chati jsou
od synonyma konychati, jehož ny je příbuzno s ř.
νενω (viz konejsiti). Kořen zde byl tedy *leib-,
stupen o je v kolébati (viz). Meh SPFFBU 1.84.
Viz i knísal.
koliti 1°: laš. vykolic (Vašica), han. kolitý ( < -
ivýt) koledavý, povídavý (Bartoš). Nejasné.
koliti 2°: viz Máti.
koljuška: ryba Gasterosteus. Je u nás domácí,
ale lid o ní neví. Upozornil na ni Fric; jméno je z
ruštiny (F. je počeštil na koliška), od klátí píchati.
Pol. kolezyk, ko-luszczka, b. (s)koljuška; něm.
Stichling. Srov. kolek 2°.
kolmaha chod.: kolečko (jednokolý vozík) na
převážení hlíny, malty, hnoje apod.; stč. kolimah
nějaký vozík. — Sic kolimaha, stpol. kolimaga vůz
(odtud br. kalamazka druh vozu), str. kolimog'b
kolimagb (též -ly-) stanový tábor, nyní kolymága
starožitná bryčka, -mážka dvojkolý vozík, ukr.
koly-maha nákladní vůz. — Slovo jistě cizí, patrně
z východu, kde u kočovníků na voze je i stan.
Nejspíše (Menges ZfsPh 23.327n.) v tom vězí
jméno národa Kalmyků Charmag, z *qali-mag;
byla to (Chalimag) přezdívka Mongolů usazených
v evropském Rusku. Byla by to metonymie
„mongol" = mongolský vůz.
kolník: mor. sic: turín. Pol. kolník. Málo jasné.
Z něm. Kohl kedlubna?
kolo, kolečko (ale kolečko, jisté vozidlo na
 kolodej 270
hlínu ap., Schubkarren, viz zvi.; má jiný původ);
nář. mor. kolco; val. plur. kolca, jč. kolčata plužní
kolečka; koleso (z gen. psi. kolese proniklo -es- do
nominativu), mor. kolistý kulatý; kolit tančiti,
kolovat; mor. zákolet okolkovati; kolář; jvč.
kolovanka sukně s pruhy dokola (u Ždáru);
zákolník; soukolí; nové je i kolotoč (není u Jg);
koloběh (podle toho vytvořeno i kolobězka);
příslovce, pak předložka okolo z *ob-kolo, odtud
okolí -ní -nost -lek (okolkovati) vůkol kolem, v
básnické řeči zkráceno v kol. Viz i kolesa koláč
kolej kůlna kolomaz kolovrat kolodej kolotati. —
Všeslovanské, všude množství odvozenin. Stsl.
kolo gen. kolese, kmen na -es-; u nás rozdvojeno v
kolo gen. kola a koleso gen. kolesa s novým o-
ovým skloněním a s rozlišením významovým;
očekávané e v kořeni je jen v stpr. kélan (o-kmen)
a v stisl. hvel kolo; kořenné o by bylo na místě v
muž. nebo žen. o-kmeni, ale takového tvaru není,
v tom je tedy -o- našeho slova dosud málo jasné.
Příbuzné je κύκλος, stind. ča-krá- mask. intr.,
tvary se zdvojením a s nulou v kořeni. Tyto tvary
nedovolují stanoviti pevné pra-jazykové slovo pro
kolo, ač ten pojem znám tehdy byl (ta známost
kola není tak samozřejmá; američtí Indiáni, ač
měli vysokou kulturu, kola neznali), ale ukazují,
že výraz pro kolo byl mnohotvárný, asi
proměnlivý, tedy expresivní (tak soudí Meillet).
Jeho kořen je kuel-, týž. co v stind. cárati pohybuje
se sem a tam, ř. άµφί-πολος sluha (= kroužící
kolem pána), i v lat. coló pohybuji se okolo
něčeho = zabývám se tím, pěstuji (latina učinila to
sloveso přechodným).
kolodej stě.: kolář; -dej od díti s původním
významem 'dělati', = dělatel kol nebo spíše vozů
(plur. kola stč. = vůz). — Stč. a posud k. je též
druh hřibu (též kovář, neboť koláři a kováři byli v
jednom cechu), snad od temné barvy. Vč. je i
lidové kolodej o osobách, s významem nedosti
jasným, snad = mor. k. ošemetník a sic. kolodej
hlupec.
kolohnát: doloženo od 1791. K. je veliký
člověk, zvláště kostnatý, „hranatý". Jasná je druhá
část, -hnát (že má hnáty = veliké silné kosti).
Stran kolo- možno vyslovit domněnku, že v něm
vězí redukovaná podoba slova megalo- veliký
(jiná, zesílená je v ho-lemý). Také v řečtině je
několik slov (o nich Kronasser Spr 6.172n.), která
mají kolo-asi téhož původu. Celek je zpodstatnělá
složenina typu bahuvrihi: „velikohnátý".
kolomaz i -mast fem., obé již stč.; jč. jvč. -maž.
— Sic. kolomaz fem., pol. kolomaz fem., r. ukr.
kolomaz', sin. -maz mask. i -mast, sch. -maz mask.
— Psi. bylo kolo-mazb bud mask. nebo fem.,
neboť obdobná nepevnost je též u postverbalia
maz; -mast je tu nenáležitě.
kolotati. Postv. básnicky kolot; kolotavý. Stč.
kol(p)tati se, iter. kolátati se (-átati podle
kolpík
mátati, srov. i pol.) znamenalo 'zdáti se (ve snu),
mátati se, jeviti se ve snu' (o červeném nosu bude
mi sě kolotati); koláceti sě = přemítati se na mysli.
— Sic. kolotať býti v stálém pohybu, vířiti,
prouditi, kolotavý, postv. kolot; pol. kolataé zmítati
(jiné je kolatač klepati, tlouci). — Snad je to inten-
sivum (přípona -ot-\) od kořene kuel- 'pohybovati
se sem tam', o němž viz pod kolo. Primární sloveso
není u Slovanů zachováno; význam vyjadřující
opakovaný úsekový děj, byl však příčinou toho, že
se udržela právě intensivní odvozenina.
kolotoč: teprve od minulého století (má je
teprve Kott 1.1878 od prof. Jos. Masaříka); umělý
výtvor jako koloběh, ale znamená věc, nikoli
činnost. Sic. kolotoč je z češtiny.
koloubit se: zč. skoloubit se, skorpubit se
zotaviti se z nemoci, zvelebiti se NŘ 23.98, 292;
stč. vzkolúpiti sě zdvihnouti se (Šimek), vzcho-
Čel, vy- vz-kolúbiti Gb. — Snad je pří-buzno s lit.
käpalotis, is-si-kapaloti zotaviti se z nemoci. Jinak
vše dosud nejasné.
kolouch kolouš: mládě jelení (pak i srní); stč.
kolúch. — Asi z *komolouch: v myslivecké mluvě
komolý je bezrohý. Tomuto původu nasvědčuje r.
komlják sobí mládě (do 1. roku) z komolýj
(Vasmer).
kolovrat: značilo nejprve vratidlo a jiné přístroje
užívající kola (lis, provaznický kolovrátek, hrací
k.), kdežto kolovrat na předení je vynález teprve
nové doby, asi od 15. století (dříve — a někde
dosud — měli jen vřeteno, jež při předení drželi v
ruce); lid má místy na předení dosud nízký
kolovrátek ruční; k. stojatý šlapací je od Němců
(proto sev.-mor. zván i herman, snad podle někoho,
kdo jej do kraje zavedl; u Rusů obdobně nemka,
gollandka nebo čuchonka VSES485). —
Všeslovanské vyjma bulh.; sic. kolovrat, pol.
kolowrot hřídel aj., kolowrotek = kolovrat, hl.
kolwrot t/v, dl. kolowrot jako č., ukr. kolóvorot na
předení, atd. — Slovo jistě praslovanské, *kolo-
vorťb; 2. část k vrtěti, s náležitým stupněm o v
kořeni; význam: „nástroj pomocí kola vrtící něčím,
obracející něco". — Rostlina kolovratec již stč.,
druh pryšce: otáčí se po slunci.
kolozubý msl. chod.: bezzubý; jinde = kdo má
málo zubů. Souvisí nejspíše s kláti = ten komu
vyklány, vyraženy zuby (srov. kolno-hý), takže mu
zbývá sem tam jen některý zub. Zpětným postupem
vzniklo kolozub, pův. „zbylý ojedinělý zub" (jako
by kolozubý byl ten, kdo má kolozubý), a poněvadž
takový zub časem dostává křivý směr, je nyní k.
jednak zub křivě rostlý, jednak druhý špičák
vyrostlý navíc a mimo řadu. Z r. sem patří karzúbyj
bezzubý, bez předních zubů. kolpík, druh vodních
ptáků Platalea. Preslovo přejetí z r. kólpik lžičák.
Ukr. kólpyk t/v, hl. kolp, kašub. kelp labuť. — Psi.
k^lph je neznělá varianta vedle stprus.
koltoun
gulbis, lit. gulbis, lot. gúlbis. Nejspíše slovo
praevropské.
koltoun: nemoc vlasů při chorobě zvané polsky
gosciec (Kuc) nebo vůbec z nečistoty (spékají se v
chuchval), dříve dosti častá, zvláště v Polsku
(odtud no volat.: plica polonica); vm. koltún
koldún choldún je dále i lámka (v kostech),
kurděj, mlsota (srov. vředl); přeneseně o osobách:
špinavec, všivák. Obdobné významy v pol. koltún,
odkud to vše přejato. Ukr. kovtún, r. koltún je jen
nemoc \dasů. — Původ nejasný.
koltra stč.: ozdobná pokrývka na lože, sedadla,
i čaloun; zdrobn. koltrinka. Bylo i jč. koltra ,,bílé
závěsy od stropu až na zem, které rozvěsili kolem
postele 4 [v koutě světnice, pro rodičku] po
bidlech' Jjčř 196. — Pol. koldra, odtuď ukr.
kóvdra. — Čes. slovo je přímo z ital. staršího
coltra (nyní je coltre) fem. t/v. Ale sin. kolter je z
něm. Kolter mask. (to ze stfr. coltre). Románské
slovo z lat. culcitra polštář.
kolytať laš.: vy- vyviklati (zub, kůl). Asi =
kolysať (viz kolísati), -chat, ale s jinou
intensivní příponou -tä-.
komár: tak všude (jen hl. a stpol. -or). Původ
nejasný. Lze je spojiti s lit. šamalělis a s lit.
masálas t/v, a to pomocí alternací 1clk (lit. š =
*#), l\r a přesmyků. (K. Janáček Slavia 24.3.)
komárník val. sic: stolek nebo police v kolíbe,
na nichž se suší nebo přechovává sýr. Na
Horehroní je to však zadní,'od dělený prostor
koliby, sloužící na sušení sýra a na uložení
mléčných výrobků a náčiní (podrobnosti u J.
Podoláka SSNM 55.1961. 32). — Pol. nář.
komamik, ukr. komarnyk. — Slovo pastýřské
kultury karpatské. Z rum. comarnic t/v, jehož
původ není zcela jasný (má se za to, že náleží ke
komora).
kometa, v starší době (u Komenského aj.)
mask. Evropské slovo, z lat. cometa < ř. κοµήτης,
vlastně „vlasáč" (od κόµη kštice).
komíhati (-i-) něčím, z předpony ko- a míhati
(viz). Za Jg znamenalo na Turnovsku „stloukati
máslo": asi houpali másnicí (ko-míhacem)
zavěšenou na provaze upevněném na tramě.
komín již stč. („komín" i ,,pec"); odvoz, mor.
kominář, v Č. kominík < -nn-. Sic. komín, odvoz,
kominár. — Spolu s b. sch. komín je z ital. camino
krb (resp. z lat. camlnus pec < ř. κάµινος pec). Z
češtiny je pol. komin, odtud ukr. kómyn kómin a r.
kamín (nář. kómin) druh krbu. Mělo se za to, že č.
a pol. k. je z něm. Kamin (i to je z ital.), a to
vzhledem k přízvuku, ale není to nutné: stč.
doklady jsou, zdá se, starší než německé a dále č.
a pol. přízvuk jinde ani než na ko býti nemůže.
(Jedině sin. kómin bude z němčiny.) Slované měli
zprvu jen pec bez komínu (kouř se ven prodíral
střechou domu); pece a krby se skutečnými
komíny poznali
1 komoň
od Románů; význam slova k. časem zužovali
nejprve na dymníkový kozub (ten význam je val.
pod Makytou, NSSA 9.121), konečně na naše
trouby pro odvádění kouře; staročes. význam pec
se pozměnil v kamna (v. to). Viz i komnata.
komíny: matoliny (Veleslavín, Rohn), komínky
rozmačkané hrozny (na Mělníku za Jg). Sem patří
nč. komovice lihovina z ma-tolin. — V č. asi
přejato z jihu; srov. sch. b. komína sg. fem. t/v.
Sch. kom t/v ukazuje, že vše vyšlo z ^korrťb
chuchvalec, klk, viz chomáč.
-komizať: laš. vy- dělati výčitky. Nejasné. Srov.
komýzať sa.
komnata; stč. komnata (lok. υ komnětě; ale i
nom. komnata, naopak gen. komněty atd.); nč. jen -
mn- zrušením staročeské alternace ajě a vlivem
znalosti tvarů jinojazyč-ných. — Spolu se sin. r.
komnata a sic. pol. komnata (stpol. i kownata
rozlišením mn > vn; z pol. je ukr. kimnáta) je asi z
ital. cami-nata = jizba opatřená krbem, viz komín,
střlat. caminäta), ale patrně skrze němčinu, jak
vyplývá z přízvuku a ze ztráty i: stněm. bylo
chomenáte, chomnat (ale další vývoj byl s ke-,
asimilací k vnitřnímu e: střhn. kemenäte, nhn.
Kemnate; přímo ze střhn. je sic. kemenáta Kálal
925)! Češi poznali něm. formy s -nat- i -net-
(kemnate, kemnete, e další asimilací), něm.
dvojitost aje se v stč. přidružila k domácímu
přehláskovému střídání ajě po měkkých
souhláskách, proto změkčeno i n v n.
komolý: kusý, bezrohý, sutý, mor. o zvířatech i
chomolý; val. gomola bezrohá kráva (ch- g-
expresivní záměny za k-); komoliti. Pol. dříve
komolý, nyní gomoly, ukr. r. komólyj, sin. komol
bezrohý; sic. je jen komolit (slova, řeč), asi z
češtiny. — Psi. komole. Nejblíže je sthn. hamal,
stangl. hamola t/v (verstümmelt), pak sthn. > 'sko-
pec', dále je ř. κολοβός 'komolý' (zkráceně κόλος).
Snad je příbuzné i stind. éamala-vada (Fehler,
Schade). V tom případě by řečtina byla provedla
záměnu retnic b\m a přesmyk. Viz Meh LP 5.84.
Snad je příbuzné i het. karmalassäi- zůstati
zmrzačený, nehybný (o zraněných údech): navíc r,
§ 10.
komoň: odtud komonstvo (obé již stč.), původně
,,koňstvo", pak „jízdný průvod, družina na
koních"; vše básnické nebo knižní. Stpol.
komon(n)ik, ukr. komónnyk jezdec, strus.
komonb kůň. Sic. je jen knižní (asi z č.)
komonstvo. — Slovo jistě starobylé, ale nejasné.
Má se za to, že nějak souvisí s koňb, kobyla a s lit.
kumělě, ale není možno vyjádřiti se přesně. Druhá
část slova upo-míná na lat. (ale původem illyrské:
Krahe 111 115) mannus koník. Jiná domněnka: „i
kirgiz. qumai 'krotký kůň' mohlo by nějak souviset
s lit. kumě 'kobyla', rus. komon' 'kůň' a s baluči
kumeů t/v (Jensen, Hirt-
komonice 272
Festschr. 2.130)." E. Moór, Acta lingu. (Budapest
1958) 8.85; předtím M. citoval čin. kuen-di
'horský kůň', z kašmír, gunt t/v.
komonice, již stě., též komonka: rostlina
Melilotus. Sic. pol. luž. r. komonica. — Mělo se
za to, že je od komoň, „protože ji koní(!) rádi
jídají" (Mattioli). Název zkracován v koníka
(odtud pol. koniczyna, sic. konióina, mor.
kunicina kunčina končina jetel) nebo v pol.
koník jetel. Jinou domněnku podal Moszynski JP
35.295: prý je od nezachovaného u nás slova,
jemuž by odpovídalo lit. kamaně a lot. nář.
kamane divoká včela, tedy „včelí byliny". S tím
srov. něm. nář. Honigplum, Honigklee,
Hummelklee (Hummel = čmelák), Immenklee t/v
(Imme = včela).
komora komůrka (stč. demin. komárka
komoricě -čka); stč. komorný a -ní, nč. jen -ní,
odtud komorník (srov. něm. Kammerdiener),
stč. i „soudní posel", stč. komornicě vrátná; msl.
las. sic. komorník podruh ( = nájemník komory,
světničky); mor. v písni komornícek druh vozu pro
osoby (srov. stč. o vozu tatarského chána: na tom
voze stojí komora, v níž (chán) sedí); komora byl
i panský majetek (odtud Komorní Hrádek, K.
Lhotka), erár (srov. inkamerovati). — Komora
(popř. jihosl. ka-) ve významu '(nevytápěná)
menší místnost na spaní nebo pro úschovu věcí' je
všeslovanské. Je to nyní slovo evropské (něm.
Kammer, it. camera, fr. chambre), ale jeho cesty k
nám ze západu jsou málo jasné. Lat. camara a ř.
κάµαρα 'klenutí, klenba, klenutý strop, sklepení',
jsou snad slova jiného původu. Κ našemu
významu se jako vzdálený příbuzný hodí ř.
µέγαρον 'jizba, světnice, čeledník' (je půvcýdní
sled hlásek m-g či &-ra? kde nastal přesmyk?);
dvojitost k\g ukazuje na praevropský původ těch
názvů.
kompot, tak i sic: nové přejetí z fr. compote.
Stč. bylo kumpošt -pešt ze střhn. kumpost -pěst.
Východiskem všeho je latinské compositus; sem
se hlásí i nč. sic. kompost, nyní odborný termín
mezinárodní, směs rozličných látek upravená v
hromadu, přikrytá hlínou, prodělávající dlouhý
proces chemický, aby se hodila k hnojení. Viz i
kapusta.
komprda: nejedlá houba (místy mor.); sic.
komprd t/v. Nejasné.
komýzať sa: val. roz- rozmýšleti se. Nejasné.
Není totožné s -komizaťi
komzif: dráti, např. gatě, zkomzií zkaziti,' sem i
rozkomsený rozcuchaný, vše val. (= rozkosmaný
t/v u Jimramova?). — Rd. komsáí krájet na
kousky, nedbale, br. kamsiď mísiti těsto, hlínu ap.,
tlačit koleny, ukr. skomšýty zhnísti,
rozkomyzýtysja načepýřit se, pd. gamosic dělati
nedbale, tlačiti, dusiti. — Původně asi *komiti, od
kom'h = chomáč (v. toto), totiž svírati, stiskovati v
chomáč. Expresrvní přípona -ts-l-tz-.
končíř
komže: bílá půlkošile kněží, ministrantů apod.
(stč. je komže i laické roucho!). Z češtiny je pol.
komža. — Velmi staré přejetí (a > o!) z román,
camisia (to z pozdně lat. camisia cizího původu);
cestu přejetí nelze udáti (z Itálie?). — Sic. kamža-.
nejspíše „vokalismus sic. slova (tj. z češtiny
přejatého staršího komža) byl pomadarštěn" Hpt.
(v mad. je kámzsa; je i sch. kamža, snad přímo z
italštiny). Srov. kamizola.
koňadra: druh sýkor, lid. též konězdra
koňazd(r)a konizdra konerza kuňadra kunor-za
konouzdra koneuzdra kunizdra konarda
kor,íř(ka) koňařice koňařka koňárka konaska
koňavka koňák. Je to stč. konédra ras ( = koně
droucí); název přenesen na ptáka pro jeho řvavost
a ukrutnost vůči ptákům menším, slabým nebo
nemocným. Zubatý 1.1.29.
koňak, tak i sic. Z fr. Cognac (město, kde
nejdříve vyráběn).
konár val. laš.: silná haluz, krynal (!) Malý;
msl. konáristý, skonáni sa rozvětviti se. — Sic.
konár, pol. konar, ukr. konar, -ystyj. — Snad
souvisí s klomeň, viz tarn koník.
konati, nejčastěji s do- pře- s- vy- (odtud
postverbalia skon, výkon, pak i úkon; > vý-
konný). — Sic. konat 1 ° dělati, činiti, vykonávati
nějakou činnost, 2° vybavovat na úřadě ap., 3°
namáhati se (uQ se unaviti se). Po-konať sa
porovnati se, smířiti se. Jinde (p. r. ukr. sch. sin.) je
zpravidla jen do° dodělat, ukončit. — Konati není
tedy prostě souznačné s díti a dělati (manuální
práci), ale znamená „jednati", tj. úmluvou, doho-
dou, rozkazem, výzvou, svým rozhodnutím nebo
ze své povinnosti ap. nějakou činnost prováděti;
předmět bývá abstraktní: konati svůj úkol, úmysl,
plán, svou pomstu, dražbu, povinnost, nikoli
konkrétně k. si poznámky ap. Důležité je i sic. k. sa
namáhati se, ukonaný unavený. Tyto významy radí
hledati příbuzenstvo v ř. κονέω (Hesych), εγ-κονέω
spěchati (be active, make haste); jasněji je výchozí
význam vidět z δια-κονέω prokazovati komu
službu (bez zdůraznění spěchu!), δια-κονία
obsluha, služba, διάκονος sluha. S řec. slovy pak'
spojují, asi právem, též lat. cönärl pokoušeti se,
podnikat, usilovat, namáhat se (délka v ö je typ ř.
στρωφάω). Psi. bylo tedy konajq konati; stran
významu: odstín spěchu je tu pozměněn v odstín
úsilí, námahy; i přípona je táž co v cön-ä-rl. —
Do-konati se pak významem i hláskami stýká s
kon-hCh, konec, původu jiného; to mělo za
následek, že stč. konati znamenalo i končiti.
Skonati pak znamená skončiti; od něho je post v.
skon, p. zgon úmrtí.
končíř, stč. koncieř i (zřídka) končát. — Sic.
končiar, vsi. končur, druh dýky nebo krátkého
meče. Pol. koncerz, str. konóár. Je vlastně totéž
slovo co handžár, pol. chandzar, sin. handžar,
sch. (h)andžar, it. cangiaro atd.
kondor 273
Janko ÖMF 5.207,292. — Vše konec konců z
turkotat. (Vasmer). (Ale sic. konóiar ostrý vrchol
horský patří ke pod konec.)
kondor: jihoamerický dravý pták: evropské
(přes španělštinu) knižní přejetí z pe-ruán. kuntur.
konec, končina; končetina (Preslův výtvor z -
čatina), stě. končatý i končitý; konečný, koneček,
sté. (a sic.) konček, mor. též konýsek. Stč. nákončí
jilec. Staré odvozené sloveso znělo konbčati, stč.
dokončéti skončeti. Po změnách -končeju > -
končiem >v -končím převedeno do 4. třídy (Zubatý
NŘ 7.104); dokončovati, u- za-. Nové s-koncovati
se zvláštním odstínem významu; koncový, od toho
koncovka. — Psi. konbCb, zastoupeno u všech
Slovanů; sic. koniec, končit, končitý, atd. —
Souvisí s -čnu -čiti (počnu, začnu)-. dějové jméno
se střídovým o v kořeni kont znamenalo kraj
nějaké činnosti, řady apod., a to jak s jedné strany
(začátek), tak i s druhé strany (konec) a existovalo
zpravidla nikoli jako samostatné jméno, ale jen
bud v předložkových spojeních jako stsl. iskoni =
od počátku, sin. (Fris. pam.) iskoni dokoni = od
počátku do konce, stč. dokoná = do konce, úplně,
stč. sic. napokon nakonec; říkáme od jednoho
konce ke druhému = od začátku do konce; Rous,
Jakubec ČL 1.373 potvrzují význam 'začátek'.
Přípona - bcb připojena jen proto, aby slovu dala
větší objem, bylo-li bez obvyklého is- do- po-.
konejšiti, původně značilo pohoupávati (děcko
v plachtě nebo v náručí), tak ještě vč. kondejšiti
houpati Jgd, pak vůbec uldid-ňovati, chlácholiti;
od něho konejěka plachta na uložení nemluvňat
místo kolébky, zavěšená v jizbě u stropu (tak
donedávna v chudých horských chatrčích), venku
pak, při polní práci, na silné větvi stromu nebo na
vrchole stojanu ze 3—4 žerdí; kondejska u Semil.
Nář. konouěiti, han. konóšit Rous, jvč. konouška u
Litomyšle a Polné. Han. i koní-šat Kolkop, stč.
konúšěti. — Původně *ko--nýchati (ko- je
předpona) a *konýšati, po vývoji -šaju > -šěju > -
šiem > -ším převedeno do 4. třídy. Sin. sch. nihati,
bulh, nišaja, chrv. nisati; souvisí s lat. nuö, ř.
νενω, stind. návatě kývati; u nás příponové ch:
*nychati se zdloužením slabého stupně kořene,
obvyklým v 5. třídě. Stč. ú, nář. ou nejasné.
konev, laš. konva kan(d)va kaňva; konvice, -
čka. — Sic. konva i kanva, kanvica. — Ze sthn;
channa (nyní Kanne); u nás, jako mnoho jiných
slov, přejatých z němčiny, přešlo ke kmenům na
v. Pol. konew asi z č.
konfekt (lidově i -cht u Kyjova) i konfet,
původně lektvar lékárnický, pak zavařenina,
lahůdka, pamlsek. — Ze střlat. confectum (part.
perf. od conficere), odtud i něm. Konfekt.
koník mor.: ocún B. Ze stněm. konig
18 Machek — Etymologický slovník
kontrfekt
blum ( = královská květina), což byl u Němců
název asfodelu. Ryba LF 86.355.
koniklec: rostlina Pulsatilla. Stč. poniklec, od
poniklý nící, převislý, pův. tedy druh k. luční, jenž
má květ k zemi skloněný. Viz nikati 1°.
konipas, tak již stč.; též kóno pas, pták
Motacilla, pliska, třasořitka, dem. -pásek i -páska
Sír. Sic. konipások SSJ. Rozmarný název; od toho,
že ,,lada i past\Tiště navštěvuje rád... brzo je
společníkem pasákovým, tu zase provází oráče"
(Kněžourek); circa greges vide tur (Klaret) = okolo
stád je viděn, ,,i každý pasák se jím baví, když jej
vidí třebas celý den mezi dobytkem na palouku se
potřásati" (Šír). Obdobně pol. pastuszek,
paster(ecz)ka, ukr. pastuška, chrv. pastirica,
govedarka, konj(us)arica. — Vč. konipas, klad.
paskonik je též kobylka luční, srov. pol. pasikonik;
patrně bylo starší a dosud lidové koník (i vsi. pol.
rus. konik, ukr. konyk, srov. kobylka, tam viz
důvod), omylem, jenž se ujal, nahrazeno jménem
plisky.
konitrud: rostlina Gratiola. Podle Mattiola z
pol. konitrud (je též koňski trud). Pův. trutikonb
(pd. trudzikoú), od trutiti otravovati (je jedovatá!),
tedy „trávící koně", -d je mylné. Prý „když (koně)
jsou na pastvě a tuto bylinu jedí, tedy chvístají, a
budau-li zanedbáni, churavějí a hubeněji".
konopatý strč.: štíhlý, tenký. — Viz kosnopaty.
konopí. Stč. nč. konopč, sic. konopa, luz.
konopje, pol. konopie, r. sch. sin. konoplja, b.
konepel. Souvisí s něm. Hanf (sthn. hanaf atd.) a s
ř. κάνναβις. Vše to má pramen kdesi v Orientu,
jasně jej určiti a popsati jeho cestu však nelze.
Kořínek ČMF 26.138. Odvoz, pták konopka, něm.
Hänfling od Hanf (ráda konopné semeno). — Neví
kudy z konopí, např. Křen 1.315. Vysoké konopí
(to se za stará selo zpravidla hned při statku)
poskytovalo bezpečný úkryt zvěři i lidem (sluhům
před pánovým hněvem, sedlákům za rekrutýrky,
straně mající přijmouti obsílku od soudu); zvěři
proto, že ostrý pach konopí bránil ohařům je vy
čenichat. O tom u Mickiewicze, Pan Tadeáš, kn.
VI.
konšel, již stč.; tak i sic. — Z íománštiny (lat.
consul = rádce, consilium = rada), ale cesta není
dosud objasněna.
konťa mor.: závoj. Z mad. konty t/v. Sulán
PIDebr 39.14.
kontrfekt kontrafekt(ovati) konterfekt, v češtině
střední doby i kontrfet, kontrfej obraz, podobizna.
Κ němu patří i slova s jinými významy: 1° kontrfál
kunterfal sic. za Pálkovi-če: jantar (srov. pol.
kontryfel nebo -ri- pův. zinek, pak i mosaz, cín,
jantar), stč. u Rešela kunterfal electrum metallum,
tj. napodobené zlato; — 2° vč. kundrfál, špatné,
mázdro-vité maso, laš. šlachy v mase, vč.
kundrfálek
kontryhel 274
něco nepodařeného, např. koláč, na Vysočině
kundrfale kundrbálky kundrcálky jsou škubánky
nebo pod. výtvory, val. kontrabáš brambory s
pohankou, sic. kontramars boby s kroupami; — 3°
val. kundrfál žertovný kousek, šprým. Vše to má
základem lat. participium contraj'actum, -fectum
od vulg. lat. contra+facere napodobovati (= dělati
protějšek nějaké věci, původně o nápodobě
drahých kovů lacinými), odtud vznikl odstín, že
věc napodobeninová je kvalitou horší, méněcenná,
podvodná, popř. význam zúžen a přenesen i na
slovní podvod, totiž žert a šprým. Slova z téhož
latinského základu s podobnými významy jsou i
jinde (román., něm., pol.); přitom konec slova
měněn, např. v němčině ve -fein -fei -fech -fe -
bunt -fei; k tomuto -fel se blíží naše -fál. Též
polsky je kontryfal. Janko ČMF 17.197n.
kontryhel: rostlina Alchemilla; jzč. kontrhel
kondrhel kondrlík popenec. — Asi z něm.
Gunderheil popenec. Na Alchemillu je přenesl
Presl.
konvalinka, tak i sic. — Zdrobnělina lidového
(dosud mor. sic.) konvalia (srov. pol. konwalia,
ukr. konvalija), což je obměna staršího názvu
lilium konvalium = lilie údolí: „1. k. jest známé
všem a měsíce máje na trh od sedlek z hor a z
audolí do města se přináší," praví Mattioli.
konvrš konvers stě.: klášterník laický. Z lat.
conversus novic, laik, od středolat. Convertere jít
do kláštera (tj. odvrátit se od světa). Šm.
kopa kopka kopice; odvozené sloveso kopiti, z
jeho příčestí n-ového jč. las. kopenec kopka, v níž
je sazenice bramborů (též mraveniště, krtinec,
kopka sena, las. kopiněc mezník, val. znetvořeno v
babinec kopka jetele, sena SvK), odtud jč. sloveso
kopenčit. Vedle fem. bylo i mask. kop (stč. asi
„rov*'), od něhož je nynější kopec ( > kopeček,
kopcový, -vitý atd., msl. kopýšek). Význam se
vyvíjel takto: 1. kop nebo kopa byla původně jen
hromada nakopané země, pak hromada vůbec; -
bCb v kopec má platnost augmenta-tivní. V staré
době na hranicích panství byly nasypávány kopce,
na takovém mohlo státi i několik lidí; na hranicích
mezi selskými statky býval kop nebo kopa ovšem
menší, a při právních změnách hranic musili selští
synkové držeti kopy pro pamětnou (byli položeni
břichem na nový hraničník a dostali na zadek, aby
si místo výprasku řádně zapamatovali, tj. aby
přesně znali hranice; ve rčení je památka na
bývalé kopky nasypané, i když procedura se dala
už na kamenných meznících). Neporozuměním
vzniklo rčení sázeti kopy, obdobný výprask ce-
chovní PS. Od podoby i zm. kopka = vrch kamen,
za stará kulatý. Na sev. Moravě a v Opavsku
přenesením kopec — keř ( i ty označují hranice!).
Dále kopa užito pro počítání jistých druhů zboží
(= 60, např.
kopí
vajec), v čemž vězí zbytek dávného počítacího
systému šedesátkového. — Přítomnost obou rodů
svědčí o tom, že kop i kopa jsou postverbální
útvary od kopati 1°. Obdobné útvary (zvláště
kopbCb od kopi> a kopica od kopa) jsou u jiných
Slovanů: sic. kopa, kopka, kopeň, kopenec, atd.
Srov. i okopiště. S kupa nesouvisí! — Dobrá kopa
viz pod kumpán,
kopati kopu 1° (zemi motykou ap.); hojné
složeniny, od nich postv. okop podkop průkop
příkop (z prie-, od překopati, sic. priekopa) výkop
zákop, od těch pak další odvozeniny (podkopný,
průkopník aj.); kopačka s rozličnými významy;
msl. kopal, č. kopáč nástroj, jímž se chuchvalce
hnoje jakoby odko-pávají z tuhé masy, aby se
mohly odsunouti a odkliditi {~ dl. kopjelc t/v);
kopanina špatný pozemek, kopaný, msl. kopanice,
kopanka usedlost na horách s takovými pozemky,
vzniklá zkopáním lazů (obývá ji kopaničář);
okopanina polní plodina okopávaná; mor. žertovně
kopané = víno (proti „pálenému vínu'4 = kořalce),
neboť réva žádá mnoho okopávání. U všech
Slovanů (stsl. kopajq kopati atd.). Významem i
kořenem odpovídá řeckému σκάπτω ( < s-kap-iö;
s- je zde „pohyblivé"). Sem patří kopa, v. to. Lit.
käpas rov, mohyla, lot. kaps rov nemají vedle sebe
slovesa jako toto naše k. 1°, proto je budeme
pokládati za přejaté z psi.
kopati, kopu 2° (tlouci nohou), kopanec; kopaná
fotbal, kopačka bota na kopanou. Odtud význam
han. k. se protiviti se B, vzatý z pozorování koně.
— I toto sloveso je u jiných Slovanů (značí-li
„protiviti se", má expresivní přípony). Odpovídá mu
ř. κόπτω (*kop-iö) tlouci, bíti (vůbec) a (vyjma
~qju) lit. kapóju kapóti sekati, bíti, tlouci (např. na
dveře) a též lit. spákti kopati (nohou): s je
„pohyblivé", k-p přemístěny. — Je. pravděpodobné,
že prajazykové východisko pro kopati 1° a 2° bylo
společné, že bylo tu sloveso jediné. Ale asi již v pra
jazyku byly náběhy k rozrůznění; ty se projevily v
řečtině i formou. U nás „sekati zemi, hlínu" se
významově odloučilo a osamostatnilo tak, že
nepotřebuje předmětu zemi apod., ale přijímá nové
předměty výsledkové jámu, hrob apod. Protože od
„kopati (jámu)" nelze dobře pochopiti k. 2°, je
zřejmé, že tu jde nikoli o významové přenesení od
1° na 2° nebo naopak, ale o významové rozvětvení
již^ prajazykové. Viz i koplice.
kopéř stč.: kostkář, hráč v kostky; odvoz. -ský, -
stvie. — Od střhn. kobern hazardně hráti (od toho
je i sin. kobrati hráti v kostky, kober kostka; mor.
u Místku Kt 6.625, 663 kober gen. kobru kostka,
koperský kostečný, koperství hra v kostky). Janko
ČMF 23.352.
kopí, stč. kopie a dem. kopice, kopíČko; laš.
kopija fem. podle pol. fem. kopja; odvoz. kopinník
z *kopijník (takto je sic. i polsky).
kopist 275
— Psi. stsl. kopbje; je všeslo vanské: sic. kopija,
r. kopaje atd. Je pravděpodobné, že souvisí s
kopati 2°, ř. κόπτω tlouci, porážeti, bodati, a s
oštěp (viz).
kopist -i fem., stč. též dem. kopistka, vč. a zm.
mask.; han. kopést, zm. kopyst B, laš. kopyšó Lp.
— Pol. kopyéc, kopystka t/v, ukr. kópysť klínovitý
hák pluhu. — Psi. kopystb mask. Odpovídá mu
lat. füstis mask. klacek, kyj, hůl; ko- je domácí
předpona. Meh LP
8 57η
· ·.
kopiste: viz okopiště.
kopla: stádo koní (již. Morava), pase je koplař.
Z něm. Koppel fem. smečka (nyní obyčejně o
psech); to z lat. cöpula spojení.
koplice chod.: sekyra s ostřím napříč, k
hloubení dřeva do konkávní podoby, např. k
vysekávání okřínů. — Slovo prastaré; odvozeno
od kopati 2°, dokud to mělo ještě dávný význam
'sekati', jaký má ještě lit. kapóti. Příponovým l
souhlasí s lit. kapli fem. a káplys motyka; k. se
motyce i podobá. Srov. i hl. kopol kopáč na hnůj,
mor. kopal, dl. kopjelo kopolo, kopjelc kopolc.
Přesně stanoviti psi. podobu není možné (kopla či
koptlat, -ťb -'bl'b -lo -tlot).
koplin zm.: kurník. Ze střhn. kobel kotec (nyní
Koben).
kopná: 1° druh holení navlékaných přes boty,
2° povlak na přikrývku, 3° (sic.) hla-viště pušky
nebo píky. Z něm. „slabě skloňovaného dial.
käppn" (odKappe); Janko ÖMF 5.205.
kopno, kopná zem, laš. kopanica (mylně místo -
pn-), mor. koplínka (< -ninka) je místo před jarem
již prosté sněhu, ač jinde ještě sníh je (místo, kde
sníh sešel dříve, tedy na výsluní, v teplejší poloze,
okolo teplých pramenů apod.).v Kopno je val. laš.
a vč. (u Vysokého: NŘ 5.105), za, Jg bylo běžné.
Odvoz. vč. vykopnívat NŘ 20.247, msl. (s)kopnět
-ňat -nút, okopňovat. — Všeslo -vanské vyjma
luž. a rus. Psi. kopbno: sic. kopný, kop(ne)lina,
kopnieť, pol. kopno, koplina, ukr. kipno atd. —
Stran původu, zdá se, poučuje sin. kopéti
tuchnouti (o mouce, chlebu, seně, obilí), kopiti se
(seno se kopi = paří se). Kop-bm> tedy bude od
ide. *kop~l fkvop- (lit. kväpas, lat. vapor, ř.
καπνός) pára, kouř; kopno je místo vypařené, kde
se sníh „vypařil".
kopošiti se: hemžiti se (u A. Mrštíka) PS.
Ojedinělé knižní přejetí z ruštiny.
kopo v, u Bernoláka kopový pes, sic: pes slídíc.
— Přineseno i do horň.: kopol (u Β chybou tisku -
l) černý honící pes „čtyřoký" (nad očima má žluté
skvrny, kopoly). — Z mad. kopo t/v, dále
nejasného.
kopo vat mlynář, slang.: čistiti obilí. — Z něm.
koppen. Od toho je koperák mlýnské zařízení
složené z různých sít, na čištění obilí. Těšitelova
NŘ 46. 189.
kopr: rostlina Anethum. Sic. koper kopor.
kopytce
Rus. (u)krop, ukr. krip, jinde kopr. Vč. slez.
koprek jako v pol. kop(e)rek. — Psi. kropT>.
Příbuzno je lit. krápal plur. t/v; dále nejasné.
kopretina: rostlina Chrysanthemum. Jméno
pochází od Presla. Jeho přímý pramen neznáme,
ale bude asi souviseti s pd. pokretnik vratič (druh
kopretiny Ch. vulgare), což je od kručíc kroutiti.
Tu kořen *vort- (vraceti: vratič působí návrat
ztraceného zdraví aj.) z nějakého omylu byl
nahrazen kořenem kret-. Presl či někdo jiný
provedl přesmyk p-k > k-p a další změny.
koprle: druh jha pro hovězí dobytek. Z něm.
Koppel.
koprněti: tuhnouti (úžasem; chod. koprnít zlostí;
sev.-mor. touhou = dychtivě čekati); slož. z-, laš.
o-. — Totožné se sin. koprnéti hněvem, strachem,
žízní, bídou, tužbou. Původ málo jasný. Snad
obměna z *krěpeněti. Viz i brněti.
koprník: rostlina Meum, již stč. Odvozeno od
kopr; „jest bylina prutem i listím k českému kopru
podobná, však ve všem tlustší" (Mattioli).
kopřiva. R. sin. kropiva, pol. pokrzywa, jinde
kopřiva. Zdá se, že psí. kropiva souvisí s č. úkrop
(viz): spařených kopřiv (s otrubami, zadinou ap.)
se dříve užívalo ke krmení dobytka, v dobách
hladu i lidé jedli jakousi polévku z kopřiv. K. je
tedy rostlina vhodná ke spárování. — Odvoz. stč.
kopřivóě kopřivec kopřivóic, nč. kopřivník, pol.
pokrzywnik nemanželské dítě, též pd. žegawnik (od
žegawka kopřiva). Za stará bývaly kopřivy, vítané
krmivo housatům, trpěny ve velkém množství u
domů i cest; volná místa mezi vysokými kopřivami
skýtala bezpečný úkryt milencům; odtud nč.
narodit se (eufem. místo: býti počat) mezi
kopřivami. Meh ZfslPh 17.261. V Hlohovci (u
Břeclavi), bývalé vsi charvátské, byla píseň: Čo
sam ja pas / ked me neceš, / s drugim ligaš / na
koprivah, / s manu neceš / na blazinah ( = na
polštářích). (Podl. 137.)
kopt: jemné saze, odvoz, koptiti (se) čaditi
černým kouřem, k. se prášiti se (černě), u Boskovic
kuptit se. — Všeslo vanské vyjma sin. (sic. kopt,
pol. kopec, kopcic, ukr. kópot, koptíty, hl. kope
atd.). Psi. kop'btb mask. (r. ukr. fem. je nějakou
analogií). — Od téhož *kop-/kvop- co je v kopno.
Významem je nejblíže ř. καπνός kouř. Přípona -
T>tb je jen v slovanštině, přichýlením k slovu
degttb (v. dehet), označujícímu rovněž černý
produkt pálení, užívaný k mazání (podobně z koptu
a tuku bylo děláno mazadlo na boty).
kopyšník: rostlina Hedysarum. Reussova úprava
Preslových tvarů kopejšník a kopýs-nik; ty přejal Ρ.
ζ r. kopeješnik, což je kopeječ-nik, od kopejka
drobný peníz ruský; články plodových struků jsou
podobny penízkům.
kopytce: val. kopýtce (sing.) je „houněná
punčocha" (B. p. krpec), Hor. má pl. kopy ca.
 kopyto
Byla to tlustá mužská punčocha z domácky robené
houně, obyčejně bílá, červeně lemovaná, přes ni se
obouval krpec (v. obraz Rusava 28). Totéž (v
plur.) jsou sic. kopice („ktoré v krpcoch obuté
siahaly do pol kolien" Kuk. 1.149); výklad SSJ
,,súkenné nohavice [rozumějí-li se tímto slovem
kalhoty] siahajúce po kolena" je asi mylný). —
Sin. kopitec, kopica punčocha, sch. pl. kopica
punčocha, kamaše, stsl. kopyt bce druh obuvi. —
Nejspíše od kopyto. Vzešlo asi lidovým vtipem z
přirovnání: je to hrubý, nečleněný a dosti tvrdý
obal nohy, podobně jako tvrdé kopyto obaluje
citlivý vnitřek. ,,V kopýtcích se [doma] chodilo
místo papučí a trepek" (Četyna 87). Na
Karlovicku rozlišují kopyce, houněné punčochy
mužské, a kopýtka, ženské SvK. — Jiný útvar z
téhož východiska je sic. kapce (sg. kapec) druh
papučí (vysoké až po kolena!), pol. kapc(i)e,
odtud ukr. sg. kapec domácí střevíc, a mad. kapca
onuce(?). Změna je asi jednak podle láptě, pol.
lapcie = lýčené střevíce, jednak podle krpec.
kopyto kopýtko. Odvoz, kopytník rostlina
Asarum, již stč. (podle podoby listů), u Ná-choda
kopydlant (Šulc), kopidlant Jirásek, zakončení
záhadné. — Všeslov.: psi. kopyto. Souvisí
nepochybně se stind. šaphá- mask. {*Jcophó-) a
něm. Huf (*köpho-) t/v. U nás £-před o dalo k
náležitě; obtíže činí -yto, zcela ojedinělé, a rod.
Možno však vysloviti domněnku, že *kopT>
rozšířeno podle nogtt· (v. nehet) a paz-nogtťb o -
tt-, což zdlouženo (rytmicky?). Stran toho vlivu a
rodu srov. latinskou změnu rodu v unguis, nehet,
dráp, pazneht — ungula kopyto. (Že by kopyto
bylo od kopati 2°, jak se tvrdí, nelze připustiti; byl
by to výraz velmi hanlivý, a čekali bychom, že
bude míti produktivní příponu. Naopak: u koně,
zvířete váženého a milovaného, zachován
starobylý termín.)
koráb 1° znamená mor. vykotlaný kmen
stromu, např. vrbový (přeneseně vyžraný zub),
dále kadlub uříznutý z takového stromu a
zasazený jako obrubeň kolem studánky (zbel); u
stromů úplně vykotlaných zbj^vá jen tenká krajní
vrstvička a kůra, takže k. je pak i (vč.) jenom kus
tlusté tuhé kůry borovic, jaké se odlupují od
poražených kmenů nebo od ztrouchnivělých
pařezů (v tomto významu již stč. u Klareta);
dalším přenesením na zdechlinu (obyčejně
koňskou) mor. a sic. to, co zbývá po vyhnití
vnitřností a vůbec měkkých částí: kostra (u
Kyjova: prsní kost ptáka, u Boskovic kostra z
pečené husy, Svěř), dluž. kórabja páteř se žebry
(též u člověka!) a kórabje kostra; dluž. koráb jaty
je takový kůň, kterému lze počítati žebra, vyhublý,
bídný; odtud (tak správně Bartoš) pochopíme
starší česká a dosud moravská rčení býti na
korábe, dostati se na koráb ap. = přijíti na mizinu,
tj. stráviti svou podstatu (Jg to odvozuje mylně
od
276 korbel
koráb lod, „pro nebezpečnost plavení mořského"),
korábnik = zchudlý, korábnictví = chudoba;
kyjovské přirovnání je hubený jak koráb.
koráb 2°: lod; (stč. a nyní mask. s gen. -a, -u,
stč. též na -ě, popř. i fem.), stč. též korábec (ale
Klaretovo korábna je umělé, pro rým); stč.
korábnik lodník. — Všeslovanské vyjma luž.: stsl.
koráblb, korabb, sic. koráb, pol. koráb, ukr.
korabel, r. korábl gen. -blja, sin. korabelj, sch.
korabalj i koráb, b. koráb. — Psi. koráb t, někde
převedeno k Jo-kmenům. Lze je pokládat za
prapříbuzné s ř. καοαβος druh lodi (lehká lod;
Liddell—Scott má [κα] vedle obvyklejšího
κάραβος; má i demin. καράβιον z Hesychia); je
však nutno uznat přenesení délky z prvé slabiky do
druhé: *karäbos > korabt. (Dříve se mělo za to, že
korabb bylo přejato z ř. καράβιον, tedy v době, kdy
bylo v tomto ještě b, ne již středořecké v, tedy v
době předbyzantské; domněnce o přejetí vadí však
velikost oblasti toho slova téměř všeslovanská.)
koral i -al, han. plur. goróle L. Evropské slovo
(sic. koral atd.), román, corallum resp. středolat.
corallus, to z lat. corállium < v. κοράλλιον, z
hebr. göräl kamínek.
korati, okorávati: na povrchu tvrdnoiiti (hlavně
o chlebě; též o kůži) Jg-PS-SSJČ; koravý, okoralý
us."— Korati je odvozeno (jako černati od černý
ap.) od nezachovaného adj. *kort, jemuž odpovídá
ind. khára-tvrdý, drsný, ostrý. (Dosud bylo korati
mylně spojováno s kůra.)
korba 1°: košový nebo i prkenný svršek vozu
nebo saní, již stč.; mor. místy -ica kolečko (=
jednokolový ruční dopravní prostředek na hlínu
apod.), vč. též karba. — Sic. korba t/v jako v č.,
sin. korba koš, sch. korpa košík. — Vše to z ital.
corba < lat. corbis. Ale pol. hl. dl. korb korba
bude z něm. Korb, přejatého z téhož lat. corbis.
korba 2°: rukojeť, klika na kole (vsi.); č. za Jg
kurba. — Vsi. slovo je z pol. korba t/v, české ze
střhn. kurbe. Obé přišlo různými cestami z lat.
curva (stran o: Matzenauer cituje střlat. corba).
Nč. fam. kurblovat natáčeti klikou, z něm. kurbeln,
od Kurbel klika.
korbel: je několik homonym takto znějících,
původu ale nejspíše rozličného, většinou dosud
temného. — 1° nádoba na pití piva nebo vína, již
stč.; sic. korbel. Ze stněm. korbel nádoba, džbánek
(má Grimm). Šm. — 2° chod. k. máselnice (též
belík < kbelík), snad z kbel místním změtením s k.
1°. — 3° stč. svícen dřevěný nebo železný, na nějž
se svíčky lepily, nejasné. — 4° sic. korbely sloupy,
kolony v dolech, č. korbel stěna při pavlači Jg,
podle Matzenauera z hol. karbeel podpěrné břevno,
korbeel krokevnice. — 5° nádobka z kůry na
jahody (Rosa u Jg), srov. sch. krbulja t/v; asi
příbuzné s krbaň (sotva
korbona
z román, corbicula košík). — 6° Jasnější je jen
mor. (patrně domácí slovo!) korbel, kor-ban
dlaška; přen. výdumek (tj. prázdné vejce): vzniklo
zkrácením z kostrbél t/v, jež souvisí se strboul
(viz), majíc expresivní předponu ko-. — 7° sic.
korbel nůše (u Ta-jovského): z mad. korbely
(Šm.).
korbona: společná pokladna, např. v uči-
telských sborech. — Přejato ze středověké latiny:
corbona skříň, schránka obětní, pokladna.
korčiti se stč.: hádati se, vaditi se, jč. skorčit se
dáti se do hádky Šembera 14, Gb, kolóit se zlobiti
se ÖMF 16.232. — Stč. sloveso s r má hodně
dokladů, nicméně se zdá, že původní je Z. Mohlo
by se totiž odvodit snad od stč. kolec zápasník,
kdo se kole = klá. — Stpol. korcic si§ t/v je z
češtiny (Urbanczyk, v. Stawski 2.71).
kord 1°: druh zbraně, nář. i kordina; býti spolu
na kordy = znepřáteleni. P. sic. r. kord, sin.
kordec, sch. dl. korda. — Posledním pramenem je
pers. kärd nůž. Κ nám přišlo přes mad. kard
(Sulán MN. 3.160).
kord 2°: provaz; čes. jen ve rčeních držeti v
kordu, v kordech (sic. v korde), vzíti do kordy
koho = na uzdě, do uzdy, „na krátko4 \ do
přísnosti. Sic. korda provaz (mnišský), kordár
provazník, kordovát svazovati provazem. —
Spolu s pol. r. korda je čes. slovo asi z ital. corda
provaz; sic. je (tak Šm.) z mad. korda. Podle
Sulána PIDebr 39.13 je č. kord přímo z
madarštiny.
kordon, sic. kordon: řada strážců, oddělujících
např. diváky od průvodu; výstupkový pruh na
zdech mezi poschodími; stromový zákrsek s
větvemi srovnanými do řady. — Všechny
významy dají se odvoditi z fr. cordon provaz;
skutečný provaz ohrazoval jistá prostranství,
odtud přenesením o řadě strážců, vojska atd.
kordovan korduán, sic. kordován: druh usně z
kozí nebo ovčí kůže; stč. sic. kordovánek střevíc z
něho, sic. kordovanník jirchář; u Frýdku
kordybaník koželuh B. — Z ital. cordovano;
název pochází od španělského města Cordoby,
kde ta kůže vyráběna; rozšířil se do mnohých
jazyků (odtud i fr. cordonnier švec, sthn.
curdewán aj.).
kordula: vesta mužská i ženská (živůtek) v
moravských krojích; han. kordola, v horském
nářečí kurdola Kp; u Boskovic kordola je nyní
podprsenka. — Ze středolat. cor dula pás
(Matzenauer), což bude od lat. chorda šňůra.
Podle Brandla je ze středolat. cor dura šněrování,
odvozeniny od téhož lat. chorda.
korduláč: široký meč (Velesl. ad.), kortu-láó u
Lomnického. — Sin. kortelaó zakřivený sekáček,
pol. kordelas, nář. kordylac lovecký nůž. — Č. a
sin. slovo je z něm. kordelasche, to pak z it.
coltellaccio, od coltello = lat. cul-tellus nožík,
polské z ital. nář. cortelas.
korec, stč. korec gen. korce: do nedávná
2' korhel
:77
dutá míra na obilí ( = téměř 1 hl) a dosud (vč.)
plošná míra polní ( = plocha, na niž vyséván korec
obilí?); dříve k. byla i vydlabaná nádoba s dlouhým
držadlem na přelívání vody Jg; koreček, korec
truhlík na vodu, jaké jsou na obvodě mlýnského
kola, odtud dříve ko-recník = kolo s korci,
koreÓný mlýn, korec-nik = mlýn s takovým kolem.
— Odvozenina: koróák = 1° korcová nádoba, 2° ve
mlýně pohyblivý truhlíček pod košem, pak po-
hyblivé dno mlýnského koše, 3° místy vč. kortouč,
4° posměšně laš. velký hrnec, velký slaměný
klobouk. (Ale laš. korec budka pro ptáky je zajisté
pův. kotecl) — U všech Slovanů vyjma sch.: stsl.
korbCb, sic. korec t/v jako v č., pol. korzec, r.
korec atd. s obdobnými významy. Psi. korbCb byla
tedy míra na obilí. V stsl. se tak překládá ř. κόρος (
> středolat. corus), ale to, že to slovo je známo i u
severních Slovanů, odporuje domněnce, že by bylo
přejato z řečtiny. Není to slovo „kulturní", ale k. je
starodávná míra lidová, slovo domácí. Za
prapříbuzne s ním jest pokládati stind. kliära-
mask. větší míra na obilí (ä bude dloužení jen
rytmické) a není nemožné, že ř. κόρος je s těmito
dvěma příbuzné (nikoli přejaté ze semitštiny, jak
se tvrdí!). Pak by bylo ide. *koro-s dobře
zastoupeno ve třech větvích.
korej(h)niti (se): rýti se v něčem (v jídle),
korehnit se Pt, přeneseně rýti do někoho řečí. Za Jg
běžné (též kodrejnit Jgd), nyní, zdá se, jen vč.,
dosti vulgární. Rozkorejnit jídlo. — Správný
výklad Jg: předpona ko- a kořen od rýti. Je tu
expresivní zakončení -hniti (h se však oslabuje, až
zaniká) jako v klo--hniti, paralelní k -hráti, -hlati
aj. U Litomyšle roz-rejsnit t/v s jiným zakončením
-snit.
korek kork, sie. korok; z něm. Kork, jež pochází
ze špan. corcho, to pak z arab. alcorque střevíc s
korkovou podešví. Posledním pramenem je prý lat.
quercus dub (korkový).
korendati: vy° vy tlachati, též -iti t/v PS. —
Nejasné. Snad nějaká místní obměna slova
krandati. ·
korhel sic: ochlasta, pijan; fem. -lica, -lina;
korhelit -lÓiť, vslc. -tovac opíjeti se. Krčemní lokál
pro obyčejný lid byl žertem zván korhétská (t.
izba), korhéťha, korhelnica, bylo-li třeba ji
výslovně odlišit od „bočné", která byla pro pány.
— Ze sic. proniklo na Moravu: laš. korhel Malý,
val. korhél B, msl. korheu Mal t/v, han. korhel
špatný člověk KtD. — Do sic. přejato z mad. nář.
korhel, -l (spisovně je korhely), které znamenalo
původně lenošného, nanicovatého, ale v lidové řeči
dostalo běžný význam 'pijan'. Obecně se má za to,
že mad. slovo je z něm. Chorherr 'kanovník', jež za
reformace mohlo dostávat ironický vedlejší
význam; je prý v němčině doložen. Hlásková
změna ch > k
kormidlo
a disimilace r-r > r-l jsou typické pro maďarštinu.
Nelze proto míti za to (opak soudil Gb), že na
Moravu bylo k. přejato přímo z němčiny. Sulán
StSl 3.286.
kormidlo; kormidelní -nik kormidlovat. Přejato
v minulém století z rus. kormílo; sic. kormidlo (a
odvozeniny) z češtiny nebo ruštiny. U Jungmanna
je jen korma lodní zad (z rus. kórma t/v), jež se
drží dosud. R. kormílo je jméno nástroje (přípona -
dlo\) od slovesa, které je v stsl. krtmiti = říditi lod,
odvozeného od stsl. kri>ma kormidlo. — Psi.
ktrma, zastoupeno u jižních a východních Slovanů
(sin. sch. krma, b. karma, ukr. r. korma): je
příbuzno s ř. κυβερνάν říditi (lod) (odtud přejato
lat. gubernäri); ř. dial. je κνµερ-; za *kumer-
máme přesmykem ktrm-a. Výchozí slovo *kumer-
je od keu-ohýbati (totiž směr lodi) starobylou
příponou -mer-; ktrma je tedy název domácí, ide.,
úctyhodného stáří. Meh LP 5.84.
kormorán: z franc. cormoran.
kornel u Komenského: hůl na podpírání při
chůzi. — Z něm. Kornelholzstock, tj. hůl dřínová
(ty byly velmi tvrdé a pevné), břinkovka. Něm.
Kornel je z franštiny; základem je lat. cornus dřín.
Ryšánek SaS 18.88.
kornet 1°: hudební nástroj plechový; tak i sic. a
pol. Z ital. cornetto vl. „rožek".
kornet 2° nebo -a, kdysi praporec oddílu jízdy,
přen. takový oddíl; k tomu kornet důstojník toho
oddílu, tak i sic. a pol. — Přes starší něm. Cornet
obojího významu pochází z franc. cornette
jezdecký praporec (což je od corne roh).
kornout, stč. kornút, sic. kornút. Tyto tvary
jsou zřejmě od lat. cornutus rohatý, nelze však
přesně říci nic o prostředí a době, kde vznikly (jen
dohad: v středověkých lékárnách?). Na východě
přejato něm. SÍcar-nitzel: sic. škarnicla nebo -cel,
vm. škarnica. Uprostřed jsou všeliké tvary
zkřížené: sic. škarnétka, han. škarnót, škarňóta
(toto u Boskovic), škarnétla u Slavkova, jč.
škornout.
kornuta kornút(k)a kornula (sic), val. kur-nota
v řeči pastýřů: ovce se závitkovými rohy. Též pol.
na Podhalí kurnuty rohatý, ukr. kornuta. — Z rum.
cornutá; přejato prostřednictvím rumunských
pastýřů.
kornýfel arch.: rohatý četr. Z lat. cornifer rohy
nesoucí (= mající): l je výsledek disimilace proti r
v prvé slabice.
koromáč: nyní (od Preslova Všr.) rostlina
Silaum. Preslovo přejetí ze sch. nebo sin.
koromač, což označuje několik rostlin, mezi nimi i
okoličnatých, jako je právě S. (toto je podle
Manna SlavonR 34.267 ze sin. komoraó, to pak z
*koň-morač9 srov. ř. ίτιπο-µάραϋον.)
koroptev: stč. kuroptva koruptva koroptva i -
tev, nč. spis. koroptev, lid. v C. korotev; jč. krotva
krotfa, han. kurotfja korotvja, laš.
278 koruna
kurotva (a kuropatva z polštiny). — Sic kuroptva,
hl. dl. kurotwa, r. nář. kuropať gen -ptja mask. Ale:
pol. kur opat wa, nář. -patka* kropatwa kropadwa,
ukr. kuropatva -patka, r. kuropátka, nář. -pátva -
páska. — Je pravděpodobné, že původní tvar zněl
kuro-ptty gen. -ptttve, z toho pak -p'bt-'bVb nebo -
ptť-bva, že však ze zánikem jerů přestal být
mluvícímu průhledný, proto nastaly změny tak
pronikavé. Část -ptt-y jest spojovati patrně se slovy
ptt-ica, p'ht-ak'b, ptt-en--bCb (viz pták), -yj-'bv- je
starobylá přechylo-vací přípona; nejasné je však
pol. ukr. r. -pat-. První část kúro- lze spojiti ovšem
s kuri> (č. kur domácí), ale nikoli tak, že by staří
byli koroptev řadili ke kurům, nýbrž jest v kurT> i
v kúro· hledati staré etymon, jež by vyhovovalo pro
oba druhy. Zdá se, že kur- náleží k lit. kuriú kürti
běžím a k lat. currö t/v; kur i koroptev jsou druhy,
nápadné tím, že zpravidla jen běhají, letu používají
jen zřídka (koroptev běhá bystře, svižně; „běží-li,
člověk ji stěží dohoní'4, Kněžourek II 45). K. je
tedy doslova „běho-ptica". Tu je zajímavé, že k. je
příponově sdružena právě s jiným význačným
běžcem ptačím, dropem (v. to; č. droptya aj.);
kromě toho i přirovnání o ženách „je čilá jak k.,
běhá jak k." svědčí^ že lid si všiml hlavně této
vlastnosti. — Ženský rod a užití toho slova o
dívkách, zvláště „lehkých", se vysvětlí tím, že
patrně u Slovanů byla o k. táž nesprávná představa
jako u starých Řeků: „dle Ailiana koroptve
pokládány za ptáky chlípné a prudkou láskou k
samičkám zanícené" (Krsek LF 26.173); spojeno tu
patrně důsledné jednomanželství koroptve a
chování samečka křepelky. Meh Slavia 21.264.
korouhev: stč. korúhev koruhva; han.
korób(v)ja koroVa koróba, laš. koruba (-ö'a)
choruba. — Stsl. chorqgy, sic. koruhva, pol.
chorqgiew, hl. chorhoj, ukr. koruhva korohvá, str.
chorjugovb, sin. karógla, b. cho-rágva (f)ruglica.
— Prasl. chorqgy, přejato nepochybně z mong.
orongo t/v; u nás záměna ch\k u cizího slova
nepřekvapuje.
korteš kortešovat kortešačka: sic, odtud přejato
do č. Z mad. kortes t/v, to pak (Šm.) je ze špan. cor
tes sněmovna.
kortina: opona (zastaralé); tak i polsky. Ze
střlat. nebo it. cortina.
kortoč vč. (Stašek, Markvartová), též -touč:
kolečko (na převážení hlíny ap.). Synonyma
%ůčka Jg, tučko Jgd svědčí, že -toč je původní;
kor-je asi z *kolo-. Knobloch ZfS 7.299 zná v t/v
tvar kotouč.
kortyzon, -zoun: šašek, kejklíř. Ze střhněm.
cortisäne dvořan (to ze střlat. cortesanus, odkud i
fr. courtisan, it. cortigiano, šp. cor-tesano atd.).
koruna korunní korunovati korunovace: krá-
lovská ozdoba hlavy, pak mince atd., stč. korona i
koruna (u disimilací). Pol. korona
korýs 279
a dříve i koruna, sic. koruna, ukr. r. b. korona. —
Z lat. coróna. Ale hl. dl. sin. krona, sch. kruna
jsou ze střhněm. kröne (nyní Krone).
korýš: crustaceum. Výtvor Preslův. Od korá,
kůra, crusta.
koryto, dem. korýtko; korytář. — Psi. koryto, u
všech Slovanů. Slovo jistě starobylé, ale nejasné.
Prvotní význam byl zajisté: dřevěná mělká
nádoba podlouhlá, zhotovená dlabáním z jednoho
kmene (takové jsou např. u horských praménků
na Valašsku, pro napájení dobytka); koryto řeky,
struha apod. jsou zajisté významy přenesené. Je
snad možno je spojit s germ. trogo- (stnor. trog
ntr., něm. mask.) t/v, kde jsou vlastně tytéž
souhlásky, ale v pořadí obráceném (Otr^bski IF
187). Obé by bylo „pra-evropského" původu.
kořalka, vč. ojediněle dosud kořauka (u za l);
mor. u Slavkova goralka Rous, zhruběle mor.
gorala, č. korala. Odvoz. kořalecní, -eóník. — Z
pol. gorzalka, od gorzeó hořeti. Z polštiny je též
ukr. horívka a r. gorelka.
kořen, kořínek koření kořenář -ářka kořenáč
kořenka kořeniti k. se (vy- za-). Původně
souhláskový kmen (gen. kořen-e), dosud ve rčení
dokořen (han. -ň Rous), dokořán úplně (např.
otevříti dveře, viz ŠmilauerOKP2.10). Jč.
(podrobnosti Voráč 16) kořen i kořán, kořán,
(s)kořání; je i pd. skoranie: a místo e je podle
Voráče jzč. nářeční zjev, jako vřes/břasa aj. (Jak
potom je třeba souditi o sic. dokořán? Je podle
češtiny?) Kořen, člověk který za jiné platí SSJC,
původně venkovský člověk přišlý do města za
dobrodružstvím, zkráceně křen t/v, je kalk za
něm. Würzen t/v. — U všech Slovanů (stsl. a psi.
kořen b gen. kořene, sic. kořeň, atd.). Slovo jest
děliti na kor-en-b (-en- připojeno až v slovanštině
podle kernen-, s nímž často spolu k.
vyslovováno); kor- souvisí se slov. k*břb a s lit.
kéras keř, keriú kereti rozrůstati se do větví,
{sikereti zakořeniti se. Významová souvislost
„kořen-keř" je dána tím, že keř i kořání je obé
„rozrost do šířky" a potvrzena dvojicemi lit. šaká
větev — šaknis kořen a obdobně lat. rámus a
rádlx. Střídu olei* lze vysvětliti zde jen tak, že
předpokládáme nějaké ker- jakožto kořen
slovesný (lit. keriú s inf. *kerti, kdežto kereti by
bylo nepůvodní).
-kořípat: han. roskořípat rozházet, nepořádně
upravit (r-aná hlava) Kol, rozkořípaný rozcuchaný
KtD-ObrTP 220, rozkřípaný Rs, rozkořízanej (z!)
t/v B. — Nejasné. Snad souvisí s rd.
raskurépaťsja platzen, sich spalten, eigensinnig
werden. Ko může být zesilovací předpona; ostatek
má snad příbuzenstvo v lit. raistýti pomásti,
verwirzen (zde je příponové st, tedy *raip-st-) a v
něm. riffeln čechrati (vlnu), drhnouti (len).
kosa
kořist, kořistný, -nik, kořistiti; msl. sko-řistovat
zužitkovat Mal, vč. Sm 257 krásti, han. skořistovat
Gr zužitkovat, skořestirovat KpU vyzískat. — Sic.
kořist, kořistit. Pol. korzyšc, sin. sch. kořist, stsl.
kořistb, ale r. korýst. — Lze vyjíti nejspíše ze
slovesa *korystati, v němž ko- je zesilovací
předpona, *rystati pak sí-ové intensivum od
kořene, který je v sthn. roub m. lup, kořist, výtěžek
z pole (nyní rauben loupiti, Raub lup), viz i loupiti
(r > l\). Korystb je pak zpětný útvar ze slovesa.
Jinak Čop SR 13.181. Dělí na kori + stb. Kori je
prý toho druhu jako ind. jmenná adverbia v matl-
karöti vláčí (branami) od matyá- brána,
grámibhavati stává se vlastníkem vsi, od gráma-
ves, a lat. lucri facere vydělávati, těžiti. Příbuzné
slovo je pr£ lit. karas válka atd. Druhá část je
podle Č. jméno činnosti (přípona ti) od dhě- činiti
(viz díti): dh-\-ti-s > -stb. Význam v kori-dhě- byl
pod moc vojska dáti, majetkem vojska učiniti; u
jména tedy: to, čeho získalo vojsko. Byl by to
jediný případ toho druhu v slovanštině.
kořiti. Vlastní význam byl: činiti protivenství,
příkoří všeho druhu (zvláště výtkami,
předhůzkami, káráním). Do češtiny se zachovalo:
1° perfektivum pokořiti = sraziti někoho výtkami
atd., > ponížiti; z vratné p. se ponížiti se, poddati
se dostalo už rys samovolného podrobení, ponížení
(bez akce druhého), a tak jen z tohoto reflexiva
pochopíme význam postverbalia pokora a druhot-
ného simplicia kořiti se někomu uctívati někoho
(dativ předmětu podle klaněti se komu); 2° staré
pošt verbale (od ukořiti PS) ]e na úkor, jiné je
úkora u Ctibora Tovačovského. 3° jiné staré
postverbale je val. na překor Β 330, od takového je
odvozeno č. příkoří a val. příkořízeň; 4° iterativum
kárati (viz). — Všeslovanské. Vybíráme několik
slov: stsl. ukoriti tupiti, haněti, postv. ukor*b
urážka, pohana, ukorizna t/v; všeslov. pokořiti >
pokora; per-kořiti (nezachovalo se) > p. na
przekor a ukr. na perekor na vzdory, naschvál, sin.
prekor, sch. prijekor. Zajímavá je přítomnost
expresivních přípon s -izn-. — Příbuzno je lat.
carináre vysmívati se, ř. κάρνη káráni, trest,
pokuta, újma, ir. caire hana, další keltské
příbuzenstvo viz v LP 6.96. Je nesnadné určiti
vývoj těchto tvarů. Slovan, kořiti vypadá však
zcela jako náležité kausativum (o! -iti\) = způsobiti
někomu stav ponížení, deprese.
kos, chod. kús; expr. kosák; mor. též kosek kosík
kosovec. Kos je smělý a nebojácný (vidíme to v
parcích), proto znamená č. a pol. i takového
člověka, sin. kos biti = stačiti na něco, věděti si
rady. — Všeslovanské: ukr. kis gen. kosá, jinak
všude kos. Psi. kos'b asi z Vcopso-s, jak soudíme
podle ř. κόψιχος t/v (-ιχος je demin. přípona).
kosa 1°: kštice. Toto slovo, odvozené od
kosa 280
čes-ati (se střídovým o v kořeni, srov. lit. kasa
cop) a dobře zastoupené v pol. ukr. r. (kosá) sch.
bulh., u nás téměř zaniklo konkurencí kosy 2 \
Vězí jenom ve jméně souhvězdí Kosa: stě. Kosy
znamenalo patrně Vlasy Bereničiny, jako v horní
lužičtině (podle Pfuhla); ale přeneseno pak asi na
Plejády (srov. rl Volosjanka Plejády), a podle K.
Čupra, ČČF 2.175, poněvadž ty jsou blízko
Oriona, konečně na ten nebo i na jiná souhvězdí:
hl. dl. kosy = Orion, tak i na Moravě (Bartoš: prý
pás Orionův; spíše však celý Orion; někteří vidí v
Orionu dvě zkřížené protilehlé kosy sekáčské), ale
u Luhačovic je to Velký vůz (Václavík 201); i na
Slovensku je Kosa (Záturecký), ale význam není
jistý. Náleží sem i odvozené sloveso laš. rozkosat
(: je r-á = má rozcuchané vlasy). — Odvozené
psi. kosma je v stč. kosmy chlupy (jen v
slovnících), nč. kosma chomáč zkade-řených
chlupů n. vlasů, kosmáó chlupatý tvor, kozmácek,
rostlina chlupáček = druh jestřábníku PS, sic.
kosmaóka srstka, kosmatý (viz i heslo kosmatice),
kosmat česati vlasy (kdysi u Litomyšle), mor.
vykosmat nahoru sčesati, rozkosmaný rozcuchaný
(u Jimra-mova), laš. kosmač se česati se Lp, val.
rozkomsený t/v (srov. pol. kosmač sie. česati se).
Jinde *kosmt (kosma u Rusů), kosmaťb doloženo
bohatě.
kosa 2°: zahnutý nástroj na sečení obilí ap.,
kosíř řezadlo v jistých strojích, křivý nůž ap., mor.
kosák srp; kositi; kosec, kosba; kosisko, kosiště
dřevěné držadlo kosy. Kosatec rostlina Iris: má
listy podobné kose, něm. Schwertlilie (srov.
meéík); dl. kosa je Iris i kosa (ZfS 7.342). Sem
náleží odvozenina kosinka peroutka (je zakřivená
jako kosa) přeneseně a posměšně šavle (visí po
boku a vleče se jako raněná peroutka husí), pak
mor. košár (ek), (sic. kosier -ek -ik -ok, kosa,
kosiaé) dlouhé zahnuté péro ozdobné (nosí je
mládenci jako ozdobu klobouku). — Psi. kosá
(všude zachováno); všude i kositi, mnohde i
odvoz, s -er* -ονυ. Souvisí se stind. éasati (éásti)
řeže, z kořene Kes-; u nás *Kos-a, jméno se
střídovým o; U před o dalo k i v četných jiných
případech, takže lze ten vývoj míti za náležitý.
Viz i kosý. Podle Räsänena SbVasmer 422 je však
přímo od kosý: je prý to zpodstatnělé femininum
(původně to bylo adjektivum + nějaké
substantivum žen. rodu) (snad britvat V. M.). Pol.
kosy znamená právě 'křivý, srpovitý
(sichelförmig)'.
koslať se laš. val.: kolébavě jíti, laš. koslavý o
krávě, která má klouby vystrčeny dolů, koslavý
chod — tře-li se při chůzi noha o nohu, rozkoslat
boty = rozšmaťhat, vy-koslať (či lt) gálaty —
odříti koslavým chodem, ukoslat, zakoslat si
kalhoty. — Sic. nář. kr oslavy, -avec čap ták. Pol.
koélawy šmať-havý, koala wie šmaťhati. —
Sem patří
i nář. kůsle, kosle sněžnice (předchůdci lyží), pol.
košle t/v; rýmuje se s brusle. — Od kosý, srov. sic.
zakasat šmaťhati (iter. od kositi, viz kosa),
expresivní zakončení -lati jako v šmatlati ap.
Přejato do pruskoslezské němčiny jako kascheln.
kosmatice: za stará svítek s bezovým květem
(chod.), lívance, do nichž přidány květy černého
bezu, květenství černého bezu, obalené řídkým
těstem a osmažené, nebo i obdobné jídlo, kde do
vajec přidány rozsekané kopřivy (tak Čečetka)
nebo popenec (Til-schová 362), za Jg též jakási
žemlová bába (pečivo); koematice Jg pečivo z
mouky a vajec na másle. — Protože to jsou jídla
osma· žovaná, je snad možno hledat pro ně sou-
vislost se smouditi, emuditi, a tedy vycházet z *ko-
cmudice. Zesilovací předpona ko učinila nakonec
to slovo neprůhledným a tak zavinila další změny.
(Starožitnická domněnka J. Holečka 16.10, viz
ES19 je asi pouhý výmysl, založený na slově
kosmatý jakožto na domnělém základu.) Srov.
kucmoch.
kosnopaty laš.: roztřepaný; pokosnopačyč se
rozcuchati se Lp. — Sic. nář. konopatý t/v
(„střapatý, chlpatý" SSJ). — Málo jasné; r.
konopátyj je kropenatý (!), pihovatý, ukr.
konopljástyj je pihovatý; č. (stř. Č-) konopatý je
štíhlý, tenký (?). Snad výchozí význam je v č.
kropenatý; to je zajisté (jak svědčí něm.
gesprenkelt a sprenkelig t/v, od sprenkeln
tečkovati, kropenatiti) od kropiti; ale tím, že
přistoupilo -atý, u participií na -ený jinak
neobvyklé, oddálilo se to slovo od kropiti a
změnilo se nejen v hláskách, ale na č. a sic. půdě i
ve významu.
kosodřevina, sic. -r-. Původně polské slovo
tatranské: kosodrzewina kosodrzew kosówka od
kosic sie stávati se křivým.
kost mask. stě.: jistá rostlina zázvorovitá. Z lat.
costus (bylo i costum), to z ř. κόστος.
kost fem., kostní, kostnatý; stč. kostlavý, nč.
kostlivý, -vec; kostnice (již stč. -cě); kostohryz;
kostižer tuberkulosa kosti (podle Treimera Lingua
9.1960. 95 kalk za něm. Beinfraß), kostival (viz);
kostka vedle kostičky znamenalo i pecku, tak i u
jiných Slovanů (sic. a sin. kočka, c = ts přesmykem
ze st), pak kost kotníkovou (han. kostka je kotník
Rs-KpU), tou se kdysi hrávalo (viz i Mezen kotník
= stind. gláha- kostka na hraní), jméno to pak
přeneseno na hrací krychličky, pak na krychle
vůbec, odtud i k. — čtvercový vzorek na tkaninách;
nové je kostík fosfor, výtvor Preslův, nové je též
kostice, odborný krejčovský název. Viz i košťál.
Psi. kostb gen. -i, kmen na -i: zastoupeno všude:
sic. kost, kostka, atd. Souvisí s lat. os, ř. όστέον, av.
aet-, stind. ásthi (ntr., i/w-kmen), chet. hastäi-;
původní útvar ide. bylo asi konsonantické neutrum
*ost (lat. os, gen. ossis, tedy pův. oss z *ost), jež
však bylo v některých jazycích rozšířeno
 kostel
0 další prvky. U náš plurál *osti způsobil
převedení k ženským i-kmenům; toto staré
slovo je zachováno i u nás, vězí ještě v ost
(viz). Začáteční naše k patří do skupiny
těch případů, kdy k nebo g na začátku
téhož slova v jedněch jazycích je, v druhých
ale chybí, v. § 16; v tomto případě jde
zajisté o k nové. (V. Georgiev, Váprosi na
bälg, et im. 18, má za to, že k je tu ze zkřížení
původního ostb, viz ost, s kosta, sch. kost
žebro, jež by se rovnalo latinskému costa
žebro.)
kostel, stč. znamenalo i církev, diecési;
kostelík, kostelní (odtud -nik kostelní sluha).
Místní jména Kostelec (srov. však Cerekvice, viz
církevl). — Sic. kostol. Pol. koéciol z češtiny; též
zaniklé luž. koscel je z češtiny (Frinta WeltSl
4.1959.190); sch. v starší době kostel kostel, r.-
csl. kostel* i - b věž, pak kostel. Důvodem názvu
není opevňování jednotlivých kostelů (to bylo od
církve vždy zakazováno), ale to, že v prvých
dobách po pokřestění byly kostely stavěny
nejprve uvnitř hradů (u Slovanů je to doloženo z
Lužice), neboť hrady byly středisky správních
oblastí o 40—60 vesnicích; farní oblast byla
zprvu totožná s oblastí veřejné správy.
1 Čechy, byly rozděleny na kraje, s hradem
uprostřed, takže stejný stav byl i tu. Mo
censké středisko mělo v cizině střlat. název
castellum (demin. od castrum tábor, hradiště).
Poddaní pro ně podrželi starý název hrad,
ale pro nový pojem 'chrám' si upravili
onen název latinský. H. F. Schmid, Streit-
berg-Festgabe 1924, 326. (Srov. kastel z té
hož základu, ale s jiným, pozdějším význa
mem). P. Skok ZromPh 54.466 a D. Pais
Magyar nyelv 45, 1949, 107-115 soudí, že
slovo kostel z castellum vzniklo v Panonii.
Dodejme, že to bylo usnadněno tím, že
kostely byly stavěny pevně a že hřbitovy
kolem nich byly obehnány zdí; i v cizině
jsou to někde místa vskutku budící dojem
pevnosti, pevné jejich věže sloužily za
útočiště (KZ 40: E. Lewy o Sedmihradsku,
F. Härder o Bornholmu).
kostival: nyní rostlina Symphytum. Slovo již
stč. (z č. je pol. kosztywal); val. koščivál, kostival,
laš. košcyval. Sic. kostival (u Hviez-doslava).
Náležel mezi svalníky (lat. con-solidae) = byliny,
„svalující", scelující rány nebo kosti; „kosti^
zlámané utvrzuje... pruotrže závalu je" (Černý
100), „prach jeho i kosti zcelévá a protož od toho
účinku i od Čechov jméno jest přijal kostival, jako
svalije" (Rhazes). Zdá se, že jeho -val je vlastně
za bal (srov. stsl. balbji lékař); totéž platí o
svalník.
kostra, jč. kůstra LF 27.360; toto slovo dnes tak
důležité je teprve výtvor Preslův, u Jg má jen 2
doklady z odborných spisů. „Presl slovem kostra
nahradil starší kostlivec, košté-nee, cítil je tedy
jistě jako odvozené od kosť\
281 kosý
I (Šm.) Sic. kostra bude tedy z češtiny.
kostrbatý: dnes má význam 'hrbolatý, ne-
hladký', o cestě a pod., ale starší význam byl
'nepravidelně ježatý, rozcuchaný, různo trčící', o
kštici; sic. kostrb znamená (jako i sic. kostrába,
laš. kostrbál) ostrev; tj. zhruba osekaný strom, na
jehož pahýly větví se klade seno k dosušení, pak i
podobný stojan umělý (mor. kolozubec). Slova
podobná jako kostrb značila vůbec (srov. níže
kostroun) něco vzhůru bodlavě a nemotorně
čnějícího, tedy suchou větev s menšími pahýly
větviček, hranici dříví, ježatou, rozcuchanou kštici,
až i odpadky z konopí ( = rozcuchané, sic.
kostruba), např. laš. kostur suchou větev; sem patří
i kotrba, kostra, kostřava (viz). — U jiných
Slovanů sem patří spousta slov (u Bernekera jsou
pod kostbr- a pod kostwb) rozličné podoby. —
Pův. asi adj. ^kostr'bb'b; jemu nejblíže je stč.
kostrbý střapatý, capillo a kostrbatý (srov. nahatý
vedle nahý apod.). Příbuzné je něm. struppig
kostrbatý, naježený, a sträuben ježiti (vlasy); ko- je
umocňo-vací předpona. Tím, že ko- pevně
přirostlo, stalo se slovo neprůhledným; substantiva
už zpravidla vynechávají ono b a odvozeniny tedy
vypadají, jako by byly spíše od kost. Meh ZfslPh
23.118.
kostroun od Rosy; u Jg je to nejen hubený
člověk, ale především něco vzhůru bodlavě a
nemotorně čnějícího, dále ostrev na sušení sena,
člověk se střapatou hlavou. Tyto významy svědčí,
že kostroun (= laš. kostrhun, val. kostrhun SvK)
náleží jako mladší útvar ke skupině slov
kostr(a)ba, kostruba ap., o níž viz pod kostrbatý.
kostřava: rostlina Festuca. Preslovo (od Všr.)
přejetí z pol. kostrzewa, kteréžto jméno rodu F. dal
polský botanik Kluk, ale nevhodně (Rostafinski jej
kára). Je i dl. kóstrowa, -rewa (= ?) ZfS 7.342 a
pol. kostrjewa, z toho něm. nář. kostřewa (Eichler
FuF 36.28): Sic. kostřava t/v je z češtiny.
kostřec, doloženo od stř. doby. Sic. kostro. R.
kostrec křížová kost. — Málo jasné. Spojuje se s
kost (ale v tom případě je r a - beb podivné), s
trtáÓ Εβχ. Ale vzhledem k p. ku-stryca zadnice je
možno hledati i zde původ v *gQzr* mask., viz
huzo. Ovšem by to *gqzrbCb bylo pronikavě
přichýleno ke kost.
kosý: šikmý, nepřímý, kositi oči hleděti nepřímo
(F. Šrámek), srov. r. kosit šilhati; kosočtverec apod.,
adv. koso, (ú)kosem, na-pokos. — Sic. kosý, pol.
kosy, ukr. kósyj, r. kos, kosój, sch.'kos; jsou mnohé
odvozeniny. -— Souvisí patrně s týmž stind. éasati
řeže, od něhož je i kosa 2°. Mezi ním a éasati je týž
poměr jako mezi )lva- a )ivati, lat. vivus-vlvit, slov.
živ*, 3. sg. zivetb. Význam 'šikmý' vzešel asi od
toho, že tužší r věci se řežou pro ulehčení práce spíše
šikmo • než v pravém úhlu napříč (např. dřevěné
pruty).
 282
koš, Srn 308 kůě; jč. kuš je prkenné bednění
vozu (podrobnosti Utěšený 70); chod. kúš gen.
koše; košík, košina, košatina, kosatka; košatý; sté.
košieř, ně. košař výrobce košů, košikář; viz i
košár. Koš stě. byl u Klareta i prostý koš na
chytání ryb, později též vrše, odtud ně. košař
rybářský pytlák. — Košb je všeslovanské (sic. koš
gen. kosa atd.) z *kos-jb. Za příbuzné lze míti ř.
κόσκινον řešeto; toto slovo může nabýti i
významu koš, tak v ital. nářeěích je z něho
koŠ9U9 apod., 'koš' (Rohlfs 132). Dále lat. quálus
'koš', zdrobnělé quasillus. Základ by tedy byl
*ko8- popř. (lat.) *kuos-; slovanština jej rozšířila
pouze o příponu jo; má i odvozeniny s el: r. košéí
gen. -eljá 'koš', ap.; těm se blíží lat. quasillus z
*quas-el-jos.
košár, sic. košiar: na karpatských pastvinách,
kde se provozuje salašnictví, je to ohrada z
přenosných dílců proutěného plotu (pleteného na
způsob koše), v níž se po ěas dojení a v noci
chovají ovce; přemisťuje se za den nebo několik
dní, aby se i jiná místa pohnojila ověím trusem
(pastvina, holá se košaruje = hnojí tímto
způsobem). Odtud místní jména Košáry,
Košariská ap. Totéž je pol. na Podhalí koszar(a),
ukr. b. sch. košara, v severní rumunštině je
co$ar(a), mad. košár (a kosárazni košarovati). —
Je to slovo původu asi jihoslovanského, odvozené
od koš. Κ nám se dostalo asi od rumunských
pastevců (aé Cránjalá o tom pochybuje), neboť i u
nich je doloženo jako ohrada pro ovce (svěděí
Tiberiu Mosariu, Vieata pastorála Muntii Rodnei,
1937; sdělil R. Jeřábek).
košať vm.: tleskati Β, ζ řeěi k dětem (Malý). —
Z pd. ko&iac t/v, což bude asi rd. kosat bíti, s-ové
intensivum od kopati 2°.
košenila: druh barviva; na Valašsku zkaženo v
kuóemel, kučumelová barva. Z fr. Cochenille t/v.
košer: rituálně ěistý; pak žertovně: řádný,
poctivý (o obchodech ap.); košerovati zabíjeti
podle rituálních předpisů, košerák nůž k tomu. Z
hebrejštiny.
košile, stě. košule, sic. košela (vsi. -utá). U
jiných Slovanů košula (z lat. casula), z toho je i
ěeské slovo; ale sic. -ela ukazuje na etřhn.
kä8el(e) ěást kněžského mešního roucha. Košile je
oděv Slovanům známý ode dávna; pův. název
*sorka byl nahrazen, nevíme proč a kde nejdřív,
slovem cizím, jež znaěilo vlastně plášť s kapuci.
košťál, stě. a han. košóál: hloub jistých rostlin
(zelí apod.); sic. koštial hrubá kost. Slovenský
význam je jistě původnější, ukazuje i původ od
kost (přípona -'ál je expre-sivní); slovo hrubé,
hanlivé (změna rodu!); srov. i jě. nohy jako košťál
zmrzlý Dušek 3.13. Ně. význam 'hloub' vznikl
jako velmi hanlivá perifrase. Viz i koěian.
koště, stě. chvostišée chvoštišče chvošČišČe,
kotě
též cho- a ko-; ně. u Polné košóišČe, sic. nář.
chvojšéište (j zkřížením s chvoj), haplologií slabik
-šti-ště vzniklo košte, zm. košče. — Od chvost v
přeneseném jeho významu dometlo' (dosud tak u
Vysokého, ČL 29.8).
koštovati: ochutnávati, podobně sic. pol. r. ukr.:
z něm. kosten. Odvozeniny: koštýř násoska na
braní vína (jeho vzorků na ochutnání). Ale
koštolovati AČ 12.467 je z mad. kÓ8tol t/v, Sulán
rkp.
koštúrek, kočtúrek tyě, již se toěí ruění mlýnek
(u Kyjova). — Ze sic. koštúr železný bodec na
voly (za Bernoláka)? Od štúrat ždurkat, pobádat?;
ko- asi předpona?
kot jm.: lýtková kost, vepřová noha, dem. kotek,
val. kotík kotník; han. kote rosol z vepřových noh,
kostky (si) kotníky Rous, kotáry nohy (peior.),
zdvihnót kote zcepenět, jvě. sednout si na kotek =
na bobek, vě. kůtek i kůtko kotník; sté. koten (-en
podle synonyma Mezen), z toho ně. kotník. Sté.
hráti v koty; ně. zmrzlý jak kot = jak kost, na kost.
Viz i kotovica. — Pol. kot kót kut, hl. kót t/v, dl.
kótka kost článku prstového, sic. kotovina
huspenina. Vše z něm. Kote t/v.
kotaěka sté.: máčka (rostlina Eryngium); mor.
rostlina štětka obecná (též kotovka, Dipsacus), plod
lopuchu; han. (u Slavkova), msl. a sic. oloupaný
kukuřiěný klas (msl. v tomto významu i kotlaěka).
— Máčka je tzv. stepní běžec (tj. rostlina, kterou
vítr na podzim urve od kořenů a odkutálí), tedy od
kotiti převraceti, kutáleti. Pak vzhledem k
pichlavosti k. přeneseno na květenství štětky nebo
lopuchu; oloupaný kukuřičný klas poněkud
připomíná květenství štětky.
kotáleti se = kutáleti se; kutáleti co n. čím:
koulet, kulit, valit SSJČ. Nář. kotouleti, kutaliti;
odvoz, kotoul kotouč, kotul(k)a mosazný kroužek
na koňském postroji. Novou verbalisací
postverbální interjekce vzešlo jč. katulúěat se
Dušek 3.54, z něhož pochopíme nč. kotouóiti se a
jeho postv. kotouč. Dále kotrleti Reš. — Sic.
kotúlať a -lit (odtud kotútka cívka, přeslen,
kroužek, citosl. kotul kotululú; kotřlat sa. Sch. sin.
koturati, kotrl-jati, sin. kotaliti, ukr. katuljátysja
(odtud pol. katulac, k. si$ Slawski SO 18.388), b.
tarkaljam t/v (přesmyk slabik). — Všecka ta
slovesa vznikla zkrácením z kotrbálati (je v sic: -t),
uvedeného pod kotrmelec. (Jinak Šmilauer OKP
4.18.2.)
kotě, vč. kůtě: kočičí mládě, přen. soudek piva
(= vč. štěně t/v); sté. kotenec o lvíčeti; kotátko též
kočička na vrbě nebo jívě; kotiti se líhnouti se, o
mládatech menších zvířat jako fen, koček, srn, koz,
ovcí, králíků, zajíců; okotiti se vrhnouti mladé,
kotný i skotný (^e'b-kot-bn'b, srov. stelný, zhřebný);
vč. kotiti se lísati se, mazliti se (Jg, Jirásek), k tomu
s-ové intensivum kocati se (viz). — Kotiti je
zastoupeno u všech Slovanů: sic. kotit, okotit sa,
kotný atd. Poněvadž se vztahuje na
kotec
několik druhů menších zvířat, je nepochybné
(vzhledem k poměru tele — oteliti se, jehně —
obahniti se, hříbě — ohřebiti se), že kotě a okotiti
se spolu souvisí a že tedy i kotě se původně
vztahovalo i na mláďata jiných zvířat než jen
kočky. Pak souvisí zajisté s lat. cat-ulus mládě
menších zvířat (to později spojováno s canis a
chápáno jako štěně). U nás však kot-e bylo
těsně spojeno s kot, kocour, kočka; ale to že jiní
Slované *kot$ s tímto ani s jiným významem
nemají, ukazuje zřetelně, že se raději vzdali
slova kote, aby možným spojováním s koěka ne-
utrpěla významová jasnost chovatelského
termínu okotiti se. Při tom je arci možné, že
název kočky, lat. cottus atd., s catulus a s kote
souvisí, ale tak, že expresivní lichotný útvar
cattus (geminace tt) 'mládě' byl dodatečně vzat,
když kočka se stala domácím zvířetem, za její
jméno. Snad bylo tedy ide. *kat-o-s mládě
menších zvířat, slov. *koťb: od něho ob-kot-iti
s$; pak bylo *koťb přetvořeno v kote. (Že kotě
není utvořeno teprve u nás od jmen koěka nebo
kocour, soudíme z toho, že jména jiných
mláďat mají základ jiný než jména příslušných
dospělých zvířat: kůň — ale hříbě, kráva —
tele, vepř, svině — prase atd.; kotě by byla
podivná výjimka!).
kotec: budka pro zvířata nebo oddělení v
chlévě, stánek trhový; zm. kotce holubník, též
koc (zpětným postupem z gen. kotce > koce);
val. koco i -e. — Stsl. kotbCb komůrka, hnízdo,
pol. dříve kociec, nyní kojec (z gen. kocca >
kojca), sin. kotec a ech. kot, kotac jako v č.;
bulh. koček, kočina klec, kotec pro drůbež aj.
Ukr. kotec a r. pl. koty, kotcy = rybářský slup
nebo past na ryby obdobná kleci. — Slova koťb
a kotbCb lze pokládati již za psi. Souvisí s
germánskou skupinou slov obdobných
významů (stangl. stsev. cot chatrč, angl. dove-
cote holubník, dolnoněm. köte uhlířská chatrč z
kůry nebo proutí, něm. nář. kótze nůše, bavor.-
rak. kotter bouda); z tohoto přejato sic. koterec
bouda pro psa, kurník, přehradou oddělené
místo pro zvířata v maš-tali, a mad. kóter díra,
vězení. Nelze však říci, že slovanská slova jsou
z germánštiny ani obráceně. Slovo je i jinde.
Fin. kotus je lovecká bouda. Zdá se, že toto je
původní význam. Patří sem zajisté i av. kata-
m. komora, sklep atd. Úhrnem lze říci, že jde
asi o prastaré slovo neznámého původu. Z něho
jinou cestou vzešlo i naše chata, kotrč 2° a
chatrč.
kotel, odvoz, kotlina pův.: prohlubina pod
kotlem, kde se topilo CL 1.348. — Praslo-
vanské (všude: stsl. kotblt, sic. kotol gen. kotlá
atd.) přejetí z gót. *katil(u)s (doložen gen. pl.
katíte).
kotiti, iter. káceti, odtud ái v kátiti PS; roz-
kotati, překotiti, o překot, překotný. — Sic.
překotit, prekacovať, o překot, překotný. Pol.
nář. kocic si$, ukr. koty ty, r. katit, sin.
283 kotrmelec
pre-kotiti. — Příbuzné je stind. éatáyati pře-
kotiti; kořen Uot-, k před o ztratilo palatálnost.
kotlati, kotlavý, vy kotlaný, o zubu n. stromu.
— Odvozeno od ^koťbťb n. *kottla dutina,
čemuž se rovná ř. κατνλος a -η t/v, κοτύλη t/v a
střholand. cot(e) dutina (o tomto v. Windekens
LP 5.87).
kótovati stč. v kolínských archivních zápi-
sech: určitě udávati (právo). — Z fr. coter Gb.
kotovica kotár kot han. val. nepálená cihla.
Nezcela jasné. Jistě posměšné; od kot noha (viz),
že jsou měkké jako huspenina?
kotrba, již stč.: hlava (nevlídně nebo hu-
morně), za Jg i o člověku svéhlavém; sic. kotrba
hlava. — Podle správného domnění Rosová
totéž co kostrba, tedy k rodině slov při kostrbatý.
Rozuměla se hlava trvale rozcuchaná. Pd.
kotyrba z č.?
kotrč znamená 1° rozsochu na ptáčnické
žerdi, 2° kormidlo na pískařské lodi nebo
krátké veslo, 3° chumáč (trávy), hrozen, trs
(fialek), 4° zakrnělý keř nebo stromek, pak
malého člověka, ničemu, 5° houbu zvanou
lidově kuřátka nebo jinou (oficiálně Spa-rassis,
ale i jiné houby), 6° sveřep nebo ovsi-hu Jg, 7°
teletníkNŘ 18.101. — Rozmanitost významů
ukazuje, že slovo podlehlo mnohým změnám.
Jako kotrba je asi z kostrba, tak i toto k. může
snad (pouhá domněnka!) býti z kostrč (viz
kostrbatý); i ono znamená věci s výčnělky různo
trčícími. Význam 1 ° pochopíme od rozsochaté
ostrve na seno; kormidlo snad jako vzadu čně
jící kostrč (část kostry), 3° a 4° jako
rozcuchaniny vůbec; houby 5° mají růžky nebo
rozvětvené výrůstky; 6° mají osiny naježené, 7°
je nám nejasné. Samo slovo k. se místy měnilo
dále: u Polničky je za ně kotrc kotrlec kotrliček.
kotrkál: jezdecký štít (zastaralé); u Hájka
kotrgál. Ze středolat. quadrigale.
kotrmelec: přemet celého těla na zemi,
Purzelbaum; mor. kotrbelec B, kobrtelec, laš.
han. koprdelec, jč. kodrhélec JJčř 40, kondrhelec
Dušek 3.40-Vydra. Vypuštěno be v kotrlec
(odtud kotrlcovati), z toho dále vč. kotelec (metat
kotelce); kodrnec, mor. kotrlenec, zm.
kotrdlenec. Konečně chod. a spis. kozelec, nář.
kozlenec. — Sic. kotrmelec, kotrbanec SSJ,
kotrlec, kotrlenec Kt-K (a *ko-trbelec, odtud
kotrbelcovat, kotrbálat sa, kotr-válat sa K); p.
koziolek (> koziolkowač), sin. kozel(e)c, kozla,
kozlica. — Pro výklad jest vyjíti z tvaru
kotrbelec. Ko- je zesilovací předpona, s -trbel- je
příbuzné lit. täbalus müsti metat kotelce, a dále
něm. Purzelbaum (JB-, -bäum od baumeln
kymáceti se) kotrmelec, od purzeln, burzeln
dělat kotrmelce; tato něm. slova obsahují b-t-l,
navíc pak, jako slovanština, r, § 10. Do té rodiny
tedy patří i naše batolit se (viz). Jak je vidět v
litevštině, východiskem je interjekce: lit. tabalái
doprovází všeliké kolísání, viklání, houpání,
otřásání, od ní jsou slovesa jako
 kotřňať
tabalúoti viklati. Podobná interjekce byla zajisté i
v slovanštině a v germánštině a je tedy starobylá.
Postup i u nás byl takový, že od interjekce bylo
odvozeno sloveso (již s ko-l): jednak č. batolit se
pro chůzi, při níž dítě často padá a se převaluje,
jednak sloveso jako je sic. kotrbálat sa, od slovesa
pak výraz typu kotrbelec, nakonec slovesa na -
ovati. Připojení předpony ko učinilo ta slova
neprůhlednými, odtud je pak jejich hlásková
proměnlivost (a též adideace ke kozel). Psi. tedy
asi bylo sloveso toboliti s$ od něho pak
kotobolbCb. Dodatek:· Našim slovům se poněkud
podobá fr. nář. (šamp.) kutumeré a (bürg.)
kütümario kotrmelec, cit. REW3 2384, o němž
neumíme nic říci.
kotřňať val.: kolébati SvK. — Patří asi k sic.
kotrlat (viz kotáleti); záměna přípon, význam
posunut.
kotrš!: val. interjekce, jíž se vábí králík. Odtud
králík = kotrňák, samice kutrna, mládě kotměnec;
samec zkráceně kuták. — Příbuzná je pol.
interjekce trué téže funkce, od ní je pol. (na severu
u moře) trué trusiek truíak truiik králík (o tom
Zamoscinska JP 35.289), r. trus(ik) t/v.
kotržina sic: zdechlina, val. v přirovnání to
maso je jako k. = tvrdé, tuhé. Val. je i zdrhá tvrdé
maso SvK (ale: maso tvrdé, jak zdrhá B); zdrhá
člověk = zlý SvK. — Pd. koterzyna (z val.?) o
špatném mase. Sin. kotrige pl.: kostra, zdechlina,
sin. sch. kotrig úd, kloub, sin. kotrižnik nohatý,
hubený člověk. U nás je to asi jugoslavisnius.
Další původ není znám.
kotúsiť val.: mluvit ze sna SvK. Nejasné.
kotva (stč. též kotev), tak i sic. hl. dl. sin. a ukr.
(zde kitva), pův. koťbka: pol. kotka; denom. kotviti.
— Kalk za dolnoněm. Katz-anker t/v, kde vězí
Katze kočka; myslí se na drápy, jimiž se kotva
zasekne jako kočka. (Šm.); *koťbka se pak
přichýlilo k slovům technického rázu na -yj-ve: od
nich přijalo v, disimilujíc tak k-k v k-v. Viz i kotvice.
— Zvláštní metaforou, založenou na rozvětvení,
dostalo to slovo (v stč. podobě kotev!) chod. a jč.
význam 'větev', ale mění se pak dále, a to i v rodě:
ch. zč. kotev kotvička kotváó kotváéek, jč. zkráceno
v kvaček Vydra 47, z čehož (vlivem slova dlák t/v)
nové kvák ib. 107. — Stč. kotva bylo též třínohé
špičaté železo, jaké se házelo po zemi na záhubu
nepřátelské jízdě, kotvice bylo obdobné železo
nalíčené na zloděje ve vinicích a v komorách Gb.
(srov. výše o brzdě!), j srov. mačka. Odtud,
yzhledem k pichlavosti, stč. kotvice je název
pichlavého květenství máčky, později, vzhledem k
podobě, název plodů vodní rostliny Trapa natans,
pak nč. té rostliny celé.
kotyzovat: lichotiti Jg; msl. lenošiti, po-loukati se
někde B-Kol; kotyza, kotyzalka \
284 koukol
I Jg. — Nejspíše patří ke kortyzoun (viz), srov.
i pol. kortezowac lichotiti, dvořiti.
koudel, stč. kúdel(e): výčesky vlny nebo konopí,
hodící se ke spředení. — Sic. kudel r. kudel t/v; b.
kádelja, sch. kudelja; sin. kodelja konopí. — Je to
produkt prvního „česání" (kdežto pačesyjsou
produkt dalšího česání), ale není „odpadkový"
(proti PS): u Rusů kudel jsou vlákna „dlouhá,
lepšího druhu" VSES 479. Chomáč koudele se
připevní (za stará přeslenem, později stužkou) na
horní konec přeslice (čili „kužele"; odtud je matení
pojmů „koudel" a „kužel" v některých jazycích,
např. i sic. kudel znamená kužel u Kukučina 1.217)
a pak se spřádá stáčením vláken v nit. — Čes. rčení
hoří koudel (z č. je též sic. u Jilemnického) = zlá
situace, nebezpečí zkázy ap.: u dřevěných staveb se
mezery mezi stěnovými břevny vycpávaly koudelí
(později mechem, v. to); blízko pece se koudel
mohla zanítit; když „hořela koudel", bylo
svrchované nebezpečí, že vyhoří celý dům. — Psi.
kqdela. Příbuzné je něm. Hedě t/v, stangl. heordan
(angl. hards pl.), střdn. herdě t/v. Vlivem přípo-
nového l bylo r disimilováno v n: r-l > n-l, *kond-
él-ja > kqdela. (Jiné výklady neobstojí, ani lit.
kedénti ESX, ani Trubačevův SbMlad 140.) —
Obměny jsou kudla 1°, kudrna, chundel. Něm.
Kuder koudel (Werg) je ze slovanštiny.
kouchati kuchati zrn.: trkati (o krávách),
prokouchati (kolena z kalhot), jč. blan. kuch-nout
vraziti do někoho. — Toto k(o)uchati je totožné s
kuchati otvírati zabitá zvířata (viz). Jeho význam
se vyvinul z „píchati, bodati"; stejný vývoj
významu je též u kláti, takže totožnost obojího
kuchati je nepochybná.
kouká: škrkavka, střevní hlísta, v jč. rčení k. se
mu uchcala (= mor. hlísta se mu usedla, pálí ho
žáha) D-Jg-Jjčř 222. — Nejasné.
koukati, stč. vykukati vyhlížeti, nakaukati; nyní
nedok. koukati, na- po- vykukovati, dok. vykoukati
něco, kouknouti; intej. kuk, kukuč (toto i
zpodstatnělo jakožto vzhled obličeje: má nedobrý
kukuČ; ale kukuč druh šátku je od kukla). Slova
rázu vesměs lidového. — Mimo č. jen v sic. kukal,
hl. kukac, dl. kukáš a kaš. kukac. — Z něm.·
kucken, gucken-, srov. rovněž lidové z-bliknouti
koho z erblicken.
koukol; stč. kúkól je lolium, nigella, ziza-nia. I
rus. kúkol je též jílek, pol. kqkol je též sveřep a
jílek; jinak všude (sic. kúkol, hl. kukel, dl. kukol,
sin. kokolj, sch. kukolj, b. kákal, ukr. kukil)
znamená koukol. Ale je bezvadně zjištěno i u
Němců, že názvy pro ty 3 plevele se v staré době
pletly. — Psi. kqkolb. Hujer 1.19 je spojil s lit.
kaňkalas zvon (jemuž odpovídá r. kolokol zvon, z
^kol-kol-'b; litevština i slovanština provedly
disimilaci l-l > n-l), vskutku je i lit. kankulis
 koule
koukol (květ koukolu může připomínat jakýsi
zvonek). Je též lit. kunkális, k%kalas jakýsi
plevel, kukälis, -ě, kuokúlis plevel, koukol, a stpr.
cunclis koukol; tato slova se pokládají za přejatá z
polštiny, popř. (s ku-, kuo-) běloruštiny. Zdá se
však, že taková domněnka není nutná; uznáme-li
přesmyk a-u (kankúlis > kunkalis), dají se ky,- ku-
pochopit jako nářeční redukce, kuo- jako další
variace, vše způsobené tím, že název té rostliny se
v povědomí mluvících odloučil od názvu zvonku.
Totéž platí o lot. kuokalis, kukali koukol.
koule: sté. kule kůle, nč. nář. kule; kulka
kulička; kuliti kouleti, expr. chouleti se PS;
koulovati se, ve. kuličkovat se; vm. kulnúť, srov.
pol. kulnqc, zm. kukuláčet kutáleti; mor. kulať,
han. kólet, vm. zgrúlat značí též váleti prádlo,
kulak válec na nudle, na prádlo; kulatý, kulatina;
jihomor. kuláÓ je druh révy, vč. dřevo ze slabších
stromů, které se prodává neštípané ( = mor.
kulánek); kulečník (od kulka); rostlina koulenka
Globu-laria, výtvor Preslův. — Sic. gula, gulatý,
gúlat, pol. hl. dl. kula a mnoho odvozenin. Ze
středoněm. kule t/v.
koumar: druh šedé barvy, pak takové sukno,
stč. kú-; koumarový = šedý jako ocel. — Cizí,
původu však nejistého. Podle J. Jánka NŘ 15.240
snad z bav.-něm. gaumvar zabarvený jako plíseň.
koumati 1°: viz zkoumati.
koumati 2°: viz okounět.
koupati, stč. kúpati, koupel, stč. kúpěl; mor.
kúpelky pl. (han. kó- Rous) a kúpálky vanička na
koupání děcek; koupelna, mor. lid. koupelka;
koupaliště, koupačky. — Sic. kúpať, kúpel, pol.
kqpac, kqpiel, r. kupát atd. u všech Slovanů. — Psi.
kqpq kopati. Původ není zcela jasný. Zdá se však,
že je odvozeno od jména konopí. Herodot píše o
Skythech, že se ve vodě vůbec nemyjí, ale že mají
jakési parní lázně, v nichž sypou na rozpálené
kameny semena konopí. Snad šlo o jakési parní
lázně obdobné ruské bani a finské sauně; dýmem
ze semence se oznamovali. I Rusové do nedávná
užívali v báních podobně rozličných vonných
bylin. Je možné, · že Praslované zvěděli o tomto
skythském způsobu a že tedy k. je z *konop-jq;
druhé o by bylo zaniklo asi v složenině s vy- (pro
délku slova), a to patrně tehdy, když se přestalo
užívati semence, a když tedy ochablo povědomí o
souvislosti s konopa. Tato domněnka je podepřena
tím, že k. není pouhé mytí, nýbrž původně asi
čištění rituální (před svátky ap.). Srov. i kupadlo.
Naproti tomu místo, kde se Slované myli vodou,
byla lázeň.
kouř: dým; odtud kouřiti nepřech., nově však s
akus. předmětu (tabák, dýmku), na- o- po- vy-
kuřovati; k. se znamená i prášiti se, chumeliti se,
ap., odtud val. kúřenica,
285 kovati
laš. kuřava, sic. kúr(ň)ava (chybou tisku je
kúzňava K) tmavý oblak, mračno, horň. kúravica
mlha Hof er Po v. 101, jvč. kouřmo mlha. Mor.
skúřit se (též, ukr. kury ty, kurnuty) je zmizeti (totiž
jako pára, dým), odtud skúřit ukrásti asi vlivem
slova zdýmnúťt/v. — Všeslov.: kurb kurt a kuřq
kuriti, v sin. sch. a sic. (kúriť) význam topiti.
Poněvadž lit. kuriú kiirti a lot. kuru kurt topiti
(feuern, heizen) není příbuzné (Fraenkel Wb) s na-
ším k., je nutno míti za to, že kur-'b bylo přejato z
germ. *rauki- (něm. Rauch dým atd.), při čemž
souhlásky byly přemístěny. Význam 'topiti' se
pochopí snadno: dokud domy neměly komínů,
vytopit světnici znamenalo zaplnit ji kouřem. Jinak
o kur τ, Treimer Lingua 9.1960.99: má je za
substrátové, cituje z Kavkazu kur t/v.
kousati, kousnouti, -kusovati; postv. skus u
zubaře, zákus-ék (z ruštiny); kousavý; kusadlo
hmyzu. — Všeslov.: sic. kúsať, pol. kqsac, ukr.
kusáty atd. Lit. kandú kqsti, lot. kuodu kuost.
Kořen kand- (příbuzné je dále stind. khadati
rozkousáva, jí, (ä z an, § 7); u nás je intensivum na
-sáti, kqd-sati > kqsati; nds > ns. Viz i kus.
kout, koutek (> koutkovati se) koutní pokoutní (ze
spojení po koutech) zákoutí; zm. koutko otvor mezi
kravskými kopyty; zm. kótka název jisté nemoci;
kout šestinedělí (rodička měla postel v koutě jizby,
odděleném plachtou koutnicí), kouíáček je u Lito-
myšle dárek pro šestinedělku. — Psi. bylo patrně
*koťb = lot. kakts kout (v domě), Ecke, a kqťb = ř.
καν&ός, koutek oční, Augenwinkel. Slované asi
obé spojili: je sic. kut, p. kat, r. kut atd. — Stává se
i jménem osad. U Huculů ,,větší dědiny,
zaujímající velký prostor podél potoků a údolí, dělí
se často na jednotlivé kuty (= kouty) se zvláštními
názvy každé takové osady, vznikají tedy skupiny
dědin spojených společným názvem centrální
vesnice" (Sičynskyj 53). U nás to znamenalo asi
jen odlehlé dědiny. kouzeň: viz kúzňa.
kouzlo, kouzliti, kouzelný -nik; mor. kuzlíř, fem.
laš. kuzlorka. Bývalo kladeno v jedno sousloví s
čáry a podle tohoto slova dostával plurál rod.
mužský, v. Sm 156, ba i měněno v klouzy, gen.
kloužu. — Sic. kúzlo, hl. kuzlo, kuzlowač, dl.
guslowaé guslowař guslař, pol. gusla plur. ntr.,
guélic, guslarz, stp. guélnik, pomoř. guúsla. —
Souvisí s rus. kudesá kouzla (A. Muka): *kudeso
na západě — podle dělo dílo ? — změněno v
*kudeslo, to pak zkráceno v *kudslo; v tom d sice
vypadlo, ale před tím, jsouc mimoto udržováno v
kudesiti a v jiných odvozeninách, působilo svou
znělostí tak, že bud s > z nebo k > g.
kovati: stč. kuji kovati, obdobně sic. r. ukr. sch.
sin., tak asi bylo i psi. (kujq kovati); z toho stavu
analogií vzešlo jednak kovq kovati, tak stsl., jednak
kujq kuti: pol. kuj§
koza 286
kuc vedle kowam kowac. Odvozeniny: starobylé
post verbale kov*; rozličnost významu svědčí pro
postverbální povahu (stsl. kov* hádka, úklad,
protivenství, odpor, r. kov kování (děj), sch. kov
náčiní k okování koně); kovový, kov-kop. —
Kovadlo, -dlina (stč. kovadlo nákovadlé
nákovadlo nákovadlen nákovadlna nákovadlno
nákovadlně náko-vadlnicě nákovadlník, dosud
klad. nákovadlo, mor. nář. nákova; na- též
jinde: stsl. nakovalo, -Ibno, sic. nákova, pol.
(na)kowadlo, hl. na-kow, -a, dl. nakowa, ukr.
kovalo i nákovan m., r. b. nakovalnja, sch.
nakovanj, sin. nakovalo nakovenj). Z těchto
výrazů, ze středověkých obrázků i z nynějšího
stavu v zapadlých krajinách lze souditi, že kovadlo
byl vlastně špalek nebo kamenný hranol, na němž
seděla nevelká kovadlina tvaru asi takového, jaký
má kovadlinka čili babka na klepání kos, zvaná
na-kovadl-bje, z toho č. nákovadlé > nákovadlo,
nebo substantivum z adj. nakovadlbn* -a -o; další
vydatné zkrácení z prvého nebo druhého slova je
nákova. Slovo kovadlina je vlastně výjimečné, ne-
očekávané, jinde (vyjma sic.) není podobného;
můžeme je pochopit asi z nákovadlna ztrátou na-
a obměnou koncového -na v -ina. Struska měla asi
vlastní název okoviny, tak mor. a sic, kdežto česky
okuje bude sekundární; val. okuliny upomíná však
na r. okaliny od kaliti. Stč. sic. kováč, val. laš.
vslc. koval, č. s cizí příponou kovář, odtud
kovárna (starší název je v kuzňa, v. to). Staré
slovo je i o-kovy kovová pouta, kdežto okov
okované vědro vzniklo asi zkrácením ze slova,
jako je sic. okovník Jg, okovnák K; na to ukazuje
svým η i vč. (u Paky) vokoun. Všeslovanské je
podkova. Nové útvary jsou mor. kuják, kujátko
stolice s babkou na klepání kosy, kujný, jč. kovít
kladivo, jímž kovají koně (přípona nejasná!), sic.
val. kuiák okovaný cep na ječmen. Metafora
„kovaný = znalý ve své věci" odvozena od
kovaných koní. — Našemu kujq odpovídá lit. káu-
ju (srov. přízvuk v sch. kůjeml) bíti, kovati,
bojovati, lot. kaúju bíti; infinitiv u nás je od
dvojslabičného kmene kov-a-. Praesens měl *kou9
- > ražené kóu- > kú-. Dále je příbuzno sthn.
houwan = něm. hauen a lat. cüdö mlátiti (obilí),
kovati. Náš význam je tedy zúžen z původního
'bíti' (těžkým nástrojem).
koza; odvozeniny kozel kůzle (stč. kozlec,
kozlenec) kozí, vé. kozenÓí. — Odvozenina
*koz-bl* > kozel znamenala původně mládě kozí
(maskulinum mohlo být proto, že mládě je jakoby
bezpohlavní); v tom významu doloženo v stč. u
Velešína a v Mittellat.-hochd.-böhm. Wb z 1470
(vyd. Diefenbach). Pak šel vývoj dvojím směrem:
1° kozel = samec kozí, cap (tak obdobně jinoši.),
2° význam 'mládě' zachován, ale slovo bylo
převedeno k gí-kmenům (ty zpravidla ozna-
koza
čují mláďata: holoubě atd.): kozle > kůzle (stsl.
kozbl§, sic. kozla, sch. sin. kozle, p. ko£l§, hl.
kózlo, dl. kozle). Vývoj významů: koza jsou také
vousy na bradě do špičky podle podobných kozích
chlupů pod bradou; dále čtyřnohý podstavec pod
lešení apod.; spojovacím znakem je úzký hřbet,
podstavec takový má nahoře jen jedno úzké dřevo;
to platí i pro kozlík na řezání dřeva, pro „kozy"
před pilíři mostními, pro mor. kozlík = hranol
štěrku na okraji silnice, pro kozel = podlouhlý
stojan (s jednou svrchní žerdí) na sušení snopů,
méně vhodné však pro kozel = jehlanec o 4 nohách
na sušení jetele (strzub) anebo vojenský jehlanec z
pušek. Mor. koza = chroust: nazván tak asi proto,
že žere listí, což je někdy až příliš nápadné, tím
právě jsou nápadné i kozy; nejasné je mor.
kozamyska, kozomyěka chroust; han. koze
neštovice, sic. koza jizva po očkování, z adj. kozí
(sic. kozie, ovóie kiahne = plané n.); stč. kozicě
dudy, nč. kozlík měch u dud, z kozí kůže. Ale
kozičky (laš. kozinky Šr) květ bezu černého je asi
místo chebzičky, sem patří i chod. kozinka nejmenší
ovoce peckové asi místo bezinka nebo chebzinka.
Nejasné je chod. kozička druh meliva. Stč. kozí
noha hasák na páčení truhel (podle podoby). —
Kozel se též klade místo čert (rohatý, vilný,
smradlavý!); představovali si čerta mj. též v podobě
kozlí, což sahá do dávnověku (Grimm, Deutsche
Mythologie 1876, 2.831). K. druh piva je za něm.
Bock, jehož důvod je Němcům málo jasný (vy-
vozuje se z Eimbeckisch Bier, pivo z Eim-becku).
Kozlík na voze, místo pro kočího: snad původně tak
zváno jakési úzké sedlo pro lokaje nebo kočího
vzadu za pánem u jistých kočárů, kde pán je vpředu
a sám řídí koně; rostlina kozlík Valeriana, podle
zápachu kořene; kozlíóek = podobná rostlina
Valerianella; pták kozlík = druh sluky a jiný rod,
podle svého hlasu, jakéhosi zamečení, jež vzniká
chvěním ocasních per. Kozák je pasák koz apod.,
ale i druh hřibu (méněcenný, proto jako by se
přenechával kozám); kozina kozí maso. Kozodoj
lelek, překlad zaN lat. caprimulgus: představa už
antická; má širokou hubu, je pták noční; víra, že
vysává kozám mléko, snadno mohla vzniknouti,
byl-li lapen v chlévě, kde lapá mouchy. Mnohé
rostliny mají názvy kozí brada, kozí list ap.; důvody
různé, ne vždy jasné, obyčejně je důvodem
ménecennost. —Koza je u všech Slovanů, rovněž
*koz bl* (přípona - bl* zde přechyluje k maskulinu,
srov. lat. capreolue od caprea) a kozblg všude
zastoupeny, všude i odvozeniny další. — Koza se
shoduje nejlépe se stind. a]ä t/v; k- je asi přídatné,
jako v kost, § 16. Jinak chápe k Georgiev Väprosi
na bälg. etim. 18: je prý z kontaminace s *(s)kěgos
'kozel' (stind. clUiga-).
kozák
kozák: voják ruské jízdy zvláštního druhu. Z
ukr. kozák; to i r. kazák z tur. kazak nezávislý .
člověk, dobrodruh, kozák, Kirgiz; srov. dnešní
Kazachstán.
kozlub i kozub val.: „do [polo]kužele zaku-
lacená stříška v čele ponad svislama" Β (viz obr.),
I doloženo DU 4.91 a Národop. výst. 102 n. Věc
sama byla běžná i u Čechů, jak je patrné z
obrázků starých chalup; na Valašsku je už jen u
nejstarších chalup; je (v podobě kozub) známa
místy na Slovensku (četné obr. u J. Hály, Pod
Tatrami, a j. v národopisných dílech). Původní
podoba názvu je v r. ochlupeň, což je převislá
široká část
Ruský ochlupeň (Aštakov, Rus. nar. zodčestvo
v zap. Sibiři 77): je zřetelná jeho funkce přidržovati
slemeno.
Kozub valašský a dymníkový z Polska
(Moszyznski 1508).
slemene přesně na témž místě. Kozlub tedy vznikl
přetvořením původně masivní ochlup-ně, když se
přestalo užívat i slemena. (ChlupUi viseti, padati.)
Hláskové změny zaviněny neprůhledností slova,
když i věc sama se oddálila od své původní
funkce. Zdá se, že tu jde o stavební detail
praslovanský.
287 krabice
Ochlupeň tvořila původně vhodná kořenová část
stromu (kmen stromu byl slemenem!). Některé
kořeny tedy trčely i nahoru; z nich se vyvinula pak
„makovice" (ale „kohout" má jiný původ,
magický; rovněž tak ozdoby v podobě rohů jsou
náhradou parohů, jež byly ozdobou nahoře na štítu
v mladší době kamenné, viz Poulík, Z hlubin věků
90). Pro domácí původ svědčí vč. {pod)šup kukla
lomenice Hod. 60-PS, zkomolené z o~chlup-. — V
sic. přeneseno kozub na polo-kuželovitý dymník
(sběrač dýmu) nad ohništěm při peci, a pak i na
celý přípecek, na němž se vaří, v SSJ je to ohnisko,
krb, sporák; stpol. kozub JP 42.27. Jiné je kozub =
jistá nádobka (viz); ale J. Knobloch ZfS 7.299 obě
slova spojuje.
kozmice: fistule, kozmičiti zpívati kozmicí; je to
„hlas tenký, kozímu mečení podobný" (Rosa u Jg).
Snad tedy nejprve vzniklo sloveso, asi z *kozím
[totiž hlasem] mečeti zjednodušením a přesmykem;
původně -četi (tak správnč u Jungmanna), -čiti v
PS je mylné.
kozub: na Podluží v podobě kazub je to koš z
vazových kůr, na způsob putny na chytání ryb, val.
kozúbek je košík z kůry březové. Omylem je na
Opavsku kozub kadlub pro obilí (místo kadlub), R.
Jeřábek RZ 216. Holečkův kozoubek nádobka z
kůry je však přejat od jiných Slovanů. — Ukr.
kozub kornout z kůry, pol. kozub i kazub košík z
kůry nebo lýka (srov. mad. kazup koš, krabice z
kůry), sin. kozulj kozol kozor kozora košík z kůry
na jahody apod. — Východiskem je r. kúzov koš
nebo košík z lýčí, z kůry (asi přejaté z tatar. kezaü
t/v); při přechodu z ruštiny do jiných slovanských
jazyků byly přesmyknuty o-u a v přešlo v retnou
explosivu b; bez těch změn je jen lit. kuzävas brť v
dutém stromě pro včely. (Jiné kozub viz pod
kozlub.)
kra stč.: kra zlata, olova, ze smoly, celá kra =
velký kámen, balvan; nč. kra ledu. — Pol. kra, ukr.
ikra, r. dříve (i)kra; sin. odchylně korá. — Psi.
bylo asi jbkra. Pří-buzno je (germ. *jekon-:) stn.
jaki n. ledová kra, stangl. gicel t/v, angl. icicle (ic =
ledová) t/v. Vzhledem ke germ. η a si. r je možné,
že ta slova jsou úpravou nějakého starého r/n-
kmene. — Sotva sem patří sic. kryha, ukr. kryha,
r. kriga, krýga. Je též lit. krygá, ve vodě plovoucí
kra ledu, ztvrdlá hrouda hlíny (Fraenkel 297). Lit.
slovo se má za přejaté ze slovanštiny (tak LKŽ),
ale snad neprávem. Vzhledem k lit. y (=l\) se zdá,
že je možno vyjít od bsl. kriga a spojit je s lat.
rigeö tuhnouti; k by bylo „pohyblivé", § 16. Sic. a
rus. y by bylo vlivem ukrajinským.
krab: druh korýšů. Přejato Preslem z něm.
Krabbe; sic. krab z češtiny.
krabice, krabička, jč. blan. škra-, stč. též
krabka (z toho nč. nář. Mapka ohanbí;
krabilice 288
ř expresivním změkčením). — Stsl. krabbji fem.
koš, sic. krabica t/v jako v č.; pol. krobia pouzdro,
krobka košík, ukr. korobka krabice, r. koroVjá
koš, kufr, korobka krabice, sin. škrábl ja krabice,
sch. škrabija zásuvka (stran š srov. jihočes.!).
Vedle toho je r. ukr. kórob koš, krabice, dem.
korobók. — Pro psi. je předpokládati *korbT>
mask. a *korbbji fem., obdobně je lit. kařbas a
kařbija koš. Význam i hlásky se tak shodují s lat.
corbis mask. fem., že jde patrně o slova
prapříbuzná (ne že naše přejato z latiny!); tomu
svědčí i podoba kmenů: přípona -bji přechylovala
do feminina konso-nantické kmeny, a vskutku má
latina i podobu corbs. Naše krabice je patrně z
*korb--bjica. — Sem náleží i krabuše klec, koš z
proutí nebo drátu, u Veleslavína koňský náhubek,
dosud místy roubení studně; dosud mor. škramuša
je psí náhubek; viz škraboška.
krabilice: rostlina Chaerophyllum. Pres-lovo
přejetí ze slovinštiny. Tam znamená rostlinu
Anthriscus a je tedy vlastně totéž slovo co kerblík.
krabiti (tvář, čelo): vraštiti, val. krabit, dělati
kraby, např. na sukni; laš. graby vrásky na Čele,
grapcyč se vraštiti se Šr; krabatý, krablatý,
krabatina, krabatěti; mor. krabo-vačky shr no
vačky; žertovně místo krabiti (pův. i se) ve
významu 'chystati se k pláči' je vč. dělat krabice, u
Litomyšle sbírat krabice. Sic. nář. chrabatý
vrásčitý. Ukr. koróbytysja, r. koróbiť(sja) křiviti,
křečovitě svírati (se). — Prasl. *kórbiti, příbuzné
je stnord. isl. šv. skorpa, něm. Schorf škraloup,
strup, stnord. skorpna, ř. (u Homéra) κάρφω
krabatím, svraskuji (kůži). Rozdíl těch sloves je
nepatrný: u nás sloveso přešlo do 4. třídy.
krace, mor. místy grace: druh motyky; stč.
psáno i krátcí, sic. msl. graca; nč. krátce fem. i
kratec mask.; dem. stč. krateóka. Přeneseně mor.
graca ruka (haní., Kt-KpU) glaóa t/v. Pol. graca.
Ze střhn. kratze Gb.
kracka: chomáč (koudele, vlasů), mor. gracka
pozůstatek lněné koudele, zbylý na vochličce za
hřebíky; dlouhé vlasy v týle. — Přejato z
němčiny: bylo to asi nějaké nářeční jméno od
kratzen česati len nebo konopí.
krahujec i krahulec krahujík i -lík. — Sic.
krahulec, pol. krogulec, hl. kraholc škraholc, dl.
skšaglow, sch. kragulj, r. kragúj, ukr. krohuj (z
pol.) t/v, sin. kragulj jestřáb, b. sch. kraguj sokol.
— Slovo cizí; k Slovanům přišlo asi od
Turkotatarů, tam zní kyrgyj apod., spolu s uměním
loviti pomocí cvičených ptáků.
kraj: od krojiti; han. kré (Svěrák). Významy:,
kraj 1° obruba, lem byl původně zajisté
„odkrajek" = méněcený lem (např. vydělané
kůže), který se odkrajoval; 2° okrsek, prvotně asi
okrsek z hlediska mluvícího
krákorec
okrajový, vzdálený (srov. končina), a tím i něčím
odlišný a charakterisovaný jako jistý celek (odtud
krajina), stran toho významu srov. nř. µέρος (pův.
díl) krajina; pak, s hlediska měšťáka, venkov;
konečně, s hlediska horáků, rovinatá země jim
sousední, jakožto krajina odlišného rázu. Odvoze-
niny: krajan, stč. krajěnín, kdo pochází z téhož
kraje; ale krajánek viz zvi.; krajíc stč. -iec (z *kraj-
bCb > -ec, zdlouženo v -iec) možno chápati jako
„kus chleba od kraje, okrajový" (z prostředku je
skýva) anebo spíše primárně jako odkrojený kus;
krajáč, nář. -ák hrnec na mléko (býval nízký,,
nahoře mnohem širší než u dna, aby se mohla s
povrchu pohodlně sbírati ustálá smetana): protože
se k povrchu rozšiřoval a protože okraj byl nahoře
seříznut vodorovně, byl tento okraj široký,
nápadný, jinačí než u hrnců pro jiné účely,odtud
jméno; krajka: zdobí okraje šatů, polštářů ap. (stč.
krajek, sic. krajce, krajniÓka, obyč. čipka). Okraj,
-ek viz pod krájeti; úkrají (srov. Ukrajina) tvořeno
jako údolí, úžlabí. — Chápeme tedy základní psi.
krajb (je u všech Slovanů: sic. kraj atd., s
obdobnými významy; též znamená hranici) jako
vnější odkrajovanou část. — Jíti kraj světa: ještě
prostý akusativ cíle (I. Němec, Slavia 23.17).
krajánek: potulný mlynářský tovaryš. Je to
zdrobnělina poněkud posměšná. — Tento název se
chápe různě. Běžně tak, že k. „chodil po kraji, po
krajině" = světem (takto i Těšitelova NŘ 46.191:
„že šlo o osobu vandrující po různých krajích,
obeznámenou s různými kraji"). Jinou domněnku
(A. Buriana) uveřejnil A. Procházka NŘ 18.47;
Těšitelova ji odmítá.
krajhnout: ojedinělé ukrajhnout ukrojiti PS. Je
to snad výsledek kontaminace z ukrájeti a
ukrouhnouti.
krákati 1° o hlasu vran, slepic, havranů,
přeneseně: povídati. Sem patří i rozšířené krák-or-
ati t/v, val. grágorať; postv. krákor o tom hlase,
krákora povídálek. Expresivní novotvary kra-
ndati, zč. křandat Vek, jč. kra-fati. — Krákati je
všeslovanské: sic. krákat atd.; s -or- též, sic.
krákořit, sin. krákořiti, pol. krekorac krokorac
(není z *kor-kor-, ale volná reprodukce toho
hlasu!; u slov toho druhu takové kolísání není nic
divného). Je zvukomalebné, jinde jsou obdobné
útvary: lat. eroelre, lit. krökti, ř. κρώζω aj. Z *krö-
k-.
krákati 2° tahati za vlasy, sic. též krakovat; č.
dříve i krákati. — Od křák (bujný Mák vlasúv Jg),
což je „keřík", od keř. Stran tvoření srov. kudliti od
kudla. — Sic. obměna kvákat za vlasy, val. Cvakat
(zde 6 podle čiókat) má v mechanicky přejaté od
dvojice kvákati I krákati o hlasu vran.
krákorec: dřevěná trámová konsola, dříve
krakolec (u Veleslavína krakholec). Z něm.
Kragholz. — Do češtiny bylo přejato i něm.
krakus
Kragstein konsola kamenná: stč. krakštajn, krakštejn,
krokštejn. V ruš. je kronštejn.
krakus kratus kritus: jisté jídlo z bramborů Čeč. 115.
Pd. krakus (prý = krakowiak) ze-mák. Dále nejasné.
král; královic, králevic (-6 je jihosl.); králová stč.:
manželka králova (Dvůr, Městec, Hradec Králové =
věnná města českých královen), stč. královna = dcera
králova, později = manželka králova; království, kra-
lovati. Viz i králík. Kromě vládce znamená král i přední
figuru v rozličných hrách; stč. král byl i čistič stok a
žump; je i něm. arg. Schundkönig t/v, tedy toto stč. král
je zkráceninou z většího útvaru, rázu ovšem
posměšného. — Je u všech Slovanů: sic. král, pol. král,
sin. sch. kralj, b. král, ukr. r. koról; hl.dl.&raZ z češtiny.
Dobrovský po prvé vyřkl, že pochází ze jména Karla
Velikého, Karl, s nímž západní Slované, zvláště po-
labští, měli mnoho co činiti, byl jim strašným
nepřítelem. Přitom jméno to podstoupilo změny jako
stará slova typu tort (tedy *KorVb), z čehož se vyvozuje,
že v té době ono hláskové pravidlo bylo ještě živé; je
tedy *korVb důležité pro chronologii hlásko-slovnou.
Potvrzuje názor, že staří Slované tak vysokých vládců
původně neměli; i císař a kněz jsou slova přejatá.
králík, zdrobnělina od král: 1 ° druh hlodavců;
překlad za něm. starší küniglin, které je z lat. cuniculus,
podle Plinia slova původu hispánského, ale bylo u
Němců chápáno jako zdrobnělina názvu pro krále (nyní
je za to Kaninchen). Sic. ícrálik. — 2° pták Řegulus, tak
již stč. a stpol., nyní zpravidla králícek; překlad za lat.
(již antické) rěgulus; bylo chápáno jako zdrobnělina od
rěx král, že ptáček ten má jakousi korunku z prodlou-
žených pírek. Domácí název byl zlato-hlávek. — 3° stč.
králík byl i had: rovněž překlad za lat. (již antické)
rěgulus t/v (to zase = ř. βασίλισκος, bazilišek, od
βασιλεύς král). — 4° stč. jakási ryba, tak i stpol. królik,
což byl podle Rostafinského Hippocampus antiquorum
(nyní H. hippo-campus) koníček mořský (rybka ta má na
hlavě jakýsi hřeben s paličkou, jejž prý možno přirovnat
ke koruně). — 5° č. lidově prý kopretina polní, sic.
králík kopretina, podle Pálkoviče prý rmen; „název ten
je za něm. vídeňské Kaiserblume, tj. císařská květina,
jméno prostě pochvalné" (Sm.)·
krám, tak i sic: ze střhn. krám vyložené sukno,
stánek, trhová bouda; oba české významy 'haraburdí,
prodejna' se dají z toho odvoditi; kramář domácí
odvozenina; krámovati.
kramflek, lid.: podpatek. Z něm. Krampel nebo
Stra?npfel.
kramol, stč. tak i kramola: hádka, svár, stč. kramoliti
se. — Sic. nář. grámor, krámorit &a, klamorit sa příti se
(o cenu), sin. sch. b.
19 Machek — Etymologický slovník
289 krása
stsl. kramola t/v, strus. koromola vzpoura. — Ze střlat.
carmula (-lus) vzpoura, povstání; slovo původu
bavorského (je v Lex Baiu-variorum, Sm): bližší
okolnosti a doba slovanského přejetí {-or- > r. -oro- jako
v králi) nejsou známy.
krampampula laš.: vařená kořalka, „zhří-vanica", val.
kaše z jablek a hrušek B-SvK, sic. kořalka upravená
(Palkovič), slivovice s cukrem (Kálal), msl. (k)ra- vařená
kořalka s hřebíčkem, skořicí, cukrem (ÖL 4.446-Ko-laja),
vařená slivovice smíchaná s husím sádlem (H. Jelínek,
Zahučaly lesy 399). Stran sádla srov. „horkou kořalku s
medem a husím sádlem" (Záborský, Faustiáda, Praha
1961, 58); byla i „hriata pálenka s maslom" Žak 308. —
Z něm. Krambambuli jalovcová nebo třešňová kořalka:
vězí v tom Kranbeere jalovcová bobule („jeřábí jahoda",
od Kran = Kranich, pták jeřáb) a bamb- šťáva,
elementárně příbuzné jednak s č. bumbati, jednak s papu,
kasička pro děti; beere vynecháno.
krandati: viz trandati.
kranec sic: římsa, han. granec vyčnívající okraj
kachlových kamen (Haná 363). Z něm. Kranz věnec,
římsa.
kranraš: druh tkaniny. Pol. kromras. Z něm.
Kronrasch, angl. crownrash.
kras, tak i sic: „vápencové území rozrušené vodou do
typických útvarů" SSJČ. Odvoz, krasový. — Původně
jméno jisté hornaté oblasti v Jugoslávii; vzato k nám
jakožto obecné jméno. Podle Bezlaje (ref. Šmilauer ZMK
2.235.) je to slovo asi ilyrské. Lze předpokládat lat.
*Carsus, z něho je něm. Karst, ital. Carso, sin. kras. Jsou
i čak. obecná jména kras a krása kamenitá půda, sin. kras
(v Benátsku) skalí, hromady kamení, kras suchá půda.
krása; krásný, krasota, krasotinka; kráso -pis,
krasořeóník atd.; z ruštiny je krasavec, -vice; málo jasné
je krášliti: stč. je doloženo krásiti o kom = po dobrém
jednati s někým, praslov. sloveso se tu drží jen ve
významu dosti speciálním; jinak novotvar: je stč. krášliti,
ze staré doby doložené jen v part. krášlené vajce (viz
kraslice), z participia -šl- (ze -slj-) proniklo do ostatních
tvarů; zdá se, že krášliti může býti jen za *krásniti (to
právě není doloženo) a že l se tu objevilo nějakou
částečnou asimilací k r (n asimilováno sice v likvidu, ale
jinou než r). Ad v. nakrásně se klade za starší a dosud
místy nářeční krásně (toto pokleslo i na spojku „i když, i
kdyby", např. u Klostermanna), a to tehdy v předvětí, jde-
li o připuštění příznivého, pěkného případu, jestliže
závětí obsahuje něco záporného, výhradu, popření (i
kdyby to nakrásně bylo pravda, nic z toho mít nebudu);
východiskem byly věty, kde krásně mělo svůj náležitý
význam („krásně za mne u pánů mazal, ale jeho to
 kraslice
nebolí, má čím"); na- přistoupilo asi podle najisto
apod. — Krása, *krasbnt, krásiti zastoupeno u
všech Slovanů, kde (i stč.) znamená i červeň,
neboť to je krásná barva par excellence. Psi. krása
je asi obměna í-kmene krasb (ten je zastoupen v
sch.), jenž odpovídá litevskému grožis t/v, ale liší
se neznělostí souhlásek; grožis pak je od grazús
krásný. Slovanština tedy vyšla z tvaru se
zdloužením kořenné samohlásky, učinila jej
základem dalších odvozenin. Meh Rech. 12. Dále
k tomu připojuje Janáček SVSPO 5.8. i lat.
crassus tučný, což je správné; lit. z vysvětluje tak,
že ono stojí místo z, tj. místo znělé varianty
původního s (v lite v. systému nebylo z jako
normální hláska, proto bylo zde nahrazeno tím z).
Není tedy v krása a grazús základ *kralc, ale kras-
, jak svědčí latina.
kraslice, slovo východočeské: Červené vel-
konoční vejce. V stč. doloženo jen u Klareta, ale s
nejasným významem; nicméně je tam mezi
termíny církevními. Sic. kraš(l)ica, nyní kraslica
SSJ. Stč. krášlené vajce u Štítného; tedy od
krášliti z ^krásniti, dokud krásný znamenalo i u
nás 'červený'. Jinde u Čechů jen název „malované
vejce"; pol. písanka, sin. pisanica od psáti
malovati. O smyslu kraslicové výzdoby a
kraslicové koledy (obé má důvody magické) jedná
podrobně A. Václavík v kn. Výroční obyčeje a
lidové umění, Praha 1959, a ve sb. Etno-grafia
polská 3. 1960. 385n.
krásti. Stč. bylo krásti s akus. osoby, jíž se krade
(jako je nč. okrásti koho), iter. krádati; často s na-
o- po- vy- u-; obecné je krásti se jíti plíživě a tiše;
krádež (= pol. kradziež a b. krádež, srov. loupež);
stč. krádcé; adv. kradi(m), kradmo (srov. mi-mo,
mer-mo; > kradmý), ukradl, úkradkem, pokradmu
(srov. po-taj-mu), msl. kradmém -my kraďomky
(sic. ukradomky) aj. Rčení může mne být ukradeno
= něco je mi lhostejné PS je něm. das kann mir
gestohlen bleiben, z prostředí židovského (Šm.).
Podivné je v PS očka se jim (dětem) ukrádají =
'zavírají' z Němcové, usnul, oói se mu ukradly z
Jiráska; snad je obé nářeční místo ukládati se (t. k
odpočinku). — *Kradq krásti všeslovanské (ale
sic. je jen kradnút, okrádat, vykrádat). Nemá vedle
sebe staré odvozeniny pro zloděje (stsl. je tatb).
Výrazy pro pojem 'krásti' jsou v ide. jazycích
velmi rozmanité, jednotného starého není. Κ
našemu se hodí jen řec. ojedinělé (u Hesychia)
κλώδις zloděj; ř. I tomu spojení nemůže brániti.
Meh Gedenkschrift Kretschmer 2.119.
-krát v dva-krát, tenkrát apod., pak i častokrát.
— Stsl. je samostatné jméno kraťb: tri kraty,
sedmb kraťb; sic. -krát (třikrát, mnohokrát), pol.
hl. -kroc, dl. -krot, sch. sin. krát; r. -kraty -krát z
csl. — Srov. lit. kařtas t/v (v počítání: kart), lot. -
kart. Synonymum
290 krb
raz, např. sic. desat ráz, od rězati svědčí, že *kortt
je jméno — se střídou o v kořeni — od óbrto
óersti, viz értati, lit. kertú kiřsti sekati. Lze souditi,
že takové počítání bylo původně provázeno vseky
nebo vřezy, např. tři vřezy do rováše znamenaly
práci nebo dodávku třikrát vyplněnou.
„Sémantická paralela je i ve fr. deux coups dvakrát
atd." (Kp.)
krátký, krátiti; krato-chvíle; zkratka; zkrat; nář.
krátce jupka bez rukávů, krace ntr. krátké prkno.
— Všeslovanské: sic. krátký, pol. krótki krócic, r.
korótkij, korotit atd. Psi. korťbk-b a kortg kortiti.
Znělo-li adj. původně *korťb (-tk'b by bylo
druhotné jako -o&7> v širokt proti ěirt, -k'b v
lehký) nelze je odloučiti od irského garit, gairit
'krátký'.
kráva, kraví; kravín; kravinec; kravař, -ák, mor.
též -aé. — Pol. dl. krowa, ukr. r. koróva, sic. sin.
sch. b. kráva (sch. -a-). Je i mask.: stp. a pol. nář.
karw vůl. — Přestože *korvb je doloženo slabě,
možno je snad klásti i do praslovanštiny. Tak by
bylo prasl. korvb a korva o hovězím dobytku podle
pohlaví. Jsou to stará jména činitelská; náleží k
stind. čarvati přežvykuje (srov. rýmové brav a
stind. bhárvati přežvykuje). Ke korvb bylo přitvo-
řeno *körvä s vrddhovým dloužením, jevícím se v
přízvuku. Meh KZ 64.262. — Železná kráva =
kráva „propůjčená [vesničanovi] církevní institucí
[farářem] za určitý poplatek s podmínkou, že za
kus uhynulý bude vrácen kus nový", tedy železná
— jakoby „nehynoucí", odtud přenesený význam
„trvalé zatížení tíživým platem n. povinností". Viz
Bistřický, čas. Slovácko 1961, 34n. (podrobně o té
instituci a stavu v Miloticích ve 14. stol.). „O
železných krávách psal též A. Moravek, Sborník
Mus. spolku v Jičíně 1939, 72-5: byly to pravidelné
platy záduší, které trvaly, i když skutečná kráva už
neexistovala; zrušeny byly 1869" (Šm.).
kraval. Z něm. Krawall, jež se po prvé objevilo
kol 1830.
kravata, tak i sic: z něm. Krawatte, to pak z fr.
eravate, jež utvořeno z názvu Charvátů; Francouzi
poznali v 17. st. u jednoho charvátskeho pluku
jejich šátky na krk; nově nákrčník, což se sotva
ujme obecně, častě ji však vázanka.
krb: 1° dymník, kozub, zachycující a odvádějící
kouř z ohniska, 2° kamenný spodek ohniště (vlastní
krb; přeneseně domácnost), 3° ohnisko s
komínkem, na němž se loučí svítí Jg. — Je jen v
češtině, ale je starobylé. Příbuzné je ř. κλίβανος,
vlastně jeho druho-tvar κρίβανος, což značilo
vydutou poklici z kovu nebo hlíny, určenou k
pečení (na krb byl položen pokrm k tomu určený,
pak byl na potřebnou dobu přikryt rozpáleným
klibanem, v. Moszyňski KLS 1. 263). Kliba-nos
tedy tvořil při pečení jistou součást krbu.
krbaň
U nás byl název té ,,součásti" přenesen na pravý
krb. Jde tedy o výraz prastarý, o stopu dávného
způsobu při pečení chleba. Zároveň dostává i
κρίβανος (κλίβανος) své dobré příbuzenstvo
(dosud byl ten název nejasný). Tento výklad
potvrzuje i podoba krbu na vých. Slovensku.
krbaň msl.: starý hrnec, Urbana glbaňa
kubaňa kubáč (sic. krbka) záhrdlitá hliněná
nádoba na vodu, krbáč porouchaný hrnec nebo
džbán. — Druží se k názvům nádob s prvky k-r-b-
, rozšířenými v mnohých jazycích kolem
Středozemí i jinde, nicméně vše ostatní je
nejasné.
krbať laš.: drmoliti B. Nejasné.
krbec i krb: budka, kotec pro ptáky, hlavně
kavky, holuby (na východní části Vysočiny, též
na Jaroměřsku: Piazza 261). Původ nejasný.
krbél, krbál han.: dutý (tak SvB!) pařez; starý,
už neúrodný strom; řepa uvnitř vy-krájená;
hubené dobytče (tento význam vzešel z
přirovnání ta kráva je chodá jako krbél SvB),
starý hubený člověk. — Zdá se, že to je místo
kbel, což zase je někde záměnná náhrada za stbel
(viz zbel); r bylo tu vloženo, aby „vedlejší"
slabika (k, bez samohlásky) byla upravena v
plnou. Tomu původu hoví lépe Svěrákovo krbél
nežli Bartošovo a Her-benovo krbál (u Brna
grbál).
krcálek: 1° jč. blan. svč. za Jg: malý hrnek, 2°
vč.: malá světnička; u Litomyšle též tr-, 3° malý
mlýn, pivovar, statek aj. — Slovo expresivní,
posměšné. Stran přípony srov. drcálek (chod.),
drncálek (i drn-čák), hrkálek, klapálek o mlýně-
krcálku. Bude asi od krcati, což by bylo s-ové
inten-sivum od škrtati, od škrtavého zvuku, srov.
stč. škrták, škrtnice mlýnec na 2 lodích (Winter);
š- vypadlo jako s- v mlsati, tisati.
krcěti stč.: viz krtit.
krč, již stč., vč. mor.: pařez, špalek; krkon.
náton ČL 29.8, laš. zákréek stromový, mor. krčál
zákrsek stromový, keřík bramborové natě, vč.
krčina pařez, mor. krčí suky, zm. krčová motyka =
na dobývání pařezů. Sic. krč, krča, pařez, krčit,
krčovat klučiti. Stluž. kyrč\korč\kurč Rodung,
Eichler WZU Leipzig 13. 381. Viz výklad pod
klučiti.
krčiti; mor. a sic: mačkati, např. o šatech
(pokrčené šaty), vraštiti o kůži apod. (krčkůz(k)a
lakomec); sem patří i skrček. — Sic. krčit, ale i s
expresivními změnami krkvat (-va-) podle húžvat
t/v > chrchvat (viz chuchvalec) krcmat krklit,
zdrobněle křčkat vlasy (odtud post v. krčky
vlasov kadeře). Pol. kurczyc, ukr. kórčyty, r.
kórčit, sin. sch. krčiti. — Psi. kwčq k-brčiti.
Příbuzné je lit. kúkti shýbati se (sich bücken), lot.
kukt křiviti se, dřepěti (krumm werden, hocken),
stind. kučáti, kuňčatě krčí se, křiví se, dále slovan.
kuká, kyka, kučera, ktčica (viz kštice). Je ovšem
třeba připustit, že základ
291 krejčí
ide. kuk~ byl u nás zesílen orná kurk-, § 10, ale
tomu předpokladu nic nebrání.
krčma; krčmář, stč. též krčemný. — Vše-
slovanské: pol. karczma, hl. korčma, dl. kjarčma,
ukr. korčma, r. korčma, sic. sch. sin. krčma, b.
kráčma. — Staré krčmy byly i místem, kde se
obchodovalo; o tom svědčí stsl. (Supr.)
krtčbmljavati (božbstvbna pisanija) prodávati
(Božské knihy). U polabských Slovanů je
doloženo, že krčmy měly i jinou funkci: byly
shromaždišti výnosu (patrně v naturáliích) daní, cel
a knížecích regálů, tedy institucí knížecí berní
soustavy. Byly jednak místní, jednak silniční. Byly
majetkem knížete, později převáděny i na církevní
ústavy a pronajímány soukromým nájemcům.
(Procházka, sb. Právněhistorické studie I 1955,
187.) — Psi. ktrčbma. Vzhledem k této skladištní
funkci, která je jistě starobylá, je možno odvodit
sjovo od základu kurk-, doloženého v hetit.
(„aufbewahren, zurückbehalten"). Přípona -bma
upomíná na lit. -ima- ve jménech dějových. —
Něm. Kretscham ap., mad. korcsma, rum.
circiuma ap. jsou ze slovanštiny.
křdeT msl. sic. (laš. krdel): hejno, tlupa, dem.
křdlik, křdelec. — Ukr. kyrd(il) kerdel, sin. krdel
fem., -o ntr., sch. krd(o), dříve i krdelo. Ze sic. je
pol. kierdel. — Z *kT>rd-elb; souvisí s *kerda >
Čerda, viz třída (sic. črieda je pastýřovo stádo
krav, ovec, n. prasat, kdežto krdel je spíše nahodilé
nebo nepravidelné hejno, např. hus, vlaštovek, dětí
SSJ). Oslabení v t v kořeni souvisí možná s tím, že
slovo má rozšiřovací přípony -el- a -jo-,
kredenc, již stč. 1582 Šm.; stč. kredencovati
bylo ještě ochutnávati pokrm nebo nápoj (na
důkaz, že není otráven) před podáním hostovi,
později (v Radě zvířat) jen ochutnávati, mlsati
(kousek z každého jídla) obdobně něm. Kredenz,
kredenzen, sic. kredenc, pol. kredens, -owac.
Východiskem je it. credenza t/v z román,
credentia víra, důvěra (t. že stolující může míti
důvěru).
krecht, krechtovat (řepu, brambory); jmor.
lidově greft je dolík pro vsazení révy, prý i hráz u
rybníka, potoka, vůbec ohrada. Asi z dolní
němčiny; hol. je gracht příkop (Matze-nauer).
krejcar, stč. grajcar, sic. grajciar. — Z něm.
Kreuzer. Původně malý peníz stříbrný (v sev. Itálii
od 13. stol.), na němž vyražen kříž; konečně
dvouhaléř měděný; střlat. cru-ciger > něm.
krejčí, krejčovati, krejčovina; stč. krajČí,
krajčieř; mor. nář. krejčíř, fem. krejčka. Sic.
krajčír. — Vzhledem k tomu, že pol. krawiec, hl.
dl. krawc třeba odvoditi z *kra-jawbCb, musíme i
č. krajči chápati jako *krajavbč-bji: od sloves na -
ati se tvoří jména s -av-bCb, nikoli s pouhým -beb
(šplhavec, krhavec, hloubavec); sklonění slov
ukazuje
krejzl
(Isačenko Slavia 27.341), že to bylo původně
přídavné jméno (v spojení krejčí mistr), jež pak
bylo substantivováno; naproti tomu přípona -6b
(sin. krojac t/v) přistupuje ke kmeni *kraja- (stč.
krájěc však byl rozkra-jovač jídel), popř. -ačb
(sch. sin. kroj-ac) ke kořeni kroj-. — Od krájeti.
Krejčí byli původně obchodníci se sukny,
prodávali v městech sukna dovážená, pak i
domácí, krájeli je, tj. stříhali z kusu. Někteří šili ze
sukna i šaty, to pak zobecnělo. Vše to bylo jen ve
městech. Prostý člověk na venkově se odíval
věcmi, které si, pokud byly z plátna a pod., šil
každý doma sám. Věci z kozí (kožichy atd., obuv)
šili však ševci (viz), ale ti, jakmile sukno
pronikalo, byli zatlačování jen k šití obuvi, kdežto
šaty soukenné šili pak jen kráječi suken (Winter).
V. Kůst soudí, že nynější význam je už odedávna,
neboť nejen u většiny Slovanů, ale i v jiných
jazycích je jméno krejčího odvozeno od sloves pro
„krájeti, střihati", kupodivu ne od „šíti". „V
krejčovině se patrně vždy považovalo za větší
umění správně látku nastříhat než sesadit a sešít".
krejzl, -lík, zřídka krajzl; han. grézl. Z něm.
Kräusel.
krempa lid.: okraj, střecha klobouku. Sic. nář.
krepe!o. — Z něm. Krempe.
krep: druh tkaniny. Mezinárodní slovo (něm.
Krepp, fr. crépe). Krepdešín = fr. crépe de Chine
= čínský krep.
krepina (klepina) msl.: ozdoba šňůrková na
klobouku krojovém, se v.-mor. krepínky jemné
krajky Rzr, sic. krepin lem oděvu, sic. krepindla
(toto z něm.) obruba u sukní. Pol. krepinka. Z fr.
crépine třáseň (Kašík). — Přeneseně plur. krepiny
čepec ze stříbrného drátu, ozdobený penízky, u
Jimramova, z toho zpětný útvar sing, krepin čepec
z hedvábí, na blízkém Polensku. — „Na hlavě
nošen bílý vyšívaný čepeček se stuhami, které
svazovány v umělý uzel, konce stuh splývaly na
záda. Bohatší nosily čepec bez stuh, zato byl na
něm široký krepin rozměru ošatky, ověšený lístky
a penízky. Takový krepin měl cenu 25—40
zlatých a tento přepych si mohla dovolit jen
bohatá selka." (Kruš. 179.)
kresliti, kreslíc, -íř (odtud kreslírna); kresba z
*kreslba (neslabičné / mezi souhláskami zaniklo),
podle toho pak postv. výkres, nákres. — Sic.
kreslit, hl. -ic, dl. -ié. — Přejato na počátku 19.
stol. z polštiny (kreélič); jeho kořen je v okrsek.
kretka vč.: šátek na k. = uvázaný v týle, nikoli
pod krkem. Z něm. Grete (= Margareta), tak se
zval ten úvaz u sousedících Němců. Kubín NVČ
11.311. (Mylně Zubatý 1.2.219).
krev. Odvozeniny: krevní, stč. i krevný, stč. a
mor. zast. krevnost příbuzenstvo, rodina, nč. po-
krevenství, pokrevný příbuzný;
292 krhla
nedokrevný, krevnatý; krvavý, krvinka, překrviti;
staré slovo je msl. súkrvica (mylně srkavica), val.
súkrevica, krev smíšená s vodou nebo hnisem
(srov. sic. súkrvica, v. sukro-vica, sch. súkrvica,
pův. *so-kr-bv-ica); krváceti, sic. krvácat, je méně
jasné (aby . . . neker-vartili [dobytek] = nedělali
[dobytku] krvavé rány, cit. u Macůrka Valaši v záp.
Karpatech, 1960, 441; druhé r je asi pí-sařská
chyba!); krvotok, krvotoóný, (v nářečích — vč. za
Jg. a dosud val. — je krvotka, krvůtka krev, ani
krvúteČky; toto krvotka vzniklo asi zpětným
postupem z krvotok, krvotoky). Některé rostliny
mají lidová jména krevníček, např. třezalka, že
roze-mnuté květy barví červeně, krvavník; val.
krvaéiťsa mízovati se do krve, z *krvaviciťsa, srov.
pol. krwawica. krvavá, těžká práce; nový je Preslův
odborný název krevel haema-tit; stč. krevný kámen
bylo snad totéž (Šm.); cizí je krvina krevní msta.
Spřežky: krvelacný, krvežíznivý. — Všeslovanské:
stsl. kr^vb, pol. krew (dříve kry), hl. kréj, dl. kšej,
ukr. r. krov, sin. kri, krv, sic. sch. krv, b. krav,
všude hojnost odvozenin. — Psi. bylo *kry gen.
kr^v-e, souhláskový kmen na -v-; podle akusativu
krtvb přetvořen pak i nominativ. Hláskami nejblíže
je av. %ru- fem. (doložen akus. %rú-m) krvavé,
syrové maso, jinde úpravy: stind. Jcravíh, krávy
am syrové maso {*krev + rozšiřovací i, dále s popř.
o), ř. κρέας maso (*krev + přípona ατ ζ jiného typu
slov), lit. kraüjas, stpr. crauyo krev (rozšíření o -jo-
), lat. cruor krev vyteklá nebo sražená (kmen
nejasný). Staré adj. *kru-ró-s (stind. krurá-, av.
%rüra- krvavý, s disimilací r-r > r-d lat. crüdus
syrový) se u nás nezachovalo. Prajazykové *kru-s
znamenalo patrně maso zalité krví, jak je vidět při
zranění, maso roztrhané a smíšené s černající krví v
čerstvé ráně; byl to asi, možno říci, termín bojový,
vojenský. Naproti tomu pro jasnou krev kolující v
těle byly názvy jiné {αίµα, Blut, lat. sanguis, stind.
ásrk gen. asnáh), nejasné, z nichž jeden se
zachoval až do baltštiny: lot. asins. Slovanština
však takové jméno krve ztratila úplně, místo něho
užila tohoto kru-; tak i latina·, ač má sanguis,
převedla cruor k významu krev (sice ssedají-cí,
tuhnoucí, ale přece jen krev).
krhať i krchať msl. laš.: těžce kašlati, val.
krhúcať, krhýňať. Sem patří i krkon. (Vysoké n.
Jiz.) kryhák krk, kejhák. — Zvukomaleb-né. Srov.
sch. krhati t/v o koni. Obměny jsou v chrchlati
(viz).
krhati o jisté nemoci oční (slzivosti), krhavý,
již stč. Jinak jen sin. krgavo oko, přesto však jsou
to slova stará (psi. k-brgati): souvisí patrně se
stind. srnghänikä vozher; u nás přeneseno na
chorobný výtok oční; šrgh- z *A;rgh-, před 7>r u
nás Κ > k pravidelně.
krhla sic. konev, krhlica; na Moravě horň.
krchov 293
krehla džbán. Sem náleží i sic. krh krch krzek toul
na brousek? — Podobné je jenom sch. (černohor.)
krga črpák z dýně. Původ všeho nejasný.
krchov lid. zast.: hřbitov; stě. též kirchov
kirkov kerchov; val. msl. kerchov, laš. kerchovo
B, val. i podivné kroha(\) Β (chyba péra?). — Hl.
kerchow, dl. kerchob, pd. ki(e)rchów ap., též
kierchowo (~ laš.!), kirchacz, kirkak. — Z něm.
Kirchhof, popř. střhn. kerchhof Gb, SI. 2.170 (tam
další liter.), Bielfeldt.
krchý stě. a sic: levý; han. krky Gr; stě. kršně,
mor. krchňa, krchaňa, sic. krchňa krcheň
krchňačka krš(k)a kršňačka, vč. (Páka) kršňačka
levá ruka; stč. a sic. kršňavý, sic. krchňavý, vč.
kršňák (Páka) apod., jč. krčinka NŘ 3.222 levák;
sic. též krkavý, krkán (k za ch asimilací k
prvémuk). Stp. karšniawy, hl. korch, obé = levák.
— Příbuzno je lot. kreiss t/v (Eva Havlová) a dále
ir. cérr, lit. kalras levoruký (ir. rr < rs). U nás
krbch7> (b = nulový stupeň proti ei) provedlo
změnu rb > tr (srov. opačný postup ve chřtán
proti hrtan) v krtchi,.
krk, krční, krkovice; krkolomný; krkoška krk
(žertovně; srov. jiné k.); (utíkat) na zlomkrk us. za
Cel., (srov. sic. o zlomkrk(y) -9r9V)t han.
zlámokrke plur. neschůdné místo (Svěř rkp.), val.
krkovať sa objímati se; namáhati se (srov. hrdlit
se, hrdlovat se), krkúňat sa objímati se (peior.). —
Sic. krk, krčný, krkolomný, pol. kark, hl. kyrk, sch.
krke, ukr. korkuš týl. — Psi. ktrk-b. Příbuzné je
stnord. isl. nor. dán. kverk, šv. nář. kvärk hrdlo,
chřtán, jícen (z germ. je přejato fin. kurkku, eston.
liv. kurk krk, jícen), lat. gurges jícen ( > hlubina,
propast, vodní vír), gurguliö hrdlo; též s a místo u
stind. gargara-jícen, vír, a lit. kaklas krk. Stran
bsl. k-k proti germ. a lat. g-g viz §4; w > ^ je
nulový stupen „vzestupné" dvojhlásky ve. Jinak o
slově kwk-b Treimer, Lingua 9.1960.99: má je za
substrátové, cituje z Kavkazu abchaz. gyrgy
chřtán, udygej. gog krk.
krkati: říhati; krákati, o krkavcích, též o
žábách (Rous) a slepicích, stč. též posměšně,
rouhavě mluviti, msl. krkotať o žábách; msl.
krkán havran, u Kyjova krkoš prý ťuhýk (tj. asi =
kuvik!). Viz zvlášť krkavec. Val. grgaťříhati SvK.
— Sic. krkat (o žábách, o kručení žaludku), sin.
krkati kručeti, b. kárkam jísti nebo píti s hlukem.
Zvuko-malebné; o stavbě slova viz pod
skřehotati, krákati apod.
krkavec, tak i stč. a sic; též stč. a dosud
horňácky krkán; toto -an je možná podle havran,
kdežto -avec je tvoření živé. Od krkati krákati. U
jiných Slovanů jsou výrazy od příbuzných
zvukomalebných sloves krákati (ukr. krakún),
krukati (pol. ukr. r. kruk). — Přenesený význam
'chamtivec, hladovec'; proto i krkoun, krkáč, msl.
gagoň t/v budou obměny slova krkavec. To se
kladlo i místo
krňa
čert; podobně i něm. Rabe 'havran' bývá místo
Teufel 'čert'.
krkoška. Laš. krkocha je suk, val. krkoška
rovněž, dále tenká osekaná větev z jehličnatého
stromu, dýmka vysekaná z jalovcového suku B,
krkoškový plot je z hůlek B. — Sic. krkoška je
(Mihál Nová literatura 2.12.9) něco ztuhlého,
zmrzlého, zejména zmrzlý živočich; SSJ (udávaje
význam 'uschlá větev nebo kousek sukovitého
dřeva') cituje zoschnúť, skrahnúť na k-u,
skostnatela, stvrdla sta k. Pd. karkosz(ka) suk na
dřevě. — Slovo málo jasné. Hledíc k významu
udanému Mihálem lze mysliti na původní
,,ztuhlinu", stav po ztuhnutí tělesa dříve měkčího;
to pak zúženo místy na suk, neboť ten je obzvláště
tvrdý v protikladu k okolnímu dřevu. Pak by se
hodil kořen krek-v lit. krékti tuhnouti, srážeti se (v
klky ap., o krvi, o mléce <ap., gerinnen), jehož Z-
ovou variantu máme v klk. Jiná možnost: snad k
toch. A karke větev. Κ tomu by se dobře hodilo
podkrk. kráčí, cit. NŘ 20,247, asi 'roští, suché
větvičky'?
krleš stč.: Kyrie eleison (dopěv sváto václavské,
písně). Stpol. (z češ.) kierlesz, str. kerbleš; hl.
ícěrluš, dl. kjarliz aj. 'kostelní píseň'. — Ze střhn.
kirleis < lat. cyrie eleison
< ř. κύριε ελέησον = Pane, smiluj se! ,,Žilo
snad u Němců dále jako krolais, krolas mask.
'pohoštění při úvodu šestinedělek' Jelínek
432" (Knobloch ZfS 7.300).
krmiti, krmný ( > krmník krmené prase),
krmivo; krmník kotec, chlívek na krmení (býti na k-
u), krmlík, myslivecký krmelec; krmě; post v. krm
pokrm výkrm příkrm. — Všeslovanské: stsl. krtmlq
kr-bmiti, krtma, krtmlja; sic. krmit, krm, krmivo, r.
kormít, kórmlja, korm atd. — Psi. ktrmg k-brmiti,
k'brma a k-brnťb. Vzájemný poměr slovesa a jmen
je nejasný, rovněž tak původ všeho. Nejblíže je lit.
šeriů šérti krmiti. Důležité je lit. šefmenys plur.
pohřební hostina, a to pro příponu -men-, jež je
všude starobylá. Z ní možno pochopiti naše m, a to
nejspíše tak, že Uer-men- u nás přebudováno
redukcí (a připojením nového -ja- popř. -o-) v Jc°r-
m--ja (k°r-m-os), při čemž také kořenná samo-
hláska redukována v ° > τ> (srov. krňa
< k-brúa proti střen < cern'b); tt před 7>r dalo
správně k. Popudem k přestavbě slova bylo
snad slovo blízkého významu pita píce (pří
pona -jal). Toto je arci jen domněnka; jsou
i jiné pokusy.
krňa jvč.: želízko u nože; jinde mor. a sic. grňa
t/v (jen z Kyjovska udává Kolaja význam jiný:
rukověť na noži, tak i Rank); u Boskovic grňa je
špatný nůž, hlupák, ne-motora: Svěř rkp). — Slovo
nejasné. Ze sch. sem Berneker klade krnje pochva
nože nebo šavle, dále lit. kriauná držadlo, rukověť,
ale naše významy (vyjma kyjovský) s tím ne-
souhlasí. Jinak by bylo příbuzno střen.
krněti 294
krněti 1° krsati {zakrnělý; las. okrnět); vč.
krňous, las. krňús; krňavý. — Příbuzno je lit.
kérna malý zavalitý člověk, trpaslík. Dále
příbuzné je asi lit. skufsnas a skursnúsubohý,
bědný. Naše sloveso by bylo ze (s)ktrsněti: útvar
jako běleti od bily atp.; s mezi dvěma souhláskami
zaniklo.
krněti 2°: teřeti, puchřeti: las. (vy)krnět, skrněť
o dřevě, o bramborech, zkrnubět o zrní v zemi
(býti skrnovaty), krnovač (o žilách) Šr, msl.
hranět o plátně, vsi. (šariš.) grnec za-hnívati, sic.
krhovatý (-n-) zpuchřelý, slabý.— Ani vývoj
hláskový ani tvarový nejsou velmi jasné. Jistě je
příbuzno s lat. cariěs = putredo lignorum
(puchření dřev), též isolovaným. U nás bylo snad
adj. k°r-no- > k'brnt, od něho krněti; g (h)
expresivní; msl. a nejasné.
krocan, sic. u Mičátka krokan. Slovo zvu-
komalebné, domácí (nikoli z něm. Truthahn);
domácí jsou též topan a trusňák, asi z vábících
interjekcí. Dříve se zval indyán: pochází ze ,,Záp.
Indie" (Ameriky); mor. morák, sic. moriak (viz
?norka). Též č. kruták, to pře-chýlením od krůta,
což je z němčiny.
krojiti: zpravidla s předponami; postv. kroj =
způsob, jak se krájí, tj. stříhá oděv, „střih"),
okrojek skr oj ek ukroj ek. Iter. krájeti;
las. a vsi. — jako v polštině ------------krač, -krát
(króc, přikrat, obkrot, rozkrat, zakrat B-Kt-Lp,
vsi. krac, pokrac K), jež vzniklo v složeninách z
krajat, možná až teprve zpětným pochodem z
frekventativa *-krajavat (např. > okravat B, z toho
dále o-krat); msl. krajanka křížala, krajanec
nudle; č. kráječ, viz i krejčí. Stč. doklady mluví
zvláště o krojení srdce = jednorázovém
přeseknutí, roztětí (odtud nč. rčení dát se krájet
pro něco). — Všeslovan-ské: sic. krojit, kra jat,
kroj, atd. — Litevský protějšek ke krojiti je raikýti
t/v, iterativum od riěkti, lot. riekt krojiti. Ú nás k
přeneseno na počátek slova; krojiti zt.atilo pak
itera-tivnost. (Jiné je r. krojit prosívati obilí: je
příbuzno s lat. cernó tříbiti, rozlišovati.)
krok: kročiti, postv. pokrok, rozkrok, zákrok;
ad v. ob-kročmo; tanec obkročák; kročej; iter.
kráčeti; po-kračovati, vy- pře- aj. — Sic. krok,
kročit, kráčat, pol. krok kroczyč -kraczac, hl.
kročič, dl. kšocys, b. kraČů se, sch. kračati, ale i
koračiti koračati korak, sin. podobně korak,
koračiti korakati. — Základním tvarem je psi.
krok-b; od něho je kročiti a iter. kraČati. Kroki>
souvisí se stind. kráma- mask. t/v (křámati kráčí);
jinde než v árštině příbuzných není, k. patří tedy
do dlouhé řady shod slovansko-árských. Stran
rozdílu kjm\ kde je tvar původní a kde změna,
těžko říci; bud jsme my asimilovali — asi vlivem
slova skokt — k-m > k-k, nebo spíše je u nás
původní stav, Indové však kvůli rýmu přichýlili
*krak· ke gám-ati jde. — Obtížné sch. sin. korak-
je vysvětliti tak, že patřilo původně k r. koráČitsja
ustupovati zpět, což
kropiti
bude z předpony ko- a z odvozeniny od rak.
krokev i krokva; krokvice. Pol. krokiew, jinde
(sin. sic. ukr. r. i stpol.) krokva. — Slovo málo
jasné. Nejblíže je mu snad lit. nář. kraké hůl; srov.
sic. kroky na kříž sbité latě na střeše. Co se jinak
uvádí jako příbuzné, nevyhovuje (cituje se např. ř.
κρόσσαι výstupky, kameny vyčnívající z hradební
zdi).
krokodil: evropské slovo, z ř. κροκόδ(ε)ιλος.
Stč. kokodril je však spolu se střhn. kokodrille,
,,odrazem středolat. cocodrillus, jež vzniklo
přesmyknutím z ř. κροκόδιλοζ" (Vazný NŘ
41.276).
kromdar(a): lejno, výkal; viz kromě.
kromě krom; msl. sic. okrem okrom krém
krema. — Stsl. kromě, r. (o)krome, ukr. okromja
okrim krém, pol. krom(ia) okrom, sch. okrom
kromje, b. kromě. — Vlastní význam byl 'na okraji,
stranou od něčeho' (stč. musíš kromě lidí přebývati
= vzdálen od lidí), z něho teprve se vyvinulo
'vyjma', pak 'vedle'. Příslovcem je kromě dost
dlouho: jiní zhynuli, krom já a ti dva jsú ještě živi,
další doklady Sm 52. Složeniny starého typu:
soukromý (ukr. sukromyj) ze *so-krom-i>, pův.
mající své ústraní, a skromný (pol. skromný, r.
skromnýj; ukr. skoromnyj s podivným o) ze s-b-
krombn-b = velmi stranou stojící (ST> = ide. su
dobře, velmi). — Dávná víra v magickou účinnost
slova a vážnost k pokrmu jakožto božímu daru
nutila lidi, musili-li při jídle říci slovo neslušné, že
je distancovali od ostatního slovy krom božího
daru (podobně jako udržovali náležitou vzdálenost
mezi např. nízkým chováním nějakého člověka a
jeho duší: je ten chlap ale hovado — krom tý drahý
duše I; obdobný důvod osvětluje i mor.
nepřimířaja, sic. neprimeriavajúc; viz Meh NŘ
30.142, SbLarin 211. Pak i mimo tu spojitost se
klade krom (božího) dárku vedle slova hovno nebo
dokonce místo něho (,,Co dostal za tu ochotu?" —
,»Dostal — krom dárku"), odtud hypostasovány
výrazy mor. krombožinec, kromboží dárek, c. u
Jahody, K. Čapka* kromdar(a) 'lejno, výkal'. —
Kromě je zajisté lokál od kroma okraj (hl. kroma,
dl. kšoma, r. kromá), jež bude příbuzné s něm.
Mark < morkä t/v a dále s lat. margö t/v. U nás
tedy proveden zpětný přesmyk souhlásek. Meh
SPFFBU 2.2^4.133, souhlasí Janáček Slavia 24.3.
Viz i mráka.
krompáč i krumpáč', doloženo od 16. století. —
Sic. krompáč, pol. krompaez Kuc. Sch. nář. gramp
Zbornik 31.90. — Z rak.-něm. krampn, grampn
t/v. U nás upraveno naw -áč podle kopáč, sekáč ap.
Jinak Kripner NŘ 36.157: kontaminace z něm.
Krumm-hacke a kopáč.
kropíř: čabraka, ozdobná pokrývka koně
(zast.), stč. kropieř. Pol. -ierz. — Přes něm.
grópiere z ital. groppiera t/v (fr. je croupiěre).
kropiti, odvoz. kropen(at)ý, kropáč (lid. -ky
prvosenka, od podoby květů (sic. kropáče)9
krosna 295
kropenka, postv. výkrop(ek) = mor. pokropek
skrovný pohřeb; stč. krápě krápěje, né. krůpěj
kapka. Zkřížení s kapati představuje stč. nö.
krápati o řídkém dešti, stč. krápěti t/v. Nč. iter. s-
krápěti + akus.; odvoz. stč. krápě(jě) krůpěj; stč.
nč. krapet, nč. nář. krapek, kapek = trochu; nč.
krápník Stalaktit (vzniká odpařováním z kapek
vody obsahujících vápenec). — Všeslov.: kropiti,
postv. kropa: sic. kropit, kropaj, krápat, atd. —
Příbuzno je řec. πρώκες pl. kapky rosy (Otr?bski
IF 176), dále něm. (be)sprengen kropiti, i když tu
je nutno uznati geminátu gg, rozpuštěnou v ng. V
slovan. přesmyk p-k > k-p. (Stran kropenatý viz i
kosnopaty.)
krosna, krůsna, mor. krůsna (š)krošňa škrušňa
(toto u Boskovic, Svěř), stč. krásně: dřevěné
rámové nosidlo pro nošení drůbeže, sena, nádobí
na zádech nebo na břiše, jinde podobné lehké
zařízení (kostra vozové střechy, sloupky pro jisté
sítě, pak i ty sítě). — Sic. krosna, plur. ntr.,
tkalcovský stav, krosienka, -nca stávek na tkaní
stuh, kro-sienka podstavec pod jesle n. stojan pro
řezání dřev (č. „kozlík"); Podrobnosti o sic. má
Uhlár ČTČ 2.321n. Ukr. krosna pl. = vyšívací
rám, bulh. krosno je u tkalcovského stavu dřevo,
na něž se navíjí osnova nebo tkanina, též dlouhá
závora u vrat, krosna fem. je kolébka; jinde jsou
krosna (r. sin. sch.) tkalcovský stav, ale velmi
jednoduchý: zpravidla starobylý vertikální stav,
vlastně jakýsi to obdélníkový rám, pro tkaní
úzkých koberců a rohoží (složitější stav
horizontální je r. stan\). Je zřejmé, že krosno
nebyl původně ani stav nebo stávek, ale jen prosté
rámové nebo stojanové zařízení ze dřeva pro
rozličné účely. — Příbuzné je něm. Reff ntr., což
je krošňa na drůbež, hrabice u kosy, žebřina v
chlévě (za niž se dává dobytku píce), stnor. hrip
ntr. krošňa na nošení dřeva nebo rašeliny, pův.
předgerm. *kribo- nebo *kribhno-. Slovanština
má -sno- místo -no-; s často rozšiřuje některé
přípony. Slov. tedy z *krob-sno; spolu s germ.
slova asi praevrop-ská. Bavor. Krachse krošňa je
od Slovanů (o tom Steinhauser SlWien 90).
krosnati: v okolí N. Města n. Mor. skrosnat se
směstnati se, vkrosnat se někam = vejíti se B, i
skrosmat se LN 10/6 42 a Rzr, u Litomyšle a na
se v. Moravě zakrosmat zabrat místo, u Žleb
zakrosnat ^zašiemovati (hrdlo, žaludek) ČL
2.615; u Čes. Dubu skrosnat, vkrosnat se,
zakrosnat mnoho místa, krůsnit se hledati si
pohodlné místo (o slepicích), ukrůsnit se usaditi
se, uvelebiti se. — Tato slova jsou asi odvozena
od krosna plur. v přeneseném významu (dlouhé)
nohy (pův.: dřevěné nohy jakožto podstavec); ten
je v jč. krůsny Jjčř 50 a v laštině: natáhnut krosna
rozvaliti se, položiti se, a v horní lužičtině: krosna
dlouhé nohy, krosnowy -naty dlouhonohý,
krosnic, dl. chrosniš = vpraviti se
krpadla
někam; vkrosnat bylo asi „srovnati, vpraviti své
dlouhé nohy do těsného místa, vpraviti se někam s
dlouhýma nohama". Důležitá shoda česko-lužická.
Srov. i vesnati.
krotký, krotiti, krotnouti; krotitel zvěře, ne-
zkrotný. — Psi. kroťbk-b a krotq krotiti, za-
stoupeno všude mimo lužičtinu. Kroťbk-b souvisí
asi se stind. érathnáti povoluje, popouští, ustupuje
(U před -ro- náležitě > k); přípona --bk-b je tu jako
v trpký vedle slovesa trpěti ap. Agrell.
krouhati, kruhadlo; laš. kruzat Malý. Od kruh;
totéž co kroužiti něco původně ze dřeva =
soustruhovati. Poněvadž se zelí, řepa apod.
krouhaly na plochých kruhadlách (nebylo
otáčecích kruhových jako dnes!), myslí se tu jen na
snadnost a stejnoměrnost toho orýpávání, tak jako
snadno rýpe soustruh. Koncové -hati je tu podle
strouhati blízkého významu.
krouchati o karabáči (A. Mrštík), asi: svištěti.
Zvukomalebné; u jiných Slovanů gruchati. Srov.
han. ráchat bičem zde pod rouchati. Viz i
skrouchati.
kroupa, stč. krúpa; krupka, krupice (ale mor.
zaklení krupica! je místo kru-cifix), krupicka,
druhy mlýnských výrobků; krupař dosud místy vč.
= obchodník se smíšeným zbožím; stč. krupník
výrobce krup. Přeneseně kroupa v krupobití (sic.
krupovec > krupec, srov. lad-ovec krupobití). —
Křupa všeslo-vanské: sic. krúpa, krupica, atd. —-
Příbuzné je nor. nář. grupa graup gropa grypja
mlíti na hrubo, šrotovati a grop ntr. hrubá mouka,
šrot, od pův. *ghreu-bh-, dále i (s germ. bb) střhn.
is-grupě ledová kroupa a něm. Graupe. Proti germ.
gh-bh- je však u nás forma neznělá; isolace slova,
způsobená ztrátou základního slovesa, usnadnila
tuto změnu.
kroutiti; msl. krúcat prádlo ždímati; sic.
vykrúcat, č. vykračovati; krutihlav (viz);postv.
zákrut, výkrut; mor. skrut(ek) příze, viz i
pokroutka, pokrutina. — Sic. krútit, pol. kr$cič,
stsl. krotiti atd. — Málo jasné. Je několik
možností. Nejspíše bude příbuzno s lat. torquěre
t/v, bylo by však u nás třeba uznati obrácení sledu
hlásek a geminaci tt, rozštěpenou v nt: krott- >
krot-, § 15.
krpadla mor.; val. skřipadla: jisté zařízení u
pluhu (pro volský potah), spojující ojko plužních
koleček a „kluku", kterou voli táhnou. Obraz Β
297. Msl. krpadla je pak i volský chomout (Jančář,
čas. Slovácko 1959. 4. 11). Laš. křpela, trpěla
řetěz spojující jednotlivé brány (Ostravsko,
Lamprecht rkp.), trpěla železný kruh spojující
brány B. Klad. třpyly dvě ramena na předu háku.
— Sch. krpele pl. jistá spojná část volského jařma,
sin. krpeli vidlicovitá dvojitá oj, do níž se zapřahá
tažné zvíře; postranní dřeva síťového nosidla (na
seno a slámu), krepel kyj, klacek. — Pestrost
významů lze zmenšit: původně to bylo jisté
zařízení sdružující
 krpec
v jeden pracovní celek (např. v pluh, v soubor
bran, v rámové nosidlo) několik jednodušších
předmětů jednotlivých. Snad tedy patří (byla by tu
záměna ret nic p/m) sem i rd. krómy tkalcovský
stav, zakromit ohraditi něco prkny. —
Příbuzenstvo je v germánštině: stangl. hremman,
stnord. Jiremma svírati, vtěsnávati (einengen, be-
hindern), dále slova pro rám (v. to). Patří sem
snad i krosno a křeslo (viz). Není jasno, jak zněl
psi. tvar. Berneker klade krepeH, ale naše krp a
křp předpokládají snad oslabení kr-bp- a krbp-.
Také přípony nejsou jasné.
krpec msl.: starobylý druh obuvi; je to kus kůže
vejčité podoby; nejprv se obuje na nohu kopytce
(viz), pak se noha po kotníky obalí krpcem, ten se
nahoře sešněruje. Též krpel gen. -pla; plur. val.
krpé gen. krpí. Tak i sic. sin. krpec, pol. nář. pl.
kierpce. — U jižních Slovanů je krpa = záplata,
kus tkaniny nebo kůže. To bylo jistě praslovanské
(k'br-pa), od něho je odvozeno jednak toto krpec,
jednak ktrpa pro sněžnice (za Jg jě. krpé, plur. -ata,
sin. krplja, sch. krplje plur.), jednak
denominativum ktrpati záplatovati šat nebo obuv
(r. nář. korpáť, ukr. korpáty, pol. karpac, sin.
krpati, sch. krpiti, b. kárpja — a stě. sic. krpati,
val. pokrpačiť; ale las. val. karpať látati šaty, boty,
má a z polštiny). — Našemu ^k'brya odpovídá lit.
kúrpé, lot. kufpe, stpr. kurpe střevíc; blízké je i
stisl. hriflingr krpec (Hellquist p. sko). Ono bsl.
*kurp-jä je pak odvozeno od slovesa, které je v lit.
kerpú kifpti, iter. karpaü karpýti stříhati
(nůžkami), lot. cěrpu cvrpt t/v; ur ( = slov. -tr-) je
slabý stupeň s temnou variantou průvodního
vokálečku; oslabení je asi v souvislosti s
připojením těžké přípony -já resp. ijä (= balt. -ě); s
tím může souviset i baltská intonace, jevící se tak,
jako kdyby bylo ř. tKtrpa byla tedy vlastně ústřižek
tkaniny nebo kůže, a poněvadž se takových užívá k
látání, tedy lata a pohrdlivě pak obutí z jediného
kusu kůže. (Může sem patřiti lat. carpisculum druh
obuvi s jediným pozdním dokladem, ř. κρηπίς s η
podle κνηµίς holeň, i jiná slova, jež se obyčejně
uvádějí jako příbuzná. Zúžení na práci ševcovskou
je ovšem již dávné, bsl. však zachovala zbytky
původního užití i na tkaniny.) Viz nyní i Budimir
ŽA 1.1951.73.
krpěti 1° v sic. zakrpieť zakrněti, zakrpelý,
zakrpelec, zakrpatelý, -elec, zakrp(at)ený, -enec,
krpatieť; krpec zakrnělý malý člověk; han.
krpatét, zgrblík zakrnělý človíček B; č. příjmení
Krpata, Krpálek. Rus. kurbat, kurbátyj t/v. —
Slovan, ktrpg k^rpěti; příbuzné je lit. gufbti
2°DŽ, lot. kverpstu kverpu kveřpt nedařiti se,
špatně růsti, kveřpis zakrslík, malý chlapec. U nás
τ> je v slovesné třídě na -i-náležitý slabý stupeň,
je to nulový stupeň vzestupné dvojhlásky -ue-.
Meh ZfslPh 18.23.
296 krtit
krpěti 2°: dřepěti: dívka ostane k. sedět, „na
ocet"; čuměti, postávati; v chlapeckých hrách na
fazole apod.: fazole, knoflík, kulička krpí, zastaví-
li se pro nějakou překážku nebo nedojde-li do cíle,
ač je téměř u něho, nelze-li pokračovat ve hře;
stala-li se chyba apod., je to krpa; han. krp jet
nejistě státi KpU (o snopech na vrchu mandelů);
pole, zahrada krpí, stojí-li na svahu (vzato ze hry:
fazole krpí na samém kraji důlku, sklánějíc se již
do něho); z nějakého takového stavu třeba chápati i
starší krpí to strmí, vyniká, ční Jg. Sem snad patří i
krperta nemehlo Jg; vše moravské. — Jinde je jen
r. korpéť dřepěti a kornúť učupnouti, přidřepnouti,
p. karpiec dřepěti. Původ nejasný. Snad jde o staré
expresivní sloveso, neboť má stejné zakončení
jako čupěti čapěti lapěti dřepěti t/v.
krsati, za-, zakrslík (o člověku, stromu), krsek
(vč. potupně krcek), s.-mor. krsál (sic. krsliak)
zakrslý strom; krsati za- (postv. zakrsek, laš.
okrsek), mor. skrsnúť zakrněti; podivné je chod.
zakarasii (a-a nějakou analogií). — Sin. krzljav
(z!) zakrslý, sch. kršljav krzljav krzav t/v, stpol.
przecharsly attenuatus, vyčerpaný, chorý Linde-JP
42.18. — Psi. ktrsati z *k*brp-sati, s-ové
intensivum od krpěti 1°. Meh. SPFFBU 1.86.
kršňavý: viz krchý.
krt, zpravidla krtek; mor. u Brna chrt; laš. a vsi.
na hranicích kret podle polštiny; vč. krtice- krtek;
krtina krtičina krtičinec hlína vyrytá krtkem. —
Krtice se zval v češtině kdysi u koní jakýsi vřed na
krku, vyznačující se pištěli; přeneseně nyní
skrofule, tuberku-losa mízních uzlin na krku. Je to
náhrada za ztracené starší slovo norica (pol.
norzyca, ukr. norycja, r. norica = onen koňský
vřed), utvořené od nora dutina = pištěl. Podle staré
víry krtice lidské léčil krticník, stč. krticné kořenie,
rostlina Scrophularia (víru tu vzbudila signatura
rerum: má na kořenech hlízy upomínající na
zatvrdliny mízních uzlin při skrofulöse). Dokonce i
„krtič-káři chytali krtky, kůžičky prodávali na
hojení krtic, Moravec ČL 5.236" (Šm.). — Psi.
krtt-b, u všech Slovanů (pol. kret, hl. knot < *krot,
dl. kšet, ukr. r. krot, sic. sin. sch. krt, b. krát). V r.-
csl. však kroto-ryja krt (z *krtto-). — Příbuzné je
lit. turkú tufkti hrabati (v zemi, wühlen). Psi. kr^ťb
má obrácený sled hlásek; ta změna se provedla asi
proto, že základní sloveso v slovanštině zaniklo a
tedy jméno H'brk'b nemělo už oporu v příbuzném
slovese. (Jinak, asi mylně, Zubatý 1.1.36.)
krtelko msl.: dřevěný korbel B. — Nejasné.
krtit: vy° vyblíti Čel. Stč. je v bibli Litoměřické
doloženo krczegicieho = vomentem, w krezeni, w
krezowani = in vomitu (Ryba LF 87.349 a pís.
zpr.), což asi ukazuje na znění krcěti, krcěnie,
krcovánie. Bylo tedy
krucifix
krtiti, *krt-jati > krceti, mor. a sic. ovšem bez
přehlásky: las. grcať Hor, msl. grcať B. — Sic.
krcať, ukrcať sa, grcať K. — Slovo starobylé,
příbuzné se stind. čhrnátti a se středoirským
sceirdim t/v; kořen byl skerd-: stind. je Óhardí-
fem. blití. U nás nastaly dvě změny: 1° místo -d-
jati ( > -dzati > -žati) se objevilo -t jati > -cati, 2°
msl. a sic. místo k je i g: toto g zdůrazňuje
odpornost daného děje.
krucifix v zakleních oslabováno v kruci-nál(
fagot), kruci puči (o tomto Křístek SbTrávn 296),
mor. krupica.
kručeti, zvukomalebné (pod. lit. gufgti o
kručení břicha), znamená jak vepřové chrochtání,
tak i škvrčení v břiše. Expre-sivní obměny:
škručet, škróňat u Kyjova, škřúňat u Uh. Hradiště,
čučet u Jevíčka, šklunkat v Kladsku, škroukat
ěkrunkat škrun-dat zaškroudat zaškrouchat PS,
vše to o břiše.
kručinka: rostlina Genista. U Mattiola
uvedeno jako slovo polské, tj. místo pol.
kr$czynka. Odtud je do č. botaniky zavedl Presl.
Polské slovo je nejasné.
kruh 1°, kroužek, mor. kronika krúžka (han.
krózka, grózka, odtud zpětný útvar han. kroža
groza); laš. kruško ntr. Lp, val. odvozenina
škruhco kruh na hřebíku, na nějž se něco
zavěšuje; kroužiti, kružidlo; okrouhlý (okrouhlíce
dědina kruhového půdorysu); okruh, okružní. —
Všeslovanské: sic. kruh, krúzok i krúžka, okruh,
okruzok, okružtek (slova s o- se matou s okruch, -
šok, -stek od kruch 'kus'; o tom Vragaš SR
25.171n.); stsl. krqg-b, pol. krag, ukr. kruh atd.,
všude je i *krqziti, mimo luž. i *okrogťb (o- a Ιτ>
podle oblý, *obvbl-b^). — Psi. krqg'b je příbuzné
s germ. *hringa < *krengho- (něm. Ring, sthn.
hring atd.), dále s lat. cingere obklopiti (město
hradbami ap.), obklíčiti, obstoupiti, sevříti
(nepřátelské vojsko), obchvatiti. Tato slova
dovolují předpokládat slovesný kořen *keng-; ten
byl v germ. a slovan. zesílen o r, § 9. Psi. krqg'b
má pak, jakožto jmenná odvozenina, kořenné o
náležité (kdežto ger-mánština má e jako mělo
sloveso).
kruh 2°, krúzik, krúžie, kruzinka sic: husté
křoví (Němcová 625). Bylo zajisté i v češtině;
vězí ve jménech osad Kruh(y) (Profous je mylně
odvozuje od kruh Ring). Původ nejasný.
kruh 3C: klad. kruhy červi v útrobách dobytka;
s tím asi souvisí sev.-mor. kruh nemoc vyznačená
nechutí k jídlu a pak žloutenkou. Nejasné.
kruhule: květináč (zřídka), Jg z Benešov -ska.
Asi z jihu, ze sin. sch. krugla druh nádoby.
kruch: v lidu žije dosud v přirovnání mor.
slaný jako kruch, krušec (han. kroch, roěec), tj.
jako kus soli dávaný ovcím k lízání. Jč. kruchová
mouka druh zadní mouky, zm. kruchovina
(Třebíč); z ní se pekly jč. kru-
297 krunkati
chovka, zm. kruchánek, vč. krušinka (pekaři jen:
krušina), jč. krušník, roušák. Val. okrušinka
odrobinka. Kruchý křehký, dro-bivý. Krušiti, z-: 1°
drtiti, drobiti (mor. vkrušiť chléb, okrúšat se drobiti
se, krušat zuby = hry žati), přeneseně 2° trápiti
(odtud krušný těžký, namáhavý a zkroušený). Viz i
krušina. — U jiných Slovanů je zastoupeno:
*kr'bcha úlomek (r. krochá), kr-bch*bťb t/v (sin.
krhet, sch. krhat, b. krát), krušiti drtiti (r. krošíť,
sin. sch. kršiti, pol. krszyc), krtšb skála (sin. sch.
krš, b. kras) aj., dále krucht: sic. kruch, okruch,
demin. okrušok, okruštek SR 25.172, ulomený kus
chleba, země, kamene, ledu, rudy, jihosl. kruh
chléb (pův.: kus chleba) a krušiti. — Příbuzno je
lit. krušil krušti, iter. kriaušýti drtím, rozbíjím. U
nás primární sloveso zaniklo, stupni *krus- od-
povídá jen adj. krtch-Tíklj (pol. krechki, sic.
křehký, viz i křehkýl); ze stupně *krous- je iter.
krušiti a subst. krucht; adj. kruchý (u nás asi jen na
východě) je chápati asi jako zpětný útvar z
kruch'bk'b, které je od krušiti jako trp-ký od trpěti:
ukr. je kruchkýj i kruchýj, pol. kruchki i kruchý.
kruchta: kůr, chór, pavlačové místo v kostele
pro varhany a hudebníky, tak i sic. polsky;
znamená i sakristii (mor. laš. jč.). Z něm. Gruft,
což je z lat. grupta < crypta. Janko ČMF 6.314.
kr uliti: chrochtati (o svini): val. krúlit krukat
krukolit krulikat grulit. — Sic. grúliť (též o kručení
v břiše), vsi. gruchlic, sin. sch. kruliti, pol. nář.
kurlic t/v. Zvukomalebné.
krumpla msl.: brambor, grumbír. — Sic.
krumpel krumpla grumpla krumpolec grum-bolec
grumbír křupla grula krompla krompela krompelík
krompak krompach, sin. grumbír, sch. b. krompir,
b. též gombir, mad. krumpli, rum. crumpir. — Vše
konec konců (cesty jednotlivých slov zde
nesledujeme) z něm. Grundbirne t/v (vl. „zemní
hruška"). Vážný SMS 2.75n.
krump(l)ovati, sto. bez l, vyšívati hedvábím
apod., krumpléř (zast.). — Sic. krumplovat. Z něm.
nář. krumpe(l)n Festlichkeiten anstellen.
krumpolec 1 ° rozporka (křivé dřevo upevněné
u stropu, na něž se věší zabité prase), 2° klika
volska. Stč. krumpolc, mor. krompo-lec kromholec
krmholec grmolec kraholec; sic. kromholec, sem
patří i sic. humholec hrmholec hrmbolec na salaši
bidlo, na kterém visí kotel, a sic. krahula
zakřivená hůl. — Z něm. Krummholz; odtud i pol.
krgpulec.
krunkati: churavěti, postonávati; tak vč. u
Paky; jinde krwhkati PS, jč. kronkat, vč. krouhati
Rais, skruňkat skrunhat škrunhat škrundat kruhnit
krohnit skérnkať, mor. krónkat u Šumperka Rzr,
krhénit u Boskovic, krchónet u Kunštátu, krohékat
u Olomouce, skohrnat t/v v Šardicích, laš. na
Hlučínsku gřungač pokašlávati Šr. Tedy slovo
východ-
krunýř
nich Čech a se v. Moravy. Expresivní, proto s- š-,
nové přípony a změkčení v ň. Postv. krohňa
kroňha škruňka apod. fňukal, naří-kavý člověk.
— Asi z něm. nář. (vých.) krunken naříkati.
krunýř, stč. krunéř, sic. krunier. — Souvisí
patrně se sthn. brunna (viz brnění), ale k je
nejasné.
křupnout si jč.: hltnout si (nápoje), napíti se Jjčř
219. — Je příbuzné se sic. chXupnút si t/v. Jsou to
slovesa expresivní, proto sic. má ch, § 17, a
změkčení na Z, § 12; záměna l[r tomu srovnání
nevadí. Výchozím tvarem je lupati rychle, hltavě
jísti n. píti. Jč. k je nepochybně místo přídatného
ch.
krušina: strom (keř) Frangula alnus. Vše-slov.,
od kruchý: má křehké, lámavé dřevo. — Sic. nář.
korošina Němcová 7.601, kortišina K, ukr.
skorušyna. r. karbušina mají své odchylky
vlivem slova oskoruša Sorbus.
kruštík: rostlina Epipactis. Preslovo přejetí z
pol. kruszczyk. Důvod polského názvu není znám.
krutá: šiška, krůtka. Κ po-kruta (podle
podoby)?
krůta (z něho mask. kruták krocan). Z hor-
noněm. Grutte t/v, což nepochybně jakožto
oblastní varianta patří k něm. Truthahn krocan.
krutihlav: pták Iynx (přírodopisci někdy píší
mylně Jynx) torquilla; lidově též kroutí-lek
krkotoÓ krutík kruták krutikrk vrtihlav vrtohlav
vi(j)ohlav, stč. vijehlávek. — Sic. krutohlav, nář.
krutihlav, pol. wyglów, kreto-glów. — „Má-li
strach, když např. někdo jej chytiti chce do ruky,
tu natáhne krk nadmíru a kroutí hlavou
několikráte do kola jako had, maje při tom oči
přimhouřené" (Šír). — Z tohoto přirovnání Sirova
se pochopí sic. (u Myjavy) přenesení na motýla:
hadia hlava, krutihlav — lyšaj smrtihlav (o tom
Vážný JM).
krutý: původně tolik co 'tuhý, tvrdý, namáhavý,
nesnadný, obtížný (zapas, mráz, bol), přísný*.
Obdobné významy má sic. krutý, hl. krutý, dl.
kšuty, sch. r. krůt, též se objevují významy
'prudký, příkrý, srázný' aj. — Sem patří i ukrutný,
viz. — Psi. krqťb. Příbuzné je germ. *stronk-os:
stisl. strangr prudký, mocný, přísný, tvrdý, stangl.
sträng silný, mocný, přísný, tvrdý, stsas. sträng,
něm. streng krutý, tuhý, přísný. U Slovanů bylo
pouze (bez „pohyblivého" s) Hronkos, v něm se
závěrové hlásky přemístily: *krontos > krqťb.
krychle, již stč. (pův. kostka na hraní). Sic.
krychla. — Ze střhn. knüchlin t/v, srv. nhn.
knocheln hráti v kostky, Knochen kost. Krychle je
tedy „kostka", jako lidově dosud.
krymr: kožišina z jehňat krymských, pak i
tkanina podobného vzhledu. Z něm. Krimmer.
krypta: podzemní hrobka pod částí kostela;
298 křápati
přímo (přejato skrze církevní kruhy) z ř.-lat. crypta
jeskyně, hrobka (od ř. κρύπτω ukrývám). Viz i
kruchta.
krysa: Jungmann přejal je z r. krysa (což je
příbuzno s lit. žiúrkě t/v; obrácený sled hlásek; K.
Janáček Slavia 24.3). Lid nerozlišuje krysu od
potkana; obě zvířata se v Č. jmenují němkyně,
němka, německá myš (a v záp. Č. rocna, Sm.), na
Moravě potkan. Sic. se nyní rozlišuje krysa a
potkan.
krýti, od- po- při- u- za-, iter. po-krývati, odtud
pokrývka; skrývačka; od krýti je postv. ú-kryt
zákryt, v skrytě, kryt; krytina; krycí. V sousedství
polštiny je mor. pokryj emky, sic. pokryjome (srov.
pol. kryjomy part. praes. pass.; -mie, -mko aj.). Z
pokryvadlo 'poklice' (je chodsky tak, též
pokrejvadlo, pokryjvadlo) vznikly jzč. podoby
pokrvadlo pokrvátko pokr(u)váško pokrváška
koprvadlo koprvátko koprváško koprvátka
koprovadlo pukrváško poprvátko; vedle nich je
*pokrývač > pokrvaČ(ka) koprvač(ka); vše je u
staré generace; podrobnosti NŘ 12.130, 19.61,
Voráč 39 s mapou; snad sem patří, jako
nejpronikavější redukce, i obecné poklice (viz).
Skrýš: srov. r. ukr. krýša střecha, -ša < -chja, stran
ch srov. střecha. S kořen-ným střídovým o je
krov, příkrov, pokrov (toto laš. sic: pokrývka,
houně), jč. krůvek římsa na kamnech a nové
termíny zákrov, krovka. — Psi. kryjq kryti
zastoupeno všude (sic. kryt, -krývat atd.), též
(po)krovt, ale -kr'bv- jen v stsl. a č. Týž poměr
jako např. u šijq šiti šivati šbvent šbva- (švadlí). —
Příbuzné je lit. kráuju kráuti stavěti, klásti jedno na
druhé, kruvá hromada. Význam byl podle toho u
nás velmi konkrétní (jedna vrstva kryje druhou,
plachta přikrývá, mrak zakrývá slunce, střecha
pokrývá dům), odstín utajování bude až druhotný,
metaforický. Ten však převládl i v příbuzném ř.
κρύπτω (*krup-jó), s rozšiřovacím p (místo v? z
*kruv-iót!).
krzno stč.: plášť podšitý kožišinou (spínal se na
pravém rameni; byl to oděv drahý, panský). Sin.
stsch. krzno, str. kwzno kr-bzno korbzno korozno,
r. zast. korzno. — Psi. k'brzbno; odvozeno od
nezachovaného slova» které bylo příbuzno s het.
kurša- kůže (všeho druhu: Haut, Fell, Leder);
oslabení s > z. — S het. k. se rýmuje ř. βύρσα
zubereitete Haut, Leder. — Od Slovanů přejato
sthn. chursina kursenna chursene, střhn. kür sen,
stangl. pozdější crus(e)ne, stfrís. kersna kožich. —
Sic. krznár kožišník je z jihu: je sin. sch. krznar
t/v. Sic. grzna grzno kožišina je asi z mad. gerezna,
což samo je od jižních Slovanů. Ale sic. kušnier,
pol. kuénierz (odtud ukr. bělor. a lit.) jsou z něm.
nář. Kürschner (spis. Kil-), odvozeného od onoha
kursina (ch·).
křápati 1° (-a-): chřestivě zvučeti, tlachati (zde
druhotvary křandat, gřandat, postv -
křápati
křáp tlach, pak mor. okřapa sprosťák = neslušný
tlachal); val. křámat hřmotně kousati něco
tvrdého SvK, odtud křamáky staré zuby SvK; obé
snad ojedinělé. — Příbuzné je lat. crepäre klapati,
chřestiti, přenes, žvástati, tlachati, křápati (tak
udává významy F. Novotný). Naše sloveso je asi z
*kr$pati < *kremp-, mp z expresivní geminace
pp, *kreppö, §15; viz i chřestiti.
křápati 2°: hlučně jíti (má-li kdo příliš velké a
těžké boty); zde vznikly expresivní druhotvary
křampati, křámotati a postver-bální hanlivá jména
pro obuv nepřiměřeně velkou (pak starou,
rozbitou, neforemnou) křáp křamp krám křample
křampetle; srov. chrámati t/v a chrámy o botách..
— Příbuzné je lit. krópiu krópti těžkopádně jíti; u
nás je navíc expresivní změkčení. Jiná varianta je
v chrámati (viz). Výchozí útvar je asi kapati 2°;
stran r viz § 9.
křastati: viz chřastati.
křátati: vykřátnout (ruku) = vymknouti.— Sic.
vykrátnuť t/v. — Psi. kr$tajo kretati. Příbuzné je
něm. renken t/v a angl. wrench vykloubení (: sich
die Hand verrenken), původně s h-. Naše slovo je
f-ové intensivum, *kr§k-tati > kretati.
křeč fem., dříve i mask.; stč. křeč m. f., křeček
i křečka. Zč. křítek svalová křeč Vek. — Sic.
krč, sch. sin. krč. — Příbuzno je ř. κριξός (též
κρισσός κιρσός κισσός) křečové ztluštění žíly. Ide.
tedy *krik-jo-s. Z toho je u nás *krbčb mask. >
stč. *křeČ mask. Z gen. *krbča je sic. gen. krča,
odtud nomin. krč mask.; v češtině však sklonění
upraveno podle nominativu (gen. křeče místo
*krče atd.). Pojem 'křeče' vůbec byl
vyabstrahován ze záchvatových projevů
provázejících tzv. křečové žíly; výchozí význam
je tedy v řec. slově. — Stč. ě je asi z e; to a pol. g
(kr$cz strnuti, závrať, kr$czek závrať) asi od
kretati 2° — křátati, že křeč jakoby kroutí
člověkem. — Pol. kurcz, ukr. korč, r. korč i -a
mají podobu ktrč- asi vlivem slovesa krčiti: křeč
nutí krčiti postižený úd.
křeček: stč. křeč(ek), mor. nář. skřeček i
skřeček. Počínati si jako k. (shromažďovati
zásoby), zlobiti se: (s)křečkovati, mor. ě-. — Sic.
škrečok, nář. skrček skřeček hrčok chrček
chrčok, pol. skrzeezek, sch. hrčak. — Zvuko-
malebné (od jeho hlasu). Tak i střlat. ericetus.
křečet v mor. rozkřečet se rozseděti se (jako
kvočna), ěkřečet seděti na vejcích, vyěkfečet
(vejce) vyseděti, zaškřečené vejce; slepice sedící
na vejcích je skřečka Kt, skřečná n. škřečná kúra
B, křečna u Veleslavína a Rohna, škřečnicé u
Klareta. Jg má u Puch-majera skřek záprtek; sem
bude náležet i Klaret ovo oškřeč fetus ( = plod,
mládě). — Pol. krzeczec o seděni kvočny. —
Příbuzné je něm. hecken t/v. U Slovanů je navíc
zesilovací r, § 9.
299 křepelka
křečný: hrubý, režný (o plátně nebo přízi), stč.
též krezný chřečný hřečný. Nejasné.
křehký, odtud máslové pečivo křehtík křehtice
křehák křeháč křehotina. Jč. křehule houba kříšť.
Mor. křehula vrba křehká. — Sic. křehký, stpol.
krzechki, dl. ksěkki, bulh. krechák křehký. — Psi.
*kr'bch'bk'b, příbuzné s krušiti, kruchý (viz);
zkřížilo se však s krěg- tuhnouti (viz i následující
heslo).
křehnouti: tuhnouti (mrazem), zpravidla vy- z-;
jč. křahnouti Duš. 2.35. — Sic. krehnúť, sin.
okregniti t/v. — Příbuzno je lat. rigěre býti tuhý,
strnulý. Kořen reig-; u nás je k- navíc, § 16; e je
*ě, z ide. oi.
křekař (-ch-, -h-) stč.: potápka; sic. krehač, -ár
(u Bernoláka) potápka, ěírka. Ukr. krech
Stockente. Zvukomalebné ?
křemen, stč. též sk- i šk- (s, ě přidány; nelze je
pokládat za původní, jak činí Brückner!); nář.
křemel -elec -ela -elo (l disi-milací proti m).
Křemitý, křemenitý; stč. nč. křemenáÓ, vč. -eňák
druh hřibu, křemelák druh dubu, názvy od
tvrdosti. Slez. zmrznut na křemy = jak kámen. —
Všeslovanské, pův. krémy gen. -ene: sic. křemen,
pol. krzemieň krzemyk (srov. kamý-k), hl.
křemjéň, dl. kéemjén, sin. sch. b. křemen, ukr.
kremiú, r. křemen. — V lot. krems a krams, lit. se
v. krams. Příbuzno je ř. χερµα křemen, -men-je
tedy příponové. U nás původní neutrum *kher-
men- přešlo v maskulinum zajisté podle kamen-.
Témuž vlivu — aby obě slova začínala s k, tj. aby
nebylo změny k > č — jest přičísti i přesmyk ker-
> kre-. Baltská slova zkrácena a změněna (e > a)
podle nějakých jiných vzorů. Meh LF 72.75.
křen 1°, stč. chřén, k- teprve v nové době. —
Všeslovanské (psi. chrěni?, sic. ehren atd.); podle
Räsänena NphM 56.51 z čuvaš. yzren. Od Slovanů
proniklo jinam: něm. Křen, lit. kriěnas mask. i
kriená fem., it. crenno, fr. er an.
křen 2° (o člověku): viz kořen.
křenec zm.: rampouch; vm. ledová kra; u
Kyjova skřenec t/v (kra); mor. křenčet, o dřevě:
stávati se křehkým B, ztráceti pružnost,
křenčovitý (-uvitý), skřencovitý, o dřevě: neštípily,
houževnatý, skřenčelá řepa = šatnatá B; skřenčit Η
1-Svěr, skren-Čit ě- Kol ztvrdnouti, skřenčovatČt,
o bramborách: ztvrdnouti B. Též zkřemčet, -elý, -
ilý PS. — Sic. krenec rampouch, granec ledová
kra. — Náleží asi ke křepký 1°.
křenit se jč.: šklebit se, křivit obličej (nej častě
ji z bolesti, ale i z rozpaků, rozčilení, před
prudkým světlem) Cur-SSJČ, za° PS, dosti
dokladů je u P. Bilianové. Vokřenělej nesvůj,
trochu nemocný Krš. — Patří snad k stč. zkřčnúti
ztuhnouti atp., viz křepký.
křepelka: stč. křépel a -licě, nč. nář. dosud
obdobně; křepelka je nová úprava za křepeli-ce.
Nová odvozenina křepekiti, -liti. — Sic.
křepký
prepelica, pol. przepiórka, ukr. r. perepel, sin.
sch. prepelica, b. preperica. — Psi. *per-pel--b,
zvukomalebné: tři slabiky napodobují trojdílný
hlas křepelky, jsou vyznačeny retnicí ρ jako
mnohé obdobné pokusy jiných jazyků; l proti r je
disimilací; likvidová změna perp- > r. perep- a
ztráta jeru sice změnily sklad slova, ale ten byl
leckde znovu upraven na 3 slabiky. Obdobně lot.
paipala, ale s j místo r. Z vukomalebné jsou i
sthn. wahtala (> něm. Wachtel), quattula (něm.
nář. Quattel) aj. (Naprosto per- neznamená zde
poletování, jak myslí Brückner, neboť k. jako
všichni kurovití ptáci lítá jen nerada a zřídka,
naopak běhá velmi hbitě.) — Sic. křepelka
krepelica krepelák prepelica prepi-(e)lka
prepelica apod. je denní motýl nebo motýl vůbec.
Tato slova nejsou však totožná se jménem
křepelky, ale je v nich vskutku kořen per- létati,
poletovati, tedy *per-pel-ica (zdvojené per,
disimilace r-r > r-l). O nich podrobně Vážný JM
(udává i oblasti slov, ale názvy motýla a křepelky
mylně ztotožňuje).
křepký, stč. křepký 1° silný, 2° hbitý, obratný
(opak: lení líný). Κ významu 1° patří dále stč.
zkHnúti ztuhnouti, sic. okriep-nieť strnouti,
krepeniet tuhnouti, krepy tuhý Gregor-Taj. 6.147,
nemotorný K, č. nář. skřapnout Hl -Kotík,
skřápnout Vy scípnouti, msl. skřepnvt, jč.
vokřenelej Krš., okrnělý (asi: otupělý z bolení
hlavy) Jjčř 220, ospalý (M. Michlová); rus.
krepkij pevný, tuhý, tvrdý. Κ č. 2° patří sic.
okrepieť omládnouti, státi se křepkým, č. křepčiti,
sic. křepčit vesele poskakovati (proniklo na
Podluží: grepčiť Podl. 152). — Zdá se, že v psi.
krep'bk'b splynula 2 slova; jedno bylo pří-buzno
asi s kymr. craff silný, druhé s ř. κραιπνός křepký,
hbitý, čerstvý, obratný.
křesati. Původní význam byl zajisté — jako
msl. dl. sin. sch. — osekávati např. větve stromu.
Poněvadž svým útvarem je to intensivum,
znamenalo pak i osekávati hmotu velmi tvrdou,
např. kámen na žernov (donedávna k. = rýhovati
žernov, vysekávati v něm rýhy oškrdem). Proto se
stalo i termínem pro dobývání ohně ocílkou z
křemene. Nakonec přeneseně, spíše žertovně, o
pouhém bití: mor. já ti nákresu, — Vše-slovanské
vyjma bulh.: sic. křesat, pol. krzesac, hl. křesac,
dl. ksasas, ukr. kresaty, r. křesat, sin. sch. křesati.
Všude je i jedno-dobé -sloveso na -noti, mnohde
jména na -ivo, -adlo. — Psi. kresajo křesati. Patří
nepochybně k témuž kořeni sklep-, který je i v
klestiti a v lit. sklempti; je to s-ové intensivum:
*sklep-sa-ti. V něm prvé s zaniklo dálkovou
disimilací před s příponovým (§ 14), konečně se
záměnou likvid l/r objevilo r. (Ale vykřesati se z
nemoci viz p. h. okřáti.)
křeslo: je nyní sice pohodlné sedadlo s opě-
300 křez
radly vzadu i po stranách, ale laš. křeslo je čihadlo
na ptáky; sic. křeslo t/v jako v č., kréslo křeslo,
korba vozová nebo saňová, pažení pro porážení
zvířat, ukr. krislo křeslo. Lit. kreslas je křeslo, ale i
sedadlo bez lenochu, taburet, stolička pod nohy,
krasiá divan i stolička, kráse křeslo, ale i pri-
mitivní sedátko, zrobené tak, že se 4 větve do kříže
protilehlé přeříznou ve vhodné vzdálenosti (ty pak
slouží za nohy), ostatek vrchu se vyřeže, kmen se
přeřízne blízko těch větví. — Slovo málo jasné.
Psi. asi kréslo (lit. kreslas ze slovan., i přes
raženou intonaci?). Vzhledem k pol. krzepica
podpěra (od křepký) bychom snad mohli je vyložiti
jako *krép--tlo = podpěradlo, totiž zařízení
upevňující seděni (rozumí se starší osoby, která
toho potřebuje) ze zadu i popř. ze stran; pak sy-
nekdochou (část místo celku) místo celého sedadla
takto opatřeného. Na význam opera ukazuje r.
křeslo korba (vozu, saní) a lot. kreslis opera (pod
záda) v saních.
křest: stč. křest gen. krsta křsta > krta; křestní,
krtiny < krstiny; sloveso stč. krstíti křstíti > křtíti;
val. křesný otec, křesnícek kmotr, křesná matka
kmotra SvK. — Sic. krst krstit krstný; krstenec
krstňa kmotřenec. Pol. chrzest nář. krzešt, hl. křest
(z češtiny), sin. krst t/v. — Zeměpisné rozšíření
těch slov svědčí tomu, že jsou přejata od západu,
asi v sthn. době. Sthn. bylo Cr ist Krist Christ
Kristus, od toho žilo asi sloveso, sthn. sice
nedoložené, ale střhn. kristen(en) = učiniti
křesťanem, doslova „zkrist ušiti." To přejato k
Slovanům v podobě *krbstiti (stč. krstíti, hl. křčic
(z češtiny; Frinta WeltSl 4.1959.190), dl. kécié (též
z č.), pol. chrzcič, krzcič, sin. sch. krstiti, b.
krästjä, ukr. krestýty, r. kstít, krestít, též. stsl.
krbstiti), od něho pak u západních Slovanů a u
Slovinců vzniklo zpětným postupem jméno
*krbstt, jímž označen příslušný obřad. Jinak než
zpětným tvořením ze slovesa nelze nový význam,
u Němců neexistující, vyložiti. — Nové po-křestiti
bude spíše z pokřestaniti, viz násl.
křesťan, plur. -ané podle obývatelských jmen
typu Pražané; podle nich dostalo to slovo jinde i
singulativní příponu -ini» (stsl. krbstbjan^n)^, pol.
chrzeécijanin, sch. kršéa-nin, b. krástjanin, r.
christijánin). — Jsou dvě řady, jedna s *kr bst-,
druhá s christ-. Tato druhá pochází vzhledem k ch
přímo z ř. χριστιανός, kdežto první asi z němčiny,
kde bylo sice christjäni, ale též kristäni, obé z lat.
christiänus. Tento latinský název měl při svém
vzniku ráz poněkud nevlídný, asi jako č. luterán od
Luther (místo evangelík), mohamedán místo
musulman, arián, zwin-glián atp.
křez: nyní rostlina Diplotaxis, dříve i jiné
křížaté. — Hl. krěz, r. sch. křes, sin. kresa. — Z
něm. Kresse řeřicha. Přejetí se vysvětlí tím, že jde
o rostliny léčivé nebo jedlé.
křibica
křibica val.: druh ozimého žita. Sela se na
pastvinách ,,do košára", na „ro venku" s hojnými
mraveništi; do rozkopaných a rozhrabaných
,,bravenčáků" se zaselo, na oseté místo se
přestěhoval na den a noc košár, a tak se místo
vyhnojilo; kopyta ovcí zatlačila zrno do zkypřené
půdy; do konce podzimu křibica vyrostla tak, že
bylo nebezpečí, že vymrzne. Proto se na ozim
pouštěly ovce, aby křibicu opásly. Podobně ji
pěstovali bačové na malých políčkách u salaší.
(Podle Jar. Štiky ČL 45. 71.) — Název je „odtud,
že se velmi kříbí (pouští odnože)*' (Bartoš), viz
keř.
křičeti, msl. okříkat; křiknouti, vykřikovati;
post v. křik, pokřik výkřik; křiklavý, křikloun (sic.
kriklún, -láč -lana) s l běžným u sloves hanlivého
odstínu (piplati apod.). — *Kričati u všech
Slovanů mimo bulh.; subst. křik* je pokládati za
post verbale. — Zvuko-malebné; bylo i psi.
klikatí, to je v bulh. a vězí i v stč. klícéti. Obdobně
tvořeno krákati, krkati; s v kvákati, kvičeti;
samohláska je jen volná výplň souhláskové
kostry.
křída, stč. tak i kréda (jednou), mor. doloženo
i škřída. — Tvary s í (spolu s hl. kryda) ze střhn.
kride. Ostatní, spolu se sic. krieda a s pol. sin.
sch. kréda, z it. creda. „Něm. i ital. podoba jsou z
lat. crěta, terra crěta = prosátá země." (Š.)
křidla 1° stč. mor.: poklice; mor. i skřidla
křídlíce Rzr, škřidla skřidélka skředylka. Sic.
skrydelka. — Asi z pův. kry-dla od krý-ti. Pak by
tu bylo hláskové změtení s křidla břidlice.
křidla 2° obyčejně (s)křidlice, škřidlice, horň.
skřizlica. — Sic. škridta škridlica škribla škribel.
Sin. škrl, skrlo t/v, sch. skrila, ěkrilja destička, r.
nář. skryl odřezek, krajíc (chleba). — Pův. *kri-
dla, souvisí s krojili, {*s)krei-, možno je chápati
jako „odštěpek".
křidlo, opav. skřidlo (s- z pol.); u Litomyšle
vokřídlí okraje střechy přes lomenici vybíha-
jící;'han. křídlit se hrdě vystupovati, roztahovati
se. Jč. znamená i klín, spodní část trupu (chovala
dítě na křídle), pak i „obsah zástěry shrnuté na
tom místě: dala nám plný křidlo hrušek", Jjčř 50.
Odvoz, křídlovka, kalk za Fliigelhorn, pův. pro
lovecké signály k ovládání křídel při štvanici
(Šm.). — Vše-slovanské: stsl. str. br. sch. sin.
krilo, sic. křídlo, pol. (s)krzydlo, hl. křidlo, dl.
ksidlo, ukr. r. krylo. — Psi. *kri-dlo; utvořeno
jako jméno nástroje (přípona -dlol) od kořene,
který je v lit. skriejú skriěti letěti, lot. skreju skriet
běžeti, téci, letěti. Pol. s- je tedy původní;
předslov. *skrei-dhlo-m > psi. skřidlo > kri-dlo.
křínek: ryba Blicca bjoerkna (cejnek, skalák).
Nejasné. Trochu se mu podobá sch. kerekinja t/v.
křinicě stč.: pramen; jen v míst. jm. Křinec
(Profous). — R. kriníca, br. kryníca,
301 křivý
ukr. krynýcja, stp. krzynica. — Příbuzno je
nejspíše ř. *κρανα t/v (att. κρήνη, dor. κράνα, lesb.
κράννα).
křís: cikáda; od Presla. — Asi zpětný útvar od
křísati.
křís, kříst: povlak na kysající tekutině; stč. křez
= špinavá ssedlina ve vodě, jč. křís ledová tříšť na
vodě Jjčř 30. — Hl. grys okřehek. — Z dolnoněm.
grieß okřehek (Entengrün); o hl. Bielfeldt 137. Viz
i křěz p. h. okřehek.
křísati: křísot hlas cvrčků (Řezáč, Nástup 1952,
320). — Nejspíše je to s-ové intensivum od
skřípati, při čemž prvé s zaniklo (§ 14), tedy z
*křip-sa-ti.
křísiti, stč. křiesiti; vzkříšení; křísat se Jg, nář. i
spis. vykHsat se, mor. vykřesat se z nemoci =
zotaviti se (dále i změněno neporozuměním:
vykřástat se u Kunštátu, msl. vykrádat sa, han.
vykrákat se). — Sic. kriesit, pd. krzesic, stsl. vbs-
křesiti (vz)křísiti. Pomoř. skřes9c, vokřesac oživiti,
posíliti, vskřesdc vzkřísiti. — Psi. křísiti. Zdá se (S.
Stech pís.), že je příbuzné se stisl. hressa oživit (ze
mdlob), povzbudit (aufmuntern, aufleben, zum
Leben bringen), od hress čerstvý, hbitý, čilý, jež
nemělo dosud vhodného příbuzenstva (v. de
Vries). Lze míti za to, že naše -ěs- je ekvivalentem
germánského ess. (Jinak Liewehr ZfslPh 23. 98.)
kříšť. Do dnešního houbařského názvosloví je
zavedl Presl pro druh hřibu Boletus pachy pus.
Dobrovský uvádí k. nebo křiste ntr. jako ryzec
peprný. Ale ve stř. a již. Č. lidové k. a křiste kříp
chrupák chrousták chroustalka, klad. kroušták
Kub. 214 je holubinka osmahlá a h. černající,
druhy jedlé, chřupavé (kříšť se jč. zve i křehule Jjčř
28), lidu známé a sbírané. Všechna ta slova jsou
tedy od chrupati — křupati (expresi vní změkčení
vf), chroustati. Ztráta povědomí o tom přivolala
přehlásku *křup > kříp, *chrust > *křust > *kříst,
s měkkým zakončením > kříšt. U Klaret a mezi
houbami je stč. chřúšó (mylně psáno chřiešó), jistě
předchůdce nynějšího kříště. — Pol. chruszcz
chrzoszcz grudz, ukr. chrušé hruz(d) hruzdel, r.
chrjušč gruzd lid rovněž přenesl na ryzec peprný;
ten je onde s oblibou kon-servován. Meh NŘ
29.47.
křišťál: stč. křištal -tal -ál. — Sic. krištáX, pol.
krysztal i krzysztel, r. kristall, sin. kristal, sch. .
kristao. — Z lat. crystallus, to pak z ř. κρύσταλλος
led. Totéž slovo je již stč. krystal, nyní odborný
termín, sic. krystal.
křivatec: nyní rostlina Gagea, slovo je však již
stč. „Soudíc podle obrázku u Mattio-liho kap. 157
je od křivatý (křivý, srov. nahatý — nahý)." Šm.
Jiná domněnka v JR.
křivý: msl. křivák nůž zavírák (míval křivé
střenky), křivka pták křivonoska (jiná křivka =
křivá čára); vč. křivina (sic. krivica)
1 vrv
kriz
302
dřevo vhodné na výrobu saní; δ. křivice ra-chitis;
křivule retorta; (sic. krívať kulhati, podobně sch.
b. ukr.), han. křévat se; msl, paškřivec křivohubý;
č. křivda (opak prav-da, pův. spravedlnost), odtud
křivditi. — Krivb, křiviti, krivbda zastoupeny u
všech Slovanů. — Základní kriv-b má dokonalý
protějšek v lit. krelvas t/v. Jinde jsou slova t/v s kr
(ir. cromm, něm. krumm), v má i lat. curvus t/v;
ale naše i a lit. ei nemá jinde obdoby. Snad je tu
možno viděti vliv slova t/v vir-b (viz uvirý) nebo
dokonce v -rivb viděti přesmykový útvar z vivb
(přesmyk proveden, aby slovo mělo stejné
zakončení s protikladem pravb), viz šuvirý.
kříž; významový vývoj je jasný; jest uvésti jen
k. (též pol. ukr.) dolní část páteře (Rohn: k. = kost
posvátná, křížová kost, os sacrum, das heilige
Bein, Creutz-bein, pol. kiréc), odtud vzít se v
křížku, do křížku, křížkovat se. Křižní cesta u
Polničky, křížná c. u Brna, (sic. krížna c.) =
křižovatka; křížový, křížovka; křížatý (bot.
termín); křižák, kři-žovník, křižník (křižuje po
moři); křížiti (odtud kříženec), křižovati; křížem
krážem (o tom Křístek SbTrávn 294), sic. krížne-
krážne, hl. krize kraže, adv. spojení typu cik-cak.
— Sic. kříž, pol. krzyž, hl. sin. sch. křiž, csl. križb i
kryžb, hl. křiž, dl. kéica. — Obecně se má nyní za
to, že pramenem je nějaký románský tvar za lat.
crux, vlastně za akus. crucem. Jest jej hledati v
sev.-vých. italských nářečích; Kiparsky praví, že
istrij-ské krüze je přímé pokračování postulova-
ného pramene slovanských slov. Změna *ry > ri u
Slovanů je podle něho totéž změkčení, jaké se
objevuje (sporadicky) např. v riba < ryba, otkriti
< otkryti. Je i stě. např. v kteříž místo kterýž, nč. v
křížala.
křížala: stč. tak i křížěl fem. Sic. krížal(k)a, -
ala, križla, -Ta ukrojený kousek jablka nebo
bramboru, čtvrtka zelí, na Oravě skrižal půl
hlávky zelné. Val. křížalka brambor nakrájený na
sázení. — Druhá skupina: mor. krou-žala Jgd,
han. króžala u Třebíče, króželka křížala, msl.
krúžélka slupka z ovoce okrájena, okrúžlaná, sic.
krúžal(k)a krúžélka kružTa okrúie(l)ka ukrojený
kousek ovoce, čtvrtka jablka, zelné hlávky,
bramboru, křížala, okružlina slupka z jablka. —
Málo jasné. Jest asi vyjíti z podoby křížala: ta
souvisí asi s rus. slovesem čakrýžiť řezati, krájeti;
o ri < ry viz pod kříž, a dále s sin. sch. križati
krájeti (jablko, tabák ap.). Po zániku toho slovesa
bylo k. samohláskou kořene přichýleno k slovesu
krouhati, \ al. msl. krúžlat jablko = okrajovati mu
slupku, totiž kruhem dokola jako při
soustruhování.
křižmo, již stě.: svěcený olej obřadní. Pol.
krzyimo. — Přes sthn. chrisamo (Bielfeldt 172)
pochází z lat. chrisma < ř. χρίσµα mast, od χοίοο
maži, natírám. — „K tomu patří vslc. křižma (u
Κ omylem križina)
kštice
peřinka, v níž se dítě nese ke křtu (ukr. kryžma,
mad. korozsma)" Šm.
křtalt: podoba, stč. kštált (doloženo kštal-
tovný) křtalt; ve spisovném jazyce je archais-mem,
ale žije na východní Moravě: han. okřtaltit (jít o.
se = k holičovi), val. startiť, laš. stalčiť,
okštalceny, obštalceny ozdobený. — Pol. ksztalt,
sin. dl. štalt. — Z něm. Gestalt t/v.
křupan, nadávka venkovanům PS; též chrupán
t/v (má expresivní záměnu k > ch), msl. řupon
Mal. Mor. u Kunštátu křupa sprosťák B, msl.
nekřupa nemotora Mal (zde je ne nadbytné). —
Původně bylo psi. *krup-b 'hrubý, drsný', rovné
litevskému kraupus 'drsný, nerovný'; od něho je
stč. krupec hrubec (cit. v SPFFBU 13, A 12, 211).
U nás se navíc objevilo expresivní změkčení a
přenesení významu do oblasti lidského chování a
mravů. Přesmyková podoba je v chrapoun, viz. —
Příbuzné je dále hrubý, liší se však znělostí
souhlásek. Stran přípony srov. mor. příjmení
Hruban.
ksás v 16. stol.: „krátké kalhotky, nazývané také
seděni"; též v pludrksás t/v. — Z něm. Gesäß Jílek
Sm 269; viz i Winter DK 474, popř. Pludergesäß.
ksenci stč., jen plur.: mládata žab, hadů, ryb.
Pův. k^s-en-bci, k lit. kusu kušeti hýbati se, hemžiti
se; Zubatý 1.1.33. U nás je to sloveso ve znělé
podobě g^ziti (viz gžic sa) o zmateném střečkoyání
dobytka, lit. je gužu gužtti hemžiti se. Jméno tedy
vystihuje neustálé hemžení takové drobotiny.
Významová paralela je v něm. Laich potěr (rybí,
žabí), srov. Leich rej.
kšaft: závěť (nyní zastaralé); kšaftovati
odkazovati. Stč. i šavt, Kapras NBydž 265 k 1469.
Š. — Sin. šaft t/v. — Z něm. nář. gschaft (= spis
Geschäft, z čehož je č. lidové kšeft obchod), jež
mělo a má v nářečích význam 'závěť'.
kšikati: vydávati zvuk kš PS (na zahnání
drůbeže); val. kšókaťt/v SvK (od kšó). — Od
daných interjekcí odvozeno příponovým k.
kšír: postroj, kšírovati; msl. kMra, síry. Sic.
osiřit, oširovaj. Z něm. Geschirr t/v.
kštice, nyní v Č. slovo jen spisovné s nádechem
posměšným; stč. kčice kštice kčtice kšicě štice
šČicě čtice; han. křeca a msl. kšicka je už jen kytka
na biči kravařově z vlastní kštice, han. křeca kšeca
skřica skřeca (kštice v PS z Koudeláka) je shrnutá
část pytle nad úvazkem; původní význam dosud
žije ve vm. šcica (odtud šcicat Rzr, ščičkat čičkat
ščičkovat kudliti = potrhá vat někoho za vlasy), v
laš. val. kšica (a vykšiť z *vykšičiť vykudliti
někoho) (a v sic. štica, vyšticovat). Z ktčica, č
přesmykem > št; srov. stp. kszczyca. — S jinou
příponou (k-bč-bka) jo sic. kecka (mylně psáno
kačka kačka kačka), srov. sin. kecka t/v vedle sin.
keka z ktka. Příbuzné je i mor. kyčka, zhruběle kyča
= kštice, třapec, karabáč, květenství prosa
který
nebo ovsa (psáno i kička), odtud kyčkat kudliti.
Srov. b. sch. kika cop, str. kyka kika, r. nyní kika
jakási chocholka = ženský ozdobný účes. — Dále
je příbuzné las. kuča kštice (kuČavý kudrnatý, val.
kučiť vlasy = čuchati, laš. kučkať kudliti; kučovat
sa ve vlasočh, laš. škučkovat se tahati se za vlasy)
a č. kučera, -avý, -atý. Srov. sin. kuča chomáč,
chochol, msl. guča houf, chomáč, ukr. r. kučera.
— Psi. základní slova kuča kyka k-bka souvisí se
stind. slovesem, jehož se užívá právě o kroucení
se, kadeřavění vlasů: kučati, kuňČatě, part. je
kuňČita- = kadeřavý; v baltštině se zachovalo
sloveso lit. kukti ohýbati se, krčiti se (su-kúk$
zralý, o ječmeni, tj. zháčkovalý, s klasem schýle-
ným, visícím k zemi), lot. kukt křiviti se. (Někteří
odvozují od tohoto kořene i sic. kyka, p. kiczka
hůlka, kyj, tak naposled Stawski, ale tu je spíše =
*tyka, srov. zde patyk pod týkati.) Viz i krčiti. To
příbuzenstvo svědčí, že kuča kyka k-bka
znamenala původně kadeř, tj. zakřivený nebo
zvlněný chomáč vlasů, popř. kštici načesanou,
zvlněnou (i nám je kštice dosud vždy nějak ná-
padná, bohatá, načesaná, nemluví se o kštici u
malých dětí, o řídkém vlasu, leda posměšně). Po
stránce formy očekávaný tvar je kuká nebo kuča z
*kouk-, stran kořenného vokalismu srov. kosa 1°,
kdežto k-bka a kyka vypadají spíše jako
postverbalia.
který, již od stč. doby zjednodušováno v kerý
Gb HM 1.398, Hujer 1.181. — Sic. ktorý a místy i
kot er ý kot(o)rý. Pol. który, r. kotoryj atd. — Pův.
k-bter-b (č. sic. pol. sin.), k-btor*b (sic), koter-b a
kotor-b (stsl.). Tvary s kii- jsou od ide. tázacího
základu kuu-, jenž je také v kdo kde kdy, tvary s
ko- jsou od základu, jenž je i v ko-ho ko-mu ko-m
a dále, se stejnou příponou, v ř. πότερος, sti.
katara-, lit. katras 'který z obou'. Takovýto byl i
původně význam našich slov: přípony tero- jtoro-
se vztahovaly na určení jednoho ze dvou
(zpravidla protikladných) pojmů, srov. lat. sinis-
ter levý proti dex-ter pravý.
kuba 1°: hlupák. Je totéž slovo co K.,
zkrácenina z Ja-kub, kteréžto jméno bylo ještě
před sto lety velmi rozšířeno na venkově mezi
prostým lidem, a p«oto se v městech stalo
posměšným. Ambivalencí významovou může k.
býti i zdatný chlapík (tak za Jg; nyní tak jen
kubík), a toto druhé pojetí vězí v kuba, kubík zajíc.
kuba 2° laš. u Frenštátu: kavka; za Veleslavína
kubík krkavec. — Vzniklo obměnou ze stč. koba
krkavec, havran, které je ze střhn. koppe m.
havran (to podle Suolahtiho z Jacob, což je arci
jen domněnka, i když pravděpodobná).
kuba 3°: lidové štědrovečerní jídlo (jahelný
nákyp s množstvím zapečených kousků sušených
hub) Kt-PS. — Nazývá se též hubník Kt-PS,
čemuž se rovná rd. (na severu:
303 kucija
Podv.) gúbnik. Zdá se tedy, že kuba je
zkomolenina z hubník, vzniklá žertovným
přichýlením ke Kuba = Jakub. Houby mají v něm
úkon magický (jako krupice ve svatební kaši ap.),
dobrověstný: aby se v budoucím roce rodila všeho
taková hojnost jako hub po dešti.
kuběna: zkomoleno, se záměnou přípon, z lat.
concublna souložnice.
kublati 1°: chod. k. = čuchati, chumlati (niti
apod.); skublaná příze = zdrchaná, rozkublat,
zakublat přízi. — Asi z chumlati běžnými
záměnami k\ch a bl\ml.
kublati 2°: vč. za- zahaliti (oděvem), nebe je
zakubláno zamračeno. — Příbuzno je lit. gaubiú
gaübti zahaliti; rozdíl ve znělosti při úplné rovnosti
významu a stavby kořene není překážkou.
kublati se s něčím: něžně se zabývati; žilo ještě
za Rosy. — Slovo starobylé: sic. kublať
vychovávat, vypiplávat, stpol. k§blac kablac
pěstovati, hl. kublač zaopatřovati, pěstovati,
vychovávati, dl. kublaé živiti, vychovávati, hl. dl.
kublo statek (srov. vč. živnost, jvč. živobytí selský
dvůr, usedlost), ukr. kubló hnízdo, pelech,
kúblytysja hnízditi, r. kubló, kúbliťsja t/v. — Psi.
*kgblo nebo *kobblo -τ>Ιο, slovesa odvozena od
jména. Je pravděpodobné, že to slovo odpovídá do
jisté míry latinskému cublle hnízdo, pelech (zv£ře),
jež souvisí s cubö ležím a suc-cumbó podléhám ac-
oc-cumbö atd. Naše kqblo by bylo dostalo ρ takto:
*kub-ulo- > *kulb-ulo (= l anticipováno) > *kumb-
ulo- (disimilace l-l > m-l) > kob-blo. Latinská
dvojice sedile — cublle má u nás protějšek v sed-
blo — kobylo (viz sedlo). Kob-blo byl jakýsi
odborný termín; v něm právě se udržel starobylý
kořen (jako cubäre se stalo odborným termínem ve
franštině: couver o seděni na vejcích), kdežto jinak
u nás ovládlo leg- (ležeti); v latině je naopak *legh-
jen ve jménech, cub- ovládlo v slovese.
kuca ti: viz klecati.
kucel, kuclík chod.: kousek drobení v polévce;
přeneseně uzel, chuchval z koudele, popř. uzel z
mnohonásob sešitého plátna, jímž se uvádí v
pohyb hejčadlo čili visutá kolébka. — Nejasné.
Nejspíše z němčiny.
kucibába, kucabába, u Paky cukabába, u
Litomyšle cukubába, val. Čačí bába; sic.
kolembaba, gelembúz: dětská hra „na slepou
bábu". — Slova málo jasná. Ale sdružení významů
v lit. (nepřibuzném) slovese guzineti jíti drobnými
kroky a přikrčeně, hráti na slepou bábu, dovoluje
snad předpokládati zde jako původní podobu 1.
části útvary kuČi-a čuči-, a tedy vyjíti ze sloves
kučati a čučeti (viz) býti shrbený. Vztahovalo by
se to na způsob kroků oné ,,slepé báby". Sic. slova
jsou ovšem velmi odchylná a mohou míti původ
jiný.
kucija, gucija jsou u Kyjova ,,tlačené
kuckati se 304
brambory" (= bramborová kaše). — Přejato z pol.
kucia, což je jistý rituální pokrm štědrovečerní,
pšeničná kaše s medem a mákem. Srov. stsl.
kucija, csl. kutija kucija kučija vařená pšenice s
medem, ukr. kuťja, bělor. kuďja kuceja, r. kuťja
rituální kaše z ječmene, pšenice, rýže s rozinkami
a medem. Vše přejato asi z řečtiny, ale není shody
v tom, z kterého řeckého slova. — Kyjovský vý-
znam ukazuje, že se slovo řeckokatolické církve k
nám (jakou cestou a kdy?) sice dostalo, ale že se
zprofanovalo.
kuckati se; sic. kuckat: kašlati. Zvuko-
malebné; základ kuc-, příponové k. Podobně je (v
Tyrolsku) sich verkutzn, zakuckati se, Knobloch
ZfS 7.300.
kucmať sa val.: dlouho se oblékati SvK.
Nejasné.
kucmoch vč: kaše z brambor; han. (u Brna)
kocmoch, u Jg je kucmouch kucmocht kudlmoch, u
Kotta kucouch kocouch; horň. kocmando, jč.
kudymouěek t/v (popř. šku-bánky). — Slova
nejasná; podrobně je objasnit bude snad možné
jen tehdy, až bude více materiálu. Zatím lze uvésti
jen sch. kaóamak polenta (= kaše z kukuřičné
mouky; oba pokrmy jsou tedy žluté kaše).
Kucmoch byl i jistý tanec (název měl odtud, že
text začínal „Já ráda k."); o něm Vrat. Vycpálek
ČL 43. 206.
kučný jč.: pěkný, náležitý (jen ve výrazech
smyslu záporného nebo ironických); ale kucnota
nedobrota Jgd. — Soudíme-li podle kalý a plechý
téhož významu a užití, bylo by vyjíti od
*nekucný; to by mohlo být příbuzné se stsl. prě-
kutiti zdobiti.
kuča val. laš.: chajda, chatrč; vsi. kučka. —
Slovo nyní převážně jihoslovanské; stsl. kqšta, b.
kasta, sch. kuča, sin. koča, z *kqta. Κ nám se
dostalo asi přes Poláky (kucza bouda, stánek) od
Ukrajinců, kde kuča je nyní chlívek pro vepře, ale
pl. kučky je židovský svátek pod zelenou; byl tedy
výchozí význam 'bouda, chatrč' znám i tu. — Psi.
kqta z kqt-ja je od kqtati (r. kutat zahalovati,
zakut(a) chatrč, chlév, bulh. kátam chovati,
opatrovati, chrániti, skátam skrývati, ukládati aj.).
Viz i kutěl
kučera: viz kštice,
kučma sic: beranice, kožišinová čepice; odtud
je msl. kučma. Sem asi patří i sic. u Pálkoviče
kučina ušatá čepice, in chybou tisku místo m? —
Stpol. kuczma, ukr. r. sch. sin. kučma. Vše z mad.
kucsma t/v.
kuditi: ve vč. vejkudovat vyčítati někomu,
žvaniti Pt, odtud vejkuda člověk toto dělající. —
Sic. kudit haněti, kárati, pomlouvat i, msl. postv.
kuda karatel. Stsl. sch. kuditi, b. kudja t/v. — Psi.
kudq kuditi, iterativum (z ide. *koud-, s náležitým
o v kořeni) k primárnímu slovesu s *kud-, z něhož
je ř. κυδάζω plísním, haním, a lit. skúndžiu skýsti
obžalovati, obviniti, udati, denuncovati.
kudla
kudla 1° mor.: chundel vlasů, chlupů, kudlatý
chlupatý, chundelatý, (vy)kudlit (vy)-tahati za
vlasy. Zrn. jč. kudla (pův. kudlatá jena) = fena,
chod. kudle štěně, vokudlit se dostati mladé (o
čubě), jinde kudlák pudlík. Kudla čuba přeneseně =
lc jč. běhna, 2° mor. brzda (srov. týž vývoj u čuba,
fena, kuna). S l tedy slova sic.-mor.-jč. až po
Chodsko. S expresivním c chod. cúdle ne-
urovnané vlasy (nikoli z něm. nář. Zuddl =
Zottel!), cúdlat (vy- roz-) krákati, čuchati vlasy,
srov. níže cudry, cadrna. Sem patří i msl. (podluž.)
škudlit = kudliti. — Sic. kudla, -laty jako v č.,
kudlit čuchat i, muchlati, zamotávati (vlasy, nit);
posunutý význam mají kúdol, kundol (dýmu,
prachu) = chuch-val, chumel, kúdolit sa, kundolit
sa valit se v kúdolech (o prachu, mlze ap.), tato
slova mají v češtině ch-, viz je pod chundel. Rus.
kudlo, ukr. br. kudlo, p. kudla kadeř. — Je i
druhotvar s r; č. kudra, -atý, -avý PS, klad. cudra, -
atej (i čudra rozcuchaná žena). Všechna naše slova
mohou míti expresivní ráz, odtud různé změny (c-;
ch- v chundel; zvláštní odnoží z té skupiny je i
kadeř, viz). Změtením tvarů sral vzešlo kudrlina
(přípona -ina), obyčejně zdrobnělé kudrlinka (a
han. škondrlinke = drobné věcičky), z toho
odvozeno kudrliti u Táborského. — Sem náleží i č.
sic. kudrna, jež pochopíme nejsnáze jako
zkráceninu z kudrlina; za Sasinka bylo i expresi
vní sic. cudrna cadrna. Chod. Kodrnáč, kodrnatyj
má podivné o; snad je to vliv dávného sousedění se
slovinským obyvatelstvem v Bavořích (o mají sin.
nářečí!). — Všechna tato slova náleží ke koudel.
Jako výchozí tvary můžeme pro ně klásti *kqdbla,
*kqdbra (a kqdera pro kadeř). Jsou to asi už
prastaré obměny (vlastně redukce) slova kqdela,
vzniklé při přenesení významu na chundel vlasů:
rozuměl se chundel vlasů neučesaných,
neupravených, připomínajících právě koudel. Je
pravděpodobné, že hlásková redukce (b místo e) se
objevila nejdříve v odvozenině na -aťb a teprve
odtud že byla přenesena do základního slova,
pokud mělo onen přenesený význam (chundel
vlasů). (Ale v chundel redukce nenastala.) Byl tu
tedy, úhrnem řečeno, různý vývoj: kqdela v
přeneseném významu dalo jednak kqdera (viz
kadeř), jednak kqdbla a kqdbra. Těmito změnami
se to slovo v povědomí mluvících odloučilo od
koudel; to pak usnadnilo i poslední záměnu Ijr a
další změny, uvedené výše (cudra, kudrna aj.).
kudla 2°: prostý zavírací nůž; kudlička ubohá
(hubená) osoba, z přirovnání jako za groš kudla;
chod. i jinde kudlati asi tolik co pižlati, zizlati,
řezati jen kudlou = dělati něco bez řádných,
vhodných nástrojů. — Přejato, a to nejspíše z fr.
coutelas mask. (velký) kuchyňský nůž, tesák;
francouzské
kudlanka
zakončení (ve výslovnosti) -a způsobilo, že při
přejetí to slovo přešlo k rodu ženskému.
kudlanka, druh hmyzu; název od Presla.
„Slovem k. chtěl neznámý původce (vlastně Presl!
— V. M.) tohoto jména zřejmě vyjádřit podobnost
předních noh kudlanky — s kudlou, druhem
kapesního nože ..., který má jediné želízko,
zapadající do žlábku dřevěné střenky". R.
Schwarz a R. Hylskv, Živa 45 (1959) 23.
kudrna: viz kudla 1°.
kudy, stč. a nář. kady; s předložkami: dokud
doka(va)d, stč. též dokovad; odkud, nář. od-kad9 z
*od-kuda (-a-);pokud, nář.poka(vá)d.— Sic. kadě
kadial kudy (kadekdo = kdokoliv, kdekdo,
kadejaký), dokial odkial po-kadě pokial pokel aj.
Pol. kedy kde, kam, r. kudá kam. — Příslovce
málo jasná. Jsou zajisté od ide. tázacího kmene
(viz kdo), pův. asi *kqde. Příbuzno je lat. unde
odkud, něcunde aby odněkud ne, srov. i alicunde
odněkud, aliunde odjinud. Ř. πόϋεν odkud, se
stálým -η, ζ *kuo-dhen, snad dovolí viděti v kqde a
v lat. -cunde tvar stejný, jenže η přesunuto vpřed;
tedy kmen ko- jako v kolik, koter*b (viz který) a
přípona -dhen. Zdá se, že *kqde měnilo své
zakončení podle významu: převládl-li význam
'kde', přijato -ě z lokálu o-kmenů; jestliže 'kudy',
tedy -y z instr. pl. o-kmenů, jestliže 'odkud,
dokud', pak -a z gen. o-kmenů nebo -u z gen. u-
kmenů. Byla-li předložka, ztrácela koncovka
důležitost a mohla odpadat: odkud. Působily i růz-
né další vlivy: a v kady snad z kam (vyskytovala
se vedle sebe, srov. neví kudy kam) nebo z *kal,
srov. lit. kol. Málo jasné je -ov-resp. -va-, srov.
nář. indová vedle jindy, mor. tedovaj vedle tehdy,
vč. posovád vedle spis. posud; rus. je otkudova
vedle otkuda; snad napodobuje poměr slov taký—
takový apod. S ne- označujícím „neurčitost" je
dále ně-kudy, odněkud, sic. odněkud, donekial
(toto = do nějaké doby); viz i poněkud. Sic. pokial
(pod. odkial dotial dosial) má 4 už bsl., srov. lit.
kol (s měkkým l) = jak dlouho.
kufr; sic. kufor, pol. kufr. Vše ze staršího něm.
Kuffer (nyní Koffer) < fr. coffre. Za poslední
pramen se má ř. κόφινος koš.
kuchati, již stč.: nožem otvírati zabitá zvířata a
vyvrhovat jejich vnitřnosti SSJČ; ve vých.
nářečích je místo něho pitvati, pistvati. Význam
nedovoluje ztotožniti toto k. s jiným, zaniklým k.,
které předpokládáme jako východisko pro kuchař,
viz kuchyně. Pokládáme nyní toto žijící kuchati
'pistvati' za domácí, za s-ové intensivum od
kořene, který je v kovati. Význam toho kořene se
již v bsl. době rozštěpil na tři: 1° na „kovati", 2°
na „zabíjeti, porážeti dobytek" (lot. kávu kaut
schlachten, töten); k tomuto druhému významu
patří právě *kou-sä-tei > ku-cha-ti. Podobná
dvojitost je též u kořene kol-:
23 Machek — Etymologický slovník
305 kukla
lit. kálti, lot. kalt schlagen, schmieden, hämmern,
slov. *kolti, č. klátí bodati, zabíjeti; je i 3° č. klátí,
trkati (rohy). Tento třetí význam 'trkati' dovoluje
ke kuchati přiřadit i kouchati (viz).
kuchyně, sic. -ha, sin. kuhinja, sch. kuhina; hl.
kucheň, dl. kuchňa, pol. kuchnia (odtud ukr. a r.
kuchnja), nář. kuchynia. — Z pozdně sthn. kuchina
t/v, to pak z lat. coqulna popř. coclna. — Vývoj
ostatních slov byl asi takovýto: v č. sin. a sch. z
kuchyňa vy abstrahováno sloveso kuchati vařiti
(nikoli ze sthn. kochón, neboť u nemůže být z něm.
o); od něho utvořeno dále kuchař, -ka, r. kuchař, -
arka. V češtině toto kuchati zaniklo, neboť
existovalo jiné kuchati (viz). Stč. kuchta -tic -tik,
vše mask., kuchařský učedník nebo pomocník,
mladší kuchař (odtud za Jg kuchta špatný kuchař,
nyní jen fem. pohrdlivě kuchařka, kuchtiti): jejich t
lze vyložiti nejspíše vlivem sloves klechtati a
klochtati, jichž se užívá posměšně o jisté kuchařské
práci (srov. zaklechtat polévku; z druhého utvořeno
pejor. klohnití). Žertovná metafora je ve val.
kuchta hadr na chytání hrnců SvK. *Kuchařb je i
sin. sch., dále i hl. dl. pol. b.; do těchto řečí přišlo
už hotové od západu z těch, které mají kuchati
'vařiti'; pol. kuchta, kuchcik z češtiny.
kujeba známo nejen u Vys. Mýta; u Kyjova =
šelma, čtverák; je i v píseckých archiváliích.
Původ nejasný. Sobolevskij Slavia 5.439 je spojil s
r. kujáva nepořádný muž nebo žena.
kujón, sic. -jon: šibal ap. Z něm.Kujón t/v, to
pak z fr. couillon zbabělec, hlupák (to dále z it.
coglione hlupák < vulg. lat. cöleöne kleštěnec). —
Od něho kujonovatí trápiti, což je spisovně
upraveno z lid. mor. kujonýrovati (vč. kunýrovat,
sic. kunírovať). Z něm. kujonieren < fr. coionner <
it. coglionare, vlastně zacházeti s někým jakožto s
hlupákem. Pol. kujón podle Brücknern je z češtiny,
snad i kuni(e)rowač.
kujoun jč. (Dušek 2.49) a podkrk.: punčocha
bez chodidla (jakási pletená kamaše), vč. u
Miletína kujonek; za Jg kujo(u)n t/v i rukavice bez
prstů pro žence (dosud kujóna „omotka na ruku"
pro žence MZ), kloc, cár. „Winter, Děj. kroje 522
má z 1591 kujóny čili psí rukavice". Sni. Pd.
kujuny JP 32.141 je pracovní obuv s vrchem
koženým, ale chodidlem dřevěným. — Nejasné.
kukaň vč.: pletená (košíková) posada pro
kvočnu, mor. -aha. Původ . nejasný. Snad z kukla
(takto se nazývá u Třebíče); odkud nová přípona?
kukla, kdysi část oděvu zahalující hlavu (stč. též
kuklík: Hádání Prahy s Kutnou Horou), nedávno
ještě šátek na hlavu (vč. tak; mor. kuklenka,
kukuó), podkrk. kukle salup, místy výstupek při
vrchu lomenice, kabřinec; zakukliti, sic. zakuklat,
msl. u Ky-
kuklik
jova guglat. Pol. sie. kukla, nář. gugla, sin. sch. b.
gugla. — Bud pochází přímo ze střlat. cuculla
kapuce (v antické latině -us), při čemž g-
vyznačuje jenom cizotu slova; nebo přes sthn.
cuculä cugulä cugelä, střhn. kugele gugele t/v. —
Jinou cestou, přes ř. κονκονλλι(ον), přišlo stsl.
kukolb, sch. kukulj.
kuklik, již stč. nějaká rostlina (,,stč. rostlináře
to vykládají latinským ascolonia, ascha-lonium,
což je luk, ošlých, v Bohemáři je kuk", Šm.), nyní
Geum. Od nás je stpol. kuklik Geum. — Snad od
kukla. Německé lidové názvy Pfaffenkapperl
apod., franc. (švýcar.) cappa de capuchin aj.
dovolují mysliti na podobnost s kněžským
biretem.
kukmák, druh hub. Přejato Přešlém ze sin.
kukmák, což je z něm. Kucken-mucken.
kuks: podíl na důlním podniku; dříve i na
pivovarském apod. Starší podoba kukus; obé z
němčiny (raně nhn. kukes -is -us, nyní Kux,
doklady z Rudohoří a Saska). Něm. slova
vykládají Němci nyní z č. kus, což je
pravděpodobné. Viz však Brandla!
kukuřice. Sic. kukurica, pol. kukuryca
kokoryca, r. ukr. sin. kukuruza, b. sch. leuku-ruz.
Původ nejasný. Není vyloučeno (Ber-neker), že je
slovanský: od kukurjav apod. = rozčepýřený (srov.
kokořík.) Vztahovalo by se to na rozkladitou horní
latu květů praš-níkových. Přejato jinam: mad.
kukorica atd. Je však i tur. kukuruz; viz turkyné.
kůl, kolík; kolek msl. = kolík, kuželka (sic.
kolok, kolka kuželka, kolkovat sa hráti v k.); č.
kolek byl pův. kolík s razidlem, pak „razítko"
samo, konečně zvláštní nalepená známka
potvrzující poplatek. ·— Všeslo-vanské: stsl. kol-
b, sic. kol, hl. dl. kol, pol. kol kol, ukr. kil, r. sin. b.
kol., sch. kolac. — Psi. kol-b je patrně příbuzné se
stind. šala- hůl, hrot, stnord. halt hrot oštěpu
(kopí), přenes, ocas, středoir. cail oštěp. (S. Stech
pís.)
kulač mask. sic: čutora; místy gulac, gulac K.
Ojediněle se objevilo i v češtině. PS. — Z mad.
kulacs t/v; jeho původ není znám. Hpt.
kulak: bohatý rolník, obdělávající své po-
zemky stále jen prací námezdních lidí nebo
chudších sousedů (náhradou za půjčky ap.). —
Přejato z ruštiny. Tam vzniklo asi z ukr. kurkul
t/v, totiž zhrubělé *kurkulak bylo zkráceno
vypuštěním prvé slabiky; tím to slovo dostalo
stejnou podobu jako r. kulak pěst. (Je mylné
domnívati se, že je s kulak 'pěst' totožné, že je tu
jen jakási metafora.)
kulastra kalajstra kurástva kurácka (sic), val.
kuřástva: mlezivo; sic kurásla je polévka z
mleziva. Slovo karpatské kultury pastýřské: pol.
kulastra, ukr. kulastra kuljastra kura(j)st-ra
kuvastra ku lejstra kolastra koljastra, rum.
corast(r)á curast(r)á coraslá colastrá, b. kolastra
kulastra, sch. konastra, mad. kurászlo gu-
laszt(r)a. Východiskem je lat. colostra: na
Balkáně změněno v colastrá; domácí formy
306 kumac
rumunské mají cor- cur- (rotacismus I > r), kdežto
col~ je prý z bulharštiny. Přesto však je
pravděpodobné, že i formy s l se po Karpatech
rozšířily skrze rumunské pastýře, neboť může tu
býti nová disimilace r-r > l-r bud již v rumunštině,
nebo u přejímajících Slovanů. Vzhledem k
možnosti disimilace nelze postup šíření toho slova
zachytit a podat přesně.
kulhati, kulhavý, již stč.; val. hanlivé kul-hýňať
škaredě kulhati, též stč. kulhýneti. — Sic kulhat,
pol. nář. kulgac, ukr. kulháty, bělor. kulhác\ rd.
(záp.) kulgaí. — Stavěno podobně jako belhati a
pol. czolgac si§ vléci se; hjg bude tedy příponové a
k. bude obměnou staršího *kutati od kulb chromý,
o němž viz pod kulka. Lit. kulziúoti kulhati, kúlza
kulha-vec (z je „hanlivé", Fraenkel). Mad. kullog
vléci se, ze slovanštiny.
kulifaj val. sic: loudal, nimra, sic nadávka
hloupému SSJ, též větroplach, sprosťák (posměný
název zemana), staroch (toto za Palkoviče). Od nás
přejato do polštiny. — Původ nejasný. Sem patří i
kuliferda chytrák (též proniklo do polštiny)?
kulík, kulic: pták Charadrius (od Presla).— Sch.
kulik, sic kulík; dl. kulik ZfS 7.342. — Původ
nejasný. Zdá se, že, to jméno znělo původně
kulih(a) a že náleželo kolize. Lidé si asi pletli oba
ptáky; stč. kulih v Klaretově fysiologiáři s popisem
se dosti hodí na kulíka, ale veliké podobnosti mezi
oběma rody není: pol. kulik je koliha. Sic má
lidový název kulich = kulík pieskový (Ferianc, Sic
ornit. názvoslovie. 1941). Je možné, že určení
jména kulik pro Ch. je dílo až Přešlovo: užil lidové
varianty s -k, jména kolihy, pro ptáka sice u vod
žijícího, ale barvou se od kolihy zcela lišícího.
kulíšek Tal.: kopeček SvK. Nejasné.
kulka, kulice chod.: slepice bez ocasu, val.
kulka, kulena t/v. Sem též jč. kulbatej nůž = na
špičce zakřivený, bez hrotu, kul-batá koza = bez
rohů. — Útvary od adj. *kutb (sin. kulj zkomolený
na rozích, kuljav, pol. kulawy chromý, kulhavý,
ukr. zakulýty zchromiti, zkřiviti). Kulbatý asi z
*kulavatý. Psi. kulb je příbuzné asi s ř. κνλλός (λλ z
Ij) zkřivený, zchromlý.
kulmovat (vlasy): natáčet, vlnit. — Z něm.
kohnen Rzr.
kůlna kolna, bylo i kolně kůlně, zm. jč. též
kolník kůlník, mor. i kolnice kůlnice PS, dosud u
Hranic kolnica Hzl. — Sic kolna, nář. kolen
kolesna (-šňa) kološňa. Pol. kolnia, sin. sch.
kolnica. — Od kolo-, je to přístřeší pro jednotlivá
reservuí a stará kola nebo i přístřeší pro „kola" v
starším významu, tj. pro vůz. Původně bylo asi
kolnica, z toho redukcí kolna.
kumač: druh tkaniny; jednou u Čelakov-ského
z.ruštiny, ale doloženo i ze sic Kott Př. 1.176. R.
kumac, sch. b. kumas. — Z os-
kumbálek
man. kumas, popř. (rus.) ze severotur. kumač (je i
-as -ac).
kumbálek, tak za Jg, nyní i kumbal. — Sic.
kumbál malá tmavá místnost, zdrobň. kumbálik.
— Je zajisté z nějaké zvláštní podoby přejatého
střhn. kamrner 'komora', snad z *kamber nebo
pod. Blízko je lit. karhburis, kambar(i)s: uznáme-
li přemístění a-u > u-a a .záměnu rjl, dostaneme
kumbál z nějaké něm. formy, jaká byla i
předchůdkyní litevských slov. Změnu mm > mb
připouští několik badatelů, v. Fraenkel 213.
kumhár čili havac, u Jg kumer, val. sic: podle
J. Podoláka SSNM 55.1961.30 je to ve stěně kol i
by u vatry vertikálně upevněný otáčivý, asi 1,5 m
vysoký sloup, s vyčnívajícím ramenem, na které
se věší nad ohněm kotel; v některých kolibách
zastává funkci kumhára dřevěný hák zavěšený nad
ohněm na dlouhém dřevu (polen) nebo připevněný
řetízkem na podstřešní krokvi. — Původ nejasný.
kumpán, již stč. (též kumpánec, -nice). Hl. dl.
kumpán. Ze střhn. kumpán, to pak ze střlat.
companio, vlastně = kdo jí chléb spolu s někým.
— Sic. kompán (nyní je též kumpán), pol. kompan
bud ze střhn. kompán, nebo přímo ze střlat.
„Dobrá kopa veselý člověk, asi žertovně za
dobrý kompán". Šmilauer.
kumpošt, kumpešt stč.: kyselé zelí. Ze střlat.
kompest t/v (acelentum, sawer craut). Šmilauer.
kůň, koník, koníček (rozličné významy pře-
nesené, velmi jasné; význam „osobní záliba" je
kalk za něm. Steckenpferd t/v, což původně byla
dětská hračka (Šmilauer); stč. konieř, nč. koniř
(odtud konírna), koňař, koňák; konina; koňský,
koňmo; podkoní; zkoniti zkaziti PS. —
Všeslovanské: stsl. korib, sic. kán, b. pol. koú,
ukr. kin, r. koú, sin. sch. konj. — Psi. koňb je
zajisté lidová zkrácenina ze vznešenějšího komoúb
(kvůli dvojslabičnosti, kterou žádalo časté
spojování s volt), to pak, jak lze souditi z kobyla a
z lat. caballus, je z některého staršího (asi
praevropského) slova s b (záměna bjm byla
snadná, obě jsou retnice!). Ale stanoviti celou
podobu slova praevropského, i kdyby jen
přibližně, je nemožné. Slované tedy opustili staré
ide. slovo (lat. equus, ř. Ιππος atd., ještě lit. ašva)
a přejali slovo cizí, podobně jako u Románů
proniklo caballus místo equus.
kuna. Kromě známého zvířete má k. i jiné
významy. U baltských Slovinců znamená fenu;
předpokládáme-li tu možnost i u Poláků,
pochopíme z toho polský význam obruč
zločincům na krk nebo okov na ruce, neboť je to
cosi jako brzda, bránící ve volnosti a v pohybu,
viz zde fena, čuba, kudla = brzda. A poněvadž
brzdou u vozu bývají špalky nebo dřeva v podobě
kolu, lze z toho vyložiti pak i český význam kůl v
plotě; sloup dřevěný ve stavbě, do něhož se zača-
307 kupadlo
povaly stěny, kde nebyly nebo nemohly býti
roubeny pro překážku nějakou se stěnami jinými
(zč. za Jg; chod.), neboť i tyto sloupy a koly pevně
drží pohromadě (brání jim rozejíti se, uvolniti se)
vodorovné hrázky nebo břevna. Taková bude i sic.
kuna část pluhu k upevnění vah. — Všeslovanské
vyjma bulh. Příbuzno je lit. kiáuné, lot. cauna,
stpr. caune kuna (stpr. c = k), dále (Treimer ES
71) z Kavkazu sván. kwen kuna, liška, gruzín.
kwrna kuna. Jiné kuna znamenalo plat (za
nevěstu), nájemné (za pole), příbuzné s het. kusan
t/v. Meh A O 17.135.
kuniti za Jg mor.: šukati, hledati; u Β kundať se
laš.: šukati po domě, vy- vypraviti se; sem patří
snad i vč. kundat se od Libuně (ČL 1.373, bez
udání významu) a vč. u Mile-tína nevějkuda —
kdo se nemůže včas vypravit. Původ nejasný.
kuňkati, pův. fňukávě mluviti, naříkati, pak i o
skřehotu žab. Obdobně sin. kuňkati a hl. kunkač,
dl. kunkaš. Zvukomalebré, srov. stč. kuknati, nč.
uňkati a škrunkat Jg o žábách.
kunt (zast.): zákazník, nyní žertovně kun-coft; z
něm. Kunde zákazník, kolekt. Kundschaft
zákaznictvo. Druhý lid. význam kunt = prohnaný
člověk, darebák pochází odtud, že Kunde (doslova
= známost, od kennen) je kamarádské · oslovení
mezi německými tuláky, potulnými tovaryši,
krajánky. Sic. hovor. zast. kunČaft zákazník.
kupa: hromada; kupiti, nakupiti, skupiti,
skupenina, z toho skupina, přeskupiti. — Chybí v
sic; jinak je všude kupa, jen jsi. je kup (stsl.
kup*b), sch. též -a. — Psi. původně asi mask. kup-
b (fem. na -a se objevilo teprve asi vlivem slov
jako gromada aj.), neboť i v jiných jazycích jsou
vesměs maskulina: sthn. hüfo, nyní Haufen, av.
kaofa- hora, hrb, lit. kailpas. Je to jméno se
stupněm o v kořeni, ide. *koup-o-s, od slovesa, jež
se zachovalo v primární podobě v lot. kupu kupt
srážeti se v chomáče, s au pak v lit. kaupiú kaüpti
hrabati něco v hromadu.
kupadlo: bylo v stč. s významem 'místo ke
koupání'. Vedle toho znamenalo u jiných Slovanů
letní slavnost slunovratní (u nás před Janem
Křtít·.), nazvanou tak podle závěrečného koupání
(to dosvědčeno u starých Rusů: noc vyplněná
hrami a veselím ukončena před zvoněním na jitřní
všeobecným umýváním v řece). Viz Niederle ŽSS
2.1.252. Jméno k. se později přenáší na rozličné
rekvi-sity a předměty s těmi slavnostmi a obřady
spojené. V staré češtině je k. dosvědčeno jako
„navazadlo", různobarevná niť, jíž ovázán dárek
dávaný při této slavnosti, a jako dárek ten sám. Do
nové češtiny se k. zachovalo na jihu Čech: někde
je to rostlina sveřep (jisté rostliny měly při těch
slavnostech úlohu, v. upolín), někde místo v jeteli
vypálené od
kupina
kokotice (Kubín LF 27.360). Vcelku máme jen
nezřetelné zbytečky.
kupina: 1814 za J. Em. Pohla, Dobrovského,
Jg a dosud jč. (tu i pupina LF 27.362) = ostružina.
Sin. kopina, sch. kupina, b. käpina t/v, stsl. kqpina
křovina. Snad sem patří i r. gubina, zelenina,
jahody (cituje Kiparsky 198). — Psi. kopina;
odvozeno od *kgpa, které je zachováno v p. kepa,
nář. kqpa křoví, též říční ostrov zarostlý křovím (a
v hl. dl. kupa klubko, chuchval; ostrov) a kterému
se rovná lit. kumpa křivý, ohnutý prut (má
Nesselmann) (ostružiní je právě složeno z křivých
prutů!). Další příbuzenstvo je v ř. κάµπτω
ohýbám, křivím, got. hamfs zkřivený.
kuplíř, sic. kupliar. Z něm. Kuppler, to od
kuppeln ( > č. kuplovati); toto pak z lat. cöpuläre (
> č. kopulovati, fam. kopulírovati) od cópula
spona, spojení.
kupole, lidově přesmykem kopule. Sic. kupola.
— Z ital. cupola, což je zdrobnělina (střlat.
cuppula) od cüpa kád, sud, cuppa kád (it. coppa
pohár). Podle podobnosti k obrácenému poháru.
kupovati, koupiti; koupe, kupní; post v. nákup
odkup vkup výkup; i staré kupt (č. kup atd.) je
pokládati za post verbale; kupec {-ecký, -ectví aj.),
odtud kupčiti; právnický termín kupitel; nábož.
vykoupiti, vykupitel; nákupce, pře-kupník, stč.
súkup, nč. soukup (časté jako příjmení) překupník.
— *Kupq kupiti a kupovati, u všech Slovanů. —
Psi. přejetí z germ. *kaupjan, sthn. kouffen, nyní
kaufen, atd., z Čehož nejprve kupiti. Germánské
sloveso utvořeno ze sthn. koufo obchodník,
handlíř, jež je přejato z lat. caupö krčmář,
hokynář, slova původu dále neznámého.
kur, stč.: kohout; nyní jen zoologický termín;
fem. stč. a nář. kúra slepice; dosud spisovně
kuropěni; kurník; kuří oko, pův. kuří řiť (viz řiť);
kuřinec slepičí trus; kuříěka a jiná jména rostlin
viz zvláště; kuře; od plur. (stč.) kuřenci je mor.
kuřenčář překupník drůbeže; val. kuřacník kurník,
kuřatnica kvočna. Kuřátka šlovou v C. skupinky
houby Clavaria, mor. a sic. (tu kuriatka) však
houby Cantha-rellus. Laš. kuřata jsou i velké
osypky. — Kur-b resp. kúra je všeslovanské. Proti
oblíbenému tvrzení, že psi. kuvb má základ
zvukomalebný (prý je příb. stind. käu-ti křičí), lze
uvésti to, že to slovo vězí patrně i v názvu
koroptve (viz); tu však charakte-risuje ne křik, ale
to, že ona zpravidla jen běhá; i kurovití ptáci létají
jen zřídka. A poněvadž slovesa pro křik kurů jsou
přece jen odchylná (kokrhati, kdákati, ale i pouhé
obecné pěti: kuro-pění; pětuch = kohout), popř.
objemná (ukr. kukurikaty ap.), uchýlíme se k
domněnce, že kurt souvisí se sic. kúriť běžeti; to je
jen v pri- přiklusati, pre-přeběhnouti. Slovo
prastaré, příbuzno je lit.
308 kuruc
kuriu kúrti a lat. curró běžeti, ř. κνρέω býti v
chodu. Meh LP 5.87.
kůr, stč. kór. Z lat. chorus. Novější přejetí
podržuje ch: chór, msl. chóra, laš. chorá; sic.
chór; chorovod (srov. pol. korowód).
kůra stromu apod., kůrka chleba, koravý,
komaty, odtud kornatěti; mor. odkorek = č. krajina
(méněcenné prkno od kraje kmene, má jen jedinou
řeznou plochu): laš. odkorek, jvč. vo(d)korek (sic.
odkorok (-Ó-) odkorka). — Sic. korá, pol. ukr. r.
sin. sch. b. korá. — Psi. korá upomíná jednak na
skorá kůže, lat. corium kůže, jednak na lat. cortex
kůra, dále na chantij. kar kůra (Rinde, Schale) a
jukagir. xär (χ = ch) Fell (cit. z Acta ling.,
Budapest, 8.267).
kurancovati jm.: trestati, týrati, trápiti, u
Kunštátu vykuraněit; s ko- vč. u Paky koruncovat,
han. u Boskovic koroneuvat (kárati). — Z něm.
nář. kuranzen, korarizen t/v. (z tohoto je č. běžné
fam. korencovat).
kuráž; sic. podgurážiť; mor. guráš, val.
nagurášiť si klobúk = posaditi šikmo, „na guráš";
podkurášený podnapilý. Z fr. courage odvaha.
kurděj, již v 15. stol. o vřídku na jazyku koní;
nyní vřídek na dásních, projev skor-butu; val. kuřej
B; kopaničáři se smějí starým pannám, že mají pod
lelíkem kurdzej (J. Hofer). Stpol. kurdziej,
kurdziel. — Slovo málo jasné. Je však
pravděpodobné, že je to přejatý a v koncové
slabice velmi změněný cizí název pro skorbut,
nemoc hlavně námořnickou, srov. zvláště výchozí
hol. scorft, schürft, nyní scheurbuik, angl. scurvy.
Ale jakou cestou a odkud to slovo k nám přišlo (od
nás pak k Polákům?), nelze dosud říci. Naše -ěj
přidáno asi podle stč. lišěj, dýmej.
kurta: krátká cestovní klerika (u Jiráska: Kt 6-
PS). — Slovo z latiny (curta = krátká, totiž
klerika), běžné u katolických knězi. — Totéž
slovo, s příponou ka, je sic. pol. r. ukr. kurtka, sic.
též gurtka, krátký cestovní kabátec, a v původní
podobě i mad. kurta t/v. Jakými cestami se to
slovo šířilo, není zjištěno, možná že v Uhrách
pomáhala i ze-manská latina (Sulán StSl 3.289 má
za to, že se šířilo z madarštiny; jiní myslí, asi
mylně, na původ z tur. kilrtek t/v; ale to je samo
snad přejato, prý z ruštiny, nebo, soudí Hauptová,
z madarštiny).
kuruc: sic. tak byli zváni v Uhrách vojáci
různých povstání v 16.—18. století. Slovo to bylo
známo lidu i v přilehlých krajích moravských,
neboť kuruci, např. Bočka-jovci, konali vpády i na
Moravu; z historických děl proniklo do spis.
češtiny. — Je přejato z mad. kuruc 'křižácký voják'
(Sulán StSl 3.287), což je snad ze středolat. crucius
t/v, to pak od crux, kříž. Patrně povstalečtí
vůdcové dávali svým lidem toto vznešené jméno,
jež se v mad. formě ujalo. Jinak je mad. kuruc
doloženo jen jako
kurva $09 kutě

,,loupežník'" (Hauptová z tureckých dokumentů) I kuš, plur. -te; k tomu· přitvořeno kušovat mlčeti,
a potom jako „stoupenec Rákócziho" dáti pokoj (jako je vídeňské kuschen, mad. kusol.
(Srn.). Šm.). Vše velmi vulgární. — Sic. kuš a vulg.
kurva, kurviti se, zkurviti, kurevník. Slovo již sloveso kušať býti potichu. Původně myslivecký
prasíovanské, je všude zastoupeno. Nemůže býti výraz z fr. couche = lež, na psy; ze šlechtického
přejato z germánštiny (sthn. huora, nyní Hure, prostředí pronikl mezi myslivce a nakonec v
stsev. hóra t/v; gót. hórs cizoložník), neboť ostatní lid. Z téhož pramene je i něm. kusch! a
bychom musili míti ch-. Naopak, germánské slovo mad. kuss/ — Han. u Prostějova je běžné kuštyk =
je z psi. Psi. kur-bva vzniklo asi (ale Šm. ale jdi!, snad z kusch dich (Kp).
pochybuje) pronikavým zkrácením z kur\pp- kuše, stč. kuše. Sic. kuša, pol. kusza. Původ
bt\bva, viz koroptev. (Proti domněnce nejasný.
Sobolevského, že k. je od kurt — srovnává se i fr. kušna, vulg.: huba, odtud vulg. kušnit. Z něm.
poule 'slepice' i 'milostnice' — lze zdůraznit, že Gusche (Gosche) t/v.
koroptvička se klade nyní i skutečně o milence, kutáleti se: viz kotáleti se.
kdežto slepička je spíše jen skromná starostlivá kutálka lid.: pochodující dechová kapela, obyč.
hospodyně, dále že konstantní -•bva má v vojenská PS. — Od slovesa kutáleti se valiti se,
kuroptťbva své východisko dobře doložené, od jehož se užívá (PS) expresivně též „o chůzi
kur-b je však femi-ninum vždy jen kúra nebo malých a tlustých lidí". Členové dechových kapel
kurica). Meh Slavia 21.259. Místy se říká takoví právě bývají.
kurvička malým holčičkám (Korbiel aj.); vidí se v kutati a kutiti: těžiti nerosty ze země, kuta-tací,
tom příklad zvláštní rozmarnosti jazykové; ale je kutba, kutéř. Lidově mor.: hrabati v hlíně, ve smetí,
též možno myslet, že je to žertovně obměněné bud popeli apod. (též -iti): chod. slepice kutí, mor. u
staré *kurička (= slepička) nebo koroptvióka. Heršpic kutá se v hnoji, msl. kuře kuce, kohút
kuříčka: rostlina Minuartia, v botanice po prvé vykutal chrobáka, rozkutat uhlí v kamnech
u D. Slobody. Je vm. lidové, též v podobě (nástrojem k tomu je kuták pohrabáč); mor. zakutat
kuřaóka. Vzniklo asi úpravou výrazů kuří mor se do stohu, do peřin, stč. pokutiti pohřbíti; č. kutiti
nebo kuří střevce, což jsou nějaké rostliny téže dělati drobnou práci, popř. tajně, posměšně i 'kaziti'
čeledi jako M. Podrobněji o tom JR. (han. s- po- kotat L); patří sem i zakutily zarputilý a
kus, kousek, msl. kúšček. Sem patří i adj. kusý, i val. ku(ma(ca)ť sa piplati se? Od kutiti dělati je
expresivně laš. guzy; val. kuska kusaňa = slepice skutek', původní význam měl zajisté odstín
bez ocasu, kusáry = punčochy kujonky. — Sic. hl. poněkud hanlivý (stč. Judáš zradu skutil);
dl. ukr. r. sch. kus, pol. kes, sin. kos, b. kas; adj. skutečný, -nost, uskutečniti, vskutku; klad. skuČiti
sic. kusý, pol. kesy, hl. kuši, dl. kusy, ukr. kusyj, vyvésti, vykonati, ze *skutčitit Sic. kutat i kutit
sch. kus, b. käs. — Psi. kost, substantivum, souvisí hledati, hrabati, vykúcat si vyhrabávati si,
nepochybně s kousati. Bylo to asi post verbální vykut(r)at vyhrabati, vymysliti, vykutat -tit, -tovat
jméno činnosti („ukousnutí"), pak věci (ukousnutá vyslíditi, zakutrat sa zahrabati se. — Vývoj
část, např. chleba); význam se pak rozšířil z významu ani původ nejsou zcela jasné. Zdá se, že
„úkusku" na obecnou „část" oddělenou ne už všecka ta slova vskutku patří do jedné skupiny, ale
kousnutím, ale jakýmkoli způsobem; podobně je že v něčem přistoupil vliv cizí. Vlastním
něm. Bißchen, 'kousek, trochu' od beißen kousati, významem je asi 'ukrývati' (srov. r. nář. zakutat
a angl. bit 'trochu' od bite kousati; možno tedy ukrýti, uschovati, skut úkryt, sch. skutati ukrýti, b.
mysliti na vliv slova razt (od rězati) apod. Další skátam skrývám, ukládám) a zdá se, že vše je
vývoj významu u nás je jasný; „kus" divadelní příbuzné s ř. κενυω a κνν&άνω ukrývám apod. Ze
apod. byla původně jen část celého programu, složeniny s vy-se vyvinul význam 'vyhrabati,
jako kus textu apod., kus hudební; lid. kousek = vyslíditi', přešel na jednoduché k. o slepičím
krátká povídka, článek atd. hledání červů v zemi apod., jež se děje hrabáním.
-kusiti: o-, po- se, z-, post v. pokus ( > -ný); Jiná větev významová,' 'dělati tajně', totiž někde v
iter. o- po- z-koušeti, odtud pokušení, pokušitel, koutě, je osvětlena stč. větou jenž (nevěrní
zkouška; stč. vzkusiti Podkoní 223; msl. vykusit rádcové) tak pokutně zlost kutie. 'Těžiti nerosty' je
vyzvěděti, -kúšai. 7A ruštiny je vkus (viz). — Stsl. zajisté vlivem něm. kutten t/v (od Kaute jáma).
is- o- po- vt-kusiti -kušati, pol. kusic atd. u všech Ojedinělé r v -kutrat může býti takové jako v
Slovanů vyjma luž. — Přejato v psi. době z got. pátrati aj. (po t\); Jung-mann však zná i něm.
kausjan okusiti, zkusiti. auskuttern. — Mad. kotor a kutat kut(r)ať jsou ze
kustovnice: rostlina Lycium. Preslův výtvor z r. slovenštiny.
kust = křoví, keř. Toto *kusťb je domácí, příbuzné kuťák val.: králík samec; od vábící inter-jekce
s něm. Strauch keř (k-st přemístěny; r navíc (na králíka) kut! kut!
nevadí). kutě: jen ve rčení jít na kuté = spát;
ojediněle dolů s kutí!; zcela neobvyklé je
| na kůtěti PS z Čapka-Choda, snad pouhá
kuthan
licence spisovatelská. Slovníky mají pro k.
ekvivalent „lůžko, pelech4'. — Je to zbytek
výrazu, jemuž odpovídá r. kut. To označuje
zpravidla podle Rhamma prostor pod polaťmi,
kde bylo místo pro lože hospodáře a hospodyně;
nyní označuje oddíl jizby při peci (,,babí kout"),
spací pryčnu („polok") aj. (VSES). — Poněvadž v
ruštině vedle kuť je i kut v témže významu, je
zřejmé, že výchozí slovo je to, které je v č. kout-,
kuté arci představuje přechod od á-kmene kja-
kmeni.
kuthan stč. i nč., dosud běžné na Moravě.
Podle Gebauera ze střhn. gluotphanne (=
Glutpfanne).
kutík laš.: opěnačka, pouto na koně. Nejasné.
kutloch, zdrobn. kutloušek: nevzhledná malá
místnost, i psí bouda, ohrádka v koutě pro
housata, výklenek pod kamny; kuťíina světnička
pro služku (Klicpera), kutlinka psí bouda. — Ze
staršího kutlof (tak i polsky), kutlhof domek pro
porážení jatečných zvířat, to pak = něm. Kuttelhof
(Kuttel droby, střeva s žaludkem; stč. kutléř
jitrničník). K. Kor-biel (pís.) myslí však na
„kutací díru" (Kuttlochl) v dolech.
kutna, sic. kutna, hl. kuta. — Z něm. Kutte, to
pak ze střlat. cotta.
kuvik laš.: kulich (Athene noctua, sýček), sic.
laš. čuvik, sic. kuvik, ťuvik, msl. ťuhýk, ťuýk, han.
u Brna ťujík, č. též lidově (Sír) kujík, puvík; zč.
kujíček, kujíšek, pujíček Vek. Jeho hlas = kuvikať,
čuvikať atd. Sem patří i č. kulich, spisovné, ale v
lidu málo rozšířené; lid říká eejček a jinak. —
Zvukomalebné; jeho hlas je — podle Kněžourka
— čtyřdílný pújd pújd kev kev kuvit kuvit pupu
pupu. Obdobně jinde: b. sch. kukuvija, b. chuchu-
vica, sch. kukuvika, sin. čovik skovik, pol. kuwik.
Lit. küvykseti a pod. o hlasu sovy. Viz i ťuhýk.
kuzňa val. laš.: kovárna, jč. kouzeň, kouzniČka
Dušek 2.14,55, kouzeň podkamní (= výklenek pod
starými cihlovými nebo kachlovými kamny, kde
se ukládalo dříví, Jjčř 210), kouzně úzký pruh [ve
stodole] ponechaný mezi vrstvou obilí Jjčř 209,
cestička mezi domy (Kubín); laš. kuzník kovář. —
Sic. kúzna, kúzeň, pol. kuinia, ukr. kuznja, r.
kuznica; ukr. r. kuznec kovář. — Z *ku-zňa, ku-
od kovati; přípona -zňa jako v lázeň.
kůže, kožený, koženky, kožní-, kabát celý z kůže
(na rozdíl od šuby jen podšité) je č. kožich (sic.
kožuch), odtud kožišina, lidově s disimilací i-i >
e-i kožešina, podle toho dále kožešník za kožišník;
koželuh od loužiti, v. louh. — Všeslovanské je
koza a kožucht. Je pravděpodobné, že koza je
odvozeno — příponou -ja — od koza (jsou však^i
jiné domněnky!): „kdysi [lidé]... halilf své boky
do kozích kozí" (Theognis, cit. u Thomsona,
Aischylos a Athény, P. 1952, 104).
310 kvaka
kužel, sic. kužel: ozdobná hlava přeslice; nověji
jisté geometrické těleso; opav. kružel a vsi. kružel
mají r z polštiny. Č. kuželka sloupek do jisté hry,
odtud je kuželník. — Prvotní význam je zajisté
hlava přeslice: ta se zve pol. krgžel a kqdziel
(kdežto kr§giel = kuželka), hl. kudzel, dl. kužel,
ukr. kužil, sic. r. kužel, sin. koželj, sch. kuželj, b.
kážel. Nehledíme-li k polštině, vychází pův.
kozelb. Bělor. kužel však je koudel! Poněvadž na
kužel se přivazuje koudel, byly odedávna
oboustranné vlivy hláskové i významové. Zdá se,
že základem je stněm. kugel- = hůl s kulovitým
„knoflíkem" na konci (příbuzné s Kegel kuželka),
u Slovanů zkřížené s domácím slovem pro koudel
*kqdélb. To by znamenalo, že přeslice kuželová k
nám přišla od západu; domácí byly přeslice jiných
typů. Pol. r je vlivem slova krqzyč, že kužel jest
vykroužen = soustruhován.
kvačet val.: dřepěti. Sic. kvacať (kvä-, kvo-) býti
v podřepu, ve skrčené poloze, dřepěti; žíti na
jednom místě, trčeti někde. — Je příbuzno s něm.
hocken t/v.
kvačiti; kvapiti, spěchati, kvasivý, kvačný,
vesměs jen knižní, málo životné tvary. V starší
době bylo jen přikvačiti někoho (ptáčník ptáky
síťkami přikvačuje) a pod-mětem bylo vždy jen
něco nemilého (i nyní přikvačí na nás jen nehoda,
bouře, nikdy výhra apod.). Sic. dosud tak (mladí
přivyknu, prikváéia ich všakové starosti); mor.
dokvaóiť domačkati; je i sic. zakváčiť koho =
zachytiti, přimáčknouti, přitisknouti (voz zakváčil
nohu). — Odvozeno od starého slova kvaka hák, ve
zvláštním významu 'dlouhá pastýřská hůl zahnutá
na způsob berly'. Takovou holí pastýři chytají ovce
zá nohu, chtějí-li je dostat do ruky, tak se chytají i
husy z houfu. Přikvačiti je tedy „kvakou přichytiti,
přidržeti"; pro oběť to znamená zpravidla
pohromu, odtud má svůj původ přenášení na
nemilé příhody. Ztráta povědomí o tomto věcném
východisku způsobila pak změnu vazby. (Viz
Zubatý 1.1.151; Meh LF 65.315.) Novodobé
užívání místo přikvapiti spočívá tedy na omylu;
kvačiti, abstrahované z při-, prozrazuje svou
papírovost nepatrným počtem dokladů. — Od
kvaka hák je dále sic. nakvačať navěšeti (mylné ä
místo a), zakváčiť zavěsiti na hák, odkvačiť
sundati, co visí; odepnouti, kvačiť, kvačkať
připínati, věšeti na háček. Stran kvaka, kvačka
há(če)k, motyka, veliká noha : sch. hl. je kvaka t/v,
hl. kvačíc ohýbati, sin. kvačkati zapínati na háček.
Příbuzné je něm. Haken.
kvádro fam.: šaty. Vzniklo zpětným postupem
ze slangového (v divadlech) kvádr oba šatna,
zásoba šatstva, což je z fr. garde-robe t/v.
kvaka, kvak kvaček čvak: turín; vše vm.
kvákati
a slez. U Puchmajera kvakev. — Sic. spis.
kvaka, nář. i kvak. Pol. kwak, klak. — Nejasné.
kvákati 1°, kvákavý, o hlasu vran, hus, žab
aj., přeneseně 'tlachati': v tomto druhém
významu je odtud s novým expresivním
zakončením vč. k(v)andat (srov. krandati
křandati ivandati), z toho dále (srov. vč. candat,
canit t/v) klad. kvanit a vč. kanit tlachati
(podivné je kvanit plakati, od Polné), han. u
Boskovic kondat Svěř, vulg. kachrat kafrat. —
Všeslovanské: sic. kvákat, hl. kwakac atp.
všude. Ze zvukomalebného kvá a příponového
k+ati, srov. me-k-ati, ckáti aj. Srov. dále krá-k-
ati. Varianty s η vzešly z *kvankati: dl. má
kwankaš.
kvákat 2°: sráti. Msl. vy° se Mal. — Asi =
kakati, ale na rozdíl od kakati, které bylo
omezeno na řeč k dětem nebo o dětech, je toto
k. zeslabeno vloženým v (to je vzato z kvákati
1°, ale příčinou toho je jen ta vnější podobnost;
podobně je „zjemněno" mor. osrat koho v ohřát
rovněž přikloněním k jednomu rýmovému
slovu). Je i tak dosti hrubé; proto se ho
zpravidla užívá jen jako mírnějšího výrazu
místo sprostého zesrat (koho), vyjadřujícího
opovržlivé odmítnutí (= „vykašlat se" na koho
nebo co, viz kašlat); v Č. já bych ho zkvak PS, já
ti na to kváknu {kváóu, nakvá6u) (,.se..vykvácu)
LN 28.2., 10. 4. 1943, na Mor. han. okfákat
koho, nakfákat se na koho Gr, val. okvákál bych
ta B, las. vykvakaí se na to Hor, msl. nakvákala
bych na něho Mal. V Č. je i zcvak-nonti t/v PS-
vč.: v sic. další změnou fákat sráti, srov.
hanácké kf-. Viz tedy i kadit 2°, fákat.
kvap val. laš.: jemné peří zvané prach,
kolekt. kvapí B; vápení, prach z peří, který
spouští husa na vejce při vysezování housat
Václ 253. Pol. kwap. — Snad přejato z ger-
mánštiny: je něm. kaff ntr., angl. chaff plevy;
něm. slovo se přeneseně klade též o něčem
nicotném.
kvapiti, již stč., kvapný, postv. kvap, stč.
vkvapky kvapně, náhle, nč. nakvap; ojediněle
též stč. chvapný; jč. sch(v)apna, schlapna kvapně;
prikvapiti, ukvapiti se. Tanec kvapík. Není ve
slovenštině! — Pol. kwapic sie t/v, ukr. kvapyty
poháněti, k. sja spěchati. — Zdá se, že vlastní
význam je v ukrajinštině, tomu nasvědčuje i č.
překvapiti někoho. Podle toho by bylo v češtině
zaniklo náležité se. Původ nejasný. Stojí za
zmínku, že -ap- je i v jiných slovech pro
rychlost, rychlé přepadení apod.: lapiti, stč.
nu(d)trapiti napadnouti, zachvátiti, viz i sic. na-
ďapiť. Jsme-li na správné stopě, byly by kvap-,
lap-, trap- expresivní útvary, jejichž ρ by
vyznačovalo neočekávanou náhlost; a je
vokalismus zcela neutrální. (Ale Trubačev VJ
7.134 o tom pochybuje; spojuje kvapiti s kypěti
a s lit. kväpas pára, zápach.)
3 11 kvedlati
kváriť kvárať msl. sic: kaziti, ničiti, peštit
(potraviny); msl. laš. i gv-, všude též s do- po-s-
u- za-. Ukr. kváryty, b. kvarja, sch. sin. kvariti t/v;
postv. sch. sin. kvar, sin. i kva-ra. — Příbuzné je
ř. κεραΐζω (od *kerav-o-s) plenit, pustošit, hubit,
ubíjet, κήρ zkáza, smrt, κηραίνω kaziti.
Matzenauer LF 9.44. Naše kvar- se vyloží
anticipací v; stupeň ě (který dosvědčuje
řečtina), byl změněn asimilací (k a druhé
slabiky v *kera-) v ä.
kvasiti, kvas; kvasnice, nové termíny kvasinka,
kvasný; mor. kvašená okurka (sic. kvašená) = č.
kyselá; postv. zákvaska, ná-kvas(a); nakvasiti
rozjitřiti, rozzlobiti, zpravidla nakvašený. R.
kvas je druh nápoje; v stč. pitka, kvasiti =
hodovati, popíjeti. V Lužici kvas znamená též
pitku a svatební hostinu (podle Schneeweise 38
se význam takto vyvinul proto, že kvas, těsto,
měl ve svatebních obřadech magickou úlohu
přivo-lávající vzrůst všeho, zdar, hojnost, těho-
tenství, úrodu); u nás tedy význam1 'pitka' je
redukcí významu 'svatební hostina . — Snad
nejlepší je spojiti je se jménem stnord. trpaslíka
Kvasir: ten se zrodil při uzavření míru mezi Ásy
a Vany, v jedné nádobě ze slin, které
vyplivovaly společně obě válčící strany.
Germanisté mají za to (v. o tom G. Dumézil, Un
mythe relatif á la fermentation de la biěre, v
Annuaire 1«36—7, École prát. des Hautes
Études, séct. des sciences relig. 7, tam liter.;
Loki, Paris 1948, 97n.), že tu šlo o vaření nápoje,
zkva-šeného starodávným (u primitivů místy
dosud běžným) způsobem, jak přivodit
fermentaci, totiž pomocí slin (tou přípravou se
zabývaly hlavně ženy); a že jméno Kvasir
souvisí tedy s kvas. Je však nesnadné říci více o
původu obou slov než pouhou domněnku. Snad
oba výrazy souvisí s kořenem käs- (viz kašel): v
je v stangl. hwösta a sthn. hwuosta (nyní něm.
Husten); možno tedy klásti jako původní
podobu toho kořene kväs-; ta však zpravidla v
ztratila, ale v tomto velestarobylém slově kvast,
které se stalo technickým termínem, se udrželo i
u Slovanů. Kašlati na koho (na co) je místo
plivati (na koho, co) jako vyjádření odporu. Je
pravda, že „kašlati" není zcela, totéž co
„plivati," ale přece jsou si oba pojmy nadmíru
blízko: říká se kašlati krev i plivati krev (obé PS).
kvasiti 2° v nakvasiti rozjitřiti, rozzlobiti;
zpravidla nakvašený. — Pol. kwasic sie^ zlobiti se.
— Nepatří-li ke k. 1°, lze snad hledati
příbuzenstvo ve švéd. kvesa jitřiti se, o ráně. (S.
Stech.)
kvedlati i kverlati, -lovati; kvedlacka, kved-dlík
(-r-). Pozměněno v chod. a blan. v (za)-kudliť
(polévku) a v laš. švrlak, švrlačka měchačka Lp,
val. švřlat míchati kvedlačkou B-SvK, švrlaČ
moutev SvK. — Z něm* querlen (= quirlen) t/v.
kvésti
kvésti: 1° z kvbt- je stč. ktvu místo *kvtu; kvbtlt
> kvetl (e ve fem. je analogické podle mask.),
analogicky též kvetu. 2° kvit- je v kvísti; odtud
starý novotvar msl. sic. kvitnúť a chod.(!) kvitnout.
3° kveť v květ, květina, květný (kveten), -nice,
květenství; nové termíny květena (~ zvířena),
okvětí; květák karfiol (jí se, když je v květu; Šm.);
nově též výkvět, rozkvět, odkvět. — Všeslovanské.
Sloveso znělo kvbtq kvisti, střída υ/i (H/ei)
podobně k můro merti, k tomu náležitý stupeň o
(*oi > ě) v odvozeném jméně. Jinde místy cv- za
kv- druhou palatalisací před ě (v jí nebránilo!), stsl.
cvěťb, r. cvet, ukr. cvit, b. cvjat, sch. cvet, sin.
cvet; odtud c též jinde: stsl. -cvbtq -cvisti, sch.
cvatem cvasti aj. Místy i jiné změny: zaniká v v hl.
ktu ap. V č. a sic. je vždy jen k-: sic. kvitnúť,
prekvitať, květ. Místy č. kvísti: psáno kvésti z
vratnou analogií; lidově květu místo kvetu je
vlivem jména květ. — Kořen kveit- není jinde
doložen. Vzešel asi z tiveit = svit- svítiti, zářiti,
jasniti se, viz svítiti, svět. Vývoj hláskový i
významový jest si představiti asi tak, že k- se
objevilo místo ti ( > s) před temnou samohláskou,
tedy ve jméně *kvoitos. Psi. *pro-kvisti (stsl. je jen
pro-cvisti, žádné simplex!) označovalo asi to, jak
se zeleň bylin hromadně projasnívá jistými bílými
(např. o sněženkách, bledulích, sasankách,
kopretinách, o kultuře hrachu, máku, o stromech
atd.) nebo žlutými útvary (o všeobecné záplavě
žlutí pampelišek apod.). Odtud pochopíme
hromadné květ (strom v květu, zahrada v květu).
Tuto naši domněnku podpírá stč. doklady I.
Němec Slavia 38.353: stč. kvísti znamenalo i zářiti
(k. v kráse; bude k. tvá spravedlnost), pro-kvietiti
= způsobiti, aby něco prosvitlo (zena jemu
[manželovi] ve vlasech lysinu prokvieti;
prokvístijprokvítati znamenalo hromadné pro-
jasňování (okolo šóepu tak jasně tráva pro· kvítá,
že sě svítí jako od zlata; přeneseně vlasové moji
prokvítati počínají, totiž bíle n. šedivě), dosud se
praví má prokveťlé vlasy = proložené bílými.
Příbuzné je pak i lit. žydeti kvésti, žíedas květ:
jsou to znělé formy, ale bez v, od kořene svit- (je
např. švyteti svítiti): viz předmluvu, str. 11.
kiěten: měsíc máj. Je to „květný čas": „oá
květu, poněvadž toho měsíce stromoví i jiné
rostliny již kvetou" (Jg). Po prvé se to slovo
objevilo v Jungmannově překladu Ataly 1805
jako poetismus, překlad za fr. luně de fleurs, ale
rychle se vžilo. Na Jung-manna působil zajisté
pol. kwiecien 'duben'. J. Zima, viz Daneš LitN
7.5.1960. Jung-mannův údaj o „sic. a mor. květen"
nelze z našeho materiálu potvrdit.
květná neděle: poslední neděle před velko-
nocemi; již stč. Stsl. nedělja cvětbnaja. — Je to
překlad latinských termínů dominica f lorum (bylo
i pascha f loridum, dies f loridus),
kvir(d)ať sa
kdysi běžných v západní církvi. Podobně byl
utvořen v stsl. název, a to na Velké Moravě, jako
kalk onoho latinského. F. V. Mareš, Slavia
25.258n.
kvíčala, nář. kvičela: pták Turdus pilaris. —
Sic. čvíČala cvíČala čvíkota, ojediněle cviČel; pol.
kwiczol, hl. kwiczel(ka) kwiczalka, kwičula
(Rězak), ukr. kvyčóla, kvyčýcja. — Příbuzné je ř.
κίχλη t/v (již u Homéra), ale nejblíže našemu slovu
je syrakuské κιχήλα t/v. Tento tvar a naše *kvičala
jsou z *kvíkh-ěl-a. Jejich základ je zvukomalebný,
neboť hlas kvíčaly se uvádí jako kvik, „od kterého
kvikání nebo kvičení nejspíš i název její pochází"
(Šír). Sic. č- a c- mohou být rovněž zvukomalebné
(Fehringer udává zpěv kvíčaly takto: Čůk n. cíli).
Slovanské i řecké názvy jsou tedy prastaré, i když
zvukomalebné; o jejich společném původu svědčí
shoda přípony. Z toho plyne, že již staří
Indoevropané dobře znali kvíčalu, zajisté velmi
oceňujíce její maso. Byla i „volavým" ptákem: A.
Jirásek, U nás I, kap. 2.
kvičeti i kvečeti, kvíkati. Sem patří i (s)ko-vyČet
a stč. koviekati; mor. kvačénka uplakané dítě. Ve
slangu miškařů kvičák = prase, proniklo i mimo
slang: sic. kyčiak druh prasat, u Kyjova kicák ve
rčení je tlustý jak k., vč. kycan vykrmené prase
Jgd-Ku-bín. — Zvukomalebné, tak i r. kvičáť
apod. jinde. Je i škvíkati, skvěčeti (stran Č srov. hl.
kwjekac). Podobné je dále něm. quieken, lit. kvykti,
lot. kvlkt, ř. κοΐζειν, lat. quir-rltäre, vše to
samostatné útvary elementární bez genetické
souvislosti se slovanským slovesem.
kvíleti i kvíliti; stč. kvělba. — Vseslovanské:
sic. kvílit, pol. kwilic, sin. cviliti, sch. cviljeti, b.
cvilja, ukr. kvylyty t/v. — Příbuzné je stnord.
vaela, vála t/v (jammern, klagen), isl. včela, angl.
wail, nor. vaala t/v. Germanisté vycházejí pro vála
z *waiwalön (v. de Vries), odvozeného patrně z
citoslovce nářku vai (srov. góť. wai, lat. vae, viz
zde ouve); naše -věl- předpokládá útvar podobný,
ale vypuštění va; k je u nás navíc, § 16. Ale i v
*kviliti je asi druhotné, od kvikati.
kvinde, jen ve rčeních dáti kvinde, dostati k.; jč.
je kvindle Jjčř 137. — Z něm. Gewinde, což
znamenalo vinutí šroubu (od winden), pak věnec,
kytici, které děvčata dávala chlapcům nejen jako
projev přízně a lásky, nýbrž i na znamení nevole,
odporu, když chtěla ukončit milostný poměr. L.
Zalaba LN 4.6.1930, souhlasí Hodura NŘ 36.188.
kvintlik: čtvrtina (původně pětina) lotu,
kventlík, stč. kventík; sic. kvindel, kvintlik, o nich
Blanár HL. — Z něm. Quentchen, Quintlein, jehož
posledním základem je lat. quintus pátý.
kvir(d)ať sa, virgať sa vmor.: viklati se (o
stole). Expresivní slovo temného původu.
kvit 313
Souvisí asi s pol. chowierac (z toho je laš.
chovirať zmítati, cloumati Hor.).
kvit: býti si kvit = vzájemně vyrovnáni
(doloženo od 15. stol.). — Z něm. quitt (sein), to
pak ze středolat. quittus < quiětus = uspokojený.
— Vedle toho ^stále spisovné kvitovati, kvitance.
Zubatý NŘ 13.1n.
kvokati, odtud kvočna; vm. u Hranic (Hzl) a u
Frenštátu kvočeť. — Pol. kwokac, kwo(cz)ka, ukr.
kvokaty, r. kvokať, sch. kvo-cati, sin. kvokati; sic.
r. ukr. sch. sin. kvoóka. — Vedle toho je sin.
klokati, rd. kloktat, sin. Moka. Také sic. je kloka
kvočna, zajisté jugoslavismus. — Vše
zvukomalebné, nejblíže je lit. kvakseti t/v; s l je
podobně něm. glucken, lot. klukšět, lat. glöciö, ř.
κλώσα ω.
ký ká ké: který. Doloženo jen ve rčeních stč.
kého čerta, v kú(ž) hodinu, nč. ký div, ký čert,
kýho výra. Bylo i stč. ké ve významu absolutním
'co': ké je zle a ké je dobře, v. Zubatý 1.1.205. Ký
bylo vytlačeno slovem který, jež původně
znamenalo jen 'kterýže dvou'. — Sic. ký ká ké\kie,
gen. kieho\kýho, v ký div (das, parom, čert), ba
kieho čerta ap. Stsl. kyjb kaja koje 'jaký, který?'.
Pol. ki diabelt, kie sq jego winy Slawski 2.130, r.
koj kaja kóje (na koj čortl), ukr. kyj čerti, sch.
kóji koj a koje, b. koj koj a koe. — Utvořeno tak,
že se vyšlo od tázacího zájmena ki>' (které je v
kdo) a že k tomu bylo připojeno, podobně jako u
složených adjektiv vůbec, zájmeno jb. Podle vzoru
těchto adjektiv bylo pak přitvořeno fem. ka-ja a
ntr. ko-je (*ka, *ko jako prostá tázací zájmena u
Slovanů neexistují!); z kt-jb pak je kyjb, jako u
pravých adjektiv. Stejné tvoření je u tt-jb-(že) > č.
týž. Obé (ký, týž) jsou zvláštní případy složených
adjektiv: jejich nesložené podklady jsou zájmena,
nikoli adjektiva. Viz i Zubatý 1.1.205,239, Svěrák
NŘ 38.86, o domnělém pl. cíž Ryšánek NŘ 39.26.
kycati: sic. zdrobnělé (příponou k) kyc-kať 1°
házet po větších kouscích, 2° padati, odpadávati
po kouscích, po troše (z handár kyckalo bláto);
kycnúť 1° pustit, hodit, nechat padnouti (povidla,
tuk, k. na šaty), 2° odpadnouti (omáčka kycla z
lyžice), 3° „spadnut, skydnúť sa" SSJ. Podobné
významy mají kvackať, kvacnút (kvä-) o
spadnutí n. hození zvláště polotuhých hmot,
pejor. též o jiných. Je ojedinělé post verbale kvač
bláto, bahno. — Ze sic. proniklo do val.: kvácať(to
kvácá = veliké kusy sněhu padají), kvácnúť a
postv. interjekce kvácl B. Mimořádným rozpadem
toho -vja- na dvě slabiky vzniká kojácnúť svaliti
se (naložená ostrévka k-la) B-SvK. — Dále z č.
sem patří kecat, kecnout s podobnými významy,
navíc 'tlachati' (postv. kec = tlach). — Vše je z
*kycati, což je s-ové intensivum od kydati, tedy
*kyd-sati: p. kicač. Forma s e je nepochybně od
původu hanácká, ale pronikla
kydati
i jinam (jako peskovat, plahočit se) zásluhou své
expresivnosti. Významy č. 2° předpokládají z
vratné zájmeno se, sic. sa; jeho zánik není nic, co
by mohlo překvapovat. Novou ch-ovou příponu, §
20, má han. skéch-nótfzgéchnót spadnouti SvB.
Meh SPFFBU 1.85.
kýč, odtud kýčař, kýčařina, kýčařiti. Sic. gýč.
— Donesli je prý moravští malíři z Mnichova
(první čes. doklad ve Volných směrech 1897;
Šm.), kde od sedmdesátých let min. stol. bylo
běžné v řeči obchodníků s obrazy Kitsch mask. To
je asi z angl. sketch náčrt (Angličané, nechtěli-li
jvydat mnoho peněz, žádali prý a sketch). NŘ
9.91; 10.173.
kyča apod.: viz kštice.
kyčel, ky čelní. Již u Klaret a (v. ÖÖF 2.220n),
stč. bylo fem. i mask. (dosud mask. chodsky). Pol.
giezal holeň, odtud vsi. hyčel holenní kost. — Sem
snad patří i vm. hyča stehenní kost Hor, košťál
zelný B, hyčala silná kost, hyčka žíla v listě B. —
Příbuzné je asi lit. kunkšlělis kotník: y je z ü,
kterému odpovídá lit. un, § 7. Významy tomu
srovnání nebrání: v obou případech jde o vyční-
vající části nožních kostí; o přechodech toho druhu
viz pod česka. (Janáček Slavia 24.2 srovnával lit.
kúlšé stehno, kyčel, ale to patří spíše k jihosl. ktlka
stehno.)
kyčelnice: rostlina Dentaria, od Presla. — Od
kyčel. Je dosvědčeno (v. Marzell), že i německý lid
užívá k. proti neduhům v kyčelní krajině
(Leibschäden, Brüche). Také Poláci znali giczelnik
n. -ica, léčící kyčle.
kyčera msl.: vrch; sic. kyčer příkrý, pustý vrch.
Stluž. kyčera „wohl Berg" Eichler WZU-Leipzig
13.381. Kyčera je i vlastní jméno mnohých vrchů
v Karpatech, našich, ruských i rumunských. —
Původ nejasný; odvozování od slovan. kyka druh
bohatého ženského účesu je sice možné, ale nedá
se dokázati. (Podrobný výklad má Cránjala 331.)
kyčka: viz kštice.
kydati, kydnouti, hanlivě o Vyhazování (vl.
vyvlékání, vytahování) hnoje z chléva apod., o
nevítaném kecání hustou tekutinou apod. (: po-
někoho kaší, stč. u- apod., přeneseně k. hanu).
Odvoz. č. kejda, chod. kyjda něco hustého,
kašovitého, msl. okyď fem. (PS má i mylné okyť z
Holečka) vlhký sníh ve velkém množství na
stromech ležící; výskyď f. (viz). Msl. roba jak
skyda = silná, zdravá (jen v tomto rčení), č. kejda
silná tlustá žena je asi ze *skyda, han. kedan tulpas
(Svěř rkp.). Sem patří též laš. vykydmať něco
hustého = vylíti (Hor), s expresivním g opav.
ugidzmač = zle navařit Vašica CVMSO 41/42. —
Kydati je všeslovanské: sic. kydať, kydnúť atd.;
příbuzná jsou germ. slova pro vrhati, kydati: něm.
schießen (nynější význam 'stříleti' je až další stupeň
kýchati
vývoje), stangl. scěotan, stisl. skjóta, dále
intensivum něm. schütten sypati, metati, líti:
Kořen byl tedy skeud-, u nás je bez s. Naše
sloveso je normální iterativum se zdlouže-ním u-
ü, tj. > y; jeho oblast zúžena na metání něčeho
těžkého a časem přidáván hanlivý odstín; odlišeno
tak od házeti, vrhati. V č. a sic. přitvořeno
intensivum *kyd-sati, viz kycati.
kýchati, kýchnouti; stč. ksu kěíti (k-bŠQ k-
bšiti). Kýchati (obdobně sic. hl. dl. pol. ukr. sch.
b.) je iterativum ke k-bšiti nebo ke k'bch-nqti (pol.
kchnqc, sin. kehniti). — Bylo i ébchnqti čichati-,
pol. nář. czchnqc czchac, r. čichati Óchať Čchnuť,
obdobně ukr.; sin. Číhati; sem náleží vč. u Holic
cejchnout LF 66.391. Vše zvukomalebné.
kýchavice: rostlina Veratrum (zvaná kdysi též
ellebor bílý, čemeřice bílá u Hájka), stč. kýchavka
(Hájek: ,,prach z kořene kaj cháni činí"), nč.
kýchavice od Presla. Msl. lid na Zlínsku však stč.
jméno omylem přenesl na čemeřici černou:
kýchavka Slob, kýchanka B.
kychta, tak i sic: horní otvor do vysoké pece
(hutnický termín). Z něm. Gicht fem. t/v. β
kyj, tak i sic; stč. demin. kyjík; kyjová rána,
kyjovati = bíti kyjem (srov. sic pali-covat); mor.
kyják, kyjana, -aň, sic -aňa atd.; stč. kyjenicě, sic
kyjanica, kiahnica (h ne-organ.) těžká palice,
kianicka biják. — Pův. kyjb, to, popř. odvozeniny,
je všeslovanské. Příbuzné je lit. kújis kladivo. Obé
je od kořene, který je v kovati a v lit. káuti, lot.
kaut zabíti. V baltoslovanštině bylo to jméno
utvořeno, dokud sloveso mělo ještě původní
význam, nezúžený na kování.
kyklati, kejkl(ov)ati; chod. kyjkat; mor. a sic
četné obměny: kéklat géglat kéglat geglať genglať
(gengela klátící se dlouhán, gongóía halama)
gyglat giglat giglotat kynklat glintat. Pd. kiklac.
— Je příbuzné s něm. gaukeln, schaukeln t/v a s
heth. kunk t/v (wiegen, schaukeln).
kykmati mor. (u Olomouce, Kott 6): kecati,
nezpůsobně jísti; k. se v čem = patlati se; val.
kyčma nepořádná žena SvK. — Expresivní, srov.
šišmati, cicniati.
kýl: část kostry lodní; podle PS prý i nář.
'sloupe ?). Spolu se sic kýl a s r. kil je z něm. Kiel
t/v.
kýla, stč. odvozeniny kýlavý (ky-Ί), kýla-vec.
Kýla znamená nejen průtrž vnitřních orgánu,
jevící se vnější odulinou, ale i podobný útvar
tvrdý, totiž zahojený zbytek po uříznuté noze
nebo ruce, pahýl, v rus. sch. i podobný pahýl po
větvi na stromě. Proto zdrobnělé kylka byl pahýl
(ruky, nohy, ocasu) Jg, kelka je dosud (jeho e je
snad z hanáčtiny: kéla kelka L; slovo se stalo
odborným názvem u myslivců!; vč. hanlivě =
ruka Pt. — Všeslovanské vyjma luž.: sic kýla,
kylavý atd. Spolu s lit. kula vý-
314 kypgti
růstek, boule, nádor, kúlas m. kýla, představuje
bsl. külä; to je příbuzné se sthn. holá a ř. καλή,
κήλη kýla, která mají jiný stupeň kořene (germ.
*kau~l-, ř. καΓ-ελα). Jinak jsou ta slova nejasná.
— Z češtiny je střhn. gil, z ruštiny litev. kýla a
přesunutím přízvuku kýla.
kylof: hornický krumpáč: kylov Kt 6; u Β kylhof.
— Bylo asi na Ostravsku přejato z p. kilof, to pak
je nejspíše (SI.) ze střhn. kilhouwe t/v (kil, něm.
Keil = klín, h. = motyka).
kymáceti: slovo velmi mladé (teprve od Kotta
6), ale úspěšné.,,První doklad je u A. Staška,
Nedokončený obraz 1878: země se točí do kola,
kolébá se, hourá, kykmácí(!); pak 1883 u Arbesa:
cestující se kymáceli; 1888 Ign. Herrman." (Šm.).
Zajisté expresivní, neboť je nář. i kimázgat, Kt 6
má kykmácet; mor. je kýmat se na berlách. Sic (z
češtiny?) kymácaí sa. — Asi z kývati > kýbat (nář.
kejbat, kébat) > kýmat záměnami retnic, srov. sin.
sch. kimati, b. kimam kývati; -áceti jako v koláceti,
houráceti podobných významů.
kymel msl.: krátký klacek, krátký lelík, kymlík
kousek tlusté větve; stč. kymle fem. zbytek
uřezaného údu. Sic kymel gen. Jcymla pahýl (údu,
větve). — Původ nejasný. Snad možno mysliti na
přejetí z něm. Stummel: odpadlo-li s již při
přejímání, slyšeli snad německé tu jako ky (srov.
kynkule).
kynál laš. B, kynol Z: velký nos. Pd. kinal t/v.
— Nejasné. Jedna domněnka je u SI. (od *kinqc, č.
kynouti, o těstě).
kynkule: za Jg vařené bezinky, kecanda z ovoce
při sušení kapající, kaše ze švestek. Asi z něm.
nář. *kynk'l =^tünkel od Tunke omáčka, břečka.
Janko NŘ 5.141.
kynožiť sic ničiti, hubiti (hmyz, plevel); vy°
vykořenit (stromy: vysekat, zporážet). Proniklo i na
Moravu val. vy° (strom) Bl, laš. vykynoziť (vosy,
kopřivy), msl. skynozit Voz. — Z mad. kínoz mučiti,
trápiti. Spojovacím článkem významů byly případy,
kde trápení zvířat i lidí hladem znamenalo zároveň
hubení, ničení: k. lud vojnou, hladom SSJ. U
Frenštátu kynozila se sněhem brodila se Hor. =
trmácela se, i tu jde o „útrapu". Námitka (Hpt), že v
sic by muselo býti *kinzovať, neobstojí: podrželo se
*kinoz I a 2 bylo změkčeno v z snad pod vlivem *
asonujícího synonyma nivočiť. Sic kynoha 'kynoženť
je postverbale. (Mylně o k. Iljinskij SMS 2.1924.99.)
kypa laš. a sic: zelená barva na tisk plátna; též
techn. termín. Z něm. Küpe.
kypěl val.: klacek SvK. — Z něm. Knüppel kyj,
hůl.
kypěti, kynouti o těstě < *kypnoti, překypovati;
post v. nákyp; V laštině kypěti bylo stran významu
sdruženo s kapati: předním významem se stává
'přetékati, vytékati,
kyprej
kanouti', klade se o hustých tekutinách nebo kaši
(med kype z vošóin), mění formu v kypati a tvoří s
oblibou přechodné složeniny: roz-kypat omáčku
po stole, kaša ukypuje z misky, vykypat =
vyhoditi, vykypala kasu, kabát zakypany; je i
přeneseně kypat žvanit (srov. kecati) Malý; post v.
kypa hustá tekutina; vlivem polštiny přistoupilo s-
: mléko výsky -palo. — Psi. kypo kypěti
(zastoupeno všude): sic. kypiet, překypovat, atd.
Rovná se mu lit. küpUi vříti, příbuzné je dále
stind. kúpyati = kypí hněvem. Sloveso se
vztahovalo původně jen na tekuté pokrmy, jako
mléko ap., náchylné ke vzkypění, přeneseně na
kypění hněvu, vášně, tj. rychlé vzplanutí. Kup- je
asi nulovým stupněm kořene kvep- kouřiti,
vypařovati se, o němž viz pod kopt.
kyprej: rostlina Lythrum. Přejato Preslem z
ruštiny, kde jsou i podoby kiper kuprej krypej
skripun skrypen skrypnik skripij chripnjak,
chrypnjak, vše = Lythrum; r. kiprej a druhotvar
kopórka znamenají též vrbovku, Epilobium; oba
druhy rostlin mají červené květy seřaděné na
dlouhé vrcholové části stonku. — Sic. kypr(in)a,
pd. kiprzyna, sin. (Bezlaj Slavia 27.361, SIR
11.48) kiprije čiper kiprc ciprc. — Pol. v 15. st.
kypr, kyprz znamenalo konopici. — Do psi. lze
položit bud kyprejb nebo kyprbjb; z jejich
odvozenin je možno vyložit další formy:
*kyprbjb-ca > kiprzyca, -cb > kiprc, -na >
kypřina, z toho pak kyprá. Původní význam byl
vrbovka (Epilobium); ta je a byla známa každému,
neboť jeden druh hustě pokrývá čerstvé lesní
mýtiny. Stran přenesení na Lythrum poznamenává
Siawski, že i něm. Weiderich znamená zároveň
Lythrum i Epilobium. — Původ nejasný; snad je
příbuzno s ř. κνπειρος šáchor; řecké slovo by pak
bylo z *kuprejos*i; či z *kuper-jost
kyprý, kypřiti. Sic. kyprý, kypřit, kypriet atd. —
Psi. kypr-b; příbuzno je lit. kuplús košatý (o
stromech), bujný. U nás je zdloužení v kořeni (§ 6
a), čímž se slovo přichýlilo v povědomí mluvících
ke kypěti. V příponě nastala záměna plynných Ijr.
kypřiče: viz paprice 2°.
kýr zastar.: železný oštěp, „krondle" Jg z D,
Kt-PS-SSJČ. — Z ném.Ger.
kyrys, sic. kyrys, kyras, a pol. kirys: z něm.
küriß, obvyklého v 15. stol. vedle Küraß. Kyrysar,
sic. kyrysár, z Kiírisser (15. a 16. stol.). —
Naproti tomu r. kirása je asi přímo z franc.
cuimsse fem. Sic. kyrasýr z něm. Kürassier.
kysati 1°, kysnouti, na-kyslý; nově kyslík od
Presla; kyselý, kyselina, kyselka; zpodstatnělé
kyselo druh lidového pokrmu; kyselice = kyselá
tráva (přeslička) aj.; msl. kyška kyselé mléko,
odtud kýšÓit sa, zkýščet. Novotvar je val. inf. kyst,
kyšu. — Sic. kysnut, kysly, kýska, atd. — Do psi.
je klásti
315 kýta
jednak kysěti (stsl. je vb(s)-kyseti), odtud je kysěťb,
jednak kysati; sotva kysťb, jeť zastoupeno mimo
nás jen v sic, r. a pol. Jinak všude je jen střídnice
za kysati a kysěl-b. — Asi s-ové intensivum od
kypěti, kynouti. Rovná se mu lot. küsät kypěti (o
vařící se vodě), vříti, což je rovněž s-ové
intensivum, a to od kupět kouřiti, vydávati páru (a
jistě souvisí s kypěti). Že se kysati užívalo o kynutí
těsta, o tom svědčí Berno-lák.
kysati 2° vm.: nemírně spáti; sekundárně val.
kyst; rožky slý, rožky sáný rozespalý, okys-lý oky
sáný ospalý; kysanec, han. kesanec Kp, msl. oky
slina, -nee Mal: ospalek v očích. U Frenštátu je i
kyňat spáti (asi podle chrňat). Z mylného spojení s
kysati 1° vzešlo val. rozkvasený rozespalý. Pd.
rozkisic sie. — Kysati je s-ové intensivum od
kypati spáti (pd. kipiec dřímati), příbuzného s lit.
kvepiú kvěpti dýchati. Meh SPFFBU 1.85. Vychází
se z nápadného a hlubokého oddychování spícího.
O tom svědčí paralelní vývoj ve val. (od Ant.
Vaška v rkp. disertaci) zdychat spáti, ležeti.
kyš: heč; citoslovce při posměšném tzv.
strouhání mrkvičky; od toho kysat vysmívati se, u
Příbora. — Původ nejasný; rýmuje se však s r. šiš,
což je gesto výsměchu a opovržení, zvané „fík".
(Eva Havlová.) Svěrák NŘ 38.88 je má za totožné
s kýž = kéž. Proti tomu Ryšánek NŘ 39.26.
kyška: jitrnice. — Pol. kiszka střevo, jelito, ukr.
kyška t/v, r. kiška střevo, břich. — Pro č. záleží na
tom, je-li kyška, doložené jen u Fr. Pravdy, slovo
domácí (jinak je má Jg jako pol. a rus.) či má-li je
P. z Jg. — Původ nejasný. Psi. kyšbkat Podle
Janzéna ZfsPh 15.49n. je z ide. *kü-s- vydutost, od
*keu- křiviti, ohýbati.
kyšper: na Podluží síť na uchovávání ryb.
Nejasné, asi cizí. Srov. však keser.
kyt: tmel. — Pol. ( > r. br.; ukr. kyt), sch. sin.
kit, sic. git. — Z něm. Kitt.
kyt: velryba; u Presla, odtud dosud kyto-vec,
kytoviťý. Preslovo přejetí z r. kit, to pak je z ř.
κήτος.
kýta: 1° vč. u Miletína kejta veliký chuch-val
suché hrachoviny, stč. sic. kýta svazek (lnu,
květin), třapec (= svazek třásní), odvoz, sic.
kytaj(ec), kytanec, kytajka třapec. Sem patří též laš.
kytej šubra, bláto dole na šatě nachytané, neboť
takové šubry žertovně označ, za střapce). — 2°
kýta, již stč., stehno (= mohutný chuchval masa!),
sic. stehno zvířecí. — 3° kytka, kytice květin apod.,
sic. kytu, kytica t/v, han. keta velká kytice KpU. —
4° kyst, podluž. kvyst; kýstka han. msl. sic. lata o
vesna nebo prosná, trs, svazek (klasů, sebraných
na poli, třešní, svázaných za stopky apod.), han.
kest třapec květů η. rostlin KpU, sic. chyst, chystá,
chystec, chvist, kycka (st > ts) třapec. — 5°
sic.
kytajka
kyška došek; vč. u Semil a Ž. Brodu kejška hrst
požatého obilí (obé z kyštka), k tomu zpětným
pochodem přitvořeno kejše PS. — Sic. nakytii
ozdobiti (z Němcové) je jugo-slavismus, srov.
sch. sin. kititi, b. kitja, je též ukr. nakytyty. —
Všechna ta slova jsou z jedné rodiny. Do psi. je
klásti kýta a kystb (z *kyt-tb). Obé hojně
zastoupeno. Z češtiny je střn. küte kaute ( > střlat.
cuta) = kýta lnu. Příbuzné je lit. kútis chundel,
chomáč (vlasů), asi i něm. Schütte otep (slámy),
jež by pak ovšem nepatřilo k schütten sypati,
hrabati.
kytajka, tak i sic: druh bavlněných tkanin. Rus.
kitajka. — Název je od r. kitaj = Čína. Blanár HL.
kytle, sic. kytla kitla: sukně; laš. kytla blůza (u
Frenštátu). Z něm. Kittel.
kývati, kynouti (nově též kývnouti), poky-
vovati, kyvadlo; postv. (po)kyn, (vý)kyv; nář.
kyvotati a zdrobnělé kyvkať; záměnou retnic
la, lala, lala apod., citoslovce u všech národů
snadno znovu a znovu vznikající, protože
každému nadmíru snadné.
lábati: píti velkými doušky. Slovo expre-sivní;
se zesilovacím m vm. lambat píti, opíjeti se.
Příbuzný útvar (zesílený o ch) je laš. u Frenštátu
chlabať píti (o psu apod.) a dále chlápati
chlámati chlastati (viz) jakožto obměna prvých
dvou. Sem patří i han. nelabaťa nestřídmý
(Bosk.), val. nelaba t/v Hzl, laš. val. obměněné
lobovat hýřiti (pro-) a dále vulg. č. dlabati jísti,
han. veglábnót vypíti SvB (význam!) — Pod. pd.
labac, olabac si§ a sch. labati t/v, něm. läppen,
fr. la(m)per, ř. λάπτω.
labuně (plur. žen.) val.: . staré papuče SvK. —
Nejasné.
labuť, mor. v písni labudek, laš. u Frenštátu
labuda, na Opavsku lábudz Lp. Sic. labuť,
labud i (v Záhoří) labuda. Z Habudpřevládnutím
volného vyznění v nom./ak. Jinde Hábqdb (pol.
lab§dz, sch. labud, sin. labod) nebo Hebedb (tak
stsl.; b. lebed r. lebed). — Příbuzenstvo je jedině v
germ.: stsev. qlpt, sthn. albiz elbiz. Zpravidla
spojují to vše dále s lat. albus a ř. άλ(ω)φός bílý,
nicméně je to omyl (zamítl jej už Pictet KZ
4.124), neboť naše lab- leb- neodpovídá pravidlu
o ort olt. Vzhledem k tomu, že slovanština má s
germánštinou mnoho společných jmen zvířat,
rostlin i nerostů, možno z dobrých důvodů míti i
jméno labuti za cizí, ,,praevropské". Nelze tu tedy
mluvit ani o kořeni ani o příponě, slovo přejato
hotové, jakási metathesa Z-ová tu asi je, ale jiná
než známé tort, ort, starší, pod. jako
316 láce
vč. (Páka) kejbat, han. kébat (Boskovice). —
Všeslovanské: sic. kývat', kyvotat, atd. (sch. však
jen kimati záměnou retnic, srov. kymáceti). Bývá
spojováno s lat. cěvěre pohybovati zadkem (o
lichotícím se psu).
kyvor: rostlina Ceterach. Preslovo přejeti z pol.
kiwior, což je kapradina hrálovitá, jinak ještě jakási
vysoká čepice, u nás geverec (v. to). Slovo asi
orientální, důvod přenesení na rostlinu je nejasný.
kyz, doloženo od střední doby. Pův. hrubý písek
(u Komenského), pak méně vydatná ruda. Sic.
zastar. kýz t/v jako nč. — Z něm. Kies stejných
významů.
kzlo stč. (Klar.): nějaký oděv (střlat. po-
deris < ποδήρης). — Pol. gzlo košile, nář.
i giezlo zglo žglo. ap., stp. též kslo, dl. zglo
t/v. — Prát var byl tu asi týž co pro čechel
(viz). Připustínie-li další změny (redukční
útvar kur-ser- > ku-sel-), možno sonorisací
dospěti ke gtzlo. "*
L
v slově lebeda I loboda. Liewehr ZfslPh 23.108n.
vidí v těchto a v dalších změnách (jaké jsou např. v
bulharských nářečích) výsledky příčin tabulových
(labuť má v pověstech a pohádkách jisté zvláštní
vlastnosti!).
labužník: stč. bylo labuziti mlsati (Hus),
labuzka mlsek; Jg zná ještě jenom labužný z
Berounska; spisovný úspěch je tedy teprve
novodobý. — Souvisí nepochybně se stsl. lob-bzati
lobyzati, r. lobzáť, sch. nář. lobzat líbati a r. lábziť
lichotiti a dále s lat. lambo, sthn. laffan lízati aj.
Původní význam byl patrně 'lízati', odtud u nás
'mlsati', jinde, asi s posměšným nádechem, 'líbati'.
Forma je však málo jasná; expresivní přípona T>Z,
yz, už čeká na vysvětlení. Janko NŘ 6.33.
lácaly: opratě; vč. u Jičína (Ppz) a Litomyšle
tak, han. lácale, lácary. — Sic. liaca, pol. lejc
lene lic lyc lejca leča, stp. lec. — Vše z něm. Leit-
seil (doslova: vodicí provaz).
láce; stč. lácě má jen dva doklady a význam
málo jasný, stojí však v nich proti práce; stč. lačný
= lehký, snadný (k opatření), laciný levný; nč. jen
'levný' v archaickém jč. chod. laš. lačný, jinde jen
laciný (s „eu-fonickým" i). — Sic. lačný, lačnost,
lačnota, lacniet, pol. lacny latwy lacwi latwi
snadný, lehký (např. o porodu, přístupu), ochotný
(k boji), náchylný (k hnití apod.) apod. Z polštiny
je ukr. lácnyj a br. lat vy lehký, nenamáhavý. —
Slova nejasná. Nepřesvědčují dosavadní výklady
Zubatého (1.1.39 od lajati) a Brucknerův od latiti
pro obtíže významové. Snad je však možno stavěti
na tom, že láce bylo asi protikladem slova práce,
pův. obtíž, námaha, nesnáz, s tím
lacl 317
bylo v básních i sdružováno rýmem; snad je tedy
možno modifikovati starou domněnku
Matzenauerovu LF 9.185 o příbuzenstvu
lotyšském: je adj. lěts lehký, laciný: u nás z *lět-
(a z levný jiného původu) bylo k práce, pracný
přitvořeno rýmové lácě, lačný. Vývoj významu
lze pozorovat např. na spojení laciný úspěch apod.
Je však možné i to, že je nějaká prastará souvislost
s mad. olcsó laciný.
lacl: náprsní část zástěry, stě. lac; vm.
(Frenštát) lucek, sic. ladík. Hl. dl. lac vesta. — Z
něm. Latz, demin. Latzel.
Iačbaťmsl.: ledabyle nastavěti, položiti B,
vlastně asi ,,klásti věci nepořádně, nedbale,
neurovnaně, že zaujmou mnoho místa a pře-
kážejí"; sic. lácai. U Frenštátu vladzbit se všude
vetříti, vecpati se nevítaně, naladzbit zbozi
nepořádně, han. ladzba o takové věci L. Protože
to platilo asi o věcech necenných, objevil se
významový odstín chatrnosti, nemohoucnosti,
slabosti: ladzbat se po izbě vléci se (o
starochovi), sic. ladžbavé plátno, l-á robata.
Oblast: msl. sic. a nejbližší sousedství. — Slovo
zřejmě citové, hanlivé, původu neznámého.
láčka, zool. termín (dutina tělní, u lác-kovců).
Přeneseno i do botaniky. — Od láká. — Sic.
láčka je z češtiny.
lada 1° stč.: panna, dívka. — Sch. lada
manželka, r. ukr. lada manželka, milenka; k tomu
přitvořeno r. ukr. lado manžel, milenec. — Slovo
původně černomořské, maloasijské (V. Polák LF
70.27 s další lit.); v pradávné době se rozšířilo
jakožto mezinárodní slovo (jako dnes madame,
miss, lady, signora). (Jiné slovo z M. Asie v. u
topor, dále stsl. sym> věž z maloas. µόσσνν, o tom
Meh LF 72.76.) K. Treimer Actes 8.138 s tím
spojuje i jméno řecké bohyně Ledy, což je pravdě-
podobné. Nejnověji o l. znovu Budimir, Rad
Jugosl. ak. zn. i umj. 309.97, Anali hist. inst.
Jugosl. ak. u Dubrovniku 4/5.1956.182η. (s lada
spojuje též ř. Λήδα, Λητώ, lat. Lätöna, etr.
Voltumnus aj., a to vše z *veldh-, vládnouti.
lada 2° mor. (Β ζ Jičínska): skříň. Přejato ze
slovenštiny. — Sic. lada je truhla (cechovní ap.;
je „z mad. lada". Š.
ladný, již stč. Ale lad, soulad přejato teprve za
Jungmanna z ruš. nebo pol., též laditi (k tomu
přitvořeny složeniny s na- pře- roz-s- vy-) z
ruštiny s tamějším odstínem o ladění nástrojů.
Domácí postverbale je nálada, výtvor Jos.
Durdíka. — Sic. ladný, ladit, ladicka, lad jsou z
češtiny. Pol. ladzic vyrovnávati, ukr. lady ty, r.
ladit přiváděti do pořádku; — pol. ladný, ukr.
lad?iyj, r. ládnyj vhodný, pěkný apod.; pol. lad
pořádek, r. lad shoda, soulad. — Původ nejistý.
Nejspíše laditi a ladunt je zkrácené z lagoditi,
lagodbM>, jejichž původní význam byl též
„urovnávati, mírniti, pořádati — vhodný
lahoditi
atd."; pak by laďb mask. bylo postverbale (neboť
lagoda je ά-kmen a fem.).
lado, obyč. v plur. lada: pustá, neobdělaná
plocha země, vč. ČL 1.544 lado velký kus pole
pohromadě; ležeti ladem, chod. ladem (tak i han.,
v. Rous), mor. i hladem (Kt), sem i — z
neporozumění mluvících — opav. plazem Vaš. —
Sic. lézat ladom. R. Ijadá, b. leda, hl. lado, dl.
lědo; byla i odvozenina v -ina. — Praslov. l§do:
nejblíže mu stojí, ale se střídovým o, gót. sthn.
land země, ir. land, lann širé prostranství. Původní
význam je tedy zřejmý: neobdělaná širá země
nikoho, protiklad k rolí.
ladoňka: rostlina Scilla bifolia (od L. Čela-
kovského). Předtím ladona u Reusse, jeho vlastní
výtvor; „základem je Lada" Šm. Nyní = Scilla
vůbec.
ladry: kožené náčiní na koni, již stč., nyní
zastaralé; ladrovati klásti ladry, i ledrovati: le-
zřejmě ukazuje na původ z něm. Leder.
lagan msl.: lenoch, povaleč, dareba; msl. logaň
výrostek, hoch B; han. glogan velký výrostek. —
Sic. lagan ničema, nezbeda, nevychovanec. Sem
snad patří i msl. ze sic. ragan dareba, šibal. — Hl.
logan, loban výrostek, „klacek", dl. logan líný
chlap. — Nejasné.
lagotat: bláboliti (Herben); mor. nář. lacho-tit o
kachním hlase. Zvukomalebné.
láhev: v starší době doloženo jen lahvice (la-);
již za stará bylo též bez h, dosud mor. lávica Β-
Kol. Znamenalo to i dřevěnou nádobku, soudeček,
puténku, na Moravě kdysi „dřevěnou nádobku na
způsob škopíku, nahoře zabedněnou", v níž se
nosila na pole voda žencům. — Sic. lagvica;
poněvadž má g, je z polštiny. Pol. lagiew,
lagwica, hl. lahej, dl. lagwja, r. nář. lagóvka na
mléko, str. lagvica pohár, sch. sin. lagev láhev,
lagva sud.
— Přejato ze sthn. läga, v koncovce přichý-
leno k jiným výpůjčkám z germánštiny jako
rakev, tykev ap.
lahoditi komu, stč.: laskavě se chovati, hověti
atd., 1. sobě = libovati si v čem, nč. 1. = hověti,
býti vhod, stč. nč. lahodný, lahoda; stč. lahódka
rozkoš, nč. lahůdka pochoutka, delikatesa. — Sic.
lahodný, lahoda, lahodit, lahodka mají významy
obdobné novočeským, ale nář. lahodný je chatrný,
slabý (např. o zdraví, zboží, výdělku), s přesunem
g-d do neznělosti k-t- lakota (-Ó-) je lahůdka,
pamlsek, odtud nové lakotný mlsný, labužnický,
lakotit žíti labužnicky aj. (proto přešel ten význam
i k lakom-b: vstč.,r., sch.).
— Slova všeslovanská, s významy dosti
různými. Nejjednotnější ve významu je slo
veso: lagoditi (zastoupeno všude) je mírniti,
tišiti, uklidňovati (hněv, bouři, spor, hádku),
l. komu = vhod činiti. Ale odvozené od
něho lagodbn-b má už změny: mírný > slabý
> chatrný > špatný, zlý, podobně lagoda (rus. =
mír, pořádek; ale sin. = bezcennost,
laja
slabost, nevázanost!). Z toho důvodu máme za to,
že původní je sloveso, kdežto lagoda že je
postverbale, časově o hodně mladší. — Původ
málo jasný. Poněvadž -od- není jinak v
slovanštině známo jako přípona jasné funkce (viz i
jahoda), nelze děliti na lag-od-. Vzhledem k
tomu, že i význam se blíží ke goditi godhwb vhod,
možno snad vyjíti z adj. Hago-godhWb, kde by 1.
část byla příbuzná (Zubatý 1.2.102) s lot. läga
pořádek, vrstva, lägs schopný, pořádný, vhodný;
go-go zkráceno haplologií v go.
laja, lajka, msl. sic: černá ovce; msl. lajcák
černý beran, sic. lajčiak (čierny) nadávka lidem
oděným černě. — Ukr. lajistyj černý (o ovcích).
— Slovo karpatských pastýřů; z rum. lalü, fem.
lae černý. Ten význam je u lai v balkánské
rumunštině a byl zajisté i v dákorumunštině, ale
nyní převažuje tu význam 'šedý.'
lajb: vesta; lajblík, laš. lajbik živůtek, vesta;
sic. lajblík, lajbel. 7A něm. bavor. Leib vesta,
Leibel.
laj dáti: slovo lidové, expresivní, dnes velmi
rozšířené; Jg je nezná; u Β je lajdat se nečinně se
potulovati; odvozeniny lajda tulák B, us. lajdák,
lajdácký, lajdačit atd.; u Jg jen sic. lajda běhna (=
nč. lojda t/v). Od nás přejali Slováci své lajdák,
lajdačit, lajda (toto = nepořádná žena), také Poláci
své lajdák, lajdaczyc sie, od nich pak je ukr.
lajdjak, r. nář. lajdák t/v a lit. laidokas zpustlík. —
Vedle toho je: u Slavkova lajdovat, u Kyjova
lajdanovat toulat se, zahálet. Dále jč. (blan.)
plajda tulák; je iflaj-dat (flandat, flandrať) se
potulovat se, lenošiti, candat se, langat se choditi
bez cíle, mařiti čas MZ, vulg. flákat se, flákač. —
Pro výklad o původu záleží mnoho na významu.
Zde za důležitý pokládám odstín nečinnosti,
lhostejnosti, pomalosti, nedbalosti v práci, kdežto
'potulovati se' za odstín druhotný, vyplynuvší z
toho, že lajdák nesetrvává u své práce. Proto
soudím nyní, že se vyšlo od podstatného jména
lajdák, ne od slovesa lajdati. Lze chápati lajdák
jako ledajak, tj. jako zpodstatnělé ledajaký; aj
bylo před-jato do prvé slabiky, aniž v druhé
zaniklo, pak aja v druhé bylo staženo v á. Od
ledajaký je dále ledajá(če)k, leda(ja)čina >
lajdačina, od lajdák je lajdácký, lajdačit býti
nečinný; to bylo konečně, podle trajdat ap., zredu-
kováno v lajdat. Nejasné je p- a/-. — Dále sem
snad patří val. paládzgat sa, paladzgovat sa t/v,
han. palicovat se B, pale(n)covat se KpU
(adideace k pálica hůl, jako v klackovat se ke
klacekt) a mor. paladovat okouněti, k práci se
nemíti. Celá tato skupina expre-sivních slov volá
po podrobném výzkumu.
láje, stč. láje zástup, množství (vojska, lidu), v
jednom dokladu i smečka psů; nč. asi bezprávný
lid, pak i sběř, chátra; vč. lajsko zástup,
množství Ppz. — Pol.
318 lakomý
(z)laja, ukr. laja smečka. — Bývá spojováno s láti
štěkati, ale to bude asi jen lidová etymologie.
Spíše tedy bude l. příbuzné s ř. λαός lid (válečný
ap.). V slovanštině dostalo slovo hanlivý odstín,
patrně v ústech šlechty.
lajtrek val.: krátká kabaňa s kapsami B, lajbrek
krátká sukně s kapsami SvK. — Důvod rozdílu
mezi Β a SvK je nejasný. Z něm. leibröckel kaftan,
živůtek?
lak. Z něm. Lack, to pak přes ital. lacca je z
východu (arab. lakk, pers. lak, prákrt. lakkha- <
stind. lakša). Lakovati je odvozenina domácí, ale
lakýrník je z něm. Lackierer. Lakovat Obelhávati'
bylo argotové (Treimer 18); má paralelu v hl.
barbič lháti (vlastně: barviti).
lák, již stč. Stp. lak. — Z něm. Lakt t/v, což je
původu dolnoněmeckého a je totožné s Lake
stojatá voda, bažina (= hn. Lache). (Ale č. lák,
láká kaluž s tímto nesouvisí, viz mláka\)
láká stč.: nádoba na tekutiny, kožený pytel na
víno a olej. Ze střdn. läge. Viz i láčka.
lákati v stč. bylo dvojí (Gebauer obojí mylně
smísil): 1 ° toužiti, dychtiti, od al'bkati, viz je pod
lakomý. — Lákati 2 ° činiti nástrahy (překládá lat.
insidiari) i vábiti (nč. jen: vábiti). Toto druhé l. má
ekvivalent v sic. lákat t/v, hl. lákac a dl. lakaé
číhati, jehož význam se z "činiti nástrahy' pochopí
pře-snadno. Je příbuzné s lit. läginti, lat. lacio a
něm. locken t/v (germ. expresivní gemi-nace -kk-,
nikoli z gn\); u Slovanů je zachováno jen
iterativum lakajg lákati. I latina má významový
odstín lákání do pasti, do zkázy, lákání
podvodného (slovo pochází vlastně ze slangu ide.
lovců, Vendryes Arch. ling. 1.25), takže náš odstín
'činiti nástrahy' nedělá výkladu »obtíží. Stsl. má
však lajg lajati činiti nástrahy, jež hořejší výklad
zdánlivě poráží. Ale ten útvar máme za
sekundární; vznikl vlivem slova čajq čajati čekati.
Dluž. spojení cakaé a lakaé (Muka 769) ukazuje,
že obě rýmová slova bývala spojována ve
formulku; jako stsl. má Čajati a ne cákati, tak i zde
dala analogií přednost tvaru s ,;'. Meh.
lakomý, pův. 'chtivý něčeho,' nyní 'skoupý.' Κ
původnímu významu se vztahuje msl. ulakomit sa
na něco B. Odvozeniny lakomost, lakomství,
lakomec; jč. lakvič Jjčř 60. — Stsl. lakomá atp.
všude. — Je to „participium praesentis" (přípona -
o-mi) od slovesa, které je zachováno v stč. lákati
toužiti, stsl. lačQ lákati (a áťbČq al'bkati), r. alkáju
alkát, sin. lákati hladověti, a je příbuzné s lit.
álkstu álkau álkti hladověti, chtivě toužiti ä dále s
arm. alkalk ubohý, bídný, nuzný. La- je *lä-, což je
expresivní dloužení. — Od lákati je dále lak-ota (
> Za-kotný, lakotiti), mor. (z- roz-) lak-os-it (ne-
lakušník 319
zvyklá přípona!) (> lakosivý, sic. lakošný lakašný
lakotný, lakoš mlsoun); podivné je lakvěti Jg a
Raisovo latoušiti lakotiti. Expre-sivní útvar je
zslc. lá-chať dychtiti, bažiti z la-ko8Íti. Staré je
adj. lačný (stsl. aťhčvrvh, pol. laczny, r. álónyj) z
*α16υητ>; ζ něho lačněti a lačník (část tenkého
střeva, „intestinum ieiunum)".
lakušník: rostlina Batrachium. Výtvor Preslův
z r. Ijaguška žába (srov. lidové žabník, pol.
zabnik t/v).
Tála val. laš.: panenka (dětská loutka), odtud
vm. laliČka nemluvně. Též lála cizí člověk v
dětské řeči (tak i pol.). — Pol. lala, sin. lila
loutka, jinde Ida ap. teta aj. — WoP 269 se
domnívá, že tigúrky ty u Slovanů původně značily
mrtvé předky. Zvyk míti v domě takové ,,laiky"
byl v Polsku a v zapadlých dědinách Skandinávie
ještě v pol. 19. stol. a pochází prý z matriarchální
kultury. Příbuzno je prý gruz. lála vychovatel, alb.
laleo, laloua otec, děd, atd. Proto pol. pójéc do
láli = umříti, proto prý i místy v Polsku brání
dětem hráti si s panenkami. Loutky jako dětské
hračky přišly mezi lid prý z měst a od vzdělaných
vrstev, kde jejich původní ráz (figur předků) se
záhy ztratil. — Bylo by však možno myslit i na
přetvoření (pro výslovnost nejmenších dětí) slova
lada paní (srov. č. panna = loutka).
lála chod. přezdívka: člověk nedbalý, povrchní,
sic. lálo hlupák, lalotať lalokat žvatlati, žvaniti (o
dětech, opilcích), přeneseně msl. lalotať o zvuku
dud. — Podobno je r. lálkať, stpol. lalkaé, sch.
látati žvatlati, lit. lalúoti, něm. lallen, ř. λαλείν aj.
žvatlati. Vše to jsou zvukomalebné útvary, všude
vzniklé nezávisle na druhých.
lalok laloch i lalouch: nyní = n. Wamme, ale
stč. -y = chřtán. Sic. lalok je i nadávka opilcům.—
Pol. lalok jako nč.; sin. -a čelist, r.-csl. -a měkké
patro. — Význam stč., je-li původní, a sic.
dovolují spojiti l. s lokati', la- < Ho by byla
reduplikační slabika zesilovací. Meh LF 52.109.
lamar vm.: píst do pumpy, do bezového
pukače apod., sic. lamar, ramár. „Přímo z něm.
Rammer zatloukač" (Šm.), od rammen zatloukati,
beraniti.
lambrekýn: závěs okenní nebo dveřní. Z fr.
lambrequin.
lamentovati, lid. lamentit, -týrovat; lamen-
táce, lamento. Evropská slova z lat. lämentäri,
lämentätiö, lämentum t/v.
lampa, slovo nyní. všeslovanské. Z něm.
Lampe, to z fr. lampě, — Sic. lampáš, stpol.
lampasz jsou asi z mad. lampáš, to z lat.-ř.
lampas. — Stč. lampad, sic. lampada z kmene
téhož lat.-ř. lampas (gen. lampad-is, ř. -ος).—
Lampion z italštiny, pův. = olejová lampička.
lampas, tak i sic. pol. rus., druh tkaniny, pak i
našitý pruh na švu kalhot. — Z fr. lam-
lancoch
pas (18. stol. lampasse). Matzenauer LF 9.187.
lampešt: konečný díl vantroků u vodního kola
PS; sic. lanfešt lanféš laufeš (u? Kál). — Z něm.
Landfeste soutěska (na hranicích); zde přeneseno
na zúžené koryto, z něhož voda padá na kolo.
lamprdon apod. — 1° lamprdón treska v láku
(Rohn), z něm. Laberdan, — 2° Na Vysočině v
oblasti asi mezi H. Brodem a Kunštátem a dále na
Moravě: lamprda Β toulavý lenoch, lomprda
nadávka slabochovi, lamprdon t/v u H. Brodu
(Kott), lamprďoch veliký chlap Kt. Sem i
lamprdóno-vat upejpat se, dělat okolky, u
Litomyšle. Zde se nabízí fr. (17. stol.) lantiponner
ztráceti čas zbytečným mluvením. — 3° Býti v
lamprdóně, mor. labrdóně = v bryndě, chycen v
léčce. Z něm. argotového Lambetone ohrada (pro
ovce). — 4° lamprdon vm. dlouhý kabát. Nejasné.
— 5° lamprdon okrasa na stěnách malovaná (u
Rychnova, Kott). Podle Šmilauera „patří asi k
lambre-kýn". — 6° lamprdák u H. Brodu,
žertovnou obměnou = lantverák, domobranec (z
něm. Landwehr).
lán, sic. lán, pol. lan (odtud ukr. a rd. lan):
označuje to, co něm. Hufe. Když staroslovanský
systém zádruhový, při němž polnosti byly kolem
statku, u nás v 10. stol. začal mizeti, byly nové vsi
zakládány a staré přetvořovány na německý systém
lánový, při němž se polnosti táhnou v podobě
širokého pruhu od statku až na hranici obce. O tom
Meh NŘ 31.95, O dvou dluzích lárú (1°
kolonisační lesní lán francký, 2° lán přeměřený) u
nás v. PhS 3.272n. Něm. leken (propůjčená držba,
z něho pozdějším přejetím č. léno, viz) ztrácelo již
v němčině svůj právní význam a poklesalo na
označení jisté plošné výměry pozemků, totiž
takové, kterou obhospodařoval sám feudální pán
jakožto „Vorwerk" svého sídla (v. folvark), V tom
pokleslém významu přejato do č., a to z něm. nář.
lein (srov. cán ze střhn. zein). Střlat. läneus je z
češtiny. H. F. Schmid, Streitberg-Festgabe 33 ln.
laň, stč. laní, ojediněle i v mor. písni lani B. —
Sic. laň, pol. lani, lania, ukr. lan* lanja, r. lan\ —
Náleží k jelen (viz); mask. mělo kmen *ol-en- (je
možné, že z něho je el- jakousi asimilací nebo
harmonií k následujícímu -en-); fem. mělo jednak
zdloužení začátku (vrddhi) *ol > *ól, jednak
připojena těžká ženská přípona -i (resp.
dvojslabičné -iji > -bji), čímž bylo -en-redukováno
v -n-: tedy ól-n-l; srov. podobnou vrddhi a příponu
v pan bji (z *pöt-n-i), paní proti ř. πότηα, stind.
patní.
lancoch -cúch -cóuch: tulák, otrhanec, klacek, u
Tyla lencouchovati potulovat se. — Nejasné;
vzhledem k val. lancovať toulati se snad souvisí
nějak s landati (přes *lancati,
lancúch
což by bylo s-ové intensivum?), srov. mor. lantoš,
lantucha tulák.
lancúch stč.: řetěz; dosud mor. — Pol. laňcuch,
r. lancúg. — Obé ze střhn. Hann-zug, jehož
začátek je též v lano. — Ale vslc. lanc (odvoz,
lancek, lancik) je z mad. láne t/v (Sulán rkp.), to
pak se vyvozuje ze slovan. HanbCb (sch. lanac,
sin. lanec), které je konec konců též z
germánštiny.
lančě fem. stč.: kopí, kyj. — Sin. lanca, sch.
lanca -6a. — Z ital. lancia < lat. lancea. Ale pol.
lanca je z něm. Lanze.
landák han.: kaluž SvB. — Souvisí nějak s
ukr. louk žlab, vantrok, br. latók okap, r. lotók
náhon, žlab. Snad je hanácké slovo nějaký
náhodný import z východu.
lanitva stč. (jen u Štítného): čelist, tvář. Stsl.
strus. lanita. — Přejato z germ. *an[t]-vllta (něm.
Antlitz obličej atd.) s přesmykem hlásky l na
začátek slova; v odsunuto o slabiku dále.
lan(d)krabě n. -i, psáno i lant-; již stč. Fem.
stč. lankrabiná, s příponou jako v sic. gazdiná,
švagriná. Z něm. Landgraf.
lano: stč. a mor. lana. Ze střhn. lanne řetěz.
Přechod k neutru je nejasný. Či patří k ir. loman
provaz?
lanýž. V stč. znamenalo patrně též Jelenku
(Elaphomyces). Obé bylo zváno též jelení hubka,
srov. chrv. jelen-gljiva, stněm. hirs-wam. Důvod
názvu: jelení zvěř, jsouc vedena čichem, tyto
houby v jistou roční dobu vyhrabává ze země
(domnělé důvody jiné v NŘ). Pův. asi lanýš (Klar.
A: lanyss, Matt, lanějš), odvozeno asi od laň. Meh
NŘ 28.128.
lap 1° stč. adv.: ukvapeně, bez rozmyšlení,
rychle, lap kto, lap který = kdokoli. — Val. na
rape na pilno, v tom rape v tom spěchu, las.
rap(k)em honem B. — Sic. mysl. strielat na lap =
bez dlouhého míření; lap nepride nepřijde tak
brzo ČMSS 5.93. Pol. nář. lapie rychle, nielapie
ne tak brzo, nesnadno, ukr. nář. lapi snadno,
rychle, lapšyj, -yvyj obratný, hbitý, strus. lapb bez
rozmyslu, přímo, ne lapy (lapb) ještě ne. —
Zajisté od lapati chytati: lapb asi = prvním
lapením, co se na poprvé lapne, bez rozmýšlení,
bez vybírání, ukvapeně, rychle, přímo. Srov. i lat.
raptim rychle od rapio chytám. Z čeho je zde -b,
říci těžko.
lap 2° stč.: hlupák (Kat., Rosa). Ze střhn.
lappe, lapě t/v.
lapati 1°: chytati, lapiti, lapnouti; msl. (ze sic.)
oblapit obejmouti, val. lábnút; stč. lapka
loupežník; nč. lidově lapák vězení. — Vše-
slovanské vyjma bulh., r. též Ijapať. — Psi. lapQ
lapiti a lapajq lapati. Pohybomalebné sloveso s
neutrálním ·α, svým ρ vystihující náhlost,
překvapivost děje; podobné zakončení základu v
chňapati, japati, lat. rapio, capio.
lapati 2°: kydati, pleskati, tlachati. Msl. lapat
padati Mal, val. lapat mluviti hloupě.
3: lasice
20
Intensiva: laš. laptaí (z *lap-tt-ati), landrat
žvaniti MZ. — Slovo rovněž pohybomalebné jako
lapati 1°; viz i chlápati.
lapěti:vdřepěti; han. (v- Lak), odtud i doklad u
Čapka-Choda; msl. Sic. též lopieí, lopnúť si,
lofnúť si, lopínať i lofínať, loptie, (loptoš -w£
povaleč, zloděj, kluk, loptošit) t/vť dále lepeniet
vězeti. — Expresivní slovo; rýmuje se s dlapěti,
čapěti a krápěti t/v, pouhým -p-eti též. s dřepěti.
Snad vzešlo z klapěti t/v (viz klaměti pod čapěti)
pouhou ztrátou k.
lapis: jistý leptavý přípravek, „pekelný
kamínek," lapis infernalis, což je staré „lékařské a
lékárnické označení'4. Šmilauer.
laple lid.: cíp, výběžek (kůže) apod. Hl. dl.
lapá. Z něm. Lappen, -lein.
lapotat, leptat: tlachati. — Sic. lap(o)tať. —
Patří k lapati 2°.
láptě: lýčené střevíce. V nedávné době přejato z
r. lápoť. — Staré slovanské slovo, příbuzné s lit.
lopas hadr, záplata atd. Význam příbuzných slov
je ve shodě s tím, že láptě byla obuv chatrná:
vydržely v zimě asi 10 dní, v létě v době prací
třeba jen 4 dny.
larva: maska, přen. obličej, tvář, jč. ralva KtPřl,
ralba Krš. — Východiskem je lat. larva (pův.
trojslabičné lärua, od Lar, jména domácích
bůžků), což byl duch mrtvého, strašící lidi, pak
kostlivec; v dramatech maska oblud a strašidel
(naproti tomu maska vůbec je persona); o tom
Benveniste Francais moderne 25.1. Κ nám bud z
něm. Larve, nebo z latiny. Přenesený význam
první proměnové stadium hmyzu pochází od
Linnéa. Viz i Vážný JM; sic. ojediněle je larva i
motýl.
láryfáry: italské solmisační slabiky la re fa
byly prý seskupeny ve figuru La re fa re, jež pak
ve Vídni v 18. stol. byla změněna v Larifari a
dostala význam 'tlach'. Z Vídně přišla k nám. I.
Poldauf (pís.) však myslí na ital. táli affari, asi „to
jsou věci!" V ruštině je rýmové táry-báry u
Vasmera 3.80.
láryně v starším jazyce: nevěstka. Odvozeno od
střhn. laer prázdný; srov. stč.prázdné ženky.
(Šmilauer.)
las chod.: trhlina v kameni, jč. mylně laz mezi
kameny (Kubín); u středočes. kameníků lasák,
nálož prachu k trhání skály. — Z něm. Lasse f.
(Šm.)
lasice, mor. vl~ Jg: stč. vlasice u Klareta, han.
vlaská Kolkop, též u Brna (B s. v. laská, V. K.
Jeřábek), laská, msl. laská, chod. hlasiČka JinCh
153 (h je „hiátové"). — Pol. lasica, laská, hl.
lasyca, dl. lasyca laská, ukr. lasycja lastka, r.
lasica laská, b. sic. sch. sin. lasica, sin. dříve též
u-lasica, b. vlasica. — Vzhledem k v- (sin. u-)
klademe prasloy. ^Vblastka (-ica je mladší) a
spojujeme je s germ. wisul- δη- (sthn. wisula,
něm. Wiesel): souhlásky jsou tytéž, přesmyk s-l >
l-s a««ó > α-τ> má příčiny asi tabuové: lasice
láska 321
byla obávána; mohla člověku „podfouknouti'4
těžké nemoci, jevící se odulinami, nádory. Slovo
„praevropské". Meh ZfslPh 23.121.
láska, laskati, laskavý; rostlina laskavec,
všemocná v lásce („věští lásku, ukazuje milence,
udržuje jej čarovnou mocí", Béňa).
— Všeslovanské (vyjma luž.) je sloveso
Haskajo laskati, znamená jednak 'lichotiti',
jednak 'mazliti se,' stpol. laskaé i hladiti. Je
též r. lástit a ukr. lastyty lichotiti se, mazliti.
— Na původ ukazují tato slovesa na -stiti
a dále pol. glaskac sie laskati se, mazliti se.
Jim odpovídá lit. glóbstau, glóbstyti t/v,
intensivum od glóbiu glóbti t/v (slov. přípona
-ska- i jindy stává proti lit. -stä-l). V slovan
štině zaniklo arci b, ale i g. A to proto,
aby nebylo kolise s jiným glaskati, COT. je
intensi vum od hladiti; tomu odpovídá lit.
glóstyti od glódžiu glósti hladiti (v pol. obojí
glaskac splynulo, takže má obojí význam,
1° hladiti, 2° laskati). Slovanština měla
2 slovesa: jednak * glast iti > r. lástii licho
titi se, rovné litevskému, jednak nové na
intensivní příponu -skati. S. Stech upozor
ňuje i na švéd. älska milovati. — Dávky
nebo práce na lásku (OKP I, č. 9), z lásky
(Dědina 173, 254, Kruš. 69) nebo na lásce
(Dlask, v. LF 68. 431) bývaly dobrovolné
dary vrchnostenským osobám, pravidelné
nebo jednorázové, společná práce na panském
majetku. Podobně u Poláků se chodilo
po lásce. (Stav už pokleslý je ten, jde-li se
např. pracovat do lesa pro myslivce za
dovolení chodit pak na roští, Β 178.) Tyto
úkony ,,z lásky" (říkalo se tomu prý laško
vání, LF uv. m.) nahradily tak starodávnou
společenskou instituci, mající psi. jméno
Holka. Viz i pobaba.
laskomina, obyč. v plurálu: původně trnutí
zubů po kyselém n. trpkém, pak pachuť > chuť na
něco; ojediněle i lahůdka. Původní význam v stč.,
dále ve vč. luskovina, msl. laš. oskomina, jč.
voskominy, voskoviny; 'chuť' v han. mlaskavica,
sm. laskoviny. Stará forma je oskomina; příbuzné
sloveso u nás zaniklo, proto osk. podléhalo lidové
etymologii a rozličným změnám: stč. je loskomina
u Klareta, la- lu- v RVodň., zm. dokonce
tlaskomina; v- se objevilo vlivem staré zkušenosti,
že dobytku ,,vosk v brzké chvíli laskominy
odjímá" (citát u Jg), l- snad nějak na základě
dvojitosti v ji. —' Pol. (o)skomina se stejným
vývojem významu, též (o)skoma, ukr. oskoma, r.
oskóm(in)a, b. oskomina, sch. sin. skomina. —
Slovo už nedosti průhledné. Máme za to, že č. la-
je starobylé, pokládáme tedy formu laskom(in)a
za praslovanskou („v stč. textech je zpravidla la-,
odchylné podoby jsou většinou jen ve slovnících"
Šm.). V ní skoma je od sóemiti (r. ščemíť svírati,
boleti), v kořeni je náležitý stupeň o. V prvé části
hledáme laso-
21 MaChek — Etymologický slovník
láti
(haplologií zkrácené v la-), totožné s oním laso-,
které bylo v laskrdt, viz maškrtný. Celek tedy
znamenal, jako dosud v češtině, zvláštní pocit v
ústech, jaký se projevuje při chtivém pohledu nebo
myšlení na vytoužené pokrmy nebo nápoje.
Jinoslovan-ské o- je snad třeba chápati z ob-, v
tom smyslu, že onen pocit zachvacuje člověka
úplně.
laso: do evropských jazyků přišlo z amer.-
španěl. laco; šp. lazo je z lat. laqueus smyčka.
lastura: Preslovo přejetí ze sch. Ijustura
skořápka (souvisí s luska); a místo u je asi
Preslovou chybou péra. — Sic. lastura je z češtiny.
laškovati, laškovný. Ze střední doby. Jen v
češtině a slovenštině. Snad vzniklo zkrácením z
halaškovati.
laso váti msl. sic: slíditi, obyčejně po mlsu (o
dětech slídících v zahradách, zvláště cizích, po
ovoci, na polích po hrachu, máku apod.), laš.
lašovať i lachovat, sic. též lasovat, lašnovať. —
Pol. lasowac, r. nář. lasovat mlsati. — Od last
chtivý, mlsný (pol. lasy, ukr. r. lásyj), které je v
maškrtný a laskomina. Prasl. las* vzniklo asi
haplologií z před-slovan. *lä[la]sos, srov. stind.
lälasa- chtivě žádostivý.
lať strč. (Ezop), mor. a sic. lata. Též pol. ukr.
hl. dl. sin. -a, sin. též a sch. latva (při-kloněním k
typu přejatých slov na -va, čes. -ev, tykev apod.).
— Z něm. Latte.
lata: viz vlát.
látati 1° mor.: záplatovati, sic. látat; post v.
lata; do spis. jazyka přišlo z Moravy (s)látati,
(s)látanina. Sem patří i msl. zlátat sa na něco =
zmoci se, např. na nový oblek, na měřicu žita, pův.
„sehnati záplatami = po troškách = s nouzí" atp.
Viz i látka 1 °. — Látati, lata zastoupeno též v pol.
ukr. r. — Látati je asi t-owé intensivum, z Hap-t-
ati, příbuzné je lit. lópyti a lot. lapit t/v.
látati 2°: bíti, ve val. vylátat vybíti (též han. Gr.,
z msl.?), laš. latnui uhoditi; sem patří též vm.
prolátnout se prozradit se, vyjíti na jevo (o
skandálu, pův. „proraziti se, probíti se"). — Sic.
látat, pol. latac bíti (jen ve rčení l. komu skoré, což
se chápe jakožto látati 1°), pomoř. latac bíti. — Je
to t-owé intensivum od lapati, zachovaného v
pomoř. lapač a, se zesilovacím ch navíc, ve val.
msl. chlápat tepati, bíti (viz). Tedy z Hap-ta-ti.
Intensivnost děje vystihuje i SSJ ekvivalentem
'velmi biť'.
láti 1°: plísniti, nadávati; odvoz, zlolajce,
zlolajný, odtud zlolání Sm 262. Pol. lajac, dl.
lajaé, r. lájat, sin. lajati t/v. Příbuzné je lot. räju
rät t/v. U Slovanů je Z přejato od láti 2°.
láti 2°: štěkati (u básníků; z ruštiny). Stsl. lajo
lajati, r. lájat, ukr. lájaty, b. laja, sch. lajati. Postv.
láj v loveckém slangu; viz i láje. — Příbuzno je lit.
lóju láti, lot. läju
latina
lät, lat. läträre, stind. räyati štěkati. Č. láti je tedy
z la-ja-ti.
latina. Spojení myslivecká latina (pak i
rybářská ap.) vzešlo z toho, že jako ,,latina", tj.
jako řeč obyčejnému člověku nesrozumitelná, se
kdysi označovaly hantýrky některých zaměstnání
(kramářů, žebráků, řemeslných zlodějů: něm.
Krämerlatein, Bettlerlatein, angl. thieves latin,
Wolf 9). ,,M. 1-oiť' se tedy původně rozuměl
slang myslivců (jejich zvyk nahrazovati běžná
slova jinými, např. barva místo krev), nakonec
pak jejich vymyšlené, neuvěřitelné historky.
látka 1°: tkanina, odtud v č. od střední doby je
též obecný význam 'hmota, materiál, obsah5. —
Sic. látka t/v bude z češtiny. R. ukr. látka jen
záplata, hadr. — Tedy původně zdrobnělina od
lata, kousek tkaniny na látání (vývoj: celek místo
části).
látka 2° mor.: krajáě na mléko, mylně psáno i
ládka; Kottovo cátka vzniklo asi mylným čtením
rukopisu. Sem patří i latuš(k)a u Slavkova a
Divák: smetaník = vysoká nádoba na smetanu. —
Sic. látka krajáč na mléko K. Pol. látka hrnec a
nář. latuszka, dluž. lacywa láhev, hadice, sin.
latv(ic)a krajáč, b. latvica, -ik druh nádoby, r.
látka hliněná pánev, csl. laťhVb, lat-bva i laťbka
hrnec.— Původnější forma je v stsl. lakttb, r.
lakoť hrnec, jež nějak souvisí (asi přejetí z ř.) s ř.
λτ,κνυος fem. láhev (na olej n. voňavku) z *lá-.
Přejetím cizího slova se pochopí i přesmyk k-t >
t-k.
láťro, stč. též látr mask.; mor. ojediněle i
kijtro; sáh (délková míra), ale i sáh narovnaného
dříví v lese; láterník dřevorubec štípající dřevo na
polena do láteř. — Sic. láktor sáh, též látor
láchtor laktor; látrovica sáhové dříví. — Stpol.
latr Mater klawt, nář. klafter aj., sin. klaftr, sch.
klaftar. — Č. sic. pol. slova s l- jsou ze střhn.
lácJiter, ostatní z něm. Klafter sáh. — Za
Jungmanna bylo zaklení látro hromu, odtud
láteřiti, jč. látrovati, u Svat. Čecha látr ošiti-,
nyní nesmyslné tisíc láteř.
láva, nyní evropské slovo; z neapolsko-ital.
láva, pův. příval vody, od lat. laväre mýti.
láva mor.: „lavice podél stěn z obou stran
štola"; bývaly upevněny na kolících vražených do
hliněné podlahy; bývaly široké, na nich se
spávalo; zdrobn. lavice. Sem patří i lávka 1°
lavička, 2° prkno, položené přes potok;' úsloví
chyba lávky viz pod chyba. — Lava je
všeslovanské mimo sch.; i jinde je -ka -ica s
významy obdobnými. — Přesný protějšek je
pouze lit. láva postel a lot. láva pryčna v lázni;
ostatní domnělé příbuzenstvo je nejisté.
lavina: z něm. Lawine, což je spisovná úprava
mnohotvárného slova, jež odvozují z pozdně-lat.
lablna, od läbor padám.
lavírovati 1° námořnické slovo: plouti
*22 lážový
cik-eak proti větru. Z něm. lavieren t/v, to pak je z
holandštiny.
lavírovati 2 ° malířské slovo: roztírati barvu na
obraze vodou. Z něm. lavieren 2°, což je z fr. laver
( < lat. laväre mýti).
laz n. láz stč. a dosud val.: pole nebo louka
získaná tFbením lesa, tedy zpravidla pole na
rovném nebo jen málo skloněném površí nahoře
mezi lesy. Proto osady nebo tratě zvané Láz Lazy
Lazec Lazce Laziště Lažany Lažánky jsou
zpravidla vysoko položené, uprostřed lesů: jejich
původ z lesní půdy je patrný na první pohled. Mor.
a sic. laz je i „pole pod lesem": v údolních vesni-
cích snaha získávati pole odnímala půdu lesům
postupně odzdola do vrchu, zakládajíc pole až tak
vysoko, pokud úhel svahu dovoloval obdělávání;
zastavila se až před úbočními prudkými srázy, kde
by deště zoranou půdu spláchly; tu byl lesní porost
ponechán až do naší doby. Postup obdělání lazů
naznačil Dalimil: prvé léto laz vzkopachu a druhé
léto rádlem zorachu. — Obdobně pol. laz, sic.
ukr. sin. laz, r. lazina. Zdá se, že příbuzno je lot.
léz(en)s, něm. schlecht = rovný, hladký, protiklad
slova hockericht (o půdě), a schlicht prostý, rovný.
Kopáním musila být půda urovnána! Dále ř.
λαχαίνο) kopati. Laz-b z Hö'ho-s. Meh ČMF
26.161.
lazar: ze jména biblického trpitele. Lazaret z it.
lazzaretto.
lázeň: stč. lázn gen -i, lázna (dosud jč. blan.
lazna rybník) i lázně; adj. lazební má -ébní podle
jistební (vzhledem k potřebě adjektiva na -ní
nebylo téměř jiné volby), odtud lazebník (v stč.
lázních se holilo, kladeny pijavky apod.); podobně
jihoněm. Bader je holič. — Pol. lažnia (a
laziebnik, laziennik), hl. dl. laznja, br. ukr. láznja
t/v. — Prastaré slovo, pův. laznb, i-kmen; třeba
je děliti la-znb (nikoli laz-bňa; české e neukazuje
nutně na b!), jak viděl již Dobrovský, Bildsam-keit
40. Přípona -znb jako v kouzeň, přízeň, la- z Hava-
, které je též v lat. laväre mýti a v hetitštině (lave
staženo v *Ζα-!). Ο tom Meh Slavia 21.282.
lazur: modrý kámen. Z něm. Lasur; výcho-
dištěm je pers. laivard lazurový kámen, 1-ě
modrý. Sem patří i lat. lapis lazuli, rovněž azur (l-
odpadlo, pokládáno za člen).
láže lid.: ažio. — Hl. loža. — Z ital. 1'agio,
podle Bielfeldta 188 asi přes něm. lasche, laže t/v.
lažírovat hovor.: povolovat, ochabovat, lenošit
SSJČ. — Základem je něm. lasch chabý < fr.
lache povolený, uvolněný, od slovesa lácher.
Hovorové lážo plázo 'nedbalý, -e': druhé slovo je
jen „ozvěna" prvého; je opatřeno retnicí, což je
zjev pravidelný (čáry máry ap.).
lážový lid.: vydatný, veliký (1. kus např. chleba,
1. koláč, ale i 1. pohlavek). — R.ralý", ražój,
ražovój, silný, zdravý, robustní (o
le
člověku), ráze, razó, ráževo hcdrě, vydatně,
pěkně. — Ruská slova spojuje Tiubačev S!M!ad
142 Β razit 'dáti ťder', cdvo^aje se na paialelu v
nčm. sehr 'velmi' cd sehren 'ranit', fr. fcrtement
'silně, Λ elrr i', r. lid. holno 'velmi'. — Jiná
možnost je ze spojení lóžové peníze, lóžové dirtáíy
(cit. J. Jirék LN 16.3. 1934), tj. hcdnctné.
le: částice zahajující větu s tvrzením cpa-ného,
zápomcho, cdpcrcvacího smyslu nebo vůbec
neočekávaného obsahu. V stě. byla samostatná
spojka le velmi řídká. Gb má 3 doklady ze souvětí
cdpcrcvacích. „Krčmě toho je dvakrát po
ukončené pause, tedy ve funkci navazovací.
Cdpcrovací význam je tu velice oslaben."
„Častější je le ve spojení s tak. Odpoicvací
v ý z r f m . . . přechází ve vysvětlovači („a to")." (J.
Eauer; dcklady Vývoj 62). V ně. je jen jako
scuČást spojky ale a v lec lec leda- (viz), sic. v len
= jenem (srov. stpol. le, nkr. le-r<o t/v), (a)lclo =
(a)-nebo. Viz i %ebo. — Pol. hl. dl. ukr. a-le; pol.
v le-da^jaki, ukr. ledajak, dl. -Útko = -koliv. —
Částice le nebo le (z *lě) má obdobu v let. ?ě, jež
ftrguje jako záperka prohibitivní. I když fur.kce
obcu těch slovíček nejscu stejné, je přece j£kási
skeda v tem, že vyjadřují neseuhlas s tím, co před-
cházelo, ěili stanovisko odporující temu, co
předcházelo.
leb, stě. gen. Iba mask. i Ibi fem., stepy té
dvojitosti i v ně. (sic. je leh m.); ale jen Ulla fem.
od staré deby; lebecr.í ojediněle Ibciý, kost lebná
Jg. Mor. zhruběle lebeň i lebeia kotrba, lebaůa
velká hlava. Cdvcz. přilba (viz). — Stsl. libirťb
lebeení; pol. hb, lebek mask. i Ibiea, sin. leb rresk.,
tkr. hb rrask. čelo, hlava, r. leb m. čelo. -— Fsl.
libt mask., původu málo jasne'bo. Seh. lubir.a a
sin. lubóvja lebka dovolují mysliti ra scuvislcst s
luh (pův. nádoba z kůiy); lebka by byla posměšně
nazvána ,,nádchou"; srov. třeba fr. tetě hlava z lat.
teita střep atd.). Keni však jasné, jek při tem
vyležiti -t-, když jinak je pedeba ebeu slov stejná.
lebavý mor.: chatrný, Špatný, prázdný (o
čemkoli); lebáň slabý ehtapec, zakrslík, nezralý
jinoch, ale i plešatec. Lebavý tež (o poli nebo obilí,
kde místy vvmrzlo nebo zašlo suchem) chatrný, (o
vlaseeh n. hlavě) lysý, oblezlý, (o tkanině) cdřerý,
zbavený vlasu, obnošený, (o barvě) vyrudlý aped.
— Též zlebavělý, vylebarý, vylejcrý (viz i lefatl).
Viz KĚ 16.62. — Je i sloveso mor. clelat olépat
o(b)lefat ostříhati vlasy zhruba nebo špatně, pepř.
dohola (Kešík); byla kdysi u školáků méda
dlcuhých vlasů: ,,co to bylo smíchu, dyž některý
ten chlapČisko nemňál dlúhý vlasy. To ím
nadávali ole-banců, holemků" (Kolaja £0). Zdá se
tedy, že sloveso lebat bylo přitveřeno k lebavý
(ccž je cd *lebý lysý) jako mcdiatik mcdr(av)ý
ap. Ostříhancst dohola byla žertem zaměněna
\2S leg
s lyř.chlavcstí. — Spojovati ta slova s leb brání to,
že se většinou kladou o pojmech zcela jiných;
jazykové povědomí, znající i slevo leb, by přece
sotva sneslo říkati ,,lebavý" o obilí, šatu a pod.
Kdyby l. bylo cd leb, čekali bychtm spíše význam
'hlavatý, velkehlavý'. Kejspíše bude l. příbuzno s
lit. láibas štíhlý, slabý, tenký, hubený, původně
bylo tedy Vebt, lebavb = špatný, chatrný, olysalý
(zvířata chatrného zdraví ztrácejí hedně srsti!).
Meh Rech 76. Sem patří tedy i las. lebed%y bídný,
chatrný u Frenštátu (má je však — odkud? — i
Holeček!).
leteda, jinde i lebeda: rostlina Atriplex. Slovo
,,pr8evrcpské", příbuzné s lit. balórtda a s nem.
Melde t/v (toto z *belde). V slovanštině byl
přesmyk b-l > l-b. Slovo mělo tedy dvojí
semchláskový stav, bud o-o, nebo e-e; to není ide.
abtaut, ale jakási střída cizí. Mikkota; Meh IŠŘ
28.179; souhlasí Kiparsky KpbM 60.1659.224.
(Spojovati Z. s lat. albus bílý, jak se činí, není
bedno víry, nemá věcného důvodu. Sotva je
příbuzné -— cp8k tvrdí Mann SlavcnR 34.266 -sr.
hánedev šťovík.)
Ictcčiti: spisovné l. si; též han. u Ecskovic —
hověti si; vylebedit se zotavit se TS: han. %H- se
přijíti, laš. uleledii se, ulebezniť se uvelebiti se,
usaditi se. Za Jg us. měsíc se lylebedil = vyjasnil.
Sic. lebediť si (z češtiny?). — Slevo málo jasné; je
třeba více materiálu o jebo cblasti a významech.
Snad je třeba rozlišovati tu 2 nebo 3 slovesa
samostatná. Jč. blan. u-hejcetit se uvelebit se* V
litev. je lébauti hýřive žíti, lebědyti nedbale
pracovati, fušovati, lebetyti tloustnouti,
zanedbávati se, stávati se nepořádným. Snad je
příbuzné i nem. schlemmen hecovati, hýřiti (bjml).
ke- v leckdo, lecjaký, leckam aped., stě.
zpravidla leči-, — Sic. lecičo, lecikto, lecijaký,
(lecaký), lecilde, lecikedy. Ú ostatních Slovanů
není. Málo jasné. Významem a (při heci-) zčásti i
tvarem upemíná jednak na sic. ve!a(kto), ccž je
part. cd voliti chtíti, jednak na sic. heci-{kto) t/v,
ccž jez *chct(h)-si-, cd chtíti, srov.i\&t.qui-vis(-vis
= chceš).Význam: hod Ito = ať si to je kdo chce.
Proto se odvažujeme demněnky, že v *lč- (č. le-,
pol. la-) vězí tvar stejného významu. Stran příbu-
zenstva se nabízí ř. (dor.) ?ftv chtíti (další tvaiy v
jinýeh nářečích, např. ion. λ^µα vůle). V č. lec(i) je
patrně skryta stará edvezenina cd tcho kořene Ičtb
(stsl. leti> jeďb = je volno, je dovoleno) a si, ccž
bude konjunktiv cd es- býti. Celek tedy znamenal
„libovolně-budiž-kdo". (Jinak Zubatý 1.2.207.)
leč, pův. asi = jen jestli, jen když; nynr znamená
pouhé 'jen', vylučujíc z obsahu záperné věty jeden
případ, pepř. 'jen když ne'. — „V slovanských
jazycích nemá ve výjimkovém významu
obdoby, jen slo-
 lečo
venština je zná (Stanislav, Dějiny 2.539), ale jako
archaismus a asi bohemismus (vedle živého lez);
polština má jen lec odporovací" (Bauer, Vývoj 343).
— Le- je snad totéž co částice le (viz), znamená tedy
vylučovací 'jen'; -č je oslabené staré če 'jestliže'
(stind. 6a t/v, srv. ač), Bauer 343. Leč tedy znamenalo
'jen jestliže': nevstane, lec ho uzdraví Bůh = nevstane,
[jen vstane,] jestliže ho... Je však možné i jiné pojetí:
stpol. má 1 doklad s le acz; bylo by tedy možné
chápat lec jako splynulé a zkrácené le ac : ale
[vstane], j e s t l i ž e ho...
lečo: pokrn\z dušených paprikových lusků a rajčat
SSJÖ. — Z mad. lecsó t/v. Sulán PIDebr 39.18.
led; lední, odtud leden; ledový, mor. ledo-vica (msl.
sic. též s po-); lednice jáma na led (pro řezníky a
hostinské), ve mlýne místnost pro velké koleso (že je v
ní vždy studeno), ledovec pův. krupobití (tak dosud
sic, s Ta-), nyní masa horského ledu: stč. náledné, nČ.
náledí; ledek kamenec (od střední doby). Sic. lad; a je
snad z t>, srov. r. led gen. Ida, přechod v Ibďb
napodobením podle forn* > lan. Psi. a stsl. ledt, pol.
hl. lód, dl. lod, ukr. lid, b. sch. sin. led. — Dokonalý
protějšek je lit. lědas, nář. ledüs, lot. ledus. Jiných
příbuzných není.
leda stč.: jen aby; nč. = leč, jen; stč. leda bylo = jen
aby to bylo, jen pro jméno (aby ne leda bylo páteř
odřiekal), všecko chodilo leda nestálo Něm, odtud
ledabylý, a nově druhotné ledabyle, sic. ledabylo. Toto
leda bylo pův. jen v těchto případech. Ale záhy bylo
připojováno ke kdo, jaký a pod. s vývojovým
významem jako u lec- (viz); z ledajaký (tak i sic.) >
ledajak, ledajaČina (to pak bylo zkracováno v lajdák,
lajdačina, viz). Stč. a dosud lidově místy msl. nedá-;
záměna lIn vyšla z nez 1°. — Sic. leda(že), ledabolý,
ledačí, ledajaký, ledakto, ledaóo, ledakde, ledakedy. Pol.
ledajaki, ledaco, ukr. ledachto, ledajak apod. — Le-
totéž co v sic. len = jen, da je staré adverbium,
fungující jinde jako spojka v pracích větách (jihosl.);
táž funkce se v leda zachovala zastřeně i u nás. Viz i
ledaco.
ledaco (s), podle Kt 1.886 nesklonné, také v PS
jeden doklad je nesklonný; též lecco. — Aby se
ušetřilo dražší tkaniny, bývala ta část sukně, která je
zakryta zástěrou, z látky lacinější, hrubší (např. z
plátna, Jirásek 23.273) než ostatek sukně, ta část
lacinější se pak zvala ledacos. Doloženo z vč. CL·
12.282, jč. Jjčř 213 a z val. Kt 6.825. — Je to vlastně
známé „neurčité" zájmeno ledaco = cokoli; v leda je
tu ještě význam 'jen aby'. — U Valachů v Lazech je
ledaco 'slepý práh', příční trám, nečepovaný.
ledenec, ledniček, stč. ledník > lenník, mor. i
lidenec, jména jistých motýlokvětých rostlin
(Tetragonolobus, lidově též Lotus
324 lehký
corniculatus). — Sic. (z češtiny) ladenec Lotus com.
Pol. ledzwian cizrna. — Od Hedo, č. lado; rostliny ty
byly chápány jakožto ,,divoký" hrách ladní, tj. na ne-
vzdělaných plochách rostoucí.
ledňáček, lidově též rybaříček u Rohna, rybařík u
Šírá. Rohn praví: r. český ledňáček, der böhmische
Eisvogel; 1. mořský je Halcyon, ,,ptáček mořský,
kterýž se uprostřed zimy na moři hnízdí a dokudž
mladých nevysedí, dotud moře pokojné bývá"
(Velesl.). (Šm.) Tedy je od lední, podle něm. Eis-, což
se vykládá jako mylné přetvoření ze sthn. isarno--
vogal, pták železný, totiž modře jako železo zbarvený.
ledví: stč. -ie fem. jen v du. a plur., později bráno za
ntr. sing. (Gb.); od toho je, pomocí „individualisující"
přípony -ina, ledvina. — Všeslovanské: sic. ladvie,
ladvina, stsl. l$dv bje, pol. ledzwie, ukr. lídvy, sin.
led(vi)je, vše plur. fem., r. Ijádveja. — Prasl. ledvbja:
souvisí s lat. lumbus, sthn. lenti fem. (něm. Lende) t/v,
ty však jsou z Hondh(v)~ (o dvh- svědčí latina). Naše g
lze vysvětliti snad vlivem * slova jetro (orgán
sousední!), zvláště když jβ a d\t jsou si velmi blízké.
Přípona -bja byla přidána u nás asi podle pluťja, ale
vzhledem ke skupině dv rozštěpena na dvě slabiky.
Jakého rodu bylo toto isolované slovo v prajazyku,
nelze říci. — Ledví mohlo přeneseně znamenat i
vnitřnosti, útroby, nitro (PS). A protože i ledviny,
podobně jako srdce a játra, byly pokládány za sídlo
duše (viz jistý 2°), dostává i ledví význam 'nitro jakožto
sídlo duševní činnosti, myšlení' (PS). A jako staré
jméno ledvin ist o mohlo býti přeneseno i jiným
směrem (pro svou podobu) i na varlata (v csl. isto), tak
i ledví mohlo býti chápáno jako plodidlo, pak bedra,
slabiny. lefat: viz lebavý.
legát mask., legátka i -tko mor. sic: židle s
vyřezávaným opěradlem (Jg píše v závorce též
lehátka). 7A lat. lectica.
legrace, mor. i -cí ntr. — Lidové slovo z lat.
recreätiö ( = nynější rekreace); ,,to byl oficiální název
pro školní přestávky (tak to bylo označeno ve starých
rozvrzích)" Sm.; I je z disimilace jako" v legrut <
rekrut. Jinak Treimer 32: z ital. allegrezza bujarost,
veselost.
lehký: lehoučký, mor. zdrobn. lehutký, lidově mor.
lefky (B levký, levčiť); lehČiti; msl. lehké, lehčiny,
lahčovina, Hláskově je zajímavé jč. (po)lahky Duš. 2.27.
Viz i lhota, lhůta, lhostejný, lze. — Všeslovanské: sic.
lah-ký s 'a podle protikladu íazký (Hujer LF 42.21),
lahčina, láhčovice plíce i plíčky jako pokrm; sem asi
též sic. lahtikár > lachár, lachman lehkomyslník, fem.
lacha (z *laho-stikárt), (ze sic. je snad zkrácené a
přetvořené val. lechčor hejsek SvK); psi. stsl. Ibg-bkt,
pol. dl. lekki, ukr. léhkyj, r. legkij, hl. lohki,
lech
b. lek, sch. lak, sin. lahek, dosti odvozenin (sin.
odlegniti, odlagniti, sch. odláhnuti aj.). —
Odpovídá mu ř. ε-λαχνς lehký, tedy Ibgt-k^ je z
*l°ghú~; jinde je vokalismus e: lat. levis lehký
(přešlo k i-kmenům), sti. laghú- lehký, rychlý,
nebo dokonce s en: lit. lengvús, leňgvas, lot.uliegs
lehký, got. leihts t/v (Henhta-). Kořen lengh - byl
doma v slovese (něm. ge-lingen, av. rvrijaiti činí
lehkým); od něho je w-kmenové adjektivum s
největším oslabením v kořeni.
lech 1°, stě. asi: náčelník, předák. Je ne-
pochybně totéž co r. ukr. Ijach Polák, pol. lach
(odtud naše jméno vm. Lachů, lašský, třebaže u
nich lach nabylo hanlivého významu 'trhan'). —
Pův. l§cht; má se za to — vzhledem k mad.
lengyel —, že je odvozeno od l$do (= č. lado);
byla by to asi zkrácenina z l$d-jan-iwb (jako
Mach z Ma-tej nebo Ma-rtin) a znamenala by
obyvatele (nebo majitele) širých rovin, spíše
pustých. Lze pochopiti, že se l^-cht stalo
názviskem Poláků, byli-li myšleni Poláci v
písčitých krajinách středopolských a severních, ale
tíže je pochopiti, že u nás v Čechách v téj zemi
bieše lech, jemuzto jme bieše Čech (Dalimil).
lech 2°, sic. liach sloučenina síry s kovy.
,,Podle Vysokého, Material k slovníku tech-
nologickému 1861, je to z něm. Lech Schlak-
kenstein aus der Hütte." (Š.)
lecha: motýlokvětá rostlina Lathyrus ver-nus.
— Preslovo přejetí z chrv. leča a sin. leča, což je
čočka (rovněž z té čeledi) a tedy pří-buzno s lat.
lens, lot. lěca čočka. Ale ch je buď chybou péra,
nebo ze starého pravopisu jeho pramene (lechyat).
lechtati: stč. lektati lechtati lekstati lesktati
loktati, chod. a zč. (Duš 2.27) la(c)htat, jč.
lochtati Duš, loktať Vydra. O jz. a jvč. podrobně
Voráč a Utěšený. — Sic. laskotiť i jaskotiť. Pol.
lechtač léktač lesktac lask(o)tač lachotac, hl.
laskotač i lo-, dl. laskošié lako-scié, ukr. lehotity
laskotaty loskotaty, r. nář. loskotáť. — Lze
předpokládati jednak Hek'b-tati, jednak Hokttati,
jednak (pro pol. le-) H'bk'btati. Těm tvarům se
blíží lit. kuteloti (u Geitlera L.S. 93) a kátulti t/v,
dále kutulys lechtání; je i forma se znělými g d:
*gtdel- v b. gadel lechtání, pol. gidlic a v něm.
kitzeln. Původní tedy bude sled souhlásek k-t-l;
jest uznati v slovanštině dvojí přesmyk (k-t-l > l-
k-t;T>-e > e-t, τ>-ο > ο-κ). Přesmyky hlásek jsou
i v germ.: angl. tickle, něm. nář. (allem.) zickh.
Ale a a sk jsou poněkud záhadné; snad lze obé
přičísti vlivu slovesa laskati.
lejchéř stč.: potulný zpěvák, kejklíř, pod-
vodník. — Sin. lajhati podváděti, potulovati se.
— Ze střhn. leichen popř. leichoere t/v.
lejno: stč. lajno, tak i (po př. s 1-) sic. pol. sin.
sch. b. ukr. — Pův. lajvno. Znamená, např. si.,
pol., lejno dobytka. Zdá se tedy, že je od lěj-o (č.
leji, liji, liti), neboť tohoto
325 lektvar
slovesa užívají Poláci o onom vyměšování zvířat.
Viz i Zubatý 2.169. Nejprve bylo asi *lajh, se
stupněm δ proti ě~ v slovesu, -bno připojeno pak
podle govbno.
lejsek, pták Muscicapa; lidově též mucho-lapka
mucháček muchálek muchařík (pol. mu-cholówka,
r. b. mucholovka, sch. muharka -arica mušicar).
— Od lysý: má na hlavě bílou skvrnku, jakoby
„lysinku" VH.
lejta: voznice (u Litomyšle: putna), han. léta
bečka, podluž. laj ta. — Z něm. Leite t/v.
lék: lékař, -árna, léčiti, léčba ( > léčebný); stč. a
nč. nář. též lekovati léčiti zaříkáváním, stč. též
(lékem) prospívati: l. svému břichu, jč. po- si
pochutnati si Krš. (s tím srov. hl. polčk(ow)ac
zadosčam = hověti vášním), stč. lekovač, lekovník
= kdo léčí kouzlem. — Vše-slovanské: lékt, Učiti
zastoupeno všude (sic. je Hek, liečii, lekár,
lékáren). — V pra-slovanské době přejato z
gótštiny: tam doloženo lekeis lékař, lekinön léčiti;
germánská slova jsou prý z keltštiny.
lekati (se), leknouti (se), lekavý, postverb.
(ú)lek. — Sic. lákat sa, pol. lekac si$, dl. lěkaš,
sin. lecati, lekniti, sch. stár. lecati, ukr. Ijaka-ty, r.
nář. Ijakáť Ijaknúť t/v, všude je též reflexivum. —
Málo jasné. Bývá spojováno s lek- ohýbati, ale to
nevyhovuje co do významu. Snad je možno spojiti
je s něm. er-schrecken t/v, přijmeme-li vedle
*srekk-(v. strach) též. variantu lekk-; staré expre-
sivní zdvojení kk by se u nás bylo „rozplynulo" v
nk. Vskutku je angl. shrink scvrknouti se, ale i
„sich entsetzen, zurückschrecken".
leknín: nyní Nymphaea, s bílým květem; stč.
však lekno bílé = Nymphaea, lekno žluté =
Nuphar, stulík. — Sic. lekno = leknín. -Psi. bylo
asi Hkno. Příbuzné je lit. lukně stulík, snad od adj.
lůknas raschodjasčijsja v storony (že se jednotlivé
štvoly rozbíhají široko od oddenku ?); či lze vyjíti
od významu v lot. lukns ohebný?
leknouti, zelknouti: zhynouti (o rybách.) —
Málo jasné. Snad souvisí s usléci (viz); to ovšem
předpokládá, že odpadlo s; v *ze--leknouti vypadlo
druhé e. (Jinak Kořínek LF 57.372: má je za
odvozené od adj. jbl'bk'b = žluklý).
lekořice, tak již stč.: rostlina Glycyrrhiza. —
Přejato z něm. leckwaric, leckerizi, lackeritzge ap.,
to pak z lat. liquiritia < ř. γλνκνρριζα (ζ γλυκύς
sladký, ρίζα kořen). Tak i stpol. lakrycyja a bulh.
nář. lakric přímo z lat. lacritia.
lektvar -ař m.; stč. lektvař letkvař lekvař fem.:
léčivý prášek smíchaný s medem apod., nyní
pohrdlivě o léku. — Vedle toho je lidové lankvar
mask., obyčejně -vara fem. t/v; též braňkvara Jg-
Kt; vč. laňkvara pohrdlivě o něčem řídce
kašovitém, co mělo být pevné, u Rohna a npol. o
zvětralém víně, pivě apod.; přeneseně chod.
laňkvara je lenochy
lelek
uemotora, u Kyjova langvara, u Hranic lankvara
(Hzl) je churavý. — Sic. lekvár je marmeláda,
přeneseně i pomalý, nerozhodný člověk. (Mací.
lekvár je ze slovenštiny.) — Lektvar je ze střhn.
electuärje ( < lat. ělec-tuárium < ř. έκλεικτικόν),
lekvár ze střhn. obměny lat wir je (nyní
Latwzrge); lankvara z Hatvara, k od lekvár, η se
vysvětlí nejlépe jakožto anticipované a ihned
disimilované r.
lelek: odtud lelkovati, býti lelkem, státi jako
lelek, „chytati, lapati lelky" apod. = pův. tedy
hleděti na něco s otevřenou hubou (srov. zevlovati
od zevel), nečinně koukati. — Sic. pol. lelek, r.
lelek, lit. lélis Išlls a lalr/s, lot. lelis t/v. — Toto
vše (a též sin. lilek, sch. Ijiljak, b. lilikána, ukr.
lelják netopýr) je od leléj) lelejati (stě. leleju leleti,
sch. lelijati, b. leleja, ukr. lelijaty o kolébavém
pohybu), lit. leliúoti, lot. Ičluot (Rozwadowski).
Neboť lelek též létá v noci jako netopýr; „lítá
obratně a lehce; jaksi vlaštovkovitě se vznáší, tře-
petá akolíbá sea střídaje pohyby ty uhání ku
předu" (Kněžourek 1.376). Jinak Šafařík 3.454;
staví je k sch. lelekati naříkati; „pták nepochybně
od smutného, vrčivého hlasu, jejž vydává, tak
nazvaný". Dříve byl zván i kozodoj, lat. capri-
mulgus, něm. Ziegenmelker: z toho, že bývá
chycen ve chlévě (kam zalétne za mouchami),
soudili staří, že jeho široká „huba" nemůže být na
nic jiného, než že saje kozám mléko (Kněz.). (Ale
sch. lelek čáp je z osman. leylek t/v.) • lem,
lemovati, mor. lemůvka, podlemek. — Odvoz,
lémec > nč. límec. — Sic. lem, lemovat a pd.
lamowac z češtiny. — Příbuzno je ř. λώµα lem;
jinak jsou obě slova nejasná. Meh Sb. Dečev 51.
lemeš: kovová radlice. — Sic. lemeš, pol.
lemiesz, ukr. lemiš, r. lémeš a sev. oméšek, ómech
i lemech, b. sin. lemez, sch. lemeš -ješ -iš i Ijemeš.
—■ Našemu lemzšb odpovídá lat. vomis gen.
vomeris ntr. t/v z *vemes gen. *veme8-is. V
slovanštině je odvozenina s -jo-, jinak jen záměna
sonant v β; lemes-jb > lemešb, tvary s -ch vznikly
zvratnou analogií, -ež záměnou přípon. Meh
Slavia 20.210.
leměz: slabší neotesaný kmen, sloužící za
krokev (na něj se přibíjejí latě) nebo do plotu za
nosiče tyček (v. Hruška si. a ÖL 4.207, Národop.
výst. 138, Kubín LF 29.249, Hodura 61), u
vltavských plavců „neoloupaná silnější tyčka"
(NŘ 18.100), stČ. lemiez limiez mask., lemiezka
fem. — Pd. lemiaz krokev, hl. dl. lemjaz příčka v
žebříku n. žebřině, sin. lemez břevno sloužící za
veslo, sch. Ijemsz žerd střešní. — Sch. Ije
dovoluje vyjíti z psi. lěm§zb; ostatní slovanské
jazyky Č zkrátily v e. Zakončení -ezb je oslabení z
enbCb podobně jako stsl. klad§zb studna z
kladenbCbaj. (o -$dzb viz Meh Slavia 20.216).
Pak lze vyjíti z Hě-men-, což je příbuzno, jak tušil
již Matzenauer LF 9.200, s lit.
326 lepetati
liemuo 'kmen stromu, trup těla', a dále s lat. limzn
'práh\ Ile. Hoi-món gen. Hoi-msn-es asi znamenalo
mohutný kmen, jaký býval kladen jakožto základní
břevno při stavbě domu a tedy zároveň tvořil práh
(v. o tom pod práh). U Slovanů se zachovala jen
zďrobnělina, odvozená příponou -beb od kmene le-
msn-; znamenala tedy slabší kmen neotesaný nebo
dokonce tyč. Stala se odborným termínem původně
pro trámky jisté střešní konstrukce (něm.
Rofendach, o tom Rhamm 881), jiné nežli je
„krokvová" (Sparrendach). V tomto izolovaném
termínu bylo -enbCb zredukováno o jednu slabiku
v §dzb > $zb. Je hodno pozoru, že slovanština měla
dva staré tesařské termíny domovní stavby, selm§
(viz slemeno) a lem$, tvořené stejnou příponou,
jako latina měla své culmen a llmzn (i lit. šelmuo a
liemuo, Eva Havlová); stejnou příponu -men má
ostatně i mask. kmen. (Srov. i práh = ugrofin.
„kmen".) Meh LP 8.60.
len, rostlina, sic. lan; pol. b. hl. len, v. lén, dl.
sch. sin. lan. — Psi. IbWb: odpovídá mu lit. plur.
Hnal, lot. Hni a — zde jiný rod — ř. λίνον, vše z
Hinom. Jinde je Hlnomi lat. linum, ir. lín, sthn. lina
(nyní Lein). Slovo snad „praevropské."
leniář opav.: „veliké hrábě, které měly místo
zubů 4 silnější, asi 20 cm vysoké kolíčky, kterými
se do připravené půdy udělaly 4 malé rýhy" (Mysl
21); do těch rýh se sázelo řepné semeno. Asi z
Hiniáf, od linie.
léno, sic. léno, hl. dl. leno, pol. lenno. Vše z
něm. Lehen. „První doklad v če3. textu z r. 1472
AČ 8.370: pán a dědic léna; Klaret má lénník; v
lat. rege3teoh je už 1352." (Šm.) Viz i lán.
lenoch u židle. Jvč. lenošek lenůšek lenou-šek =
židle, spis. lenoška stolice s opěradly. — Sic.
lenoch opěradlo (divanu ap.), lenoška = č. lenoška;
r. lenocha lavice u kamen. — Z něm. Lehne opera
(u židle, stolice).
lepá mor.: čepice, lépka horní část klobouku, u
Kyjova lepká čepice se štítkem. Sem náleží i
lepeška lepoška le(m)pejška Jg „ochlí-pený
klobouk, potvorně strojený čepec.'' Nejasné.
lepetati: poletovati, pův. o trhavém ne-
pravidelném letu motýlů, netopýra (viz!), lindušky
(viz!), lelka, přeneseně o tetelení vzduchu. — Pol.
nář. lepieťxé sie., sin. sch. lepetati, sch. též lebetati.
— Zvukomalebné; vystihuje zvuk při obratech v
letu, totiž při jemných nárazech křídel; tedy je třeba
děliti je na lep -f- příponové et jot. Totéž l. může
znamenati i tišší „paplavé" mluvení (v němž
vynikají retnice), r. ukr. sin. U nás tento druhý
význam je ve variantách lap(o)tat (viz) a v -leptat
klevetit. Srov. stind. lapati šeptá, hovoří. Obdobný
základ je v mad. lepké lepe lipe lependék apod.,
motýl, což bylo přejato do sic. (na území
sousedícím s ma-
lepiti 32
clarským) jako lepká lepiš lipka lipiška lipitka
lependa lependík apod. t/v (Vážný JM; udává
podrobně i oblasti slov). Ale sic. lapka jistá muška
(Simulium), lapuša, lapiška komár, lapejka motýl
(viz Vážný) mohou být domácí, od základu lap-,
který je v lapotati, ale s původním významem
'poletovati'.
lepiti — 1° Hbpeti v č. lpěti, sic. lipiet (i od
lípati); — 2° faktitivum Hěpiti, v lepiti, iter.
*lep(ov)ati v lípati, -lepovati; hojné odvozeniny:
lepic lepidlo lepenka slepenec lepký lepkavý,
nově lepek; mor. lepivka rostl. Lychnis, lepna
silenka lepivá, lepenica podlaha z hlíny, lepař
řemeslník na „lepené" stavby z hlíny; msl.
nálepek, laš. nolepa zásep, popř. zídka kol kamen
(srov. pol. nolepa); vč. slípek ěást bochníkového
okraje slepivší se při pečení s jiným bochníkem
(též sklípek, slépka, u Boskovic slepica; pol.
zlepka, dl. slibka). — 3° Staré jméno *1έρτ> v č.
lep (na ptáky apod.). — Útvary vše-slovanské s
obdobnými odvozeninami všude. Kořen leip-: se
slabým stupněm je v stind. limpati maže, lit.
limpú lipti lpěti, ř. λϊπος η. tuk, lat. lippus
krhavý; v plném stupni loip- je v stind. lěpayati
maže, lěpa- m. mast.
lepnouti: han. lepnót udeřiti (dáti pohlavek)
KpU, odtud lepanec pohlavek PS. V obecné
češtině k tomu dále patří vlepiti (,,jednu", ťafku,
pak i hubičku), mylně chápané jakožto od lepiti
'spojovati lepidlem'. — Základ lep- je však
zvukomalebný. Od něho je sk-ové intensivum
leskati. Podobné útvary, ale s jinými
samohláskami, viz pod lípati.
leptati stč.: hrýzti, kousati, žráti (o zvířatech),
štípati, páliti (o ranách, závisti apod.), nč. (> sic.)
o rozežírání povrchu věci žíra-vinou. Nář. val.
lepkat (zdrobňující k) = vybíravě jísti, sem i č.
lemtati = oštipovati (o husách). Nč. sic. postverb.
lept, jistá technika grafiky. — Vše z chleptati
(viz); srov. i chlemtati (záměna retnic p/m).
lepý; lepší, lépe slouží za komparativ k dobrý;
lepšiti (po- při- z-, neol. nad-, germanismus vy-),
l. se; polepšovna; ale vel(i)ko-lepý z ruštiny. —
Stsl. lept, r. lépyj atd. u všech Slovanů; —
Příbuzno je lat. lepós půvab, lepidus pěkný,
hezký, i když má e krátké (kdežto slov. ě je z ě); o
tom dloužení viz § 1.
lermo: alarm, poplach, rámus; mor. larmo. —
Pol. larmo lermo. — Asi z raně nhn. larman
lerman (něm. Lärm), to pak z fr. alarm = volání
„do zbraně!" — Ale sic. lárma má á asi z mad.
lárma. Hpt.
les, lesík; podlesí, zálesí; polesí je menší oddíl
velikého lesa (mapo- 4°); stč. lesák (i?), nč. lesák,
lesník; lesní, zř. -ný; zalesniti, od· lesniti. —
Všeslo vanské: stsl. lest, ukr. lis, pol. las, hl. dl.
les. sic. b. les, 'les', jinde znamená i dříví (sch.
liješ, sin. r. les); podobně i něm. Wald je wles' i
'dřevo.' — Původní význam byl asi 'porost
listnatý',
lestvice
jak vyplývá z citátů stč., staropolských i
dolnolužických. Naproti tomu bor = les sosnový,
fiáj = les zahájený, kultový, hvozd = rozsáhlý les
horský, doubrava = pův. les vůbec. Tomu
nasvědčuje i to, že v češtině je les vinný, les
chmelný, bob, fazol mají pěkný les, tykev má
hustý les (Jg: nať, keř, kmen, strom "apod.). Starou
metonymií les = dřevo, kláda, kmen, též v stč.
(dokladů mnoho). — Spojuji nyní Hěs-b s lat.
lúcus t/v: lat. ü může zde býti z *oi (jako např. je
ünus 'jeden' z ide. oinos): předlatinské oi se přes
on vyvinulo k ü. Pro toto spojení mluví především
shoda významů (kdežto stangl. láes, přijaté v Έ819
znamená pastvinu; 1běžné spojování latinského
lücus s Heuk- 'svítiti pokládám ovšem za mylné).
Ide. by bylo HoiU-o-s; je pak možno s tím spojit i
dosud nejasné lit. šilas 'les,' přijme-li se i jakožto
nulový stupeň dvojhlásky a přijme-li se vzájemný
přesmyk laš.
lesknouti se: stč. Isknúti (v mor. písni skla se,
viz Β pod leknout se) i lesknuti sě, e z lesk(lý) (=
Ibskl-b), stč. adj. l(e)sknutý, útvar jako tekutý,
běhutý; — stč. Išóieti sě, Išěavý Iskavý; — lesk,
odtud leštiti; ojediněle leskotati se, post v. leskot.
— Stsl. Ibštati se, sic. lesknut sa, lesk, lesklý,
lis(k)nút sa, lištat sa, leštit, pol. ls(k)nqé sie, lénqé
si$, stpol. Iszczeč sie, dl. ščaé, sin. lesniti lesk,
sch. lasnuti, b. läskam lästja; avšak r. losnét,
ukr. losnity lysnity, pol. lysnqc. — Psi. bylo
nejprve laskati (od něho je stč. Iskavý), k němu
přitvořen tvar s ji Htsk-j-ati > ItšÓati (= stč.
Išóieti). V kořeni bylo -b, o tom Jurkowski JP
41.1961.116n.; kontaminací s blbsk- (viz blýskati)
se tu a tam místo -b objeví t a dále lěsícb. —
Ltskati je sk-ové intesivum od ide. *luk-, nulového
to stupně kořene *leuk-ßouk-, který je i v louč a
luna (viz), tedy z ťbk-skati (prvé k zaniklo před
skupinou sk); nulový stupeň před -skati svědčí o
velkém stáří toho útvaru. To potvrzuje podobný a
příbuzný útvar, lat. coruscáre třpytiti se, kmitati se
(o světle, postverb. coruscus třpytivý,
blýskavý,
0 blesku) z předpony ko- a Huscäre < Huk-skä-.
Po připojení předpony se coruscáre stalo
neprůhledným: to způsobilo záměnu
1 > r. Od lesk je nč. termín leštěnec, sic. leštěnec.
lest; lstivý l(e)stný, obelstíti přelstíti, bezelstný.
— Stsl. Ibstb fem., Ibstivb (prě)lbstiti, sic. lest,
lstivý, lestný, r. lest, sch. last atd., zastoupeno
všude. — V praslov. době přejato z got. lists t/v.
lestvice 1° je původně žebřík, lěs-tv-ica od lézti;
stsl. lěstvica, ukr. listvycja, sin. r. lest-vica, sch.
Ijestvica. U nás je jen lestnice žebřík v dolech Kt
VI, jinak je zachováno jen mor. a sic. v
přeneseném významu 'ke stěně přibitá police na
talíře' (vlastně asi /. = žebřin-kovité zábradlíčko, o
něž mísy a talíře opře-
lestvice 328
ny) a 'věšák', rohatina na věšení šatů (dřevěné
hřeby upomínají na jednostrannou ostrev, půl
žebříku): u Kroměříže lestvice Kt VI, jinde
(změtením s lista) je lištvice lištva lišta lištna.
lestvice 2° chod.: vějička na ptáky; u Hey-duka
lestkvice. — Snad z *větvice (vějičky byly umělé
jednoduché větévky, v. o tom p. vějička); las jsou
tu patrně vlivem 2. části slova ratolest; srov. laš.
letvinka větvička, klad. jetlička větévka. S tím se
shoduje i kdyňské lestvice potupně = ruka (Kt
VI).
lešení, stč. sic. -ie. Od Hesiti, slovesa
odvozeného od les dřevo, dříví; srov. nč. dřeviti
důlní chodby = podpírati jim stropy dřevěnými
sloupy atd. ,
let: letěti létati létnouti po-letovati; postv. ná°
od° pří° roz° s° vý° vz-let- odvozeniny letec,
letadlo (stč. 'pták'!), letoun, letka; letmo, od toho
letmý. Stč. též 'padati', odsud nč. lidově; tento
význam bývá i jinde sdružen v 'letěti', viz padati a
jeho příbuzné. — Vše-slovanské, všude hojně:
stsl. po-lešto -letěti atd., je i Hětajq lětati. —
Příbuzenstvo je zajisté v lit. lekiú lěkti letěti a v
lot. leču lekt skákati, při trefiti se, udáti se,
pocházeti od, zřídka i 'letěti'. Vývoj slovanských
sloves je třeba si představit tak, že nejprve vzniklo
ť-ové intensivum s dloužením v kořeni Hěk-tati; v
něm kt dalo t před a náležitě Κ lětati bylo pak
přitvořeno letěti, a to pod vlivem stavových sloves
na -ěti jako seděti sto jati běžati viseti, pak útvary
další (2. a 6 třídy), nakonec postverbale č. let.
letný stč.: důvěrný, přátelský, milý, pěkný,
familiaris, letnost. letenstvie. — Odvozeno od
*lěťb pěkný, o němž viz pod léto.
léto: horká doba roční; letný, letitý, dvou-le-tý;
sem patří sic. letný vlažný, laš. letno voda (opak:
íimno voda); mor. sic. letnica > lek-nica sukně na
léto (srov. pd. letnik letní ženská sukně), msl.
letovisko dřevěný chlév pro dobytek mimo ves,
spis. místo pro letní pobyt; letos z -se, původně
spojení se zájmenem ,,léto toto" (obráceně je rd.
seleto, Podvys.), odtud mor. letoší (o tom Hujer
1.112), pak s -ní (podle jar-ní, zim-ní) č. letošní;
podletí, pův. doba před létem (duben, květen);
svátky letnice; let(n)ina listnaté větévky
(zpravidla z jasanu), sušené na konci léta pro
zimní krmení ovec. („V zimě je dávali zvířatům
nejprve pevně svázané [do otýpek], aby byly
ohryzány i mladší větvičky; teprve potom je
rozvázali. Zbytky byly topivem". Chotek,
Archeol. rozhl. 13.409.) — Všeslovanské, i jinde
většinou má též druhotný význam rok (v počítání:
5 let, mnoho let, století, léta Páně 1914; nikoli ,,za
léto se sejdeme"!): stsl. hl. dl. lěto, pol. lato, sch.
Ijeto, ukr. lito, sic. r. léto, b. Ijato. — Dosavadní
podané domněnky o původu jsou vesměs nejisté;
v. knihu G. Jacobssona Le nom de temps
levita
lěto..., Uppsala 1947. Snad bylo to pův.
adjektivum, přívlastek k ntr. *verm$ čas. Léto je
„pěkná doba," fr. dial. beau temps, nř. καλοκαίρι =
léto (καλός pěkný, καιρός čas). Vzhledem k tomu
možno mysliti na lat. laetus, jež znamenalo pův.
„pěkný, utěšený" ( = dobře vypadající, např. o
osení, o domácích zvířatech). *Lěio vermg se stalo
termínem, pak bylo v. vypouštěno; v platnosti
adjektivní se *lěťb udrželo jen v stč. letný, viz. O
významovém přechodu „pěkný, veselý" svědčí i
lidové užití pol. wesoly = pěkný, příjemný, např. o
krajině (o tom Moszynski 2.97). — Babí léto viz
pod baba.
letora, výtvor Klaretův. — „Vykládá se jako
neumělý překlad latinského tempera-mentum,
temperantia, jakoby od tempus léto" (Srn.).
letorost. Lze rozeznávati dvě podoby: 1° lěto-
rostlb = co vyrostlo za léto, roční přírůstek stromu,
s ro, má jeden stč. doklad, mimoto se zachovalo
vč. (Jg je má z Boleslavská) a laš. Nyní rozšířeno
školou jako mask. Jemu odpovídá sic. letorast a
pol. latorošl. Tyto útvary jsou jistě domácí. 2° stč.
ratolest ratorasl, řidčeji stč. ratolest (nč. ale
běžně) apod. jest vzhledem k ra-pokládati asi za
přejaté ze stsl. letoraslh (z *orslb < *ord-tli- podle
Liewehra ZfslPh 23.112); tomu nasvědčují jeho
přesmyky (pochopitelné právě při přejetí cizího
slova!), úplně zatemňující sklad slova. — Pd.
(horno-slez.) latorošl, látko PSL 105, je vršek jedle
nebo sosny, ozdobený stužkami ap., s nímž dívky
chodí v jistý jarní den za zpěvu do vsi. Z toho lze
souditi, že i č. líto t/v je zkrácenina z leto(rost),
přešlá k stř. rodu (a nikoli = léto, Sommer s
přeneseným významem).
letovati: spájeti. Z něm. löten.
lev, tak i jinde, jen sch. je lav (vše to z IbVb),
dl. law. — Asi ze sthn. lewo, COT, je z lat. led < ř.
λέων, slova původu asi ide.; znamenalo „řvoucí".
levandule apod. (je zajímavé bohatství variant
samohláskových: a-a, a-e, e-a, e-e): ze střlat.
lavendula, přesmykem a-e > e-a. Nář. též s d-. —
Sic. je levandula. — „Výchozí podobou v latině je
lavandula: užívalo se té byliny k přípravě koupelí
(lavare = koupati)" Šm.
levhart: ze střhn. lewehart; stč. jednou je též
lebhart z něm. lěbhart. Něm. slova jsou z lat.
leopardus (tj. lev-pardál; „středověk jej pokládal
za křížence lva a pardála; leopard v heraldice je
bastardem lva a samičky pantheří" Šm.). Z č. bylo
přejato stpol. leward a sch. levhard. Ale npol.
lampart je z něm. leppard přes Hempard.
levita: důtka, domluva; l-y čísti, obdobně sic. —
Z něm. die Leviten lesen (v č. přitvořen sing,
fem.); starozákonní levité měli povinnost čísti 3.
knihu Mojžíšovu, obsahující
leviti
mj. kletby proti přestupníkům; zvyk čísti tuto
knihu zvanou Leviticus obnoven v Německu, prý
okolo 760.
leviti po- ob- od- s- u-, postv. obleva odleva
sleva úleva (toto za Rakouska značilo též
prominutí choditi od jara do podzimu v
posledních dvou letech do obecné školy, odtud
úlevák; z toho vzniklo mezi vojáky ulejvák; podle
češtiny je i sic. ulievak, doklady SR 25.168; k
ulejvák bylo přitvořeno idévati se, ulíti se,
nepozorovaně odejíti od nemilé povinnosti ap.;
dosud živé); levný, mor.: lehký, snadný, je mu
levňéší ulevilo se mu (v nemoci); č. levná cena
mírná, pak levný = laciný. — Sic. lavný (Γ-á
zima: mírná) lavnota, lavnií, též, s le- (srov. lad,
lan), Ukr. livýty povolovati. — Slovo bsl.; lit.
liáuju lóviau liáuti přestati (něco dělat), zpravidla
se -s -si t/v, lot. lauju lávu laut dovoliti, zvratně
'nechati se...', např. 1. gladít nechati se hladit.
Kořen je tedy *lěu-; u nás byl tento vývoj: liáu-ju
= lěv-jq; hranice slabik položena mezi ě a v,
infinit i vní kmen však, aby lěv- bylo zachováno,
přešel d 4. třídy (lěu-ti by bylo dalo lu-til); srov.
stejný vývoj u kleviti.
levý, levice, levák. — Všeslovanské: psi. stsl.
Uvb sic. lavý atd. Zcela souhlasí s ř. λαι(/~)ός a
lat. laevus t/v. Tato slova se dále rýmují s lat.
scaevus t/v. U nás lěvt působilo na pravt. — Val.
levňák je zlepšený druh pluhu „škobrtáku" (č.
tříklacák), zavedený asi po r. 1890; podstatný
znak: přidána třetí, menší klaěa (kleč) pro levou
ruku. „Tato malá klača se používá při zpětné
brázdě, protože pluh je pootočen na levou radlici."
(Jar. Šťastný ČL 45.62.)
lézti; lezec, lezavý vlezlý dotěrný, mor. vlezný.
Zvláštní význam dostalo nalézti něco, pův. = přijíti
na něco, lat. in-venire; stč. bylo naleznu -núti,
nalézati, nálezovati, ale nalézti má stč. jen
doklady od kmene infini-tivního; tak i nč., takže
nč. je zajímavé spojení naleznu — nalézti jako
dostanu dostati apod.; postv. nález, vynález;
naleziště; [vy)nálezce. Zdá se, že nalézti v tomto
významu byl původně expresivní výraz místo
najíti; je i pol. a sin.; v sch. -Ijesti, la-zití vůbec =
jíti. — Nalézati se vje kalk německého sich
befinden Havránek CV1 2.57. — ■ Se střídovým
*<5 stč. iter. laziti, odtud stč. lazik plaz; vin. laziť,
han. lazikať ,,iter. slov. laziť" B, krkon. lazikovat
okouněti "ČL 29.8 (srov. pol. lazikowac toulati
se); u Slavkova přílazek, sic. priclaz — přelízka v
plotě; sem náležel i *ucho-laz = škvor, viz ucho
(srov. sch. ucho-laža). Jihomor. iter. loziti je tvar
nepůvodní, analogický podle choditi apod. Viz
ještě lestvice 1°. — LězQ lěsti a lažg laziti je
zastoupeno u Slovanů všude; význam 'šplhati,
vystupovati', např. na strom, po žebříku je též
leckde jinde. Příbuzné je lot. lezět pomalu jíti,
vléci se,
329 ležeti
jeti na saních. — Viz i polazník. Dále viz plaziti
se.
ležeti, rodina slov velmi početná. 1° ležq lézati,
zařaděno k typu sed-é-ti, stojatí, neboť znamená
polohu, klid (jsou tam i oposita běžati, letěti);
ležák lenoch, ležmo, lezení vojenské; často s
praeverbii, z toho uvádíme vyležeti se (sic. vylézal
sa na oba boky dosyta se vyspati, srov. ležibok kdo
leží na boku, lenoch), uležeti se (vč. uležalý
tvaroh, vždy s a, neboť se stalo termínem!),
náležeti k něčemu, pův. 'býti položen k...' (od toho
je náležitý), záležeti v čem = býti složen z..., záleží
mi na čem = leží mi na srdci, odtud záležitost,
příležeti pův. „ležeti při něčem" = býti na blízku a
příležitý, -tost, stč. dóležěti a dóležitý, nč. důležitý,
pův. asi „doléhající, nezbytný"; ležisko; ležatý,
útvar z -et-o (thematisovaný kmen part. praes.)
jako stojatý; ležaté pivo u Rohna = nč. ležák. —
2° l§gq lekti: stč. lahu léci lehnouti; sem patří též
úlehle (tak klad.; vč. jč. oulehle, laš. ulehla, jvč.
ouvehla uvehla ouhela ouhel, chod. ulehel úhor,
srov. stč. nedaj jie [dědině] úlehlí léci). Později >
lehnouti, sic. lahnúť, sem spolehnouti se nač,
spolehlivý, postv. spoleh; rozlehlý odlehlý slehlý
přilehlý apod. Iter. léhati, u- při- atd., naléhati a
doléhati na něk.; nepatří sem ne-do-líhati (něco
mně n-á = chybí), viz je zvláště. — 3° ložiti (jen v
složeninách! Nč. simplex je sekundární, vzniklo
jako úmyslná odchylka nebo potřeba některých
slangů, např. karbanického). Založiti si (něco do
zásoby), od toho je záložna (výtvor Jos. Durdíka).
— 4° logt a -loga: mor. loh, vč. položek hrst
požatého obilí (na jedno položení), laš. výluh gen. -
loha tvarohu = množství kýšky v pytlíčku vlo-
ženém do lisu; příloh úhor, úlehle, obloha (viz),
předloh(a), rozloha ( > rozložitý); složitý, vloha.
Tato slova, jež lze chápati jako „ležení" v
rozličném smyslu („pole přeleželé," sic. preloh;
„vzor ležící před někým"; „výměra něčeho
rozlehlého" apod.) jsou podle starobylého typu; ale
výloha výkladní skříň, nálož a pod. jsou útvary
mladé. Viz i lože, děloha. — U všech Slovanů jsou
všecky formy hojně zastoupeny. Kořen legh- je
dobře zastoupen též v germánštině a řečtině; v
baltštině je přesmyk (lit. gulUi). Jak patrno z ř.
λέκτο = položil se, tvořil původně présens asi
athematický; u nás je lego, zřejmě podle s§dq (i
jinde 'ležeti' a 'seděti' na sebe působí), ležq pak
opět zřejmě podle seďq seděti; ložiti (spolu s gót.
lagjan položiti) je však nepochybně starobylé,
neboť u nás není prostého leg- a nebylo tedy
snadného východiska, to platí též o -logt a -loga.
Srov. dále ř. λέχος (viz lože), nář. λέχεται leží, lat.
lectus lože, něm. liegen a legen. Ale lit. aťlagal
obložení (šatu) aj. pod. jsou kalky nebo
napodobeniny podle slovan. slov.
lháti 330
lháti, lžu, chybně Ihu; sté. obelhávati někoho
(Táb.) = lži o něm mluviti, týž význam je i v stsl.
ob-lygati a v r. oblygát; lhář lhavý vylhaný
prolhaný; stč. v hrdlo lháti, vč. vrdlouhat a
hrdlouhat, vzniklo zkřížením lháti a v hrdlo
cpáti Kř. 'zpět do hrdla cpáti, co bylo dříve
vyřčeno jako pravda, odvolávati.' Odvoz, lez atd.,
lživý. Sic. luhaí (u vyplňuje „pobočnou slabiku",
viz však i sin. lugatil).— Všeslovanské: *ltžg
Hgati zastoupeno všude. Příbuzno je got. liugan,
něm. lügen a leugnen, sthn. lugi = n. Lüge;
kořen lug- byl i v kelt-štině. Ku podivu není v
baltštině.
lhostejný: stč.: rozmařilý, rozkošnický,
lhostajnost, -stajenstvie rozmařilé veselí: stává
právě vedle rozkoš; r. neb lhostajenstvie v sboží
Jer, v rozkoši a ve mnohé lhostajnosti Chelč; nč.
význam 'nevšímavý* vzešel asi z 'bez-
starostnostť. — Sic. lahostaj, lahost volnost, pré,
po lahostaji pohodlně (horň. polahostaj Β t/v, l
asi mylně), lahostojiťi le° zaháleti. — Základní
slovo znělo asi Ibgo-stajb; prvá část od Ibga (str.
Ibga, od Ibg'bkt, lehký), druhá od stojatí, i-kmen
se zdloužením jako rěčb od rek-q. Celek
znamenal asi „lehkoživot, stání čili bytí-ve stavu
zvaném Ibga, bezstarostnost".
lhota a lhůta, stč. -o- i -ó-: pův. ulehčení,
volnost, osvobození; vše od základu, který je v
lehký. Dvojitosti v kvantitě užil jazyk k rozlišení
významu: lhota = osvobození nového osadníka po
jistou dobu od placení pánovi, pak osada s
takovými osadníky, hojně i jako vlastní jméno
osob; lhůta = pův. poshovění s platem na jistou
dobu. Sic. lehota; osady však zvány Lehota i
Hutá, toto asi podle č. lhůta.
-li v tázacích i jiných větách, též v zdali čili
neboli aóli pakliže jestliže. — Všeslovanské, stsl.
r. též li—li v dvojčlenných otázkách („zdali—
či"). — Původ nejasný. Upomíná sice na -le v ale
apod., ale u takovýchto kratičkých útvarů je
někdy nemožné tvrditi něco určitého.
libeček: rostlina Levisticum. Stč. liubóek
libštěk libček libec, sic. dříve lubóok lubček
lubštik lopuštík aj. Ze sthn. lübstech (B. Ryba)
nebo ze střhn. lübestecke, což je Z lat. lubisti-cum.
Pol. lubszczek, r. Ijubistok, sin. Ijubček, sch.
ljub(a)6ac. Lidovou etymologií spojováno s lubý
> libý, a proto připisována té rostlině velká moc
ve věcech lásky.
libenka: rostlina Sicyos. Preslův výtvor (zprvu
lubenka) podle jihoslov. lubenica, což je meloun.
libo. Toto příslovce se vyskytuje jen v stč., a to
ve dvojici lib(o) — lib(o), jež odpovídá
nynějšímu ať—ať, ať už—anebo, např. řezník
lib kup lib nekup, vždy škodu učiní. Jsou známy
jen 3 doklady (J. Bauer). — Jiní Slované tu
kladou li—li nebo ili—ili (takto ruš.). — Bylo
vykládáno jako částice li (viz) -f bo (viz), tak i v
ESX, ale J. Bauer
libý
SbTrávn 87 (tam podrobný výklad) dí o lib (o), že
„sotva je lze odtrhovat od luboßibo s významem
prací částice ("utinam, kéž"); to ukazuje na
původní lubo s přehláskou u > i. Tento výklad má
podporu i v polském lubo, lub. Není tedy důvodu,
abychom stč. vylučovací libo vykládali z li-\-bo.
Chybějí k tomu i předpoklady: v č. a v záp.-slovaň.
jazycích vůbec nemáme dosvědčeno vylučovací
spojení li—li, které by bylo východiskem k
utvoření libo; partikuli li máme zde doloženu v
jiných významech a vesměs již jako slovo
příklonné".
libotat sa msl.: třepetati se (o listech na stromě),
třpytiti se, psáno též ly-. — V slovenštině není
libotať doloženo, ale jeho existence je
pravděpodobná už vzhledem k msl. slovu; od
předpokládaného výchozího Hibať je sic. libac
cetky Κ 932 a li(m)backa = lesklý penízek nebo
podobný plíšek k ozdobě oděvu (třpytí se při
pohybu!), m je zesilovací vkladné! — Hl. libotač
(so), dl. libotaš (se) t/v (o listech osiky, o chvění
horkého vzduchu, o třpytu oněch cetek na oděvu).
— Náleží k lebetati (viz linduška) a lepetati;
slovo zvuko-malebné, proto i vedle e
nepřekvapuje; původně asi značilo jemný zvuk
třepetajících se listů osiky a topolů.
libový: stč. též líbivý (drželo se až do Rohna a
Rosy) i libevý, stč. znamená ještě 'hubený' (o
lidech i zvířatech), nyní jen netučný o mase. Msl.
lubivý Mal (a u Kyjova Svěř rkp) má u mylnou
analogií. — Rus. nář. libívyj slabý; jinde (sch.
Ubiv, pol. nář. libowy, lu-ile-,hl. Ubity) jen o
libovém mase. — Souhlasí s lit. líebas hubený a s
stangl. lěf slabý, jež ukazují na Hěibhos; u nás ěi
dalo zde zkrácením ei > i. Přípony -ivb -evb -ovb
jsou zde podivné; odkud? Příbuzno je lébavý. Viz i
Šmilauer OKP 2.11.5.
libra; tak i sic. pol. sin. v témže významu (asi V2
kg). Z lat. libra. — Naproti tomu stsl. b. sch. litra
je z ř. λίτρα t/v. — Lat. i ř. slovo jsou asi původu
téhož, z jazyka před-indoevropského obyvatelstva
okolo Středozemního moře. Viz i litr.
libý: milý, stč. lubý. Odvozeniny: libost,
libůstka, líbivý, nář. libný, lubný; stč. lúbiti, nč.
zast. líbiti ráčiti, oblíbiti si, zalíbiti si něco =
zamilovati si něco ( > postv. obliba, záliba);
políbiti ( > polibek); bylo i prosté líbiti, iter. líbati,
týž speciální význam dostalo i ř. φιλεϊν pův.
'milovati'. Stč. lubovati míti rád, nč. jen libovati
si. Líbezný, stsl. lubbZbn'b t/v, r. Ijubéznyj, sin.
Ijubezen laskavý, přívětivý, sch. Ijubazan, b.
Ijubezen milý. Přípona podivná, snad je tu
přichýlení ke gobbZbnt. — Jinak lub^ a -iti je u
všech Slovanů; bylo i Zuby gen. -tve láska. — Sta-
robylé sloveso vězí v lat. lubet Übet a v stind.
lúbhyati = pociťuje touhu, obé z nulového stupně
lubh-. Slovanština zachovala — podobně jako
germánština v gót. liufs, sthn.
 líce 331
Hob— jen adj. s náležitým stupněm e I
*leubh-o-s > Zubí» a teprve cd něho utvořila
slovesa. Šmilauer OKP 2.11.5.
líce ntr., né. též fem.; demin. líčko (rostlina stč.
materie líčko, nč. -ří L, = podběl, listy na spodní
straně bílé, je asi ,,líce P. Marie", srov. mateří
douška); políčí Řeš. půl hlavy z *polú-líčie
haplologií; laš. poliček skráň Malý- Lp; jiné je
políček, od střední doby, = rána po líci, srov. po-
hla-vek, zášijek; obličej, slovin. obličaj, vzniklo asi
přetvořením staršího *ob-UČ-bje (tak csl.; sch. sin.
obličeje) a *oblik*b (r. sch. sin. óblik, ukr. oblyk),
což znamenalo „oboj-lící, celek, kde jsou líce s
jedné i druhé strany" (to je starobylý význam
předpony 06-); líc mask. = svrchní, vnější strana,
rod změněn podle protikladu rub, odtud lícovati
upravovati vnější vzhled; lícní pěkný, vzhledný, za
Jg ještě běžné v Č., dosud msl.; jč. lícen pažba
ručnice, nč. líciti přikládati pažbu k líci; mylným
čtením vzniklo lícen = líčení, popis; líčiti pův.
„dávati tvářnost něčemu, mor. 1. dům „bíliti",
malovati = pěkný vzhled dávati, odtud do Čech l.
si tvář (o dámském „malování"); líčený =
předstíraný. Jako starobylý právní termín lice
označovalo corpus delicti, původně asi nalezenou
mrtvolu, pak i ukradenou věc, která byla zabavena
při dopadení viníka při činu; odtud je stsl. ob-ličiti
(obdobně rus. a pol.) = usvědčiti, pův. obviniti
pachatele ukázáním lica; podle toho pak české
doličný předmět = corpus delicti, a spřežka
přelíčení, pův. opatřování soudní pře důkazy. Bylo
i dolíčiti: přísahou žalobu dolíčila (Kocín). Líčiti
tedy znamenalo dávati tvářnost něčemu,
rekonstruovat průběh něčeho (zločinu ap.). Nč.
odlik(a) bylo vytvořeno asi u nás podle sch. slika,
prilika obraz. Viz i sličný, rozličný, licousy. —
Likt, lice, Učiti aj. je hojně u jiných Slovanů
zastoupeno. — Příbuzná slova jsou jen stprus.
laygnan tvář (= Haik-nan), stir. lecco (nejisté
slovo) a novoir. leaca t/v. "U Slovanů původní
forma je zajisté likt, kdežto lico ntr. vzniklo asi
přechýlením rodu podle čelo oko ucho; lice je
zároveň jediné slovo, které má baudouinovskou
palatali-saci u k nepříponového.
licoměrný: pokrytecký. Stsl. licemert, ukr.
licemir, r. licemér. — Pův. Hice-mént, tj. měnící
líce (obličej), srv. lit. véidamainis farizej (véidas
obličej, mainýti měniti); r se tu objevilo asi jako
produkt disimilace jdoucí od m (m-n > m-r). Strus.
ne mčriťb lica, jež ze Sreznevského uvádí ŠIŠ,
nemá váhy, je asi zpětný výtvor li dové
etymologie.
licousy. Z lico-úsy = lícní vousy; -ús místo *vús
(vous) jako v pilous, č. Holoúsi = Holo-vousy.
líčiti 1°: klásti nástrahy, pasti (na zvěř apod.): stč.
bylo po-leku nalíčím, inf. po-léci, part. po-lekl;
dosud chod. leču líct (srov. |
Μ
hluž. laku lac a dluž. zastaralé leku lěc); iter. stč.
lécéju léčiti, pak líceti (mor. v písni lícat B, u
Kyjova líců lícat), líkati (han. líkat, Heršp.). Nově
k po-liknouti, part. po-líčen bylo přitvořeno po-
líčiti, a konečně nedokonavé líčiti. Han. od líkat je
dále za-likovat zatahovat svatebčanům cestu li-
kadlem, postv. zálik a zálička. Odvoz, léč, léčka,
viz i sluČka. — Stsl. lečg le^cati 'klásti pasti' nutí
nás uznati pro toto líčiti kořen lenk-. Ten může býti
příbuzný se slenk-(viz sluka 2°), ale je i možné
viděti v něm Hek-, zesílené geminací kk (> nk, §
15). Toto lek- by dále patřilo k lákati a k lat. lado
(past bývala často opatřena lákadlem, návnadou).
V ESX je uvedena jiná možnost (lenk-, ohýbati),
méně pravděpodobná.
líčiti 2°, viz líce.
lička stč. jč.: kachna, mládě je líče, ličátko; též
jč. liduska, chod. hromadné lídla. — Vše je z
volací interjekce na kachny lí-dlí-dlí-dlí nebo li-li
apod. Viz dli dli.
líčko: ozdoba na prsou ženské kordulky, U
Kyjova. Sic. lič(en)ko část čepce; krajní půle
sukně, ličienka zástěrka. — Souvisí spolu a dále s
líčko, zdrob. od licet Nejasné.
lid, stč. sic. lud; lidé, msl. sic. též zdrobnělé
ludkové, lidkové v důvěrném oslovení, stč.
lidičkové, nč. lidičky; (podobně je hl. ludki, lutki, z
toho sing, lutk trpaslík; dl. plur. luíki, luíicki, hl.
ludíiČkojo Leutchen. Frinta EÉS 36.1959.68);
lidstvo lidový lidský (val. 'cizí' = náležící lidem, tj.
jiným; starší české doklady Sm 23; srov. pol.
ludzki, sin. Ijudski, sch. nář. lucki, b. Ijudski, bělor.
Ijudskij, cizí!; podobný vývoj byl i jinde, viz o tom
p. cizí); mor. je ludno, č. lidno, chod. vlidno — je
mnoho lidí někde (k tomu pře- vy- za-lidniti), č.
lidnatý (přípona jako v lesnatý, vodnatý); lidojed,
lidu-mil (u podle bohu-mill), spřežka liduprázdný;
vlídný, chod. vlidskyj = k lidem příjemný, laskavý,
opak je nelida, sic. odludný, odtud. — *Luďb je
zastoupeno jen v č. sic. pol. ukr. r. sin.; všude je
zastoupeno ludbje (jen r. je z něho Ijůdi, gen. -ej);
zajímavé je stsl. a strus. singulativum Ijudint
svobodný jednotlivec z lidu. Poněvadž stojí na
jedné straně proti knjazi muži (velmoži ve službách
knížete), na druhé straně proti cholcpi (lidem ne-
svobodným), je zřejmé, že tudbje byl vlastní termín
pro lidi svobodné (jen platící knížeti nějaký
poplatek) a že tedy l., dále lit. liáudis fem., lot.
laudis mask. plur. a sthn. liut mask. ntr. 'lid',
vskutku jsou příbuzná s lat. liber a ř. έλενυερος
svobodný, že to byl už prastarý ide. termín. Dále je
příbuzné khovar. (sev.-záp. Indie) roi 'lidé, člověk,
osoba' < stind. ródha- (Morgenstierne, v. Annali,
sez. ling. 1.233). Těžší je však určit podobu toho
termínu. Zdá se, že původně byl jen v tvarech
plurálových (u Slovanů t-kmenových), singulár
přitvořen u nás
ligavý
v o-kmenu podle (na)roďb (nikoli vlivem
německým, jak myslil Trautmann!). Zdá se dále,
že pro kolektivní „lid" byl ide. singulárový termín
*teutä, pro „lidi" plurál od Heudh-; obe slova se
do jisté míry rýmují a snad někde na sebe působila
(v. cizí), popř. jedno vytlačovalo druhé.
ligavý: (o rohu hovězího dobytka) dozadu
obrácený jak u srny (B.: horň.), val. horň.
lyga(ňa), kráva s takovými rohy B. Nejasné.
ligrus: rostlina Onobrychis, vičenec. Z něm.
Reihgras; toto je jeden něm. ekvivalent u Franty
Šumavského. (Šm.)
líh, lihový, lihovina. Sic. lieh z češtiny s
mylným ie. Líh znamenalo původně 'louh'
(mejdlový L), teprve v minulém století též
'alkohol', popř. 'výtažek, esenci'. U Rohna a
Thama psáno lejh. To pak je „přehlasovaný útvar
německého Lauge = louh, totiž lauge se
Spirantickou (dolnoněm. nebo zde spíše
středoněm.) výslovností toho g, tedy ch... a ovšem
ještě s nářeční ztrátou zaokrouhlení, tedy: leiche,
leih. Přehláska je tu rovněž zjevem dialektickým
nebo znamením toho, že slovo to vycházelo asi
ěasto z úst prodavačů židovských. Spisovným
uzpůsobením vznikalo pak líh, líhu a konečně
obdobou podle slov jiných líh, lihu" (Janko). V.
Polák NŘ 21.93 a J. Janko ib. 128.
líha: líhy jsou dvě kladiny, na které se kladou
sudy ve sklepě, dříve též podkladná dřeva pro
mlýnský „koš", pod žernovy, když se rýhují, dále
obdobná dřeva, po kterých se smýkají sudy s vozu
do sklepa, těžké kameny z místa na místo nebo
cokoli jiného těžkého (např. u vltavských plavců
dříví), dvě ližiny jsou dřeva pod úly, káděmi,
sudy, také „trámce, které se kladou na měkké
cesty, mokřiny" (PS), jč. líha je prkénko uprostřed
se žlábkem na koulení vajec (hru). Líhy, ližiny
jsou i prkna, jimiž vozkové nahoře nastavují
bočné steny vozu, aby mohli více naložiti; držely
je zálišky (sing. *zá-liž-ka), silné tyče,
prodlužující klaníce. — Rus. nář. (sevské) slegá je
obdobná „perekladina", ukr. slígy jsou břevna
kladená přes jámu jakožto podklad mostku. —
Prasl. *sléga nebo st-Ug-a; snad patří k ležeti. Viz
i Šmilauer OKP 4.18.3.
ííhanec, stě. až do Komenského, druh koláče,
podle Rohna 2.102 koláč s medem. — Původ
nejasný. Bývá za lat. laganum ( < λάγανον); snad
toto bylo k nám přejato, odchylné í a zakončení
by se mohlo snad vysvětliti přikloněním k lívanec,
to však není ze staré doby doloženo.
lihavka slez.: trouba nebo píštala ponoc-ného.
Z pol. ligawha dlouhá dřevěná trouba pastýřská.
líhnouti, vy-; líheň, líhništé PS; z vratné
líhnouti se, ale chod. je lehnout i bez se. — Sic.
liahnuť (sa), ale i liazt (o tom G. Horák
332 lichotiti
SR 29.76), pol. l§yn§ Iqc (i l^gnac), sch. lezem
leči. — Zpravidla se spojuje s ležeti (kdež se jako
paralela uvádí fr. couver z lat. cubäre ležeti), ale
blíže má k nor. klekkja, šv. kläcka, dán. kloekke,
stnor. klek ja t/v (ausbrüten); tu je navíc *g-, o tom
viz § 16. Psi. bylo asi l^gi l$gti > lekti; nosovka v
infinitivním kmeni by při prostém leg- 'ležeti' byla
proti očekávání. Proto přijmeme raději tuto těsnou
příbuznost s germ. slovy. Ta mají na severu k
exprcsivně zdvojené, čemuž odpovídá nosovost u
nás (-&?- < egg, § 15). Viz i pléhnúť sa\
lícha, chodsky a místy jinde líha, stč. Ucha.
Slovo nyní již spíše jen literární ('pole, role'
vůbec). V starším rolnictví znamenalo pruh pole
širší než záhon (ten byl asi 7 brázdový). Na záp.
Moravě Uchovat = „označiti si kus pole slámkami
nebo větvičkami, kolik se ho jedním hozením
semene posije (obyčejně 4 kroky zšíři); lícha je
takový kus pole" (Bartoš); na Ivančicku byl dříve
(B) Z. = kus pole z lesa vzdělaný, na Brněnsku díl
lesa obecního, jímž se,, obsedlí" (starousedlíci)
každoročně na kácení podělují. U Prostějova lícha
je jednotlivá parcela obecního lesa KpU. — Též u
jiných Slovanů je Hécha (rd. lechá, ukr. lichá, sch.
lijeha, sin. lehá, hl. dl. Ucha) takový kus pole, ale
bělor. Ijachá je znamení při osévání, pol. nář. lecha
je pruh obilí, jejž si žnec vyznačí. — Příbuzná
slova: lat. lira je takový záhon pole, lit. lýsia lysé
lýsvé (v podle gdtvě cesta), stpr. lyso záhon
zahradní. — Je možné, že tato slova znamenala asi
'choď, tj. jedno dvojité projití rozsévače od
jednoho konce pole k druhému a ovšem i pruh pole
jím přitom osetý (široký právě asi 4 kroky), tedy
jánu, pak i stejně široký záhon, oddělený brázdami
od záhonu druhého, pak i jiné 'pruhy' pole nebo
lesa při sečení, kácení ap. A že tedy je možné je
spojiti s germ. kořenem leis- jíti (bohužel jinde
není!), podobně jako jána (viz) t/v je od ja, jíti.
Naše Ucha by bylo náležitě tvořené Hoisä, kdežto
lat. (z leisäl) a baltská slova činí dojem nějakého
starobylého postverbalia. Germ. slova jako sthn.
waganleisa fem. kolej, něm. Gleise: v nich význam
'choď přešel v 'stopu chodu, kolej'.
lichotiti, mor. uíísat komu = lichotiti,
chlácholiti, han. uléchat koho = utišiti, uchlá-
choliti, sem i šo-licliat hladiti, laskati Jg-PS;
lichota pochlebování (stran -ota srov. žebrota od
žebrati), lichotný atd. Podivné je licho -metník: „je
nastavením slova lichotník, popř. je tu křížem s
ošemetník" (Šm.). —■ Sic. lichotit, lichota,
lichótka, lichotivý, lichotný, lichotník. — Příbuzné
je nor. slika pokrytecky lichotit. Naše Uch- se
vyloží nejsnáze z s-ového intensiva a z
expresivního dloužení v kořeni. Disimilačním
vlivem příponového s zaniklo s začáteční, § 14.
Tak
lichva
*sl'ik-sa-ti > Hichati, pak dostalo další intensivní
příponu ct.
lichva 1°: braní příliš vysokého úroku apod.;
odtud lichevní lichviti lichvář. — Vše-slovanské
vyjma sic. Slovo asi domácí, od lichý; je stsl.
lichojimati lichvařiti, tj. bráti mok p ř í l i š (toto je též
od Uchyl), nad slušnou míru. (Zpravidla se má lichva
za přejaté z gót. nedoloženého *leihva půjčka, soťva
právem, neboť ani významy se neshodují.) Také
Martynov 96 se vyslovuje pro dcmácí původ (od
licht, příponou ~va). Viz i Blanár LexŠ.
lichva 2° chod.: drůbež. — Sic: hovězí dobj'tek
SSJ; val. místy i ovčí. — Vzhledem k ternu, že
dobytek i drůbež jsou zvány i slovy podceňujícími
(byla to jen zájmová oblast hospodyně!) jako havěť,
sic. hyd, drůbež; vslc. chudoba = dobytek Bf, a že
podle Brücknern nazývají [polští sedláci] dobytek
„chudobou'1, aby ho neuřkli, tj. aby náležitým nebo
dokonce pochvalným slovem nezpůsobili účinek
právě opačný, hynutí •zvířat, je možné, že tato lichva
je od lichý 2°. Také Knobloch ZfS 7.300 soudí, že to je
spíše „apotropajský kakofemismus", tj. úmyslné
udávání hodnoty jakožto menší, aby se odvrátila
nepřízeň ze strany závistivých zlých démonů. Přípona
-va je jako v sic. detva koll. sing. 'děti'.
lichý. Splynula tu dvě slova: lc nepárový, nemající
svého protějšku do náležitého páru, přebývající nad
náležitý počet; odtud zm. lichní, s ch místo š vlivem
základního slova {L holub = bez samice) a lichni prst
= lichník ve střední době, dosud jvč. jč. HchníČek
lech(t)niček malík (lecht- lidovou etymologií k
lechtati); pří-liš (stč. prie-, pol. przelisz, hl. pšeliš) z
*per-lišb (Zubatý 1.1.327) = velmi nad počet. Z
významu 'nemající svého druha' vzešel význam
prostě 'nemající, prázdný něčeho', odtud stč. lichati a
lišiti (toto i jinde) zbavovati čeho, odnímati a dále
vývoj významu 'prázdný > nicotný, planý, jalový,
falešný, bezobsažný' (ale rozlišiti distingueie, cdlišiti
je z *roz-ličiti, viz rozličný, od líce, od-ličiti;
jednoduché lišiti t/v je až druhotné!). — Toto licht je
vseslo-vanské. Význam je druží k lit. liěkas, liekus,
lot. lieks lichý, nadbytečný, cd *hiku- přebývati,
zbývati (stsl. ctt-lekt, stind. ati-rěka-m. zbytek).
Vzhledem k ch je možno předpokládat Vik-st, jemuž
odpovídá lot. liek-šus t/v.
2° zlý, spatný ve řmyslu hmotném i mravním:
lichá mince, slez. lichá látka = odřená, chatrná, vč. za
Jg voda se liší = do Čisté přichází nečistá, rus. licho
zlo, neštěstí, lichój zlý, zlcmyslný, r. a sic. licho-rádka,
-dejka horečka (pokládána za zlého démona
vniknuvšího do těla; k raditi konati, pracovati), sic.
lichota čarodějnice, mor. špatné zbeží, zlý člověk;
obdobně místy i jinde
lín
u Slovanů, zvláště o zlém duchu. — Tento význam,
zvláště mravní, nelze vyvodit z 'nepárový, prázdný,
bezcenný', a proto nutno přijmouti dvojí licht; toto
druhé bude patřiti k lit. líesas, lot. Hess hubený, ch je
tu náležitě ze s; zde je vývoj významu jasný, srov.
např. stč. hubený netučný, stč. bídný (mravně). (Není
třeba uznávati, že při splynutí likt a licht mělo účast
slovo lichval)
liknavý: poprvé u Rešela. Stč. bylo hojné liknovati
sě straniti se čeho, štítiti se, zefrá-hati se. — Sic.
liknavý, liknavec jsou z češtiny. — Liknavý asi
haplologií z Hiknovavý; jinak je vše nejasné.
lila: šeříkově fialový; bledý, nedobrý: z fr. Hlas. —
Dříve bylo i lilák šeřík; spolu s pol. lilak t/v je vše asi z
ital. lilac. Vše z Orientu.
lilek, již stč.: rostlina Solanum nigrům. — Sic.
lulok. — Pův. lulek (tak i pol.), skrze střhn. lulch
lullich z lat. lölium, což označovalo nejen travinu
jílek, ale mohlo se přenášeti i na jiné jedovaté nebo
„marnivé" rostliny.
lilie. Stč. bylo jednak nesklonné lilium (dosud jen
ve rčeních čistý jak l. apod.), jednak počeštěné lilie
Ulije. Sic. Talia laluja leluja aj. Pramen všeho, lat.
lilium, je z ř. λείριον.
limba: karpatský druh borovice, sic. limba,
limbora. — Ze stněm. limbom t/v, něm. Limbaum,
Limben. ·— Sev.-mor. limba lípa je však lípa zkřížené
s něm. Linde.
limbus stč. nč.: předpeklí; přeneseně fam. je v
limbu = spí, je pryč a pod. — Z lat. limbus obruba,
lem, okraj, totiž „okraj pekla".
limon, stč. též limaun, nč. též lidově lemon, hmoun
citron. — R. b. limon, ukr. lymon, pol. sin. limona,
sch. limům lemon. — Z ital. limone, to z pers. limün.
Poslední pramen slova limon je bud v Indii (hindí
Umü ze sanskrt. nimbhuka-) nebo v Malajsku (li-mau;
to ovoce je tam domácí). Je ovšem možné i přejetí slov
z Malajska do Indie nebo naopak. O tem podrobně
Stiller HO 22.127. — Κ tomu limonáda (od Rohna) z
něm. Limonáda < it. limonata.
limpa: prkénkovité hřeblo k rovnání sladu v
pivovaře (psáno i ly-); bylo i v erbech: LF 43.108.
Dluž limpa čepel nože. Patří sem i ojedinělé sic. lipka
rukověť nože (KtPř 3)? — Původ nejasný.
lín, stč. lín i lín; ryba Tinea vulgaris. —
Všeslovanské: sic. lieft, pol. dl. hl. b. lin, ukr. lyn, sch.
sin. linj, r. lin gen. linjá. — Lit. lýnas, lot. Unis, stprus.
Unis. — „Charakteristickým znakem línů je silná
kůže, bohatá na buňky, které vylučují sliz; i ploutve
bývají přímo potaženy silným polštářem ze sliznatych
buněk" (Brehm). Tento sliz „na povětří schne a v
kusoch sa odlupuje. Pod
 línati
odpadnutými kusmi ostávajú tmavšie skvrny. Ak
tu možno hladať ρ5vod měna lieň, potom by sa
vztahovalo na lienenie spomí-naného stvrdnutého
slizu." Ferianc 42. Toto bude správné; tedy do
línati ve významu 'svlékati kůži.' — Táž ryba ve
střední době u nás zvána švec, u Němců dosud
Schuster, Schumacher, že je „zasmo-lená" jako
švec. — Sic. prý též lief; z něm. Liewe,
citovaného u Brehma.
línati, stě. též líneti z *líňati; mor. línat, leňac
Lp (i lý-; srov. ukr.!), postv. mor. lín hadí = „kůže
s hada slezlá", línek = rak s novým pancířem.
Srov. r. linjaju linjáť, ukr. vy-lynjaty, hl. linač, dl.
lináé, sch. linjati, b. linjaja. — Ale sic. lienit sa
(postv. Hena, Heno = svlečená hadí kůže) se druží
k pol. leníc (si$), sin. leniti se, ukr. linytysja.
Vedle toho bylo sin. Uliti se a leviti se lína-ti. —
Línati se vyloží pomocí lit. plýnas rovný, volný (o
poli: prostý stromů), srov. nor. dial. flein holý,
nahý; ρ se ztratilo asi v mylné dekomposici
*op(b)-plinati > *opli~ nati, kde op- pokládáno za
předponu (v době, kdy vedle ob- bylo ještě op-).
Vzhledem k tomu, že vlasy nebo chlupy
vypadávají po jistých nemocech provázených
vyhublostí těla, možno připustiti, že línati velmi
záhy sdružováno s adjektivy, jimž odpovídá lit.
lelnas lainas lellas útlý, hubený, odtud ono Híniti
a Hiliti. Sin. leviti bychom spojili s naším lebavý
plešatý a s lit. láibti hubeněti. Je zajímavé, že r.
vylinjať, ukr. vylynjaty znamenají i vyblednouti;
též mor. lebavý je vybledlý v barvě. Viz i pelichat.
linda mor. a sic: topol bílý (u Polné: červená
vrba). Původ nejasný. Snad souvisí s lit. blendls
červená vrba (Meh ZfslPh 29.352) a s maked.
αλιζα topol bílý. Hl. linda t/v u Pfuhla je z češtiny
(Bielfeldt 186).
linduška: pták Anthus; stč. lebdušě leb-duška;
jo. leptuška, vč. levduše ~ška Jg, jinde též libuše
UluÓka. Sic. laptuška labduÓka libduška
linduška. V češtině je linduška od Rohna, lidově
též linda u Šírá. — Vše to je z Hepetuša Hebduša,
od zvukomalebných sloves lepetiti lebetati libotati
(viz toto). Ta znamenají nepravidelný trhavý
oblouko-vitý let např. motýlů a netopýrů, při nichž
lze zaslechnout jen jakési jemné zalupnutí při
náhlé změně směru, též chvění listů osiky a topolů
s obdobnými slabými zvuky, pak i o jiném
třepetání a chvění, přeneseně o la-potárií (viz) =
tichém povídání: sch. sin. lepetati třepetati, r.
lepetáť žvatlati, breptati sch. lebdjeti vznášeti se (o
ptácích) aj. Všecky druhy lindušek mají zvláštní
let: 1. luční „lítá lehce v krátkých obloucích", 1.
lesní (našemu lidu nejznámější) „lítá jaksi
namáhavě, ač dost rychle letem trhavým, jakoby
vzduchem poskakovala; zpívá ráda ve vrcholcích
vysokých stromů a ještě odtud vyletuje do výše,
opíše tu letmo, tře-
334 lípa
petavě a šikmo vzhůru předepsanou turu hadovitou
a v pěkném oblouku... snáší se... na totéž místo..."
(Kněžourek). Srov. i lepetýr (viz netopýr). Meh
ZfslPh 20.37.
lindyš, -diš: kdysi druh drahého sukna. Pol.
lundysz, lunskie sukno, r. lundyš, hl. nesklonné adj.
lindyr (u Pfuhla, v. Bielfeldt 186). — Z něm.
ländisch londýnský, podle původu. Gebauer SI. Viz
i Blanár HL.
linie: čára. Z něm. Linie. — Lína čára (v střední
době), zdrobň. linka. (Sic. lina, mylně Hena lano je
ze střhn. line lano.) — Sic. linva linev limba lano z
pol. nář. linwa nebo z ukr. lynva. — Vše to je dále
z lat. linea, od linum len: název čáry je od toho, že
tesaři — jako dosud — dělají si čáry na kládách
přimrsknutím napjaté šňůry (původně lněné!),
napojené barvou. Viz i lano. — Lineal je z lat.
lineälis.
linouti, stč. linuti: téci, prouditi; stč. silný
pramen linul. Nezvratná podoba je ještě v nč., 4
doklady v PS. Vedle toho je už od stč. doby l. se:
krev sé linula; v nč. běžně. Nč. básnicky je též l. +
akus. předmětu: na mne line andíl mír sladký. — P.
linqc téci, hl. linyc líti. — Náleží k líti, je to
starobylé odvětvení od kořene Hei-, dokud jeho
význam u Slovanů nebyl ještě zúžen na přechodné
'líti', ale mohl znamenat i 'téci, kanouti'. Útvar jako
plynouti, kanouti, Hnouti. Blízké mu je staroirské
to-li-n-manare (= kapati, kanouti, vyvěrati), 1. sg.
dolinim.
líný, stč. lení; lenivý; stč. leniti (sé), léno-vati (-
ň-), nč. neosobně jemu se nelení; ne-lenovati si;
lenoch lenošný lenošiti lenošivý; val. lenúchat sa;
laš. leň lenost Šr. — Vše-slovanské: stsl. lěm?,
lenivb atd., sic. lieň, lenivost, lenošný, lenoch
leňúch, lenit sa (lení sa mi ist), lenkat si hověti si,
pol. len mask. fem. lenost, leniwy, leniuch, stp.
lenic sie. býti líný. — Původní stav byl asi lěnt, pak
subst. Unh fem. lenost, od toho Univb a leniti s§,
kdežto adj. leúb dostalo své -jb asi podle opposita
stč. ručí. — Shodné je lit. lenas klidný, krotký,
pomalý, blbý, lot. lěns zdlouhavý, mírný, líný a s
jiným zakončením lat. lěnis pomalý, povlovný,
nenáhlý, mírný; příbuzno je dále ř. nář. ληδεϊν býti
líný; led- je děliti na kořen lě-a rozšiřující d; Heno-
může býti přímo z lě-d-o- záměnou zubných d\n.
lípa: všeslovanské (všude Ηρα, ζ toho ukr. ly-).
Dokonalý protějšek je v lit. líepa, lot. Hepa, vše to
z *lěipa; jinak lze snad uvésti jen kymr. llwyf 'jilm,'
což prý je z Heimä; ale / může být zajisté i z p. —
„Nahý, otrhaný, ošumělý jako 1.", lidové přirovnání
velmi časté, vztahuje se na lípu, jíž bylo otrháno
lýko: za stará bylo lipové lýko velmi hledáno na
výrobu obuvi, mošen aj. (Tomu se připisuje např.
to, že v Rusku je lípa nyní už jen řídká; v. Schrader
RL 2.13.)
lipan 335
lipan, stč. též lipeň, -eň; druh ryb Thy-mallus.
— Sic. lipeň, pol. lipieň, sin. lipan, sch. lipan
lipeň. — Slovo nejasné. V stč. Lactiferovi nazván
též kvetovoň (právě chycený 1. příjemně voní
mateřídouškou), kteréžto jméno se pak sem tak
objevuje i později. Lit. lipinýs přejato od Slovanů.
lípati: pleskati, např. kartami (pod. lupati aj.):
vlípnouti jednu; vylípnouti (pohlavek) PS. Sic.
zdrobnělé lipkať. — Zvukomalebné; pod. lot. Upit
uhoditi, udeřiti. — Obvyklejší je od něho
odvozené sk-ové intensivum Hip-skati > liskati
(li-) mor.: bíti, s pleska-vými zvuky, např. do
tváře; lisknouti, lišciti, liskanec. Podobné útvary,
ale s jinou samohláskou (což nepřekvapuje):
láskat PS, mor. luskat, jinde i loskati leskati.
Přidáno ch v ukr. chlýskaty, b. Miskám.
lirýkať, rurýkať; zpívati Β (označuje halekání
pasaček: ty rurýkají, aby se jim krávy dobře
pásly), lirýkat zpívati špatně SvK, ryrýkat
Glazarová, vše val. — Podobno je lit. rairuóti
nepěkně, nejasně zpívati, lot. riět štěkati, sthn.
rěrěn blečeti a něm. argot. luren zpívati. Slova
zvukomalebná: lit. znamená i mluviti s velmi
jasným pronášením r. U nás je disimilace r-r > l-
r. Je příbuzné i ř. ληρέω žvastám, blábolím,
naprázdno mluvím.
lis, již stč.: přístroj k lisování, stč. též lisice; nč.
denom. lisovati. Sic. lis, lisovat t/v přejato z
češtiny. — Toto lis je totožné s jinoslov. lis =
liška. Přístroj ten nazván liškou proto, že dáví,
tlačí, tiskne něco jako liška kořist (stč.: v lisiciech
dávie víno nebo olej; jinde psáno vydavuji;
élovecenstvie, jez jest bylo na lisici... vzdáveno).
Též sin. sic. lisica a ukr. lysycja jsou jistá pouta,
lis, železa na zvěř. Přeneseně lisicé byla i těsná
klec z trámků, do níž byl vtlačen neklidný kůň,
když byl kován (Jg odvozuje toto mylně od lisa);
srov. klec od kleviti.
lísa: deska upletená z proutí, sloužící na sušení
ovoce, jako vrátka v plotě, jako dílec plotu a pod.,
mor. též lesa; laš. lešica na sušení ovoce; sem
patří i laš. lešcica lis na tvaroh (=č. šrák z něm.
Schrägen); han. lysá proutěné náčiní na chytání
ryb. — Vše-slovanské: sic. lesa plot z větví,
proutí, dřevěná ohrada, lesica a lesina (přenosný)
dílec takového plotu; rd. b. lesa, hl. dl. lesa, pol.
lasa, sin. lesa, sch. Ijesa, ukr. lisá s obdobnými
významy. — Podle Mysl 115 byly na Opavsku
lísky (leštíce, někde lesky) pleteny ,,z lískových
výhonků nebo z vrbového proutí"; Rovněž
valašské lesy, přenosné díly košarového plotu:
„základ těchto lés tvořily tenké lískové hůlky,
zvané podušky, kolmo zapuštěné do ráhna,
ležícího na zemi. Pevná kostra lesy byla hustě
horizontálně opletena lískovými pruty nebo
březovými větvemi, zbavenými postranních
větviček4' (Jar. Štika ČL 45.67). Hlavním
lišaj
materiálem byla tedy líska. Zdá se proto, že Hesa
lze míti za redukci, již praslovanskou,
zpodstatnělého Heskova (totiž původně l. merza,
mříže).
lísati se. Stč. ještě zpravidla bez se; znamenalo
lichotiti, schmeicheln, blandiri. Mor. ulísat komu
t/v, odtud úlisný. — Vzniklo snad přesmykem
samohlásek z lasiti: je r. lásit schmeicheln, ρ. lasič
sie t/v; je patrně odvozeno od lasi>, které je v r.
lásyj naschhaft, gierig, schmeichelnd, lüstern (srv.
maškrt-ný, lašovat a laskomina). Se jménem lišky
toto lísati nesouvisí!
líska; keř nebo strom Corylus; laš. laská;
lískový, liskovice, lískovka; líští; místní jména
Lískovec, Leštiny. Sem snad patří i sic. lesola
obřadní stromek nošený v průvodech (je z lísky!).
— Všeslovanské: sic. lieska, pol. laská, hl. dl.
líska, b. sin. leska, sch. lijeska, ukr. liská, r. kol.
lešéa. — Prasl. leska; jinde *koslo- mask. fem.
nebo *koslä fem.: sthn. Kasala fem. i hasal mask.,
stir. coli, lat. corulus fem., slovo asi praevropské.
U nás *koslä dalo přesmykem > Hoška, í bude asi
vlivem stálého spojení s ořechu (lískové oříšky
byly až do příchodu vlašských jedinými oříšky u
nás!). Lit. lazdá je možná také z Hoška. Viz i
podléška.
list, lístek, listí, listnatý, listopad; nověji listen
od Presla, listina od Palackého (ale listina 'seznam'
je něm. Listel), listoyioš; u Frenštátu podlistnik
placka pečená na zelném listě, val. podlesnik
(Rusava 22) t/v. — Všeslov. Psi. lisťb, pův. jen o
listu stromů a keřů (tak dosud pol.). — Slovo málo
jasné. Litevsky je lalškas. Snad bylo u Slovanů
obecně rozšířeno kolektivum listva (je sic. a rus.)
nebo listvbje, což by se dalo s lalškas spojit, a to
jako Hisk-tvhje (arci s uznáním rozdílu *oi χ *ei).
Lisťb by pak byl zpětný útvar z toho kolektiva. Lit.
dial. je i lakštas list stromu (Lit. kalbotyros
klausimai 3.202); vzniklo nějak podobně jako
lisťb.
liša msl. han.: plamen vzhůru vyšlehující, dem.
liška; též podzimní oheň, jaký dělají pasáci z
bramborových natí, heliša KtD; sic. u Myjavy
hořet liškou plamenem. Sic. lipotat plápolati. —
Snad je příbuzné s lit. liepsna plamen, lot. lipu lipt
zapalovati; u nás by bylo třeba předpokládati
Heip-siä. Nejasné je ono he-; snad v něm vězí
výkřikové citoslovce hé\ Viz i lišej.
lišaj: rod motýlů; dříve psáno i lyšaj. — Název
lišaj převzal Jg ze slovenštiny, kde jsou lidové
názvy lišaj(a) lišajka liška liška (= motýl denní
nebo motýl vůbec); o nich podrobně Vážný JM
(udává i oblasti slov). Podle Vážného je původní
forma lišaj, slovo totožné s názvem kožní nemoci
č. lišej, od lichý ve významu 'špatný, bídný, ubohý,
zlý'. Lišej je tedy „zloba, zlo"; název nemoci
„přenesen na domnělého nositele nebo šiřitele
lišej
této nemoci, motýla'l; srov. obdobné názvy svrab,
prašina, hodonka, což jsou v sic. názvy jistých
nemocí a zároveň motýlů.
lišej: stč. lišej z Hišaj; han. lesí ntr.; jistá kožní
nemoc. Jinde všude je lišaj, hl. dl. mimoto též
lišawa, dl. je též lišawica ZfS 7.265 a lišajca lišej
vepřů; odvozené adj. sch. lišaiv pokrytý lišej i,
sté. lišavý a r. lišavyj < Hišajivyj prašivý.—
Praslov. lišaj υ je asi příbuzno s ř. λειχήν t/v, ale -
šajb není jasné. Pro š (místo čekaného č nebo z)
lze snad hledati výklad z liša plamen, oheň (viz); i
když je liša zachováno jen na části čsl. území,
může býti starobylé, neboť má dosti dobrý
protějšek litevský. Nemoc, jevící se zčervenáním
kůže, byla nazvána od plamene, srov. ohnipara
(za Jg právě ohnipera = lišej!), oheň sv. Antonína,
ignis sacer ( = růže, erysipelas), ovšem odlišena
příponou -ajb < *-ě~jo-. Je možno mysliti též na
odvození od lichý; je r. lichoj = lišej ŠIŠ, ale to
může býti lidová etymologie nebo tabuová změna.
Ale viz i lišaj. — Preslův bot an. termín lišejník
vytvořen nadto pod opětným vlivem latinského
vědeckého liehen < ř. λειχήν t/v. R. lišaj je též
lišejník.
lišen: část vozu, val. tuš na, han. lošňa KpU; z
val. „lušniska starodávných klobouků byla 3
tenká dřívka, která chránila širokou střechu, aby
původního tvaru nepozbyla" B; mor. podluška,
část vozu zv. „žabka", jč. nálišník spojení líšní. —
Sic. lušňa, pol. luénia i lusznia, ukr. lušnja, r.
Ijušnja. — Asi z němčiny (jihoněm. spis. je
Leuchse); ,,střhn. liuhse (lýchse), korut. lýsche,
štyr. leische dává dost základů pro různé slovan.
podoby'* (Šm.); η je z něm. nepřímých pádů
(Kp). (Chod. lišku vodit, říditi zadní vůz při
rozděleném voze na vožení dlouhého dříví,
upomíná na ruské Ijušni plur., rozložený vůz na
vožení klád, jistě tedy z Híšeň voditi).
liška již stč.; lištička, lišiátko, též stč.; stč.
původně lisa (kdežto lis dostalo nový \'ý-znam,
viz), od něho Use, lisátko, Usenci, způsob psaní
připouští sice čísti i š, ale vzhledem k tvoření slov
je tu š málo pravděpodobné. — Stsl. list, pol. r.
sin. sch. lis, ukr. lys. Κ tomu fem. jihosl. a vých.-
slov. lisica. U západních Slovanů (č. sic. pol. hl.
dl.) vznikla nová forma liška, asi takto: Hisička
synkopou > Hisčka, asimilací > Hisčka, z toho
popř. Hištka (odtud lištička) a dále
zjednodušením liška-, podle Treimera Lingua
9.1960.95 je to však spíše od adjektiva lišb (*lis-
jb). Zve se tak v Čechách ode dávna i druh hub
Cantharellus (= mor. kuřátka) podle rezavožluté
barvy; l. byl též za Jg. ,,v pivovaře a vinopalně
sopouch z podkotlí čili dymníček za kotlem",
dosud chod. „roura v klenutí pece pro odvádění
kouře a pro průvan", asi z „liščí díra", něm.
Fuchsloch. (Frinta Ch 38 zde srovnává hl.
Í36 litkup
liška Querbalken, Mauerecke.) Chod. lišku vodit
viz však pod Ušeň. — Piasl. lis'b a lisica. Souvisí
jistě s lit. lapě, lot. lapsa, lat. vulpěs, ř. άλώπηξ;
všem těm slovům je společné -l-p-r ale jinak
detaily se žalostně liší; příčinou toho je
nepochybně tabu: vlk, medvěd, liška byli
předmětem obav a magických praktik; hláskové ty
změny byly úmyslné (aby zvíře bylo oklamáno
apod.); nejblíže je lot. lapsa.
lišta, již stč.: okraj nebo lem roucha, laťka
rámující obraz apod., pak i „zarážka" — laťka
vkládaná do mezer mezi břevny roubeného stavení
(bývala obalovaná „maza-ninou"); laš. UšHva
lišta, věšák (na šaty) Lp; stran v zde srov. polský
tvar. — Sic. lišta SSJ. Pol. listwa lisztwa t/v,
listwica lať. Zdá se, že tu je změtení (stran v) s
lestvica. Ze střhn. liste (nyní Leiste).
litanie: stč. letanie fem. sing., vč. dosud letanyje
fem. plur. Sic. litanie. Pol. litanja. — Z lat.
litania, popř. střlat. le-, od ř. λίτανος prosebný.
líti: stč. liú líti a leju teti, iter. -lévati, z toho nč.
liji líti. (Nč. vulgární význam obelhávati vznikl z
metafory „proudem líti slova, řeč na někoho", totiž
slova klamná.) Odvozeniny: 1. liják, lijavec,
kovolijec, vře od nč. présentního kmene lij·; 2° iter.
za-lévati aj., odtud slévač, slévárna, nalevačka >
nálevka^ vědecké nálevník; postv. výlev, nálev,
poleva r polévka (stran významu srov. např.
svatební polévku „s lokšama" u Luhačovic: „je to
mísa nudlí politých slepičí nebo hovězí polévkou",
Václavík LZ 354); je i sin. sch. polévka v Panonii,
Etn. p. 3.163. VČ. slej-vavka us. Jgd mazlavá
země. 3° od leji postverbalia msl. sic. lej, leja
(mor. též zleja) a rozšířené lejavica, dále úleja
liják; mor. úlich, úlicha t/v má své ch asi vlivem
slova rýchanec t/v cd msl. rýknúi. Od *-livati jsou
postverbalia od° pří° v° záliv (poslední dvě z
ruštiny), slivky, a od participia n-ového je
odvozenina lívance „litý delak" (mor. lejanec a
přesmykem^eřawec, litóš). 4° od litý je (slitina,
odlitek, úlitba; vč. krkon. litba liják. —
Všeslovanské: stsl. lějq a Ibjq Ibjati, pro--livati,
sic. lejem Hať, pol. lej$ lač, sch. Ujem liti atd. —
Pro nejstarší dobu jest klásti jednak Ibjí liti,
chovající se jako pbjn piti, jednak leji Ibjati (srov.
srnej) snibjati se smáti se.) Prvé je z Hei-ejo- s
présentovým oslabením jako v nibr-o (viz mru) a s
pří ponou ejo, druhé z Hěi- (+ e/o), v infinitivu s
oslabením. Příbuzná slova jsou jen v balt-štině: lit.
lieju líeti (dříve leju) líti, IΠ ja Iljo lýti pršeti. Vše
ukazuje na to, že původní ťi-tvar kořene byl Hěi-;
krátké Hei bude mladší, druhotné. Srov. obdobné
kvantitové poměry u píti (pův. *pói-). {Vlévat se
viz pod leviti.)
litkup, již stč. Nyní v lidu jen na Chodsku, jinak
je v Čechách už jen slovem knižními mor. dosud
litka popř. han. letka YLpV
litovati
(sic. je oldomáš). — Pol. litkup, litek, ukr. lytkup,
r. nář. litky plur., sin. litkeb Ukoj apod. t/v. — Ze
střhn. llt-kouf t/v, od střhn. lit ovocné víno
(přejato do sin. a sch.: lit ovocná šťáva, mošt) a
kouf = něm. Kauf. Zvyk litkupu znamenal
původně oběť bohům nebo předkům po dokončení
větší majetkové transakce. V Polsku byli i zvláštní
litkupníci, jejich úkolem bylo slavnostně potvrdit
koupi a přáti stranám štěstí; teprve pak kupní
strany spolu s litkupníky ten akt zapíjely (WoP
334).
litovati 1°: želeti, míti soucit; líto, lítost,
lítostivý; dále slitovati se, politovati. — Sic. lúto,
lútosí, lútostit, lútat -it si, lutovat; pol. (viz PJ
1960.301!) litoivac, hl. lutowac, dl. luto, lutosč.
— Příbuzno je něm. leid (es tut mir leid = je mi
líto; MchZfslPh 23.116) z Hoito- s náležitým o v
kořeni. U nás bylo asi sloveso s náležitým e
(Heut- > tut-), od něho zachovány jen sekundární
formy na -ati ~iti -ovati.
litovati 2°. Tři stě. (pozdní) doklady chápe
Gebauer jakožto ,,mstíti". Málo jasné. „Nelze asi
dělit je od litovati 1°, obé je od líto (: působit, aby
někdo litoval své viny)." Srn.
litr, tak i pol.; sch. litar. — Z něm. Liter a fr.
litre. Souvisí s libra: sch. b. r. litra, ř. λίτρα je
jistá váha.
lítý: stě. lútý alútný prudký, divoký, krutý, lúto;
lút gen. -i fem. náhlost, prudkost, lutec lítý
Člověk, lutice lítá žena; nč. (roz)lítiti se, lítice;
sem patří i han. potmělótný potměšilý, z toho
potmělo ta, val. potmelúch (mylné l) potměšilec,
tj. člověk po tmě (= za tmy) lítý, za tmy krutý,
úkladný. — Všeslovanské: stsl. luťb atd.; sem tam
je i *luth, lutiti jako v č. Vše je odvozeno z
adjektiva luťb. To je nepochybně příbuzno s něm.
wild divoký, lítý, tj. předgerm. welt-jo-s; arci je
nutno uznati přesmyk velt > leut nebo naopak.
Meh ZfslPh '23.116. Tímto původem se objasní i
Lutici — Veleti (Kopečný).
livrej: z fr. livrée. Starší lib{e)raj je však z
něm. Liberaj (to je už v 15. st.), které je snad —
podle Titze NŘ 24.11 — vzhledem k b ze
španělštiny. Vše z novolat. Hiberäta, tot^ž oděv
uvolněný (dodaný) od panstva služebnictvu
(fr.livrerdodati > něm. liefern).
livulka laš.: husa: od vábící interjekce livul
livul Srov. lička.
liza lizka lizina liz: vrub na stromě na označení
lesních hranic (popř. stromů určených ke kácení),
lizovati; stč. líže (?, jediný doklad!), liza, lizovati,
mor. kdysi líha znamení hraničně, sic. liha. —
Slovo málo jasné. Zdá se, že souvisí s r. vzliza
holé místo u spánků, val. lizna lyzna, sic. lyzňa
modřina po ráně, laš. lizna vyrážka na tváři; tato
slova jsou zajisté totožná, jak viděl již Jungmann,
s blizna (viz), což je slovanský název pro hojící se
ránu, jizvu, modřinu.
22 Machek — Etymologický slovník
337 lnouti
Lze si představiti, že mylnou dekomposicí
obliznovati rozloženo v ob-liznovati, z něho
odvozené lizna že jednak na Moravě zůstalo se
starým významem, jednak že změněno v lizina a
dále zpětným postupem v liza a liha.; srov. i sic.
zalizovať sa hojiti se, jež vzniklo zajisté podobným
postupem z blizna. I liza na stromě je metaforicky
rána, jizva, zvláště když se zalévá smolou, a^tím
hojí. — R. lyska t/v a stč. (v herbáři Černého, též
Jgd) lyska, rána, jizva je přikloněno k lysý, nikoli
odvozeno od něho!; lyskovat Jgd. (Jinak Janko v
sbor. Dobrovského.) Sic. lyskovat.
lízati: stč. lížu Izáti, jinak u všech Slovanů
Hizati; líznouti, ob.-lizovati; z oblízat mylnou
dekomposicí vč. blízat, han. blézat (též bulh.
bliza), se v.-mor. zblajznót snísti Rzr; postv. liz; v
mysl. slangu lizák jazyk zvěře; stč. Uznicě
lékořice; nč. lizna, lizula parádnice, (s)polízaná
rána (zvířata si lížou ránu). Sem dáme i kobliznost
mlsavost Jgd, jč. kobližný Krš. 43,186. — Prask
bylo lizq Ibzati (jako pišo pbsati). Příbuzné je lit.
lieziú liěžti, sthn. leechón (něm. lecken), lat. lingo,
ir. ligim, ř. λείχω, λιχνενω, arm. Uzem. stind. lědhi
(r-), líhati. Rozličné tyto podoby vzešly z
konjugace původně athematické (jaká je zachována
v sanskrtu); tím se vysvětlí rozličnost ve stupni
kořenného voka-lismu.
líznouti: udeřiti PS, vč. a sev.-m. lajznout, han.
léznót KpU, mor. liz(íc)nút, sic. liznút pd. liznqc
t/v. — Příbuzno je rus. ko-lyznuť t/v; rozdíl y\i u
slov tohoto rázu nevadí. Podobné útvary jsou
víznout, piznout (viz). Dále je podobno r. Ijáznut
t/v.
lkáti a lykati: u Bratří bylo lkáti = otvírati ústa
žízní (vlastně „naprázdno polykati"), ale jinak má
l. již od stč. doby přenesený význam naříkati,
kvíleti (pro nesplněnou touhu apod.), jenž se
objevil nejprve asi u vzlykati. Jinak zachován
původní význam v po-lknouti (sic. polkýňat, chod.
polkýnatl) a polykati, val. laš. lygat polykati
(postv. lyk hlt), laš. lyknút; jvč. je zalknout (husu)
udusiti, spis. zalykati se pláčem, štěstím. — Sic.
lkát, pol. Ikac Iknqc lykac, ukr. lykaty, sin. Ukati,
b. lichtja. — Psi. fekajn Hkati, iter. lykati. Základ
je asi zvukomalebný, příbuzno je ř. λνζω vzlykám,
λύγδην vzly-kotem, λνγγάνοµαι skytám, střhn.
slucken (něm. schlucken) skytati, něm. schluchzen
vzlykati, ir. sluccim skytám, polykám; tato slova
měla však g (to se jeví i v ukr. lyhaty), dvojitost
kjg však u slov tohoto rázu nepřekvapuje.
lnouti, též s při-, pro- a ve-; od přilnouti je
přilnavý; iterativa přilínati prolínati vzlínati; od
nich vzlínavý a průlina. — Sic. (jen spis.) lnut
citově býti připoután k čemu (z češtiny?). R. Tnut
lnouti, tuliti se, lísati se ke komu. — Slovo
starobylé. Nejblíže
lobus 338
mu je stind. Hnáti, doložené jen u gramatiků; dále
jsou láyatě liyatě liyati, vše = lne k něčenm,
přitiskuje se, přiléhá. Kořen je lei-, zde je náležitý
nulový stupeň Hi > lb. Stran útvaru slovesa srov.
strus. krbnu krhnuti 'koupiti' vedle stind. krinäti
(päli kináti má ještě původní krátké i\) 'kupuje':
slovanština zachovala příponové n, ale vřadila ta
slovesa do 2. třídy. (Dřívější spojování s lepiti, tak
i v ESX, je mylné.)
lobus lobas val. laš.: trhan. Z pol. lobuz uličník
(ukr. lobur).
locika, již stě.: rostlina Lactuca (hlávkový salát
aj.). S pol. locyka, sin. loóika a sch. locika
předpokládá lat. Hoktika za starší lactüca, a že kt
dalo palatální tt. Hujer ČMF 3.360.
locuga lociga laš.: brynda, sic. loóovina
ločprda locprdina brynda, slívy, patoky. — Málo
jasné. Asi od lokati, srov. pod. lot. laka a laceklis
polévka pro psy, od lakt chlemtati.
loď: stč. lodí (kmen na -bji jako paní), pak i
podle kmenů na -ja, -i, též, ntr. lodie (nč. ntr. též v
doudlebském nářečí a v jč. rybářském slangu Jjčř
111, na Moravě jen arch. v písni); nč. dále
loďstvo, lodní, -nik, loděnice (u Bal-bína lodnice;
nová přípona jako v hliněnice, vápenice ap.),
loďař, na°, vyloditi. — Vše-slovanské: stsl. ladii i
aldii; pol. hl. lodi, dl. Ιοί, sic. ukr. loď, r. loďjá,
lódka, sin. ladja, ch. ladi, srb. lada, b. ladija. —
Obdobný útvar je lit. aldijá i eldijá člun, příbuzno
je dále dán. olde a nor. nář. olle fem. koryto
dlabané z kmene, stangl. ealdot koryto. I naše stč.
lodí znamenalo lodku, člun; zdá se tedy ze všeho,
že původně l. byl člun vydlabaný z kmene a že jde
asi o slovo „praevropské".
loden, za Jg luden: druh sukna. Sic. loden. Z
něm. Loden.
lodyha: r. lodýga, bělor. ukr. lodyha = kotník;
r. bělor. dále 'holeň' (část nohy od kolena ke
kotníku), totéž je ukr. suldyha (*su~ -lodyha);
pol. lodyga přeneseno na stvol, stonek rostliny,
odtud je přejal Presl do češtiny. — Původ slova je
málo jasný; možno snad je míti (tak Brückner) za
odvozeninu od loď, neboť: jesti tkostí (vchodidle)
šest, jedna i slově lodička Gb. ze stč. Saličetiho;
mohlo se přenášeti, jsout i další kosti všelijak
zaoblené a duté jako lod, totiž jako vydlabaný
kmen, člunek. Přípona jako v r. kostyga t/v.
loch již stč.: jáma, sklep; dosud mor. a pol. Z
.něm. Loch t/v.
lojda msl. sic: krh, hnis v očích, lojdavý
krkavý, lojdavec, lojdáň. Na Kyjovsku lojga,
lojgavý Svěř pís. — Nejasné.
lokáč: kalužina ve vyježděném místě cesty
(vulg. „lavor") nebo v poli, za Jg. ijhlubina v
rybníce; slovo zrn. jč., i ve stř. Čechách, jeho
rozložení svědčí o bývalém sousedství s jihosl. —
Jinak je jen na jihu: sin. lokva i lokev, sch. lokva,
lokanj, b. lokva, ločka, stsl.
loktuše
loky gen. lok'bve. — Je příbuzné s lat. lacus jezero,
kalužina, ir. loch, stangl. stsas. lagu jezero (ale
něm. Lache je přejato z latiny); -y a lat. lacü- jasně
ukazují na starý w-kmen. lokaj, tak i sic. a pol.; r.
lákej. — Z něm. Lakai, to pak přes románské tvary
(fr. laquais, it. lacchě, šp. lacayo) a ř.. ονλάκης z
tur. ulak rychlý posel, běhoun.
lokati: s novým expresivním zakončením vč.
lohniť, mor. též logatlochat lohnit > lonit. Sic.
lokat lohať logat lóchať t/v. — Lokati je všeslov.
(dluž. změněno v s-klokaé). Původně se kladlo o
zvířecím chlemtání nápoje (tak i stč.: zvieřata tě
[vodu] lokají), to dosud rusky aj. — Lit. laku lokti,
lot. luoku lakt chlemtati (o psech); u nás to sloveso
převedeno ke vzoru tesati-, arm. lakem t/v, k < kk.
Základ je zřejmě zvukomalebný.
loket, část těla i míra, loketní. — Sic. loket, pol.
lokiec, r. lókot, ukr. lokot, hl. lohe, dl. lokš, stsl.
lakttb, b. lákat, sch. lákat, sin. laket. — Praslov.
^óUcbtb, kmen konso-nantický (srov. č. pět loket a
pod.). Výrazy pro loket v ide. jazycích zřejmě patří
k sobě, nedají se však uvésti na jednotné praslovo;
příčina toho není dosud známa. Našemu slovu
nejblíže stojí baltské *ölekt-is fem. (lit. uolektis,
lot. uolekts fem.) a stind. aratní-mask., av. ardtna-
mask. (z *olekt-n-1). Proti tomu je ř. ώλένη, got.
aleina, sthn. elina fem. (něm. Elle), stir. uilen, lat.
ulna (z *ořená?); bylo však i ř. nář. αλαξ paže.
Tedy bylo asi ide. * dlena a *olekt-, slova dále
neprůhledná. O slovanské podobě lze se
domnívati, že je výsledkem vlivu opposita nog'btb:
poněvadž ona míra měřena od lokte po konec
nehtu prostředního prstu, byly loket a nehet jakési
protiklady, póly jedné míry; obě slova se proto
někde rýmují a objevují v úslovích (Muka má 3
taková dluž. úsloví, např. gaz cartoju dajoš noké,
ga wzejo seb'e loká podej čertovi nehet, vezme
ruku).
lokna, lokýnka i loká; u R. Svobodové noka. —
Sic. lokna. Spolu s r. lokon mask. je to z něm.
Locke.
\ lokša: han. lokša, msl. lukša (u nejasné,
hyperkorektní v protiklad k han. o?), jinde mor.
místy lokeš lokýš nudle. — Sic. lokša (též lakša
lakeš s a podle mad. laksa) je druh jídla z
pečeného těsta bramborového nebo z pokrájeného
navlhčeného koláče; ukr. lokša, lokšyna, r. lapšá,
nář. lokša nudle. — Kniezsa 306 říká: „z
perského
L-lakče, Ißkse je jednak osmanské lakče, jednak
r severoturecké lakša; v jihoslovanských jazycích
není zastoupeno, přišlo tedy do madarštiny ze
severu, bud z ukr. nebo sic: v mad. je dnes podoba
laská". Šmilauer: „bude tedy i u nás z východu a
původu se verotureckého ".
loktuše: již stč. loktušě a -ška; nč. místy
| -cht-, — Sic loktuša, za Ribaye loketka.
lomcovati 339
Stpol. a nář. loktusza, -cht-, loktucha. — Domácí
odvozenina z přejatého Hoktuch < něm.
lackentuch plátěná plachta, jež doloženo 1482.
Polské slovo je asi z češtiny.
lomcovati: mor. místy též lomcuvať SvB,
lancovať Nábělek; loncovat Jg. — Odvozeno od
lomiti (to v stč. znamenalo i lomcovati, l. se &
kým = zápasiti) jako je koncovati od honiti. Stč.
se říkalo též, že zlý duch vstoupivší do člověka
lomozí jím; to pak bylo přenášeno i na jisté
nemoci (zimnici, pa-doucnici), neboť i o těch se
věřilo, že to jsou démoni sídlící v člověku; nč.
dále: hněv lomcuje tělem, vítr stromem. Zvlášt-
nost Jana z Rokycan: l. ústy, asi = bez-
myšlenkovitě odříkávat i.
lomenice: štít dřevěného stavení, štít domu
vůbec PS. Název ten není od toho, že prkna v ní
bývají všelijak šikmo postavena a tedy navzájem
jakoby lomena (takto mylně soudí OSN 8.8), ale
od toho, že lomenice představuje jakési zlomení
linie dvou ze čtyř spádových ploch střechy. Staré
domky mely střechy čtyřspádové, tj. tvořené
čtyřmi šikmými plochami (dvěma lichoběžníky a
dvěma trojúhelníky. Ty trojúhelníky byly u
větších domů, poněvadž se udržoval kozlub (viz)
zalomený tak. Z původního „spádu" zůstal pak jen
„ostřešek" na spodu a valba (viz), až nakonec i ty
zmizely.
lomiti 1°: na kusy krušiti, frangere; č. post v.
lom polom zlom úlomek zlomek, vč. podlomek;
sic. lomina polom v lese; laš. lomozg oblomky,
odpadky (-zg srov. drobizg apod.); iter. lámati,
odtud lamač, mor. lamaóka (lámka) stroj na
lámání konopí, lámanka ječné kroupy; č.
lamzelezo, hlavolam. Lámati (cizí řeč) je kalk
německého radebrechen, tj. původně lámati v
kole, mrzačiti, komoliti. — Toto lomiti je vše-
slovanské; příbuzenstvo je v lit. limstu limti
mačkati se, polámati se a v laminti, laménti,
lámdyti mačkati, v prus. limtwei lomiti; celkem už
málo zřetelné, neboť pro 'lomiti' převládlo lit.
láužti. Jinde nic (něm. lahm chromý atd. je příliš
daleko významem, souvisí sotva!).
lomiti 2°: mor. kdysi za- ustanoviti (např.
pokutu někomu), vmor. zálomka Β podmínka,
sázka. — Příbuzno je lit. lemiú lémti, lot. lernt
ustanoviti, určiti (Dievas taip leme Bůh tak určil,
likimas kitaip l. osud jinak určil), lit. lémtis
rozhodnouti o sobě, a dále het. Iqmnija- rozkázati
(befehlen, heißen).
lomiti 3°: val. lomit hřmotně křičeti; se
zesilovací příponou oz val. lomozit Hzl-SvK, spis.
(h)lomoziti dělati hluk, -živý, postv. lomoz, odtud -
zný. Stč. lom hluk, val. lom veliký křik, lomoz,
váda. — Sic. lom křik, hluk, vřískot, lomozit t/v
jako v č., lomoz; bulh. lomot hluk. — Psi. glom*b.
Příbuzné je stnord. nnor. dán. angl. nář. glam hluk
(Lärm), stnord. isl. glamm t/v, šv. glamma
lopata
hlučeti. Byly i tvary s k-: stnord. Mamma zvučeti
(schallen) ap. Η- ν hlomoziti je tedy ze starého g,
nikoli přisuté až v češtině.
lomiti 4° v mor. zalomit se do práce B; jak se já
do teho vlomim (= vložím, dám), tož to bode hned
Křen 3.189; han. u Brna: tak se do teho zalomím =
dám, Obrovský OF 188; pacholek se... zalomil do
masa 215 = začal horlivě jísti; ti (cikáni) joz spali,
chrněli, Jakobe běli v tom spaňó zalomení
nějakých pár hodin 254. Pojetím „zabrati se do
něčeho" se snad osvětlí jvč. věta učitelství ho
nezalamuje Hošek 2 'netěší', původně asi 'nezabírá
cele'. Zalamovati se = zabývati se PS. — I když je
toto l. jen zrn. jvč., je asi starobylé. Hodí se k
němu staro -irské er-lam hotový k něčemu, bereit,
fertig, lámaim podnikám něco, wage, unternehme,
ro-laimiur odvažuji se.
lomiti 5°: viz oblomiti.
lompitat mor.: nečinně pocházeti B. — Patří asi
k lamprda lenoch, han. u Boskovic lomprduvat
toulat se Svěr-rkp; viz lamprdón 2°.
longa longoš longaé langač mor.: žerd vodo-
rovně připevněná k boku žebřinového vozu,
sloužící jako stupadlo. — U Kyjova longo Svěr-
rkp. — Sic. longo, pol. Iqgiew železný prut
spojující u některých vozů váhy s přední osou. —
Z něm. Lang wage t/v co longa. Mad. lógó.
loni, nář. vloni; loňský, laš. lonší; han. Iwh. —
Stsl. b. sic. sch. sin. lani, pol. hl. dl. loni, r. loni. —
Z *ol-ni: podle Rozwadow-ského IF 3.267 se mu
rovná stlát, olli 'tehdy' z *ol-n-; obé od
zájmenného základu 61-, ukazujícího na něco
vzdáleného. U nás význam byl zúžen na
'předešlého roku': protikladnost k letos je
vyjádřena i tím, že rus. nář. přidáváno s: lonis
lonjas lonys.
lopata; odtud -tka (tak i rusky) jistá kost v
zádech; zhruběle lopáó (již stč.) veliká lopata, msl.
lopař lopařík. Rčení dávati, říkati něco po lopatě a
pod. = nadmíru jasně, příliš obšírně, bylo asi
původně „dávati poučení po 1.", totiž hloupému
naplno, po velikých dávkách, kde chytrému by
stačilo zrnko, pouhé „napověz"; odtud je
pólopatismus. — Lopata všeslovanské, kromě toho
je r. lópast široký, ploský konec lopaty, vesla
apod., pol. lopystka sonda, ušní lžička (podle
kqpysťká). — Lit. lopetá, pr. lopto lopata, lot.
läpsta lopata, -tka, široký konec vesla. —
Vzhledem k litevštině je pravděpodobné, že
původně bylo asi bsl. Häpeta. Tento útvar je
příbuzný s lat. pala t/v, ale zvláště se k němu hodí
v glosách doložené lat. paleta (je i polenta,
palenia), asi *paleta. Je-li to správné, je třeba
uznati bsl. přesmyk ρ-l > l-p, v slovanštině pak
ještě přesun ä do 2. slabiky a e (asimilovaného v o)
do prvé. Lat. päla by byl produkt slangového
zkrácení. Mad. lapocka lopatka hřbetní je ze
slovan. Hapostbka.
lopot
lopot, v Hájkově kronice: přední šlechtic. —
Nejasné. Podobné je lot. labiětis, labltis boháč,
šlechtic, patricij (odvoz, od labe bohatý,
vznešený). Snad tedy je H. přejal odněkud z
východu.
lopuch i -ucha; msl. lopún (jen u Herbena je
lypúň), han. místy lopón. — Lopuch též pol. ukr.
r. sch. sin.; sic. lopuch; bulh. lopuš t/v. (Dl.
lopuch je šťovík, a to na základě záměny
způsobené tím, že do listů lopuchu někde baleno
máslo, podobně jako do listů šťovíku). — Psi.
tedy lopucha. Je příbuzné s lat. lappa t/v; latina
má expresivní zdvojení pp, slovanština expre-
sivní příponu cÁ-ovou; důvod těch jevů je v tom,
že 1. je rostlina nápadná a nevítaná: je mohutná,
na neobdělaných místech všude hojná, její plody
se snadno přichytávají na oděv, na srst zvířat
apod. (mají hojná lidová jména: stč. řepík, nč.
vlci, ježky, koťlice tj. kotvice, babí hněv, babky,
žebrácké vši, sic. medvěde, vlky aj.).
lopuna, za Jg. z Domažlic: obrácený dutý
kužel při tmelený ke kraji kotle, skládajíeí se z
prken, která místo obručí silnými řetězy spojena
jsou. — Slovo nejasné. Snad patří k sin. lopis
hliněný kotel, což je také nejasné.
lora: nekrytý nákladní vagón. ,,Evropské slovo
z angl. lowry, něm. Lore." Š.
los 1° (zvíře), již stč. — Hl. los, pol. los, ukr. r.
los\ sic. sin. los. — Praslov. losb, kmen na -jo-. —
Souvisí se stsev. elgr, angls. eolh, sthn. elaho,
elho (něm. Elch); z germánštiny lat. alce n. alx.
Slovo patrně „praevropské." S jelen asi nesouvisí;
zato snad se stind. ršya- druh antilopy. Pra-
slované upravili si slovo hned při přejetí na loéb;
nelze předpokládati *olsb\
los 2° již stč.: úděl atd.; losovati, losař. — Sic.
los. Pol. los. — Z něm. Los. Domácí slovo je
hřebí, sic. zreb. Viz i loterie.
losk(ot)ati, loskot (toto již stč.), losknouti. —
Pol. loskotač, loskot; sch. sin. loskot, sin. loskati,
sch. Ijosnuti; ukr. losk(it), loskaty, v. lóskat,
loskotáť. — Zvukomalebné; srov., s jinými
samohláskami, mor. leskotať B, dále liskati a
luskati (louskati); z *lop-sk(ct)ati, srov. lopotati a
obdobná lupati, lepiti (v° pohlavek). — S novým
ch (s)lochati (s)lochovati (s)práskati koho Jgd a
pak s h na-lohati našlehati PS.
losopěr horň. B: zeměměřičské znamení
(dřevěná konstrukce?) na výšinách. Sic. losopier
Mičátek. — Nejasné.
losos, sic. losos, pol. losoé, ukr. r. losos'. —
Lit. lašiša a lašis, stpr. lasasso, lot. lasis. —
Název je dále v germ. (sthn. lahs, nyní Lachs,
stangl. leax, stisl. lax) t/v a v tochar. (laks), kde
však znamená jen obecně rybu. Z to-charského
slova se vyvozuje, že Tocharovó seděli kdysi v
Evropě někde u Baltského moře — jejich
historická sídla byla ve Střední Asii! — ;
odchodem do vnitrozemí
340 louč
specifický význam slova poklesl u nich v obecný.
Kromě toho je příbuzné jméno i v osetštině
(loesoeg, Abajev AnnSl 4.29), a proto prý stará
teorie o sousedění tochar -štiny a baltoslovanštiny
ztrácí půdu (RÉS 37.163). I tu je pravděpodobné,
že to je slovo ,,praevropské", cizí. Na západě je
název jiný: něm. Salm, lat. salmó, fr. saumon.
lošák: houba Hydnum. „Z pol. lo&iak,. to pak od
loé los, jako lanýz patří k laň; srov. jelenice,
Jelenka, srnka apod. jména hub.'* Š. Ukr. losuú(a).
lošna, u Chodů kdysi část mužského střevíce:
kožený jazyk, na konci roztřepený, přehnutý přes
šněrování (za chůze pleskaly lošny do střevíců,
Hr.). ■— Z něm. LascJie t/v..
lošov lesov slez.: škopek (se zátkou) na
umývání nádobí (Vaš). Pol. loszów luszow
luszaf liszof. Z něm.; v druhé části
je Schaff.
lot: v stč. jednotka váhy (1/16 hřivny) a zároveň
jednotka platební; ještě na počátku 19. stol. byl lot
mezi lidem drobnou jednotkou váhy, např. pro
nákup kávy. — Spolu se sic. lot (dříve luot: Blanár
HL) a s pol. lat (s mylným u za ó) je ze střhn. lot,
což bylo jisté závaží, původně z olova; „olovo" byl
vlastní význam. Tvrdí se, že něm. slovo je z
keltštiny (kdežto *bllva~ > Blei a naše olovo jsou
slova asi praevropská).
loterie; „malá" rakouská loterie zvána lidově
lutrie (odtud lutrista) a v novinách své doby
posměšně lotynka. Sic. lotéria. — Z něm. Lotterie,
to z fr. loterie od lot podíl, které je zase z
germánštiny (viz los). ,,Loterie se dostala v 16.
století do Německa z Holandska." (Šm.).
lotr, lotry ně, lotrovský, lotrovina, stč. i nč. též
lotras, lotrovati, zřídka lotřiti; zlotřilý; stč. zřídka i
latr. — Sic. lotor s vkladným o. Pol. lotr, sin.
loter, sch. lotar, všude i odvozeniny na -ovati aj.
— Lotr je zkrácenina z něm. Lotterbube lotr,
padouch, od lotter darebný.
loubí i loub, -be, -bení, pův. zahradní besídka,
pak podsíň (okolo náměstí), místy i hambalky (tj.
vrch sloupové konstrukce v podstřeší domu);
podloubí = podsíň. Stč. (svrchnie) lúbě bylo
solárium, tj. patrně podkrovní světnice. Nově:
rostlina loubinec, obepíná besídky. — Přejato
(spolu se sin. lopa předsíň) ze sthn. louba (nyní
Laube). přístřeší, předsíň, žúdr.
louč gen. -e, stč. sic. lue gen. -i; nč. loucník
dlouhý nůž na dělání loučí, též laveěník Kruš. 171;
laš. lučivo louč (srov. pol. luczywo)^ ale u A. Staška
je to z pol.; stč. olúěiti osvětliti, jvč. (N. Město, B)
proluka úsvit, stč. hvězdy prolúěné. —
Všeslovanské: stsl. luěa, sic. lúč, r. spis. luě (gen. -
a), ukr. sin. luč, b. sch. luěa paprsek; r. luěá luěínar
ukr. luěyna, sch. luěka, pol. luczywo, hl. luěwo, dl.
lucywo louč. — Odvozeno od kořene leuk-
svítiti, zářiti (stind. roěatě,
louBiti
lat. lux, lüceö atd.); prasl. lučb fem. nebo luča
vznikly rozšířením (o příponové -i- nebo -ja) ze
staršího kořenného jména louk-, trvajícího ještě v
lat. lux. Základní sloveso u nás zaniklo v době
praslovanské. Κ témuž kořeni patří i luna a
lesknouti se.
loučiti, sté. lučiti, zpravidla /. se, jinak složeniny
s od- voz- vy-, opačný význam dostalo s-loučiti
spojiti; post v. od- roz- vý-luka; nerozlučný,
slučitelný, výlučný; nově vytvořeno lučba chemie,
odtud lučební, -nik dělník v chcm. průmyslu, -
nina; lučavka. Nejasné je stč. -kodlúčiti s ct- roz-
s- vy-. — Všude mimo lužičtinu: stsl. Iqčq Iqčiti,
též s oťb a raz-, sic. lučit atp. jinde. Polské
nesložené Iqczyč a ukr. lučyty dostalo smysl
spojovati'. — Prasl. bylo nejprve asi jen složené
ot-l)Čiti. Zdá se a tvrdí se obecně, že je to kausativ
um od kořene lek- ohýbati a že mu je příbuzno lit.
(ap)lankaü lankýti navštíviti a lankoju lankóti a
lánkioju lánkioti ohýbati, chýliti se apod., lot.
luokuluocit ohýbati. Přijmeme-li to spojení, jest si
představiti vývoj významu asi tak, jako č. u-hnouti
(srov. výše právě „ohýbati4'!) znamená nejen
vyhnouti se', ale i Odejíti od společné věci,
odloučiti se'. Lit. 'navštíviti' možno chápati snad
jako č. zahnouti s povozem s cesty, do cizího
dvora.
loudati se; vč. loudat se jako paluda ČL 1.445;
stč. a mor. paludovati se toulati se; msl. pouudovat
sa Mal = potulovati se; « expresivním η je msl.
lundat se t/v, han. u Boskovic londat se, val.
palúdat se Vác-lavík 380; laš. na Hlučínsku
polovaČ se courati se Sr. (zkráceno z poludovac).
— Východiskem bylo psi. lutati (zachované i v
toulati se, viz). Připojení předpony po- (funkce
podceňov.ací, vyjádření nelibosti), a tedy
zdloužení slova mělo za následek hláskové
oslabení uvnitř slova: t > d, loudati se. Význam se
u 'toulati se' rozšířil na 'pomalu jíti, pomalu
pracovati'. V mor. .pálu(n)da tyilák je po-
zdlouženo v pa, § 2.
louditi. Prvotně „šáliti, klamati": stč. lúditi kým,
pak l. koho = šalebně mámiti, vábiti, nč. louditi co
od koho = s trochou lsti, falše, lichocení lákati; stč.
ludař klamač, svůdce, z toho dosud mor.
(z)ludařiti se (dáti se na podvody atd.). Ob-louditi
někoho, obluzený; vylouditi vylákati, vyluzovati,
básn. tóny z nástroje, úsměv na tváři ap. Sté. oblud
i -a omyl, klam, pak klamavý přízrak, strašidlo,
přelud, přilud přízrak (postver-balia!); záludný,
podloudný. — Všeslovanské: sic. lúdiť, pol. ludzič,
sin. luditi atd. = klamati, lákati, r. b. seh. sin. lud =
blázen. — Psi. luditi. Příbuzné je lat. ludere
klamati, šáliti (jiné slovo než stejnozvuké ludere
hráti, které je z *gloud-) a got. us-lutön klamati,
stangl. lot podvod. Viz i luzný a chlouditi 2°.
(Mylně Vaillant Slovo 2,1953,9-13 z *blqd-: prý
je to mylná dekomposice z *o-bloditi.)
34 1 loupiti
louh, stč. luh; odvoz, louziti, louhovati,
vyluhovati, vě. lužina mýdlová voda z prádla;
kože-luh. — Sic. luh, pol. hl. dl. lug, sin. seh. r.
nář. lug, b. luga, ukr. luh, luzyty. — Ze střhn.
louge nebo sthn. louga.
louka, stč. lúka; luční, lučina; zajímavé je
přechýlení rodu v pa-louk; s louóným tj. majetkem
= s lukami Most. 1526; mor. lukavý luční, odtud
m. jm. Lukavec. — Pol. Iqka, hl. dl. luka, r. ukr.
luká, sic. sch. lúka, sin. loká, b. láká. — Ruský
význam 'záhyb, ohyb řeky' svědčí, že *loka je od
lek- ohýbati (viz luk, oblouk, loukoť, loučiti,
léceti). Kde v údolí ohýbá řeka svůj směr, zarývá
se proud na vnější straně oblouku do stráně, kdežto
na druhé straně řeky, při vnitřní straně oblouku,
bývá rovina, louka. Obdobně lit. lanka louka u
řeky, údolí, lot. lanka vlhká louka.
loukoť -£, stč. lúkot -i; msl. lúkoť. — Sic. lúkoť.
— Prasl. Iqkotb od lek- ohýbati, loukoť je právě
vždy zahnuté dřevo, součást vnějšího obvodu kola,
tzv. „věnce", podpíraná „špicí". Na Bílé Rusi (u
Pinska) bývá celý obvod kola tvořen jedinou
kruhovitou loukotí (WoP 241,257).
loula: hlupák. — Podobně sin. lolek, něm. nář.
Lulle, Lulle, lit. lulf/s, lot. lulie, nř. λωλός t/v. —
Slova příbuzná jen „elementárně", nikoli
geneticky. Dvojí l chce patrně naznačiti
blekotavou výslovnost zaostalých. Někde změněno
v moula t/v.
lounek, han. lónek, sic. lónik lonik lunik lómik
zákolník. — Hl. lón(k), dl. lon(k), pol. Ion ( > ukr.
Ion), sin. lunek, sch. lunjak. — Slova s u jsou ze
sthn. lun, slova s o asi ze staršího nhn. lonne
(Bielfeldt 188).
loupat, lupat očima: vrhat na koho významné,
popř. nepřátelské n. výhružné pohledy SSJČ;
intensivum louskati t/v z Hup-ska-ti. — Sic. lupkat
okáTmi, zrakom (pak i oči mu lupkali), mrkat,
rychle pohybovat očními víčky (zdrobňovací k
vystihuje právě drobnost těch pohybů), pol. lypaé
oezyma, dívati se, blýskati, házeti očima, ukr.
lupáty očyma, vyvalovat oči, r. chlupať glazami,
udiveně otvírat oči (ch je zesilovací, § 16). —
Původní je nepochybně význam rus. a ukr.; ten,
spolu s akus. oči, byl i v sté., viz Jg, a dosud je v
mor. vyloupla oči = vyvalila oči (ne „loupla
očima" PS). Je zřejmé, že toto lup- souvisí s pouliti
oči, bouliti. Polské y je z náležitého dloužení v
psi.: Hüp-ati.
loupiti: násilím a neprávem bráti, (o° u° vy°),
olupovati, postv. lup; odvoz, loupež, pol. lupiez, r.
lupéz (srov. krád-ež); lupič. Stč. lupati zámky, viz i
Sm 260, dosud je vloupati se kam. Sem patří i nč.
lupnouti ošiditi. — Sic. lúpiť, lúpež, lúpezný, pol.
lupič t/v. Příbuzno je něm. rauben t/v, Meillet
Ann. Fenn. Β 27.158, a dále stind. lumpati (kořen
lup-) krade, loupí. V bsl. však záměnou plynných
splynulo s lupiti odírati slupku,
lour
takže i baltská slova mají oba významy (viz
pod lupati).
lour, u Komenského, patěsky vinné, zadní víno.
Sem patří i msl. grúl pavíno (voda zkvašená nad
vinným mlátem), han. gröl Rs-Koníř; má g a
přesmyk od grúliť (viz). — Pol. Iura ( > ukr.
ljura), dl. Iura. — Č. slovo je z něm. Lauer,
ostatní jsou ze starší podoby, střhn. Iure; něm.
slova jsou z lat. lóra, víno zředěné vodou. — Sic.
(Timrava) lora je přejato přímo z lat. Zöra, asi
skrze šlechtické a kněžské prostředí.
loutka 1° dětská hračka, neživá figurka
divadelní. — Pol. laťka, sch. luťka t/v. — Souvisí
s loťb lýko (viz luť), neboť pol. nář. paluba loutka
je rovněž od (jiného) názvu lýka, lub-h (r. lub).
Karlowicz SG má doklad, že loutky byly dělány
vskutku z lýka.
loutka 2° za Jg žlábek, drážka okenní, sloupec
vchodový do přístodolku (Jgd); u vodní pily zářez
(žlábek) v sloupě, kudy chodí rám; přeneseně
dosud trámec k vedení beranidla PS. Za Rohna (v.
Jg) sochor v lisu, kterými se vřeteno točí; sem
snad i nč. loutko dřevěný hřídelník pro pohyblivý
kámen ve mlýnech a vinařských lisovnách PS. —
R. (Sevsk) ukr. lútka okenní sloupec. — Nejasné.
loutna, stč. lútna; krk. loutnovať si notovati si.
— Hl. sic. lutna, pol. lutnia. — Ze střhn. lüte
(nyní Laute), to pak přes it. liuto, stfr. leilt je z
arab. al-'üd t/v.
louže, stč. lúže, msl. luza; odvoz. vč. loužnice,
mor. lužovica (han. ložovica Svěř), lůžovka (han.
ložufka KpU-Svěr) hnojůvka nebo voda z louže.
— Hl. dl. luza, r. sin. luza t/v. — Prasl. luza (bylo
i *kalo-luža, viz kaluž); příbuzno s ilyr. luga-
bažina a s lot. luga bahno v rozlévajících se je-
zerech.
lov a loviti, lovec, loviště, lovná zvěř; postv.
úlovek, výlov (rybníka). — Sic. obdobně. —
Výchozí sloveso bylo poluj o polovati (je
zastoupeno v sic. polovat, s l v inf. podle
indikativu; odvoz, potovník lovec, polovaěka
apod. lov; dále v pol. ukr. rus.), jemuž přesně
odpovídá ř. παλεύω vábím ptáky do sítě. Staří tedy
rozlišovali 1° hon, štvaní zvěře, 2° toto polování,
chytání do léček (viz i myslivecl). Postverbale
*ροΙοντ> bylo v povědomí mluvících chápáno
tak, že v něm je předpona po, a tak vzniklo pouhé
lovb, jež se nakonec stalo východiskem nového
slovesa loviti a odvozenin jako lovec aj. Meh. Sb.
Kretschmerův II. 120.
lovka val.: záminka proti někomu, zášť; laš. u
Frenštátu luvka. Nejasné.
loza: vinná réva. Stč. jen u Klareta, jinak v č.
jen v místních jménech Loza a Lozíce v C., na
Mor. v míst. jm. Suchá Loz u Uher. Brodu (do
1906 Suchá Loza, dosud tak lidově) a ve jménech
pomístních. — Sic. loza sazenice révy. —
Všeslovanské. Příbuzno je
342 lucerka
perské raz t/v. Tedesco, Journal of Am.
orient, soc. 63.149.
lože, lůze, lůžko; stč. lože ložice lóžko ložečko
ložičko; odvoz, ložní; ložnice 1° ložní světnice, 2°
val. lože, postel, 3° zm. ložní plachta na slámu; stč.
ložní prádlo, l. šaty = nč. „noční." Fem. laš. horň.
loža. Val. ložňacka tyfus (srov. pol. ložnica). —
Lože všeslovanské; je i sch. loža fem. zaječí
pelech, jinde jiné významy. Za psi. lze pokládati
jen ntr. lože; z Hog-jo-m, od ležeti.
lóže v divadle, místnost vrátného, spolek
zednářů. — Pol. loza, sic. lóža, v. loža. — Vše z fr.
loge t/v.
lub.u síta: obvodový dřevěný kruh; ve mlýně
kdysi: obednění mlecích kamenů; lou-bek dřevěný
podklad, na nějž se vily věnce (za Jg), pak i
kruhová vložka sloužící za podklad roušky na
hlavu. Míti něco za lubem: něco schováno pro sebe
(mlynářovi zbylo vždy za lubem trochu mouky, i
když mléčovi odezvdal zdánlivě všecku), nyní
přeneseně: míti kromě obvyklého jednání ještě
tajný úmysl jiný, ne\^yřčený. — Původně byl lub'b
patrně podkorní vrstva dřeva, pak lýko; význam
'lýko' má místy i jinde u Slovanů, má jej i lat. liber,
slovo patrně příbuzné (pak: > kniha; původně se
psalo na onu vnitřní část korovou!). Ale lubt bylo
přenášeno i dále, nejprve asi na korkovitou kůru
břízy a jilmu, pak i na kůru vůbec. Z nich se dělaly
nádobky na jahody apod., mírky na obilí, někde
snad i luby na síta; mor. lubovica je míra na obilí,
han. lóbek nádoba na mouku nebo otruby. Lub jako
mlýnský termín je však nepůvodní; domácí ruční
žernov býval zasazen v kadlubu vydlabaném z
jednoho kusu dřeva, mlýnský žernov byl obedněn
dlužemi jako díž: zde staré kadlub bylo vytlačeno
rýmovým slovem lub. — Pol. lub borka, kůra, hl.
dl. lub kůra, okraj sítě, jinde lub je lýko i kůra. Lit.
lúobas kůra stromu, lot. luobs slupka: uo zde z
ó(u). Příbuzné je i lat. glubo -ere loupati, olupovati.
Stran g viz § 16. — Sem patří i δ. palubeň
vykotlaný strom (dosud krkon. ve rčení suchý jako
p. = hubený jako kost). Viz i paluba.
lucek (již stč.), jč. chod. luciáš, luciš: dabei. —
Z luciper < Lucifer (= světlonoš) = vůdce dáblů,
padlý anděl tak nazvaný.
* lucerka, lucinka, han. lucerna: vojtěška (rostlina
Medicago sativa). — Sic. lucerna. — Je přejato z
něm. Luzerne, to pak je z fr. luzerne, což je (přes
provensálštinu) = lat. lucerna svítilna (Marzell
3.90). Důvod názvu je, jak soudili Grim, Meyer-
Lübke, W. v. Wartburg, v silně lesklých hnědých
semenech; vznikl asi v semenářských obchodech.
Marzell odmítá viděti původ ve jméně švýcarského
města Luzern (ale chrv. je švajcarska djetelinaX)
nebo italských osad
lucerna
Luserna, Clauserne. Lippman myslel 1925 na
arab. lazwardijja, lazurná modř.
lucerna: svítilna. Tak i sic. — Z lat. lucerna
skrze církev a školy. (Ale sin. lucerna, lučirna,
sch. lucerna jsou z it. lucerna). — Mor. laterna
leterňa letrňa z něm. Laterne < lat. lanterna < ř.
λαµπτήρ.
lucidář stč.: z lat. (e)lücidärius (od lücidus
jasný, světlý).
lucka: 13. prosince, na den sv. Lucie, chodila
večer ženská maškara takto zvaná, prohlížejíc
pradlenám dílo (pilné chválila, nedbalé klepala
přes prsty apod.). Sv. Lucie tu za křesťanství
nastoupila místo staroslovanské bohyně Mokoš,
jež byla patrně božskou „hospodyní", snad
manželkou nejvyššího boha. Meh RÉS 23.57.
Nakonec to jméno bylo dáváno kobylám.
lučiti 1°: dostati: val. příluček přídavek
salašníkům ke mzdě, příuček (lu > u\) přídavek
pastýřům (mylně to chápou oni sami jakoby od
přiučiti, viz B). — Přejato z ukr. Sloveso zní stsl.
polučiti, ukr. pry-luóyty, r. polúčit dostati, r. nář.
lučit připustiti. — Je příbuzno s lit. su-láukti
dostati (vl. dočkati se čeho).
lučiti 2°: hoditi, mrštiti; časté v stč., nyní jen
ojedinělé, knižní (u Sládka), iter. stč. lúčěti, nč.
loučeti, nyní rovněž řídké. Nář.: sm. polouóit se
podařiti se Jze Zábřeha B), vč. nepoloucenej
nezdařený CL 1.456. — Sic. lučit hoditi, vrhnouti,
iter. lúčať, sin. lučiti hoditi, bulh. luča t/v, pol.
luczyc mířiti, ukr. lučyty mířiti na něco, l. sja
strefiti se; stsl. lučiti se udáti se, přihoditi se, r. s-
nebo pri-lučitsja přihoditi se, slučaj, prilučaj ná-
hoda, příhoda, ukr. poluka zdar. Stran významů se
zdá, že je možno vyjíti od „věcného" významu
'hoditi (mrštiti)', další významy že je možno
vyložiti právě jako při hoditi nebo pod jeho
vlivem: > hoditi se, přihoditi se, příhoda, náhoda,
podařiti se.
ludačka. Stč. pták toho jména je červenka,
udačka Jgd; místy dosud > hudačka ŠÍT, stpol.
ludarka > wlodarka; název ten je asi od toho, že
dovede své hnízdo, jež si dělá v různých dutinách
na zemi, mistrně skrýti, tedy od louditi 'klamati'.
ludr, ludrák, lu(n)dračiti (už strč.: Winter ZC
1.159): z něm. Luder mrcha, zdechlina.
luh, slovo nyní jen knižní, chápané asi jako
louka s bujnou zelení apod. Stč. je však porubal
luhy, luhóv zsekánie, luh se překládá silva, lucus
(=les); ,,ten stč. význam je dobře ilustrován
slovem podluzňačie = hajný" (Šm.). U jiných
Slovanů *hg-b je háj, lesík, křoví na půdě
zpravidla bažinaté, jen r. ukr. je též louka, pol. lag
je bažinatá luční poloha.' Sic. luh je „vlhký
vysoko-kmenný les, háj u vody SSJ; dl. lug je
travnatá bažina, bažinatá nížina, bahno se zimní
vodou, která v létě vyschne a bahno zaroste
travou. Bulh. lag je protikladem
343 lump
proti gora, horskému lesu. To je asi původní stav:
luh byla asi nížina; protože sušší úrodné pruhy
vzdělávány na role, byly to háje na mokřinách, a
tedy asi listnaté (z olší, topolů apod.), popř. jen
porostlé křovím nebo i jen rákosím. — Příbuzné
slovo je v lit. léngě níže položený kus země, louka
nebo les v nížině, popř. louka mezi dvěma
návršími. Spojuje se s pomořsko-slovin. Iqgac
ohýbati, křiviti. Srov. louka.
lůj, nář. loj; podrobnosti Utěšený 71; lojový;
odvoz, loj da tlustá kráva. — Všeslov.: pol. loj
gen. lojů, rd. loj, sic. loj atd. — Prasl. lojb.
Příbuzné je lit. läjus t/v a ř. (přejaté z nějaké blízké
ide. řeči, která měnila oivai) ελαιον olej, z *e-lai-
vom. Zdá se, že původní význam u všeho byl 'tuk'
a že to slovo byl w-kmen, jako dosud v litevštině.
V řečtině bylo převedeno k o-kmenům, u nás bylo
přechýleno k jo-kmenům. Kořen je lei-mazati, v
lat. linó natírati, mazati, např.. tělo tukem ap., lit.
lýdyti roztírati tuk,, Haas LP 7.56, nikoli v našem
líti (tím. opravuji ES^.
luk 1°: polní česnek, stč. (nyní vymizelo); nč.
jen luček pór; horň. lukno. — Stsl. luki>, pol. luk,
jinde luk. — Asi přejato z pragerm. Hauka- (sthn.
louh, nyní Lauch, stangl. léac, stsev. laukr, stsas.
lok).
luk 2°: druh zbraně; bylo snad i nář. louk, jak
lze souditi z Jungmannova mylného nominativu
lovek; lučiště; luček; -čík ochranný oblouček u
šavle. — Stsl. lokt, pol. lek i luk, sic. ukr. r. sch.
luk, b. lák, sin. lok. — Psi. lqki> od lek-o ohýbám,
z Honk-o-s, od zakřiveného tvaru. Viz i oblouk.
lukno: stč. míra na věci suté, kdysi i na
Slovensku (o tom Blanár HL). — R. lukno koš z
proutí, nádobka z kůry, míra, dem. lukóško; sch.
lukno kdysi míra obilní; sin. lokno jistá dávka
farářovi. — Prasl. lokáno, původu nejasného.
lulati: močiti; z „dětské" řeči, tj. řeči velkých k
dětem: z citoslovce lululu, užívajícího souhlásky
dětem velmi snadné; vnitřní souvislost toho l s
významem není. (Jiné lulaí viz pod lunkati.) —
Hl. lulac. — Je i něm. nář. lullen t/v, Vážný NŘ
41.278, a het. lalu- pyj.
lulka: krátká dýmka, tak i pol. Ukr. r, Ijulka,
sic. lulka. — Z osman. lülä.
lumek: druh hmyzu. Výtvor Preslův, z
nejasných pramenů. — Sic. lumok je asi z češtiny.
lumík: rod hlodavců Lemmus. — Je to Preslova
úprava (s chybou péra), snad ruského lemming,
což je norsko-dánské domácí jméno tohoto
severního zvířátka (stnor. lómundr; prý souvisí s
lä- štěkati, v slovan. lajati, viz láti, a lat. läträre
štěkati: útočí-li lumík, štěká jako psík). — Sic.
lumík je z češtiny.
lump; dříve lumpus Jg; odvoz, lumpovat t
luna 344
lumpák, lumpačit. — Podobně sic. Hl. lumpak,
dl. lu?np(a). — Základem je něm. nář. lumpe
hadr; je i hornosas. lump nadávka pro muže
(přímo z něho je č. lump), Bielfeldt 190; toto
něm. lump je zkrácenina z lumpenkerl, chlap
oděný v hadry = v bídný, roztrhaný šat.
luna: stč. asi paprsek, záře měsíční, nyní
obecně měsíc na nebi. — Pol. ukr. luyia zář od
měsíce, od ohně, r. nář. zář, jasno, spis.
(nelidově!) měsíc; sic. sin. sch. b. hrna měsíc. —
Není převzato z latiny, ale je příbuzné s lat. lüna
měsíc, av. ναοχέηα-fem. světlo, stprus. lauxnos
plur. souhvězdí. Slov. luna je ze staršího Houks-
ná, skupina ksn zredukována v pouhé n, těžko říci
přesně, jakým postupem; kořen, leuk- znamenal
svítiti, zářiti (v. louč), ale složení slova jinak není
průhledné.
luňák, stč. též luník: pták Milvus. — Sic.
luniak, r. ukr. lun, sin. lunj, sch. lunja; stluž.
lun Eichler, WZU Leipzig 13.381. — Psi. lurib.
Snad (nejistá domněnka Uhlenbeckova) může
souviset s ind. lópa, což byl snad sup; pak by luúb
byl z lupňb od loupiti = rauben. Luňák je lupič
drůbeže! — Od Kyjova doložen význam 'rychlý
vítr' (Kolaja); míní se asi rarášek (v. to) před
bouří, souvisící se jménem raroha, ptáka dravého
jako je luňák.
lunkati, za Jungmanna u Litomyšle o pití z
láhve a o žbluňkávém zvuku při tom; dosud u
Příbora nálungai se, lungnuť si nápoje.
Zvukomalebné, podobně jako rýmové zun-kati t/v
a žbluňkati. — Odtud 2 expresivní novotvary: 1°
lúchat hltavě píti: u Boskovic luchat, veluchnót,
u Senice na Hané lochtat, u Frenštátu luchat,
msl. sic. lúchat ( > sic. luchač -άδ ochlasta). Nové
zakončení -chati jako v zúchat od zunknouti atd.
(jiné lúchati viz při lúral); 2° na mor.-sic.
hranicích lulat píti (expr. změkčení a zdvojení).
lůno, stč. lóno. — Stsl. sic. b. r. lono, jinde 1-.
— Psi. lono nejasného původu. Snad vzniklo z
Hog-sno (kořen v lože, -ložiti); R. Jakobson, SI.
Word 11.613; znamenalo tedy snad „ložisko"; gsn
> η jako ksn > η v luna.
lunt 1° doutnák, 2° hadr; rčení hubený jak lunt
asi k číslu 1. Metonymií z č. 2 > otrha-nec (=
oděný v hadrech), tulák, poběhlík. Mor. je též unt
PS: vzniklo v krajích, kde se ,,obaluje" (= tvrdé l
je tam blízko k v). Oba základní významy jsou též
v něm. Lunte fem., jež bylo přejato k nám.
lupa: zvětšovací sklo. Kulturní slovo ze západu
(fr. loupe, něm. Lupe). Původně lat. lupa = vlčice,
přeneseno na kruhový o tok podkožní, ve Francii
konečně na sklo.
lupati; sic. zdrobn. lupkat; mor. lupotat o dešti.
1° Základní význam je vydávati kratičké
okamžikové temné zvuky (to naznačuje p),
např. jako když se odtrhne
luskati
slupka s ovoce, nebo o temném pukáni, jemném
praskání apod.; luplo mi v kříži = ruplo, chruplo,
loupe mi v kostech. Pak 2° přeneseně o bití
temnými údery: nalupat někomu; val. lupit bíti,
nalúpiť nabíti SvK, laš. dolupit kemu = zbíti Malý,
lupnuc prásknouti Lp, a dále častou metaforou
(srov. chlastati) 3° rychle, hltavě píti nebo jísti:
vč. lupat, slupnout, mor. vylupnút vypíti; vedle
toho je ch-ové intensivum han. luchat píti,
veluchnót vypíti SvB. Iter. loupati, popř.
(přechodem do 4. třídy) loupiti opracovávati
nějaké věci tak, že vzniká zvuk lupání, tj.
zbavovati něco svrchní kožky nebo kůry rychlým
trhnutím apod.: loupati (vč. loupiti) brambory,
vylu-povati jádra atd., odtud slupka > slupka
(vč. žlupka u Miletiha), lupina odlupek, vý-lupek
(kluk jako vejlupek) jádro ořechu, lupy (stč. otrus)
šupinky ve vlasech. —Lupati a ~iti s obdobnými
významy u všech Slovanů; lup(in)a Často; ukr.
lupiž = oloupané kusy dřeva. — Příbuzno je lit.
lupu lúpti loupati slupku, kůru, bíti, vydírati peníze
z někoho, lot. lupu lupt loupati (i loupežiti) a laupu
laupit loupati a něm. laufen läufe(l)n loupati
(ořechy). Základ lup- je z vukomalebný; je i sk-ové
intensivum louskati (viz); v li-tevštině byl ten
základ zařaděn sekundárně do ablautového
procesu. Dále je snad příbuzno lat. rumpö praskati;
i v češtině je r-ová varianta rupati, dokonce i
zesílená pomocí ch, chrupati.
lupen, chod. -eno, sic. -eň: list, plátek; odvoz,
lupenka tenká destička na vyřezávání, pak pilka k
tomu; hořký lupen lopuch (má veliké listy), sladký
l. šťovík (do jeho listů se na venkově balí máslo).
-- Původně lepent (sin. r. lepen list), u od lupiti
loupati, srov. slupka.
lupiče: candát (Dobr.). Oblast neznáma. Snad
pseudoodbornická zkomolenina z vědeckého
Lucioperca.
lupina, dříve lupin (Saličeti): vlčí bob. — Prvé
z něm. Lupine, druhé z lat. luplnus. Protože je
podobná bobu, ale nejedlá, přenechána jaksi
vlkům (lat. lupus = vlk).
lurč: druh hry s kostkami. Z němčiny (Lurtsch);
to z angl. lurch labeta (prohra).
lůs chod.: část lesa, připadající jednomu statku.
Z něm. nář. (bavor.) Luss, to pak = Los
(přidělovány losem!).
luskati: 1 ° vydávati krátké zvuky pleskavé,
lupavé (ale snad poněkud jasnější než při lupati),
např. prsty. Též louskati, stč. luskati, např. prsty,
pantofly; sem patří dále louskat ořechy, luštit
hádanky, srv. sic. luskat ořechy ap.; postv. je č. sic.
lusk (hrachu ap.), odtud č. luština, luštěnina (toto =
struko-vina, tj. hrách, čočka, boby). Srov. sic.
luskat (prsty ap.), postv. sic. lusk lupnutí. — 2°
Význam 'bíti* má han. nalóskat SvB a val.
vylúskat (je i vylupat'!), laš. naluskat
lustr
Lor. — 3° Význam 'hltavě (n. s chutí) jísti nebo
píti' je ve zlouskat PS, vylousknouti PS, msl.
vylusknút Mal. — Málo jasné je zima mě louští,
běžné za Jg a dosud mor., přeneseně o neduzích;
snad bylo přeneseno z toho zjevu, že přílišnými
mrazy pukají stromy. — Každé toto luskati je
intensivní útvar od lupati (viz), u něhož jsou
stejné významy; je tedy z Hup-skati. — Je dost
obdobných útvarů u jiných Slovanů, např. pol.
luskac, luska, luszczyé. Všecky vznikly jakožto
intensiva na domácí půdě, není třeba hledat
ekvivalenty jinde (= mimo slovanštinu).
lustr, sic. luster: z něm.-rak. Luster (to pak z
franc. lustre) t/v. Jinde u Němců je Krone. — Pol.
lustr o a r. Ijustra jsou asi přímo z franštiny.
Túšňať val. sic: slíditi, hledati, sháněti (venku
po polích, zahradách, nikoli doma!), t. sa choditi
sem tam. — Příbuzno je snad sin. lukati t/v, od
leuk- hleděti (stran významu srov. hleděti —
hledati). U nás je navíc intensivní přípona -sňat.
lut: lipové lýko. Zachováno jen v místních
jménech Loutí (= lipový porost) a Lutová. — Pol.
let stonek (mor. nahý jak lut Jg z Moravy = jak let
góly), br. r. lut lipové lýko, r. lut je lipový háj
(dospělý už k oloupání lýka). — Příbuzno je něm.
nář. lint lýko, Linde lípa. Viz i loutka.
lutný val.: čistý. — Sin. lutny. — Z střhn. lüter
(nyní lauter) t/v. Kašík.
Tuty msl.: plátěné široké gatě; lutky lehké n.
staré kalhoty odřené. — Původ nejasný.
luza; u Haranta jednou lauza; dříve i hlůza Jg;
u Dobrovského hlúdovina, luzovina o něčem
chatrném („liederliches Zeug"); hlüze drůbež Jg.
— Sic. luza je asi z češtiny. — Slovo nejasné.
Bývá spojováno s csl. glota dav, b. glota houf,
dav, stádo, sin. glota plevel, zadina, ale z tu dělá
potíže, v. ES^ Nebo s něm. los nevázaný, tak Jg,
Gb, též Janko ČMF 24.257. Je i jiná možnost: s
luďb, č. lid je příbuzné lit. liáudis 'niederes
gewöhnliches Volk', z Hěudh-i-s (s tímto asi
souvisí naše čeleď, viz). Je i forma liaudžiá
'všichni lidé v domě (i nájemníci)' a liaudě
'familia', z *lěudh-ia; této formě by odpovídalo
naše *luďa > luza, bylo by však dostalo (v ústech
„lepších tříd") odstín velmi hanlivý a ztvrdlo: je
lu, nepřehlaso-vané v li, tedy ztvrdnutí jako v
kloudný, je i nepřehlasované -za, nikoli *-ze > *-
ze.
lúzati stč.: výtky činiti, doloženo jen v žaltáři
Kapitulním. — Prý je ze střhn. Züsen'hledati vši
někomu, pak prý přeneseně 'tlouci, hrubě tupiti'
(Janko ČMF 24.260).
luzný: bylo asi již stč. (Gb má luznost s jedi-
ným dokladem); v nové době se rozšířilo asi
zásluhou Hankovou, zůstalo však slovem jen čistě
knižním. — Sic. nelidové luzný je asi z češtiny.
— Souvisí jistě s louditi;
345 lze
předpokládá nějaké lúz nebo lůze (*lud-jb, Hud-
ja), ale nic takového se nezachovalo.
lýko; mor. odvozeniny lyóák lyčeňka léč, č.
lýkodra nějaký strom (který?); vlci lýko, odtud
lýkovec keřík Daphne; koll. lýói. Mor. lyčný tuhý
(o masu, chlebě). — Pol. luž. lýko, sic. ukr. r. lýko,
b. sin. sch. liko. — Příbuzno se stprus. lunkan, lit.
lúnkas, lot. lúks t/v a dále nejspíše se stind. luňóati
trhá, vytrhává (ň je v něm ve všech útvarech!),
neboť při pojmu „lýko" se přirozeně vybavoval
pojem „trhati", příčinu toho viz pod lípa a pod
ošumělý; Hunko-m vypadá jako postverbale k
tomuto slovesu; u Slovanů unk > *y,rik > *ük >
yk. Starší název vězí v lub, lýko lipové bylo loťb
(to vězí v loutka), viz lut.
lyra, pol. sch. b. sin. r. lira. Evropské slovo:
přišlo skrze latinu z ř. λύρα.
lysý, lysina (lysá), (vy)lysati; lyska, lysina je i
bílá skvrna v srsti, zpravidla na čele, odtud mor.
lysoň, lysaná, ly skaná a pod. jména pro taková
zvířata, zool. lyska pták Fulica. — U všech
Slovanů obdobně: „holý" a jméno v -(in)a o té
skvrně. — Prasl. lysí*. Vzhledem k oné bílé
skvrně náleží zajisté k stind. ruéan- jasný, světlý,
bílý; stran zdloužení u v ü > y viz § 1. Tato slova
se pak dále — jakožto od domnělého druho-tvaru
leuU- — spojují s kořenem leuk- svítiti, viz louč,
luna. Význam 'holý' by tedy byl až druhotný.
lýtko; stč. -a fem. — Sic. lýtko, též fem. na -a
(Hviezdoslav 3.462), pol. lyda, lydka, pd. glyd(k)a,
lystka, r. ukr. lýtka, sch. list. — Psi. asi (Schuster-
Šewc ZfS 8.1963.873) glyda fem., původně asi
vulgární náhrada za starší jikro (viz); glyda je
příbuzno s germ. *klauta (něm. Kloß, střdn. klüte
chuchval). Stran g- viz § 16.
lyziti sě stč.: usmívati se, ulyzati sČ, ulyz-núti
sě; msl. (Podluží) ulizovat sa t/v, val. lyziť sa smáti
se pitomě, lizoniť sa škeřiti se. U Jg mylně Užiti
se, ulisnouti se. Sem dáme i krkon. hyzlit se (z
*hlyzit se, zesilovací h), laš. hyzonit se u Příbora;
turnovské za Jg ohezlovat se. — Výchozí sloveso
vězí v r. lý-biťsja, u nás v opav. vylypovat se
usmívati se; od toho je sk-owé intensivum r.
ulyskáťsja, lýščiťsja. V češtině z *ulyskati se
vzešlo zpětným pochodem (jako by sk bylo ze zk)
nové -lyzati.
lyže, lyžovati, lyžař. Základní slovo přejato, asi
zásluhou Jos. Holečka, z ruštiny v letech
devadesátých minulého století (lýža); první pokus
Ant. Marka je z r. 1838. Je patrně utvořeno od r.
nář. lýzgaí klouzati se (Šmilauer OKP 4.18.3),
které je domácí a řadí se souhláskami k našemu
klouzati, sic. klzaí (l-z-g- > k-l-z, přesun k\g
dopředu). Lyže k nám přivezl nejprve hr. Harrach
z Norska na své statky jilemnické. — Sic. lyže,
lyžovat, lyžiar je z češtiny.
lze, slovo jen knižní; stč. lze, nelze; mor.
lžíce
nelza. — Sic. nelza, ojediněle i Iza; pol. Iza, nie
Iza, i Iza-, v. Izja, str. lize, stsl. Ibzě 'lze, je
možno', po-lbdza po-lbza 'prospěch'. — Psi.
Ibdza, z Hbg-a, od toho základu, který je v Ibgt-
lcb (č. lehký), znamenalo tedy lehkost, snadnost.
Objevila se tu náležitě baudouinovská
palatalisace, jejím výsledkem bylo Ibdza, což
dalo, opět náležitě, δ. Ηζα > lze, lze (jinde, např. v
staré ruštině, jsou i tvary, kde se ta palatalisace
nedostavila: hga). Prvotně byly věty jest lze + inf.
(= je snadnost, je možnost to a to dělat); ve
výrazech možnosti, nutnosti n. povinnosti se jest
často vynechává, proto se ustálilo pouhé nelze a
lze. Jsou to tedy od původu nominativy sing, (o
této a o jiných možnostech viz i Lang, Rozpravy
3, Zubatý 1.1.61, Trávníček NeslV 2.113).
macalka stč.: něco (pokrm?) z jemné mou ky
(Vodň.), též manka (ib.). Slovo nejasné. Byl-li to
pokrm, možno je spojiti s dluž. macawka, jakási
mastná moučná kaše.
macarát, tak i sic: druh mloka Proteus; sin.
moČerad (je též -an -ak -av -ol -on -oga; vše snad
od moóer močál) předělal Presl 1823 v macarad
(aca chybou péra); u Jg je -rád, odv A. Frice -rat,
což se ujalo. Flajšhans NŘ 10.294. Podle Hirtze je
i sch. moóorad t/v, prý z představy, že má rád
déšť.
macatý, macan: už za Jg cítěno jako vulgární.
— Nejasné. Snad vzniklo kontaminací z masatý a
rozmácaný rozjedený (viz bacat).
macecha, chod. jč. laš. han. též -ocha, stč. obé;
z fem. odvozeno sic. macoch otčím (~ kmctr z
kmotra, pod. vdovec, manžel aj.). — Pol. hl. dl.
macocha, ukr. maéocha macecha mačucha
macycha, r. máčicha, dříve -echa; sin. mačeha -
uha, sch. maceha -aha, b. maštecha mašticha. —
Odvozeno od máti, \7lastně od základu mat-,
peiorativními příponami -jecha -jocha -jacha -
jucha -jícha; jednotného praslov. slova nebylo, z
přípon některé místy různě převládly. Jde vlastně
o přípony -echa atd. (srov. jin-och apod.) a o
hanlivé změkčení (jako v č. lid. cesťák = obchodní
cestující, proti vč. cesták = cestář). Expresivní je
též g: u Frýdku maciga B.
macek: 1° hlupák, 2° zajíc, sic. macek mačko
1° medvěd, 2° zajíc. — Domácký útvar z
vlastního jména Matěj; to znamená v č. hlupáka i
zajíce. Jména mezi lidem velmi rozšířená (M.
kdysi bylo takové!) mají ten osud, když v lepší
společnosti vycházejí z módy, že dostávají
posměšný význam, jako by charakterisovala právě
venkovské hlupáky. Jako jména zvířat pramení z
lovec -
346 mácnúť
lžíce; nář.: vzice (v < l); lidově místy zlice; mor.
uzica zlica lezka lyzka lizica lužica zicka (i u y jsou
nové vkladné hlásky, aby ,,pobočná" slabika l-
přešla v plnou). Odvoz. lžicník (rostlina; překlad
vědeckého Cochlea-ria), Ižičák druh kachny (od
lžicovitého zobáku). — Všeslovanské: sic. spis.
lyzica, nář. lazka ložica lužica {a ony jsou
vkladné), pol. lyzka, hl. Izica, dl. Ižyca, ukr. lozka
lyzka, r. lozka, nář. lýžka, sin. zlica, sch. lazica,
zlica, b. lážica. — Psí. l-bzica a Itžbka. Přestože
psi. základ měl Ι>, nelze je oddělit od lat. ligula
t/v; τ> by se dalo pochopit dávným přesmykem
jerů z *lbgT>la > Htgbla; místo -bia dosazena
nová přípona -ica nebo -bka. Kořen je tedy týž co
v lízati, lat. lingó, ale má ještě *g „nepalatální".
Μ
kého tabu slov. (Ale macek kocour viz pod
mačkal)
maces, židovské rituální pečivo velkonoční. Pol.
r. ukr. maca, něm. Matze fem. z hebr. massä. Naše
zakončení -es nejasné; podle Kp by mohlo být z
hebrej. plurálu maccóth, u středoevr. a vých.-evr.
židů vyslovovaného maccojs.
maceška: rostlina Viola tricolor arvensis. Je to
zdrobnělina od macecha; obdobně je něm.
Stiefmütterchen. Důvod názvu není právě jasný.
Máme za to, že tato rostlina byla tak nazvána asi
podvědomým myšlenkovým přemetem od
představy dívky sirotka k jejímu pohádkovému
protikladu, maceše. Slovensky se zve sirotka
(podobně dluž. syrotka FuF 36.129), že je na
podzim na polích sama, poslední z květin, jako
opuštěná sirota. — Jsou i jiné domněnky. W.
Krog-man, Festschrift f. Emil Öhmann (1954)
199-240, soudí, že něm., angl. a jiná slova jsou
kalky za lat. mätrlna macecha, kmotra (je v ital.
madrigne maceška), to pak že je z germ. *madra,
jež prý patří k č. modrý atp. Tedy prý se to jméno
vztahovalo původně jen na fialky modré. (Toto je
vážná závada!) Proti tomu ie L. Hermodsson (cit.
podle Moderna Sprak 51, 1957, 123n.); sám praví,
že madrigne je výtvor teprve italštiny (prý z faře
viso di matrigna = dělati macešský obličej;
maceška je prý „květina se zlou tváří") a že něm. i
naše slovo jsou kalky italského. Κ pojetí „květina
se zlou tváří" se kloní i Šmilauer. — Myslím však,
že mohu setrvati při své domněnce, uvedené na
prvém místě.
mácnúť mor.: udeřiti; též magnút rhégnúť
mČgycnút. Sem patří i Rešelovo mackování
macvejda
bití. — Od macati, mác\ (viz hmatati) s dalšími
expresivními obměnami (2 měkčením m, s g).
Rýmuje se s bácnouti a s hnác-nút.
macvejda: neohrabanec PS z Holečka, též u
Frenštátu. Patří k pol. gamajda, cimajda t/v.
mačinka mor.: plodová větvička stromu, vč.
mačište gen. -ěte t/v. Jinde znamená mačinka, u
Frenštátu mačizna, sic. mačina, za Jg i vč. mačište
vnitřek hlávky zelí nebo salátové lociky, pak popř.
i hlávky oloupané z hrubých listů a zbylé na poli.
Pd. matew gen -i. — Vše z mate-, od matka,
neboť tak zvána rodicí část bytostí i rostlin;
ostatně i odnož v stč. a ona větvička za Jg byla
zvána matkou, snad místy dosud tak. Sem patří i
mačka hlávka zelná netvrdá Jg. HL matčiščo,
mjatwišco je štěpovací roub.
mačka, sic: kočka; č. macek kocour. Sin. sch. b.
mačka 1° kočka, 2° kotva (= pův. asi brzda,
přenesení jako u čuba fena kuna; i kotva je vlastně
brzda, zarážka). Asi z nějaké vábicí interjekce. —
Význam 'kotva' se v stč. mačka vyvinul dále: je to
čtyřostnové (ostny byly asi 4—6 cm dlouhé)
železo zvané kotvice, proti nepřátelské jízdě, proti
zlodějům apod. (tři ostny tvoří podstavec, „nohy",
čtvrtý osten trčí nahoru). Sic. = želízko alpinistů Κ
932. Konečně přeneseno (nč. nář. mačka nebo
máčka, spis. od Presla máčka) na rostlinu
Eryngium: její velmi tvrdé a pichlavé okolíky, na
podzim větrem přenášené (a tedy ležící porůznu
na zemi jako ony stč. kotvice) silně připomínaly
tato železa. Meh NŘ 28.106.
mačkati: nemá u nás starých dokladů, ale je r.
mjaókať, ukr. mjackaty, sin. mečkati, p. miaždžyc,
bulh. mačkám hnísti. V mor. a sic. nářečích je
mňačkat mjadigat mňaz-dgaí miazdiť mliaždit
magat miagat mjagat {postv. mjaga) mliagať
mňagať (> mňaga u Kyjova měkká beztvárná
hmota) mňágat mňangat za-mäkat, klad. mačtit.
Zesilovací η jev mancati (roz)mačkati Jgd; odtud
rozbíti na mancáry (zakončení je podle cancáry)
{mandzáry) PS-Voz, rozmanžírovat. Jiná do-
mněnka NŘ 7.156. — Sic. spis. je miagat tlačiti,
stiskati, hnísti. — Zdá se, že tu splynula 2 slovesa:
1° magati (: sic. lidové mágat), náležitě tvořené
iterativum od kořene mag-, který je v ř. inf.
µαγήναι, v µαγίς hnětenina, µαγενς kdo hněte. Psi.
magati dostalo zesilovací změkčení na m,
rozvinuvši se dále v ml-, mň-. 2° m§čbkati, které
je od kořene menk- hnísti, a tedy souvisí s měkký;
to samo je zase výsledkem splynutí sloves typu
stsl. o-mečiti změkčiti (od mek-, bez i>&) a rus.
smjákať rozmačkati (*mek-ati).
maďal: koňský kaštan, strom Aesculus. Z mad.
magyal durman, vzhledem k bodli-natosti obojích
plodů. Je již u Presla.
■7 macha
maděra 1° ,»uherský'; tanec, jistý to tanec
český; 2° „uherská" čepice, tu je i pol. magierka,
ukr. mahýrka, r. magérka; 3° „jistý peníz: kromě
maděr a jiných haléřů, 1541 opav. soud. kn. (Kt
6)." Šm. — Ze staré varianty jména Madarů mágy
er příponou -a. Sulán MNy 53.162.-4°: rozbít na
maděru =-na padrt, odtud rozmadérovat,
rozpaděrovat Markvartová Jeř 21, zmaďarovat
rozbíti Z. Tvar s ρ dává tušit, že výchozím slovem
bylo * poder a, útvar t/v jako padrť, obé od dříti
(viz drtiti). Opilý na drt umožní pochopit opilý na
*poderu > na maděru.
madlo: držadlo zábradlí i jiných věcí, rukověť.
Z *jhma-dlo, od j\>mati (stč. jemaju jmá-ti), zde
ve vlastním významu 'chytati', což je příbuzné s
jmouti a míti. Podivné je chod. jáblo držadlo lžíce
(? *jmádlo > jmáblo asimilací d místem artikulace
k m?, > jáblo Žalud 63 disimilačním zánikem m
proti 6?; či od japatil).
mága mor. sic: jakési strašidlo na děti, vm.
mag(h)a hra na honěnou, machús strašák. —
Nejasné (ale viz Matz. LF 10.57); snad bába-jagal
magar: osel. Na Moravě místy ve rčeních
nadřu se jak m., co su m. ? Importováno z jihu
(sch. b. magare, rum. mägar), tu ze středořec.
γοµάοιον t/v. „Podle Lahovaryho prastředomořské
slovo." Šm.
Magdaléna: odtud mojdalena, druh hrušek
zrajících okolo svátku sv. M. (22. VII.), majolena
silná, zdravá žena; > Mandálena (1471 Zídková
Správovna: mandálena nevěstka), odtud mando o
ženě silné, mohutných tvarů (naráží se na život
biblické M. před pokáním), odtud eufem.
panímanda zadnice.
maglaj lid. (nyní je běžné maglajz): pranice,
rvačka PS. — Je vlastně jméno bosenského města
Maglaj; když rakouské vojsko obsazovalo Bosnu,
byly u něho krvavé řeže.
magnát: z němčiny, tu ze střlat. plur. magnátěs
< magno näti z vysoké třídy zrození. Ale sic.
magnáš (vm. -až) proniklé i na Moravu B-Mal-Gr,
je přímo z mad. mágnás t/v (Sulán MN 53.162n.),
což je z lat. magnas, odvozeniny od magnus
'veliký'.
magor, odvoz, -ha, -řiti, pův. z vojenského
nemocničního slangu, nyní lidové, ba vulgární. —
Podle NŘ 18.217 vzniklo mylným rozložením z
fantasmagorie přelud (lid zná slovo fantas: „chytá
se ho fantas") slovo *magorie, z toho slova další.
Podle Trei-mera 32 je z něm. slangového (vojen.)
Ischmagohre 'voják'.
maholný val.: mlsný, zm. mahola m-á vy-
běravý v jídle; (o nápoji) libé chuti. —■ Asi z
*mlholný, od staršího mor. mihnouti cucati (srov.
mlgai u Kyjova), jež dále souvisí s mlzati.
macha. Z něm. Mache, což je post verbale od
machen, dělati.
máchá ti 348
máchati 1 °: sem tam mávati něčím (šavlí, kopím);
postv. machem (jedním, prudkým a pod.), též mahem
klad., Němcová, krk. mehem rychle, sem i šmahem
(viz). —Machajq máchati je všeslov., rovněž tak je
vyjma luz. všude mach, resp. jeho 7. pád. Ch-ová
odvozenina od ma- v ma-jati a má-vati; srov. lit.
mosúoti a mozúoti od mo-júoti t/v.
máchati 2°: máčeti ve vodě, m. se brouzdati se ve
vodě, v mokré trávě apod. ( < rozmáchati trávu, obilí,
máchati prádlo, máchnouti, vm. čmáchat, u Slavkova
vy 6-máchnót prádlo-, u Boskovic čmánět se ve vodě =
namáčeti si ruce Svěř. — Sic. máchat t/v. —
Expresivní obměna staršího makati, iterativa od
močiti, srov. máčeti. Κ tomuto máchati patří dále š-
machtati č-machtati a vč. ihr áchat se = máchati se Pt.
máchati 3°: mazati, špiniti; chod. jč. máchat (za-)
blátem, hnojem, roz- bláto, hnůj, kaši po misce apod.,
jč. machavo blátivo. — Expresivní útvar (s novým
ch-ovým. zakončením) místo marati t/v, které je
zastoupeno v hl. pol. ukr. r. a, ač s jiným odstínem
významu a s jinými expresivními prostředky, vězí i v
chod. š-márat a v spis. č-márati.
machlati: plésti, modrchati (např. přízi, urovnaná
stébla): bylo známo před Jg, dosud vč. (vedle
muchlati, sev.-m. mochlať), vm. z-machlat; s jinou
expresivní příponou je han. z-majdat. — Synonyma
mor. (z)bachlat, zbablat ukazují, že m. je z ba-chlati <
babrati; m může býti bud od muchlati, nebo od
machlovati, s nímž se někdy kříží i co do formy (-
ovatil) i co do smyslu (zmachlat účty = podvodně
poplésti).
machlovati: podvodně jednati, pleticha-řiti;
machl. — Sic. machet machlovat machliar
machlanica. Pol. máchlowac, machlarz, ma-chlanina,
odtud ukr. machljuvaty. — Jak ukazuje han. čachre-
machre, je možno pokládat machl za retnicovou
ozvěnu slova čachr (viz); l je výsledek disimilace
proti r prvého slova.
machna sic: divoká svině; val. mach prase; chod.
bachna tlusté až nemotorné zvíře, přen. o tlusté ženě;
spis. machna, zm. lachna o tlusté ženě; machnatý. —
Vše od něm. Bache svině (srov. též bachynč), ovšem
pod vlivem osob. jména stč. Machna z Markéta nebo
z Magdaléna (srov. manda z Man-dalena).
-máchnouti: v han. odmachni si odpočiň si, co si
odmachujesl odpočíváš, odmachlo zima polevila, val.
odmáchnúí si = něco pustiti ze starosti. — Expresivní
ch-ový útvar patrně od ma-jati: r. máju májať
unavovati, m. sja unav. se, trmáceti se, trápiti se,
soužiti se. Příbuzné je sthn. muoen (nyní mühen) z
*mó-jan, dále ř. µώλος namáhavá práce, a snad i lat.
mólěs obtíž, námaha. Ide. kořen mó-,
machovo. Vč. tele machovo = hlupák. Je to
majorán
vzdálený ohlas spojení machouský trdlo, od městečka
Machova na Náchodsku. Příslušnou povídku viz u
Jecha 331 (v ní hrdinou vyprávění je už jistý Mach,
čímž se vysvětlí forma machovo).
machy, jen ve spojení tlachy machy = žva-nění
(Šmilovský). Je to pouze rýmová ozvěna předchozího
slova; nahrazuje však jeho začátek retnicí, což je
obecný zjev (srov. čáry-máry, třesky-plesky ap.)
máj, tak i sic: přejato z lat. mäius t/v skrze školy,
ale proniklo mezi lid (je v příslovích, dále: májový
deštíček, sic májová brynza atd.); ve spis. řeči však
nahrazeno slovem kveten, takže máj dnes budí dojem
jména neobvyklého, poetického (i zásluhou „Máje" Κ.
Η. Máchy). Daneš LitN 7.5. 1960. — Ale máje, mor.
mája fem. a dluž. mája slavnostně ozdobený strom
atd. je z něm. Maie, což je jen ,,starší podoba slova
Mai" (Šm.); sem patří maják člun maskovaný
halouzkami (= májemi) pro lov kachen. S májem
souvisí i májka 1° stč. „španělská moucha", 2° nč.
brouk Meloé, 3° mor. nář. (u Měřína) chroust (srov.
2° něm. Maiwurmkäfer, 3° Maikäfer), vesměs odtud,
že se hromadně objevují v máji; obdobně 1°2° v ukr.,
3° v ruš.
maják: Presl je 1834 přejal z ruštiny, kde to je
znamení, např. tyč ff víchem, ukazatel, maják; je od
májať kývati (viz mávati), patrně to byl původně vích
(znak zákazu) volně upevněný, klátící se větrem.
majer majír msl. sic: dvůr, velkostatek, majerník
jeho nájemce. Pol. nář. a sch. majer; zkráceno z něm.
Meier-hof.
majolika: evropské slovo z italštiny; tam maiolica
je keramika podle arabského způsobu, umění
přenesené v 15. stol. z ostrova Majorky, podle něhož
nazváno.
majorán, již stč., též -a; nář. majoránka
majerán(ka) mar(i)jánka maderánka madč-ránek. —
Sic majorán, pol. majeranek, r. ukr. majorán, sin. sch.
majorán. — Tato rostlina (vědecky Maiorana, dříve
Origanum m.) byla pro svůj kuchyňský význam ve
vážnosti již v starověku: ř. άµάρακος nebo -ov > lat.
amäracus nebo -um; též ř. σαµψνχον > lat.
sampsücum). Ve středověku se objevuje střlat.
magorana, margerona: zdá se, že vznikly přesmykem
r-k > kjg-r, anticipací r a dalšími změnami na začátku
i na konci slova a změnou rodu, z amäracus. Z mago-
rana je od 15. stol. něm. maiorän ap., což bylo
přejímáno na východ. Z margerana, po disimilační
ztrátě prvého r, je č. maderánka, -nek, sic též
maderánek, ukr. mageran, maderan: tu-všude je de, de
místo ge jako v č. anděl, evandelík. Kromě toho v
lidové češtině přichýlení k Maria dalo podoby
mari(j)ánka a mari(j)ánek. (Podrobnou historii a další
varianty něm. a pol. slov podává Cienkowski JP,
1958, 22n.)
mák
mák, všeslovanske (sic. mak atd.)· — Souvisí s
ř. µήκων, µακων a se sthn. maho (nyní Mohn),
Slovo asi „praevropské": pěstuje se v Evropě od
pradávných dob, jak svědčí archeologické nálezy.
Odvoz.: rozbíti na makotinu, pův. asi
*makotrtinu, srov. r. makotra, makotérť pánev na
tření máku (pod. jinde). Makovice přen. je i malá
báň na věži, pod. jako r. makovka, že bývá na
sloupku jsouc podobna makovici na stopce.
makarón: mor. lidově magarón knedlík s
povidlím apod.; též madragon. — Evropské slovo
z it. macarone. Odtud i makaronské verše od
toho, že se míchají v nich různé jazyky.
makati: hmatati, již stč., iter. stč. máčeti; chod.
šmakat šmátráním potmě hledati, las. chodí po
omaku s makáním potmě, msl. las. macati
hmatati, po macku, han. mnekat makati; las.
macat se s něčím a chod. šmakat = loudavě
pracovati; las. kuřimacek kdo macá kury
(ohmatává, mají-li v sobě vejce), skrblík. Sic.
makat i macat, pol. macac, ukr. macaty, r.
macat, hl. masac, dl. smasaé t/v. — Pův. je
macati: z mat-sati, s-owé intensivum od kořene,
který je též v (h)ma-tati (viz) a šmátrati', k se tu
objevilo sekundárně podle slovesných dvojic na -
katil-cati.
makotit: val. vy° říci něco hloupého B-SvK.
Nejasné.
maky ta val. las.: jíva, las. též mlakyta (jasné
svědectví Horečkovo). Staškovo makyta PS je
polské, S. pobyl za mládí jistý čas v Krakově. Pol.
mlokita i mlekita t/v. — Rýmuje se s rokyta a snad
je s ním totožné; l může být původní (viz l v lat.
salix a v germ.); m bude z adideace k mláka.
malátný: ochablý, mdlý; stč. malát, -ný =
malomocný (leprosus), subst. malát, -strne -stvo -
stvost malomocenství. — Sic. malátný. —
Přejato ze střněm. malát 1° nemocný 2°
malomocný; do němčiny (kde se vytvořily oba
významy) přešlo z románštiny (stital. malatto
nemocný).
maldřík v stř. době v Č. a donedávna val.:
druh sýra. Pol. maldrzyk. — Obé ze střdln.
malder ( > maldr Jgd), což je původně melivo
jednoho mléče, tedy jistá míra, pak i počet sýrů
(asi 15); poslední článek vývoje není na německé
půdě dosud doložen.
malcha stč.: kožená nádoba. Sin. malha
mošna. — Ze sthn. malha nebo střhn. malhe
kožená taška.
malina, všeslovanske. Je příbuzno s lat. morům
t/v, ř. µόοον t/v asi. částí v něm. Maulbeere
moruše. — Základ mörjmöl- je asi
„praevropský". Meh LP 2.159.
malovati; malba, odtud malebný; zm. ma-
lovna kraslice (= zpodstatnělé a zkrácené
^malovaná); malůvka, -íř, malířský atd. — Sic.
malovat, malba, maliar. Hl. pol. malowaé (z pol.
je ukr. maljuvaty a r. malevát), sin.
349 mámiti
sch. malati. — Vše z něm. malen, popř.
Maler.
malpa: jistý druh amerických opic. Hl. dl. pol.
malpa. Luž. slova jsou z polského, to pak z něm.
Maulaffe. Bielfeldt 192. Též č. slovo je z
polského, SSJČ.
malta, tak i sic. pol. sin. sch. Vše z ital. malta
t/v, což je z ř. µάλυα vosk se smolou k natírání
lodí, popř. k vyplnění štěrbin mezi břevny ve
stavbě. Přímo z řečtiny je r. malta asfalt.
maltazna: za Jg jakési moučné jjdlo; maltos
nadívaný knedlík (u Č. Brodu: ÖL 1.142); val.
maltaša hrachový pokrm štědrovečerní. — Slova
nejasná. Šmilauer myli u maltos na něm.
Mehltasche.
malvaz -zí -zija (toto u Frenštátu), stč. -zie:
druh jihoevropského vína; u nás zpravidla v
přirovnání nebo přeneseně o dobrém pivu. — Sic.
malvázia. — Ze střlat. malvasia (it. malvasia, fr.
málvoisie), podle italského jména města na
Peloponnésu Napoli di Malvasia, založeného 1205
od Francouzů pod jménem Málvoisie (dnes
Monemvasia). Zastaralé a lidové č. malvazír je z
něm. lid. Malvasier (3slab.; za spis. 4slabičné). Z
m. dále stč. sic. almazia. Janko ČMF 15.107.
mal vice: Preslův název pro jistý druh
rostlinných plodů: P* převzal tu porušené slovo z
jednoho stč. rukopisu (Jg za ně čte mr kviče).
malý, zdrobněliny malinký malutký maličký,
stč. malúcký, malichný malitký, sic. ma-lulinký aj.
Zvláštního významu nabyla zdrobnělina
malicherný. Ad v. málo malinko maloučko, stč.
malečko malechno maletko; málem, bezmála;
stč. ad v. nemál(e) skoro. Malík, stč. též malý
prst; máliti se, o° (odtud neomalený),u°; málo-
my siný atd.; malo-mesto; malomocný bylo
vlastně 'nemocný* (srov. stsl. malomoštb
nemocný), význam 'stížený malomocenstvím'
(leprou) dostalo asi vlivem malátný (viz). Málo-
kdo -kde -kdy -který. — Malt je zastoupeno u
všech Slovanů, všude i rozličné zdrobněliny a
odvozeniny. Příbuzné je mu sthn. atd. smál malý,
nepatrný, útlý, úzký a pod. (nyní něm. schmal) ze
s-mál-; s je „pohyblivé"; též kymr. mál trivial,
small, light (Meid IF 67,118). Jediný rozdíl je tedy
v kvantitě (slovan. = á), ale obdobné zdloužení je i
u jiných adjektiv ( § 1). Příbuznost jiných slov je
velmi pochybná. (Jiné malý vězí v pomalý, viz.)
mameluk, tak i sic; stč. mamalík (jediný
doklad); nyní asi 'zaprodanec' ap., ,,ale i nadávka
jako mamlas (odtud význam)" Šm.; v Egyptě
kdysi člen sultánovy tělesné stráže nebo jisté
kasty; doplňováni prý z odpadlých křesťanů (proto
m. za Jg též = odpadlík, tak kdysi i u Němců).
Slovo pův. arabské, mamluk otrok.
mámiti, mam, slavomam, omamný; ale mor.
omama (a znamal) je postverbale. —
mamlati
Sic. mámit, marnivý, pol. marnic, sin. marniti t/v;
b. mamja mámiti, šáliti, lákati, vábiti, sch. marniti
lákati, vábiti; postverbalia sch. omam, zamama
návnada, b. izmáma podvod. — Slovo nejasné.
Zdá se (pouhá domněnka!), žo možno vyjíti od
mann, (sloveso by pak bylo od něho odvozeno) a
že toto mam*b je za starší man'b (viz -maniti);
změnu v -m*b mohlo asi způsobiti synonymum
klamt (v češtině je rýmové spojení klam a mami).
mamlati, vč. pův. asi 'pysky zlehka ocum-
lávati něco' (m. si pysky Kubín Hr. chvíle 134),
zlehka mačkati (Kubín LF 27.360), muchlati, pd.
mumlac jísti přežvykavě jako děti n. starci. Slovo
expresivní, zvukoma-lebné: tvořeno právě pomocí
retnice m, neboť naznačuje činnost rtů; zdvojení
retnice, příponové -lat; vokál libovolný, pouhý to
výplněk! Podobně je tvořeno beblat, mumlat, a
pod. Od něho mamlas, pův. nadávka nedospělým,
u Kotíka 18 je mezi cucák a holo-brádek, pak
vůbec hloupým, hrubým; -as jako v ťulpas, lotras
apod.; rozšířila se i do pol. sie. mad. sch.; (jiné
pojetí má Hujer 1.30: z *mtamlas, l ztraceno
disimilací). — V hl. je mamla s různými
hanlivými významy, mj. 'zbabělý', ten však je od
něm. memme 'zbabělec'. — Laš. mamlaí
nesrozumitelně mluviti (podobné mu je sthn.
mammalon balbutire) je totéž slovo, ale jeho
význam je jako v pol. mamlac. Srov. mamrati, viz
mumlati, mrmlati,
mamon, dříve i -a; mamoniti, mamonář.
Podobně u jiných Slovanů. Z ř. µαµωνας, to z
aram. ma'mön. Do obecné mluvy proniklo z bible.
mamut: evropské slovo (něm. Mammut, r.
mamont atd.). „Z jakutského mamma zem (věřili,
že mamut, nacházený pod zemí, ryje v zemi jako
krtek)." Šm.
man: vasal; stč. maniti koho: činiti vasa-lem;
nč. pod-maniti podrobiti, vymaniti z otroctví a
pod. — Sic. man. Pol. man, podmanic asi z
češtiny. — Z něm. Mann muž, totiž významově z
Lehensmann leník, vazal.
maňas stč.: panák, figura, socha, slovo asi
posměšné, jako nč. panák; z toho nč. lid. 'hlupák,
hrubec'. Zdrobnělina maňásek značila
jednoduchou divadelní loutku (měla jen hlavu a
ruce, ostatek byla jenom rouška), do které kejklíř
zdola navlékl ruku, do hlavy a každé ruky vždy
po jednom prstu (takové pouťové divadélko mělo
tedy jen 2 osoby; hlavní zábavou dětí bylo, jak ty
2 osoby hůlkami třískaly jedna druhou; kvetlo na
venkově ještě za naší mladosti). Odtud (ale Šm.
pochybuje) přeneseně 'lodka pro jednoho,
zpravidla zcela zakrytá mimo otvor pro osobu':
lehká malá lodka je jaksi vyplněna živým tělem
jako ona loutka rukou.— Původ slova maňas je
nejasný; je možné,
350 mandle
že je odvozeno (jako Vaňas od Václav) od
nějakého křtícího jména (Matěj?): v. Zubatý
1.1.318 a V. Polák ÖMF 27.120; Trubačev VJ
7.135 myslí, že maňásek je kalk francouzského
marionette (na základě toho, že toto je od Marion,
zdrobněliny jména Marie);· s tím souhlasí
Knobloch ZfS 7.300.
manďák, -ál, -avý mor.: levák, ěmajdák KtD,
sic. smajták Κ (mahdák Β asi mylným čtením ň);
manďacka mandyka čmaňďa L, smanda, smajda
KtD levá ruka. Pd. ma?ida(k) levák, manka
maúdaczka levá ruka. — Vyvozuje se z it. manca
(tak i lat.) levá ruka. Při tom arci doba a způsob
přejetí, jakož i příponové ď zůstávají nejasné.
mandarin: vysoký úředník v Číně za císařské
doby. Evropské podoby jsou z por-tugal.
mandarim, což je přejato z malaj. manteri
náčelník, to pak z hindí mantri < stind. mantri
(kmen mantrin-) 'poradce'. Portugalci začali toho
malajského názvu užívat o čínských vysokých
úřednících, po nich ostatní Evropa; v Číně
takového názvu není. Stiller RO 22.134/
mandarínka: druh pomerančů. Název je utvořen
od Mandara; tak nazývají ostrov Mauritius (kde se
m. velmi daří) jeho obyvatelé. Κ nám přišla m.
nejspíše z něm. Mandarine, což bylo u nás
.upraveno domácí příponou.
mandel, již stč., hl. mandl a pol. mendel: z něm.
Mandel, původu dosud málo jasného. — Odvoz,
mandelík, nář. mandelňák mandlíóek mandelínek
mandelář aj., něm. Mandelkrähe -vogel -taube,
pták Coracias, protože prý (tak tvrdí již Rohn) rád
sedává na mandelech snopů na poli nebo na
kupách sena, pátraje po hmyzu; vč. rčení sere jak
m.: při vychovávání mládat nevynášejí staří jejich
trus z hnízda, takže mládata „mnohdy sedají až po
hlavu v samém trusu" (Kněžourek).
mandl, mandlovat, v střední době mangl; sic.
mangel i mangla, manglovaí. Pol. ma(n)-giel. —
Tvary s d jsou z hornosas. mandel t/v, tvary s g z
rak.-něm. Mangel fem., mangeln (jinde Mange).
To pochází, přes lat. manganům, z ř. µάγγανον,
což byl vrhací stroj vojenský; něm. mange v
Norimberku přeneseno, původně asi žertem, na
stroj hladící tkaniny, poněvadž nový stroj svými
válci zhruba upomínal na onen válečný.
mandle: jisté jižní ovoce; přen. i ,,mandle" v
krku (podle podoby); stč. mandl mask. i -a fem.,
mor. mangle. Pol. hl. dl. mandla, sin. mandel. — Z
něm. Mandel, jež přejato z lat. amandula, což je
lidová lat. obměna řeckého άµνγδάλη, slova to
původu asi semitského. — Κ jiným Slovanům
proniklo to slovo jinými cestami: sch. mandala je
asi přímo z it. mandola, s asimilací; r. b. mindál
mask. je asi přímo z ř. lidového άµνγδάλιον;
pol..
mandragora
migdal, b. migdal, ukr. myhdal mask. knižní
cestou z άµνγοαλος.
mandragora: lilkovitá rostlina, jejíž kořen
mívá podobu scvrklé lidské postavy; proto se ho
užívalo při čarování. V lidu se toto slovo
zachovalo jako přezdívka lidem zakrslým, ale i
nemotorným aj., též v podobách mad-ragura
madragon mantraga maňorec. — Vých.-slc.
nadragula rulík (též rostlina lilkovitá!) je z mad.
podoby nadragulya t/v.
mandrčiť val.: handlit s něčím, pře° obelstíti,
ošiditi, vy° co na kom = vymámiti, zmandrcený
zmatený. — Nejasné. Podle Kašíka je z něm.
umändern, což je pochybné.
maně maní maním: bez rozmyslu, náhodně;
odtud sev.-mor. namanit se, spis. namanouti se
náhodou se naskytnouti; jít i maním nema-ním
cestou necestou; odtud maninou t/v, a. konečně
sic. subst. manina bezcestná krajina, místa mimo
cestu (kudy mohu jíti maní, jak se mi zlíbí); toho
druhu byly i pražské Maniny. Zdá se, že původní
význam byl 'bez rozmyslu, bez uvažování, jen
podle okamžité choutky, náhlého za-chtění,
nápadu'; dalším vývojem 'mimoděk, mimovolně,
nahodile'. Byl-li vývoj takový, pak zachtění by je
spojovalo se zamanouti si, viz bažiti.
manek zč. chod.: zákalec, „brousek" v chlebě;
maňkovityj chléb. Asi postverbální útvar k
maňkati; srov. mor. umaňkat mokrýma rukama,
lepkým učiniti Kt IV; maňkavý lepkavý, mazlavý.
Viz maňhati.
maňhati: čvaňhati, běžné vč.; roz- něco, za- se
a pod.; též mančat se v něčem = v kalu, ve špíně
rukama se hrabat (Páka), maňkati (viz předch.).
— Rýmuje se s kaňkati čvaňhati paňhati (klad.
zapaňhanej). Utvořeno z mačkati novou
expresivní příponou. (Něm. mantschen, dl.
maňšaé pančovati pivo příbuzné není!).
-maniti v las. podmanic navésti k něčemu Vaš,
val. podmana Β lstivý podvodník, sic. obmantať
ošiditi, umantať učarovati. — Pol. manic podvésti,
lákati, ukr. manýty šáliti, klamati, r. manit lákati,
vábiti, obmanúť podvésti (postv. obmán, klam,
podvod), primaníť lákati, vnaditi. — Psi. mano
maniti, asi: šáliti. Příbuzné je lot. manit klamati,
podváděti (ale lit. mönyti čarovati je ze slovan-
štiny) a dále sthn. mein, stangl. man, stsas. měn
faleš, zločin, sthn. mein podvodný (něm. Mein-eid
křivá přísaha).
manšestr, -z- (psáno i s -ch-)i druh tkaniny.
Název je podle anglického střediska textilního
průmyslu Manchesteru.
manžel, -ka, -ství, -ský; stč. pův. malžen, ale
brzo se objevuje již dnešní forma; val. dosud
malzen. — Sic. manžel, -ka, pol. mal-zonek a
malžonka, hl. mandiel a mandíelska, dl. maníel a
maníolka. — Pro rozbor slova je důležité, že v
csl. (strus.) je duál maltžena. — Zpravidla (tak i v
ESj, což odvolávám)
1 marcipán
se dosud mělo za to, že v 1. části je německý
prvek, který je v sthn. ge-mahelo (nyní Ge-mahl,
manžel), že tedy celek byla asi spřežka typu braťb
sestra 'sourozenci bratr a sestra'. — Vaillant však,
RÉS 19.102n., viděl v 1. části slovo mqžb, muž. —
Je však nasnadě i jiný výklad z domácích prvků.
Manželství bylo protikladem k svobodnému stavu,
v staré době šlo samozřejmě jako i dnes především
o sňatek mladých lidí. Mladí manželé byli: „nově
vdaná" > nevěsta (viz) nebo mladucJia a
„mladoženich" (viz ženich). Pro naše slova bylo
východiskem asi takové abstraktum, jako je sic. (u
B. Němcové) mladoženstvo, vytvořené na základě
slov sic. mladoženka 'nevěsta, novomanželka'
(pův. láskyplné „mladá ženička" v protikladu k
dívce) a sic. mladozenník, mladoženich 'ženich,
novomanžel'. Předpokládáme, že už v
předhistorické době češtiny (ještě před přesmykem
likvid) žilo *maldo-ženbstvo (stran a: ne · již
*moldo-, ale západoslovanskó maldo-). Tento
dlouhý termín byl pak zkrácen vypuštěním slabiky
do. Tak vzešlo stč. malženstvo (-vie), kde už al
neprodělalo likvidový přesmyk. Na základě tohoto
termínu, chápaného jako označení jednak pro
manželský stav, jednak pro mladý manželský pár,
vznikly pak zpětné útvary malžen a malženka. Ty
už byly mluvícím neprůhledné a proto v nich
snadno nastal přesmyk l-n > n-l. Slova ta byla
nakonec přejata (s přesmykem nebo bez něho) do
ostatních západoslovanských jazyků.
manžeta tak i sic: z fr. manchette, což je
zdrobnělina od manche < lat. manica rukáv; bud
přímo, nebo přes němčinu.
mapa, tak i sic. a polsky: východiskem je lat.
mappa (slovo prý punské) ubrousek, šátek; střlat.
mappa mundi ( > fr. mappe-monde) = nákres
povrchu zemského, odtud něm. Mappe s
významem mapa, doloženo od 1421; vedle toho se
v němčině vyvinul i význam 'pouzdro na mapy,
výkresy, velké papíry', který se dostal i k nám.
Oba u nás setrvaly, kdežto v němčině pro první
význam převládlo Karte.
maráň han.: silák a přitom neotesanec KpU. —
Nejasné.
marast i morast mask., sic. marast fem.: obě
podoby z němčiny. Vedle této podoby s t pronikla
na náš východ do slovenštiny a do pol. nářečí i
podoba bez t, střdolněm. maras. To doloženo z
Martínka, je též základem vm. laš. a sic. slovesa
marasit, po° roz° z° za° mazati, rozšlapávati na
maras ovoce na zemi, zelí na poli apod. Han. je s t:
nama-rastit pomazati Kt VI, též val. je marastiť
rozbíti SvK.
marcel marcal stč.: papežský peníz. Přes něm.
marzell (5 šilinků) z it. mar cello. Šm.
marcipán, tak i sic: z něm. Marzipan,,
mařena
to pak je, byvši změněno lidovou etymologií jako
by Marci panis, Markův chléb, z ital. marzapane.
Ještě starší historie je dosti pestrá, východisko je
prý v arabštině.
maréna: druh ryb ze severoevropských jezer,
nyní pěstovaný i v Třeboni, Coregonus. Pol.
mařena moranka apod., ukr. máry na. — Asi
odborné přejetí z něm. Maráne, jehož původ je
nejasný. (Rusky se zve sig, z toho nové č. síh;
není ještě u A. Frice.)
margarin, jistý umělý tuk (je „stolní m." v
obchodech); odvozeno od ř. µάργαρον perla (srov.
margarit); „jméno se vykládá podle bílé perlové
barvy." (Šm.)
margarit (i -a?) stč.: perla. Tak i rusky a bulh.
Z ř. µαργαρίτης t/v. — Sem patří též sic. margarit,
druh vápenaté slídy perlového lesku.
mar han: Preslův název pro granátové jablko,
marhaník pro příslušnou rostlinu jihoevropskou.
— Utvořeno ze sin. margaran, to pak je z lat.
malum granátům (= „jablko zrnaté": má uvnitř
šťavnaté váčky s velkými zrny).
mariáš 1°: jistá karetní hra. Z fr. mariage
manželství. Ve francouzských kartách se tím míní
dvojice krále a dámy, jež má zvláštní výnosovou
hodnotu. V německých kartách dámu zastupuje
svršek.
mariáš -yáš 2° sic. val.: dvoutolar Marie
Terezie. — Přejato z mad. mariáš, což je
odvozeno od Maria: na té minci byl vyražen
obraz Panny Marie. Sulán PIDebr 39.14.
marinka marýnka, zhruběle u Kyjova mařena:
mor. krojový kabátek, kazajka. — Snad od
marinář (tak stč.), že by se podobal námořnické
blůze? Pak by to byla zkrácenina z *marinářka.
marka: peněžní jednotka německá, známka,
značka. Tak i jinde u Slovanů. Z něm. Marke
(odtud i fr. marque).
markazín i -asin (toto Kubín VČP 7.154), v
mysl. slangu mládě divokého vepře. Z franc.
marcassin t/v; k nám bylo přejato skrze šlechtické
lovy.
markotný: viz mrkotný.
markrabě, stč. -ie, fem. stč. -iná, nč. -ěnka. Z
něm. Markgraf, správce marky, pohraničního
území (srov. mráka).
markýrovat, též s -g-, lid.: předstírat (nemoc
ap.). Z něm. markieren t/v.
marky tán: za stará obchodník jdoucí s
vojskem a prodávající běžné potřeby. Odtud
místy mor. martykán cikán, komediant. — Sic.
markytán, p. markietan, sch. mar getan; r. ukr.
markitant; je i rum. marchitan. —
Východiskem je it. mercatante, obchodník v
cizím kraji (nyní zastaralé; příbuzný tvar je fr.
marchand obchodník; od lat. mercárl kupčiti); z
něho jsou germ. tvary s příponou -er, něm.
Mercatender 1547 apod., nyní Marketender, hol.
dán. švéd. marketenter, z těch pak je r.
marketenter,
352 mařiti
sin. marketander, -tendar. — Pro slovan. tvary
bez -er se přijímá přejetí z mad. markotán (to pak
je přímo z italštiny). O tom všem velmi podrobně
Fogarasi Annali si. 4.5ln.
marmeláda, tak i sic; r. marmelád. Z fr.
marmeládě; východiskem je lat. melimělum < ř.
µελί µήλον medové jablko.
maršálek, tak i stč. a do nedávná i nč., tak i v
příjmeních. Pol. marszalek. — Ze střhn.
marschalc, v jehož 1. části je marc(h) (viz mrcha
kůň) a v 2. Schalk, tedy původně = podkoní, pak
se to stává titulem vyšším: dozorce nad knížecím
koňstvem; z této funkce za války vzešli až velitelé
vojsk, nyní je to nejvyšší vojenský stupeň. Nynější
podoba maršál a sic. marsal jsou přímo z
novoněm. Marschall.
maršamodka vm.: fiflena. — Z fr. mar-chande
de modes = modistka; k nám přišlo přes němčinu:
francouzský výraz má např. Rankův něm.-čes.
slovník. Šmilauer.
martalaus martaloz (ve střední době). — Sic.
martalúz. Další útvary a historické zprávy podává
Blanár JC 13.82. Pol. marta(h)uz, sin. martolos,
sch. martolos -loz. V stč. je to turecký záškodník,
přepadávající ze zálohy (odtud vůbec loupežník).
Vše z osman. martolos, tak označováni nejdříve
křesťané v tureckém vojsku, pak i lupiči; to pak je,
jak se soudí, bud z ř. αµαρτωλός hříšník, nebo z
άρµατωλός válečník.
marušač laš.: reptati, hubovati Lor. — Nejasné.
máry: stč. nejprve páry; odvoz, márnice, vm.
márovňa. — Dluž. bory, sic. máry, hl. pol. ukr.
rus. nář. máry. — Přejato z něm. Bahre fem.;
plurál podle nosidla. Záměna retnic bjm provedena
nejdříve v češtině, asi odtud pak proniklo m k
jiným Slovanům. (Jinak, ale mylně, Trubačev ZfS
3.1958.675: mar- je prý z *mör-, od mříti.)
mařec 1° stč. a laš. za° B: březen; val. marcák
březnový zajíc, březnový ječmen. — Pol. marzec,
sin. sic. marec. Ukr. r. b. mart, sch. mar(a)t
marac. — Vše z lat. martius skrze školu a církev.
mařec 2° stč., marcovní pivo = velmi silné. —
Z mad. márc medovina.
mařinka: rostlina Asperula. Preslův výtvor z
mařina Rubia; A. se mařině podobá, ale je
mnohem menší. Samo mařina (stč. mařena
mařana mořanka = Rubia; dosud vč. mařena =
Galium) je z nejasného pův. *marěna (pol.
marzana, r. mařena). Příbuzno je zajisté lot.
maranas > madaras svízel obecný (přítula). Švéd.
mara, fin. matara (druhy Galia) aj. Slova asi
praevropská: ode dávna sloužila lidu mařina k
barvení na žluto.
mařiti: mor. zmařit usmrtit, promaraí pro-
marniti (v písních); marný, -nost, stč. mamo-
masa 353
tratiti -tratcě -tratstvie, nč. -tratný -tratník, han. u
Boskovic zmarnit utratit, zahubit, marné slabý Svěř. rkp.
— Sic. már niť zabíjeti, hubiti, ničiti, mamy daremný,
zbytečný, bezcenný,planý. — Jinde je jen adj, *marun,b,
popř. odvozeniny od něho: sin. mařen, hl. dl. pol. mamy,
ukr. marnyj ( > marníty scházeti, upadati, márnotrávyty,
marnuváty marniti, utráceti). — Zdá se, že tu splynula 2
slovesa: mařiti 1° usmrcovati, které by patřilo k mříti;
bylo by to faktitivum jako mořiti, jenže s délkou v
kořeni (mor- > mär-, což ukazuje na starobylost toho
útvaru (srov. baviti, plaviti ap.). — mařiti 2° kaziti
(plány), ničiti (naděje), utráceti (majetek), jež by bylo
příbuzné (S. Stech ústně) se sthn. marrjan překážeti,
brániti komu, rušiti (např. spánek) a angl. mar mařiti,
kaziti.
masa, nyní evropské slovo ; z lat. massa těsto, to pak
z ř. µάζα t/v, náležícího k µάσσειν hnísti. Masiv, -ní:
vyšlo z fr. massif.
maska: jeho východiskem je středolat. masca (odtud
něm. Maske, fr. masque), to samo pak vzniklo apokopou
z *maskara. Toto slovo pochází z arab. maschara
maškaráda, šprýmař, popř. maskovaný, maska, jež se
dostalo do Evropy v it. maschera. V něm. nářečích je
maskere, odtud naše slovo: zč. je -era u Domažlic; jinde
asimilované -ara; tak i pol. maszkara ( > ukr. r.) a sin.
maškara. — B. sch. maskara je však přes osmanštinu
rovnou z Orientu.
máslo: tuk z mléka; odvoz, máselnice, vč. másnice
(obé z maslbnica) dřevěný nádoba na stloukání másla;
podmáslí = co zbude ze smetany po stlučení másla (na
Moravě místy zváno mylně i syrovátkou, na Slovensku
cmarem); hruška máslovka; hřib žlutý zván lidově
máselník máselnice másník podmásník (pod- přeneseno
od jiných druhu hub, kde značí podřadnost proti
běžnému druhu lepšímu). — Psi. máslo, zastoupeno
všude (někde znamená i olej); asi z maz-slo od mazati.
Tomu odvození je třeba rozuměti tak, že máslo sloužilo
zprvu jen jako mast na tělo, především na vlasy: v
slavnější dny mastili si Slované vlasy máslem nebo
sádlem (např. na luhačovském Zálesí podle paměti
starých každou neděli, Václavík 175): podobně u
Germánů sthn. název másla ancho, příbuzný s lat.
unguentum 'mast*, ukazuje na mazání těla {RLGA
1.364); volžští Finové mažou i vozy máslem. Hřib
máselník nazván tak proto, že jeho dužina je žlutá jako
máslo, ale jistě i proto, že staří jimi též mazali vozy
místo skutečného mazu; dosud v Polsku i v Polesí místy
mažou osy těmito maélaky, nasbíranými při cestě
(Moszynski 1.374), o Slovensku to dosvědčuje
Bednárik 188.
maso, masný, masový, masitý, moucha masařka;
laš. masař, sic. mäsiar (odtud
23 Mactoelc — Etymologiclcý slovník
másti
podluž. masar) řezník. — Všeslovanské: sic. maso, stsl.
m$so, pol. mi§so, hl. mjaso, dl. měso, ukr. r. mjaso, b.
sch. sin. meso. — Psi. m$80, tomu odpovídá stind.
mamsá-ntr., got. mimz ntr.; stpr. mensä fem., lot. miesa
fem. Sanskrt má též konsonantickou formu bez nosovosti
mäs- ntr. z *me~s, totéž, přešlé k α-kmenům, vězí v lit.
mésá. Je pravděpodobné, že sem dále patří též ř. µήρα
ntr. plur. (k tomu přitvořen sing. µηρός a odvozenina
µηρίον) nařezané kousky stehna (určené k oběti) z *měs-
ro-, lat. membrum úd, část těla (pův. tedy kus masa?) z
*mems-ro; viz i mázdra. Je nesnadné uvésti tato slova v
jednotu. Přijmeme-li, že membrum a µήρα sem patří, pak
by snad (pouhá domněnka!) bylo možné viděti základní
*mě~s a stopy suffixového rfn, ale bylo by nutné uznati,
že vše záhy přešlo k o-kmenům nebo k α-kmenům a že
suf fixové η bylo anticipováno do prvé slabiky; v
membrum by však bylo obé.
masopust: stejný význam byl i stč. a je i v pol.
miesopust, (sic. nové masopust t/v je podle češtiny místo
staršího fašiangy), ale csl. m§sopusťb je naopak 40denní
půst, r. masopust je postní den, ukr. mjasopust, sch.
mesopust, též b. mesopust je den, jímž začínají posty;
slovin. mesopust je noc před svátky (tj. konec postění). —
Církevní^ termín, patrně změněný lidovou etymologií:
původně asi *meso-posťu půst od masa, pak mylné
sdružení s pustiti dovolilo asi chápati m. bud tak, že maso
je dopuštěno, dovoleno, nebo že se (na konci „ostatků")
maso musí opustit. Pak by to byl kalk italského carneleva
( > -vale, z toho evrop. karneval) ,,maso odlož".
mast: mastný, mastiti (přen. 'bíti'), postv. omasta,
omastek; mor. mastihuba, mastibřuch o mlsném, o
jedlíkovi. — Mostu zastoupeno všude mimo lužičtinu;
sic. mast znamená i sádlo. — Psi. mostu je z *maz-tu, od
mazati, přípona -ti-,
mastek, jistý nerost, pův. mastnek gen. mastenku Jgd;
sic. mastenec. — Je na dotek měkký, jakoby mastný,
tedy jméno odvozeno od tohoto adjektiva.
másti: stč. matu meteš miesti. Původní význam byl
hmotný: stč. miesti hlínu nebo tvaroh rukama, tj. míchati
(promačkávati a přitom všelijak promíchávati), miesti
kal; dosud u Kyjova na-mňáct housatům mňate-ní =
smíchat pro ně pokrájené kopřivy, uvařené brambory a
otruby (srov. sch. meca kašo vitý krm z otrub pro vepře);
od této činnosti je mor. maták mňaták mateník mát-ník, v
mašteli truhla na míšení řezanky a ovsa. Sch. mésti máslo
je míchati smetanu (viz i smetajial), aby se vyrobilo
máslo (u nás je pro to iter. moutiti, viz). Sem patří i z
polštiny přejaté laš. mantaí másti, zrno-drchati (niti,
bavlnu) B. Másti obilí nebo
mašík
slámu = much lati, drchati, že stébla jsou různo
přes sebe, odtud matenice maténka mja-tenka
metynka matynka ňaténka zdrchaná sláma, zm.
ómneti (= spis. *ú-meti) plevy, vymlácené rozbité
klasy. Dalším vývojem másti nohama, us. za
Jungmanna, odtud jméno jílku matonoha, že
omamuje (postižený jde jako opilec; pak másti asi
= plésti, motati (han. ve-mást — vyprostiti,
vymotati, totiž zapletené nohy). — Sté. namiesti
se, né. namasti se nahoditi se, naskytnouti se Jg-
PS, han. u Boskovic namást se náhodou se
připlésti někam Svěř (rkp). Vybrati něco
namátkou = jak co dá náhoda. Se zesilovacím ko
je pak nakomítnout se ( > -ho-, -cho-),
nachomejtnout se nahoditi se Jg (a jvč. jč. vč.),
han. chmétnót se namanouti se, mor. nachmátnút
se t/v co namást se. Přeneseno do oblasti duševní
je m. lháti Jg, mýliti, tlachati, másti se na mysli,
býti pomatený na rozumu; val. oracs£oklamati,
zmésťsa zmýliti se, zklamati se Kš, laš. omést
ošiditi, Malý s. mest. Sem zapadají i příbuzná
slova (s)mutný, rmut, zármutek. Odvozeniny další:
mor. zmata (z)mňata pletka, žvanil aj., matka
omyl; změť, zmatek, stě. metež, sic. mätez;
mňatikoš = pletikoš, tlachal. — Sic. miast, stsl.
meto m§sti, r. mjatú, mjastí, sin. metem mésti
uváděti ve zmatek, sch. mésti, viz výše, hl. mjatu
mjasč hnísti; stsl. metezh, r. mjatéž, b. sch. sin.
metež. Sem i sic. kruta-meta (-mata) míchanice,
pův. *mäta, post v. od asyndetické dvojice sloves,
která je zachována v r. krutiť mutiť. — Souvisí se
stind. má(n)thati, maťhncti moutiti a s lit. {menčiu
\m\sti zakloktati mouku do jídla, mentúrě moutev,
aj. Vzhledem k významu 'lháti' možno sem
zařaditi dále i stprus. měn-timai lžeme a lat.
mentlri lháti.
mašík mašúr masek musik vepř, mašica, maska
mašuta masurka mušulka mušená svině. —
Domácké názvy zálibné; z vábících interjekcí
muše-naf, muška apod. Srov. rýmové pašik a
hašík Jg.
maškrtný i paškrtný: mlsný, vyběravý; maškrta
i p- (sic. paškrdá) mls, lahůdka, maškrtit i p-
mlsati, pro- vy- roz-; u Polné maškrtí se mi to =
oškliví. — Z češ. je pd. u Těšína maszkiecic
„lubió lakocie, wybierac co najlepsze,"
maszkietny „lakomý" Mali-nowski RWF 17.44.
— Sic. maškrta lahůdka, maškrtit mlsati,
maškrtný mlsný. — Původně Haskrdný (Prusík
KZ 35.598), což patří k stsl. laskrtďb choutka
(Lust, Gelübde). V jeho prvé části byl kmen
adjektiva lasi* chtivý, mlsný (o něm viz lašovati),
v druhé části je *Krd- (viz srdce-, to bylo
pokládáno za sídlo citů a vášní), konečně přípona
o. Tedy laso-krd-'b se změnilo v laskrďb, po s
ztratilo U svou palatální povahu, takže zůstalo
jako k. V č. se Haskrdý zkřížilo s paskudný (viz),
od něho dostalo ρ a -ný, nakonec retnice ρ byla
nahrazena retnicí m.
354 materie
Další změny (š, t) byly umožněny tím, že slovo se
stalo isolovaným. Význam tedy byl: „chtivosrdcí"
> „chtivomyslný", chtivý, mlsný.
mašle, sic. mašla. Z něm. dominu tiva Maschel
od Masche, -en t/v (o tomto v. Kretschmer WG
419), pův. stuha zavázaná v ozdobný uzel.
mašlovati: potírati pečivo omast kern; základ
jeho je v zaniklém másliti (a pd. maslic) potírati
máslem, k němuž se utvořilo m. jako k mysliti je
přemyšlovati, k bývalému krášliti je okrašlovati,
NŘ 1.160.
maštal: stč. marštal(e) i maštale. Ze stněm.
fnarstal: v 1. části je slovo pro koně (v. maršál a
mrcha), v 2. stali chlév, stáj; -le podle jiných
feminin na -le (není jinak žádného na -all). Sic.
maštal, pol. masztalnia; pol. slovo (je i
masztelnia) prý z češtiny. Stč. ma(r)-štaléř
dozorce nad konírnami, ze stn. mar-stallaere.
mat v šachu: evropské slovo, z pers. šáh mat =
král je mrtev (mát < *mrtós, koř.. mer-, mříti)
Matzenauer LF 10.64.
máta, pol. mieta, r. ukr. mjata, sin. meta: z meta.
Z lat. mentha < ř. µίνδη — Máta lesní označována
jako „koňská" nebo „kobylí", což v nářečích
vydatně měněno: koní-mňat koni natká konimalta
konimarta, sic. kobylí (v)ňat.
mátati: strašiti (spíše jen o zjevování mátoh,
stínů mrtvých, nejasných přízraků, jichž se člověk
bojí neprávem; nikoli o strašidlech přímo
útočných); mátoha neurčitý přízrak, chabý tvor,
odtud mátožiti jeviti se jako mátoha; ale val.
mátožit je mluviti ze sna SvK. Viz i zmátožiti PS.
— Totéž matať dostalo u Frýdlantu (Malý) význam
mámiti, louditi po kom co (peníze od rodičů ap.): je
důležité, že ekvivalentem a spojovacím prvkem
významovým je tu „mámiti", které jinde znamená
šáliti, lákati. — Sic. mátat, mátožit chodit jako
strašidlo, mátoha strašidlo. (Sic. mátoha je i menší
noční motýl, můra (o tom podrobně Vážný JM;
udává i oblast.) Sin. pol. matoga jakési strašidlo.
— Psi. mataj) mátati znamenalo především 'kla-
mati, šáliti': je to t-ové intensivum od kořene mä-,
který je i v lot. ap-mäju ap-mät t/v. U nás
přeneseno na šálivé zjevy duchů a strašidel; o té
souvislosti může svědčit spojení stč. lúditi s obluda
(viz), dále (od téhož mä-, ale s příponovým n) r.
obmanuť oklamati, lot. ap-mänit t/v (ošáliti
smysly). (Jinak Noha ΜΝΗΜΑ 439 η.) Totéž
slovo je pol. matac překrucovati, lháti, šáliti.
Nejasné je zakončení -oha -oga.
Matěj: od toho mor. matas hlupák, sic. mátej
bachořice.
matěra han. jakási nadávka, též val.. (matera
SvK); čtverák, šelma („po dobrém i po zlém") B.
— Nejasné.
materie: knižně 'hmota'; lidově 'hnis'. Stč.
mateřeti
materie s oběma významy. Pd. materya hnis. —
Evropské slovo učené, z lat. materia hmota (kmen
stromu chápán jako mater, matka větví, odtud
dřevo jakožto „materiál", hmota stavební).
Význam 'hnis' (pův. lékařský eufemismus) přejat z
němčiny.
mateřeti mor.: tlíti, trouchnivěti. Toto znění je
jen ve zbytcích, ale běžná je zkrácená forma teřet
tyřet -týrat tárat t/v. Příbuzno je něm. modem t/v.
— Dále je příbuzno stč. matorný zralý, dospělý, b.
mator pevný, zdravý, zralý, starý, sch. mator
starý, ukr. materyj postarší, r. materój mohutný,
statný, nář. matorei stárnouti, a lat. mätürus zralý.
Vývoj významu: původně 'dospěti k zralosti,
tvrdosti', o zrnech obilních; odtud 'ztráceti svěžest,
scházeti, tlíti'. Někde se vývoj zastavil u pojmu
'zralý' (stč. matorný) a ten se ztotožnil s pojmem
'silný, veliký'. Meh ZfslPh 23.117.
mateřídouška, stč. materie dúška: rostlina
Thymus serpyllum. — Sic. materina dúška, stpol.
macierza dusžka, ukr. materiduška, r. matkina
duška, sin. materna dušica, sch. materina dušica.
— „Je to nepochybně překlad latinského matris
animula, kterýžto název uvádí biskup Isidorus
Sevillský (asi 570-636) ve své knize Origines
17.9.51" pro Herpyllos-serpillus. „Podle našeho
mínění je tato mater totéž co matka v Erbenově
Kytici, výtvor lidové pověsti: zemřela matka,
sirotci chodili k jejímu hrobu ji hledat, matce se
jich zželelo, její duše se vrátila a vtělila se v
drobnolistý kvítek, jímž pokryla mohylu, děti ji
poznaly po dechu a nazvaly ten kvítek
mateřídouška. Domníváme se, že pověst s tímto
obsahem byla i v antickém lidovém podání a že
odtud vzal název matris animula Isidorus a pojal
jej do svých etymologií" (F. Novotný SPFFBU
13.1964.35). Dnes je ten název i lidu neprůhledný,
proto jsou změny jako mor. mateří droužka apod.
matka: starší forma byla máti gen. mateře,
vedle toho některé pády plurálu byly tvořeny i od
kmene přijavšího a, matera-. Od kmene mater-
jsou odvozeniny stč. mateřin, materný; materník
děloha, maternicě děloha, čmýra (všude i -ř-): nč.
mateřský -ství -ština; sic. mať, ale i matera matka,
maternica děloha, materizeň (laš. mateřizna)
dědictví po matce; též mor. v písních matera (u
méj matery). Vývoj u matera- nedospěl tak daleko
jako u dcera, k úplnému vítězství α-kmene. Matka
je tvar novější, původně zďrobnělina domácká
jako sic. otecko. Další zdrobněliny jsou matická,
matinka, z ruštiny je mátuška, jiné jsou matice,
matecník; laš. matizna srdce rostliny. Samostatný
útvar je máma, jedno z prvních dětských slov,
elementární re-duplikační projev mluvidel, ale bez
významu, ten mu dali teprve velcí, jako by děcko
volalo prý matku (obdobně táta); zdrobnělé
355 mazati
maminka v Č., mamička na Mor. Všechny
významy slova matka a odvozenin nemožno tu
sledovat do podrobností, jsou ostatně jasné, jsou to
elementy rodící, mateřsky ochraňující, matkám
vlastní apod.; macecha a mateřídouška viz zvláště.
— Název matka pro „královnu" včel, u Slovanů
prastarý, svědčí (A. Bezlaj ústně), že Slované (na
rozdíl od jiných národů; dodávám: s výjimkou
Anglosasů, kde též je označována jako „matka
včelstva", RLGA 1.278) už dávno před
přírodovědci poznali její funkci. Všude jinde jsou
výrazy mužské (König, ř. basileus, lat. rěx atd.).
Teprve Swammer-dam v 18. stol. zjistil, že to je
samička. — Pův. bylo máti gen. mateře (všude
zastoupeno, popř. s redukcí v sic. mať, pol. hl.
mac, dl. maš) z *mäte(r) gen. *mäter-es; srov.
stind. mätä (kmen matár-), ř. µήτηρ, arm. mayr,
lat. mäter, ir. mäthir, sthn. muoter, lot. mäte,
stprus. müti t/v; lit. metl gen. motefs nabylo však
významu manželka, kdežto pro matku je
odvozenina mótyna. Základem je ono dětské
mama, z něhož v pra jazyku vytvořeno slovo
intelektuální tak, že podržena slabika jen jedna, ale
připojena přípona -ter-, tvořící i jiné názvy
příbuzenské (bra-tr aj., též ide. pa-těr otec).
matlati: již stč. doloženo matlanina mícha-nice
(o jídle) a matloka pohrdlivě o neurov-nané řeči;
nč. = mačkati, másti, motrchati, míchati Jg, m. se s
blátem nebo v blátě a pod., matloch Jg, matlanina
o špatném jídle ka-šovitém, mor. matlocha =
matlá kdo se matle, matlavý. Přen. o zmatené řeči.
— Slovo expresivní. Stejnost hmotného i pře-
neseného významu jako u másti dovoluje vskutku
míti za to, že mat-lám je zesílené mat-u, i když u
másti význam 'babrati se v blátě' a pod. už nyní
nežije. Srov. rýmová synonyma patlati haťlati.
matný, matový z lat. mattus. Š.
matoliny vinné, již stč.; v jednom rukopise i
matuliny; sic. též chamtolina. — Východiskem
bylo asi sloveso takové, jako je pol. mietosic
mačkati, příbuzné s mnouti v jeho pův. významu.
matrace: z něm. Matratze. Stč. matras asi z it.
materasso; též modrace (V. z Mitro-vic, Kat. ze
Žerotína), modrací Velesl. Sin. sic. sch. r. stp.
matrac, sch. též matarac, pol. materac.
Východiskem je arab. matrah polštář.
mávati; sic. mávať t/v. — Je to zajisté
frekventativum od májo majati kývati: stsl.
namajati, pomavati kývati na koho, r. manúť
kývnouti, dl. mawaé mávati, sin. majati sem tam
pohybovati. — Jasný protějšek je jenom v
baltštině: lit. máju máti a lot. máju mat kývati,
mávati. Kořen jo tedy mä-. Patří sem i máchati.
máz: stará dutá míra. Z něm. Maß, tj. pův.
'míra'.
mazati 1°: mazadlo, mazanec, mazanina,
mazati
po?nazánka; slučí mázka = pomazánka zo slučích
vnitřností; kolomaz (sic. kolomaž; koli-maha
kulimaha s mylným h, jež se tu objevilo
„přikloněním ke jménu kolimaha (viz)" (Š.));
postv. maz. Ve Slezsku je i rozšíření o k: umaskat
(chléb) pomazati máslem, zamaskat, mazgat (srov.
pol. mazgaj mazal, mazga špinavá žena).
Přenesené významy: 1° mazaný chytrý, pův. m.
všemi mastmi = opatřený proti kterékoli nemoci,
připravený na každou námitku nebo obtíž; 2°
mazati se s kým viz mazliti se, 3° podpláceti, 4°
bíti, máznouti (nář. majznouti) udeřiti, postv. mor.
maz rána od udeření, 5° opíjeti se (namazaný
opilý). Významy 3°—5° jsou též u něm.
schmieren (5° sich die Kehle seh.), při 5° též u fr.
se pommader. Spojovacím článkem u 3° bylo
mazání kolových os sádlem, u 4° lidové
masírování zad pomocí roztíraného másla, u 5°
(vzhledem k fr.) zvláštní pach (žertovné nebo
eufemistické chápání pachu z lihových nápojů,
jako by byl z pomády). — Sloveso je
všeslovanské, všude i odvozeniny. Psi. mazo
mazati původu málo jasného. Příbuzné je ř.
µάσσω, µάττω hnísti, tlačiti, mazati (např. je
αναµασάω namazati, pomazati, t. obličej krví);
aor. pas. µαγήναι svědčí jasně o g. Tedy mazati je
od maj-, je to iterativum s náležitým zdloužením v
kořeni: *mág-á-tei. Primární sloveso není u
Slovanů zachováno,
mazati 2°, lid.: jíti pryč, utíkat ap. Tak i sic. (z
češtiny). — Prvotním tvarem bylo rozkazovací
mázl z něm. marschl Ostatní tvary byly
přibudovány. Treimer 51, ale Šmilauer pochybuje.
mázdra, val. též mázgra mízgra mízira (i bude
asi z ukr., kde je mizdra; též pd. je mizdra); stč.
vedle mázdra je jednou též mázdro v Komestoru,
val. mjázdro, mázdro (člověk taják m. =
choulostivý, chabý), mázderko (masa) kousek (na
Zlínsku; -írko u Kyjova); mízdřit zbavovati kůži
mázder. Přeneseně mázdra, -o chabý člověk, sem
snad patří i val. mazgera malý člověk. — Sic. pol.
miazdra, stpol. miazdra, ukr. mjazdra i nizdra (i
podivné), r. mjazdrá, mjadrít, sin. mezdra (a
mezdro lýko!), sch. b. mezdra. — Slovo nejasné.
Psi. asi mizdra. Je lákavé spojiti je, jak se i děje, s
lat. membrána t/v z *mensräna. Poněvadž toto
nelze oddělit od membrum kus masa, díl masa
(pak část těla, úd), jež asi souvisí s maso, jest i
mezdra spojiti s meso, maso. Ale jak? Zdá se, že
jest předpokládati adjektivum. Jako membrána je
asi „scilicet cutis" (v. Stolz-Schmalz-J. B.
Hoffmann, Lat. Gr. pod adj. příponou -ánus), tak
snad bylo podobně i tu. Stopou toho může být csl.
meidra z m§zdr-ja (totiž blána), což budeme
pokládat za zpodstatnělé adjektivum. Jenže
*mezdr-ja se redukovalo v mezdra, neboť při
zpodstatnění nebylo j potřebné;
356 meca
bylť základ dostatečně odloučen od m§so. Mají
tedy lat. i slov. slovo stejný základ prajazykový;
naše zdr místo čekaného str (t vkladné) vyložíme
sekundárním vlivem slovesa dříti (dráti): při
vydělávání kozí se ty blány dřou, odírají.
mázhaus, stč. mázhús, asi nynější hala v lepším
domě, společná síň pro všechny, odkud se
vcházelo do pokojů. Ze stněm. möshüs, muoshüs.
mazliti se; mazlíček, zhruběle mazel; za Jg
mazliti, mázlík. Je i pouhé mazati se s kým, mor.
rozmazané děcko, č. rozmazlené, mazánek a pod.
— Sic. mazlit, maznat nadmíru něžně se starat o
koho, m. sa, maznit sa mazliti se, mazlinkat sa t/v;
mázna rozmazlená žena, maznák mazlíček. — Jen
v č. a sic. Česky je i pouhé mazat se s kým
(rozmazané děcko, mazánek). Paralely odjinud
(nor. nář. kleima mazati i mazliti se, cit. Berneker
1.303) ukazují, že toto mazati se je totožné s
mazati 1°, jenže dostalo expre-sivní odvozeninu
mazliti se, kdežto mazati 1 ° v běžném významu
schmieren' takových rozšířených útvarů nemá.
mazurka, dříve i mazur(ek), mazura; jistý
polský tanec. Z pol. mazurek, tj. mazurský tanec.
V č. a r. je nyní fem. podle polka.
mažár mor.: moždíř kuchyňský. — Sic. mažiar
t/v. — Ze staromadar. mazsár (nyní je mozsár) t/v.
Sulán PIDebr 39.14.
mdlý: stč. jmenný tvar medl a nenáležité mdel;
stč. mdléti, nč. omdlíti u-mdlévati, sic. zamdlet,
podluž. zándlet; stč. mdlíti, zemdlíti koho,
oslabovati, oslabiti; mdloba. — Sic. mdlý, mdliet,
mdloba, pol. mdlý, omdlec, mdlic, ukr. mlíju mlíty
býti mdlý, mlist gen. mlosti mdlost, str. mbdlbn'b,
mbdliti, nyní knižně médlju médlit váhati, otáleti,
nář. meledít, postv. meledá, (obo)mleju -mlet
omdlévati, sin. medel slabý, mdlý, medleti
omdlévati, medliti mdlým činiti, csl. nťbdťb. Ze
sch. sem možná náleží mledan slabý, hubený,
mdlý, též sin. mieden t/v. — Slovo málo jasné.
Vzhledem k r. rae- klademe mbdťb (a mbdlěti,
mbdliti). Sch. sin. mled-ukazuje na *meld-, r.
meledit rovněž. Mbdl-a meld- se dá spojiti,
uznáme-li u prvého pře-smyk Id > dl (stejný jako v
modla proti lit. malda) a dále uznáme-li, že v
*mbld- se samostatné b vyvinulo z průvodního
vokálu při l. Vzhledem k významu možno pak hle-
dati příbuzné v ř. βλαδαρός mdlý, ochablý,
άµαλδύνω oslabuji, bret. ble slabý (*mldo-), dále v
stind. márdhati mrdháti povoluje, ochabuje,
zanedbává, zapomíná. U nás tedy mldó > mblďb >
mbdťb, kdežto plné meld- bm> (přípona jako u č.
berný od brátil) přesmyku nemělo. Oba stupně,
mld- i meld- odpovídají oběma indickým, kdežto ř.
αλ i λα jsou z l. (Něm. müde se spojiti s mbdH
bohužel nedá; také slov. muditi ne.)
meca stč.: prestigiatrix (kejklířka), u Kla-
 -mecítma
réta; Gb čte mylně meče. Z něm. Metze (z
osobního jména Mechtild) lehké děvče, běhna
(doloženo v tomto významu od 15. stol.), ,,ale
narážka je už u Wolframa von Eschenbach 1214
(Bach, D. Personennamen § 270)." Šm.
-mecítma: viz deset.
meč: odvoz, mečíř, stč. mečieř, kdo dělá meče;
mečík spojnice truhlářská aj. (podle podoby);
rostlina mečík Gladiolus, od podoby listů. —
Všeslovanské: stsl. mečb, ukr. b. sin. sic. meč, ukr.
mič, pol. miecz, dl. mjac, sch. mač. — Vše
ukazuje na *mečb, jen sch. na mbčb (tak je i srb.-
csl.). Jaký je vztah ke gót. měki akus. sg. t/v, stisl.
moeker, stsas. mäki (*měkja-) a k stangl. měce
(*mökja-), není jasné. Poněvadž i v kavkazských
jazycích byla nalezena slova podobná (mač'a
šavle, mlč-a níČ'i dýka), je možné, že vše to je
přejato z nějakého neznámého jazyka, snad
praevropského (podle Kiparského z kavkazských,
i když nebylo přímého sousedem'; naopak má
Vasmer tato kavkazská slova za přejatá z mečb, a
to přes Turkotatary); tím se neshody samohlásek
pochopí snadno; u jmen zbraní je přejímání a
daleké šíření slov zjev zcela běžný. Jména
přenášejí vojáci a zajatci i do krajů velmi
dalekých. Viz i V. Polák LF 70.29.
med; medový; medovina nápoj z medu,
med(ov)ník koláč medový; lid. č. medák čmelák;
stč. meduňka medunica, jisté medo-nosné rostliny,
nč. nář. medulka jetelový strboul v květu;
medovka, rozličné sladké ovoce; lid. měditi si
libovati si, to by ti medlo svědčilo LF 27.360. —
Všeslovanské: stsl. meďb, sic. sin. sch. b. med, r.
med, ukr. mid gen. medu, pol. miód, hl. měd, dl.
mjod. — Slovo prastaré: původně neutrum: stind.
mádhu medovina, ř. µέυυ opojný nápoj, víno, sthn.
metu mask. (nyní Met) a ir. mid medovina; lit.
medus a lot. medus, stpr. meddo (*medü) med.
Základní slovo je w-kmenové adjektivum
*medhu- (stind. mádhu- sladký, příjemný), jež
bylo zpodstatněno jako název medoviny. Zdá se,
že vlastní název medu byl ten, který je v lat. mel a
ř. µέλι (s medhu nijak nesouvisící!), ve většině ide.
jazyků však název medoviny byl přenesen, (z
důvodů tabuových?) i na med. Obdobné názvy u
Ugrofinů (fín. mete, mad. méz, mordv. m'eď, lap.
mitt) mohou být přejaty od Indoevropanů, dále i
čínské mi (podle Karlgrena bylo původně mieť).
měď, sic. med; měděný, mědikovec, mědiry-tec,
měďárna; stč. měděnec (vč. medenec, krk.
meděnec) pův. měděný kotel u kamen na 50—
601, nyní pouhý kamnovec; stč. medenice nádoba
měděná, u Rohna medenice. — Stsl. mědb, pol.
miede, hl. mjedi, dl. měí, sin. med, sch. mjed, b.
med. ukr. mid, sic. r. med.— Psi. mědb, í-kmen;
příbuzno je asi jen ir. měin(n) ruda, kov (záměna
zub nic djnt). —
357 medvěd
Podle Abajeva SbMlad 32In. je mědb od jména
Médie, tedy jméno takového zakončení jako strus.
skuf = Skythie. Hlavním nalezištěm mědi v
starověku (v 7.—4. st.) bylo Zakavkazsko, to pak
právě v 7. stol. patřilo k Médii. Tedy je to název
jako lat. cuprum 'med' od ostrova Kypru, pozděj-
šího naleziště. Hláska e místo čekaného ä (Médie
je staropersky mäda-) se vysvětlí tak (o tom
Zgusta Spr. 4.1958.99), že název Médie -mědi byl
přejat prostřednictvím iónských Řeků, v jejichž
nářečí právě ä se měnilo v ě, a to přes iónské
osady na Černém moři Dioskurias, Pantikapaion a
Olbia.
medaile, lid. medalie metál medál; metálový
vynikající, znamenitý; odtud iron. rčení baba
(princ)metálová. — Evropské slovo, z franc.
médaille, to pak, přes it. medaglia, je ze střlat.
*metallia, tj. kovový peníz. Z odvozeniny fr.
médaillon je naše medailon (ek).
medle: dnes jen humoristicky vkládáno do
přežilého stylu domněle profesorského; stč.
znamenalo asi 'prosím, obsecro' a znělo mnedle
(též mledle asimilací), tj. dle mne = promne (viz
dlel). Původní smysl byl, pokud se dá vyčíst ze stč.
dokladů, asi „co se týká mé osoby, (prosím...)"
nebo „za sebe, za svou osobu (prosím...)" a
vskutku stávalo vedle prosím nebo podobného
slova, třeba i nevyřčeného, tj. v přáních, otázkách
apod. Trubačev VJ 7.135 myslí, že m. je kalk
německého meinetwegen 'kvůli mně, pro mne'.
mědlice: lidový přístroj na lámání lnu, zm.
mňadlica. Sic. mädlica, pol. miedlica, r. mjálica.
— Psi. medlica, odvozeno od *m$dlo (r. mjálo),
což asi byl prvotní název (= nástroj na mnutí: od
rrtbnq meti, přípona -dlo jako v trdlo, mýdlo,
držadloi atp.); -ica jako v moutvice, trdlice. Č. by
bylo m adlo9 přímo od něho jsou mědliti (mor.
mňadlic a mnědlit; sic. mädlit též, o mnutí např.
čela, žmolení šatu, namádlatsa s něčím, zdlouhavě
se zabývati, omádliť rozdrobiti, omádlinky >
omelinky drobty) a mědlovati (jč. blan. mje-, mor.
mja-). — Přeneseně mědlit koho = bíti [mnědlit
SvB); to bylo změněno v humorné mydlit koho t/v,
viz mýdlo.
medvěd, od stč. i n- (asimilací co do místa
artikulace k d-d); stč. adj. medvězí (srov. hovězí);
stč. nedvědina ostružina, černá nedvě-dice Matt.,
dosud nedvědina u Náchoda, han. medvezenčí („Ty
jahody nedvědi velmi rádi jedí: protož když zralé
jsau, nejvíce tehdáž léče jí na nedvědy a chytají je,
odkudž jim někteří nedvědice říkají," Mattioli;
srov. ukr. vedmižyna t/v). — Všeslovanské: sic.
medvěd, pol. niedíwiedí, nář. mie-, hl. mjedwědž,
dl. mjadwjeé, ukr. medvid, r. medvěd, sin. medvěd,
sch. medvjed, b. medvěd. — Psi. medvědb:
složenina ide. *medhv-e~d-i-s, jedlík medu (ěd-
máme v jísti, viz). Je to slovanská
mega 358
náhrada za prajazykové slovo, vězící v lat. ursus,
ř. άρκτος, stind. rkšá-; eufemistický opis, jehož
důvody jsou tabuové (báli se pronésti pravé
jméno, aby jeho magickou mocí nebyl medvěd
přivolán v nevhodný čas; také při lovu bylo
zakázáno).
mega -o -ál -aňa val.: neohrabaný člověk, sic.
mego tlouštík, klacek, hrubián. — Nejasné. Snad
patří k mégnút. měgnút, megycnút val. Ze sic.
megať, megnúť tlouci, praštiti sebou, udeřiti.
Nejasné.
mech, stč. gen. mcha nebo mchu; jč. zč. mšina
drobounké chuchvalky peří, chloupků apod.; u
Baara je mšení = smetí; omšeti obrůsti mechem;
postaven-li dřevěný dům, mezery mezi trámy bylo
za stará třeba vymšiti nebo omšíti, vycpati
mechem; mech se do nich důkladně vtloukal
(„skuliny se musily dobře umšiť mechem; když se
dobře „neubijí", dostane dřevo nákazu, hubku a za
3—4 roky „je pryč". V. Pražák NSSA 9.82);
podobně i hrnčíři vymšívali hrnce: nakládajíce je
na vůz do trhu, rovnali je tak, že menší kladli do
větších, ale vždy mezi ně vrstvu mechu; v již.
Cechách u Třeboně dosud tak vymšívají, ne už
mechem, ale slámou hojně travnatou (Zubatý NŘ
12.1); namšíti hrnce, obaliti je mechem, umšíti,
domšíti; postv. námech. Val. mšit — vycpávati
mechem skuliny mezi trámy SvK. — Často mech
podléhá přesmyku: horň. chem gen. chrnu, stě.
mcheřec > nč. chmeřec, sem náleží i chmerek. —
Všeslovanské: sic. mach, pol. dl. sin. mech, b.
mäch, ukr. r. moch (r. gen. mcha i mócha, móchu)
mech, sch. mah plíseň, r. mšiť atd. — Psi. m-
bch'b. Lit. müsas a müsal mask. plur., musos fem.
plur. plíseň, sthn. mos (nyní Moos), lat. müscus. V
prajazyku bylo patrně konsonan-tické müs; jeho
dvojí kvantitu je těžko vysvětliti; v jednotlivých
jazycích převedeno ke kmenům na -o-, -a-, -ko-.
měch, měch kožený, pytel i tkaninový; u rybářů
pytel síťový, střední část tažné sítě; měšec na
peníze; mechýř, měchuřina; stč. měchura koláč se
sýrem (nejspíše placka s nádivkou tvarohovou; po
upečení se vytvoří uvnitř dutina tím, že se vypaří
voda z tvarohu), dosud sic. mechura jakési jídlo z
chleba a sýra; mor. mechula plachta travní; bot.
měchunka Physalis (plod je v poměrně velkém
míšku). — Všeslovanské: stsl. mech'b, pol. miech,
hl. dl. mech, b. mjach, sin. meh, sch. mijeh, ukr.
mich, sic. r. mech. — Baltské protějšky lit. malšas
t/v a máišě síťový měch na trávu (zde změna
intonace jako ve vrána proti -vran, na zdloúžení
zvaném vrddhi), lot. máiss pytel, pr. moasis měch.
Je pravděpodobné, že tato slova jsou dále totožná
se stind. rněšá- mask. beran, jehož fem. měší ovce
má v rgvédě i význam ovčí kůže; byla by to
metonymie zcela pochopitelná.
mejchat: foukat (u Litomyšle), vč. zmej-
měl
chat jen o foukání do horkého jídla; klad. vy-z°
plevy ze zrní, dýmku; za-z° na píšťalu Kub. 29;
sov.-mor. zmóchat Rzr. — Dluž. (z)mychaé t/v. —
Rýmuje so s dmýchati, dluž. drny chas, snad z
něho i vzniklo zjednodušením dm > m; z pak nově
přidáno?
mejšle gen. -e f. nebo -ete n., též nejšle, jč. zč.:
polodřevák, jehož dřevěný spodek (nárt je
kožený!) je „na patě i v prstech probraný". — Z
něm. niř. Noischla. Baran ČL 42.249 (tam i
podrobnosti věcné). Snad je další vztah (zatím
nejasný) i k stredoirskému máel-as8a sandál,
citovanému v IT 1.765. — Je i ně τι. argot.
Noschen, Nuschen bota.
mekati mek(o)tati mechtat ( > krkon. postv.
mechta), jč. blan. míkať, val. mégat; mečeti; val.
též mrkotat. — Zvukomalebné; obdobná slova
jinde, vzniklá samostatně (např. sch. mekati
mecati; lit. mekénti, ř. µηκάοµαι atd.). Příponové k
jako v ach-kati, ckáti, božekati a mn. j.
mškký, šle. makký; demin. měkoučký -nký, sic.
makušký makulinký; měkčiti, měknouti, postv.
odměk obleva, sic. odm^k; vč. měkkota zorané
pole, sev.-mor. měkotit podmítati pole; měkkýš lid.
s mnohými významy (např. mor. opuka, rak, jenž
shodil krunýř, druh měkkých řablek, měkká tráva
aj.), od Presla vzato za termín pro Mollusca. .Viz i
míč. — Stsl. m^k'bk'b, pol. miekki, hl. mjeeh-ki, dl.
měki, ukr. mjahkyj, r. mjagok, sin. dříve mekak,
nyní mehek, sch. b. mek fem. meka ( < mekka,
mask. podle fem.), odvozeniny neuvádíme. — Psi.
melvhk-b, nevelmi jasné. Lit. má mlnkštas měkký,
něžný, minkau minkyti hnísti něco měkkého, lot. je
mlksts měkký, slabý, povolný. Intonace (lit. in,
sch. e) ukazuje na ň a tedy na dvojslabičný kořen
(typu mend-). Snad možno tedy rekonstruovati
*m°n*k-. MSkký možno v jistých případech
chápati jako „umačkaný, uhnětený" (např. staří
lidé si mlokáním měkčí ovoce), a proto je snad
možné spojiti jeho základ s mnouti, jež mi též
dvojslabičný základ a významom se hodí (pův.
znam3nalo např. mškčiti len, kůži jistou
teshnikou); tak bude prvé k „kořenový sufrix". Od
nedochováného slovesa (asi *m$kQ) utvořeno
mek-'bk'h asi jako sic. šibký od šibati, není tedy
třeba předpokládati zde starý domnělý w-kmen.
*mek-b. Litevskemu minkyti útvarem se blíží sch.
meČiti hnísti, sin. msciti měkčiti. Snad sem patří i
ř. µαλακίζ mškký, *m°n°kó-l Viz i mickati.
měl mask. stč.: 1° asi pobřežní písek; 2° asi
druh mouky, dosud val. měl fem. drobná mouka
nebo sůl, stč. mUiti drobiti. Z míl je stě. mělný, asi
jemný o prachu, soli, mouce, klad. mnělný kyprý,
o polní prsti, odtud roz-mUniti. — Sic. mzl fem.
zadní mouka, mzliť drobiti. — Dluž. mtt mask.
moučný obsah zrna, jemná mouka, škrob, mzlny o
mouce, písku, cukru, hl. mHk škrob, sin.
melasa
mel fem. jemná mouka, mask. vátý písek aj., r.
mel mask. křída, stsl. měťb vápno. — Psi. měl-b z
*měl-o-s. Příbuzné je lit. smělf/s, lot. smelis písek.
Všude je asi kořen mel- od mlíti, jak dává tušit
význam 'mouka' v č. a luz., dále got. malma písek,
stisl. mol písek, štěrk, stangl. malmr pískovec,
sthn. melm prach, písek; tato germánská slova se
obecně spojují s mel-, mlíti. Viz i mělký.
melasa: přes něm. Melasse a fr. mélasse je ze
špan. melaza t/v (= vulg. lat. *meläcea od mel
med).
mělký; mělčina; podř. hnělkej, hnilkej. — Hl.
milki nělki nilki, dl. mjalki melki milki, pol. mialki,
sch. mioki, r. mélkij t/v, kromě toho pol. m., r. m.,
ukr. milkyj a sic. mělký znamenají jemný, mělný
(o mouce a pol.). — Měl-Tjk-b je snad odvozeno
od mélb fem. (pol. miel, r. mel, ukr. mil), mělčina;
poněvadž toto slovo znajjaená zároveň i říční pí-
sek, je zřejmé, že tato mélb fem. je útvar lišící se
od měl mask. (viz) jen rodem, ale původu že je
téhož. Měl tato je tedy ne už něco mletého, ale
přeneseně jemný písek, jeho ložisko v řece, a
poněvadž to se ukládá na místě slabého proudu a
dosahuje až skoro k hladině vody, vytváří právě
mělčinu.
melouch; melouchařiti i meloušiti, melouš-
kovati. Z žid. melóche, málauche t/v.
meloun, stč. melún, melaun. Z něm. melün
melawn, to pak z ital. mellone < lat. mělo.
melton molton moldon moldoun: druh tkaniny.
Z fr. molleton t/v, od mollet měkký, hebký.
meluzina, nyní obecně jen o skučivém větru;
původně jméno jakési lkající víly nebo rusalky, o
níž jsou pověsti u mnohých národů (fr. Melusine).
měna; měniti, měn(l)ivý, neměnný, měňavý, sic.
menistý, val. měnastý; post v. pro- pře- s-vý- z-
ζά-měna; sic. odměnil dosud znamená vystřídati,
zaměniti, proto o. bylo vystřídati něčí službu
protislužbou, tj. mzdou nebo darem; odtud dnešní
č. postv. odměna, sic. též odměň. Směnka, srov.
něm. Wechsel t/v.— Všeslovanské. Původní je
měna, teprve od něho měniti (nikoli naopak);
neboť i jiné ide. jazyky mají jména s n, sloves
méně. Lit. je mainas, átmaina výměna, mainaü
mainýti a lot. maintt měniti. Gót. ga-mains
společný, lat. communis společný, immünis pův.
vyňatý ze společných povinností, mimus odměna,
dar. Vše je od *?noi-, viz mílval; tento kořen byl
rozšiřován bud o t bud o n. Znamenal střídavé,
společné, vzájemné konání (povinností, služeb,
obchodů). Stč. měna je též cenná, skvostná věc,
látka: stejný vývoj jako v ir. möin, main t/v.
mendík stč.: potulný, žebravý student nebo
mnich; sic. ministrant u evangelíků {mendícil
sloužiti jako m.). Obé z lat. mendi-ruš žebravý.
merenda
menší, méně; menšiti, menšina; stč. mění f. -ši
ntr. -se; mor. krávy umínily dávají méně mléka.
Místy v jv. a již. Čechách menetnější
menech(t)nější mencetnější menšatější menča-tejší
(opak: věčechnější; srov. val. věchný, komp.
věchňéj, v. to), viz i ment. — Stsl. mbřiii fem.
mbňbši ntr. mwie; mbniti se menšiti se, sic. menší,
pol. mniejszy, ukr. menšyj, r. mén'šij, sch. manji,
sin. menjši, sch. mane méně, b. jen odvoz, mäninki
malinký apod. — Psi. mwib-jb z mm-jb-jb. Základ
mbn- je týž co v lat. min-or min-us min-imus, gót.
minniza menší, něm. minder mindest. Byl kořen
men- v slovech pro pojem 'malý': lit. meňkas malý,
nepatrný, chatrný, toch. Β menki menší,
středoirsky menb malý aj. Sloveso od něho
utvořené pomocí u oslabilo svůj kořen v min- (lat.
minu-o, ř. µινύυω umenšuji). Jest předpokládati, že
takové sloveso bylo již v pra jazyku a že min- v
komparativu má své i od něho; i tu převládlo snad
proto, že přece jen má jakýsi symbolisační ráz
nepatrnosti, malosti.
ment: jen ve rčeních ani ment, ani za ment, ani
o ment = ani (o) drobet, vůbec nic, do (g)menta =
do posledního drobtu, kousku, úplně. Z toho
přeneseně mentem, mentinou, do mentiny šmahem,
napořád. — Je pravděpodobné (Trávníček LN
15.9.42), že ment bylo tu asi podstatné jméno s
významem nepatrný kousek, drobet, tvořené
teprve v češtině od men- (v menší) jako polt od
pol-polovice. U jiných Slovanů nic podobného.
mentek -ěk -ík -lík -yk -ieka -ék msl. a sic:
ozdobný kožich lidový; ment ieka býval parádní
plášť nebo kožich zemanský. — Spolu se sin.
menten, sch. menta, -ten, b. mentě, r. méntik, ukr.
menta z mad. mentě t/v.
mentiti stč.: lháti; strč. též menterovati (Žebrací
hra). Školské (bakalářské) přejetí z lat. mentlrl t/v.
merčiti, mor. měrkovati (i me-), merkovný, sic.
merěil merkoval. — Spolu s hl. měrkowac, pol.
miarkowač, ukr. mirkwvaty, r. merékal přejato z
něm. merken pozorovati.
merenda, druh zábavy (doloženo již 1764,
Mostecký); jČ. pomazánka z borůvek, mor. býlí
(Boskovice), omáčka z vařených švestek a hrušek
KtD, val. merenda jídlo na cestu, sic. merinda
jídlo na cestu, břečka, brynda. Pol. mi(e)renda
mierynda jídlo na cestu, ukr. merendja. — Všecka
ta slova z román-štiny, v. Haškovec ČMF 10.43;
již v pozdní latině je merenda doložena jako
odpolední svačina nebo večeře; vlastní význam byl
asi výslužka (mereo = zasluhuji si!), tj. jídlo
dávané odměnou, za práci někomu odcházejícímu,
pak jídlo dávané na cestu, aby bylo snědeno při
práci v přírodě. Odtud 'svačina veriku' v Itálii; v
barokní době takové svačiny pořádalo panstvo u
svých venkovských sídel, s tím ovšem byla
spojena rozličná kratochvíle. Tato italská móda
přišla do Čech
mereštiti se 360 meslo

a význam se tu posunul k zábavě. Naproti tomu I Calendula (stč. -sie-), srov. stři. lunella, něm.
msl. sic. pol. ukr. slova, znamenající jenom jídlo Mondblume. — Stsl. měs$cb, sic. mesiac, pol.
dávané na cestu (jde-li se na práci do lesa apod., miesiqc, hl. měsac, dl. mjasec, ukr. 7nisjac\ r.
na pouť, pastýřům na celodenní pasení na mesjac, sin. b. mesec, sch. mjesec. — Lit. menuo
vzdáleném místě), jsou přejata asi hlavně z rum. gen. -esio luna, ménesis měsíc (tu i dále = 30 dní),
merinda. Nejasné jsou významy č. sic. brynda, lot. meness luna, menesis měsíc, stind. mäs- gen.
omáčka (snad je toto žertovná obměna slova mäs-ah obé, ř. µην měsíc, µήνη luna, lat. měnsis
brynda), mor. býlí. Místo mere- u Slavkova je měsíc, ir. ml, gót. měnóps měsíc, sthn. mäno luna.
mara- Rs; srov. rak.-něm. Marand Kretschmer — Má se za to, že týž výraz původně znamenal jak
552. lunu, tak i měsíc časový (kdežto luna původně asi
mereštiti se: kmitati se (Stašek). Z rus. jen = měsíční světlo). Že jest viděti v něm základ
mereščitsja t/v. měn- (snad = kořen mě- -f rozšiřovací n; v mě- se
merhy: pruhy (na okně) Jakubec ÖL 1.373; v zpravidla vidí totéž co v měřiti, měsíc měří čas),
starší češtině merhovati pruhovati, merho-vané dále rozšířený o příponové -es- (viz baltštinu!), jež
rúcho bylo u starých Cechů jednu dobu velká se obyčejně redukovalo na pouhé s (lat. měn-s-),
móda; merhovaný dosud jč. Krš. a jvč. Hod. — měn-s-pak do sanskrtu dále na pouhé *měs- >
Východiskem tu bylo psi. murggb, viz mäs-. — Slov. měs%ob vyložíme nejsnáze s po-
mo(u)rovatý. mocí baltštiny: *měsen — > měs$- rovná se
merhyně stč.: nevěstka Gb-Sm 273. — Ze litevskému měnes-, uznáme-li u nás přesmyk s/n;
stněm. merhe t/v Gb. byla tu asi přípona -beb (srov. -bce v slunce), ale
merlík: rostlina Chenopodium. Asi z nějakého první b v *měsenbCb záhy vypadlo (tlakem názvu
něm. nářečního tvaru (je tam Melle Multn pro slunce, který měl 3 slabiky); pak -encb > §cb.
Malden) slova Melde, které znamená vlastně Meh. ZfslPh 22.225.
příbuznou lebedu. (Šm.) Je však též ukr. mar, meslo, us. za Jg: vyměřený kus pole, rybníka
myr, b. marka merlík; jejich poměr k našemu atd., odměřená část kůže (u ševců a koželuhů).
slovu není jasný. Nyní jen mor.: díl něčeho jinak společného, obci
meršánka lid.: pěnovka, dýmka z mořské náležejícího, připadající na jednoho usedlíka (=
pěny. Z něm. Meerschaum-pfeife. rolníka; chalupníci-bez-zemci nedostávali nic!).
meruňka. Z lat. (prunus) armeniaca, tj. Např. dílec obecního lesa Rusava 45, pastviska B,
arménská. Ale mor. sic. mar(h)uta morula, pol. trávy na louce Brandl, stlaní (lesního jehličí) KtD;
morela, luž. marhla je z něm. Marelle apod., to pak i dílec na společné práci, např. stavěného plotu
pak z ital. nář. armellino nebo armillo. okolo pastviska, díl cesty, jež má býti vyházena B;
meruzalka: rodové jméno pro rostlinný rod hmotně: vodorovný díl plotu (tento význam vzešel
Ribes. „V č. již u Dobrovského 1802 s. v. změtením s rýmovým třeslo), přitesaný kmen
Johannisbeere; pro výklad třeba vzíti v úvahu, že Brandl-Hor -PS. Fem. val. mesla je mírka SvK,
Mattioli 1.45 uvádí fr. grouselles ďoutre mer (g. vm. u Hranic mesla, mésla, meslo Hzl je dřevěná
je z acricella) a Grimm něm. gruselbeere; z odměrka nestejné velikosti. Jednou je m. i stč. v
*Meergrusel-beere (není ovšem doloženo) legendě o sv. Kateřině, obrazně o pruhu na těle od
vzniklo meruzalka" (S.) bičování. — Je možno
měrynza val.: přežvykování dobytka. Je to | posuzovat meslo dvojím způsobem: 1° že je
postverbale od slovesa, které je v pol. (při domácí, asi od kořene met-, který je i v něm.
Karpatech) miery(ň)dzac mier§dzač, ukr. messen měřiti a v lit. matúoti t/v. Meslo je asi
merend(z)aty·, sic. meridzať přežvykovati. — protějšek řeckého µετρον ( < *met-tro-m); u nás
Odborný termín pastýřský. Přeneseno k nám z ide. -tro nahrazeno jinou příponou jmen nástrojů, -
rumunštiny: je macedorum. meridzire, slo (je též v máslo, veslo). Ř. µετρον je u Homéra
meglenorum. mirindzari, v Oaši v Rumunsku ,,měřicí nástroj nebo název pro změřené množství
meridza (v. Meyer-L., REW č. 5530) o poledním obilí, oleje nebo vína" (Thomson 91). Podobně
odpočívání dobytka ( < lat. merldiäre u Suetonia, meslo byl asi ,,odměřený dílec" čehokoli. Ale jako
od merldiěs poledne). Dobytek po ranním µετρον je později jednotkou míry při rozměro vání
napasení dlouho odpočívá uprostřed dne a v té pozemků pro jednotlivé rodiny (ib. 52), tak i meslo
době přežvykuje. I když ve vlastním Rumunsku se stává „dílcem" při rozdělování něčeho původně
výraz ten je dosvědčen jen málo, je to možná společného. Jsou i jiné domněnky: Brandl od
vinou neúplnosti průzkumu; ale i kdyby tam metati, totiž los o ty dílce, srov. chod. lůs = dílec
neexistoval, mohl býti do Karpat přenesen z lesa; Pelikán LF 45.19 od medh-, srov. mez, že
Balkánu; mezi karpatskými pastýři byli jistě i lidé 'vymezuje díl, tu lze uvésti r. mezit měřiti
balkánští. Srov. i pd. poludniowac, sic. pole; mylně MEW, viz i Kt 1.1005; 2° že je
poludňovať odpočívati v poledne, obědovati.
měsíc, stč. mesiec; měsíční -ný; měsíčky
ženské; stč. měsíčník, val. měsíčný = nč.
náměsíčník, -ný-, nově měsíčník (sic. mesačník)
časopis vycházející měsíčně; rostlina měsíček
mésti 36
přejato z němčiny: ta měla meszlein ntr. 'mírka'
(vůbec, též dutá, délková i plošná); čeština by
byla meszlein převedla do svých středních o-
kmenů.
mésti metu, iter. metati, -mítati; nář. -me-fiť (u
každého významu jsou jen tvary některé!).
Původní význam byl vypustiti — nechat
vystoupiti z něčeho, nechat vypadnouti, odtud rus.
metat vrhati mládata, č. ?netati t/v v mysliveckém
slangu, zmetati o dobytku — potratiti (postv.
zmetek) zjbz-; sem i obilí metá = začíná
vystrkovati klasy. Vypustiti něco v. prudce se
pohybující ruky je hoditi', odtud tento hlavní
význam. Sníh se mete ( > s. mete, mete sněhem) =
prudce se spouští, prudce padá (odtud metel, Ία, -
lká, -liee; metelec prášivec; vč. mor. zámět závěj.
Přeneseně mésti se metati se metošiti {-taš-, -teš-)
se meteliti se zmetat se někam = vrhati se,
spěchati rychlým krokem, uháněti; obyčejně nyní
bez .se. Sic. primetit, primotit sa odebrati se. Ze
spojení vy-metati odpadky apod. vzešel konečně
význam koštětem odklízeti smetí; zdá se, že je v
tomto případě vyjíti z iterativ, kdežto prosté mésti
že tento význam dostalo sekundárně, podle
iterativ. Vč. vymetat a chod. smetat slíditi, totiž
hledati něco k snědku apod., je metafora asi jako
vytloukati t/v. (Mor. omést oklamati patří k másti,
v. to.) Odvozeniny: vč. metácek svatební koláč
(házený dětem); omítka; metla, pův. a sic. dosud
koště; pometlo, smetí {-tište, -ták); stč. mest-
komín kominík; knižní výmět, přihnět (ě z
iterativa metati) kalky (od obrozenské doby)
podmět předmět námět; nář. u Litomyšle
náměstek, mor. nád° přístřešek. — Všeslovanské:
stsl. metq mésti, meštj (metajo) metati, po-mětati;
sic. metie miest, pol. miotac atd. s obdobnými vý-
znamy. — Přesný protějšek je lit. metu ?něsti
znamenající nejen vrhnouti, ale i nechati něčeho,
přestati, zříci se; lot. metu mest vrhnouti, hoditi.
Příbuzné je i lat. mittö, pův. vypouštím, nechávám
vypadnouti (zvláště s ě- dě-), odtud, vrhám
(missilis vrha-cí, např. oštěp), pak i nechávám
něčeho (6-, re-); z 'vypouštím' se v latině vyvinulo
sekundární 'vysílám, posílám'. Jinak ale dokonalá
shoda základního významu zaručuje příbuznost;
geminace tt je zajisté expresivní; i místo
očekávaného e nemůže tomu srovnání vaditi, je
asi proto, aby m. bylo odlišeno od homonymního
kořene met- žnu obilí (lat. meto; lit. metu městi
audeklq = ostří-hávati ,,vlas" na tkanině).
město: viz místo.
meškati, již stč.; o- pro- z- za-, val. u-. 81c.
meškat, vy-, Pol. mieszkac; r. meškat, dříve psáno
mylně mě-; sin. meěkati t/v (sin. též: pomalu
pracovati). — Souvisí asi s -mehnouti (též v Praze
je změknouti se, mor. dial. zmech-nouti se, chod.
zmáčknouti se, a z jeru); msl. zmehl = zmeškal,
vč. omehnout se = omrk-
1 mez
nout se, o mžik oka se opozdit. Meh LF 69.39. —
Souvisí asi se mžik: mohlo by se vyjíti z *mbžhk-
ati; jeho mbžbk- by byla zdrobnělina od *mbgb,
které je základem slov mžik a mžikati (kde arci je
přípona ik, což je zdloužené bk). Meškati původně
snad znamenalo Omrknouti se', tj. o dobu dlouhou
jen jako mrknutí očních víček se zdržeti.
met stč., gen. mtu: měřice. Miklosich srovnává
sthn. mutti t/v.
meta kniž.: cíl; tak i pol. (> ukr.) sch. Sic. meta.
— Z lat. meta t/v. Cuřín NŘ 46.167: též stanoviště
hráče při jisté dětské hře.
metlice: traviny Apera (lidově) i Deschamp-sia
(bot. odborně). Pol. mietlica, ukr. mitlycja Apera.
Odvozeno od metla: vážou se z nich metly (=
košťátka) na vymetení pece před pečením chleba.
Meh NŘ 30.61.
metr 1°: (býti nač) lid.: znalec, mistr; nář.
metrnice zlá žena, toto „pod vlivem jména
Metrniška, žena ministra Metternicha" (Š.). — Z
fr. maitre mistr < lat. magister. Treimer 91.
metr 2°: metrický cent > lidově metrák.
Evropské slovo (něm. Meter, fr. metre atp.);
základem všeho je ř. µέτρον míra.
metyja mor.: kaše prosná moukou zasypaná a
mastná; kukuřičná se sýrem; moučné jíilo
nadívané tvarohem Kt 6.969. Není-li mastná, je to
netyja ib. (n asi žertovným výkladem, že se po ní
netyje, netloustne), to pak se stává (též neteja
netyk(a) netulia nytyk) jménem bramborové kaše
aj. jídel; podrobnosti Meh NŘ 29.156. — Může
nějak souviseti se starořeckým (z Thessalie)
µαττνη = jídlo ze sekaného masa, s kořením a zeli-
nami. Obé dále nejasné. Meh LP 5.89.
mez, stč. meze; (po)mezný, -ní, odtud mezník =
vč. námezník; pomezí, rozmezí; o- vy- za-meziti;
stč. mezovati sousediti (o pozemcích) je dosud i
nč. u K. Světlé a v jedné památce z vých. Čech, v.
Svěrák SPL 1.418); mezera (přípona -era je asi
starobylá, snad podle *en-tero- vnitřní; -(t)ero-
označovalo oposici ve srovnání s něčím); kozí (psí)
mezírka, laš. mezúr úzká ulička mezi domy, jen asi
na krok široká, že projde jen koza; rčení vyjít kozí
mezírkou = nuzně (laš. koíimi dverkami) je málo
jasné co do původu; Loriš 71 myslí na salašnictví:
,,u kozích dvířek nadojilo se méně mléka než u
ovčích"; vm. mezúch zákamní (srov. pec-úch).
Předložka mezi, sic. medzi je starý lokál sing, (ale
jihoslov. *medu, stsl. meždu atd., je lok. duálu);
mezitím, mezidobí, Meziříčí apod. —
Všeslovanské: stsl. mežda, pol. miedza, hl. mjeza,
dl. mjaza, r. mežá, sin. meja, sch. meda, b. meždá;
psi. méďa. — Je to zpodstatnělé femininum (je si
domysliti nejspíš grana, -nica) od adjektiva ide.
*medhjo-: sti. madhya-, ř. µέσος, gót. midjis
střední; přípona mohla býti též -ijo-i
mezek
lat. medius t/v. Za starých dob nepohnutelnými
mezníky byly stromy nebo i cele pruhy lesa nebo
háje; odtud sin. nář. meja = les; v baltštině
dokonce převládl význam les: lit. mědě les, z toho
zpětný výtvor mědis strom, dřevo; lot. mežs, stpr.
median les.
mezek; stě. mezh, fem. mzhyni, mezky ni;
honič mezků sté. mzák; nč. tvar z *mezk s
vkladným e. — Stsl. mbzgT> mul, b. maska, sch.
mazga, masak mul, sin. mezg, meseg, r. ukr. mesk.
— I jinak hlavně na jihu: alb. mušk, rum.
muškoiu. Původ všech těchto slov dosud
nezjištěn; někteří předpokládají původ ilyrský.
mezenec: prst vedle malíku; sto. ?nez(ě)nec
Klar, meznec, též měz(e)ný prst, rkp. LékA má
mČdénec. Slez. nězenec KtPř 3. — Pol. miziniec,
ukr. mizynec, r. mizínec, sln.mezinec; -ek malík.
Jinak znamená totéž nebo podobné jméno
nejmenší dítě v rodině. — Od psi. adjektiva
mezin'b malý, nejmladší, původu nevelmi
jasného. Blízké je jednak lit. mdžas malý, jednak
germ. *maisa- malý (např. nor. dial. meis útlá
osoba, vlám. meizel drobeček). Naše adj. mezin-b
vypadá jako přejaté z ger-mánštiny, a to v úloze
odborného termínu pro „nejmenšího". V češtině
význam přešel z malíku na sousední prst, což
nemá jinde obdoby. (Tímto odvolávám LF
51.242.)
mezulán: druh tkaniny; mezulánka, mezi-
lanka, sic. ?najzalenka sukně z něho. Z něm.
Mesulan, to pak z ital. mezzolana. — Nadávka
mezulán = hlupák je však z mezek, s koncem
žertovně přechýleným ke jménu tkaniny.
mhourati očima; mhouřiti oči (při0 za°; vč.
zamouřit, msl. zamúřit oči). Přesmykem z
*mrugati, srov. pol. mrugac mrkati (náleží k
mrkati, viz). — Další formy jsou z mružiti, srov.
pol. mruzyc oczy a ukr. mružyty očy mhouřiti oči,
a to: sic. mružiť mrúžiť mružkať (k deminutivní) >
mžurkat a žmurkať žmúrií zmúrai Ómúrať, mor.
cmurkat mrkati, val. mžúřit mžúziť mzúrat; stč.
mžhúrati má žh zkřížením základů s A a 2; z toho
nč. mžourati. C. mhourati je též slabě svítiti,
blikati (o světélku), proto sem náleží i sic. mzrieť
slabě hořeti, slabě svítiti (přetvořené podle
stavových sloves na -iet). Sem patří též mzutka
mžitka mžurka slepičí mlha, také nč. termín
mžurka třetí oční víčko jistých zvířat. — Vše
náleží k míhati. Tyto formy s r vznikly z mbg-ur-,
popř. miz-jur- (rd. mizjúriť býti krátkozraký).
Nastaly pak rozličné přesmyky a vyrovnávání.
Některá slova odtud jsou odborným názvem v
dětské hře na schovávanou: msl. mžúrat (např. u
O. Strachoty, Slovácké figurky 84); slovo je pak
nadmíru proměnlivé, viz žmukati.
mic: vábicí interjekce na králíka (pd. mycí na
kočku); odtud mor. micák mican micel králík;
psáno též s my-.
362 mícha
míca, míc(in)ka: kočka (lichotně). — Sic. micka
t/v, též 'jemná žena, mazlivé děvče'; hl. mica
kočka. — Asi z něm. Mieze kočka, což je prý pův.
bud lichotná podoba jména Marie, nebo „v slově
Mieze se skrývá onomatopoický základ mi (lákavý
zvuk kočky pro její mládata) jako v příbuzném
ital. tnicio a v příslušné k tomu románské skupině
slov. Do stejné zvukomalebné tvůrčí oblasti patří i
něm. miauen, mauen, jako naše mňoukati apod."
Vážný NŘ 41.277.
míč, stč. mieč, jč. chod. mliÓ (l nejasné); vč.
místy je míč fem. (Páka); pulmíc, pumliČ.
Expresivní odvozenina mičuda.*— Ukr. r. mjaé,
sin. sch. meča fem., sin. též meč. — Psi. mečb, od
mek-tk*b měkký, na rozdíl od tvrdší hálky.
miglanc laš. (sev. od Frýdku): chytrák Lor;
šibal, úskočný člověk Hor-Z; migrin Z. — Sic.
miglanc huncút, lapaj, chytrák SSJ, miglanec
Sándor, Svako Ragan. Pd. mydlek prohnaný
člověk. — Nejasné. Lze-li tu vidět výchozí
význam asi „práskaný", pak by se mohlo vyjít z
mykati. Srov. val. omygel krátký klacek otlučený
upotřebo-váním B.
míhati, mihnouti, mihotati (nář. migotat,
mikotat se^ > mekotat se, megotat se, mehtat sa;
mehtavý Čel. = mihotavý); postv. mih, oka--mih.
Všeslovanské: stsl. po-midzati očima, sic. mihať,
pol. migac, ukr. myhaty, r. migáť, sin. sch. migati,
b. migam, hl. mikač, dl. mikaé. — Psi. migajg
migati. Ide. kořen byl meik-jmeig-'. lat. micö, u nás
muk-ttati, viz kmitati; g je u nás dále v mhourati
mžikati mizeti mehnouti. Základní význam byl
'kmitati* = přerychle sem tam pohybovati; z něho
se vyvinuly další odstíny: z 'kmitati očními víčky'
je mrkati očima na někoho, mžikati, i mrkati, jako
když jde na člověka spaní (v baltštině odtud:
spáti); hanlivě, i mžourati; míhati se před očima =
mžitky; co se mi jen míhá, to se objevuje, ale zase
zaniká, odtud mizeti; co se mi v jednom okamžiku
jeví, může v druhém z-mehnouti (viz). Podrobnější
výklady odstínů pod jednotlivými slovesy. Viz i
mikati se.
mihule, již stč.: ryba Lampetra (Petro-myzon).
— Sic. mihavnica Bern-K, mihula SSJ. —
Původně bylo asi psi. *piga, příbuzné s lot. spiga
„jistá úhořovitá ryba" (je to jistě mihule!) a s
dolr^oněm. prick (spis. Pricke, Bricke t/v); zelo je
navíc r, § 8; v němčině se ρ zachovalo až do
odpadnutí hlásky s, proto není ρ pošinuto. U
Komenského a Rešela mihule je pijavice (v. toto!);
v tom, v původním *pihovice, je zachováno py
jinak nastala záměna retnic p\m, § 3, a dána nová
přípona. V aln. bylo *piga přikloněno ke jménu
piskoře: piskor je minoha, nedospělá forma
mihule.
mícha, stč. miecha (Gb má z Rhasesa 3
doklady: 2 na micha, 1 na miecha). —
mikati
Vzniklo asi mylným čtením středolatinského
medicínského nucha, což „mylným rozdělením
svislých nožiček čteno micha, mícha. Ono nucha
je z arab. nujďa (B. Ryba rkp.)· — Stč. psaní -ie-
je pak zvratná analogie; sic. nové miecha je
ovšem z češtiny.
mikati, mihotati, o hlasu srnek v říji. Z
vukomalebné.
mikati se, jihomor.: míhati se, kmitati se, zm.
mrštně pohybovati, mihnouti se, mihavý. — Od
meih- (viz hmitati z *mik--ttati), jež je též v lat.
micö a s g v našem míhati.
míle, odtud milníh. — Sic. míla, míl(ov)ník,
pol. hl. milá, sin. sch. r. b. milja, ukr. mylja. —
Východiskem je lat. plurál mília tisíce, totiž
kroků, v počítání délky cest. Udati však
podrobně, jak se to slovo šířilo, není snadné. Κ
nám přišlo asi přímo nebo ze střhn. mile.
milíř, stč. miléř; podivné je sic. milá. („bude
severské: dán. mile, nor. švéd. milá." Srn.). Pol.
mielerz. — Ze střhn. mller t/v (nyní je Meiler), to
pak z lat. miliärium tisíc kusů, např. polen,
jakožto jednotky při počítání. Staré milíře
nemusely sice být právě z 1000 polen, přesto však
mívaly polen několik set.
milý: množství odvozenin: milec mileh ( >
milhovati), miláčeh, milánek; (z)militký, z toho
milithovati se > miliskovati se; mi-lounký, -oucký;
stě. milej, milelíh, milice, milička, milíh; nč. zast.
míliti, odtud milený, ~nec, -nka; spřežky Bohu-
mil, Vlasti-mil; milost (stč. též milošcě), milostný,
milostivý (titul Jeho Milost pán zkracován mj. i v
mi-lostpán, pod. -paní); miloháj -hrad -sad, srov.
libosad; roz(to)milý; milosrdný, smilovati se,
milodar; latinisující mílius, o němž Šmilauer OKP
4.18. 3; milovati, milovný, -níh. — Všeslovanské;
všude odvozeniny. Psi. milt. Slovo nepříliš jasné.
Baltština má rodinu slov s ablautem: lit. mýlas a
míelas milý, méilě láska, myleti milovati, pamilstü
pamilti zamilovati si; lotyšsky však je pouze mllš
milý, mllet milovati. Litevský ablaut nemůže být
původní (nelze klásti meil- jako praja-zykový
kořen: nebylo kořenů končících se na dvě
sonanty!). S druhé strany ř. φίλος milý je blízké
hláskami a má stejný význam. Zdá se tedy, že mil-
b vzešlo z *bhilo-s (z toho je i φίλος) záměnou
retnic m za bh, jakou známe z pádových přípon si.
-mi proti ř. -φι, ind. -bhih a pod. Meh ZfS 1.4.37;
příbuznost mil-b — φίλος viděl již Rasmus Rask.
O dloužení i > i viz § 1. Kdežto do řečtiny,
slovanštiny a lotyštiny zděděno jen adjektivum,
litevština tu vytvořila sekundárně ablautovou
rodinu, což v ní není ojedinělé. — V slovanštině
význam 'milý' je sice odedávna původní, dostal
však v jistých útvarech odstín láskyplného soucitu
s ubohým nebo hříšným. Tím se právě liší od
jub'h libý, lubiti milovati, kde toho odstínu
363 minoha
není. Za zmínku stojí i obdoba zvláštního vztahu:
φίλον ήτορ, č. na mou milou (duši). U stind. priyá-
'milý' byl i význam 'vlastní' (viz o tom pod přítel);
priyá- bylo kladeno též o přináležitosti těla a jeho
částí. Totéž se jeví zde u milý: hom. φίλον κήρ =
vlastní, své srdce, apod. (o údech, kolenech),
podobně jest chápati č. na mou milou (se. duši)
jako je hom. akus. φιλόν υϋµόν = vlastní, svůj milý
život, milou duši. Z toho lze konečně pochopit i
láskyplné, důvěrné přiblížení podmětu
vypravování (A tak se milý Janek na cestu
přichystal), vlastně asi = ,,můj "nebo „náš".
mimo, příslovce a předložka, u všech Slovanů
tak. Je částí slov mimoděk (srov. bezděky), -chtě -
volný -řádný, mimotní -ný -ně. — Souvisí s
minouti (Jestliže aneb já pominul bych jej
[kámen], bera se k tobě, aneb ty šel by mimo)-, mi
+ přípona -mo jako v krad-mo, let-mo.
mina, sic. mina, výbušná nálož podzemní. Z
něm. Mine podzemní chodba, což je prý z
keltštiny. Minér dělník vylámu jící tunely, je z fr.
mineur, odvozeného od mine důl.
mina svatá stč.: víno svěcené na sv. Jana Ev. Ze
stněm. minne (Johannisminne) upomínka, láska.
mince, sic. minca, pol. mennica (dř. min(i)ca,
myn(i)cá), sch. minca, b. mine. Z něm. Münze, to
pak z lat. moneta t/v (chrám Junony Monety byl v
Římě mincovnou).
mincíř, mor. u Boskovic a Šumperka (Svěř,
Rzr) vinciř: přezmen. sic. minder. „V češtině je ze
sic. (Jg z Palkoviče), v sic. z mad. mincér, minder
Gewichtswage, Gewichtsbirne. Mad. slovo zřejmě
ukazuje na jakési něm. Münzer, ale to v našem
významu není doloženo." Šm.
míniti, stč. mieniti; nč. zmíniti se, postv.
zmínka; umíniti si (ale řidší uminouti si = umíniti
si PS má ou podle umanouti si t/v; uminutý
umíněný); vymíniti si, odtud výměnek (a výminka =
něco vymíněného; jČ. též vejemek Jjčř 140); zá-
minka, pod-mínka, podmíneěný. Iter. u-miňovati si
a pod. — Stsl. měnq měniti, sic. mieniť, mienka, hl.
měnič, dl. -is, ukr. po-minyty, sin. měniti t/v. —
Příbuzné je sthn. něm. meinen a sthn. meina smysl,
úmysl, mínění. Souhlásky i význam jsou takové, že
nelze fato slova oddělovati od men-, viz mníti.
Bylo však odlučováno vzhledem k té nesnázi, že
zde je dvojhláska, moin- se mělo za neslučitelné s
men-. Ale snad možno tu přijmouti prastarý sice,
ale přece jen sekundární ablaut vybudovaný na
základě oslabeného stupně: m°n- < m*n-II moin-,
téhož druhu jako je od bred-(v. břísti, brod) litev.
braidýti. (Zde však litevský tvar náhodou není,
zanikl pod tlakem homonyma mainýti měniti,
tauschen).
minoha, tak i hl.: předdospělostní stadium
 minouti
mihule. Pol. minóg (dříve doloženo i najnóg,
ninóg), r. sch. b. minoga. — Ze stněm. niun-ouge
(nyní Neunauge); má za hlavou po stranách v
řadě jakési skvrny, jakoby oka („devět ok").
minouti, po-, minulý, 1 nepřeehodně (o čase, m.
se o penězích apod. — vypotřebo-vati se, vydati
se) i přechodně: m. někoho, po° přejíti, vynechati,
o-po° t/v, pro° vinu = nechat přejíti bez
povšimnuti, bez trestu, z - PS, chod. vybinout se
vyhnout i si navzájem, o vozech jedoucích proti
sobě, msl. ominút [zlost ho o-la přešla). Κ tomu
nové iter. msl. (ze sic.) míhat (sa). 2° iter. míjeti,
mor. nář. rníjať; laš. omijaó komu = uhýbati; spis.
pomíjivý; 3° stě. minovati. — Všeslovanské: stsl.
mino minýi i minujq minovati, jinde obdobně, jen
sic. minut a míhat, pol. minqc a mijač. Vše je od
mei-, příbuzno je toliko lat. meäre choditi,
pravidelně procházeti jistou drahou, a střkymr.
mynet jíti. U nás se primární sloveso nezachovalo,
takže vývoj není zřetelný; mijati nemusí být od
*mbjati, jak se tvrdí, ale přímo od mi-. Význam
byl původně setkati se s někým, ale u Slovanů se
zúžil na setkání bez zastávky obou proti -chodců
nebo bez rozeznání cíle.
minuta (mor. též -(, sic. minuta, též -út):
evropské slovo z lat. minuta = zmenšená, t. pars
minuta prima, první menší jednotka času, menší
díl hodiny. Dělení to provedeno v starověku
šedesátkovým systémem (jehož stopa je dosud ve
franštině). Druhá menší jednotka, 1/60 minuty, je
sekunda = vteřina.
mír 1°, stě. i mier; stě. mířiti i mieřiti smiřovati,
ně. jen (u)smířiti -řovati (postv. smír); mírný,
smírný, smířlivý, smírčí, příměří (vl. = stav při
míru, pol. przy-mierze je spolek), sic. poměřit
(sa). — Všeslovanské: stsl. mir τ,, pol. r. b. sch.
sin. mir, ukr. myr, sic. stp. mier, hl. dl. měr.
Všude jsou i odvozeniny. Podoby s ě (ie) vzešly
asi podvědomým změtením s měr- (v. míra). —
Toto mír, znamenající pokoj, klid, je příbuzno s
lit. rimstů rimti a rýmau rymóti býti klidcn. U nás
výchozí slovesa zanikla, kromě toho nastal
přesmyk r-m > m-r.
mír 2°: svět v stsl. r. sch. ukr.; v ě. jen vesmír.
Význam se dá pochopiti, vyjdeme-li z toho co
bylo mir do nedávná u Rusů. Viz skvělý popis Jar.
Hrubého, Listy z ruské vesnice 1907, 95: mir je
tam shromáždění všech dospělých obyvatelů
vesnice. To se konalo, kdykoli bylo třeba
urovnávati rozepře (i soukromé), znova děliti
půdu, rozvrhovati daně, trestati provinilce (opilce,
zloděje, lenochy), ujednávati se statkářem
hromadné práce a mzdu za ně. Mělo naprostou
autoritu, takže vyřizovalo věci bez průtahů a s
koneěnou platností, všichni uposlechli jeho
rozhodnutí. Tento archaický ruský stav lze
promítnouti do staré doby (podobně tomu bylo,
aě ne zcela stejně,
364 misati
v Kecku, u Indů aj.). A protože mim se účastní
(bez nucení, z pouhého vědomí o společném
zájmu) všichni dospělí muži i ženy, lze mir chápat
i jako obec, veškerenstvo (arci zprvu jen v
„místním měřítku''), společenství, svět (srov.
naopak sic. svět — lid, lidé). Původní mir-b je tedy
snem obce. Vzhledem k tomu lze děliti je na mi -\-
n,, mi- bude starý kořen *mei- znamenající
vzájemný styk (v. zde minouti) a zachovaný v lat.
med, mimus (úřední funkce magistráta), lot. miju
mít měniti, si. měna, s rozšířením o t v město, lat.
mütuus vzájemný. (Jsou však i jiné výklady.)
-mír -měr ve vlastních jménech (Jaro-mír, od
toho Jaro-měř) je asi příbuzno s germ. -mär
(Valde-mar) a gal. märos, původu jinak nejasného.
míra, stě. miera; nádoba měřice, odtud měřiěné
za mletí; bezmcrný, nadměrný. Odvozená slova: 1°
měřiti, sic. merat: měřic -ctiú; postv. prů° roz° s°
vý-měr, odtud průměrný úměrný; viz poměr;
úměra, výměra; odměrka. Mor. nepřimířaja, sic.
neprimeriavajúc se klade, aby se oslabilo
následující_ srovnání člověka se zvířetem (o tom
Meh NŘ 30.142); obdobně pol. nář. nie
przymierzajqc Kue a lit. nelýginant t/v; ale příměr
je z ruštiny. 2° mířiti, msl. zmiřat, postv. směr ( >
směřovati), namířiti si, zamířiti někam, postv. (od
obrozenské doby) záměr. — Všeslovanské: sic.
miera, stsl. luz. měra, b. mjara, r. sin. mera, ukr.
mira, sch. mjera, všude jsou i slovesa. —
Utvořeno příponou -ra od *mě, zachovaného
pouze v árštině, stind. ma-ti, mí-ma-ti měří. Od
téhož kořene v obou větvích je i slovo n-ové: sti.
má-na-ntr. a stě. měn, obé 'míra' *mě-no-. Mě-je
vlastně z med-; v jiných větvích byl kořen
zakončený jinou souhláskou: met-\med-.
mírný msl.: pouhý (to pole je sám mírný pýř Β
= není na tom poli nic než jen pýr). Významem se
shoduje tak dokonale s lat. merus pouhý, samý,
čirý, nesmíšený, že nelze oddělit jedno od
druhého, obě slova jsou prapříbuzná (Meh ZfS
1.4.30). — U nás však bylo ide. slovo přetvořeno
připojením nové přípony; ie > í jo v pořádku!
Tedy zdloužení e > ě~(> ě > í), o něm § 1, f i>n-
b. (Jiné je mírný 'pokojný, klidný', od mír.)
miřík: celer. Spolu s hl. měrik a pomoř. meřdk z
něm. merrich (bavor. je merk, mirk) = nyní Merk.
Pol. mirzyk je z češtiny.
mísa; odvoz, misník. Stsl. r. b. sic. pol. misa,
ukr. mysa. — Přejato z vulg. lat. měsa ( < klas. lat.
mensa).
misati stč.: slábnouti, tabescere. misavý, úbytný,
souchotinářský Kt. — Pomoř. mssac Lor 502. —
Misati je nejspíše s-ové intensivum od míjeti (srov.
č. pominouti = zmizeti, ztratiti se); vlastně z *mij-
sati; s bylo původně po j, proto se nezměnilo v ch;
stejný úkaz u č. hnisati a stsl. -smisati s$
 mísiti
smáti se). (Jinak Menšík ČMF 4.396.) — (Jiné je
hl. misac -owač, -nyó chybiti se, minouti se s
něčím; podle Bielfeldta 197 je z něm. missen
verfehlen; to platí též o po-moř. mdsac fehlen
Lrz.)
mísiti, stě. miesiti; zast. vy- (ovce): pastýř
vyloučil podle značek ze stáda po návratu z pastvy
ovce majitelům; měsidlo; směs (> vesměs); stč.
směsice, nč. směska, msl. smíšanina = směs ovsa,
vikve a hrachu; míšenec; iter. stč. miešěti, msl.
mísat, jč. míšet, dále vy-měšovati, postv. výměšek;
roz-míška; val. míšaník člen skupiny majitelů
ovcí, chovaných přes léto společně na salaši. -—
Κ miesiti přitvořeno bylo mechanicky stč. mie-
chati, nč. míchati novou příponou cli; odtud
měchacka; podobně r. nář. mecháť, po-mecha
překážka. —Měsiti je všeslovanské: sísl. měšo
měsiti, sic. miesiť a miechať, r. mesíť a mešáť, ukr.
misyty a mišaty atd. Kořen je meitt-, popř. meig-,
ř. µίγννµι, µείξω. Primární sloveso bylo
bezpochyby athematické, nezachovalo se;
litevština má rodinu s ablautem: myštii mlšti
zmásti se, miešiú miěšti a maišau maišýti mísiti,
lot. jen maislt. Naše měsiti je faktitivum (oi v
kořeni > ě, třída na -iti), znamená činiti, aby něco
bylo pomíšeno. Jinde je sloveso s příponou -sk-:
lat. misceó, ir. mescaim, sthn. miscan.
místo, stč. sic. miesto; místní, ne-místný.
Pomístní jména, názvy polních a lesních tratí afp.,
dříve se říkalo pomístná jm. (takto vytvořil ten
termín Hermenegild Jireček 1860. „Byl to
protiklad k místním jménům, označujícím lidská
bydliště''; Smi-lauer ZMK 2.119). Od ví, město
odvozeno u-místiti, srov. r. v-mestíť; laš. poměstat
se Malý; stč. smiestiti sě (Milion), u Boskovic
dosud smistit se Svěrák, msl. změstit sa, sic.
zmestiť sa, ($rv. pomoř. zmescoc sq
unterkommen), mor. směstný, zmestný, sic. ne-
zmestný, od mestný je č. v-městnati (s)měst-nati (
> postv. stč. nč. městka křečová žíla), za-městnati
(pův. koho kde = dáti mu místo), mor. pomesnat
sa; kdo je na místě někoho, je náměstek, zástupce;
obdobně náměstka zájmeno; ze spojení na místo
něčeho vzešla nevlastní předložka lid. na místo,
spis. místo. Stč. na miesto ■-■ docela, řádně, s tím
souvisí vč. na, místě, sic. na miestc, např. chlap na
m. řádný, opravdový, vč. je na place = uzdraven.
— - Totéž slovo, ale s krátkou kvantitou, je město;
původně bylo asi spojení „trhové město" (=- místo
pro trh), pak „trhové" bylo vynecháváno. Podobno
u Němců Flecken 'městys' je = Marktflecken. Ná-
městí z na městě (říkalo se lidy si a cle sud v
nářečích na městě, na vsi, na dědině = na náměstí,
na návsi), předměstí pův. domky před vlastním
městem, před městskými hradbami; totéž
jepodměetí Sm 233. Podobný vývoj „místo >
město" byl it Germánů:
365 miškovati
dán. šv. hol. stád, něm. Stadt bylo původně
„místo", rozumí se rovněž trhové. Zvláštní je nč.
městys: stč. -ys a -is, zprvu neskloňo-vá-no (v
městis Mnichovicích). Poněvadž doloženo až z
doby pozdější, možno snad míti za to, že v něm
vězí zdrobnělé *městíce; všechny Gebauerovy
doklady mimo jeden mají za městys, -is vlastní
jméno, tak i Sm 162; zdá se tedy, že *městíce bylo
zredukováno v městíc: c má ještě jihomor. m a s k.
městic 'menší město' (v Týnci u Břeclavě zjistil F.
Svěrák) (pak -st-c = st-ts disimilací > st-s), městis,
jež se konečně přestalo skloňovat, podobně jako
sic. pani v titulech (s jpani Novákovou místo s
paňou N.) Meh NŘ 32.74. Stč. měšěěnín, plur.
měšcané, odtud nč*. měšťan; peior. měšťák;
pohlovské měšťanosta = starosta města. —
Zajímavý je gen. města (= pouhý „ablativ", znám.
,,z města") ve významu „jakožto dárek přinesený z
města", jaký nosili ti, kdo šli do města na koupi,
svým lidem, kteří zůstali doma, zvláště dětem: han.
jedno [uzenku] snim a te ostatní vezmo dorn, města
Křen 2.72; srov. vč. a han. pouti (rozdal stařeěek
všem „pouti** ib. 306). — Obě slova z pův.
*město > stč. miesto: dvojí kvantity, objevující se
ve sklonění, užil jazyk k úplnému zdvojení slova s
rozlišením významů. Dříve se mělo obecně za to,
že se tak stalo napodobením německé dvojice
Stätte 'místo' // Stadt 'město'; nyní tuto domněnku s
úspěchem popírá, s podrobným výkladem o vzniku
a vývoji měst u Slovanů, J. Bělič PF 18.2.17-27.
Všeslovanské: stsl. město, sic. město a miesto, atd.;
rozdvojení je jen v češtině a v slovenštině. Význam
'město' též v luž. pol. seh. — Původ nejasný;
vhodné spojení by bylo s lot. mist bydleti, av.
mi&nďti bydlí, dlí, zdržuje se někde, maěoa-ndm
bydliště, dům; ale vadí mu intonace (sch. mjesto, r.
mésto) předpokládající v prvé slabice původní
délku; že by ta intonace byla analogická, nelze
zatím tvrditi (není vzoru pro ni).
mistr: stč. též jednoslabičné mistr a mistr, fem.
stč. mistra, mist(e)rni -řni, mistryni -Hni -Hně,
misterkyně; ně. jen mistryně; mist(e)r-ný, nč. jen
mistrný, mistrovský; stč. nč. mistrovat. — Spolu s
pol. mistrz a hluž. mistr z lat. magister, s redukcí v
1. slabice vzniklou zkracováním, obvyklým v
titulech: m. bylo a je častým titulem. Ale lid.
majstr bohoslo-vec je samostatné zkrácení z
magister. Sic. majster, dodnes titul každého
řemeslníka, i když není mistrem (např. zedníka), je
z něm. Meister. U jiných Slovanů jsou formy
prošlé skrz ř. /ιάγιστοο;, ιιαίστωο nebo it.
ma(e)stro.
miškovati: vyřezávati zvířata, kastrovati;
miškář. — Sic. miškovať. — Od miska vyřezaná
svině (dosud mor.), posměšného přenesení a
redukce slova mniška jeptiška (viz
miškula(n)ce 366
mnich), srov. sic. ramsi£kaštrovati. Tak i pol.
m(n)iszka, m(n)iszyó, mišk(ow)ac, miskarz,
misarz, misarek, miszek; z pol. je ukr. myškar,
myškuvaty.
miškula(n)ce, mišpulancí: směs; nesnáz; vm.
miškulant u Frenštátu. — Sic. mišku-lancie (-šp-)
smíšenina, podřadné jídlo; zápletky, spory. Pol.
miskolancja a misz-kulancja směs. — Z it.
mescolanza směs, což patří konec konců k lat.
mlscěre míchati.
mišpule, dříve nyšpule, sic. spis. mišpula, nář.
nyšpula, nešpula. Pramenem staršího tvaru je ital.
nespola, lat. nespilus mespilus. Od Přešla m-.
Šmilauer NŘ 26.218. Už v stč. bylo m- i n-
(mišpile, mišpule, nyšpule Gb, podobně sthn.
mespila i n°, střhn. mispel mespel nespěl, nyní
Mispel, Východiskem slova bylo ř. µέσπιλον.
Vážný NŘ 41.276.
míti mám, stč. jmieti jmám. Základní význam
'držeti při sobě jako vlastnictví' vyplývá z
příbuznosti ke jmouti; míti tu vyjadřuje výsledný
stav po jetí, vzetí něčeho, pak arci i pouhé
vlastnění bez předchozího vzetí. Vztah ke jmouti
(jímati) lze vycítit z tu máš! = na, vezmi, co vás
nemá! = nejímá (t. zbytečný strach, omyl apod.),
míti někoho k něčemu = vésti, nutiti; přimetl, sic.
primát, míti se k práci apod. (srov. lit. darbo imti-
s t/v a ujmouti se práce), dále složeniny uměti se =
zabrati se, vkrásti se apod. (uměl se mi do^hráchu
na lusky Čel.; Jg mylně s. umýti). U prostého
Vlastniti, habere' se některé obraty vyloží elipsou:
mám [potřebu, povinnost] koupiti, odtud míti =
debere, sollen. Od 'držeti' je krok k 'pokládati za',
srov. něm. halten für, fr. tenir pouri mají mne za
spravedlivého, míti
da to, %e __ Blízkostí k jímati se vysvětlí
i to, že stč. ráda připojuje sobě apod.: Margareta
sobě dosti let mějieše; sladovnici ten obyčej v sobě
jmají; jiní zlý domysl do sebe jméjiechu; král
ciesařovu sestru za sebú mějieše = za manželku
(srov. pojmouti = vzíti za choť), dále vazbou v +
akus. (kde nč. je v + lok.): mieti koho v nenávist, v
mrzkost ( = v ošklivosti), v čest, u potupu. Nč. míti
se dobře (dokon. poměti se), zle má předchůdce v
stč. m. sČ jak ke komu, v čem, podlé čeho: kak sě
měl v tom boji = držel, choval, vedl si, kterak sě
máme k bohu mieti; dobře sě má v modlení zboř
svatý; tak tiše a tak nravitě sějmějieše; ctně sě má.
V stč. bylo běžné i pas.: muož-li jmieno býti
hedbábie = je-li možno míti; nč. jen arch. jmín býti
= býti pokládán za. Laš. nima ho — není ho, to
nima vyká = to není víka, srov. pol. niema, b. sch.
ima, stsl. imatt, ukr. nemá a pod. jinde (Berneker
1.425), např. fr. il y a z lat. neosobného habet,
totiž [člověk] má = lidé mají. — Psi. jbmamb inf.
jbrněti, je zastoupeno všude (sic. mám, mať atd.)
kromě ruštiny (r. je imeju, stsl. též imějo, což je
sekundárně přitvořeno k iměti). Stsl. časování je
imamb
mitvy
imaši imaťb imarwb imate imqťb. Základ bm je týž
co ve jmouti. Inf. *bmě-ti (j je hiátové) má kmen na
-ě-, což u sloves toho významu je i jinde: lat. habě-
re, lit. turt-ti. Ale bma-mb je zcela ojedinělé. Je to
ä-kmen toho druhu jako lat. occupä-re proti
capere, tedy resultativum na -ä- s oslabením v ko-
řeni. Jbma-mb je athematické; lat. slovesa na -äre
mají présens od. původu rovněž athematický (jak
svědčí hetitština), occupä-s (nikoli -ä-je-sl);jbma-
mb se s tím shoduje dokonale. Athematická flexe
se tu zachovala, na rozdíl od typu mČtajq metati
apod. proto, že jbma-mb bylo, stejně jako damb
věmb jesm*> děmb, v hovoru nadmíru časté. Tedy
jbma-mb je z ide. imä-mi, 3. sg. z imä-ti atd.,
jbmqtb z ima-nti, jen 2. sg. -ši je analogické.
Odvozeniny -.jmění, stsl. iměnbje atd., vlastně
podst. jméno slovesné, ale s významem hmotným;
totéž abstraktum je nč. vulg. mání\ co je k maní,
germanismus za zu haben. Majetný, pol. majetný
od sekundárního jo-ového kmene part. praes.
majgt-. Odtud je i majetek; nově majitel (kdysi
káral je už Čelakovský, ale proniklo; Ertl NŘ
11.73).
mitiťuk: hlupák, Ppz; též u Holečka, v.NK 8.94
a PS: nepatrný člověk apod. — Nejasné; snad je
totožné se sic. tuťmuk t/v, slovem typicky
expresivním. Srov. dále v Ppz seretuk komu je
nanic z únavy.
mitražit: horň. z- čas promařiti, vsi. mi-trežic
zaháleti. Z pol. mitrezyc mařiti čas, loudati se,
váhati, m. si$ namáhati se.
mitvy val.: střídavě (klásti něco: jedno tak,
druhé naopak), mítvavo střídavě, různem, zm.
mikmamo mitmamo sem tam (snopy na poli po
bouři leží m.; vousy jsou m. = jeden sem, druhý
tam), mitvem (mí-) napříč, šikmo, mítvat sa v
knize, listovati. — Sem patří sic. mítorií uváděti ve
zmatek, míchati, mítor zmatek, směs, mitúchať
másti, plésti. Pol. nář. mitus, -é střídavě, různem (o
věcech srovnaných vedle sebe střídavě tlustým a
tenkým koncem, např. o snopech), mitwaé uváděti
ve zmatek; obdobně ukr. mýtus' myíma, r. nář.
mitusii pošilhávati, stsl. mitě střídavě, b. namito
napříč, sch. usumit střídavě. — Zdá se, že
východiskem bylo adj. *mitvb, od něho je ad v.
*mitvo a *mitvě > mitě a dále sloveso mitvati. S
novou expre-sivní příponou ch *mitv(o)chati dalo
mitu-chati, k tomu asi přitvořeno zpětně strus.
mitušati a mitusiti, od tohoto je pak adv. mitus b.
Mitvb odpovídá v příponách latinskému mütuus t/v,
ale s rozdílem vjuv (srov. j\ij slov. méďa z *med-j-
a proti lat. med-ius). Kořen je mei-, v měna, stind.
mayatě mění, lot. mlju mit měniti. Tento kořen byl
záhy rozšířen o t(h), lot. mituot, lat. mütäre, gót.
maidjan vyměňovati, střídati, stind. mitháti a
mUhati střídá se; příponové u(v) v ind. mithü apod.
obráceně, av. miůwa- sdružený v pár, lat. mütuus
střídavý, vzájemný.
míza 367
míza: stč. miezha miezka > mieska, mor.
mizga. Vedle toho s l: mleza PS, podkrk. mlíza
Kotík, mor. mlízga mlizka, strom mízdí SvK.
„Míza" znamenalo nejen šťávu rostlin, ale i měkké
a vlhké vnitřní části, např. (rus.) řepy; pol. stluc na
miazgg smrtelně zbíti, tj. rozbíti „na kaši". A
poněvadž šťáva jistých rostlin je jedovatá (srov.
lat. virus šťáva rostlin, jed zvířat, jed vůbec), patří
sem i stč. omiezditi otráviti (NR 19.165), i oměj, a
dále snad miezditi očarovávati, klamati kouzly.
Jiná významová větev je sch. mezg(r)ati dostávati
mízu (o rostlinách). Zdá se, že l je prosté zesílení
podle § 9. — Všeslovanské: sic. pol. miazga, hl.
měza, dl. mězga, sin. sch. mezga, r. mezgá, ukr.
mizka, b. mázgá. — Psi. mězgá; příbuzné je
střhn. meisch, nyní Maisch rmut, angl. mash
rozmačkávati, rozbíjeti „na kaši". Další
příbuzenstvo je pochybné. Zdá se, že prvotní je
sloveso, meškati > mězgati oslabením výslovnosti,
a že mězga je postverbální.
mízat se chod.: mazliti se, mizna; jč. (pře)-
mízat se; krk. přemizat se mluviti mazlivě, šišlavě
NŘ 5.101, val. oskomízat se dělati okolky s čím,
laš. lichotiti se. — Sic. mizlavý, myzlivý lehtivý (o
zvířatech), pol. (przy)-mizg lísání, umizgac si$
lísati se k někomu, ukr. my žaty sj a t/v. — Psi.
asi mizgati s$, příbuzné se střhn. smeichen (nyní
schmeicheln) lichotiti se, nor. nář. smeikja hladiti,
mazliti se, lísati se; základ asi *smig-; u nás s pře-
sunuto, mizg; v češtině g vypadlo.
mizérie; stč. mizera a misera: bída; nč.
(obdobně pol. r. ukr.) odvoz, mizerný mor. =
hubený, od toho mizera darebák (srov. da-rebný >
dareba). — Sic. mizéria, mizerný, mizerák. —
Základní slovo přišlo skrze školy přímo z lat.
miseria bída.
mizeti; stč. -čti i -ati; dosud kladsky zmizat se
Jech 402; podivné je han. znezet (se) zmizet KpU;
zm. u Třebíče z-mizvat. — Sic. miznut mizeti. —
Náleží k rodině slova míhati; z významu 'kmitati
se' = „rychle se zjeviti a zase zmizeti'' se vydělila
tato poslední část; původně m. značilo zajisté jen
zmizení rychlé, náhlé.
mizina, přijíti na m., přivésti koho na mizinu,
stč. sic. Asi ze stč. mizera bída, nikoli od mizeti.
mladý, odvoz, již stč. mladičký -ichný -istvý,
nč. dále -oučký -ounký -inký; mladé — potom-
stvo (o tom Zubatý NŘ Ϊ3.56), mládě -átko -enec,
stč. též -enek; mladík -ice; stč. mládec, mladček,
ale nč. mládec je za r. molodec; mládež;
mladšinka od komparativu; mlaďoch; mladost,
mládí, stč. mlaď; mlází mladý les, mládza >
mláza otava, mor. omlád roční větev, vm. úmlad
mladé obilí, vyrostlé na strništi po žních (Hzl
rkp); mládnouti, omla-diti (mor. o. se oteliti se, vl.
dostati mladé; sem i zast. omladnice rodička,
dosud v horečka o-ic); omladina z jihosl. (ač je i
laš. o. =
mlat
mladý les). Sem patří i han. mladiti se vyjasňovati
se (Kolkop), původ asi o mladém měsíci (srov.
ukr. molodyk, sch. mladina, sin. mlaj nový měsíc;
opak byl vetech měsíc, viz vetchý). —
Všeslovanské: stsl. mlaďh, sic. mladý, pol. hl. dl.
mlody, ukr. molodyj, r. mólod, sin. sch. b. mlad,
všude množství odvozenin. — Psi. molďb;
původně znamenalo nikoli 'mladý věkem' (pro to
bylo jun'b), nýbrž 'jemný, měkký', opak toho, co
původně bylo star'b, nikoli opak pojmu „vetchý".
Bylo proto vhodné k utvoření obecného jména pro
„mládě", tj. bytost těla jemného, měkkého. Náleží
k stind. mrdú-měkký, lat. mollis (z *m]dv-i-s), ir.
meldach t/v. Adj. *mldú-s bylo u nás změněno v
*moldo-s asi vlivem slova *jounos > jun'b
blízkého významem.
mláka: louže, kaluž (jako pomístní jméno též
Mlaka), od stč., dosud zvláště jč. msl. sic. Sem
patří i jč. mlačina lesní palouk, prázdné travnaté
místo v lese NŘ 16.90. — Psi. mlaka (zastoupeno
všude vyjma r. luž.), příbuzno je lot. pläcis bažina
(c z *k), záměna retných pjm. — Mor. redukováno
v láká lača lák lákanec lach = kaluž. Viz i
tratoliště. O všem podrobně Meh NŘ 29.10.
mlamotati v stč. vz~ Kat., asi: zabláboliti. R.
molomón žvanil (disimilace l-l > l-n). Příbuzno je
lit. mařmalas žvanil, mluvka. V češtině z toho
dalším vývojem vzešlo bláboliti (viz).
mlaskati a mlaštěti, stč. mlaščěti, mor. mlasčet,
sic. mlazgat mliaskat. — Mlaskati je zastoupeno i
v sic. mlaskat mliaskat, mlazgat mliazgat, dále v
pol. hl. dl. sin. sch. Bulh. je mljask-, sch. nyní též
mljesk-. — Základ mlas- je zvukomalebný. Je i v
staroirském mlas, kymr. a novoir. blas, bret. blaž
chuť, středoir. so-mblas chutný, do-mblas nechutný
(6 se tu všude objevilo jako výsledek změny ml >
mbl, pak m zmizelo), a dále v lit. plakšeti mlaskati
(„schmatzen, schnalzen" Fraenkel) z *plas-sk-ěti,
ovšem je třeba uznati záměnu retnic mjp. Zárukou
toho spojení je něm. významová paralela (s jiným
kořenem) schmatzen mlaskati, odvozenina ze střhn.
smacken (nyní schmecken) chutnati. Mlaskání se
tedy vystihuje jakožto průvodní úkaz při jídle u
některých lidí, jestliže jim jídlo velice chutná,
jestliže je chutnají (ochutnávají) s potěšením.
Slované od mlas utvořili sloveso příponovým k
jako ach-kati, c-káti ap. (Rus. Ijáskat mlaskati
vzniklo asi ztrátou m; tu zavinilo slovo Ijáskat
cvakati zuby, což je sk-ové intensivum k Ijápat
klepati.) Meh ZfcPh 28.71; na keltská slova ukázal
již dříve Rozwadowski. Srv. rýmové jč. tlaskati t/v
Jjčř 51, laš. tlasčet Malý.
mlat: stará válečná zbraň podobná kladivu
SSJC. Odvozeného slovesa mlátiti se záhy užilo
pro vybíjení zrn z klasů, i když se to dalo jiným
nástrojem (cepem): ten se zve
mláto
(Μ. Pavlovic ZbFL 2.32) sch. mlátilo mlatac
mlatac mlat. V č. jsou od slovesa odvozeniny: s-
ové intensivum, mlácncuti: mlácl Koudelák 29;
dále mlatec ( > mor. mlac z nepřímých pádů),
dále stč. mlatna mlatnicě mlatcbna ( > msl.
mlatzmia, mlatoveň), mor. mlatisko humno (=
místo, kde se mlátí), ně. mlátící, mlátička,
konečně, když mlat kladivo v lidu vymizelo, je za
tyto názvy humna pouhé zkrácené nč. mlat. Post
v. výmlat. — Podobně je sic. mlat těžké a velké
kladivo; místo ve stodole, kde se mlátí; mlátit,
mlatec, mlatba, mlátací, mláťacka. — Stsl. mlaťb,
pol. mlet, sin. sch. b. mlat, r. ukr. mólot. Psí.
*molťb, jistě příbuzné s lat. mart-ulus ( > fr.
martsau) t/v. — Základy *molt- a mart- je možno
spojit se základem mat-, který je v motyka;
znamenal tlučení, roztloukání něčeho; Ijr je
patrně zesilovací vložka, § 10. Ostatně je možno
počítat jen s l: lat. r je snad výsledek disimilace
proti příponovému l. (S mel-'mlíti' toto molt-
nesouvisí, ač se stále tvrdí opak.)
mláto; slupky z vyvařeného sladu. — 81c.
mláto, pol. mloto, sin. mláto, sch. mláta, ukr.
molot. — Psi. *molto; shoduje se s germ. malta-
ntr. t/v (něm. Malz). Obyčejně se naše slovo má
za přejaté z germánštiny (proti tomu Berneker,
Brückner, Kiparsky). Stprus. piua-maltan je ze
slovanštiny.
mlazgavý vm.: lepkavý, mazlavý, mlaz-gačka
bláto. Sic. mlazgavý, mlia(d)zgavý. — Asi od
mazgat, expresivní varianty slova mazati; l je
možná pouhé zesílení, § 9.
mlčeti, stč. -čti, -elivý, adv. mlčČčky; nč.
umlknouti, zamlklý; mlče(n)livý, mlčoch. —
Všeslovanské: stsl. mťbcati, sic. mlčať, pol.
milezeč, r. molčáť, sch. mucati. — Psi. mlčati.
Sloveso stavové na -ěti (srov. v tom lit. tyleti, lat.
silěre, tacěre t/v); rýmuje se tedy s opositem
kričati. Slovo málo jasné. Hle-díme-li všf.k ke
skupině tich'b — tišiti — těšiti, možno nalézti —
za předpokladu, že u Slovanu významový vývoj
již pokročil — významovou paralelu v lat. midceó
1° jemně hladiti, 2° a) uklidňovati, mírniti,
chlácholiti, b) těšiti. Význam 2a by byl v u-mlčiti
(je stsl. vmísiti ukrotiti), srov. utišiti někoho; k
tomu významu přitvořeno ,,býti utišený, tichý",
stavové mlčati. Jako je spojení mezi ticJvb a
těšiti, tišiti, tak k mlk- 1° tišiti 2° těšiti (v lat.!)
mohlo u nás zpětným postupem přibýti to, co
onde je adjektivní tich-b', totiž zde sloveso
?n'čati. Lat. mulc-je též z *mlk-. Jedině by se
musilo připustiti, že naše mlk- je velární varianta
proti ml','-, jc-li příbuzno i stind. mréáti dotýká
se; ale tomu nic nebrání.
mléko. Odvoz.: mléč, lid. mlíčí apod., rostlina
mající hojnost bílé n. žluté šťávy; mléčnicc, mléč
haltýř na mléko; stč. mlččlvo, mor. mléčnica jisté
dětské nemoci (mylně lid. moučnice); nč. mlíčí
ryb, stč. mléčník
mlíti
ryba samec; mlíčen plátno na cezení mléka (někde
už jen přeno«. — kus košile čouh.ijíeí dětem
vzadu z rozparku Pt-Rzr, viz ceJi-dlo). — -
Všeslov.: stsl. mlčko, r. molokó, sic. ndieko aíd.
Psi. mělko; má blízké útvary jen v germ. (něm.
Milch atd.). Vzhledem k tomu, že Slované i
Germáni odedávna sousedili, lze v tomto případě
přijmouti domněnku, že mělko je přejato z germ.
mel-(u)k- fem. (u nás ntr. asi podle mlezivo'!). Z
toho nelze soudit na nějakou porobu (jak činil
Peisker), ale na přijetí nového jídla. Slované
požívali mléčných produktů zprvu asi jen
kyselých: snad se od Germánů, skrze zajatce
apod., naučili vážiti si mléka „sladkého" a tehdy
přijali i cizí jeho název místo domácího (jenž byl
asi obdobný jako lit. píenas). (Není však z lat.
melca, což bylo jakési projímavé jídlo z kyselého
mléka s medem, olejem a solí; název ten podle
Jánka Glotta 2.41n. je asi z osko-umberštiny.)
Podle Jakobsona SlWord 11.613 je třeba k
(neznělé!) proti z v příbuzném mlezivo vyložit
pomocí tabu (to prý často působí změny v slovech
pro mléko).
mlezivo: první mléko po otelení; stč. zpravidla
a dosud jč. mleziva fem.: han. mlzeva těsně
přichýleno k mlzati i stupněm kořene.— Sic. u
Kukučina mlezivo, jinak mledzivo SSJ; dz místo z
je prý jako v modzog proti č. mozek (J. Mihál SR
25.104). Pol. mlodziwo s rovněž nenáležitým dz,
ukr. molózyvo, r. molózivo, sin. mlezivo i -a. —
Prol. *melzivo od slovesa, které máme v mlzati
sáti. Mlezivo bylo vždy dobře odlišováno od
vlastního mléka; Rusové pokládali mlezivo za
magicky nečisté (Zelenin).
mlha; stč. las. chod. mhla, jč. hnila; pře-smyky
usnadněny tím, že mhla bylo jednoslabičné, takové
bylo i mlha (odtud vč. mha\); odvozeniny mhlíti,
mlholiti, nověji spis. (za)mlžiti; mlžina, mlhovina;
stč. mehlný mhelný, nově mlhavý. — Stsl. nibgla,
sic. hmla, pol. rnghi, hl. ukr. mhla, dl. ?nla, r.
mgla, sin. mtgh'., sch. magla, b. mágla. - -Psi.
?ni>gla se shoduje s lit. mi gl a, lot. migla. ř. ό-
µίχλη; jeho mug- < *migh- (přípona -la jako v
synonymu lat. nebula, něm. Nebel) souhlasí se
stind. kořenným jménem míh-fem. déšť, mlha,
dále s arm. měg, gon. migi mlha. Od mbg- přímo je
č. mžíti, pol. mzyc, ukr. mžity, v. mžít. Plný stupen
oi v stind. měgha- m. mrak. Viz i mrholiti.
mlíti, melu 1°, Her. o- pře- vy-mílati; mléč,
mor. melec, je i nenáležité mlec gen. mdce, asi
podle švec; mor. námelηý, z čeho so hodně námele
(odtud námel, viz), jvč. namnel.-iý obilí, které ÍVC
pěkně melo; mor. sie. omel?na; honí. metelice-; č.
melivo; vm. melou mlýn, -oř podle žernou:
přeneseně podemlíti břeh, ?>//--mol, z mola (i
zmola PS) roklo vy mletá přívalem vod. Další
přenesené významy: msl. (ze sie.) omáloť v hubo
= žvýkati s nechutí; č. mlíti hubou --_-.■ žvaniti
í > mor. melihuba,.
mlíti 3(>í)
č. Ť telhuba); jč. mrlák Krš, slez. chmelak — kde
melo hubou Vaš, m/?ťi se =- bíti se, již stč.
namliti někomu, post v. sie. me/e, nč. ( > sic.)
mela, vulg. semlít se stati se; mor. zima rae
zemlela roztřásla. — Všeslovanské: stsl. melo
mleti, sic. melie mlieť, pol. miel§ mlec, hl. rnjelu
mléč, r. melju molóť, sch. meljem míjeti atd. Psi.
meř;> melti. Původně — roztírati obilí na mouku
ručně, menším kamenem na spodním větším
kameni; bylo to nepravidelné tlučení a tření, odtud
pochopíme ,,nabíti někomu'4, přenesení to jistě
starobylé. Dníší stupeň bylo mletí dvěma žernovy
stejně širokými, kruhovým pohybem; konečně
mlýny kamenné vytlačeny válcovými. Lit. malú
málti, lot. málu malt, lat. molo -ere, sthn. malan,
ir. melim t/v, ř. µνλλω, arm. malern drtiti.
Stupňový rozdíl e/o/° dává tušiti, že původní
sloveso bylo athematické, jiné stopy po něm však
už není.
mlíti 2° v mele mne to Jg = mrzí, trudí. (Toto
m. nelze spojit s m. 1°, neboť m. 1° znamenalo
jistou technickou činnost vyznačenou třením,
tlučením, klepáním.) — Příbuzno je ř. µέλει µοι
t/v, vlastně: leží mi na srdci apod. Dokonalá
shoda tvarů a významů! Meh SbDečev 51.
míknúť val.: trnouti, mrtvěti (o údech těla) B;
sic. míkvieť setrvávat v tichosti, nehybnosti, míkvy
1° prázdný, slabý (o klasu, o zrnu), 2° tichý,
nehlučný (člověk). — Původní význam je zajisté
valašský. Příbuzno je pak lit. nu-synilkti t/v
(erstarren, gefühllos werden, einschlafen; o údech
těla!). Sic. význam má paralelu v lit. {-si-smelkti
H galv§ ikyrioms mintims) DabŽ = nasaditi si do
hlavy těžké myšlenky), jež patří do téže rodiny. Κ
míkvy je pak blízko lit. smelkti hlupiti, potlačovati
růst (rostlin ap.).
mino i mluno, mylně i -a: elektřina; ml(u)nný.
„Vytvořil je Prcsl. na základě padělané glosy v
Mater verborum; bylo v odborném jazyce (má je
ještě Kodym 1864), ale vlivem Šafaříkovy
terminologie 1853, která je nepřijala, vymizelo."
(Šm.). Minový má ještě Ozef Kalda. Sic. bylo
mluno u některých starších spisovatelů, viz SSJ.
— Stsl. mťbnii blesk, r. mólnija, nář. molon'ja aj.,
sin. mu niti třpytiti se, s. múnja, b. mälnija. —
Psi. asi *molnbji i mtln-hji, je příbuzno s prus.
mealde blesk, stsev. mjollnir Thorův mlat (tj.^
blesk). Slovo jinak temné; je možné, že je
„pracvropské".
mlok: do češtiny uvedeno Preslem z něm.
Molch; přesmyk ol > lo jako v mrož < r. moři,
sled < r. sela. Dříve zván i salamandr (věd.
jméno, z řečtiny), ohnizil (to založeno na
středověkem jistém podvrhu „listu kněze Jana1',
že jaeísi červi, zvaní Salamandra, mohou žíti
jenom v ohni) u nás asi v letech 1771—1823; O
tom podrobně Šmilauer OKP 2.11.4. Něm. je i
Molge.
mloviiia, za Jg a dosud jč. hrázka na oplo-
24 Machek - Etymologický si Jvník
mlzati
cení pole; též mlov gen. mlovi fem. Jg. Je totožné s
vlov, vlovina der starke Zaunast D-Jg. — Vše
nejasné.
mlsati, stč. -Čti a -iti, dosud han. pro* míšení
=■■ promlsání a přechodné mor. mísit namlsávati;
stč. mls mlsný člověk; ale nč. mls je postverbale,
pa-mls-ek; mlsný, mlsout; nově s-mlsnoidi si; mor.
mlspunda Jg asi z mlso-pusa s novou hanlivou
příponou -nda, han. ndsponda B. —- U jiných
Slovanů není bezpečně doloženo. Je jen pd.
pomloski — pamlsky. — Psi. müsati je s-ové
intensivum. Příbuzné je lit. smiláuti a smilineti
mlsati. Začáteční s- odpadlo disimilací proti s
příponovému. Meh SPFFBU 1.85.
mluviti; iter. mor. mlouvat, spis. jen s před-
ponami; postv. mluva, mor. též mluv, do° ná° oc
po° pro ° pří° roz° ú° vý-mluva, ale s délkou s-
mlouva (neslabičná předpona zde!); stč. námluva =
přípravné jednání k smlouvě, úmluva o vojen,
příměří; nč. jen -y předběžné jod-nání před
svatbou, odtud nově namluviti si dívku. Mluvný,
ne-mluvně; od obrozenské doby jo mluvnice, -cký.
— V sic. bylo, asi z češtiny, nyní zastaralé, mluva
a mluvnica SSJ. — Stsl. mluviti bouřiti se, po
vykovati, mťbva povyk, hluk; pol. mówic mluviti,
mowa řeč z ukr. móvyty, móva (l vypadlo při rychlé
řeči, srov. redukci č. poudut < povídati); r. mólviť
(postv. molvá, zřídka molv'); hl. molvic, dl. -ié,
bulh. málvja t/v. — Základní význam je 'mluviti', i
když je v stsl. zesílen. Psi. m-blviti. Příbuzné je
stind. braviti mluví, říká ( < *mlav-i-), naše
sloveso je z mlv-l-. Kořen byl asi mleud-, sloveso
bylo ode dávna athematické; proto i u nás je ve 4.
třídě, naše -i- může být totožné se stind. ϊ.
mlýn, mlýnice ze stč. -nnicé, od adj. stč.
mlynný; mlynář, v nářečích s disimilací l-ř > 0-ř:
mynář, minář, han. menář, sic. též minar, často v
příjmení Minář, -ařík, sic. Minarik; chod. jč. též
mlnář. — Pol. hl. mlýn, r. sin. sch. mlin, sic. dl.
ukr. mlýn. — Ze sthn. mulin, to pak je ze střlat.
mólina; z toho *mi/i'wi, jery však nemohly tu
zanechati stop. Stprus. málunis a lit. malůnas jsou
z pol. a bělor. mlýn, a v 1. slabice nalogií podle
slovesa (lit. malú). M. je slovo římské kultury;
proniklo k nám s vodními mlýny; domácí výraz
(viz žernov) se pak udržel jen jako název ručního
mlýnku, val. zrna.
míza stč.: fentis (jakési ,,monstrum") u Klarcta.
Matzenatier CS1 397 je srovnává lit. milzinas obr,
kolos.
mlzati: sáti, o mládatech zvířaty sajících mléko
své matky; mor. též míst, míze, s ex-presivním q
mígať; stě. mlznice / svině se sajícími selaty. —
Sic. mlzie mlzť, r.-csl. m-blzu mlésti, sin. molzcni
mlesti i tnohti, sch. múzem mvsti dojiti· sem i sch.
mlaz (*ηιοΙζΊ>) jeden výstřik mléka při dojení, též
o krvi; proto sem náleží i č. (us. za Jg, formováno
jako post verbale) miz sedlá krev
mlž 370
v pečené huse blíž řiti. — Psi. bylo müzq melsti se
střídovým poměrem jako v mvrq merti. Starobylé
sloveso; lit. nář. mélžiu mélžti, spis. mélžu milžti
(poměr střídy opačný než u nás), ř. άµέλγω, sthn.
milchu, alb. mjel dojiti z *melg-; stir. bligim a lat.
mulgeö t/v z *mlg~. Původní význam je v stind.
maršti, 3. pl. mrjánti = stíravým pohybem
odnímá, pročesává skrz nějaké mechanické
čistidlo apod.; ř. άµέργω a όµόργνϋµι stírám. V
slovanštině se význam zúžil a specialisoval na
toto sání mléka, jež se děje stíravými pohyby
(kdežto sání se děje pomocí nižšího tlaku
vzduchu), v jiných evropských jazycích se stal
termínem pro 'dojiti', tj. odnímati dobytku mléko
k užitku lidí (ne ve smyslu ,,kráva dojí"!).
Různost kořenných stupňů svědčí, že atematická
podoba, doložená sanskrtem, vystihuje původní
stav; litevská a srbská intonace ukazují na dlouhý
vokál, *mělj-mi, 3. pl. *mlý-énti; na těch dvou
stupních vystavěny evropské podoby thema-tické.
Viz i mlezivo a zimolez.
mlž: do češtiny uvedeno Preslem z pol. malž
slimák. Bělor. je smovž, polab. mouz. „Podle K.
Boudy IF 59.208 slovo asi pra-evropské; it. je
minza z milza, rum. meiern." Šmilauer.
mnich, fem. dříve mniška; nyní fem. jistý lesní
škodlivý motýl, tak i sic. (o tom Vážný JM, tam i
paralely) (nepestré zbarvení motýla a jeho
rozložení křídel, když sedí na kůře, upomínají na
široký jednobarvý oděv jeptišek; srov. jeptiška u
Kunštátu = tento hmyz). — Sic. mnich, mníška,
pol. mnich, mniszka, hl. mnich, dl. mich, str.
mnicha mnišica, sch. sin. mnih. — Ze sthn.
munih, to pak z lat. monicus < ř. µοναχός. Na
východě r. b. ukr. monach, csl. -ch'b přímo z
řeckého slova.
mník, stč. meň i mník, mor. místy mík, mik:
ryba Lota lota. — Sic. mieň, mník, hl. dl. mjenk,
r. merí gen. ménja menjá i mnjá, ukr. men' gen.
ménja. Nejasné je zakončení v pol. mientuz
mietus, ukr. mentúz, r. nář. mentjúk, sic.
mentús, vslc. mentus. — Příbuzné je lit. ménkě
mník, treska, lot. menca treska: mník je jediná
sladkovodní ryba treskovitá. Původní tvar byl
meňb, nikoli mbnbl Mník je až 60 cm dlouhý,
vážit může až 8 kg, je to ryba dravá; naše zdrob-
nělina v -ík vyšla asi od rybářů z povolání, kteří
své výtěžky (podobně jako sedláci) rádi dělají
menšími. Slovo původu asi ugrofin-ského; je
např. čeremiské men, mad. meny--hal, fin. monni
t/v.
mníti, stč. mnu mnieti; po-mníti pamatovati =
mysliti na něco po události, později, roz-po°, vz-
po°, za-po°, tedy vz-po-mněl; sem patří i
pomník, pomněnka. Iter. na°při°u°vz° za° -
pomínati, postv. vz-pomínka, upomínka. Stč.
domnieti (se) míniti, domněný, nč. domnělý,
stč. domněnie, nč. domněnka, stč.
mnohý
domnievati se, nč. -í-. Laš. namnět se domnívati
se, namnělý domýšlivý; namívka domnění. Mor.
omíňat něco = zmiňovati se o něčem (o- srov. lit.
at-l). Z *po-m$nqti (< *po-men-nq-ti) je stč. z°
za° roz° -pomanu, 3. sg. -poměne, inf. -pomanúti;
nč. obecně zapomenouti apod. viz níže (ale
zapomětlivý, mor. zapamatlivý). Viz i paměť,
pamatovati. — Všeslovanské: stsl. mbnjq mbněti,
po-menqti, sic. mnie, mnieť, pol. pomniec, hl.
pomníc, ukr. pomynáty, r. mnju mniť, pómniť,
pominut, u-pomjanúť, sin. pomníti, b. pomnja,
sch. mnivati. — Slov. mbúq mbněti má protějšek
v lit. miniu mineti pomníti, obé od velerozšířeného
kořene men- mysliti, pamatovati, slabý útvar
kořene je u typu trpěti podle očekávání. Men- se tu
vřadilo do slovesné třídy, kde jsou slovesa stavová,
poněvadž již svým významem bylo povoláno k
tomu, aby mělo staré perfektum (gót. man, ř.
µέµονα), útvar vyjadřující rovněž stav. Sporné je
po-m^nqti; vzniklo asi tak, že slovanština měla asi
též pendant litevského át-menu atmiňti, totiž po-
menq po-meti (pres. dosud v č. za-po-menu
apod.), srov. lit. subst. at-mintis ~ si. pa-metb; na
infinitiv -ním tvaru *po-m§ti vznikl podle typu
stanq stati nový présens po-m$-nq, k němu opět
dále po-menqti. — V jiných jazycích je od men-
hojnost slov, např. stind. mányatě myslí, lat.
meminí pamatuji, moneó napomínám, gót. man
míním, ř. µέµονα míním, µιµνήσκω upomínám.
Kořen ten byl velmi důležitý a v každé skupině
jazyků vyrostly z něho samostatné rodiny slov.
Zajímavá jsou slova s do-: jim i předponou a
významem se rovná staroirské to-muin- 'glauben'.
— Stsl. dvojici pom$nqti a poměnqti vyložíme
nejsnáze pomocí dvojí střídnice za en, tedy § II ě, z
*po-men-nqti, § 7.
mnohý, -o -dy -de; množství, množiti, spis.
množný, gram. termín pomnožný, techn. množina.
— Sic. mnohý, pol. mnogi, dl. m(l)ogi, ukr.
mnohyj, r. mnógij mnógo, sin. mnog, b. mnogo;
sch. množina množství. — Příbuzné je gót.
manags, něm. manch a Menge, stir. adv. meniec,
kymr. mynych. Psi. m'bnog'b (tak je i stsl.) se
pokládalo za přejaté z gótštiny, ale není to nutné.
Všecka ta slova jsou podivná; o domnělém suffixu
-ogo- nebo pod. nelze mluviti. Odvažujeme se
však domněnky, že nějak souvisí s rodinou lat.
magnus, ř. µέγας-. příbuzné het. mekki je 'četný'!
Jako mag-nu-s proti µέγας je z m°g-no- (připojení
suffixu -no- oslabilo vokál základu), tak mohlo
m°g-no-s dáti u nás m^gno-s, s přesmykem a
rozšířením o další o m'bnog-o-s. V gótštině by
však m°n- bylo asimilováno k následujícím -ag-,
proto ma-. Význam i ve formě pře-smyknuté
zůstal původní, rovný hetitské-mu. (Jiná
významová větev vězí snad v holemý.)
 371
mňoukati, mňučet; stč. maukati i mňaukati;
mnoho nářečních forem: mňa(ň)čet mnágat, též s
významem 'fňukati, naříkati' mňarčet mrňoukat
mranČet namóet ňarčet aj. — Pův. mau-k-ati,
zvukomalebné, s příponovým k, tak i sch.
maukati, sin. mavkati; se změkčením m r.
mjaúkať, ukr. mjaukaty, pol. miauczec. U nás m >
mň (jako město se vysloví mněsto), dokonce i au
> ou. Mň-má i sic: mňaukat, mňaučat, miaukaí,
miauóať. — Podobně jinde: něm. m(i)auen atd.
Viz i míca.
-mňouknouti: vy°, z° co = špatně, hloupě
provésti (svěřený úkol ap.). — Nejasné.
mnouti, stč. mnu mieti; msl. zmínek otlak; viz i
mědlice. — Psi. a stsl. mvnq metl, sic. mne, mát,
pol. mne, miqc, ukr. mnu mjáty, r. mnu mjat. —
Shodné je lit. minu minti šlapati, vyšlapávati
(obilí), mědliti (len, kůži); příbuzné stind. čarma-
miia- koželuh. Litevská intonace ukazuje na
dvojslabičný kořen (men9-jmně-, toto v stind. -
mna·); patří sem dále měkký.
moci. Stč. 3. sg. je též móz, 1. pl. též móžmy,
mózme, 2. pl. též móžte, 2. 3. du. též móžta.
Poněvadž m. nemá vlastního reálného významu,
ale jenom určuje jistou okolnost při ději, pochopí
se ty změny jako nářeční krácení, nastalé, stejně
jako obdobné tvary u museti a chtíti, teprve v
češtině (nikoli z domnělého tvaru psi. 3. osoby sg.
*možh, který je pochybný) (Hujer 1.145 η.). Ζ móz
je múz Sm 204. Ze 3. sg. mor. može je adv.
'možno, ano', sic. mož; pře°, vy-moci, vzmoci se;
zvláštní je po-moci, které viz v samostatném
článku. Iter. na° pře° roz° vy° vz° -máhati (se);
postv. námaha. Možný, (jiné je lid. možný 'bohatý,
silný, tlustý', viz u mo-hovitý, tam i zámožný),
umožniti, znemožniti, adv. možná (t. věc); stč.
mohutý < *mog-Qťb (útvar jako visutý, smrdutý,
staré participiální -ont- > -qt-), odtud nč. mohutný;
mor. mochnější = zá-možnější, bez positivu, stran
ch srov. věchný a menechnější. Velmož, starobylý
titul vládců. Mor. sic. nemoha nemohoucnost,
lenost. Mor. nemoct = býti nemocný, pův.
eufemismus (: val. onemocnět jen o lidech,
ochořet o dobytku); stč. nemoc = nemohoucnost.
Z *mog-ti-s > *moktb > č. moc, odtud mocný (-ář,
-ost, zmocniti se atd.). — Je i t-ové intensivum:
zmotat se na něco = těžko dosáhnouti něčeho PS
(je lidové, např. han. u SvB s. motat), vlastně
vzmotati se PS, od vzmoci se, tedy *vbz-mog--ta-ti.
— Všeslovanské: sic. móže moct, stsl. mogq mošti
moci, vbz-mošti dostati sílu, po-mošti pomoci, pol.
möge módz, r. mogú moč atd. — Jediný protějšek
je v germánštině: gót. sthn. magan, něm. mag,
mögen, Macht, Vermögen. (Ř. µηχανή nástroj sem
nepatří, ač se často uvádí!) Jak ukazuje germ.,
vyšlo :.e ze starého perfekta; to platí i pro naše
modliti se
sloveso. — Jiný původ má namoci (se),
namožený, zmožený, viz hmožditi 2°.
močál, v nářečích často moóár; -ařisko -alisko -
aliště, za Jg mokvar; krk. -árna. — Sic. močiar,
pol. moczar(a), ukr. mo6ar(a), sin. močvara, b.
močar, sch. močvara t/v. — Psi. bylo asi močar ^ i
-a z *mok-er-ojä; přípona -er- je velmi starobylá.
Základ viz pod mokrý.
močiti, moknouti, pro-mokati; moc, močka,
močidlo, močůvka < močová voda, tj. voda s močí
vytékající z chléva nebo z hnoje; postv. mok. Iter.
máčeti, odtud (o)máčka > expresivně (o)majda,
mágajmaga (toto u Kyjova). — Stsl. a psi. močq
močiti, sic. močit a moknut, pol. moczyc a moknqc
atp. jinde. Příbuzné je lat. mäcerö chovati něco v
tekutině a tím upravovat pro jídlo (srov. naše
„močiti, máčeti" např. okurky), dosud technický
termín pro dobývání léčivých šťáv z rostlin tímto
způsobem; mäcerö bude z *mäk-er-, délka ä
nemůže tomu srovnání vaditi; stran tr srov.
předešlé heslo. Též oset. (Abajev AnnSl 4.34)
mozcyn býti ponořen do tekutiny.
móda, módní, fam. -ový, za Jg -ný -ský. — Sic.
móda, módný. Evropské slovo z franc. mode, to
pak z lat. modus způsob.
model; modelovati; evropské slovo: něm.
Modell, fr. modele, z it. modello ( < lat. mo-dulus).
— Ve střední češtině a stpol. bylo modla fem.: ze
středolat. modela.
modliti se, modlitba; stč. modlebna, modli-tevna,
postv. modla, stč. též místo k modlení, chrám, z
toho modlář -řství. Zdrobn. stč. modlichati se,
modlekánie; bez se a s původním významem
'(vy)prositi' je ještě vy-modlit něco. — Sic. modlit
sa t/v jako v češtině, odvoz, modlikat (sa) naléhavě
prosit, modlitba, modla, modlář. — Původně bez se,
srov. stsl. moljq moliti, r. mdlít, ukr. mólýty, sch.
sin. moliti prositi; tento význam je i v litevštině. Z
vratným se stalo asi podle prositi seav tomto
zesílení nabylo významu církevního; s§ též v stsl. r.
ukr. sch. sin., vždy je s$ v pol. luž. bulh. —
Příbuzno je lit. meldžiú melsti prositi, modliti se,
melsti-s modliti se, intens, maldaü maldýti snažně
prositi, malda prosba, od toho maldáuti snažně
prositi; arm. malthem prosím, modlím se, dále het.
malda(i)- dělati slib, prosit bohy o něco, přinášet
jim obět. Tento význam je u toho kořene původní;
byl i v slovanštině: rd. molit = zabíjeti (skot) k
nějakému svátku, je i molěnoje pivo = navařené k
svátku, pod. molenaja kutja. Tedy obecně bylo
'přinášeti obět, konati slavnostní náboženský obřad'.
* Poněvadž taková obět se konala s úmyslem
vyprosit za ni něco od bohů, posunul se v bsl.
význam k 'prositi'. I pro z vratný tvar má chetitština
objasnění: sloveso může mít vedle sebe zvratnou
částici za (viz se), která vyjadřuje, že obětník
dělá ťikon ve svůj
modrý 372
prospěch, ve svém zájmu; naše m. se znamenalo
původně zajisté prosbu jen za vlastní prospěch.
(V. V. Ivano v ÉIRJ 1.80 n.) — Jsou i další
pokusy: Benveniste BSL 33.133 spojoval m. se
sthn. meldön udávati, prozraditi, vyprávěti,
jmenovati (nyní melden). Szemerényi Emerita
28.159 n. pak, uznávaje tu mel- a rozličné
determinanty, s lat. prömulgärc prohlašovati, a s
m-blviti mluviti. Ale v II. Fachtagung für idg. u.
allg. Sprachw. 1962, 208 n. myslí dále na gót.
mapljan mluviti (od mapl místo pro shromáždění,
trh, apod. jinde, *matlejo- z mol--tlo-): význam
„slavnostně deklarovati" by se podle toho byl v
germánštině specialisoval v soudněpolitickém
směru, v slovanštině ve směru náboženském.) —
U Slovanů nastal přesmyk Id > dl, a to dříve než
začala likvidová metathesa typu tolt > tlat atd.;
tento ojedinělý přesmyk nastal patrně proto, aby se
předešlo homonymii s rodinou slov Ó. mladý,
mladiti *;td. Subst. modla jest vzhledem k různosti
významu (proti litev.) míti za postverbale, kdežto
lit. maldä je odvozenina normálního typu od
melsti (jako -ř. φορά od φέρω).
modrý: modř, modřina (toto je místo stě. modrá
rána); modral: druh hřibu, chrpa aj.; modřenec
rostlina Muscari; modřiti, modrati; pták
modřinka. — SI. modrý, pol. hl. modry, dl. modry,
sin. moder, sch. modar, b. modár. Psi. modr-b.
Příbuzné je het. andra- t/v; jest uznati slov.
přesmyk am > ma. Meh A O 17.132. (Jiné
domněnky má Herne 85n .) ,,Modrá krev"
šlechticů je žertovné domyšlení toho, že ta barva
bývala velmi oblíbena u šlechty (o polské to tvrdí
Mo-szynski 1.443); jiná domněnka (nevalná) je u
Paula. — ,,Modrý pondělek" je kalk něm. arg.
blauer Montag, kde blau je z b + lau 'nečinný'.
,,Modrá strana" = Prusko (Pruské Slezsko u
Bezruce) je za něm. arg. blaue Martine — modrá
krajina: Prusko bylo prý tak nazváno (Wolf) podle
modré uniformy \OJáků, sloužících v policii.
modřín: viz hřin.
mohér, stě. mochejr i muchejr. Sic.
moher, pol. mochajer i ?nuchaj(e)r, r. muchojar.
Fi', mohair, moive, angl. mohair, něm. Machaier.
— Vše z arab. mc.chajjar tkanina z kozí srsti.
mohovitý: bohatý, majetný, zámožný. Již stě.
— Slovo starobylé. Odpovídá mu véd. adj.
mac/hávaf- 'bohaté dary dávající, bohatý, mocný
(reichlich gebend, reich, mächtig)', což jo
odvozenina od maghá- nír. 'bohatství, hojnost, dar
(Reichtum, Fülle; Geschenk, Gabe)'. V -ovitý lze
vidět tematisované -ov-nt-(= ind. -avet-) s
hláskovým vývojem η > ira > i ( § 7). V sic. se
mísí s movitý (viz), takže se objevuje i mohovitý
'pohybný, přenosný', a naopak časté movitý (o
osobách!) jako protiklad k chudý. 8em paíří i ě.
mo:íný
mol
'bohatý' a slabší zámožný 'poměrně bohatý'. (Gsl.
isolované imoviťb 'bohatý', s nímž bylo spojeno v
ESX, by bylo pak z češtiny?; /- by bylo
sekundární?)
mohutný: viz moci.
mohyla, v starší době u nás bez dokladů, ale
místní jméno Mohelno, -nice, Mohejlík jeho
existenci dosvědčují. — Pol. mogila, stí už.
mogyla AVZU Leipzig 13.381, sic. ukr. mohyla, r.
sch. b. mogila, sin. sch. gomila.
— Příbuzno je alb. magule a rum. mágurá
pahorek (odtud Magura v Karpatech na
Spiši). Původ všech slov je nejasný; ,,podle
G. Alessia RIO 3 (1951) 243 η. jo m. slovo
substrátové; základní podoba balkánská je
magůla, periferní podoba (v Kyrenaice a Malé
Asii) magüda." (Srn.)
-mochati v za° zaplésti, zamodrehati PS. Asi
ch-ové intensivum od motati; nebo je to zkrácenina
ze {za)modrchati.
mochna: rostlina Potent illa. Přešlovo přejetí z
ukr. mochna (= m. plazivá). Podle Zubatého
1.2.318 souvisí s mech (v. mochnatyj
— huňatý, chlupatý), moehny jsou ,,ptst-
naté". \
mokrý, mokřina, mokřad\i)ia); mor. mokrat
vlhnouti, mokřadlo, mokřavý; mokrazeň. — -
Všeslovanské: stsl. mokrt, sic. mokrý, pol. hl.
mokry, dl. mokšy, ukr. mokryj atd. Od základu mok-
(viz močiti) utvořeno starobylou příponou -ro-;
útvar tedy starý, ale mimo slovanštinu obdobného
adjektiva není.
mokvati od Jg; mokvar temeniště, us. za Jg
(srov. sch. sin. močvara pod močál). — Sic.
mokvať. Sem snad patří i sic. nář. moskva mokré
obilí (s nejasné). R. mókva, ukr. mokvá vlhkost,
pd. mokwa deštivý čas. Kořen mok- jako v mokrý,
moknouti. Zakončení je nejasné; sotva z -y gen. -
ve, spíše tu -var je z úvar, redukované ve -va
podle mokrota apod.
mol 1 ° druh nočních motýlů, chod. -a.
Všeslovanské: sic. mol i mola, pol. hl. dl. mol, ukr.
mil, r. mol, sin. molj, sch. ?noljac, b. molec. ■-—
Psi. moli,, 70-kmen; příbuzné je <Xot. mala a
stsev. mojr t/v. Další rozbor je nesnadný. Tvrdí se,
že vše je od mel- mlíti, ale to je pouhá domněnka
nepravděpodobná, neboť tu jde o požírání, ne o
drobení. Vzhledem k tomu, že sic. mol je i „malý
(zvláště večerní nebo noční) motýl" vůbec a že
motíl v sic. místy znamená jen nočního motýla
(denní má názvy prasina, striga, liííaj), je možno
míti za to, že molb je psi. redukce z motýlu. Když
obě formy žily vedle sebe. působily na sebe
navzájem stran významu; ,,s podobným zjevem
kolísání významu 'motýl' vůbec anebo "malý motýl
(večerní)' ap. — a "mol* setkáváme se i v jiných
jazycích, jako např. v řečtině nebo v turečtině"
(Vážný 53/4, tam podrobně o jménech mola).
Může tedy molb býti domácí slovanský výtvor. Pak
ovšem by se musilo·
mal 373
uznali, že germánská slova pro mola (v. výše)
jsou jednak přejata ze slov. moli», jednak (sthn.
miliwa, nyní Milbe) z *meli> < *mc-tylu, což
není nemožno.
mol 2° stč.: lupy ve vlasech. Toto bude od η
díti.
mol 3''■': stře. rnol(ek) opilec; dnes jen ve
rčení býti na mol. Toto asi je z ožraly na
mlamoly, doloženého 1838, VKČSN 1895.
XXIV.i), od mlamolati.
mola slez.: jakési strašidlo; sie. molok vodník,
Κ z Kt 7; tam je molek (ze slovníčku Dušanova);
bude to patrně něm. Molch, tj. ι η lok. (Šm.)
molásat 1° vč. za Jgd: oblo požírati (nyní molácat
a midácat zhruba žvýkati); -o- Jgd. Od moulati?
molásat 2° v msl. umolásat sa = utrmáceti se
chůzí Mal: z nmolestirovat (to je z němčiny, tam
ze střiat. molest(i)are, od molestus obtížný); srv.
sic. molestovai obtěžovati, trápiti.
moldán(k)y: jistý hudební nástroj z řady píšťal
(lid. natahovat m. = chystati se k pláči); chod.
mudlánky, sic. mulitánky jsou malé dudy; pol.
multanky. Z franc. mirliton druh píšťaly ?
Zpravidla se však odvozuje od názvu země
Multany ( = Multánsko,rum. Moldova).
moltýř: písková hlína, místy užívaná místo
malty. — Stran pramene upozorňuje Knob-loch
ZfS 7.300 na střhn. molt(e) bahnitá země, jíl na
cestách, a na Malter malta.
monastýr: klášter, stč. jednou manstýř. — Sic.
monastier, zastar. týr, pol. monaster -yr, r. ukr.
monastyry b. sch. -stir; sem tam jsou i odchylné
tvary. — Vše ze středořec. µοναστήριον.
monisto: šňůra perel nebo korálů jako ná-
hrdelník. V stč. době doloženo jen v jistých
(dosud nevydaných) hebrejských památkách z
Čech (sdělení R. Jakobsona) zajisté jen jako
odborný termín klenotnický, který přejali Židé
odněkud z východu (v česky psaných památkách
není!). Ale v nové době bylo m. přejato jako
archeologický termín od jiných Slovanů: stsl. r. b.
monisto, ukr. -y-. — Psi. monisto je odvozeno
(způsobem zcela ojedinělým) od slova pro krk,
šíji, které vězí v stind. manyä šíje (od téhož slova
pro šíji je odvozeno něm. Mähne hříva); jinou
příponu má lat. monile šňůra na krk, hříva koní;
ještě jiné je µανιακής, barbarský (prý galský)
název náhrdelníku.
mor, morový. Pol. hl. mór, ukr. mir, jinde mor.
— Psi. stsl. mor-o, stará odvozenina (*mór-o-s)
od mer-, viz mříti.
mór: druh tkaniny, r. mor, pol. móra. Z něm.
Mohr < fr. moire.
morák: krocan; k tomu přitvořeno fem. morka;
mor. též norák a norka-, sic. mo-riak, morka. —
Slova ta znamenala asi 'mořský kohout', neboť i v
něm. nářečí lucemburském se zve mierhong
podle fr.
morous
dindon de mer. Jistá cizí zvířata byla zvána
mořskými, poněvadž přišla do Evropy přes moře
(tak morce, viz), Knobloch ZfS 7.300. Také podle
V. Vážného NŘ 41.279 morák ,,označuje krocana
jako tvora ze zámoří nebo po moři k nám
dopraveného''; to podio V. dosvědčují i názvy z
jiných jazyku, jako pol. indyk ap. (= pták z Indie).
morán: hřbitov (u Vel. Meziříčí) Jg-B. Zajisté
od mříti, ale jinak nejasné.
moráň palanda na spaní, u Poděbrad moranec
palanda pro čeled v chlévě. Nejasné.
morana Mořena Mařena, sic. Marmariena
(Marmo-, Marmu-) (Maj)Muriena Mořena
Morana Mařena: jistá figura lidových výročních
obřadů, znázorňující zimní vládu smrti. Pol.
Marzana, ukr. Mařena. — Útvar nejasný. Asi od
mer- mříti, ale přípona je podivná; v sic. zdvojení
kořene s dalšími změnami. (Srov. Máchal, Nákres
192 n.) Na Moravě byl přitvořen i obdobný
mužský mařák.
morava sic: mokré travnaté místo; totéž je i
název řeky a země. Původ nejistý; o něm M. Noha
v časopise Morava I.
morčák: druh kachen. Předtím to znamenalo
kormorána, což je pták mořský. Tedy m. je místo
moršťák, od mořský. Šmilauer NŘ 24.133.
morce: druh hlodavců, za Jg i morka; laš.
morséok Lor. — Vytvořeno podle něm.
Meerschwein (zváno tak, že přišlo z Ameriky, tedy
od mořský = zámořský, a že chrochtá jako sele),
tedy od moře; -če je přikloněním k morce, kuře
morky (krůty). — Sic. morča gen. -aťa, ukr.
moršcák, ale i mercá, murčák.
morda, Preslem přejaté pol. nebo r. morda; je i
ukr. tak. Původ nejasný, -asi odněkud z východu;
podobou blízké je arm. meruth t/v.
mordie, mordy je ap., citoslovce údivu, zaklení.
Z fr. mordieu < mort de Dien. . mordovat (se) vč.
mor.: nadmíru (se) dříti namáhati (lid.). Obdobně
sic. pol. ukr. r. (trápiti, nuditi). Ze střhn. morden.
mordský, mordiánský, -jacký ap.: náramný,
veliký. — Původně asi jen mordský, abstrahováno
z německých slov jako Mordskerl, obzvláště silný
chlap, což prý nesouvisí (Wolf) s Μord vražda, ale
je přes Mor seli z cik. mars 'nekastrovaný' (o
hřebci). Či je spíše od mordiel
morny plur. fem., zrn.: prosná kaše s krupicí.
Nejasné. Z něm. Schmarren'*
morositi: mžíti, mrholiti PS. Převzal AI. Mrštík
z r. mor ošit t/v,
morous: mrzutý, nevlídný člověk, odtud
morousovitý, morousiti. Sic. zamorúsený >
zamosúrený, namosúrený, smosúr(av)ený za-
mračený. — Z něm. moros t/v, to pak z lat.
mórosus pedantický, mrzutý (od mos, mrav, tj.
mající podivné, zvláštní mravy).
morousati 374
morousati v u° se 'pošpiniti se' PS; s l je
umolousati, -šiti ušpiniti PS. — Patří k
mo(u)rovatý, tam jsou i útvary s s-ovými
příponami. Srov. např. pomoř. muoresati Lrz 539.
moruše, již u Mattiola, mor. též ma-. Hluž.
moruia i ma-, sic. pol. mo-. Z lat. morus. — Mor.
malterna -rňa je z něm. Maulpern < Maulbeeren.
moře; mořský, nad- pří- pod-mořský, námořní,
přímoří, pomoří.—Všeslovanské: stsl. sic. b. sch.
r. ukr. more, sin. mor je, pol. morze, hl. dl. morjo.
— Příbuzné je lit. märe moře, záliv, gót. marei,
stir. muir, lat. maře. — Ide. podoba byla asi
*mari, jedno ze vzácných neuter na i (Isačenko,
Sb. Mladenova 314); rýmovala se se stind. väri
ntr. 'voda'. U nás byla rozšířena o thematický
vokál o (*morj-o > moře), snad vlivem slov
jezero a pleso. Podle Milewského je to slovo
substrátové, protože prajazykoví Indoevropané
moře neznali.
mořiti 1°: hubiti (hladem apod.); úmorný, mor.
též morný; msl. morútný úmorný, unavený, han. u
Boskovic morótné churavý; přípona jako v
mohutný. — Všeslovanské, pův. mořq mořiti-,
faktiťivum („působiti mření") od kořene mer-
mříti. Viz i mucho-múrka — Jiné mořiti viz pod
můra.
mořiti 2°: napouštěti dřevo nebo i jiné hmoty
čistými chemikáliemi. Sic. r. morii t/v. —
Příbuzno je ř. µορνσσω špiniti, černiti; dále
marati, viz čmárati.
mosaz fem. i mask., tak i stč., mosazný. — Sic.
mosadz, pol. mosiqdz > ukr. mosjaz, hl. mosaz, dl.
nář. mósez. — Souvisí zajisté s germ. slovy
(střhn. messinc, něm. Messing, stangl. maesling,
stisl. massing, messing) a vypadá tak, jako kdyby
bylo přejato ze sthn. *massing (-edzb z -ingos,
srov. v pěnedzh-, Pfenning), ale někteří (hlavně
Kluge-Mitzka) odvozují germánské slovo naopak
z východu, že prý ta slitina nazvána podle
maloasijského národa Mossynoiků (ř.
Μοσσύνοικος χαλκός). Předhistorie je tedy
nejasná. O dávném styku s oním národem svědčí
stsl. synt věž = µόσσϋν t/v. O tom Meh LF 72.76.
mosor: ,,U Valachů moravských je m. obli-tina
na jedli, která se stane vytékáním mízy, když se
byla jedle nařízla. Nechá se potom bud vyhníti
nebo se vypálí, a z mosoru dělají si valaši rozličné
nádoby k salašnictví potřebné, gelety, črpáky
apod., které jmenují mosorky." (Němcová 7.598.)
Na stř. Slovensku u B. Bystrice salašníci zvou
válec ze kmene takto získaný svor (ústní sdělení
A. Václavíka); z *mosór'í Val. mosor je i nádoba
na obilí (R. Jeřábek RZ 217, tam další
podrobnosti), dížka na brynzu SvK, val. mosůrka
Β čerpák (na nabírání žinčice), mosůrek Β
kadlubek na máslo, vydlabaný z mosoru, sic.
mosúr peň oním způsobem osekaný, též kadlub
okolo pramene, dále
motati
záhyb, vrub, vráska, pův. asi zářez ve stromě, aby
tekla míza. Β-SvK mají i val. mosor bukový f ládr.
Hl. mosor fládr, suk. — Ze sthn. masar mask.
(nyní Maser fem. rakovinný výrůstek na stromě,
nádobka z něho). Odtud i stč. mosoř ebena
(význam málo jasný).
most; mostina, mostnice mostní trámec; jvč. -
iny, -nice plur.: hať; vč. moštěnina svazek proutí
pro hať; val. pomostek zvláštní sedátko bačovo při
dojení; č. nář. mostka plur. zápraží; (val. mostiť
izbu, chlév = dávati tam podlahu, bude z ukr.).
Nově předmostí. — Pol. r. sin. sch. sic. b. most, hl.
most, ukr. mist; r. mostiť, ukr. mosty ty, sch.
mostiti. — Proti ESX dáváme nyní za pravdu staré
domněnce, že (psi.) mosťb je od metq mésti v jeho
bsl. významu 'hoditi' (který je v č. metnouti,
metati). Vede nás k tomu jedno litevskó místo
(Ivanauskas 14): ne vieno tilto, tik kartais
pamestas siauras lieptélis = [na horním toku jisté
říčky není] ani jediného mostu, jen někde
přehozený úzký mostek (úzká lávka). Je tedy
mosťb z *mot-to-s: kořeimé o před přponou -to- je
podle očekávání. Je-li to správné, patřilo to jméno
mostku zřízenému tak, že přes říčku nebo potok
bylo „přehozeno" několik rovnoběžných klad,
takže nebylo třeba podpěr stojících ve vodě. Srov.
i fr. jeter le pont, vystavěti most (jeter = hoditi,
metnouti).
mošna, mosinka, mošnióka. R. hl. pol. mošna,
dl. mošyna, sch. sin. mošnja. — Málo jasné.
Rýmuje se s brašna. Je příbuzné asi s lit. mäkas
mäkis pytlík (na peníze): -šna podle brašna! (Lit.
ma(k)šna je asi přejato z pol. moszna; bavor.
Mosche též asi přejato.)
mošt, nyní běžné v č. Z něm. Most, to pak z lat.
mustum mladé víno. — Starší č. mest gen. mstu (>
mor. městůvka píst na mačkání hroznů), dále sch.
mast, b. mast a csl. mi>sťb, je staré přejetí jakožto
*m-bsťb — z román. mustu(m). — Sic. mušt je z
mad. must, to pak z latiny.
mošus vra.; sic. móšus: pižmo. Z něm.
Moschus, to pak z východu (pers. mušk).
motati, motavý, motanice, motanina, smo-tek
(cigarety), zámotek (bource), pták moták. Pro č.
udává SSJČ významy takto: 1 ° dohromady splétat,
spojovat, splétáním, spojováním vytvářet, natáčet,
navíjet, 2° (expr.) dělat tápavé, neobratné pohyby,
plést, 3° (expr.) zmateně, vadně, nedokonale dělat,
másti; m. se 1° („zpravidla expr.") zmateně se
pohybovat sem a tam, potácet se, vrávorat, 2° být
zmatený, plést se, mást se. Výchozí význam byl
asi, jak vyplývá z m. se, obecnější (nelze pro m. se
vyjít ze splétat, spojovat atp.!): stč. je doloženo
pouze motati lopatu = hin und her bewegen,
vannare. — Obdobně je to u jiných Slovanů.
Protože motati bývá expresivní, odvažujeme
motolice 375
se chápat motati jako ř-ové ( § 20) intensivum od
kořene mov-, který je v lat. movere 'hýbati,
pohybovati', totiž jako *mov-ta-ti (s
konsonantickým v; před t ono vypadlo).
Intensivum se stalo expresivním, odtud „zmatené
se pohybovat". Jinak ten kořen vidíme i v movitý.
Přenesení od „pohybovati" na ony technické
útvary při dělání tkanin má paralelu ve snovati,
což je rovněž odborný termín tkalcovský. Motak
arg. tajný dopis (tak i sic; název je od toho, že
dopis je smotán, eingerollt: Knobloch ZfS
6.1961.005); msl. zmctoškat se pomotati se. Viz i
motolice, motýl, motouz. — Ale zmotati se na
něco viz pod moci.
motolice, nář. motejlice, val. motýl fem.,
motylica, motolica; u Cel. motýlice jistá ovčí
nemoc; také han. u Boskovic ta vufca má motele
= motolici Svěř. — Sic. motolica t/v i hlísta tu
nemoc působící, dluž. mjatelica, ukr. motylycja,
sin. metiljavica, b. metil. — Původně asi
*motylica, srov. motýl-, > moto-asimilací. Od
názvu motýla: lidé měli za to, že příčinou jistých
nemocí jsou motýli, v nichž jsou skryty
čarodějnice (podobně lit. pleštikě je motýl i
motolice, Fraenkel 604). Lidová etymologie vidí i
tu přichýlení k motati, poněvadž ovce při té
nemoci třepají, motají, kroutí hlavou. Viz i Vážný
JM.
mot clili se val.: ,,od pazdeří nás [děti, pokryté
pazdeřím, jak si v něm hrály] nebylo vidět,
motolili jsme se v něm jak myši" Ν Val 4.135. —
Sic. tmoliť sa choditi pomalu a nejistě, motati se,
vrávorati, potloukati se, hemžiti se K, smolit sa
pome-tati se, klátiti se K, proniklo na Moravu:
val. smolit sa vrtěti se B, msl. smolit se po zemi
Voz 281). — Příbuzné je batoliti se (viz, tam
další odkazy).
motorný nč.: pohyblivý, obratný PS (passend,
geschickt Jg); u Jg dvě svědectví z usu podkrk. (i
PS má A. Staška) a jihočeského. Běžné je
nemotorný 'neohrabaný, hodně neobratný,
nešikovný', odtud ne-motor a. — Sic. nemotorný
t/v jako v č. Ukr. br. mctornyj obratný, čilý. —
Jako příbuzenstvo se hodí lit. matarúoti máchati
(bičem), vrtěti, hýbati (ocasem), tedy = čile sem
tam pohybovati. — Nemotorný se kladlo v stč.
často o hlasu (havrana, slepice, kukačky) i o
jiných neladných zvucích (skřípotu), nč. má též
význam 'mající neforemný, těžký vzhled' (PS: o
voze, bedně, nízké věži, burnuse). Ty významy
lze pochopit pomocí č. nešikovný 'neobratný', ale i
'neohrabaný, nevhodný', což se může říci např. o
neskladných věcech.
motouz: stč. motovúz, chod. motovous, horň.
motúz. — Sic. motúz, pol. mctowqz, r. ukr.
motovjaz, motouz, sin. mot(v)oz. — Psi. moto-vqz-
b, 1. část patří k motati, 2. k vázati se stupněm o
v kořeni. Prvotní význam je
motýl
snad zachován v pol. nářečích: tam je to ,,šňůrka
na převazování pásem na motovidle, aby se
nepopletla"; tedy pův. „úvaz" jisté části
namotávané příze.
motovidlo, již stč.; nář. motýdlo; význam
'nešika' vzešel z přirovnání: han. je šikovný jag
motovidlo do kapce = nezměstný. — Sic.
motovidlo, pol. motowidlo, ukr. motovylo, r.
motovílo, dl. motowidlo motejdlo, sin. sch.
motovilo, b. -vila. — Slovo praslovanské, 1. část
od motati, 2. od víti, přípona -dlo: je to nástroj, na
který se vine, navíjí nit motáním, tj. složitými
osmičkovitými pohyby. Han. přísloví: každý motá
na své motovidlo Křen 3.240. — Místy vč. sic.
motovidlo, sic. též -vilo -vilko -vilce a ukr.
motovilnik je motýl; ,,k jeho (toho názvu) zrodu
vedla zdánlivá stejnorodost nebo podobnost letu
motýla (především denního) a pohybu motovidla".
O tom Vážný JM.
motyka; všeslovanské. — Psi. motyka je
nepochybně domácí; jeho základ *mat-,
znamenající roztloukání hrud, je též v stind.
matyá- n. brány a v lat. mateola nástroj na
vtloukání do země, sthn. stein-mezzo (nyní
Steinmetz) kameník, a snad i v mlat (viz). Důležité
je to, že -yka se dá bezvadně vyložit jako starobylá
domácí přípona, je též ve vladyka. Ve védech je
doložena dobře, u Slovanů ztratila produkt i vnost,
takže slova jí tvořená lze pokládat za velmi staro-
bylá. Téměř stejné je germ. *matluka (stangl.
mattoc, angl. nyní mattok 'motyka'), má však
krátké u. — Spojení na motyku (vč. zpíti se na m.,
z toho zmotyckovat se t/v PS, han. domatickovat se
t/v (bez se znamená též zmlátit koho) vzniklo snad
u takových situacích, kdy na m. znamenalo ,,k
zakopání do hrobu": ono je to teď s tím obecním
účtováním u nás na motyku ( = špatné), K. Tůma,
Z českých mlýnů 85.85. Další změna je snad v
(rozsekat, rozbít) na kramatyku PS klad. na
gramatyku, do gramatyky KubL.
motýl. U všech Slovanů velké množství variant
(má je Vážný JM), např. č. motejlík motilák
motrlák motahejl matalík matoul drmo-tél aj., sic.
motílik motúl motot motel metúl matulík mentel
motilica motolica aj.; snad sem patří i sic.
ojedinělé manderinka nějaký zvláštní motýl (jinak
o tom Vážný JM). — Proměnlivost slova má
příčinu asi jednak v tom, že jeho složení není
mluvícím už průhledné, jednak v tabu (lid má za
to, že v motýlech, zvláště nočních, jsou skryty zlé
mocnosti, čarodějnice). — Zdá se, že tyto názvy
jsou příbuzný s lit. petellškě a lot. peteligs motýl,
je ovšem třeba uznati záměnu retnic pjm. U
Slovanů snad bylo * metel b: tomu nejblíže je sic.
mentel, má navíc jen η disimilací z anticipovaného
l, *metelb > *meltelb > mentel. Poněvadž to slovo
bylo mluvícím neprůhledné, snadno se měnilo dále
v motel (s přichýlením k motati: let
moudí
motýlu je trhavý, nepravidelný, jakoby motavý),
dále asimilací o-e > o-o v motol, pak v mctul, e.
mttijl a ještě jinak. (Přímo od motati je odvozuje
Serel 78.) Původní *petď bude asi od pet- létati; el
by byla přípona vyjadřující slabší intensitu a itera-
tivnost děje („poletování"); Fraenkel uvádí i jinou
možnost, málo pravděpodobnou. Podrobně o
názvech motýlů obecně, o výkladech jejich jmen,
o slovenských variantách a oblastech jejich
výskytu (s mapami) jedná Vážný JM. — Něm.
Schmetterling motýl (název je pův. ze Saska) je
asi z ě. *metelik, nikoli od Schmetten smetana.
moudí: stě. múd, míidec varle, kol. stě. múdie
šourek s varlaty, mor. mudy (han. mode) varlata,
průtrž; han. modal stížený průtrží; stě. prý
muďatka (spíše múdátkai), mnďavkaC!) vstavač
(podle dvou podzemních hlízek), han. móďátka
podle Β červený bez (neprávem přeneseno z
brslenu!); mor. nadávka klacmuda, od klátiti. —
Stsl. mqdo, sic. r. ukr. seh. mudo, hl. mud, b.
mádo, sin. plur. mode, módi. — Psi. mqdo:
příbuzno s lat. mentula mužský úd, ř. µήδεα plur.
varlata. Dále s lat. muttö, mütö mužský úd; -od- se
dá dobře vyložit pomocí teorie o rozpuštění
gemináty, § 15: utt > *unt > ot; rozdíl znělosti, d
proti lat. t, nemůže tomu srovnání vadit; ostatně je
d také v řečtině.
moudivláček, Jg z Balbína též moudíČek,
mudivláček, z D moudnióek. U Hlinská mudi-
bláček Ad 120. Sic. (záp.) mudíóek. Rod sý-korek
(dosud žije na Hané a v povodí horní Odry a
Bečvy; svědčí Hzl), stavějící hnízdo podobné
ohromnému moudí. — Vč. mundi-blá(če)k,
mu(n)dibálek (toto Jgd) či. malý a špinavý, pův.
asi batole, dokud neumějíc ještě choditi, jenom
leze po zemi, což vyjádřeno lidovým vtipem, že
,,vleče (po zemi) moudí". Zvláštní metaforou tato
přezdívKa přenesena na ptáčka, on je také
majitelem velkého moudí, ale v jiném smyslu.
Presl (Krok o) převzal z polštiny název remiz, ale
v podobě reiniš (viz remízek); ale ten se neujal.
Sic. kúdelníčka: hnízdo se podobá i koudeli.
moudrý, stě. múdrý, stě. mudřec gen. -rcě, z
toho ně. mudrc; mudrosloví; z-moudřeti,
přemoudřelý, u-moudřiti se; expr. mudrovati;
mudrák, mudroch, -on ( > -oniti), mudrlant (srov.
havrlant). — Všeslovanské: stsl. mqdr'b, sic.
múdry (a odvozeniny mudrák, mudrc, mudrlant,
mudr(k)ova(, múdrieť), pol. madry, hl. dl. mudry,
ukr. r. mudryj, v. mudr -á múdro, sin. moder, sch.
mudar, b. mádár. — Příbuzno je lit. mandrús,
maňdras (obé i s mun-) čilý, probudilý, chytrý,
vychytralý, nádherný, pyšný, hrdý, lot. muodrs a
mundrs čilý, sthn. muntar čilý, horlivý, bdělý
(nyní munter). Složení těch slov je však málo
jasné. Především je tu pozoruhodno ojedinělé ind.
mandhätar- myslivý, zbožný či.; jeho základ
3 mo uláti
176
se chápe z men (mysl) f dhě- klásti (jako ind. srad
dadhäti, lat. credere je ,,srdce přikládati k
něčemu", věřiti). S tím je snad možno spojit germ.
a bsl. slova tak, že -dhd-tor redukováno haplologií
v dhor, to pak znovu
— po připojení další přípony, „thematu" o
— redukováno v d(h)ro: Germ. a bsl. voka-lismus
základu (un; slov. o < un\) by byl výsledkem vlivu
slov blízkých významem jako lit. budrús, si. bi^dr-
b, lit. -an- slov s a jako jautrús v bdělém stavu
jsoucí, po probuzení, duševně i tělesně svěží.
moucha, muška je též u zbraně část mi řidla
(jako by na hlavni seděla moucha); vč. jvč. muška
lampička s nepatrným plaménkem (metaforou
podle svatojanské mušky); muší; mušina, -nec
muší trus; jvč. mušenka, mor. muchar, za stará
skleněná nádoba na lapání much; muchárek -alek -
áček -ařík -olapka -lovka, sic. též muchár(ik)
mušiar muchovkár muchoplaska lejsek (srov.
muchoplaška u Roh-na, sch. muharka mušarica
mušicar, pol. mucholóuka, b. mucholovka t/v);
mucholapka lepkavý papír na mouchy;
?nuchomůrka, rod hub (lid. vocho- disimilací m-m
> v-m, pak vo- asimilací k dalšímu o): srov. r.
muchomor atd., kdysi vskutku byly ty houby
krájeny do mléka, jež se líčilo na mouchy; mor.
muchat se odháněti si mouchy (o koni), odtud
muchavý kůň = nemocný (,,η a nemocného koně
rády sedají mouchy", Kolaja). Viz i mšice.—
Všeslovanské: stsl. sic. ukr. pol. b. sch. sin. mucha,
r. múcha gen. múchi. Jména mouchy jsou tvořena
od základu mü(s)-, patrně zvukomalebného (o
bzučení much, komárů apod.) rozličnými
příponami: lat. mus-ca, ř. µνϊα (*mus-ja), lit. mus-
ě9 lot. mus-a i muša, stpr. mus-o; stisl. tni/ (*mú-
ja), sthn. mu-cka (něm. Mücke komár), arm. mun
(*mu-no nebo *mus-no). Slov. nťbcha ( < *mus-a)
je zachováno v mšice, novější mucha není z
*mous-, ale je přímým pokračováním (podle J. M.
Kořínka) původního müs-.
mouka; vnoučka, moučný, odtud moučnice
truhla na mouku; moučník; chod. mukař krupař. —
Všeslovanské vyjma bulh.: sic. muka, stsl. moka,
pol. maka, jinde muka (r. muká gen. -í). — Psi.
mqká, od kořene, který jo v lit. mínkau minkyti
formovati, hnísti těsto, hlínu, míchati kaši ap.;
mqka tedy = materiál formovaný a hnětený pro
budoucí pečivo.
moula vulg.: huba; blan. moule ústa, vole. Z
něm. Μ aul huba.
moula blan., odtud spis.: hlupák. Z něm. Maul
mezek, mul? „Podle Rippla ZfsPh 16.217 z něm.
Maulaffe; je též mad. mulya hlupák." (Šmilauer.)
moula ti: zvolna, těžce žvýkati; mor. moulu jísti
nebo mluviti plnou hubou (též s ch: msl. nemože to
vychmúliťB = má řeči plnou hubu), han. mólet
hltavě jísti, ch. moulit kousati bez
mouniti
zubů; sic. múlat. Se zesilovacím z: vč. (Pt) jvé.
žmoulat, jzč. chod. žmoulit, han. zumlat zomrat,
sic. msl. žmúlať. — Jinde (r. ukr. sin.) muliti
tlačiti, otlačovati; u nás tedy zúženo na otlačování
(bez zubů!) sousta. Příbuzné je něm. nář. mäuelen
pomalu a bez chuti jísti, nor. nář. maula t/v; toto
jsou zdrobně-liny, srov. něm. mauen, mäuet
žvýkati (viz i maujan u Torpa 324).
mouniti, obyčejně s u- nebo za-. Tvary vč.
umudmý, mudík Ktk, vč. mudín(ek) PS
umouněnec ukazují, že mun- bude z mud-
záměnou zubných d/n: PS má umuditi ušpiniti,
umudlaný. — Toto mud- je totožné (tak již Jg) se
smud- ve smuditi (viz), šmudlati, srov. i cmuditi.
Další změnou umrniti (zamrnený ušpiněný PS);
též žmouliti špiniti Jgd.
mour, sic. múr, r. mur plíseň. Příbuzné je lit.
máuras špína, kal, a arm. mrur sedlina, špína, kal.
mourovatý. Psi. bylo murt, příbuzné s ř.
άµανρός temný. Vedle mur*b bylo i murogt, kde
je starobylá přípona, tvořící odvozeniny od názvů
barev (pbstr-qgb, v. pstruh; bél-qga > běluha;
r*bdr-qga, v. zruka); murqgb vězí v r. murúgij
(mysl.) zrzavě hnědý, hnědočerný, dále v pol.
morqg pruh na tmavším podkladě, žíhané zvíře, -
owaty pestře pruhovaný, sin. moroga špinavý
pruh, např. na obraze, v srsti zvířat, dluž. mórg
pruh, skvrna. Ruský tvar je jasným svědectvím,
že bylo mur-: naše mor- vzešlo asi disimilací z
*mourouh-atý. Základ mur-vězí i v chmura,
pochmurný a pošmourný. — Patří sem i merhy
(viz) z *morúhy.
mouřenín: stč. múř(ěn)ín, mor. murin:
černoch; mor. muříny knedlíky s povidlím, sic.
murin černoch. Sin. mur(in) černoch, černé zvíře.
Pol. czarny jak morus. — Z lat. Maurus Maur,
Arab ( > černý), popř. z ital. moro černoch.
Rčení pracovati jako morák, moratý,
mo(u)rovatý = jako černoch, za malou nebo
žádnou odměnu, pak i platiti j. m. = bez užitku a
mnoho.
moutiti, míchati tekutinou a tím ji kaliti; kdysi
odborný termín pro stloukání másla (dosud
valašsky); stč. mútiti, přeneseně též o kalení mysli
aj., post v. mut; tlouk na máslo je stč. mútev,
mútvicě, nč. moutev, moutvice, nář. motvice, sic.
mutvica, r. mutóvka; sic. mútny, č. mutný kalný.
— Všeslovanské: sic. mútiť, stsl. mqtiti, pol.
mqcic, ukr. mutyty, r. mutiť, hl. mucič, dl.
muéis, sin. motiti, b. mátja. — Psi. mqtq mqtiti,
iterativum od m§sti, č. másti. Viz i balamutiti,
(ko)rmoutiti a chmúték.
movitý: 'pohybný, přenosný (o majetku, o
předmětech)'; od stč. (doklady od 15. stol.) do
dneška jako právnický termín. Mísí se s mohovitý
'bohatý' (viz), takže i toto dostává význam
„přenosný". Gb. (SI.) se domníval, že
,,asonancí spojeno [movitý]
377 mozol
s lat. mobilis a vzato u významu novém =
pohybný, přenosný, beweglich, übertragbar,
mobilis." Tomu je těžko uvěřiti. Spíše se
odhodláme spojit je s lat. movere 'hýbati,
pohybovati něčím' jako prapříbuzné a děliti je na
mov- + iťb (toto z -nt-o-Ί,η > *n > ΪΊ). Κ tomu
nás vede to, že týž kořen shledáváme u nás i v
jiném slově, a to v motati. Jinak (k csl. imovit-b
'bohatý') NR 6.221, viz mohovitý. — Sic. movitý je
z češtiny.
mozek, stč. mozk; znamenalo i morek: mozk,
jenž v prostředku kostí jest, ba i míchu; sic. a
mor. místy plur. mozgy. Odvoz. č. mozkový, -
ovice. — Všeslovanské: stsl. mozg'b, sic. mozog,
pol. sin. r. mozg, hl. mozh, dl. plur. morzgi, sch.
mozak, b. mozák, ukr. mozok (a, o vkladné jako č.
e). — Příbuzno je sti. má))an-, av. mazga- mozek,
prus. muzgeno morek (lit. s přemístěným s
smegenf/s, srna-geněs, lot. smadzenes); sthn.
marg (něm. Mark, viz přejaté morek). Ide.
*mozg(h)os nebo jiné kmeny. — Všechna tato
slova vznikla redukcí z delšího slova, které mělo
asi kmen ide. *mastrigen- (je avest. mastwy-an-,
stprus. strigeno). Vypuštěním slabiky tri vzešlo
jednak masgen- > mazgen- (sem patří ind. má))an-
a ostatní slova s kmenem zakončeným na an jen),
jednak další úprava (místo an len je kladen pouhý
thematický vokál o) mazgo- (z toho je slovan.
mozg'b a něm. Mark). — Jiná vývojová větev vězí
v stržeň, viz.
mozgry laš.: dětská vyrážka B, spalničky Lp,
han. mouzdry t/v KtD. — Sic. mosar důlek po
neštovici K. — Bartoš měl za to, že mozgry je z
něm. Masem osypky; ale v tom případě bychom
čekali ma-. Spíše je to slovo domácí, starobylé,
příbuzné se stind. masürikä. U Indů to původně
byla lehká nemoc kožní, teprve asi kolem r. 900 n.
1. se toho slova užívá i o těžkém onemocnění, o
neštovicích; zdá se tedy, že kolem r. 900 se
objevily neštovice ve velké míře (o tom Reinhold
F. G. Müller, Mitt. d. Inst. f. Orientforschung 8,
1961, 123). S tím „lehkým" rázem souhlasí i náš
význam 'vyrážka'. U nás původně bylo asi
*mosyra; plurál *mosyry zredukován v *mosry >
*mozdry, z toho jsou jednak mozgry, jednak han.
(severomoravské, u Litovle) mózdre. Je-li to slovo
tedy domácí, pak by něm. Masem mohlo být ze
slovanštiny.
mozol, -ný, -liti se; nář. mozoul (jč. Vydra 31,
vč. u Miletína aj.), klad. mozour, důležité je vč.
hlomouz. — Sic. mozol, p. modzel, hl. mozl, dl.
mozol, b. mozol, r. mozol, nář. mozgól muzól, ukr.
mozolja mozol, též kuří oko, sin. mozolj ujed. —
Slovo *mozolb bylo omylem vyvozováno z
němčiny. Je však domácí. Východiskem je sloveso
mozgoliti tlačiti, dělati otlakovou bolest (r. nář.
mozgólii), přesmyknuté z glomoziti, č. (hlomoziti
(viz), bělor. hlamazdzič bíti po hlavě
m ožden
apod. U slovesa se vyvinul i význam 'namáhati
(se)': sic. mozolit, pol. mozolic si$ t/v, postv.
mozol námaha, r. mosóliť = něm. plagen (s
nejasné). Expresivní glomoziti vydalo jedno
postverbale: již v staré době glomoz (resp.
*glomuz disimilací, srov. r. muzol, hlomouz vč. u
Jg, Raise, Kotíka) a, po odpadu g > h, přesmyklé
mozol-. (Hlomouz od hlomoziti správně odvozuje
Kotík Řeč 9). Mozol je výsledek hlomození, tj.
trvalého dření nástroje o kůži dlaně, napr. topůrka
sekery, násadce kosy, oblouku pily apod.
možděn stč.: hřebík; nč. hmoždík PS; u Rohna
moždínka, chod. možná dřevěný hřeb mezi dvěma
stěnami, neviditelný. — Pol. mozizeň kolík k
spojování loukotí, sch. moždanik, sin. moznik druh
klínu, zamuzka kolový hřeb. — Od slovesa, které
je v rus. (raz-)možžit (-zžit) bíti, tlouci a v č.
hmožditi. Jde o hřeby nikoli obyčejné kovové, ale
o spojné dřevěné kolíky, vtloukané mezi dvě
sousední součásti dřevěné.
moždíř (stč. -ieř) i hmoždíř. — Přejaté střhn.
morsaere (nyní Mörser) ze střlat. mortärius bylo
přetvořeno adideací k hmozditi. Ze stč. je pol.
mozdzierz, odtud pak r. možžér. — Sic. mažiar je
z mad. nář. mazsár (spisovně je mozsár). Z.
Hauptová, Sulán rkp.
možný 1°: mohoucí býti; viz moci
možný 2°: bohatý; viz mohovitý
možucha val.: rostlina chvojka (Juniperus
sabina), příbuzná jalovci. — Z ukr. možucha t/v,
což je lidový útvar za r. možževelnik jalovec.
mrak, stč. též a chod. mráka; mračný, mračno;
sou-mrak, ale zá-mrak je postv. od zamračiti se;
mrákota, stč. temno, nyní mdloba; mrákava;
mračiti zatemňovati, přen. plakati (klad.), mračky
podle plačky; omráčiti. Původní význam byl
temno v přírodě, přeneseno na ztrátu vědomí
{mrákota, omráčiti). Obdobné útvary jsou u všech
Slovanů (stsl. mralcb, sic. mrak, pol. mrok, ukr. r.
mór ok atd., pol. mroczyč zatemňovati atd.). Psi.
mork-b, od mirknoti (viz mrkati), se stupněm o v
kořeni.
mráka chod.: dílec hraničního hvozdu, který
byl dědičným honebním obvodem Chodů a
Domažlických (doloženo od 1430), též lesní trať.
„Mraky měly jména podle držitelů, kteří v nich
měli jámy, klády, leči a tenata na zvěř, brti pro
včely, strouhali v nich smolu a měli v nich
dělniště na šindel a na bečvářský les." (Roubík
ZMK 3.307.) — Ze sthn. marka hranice,
pohraniční území (jeho úseky na východní hranici
karolinské říše byly vojensko-politickými
jednotkami na ochranu a na výboj proti sousedům,
zvi. Slovanům), později úsek takové nevzdělávané
(hraniční) půdy (lesů a pastvin), užívané společně
nebo v rozdělení na dílce. Změna ar > ra jako v
Karl > král. Z téhož
mravenec
německého pramene je i hl. dl. mroka hranice,
hraniční pole. O tom všem podrobně Havránek
ČMF 26.122 n. Viz i kromě. Podle H. přejato
nejpozději počátkem 11. století, podle Frinty v
polovině 10. stol.
mramor; u Frenštátu blamor jako v polských
nářečích. Sin. sch. b. r. mrámor; b. sch. též
mermer (toto z osman.). Z lat. marmor s lidovým
přesmykem ar > ra.
mrámora: viz mařit sa.
mraucat vč. o hlase koček v době páření, též
mroukati; mrauskat se Jgd, han. mroskat se pářiti
se (Svěř.), mroucat se miliskovati se PS; žert.
hrubě jíti na mruc^ v noci jít za dívkou na
dostaveníčko NŘ 17.221. Sic. mraučat mravčat
t/v, též fňukati, postv. mrauk. Vše od
zvukomalebného mrau, doloženého již stč. jako
intorjekce posměšná při hněvu.
mrav, mravný -ní, u-mravniti, nemrava; dříve
byl běžný rusismus blahomrav dobré chování. Stč.
nrav; m disimilací n-n > n-m v *nenrav, odtud
zobecnělo (Hujer 1.24); val. mrava slušnost,
mravný slušný, pěkný (kámen, zelí) SvK. — Sic.
mrav t/v jako v češtině, pol. narów zlozvyk (o
koni: znaro-wiony zkažený, tvrdošíjný), ukr. nórov
mrav, (u koně „stavnost," norovýstyj kin'), r. nráv
(z csl.) mrav, povaha, ale lidové nórov je též
svéhlavost, umíněnost, u koně jankovitost, pri-
norovítsja přizpůsobiti se, sin. nrav zvyk, narav
přirozenost, povaha, sch. narav fem. přirozenost,
letora, povaha (naravan přírodní, přirozený), b.
nrav mrav, povaha, způsob chování (nravja se
líbiti se), i narav. — Slovo málo jasné. Lze tušiti,
že znamenalo zvláštní návyky (především u koní),
odlišné od normálních. Pak by mohlo být příbuzno
něm. Narr pošetilec, blázen, rovněž temné. Jest asi
vyjíti ze dvou adjektiv, *nor-ovh a *nor--avb (z té
dvojitosti je pak i asimilací kolísání a\o v základu);
od nich se vyloží noroviti (noraviti) činiti
svéhlavým, jankovitým (lit. narävytis býti
vzdorovitý by bylo přejaté?). Adjektivum bylo
zesilováno v -isťb, -υητ> aj., prosté norov-b jako
adj. zmizelo, takže mohlo pak býti ze slovesa nově
vy abstrahováno subst. norov-h (noravt). To bylo
místy, ještě před účinností zákona o likvidové
metathesi, zredukováno v norvb. Připouštíme, že
vývoj mohl být i jiný.
mravenec, již stč.; lidově brabenec, v han.
nářečích často i brablenec (l postupem podobným,
ale v obráceném směru jako v jč. jertel < jetel);
msl. mravec; stč. mraviěČe, nč. mraveniště.
Odvoz, mravenčí lev formi-carum leo u Rohna, z
toho nč. mravkolev. — Všeslovanské: sic. mravec
(od toho mravčí, mravenisko), pol. mrówka,
(mrówió si§ hemžiti se), hl. mrowja (mrowic so),
dl. mroja (mrojé se), ukr. muravel aj., r. muravéj,
sin. sch. mrav, b. mrava, -vija, -vej. — Av. maoriš
(tj. maur-, mavr-), středoir. moirb, stisl.
mrázek
maurr, sti. vamri, vamrá-, ř. µνρµηξ, lat. formica
(toto asi obměnou z *vorml-ca). Slovanské tvary
ukazují na *morvbja a -bjb, též stind. má -l, lat. je
z -ž-ca. Základ jeví přesmyky: morv-, movr-,
vorm-,vomr-, a asimilaci µνρµ- ζ ^ορµ- (doloženo i
βόρµαξ z -u-), a je týž co v mrviti se 'hemžiti se' a
dále v něm. wimmeln t/v (záměna lir): mraveniště
se vyznačuje hemžením mravenců; něm. es
wimmelt von Ameisen. Patří sem i něm. Ameise
'mravenec'; jeho nářeční formy jsou našemu slovu
bližší, např. duryň. urmeissn, urmeintsn, švýc.
wurmeisle. Naše ě. -enec je -en-bcb, tedy útvar
jako v ksenec, tj. od základu slovesného!
Přesmyky nejsou u slov s třemi sonantami (v m r)
nic podivného.
mrázek: šedobílý kůň, f. mrazka; hl. mró-zak
t/v šedý vůl. Pd. mrozia(s)ty sivohnědý, mrozula -
zicha kráva té barvy; od mráz, tj. jakoby
jinovatkou pokrytý« srov. šiml.
mrcati ocasem: kývavě pohybovati PS, vrtěti;
odtud mrcas, pův. ocas (rýmové -asi), přeneseně
tenký kořen, mor. mrcek, mrcús t/v, odvoz,
zmrcasiti se obrůsti množstvím tenkých kořínků
PS, zmrcatéti t/v PS < *zmrcasatěti. — S-ové
intensivum starého mrdati, jež sté. a dosud msl. a
sic. znamenalo totéž (nč. jen v obscénním smyslu).
Odtud vč.: zmrcatet se Jg 5.971, zmrcnout se Pt,
asi: samou horlivostí (radostí) se pominouti (o
lidech!). Mrdnúti jeden obdobný pohyb (např. sic.
-núť plecom pokrčiti ramenem), odtud han. postv.
mrd čilost, starší č. mrdas ocas; snad i msl. mrdús,
sic. mrďós, mrdas pletenec ženských vlasů ( >
mrcek u Frenštátu), sic. mrdol ocas; sic. mrdolit
vrtěti (ocasem), č. šmrdolit se okolo někoho. Jiné
(expresivní) úpravy: jč. za-mrnět PS, mrnkat Jjčř
98, laš. mr-gať ocasem (srov. pol.), han mr-nat PS
t/v. — Sem patří i přezdívka tomu, kdo při křivení
úst potrhává knírem: sic. mrdofúz, č. mrcifousek >
mrtafa, matla-jousek. — Sic. mrdať mykati, pol.
mardač *'\ merdaé ogonem, i margač, sin. mrdati
t/v, b. már dam hýbati. — Blízké je lit. mádaruoti
mrcati (ocasem), upravené podle mákaluoti mávati
(bičem).
mrhati, již stě. — sic. mrhat; pol. (roz)-marhac
asi z češtiny. — Asi expresivní obměna (přípona -
hati, srov. -cat, -gat aj., k první slabice) slova
mrviti, srov. mrviti penězi (Sychra) plýtvati,
zmrhati děvce = zmrvit (B-Rs), sic. zmervic
zprzniti.
mrhel: slin (Jg z Opavska, též sic). Z něm.
Mergel.
mrhelec zč. jč.: plod šípkové růže; u Pohla
mrhelek. — Je totéž slovo co amrhele červený
druh višně, viz amarela. Na plody šípku bylo to
jméno přeneseno vzhledem ke stejné velikosti i
barvě obou plodů.
mrholiti, po celém čsl. území (ojediněle
mlholiti; han. > mholiťB); hrmoliti Jg z Tur-
mrkev
novska; u Jg též meholit; odvoz. val. mr hůlka;
mhouleěka; zkřížením s pršeti je val. prcholit
mžíti. V msl. a val. rýmuje se se siholit. Sic.
mrholit. — Jinde u Slovanů není v tomto
významu. Příbuzné je lot. merguot, mergät,
stupněm kořene je nejblíže lot. mirguot, mirdzinät
t/v. — U nás je možno vyjít také z mtrg-. Pak by
bylo příbuzno stnord. isl. nor. mugga mrholení
(Staubregen) s expre-sivním zdvojením g; u nás je
navíc r, § 10. Kořen ještě bez tohoto r je v mžíti
(viz).
mrcha 1°: mrtvola, již stč.: mršina, mrcho-viště;
sic. mrcha, pol. marcha (stpol.), stluž. morcha
Aas, Faulendes WZU Leipzig 13.381, sin. mrhá
mršina. Asi expresivní útvar (nová přípona -cha k
první slabice!) vzniklý přetvořením slov mr-tvola,
*mr-tina (sic. mrcina) nebo mr-tvina.
mrcha 2°: hubený, chatrný kůň, již stč.;
nadávka prohnaným osobám, zvláště ženám; msl.
sic. též jako nesklonný přívlastek: mrcha chlap, m.
óas(y), m. dielo, odtud adj. mrchavý špatný,
chatrný. Pol. marcha o koni, mercha o ženě, sin.
mrhá (nadávka). — Slovo málo jasné. Znamená-li
koně, „kříží se s něm. marhaíl. (Šm.) Jinak je
příbuzné snad het. marsa- špatný (schlecht); u nás
arci by bylo r.
mrkati: 1° stč. mrkati, mrchteti, jč. sou-mrkat,
msl. mrkat (sa) smrákati se, stmívati se, postv.
(z)mrk soumrak, stč. mrknuti, nč. smrknout se
setmíti se, mor. sic. omrknut koho, zamrknút, chod.
vomrknout, opozditi se venku do tmy. Sic. mrkat
sa, mrknut, mrkanie, mrk (toto = soumrak); stsl.
mr-bkati, pol. (z)mierzchnqc (postverb.
(z)mierzch), hl. smjer-kaé, ukr. merknuty, r.
mérknut, sin. mrkati mrknoti, sch. mrknuti, b.
mrákne. — Psi. mbrkati, kořen merk- (ablautová
podoba *mork- je v mrak, viz). Nejblíže je stind.
marka- zatmění slunce. Jinde je *merg-(stnord.
myrkr, nor. myrk, šv. mork, stangl. mierce, stsas.
mirki, temný) nebo *melg v hom. νυκτός άµολγω za
nočního temna; toto srovnání má již Lepař).
Rozdíly k/g a rjl tomu srovnání nemohou být
překážkou, v. § 4 a 5. Patří sem i něm. Morgen
ráno ( > morgen zítra), stnord. mor ginn atp.
mrkati 2°: rychle za sebou otvírati a zavírati
oči, mžikati; blikati, svítiti přerušovaně (o lampě,
hvězdě ap.) PS; mrknouti; mor. mrk(ot)at, o světle,
o hvězdách. — Sic. mrkat očima, též o blikání
světélka, p. mrugac, ukr. morháty, r. morgát. —
Příbuzné je lit. mérkiu mérkti a lot. mirgstu mirgt
t/v. Základ mbrg- (sekundárně mbrk-) je patrně
totéž co mbg- v mžikati a mhouřiti, ale přijal
vkladné r, § 10, zpravidla před závěrečnou
souhláskou, v polštině však za prvou. Dostavilo se
pak i kolísání brj-br, které však nebrání spojit
uvedená slova. (Obvyklé spojování s mrkati 1°,
smrákati se, mrak nyní opouštíme.)
mrkev. Sin. je mrkev, r. morkov\ b. morkoví
-mrknouti 380
tyto· tvary předpokládají psi. *m'brky. Jinde
přešlo k α-kmenům: mor. sic. sch. mrkva, ukr.
morkva. — Příbuzné je lit. burkúnas, lot. bufkans,
obé mask. t/v; to vše ukazuje na základ (slov.)
*mrk-ü-, balt. *brk-ü-, dále nejasný. — Sthn.
morha, moraha (nyní Möhre), stdán. a stisl. more,
stšv. mora (z něm.), které se dříve měly za
prapříbuzné, pokládá V. M. Illič-Svityč EIRJ 1.19
(tam je i vůbec o jméně mrkve) za přejaté ze
slovanštiny, a to před druhým pošinutím
souhlásek (starší něm. název mrkve, lidový, vězí v
gelbe Rübe „žlutá řepa"); ze slovanštiny je též
mad. murok. Naopak hl. morchej < *mfbrc?iy,
podle I.-S. je z germ. *murxó. — Planá mrkev je
stč. mrkvicé, dosud jč. mrkviče. Též mrkvous Jgd
aj., sic. mrkvús z * mrkvo-ús, tj. mrkvový vous:
kořen plané mrkve je tenký, a proto přirovnán k
vousu. Na Slovensku se věřilo, že i zahradní
mrkev může ,,udeřit do fúzov", seje-li se v době
magicky nepříznivé, za nového měsíce.
-mrknouti v za-, o dřevě: vtáhnouti do sebe
vlhkost a tím utrpěti na vzhledu; o mase: dostati
nedobrý pach; zamrklé dřevo = nář. zamlklé
zamrsklé zabřesklé. Intensivum sk-ové je v jč. to
sme namrskli = zmokli Jjčř 30. — Příbuzné je lit.
merkiů meřkti vlhčiti, mirkstů mifkti vlhnouti.
Meh ZfslPh 18.24.
mrkotny laš.: ospalý, ubručený Lp, sic.
mrkotný mrzutý, nepříjemný, špatně naladěný,
mrkocina špatné jídlo (= do kterého se nechce);
laš. markota, -tnosť, umarkotit, zmarkotnit koho,
zmarkotněť státi sem.; val. a z.-sic. marchotný;
val. markotný smutný Kš, nemocný SvK.; han.
.mne je markotné nedobře, so markotné mám
pokažený žaludek, bagón je markotné bez chuti.
Sem patří i han. cmrchtat se jísti s nechutí SvB z
*mrk(o)tat, cht z kt. Val. zmarkotiť utrápiti, klad.
zmar-kotit se ztratit se, val. zmargoniť pomásti
někoho, laš. (Frenštát) zmargošit poplésti něco,
uvésti někoho v nepříjemné rozpaky. — Pol.
markotny mrzutý, nespokojený, -nic -nieč,
markocié, ukr. markota, mar-kitnyj mající
špatnou náladu, r. markóten nepříjemný, nudný
(mne m-o na duše). — Náležité je u nás mrk-,
kdežto mark- je vliv polštiny, i když pronikl až do
hanáčtiny. Slova ta se zřejmě vztahují nejprve na
nedobrý tělesný stav a z toho vyplývající špatnou
náladu. Nejsou tedy zvukomalebná, jak se má za
to (patří prý k mrčeti bručeti), ale jsou příbuzná s
breton. morchet a korn. moreth' starost, mrzutost,
dále (Knobloch, Krátylos 4.39) het. markiya-
odmítati, neschvalovati.
mrle hraju v kom (na Frenštátsku) = je
rozpustilý. Sic. mrla cizopasný červ, hlísta, mrle
ho jedia, zerú, hryzů, kúšu = je nepokojný,
nervózní, nemá stání. — Nejasné.
mrmlati mor. a sic: reptati, postv. vm. mr-
mola, -ula. — Obdobné útvary jsou sin.
mrt
mrmrati, pol. marmotac, r. mormetáť, lit. murmeti,
lat. murmuräre, ř. µορµνρω aj. — Psi. m*brm-
blati; lit. je murmuliúoti brblati, bublati, nejasně
mluviti. Vesměs zvuko-malebné zdvojení základu
mur- s rozličnými disimilacemi. Podobné útvary
jsou u Semitůr Turkotatarů a Gruzínů, Solta 102.
Viz i mumlati; sem patří i brblati.
mrňavý, mrňous, mrně. Sic. mrňo. -7- Asi z
krmivý (viz), m- zkřížením s malý.
mrně ti mrňkati, sic. mrnkať o dětském apod.
vrnění. Zvukomalebné; rýmuje se s vrnéti.
mrož. Sic. mrož. Hl. dl. mór z, ukr. b. morž. —
Vše z r. morž. Původem je to slovo lapon-ské
moršša a muršša napodobující mroží hlas. Ve
středověku mroži navštěvovali ještě břehy
finmarské (sev. Norsko), nyní se na evropských
březích už nevyskytují. Kiparsky, L'histoire du
morse, Helsinki 1952. Pol. mors je z fr. morse, to z
ruštiny.
mrskati, mrsknouti, o bití; mrskác tatarec;
mrštiti, mrštný; odmrštiti žádost = jč. vod-
mrsknout ž.; mor. mršték smršcek zmršcek, hoření
ohebná část bičiště, zmrsk, zámrsk t/v PS. — Sic.
mrskat, mrštit, mrštný, pol. wy-merskac, hl.
morskac; strus. mtrstkt bič. — Obdobné je mor.
prsknút, prščit hoditi (kúrám obilí apod.). —
Mrskati bíti (důtkami, bičem, řemenem, prutem)
má podobný útvar v lit. šmirkštereti bičem
pomrskávati (ein wenig peitschen, Nesselmann
528): mirkš = mbrsk, š- je zesilovací; přípona ter
tvoří slovesná deminutiva. Snad patří vše ke
šmihati, totiž ke kořeni smeig-. Útvar mvrska-je asi
sk-ové intensivum, je tedy ze sm bg-ska-; přidání
přípony ska způsobilo ztrátu začátečního s, § 14.
Navíc bylo zde vloženo zesilovací r, § 10.
-mrsknouti: s- se sraziti se (o páře ve vodu atd.,
maso se smrsklo zmenšilo objem); smršt; od
stupně -o- *morsk- č. smraštiti čelo. — Stsl. S'b-
mr'bstiti (čelo), sic. mrštit a mraštiť stahovati do
vrásek (tvář, čelo, nos), pol. marszczyc czolo
apod., hl. moršcic čolo, postv. zmorsk vráska, ukr.
morščyty, r. móršcit, sch. mrštiti se, b. mráštja
(čelo atd.). — Příbuzno je stind. murččhati sráží
se, tuhne (z *mrsk-); s r dobře souhlasí slovanská
intonace (sch. r). Meh KZ 64.263. Kořen je snad
týž, co v sic. meravý ztrnulý.
mrščinka han.: větvička, ratolest. Pův. snad
'prut', pak by patřilp k mršték.
mrt gen. -i fem. stč.: 'odumřelé maso na ranách;
nč. mrt odumřelé tle jící jehličí a listí SSJČ; jč.
rčení (snísti néco) do mrti (-té), na mrt = docela,
do posledního drobtu n. kousku Kubín-Krš 116-
Cuřín rkp; Jjčř 215 předpokládá význam asi „do
(poslední) odumřelé části (rostliny)", např. (o
dobytku) okousat i, ohryzati na rostlině nejen
všecky živé listy, ale i odumřelé listy, stopky atd.
— Psi. mbrtb (mrtb) od mer- mříti, přípona -tb;
mrtnatý
v kořeni nulový stupeň je náležitý. Tvoření etejné
jako v drt.
mrtnatý: porostlý kratičkými tuhými
chloupky; od Přešla. „Patří asi k mrtWalá-streu (=
spadalé jehličí ap.)." Šm.
mručeti, řidčeji mrukati mroukati mrčeti. —
Sic. mručat, pol. mruczeč. — Zvukomalebné;
přípona -k\č-. Se změnou mr > br je z něho
bručeti, broukali si, han. brčet, pobrukovat si,
mrváň val. < sic: velký zdobený koláč (rituální
a magické pečivo, např. svatební kravaj, velký
koláč kdysi dávaný sluhovi při odchodu ze
služby; koulí se do jarního osení, aby se přivolala
hojná úroda; radostník pro rodičku nebo dítě ap.);
vše to jsou redukce jistých bývalých obětních
pokrmů, Meh ZfslPh. 18.324). — Slovo asi
starobylé, dá se snad spojit s ř. άµόρα, άµορβίτης,
δµωρος 'medový sladký koláč', která CopŽA
1.1956,25 spojuje s mer- drobiti (a- je
„kopulativní"). Zdá se, že to mer- u Slovanů
splývalo s merv- hemžiti se, odtud je sic. mrvit
drobiti.
mrviti: čuchati (slámu), mačkati (šaty), kutiti
(kdežto 'hnojiti' je mladé); mrva, pův. asi
zcuchaná, rozdrobená sláma, pak hnůj s takovou
slámou; mor. mrvénka, mrvjanka zcuchaná sláma,
mrvenina plevy; stč. mrva, nář. (o)mrvinka,
mrvínek drobeček, smítko, mrvenice drobení do
polévky. Zvláštní významy: mor. mrvit, vy- ze
sebe = těžko mluviti, vypraviti slova (= po
drobkách?); mrvit se v slámě = váleti se v ní
(starobylý zvyk: po přástkách večer nastláno
slámy na podlahu ve světnici, na ní chlapci a
dívky pospolu přenocovali; odtud zmrvit děvče,
viz zmrhati; „mrvený večír" Bartoš SI. 208, o
Rusech Zelenin 338). — Stsl. mr^vica drobeček,
pol., mierzwa stará sláma, -ič čuchati, hl. mjerwa
-ic t/v, dl. mjerwa zcuchaná sláma, hnůj, sin.
mrva, sch. mrva, b. mráva ždibec, kousíček, sin.
sch. ~iti drobiti. — Položíme-li jako základní
význam 'čuchati', nabízí se spojení se střhn.
werren čuchati, zamotávati, uváděti ve zmatek
(nyní ver-wirren). U nás však změteno s mrviti se
hemžiti se (což je také jakoby zmatený pohyb
všemi směry jako čuchání je uvádění v nelad,
změtení v různo), a proto se zde ujalo m-r-v místo
starého v-r.
mrviti se: hemžiti se (postv. klad. mrva hmyz),
hemživě se pohybovati u práce (o množství
pracujících); sic. mrvit sa: červ sa mrví. — Hl.
mjerwic so hemžit se. — Pří-buzno je kelt.raerö-
(z merv-) ve středoirském ro-merblig 'wimmelte'
aj. Meh ZfcPh 28.71. Základ merv- je
pohybomalebný; obsahuje 3 sonanty, což je
neobvyklé. — Od toho kořene je odvozeno jméno
mravence (viz) v několika ide. jazycích. J.
Otr^bski LP 8.283 soudí, že jsou tu sdružený 2
kořeny, mer-a ver-, druhý arci je zastoupen jen
první hláskou. — Z vy mrviti se PS, nečekaně se
mřenka
objeviti, přijíti (původně zajisté o lidech,
vyplynuvších z nějakého davu nebo množství) je
mor. vyvrbit se t/v PS. Tomuto je blízké lit. virbeti
wimmeln LP 5.27.
mrzeti: pův. býti odporný, odporně si vésti (stč.
lakomec mrzí Bohu); stč. mrzatý (odtud mrzák,
pův. odporný vzhledem), las. mriatný (pův. tedy z
-et-, partie, přípony présentní u sloves na -ěti, stč.
nč. mrzutý z -ot-, rovněž partie, přípony (srov. vis-
ut-ý atd.) > mrzout, -uta, -utný > mrzoutěti apod.;
mor. mrzena hnis, mrzák ustřel, podebranina;
mrzký (od toho jvč. mrchcat hubovati, pův. 'mrzko
láti'). — Všeslovanské: stsl. mrtzěti, mr'bzrbk-b,
mr'bzostb; mraziti nenáviděti, sic. mrziet býti
nemilý, m. sa býti mrzutý, mrzutý, mrzút, mrzúch,
pol. mierzic, r. merzet, mérzok atd. — Psi. bylo
mvrzěti, od něho, jako trp'bk'b od trpěti, mbrztkt.
Zdá se, že s ním souvisí csl. mrtsbn'b foedus,
mr'hsiti s$ (sch. mrsan masitý, nepostní) jakožto
forma neznělá. Další historie je nejasná. Lit.
mürzinti a murzóti špiniti, můrzinas špinavý
vypadají, jako by jejich murz- bylo ze slovanštiny.
S mrznouti a mráz naše slova nesouvisí (ač mnozí
tvrdí opak), neboť domnělá paralela studený —
stud je klamná.
-mrzgnút: val. zamrzglý zakrsalý (o ovoci). Je-
li staré, mohlo by býti příbuzné s lit. nu-smúrgti
chřadnouti. Pak by *mi>rzg = smurg- s
přemístěným s; je však i val. za-mrhanec zakrslé
jehně, jež ukazuje na nťbrg-.
mrznouti; bylo i mrzeti (srov. sin. mrzeti t/v), z
toho stč. mřieti zimu, hl. zymu (pře)-mrěc, vm.
přemřet, msl. přemřít, sic. premriet promrznouti,
vm. vymřít vymrznouti, v. Meh LF 69.250; han.
mrzena velká kroupa (padale m-e jak holobí véca).
Od morz-: mráz, mraziti, mrazivý, námrazek; nově
mrazírna aj. — Sic. mrznut, mráz, mrazit, mrazivý.
— Všeslovanské: stsl. mr*bznoti, pol. marznqc, hl.
mjerznyc, dl. marznué, ukr. merznuty, r. merznut
atd., stsl. mrazt, pol. hl. dl. mróz, r. ukr. moróz,
jihosl. mraz. Příbuzno je snad něm. frieren t/v, lat.
pružná, stind. prušva jíní, vše to z kořene preus-. U
nás 3 změny: pr > mr, s oslabeno v z, ri> > br,
takže toto mrz- se stalo homonymním s mrz- v
mrzeti.
mřenka: rod ryb Nemachilus: stč. mřen,
mřenék, nč. mřín(ek) m., mřenka, mřínka fem.,
mřeně ntr.; nář. břen, břinká, břendák. Sic. mřena.
— Jinde to slovo označuje parmu: pol. brzan(k)a
brzona, ukr. merena, sch. mren(ka). V^eš. a sic.
přeneseno na rod podobný (má 6 vousků, parma
4), ale menší. Zdá se (Meh ZfslPh. 19,57), že vše
možno vyvoditi z pratvaru *merna (ač jsou i tvary
odchylné, pol. mařena aj.), názvu to parmy,
příbuzného asi s něm. Schmerle (to rovněž
přeneseno na mřenku, neboť -le dělalo dojem
deminutivní přípony). Slovan, i germ. slovo asi z
praevropštiny, jako mnoho jiných názvů
přírodních.
mřežit se
mřežit se předacíma: míhati se, při ospalosti
(krkon.: NŘ 5.103). Odpovídá mu r. meréščitsja,
arci s tím rozdílem, že r. slovo má navíc
příponové sk. Příbuzno je lit. mirgeti třpytiti se,
míhati se; v lit. je °r, u nás er.
mříti mru; útvary různých stupňů. — 1° mbr- v
mru (mir-g); sic. odumriet s akus. (ale s dat. las. u
Frenštátu) = smrtí odejíti od koho; val. mrt mrtvá
hlína; smrt (*SK--rrihr-tb, pův. „dobré úmrtí", s-b
= ide. su-dobře, viz ZfslPh 7.378), smrtný,
smrtelný, usmrtiti, úmrtí-, odúmrí, sic. odmrt
majetek, jehož majitel zemřel bez dědiců; mrtvý
(*mbrtvb, -vb připojeno vlivem oposita živt),
mrtvice, umrtviti, msl. mrtvina mrtvá hlína, val.
mrtvať, -ět trnouti (o rukách, po námaze apod.),
stě. mrtvol(a); u-mrlý, nedomrlý; mrli-na, han. -
ena pěna z úst umírajícího; smrť, smrtka je místy v
Č. sýkorka mlynařík, v sic. smrt(ka) smrtohlav,
smrtia hlava ap. je noční motýl, zvi. smrtihlav
(Vážný JM; udává i oblasti názvů). — 2° mer- v
inf. *mer-ti > stč. mřieti, nč. mříti; stč. umierati
(ale jinde: mir- náležitě v iterativu: r. umiráť), z
toho (ie > í) umírati, pod. sko--mírati; — 3° mor-:
mor, (han. u Boskovic je na hómor = na umření),
stč. přímoří t/v; zámora, úmor(a) (chod.
houmora), mořiti (viz). — Všeslovanské: stsl.
mbrq mříti, umírati, stmrttb, mritvb, sic. mrieť,
pol. mrzec, émierč, r. mru meréť, smert, mertvyj
atd. — Kořen *mer- mříti je všude zastoupeno
hojnými odvozeninami, z nich ale jen některé mají
starobylý typ. U sloves původně se tvořil jen
athematický aorist kořenný (véd. ά-mr-ta zemřel),
kdežto présens se tvoří rozličným způsobem, je
tedy druhotné. Našemu je dosti blízko lit. mir-štú
umírám (ale inf. miř-ti). Starobylé rysy mají mbr-
tvb, u-mr-lý (slabý stupeň kořene), st--mbr-tb
(totéž; kromě toho je důležité tím, že je složenina;
v těch právě byla s oblibou přípona -ti-; naproti
tomu lit. mirtis, lat. mors, sti. mrti- smrt jsou
mladší typy).
mříže stč. mřiežě; za-mřízovati; msl. mřeíe
plur. je však druh rybářské sítě. Jinde znamená
zpravidla ryb. síť: stsl. b. mrěža, sch. mrlža, sic.
sin. mreza, pol. mrzeza, ukr. mereia, r. meréža,
popř. výjimkou i síťku krajkovou nebo mřížoví
dřevěné. — Psi. mer za, dále nejasné. Příbuzrfá
slova jsou, zdá se, lit. márška malá rybářská síť a
lot. margd zábradlí u mostu.
msta, již stč., mstivý, mstíti (se) (po- vy-),
pomsta. — Stsl. mbstb, mbstiti, mbštati, sic. mstit,
mstivý, pomsta, pol. mécič, pomsta, ukr. mest,
mstyty, r. mest, mstit, hl. pomsčié, dl. pomscié,
pomsc i pomsta, sin. mestiti, po--maščevati. —
Východištěm je psi. mbstb z *mit-ti-s, od téhož
kořene, který je v mitvy; význam 'vzájemná
odplata' zúžen na 'zlou odplatu za zlo'. Od
mbstb (je v r. ukr.
mul
mest) tvořena slovesa, od nich pak postver-balia
(po)msta a pomsc, pol. zemsta.
mše, stč, mše; stč. mšíti sloužiti mši; adj. mešní.
— Sic. (o)mša; Hl. dl. ukr. r. mša, pol. msza. — Z
lat. missa, což vzniklo z ite, missa est = jděte,
rozchod je, asi vulg. lat. za di-missio rozpuštění,
propuštění, v. LF 75.229. — Odvoz. stč. mšál
mešní kniha z missale; z toho přímo je č. sic.
misál.
mšice: nyní jistý rod hmyzu (od Presla); stč.
mšicě byl asi komár, totéž znamená chod. smíce,
hluž. šmic, dluž. šmyca. Pol. mszyca je mšice. Vše
je z m*bšica, zdrobneliny od *mtcha moucha, se
starým Ι> < u, jako má lit. musě atd., kdežto v
moucha je tomu jinak.
muckati, vč. -ovati. Pd. muckac celovati.
Vzniklo přesmykem zeycmukati.
muditi: opav. z- zmařiti, z- se váhati. Pol.
mudzic otáleti, mudny obtížný, zdlouhavý, hl. dl.
komuda zdržení, hl. komdzič, dl. komu-ziš zdržeti
něk., k. se otáleti, sin. muditi zdržovati, stsl. muditi
odkládati, b. muden loudavý, liknavý. — Uznáme-
li za psi. znění mqditi, lze je spojiti se stind.
manda- váhavý, líný, zdlouhavý. Stsl. a bulh. u
však předpokládá již psí. denasalisaci q > u.
muchlati, zmuchlati PS. Vzniklo přesmykem z
chumlati 1°, viz za° Mal.
můj. Sic. moj. Stsl. mojb moja moje, tak i psi.;
pol. máj moja moje atd. Od zájmenného útvaru
*moi (ř. µοι, stind. mě) příponou -o-utvořeno;
nejblíže je stprus. mais (z *majas); podobně je lat.
meus s *mei-o-s, s jinou příponou gót. mei-ns,
něm. mein. Obdobně je tvořeno tvůj a svůj.
muk, druh jeřábu; stč. mukne u Klareta, nč.
mukyné jeho plod, nazván od mouka, plod je
jakoby pomoučený (srov. něm. Mehlbeere). Nč.
muk vzniklo asi zpětným postupem ze jména
plodů.
muka, stč. též -ú-, mučiti; stč. mučenník, nč. -
dník, mučírna, mučenka (morr-anka). — Stsl.
mqka, močiti; sic. muka, mučit, pol. meka^ m^czyč,
ukr. muka, mučyty, r. muka, mučit, sin. moka, sch.
muka, mučiti, b. maka, máča, vše = muka, mučiti;
ale dluž. mucyš znamená i 'činiti malátným,
mdlým, unavovati', též 'zlobiti někoho'. Příbuzné je
lit. mánkau manky ti tlačiti, tísniti, mučiti.
mukati 1° ve rčení ani nemuká = je potichu,
odtud ani muk! Již stč., původně o hlasové námaze
jako u němých. Z mu-kati; mu je zvukomalebné, k
je slovesná přípona. Pod. ř. µνζω (*mugjö), něm.
mucksen aj.
mukati 2°: chod. mukat „o nejslabším krátkém
bučení dobytka", sic. mukat, mučat bučeti.
Zvukomalebné. Pod. ř. µϋκάοµαι t/v. S jinou
retnicí bučeti.
mul, kříženec osla a kobyly. Pol. mul,. hl. r. ukr.
sic. mul, b. mule. — Přejata (knižně) z lat. mulus.
mul: laš. zamuleny zanesený bahnem
mulec 383
Vašica). — Sic. múl pískové bahno, bahnitý
nános; mulit zanášeti mulem; z *namulit vsi.
postverbale namul. Pol. mul, (za)mulič, ukr.
mul, muly ty, r. mulit, sin. mul, sch. mulj. —
Patří asi k lit. máuras, zpravidla plur. maural
bahno (v řece). Viz i rum 1°.
mulec: nos a hoření pysk zabité krávy (u
Kunštátu); mulatý kdo má tlusté tváře (u
Trutnova za Jg). Hl. mula huba, sin. mulica tvář.
— Ze stín. mule fem., mül ntr. huba (nyní Maul).
mumie stč.: smůla smíšená s klihem, sic
mumica (Bern.) t/v. Identické s názvem m. =
balsamované tělo. Posledním pramenem je a rab.
mümijä.
mumlati^iž stě.; též mumrati, mamrati t/v; stě.
klad. mumlati vrěeti, reptati, mor. bumtavý (han.
bo-); momtati; odtud mumák, momák bruěoun
apod. — Podobné útvary jinde (r. mumlit mjamlit
nezřetelně mluviti, sic. mumlat, sch. mumlati,
ukr. mymraty, něm. mumme(l)n atd.). Vše
zvukomalebné, asi z mtrmlati, viz mrmlati. Srov.
mamlati.
muroraj, též kdysi -ej(ch); s asimilací mor.
rumraj rej, vě. rumrejch, han. rumréch rej,
zmatek; klad. šumraj. Z něm. Mummerei (srov.
ver-mummen), to pak z fr. momerie druh
zábavy s tancem.
-mumrat?: han. zmomrat Svěř = upadnouti do
bezvědomí. — Nejasné.
mundúr, lidově: stejnokroj vojenský, pak
vůbec oděv; tak i sic; v ě. po prvé u Haranta
mundirovat. Pol. mundúr, r. mundir. — Do
češtiny přišlo z něm. vojen, slangového Mundúr
za spisovné Montur fem., to pak z ital. montura.
Východiskem všeho je fr. montér (un cavalier)
dáti jezdci koně (tedy doslova: vyzdvihnouti jej) a
výstroj. Sic. starší mundier z mad. mundér. —
Opatřiti náhradního koně = fr. remonter (la
cavalerie), z toho la remonte, do lidové češtiny
přejato jako remunda vojenský náhradní kůň; je
pak nadávkou.
muňa: nemluvný nebo přihlouplý; vč.
přesmykem ňuma; han. němé jak mona, vč. a u
Kunštátu buňa, u Kyjova a Prostějova mrňa. Též
pol. munia, n(i)uma t/v. — M-n naznačuje asi
nejasné, huhňavé mluvení. (Jiná, ale mylná
domněnka je u Sulána StSl 3.291: prý pův.
moňa, z mad. mony
pyj·)
muňka 1°: druh vši (Rohn ad.), přeneseně
čmelík. Z můdní veš (viz moudí).
manka 2°: lalůček na krku, pak i boltec; val.
muňkaňa slepice s lalůčky, val. munky
bradavičky, které mívají ovce pod krkem Kš,
odtud val. moňkaňa ovce s „moňky" (obé u B).
Pol. nář. munia lalok volský. (Sem snad možno
zařaditi i val. monek, u srnce dlouhé chlupy visící
s pyje a vč. municko, drdol, stočené vlasy Pt.)
Příbuzné je r. mónja břich, bachor, žaludek.
mur laš.: zed, murovač zdíti, murař >
musiti
mulař zedník. — Sic. múr, -ovát, murár. Pol. ukr.
r. mur, hl. dl. murja. — Ze střhn. múr t/v (a
müraere zedník), to pak z lat. mürus zed.
můra, chod. jč. msl. mora; k tomu při-tvořeno
od strč. doby mask. morous („na ženskou chodí
morous, na mužskýho můra", Kubín Lid. 198).
[Zdá se, že od tohoto mora je odvozeno mořiti
žadoniti (= ,,sedět i na někom" jako můra)]. — Pol.
sie. sch. b. ukr. mora, hl. murawa, dl. morawa, r.
kiki-mora.— Příbuzné je sthn. stsev. stangl. mara
(nyní něm. Mahr) a stir. mor-(r)lgain lamia. —
Název můra byl přenášen na nočního motýla; sic.
je mora morka sanimorka zmora můra můra
kanimura mur mara, též slepá mara, a ratimorská
(pani). O tom podrobně Vážný JM 60—69. Z něho
vyjímáme: „Podle staré pověry evropských národů
duše lidská může i za života člověka opustit v noci
tělo a vzít na sebe rozličné podoby (ptáka, motýla,
hada, myši i stínu apod.) a znepokojuje anebo straší
lidi těžkými sny a tísnivými pocity." Poslání
motýla („jako démona můřího tlaku v blízké
souvislosti nejen s animistickým posláním motýla,
nýbrž i s poměrně značně rozvinutou funkcí motýla
jako démona nemoci") „vyplývá z lidové víry, že
duše lidská nebo čarodějnice a jiní podobní démoni
(nebo jejich duše) rádi berou na sebe podobu
motýlí a »tlačí« nebo dusí spící lidi, tj. vystupují
jako »můří tlak«." „Můří motýl byl znám i starým
Slovanům. Tak se zjevovala u lužických Srbů
Mórawa (= ženský můří démon), na oblasti
hornolužické zvaná též Khodota nebo Khodojta, ve
dne, když za svitu slunečního pršelo, jako motýl
popelavé barvy a působila škody. Jinde ve světě
slovanském značí ještě dnes slovo mora, můra
nebo můra ap. nejen můru, můří tlak, nýbrž i
večerního« motýla. Obdobně např. slovin. veša =
čarodějnice, motýl i můří tlak." Vážný má obdobné
zprávy i odjinud z Evropy.
murgaňa murgaša val.: ovce s černými pruhy,
murgastý, tygrovaný. Slovo pastýřské kultury
karpatské. Jak svědčí g, je to slovo přejato, a to
odněkud ze slovanského východu nebo z
rumunštiny. Je ukr. murgyj morugyj murygyj
ryšavý, temnošedý, murga černý vůl, b. murga, -av
snědý, sch. murgast olivové barvy, rum. murg
hnědý, alb. murk, murgu temný, černý, šedý.
Výchozím slovem je slovanské murogt, viz je pod
mourovatý.
musiti i muset, stč. též museju museti, musiti,
museti i mositi; dosud chod. muset,. msl. moset a
mosit (toto přechodné: byla k tomu mosená); han.
přemoset přinutit KpU. — Sloveso m. „nemá
vlastního reálného významu, nýbrž vyjadřuje
nutnost děje slovesného", odkud pochopíme
nářeční krácení v musme, muste (Hujer 1.144).
Dvojitost ufo vznikla „rozdílným zastoupením
cizí
mušec
hlásky v přejímaném slově", Hujer 1.168, srv.
hotař — hutař. — Sic. musieť, pol. musice, hl.
musyc, -ac, dl. musyš -aé, ukr. musity. — Ze sthn.
muo-an.
mušec, mor.: plevel v prosu. Sic. mušec,
travina psárka luční. — Přeneseno z jihu?: je sin.
mušec a sch. muhar bér; pol. nář. mu-szec je
plevelná rostlina kuříčka.
mušelín, od Rohna. Sic. mušlien, mušlín, nyní
mušeUn, pol. mušlin, r. muslin. — Přes něm.
Musselin, Muschelin a fr. mousseline z východu:
jméno je od města Mossulu, kde se m. vyráběl.
muška: malá černá náplast na tváři pro ozdobu;
tak i rus. Z n£*n.Musche nebo přímo z fr. mouche
t/v (ve Francii název mouchy přenesen na tuto
„ozdobu").
muškát stč.: usušené semeno muškátov-níku;
nyní lidově pelargonie (pro podobnou vůni) i druh
vína (týž důvod). Sic. muškát, pol. muszkat. — Ze
střhn. muscät, něm. Muskat, to pak z lat.
muscátum.
mušketa, tak i sic, pol. muskieta, r. mušket. Z
něm. Musket(e) nebo z fr. mousquette. Mušketýr z
něm. Musketier.
mušle. Z něm. Muschel.
mutek: jistá mikulášská maska na Hor-ňácku
(popis: Tomeš, č. Slovácko 1959.4.12). Byli to
bud dva muži, zakrytí bílou plachtou, nebo jeden
muž, se zády zakrytými halenou (nedůležité další
atributy vynechávám). — Byla vyslovena
domněnka (Severová, viz Tomeš 19), „že jde o
masku datla". Spíše asi o dudka, ten se horňácky
zve mutek B; datel byl mj. i „starodávný čepec
valašský, různobarvý, s pantlí" Β (= upomínal na
chocholku dudka). Čepce byly bílé, je tedy
možné, že ona bílá plachta byla nazvána
nářečovým jménem čepce (i ty byly bílé); pak se
to jméno přeneslo na celou masku. Mutek 'dudek'
je slovo asi zvukomalebné.
mutlati Jgd vč.: (bez zubů) žvýkati; las. multač
cumlati Lor, mulcac, muldačLp t/v. — Je to asi t-
ové intensivum od základu, který je v moulati. Z
mul- bylo vystavěno multati (laš.), z toho je dále
mutlati.
mutlík vč.: uzlík v rohu šátku (na peníze).
Nejasné.
muzika, již stč.; mor. též -ga. R. múzyka.
Evropské slovo (fr. mousique, něm. Musik) z lat.
música < ř. µουσική (τέχνη) = musické umění,
název od Mus, bohyň rozličných umění. Muzikant
z němčiny.
múzovati, jihomor.: slíditi po něčem, (slídivě)
hledati, kde by bylo co ukrásti, pro-(dům). Sem
snad také mouzovat se toulati se mimo dům (jiný
význam je v NŘ 18.58: pozorovati okolí při
bezstarostném seděni; dá se však i ten pochopit ze
'slíditi'). — Sin. muzati slíditi. Ze střhn. müsen
(nyní mausen) t/v (původně o kočce slídící po
myších, od müs,Maus).
muž, mužný, vzmužiti se, muží{Če)k, muž-
mykati
ský; mužatka stč. vdaná žena i zmužilá, nč. jen
toto; stč. mužík trpaslík. Stč. tučen (tučný) muž(ik)
(-íček) tučnolistá rostlina roz-chodník, Sedům
(odsud nář. tocmož tuómužik čuómužik cicmužíČek
aj.). — Všeslovanské: stsl. možb, pol. maz gen.
meza, hl. dl. ukr. r. sic. sch. muž (r. gen. múza),
sin. mož, b. maž. — Ide. název byl v ros,
zachovaný v lat. vir a v lit. výras, lot. virs. U
Slovanů jej vytlačil název jiný, mqžb. Nelze jej
odloučiti od stind. manušya- t/v (muž v protikladu
k ženě; ale i: člověk). Slovo, indickému
odpovídající (*raontáíb) se asi zredukovalo
odpadnutím t, kromě toho š se oslabilo v ž. Srov.
různé redukce u člověk. Podnět k takovým
změnám dává veliká frekvence: proto v titulech a
v oslovení se slova redukují. Základ man- je
ovšem i v něm. Mann a v Mensch.
my, osobní zájmeno. Všeslo v. Příbuzno je lit.
měs a arm. mekh. Místo očekávaného *mes je my s
y podle vy. Psi. stč. akus. ny je snad z *nös; v nč.
do akusativu vzat genitiv. Ostatní pády jsou od
nezměněného základu na- < *nó, a to gen. lok.
nás < na-S'b, srov. stprus. noüson, dat. nám < na-
m'b, instr. námi < na-mi.
mýdlo, mydlina, mydliti (lid. význam 'bíti' v.
dále); mydlář; rostlina mydlice: kořen obsahuje
saponin, za stará byla hojná a lid jí vskutku užíval
k mydlení). — Stsl. r. ukr. mylo, sic. mýdlo, pol.
hl. mýdlo, sch. mílo. Od kořene my- (viz mýti)
příponou -dlo, tvořící jména prostředků k něčemu
čili „nástrojů". — Jiný původ má fam. mydliti
koho = bíti; je to mědliti koho t/v (viz), na° komu
SvB. Je to metafora z práce se lnem; záměna se
ustálila, když mědlení lnu přetalo být obecně
známé.
mykati: v češtině jsou tvary bud od mi>k-nebo
od myk- (iterativní dloužení); m'bk-se jeví bud jako
-mk-, např. v semknouti umknouti vymknouti
zamknouti, nebo jako -mek- ,ve smeknouti. Kořen
m-bk- znamenal provésti náhlý pohyb, který
zpravidla náhle a naráz způsobí nepředvídanou
změnu, např. jímž se sklouzne, někam vyklouzne,
něčím proklouzne, něčemu unikne, něco zavře
nebo náhle uvolní, vypustí apod.; v iterativu pak i
náhlými pohyby sem tam trhati, škubati, cloumati,
bíti. Ve významu 'sem tam hýbati' se m. blíží k
mikati (viz kmitati, lat. micöl), takže slovníky
někdy píší mi-i v tomto slovese; o zařadění
rozhoduje však význam. Důležitější útvary: stč.
mykati sem tam pohybovati, posunkem dávati
znamení (techn. m. vlnu čechrati, již stč., stalo se
nč. odborným termínem), nč. myknouti (mý-, mej-,
mi- PS) prudce hoditi, mrsknouti něčím, klad.
mejkat hbitě sem tam mávati, sic. my kať (plecami)
trhati, škubati, expresivně mor. mygať (ocasem),
postv. adv. myk(ýc), myknút uhoditi, m.
mýliti 385
sebú hoditi sebou, mykotat (stromem); s intens. s las.
mykšic sebu vrtěti se, val. sic. myksit -úvat (gatě) dráti;
č. zmýceti, zmícet, zmícit (šaty) uváleti; sté. mČieti např.
někoho na popravu nebo na mučení) mykati, strkati,
mčieti sě (na velbloudu, na koni) jeti, přě-móieti
přenésti; viz i jméno pomčě; msl. pomknúť koho
příměti; msl. omigat špatně ostříhati, ošiditi, han. vo-
mičkuvat zapošíti; stč. omčené rúcho Barlaam 35, omklé
36, nč. zmýcené = odřené; mor. omygel krátký klacek
otlučený upotřebováním; smeknout (čepici) sundati, >
iter. smekati, s. se sklouznouti, se-mknouti se spojiti se,
msl. osmeknút (kočku, hada) stáhnouti z kůže, přen. obe-
hráti, ošiditi, postv. osmek 1° ras, zbojník, 2° odpadek z
koudele, 3° profit. Smýkati (postverb. smyk; nář.
šmejček sáňky na svážení dříví), stč. smýČiti t/v (jest
smejčín koněm Táb = smýkán od radnice na popra-viště),
nč. smýčiti otírati smetákem stěny; smýknouti, lid.
šmejknout; smyčka; smyčec (z nářečního smyčec je
šmytec, Hujer 1.29). Msl. umyknút, zmygnút, han.
omknót utéci, iter. umy kať, zmigat, z toho dokonce
val. (ze sic.) zmývaí (-%-) utíkati (srov. pol. zmykac t/v);
laš. přemykať překládati (z truhly do truhly); č.
vymknouti si nohu, vymykati se z čeho, postv. výmyk
sokolský; odemknouti, zamknouti dveře (iter. chod. zč.
zamkýnat, ch. voremkýnat, sic. zamkýnat), odtud zámek
(význam 'palác' je podle něm. Schloß), sie. zámka zámek
dveřní. — Obdobné bohatství je i jinde; zde podáváme
jen výběr základních slov: stsl. m-bknoti rychle
pohnouti (m. se o blesku), m-bčati něčím (o větrech
mykajících lodmi), pronťbknoti s§ rozhlásiti se, zam-
bknqti zamknouti, sic. mykat, my knut, myk, mykaný,
pol. mknqc rychle se pohybovat, utíkati, pomknqč strčiti
vpřed, iter. porny kac, zamknqc, zamykac > zámek,
ukr. mykaty trhati, škubati, mčaty spěchati, r. -mknut,
mykat (len) tříti, mčat(sja) uháněti, páditi, šmýgat (o
tom spr. Gorjajev, nikoliv Preobr. Trudy 101), hl. s-
mykac, dl. myknué vklouznouti (vy-), my kaš,
mykotaé, sin. mekniti makniti mikati micati, sch.
moknuti micati -mčati se, b. mákna -mičam. — Lit.
munků můkti utíkati, maukiů rnaukti osmé· kati (listí s
větve), odírati (kůru se stromu), smúkti sklouznouti, lot.
muku mukt utéci, odloučiti se, zapadnouti (do bahna),
stind. muňčáti uvolňuje, vypouští; sem patří i něm.
schmiegen ohýbati (fris. smügen proklouznouti):
Kořen v ide. byl, zdá se, (s)muk-, pohybomalebný;
baltský ablaut -au- bude asi druhotný, zrovna tak jako je
druhotné naše dloužení v myk- < muk-. V jednotlivých
indoevropských větvích nastal bohatý vývoj tvarů i
významů rozličnými směry. Obdobné významy má
*sklend-, viz chlouditi. mýliti, stč. o- sě ( > postv. omyl),
nč. ροζ- mýliti (se), mylný, mýlka. — Sic. mýlit, pol.
25 MacfTe'k — Etymologický slovník
mys
mylič, r. mýlit, ukr. mylyty, hl. mylič, dl. moliš. —
Původ nejasný. Hledíme-li však na dl. moliš jako na
původní *moliti, pak by snad bylo možné míti je za
faktitivum k mel-v lit. meluóti a lot. meluotlháti, srov.
lot. faktitivum maldinät mýliti, sváděti s cesty, klamati.
Lháti = mluviti nepravdu, nejen vědomě, ale i bez
úmyslu (v rus.!), pak moliti = uváděti v klam. Záhadné je
y; snad je od slova blízkého významu chybiti (tak Fraen-
kel, Malcher P. 44).
myrta, stč. myrt(us). 7t lat. myrtus < ř. µύρτος.
mys. Za Jungmanna přejato z ruštiny; sic. mys pak z
češtiny. — Treimer Lingua 9.1960.200 cituje jakési
předlatinské musum Bergnase.
mysl, stč. dem. myslcě; mysliti (rádo se redukuje,
poněvadž je velmi časté: mor. my set), myšlenka, laš.
myšlenek mask., my-slivý; malo-myslný; stč. my siný. V
iter. složeninách je -mysleti, dříve i -myšlovati;
postverbalia stč. domysl (dó-) domnění, nč. důmysl,
obmysl (stran významu předpony ob- srov. stind. ábhi-
máti- 'špatnámyšlenka'); stč. neobmysl neprozřetelnost,
rozmysl, smysl, úmysl, výmysl, zámysl; adj. důmyslný,
smyslný atd.; ale průmysl je podle rus. promyšlennost;
mor. promyselný rozšafný, laš. premyslny chytrý,
hloubavý. — Všeslovanské: stsl. myslb fem., mysliti,
postv. S'bmysl'b, domysl*, promysl-b, razmysl* mask.,
sic. my sel, mysliet, pol. myši, hl. dl. ukr. r. mysl, sin.
misel, sch. misao, b. misál. — Základem je fem. myslb,
od něho sloveso na -iti nebo -Čti; maskulina s
předponami jsou vždy postverbální. Príbuzno je ř. µϋ&ος
slovo, řeč, u Homéra též mínění, úmysl: myslb tedy z
*myd-tlb, (d +tl > si, Trubeckoj ZfslPh 2.117n.). Dále je
príbuzno dumati a ϋϋµος mysl, s opačným pořadím hlásek
v základě.
myslivec, myslivna, myslivost. Pol. myšli-wy, -wiec.
— Odvozeno od myslivý: stč. v lo-viech... velmi my sliv
bieše; neb bych rád my sliv byl a nemám zvěři; původně
zajisté = přemýšlivý (Zubatý 1.1.155), což se vztahuje na
staré způsoby lovu lesní zvěře, kdy lovec užíval střelné
«bráně (luku) málo, zato však musil vymýšleti rozličné
pasti, lapačky, stavěti sítě, samostříly, věšeti udice,
vložené do návnady, klásti smyčky a klevy. Představme
si, co by dnešní lovec ulovil, kdyby neměl své zákeřné
palné zbraně, s níž se žádná přirozená přednost zvěře
měřit nemůže. Dnešní lov je pohodlný, nevyžaduje
myšlení, ale jen dobré míření.
myš, -í; my šina, myšák; stč. myška znamenalo i sval
(pod. jako pol. myszka, sch. miska, b. mišca, r. mýšca,
ukr. myšcja a lat. müscu-lus). — Všoslovanské: stsl.
myšb, pol. mysz, sic. hl. dl. myš, ukr. r. myš\ sin. sch. b.
miš. — Psi. myšb fem., kmen na -i-, je ze staršího
konsonantického kmene mas- mask. (lat.
mýti
müs, sthn. müs, něm. Maus, stind. müh, müsa(ka)-
, müsika- mask. Ide. tedy bylo müs; jméno to
někteří spojují s ind. mušati (z *mus-e-ti) krade.
Obraz běhající myšky byl přenesen už v staré
době na nadloketní sval pohybující se při ohnutí
paže, pak na sval vůbec. Rčení myška běhá po těle
apod. se praví o trhavých pohybech svalů při
rozčilení.
mýti, u-mývati, mycí, myěka, pomyje, mor.
zmyjky; stč. mýtel fem. koupel, krkon. za Jg a
klad. mejtel; viz i mýdlo. Rčení je umytý (= přišel
o všecko), totiž bez louhu, tedy = odřený, odraný.
— Všeslovanské: stsl. myjq myti, pomyje., sic.
myt, pol. hl. myč, pomyje, dl. myš, pomyje, ukr.
myty, pomyji, r. móju myt, pomói gen. pomójev,
sin. míti, pomije, sch. miti, b. mijá, pomija. — Psi.
myjq myti je nepochybně za *mov-jq *m,hv-ti.
Příbuzné je lot. mauju maut pohroužiti se, plovati,
lit. máu-d-au máu-d-yti koupati, stprus. au--
müsnan umývání. (Uvádí se i jiné domnělé
příbuzenstvo, ale to nevyhovuje významem! Za
úvahu stojí jen Gilferdingovo spojení s kořenem
*pü- čistiti). I slovo po-myj$ je klásti již do
praslovanštiny. (Jiné je zmývat utíkati, viz.)
mýtiti, mýtina, mýť; stč. mejtiti, jednou do-
loženo i majto = mýť; nář. mejtiště = mýtina, u B.
Němcové. — Sic. (asi z češtiny) mýtina SSJ. —
Vymýtiti znamená nejen kácením odstraniti lesní
stromy a křoviny, ale i „vůbec něco odněkud
odstraniti, vyloučiti" PS, např. zlořády, chyby,
kacířství. Za příbuzné lze proto míti het. mütäi- t/v
(entfernen, beseitigen); z toho vyplývá, že
původní je zde tento význam obecný a že mýcení
stromů a křoví je jenom zvláštní odborné užití
třebitelů lesa. Staré je sloveso, kdežto jména jsou
mladší. (Chod. přemyjtit viz při mýtoX) Dále je
příbuzné lat. mütäre, jeho výchozí význam byl
rovněž odstraniti (např. sochu z jejího místa) >
přeložiti, přesaditi (stromy), vyvinul se však
odstín „měniti" (za°, vy°, pro°). Je dále r. ukr."1
myt gen. -i f. línání (= svlékání kůže), pelichání (u
ptáků: pouštění per), sch. mititi se línati, pelichati.
Obé se má za přejaté z germ. (je sthn. müzzön,
nyní mausern, stangl. mütian t/v aj., línání), toto
pak z latiny, popř. slovanská slova přímo z latiny
(mütäre t/v, vulg. müta pelichání). Tento názor o
přejímání byl na místě tehdy, dokud se nebralo v
úvahu č. tnýtiti, mající jiný význam než línati,
pelichati, a ono het. mütäi-. Nyní však můžeme
pokládat všecka tato slova za prapříbuzná a vidět
v nich jen domácí významová úžení.
mýto, tak i sic. Stsl. poL hl. dl. ukr. r.
386 mžíti
b. myto, sin. sch. mito mýto, clo, někde též
úplatek; luž myto znamená i 'cenu (odměnu)'.
Přejato ze sthn. müta clo. — Sem patří chod.
přemyjtit 'překonati' (v zápase ap.) Hr; má význam
už přenesený; původu bližší je význam v pol.
przemycič „obejíti n. přelstíti mýto" > podloudně
převésti přes hranici, pašovati, oklamati.
mýval, od Presla vytvořeno podle něm.
Waschbär, lat. lótor; od mýti: „je-li syt, rád
potravu dříve ve vodě smočí a předními tlapami
myje." OSN. Sic. mýval je z češtiny.
mzda; námezdný, -nik. Stsl. mbzda, hl. r. sic.
mzda, sin. mezda, b. mázda t/v. — Psi. mbzda: je
příbuzné s gót. mizdó fem., ř. µισυός mask., av.
mlzddm (tj. -am), stind. mldhá-m. Základ všude
*mizdh-, kmenová hláska různá, asi analogií
(slovansky je -a podle cena, kuna plat, apod. ?);
podle Meilleta bylo to prý původně femininum.
Další dělení slova by bylo bez vyhlídek.
mzet sev.-mor.: tlíti B, stč. mzieti a nzieti
neduživěti; stč. mzě, nč. nář. mze plur. fem.
úbytě, souchotiny. — Jinde je zg. — Příbuzné
je véd. múhyati 'je bez vědomí, ochrnut,
bez moci' (inconscient, paralysé, impuissant;
tyto významy udává L. Renou, Kratylos
8. 1964. 204). Psi. asi bylo mtzq m^žeši,
inf. m'bz-eti (= přechod inf. kmene ke
vzoru trpěti). Je pravděpodobné, že sem
náleží též r. mozgnut tlíti, vlhnouti, mozgljá-
vyj churavý, neduživý, promózglyj ztuchlý,
zpuchřelý, zplesnivělý (o počasí: vlhký),
csl. mtždiwb neduživý, stsl. izm'bzdati nechat
ztuchnouti; jejich zg vysvětlíme nejsnáze
tak, že to jsou sk-ová intensiva (kdežto
čeština že zachovala jen základní sloveso),
tedy *m,bz-skati; v nich zsk dalo nikoli sk,
ale pod stálým vlivem prostého mizeti dalo
zg. — Stč. n- vyložíme asi takto: je i jvč.
hnizet (voves hnizi, dyž ho červi podezerou,
Hošek 2); hn- < m- má druhý příklad
v podřipském hnělkej, hnilkej = mělký,
Haller 74 (h navíc, § 16; hn je obvyklé
v expresivních slovech; i odstraňuje „ve
dlejší" slabiku); v *hnzieti nakonec h od
padlo.
Φ
mžíti 1°: mrkati očima, omžiti se ukázati se na
okamžik, krátce pobýti někde, jč. zamžiti oči;
odtud stč. (oka)mženie, nč. -ní. Rozšířeno o k:
mžikati, již stč., viz zvláště; odtud mžička >
mžitka, mžitek a mžik; přesmykem han. žmikat.
Patří k míhati.
mžíti 2°: drobně pršeti. Pol. mzyc i mzec t/v. —
Jako psi. možno klásti mlžiti. Příbuzné by bylo
stnord. isl. nor. mugga mrholení (Staubregen) s
expresivním zdvojením g. Týž kořen, ale s r navíc,
je v mrho-liti (viz).
na
Ν
na předložka a předpona, všeslov. Odpovídá jí
prus. no, na, lit. aňt (t přidáno), ř. ανω nahoře,
άνα άνά na, gót. ana, něm. an, av. ana. Základní
anö bylo zkracováno bud zánikem a- (srov. po 3°
proti ř. από) jako právě u nás, nebo zkrácením,
popř. i odpadnutím koncové samohlásky.
na! citoslovce nabízecí. Κ němu přitvořen
„plurál" natě! a sloveso sic. nákať; podobně r.
na! natě! na-ka! natko! atd. Lit. ná, lot. na.
náboj 1°: nálož střelné zbraně, patří k na--bíti:
zbraň se „nabíjela" olovem.
náboj 2°: část kola objímající nápravu (zvána i
píst, hlava). Ide. název byl asi *näbhi-s: stprus.
nábis, sti. nábhi-, nábhya-(= přetvořeno v o-
kmen); v germánštině je α-kmen: sthn. naba,
něm.Nabe fem. České slovo je mezi Slovany
isolováno, není však přejato z němčiny, je to
prastaré domácí slovo (Janko NVC 3.118).
Zakončení -oj je podle náboj 1°, snad proto, že do
náboje vozového se nabíjejí špice (na toto myslel
již Jgd).
nábytek, od nabytý. Stč. se tím rozuměl
majetek movitý vůbec (i domácí zvířata, drůbež i
ryby v rybnících!), pak příjem (kostelní). Nč.
význam zúžen, asi vlivem pojmu byt.
nácek vulg.: žaludek Kt 2 ad. — Zní stejně
jako domácká obměna jména Ignác, ale jinak
nelze nic říci. Žaludek a střeva dostávají taková
jména, v starší době velmi rozšířená jakožto
křestní: dorota, kateřina = střevo.
náčin adv. dial.: potřebí. Mor. Β 215; stč. též
ponačin KtP 1.298. V sic. je zpravidla změněno v
naČim, w je nejasné. — Je to ustrnulé
předložkové spojení na ein, tak i psáno u Bartoše
49 = na (náležitý) způsob.
náčiní, mor. i náčin, náčina: nástroj, nádoba.
Již stč. Pol. též naczynie. Patří k čin, což původně
znamenalo způsob, řád. Srov. ηά-řadí (od řád),
ná-dobí (sin. dob = způsob, druh). Tedy náčiní
jsou věci, určené na vhodný způsob práce, na
náležitý čin ve starém významu, který je do
dneška zachován jen ve rčení mor. každém činem
(tam mosim iť; Bartoš), sic. akým činom, všetkým
Činom.
náčist: přísada horšího kovu ke kovu
ušlechtilému PS, již stč.: unum lotonem argen ti...
pro purificando argento, quod vulgariter náčist
appellatur (jeden lot stříbra... na čištění stříbra,
což obecně se jmenuje n.). Věcné vysvětlení
vyplývá z načištovati PS: staré i nové stříbro se
tavilo spolu, čímž i to staré nabylo znovu čistoty.
načitý stč.: slavný, zřejmý, zřetelný, načité
velice. Psáno i nadč- Jg, na- Gb-PS. Nejspíše z
na-očitý.
387 ňadra
nad, předložka a předpona. Psi. nadt: vzniklo
rozšířením předložky na o -ďb vzaté z pod. Vazba
s instrumentalem se vyloží jako při pod + instr.
Vazba s akus. nečiní obtíží. Blízkost k na je patrná
ze stč. dvojic nad-hlas = nahlas, nadbyt = nabyt
majetek, nad-jíti = najíti, na(d)padnúti,
na(d)trapiti, nad-lapiti — č. nalapati. S tím srov. ř.
áva--κουφίζω = nocř-lehčuji. Záměna předpon
na/nad je i v ruštině (Karcevskij 75).
nadace, doloženo jen nč. za staré nadánie a nč.
nadání: donace, stipendium. Vzniklo zkřížením
slov nadání a donace.
naděje, sic. nadej; pol. nadzieja, ukr. nadija.
Vše z *na-děja, viz díti. Slova ta mají ráz
postverbální, tedy nadéja je přímo od naději sě atp.
doufám. Užití kořene dhě,- pův. klásti, pro význam
'doufati' je jen v slovanštině a pochopí se pomocí
díti v přeneseném významu 'pokládati' = mysliti z
vět jako je lepší, nez jsem v něho kladl = v něho
nakladl = se do něho nadál. Naproti tomu r.
nadezda, stsl. nadezda je z *na-de-d-ja. Mor.
nádba, sic. nadba, pd. nad(é)ba naděje: z
*naděj\>ba (takto je chápe A. Vaillant; jinak
Ryšánek NŘ 35.14: prý z na ťbe, od dbáti).
nádhera. Ze střhn. über-her e zpupnost, pýcha,
přitom 1. část byla přeložena.
nádcha, již stč.; jč. nádka Jjčř 221, jinde nátka.
Sic. nátka. „Otekla-li někomu tvář, měl nátchu,
třebas ho zuby bolely" (Kruš. 196). — Postverbale
k stč. nadchnuti (dechem) nakaziti: (saň) lidi okolo
sebe smrdutým dechem nadchla; povětřie nadchne
jej šelmu (= morem) i zkažením Gb. SI.
nádoba, již stč. Starší a pravidelný útvar je
nádobie > -bí (srov. nářadí, náčiní), což
znamenalo nářadí, ale již v stč. i nádoby. Z toho
singularisací vytvořeno nádoba, stč. ještě 'nástroj,
utensile,' přeneseně i 'varle' (tak i nyní valašsky;
srov. lat. vás v témž významu varle), ale ovšem též
'nádoba'. Tento zúžený význam v nč. převládl, ale
nádobí i v nČ. zachovalo starý význam. — Od
doba způsob, tedy nádobí = nástroje = co je na
dobu = co je nutné k vhodnému způsobu. Srov. r.
nádobnyj potřebný. (Stč. nádobný sličný viz pod
doba čas.) Sic. nadbe nadbä nábe (je nutno, je
třeba) bude z ná-dobno t/v, což je rusismus.
nádor: od dříti, o rozedření kůže úderem (srov.
sic. u-dreť, č. udeřiti), pův. tedy boule po udeření,
po zranění. Srov. r. nádra odřenina.
ňadra, stč. též a chod. ňadra, klad. nádra; jč.
na nědrech Vy 33; u Kyjova ňadra vyšívaná
náprsenka našitá Kol, sic. ňadro vyšívaný
rozparek, oplecko K. Odvoz. záňadří, sic. zánedrie
Κ 977, zádrenie K, zahrenie9 záhreň, za náhreň K,
záňadrie SMS
 nafta
5.30. — Sic. ňadra, pol. niadro, hl. dl. ňadra prsa,
r. nedro vnitřnosti, lůno» ukr. ňadro, b. nedra,
sch. njedra t/v. — Slovo málo jasné. Je asi
příbuzno s ř. ητοον břicho (spodní část jeho).
Nevíme, proč je u nás d; myslelo-li se lůno, je
tedy snad od oposita jádra moudí. Bylo tedy
*édro, popř. v plur. (srov. plur. prsa, záda, trísla),
z toho je stsl. jádro t/v a sin. jádro lalok; jinak je
všude s n. Byla starobylá složenina s předložkou
in, po níž se někde místo ě objevilo ablautové δ
(stir. inathar vnitřnosti < en ótro PIW 344, sthn.
inädiri t/v), aö mohlo být i ě: kymer. en-eder-en
extum. V slovan. tedy bylo édro, ale (asi pův.
plur.) Vbn--adra, obé vedle sebe. Z druhého
vzešlo de-komposicí ňadra, ale vliv prvého zavedl
sem e nebojí nedra (od toho sic. zánedrie), č. ňad-
ra. Stran a srov. podobné ztemnění (o místo e) ve
vbn-qtrb vnitř. Stran významu: u nás spojení za
ňadra (= na břich) vložiti něco vedlo ke „zvýšení"
místa: pod prsa, k prsům, odtud ňadra = prsa,
ženské prsy. Viz i Ro-cher ČMF 10.14.
nafta: z nějakého staroíránského jazyka, jak
svědčí ř^glossa νάφ&ας, Μήδειας ελαιον (médský
olej). Odvozuje se od *nebh-, írán. nab- býti
vlhký, tekutý. (Brandenstein, Orient. Lit.-Zeitung
43. 346.)
nahajka, tak i sic. a pol. Obé z ukr. na-hajka;
r. nagajka. Původně karabáč tatarský, od jména
nogajských Tatarů.
náhlý, unáhliti se, znenáhla; vč. náhlit na koho
CL 1.457, sic. náhlit (sa), ponáhlat sa spěchati.
— Sic. náhlivý prudký; sic. náhle, akonáhle
jakmile. Též jinoslov. — Pův. nagl-b znamenalo
asi 'prudký, prchlivý, spěšný', pak i 'nenadálý'.
Stč. náhlost furor, vehemen-tia je opak krotkosti.
V ruštině dospělo až k významu 'smělý, drzý'. —
Příbuzné je lot. naguot rychle jíti, spěchati,
nagties rychle pracovati ( = sic. „náhlit sa"). U
nás a zdlouženo, což má asi důvod afektový, § 1.
(Jinak P. Tedesco Lg 27.15: z *na-lbg-H, k
ležeti.) Lit. nöglas je z polštiny.
náhrada, od něho nahraditi, vy-na-; je i
sekundární nesložené hraditi (např. výlohy), od
toho u-hraditi (část dluhu). — Sic. hradit,
nahrádzat. Pol. na(d)groda odměna, odplata
na(d)grodzic, r. nagráda je podle Brücknera
polonismus; b. sch. sin. nagrada. — Připustíme-li
dávnou záměnu l\r, je od kořene *gheld- (stsl.
zledo, něm. (ver)gelten) téhož významu :
odpláceti, vynahrazovati. Zde je náležitě stupeň o
ve jmenném útvaru žen. typu zá-toka a pod. Ukr.
br. nahoroda má oro mylným spojením s hor od
město. Meh Slavia 21.253.
nahý, lidově nahatý; ob-naziti, botan. termín
nažka druh plodu; lid. naháč oeún. —.
Všeslovanské. Psi. nag'b se shoduje s lit.
núogas a lot. nwogs; odchylné jsou sti. nagná-, lat.
nüdus, gót. naqaps, něm. nackt atd.
388 námel
Společný základ je nog- (asi staré kořenné
adjektivum athematické), přípony rozličné,
druhotné. V bsl. expresivní zdloužení kořenné
samohlásky (§ 6a) o tom Meh Zf S 1.4.36.
nach (stč. též nasec), jen v češtině. — Asi ze
střlat. naceus, nachus,. z vlastní přikrývka na koně
(moci jezdit na koni s takovou dekou bylo
vyznamenání udělované vrchností, jak vyplývá z
citátů u Niermeyera: super naceum equitandum
permittimus tibi). Bývala šarlatová; tedy nachový =
tak zbarvený, rudý, odtud metonymií nach, rudá
barva. Další původ neznámý.
náklí: mladý vrbový porost (PS; mladé vrbí k
pletení, od země, od kořenů vyrostající, Jg od
Zbraslavě); nákel vlhké místo, zvláště s nízkým
porostem vrbovým. Kromě toho se pro nákel uvádí
stč. doklad s domnělým významem 'přístav lodí',
jeden pro 'ostrov', dále stč. náklo = nějaké místo při
řece, při vodě, ně. nář. náklo je prý místo u řeky pro
skládání zboží. Je i místní jméno Náklo u nás,
Nakto Nakiet Nakielec u Poláků. (Viz Fl. Klaret
352, Prusík Krok 1887, 88, Brandl ČVMSO 1.75,
Černý-Váša 222.) — Sch. näklja říční okliky,
ohyby. — Slova nejasná. Asi mylný je výklad
archeologů, že náklí je „osada na kůlech", nákolí.
Je-li snad někde stopa takového sídliště v náklí, je
to pouhá náhoda.
nálep stč.: jedovatý nátěr na bodce šípů a kopí.
Podle Zubatého LF 40.265 od lepiti; je to psi. na-
lep'b.
nali, nalit: stč. slova, uvádějící jisté věty, ve
kterých* „proniká odporovací smysl, vyplývající z
nečekanosti druhého děje" (Bauer), zpravidla po
slovesech smyslového vnímání (uzřě, nalit dievka
pláce). Někdy se tak překládí lat. et ecce. Z toho
důvodu soudil Zubatý 1.2.44n. na původní
deiktický význam („hle") a odvozoval nali z
partikulí na + li. V jeho stopách šel Trávníček Nesl
V 1.43n. ^ Doklady u obou autorů a u Bauera VCS
(o původu: 120). Zdá se však, že pravdu stran
původu měl přece jen Šafařík: jde tu asi o n-b + ali;
nt je totéž co v n'bne nyní, ali je též v polštině v
podobné funkci (naznačuje nečekanost obsahu);
smysl tedy byl asi „a ted" nebo „a tu".
nálicha: pokrytec, obojaký člověk; asi z výrazu
na licho mluviti, srov. nikdy na licho nemluvíval,
vždy v tom bylo jádro PS p. lichý. — Jiné je stč.
nálicha člověk prudký, od nálich prudkost, což je
asi od náhlý.
námel. Nář. náměliÓ Jg-Kub; srov. mor.
námelné obilí = z něhož se námele mnoho mouky,
vydatné. Námelová zrna jsou vskutku i několikrát
větší než zdravá. „Mleli a molů dodnes réž aji s
vikú, kůkolem, sporýšem (= námelem! str. 74),
lebo je to námelné a chleba dobrý" (Rusava 32).
„Zajímavé jest, že se naši rolníci nebrání dost
nankin
proti... námeli, kterému se říká spořit, ježto prý
mouky přispořuje" (Václavík 142).
nankin, tak i sic: druh bavlněných tkanin.
Název je od místa původu, čínského města
Nankinu (Nanking, nyní Nan-ťing).
naňka ňano ňaníčko sic. důvěrné oslovení otce;
mor. nána chůva (v dětské řeči). — Srov. pol. nan
nanko nen nana oslovení rodičů, niania aj., r.
njanja oslovení chůvy, b. neni, nenčo (oslovení
staršího), s. nena, nana (matky), hl. nan (otce).
Též u jiných národů. — Jsou to výrazy dětské a
familiární řeči; jsou tvořeny (jako táta, máma,
teta, dědo) zdvojením, samohlásky mohou být
rozličné. Vznikají u všech národů zcela
samostatně.
nápadník v stč. znamenalo dědice, čekatele
dědictví; z toho pak „uchazeč4' (o trůn, o nevěstu).
Stč. slovo patří k nápad dědická posloupnost,
právo na ni (statek po něčí smrti „spadne" na
dědice; nejprve napadají bratři a potom jiní —
následují v držení), nápadní = týkající se tohoto
právního nápadu. Viz i Hujer 1.241.
naparovati: namáhati, napínati (n. hrdlo =
silně křičeti), n. se (-ř-) je dial. jednak namáhati
se LF 50.101, jednak vynášeti se. — Souvisí s
para (= pára), což sic. znamená dech, mor. i sílu;
sic. utékal, čo mu para stačila. Od významu 'dech'
je n. se nadýmati se, nafukovat se, vynášeti se. V
tomto významu je doloženo napařiti se,
naparovati se. Meh LF 69.41.
nápast: nástraha, stč. též nesnáz, hrůza; nápad
na právo dědické (srov. nápadník). U jiných
Slovanů: útok, neštěstí a pod. — Útvar starého
typu od pádu pásti (nč. padnouti), napadnuti.
náplast. Vzniklo přetvořením lat. slova
emplastrum < εµπλαστρον. ,,ηά- je asi částečným
překladem za ř.-lat. ein-; ženský rod patrně podle
některého domácího slova z příbuzné látkové
oblasti, snad pcdle stejně zakončeného mast" (V.
Kůst pís.). Z téhož lat. základu je i sthn. plastar,
střhn. pflaster, odtud stč. flastr, flast, pol. plaster a
r. plasty r\
naporúdzi val. sic: při ruce, pohotově, na
blízku, „na ráně": je zpravidla při slovese býti;
val. neporúzný nepříručný, nezručný. — Pol.
napor§dziu. — Výchozím tvarem je (F. Ryšánek
SlPrag 4.1962.461η., tam i hojné doklady a starší
výklady) (býti) po ruce, což bylo (s c) kdysi i v
slovenštině (po ruke je nnvotvar). Dodejme, že na
přistoupilo asi změtením s obratem na dosah ruky
a že dz místo náležitého c [= ts] je výsledek fone-
tického oslabení (znělé hlásky jsou vždy slabší
než neznělé); to se zde objevilo v poslední slabice
proto, že oním změtením (a tudíž i prodloužením
slova) se porušila i průhlednost toho slova a
fonologická platnost hlásky c; tím se zároveň to
slovo
389 národ
včlenilo do ja-kmenů, tím se vysvětlí i koncové i.
Paralelní vývoj je v ř. adjektivu πρόχειρος 'po ruce
jsoucí, pohotový, připravený' (προ = před, χειρ =
ruka).
náprava: osa (část vozu). V stč. vůbec 'nástroj,
zařízení'. V nč. se toho slova použilo místo starého
osa, jež z neznámé příčiny ustoupilo.
náramný v stč. = prudký, přílišný, v nč.
význam oslaben na 'převeliký' nebo zúžen na
příznivý odstín Výtečný'. — Sic jako v stč. Pol.
naremny, strus. ramjan, ukr. nář. náremnyj, csl.
raměnt prudký, sin. rameno velice. Takováto
původní podoba vězí ještě v sic ramenitý, -to
těžce. — V pol. a ruš. se tak praví zpravidla o
přírodních zjevech (dešti!), u nás i o projevech citu
(n. pláč, nářek, strach, bolest) a pocitech (hladu,
zimy). Na rozdíl od silný prudký mocný apod.
označovalo tedy původně snad jen takovou vyšší
intensitu, kde nejde o tělesnou sílu nebo o velikost
rozměru. Κ tomu se z domněnek dosud podaných
nejlépe hodí bud spojení s dolnoněm. zesilovacím
ram-(ramdäsig velmi pošetilý), stnor. ramr,
rammr silný, ostrý, hořký, nebo s ř. ρώµη 'síla,
moc', ná- je zesilovací předpona, jinde dosud
běžná (v luž.).
narárošif sa sic: rozzlobiti se (Záturecký); čes.
u Holečka ze sic — Patří asi k raroh a rarach;
srov. i české psaní raroch = raroh. Tento dravý
pták vyniká krutostí. (Kořínek LF 60.35.) Stran
tvoření srov. nasupiti se, sic nasupené rozzlobeně,
což se odvozuje od sup.
narcis, r. narciss. Z lat. narcissus < ř.
νάρκισσος.
ňarčet laš.: kňourati (o kočce), naříkati.
Zvukomalebné. Pod. je lit. kneřkti a něm. nergeln
t/v.
nard. Z lat. nardus < ř. νάρδος skrze bibli; stč.
beze změny nardus. Vedle toho i stč. a nč. nář.
narda fem., to asi vlivem něm. Narde fem.
národ, útvar starobylý, csl. naroďb atd. jinde.
Nejstarší význam a vývoj až k nč. pojetí je dobře
patrný ze stč.: tvorstvo, které se urodilo (např.
tvorové v arše Noemově; země, moře i vescek
národ, jenž v nich jest), pohlaví (ženského
národa), druh, rod (lidský národ; národ rybí; z
národa králového), generace (do čtvrtého národa),
kmen, národ (= svazek kmenů). Kromě toho v
mor. nář. a sic i narození (slepý od národu), což je
asi samostatné postverbale od naroditi se. Pro-
národ bylo původně bez hanlivého nádechu.
Zajímavé je vč. lidové národní = veliký (např.
koláč: myslí se venkovský proti titěrným věcem
městským). O historii slova náred viz i Bělič
Sedm kap. 7n. — Podobně lat. nätiö znamená
zrození, generaci, zvířecí rasu, skupinu lidí téhož
původu, národ. Latinští autoři však užívají toho
slova jen
nárok
o cizích národech, ne o římském. (E. Slavě v
Omagiu... I. Iordan, 1958, 51 ln.)
nárok. Starobylé slovo (csl. narok* atd.). V č.
se stalo právním termínem, souvisí se stč. nařéci
požadovati něco. Se stejným významem je též stč.
nářek a nařiekanie. V sic. pouze náro(č)ky,
nárokom, náročné, z nároku = naschvál, kterýžto
význam se dá pochopit pomocí ruského narok
'určení, úmysl', narókom, naróčno 'úmyslně'. Pod.
pol. naro-kiem a r. naróčno.
nároky, náročky plur., kol. náročie stč.:
varlata. — Sin. narocje lůno, děloha. Stpol.
naroki vnitřnosti. — Je to z němčiny přejaté a
pozměněné (snad podle stč. nástroj = ústrojí
pohlavní) sthn. nioro mask. (v nové něm. Niere =
ledvina), jež v sthn. znamenalo (na základě vnější
podoby) právě i varle. Jak ukazuje shodná forma,
polština má to slovo asi z češtiny, ale význam v ní
byl rozšířen. Stran připojeného k srov. i laš. sic.
nerky ledviny, pol. nerka a r. nýrka proti dluž.
nera; a nejspíše vlivem stč. nádoby genitálie.
nárt: vrch nohy; tak i polsky. Stč. bylo též
nártie t/v (to je náležitá původní podoba, ntr. na -
iel, typ nábřeží), ale v Lactiferu jsou to sandály
(soleae). Nář. náhrt (Jgd, Voráč 36) má neústrojné
h. — Souvisí asi s retf s jeho původním
významem špička (obuvi). Oporou toho názoru je
lit. paburně, špička selského pantofle, lýkového
střevíce NSB, od burna ústa (původně zajisté 'reť,
viz perná). Nárt byla tedy vlastně ta část obuvi,
která kryje rtťh, špičku nohy (jako právě vrch
pantofle, sandálu, pak i vrch každého střevíce;
metonymicky sandál vůbec), přeneseně pak i vrch
nohy.
náruživý, již stč. Jen české. Předpokládané
sloveso *na-ružiti, mělo-li u z Q, by mělo
protějšek v stind. ranjayati od raň)- míti touhu,
žádost po něčem. (Jinak Zubatý 1.2.115.)
narval; slovo severní: dán. a švéd. narval
(odtud rus. narval), angl. narwhal.
nářečí: přejal Dobrovský z r. narečije t/v. Κ
tomu bylo přitvořeno podnářečí 'Unterdialekt' Jg,
což později zkráceno v podřečí Kt, běžné dosud.
násep mask., též náspa, náspí, stč. i náspe
fem.: val, zápraží; obsahuje na + kořen 8τ>ρ-, viz
sypati; stč. naspěte násep! v jedné bibli. Obdobně
csl. nas-bp-b nasypaný prach, sch. nasap val.
násilí, stč. násile. Ze spojení na silu, které žije
dosud v mor. dial. a sic. (na silu ma vzali =
násilím, Β 377). Jiná hypostase z téhož základu je
nář. násila a další odvozeniny násilný, znásilniti,
csl. nasiliti a sic. nasilit.
násob stč.: tolikrát co číslo základní (šest krát
násob králov — 6x6), pak jen = -krát, odtud
dvojenásob > dvénásob = dvojnásobně,
trénásob čtvernásob atd., k těm bylo
390 nášijek
přitvořeno i ojedinělé jednásob z * jedno-násob.
Stč. léta násobná = po sobě jdoucí, pořád zběhlá.
~N6. násobný = mnohonásobný; násobiti (termín
matematický). — Z původního na sobě vzniklo
adj. *nasob b > násob : plášč dvoj násob = plášť
dvojí, jeden na druhém položený, n. tu vyjadřuje
vzájemný poměr mezi aspoň dvěma předměty,
jako by ležely „na sobě", ve stejné podobě ve 2, 3
atd. exemplářích. Pod. csl. posobb t/v. Zubatý
1.1.270.
nastojte: nyní citoslovce překvapení (zast., jen
knižní), stč. též a val. nestojte. — Stpol. volání o
pomoc znělo niestójcie, niestocie; nyní niestety =
běda! — Původně bylo nestojte, je doloženo od 13.
stol.; byl to „pokřik, jímž pronásledovatelé honící
pachatele zločinu vyzývali cestou všechny, aby
běželi s nimi", tedy je to záporný imperativ od
státi. Vaněček NŘ 26.135, viz i PhS 4.67. O tomto
pokřiku a jeho pozdější normalisaci v. Procházka
PhS 4.61 a 4.75: byl normálním zjevem i u jiných
národů jako obyčejný a právní doprovod při stíhání
viníka. Smysl slova n. byl: nestojte jako pouzí
diváci, ale pronásledujte viníka, popř. pomáhejte
(šlo-li o záchranu při neštěstí ap.). Taková výzva k
lidem nahodivším se při činu, aby nestáli, byla
docela přirozená. U L. N. Tolstého (Povídky II,
čes. př. Praha b. r., 230) se popisuje, jak měli kdesi
vytáhnout utopence. „Co stojíte?", volá tam jeden
muž k přihlížejícím, „člověk se utopil a oni stojí..."
(Starší mylná domněnka Brandlova je u Gb. a ještě
v ESX; prý od stč. nastati, je i sic. nástojit; ale obé
znamená neodbytně vymáhati, např. svůj
požadavek, a tedy se k situacím, kde je třeba rychlé
pomoci, nehodí.)
nastražiti: políčiti (návnadu na zvěř, léčku na
nepřítele). Ojediněle i nastřeziti, nastříci t/v PS.
Postverbale nástraha. — Sic. nastražit i nastražit
t/v (odtud -á- též u Ma-hena), nástraha. Rus.
nastorožit. — Význam nutí oddělit toto n. 1° od
stejně znějícího n. 2° = postaviti na stráž, nastaviti
uši ap. Prvé n. je příbuzné s lit. stríegti (striěgti) a
lot. striěgt políčiti vnadidlo. Je tedy možno vyjít od
iterativa se stupněm o v kořeni, *strěžiti. To se
dostalo do vlivu slovesa *storžiti, postaviti se na
stráž (= přichystati nějakou osobu nebo věc proti
nepříteli; to je jistý styčný bod významový); odtud
je v češtině jeho -α-, ν ruštině oro. Naopak
*storžiti má od střežiti své t.
náš, odvoz, našinec, val. naský, sic. našský
našinský — domácí. — Psi. našb, od základu, který
je v gen. pl. nás, se zakončením -ju podle mojb
tvojb svojb. Srov. váš.
nášijek: řetěz od chomoutu k oji. Od na a šíje, k
tvoření v. stč. náhrdlek náhrdelník. Dial. nášejek:
táhnouti za n. = ledabylo pracovati; bráti za n. —
chtít se odtrhnouti (od
nať 391
podniku, opustit děvče apod.), vzdávati se úmyslu,
mor. bráti na nášik Β uhýbati od práce, couvati.
Zdá se, že sem náleží i nášlík t/v, sic. nášelník,
pol. naszelnik, r. našílnik, asi z *našijbnikT>, l je
tu z adideace ke šle.
nať, nář. nať mňať mjať. — Sic. nať i vňať (vň-
nejasné); pol. hl. nac, dl. naš, ukr. natýnja, r.
natína netína natín (e nejasné), sin. nat. Vlastně
označuje asi odumírající, již ne zelenou bylinnou
část rostliny (pd. nač = sušené listí z řepy,
Konieczny rkp.). O nati se mluví především u těch
rostlin, u nichž záleží hlavně na podzemní dužnaté
části (u řepy, brambor) a u nichž je patrný
protiklad mezi touto spodní částí, která je dospělá,
zdravá a mohutná právě tehdy, když nať již
odumírá a hnědne. Psi. natb tedy náleží k nýti
naviti, tedy z nä(u)-ti-. Podobně lit. vifkštis nať
(bramborová), virkšéiá hrachovina je od virkšti
žloutnouti, vadnouti. Srov. i chrást. (Jinak
Trubačev ZfS 3.1958.668: staví je k lit. nókti
'zráti'.)
nátle: lemování na sukni Jgd. Asi z něm.
zdrobněliny od Naht šev, steh.
nátoň, tak i sic; č. nář. náton, vsi. a pol. naton:
1° špalek, na němž se štípe dřevo; 2° ,,místo, kde
se dříví zdělává, seká, roztíná, štípá" Jg, dřevník
PS, ,,co při zdělávání dříví odpadne, zvláště zhnilé
dříví se zemí smíchané, kterým mrví pole nebo
zahradu" Jg, v sic. též násyp na dvoře okolo zdí K.
— Významy pod 2° pocházejí z kolektiva, ntr.
nátoní Jg. Z nich se pochopí citát z mor. písně u
B., asi ,,místo na dvoře, kde se štípe dříví" (vem
hliny z nátoňa). — Výchozí význam je 'špalek'.
Podkladem je tedy gnat-b (pd. gnat špalek, > laš.
hnát t/v), příbuzné s něm. Klotz t/v; zaměnilo však
í za η následkem změtení s gnat-b 'kloub'
(příbuzným s nor. knott krátké, silné těleso, nott
suk, uzel); rozšířeno o -on (ň je z ntr. nátoní), ale
h odpadlo. (S tnu títi tedy nesouvisí, ESX tedy
mylně.)
natož, ve stejném smyslu i nato natoť PS. Asi z
nad to(z). — Jiné je msl. ne to, sic. nie to, t/v,
pův. asi, není toho, že by ...".
natrapovati -irovati nč. vulg.; stč. bylo
na(d)trapovati, na(d)trápiti (smutek jeho nad-
trapoval přepadal, zachvacoval, nemocí byl
nadtrapen; starostí, mdlobu jsa natrápen). U
Kyjova natřepnúť přistihnouti Voz. — Původní je
na-trapiti. Příbuzné je lit. zastaralé strópstu
strópau strópti t/v (antreffen, überraschen), lot.
träpät trefit, něm. treffen t/v. Je to forma slovesa
ťapit, zesílená pomocí vloženého r, § 9. „Nč.
vulg. slovo vzniklo křížením něm. attrapieren t/v
s domácími slovesy" (Šm.); č. -trap- je vzhledem
k rýmovým chap- lap- jap- na-ťap-(ďab-)
podobného významu.
nátržník, již stč.: mochna lesní. Je „na rány"
KtD, totiž na tržné rány.
ňátřit msl.: pozorovati, merčiti, z- vy-
návidéti
B-Folp-Kol-Voz, sic. niatrWK, znátriť z větřit
(kdežto uňátriť sa viz pod jitřiti). — Snad je
příbuzné se stnord. snotr, gót. snotrs, stangl.
snot(t)or, snytre, sthn. snottar chytrý (klug);
základní význam těchto germ. slov je (de Vries)
„nadaný schopností slíditi, větřiti".
nátura, již stč., k nám asi (nejdříve jako knižní
slovo) z latinských znalostí vzdělaných osob.
náv 1°, nava, nava fem. stč.: záhrobí; (jediný
zřetelný doklad v Gb na mask. nás náv nutno
posuzovat podle náš stav v následujícím verši). —
Sic. nava příbytek pro dobré duše, r. dial. nav1 gen.
návi umrlec, csl. navb mrtvý (vb navech-b v hadu,
v záhrobí), b. navi zlí duchové žen. pohlaví, ukr.
navka, mavka duše mrtvého nekřtěňátka ženského
pohlaví, sin. nav je duše nekřtě-ňátek; r. navij
(navskij) den svátek mrtvých ve velikonočním
týdnu. — Domácí slovo, příbuzné s lot. näve fem.
smrt, navet a lit. növyti usmrtiti, týrati, stpr. nowis
mrtvola a s gót. mask. naus umrlec, f. nawis νεκρά.
Dříve se mělo za to, že slovanské slovo bylo
přejato z gótštiny, ale v tom případě by se čekalo
nov- a nikoli nav-. Souvisí však s nýti a naviti. Viz
nyní Niederle ŽSS 1.268, 2.37, Kiparsky 77,TBW
201. Kořen näu- znamenal pozvolné odumírání
chorobou, stářím a s tím spojené vadnutí, sešlost,
ztrácení sil, nikoli náhlou smrt v plné síle (ta byla
s-b-mbrtb, dobrá smrt!).Α/αν je proto chápati
pouze jako mrtvost, stav odumřelosti, ne jako
bydliště zemřelého (hád, peklo, předpeklí).
Takovéto pojetí přivodilo teprve křesťanství. Sám
kořen näu- nemá v slovan. (ani jinde) velké
životnosti. Viz i nať. Podle Toporova LP 8.208
patří näu- k 9xen- 'hynouti', popř. 'hubiti'; z něho
zbylo n; je připojen kořenný sufix au. — Sem
náleží i návní kost, jistý tvrdý nádor, který byl
chápán jako „mrtvá kost": stč. kost návná, dial.
námní namná vnavná náhní natní nádní nádná
nální dávní vnahní mládni hlavní navská laská
vlaská vojská vojenská loňská náhlá, rus. nav''ja
kostoóka, lit. nověs kaulas.
náv 2°, nava fem. (zast.): lod. Stč. náv mask. a
nava fem. je „především v cestopisech a tam z ital.
navě."
návěře: jistá část ne vodu („Netzkrone" Kt).
Dokud není dobrých popisů, nelze se vysloviti o
složení a původu slova.
návěstí, návěst, stč. návéstie (-«-), odvoz.
návěstný (již stč.), -ní, navěstiti. — Od vestb
zpráva (srov. zvěst, povést) utvořeno teprve v
češtině. Ještě mladší je navést.
náviděti stč.: žárliti; odtud i milovati, návist
láska. Nč. je běžné jen nenávidéti = něm. hassen,
řídké (nyní jen knižní) je návidéti míti rád.
Odvozeniny: nenávist, -ný. — Stpol. nawidziec,
nyní jen nie-, r. nenavisť, sch. nenáviděti, nenávist,
bulh. nenavizdam, nenavisť. — Výchozí
význam
navinuly
je 'žárliti'. Příbuzno je něm. Neid závist (doloženy
i významy nepřátelství, hněv, posměch, hana,
žárlivost!), lot. naids nenávist,,.ηIdět nenáviděti,
záviděti, ř. όνειδος hana^potupa, stind. nindati
haní. Ze žárliti lze dospěti jednak k milovati,
jednak s ne-k nepřáti, záviděti, nenáviděti. Slov.
bychom čekali niděti, ale kořen neid- splynul v
praslovanštině, podobně jako v latině, s *veid-;
na- vyjadřuje asi vztah k předmětu: míti nevůli na
někoho. Viz i záviděti. Meh SPFFBU 4.25.
navinuly navilý navinutý. Vysvětlení podává
stč. navinuti sě zkysnouti (víno... sě zoctilo,
točižto navinulo sě), totožné s navinuti vy vrtnout
i (nohu sobě navinul; srov. úd vyvinutý Gb p. h.
natrženie). Spojení obou významů objasní rčení
pivo (víno) se zvrhlo zkazilo Kt 5.736 a zvrtilý
zakyslý Kt 5.737. Chodové rozlišují mlíko
naražený, o pokročilejším kysání je navilý, pak
kyselý nebo hustý Hr. 58. Vše od vinouti, ale v
povědomí mluvících se to spojuje s víno; o tom
svědčí forma návinný (n-ej Hš II, návidnej LF
67.281, obé z Vysočiny).
naviti stč.: mořiti, u- usmrtiti, zahubiti. Nč. bez
předpon je téměř jen v básnickém jazyce, jinak
jen u-, postv. únava; znaviti, unavovati. Jvč. navit
se. — Sic. navit sa; z unavovat je sic. unovaí
unúvat (s cizí příponou unovácia obtěžování),
unovný a zuno-vat, zunovaný a znúvat, znuvaný;
vsi. do-nuvac > donuc. — Naviti je zastoupeno i
jihosl.; je to faktitivúm k nýti.
navštíviti, navštěvovati, postv. návštěva; stč.
též všóieviti ŽPod. — Sic. navštívit, návštěva,
návštěvník, navštívenka z češtiny. — R. navěstit
navštíviti, iter. naveščát. — Slova nevelmi
průhledná. Zdá se, že příbuzno je lit. svěěias a
svetýs návštěvník, host, sve-ciúotis býti na
návštěvě. Uznáme-li přesunutí ski, svet-i- > vest-
i-, pak je možno pro ruštinu vyjíti z *vest-i-ti, pro
češtinu z *vest--j-a-ti (= lit. *svet-j-ó-ti >
sveěiúoti). Stč. všěievati by bylo frekventativum
vest-ja--va-ti, v němž e vypadlo. Κ stč.
navščievati bylo při tvořeno nové dokonavé
*navštieviti > navštíviti a postverbale návštěva;
od toho je návštěvní, -ík. (Jsou i jiné domněnky;
nedržím už ČČF 3.79 a ESr) Viz i Hujer 1.52.
Příbuzno je též stsl. pošetiti a r. pošetit navštíviti:
ze zdlouženého svět- zde ztraceno v.
nazdařbůh, sic. na zdar Boh, vyjadřovalo, že
se něco koná v nejistotě o výsledku, že věc je
poručena Bohu, ponechána náhodě; zdař Bůh =
Bůh tomu dopřej zdaru, imper, od zdařiti, byl
kdysi oblíbený pozdrav (Smol. 234), zkracován ve
zdarbu; dosud je u horníků. Jiné zkrácení je v
nazdar.
naznak, stč. vznak, laš. naznaČky Hor. — Sic.
horeznak(om), horeznac(ky), doluznacky. Stsl. v-
hznakt, pol. wznak a (nyní pouze)
392 nebo
na(w)znak, hl. dl. znak, sin. vznak, b. váznak, r.
dial. (ná)vznak, ukr. navznak(y). — Patří zajisté k
r. iznánka 'rub' (naiznánku 'na ruby'). Položit
naznak brouka ap. je položit ho na rub. Iznánka je
z Hz nanika: rd. naník, nanic, nánió je 'tváří k
zemi', od nik-, viz zde nící a nikati 1°. Obrátit
brouka nohama vzhůru („naznak") je tedy položit
jej tak, aby byl iz nanika, přeložiti jej z polohy
směřující přirozeně dolů na zem, položit jej tedy
na opačnou stranu těla, vzhůru, na hřbet, aby ležel
„na ruby". Přijmeme-li ve spojení *na jbz-na-niki>
redukci, ztrátu slabiky ni (ta ztráta v dlouhém,
pětislabičném příslovci nepřekvapuje!), dostaneme
č. sic. pol. naznak. Je-li kde vz-, je to výsledek
záměny předpon z a vz, tedy nepůvodní. (Jinak, asi
mylně, o naznak vykládají Prusík, Krok 11.204 a
Zubatý 1.2.373n.; to přejato do ES^ ještě jinak
Toporov LP 8.205 a Trubačev VJ 1957.2.93. Viz i
Hujer 1.152).
ne, všeslov. záporka; vyslovována i dvojslabičně
nee, neé jvč. Hod. 37, jč. Dušek 2.32, mor. často,
sic. Κ 937. Sic. ne- (vysl. ne-) např. neskoro; viz i
nie. — Původně to bylo a dosud je samostatné
slovo, ale u sloves se připojuje pevně (nemohu,
srov. lat. nequeo), u jmen rovněž (nedobrý), tu
vytlačilo ne- již v psi. prastaré n- (= ind. a ř. -a, lat.
in-, např. lat. inermis bezbranný). Klade se i
nadbytečně: neohromný = ohromný. (O tom
Zubatý 1.1.242n.) Vězí i v nez(li). Je totožné se
stind. na, lit. ně, ne-, lat. ne, gót. ni.
ně- v ně-kdo, nějaký apod. Všeslov., stsl. ně-ktto
atd. — Nejspíše z ne vědě = nevím. Srov. č. nevím-
-, mluvil tam s nevímjakým člověkem = jakýmsi,
nějakým. Spojení ne vědě poklesajíc na prostředek
pouze formální vyslovovalo se rychle a proto
zkracováno: e-ě-ě splynulo v pouhé ě čili -věd-
vypuštěno. Liewehr Vorträge auf d. Berliner
Slawisten-tagung 1956,245 má toto ně pouze za
zdlou-ženou negaci, což nepřesvědčuje.
nebe, plur. nebesa. Odvoz, nebeštan, nebeský;
ponebí (již stč.: -ie), punebí půda, chod. i pumbí;
han. podnebí patro v ústech, pod. sic; spis. podnebí
klima; spřežka nebe(s)klíó kniha modliteb. Nebesa
zn. i baldachýn (tak i sch. sin.), nebeský znamená
někde (stč. pol.) i modrý. — Stsl. nebo gen.
nebese, sic. nebo r. nebo plur. nebesa, pol. niebo
niebiosa, sch. sin. nebo nebesa, b. nebo, hl. nebjo.
— Psi. nebo (z *nebos), gen. nébese, starobylý
kmen na -osles-, shodný s het. nepiš- nebe, ind.
nábhas- nebe, mrak, vzdušný prostor, a s ř. νέφος
mračné nebe, oblak. V slovanštině nastala změna
významu: za mračné nebe, oblak je nyní obloha,
sídlo blažených.
nebo 'oder' (vrátím se dnes nebo zítra), spojka.
— Dá se vyložit jako „jestliže ne"
nebohý 393
(vrátím se dnes; jestliže ne[přijdu dnes, tedy se
vrátím] zítra) a srovnati s gót. niba, stnord. nefa,
sthn. neba, nebu, stsas. neba, nebo, nebu, stangl.
nefne t/v (wenn nicht), je i stnord. isl. nemá t/v.
Zdá se, že m je tu původní (b je výsledek záměny
retnic). Pak je toto ma a tedy i naše -bo v tomto
nebo příbuzno s heth. man, man 'wenn, falls'.
Existence „podmínkové" spojky nebo v těchto
několika jazycích je důkaz pro to, že vedlejší
podmínkové věty byly již v pra-jazyku.
Přesmyknutí obou složek (*bo-ne > nebo) v
slovan. i v germ. je důsledek toho, že věta
zkrácená vynecháním slovesa (přijdu ap., v. výše)
poklesla na spojku. Stě. nebo — nebo 'aut — auť
(stč. nebo té dievky dobudu, neb svého života
zbudu) popř. jen bud(to) — (a)nebo, je patrně
místo původního *bo — bo, které by mělo
protějšek v heth. man — man t/v. — Z tohoto
původu se dají dobře vyložit (á)néb(o) a neboť
znamenající *jinak' ve vedlejších větách
vyhrožujících jistým důsledkem, stč. nemluviž
mnoho, neboť mě bude hněv z toho; nč. přestaň,
nebo tě zbiju): přestaň! jestliže ne, zbiju tě.
Dalším vývojem nebo(ť) dostává obecný význam
odůvod-ňovací, v stč. neboť mě bude hněv mohlo
snadno přejít k významu „protože", a to i po
větách kladného smyslu (lehnu si, neboť jsem
unaven). — Místo nebo je msl. lebo, val. laš. leb,
sic. lebo, alebo: daj pokoj, lebo ťa vyženu B;
protože l je těžko vysvětlit z n, přijmeme raději to,
že le je tu starobylá druhá záporka; viz článek o le.
(Starší názory o původu těch spojek a hojné
doklady uvádí Bauer ve SbTrávn 79n. a v VČS.)
nebohý, nebožák; stč. a sic. nebohý zesnulý, z
toho stč. nebožec, nebožóík -žtík a nč. nebožka.
Sic. neborák, vm. též borák borásek božát-ko,
sic. zdrobnělé adj. neborký -ά. Pův. o ubohých,
ne-bogi, — nemající podílu; nebožtík je, kdo
nemá již svého údělu na tomto světě. — Sic. je
zdrobnělé adj. neborký -á a subst. neborák; pol.
niebogi nieboszczyk nieborak, hl. njébožatko, dl.
njeborje njeborjetko, sin. nébog. Tvořeno jako
ubohý, srov. i bohatý, zboží.
neboř a: jmor. je jistá dětská hra. Zachována
dosud jen v osadách původu charvát-ského (Podl.
105, 165). — Nejasné. Charv. Rječnik takového
slova nemá.
nebozez: vrták. Stč. nebozez -ziez -zíz, nč. dial.
-ziz -ziz, chod. též nábozez, návozez. V Želeticích
u Kyjova změteno s pořízem: nevozíz neboříz
(ne)poříz Kol = poříz. Zvláštní rčení nebozízem
hleděti viz pod zízat. — Západoslov.: sic.
neboziec (-Ž-), pol. nář. niebo-zas, hl. njeboz(ac)
apod., dl. njab(o)zec; a slovin. nabozec (-Ž-). —
Přejato ze záp.-germ. *nabagaiza~ ještě před
tamější změnou z > r (je sthn. nabagěr, nyní
Naber); původně vrták kolových „hlav" čili pístů
(naba-, něm. Nabe + kelt. gaisa > gaiza). SI. *no-
bozězt disimilováno v ne- nebo na-.
nedolihat
necky, již stč. (s dem. necicě, necičky); mor. (s
původním v\) dem. necviče, necvióky Rous,
necuvky, neculky B. — Všeslovanské vyjma sic:
pol. niecki, hl. mjecki, dl. njacki, ukr. noěvy, r.
nář. nóěva, sin. neěve, sch. naéve, b. naštvi. —
Psi. byl sing, nbktva od *nigu-(ř. νίζω mýti, ir.
nigid myje) starou příponou -tva, pův. tedy necky
byly na mytí; později sloužily místy i jako koryto
na přípravu těsta. Plur. jako v troky t/v, jeho důvod
je nejasný. Hujer ČMF 3.357.
neděle, sic. neděla. Stsl. nedělja, pol. wie·
dziela, τ. nedelja, s. nedelja. — Pův. ne-děl-ja, od
dělati, srov. mor. dělní den = všední. Jméno to
bylo utvořeno u Slovanů, když k nim přišlo
křesťanství, podle vzoru ř. άπρακτη (totiž ηµέρα) =
nepracovní den; je to název křesťansko-
náboženský (zakazovala se práce v sedmém dni) a
je výcho-dištěm pro označení některých dalších
dní (totiž dne po neděli, pak „druhého" dne,
čtvrtého a pátého po neděli). Ode dávna slouží při
počítání týdnů (5 neděl = 5 týdnů) nejen v č. (již
stč.), ale i pol. a rus. Stč. šest neděl = nč.
šestinedělí Kindbett, odvoz. šestinedělka; mor. je
za to jen neděle, nedělka.
nedo- v složeninách jako Nedoěech nedo-němec
nedověcný nedověra nedovětek nedo-šáchor
nedovtip nedosudek, dial. nedovúla bylo sem
přeneseno od sloves s do-: nedozrálý (od dozráti,
opak zralý), nedouk (do-uěiti se), nedomrlý,
nedopita (kdo se nemůže dopíti pocitu ukojení),
nedopatření (nebylo-li dopatřeno, dohlédnuto ke
všemu), nedovtipa (kdo se nedovtípí). V době
budování odporných názvů bylo vytvořeno hodně
takových slov s nedo-, často podle polského vzoru,
např. nedokrevný místo chudokrevný (něm.
blutarm), ale ujalo se jich málo. O tom podrobně
NŘ 9.231n. Nedochúděe, stč. -chód--6ě
nedonošené dítě, od stč. nedochodec t/v (srov.
nedochodilé dítě, s nímž matka ne-dochodila;
záměna rodového pojetí). Nedo-jípka, arch. a dial.
mor.; stě. nedojiepie, zpravidla jen z n., mor. z
nedojípky znenadání; patří k japati a nejapný.
nedolihat: vč. tomu něco nedolíhá 'je nemocen'
Jgd, pod. jvč. Hod. 49, n-á mi na prsou Pittn.
6.72,9.7. Adj. val. nedolužný 'na smyslech n.
tělesně nevyvinutý', zm. nedolóžné B, msl.
nedouužný Mal = neduživý (ale nedoslužný Kt7
má s snad jen chybou péra). Dále vzniklo val. laš.
nedoluha B, msl. nedouuh Mal = choroba. — Pol.
niedolezny neschopný, mrzácký, nemotorný,
niedol§ga mrzák, slaboch, ukr. nedoluha slabost,
rd. nedolúgij slabý, neobratný. — Ne-do- jsou
známé dvě předpony (jako v nedo jedený ap.),
pospolu vyjadřující nedostatečnost; základ psi.
l§g- má příbuzenstvo v něm. langen stačiti. Něco
nedolíhá = něco (plíce, játra ap.) nestačí, slouží
nedostatečně. Psi. bylo tedy nedol$gati a ne-
nedoperné 394
doložbYťb. Přítomnost ablautu e-o svědčí o
starobylosti těch útvarů. — PJxistuje i zkrácená
forma: vězí v neduživý, neduh.
nedoperné stě.: podle V. Vaněčka NŘ 26.141
(tam jsou i starší domněnky) od nedoprati-. „
výkup z trestu smrti bitím (praním) nebo vůbec
výkup z trestu bití (praní), částka, kterou
provinilec musel zaplatit, aby nebyl doprán až do
konce" (k smrti?). Viz Růžička PhS 3.149,163.
neduh, tak i sic: choroba, vada, závada, jč.
neduha t/v; č. sic. neduživý. Opak je duh, žijící jen
ve rčeních sloužiti, jíti k duhu; podobně sic. ísť,
byt k duhu. Dalším vývojem vzniklo sic. dúži
silný, statný, velký, dúže hodně, duž(n)ieť,
zduž{n)iet stá(va)ti se silným, od toho dužina
masitá část jistých rostlinných plodů, duž(i)natý
masitý. Proniklo na Moravu: je horň. dužný silný,
val. zdúžiť, zdužnět nabýti síly; do spťsovné
češtiny proniklo duž(n)ina, duž{i)natý. — R.
nedug(a) churavost, dúžij i djúžij (zde je
zesilovací j, § 12), p. niedužy slabý, ukr. neduha
nemoc, dužyj, bulh. nedág choroba, (zá)vada,
nedágav neduživý. — Zdá se, že nedog'b vzešlo
již ve staré době zkrácením z nedolog'b (viz
nedolihat) t/v. Kladné dqg'b vzniklo pak
odloučením předpony ne; další odvozeniny
(dužný atd.) jsou už z těchto útvarů. Pol. u je zde
střídnice za o.
negr, z něm. Neger, to pak z fr. negre (jeho
základ je lat. niger černý·).
něha, něžný. Přejato v obrozenské době z
ruštiny (néga). Šmilauer NŘ 25.66. — Psi. něga
je příbuzno se sti. sníhyati miluje (je tu
„pohyblivé" s); tak již Jungmann.
nehet. Sic. nehet, nech(e)t, stsl. nogtth, pol.
nogieč, r. nógot, hl. nohc, dl. nokš, sin. nohet, sch.
nokat, b. nokát. — Odvozenina od základu nagh-,
jenž označoval nejen nehet, ale i jiné tvrdé
výrůstky na okončetinách, tedy i kopyto, dráp,
pazour, pařát. Jinde jsou formy dosti různé, ale
zřejmě příbuzné; sti. nakhá- m., ř. δννξ, lat.
unguis, lit. nägas, sthn. nagal (něm. Nagel).
Původní slovo bylo tedy obměňováno nebo
rozlišováno zesilujícími příponami. C. sic. *nohet,
ale o se asimilovalo k následujícímu (jerovému) e.
— Nehet dobytčí nemoc (na jazyku) má obdobu v
lit. nagutě tipec. V tomto významu je sic. nohet
KtPř 3.635 a pd. nokieč se zachovaným o, neboť v
povědomí mluvících se oddělilo od nehet. —
Odvoz, jméno rostliny měsíčku (Calendula):
nehtík; sic. nahatka z ukr.; pol. nogtek nogietek
nagietek r. nogctók: těmi nehty se míní nažky
vnějšího okruhu; jsou jako pazoury: mohou se,
podobně jako plody lopuchu aj., zachycovati na
jiné věci (takovéto vlastnosti u rostlin jsou lidu
známy!). — Suchý nehet je jistá veliká housenka,
v září „na hadím mlíku" vídaná Čel, han. nehet t/v
L (prý často na révě; má prý jakési hroty); třeba
přesně zjistiti; bude to (soudí prof.
nechati
S. Hrabě) housenka nějakého lysaje; ty mají vzadu
šupinovitý výrůstek. Přeneseně je s. n. mor. i
řeřicha polní B, vlastně její šešulka; od podoby s
onou housenkou?
nehojéd, -t nář.: nežit, podebranina na prstech
Kt 2.113; zm. nejahot Sova. Stč. no-hojěda,
nahojěda unguida < *ungui-eda Klaret. — Pův.
*nehto-jed; srov. i ujed a r. nogto-jéd t/v. Záhy
přichýleno bud k ?wha, nebo k nehojiti se.
Obdobný název byl u Germánů: angueiza ap. (o
něm Hoops 4.147); v jeho prvé části je ještě
původní podoba slova pro nehet (na rozdíl od něm.
Nagel).
nehorázný: náramný; pak i 'neomalený, hrubý*.
V slovnících je od Jg 5.937; je též neorázný Kt
2.129 (h oslabeno, až zaniklo), nerázný 2.138 (zde
ho nikdy nebylo, což je stav původní!); ojediněle
(u Holečka) horázný (asi počeštěné r. *goráznyj\),
horázový. — Patří VÍ rázný (viz) a k jeho podobě
zesílené o psi. go. Ne- je nadbytné (zesiluje
některé již dosti „silné" výrazy, aniž mění význam
v záporný: neohromný = ohromný, nešvár = svár
ap.), o tom Zubatý 1.1.252. Nehorázný bylo patrně
,,silné" slovo nařeční a lidové, do písemnictví se
dostalo pozdě. Jeho význam se totiž přiblížil k
pokročilému stavu, jaký je v č. rázné 'hodně,
velice, velmi' a v r. gorázno 'dosti, velice', goráže
'silněji, více', tj. k stavu, kde původní odstíny jsou
už setřeny a kde se dospělo jen k bezbarvému
,,velmi" s nádechem nevole (o velikosti nevítané,
nepěkné).
nechati: nedbáti, nestarati se o co: nepřekážeti,
neodporovati, dopustiti, dovoliti, ustati od Čeho
PS. Z imperativu vznikla modální částice nech(a)t,
nechžt > lidové nešt 'ať, třebas, byť i'. — Sic.
nechat; nář. nahat, oslabené (h je slabší než ch) a
asimilované (a-a\). Imperativ nář. nach, nak, nech
so stává spojkou 'kdyby', zvi. na Oravě (Zubatý,
Sb. Grohův), odpovídá i českému nechat, aby, at.
Ta pronikla i do msl.: nech B. — Pol. niechac, hl.
njechacy dl. njechaé, ukr. necháty, sin. nehati, b.
ne-chaja. Adverbia obdobně: pol. niechaj > niech
atd. — Máme-li „nestarati se, ztratiti zájem o co"
za výchozí význam, jeví se nechati jako záporný
útvar (s tím souhlasí to, že má předmět v genitivu)
od slovesa *chati starati se, které je zachováno na
jihu: sin. hajám hajati starati se (sich kümmern),
sch. hájem hajati, b. chája t/v (sorgen, sich
kümmern um), b. nechája nedbáti, býti netečný. —
Kladné sloveso, psi. chajq chati (pak chajati), je
příbuzno s lit. pri-kuoptiy -kuopju starati se (Sorge
tragen für; cit. u Senná Hdb. d. lit. Spr. 2.244). U
Slovanů bylo *kap-jo, ale *kap-ti dalo *kati: toto
pouhé ka- proniklo pak z inf initivního kmene do
présentního. Expresivní ráz slovesa se projevil tím,
že k bylo nahrazeno hláskou ch, § 17. Prvotní
kořen byl *kep-, je v péče
nej-
a v klopota^. (Jinou domněnku podává Š. Ondruš
JČ 9.1958.158: spojuje n. s cha-bati/chabiti
'bráti'.)
nej-, předpona superlativu. Stč. bylo naj-i ná-\
návyšší nálepěí náprve. Toto na- je nepochybné
totožné s předložkou na, významem pak je blízké
předložce nad (která je ostatně z na)-, tedy
vlastně „nadvyšší";,;' je vlastně i (stsl. je nai-),
totožné s vytýka-cím i, jež bylo v stč. velmi
hojné. Ovšem předpokládá zde samostatnost toho
na, a přemístění na prvé místo, tedy původní
význam 'dokonce nad-vyšší'. — Podobně sic. naj-
, stpol. nawyszy, dnes naj-, rus. dial. nábolšij,
spis. najbolšij, sin. namlajsi a naj-, sch. b. luz.
naj-. Lit. no, v písních zesilující komparativ a
superlativ, je však asi z pol.
nejetný: indiferentní. Utvořeno asi podle obo-
jetný ze záporky ne.
nekalý, k tomu přitvořcno kalý, jež se objevuje
zpravidla po záporu (není kalého zdraví). Jen nč.
Nej častě ji o mravně špatném, nepoctivém,
ničemném; mravní sféra je, zdá se, původní oblast
toho slova. Snad tedy je ze stč. nekajilý =
nekajícný (zatvrzelým, ne-kolným a nekajilým
hříšníkuom Gb SI. 2.556). Meh NŘ 24.227.
nekleč vč.: nečas, nepohoda. Snad je pří-buzno
s ukr. chljága, chljáka t/v; pak by nebylo
nadbytečné.
nekňuba: od kňoubati se s čím, zdlouhavě
dělati, s nadbytným ne-. Toto sloveso je typicky
expresivní: skupiny kn kňgn gň hn hň chň jsou
příznačné pro jistá hanlivá slova, často sice si
podobná, ale bez rodové příbuznosti. Zde např.
ukr. knjupity seděti nad něčím (srov. rýmové
cupeti), lit. knú-poti ležeti tváří k zemi, kniaübtis
hlavu chýliti (a obličej si zakrývati) ap., lot. knupt
i knupt schouleně seděti. Kňoubati není běžné,
proto mohlo vzniknouti nelogické n., vzorem bylo
nemluva, netreja, nekola.
nekola vč.: nešika, hlupák, nekňuba PS-Pt; vra.
nekolný nehybný do práce B. — Sic. nekolný
nepodajný, neohebný K. — Nekolný bylo asi =
neštěpný, o dřevě (od kolu klátí), nepodajný, tuhý;
k tomu bylo při-tvořeno nekola ve smyslu
přeneseném na duševní schopnosti.
nekošník stč.: dabei. Asi přejato z r. nekosnój
t/v, slova temného (znamená i slabý,
opovrženihodný). Srov. přejetí u veles t/v.
nemál(e) stč.: málem, bezmála, skoro, téměř;
fast, beinahe; dosud se udrželo v laš. němal t/v. —
Pol. niemal, br. nemal. —· Vzniklo z eliptických
větných spojení málo [chybělo, že] ho nezabil
nebo udeřil ho v hlavu, ze málo [chybělo, že]
neumřel. Věty toho druhu jsou i pol. strus. csl.
ukr. sch. sin. Z takových vět bylo vyabstrahováno
málo ne, pořadí v něm přehozeno a celek byl
spojen v nemálo. Ten poklesl v adverbium:
395 neplechý
o se ztrácelo,"" ale mohlo být nahrazeno novým
přísuvným e. Hujer 1.55n.
nemehlo. Přezdívka toho druhu jako mor.
oblizlo, opeslo a nč. příjmení Dosedlo Obešlo V
osáhlo Vyčichlo Zapadlo, tj. Z-ové příčestí stř.
rodu ve tvaru jmenném, totožné se stč. nemohly
bezmocný, nemožný (od moci)-, srov. opak mor.
zamohlý = zámožný. Kdo se nemůže pohybovati
(pro slabost, nemoc, ne-obratnost), je nč. dial.
nemožný = stč. ne-mohlý, význam 'nemotora,
nešika' z toho vyplývá sám sebou. Jakmile
nemohly zaniklo, nastala asimilace e-o > e-e.
Druhotvar nemehla PS patří k typu příjmení jako
Zamrzla» Totéž je snad s přesmykem sic. nemleha
vyvrhel?) KtPř 3.633. Meh NŘ 24.229. Podle Š.,
ale spíše k mehnúti hnouti se. — Sic. nemehlo (u
Zgurišky) je asi z češtiny.
nemotorný: viz motorný.
nemrgut han.: neotesanec. — Podle KpU je to
z něm. Nimmergut.
němý. U všech Slovanů: sic. němý, atd. Κ tomu
náleží i Němec. Je to třeba chápati tak, že němý
značilo nejen němého, ale především snad i toho,
kdo vydává nezřetelné, nedělené, nesrozumitelné
zvuky, jako cizinec, cizinci pak Slovanům byli
především Němci, poněvadž s nimi měli nejvíce
co činiti, oni pronikali jako koloni-sátoři,
věrozvěstové, obchodníci, dobyvatelé. (Ulaszyn
ZfslPh 6.368, Liewehr ib. 23.93.) (Jiné výklady
slova Němec, např. od jména germ. kmene
Nemeteš, jsou méně pravděpodobné.) — Slovo
málo jasné. Původní podobu snad ukazuje lot.
měms němý (slovan. asi disimilace m-m > n-mt),
to pak asi souvisí s různotvarým zvukomalebným
slovesem pro nezřetelné mluvení, bručení apod.,
r.-csl. momati, r. mjamkat, pol. mo-motac, č.
mumlati, sic. nemtať.
nenáviděti: viz náviděti.
neohrabaný, laš. ugrabaný, grabatý. Není
jasné, která představa byla východištěm;
neohrabaný (= neupravený) záhon, kopa sena (po
dokončení se ohrabává, aby povrch byl hladký) či
co jiného? Synonyma neohřá-paný neokopaný
neotesaný neokřesaný ne~ okrouchaný neogabaný.
neomalený. Základem je asi vazba o mále býti
= spokojiti se s málem.
neplechý, z toho neplecha, -chota (znám. i
obtížný hmyz). V nářečích je též kladné,
sekundárně přitvořené (srov. kalý), plechý
pořádný, slušný, náležitý, ale zpravidla jen po
výrazech záporných (ani botu plechých to nemá) a
ireálních (dyby byla plechá, byla by u múza). —
Sic. neplecha, hl. njeplech, dl. njeplek, kaš.
nepleka. — Základem je plochý, které u jiných
Slovanů znamená 'špatný, slabý, hloupý', ale i
'lehkomyslný', je i v č. ve významu 'ploský'. Nutno
vyjíti od složeniny s nadbytným ne- (Janko ČMF
21.339): *neplochý se v povědomí mluví-
nepříčetný
cích odloučilo od plochý (to podrželo pak jen
zúžený význam) a provedlo asimilaci e-o > e-e.
Pak teprve vzniklo nové plechý s významem
zcela opačným než má plochý u Poláků a Rusů.
Meh NŘ 24.228.
nepříčetný původně asi jen o činech (ne o
osobách): n. čin = jenž se nemůže původci
přičísti za vinu, jejž udělal ne při jasném
vědomí a odpovědnosti. Z toho abstrahováno
kladné příčetný. Meh NŘ 24.226.
nerci(li), nář. nechcili, nescili. Původnější
neřku(li) změněno podle arci(li), kde rci je
imperativ od říci. Tedy původně: „neříkám -li,
nemluvím-li o..."
nerv: přejato jakožto učené slovo asi přímo z
lat. nervus.
neřest 1° stč.: tření ryb. — Sic. neres(ť): idú
dievky na tanec, ako ryby na neres SMS 25.78;
r. nérest (o-kmen); ukr. neresť, sin. mrest t/v,
sch. mrijest jikry. Dále r. noros(t), pol. mrzoet
jikry, sch. (na)rastiti se pářiti se. Základní
sloveso je pouze v lit. neršiú nefšti a neršeti
klásti jikry, nefštas, nařš(t)as tření ryb, lot.
närsts jikry. Zubatý 1.2.106. Viz i rdest, rdesno.
U nás je základní sloveso zachováno v nésti 2°.
neřest 2°: neřád všeho druhu (hřích, haneb-
nost, smilstvo; odpadky, smetí, obtížný hmyz;
bída, škoda, pohroma; velké bláto; val. neřasť
=* roští, chrastí). Tyto významy nelze vyvodit z
neřest 1°, proto klademe druhé n. Vzhledem k
synonymu neřád a k val. a bude z ne-r§stb <
ne-red-tb, viz řád.
nesmírný; stč. -ie-: nestřídmý, zpupný.
Vzniklo z výrazu ne s mierú. Znamená-li stč. a
nč. 'nezměrný', bude východiskem ne-s-měřiti,
měrou neobsáhnouti. Jiného původu je smirný.
nesrstný mor.: nedůtklivý, nesnášenlivý,
bezohledný, hltavý B, Malý, nesrsta nenasytný
člověk KpU. S nadbytným ne- od srstiti (lidé
srstili proti němu Kt 3.613), mor. srstoň
nesnášenlivec, prchlivec, vše od srst, asi podle
zvířat, ježících srst nebo peří, když se hotoví k
odporu proti útoku.
nesterný stč.: nemírný, přílišný. Z nes'b-
tbrbm> = koho nelze setříti, potříti, překonati
Gb SI. (srov. vojínové s nepřáteli zmužile se bili
a stírali Kt 3.317). Han. jí bez nestery bez míry
Kolk, podle Gb vlastně kontaminací z jí s
nesterou a jí bez míry.
nésti 1°: sic. niesť. Kořen se objevuje ve 3
formách: základní nes-^ s ablautovým o nos-,
zdloužený nas- (z nos·): 1° nésti, vznesený,
snesitelný. 2° nositi -nos (ná- pří- ú- atd.), nosič,
nosný, únosný, vznosný, -nos (zbroj-noš, listo-
noš), nůše (sic. noša, < nos-ja). 3° -naseti < nas-
ja-ti v při- před- atd. Zvláštní významy: jč. únos
svízel Duš 2.53, unes B, zhónes Koníř; msl.
přinést, sic. doniesť koho oč = připraviti oč, asi
podle něm. um etwas bringen; zanášeti se čím,
zabývati se, pův. o tom, kdo snáší k sobě věci
své obliby; na-
396 nešpory
nésti, nanášeti ránu, návrh apod., z ruštiny.
— Všeslovanské (sic. nesiem niesť, pol. nios§
nieéč, r. nesu nestí atd.). Paralelní sloveso je
pouze v baltštině: lit. nešú nésti, lot. nesu
nést t/v, kořen neli-. Jinak t/v, ale v širší
podobě enek-, jeví se jen v ř. aor. ήν-εγκ-ον
a v perf. εν-ήνοχ-α, présentních tvarů tam
nemá! Cituje se i véd. náéati dosahuje, do
stihuje, rovná se něčemu, lat. naciscor na
lézám, ale jejich význam je odchylný, takže
o jejich příslušnosti sem lze pochybovati. —
Zvláštní význam má sic. ponášat sa na koho,
nanášaťsa, zanášatsa podobati se, napodobo
vati, pitvořiti se (srov. lit. panašús podobný,
panošeti podobati se, od nésti nésti, a ř.
εµφέροµαί τινι podobati se, od φέρω nesu.
nésti 2°: klásti vejce (o ptácích). Sem náleží
též jč. obrat: jestliže husa po prvním
neúspěšném (jalovém) snášení má v témže roce
hnízdo po druhé a vyvede z něho mládata, praví
se, že se podnesla, husa se podnese. House z toho
„druhého" hnízda je podneste podnýšté
podnésóe podneska pod-nehée podlezÓe podlíšte
podnýšÓe podnýska. Přeneseně podnésti se o
cizoložném mateřství vdaných žen nebo o
mateřství svobodných.
— Sic. niesť, pol. niešc si§, je-li předmět
(JaJa)> Pak pouhé nieéc, r. nestí jajca. —
Původ dává tušiti pd. naroécic sie. oplodniti
se a začít nést vejce (to SÍQ pani kůrka
naroécila, jajek naniesla), další pd. doklady
Nitsch Studia 86. Toto pd. sloveso pochází
(Miklosich) od ners- klásti vajíčka (o rybách,
žábách, hmyzu). Litevština má primární
sloveso nefšti klásti jikry (jen o rybách),
ale lotyština má dějové jméno närsts
o páření ptáků. U Slovanů ten kořen byl
(viz neřest 1°; rdesno), jako slovesa (i o ptá
cích!) se však užívá denominativ, např. r.
nerestíťsja, norosíťsja. Lze však předpokládat
u Slovanů i existenci primárního slovesa
(s e v kořeni): znělo asi *nersQ nersti, poně
vadž ale bylo ohroženo dvěma změnami
(tert; s > ch, srov. pd. nierzch jikření; ryby
měly dobrý n., neboť byl teplý podzim),
bylo zjednodušeno zánikem r a tak splynulo
s nésti tragen. Oporou toho výkladu je, že
žádný neslovanský jazyk neříká o ptácích,
že vejce „nesou"; oni je „kladou". Splynutí
umožnilo tvořiti další slova: snášeti vejce,
snůška, slepice je dobrá noska. — Lit. ne-
šanti vista Henne die legen will (Nesselmann
419) je polonismus; lot. je dét klásti vejce.
nešpory, stč. též mešpory. Z češtiny je pol.
nieszpór, hl. nješpor. — Z lat. vespera, z
klášterů. Nejdříve nastala asi záměna retnic v >
m, pak „n vzniklo disimilací z m proti
následujícímu £>" (Hujer 1.252). V starším
jazyce o nešpořích též = odpoledne, sic.
nešporová chvíla = odpolední, nešpor = svačina.
To souvisí s tím, že vespera podle jistého
způsobu počítání hodin (začátek ve 3 hodiny
ráno) byla 9. hodina.
neštovice 397 neurvalý

neštovice: z nežitovice, od nežit; dosud zm. n. I slovu nerozumět, vznikl netík s dlouhou
znamená nežit. Z č. proniklo do polštiny. Je i kvantitou a (až v 2. vydání Mattioliho) pochybně
s.-csl. nežitovica. etymologizován z *nehtík." Ryba LF 86.354.
netáta, netota, mor. a sic: rostlina chvojka netopýr, stč. netopýr, dial. č. nedopejr, han.
(Juniperus sabina), sic. i plavuň; netojka je prý letopeř litopéř latopyř netopýr. — Sic. netopier,
tařice KtPř 3.634. Pol. nietota plavuň. Rozdílné nář. nedopier letopier hastopier aj., viz gacek V;
významy lze spojiti snadno: větvička chvojky a sic. je netopier ojediněle i noční motýl, můra (o
plavuň jsou si dosti podobny, dokonce jeden tom podrobně Vážný JM; uvádí i oblasti slov a z
druh plavuně se nazývá chvojková plavuň. jiných jazyků paralely). — Východiskem je
Obou rostlin se užívalo při čarování (chvojka lepetyřb, od zvukomaleb-ného lepetati (je sin. sch.
je jedovatá!), též pro potraty. Odtud lidový pol.) poletovati trhaným nepravidelným letem,
výklad slova (aby „mládenec nebyl tátou", pod. jako lindušky (viz!) a motýli, při kterém je
Václavík 441). Podle Brücknera n. je z slyšeti jen tichá „lopnutí" křídel při náhlém
tabuového výrazu ne to ta = není to ta, prý obratu; srov. sch. leptir motýl. Přípona -yrb je
čarodějné rostliny nebyly zvány svým pravým místo -ylb (srov. mot-ylb) disimilací proti za-
jménem, ale označovány jen pomocí „to jest" čátečnímu l. — Jméno netopýra bylo tabuo-váno
(pol. matici božej toje = vrbina, biala tojeéc = (neboť ono zvíře bylo předmětem mnohých
tolita, modra tojeéc = orlíček) nebo „to není pověr, obav a čárů), odtud ony hojné a pronikavé
ta". Obé je nejisté. Sem patří i sic. neto (nějaká změny. Jinoslov. podob ani neuvádíme, jsou
rostlina) a netója tolita. rovněž přehojné (viz je u Vážného; tam viz i
neteř, řidčeji neť. Objevilo se teprve v nč.: dosavadní výklady). Meh ZfslPh 20.40. Viz i
„čte se po prvé jako padělaná glosa v Mater Fraenkel LP 2.105. — Jsou i další jména, často
verborum, neti filiola, a odtud přejato do nejasná: mor. holý pták, šimík, trúlek, večerek,
jazyka knižného a dáno mu sklonění gen. kasakút, kutkutík, sic. řepík (že se vrepí, zachytí i
neteře, dat. neteři atd. podle máti mateře atd.", do vlasů), špirhanec (toto znamená i nočního
dí Gb HM 3.1.428. Tedy přínos V. Hanky, ale motýla; o tom Vážný).
zdomácněl, pronikl i do slovenštiny. — Sic. netřesk, netřeš, mor. nekřest, jinak (stč., mor.)
netera, csl. str. netii bratrův nebo sestřin syn, hromotřesk, sic. netresk, hromotresk, srov. pol.
stpol. nieč, sch. nečak t/v, fem. necaka. — Jsou gromotrzask: rostlina Sempervivum tectorum.
to odvozeniny od slova, odpovídajícího „Kde pěstují netřesk, tam hrom netřeskne" ČL
latinskému nepös, stlit. ne-puotis, sti. napät- 9.254. Dosud se n. najde na doškových střechách.
atd., pův. *nepót- asi z nevo-pot- = nový pán, tj. Býval, jako chřest a Černobýl, ochranou domů
vnuk. (Meh Re-cueil 1.98.) U Slovanů nepöt- proti blesku nejen u Slovanů, ale i u Němců.
bylo rozšířeno o -ijo- (přitom -pöt- oslabeno v - Podrobnosti Meh NŘ 28.176.
pt-), nept--ijo- > netbjb, srov. ανεψιός. V č. netýkavka netykalka netýkanka: rostlina
bychom čekali *netí synovec. Fem. je sti. naptí-, Impatiens. Od netýkavý: dotkneme-li se květu,
stlit. nepté; místo toho má slov. tvary na -tera: odpadne celý; zralé plody na dotek pukají a
r.-csl. nestera bratrova (sestřina) dcera, pol. rozstříknou semena na všechny strany.
nieéciora, sch. nestera. Vývoj byl asi takový neúroku mor.; msl. neuročku Mal, han.
(Vey BSL 54.2.212), že ide. nepti dalo si. nésti neóroko Kp. — Sic. neúrekom neuro(6)ku
(změna pt > st jako v strýc) gen. nestere, to pak ňeurečkom. — Klade se před slova chvály, aby se
přešlo k α-kmenům, tak jako místo stč. dci je ujistilo, že mluvící nemá úmyslu uřknouti (dítě,
nyní dcera; za základ nového ά-kmene byly dobytek atd.); věřilo se totiž, že čarodějní lidé
vzaty tvary r-ové (z „nepřímých" pádů), což je umějí právě chválou uřknouti, přivoditi pravý
podle očekávání. Staré nepöt- bylo tedy v ide. opak. Sic. neúrekom, to je pěkná kráva. Jsou to
jazycích rozděleno mezi vnuka (to bylo pův.!) a dvě nejpodstatnější části myšlené věty ne(ní to
sestřina syna, což je stopou tzv. klasifikačního řečeno k) úroku, (nech) nie (je táto chvála)úre-
systému příbuzenských názvů. Kolísání vý- kom, kde úrok je odvozenina starého typu, úrek
znamu je dobře vidět v ř. ανεψιός = synovec, mladšího, od uřknouti, sic. uriect, urek-nút.
vnuk, bratranec; též ital. nipote je vnuk i Podobně kladou Němci unberufen nebo
synoyec. — Jinak Isačenko Slavia 22.70: nepot z unbeschrien. Od n. Slováci odvodili adj. neúročný
*nepo-těr (a podrobně o vývoji významu). neúrečný neúrečitý s neurčitým pochvalným
netík: rostlina Adiantum capillus Veneris. významem (pěkný, zdravý, dobře vypadající).
„Všecky staré doklady by se po mém soudu měly Meh SMS 15.144, NŘ 30.144. I neurvalý, stč. a
přepisovat netěk, protože A.e.V. dostalo své české mor. urvalý: hrubý, urput-
jméno jako prostředek contra f luxům Iný; sic. zurvalý. — Odvozeno od slovesa,
capillorum (= proti padání vlasů) a bylo tvořeno zastoupeného dosud v laš. urvat se na
obdobně jako netřěsk, nechrasč, nehrom; teprve
v 16. stol. se počalo |
nevěsta
koho = osopiti se Lor (to je ovšem od rváti, srov.
utrhnouti se na koho). Podle Jg = urvavší se od
šibenice. Ne- je nadbybné. V. i Zubatý 1.1.247.
nevěsta. Všeslovanské: sic. nevěsta, pol.
niewiasta, ukr. nevista, r. sch. sin. nevěsta atd.
Znamenalo nikoli ženu v den její svatby (to je sic.
mladucha, pol. panna mloda), ale — jako místy
dosud, zvláště sic. — mladou ženu nedávno
vdanou, mladou paní (potom ovšem, mluví-li
tchyně, její snachu, synovu ženu; ale to není
speciální význam!). — Vzniklo spojením slov
neve vbsta = nově (tj. nedávno) vdaná, a
haplologickým zánikem slabiky vb: neví je adv.
ještě z doby před změnou *nevb > novb, nový,
vbsta je t-owé participium od vid-, které je ve
vbdati > vdáti (se) a v stí. vindati nalézá, získává,
med. -tě zasnubuje se, vdává se, odpovídá mu ind.
vittá-. Meh ZfslPh 18.315. Jsou i jiné výklady, ale
nepřijatelné. [Nejvíce rozšířena je domněnka, že
nevěsta znamená „neznámá" (vesta je prý od
věděti), neboť přichází ke svatbě jsouc zahalena
závojem, domněle proti uhranutí a na oklamání
zlých duchů. Ale Zofia Gansiniecová, Etn. p.
3.149n., ukázala, že nevěstin závoj je záležitost
jisté světové módy, z Předního orientu, a to už ze
starověku; původně jej přijaly palácové dámy
asyrské na ochranu pleti proti slunci a prachu;
nakonec se stal znakem toho, že ona mladá žena
přechází do vlastnictví jednoho muže. O
„neznámosti" nemůže tedy být řeči.] — Demin.
nevěstka kurva je od 16. století.
nevod, pol. niewód, r. névod. Souvisí se sev.-
něm. Wate, švéd. vada, lot. vads, fin. nuotta,
eston. noot t/v. Vše to jsou prastará slova, přejatá
neznámo odkud, snad „pra-evropská" (pod. jako
Čeřen je praevropské). Má se za to, že ne- je
přidáno z důvodů tabuových, „aby ryby
nepoznaly síť pro ně nebezpečnou" (Vasmer). Viz
i vatka.
nevražiti, již stč., za-; pův. silně nenáviděti,
nyní poněkud oslabeno; stč. nevraždný protivný.
Původ nejasný. Zdá se, že je od vrah, ovšem za
předpokladu, že i č. vrah mělo význam nepřítel,
jako v ruštině (Zubatý 1.1.245). Ne- by bylo
nadbytné. Viz i zanevříti. Sem patří zajisté
jakožto zkomolenina i nevařiti s kým 'nežíti vé
shodě, v přátelství', obecně řáděné k vařiti, při-
pravovat jídlo vařením. Nadbytné ne- asi z-
nevříti na koho t/v.
nevrlý: asi od nevříti, za- na koho (v. to).
nezabudka. V sic. je asi domácí; je od za-
budnut zapomenouti, kde bud- souvisí s bdíti, lit.
bundu bústi pamatovati. V č. však bylo v nové
době přejato bud ze slovenštiny nebo z rus.
nezabudka, pol. niezabudka. Jméno (to platí
rovněž o pomněnka; mor. neza-pominajka, pol.
nieza-) je od toho, že byla dávána na památku,
poněvadž vadne jen
398 nic
pomalu, tj. aby obdarovaný aspoň tak dlouho
vzpomínal na dárce, dokud dárek neuvadne.
Lidově rybí (žabí) očko, sic. žabie očko, viz oko.
nezbedný, stč. pův. nesbedný, k tomu při-
tvořeno kladné stč. (ojedinělé) sbedný, zbedný. Pol.
niezb§dny, dříve psáno niezbedny. — Význam
'nevázaný, bujný', nutí vyjíti z ne--st-bed-bnt, b$d-
je asi příbuzné s něm. binden vázati, poutati; tedy
pův. 'nespouta-telný' (Prusík Krok 6;38; 11.136;
KZ 35.599). Nosovost v § v češtině zmizela již v
předhist. době disimilačním vlivem obou n. (Jinak
máme *bendh- v pouto.)
než (li) 1° spojka srovnávací: z ne-že-(li), ne je
zápor: já jsem starší — ne(ž) ty; že je pouhé
zesílení. Podobně stind. na po kom-parativu. U
spojky než (: připravte se, než přijdu) nutno
doplniti myšlené dříve, srov. lat. priusquam,
antequam. Stsl. neže, nezeli, též neg^li, negoli.
Podobně lot. je ne než, lit. ne, negi. — Z plného
neže dále sic. (oravské) že, např. Kukučín 6.113,
119, 122 aj., Hviezdoslav 1.223. Jiný zápor (ni) ve
funkci spojky přirovnávací viz pod ani. — V sic.
(zní val.) lež je však l asi původní, je tu částice Ze,
odedávna blízká k částici li. Od lež/než vyšla asi
záměna Ijn v lebojnebo a leda-j nedá-.
než 2°, spojka odporovací: ale, avšak. Uvádí
větu s neočekávanou opravou nebo vyvrácením
předešlé věty. — Ze záporky ne a příklonky -ž. V
stč. má stejnou funkci i pouhé ne: aniž sě móž
neřádný... líbiti lidem; ne i svýmť pochlebníkom lib
nebývá = než ani svým pochlebníkům libý nebývá.
O tom podrobně Trávníček Nesl V 2.59 a Bauer
VČS. Sic. msl. lež (téže funkce jako č. než) má
však patrně původní le, které je v ale.
nežit, pol. niezyt. Od kořene ži- (viz žíti 1°), což
je normální e-ová podoba kegoj- (č. hojiti), r. nář.
za-žíť = za-góiťsja (: raná sama zažila). Nežit je
tedy vřed něho jící se, srov. nehojed (viz), od toho
je název neštovice (viz). Obvyklé znění nežid gen.
-da vzniklo čistě vnějším přichýlením k Žid.
ni: záporka, samostatně (též a-ni) nebo jako 1.
složka v nikdo nic nijaký nikam apod. Jako pouhý
zápor je dosud vm. (Půjdeš do školy! —Ni); jinak
v č. jen když je opřeno o následující slovo. —
Srov. r. ni (net ni otea ni mateři) atp. jinde.
Podobně jako ne, vystupuje i ni ve významu 'jako'
po kompara-tivu (sic. a-ni, v. to; strus. ni). — Z
pův. *nei srov. lit. nel ni, nel-nel ani-ani, niěkas
nikdo, nic, lot. gót. osk. stlát, nei (lat. klas. ni).
nic, z ni-čso odsutím -o (viz ni a co). Odchylně
sic. nič, ništ z ni-čbto, kde Čb je nom.-akus. se
zesilujícím -to jako v ni-lcb-to, št ze čt. Nic funguje
stč. i jako pouhý zápor (Flajšhans LF 63.232), tak i
hluž. Odvoz. nicka nicota nicotný nicovatý ničiti;
nic nicoucí
nic 399
podle div divoucí apod.; nicpán nepán; nicponice
daremnice, sic. ničponina a pol. nicpori z nic po
něm, (totiž není); las. nicpotak ze rčení to je nic
po tym člověk B; sic. nic po nic je zkrácení (vzor
ráno-po-ráno, deň--po-dcň) z plného útvaru, jaký
je v mor. nic po ničem; č. nanicovatý, chod.
nanicatyj z na nic (srov. mor. vyšlo mi to na nic;
na nic jest, ze pýcha Hanáka zaslepila). Ničemný
> ničema od dativu ničemu (totiž neprospěšný,
nenaučený). Vniveč = vb ni-vb-čb, v vloženo do
spojení ještě volného ni č; sic. nivoČit, pol.
niweczyc.
nic, nickamínek, nicový kamínek; kamínek nic
Václ 301, dial. nicák Β pekelný kamínek, lapis,
jč. nickamen modrá skalice Vydra; mor. nic je též
vodička na oči, čistec. — Toto nic je překlad
německého Nichts (dříve jen Nicht), což se
pokládá ze přejaté z ř.-lat. onychitis, ale žertem
(slovní hříčkou) přikloněné k nicht(s) 'nic'; střlat.
nihil album bude rovněž překlad německého
slova.
ničí, nící stč. (nč. jen v odborných názvech
jako: silenka nící): k zemi skloněný, tváří dolů
obrácený, např. otec pode nic = na tvář. Odvoz.
stč. ničěti býti skloněn; nicohlav, zkráceně nicot
us. za Jg, mohutný železný hřeb (svorník) nahoře
půlkruhem ohnutý (jako vycházková hůl), jímž se
spojuje zadní díl vozu s předním. — Sic. nice rub
je z pol. nice. — R. nář. (záp.) nicyj, ustrnulý tvar
(adv.) nic; ukr. nycyj, nyč. — Psi. nicb -a -e. Je
odvozeno od ide. ad verb ia ni 'dolů' (je stind. a
írán.) příponou -ko-; *i bylo zdlouženo v ϊ =
slovan. i, asi pod vlivem protikladného nakt (viz
naznak). Prvotné ♦mfct bylo pak změněno druhou
palatali-sací v nicb, neboť před k bylo i (naproti
tomu nak'h nebylo změněno). Stejný základ je i v
nízký.
nikati 1°: takto jen ve filosofii jako neutrální
označení bytostného dění, na jehož jednom kraji
je vznikání, na opačném zanikání. Jinak jsou jen
složeniny. Vývoj významu: r. niknuť (golovoj) =
skloniti hlavu (přen. vadnouti, hynouti), pod. ukr.
nyknuty, sch. nikati, b. nikna; psi. nikati tedy
souvisí s nící, odvozeno tehdy, dokud ještě bylo
*ntk-. Tedy pův. 'chýliti hlavu k zemi', tu je na
místě i za-, po- (ponikva tok vpadající do země >
Punkva; sic. ponik trativod; poniklec > koniklec),
u-, z- vyprositi se (klad.). Κ těmto případům pak
přitvořeno v opačném smyslu stč. vzniknuti, nč. -
ou- (r. vozniknut), postv. vznik', a vyniknouti.
Příbuzné je lit. n'fkti mizeti, slábnouti, zanikati,
vymírati, při-tvořené asi k adjektivu, později
zaniklému.
-nikati 2° v pod- pro- (sic. pre-) v-. Význam
brání ztotožniti toto sloveso s nikati 1°. R. vniknut
proniknut a obdobně pol. — Příbuzno je lit. i-
ninkú -riikti horlivě se oddati čemu, apnikti
přepadnouti něco. U nás se
nítěnice
zachovalo jen iterativum, jež fatálně se rovná
prvému nikati.
nikdo, stč. nikto nikt nikte, sic. nikto nik.
Obsahuje záporku ni a zájmeno kdo.
nikoli: záporka ni se zesilovacím koli (viz).
niněra 1°: jistý hudební nástroj. Asi domácího
původu, srov. nuňati hráti na kolovrátek. Podle
Jánka ČMF 29.161 je ten název zvukomalebný.
niněra 2° o něčem nicotném. Expresivní slovo,
tvořeno podobně jako titěra.
nípati: piplati, dělati nimravě; vč. hnípat Epz (s
nechutí jísti), chod. šníbrat (zesilovací š- jako v
šmárati), vč. nasnípat pracně natrhati něco
drobného NŘ 19.61. — Příbuzné je lit. nýplioti t/v.
Vzhledem k lit. druhotva-ru nýprioti sem
přiřadíme i č. nimrati se (záměna retnic p\m) a
mimrati (asimilace η Κ m). Z *niplati bude i
piplati t/v.
nístěj, stč. niestejě: ohniště, dvířka do pece.
Dial. vč. nístěň Jg, jvč. (Olešnice) místěj; zn. i rošt
El. — Hl. něsč, dl. jesce -eje -ije, též jě-, sin.
(i)steje osteje mesteje. — Psi. jestěja, č. n- vzešlo
dekomposicí z vbn-jestěji (jako v něm < vbn jemb).
Příbuzno je ř. εστία krb (tak již Jg) z *jest-ijä
(nikoli z vestijä, jak se stále tvrdí!); prastarý odbor-
ný termín neznámého původu. Rozdíl přípon -
ěja/ija není závadou, má obdobu v sti. chäyä stín <
*skeyä a v ř. σκία t/v. Přechod k ,,dvířkám do
pece" souvisí s tím, že Slované vůbec místo
starého krbu si oblíbili pec; krb byl redukován na
plošinku, výstupek před ústím pece. Meh LP 5.82.
nit, mor. též mit hnit. Podobně jinde: sic. nit,
pol. nic, r. nit atd. — Psi. nitb z kořene něi- přísti,
tedy = spředenina, spředené vlákno; ni- je patrně z
ndi-, obvyklého slabého stupně před -ti-. Od téhož
kořene lit. nýtis osnova, lat. neö něre přísti, ř. νήυω
přísti, lat. ně-men, ř. νήµα předivo, nit.
nítěnice PS, nitěnice, ničení Jg: brdo
tkalcovského stavu; s tím souvisí nitěnka hadlaf
PS. — Sic. nitetnice pomnož. Jg-SSJ brdo; o sic.
slově jedná podrobně (a správně hájí jeho l) R.
Uhlár, CTÖ 2.1963.531; pol. nicielnice bidlo
tkalcovského stavu, r. nit gen. nita, nítčenka brdo,
soubor hadlafů na dřevěných hůlkách, viz i VSES
508, 516n. — Příbuzné je lit. nýtis fem. (zpravidla
v plur.: nýtys), lot. nlts brdo. — Psi. bylo asi niťb
mask. Je těžké odvodit tento niťb od názvu niti,
vlákna. Protože niťb je celé brdo, jehož úkolem je
odváděti, odtahovati vždy polovinu celého počtu
nití bud nahoru nebo dolů, aby se do prostoru mezi
oběma řadami nití vpustil útek, spojíme niťb spíše s
kořenem nei- vésti (lenken), ind. nay-jnl-, het. näi-
(jakožto kmen původně na -tu-; stran této přípony
srv. ind. protiklad ótu-, viz útek). Je-li tomu tak,
sic. nitelňíce by byl útvar s činitelskou příponou -
tel-, tedy od adjektiva nitelj-bn'b, č. nitěnice by pak
bylo
nítiti
lidovou etymologií porušené nitelnice, jako by
bylo od nit 'vlákno' (v. adj. nitěný).
nítiti, stč. nietiti, sic. nietit. Slož. podnítiti
(postv. podnět) podněcovati, dále za- roz- vz-, sic.
obniecať, nietivo. — Sic. nietiť, pol. niecič, sin.
netiti. Starší forma je gnět-: csl. vtz-gnětiti, r.
gneťjá třísky na zátop aj.; něť vzniklo tím, že g
vypadlo mezi dvěma souhláskami (pod-gnětiti >
podnětiti). Tvar s g je ještě vč.: Rais píše zahnítiti.
Hospodyně si při pečení chleba uchystá drobné
dříví na přihnět (mor. přínět, přísnět B) = když se
chléb dopéká, zapálí se to chrastí v přední části
pece, aby chléb byl pěkně hnědý. V témž smyslu
je ukr. hnit dřevo na přihnět, (za)hnityty = dáti
chlebu hnědou barvu tímto způsobem. Sem náleží
i hnědý. — Původně gnětiti. Příbuzné je stangl.
gnldan tříti, treiben, z *gněi-dh~, Kořínek LF
61.49. V gnětiti je třeba vidět sloveso odvozené
od jména činnosti *gně~tb (bez oslabení v
kořeni), v tomto pak kořenghne(i)·, prostý,
nemající ještě dalších rozšiřovacích prvků. Tedy
sloveso je útvar jako ctíti < čbstiti, odvozené od
čbstb, abstrakta (s příponou -tb) od 6btq. Opět
případ, že slovanština nezachovala primární
sloveso, ale vytvořila si nové, odvozené od
abstrakta. Význam 'tříti' se ovšem vztahoval na
ničení ohně třením dvou dřev jednoho o druhé,
čímž se budil tzv. „živý oheň", domněle ukrytý ve
dřevech. Takový živý oheň byl posvátný: tak
(nikoli křesáním!) se zakládal oheň v novém
domě, zjara na salaši (místy do nedávná), k
náboženským obětem ap. U Slovanů tedy gněi-
bylo omezeno na buzení ohně (neznamená už
tření -jakékoli), takže se stalo termínem pro tento
zvláštní úkon. Teprve pak byl význam přenášen
na rozněcování hněvu (viz), sporů a vášní.
niva, tak i jinoslov.: kus rovné země zcela nově
vzdělané, tj. nový přírůstek k polnímu majetku vsi
čili rodu za původním obvodem (na rozdíl od
pozdější noviny, což bylo pole v druhém stadiu
hospodářského cyklu, po úhoru, tedy pole kdysi
již zorané a oseté, ale příští rok nechané úhorem,
aby se osvěžilo). Jméno niva se zpravidla drželo a
drží jako pomístní, i když niva dávno již přestala
být novou rolí; nakonec se ustaluje jako označení
pro jednotlivé velké plochy rovných rolí, hlavně u
velkostatků; ale val. Niva (pomístní) označuje, i
pole svahová! — Souvisí s ř. νειός novina (po
úhoru). Obé z *neivOJä, což patří k nový. Z
částice neu se tvořila adjektiva bud příponou -o-,
neuo- > novb, nebo příponou -jo~ (lit. naujas, gót.
niujis, sti. návya-). Slova niva a νειός jsou tohoto
druhého způsobu, přípona -jo- v nich zvolena
zřejmě proto, že mají zvláštní ráz termínový, asi
jako pozdější novina; nastal v nich, patrně již v
prajazyku (Eva Havlová),
400 noc
přesmyk sonant: neu-iojä > nei-vo/ä: niva je z
*neivä. Otr^bski Przycz. 2.91. Zvláštní je sch.
njiva a stsl. niva: v *neu-jä bylo zdvojeno ,;;
vlivem příponového j vniklo j i do první slabiky
(jinak Liewehr ZfsPh 23.95: má změkčení na η za
expresivní).
nízký; množství odvozenin od niz-: níže nížina
nížiti aj. — Všeslovanské. Základní slovo je adj.
nizi> dole (stsl. nizi> lež^sta), časté ve složeninách
jmenných (s.-csl. niz-gorije svah, typ č. Vrchmezí)
i slovesných (csl. nizvoditi, nizložiti, r. nizvergnut),
je i předložkou (str. niz stěnu; bulh. niz selo dolů
vesnicí). Sic. z níza do výsosti má toto starobylé
niz. Jinde niziti (ale č. pol. hl. má z, srov. stč. výšiti
— nč. stč. výšiti), nizina, nizbn'b (stč. nižní EvOL;
sic. Nižný v místních jménech, podrobnosti Vážný
NŘ 41.273; val. nižní Β bude z ukr.). — Psi. bylo
ad v. niz'b 'dolů'. Je odvozeno od ide. adverbia ni
t/v (je stind. a írán.). Koncové -Z'b lze snad
vyložiti takto: v stind. je ad verb. niš-, nífy 'ven,
pryč' (*nis). Již v předslov. době snad *ni a *nis
splynuly (ale udržel se jen význam 'dolů'), přechod
s v z jest chápati bud jako oslabení nebo se objevil
před znělou souhláskou a pak zobecněl, podobně
jako is přešlo v j-bz (viz z).
no, starobylé citoslovce, objevuje se jednak
samostatně, často zdvojeno, jako přitakání, při
konejšení, odporu, vybízení (no tak!) atd., jednak
spojeno s jinými: přitakávací ano; č. arch. nóbrž =
nýbrž; horn. notě < no hte; mor. nále < no ale. —
Sic. no — ale, nože, no — nuže, nola < no hla, pol.
no v no tak apod., r. no ale; ukr. po imperativu:
daj~no dejž; sch. sin. no. — Forma zdloužená je
msl. na, uvozující odpověd (Kdes bolí Na v Brodě)
a sic. na nuž (srov. bo, ba); s ní totožné je nabízecí
na! — Citoslovce no je prastaré: rovná se latin-
skému nam, jehož původní význam byl rovněž
přitakací (viz i ano t/v); je příbuzné i něm. na.
noc; stč. s noci, s noci (snuoci, snůci) = včera
večer, včera k večeru, včera (sin. snoói včera večer,
včera v noci, b. snošti snoste t/v, ukr. s noóy před
nocí, večer), podle Zubatého 1.2.201 = s oné strany
noci, před nocí. Odvoz. stč. noční (nč. ~č- podle
roční ap.); noěně = v noci Sm 248, srv. bíledně; c
ještě v ponocný. Slož. půlnoc, sic. pol-noc z *polu-
nocí zkrácením v nepečlivé výslovnosti, např. o
p~í > o p-i a pak vůbec při-chýlením k základnímu
noc; nocleh, sic. noc, noclah mask. i -a fem. (pol.
nocleg, r. noólég); sic. obnócka noční pastva, od
obnocovať. = přenocovati (na noční pastvě koní), z
toho i obnoc. Sic. noc nocka noÓnica noclica
noclička můra (dušení noční), noční motýl (o tom
podrobně Vážný JM, tam i pod. názvy jinoslov.).
Nocovat je chod. mor. sic. též přechodné: n. koho
= nechati u sebe na
noh
noc. — Ide. název byl *nokt (z *nogh, rozšířením
o t bez zvláštního významu), zachován ve véd.
nak, ř. ννξ gen. νυκτός (se zvláštním u), lat. nox
(abl. nocte; ale některé pády jsou í-kmenové), gót.
nahts, byl v bsl. rozšířen o -i-, takže psi. noktb je
veskrze i-kmen. Pod. lit. naktls (ale gen. naktu je
t-kmen), lot. nakts, — Odvozeno od slovesa: het.
jeho znění je: nekuzzi 'smráká se' (Kurylowicz
SPN wydz. I PAN 1.1953.39, v. Slawski JP
42.86).
noh, již sté., jakýsi báječný pták. Jinak jen srb.-
csl. (nikoli stsl.) inogi> inegt µονιός (význam
nejasný), gryps, str. nogt koršun (= druh jestřába
nebo orla). Pol. nog asi z češtiny. Zajímavé
proměny jsou v sic. pohádkách: noch(tenptak),
k(n)ofta vták, kmochta pták, vše ze spojení noh
ten pták (v stč. doloženo po prvé 1528 v Radě
zvířat). Zubatý 1.2.359 = NŘ 13.145. — Slovo
málo jasné. Má se za to (vzhledem k csl. inokt
µοναχός = mnich), že utvořeno zjhn*b jeden
(poněvadž se věřilo, že žije sám, bez samice).
Korš však tvrdí, že přejato z arab. 'anqä, což je
jakýsi pohádkový pták podobný orlu. Toto bude
pravděpodobnější; -ogf& bude podle rarogt:
raroh byl pták lovčí, ale i o nohovi se vyprávělo,
že tak slouží (nohové, jimiž [chán tatarský] honit),
noha, všeslovanské: hl. ukr. noha, jinde noga.
Odvoz. č. podnož trnož nohavice ponožka (viz);
nář. a sic. panoha silná větev, horň. moha t/v,
srov. sic. rozpanošit sa rozšířiti se Κ (mylné ě); č.
spis. odnož, mor. sic. odnoha. Viz i obnož. Dat do
noh Rous, na nohy Kol (srov. do kyt Pekárek),
lat. in pedes, msl. sic. v nohy Β 486 Mol = utéci.
Val. msl. přirovnání jako noha, pův. = tlustý jak
noha u řiti (o řepě apod., přeneseně o hlasu Hor,
zařval jak noha stlúšca Β 399), ae stalo módním
v Praze 1920—30, kladeno třeba i o nápoji, o
zábavě atd. — Původní ide. jméno nohy, vězící v
lat. pěs, ř. πους, něm. Fuß (srov. pěší, pěchota)
bylo v bsl. zatlačeno názvy hrubšími, pod. jako u
jiných částí těla. —- Příbuzné je stnord. knakkr m.
noha stolice, stolička, nor. knakk noha zvířecí; tu
je tedy o *gr- více, ale to našemu srovnání
nemůže vadit, viz § 16.
nohavice, tak i sic. Pol. nogawice, bělr.
nahavicy, sch. nogavice, hl. nohajca, — N. jsou
v mor. a sic. nářečích kalhoty úzké (kdežto široké
mají jména jiná). Od noha utvořeno podle
rukavice, což je od starého rukáv (r. rukáv atd.),
kdežto +nogavb není. Mor. nář. nohavka, stč.
nohavice, sch. nář. nogavica = punčocha,
ponožka. Sic. nohavky kalhotky je z nohavičky,
nohsled. Vytvořeno asi v učených kruzích
podle lat. pedisequus,
nok: knedlíček do polévky. Z něm. Nock,
nop, nopa: uzlíček na tkanině. Z něm. Noppe
t/v.
26 Machek — Etymologický slovník
401 nota
norek, stč. norec (: čepice norcová Smol. 238):
šelmička lasicovitá Lutreola. — Sic. norka, pol.
nurka, r. norka i nortea, h 1. nórc. Od nořiti se,
nora, jednak že norek žije u vod, jednak že
uvedena r. a pol. jména označují hraboše Microtus
arvalis, žijícího v norách = děrách. Něm. Nerz je ze
slövan. — Jiné je č. nář. norák krocan, norka krůta
< morák, morka.
nořiti, odtud ponořiti, unořiti potopiti; nora:
chodba do brlohu, díra v zemi; nový termín
ponorka podmořská lod, vytvořil K. Pelant (v.
Bass LN 1.2.1942). — Jinde hojnost útvarů
podobných, např. sic. nořit, iter. ponárat, vnárat,
stsl. iznvrq iznrěti (= *nhrq nerti) vynořiti se, pol.
nora, nura, norzyc, wynurzic, r. nora, nyrjáju
nyrját, b. norvam vrhám se do vody, sch. ponirati
skrývat se pod zemí, ponor místo, kde řeka mizí
do země (č. ponorná řeka), sin. pondrem pondreti
ponořiti se, hl. noric. Stupně n\>r~ ner- nor- nar-
jsou v pořádku, ale pro zdlou-žení nyr- (*nyra
'díra, doupě' je v místních jménech Nýrsko a
Nýřany) je vyjíti od *nT>r~, což by bylo oslabení
z nor~; a nur-(též v sic. nář. nurit sa) je plný
stupeň sekundárního ablautu, přitvořeného k ntr-,
— Příbuzné je lit. neriú nérti ponořiti se,
uniknouti, utéci do nory, do lesa, do polí, lot. nirt
ponořiti se, atd. Vlastní význam kořene ner- byl asi
'upláchnouti před nepřítelem', 'zmizeti do úkrytu',
zvi: do podzemní díry; pak teprve: 'zmizeti pod
vodou'. — Jiné je nořiti slzy, viz roniti,
nos, odvoz, nosáč, nosál (Vydra 49, nůsal Duš
2.46, sic. nosál nochál), nosatý, nosovka. —
Všeslovanské, pův. nos*, o-kmen. Jinde odchylky,
bud v kvantitě samohlásky nebo v zakončení
kmene. Nejblíže je lat. nasuš (ö!, 8 je zde < ss).
Lit. nósis fem. nos, lot. nosíš fem. plur. nozdry,
nos (zvířat), něm. Nose, Ta různost ukazuje na
pův. souhláskový kmen; jeho zbytky jsou ve véd.
näs-ä fem. du. nos (gen. nas-6%). Podle Meilleta
nenormální pův. äjä a lat. zdvojení ss svědčí, že
jde o slovo „lidové" a tedy velmi proměnné.
nosorožec, tak i sic: je to kalk za něm. Nashorn
„podle lat. řec. rhinocerus", Vážný NŘ 41.275.
nota; hudební značka pro tón, ale stč. nota, sic.
nota, nota, i nč. lidové nota je nápěv, melodie.
Přejato v středověku v církvením zpěvu z lat. nota
značka, znaménko. Domácí odvozeniny notiti (sic.
nótit), notovati, notný (viz). Cizího původu jsou
odvozeniny notář, sic. notár, notáriuš (a pol. no-
tarjusz, r. notáriuš, str. notář nutař) z lat.
notärius; notes, notýsek je lidové přejetí franc.
psaného notes (= poznámky), obvyklého tisku na
poznámkových knížkách; no-táhl z fr. notable
vynikající osobnost; noticka z něm. Notiz,
notný
notný znamenalo mezi hudebníky a zpěváky za
Blahoslava 'po notách, podle not' (sami bez mistra
po notách dobře a velmi vlastní
a, jako říkají, notně zpívati se naučili; aby
zpívání nebylo jakés nenotné), náležitý, po
řádný; záhy přenášeno jinam (jest notný
muz, můžeš si ho vzíti), nyní notný výprask, n.
kus chleba. J. Černý 93, Zubatý 1.1.159.
nouze, stč. núzě, sic. nudza. Odvoz, nuzný
nuzota nuzák nuzař nuzovati se, nář. nuzník, val.
nuzacit sa SvK. — Sic. nudza, stsl. nuzda i nozda
nutnost, pol. n$dza, r. nář. núza (spis. núžda je z
csl.), b. nuzda, sin. nuja, hl. dl. nuza. — Od
nuditi. Pův. jakákoli tíseň hmotná (v boji apod.),
ne jen chudoba; stč. nuzná potřeba = nutná.
novela: z ital. novélla.
novic: čekatel v mnišské řeholi; z lat. novicius
nově do domu přibylý, nově získaný.
nový; novota novotina novotný (též časté
příjmení: občan nově usazený), novina (zpráva;
pole po úhoru nově vzdělané), novák (nový
krejcar; jako příjmení = nový usedlík, v. NŘ
15.62, 19.166); jmenná forma sklonění v nov
(měsíc), měsíc na nově; obnoviti, postv. obnova
(např. chod. vobnova zimy oo mor. sic), sic.
ponovit, ponova; adv. nově znova (-u, sic. -e -eky,
-eč), nanovo; zánovní = sice starý, ale za nový
pokládán býti mohoucí; msl. prednov(ok), sic.
dónovok, dónovie doba přede žněmi, zpravidla to
bývala doba nouze před želaným „novým"
chlebem, vydržet ,,do nového". — Psi. novb z ide.
*néu-o~s (lat. novus, ř. νέος, sti. navalí); o je z e
před slabikou s temnou samohláskou (jako v slovo
z *ttleuos); nev-, beze změny e > o, je ještě v
nevěsta a niva.
nozdra, obyčejně v plur., k tomu val. nozgří
ntr., nozgří. — Z ruštiny přejal Presl. Podle
Havránka vniklo do č. vědeckého jazyka ze
srovnávacího čes.-rus. seznamu Dobrovského, v.
Čvl. 2.89. — Sic. nozdra, stsl. nozdri i-km., pol.
nozdrze plur., nozdrza plur., dříve nozdrzy, r.
nozdrjá plur. nozdri,
b. nozdri, sch. sg. nozdr(v)a plur. -ve, sin.
nozdrva plur. -vi. — Z rozdílu v zakončení
singuláru vyplývá, že sing, je druhotný.
Příbuzné je lit. nasral (i ňastral) huba,
tlama zvířat, (peior. též lidí), něm.Nüster(n),
angl. nostrils nozdry. Protože r lze tu těžko
mít za příponové, jest vyjíti všude od starého
názvu zachovaného v ř. $ίνες < *srln-es t/v.
Toto srln- se bsl. a germ. spojilo se jménem
nosu v složeninu, jenže nos(o)-srines (v 1. části
bud konson. nos-, nebo o-kmen noso-, v tomto
případě so zaniklo haplologií) ihned zjedno
dušovalo, ale různě, své zakončení: slov.
-ln(e)s dalo -i, sr > str, což dále oslabeno
v zdr; germ. -dnes v angl. -ils (l disimilací
po n-) a snad i v něm. -n.
nu: citoslovce. Často zdvojeno nebo i ztrojeno;
rozšířeno v nu-ž(e). Podobně u jiných
402 nunvář
Slovanů. — Patří k vybízecím no, na. Se zájmeny
nesouvisí. Odvoz. nář. nukat, sic. núkaí, č.
ponoukati, vnukati vnuknouti (pd. ponukač)
vlastně „říkati nu!". Viz i nutkati.
nuditi, nudný, nuda. Přejato za Jg z ruštiny. —
Psi. bylo nuditi = prováděti nátlak, násilí, nutiti,
nuda byla všestranná tíseň, protivenství (rus. též
chrásty na těle, vši atp.), pokleslo však na
'nezájem, dlouhou chvíli, a v tomto oslabeném
významu přejato do č. (staré v č. je však nouze)\
— Sic. nudit, nuda; stsl. nuditi i nuditi činiti násilí,
r. -nudit nutiti, pol. nudzic, s. sin. nuditi. Stran
původu je vyjíti z nud-; stsl. nqd-z nund, kde nd je
rozpuštěné afektivní zdvojení dd. Nuditi je formou
rovno ind. kausa-tivu nodáyati pudí, nutí,
ponouká. Viz i Toporov LP 8.209.
nudle, z něm. Nudel.
nugát: druh cukroví. Z fr. nougat, „což náleží
konec konců k lat. nux ořech." Š.
ňuchati: slíditi: obyč. s vy-; pro afektivní ráz je
bez přehlásky u > i; sic. ňuchál ňuch-(t)áč ňufák
nos; postv. mor. sic. ňuch čich. Sem patří i sic.
óeňuch nos, stč. nč. čenichati (zde přehláska
provedena, afektivní ráz se tu asi oslabil), z toho
čenich, se zesilovacím 6e-. — Sic. ňuchat, ňuchtit;
postv. ňuch; odvoz, ňuchál, ňucháÓ; pol. niuchač,
r. njú-chat, sin. njuhati, njusati, sch. njusiti; se
ztvrdlým η hl. nuchae, dl. nuchae (i sic. doloženo
nu-). — Psi. nuchati a ňuchati: zde expresivní
změkčení, § 12, a u bez přehlásky. Zvukomalebný
kořen; příbuzno je stnord. isl. nor. enugga t/v
(schnüffeln). Naše sloveso je patrně s-ové
intensivum, ze *snug-sati; počáteční s odpadlo
disimilač-ním vlivem s příponového, § 14; srov.
podobná intensiva u výrazů pro čití, Ói-chati a slu-
chati. Viz i čenichati.
ňuchna dial.: naříkavá žena; ňuňat nunat
plakati (děti o dětech pohrdlivě). — Sic. nunú,
nunúkat kuňkati, r. njúnja plačtivá žena, njúnit
plakati; ch v č. asi vlivem jiných slov na -chna
jako drchna apod. Zvuko-malebné.
nula, nyní evropské slovo, z ital. nulla, to z lat.
(„žádná" t. cifra). Odvoz, nultý podle desátý,
dvacátý.
ňuma, ňouma, asi z ňuňa (je pol. niunia asi t/v;
sic. ňuňúrit nečinně seděti někde), expresi vního
zdvojeného útvaru s výraznou měkkostí,
vyjadřující pohrdání nebo posměch. Pro stavbu a
význam slova srov. tuta.
numero; lid. kdysi též lumero, ale jen o číslech
z lotynky, pod. pol. lumer. Obecné kulturní slovo z
lat. numerus počet, číslo; rod podle číslo.
nunati v za°: zazpívati beze slov, PS z Holečka.
Odpovídá mu sic. dudat t/v s původnějším d. Zde
záměna zubnic d\n.
nunvář, lid. nudvář ludvář, zč. lumbáČ -ák
ňúrat
(z toho sloveso lumbal)', miškař. — Hl. dl.
nunwar. — Od nunva vykleštěná sviňka, což je z
něm. Nonne t/v, totožného (hrubý vtip
středověku) s N. mniška, jeptiška (ze sthn. nunne
je stě. nunvicě mniška).
ňúrat mor.: hledati, slíditi, pro-, vy-; laš. u
Příbora fňutrat se hrabati se v ěem, vybírati si Z.
Msl. přešlo do 4. třídy: nutrii (nová přípona tr)
'slídit, čenichat Mal. — Sic. núrai i ňúrat. Pd. wy-
nurowac. R. je iterat. šnyrját slíditi, s pobíháním
hledati potravu (š zesilovací). — Příbuzné je ř.
ερευνάω slíditi, je však u nás uznati přesmyk sou-
hlásek. Viz i ponurý a rýmové ňátřit.
nůše, pův. jen břemeno; náklad, ranec: mor.
noša trávy, uvázala si velikú nosu. Sic. noéa t/v,
r. nóša břemeno. Z nos-ja, od nésti.
nutiti, již stě. Odvoz, nutný (od obro-zenské
doby), vnucovati. — Je jen záp.-sl.: sic. nutit, hl.
nucic, pol. nucic i necič. — Pů-vodnější je tvar
bez nosovky, psi. nutiti. Tomu nejblíže je stpr.
nautei dat. sg. fem. nouzi, akus. nautin, gót. naups
fem. nutnost (něm. Not). Tato všecka slova se
hláskami i významem tak blíží k nuditi, že není
možno je oddělovat. Zdá se, že germ. slova jsou
přejata ze slov. *noud-ja > nud-ja, že pak
sousední germ. t působilo zpět na západní
Slovany, takže u nich sloveso zní nutiti proti
vých. a již. nuditi.
nutkati, nutkavý, jvě. nuckat Η 2, sic. -at. Nelze
je odvozovati od nutiti, neboť přípona -ka- je
zdrobňovací, zeslabovací (LF 61.133) a je běžná
jen v sic, n. však je obecně české. — Je od
vybízecího nu!, t je z rozši-řovací částice te a
pod.,' srov. r. nu-tel nu-te--ka! nu-tkal nuže, do
toho, br. nu-tka nu-ce-tka, sch. nu-to nu-ti, č. má
nu tak!, no tak! S tím je ve shodě i starší význam
n. se = nabízeti se, vtírati se, sic. vy nutkat vylá-
kati. Máme však i slovesa od pouhého nu! (viz).
ňútrák vnitrák ňutr nutr vňutr fňutr fňok (toto
Svěř) mor.: hřebec (vepř, býček) o jednom varleti,
s varletem nevystouplým, skrytým, málo
vyvinutým, neschopný plození, jirčák; přen.
zpolovice, špatně vyřezaný; dále i posměšně o
lidech bezdětných, v lásce chladných apod. —
Sic. znutrák, vnútrák SR 25.167, pol. wnetr, r.
nutréc, ukr. nutrjak, sch. nutrak, b. vátrák, vatrák.
— Od nitro, vnitř. — Obdobný útvar je lit. iňtras
kryp-torchický kůň.
nutrie. Nyní světový název (r. nútrija, něm.
Nutria atd.). Je ze špan. nutria vydra (to pak je z
lat. lutra vydra). Tímto španělským slovem pro
vydru byl v Chile nazván tento hlodavec; jeho
jméno proniklo pak z Jižní Ameriky zpět do
Evropy spolu s jeho kožišinami.
nůž, odvoz, nožná, stč. nožnicě plur. pochva na
nůž. — Všeslovanské: sic. nóž, stsl. nožb, pol.
nóž, r. nož atd. — Psi. nožb od
403 nyní
kořene ηυζ-, který je v stsl. imper. νυηυζι nožb
vpíchni nůž, stč. venznúti, pronznúti, r. vonžú
vonzítpronzít, stč. přínoza kuchyňský nůž, r. za-
nozít aj. Viz i niz. Nůž tedy byl nástroj na píchání,
zbraň bodná. — Kořen nez- má příbuzenstvo v lit.
kněžti bodati,, štouchati, píchati, dloubati. Že
litevština má k navíc, tomu srovnání nevadí, viz §
16.
nůžky, dříve i nuže Sm 309, ch. nožíky, han.
nožéce. — Sic. nožnice, pol. nozyce nozyczki r.
nóžni nožnicy, sch. nožice, b. nož(n)ici t/v. — Vše
to jsou odvozeniny od nožb nůž. Staré nůžky byly
vlastně 2 nože proti sobě ostřím postavené a
spojené pružným spojem na konci držadel, nikoli
uprostřed! Naše nůžky je tedy zkrácenina z nožíky.
nýbrž, stč. pův. nébrž. Obsahuje: 1° né, což je
známá záporka. Ta mohla být kladena ve větné
platnosti ( = jako samostatná věta, ve významu
„není tomu tak") po větách kladných i záporných,
jakožto popření jich; pak následuje věta obsahu
stupňovacího (Vladislav bratra svého zase k
milosti jest navrátil, ne takú s ním milost učinil,
že... Pulkava; nč. rovnou utíkala, ne, řítila se tím
směrem Horký). 2° brž, komparativ od ad-verbia
brzo, tedy s významem 'spíše'. „Když ne ztratilo
větnou platnost a zanikla po něm pausa, spojovalo
se úže s brž a časem s ním splynulo v jediné
slovo". „Zajímavé je, že se ve stč. vůbec neužívalo
nébrž po nejen, netoliko v první větě (byla zde
pouze spojka ale)". Ten usus (nejen — nýbrž i)
pochází patrně až od Dobrovského. (O nýbrž
Trávníček NeslV 1.97; zde však podáváme, zčásti
doslova, kratší výklad J. Bauera z SPFFBU 1956,
Av4,27 n.) Podrobné výklady ma nyní Bauer VČS.
nynati, v řeči k nejmenším dětem, zpravidla jen
v imper. ('spinkej'). Též nunat pohrávati,
poskakovati, od toho nunátko dítě (K. Čapek), s y
mor. nyňátko dít3. Pol. nynac. Vše to jsou slova
„dětské řeči", spíš výtvory rodičů, jako papat, lulat
a pod., význam jim vtiskují rodiče podle své vůle.
nyní, stč. nynie, nář. rozšířeně nyníčko >
ny(n)čko ny(n)čkom nyčkejc nyčky neníčko neníčky
nejčko íčko. Psi. stsl. nyní, r. nýne atd. Odvoz,
nynější, Č. -ejší (jako ve včerejší zítřejší pozdější)
vyšlo z oposita dřívější; starší typ je stsl.
nyněštbnb, r. nýnešnij. — Vedle toho bylo i m>ně:
stč. nenie > neníčko (mor. neničky), r. nóne: ejo je
zde v jerové slabice liché, ale „napjaté" z důvodu
rytmického. — Ide. bylo nu s fakultativní nosov-
kou na konci, popř. zesílené další částí: lit. nü
nünal, sti. nu nü nunám, ř. vv νυν νυν, lat. nunc,
gót. nu, něm. nun, het. nu. Tedy slovan. m>-n-ě
ny-n-ě má -Č podle tede ted. Dále je snad příbuzno
neu-o-s > nový, tj. „nyní" by bylo „v nové
(nejnovější) době".
nýt
nýt, nýtovati. — Sic. nit, nitovať, hl. nyt, -
owac, pol. nit, -owac. — Z něm. Niet(e).
nýti, odvoz. básn. nyvý, unylý (přejato v
obrozenské době z r. unýlyj). — Sic. nyt, stsl.
unyti býti malátný, r. nář. nýju nyt (spis. nóju nyt
je nepův.) stonati, unyvát malomyslněti. — nyti patří k nav naviti nat.
Pův. význam byl ,'tě-
O
o: předl, s akus. (starati se o koho, je zle o
vodu, ovinouti o prst) se zdůrazněním cílo-vosti,
směru, a s lok. (mluviti o kom, dělati o čem, býti
o hladě, býti živ o mlýnku, zůstati o jednom
děcku) po slovesech stavových apod., tedy bez
určování směru n. cíle; předpona: osázeti, opírati,
otříti a pod. Významy lze vyvoditi z těch, které
jsou i v ob, totiž pův. asi 'okolo' (ve smyslu
místním i přeneseném, původně ,,z té i z oné
strany"), protože předložka o s akus. odpovídá
německému um, předpona o- odpovídá německé
be- (kde začáteční samohláska odpadla). Předl, s
lok. (dělati o čem) se rovněž dá vyložiti z ob =
'okolo' (totiž v tom smyslu, že předmět činnosti je
středem zájmu, okolo něho se točí zájem n.
činnost); zčásti i ona odpovídá německému um (o
půlnoci = um Mitternacht). A tak lze o pokládati
za variantu útvaru ob (viz), vzniklou v psi. před
souhláskami (vyjma před v: tehdy se b udrželo,
ale v zaniklo, viz oblak aj.). O tom Triomphe, viz
citaci p. ob.
ó, interjekce, oh oj oha ohé ochej ochich
ohy(ž); odtud sic. sloveso och(k)at. Tak o a
podobně i v jiných jazycích, všude bez závislosti
na podobném útvaru jiných jazyků.
ob: předpona v obejmouti, ob jímati, obejíti,
obcházeti, obrátiti < ób-vratiti, objasniti, obdélný,
obšírný atd. — Jako předložka (s akus.) se ob u
nás zachovalo jen v určeních místa a času.
Znamenalo „na té i oné (= protilehlé) straně,"
např. stč. Čechové od Němcův ob jeden neveliký
příkop ležáli; nč. bydlí ode mne ob dům = mezi
našimi byty je jeden dům; pak o pojmech
časových: přichází ob den = každý druhý den,
mezi jeho návštěvami je jeden den, kdy návštěva
není; čas ob čas, nyní jen občas. — Pův. obb. V
obou užitích mu odpovídá lat. ambi-, τ. άµφί, stí.
abhi- (stč. okázati ~ abhi-éasti, Slavia 16.187,
obeznámiti oo abhi-jňa-). Jest uznati, že *ambhi
se již předslov. oslabilo v *abhi > obb (slova toho
druhu se oslabují snadno, srov. po z *apo aj.).
Jinak se oslabilo v o (viz). Koncové b se drželo
dlouho, jak svědčí jeho střídnice e v obe-.
Příbuzné je dále lit. api- ap- t/v; ztráta znělosti
nastala asi v *o6- apokopováném
404 obec
lesně chřadnouti, trpěti vnitřní bolestí' (stč. závist
nyje v ciziem prospěsenství), pak 'trpěti steskem'
(tak i rus.), nakonec 'teskně toužiti'. V č. pokleslo
na slovo jen knižní a významem se velmi
odchýlilo od svého faktitiva (u)naviti. Psi. nyjq
před neznělými souhláskami, ale rozšířila se i do
*abi, takže je i v plné formě: api. Podrobně o ob
jedná Triomphe ve sb. Slavjanskaja filologija I
(Moskva 1958) 78n. Viz i oba a obec.
oba obě, sic. muž. životného rodu oba ja, neživ,
oba obe. Všeslov., řídí se všude podle číslovky
dva, s níž je často asyndeticky spojeno (č. oba dva,
psáno i dohromady). Odvozeniny: obé (stč. těch
vobí dítek Táb, Sm 285, srov. dvé; obojí, srov.
dvojí', obojetný (z *obou-) = pův. co lze jímati
(bráti) obojím způsobem; óbojiivelný,
oboustranný; oba-polný z oba póly = obě polovice;
vč. vzíti někoho nabajamo, nésti na ramenou Paz z
na-obojamo. Sem patří i stč. sic. obaÓ přece (z
obaóe; tak je stsl. bulh. = však, naproti tomu), pův.
Obojím způsobem, tak či onak, v každém případě';
stran tvoření srov. jednak přece. — Stind. véd.
ubhä, av. gáth. ubä, ř. αµφω, lat. ambö, gót. bai
(něm. bei-de = oba dva), lit. obů. Sklonění duálové.
Souvisí nepochybně 1° s přeciložkou (a předponou)
ambhi okolo (ř. άµφί, lat, ambi-, viz ob), 2° s dva.
Ř. άµφι- ν 1. části složenin znamená někde 'oftott-',
např. άµφιδέξιος obouručný, stejně jako jinde ob-:
άµφι-βαίνω = ob-kra-čuji. Litevština často místo
obů klade abůdu, pod. v lid. č. často óbadva. Jest
vyjíti asi z úhrnového spojení *ambhi duvö 'z každé
strany [jeden, tedy] dva', jaké je dochováno v toch.
Β ant-api = oba dva. Ta dvojice byla záhy
spojována ve spřežku jako je ř. σννδνο; ta byla už v
ide. velmi běžná, obvyklá a již tehdy byla v rychlé
výslovnosti redukována, a to rozličným způsobem:
a[m]bh[i-duv~\ö > αµφω, lat. ambö; a[m~\bh[i-
duv]ó > oba, lit. obů, v ár. s dalším oslabením o >
u ubhä; \am\bhi-\duvo] se sekundárním plur.
zakončením je v gót. bai. Stejné oslabení je proto i
v příbuzné předložce (předponě) ob. Meh ZfS 1.9.
obáslo stč. sic: len navázaný na kužel a
připravený tak k předení. Pol. ób(w)iaslo. Z ób-
vez-slo, od vázati.
obec, tak i sic; odvozeniny č. obecní -ný
obcovati pův. stýkati se s obcí, občan (přípona -
jan); óbčina, jč. óbci(z)na, mor. óbcina, sic.
občan, občina, -izna. Místy bylo obec > ůbec; jvč.
bubec obecní pozemek. Příslovce vůbec,
obesti 405
stč. vóbec, sic. vóbec ze spojení v obec = v hro-
madu vespolek, veřejně. — Základem bylo psi.
adj. *ob bťb (stsl. obbštb, r. obsÓ obsČá óbsée i
óbšÓij, pol. obcy, sin. obÓi, sch. opci, b. obšt) z
obb-tjb: utvořeno příponou -tjo- od předložky
(původního adver bia) obb (*ambhi Okolo, ze
všech stran'). Táž přípona je u nás jinak jen v
domácí, pův. *omatjb = stind. amätya- t/v, od
adverbia amä, viz doma. Je to způsob tvoření
velmi starý, původně užívaný jen u odvozenin od
adverbií; s tím je náš stav ve shodě. Tato přípona
zde označovala tu vlastnost, že něco se nachází v
prostoru, při jehož vymezení lze užíti adverbia
obb, tedy 'okolo nás ze všech stran nebo na všech
stranách': znamená tedy naše „(vše)obecný." Od
něho pak vzešlo substantivisací č. a stpol. obec,
pův. asi obbťa tuta (ide. teutä, viz cizí).
Adjektivum zde převzalo úplně význam svého
řídícího substantiva, které se často vynechávalo,
poněvadž spojení o. t. bylo asi ustálené, každému
tak běžné, že t. se mohlo vypustiti (úkaz toho
druhu jako levá = levá ruka ap). (Pol. obcy
změnilo význam v 'cizí': stalo se tak protikladem
proti 'domácí', obcy byl, kdo nepatřil k své =
vlastní = naší rodině, ale přece byl členem celé
obce, náležel tedy k jiným rodinám, vzhledem k
naší rodině byl však „cizí"; pod. lot. táuta = národ,
cizí lidé, tautietis = cizinec, krajan, slovin.
Ijudski, b. Ijudskij = národní, cizí; o tom viz i pod
cizí.) Je důležité, že adj. obb-tjb má stejnou
příponu jako jeho protiklad *do-matjb > domácí,
viz doma. Oba protiklady si navzájem svědčí o
tom, že východiskem bylo u nich adverbium. Pol.
obcy je tedy adjektivum starého typu; č. obecný, -
ní jsou mladší, jsou odvozena teprve od obec, ne
od původního adverbia.
obesti laš. u Opavy: větší usedlost. Z pd.
obejécie, což je vlastně obejití.
obchod znamenalo patrně obcházení, totiž
výměnu zboží takovou, že při ní „obchodník"
chodil jakožto tzv. podomní, chodící k lidem do
jejich domovů, nebo že obcházel vsi. Tento
způsob je třeba lišiti od trhového. obida stč.:
abominatio (ošklivost, hrůza z něčeho), urážka;
val. obida opida špatný čas, slota. — Sic. obtíž,
trápení, mrzutost, urážka, obidný, obidovať
pohoršovati, zo-bidovat sa rozmrzeti se, dobida
tíseň, mrzutost (postv. od *dobidovať), stsl. obida
bezpráví, křivda, ublížení, potupení, urážka,
obidéti -zdq -diši křivditi, utiskovati, vydírati, r.
nář. obida urážka, obidéť obizáť urážeti,
křivditi, obidnyj; ukr. obyda -nyj, b. obida,
obiden. — Obida je nepochybně postverbale k
ob-(v)idéti, což pův. znamenalo asi přehlížeti,
úmyslně a urážlivě, potupně, popř. opomíjeti při
udílení patřičných práv, přídělů, poct, tedy s
křivdou pro postiženého. obih stč.: hojnost,
obihem hojně, štědře,
oblouk
óbižný -znost -ženstvie; obíhati oplývati; laš.
obih, oběhá (ě mylnou analogií), obiíny. — Z
*hobih, srov. stč. hóbezný hojný; to je z cel., srov.
stsl. gobbZb t/v, gobbzovati oplývati, což je přejato
z gót. gabigs bohatý. Obih má i jako s.-csl.
gobiznb bohatý, domácím zesílením b > i; h
odpadlo vlivem slov obilí, stsl. obilbje hojnost.
obili, stč. -lé; val. laš. znamená pouze 'žito, réž'
(tam kde réž je hlavní obilninou). Jinde znamená
'hojnost': stsl. obilbje, r. obílije, ukr. obyle, sin.
obilje, a to je původní význam (srov. č. zboží, ale
sic. zbolie — obilí). Pův. abstraktum od obil*
hojný (č. obilný Čel), což je příbuzno s ř. όλβιος
t/v (to od όλβος dostatek; u Slovanů v *olbijos
nastal pře-smyk l-b > b-l, ij přemístěno jakožto l
dopředu. Meh LF 72.71. Dále je příbuzno
(spřesmykemol > lo) lit. labas, lot. prus. labs
dobrý (pův. asi: vydatný), lot. lablba obilí, lit.
labas majetek.
oblak, plur. též ntr. oblaka: jč. mrak těžký,
černý, zakrývající celou oblohu nebo velkou její
část, jinde spíše malý, světlý, v jižních Čechách též
pouze obloha. — Stsl. oblak*, sic. oblak, r. oblako,
nář. též. óboloko, ukr. oblak, b. sch. sin. oblak. —
Slovo příbuzné s něm. Wolke t/v bylo v slovanštině
přichý-leno k slovesu vléci a přetvořeno v útvar s
předponou ob-: *ob-volk*. Proto asi prvotní
význam 'mrak malý, světlý' (kdežto temný
rozsáhlý byl chmára) byl v jč. změněn v tom
smyslu, neboť povědomí mluvících tuto souvislost
cítí. O tom svědčí nář. povláčí se mračí se, nebe...
Černými oblaky se povla-čovati počalo Prefát,
nebe se povléká mraky Jg.
oblázek, vč. voblátek, klad. vobláóek, jč. oblast,
oblátek, vč. u Litomyšle a Holic hoble plur. -lata.
Jg-Hod-El. — Z pův. *ob-hlázek, popř. *ob-
hládek; srov. pol. glaz t/v: říční n. potoční kámen
ohlazený neustálým třením, jež koná voda okolo
kamene proudící. Tedy od hladiti. Sem patří i stč.
Mázek a hlazec, hlazený (= broušený) drahokam.
*Hlaz přejat z č. do pol. jakožto 'hlazený kámen',
odtud je r. glaz jako 'drahokam,' básnickou
metaforou nyní 'oko'. Vč. hoble je z plur. *ob-
hládky > *ob-hlátka podlee^t-kmenů, z toho sg.
*ob-hle > hoble. Meh Slavia 21.258. Mylné je
psaní oblásek.
oblomiti koho v čem: trochu zaučiti neznalého
do nějaké práce, cizího jazyka a pod. R. oblomát
óblámyvat t/v. — Asi z *ob-loviti: r. lóvkij
obratný, zručný, dovedný. Příbuzno je lit. lävinti
cvičiti, vzdělávati, trénovati. Když z polovati bylo
vyabstrahováno prosté loviti, přiklonilo se *ob -
loviti raději k lomiti, jako by cvičení bylo
oblamování něčeho příliš hranatého a tvrdého.
oblouk, stč. oblúk. — Sic. óbluk, lidově obluk
znamená 1° oblouk jako v češtině, 2° dřevěnou
polokruhovou duhu, podklad pod vozovou plachtu,
3° ve mlýně dřevěnou
 oblý
obruč, která se před sypáním mouky dávala do
pytle, aby jej udržovala náležitě rozevřený (Mihál
SR 25.137). Hl. wobluk, dl. hobluk, p. oblqk, r.
óbluk, b. oblak, sch. obluk, sin. oblok. — Psi.
oblqk-b-. je z předpony ob a o-kmenového útvaru
od Henk- Ohýbati, křiviti', které je i v luk 2°. I zde
je náležitý stupen o v kořeni: *-lonk-o-s > -Iqlcb.
oblý: mor. oblak, oblíce, zm. oblinec dřevo
neštípané, jvč. (v)obláč svazek ze zemní lnu
(špičky zemní jsou otočeny!); sté. oblo pozierati,
o. hltati, val. jí oblém = v celých kusech, polykati
oblá = nerozkousaná sousta Zubatý Sbf 3.145,
Trávníček ČMF 13.20, srov. pol. oblojca hltavec
< oblo-jd-ca laš. sic. (h)obličky ledviny; stč.
oblovati valchovati, váleti, tlouci, lomcovati. —
Sic. oblina, kol. oblincie, stsl. obit, r. obi oblá
óblo a nář. obelnój, ukr. víblyj, pol. oblý, hl. wobli
t/v, dl. hobel šiška, hoblina kulaté dřevo; sin. obel,
sch. obal, b. obal oblý. — Psi. obblt a ob blbni), z
ob-(v)-, srov. lit. ap-valús oblý. Κ vel- ve valiti,
pův. význam asi: oválený = okrouhlý, např. jako
těsto vyválené pro pecen.
obnož stč.: pouto na nohu. — Srov. sch.
obnoznica t/v a stč. ponožka t/v; v jiném významu
je sic. obnozka, hl. wóbnozka, r. obnozka, č.
obnozka, obnúzka = ,,co včely okolo noh do oulů
nosí" Jg. — Z ob 'okolo' (viz o) a nož-b od noga,
noha. Tedy to, co obepíná nohu. Tvořeno podobně
jako obruč, původně = co obepíná ruku. I. Němec
LF 83.93.
obojek: pás(ek) kolem krku zvířete, zpravidla u
psa; límec, nákrčník ap. — Sic. obojok, pd. (slez.)
obojek t/v. — Z ob-voj-bki>; kořenné voj- patří k
víti (= ovíjí krk), podobně jako zá-voj zavíjí
hlavu. — Jinde jsou názvy odlišné, není názvu
společně slovanského, ani archeologicky není
obojek dosvědčen. Z toho vyplývá, že u
Praslovanů byl pes nikoli uvázán na dvoře k
hlídání, ale byl spíše pomocníkem lovců. L. Mos-
zynski, Wiss. Zeitschr. Greifswald 11.1962. 413n.
obor: viz orati.
obora: ohrada pro všelikou zvěř (i pro drůbež,
dobytek, koně), teprve v novější době zpravidla
pro ,,vysokou". — Pol. obora dř. i chlév, sin.
obora jako v č., sch. obor vepři -nec, dvůr, b. obor
chlév, konírna. — Z ob-vor-a od -vříti 2°. — Sic.
obora je přejato z češtiny. . obouti, stč. obuti,
frekv. obouvati; obuv, obuvník; vč. nář. vobuj
obuv. Opak zouti, zouvati, zouvák. Základem
obého je *-u-jo -u-ti, u Slovanů doložené jen s
předponami. Při jiných předponách než ob- a z- (a
jinde roz-) se užije útvarů se z--, přezouti se,
vyzouti se, přezúvky, laš. podzuvaky (mylně vidí
Trnka SaS 25.198 v přezúvky ap. předponu přes),
han. ob-zut obehráti, srov. obut t/v, nebo vzniklých
mylnou dekomposicí
406 obr
I (vsi. vy-buc). — Obdobně jinde: sic. obut; zut; stsl.
obuti (part. pass. obuvem>), r. obúju obut, razút,
pere-obút, ukr. obuty razbuty zazuty, hl. wobuc zuc
wozuc, dl. hobué rozuš, sin. obuti izuti, sch. obuti
nazuti, b. obuja säobuja. Pro obuv je jihosl.
*obuťa (r.-csl. b. obuěta, sch. obuča, sin. obuča),
útvar jako onuta (viz onuce); starobylé je i pol.
obow fem., z takového vlivem slovesa je *obuv-b
č. pol. ukr. r. — Jednoduché sloveso je v litevštině:
au-nú av-iau au-ti, v obojím významu; vedle něho
arci je i složené ap-auti obouti a iš-aůti zouti; lot.
aunu (auju) aut též o odívání; lat. jen s předpona-
mi: induo, exuo. Jak je vidět z lot. a lat., význam
nebyl původně omezen jen na oblékání noh; ale
mor. zút gate je jen podle zouvání punčoch.
oboz: přejato v nové době z r. obóz voza-
tajstvo, řada nákladních vozů. Je z *ob-voz-,h, v
staré ruštině to znamenalo vozy postavené okolo
tábora (E. Havlová). Přesný výklad toho tvaru
nemáme (souvisí ovšem s vůz); zdá se, že to je
zkrácenina nějakého termínu delšího. Z ruš. je i
pol. obóz tábor, ležení.
obr, stč. též ober, adj. stč. obrovy, nč. odvoz,
obryně, obrovský, obrovitý. — Sic. obor, hl. hobr,
sin. ober. — Původně bylo *obr bm*b, to vězí v
*obrbmeti > pol. obrzmiec otékati, napuchovati
(vlastně: nabývati velkého objemu, zveličovati se), to
mylně chápáno jako o + brzmiec, odtud nové
nabrzmiec t/v, což přejato k nám jako laš. nabrnet Β-
Hor. Našemu obr brní? se rovná ř. δβριµος obrovský,
velikánský; dále měněno v obrinvb (pol. obrzym a
pak olbrzym, což přejato k nám jednak jako laš.
olbřím, jednak — v 19. století skrze Lumírovce —
jako spisovné olbřím) a obrint; tu b > i § 1; -in*b
chápáno jako sin-gularisující přípona (Turčín proti
Turci, Tatařín proti Tatare, měštěnín proti měšťané) a
konečně odvrženo. Sic. abrim abriň u Hurbana: a
podle ruštiny. Meh Slavia 20.2*14. Jiní odvozují o.
od jména Avarů, ale dosavadní archeologický
materiál neukázal, že by avarské kostry byly
mohutnější a delší než jiné. O tom a o dloužení b > i
Meh ZfS 1.4.38. „Soudobí historikové, zejména by-
zantští, věnovali mnoho pozornosti vnějšímu vzhledu
i chování a povahovým vlastnostem avarských
kočovníků... Avšak v žádném ze současných
svědectví není ani zmínky o tom, že by se byli Avaři
vyznačovali nápadně vysokým vzrůstem. Teprve v
staroruském letopise Povésti vremennych let,
pocházejícím z první poloviny 12. století, se docho-
val... údaj »Byliť Obři [= Avaři] tělem velicí«. Není
tedy pochyby o tom, že představa o Obrech [=
Avarech] jako o velikánech je pozdějšího původu".
(Zástěrová, VPS 3.1960.18; tam další podrobnosti L
a historie té otázky. Z. klade důraz na to, že slovo obr
Velikán' je jen u západních Slo-
obrama
vanu, a protože ti byli nejdéle ve styku s Avary,
věří, že obr-b je z Avar. Ale tento poslední důvod
nemá žádnou váhu.)
obrama stč.: ochiomení, ochrnutí, bezmocnost;
ochromu jící nástraha (např. překážka nastražená
k naražení nohy); obramiti ochromiti (= učiniti
chromým n. ochrnutým), přenes. umkveti, udolati
(protivníka), obramený ochromený, omráčený,
zmámený, obramenie ochromení, zastření smyslů,
pomatení. (I. Němec LF 82.21 ln.) — Souvisí s
chromý a s ochromiti = učiniti chromým, z *ob-
chromiti. Němec předpokládá ztrátu ch v skupině
bchr (připomínaje obrna), což je možné. Ale je i
druhá možnost. Chromí» znělo původně *rom-b;
poněvadž obramiti už v stč. zaniká (bylo
mluvícím neprůhledné!), zdá se, že^ je velice
starobylé a že ch nikdy nemělo. Že tedy vzniklo
ještě v té psi. době, kdy bylo rorrťb. Když pak
rorwb dostalo ch, muselo *obromiti ustoupit
mladšímu ochromiti. Kořenne a (= zdloužené *ö
> ä) nutí uznati, že obrama bylo utvořeno od *ob-
romiti, ve kterém rom bylo cítěno jako kořen
slovesný.
obraz, již stč., tak i pol. r. sch. Stsl. obraz-b.
Dříve znamenalo i sochu, reliéf, rytinu, -raz je
tudíž od řezati, bylyť to podoby (zvířat, loutky
ap.) řezané ze dřeva.
obrna, slovo pův. lidové Jgd. Postverbale z
*cb-chrnvti, tj. ochromnouti. Srov. ochrnouti pod
chromý. Viz i obrama.
obrok stč.; vyjednaný důchod, obyčejně v
naturáliích, odtud obročí, (mnoho)obročník; od
*ob-?-éci (dosud zslc. obriecť, r. obréó = smluviti,
určiti), pak i určená dávka pokrmu, nč. konečně
hospodářem ustanovená denní dávka ovsa pro
koně (co měl pacholek od pána povoleno za den
zkrmiti: oves dáván na mírku, prvé's mi dával
mírku obroku, praví kůň v mor. písni, kdežto seno
a tráva nebyly na odměr); stč. obrocnice sýpka na
dávky obilí, sic. obročnica pytlík nebo truhla na
oves pro koně. Pol. a sic. obrok v týchž vý-
znamech.
obrtel (mor.), zpravidla č. sic. obrtlík, stč.
obrtlek, sic. i zvrtlík. Znamená rozličné věci
otáčející se kolem své osy, otočné, otáčivé, např.
oplen, jisté závory dveřní (jč. vobrk-lík) nebo
okenní, hračku vlka aj. — Z ob--vrt-ťb, od vrtěti,
srov. stč. obrtlivý obracející se. Pol. obartel. Bez
ob- je r. ukr. vértel, b. vártelo rožeň na pečení
masa (otáčí se nad ohněm!). Sic. orlíko oplen
(část saní) zkomoleno z obrtlík ?
obruč fem. i obrouček mask., původně kruh
obepínající ruku, silný náramek, jaké slovanské
ženy nosily na pažích mezi loktem a ramenem,
pak přeneseno na obruče sudů, kol atd. — Útvar
již psi., asi zpodstatnělé adj. nejspíše mask.
(doplniti: kruh) ob-roc-b, srov. r. obruč gen. -a u
sudu, ukr. obruč t/v, ale obrucka náramek, prsten,
pol. obrgcz, dl.
407 obuch
hobryc, hl. wobruč(ka), sin. obroČ, b. nář. a sch.
obruč. Obdobné, ale samostatné, je lit. apl-rankě
náramek. Srov. i stč. náručnicČ náramek.
obrus, tak jč. mor. sic: jinde asimilací ubrus, již
stč. (Hujer 1.213). Byl to každý čtvercový kus
plátna obrúsaný = ostřapco-vaný, třásněmi
zdobený: plachta do deště, šátek na hlavu, utěrka
na ruce, konečně ubrus na stůl; třásně dělány tak,
že na dvou stranách byl po krajích vytrhán útek, na
dvou ponechána osnova bez útku. Stč. brusec
utěrka (doklad Gb) asi zkomolením. Od rusati.
obrv, mylně obrev, kdysi provazec,,,tětiva V,
popř. silné lano, jímž se sítě (tenata na ptáky, ne
vod na ryby) svrchu i na spodu držely, natahovaly
nebo stahovaly; dosud jč. vobrývka čili žínč Jjčř.
— Spolu s pol. obierz t/v je to z *ob-vbrv-b od stč.
vrv, sin. vrv gen. -i, stp. wierzbca, r. verv\ verěvka,
ukr. verevka vorovka, stsl. vr'bVb, b. várv(ca), sch.
vrvca provaz, k nimž náleží lit. virvě a lot. virve
provaz.
obřad: post v. z ob-říditi; sic. obřad, obriadit
uspořádati, zaříditi, upraviti; od řad. Tak i p.
obrz§d z obrzadzač je i pořízení, testament, a r.
obrjad.
obříslo: msl. to je proti obříslu = dobrým
mravům Kol-Mal. — Nejasné.
obšíd, obšit (zast.): průkaz o propuštění z-
vojska; z toho mor. (Remeš) obšitník; sic. obšit,
odvoz, obšitoš, obšajtník bývalý voják. Z něm.
Abschied rozloučení.
obšour, han. vopšór, lid.: pohraniční strážník.
Pd. abszaur. Z něm. Abschauer.
obuch, obušek, vč. jvč. oubušek Η 1, byl jistý
druh sekyry: nikoli taková jako obecně známé
běžné druhy na osekávání dříví, nýbrž dvojbřitá, tj.
od otvoru pro topůrko vybíhala kovová křídla asi
stejně dlouhá na obě strany, asi jako je tomu u
valašky nebo teslíku. Zvláště se ten název hodí na
před-historické dvojstranné sekyry, které neměly
žádný otvor (byly na topůrko upevněny pouze
šlachami). Prvotní útvar dvojbřitý, u některých
valašek dosud zachovaný, byl měněn tak, že jedno
křídlo místo ostří dostalo přitloukači plošku (asi
jako u kladiva); na to křídlo pak přenesen název
obuch v r. ukr. sic. U nás (to platí i pro sic. obuch,
obušok, pol. obuch, obuszek) takové sekyrky byly
pak redukovány na zbraň ne sekající, ale tlukoucí,
jakési dvojstranné (a stejnostranné) kladívko, a
konečně bylo to jméno přeneseno na pouhý klacek,
ale i u něho dosud cítíme, že obušek je určen pouze
k bitce. — Slovo málo jasné. Vykládají je bud tak,
že je to pův. kovová část sekyry, totiž část jsoucí
„ob ucho" (= na obou stranách ucha, otvoru pro
topůrko), nebo že od bouchati. Obé neuspokojuje.
Κ náležitému pochopení pomůže kladské slovo
obuň 408
uši = hlava sekyry (Kubín 241): samozřejmě se
myslí tu nikoli „ucho" ve významu 'otvor' pro
topůrko (jako je ucho jehly pro nit), ale uši jsou
zde myšleny jako uši „vnější", boltce, totiž
kovová křídla na jedné i druhé straně od těla nebo
trupu sekyry, totiž od jejího topůrka. Takový
obuch má tedy #2 „ucha" a jeho název budeme
chápati jako zpodstatnění z adjektiva ob-uch'b —
obuchý, obojuchý, (totiž toport, což byl starý
název sekyry) = mající ucha na té i oné straně (06-
= ř. άµφί) při jednom konci rukověti (topůrka,
hole).
obuň, obuňka laš.: nádoba bubnu podobná Lor.
— Sic. óbona, obón(k)a, obonija -nina -nín sic:
dřevěná nádoba, v níž se žinčice rozesílá. Pd.
obonka. Nejasné.
obuza stč.: nátisk, útisk, od toho obúzěti:
klamati, utrhati, tupiti. — Hl. wóbozyč so s nevolí
si stěžovati, woboza nevole, tíha, obtížnost, dl.
wóbuza, hobuza obtíž, protivenství, hobuzyé
obtěžovati, r. obúza břímě, přítěž, stsl. öbqz'b
κατάδεσµος. — Z *ob-Qza (jméno typu zátoka
od téci) od *ezati, viz vázati.
obúzka: jedna z krajních velkookých sítí trojité
(trojsíťové) lapačky na ryby nebo ptáky, trýhubice
(pták pronikne velkým okem jedné obúzky, ale je
zadržen prostřední tenkou malookou volnější sítí,
jádrem, jež současně s ním se prolákne velkým
okem druhé obúzky a tvoří jakýsi pytlík, z něhož
pták cestu zpět už nenajde). Na Vltavě vobuska
NŘ 18.103. Mylně obústka. Z *ob-vgz-bka k
vázati. Sem patří i obuzek síť k uzavření zvěře v
leči.
obyčej, -ný. Sic. oby čaj fem. (zřídka mask.),
stsl. psi. obyčajb, pol. obyczaj atd. — Z ob--vyk-,
od -vyknoutiy přípona -ějo- (jako v r. slúóaj).
Zde v zaniklo po b, byloť to slovo způsobem
tvoření téměř isolované, takže povědomí o
souvislosti s ob-vyklý apod. se oslabilo.
obza: část kůže u ocasu, po stehnech; za Jg nář.
u Turnova, nyní termín koželužský. — Snad z
*ob-hza < ob-ybza ke gtz- (stpol. giezek kyčel),
guza (v. hýždě), tedy kůže na zadku.
ocas, již stč.; odtud ocasné zpropitné pro čeled
za prodané hovězí dobytče (jinde rohové). — Pd.
ocas i oczas, v strarší češtině též ocas, sch. ocas.
— Slovo nejasné. Vykládáno různě (Jg od ocásati
-ovati se, že zvíře jím cásá okolo sebe, obcásá se
proti hmyzu, srov. ohon od ohnati se, oháňká od
oháněti se, csl. osib'b od šibati, něm. Schwanz
od střhn. swanzen (intens, k swingen); jiní od
česati, tedy od *ot-čes"b, vzhledem k r. oČes;
ještě jiní z *ot-jasT>, tj. jakoby něco od pasu
visícího). Lze-li vyjíti od ocas*, byla by nasnadě
příbuznost s lot. aste (asta) t/v; u nás přesmyk 8t
> ts = c a nové zakončení vlivem slova po-jas*,
pás. Kromě toho c měněno místy lidovou
etymologií.
od
ocel: odtud ocílka (a ukr. ocílok) 1° na křesání,
2° řeznická ocílka na broušení nožů, 3° sic.
ocielka, brousek na ostření kos. (Podobně má
všecky tři významy fr. fusil.) — Hl. wocel mask.,
sch. ocal ocelj ocil(j) ocilo acal acar, sin. ocel(o),
r.-csl. 12. stol. ocělb (ě místo e, neboť po c jinak
vždy ě\) ocel, pol. ocel ozub na podkově. — Asi z
některého starého nářečí sev. Itálie (Benátská?),
srov. nynější rétorom. atšél ocel, dále ben. asal
(staroit. acciale, román. *aciäle vedle běžnějšího
aciärium od acia ostří).
ocet, sic. ocot, stsl. ocbťb, pol. sin. ocet, r. ocet
z csl., ukr. ocet z pol., sch. ocat, b. ocet -éd. —
Zpravidla se pokládá za výpůjčku z gót. akeit,
akět, ale tomu brání hlavně b (čekáme ě\), ale i c.
Spíše uznáme přejetí z nějakého lat. *acitum, což
by bylo vzniklo zkřížením s acětum ocet a z ntr.
adj. acidum (od acidus kyselý), na d ukazuje b.
océd. Přejímáno bylo asi z balkánské latiny. Ki-
parsky.
ocún: rostlina Colchicum. Stč. ocún, jvč.
bacoun. — Sic. ocún, sch. očun, sin. očun
oČum(ec) moČunec, b. kaČun(ka). — Nepo-
chybně (Kořínek LF 65.443) z *ot-jum>, tj. znovu
mladý; poněvadž kvete na podzim, chápáno to jako
omlazení, druhá, opětná mladost. Ot- má zde
význam 'znovu, opět', který je i v baltském at- a
který se vyvinul z původního významu
vzájemnostní odvety; je tedy starší než nynější
odlukový. Tedy zpodstatnělé adjektivum
zvláštního typu. Stejné východisko je i v coun
(viz), kde je zachován původnější význam 'odnož,
od-mladek'.
od 1°, předpona a předložka. Znamenají
vzájemný protivýkon stejného druhu jako byl
výkon původní: odepsati = odpověděti písemně,
odpověděti, p. odczestowač = navzájem
počastovat. Nebo i protivýkon jinaký: odpracovati
(dluh). Předložka stávala při komparativu (duše
lepší jest od těla), při výrazech pro zástupnictví
(mluviti od měst = v zastoupení měst, za města),
pověděti vše slovo od slova (= místo slova cizího
položiti stejné slovo své), náhradu (platit od
práce), protiakci (lék od kašle). — Všecky tyto
funkce mělo i ř. αντί. U Slovanů bylo tu původně
ot- (bez jeru, např. ot-iti = odejíti); je příbuzno s
tímto ř. άντ (ř. -i je nepůvodní), dále s něm. ant- (v
Antwort odpověd) a ent-, balt. at(i) (ati-dúoti dáti
zpět, vrátit, at-elti pův. přijít zpět, pak obecně
'přijíti'), stir. aith-, ad- 'opět'. — Ide. bylo *ant;
místo čekaného *ot- je ot-, neboť předpony se
snadno oslabují; stejný vývoj byl u ob-z *ambh-i.
Toto ot- časem splynulo s od* (viz od 2°), v
češtině psaní s d převládlo úplně. O tom všem
podrobně Meh Zf S 1.1.3n., SbTrávn 173n.
od 2°, stč. též ot, předložka a předpona.
Znamená oddálení, odluku (vstal od stolu;
oddenek
odešel od nás). Kladlo se i před odlukovým
genitivem a u adjektiv podobného významu
(dálek ap.), u sloves znamenajících pocházeti od
čeho, bráti, kupovati od koho, umírati od čeho, u
pasivních vazeb (býti zabit od koho), o původu
(nemoc od nastydnutí), tedy od jot znamená i
„původce, příčinu, počátek něčeho, východisko
časové (slepý od narozeni), prostorové, ba i
partitivnost (toto v stsl.); prsten od zlata".
Zvláštní užití je v odříkati (báseň) ap. —
Všeslovanské. Toto odlukové slovce znělo
odedávna oďb (s τ>!) a bylo zprvu pouze
předložkou. Příbuzno mu je lit. nuo, nu- t/v, ř.
άνευ 'bez' (pův. 'stranou od, daleko oď), něm.
ohne (sthn. änu), gót. ina 'bez\ stbret. ir. an
(částice odlukové). Vývoj významu v bsl.:
„stranou od čeho" > pouhé „od čeho". Je ovšem
třeba uznati u nás záměnu zubnic η > d. Toto odt
po odpadnutí jeru časem splývalo s *ot (= od 1°).
O tom všem podrobně Meh ZfS 1.1.3n. a zvláště
SbTrávn 180.
oddenek; bylo i (u Presla i dříve) oddenek;
mor. odenek: přízemní, tlustší, nejspodnější část
kmene (popř. bidla: klad. vodeněk) při kořání;
podzemní výhon, podzemní kmen rostlinný (lid. u
Brna); jako botan. termín (od Presla): podzemní
osa jistých rostlin. „O. je tedy vlastně, co jest ode
'dna', od spoda stromu" (Zubatý 1.1.290); (dno
zde = spodek stromu). Vedle toho bylo i jbz-
ďbn^k^ v hl. zdonk kmen, sch. izdanak prut,
obušek (Zubatý: pův. snad „výhon od spodu kme-
ne"). Zkřížením tvarů s ot a jbz vzniká hl.
wozdonk tlustší konec kmene, vč. vozdenek Kotík
11, chod. přesmykem a přichýlením k země je
vodzemek (vedle voddemek).
oděv, sic. oděv (z češtiny). Je to postver-bální
útvar od stč. odievati, což je frekventa-tivum od
odíti < ob-díti, „ob-činiti koho" = ob-klásti
jistými koženými nebo tkaninovými výrobky na
ochranu proti chladu. — V sic. je starší název
odedza, což je 1° „chůvka" (neširoký pruh látky
na chování dítěte, K: chůva jím ovine sebe i dítě),
2° (zastar.; Kuk) svrchní oděv, v. Mihál SR
25.138. Rus. nář. oděza oděv, spis. odežda ze stsl.
odezda. Vše toto je z *ob-ded-jä, od téhož kořene
co v odíti, ale zdvojeného: de-d-.
odkráglovati. Z něm. abkrageln.
odolen: starší jméno rostliny kozlíku (Va-
leriana). Mor. odolen. — R. nář. odejan, ukr.
odoljan, sch. odoljen -jan, b. nář. deljanka
delenka diljanka t/v, r. odolen odalen leknín, sin.
odolin hledík. — Souvisí patrně s odolati; je to
starý preventivní prostředek proti moru. „Podle L.
C. Hellwiga, Apothekerlex. 1708, se užívalo
valeriany proti bolestem hlavy; někteří, praví H.,
nosí kořen na krku jako amulet proti čtvrtodenní
zimnici" (Š.). Kromě toho se uvádí (Vasmer z
Mel'nikova), že r. o. (leknín) v lidové víře zaháněl
zlé duchy. O skutečné účinnosti kozlíko\^ého ko-
409 odvička
řene při nervových nemocech staří však nic
nevěděli.
odpočinouti -činu, -čívati, nář. i -6nout -čnu -
čal (podle počnouti učiniti začátek); starobylé je
jvč. vodpočít si. Odvoz, odpočinek, odpočivný.
Spočinouti, spočívati, bez odvozených jmen. —
Pův. podoba je v stsl. po-čijg po-čiti odpočinouti,
iter. po-čivati; záp.-sl. přistoupilo ot: sic.
odpočinut (si), odpočívat, odpoČinok, hl.
wotpočowac, dl. wótpocywaé, pol. odpoczywac,
odpoczqé, odpo-czynek; na jihu je sin. poČijem
pocit i (počitek odpočinek), sch. počinuti, počivati
(a poČinak, počivak), b. počina. Staré jméno k po-
či-ti je po -koj» t. — Příbuzné je lat. quies, requiěs
klid, pokoj. Kořen byl dvojslabičný kueiě-, u nás to
ukazuje adj. čiťb (č. čilý, sin. čil, hl. čily, pův.
odpočatý, svěží, toto dosud mor.) svým přízvukem
v sch. čto (z kueid-lo-). Viz i čila, včil.
odpútiť se val., znamená totéž co č. od-
škloudnouti se: ptáci se odpútili = opustili hnízdo,
jsouce znepokojování; ... aby se jí-(dívce) milý
neodpútil B. — Sic. je v tom smyslu odsmútit sa o
ptácích: opustit hnízdo s vejci; přeneseně o dětech,
když opustí domov (Mihál Eud 10.11.56). — Sic.
slovo vzešlo záměnou retnic ρ > m; s je z adideace
k smútit. Původní je p; tedy -pútit patří asi k
poutati.
odr: jč. vodr(h), zč. chod. vodr, msl. vsi. odry
záhaťa na ryby v řece (kolový, proutím propletený
plot); č. odry budky k lapání ptactva, tyčky na
upevnění révy; stč. odr caricum (lože) Klar, (toto
asi z csl.). Jč. vodr a plur., v hrnčířské dílně tyče u
stropu, na nichž „tvrdly" hrnce právě vytočené Jjčř
102. — Sic. vódor patro nad mlatem, pol. odra, br.
adzor plošina upevněná okolo kmene stromu pod
brtí (na ochranu proti medvědům), r. odr postel,
máry, odrina posed lovecký, b. odr lavice na spaní,
postel, přístřešek aj., sch. odar postel, máry,
plošinka na sloupkách, sin. odři lešení. Stsl. odr*
postel. — Lit. afdas žerd, na které se suší len. Pův.
snad vodr'b ^v většinou odpadlo asi jako v osa <
vosa), plošinka na 4 sloupkách; takové jsou u
pastýřů pro sušení sýra, u rybářů pro sušení ryb, u
sedláků pro sušení masa aj. potravin. — Slovo
nejasné. Jedna domněnka je u Meh Slavia 18.72,
tam uvedeny i jiné pokusy o výklad.
odrachmel val.: otužilý chlapec Kš; trhan B,
též odrama trhan, neotesanec, surovec B. —
Nejasné.
odvička, též vqdbička jč. Duš. 1.27, Hr.
vorbička: v záp. Č. „klika dřevěná u chodských
starých dveří do sence [= světnice]; skládala se z
tyčinky,· jež zapadala za zub skoby ve veřejích.
Často se zvedala rukou, jindy provázkem dírkou ve
dveřích prostrčeným." (Hr.) Jsou u starých domků
dosud i jinde (vých. Čechy). Příbuzno je r.
zadvižka
ofěra 410
t/v, o. je tedy asi z *od-dvižka, od (z-)dvikati.
ofěra. Stč. psáno offěra. Postv. ze sto.
offerovati, což je z lat. offerre obětovati; β místo e
nejspíše tak, že -era upraveno podle nějakých
domácích slov na -éra. Z češtiny je pol. ofiera,
pak ofiara s ia prý podle obiata. Sic. (h)ofera.
ofina, ofena, mor. afina. Historie slova není
známa; snad je to (nejistá domněnka!) zpětný
útvar k román, affinare (it. tak; fr. affiner
zjemniti); vztahovalo by se to na pečlivé tenké
ofiny sčesané na čelo.
ogar val.: chlapec. Cizí; Matzenauer uvádí
novořec. άγόριον t/v a střlat. agarrus pacholek u
soumarů, nižší služebník. Celkem málo jasné.
Snad odněkud z východu, srov. tur. ogul syn, kirg.
ogul chlapec.
ogrm val.: rozvora u vozu na svážení dřev
(Rusava 19). Nejasné.
ohař stč. nč., druh psů. — Pol. seh. ogar, dl.
wogař, sin. oger, sch. zagar honicí pes. Z
východu, aniž lze přesně udati pramen (Korš
citoval čerk. hager); je mad. agar, ujgur. ägär aj.
Sem snad patří i bask. čaícar, sakař, nř. ζαγάρι
(Kp) a sard. gagaru t/v (cit. z PhiiČMF 8.1.16).
ohavný, (z)ohaviti, ohava, ohavec, bez o je stč.
hava zohavení (zranění, které zohyzdí, v knize
rožmberské, viz Čvl 2.30) a klad. havizno špatně,
ošklivo. — Sin. ogaven i ogaben, (o)gábiti,
ogaba, sch. gaviti se hnusiti si. — Psí. gaviti
patrně souvisí s hovno, havěť a dále s hyd.
oheň (e vkladné), ohnivý; ohniště přenes, i
místo 'domek' Jílek 313, viz i míst. jm. Ohnišťany
(o tom Schier, cit. Šm. ZMK 2.255); rostlina
ohnice, od palčivé chuti; stč. ohnivá(6e)k fenix;
ohnivál, ohnižil mlok (podle staré pověry prý
neshoří v ohni) (ale ohnivál chrobák je z
hovnivál). Stč. ohnivo křesadlo, dosud laš. msl.
sic: článek řetězu (ty se podobaly křesadlu!);
podobně pol. r. b. ognivo, ukr. ohnývo, sch.
ognjilo. Zajímavá složenina je ohnipara chorobná
červenost kůže (pův. při spále, růži, pak i při
jistých vyrážkách), tak stč. haf?, msl. laš. sic, ale i
odchylně chod. vohnipal (vlivem páliti), klad.
vohnipar(á), mor. humpara, sic oheň-para
hompora hompara hampora humpóra dzumpara
(?, spíše dz mylně čteno místo h); hl. wumpjera:
změněno z neporozumění nebo pro tabu, neboť
byl to „ignis sacer" ( = svatý oheň), sic živý oheň,
mor. pouze oheň; někde změněno i v opar, něco
jiného než obyčejný opar!; -para souvisí se sic pr
úť sálati. — Psi. stsl. ogúb, jo-kmen; r. ogóú gen.
ognjd, ukr. ohoň, hl. woheň, dl. hogeň, sin. ogenj,
sch. oganj, b.ógan. — Souvisí se sti. agníh, lit.
ugnis, lat. ignis, další rozbor je nejistý, neníť
jednoty o tom, jak vyložiti rozličné podoby
začáteční samohlásky; její nejednotnost svědčí,
zdá se, o tom, že to je prvek nepůvodní, i když
pradávný. Názvy pro oheň vyvolaly mnoho
ochota
úvah. Meillet BSL 21.1920.249η. vyslovil názor,
že ognb, ignis atp. znamenalo oheň jakožto pojem
kultový, náboženský (oheň uctívaný, obětní,
posvátný), naproti tomu ř. πνρ atd. (viz pýř) oheň
jako prostý přírodní zjev. Byla pak rozsáhlá
diskuse o tom, zvláště v Itálii, naposled o tom
Mastrelli AGI 43.1958. In. Dvojitost názvů byla
později rušena (udržel se zpravidla název jen
jeden) z rozličných důvodů. Slovanština však
podržela oba, planoucí oheň zůstal dlouho
„posvátným" (např. nový oheň zjara na salaši byl
zaněcován archaickým způsobem, třením dřeva o
dřevo), kdežto pýř stlačeno do významu 'zbytky po
ohni'. — Viz i výheň.
ohromný, p. ogromny. Patří asi k r. gro-mádnyj
ohromný, obrovský, velikánský, nesmírný (od
gromáda kolos, kupa, hora, hromada, spousta
něčeho). U nás připojení předpony o mělo za
následek redukci uvnitř slova (zaniklo -ad-).
ohřeb: stč. právní termín vdáni v o. znamenal
akt, jímž vlastník pozemku odevzdával rušitele
(škůdce) úřednímu orgánu, aby jej za trest obral o
vše, co měl ze svého jmění právě s sebou (o šaty,
koně apod.). Vaněček NR 26.139. Souvisí patrně s
hřebati hrabati (= aby se škůdce bylo vše obráno,
shrábnuto). Jg. Jiné domněnky jsou uvedeny u
Vaněčka.
ochabiti sě čeho, stč.: vzdáti se; msl. zochabií
opustiti PS. — Vsi. (z)ochabic nechati čeho, ukr.
ochabytysja, str. ochábitsja, sin. hobiti se t/v, pd.
ochablé ušetřiti čeho, sch. nář. habati se chrániti se
čeho. — Příbuzné je staroirské imb-gab- t/v (ver-
meiden) : souhlasí nejen kořen, ale i předpony, což
je vzácný případ. U nás je expresivní ch místo g, §
17, a zdloúžení samohlásky, normální v
iterativech; naše slovo bylo iterati-vum
(intensivum) na -ati, kdežto keltština má primární
sloveso. Irské im(b) je z *ambhi, rovněž tak naše o
< ob (viz). Zde tato předpona nabyla významu
„stranou od": tedy původní smysl slovesa byl bráti
se pryč od něčeho (gab- je i v habati).
ochechule, mor. ochachula. Starší podoba
ochochule vznikla jako překlad za lat. sirene v stč.
bibli (Iz. 13.22); v středověku se sirénami rozuměli
dracones (serpentes) cristati = draci (hadi) s
chocholem (crista = chochol), je tedy o. tvor
„ochocholený". Podoba s e, též stč., ale mladší, a
mor. a jsou snad disimilační. Ještě jiný překlad
sirény u Kla-reta, chochlún, od téhož chochol, se
neudržel. Ryba VČA 51.1.
ochrnet: rostlina Loranthus. Preslovo přejetí ze
slovin. ohmetje = jmelí (rostlina příbuzná
ochmetu!). Dále nejasné.
ochota: stč. ochotný úslužný, milostný, mi-
lostivý, laskavý, veselý, ochotenstvie ochota,
přízeň, vlídnost, ochotěvati koho = lichotiti
ochrd 411
komu; nč. ochotník diletant, zvi. v herectví (jejich
představení mívala název divadlo z ochoty", v.
Jirásek 384.119). — R. ochota chuť, nálada; lov (z
pův. „záliba, sport"), ochotnyj ochotný (-nik
lovec), ochóčij náchylný k čemu; ukr. ochota
chuť, veselost, ochotnyj = č., ochoty ty sja míti
chuť k něč.; pol. ochota chuť, veselost, ochota,
ochotny = č., ochoczy čilý, veselý, hbitý, ochotný.
— Nevelmi jasné. Strus. jsou i tvary s v: ochvo-ta
ευφροσύνη, ochvotbm> veselý, vlídný, přívětivý,
ochvočii; ty nedovolují spojovat o. s choteti chtíti,
spíše se stč. ochviti se rozehřáti se, roznítiti se,
oddati se čemu, vzochvi-ti, rozochviti dodati chuti,
roznítiti, rozpáliti (doklady Pelikán LF 56.233 a
Ryšánek, Strahovské zlomky štítenské 61). Tedy
ochvota z ochviti (-ota od slovesa jako v žebro-
ta), v zaniklo. — Ochočiti vyložíme nejsnáze
přitvořením k ochočeti Jg = státi se ochotným;
stran významu 'zkrotiti' srov. pol. oblaskawic t/v
od laská wy. Jinak Jakobson Word 11.615: r.
ochvóta z ochota; ocho > ochvo je prý nářeční
změna.
ochrd jč.: okopiště Jg-Jjčř 88. — Nejasné. Z
okrst (viz okrsek) ?; d místo původního st, §11?
ochvap, chod. vzít vochvap poleviti v horli-
vosti; z toho sloveso ochvápnouti uklidniti se PS;
vč. oškvábnout (prvé v dobrém stavu byl, vedlo se
mu dobře, ale již oškvábl Jgd: ,,jde na mizinu").
Pův. asi: ztráceti dech, pak horlivost, sílu. Pův. asi
mask. *ot-kvap: ot-znamená zde chyběni,
nedostatek, kvap- spojujeme s lit. kvepti dýchati.
Kořen kvep- byl i jinde, viz kysati 1° 2° a
chvestat se.
oj, voj fem., stč. oje ntr., v nář. dosud mor. oje
gen. o ja, loje, chod. vúje; jvč. vúje, vúj,
podrobnosti Utěšený 69; han. na Boskovsku vuj
gen. voja mask. — Stpol. a nář. oje (spis. dyszel z
něm. Deichsel), hl. wojo, dl. wójo, ukr. voje, b.
ojište, seh. oje, sin. oje gen. oj esa. K žen. rodu
přešlo asi vlivem slova osb. — Psi. sklonění bylo
zajisté oje gen. oj-es-e ntr., jako u jména jiné části
vozu kolo kolese; příbuzné je ř. olrfiov kormidlo
(z ois-, redukovaného z oies-, pod. jako je lat. aes
kov proti sti. ayas-), sti. išd oj (jiná redukce před
„těžkou" příponou -á), lit. íena, iené (málo
průhledné) a heth. hissa- t/v.
ojnice, stč. -ě (Klaret); nyní: táhlo převádějící
točivý pohyb na přímočarý SSJČ. — Sin. ojnica
vidlicovitá dvojice ojí. — Odvozeno od oj. Něm.-
rak. Anze Anetze Ampse Anse je ze slovanštiny
(Steinhauser SlWien 91).
okarina, slovo záp.-evrop. (něm. fr.), z it.
ocarina. Navrhováno za ně šveholina, ale
neujalo se.
okno, tak i jinde (r. okno atd., hl. wo-); okenní,
okenice (stč. okennicě). — Psi. oktno je
nepochybně od oko; sem tam se najdou (na |
oko
př. dosud v dřevěných stavbách Estonců a Finů)
ovální průduchy z komor apod., z Estonska je
doloženo dále, že okno světnice má v jedné krajině
název ,,oko" (silm), je tedy možno věřit, že prvotní
okénka u Slovanů byla vysekána na styku 2 břeven
asi v podobě elipsy, že vskutku měla obrys oka a
snadnou metaforou (že se jimi hledělo ven) mohl
být jejich název *oko, pak olejno (z této podoby
přejato fin. ákkuna, est. aken a jiné ugrofin.
názvy). Srov. i stnor. vind-auga, angl. window t/v;
stind. gaváksa-, vlastně „volské oko".
oko 1°, všeslovanské. Starý duál byl oči, kdežto
plur. oka jsou díry v síti apod. Vůči(hledě) < stč. v
oči (mluviti ap., Sm 53), srov. sic. zoči voči tváří v
tvář. Zhruběle mor. sic. okál, zm. okadlo. Jiné
odvozeniny: obočí, okáč; sic. okáň jakási obluda,
okaňa žena s velkýma očima, č. oční, okatý (houba
okatice Mat Vel, podle Dobrovského = mořská
houba na umývání); val. okatiť vyvalovati oči; stč.
rozoký, nč. jedno-oký, slož. očividný (ale stsl. oči-
visťb); spřežky okamžik -mih -mžení. Sic.
bezočivý (,, je už csl. bezočbstvo: z toho mad.
szem-teleníl Šm.), bezočatý neočatý nemajočník
prezočivý drzý, závistivý ( > priezočiť záviděti),
kdo „nemá očí" (Záturecký X 100), oči si vy ociť
za „vykoukat si" a pod. V starším č. jazyce bylo
vokotrč naopak, proti = v oko trč, od trkati.
Rozšířena je víra v uhrančivou moc zlého oka; sic.
príde z očí = z cizích očí nemoc na člověka, odtud
zočina asi = uhranutí. Sem snad patří sic. očis-
tom(ok), očistovok = na oko, pouze pro zdání, je-li
z (řekl to) o čistom oku = s čistým okem (ale s
klamnou myslí), Meh SMS 15.140. Oko (myslí se
na jeho příslušnou velikost) mají ve jméně některé
rostliny: rybí oko pomněnka (odtud přirovnání
nebe bylo jak r. o. = modré; mylně měsíc svítil jak
r. o.), volské oko blatouch (změněno až v bole-
očko, k čemuž přidělána víra, že hojí bolavé oči!).
Kuří oko otlak na noze, je „kalk z něm.
Hühnerauge (toto doloženo od 1591), srov. střlat.
(od 7. stol.) oculus pullinus". Šm. — Staré sklonění
(stsl.) bylo oko očeše (jako bylo tělo -ese); s
příponou -es- souvisí s ve véd. ák-š-i gen. akšnáh,
av. asi, jsou to však přídavky nepůvodní. Vlastní
jednoduchá podoba jména i kořene slovesného
(„viděti") byla ide. *oku-, odtud ř. fut. όψοµαι
uvidím, sti. desiderativum Ikšatě hledí, ř. πρόσ-ωπ-
ον obličej. Duál je starobylý: oči, lit. aki, ř. δσαε.
Lat. oculus a ř. όφϋαλµός sem náleží také, jsou to
však útvary málo průhledné, změny v nich měly
patrně důvody tabuové, souvisící s uvedenou vírou
v moc zlého oka. Gót. augo (něm. Auge) má au-
podle *aus- ucho (Meillet SI. c. rus. překlad).
oko 2°. Sic. mořské oko (odtud č. mořské oko)
znamená zpravidla horské jezero v Tat-
okopiště 412
rach, ale jsou svědectví, že ten název označoval
jistá jezírka i jinde na Slovensku, např. u Tisovce
„...kde je [na hřebenu Trstia] rozsiahla rovina s
takzvaným mořským okom, ktoré je dnes už len
vačšia barina" (Vansová 73.16). Vlastně to zname-
nalo čisté nezarostlé místo s hlubší vodou
uprostřed měkkého močálu, jinak zarostlého
rákosím nebo podobnými rostlinami, tedy
skutečné jezírko uprostřed bahenního porostu.
More tu je ještě nikoli moře v našem smyslu, ale
má původní, starý význam (jako příbuzné něm.
Moor) močál. Isačenko SbMlad.313. — Toto oko
(je též sch. oko hluboké místo ve vodě, kde na dně
je ,,rodnik"; dále odvozenina sch. okno místo v
bažině, nezarůstající nebo nezamrzající, r. okno a
ukr. vikno s podobnými významy) a příbuzné lit.
äkis, akáte 'jezero, díra, prosekána v ledu'
pokládáme, na rozdíl od Isačenka, za příbuzné s
lat. aqua Voda'; lid arci provedl adideaci k oko
(část těla) nebo k okno.
okopiště: seno proschlé již do té míry, že se dá
na noc do velikých kop, dosouší se potom tak, že
se znova rozloží těsně okolo místa, na němž stála
kopa; taková — zpravidla okrouhlá a neveliká
plocha tlustě rozestřeného sena je o. Přenes.: najít
velké o. jahod, babička má okolo sebe o. dětí. Vč.,
u Jg též od Plaňan. Z ob-kop-iště = co je okolo
kopy. Neporozuměním se o- ztrácí: jč. kopiste,
Ještěd, klopišté (K. Světlá), mor. kopisko kopišče
kopnisko. Pd. okopisko. Jiné názvy: mor. okr sie
okřzíe okrsek vokršel voko-liško okolica kolco (=
kolečko) kotúč chobot posad ohnisko Β 376, las.
odslwh, sic. šajba, jč. červiště, chod. steliště
stýlka."
okorovati stč.: okolkovati; dosud laš., k tomu
jméno s lat. příponou laš. okoracia -ie, han.
zákorace (za- ze zákolet okolkovati), jinde v č.
zkrácené v orace (han. horaci). — Vzniklo
oslabením l > r z okolovati Jg bez dokladů,
okolování z Komenského. Nyní je okolkovati.
okoun, stč. okún. — Sic. okúň, pol. okuň, r.
ukr. ókurí gen. okunja, b. sin. okun, sch. okun i
okunj a další (slangové) obměny okunac okan
okon okonja okak. — Od oko. Důvodem názvu je
tento zjev: „Vytáhneme-li okounovité ryby náhle
z větší hloubky, objevuje se u nich vyboulení očí a
břicha náhlým roztažením plynů v plynovém mě-
chýři, který nebyl schopen přizpůsobiti se rychlé
změně zevního tlaku "(cit.z Dýka 101); s
vyboulením očí souvisí i sch. slangový název
bulješ. — Zřejmé odvození od oko vykládá si lid i
jinak: prý u okouna ,,oči jsou veliké" (Dyk 102),
ale ve skutečnosti nijak zvlášť. Nebo: v tůňce se
svítí oči okouna A. Mazel, Na prahu ždárských
hor, P. 1947, 314; krajanci a sekerníci, ti mají
bystřejší oči než tamhle ten okounek ib.
Takováto
okřáti
pojetí jsou sekundární a nepostihují^ tedy pravý
důvod jména. Mylně soudil i Čurčió (v. Hirtz,
Ribe), že to jméno je od toho, že ona ryba prý „má
dvě veliké skvrny" (ale je jen jedna!) na přední
hřbetní ploutvi. — Útvar jako hlavoun, pyskoun.
— Podobně jsou vedle stnord. ogr, okoun, též
formy s au- (od stnor. auga, něm. Auge atd. oko)
augr, augurr, nor. auger, (u)ver; ostatně i v qg-
může vězet nějaká zkrácenina původní podoby
toho jména, utvořené od ještě nezměněného germ.
*ag-, příbuzného s naším ok-o, lat. oc-ulus.
okouněti se: ostýchati se, zdráhati se (odtud
žertovně: okouny loviti t/v Čel.); mor. nář. a sic.
okúnat ochúňat ogúnat ogýňat okýňat ogryňat
(o)grňať ohrňať, vždy se se (sa), dokonce i laš.
okocuňať se, jinde okocínat se. Han. vochonuvat
se je přesmykem z *oku-ňovat se. Sem zařadíme
i msl. zgúňat, zgáňat (odkud je a?) bezúčelně
chodit, jako by něco hledal Mal. Němcová psala
chjbně okoumati (se) asi změtením s koumati.
Řídce doloženo i kunat otáleti s prací. Sem i vč.
kudbati kuibati (a kudbal, ku(n)dibál kudrbal
louda Jgd). — Stpol. okunič si§ jako v č.; ukr.
kunjaty býti ospalý, otáleti, dřepěti, r. nář. kunjáť
klímati, sch. kunjati t/v. Je též ukr. kujáty otáleti,
váhati, sin. kujati se zdráhati se. Našemu okouněti
se předponou odpovídá lot. apkauneties t/v, tedy
*o6-. — Příbuzno je s lat. cunctor a ř. όκνεω t/v (o
zde prothetické).
okr, dříve ochr. R. pol. ochra. Z ř.-lat. ochra <
ώχρα, fem. od ωχρός bledý, žlutavý.
okrsek; stč. okrslek gen. okr siku (l nesla-bičné)
> okrsku, z toho 1. pád okrsek a nově i (od
obrozenské doby) přibylo z polštiny okres. Stč.
bylo i okršl (psáno okrišl i okiršl), dosud mor.
vokršel, okr šle a mylně i okřžle okopiště, sic.
okržal hromádka trávy, si > šl. Stč. slovo je tedy z
*okrstlek. — Příbuzné je stsl. okrbstb, -T> kolem
(r. předložka ókrest okolo, okréstnyj okolní z csl.;
b. okrást okolo): krbst- souvisí s lit. skřit- v ap-
skřiti)s okres atd., o- < ob- ~ lit. ap-.
okruží 1°: okruh, okolek, límec. Z něm. krause
t/v.
okruží 2°: osrdí; mázdra upevňující střeva k
zadní stěně břišní. — Hl. krjósk, krósk, dl. křuza,
kry za, pol. krezka, kryzy, kružki, sin. krezelj. —
Ze staršího něm. krös t/v (nyní je Gekröse), o-
podle okruží 1°. — Okruží 3° viz pod kruh.
okrýž mor. (stalo se i termínem, PS): odrůda
pšenice. Pol. orkisz, ukr. orkys, r. orkíš. — Z
tatar. urkuš.
okřáti, stč. okřieti, han. vokřit, sic. okriať,
msl. vy-křít. S neorganickým h okřehnout (-Í-)
Jgd, chod. vokřáhnout, mor. okřehnút si, obé z
okřanúti. — Psi. (o)krějo (o)krbjati (ukr. krijáty
státi se zdravým a silným,
 okřehek
o- sja uzdraviti se, sin. okrevati osvěžiti se, okřáti,
hl. (wo)křewič osvěžiti) je denomi-nativum od o-
krbj-, jež se zcela rovná védskému abhi-šriy-
dobrý vzhled tělesný, to pak je postverbale k
šrináti posilovati; srov. šriy-, nom. éri-h dobrý
vzhled, krása. Stran tvoření srov. prbjati přáti a
sti. priyá-milý. Meh IF 53.94. Okřáti tedy pův. =
zesíliti po nemoci, nabýti znovu dobrého vzhledu,
síly, krásy.
okřehek, již stě.: rostlina Lemna, dříve zvaná i
křěz. Sch. okrik t/v, okrijeh = řasy. Mor. nář.
okřaky je „hromadný název pro vodní rostliny...
bud plovoucí, nebo přirostlé". Vše snad pův.
znamenalo nějakou usedlinu povrchovou; tedy
*krěkť! Jinak málo jasné. Jedna domněnka je v
JR.
okřin již stě., dosud v nářečích zvi. okra-
jových, jvě. též vokřím, laš. okřin i ogřin (zde:
dřez): dřevěná mísa na kynutí těsta, vysekaná,
vydlabaná (ne vy soustruhovaná!) z jednoho kusu
(Hr.). — Pol. krzynów mísa, ukr. krýnovka pánev,
hl. křina koryto, dl. hokšin koryto, sin. krinja
nádoba na mouku, krnica na těsto, sch. krina míra
na obilí, krinica mísa, b. krin(ic)a na obilí, stsl.
okrint, krinica, sic. okrín. — Psi. krint* je patrně
od ker- krájeti, řezati, útvar jako klin*b, je-li od
kolu, klátí. Či patří spíše k ř. κερνος obětní mísa ?
oktáv, stč. a nář. ochtáb: osm dní po svátku aj.
Z lat. octäva, se změnou rodu.
okular: očko dalekohledu; lidově plur. -y
brejle. Novodobý útvar od lat. oculus oko.
okurka, lid. i okurek, (laš. ogurek, han. msl.
oharek), sic. uhorka. Z ř. (byzant.) άγγονρον.
Původ málo jasný (Šmilauer NŘ 23.78). Znalost
okurek přišla k Slovanům z Byzance (k nám asi z
Polska); v Čechách pěstovány asi od 16. stol.
Germánská slova (něm. Gurke atd.) jsou ze
slovanštiny.
olách sic: 1° Rumun, 2° ničema K. Odtud horň.
olách ničema B. — Z mad. oláh 'Rumun', což je
tvar, kterého nabylo v madaršílně jihosl. vlach (>
*valach > valah, v odpadlo, neboť bylo prý
pokládáno za hlásku hiátovou). Sulán StSl 3.292.
Viz i valach.
oldomáš sic. msl.: litkup; též hol- (h)al-, dále
odomáš Β (ν písni), laš. hajdamaš Z, sev.-mor.
hajdamaš Rzr. — Spolu se sin. sch. aldomaš je z
mad. áldomás t/v. „Tvary s o- mohly být přejaty z
madarských nářečí, zejména poloveckých." (Hpt.)
olej, spolu se stsl. olějb, sic. pol. olej, ukr. olij,
r. nář. oleja, hl. wolij, dl. wolej ze sthn. olei, to
pak z lat. oleum. Naproti tomu r. eléj, str. a s.-csl.
jelej z ř. ελαιον. „Lněné semeno kupoval volejnik,
který býval [na Vysočině] v každé větší obci, ten
ze semene tlačil olej" (Kruš. 152). — Lidové
olium o nechutných tekutinách bude přímo z lat.
oleum, což lid poznal z lékáren a drogerií.
413 olšovka
olešník: rostlina Peucedanum, náhrada za
Meum athamanticum; v stč. značil jiné okoličnaté.
— Dl. wólšš(e)nik smldník. Bylo i pol. olesznik.
Vypadá jako odvozeno od olše, ale důvod názvu
není zřetelný. ,,Je zajímavé, že je to už v
staroněmeckých glosách (olsnic), ještě u Presla je
olsenick německým názvem pro jarvu Thysselinum
palustre, tj. Peucedanum silvestre" (Šm.).
oliban stč.: kadidlo. Ze střlat. olibanum, to pak
z ř. λίβανος kadidlový strom, kadidlo, slova
původu semitského.
olifant: středověký lovecký roh ze slonoviny.
Ze stfr. olifant slonovina < román. elephante slon.
oliva 1° jč. mor.: stříbrný (bílý) topol. Z něm.
Abele t/v (srov. i něm. Alber černý topol, dolož, v
stč. Lucianu 305), ale přiklo-něno k oliva 2°.
oliva 2°: jižní strom Olea (ale česká oliva =
hlošina) nebo jen plod, přenes, eliptický knoflík (u
čamary, čepice apod.). Z lat. oliva, to pak z ř.
ελαία..
olovo: kov plumbum. Olúvko byla kdysi tyčinka
olověná, jíž se rýsovaly hrubé čáry na dřevě apod.,
pak přeneseno na tužku. — Stsl. sin. sch. b. olovo
t/v, ale r. olovo je cín; pol. mask. olów olovo, z
toho přejato lit. álvas, lot. alvs a stpr. alvis, mask.
je i luž. woloj. — Psi. olovo je patrně příbuzno s
něm. Blei atd. (germ. *blíva- ntr.) a dále s lat.
plumbum (pl-b-\) a ř. µόλυβδος (m-l-b\); cikánsky
je moleva; souhlasí sice jen -l-v-, význam a rod, ale
rozdílný začátek, samohlásky a vůbec celý vzhled
(o-o\) ukazují, že to bude slovo „praevropské".
Mad. ólom „je ugrofinské (má příbuzenstvo ve
vogul-štině)" Šm.
olše, chod. vúlše, msl. jelša > lejša, vč. též
volšina. Míst. jm. Olšany, Olešnice, Olešná. — Psi.
olbcha, popř. změkčeno v olbša: r. óíchá, pol.
oleha, olsza, hl. wólša, dl. wolša, sin. nář. olša.
Vedle něho se objevilo jelbcha jélbša vstupem do
skupiny případů jako ožero — jezero-, stsl.
jelbcha, r. nář. jélcha, b. élchá, sch. joha nář.
jelša, sin. jelša, sic. jelcha jelša jalcha jalša.
Příbuzná slova se dají odvoditi z *alis(ä)\ lat.
alnus z *alis-nos, sthn. elira > erila, něm. Eller
Erle z *alisön-, lit. alksnis z *alis-nÍ8 (lit. elksnis
je podle Bügy druhotné; slov. je- může být
stejného rázu, nicméně germ. e- vybízí k
opatrnosti). Základ alis- je asi „praevropský".
olšovka: jč. volšovka (LF 27.364 mylně:
mřínka), sic. jelšovka, pol. olszowka, olszanka,
sch. jošavka a ukr. vilchivka je jméno — patrně
původní! — rybky střevle (Phoxinus), žijící v
horských potocích, vyznačených vždy olšemi na
březích, kdežto rovinné řeky a potoky jsou
provázeny spíše vrbami); nemůže jít o hořavku,
neboť ta vlastně se nazývala střevle, také ne o
slunku nebo o mřenku, neboť ty mají vlastní psi.
názvy. —
oltář 414
Od olše, podobně něm. Elritze t/v od Erle olše.
Meh ZfslPh 19.63.
oltář, již stč. Stsl. olttarb, r. altář, ukr. vivtar,
pol. oltarz, hl. woltař, sin. sch. oltar, b. altar
oltar. Vše asi ze sthn. altäri, to pak z lat. altäre,
což je církevní forma za klas. plur. altäria.
omachel, vo- mask., ve stř. a vých. Ö.: hustá
omáčka, zpravidla bílá, křenová; na Jičínsku
„mléko svařené s mákem a houskou drobené",
přenes, vomachejl o nepořádném a pod. člověku.
— Asi druhotvar hanlivého rázu místo omáčka;
nové zakončení -chel upomíná na slovesné -
chlati. Meh NŘ 29.157.
oman: rostlina lnula. Patrně postv. od o-maniti
omámiti, tedy = to co omamuje (Rostafinski
1.322, Doroszewski). Kořínek LF 64.444. Oman
pravý byl v úctě nejen jako bylina léčivá, ale i
jako droga požitková.
oměj: rostlina Aconitum. Stč. voměj, sic.
omich, omega, omeda. Stpol. omieg t/v, r. omeg
bolehlav, sin. omeg rozpuk, tedy rostliny jedovaté.
— Post verbale od slovesa, které je v stč.
omiezditi otráviti (viz míza), naše od hláskově
usnadněného *omějditi. Polští horalé v Tatrách
praví o ovcích, otrávených omějem, že se
omiaždžyly.
omeleta, lid. amoleta. Z fr. omelette, amelette.
omnibus, z fr. omnibus. „R. 1825 byla
zavedena dostavníková doprava na trati Nantes-
Richebourg. V Nantes byla výchozí stanice u
obchodu pana Omněsa, který měl na krámu nápis
Omněs — omnibus (tj. všem, lat. dativ plur. od
omnis všechen)." Storfer.
omrleti se krk.: zdržeti se, omeškati se Jg,
0. otálet Kotík, lenošiti (Kunštát: vo- B),
bez vomrlení bez meškání Hod 56. — Snad
má pravdu Kotík 43, že z omedlet, totiž
z o-mbdlěti, dokud se slovo dělilo na slabiky
o-rab-... a dokud znamenalo ochabovati.
Sic. zamriet omdlíti ze *zamrliet < zamdlieť.
omšelý: pokrytý mechem: o. balvan. Viz mech.
on, ukazovací zájmeno „3. osoby" ( = ukazující
na vzdálenější předmět). Nahradilo
1. pád zájmena jb ja je. V ukazovací plat
nosti zesíleno v onen (jen v 1. pádě) podle
ten, tu pak je gen. onoho atd., a dále v stč.
onen-no; viz i an. Podoba ony -á -é je lidová
a rozšířena v zsl.; nahrazuje pravé slovo, na
něž si mluvící hned nevzpomíná, jež ale
vzápětí dodává (bol tam ony — Štefunko);
ten ony znamená eufemisticky čerta. Ono
ustrnuje někdy v adv.: stč. distributivní
ono — on o = jednou—jednou; lidově en-
-ono, en-όηο je, jako pol. ono, eufem. = lejno.
Odvozená adverbia: on-dy onehdy (starší
onehda je ještě Sm 246; dosud vč. vonedd)
onam onudy (srov. k-dy te-hdy kam kudy).
Z on zájmenná adjektiva: on-aký (srov. taký
jaký), jehož se užívá i jako zástupného pro
rozličné významy plné, zvi. pro 'dobrý,
lepši" (já jsem holka onačejší), např. klad.
on
vonakej i volakej, chod. vonatyj, laš. onaký ('dosti
dobrý'), sic. onakvý (z *onakový, srov. stsl.
onakovb a č. takový vedle taký); nejasné je sic.
onáci onéci onoci = tenhle tahle tohle; staré
spojení dvou zájmen οητ> -f- sb (r.-csl. om>sb
om>si onsii gen. onsego, b. onáz onázi onzi onzika
tento) doloženo v stč. jen ve významu 'ten a ten, X.
Y.': gen. od onseha Jindřicha, k tomu přitvořen
vok. onseže a dokonce onsahu. — Od on a onaký
jsou odvozena slovesa: jvč. klad. vonět — mluviti
jeden k druhému s pomocí on (on ví = ty víš).
místy oňovat; oni-kat = s pomocí oni (oni vědí,
napodobení něm. Sie wissen = vy víte). Onačiti
může zastoupiti velmi mnohé sloveso jiné: spis.
za- = zaříditi, klad. za- se = zavděčiti se, za-
zahnati aj., sic. vy onačit koho
= nabíti komu; sem snad sic. značit ( < zona-čiťi)
utrápiti, značený upachtěný, zkoprnělý, vynáčit
vyplašiti, potrápiti, vynáČený vzrušený (Zván R.
21.204), val. značený uřknutý SvK, vč. jvč. unáčiti
(unáčeti) se podnapíti se PS. — Z ono + dieti (=
díti, dělati) vzešlo vstupem do 4. nebo 5. třídy
universální zástupné sloveso jednak msl. sic. ondit
ondzit ondiat, jednak č. ondati: z případů asi jako
chlap jí ono děl = dělal jí „tentočky" = obtěžoval
ji, tedy opět z případů, kdy mluvícímu nenapadlo
náležité sloveso plné. Složeniny jsou pak
pohodlnou výpomocí v myšlenkové lenosti (pěknú
som si fialenku v zahrádce zaondil = zasadil, kdosi
mi ju vyondil — vytrhl, dybych věděl, kdo to byl,
tomu bych naondil Bartoš SI.), např. u-ondati
unaviti, jč. zvondat se unaviti se; undávati ubírati
PS; pronikavě se mění a redukují: chod. pr ondat z
*pro-ondat, popondat poodložiti, vondat odkliditi
asi z u-(v)-, ale vorundat t/v z od-(d > r), jč.
poporundat popostrčiti, odrundat. Jinak v
složeninách pouhé -ndati: *za-ondati
> zandati, tak i vyndat přendat nandat, je však
sundat, rozundat, v Táb vundat; další hojné
doklady Sm 258, odvundá je u Bedřicha z Donína
(Hujer 1.272); mor. vydundat s d, abstrahovaným z
*od-. Zubatý, 5íŘ 4.168. K. Poláček má č.
zadundat PS. Mylně o těchto slovesech soudí
Westh-Neuhardová ScSl 4.202. — U jiných
Slovanů je rovněž hojnost odvozenin, např. pol.
onaezyc, ukr. onačyty, hl. vonodzic wonjedíic, dl.
wónoíeš, bulh. onodja (z toho abstrahováno
domněle základní nodja), onoždam Georgiev
Vaprosil9 (s mylným výkladem); sch. nář. (v
Dalmácii) onidit, onedjat ZfslPh 26.197. S οητ> se
shoduje hláskově i jinak lit. anás aňs onen, nář.
änas on (anúoti ondati, anóks onaký), het. anni-
onen, annija a luvij. anni- dělati; dále ř. άνύω
vykonávám Meh Spr. 4.77; v jiných jazycích jsou
jen jisté zájmenné nebo přišlo vkové prvky jako
sti. ana- (jen v jistých pádech), ř. ενη pozítří (srov.
vč. voněn tejden předešlý t., stč. adv. onoléto proti
letos < leto-se), snad i něm. jener, Bsl. vy-
 ondatra 415
budovala tedy z defektivního zájmenného prvku
celou deklinaci a dala mu přesný význam,
podobně jako to učinily ony uvedené staré jazyky
maloasijské.
ondatra: rod hlodavců; dovezen 1900 ze
severní Ameriky do Čech, odtud se rozšířil po
Evropě i sev. Asii. Název je z jazyka indiánského
kmene Huronů; stal se světovým názvem i
vědeckým (novolatinským) jménem.
onuce, stč. -cé -čka, sic. -ca. Stsl. onušta, r.
ukr. onúča, pol. onuca, sin. onuóa. — Z on-u--t-
ja od kořene *ou- v obouti; pod. tvořeno stsl.
obušta. Κ u-t- srov. lit. aütas onuce; on-odpovídá
řeckému ανά na (čem), jediný doklad toho
způsobu! — Sic. onica t/v je však z *ovijnica.
opačina stč., nář. (kdysi turnovské, LF 50.102)
a dosud u vltavských plavců (u nich je též
opačnice), sic: zadní veslo na vorech, říčních
lodicích, dlouhé dřevo na řízení zadní nápravy u
vozu, vezou-li se klády LF 27.364. — Pol.
(o)paczyna, ukr. opačýna veslo na lodici. — Od
opak: původně měla o., jsouc umístěna na zádi
lodice, zajisté úkol umožniti v přístavu zpětný,
opačný pohyb; neboť tehdy, při zpátečním směru,
se stala veslem předním a táhla lod.
opak, opačný, opačitý (laš. o~a strana),
opakovati (laš. = „zavraceti" dobytek), ορά-Čiti.
Viz i páčiti 1°. Stč. opak = směrem dozadu,
pozpátku (leze opak jako rak), obráceně. Rovněž
tak vspak (sic. spak, zpak), Hujer 1.152. Složené
na-opák se v nář. stáhlo: nápak, s hláskovou
asimilací *na--opoky > msl. sic. nápoky naschvál,
tj. naopak, proti přání, nápočný; podobně mor.
sic. zapáč stinná strana je zaopač (tak na Detvě);
podle toho i (v)zpak, sic. nazpak nazpět. Z
takových případů se vyvinulo zjednodušené pak,
při čemž mohlo pomáhati i to, že opak(o) kleslo v
příslovce a bylo tedy snadno přístupno redukci. —
Sic. opak opak, rub; *vzpak > zpak zpátky, zpak
ruky hřbet ruky. — Opak(o) je u všech Slovanů (u
mnohých i naopak): je to ntr. adjektiva *opakt,
souhlasného se sti. ápaka- vzdálený, dozadu
oddálený, s nímž souvisí dále sti. ap-aňč-ap-ač-
dozadu obrácený, západní, vše odvozeniny od
předložky po 1° (viz), jež původně znamenala 'za
něčím, nach, hinter.' Jinak Zubatý NŘ 14.49.
opál: přes záp.-evr. jazyky z lat. opalus, jež
samo je z ind. úpalah drahokam.
opánek, asi z vých. nářečí: laš. opánky, val.
opánky krpce. — Sic. opánok. — Přejato přes
Uhry, viz i topánka — ze sch. opanak, což je *ob-
pbn- -'bkt od pnouti; krpcová kůže vskutku
obepíná nohu, jen nahoře je svázána řemínky.
Bulh. opinák t/v.
opat, sic. opat. Z češtiny pol. opat. — Ze stbav.
appät (nyní Abt), jež převzato z lat. akus. ábbňt-
em; nom. abbäs přes ř. α/3/?ας ze
opičné
syr. abbä otec, mnich (což je slovo z „dětské" řeči,
jako ide. atta, papá, mad. apa otec).
opelka: koláč ze zbytku těsta Jg, jč. vo-pečivo z
vejškrabků LF 27.364. Z opěkalka B, to od péci.
opendovat zrn.: zaháleti a přitom se plésti do
cizí práce; han. o. okolkovati v řeči, vopefiduvat se
postávati, val. opelcovaí sa, vč. (Holicko)
voplendovat, u Libuně vofen-dovát ČL 1.455, jvč.
opr(n)dovat, jč. voprdo-vat; msl. opelichač
obchazeč lenivý. — Sic. oplentat sa plésti se,
přecházeti. — Nejasné. Patří k rus. (rovněž
nejasnému) pendjuch -tjuch nemotorný, hlupák,
hulvát?
opeňka: druh houby šupinovky (Pho-liota); též
(přemístěním jotace) opénka; jč. vopinka Jfčř 28.
— R. opěnok. — Odvozeno od peň: obrůstá pně =
pařezy; *o6--p bn- bka.
opět, opeti (toto Sm 247) opčt(ov)ný, opětovati.
— Sic. opät, pol. opie.č, r. ukr. opját, sin. sch.
opět. — Psi. opetb. Obdobný útvar je het. appanda
vzadu, zpět, potom (od appan vzadu, pozadu,
potom, později). Z vět jako opět se vrátil vzešel
význam 'znova' (přišel apod.).
opice 1°, stč. -cě, sic. pd. r. sch. sin. opica.
Souvisí s germ. názvem (něm. Affe, stsas. apo,
stnor. api atd.). Někteří mají slov. slovo za přejaté
z germ., jiní naopak. Příbuzno je též stind. kápi-
mask., egypt. gephi, ř. κήπος, κήβος t/v. Vše je
původu arci neznámého.
opice 2°: opilost Tham-D-Jg-Kt-PS-SSJČ. Podle
našeho slova dostalo pak i něm. Affe, Äffchen
'opice (zvíře)' význam opilost, sich einen Affen
kaufen (holen), nejdříve v rak.-něm. argotu kolem
1830, pak obecně asi od 1850. — Opice 'opilost' se
cítí obecně jako domácí výtvor od opiti se, ale je to
jen lidová etymologie (J. Černý 21). Ve skutečnosti
podnětem mu byl asi některý z útvarů románských.
Je it. scimiato, monno, cotto com* una monna
'opilý,' vallon. macaw, provens. mounard,
mounino, mounzo 'opilost' (původně: opice), špan.
tomar la mona, ital. pigliar la monna, provens.
s'enmounina 'opíti se', doložené různě v 15.—17.
stol. Stran původu těch rčení se mělo za to, že
opice prý mají jakousi náchylnost k lihovým
nápojům, ale to není potvrzeno. Proto J. Corominas
pokládá mona atd. spíše za zkráceninu z mamona,
z arab. maimün 'šťastný', vulg. 'opice' (poněvadž
opice pocházely z Jemenu čili Šťastné Arábie). O
tom všem podrobně Kiparsky AnnSl 2, 1959, 29n.:
nadhazuje tuto možnost: mělo-li ono arabské slovo
významy 'opice' i 'šťastný', „není tak těžké najíti
přechod k významu 'opilý, opilost". Viz i muna.
opičné, stč. právní termín, málo jasný. Podle V.
Vaněčka NŘ 26.136 bylo původně *opěČné, od
opěka = péče, ochrana, tedy
opich 416
plat za ochranu. Starší domněnky tamtéž a u
Růžičky PhS 3.156.
opich: rostlina Apium, již stč. Tak i pol. sic.
rus. sin. sch. — Z něm. Appich. Janko ČMF
13.221.
oplan sic. msl.: špatný člověk, pobuda. — Asi
zpětný útvar od oplaneť = zplaněti, od planý zlý,
špatný: ,,slc. je též planec" (Šm.)
oplatek i oplatka, stč. -ek, z toho pol. oplatek.
Stsl. oplaťb(kT>) v Kyjevských listech je původu
českého, odtud i str. ojedinělé oplat'bk'b.
Posledním pramenem je lat. církevní obläta =
obětovaná (hostie), ale ρ svědčí tomu, že
přejímána přes němčinu. Sic. óblátka je přímo z
církevní latiny, kdežto cesta ruského oblátka není
jasná.
oplen, oplín v okrajových nářečích (chod. jč.
klad.) a sic: obrtlík na voze. Sch. opíjen, sin.
oplen, ukr. oplin. — Slovo jistě starobylé, ale
málo jasné. Snad je příbuzno s ř. πλήµνη = píst v
kole, náboj. Takový píst byl vlastně dřevo, jež
zároveň zastávalo funkci kolové špice. Mělo
uprostřed otvor pro esu a točilo se kolem té osy.
Oplen je předmět zcela podobný, rovněž otáčivý,
jenže kolem hřebu vertikálního. Psi. oplen-b, n <
mn.
opodeldok: jistá mast proti reumatismu (Kt-
Hašek-PS). Mast pochází od Paracelsa, rovněž
název. Ten je složen zkratkovitě z některých
slabik vyňatých z názvů tehdej -ších složek:
původně bylo oppodeltoch, a to z Opopon&x,
Bcřeřium, Arisfoloc/íia (1° O. chi-ronium,
moračina obecná, jihoevropská rostlina, ronící
klejopryskyřici; 2°B., klovatina z balsamovníku
afrického nebo z b. myrhového; 3° A. serpentina,
podražec užovník z Ameriky). Nyní má o. složení
jiné. (O původu F. Seiler, Deutsche Kultur im
Spiegel des d. Lehnwortes 1905, u nás Josef
Sajner v čas. Vnitřní lékařství 1958). Pol.
kopeldok, baldách PF 3.445.
oprať, stč. oprat (a), msl. laš. sic. oprala, u
Kukučina prata: řemení nebo provaz, jímž vozka
řídí potah: chod. jč. voprato popruh u nůše, u
koše. Zdrobň. oprátka oběšenců. — Je
nepochybně totožné s r. óbrot gen. -i ohlávka,
uzda bez udidel, obrátka, str. obrotb, ukr. obrót
t/v. Csl. obrttiti opatřiti uzdou, tedy *ob-rtt-h (k
rtťb huba, viz ret). Čes. slovo by pak bylo přejato
z ruštiny v době staré; hláskové (zde p, a) i
významové odchylky u přejatých slov nejsou nic
divného; jisté styky byly, jezdecké apod. termíny
se přenášejí snadno. — Jiné je mor. sic. oprátka:
kus lesa; nejasné.
oprávat, odprávaí val.: táti (o sněhu).
Nepochybně z *od-krávať, totožného s r. ot--
koroviťa, sch. ot-kraviti táti, rozpouštěti se.— Psi.
ct-korviti je málo jasné. Jedna domněnka je u Meh
ZfslPh 18.23.
opuka, stč. sin. p. ukr. r. opoka (přízvuk r.
orati
na po), odtud Opočno, Opočen a obdobná rus. pol.
místní jména. — Původní tvar je opuka, i když je
zachován jen v češtině a slovenštině. Souvisí s
pukati: opuka snadno zvětrává, puká, drobí se na
menší ploché kameny; o- je z ob- a vyjadřuje, že
pukáni se děje všude na povrchu. — Tvar opoka
vznikl teprve z opuka asimilací samohlásky,
ovšem již v době velmi staré. Toto pojetí lze hájit
tím, že čeština se odloučila velmi záhy od
praslovanského celku; zachovala tedy původní
podobu; ostatní slovanština pak provedla změnu.
Jiní odvozují to slovo od péci (to by se hodilo
hláskově k opoka), ale významové pojítko
(,,kamenné ohniště"» tak Berneker IF 9.364) je
nepravděpodobné.
oputavěti stč.: zpitoměti. Asi od mad. buta
hloupý.
orangutan n. jen orang. Je to název fikční, čistě
evropský, i když z prvků malajských, orang
'člověk' -f hután 'les, poušt, lesní, divoký'. Malaj.
orang hután označuje jisté kmeny lidské na
Sumatře, Padangu a Aru. Název byl tedy přenesen
na opici bud žertem nebo nedorozuměním. Stiller
RO 22.120.
oranž, -ový: jako pol. oranžowy a r. orán-ževýj
přejato z fr. orange (a oranžáda z Orangeade,
oranžérie z orangerie), jež je z východu; pramen
je pers. näranj, prý z ind. naraňgah oranžovník.
Sch. naranca z benát. it. narantsa. — Synonym
pomorané (spis. a lid.) je ze střlat. pomorancium,
to z lat. pömum jablko a it. arancia oranž; bylo i
ntr. pomo-ranóí a fem. -nee. Tvar pomeranč je z
vídeňského Pomerantsche (spis. je Pomeranze/, na
severu Apfelsine).
orati, oráč, orba, oracka, orný, ornice; jč.
odůrka pole podruhé zorané; od toho je jč.
odůrovat podruhé orat Jjčř 82; (v)obor (v)obúr trať
pole (klad. a u Zábřeha), co se oboře jako jeden
celek; *roz-or v chod. jč. rozhoř, sic. rózor
vyoraná hluboká a přiměřeně široká rýha mezi
záhony,, rozvor rýha v zemi Rohn, zm. mylným
spojením s hnáti je rozhon; *vz-or v mor. zor, č.
z(v)ůr, pol. wzor, kus pole zoraný jako celek a
osetý jedním druhem obilí („Velké kusy pole [u
panských dvorů] byly rozděleny na zvůry. Jeden
byl úhorem — tam bylo hnůj navozit, dvakrát
zvorat a po třetí orbě zasít ozimem — druhý zvůr
byly ozimy; po nich se strnišťaťa zaorala. Potom se
sily jařiny — třetí zvůr". Fr. Dědina, z
Boleslavská). Nejasné je klad. ouvor = ,,kde nelze
orati". Viz i rádlo, rataj, role. — Orati je všéslov.,
= lit. ariú árti, lot. aru ařt, dále je příbuzno gót.
arjan, lat. ar δ, stir. airim, ř. άοόω t/v. Jak svědčí
litevský přízvuk a intonace v sch. ralo rádlo, byl
kořen dvojslabičný: ard-. Présens, původně asi
athematický *ar9-mi, v bsl. má -jo-; infinitivní
kmen ora- má protějšek v lat. arä-re. Je možné, že
ordoš 41
toto orati je odvozeno od staršího slovesa, které vězí v -
oriti převraceti, rozrušovati (viz bořiti), orání je
rozvracení, rozrušování půdy. — Totéž co zur je obor.
„Každý hospodář [na Vysočině] měl pole rozděleno na
čtyři stejné díly, kterým se říkalo obory. Jeden obor byl
zaset ozimem, druhý upraven na jarní setbu, na třetím,
neobdělaném dílu, který byl úhorem, pásl se dobytek. V
kamenných půdách býval čtvrtý obor úlehlí,
pastviskem" (Kruš. 151). Nyní přeneseně obor = druh
činnosti.
ordoš horň.: jistý druh volů Β (prý „má roh v k
sobě". Z mad. ordos vůl popelavé barvy. Sulán StSl
3.292, FIDebr 39.16. 3.292. Sulán má za to, že význam
uvedený Bartošem spočívá na omylu,
orel. Odvoz, orlík, orlice. — Psi. stsl. orbťb (τ. orel,
sin. b. ukr. orel, pol. orzel, sic. orol, hl. worjol, dl. jerel
herel, sch. orao) souvisí s lit. erélis arělis (ěras äras),
lot. érglis, gót. ara (něm. Aar-, též Adler z Adel-ar),
kymr. eryr, het. haraš t/v, dále asi s ř. δρνΐς pták a arm.
cror luňák. Het. sklonění har-as gen. har-an-as je
starobylého typu (η-kmen v nepřímých pádech), tedy η ν
δρνϊς a v gót. gen. *ar-in-s jsou zbytky oné přípony,
kymr. r a bsl. I lze míti za stopu nebo za náběh k úpravě
celého slova v podobném způsobu, jak vznikly střední
rjn-kmeny (l je pouze variantou při r). V slovanštině se
však proti lit. el jeví pouhé ü, odpovídající gótskému in.
Další spojení pro or- s nějakým kořenem slovesným je
sice možno hledati (a činí se tak), ale nemá to
průkaznosti. — „Rostlina orlícek mylnou etymologií z
aquilegia." Šm. — C. orlícek, sic. orlík; jistá hazardní
hra, provozovaná kdysi na trzích a poutích. Kt 7.122,
popis u Zechentera Liet. 33. Na desce bylo 6 políček, na
kterých byly vyobrazeny orel, kůň, panna, sedlák, růže,
ptáček; na ně se sázely peníze. Orličkář roztočil na talíři
šestihrannou čamrdu s podobnými obrázky; který
obrázek po pádu čamrdy byl na vrchu, ten dával právo
na výhru. Za naší paměti kolem 1905 byly místo
obrázků už jen číslice 1—6, takže důvod názvu byl
hráčům už nejasný.
orkaf: u Litomyšle vorkáfy švadlenské přípravy k
šití, u Zdaru vorkaf žert. = koření (Pittn. 14.76), u
Slavkova orgaf (v)orkaf textilní zboží podomních
obchodníků, na Hané orkafy kramářské zboží, val. orkaf
špatné zboží (pokleslo na přezdívku: Petrus, Tramp.
171). — Sic. argotové orkaf zboží (Treimer 22, 28). —
„Ustálený starší význam byl: zásoba nezpracovaného
materiálu u řemeslníků, např. kozí u ševců, tak 1526 u
ševců litomyšlských, 1511 atd. (Em. Leminger, Uměl.
řemeslo v K. Hoře), orkaf pokažený u Komenského.
Základem je něm. urkauf předchozí nákup materiálu,
zásoby materálu u řemeslníka.'* Šm.
27 Machek — Etymologický slovnřk
7 orudí
orkán, tak i sic. — Přišlo skrze něm. Orkan (to z hol.
orkaan) z indiánských řečí karaib-ských ostrovů, kde zní
urogan hurakane furakane. Totéž je franc. ouragan ( >
č. uragán), angl. hurricanoj^ > č. hurikán), špan.
huracán. Šmilauer NŘ 21.167.
orleán: druh tkaniny, orlijánové kordulky na
Litomyšlsku ještě 1904.
orloj: ze střhn. orlai (orlei, urlei), to pak z lat.
horologium.
ornát kněžský, tak i sic, pol. ornát, z lat. ornátus
(totiž habitus) = zdobený; u Humpolce vornát ČL 6.253
byla přezdívka pro horácký kožich (byl vzadu bohatě
vyšíván) odtud v. = nositel jeho, sedlák. Podobně han.
ornátka živůtek zdobený zlatými portami.
orobinec: Preslovo přejetí z ruštiny. C. by znělo
*jeřabinec, důvod názvu není jasný (v ruš. se tak zve i
šťavel). Lidově palaší, stč. paličky.
orodovati, stč. orudovati. — Sic. orodovat, pol.
or§dowac = čes.; ukr. orudovaty užívati, čeho,
spravovati co, říditi, r. orudovai býti činný, jednati, říditi.
— Od orudí (čel.); oro- spodobou; český význam se
vyvinul z 'jednati ve prospěch někoho', „přichýlil se k
významu lat. orare-. v litaniích bylo Ora pro nobis =
oroduj za nás" (Šm.). Viz i budovati.
orsej: rostlina Ficaria. Má je Jg z Vodňan-ského. Asi
nějak porušeno. Snad v něm vězí rosa: jedlé pažní hlízky
orseje byly zvány manna, názvy manna a rosa (= poži-
vatelná šťáva jistých rostlin) se však někdy zaměňují.
Meh JP 33.176.
ort stč. do 16. stol.: druh mince (čtvrtina tolaru). Pol.
ort. Z něm. Ort t/v. — Hl. nórt, dl. nort vznijklo chybnou
dekomposicí z něm. ein ort > ei-nort, Bielfeldt 206.
ortel, tak i pol. „Ze středoněm. ortel, nyní Urteil
soudní výrok. Z něm. i mad. ortály". Š.
orudí: nářadí; stč. -ie nádoba. Stsl. orqdije věc, r.
orúdije nástroj, náčiní, prostředek, kus, dělo, ukr. orúda
práce, námaha, pol. or§dzie poselství, vzkaz, sin. orod
nástroj, -dje nářadí, sch. orude, b. orádije nástroj. Viz i
orodovati. — Souvisí patrně s řád, r§ďb, srov. sic. riad
nářadí, nádobí, náčiní, nástroje a č. ná-řadí t/v; z toho se
dá pochopit i stč. význam (srov. nádoba: nádobí);
odchylný pol. význam se vyloží zpětným vlivem z
oredowac konati něco za někoho, zvi. vzkazy vyřizovati.
Není tedy třeba mysliti na přejetí z germ. Vzhledem k q
musíme však orqdbje vyvoditi nikoli přímo od r§ďb, ale
od orodt, což by byla primární odvozenina typu únos (od
u-nésti od *r§d-(j)q, jež se nezachovalo (lit. má jen
rédýti, ap- iš- nu-, vystrojiti, opatřiti něčím). Při
nedostatku primárního slovesa není vyloučena druhá
možnost, že orqdbje vzniklo z onžbje (v. násl.)
přikloněním k r§ďb. Viz i budovati.
oruží 418
oruží: náčiní, např. tesařské (tak val.), spis. nč.
zbraň, zbroj, sté. oruzie. — Sic. aružie u starších
spisovatelů: z ruštiny. — Stsl. orozbje zbraň,r.
ružjě,orúzije (z csl.), ukr. oruiza, pol. ořez, b.
oruž(ij)e, sch. oružje, sin. orvžje t/v. — Psi.
orqibje znamenalo — vzhledem k morav.
významu — prvotně pouze výstroj, apparatus k
nějaké činnosti (náčiní v nejširším smyslu, tedy
nejen nástroje k práci, ale i výzbroj, odění k boji).
Příslušné sloveso je v lit. reňgtis vypravovati se,
chystati se k práci; zvláště zřetelný a blízký je
význam složenin: iš-reňgti, ap- vypraviti,
vystrojiti, %- zaříditi, instalovati; äpranga =
výstroj všeho druhu (výzbroj, ale i koňský
postroj). Tomu podobou se nejvíce blíží pol. ořez
(ale je mask.), orqibje je k tomu nové kolektivum.
Meh ZfslPh 18.25.
oř stč., ale v nč. hlavně v básnickém jazyku (je-li v
próze, pak ironicky). Stpol. horz, str. orb gen.
orja. Asi ze střhn. ors (srov. stangl. horše, něm.
nyní Boss). Podle Trubačeva KfcIS 25.1958.99 je
orb zpětný útvar od slovesa orati, jako lit. arklýs
kůň je od ar ti orati. Je i fin. orih, orhi, lapon.
orries. ořech, všeslov.: sic. ořech, stsl. ořechu, r.
oréch, ukr. orich, pol. orzech, hl. dl. worjech, sin.
oreh, sch. odchylně orah, b. ořech. — Příbuzná
slova jen v baltštině: lit. ríešas, nyní ríešutas
lískový ořech, lot. riěksts ořech, lískový ořech.
Jinak vše nejasné. Zdá se, že mají pravdu ti, kdo
pokládají ta slova za „praevropská". (Viz i V.
Polák Phil-ČMF 7.55 o dalším domnělém
příbuzenstvu. Treimer ES 72 cituje z Kavkazu
udygejské ereq t/v.) V tom případě by s nimi
souviselo i něm. Ecker bukvice, hol. aker, angl.
acorn žalud. Byl by tu společný základ akkěr, u
nás k > ch, s přesmykem souhlásek (ten ne-
překvapuje). Baltská slova by pak byla ze
slovanštiny? — Houba oHš, stč. ořies Klaret, druh
choroše; název od toho, že má podobnou
konsistenci a chuť jako ořechová jádra. osa, stč. os
Gb Hml. 3.1.397. Jinde osb (stsl. osb, r. os\ ukr.
vis\ pol. oé, sin. sch. sic. b. os), v č. přechod k ά-
kmenům. — Psi. i-kmen osb je rozšířením
původního souhláskového kmene *aks, tak i lit.
ašis, stpr. assis, lat. axis, jiné přípony (n-ové) jsou
v sthn. ahsa (něm. Achse) a v ř. άξων, -ο- je v
stind. akša- mask. a av. aša-. — Pův. *aks je
isolované; spojovati je s os- v ostrý atd. je bez
věcného podkladu. V slovanštině se aícs
redukovalo v os- dříve, než začal působit zákon o
ks > ch/š.
osel, stsl. psi. osbťb, sic. osol, r. osel, ukr. osel,
pol. osiol, hl. wosol, dl. wosol, sch. osao, sin.
osel; b. osel z ruš. — Přejato z gót. asilus, z téhož
pramene je asi též lit. äsilas. Germ, asila- je pak z
lat. asinus, se změnou η > l, mající doklady i v
několika jiných slovech; to pak, spolu s ř. όνος a
arm. ěš, je přejato odněkud z Přední Asie
(cituje se
oskeruše
nyní sumer. ansu osel). Cizí původ je zřejmý i z
toho, že latinské slovo nemá rotacismu. Osel byl
prvotním Indoevropanům cizí; jejich sedlovým
zvířetem byl kůň, kdežto osel náleží do oblasti
semitské nebo vůbec předoasijské. (Nepatří sem č.
vyoslit, viz je zvláště.)
osení: viz síti.
oset gen. ostu, již stč., dosud v nář. znamená
zpravidla pcháč rolní, všude rozšířený pichlavý
neřád v obilí, Cirsium: chod. voset vositek, jč.
vosed gen. vosedu, vč. kol. vosti na Holičku, mor.
oset osec ostí ošóí (ostivé žito = plné ostí). — Psi.
ostťb: sic. vóst vosták pcháč, vóstie bodláčí, pol.
oset gen. ostu, hl. wóst, dl. woset, ukr. oset z pol.,
r. osót gen. odchylně osóta. Od os-, základu slov
ostrý, osina.
osidlo: smyčka, klička, léčka, tak i stč. Val.
jednou (Slavičínský Kř.) sídlo (v písni). — Sic.
osidlo. Jinde zpravidla *&idlo (pol. sidlo, ukr.
sylcé, r. siló(k), stsl. silo; dl. kósydlo). Čes. o- (a r.
osíl) se vyloží zpětným vlivem slovesa osídliti -lati
stč. = do léčky zaplésti (val. osídlit sa, usídlit sa
oběsiti se, pol. usidlic chytiti osidlem). Sic. zasídliť
provázati nití, (za)kosí(d)liť (nář. dl > l) zavázati
smyčkou, zauzliti, post v. fem. kosílka, kosýlka; je
tu předpona ko-. — Sídlo je jméno ,,nástroje" k%
chytání: týž kořen je v lit. siejú siejaü siěti, lot.
slenu sěju slet vázati v slov. sětb (viz siť) a v siťb
(viz sítina). Příbuzná slova cizí, např. stin. syáti,
sinati váže, sthn. seil provaz aj. nedovolují říci
přesně, měl-li kořen samohlásku dlouhou (jak se
má za to) či krátkou. Délka se vy-suzuje ze slov, o
jejichž přináležitosti mohou být pochyby.
osika, odtud laš. oéikovať sa, sikotať se třásti se
jako osika. — Psi. osa (pd. osa, hl. wosa, dl.
wósa; sem náleží i zč. pomístní jméno Vůsí NŘ
29.47) i osika (č. pol. tak; ukr. osyka, sin. sch. b.
jasika). Příbuzné je lit. nář. apušě epušě, lot. apse,
sthn.. aspa (nyní Espe), vše z apsä. Slovo asi „pra-
evropské".
osinek: asbest. „U Presla 1828 (Lučba 1.53) je
osinec; -ek od Frant. Šumavského 1851. Základem
je osina (vláknitá struktura as-bestu)." Šm.
osívka: rostlina Erophila. Snad je tak nazvána
od toho, žo se v některých letech objeví za
suchého jara v takovém množství, jako by jí ošil
pole; tehdy bývá hladový rok, odtud zvána i
hladověnka nebo chudobka.
oskeruše, též os-. — Sic. nář. škoruša (š)koruch
rozkorusa aj. Pd. skorusza, ukr. skoruch(a), sch.
oskoruš(a). — Příbuzná je snad 2. část z něm.
Eber-esche jeřáb (oskeruše i jeřáb jsou druhy
jednoho a téhož rodu Sorbus). Přitom arci zůstává r
nejasné. Slovo asi „praevropské", podobně jako
jeřáb. (Rozumí se, že toto -esche je pak jiné nežli
Esche jasan.)
oskomízat se 419
oskomízat se val. las.: otáleti, váhati; obskomízat
okouněti (Kyjovsko), vč. osko-mrza omrzá, s kjm
nechci mluviti Ppz. Nejasné. Z ob + sko- (zesilovací
předpona, zpravidla ko-) -f mrzati od mrzetit
osla, oslicka laš., val.: sekáčský brousek, zákal v
chlebě (v Č. zvaný brousek), váleček másla (podle
podoby k brousku). Zdrobň. mor. oselka (Jg chybou
pe'ra csctka); bylo i jinde v δ., ale *osílka změněno v
ccílka (vlivem slova ocel) = želízko na broušení
řeznických nožů. — Stsl. cs(b)la, pol. csla cselka, sic.
sin. osla, dl. ucslica, nkr. podkarp. osla, r. oselók
brousek, nář. osla zákal v chlebě. — Od os- (v. ostrý
osina oset), přípona -la jako v met-la.
oslejž, vo- Jg z Vusína, sic. oslyš -ýž K: svlačec.
Nejasné.
oslíz jmor.: paběrkování ovoce, paběrky, též
(v)ostrlíz ostelíz obŠtrléz oštrléjz cbščilir ostyléř oštylíř
vostrlis, sev.-mor. voškrlíz Rzr, han. (v)opštrliz Kp,
při těch je vždy sloveso na -ovát. — Z něm. Obstlese
sbírání ovoce. „Působilo také něm. Ajterlese,
paběrky"
(Srn.).
oslon nář.: prsk, Celesten (= otvor do kamen nebo
pece) Jg od Plaňan a Hradce; dosud vč. a klad.
znamená ostění (cihlové n. kamenné) pecního otvoru,
podle Kubína Lid. je to „sklenutí nad otvorem peci".
— Důležité je pd. (od N. Sa.cza) tiosuony = oslony,
bočná prkna na voze (při vyvážení hnoje n. hlíny),
opřená o klaníce (E. Pawlow-ski, Gw. 223). Tu je
zřetelně vidět post-verbální souvislost s * o (b)-
sloniti, opříti, je tu ještě původní význam toho sloniti
(viz). Oslon bylo tedy zařízení, o něž se něco opíralo,
aby se nesesulo, u pece tedy byl to pevný kamenný
nebo cihlový lem okolo jejího ústí. — R. je zaslón,
(za)slónka, ukr. záslonka, záslinka.
osm, lid. vosům; osmý, nář. ůsmý; osmerý osmina
osmnáct osmdesát. — Psi. stsl. osmb-. pol. oém, r.
vosem", sic. osem, hl. woscm, dl. wosym, sin. osem
osmi, sch. osám, osmi, b. osem. — Ide. bylo
neeklonné *o!ťtó(u): sti. a&tä i aStäu, av. ašta, ř.
οκτώ, lat. octó, ir. ocht, gót. ahtau, arm. ut. —
Poněvadž zakončení -ö(u) je stejné jako v nom. akus.
duálu (viz dva), vidí se tu právem „starý duál
tetradového počítání" (podle 4 prstů ruky, bez
palce!). Opravdu lze to chápat jako „obě čtveřice":
*ambhi kH-öu, vlastně jakožto spřežku „na obou
stranách čtverky". Tento výraz, opatřený duálovým
zakončením, byl při počítání v rychlé výslovnosti již
v pra-jazyku zkrácen v *a-kt-óu; z výrazu pro 4 byla
sem vzata jen nejnutnější kostra kuCt, zde
redukována na pouhé kt (přitom k ztratilo
labialisaci), skupina kt se na východě dále
palatalisovala v Kt (srov. změkčení v č. locika < lat.
lactüca). Slované základní číslovku nově vybudovali
z řadové osmt, jíž
ost
se rovná lit. ašmas (-m*b od řadové sedmt), a to jako
subst. i-kmenové. Poněkud jinak chápe o- Erhart
SPFFBU 14.1965.24n.: „morfém Hve (značící „dva";
Η je laryngála) je obsažen nejen v koncovce, ale i v 1.
slabice".
osmělit se před vstupem do studené vody při
koupání: potříti si ruce a prsa vodou. Na Mor. B-Mal-
Gr. — Pův. ocmelit se t/v Kolk (KtD), což je od tmelit
se, které viz pod Zmírati. Znamená vlastně drobnou
masáží (čmíravými pohyby prstů) rozprouditi krev,
aby se tělo nenachladilo.
osnik, nář. vo-, vosnák vosňák = osný, osní nůž-,
poříz; (v)osnice = osní, osná stolice řezací stolice na
práci s pořízem. Pol. oénik ošniak olšnik poříz. —
Osn- je patrně z *osmn-, což byl by oslabený kmen
slova, rovného litevskému äimens (plur. tant.) ostří;
oslabení men v mn před silnou příponou je podle
očekávání. Základ os- je týž co v ostrý. „Jelikož tato
práce (šindelářská) byla už namáhavější, udržoval se
poříz při největším ostří, takže nejlépe se pracovalo s
pořízem, jako břitva ostrým" (DU 4.82).
osnovati (plán, pomstu), r. osnovat zakládati,
zřizovati (ústav, obydlí), opírati (zákony, právo,
důkazy), oč, stsl. osnovati zakládati. — Příbuzné je
het. aššanu- aěnu-zřizovati, pořádati, zaopatřovati
něčím (1. sg. aššanumi, 3. pl. ašnuvanzi). V slovan. se
sloveso příponou a flexi přichýlilo ke snovati.
osoba -ní -nost -it(n)ý; stč.. o. = postava, podoba,
způsoba; nč. spis. též ůsoba ve smyslu abstraktnějším.
— Všeslov., z ad-verbiální složeniny (je stsl.) o-so-bb
= odloučeně, samostatně, = „samo o sobě", indi-
viduálně, srov. stč. osobný osamělý. „Kalk podle
Bedovy etymologie lat. persona — per se una,
původně o každé ze tří osob božských (Flajšhans)",
Šm. Podoba osoba je i u těch Slovanů, kteří nyní mají
sebe. Rovněž stč. ně. osobiti si něco = přivlastniti si,
přisvojiti si (cítěno jako dokonavé, proto přiděláno
ne-dok. osobovati si), laš. osobliť si je ještě od osobb
(totiž: si vzíti).
ospica, ospica laš. vřídek, vyrážka, osypky. — Sic.
ospice plur. osypky, pol. ospica, hl. wosypicy, dl.
wospice hospice, r. ósp(ic)a, ukr. vispa, sch. osp(ic)a,
sin. osepnice osipa.— Psi. *ostpa, z obstp-a k s^pq (stč.
spu suti, iter. sypati), srov. č. osypky, sic. sypanice: tělo
je jimi jako obsypáno.
ost: osina na obilním klase: vč. ČL 1.373, klad. vost,
val. ost (též: rybí kost). Odvoz, jvč. štice t/v NE, 26.213
z *ostice. — Psi. ostb fem. (r. ukr. sic. ost, pol. oéč, hl.
wost, dl. wosč, sin. ost, sch. osti). — Zdá se, ze prvotní
význam slova ostb byl 'rybí kost'; odtud bylo
přeneseno na osiny, neboť řádění, a šikmý směr osin
připomínají podobný stav u drobných rybích kůstek
odbočujících od páteře. Pův. ostb vyložíme pak jako
slovo
ostá lka
odpovídající (až na rod) indickému názvu kosti ásthi,
což je starý i/n-kmen. Kmen n-ový (ind. asthn-) vězí v
r. osn hrot, bodec. Název ost značil tedy u Slovanů
kost; v loveckém slangu byly jím nazvány kostěné
hroty různých bodců na chytání ryb a jiné zvěře,
neboť byly za stará vskutku z kostí, do nedávná
např. u Ugrof inů; u lovců se tato stará podoba
udržela, neboť se stala termínem pro pojem jiný nežli
kost vůbec, totiž pro bodec, hrot. Naproti tomu v
označení obecného pojmu 'kost' staré slovo ostb
dostalo ještě jakési praeformans fc-, o jehož původu
nic nevíme. — Od ostb je osten stimulus (stsl. ostbnt,
r. osten, pol. oécieň, b. sin. osten, sch. ostaň, z psi. je
lit. äkstinas bodec) a sic. os(t)no (*ostbno) rybářská
troj-zubá vidlice.
ostálka: rostlina Zinnia (okrasná, cizího původu).
Preslův výtvor Všr. 882: květy ostávají velmi dlouho
svěží (J. Dostál, viz JR).
ostralka: druh kachen. Výtvor asi Amer-lingův,
od A. Frice přijatý do názvosloví; podle Anas acuta
(má „ostře zahrocený ocas"). Šmilauer NŘ 24.136.
ostrev, spis gen. nyní ostrve. Na Valašsku je
ostrévka „stromek jedlový nebo borový, okleštěný
toliko z konců větví [nechány pahýly, dlouhé asi 25—
30 cm], na němž se suší jetel, sena a vika" (B). Tyto
lehké, snadno přenosné ostrévky jsou dosud běžným
zjevem valašských polí a luk; i malé snopky se suší
mezi těmi pahýly. Strom takto osekaný (pahýly zvány
stě. suky, viz) sloužil i jako nouzový primitivní žebřík
např. na přelézání ohrad i hradeb (pro takové ěiny
byl dáván do erbů); nyní je o. i jednoduchý žebř o
jediné žerdi uprostřed, ale s příčkami uměle vsa-
zenými (zv. „cikánský", viz i žebřík), pro lezení na
nízké stromy, na půdu apod. Tyto významy vězí v stč.
ostrva Klar., č. kostroun *Tg (viz), mor. dále ostrev,
orstev, las. ostrbja, kostrbáí, též, (Lp rkp.) ostropec, jČ.
vostrífka,
Dvě ostróvky a tzv. ,,cikánský žebř".
420 ostropes
chod. kostrbáÓ (nejen = suchá větev Hr, ale i = ostrev,
v. Hruška JDad. včaiařem), vč. u Opočna hastrmin NŘ
9.217. — Sic. spis. ostrev, nář. ostrv(a) ostrb(a) vóstrva
os-tzrka kostraba ostrm{a) ostrn haštr(in)a háštra; v. i
Mihál SR 25.139; sin. ostrv, pol. ostrzew osekaný
strom, hlavní stojan „kozolce" (kozlíku) na sušení
sena, sch. ostrva stojan zaražený do Z6m3, ukr.
ostróu(yn)a stojan na sušení sena, chmalová tyčka aj.
— Zdá se, že ostrev je zjednodušením (vlastně
rozložením na 3 samostatné stojany) trojbokého jehlan
-covitého stojanu, popsaného zde pod trzub. Odtud se
dá pochopit i název. Připojené „pohyblivé" s (ve
strzub, § 13) přiblížilo ten název čistě jen vnějškem k
adjektivu ostrý, tj. bylo přidáno o a tím celé to slovo se
stalo neprůhledným. Tak přibyla celá slabika, což
mělo za následek zase vypadnutí slabiky zi > zu. Takto
vzniklé *ostr7>bT>, č. *ostreb, podléhalo jednak vlivu
adjektiva kostr'bb'b (viz kostrbatý), odtud je místy k-,
jednak záměně retnic, odtud je v, *ostr-bVb, a konečně
nastalo přichýlení flexe k ženskému typu krev-krve.
Neprůhlednost slova zavinila pak ještě další zmany. (O
ivolávám domněnky z Ε Si·)
ostroh -oz -oz(i)na ně.: srázný výběžek země při
soutoku dvou vod nebo při styku dvou údolí PS; nemá
starých dokladů, není také v čes. pomístním
názvosloví, ale na Mor. osada (Uherský) Ostroh
doložena od 1275. — Stsl. strus. ostroga je kůlový plot,
pali-sáda okolo tvrze nebo hradiště, z mocných
vysokých kolu nahoře zahrocených; sic. ostroh má týž
význam jako v češtině; r. ostróg bylo zúženo na vezení,
žalář; b. ostrog opěrný kůl v kupě sena (podle způsobu
běžného u většiny Slovanů, jen u nás nikoli), sch.
ostroga kůl na přivázání révy. — Původní význam byl
nepochybně týž jako strus., totéž byl asi i onen Ostroh
moravský. Vyjíti jest asi z ostroziti (je strus.!) =
upevniti kolím (ostroga bude zpětný útvar), to pak je z
*ostoziti = obklíčiti koly zvanými stogi> (viz stoh), což
přijalo r od ostrý, vzhledem k tomu, že koly se nahoře
končily ostrou špicí. Na ten původ ukazuje i bulh.
význam.
ostropes, již stč.: rostlina Onopordon. Stč. též
ostropezd. Stp. ostropes(t) ostropyzdro kostropest
kostropacz postrost stropstwo pstrost roztropsta Silybum
(= č. ostropestřec), pd. ostropierz Datura PF 3.445, r.
ostropester ostropestro rastoropša aj. — Podobné laš.
na Hlučínsku ostropec Šr a pd. roztropiec je ostrev
(slabý kmen s pahýly větví na sušení sena). To
dovoluje souditi, že ostropes atd. je vlastně *ostrovec,
odvozenina od slova, které je v ostrev; mohutné ostny
na stvolu upomínají na ony pahýly ostrve. Když pak
to slovo přestalo být průhledné, bylo měněno velmi
pronikavě. (Tím pozměňuji výklad z JR.)
 ostrov
ostrov, obdobně jinde (stsl. ostrovb, r. ostrov,
ukr. b. ostrov, dl. wotšow, pol. jen v místních
jménech Ostro w, sch. ostrvo). Z o{b)-srov-'b {t
vloženo) = obtékané místo, od *sreu- téci (sti.
srávati, lit. sraveti, ř. ρεω; srov. i struha). Z toho
původu vyplývá (podle Meilleta), že míněny tím
prvotně jen ostrovy říční, ne mořské (to má svou
důležitost pro domněnky o slovanské pravlasti:
nebyla u moře!). Ostrov znamenalo pak i hrud,
suché místo mezi bažinami: to jsou pak přečetné
Ostrovy jako jména místní. Stran tvoření srov.
sch. otok ostrov, od téci. ostruha, stč. ostroha. —
Sic. ostroha, sin. pol. strus. ostroga, sch.
ostruga, ukr. ostroha, hl. wctroha, dl. wotšog
t/v; r. ostroga trojzub na lovení ryb. —
Poněvadž -oga není jinak doloženo u Slovanů
jako zřetelná přípona, nelze vyjíti přímo od ostrý.
Ostruha je vlastně zahrocený kolíček (nikoli
zubaté kolečko, což je velmi pozdní). Snad tedy
je to totéž slovo co sch. ostroga kůl na přivázání
révy a b. ostrog kůl v kupě sena, tj. druhý zpětný
útvar od ostroziti; první je ostroh.
ostružina, mor. i struzina, o(b)stružanka, sic.
ostruzlina. Val. ostruha = ostružinový keř, tak i
sch. ostruga, pol. ostroga; toto J3 původní stav.
— Z ostr-oga, od ostr-b ostrý příponou -oga
(srov. jména ryb běl-oga bělu-ha, rwlr-oga
zruka, pbstr-oga pstruh). Pro plod přijato dále -
ina podle malina: pol. ostrezyna. Jiné názvy:
ježina, ozina (v. ježek), kupina, (černá) malina.
ostrý; odvozeniny: ostří (= r. ostrijě); tráva
ostřice (pol. ostrzycá) Carex, od ostrých listů;
las. Ostrava skřípina; stč. sic. ostrovid (pol.
ostrowidz) rys, asi tabuové slovo lovecké, u
Klareta užito za překlad pro basiliscus; jména
ryb (ježdíků aj.) ostreš ostrucha -uša (sin. ostriz),
od ostrých ploutví. — Psi. stsl. ostřic (r. ostr -á -
ó, ukr. ostryj, pol. ostrý, hl. wostry, dl. wotšy,
sin. oster, sch. oštar, b. osťir) od os- starobylou
příponou -ro- v psi. běžnou, t vloženo: os- z
*a1c-, lit. aHrús, lat. dcer vedle ac-utus.
ostříž, stč. ostřieš, nář. ostřeji ostrák kost-Hž
(Sír), jvč. (Kunštát) ostřejš. Pol. (z č. ?) ostrzyz.
Přirovnání „hleděti, hlídati, pozorovati, míti oči
jako o." (sic. pozerá ako striez Záturecký XV
236 o dítěti v kolébce, o kterém se domnívali, že
spí; strýc... dávali pozor jak stříž Galuska 26)
dává možnost viděti tu jméno činitelské na -ji>
(pův. bez o-\) od stríci. Jméno by tedy bylo
lovecké tabuové („pozorovatel").
ostýchati se, ostýchavý, postv. ostych, vč.
podř. voslejchat se. Expresivní útvar s novým
zakončením, z *ostý-dati se (klad. dosud ostejdat
se), to pak ze stč. ostydeti se. Stč. je též
ustýchati se Alx, uštyděti se Ote.
osuhlý: stč. v Milionu a v Kralické bibli (v
obem je to moravismus), nč. je rovněž na
Moravě, v Slezsku a na Slovensku: sychravý
421 oštěp
(čas), přenes, zachmuřený, nevlídný, drsný
(člověk), je osuhlo v noci při nemocném (úzko,
pochmurno); han. msl. sic. osuhlina syrová mlha.
— Sic. dále osuhel, -lina jinovatka. (Podrobnosti
Zubatý 1.1.167.) — Je-li prvotním významem
'hustě zamlžený', dá se osuhlý vyložit z polštiny.
Pol. os$gly by bylo, změnou dl > gl, z *os§dly, od
nářečního os§dziec = ošedivět; to pak je podle
Brücknera 383 místo osz§dziec < oszedziec, od
szady = č. šedý; pd. je yos\déauo = jinovatka
pokryla haluze, Pawlowski 223» Tedy *os$dly je
původně „osedlý" (den, čas). Do č. a sic. bylo
přejato v podobě os§gly, nosovka g byla přejata
jako původní no-sovky, na základě povědomí, že
polskému g může odpovídat č. sic. u (reka-, ruka
atp.). Význam se pak u nás rozšířil na „(chladně)
chmurný" (i duševně) a byla přitvořena jména na -
ja ( > osuhel) a na -ina. (Jinak, ale mylně, Zubatý
168.)
ošatka, stč. ošitka, mor. ošivka ošietka, sic.
ošitka, krkon. šitek, jvč. košatla, u Kyjova ošiťko.
— Pův. asi ošitka, že je ošitá lýkem (prameny ze
slámy jsou opleteny, obšity lýkem nebo proutím);
k- přichýlením ke koš.
ošklivý už stč., oškliviti si, chod. vůřklivyj,
mor. ořklivý (ale zpravidla mor. je škaredý), val.
ošklivý, sic. ošklivý a vymyšlené jméno Ošklivíce,
dl. Wóškalawa. Snad je ř původní; pak lze vyjíti
z *o(b)-rbk-livb, od říci. Ořklivý by byl ten, kdo je
„obříkán". pomlouván, očerňován: lidské řeči
(pomluvy) jsou schopny člověka zohyzdit v očích
jiných lidí. Na to (na pomluvy) ukazují právě
Bartošovy věty já nebudit ošklivcem # = nenechám
na sobě podezření, pomluvy, svedli to v a mna a já
sem ostál ošklivcem. (Jiné domněnky jsou v
Studiích a ESX, obě odvolávám.).
oškrd stč. a nář.: železný nástroj na křesání
(drsnění, rýhování) žernova, (v)oškrda je i
„nadávka starému, nevzhlednému člověku" PS,
původně asi mlynářskému krajánkovi. — Stsl.
oskrtďb, pol. oskarda, hl. woškret, r. oskórd, sin.
oskrd t/v (ukr. oskard, oskatda znamenají i
motyku; z pol. je stpr. scuroüs motyka). — Psi.
osk^rd^; o- < ob-, dále k pol. skródlič a r. skorodíť
vláčeti (= rýhovati pole, rozrážeti hroudy) a k lit.
skerdžiú skeřsti zařezávati, iskifsti pukati, dostávati
trhliny. Koř. skerd-, oslabený *skird- (lit.) a
*skurd- (> slcbrd-); ve slov. faktitivu náležité
skord-.
ošlejch, stč. ošlých ošlich. Z něm. Aschlauch,
jehož posledním pramenem je lat. ascalonium
podle města Askalonu v Palestině, odkud ten druh
česneku pochází. Viz i šalctky.
oštěp, stč. oščiep > oštíp: kopí. — R. oskep, p.
oszczep. — Příbuzno je lot. šVeps t/v, dále sthn.
skaft t/v > nhn. Schaft, násadec zbraní n. nástrojů,
stangl. skaft t/v (Speer) a konečně i stnor. gefja
fem. t/v (Speer), toto
oštěr
jen s rozdílem sk/g, o němž viz § 11. Význam
kořene je viditelný v ř. κόπτω tluku, biju,
roztínám, bodám, rubám, sekám (viz zde kopati
2°). V slovanštině přistoupilo o-, snad z mylné
adideace k r. skepáí, č. ščěpiti > štěpiti.
oštěr, vo-: rameno vozu při zadní nápravě.
Nejasné. Viz i kder.
ošumělý: obnošený, opotřebovaný, sešlý. Je od
řidšího ošuměti ztratiti novost, obnosit se SSJČ,
jemuž se rovná sic. ošumiei t/v (ošuměl mu šat, ale
i pole o-lo, svět o-l; ošumělý etrom = otrhaný
SSJ). Základ šum- je vlastně šup-, které je v
ošoupati; provedena záměna retnic pjm. Zesílený
význam může být vyznačen novými příponami: č.
ošuntět, -ělý t/v, sic. ošúchať; viz i šoustati. (Jinak
Zubatý NŘ 12.97.)
otáleti, vč. místy (Jičínsko ÖL 1.455, Kladsko)
otalkovat, klad. votalovat se. —· Sic. otáXat. —
Asi přejato ze sthn. twalěn t/v (zögern), které má
příbuzné v stnord. dvelja, dvala t/v (verzögern),
stangl. fardwelan promeškati (versäumen); o- je
patrně *ob-.
otápek jč.: škraloup na smetaně, na svařeném
mléce nebo na bílé kávě Jg-Kt-PS-Cuřín rkp. Jjčř
216, mastnota na vodě, pocházející od mastné
nádoby Kt, přeneseně otápka (na potoce) tenký
led Jg, jvč. potápka škraloup Koníř. — Slovo
starobylé, i když u jiných Slovanů zastoupeno
není. Psi. o-tap-'bk'b nebo -i>ka. Příbuzné je lit.
ap-tapýti omazati, obliti (rozředěnou hlínou), což
je od těpti mazati. Prvotní význam by tedy byl asi
omaz, měkká hmota namazaná na něco jiného
nebo nalézající se na povrchu něčeho jiného.
otava; druhá tráva; mor. otavka, vč. otajka
odnož obilní, dozrávající později než hlavní klas;
vč. voptajený obrostlý odnožemi. Sem vč. otávÓe,
mor. otavča podzimní kuře nebo house. Stč.
otaviti sě, nč. zotaviti se okřáti po nemoci, pol.
zotawic si%, sin. otaviti. — Původní je sloveso
otaviti s§ < *ob-taviti. Je to faktitivum (ide. Höu-
ei-) k týti, tedy znamená způsobiti, aby tělo
přibralo objemu, aby „otylo". Svědčí o tom např.
pd. (Kuc 164) otawic si§ přibýti na těle: vepř „se
otaví", dává-li se mu kaše z mouky a mléka; děti
se „pootaví" přes zimu. Odtud dokonavé zotaviti
se (po nemoci, po době strádání) je především
'zesíleti, přibrati na váze'. Postv. otava přeneseně
znamená přírůstek na rostlině, odnož, nové
obrůstání louky. (Spojení s aviti v ESX je mylné.)
otaz stč., zpětný útvar od otázati sě. Nemá však
už význam 'otázka, tázání', ale 1° dotazem získané
svolení, dovolení, 2° dotazem získaná rada,
poskytnutí rady, doporučení, 3° dotazem
navozené porozumění, promyšlení. „Tento
významový posun od významu konkrétní činnosti
k významu jejího následku... lze uspokojivě
vysvětlit
422 otěž
převážným užitím v speciálním spojení bez otaza,
tj. v záporném kontextu" (Němec LF 83.95 s
doklady).
otec. Podle Kotta 2.437 užívá se v jedné msl. vsi
ot, i v písních je např. od vašeho ota (rýmuje se s
kota, tedy snad jen kvůli rýmu), na Ostravsku pak
se téhož ot užívá spíše „opovržlivě" (že u Slovanů
bylo prosté ot-b, plyne z adj. stsl. otbúb otcovský).
Stč. (a laš.) otcové = rodiče, o tom Hujer 1.109.
Odvozenina stč. otčim (dosud chod. mor. sic, na
Chodsku bez zlého nádechu!) má příponu -irrťb,
značící něco nevlastního (srov. zenima, pobratim),
mor. ot5í gen. -ího vzniklo z otěim pro
neobvyklost té přípony; stč. otHzna, mor. sic.
otěizeň = otcovský podíl, dědictví, za obrozenské
doby užíváno (vlivem pol. ojczyzna) ve významu
'vlast', záhy však nahrazeno libozvučnějším otzina,
což byla zprvu pouze domovina, rodná obec. —
Psi. stsl. otbCb: r. ukr. otec, pol. ojciec, hl. wotc,d\.
wošc, sin. oóe, sch. otac, b. sic. otec); je to
zdrobnělina od slova z „dětské" řeči (gót. lat. ř.
atta, alb. at táta, tatíček), tvořeného zdvojením,
jenže jiného typu, než je běžné tá-ta; *at-ta
zjednodušilo tt v t (jediný případ toho druhu!,
takže je možno předpokládat pro slovanštinu jen
*ata, v. Kronasser Et. 118); oťb, otbCb byl
'tatíček', domácký rodinný výraz. Vytlačil starý
ide. výraz vznešené řeči (právní, náboženské, slav-
nostní) pdtěr (lat. pater, něm. Vater, ř. πατήρ);
udržela se jen odvozenina *ptrüjo-s, viz strýc.
dteň fem., us. za Jgd: oplotzň (prkenná ohrada
ve stodole, asi 1 m vysoká, mezi mlatem a
přístodolkem). Od něho je odvozeno lid. zádeň,
záděň f., zádení, zádění ntr. přístodolek, perná, z
pův. *zá-otzň(í), s e už nepohyblivým; pro změtení
s významem výchozího slova otzň dostalo zádeň
atd. též význam 'oploteň': chod. zátzň f. PS, zádeň
ve větě PS o zádeň byl opřen. Jiným změtením je
zátoň oploteň Jg-PS, vlivem slovesa zatýniti (od
týn) je zátyna, -ně, -ň Jg-PS t/v.— Sic. otzň obilná
truhla, špižírna Κ (to znamená, že u malorolníků se
přístodolek zredukoval na jakousi malou a těsnou
úložnu obilí, což umožnilo přenesení slova na
soušek). —■ Otzň je asi zkrácenina z oploteň t/v.
Toto zkrácení způsobilo neprůhlednost slova a
proto další pronikavé změny. Sotva je otzň od
týniti; opak myslí Jg, také Bezlaj Slavia 27.356,
vycházeje z *o-ťbni>, myslí na *ťbWb, což prý je
krátká dubleta slova tywb; ale to má jinak
vždy ü, viz týn.
otep, chod. podř. votěp, votípka, han. votipka,
vč. votep, votýpka. — Sic. otzp. — Je to svazek
vymlácené slámy (nevymlácené obilí je v
snopech!), srv. mor. oklépka (han. voklipke
oklepané snopy), původně asi název pro snop
klackem zhruba otepaný.
otěž, stč. odtěž. Hl. dl. wotězka. Od tá -
otká 423
hnouti: kůň se jí odtahuje (= řídí) na tu nebo onu
stranu. Srov. něm. Zügel t/v od ziehen táhnouti.
otká, nář. votka i botka; mor. ot(6)isko je
rukojeť otky. — Sic. otká (Jilemnický) je z
češtiny. — Z ot-ťbk-a, jeť to nástroj na odtýkání,
odstraňování hlíny z radlice (dosud se otýká pluh
na Kyjovsku). Sic. se zve styk styk potyk, od téhož
základu, ale od itera-tiva týkati a s jinými
předponami, srov. r. ukr. istyk. Otká sloužívala za
stará i k pohánění zvířat táhnoucích rádlo.
oto laš.: hle Lp. — Pol. oto, r. vot. — Je
příbuzno s ind. átha t/v.
otoman. Z fr. ottomane, tj. ottomanské (=
turecké) lehátko.
otrapa, stě. vedle otrap mask. fem.: trápení,
útrapa, ale i (asi přes 'ztrnuti' např. údivem)
vytržení, extase. Od trápiti. — Jiné, samostatně
vzniklé slovo od téhož základu je otrapa zchátralý
pobuda (mor. dále odraba odrama otapa), ale
vývoj významu je tu nejasný.
otrlý, od otříti l-ové participium (srov. umrlý
od umříti), „člověk protřelý", Gb. — Sic. nové
otrlý je z češtiny.
otrok: nevolník, otročiti, otročina. Stsl. otrokt
dítě, otrok, otroč$, otročištb dítě, otročina
dětský věk, r. otrok chlapec mezi 7 a 14 lety, ukr.
otrok sluha, hl. wotročk pacholek, pol. kdysi (v
16. stol.) otrok chlapec, mladík, sin. sic. otrok, b.
otroče dítě. — Vč. (ne jen v Hradci Kr.!) se klade
ve výhružných větách jako počkej ty otroku!
nebo já ti dám, ty votroku (při slibování pomsty);
to je votrok! (řečeno s nevolí nebo i s obdivem
nad jeho kousky). Všude tu by se mohlo položiti
kluk nebo chlap, jde tedy o zhrubění staršího
významu 'chlapec, mladík' (srov. pol.!), pův. 'dítě',
v č. jinak nedoloženého (leda jen u Jgd). Meh NŘ
35.134. Lze dodati, že takovéto oslovení bylo
dříve běžné i jinde: hřejte, otroci! (praví jeden
zpanštělý hanácký synek muzikantům) Křen
2.148; jzč. ty otroku jeden (nadává jeden mladík
druhému) Klostermann Zieh, půlpáni 93 (od Rábí
u Sušice). Stč. bylo i osobní jméno Otrok
(Svoboda 49), srv. nč. příjmení Dítě. — Jeden
výklad chápe o. jako složeninu z ot-ťoď a tvaru od
*rekg, říci, tak Hujer LF 40.304. Podle něho to
znamená „kdo je mimo rok (= rokování), kdo
nemá práva mluviti v miru (obecní hromadě) a
jiných závažných jednáních", což platilo stejně o
nevolníkovi jako o nedospělém chlapci. Místy to
slovo pak vytlačilo starší název rab. Tento výklad
znovu hájí F. Kopečný rkp., vycházeje z významu
„nemluvící = dítě"; upozorňuje na dl. wotrošk
místo očekávaného *wotšošk (r prý ukazuje na
dlouhotrvalé povědomí o složení ot-rok).
Přizvukování otrok, které je obecné u jižních
Slovanů a zčásti i u východních, svědčí
oves
podle K. pro význam „in-fans = dítě". —■ Jinak je
chápe K. Moszynski JP 35.130: jako *ob-trok'b, od
kořene, který je i v ř. τρέχω, běžím. Znamenalo
tedy, podobně jako ř. άµφί-πολος sluha (od άµφί
= obb, okolo, a kořene kuel-, pohybuji se) toho,
kdo se pohybuje, obíhá okolo svého pána. Toto
přijímají též Ondruš SFFUK Phil. 10.82 a S. Stech
Arkiv for nord. Filologi 78.232 (Š. má i germ.
paralelu). Kořen trekh- byl i v slovan., vězí v rd.
strekáť spěchati, skákati.
otruba. Sic. plur. otruby, pol. otrebi, r. ótrubi,
ukr. otruby, hl. wotruby* dl. wotšuby, sin. otrobi.
— Psi. otroba, asi z = ot-rgb-a, viz rubati, doslova
„co odrubnuto" od zrna při mletí.
otržeň, stč. otržné Klar.: čižba. — Sic. otržeň.
— Podle jednoho stč. místa (v. Jg) bylo to zařízení
na polapení ptáka; čihař jím v pravou chvíli
„potrhne" (tedy nikoli vějička!).
ou! ouha! ouhasa!: citoslovce zastavující koně.
Bez historie. Podobně něm. oha t/v.
ouve, óvé apod., citoslovce nářku. Pod. sic. ou,
lat. vae, sthn. we (nyní weh), gót. wai, střhn. ouwě,
ówě. — Z něho odvozeno jč. ouvekati (e), uvčkati,
chod. ouvekovati, sic. ouvekovať naříkati. Sic.
óvi, preóvy, k tomu han. providova probidova
probido.
o vád, stč. i hovad, nč. nář. i ouvár Jg
(h)ovad(n)ice hovadnik hovad hovad hovado:
druh hmyzu Tabanus. Podrobnosti Utěšený NŘ
47.252. — Sin. sch. obad, sic. ovad, pol. owad,
ukr. óvad, s o óvoderí, br. vadzen\ r. óvod nář.
ovád vaden\ — Psi. obaďb: souvisí s lat. tabanus
t/v (ale ztraceno t-; záměna zubnic din), obé je
přejato z nějakého slova „praevropského". Byla i
odvozená podoba s η (obadbnbt). Meh SPFFBU
2.135. (Mylně Trubačev Proisch. 71: z předpony
ob a z *ód~ od jísti.)
ovak adv. laš.: jinak, ostatně; ovdy ve spojení
tedy ovdy = kdykoli. Poslední u nás zbytek od
zájmenného kmene ov-, u jiných Slovanů běžného
(pol. ów owa owo, t$dy i owedy, r. ov όνα όνο,
sch. ovaj ova ovo tento, ovaki, takový, ovde zde
atd.). Kmen starobylý,srov. sti. a írán. ava- ten. —
V stč. bylo od něho adv. ova, se ova 'hle!' (~ to v
ukazovacím významu 'hle!'; se je ustrnulé ntr.
zájmena Sb si se).
ovál, západoevropské slovo z lat. övälis vejčitý
(od óvum vejce).
ovce, odvoz, ovčí, ovčinec; ovčák, laš. ovčiř
(srov. koníř). — Psí. stsl. ovbcá: r. ovcá, ukr.
vivea, pol. owca, hl. wowca, dl. wejca, b. sic. sch.
sin. ovca. — Je to zdrobnělina (příponou -ca) ide.
slova *ovi-s (lit. avis, ř. ion. οις, att. οίς, lat. ovis).
oves. Psi. ovbSb (Č. ukr. b. sin. oves, sic. ovos,
pol. o wies, v. oves, sch. ovas) z *avikos. —
Příbuzno je lit. avižá z *aviýa, dále lat. avena asi
z *avig-snä. Slovo asi
ovoce 424
„praevropské." — Odvoz, ovsiha ovsaha, zm.
ovsica = oves hluchý (přípona -ika, oslabená v -
iga), srov. sch. ovsika, r. ovsjug, ukr. vivsjuha t/v.
Nověji botanikové dělí rod Avena dále (na
Avenastrum aj.) a tvoří pro nove rody jména
ovsík ovsíček ovsíř ovsiřík.
ovoce, stě. -ce z *ovocie ntr. (přechod od vzoru
znamení k pole), han. ovoc oboč fem., val. las.
ovoc mask. i fem. — Sic. ovoc fem., ovocie
obocia ovocina, stsl. ovostb -tije, pol. owoc, r.
óvošó mask., nář. -č' fem., ukr. ovoc (arch. -sc), b.
ovolte -tije, sch. voce. Psi. bylo *ovoťb, asi fem., a
hromadné ovoťbje. Přejetí z germánštiny (sthn.
opaz, obaz, nyní Obst, stangl. ofett, střdn. ovet
avet) není pravděpodobné, není totiž vidět přesný
pramen. Proto lze přisvědčit Mikkolovi, který UG
3.40 předpokládá domácí *ovoktb fem. 'plod,
Frucht'; vychází z *ovog + ti-, tj. z kořene ide.
aueg-, který je v lit. áugu a ř. άέξοµαι roštu, něm.
wachsen t/v, u Slovanů ale jinak není. Dodejme,
že *aveg-ti-s dalo *ovektb, toto pak asimilací o-e
> o-o dalo *ovoktb > ovotb (ktb > ťb pravidelně);
z toho je č. nář., sic. a pol. ovoc, r. ukr. ovoč
náležitě. Stran významu srov. lot. auglis Frucht,
Erzeugnis, od äugt růsti, zvětšovati se, nabývati
objemu. Ovoce je tedy zvláštní „výrůstek".
Germánská slova lze pak mít za přejatá ze
slovanštiny, z *ovektb; kt se tu vyvíjelo ke tt > tst.
ovšem: viz veš, zájmeno.
ozor, u Klareta mezi částmi těla („gufu-
pa- předpona označující zpravidla něco v témž
druhu podřadného, jen napodobeného, nepravého;
odpovídá evropskému pseudo-nebo talmi:
pachuť, paumění, pavěda, paklíč, patisk; něčemu
se jen podobajícího, ale v podstatě jiného
(piazlcutek, pamázdra) nebo menšího (pahorek,
palouk; zde je i změna rodu), slabšího (pablesk).
V češtině je velmi produktivní. — Rovněž tak v
slovinštině, ale poměrně řídká je v sic. sch. pol.
rus. Westh-Neuhardová ScSl 5.52. — Souvisí s po
(jsou dvojice padolíjpodolí, pamlsek jpomlsek) a
to s po 1 °, 3° a 4°. Jde tu zřejmě o prastaré
dloužení totožné s indickým vrddhi (§ 2),
vyznačující jisté odvozené útvary. Tedy pa-louk
předpokládá *po-loJcb (po- je zde z *upo,
vyjadřuje podřadnost nebo menší rozměr ap.),
zdloužené již v dávné době skutečným vrddhi v
^pó-lok-t. Pačesy má zdloužené po 1° (z opo), =
co zbylo na štětu po vyčesání lnu, paběrek je ten
plod, který zůstal nepovšimnut na stromě po
otrhání ovoce. Paseka předpokládá posekati
pác
lium"); je i vsi. Srovnávají pol. ozor jazyk (vsi. z
polštiny), ale toto je zhrubělé jaz-yk. Jinak
nejasné.
ozora val.: škareda, ošklivec, laš. ožera ošklivá
žena, msl. ozora přihlouplé děvče (Kyjov), sic.
ozora -ný velký, ohromný, mohutný. — Snad
původně osoba uřknutá zlým okem (a proto
škaredá), srov. pol. nářeční sloveso oziorac
uřknouti pohledem.
ozvěna, nové slovo, „je patrně tvořeno
příponou -ěna (srov. Lověna atp.) od ozev (v.
ozvati se), jde o nymfu Echo." Š.
ožanka: rostlina Teuerium, již v herbáři J.
Černého. Pol. ožanka (mala o. = rezekvítek;
wielka o. = svízel povázka). — Slovo málo jasmé.
Podle Rostafinského je z něm. osanne.
ožeh, tak i sic; val. ozeho ntr. Kš.: násadec
ohřebla (pak i hrábí, lopaty a pod.), pův. hůl, jíž se
šťárá v kamnech (v peci), proto ožehnutá, opálená
(*ozegt je i v r. pol. ukr. sch.); kdysi na Poličsku:
„za bouře dávali na hnojiště vozehy, tj. lopatu,
hřeblo a koště používané k pečení chleba; tyto
věci měly chránit stavení před bleskem" (Kruš.
195). — Lot. pazags, pažaga z ruštiny?
ožidli: kdysi druh nabíraného límce (Jir.), u
Klareta oziedlé. — Z pol. ožydle (z *ožr-zedle),
to pak spolu s r. ozerélje, stsl. oždrělije, sch.
oždrelje náhrdelník je od *žerdlo hrdlo, o němž
viz pod zřídlo.
ožotka: rostlina Syrenia. Přejato J. Podpěrou
1928 z pol. ožotka t/v, jinak nejasného.
Ρ
(po- 3°) a zdloužení. Němčina má k té funkci
After- (z *opara-, příbuzného s po 1°), Nach-
nebo Neben-, řečtina má para-. W.-Neuhardová
se domnívá, že česká a slovinská produktivost toho
pa- je vlivem němčiny (Afterblatt = palist,
Aftzrglanz — pablesk). Snad to platí jen pro
nelidové výtvory slovnikářů a tvůrců termínů; ne-
může to platit pro patoky (Afterbier), pastorek
(neboť to má starobylý sklad, jinak v slovanštině
neživý), r. paberez'je Uferwiese vedle č. pobřeží
ap.
pac, podání ruky nebo (psí) tlapy, ze rčení dej
pac: něm. Patsche pacinka, han. paca, č. i sic.
packa, sic. i páčka ruka (dítěte), nožka (zvířete);
packat pleskati v dlani.
pác 1 °: jihoněm. mince, ale „běžná i u nás"
(každý pac po XII penězích českých, DZ 1/2 276
k 1551)" (Šm.), pakatel. Z něm. Batzen. Viz i:
prodat za, facku, viz fatka.
pác 2°: pajc: mořidlo; sic. pác. Z něm. Beize.
Sem patří rčení míti něco v pácu, původně
koželužské.
 pácat
pácat (mor.): bíti, interjekce pác (ho po hlavě):
pácat do sebe = hltavě jísti (Kyjov-sko). Sic.
packat dávati rány. — Asi neznělá mladá
varianta k bacat.
paciřák han.: plechový knoflík KpU. — Původ
nejasný.
packati; mor. upadzgať: ledajak ulepiti pečivo,
las. paČgat se mazati se (postverbální pačga
řídké bláto), sic. be(d)zga( kaziti, zne-švařovati,
sic. packat, packat hudlařiti; pol. packač peckac
pyckač bedzgac a pd. baékač sie váleti, mazati, r.
knižní packat mazati, špiniti, sin. packati t/v. —
Jak patrno z variací p/b, ckjdzg, cjč, aje, je to
domácí slovo expre-sivní. Nemá historie, ale
souvisí jistě s pat-la-ti a pat-chati (srov. mor.
spatúchat snísti); dělíme je na pat-skati. Něm.
patzen, patschen je pouze „elementárně
příbuzné".
packo váti, packat, pacgýňat (mor.): klopý-
tati. Asi domácí slovo expresivní, ale málo jasné.
pacle: druh pečiva; laš. pacolek placka. Z
němčiny, srov. bac.
páčiti 1°: vyvraceti, obraceti: rozpáčiti se,
postverbální rozpaky, vč. a mor. spácit se
vzepříti se (z-v-bz-), mor. vzít přepac; pačlivý,
spačovitý kůň = jankovitý; kontaminací spí-titi
(od z-ptt) je píciti se vzpírati se (han. spíčit se) a
vzpČčovat se; pův. opáčiti od opak, odtud
abstrahováno -páčiti, hl. pačic, dl. pacyé, z páčiti
je dále novodobé postverbale páka.
páčiti 2°: hleděti; je druhotvar za val. báČit
(vsi. obačic, laš. zbačit zpozorovati). Sic. páčit
hleděti, opáčit obhlédnouti, okusiti, navštíviti
(opáčky hostina u šestinedělky); sic. prepáčit
odpustiti = mor. přebačic, vlastně: přehlédnouti
něco. Sem náleží i mor. a sic. páčiti pamatovati
si, nejspíše z 'hleděti si něčeho, míti v patrnosti';
a snad i význam č. 'odhadovati, ceniti' (jak na
něho hledíte, pohlížíte = jak ho ceníte?). — Pol.
obaczyc baczyč pozorovati, zvr. vzpamatovati se,
ukr. pobáčyty, báčyty viděti. — Výchozí slovo
vzniklo asi na polské půdě rychlou (nedbalou)
výslovností z o-patrzyč a rozšířilo se odtud k
sousedům. Meh SPFFBU 2.135. Sem náleží i sic.
páčit sa 'líbiti se' a nech sa páči = račte.
pačmák klad. (též pačák): bačkora, vč. (Páka)
veliký neforemný střevíc. Jinde (i sic.) přeneseno
na nemotorné ruce nebo nohy (č., val.). — Spolu
s pol. baezmaga, ukr. r. baěmák, b. sch. pašmag
t/v (papuča), sic. pačmaga t/v (ale nyní je to jen
opovržlivá nadávka) přes mad. paesmag papuč,
nimravý člověk, přejato zvosman. bašmak,
pašmak sandál, střevíc. NŘ 7.127.
pačok: směs vápna s vodou, pačokovati (-ch-),
sic. zapačechovat. Z něm. Patschok.
padati 1°; pres. základního pádu pásti je dosud
v záp. Cechách (na Sušičku, Blanicku): sníh
pode, hrušky padou. Jinak je z něho
425 pádlo
(v. Meh NŘ 47.145) jen zbytek participia v
padouci nemoc ( > padoucnice, lid. pad(o)u-cina,
sic. padúcnica, srov. r. padúčaja). Laš. spadu,
spaéc na Frýdecku je asi vlivem polštiny. Už v
staré češtině za pádu je padnu, k tomu patří padl,
stč. aor. pode, part. paden. Iter. padati. Postverb,
pád (ale pádem ležeti v. pod polt) spád vpád
případ ná° roz° vý° do° ú° zá°; jiného druhu je
úpadek. Od sloves je pádný spádný nápadný
případný. Staré odvozeniny jsou past (*pad-ti-s),
úpast, propast (tak i sch.; sic. priepast, pol.
przepasč, r. propast, vše od *pro-pad-tb, sic. pre-
za pro- jako vždy), laš. napást nástraha, pokušení.
Ovoce předčasně spadlé je vč. pádel (tak už Rohn),
mor. sic. pádel, chod. z toho pádeř (z padla, od
příčestí padťb, srov. rd. pádlo pošlé zvíře), jinde
(od padal = spadlé ovoce) je padalka, padalČe,
změnou přípon pak padanka padanče padavka
padavce (srov. r. pádalica t/v), vč. hromadné
pádič (srov. topič = topivo). Padlí na rostlinách,
mor. pod, spodek, sic. padlie je podle představy
lidu ,,šťáva padlá na listy." Složeniny listo-pad,
vodopád. S předponami: při- atd.; vedle
spadnouti se zhubnouti je i nové č. nář. (s)padit se.
— Obdobné útvary u jiných Slovanů: stsl. padg
pasti, padají padati, na-pado, napást υ pokušení,
r. padú past, propast, padal zdechlina, západ,
pádkij chtivý, lačný, vpályj atd. Psi. kořen pad-(z
pod-) vznikl patrně zkřížením starých kořenů ped-
(stind. pádyatě = padá, hroutí se aj., sthn. gifezzen
padnouti) a pól- (lit. púolu pulti, lot. puolu pult,
sthn. fallan, nyní fallen). — Nč. napadnouti
učiniti útok; napadla mne myšlenka (> nápad),
jsou kalky německých slov überfallen, einfallen.
padati 2° v dopadnouti koho = přistihnouti; han.
napodpádit chytiť KpU; popadnouti uchopiti; stč.
popadnuti se čeho Barlaam 63, sic. popadnut, hl.
popadnyc, dl. popadnué, sch. popást (Vážný Čak.),
pol. popašč, r. popadat. Příbuzno je něm. fassen
t/v. — Máme i s-ové intensivum: msl. val.
(s)popácat popadnouti něco, na-popácat náhodou
dostati, sic. (na)popáckat t/v, spopáckat chytiti
koho při čem. Meh SPFFBU 1.89; již Falk-Torp.
páditi, pádoliti, sic. piadit; nově utvořeno z
píditi přikloněním k pádem letČti (tak je mor.)
spěchati, srov. horempádem. Míní se let jako při
pádu, pohyb málem tak rychlý a překotný, jako
když něco padá. Příbuzno je snad het. pidda-
běžeti, letěti, prchati.
pádlo 1°: stč. padla nástroj k mučení, mor.
padlo, piadlo je vyšívací rám, deska, na níž se
napíná kůže, plur. padla rámy, na něž soukeníci
připínají sukna, tedy vůbec napinadlo, *pe-dlo z
*pbn-dlo (srov. trdlo) od pnouti. Sic. piadlo
znamená i dřívko, které se vsadí zvířeti do huby,
do zobáku, patrně aby se mu zabránilo sáti,
žráti, kousati, klovati
pádlo 426
(v. i Mihál SR 25.140). — Odvozené sloveso val.
padliť sa po něčem, na něco = napínati se, vzpínati
se, dychtiti (č. pozměněno v píditi se), vypínati se
= vychloubati se, napádlovat sa, vy- sa. Sic.
piadlií sa hrabati se, škrabati se kam = usilovně se
snažiti.
pádlo 2°: chod. pádlo hůl opřená mimo těžiště
(úderem na kratší stranu páky vyhazují děti
kámen ležící na konci delší strany).
— Vzniklo snad z páčidlo (J. Holeyšovský)
ztrátou prostřední slabiky.
pádlo 3°: druh vesla (odtud pádlovat), z něm.
Paddel fem. druh vesla (krátký); ntr. podle veslo.
— Snad sem patří (J. Holeyšovský) jč. padlata
sáňky, na nichž se klečí a bodci odráží.
padouch, stč. padúch: v starém právu syn
muže, který byl odsouzen k smrti, ale propuštěn a
pak se oženil (,,ty děti slovu padúši, protože otec
jejich padl pro skutek v sud a od sudu k smrti...")
ČMF 32.54; nč. padouch, sic. padúch, pol. hl. dl.
paduch je původně tělesně chatrný („na
upadnutí"), pak mravně. Jiní chápou p. jinak. Již
Vodňanský jako qui e patibulo cecidit = vi-selec,
který již viseti maje, od šibenice odpadl Jg-Kt;
Knobloch ZfS 7.300 to chápe jako lidový vtip.
Upozorňuje, že v střhn. (na Jihlavsku, konec 14.
st., v. Jellinek) z toho vzniklo lidovou etymologií
phathúche, pfadhauche, pfadhouch 'lupič,
zákeřník', pfadehucke, nhn. Pfadhucke,
Pfadhocke. Ještě jinak (mylně) Šewc ZfS 1.1.28:
dělí je na pa-duch = zlý duch.
paďour: sosák, maloměšťák, buržoa SSJČ.
— Slovo expresivní, což je vyznačeno
hláskou ď a zakončením -our. Není jasno,
co je výchozím tvarem. Snad lze vyslovit
domněnku, že to je obměna slova pazour:
laš. ρ ο zur se může hanlivě užít o sedlákovi
(Lp). Šm. myslí spíše na padavka, což je
„opovržlivé označení měšťáckých výletníků
t rampy".
paf adj. neskl.: zaražený PS. — Z něm. arg.
paff t/v (verblüfft).
pagáč: na Moravě a Slovensku druh pečiva,
pegáč pekáč (toto jvč.: Zvole n/P), bagáč, kabáč.
V č. už počátkem 16. st. u Severina pagac (Šm.)
Spolu se sch. sin. b. pogača, r. pcgáč, mad.
pogács(a), hněm. Pogatsche fem. a ri'm. pcgace z
ital. focaccia, což je lat. vulg. focäcea oáfocus
krb, neboť se ty placky pekly as; v pcpelu v krbu.
Κ nám přišel p. asi z charvátštiny přes madarštinu.
Hláska a v prvé slabice se objevila nejdříve asi v
sic. jakožto výsledek asimilace k 2. slabice. V č.
jsou pak další změny. — Mor. pagáČek plod
slezu: název je podle podoby (srov. proslurník), je
to jakýsi koláček.
pahýl 1°, sic. pahýl. Soudíme-li podle změny
rodu jako v pa-louk a připustíme-li oslabení k > g
(> h), mohlo by souviseti
pachole
s kýla (tedy *pa-kýl), neboť týž význam je u kylka,
kelka.
pahýl 2° mor. u Slavkova: neúrodné (kamenité)
pole, zpravidla na kopci B, páhél Gr. — Nejasné.
Srov. han. rýmové stohél (= stuhýl) t/v; stran t\p
viz § 3.
páchati 1°: již stč. páši páchati konati, tropiti
(zlé skutky, ale i hrdinství), nyní běžně ve
významu hanlivém, ale v nářečích bez toho
odstínu: jvč. páse vo tom = pracuje, vm. dováděti,
žertovati, vč. dosud žertovně o práci neodborné, i
když podařené (sám si spáchal košík). Odvoz,
pachatel. — Sic. páchat; pol. bylo dříve (do 18.
st.) pachac grzechy. — Páchati je asi nový útvar
(příponové ch) od párati (pd. parač = robió zle,
partolió), sic. paratit. Meh LP 4.125. Je také
možno, že toto· páchati patří k lat. paträre
vykonávati, prováděti (mortes p. = páchati
vraždy). Bylo by to iterativum (se zdlouže-ním v
kořeni.: si. a = *ä) s novou příponou -chati (§ 20).
Viz i tropiti.
páchati 2° stč.: nč. v za°, jinak jen páchnouti
smrděti, postv. (zá)pach. — R. páchnut, sic.
páchnut, pol. popachac pachnrič pachniec. —
Expresivní ch-ové sloveso; východisko nejisté:
snad pův. asi 'dýmati', od pářiti: hl. pachac je
dýmati, kouřiti, pářiti (dampfen). V. pachtiti.
páchnouti: vkročiti, přijíti někam Jg-PS;
zpravidla ve větách záporného smyslu: naučil se
číst, aniž do školy páchl. Složeniny jsou jen dvě:
vypáchnouti odejíti, zapách-nouti' vkročiti PS. —
Spojení s noha (do hospody jí noha nepáchla PS;
at neslešim, zes tam noho páchl Křen 1.270)
svědčí tomu, že toto p. je jistě jiné než p.
'zapáchati'. Vskutku patří k rd. páchat 'jíti, kráčeti'.
Lze tedy klásti již psi. pacl^ati: to bude příbuzné s
lot. puost 'rychle jíti, běžeti'; u Slovanů intensivní
přípona -cha- přistoupila k pouhému pa-. Meh LP
4. 122. Stejným právem by se mohlo myslet i na
příbuznost s ř. πωλέοµαι 'choditi'. — Viz i
pláchnouti.
pachole, -látko, -lík, mor. i pacholenec, jč. též
pašolíček, ale jč. pašolinka je děvče a mor.
pacholátko se může říci též o děvčeti; pacholek je
jm. a vsi. 'svobodný hoch, řádný a hodný', jinde
nabývá významu čeledín, sluha, nakonec s
odstínem hanlivým. Ale základní pachole
označovalo zpravidla dítě dobře chované, panské,
sličné, milované (i v mor. písni švarné ρ. ο
mladíku — milenci) nebo i páže. — SI. pachola
malé dítě, pacholík malý chlapec; paholok
mládenec, sluha na statku, paholčit sloužiti jako
paholok; pol. pachole, -lek (z toho ukr. pacholjá
dítě, chlapec, pachólok chlapec, sluha), hl. pachol
mladík. — Z pa-chól-e., k r. chólit držeti v čistotě,
pěstovati, pečlivě opatrovati, rozmazlovati, jež je
prastaré (= stind. kšaláyati drží v čistotě, umývá);
pa- naznačuje, že slovo bylo původně asi
pacht 427
posměšný název, jímž nepanští lidé mezi
sebou označovali panské „mazánky'1. Vymizení
slovesa choliti v č. a pol. způsobilo tam i ztrátu
onoho odstínu a pak u pachole další vývoj.
Meh NŘ 28.162. Viz i chlostný. pacht, tak i sic.;
asi přímo ze středolat. pac(h)tus smluvený plat
odváděný z něčeho, což byl druhotvar vedle
běžného pactum (pův. úmluva, ujednání, od
pangere) nebo ze střněm. paht, to rovněž z
latiny (ale nynější Pacht je fem.); cht může býti
za lat. ct, srov. lidové rechtor. Ale paehtzr, nyní -
ýř je poďe něm. Pächter. Novodobé pakt je mladý
evrepeismus (z franc. pacte).
pachtěti (Kosmák o lokomotivě: pachtí a sálá
ohněm), sic. pachtieí supěti, oddychovati. — Od
páchati ve významu asi 'dýmati, odfukovati',
odtud pachy plíce (Václavík 146), srov. mor. z
huby mu velký oheň páchl (což je od pálati) u
Kuldy.
pachtiti se, ve střední době pachtovati se. Sic.
pachtit sa t/v. — Význam je spojuje s pohostiti
se 'hmožditi se, truditi se, piplati se, tiplati se,
namáhati se' (Jg s. pakest); to bylo zkráceno v
*paltiti se, změnou kt > cht je pak z toho
pachtiti se.
pachy stč.: přívěsky vedle rukávů (samostatné
pruhy látkové, jdoucí od ramene a delší než sám
rukáv). — Nejasné. Není vyloučeno, že to je
totéž slovo co pol. pacha = pazucha. Podle Jánka
ČMF 7.152 patří k něm. Fach záhyb závoje nebo
kešile. páj: hrubé sukno, vč. pája podlož na po-
dolku, chod. sukně pájovka; pajer, -ar, -íř
výrobce páje. R. bajka. Z něm. Bay (tak je u
Rohna), Báje, Boy, což je pův. anglické slovo. —
Vězí též ve švonepaj ze Schuanen-boy (toto je n
Kretschmera 50).
pajdalák, pajdulák han.: panák SvB a msl.
(Kyjov) pajdulák hastroš (č. ,,panák" v poli).—
Vzniklo kontaminací z hajdalák panák SvB a
panák.
pajdati: laš. spajdat, jinde šrajdati švajdati
čmajdati t/v. Expresivní slova, východiskem
bylo šmatlati: > šmajdati > šp- > p-, jiný vývoj
šm > cm- (toto u Kyjova). Srov. rýmové trajdati,
cajdati toulati se. S jinou příponou smaihati >
paíhati (se), z *paťhatý je lid. patatý pajdavý.
Mor. pajtrnožka > kádr- > kudr- šmatloň.
-pajdovať, -pajovat, -pajošiť: pre- sic: pro-
mrhati; val. sic. pajtáš nafintěný panák, o-,
připajtášií vyfintit. Z mad. pajtás kamarád
(sloveso tedy pův. = propíti s kamarády atd..).
Odtud i laš. pajtaš.
pájeti letovati, pájka, z ruštiny přejal Jg. —
Rus. pajái, (s)pájka, pripájka jako v č.; sic.
spájka; p. 16. st. spoic, spajac, nyní spawac
letovati, sch. připojiti, pripajati, sin. připojiti,
spojiti, spajati, b. spojávam, spojá, spájam t/v.
— Pův. st-pojiti; je to faktitivum od kořene,
který je v piti. Zubatý SF II 95n.. To potvrzuje
ugrofin.
pajtáš
paralela (nejde o kalk z té ani z oné strany!): např.
fin. jutttaa, faktitivum od juoda píti. Letování
dvou kusů kovu pomocí jiného kovu (nebo směsi)
snadněji tavitelného bylo vyjadřováno metaforicky
tak, že oba kusy kovu jsou jakoby „napájeny"
kapkami roztaveného kovu jiného, podobně jako
je kapkami nápoje napájeno dítě již odstavené
nebo zvířecí mládě vychovávané od lidí. Letování
bylo známo již v antice, v prvých stoletích n. 1. již
i v nordických zemích. Kiparsky Journal de la
Societě Finno-Ougrienne 58.1956. In., NphM 60.
1959. 227.
pajchovat Jgd, sic. pejchovať: vyvářeti prádlo v
louhu před praním, č. bechovat Jg, laš. bejchovať,
han. pýchovať (vlastně pé-\); jč. vypejchat vypařit
(belík = másnici) Jjčř 100. Kád na třech nohách
(dole širší než nahoře; v. obraz NVal 12.183), v
níž se prádlo vyváří (svářá, pýchá), je sic. paj-
chovňa, -veň, č. bechevna Jg, mor. pajchovňa
(han. pé-), pichovňa Voz, palchoveň (v. Bartošovu
Dialektologii I 329). — Z něm. bauchen, vlastně z
nějakého nářečního tvaru s äu (šváb. bduchel);
germ. *búkón (angl. to buch, švéd. býka atd.) je
nikoli od jména buku (jak se tvrdilo), ale z ide.
bheug(h)- čistiti (o germ. E. Passlerová ve sb.
Frühgeschichte der Sprachwissenschaft, Wien
1948, 160).
pajsan mor.: lotr, zloděj. — Z macř. pajzán
trestanec. Sulán lIDebr 39.13.
pajt: mor. šel na pajt = něco ukrást, mor.
upajtit, pajtevat, č. lid. upajtnout ukrásti. Z něm.
Beute kořist, beuten kořistiti.
pajta místy na Mor. (importem ze sic. nebo
mad.): kůlna, stodola, sušárna lnu, komora,
schátralá chalupa (podrobnosti Hank RZ 221),
přístřeší pro ovce na salaši B. — Sic. pajta kůlna,
brah; u Němcové pajíta. Pol. pajta. — Z mad.
pajta stodola, sýpka, to pak je z jihosl. pojata (z
něho je i rum. poiata), které zase souvisí s jata
chýše (viz jatka). Viz i Šmilauer ČMF 33.132
(odmítá domnělé příbuzenstvo s it. nář. atd.
baita).
pajtáš. O tom slově pojednal velmi podrobně B.
Sulán StSl 4.1958.409n. (tam je i o dosavadních
názorech). Podle S. (dodáváme KpU, Kol)
výchozím slovem je osm. pajdaš, druh, společník
na cestě. To proniklo do sch. sin. b. s d. Ze sch.
přešlo do maďarštiny jako lidové pajtás; t pochází
odtud, že v mad. bylo to slovo zkříženo s társ (<
slovan. tovariš), odtud poj társ, spíše spisovné.
Mad. pajtás pak proniklo zpět do sch. s t (pajtaš
kamarád), ale i na sever: pol. pajtasz, karp.-ukr.
pajtaš, sic. pajtáš, č. argotové pajtaš, stále t/v.
Proniklo i na Moravu, ale tu se jeho význam bud 1
° rozplynul (v han. je to už jen nadávka
chromému, „asociaci s pajdat", KpU; u Kyjova jen
jako posměšné volání na cikánky, Kol) nebo 2°
posunul: msl. je to taškář, Mal
pajzák 428
{ > vypajtášit získati záludně Mal, o° oklamat,
ošidit KtD, s°, u° snadno uloviti, ukrásti B); tento
význam vznikl asi adideací k pajt loupež, krádež,
< něm. Beute kořist. Val. je to nafintěný panák Β (
> pajtášiť, o°, pri° nastrojit, vyfintit B); tento
význam je těžko vysvětlit, leda že jde o „fórové"
vyzdobení, které má něco předstírat, klamat; z
,,panáka" je pak snadné dojít k laš. „hastrošovi"
Hor. Náběh k významu 'taškář, zloděj' byl, zdá se,
už v madarštině.
pajzák vč. vulg.: Pt. — Od něm. beißen kousati
? pfalz; leda snad z něm. Palast (přesmy-kem st > ts
pajzl lid.: hospoda nejhoršího druhu PS; sic.
pajzel. — Z něm. arg. Bais(e), což je zdrobnělina
od jid. bajis dům.
pak, příslovce; není v sic; z opako nebo -y
(srov. naopak z -o, sic. nápoky z na-opaky);
začáteční o- odpadlo, když slovo pokleslo i
významem; nejprve znamenalo 'zpět', ale později
'znova, opět', dále 'později, potom' (dosud přijdu
pak); na pouhé zesilovací příslovce pokleslo asi
jako zase (co pak děláte? = co zas delátel); z
podmínkového víte-li pak, že se vyvinula spojka
pakli (víte, ze), zesílená v pakliže. Srov. stsl. r.
paky, páce, ukr. pol. sch. hl. pak s obdobným
významem.
pakáž: z něm. Bagage, sev.-něm. Pakaschz
sebranka. Pův. z fr. bagage zavazadlo. Tento
původní význam je dosud v sic. (,,trochu
zastaralém," dí SSJ) bagáz (z něm.) a v „za-
staralém" bagázia (toto je z mad. bagázsia), ale
bagáz je též sebranka. Přesun významu a hanlivý
odstín vzešel v němčině u „zavazadel", trénu,
zásobovacích částí, kde byli marky táni, marodéři
a děvky.
pakost stč.: nesnáz, škoda, protivenství; už psi.
(stsl. pakost b, s. rch. pakost, pol. pakoéc, dl.
pakosč); původně „co je opačné, co jde naopak,
protivným směrem, protivenství", odtud pakosta
záškodník, kazič (dosud mor.); od pakostiti (je i
rus. sch. dl.) dělati protivenství, kaziti, tropiti
(dosud mor.) se odloučilo — asi přes pakostiti
dělati protivnou (sobě!) věc — zvratné p. se
hmožditi se, namáhati se s něčím ( > bakositi se
Jgd), jež se změnilo v *pachostiti se (jvč.
pachosta silný chlap) a dále v pachtiti se (viz);
msl. pachořit sa durditi se, zlobiti se.
pakostnice, stč. po--, dna; pokostní, -nik dnou
trpící. Hus to vykládá správně, že „po kostech sě
tluče". Vzhledem k tomu, že p. je i zánět kloubů,
souvisí jistě s kost (: pd. kostnica = febra, która
„hipi po kos-ciach" SG); po- je tedy ze spojení po
kostech, ale pa- je snad od změtení s pakost
nesnáz, že i ta nemoc je svízel, nesnáz. Snad lze tu
myslit i na to, že zánět kloubů zvětšuje kosti, což
upomíná pak na sic. pakost, hl. pakósó návní kost.
Jinak Zubatý 1.1.217: od pakost; výklad Husův by
pak byl jen lidovou etymologií. Sic. pakostnica je
asi z češtiny.
paky. Jméno města Páka, dříve Paká
palačinka
(skloň.: na Paké, dosud na Paky) dovoluje
předpokládat takové adj., jinak nedoložené
(domnělé stč. paky, Kt 1.474, je nejisté: lze je čísti
též taký; Zd.v Tyl). A žertovné označování, v sev.-
vých. Č. obecné, obyvatel Paky „packý blázni"
dovoluji spojit je s véd. paká- dětinský, potřeštěný,
nerozumný. Tedy paki> bylo již v praslovanstině.
Meh ZMK 6.1964.307.
palác 1°, pol. hl. palác z ital. palazzo (bez
německého prostřednictví, neboť u nás není
nosovky; sthn. je pfalanza fem., střhn. pfa-lenze,
= c). U již. a vých. Slovanů jsou formy odchylné:
jednak stsl. polata, r. ukr. sch. palata, b. palat,
jednak sch. polaca, sin. palaca. Formy s -ta jsou u
Slovanů jen tam, kde byl styk s byzantskou
kulturou, a pocházejí podle Kniezsi z ř. παλάτα
(Haupto-vá). Ze slovanštiny je pak přejato mad.
palota, to pak přešlo z mad. i do sic: palota.
Základ všeho, lat. palät ium, je při tvořeno k
Palätlnus (nuns), kdo stál císařský palác.
palác 2°: dřevěná plošina (asi 4 χ 6 m) pod
stropem (blíže peci), na niž se ukládaly různé věci,
jako kolovrat apod., a na níž se spávalo; tak zvána
i zvýšená palanda na spaní pro čeledína v konírně
a podobné pavláčky či plošiny. R. poláti plur. fem.
gen. -tsj, br. paláci, msl. palata, val. palata (v
konírně), č. palanda s novou lidovou příponou -
anda, u Litomyšle do nedávná palác. Slovo staro-
bylé. Příbuzno je het. patijalli- (doloženo jen v
plur.) i-kmen, Bettpfosten. I u Slovanů byl původní
formou jen plurál, tedy = dřevěné desky tvořící
pryčnu (palandu) na spaní. Het. plurálu odpovídají
i-kmeny v plur. rus. poláti a br. poláci, v č. to
slovo bylo pře formo váno na sing, a i jinak
změněno žertovným přichýlením k palác 1 °. Je
ovšem nutno uznati přesmyk t-l > l-t, dále zjedno-
dušení (ztrátu ij). O věci samé viz Niederle ŽSS
1.875, Moszynski 1.580. Touto příbuzností je dána
i odpověd na otázku o původu věci: není tedy od
severních Germánů, ale je prastarobylá a domácí.
Je prapříbuzné dále s nord. flet (o něm Hoops RL
2.66), což bylo vyvýšené místo při stěnách jizby,
na němž se ve dne sedělo, v noci pak zajisté (Falk:
wohl) spalo, tedy totéž co u Slovanů lavice.
palačinka; přišla do češtiny až po 1900 ze
Slovenska. «Je z mad. palaesinta < placsinta,
toto pak z rumun. pläcintä, což je jediný románský
zástupce latinského placenta plochý koláč (to z ř.
πλακούντα, akus. od πλακονς plochý.) Z mad. je
též vídeňské Palatschinte, -inke. Šmilauer N&
24.285n. Tvary s -inka jsou snad z mad. nářečí (z
Hontu a od N. Zámků), kde je palačinka (takto je
nyní sic: SSJ, už 1863 u Jancso-vicse, Sm.); na
mad. prostřednictví ukazuje -ala- místo původního
-la- (Hauptová).
paladrána 429
paladrána: plást do deště; tak Komenský;
palendra Rohn. — Spolu s pol. palandrana
pal^dra paletra a pod. (nyní vymizely) je z ital.
palandrana dlouhý plášť. Vč.n zaniklo disimilací
k dalšímu n.
palach jvč. jč. mor.: rákos, -šina, kol. palaši-,
mor. polaskají palach rákoska, jihomor. palašnik
i -šnák jistý pták (rákosník?). Na Hané a na
Znojemsku palach je orobinec (Typha); jeho
květenství (2 palice „hustě směstnaných kvítků")
jsou zvána stě. paličky (Černý, Mattioli), sic.
dosud pálky ,Λοά\\\ά vzniklo palaši se
zakončením podle šáší, pak zpětným postupem
kolektivum palach; je i sic. palach třtina, kol. -
šie. Pol. pálky, ukr. paločnyk, r. páločnik
orobinec. Květenství orobince dělají sice dojem
dvou krátkých hůlek (na jedné rostlině), ale
přesto se zdá, že toto je pojetí nepůvodní: lépe je
vysvětluje hl. název potáč, což tam i u nás (viz)
znamená vřeteno zaplněné nátočem nití. Máme
tedy za to, že *pctáčky byly nahrazeny slovem
paličky u nás i jinde.
palásek vč.: pníček strmící ze země, dřevce;
kyj, obušek, klacek Jg; starý strom skoro bez
větví, ometené koště, hůl s pahýly větviček
apod. (vč; Páka aj.). Náleží k parkos, v. tam.
palastiť: šramotiti, křičeti, po vykovati,
palázgať, -zgřiť, paláňať (val., msl.). Nejasné.
palaš, sic. paloš. Pol. palasz, nkr. palaš, r. palaš
(z pol. nebo rus. je něm. Pallasch); sch. paloš (z
toho rum. paloš). — Z mad. pallos, Sulán
PIDebr 39.17, jehož původ není znám (Kniezsa
705); -aš je snad výsledek asimilace a-o > a-a.
pálati 1° stč.: planouti. Od poUti, viz páliti.
pálati 2°, zpravidla opálati čistiti obilí s po-
mocí silnějšího větru: obilí se nabere na opálku,
velkou dřevěnou naběračku, z ní se dovedně^
vyhodí vzhůru a zase do opálky chytá (ČL
3.226), anebo nechává padnouti na zem; vítr
odvěje zadinu a plevy na stranu (jiný způsob je
větí, viz váti: při slabším větru se obilí rozhazuje
půlkruhem proti větru). — Pol. (o)palac, opalka,
ukr. palaty, opálka, polát (za palátl), br.
palác*, sin. poljan plati, hl. plojuploč, dl.
hopalka. — Bylo tedy v slovanštině 1° pol-jq
pol-ti (sin. a luž.) a 2° pal-ajq pal-ati. Pol-jq
odpovídá řeckému πάλλω třesu, otřásám něčím,
např. losy v přílbě, krátkými trhavými pohyby
něčím pohazuji, např. oštěpem, než jej vymrštím;
med. třesu se, chvěji se (o srdci apod.). Pálati si
zachovalo vedle svého technického významu i
původní význam (rychle) pohybovati, otřásati
něčím apod. (sic. opálať je váti obilí, ale i
mávati, kymáceti, koupati, házeti nohou nebo
rukou, přemítati, klevetiti aj.).
palcát, pol. palcat9 z mad. pálca (to ze sic.
palica hůl). Husitům v bojích s Madary se
páliti
vtiskl vlastně do pozornosti mad. akusativ na -át z
nějakého větného spojení, jejich vojenský slang to
přejal jako odborný termín. O tom podrobně Sulán
StSl 3.294.
palcéř: stč. mužský účes (ještě 1893 doložen u
Místku). Ze střhn. balzier Čel.
palec; mor. palúch palec u rukavic ,,palčá-
ků";joaZco*'2/; paleční (: kolo ve mlýně). Vše-
slov.; někde (pol., τ.) nabylo významu 'prst vůbec'
(palec se pak označuje jako „velký palec"): r. palec
je prst, ale nář. = palec, ukr. palec prst, paljuch
palec, hl. dl. pale, pol. palec prst, páluch palec; sic.
sin. b. palec, sch. palác jako v češtině. Nář. palúch
má tedy připojení na východě. Psi. palicb
znamenalo velký prst, palec jako v č.; souvisí
nepochybně s lat. pollex téhož významu: palic- se
může hláskami rovnati latinskému pollic-% -beb
není tudíž příponou danou až v slovanštině (r. bez-
pal-yj nic nedokazuje, leda jen to, že se -icb c í t i l o
jako přípona), nýbrž jen úpravou starého
zakončení; dokonce i al a oll jsou kvantitou na
stejné výši. Je lákavé spojit pollex dále s poliere
býti silný, mohutný (t. pro srovnání s ostatními
prsty).
palestra 1° pálka, 2° druh hry míčem pomocí
pálky PS. Proniklo mezi lid: han. palestra je laťka
na odbíjení míčku při hře „na pastora" KpU. — Z
lat. palaestra zápasiště, zápas, < ř. πα?,αίστρα.
Stran pronikání mezi lid srov. semel.
paleta, tak i sic; spolu s r. palítra (konec
obměněn) jsou z ital. paletta (> franc. palette), to
odvozeno z lat. pála lopata {pálítte byla i lopatka
na roztírání barev).
palice, v č. nyní hůl s nasazeným špalkem nebo
hlavicí (přenes, o hlavě), sic. palica (tak i stsl., sin.;
ukr. palycja) je pouze hůl, tak i do nedávná v jč. (u
Stroupežnického). Odvoz, paličatý, paličák, sic.
palicovať bíti holí (srov. holovat a sin. paličiti
bičovati); č. paličkovati krajky = plésti s pomocí
dřevěných paliček, na nichž jsou niti navinuty a jež
zároveň jsou těžidly i rukojeťmi. Las. pála, pálka
špendlíku, hřebíku, makovice apod., srov. pol.
pala, r. ukr. polka. — Psi. pala: není příliš jasné.
Zdá se, že souvisí s páliti: hole, oloupané z kůry,
byly opalovány nad ohněm, aby dostaly pěknou
hnědou nebo tmavočervenou barvu (Meh LF
65.318; doklady z nedávné doby z Chodska a z
Oravy).
páliti 1°: do této rodiny patří: 1 ° r. o-plef opáliti
se, plet doutnati, trouchnivěti (z pbl--Iti), plen' co
zdoutnalo, zpráchnivělo = lit. pUnys, lot. pělne
popel; — 2° popel, vše-slovanské (stsl. popelt, spis.
r. asimilacípépel, rd. popel, ukr. popil, pol. popiól,
hl. dl. popjel, b. pepel, sch. pepeo, sin. popel,
pepel); sic. popol (se záměnou přípony podle slov
na -ol-); odvozeniny č. popelka, pepelatý (Táb.,
mor.), -lavý, pcdpopelní (koláč), popelica plachta
na popel kdysi při vaření prádl a, ny η
páliti
na trávu, sic. popoliec lupy, popelvál ( > -var)
'muž- popelka'. Lit. pelenal, lot. pelni mask. plur.
popel. Psi. po-pel-'b je patrně ,»zbytek po hoření";
ale e místo očekávaného o v kořeni svědčí, že
slovo to bylo přebudováno z nějakého *péťb, což
samo může být zkráceno z tvaru, odpovídajícího
asi litevskému. — 3° *pol-ji pol-ti hořeti v sin.
poljem,plati a čes. platí, pres. analogický podle
infinitiv -ního kmene pla-ju (místo *pol-u);
expresivně pláchati Ν Val 4.76, pláchnouti
hořeti, > pláknouti, odtud mor. plachot% co hned
shoří, sic. plachy polospálená sláma. — 4° *pol-j)
pole ti hořeti v stsl. pole ti a stč. pólu poletí. Je
nepochybně z pol-ti vlivem synonyma gořy
goreti;— 5° stč. za-poleji, o°, -poletí, přechodem
z třídy III 2 do ΪΙΙ 1; — 6° planouti (pol. plonac,
sic. planut, sch. planuti, b. plana) obměnou z
*pol-ti, č. pláti; — 7° intensivum plápolati ze
zdvojeného kořene: *pol-pol-ati; postverb.
plápol; —- 8° faktiti-vum páliti, všeslovanské;
odvoz, palivo, palčivý, pálené víno Sm 110 >
pálenka, spála, spalničky; mor. pálavá žáha,
postv. chod. zápala červánky; úpal, dopal, dříví
na podpál, zápal, nedopalek; vinopal, palírna.
Význam 'stříleti' vzešel z vypáliti ránu, zapáliti
doutnák apod.; dopáliti rozzlobiti (srov. rozpáliti
se, planouti hněvem), je i pd. dopalič t/v. — 9°
pálati planouti, plápolati (spis.), odtud vč. jvč. zm.
laš. palacká tříska (na podpal); — 10° plamen z
*pol-my gen. -mene (stsl. plamy, -yk, pol.
plomien, plomyk, sin. sch. b. plamen; r. (z csl.)
plámja, rd. pólomja a hl. plomjo, dl. plomje
přešlo ke vzoru témě, -mene); laš. plamyček podle
polštiny; básn. plam jako draho-kam; placka
pečená ještě „při plameni" nebo ,,ρο plameni"
(krátce předtím nežli se vsadí chléb do pece) je
sic. priplamek, -ok: laš. poplamyk, sic. poplamok
( > poplanok, -plamúch, -pla-núch), změtením s
podpopélním pečivem nastává nejistota v
předponě: za po- je pod-ve val. podplameník, sic.
podplamenák, pod-plamenica, vč. podplamenice;
je však dokonce i laš. předplamek, předplanik,
val. pfedpla-meník a sic. plamenník (vedle
podplameník), zm. vopelak t/v je asi silnou
redukcí z *pod-popelka. — Kořen pel- tohoto
významu jako slovesný základ je pouze v
slovanštině zpravidla, vlivem goreti > hořeti, v
podobě pol-, O významu 'běhati, utíkati' viz pod
pelášiti. Týž kořen, ale s opačným pořadím
souhlásek, je v het. lap- planouti (glühen). páliti
2°: (míč) odbíjeti (od toho pálka destička na
odrážení špačka nebo míče; slovo lidové: Kruš.
189), na° udeřiti, v° ránu = prudce vraziti, od°
úderem odraziti PS. Pd. palnqé silně udeřiti. —
Psi. politi; s ním se tvarem i významem shoduje
stind. sphdláyati naráží, uderu je (má navíc jen
„pohyblivé" s). Primární sloveso zachovala latina:
pello tepu, biji.
430 pampeliška
páliti 3° v na-p. podvésti, ošiditi, s-p. se
oklamati se, sic. opálit sa. — Sotva je totožné s p.
1 °; spíše je opáliti staré iterativum (zdlou-žení v
kořeni!), příbuzné s het. appaläi- t/v (täuschen,
betrügen); bylo pak mylně de-komponováno, jako
by o bylo předponou, a proto chápáio jako
perfektivní; jazykové povědomí je dnes s p. 1°
vskutku spojuje jakožto metaforu. — V sic. bylo
též změněno v opliet oklamati.
paluba lodní: přejato z ruštiny: r. paluba je
lodní kryt, střecha z prken; ukr. paluba je kůrou
nebo rákosím přikrytý vůz, pol. paluba je kmen
stromu (vykotlaný, jako č. palubeň) i kryt vozu.
Vše náleží k luh pod-korní dřevo. Vývoz byl asi
takovýto: od lub'b odvozeno polubiti = pokrýti
lubem (v ruš. = oplésti hrnec lýkem) např. nádobu,
aby se snadno nerozbila, vůz nebo člun, aby do
nich nevnikala svrchu voda; odtud paluba =
takové pokrytí lubem (pa-proti po- jako v pamět
proti pomníti). Prvotní je zajisté krytí lubem u
vozů a malých člunů, kde šlo jen o ochranu před
deštěm; lodní paluby prkenné, po nichž se chodí a
jež mají chrániti lod od zalití vlnami,
předpokládají už ztrátu vědomí o souvislosti s
lubem. (Eva Havlová.)
pámel: technický olivový olej PS. — Hl.
bomjel podřadný olej, jen na svícení a mazání. —
Z něm. nářečních tvarů (luž. z hornosas. boomöl)
za spisovné baumbl (= prý olej z mízy stromů, jak
tvrdili lužičtí sedláci; Bielfeldt 98).
pámelník: keř Symphoricarpus. Výtvor
Preslův: snad v něm vězí název jmelí, jeho plody
se podobají plodům jmelí = nepravé (pa-) jmelí.
Podle něho je utvořeno sic. imzlovník.
paměť, pamětný, na, pamětnou, -nik, pa-
mětíivý, pamatovati, val. pametat, památka,
památný, -nik, památečný. — Všeslovanské (stsl.
pametb, pamatovati, sic. pamjt, pamätat,
pamiatka, r. pámjat, pámjatovat, ukr. pám-jat,
pol. pami%č, pamietač, sin. sch. b. pamct); pa-
me.-tb je od po-mbněti vzpomenouti ( = znova
mysliti na něco, po- značí zde opětov-nost, pa- je
starobylé zdloužení předpony po-, nenastalo však
v jč. a chod. pomatovat, val. a laš. pomatovat,
pomat, pomátka, sic. na Detvě pomet, pometlivý);
me je z mn- od kořene men-, — Srov. lit. at-mintis
t/v, gót. ga-munds pamět, stind. ma-tí- fem., lat.
mens (gen. men-ti-s) mysl.
pampeliška, nář. též pamprlica pamprléška
pamprliška pampaluška pompališka. — V sou-
sedních něm. nářečích (saských a slezských) bylo
nebo je Pampelblume Pompelblume
Pappealblume Papenblatt, v C. a na Mor.
porůznu Bumbelblume Pumpel Pampel Maie-
pump Pumperadi Pappenstiel Bumabeschel
Papel Säupopl Popelblume aj. Poněvadž týž
prvek pompel-, pappel-, popi- je i v názvech
pampuch
slézu, obsahujícího slizovitou šťávu, soudí St.
Stech ZfslPh 28.1959.153n., že ten prvek
označuje hustou bílou šťávu, kterou roní
pampeliška; sthn. pappala, babillo = kašo-vitý;
angl. pappe > pap, palp, švéd. papp, něm. nář.
Pappe Papp Pepp, střhn. peppe = kaše (výrazy z
„dětské" řeči, viz i č. papá, papati), podoba s m,
pamp-, vznikla z papp-,,rozpuštěním" zdvojeniny
pp. Soudí dále, že v pampeliška je obsaženo totéž
pamp, že tedy naše názvy té rostliny jsou
obměnami názvů německých. Z těch se vyloží i
další změny: Pappen- dalo Pfaffen-, což chápáno
jako od Pfaffe 'pop, kněz', takže překladem vznikl
středolat. název caput monachi ( = hlava
mnichova), to pak přeloženo zpšt do
němčiny jako Mönchskopf, Mönchshaupt a do
polštiny jako popowa glówka; vedle caput m.
vzniklo platta monachi (= pleš mnichova) (to má
stč. Lactifer), pol. popowa pleszka, stč. pleska. —
Mám za to, že je i jiná možnost. Vzhledem k sic.
púpavka a pol. pepawa 'pampeliška' je možno
pomýšlet i na domácí původ, *piper-icha, -
išbka, odvozeninu od pápeří; důvodem názvu
by bylo chmýří, tvořící se po odkvětu,
každému známé. Byl by tu základ *papp- (týž co
je v ř. πάππος, lat. pappus chmýří), změněný v
päp-, m by bylo anticipované a hned
disimilované l z ostatku slova. Sic. pup- a p. pep-
by mělo jiný vývoj z *papp-, totiž psi. pomp- >
pup-. Protože germánské jazyky vyjma němčinu
nemají pro pampelišku jméno od té bílé siávy,
pokládám za možné, že náš název je původní (z
papp- 'chmýří', kterýžto důvod názvu je nejvíc
nasnadě) a že německé názvy jsou
napodobením západoslovanských, při čemž si.
pap-, p}p- (chmýří) Němci chápali jako pap-,
kaše šťáva. Také podle J. Knoblocha ZfS 7.300
Potnpelblums dělá dojem, že je přejato z
češtiny. Κ témuž základu papp- chmýří patří též
stnord. fífa suchopýr, pampeliška, fífill, nor. fivel
pampeliška (isl.: suchopýr), asi z *fimf-{el-),
Í7.*a]e ve fífill asimilací k i druhé slabiky, pak
přeneseno i do fífa. (Jinak Zubatý 1.1.324:
vychází z pléška jakožto původního označení.)
Dodatek: také Marzell 3.34 soudí, že n. Pappel
Taraxacum off. patří k lat. pappus chmýří
semenové.
pampuch (laš.), jinde pampuška famfoušek
fanfola fánka: jisté pokrmy (z bramborů, vajec
aj.), smažené na rendlíku. — Spolu s pol. hl. dl.
ukr. pampuch ( > rus. pampúcha) a sic. pampuch
je to z něm. Pfannkuchen. . pán; stč. i několik
dokladů s h- (hpán, podobně hpaní, hpanna),
odtud vokalisace předložek se panem, ode pána.
Odvoz, paní (pan-bji); panic (přípona -itjb) byl
původně „pánův potomek = mladý pán > mláde-
nec"; panoš pův. pán nižšího stavu (sloužili u
vyšších pánů), přípona -oš podle junošé; panna
nář. padna Utěšený 211 (-na jako
431 pan
v kněžna, šlechtična > slečna); panenka jméno
rozličných věcí, m. j. i květů vlčího máku (mor. i
panička, pánivka:) lid je přirovnává k sukýnkám
děvčat, vytvořil i pověsti k tomu; sic. (vodná)
panna n. panenka je sídlo nebo vážka; o tom (s
paralelami) Vážný ČČF 1.112; panenka je i pupilla
oční; je to Celsova pupilla 'dívčinka, panenka',
neboť člověk vidí sebe v oku svého protějška
jakožto loutečku; původ je už řečtině, u Aristotela
je zvána κόρη = dívčina n. loutka (Steudel StG
4.154); panák znevažující, ale mor. panáček je
lidové 'kněz', č. loutka, figurka (> panáčkovati státi
jako p.); panička z paní; panímanda zadnice =
paní Manda (žen. jméno), adj. pán (chrám páně,
léta páně apod. ustrnulé), panský (panštěti,
zpanštilý, panština), pánovitý; slovesa pánat,
zpaněti (viz spanilý), panovati (: panovačný,
panovník aj.). V titulech jednak splývá s dalším
slovem (pantáta, panímáma), jednak se zkracuje:
pan XY, sic. pani XV (zde se neskloňuje). — Sic.
pán, panák, pána, pánča, panik, pánko, panic,
pani, panna, panenka; pol. pan pani, panic,
panstwo, wspanialy, hl. (z češtiny) pan pani, ukr.
pan páni (neskl.), pánijka, pánija paní, panna =
č., panýČ mladý pán, paníťj dělati pána, r. pan
(spisovně o polských pánech!), nář. pán'ja,
panna, paníč, panstvo. Z polštiny je lit. ponas,
poniá. — Starého původu je fem. paní, *pan- bji =
ř. πότνια, stind. pátni, z *pot-n-ijä- (nominativ -i
> dvojslab. -bji podle ostatních pádů); pot-n- dalo
pon-n-, v něm onn náležitě dalo ön > an. Potom
pam> bylo při tvořeno k femininu jako vdovec k
vdova, manžel k *malžena, pastorek k pastorka.
Místo prajazykovó dvojice potis — potili měli
Praslované pro pána = otce velkorodiny a jeho
ženu dvojici gospodb — panbji, v níž ke každému
členu časem při-tvořen nový: ke g. nové
gospodyni, k panbji nové pant; n mohlo býti
odedávna i ve femininech bahuvríhiových
složenin, pod. jako v stind. su-patni = žena mající
dobrého manžela, yiva-patni = mající manžela na
živu. Ütvary tohoto druhu asi přispěly k tomu, že n
proniklo i do maskulina. Gospodb a pam, ovládly
každý na jiném území. Stč. h- (dokladů je pořídku)
bude jen pouhé přisutí jako v hbratr, hvozd (= ozd)
apod.; takové přisouvání se v jisté době objevilo
jako pouhá móda, přejímající ten zjev z tehdejší
němčiny. Meh Recueil 1.93. Šmilauer však, hledě
k stč. h- a k přísné vokalisaci, o tom pochybuje, ale
snad neprávem: e v se hpánem nemusí být jerové,
ale může být jen vkladné, na usnadnění
výslovnosti (aby nebylo s hp-); podle se pánem je
pak i ode pána. (O ide. potis jedná nyní podrobně
Szemerényi Syncope 337n.; souhlasí, že paní je z
potni, původně prý *poti-n-i.)
panaca
paňáca, paňác, sic. pajác, pol. pajac, hl. pojac,
dl. pójac: z ital. bajazzo, η od slova panák.
pancer, pancir msl.: uražená větev s ovocem,
sic. gemer. pancierik. Sem patří i jč. pančava
tenký useknutý stromek bez větví, krátký klacek.
Nejasné.
pancíř, sic. pancier, pol. pancerz, ukr. pancer,
r. páncyr\ sch. pancijer. Vše z něm. Pomzer.
pančava 1°: nepříjemné postavení, rámus;
přenes, i jména jistého lidového tance. Též jméno
jedné vsi u Kutné Hory. — Od jména města
Pančevo v Srbsku, známého z bitev r. 1739 a
1849. Profous 2.38.
pančava 2° han.: začouzená místnost (zvi. v
hostinci) KpU, špinavá hospoda, nepořádné místo
vůbec (domácnost ap.) Gr. — Od pancovat v.
Profous 2.38, ale zakončením přikloněno k p. 1 °.
pancovat, laš. pra-, vč. (Páka) pancat. Sic.
pancovat. — Z něm. nář. (rak.) pantschen (spis. je
panschen) t/v.
panděro, též s expresivním změkčením -ňď-,
pandur bandur beňďúr bandor(ec) bator
baňdoch břicho (hanlivě), tlustý člověk. Sev.-mor.
punt, puntor břich Rzr. — Původ nejasný. Rýmuje
se s kober o. Nejblíže stojí lot. penderis (-děris)
žaludek, břicho, pd. bandzioch, r. péndjuch, ukr.
bendjúh břicho, blízko je i něm. nář. Panze(n)
žaludek a mad. bendö podbřišek. Podle Haškovce
ČMF 12.286 pramenem č. slova je špan. panděro
vojenský buben (úzký a vysoký); do čest. se
dostalo asi přímo, když čeští vojáci bojovali v
rakouské armádě v západních zemích za válek o
dědictví španělské aj. (17. a 18. stol.), kdy
španělská vojenská organisace byla vzorem pro
ostatní. Metafora buben — břicho je běžná i nyní
(vulg. o těhotné ženě, že má b.). E. Baleckyj StSl
5.184 spojuje ukr. bendjuch atd. s č. benditi,
banditi.
pandrhola vč.: nadávka neurčitého smyslu.
Nejasné.
pandur, b-; kdysi název charvátských ne-
pravidelných pěšáků v Uhrách; pak dráb uherský
apod., bandurská hlučná muzika, rámus, bandurka
dereš. Ze sch., odtud i mad. pandur.
pánev, mor. pánva, pámba. — Sic. panva, též
pavňa paveň páveň. Pol. panwia ( > ukr. pánva)
panew, hl. pónoj, dl. panej, panwa, sin. panva,
ponev. — Ze sthn. pfanna t/v, to pak z lat. panna,
synkopovaného z patina.
panchart, též přesmykem parchant-, původní
právní význam: syn svobodné (= nikoli
nevolnické) matky, ale nesvobodného otce (ČMF
32.64), pak nemanželské dítě, levoboček; stč.
pankhart (p. neb kopřivčic aneb spurius ženimóic
Comest Cerr 1296; S.). Laš. baňkart zlé dítě Sr.
— Spolu se sic. pankhart, panghart, pol. bekart,
luž. baňkart a chrv. pankert ze střhn.
banchart,
432 papat
posměšného útvaru z banc lavice a -hart,
vyskytujícího se ve jménech osobních jako
Gebhart, Reinhart (znělo, sem však ironicky i
skutečné hart tvrdý narážkou na tvrdé lavice):
označovalo dítě zplozené na (tvrdé) lavici místo na
loži manželském (srov. středolat scamnifex t/v od
scamnum lavice a faciö dělám a fr. bastard, bátard
od střlat. bastum soumarské sedlo, jež sloužilo
mezka-řůmpři spaní za podušku). Janko ČMF
27.16. Domácí stč. název byl kopřivník, kopřivčě,
kopřivčic.
pant: trám (jvč. u Litomyšle). — Sic. pant bánt
bidlo, hřada pro slepice (zdrob. pántik). Pd. bánt.
— Z něm. Band t/v. Myslí se na vodorovnou
spojnici (od binden) mezi krokvemi, hambalek,
jako v písmeně A. — Jiné je pant popruh (odtud
sev.-mor. pantov-nica krosna s popruhy), též z
Band popruh. Ještě jiné je pant závěs dveřní, sic.
pant.
pantati val. laš.: motati, plésti; mýliti, kaziti;
žvaniti, mluviti hlouposti, odvoz, pantáé, pantala
nešika, tlachal apod., žen. pantaňa; p. sa motati se,
potáceti se; opantať mluvením oklamati, svésti
(opantaná těhotná, o-aný za ňou = svedený), laš.
zpantiť zmotati, mor. zplantat pokaziti, chod.
pantrat mařiti, plýtvati něčím, podř. rozplancat
promarnit (c z ts: je zde s-ové intensivum). — Viz
plantati.
pantofel; již v Lacitiferu 152a solea pan-tafle
jim řiekají (Š). Spolu se sic. pantofla a s pol.
pantofel je z něm. Pantoffel, to pak z ital.
pantofola. Ale r. pantúfél je z franc. pantoufle.
Původ tohoto evropského slova není zcela jasný;
má se za to, že pramenem je středořec.
*παντόφελλος „celokorkáč" (sandál z korku,
ψελλός, ale někteří to popírají).
pantok mor. (Komenský Janua 517: pon-tok.
Šm.) a sic: druh sekyry (: tzv. „paře-zácká"), sic. i
pá-. Z něm. Bandhacke.
pantošiť: namlouvati, aufreden; -ošiti i -ušiti
myslí něco do hromady si sebrati, na něco si
vzpomenouti, us. Jgd.; laš. zpantušiť zpozorovati
Malý. — Nejasné.
papati papkati papinkati papuškať jísti
(mluvíme-li k dětem); papá pápa papu pa-pinka
papica papena apod. jídlo dětské; jč. boží pápa
hlupák Jjčř 57 (srov. bozi dárek 'chléb', ale i
'hlupák'). — Sic. dět. papá jídlo, pap(k)ať jísti. —
Je to z dětského zdvojeného žvatlání pa-pa, jež u
dítěte nic neznamená, ale jemuž velcí přidělili
význam jísti, tvrdíce mylně nebo domnívajíce se,
že dítě takto žvatlající jím volá po stravě (srov.
táta, máma, teta); u jiných národů mu přidělen v
„dětské řeči" význam otec (to přejato i k nám v
přeslazené městské řeči: papá, papinek).
Žertovným přenesením (srov. vč. „dětské" bumbat
o chlastu opilců) vytvořeno z dětského výrazu
hrubé papárna, papula huba; tlustá tvář (sic. -la,
odtud papuláč
pápeří
apod. mluvka, papulovai žvaniti; hubovati koho), pd.
papá huba. Obdobné elementární útvary jsou i v jiných
řečech (pol. pap(k)ac, něm. pappen atd.), aniž je mezi
nimi genetická příbuznost. Děti začínají u všech národů
stejně: žvatlají nejprve retnice a zub-nice bez významu;
ten jim dávají teprve rodiče.
pápeří; prachové peří, chmýří. Z hromadného ntr.
pápeří vzešlo jednak hromadné mask. páper (-ér) a
fem. páper, jednak singulativa pápera -rka -rek -rko,
sic. páperík. Výrazy ty přestávají být lidu průhledné,
odtud záměny hláskové e > e (snad pápěrka podle
tiňtěrka nebo pod.; srov. i č. chuděra proti mor.
chuděra) a asimilace v jvč. pipírky (Litomyšlsko) >
pimpérky (Kun-štátsko), finfjera (u Boskovic) a změna
příponová: horň. pápolé, mor. pápctaNÍl 18.124. Pa- je
ztraceno v han. péra = pápěrka Obrovský OF 220. —
Sic. páper chmýrko, zdrobn. -ok -ík -cek -ko, kol.
páperie. — Příbuzné je lat. pappus chmýří a ř. άπο-
παπποϋται (= vytváří chmýří; dí Theo-phrastos o
pampelišce). Základ papp- tedy znamenalo rostlinné
chmýří, hlavně takové, jaké se ukáže po odkvětu na
,,hlavičce" pampelišky. Je třeba uznati zde kvantitovou
rovnici slovan. äp = ř. app, čemuž nic nebrání. Viz i
pupava a pampeliška.
papež, sic. papež, stsl. papežb, pol. papiež, sin.
papež. Stč. papeženec má -enec jako jména mláďat a
potomků (příslušníků) kuřenci kuřata, Simoněnci,
Judášenci. Papež přejato ze sthn. nebo střhn. bäbes
(stran -ž ze -s srov.var-muž < sthn. warmmuos, fermež
< střhn. ver-nes aj.) od německých misionářů v době
rané (dostalo se i do staroslověnštiny!); něm. slovo je
asi přejato odněkud, kde splynulo pupa + pontifex (=
otec velekněz). Prvé slovo je z řec.-lat. pap(p)a (srov.
pop) otec, jež dáváno jako čestný titul patriarchům,
biskupům i nižším kněžím, nakonec pouze papežům; -es
s -s (je z ř. πάππας) místo -a je problém pouze německý,
nás nepotřebuje znepokojovat. Jižní a východní Slované
mají papá z ř. πάππας.
papír, stč. papier i -ř; papírový, papírník, papírna
atd.; papírek -rak -rka druh vlašských ořechů s tenkou
skořápkou. — Slovo západoevropské (fr. papier, něm.
Papier, pol. papier atd.) z lat. papyrus, ř. πάπυρος, což
značilo nilskou rostlinu šáchor papíro-dárný a její listy
upravené na psaní (tak se psalo v starověkém Egyptě
aj.); přeneseno pak na výrobek z hadrů a ze díeva,
užívaný k témuž účelu jako kdysi papyrus.
papit se mor. jč.: pyšně se tvářit s přehnanou
grimasou (např. v nových šatech). KtD-Cuřín. Nejasné.
Z chlapit sel
papoušek, stč. papúch. Pol. papuga, ukr. papúha,
sch. sin. papiga; r. popugáj, b. papa-gál, hl. papaguj.
Evropské slovo (něm.
28 Machek — Etymologický slovník
433 papužiti
Papagei atd.), za jehož pramen se pokládá arab.
babaghä; jeho původ a proměny nejsou však zcela jasné.
O tom Stiller RO 22.128. U nás bylo cizí slovo
přetvořeno pomocí domácích přípon -uch, zdrobněle -
úsek -oušek. Z češtiny je hl. papuch, papué u Pfuhla. Sic.
papagáj je buď přímo z němčiny, nebo z mad. papagáj.
paprčí mor.: suché halouzky a šišky, sbírané na
palivo. — Sic. paprutina větvičky, paprutka výhonek
révy. — Od prut: paprutie jsou původně vedlejší,
bezcenné (odtud pa-) proutky na stvolu nebo kmeni,
výhonky na lesních stromech záhy usychající a upadá-
vající. Viz i peručí.
paprika, tak i sic; k nám přišlo skrze slovenské
trhovce z madarštiny (tam je přejato ze sch., viz pepř).
Také jídlo paprikáš je z mad. paprikáš (Sulán rkp), v č. >
-áč, -áž PS.
paprsek, stč. papršlek i po°, Sic. zastaralé papršlek je
z češtiny (SSJ), je však i paprsk u Hviezdoslava. — Od
prskati 2°: prvotní *pa-prsk viděli staří u kováře; buší-li
kovář do žeravého železa právě vyňatého z ohně, srší =
prskají = rozprskávají se jiskry (žhavé úlomky železa,
částky uhlí aj.) na všecky strany; jejich dráha se jeví jako
světelný paprsek; odtud p. se chápe jako především
světelný, až nakonec jsou to i špice v kole (ze středu
paprskovitě jdoucí k loukotím). (Jiné je paprsek u bran =
(Litomyšl) papr-seň.) — Toto pbrskati má příbuzenstvo
v lit. ki-birkštúoti sršeti jiskry (ki- je zesilovací, jako naše
ko-, če-), lot. pirkstlt, birsktlt t/v a (Kp) v angl. spark,
jiskra, lat. spargö trousiti, kropiti, stříkati: *sperg-. V bsl.
je intensivum na sk; zaniklo začáteční s, § 14.
paprice 1 ° mor.: dobytčí nemoc = pupeny na játrech,
žaludku a střevách. Nejasné.
paprice 2°; stč. pipřicě, z toho kypřiče, mor. papřica,
kypřica Β 481, železný, kdysi i dřevěný násadec na
vřeteně, jež jdouc odspodu, od vodního kola derou ve
spodním kameni, otáčí (v starodávných vodních
mlýnech) hořením kamenem mlýnským čili běhounem:
násadec ten umožňoval oddálení běhounu od spodního
kamene, a tedy mletí na hrubo. — Pol. paprzyca, sch.
paprica, csl. prtprica, pbprica, r.-csl. porplica. — Slovo
jistě domácí, ale málo průhledné; snad je základem -pbr-
(že podpírá, vzpírá horní kámen), začáteční slabika je
budto reduplikační pbr-, pi- nebo pa- (zdloužené po-, že
po-pírá, poněkud vzpírá?). Ať je původ jakýkoli, složení
slova se záhy přestalo rozuměti.
papuč (msl. -ča); tak i sic. b. sch. pol. mad. Z osman.
papuč, papudž; k nám přišlo asi přes mad. papucs.
papunec: míč (mor.: na Kyjovsku aj.). Nejasné.
papužiti ap. U Jg je zapapužiti se 2 do-
par 434
klady, ve kterých jde o zaplevelení půdy na
lesních pasekách. Z Kotta 7 je zapapudit zaprášiti,
znečistiti, asi d chybou péra místo z. V PS
zapapuzená (-zená, -sena) hlava = „zmatená",
prach zapapluzil plíce, vesměs z Jahody. —
Východiskem je slovo příbuzné s mor. plch
pýřavka, pléhnit sa nadmíru se množit (o pleveli),
las. paploch, papluch plevel B,r č. hlupiti (viz
jednotlivě). Jde tu o psi. (pa)pblg b, pelg-nqti, pa-
polgt. V heslovém slovese bylo základem *pa-
püg'b > pa-plh > pa-pluh > po ztrátě l pa-puh.
Příbuzné je lit. pa-spilgti (o rostlinách) slábnouti
od toho, že jiné, větší rostliny n. domy brání
přístupu světla, spelgti stíniti (druhé rostliny).
pár; vm. pára fem., odtud ustrnulý akus. páru
'několik'; párový, mor. párník (-ica) mladík
(děvče) do páru; pářit se = párovati se (o
pohlavním slučování zvířat). C. párek místo
plného p. uzenek. — Sic. pár t/v jako v č.; pár(k)a
partner n. partnerka pro hru nebo tanec, parit
družiti do páru, párový, párovat, parny; pár ok
dvojice uzenek (z č. párek)-, sin. par, pol. ukr. r.
pára. — Z něm. Paar, to pak z lat. pär stejný,
jehož se užívalo o dvou stejných jedincích.
Východní -a je bud vlivem slov dvojka, trojka
dvojice apod. nebo vlivem románským (fr. une
paire).
pára, parní (> parník), vč. je spárno o horkém
vlhkém počasí = mor. je opařito); pařiti, vypařiti,
postv. výpar, podobně opar, odpař, zápara;
pařistí, pařeniště'; vulg. pařiti popíjeti je asi od
hojného zalévání „palčivé" žízně; pařivo, paření
je jadrné krmivo pro dobytek, spařené horkou
vodou; vulg. napařiti někomu (pak např. trest
apod.), původně: nabíti pařenou metlou (metla
dávána do hrnce s vřelou vodou, aby se rozpařila).
Opařisko, -elisko, spařelisko, (sic. sparisko, dl.
pariščo) je místo, kde proniká na povrch teplý
pramen, v zimě je beze sněhu a vystupuje z něho
pára. Sic. para znamená i dech (jeví se v mrazu
párou), sílu dechu, (odtud naparovati se, v. to) a
— jako v polštině — duši zvířat („duši" má jen
člověk!). — Para je všeslovanské, všude četné
odvozeniny. — Lze vyjíti asi ze slovesa: pařiti je
příbuzno s het. paräi-foukati, vanouti, supěti
(hauchen, blasen; anfachen; wehen;
ausschnauben); pařiti je iterativum s dloužením v
kořeni. Para je asi post verbale, o tom svědčí
rozdílné rus. mask. par. Viz i naparovat se.
paráda, parádní, paráditi, parádivý; pora-
dovati ukazovati se na odiv. Spolu se sic. paráda,
s pol. paráda a něm. Parade je z franc. parade
(od parer zdobiti < lat. paräre).
párati nč.: rozřezávati (útroby a pod.), kuchati
Jgd, rušením stehů oddělovati sešité části tkaniny,
(stě.) rýpati, drápati, rýti: hanlivý nádech vedl k
významovému od-
park
stínu 'šťourati se v něčem' (p. se v zubech; sem val.
sic. expresivní špárat; > šparchat, -kat, -tat sa v
zuboch, šparchác párátko). — Sic. párat t/v jako v
nč. — Psi. parajq párati je iterativum k *por-jo
*porti: r. porjú póreš ρ wót, ukr. poroty, pol. porz$
próc (a laš. -pořu pruó), hl. porju proč, dl. pro jim
projié, stsl. porjq práti, h. pór ja, seh. poriti, vše =
párati rozřezávati. Příbuzné je asi ř. hom. πείρω (z
περ-ιω) bodám, propichuji, prorážím.
párati se: souvisí s hl. porac, dl. póraé dělati,
hotoviti, opatřovati apod., pol. porac sie, paraé si$
zabývati se něčím, dělati podle vůle, ukr. póraty
zpracovávati, p. sja zabývati se čím, rd. póratsja
namáhati se, zabývati se, spěchati s něčím: párati
je iterativum k porati. Všechny české významy
dají se odvoditi z 'dělati': 1 ° nář. párati se s něčím
= zabývati se je východiskem; 2° přistoupil odstín
námahy a pomalosti, odtud 'piplati se s něčím,
hráti si'. Κ 2° náleží i mor. (š)pá-račka, han.
spračka hračka (á vypadlo zkřížením s hračka).
Další původ slova je málo jasný; spojují je s pora
čas, což je pochybné. Spíše je možno vidět
příbuzné v lat. pard připravuji.
paratiť val. sic: dováděti, řáditi > spílati bíti;
han. parádit. Snad ze šarapatit.
pardál, to a r. pardáléj jsou z ř. fem. πάρδαλις
gen. -ιος (att. -όως) pardálice přitvořením
maskulina. Podrobnosti o cestě a době přejetí
nejsou známy. Naproti tomu starší č. pard(us) a
sic. pard(úz) pocházejí z ř. πάρδος. Pardál je též
výbojný elegán, ale i „syčák" Rippl-PS. Je to
(Šm.) obměna „lva salónů", viz citát z Hladíka v
PS: „oh, naši lvi a pardálové salonů", zasmála se
slečna Klára. Sotva je správné vyprávění o
původu, které kolovalo po 1918 v Praze v
rozličných podobách. Smilauer je zná v této
podobě: taneční mistr dával pokyn k pokračování
cvičení zpívaným „Točte se dál, párové," z toho
žertovným zkomolením „Točte se, pardálové."
pardus: sev.-mor. parat hluk, rámus Rzr.
výprask metlou; dem. -usek i -oušek. Nejspíše z
něm. citoslovce *pardüs ifiardaüz, pardauz, dán.
bardus, střnizozem. pardus aj.), vyjadřující zvuk
při pádu nebo ráně. Janko ČMF 24.136n.
parhún val.: neúrodné místo; sic. nadávka
parahún. Nejasné.
paripa: jezdecký kůň; sic. paripa pěkný, silný
kůň, pol. parepa. Z mad. paripa lehký kůň, to pak
nejspíše z ř. πάριππος.
park, nedávno přejato ze záp. Evropy (něm.
angl. Park, fr. pare), kde je románského původu,
původně tam značilo ohradu, dvůr. — Parket je z
franc. odvozeniny parquet. — Parketa je zpětný
útvar z vy-parketovati = fr. parqueter pokrýti
podlahu „parketem" = dřevěnými kostkami. Stejná
3 slova jsou v sic.
parkán
parkán: plot z prken; místo mezi domy a
městskou zdí; stč. doklady od 1485 (AC
16.283j9argřán,WinterObr.I 2.216, 288; Šm.), nář. i
parkan, par chán; han. pargan, parkan je dřevo mezi
koňmi ve stáji KpU. Pod. v sic. a pol.: parkan. Dl.
parchan. Mad. parhány. Vše ze střhn. parchan,
parkam (Bářczi).
parkos: odnož z kořene stromu (např. slívového)
a zakládající tak nový samostatný strůmek (tedy
nikoli prut vyrážející z kmene, a\e odnož rostoucí
opodál od vlastního stromu), pak i slabý, starý,
křivý, zakrnělý strom nebo keř. Místy má totiž
název pastorek, to je původní podoba (význam: ved-
lejší odnož, vedlejší potomek). Vývoj: plur. pastorky
> *parkosty > parkosky, k tomu nově přitvořen sg.
parkosek, parkos. Meh Nß, 29.141. (Šm. však
pochybuje.) Nejasné je padrtí či parkos 1750
(ČĎějVenk 28.61. Šm).
parkotiť laš.: brebentit. Κ ukr. rokotity rachotiti,
hlučeti, r. rokotať t/v? — Odvoz, mor. par kot
parchot prachél; sic. parchavec žid, laš. parkotina
židovka.
parma: druh ryb. Hl. barma. — Z něm. Parmě,
Barme < Barbe, to pak ze střlat. barbus. Domácí psi.
název byl *merna, ale ten — poněvadž parma v
českých vodách původně nebyla (objevila se až
1366) — platí u nás jen pro příbuznou mřenku. (O
hl. Bielfeldt 99.)
parména: druh jablek. Tak i sic. — Pův. ital. porn
i di Parma. Šm.
parna párník parné perná píreň jč. chod.:
přístodolek, též jvč. u Litomyšle. — Z jiho-něm.
Barn (sthn. parno atd.) téhož významu. Sem patří i
spireň oploteň v stodole Jgd (viz oteň)1
parta, partica msl. sic: ozdobná čelenka dospělých
děvčat, též základ nevěstiny svatební koruny, ba i
střecha klobouku. HL dl. borta nevěstina koruna
(čepec). — Luž. slovo a č. borta, porta 'lem' jsou
přímo ze střhn. borte 'okraj, lem'. Ale pro sic. parťx
(parta), sch. sin. ukr. parta, t/v, b. paHa 'šátek vyší-
vaný zlatem' je třeba — vzhledem k a v prvé slabice
— uznati prostřednictví madarské {parta, to pak ze
střhn.). Hpt.
parték(a) stč.: krajíc chleba (a pak nadávka
chudým „žákům"). Něm. Parteke 'krajíc chleba jako
almužna' je doloženo později než české slovo. Obé je
ze střlat. parteca, to pak snad ze středořec. παρα^κ^
depositum. Jako nadávka studentům bylo něm.
Parte-kenhengst, -fresser. — „Význam v sic. parteka (-
ie-), portéka zboží je z mad. portéka t/v, tam pak z
něm. parte(c)ke, jež např. u Luthera nabylo významu
zeitliches vergängliches Gut." (Šm.)
partes, lidově plur. partesy, z lat. partes části (=
jednotlivé díly not pro hudebníky nebo zpěváky), z
kostelní latiny. Převzat
435 pas
plurálový tvar jako v notes, koks. Nč. part: sic. part i
„trochu zastaralé" partes.
partyka: podvodný, tajný obchůdek. — Z němčiny.
Treimer 20 cituje střněm. Partiken = Unehrlichkeiten,
také Wolf 243 zná zastaralé Parti(c)ke fem. podvod, z
Praktike. Je i něm Pa?tite f. podvod.
paruka, dříve i paroka (Rohn; tak i sin.); mor. nář.
parubka, parobka, sic. paroka (mad. paroka), parocha, -
chrta. Z ital. parrucca. Ale pol. peruka a r. perík je z fr.
perruque, něm. Perrücke. — Sýkora parukářka: podle
cho* cholky.
parvasit se s něčím, u Kyjova: namáhati se Kol,
bez se Voz, marvasit se Voz. Nejasné. Srovnej i rýme vi
barvasit a harvasit.
pařát, plur. -y mask. i -a ntr. (podle klepeta). Z pa-
a rat, viz ratice (zvláště mask. laš. ratik pazneht
zvířecí); pa- i expresivní změkčení r > ř zdůrazňují
hanlivý ráz toho slova:
pařez, jzč. chod. pařez. — Stluž. parěz Eichler
WZULeipzig 13. 381. — Od pořezati, útvar jako pa-zit
od po-znouti, paseka od posekati, se starobylým
dloužením (vrddhi, § 2), pö- > pa.
pařiti: viz pára.
pářiti 1°: viz pár.
pářiti 2°: viz spár.
pařiť val.: do- sa čeho, dopídit se B-Kš; asi mylné z
má SvK: dopazit sa čeho t/v. — Z pol. dopatrzyc si$ +
gen. t/v.
pas: jistý úřední průkaz; tak i sic; zkráceno z něm.
Passport ( < fr. passeport — co umožňuje projití
branou). Pol. paszport, r. pásport.
pás, pásek-, páska, sic. pásik; stč. pásnicč -micé
zástěrka, val. pasnica oděv pro dítě SvK; pasina
dětská suknička (Kyjov), pasná pasnice zástěra, z toho
pásmice; dem. pasinka zástěrka (Morava, Roudnicko);
mor. popasinek dětský živůtek po pás, srov. popásní
(Táb) sahající jen po pás; pásati, o° ( > opasek pův.
měšec od pásu visící), pře° při° roz°; pasiř; bráti se za
pasy = jíti v zápas, zápasiti; sic. pasovat sa zápasiti; č.
pasovati = dáti rytířský pás a tím důstojnost rytířskou.
— Pás vzniklo stažením z *po-jasi>, to pak je už psi.
postverbale k po-jasati: stsl. pojaš> pojasati, pojasi>, r.
pojásat, pójas, opojás(o)k, opojáska, ukr. b. pójas, sch.
po jas, pol. pasac, pas, pasowac na rytíře, zápasy,
pasowac sie zápasiti, sic. pás, pasovat, hl. dl. pas, sin.
pásati, pojas, pas. — Slovesu -jas > jásati odpovídá s
týmž významem lit. júosmi júosti (: júosta pás), lot.
juožu juozt, ř. ζώννϋµι (ζωνή pás), av. yäxhayeiti (=
jahayati), yäh ntr. šňůra pásová. Bylo původně jen
athematieké sloveso jós-mi, nejednotnost tvoření u
jména svědčí pro to, že jméno „pás" je mladší post-
verbale, a že tudíž v době pra jazykové nebylo ani
jednotného pásu. Pásali svůj volný oděv tím, co bylo
po ruce, šňůrou, řemenem,
pasák
provazem, kusem tkaniny. Původně pás jenom
stahoval příliš volný oděv, přitahoval jej k tělu,
později na pás zavěšovány (poněvadž nebylo
kapes) váčky, tobolky a zbraně, zastrkávány za
něj všeliké věci, začal být zdoben a tím i býti
odznakem důstojnosti nebo dospělosti, opřádán
pověrami (byla v něm síla Jánošíkova atd.).
pasák: 1 ° jistá dětská hra. Překlad latinského
pastor (tak se ta hra zve v Javorovci na již.
Moravě). Původně je pastor = nad-Hazovač při té
hře (v Mistříně). Proniklo z humanistických škol.
F. Cuřín NŘ 46.167. — 2° kdo pase dobytek.
Domácí slovo od pásti. — 3° ochránce nevěstek,
jimi placený. Kalk německého Mädchenhirt; z
toho je pásek, běžné asi 1950—1960, výstředně se
oblékající a chovající mladík SSJČ.
pasáry nář. v Č. i M.: bujné kousky, rozpustilý
rámus apod.: snad nějak souvisí s rom. passäre
(něm. passieren povoliti atd.).
paseka: mýtina, místo kde byly vykáceny
dospělé stromy, rubanisko. Ale původně snad
(soudíc podle ukr. pasíka, viz Chotek Archeol.
rozhledy 13.418) to bylo místo, kde při druhém
zdaření (v. zdar) byly posekány křoviny (ne už
dospělé stromy určené na spálení. Je to útvar se
zdloužením (typické vrddhi starobylého typu!) v
předponě: *po-sěka místo posekané, od *po-sekti;
stran toho dloužení srov. pažit, „místo požaté".
Sloveso posekati je na místě právě o křovinách; o
stromech bychom ho neužili. Srov. pažit.
paskřivý, paskřáň han.: nezbedný, svéhlavý,
urputný, zlobivý, val. bazgřivec ušpiněný kluk,
sic. bazgrivý mazlavý. Málo jasné; Jg má pazhra
usmrkanec!, což patří k vozher. Snad tedy je to
slovo podobně hanlivé jako č. usmrkanec, mor.
sopláň, soploš. Jiné je paškřivec = křivohubý, na
Luh. Zálesí (Václ. 131), od křivý.
paskudný (-šk-): špatný; paskuda škoda,
rozpustilost, neposeda, msl, paskuditi poškozovati,
kaziti, tupiti, čtveračiti, mlsati, po-, u-, vy-. Sem
patří i nadávka (se zesilovacím n) č. paskunda,
asi: kazisvět. Jednotlivá slova doložena z vč. jvč.
han. val. laš. msl. Srov. sic. paskuda nadávka
zlému, lenivému, špinavému, paskudník t/v, pas-
kudný ničemný; pol. paskuda -ny pasku(n)-dzič,
ukr. paskuda, -nyj -dyty aj., r. paskuda paskúden,
paskúdnyj, paskúdiť neřád, špína; špinavý, nečistý;
špiniti, tupiti. Ze stejného významu jest vyjíti i pro
češtinu, jenže u nás se význam rozešel: neřád,
špína může být pokažení věci; neřád, ohava v
ústech milující matky může být jen rozpustilé dítě,
a tudíž i p.; význam 'mls, mlsati' jsou sem
přeneseny vlivem dosti blízkého paškrtný, které je
jiného původu. — Z pa-skqd-bWb, k r. skúdnyj
ubohý, nuzný, nepatrný, stsl. skqďb skoupý,
skrovný, nuzný, stsl. skqdUi
Í36 pásti
nedostávati se, ubývati, tratiti se atd., pa-
naznačuje podřadnost estetickou. Od téhož kořene
je č. ošťádati a škudliti.
pásmo, u všech Slovanů, 20, 30 nebo 40 nití v
jeden pramen sdružených. Příbuzné je nepochybně
lot. puosms mask. špetka lnu, co se vyškubne s
kužele mezi dvěma prsty, též oddělení plotu mezi
dvěma koly a pod. oddíl něčeho mezi dvěma body.
Příbuzné je snad av. afsman- ntr. verš (v gáthách),
Verszeile (α/β- z pas- ?). Kořen je snad pas-(je v
avestě) poutati, upevňovati jedno na druhé. U nás
je zdloužené a, přípona převedeno do o-kmenů a
přitom zjednodušena: mno > mo. Lit. pösmas
pásmo je ze slovanštiny, jak ukazuje přízvuk.
paspule, -lká: stužka k lemování. Z franc.
passepoil (pův. = „protáhni žíni'').
pasta z ital.: pasta těsto; z téže rodiny jsou:
pastel (z franc. pastel); pastilka jistá forma léčiv
(lisovaná z těstovité hmoty) z it. pastiglia nebo
něm. Pastille; paštika z it. pasticcio. — Sic. pasta,
pastel, pastil(k)a obdobně; ale paštéta je z něm.
Pastete.
pásti, iter. pásati; pastva (odtud pastvina,
pastviště > pastě, gen. místy paítlte atd.; Hujer
1.245, haplologií jako koštiště > koště, pastevec z
pastvec, pastv-bCb, fem. pastvice); pasák, (viz
zvi.), cizo-pasný, břicho-pas, pasc-řit; pasa pastva;
laš· pasinek; pastoch úhor (= pastvina?; přípona
nejasná); pastucha (příponou -ucha budto od past-
ýř nebo od past-vec), pastuší (p. tobolka rostlina
Capsella bursa pastoris), pastouška, pastýř.
Zajímavé je samopas: pustit husy na s. Hořká 172,
Sr s. opas, Malý na samopas = aby se pásly samy;
o samopasu dobytka v. Moszynski 1.104; srov. sic.
adjektivum samopašný (pod. v hl. dl. sin.): „v
horách — život s-ný" (= bez dozoru, bez pána,
volný) libují si v létě pastevci a zbojníci. —
Všeslovanské. Sic. páši, pastva, pastier, pasák,
pasa atd. — Pastýř < -yřb má domácí jpříponu
jako lepetyřb, s l metylb a pod. Ces. pastvec je z
pastva (není přípony -tvbCbl); pastuch, ač je v
několika jazycích, není ani starobylé (není přípony
-tuchtl), nýbrž je to obměna z past-ýř. Slovesné
složeniny na°, vy°, s°, do°, při° se, u° (stačit na
uhlídání stáda)· Pův. význam byl asi obecný:
chrániti, pečovati. Ten je patrný ještě v stsl. ST>-
pasti stpa-sati, postv. stpasT>, č. spasiti. Z něho se
vyvinul další stupeň: hlídati, vězící v pásti po čem
(asi z polštiny je dolnoněm. passen, aufpassen),
propásti co = promeškati. Konečně: hlídati
dobytek. — Základ pas- není z *pä-sk-, neboť
intensivní sk v slovanštině zůstává (j-bsk-, viz
získati, vískati), nýbrž je původní, totožný s lat.
päs- v päs-tus, -tor. Vedle pás- bylo pä- v lat. pä-
vl, pä-bulum a snad i v pä-scö a v stind. pä-ti
ochraňuje, hlídá, dává pozor. Poměr mezi pä- a
pas- je ten, že v pas- je proti pä- navíc příponové
pastinák
zesilovací 8, kterážto přípona odedávna měla
podobnou zesilovací funkci jako přípona sk (ta je
v lat. piscö).
pastinák: rostlina Pastinaca; toto znění bylo
zavedeno Preslem podle latinského. Starší názvy
paštrnák (tak dosud i sic), pastrnák (tak mor. a
sic. spis.) jsou z něm. nář. Pasternak (odtud pol.
dl. pastemak; rus. z pol.).
pastor: protestantský kněz; tak i sic. Z
němčiny (tam z lat. pastor pastýř).
pastorek, stč. val.: nevlastní syn; pastorka
nevlastní dcera; sic. pastor ok (pacorek pře-
smykem st > ts = c), -kyna. Pastorek (i sic.
pastorok) je i malé kolo v žentouru nebo ve
mlýně, svými zuby zapadající do výřezů velkého
kola a mající za účel měniti osu pohybu. Csl.
mask. pastor tk-b, fem. pastorská nebo -ky (gen.
-^ve), seh. pastorak, fem. pastorka, sin. pastorek
pasterek, pastorka pastorka. Prvotní bylo jen
femininum; odvozeno od jména dcery: -stor- z
*ďbktor-, dlouhá složenina pa-ďbktor-i>ka se
redukovala na čtyřslabičnou zánikem -tk-, pak dt
> st; o v -tor- je náležité při složenině, viz ř.
άπάτωρ gen. άπάτοοος (kdo nemá otce) proti
πατήρ; pa- značí „nevlastní", srov. pozdější r.
pasy-nok, padÖerica, pasestra. Κ femininu bylo
přitvořeno mask., jako manžel k manželka, pan k
paní. Meh Nß 29.141. (Jsou i jiné výklady, ale
mylné.) — Ale pastorek výhonek (od kořene)
stromu je od rüsti; pol. je parostek ratolest
parohu, parosc výhonek, ratolest.
paš, faš v ŽilKn: manžel ženiny sestry, Ze sch.
paš, pašenog, fašo, to pak z osman. badžanak
švagr. Ryšánek SI.
pasa, tak i sch. b. r.; z osman. pasa. — Pašalík
z osman. pásalyk.
pašák, mor. paska: chlapík, ferina, kdo si rád
hraje na pána. Asi z mad. pasas t/v (vl. „kavka",
dobře platící ho3t). Šm. však myslí, že z pašer:
pašeráci byli předmětem obdivu; srov. PS pod
přizvi. Třetí možnost (V. Kůst pís.): ,,z osman.
pasa; vysoký turecký hodnostář je v představě
našeho lidu typický velký pán".
pašije, dříve sg., z lat. passiö (Christi) utrpaní
Kristovo. Sic. pašie. Plur. je asi podle modlitby
nebo velkonoce.
pašík, pasek, mašík: vepř (lichotně). Z vábícího
citoslovce pašů pašů (je v jč.) nebo paš paš.
paškál, tak i sic: velikonoční svíce, ze střlat.
paschälis, od pascha, πάσχα velikonoce. To pak z
hebr. pěsach, aram. peshä slavnost ušetření, tj.
přejití hněvu Hospodinova (ušetření izraelských
dětí před odchodem z Egypta, kdežto prvorozenci
Egypťanů byli pobiti. Exod. 12.). Vzíti na paškál
— na výslech, na „zpověď' „vykládá Jakubec LF
52.159 tak, že p. byla velká svíce hořící v kostele,
k níž byli lidé vodeni k přísaze" (Šm.).
437 páteř
pašovati, z toho paš; pašer pašíř pašerák, na
Zábřežsku pošař. Sic pašovat, pašerák. — Z něm.
paschen, Pascher, což jsou slova z německého
argotu, přejatá z fr. passer, ital. passare překročiti,
projíti (hranici). Valašsky je to švercovat.
paštěka, mor. pašÓeka, paščika > pašÓa huba,
tvář; pašcekovat hubovati, nadávati ap. (vesměs
vulg.). Vslc éceka, paéceka čelist Bf. R. šÓeká
tvář, líce. Nejasné. Je-li původní ŠÓ, mohlo by -
ceká být z čelist; pa- by byla známá znevažující
předpona, s > š zesilovací.
pata; patní (> patník, srov. sic patka násypek u
domu); sboj spatný; patka různých věcí (např.
bochníku: pův. puklina vybočující z bochníku jako
nádor, tak chodsky, pak první nebo poslední
odkrojek); opatek, úpatí (co je u paty nebo v patě
hory), zápětí ( < za patou); viz i opět, zpět. — Psi.
p§ta (stsl. tak, sic pat%, r. ukr. pjatá, pol. pieta, hl.
pjata, dl. pjeta, b. sch. sin. peta) má á-kmenový
protějšek v lit. péntis pata, hřbet kosy, sekyry
apod., prus. pentis pata, a souvisí nepochybně s
jinojazyčnými názvy paty: gót. faírzna, stind.
paršni- fem. pata, ř. πτέσνη pata, kýta, lat. perná
kýta: základem bylo asi: *pertsnä, z toho předšlo
van. *pentna (asimilací r > n a ztrátou s mezi
dvěma souhláskami), konečně peta disimilaČní
ztrátou druhého n.
paták, patiček: viz pH.
patálie č. lid.; sic hovor, patália; z fr. bataille
bitva.
patěna val. han. msl.: stará, špatná nebo krotká
kráva; v mor. myslivecké řeči: laň. Původ ukazuje
r. pjatena = kráva v pátek koupená nebo narozená
(u Rusů taková prý přináší štěstí; Vasmer), popř. v
pátok pojmenovaná (Hujer 1.156).
páteř stč.: modlitba otčenáš, z lat. pater nostzr
na začátku té modlitby, pak i jiné modlení, hlavně
růženec. Lat. p. n. „označuje nejprve samu
modlitbu. KdyŽ se stalo zvykem modlit S3 více
Otčenášů za sebou, odpočítávaly se na kuličkách z
růžového dřeva, navlečených na provázcích. Proto
paternoster označovalo každou kuličku v růženci.
Odtud byl snadný přechod k tomu, aby p.
označovalo růženec cslý, a toto označení se
udrželo, i když se od 12. stol. střídají v růžencové
modlitbě Otčenáše a Zdrávasy. V takovémto
růženci se neříkalo paternoster kuličkám všem, ale
jen velkým, při kterých se modlí Otčenáš".
„Koncem 15. st. se vyskytuje pro růženec název
paterlí. A. Schmidtová LF 78.28. Odtud se pochopí
jak č. pouhé páteř (han. páteřek), tak i plurálové
jméno, stč. páteře, mor. paterky, sic pa(n)cerky
pacierky pátriky, ale i 'šňůry korálů' (sic
paternica); pak je páteř vše, co je podobno
růženci, řada něčeho s tvrdými zaoblenými
výstupky, páteř (vsi. pacer).
paťhati 438
Tytéž významy má z češtiny přejaté pol. pacierz
(též kulička růžence, perla), hl. pačer, dl. pašer
(tu p. je mj. též obratel, plur. paéerje = páteř). —
Vyvinul se i význam 'řada (vůbec), množství
něčeho': šla napřed, za ní jiných dlouhý páteř; Jg
má i mor. us. páteř dttí.Totéž je sic. patora Jg-Kt
8-9-K, psáno i pätora Kuk. aj, SJS, zpravidla o
množství dětí v rodině (podle Míhala SR 25.139
se vyslovuje pouze patora, ne pä-ani patera). Κ
páteř řadí sic. slovo již Jg (Mihál hledá původ
mylně: prý od patřit, tj. lidé, kteří patří
dohromady, do jedné rodiny); SJS je chápe jako
„pět", asi mylně.
paťhati: belhati se; han. paťchat Gr; jvč.
potěkat klopýtati (chybou péra za -tch-Ί). Z téhož
základu co pajdati, přípona jako v ěmaťhati.
patlati (se): patlocha nešika, patala Jgd (srov.
haíala od hatlatil). Spolu s r. pátrat špiniti, mazati
(R. Jakobson sl. Word 11.615), rd. p. sja pracně
se obírati s něčím náleží do skupiny expresivních
sloves jako matlati piplati babiati, vyznačených
retnicemi a rjl.
patoky: „špatné n. zvětralé pivo n. též jiný
špatný nápoj, slivky; zadní produkt při
vyslazování mláta ve varně" PS. — Hl. patoki
zadní pivo, pol. patoka med vyteklý z vosku, r.
pátolca syrup, melasa, ukr. pátoka melasa, b.
pátoka zadní produkt při pálení rakije, poslední
odvar, sch. patoka slabá kořalka, sin. patoka slabé
víno. — Psi. patoka, od téci;pa- je nejspíše
zdlouženépo 1 °, znamenalo tedy dodatečný
(méně hodnotný) výrobek, např. (Jg) „z prvního
dolití na mláto vyvařené řidší pivo" popř.
podobné víno n. kořalku.
patos: mocný duch v podobě draka (mor. u
Kuldy). Nejasné.
patro, tak i sic, ale jvč. a laš. ρ játro, mor.
(han.) patra plur. ntr. lešení ve stodole nad
mlatem. — Rus. plur. ρ játra patro, balkon, pol.
pietro patro, poschodí, r. též pjátro, ntr. pjáter'
fem., pjátra fem. patro, csl. petro strop. jSlc. je
nář. podivné petrov (Liet. Lúčka u Žiliny aj.). V
hl. přatr špý-char, dl. psítš a pd. przet(e)r, przetro
apod. anticipováno r. — Málo jasné. Dosavadní
domněnky (: k pěti pnouti; k lat. póns most)
nevyhovují. Vzhledem k tomu, že místy se klade
plurál, lze míti za to, že sing, petro označoval
původně jen jeden stropní trám (ten býval dosti
dlouhý, že i vyčníval ze stěny ven). Pak by se
dalo spojit s ř. µέλα&ρον hlavní stropní trám (o
tom významu viz Meh LF 68.96), a to tak, že
*pehtro (záměna retnic mjp\) dalo disimilací
(dvojice likvid l-r nahrazena dvojicí n-r) pentro >
petro.
patrola, tak i sic: z něm. Patrolle, to z fr.
patrouille.
patron, sic -on, západoevropské slovo, z lat.
patrönus ochránce (od pater otec).
pavlač
patrona, sic patrona: šablona atd.; z fr. patron
t/v přes něm. Patrone.
patřiti, patrný (srov. šetrný), patřičný; opatřiti,
opatrný pův. starostlivý, ale mor. nepatrný =
nebezpečný, č. opatřovati se odlišilo od opatrovati
(od toho opatrovník, opa-trovna). Sem náleží i
hybridní jč. spatrunk obhlídka ženichova majetku
Jjčř 198 ( = sic voMady; před svatbou). Od
významu 'hleděti na co' se dospělo k 'hleděti k
čemu' = příslušeti = náležeti. Pátrati, vy-, srov.
stejný vývoj u šetřiti hleděti — vyšetřovati;
pátravý, pátracka. — Sic patřit dívati se, p. sa
slušeti se, patřičný; opatřit, postv. opatera
ošetřovaní, pátrat; pol. patrzyc patrzac opatrzny,
ukr. pátraty jako v č., chrv. patřiti náležeti.
Vzhledem k rozložení sloves smotriti (rus.) a
patřiti (záp.-slov.) se zdá, že jde o jednu rodinu;
smotriti je staré (srov. lit. matýti, viz šmátrati),
pat-r- bude asi z mat-r- záměnou retnic Meh
SPFFBU 2.135. Viz i páčit. Bylo by však možné
vidět příbuzenstvo v ř. παπταίνω pátravě n. bázlivě
se ohlížeti; kořen tedy *pet-. Slovanské sloveso by
pak bylo arci zformováno podle matrati. (Viz zde
i val. pařit.)
patyk laš.: kyj; val. partyka hůl SvK. — Sic.
patýk paty6 patyca klacek, patycie drobné tyčky,
patík prut, větev, pateka bičiště. Srov. pol. patyk
kyj, patyezek kolík. — Patří k sic týká tyč; stran
rodu srov. palouk od louka.
páv: fem. -ice, mor. -ica, -ěnka; vč. pávče, páví
vejce druh sliv, msl. pávko páví péro. Č. páví oko,
sic pavie (pávuo, pávové) o(c)ko nebo i pouhé páv
je motýl Vanessa io; srov. něm. Pfauenauge atd.:
podle „pávích ok" na každém z křídel tohoto
půvabného motýla (tak dí Vážný JM; tam viz
podrobnosti o formách a oblastech). — Spolu se
sic páv(a), pol. sin. pav, ukr. r. páva je asi z
němčiny (sthn. pfäwo nebo spíše střhn. phäue),
naproti tomu sch. b. paun, ukr. pavun je z román,
pav δη e. To vše dále z lat. páv δ, slova temného
původu (pták sám pochází z Indie, kde byl zván
„chocholáčem", šikhin-).
pavéza: druh štítu, z ital pavěse (spolu se špaň.
pavés a fr. pavois z rom. pavě(n)sis = pocházející
z Pavie). Z češtiny, od husitů, je sic pavéza, pol.
paweza, paw$za, rum. paväzä (i to je přímo od
husitů, ne z polštiny!), i k Němcům proniklo
(Pavese, Pafese, ba/ose).
pavilon, sic pavilón: z franc pavillon.
pavinec, rostlina Jasione, po prvé u Přešla ve
Všeob. rostl. — Nejasné. Jedna domněnka je v JR.
pavlač, dříve i pavlaka, na Moravě též kostelní
kůr (msl. laš.), i patrová kleť (na Gottwaldovsku).
Ze zdrobnělého pavláčka záměnou přípony je
pavlánka > pavlán. Sic pavlač, nář. povlaÓ. Z
češtiny je pol.
pavlaka
pawlacz. — Zdá se, že náleží k vléci a že pa-je
zdloužené (vrddhi, § 2) po 4° 'pod'. Pak by to byl
útvar velmi starý, z doby, dokud toto po nebylo
ještě přetvořeno v pod. Je tedy pavlač příbuzno s
těmito mladšími slovy: podvléci (trámy =
podsunouti); pod-vléci trámy, podvlíknouti práh
je příslušný termín u Jg. „Přídavkové (domu)
jsou: námětky a přístřeší, výstupkové a na pod-
vlakách ležící vikýře a pavlače a krance"
(Komenský).
pavlaka sté.: dráha látka purpurová, původně
však pouhý oblek = rouška, oděv. Slovo staré, od
vléci, srov. r. pávoloka pokrývka, rouška, pol.
powloka t/v (jiný význam: stsl. pavlaka kryt,
střecha, sch. pavlaka povlak na tekutině). Pa- je
zdloužené po- 2°.
pavouk, nář. pabouk babouk babák paúk
pauk palic paluk pók; zkřížením s názvem
brouka je i pabrouk (a brabouk bráblouk). Z
odvozeniny pavučina (= sít utkaná pavoukem) je
pavouk místy nazýván (u Prahy) pavučiňák, (na
Moravě) pavučinář pabučinář babučinář
pabučár babučár; podrobnosti a oblasti udává
Utěšený Nft 46.220n. Han. pabók je též kosa na
obilí, patrně hrabice, název podle rožňů, jež
upomínají na pavouci nohy. Jiná odvozenina je
stě. pavučník druh jemné látky ( > paučník > u
Jiráskapoučník bud mylným čtením au jako ou
nebo změnou hláskovou). — Psi. pajkt (a jeho síť
pa >čina: stsl. pa>k-b, paočina, sic. pavúk,
pavučina, v. paúk pautina, nář. paút paučína,
nkr. pauk paučyna, pol. pajqk pajeczyna, hl. dl.
pawk pavučina -cyna, sin. pavok pajok pájek,
pavo-čina pajčina, sch. pauk paučina, b. pajak
paek aj., pajačina aj.). — Náleží nejspíše k *ank-
(lat. ancus, uncus zakřivený, ř. αγκύλος křivý,
stind. a(ň)čati ohýbá, křiví, ř. όγκος hák, sthn.
ango hák). Pavouk je tak nazván podle
obloukovitě ohnutých noh, velice nápadných
tvarem i velikostí. Pa-je zřejmě předpona,
vrddhové dloužení nejspíše z po- 4°; tedy celek
odpovídá smyslem asi latinskému ad-uncus 'háko-
vitý' (totiž tvor, hmyz). Do pa-okt vloženo hiátové
v; ale některé nářeční formy ho nemají.
pavuza, nář. i mask. pavuz: chod. pabúza -
vůza, vč. pavúz, han. póza, póz, msl. púza, laš.
pauz, val. púz Hzl. — Psi. pa-qzt od kořene, který
je ve vázati; v je hiátové. Stupeň o ()z z onz) je v
složenině náležitý. Pavuzou se vozní náklad
(snopy obilí, seno) jakoby přivazuje, připoutává,
aby nespa-dával. — Sic. pavúz, nář. pavuza. Pol.
pawqz, pow$z, ukr. pavuz, sin. povoz(a). —
Pavéza u Kosmáka a Herbena je od mylného
změtení s paveza štít.
paz: drážka na spojení dvou desek apod. (a
pazník nástroj k dělání pážek). Přejato jako techn.
termín z ruštiny. Je i pol. ukr.
439 paždí
sin. paz t/v. Psi. pazb je příbuzné s ř. πήγνϋµι a lat.
pangö upevňuji a něm. fügen < *fög--jan spojiti,
přizpůsobiti.
pazdeří, -ero: odpadky při mlácení, mědlení a
tření lnu; odtud pazderna, domek za vesnicí, v
němž se třel len, pak (jvč.) vesnický obecní
domek, chudobinec, pazderák jeho obyvatel.
Kolektivum k r. b. sin. pazder, pol. paídzior, hl.
pazdzeř; vedle něho je sch. sin. pozder. — Patří k
dříti ve smyslu „zdírati", tj. „tříti" len; ten pojem
je obsažen v kořenové dvojici der-lter-. Výchozím
tvarem bylo asi po-jbz-derb = co zbývá po
zedření; pobylo zdlouženo (starobylé vrddhi, § 2),
jako v paběrek, patoky aj.
pazneht, stč. paznehet i paznohet; msl. pahnost
Mal. — Sic. paznecht, nář. též zno(c)ht pazour,
pařát; csl. paznegttb i paz-nogttb, pol. paznogieč
(-k-), rd. paznogť, hl. pa(r)noht, dl. parnochta.
— Vězí v něm zajisté nehet; proto se zbytek, paz-,
pokládal za předponu. Ale protože pro tu
domnělou předponu není jiného příkladu, je třeba
starý výklad pozměniti. Uznávám zde předponu
pa-; z chápu jako prvek patřící k nehet\ hetitština
má sankuvai- nehet, což je příbuzné (Kurytowicz
Proceedings... Oslo 216n.) především s lat. unguis
t/v, pak tedy i s nehet. Měl tedy název nehtu
„pohyblivé" s, to se však udrželo kromě hetitštiny
jen zde a (s podivným t) v ř. στόννξ špička, hrana,
špička nehtu n. pazouru. Poněvadž jméno nehtu u
nás ztratilo své s, zaniklo záhy povědomí o
příslušnosti slova psi. *pa-snogitb k nogttb 'nehet',
a proto se ono s mohlo oslabit v z. (Tím měním
svůj výklad z ESX, který uváděl jen ř. στόνυξ; oba
výklady jsou si velmi blízké.)
pazouch: odnož, nyní i pazoch, sic. pazúch.
Málo jasné. Snad od *paz mask., základu, od
něhož je paže. Srov. mor. ručka úponek na révě.
pazour, mor. sic. pazúr. Pol. pazur, hl. pa-
zor(a), dl. pazora. Jak ukazuje dl. druhý název
parnocht(a), je to zhrubělý tvar místo pazneht,
proto může znamenati dráp i celý pařát, tlapu, prst,
ruku.
pazourek, sic. pazúrik; křesací kámen (též
pazour Jg) je výsledek metafory, která přirovnává
kámen křesající do jiného kamene k pazouru
zatínajícímu se do masa ap. Má paralelu v lit.
tit.iagas t/v, kde nagas = nehet, pazour (t.t- patří k
lat. titió požár).
paždí. Tu je třeba vyložit především sic.
pazucha, prostor pod spojením ramena s trupem.
Je zpravidla jen ve spojení pod pazuchou pod
paždí, zpod pazuchy. Tak i stsl. pol. ukr. r.sch. (tu
i pazuho pazuo pauza), sin. pazduha. Slovo
nesnadné, zpravidla se vykládá z pas- + duch- (k
stind. dóh, gen. dóšnáh, avest. daoša- paže, tedy
„to, co je za paží", a srovnává se s lot.. padusě
podpaždí. Ale *duch- paže není v slo-
 paže
vanštině zachováno. — Snad lze vyjíti z lidové
představy, vyjádřené u Gorkého MK 74: „Jsou
lidé, co mají pod pažemi průduchy, ať ho člověk
tluče jak chce, nic mu to nedělá. To proto, že má
dvojí dýchání." Pak by -ducha patřilo k duch,
dechnouti a dýchati; paz- by náleželo k paže, mělo
by ještě očekávané z. Tedy pův. *pazo-ducha, kde
o pak vypadlo: „pažní průduch". Obdobné vnitřní
krácení je v ř. µάλη ζ µασχάλη paždí. Toto pojetí
lze podepříti jedním detailem z ruského ovinu
(sušírny obilí): od krytého ohniště jsou pod
stěnami mezery asi 40 cm široké, zvané pázucha
nebo pázušina (bělor. pad-duválal), aby dým a
teplo mohly procházeti zespodu nahoru (VSES
298); je to prostě průduch! — V č. se asi pazducha
zkřížilo s výrazem pod paží, takže vzniklo ntr.
podpaždí, z toho dále isolováno paží ntr. a paždí
ntr., nověji i fem. {paždí se vynořilo z rouchi, pod
pravým paždím, pod pážiemi, na levé paždí), jež se
stalo i botanickým termínem. Lot. padusě
vyložíme jako přejetí z rus. pazuš- (což je v adj.
pázušnyj a kdysi bylo v některých pádech od
pázucha, dokud bylo v nich střídání chjš), d ze z
disimilací sykavek (z-s > d-s).
paže, mor. sic. hl. dl. paža. Psi. paža je z paz-
ja, jehož základ *paz- je jistě totožný, i přes rozdíl
v znělosti (tak soudil již Jung-mann), se základem
v stind. bähu- a ř. πήχυς ráma, loket z bhájhú-;
mask. paz- přetvořeno ve fem. asi podle roka a
noga. Viz i paždí.
páže, přejato v 18. stol. asi z fr. page původu
nejasného. Asi současně přejato i sic. paža, pol.
paž, r. paž.
paždženica laš.: škrkavka Lp. Nejasné.
pažit mask., nář. i -t fem. Stsl. pažitb, sic. pažit,
str. a rd. pažit pastvina, pastva, pd. paiyc(a). Pažit
se chápe jakožto trávní porost mladý, nedospělý,
nemohoucí dospšti (slouží-li za hřiště apod., nebo
pro nedostatek tepla na podzim, po Otavách). —
Za praslovanský tvar lze pokládati pa-žbn-tb. To
se pak vyvíjelo dvojím způsobem: 1° v pa-žetb,
dosvědčené pomořským paženc, je i paŽ9c,
paž(l)dca, 2 ° v pažit b, bn zde dalo i, § 7. Jako
paseka (viz) je místo v 1θ3θ, kde křovínový porost
byl posekán, tak i pa--žbntb je pak místo (pole,
louka) požaté, od žnu žíti (viz). Jestliže takové
místo aspoň trochu obroste travou, stane se
pastviskem. Tomu odpovídá donedávna bažný
zvyk pásti na konci léta a na podzim na nezora-
ných strništích, nově zarostlých nízkou travou, a
na pokosených lukách, nově se — po otavě —
zelenajících „třetí travou". — Sic. pažite bývá část
dědiny, kde táboří kočovníci, obecní palouk, pak i
chatrče chudiny tam postavené; pažitný ras nazván
tak proto, že bydlil stranou od dědiny, mezi těmito
„pazitskými". — Pažitka, zelenina,
440 pecka
je „trávníček" podle podoby; je slovo^lidové ve
val. a sic. (s -í-) a ujalo se i mezi Čechy; pd. (od N.
S-^cze) pažitka t/v dosvědčuje dokonce původní
nosovku: *-ž§t-l
pažiti znamenalo rozdělovati nějaký prostor (např.
obytnou jizbu nebo chlév) přehradami na menší
oddíly, odtud pažení, přepážka; je i pažba dřevěné
obložení zdi, dveří, přepážka, dřevěná část jistých
zbraní. Místy se význam zúžil v řezati: mor. pažit
zelí = nakrajovati hlávky na strouhání, na° dobytče
= rozříznout kůži, aby se mohlo vykuchati. — Sic.
pažina, paženie = pažení; pažba. R. pažú pazít
řezati žlábek, paz ukazuje, že bylo pažiti (v 6. z > ž,
jako výšiti > výšiti, z participia pažen). — Pří-
buzno je něm. Fach, jež má významy k našim
dobře se hodící: střhn. vach je oddíl prostoru, zdi,
zbroje, štítu apod., ale i jez v řece, tj. přehrada z
kamení nebo proutí bránící rybám uniknouti při
lovu do volného prostoru. (Dalších příbuzných
není; obvyklé spojování s lat. pangó upevňuji se
nehodí zde významově; patří ale k paz drážka, v.
to.) pážka (tak Bartoš, páska Herben): druh
rybářské síti, na jižní Moravě. Nejasné. Snad je
příbuzné s ř. παγή (παγίς), což byla též nějaká sí6.
pecen, nář. -eň, -an, zdrobn. -nik, -enek. Sic.
pecen, pecník. — Zpodstatnělé jméno z pecny
(jako leden z ledny, t. mssíc), pecny chléb =
pečený v peci na rozdíl od chleba pečeného na
otevřeném ohništi.
péci, pec (*pek-tb), pekáč, pečivo; pečitý,
pečené (z příčestí pečen), pečínka, Č. (Jgd) han.
sic. pecina nízká zed před pecí, z níž se
vystupovalo po 2—θ stupních na pec aj. (přípona -
ina z pec-ní t. zídka), pecánek otvor v pecini, jvč.
(Litomyšl) pícek místo mezi stěnou a kamny = val.
pécka; vč. (Ho-řicko) peciň stupeň na pec. Jč.
pecour místo pod kamny; č. pecivál kdo se válí na
peci (odtud *peciválkovat > pecílkovat u Hálka) >
pecouch, sic. pecúch t/v, ale val. pecúch je otvor
pod pecí SvK. Věc opečená (ovoce, podplamenice)
je pecka pecárka opecka zápec opekanec. Pekař
má příponu původu německého. Zapeklé oči
(Rohn), odtud zapeklitý, snad (Šm.) pův. ve
významu „zatvrzelý, zäh" Jg, srov. stp. zapieklac
si§ stávati se zatvrzelým. — Péci z pek-i pek-ti je u
všech Slovanů (stsl. pek2 pešti, sic. pečie piect, r.
peku peč, ukr. pekty, pol. piec, hl. pjec, dl. pjxc,
sin. péči, sch. peci, b. peka), souvisí s lit. kepü
képti, lot. cepu cept (v balt-štině nastal přesmyk
souhlásek), stind. padati, lat. coquo, toto vše z
peku-ö; řečtina mí však πεσσω = peku-jó, kde
příponová j je nepůvodní. V slovanštině se mohl
objevit i oslabený stupeň: stsl. imperativ pbci,
kromo toho zdloužené pek-,
packa; dl. pícka ZfS 7.348, pol. pezka i pestka
(st přesmykem z c = ts), ukr.
peci 441
poóka; ale sin. pecek je zrno ve vinné bobuli,
jablku apod. — Psi. *pttbka, základní prt-ja
souvisí asi s lit. paútas vejce, pecka by tedy =
vajíčko. Slovinština má snad původní mužský
rod; jinde změněno ve fem. vlivem synonyma
kostbka (sic. kostka, kočka, stpol. kostka pecka,
b. kostilka, r. kostočka, ukr. kistka, sch. koltica
jádro) od kost. Meh LF 56.30.
peci pecál becál zč.: beran. Nejasné. Z něm-
činy? Tam je Petz, Betz medvěd, žertovný výraz
z Bernhard.
pečárka již stč.: druh hub Psalliota. Mor.
pecarka pečírka pekarka. — Sic. pičurka pen-
čurák, pol. pieezarka, ukr. pečarycja peče-rycja,
r. pečerica, sin. sch. b. pecurka aj. — Málo jasné.
Pecurka by mohlo být zkráceninou z pečena
turova. V karpatských ukr. nářečích turova
pečenja je jistá červená houba, zajisté jiná než p.
Prý „jakmile se rozkrojí, teče z ní jakoby krev4'.
Tento název by pak pocházel z dob, kdy tam byli
ještě tuři (o ukr. z Verchratského cit. Larin, Dia-
lekt, bjuleten, Kijev 6.1956.13). Přeneseno na p.
vzhledem k červenofialovému spodku klobouku
? Tvary s a, í se pak objevily, když se to slovo
stalo neprůhledným.
péče, stč. péče; odtud pečovati, pečlivý; bez péče
> bezpečí, z toho bezpečný, u- za-bezpe-čiti. Tak i
pol. pieeza, pieczliwy, bezpieczny,dl. pjeca,
pjecliwy, hl. pječa péče, sin. peča hoře; s jinou
příponou stsl. pečalb, r. ukr. pečal starost, val.
opékat, pol. opiekaé, r. opékat (= pečovati), odtud
postverbale val. opéká = sic. opeka, pol. opieka,
sin. opeka, ukr. opika, r. opéká (e z é) péče,
opatrování. Val. napěká mu = je mu úzko,
podluž. napekat snažně žádati se vyvodí z téhož
„pečování". PostverbáJní je i (o)dpék oddech
(polevení péče). V těchto iterativech vězí *pékati
se zdlouženým stupněm ě > é. — Dřívější
domněnka, že péče atd. patří k péci 'backen', musí
být opuštěna, i když je z latiny doloženo cúra ...tě
coguit 'starost... tě trápí' (Cicero z Ennia);
musíme toto nadále pokládat jen za básnickou
variaci: coquit asi místo iirit 'pálí'. Ve skutečnosti
je příbuzné jihosl. chato chati (z *káp-ti), viz
nechati, lit. pri-kuöpti 'míti péči oč', dále se zesilo-
vacím l/r (§ 9) si. klopota (viz) a globa
'starost'. Jde tedy o ide. kořen *kep- ( >geb-) 'míti
starost, trampoty, soužení',u který se snadno mohl
zaměňovat s pek - 'péci': v slovanštině
jednoduché sloveso vskutku provedlo přesmyk,
stč. péci se 'starati se' můžeme pokládat ještě za
primární útvar s kořenným e, v baltštině se udala
změna opačná, a to u ,,péci": *pek-ö
'backe' přešlo v *kep-ó (lit. kepú, lot. cepu). Jinak
se v slovanštině drželo intensivní *köp- (viz
nechati) a zesílení klop-fglob- (*glöb- je v lit.
globóti sorgen für, globä Fürsorge, lot. je glebt
a glabt chrániti, zachraňovati); také
peklo
tocharsky je klop Kummer, Sorge. Příbuzné je i
něm. pflegen pečovati o koho, pěstovati, ošetřovati
(má i ono navíc zesilovací l). Viz i chlebiti. Meh
SPFFBU 14. 1965. 38n.
pěček jmor.: „špaček" (chlapecká hračka), též -
ko, přeneseně skrček, trpaslík: han. pécek, val.
p*aček malý člověk Kš. Patří sem i laš. pécka
lenoch? Pd. pecie asi t/v (mylně 'penis' SG).
Nejasné. Viz i špaček.
pečenky val.: játra SvK. Proniklo sem ze sic,
kde je pečena t/v; je dále ukr. pečínka, r. péčerí:
játra. — Je patrně od péci, takže je totožné s č.
pečené a pol. pieczeň pečené maso. Význam játra
se vyvinul asi z nějakého zvyku kuchyňského a
hostitelského, nám blíže neznámého.
pečeť fem. (jč. mask.), pečetní; pečetiti v č. nář.
znamená i ujišťovati, s jistotou tvrditi (starší
doklady Sm 49). — Sic. pečat, pečaď; pečatit, -
adit, stsl. pečatb m., pl. pečate i pečati (podle muž.
o-kmenů!), r. ukr. pečat, pol. piecz§c fem.
(nosovka nepůvodní), hl. pječat, b. sch. sin. pečat
mask. — Nejasného původu. Pomýšlí se na
souvislost s péci („vypálená značka"), ale při tom
by přípona byla naprosto neobvyklá. Pečetidel z
kamene i z kovu se užívalo odedávna, zvláště v
Orientě; i slovanští kupci musili mít své zboží
označeno, ač jinak podrobností neznáme.
Vzhledem k tomu, že zvyk užívati pečetidel je z
východu, je možno uchýlit se k zatímní domněnce,
že i psi. pečat b je, spolu s nejasným ř. σφραγίς,
přejato odněkud z východu: má se σφραγιδ-
společný význam a souhlásky p(h) — k/g — tjd ve
stejném pořadí; rozdíl ve znělosti ani ztráta r u
přejatých slov nepřekvapuje. Pův. tedy snad
*pačedbt Abajev SbMlad připomíná gruz. bečedi
pečeť. — Něm. Petschaft je z češtiny.
pedál, tak i sic: z ital. pedále, přejato nejprve
asi u hudebních nástrojů (román. pedále, od lat.
pěs gen. ped-is noha).
pedel, tak i sic: ze středolat. pedellus, to pak (s
fr. bedeau > it. bidello) z něm. (fransky bidal,
srovn. i sthn. bitil, pitil, soudní posel od bitten
citovati, poháněti k soudu).
pěhza pégza piozga laš.: hluchá pěnice. Pol.
piegza pěnice. Nejasné. Viz i pěnice.
pěchovati, nevelmi jasné. Snad souvisí s píchati
2 °, a to tak, že je tu vyjíti od na ° s významem
natlouci něco do něčeho apod. Je třeba dalšího
výzkumu.
pejsořit se: fintiti se (vč.: Rais, Jahoda),
pejšořivec kdo se pyšně strojí CL 1.456. -Asi od
pýšiti se, pyšný.
pejz, sic pajes. ,,Z hebr. (ve výslovnosti stř. a
vých Evropy) peies, což je z pe'-öth, plurálu od
pe*á, 'strany' (srov. -es v maces). V Levitiku
19.27a21.5se zapovídá stříhání vlasů do kulatá a
úplné vyholování brady, proto si pravoverní Židé
nechávají ty ,»čtyři strany", arbe peies.íi
(Kopečný.)
peklo, pekelný. Příbuzná slova u jiných
pSkný 442
Slovanů jsou: stsl. ρbklt peklo, pbCblt smůla, r.-
csl.· (11. stol.) pbk^lt smůla, sic. peklo peklo, r.
arch. pekťb smůla, rd. pek hustá smůla, r. již. a záp.
peklo peklo, ukr. peklo peklo, stpol. pkiel gen.
piekla, npol. pieklo, luž. pjeklo peklo, sin. pekel
smůla, dehet i peklo; sch. pakao mask. smůla,
peklo, b. päkäl peklo i dehet. V staře češtině bylo
adj. pkelný (p-á vrata), ale pkelník je picarius,
smolař. Jest tedy vyjíti od tvaru pbklii mask., v
němž se stala změna v příponě -7>Zt>, -bit místo
původního -ťb; neutrum je pouze v západní a nyní
i ve východní slovanštině, ne však na jihu; je jistě
vlivem oposita, neutra nebe. Význam 'smůla' je
dosud na jihu ('peklo' tam bylo aďb z αδης) a je
dobře doložen pro starší dobu v ruštině a v češtině.
Je otázka, zdali je slovo to přejatě (sthn. je pech
peklo; s významem smůla je pech doloženo však
až z 10.—12. století, ale tento význam je jistě
starší, vlastně původní, neboť toto něm. slovo zase
je přejato z l&t. pix gen.picis smůla), či domácí.
Není pochyby, že význam 'peklo' je z němčiny, že
představa o pekle jako o místě, kde se hříšníci trápí
v horoucí smůle, byla k Slovanům přinesena ze
západu s křesťanstvím; pohanští Praslované nic
takověho neznali. Také slovo samo je asi přejaté.
V alpských zemích žije (Steinhauser SlWien 90)
něm. Pigel; v Korutanech znamená huspeninu z
kostí (a dýmkovou „močku"), v Tyrolsku však jen
smůlu stromovou, ale i komínovou a ševcovskou,
též lep na ptáky; pochází ze střlat. *pigula (je ital.
pegola smůla), to pak z lat. deminutiva picula, od
pix gen. picis smůla. Dalších svědectví zatím
nemáme, ale je možno tvrdit, že něm. zdrobnělina
byla rozšířena více než jen v Alpách. S pix je dále
příbuzno ř. πίσσα z *pik-ja smůla. Příbuzné slovo
je i v ugro-finských jazycích: fin. pihka, eston.
pihk. Zbývá jen objasniti jihosl. a rus. mužský rod:
tu je možné, že obé je vlivem slova gglt = uhel,
neboť jak dřevěné uhlí, tak i smůla-dehet (všude tu
jde o černý dehet, ne o surovou smůlu-pryskyřici)
byly produkty starodávného lesního uhlířství z mi-
lířů nebo dehtových pecí; z dřeva zbyl qgl-b, jámy
pod milířem zaplnil pbkH. (Lit. plkis, lot. pikis
mask. smůla se také pokládají za přejaté z
němčiny; tu však nevidím důvodu k této
domněnce; naopak nic nám nebrání viděti v nich
domácí slova; mužský rod i tu bude od anglis
uhel.) Jako qglb (tak je stsl.) bylo nahrazeno
podobou qgtlb (sch. ugalj; r. ugol gen. uglja)
nebo Qgtlt (č. uhel), tak i zde místo l je bl. —
Německého původu je také význam u slov pekýlko,
mor. pekélko, petýlko (a dále č. pekelec pekýlec
pekýlek) místo za kamny, mezi kamny a pecí; u
Němců tomu říkali Hölle. Jč. je zapeklí za kamny.
Pekliti se s někým, vč. peklovat se
pelerina
„míti s někým peklo" (hádky, velké mrzutosti) je
však domácí odvozenina.
pěkný, sic. pěkný, luž. pěkný, stpo\.*piekry (jen
v odvozeninách) a piekny, nyní pol. piehny. Psi.
bylo pěkvb (-ny je podle sličný, ladný, nosovost v
polštině je druhotná), pochází z *poik-ro-s:
příbuzné lat. pulcher je z *polcros < poik-ro-s (l se
tu objevilo částečnou asimilací k r); další příbuzné
slovo gót. fagrs (angl. fair atd.) je z *pokros (tu je
disimilační zánik l); poikro-s byl jediný skutečně
starý výraz pro pojem 'krásný' (Meh ZfslPh 18.26);
jinak jsou ty výrazy novější a v každé jazykové
větvi jiné (o tomto zjevu Meillet Sborník... V.
Tillovi (P. 1927) 138. — Jiné spojení má K.
Janáček SVŠPO 5 (1959) 7: k lit. bingús hezký,
vykrmený, a lat. pinguis tučný; blahobytný vzhled
a krása byly dříve pojmy skoro totožné. Přijímá
tedy záměnu k\g a vychází z pek--, ale e je při tom
těžko vysvětlit. Viz i VJ 1958.1.46 a Kopečný SaS
20.132, dále Meh ZfslPh 29.351.
pelášiti (od Jgd), pelovat pelit pelentit peren-
dit: utíkati. Sem patří i (u)palovat t/v, laš. pěla
větroplach. Sic. nář. pelášit. — Nejasné. Snad je
příbuzno stind. paläyati t/v (to se zpravidla
vykládá jako *parä + ayati, snad mylně!). Je však
možné i to, že význam běžeti vzešel u pel- pal- ze
starodávného žertovného změtení, zaviněného
homonym-nimi základy kur- topiti (sic. kurií) a
kur-běžeti (sic. kurií, lit. kúrti). Litevština má
podobně rovněž děgti páliti i běžeti.
pelcovati: bíti, tlouci (Holeček), mor. pelÓiť,
ale i vm. balcovať bíti Z, balcnúť udeřiti KtD. Z
něm. pelzen (od Pelz) vyprášiti kožich = vybíti.
pelech a peleš: ležisko divoké zvěře, špatné
lože, přenes, úkryt nekalých živlů PS; stč. peleše,
pelúch brloh, jeskyně, komůrka, dem. peléška, vč.
též pelouch, val. han. peloch, chod. pelech i
peloch, jvé. pelišce je asi ze stč. peléška
přetvořeno; pelešiti se. — Sic. pelech, peleš jako v
č.; pol. pielesz je pelech divoké zvěře, stluž. peleš
Höhle (Eichler WZULeipzig 13.381). — Původ
nejasný. Snad je příbuzné s ř. φωλεά, φηλέα, -εία,
φωλειός ležisko divoké zvěře. V tom případě
bychom v ř. slovech předpokládali *phöles-. U nás
by pak starší bylo *pe-lošb (= pelos- a přípona -ja
jako v ř.); sled. e-o by pak byl výsledek přesmyku?
Či je naše e-o původnější, ale ř. ö-e je podle
γωλεός t/v? Matzenauer LF 12.331 spojoval peleš s
ř. σπήλαιον jeskyně, doupě, což je též možné
(krátké e je ve σπέος ze *spesos).
pelentovat: motati se, vrávorati; -ta opilý
(Kyjovsko, Slavkovsko). Pd. peletac si§. Nejasné.
Κ paludovat se ? Či k plantat se ? Kp.
pelerina; spolu s pol. peleryna a sic. r. pelerina
je z fr. pélerine poutničky plášť (k pélerin z lat.
peregrinus).
pelest 443
pelest -i fem.: čelní stěna postele v hlavách
nebo v nohách; místy (tak v Podkrkonoší)
postranní prkno postele PS; zm. kraje kamenného
koryta B. Zm. pelíska je „peklo u peci" B, han.
ppMska stupínek, po němž se lezlo na pec KpU.
— Br. peleše' je rukověť necek (výběžek
postranní desky), též pd. peluSé je obdobný
konec koryta nebo žlabu. —■ Původ nejasný.
pelichati: ztráceti peří (pův. jen o ptácích!
Frankenberger, Vesmír 4, 1955, 199), přenes, též
o línání srsti. — Poněvadž r. linjíť znamená nejen
měniti kůži (o hadech), ztráceti skořápku (o
racích), ale i ztráceti peří (o ptácích), je možno
pelichat chápati jako *perie lichati, peří pouštěti,
ztráceti; ze slabik rie~li začínajících likvidami,
byla první vypuštěna. Lichati by byla ch-ová
obměna (§ 20) slovesa línati.
pelikán, tak i sic: spolu s něm. Pelikan je to Ζ9
střlat. pelicänus, to z ř. πελεκάν, což se spojuje s
πελεκάν teši, rubám. Dříve p. též = kleště na
trhání zubů (jejich štípací část byla obrácena na
stranu a i podobou připomínala pelikánův zobák).
peluchový: huňatý, tlustý, spolu s dl. pje-
luchaty plesnivý (o tekutinách, majících na
povrchu plísňový škraloup) od pelena plenka =
kůžička = škraloup.
pelušina: špatná peřina, nář. plur. pelouš-ně,
pelouše, sic. parušina, parvuška. — Asi od téhož
*pel-ucha, co je v pěluška (viz), arci s posunem
významu.
peluška: hrách polní; dl. pjeluška, pd.
pieluszka. Nejasné.
pšluška las.: vsi. pelucha, -uska plénka. Spolu s
hl. pjel(u)cha, dl. ρjducha a pol. pieluha (všude i
-ška) t/v je od pelena plena. Viz plena 2 °.
pelyněk, nář. pelun peluň(ek) pelyň poly-nek
polének polin palin. — Sic. polynok, pol. piolun,
ukr. polyn, r. dl. polyň -n, hl. polon, sin. sch. b.
pelin. — Není jisto, jak zněla přesně psi. podoba.
Jestliže pel-um>, lze snad v pel- viděti týž kořen,
co je v páliti a v -um> příponou činitelskou jako
v beh-oun. Lze se opříti o lit. kíetis Černobýl
(druh pelyňku), jež možno spojit s kalsti planouti,
a o něm. Wermuth pelyněk, patřící zajisté k warm
horký. Tyto souvislosti mají základ v dávném
lečitelském prostředku, zvaném moxa, dosud
oblíbeném v Asii: rozpálené kuželíky z pelyňku
se přikládají na určitých místech na kůži
nemocného (více o tom v JR). U nás moxa
doznívá snad v sázení baněk (viz báň); kromě
toho tyto 3 názvy peluně mohou být svědectvím,
že byla v předhistorické době známa i u Slovanů,
Baltů a Germánů.
pemza: knižní přejetí z rus. pemza. To pak
pochází ze středodolnoněm. peemse Bielfeldt
211, Vasmer. Hl. sic. pemza je však spíše z
češtiny.
peníz
peň: kmen; nář.: pařez. Psi. pwib (r. ukr. pen\
sic. peň, pol. pien, hl. dl. pjeúk, sin. penj, panj, sch.
panj, b. pán). — Příbuzné je lit. pinas větev, stind.
pín-aka- ntr. hůl, kyj, ř. πίναξ břevno, prkno, deska
(i k malování). Slovo isolované; hledati spojení s
kořeny slovesnými je beznadějné.
pěna, pěnový, pěniti (se); jč. pína Jjčř 66; pěnka,
pěnek „mořská pěna" (nerost), pě-novka dýmka z
ní; sic. plur. pěny, pěnice, pěničky máslová kaše
(srov. ukr. pinka máslo). — Stsl. pána, sic. pěna, r.
péna, ukr. pína, pol. piana, sch. pjena, b. pjana. —
■ Psi. pěna, nejblíže mu stojí lit. spáině, stprus.
spoayno t/v; stind. phéna- je mask. V západních
jazycích je m: lat. spüma, sthn. veim (nyní Feim). Z
dvojitosti m/n vyplývá, že ty hlásky jsou
příponové, a to z -mn-o-nebo -mn-ä- (= -?nen-
rozšířeno o oja, proto zánik e); pě- z (s)pói-, sch.
přízvuk a litevská intonace ukazují na dlouhou
dvojhlásku; lze tudíž pomýšleti na odvození od
kořene, který je v pliti, pěna by podle toho bylo to,
co je vyplivnuto, slina plná vzduchových bublinek.
R. péna znamená i slinu, též č. se říká míti pěnu u
úst.
penál: pouzdro na psací péra: ze středolat.
žákovského pennale, od penna péro.
pendrek, sic. pelendrek, pendrek. Z něm.
Bärendreck t/v (vl.: medvědí lejno).
ρ šnek: konopí poskonné, samčí, pěnka samicí
Jg. — Asi z pol. pienka, přes Rusko z východu (je
např. v Buchaře beng seme-nec, sti. bhangä
konopí). Kořínek ÖMF 26.141.
pěnice, sic. penica, pol. pienica, dl. pěnica:
ptáček Sylvia. Vzniklo asi přetvořením z *pěhnice,
od pěhza.
pSnišník: keř Rhododendron. Přejato Přešlém z
r. p'janisnik (od p'janyj opilý: odvaru se užívalo v
Rusku jako opojného prostředku). Šmilauer Nß
25.67.
peníz, sic. peniaz; peněžní ( > -nik, -enka),
peněžiti (Táb), z-; peněžitý; rostlina penízek, podle
tvaru plodů; houba peníz(k)ovka podle tvaru
kloboučku. — Csl. (od 11. st.) pěne.zb, pen^g'b;
sie. peniaz, strus. penjazb, ukr. pínjaz\ pol.
pieniadz, hl. dl. pjenjez, sin. b. peněz, sch. pjenez.
— Psi. pen$dzb je přejato asi ze sthn. pfenning
(nyní Pfennig): ě m sto očekávaného e za něm. en
je zjev asi toho druhu jako Ijin, ü/un, äjan v § 7. —
Původ slova germánského (sthn. dále pfen-ding
pfentinc phantinc, stsas. penning, stangl. pending
atd.) není zcela jasný. Znění s nd/nt je jistě
původnější než s nn; ukazuje, že jeho původ jest
hledati v lat. pondus váha (zpravidla se tak dí právě
o jistém množství peněžních kovů, pondus
auri,argenti), z něhož je něm. Pfund, angl. pound
libra šterlinkň: *panding- > pending- je
odvozenina, jež znamenala nepochybně *mincovní,
platební (peníz)', nikoli 'libernť.
peňka
peňka l6 mor.: plíšek pozlátka; han.; hedvábný
papír. Nejasné.
peňka 2° val.: koutek v jizbě; prostora mezi
řádky sadiva na poli (Kyjovsko). Nejasné. Jde asi
o 2 různá slova.
pentle; mor. (msl. han.) pentla Jg-Mal-Gr. —
Sic. pentla, pantla. — Z něm. Bändel (od Band
tkanice, stuha), popř. z bavor. pan ti (Bändel).
Odvoz. stč. pentlík stužka přes čelo, čelenka; nyní
ozdoba hlavy hanácké nevěsty a družiček B. —
Ale vslc. paritlika stužka je z mad. pántlika, což
je mad. zdrobnělina staršího mad. pántli. Hpt.
pepř. Z *pbpbřb, z toho stč. *ppeř > per a adj.
*pbpbr-bnfb > perný mající kořennou chuť jako
od pepře, nyní jen o štiplavé chuti tvarohu a
másla, pernati: tvaroh perná. Nč. pepř jez
nepřímých pádů: gen. ρ bp hra > stč. pepře, kmen
pepř- pronikl do 1. pádu; odtud peprný, pepřiti. —
Pol. pieprz, sic. nář. piepor, hl. pop jeř, dl. pjepeř,
r. ukr. pérec (*pper- + přípona -ec), b. pipér, sch.
papar, sin. prper. Slov. pbptřb je asi skrze lékárny
z lat. piper, to pak je přes ř. πέπερι ζ východu:
stind. je pippall fem. zrnko pepře, evropská slova
jsou však přejata z nářeční formy západní s r
(kdežto l je východnější). Z latiny je též něm.
Pfeffer atd. Hujer 1.13.
pera, han. val.: knedlík plněný povidlím nebo j.
(na rozdíl od obyčejného, neplněného, např. z
brambor, který má jméno šiška), msl. pér mask.
(plur. péry,,škubánky, t a š k y'k Mal.). — Sic.
piera, perka. — U jiných Slovanů je to slovo již
zapomenuto (je však základem slova piroh, viz),
ale je starobylé: rovná se mu ř. πήρη taška a lat.
pera (nemusí být z řečtiny, ač se hlásá opak!),
bylo tedy ide. pera. Stsl. pira je však z řečtiny. U
Slovanů je tedy jistá metafora.
pergamen, tak i sic: z román, pergaměnum, to
pak z ř. adj. περγαµψός od jména maloasijského
města Pergama, jež slynulo výrobou toho tovaru.
Vedle toho bylo pergament, z němčiny. —
Odvoz. (Šm.) pargamiška lejstra, staré skládání.
pergola, tak i sic: lehké loubí, v zahradách (pro
květiny), z ital. pergola, to pak z lat. pergula
nejistého původu.
perchta, již stč. (doklad 1418. Šm.): jistá
strašidelná bytost, mor. perechta, na střední
Moravě (Slavkov, Kyjov, Střílky) sper ech ta;
han. perechtit se vrtěti se, býti nepokojný, o
dětech; č. peruchta (i mužská figura, Jgd),
perychta. Spolu se sin. prhtra baba, perta je ze
sthn. běrchta (nyní Perchtě na jihových.).
perkál, tak i sic: druh tkaniny. Z fr. percale, to
pak z pers. pärgäl. Han. pargál a pol. pargal.
perkelt, tak i sic: jisté jídlo. Z mad. pörkölt.
perla, tak je i sic sch., pol. (perla) a r. (tu vedle
obvyklejšího perl, perlo); luž. parla. — Je z
románských jazyků, buďto z it. perla
444 péro
nebo fr. perle; odtud i něm. Berla, Perle. Původ
románského slova není jasný (pernula mušlička
nebo pirula < pilula kulička, i jiné domněnky). —
Perlei (od Jgd) pritvořeno v češtině, proniklo i do
sic; perliti (se); perlička, sic han. perlina, sic spis.
perlička, pd. perlic(zk)a, perlówka, perlat druh
drůbeže podle skvrnek na peří. V staré češtině se
objevilo i biser (u Klareta), východní název perly
(viz).
perlík: u Křičky (f 1570) vezma palici aneb
perlík 40a (Šm.), u Rešela nebozez (vrták), u
Rohna železo k probíjeni zdi (je podobné dlátu,
dělník je pootáčí, než na ně udeří), za Jg kladivo
na probíjeni zdí i veliké kladivo kovářské. Mor.
perlík je tenký ne-bozízek i velké kladivo
kovářské, laš. perlík kladivo na zatloukání kolíků;
ale han. pedlék je — změtením s nějakým cizím
názvem svidříku — nebozez, odtud han. pidrat
šilhati (r od švidrati). — Pd. perlík, pyrlik
hornické kladivo, hl. pyrla perlík, mlátek. —
Spolu s mad. pbröly je to z něm. perel.
perlín: ryba Scardinius (červenopeřice, zru-ka).
Zavedeno od A. Frice. P. čili merlín (medlín Jgd)
bylo známo předtím na pražském rybím trhu; p je
asi záměnou retnic za m. Merlín samo je málo
jasné. V Lactiferu je merlink, niticarpus (Šm.).
Podle Jg (p. lín) byl p. zván i červený lín, a lín
střlatinsky merula. Toto by pak bylo východiskem.
permon: skalní n. důlní skřítek, -ík, -íček,
perkmaníček, sic i permóčik, permočník. Z něm.
Bergmann.
perná: stodola; viz parna.
perník bylo původně pečivo z mouky, medu a
dosti pepře (něm. je dosud místy Pfefferkuchen).
Odvozenina pernikář atd. — Pol. piernik, hl.
poprjanc, dl. paprjenc, sch. paprenjak. —
Všechna ta slova jsou od adjektiv (č. perný atd.),
odvozených od jména popře. Sic perník a pernikář
jsou asi z češtiny.
pernice: větší nádoba, květináč (stč., vč. u Holic
aj.), kamenný hmoždíř; han. laš. pernica. Sic
pernica velká šamotová nádoba na sklovinu (z č.
?). — Nejasné. — Jvč. p. schránka na péra (u
Kunštátu) bude samostatný útvar krajový, neboť
významy jako 'škopík ševcovský, nádoba na
mléko' jsou příliš odchylné; tyto spíš dovolují
mysliti na práti: tedy škopík na praní?
perný. Asi z peprný, v. pepř.
péro, pírko (ale pérko je pružinka), pírečko
peříčko; peří; peřina, pérečník, pérový, perna-tý,
opeřiti, zpeřený. Všeslovanské: stsl. pero, r. ukr.
pero, pol. pioro, hl. dl. pjero, sin. sch. b. pero. Psi.
byla asi též odvozenina peřina. Pero souvisí
nepochybně se sthn. fědara fem. (nyní Feder) z
*pétera- stind. patra- ntr., ř. πτερόν péro. Ta slova
se dají spojiti (Š. Ondruš JČ 10.11) jakožto
odvozeniny od pel- letěti, a to od dvou kmenů (v
duchu
 perša
teorie Benvenistovy): pet-r- a pt-er-. (Pero bývá
spojováno někdy s lit. spařnas křídlo; dáme však
přednost spojení s fédara atd., neboť u nich je týž
význam!)
perša, peršavina val. msl.: veliká piha. Pol.
pierzchnica. Nejasné.
peručí pejruóí peruóina chvojí, u chodských
autorů (výjimkou i u Hálka), mor. peruť listy na
sloupku ovesném. Sic. paruť haluz, větev,
parúťka (-t) větvička, proutek, kolekt. parutie
haluzí. — Vše nepochybně z kolektiva paprutie
(v. papróí), od prut, ale když se význam od
proutků, odnoží přenesl i na větve stromů,
odloučilo se v povědomí mluvících od prut a
propadlo mimořádným změnám. perun: laš.
pěrun, sic. perún, nejčastěji sic. msl. parom v
kletbových obratech do paroma, parom do teba
atp. s významem hrom; jinak jako jméno boha se
Perun dostal do češtiny jen literární cestou. Pol.
piorun (slez. pieron) = hrom. Jméno slovanského
boha hromu a blesku je jinak dobře doloženo v
starých dobách u Rusů, méně u ostatních Slovanů,
nicméně nelze pochybovati, že bylo praslovanské.
Domnělé stopy nynější jsou dnes už málo jisté: na
jména místní nelze mnoho dáti, balkánské názvy
kosatce (sch. perunika, b. -ika, -iga) s tím souvisí
sotva (spíše náleží v jedno s megl.-rum. pirunigá
a s maced.-rom. pisperuna mák, Meh RÉS 23.55,
nř. paperüna mák; vše to nějak souvisí s lat.
papäver mák, Rohlfs 189). Per-un-b se dá
vyložiti ze slovanštiny samé: per- práti -f un-b
jako v běgun-b, č. tahoun apod., „ten, kdo pere,
totiž hromem'4, nicméně vzhledem k lit.
Perkúnas, ind. Par Janyah a stsev. Fiorgyn, což
jsou jména bohů zvi. hromu a deště, je třeba míti
za to, že i P. s nimi souvisí, a to asi tak, že to je
domácí obměna staršího jména (jehož původní
podobu nedovedeme sestrojiti) tak pronikavá, že
vyšel výsledek veskrze průhledný. Perun
odpovídá svou mocí řeckému Diovi; jména
Perkúnas atd. nejsou jasná (spojování s lat.
quercus dub ani jiná nepřesvědčují). Je
pozoruhodné i to, že předšlovanská podoba slova
perům, by se rýmovala s ř. κεραυνός blesk; toto je
(Jakobson Word 11.615) rýmová náhrada za
tabuované *peraunós. O Perunovi v. nyní V. V.
Ivanov VSJ 3.101n., Vaillant BSL 55.188.
peruť, peroutka, perutný, perutý. — Sic. peruť.
Sin. perot. — Psi. *per-ot- b, útvar s příponou
původu participiálního, od per- letěti, zachovaného
v stsl. naš$ duše... per t-b ki> tvorbou a dále v stsl.
pařiti a rus. (z csl.) parjú paríť letěti, vznášeti se
ve vzduchu. Zdá se, že příbuzno je gót.faran, něm.
fahren ι jeti.
peřej, sic. peřej (z češtiny), pol. pierzeja (pď. i =
ulice). — Nejasné. Bývá spojováno budto s per-
letěti (metaforou na staré doby smělou!) nebo s
per- práti (o vodě peroucí |
445 pěst
I do skal); obé je málo přesvědčivé. Přípona jako v
ruÓej.
perek slez.: okoun. Podobně jako hl. pjerska dl.
pjeršk je i ono přejato z něm. nář. bersch nebo
pod. = Barsch.
peřestý, sic. peřestý (u Hviezdoslava; z češtiny?)
pestrý, strakatý; č. peřesť, -ný, -iti se; sem i
peroško strakatý vůl, u Kopaničářů. — Pochází z
pelestý pod vlivem slova pestrý; s l je jenom
pelesa, -ska, -sta -stká brouk slunéčko Jg. Rus.
pelés, pelěsyj pestrý, strakatý, pruhovaný (v sever.
nář. často perepelěsyj o barvě zvířat, zvi. krav),
ukr. perepeljastyj strakatý, stsl. pelest tmavý, sin.
peleš bílý (o druhu révy), pelesast skvrnitý. Pel-es-
'b souvisí asi s ř. πελιδνός, lit. pelekas šedý aj.
Rozdíly významu nesmějí překvapiti: základní byl
asi 'mající světlé (šedé apod.) skvrny nebo pruhy',
odtud vůbec 'strakatý' (i to je v podstatě totéž: stra-
ka má bílé skvrny); v češtině je p. ostatně slovo jen
knižní a význam 'pestrobarevný' dostalo spíše z
domyslu spisovatelů.
-peřiti jö. mor.: pažiti, prkny ohrazovati,
bedniti, o°, pře° za°; jč. chod. peření lome-nice.
Srov. r. períla gen. períl plur.: zábradlí (mostu,
balkonu). — Příbuzné je lit. péra šalovací prkno,
plryti obíjeti prkny, šalo-vati. Podle toho lze i u
nás předpokládat *peřiti. Má se dále za to
(Fraenkel), že vše je od per- bíti.
pes, zdrobň. psík, psícek (lid. pejsek je z *písek
jako jč. vejska z víska, malá ves), psice, psisko,
psinec (srov. ovc-inec); psí, psovský, peský; opeslý
z opselý. Slovy od pes se v nářečích označují
hanlivě i všeliké pojmy a věci špatné, nízké,
protivné, bezcenné, např. psina nezralá padavka;
zimnice (han. psena > bzena), psota nouze, bída,
psotník jistá nemoc; sic. psota je i menší noční
motýl (o tom podrobně Vážný JM; udává i oblasti);
zkříženo se bzdieť; vězí to i v středoslc. bzdo-cha
t/v (jinak o tom Vážný); mor. sic. psuť kaziti, jč.
zepsouti, upsouti, upsovati kritikou hrubě ponížiti
ze sté. psovati, sic. psovať kaziti; stč. vč. psít se
pelešiti se; psí víno, sic. psie v. lilek černý nebo
potměchuť. Atd. — Psi. pbst: tak stsl.; r. pes, sic.
ukr. pes, pol. pies, hl. pos, dl. pjes, sin. pes, sch.
pas, b. pas; všude četné odvozeniny: r. psovať
kaziti atd. — Vzniklo nepochybně z vábící
interjekce psi psi, doložené jako volání na psa na
Hané, na Chodsku aj., v pd. psi psi! Kořínek LF
58.427. (Rumuni mají vábící interjekci pis na
kočku; od ní je pisicá kočka.)
pšst, pěstní, zápěstí; vč. (Holicko) písničky
palcové rukavice. — Psi. p$stb: tak stsl.; sic. pasť;
r. pjásť, pol. piešč, hl. pjasč, dl. pjesč, sin. sch.
pěst, i-kmen. — Souvisí nepochybně se stnor.
hnefi, knefi mask. t/v, což je od hneppa svírati,
stiskovati (klemmen, zwingen). U Slovanů knep-
bylo převráceno
pestík 446
vpenk-; přípona -stb tvoří tu jméno výsledku
činnosti, podobně jako v hrst; ostatně je možno
vyjíti též z pnk-sti-, rb > e. De Vries 242 tušil
správně, že pěst je ,,něco sevřeného" (das
Zusammengeballte), ale na správné připojení
nepřipadl. Vskutku je jisté významové sousedství
mezi hrst a pěst. Základní sloveso se u nás
nezachovalo. Podobně se dá vyložit i něm. Faust
(sthn. füst, stangl. fýst, *funh-sti-, un > ü,unz °n), z
*pnk-sti-. Lit. kumšte, t/v má však kn,p-nepře
vrácené.
pestík, přejato Preslem' z ruštiny (péstik t/v,
zdrobnělé od *pest, č. píst). Sic. je nyní piestik.
pěstoun: (vy)chovatel, opatrovník. — Sic.
pestún, pol. piastun, hl. pjeston, r. pestún, sin.
pestún. — Sloveso zní stě. nč. pěstovati
opatrovati, vychovávati, pečovati, starati se o koho
n. co (zpravidla: p. dítě, ale nč. též dobytek,
stromy, obilí, zeleninu, ba i jisté vlastnosti, vlohy
v kom, zálibu aj.; stč. též pečlivě, šetrně zacházeti
s čím': kněz hostii mezi svýma rukama pěstuje);
nč. knižní pěstiti. Sic. pěstovat, p. piastowaé, sin.
pěstovati opatrovati (dítě), chovati (dítě) na
rukách, b. pestja spořiti, šetřiti (zde byl vývoj
významu jako v č. šetřiti proti ošetřovati). Stč.
ojedinělé pěstek (v pěstek je [chůva dítě] povije a
do kolébky položíc přikryje) bylo patrně totéž co
mor. chůvka, kus látky na chování dítěte. (O stč.
významech těchto slov E. Michálek LF 84.29n.).
— Původní forma slovesa byla pěstati (je r. péstať
hlídat, opatrovat, chovat), ale vedle ní je v 4. třídě
č. pěstiti, hl. pěscič t/v jako v č., ukr. péstýty
laskati, mazliti se s kým, p. pieécic t/v. Od pěstati
je odvozeno pěstunt činitelskou příponou -un'b
(jako od chlastati je č. chlastoun, od běhati je č.
běhoun ap.). Pěstati je sí-ové intensivum (se
zdloužením v kořeni: ě > ě) od kořene kep-, který
je v přesmykové podobě v stč. péci sě čím =
starati se oč, a v péče (tam viz další příbuzenstvo).
(Běžné spojování s pitati 'živiti, krmiti', je mylné,
o tom Michálek uv. m.)
pestrý, -ota, -ost, pestřiti; pestřec, sic. pest-rak,
pasterec (a r. pestrják) druh hub (má na povrchu
červenavé skvrnky). — Psi. pbstrt: tak stsl.; sic.
pestrý, r. pěstr, ukr. pistrýj, pol. pstry, sin. pester,
b. pástár. — Od pbs-(v. psáti) ve významu
malovati, pestře barviti, příponou -rt (ta je i ve
jménech barev rtdr^ rudý, modrt, sěr^), t je
vkladné. Rovna se mu stind. šilpa- t/v z *pišra-
(Tedesco Language r. 25.). Viz i peřestý, pstruh.
pestvo: viz běs 2°.
-pěšať ve val. Rozina opěšávala tratila krásu,
řemeslo začínalo opěšávať slábnouti; han. křídla
opěšelý = svěšena od slaboty B, stč. pěšěti
chřadnouti, nýti. Stpol. pieszec chřadnouti,
scházeti, dl. pěšák, póšak stará nopo-
peštit
třebná houba, sin. oči mu pešajo, zdrav je peša, ale
i studence peša studně ztrácí vodu, ubývá vody. —
Souvisí — jako nýti s u-naviti — s -pěšati v mor.
opěšať unaviti se, sin. (o)pehati(se) unaviti (se),
starochorv. opješati unaviti se, strus. pripěšati
zeslábnouti. — Psi. pěšati. Je příbuzné nejspíše s
lit. p'lzti dostávati chorobný vzhled. V slovan. je
ztráta znělosti, *pězjati > *pěs-jati, a ovšem
přechod k iterativům (přípona ja). (Jiná domněnka
je u Kořínka SMS 14.42; ještě jiná, kterou
odvolávám, v ESla)
pešek, jistá hra a předmět k ní. Zavedeno jako
termín v šedesátých letech; Jg je má z
Dobrovského, ten je asi znal jako lidové. Bude to
= Pešek od Petr, vzaté za apela-tivum. Sic. pešek
t/v je z češtiny.
pěší, stč. pěš pěše pěše; odtud adv. pěšky (stč.
pěškami, laš. pěško, sic. peškom) z *pěš--sky;
pěšmo, laš. pěšu; pěšec, stč. pešek > písek v šachu;
pěšák; pěšina = klad. peška; (místo staršího pěší
stezka); jč. pěšky plur. hatě; pěšáky saně
samotížky; pěcheta, adv. pěchou, pechem,
pěchourem. — Pěš je starobylé, všeslóvanské: stsl.
pěšb; sic. pěší, r. péšij, ukr. píšyj, pol. pieszy, hl.
pěši, dl. pěšy, sin. b. peš, sch. pješ a všude hojnost
odvozenin; formy s ch jsou vesměs mladší a
„lidové", expresivní, CÄ je v nich substituováno za
starší š. — Psi. pěšb je patrně z *pěs-jb, to pak je
odvozeno nejspíše z nějakého adverbia *pěs,b, jež
by se rovnalo prajazykovému lokálu plur. pěd-su
od výrazu pro nohu (lat. pes gen. pedis): pěd-su by
asi znamenalo 'na nohách' (jíti) a bylo by patrně asi
přitvořeno jako protiklad k pojmu „na koni, na
voze, na lodi (se) dopravovati". Pra jazykové slovo
pro nohu se zachovalo v baltštině, ale jen ve
významu přeneseném (lit. pédá stopa = míra, lot.
pěda chodidlo, stopa; odvoz. lit. pesčias pěší z
*pěd-tjas aj.), a to s podobou základu pěd-, jež se
právě hodí i pro slovanštinu; není tedy příliš smělé
předpokládati, že i slovanština zdědila to slovo v
odvozené podobě pěda > *pěda, nahradila je však
vulgárním noga (podobně jako litevština má kojá),
jen v *pěd-s-jo-s > pěšb se zachoval zbytek. Z lat.
pes gen. pedis a ř. πους gen. ποδός, got. fötus, ind.
pat lze souditi, že prvotní sklonění bylo
athematické a že mělo ablaut, nejspíše nom. pěd-s,
gen. pod-ós; jednotlivé jazyky generalisovaly tu
nebo onu ablauto-vou formu: bsl. pěd-, formu s
dlouhým e. O pěší v. Kořínek SMS 14.37,
Fraenkel LP 4.103.
peštit vč.: (např. ovoce: nakousnouti a nechati
zkáze) Jgd a us.; z- ženu = zmrhati Jgd; laš. zpestit
se zepsuti se, pokaziti se B. — Hl. bjechtowaé
nehospodárně mrhati, zvi. potravinami. — Obé z
něm. nář.: sas. buchten, slez. bochten, pechten t/v;
tak o luž. Bielfeldt 91.
pět
pět, pětka, ale pátý, pátek, patnáct < pět na
desete, padesát = 5 desítek, paterý, mor. sic.
pateraký. — Psi. petb, z toho sic. pať, pol. pi§č, r.
pjat, s. pet atd. Naše eiáa sic. ä jsou z e, v ydfa/
atd. nenastala přehláska, neboť» následující í bylo
v něm tvrdé. — Ide. penkue, dále neprůhledné; stí.
paňca, ř. πέντε, arm. /m?gr; lat. quinque má gw-
vlivem dalšího qu, obráceně gót.fimf (něm.fünf)
má / v druhé slabice podle první. V slov. by mělo
býti *pece, ale -— podobně jako v osm — aj.
řadová číslovka *pekťb (srov. πέµπτος) > peti>
působila na základní: ta se ustálila jako ^-
kmenové subst., kdežto v ide. byla ne-sklonná. —
Zvláštní obraty: han. las. to je pět = stejné L-PS-
Hor, pův. (tak vč.) jemu je pět jako šest = jemu je
lhostejné, kolik dostane (má, vydělá). Nejasné je
míti se po pěti = zle (snad upomíná na 5 ran
Kristových), han. mfté se na pop jeti měj se na
pozoru KpU; dále las. přepatnašěyě provésti něco
špatně Lp, sic. pre-patnástiť přelstíti, oklamati (v.
i Vydra jč.), val. rozpatnástit sa rozkurážit,
rozdovádět se, přepatnástený přejedly, přepily,
přesolený apod., napatnástěný silně opilý; podle
J. Válka od rum. patimá vášeň, náruživost
(schvaluje Cránjalá 98). Viz i patěna, paták.
peteče chod.: černé neštovice (dříve i jinde v
Čechách), sic. petéče, petéóne; s přesmykem jč.
pečet mask. strup, podlitina, sic. peóetňa,
pečiarka puchýř. — Spolu s pol. petocie, něm.
Ptteschen pochází z románštiny (ital. petec-chie,
fr. pétéchies, šp. petéquias) popř. ze střlat.
peteccia. SJS má lékařský termín petechia,
tečkovitý krevní výron. — Sch. petici a sic.
petice, patečně je z mad. patécs vyrážka, což je
také z němčiny.
pěti, stč. jen s předponami: vz- z- s-pěju -pieti
a -pievati, nč. zpívati (postv. zpěv, z toho
zpěvák, -ný, ~avý; podle zpěv bylo utvořeno
dále nápěv, dopev, předzpěv), opě-vati, srov. r.
za- ras- na- pri-pevát; o-pěvovati, pro-z-, před-
z-, sem patří popěvek; pěvec, pěvkyně, pěvecký,
srov. r. b. pevéc; kuropění (z toho vzniklo zpětně
sloveso: kohout za-kuropil, Řezáč, Nástup),
píseň z pě-snb (stsl. pěsrtb, r. pésnja, ukr.
pisnja, pol. pieéú, b. pesen) s příponou jako v
báseň; u jiných Slovanů kohout zván „pěvcem",
pětuch/b, *pětbH apod.: r. petúch, pol. pietuch,
sch. peteh, pijetao; u Poláků je nyní piac jen o
hlase kohoutím (ač dříve jako v češtině). Sloveso
znělo pojo pěti: tak stsl.; r. pojú pét, sin. pojem
pěti, sch. pojem pojat, b. poja, v češtině a v
polštině nastalo vyrovnání podle infinitivního
kmene. Sic. básn. pěje piet a pěvec je asi podle
češtiny; běžné je spievat, ospevovať. Kořenu
*poi- nebylo dosud nalezeno rovnocenné
příbuzenstvo, jen ř. παιάν 'oslavný zpěv' zdá se k
němu patřiti.
petit se: podkrk. vypětil se na nice plyskejř
47 pcháti
Nft 5.99. — Odpovídá mu r. výpjatií vypnouti
(hrud), vystrčit (břicho), vyšpulit (rty). — Snad je
to z *petati, přechodem do 4. třídy. Petati by pak
bylo asi í-ové inten-sivum od p$-ti, viz pnouti.
petlice byla původně jednoduchá smyčka z
provazu nebo řemenu, kterou se vrátka zavírala tak,
že se ta smyčka upevnila na vedlejší sloupek:
nahoře se prostě přehodila přes sloupek; účelem
jejím bylo pouze držeti vrátka zavřená, aby zvířata
nemohla z ohrady nebo naopak do ohrady. Stejnou
podobu mají malé petličky na čamaře nebo na
hasičské parádní blůze; jsou na jedné straně kabátu
(jako u obyčejných kabátů dírky) a zaklesnou se za
knoflíky druhé strany a tím kabát sepnou; odtud v
ruštině znamená p. přenesením i kncflíkovou dírku.
R. pétlja i petljá, ukr. petljá je smyčka, klička, oko
z provázku, niti apod., sch. petlja je spona, sin. b.
petlja smyčka (bulh. i knoflík), ty a české p.
ukazují na psi. petla; jen v polštině je petla,
petlica, ale stpol. bylo petlica, tudíž je nosovka
sekundární, také sic. je petlica (ojediněle u dvou
spisovatelů), ale snad z češtiny. — Petla vyložíme
jakožto slovo domácí (bylo pokládáno za přejaté!)
z *pen--tla k pnouti spínati, že spíná dvířka s
pevným sloupkem plotu, popř. jako sponka spíná 2
části oděvu; η někde zaniklo disimilací vzhledem k
l (n-l > 14 > O-l), někde en dalo e. Meh Slavia
21.264.
petrýn laš.: světský kněz (proti klášternímu),
sic. petrin. Z lat. Petrinus, podle sv. Petra, prvního
papeže.
petrklíč od J. V. Pohla: prvosenka. Je to překlad
za střlat. clavis sancti Petři = klíč sv. Petra. Mor. a
sic. je zkráceně klúě; k tomu názvu přitvořeno
domnění, že „p. otvírá cestu ke skrytým
pokladům". Mor. též petrovo kvítí.
petrolej, stč. petrioleum Chir. 31b, 236a (Šm.),
lidově jč. vč. (Holice) mor. petrolín, vč. (Hořicko)
petrolina, jč. a jinde petrolka, sic. zastar.
petroleum, petrol, nyní petrolej, nář. petrolín. —
Z lat. petroleum: to je od ř. πέτρα skála a od
oleum olej.
petržel, stě. a dosud lidově petružel. — Sic.
petržel, -žal, -žlen, pol. pietruszka, r. ukr.
petrúška, sch. petrušin apod. — Slova na -Z jsou
ze střhn. petersil, slova na -(l)in jsou z lat.
petroselinum, popř. střlat. petrosi-lium. — Mor.
sic. perašín, peraěín je asi ze sch. peršin, perěin,
což jsou zkráceniny z petrušin.
pevný, tak i sic; s přesmykem podkrk. penvej.
Odvoz, pevnost; pevnina kontinent, u- z- při-
pevniti. Spolu s pol. pewny je od slovesa -pvati,
viz doufati; e je vkladné.
pcháti, píchati 1°: bodati. Han. msl. pchat -i
(trní pchá; v boku mne pchá); pcháč, msl. pchál
rostlina Cirsium, popř. i jiné pichlavé (bodlák); s
přechodem do 4. třídy
 píce
č. u-pšít se upíchnouti se = píchnutím nebo
zavaděním o ránu si udělati bolest, sté. u
Jakoubka, Chelčického, Husa, dosud jč. a zč.
chod. hojně (ač zpravidla jsou jen tvary infin.
kmene). Se změnou ch > šk klad. pškát píchati,
bodati, vypškat špendlíkem, popškat, ale i napškat
nacpati. Se zdloužením \> > i je obecně píchati,
napichovati atd.; chod. špíchal osten. — S tímto
pcháti 'bodati, píchati' je totožně pcháti 'cpáti'
(neboť ta dvojice má významovou paralelu ve
dvojici džgať cpáti — dzigať píchati; E. Havlová):
sic. pchať koho n. co někam tlačit, vpravo vat,
strkat, po° vo° vy°; pichať = č.; popchnúť
popohnat (koně do klusu), vl. popíchnouti
(ostruhami), popudit, rozzlobit; expr. ukrásti (v t/v
je též iter. popchýnaí > popiňat, z toho dokonce
popiat ukrásti (Kálal 948). Pol. pchnqc bodnouti,
pd. pikač „píchati" (o bolesti v těle) Kuc, hl.
zastar. pich bodnutí. Význam nutí vyjití ze
základu, který je též ve fr. piquer a něm. picken
t/v. Byl to základ pohybomalebný, asi
,,praevropský", zněl pik-, popř. (germ.) pikk-. U
nás je třeba uznati θ-ové intensi-vum: *pik-sa-ti,
ks > ch. Vytvořilo se pak též iterativum si. —
Píchnouti (hovor.), učiniti tajně oznámení
vrchnosti o něčem, udati: je kalk za něm. etwas
stechen, dáti tajnou zprávu.
píce, picni, pícnina, dříve i pícný tlustý,
tučný; stč. picovati opatřovati obilí pro vojsko,
dosud ,,krmiti dobytek" na Slávko vsku, stč. picek
je vepřík, pickovina maso z něho. — Psi. pita
(stsl. pista, z csl. r. píšÓa, pol. pica, sin. sch.
piča) z *pit-ja od pitati krmiti, kořen peit-;
příbuzné je lit. mintii mitaü místi živiti se,
inaitinti živiti, maUas výživa, prus. pomaitat
živiti, nähren. Záměna retnic pjm.
pičkati (v řeči k dětem): močiti. Pol. pikac.
Obé (i něm. pinkeln) je „elementárně příbuzné",
pochází z řeči maminek k dětem. Naproti tomu
sic. pišat a sch. pišati asi je přejato z ital. pisciare
nebo z rum. pisa.
píď, stč. pied; odvozeniny: pídalka podle
pohybu housenek podobného tomu, jako když se
něco měří prsty na pídě (roztáhnu ruku, pak palec
přisunu k malíčku, ten pak odsunu co nejdále atd.);
pídimužík na píd veliký, podle toho pídiduch. —
Psi. p$db (tak stsl.: míra; sic. piaď, r. ukr. pjáď,
pol. pi§dé, hl. pjedí, dl. péí, sin. sch. ped, b.
pedja), ♦ i-kmen. — Příbuzno bude jednak něm.
Spanne t/v (je zřejmě blízké), jednak lit. sprlndis,
lot. spridis mask. t/v s obdobnou stavbou jako
p§db, ale s r ( § 9 ) a« navíc; sloveso zní lit.
spréndziu sprostí měřiti na pídě, obepínati. Zdá se,
že p§db vzešlo ze *spr§db, ale přichýlilo se —
poněvadž jde o rozpětí prstů — k slovesu pbni pěti
(pnouti); podobně je Spanne z přichýlení k
spannen napínati.
448 pijavice
pidlikovat msl.: žebroniti, sic. zapidlikat plačky
poprositi. Sk-ové intensivum je msl. vy pískat
vyžebronit Mal. — Nejasné. Rýmuje se s modlikai.
— Jiné p. viz pod pizlati.
pifka: zlost Jgd (tam i pivka); dosud lidově; sic.
pyk, pik na někoho = dopal, pikulka hněvivá dívka.
Jak se sem dostalo /, je záhadou (změtením s pivka
Jgd podnapilost, opička?). Příbuzné je lit. p'/kti
zlobiti se. (Jinak Janko ČMF 27.314.) Něm. eine
Pik (Pigue) auf jd haben, míti zlost na někoho
(Janko) je vlastně argotové (Wolf 162, Pieke) a
pochází možná ze slovanštiny.
piha, stč. pieha, mor. pěha (odtud pěhavý,
pěhavět), jvČ. pija, chod. pije, odvoz, pihovitý, -
ovatý. Týž význam jako v č. má sic. peha, pol.
piega, hl. piha, dl. pjega; sch. pjega je skvrna; r.
adj. peg, pegá, pégo je strakatý, tak i ukr.
piganistyj; stsl. pegoti je puchýřek, pěgotivt λεπρός
(stížený kožním neduhem). — Psi. bylo jednak
subst. pěga, jednak i adj. peg'b (dvojitost
starobylého typu!). Základ peig- souvisí s pig- v
stind. piňga-červenohnědý a s lat. pingó maluji a je
paralelní se základem peití- v psáti, jenže peig- se
v slovanštině dále nerozvíjelo.
píchati 1°: viz pcháti.
-píchati 2°: opichovati: otloukati pístem v
stoupě obilná zrna, aby se zbavila bud slupek (jako
oves, viz i pšeno, pšenice), nebo špiček (ječmen na
kroupy). Naopíchat si krup, han. opichovat kroupy
pichem (= pístem; dosud je pich na Gott waldo
vsku a u Slavkova: Rous píše pých); odtud mor.
opišky, opěšky; han. spisek = špička odrub-nutá
od homole cukru, přenes, spi ch druh čepice (srov.
óepico na hlavo = spisek od cokro B). Opichování
byla domácí práce všude známá: ještě v minulém
století (viz Paměti Fr. DMiny) si sedláci v
dřevěných domácích stoupách sami opichovali
obilí na kroupy; oves byl opichován za starých dob
hojně, jedla se ovesná kaše i o vesny chléb. Dosud
val. opichovacka = drobná domácí práce jakákoli
(Hzl). — Psi. pbšq pbchati (tak csl.); r. nář. pcháju
pchať, spis. picháju picháť tlouci, ukr. pcháty,
(o)pycháty, i pi-cháty tlouci, opichovati, pol. pchac
cpáti, sin. p(e)hati roztloukati, tlouci, pehnoti,
pahnoti, sch. opah ječná kroupa. Příbuzné je lit.
iter. paisaü paisýti klasňovati, lot. paisu paislt
křastati len; lat. pinsere, sti. pinášti, ř. πτίσσω
roztloukati, drtiti. Kořen byl peis-, sloveso bylo
původně athematieke s nosovým infixem.
pijavice, -vka, stč. pijevicě. — Sic. sin. sch. b.
rd. pijavica, p. r. sin. pijavka. — Je však stč.
doklad na pihovice (Zídek), dále pihalica Jg,
pihauka t/v Poláček Bylo nás pět. Val. píhavica
ČL 50.591 je prý piskoř, ale původně jistě
pijavice. U Komenského se pijavice nazývá mihule
(mihule, viz to,
píka 449
ee zvala původně piga\). Obě zvířata se sobě
poněkud podobají, obě také sají krev; máme za
to, že vskutku bylo psi. *pigovica, tj. „tvor
takový jako piga". Když piga změnila své ρ ν m,
zaniklo povědomí o souvislosti a naše slovo
lidovou etymologií spojeno s pijavý, od píti, jako
by „pila" krev (ale ona ji saje; jinde názvy souvisí
se „sáti", lat. sanguisuga, nikde s „píti"!).
píka, odtud las. pikora hrot na píce. Spolu β
pol. sic. pika ( > rus.) je z n. Pike, to pak z fr.
pique.
pikart, stě. pikhart beghard begart bekhart:
kacíř. — Ze stilat. beghardus. Viz bekyné.
pikat vč.: odpočívati (býti na jedno kolo nebo
pod. vyřazen) při hře. Han. pik místo, kde je při
hře na honěnou chráněn honěný před honícím
(zařekl se při tom slovy pik muj pik tvůj) KpU.
— Snad je příbuzné b. píkám, píkna, pík(nu)vam
dávati, pokládati, klásti, umísťovati. Snad tedy č.
je ve smyslu 'kladu hrací náčiní, nechávám hry'.
(Jinak o bulh. slově Georgiev Váprosi 21.)
píkaťsa: doptávati se, do- (val.), sic. piko-tiť,
pakotiť dopodrobna hledati. Nejasné.
piketa, piket vojenská polní stráž, hlídka. Z
fr. piguet t/v.
piketit se vč. (Rais, Jahoda): pitvořiti se (?);
snad původně: chtít upoutat na sebe zájem; pak
by se mohlo přiřadit ke rčení býti na pikete = v
popředí zájmu (od piketa). pikle, spiknouti se
(spiknutí, pikous = nyní spiklenec); mbr. (msl.
las.) spiksa tajnost, v Čechách kdysi piksa t/v.
Sem patří i na-piknouti koho na co = namluviti
Jgd, navésti, nyní napíchnouti t/v, upíchnouti po-
píchnouti popichovati, sic. popchnúť t/v (ch od
představy píchání, šťouchání). Dále sem patří
spískat něco = potajmu něco nemilého nebo
nezvyklého s pomocí jiných ujednati nebo
připraviti; uspískat se umíněně se rozhodnouti
PS. — P. spisac sie, spisko-wac připravovat
spiknutí. Kořen by byl peis-. U nás jsou slovesa s
intensivní příponou sä a ská- (s^-pis-sati, s-b-pis-
skati), při čemž ss zjednodušeno v 8 a ssk v sk. V
spiknouti a pikle asi vypadlo s před k
(disimilačním vlivem začátečního si); pikle má
příponu podle machle, kejkle, heble, trýle ap.
Začáteční s je s 2°, srov. lat. con--spir-äre
osnovati spiknutí. — Odchylný odstín
významový je v sev.-mor. spiknut si, zbyknout
smysliti si.
piknosý: mající nos vzhůru obrácený; stč.
piknosec u Klareta, u Rohna pikonosý; sic.
piknos tupý nos. Málo jasné. Srov. pol. pitonosy
a perkonos, perkaty nos.
pikula: drobný peníz, jČ. z Holečka; laš. -la.
Nepochybně od ital. piccolo malý; odtud
pocházejí i jiné výrazy podobné (pikolo číšnický
učeň, pikola hud. nástroj, -a druh okurek).
pila 1°, sic. pila; všeslovanské, zpravidla
29 Machek — Etymologický slovník
pilous
znamená pilu i pilník, tak i stč. jsou doloženy oba
významy (od druhého je právě pilník, pilovati,
pilina = opilek): dávné pily byly širší ve stopě a
jejich zuby byly menší a tupější, tedy vskutku něco
uprostřed mezi pilou a dnešním pilníkem. — Je
příbuzno s germ. *fíla, (sthn. stsas. fila, stangl. jll
= Feile) pilník a s lit. pieta pila, pilník, lot. peilis
nůž. Dále je příbuzné ř. πρίω řezati pilou, πρ*ων
gen. -όνος pila, a naše pizlati (viz). Jestliže kořen
zněl prei-, ztratilo se v bsl. a germ. r disimilací
proti l příponovému.
pila 2° nář. (mor.): míč; tak i polsky. Byla též
odvozenina pilant (palant) t/v na Kolínsku. — Sic.
pílus. — Z lat. pila t/v; proniklo z humanistických
škol. F. Cuřín NŘ 46.166.
pilastr: z it. pilastro (Šm.) Srov. pilistrát.
pilát: rostlina Anchusa. Ze střlat. baliton,
doloženého u Němců; přesmyk samohlásek.
pilatka, tak i sic. (též piliarka): druh hmyzu.
Ód pila.
piFenka, pylenka B, piluska laš.: husa, han. laš.
pílena, pile house. Hl. pila, pilo kachnička,
husička, dl. pile, piletko house, sch. b. pile kuře;
lit. nář. pr/lé, lot. pile kachna. Je i dolnoněm. a lot.
pile kachna, lat. pullus zvířecí mládě, gót. půla
hříbě a ind. pillika-ptačí mládě. — Starobylé
předindoevropské slovo (je i v drávidských
jazycích: např. tamil. pillai ptačí mládě). Psi. asi
pil$ gen. pilote. Vše z vábící interjekce (han. pili
pili, sic. spila, laš. pyla pyla, dluž. i něm. prusky
pile pile-, s r rus. pyr* pyr* nebo pyrja pyrja), jíž
se volají kuřata, housata, kachňata.
pilich: druh luňáků. Přešlovo přejetí ze sin.
piljuh, sch. piljuga, b. piljak druh jestřábů; sem
náleží i r. piljúk sýc. Má se za zvukomalebné: pi-í,
pi-jú je křik těch ptáků.
pilíř, stč. piléř, sic. pilier; z románštiny, bud z
ital. piliere nebo z fr. pilier. Z téhož pramene je i
něm. Pfeiler. — Hl. pileř je z češtiny (Bielfeldt
212).
pilistrát: podvoj, prapisek, us. za Jgd, pilistrát
Voz. Z evrop. pilastr.
pilný, píliti, popíliti si, píle; laš. pilovat pilně si
hleděti něčeho, odtud pilovny pilný a pilová nával
práce. — Sic. pilný, pilnost, pílnovat (-n-), pol.
pilic pil(ow)ac pilný pilno-wač, hl. pilný, dl. pilný,
pilnowaé se, ukr. pylnyj pylnuváty namáhati se,
pilně ošetřovati aj., rd. pílen. —Pilim-b je z *pri-
lbg-b?i-b pronikavou redukcí (Tedesco Language
27.18), srov. r. pri-léžnyj, tedy Ibg- od ležeti;
význam: k něčemu horlivě se přikládající,
oddávající, věnující se tomu.
pilot, tak i sic: z fr. pilote (to přes ital. pileta z ř.
*πηδότης kormidelník).
pilous, ob. filous: brouček Calandra. Sic. pilús
SSJ. — Snad je příbuzno se stind. pilu- m. červ
(není doloženo ze starých textů, ale je hindípillu
t/v): bílé, červovité
pilulka 450
larvy toho broučka vyžírají obilná zrnka až na
slupku. Zakončení je nejspíše slovo -tvorná
přípona -ús, nč. -ous. V stč. podobě pilvús,
pilvaus bylo přeneseno i na plže. Stč. pilv- dobře
odpovídá onomu ind. pilu-, (Jinak, asi mylně, p.
chápal Zubatý 1.1.118). Nář./- je asi z pv- (jako v
doufati), tj. v bylo přeneseno k začátku slova.
pilulka, tak i sic. spolu s p. pilula (16. a 17.
stol.), pigul(k)a, r. piljúlja, a něm. Pil-lule (16.
stol.) > Pille pochází z lékárnické latiny: pilula je
zdrobnělina od pila koule.
pindačit vč. (Žel. Brod): ,,(vdané ženy) ustrojily
taneční zábavu, kdež zpindačily svatbu, kolébku s
nemluvnětem a krtiny se zpěvy domácími." Nß
5.104. Nejasné. Pd. pindycyč na koho = naléhati,
dotírati má význam docela jiný.
pinka: nádobka pro poplatek za hru karetní
nebo kuželkovou, který připadá hostinskému, pak
i poplatek sám Kt-PS. Tak i sic. Mad. pinka (od
1888) t/v. — Z jid. pinka nádobka na peníze, což
prý je, přes aramej-štinu, z řec. πίναξ mísa. Z jid.
je i něm. Pinke, ale znamená jen peníze. Kiss StSl
3.404.
pinkalinka, též linka chod.: brouk slunéčko: z
výrazu pinka linka v dětském říkadle o tom
brouku.
pinkat, mor. chod. binkat, podluž. by kovat sa
hráti o fazole do důlku, o vejce a pod., sev.-mor.
plincat hráti o knoflíky Rzr. Sem patří i pinkat,
sic. -t, volně, bez zachovávání pravidel hráti jisté
míčové hry. — Pd. bikac slabě, zlehka udeřiti a
pod. Spolu s něm. nář. binkern atd. je vše
zvukomalebné. Kopečný. Je i forma zesílená, viz
blinkat, plincat (v. výše). Rýmuje se vše se
zinkati, flinkati.
pinkava: pták Fringilla: tak v nářečích za spis.
č. pinkava nebo vedle něho. Z adj. *pinkavý, to od
zvukomalebného pinkati = dělati pink, čímž se
právě hlas pěnkav vystihuje (Arbes: pinkot
pěnkavóí; A. Mrštík: pěnkavy pinkaly). — Sic.
zastar. pinkava, nyní pinka. — Z téhož základu
má jméno i jinde: ř. σπίγγος, lat. fringilla (navíc r,
§ 9), něm. švéd. fink atd., fr. pinson, it. pincione.
— Mor. vedle pinkat je i pnikat o tikání ptáků.
pinožit se han.: vypínati se; msl. val.: namáhati
se; chod. peněžit se (Hruška, Dar. včal. 118). Sem
stč. napěnožec a nč. archaisu-jící (Jir., Slezák)
napénozka, asi = či. vypínající se, ač nepatrň v. —
Z napínati a nožkat Ale ukr. je pyrozýtysja
nadýmati se, vypínati se (což lid. etym. odvozuje
od piroh, že při pečení nabývá více objemu,
kyne).
pinta: stará míra na nápoje, již stč.; tak i sic:
bud z něm. Pintě nebo z ital. pinta t/v.
pípa 1° u sudu, za Jg pouze dýmka, tak dosud
jč. pipa, pípka; odtud krk. pejpat kouřiti ČL 29.8.
Spolu se sic. píp(k)a, pipka dýmka·, pipňa pípa u
sudu, pol. hl.
pipoch
dl. pipa dýmka, ukr. pýpa, r. pípka trubička a sin.
pipa píšťalka je buďto z něm. Pipe nebo spíše z
ital. pipa, jež znamená 'dýmku, píšťalu' i 'pípu' (z
román, je i něm. Pfeife dýmka). — Původ
románského *pipa je asi zvukomalebný, základní
význam byl asi píšťalka (srov. lit. püpti pískati).
Poněvadž u Slovanů je s významy už dalšími, jde
u našeho pípa zřejmě o slovo přejaté.
pípa 2° chod.: ,,bubák4' v jablku, v nose Hr. Z
něm. Popel sušen (= uschlý nosní hlen).
pipasár jihomor. a sic: troubel dýmky. Z mad.
pipaszár t/v.
pípati: lehce hmatati, v jč. (u Holečka)
opipávat; totéž je patrně v jvč. pípat vískati Jg-B;
od tohoto je jvč. pipky čmelíci na holubech
(Pittnerová), jč. pjipky konce prstů Jjčř 50. — Sin.
sch. pípati, b. pipam hmatati. — Slovo jistě psi.:
pípati. Jeho základ *peip- je asi obměnou ide.
základu *pelp,- který je v lat. palpäre hmatati.
Meh SPFFBU 3.41. S novou příponou je stč.
pichlati (nesnadné jest smolu pichlíc nezlepiti se
od nie) a val. pichlat, např. kočku: mačkati.
pípati, sic pípat, o slabounkém hlasu ptáčků,
zvláště jejich mláďat. Zvukomalebné. Srov. lat.
plplre, něm. piepen t/v; ř. πίπος ptáče. Vše ze
zdvojeného pí-pí, lit. pij. Sem patří i pípka jepice.
Viz i pepíš.
pipinka v feči k dětem: ptáček. Od pípati. Od
téhož slovesa je i sic pipíska jistý pták s
chocholkou (Galerida eristata) a č. pepíška f.,
pepíš m. chocholouš Jg.
piplá: rostlina Nonnea (od Presla). Původ
neznámý.
piplat 1°: dělati nimravě, příliš úzkostlivě a
pod.; p. jídlo = s nechutí se v něm přebírati,
nimrati se v něm. Stč. s novou příponou: upichlati
vypiplati. — Sic piplat sa, hl. piplic dělati
zdráhavě αρ.,ριπιρίιό, dl. -ié dělati nimravě (něm.-
hornosas. piepeln päpeln pimpeln je zajisté z hl.;
opačně Bielfeldt 212). Pd. pyplač babrati, dělati
nedbale, nepořádně, pomalu, hl. pimplic dělati
zdráhavě.— Lit. protějšek je nýplioti, nýprioti
dělat pomalu, rozmyslně. Patří sem dále i naše
nimrati. Záměny rebnic mjp a asimilace n-p > p-p.
piplati 2°: špiniti, kaziti; Β píše i pyplat. Se z-
znamená zpravidla 'zkaziti', s po-pošpiniti. Sem
dáme i mor. zamimlaný zamatlaný Β (záměna
retnic ρ Im). Sic. piprat. Sem i sk-ové intensi vum
mor. upiskat pošpiniti, z *pip-skati. Pd. pyplac
dělati o něčem s nečistýma rukama. — Je ne-
pochybně variantou starobylého slova babrati
(viz); i místo a a také l budou asi od piplati 1°.
pipoch las.: krupicová polévka. Hl. pim-pus, dl.
pimpuš kaše z mouky a podmáslí. — Lze v tom
viděti prvek z „dětské" řeči,
piránek 451
označující kaši; viz o něm pod pampeliška. I
piránek mor.: duběnka, skleněná kulička
dětská na hraní (Kyjovsko); han. špiran
duběnka. Nejasné.
piroh: na Podluží a na Slovensku moučná
„taška" (kynutý knedlík) nadívaná povidly, totéž
co han. (viz} péra. Podobně pol. pieróg je jakýsi
plněný knedlík, ukr. pyríh a r. piróg jsou koláč
plněný masem, tvarohem, ovocem, zeleninou,
houbami, popř. i bílý chléb s nádivkou nebo jen
vůbec lepší, jemnější chléb. Přejaté lit. pyrägas,
lot. plrags je pečivo asi takové jako náš
velkonoční mazanec, bílé a sladké, a bývá na stole
vedle černého chleba (muži si volí k čaji«· černý
chléb s máslem, ženy a děti piroh). U nás dávné
pirohy se přeměnily jednak v buchty, jednak v
kynuté knedlíky. Odvozeno od pera; tvary s pi-
budou z ukrajin-štiny, přeneseny s věcí jakožto
odborný název. Viz i Jakobson AVord 11.616.
pisáky val.: cajkové kalhoty B-SvK. —
Nejasné.
písek, stč. piesek; pískový, pískovitý, písčitý,
písečný (písecnice rostlina Arenaria), písěina,
pískař, pískovati. — Psi. pestk'b: tak stsl.; sic.
piesok, r. pesók, ukr. pisók, pol. piasek, hl. dl.
pjesk, sin. pešek, sch. pijesak, b. pja-suk. — Má
protějšek pouze ve větvi árské: stind. pämsu-,
pämsuka-; je tedy i pes'b-k'b, rozšířením z w-
kmene *pěs-b; e proti ár. *ěn se vykládá
(Meillet) redukcí oprávněnou jinak jen na konci
slova, z čehož by vyplývalo, že prvotně byl jen
souhláskový kmen *pěns-; podporuje tuto
domněnku to, že avesta má jinou příponu: pqs-
nu-š.
pisk: zárodek péra, pak i stonek péra, brk;
mor. pisknatét, č. pískovat dostávati pisky (vč.
house výpisková tělo), psáno i pysk LF 29.251,
pyskovat ČL 1.457; mor. piskor brk. — Sem
náleží i stč. holoplíščě, chod. holopíště ptačí
mládě holé pisku, bez pisků. Pův. *golo-pisk-l-§,
ještě s příponovým l; to v stč. bylo anticipováno
do prvé slabiky (pak -sk-e > -šcě), v chod.
vypadlo; s mylným u je sic. holoplúšta (plur.
holoplúštence), holoplusk t/v. Ve zjednodušené
(tj. holo-odpadlo) podobě je to v pískle ptačí
mládě, sic. piskla, pol. pískle, ukr. pysklja, r.
pisklěnok. — U jiných Slovanů pisk'b přešlo v
*ksip-b, viz šíp t/v (zárodek péra). — Psi. bylo
snad piskl b (od toho jsou odvozeniny na -e) a
zjednodušené (asi vlivem slova brk) pisk-b.
Nejblíže mu je lit. speiglf/s (je i spai-glrig)
zárodek péra. U nás bylo s- přesunuto před g:
*pisg- dalo pisk- asimilací pestap-nou. Jinak se s
pisk'b srovnává (Zubatý 1.2.130 s nesprávným
dalším spojením s pískati; ESX) stind. picčhám
ocasní pero; ččh by tu byl starobylý prákrtismus;
ale význam je odchylný.
pískati a piítiti, mor. pískat a pišÓat, č.
písknouti, vy-pískovati; pískavý, pisklavý, \
pistole
pískot; mor. chod. piskor násadec k pískání;
píšťála, stč. píščala (srov. r. piščálka, pol. piszczel,
sin. piščal) z Z-ového participia; viz i pistole;
pištec z píše- bCb. — U všech Slovanů: stsl. pištg
pískati, sic. pískat a pištaí, rus. piščát, pol. piskac
atd., — Je to sk-ové intensivum od pípati, tedy z
*pip-skati; nebo z *pi-skati, srov. r. pikat 'pípati'.
Výchozí pípati původně znamenalo právě pískati,
neboť i příbuzné něm. pfeifen a lit. pfipti
znamenají totéž. Jiné je spískat něco, viz pikle.
piskor, v rybářském slangu piskura. Psi. piskor
b (pol. piskorz, hl. piskor, r. piskať t/v; sch. piskor
je příbuzná mřenka), od pískati (věděl to už
Jungmann), neboť se — podobně jako sykavec —
vyznačuje tzv. střevním dýcháním, což se jeví, je-li
vytažen z vody, jakýmsi zvláštním zvukem,
písknutím; přípona -or-jb podle ogořb (úhoř a
piskor jsou protiklady: úhoř je ryba pro pány,
piskor pro nejposlednější chudáky: „chudému
všude piskor"). Podobně lit. pyplus piskor, od ρ» ρ
ti pískati, lot. pikste sykavec, od pikstět pískati.
Něm. Beißker je ze slovanštiny, z toho
Schlammbeißer lidovou etymologií. Subatý
1.2.130, Meh ZfslPh 19.60.
píst a pista. Mask. píst, sic. piest, r. pěst (psi.
pěst-b) je tlukadlo, jímž se roztloukaly rozličné
věci nebo opichovalo obilí ve stoupě; pak ten
název přenesen na podobné předměty jiné funkce:
stč. sic. piest, jč. val. msl. píst SvK-Mal je jednak
tlukadlo, jímž se na kameni nebo na desce vytlouká
špína z prádla, jednak — je-li dlouhý a plochý —
dřevo na válení (mandlování) prádla. Pěst* je z
*pois-tos od peis- v píchati 2 ° v původním
významu roztloukati, srov. lat. pistillum t/v; lit. nář.
piěstas a lot. piests t/v. — Fem. pista (stč. piesta,
pol. piasta, hl. dl. pěsta, sin. pesta) z pěsta byla
příslušná stoupa (pěkný příklad pro úvahu o
důvodech gram. rodu!), domácí název (kdežto
stoupa je přejaté!); přeneseno na ,,hlavu" čili náboj
kola (náboj s osou = nápravou z něho vyčnívající
upomínal na stoupu s tlukadlem) v češtině,
lužičtině i polštině. Když přišlo slovo stoupa a
zapomnělo se, co vlastně je pista, objevilo se
kolísání rodu: náboj zván č. i píst (mask.), tak již u
Klareta a dosud jč. Lit. piesta, lot. piesta je stoupa,
obé z *pais-tä. Rodová dvojice byla tedy již v bsl.
pistole, laš. pistula. Spolu se sic. pistol, hl.
pistola, pol. pistolet, ukr. pystól, r. pistolét, sin.
pistola, sch. pištolj, b. pistol, -ov přejato v nové
době (u nás od konce 16. stol.) od Románů (fr.
pistolet, it. pistola). Románské slovo samo však
pochází z Čech: jistý druh lehčí zbraně Husité zvali
píštala (slovo rázu slangového), hledíce k tomu, že
měly dlouhé roury a že vydávaly rány zvuku asi
jasnějšího nežli kusy těžké. Již Palacký poznal (a
K. Titz to řádně vyložil), že tuto „píšťalu"
 pišišvor 452 pitvati

přejali Němci (pitschal, pitschole, petstole), I však v baltštině — kromě nepatrného zbytku
zdokonalili ji technicky, od nich pak *pitstol pruského. Předhistorie je dosti obtížná. V jiných
přešlo do franštiny jako pistolet (na rozlišení od jazycích se jeví jako základ bud po- (lat. pö-tus
pistole, jisté mince). Pistola pronikla i jinam: pol. nápoj, pöculum pohár atd.), bud pl- (ř. πίνω piju,
v 16. stol. je piszczel, i r. pišÓala byla dlouhá stind. pl-tíh, nápoj), jež se vyvozují z pói-.
puška. Viz i zprávu O. Hujera LF 49.64. Starobylý présens vězí v stind. pibáti, lat. bibó (b-
pišišvor fam.: malý, neobratný, neúspěšný asimilací); stir. ibid (z p-) pijte!; *pibéti je patrně z
člověk: tak vč., kdežto han. (Gr.) a laš. (psáno i *pi-p-é-ti (pi- zdvojení, p-é- z p9-é-, pd-slabý
py-) je pouze malý člověk; han. kitišpondr SvB je útvar z pó-; výjimečné oslabení ρ > b nastalo asi
hlupáček; sem patří i mor. sišvár nadutec (tak současně se zesílením útvaru reduplikací); tento
Bartoš; význam vystižen správně?). Nejasné. présens se zachoval jen v okrajových jazycích.
Ukazuje han. kió-, že je třeba hledati původ v Slovanština vystavěla své tvary v infin. beze
madarštině? (Kiest, kis malý.) změny, pi-ti =
piškot (poprvé v kuchař, knize Polyxeny z L stind. ρϊ-tí-Ji (na pl- ukazuje sch. přízvuk pHi), v
Lobkovic z konce 16. st. v. Zíbrt Stč. umění kuch. pres. kmeni i před příponovým oje se rozštěpilo v
365; Šm.) i fem. -a, sic. piškóta, •kotňa; přes něm. bj: pbj-g. Nebylo tedy zde kořene pei-, slovanština
Biscott z ital. biscotto = rom. biscoctum, pečivo však vřadila dodatečně základ tohoto slovesa do
dvakrát pečené, suchar. — Nové biskyt je z fr. ablautové řady e-ové a utvořila tedy pöj- pro
biscuit téhož původu. faktiti-vum: stsl. pojiti, č. na-pojiti (postverb. ná-
pištěti: prýštiti, vytékati skulinami; tak dosud poj), opojiti = učiniti opilým (odtud opojný).
kladsky; val. pišÓat, laš. pišČeť; han. vepisknót vy pitomý, -ost, -mina, zpitoměti. U jiných Slovanů je:
téci; pištěl otvor s výtokem hnisu. Msl. piščat a sin. pitom, b. pitomen krotký, pěstovaný, sch.
pidit Mal (tu je zvláštní záměna ď/št, upomínající pitomac, r. pitomec, ukr. pýtomec chovanec (školy,
na bjsp ap, § 11). Hl. pisceč prýštěti (o slzách, o ústavu), ukr. moj pytomyj atp. = můj vlastní. — JP.
vodě). — Základ pisk- vypadá jako intensivní (s je staro-" bylé part. pres. pas. (přípona -orai>) od
příponovým sk\) od toho,který jevpičkati. Má pitati krmiti, živiti (viz píce) a znamenalo vlastně
protějšek (ale s opačným sledem souhlásek: p- toho, kdo je chován, opatrován, živen, tak i v
skxsk-p) v něm. schiffen močiti (to není tedy od češtině asi do Komenského; český vývoj významu
Schiff lod, ani není výplodem studentů, ale je staré vzešel z pozorování zvířat žijících zpravidla ve
slovo lidové, nyní arci jen nářeční). — Sem náleží i volné přírodě: jsou-li držena v zajetí a zbavena boje
pol. piszczq, mu z$by dla glodu = die Zähne o život, ztrácejí bystrost, ostražitost, dokonalost
wässern (dělají se sliny, chuť na něco) a pak i sic. smyslů, zvláště ztučnějí-li. Ukr. p. Vlastní' vzešlo
srdce mu za tým pišti = chtivě touží, podobně msl. také z těch případů, kdy si někdo choval mládě
(Malina). . piterovati č.: hořekovati, naříkati PS Jg lesního zvířete (jež jinak náležela tomu, kdo si je
asi mylně: churavěti). Sem snad patří i mor. špitera ulovil).
~ák chudák, -aóiti se nuzovati se. — Asi od n. pitulník: hluchavka žlutá. Preslovo přejetí z
bitter hořký (sich b. beklagen hořce naříkati). ruštiny (u Iv. Dvigubského 1823 je pitutnik,
píti, stč. piú (jednoslab.) píti, nč. 2slab. pres. konopice. Šm.). Slovo jinak nejasné. Na Příborsku
podle infinitivního pi-; č. iter. píjeti. Jmenné snad proniklo mezi lid, LF 64.165.
odvozeniny: piják, pijavý, pitný, pitka, pitec, picí pitvati: původní význam byl kuchati zabité
(*pi-t-jb), pitel, pital (Táb, jč. pitálek pijan); opilý zvíře, zvláště ryby, sic. (vy-)pi(s)tvat; msl. val.
(-lec), pily (podle jedlý), podnapilý z ponapilý pístvat prase, kohouta, han. picvat krájeti tupým
(Rohn); pivo (útvar jako topi-vo), pivní; pivnice nožem (c = ts < st); laš. pitvak nůž (jako v pol.).
sklep (původně sklep pivní, tak v Táb; u Chodů to Bylo někdy psáno s y. Pol. pitwac i pytwac krájeti
byl „nejspodnější a proto i nejstudenější sklep pod nemotorně, pd. pitwac vykrajovat, vydobývat
lochem nebo pod sklepem srubů'4; byl jen pro pivo vnitřnosti Kuc. Hluž. pitwac, dl. pitwaé rýti v
n. mléko JinCh 22; pře-smykem pinvice); pijan, něčem (rypákem, též o červech). Jung-mann u jistu
sic. pijany opilý je adj. pbjam> (rus. p^jan i je, že u nás se psalo v staré době i. — Málo jasné.
p'janyj) prastarého typu, o něm Zubatý 2.162. Poj- Zdá se, že by bylo možné vyjíti od pitva (sloveso
v napojiti, opojit i, S latinskou příponou pijatyka by bylo denominati-vum), z *pik-tva. Příbuzné by
(srov. mor. bijatyka od bíti, obé i v pol.). — Psi. bylo lit. plelkti kuchati zabité zvíře. Nepřítomnost l
pbj) piti, -pojb,pbjan'b, pivo u všech Slovanů (r. není překážkou (viz § 9); naproti tomu s je nejasné.
p'júp'ěšpit, sic. pijem pit, píjat atd. s hojnými Skupina ktv zjednodušena v tv. Také je možno
odvozeninami jako v češtině. Není pomýšleti na kořen pei-'řezati', který je v pila.
Stran -tva- srov. plýtvati.
piviska
piviska zm. (Třebíčsko): čejka (pták Vanellus) B.
— Zvukomalebné. Hlas čejky se popisuje jako kibit
(odtud je něm. Kiebitz, Kiewitt ap.) nebo bivit
(Suolahti 265), od toho je rd. pívik u Rjazaně a něm.
nář. Piewitz Püwitz Piwitsch Piwek ap.
pivoňka, od 14. stol. Sic. pivónia, pivoňka; pol. r.
pivoni(j)a. Vše ze střlat. pionia < paeonia.
pizditi: kaziti, mor. (va\.)pízdřit, pížgřit {ea)
mazati, piplati (se), babrati (se) v jídle, pizgořit
pitvati. Sem snad patří i lidové vč. han. z-picat
zkaziti, vč. piclat Jgd, jč. roz-pichat rozkouskovati
(a z toho dále z ° roz ° prcat t/v). — Nejasné. Snad
bylo pi-plati přetvořeno expresivními příponami
možná podle hyzditi apod.
piznout jč. val. laš.: udeřiti; msl. píznút; pízdniti
LF 29.250; mor. sic.: ukrásti. V tomto druhém
významu je i jinde, ale změněno: sev.-mor.
spajznout, vč. špajznout, val. špajz-nút, han. spéznót,
peznót, u-, han. zblajznot potají snísti (= ukrásti
jídlo), č. lidově zblajz-nout potají nebo rychle snísti,
zm. spezák zloděj. — Sic. bisať Jg z Bajzy, bisnúťK,
bigatlí. Srov. pol. piz(d)nqc pizgnqc pisnqč, r. ču--
pyrznut udeřiti. — Slovo expresivní, srov. č. rýmové
viznout, Užnout, lajznout udeřiti. Význam 'ukrásti' je
obdobná metafora jako u seknouti.
pižlati: neuměle, s námahou řezati; msl. pajzat,
sem i han. pihlovat, mor. špihlat (o- na- za-), špihólet
t/v, špidlat Cr. Viz i zizlati. — Snad patří ke kořeni
pei-, který je v pila.
pižmo, ze sthn. bisamo (nyní Bisam mask.), to
pak ze střlat. bisamum. Slovo je východního
původu (hebr. besem, syr. besmo). Viz i balzám (je z
téhož základu). Hl. pizmo je z češtiny (Bielfeldt
213).
plácati, též (Páka) pláskat, val. uplaskat Rusava
32. — Sic. plácat plackat vypliaskat; uplagat uplácati,
vypliagať. — Pův. je plácati, s-ové intensivum od
kořene, který je v ř. πλάσσω (ζ -th-jó) plácám z
hlíny, přenes, tvořím, vymýšlím si. Obdobně i v č.
původní význam je dělati něco z hlíny, těsta, pak
pleskati (od pleskati je pak i zde sk; ale g je expr.
zhrubělé), žvaniti, tlachati. Tedy *plat-sati. Při
významu bíti, klepati ap. (p. křídly) je možno
myslet na lit. ploštěti t/v, plácati křídly, třepetati se
(o vlajce); bylo by u nás *á, v iterativech
pochopitelné, a st > ts = c.
placka, laš. placek, placách; placek dříve i v Č.
(Rohn). — Sic. placka, pol. placek, hl. plack. — Vše
asi z něm. Platz t/v, to pak je z Fladsel od Fladen
koláč. (Kluge jinak!) Je však možné i to, že p. je od
plácati; pak by něm. slovo bylo ze slovanštiny.
plaga laš.: soužení, flaga. Spolu pol. plaga, dl.
ploga, mad. plága a něm. Plage je z lat. pläga rána,
pohroma, nehoda. „Naše slovo
453 plakati
je z němčiny, tam již sthn. je v církevním jazyce
pláge, himmlische Strafe" (Šm.).
plahočiti se Jg a n.: plahočivý; vč. plaho-Čina pole
na svazích apod., vyžadující mnoho námahy. -.—
Málo jasné. Odpovídá mu sic. pluhačiť sa vléci se s
čím (viz plouhati), odvozené od jména činitele na -ač-.
V han. nářečí by znělo *plohaéit se (doloženo jen
plóhat se t/v Svěř; též jvč. plohat se t/v Pittn. u Β). Ζ
han. se jako expresivní rozšířilo i do Čech (jiné
příklady: peskovat, kecat), při tom přejímání nastal
přesmyk o-a > a-o. Je i val. splahúkaťsa po lesoch,
choditi po lesích SvK, srov. sic. plahočit sa chotárom.
Je i sic. plahočiť sa t/v jako v č., ale i 'máčeti se,
brouzdati se ve vodě'; tento druhý význam se hodí k
č. plouhati se; je u Timravy a tak zůstává záhadou
původ toho slova.
pláchnouti: utéci; zpravidla s u-. — Nejasné. Snad
je totožné s páchnouti kročiti, ale má navíc zesilovací
l, § 9.
plachta, plachetka, plachetní, plachtiti. — Pol. hl.
plachta, sic. ukr. sin. sch. plachta, — Přejato ze sthn.
blaha (nyní Blahé) — hrubé plátno (zvláště na krytí
vozů); ř je ze zkřížení snad (Šm. pochybuje) se střlat.
plasia = plachta (tato rovnice je u Klareta).
plachý 1°: bázlivý; tak i sic; mor. plachký, laš.
plašný. Viz plašiti.
plachý 2° stč.: lehkomyslný; chabý, špatný (plaché
krajky Jg, vč. dosud plachá polévka); planý,
bezdůvodný (arch. v PS), klad. plašit na hlavu = míti
migrénu (býti plachý — špatný ria halvu) a neplecha
(viz). Sem patří i laš. paploch, papluch plevel. — Pol.
plochy krotký, měkký, lehkomyslný, ukr. plóchyj
slabý, chabý (záp.-ukr.: špatný), r. ploch plochá
plocho, plochój slabý, špatný, sch. plah lehkomyslný. —
Málo jasné. Zdá se, že *polch'b je expresivní
druhotvar (s velmi hanlivým odstínem) slova *polnt,
č. planý atd. Při tom třeba uznati, že ukr. a rus.
ploch* by bylo z polštiny. Lit. blÖgas špatný je z
ruštiny.
plakát, spolu s pol. plakat a sic. plagát je z něm.
Plakat, to pak přes hol. plakkaat, vlám. plackaert je z
franc. placard t/v.
plakati (za°, o°), oplakávati, pláč, plačky, plačtivý,
plačtivý, plačka; chod. zvratné p. se; val. naplakat,
plačky naříkati B-SvK. — U všech Slovanů: stsl. plačq
plakati s$, sin. plakati se, sic. plakat, r. pláču plakat i
plá-katsja atd. — Původní p. s§ znamenalo bíti se (v
prsa na znak zármutku); stejný významový vývoj je u
lat. plangó bíti > bíti se v prsa při smutku > naříkati
(planctus nářek) a v gót. *flokan (je doloženo jen prét.
f
aíflokun); ukazuje, že i pro plakati bylo východiště
'bíti'; plak- náleží potom k ř. πλήσσω (= *pläk-jö jako
v slovan.), lit. plaku plákti a k uvedeným lat. a gót.
slovům. Variace k/g a ä/α svědčí o tom, že pra
jazykové sloveso bylo athematické; v jed-
plakati
notlivých jazycích jsou pak různé útvary.
plakati: opláknouti, oplakovatí, chod. vy-
plakovat, laš. plukat prádlo (stran u srov. pol.
plókaé), z°, za-plukat; mor. splak = ostrá střecha, s
níž déšť rj chle'spláká; jö. pláknouti (ženy pláknou
prádlo po vyprání, Jjčř 100); s ch je č. o° vy° s°
pro° -pláchnouti, -placho-vati, splašek. —
Všeslovanské: sic. plakat i pláchať máchati,
šplíchati, poplaky splašky, ptachtaí (sa) šplounati
(se), plaékat (sa) čvachtati (se), z toho přesmykem
tlapkat sa t/v; pliagat sa = plákať sa, napláchat na-
močiti; r. poloskát máchati, -plachovati, ukr.
polo(s)káty t/v, p. sja čvachtati se, pol. plókaé, hl.
ploskaé, sin. plakati splaknoti splahnoti, sch.
plakati, b. plákna. — Psi. bylo *polkati. Příbuzné
je ř. παλάσσω postřikuji, kropím (*palak-jó); v
slovanštině druhé a vypadlo a někde přistoupily
intensivní přípony: é. a sic. -chati bude z -k-sati, r.
sk je bud z raného pře srny ku.&s > sk nebo nová
přípona (*polk-skati). Z intensivní povahy slova se
pochopí i další změny: g, změkčení na l, předsuté
š, viz i šplácimti. Význam val. sic. opláknút
'oklamati' vzešel z významu podvodem o něco
připraviti, srov. č. lid. umytý o vše připravený, na
mizině.
plama, pláma: skvrna; plamatý — blamatý
skvrnitý. Přejato za obrození z pol. plama t/v.
Starší pol. (16. st.) podoba plana dává tušiti (Šm.),
že to je obměna slova, které máme v plena 1° (p.
plama znamená i kaz v železe!). Podrobnosti
nejsou jasné.
plamen: viz páliti.
plameňák, Preslovo „počeštění" německého
Flamingo. — Sic. plameniak je z češtiny.
plán 1°, tak i sic: úmysl, rozvrh. Spolu s pol. a
r. pian přes něm. Pian je z franštiny (pian < ital.
pian ta půdorys = lat. planta chodidlo, stopa
nohy).
plán 2°: rovina, oblast nějakých jevů (p.
zvukový apod.). Κ nám přeneseno v nejnovější
době z ruštiny (např. na pervom plane = v
popředí).
pláň, tak i sic; sin. planja t/v. Ze střhn. plan(e)
fem. volné místo, rovina. Šmilauer.
planda ve rčeních planda v kole: má p-u v k. =
je v nemilé situaci (vč. Žleby), byla by ρ. ν k. *=
bylo by zle (PS), to by nám hodil plandu do kola
= zkazil plány (F. Dědina). — Snad z něm.
Placker mask. skvrna, chyba (kazící nějaký
výkon, např. hudbu); -nda by pak bylo příponové,
podobně jako v junda, jež má rovněž základ
německý.
plandati (se) o pohybech příliš volného šatu,
odtud zpětným postupem planda = volná halena
apod., kutna, plandarka, plandák = plandavá
sukně, kabát; též flandati, flanda Jg. Vzniklo asi
— příponou -ndati — přetvořením slova plácati
(se). Význam 'volně jíti, bez cíle' (srov. i landatil)
vyšel z napodobení toho, jak sebou volně klátí
plandavý
454 plasati
kus šatu. Šmilauer upozorňuje i na fr. houppelande
široký vrchní kabát.
planeta; stč. planeta ještě u Veleslavína mask.,
jako kometa-, odtud planet nik, -tář: vykladač
osudu z planet, prodavač planet. — Sic planeta f.
— Evropské slovo, z ř. πλανήτης těkající, bloudící
(protiklad proti stálicím!).
plaňka, nář. plaňk, blaňka Hoš 2.1.135, blank,
blank Kub.: trámec, prkno do plotu (plur. ntr.
plaňka = plot z planěk). — Spolu s ukr. plánka t/v
je to z něm. Planke, to pak z román, planca (fr.
planche prkno).
pian táti: plésti. Han. ledvá sem nohama
plantal; s- po- roz- vy- za-;naplentatnapovídati
(Heršpice) s e!; laš. plantat motati (niti zaplantane,
rozptantaj to) i žvaniti; oplancija žena, co se okolo
mužských oplancuje, opletá; sic plantaí motati,
plésti. Pol. plqtaé plésti, motati. Vše vzniklo
přetvořením z plésti: do všeho se planta = plete,
motá Jg; plet-u dostalo zesilující nosovku s
obvyklým v těch případech a; bylo pak převedeno
do 5. třídy. — Vše vzniklo snad silnou redukcí
dvoj slovesného spojení: plete a motá > pl[ete] a
m[o]tá > planta; pak i l bud vypadlo nebo bylo
nahrazeno hláskou j, viz pantati.
planý, sic planý, pol. plony. — Prvotní význam
je: pustý, neúrodný; odtud všeslovanské *polnina
(č. planina, hl. pol. plonina, ukr. pólonýna, sic b.
sch. sin. planina). — Psi. *pol-m>; souvisí s pol-
je, pole byla země rovná, nevzdělaná, bezlesá, plná
rostlin divoce rostoucích (teprve pole nově
vzdělané je niva, pole orané je rolel), planých.
Když roviny v nížinách byly už vzdělány,
přeneseno jméno planina na pusté, bezlesé roviny
náhorní, širé pastviny horské. Z významu neúrodný
pochopíme pol. plonié činiti neúrodným, kdežto č.
planiti lesy vysekávati, běžné v starší době, je pod
vlivem slova pláň = dělati z lesa planinu, ne už
pustou a neúrodnou, ale připraviti ji pro role.
Druhý význam je: na pustém, nevzdělaném „poli"
rostoucí, sám od sebe (bez lidské práce) rostoucí
(planá mrkev), nepěstovaný v protikladu k
šlechtěnému (odtud č. sic pláň, č. pláňka, sic
plánka planý strom, zplaněti), konečně bezcenný,
jalový, prázdný; i ten je jasný z původního
významu slova pole. Viz i plachý 2°.
plasa: pruh země, jč. plasy = rozsáhlé vře-
soviště. Je základem místních jmen Plasná, Plasy a
Piasnice. — Psi. *polsa (pol. plosa pruh pole, ukr.
polósa, r. polosá pruh, pásmo např. pastviny, strus.
úzký pruh země, sin. plasa náhorní rovina, sch.
plasa pruh, kus). Původ nejasný.
plasati LF 12.345: stč. zplasati roucho, roz-
plasati, rozplácati obuv: roztrhati (us. za Jg); han.
splasat šaty zcuchati, roztrhati; u Kyjova rozplasar
ec rozplasaný = nepořádně oblečený člo\ěk, i
rozpustilý (Svěrák); sem dáme i vč. chodí celý
rozflasaný roztrhaný. —
plasknouti 455
Souvisí s lit. pVKšti trhati (*plěk-), n nás
plö'l·-. Pelikán LF 45.174.
plasknouti vč., plaskati, spisovně zpravidla
splasknouti, splaskovati, ale han. plasknót (o
oteklině, mozolu). — Sic. splasnút, pol.
splaszczyc, plasnqc. — Nejspíše od ploský, totiž
varianty s a (sic. plast it): o otoku, když se stane
opět ploským.
plást, též plástev, plástva: tenká vrstva,
zpravidla však o voskové stavbě včel (lat. favits,
něm. Honigwabe), val. plastovitý sníh
= v plástech, kusech; č. plástvový, plástev-natý.
— Sic. plást, pol. hl. plast medu; ukr. r. plast
vrstva, plátek (např. rozřezané ryby), b. sch. sin.
plast nevelká kupka sena, vrstva, sloj. — Psi.
plasťb: nejspíše z *plat-ťb < *plčt- od kořene
plet- v stind. práthati šířiti, med. rozkládati se,
lit. išpleciu išplesti rozkládati do šíře, platus, lot.
plats široký, prostorný, stind. prthú- široký; z
němčiny sem patří snad Flötz, střhn. jletze sloj
horniny, a Fladen plochý koláč (potvrzení: ze
záp.-germ. Fladen koláč je přejato it.fladone
plást medu; Šm.). Základní význam by byl:
vrstva široká a tenká.
plašiti; mor. splácMt se plašiti se; poplašiti,
postv. poplach. O větroplach viz u puditi. — U
všech Slovanů: slcrf plašit, poplach jako v č.; r.
polóšit, percpolóch poplach, ukr. polochlývyj,
polóchaty, pološýty, pol. plochy plochliwy
ploszyc poploch, hl. plošic, dl. plošiš, sin. sch.
plah, plašiti, b. plach plaš plašliv. — Psi.
polchati a polšiti. Z ostatních jazyků se
vzhledem k významu hodí ke srovnání jen ř.
παµφαλάοι t/v. Kořen by tedy byl *phol-; u
Slovanů z něho vytvořeno sloveso s chjš, patrně
podle strachati a strašiti, jehož význam je zcela
blízký. Adj. *polch by pak byl zpětný výtvor od
slovesa; o tom svědčí ostatně i rozmanitost
přípon (-ký -ný -liv). Jinak Ondruš JČ 10.14: od
*pol- běžeti.
plášť, stč. plaše. Všeslovanské: stsl. plast b,
sic. plášť, r. plaše gen. plašcá, pol. plaszcz, ukr.
hl. plast, dl. plaš, sin. plaše, sch. b. plast. Psi.
jAašch je původu nepříliš jasného.
plát, plátek: deska. Sic. plát. — Ze střhn.
blat, plat ntr. list (nyní Blatt); s tím splynulo
u nás i střhn. blate, plate fem. kovový plát ap.
piatan, tak i sic: z lat. platanus; to z ř.
πλάτανος původu nejistého.
plátati: zašívat díry n. trhliny oděvu n.
obuvi jinými kousky tkaniny popř. kůže;
postv. záplata, z toho odvozeno nové zá-
platovati; bylo i 5-ové intensivum plácati ťlicken
Jg. - Sic. plátať atp. jinde. —
U jiných Slovanů je zachováno též postv. plaťh
(tak stsl.; r. ukr. b. hl. dl. plat) = čtvercový
kousek Jatky, šátek (zvláště dem. r. platók); ukr.
je plat, platýna šátek, kus látky, plataty
záplatovati, pol. je plat záplata, plátek kus plátna
(tak i vsi.). Psi. platati je patrně t-ové intensivum
od nějakého slo-
plátno
vesa, které by bylo příbuzno s něm. flicken t/v; gt
> kt dalo před a pouhé t. Z psi. přejato pót. plat
ntr. záplata, sthn. plez, blez, blezzo (nyní Pletz)
mask. a obdobná slova ostatních germánských
jazyků.
platejs: druh mořských ryb. Z něm. Plattei-se,
jehož posledním pramenem je lat. pla-tessa, -tissa
(k ř. πλατύ; široký?).
plátek, sic. plátok: časopis (hanlivě). Z něm.
Blatt 'list' v názvech časopisů.
platina; u všech Slovanů: k nám přišlo ze
západní Evropy (fr. platině, něm. Platine); je to
jihoamerická zdrobnělina od španěl. plata stříbro.
platiti, -pláceti; platba, platný, u-platniti (s-
platiti > splatný, uplatiti > úplatný), poplatný, -
nik; post verb. plat, výplata, o Iplata, úplata;
úplatek, po° pře° pri° nedo°; VITI. plátez placení
(srov. r. platéz t/v), pláteznik platitel, č. plátez ný
kdo správně platí (u Počátek). — Všeslov.: sic.
platit, plit, sch. platič, b. plaštam, p. placic, hl.
placic, r. platit, plata plat atd. Psi. platq platiti:
jeho původ není zcela jasný, ale zdá se, že je
odvozeno od *polťb, které je základem slova
plátno (viz). Je tu ovšem neshoda hlásková (rus. je
platit, nikoli *polotít, také všude jinde je plat-); ale
F. Kopečný Slavia 31.459 soudí, že toto plat- se dá
vyvodit z polt-. Odvolává se na ruskou výslovnost
s o, plótiš, plótd: ,,to snad ukazuje na původní
polotiš..., které se prosadilo aspoň do výslovnosti,
když psaná podoba má vlivem církevní slovanštiny
a." Pro pol. a luž. plat- je podle K. nutno
předpokládat bud vliv češtiny nebo vliv onoho
plat-, které znamená záplatu. Plátno bylo v staré
době u Slovanů platidlem; byla to ,,plátěná
(šátečková)" měna; snad byla i ve Velkomoravské
říši. O této měně viz Pošvář Slavia 31.456n. V
latinských kronikách té doby se plátno nazývá (m.
j.) p(h)alta, p(h)altena, phaltina, phala. Podle
Kopečného phalta, etc. je přejato ze slovanštiny.
Ty latinské výrazy znamenají většinou také roucho,
tedy celý oděv. Podle Pošváře se „z původního
plátěného šátku... vyvinula skutečná plátěná měna,
velmi blízká nekovovým penězům. Šel-li vývoj u
ostatních Slovanů směrem zvětšování velikosti
šátků až k celému oděvu, resp. jeho částí, zde [v
Č.] naopak se jejich velikost zmenšovala a jejich
přímá užitková hodnota mizela, takže zůstala jen
obecná hodnota směnná". Právní potřeby daly pak
u nás i jinde tomu slovu vazby i významy nové: p.
za něco, pak pouze něco, sukno plati po tolika, stč.
platí život = je v sázce atd.
platnéř, pol. platnerz, ze střhn. blatner (nyní
Plattner, od plate > č. plát, že vyráběl pláty na
brnění).
plátno, plátěný, pláteník (-enník), -nictví. Psi.
domácí (ne přejaté ze střhn. valtel)
plátva 456
poltbno (stsl. platbno, sic. plátno, ukr. r. polotnó, pol.
hl. plotno, sin. sch. b. plátno) souvisí patrně se stind.
pata- mask. tkanina, šat (z *palta-); je to asi
zpodstatněle adjektivum, původně ,,polt-ové (dílo)".
(Nesouvisí však ani s plaťb, viz plátat — je tu
překážka hláskoslovná —, ani s něm. falten.) Adj.
plátěný ,,je patrně výsledkem vzájemného křížení
tvarů plátenný (vysloveno plátěný) a plátněný": o tom
podrobně Hujer 1.84. Přípona no je též v sukno.
plátva laš.: podkrokevnice (jeden ze dvou
základních trámů ve střeše; viz Bartoš SI. 404). Z
pol. platwa. Dále nejasné.
plaušovat vulg.: 1° balamutit, 2° bavit se
povídáním. — Z rak.-něm. plauschen 2°.
plavačka, plavatka stě.: druh sekyr Sm 15.226. —
Nejasné. Snad neporozuměním z *bradatka =
bradaticét
plavajz, -s, plevajs zast. lid.: běloba. Odtud žert.
plavajzník mlynářský pracovník (od práska až po
mlynáře), poněvadž bývali zaprášeni moukou. —
Plavajz se kladlo i za něm. Bleistift 'olůvko' (pak:
tužka), např. tesaři tak nazývali své tužky; odtud lid.
plavajzník = neumělý malíř, pův. tedy malíř hrubých
tužkových náčrtků. Vulg. p. =? darebák, lotr.
,,Plavajzníci byli dělníci v olověných dolech — po
němečku jest olovo Blei a dolování jeho jest nejvýš
nezdravé. Proto byli do těchto za trest posílání zlo-
činci" (Bilianová, Sel. 4.87).
plavuň: rostlina Lycopodium. Přejato Preslem z
ruštiny, tam je plavun plyvun plu-vun\ Sic. plavún t/v
je z češtiny. — Od kořene, který je v plavati, přípona
-um> (jako v běh-oun): výtrusy (lidu dobře známé
jakožto zasýpací prášek) „plovou na vodě,
nesmáčejíce se jí" (Polívka).
plavý, odvoz. val. plavastý, msl. plavoň, -os plavý
vůl. Psi. polvb (stsl. plav*, sic. plavý, r. polovój, ukr.
pólovýj, pol. plowy, sin. sch. plav); rýmuje se se solv*
(viz slavík); označovalo — stejně jako baltský
protějšek lit. palvas a jako germ. *falwa-(sthn.falo, ny
ní fahl) a lat. pallidus — bledou žluť, broň věcí
dospělých ke zralosti (např. obilí) nebo k stáří (o
hřívě, o srsti původně hnědé). Stýká se tedy s
šedivostí jako výsledkem zralosti nebo stáří. Původní
význam byl tedy nikoli žlutý, šedý nebo podobně v
určitém odstínu, nýbrž asi to, co vyjadřuje č.
vyreznalý = přechod bujné hnědi nebo zeleně
vegetačního vrcholu v neurčitou barvu slámy apod.,
nebo i žlutavou barvu pleti chorého člověka proti
bývalé svěžesti. Odtud pochopíme, že kořen těchto
slov pel- může označovati i šedou barvu jako
výsledek stáří, ale pak i šedou vůbec: véd. palitá-
stářím šedý, lit. pilkas šedý. Přípona -vo- jako u
několika jiných jmen barev (lat. fulvus aj.).
plaziti (jazyk): vystrkovat z úst; obyč. vyplazovat,
vypláznout; odtud lid. (z řeči
plaziti se
k dětem, žert.) plajzák jazyk, sev.-mor. plazan jazyk
Rzr. Msl. val. rozplazit ňadra, košulu = odhaliti prsa,
rozhaliti košili, rozepnouti pod krkem, val. plazavý =
roz-plazený, laš. (u Příbora) rozplahataný, (u Opavy:
Lp) plazeÖ zevlovati, plazaíc zevloun, nevychovanec,
plazak plazaty t/v, chodžy z rozplaženum kosulum;
plazit čuměti, nahlédati do okna B, val. byt na
plazákách na zvědech SvK. — Sic. plazit, vyplazovat
jazyk; plazo = kdo má rozhalenou košili. Sem náleží
patrně i val. laš. plezmero t/v (zvláště o ženách); -mero
je nejasné. Bulh. plezja si ezik nebo plezja se
'vyplazovati jazyk*. — Zdá se, že společným
významem je roztahovati, rozhalovati. "Příbuzné je
asi ř. πλίσσοµαι rozcapuji nohy, έκ° rozvírám se (o
ranách), στόµα δια-πεπλιγός otevřená ústa, πλίγµα
ntr., πλίξ f. krok (= roztažení noh). Kořen by byl
pleýh-, u Reků je na oslabeném stupni. Plaziti jo
faktitivum ('činiti, aby nějaká část těla byla odhalena,
odkryta') *plójh-ei-tei.
plaziti se. Jeho základ se objevuje ve 3 stupních: 1°
plz- < púz- v mor. plhat se plaziti se (po stěně), Č.
šplhati (viz), mor. plsat (vy° na strom, u Kunštátu).
Sem patří i han. plzký kluzký, slizký, necudný; oplzlý,
plz (již u Veleslavína) a houba plzatka Lima-cium. 2°
pelz- v stě. lichoplezi sirény (na základě středověké
představy o sirénách, že jsou křídlatí hadi, v. Ryba
VČA 51.5). 3 °polz-v plaziti (se), plazivý, laš. doplahnut
se, č. postverb. plaz živočichové plazící se (stč.
hromadné, nč. o jednotlivci). Staré útvary jsou však
plaz, mor. zplaz, splaz (pol. ploz, -a, r. ukr. póloz, sin.
oplaz, podplaz, sch. plaz, b. plaz, plazica, plaz) část
pluhu, dřevo ploužící se po zemi, na němž je radlice;
plaz, han. splaz, sic. úplaz, splaz, súplaz rýha v lese na
stráni, po níž se smýkají kmeny do řeky, a vč. klad.
oplaz místo, po kterém se při orání pluh jen smýkl, ale
nezabral. — U všech Slovanů: stsl. pťbzq plésti i
pťbzati, plěžq plésti, pl'bZ'bk'b; sie. plazit sa, plazivý, r.
polzú polztí, nář. i polzú polóst, iter. pólzat, polózu
položit, póloz sanice u saní, ukr. póvzaty, póloz část
pluhu i sanice, pol. peizac, plozic sie, polož u saní, sin.
polznoti, polzati, plezati, plaziti, poli = plž, sch. puziti,
plazati se, b. pläzgam, pläzna se. Rozličné stupně lze
srovnati tak, že pro primární sloveso přijmeme
podobu bud pelzq pblzti nebo púzq pelzti, jejichž
kmeny se staly východištěm vyrovnaných už sloves
jednotlivých jazyků; polz- bylo náležité ve jméně s
významem smyk (= co se smýká) u pluhu nebo u saní
(rus. přízvuk jako v ř. φόρος daň = co je přinášeno) a
ve faktitivu pořzitá = činiti, aby se něco smýkalo,
odtud č. plaziti (se) atd. (ale zvíře plaz, lesní smyk plaz
jsou postverbální). Slovanský základ pelz- nemá jinde
jasného příbuzenstva.
pláž
pláž: plochý písčitý břeh; tak i sic. — Z fr.
plage t/v.
plebán v starší češtině: sic. zastar. plebán:
farář, zde asi z polštiny. — Ze střlat. plěbánus od
plěbs, což znamenalo ve 4. století venkovskou
faru (kdežto starolat. 'lid') a dalo vznik italským
aj. názvům pro prebendu (it. pieve; piovano
venkovský kněz), později ale vytlačeno názvem
parochia > č. fara.
plec fem., též plece ntr., vm. pleco, odvoz.
plecko, plecina; plecitý, plecatý, širokoplecí;
mor. opléÓí opléóko opléónica oplíčky, sic.
oplecko, opleóko (stč. opleóie, r. opléóyje jistý
oděv; las. plecovník chléb se zapečeným plecem
n. šunkou, popř. jiné pečivo se zapečenou
klobásou. — Psi. ntr. plete (stsl. plešte, sic. plece,
r. plelo, ukr. pleÓé; pol. plec je ale mask., hl.
pleco, dí. placo (zn. i šunku), sin. pleÓe; sch.
plece, b. plur. plésti) je nepochybně příbuzné s
lit. petýs a petis mask., prus. pette, pettis fem.
rameno (v baltštině l vypadlo), něm. -blatt v
Schulter-blatt a ir. leithe fem. (*pletjä) lopatka;
dále snad (Benveniste BSL 50.42) heth. paltana-
rameno. — Prajazykový základ byl tedy plet-
nejistého rodu; ten byl rozšiřován o i, popř. dále
o ä nebo o; v slovanštině většinou je neutrum, asi
podle sousedního ráme. Dalšího spojení není.
(Bývá sice spojováno s plet- šířiti, viz plást, ale
vzhledem k tomu, že stará jména částí těla jsou
slova isolovaná, je to pochybné.)
pléhnúť sa: val. pléhnit sa, pléhnút sa
rozmnožovati se, plemeniti se (o nevítaných
živočiších i rostlinách, ale někdy i o kuřatech
apod.), laš. plahnúť se (na- se Malý), (z)plo-hnuc
se Lor. — Sic. (vých.) uplahnuc se vylíhnout se
(např. o teleti) Bf, pol. plac si% (plegnie, plqgl
s.), pl§gnqc s., (-o-) líhnouti se, roditi se (o
různých čtvernožcích, o kuřatech) SJP, plqdz si§
SGP (rýmuje se s ladz si§, v. líhnouti). Hl.
plahowac pflegen (1721: eplahowac erzeugen,
hervorbringen, = plo-diti či zploditi?), plahowar
pěstitel, plah Erzeugnis = výrobek, tovar; dl.
plagowaé, zblagnué alesco, erwachse; pol. u
Linda plagowaé pflegen. — Skupina málo jasná.
Zdá se, že jest vyjíti od pleniti (od plen výtěžek,
viz), neboť pol. plenic je rozplozo-vati, dávati
hojné potomstvo, sic. plienit sa = množit se (o
drobných zvířátkách, SSJ); a že se pleniti zkřížilo
s líhnouti se. U lužic-kých slov by bylo třeba
přesně zjistit význam; zdá se, že se v nich
přidružil význam německého pflegen (či jen
vinou slovníkářů?). (O luž. slovech Schuster-
Šewc ZfS 8.1963.864; myslí však, asi mylně, na
dvojici kmenů s-pél-ghj /s-pl-égh, od s-pel-,
štěpiti, spalten.)
plech: kovová tenká destička, plechovice od
Veleslavína do nč., plechovka; plecháč, vč.
plechák (nádoba). Pol. kdysi plech z č.,
457 plen
nyní blach(a); sic. plech, sin. pleh. — Vše ze sthn.
nebo střhn. blech, plech.
plech, plišek stč.: kožich prsní (Winter D. kroje
153, Sm 15, Rohn 2.171, Táb); dosud na Kyjovsku
a Rosičku (Kol, A. Kuchyň-ková) plech lemování
na sukni. — Sic. plech podšívka na spodu sukně.
Pd. plech kožich. — Z něm. Belege.
plechý, neurčitý kvalif ikativ ve smyslu asi
'řádný, dobrý', zpravidla jen ve větách záporného
smyslu (dyby byla plechá, byla by u múza; ani
tomu pleše nerozumím). Žije na Vysočině, v již.
Č.(?) až po Chodsko a na záp. a již. Moravě.
Vzešlo z neplechý (což souvisí asi s plachý 2 °, s
dl. splosny špatný a r. plochój špatný, slabý,
hloupý): *neplachý bylo asimilováno v neplechý;
ne- bylo nadbytné (jako v neohromný = ohromný),
ale časem chápáno jako záporka; neplachý špatný
= ne-dobrý, z toho dekomposicí >v plechý. Srov.
podobný vývoj u kalý. Meh NŘ 24.228.
plekati: kojiti (dítě) i napájeti mlékem (zvířecí
mládě u krávy, bahnice atd.): val. po°,na°; od°
odstaviti, při°, jvČ. s významem už málo
konkrétním oplíkat (Co se nevoze-níte a voplíkáte
se jenom s tou bábou? = dáváte si vést domácnost
od té báby, Pitt-norová). — Karpatské slovo
pastýřské: sic. plekat, pol. plekac, ukr. plekáty (s
rodinou odvozenin). — Z rumun. se (a)pleca (z
lat. applieäre), jehož se užívá o kojících samicích
ve významu skloniti se, schýliti se k mláda-tům a
dáti se sáti od nich; plecátoare je bahnice i kojící
matka, z toho sic. plekocera kojná a ukr.
plekatárka ošetřovatelka.
plémě, plemeno, plemenný, plemeniti, ple-
menište. — Psi. plem§ gen. plemen-e (tak stsl.; sic.
plemeno, zastar. plemä; r. plémja, pol. plemiQ, sin.
sch. b. pleme). — Pravděpodobně z *pled-men- k
plod (toto spojení podporuje synonymita slov, jako
rozple-meniti = rozploditi), ale jinak nejasné (není
příbuzného primárního slovesa ani zřetelného
příbuzenstva v jiných jazycích); jedna domněnka
je u Isačenka SPL 1.124.
plen znamenalo původně 'výnos, výtěžek,
úrodu, zisk', tak dosud v sin. a dále v polštině a
dluž. (plon), ale kdysi nepochybně i v češtině, jak
svědčí odvozenina plenný (je i v pol.) o obilí
'sporý, vydatný, mnoho semene dávající' (Rosa),
jč. za Jg plíny (dosud jč. plínný maso = nadbytečně
rostoucí v ranách, Jjčř 222), zm. pliný, vm. plejný,
mor. i plivný (odtud plivník — pol. plonek skřítek
hospodáříček, nosící hojnost obilí; srov. dluž. plon
'úroda' i 'plivník'). Jinak nabylo *pelm> významu
výtěžek válečný, kořist, a to i v češtině ( > pleniti
drancovati, plen, zničení domu a rozchvácení
movitého majetku člověka, který se provinil
zločinem proti společnosti, např. vraždou,
žhářstvím; o tom VI. Procházka PhS 2.257n.): stsl.
plěm?, ukr. r. polán (a z cirk. jazyka r. plen)r
plena
pol. plon, sic. b. sin. plen, sch. plijen (a všude i
sloveso na -iti). — Týž původní význam je i v
baltských ekvivalentech (lit. pelnas, lot. pelixa,
nuopelns výtěžek, zisk) a v stind. pana- mask.
ujednaná mzda, cena v sázce (panáte jedná, mění,
kupuje, pokouší se o zisk). Tedy společný útvar
bsl.-árský *pel-no-s. Další příbuzenstvo je nejisté.
plena 1° chod. zm.: kaz v železe, vč. plen kaz
na sekyře, výlomek. — Sic. plena kaz v železe,
též (Mihál, Nová literatura 12.9) staré rezavé
železo, plieniť sa dostávati kazy, r. plena, pol.
plonia, sin. plen kaz v železe. Pův. význam je v r.
plen' zrnko popela (totiž v ulitém kovu). —
Příbuzné je lit. plur. plenys, lot. plene žhavý popel
na uhlí. Dále je příbuzné ř. σπληδός mask. popel
(s je „pohyblivé"), jehož zakončení -dos je zajisté
přejato ze σποδός popel, což bylo usnadněno tím,
že d i n jsou zubnice.
plena 2°: kus látky na zavití dítěte, šátek na
hlavu. Psi. pelena: tak i stsl.; sic. plena, r. pelena,
pelenát zavinouti do plenky, nář. dem. pelka;
ukr. pelena, pelenýty, b. sch. pelena; v pol. a luž.
změněno zakončení (pol. piel-ucha, hl. pjelucha,
dl. pjeluch), v sin. (pleníca) a v č. vypadlo — z
neznámé příčiny — první e. Příbuzné je snad ř.
σπληνίον obvaz na ránu. Pak by tu byl kořen peh-
jplě, který by dovolil připojit sem i plena 3°, vše s
původním významem „obal, blána".
plena 3°: mázdra, kůžička; sic. plena (z češ-
tiny), r. plénka. Shodná slova jsou v lit. pléně fem.
a plénis fem. mázdra, pr. pleynis mozková blána.
Tedy psi. * pléna a balt. plěn-is (-ija); vedle toho
bylo i slov. *plěva v sin. pléva oční víčko a r.
pleva, ukr. pliva kůže, mázdra, pohrudnice, srov.
lit. plévě kůžička, škraloup na mléce. Příbuzná
slova jsou lat. pellis a ř. πέλλα kůže, něm. Fell,
angl. film, švéd. flen plachta, tenká vrstva (S.
Stech), ř. πέλµα podešev, dále ř. έπίπλοος sítnice
(z -πλοϊο-). _— Východiště není jasné; pléna a
pleně by se sice dalo — jakožto plě-mn-a —
srovnati s πέλµα apod. (*pel-men-) stran přípony,
ale v se z toho vymyká; plě- a pel- by se daly
spojiti v dvojslabičný kořen, ale není příslušného
slovesa, kde by ten kořen měl být především.
Kromě toho je nesnadné nemysliti na *bolna, č.
blána.
plesati, stč. plé-; postv. (od Jungmanna) ples.
Psi. plesati (: stsl. plesbCb tanečník, osl. plešq
plesati, r. pljašú pljasáť, pljas, pol. plqsac. plqs,
sic. sin. sch. plesati). — Je příbuzné s lit. (pa-
)linksmeti t/v, základ tedy souvisí s Heg-ati
poskakovati. Když se slovo stalo termínem,
ztratilo se povědomí o jeho složení a pak o v
předponě vypadlo (bez úhony pro význam); -sáti
je známé zakončení intensiv. Tedy p(o)-lesati z
*po--link-sati. Ze slovanštiny přejato
gót.plinsjan tančiti, a to dokud bylo ještě in
(nikoli e).
458 pleso
Rovněž lit. (17. stol.) plésti tančiti, plesati, jásati
(nář. nyní: hlasitě mluviti a přitom tělem všelijak
pohybovati) je ze slovanštiny (pol.). Podrobnosti
Meh Slavia 22.351.
pleskati, plesk (interj. a postverb.), ples-kavý,
pleskna; pleštěti, plestiti, s jiným voka-lismem jč.
plískati (Hus, Rokycana, Táb, i nyní), han.
pláskati, laš. plaskai, val. pluskat; tyto podoby
nemají však přesných hranic, základní e bývá i
mezi nimi; ojediněle laš. puchýře se popluskaly =
popukaly = rozpleskly se (jako bubliny). Viz i
plácati. — Pleskati je i u jiných Slovanů: sic.
plieskat, ples(k)nút, pleskotat, pleskot, plesk, r.
pleskáju pleskat, ukr. pleskatý, plesnúty, pol.
pleszczeé, sin. pleskati, sch. pljeskati, b. pleskám.
— Je to sk-ové intensivum (výchozí sloveso není
zachováno); podobné intensivum je lit. plešketi t/v
(např. o pleskání deště, ale též o praskání ohně). —
Název ryby pleskáč, dosti rozšířený, je pouze
slangová perifrase, nikoli přesný původní název
nějakého druhu: proto má významy rozmanité (č. a
sic. cejn, laš. plaskáó, poleskác podoustev, ukr.
pleskáé hořavka i kapr). — Pleskati tlachati,
žvaniti viz pod plésti 2°.
pleso: dnešní spisovný význam 'horské jezero' je
přenesen ze slovenštiny. V nářečích je: val. jezero,
rybník, stojatá voda, prohlubeň v potoku, kaluž pro
husy pod pramenem, laš. tůně v řece pro koupání,
vyhloubené dno nad hrází, tak za Jg i na Plzeňsku:
voda, která se před jezem staví a hlubinu působí. V
již. Čechách (Táb) i na Moravě býval kdysi plesník
= porybný. Mask. ples je prohlubeň v řece (val.),
srov. i místní jméno osady Ples u Jaroměře
(původně asi 'bažina' ?). — Sic. pleso je horské
bezodtokovó jezero SJS, místy i stojatá voda,
kaluž, stluž. ples(o) jezero WZULeipzig 13.381.
Pol. ploso byla hlubina v potoce; pd. hluboká
stojící voda (Pawlowski); jeden autor v 16. stol.
píše plo (przi ple, na plech), ukr. pleso hlubina ve
vodě, volná klidná širá vodní dráha, hladina vody,
r. pleso koleno řeky mezi dvěma ohyby, rozšířené
místo řeky, rovné a čisté prostranství vodní. U
jižních Slovanů je pořídku, jen v místních jménech.
Zdá se tedy, že vlastní význam je tento: klidná
hluboká část řeky nad jezem, rybná a široká, v
protikladu k nehrazené části řeky, rychleji tekoucí
přes kamenité dno, nehluboké, nerybné, da jící se
přebroditi. Ze vzduté části řeky přeneseno pak
(podobně jako jezero, pův. voda nad jezem!) na
„stavy" = rybníky vzduté hrází a konečně na jezera.
Příbuzné je asi lot. plesa plesa místo v řece, kde
voda je klidná, a dále střhn. (aleman.) vlosch
Sickergrube, rybník; jsou i pomístní jména (z J.
Schnetze sděluje Eichler, Beiträge zur
Namenforschung 1956,23) Flosche (mask. nebo
fem.) bažina, bahnitý příkop, hluboko položená
louka, kde zpra-
plésti 459
vidla stojí voda, chuchvalce z rostlin v bažinách a
rybnících. — Slovo tedy „pra-evropské"? O pleso
nyní též Nahtigal WSUhrb 4.15 (: antické Pelso,
Blatenské jezero, má jiný původ).
plésti: 1 ° plet- kromě plésti v odvozeninách
pletka, pleticha (stran přípony srov. r. pletucha
košíček; v pol. je pleciuch tlachal a v č. měkké -juch-
), pletivo; od pleten-ý je pletenec, -nice, pleteň,
pletenák apod. o svazcích fíků, o pleteném pečivu
apod. Post-verbalia spleť, opletá, popleta, průplet,
výplet. Starého typu je jč. plestev propletená větev,
klacek v plotě (totiž větev, z jakých se pletly ploty),
han. pléšcka tyčka z plotu; u Jg i pleství stěna z
prken, hlinou o vrhnutá (původně stěna z proutí
pleteného jako koš, omazaná hlinou; tak se dělají
chatrče i stodoly dosud leckde na východě); z *plet--
tva. Zdloužené -plétati > -plítati, odtud pletač, pletací,
pletař, pletárna. — 29 střídové o je v starobylém
jméně plot (bývaly pleteny — na způsob košové
pleteniny, jenže v hrubších rozměrech — z proutí a
větvoví: mezi koly vraženými do země se proplétalo
proutí; tak původně u všech Slovanů i jiných
Indoevropanů, dosud na východě Evropy, u nás na
Slovensku); klad. msl. oplot, mor. (msl.?) oplota (z
toho dále č. sic. oplo-ieň) jo nízká přehrada mezi
částí mlátovou a přistodolkem, nyní z prken,
původně ale jistě pletená; útvar jako pří-nos, o-tok;
jak soudíme z o- < ob, bylo to původně kruhové
ohrazení humna = mlatu, na němž dobytek
vyšlapával zrní z klasů. — Plésti a mnoho odvozenin
je u všech Slovanů: stsl. pletq plésti, sic. pletiem
pliesť, pleticha, pletivo, pletenec, r. pletu plésti atd.;
plet- odpovídá latinskému plect-ö a sthn. fleht -an
(nyní flechten): *plekt-je rozšířené (příponou t) staré
piek- (ř. πλέκω). V slovanštině kt před nepalatálami
dalo t, tvary před e (2. sg. atd.) se zde podřídily
tvarům s o. (Jiné pletu viz pod blésti).
pleš, plešatý, plešivý, též. plechatý. — Sic. plechavý,
plechatý (plechá, -aň), plešivý, ple-šivieť, plešina,
plešatý, ale i plchavý, sloveso píchnut, oplchlý (srov.
stč. opíchat); msl. opíchaný řídký Kol. Srov. i oplzlý
opelichaný. U jiných Slovanů je pouze *plěch-: stsl.
pleš b holohlavý, r. pleš pleš, holé místo na poli, v
lese, plechán, plešivýj, ukr. pliš, plišývyj, pol. plesz,
plech, hl. plech, sin. pleš, plešast, sch. plešiv, b. plešiv).
Znamenalo nejen pleš na hlavě, ale i — jako dosud v
ruštině — holé místo mezi porostem polním i lesním,
odtud četná místní jména po všem Slovanstvu (č.
Pleš, sic. Plešivec). — Κ srovnání se nabízejí lit. slova
plikas (a lot. pliks) holý, plelkě (lot. pleiUis) pleš a lot.
plaiskums holé místo. Byl tecly základ pleik-,
schopný ablautu. Slov. ch/š je za starší ks, tj. s je tu
navíc proti baltštině. Pro vysvět-
pleva
lení toho s předpokládáme s-ová intensiva: *plbk-sati
> píchati, viz výše opíchaný. Dále *plěk-sati > plěchati,
od něhož je např. sic. plechavý, plechatý. Od plěchati
bude pleš, plešivý atd.
pleštiti oči: pouliti. Mor. s-vypleščenýma očima PS.
— Sic. vypleštit, vyplaštit t/v, (hovor.) pleštiaky oči, p.
wybleszczyó t/v. — Psi. asi *pelskati, z toho přechodem
do 4. třídy *pelšóiti; je to sk-ové intensivum od pel-,
které je v lit. peliú pélti t/v = (die Augen) weit aufs
perren, as „pohyblivým" 8 a s jinou likvidou (záměna
l)r) něm. sperren roztáhnouti, auseinander tun (nohy,
ústa).
pleť; psi. plttb; tak stsl.: tělo; sic. pleť t/v jako v č.;
r. ploť lupy, csl. knižní význam tělo, pol. plec gen. píci
tělo, pohlaví, dl. pleš barva pleti, sch. put, b. plát tělo,
sin. polt pleť. — Má protějšek α-kmenový v lit. plutá
kůra, kůrka a v lot. pluta kůžička, pleť, rostlinný
povlak na vodě. Dalšího příbuzenstva není.
pletka 1° stč.: jakési zařízení na lapání ptáků
(dohad o podobě má Šmelhaus PVÜL 20.216), snad =
osidlo, „oko" Jg; zápletka (milostný poměr); kleveta,
pomluva; pleticha, intrika. — Vše od plésti. Jde nikoli
o jediné slovo s bohatým vývojem významovým, ale o
několik homonym, vzniklých na základě jednotlivých
významů slovesa plésti, např. 'pomluva' je od plésti =
mluviti ledaco, zváti (u Jg). — Sic. pletka kleveta,
pomluva, intrika, ukr. plitka, r. splétka, splétnja
pomluva, klep.
pletka 2°: malicherný předmět, „drobný, obyč.
ozdobný předmět nevalné ceny, tretka, cetka" PS. —
Je to patrně „ozvěnový", rýmový útvar, vzniklý při
tretka (PS má jeden doklad z Heyduka) a pak
osamostatněly. Takové útvary vznikaly zdvojením, ale
s disimilací: s oblibou mají na začátku retnici (m:
čáry-máry; b. hala-bala, tento má ještě Z místo r
podobně jako je tomu u třesky --plesky).
pleva; odvoz. jč. plevnik, plevnice, mor. plévňa,
plevnik, plevinec, zvláštní kůlnička na plevy,
přistavěná k stodole (stč. plévně$ plevnik, nč. pliveň,
plívnice někde přeneseno ná přístodolek, kam se
ukládají snopy)» — Stsl. pleva, r. peléva (> pelá) i
polova* ukr. polova, pol. plewa, hl. pluwa, dL plowa,
sic. sin. pleva, sch. pljeva, b. pljami skoro všude jsou i
odvozeniny obdobné našim. — Psi. pelva má protějšek
v lot. peius, pel(a)vas (vše fem. plur.), srov. dále stind.
paläväfy mask. pl. plevy a lat. palea pleva; bylo tedg
*pel-eu-, což slovanština převedla k α-kmenům (podle
*solma, sláma, obé jsou pozůstatky po mlácení!; s
týmž slovem má i stejnou intonaci, r. polova jako
solóma* takže ražený přízvuk nemusí být u pelva
původní a nemusí tedy ukazovati na dlouho ě% tj. na
vrddhi!). Základ pel- je týž co v pálati,
 plh 460 plískati

e je též v ř. πελεµίζω (stále se však mylně spojuje I v těch slovech kořenné η rádo přechází v l
s plíti pleji), neboť pleva je právě to, co se vypálá, disimilačním vlivem příponového n.
odpálá. plichta: rovnost při hře, splichtit se vyrovnati se ve
plh val.: pýří (hustý pýr mezi obilím, hře, mor. oplichtit ošiditi. Přenesením významu je
AgriDpyrum). Ta rola je sám plh, je zaplhněná plichtiti se k někomu = chtíti se rovnati (vtírati se do
Kt 7; Bartoš píše plch (ch je mylné). — Příbuzná vyšší společnosti, do lepší práce apod.), jiný vývoj je
slova jsou lit. spilgti zakrsávati (bez slunce), o plichtiti mařiti, kaziti, původně asi podle hry: mařiti
rostlinách, a spelgti t/v, ale i stíniti a tím hubiti někomu vítězství, plichtou připraviti jej o první
rostliny, popř. (nuspelgti) svým bujným vzrůstem místo, o výhru. — Slova nejasná. Matzenauer: ze
mořiti jiné rostliny. Val. plh je tedy třeba chápati švéd. plikt pokuta peněžní (M. připomíná č. plichetní
jako post verbální, = plevel (pýří)· ubírající místo peníz). Významové spojení není při tom zcela jasné.
užitečným rostlinám, z *pblg*b (lit. β- je Ještě jinak HK. — Sic. plichtit sa 'potichu, ne-
„pohyblivé"); od něho je plhniti. Týž kořen vidíme pozorovaně se blížiti k někomu* (a dokonavé pri°) je
v hlupiti. asi z češtiny.
piha nějaký pták B, asi plháček, tj. brhlík lesní, plíseň, plesnivý (-ec, -ina, -ěti), laš. pleseň,
Sitta caesius. Srn. Patří tedy ke šplhati. plesn(iv)ě6. — Sic. pleseň, plesniet, plesn(iv)-ina,
plch 1°: druhy hlodavců; sic. plch, pol. pilch, plesnivý-, pol. pleéň, pleš ni wy, hl. pUsň, plésniwy,
dl. pjelch, ukr. br. povch, r. polčók (6podle slov dl. pleseň plísni wy, ukr. plisn* plisnjavyj plísniti,
na -Óok jako volÓók aj.), sch. puh, sin. polh, b. r. pleseň1 i plesn\ plesnét, b. pleseň plesniv, sch.
plach. — Psi. plicht. Příbuzné je irské luch, kymr. plesán, sin. pleseň. — Psi. plésnb náleží asi k lit.
llyg myš:, keltština ztratila *p- obecně. Rozdíl tlßu plekstu plekau pltkti trouchnivěti, je tedy patrně z
nepadá na váhu. Původní význam je u nás (pro *plěk-snb (k zaniklo před skupinou sn). U Slovanů
myš bylo ide. müs), ale přenesení bylo snadné: novým slovem označena vnější známka trouch-
jisté druhy plchů se velmi podobají myším. Slovo nivění, nejprve arci plíseň na trouchnivém dřevě, pak
asi „praevropské". Meh ZfcPh 28.70, SPFFBU jakákoli.
11.214, SbLehr 114. — Sthn. bilih (nyní Biích) je pliska mor. a sic: třasořitka, ptačí rod Motacilla:
přejato ze slovanštiny. jč. podliska Jgd-Vydra, podlýska Kt 7.293,
plch 2°: vč. klad. jvč.: opuchlost vemena, podli(p)skva Jgd, han. pleska bleška, plska, msl.
nenáležité z\z je v plz Jg, plz Pt, na Vysocku pliska blíska bliskva, laš. pliska i plstva. — Sic
pelzký vymeno (Markvartová). Vzniklo asi pliska blyska pluskfa. Pol. pliszka pliskwa plistwa
přesmykem z ^p^ch-ťb k puchnouti ? Pd. belk plizga, stpol. pliska, hl. pliska, dl. spliska, ukr.
břich. plys(t)ka blyska, r. pliska plizgavica, sch. pliska
plch val.: skuť, kudly: sviňa má ešÓe starý p. pliskuta, šln. pliskavica. — Psi. asi plisbka. Základ
na sobě. — Psi. pltchi,. Příbuzné je lot. pluska je zvukomalebný. Hlas toho ptáčka se vystihuje
chomáč vlasů, lit. plúskos. Dále něm. Flausch tvarem pis-pis; od toho je ital. nář. (na jihu) pispisa
chuchval vlny a Vlies rouno. U nás se sk ap., ale i (s vloženým r, kterému u nás odpovídá l)
přesmyklo v ks, což dalo ch. prisbisi, prispici, prispiša (v. Rohlfs 200). — Mylné
plíce, msl. plúca, laš. pluca (klad. plauca je však u v sic pluskfa SMS 15.89 a pd. pluskwa je z lidové
z něm. slez. Plautze, což samo je z lužičtiny); etymologie: podle horalů prý ona „rada pluska si§ w
původně ntr. plur. (tak msl. sic), v Čechách ale od wodzie" SG, jeden druh se vskutku rád zdržuje nad
staré doby je plur. fem. (vlivem podobnosti potoky, sedává na kameny z vody vyčnívající.
některých tvarů plur. od vzorů duše, moře; plískati o padání prudkého deště, řídkého bláta,
umožněno to tím, že chybí regulující singulár). vlhkého sněhu apod.; pliskotati; interj. plisk! a
Demin. nář. plička je však plur. ntr.; spis. je plíČky. postverbale plisk; pliskavý, zastaralé plískavice,
— Psi. pluta plur. ntr. (: stsl. plušta, sic. plíci, sch. nyní plískanice, han. je plisko = vlhko, deštivo;
pluca a hl. dl. pol. pluca z *pluta, diú-milace pluskati, jč. plous-kati, pluskotati, pluskavica, val.
měkkosti; str. pljuÓa, sin. pljúča). Místy se a laš. pluskavica, val. plušÓat, pluskotat, plúšt,
zachoval sg. (luž. pluco aj.; ale č. plíce fem. sg. plúštenica, jvč. plíšéenica; postv. laš. msl. pluska
vzniklo zpětným pochodem z plurálu). Lit. plaučiai, kapka. Sem i laš. pliskat, vyplisknút vejce = snésti
lot. plauši plur. mask., prus. plauti (sekundární fem. v. bez skořápky, přeneseně pak i sic plúštit sa kotiti
sg.). Tato slova jistě souvisí s ř. πλεύ-µων a lat. pul- se, bahniti se, val. sic o° sa, sic za° sa obahniti se.
mö t/v (z *plu-mö1)·, v bsl. se přeformo-vala podle — Srov. stsl. pljuski> hluk (jako úder hromu), sic. I
pleta (viz plece) zakončením i rodem: plíce i plece v plúskat, pluštat, r. pljúsknut upadnouti do
těle sousedí. Ty názvy souvisí s kořenem pneu-: ř. I něčeho mokrého, pljúchatsja čvachtati se (v
πλεύ-µων je místo staršího pneumön, od πνέω blátě), ukr. pljuskáty, pljuskotáty, -otíty,
dýchám. Odvozeniny jsou tvořeny starobylou pří-
ponou mön (mask.)/mr& (neutr., to je v ř. πνεϋµα
dech). Je zřejmé, že už od prajazyka |
 plísniti
pijúsnuty, pol. pluskac {pluszczec o lijáku), sin.
sch. pljuskati (sch. pljusak liják), b. pljuskam,
vesměs o pleskaní, chlístání apod. — Je to sk-ové
intensivum; znělá forma je bluzgati.
Nezachované výchozí sloveso bylo rovné
litevskému pliaürti t/v; podobná intensiva jsou
lit. pliaušketi tleskati, pliauškiú pliaúkšti tlachati.
plísniti, jvč. plízniti, mor. blúzniť kárati,
peskovati, vč. louznit na koho = hubovati
(Jirásek), sic. pluznii klevetit. Znamenají na M. a
Sic. i žvaniti, škaredě mluviti, Jg má z Rosy
plísniti káleti. Spolu s druhotvarem blouzniti a s
pol. bluínic tupiti, rouhavě mluviti, bluznqc
žvaniti, tupiti pochází vše od bluzgati, viz
plískati.
plíti pleji: stě. plevu pleti, pak podle infin.
kmene pleji; frekvent. mor. plevat; mor. splet sa
někoho = zbaviti se, nesplejný neodbytný,
nespleja, nevodpleja (han. změněno v splist se,
nespletné Lakomý), oplet sa komu = vyrvati se
komu, zbaviti se koho. Stč. pleti znamenalo
vytrhávati (kořen, zlé semeno), pak čistiti zem,
kdežto ně. čistiti od plevele (např. řepu) je až
poslední stupeň vývoje. Odvoz, plevel, las.
plevedlo, sic. plevadlo (tato 2 od plevat). — U
všech Slovanů; stsl. plevo pleti, csl. plevelt, r.
poljú polót, plevel, ukr. poljú polety, z csl. plevel
lilek marnivý, pol. plec, nyní plewic, hl. plec, dl.
plaš a -plěwaé, sin. plejem (plevem) pleti, sch.
plevem pleviti, b. plev ja; plevel. — Psí. bylo
*pelvo pelti (z *pelv-ti), zpravidla však pel-, jež
se abstrahovalo z inf. kmene, přecházelo pak k
yo-kmenům. Původ jeho je málo jasný. Snad lze
vyjíti z toho, že baltština pro ten pojem má kořen
reu- (lit. raveti, lot. ravět), který je i v našem rváti
(ale toto význam 'pleti' nemá). Plení bylo
č i š t ě n í zahradního porostu od neužitečných
rostlin; přijmeme-li kontaminaci kořenů peu-
(čistiti, lat. pitrus atd.) a reu-, se záměnou l\r,
dostaneme *pleu-. Z toho pak přesmykem sonant
se dospělo k pelv-. Jiná možnost by byla místo
kontaminace přijmout peü-, opatřené zesilovacím
Z, § 10.
plíti pliji: stč. pluju plvati (l neslabičné), toto
plvati přešlo v knižní (nyní zastaralou) podobu
plvati (3slabičné), držící se hlavně v kostelní řeči;
spisovně převládá plivati (i vlivem présentu),
plivnouti, vy-plivovati, plivátko, plivanec. — Je u
všech Slovanů: stsl. pljujq plbvati, pljunoti,
plinqti, sic. plujem plut, pluvat, r. pljujú plevat,
nář. pljuvát, ukr. pljujú pljuváty, pol. pluc plwac
plunqc, hl. pluju plec pluwac plunyč, dl. pluju
pluwaé (nář. plué) plunué pluwowaé, sin. pljuvati,
pljunoti, sch. pljuvalo plivátko, b. pljuja, pljuvam.
— Příbuzná slova jiných jazyků jsou: lit. spiáuju
spiáuti, lot. splauju splavu splaut, lat. spuö, ř.
πτύω, gót. speiwan (něm. speien), stind. ěthivati.
Slov. a lot. I není epenthetické (v západní
slovanštině
461 plod
by to byl jediný případ!), ale analogické podle
blujo bltvati (viz blíti), kde je od původu; blíti a
plíti vyjadřují jistá „vrhání** z úst, vliv se strany
slova blíti je tedy nasnadě. — Ide. kořen byl asi
dvojí: 1° speu- (lat., ř.) s příponou j-ovou nebo
přesmykem (ze speu-jo-, srov. přesmyk j\v v niva),
z toho spei-v; 2° spei-, od něho tvořeno ještě v
prajazyku *spoi-mn-ä, viz pěna; speu-jspei- mšly
krátkou dvojhlásku (litev. iáu, domně θ ukazující
na ěu, je opět podle bliáuti); ř. J.T a ind. šth je asi
zvuko-malebné, podle Síanga, Symbolae
Osloenses 33.29 je πτ asi z p. V slovanštině tedy
*peu-jó *peu-a-ti > *pu-jo *ptv-ati; s odpadlo.
plkati han. msl.: tlachati; plkonit, plkat
(Kyjovsko), plkotat (Slavkovsko, Haná), plchtat
(Haná), postverb. plk; piket; plkoš, plkna aj.; sem i
val. prketat breptati. — Psi. pltkati, slovo
afektivm, proto bylo zvětšováno starobylými
příponami -on- -ol- -it-. Příbuzno je lit. plúkas
žvanivý, chlubivý člověk, lot. st-ové intensivum
plukstět tlachati, klábositi. Našemu plkctati
odpovídá lit. pliitaketi t/v, jež provedlo přesmyk k-
t > t-k.
plky, plkaty gatě, pltě, šplochte: široké hanácké
kalhoty. — Od blgat: velký oděv na malém
člověku blgá; blgavice velké kalhoty na malém
člověku Kol, blgé KpU.
plný: hojné složeniny jako plno-letý; plniti -
plňovati (na° postv. náplň; výplň; dopiv ěk), stč.
pln městec (srov. nov, vetech), z toho stč. pln
měsíce, a dále plň (laš.: měsiček ide do plni, je v
plni) a plno (msl.: m. ide do plna); ze spojení
[měsíc je] vb plr.ě je hypostasí úphiěk, úplný. —
Všeslovanské: stsl. ρΙτ>ητ>, sic. plný, r. pólon,
pólnyj, ukr. póvnyj, pol. pelny, hl. dl. polny, sin.
poln, sch. pun9 b. páln. — Psi. ρύητ> má
ekvivalenty v lit. pilnas, lot. pilns, stind. purná-,
av. pdrsna-, gót. fulls (něm. voli, 11 < In), stir. lán.
Srbská a litevská intonace ukazují, že psi. I bylo
zde dlouhé, což je ve shodě s ind. ür a stir. lá;
prajazykový útvar byl tedy pl-no-s; pl- je nulový
stupeň dvojslabičného kořene peld-. Pojem plniti je
dokonavý (vlastně: naplniti i ějo), a tvořil v
prajazyku aorist (kdežto présens je tvořen všude
jinak, zde tedy je druhotný; v slovanštině bylo k
tomu užito dokonce deno-minativa!). Plno-s je
vlastně participium od toho kořene (: naplněný).
(Lat. plě-nus má však plě- z im-plě-re.)
plocek (starý doklad z 1561 z Morašic: PA 20.231.
Šm.): druh kladiva, us. za Jg, dosud chodsky
(mlýnská železná palička) a v technice. Z něm.
Plctzhammer = Plätze. pled, plodný, plodina,
plodivý, zastaralé -istvý; ploditi; postverb» výplod.
U všech Slovanů: stsl. ploďb, plodoviťb, ploditi,
sic. plod, T. plod gen. plcdá, plodit a obdobně
 plochý 462
jinde. — Psi. plod*. Příbuzné je stangl. bloed plod
stromu (ovoce), polní plodina, obilí, střhol. blát
polní plodina; z (germ.) franského *bläd je pak fr.
blé, prov. Kat. blat obilí. Dále nejasné. Jinak
Isačenko SPL 1.124: v kořeni *pled- hledá pefo-
plniti.
plochý, odtud plocha (vytlačilo starší ploska);
sic. plachá u Pálko viče je asi upraveno podle
plaský. Plochý je jen v češtině a v slovenštině:
„nejstarší známý doklad je z Veleslavínovy Sylvy
1598: rovní — položíte, hladce, plochou, ploskou;
ale u rovný je jen položitý, hladký; je tedy snad
subst. starší než adj. Pramenem je něm. flach (Ki-
parsky LW 156)." Šmilauer. Sic. plochý je pak asi
z češtiny.
plosa, plosina: bílá lysina na čele koně (tak
mor.); též krávy (tak v Ö.); pak i plos = kůň
plosák, plosa = kráva ploska (obé vč.), chod. ploš,
ploška. Spolu se sin. plaz a hl. plesa je ze střhn.
blasse t/v; srov. něm. Plass, Bloss kůň plosák.
Obdobná slova jsou i u jiných Germánů. — Č.
ploska je i lyska (vodní pták s plosou na čele), tak
i sin. plazka = bukač, pův. patrně lyska.
ploský, nář. ploskatý; laš. plaskaty, jö. zm. han.
pleskatý; pleskáť plochý kámen; plosko--nohy aj.
složeniny; laš. plaskaÓka plochá hliněná nádoba.
— Psi. ploska: stsl. tak; sic. ploský, r. plósk,
plósok, ukr; ploskyj, pol. plaski, b. plosák, sch.
plosan, sin. plosk, plošóát. — Útvar nevelmi
jasný. V baltštině je lot. plaskains, pläskains
plochý, ploský, lit. plókšóias (z plašk-tjas). Je pol.
laš. sic. a starobylé a ekvivalentní k balt. á? Je-li,
pak by slov. bylo plosk* i plaskt. Pro pojem
„ploský" bylo ide. slovo, zachované v ř. πλατύς t/v.
Bylo asi i v slovanštině, znělo *plot* (w-kmen);
není sice zachováno, ale je od něho plotvica, viz
plotice. Plosk* by bylo z *plot-sk*; zesilovací
přípona sk je u nás běžná v slovesných intensivech
(tleskati ap.), ale u přídavných jmen u nás jinak
není. Ale jsou taková v germánštině (něm. frisch)
a v keltštině (o těchto Scheftelowitz KZ 58.129n.):
stir. lase mdlý, líný, trosc chrastavý, mesc opilý,
střir. lose chromý (vedle lomml) aj. Naše plosk* by
tedy bylo toho druhu, ale jediný případ. V plosk*
je asi expresivní dloužení, § 1.
ploštice: štěnice (mor. plošÓka ploška blešóica
blošóka bloštka, sic. ploštica, pol. ploszczyca t/v;
r. plošÓica veš kožní). — Od ploský.
plot: viz plésti.
plotice: druh ryb Rutilus. — Sic. plotica, pol.
plocica, stpol. plota, ploťka, ploe, hl. pločica, dl.
ploéica, ukr. plotýcja, plítka (též plošóycja,
ploskuška), r. plotica, plotvá, sin. platnica*, polab.
plütvaicd. Stč. plotice u Klareta je mylně
přeloženo foca (= treska podle Rostafinského). —
Plotice má tělo „se stran sploštělé" (Dyk
185), je tedy
plouti
možno název odvoditi od adj. *plot*, jež by
odpovídalo řeckému πλατύς plochý, širý. Rus.
„jako plotice" (Melnikov) = hubený.— Psi.
plotvica; v, zachované v ruš. a polab., je zbytkem
u-ové přípony základního adjektiva (spojení s
πλατύς je tím dobře zaručeno). Když to adjektivum
jinak zaniklo, stalo se plotvica neprůhledným a v
pak snadno vypadlo. Od téhož kořene, ale se
zdvojením dd > nd, je něm. domácí Flunder t/v.
Ale vých.-něm. Plötze je ze slovanštiny.
plotna 1°, sic. plotna, svrchní plocha sporáku, z
něm. Platte.
plotna 2° (v Brně): spodina (zločinci); odvoz,
plothák, její příslušník. — Z něm. arg. Platte
banda, Platten, Platter, Blatter gauner, schopný i
násilí; výchozí platt 'gaunerský' je (tak Wolf) z jid.
polát 'uprchlý* (entwischen, entkommen).
plouhati: vlastní význam je 'vléci v mokru,
blátě, kalu, špiniti blátem'; val. laš. pluhactvo
plazové; val. pluhava, vm, pluhy, han. plóhavica,
plóhota, msl. šplúhota, plískanice, blátivé, deštivé
počasí; sic. papluh, -a (-ch). Přechodem do 4. třídy
plouziti se. V češtině i s přehláskou: plihati, sem
asi náleží i plížiti se. — U jiných Slovanů je pouze
toto: Sic. pluhat sa plouhati, špiniti se, pluhový
špatný, nepodařený, mizerný, pluha pluhák
pluhavec nadávky špinavému atd. člověku, plúžiť
sa, pol. plugawy špinavý, mrzký, plugawic špiniti,
plugastwo špína, pd. plužyc, ukr. pluíyty s námahou
jeti, pljuhávyj, -ávyty t/v, -ávstvo též neřád, obtížní
živočichové, pljuhávec, -ávka špinavec, špinavá
žena, r. pljugáv, pljugávec t/v; -ávik had, zmije, -
ávka myš, krysa. Čeština tedy samo· jediná
zachovala výchozí sloveso; měkké -lu-zachovala
na východě, přehlasovala je v li na západě; vedle
toho vznikl druhotvar se ztrátou měkkosti (lou).
Příbuzné primární sloveso je lot. blugu blugt
měknouti a stávati se slizkým (cit. ve Fil. biedr. r.
14.105; jinak Otr^bski 1. c). S expresivním zg
náleží sem i bluzgati courati se v blátě a pluskati
(viz plískati).
ploutev: viz plouti.
plouti, stč. plovu pluti. V slovanštině jsou tyto
útvary: 1° plovq pluti (psi. stsl.) z *pleu-ö pleuti,
srov. stind. pláváte pluje, ř. πλέω pluji, plavím se.
V češtině je z toho jednak nový présens pluji
přenesením kmene plu- z infinitivních tvarů, jednak
— přenesením kmene plov- do infinitivu — druhé
sloveso plovu plovati. 2° Faktitivum plavq plaviti
(„činiti, aby něco plulo"), srov. stind. plävayati t/v
(z plöu-eieti) v č. plavím plaviti (znamená i koupati
např. koně = činiti, aby se pohybovali ve vodě;
plaviti rudy = čistiti je vyplavením bezcenných
částí proudem vody). Zkřížením plovati a plaviti se
vzniklo plavu plavati. Od proplaviti (lod) je
pcs:verb. průplav, od splaviti se splynouti přes hráz
je
plozor
splav; mor. splávjé naplavené roští, pod. náplav,
záplava; plavidlo; mor. plávka plaveni. t> tný.
Bylo i faktitivum ploviti (*plou-ei-ti), v sch.
ploviti. 3° Stč. pivu plveti (třída III 2) (vosk jenž
plví; krev plvieše) z pťbv-, náležitý slabý stupeň v
této třídě. Sem patří i pol. obflty z oplwity, srov. r.
oplo-vityj abundans. 4° Stupeň ply-: mor. plyt, r.
plyvú plyt, ukr. plyvú plýstý, sch. plijem pliti,
plivám plivati atd. a v plyvati, plynouti: prvé je v
han. las. plyvat, vč. plejvat, sic. plyvat > plvat
avs° ,(o°, roz°9 v°, vy°, vz°) -plývati (postv. sic.
vplyv = vliv,. plynutí, vlévání se do něčeho),
oplývati = rozlévati se, vystupovati z břehů, míti
hojnost, druhé v plynouti (ale postverb. plyn není
domácího původu, nýbrž přejato z polštiny, kde
však znamená tekutinu). Vznik tohoto stupně ply
(v)- není příliš jasný; nelze totiž předpokládati
dlouhý kořen plěu-, v jiných jazycích nic pro něj
nesvědčí. Nejspíše vzniklo ply v- asi zdloužením
obvyklým u frekventativ, asi tak, že k pťbvHi
vytvořeno v V. třídě plyv-ati, z toho nové plyv-u
plyv-ti > plyti a ply-nouti. Od ply- je i 'ploutev':
sin. sch. plitva, pol. plytwa, pletwa, stč. plytva,
plejtva (Rohn), laš. plytva, jč. plejtva, sic. plútva,
nč. ploutev (u místo y podle plu-ju plou-ti). —
Všeslovanské: sic. plujem plut, plávat, plynut (a
plyvat, viz výše); r. plyvú plyt, nář. (Sevsk) plyst,
plavit, plávat; ukr. výše; pol. plynqč, plywač,
plawic, hl. pleju plěč, pluwac, plawic, dl. pleju
jpUé, plěwaé, plějaé, sin. pluti plaviti, sch. výše,
b. plivám, plavam, pluvam. Příbuzná slova
uvedena výše; ještě lit. pláuju plóviau pláuti
mýti (srov. naše plaviti koně apod.) je z faktitiva.
Viz i pit.
plozor: trubička, foukačka (lid., nyní asi
zaniklé). Z něm. Blasrohr.
plst 1 °: předstěna, Omentum, blána, pokrý-
vající všechna střeva; písek, plést, plst Jg, dosud
val. plst = pls(t)ní sádlo, vnitřní. — Příbuzné je
něm. nář. (bT&nibor.) fliese blána okolo tuku u
ledvin (Haut um Nierenfett), cit. PBB 81.254, a
snad i Liese (plur. Liesen = Eingeweide fett).
Vídeňské Filz sádlo (Kretschmer 328) je asi
překlad z češtiny (totiž Filz jinak = plst z chlupů,
viz násl. heslo).
plst 2°: látka z chlupů, vzniklá stlučením a
válením, plstka výrobek z ní, plstěný, plstiti, mor.
plstvit, zprstvený. — Psi. ρ bist υ: sic. plst, pol.
pilsc, nyní piléň, ukr. povst, r. polst, stsl. pl-
bstb, b. plást, hl. pjeléc. — Pří-buzno je něm.
Filz, angl.felt, takže je patrné, že jde o výraz
starobylý, předslovanský, technika plstění byla
tudíž známa už Praslovanům. Příslušné výchozí
sloveso jako termín pro plstění u Slovanů ani u
Germánů není doloženo; významem se však hodí
lat. pellö (z *peld-ö), původně: bíti, tepati (p.
terram, humum pedibus); bylo-li by toto
463 pluh
peld- i u jiných Indoevropanů, bylo by pústb z
*pld-ti-s. Nejasný je poměr k ř. πϊλος plst (z
*pilsos'Í).
plť, tak po celém území, jen val. put (l > u)
pltař, pltník, pltení. Stč. plet, gen. plti, sic. pit,
pol. plet, ukr. plit gen. plotu, r. plot. U jižních
Slovanů zaniklo. — Psi. pťbtbi je to nepochybně
nulový stupeň (náležitý před příponou -tb) od
pleu-, viz plouti, od kmene č-ového participia: je
to „plavené'4 dříví. Lot. pluts vor je asi z ruštiny. U
Germánů našemu pHtb odpovídá (až na rod)
stnord. floti m. t/v, nor. flote, šv. flotte, dán.
flaade, něm. Floß t/v.
plucar jč., mor.: baňatý džbán apod., též pluca
flucar klucar tlucar plucnar, han. plocar. — Z
něm. Plutzer; „původní význam něm. i český je
dýně, turek (z nich se dělaly džbány)." Smilauer.
pludry stč.; stč., laš. plundry, ojediněle č.
pludruzny Táb, pludrhozny, druh širokých
kalhot. Bylo i pludrksás krátké kalhoty Sm 269,
viz ksás. — Sic. pulidery plundry prundle K, pol.
hl. pludry, ukr. pljúdry. 7A něm. Pluderhose (od
pludern nadouvati se).
pluh, jč. zč. podř. plouh; pluzní (p-í kolečko >
pluzní), popluzí, původně asi množství pozemků,
přidělovaných po pluhu, tj. vždy k jednomu pluhu
se spřežením, resp. obtížených dávkami tak, jako
kdyby vyžadovaly jedno spřežení; popluzní dvůr.
— U všech Slovanů: pol. dl. plug, hl. pluh, sic.
ukr. pluh, r. b. sch. sin. plug. — Slovo velmi
sporné. Tvrdilo se, že je přejato z germ. (něm.
Pflug), ale germ. slovo samo je nejasné a je
isolováno. (Běžné odvozování od pflegen je jen
nouzové a nepřesvědčivé, viz i Siebs KZ 37.301.)
Naproti tomu plugt se dá odvoditi od plugati (=
plouhati), podobně jako plaz, část pluhu, je od
plaziti se, vlaóihy od vláčeti. Pluh je nástroj
dokonalejší než rádlo. Je proti rádlu vyznačen
asymetrickým lemešem a odvalovou deskou, takže
půdu klopí na jednu stranu (ne jen rozrývá jako
rádlo). Dále má vpředu oddíl s kolečky, může tedy
být nařízen na stálou hloubku brázdy; je už pak jen
vlečen čili plouží se (kdežto rádlo musí oráč stále
pevně držeti ve správné výši): pd. plug pylga —
suwa si§ po powierchni SG. Poněvadž i části pluhu
mají názvy vesměs domácí (i hřídel!), je domácí
původ i při pluh pravděpodobný (souhlasí Vey
BSL 54.2.213). Germ. slovo je pak přejato od
Slovanů. O tom podrobně Meh Slavia 20.206; ale
pochybuje Moszynski JP 36.5. Od téhož slovesa je
i plíhadlo Jg, plíh Paz, plizek us. část rádla,
„chodák", totiž zahnuté dřevo (předchůdce
plužních koleček) vlekoucí se v brázdě a
podpírající předek hřídele, aby neklesal a neměnil
tak hloubku orby. — Některé názvy částí pluhu
jsou prastaré, z doby indoevropské jednoty (lemeš,
črieslo). Dnes se soudí, že Indo-
pluhák
evropané orali už v mladší době kamenné, že
znali dávno před Římany pluh s nožem (črieslem)
a pevnou odvalnicí; v. Sic. národo-pis
5.1957.495; vůbec má pluh u Slovanů domácí
původ (Kudláček ib. 5.28). U národo-pisců není
shody o tom, které znaky odlišují pluh od rádla (o
tom M. Stará ve sb. Vznik a počátky Slovanů
2.354n.) Podle Staré je to „asymetrické nářadí
plazové, které půdu převrací na jednu stranu, tedy
oře". Zdá se tedy, že podstatnou částí jsou nikoli
kolečka (neboť jsou i kolečková rádla), ale plaz.
Ten právě vyvolává zrakový dojem, že celé nářadí
se jen plouží čili plouhá, podobně jako se plouží u
„háku" plížek. (O historii pluhu viz nyní Fr. Šach,
Rádla a pluh na území Československa I, Praha
1961, Čs. akad. zem. věd; tam i starší literatura;
Šach přijímá náš hořejší výklad o domácím
původu slova pluh. Zvláště důležitá je kapitola
„Význam orby pluhem".) Viz i pluzice.
pluhák val. (v koledě): ručnice. — Z půl-hák (=
polohák) arkebuza, to pak je z po-louhákovnice.
Podle Jg „hákovní ručnice" byla ta, „kteráž
hákem připínala se na lože neb kozlík, čtyry loty
olova házejíc, jako polouhákovní dva loty."
plucha. Z *plousä; příbuzné je (s nulovým
stupněm v kořeni) stnord. flosa šupina, slupka,
skořápka (Schuppe, Schale) z germ. *flusón,fz p.
U jiných Slovanů ρ přesunuto: str. luspa šupina,
plucha, ukr. luspa lusk, nář. luspa rybí šupina, b.
luspa lusk, p. luspina šupina, lusk; nebo (podle
Huška = lusk) přidáno k (a l změkčeno): r. pljuská
kalich květin, číška žaludu, skořápka ořechu, br.
pljuska lusk. Sem patří i lot. sonorisované blauzga
plucha. — Sic. (zastar.) plucha je z češtiny SJS.
pluk, stč. plk; plukovní, -nik, též v os. jm.
Svato-pluk (jmenný tvar příd. jména *svatopluký
= mající mocné pluky). — U všech Slovanů: stsl.
pHkt, sic. pluk, r. ukr. polk, pol. pulk, (dříve pelk),
hl. polk, sch. puk; b. pálk a sin. polk z ruštiny. —
Psi. ptlk*b. Poněvadž vojskem byla původně jen
„družina" vládcova (v. druh), zdá se, že p*blki> je
příbuzné s něm. folgen (z germ. *fulg-)
následovati, od ide. *plk- státi při kom, zur Seite
stehen; významem by bylo nejblíže něm. Ge-folge
družina. (Ale něm. Volk 'lid. národ' příbuzno
není!)
, plusněti: laš. oplusnět přijíti na mizinu,
oplusnělý mizerný, chorý, sešlý, zarmoucený.
Nejasné.
pluta val. laš. sic: deštivý čas, obyčejně v plur.
plut(ovin)y. Pol. pluta plískanice, ukr. pljutíty
pršeti. — Psi. pluta je nepochybně příbuzno s lat.
pluere pršeti; obé z pleu-, jež je patrně jiné než
pleu- v plouti. Zakončení jako v slota.
plužica: odvozeno od pluh. Pol. pluzyca,
464 pnouti
sch. plužica je „záhonový pluh s dlouhou ojí s
připevněným jařmem (tedy bez koleček)" (na
rozdíl od pluhu, který má kolečka). Č. pluzice „je
...na kolečkách a ...s radlicí s násadou, dále s
plazem a jednou klečí..., avšak s méně ohnutým
hřídelem [než má podobný pluh zvaný
nákolesník], podepřeným již slupicí, ohnutou
téměř v pravém úhlu a nesoucí na své spodní hraně
plaz." (Fr. Šach, Rádla a pluh na území Česko-
slovenska I, 1961, 123).
plynouti, plyn: viz plouti.
plyš, spolu s pol. plisz, plusz, sic. ukr. plyš a r.
plist z něm. Plüsch (ev. Pluß), což je — spolu s
angl. plush atd. — z franc. peluche.
plytký: nehluboký, mělký (o vodě, řece), han.
plétvé o talíři, pletka sukně = utažená, plétká
střecha = nízká, spis. p. písek = sypký, p. vrch =
povlovný, p. ře5 = neobsažná, mělká. — Sic.
plytký, pol. plyiki tenký, mělký, sin. plitek plitev,
sch. plit(ak), plitav, b. pliták mělký. Psi. asi
*plytwb > plyt-bkt. Nejasné. (Bývá spojováno s
plouti, ale významy nelze dobře spojiti.)
plýtvati, sic. plýtvat. Málo jasné. Starší význam
'téci' (třeva z jeho... životo plýtvachu; plýtvání
vodné, měkkost a plytvanie tálovu) dovoluje
pomýšleti na to, že by p. bylo denominativum od
*ply-tva (od ply-nouti) 'tok, plynutí', bohužel
nezachovaného. — Vývoj významu dovoluje
spojit p. dále s ř. πλούτος plnost, hojnost bohatství,
blahobyt, blaho (od téhož kořene?). Stran tvoření
sloves od „abstrakt" v. Meh NŘ 38.204. S
expresivním novým zakončením je vč. (Páka)
plindat.
plzný: úrodný, užitečný (Heyduk), plzen
hojnost, blahobyt (zast.). Z Rukopisů: mylně
vytvořeno k r. pólza užitek (srov. stsl. po-lbdza,
polbdzbn*b a č. lze, lehký), rus. adj. zní poléznyj
užitečný, prospěšný.
pnouti, stč. pieti. Dvě podoby kořene: 1 ° pbn-:
v présentu pnu, stsl. pbn-q, a pravděpodobně i v
inf. kmenu p$-ti = stč. pieti, srov. lit. pinti, ρ§-1τ>
= stč. pal atd., part. pres. pet'b > pat (odtud na-
pětí, roz-petí, vy-pěti, pře-pětí, se° vze°), ač není
vyloučena možnost, že tu bylo *pen-ti, srov. *mer-
ti > stč. mřieti; v stavovém slovese stč. pnieti =
pbněti pbÚ2 (III 2), nč. pníti = býti rozpjat. Viz
pádlo. 2° Zdloužení pbn- > pin- v iter. na-pínati,
vy° za° s° atp.: 3° pon- v odvozených jménech
spona, opona, přepona, pod-pona, předpona,
zápona, úponka a v novém výpon. — U všech
Slovanů: stsl. pbnq pěti pnouti, ras- ukřižovati
(raspetije ukřižování, raspon'b šibenice, kříž) aj.,
sic. pnúť sa, pniet (sa), r. pnu ρ jat, raspinát,
zápon, ρ jalo, ukr. rospjáty, opona, zapynaty, pol.
pn§ piqé, zapiaač, zápona, hl. pnu ρ ječ, dl. pnu
pěé, -pinaé, sin. napnem napěti, napínati, opona,
sch. zapnem zapěti, zapinjati, zaponka, b. spána,
zapinam. — Psi. ρbno petii významem
po 465 pobuda

a hláskami se k němu hodí toch. A pänw-, Β pänn- I To se pochopí snadno; č. starší nebo postarší
táhnouti, napínati. člověk je = trochu starý (nikoli již zcela starý), je tu
po 1°, předložka. Původní význam byl „za" užito ovšem tvaru již komparativního na -ší, popř. s
(něm. nach, hinter): přijdu po vás = za vámi, ptáti po-; ale je zřejmé, že tento komparativ vhodně
se, slíditi po čem, dítě volá po matce, lapá po vyjadřuje menší stupeň dané vlastnosti. Je i v posto-
vzduchu, ptáti se po zdraví, dědí po matce, dělá návati ap. = trochu stonati (o tom Peciar 2 články v
po své vůli, po starém pořádku, touží po klidu, SR 1963), poroztřásti = poněkud roztřásti, pomoci
ohlíží se po nevěstě. Z významu, jaký je i v něm. (viz zvi.) atd. Znamená tedy menší stupeň něčeho
nach, se vyvinulo „podél, k něčemu, podle" než je normální stav. — Téhož původu je i
(poznati koho po hlase) atd. — Všeslovanské. předložka po ve spojeních vzkázati po poslu = νπο
Psi. po z ide. *opo. Příbuzné je het. a luvij. appa, κήρυκος po hlasateli; po tmě, srov. νπο την νύκτα za
post-posice t/v (hinter, nach); též adv. „potom, noci. Viz i pod. Sem patří i po- ve složeninách jako
zpět" (darnach, zurück, wieder), pod. v δ. po-říěí, Po-labí, tj. krajina při řece, při Labi; zde je
přijdeme po (tj. po všem, pozdě). Dále je ono 'heran' z vlastního významu prajazykového upo,
příbuzné lot. pa 'nach', alb. pa opět, znova, ř. který byl podle Brugmanna 'unten an etwas heran',
όπισυεν vzad, vzadu, později. Žaěáteční o u nás v. Němec Slavia 23.12. Později se z toho vyvinula
odpadlo, je však zachováno v opět a v opak (viz). kolektiva bez tohoto vztahu 'při': polesí, pohoří.
po 2°, předpona a předložka, vyjadřující rozsah v po 5°, předložka s akusativem; vyjadřuje
prostoru, dění nebo bytí na povrchu něčeho, prostorovou nebo časovou mez, popř. mez v řadě,
podílnost (distributivnost) a jiné funkce: chodí po ve výpočtu ap. PS, cíl nebo účel: mám toho po krk;
vsi, po ulici, po nocích, koupil jsem po cestě ten stav trvá po dnešní den; zastar. poslati po koho.
noviny, rozdává po hrstech, husy jsou po zlatce; — Všeslovanské. Odpovídá mu lit. pás t/v, ř. πός a
po-bodati, po- \ kropiti, po-němčiti. — Těmto προς (zde je r navíc, § 9) t/v.
funkcím odpovídá lit. lot. par. Poněvadž v lot. tu r pobaba vm.: 1° „bezplatná výpomoc sousedů
místy zaniká, takže se pa a par zaměňují, je možno sobě navzájem při rozličných pracích" B, např.
stejný proces předpokládat i pro praslovan-štinu, pohořelému se porazí v lese a doveze dříví na
byl i v litevštině: tak se vysvětlí mnohé lit. pa-. stavbu a buduje chalupa, vdově s malými dětmi
Toto po je tedy z *por, což je bsl. *par, příbuzné s nebo těžce nemocnému se sklidí obilí ap.; tedy
lit. per t/v a s lat. por- v polluö aj. Podobná ztráta r dobrovolná „brigáda" nahrazující dnešní pojištění. 2
je též v spojce i. — Je dále možno vysloviti do- I ° Na Opavsku „hostina vystrojená přádkami
mněnku, že totéž po- je v imperativech pones poběž (pradlenami) před každou nedělí a svátkem" B.
polez pojď: ty bývají provázeny určeními jako Nyní namnoze jen „jídlo a zábava po práci" SvK.
„sem ke mně, se mnou" (pones to sem, nikdy pones — Ve významu č. 1° nahrazuje pobaba zaniklý
to pryě) a odpovídají tedy lit. slovesům jako termín psi. Holka (pol. tloka, r. toloka; čes. by bylo
parněšti přinésti domů n. sem, parbegti běžeti tlaka; lit. lot. je talká). O této psi. právní instituci
domů, parelti jíti domů. Jiné je par- v παρ-άγω viz Th. Saturník, O právu soukromém u Slovanů v
přivádím ap., srov. sin. ponesem = přinesu. Dále je dobách "starších (= Niederlovy SS, dílu II. sv. 2.),
v č. sic. sin. futurech typu ponesu polezu povedu; o Praha 1934, 191n. Význam č. 2° se přidružil proto,
tom (a o imperativech s po-) podrobně Meh SlPrag že i ony pomocné brigády se končívaly pohoštěním.
4.437n. — Slovo pobaba je z polštiny; v ní pobaba pobab
po 3°, předpona. Význam byl pův. jen prostě pobaw powaba je druh roboty, kterou konali
odlučovací, jak vyplývá ze starého pojetí bezzemkové a malo-zemědělci na panském majetku
předpony: stě. po-jíti = odejíti, po--stúpiti = v době špičkových prací (žní apod.), byvše k tomu
odstoupiti atd., tedy poslati = άπο-στέλλω (kdežto zavoláni. Je od (po)wabic = (po)volati, znamená
odloučení „odrazové, odplatové" vyjadřovalo ot- tedy třetí zvláštní druh hromadné práce. Provedla se
). Tedy toto psi. po je příbuzno s řec. από, stind. v něm asimilace v-b > b-b. O tom podrobně Meh
apa, lat. db, gót. af. U nás se apo- oslabilo v po-. sb. RZ 307n. (Dříve byla p. odvozována od
Němec, Slavia 23.1n. „pohanské bohyně Báby", pak od baviti, viz
po- 4° v stč. poěerný (poněkud černý), val. Bartoše; takto i v ESj 27, což nyní odvolávám.)
pobělavý a pod. Z *upo, srov. ř. νπό-µελας t/v, lat. pobuda: tulák, val. pobuda; ojediněle i ne-
subalbus pobělavý. Hujer Dekl. 30. Tvary tohoto buda, obé vzniklo asi zkrácením z nepobuda:
způsobu jsou zastoupeny u všech SI., např. ukr. útvar jako neposlucha, kdo nepobude nikde
potverdyj trochu tvrdý, dl. pomodry namodralý, r. dlouho, nemá stání, rád se toulá; původně jen
nář. pódolog trochu dlouhý, přidlouhý; v b. a mak. I mírná výčitka.
se z nich staly pravidelné kompara-tivy (o tom 30 Machek — Etymologiclcý slovník
podrobně Slawski PF 18.2. 429n.). |
poctivý 466
poctivý. Přípona -ivý ukazuje na původ od
slovesa poctíti (tak již Jg) < po-öbst-iti, které
samo je od óbstb, čest; po je zde z *por, viz po
2°. Vývoj významu: ten, který poctívá, čest dělá;
čest přinášející; čest mající (i titul stč.: poctivý
konšel); pořádný, náležitý. Je i pd. poczciwy
'moralny' Kuc. 242.
počasí. Stč. počesie znamenalo 1 ° vhodnou
dobu, příležitost, 2° dobré počasí, pohodu (a
nepocěsie nepohodu), 3° počasí, povětrnostní
podmínky ( = dnešní význam). Stejný vývoj
významu byl i u pohoda (popř. nepohoda): 1°
vhodnost, 2C příznivé podmínky povětrnostní;
stupeň 3° (počasí vůbec) je v r. pogoda; pojetí
vhodnosti je tu dáno již kořenem god-. Tedy z čas
bylo v č. utvořeno poéasie předponou, „která byla
vlastní staršímu slovu pohoda s obdobným význa-
mem (srov. strus. goďb a pogodije = pogoda)";
poéasie pak ve vývoji významu dospělo dále než
č. pohoda. (I. Němec LF 84.23n.) Předpona je tu
asi po 4°.
pod 1 °, předpona a předložka, všeslov. (psi.
podlí). Významem jí odpovídá ř. υπό, např. νπό-
ϋεσίς = pod-klad, νπ-οπτενω pode-zí-rám. Tedy
její po bude po 4°, z ide. upo (ztráta u
nepřekvapuje, srov. předložku po z apo, na z
anö); -di> je též v nad proti na, v před proti *per,
v zad- proti za, tedy úhrnem v 4 útvarech,
označujících umístění v prostoru — od určitého
předmětu jako východiska — a to ve směrech
dolů, nahoru nebo vpřed a vzad. Příbuzenstvo
toho -ďb jest hledati v ř. -&εν, jež označuje směr
,,odkud" (καϋυπέρυεν, ανωΰεν se shora) a pochází
z *dhen. V slovan. se asi vyšlo z útvarů jako is-
podu, kde u je z M-kmeno-vého protikladu iz
vbrchu; k tomu přitvořena nová předpona a
předložka *pod, později s t: poďb. (Jinak o tomto
~ďb soudí Otr^bski LP 8.309: spojuje je s do 'zu,
bis'). Vazba s instr. je asi podle vazby s + instr.,
neboť s bylo chápáno asi ve smyslu 'vedle'
(něčeho), tedy rovněž jako označení prostorového
vztahu (o tom podrobně, proti Běličovi, Meh
SbPavl 198n.). — Odvoz, spodní (srov. svrchní),
spodek (srov. svršek), ze spodu (srov. svrchu,
shůry). V složeninách pod- ukazuje na to, co je o
stupeň nižší: stč. podstarostie, podkancleřie, nč.
podvelitel, poddůstojník, podplukovník, nebo co je
významem, kvalitou, hodnotou horší, tu pak se
někdy zaměňuje s pol(ú)-, např. je vč. polouhříbek
= podřadný druh hřibu (Boletus badius), pd.
póldruzby je druhý družba při svatbě, č. by bylo
*pod-družbí; půlzimek = podzim (V. J. Mašek, 1.
pol. min. st.) LF 75.315, srov. kaš. pozimk PF
3.598, pd. pólnozka podnížka; viz i podtrubí. — 2°
Jak upozornil V.Vaněček NR 26.138, v několika
stč. slovech „předpona pod- znamená nikoli
podřazenost, nýbrž blízký vztah, a podkomořie je
nikoli pod-
podléška
komorník, nýbrž úředník při komoře a vlastně
komorník, podčěšie je nikoli podčíšník, nýbrž
číšník, podkonie jest správce koní a stájí,
podratajie je náčelník ratajů čili oráčů,
podlužňaóie je hajný, podpacholčie je velitel
pacholků a podstolé je stolník." Jejich pod-je totéž
co v podstarostie ap., zdůrazňuje však nikoli
podřízenost, ale „blízký vztah"; ten odstín blízkosti
je právě i v po 4° (poříčí = kraj při řece); tedy č.
pod má 2 odstíny (zrovna tak jako jeho výchozí
slovo po 4°), a to 1° „unten", 2° „anbei"
(Brugmann: upo = unten an etwas heran).
— Ojediněle se o dlouží: najspůze, najzespuoz
= nejspodněji (LF 21.384; v. Zubatý NŘ
8.98). Koncové t se jeví v č. v mezích
pravidla nebo z potřeb eufonie jako e:
pode-brati, pode-mlíti.
podběl: rostlina Tussilago (od D. Slobody).
— Pol. podbial, ukr. sch. podbil, sic. podbel,
r. podbel, sin. (s)podbel apod. — Pův. asi
spřežka poďb běl* = spodek bílý: listy jsou
vespod šedoplstnaté.
podejma laš. Lp, podyma msl. B: pod-jíždka
(viz). — Sic. podojňa podojma podejma podima,
pol. podyma, ukr. pidojma. — Nejspíše je z *poďb-
jbm-a, od jmouti, že pod jímá, vzpírá, zdvihá oje.
Srov. príma Spreizbaum Jg.
podfuk vulg.: lest, uskok, podvod, podfouknout
podvésti. — Pomoř. uofuknqc podvésti (betrügen)
svědčí, že toto pojetí je blízko k vyfouknouti
ukrásti, tj. vzíti jakoby bez hluku, nepozorovaně,
ale. i hbitě, jen fouknutím. (Jinak Ryšánek NŘ
35.12: ze středolat. sub fuco = pod líčidlem, pře-
tvářkou = strč. pod fochem ČV1 3, Β. Η. 57).
podjížďka, č. u Jg podjíždě podjezd podníž
podnéz podíž podnížka podtízka podízka, chod.
podjízdí, u Litomyšle podnůžka, na Brněnsku
podlíštka, u Třebíče podýzda podyčt, na Bos-
kovsku podiška, val. podýzd Kašík, u Karlovic
dodýzdza, laš. podyšc, podjaéc Lp, jč. podjíšt
podýšťpodejšť: součást vozu (příčné dřevo spo-
jující konce ramen oje pod rozvorou a zabraňující
tomu, aby předek oje neklesal k zemi), i podobná
věc s podobným účelem u pluhu. — Slova
nesnadná. Zdá se však, že klíčem k nim může býti
pd. puodelga t/v (Podegrodzie u N. Sa,cze; v.
Pawlowski 231), zajisté z pod a Ibg- (lehký),
znamenající tedy snad „pod-lehčení". Tomu by u
nás nejblíže bylo (s li) podlíštka z *pod-lbžišóbka;
záhy nastaly další změny lidovou etymologií,
hlavně vlivem slova jezditi, že p. jezdí = stačí se
pod rozvorou, jestliže vůz zahýbá na stranu.
— Starší název je v podyma.
podléška: rostlina Hepatica. Stč. podlešáka,
podleštka, nč. též podlíška, apod. — Sic. podlieška
prvosenka SJS, stpol. pod-laska, ukr. pidliska.
Znamená bylinu rostoucí především pod lískou; na
to ukazuje i něm. nář. Haselblaume a lot. palagzde.
podlina 467
podlina: sté.: třáseň z drahé látky na okraji
šatu, nč. = volán. Málo jasné. Z po-dlí = po délce
něčeho upevněný?
podlý: v starší době a v nářečích dosud je jen
podlejší (mor. i pa-; han. padléši), což je patrně z
podle jako vedlejší z vedle; znamenalo původně
tedy 'vedle, stranou ležící, ne hlavní, ne přední',
přeneseně 'horší, chatrnější, méně cenný' (o
čemkoli, např. o víně, mouce). Pol. podlý, ukr.
pídlyj, r. pódlyj vzniklo patrně zpětným
pochodem z obdobných tvarů, jako jsou české na
-ejší, chápaných jako komparativ; z polštiny nebo
ruštiny přejato pak podlý (domnělý positiv) v
obrozenské době do češtiny, a to s významem
'mravně ničemný', silnějším než je v oněch
jazycích. Vsi. podlý zlý, chatrný je z polštiny; v
spis. slovenštině jen podlejší (Kukučin), z toho
podliak mizera. V. Zubatý 1.2.421. Ale SJS má i
podlý nízký, hanebný, mrzký, zlý, hodný hanby,
opovržení; tyto významy jsou asi z č. nebo ruš.;
nářeční podlý je ještě pouze 'méně hodnotný'.
podoustev, stč. podusk (Klaret), nč. i pa-
doustev, poroustev čel, paroustev, nář. mor.
podúzva poduzdev podústva: druh ryb Vimba
vimba. „Tlustý a vyčouhlý rypák přesahuje ústa
zcela, a proto musejí tato na spodní straně ležeti,
z čehož jméno pod-oustev povstalo" (Ant. Fric),
podobně již Jg. Jinde (pol. podusí, podusta, sic.
podústva, stpol. podusíwa, ukr. pidustva) to značí
rybu ostroretku nebo (r. podusí) parmu. Je to
zpodstatnělé adj. *pod-ústá (totiž ryba) > -a;
převedeno ke kmenům na v (stran toho srov. i
sch. postrva, pestrva, pestrv = pstruh).
podpoliška mor.: křepelka; sic. podpolikat,
pot-, podspodákaťo jejím hlase. — Od zvuko-
malebného mor. podpolik -liš apod. Srov. p-p-l v
*per-pel-a, viz křepelka.
podražec 1 °, tak i sic.: rostlina Aristolochia.
Sin. podražec. Nevelmi jasné.
podražec 2°: „rám sítí potažený, pod nějž
šikmo postavený, podtrhnutím hůlky podstavené,
koroptve se chytají" Jgd-PS-Siman, v. i Šmelhaus
PVÚL 20.215. — Podle Jungmanna je od
podraziii, což je asi správné. Viz i bražec.
podroušiti se: viz rouš.
podrum: sklep (sic: u Němcové). Z jiho-
slovanštiny (sch. bulh.) t/v, tam z osman.
bodrum, to pak z řečtiny.
podsebití: pavlačová chodba na vnější straně
pod střechou hradů; též pol. podsiebicie.
Nejspíše od toho, že obránci z ní pod sebe bili v
protikladu proti bojům pozemním.
poduška val. sic: tenká lísková hůlka, svisle
zapuštěná do spodního ráhna (ležícího na zemi):
takových podušek bývá asi 15 v jedné lese (viz
lísa), přenosné části košáru; mezi ně se vplétají
lískové nebo vrbové pruty (J. Štika ČL 45.66;
tam i obraz). Pak jsou to i svislé tyčky v podobné
části
pohan
košáru („brance"), která se podobá vozovým
žebřinám (ib. 68). — Slovo nejasné.
poduška, již stč.; od toho nář. jč. a jvč. též
podouště ntr. = menší čtvercová peřinka pod
hlavu. Z pod-uška, od ucho, lidový vtip, že je
malá, pouze pod ucho (srov. něm. Ohrkissen, fr.
oreiller, střlat. auriale JP 42.25, obdobné tvoření
je u pod-hlavnice). Pol. poduszka, sic poduška,
ukr. r. poduška.
podvika stč.: smuteční ženská rouška; nyní laš.
podvíóka bílá (u vdaných žen); na Luhačovsku
podvíjaóka (nebo zavíjačka) je červený šáteček na
hlavu (vdaných žen), přes nějž se nosí bílý šátek;
dluž. pód-wi(j)ka bílá páska na čelo, kterou nosí
ženy mající smutek za někoho. — Sic podvika,
nář. též podvijka, je dlouhý bílý plátěný pás,
kterým Slovenky obtáčejí hlavu i krk a dolů až k
zemi spouštějí; dva citáty má Mihál SR 25.141;
pol. podwika závoj, rouška. — Vše z pod-vij--ka
od víti, vinouti, původně asi malá rouška podvíjená
pod čepec (a tedy charakterisu-jící ženy vdané).
podvoj: veřej, prapisek, někdy i práh nebo
svrchní břevno nad veřejemi; stč. — Sic pomnožné
podvoje, r. podvoj, pol. podwoj, dl. pódwoj; ale
sch. sin. je podbqj, ukr. pidbíj. — Zdá se, že
příbuzno je ř. ονδός práh, z *όδ/Ός. U Slovanů to
slovo jednak dostalo ρ asi vlivem slova porg'b
práh a popyrisko prapisek, jednak lidovou ety-
mologií spojeno s podbíti, jako by to bylo dřevo
vodorovně „podbité"; odtud i zakončení -ojb, totiž
z -bojb.
pofiděrny laš.: podivný, pochybný, podezřelý B-
Lp. — Nejasné. Vězí v něm snad po 4° („pod" =
málo) a lat. fidelis poctivý, spolehlivý ?
pohádka; stč. znamenalo 1 ° spor, hádanku,
záhadu. Toto patří k hádati. — 2° stč.: rozmluva;
ale nč. význam 'báchora, smyšlenka' je podle Jg z
polštiny, od p. gadac 'mluviti, vyprávěti, tlachati',
které je psi. a je příbuzno se stind. gádati 'mluví';
si. gadati má proti stind. slovu iterativní dloužení:
gäd-, Sic (knižní, zastaralé) pohádka
'nepravděpodobné vyprávění, výmysl' je asi z
češtiny.
pohan: u všech Slovanů: stsl. pogarn,; sic
pohan, r. pogán adj. (a pogányj nečistý, odporný;
pogánka myš, jedovatá houba, můra, pogánit
špiniti), ukr. poháněč (a pohányj ošklivý, zlý atd.),
pol. poganin, hl. pohan, sin. sch. b. pogan. —
Přejato jako adjektivum z lat. adj. pagänus, což
znamenalo původně venkovský (je od pagus
venkovský okres, venkov), ale nabylo odstínu
poněkud pohrdlivého: v řeči vojáků, žijících v
táborech, znamenalo „(venkovského) civila", v
křesťanské latině doby, kdy křesťanství ovládlo již
města, vyznavače starého pohanství, neboť to se
drželo nejdéle na zapadlém venkově; v tomto
smyslu přešlo
 pohanka
zpodstatnělé pagänus i do románských jazyků (it.
payano, fr. payen atd.). Κ Slovanům přešlo to
adjektivum asi z balkánské latiny, později se stalo
substantivem. Zachován věrně i lat. přízvuk a
ovšem i rozdíl a-ä. pohanka, sic. pohánka, pd.
poganka: rostlina Fagopyrum. — Nazvána tak
podle pohanských Tatarů, od nichž přišla v 15.
stol. do střední Evropy (odtud i msl. sic. tatarka);
srov. něm. Heidekom (> sic. hajduša, hajdina, stě.
hejduška u Rohna) od Heide pohan.
pohár: v češtině je to zcela nové přejetí ze sic. a
jen knižní slovo, je však lidové na Slovensku. —
Je z mad. pohár t/v, to pak, spolu se sch. sin.
pehar, pochází přes sthn. behhar z román.
*picärium. Pol. puhar, ukr. póhar, puhár je též z
madarštiny, hl. bjechar, dl. bjachar z něm.
Becher.
pohlaví, sic. pohlavie. Odpovídá mu r. pol t/v (v
něm je týž základ co v č. půl, polovina: při
„pohlaví" se myslí jedna ze dvou stran, ze dvou
polovin lidstva nebo živočišstva). Lze míti za to,
že pohlaví jez neutra * polov bje (stran -ov- srov.
r. adj. polovój = pohlavní). Výchozí poH v tomto
významu u nás vymizelo: aby nebyl zmatek s
významem 'půle, polovina', vytvořila se
cdvozenina *polovie, jenže se přichýlila konečně
ke hlava v jeho pojetí, „osoba, jedinec".
pohodný: ras, ojediněle -nik; odvoz, -nice
domek pohodného, -nictví. Původ slova není
zřetelný. Nejspíše bude ve vztahu k pohoditi, a to
ve významu „hoditi mršinu do jámy a posypat ji
vápnem, hlínou ap." (J. Holey-šovský pís.) (Jsou i
jiné domněnky; z 1618 a 1711 je doloženo
pohodlný, l může být z vratnou analogií v době,
kdy din jinde dávalo dn.)
pochlebovati, pochlebný, pochlebenství, oje-
diněle i pochlebiti, pochlebství; post verb. po-
chleba, pochlebek; v starší době a nyní ještě v
nářečích chlebiti (na Litomyšlsku); laš. ucMebjať.
— Podobně sic. pochlebovat, po-chlebník,
pochlebný, hl. pochlebnik, pol. po-chlebiac,
pochlebo wač, schlebiac. — Je nikoli od chléb, ale
od chalba, ochalebný (viz chalbat): z ochalebovat
se lichotiti se (je v jvč.) vzešlo *pochalebovat, z
toho synkopou — pro nezvyklou délku slova —
pochlebovat; z toho konečně dekomposicí jvč.
chlebiti. Sem patří i mor. ochlemesta lichotník.
Meh NĚ» 38.206. — Mylně Vey RÉS 33.102:
chtl- ze *svol- od kmene z vratného zájmena.
pochmurný: viz chmura.
pochodeň, dříve pochodně; pochodňový. — Sic.
knižní pochodeň, asi z češtiny. Pol. pochodnia (z
češtiny?). Hl. pochodnja, po-chornja, dl.
pochornja. — Vzniklo zpodstatněním adjektiva
pochodní, že to byl osvětlovací prostředek při
nočním pochodu.
pochva, řidčeji pošva. — Sic. pošva, pol. dl.
pochwa pochew poszwa, ukr. pochva
468 pokoj
i píchva. — Málo jasné. Zdá se, že "možno vyjíti z
pošva (= kožené obšití dřevěného nebo kovového
pláště pro čepel zbraně, od šíti: kaš. poszwa,
poszew je povlak na peřinu, PF 3.596!), jež časem
přikloněno k chovati (meč do pošvy schovati, u
Jg),. ale jenom vzhledem ks > ch, jinak se stavba
slova nezměnila. Záměna š > ch se mohla státi
snad jen v jednom jazyku, k ostatním pak by byla
přejata s hotovým slovem. Jiný název pro pochvu
byl nožný (pol. rus.), stč. nožnicě (potáhne z nožnic
svého meče, Alx; vdej svój meč v nožnice, Pass.),
od nožb, nůž.
pochvy, nějaké části koňského postroje (řemeny
pobíjené ozdobami), m. j. podocasník; tak stč. (u
Klareta ad.) a archaisticky dosud. Pol. pochwa, r.
pachvý (a je mylné psaní za o), sch. pohve, pefe,
sin. pohvine, vše: podocasník. Nejasné.
pojiti 1 °, zpravidla se s-, řidčeji (nové výtvory)
s pře- při- roz- v- vy- za-; spojka, přípojka,
spojenec, spojivka; -pojovati; spoj. — Sic. pojit, s
předponami spojovat, spájat, připojit, pripájat atd.;
pol. (s)poic, spajač, spojka, ukr. spojitý, spójuvaty
t/v, sch. spojiti, raspojiti se tak jako v češtině. —
Jen nevelmi jasné. Ohromné rozvětvení té rodiny a
potřebnost výrazu pro pojem všude tak běžný
nedovolují mysliti, že by tu byl týž kořen co v
pájeti, ovšem s dalším rozšířením významu.
Naopak uznáváme s Miklosichem a s Briicknerem
samostatné poj- coniungere. Je to asi týž kořen co
het. pói- dáti: pův. byla asi složenina s'b-poj-iti =*
dáti dohromady; z ní vyabstrahováno prosté pojiti,
k němuž přistupují předpony od při vy za pře na aj.
pojiti 2°: viz píti.
poklice stč. též poklikev = poklička (Š.). Dl.
(po)kluka t/v, sch. pokljuka. — Málo jasné.
poklona stč. sic. sch.: dar. Pd. poklon přídavek
krmiva krávě v čas dojení. — Postv. od kloniti
darovati, věnovati (zastoupeno v ukr. sch. sin.),
které je příbuzné se stind. érdnáyati t/v. Meh IF
53.91, LF 71.86.
pokoj, pokojný, upokojiti, spokojiti se, uspo-
kojený; dekomposicí předpony po- vzniklo ukojiti
koho již stč. s týmž významem (u. pána svého nebo
otce; nedajte sebe ukojiti rozkoši tělesné; Hus), ně.
postv. ukoj a ukájeti, další dekomposicí pak nč.
kojiti někoho nadějí, klamem apod., a též kojiti
dítě, pův. uklidňovati napojením (vytlačilo starší
termín, jenž je v sic. nadájat, od dojiti), z toho
kojenec, kojná, kojitelka. — Po-koj a odvozeniny
jsou u všech Slovanů, ale kojiti je jen u nás a pol.
koic. — Č. pol. a rus. znamená pokoj i světnici
městského rázu, původně kabinet oddělený, na
poschodí nebo v podkroví, kam se uchylovali na
odpočinutí, „na pokoj", aby měli klid. Např. 1388
si jeden farář vymínil „komořici, ... aby tu mohl
pokojík svuoj mieti až do svého života".
 pokost
Podle Norberta Jokla se význam 'světnice' objevil
vlivem střhn. gemach 'klid, světnice, obydlí'
(Knobloch ZfS 7.300). Viz odpočinouti.
pokost: lak, fermež, sic. -ť; pokostovati. — Z p.
pokost t/v (po- odpokoéció nalakovati), to pak je
ze středoněm. koste Büschel, Quaste, quast hustý
štětec, něm. nář. quästeln malovati štětcem,
mazati. Berneker I 582.
pokroutka (stě. pokruta = koláč, placka,
bochník) dosud lidově 'cukrátko v podobě
placičky'. — Sic. okrútka, pol. pokryta koláč, hl.
pokruta, dl. pokšuta bochník (chleba), etrus.
pokrutarb pekař. Pokrutina (z č. proniklo do sic.)
je záboj, tuhý zbytek z lněného semene po
vylisování oleje. — Vše souvisí s krutý ve
významu tuhý, asi prvotní pokruta bylo pečivo
tužší, hutnější v protikladu proti kvasnicovému.
Přenes, krutá šiška. — Nejasné je však pol.
pokretka a vsi. pokrutka (z polštiny?) ledvina.
Srov. však sic. pečena játra.
pokrytec: vlivem bible z lat. hypoerita (to z
řečt.), přichýleno k pokrytý. Pod. sic. pokrytec,
pol. pokryciec, dl. pokryte.
pokuta. Hl. dl. sic. p. pokuta ( > r. ukr. pokuta).
— Význam sic. pokutovat sa 'trápiti se' (D.
Tatarka, Radostník 51) ukazuje, že pokuta bylo
původně utrpení všeho druhu za nějakou vlastní
chybu nebo provinění; bylo-li to utrpení uloženo
od někoho jiného (vrchnosti), rovnalo se pojmu
„trest" (hrdelní p. = trest smrti), nakonec pokleslo
na trestní poplatek za protiprávní čin. — Vzhle-
dem k významu 'utrpení' je zřejmá souvislost s lit.
kenčiú kfysti (kenteti) 'trpěti': kota je normální
útvar sov kořeni, *kont-ä. Psi. bylo tedy pokota;
po- je asi po Γ nebo 2 ° (viz). Matzenauer* LF
9.184; mylně Bern. 1.602 a ESle
pól: evropské slovo z lat. polus ( < ř. πόλος
čep, točna, obloha nebeská, od πέλοµαι pohybuji
se, točím se); polární z novolat. polaris.
polák, o tom, co přichází nebo je původem z
Polska: vč. vm. sic. severní nebo severovýchodní
vítr, č. druh koně, uzeniny, pták Aythya; dříve i
lehká polská mince „dudek" (Táb). — Ale stč.
polák, hl. polák, dl. polák venkovan (opak:
horák) je od pole.
polána: náhorní paseka, louka nebo pole,
náhorní planina. Jsou i vsi v Čechách a Moravě
Polanka nebo plur. Polanky. — Sic. polána t/v.
— Odvozeno od *pol-je ( > pole), dokud bylo
tam ještě j; přípona jako v dvorana ap.
polaz val. — Sic. polazník je koledník, první
návštěvník (muž n. chlapec) přicházející ráno v
jisté svátky do domu (na polazeň), přináší štěstí
pro ten rok, blahopřeje a je za to obdarován. Vše
se děje jistým obřadem, ten je rozšířen i u
přitatranských Poláků {podlazy koleda o NSSA 9.86.
vánocích; podlaznik),
469 polena
Ukrajinců, Madarů a na Balkáně. Odtud je i val.
polaz štědroveč. koláě pro dobytek. — Slovo asi
sch., od polaziti navštěvovati (laziti lézti, jíti).
Cránjalá NVČ 27/8.96.
pole; polní (odtud polnost pozemek, polnice
vojen, trubka, polníéek polní salát, polnička polní
řepa; úpolník polní vrabec < v poli), zřídka, polný,
stč. polský t/v; přespolní, podle Šmilauera OKP
4.18.3 překlad za lat. pere-grlnus t/v; zápolí
zacházka; viz i polána. — Psi. pole, polbsk'b,
polána (stsl. polje polbsk'b, sic. pole, r. póle,
pólskij, poljána atd.). — Pole označovalo, jako
dosud u Srbocharvátů, širou rovinu v protikladu
proti území pahor-ko vitému nebo hornatému,
nevzdělanou (oraný pozemek byl rolel), s
rostlinami divoce rostoucími, „planými" (*ροΙητ>
a pol-je jsou od téhož základu!); odtud polána a
planina (viz) jsou náhorní roviny, lišící se od
strmých a hrbolovitých míst okolních, kdysi vymý-
cené a pak porostlé trávou a oblíbené jako
pastviny. — Příbuzné je asi r. pólyj otevřený (viz
police 2°, tam další příbuzenstvo, a povodeň z *
pólo-vodná, otevřená, volně všude rozlitá voda).
(Trubačev ZfS 3.677 vidí, asi mylně, v pole kořen
pel- 'šedý, jasný', tedy pole = jasný kraj, v
protikladu k lesu.)
poledne, již stč., spřežka z poli, dbne (půl dne),
zařaděná k vzoru more; nář. polodne má o nejspíš
asimilací k po-. — Sic. poludnie (*polu-dbn-bje) je
však složenina typu stč. polú-hlavie (odtud dále
poludňovat obědovati, poluďhaóka,poludzenka
oběd; Hviezdoslavovo poludienok, srov. ukr.).
Obdobný útvar byl asi v předhistorické češtině, od
něho je Polud-nice (Klaret, nyní Polednice, myth.
bytost) a poluden jižní vítr (Klaret, Komestor),
jmenný tvar z adj. *poludní; srov. i stč. polú-noc.
— Srov. dále sic. poludnica, pol. poludnie,
poludnica, hl. polodnjo, dl. pól(u)dr>jo, ukr.
pólúdeú, polúdne (polúdn(uv)aty, polúdenok), r.
polden\ stsl. adj. poludznunaja fem.; adv. pladbne
(z *pol-dbne, jer vypadl ještě za d3by likvidové
metathese), b. pladne (pladnuvam oběduji), sch.
podne i pladne. Byly tedy u Slovanů 2 výrazy,
pjlu-dbribjs apol-b dbne. Viz půl.
polenicě stč., asi totéž co mor. poljenec = 2
vodorovně upevněná bidla pod trámy v jizbě, sic.
polenicě zavěšené na stropu 2 vodorovné žerdi, na
kterých se suší polena (obraz u Niederla ŽSS
1.848), v Liptově polenička, polička, na
Trenčínsku polieň fem. = polenicě, apolienca
(plur. ntr.) dřeva v sušírně, na kterých leží lísky, hl.
polěú mask., pol. polenia polednia pálen — poleni-
cě: to vše vzniklo zkrácením z polenica, což je
odvozeno od poleno. Meh LF 70.77. Nyní jsou p.
„již jen přežitkem... starých domů", v. V. Pražák
poleno; tak všude; ale zajímavé je jč.
kolektivum poláni JJčř 99: má své a asi
polic
podle kořání. — Psi. poleno: r. poleno, ukr.
polino, pol. poláno, sic. sin. poleno. — Náleží asi
k poltiti, půl, neboť jsou to hrubé kusy vzniklé
rozštěpením, zpravidla jen na 2 půle (takové se
rovnají v lese do „metrů"); přípona -čno je jinak
řídká, zpravidla ten základ pol- je w-kmen.
polic msl.: trám (hranol o straně 30 cm) ve
valše, na němž je posazen jistý „kloub" (kačer)
držící citru (viz); J. Pešek, č. Slovácko 1961,91.
— Odvozeno od psi. polt, které vězí v r. pól
podlaha, strus. polt základ, a je příbuzné s police:
ic je příponové, jinak je rozlišení jen v rodu.
policajt, tak i sic: z něm. Polizei policie: ,,-aj se
lidově přejímalo jako -ajt, srov. Sauerei > sajrajt"
(Šm.). Oficiální název obecní strážní správy
policie je ze střlat. politia < ř. πολιτεία obec, stát
(odtud politika) od πόλις město, obec.
police 1°, tak i u jiných Slovanů: sic. rd. sch. b.
pol. dl. polica, hl. polca, ukr. polycja. — Tedy
všeslovanské polica, vedle toho je i r. pol gen.
póla i pólu a ukr. pil gen. pólu = prkenná plošina
od pece ke stěně, r. polovíca prkno v této plošině.
Vlastní police je pouze prkno (na hrnce apod.)
ležící na kolících vbitých do stěny. Κ tomuto
významu se dobře hodí za příbuzenstvo stnor. fjol
prkno astind. phála-ka- ntr. prkno, deska, obraz:
pol-ica je patrně už praslovanská redukce z pol-
ov--ica (srov. výše rus.) = deska pólová, prkenná;
redukce nastala asi vlivem slova lavica = deska na
spaní a seděni. R. polt bude další redukcí (nikoli =
phala-m ntr., neboť je rozdílný rod!), snad podle
stolt stůl.
police 2°: nízká, rovná plocha. Psi. polica. Vězí
v místních jménech Police, Polička, Poličany.
Jméno Polica je podle Bezlaje „velmi časté ve
slovinských jménech místních i pomístních, hojné
je také v sch., v pol., luž." (Šmilauer ZMK 2.258.)
Tato p. nemůže být totožná s p. 1 °, ale patří asi k
pole akr. pólyj otevřený, dále k lat. palam veřejně,
otevřeně, alb. spal offenbare. Tedy *polica =
*polá země, polaja zema.
polír, nář. i palír, sic. palier. Z něm. Polier
popř. nář. (bavorsko-rak.) palier. Stč. parléř
(Winter DR 195) je ze střhn. parlier. Něm. slova
jsou z franc. parleur.
polka, český tanec, vzniklý v 1. pol. min.
století na Hradecku. Jeho jméno je totožné s Polka
= polská žena a bylo mu dáno ze soudobého
nadšení pro Poláky, tehdy trpící pod carským
útlakem a neštastně revoltující. Původce ani
datum názvu neznáme. Zd. Nejedlý NŘ 9.108.
Nověji o polce jednali F. Černý Jihočes. sb. hist.
17 (1948) 54 a Vycpálek Čsl. etnogr.
9.1961.358n. Jméno polka proniklo snad do všech
evropských jazyků.
polštář: ze sthn. bolstar nebo spíše (B. Ryba
pís.) z polštáři (nyní Polster).
470 pomalu
polt, poltina, poltiti (> post v. val. polta rozštěp,
puklina), zpravidla rozpoltiti. — Pol. polec, sic.
polt, hl. poló, dl. pólš, ukr. póloť gen. piltja, r.
póloť gen. póloti i polť; sin. však plat, csl. platt,
rasplatiti. Prvotní význam poltu byl — jako v r.
polotók — polovina sušeného, uzeného, soleného
zvířete (ptáka, ryby, zajíce), většinou se však
ustálil na veliký kus vepřové slaniny, jaký se v
celosti dává udit; ale (roz)poltiti je ještě = roz»
půlit. — Je z polttb, od polt půl; v jihoslov. z pol-
tb, vypadlo t. Stč. bylo náležitě polet; nč. polt je z
nepřímých pádů. Pd. na polec padá = na bok padá,
poletem lezy = na boku; obdobné spojení v č.
mylně pochopeno jako pádem nejprve vč. p.
ulehnouti, pak i p. ležeti.
poltrubí, chod. a kdysi též mor.; Sm 323. má 6
stč. dokladů. Jinde další změny: jč* poutrubí, jvč.
pontrubí, zm. puntrobi. — Vše to je z podtrubí Jg.
„Na vnější straně splavu rybničního ústilo výpustí
(ntr., = výpusť, výtok) trub do poltrubí —
prohlubně, zaplavené vodou, která měla chránit
ústí trouby před působením vzduchu a také brzdit
prudkost vypuštěné vody." (Hurt I 168.)
polyp: evropský odborný název, knižní přejetí z
ř. πολνπονς mnohonožec. Přeneseno na stopkaté
výrůstky v dutině nosní nebo jiné.
pomáda, evropské slovo z franc. pommade
(něm. Pomade), pův. pomata (tak ital.) od lat.
pömum .= jablko, prvotně název lékár-, nického
přípravku z tuku a jablek.
pomalu: zvolna, paulatim. — Sic. pomaly, hl.
pol. pomalu, dl. pomalkem, -Ikim, r. ukr. pomalu,
br. pamálu, sin. po málu, pomale, -loma, sch. po
málo (srb.-csl. po málu), bulh. malko t/v. Vedle
toho je r. málo-pomálu, sin. sch. málo po málo, b.
malko po malko t/v. — Nově vzniklo z po-málu
adjektivum čes. pomalý, hl. pomaly, dl. pomalkny
zdlouhavý, lentus. — Původní je tu předložkové
spojení po málu = zdlouhavým způsobem
(chodem); v něm vězí po 1° (viz) jako, v po stáru,
po česku a pád zaniklého adjektiva malt, jiného než
je malý 'klein'. V č. je toto *malý zachováno bez po
jen ve volání na tažný dobytek „háby táh
pomályjš": hoj, malá (malý) hoj! chod. (JinCh 150)
i jinde obecně, asi původně z mala nebo po malý,
útvary jako zčerstva, zvolna, sic. po česky.
Příbuzno k tomuto malt je něm. mählich,
allmählich a staroirské mail lentus, tardus, pomalý.
Bylo asi zprvu *molt, zesílené pak zdloužením
samohlásky (§ 1) v malt, takže znělo stejně jako
malt 'klein'. Pro tuto shodu zanikalo, popř. bylo
chápáno jako zvláštní význam slova malý 'klein'. V
spojení jako r. málo-pomálo mají obě části ještě
starý význam „zvolna, po zvolnu", mohly však být
chápány jako „trošku po
pomeč
trošce" a tím zavinit splynutí obou adjektiv mal-b
1° a 2°, vlastně zánik druhého. Meh SbLehr 119.
— Pomalu proniklo i do sousedních něm. nářečí;
o tom Steinhauser SIWien 104.
pomeč gen. pomce; stč. pomčesg. fem.: síťový
sklopec na chytání drobného ptactva (síť je na
dvou obloucích, jednom pevném, druhém
sklopném) nebo podobné zařízení na chytání ryb.
— Rus. nář. pómča gen. pomói fem. sg., spis.
pómey gen. pómcev plur. mask. na ptáky i ryby,
pol. pomek, pomyk. Sic. byt v pomykove = v pasti,
ve slepé uličce, v úzkých, v rozpacích. — Psi.
pom-bóa z ^po-rwbk-ja, od pc-mok-noti (viz
mykati) polapiti. Ze strus. Zlatostruje 13. stol. se
cituje: Asce ne možett trezva celověka pomoknuti
na grěcho, to pijana pom*bkneťb ego aky pticju.
Sic. je pomknúť ve významu lapit u Šándora,
Svako Ragan 2.46.
poměr, poměrný. Patří k měřiti, míra. Stran
po- a významu se shoduje se stind. upa-mä-
(med.) měřiti, srovnávati (upa-mäna- je poměr);
kořen ind. má- = slovan mě-.
pomeranč: viz oranž.
pomlázka; vč. pomlazac koledník s pomláz-
kou. Původně asi jméno zvyku, pak nástroje;
pošlehání má magicky přenésti jarní sílu z
rostlinstva na lidi, má je pomladiti, zmla-diti. HK
citují z Rokycany o velkonoční době: dívky s
pacholky pomlázejí se a mrskají.
pomněnka. Od Presla. Od pomníti = vzpo-
menouti; byla dávána na památku, neboť prý
dlouho udržuje svěžest (tedy aby obdarovaný
vzpomínal na dárce aspoň tak dlouho, dokud ta
bylina neuvadne). Srov. nezabudka. ,,Tyto a
podobné výrazy jsou z kdysi oblíbené
květomluvy" (Šm.).
pomoci, pomáhati, pomoc, pomocný, po-
můcka. — Všeslovanské: sic. pomoct atd.
Obsahuje meci (viz) a předponu po- 4°: ta zde
vyjadřuje, že činitel děje nekoná plnohodnotnou
práci, ale jen menší, slabší (to je naznačeno tím
*upo) silou, jen dobrovolným výkonem přispívá
k úspěchu díla někoho druhého, dělá jen lehčí
„vedlejší" práce (např. když dospělý člověk štípe
dříví a dítě mu jen „pomáhá" = odklízí naštípaná
polínka a rovná je v hranici; nebo stařenky
netkaly na stavu, ale jen soukaly nitě na cívky).
pompa, tak i sic: přes ital. nebo špan. pompa
pochází z ř.-lat. pompa (ποµπή veřejný,
slavnostní průvod, pův. poselství, -stvo od πέµπο
posílám).
pondělí, lidově pondělek (-ek podle úterek,
čtvrtek, pátek). — Sic. pondelok, hl. póúdzela, dl.
pónzalk, pol. poniedzialek. — Původně *po-
nedělí, den následující hned po neděli (neděle
byla východiskem pro označení některých
dalších dní): ntr. *po-?ieděl-bje. Bývalo (asi
podle úterý, t. den) v podobě pondělí i mask. Sm
156.
471 ponrava
ponebí a podnebí. Stč. ponebie půda (prostor
mezi stropem a střechou domu), dosud nář. ponebí,
púnebí t/v (podrobnosti Utěšený Slavia 31.171),
chod. pumbí t/v. Spis. podnebí = klima; han.
podnebí patro v ústech. — Útvar z po 4° = pod a
nebe ve významu horní plocha, kryt něčeho
(prostoru světového, pak přeneseně domu, konečně
patro v ústech).
pDněkud, sic. poniekal, pol. poniekqd. Výchozí
útvar byl *poně, srov. stsl. po nje(že) t/v. Zde ]epo
z *upo: ř. υπό τι poněkud. Koncové -kud nutí
předpokládat vliv slova pokud, usnadněný
společným po-.
poněvadž, sic. (zastar.) poneváó, pol. („asi z
češtiny", Bauer) poniewai, stsl. poňeže, r. ukr.
ponéže t/v, str. ponevaže, stsrb. pone-vare {-re < -
že). — Stč. bylo též poň(a)vadž, ponadž, poniž,
hojné staré doklady má Bauer VCS. — Spojka
příčinná. Její platnost se vyloží z *po ne že, kde je
po 1 °, asi ve významu „nachdem", ne je akus. sg.
ntr. zájmena jb ja je s přirostlým už η (jako je v
lok. po něm z po jemb) a že je známá spojka. Po s
akus. se rovná našemu nč. spojení pro + akus. (nář.
jít po vodu = pro vodu). Celek znamenal původ ně
asi „po to, že ... (= pro to, že ...)" nebo „vzhledem
k tomu, že". Přistoupilo va a d jako v doněvadž,
dokavad, pokavad (d je v dokud, pokudl); také a v
pona- pochází asi z pokavad ap.
poněvirac laš.: přehlížeti, nevšímati si (+ s kým)
Šr, pohazovati, pohrdati čím Lor, [špatně]
zacházeti, jednati s kým Lp. — Přejato z pol.
poniewierac (koho n. kým) povalovati něco,
pohrdati, opovrhovati, nevážiti si čeho (Vydra), p.
si§ toulati se, váleti se (ib.). — Polské slovo
proniklo i do sic: ponevierat sa potloukati se,
povalovati se, lenošiti K, lze tak říci i ve smyslu
„neladně býti položen", „povalovat se" též o hara-
burdí (Zván R. 269). — Je tu zvláštní vývoj
významový. Základem je ver-, mít v pozornosti;
příbuzné je lat. vereor míti v úctě, ve vážnosti,
něm. wahren chovati, ochraňovati, wahrnehmen
pečovati o něco aj. U nás zá-porka ne- vysvětlí
význam pohrdati ap., po je asi totéž co v po-hrdati,
tj. po 2° (viz). U z vratného slovesa byl vývoj: býti
nepovšimnut > ležeti bez činnosti, bez práce, býti
položen nepořádně (toto o haraburdí). Ten pojem
pak sousedí s pojmem „toulati se bez práce", tak
např. i něm. sich herumwälzen a fr. (se) trainer
znamená obé. Tedy „toulati se" je tu posledním
stupněm. — Viz i varovat.
ponrava, stč. mask. pondrav. Nářeční č. formy
jsou jednak muž.: pondrav pandrav pandrab
kondrát kundrát aj., vč. kondravec; jednak fem.:
pondrava -ice kondrava kotrava aj. — Κ tomu
patří sic pandrav(a), pan-drák, str. po-norovb
zemljanoj červjak, kašub.
ponurý
ponor, pol. pandrowie kolekt. robactwo (z toho
pandry hlísty), pamrowie, pd. pedrak pon-rava,
obilní n. dobytčí červ, ponor, ponarwa, sch.
pundrav, pamrak. — Všechny tyto výrazy patří k
litev. narvá fem., nařvas mask. buňka ve včelím
plástu. V slovan. nutno vyjíti z kolektiva po-norv-
bje (srov. pol. pandrowiel) „co žije po norvách",
což patrně znamenalo larvy včel (uložené v buň-
kách) nebo larvy brouků v rozličných dutinách
(„larvy brouků jsou vesměs ponravy" Kott 2.747),
při čemž ovšem příslušenství larev k jiným
formám hmyzu se netušilo. Stran kolektiva srov.
č. hmyz, havěť. Z kolektiva byly pak
vyabstrahovány názvy pro jednotlivého tvora, a to
v mask. Ne. spisovné fem. je asi podle housenka.
Hláskové změny (kromě obvyklého nr > ndr)
byly způsobeny tím, že slovo je mluvícím
neprůhledné.
ponurý. Přejato v min. století z polštiny. Pol.
ponurý, ukr. r. ponúryj, sic. ponur(n)ý t/v jsou
od (pa-)nuriti svěsiti hlavu. Jiné asi je domácí
po(ch)ňurý (viz).
ponurý: han. poňoré ponurý, nevzhledný (?)
SvB, pochňurý potměšilý, potutelný B, msl.
ponurý zamlklý, nesdílný B, han. ponurá
nemluva, slídič KtD, záludný člověk Rs,
pochňura potměšilec B. — Základním významem
bude asi slídič. Pak by to patřilo k ňúrati. Je však
možné i to, že to je totéž co ponurý, jenže zesílené
expresivním změkčením; význam by se byl přitom
poněkud posunul.
pop. Všeslov.: stsl. ρορτ>, r. pol. b. sch. sin. č.
sic. luž. pop, ukr. pip; všude zastoupeno i v
místních jménech; znamenalo v staré době všude
nižšího kněze, ale v češtině nahrazeno slovem
kněz, u Poláků ksiedí; přesto se pop však i tu
udrželo, ale jako hanlivé. Slovo přejaté:
posledním pramenem je ř.-lat. pappa, παππάς, ale
není jasné, jakou cestou přišlo k Slovanům (myslí
se na sthn. pfaffo = nyní Pfaffe, nebo na gót.
*papa kněz nebo i na přímé přejetí z πάπας). ,,Do
které doby potrval u nás zvyk jmenovati kněze
„popem", jehož existence dosvědčena jest názvy
osad, jako Popovice, Popovec, Popovo, nelze po-
hříchu pro nedostatek kriterií určiti" (Vacek 401).
popácat: viz padati 2°.
popel: viz páliti 1°.
popelnice: nádoba 1° na pietní uložení popela
osob spálených, 2° na popel a na smetí PS. Ve
významu č. 1° je po prvé 1808 u Jana Nejedlého.
U Slováků však žilo popelnica (-pol-) ve významu
„plachta na z vaření" (= na vyvaření prádla, což se
dělo pomocí louhu z popela; V. M.) Kt 7.353, a
též jako „prašivý plášť" ve rčeních, kde se mluví o
smrti (Jos. Kl vana upozornil již 1887 na záp.-slc.
lidové rčení len do popelnice šúci = vhodný jen
do ρ. = blízký smrti). Protože zde nemohlo jít
o urnu, myslí
472 portáš
archeolog A. Piffl na základě výzkumu jednoho
pohřebiště u Strby, že „četné hroby svým
nezvyklým uspořádáním připouštějí možnost
pohřbů v plátěných zábalech nebo přímo v
pytlích". Není prý vyloučeno, dí Skutil, že i slovo
p. mohlo vskutku znamenat plachtu pro člověka
blízkého smrti, jak zaznamenal původně Klvaňa. A
není prý snad ani vylcu^eno, že by tato rouchová
plachtová popelnice mohla dále souviset s urnimi
na popel. Prý Polovci nazývali plachtu zpod
mrtvého „popolnotř". (O tom podrobně Jan Skutil,
Sb. III K. Tihelkovi, Brno 1964,247η.)
popenec: rostlina Glechoma. Stč. poponec, hl.
poponc, dl. popoňc. Ö. nář. poponek pupe-nec
opoňka vopenka aj. Název je odtud, že „se po
zemi... aneb sem i tam na různo provázky popíná a
rozkládá" (Mattioli), „na štěpy i na ploty pne se"
(Černý),
popežník han.: hrnec na vystáti mléka. Nejasné.
popraviti: potrestati na hrdle, ztrátou života
(oběšením, stětím, zastřelením), odtud poprava,
popravčí, popraviště. Tento význam slovesa je již
výsledkem zúžení; stč. bylo popraviti = napraviti;
poprava = soudní pravomoc, popravóe = soudce
(Šm.). — Podle Trubačeva VJ 7.133 je nynější
význam kalk německého hin-richten.
popruh: sic. popruh, r. podprúga, pol. poprqg i -
ga, csl. poprqga, sin. podproga. — Od prqg- k
pr§gnoti (viz prahnouti) ve významu 'pnouti': je
to tkaný pás, jenž se podpíná pod koně (nebo jímž
se popíná kůň), aby se připevnilo sedlo, tedy útvar
jako ηά-vod apod. Pak přeneseně pás, jímž se na
záda připevňuje břemeno (nůše, krosna, batoh). Z
něho je snad pruh.
pór, tak i sic, z lat. porrum. Sic. též púr poraj
bóra, z něm. nář. burri, borei apod.
pór: průduch kožní apod. průlinka. Evropské
slovo z ř. πόρος průduch.
pora laš.: počasí. Tak i pol. ukr. r. b. —
Nejasné. Lašské slovo je z polštiny.
porcelán, lidově fiorculán, nář. i porcunál, -lián
(Přerov). Sic. porcelán. — Přejato přes němčinu z
ital. porcellana; to označovalo jistou mořskou
škebli (má se za to, že souvisí s porcellue
prasátko) a od doby Marca Póla i čínský výrobek,
barvou a leskem jí podobný.
porciunkule, lid. porcinkule: slavnost (2. srpna)
ve františkánských chrámech. — Lat. portiuncula
je „podíleček", zdrobnelina od portiö (> č. porce);
míní se tím odpustky udělované při té slavnosti.
portáš: kdysi člen ochranné stráže na Valašsku
(asi 1638—1829); chránili před lupiči a zloději,
potírali rebelie, stíhali podloudní -ky, hlídali
hranice před uherskými nájezdníky. Je o nich
hodně prací, poskytli i náměty pro romány a
povídky (J. F. Karas). — Toto
porter
slovo není velmi jasné. Já jsem v LF 66.164 η.
uvedl, že stejnou úlohu měl v Rumunsku poteraš
= člen potery, trestné výpravy proti hajdukům;
potera je slovo balkánské (b. potera, sch. potjera
potera počera potira apod., sin. potira, alb.
potere, osman. potyra, rum. potera) původu
slovanského, z potěrati (srov. č. potírati
nepřítele, od po -tříti, obdobně lat. teró a
conterö). Rumunští pastýři by byli donesli to
slovo až na Moravu (je i pol. portasz na jihu), tu
však se sklad slova změnil. Jinak vykládá je
Sulán StSl 3.296: portáš je podle něho z mad.
adjektiva portáš, odvozeného od mad.
portyajlporta (toto je prý z něm. partei nebo
partie 'volná jednotka vojenská, skupina
marodérů'), což znamenalo 1° šarvátku,
kořistnický výpad, 2° skupinu marodérů, 3°
vyzvědaěe. Toto adjektivum bylo prý později
kladeno jako substantivum. Mohlo prý
proniknout z maďarštiny přímo (neboť v
slovenštině není) na Moravu jakožto název
marodérů (vojáků opožděných za svými oddíly a
plenících) a pak prý i členové sborů zřízených na
ochranu proti nim přijali n. dostali jméno portáš.
Historické zmínky o portáších má Macůrek,
Valaši v záp. Karpatech (Ostrava 1959) 164, 169,
209, 274, 441; podle něho portarii (arcis) jsou v
Pováží strážci hradů, strážní veřejného pořádku; v
č. a něm. pramenech tito portarii jsou zváni
portáši. Pak by to bylo (tak soudí i Šmilauer)
totéž slovo co sic. portáš Vrátný, portýr', přejaté z
maď. portáš t/v, což je od mad. porta brána,
vzatého z latiny (o tomto portáš viz Sulán ib.). —
Proniklo-li portáš jinam, pokleslo v msl. na
portáš = výběrčí (Svěrák SbTrávn 376). — S
Macůrkem nyní souhlasí též Krandžalov, Valaši
na Moravě, Praha 1963, 132; zdůrazňuje, že
Rumuni až na Moravu nepronikli.
porter: hedvábná tkanina květovaná Jg
(doklad ze 1784 je ČL 3.323. Šm.), portel (v
písni).
posah: věno (arch.), slovo z jazykové oblasti
slezské; vyposaziti Čel z dokumentů slez. 1562.
Srov. pol. posag věno (posazna adj. = mající
velké věno), ukr. posah věno, posa-huváty
obvěniti, dáti výbavu; r. posjágať (s odstínem
posměšným) namlouvati si, vstupovati do
manželství, posažónyj starý svat, posažónaja
stará svatví, nář. sev. posáznoje věno; stsl.
posagati vdávati se, pf. posagnqti. — Slovo
nepříliš jasné. Vzhledem k tomu, že stsl. slova
označují ženin vstup do manželství a že i věno je
přínos ženin, lze míti za to, že po-sag- se od
původu týkalo jenom ženy. Kořen je patrně seg- a
významem se z jeho tvarů nejlépe hodí stind.
sa)atě (pra-) připojiti se k něčemu, přilnouti,
posagt (= *sóg-os) by tedy byly vdavky,
přimknutí se k mužovi, posagovati
denominativum od toho, *posažbno věno;
význam věno při
473 pospas
posagi> zdá se býti nepůvodní (z posažbno byl
přenesen na posag κ, když toto ztratilo svou rodinu
příbuzných slov a když proto jeho prvotní význam
nebyl zřejmý). Κ témuž kořeni patří lit.: segú sěgti
připnouti, sepnouti ve významu už zúženém na
spínání šatů apod., takže významové pojítko od
něho k posag TJ je slabé a nezřetelné. Nasáli-
sované s§g- (srov. ind. sah)- vedle sa)-) je v
ruštině. (S naším sahati toto posah nesouvisí.)
posament: prýmek, -ntýr prýmkař. Přes něm.
Posament z franc. passement. Stč. paši-man
Rokyc. Post. (Šm.) Franc, slovo odvozeno prý od
passer, tedy = „to co přečnívá přes okraj". — Sic.
starší pasomán je (Sulán rkp.) z mad. starší
varianty paszomán (nyní je °ny).
posed, stč. posedl, vč. posedlen, jvč. han.
posad: rostlina Bryonia. O jeho kořenu se věřilo,
že se stává osmého roku čertem nebo že z něho
vychází diblík, hospodáříček; šejdíři jej podvodně
prodávali jakožto mandragoru. Rostlina čarodějná
(do nedávná na Valašsku), prý nebezpečná rozumu
i duši. Posedl je asi jmenný tvar za posedlý, tedy =
kořen posedlý zlým duchem, bydliště zlého ducha.
Meh NŘ 28.108.
posek gen. poska: pohlavní úd býčí, sic. pasek
býčí, koňský, beraní. — Nepochybně přetvořeno z
*pes-T>kfb, srov. stind. pásas- = ř. πέος ntr.,
πόσ&η a lat. penis, vše = mem-brum virile.
poskonné konopí = prašníkové, nář. han.
poskorné, poskolné, val. poskúnky. — Sic. mimoto
i poskovné paskonné ploskovné posko-nica
poskonina poskúnky, pol. ploskou plos-konka
ploskunka ploskunne konopie, ukr. poskin\
poskonnyj, ploskinnyj, r. poskon', poskonnyj, ch.
poskon, sin. poskon poskanica ploskovnica
pleskavica. — Psi. *poskon b fem. je patrně
převzato z jazyků ugroíinských, nejblíže je
čeremiské poťaš-kdne, složenina doslovného
významu 'samčí konopí + konopí'. Kořínek ČMF
26.136. Srov. i pinka a konopí.
posloupný, stč. např. dědic postupný, dědina p-
á, právo p-é, poslúpenství, stč. právní termín. —
Nejspíše z postupný (doloženo postúpenství z
počátku 15. století) = postup-nický, od postúpiti,
jako dědic ap. na místo druhého v majetnictví.
Změna t > l (zánik explosivity mezi dvěma p)
nastala, když se slovo osamostatnilo jako termín a
spojitost se slovesem nebyla už každému zřejmá.
Vaněček NŘ 25.137. Srov. zpupný.
pospas nebo pl. -y, zpravidla ve rčení na
pospas(y). — Z ital. pos(t)pasto zákusek po jídle
(pasto, toto z lat. pästus pastva, pak krmivo zvěři,
později jídlo vůbec). V češtině doloženo 1724
postpast; pospas doloženo poprvé u Kollára a
vlivem Slávy dcery se rozšířilo do spisovného
jazyka. Titz ČMF
postať
26.202. „Nynějšího našeho významu (a vlastně i
zkrácené formy pospas) slovo nabylo
pochopitelným spojováním s naším spásti" (V.
Kůst pís.).
postať je prvotně část pole, na které s t o j í
jeden sekáč nebo žnec a kterou zabírá při své
práci (mor. na Kunštátsku), jána, pak přeneseně
stanoviště, podklad = podstata, u některých
spisovatelů i postava. — Stejný prvotní význam je
i v sic. postať, r. postát (zvláště v nářečích), ukr.
postat (s dalšími významy jako v č.), csl. (po)statb
a sin. postať, pol. postač je však jen postava,
podoba, tvar, podstata. — Psi. postatb, slovo
starobylého typu (přípona -tb v složeninách); a za
očekávané o (ze *a) je vlivem slovesných tvarů se
sta-; též v avestě je -staitiš (= -stä-tis), Kořen je
týž co v stoJQ stojatí, č. stojím státi.
postel fem. (zm., val.: mask.), vlastně (tak
mor.) to, čím je lože postláno (sláma, houně,
peřiny, prostěradla), nikoli dřevěná nebo kovová
konstrukce; např. u Rožnova a u Frenštátu přesně
rozlišují lůžko a jeho postel. — Tak i stsl. postdja,
pol. poéciel, dříve poéciela, ukr. posté!ja, postit;
ale sic. postel, r. postil je lože, hl. postola, dl.
póstola lože (dial. i „postlání" jeho), sin. postelja
lože. — Psi. po-stela (od stláti) znamenalo zajisté
slámu, kožešiny, houně, vůbec cokoli, co je
nastláno na palandu, lavici, pec nebo zem, aby to
sloužilo jakožto lože. Podobný útvar je stind. upa-
star-ana- ntr. žíněnka (na lože): jeho stár- může
být totožné s naším stel-. Podobno je i arm. pastař
στρωµνή, pokrývka, koberec. Naše po- je zde tedy
z ide. upo, viz po 4°, znamená tedy „pod4', totiž
podklad pod ležící osobu.
postol: nejprostší lýčené obutí („jméno
Postoloprty dosvědčuje jeho existenci ve starší
češtině" Šm.), nč. jen ojediněle archaisticky. —
Pol. postol mask., ukr. postil, r. postály, sin.
postol, sch. posto, b. postál. Nejasné. Bývá
vyvozováno i ze slovanštiny, ale je původu asi
cizího: je i osman. postál (odtud nř. ποστάλιον).
poslranek (již stč.), lidově p(r)ostranék, jvč.
též vostraňky. — Sic. postranok, pol. postronek,
hl. postronk, dl. póstronk, ukr. postorónok, r. nář.
postorónka, spis. postrómka (přichýlením k
stremiťl). Původ je zcela jasný: po-storn-'bk'b, je
to provaz, popruh nebo řemen jsoucí po straně
tažného zvířete. (Spojování jiná, např. s něm.
Strang, jsou zcela mylná.)
posupný: viz sup.
posvícení, nář. vč. poscení: totéž co posvěcení
(chrámu), jehož výroční oslavou je; ze stč.
posvietiti s dlouhou kvantitou proti Č v nč.
posvěcení (rozdíl vznikl pro rozlišení sloves
posvětiti a posvítiti).
pošetilý, pošetiti {se), -lost, -lec. Náleží patrně
k lit. siuntú siautaü siůsti blázniti se; jest vyjíti
buď ze jména šbťb > set = lit.
474 potápka
*siutii-s, kteréžto *šet (vězí snad v šít stařec?) by
se bylo stalo po zániku jerů základem nového
slova; nebo od *po-šit-l'b, jež by významem
odpovídalo litevskému pa--siut-es: *pošetl >
pošetil > pošetiti*! Ale sut (viz) je z plného stupně
kořene, který je i v lit. siauČiu siaüsti hráti, řáditi,
blázniti. Viz i ješitný. — Sic. knižní pošetilý, -lec
je z češtiny.
pošmourný: viz chmura.
pošta (v Ö. od 1527, v AČ 10.189. Š), poštovní,
nář. vč. vm. počta (tak i pol. poczta a z toho r.
počta); sic. ukr. b. sch. sin. pošta. — Vše asi z it.
posta < lat. posita, asi „položená, zřízená =
stanice", totiž dostavníků.
poštolka, stč. poštolka, msl. u Kyjova
paštovica: pták Falco tinunculus. — Sic. pustovka.
Pol. pustolka pustulka, hl. pustolka, pustawa, dl.
pašturica ZfS 7.348, ukr. pustélJia, r. pustelgá,
sin. poštolka postovka. — Výchozí tvar byl
postojlovka; doložen v sch. (z něho tampostolovka,
postavka aj.; v. Hirtz). P. dovede při lovu „postáti"
ve vzduchu na jednom místě takřka bez hnutí. „Už
nikde... nevisely ve vzduchu drobně se třepetající
poštolky" (Seralimovič, Město v stepi, 9).
pot; tak i sic. r. sin. sch. b.; ukr. pit gen. potu,
stsl. pot-b. — Psi. póťb asi z *pók-to-s, od pek-,
péci (kt dalo t před temnými samohláskami,
přípona -to- a přízvuk jako v typu νόστος); pot by
podle toho byl „výpek", co je vypečeno = vyhřáto,
teplem způsobeno; nář. (val. laš. aj.) se praví
slunko peče, dopěká, připěká, vypěká; msl. upek =
sluneční pal. Srov. znoj od zněti páliti a sic. var,
var a horký pot, parno, od vařit.
potáceti se, sic. potácat potákat potáčat
potáckat tackat (vždycky + sa) vrávorati; též tácat
sa o chůzi kachen; pol. taczaó si§. — Intensivní
tvar od téci v původním významu pohybovati se:
normální -takati nahrazeno palatalisováným
zněním s c (srov. klécati apod.), sic. -c-kať má k
deminutivní; c je vlivem příbuzného točiti. Srov.
sic* potočit sa = zapotáceti se.
potáč, dosud snad po celém území češtiny, i
když ne všude v původním významu, aspoň v
přirovnáních (pysky jako p. = odulé; tvář j. p. =
plná, masitá): je to množství niti, co se může
natočit na vřeteno, jímž je potočeno (zpravidla
výkon pilné přadeny za večer byly 2 potáče; podle
plnosti potáče posuzována její obratnost a píle:
bylo hanbou odejíti z přástky s neplnými vřeteny).
Hl. potáč, dl. pótac.
potápka, fem. potápkyně, potápnice: „dobový
typ mladého člověka, výstředně se oblékajícího a
chovfjcího" PS. Proniklo i do slovenštiny: potápka,
-kár SSJ. — Vykládalo se tak, že při jistém tanci
„se svou tanečnicí dělá podřepy, potápějí se, mizejí
a zas se vynořují na jiném místě sálu. Odtud
potaš
dostali 4 název, jejž považují za přezdívku a
urážku' . PS. Ale Treimer 83 zná p. ve významu
prostitutka a myslí na původ z ital. puttana t/v.
Tento původ je pravděpodobnější: oblečení i
chování lehkých dívek bývalo opravdu nápadné.
potaš: draslo; tak i sic. — Z hol. potasch nebo
něm. pottasche, to z Pott hrnec ( < fr. pot) -f
Asche popel, tedy popel z hrnce (tj. pálený a
roztavený). Z téhož hol. pramene je r. potaš, angl.
potash, fr. potasse, it. potzssa ( > novolat.
potassium).
potkan. V č. je to slovo dost pozdní. Jg je má
jen jako mor. a sic. Kdežto v č. se krysa Rattus
rattus) a potkan (R. norve-gicus) zpravidla
rozlišují (ač krysa je prý už vzácná, takže obecné
č. krysa značí vlastně potkana), sic. potkan
znamená nyní obé (ale SSJ liší názvy krysa a
potkan cierny). — Z mad. potkán (je i potkány,
potkány), což znamenalo různé hlodavce (také =
lat. so-rex, což je rejsek) (Hauptová); to je snad
ze severní Itálie (kam se dostali ti hlodavci ρ 3
lodích z Orientu): pategan(a), -kana, ponte-kana,
což je asi z román, ponticäna (místo pontica) =
„myš" černomořská, pontská. Jinak je pouze sin.
podgana, asi přímo z Itálie. — Je však arčinské
(na Kavkaze) pokon krysa (cituje Treimer ES 71).
potměchuť: jméno krajové, doložená po prvé
z Veleslavínova vydání Mattiola (,,v některých
krajích Čechové jí říkají sladká vrbka a £>."), asi
nikoli středočeské. Plody p-i chutnají zprvu
hořce, ale hořká chuť po dalším žvýkání přechází
v sladkou. Jméno vzniklo ze stč. spojení po chuti
nechat (bývá), tj. po jedné chuti chuť právě
opačná. To spojení bylo silně zredukováno
disimllační ztrátou prvého chu: po[chu]t[i]
nechuť, pak potne- změněno v potmě-. Reussovo
sic. potmehút je z češtiny, ale přikloněno k po-
tmehúd = potměšilec. Meh NŘ 34.19. (Jinak
Zubatý NŘ 9. 102). SJS uvádí nyní i „ná-řeční"
potměchuť.
potměšilý. Vzniklo z přezdívky potměšil =
kdo po tmě, v tajnosti něco šije, kuje, připravuje,
chystá (mor. šit má tento význam: cosi se na vás
šije, uz se to dávno šilo). Podobno sic.
potmehúdol, -húdly, -húd (z *-húdl) od húsť (č.
housti, hudu). Méně jasné je han. potmělót, -
lótný, -lota a msl. potmélúch (a sic. potmeluch i -
lúch) potměšilý, -lec (-lúch asi z -lút jako brach z
bratr): snad je -lút z -lúd < -lúdil, -luda od
louditi klamati, podváděti, srov. ob-louditi.
Zakončení Z-ové zde znamená nikoli děj minulý,
ale trvalou vlastnost, jako ve fňukal, všudybyl,
chlubil.
potomek, potomstvo: od potomní nástupem
přípon -ek -stvo místo -ní (srov. dnešní a dnešek),
což je dále z potom. A Iv. potomně Sm 249. —
Obdobně sic. potomok, po1. potomny potomek
potomstwo, ukr. potómnyj,
475 pouhý
potómok, r. potómok potomstvo, b. potornák9
potomec.
poťouchlý, za Jg potouchlý (nynější ť je
expresivní změkčení). Jen české, ale málo jasné.
Obvyklé odvozování z potuchlý, po-tuchnouti
nevyhovuje po stránce významové. Spíše to bude
óh-owé přetvoření z potu-telný.
potrhlý: příslušný význam u potrhnouti se
dosvědčen u Raise (státi se zbrklým); je to oslabení
staršího významu Jungmannova sápati se, rozbíhati
se, obořiti se, vztekati se na někoho (srov.
utrhovati se na někoho). — Bylo i sic. ojedinělé
knižní potrhlý t/v jako v č., asi z češtiny.
potrošiť: vydati něco po částkách, po trochách
(laš.: vypotrošila sem se z peněz; kočka nám tu
napotrošila = nadělala hromádek), sic. tak i
patrošiť (za-) ztratiti, založiti někam, vydati,
spotřebovati. Odvozeno ze spojení po troše. Srov.
dl. (roz)trošys rozsypati, rozházeti. — Pol.
patroszyc, ukr. pUrocháty, r. potrošiť, rd. patrošiť
je však kuchati, vyjímati vnitřnosti (pol. patrochy,
r. potrochá plur.). Jak se tento význam vyvinul
anebo patří-li ta slova k sobě, není jasné (jako
paralela se uvádí č. droby, p. drob = vnitřnosti).
potutelný: od tutlati, přípona -ι>ητ> jako v
neberný apod. Starší potutedlný nebude než
pravopisná analogie podle případů jako
spravedlný, kde d bylo v základním prav bda, zde
však není pro ně důvodu. — Je i sic. potutelný, -
nik t/v, asi z češtiny.
potýška, psáno i potiská, -zka jč.: menší
dřevěná nádoba na mléko, soudek na provařené
máslo. Z něm. Bottich kadecka, bečka.
poucati krkon.: hltavě jísti PS. — Vzešlo asi z
*po-hlcati, což by bylo s-ové (nikoli j-ové, neboť a
se nepřehlasuje) iterativum od hltati, tedy *hlt-sa-
ti. Východočeský původ je zřetelný: u místo l; v
Poještědí se zpphlt-nouti vyslovuje jako spoutnout,
Wajs ÖMF 26.347. Ztraceno je h; po pevně
přirostlo. Po(h)ucati je tedy smyslem totéž co
pohlcovati. Κ poucati takto vzniklému byla při-
tvořena nová dokonaná slovesa spoucati, spucati,
spucnouti fam. 'snísti, pohltiti' PS. — Ale
spucovati snísti PS ze Šebestové (již. Morava) a
vypucovati vyjísti něco PS ze Sušila je od vulg.
pucovati čistiti (něm. putzen), z představy, že
jedlík náležitě „vyčistí" (= vyprázdní) nádobu s
jídlem.
poučovanka jč.: „odpadová příze vlněná. Byla
silná, pevná a teplá; užívalo se jí na záplaty a
podšívaly se jí vlněné punčochy, jejich šlapáky,
chodidla" (Jílek Jčř 211). — Snad z *podšívankae!
pouhý: (lat.) merus, purus, putus, (něm.) bloß,
eitel Jg: pouhým okem = bez brejlí, p. Cech = jinou
řeč nežli českou neznající; je to poufiá kleveta =
není to nic než pomluva. V starší době vedle
púhý bylo i púhlý f
pouchlý 476
obé stávalo v zajímavých spojeních: proč by na té
púhlé paušti bydlel; púMý a zřejmý pohan, zid
nebo kadeř; zákon púhlý a nerozumný;
nejpouhlejší sedlák by tomu srozuměl. Jsou
rukopisná různočtení na púhú púštse brala //
púhlú 1/ hlúpú Jg. Ad v. pouze= jenom, nic více
než. — Původ nejasný. Jistě tu byl dosti bohatý
vývoj významový. Zatím domněnka: Je-li starší
formou púhlý, je možné uznati za přesmykovou
variantu sté. hlúpý = nejsoucí nic více než,
prázdný. V tom smyslu je i nč. hloupý = nepatrný,
bezvýznamný, bezcenný (od h-ého štípnutí dostal
otravu krve SSJC, pro hloupou tužku se vracet
nebudu) i sic: hlúpa švábka = (k jídlu jsou) pouhé
brambory (SSJ: nemastné). Vyjdeme-li tedy ze
stč. hlúpa púšť apod., bylo by možno mysliti na
příbuznost s hlupiti (viz), *pblg-, dalo by se vyjít z
*plh-lý > púhlý, (Je i ukr. hlupa nió hluchá, pustá,
němá, pozdní noc; odkud?). Pouhý mělo v češtině
úspěch: vytlačilo starobylé měrbnt, viz mírný, —
Sic. knižní púhy je asi z češtiny.
pouchlý: pouchlé zrno, msl. púchlý ječmen = se
slabým zrnem, han. póchlé ječmen trochu od
spodu hnijící KpU; č. pouchlavé slovo; jč.
pouchle (jinde pouch poušek pouk pouček pouko)
prázdné vejce (pouk měchýř); též v slovech pro
znetvořené zakrslé ovoce: pouchle pouch
(s)poukle pouchně poukne spouchlík
spouchlantice pro zákrska, trpaslíka, pejor. dítě
(sic. puchor, jč. (s)pouchně, pouchle). Od
puchnouti.
pouk: tupý konec vejce. Z *pouh, srov. rd.
(již.) púga t/v. Příbuzné je snad něm. Bauch
břicho.
pouť fem., stč. pút fem., ale vč. je dosud
původní mask.; to je i v demin. poutec, han. potec
KpU, las. putěc, msl. sic. pútec pěšinka ve
vlasech; poutní, -nik, putovati, putovní; vč. pouti
(gen. sg.) srov. han. gen. města = dárek z města
(obé jsou původní ablativy) dárek z pouti. — U
všech Slovanů: sic. pút, pol. pac, pqciec ve
vlasech, ukr. r. put, hl. puc, dl. puš, stsl. potb, b.
pat, sch. pút, sin. pot, vesměs mask. — Psi." potb
mask. Příbuzné árské slovo mělo trojí kmen v
deklinaci: nom. panthä-b cesta (= av. pantd), gen.
path-áh (av. paůó), instr. plur. pathi-bhih; ř. πάτος
a stprus. pintis cesta generalizovaly slabý stupeň
pnt-, lat. pöns gen pontis most (původně asi hať,
haťová cesta přes močály) a slov. pot b
generalizovaly stupeň pont- (u Slovanů převeden
k i-kme-nům jako u Prusů). Dalších spojů —
mimo arm. hun brod, přechod, cesta — není; je to
slovo isolované, příslušného slovesa primárního
není (πατέω kráčím, stoupám je deno-minativum
jako putovati!).
pouto, poutko; poutati (s- při- roz- u-), -avý;
laš. sputovat koně; msl. sic. putnať, s- za- koně =
spoutati mu přední nohy při
povidla
pasení, aby se nezaběhl: -na- podle klznati koně =
opatřiti uzdou. Odpútiíse v. zvláště. — U všech
Slovanů mimo novou bulh.: stsl. pato, r. ukr. puto,
pol. peto, hl. puta plur. t., dl. puto, pyto, sin. pota,
sic. sch. puto. — Psi. PQto. Příbuzno je něm.
binden vázati, poutati, stind. bandha- pouto,
překážka; u Slovanů souhlásky přešly v neznělé.
Meh Slavia 21.265. (Knobloch ZfS 7.301 chápe,
asi mylně, pqto jako ,, Tritt falle" a myslí na ide.
kořen pent- 'stoupnouti na něco', který je prý i v č.
pout.)
pouzdro, sic. (z č.?), pol. puzdro t/v» Původní
pudr o (laš. pudr o košík pro psa na tlamu) bylo
přejato z germ. födra- ntr. (gót. fódr pochva, sthn.
fötar, fuotar futro, pouzdro); z se pravděpodobně
před skupinu dr vsunulo spontánně.
po val (a): viz valiti.
povázka: lidový název pro druh svízelu Galium
mollugo, mající schopnost přichyco-vati se, -váz-
je tedy od vez- ve váznouti. Přeneseno pak i na jiné
rostliny, ba oficiálně na dva jiné rody, Rapistrum a
Myagrum.
pověděti, o° (postv. opověď, ale u Slavkova je
ještě slovo starého typu bez vopověsti = bez
dovolení), od- ( > odpověď), z-od° ( > zod-
povědný), za- (> zápověď),pro- ( > průpověď), vy-
(> výpověď), při-, zpověď, zpovídati se (stč.: čeho);
hl. spowědí, dl. spowěí jsou z češtiny (Frinta). Iter.
povídati (od něho je povídka; nápověda atd.) se v
lid. mluvě někdy zkracuje: vč. poujdat, krkon.
poudat, val. povdať SvK. Zastoupeno i jinde: sic.
povedať, povie a povedat, povedá, r. povédat atd.
— Příbuzné je irské fiad-, 1. sg. fiad-aim9
vyprávěti. Pedersen 2.518n; po je nejspíše po 3°
(*par). Kořen *veid-. Mylně Meh SPFFBU 4.27.
Očekávané *void-ä-tei > *věd-ati (typ στοιχάω)
podlehlo vlivu slova věděti.
pověra: viz víra; po- = po 3°.
pověrek stč. a dosud vč.; i poverek Jg, jč.
pověřen: sochor k nošení škopku (prostrkuje se
oběma uchy škopku); ojedinělé ouvěrek tyč na
stažení vozu vzniklo zkřížením s ouvinek. — Pol.
powerek 1532 a pd. powyrék. Sem patří i s.-csl.
povora gestato-rium, z jednoho rukopisu 16.
století. — Málo jasné. Je-li původní ě, dalo by se
spojiti s lit. valras dlouhé veslo (žerdovité); p. by
byl „něco jako *věr", tyč nebo žerd podobná věru,
ale kratší.
pověsmo stč. a nč. nář.: deset zemní lnu. — Sic.
povesmo, -srno svazek lnu nebo konopf SSJ, „dve
hrste otřepaného lanu alebo konopí", R. Uhlár. Dl.
powězmo. — Původně *po-vez-bmo, od vázati,
přípona jako v pásmo, od toho i naše s místo z.
povětří: viz vítr.
povidla (stč. u Klareta a nč. dosud), jvč. zm.
klad. povidlí sg., klad. i -dlo. Pol. powídla, ukr.
povydlo. Může být velmi starobylé.
 povířit sa 477
Prvotním významem je svařená šťáva ovoc- I ná,
zvláště švestková (Jg); ta sladióká trnková štaviěka
bývá vážerá, jenž sluje povidlo) a proto možno
pomýšleti, že povidlo je 'cezenina, čištěný odvar* a
že je od kořene peud- čistiti, srov. stind. pavitra-
ntr. sítko, kterým se protlačuje sóm, adj. pavitra-
čistý, lat. pürus čistý; tento kořen označoval čištění
šťáv nebo vůbec tekutin cezením, filtrování. Také
litevsky povidla = vaisiu %yre (Lemchenas), tj.
čištěný odvar z ovoce. — Psi. *povi-dlo možno
chápati tak, že to je zpodstatnělé adj. odpovídající
neutru pa-vitra-m 'čisté* (slov. dl za příponové tr
jiných jazyků ve jménech činitelů, nástrojů i věcí,
erov. stind. bhaví-tram svět proti slov. by-dlo),
stran i (—i) srov. véd. pavi-tar, zdloužení asi
rytmické. Zahušťování šťáv a dělání prostých
marmelád znali jistě i staří Slované (z jahod aj.),
znají je nyní i nejzapadlejší cizí kočovníci (např. na
Parním).
povířit sa, u- msl.: kačeny se poviřily na hlisty
= pobláznily, zmlsaly; upovířil sa do maku =
(mlsný chlapec se odvážil...). Nejasné. Šm.
připojuje lid. zvejřenej.
póvl: brak, bezcenné zboží PS. — Z něm.
argot. Bowel (je též Bofel, Bovel, Bafel) t/v, to
pak z „talmudského" babel bafel t/v.
povlovný: souvisí se stsl. vblovbm> pomalý,
skromný (v Supr. psáno vb-). Obé je málo jasné.
povodeň: val. laš. povod, laš. povodi proud B. —
Je to zajisté odvozenina od voda, ale po- je nejasné.
Rusky je polovoďje (vodopol), ukr. polovíddja.
Bylo-li původně 1 *vodo-pohje, bylo by možno
spojiti pol- | s pel- 'téci, líti' v lit. pilti 'líti' a v arm.
kalům t/v, lot. pali jarní povodeň. Je i rd. povodeň*
lehké, ne prudké vlnění v moři (Podvys.), ale i rd.
povoď tečení řeky po vodě, po proudu. Pak by toto
po- bylo výsledkem přichýlení k předložce po 2°.
Podle toho by složenina znamenala původně
nadměrné rozlití (vylití) vody, liják, průtrž mračen,
nakonec i následek toho, zátopu. V češtině bylo asi
pol-vodie, zkráceno pak na povoď, konečně
upraveno na -eň.
povříslo, nář. vč. pobřislo (Páka, Holicko),
prouřislo (Hořicko, r anticipováno), mor.
províslo, provizlo (z vlivem vázati), též msl.
obřisio Mal. — Bylo všeslovanské: stsl. povrěslo,
sic. povrieslo, sch. povrijeslo, sin. povreslo, hl.
powrjestlo, dl. powrjaslo, po-wrěslo, pol.
powróslo (místo *powrzoslo; r vlivem slova
powróz), ukr. poverésló (> pere-véslo aj.). — Psí.
poverslo z *po--verz-slo od kořene verz- (viz
vázati), k němuž náleží i provaz < po-vraz a vrše.
povyk (odtud povykovati): postverbale od
nezachovaného vykati křičeti, hlučeti; srov. sch.
vikati, b. vikam křičeti, volati, sin. zaviknoti
zvolati. — Příbuzné je lit. úkauti
práce
(a intensiva üks'Hi, úkěioti) volati, též o hlasu
sovy. Základ zvukomalebný.
pozdě, pozdní, pozdější, pozditi se (o°, z°, >
zpozdilý), -požďovati se; chod. půznyj. —
Všeslovanské: stsl. pozdě, pozdbni>, sic. pozdě,
pozdější, pozdný, pozdit (sa), r. pózdnij, nář. -nyj,
pozdój, pozdnét, opozdáť, opázdyvat, ukr. piznij,
piznýtysja, p. póíny, póžno, požni c sie, hl. pozdže,
dl. pozdže, sin. pozdo, sch. poznica pozdní ovoce
ap. — Příbuzné je ř. οπισ&εν, jež znamená 'vzadu'
(místně), ale i časově 'potom, později' a souvisí s
het. appa, apasi a naší předložkou po 1° (viz). U
nás odpadlo začáteční o (jako v po), sd dalo zd; o
w slabice po je původní (kdežto řečtina je oslabila
v i); e (místo e) je asi podle příslovcí času nyně
nyní, tede ted. Dále je příbuzné něm. spät pozdě.
pozoun: spolu se sic. pozauna, pol. puzan,
puzon je z něm. Posaune, to pak přes střhn. basune
busüne bosüne z lat. bücina pastýřský roh.
př, interjekce zastavující koně. Tak i sic, pd.,
psáno prrr, sch. prrrs Zbornik 31.56. R. tpr, b. trr.
U Holečka Sp. 62.146/7 pro. Tak i něm. brr\
Brugmann 15.
pra-, předpona (lid. žertem prach-): pradávný
praěeský praděd prajazyk pravěk. Též v stsl. sic. r.
pol. — Odpovídá jí lit. pro v pró--pernai přede
dvěma lety, lat. prö-avus praděd, pró-nepos
pravnuk. Tato forma s dlouhým o je tu vesměs v 1.
části neslovesných složenin, je tu tedy staré
dloužení předpony pro- 'napřeď, podobné jako v
pa-měť proti po-mníti. Typ pra-děd je starobylý,
kdežto adjektivní typ pra-dávný prabídný pramalý
dostal své zmocňovací pra- asi z pradávno-,
naproti tomu praěeský je od PraČech.
práce. Stč. práce znamenalo (podle Langa LF
43.230) svízel, trápení, namáhání, těžkost: práci i
bolest pron (Boha) nesli; viděl Hospodin svého
lidu velikú práci v Egyptě = utrpení. Hilarion jíde
až do Babylóně s velikú prací = námahou.
Pracovati stč. — namáhati se, ale i trpěti: v
smrtzlaé posteli praco-váše, stařec pracováše v
bolesti. Dosud mor. lid. to je prácal = nesnáz,
svízel, č. spis. pracovati k smrti, ku porodu. Pak
byl význam oslaben na námahu a konečně vůbec
na konání, dílo, čin. Pod. tomu bylo v němčině:
Arbeit je zdlouhavá, namáhavá (zemědělská) práce
>' obtíž, nesnáz (Schneidewindová PBB
81.1959.174 n.), fr. travail práce znamenalo pův.
muka, trápení, Buben ČMF 36.66, a mad. munka
práce ze slovan. mgka muka (Š). Odvoz, pracný
pracovitý pracovní, pracant (už Jg, srov. suchant),
pracoun PS. — Sic. práca, o významech v. Blanár
HL, pracný, pracovat, pracovitý; pol. v 15. st. i
proca, hl. próca, dl. proca. Z č. je nynější pol.
praca, odtud r. praca. — Stč. pův. význam
dovoluje vyložiti *porta přesmykem z torp-ja, od
trpěti. Příbuzno je (E. Havlová)
pracka
i lit. dárbas práce. Týž kořen je v isl. pjalfa
pracovati a (Sv. Stech) v stnor. starý perná práce,
námaha, starý a namáhati se. V kořeni je náležitý
stupeň o. (Jinak Lang: od per- opírati se; ještě
jinak Lehr-Splawinski: od gerietet!, v. NŘ
23.276.)
pracka; lovecké označení tlapy šelmy, pak
vulg. ruka, sic. pracka: dolní část zvířecí nohy. Z
něm. Pratze, to pak z it. braccio.
pračata plur. ntr.: starý vojenský trest bití s
běháním „ulicí". Pol. praszczeta plur. ntr.—
Odvozují od práskati, ledacos však při tom
zůstává nejasné (přípona, č. c místo šč, původní
význam?). Spíše je totožné s práčata =
prakovníci, že bijí do provinilce jako prakov-níci
do obleženého místa.
práh, odtud zápraží = místo za prahem (se
stanoviska lidí jsoucích v domě), zásep; pražec na
dráze. — Všeslov.: stsl. prag-b, sic. práh, r. poróg
gen. poróga znamená i skalnatý stupen Dněpru,
odtud Záporoží, -ec; ukr. poróh, pol. próg, hl.
proh, dl. prog, sch. sin. b. prag. — Psi. porg-b.
Příbuzné je lit. pérgas (peřgas) rybářský člun
vydlabaný z jednoho kmene, dále snad osť. juh
parsk spodní část stromu, jehož horní část byla
větrem ulomena n. vůbec kmen stromu (juh =
strom; jinak má p. četné další významy: srdce,
trup, vnitřnosti aj.; osť. slovo cit. z Collindera,
Fenno-ugric voca-bulary 1955, 50), tedy slovo
substrátové? O g/sk viz § 11. Slova ta jsou dále
nejasná, ale je zřejmé, že práh byl vlastně celý
mocný nejspodnější kmen, na kterém spočívala
domovní stěna, nepřerušený ani tam, kde byly
dveře (dosud tak je místy v Rumunsku, výklad a
fotografii má T. Papahagi 3.92); podobně kdysi u
Germáriů, v Hoops RL 4.478 a 2.455 a Trübners
Wb. s. v. Schwelle. Proto staré prahy bývaly
mohutné a vysoké, děti a staří lidé na nich s
oblibou seděli v teplé roční době. V sch. na
ostrově
Domek s mohutným dubovým prahem pod celou
stavbou. (Papahagi III 92.)
Pagu (Zbornik 31.62) prag znamená konečně i
dveřní zárubeň na všech čtyřech stranách.
«I ffi - s práchno, stč. prácheň; práchnivý, prách-
Podobný vývoj je v rovnici lit. liemuö kmen
stromu = lat. Urnen práh (to pak kromě prahu
znamená i svrchní břevno dveřní zárubně). — Z
Dalimilových slov (káp. 7)
478 práchno
vyplývá, že i v sto. byl práh takový mohutný kmen
přitesaný a že se tak zvalo i svrchní břevno nade
dveřmi, neboť, ,kniežata i králové... proti prahu
klanějí hlavu, aby ji měli zdrávu". — Místy je práh
dosud toho způsobu: u valašských domů pod Maky
tou (V. Pražák NSSA 9.78) na podúhelníky (=
kameny, na nichž spočívaly úhly, tj. rohy
srubových stěn) se kladly „nejspodnější trámy
základní, zvané prahy, z nichž přední představoval
potom vstupní práh do domu". [Zde je tedy
svědectví, že práh byl spodní trám i jinde než pod
dveřní stěnou domu]. Prahový trám býval až 40 cm
silný, práh byl tedy vysoký; to děláno úmyslně,
,,bránilo se tak pronikání sněhu a vlhkosti a
přístupu drobné havěti do síně", dále tomu, aby
lezoucí děti nemohly ze světnice na dvůr, kde by
přišly k úrazu (Pražák 93). O Moravce ve Slezsku
se dí NVČ 33.342: „Na základních úhlových
kamenech, peckách, nebo na podezdívce leží
základní trám zv. „prutěž" [správně pmiceé Lor, tj.
„průtes"] nebo „prahové dřevo", ... je (to) trám
osekaný, široký asi 20 cm, vysoký tak, jak dřevo
dovoluje, vždy o něco vyšší než širší. Nemá byt
příliš vysoký, poněvadž tvoří zároveň práh...". — I
prahy říční jsou jakési stupňovité terásky, takže na
onen domovní dlouhý a vysoký práh snadno upo-
mínají. — Stran zápraží viz i zásep.
prach, prašný, prachový, -ovitý, prášiti, spraš,
poprašek, prášenice (srov. plískanice), rozprášiti
> rozprach (mlynáři si z obilí odpočítávali něco na
r.), prachař, -árna, prachovka na utírání prachu;
prášivka, prachůvka, zm. prachavice houba
pýchavka; vulg. prachy, prašule peníze (>
prachatý, pracháč) z argotu, pův. 'drobné peníze',
pod. jako něm. arg. Staub; prášek mlynářský
učedník, ze *smetiprach. — Všeslov.: stsí. prachu,
r. ukr. póroch, pol. hl. dl. proch, sin. sch. práh, sic.
b. prach. — Psi. porch^b je od kořene pers- v
pršeti. Kořen znamenal rozptylování něčeho v
malé části, suché i vlhké, tuhé i kapalné, je v heth.
pars-. Viz i práchno. Prach jemné peří má tento
význam z puch, (viz), a to ze stálého
formulkového spojení jako je v rus. razmesť v
puch i prach.
prachanda, jvč. zm. pracJiaranda (ra opa-
kováno): strouhánka ze sušených planých hrušek
místo perníku, zm. i ze sušené mrkve. Od prach,
přípona -anda je poněkud pejorativní.
n(iv)lti. Obdobně sic. práchno, pol. práchno, hl. dl.
prochniwy, aj., r. ukr. porochnó; stsl. prachnent
špatný, nepotřebný. — Vše je od prach (dřevo
apod. hmoty zteřejí na prach), ale zdá se, že
východiskem dalších útvarů je sloveso na -niti,
utvořené podle trouchnlti, pol. butniec, sic. púdneť,
dúpneť, jež všecka označují zjevy tytéž nebo
po-
prak 47
dobné: z práchneti je práchnivý, ale i práchno
(tedy zpětný útvar!); stč. prácheň odpovídá
ruskému porochnjá, srov. i obdobné stč. plesa,
nč. plíseň, pro jiný zjev na kazící se hmotě.
Sloveso na -niti je dále obměnou staršího
stavového *pbrch-noti rozpadávati se v prach,
schnouti, tlíti apod. (pol. pierz-chnqč, ukr.
perchnuty, b. práchna).
prak: středověký přístroj k metání kameni,
dnes jenom praček na kamínky; odvoz.
prakovník, a v starém vojenském slangu práče
(prače) mladší prakovník; han. šprak prak. —
Sic. prak, pol. dříve prok, hl. prok, prokac házeti
prakem, dl. prok, prokaé, str. porok-b. — Psi.
por-k-b. Podle Langa LF 43.228 je *por-Jcb od
pjráti: stroj, jímž se do něčeho pere, bije. Vedle
toho bylo *pcr-ťa: csl. pra&ta, r. (z csl.) prášča,
pol. proca, sin. prača, sch. praca, b. praštva,
praštka.
prám, pramice: domácí slovanské slovo (pol.
prom, sic. prám, sch. prám, ukr. poróm, r.-ciú.
15. stol. pram-b, str. porom-b) *porm'b s
přízvukem jako na hláskách původně dlouhých
(vrddhi 6r jako v r. voróna, č. vrána, proti vóron,
vran) nebo na slabikách vzniklých z
dvojslabičného kořene; jde tu o kořen per- (stind.
pxpatťi převáží, přepravuje, lat. poitö nesu, ř.
πόρος průchod, přechod, brod, gót.faran, něm.
fahren), ale nic v příbuzných jazycích na délku
nebo dvojslabičnost neukazuje. Ani analogie není
viděti, takže zůstává ten přízvuk záhadou.
Obdobný prapříbuzný útvar jo sthn. farm člun,
lodka. Naproti tomu nóm. Prahm ( > it. prama,
fr. prame) je z češliny. Viz i Titz ČMF 9.145. Za
příbuzné so dále pokládá (Walde IF 39.88) lat.
para bárka, pův. prý ilyrská, a ř. παρών bárka.
Viz i pramen 2°.
pramen 1°, prameniti (se), prameniště, pra-
menití voda, pramenný; jč. pramejček z pra-my-
k (srov. kamejček, řemejček). Rozmanité
významy: zřídlo vody, paprsek, proutek, jeden
chod (pásmo) v pletenině provazu, copu. — Sic.
pramen t/v jako v č.; pol. promieú, promyk, p.
vlasů i paprsek, ukr. promiň paprsek, hl. promjen
i promjo ntr., dl. promje ntr. vlákno, pramen
provazu, vlasů, paprsek, sin. pramen vlasů, sch.
pramen, pramik vlasů. — Psi. pormy gen.
pormene. Pro výklad se dá vyjít jen z významu
paprsek a z kořene *sperg-, obsaženého mj. v
angl. spark jiskra, stangl. spearcian, spircan
sršeti jiskry, střdn. sparken t/v, lot. (s)pirkstis
plur. řeřavé uhlí. Tedy *sporg-men-, g mezi
dvěma souhláskami zaniklo, rovněž tak odpadlo
s. Vývoj významů: paprsek jakožto světelný
pruh vycházející ze zářivého zdroje PS, > (u
vodotrysku) prudce vytrysklý proud tekutiny,
páry ap. PS, odtud dále p. = proud vody
tryskající ze země, ze skály, pak jeden podobný
,,proud" vlasů (jakoby tryskající, vystupující z
hlavy); poněvadž ty „prameny" vlasů byly
splétány
prase
v copy, je snadný přechod od ,,pramene" copu k
prameni provazu a k řemínku, z jakých je spleten
bič ap., přenes, např. k dlouhému válečku těsta, z
jakých jsou splétány jisté druhy pečiva (vánočky
aj.).
pramen 2°: spojená řada voru. — Sotva tu jde o
nějakou metaforu od pramen 1°. Spíše to bude
slovo příbuzné s prám. Něm. Flcß se překládá jak
"vor" tak i "prám"! Prám sloužil k přepravě přes
řeku; bylo-li jich několik vedle sebe, byla to jakási
náhrada mostu (něm. Floßbrücke, vorový most).
Je-li tomu tak, byl by tu týž kořen per- co v prám a
starobylá přípona jmen „nástrojů" men: *por-men
by byl „prostředek k přechodu, k přepravě" přes
vodu, původně vorový most. Vše to je arci pouhá
domněnka.
pranostika, tak i sic. — Z ř.-lat. prognostica
předpovídání.
pranýř, dříve pragnéř Klar., pranéř, planýř;
sic. pranier planýr prämier, pol. pregierz; ve
středověku kamenný sloup, k němuž za trest byli
uvazováni provinilci. Z něm. Pranger.
prapisek vč.: kamenný pod voj dveří, kamenný
sloup v plotě; u Litomyšle (tamější hláskovou
změnou p > t, Utěšený 181) pra-týsko; mylně
psáno i prapisek, prapysk. — Souvisí se stsl. pop
briste p(r)-bp(h)riltc pb-prište µίλιον, στάοιον (ze
stsl. je r. póprišče, ukr. popryšče, sin. póprišče,
sch. poprištz dějiště, pole činnosti). — Slovo velmi
zajímavé. Zdá se, žo je doma v češtině a že
původně znamenalo opěrný kámen vůbec (od pbr-
o perti = příti, podpírati.) A že z č. bylo na Moravě
přejato do stsl., neboť tehdejší slovenština svého
termínu za ona řecká slova asi neměla. Že bylo v
stsl. cizí, a proto pozdějším písařům neprůhledné,
o tom svědčí nejistota grafiky, λ^ΐζ Meh Slovan,
studie (Sborník Vajsův, P. 1948) 111.
prapor; odvozeniny: praporec, praporečník;
nové praporčík (vojenská hodnost) z pol.
proporezyk nebo z r. praporščik. — Stsl. prapore,
sic. prápor, ukr. prápor (z csl.) i prápir, pol.
proporzec, sch. praporac, b. prjaporec. — Psi.
porpor'b, útvar zdvojený. Má se za to, že je od
kořene per- létati (r. parjú parit vznášeti se ve
vzduchu), Šafařík 506. Slovo jistě domácí (naopak
korouhev je přejaté): ukazuje, že Praslovane
bojovali pod prapory (kdežto řeckořímský starověk
měl signa jiného způsobu).
prase, prasátko; mor. sprasná svině (srov.
skotná, stelná, shřebná), han. sprašná, sic. prašná;
obdobně mor. sprasnica, jč. sprasni-ce > č. us.
prasnice; prášiti se; vč. jvč. prasenčí (od
*prasenec, srov. r. poröse .ok), z toho —
přích/lením ke kmeni proset- — prasečí (>
prasečina, prasečník, -činec, prasecký, prasectvo,
zpraszčiť). Jiné odvozeniny prasák ( > prasácký
atd.), prasat-
práskati
kář, z toho — příklonem k prasečí — lidové
praseókář; val. prasatář; rostlina prasetník, po
prvé ve Všr, je podle Hypochaeris (χοίρος = sele),
Ferkelkraut. — Všeslov.: stsl. pras$, sic. prasa, r.
porosěnok plur. poros jata, ukr. porosjá, pol.
proste, hl. proso, dl. prose, sin. sch. b. prase. Psi.
porsg (původně — jako rusky — jenom v
plurálu!) vedle porsbnhCh, --bk'b (v sg.)
označovalo mládě vepřové, podobně jako jiná
slova na -et- znamenala mládata; ten význam je u
jiných Slovanů, byl i stč. a dosud je v slovenštině.
Porse je tedy odvozenina (jako kuře od kur) od
ide. porUos (lit. pafšas sele, vyřezaný vepř, lat.
porcus, ir. orc sele, sthn. farah, nyní Ferkel sele),
což znamenalo původně rovněž mladého vepře
(Benveniste BSL 45.74). — Zlaté prasátko
slibovali kdysi na Štědrý večer dětem, že je uvidí,
budou-li se postit. Dosud prasátko (bez zlaté) je
ploška jasného slunečního světla, kterou mladí
lidé vrhají žertem do temnějších místností (bytů)
nebo na lidi. Zdá se, že z. p. je redukce dávné
představy o zlet4m vepři slovanského boha-
čaroděje Svant ovita: zlatý vepř byl jednou z jeho
inkarnací (podobně jako zlatoštěti-natý kanec byl
zvířetem obdobného nor-dického boha Freyra),
zlaté štětiny jsou zbytkem jakési svatozáře tohoto
boha; podobně jiná jeho inkarnace, rarášek, byl
pták se zlatým peřím. Meh SbČyž 496n.
práskati 1°: bíti, z- vy- koho, na- komu; postv.
výprask. — Sic. práskat, hl. wupraskac
vypráskati, postverb. wuprask. Sk-ové inten-sivum
od práti, v hl. od wuprac. — Přechodem do 4.
třídy vzniklo jednodobé praštiti. Zvláštní význam
je v praštěný 'ztřeštěný' (prašténec; viz šus), ale i
'nechápavý'. Východiskem bylo žertovné rčení
pytlem praštěný, původně prázdným pytlem p.; jde
tu o dotykovou magii: rozumělo se tomu tak, že
prázdnota pytle se dotykem (praštěním přes hlavu)
může přenésti do člověka a v něm se projevit
jakožto prázdnota hlavy, hloupost. ,,Ale E. Rippl
vykládal, že řezníci omračovali dobytek pytlem
plným kamení; je i něm. ist mit dem Plumpsack
geschlagen" (Šm.). Viz i třískati (ztřeštěný).
práskati 2° v č. za° ušpiniti, umazati PS, mor.
dopráskat se B. — Sk-ové intensivum od paprati
špiniti; pa- zde zaniklo, srov. podobný úkaz v
prskati 1 ° 2 °.
praskati, prasknouti, praskotati, praštiti,
pračkavý, praskot, expr. poprask (po- z poplach);
mor. prask, zm. praskáóí, záp.-han. prašČáÓii
vých.-han. prašči suché roští; vč. praskavice,
praštěnky, sev.-m. praskačky kožené kalhoty (,,s
posměchem se jim říkalo praštěnky, protože při
chůzi vydávaly praská vé zvuky, jako když něco
puká", Jílek Jčř 212). — Sic. praskat, pol. praskac
a obdobně jinde vyjma r. bulh. — Praskati ie sk-
ové intensivum. Výchozí sloveso není
480 prataf
u nás zachováno; blízko jsou mu lit. sprageti
praskati a nor. spraka t/v, dále pak lit.
sprógti a lot. sprägt puknouti, dále něm.
springen t/v (o skle; ng z gg, § 15). Začáteční s
u nás zaniklo disimilací před příponovým
(§14). ...................................
prašivý; prašivina; prašivka nejedlá houba;
prašivec stížený prašivinou, ale v nář. (chod. vč.
mor.) i rarach, skřítek v podobě meteoru nebo
větrného víru. Odvozeno od stč. prachy plur.
(Klaret: Scabies), práše Rosa u Jg. — Sic. prašivý,
praši(vi)na, prašivec, prašiviet, hl. prašiwy, dl.
praš fem., prašný, prašy( wi)na, prašywy i parch
mask., parchaty, pol. parch, parszywy, dříve i
parchowaty, ukr. parch sg. i parch'/ plur.,
paršývyj, parchátyj, r. paršá, obyč. plur. parší
prašivina (i lupy, svrab), paršívyj, nář. parch,
parchátyj, sch. prhut, b. pärchot a r. pérchot lupy.
— Nesnadná skupina slov. Souvisí patrně s č.
pršeti o vypadávání vlasů, neboť jisté kožní
nemoci jsou spojeny se ztrátou vlasů nebo srsti.
Hláskově toto pršeti a r. pérchot, sch. prhut, b.
párchet jsou z p\>rch-, č. prachy, práše z porch-;
ostatní slova se z tohoto schématu vymykají: jsou
nepochybně přejata z češtiny, luž. praš- beze
změny, pol. parch s přesmykem ra > ar
(ukrajinské pak z polštiny). Název nemoci je
odborný termín a mohl by býti přejímán např. od
jízdních vojáků, při obchodech s koňmi apod.
Kořen perch- (z *pers-) v jiných jazycích nebyl
nalezen.
prataf val. sic: pořádati, uklízeti, po° po-uklízeti,
s° spořádati, ukliditi, u° (-úvat, -ovát) ukliditi, vy°
vykliditi, vyndati, v° vměstnati, vpraviti někam,
na° sa vecpati se někam; v přeneseném smyslu
prataj sa = klid se(!) = odejdi; spratný, mor.
spřatný kdo se dobře vměstná, ústupný. — Je
téměř u všech Slovanů: T.prjátat (prjátaju i
prjáču) schovávati, ukrývati (z 'ukliditi'), nář.
oprjátat, naprjátat oblékati svrchní oděv, oprjátnyj
čistotný, ukr. prjátaty uklízeti, schovávati, pol.
sprzqtač uklízeti, sprzet nářadí, nábytek, sin.
spreten obratný, sch. spretan směstný, b. opretnat
čistotný, za-pret(v)am zahrnuji, opretnuvam
vyhrnují si rukávy. — Psi. pretafy pretati. Jeho -
ta-může býti příponové, § 20, pak je možno
předpokládat před t zaniklou souhlásku; za
příbuzenstvo se pak hodí něm. bringen a slova
keltská: kymr. he-brwng senden, deducere, atd.
Bringen znamená obecně uvádět, dostávat koho n.
co do jistého stavu, někam, popř. odněkud, a dá se
přeložit rozličnými slovy (um etwas b. = ošiditi; zu
Stande b. = dokončiti; zum Schweigen b. =
umlčeti; in Ordnung b. = uspořádati; aus dem
Hause b. = dostat, vystrnadit z domu, atd.),
podobně i složeniny s ein- um- ver-weg- zu-.
Uznáme-li neznělou formu *prenk-, dá se v *prek-
ta-ti vidět výchozí intensivum,
práti 431 pravý

jehož jednotlivé významy byly dány přede- I vším I -ovský, lid. -ický; s pravdou > spravedný, s nenáležitým
předponami: sic. dopratať = s námahou dopraviti co kam, l spravedlný -nost, s jinou příponou spravedlivý; -praviti,
napratať čo kam = natlačit, naházet, nacpat, naplnit, pravidlo, od něho pravidelný, pravítko (z pravidlko).
upratat = uspořádat, uklidit, vypratať = vykliditi, vyndati, Pravý znamenalo 1° rovný, přímý (tak v stsl.), pak 2° v
zapratať = založit, zastavit, naplnit, zahradit SSJ; r. mravním smysle 'jdoucí bez oklik = iustus, verus' (srov.
sprjátat, zaprjátat schovati. V slovnících udávané něm. recht, fr. droit z directus); význam 3° 'opak levého,
významy bezpředponových sloves se vyvinuly v jednot- | dexter' je asi nej-
livých jazycích teprve z jistých — ne všude stejných — | pozdější (starší výraz pro to byl desbWb = ind. dakšináh,
složenin: tak sic. val. 'uklidit' vzešlo deprefixací z lat. dexter, ř. δεξιός) a vyvinul se asi tak, že veliká
odpratat, kdežto r. prjátať 'ukrývati* ze sprjátat ukrýti, většina lidí užívala a užívá k jistým úkonům (jídlu, boji
schovati. Tyto významové rozdíly (klidit χ ukrývat) jsou atd.) ruky pravé (což má důvod v ustrojení mozku a je
tedy sekundární. vyváženo jistými nedostatky, naproti tomu leváctví je
práti; práč, pračka = pranice, přeprati koho, práti se spojeno s jistými přednostmi psychickými), to tedy
bíti se, seprati se, stč. pařiti udeřiti; stč. ned(perné asi pokládáno na normální, náležité, správné (odvoz, pravice,
výkupné z trestu bitím (že provinilec nebyl doprán = pravičák). Odvozené sloveso praviti znamenalo stsl. říditi,
zbit, do-asi jako v mor. a sic. dobit zbíti někoho); vésti, t. rovným, přímým, správným směrem, způsobem,
přeneseně naprati se najísti se, mor. nedopera nedosyta; od něho je prav bda (srov. rýmové opositum křiv bda),
práti čistiti něco ve vodě, vy-pírati, prádlo > původně asi 'náležitý postup = spravedlnost (sts1.), zá-
prádelní, prádelna, pradlák, prad-lář, stč. pradli z pra- konitost', později 'náležitá shoda se skutečností, opak lži';
dl-bji, z toho pradlena (srov. švadlí > švadlena, napraviti = udělati správným, náležitým, tak i u° o° s° za°
pradlena), las. pral-ka (srov. laš. švalka švadlena). ( > poštve rbalia náprava, oprava, úprava, správa, vedle
Vlastní význam byl bíti do něčeho, i prádlo se nich opravný, úpravný, správce atd.), připraviti je uvésti
čistilo tak, že se do něho u řeky bušilo plácačkou (dosud do náležitého stavu, pohotovosti, vypraviti = přihotoviti k
místy na Slovensku) čili pístem. — TJ všech Slovanů: vyjití, obstarati vyjití, zde pak už se dostavuje představa o
sic. periem prát, pracka rvačka, pračka pradlena, pohybu s tím spojeném a ta převládne v dopraviti,
práč{pv)ňa prádelna, pol. piore práč, r. zastar. peru odpraviti, přepraviti ( > doprava atd.); popraviti viz
prát a obdobně jinde. — Psi. peri ρ brati je příbuzno s zvláště; zpraviti = dáti pravou vědomost o něčem ( >
lit. periů p<Ťli bíti (vůbec), v lázni šlehati věníkem, zpráva, zpravodaj); osamocena jsou nová slova souprava
mýti někoho v parní lázni, lot. peru pert t/v. = uspořádaná skupina sou-náležitých věcí a průpravi =
prátňa plur.: pole, komplex polí (podluž.), sic. projití delší přípravou. — U všech Slovanů: stsl. pravb
prácňa lesní kultura; sem snad patří i han. pomístní přímý, rovný, praviti viz výše, pravost b slušnost,
prátsň část jedné vsi u Litovle (Lakomý). „Je německé spravedlivost, mírnost, pravida spravedlnost, pravbdbm>
časté pomístní jméno Breiten; významy byly různé, spravedlivý; sic. pravý, právo, právny, právě, pravidlo;
zvi. komplex polí" (Šm.). pravoto soudní spor, pravotár advokát, pravetit sa míti
praviti: říkati, říci, vypravovati, vyprávěti, soudní spor; r. prav pravá právo, pravit říditi, vládnouti,
rozprávěti, odtud rozprava; sic. vy právat, roz-právat, pravilo pravidlo, pravda pravda, právo; z jiných jazyků
z toho rozprávka pohádka; sin. praviti, pol. pra wie. slov ani neuvádíme. — Za psi. lze klásti pravb, právo,
— S pravý souviset nemůže, není vidět významově prav bda, praviti (ve významu činiti přímým apod.). Pravb
pojítko. Spíše bude příbuzno s het. palvái-, snad t/v. U nemá mimo slovanštinu ekvivalentu; stejné zakončení s
nás je jen jiná likvida. Pol. sloveso pak z češ.? — Z 3.
protiklady krivb a lévb (levý) dává tušiti, že je to domácí
sg. praes. praví resp. aoristu praví vzniklo adv.
úprava něčeho jiného. Pravb je patrně odvozeno od *pró
signalisující cizí výrok pral > praj > pr(j, z toho
'vpředu, kupředu', se samozřejmým doprovodným pojmem
hyperkorektní spisovné prý.
přímosti: „pravá cesta" je asi „přímo vpřed jdoucí", nikoli
pravý; velké množství odvozenin a bohatý vývoj
významový. Adv. pravé = správně a právě = zrovna „křivá", s oklikami. Příponové v jako v protikladech křivý,
(časový význam v pravé odešel apod. vznikl vynecháním levý; zde se hláskově vyloží jako v lat. octžvus 'osmý' od
z pravé teď, p. nyní = skutečně, opravdu ted); býti práv octo 'osm'. Přesný protějšek je snad v lat. prävus,
něčemu, dosud chod. zm. han. klad.; právo, právní, -nik, I které má však význam právě opačný („po--divný
s právem > správný, bezpráví, 3véprávný, pravoplatný; sémantický obrat čelem vzad", Marti net, Économie des
pravověrný; právo- I slavný (toto z ruštiny, mylný changements phonétiqaes,
překlad za ř. όρΰοδόξος); pravda, -ivý, opravdu (z 6, | Bern 1955, 226). Zdá se, že k té změně
pravdu máš; Ryšánek ústně), z toho opravdový, \ 31 Maöhek — Etymologický slovník
prázdný
v latine došlo nejprve v odvozeném slovese
depräväre, původně 'svésti s pravé cesty'. Jinak o
praviti (vy°, od°) senden, liefern, führen (=
vypraviti koho na cestu ap.) soudí S. Ondruš, Publ.
Debr. 15, 1961, 4: má je za kausativum od perq ρ
brati letěti;, paralelou jé mad. szállít liefern,
senden, od száll fliegen.
prázdný, lid. pražný; stě. prázdná žena ne-
věstka (Ev. Ol.);prázdnota, prázdniti (u- vy-),
prázdnina, nyní -ny, stě. a ne. knižně prázden. —
Všeslovanské: stsl. prazdunt prázdný, ne-
zaměstnaný, prazdbnik'b svátek, sic. prázdny, r.
prázden, prázdnyj z csl., lidově poróžnij, porožnít,
ukr. práznyj zahálející, prážnij marný, práznyk
svátek z csl., lid. poróznij prázdný, pol. prezny, z
ruštiny praznik, hl. próz(d)ny, dl. kdysi a nář.
prozdny, nyní prez^y, sin. prázden, sch. prazan, b.
pražen, všude i několik odvozenin. — Psi.
porzdbm. Příbuzné je lit. befgždias marný,
neplodný, bezvýsledný, befgždinas t/v (toto je
našemu nejblíže). Základ byl tedy slovan. porzd-,
lit. berzd-j-, dále neprůhledný; je možno za
původní mít b-; naše ρ by mohlo být vlivem slova
pustý, vedle něhož stávalo v ustálených spojeních
(město bylo pusté a prázdné; mor. chodí z pustího
do prázdného B; bulh. pusta prázdna neděla kak
ne by cela godina, Gerov). Dále je příbuzné lat.
früsträ marně, nadarmo (-rüs- je od vlivu slova
fraus podvod, klam). Srov. i březí (o jeho d).
pražiti; praženka zapražená polévka, sic.
prazenica smažená vejce; stě. pražma, ně. mor.
pražené, vytřené a mleté klásky nedozrálého ještě
obilí přede žněmi v čas nouze (Bartoš; způsob jistě
pradávný, srov. pol. pražmo, bělor. prežmó a r.
prjážmo t/v); postv. zápražka; prahnouti žízní
apod.; vyprahlý; han. to mne votprahlo ulevilo se
SvB; zvláštní význam msl. prahnut (vlhnouti,
moknouti) Mal, je vyabstrahován z vy°, chápaného
jako 'ztratit vlhko'. — U všech Slovanů vyjma
lužické: rd. jz. prjagú, inf. prjac\ sevsk. prec\
prjáženica z vajec, prjážit, ukr. prjažú prjahtý i
prjážyty, pol. pražec pragr.qc pražonka ivypragly
jako v češtině, sic. pražit, prahnut, sin. sch.
pražiti. — Příbuzno je ř. φώγω t/v; r je od rodiny
slovesa pržiti, viz ptdíit.
pražma, tak i sic: druh ryb (cejn velký, dlešť):
ze střhn. brahsema (nyní je Brachse, Brassen)
nebo ze stejného s ním pramene (praevr.). Šm.
pražnec, gen. -žence chod., od žíti žnu. „Ve
svatojánské noci jde žnec po poli, a kde se jeho
kosa klasů dotkne, ty jsou jeho. Kudy však jde,
tudy zůstane široká brázda a nikdy zrnko ne
vzejde. Takovému čarodějnému ženci říkáme
pražnec..." (B. Němcová 1847, v. Kramařík ČL
48.225). — Tento démon je snad přejatý něm.
Bilwis-nebo Bilmesschnitter, známý z pbrděti), ř. πέρδω, πέρδοµαι* πορδή prd, stind.
Bavor,
prděti
Saska, Durynska; o něm Mackensen Hwb-DAG,
de Vries 1.239. V Bilwis se možná tají slovanský
Veles.
prcek fam.: malý tvor, prclík, mor. šprk šprcek
šprt šprtek šoprcinek o malém děcku; asi od prcati
(Jg z Dobrovského) jíti drobným krokem, což je s-
ové intensiv um k mor. šprtati (se). U Jg prcek
ještě není; snad doneseno z Moravy a změněno.
prčiti se mor.: běhati se (o koze), o-, po-, odtud
prcá koza (potupně) a volání na kozu han. prka!
prka!; prk próina prkotina kozlí zápach v době
říje; prkati páchnouti prkem; přeneseně s hanlivým
pa-\ han. paprcet se být bujný, zlobiti (o koze),
mor. zpaprcit se, zpapcit se, zbobcit se do něčeho
— zblázniti se, han. brÓit se pohněvati se; msl.
zprčit robu = poblázniti (láskou i jinak), svésti,
odtud post verb. mor. prcá žert, klam (když si
děláme „blázny" z někoho); toto prcá ojediněle
proniklo do sic. (SSJ). Proti mor. a sic. prk- je č.
prskat se o páření koz, oprskati kozu. — Tak jen
též sin. prskati se o koze, prskač = kozoprsk kozel.
Jinde prk-; pol. park, -ot, parkocic si$ (pd. pyrkac
sie bude z č.), ukr. pérčytysja, sch. prcati se, b.
párca se, páre kozel. — Psi. bylo ρ brkati (čes. a
sin. mají sk-ové intensivum), je totožné se stind.
spréáti dotýkati se, stýkati se (1c po r ztratilo do
slovanštiny palatálnost); srov. sin. sch. mrkati se o
páření ovcí, *m brkati ~ stind. mršáti dotýkati se.
Druhotvar prskati má ekvivalent v lit. buřkštis
pářiti se (o kozách a ovcích), Meh Slavia 16.188, a
dále v stind. prkš- oplodniti, begatten (u nás ks >
sk).
prděti, odtud prdel (odvoz, podprdelka, pod-
prdačka Jgd, podprdna Β ,,přeslice, kterouž
přádník seděním na ní drží"), post verb. prd;
poprda. Vulgární obměnou z trtolit je prdolit
žvaniti, z něho postverb. mor. prdola po-vídavý, č.
s expresivním změkčením -ď-; srov. i č. vyprdelit
něco = vyzraditi; základem obměny bylo známé
přirovnání „slepičí prdýlka" o žvanivém; i pol. je
pierdolic* pierdola. Podobně val. vprdat se do
čeho = míchati se kam je asi za v-trtat se.
Rozšířené je i prdelkovat (vč. mor.), lehčí
chvilkovou prací n. obcházením maskovati zahálku
(významový vývoj je nejasný; srov. pd. pier-dólka
= lichá robota; a lit. bizdineti, bizda-luoti t/v od
bizdas k bezd'Hi = bzdíti, IF 13. 186); prdelka je u
N. Města n. Mor. muž konající ženskou práci:
nazván tak nejspíše od „ohledávání" slepic,
činnosti to pro muže nedůstojné. — Všeslovanské:
sic. prdiet, prd, pol. pierdziec, piard, pierdziel, hl.
pjerdzecy pjerd, dl. obdobně, ukr. perdíty, perdíž, r.
perdét, sin. prděti, prd, sch. prdjeti, b. prádna. —
Slovo prastaré: srov. lit. pérdžiu pérsti (a pifdis
prd), lot. perdu pirst a pirděju pirdět ( = slovan.
pardatě, a v. pdrddaiti
prdliť 483
(^ prdcti), sthn. ferzan, furz, alb. pjerft.
Zvukcrr.alcbné; s kořenem perd- srov. pezd-v
bzdíti. V slovanštině přešlo do III 2 třídy
nepochybně vlivem stavového a jinak blízkého
slovesa smbrdtti, podle něho je i náležitý slabý
stupeň v kořeni, takže se obě slovesa rýmují
(podobně lot. pirdět a smirdět).
prdliť msl.: páliti (o kopřivě), mor. prlina,
msl. prlavica, prtacka kopřiva. Proniklo na M.
ze sic. Tam je přhliť a prhlava. Sch. pržiti, b.
pária pražiti. — Původnější je zajisté prh-, pirg-
: je shodné s lit. spirgti vyprážeti tuk, nebo spíše
se spirgeti t/v, dále je příbuzné stind. bhr))áti {))
starobylý prákrtismus za ]y), s jiným
vokalismem lat. frlgó a ř. φηνγω, tedy základy
(s)prg- a bhrg-, lat. I a ř. ü je jistě druhotné;
původní Ih- v balto-slovanštině připojením
„pohyblivého" s změněno v ph; v slovanštině 8
zase odpadlo (v skupině spr- častěji!).
pré míti = volnost (jinak nedovolenou).
Vykládá se z něm. das Prä haben, což je z lat.
předložky prae před, napřed, chápané zde jako
'výhoda, přednost'. NŘ 12.10. Spíše je to (Šm.
podle Pfohla 2.239) krácením z fr. avoir Ja
preference míti přednost.
preclík už stč. (Klaret), sie. prieceň (-en podle
pecen, bocheň) a praclik, pol. pracel, praclik, hl.
prací. — Vše bud ze střhn. brezel (to pak z
románštiny) popř. z něm. nář. bräzl. Bielfeldt
219.
prefatýn: důstojnický sluha (han. prefátin). Z
itaJ. nář. (benát.) priratin t/v, to z něm.
privatdien er.
prejt lid.: obsah jitrnic; zcela nové umělé
přetvoření je (Šm.) prát kaše z masa, prýt. Z
něm. Brei kaše; stran t viz policajt.
prejz, už strč. (Winter), jč. prejz. Z něm. nář.
(bavor.) preis, breis.
prelát, tak i sic; pol. do 17. stol. prelát, pak
pra lat. Z lat. prae-látus, představený, od prae-
ferö. Srov. prcbolt z prae-positus.
přen! tak volá ovčák na ovce při návratu do
dědiny, aby se ze stáda odloučily do svých
chlévů (Bartoš: val.). Z rumunštiny?
prepus: zvonění před započetím pohřbu, val.
prepust Kš; prepusový zvon = pre-pasňák. Z
prepuls, lat. praepulsus.
pres: lis. Z něm. Presse, což je z román, (it.,
střlat.) pressa: to pak je postverbale od lat.
pressure, intensiva k premere tlačiti, lisovati. —
Sic. pres je však z rak.-bavor. nář. presch. Hpt.
prestol, tak i sic. trůn; přejato v minulém
století z ruštiny; r. prestol oltář, trůn je z csl.
(stsl.) préstol-b trůn (prě- jako v přesvatý, -stoťb
= stůl; p. tedy = posvátný stolec).
prevít, v starší Češtině prevét: záchod, pak
vůbec neřád, i jako nadávka (srov. vulg. hajzl v
týchž významech); privet u archaisu-jících
spisovatelů má i nelidové. Jvč. nepre-vit smetí
apod. Pittn. 9.8, hluk, šramot
prkno
Hoš 2 (ne- nadbytné). — Z románštiny (it. privato,
Treimer 85, fr. přivé záchod) = lat. privätus
(locus) odloučené místo. Šm.: podoby s e má
Grimm VII.2.2140: střdn. prevet, prevat.
prha: rostlina Arnica, od Presla. Sic. nář. prha
t/v SSJ by pak bylo z češtiny. — ,,Je to patrně
preslovsky libovolné přenesení Kla-retova prha
alphita (šrotovaná mouka)'4 Šmilauer. — Tato pak
je z psi. pbrga (p. pierzga, pd. percha, r. perga,
ukr. perhá pyl; b. párga adj. nedozrálý, o ovoci;
strus. perga pražená zrna obilí, sin. prga mouka z
praženého zrní, ze sušeného ovoce aj.; č. prha je
chléb z mouky ,,z nových zrn sušených'4 Kt 2).
Náleží zajisté k pržiti (viz prdliť).
prchati, prchnouti, u-, roz- se; prchavý nestálý,
uprchlík. — Sic. prchat, pol. pierzchac utíkati. —
Psi. pbrchati, od *pers-; stejný kořen t/v (fliehen)
je v het. pars-. Sem náleží i prchlý, prchlivý, pův.
rychlý, též sic. prchký, prchlivý, pol. pierzchliwy
rychlý. V č. zúženo na pojem praeceps irae, na
rychlé poddání se hněvu. — Sk-ové intensivum je v
mor. prsknút, pršóit utéci B; k tomu patří dat do
Prsčic Β 54 = utéci, č. jit do Prčic (chápané nyní
jako eufemismus za silácký, ale nesmyslný
Vulgarismus jít do prdele = pryč).
prim, -a, a mnoho jiných útvarů, bud přímo
školským nebo učeným přejetím z lat. primus,
fem. prima 'první', nebo z románských jazyků,
resp. nové útvary od toho základu, vesměs
evropeismy: primarius kvarteta, primář
nemocnice, primas i primátor města (kdysi např.
Tábora), primát, primice: ale primas je z mad.
princ, tak i sic. rus. sch., z něm. Prinz, to pak z
fr. prince < lat. prlnceps. Fem. nář. princka, spis
dříve princeska podle fr. princesse, nyní princezna
s -na podle kněžna.
principál, tak i sic: ze školského prostředí z lat.
prlncipalis hlavní, přední (adj. od prlnceps, z
něhož je princ, v. to).
princovina: žlutá měd (jistá slitina), prync Jgd. Z
něm. Prinzmetall. — Κ spojení princmetálová
baba (je i nář. baba medená, ba i baba mosazná Hr
55) ,.podnětem byla rudost tváří, jak bývá u
zlostných starých žen" Šm.
prisma: hranol. Na Kyjovsku a Slavkovsku
prizma, prízňa je hromada štěrku (srovnaná
známým způsobem), u Slavkova též krechta.
prkno už sté., prkenný; prkenice lid. a argot.
náprsní taška na peníze, pův. obal na písemnosti ze
dvou dřevěných desek. Jen v češtině. — Asi
přejato ze severu: je stnord. brík prkno, (dřevěná)
přepážka, lavička, isl. brík trám, lavice, nor. brik
nízká dřevěná stěna, lavička, šv. dial. brik lavice,
dán. dial. brig Ofenbrett. Kdy a jakou cestou
přejato, nelze říci.
pro-
pro- předpona rozličných významů. Tak i stsl.
r. ukr. sin. sch. b. Ale las. je ojediněle též pře- (z
polštiny), např. přemoknuÓ promoknouti Lp,
přehrát prohrát Malý; také sic. je pre-, pol. prze-,
luž. pře-. Formě pro-odpovídá lit. pra-. Naproti
tomu forma druhá bude z ide. *per, srov. lat. per-
flö = pro-vívám, per-sequor = pro-následuj i, per-
-equitö = projíždím atd., také něm. ver-, např. ver-
fallen = pro-padnouti, ver-folgen = pro-
následovati. V slovanštině tedy zobecnělo bud
pro- nebo per-, po každé se všemi významy obou
předpon. — Význam 'vpředu' je v prů-Čelí přední
strana budovy n. něčeho vůbec PS (= co je vpředu
jakožto čelo).
pro, předložka, tak i r. Naproti tomu sic. pre,
hl. pře, dl. pse. Spřežky proto, protože, proÓ. —
Významem, hláskami i vazbou jí odpovídá ř. προς
o příčině (προς τι = proč?, προς ταΰτα pro to, pro
tu příčinu), o prospěchu (π. ήµεων = pro nás, ve
prospěch nás), náklonnosti (π. τινός είναι = býti
pro koho), při zaklínání (προς υεών = pro bohy!).
Hláskový vývoj (= s odpadlo, o beze změny) jako
v slovo z Jcleuos. S tím však nesouhlasí sic. pre
atd. Bude z ide. *per, neboť mu odpovídá lat. per
v per deos = pro bohy (přísahati), per me licet =
pro mne za mne. Tedy ide. a p^l. dvojice
předložek pro a per se zjednodušila v jednotlivých
slovanských jazycích tak, že přetrvala jen jedna z
obou, ale se všemi významy dřívějšími. S nimi se
sdružila i předpona pro- (viz).
probošt: ze sthn. probošt představený, probošt,
to pak z lat. pró-positus představený (vlastně ze
synkopovaného prcpostus); pol. proboszcz bude
— vzhledem k szcz místo očekávaného st — asi z
češtiny. Sic. prepoit je z mad. prépost, to pak z it.
praeposto < lat. prae-positus, což byla normální
podoba titulu (srov. fr. prévót, šp. prebosts). Viz i
profous.
probyšúcný stč.: podle Gb III.2.66 (tam
doklady) znamenalo 'užitečný, chytrý'. Ale
doklady z léčitelských knih stavějí záporné
neprobyšúcný vedle ,,líný, ospalý, bledý", tedy p.
bylo zajisté „plný živosti, síly, čilý". — Má se za
útvar od *probyšúcí, což by bylo participium
(jinak v češtině nezachované) budoucího času od
býti, a srovnává se se stsl. by se futurus, byšešteje
budoucnost. — Spíše však, vzhledem k významu,
patří k stind. bhušati, což podle monografie J.
Gondy znamenalo 'působiti, aby někdo n. něco
prospívalo, dařilo se, dáti tomu sílu, moc, živost'
(citováno podle recense v IF 59.109). Tvarem je to
pak part. praes., rozšířené o -bnt; pro- má tu
význam jako v prospívati.
proč, procovský, procovina. Z něm. Protz
ropucha, nadutec.
procesí (v stč. fem.), mor. i proceství, lid. též
prosecí; laš. procesija jako v sic. procesia,
484 prositi
pol. procesja, sch. r. procesija. — Vše z lat.
pröcessiö postupování. Č. -ci je stč. zakončení jako
v kvitancí, kollací, nč. by bylo -ce.
profant zast.: proviant; u Kyjova se jezdilo na
p. = na přípřež vojenským zásobovacím vozům. —
Z něm. Profandt < Proviant, to z ital. provianda,
vl. zásoba na cestu.
profous, profós: vězeňský dozorce; sic. profoz
t/v. — Z něm. Profoß, což je spolu s hol. provoost
t/v a angl. provost představený z téhož lat. prö-
positus co probošt, jenže význam se bral jiným
směrem; obdobný vývoj u paralelního praepositus
i v román-štině (šp. portug. prebostz profous).
proláknouti (se): dovnitř, dolů se prohnouti Jg-
PS, proláklý, -lina, ale i protekly PS. — Vzhledem
k tomu, že i naše slovo se klade též o propadání
(hubnutí) boků, břicha, tváří, lze za příbuzné
pokládati lit. kliókstu kliókti splaskovati se (o
hladovém břichu), jež má Juškevič a DabŽ; u Jušk.
je i dokonavé par°, u Fraenkla pérkl(i)okti. U nás
disimilací na dálku zaniklo prvé k. Lit. i je
afektivní změkčení. Další příbuzenstvo není
známo.
proletář. V starém Římě prolětlrius byl občan
bez pozemků. Název ten je nepochybně od prolěs
'potomstvo', že prý dávali státu jen potomstvo.
Politický význam dnešní dostalo teprve fr. prolet
xire od saint-simonistů, podle něho pak i něm.
Proletarier (utvořené podle latiny); odtud mají ten
význam i obdobné útvary v dalších jednotlivých
jazycích, také náš. (Klaus Müller, DLZ 81.1960.
seš. 1. „Do němčiny to slovo zavedl L. von Stein
1842" (Šm.).
proříditi (-řítiti -zřítiti -dřiťti) se vč.: probrati
se, vytrhnouti se, vzbuditi se (z těžkého spánku,
omámení, mdloby, mrákot; nikoli o náležitém
lehkém probuzení po dostatečném spánku). Iter.
prořitovati se, -řido-vati se, -řizovati se PS. V
mém rodném nářečí (od Miletína) je pouze tvar
zvratný; někteří spisovatelé však znají i nezvratné
p. = probuditi. — Prořidit se je možno spojit s
dýřiti burcovati ze spaní (viz); je arci třeba při-
jmouti přesmyk d-ř > ř-d a uznati, že nastal až
tehdy, kdy y a i splynuly. (Jinak, asi mylně, Zubatý
1.1.359, NŘ 14.113; má hojné doklady.)
prosinec, č. b. r. název posledního, sin. sch.
(zde -nac) prvního měsíce roku. Psi. pro-sinbCb,
slovo dosud málo objasněné. Ze všech pokusů o
výklad se nejvíce zamlouvá ten, že p. souvisí se
siný, protože dny jsou „šedivé", bledé, polojasné,
často mlhavé, slunce svítí nejslaběji. Srov.
Óerven(ec).
prositi, prosba (prosebný, -nik), neúprosný* -
prošovati (vy°, do° se), msl. (sic.) odprášaťsa,
klad. odprosit se s gen., val. sprášať vyprošovati s
nebe odplatu, trest; laš. vedle prošyč je i brozyó
úpěnlivě prositi Lp (sonorisace zesi-
proskurník
lující význam), odprašaó Lp, odprašat Malý.
Intensivní z vratné nyní jen v záporu (neprosím
se te o to), dříve a jinde dosud i v kladu, arci jen
jako skutečné medium (prosí-li kdo za sebe, pro
sebe). — Je u všech Slovanů: stsl. prositi, sic.
prosit, zdrobněle proskať, prosinkať, důrazně
prosit sa (zobrák prosil sa velmi) atd.; za zmínku
stojí r. prosítsja doprošovati se milosti pro sebe,
tak i ukr. prosýtysja a rd. prochát (i prošat), ukr.
prochát y(sja). — Nadbytné hovorové prosím
jako odpověd znamená souhlas, přisvědčení,
ochotu (sic. Dajte mi kilo chleba! — Prosím.); je
zaznamenáno v SSJ, ale je hojné i v češtině v
uctivé, ponížené mluvě. Je to kalk francouzského
je Vous en prie, které je odpovědí na otázku např.
„mohu si u Vás (v bytě) zakouřit?", „mohu
otevřít okno?" (v posluchárně) ap. Znamená tedy
„dovoluji, souhlasím", vyjádřené zdvořilou
formou „prosím Vás o to". — Příbuzná slova jeví
rozličné podoby kořene: lat. prex prosba, odtud
precor prositi, med., gót. fraíhnan ptáti se mají
preU-; prositi a lit. prašýti, lot. praslt mají proíč-
(něm. fragen atd. je z dlouhého prók-); starobylé
inčhoativum s nulovým stupněm před -sko- je v
stind. pr6lháti, lat. póscó (z porc-skó), arm. harc-
-anem, sthn. forscon (nyní forschen), všude z
prlc-sko- > prsko-; lit. peršú piřtti ucházeti se o
někoho (piršlí/s nápadník děvčete), ir. areo
vyprošuji, kymr. erchim ptám se, sthn. fergön
žádati mají perk-, per/c-. Lze je spojit teorií o
dvojí podobě „kmene" per-ek-(bsl. Je), bud per-
k- (kořen per- plný, rozšiřo-vací prvek nulový, tj.
bez e) nebo pr-ek-(poměr opačný).
proskurník: rostlina Althaea. Preslovo přejetí
z ruštiny. Rus. slovo je od proskura = prosvira
hostie pravoslavných, z ř. προσφορά; na ně
upomínají plody těchto i jiných slézo-vitých
rostlin.
proso, všeslovanské. Původ temný, snad
„praevropský." Selo se zpravidla jako první
obilnina do půdy nově získané zdařením,
podobně jako ber.
prostopášný, slovo hlavně mor. a sic, tu i
prostopaš svévole, -pašit. Nevelmi jasné. Zm.
jvč. je roztopáš bujnost, svévole, hýření, na
Kyjovsku prostopaš i rostopáš, sm. rozto-páčný,
sic. i rozpášny, rozpasený. Asi od stč. rozpásti se
vykrmiti se, rozpasený v rozkoši Hus. Na Moravě
přidáno -to- podle stupňo-vacího roz-to-
(roztomilý, roztopěkný přepěkný); celek je
lidovou etymologií spojen s páchati a s prostý.
prostý, sprostý, prostota, -ičký, prostáček,
prosto-duchý, -vlasy, -řeky, -prostiti (o° vy° z°)
osvoboditi. Prvotní význam byl: běžný, všední,
obyčejný, zvyklý; z něho se vyvinuly významy 1°
nevznesený, 2° jednoduchý, nesložitý, neozdobný
(> zbavený něčeho, jsoucí bez něčeho; sloveso:
zbaviti, osvobo-
485 proud
diti). Někde další vývoj (msl. sic): naivní, hloupý
(: sprostý), kdežto č. sprostý = nízký, gemein, v
nářečích je bez příhany (vč. sprostý voják = prostý
vojín, bez šarže), v spis. jazyku hanlivě. Stč.
sprostný (ze spojení z prosta) je prostý,
neumělkovaný, upřímný, ale i hloupý. V
názvosloví tělocviku prostný je za Tyršovo starší
prostý. V mor. nář. je význam 'přímý, rovný': las.
divaj sa prosto, val. poprosíit křivé prsty =
narovnati, chodníkem si vyprostíte = vypřímíte
cestu, nadejdete, laš. ten se prosti = kráčí s rovnou
páteří, naprostá hřebík = narovnal. Je patrné, že
původně nebylo rozdílu mezi prostý a sprostý;
rozlišení významové je mladé a dopadlo různě
podle nářečí. — Sic prostý obyčejný, prosto,
proste jednoduše, skromně, přímo, rovně; sprostý
hloupý. Obdobné významy jsou u ostatních
Slovanů, mezi nimi i rovný, přímý (o cestě) a
prostiti = zbaviti. — Psi. prosťb náleží k lit. prantú
prataü prašti zvykati si, býti zvyklý na něco, jako
ř-ové participium typu věstas k věsti, tedy z
*prottos, 'navyklý, obvyklý ( = nač jsme si
navykli, čemu jsme uvykli), obyčejný', tj.
každodenní, jestliže se praví např. o jídle nebo
oděvu, tedy jednoduchý, nesváteční, všední, běžný.
Ostatní významy (rovný, hloupý, přímý) dají se
vyvoditi z těchto; jejich pestrost je výsledkem
toho, že základní sloveso u nás zaniklo a tím
osiřelé, isolované prosťb ztratilo oporu a pevnou
významovou základnu. (Ale lit. prástas nepatrný je
z pol. prosty). Baga KS 88, Stang NTS 15.343;
jiné výklady u Hujera 1.30.
protěž: rostlina Gnaphalium. „Má již Dob-
rovský s. v. Schimmelkraut, Čelakovský v Písních
(viz Jg), snad tedy je to slovo lidové" Šm. Původ
nejasný.
proti, mor. též (na)protiv, -ivá, -ivé. Stč. protiv.
Odvoz, protivný, protiviti se; protější (podle
vedlejší). — Stsl. protivb -ivo -ivq, sic proti, pol.
przecziw, r. protiv, sin. b. (s)proti, sch. procu, hl.
přeciwo, dl. pšeéivo. — Ide. *prcti (lot. pret, ř.
πρότι, stind. práti). Souvisí patrně s *pcti (r navíc,
§ 9, jako u při), což byla původně zdůrazňující
částice postpositivní, s významem „také, k tomu
ještě, nadto", ale i „naproti tomu, naopak",
odvozená od *apo se základním významem rovněž
„proti komu" (o ní podrobně Szemerényi Syncope
356). Koncové naše i je výsledek zdloužení,
nutného proto, aby se zachoval náležitý objem. C-
oproti je káráno jako zbytečné.
proud, stč. mor. prúd; odvoz, prouditi, slabo-
proudý; sem i prudký, lid. prudina. — Srov. sic
prúd, ukr. prud, pol. prqd t/v, sin. prod, sch. prud
mělčina, písčité místo v řece, r. prud umělé jezero,
rozlití přehrazené řeky, nář. (Sevsk) i mlýn (vodní
a větrný), prudit stavěti hráz. Vlastní význam těch
slov byl asi jako dosud na Moravě: prúd je
 provaz
místo v řece, kde voda proudí, teče rychlým spádem
přes písčité nebo kamenité dno a je tedy nehluboká,
takže ji lze přebroditi, na rozdíl od míst hrazených s
vodou pomalou a hlubokou. Význam mělčina apod.
dá so z toho vyvoditi; opačný význam ruský je asi
výsledkem zpětného pochodu ze slov zaprudit reku =
zastaviti proud (postv. za-prúda hráz), což chápáno
jako zastaviti, z toho prud = stav (ve smyslu polského
stuw = voda, rybník, jezírko nad hrází). — Psi. prqďb
bylo původně asi abstraktum 'rychlý, bystrý tok',
později 'místo v řece, kde je rychlý tok', a náleží asi k
pr$dq prosti, zachovanému v primárním útvaru jen v
sin. oprédem oprésti klesati, padati; jinak je stsl. vbs-
pr§nqti surgere, zdvihnouti se, r. prjádaju prjádat
skákati, poskakovati. Příbuzno je asi střhn. sprinzen
skákati.
provaz, provázek, provazec (též stará míra délková,
bylyť to skutečné provazce; dosud mor. provázek
odměřený díl lesa a v Ö. pomístní jména Na
provázkách apod., pův. dílce široké 1 provazec),
provazník, provazo-lezec. — Sic. povraz, stsl. povrazi,,
pol. powróz, dl. powrjoz, sch. sin. povraz t/v; ale r.
pávoroz je provázek na zadrhnutí tabákového míšku.
— Psi. povorz'b od vhrzq verzti, zachovaného v stsl.
povrtzq povrésti svázati, sch. vrsti se vězeti, otvrsti se
odvázati se; baltský ekvivalent je v lit. veržiii vefzti
svírati, viřzis provaz, varžau varzýti svírati, svazovati.
Další příbuzná slova jsou stsev. virgell, stsas. wurgil
provaz. Viz i vrznut.
provod, neděle provodní, „bílá", první po
velikonocích; obyčejně ve spojeních do p-a, s p-a,
chod. vodsprovody apod. Lid. i pro-bůiky, prabůdky.
Pd. prowady. — Jméno je totožné s nč. průvod, ale
jinak jsou domněnky různé. V ř.-kat. církvi se praví,
že název ten je od toho, že v ten den se nově pokřtění
lidé ubírali v průvodu ke chrámu; nebo je od
průvodu s věnečky tu neděli konaného; han. sprovod
je ověnčený a opentlený kříž, nesený v jistém
průvodu. Rusové znají např. lidové provody vesny —
vyprovázení jara, loučení s jarem o svatojanské noci
(Zelenin 373). Snad se u nás míní starodávný zvyk
jarního vynášení Mořeny (= zimy) apod. živlů. Jiná
domněnka je u Jg z Linda. Ještě jinak Zilynskyj
SVŠPO 2.93: „Na české půdě se poslední nejasné
stopy těchto forem [tj. „zvykových forem
charakteristických pro rodové zřízení a primitivní
animistické myšlení (např. prvky před-křesťanského
uctívání mrtvých a kult přírodních duchů)] zračí jen
v názvu provody, jenž se kryje s ukrajinským
pojmenováním svátku zemřelých, jenž se slavil po
velikonocích."
prsa, stč. prsi plur. (du.) fem.; z toho nový sg. prs
(od něho nový plur. prsy) nebo prso-, prsní, prsatý;
náprsenka, podprsenka; stč.
486 prst
prsosiny, -otiny, u Zídka prsoviny náprsní řemení
koňské má proti sch. a sic. prsiny t/v nejasné os, ot. —■
Psi. pbrsi (stsl. pr-bsi, sic. plur. prsia gen. prs a
jednotlivý prs, prsmk. r. pírsi, ukr. pérsy, pérsa, pol.
piers, sin. sch. prsi). Důležité je rd. (Sevsk)perst o
koňské hrudi. Baltský protějšek je žem. plršys koňská
hrud. Dále se srovnává stind. paréu- fem., av. pardsu-
fem., pdrdsu- mask. a stind. prstí- fem. žebro, pärsva-
žebra, bok; toto příbuzenství je už méně jisté, ale není
nemožné; proti starému slovu grqlb = hrud označovalo
pbrsi — jak J3 patrné z toho, že tu je duál n. plurál —
aú nejspíše prsy ženské, a tu lze počítati s tím, že tu
máme tabuové přenesení a přetvoření výrazu pro
žebra. Je možné, že tu byly 2 výrazy jako v sanskrtu,
jednak pbrsi, jednak pbrstb (r. prsť) = stind. prsti-; k
tomuto druhému snad náleží prsotiny (z *prstinyt, pak
> ot > os? Významné je, že tu jde o hrud resp. řemení
koně!). Je velmi pravděpodobné, že i něm. Brust sem
náleží, i když b- je z bh-; i jeho odchylná podoba má
snad tabuovou příčinu. — Předprseň byla zídka do
výše prsou, na ochranu obhájců hradeb; místo za ní
bylo pak záprseň, dosud někde znamená zásep (vzniklo
asi tam, kde zásep měla při sobě — jako pavlač —
zídku nebo zábradlí).
prsk, již stč.: otvor pece, ohniště, krb; pol. paprsk
jáma pro brambory. Nejasné. Domněnka, že to je
místo, kde oheň prská, kde létají jiskry, bude asi jen
lidová etymologie.
prskati 1° (sliny), prskavý, prskavka. — SI. prskat,
pol. parskaó, hl. porskaé, dl. parskié, ukr. pórskaty, r.
pórskát, sch. prskati. — Psi. pwskati; je to sk-ové
intensivum od základu, který je snad též v něm.
sprühen, t/v (i když toto s. nemá starých dokladů a
vykládá se u Němsů jinak) a dále v lit. puřkšti, lot.
purkšt t/v (v obou je navíc příponové st). Iatensivum
sk-ové je v lot. purskát a purkškět, st-ové v lot. purkstět
t/v. V lit. jsou obdobné významy jako u nás: o prskání
kočky v blízkosti psa, odtud 'zlobiti se'.
prskati 2° (jiskry), viz paprsek. — Jiné prskati o
páření koz viz pod prciti.
prst, prstík; bezprstý; dlouhoprsták zloděj, rostlina
pztiprstka (Gymnadenia: má kořeny „jako dlaně s
prsty", Černý); náprstek, odtud náprstník (koruny
květů připomínají náprstek); prsten (odtud prsteník),
prstýnek. — Bylo všeslovanské, ale někde (pol. ukr. r.
dl.) je vytlačováno slovem palec: stsl. prT>sťb, sic.
prst, r. perst gen. perstá, pol. peréé, hl. porst, sin. prst,
sch. prst, b. prást. Odvozeniny: r. naperstok (> na-
perstjanik, naperstnaja t. tráva = náprstník), ukr.
naperstok (> naperstnyk), pol. napař stek, sch.
naprstak, b. naprástsk; stsl. prT>8tenb, r. ukr. pérsten\
pol. pierécieú, sin. sch. prsten, b. praštěn. Za psi. lze
tedy klásti
prsť
purst-b a odvozeniny napbrsťbk-b apirsten b. —
Dokonalý baltský ekvivalent je lit. piřštas, lot.
pirsts prst (ruky i nohy). Další příbuzenstvo je
stind. prstí- fem. žebro (viz prsa). Jména prstu
jsou v každé ide. větvi jiná, to znamená, že to
jsou asi výrazy mladší, budto tabuové nebo
expresivní náhrady. Poloroztažené prsty
upomínaly na žebra a tak prst je nepochybně
starobylý vulgární ,,žebrovec", hrubý výraz
jako naše pařát, drapák o prstu.
prsť: ornice. Stsl. pr-bstb, sic. prst, r. ukr.
persť, stpol. piréc, b. prást. — - Psi. ρ brst b,
souvisí patrně s *porch-b prach: pbrs-, přípona -
ti-,
pršeti znamenalo sypati se, padati, prášiti se,
roztrušovati se, rozptylovati se v malých
částečkách nebo v drobných jedincích: v starém
usu a dosud v nářečích prší sníh, kroupy, kapky
vodní, ale i jiskry (klad. iskry z něj prchaly), listí
se stromu, peří s ptáka, zrna z klasů, vlasy z
hlavy, i zuby z dásní. V češtině z déšť prší vzešlo
prosté prší; odtud prška, pršlavý, poprchávati,
sprchnouti, postv. sprcha. Vlasy opršely, pak i
„člověk opršel", stč. opršal, odtud Opršálek.
Náleží sem i prach a prsť. — Psi. pbršati z *prs-
ěti a pwchati {-τ>-) z *prs-ati: sic. prsat, prška,
prchat. — Základ pers- není v této podobě jinde
doložen; stejnost významu jako u ř. σπείρω <
sper-jö trousím, rozsévám, rozptyluji ukazuje, že
pers- vzniklo v slovanské větvi jazyků asi
přesmykem ze sper-, a to velmi záhy, neboť ještě
se řídí ablautem, viz prach. — Je i sk-ové
sloveso, s významem slabším: msl. prská =
poprchává, z *pbrs--ska-jetb. — Rčení lhůta
(hodina) vypršela je z dob, kdy se užívalo
přesýpacích hodin: z horní poloviny těch hodin
se vysypala dávka písku vymezující svým
padáním daný časový úsek; tato konkrétní
představa vysypání písku byla později zastřena a
zůstalo jen pojetí abstraktnější ,,hodina uplynula,
daná lhůta se dovršila, skojičila". O tom nyní
podrobně I. Němec NŘ 41.202n.
prť pirť pirťa pirc pyrt val. sic: uzounká
pěšinka, vyšlapaná od pasoucích se ovcí na
stráních (takže se vytvoří jakési terásky) nebo v
lesích (kolem keřů, nepřístupných míst, balvanů
ap.); pěšinky ty jsou trvalé a pokrývají horské
pastviny na úbočích kopců jako síť; v horských
lesích usnadňují chůzi i lidem. Tak i pol. pere,
pyrc a ukr. perť. Ale b. pártina, sch. prt, prtina (a
rum. pirtie, přejaté od jižních Slovanů) je stezka
vyšlapaná ve sněhu; je také úzká, jen co projde
jeden člověk. — Jako ovčí pěšinka je prť slovo
pastýřské kultury karpatské: přejato od ru-
munských pastýřů, u nich bylo ještě provedeno
přenesení významu. Základní jihoslov. prt může
býti psi. domácí pbrtb, jež by bylo naším
protějškem (ale s příponou -ti-) k lat. portíis a
porta, což bylo původně jen prů-
187 pručiť
chod (> přístav; brána), av. p?rdtu- průchod, sthn.
jurt, gal. ritu- brod. Vše to bylo vlastně jakýkoli
'průchod, přechoď, od per- pronikati, procházeti (ř.
πείρα atd.); specialisace provedena až teprve v
jednotlivých jazycích. Vokalismus r je před -ti-
náležitý.
prták stč.: švec jenom spravující obuv, pak, s
expresivním změkčením t > t, nadávka ševcům
vůbec; od toho prtaöiti, prtdčina, prtácký, ale i —
zpětným pochodem — prtati spravovati obuv, laš.
prtaó dělati drobnou, málo efektní práci (též prtac
se v idle ap.) Lp. — Podobně pol. partaez hudlař
(o jakémkoli řemeslníku), partaczyc hudlařiti,
partacki, partactwo; odtud sic. prtieť hudlařiti. —
C. prták i pol. partaez vzniklo příponovým
přetvořením ze slova u nás nedoloženého, jež by
odpovídalo ruskému portnój švec, krejčí. Jeho
základem je ptrťb (stsl. pri>ťb len, str. rd. port
plátno, ukr. port druh plátěné šály, odvoz, portýna
plátno, portký plátěné kalhoty; sem patří i sic.
prtok ubrus), slovo asi východní (Děny v Mél. Boy
er je odvozuje z tur. pyrty alte Wäsche, Gepäck,
Plunder. Šm.). Poněvadž šbVbCb = švec byl v
dávné době vlastně ševcem i krejčím, tak asi i
*prtný byl krejčím (ale šil jen z lehčího materiálu,
byl „plátýn-kář") i ševcem a toto poněkud
zlehčující jméno bylo přenášeno pak na užší obor
ševcovský (ačkoli švec nešil ani nešije z plátna),
neboť ševcovina byla vydána posměškům více než
jiná řemesla. Viz i vrtati 2°.
prtať, prtnúť laš.: strkati, odprtnúť odhoditi,
vyprtat vy šprtat i. Je to asi totéž co šprtati.
prtit: chod. tráva prtí vyráží ze země z jara,
bláto prtí vyráží mezi travou za dešťů. — Κ tomu
patří sehd. žito prt i t/v (A. Mátl). — Slovo jistě
domácí. Patří k němu i prýt výhonek u rostlin (z
něho je prýtovať. vč. brambory prejtují = vyhánějí
klíčky). Příbuzné je lat. frutex keř, křoví, básn.
větvoví, větve (stromů), fruticö vyháněti větve,
ratolesti, obrůstati větvemi. Výchozí význam
základu phreu-t- byl tedy výhonek, klíček (z
kmene, hlízy), popj\ pupenec, prvotní výhonek
větvičky. Prýt je z *phru-to-s, tvaru se zdloužením
u > ü (= y). — Byla i znělá forma toho kořene,
bhreu-d-, zachovaná ve střhn. slovese brie-en (o
nalévání rostlinných pupenců: knospen, schwellen)
a dále vslovan. brbst-b (z *bhrud-to-s), které je v
sin. sch. brst m. pupenec, výhonek (rostliny), b.
brást m., ukr. nář. brost m., spis. brosť f. t/v. Dále
bylo i spreu-d- (o sp/b viz § 11) v něm. sprießen
pučeti, vyháněti pupence, Sprosse ratolest. Viz i
prut.
průcok lid.: brašna na chléb PS. Z něm.
Brotsack t/v.
pručiť: val. vyprúÓiť (-čať, -óovať) sa pro-
hýbati se, bortiti se Β (ο stěnách domu.
pruditi 488
o dnu nebo dužkách sudu), přenes, pyšniti se;
(vy)prúóať sa okázale, pyšně se prohýbati nazad
B; msl. na Kyjovsku (s)prú02ť se (š-) vzpírati se,
zpěčovati se Kol, val. vyprúČat sa zdráhati se
SvK. — Sic. pručiť ohýbati K. — Je totožné s
pučiti (viz pukali 2°), r je pak zesilovací (§ 9).
Tak již Šafařík.
pruditi: působiti zánět, leptati (vápno prudí
kůži), vé. i slunce do nás prudilo apod.; obyč. jen
o- se o dětech = dostati opruzeniny na kůži; zm.
sproudéný opruzený, han. pod-prozuvat hnisati,
chod. prudij zánět na jazyku hovězího dobytka. —
Pol. predanie vředů, r. oprudíťsja o dětech, rd. i
prudíísja ohřívati se. — Psi. prqditi. Je asi
příbuzné s něm. brennen páliti, Brand ŽÁT, oheň,
sněť, jak poznal už Jungmann. Germánské
souhlásky jsou dobře viditelné v Brand, d je tu
kořenné (B. je primární odvozenina se stupněm o
v kořeni); brennen má nn tedy z nd asimilací. (U
Kluge-Mitzky má b. příbuzenstvo mylné; v ESX
jsem mylně soudil na přejetí z germ.)
prudký: sic. prudký, pol. pr$dki rychlý, hbitý,
spěšný, prudký, ukr. prudkýj t/v, sin. prodek
horlivý, čilý. — Je to samostatná větev od kořene
pr§d-, který je v proud; toto adjektivum má v
kořeni náležitý stupeň o: proďbk*.
pruh i prouha, stč. a zm. pruha: proužek i
proužka; sem i laš. mruhovity = pruhatý,
pruhovaný. Pol. pr§ga prqzki, sic. ukr. pruh.
Nejasné.
pruhlo, spruhle Jgd, spruhle PS, mor. spruhlo;
—*rd. (vých. sib.) prúglo, hl. prudlo, dl. pšudlo
(dl < gl), sin. progla osidlo; sch. prúglo, stsl.
prqglo síť(?) na ptáky. — Pruhlo je zařízení na
chytání ptáků (Čermáků, jeřábků), ale i jiné zvěři:
osidla („oka") jsou upevněna na mladém stromku
ohnutém k zemi (jeho volný konec je upevněn k
zemi jen tak, aby se při chycení zvířete uvolnil;
pružný stromek se pak narovná a kořist je
vynesena do výše a tam visí, jsouc takto chráněna
před pozemním hmyzem, vlky apod.). — Slovo
psi.: prqg- od pr%gnoti, viz práhnouti a pružiti;
přípona -lo jako v greblo veslo; pr$g-*má zde
význam napínati, pruhlo je stromek napjatý do
oblouku (jako luk připravený ke střelbě, r.
napréc* luk). Vokalismus o je od pružiti. Příbuzno
je něm. Sprenkel pruhlo.
průlina; nář. prolíná (od Zdaru u VI. Pitt-
nérové a od Ještěda u Světlé) je místo, kde při tání
se sníh ztratí nejdříve; kotlina v lese (N. Město na
Mor.), jinde průsek v lese; spis. štěrbina, dutina.
— Slovo jistě domácí, ale málo jasné. Asi totožné
s p. przelina, u nás *prélina = místo vypařené,
opařisko (viz), změněno v prolina asi změtením s
holina, holé místo.
průmysl, za Jg promysl; přejato z r. prómy-sel
řemeslo, výroba, průmysl. Sic. priemysel
prvý
utvořeno podle češtiny podle běžného poměru prů-
fprie- u jiných slov. Vývoj významu: živnost
(řemeslo a obchod), potom jen industrie. Vše
souvisí s mysliti.
prut, proutek, proutí, viz i paprutie. —
Všeslovanské: stsl. prqťb, sic. prut, r. ukr. hl. sch.
prut, pol. pret, dl. psut, sin. prot, b. prát. — Psi.
prqťb. Stran původu se zdá, že je příbuzné s prtiti a
slovy tam uvedenými. Nesnáze činí q, ale dá se
vyložit. Očekávané *pr*bťb dostalo asi ráz slova
afektivního, což se mohlo projevit zdvojením
souhlásky na konci ,,kořene" (o takovém zjevu u
germ. slov t/v, stangl. sprott a něm. Sprosse, v.
Martinet Gém. 199); tedy *prtttb, což dalo pak
*pr"bnťb > prqťb. Tak, nehledíme-li k·
„pohyblivému" s, má prqťb dokonalý ekvivalent v
onom sprott, jež znamená ratolest, prut.
pružiti; prvotně asi jen složeniny; mor. na°
natáhnouti, napnouti, 1εš. pero sa spružilo, č.
vzpružiti se (postverb. vzpruha). Odvoz, pružina
pružné péro a pod. věci (mor. spružina), pružný. —
Srov. sic. pružit sa, pružina, pružný, r. up.úg,
uprúgij pružný, pružíťsja, pružina, sin. prožiti, sch.
pružiti, pružan, b. párgav pružný. — Psi. prožiti je
náležité faktitivum k pr^gnqti (viz práhnouti):
činiti, aby něco bylo napřažené, napjaté (luk,
pruhlo); k tomu se hodily jen věci ohebné (mladé
stromky, mladé větve), vracející se po uvolnění do
své původní polohy, odtud adj. pružný, z něho
pružina. Viz i pryž.
pružnik: brouk kovařík. — Od pružný: je-li
položen naznak, dovede se pružně vymrštit do
výše a vrátit do správné polohy.
prvosenka. Preslovo přejetí z pol. pierwo-snka,
což bude z *pbrvo-vesnbka (= prvo-vesní,
prvojarní bylina) zjednodušením vove > vo. —
Sic. prvosienka je z češtiny.
prvý, od toho nové termíny prvek, prvok (výtvor
Preslův), prvotný od prvoť (sic. z prvoti, od-, na-, z
prvotky; srov. pol. pier-woc), s neobvyklým o-í
(zkráceno z prvo-byťl, srov. sic. prvobytný, r.
pervobýtnyj), prvotina; prvenství od prvenec (srov.
r. pérvenec, pér-venstvo); prvo-řady atp.; jmenné
tvary v stč. z prvá, -u, s prvá počátka, ot prvá
(svHa) počátka, z toho jednak nč. od prvopočátku,
jednak sic. od prvosveta, za prvá světa, srov. i sic.
za prvá oasu; mor. prváska prvňáska prvňúska, sic.
prv(n)óstka prvos(t)ka pervistka prvuska prvotelka,
prvnička jsou — srov. pol. pier-wiastka — z pvrv-
čstka, to pak (jak ukazuje str. prwésnyj, r.
pervesnyj, ukr. pervisnyj prvorozený, z pbrvčswb)
je z pbrv-es-bka (t je vkladné); příponové es
upomíná na, es v ro-vesník vedle rovný a souvisí
asi s lit. komparativním es v gerěsnis lepší apod.
Prve, prv je z komparativu. Konečně první (ještě
jon csl. zřídka prtvbnt) s -ní podle přední. —
Všeslov.: stsl. prbVb, isprbva z počátku, prb-věje
dříve, prbvěnbCb, sic. prvý, r. pérvyj»
pryč
pervéjšij, pérvina, pervonačalnyj, ukr. pervyj, per
šij, (z -ejšij), perné dříve, pol. pierwy,
piericszy, hl. pjerwy, sin. prvi, sch. prvi,
prvenac, b. práv. - Psi. ρ urvu se shoduje s
ind. pürva- přední, předešlý, počáteční,
východní, av. p(a)ourvö* vše z *př-vos;
i slovanské <jr ukazuje svou intonací (v sch.
prvenac) na r, základ je tedy slabý útvar /.
dvojslabičného pera- 'vpředu, napřeď, •line
útvary od téhož základu, ale s příponovým
///, jsou lit. pirmas, lat. primus.
pryč, stě. ještě přiř přec (i Srn 247) přec;
val. se rozlišuje šél přec a je pryč; las. preč;
val. dokonce z prečka zdaleka, dala sa na
préčky, je na préčkách = utekla pryč, je
pryč. Pol. opróez prócz precz, sic. hl. preč,
dl. pšec pryč; ukr. opróče, v. opríč kromě,
r. proč na stranu, dále, sin. proč, preč. —
Slova velmi nesnadná. Zdá se, že lze vyjíti
z psi. opročb; z něho vzešlo jednak r. opriČb
a po odpadnutí o- (srov. opak > pak) stč.
přič a ztvrdlé pryč, jednak asi vlivem
slova VbWb, č. ven *pri>čb v č. sic. pol.
luz. preč. Opročb asi přes všecky ne-
snáze! souvisí se stind. adverbialiem
par áňč-1 par ač- (jako opak-b s apaňč-lapák)
'odvrácený pryč, ven'. Za očekávané *poračb je
opr- asi pod vlivem slova blízkého původem a
významem opak-b; druhé o je ovšem záhadné,
není-li snad výsledkem asimilace; rovněž tak i, ale
to může býti stopou kmenů na -v:- jako jsou v ind.
pratíč- 'protější' (ale, pravda, u parač-
takového tvaru není!). Formálně se opročb
utvářelo jako adver bia per-lis b, č. příliš a pod.
Něm. pritsch je ze slovanštiny, viz nvní
Steinhauser SJWien 57. (Jinak Kopečný SaS
20.129: řadí pryč „do blízkosti jč. interjekce
prč! na pohánění tahounů k chodu a k r. prygl
ve významu stranou1'.) ·— Sem náleží patrně i
stsl. prok-b, pročii zbývající, stč. prokni
každý, stpol. prokny veškerý; významy: to, co je
mimo, kromě > co zbývá > všechno ostatní > vše-
chno.
pryčna, mor. prČa, pryča, sic. priča pričňa
prieča, ale i přič f. (nář. i mask.). ■- Z něm.
Pritsche t/v.
prým i prýma: obruba, prýmek. Sic. prám
priem priamok. Z *prém < střhn. brěm,
k tomu premovati (ale sic. oprámovaf), novo-
něm. Brame verbrämen.
prým: angína, vřídky v ústech, je z něm.
Bräune t/v (od braun hnědý). Stč. bylo i prejt)a
Winter Obr. 2.20.3 z r. 1559.
prýskati 1°, prýštiti, z toho tryskati (t vli
vem stříkati), prudce vytékati, odtud han.
prýščina a val. sprysk ( =-- rz-) místo na
poli nebo na louce, kde prýští voda; prysky
láhve, z nichž se o velkonocích popryskávali
svěcenou vodou (Litomyšlsko). — R. prýskat'
prýskaju i prýšču, ukr. prýskaty, pol. hl.
pryskač, sic. prýštit. Je to paralelní ne-
489 przniti
znělý útvar k brýzgati; příbuzné je i slovo
pryskyřice.
prýskati 2°: pukati: o° od° rozpukati a od-
loupiti se (o nátěru), rozprýskaná kůže. Tak i pol.
pryskač, r. prýsnut. — Toto p. oddělujeme od
homonyma p. prýštiti, neboť významy nelze spojit.
Náleží k brtstb pupen, sthn. brieten, něm. sprießen
pučeti; naše sloveso je sk-ové intensivum, *spryd-
skati; s odpadlo disimilací.
pryskýř, tak stč. a dodnes; chod. prskyjř,
pyskyjř, jč. piskejř, vč. plyskejř, jvč. plychýř
plychejř pluchejř (ch podle puchýř), sev. mor.
plichéř, han. plaskéř, plyskéř, msl. val. laš. pliskýř.
— Jak ukazuje jasně hl. plusker vodní bublina a
pruskel otlak, krevní podlitina, jež mají zajisté
společný původ, jest vyjíti od představy vodní
bubliny, jak ona vyskočí na klidné stojící vodě,
když do ní padne větší kapka dešťová; taková
bublina má tvar polokoule, brzo pukne, a tím úplně
zmizí. Název bubliny (od pluskati, viz plís-kati, s
příponou -yř; e od pucher, viz puch-nouti) byl
přenesen na měkké, vodou naplněné puchýře, jaké
se dělají na nikách jakožto první stadium mozolu
od držení hrubých ná -strojů nebo na nohách od
těsné obuvi, pak na podobné měkké puchýře od
opálení sluneč -. ního nebo opaření. Přesmyky IJr
a další hláskové změny jsou pak snadné. Tedy pův.
pluskyfb (je dále sic. nář. pryskier pluskier pleskúr
plezgúr pluzgier, dl. pšuskel, pol. pryszczel) nebo
pluščb (zde je přípona -jb; je to v sic. prýšt, pol.
pryszcz, r. ukr. pryšč, sin. (o)prišč, sch. prišt, b.
prištij). Od forem s r je odvozeno pryšec, a
pryskyřník (viz). Něm. Blase slouží podobně jak ve
Wasser0 bublina, tak i ve Hitz° puchýř oparový.
Střhn. brusche (nyní Brausche) krví podlitá boule,
je asi ze si o van. prüsk-. Formy s ry {pryskýř) mají
tyto hlásky nepochybně vlivem slovesa prýskati
2°.
pryskyřice, val. pliskyřica, pliskýrka. Od
pryskýř, že teče z puklin stromů. Jen v češtině, ale
již stč. Κ tomu nyní H. Plevačová LF 87.227n.
pryskyřník, již stč.: rostlinný rod Ranun-culus.
—- Od pryskýř, neboť ysvú ohnivostí na tělo
vložený spryskuje" (Černý) = dělá puchýře.
pryšec, rostlinný rod Euphorbia, mor. lidově
prýšč; toto z prysk-j b, tj. prysko vybyl nebo
kořen, pryskýře (puchýře) na kůži dělající.
prýt: viz prtit.
pryž: utvořeno v min. století k pružný;
,,doloženo od 1857 (Možný), jiné pokusy byly
pruzeť Květy 1836 a pružec 1867—93" (Šm.).
przniti: bezpochyby totožné se sic. brznii
bryndati, hudlařiti. Stč. przdniti ukazuje, že vše je
asi od brzd- < brzg-, jedné z podob (jiné jsou
bruzg- brjuzg- brezg-) slovesa brýzgati špiniti,
káleti.
 práhrciiti
-pTáhnouli, (od° přc° při° s° v° vy° za°) -phihrť',
ojediněle jistě zapříct u Stříbra NK 34.10. 1° kořen
prgg-: -prahnouti, postv. spřež, ze praž, přípřež,
spřežka; han. 8 prali a pí*íbu>:ons?«"ý svazek,
mor. respřižný kdo novy cháví r jiným. 2° pr>i- je
v pruž'ti (vz > pestv. vzpruha), pružný, pružina,
pryž; pruhlo; popitth (viz vše zvi.). — U všech
»Slovanu: CJJI. -prea^ -pre/'ť>, srpmžb jho, sie.
priahať, r. za-prj'iqú za-prjác {pri- ras-pod- od-
vy- s-), nkr. prjažú prjaLt), pol. sprz([(lz, prrž/c
»prahnouti, pr<ž ;na, popře;. r>rc;a. snvzea
spřežení, hl. (s)přahnyc, (s)přa-hv\ vrah jařmo, dl.
véegnuš péegas pseg, sin. vprežon vpre'i, sch.
spregnem spreci pvréqnvt'-, b. zapregna. --- Psi.
bylo preqq vrcgli, vreyajo preqať- upregiq pregrdi.
Whledem k jmenným odvozeninám a k rus.
významu {napij ár luk) jo třeba mini za to. že
původní význam keřone preg- byl asi napínati něco
tak, že i > je přichystáno k svému úkonu (např.
lu!:. větev s osidlem na zvěř, řemen k staženi
něčeho); sem náleží ještě ě. přeneseně na-přáhvoiď
zbraň, ruku, na někoho, rozpřáhnouti ruce; tímto
významem se p. shoduje s trhnouti (rýmově teg-),
např. natáhnouti (pružně) péro, síť no ptáky, ruku.
Takto se vyloží ě. prahlo jakožto léčka na napjaté,
napřeženc větvi, pružiti (viz obé) jakožto
faktitivir.i prožiti (na- aj.) činiti, aby něco bylo
napjaté, napnouti, popruh, přezka. Přenesený
význam zaprahnouti zvíře k vozu jest si vysvětlili
jako zapnouti je do jha: prvotní jho se skládalo z
vrchního dřeva (na. šíji) a z řemene (kol krku), krk
tažného vola byl oho-pjat tím řemenem skoro
podobně jako krk chyceného srnce smyčkou
prtíhla; prastarý kořen jeug- pro zapřahání (viz
jho), jazyku z různých příčin nepohodlný, byl takto
nahrazen v slovanštině tímto preg-. Zde byly na
místě arci jen složeniny se za- si>- v~o- vy-· další
útvary jsou csl. stprq-j*;-, manžel, r. suprúg t/v,
suprúga manželka aj. Koře;; preg- měl, jak řečeno,
asi týž význam co rýmové teg-, ale se zaměřením
na vtažení, vtěsnání do něčeho, jak ukazuje lit.
ekvivalent spreng-: {spreňcti napnonti, natrhnouti
(strunu), obepnouti si (řemen). Jinak dost 1 tento
kořen v litevštině význam tlačiti, těsnati do něčeho.
Tak i naše zapřáhiovti lze chápati jako vtlačiti,
vtěsnati koně do jh \ do postroje, ale rozpřáhnouti
ruce je ještě pouho 'roztáhnouti'. Obdobné
významy i v lot. ie-sprangät einschnüren,
einpressen, einklemmen, einsperren = vtiskovati
někam. Též je příbuzno střhn. pfre igen t/v --
zwängen, einzwängen, bedrängen, a gól.
anapraggan bedrängen.
přáslo, již stč. (Klaret: střlat. nějaké „exulgur"),
ρ. przeslo, ukr. r. prjáslo, seli. preslo (raateno s
preslop) je především dí! plotu mezi dvěma kůly.
„Jako díl plotu od kolu ke kolu (asi 3 sáhy)
dokládá je
4Ü0 přáti
z 1784 z Lubné u Litomyšle Tom ;íček, Od
Trstenické stezky 9.111" (Šmilauer). Nej sté je sie.
pramso, plot okolo salaš:' (KÍ 1 »1 ze Sasinka, s
otazníkem). Sic. se tea díl zve kr'eilo, pol. na
Těšínsku krzasla: tu jo důležité, že to je nikoli díl
,,lésový" (viz lína), ale „tyninový" (od týn), je
sestaven tak, ΖΙ do postranních sloupců jsou za-
puštěny 3—4 vodorovné žerdě jedna od druhé asi
na 20 cm; někdy mají i podobu vozových žebřin se
svislými příčkami, viz p^pis a obrazy u Jar. Štiky
ČL 45.08. Zde Je je zřejmě nepůvodní. Λ7"
lesnatých krajích Ruska, kde se dobytek nechával v
lese bez dozoru, byly ohrady nutné; jednotlivým
rodinám vesničanů bývala přidělena určitá prjasla
(oddíly té ohrady) do stálé péče, na plnění té péče
za, celou dědinu dozíral .jrijaseinyj", VSES 283. I
u Rusů jako u Cechů, v. výše — normální prjnslo
bylo v polnuiu žerd (= dlouhé na celou délku žerdi,
tj. 5—β m). Přeneseně je p. díl, úsek mostu (pol.),
schodiště, stavby, cesty (rus.), země (stč.; viz \
třáslo). Jiným přenesením je to u Rusů ',,kozelec"
na sušení obilí, dílci plotu velmi podobný, jenže
vyšší. — Psi. preslo. (Lit. je ít áipsnis, strěpstrVs,
stríepsnis, ale z těch nelze nic vytěžit). Dá se
vyložit jen tehdy, vyjdeme-li od významu 'díl
dvorové ohrady mezi dvěma kůly (sloupky)', a to
při takové důkladné ohradě, kdy do svislých drážek
v kůlech jsou zače-pována vodorovná břevna,
jedno těsně nad druhým (ogrady plotno složennyje
iz břeven, zavedennych v pazy vertikalnych
stolbov: ib. 284), 'jak to ukazuje obraz VSES 187.
Ostatně i v O. kamenné sloupy v plotě mají takové
drážky, do kterých jsou zapuštěny konce břeven.
Chápeme tedy preslo jako *(s)preg-slo, od kořene,
který je v lit. spreňgti, vtlačovati něco do úzké
mezery. u nás pak s významem zúženým, v přáhati
(viz), příponou -slo, která může znamenal i nástroj,
ale i věc, která je předmětem děje. Prvé ,9 odpadlo
asi disimi lačním vlivem s příponového.
přáti přeji. stč. přeju přičti. Odvozeniny: přítel,
přižeň, viz zvi., nové prácí, prejt· ý (las. přajny,
nespřajny). — U všech Slovan;0:: stsl. pri ja jo
přijati, prijatzlb, prijazvb (ij zdloužením z bj), sic.
prajem priať, r. přijat?/\ z csl. je prijázrí (sloveso
zaniklo), ukr. prv-jaju pryjaty, pryjatel a obdobně
jinde. Ryly tedy 2 typy slovesa: 1° prfjo prbjati. 2'
prbjajq prbjati (tu v historických jazycích z h
dloužením před j je i). U obou typů tva?y kmene
infinit i vního jsou starší: vzešly z par-ticipia-
adjektiva prbjan-b, jemuž odpovíeá (ale s
reduplikací navíc) stind. pi-priyaná-: z toho
vyabstrahováno prbja-(ti). Présentní kmen je
mladší, u typu 2° prostě při tvořen obvyklou
příponou -jo-, u typu 1° podle typu pišq (tj.
*peis-) pbsati k prbja- vytvořeno
pe-
•:-preii-o-, kdož eii > či (srov. enn > čn v pč-1
elzb proti penninn). Příbuzné tvary indicko (piiyá-
milý, pritjéti potěšuje, prlťi- potěšený, radostný,
uspoKOJený atd.) ukazují na dvojslabičný kořen
prc\7>- (dříve bývalo kladeno pičijpii, a to jen na
základě slovanštiny; ρ3 vyvození kmene prčjo- z
previ-o-tato domněnka musí však odpadnouti!).
Dále je příbuzno £Óť. frijón milovati, něm.
Freund a gót. frijónds přítel (vlastně participium
pres.).
pře-, předpona, stě. vrč-: pře-vcztl — lat. per-
veliö; v postverbaliíeh zdlouženo v stě. prie- > ně.
pří-: přívoz od ]jře-vr;.ti. U adjektiv má funkci
zmocňující: pře-nelibý, srov. lat. per-mäcjrius. —
Všeslov.: stsl. prč-, pol. przc-, r. nkr. pere-, sic.
sch. sin. b. pre-. — Příbuzno je lit. lat. per- t/v, ř.
πέο velmi, zcela, τζνοίpřes, nad. Původně sti'lo
*per jako samcstairié slovo na začátku věty: pře
můj milý Beze, lat. per mihi benigne respandit pře-
laskavě mi odpověděl (o tom IF 1.407). Toto per
vzniklo již v ide. prajazyku z uper (: ř. νπέρΟεινος
přehrozný); také ir. for je z uper (Thurneysen).
Viz i přes.
přece, lidově přeci, přecej aj., val. přecaj, las.
přecek, horři. precár. — Sic. predsa; hl. pječa,
jen v jistých obratech. — V starší době předse:
znamenalo 'před sebe', pak 'dále, pořád, ku předu'.
Význam odporovací dnešní so vyvinul asi z vět,
jako ač mu bránili, kráčel před- se; již oslabeno
je ve větě nestůj, jdi přece.
prcá, stě. před. Sic. před. — Psi. pcrdi> (r.
pered rad.) má ide. základ per-, vězící (popř. jako
p°r) též v av. pard vpředu, před, ř. πάρο~ vpřed,
napřed, dříve, ind. purä t/v, gót. faúro, něm. vor
před; -ďh je převzato z pod (viz). Vazba s akus. se
vyloží směrovým pojetím ,,kam", vazba s instr.
jako u pod. Odvoz, přední, vě. oupřední < v
předu, předek, předčiti, předák, přidá. Spřežky
vpřed, kupředu napřed zpředu.
předmět: objekt; přejato v obrozen ská době,
tak jako r. predmét, z pol. przedmiot, což je
částečný kalk za lat. obiectum (před -f mésti
vrhati, co je vrženo, položeno před nás). Sic.
předmět je asi z češtiny.
přes, předložka. Stč. přes, vždy psáno se s; ale
nč. výslovnost je z: přeze fšecko, v. Zubatý NŘ
13.107. — Jinde z: sic. prez (dříve i brez Blanár
HL), pol. przez, rd. perez, dl. pšez, b. prez; kde p.
není, je zastoupeno předložkou čers-b, skrze (viz).
Zdá se, že české -s je jenom mylný návyk
písařskó tradice. — Psi. tedy: perzt. Významem i
hláskově se shoduje s ř. υπέρ, něm. über, *uper
(arci u odpadlo, asi když přibylo ζτ>; srov. po <
apo, upo). Souvisí dále s pře- < *per-. Toto prosté
per-, vězící též v uper, je u nás např. v pře-veliký
= übergroß, pře--vésti = über-führen. Proto se
přes nestalo předponou: jeho předponovou funkci
podržu-
m přěta
je per- > č. pře-. — Pro funkci předložkovou se
staré per přetvořilo vlivem předložky skrze, -z-b,
velmi blízké významem, tj. přijalo od ní -z*b.
Načpak nové pcrzi» změnilo skroz-b místy na
{s)kerz-b.
přeslen: kroužek, jenž se vtiskoval dole na
vřeteno. „Kým na vřetene [drží-li se vřeteno v
ru:e!] nic sú nitc, zataží se oloveným praslenom,
aby sa dlbšie udržalo v to-čnom pohybe. Ked
vřeteno začne byť ťažké, piv.dan sa z něho
zosníme" (Marková, Sie. náiodopis 12.1954.82).
— Sic. praslen (nář. praslík praccl pražel praclík,
VI. Uhlár SR 29.1964.98η.), ρ. przQslin, przeélik,
hl. praslen, sin. předen, sch·. pršljen, b. přeslen.
Prí? si ováné přeslen jistě znali, jak svědčí
archeologie; psi. přeslen *b jo útvar jako prčten —
kroužek okolo prstu, tj. kroužek původně okolo
presla (píeslico), totiž i pře-slice tzv. jehlícové
obepínají stejné kroužky, na něž se upevňuje
koudel (v. Moszynski 1.30Γ>, obr. 280 č. 4). Meh
NŘ 34.91.
přesný: nekvašený (o chlebě, na M. horň. též o
másle -■= nerozpuštěné); han. křesne, val. na
křesno zadělat; msl. (Kyjovsko) přes-ňák
bramborová placka, val. křesňcík neky-saný pagáč;
přesnice přesný chléb, den přesnic — velikonoce.
V češtině a slovenštině se význam velmi změnil:
přesné proti kvašenému je nezměněné,
pravopodstatné, čisté, a tak přesný časem =
správný, neporušený, zevrubný, výstižný,
dochvilný atp. — U jiných Slovanů jo jen \'e
významu prvotním (: neporušený kysáním,
kvašením nebo jinými procesy, tedy čerstvý, např.
o mléce nebo o mase, pak v technickém smyslu o
chlebě pečeném z nekvašeného těsta): stsl. présnt,
opresn*bk*b přesný chléb, r. presen, -nyj, kniž.
oprésnók, ukr. prísnyj, prisnják, pol. przasny,
przasnik, -nica, sin. presen, presnec; sch. prijesan
a b. presen znamenají též hlavně čerstvý, syrový.
— Psi. přesni je z *presk-n*b, jak ukazuje pří-
buzné lit. prtskas t/v a něm. frisch čerstvý, sthn.
frisc nový, mladý, svěží. Ide. preskos (--- germ.), v
bsl. dloužení (§ 1) e v e, v slovanštině mimoto
přistoupila nová přípona -ΗΙ>, pak skn > sn. (Lang
ČMF 6.226, 7.24 odděluje č. přesný bedlivý,
správný od p. = nekvašený a chápe je jako
odvozeninu od přes; sotva právem!).
přěta stč.: zákaz, hrozba; též přietai hrozba,
boj(?) (významy dosud nejisté). Místní jména
Přetín a Přetenice (v. Pro-fous). — R. pretítpříčiti
se, protiviti se komu, oškliviti si co, zapretít
zakázati, stsl. prttiti kárati, ohrožovati, brániti
komu v čem, zakazovati, ergrimmen, dl. psesiš,
sch. pri-jctiti, sin. pretiti hroziti. — Málo jasné.
Lze-li význam v r. pretii pokládat za původní a
výchozí, je lákavé spojit je s proti (viz), totiž s jeho
variantou preti (pol. luž.; lot. preť), srv. č. protiviti
se t/v od protivb.
 převor 492 příčina

Stran významu se snadno pochopí r. za0 zakázati, I jení s nějakým *přěka (val. na příku); byly arci
totiž zprotiviti komu co; ale 'hroziti' předpokládá možné i přívlastkové přísudky přěk, -a, -o, -y, ale
už značný posun. Poněvadž v ruštině je protiv (a jistých stop není. Msl. šel příky polem může býti
ne *pretiv), znamená to, že už v psi. byla podle jiných ad-verbií na -y\ sic. priekom jako hoře
adjektiva protiv-b a pretivi», že od druhého z nich znakom apod. — U všech Slovanů: sic. priekom,
se utvořilo sloveso, asi *pretiviti > prětiti (ě: priečky, naprieč, napriek, v prieku, v prieky, k
náhradní dloužení za ztrátu slabiky), a to i v prieku, (po)priečky, priekať sa, priek robit, priečiť
češtině, ale tu časem bylo nahrazeno novějším sa, priečka; csl. prělc7> protivný, prěky, -ko proti,
protiviti. r. po perek napříč, po-peréčnyj příčný, vopreki
převor, pol. przeor, sic. prior. ■- Z lat. prior naproti, peréciť odporovati, uprekáť vyčítati, pol.
t/v (vlastně: přednější). przeko, poprzek, poprzecz, (po)przeczny, przeczyč
přezka i přazka, stč. přeska. 81c. pracka, atd. Základem těchto útvarů je nepochybně *per-k-,
pracná, pol. sprzqczka, v. ukr. prjazka. Souvisí s od adverbia per- skrze (lat. per, v našem přě-)\ jde
prahnouti, že spřahuje, svazuje. K. ukr. slova jsou o pojetí \skrze něco, přes něco' tak, že se něco
ze prez-i,ka; sic. pracná ukazuje na pr$g-tbna, přetíná, že se jde šikmým směrem, nikoli podélně
subst. z adjektiva. Pův. asi preg-tvbka nebo pr^g- nebo rovně, přímo do něčeho. Je však otázka, má-li
ťbka. Zubatý 1.1.326. se za prvotní slovanský útvar předpokládati zde
přezmen: mincíř, váha na hrubší vážení např. adjektivum perk-b (je sch. prijek čovjek prudký,
balíků vlny, kozí, kusů ledu, snopů; má nestejná náhlý, prijeki put příkrá, přímá rovná cesta), z
ramena, na delším se pohybuje jednotné závaží něhož by adverbia perko a ostatní byla odvozena, či
běhoun. Přejato z pol. przez-mian, což je lidová jsou-li adverbia prvotní (perko tedy jen zesílené
obměna za bezmian, jako by b. bylo domácí a adv. per). Vzhledem k tomu, že nemáme u nás
obsahovalo předložku bez- (ta je v pd. jiného případu, kde by -ko- takto tvořilo čisté
nahrazována předložkou przez). Je to slovo adjektivum od adverbia, kloníme se k druhé
východní: pramenem je kumycké bazman (a = a!). možnosti (sch. prijek je potom druhotné).
Řeč kumyckých Turků byla mezinárodní obchodní příčel žebříku: názvy rozličné: mor. prjéčka (B
řečí nad severním Kavkazem a při dolní Volze, pod vrliny), sic. priečle plur. (Hviezdo-slav).
dokud i tam neovládla ruština. Od Kumyků přeja- Hledíme-li k tomu, že žebřík byl původně jen
to r. bezmén, odtud pak jednak ukr. bézmin a slovo jednoráhnový (jak ukazuje název; o tom viz
polské, jednak lit. bezménas, lot. bezmens, švéd. žebřík), pak příděl je zřejmě myšleno jako dřevo
besman, nor. bismar, dán. bismer, dolnoněm. příčné, tedy od přič. Naproti tomu vč. šprusel,
bes(e)mer. šprunclík, han. laš. šprusel, laš. šprusla, mor.
při předložka a předpona. Všeslov.: pol. przy, šprusel, val. špru-chel i špruchla, sic. sprušel
luž. při, jinde pri. Příbuzné je lit. prie (proklit. spruzel spružl(in)a špruha šprucla šprugla jsou
pri), lot. prie, stpr. prei t/v. Význam doporučuje zřejmě cizí. Přejata jsou šprysel -lík z něm.
pokládat *pi za příbuzné s ř. επί u, při (επι-τίΰηµι - Sprieszel, šprinel ze Sprinzel; se sic. šprucla srov.
— při-krývám) a stind. api "kromě toho, též, také, stněm. spruzil. Ostatní nemají přesného vzoru ně-
nadto1; r navíc, § 9, jako v proti-, e zaniklo jako meckého, mohou to ovšem býti domácí obměny
zanikly začáteční hlásky v po 1° 3° 4°, koncové i názvů německých. Viz i štebel.
zdlouženo (jako v proti), aby se udržel náležitý přičeš: vřídky na kůži od drbání, chod. pří-čest
objem slova. nemoc na prstu, stč. přiečeš u Klaret a. Pol.
příbuzný, stč. přívuzný. Jen v češtině. Od przeczos. Od česati ve významu 'škrabati, drbati'
vázati: pri-voz-un-b, připojený, přivázaný. Z toho (srov. čehlatil) — projížděti vlasy škrabajícími
původu vyplývá, že tu jde o příbuzenstvo prsty, (nebo o dobytku:) drbati se o stěnu apod.
sňatkové, o cizí lidi přidružené k rodu sňatkem Pří- jako v přímět, v. to.
jednoho člena, tedy nikoli o posloupnost pokrevní příčestí, po prvé ,,v českém vydání Dob-
(jako je syn, vnuk, synovec). Hromadný název pro rovského mluvnice 1822; je to dílo Hankovo,k (S):
tento druh příbuzenstva v starých dobách nebyl; přejato z r. pričástije t/v (od časť část), což je
bylo-li už třeba nějak to označit, užívalo se z částečný kalk latinského participium (pars = část):
nouze názvů jako ,,přátelé" (dosud č. přátelstvo ^ part. pres. vyjadřuje souběž-nost, účastenství
příbuzní), přižeň {spříznění) apod. Téhož kořene jednoho děje na druhém. Podle ruštiny je
použito i v ř. αγχιστος = nejbližší příbuzný. zformováno i sic. príčastie.
přič: napříč (han. laš. napřič), mor. i napo- pří četný, sic. prícetný: viz nepříčetný.
přík; příčný, mor. popříčný; příčiti se, laš. přikat příčina: v starší době (Klaret) znamenalo hmotně
se, msl. zpříkat se, laš. popřikaí odporovati ,,to, co přidáno**, při-činěno k něčemu,
{popřiky dělat), msl. spríkat se {z-, vz-). Adverbia additamentum, např. i zátěstek v díži; pak vedlejší
jsou asi z *na-přěíco, z toho hypostasí útvary okolnost přistupující k něčemu I podstatnému, tedy
takové, jako by šlo o spo- jakýsi přídavek; potom,
 příjemný
poněvadž okolnosti bývají důvodem k jednání,
vlastní příčinu, důvod. Bylo i p. = přičinění,
snaha. Ve všech těch významech je to
postverbale k při-ciniti = přidati, připojiti. Tak i
sic. příčina, pol. przyczyna, ukr. prycýna, r.
pričína.
příjemný -■- to, co lze ρři j mouti, pri-j bm-
un-*b od kořene slovesného, tak i sic. příjemný,
pol. przyjemny, ukr. prijémnyj; jinak tvořeno r.
prijatnyj, sch. prijatan (od participia jal-, č.
jatý); srov. něm. angenehm od nehmen jmouti.
příjice je umělý výraz přitvořený podle vzoru
Venus — venerická nemoc k fiktivnímu jménu
(jež vytvořil Hanka v Mater verborum) Příje,
bohyně lásky (podle germ. Freia); autorem je
Ant. Jungmann. (Šmi-lauer.)
příkrý; sic. príkry příkrý, protivný, odporný,
trpký, ostrý; príkriť sa protiviti se, pol. przykry
příkrý, trpký, -rzyc znechucovati, oškliviti, ukr.
prýkryj nepříjemný, protivný, příkrý, strmý, trpký,
prýkrytysja protiviti se, obtěžovati, podobně bělor.
přikryj. Na jihu zaniklo. ■— Psi. prikr-b:
bylo nepochybně shodné a příbuzné s ř. πικρός
ostrý (o hrotu), trpký (o bolesti), odporný (o řeči);
krutý, přísný na někoho; roztrpčený, rozhorlený.
Je zřejmé, že významy „nehmotné", estetické, jsou
tu od původu. Adjektivum náleží tedy k peik/g-, lit.
peikiů peikti kárati, piktas zlý, rozhněvaný, pykstü
pykti hněvati se, lat. piget mě = nechutí se mi,
protiví se mi, mám ošklivost, piger mající nechuť
k něčemu, mrzutý ( > lenivý). Bylo tedy
prajazykové «čij. pik-ros (pig-ros) se starobylou
příponou -ro-; v slovanštině bylo anticipováno r a
i se /.dloužilo (§ 1). Význam hmotný 'strmý',
např. o cestě do vrchu, vzešel z toho, že taková
cesta byla protivná, odporná^ starým byly hory a
kopce „škaredé" (u Římanů: foeditas Alpium!).
Meh Recueil 1.104; E. Sluszkiewicz PJ
1955.20, Meh ZfS 1.4.36. přílba, stč. přielbicě,
pak přílbice; „přílba je doloženo od 1820 u
Klicpery (ten je patrně jeho původcem podle
úměry hlavice: hlava - přílbice: přilba), má je pak
ŠběpniČka, J. J. Marek, Sabina, Nebeský;
Jungmann to v ČČM 17.402 (1842) odmítá, proto
je nepojal ani do Slovníku" (Šm.). — Sic.
přilba, prilbica z češtiny. Pol. kdysi przelbica, od
16. stol. przylbica, asi z češtiny spolu s jinými
vojenskými názvy. — Z *přěd-lbicě, že je před lbí;
staré přílby zakrývaly i obličej, nechávajíce jen
úzké otvory před očima.
příliš, odtud přílišný, upřílišněný; stč. přie-liš.
— Sic. příliš, přílišný. — Složené ad-verbium
starobylého typu (přípona - b v složeninách, srov.
svobodb; lat. in-erm-i-s proti arma), z per-lich-b
(per > č. pře-, pře-) = naskrz, venkoncem,
nadmíru licho, od lichý přebývající, nadbytečný.
Pol. przezlisz při-chýleno k przez.
493 přímý
příloh: úhor, úlehle/v starém trojpolovém
hospodaření pole po jistý čas odpočívající. Jde o
různé postupy. Např. na Slovensku (v. K. Palkovič
JČ 14.57n.) byly tři: 1° role se nechá několik let
pustá a zaroste travou, která se spásá nebo kosí, 2°
role odpočívá jeden rok, 3° role se po celý rok oře
a vláčí, aby nezarostla a aby se zlepšila její
úrodnost> ale seje se až na budoucí rok. To je tzv.
„černý" a „úplný" úhor. Existuje však i „částečný",
„poloviční" čili „zelený" úhor: je to název role,
která po skosení jarní směsky nebo jiné krmoviny
se zoře a nechá neosetá až do budoucího roku; úhor
má potom jméno podle toho, jaká plodina byla na
roli zaseta. Nejstarší stav byl tento (M. Stará NVČ
33.285): země odpočívala po delší dobu: „při
systému lesního přílohu pracovala [vyždářená]
země 3—4 roky a po nich 10—16 let ležela
ladem". — V č. je nyní jen v pomístních jménech,
zato v sic. je prieloh dosud živé. Srov. r. log, zalóg,
perelóg, ukr. oblíh, ulóha, pol. przylóg, odlógy
odlozysko, sch. prelog t/v (ale lit. atlagal, lot.
parlags jsou z pol. odlóg, r. perelóg). —Základní -
loh je od ležeti; třeba je chápati tak, že je to pole,
jež bylo necháno, aby jeden rok přeleželo (nebo
aby se uleželo, odleželo, zaleželo). Srov. úlehle.
Mad. pa%lag je ze slovanštiny.
přímá jč. (z Třeboňska): „trám, na kterém patra
spočívají; us. přímý tlustá dřeva v pivovaře, jalové
dno upevňující" Jg. — Asi z *pri-j bma, od jmouti,
srov. podejma ap. (viz podjízďka).
přímět (a): vřídek, jaké se objevují, „když se
okolo rány poškrábe" B, dříve i horký otok na prstu
apod. Již stč. (Klaret atd.), dosud chod. (přímět),]é.
(hor no blan. přímj eta) a na Moravě (přimet, u
Třebíče přímota, u Prostějova přemet, přemet Kp,
u Boskovic přimnet, v Karlovicích přímnět, u
Kyjova přímněta), též. na Polnicku přímět fem. —
Slovo záp.-slov. Stpol. przymiot, hl. přimjet, dl.
péimjet t/v. Lit. príemétis je však nemoc (hysterie,
šok) přišlá od leknutí. Postver-bale od při-mětati se
(k metu mésti) = při-vrhnouti se, že se ty vřídky
přivrhují, připojují k původní velké ráně; srov.
obraty kdyby se... přímět přivrhl k odedmulým
prsuom; pro nežit v zadku zarozený přimetá se
druhý střies (— střiev*!) a jestit to neduh člověku
velmi tesklivý (Jg). Stran -mět (ne -metl) srov.
výmět podmět předmět námět. Nové de-
nominativum bylo sic. primetit sa, primotit sa
podebrati se, za Palkoviče a Bernoláka. Pří-měty
léčilo přímětné koření Mattioli, Rohu, přímětník
Klaret, Presl = mor. dosud přimet (Senecio
Jacobaea), pol. przymiotowe žele, dl. péimjetowe
žele.
přímý, -o, jvč. naupřímo přímo, přímka, přímiti
(na° vz°), upřímný (stč. úmysl neupřiemý —-
neupřímný). Obměnou slova
 příroda 494
u-přímiti se na něco bude asi han. opřihnct si
namířiti, umíniti si (u Litovle). — Srov. stsl.
prém-b, -o -b, sic. priamy, r. prjam, prjamój, -
prjámíť (s° ras° vy°), uprjámyj, uprjámiťsja = sic.
upriamiť sa, ukr. prjamýj, pol. uprzejmy, na jihu je
jen adv. sin. premda, akoprem aj. ačkoli, sch.
prema ale, naproti, prem velmi, premda třebas, a
sloveso sch. epremiti připraviti. Pův. bylo
pravděpodobně jen premo, adjektivum prérrvb se
vyvinulo — a to z tohoto adverbia — jen u
západních a východních Slovanů. — Slovo málo
jasné. Zdá se, vzhledem k významu, že prěmo
souvisí s per- 'skrze' (č. pře-) (,,přímo" je skrze
všecko, prese všecko); -mo jako v protiklad-ném
mimo; *per-mo se přeměnilo praslovan-sky v
prhno asi podle adverbia sémo (č. sem), s nímž
bylo jistě často pospolu.
příroda, již stč. (Klaret) vedle přirozenie, tak i
sic. příroda, pol. przyroda, ukr. pryróda, r.
příroda, hl. příroda, dl. pširoda, b. sch. sin.
příroda. Tvořeno jako ú-roda od uroditi se.
Původně tedy ,,co se přirodilo" = pravidelný
přírůstek mládat atd., pak co se rodí, vzniká bez
zásahu člověka, nikoli uměle, vlastnost takových
věcí i souhrn jich. C. jrííroda, vytvořené
Klaretem; v ně. proniklo od slovníku Thamoya
(Rais, SaS 17.105).
přísný, již stč. Stsl. prisn-b pravý, opravdový,
trvalý, prisno stále, trvale, sic. prísny. — Souvisí
patrně s jistý — opravdový, vážný, spolehlivý. Je
to asipri-ist-bm, (stran // srov. pol. istny, sic.
ozajstiý). Když se slovo přestalo cítit jako
složenina, postihla je pronikavá redukce hlásek.
—Přísný kopec —-strmý Rais. Potměchuť (1894)
154, srov. dl. péismy t/v (jäh, steil).
přísti předu, stč. priest i přadu, iter. č. -přádati,
dělati niti; přeneseně dělati něco pomalu, trpělivě;
kočka přede ·--= vrní, asi podle zvuku kolovratu,
přerušovaného podle toho, jak je třeba natočiti
upředený kas niti. — Všeslovanské: stsl. před >
presti, sic. praiiem priasť, r. prjaJú prjásť, ukr.
prjaiú prjásť/, pol. przede przqsc, hl. přadu přasc,
dl. páedu pjěsč, sin. sch. předem presti, b. předa.
— Četné odvozeniny: 1° příze, laš. přaza, sic.
priadza, r. ukr. prjáza, csl. prezda, pol. przedza,
sin. preja, sch. před ja, b. prezda: psí. před ι z
před-ja. — 2° přeslice, sic. praslica, pol. przeslica,
sin. sch. preslica: praslov. preslica od psi. presla z
*pred-sla; csl. preslica však je vřeteno, přenesením
' velmi snadným, předpokládá ovšem přeslici tzv.
jehlicovou; odvozenina přeslička, rostlina
Equisetum, nazvaná tak proto, že plodné stonky
jejích druhů se podobají vyřezávaným přeslicím
tzv. kuželkovým; přeslen (pol. przeüin, hl. přasleň,
sin. přeslen, sch. pršljen, b. přeslen) kroužek, jenž
se vtiskoval dole na vřeteno, aby bylo dole více
zatíženo a tak udržováno v náležité poloze. — 3°
přástva společné předení, z *pred-tva
přítel
(srov. ža-tva atd.), odtud přástevný, přástev-ník, -
nice, přástka z přástvka zánikem v ve skupině stvk.
— 4° prádlo předení, příze, z pred-iÁo, odtud -—
napodobením slov s původním -dl-i,ji od -dlo jako
svadil, prodlí — je přadlí > pradlena (srov.
švadlena, pradlena), přádnice, jč. předli, předlena,
z *přadlka je mor. přalka, jč. mor. přelka; nové
útvary jsou přadlák, přádník. — 5° pradeno,
předeno, sic. pradeno bylo jisté množství
napředeno příze, co se vešlo na vřeteno, cívku,
popř. na motovidlo; útvar nikoli praslovanský, -
eno je asi z kontaminace (napřadené = naplněné,
vřeteno); sotva substantivováním neutra participia
předen; —- 6 ° předivo, rovněž teprve české, srov.
stelivo, kuřivo; — 7° dial. přástvo s příponou -
Lstvo; — 8° dial. přád kolovrat, jistě postverb. k
přádati. — Původní kořen pro pojem přísti b3Tl
nei-, vězí v nit. Místo něho psi. zavedla pr§d-; ten
má příbuzenstvo v něm. spinnen t/v (kořen je zde
spend-), v řečtině pak je příbuzno σπόνδυλος
'přeslen', přenes, 'obratel'. Ty formy kořene se dají
spojit tak, že jako původní formu položíme spend·;
slovanština ztratila s, ale nahradila je zesilovacím
r, §9. (Naproti tomu lit. sprend-, zpravidla uváděné
jako příbuzné, také v ESX, má význam jiný a sem
nepatří.)
příšera: strašidlo, obluda, mátoha; příšerný, nyní
velmi silné 'strašný'. Lidové na Val. (Bartoš), jinde
i jako nadávka (han. pšišera, pšíškara, asi:
potvora), laš. příšera je nadutec, protiva. Příšerný
znamenalo za Jg asi ošklivý, ohavný, nehezký
(nepatrný, p., ctrhaný muž; p. kroj; p-é šatstvo
katovské). — Sic. příšera, příšerný. — „Starší
doklady (Veleslavín, Komenský, Lomnický,
Závěta) mají jenom význam noční obluda" (Šm.).
Zdá se tedy, že příšera je od příšerný, to pak od
příšeří (ze šerý). Přitahovalo nás (děti) hnědé
příšeří (^= přítmí v sušírně) ... stýně jako černá
díra do pece. Bubílková NVal 4.74.
příští: příchod; nyní jen archaisticky v ná-
boženských textech o Ježíšovi; odvoz. adj. příští
budoucí. — Stsl. prišistvo, prišistvije, pol.
przyjécie příchod, dl. péist(ym) příště, brzy. —
Náleží k choditi, z kořene sed-, oslabeného — jako
v sbd-l'b > šel —: -šbd-tvo > -šbstvo, další
příponou -i>je bylo pri-šbstvbje9 v němž se do
češtiny ze stv ztratilo v, šs splynulo v š. Ze
substantiva přístie je pak adj. starobylého typu
příští; adv. příštz je z neutra. Srov. i něm.
kommend budoucí, příští, od kommen přicházeti.
příštipek. Sic. príštepok, príítipok, príštip-kár.
Pol. przyszczepek i -pka. — Asi od -štípiti, srov.
vštípiti = vsaditi.
přítel, plur. přátelé; odvoz, přátelský, přátelství.
Sic. priateX atd. — Z prbja-telb, od slovesa prbja-
ti, viz přáti. U jeho kořene byly již v sanskrtu dva
významy, nejlépe patrné na adj. priyá-,
totiž „vlastní"
příti
a „milý". Druhý vyplývá z prvého (viz i milý) a
oba existují vedle sebe (Meid, Kratylos 6.47). V
slovanštině převládl druhý, což je patrné v přáti si
(přeji si =bylo by mi milé...), ale i přáti má j iž
stej ný význam jako stind. prlnnti, avest. frinaiti,
někomu želati dobro. Přítel můj je tedy ten, kdo
mi je mile nakloněn; ten vztah tedy nemusel být
vzájemný.
příti pru. 1° Ve významu hmotném: konati jistý
tlak na něco opačný, proti přirozenému spádu
věci, za tím cílem, aby ona věc nepadla, aby
ustoupila směrem námi zamýšleným apod.: pode°
o°, mor. zapřít vrata, dveře = zavříti a zahraditi
záporou (= závorou). Stč. bylo i v 2. tř.: oprnxdi
se resistere. Sem patří i jvč. rozpora (vč. -rka)
váha u vozu, brdíčko (má za úkol držeti oba
postraňky v náležité vzdálenosti od sebe), chod.
špjerec = rozpérák, hůl rozpínající konce žebři η.
Stupeň o je dále v pod-pora (z toho zbytečné
podpořiti), podpůrný, opora, sic. nápor nátlak,
náraz, útisk (s tím se shoduje č. nápor,
podezřívané z původu ruského); opora-, s
významem poněkud přeneseným úporný
(základní sloveso je v han. opřit si umíniti si něco
tvrdošíjně; u Litovle). 2° Ve významu
„morálním" a zúženém na styk neshodných,
opačných mínění a vůlí. Zde bylo sloveso
původně ve Til 2 třídě, stč. přu příš přičti, ale
následkem shody tvarů infinitivních přešly i
présentní tvary do I. tř.: příti se, zapřít', opříti se
něčemu, odepříti, upříti, vzepříti se, -piráti (se),
soupeř, -iti, mor. spírat se s kým hádati se; jména
pře (a spřežka přelíčení, srov. soudní lícení),
rozepře, od-por ( > -ný, -ováti, odpůrce), spor -ný,
zápor -ný, mor. spírka pře, spor, val. súpora,
odvoz, súporný, súporlivý, súpurlivý vzdorovitý,
svéhlavý, vzpurný B, msl. súporlivý Mal. —
Obdobný stav u všech Slovanů: 1° *pbro perti:
sic. vijpriet, na° ap., r. pru perét: ctperéť vorota,
opora, upórnyj, ukr. pru perty o- za-, pol. pr§
przec, hl. pru prčč, dl. pru pres, sin. sch. zaprem
zapreti, b. -pra, všude s předponami a popř.
od\roze-ninami jako v č. 2° píro pbríti: stsl.
pi>rjq puriti odporovati, pré- přemluviti, pbrja =
v. prja (= č. pře), r. perepiráťsja příti se, rásprja
rozepře, spor, -nyj, ukr. sporyťf-sja = r. spóriť
býti ve sporu; sic. prieí sa, pol. przg si$, przec sie,
spor, sqpierz, hl. pru preju přec, dl. prěju prěé,
sin. prepirati se, sch. prem preti se,b. prepra se,
prepiram se. — Baltský ekvivalent jeví shodný
význam v reflexivu: lit. spirtis opírati se, vzpírati
se proti něčemu, lot. spert t/v (též vzdouvati se, o
vodě = vzpírati se proti hrázi, břehům), aktivum
lit. spiriú spirti je nohama se opírati o zem a
přitom se vzpírati proti něčemu, tlačiti něco,
význam velmi konkrétní a zajisté nejpůvodnější.
Z něho je lehko dospěti jak k popírání něčeho,
tak
4 95 pscser
i k odporo/ání, a také ke konkrétnímu významu
(odpozorovanému z chování koně) kopání nohou,
odkopávání jako výraz odporu. Litevská intonace
ir ukazuje na dvojslabičný kořen (s)perd-, jiných
důkazů pro dvojslabičnost však není; slov. pbrě-ti
mohlo vzniknouti pouze přechodem do třídy sdru-
žující slovesa stavová, tím e charakteriso-vaná.
Dále je příbuzné ř. σπαίοω protiviti se, odporovati,
v němž lze vidět s-p°r-jö, takže by se (až na
„pohyblivé" s) rovnalo slovanskému pbr-jo. (Jiné
je upříti, upírati oči na koho: viz vpeřiti.)
přítomný. Vzniklo z výrazu při tom. Hujer
1.44. Srov. petomní.
přízeň, příznivý. Sic. priazeň, priaznivý. — Z
psl.^ prbja-znb, od kmene slovesa přáti (viz). Č.
přízeň, znamená i vzdálenější příbuzenstvo čili
„přátelstvo", a to prý (podle J. Knoblocha ZfS
7.301) vlivem něm. Freundschaft, které má týž
kolektivní význam.
psárka: mor. lidové jméno různých bezcenných
rostlin (psírka, sic. pd. psiarka) i věcí, od pes.
Presl je vzal do Y&v však pro hodnotnou travinu
Alopecurus.
psáti, píši, laš. pisat, -pisovati. Původní význam
'malovati' je doložen ještě v nové době jč. z
Holečka, z Litomyšlska (písaná jablka), z laštiny
(u Bartoše). Odvozeniny: 1 ° od pi,s-\ psaní, psací,
psanec (překlad za lat. pröscrlftus = johož jméno
jakožto zločince bylo veřejně napsáno); viz i
pestrý. 2° od pis-: písmo (starobylé, v. stsl. pišme
gon. -ene, síc. písmo, r. pis^mó, ukr. pi/s'mo, pol.
pismo, b. pismó), písemný, -nutví, písmák; ale pisec
( > pisecký), písař, písanka, pisatel, zá° do° vý°
pří° před° sou° roz-pis, pravo-pis (dříve dobropis)
jsou rázu postvei -bálního (za-píšu > zápis). —
Všeslovanské: slsl. pisq pbsati i pisati, sic. písem
písaí, v. pišu pisát ixtd. všude (mimo č.) pis-. —
Příbuzné je lit. piešiů piešti malovati barvami nebo
jen kresliti uhlem, stind. pimsáti zdobí, formuje,
přikrajuje, stpers. ni-pittT,- napsaný, ř. ποικίλος
pestrý, toch. B. pinkám píše, s g lat. pingö maluji
(viz i piha). Kořen byl peil'-, v slovanštině sloveso
přešlo k typu bero b brati (ve shodě s litevštinou
by bylo piso *pisti); poněvadž při nedostatku
barvy ke značkování, vyznačování okrajů (břevna
k uříznutí) apod. musil stačiti uhel nebo i saze,
znamená peiš-v litevštině někdy právě jen kreslení
nebo hrubé čmárání uhlem, dokonce i tvoří
postverbální jména piěšos palšos pulšos plur. fem.
saze, palšas skvrna od sazí; v slovanštině pak od
tohoto „černého" značení se snadno přešlo ke
psaní.
psoser: merlík smradlavý (Chenopodium
vulvaria), han. psosér, jinde mor. přosol B; vč.
pseser. — Složenina, obsahuje kmen slova pes a
útvar od sráti. Naznačuje odporný
pst
zápach jistých druhu merlíku. Pod. něm.
Hundschiß.
pst, interjekce žádající ticho. Je i sic. a něm.
pst, ř. yúrra.
pstroček; rostlina Maianthemum; z polštiny
přejal Presl. Hl. pstruhačk. Vše je asi
zkomolenina ze ,,stračí jahoda".
pstruh, sic. pstruh, pol. pstrqg, ukr. pistrjak, r.
pestrúška, sch. pastrva, pastrm(ic)a, b. pastärva,
vše od pbstr-b pestrý (pstruh má červené skvrnky
na hřbetě a na bocích), ale několikerou příponou.
— Psi. pbstroyb nebo -ga. Přípona jako ve dvou
jiných jménech ryb, bělqga (čes. běluha) a r-
bdrqia (v. zruka); vězí i v r. -uška < -ožbka; je i
hl. pstruzka. Přípona ta je velmi starobylá, rovná
se jí stind. -anga-, rovněž u jmen jistých zvířat.
Významová paralela je něm. Forelle a jiné záp.-
germ. názvy pstruha, z *forhna < *prknä, což
souvisí s ř. πεοκνός pestrý. Vážný ŇŘ 41.277.
pšenice: obilnina Triticum. Psi. pušenica
(zastoupeno všude) je odvozeno od pbšeno, což
znamenalo patrně obilí opichované (chod. a rus.
pšeno, pol. pszono = jáhly), viz píchati 2°. Šlo
tedy o takevý druh pšenice, který opichování
potřeboval, ne jdoucí snadno od plev v nebo
osinatý (jako je valašská fúska). Časem arci se
dospělo k druhům holým, a ty převládly.
pškat a pod., msl. vm.: kýehati, bublati, mukati,
pšknut, citosl. pšikf, včv pcik o kýchnutí, spis.
hepči(k), hepsik SSJČ, msl. pČiknút kýchnouti
Mal., zm. pšoukat mukati, spis. pšoukat, msl.
pšuchat bzdíti. ■- Vše to je z citoslovce pš,
vystihujícího jednak slabé zvuky vůbec (viz i
bzdíti 1 °), jednak kýchání, ale také
napomínajícího k tichu (vedle pšt a pst),
konejšícího (psi!, z něho mor. psikaí, laš. pšykač);
laš. zapekly zakřiknutý; slovesná přípona je tu -
kati jako v achkati a pod. — Κ významu 'bublati'
(vlastně o zašeptání, zasyknutí bublin, když se vaří
kaše) náleží mor. vypškaný vyšetnalý.
-pšnic: laš. popšnic se pohněvati se Lor,
pšnivy, u pšnivy = kdo se hned pohněvá, urazí,
kdo pyšně ohrnuje nos, mlsný, vybě-račný ( >
pšniviť se mlsněti, pšnivec mlsný), a dále
napěněný mrzutý, laš. zapšnely umíněný. Od pšít,
v. pcháti.
pštros, stč. štrus i štros, vč. štros (u Litomyšle).
—■ Sic. pštros, pol. strus. — Asi ze střhn. strüz
(nyní Strauß), to pak přejato z lát. strüthiö (odtud i
ital. struzzo; fr. autruche z avis struthio -— pták
pštros), což je z ř. στοονυίων; ρ se přisulo již v
starší češtině, ,,je doloženo osobní jméno \-
podobě Šptros s vkladným p, kterým se
dosvědčuje přechodné vývojové stadium špt- jinak
nedoložené" (Jan Svoboda 207).
pták, nář. místy flak-, ptáčník, mor. ptzvíř;
ptáčnice plané višně, ale mor. druh hrušek (asi
proto, že — jsouce plané, bez ceny — ne-
496 puček
chávají se ptákům); ptačiuec rostlina Alsine (krmí
se jí drobné ptactvo chované v klecích). Obdobné
tvary s k jsou jen u západních Slovanů (asi
novotvar): sic. vtok, pol. ptik, dříve ptach, z toho
nynější zdrobnělé píaszek, hl. dl. pták ι je i ukr. r.
br. ptách(a)* rd. též ptuch nebo ptúcha. Jinde je
fem. na -ica: stsl. pitica, r. ptíca, ukr. ptýcja, b.
seh. ptica. Toto je deminutivum z ptta (tak je r.-
csl.), srov. strus. a r. sibiř. potka ptáček. Zdá se, že
psi. slovo bylo ptta (mládě: prt-enbcb, č. ptenec); z
toho záp.-sl. (asi původně familiární) ptacha >
ptach > pták. V baltštině je nejblíže lot. putns pták.
Další rozbor je nesnadný; bylo vykládáno různě,
zdá se však, že nejspíše bude patřiti k pet-letěti (ř.
πέτοµαι, stind. pátati); τ> jako produkt oslabení
(před ,,těžkou" příponou a?) je sice nezvyklé
(čekáme spíše b), ale nikoli nemožné (srov. naopak
lit. giré proti našemu gora); bylo by i> místo b
vlivem ρ (také stind. je ür za ř po p). Spojení s pet-
je nasnadě i proto, že od něho máme i per). (Není
jasné, je-li pita příbuzno s lit. paukštis pták a s gót.
fugls, něm. Vogel t/v, z pu-; kdyby tomu tak bylo,
základ by byl asi puk-a spojení s pet- by se musilo
opustiti. Odmítáme mysliti na lit. putýtis zvířecí
mládě a^d.).
ptáti: v starší době v činném rodě, nyní jen ve
zvratném, p. se. Bez se zachováno jen na Moravě s
významem 'prositi, hledati' {ptaný chléb
vyžebraný, ptaní, ptaj žebrota). Ptáti se = tázati se,
slož. do° pře° po° vy° ze-ptati se, iter. doptávati se
atd. Msl. laš. je pýtat' (sa), některé tvary však i jvč.
(Hošek) a jč. (spejtat se ptáti se, Kubín), slož.
popýtat se, mor. dopytovat se, popýtávat se, laš.
pytyčka pytajka pytá žebrota. Z pyt- je ve spisovné
češtině jen zpytovati (dčjc-zpyt). —- Ú všech
ostatních Slovanů je jen pytati: sic. pýtat prositi,
žádati, požadovati, žebrati, p. sa klásti otázky,
vyzvídati, spytovať sa, opyto-vať sa t/v, ptjta?
nápadník dívky n. zástupce za něho vyjednávající,
pytačky námluvy; pol. hl. pytač atd. České ptáti je
ze starého pitati, nikoli snad synkopou y: zeptati se
vyhovuje starému jeru; pouze čeština tedy
zachovala základní pi,t- (rovněž psáti proti pisati je
jen v češtině!). V slovanštině bylo tedy pt to a
iterativum s náležitým dloužením -b > y pytají). P-
bt- je slabý stupen z ide. pcuth-, zachovaného
jedině v ř. πενΟοµαι a v πννί/άνοµαι vyptávám se,
vyzvídám, tážu se (s gen. osoby jako v slov.!),
dovídám se. (Shoda základního významu
doporučuje toto srovnání, jehož autory jsou Šafařík
3.493 a Gorjajev, proti všem pochybnostem.
Naopak oblíbené spojování řeckých slov s bdíti,
stind. bčdhatě je jistě mylné.) Meh LF 72.72.
puček, rozličné věci zavalité, okrouhlé, ztluštělé
a přitom zakrnělé: tlusté dítě, šišvorec
nevypečeného těsta v chlebě, chuch-
puclák
válec v předivu ( > nejšpatnější vlna), zakrnělý
ovocný plod; mor. pucka (jě. putka) míč, podl.
puček vepřový žaludek, u Kyjova tištěnice (i puk);
sem patří snad i mor. pucina nepálená cihla, mor.
pucák tlustý a krátký kus chleba. -- Sic. nář. pucka
větší kladivo se zarovnanými oběma konci SSJ,
buclaté flítě ap. Pd. puc(k)a tlustá tvář, adj.
pucaly. Podobně pol. puc(ek), pucka o jiných
vydu-lých věcech (rtech, koncích prstů aj.). Vše
patří snad k buclatý.
puclák vč\, buclák Jgd.: široký hrnec hliněný, v
jakých se dříve uschovávalo mléko určené k
ustátí smetany; ta se pak s široké hladiny sbírala
sběraěkou; jinde v C. = květináč. Též punclový
hrnec, punclak, mor. b(r)vnclák. Sic. bucolák
bučela k brcolák. — Ze jména svého původu,
města Bunzlau (nyní Boleslawiec) mezi
Zhořelcem a Lehnicí v Polsku.
pucnout, -pucovat, s°: snísti, viz poucat.
pučálka: nabotnalý hrách pečený: „na
smrtelnou neděli dávají pučet hrách a dají ho na
pekáč do trouby, dají do něj vomastek, cukr,
skořici a pepř'* (Vaněček, Lid. vypravování z
Podbrdska II 1942, J53); ,,dyj ho (hrách) hezky
napučít" (chod.). Před 100 lety se pekla a
prodávala v postě v Praze na ulicích. Přípona
upomíná na pečárka pečená hruška (u Milevska).
— Od pučeti, viz pukali 2°, vlastně od staršího
*pucati < *puk-ě-ti, z Z-ového participia.
půda; sic. podá; odchylné pójd pod pojd
pujd po jda, na středním a zvláště na vý
chodním Slovensku, má hlásky (takže se
rýmuje) podle vsi. schojd schujd schvojd
schvajd (cit. SMS 15.112) schod, z častého
spojení obou slov (schody na půdu!).
U jiných Slovanů mask.: r. pod gen. póda
podlaha, ukr. pid podlaha, podklad, sin.
sch. b. pod půda, země, podlaha, mlat apod.
I v češtině výchozí význam byl týž, z něho
je půda = země (rodná, cizí, úrodná půda);
význam 'ponebí, místo nad stropem' se
vyvinul (srov. tlo) asi tak, že strop byl na
svrchní straně pokryt „mazaninou", uhně
tenou hlínou, byl tedy novou podlahou;
prostor nad ním sloužíval za spíži apod.
a tedy byl tu dojem nové podlahy, pak to
slovo rozšířeno na celý prostor mezi stropem
a střechou. Příbuzno je ř. πέδον země, půda,
πεδίον rovná půda, pole, pláň a heth. pedan
ntr. 'místo'. Vše je od kořene ped-; od
něho je, jednak staré jméno pro nohu (stind. pad-,
lat. pes gen. pedis, ř. πους gen. ποδός), jednak pro
„jíti, kráčeti" (stind. pad-yatě) a „padati" (viz to).
U některých pojmů se zdůrazňovalo, že jsou to ty,
kde se chodí (v protikladu k tSm, kde se spí), jak
je patrné na něm. Fußboden podlaha (proti Schlaf
bank). Snad se koienné o tu objevilo nejdříve v
nějakých složeninách (přesunul-li se přízvuk
na jinou slabiku).
32 Machek — Etymologický slovník
tS7 puch
Podobnost s něm. Boden je náhodná, ani sic. pod
není z něho přejato; Boden souvisí s naším dno;
„musíme však připustit, že se půda významově
přimklo k Boden, dvojí význam země-Dachboden
by se samostatně nevyvinul" Šm.)
puditi: hnáti, od° vy° za°; po" podrážditi,
poštvati (odtud popudlivý); han. spodit se na něco
= dostati chuť: vč. vzpouzet se vzpírati se (proti
vůli někoho, proti rozkazu); od° vy° zapuzovati.
Pudivítr, sic. pudivietor, bylo původně asi „větrem
puzený z místa na místo". Pud, instinkt, je
postverbale. ~ Pol. p§dzic, -p$dzac, popedliwy,
p$dziwiatr, -wicher, p§d jako v češtině, sic. pudit
nutit, hnát, ukr. pudýty plašiti, pud hrůza, rd. pudit
hnáti, plašiti, br. púdzic t/v, sin. poditi, b. púdja
hnáti, sch. puditi hnáti, plašiti. Význam 'plašiti' tu
není od původu; dostal se sem asi z pugati (r.
pugát strašiti, plašiti), a to přes *pudzati, dokud
takovýto tvar mohl být iterativem jak od pug-, tak i
od pud-. Psi. poditi. Významem se k němu hodí ř.
σπεύδω spěchám, pílím (je i přechodné σπεύδω
poháním, urychluji, lat. repudiö, něm. sputen, lit.
spáudziu spausti poháním), takže sloveso na -iti je
možno chápati jako faktitivum „činiti, aby někdo
spěchal". Je však hlásková nesnáz: pol. a sin.
ukazují na nosovku g místo čekaného u. Snad je
možno ji pochopit tak, že význam byl chápán jako
zesílený, že proto d bylo zesíleno v *dd, což pak
bylo rozloženo v nd 4(§15); toto zesílení bylo
vyváženo odpadnutím 6 . Slabý stupeň kořene je i
v lat. re-pud-iö.
pudl, pudlík: druh psa; sic. ρ uděl, pudlík, pol.
pudel, hl. pudl, ukr. r. pudel. Vše z něm.
Pudel(hund).
pudla klad.: zimní chlupatá čepice. Spolu s dl.
pudlawa z něm. Pudelmütze.
pudlo val. laš.: mírka na obilí, nádobka z kůry
na jahody, dřevěná na brynzu; sic: truhlice
bývalých šefraníků. Spolu s pol. pudlo je z
dolnoněm. pudel (hn. Pandel) t/v. — Ale sic.
pudlo zadnice je žertovně obměněno, podle dětské
výslovnosti r > u, z prdel.
pudr. Evropské slovo (sic. púder, pol. puder,
ukr. r. púdra, něm. Puder atd.) z fr. poudre prach,
pudr, to pak z lat. pulvis prach. (Pudřenka má η
přichýlením k příponě -enka; fr. je poudriére;
srov. tabatérka.)
půhon: viz hnáti.
puch 1°: jemné peří, tak i pol. ukr. rus. (odtud
lit. půkas). Nejasné. Je snad možno míti za to, že
toto puch souvisí s kvap t/v: z *kvop- zpětným
přesmykem by bylo *pouk- > *puk > puch.
Podnětem k pře-smyku mohlo býti synonymum
prach (prachové peří); rovněž ke změně k > ch.
puch 2°: těžký, silný zápach; tak i sic. a pol. —
Od *peu- páchnouti (něm. faul shnilý, ztuchlý,
zetlelý, stind. püyati tnehne,
puchnouti
páchne, lit. puvú puti hniti, lat. pňtěre páchnouti);
ch je ze s, to je i v lat. pus gon. püris z *püs-is,
hnis.
puchnouti: otékati, o° z° za°, opuchlý, -lina;
opuchati; č. puchýř (srov. mechýř). Sem patří i
tvary s významem 'botnati': po dešti zem
zpuchnatí, slez.; puchla role, puchovina, mor.
zpouchlé dřevo = nabotnalé; s y č. zem zpejchne =
zkypří se, je napějchlá (Holice) (dc. puchka zem),
mléko začínající se vařit zpyjchne (chod.), us.
cibule se zpejchne = nechá zapěnit a osmaží jen do
růžová, jitrnice se opejchnou = opekou jen
povrchně, nechat zpejchnout maso = trošku o
vařiti. Všude tu jde zároveň o zvětšení objemu.
Viz i pýcha. — Κ puch- náleží i puchr (již stč.),
pucher, bouchoř, jzč. bouchor dlaška. Bude to asi
totéž slovo co puchýř, pův. -eř, srov. laš.
pucheřina měchýř (a přeneseně Ir.š. pulcher
nadutec, s anticipovaným a v Z disimilovaným r);
i č. vulg. puchejř = nadutce. Pův. nejspíše -el,
srov. sic. opuchel nádor, opuchlina, z participia
puchl-b. — U jiných Slovanů je u: sic. pu/íhnút, r.
púchnut opuchati, otéci, púchlyj oteklý, ukr.
pachty, púchnuty, púchlyj, pol. puchnc{č,
puchlina, dl. puchaš. — Toto puchati je obměnou
slovesa pukatl 2°.
puchřeti, lidově pukřtti; zpuchřelý. Jen v
češtině. Zdá se, že je odvozeno od puchr (viz
puchnουti), útvar jako zbablti od baba-, ovšem
puch(e)r, když se stalo základem slovesa,
znamenalo jistě vše, co puchne, na-douvá se
zároveň s rozrušováním hmoty, trouchnivěním,
zvláště co se bortí jako dříví vo vlhku. Na toto
právě se zúžil význam denominativa puchřeti.
půjčiti, z pójčiti < póžčiti < požitčiti, od poíitzk
ve starším významu užívání něčeho, tedy dopřáti
někomu užívání, užitek něčeho; stč. mnich pokrm
nebeský, sobe Bohem puojče-iiý, ztratil pro svú
chlúbu; srov. propůjčiti místo, poctu, val. dosud
pozičit vody = podříti, dát napít. Zvláštní toto
denominativum vzniklo nepochybně jako lidová,
nekorektní, stručná náhrada za nějakou vazbu asi
jako dáti υ požitek, k požitku apod. Mor. a sic. jsou
formy hláskově zachovalejší, ale vedle -iti se
vytvořilo -ati, původně imperfekti-vum, ale nyní
jednodobé; tento vývoj vzešel ze záporného
imperativu: nepoiičaj o jediném ději: sic. požičai
> nář. pozčai, pojčať, jen vsi. pozičic, laš. poj ciť,
pojčať, msl. pozičat požčať posčať, han. pozéčet.
Nová iterativa: sic. pozičiavat, č. půjčovat, jvč.
podř. poučet (podrobnosti Voráč 22). Odvozená
jména: sic. požička, nář. pozičaj, laš. pozčka, val.
pozčaj, požčávka, stč. pójička, nč. půjčka, chod.
poučka, han. pučka, ale i pučivka KpU.
Dekomposicí předpony po-vzniklo v době, kdy p.
ještě znamenalo popřáti, dopřáti, nové jakoby
základní sloveso sic. zičit, žičať přáti ( > žičný,
žičlivý
498 půl
přejný), val. laš. zičii, k tomu je dále sic. laš.
dožičiť, val. dojíčit dohoditi, sic. zažičit. Obdobný
vývoj v pol. pcžyczyc, -ac, -ka, > zyczyč, žyczliivy,
hl. pozčic, pozčenka, dl. pozycyé, požyck, > žycyé.
puk na kalhotách (lid.); tak i sic: z něm. Bug
přehyb, od biegen ohýbati.
pukati 1°: slabě práskati bičem, bafati z dýmky
(mor. sic; ale pol. pykac jajke), slabě udeřiti;
prasknouti (o něčem nadutém); rozpučit (val.
vypučit) okno = rozbíti, sic 7tapu(c)kat sa, han.
napokat se najísti se (srov. natlouct se,
naprásknout se), laš. opukal sochor. — Psi. pukati,
zvukomalebné; je „elementárně'4 příbuzné s něm.
pochen tlouci, klepati, hřmotiti (Kopečný). Patří
sem i sch. pucat i stříleti.
pukati 2°: mor. napučit nadouti (napučený
nahněvaný, vl. uraženě nafouklý), vm. na-pučnat
nabobtnati (-na-, srov. betaati, dúp-nlti aj.), val.
vypučit řiťna někoho = vystrčit; vypuklý-, proti
očekávání je i vypíčit (břicho), -čovati PS; pučiti
(vy- roz-) o listech, květech; přeneseně vypuknouti
o válce. Jména: smát se do popuku (sic), do
rozpuku (msl.) jsou postverbalia; msl. pukanec,
bukanec jisté pečivo. — Toto pukati má staré u a jo
příbuzno s něm. bauchen (hl. wypukac so = sich
bauchen). R. je pukat, pučit vzdouvati (vypučit oči
= vyvaliti), hl. pukac, dl. pukáš. Viz i puchnouti, -
ati. Konec konců mají toto pukati 2° a puchati
východisko totéž. Viz i pručiti.
puklice: stč. pukla, kruhová a vypuklá kovová
ozdoba na řemení, pásech, kožených vazbách knih,
bukvice na chomoutu. Ze strh η. buckel fem. i
mask., to pak z román-štiny (buecula tvářička). Z
češtiny je sic puklica, pol. pukiel, pukla. V
podvědomí mluvících přiřaděno k vy-puklý:
puklice švestková, sic puklica, má název od vypou-
klého hřbetu. — Stč. pukléř ( > pol. puklerz) je,
přes střhn. buckelaere štít s puklicí, z románské
odvozeniny od téhož buecula.
půl, starý w-kmen mask., jak je patrné ze stsl.
sklonění (gen. pólu atd.) a z našich tvarů jako
spoly, spolu, odpoly, napoly apod., polou- (stč.
polú-), z odvozeniny pel-cv-ice. Nom. sg. mask. je
v půl (stč. pól) desátá, půl druhého, jiné pády v
adverbiálních spřež-kách: gen. sg. v stč. do pólu, z
toho do polú > nč. do polou, ctpolu, odpolu > -ú >
-ou, spolu (vi. = s každé strany), změnou koncovky
dopoly, odpola, zpola, k tomu akus. v napolo; lok.
sg. stč. napolu > -ú; akus. du. napoly, vpoly,
obapoly. Z nich se vyvinula jména atd. spolek, sic
spolok (ze spolu) > společný, -nost, spolkový,
spolčiti, obapolný; u Kunštátu spoličňátka blíženci.
Stč. polú-bratřie, -sestřie nevlastní bratr n. sestra
(neutrum jako v podkonie) podle něm. Halbbruder.
Odvozeniny od ροΙτ>: polov-ice, polov-ina, půla,
stč. póla, i ja-kmen půle,
pulec 199
stč. póle (obé je kompromis mezi půl a fem.
polovice), odtud půliti. Mor. spolina ječmen, setý
s pohankou, spolka kašo z hrachu a krup, msl.
opůlka rouška na chování dětí (pruh látky z
polovičky normální délky plátna), msl. polůvka,
půl šátku přestřiže-ného z rohu do rohu (nosili ji
muži na krku); stč. opolůvky byly pitky, kde se o
polóvku = o polovici míry (popř. o plnu, t. míru)
sázeli, kdo více vypije (Hujer 1.165). Polouch (a
Litomyšle) svaz 15 pásem příze z *pol-úch,
zkráceném (a s novou příponou) z nějakého útvaru
od pol-druhého, srov. hl. pol trak, dl. pólternik {-
tor-) = 1V2 štěníku = 15 pásem. Složeniny s polú-
byly hojné: polú-hlavie půl vepřové hlavy jakožto
ovar, atd., nč. polou-, pólo-, půl-: půlhák druh
pušky (dosud pulhok KtD a val. pluhák ručnice B-
SvK), polodenní, poledne (v. to), půlnoc. Někdy
půl- vytlačuje původní pod- (viz). Viz i polt,
zápoliti. — Obdobné útvary u všech Slovanů,
např. stsl. ροΙτ>, na owb poli>, ispoly, adv. polu-
notti, sic. pol a množství složenin a odvozenin, r.
pol pohlaví, ispolu, obápola, ηápóly, pólu-, pol-,
polovina. — Psi. poli>, u-kmen. Příbuzenstvo je
hlavně ugrofinské: fin. puoli, eston. pool, mokš.
pjale strana, polovina, erz. pel, mar. pdlak, udm.
pal polovina, manci pal strana, dále je v pers.
prihl strana, orošor. (na Pamiruj pahalaw strana,
bok, kraj, žebro. Jde tu o výrazy, znamenající
jednu z obou stran předmětu, o jednoho člena z
páru, o polovinu. Popov 38. Tedy výrazy asi
„praevropské."
pulec 1 ° ryba vranka, 2° žabí mládě. Jako ryba
capedo ( =-- capito, od lat. caput. hlava), a bulcus
pidec je již u Klareta; na Moravě palohlavec u
Vizovic, panohlavec u Přerova, paohlavec u
Lipníka, jinde parohlavec, pa-rhlavec, val.
špulec, špidcw; u Litomyšle špulec, na Hlučínsku
punc £>r.; místo toho j^ sic. hlaváča > hláč, vč.
hlaváč, laš. hlava* 8r. — Pol. paloglowec
palgoxvÁec palosz palos (a qlowacz capito, už
stpol.), sin. paglavac. — Pulec vzniklo tedy
zkrácením z palohlavec, palo- patří nejspíše k
pala = palice; ta rybka má nepoměrně velikou
hlavu, širší než ostatní tělo (odtud hlaváči), hlavu
,,jako palici". Podobně něm. nář. Kaulkopf, Kaul-
haupt (Kaul- = Kugel), Dickkopf, Breitschädel.
Přeneseno na mládě žabí, jež má též velikou
hlavu a nepatrné tělíčko, na němž je nápadný
vlastně jen ocásek. Lidová etymologie spojuje
pulec patrně s půliti pouliti:' vyvaluje oci jako
pulec Jgd. Postup vývoje byl tedy asi ^palohlavec
> *pahlavec > *palec, pak podle půliti se
objevilo pulec.
pulpit, tak i sic. a pol.: lat. pulpitům lešení,
řečniště, jeviště, katedra, později Lesetisch,
Meßbuchtisch. Z téhož lat. pramene je něm. Pult
Lrs>, Schreibepult > č. sic. pol. pult. Kdysi bylo i
pudl v tomto významu, z něm.-rak. Pudel, Budel.
pupa
puma 1° kuguár (kočkovitá šelma), tak i sic. —
Z jazyka kešua (v Peru). Šmi-lauer.
puma 2°, tak i sic: vzniklo zjednodušením z
něm. Pombe, nyn íBombe, což je z fr. bombe. „Κ.
Titz našel v dokladu ze 1744 přímo podobu
Bomme (eine mit 18 Boramen angelegte Mine).'4
(Sm. z rkp. pozůstalosti Titzovy.)
pumpa, tak i sic. Z němčiny, kdežto p. pompa a
r. ukr. pompa jsou z hol. pomp lodní pumpa. Dl.
plumpa z něm. nář. Plumpe.
pumpsra: kaše z borůvek Jgd, dosud vč.; i
nepodařený kašovitý pokrm jiný (např. jestliže při
zavařování se ovoce rozvaří na kaši). — S. Stech
ZfslPh 28.158 je řadí k něm. slovnímu základu
Pampel- 'kašo' (viz o něm p. pampeliška).
pumr val. laš.: pes (samec), s.-mor. (Dra-
hansko) pumprlik vlčí pes. Z něm. Pommer-hund
Kt II. Viz Vážný JM 174.
punč, lidově i porč; punčovina. Sic. punč. Přes
něm. Punsch přišlo z angl. punch, což je přejaté
ind. pane (stind. paňča, viz pít); připravuje se tam
totiž z pěti věcí, vody, rumu, cukru, čaje a citronu
(jinde jsou jiné ,,specie": víno, arak, cukr, šťáva
pomerančová a citrónová). Angl. u vystihuje
indické a, ale něm., sic. a naše slovo má u podle
gra^ky. Ponč a pol. poncz je blíže k anglické
výslovnosti.
punčat se s čím, podřip.: máchat se, bryndat se.
— Nejasné.
punčocha, mor. pančocha (též osobní jméno) i
(tak i sic.) p^nčucha. Pol. ponezocha, hl. punčoch.
— Ze strhni buvtschuoch, což byl (a dosud je ve
vých. Alpách Bundschuh) druh selské šněrovací
boty, v tom významu přejato; dále přeneseno na
pletenou punčochu teprve u nás; společné bylo
oběma věcem to, že se připevňovaly na holeni
řemínky, popř. tkanicemi.
punt vč. chod.: nadpásní část zástěry. Ze stč.
paspunt nebo puntpas (takto je v Táb), to zajisté
odněkud z němčin v. — ,,Stč. bylo i punt a) prsník,
tak Velesl. Nom. 493; vykrojený živůtek^
vyplňovaly průhledným puntem Winter ŘO 878;
b) u Vratislava z M. turecký punt aneb tulband.
Obé ž něm. Bund, a to z významu vsazený úzký
pruh, který košili nahoře objímá (oben faßt).4' Šm.
— Tomuto odpovídá sic. pu^t bohatá stužková
ozdoba zakrývající vpředu šněrování živůtku na
lidových oděvech SSJ. — Κ jinému významu
dospělo mor. punť. rozparek u kalhot, han. pont
KpU.
puntík: od * o zeno od rěm. nář. (bavor.) punt
mask. Stč. bvlo punkt. — Sic. zastar. punkt. —
Východiskem všeho je lat. punctum bod, což j->
zpodstatrělé part. perf. pass. od pungere bodnouti,
píchnouti.
pupa, kukla hmyzu: z něm. Puppe t/v, to pak z
lat. puppa (püpa) panenka (děvče
pupál
i loutka), což je výraz z dětské řeči (dvě slabiky s
pl).
pupál gen. -a, pl. -e mši.: štědrovečerní
moučné* jídlo z těsta zadělávaného se smetanou
(poleje se na míse horkým mlékem a posype
mákem) (K. Klusák). - Nejasné. -Sic. pupák,
pupáčik. — Nejasné. ,,Přešlo i do maďarštiny jako
pupácska" (Šm.) Kniezsa 449 odvozuje vše od
pup, poupě, což je pochybné.
pupalka: rostlina Oenothera. Slovo již stč.,
znamenalo jednak reveň politickou, jednak ji u
nás nahrazující šťovík zahradní (Šm.). Presl ho
užil pro americkou O., u nás nyní zdomácnělou.
pupava: rostlina Carlina, již stč. (15. st.); mor.
též opava B. — Sin. pumpava, po(m)-pava% t/v,
pol. pe^pawa, pqpawa je škarda (Crepis), r.
pupávka, pupávnik je rmen. Jinak č. ukr. pupava a
sic. pupava znamená pampelišku. Vše to jsou
rostliny složno-květé. — Psi. popaoa. Příbuzné je
ř. u Theo-frasta άπο-παπποϋται 'vytváří chmýří' ; z
našich slov sem patří pápeří a pampeliška (viz).
Slovan. pop- předpokládá zde zesílení, *papp-,
jehož pp se rozštěpilo (§ 15) v mp, tedy *pomp- >
pop- (jiný vývoj byl v pápeří: vedle pop- je pup-).
pupek, stč. zdrobn. pupček; pupeční, -ečník;
porodní báby zvali staří Slované .,pupkořeznými";
laš. pupek zn. i pupenec; zrn. pupek (a sic. pupiak)
je puchýřek po kopřivách apod. Od téhož pup- je i
pupen (sic. -eň), č. sic. pupenec, č. -ínek a poupě, -
átko. — U všech Slovanů: stsl. ρορτ>, sic. pupok,
r. ukr. pup gen. pupa, pupók, pol. p$p, -ek, hl. dl.
pup, sin. popek, sch. pupka, b. pap, plpák, -ec, vše
— pupek. — Psi. ρορι>: základem tohoto
označení je představa čehosi vypouklého, ale
popukaného. Nejblíže je lit. bámba pupek,
pampstú pafnpti, lot. pampstu pampt (i pempt,
pumpt) nadouvati se, náleží sem snad i ř. ποµφός
neštovička, puchýřek. Slova bsl. k sobě patří jistě;
jde o expresivní základ pamp-, charakterisovaný
dvěma p, možno tedy míti za to, že i on vzešel —
srov. pukati — ze zdvojení retných explosiv (ať ρ
nebo b) doprovázejících představu o nadutých
tvářích a protržení ústního závěru. Srov. boubel.
purkrabí, pol. burgrabi a -ia. Ze střhn.
burcgräve. Sem patří (Šm.) i sic. porkoláb
žalářník, přišlé přes maďarštinu.
purpur: tak i sic. ukr. r. b., ale pol. purpura.
Evropské slovo, k nám přišlo z něm. Purpur;
základem je lat. purpura z ř. πορφύρα, což je ze
semitštiny. Polské p. je učené přejetí přímo z
latiny.
pusa: polibek, slovo panské, městské, nyní
pronikající (u Jg není!) na místo staré a
„venkovské" hubičky. Též sic. je nyní hovor. pusa.
— Z něm. Buss (srov. angl. buss, švéd. puss).
Podle č. hubička, v němž se
500 půst
dobře cítí zdrobnělina od huba (srov. lat. ösculum
polibek od ös ústa), dostává i význam 'ústa', jenž se
v češtině obecně ujímá, neboť huba je příliš lidové,
až vulgární, ústa pak příliš literární. Něm. nář.
Buss náleží do skupiny zvukomalebných slov pro
líbati, polibek* vyznačených retnicí a sykavkou (v
pořadí nepevném), samohláskou je zpravidla u: lat.
bäsium polibek (z něho všecky románské tvary),
lit. bučiúoti, stind. čumbati líbati, osman. bos, arab.
büsa polibek; k pol. buzia hubička, ústecká, b.
buza tvář se druží msl. sic. bozat (hrubé, jen ve
rčení bozaj ma..., mor. u Kyjova pozaj ne); běžné
je zdrobnělé (přípona k) bozkat (boskat, nář. i
bockac): ruky bozká-(va)m; postverbale bozk,
zdrobnělé božtek: polibek. O za u je tu nejspíše
asimilací v složenině s po-, sotva z osman. bos.
působiti, nejčastěji z° (a dále s při- u-) za°,
působnost, působiště, působivý, způsobilý, post-
verb. způsob; způsobný. Slova většinou spisovná,
nelidová, ale svou obecností významovou vhodná
za termíny (působiti = býti činný, konati, např.
jako předseda). Sic. pósobit. Zm. spůsobit si
koupiti si, opatřiti si (srov. týž význam u zjednat si,
pův. smluviti si), msl. spůsobný úhledný, pěkný
(kabát apod.). — Nejstarší formou je stč. zpósobiti;
jejím základem je spojení po sobě. Znamenalo
,,uvésti jednotlivé složky objektu do polohy za
sebou, tj. sestaviti část po části nějaký účelný
celek". „Tento technický, převážně vojenský
význam (z. zástupy, ězdcě, špic apod.) rozšířil se
pak v různé významy organizační: vytvořiti
(královstvie, tovařišstvo, lepotu, milost), zosnovati,
způsobiti (válku, úklad, zradu), zaříditi (věc,
všecko, jinak), vykonati, uskutečniti (po-selstvie,
obecné dobré, službu, mšu), ustanoviti (krále,
biskupa, stráže)". Naproti tomu jednoduché
pósobiti je mladší, vzniklo de-prefixací jako
potřebný člen vidové dvojice. (I. Němec LF
86.1963.131n., s hojnými doklady.) — Sic. pósobit
je asi z češtiny, má významy stejné jako nč.
působiti; odvozeniny na -ivý -isko -nost -ca. Pol.
sposób způsob, sposobic chystati, připravovati,
činiti způsobilým, s. sie chystati se, zásobiti se. Ale
ukr. posobýti, r. pósobit je pomáhati (ukr. posóba,
r. posóbije, sch. posoba pomoc, podpora); jak se
tento význam vyvinul, není jasné.
půst, postní postiti se (u Příbora bez se). — U
všech Slovanů posťh, postiti s%\ sic. post, postit
sa, r. post, postítsja atd.; dl. spót, spóšiš se. —
Obdobné útvary má jen ger-mánština, sthn. fasto
půst, fasten atd., gót. fastubni, (sik) fastan, a ačkoli
hláskově není vyloučena možnost příbuznosti,
přece je podobnější pravdě, poněvadž jde o zvyk
křesťanský, pohanské víře Praslovanů asi cizí, že
naše slova jsou z germánštiny přejata.
pusta 501 putyka

Není však jasné, zdali z gótštiny či z němčiny. I puščica a v sic. puška tor ba, pokladnička;
Někteří badatelé považují posťb za východisko a přenesený (též v stč.) vulva na Novojičínsku a jako
postiti za odvozené z něho a vycházejí tedy ze slepičí p. místy v Č., z toho jč. vypuškať vyzraditi,
sthn. fasto; jiní postiti za původní, postt za post vyžvaniti (žvariivý — slepičí prdýlka, srov. vy
verbale a vycházejí z gót. slovesa fastan. slepičit); jako 'druh střelné zbraně' je p. již stč. (:
pusta, tak i sic.: z mátí. puszta, původu slovanského dělo) a u všech Slovanů: pol. puszka, ukr. r. puška,
(od pustý). Je i dl. pusta poušť. pustý: prázdný, hl. buškej, dl. buška, b- podle němčiny; sic. sin. sch.
ladem ležící > divoký > nevázaný {p. srních), b. puška. — Odpovídá mu něm. Büchse, ale není
rozpustilý: pustina, poušť, stě. púšc (z pust-ja); jisté, že by naše slovo bylo přejato z němčiny. Spíše
poustka, stč. pústka ^ poustevna (zde -evna je přesmyk ks-sk svědčí pro přejetí ze středolat.
analogické), poustevník-, pustota, odtud msl. sic. *busca < buxis — i když ,,z úst latinsky mluvícího
pustatina, horň. zapustatěný zarostlý lesem; msl. Němce" (NŘ 7,158) —, což je obměnou za pyxis =
spus-tovai, vra. pustačiť býti rozpustilý, dováděti; ř. πνξις skřínka (z buxis je i sthn. buhsa, nyní
laš. spnMiť, val. spustovať (z-) nechati zpustnouti; Büchse skřínka i zbraň). Není jasné, jakou asociací
pustošiti od pustoš (srov. r. pustoš" pustina. přeneseno na zbraň (nějaký vojenský vtip ?); také je
pustošíC); pustnouti, part. sic. opuštěný, č. u třeba podrobně prozkoumati, jakou účast v šíření
Rokycan vopuštěnej, obé = sešlý. Od pustý je slova měla čeština (vojenský význam k ostatním
odvozeno pustiti. Významové spojení je patrné v Slovanům od Cechů?). Sic. puška vozní Κ 771 je
jednom odstínu v opustiti, např. zem — nechati ji však přímo z němčiny.
pustou, prázdnou; v jiném odstínu vypustiti (pro°, puška 2°: han. poška sněhová koule Rzr, jvč. (u
roz°) = nechati volným, nevázaným, odtud Litomyšle) puškovat se koulovat se sněhem (O.
jednoduché sloveso. Zajímavé odvozeniny jmenné: Malec ústně). — Vyšlo se asi ze slovesa, dokud
od-pustek hříchů, ale msl. laš. sic. (i pol.) odpust je znamenalo ještě 'stříleti z děla' {puška 1° = původně
pouť, posvícení; jvč. spustek je splav (Vel. 'dělo') koulemi. Ten význam se oslabil na 'házeti
Meziříčí), spústek (u Kunštátu), zm. spoušť rigol, koulemi na někoho', odtud pak je puška = koule.
sic. spust stavidlo (pol. odpust splav, strž); sic. puškvorec, stč. prustvor(e)c, u Rohna pruš-
spúšč, -šť, val. spúšč smyk, po němž se spouštějí kvorec (tak i klad. han.), nář. bruškvorec, piškvorec,
dřeva s hor k řece; č. spoušť, \ sic. spust u pušky; č. prúškovec, plúškvorec. — Z něm. Brust würz {Brust
spousta, sic. spústa = množství najednou spuštěné, = prsa, -würz = kořen), neboť ,,zahání kašel"
stržené; sic. s-pušiák kra jáč na mléko s dírkou nade (Mattioli). Sic. puškvorec SSJ je asi z češtiny.
dnem, jíž se vypouští netučné mléko (smetana puštík: druh sovy Strix. Dl. spusk t/v. Do č.
zůstává!), laš. spuščené mléko je tedy totéž co jinde přejato z pol. puszczyk, což označuje i jiné sovy. Je
sbírané (viz bráti); podluž. spúščka kolnička (jaký to zdrobnělina z puszcz Strix ulula aj., to pak
důvod názvu?); msl. vespust {světa), sic. vospnst pochází stejně jako pd. pucka pujdzka pózdíka z
světa, na zápust, asi = bez ostychu, bez ohledu na napodobení jeho hlasu puč puč {= č. půjď).
hanbu, sic. bez-pust příliš mnoho, u Kyjova v putina mor.: petlička, úponka, smyčka, va 1. laš.
rozpust (jísti, píti) = mnoho, pův. smysl asi puťlina. Nejspíše z pouto, srov. č. poutko t/v.
'spuštěné, rozpuštěné, bez hranic, bez ohledů' {světa puťka, putiČka, mor. putěnka, zhruběle puta:
přeneseno ze rčení na div světa). — Psi. pusťb a slepice. — Hl. dl. puta, též něm. Pute t/v. — - Z
pustiti jsou zastoupena s hojnými odvozeninami u vábící interjekce puť. Od téže interjekce jsou i něm.
všech Slovanů (sic. pustý, púšť, pustola, pustatina; nář. názvy krocana Pute, Puthahn, Puthuhn (Vážný
pustiť, púšťať, jiné odvozeniny v. výše: pol. puscic NR 41.278).
atd.; r. pustiť i puskáť, ukr. pustýty i puskáty; sk půtka: viz týkati.
zpětnou analogií z tvarů se šč, např. otpuščenije). putna, msl. laš. -ha. Sic. putna, pol.
Původ slova pusťb není jasný. Snad je příbuzno s ř. putnia, ukr. putnja. - Z něm. nář. (bavor.) putten
παύω přestávám, ustávám: pustí) je takový kraj, (spis. Bütte), odtud i macf. puttony. Šm. Srov. staré
kde všechen život přestal, kde se nic neděje, atp. přejetí v bedna.
Jinak je pouze stpr. pausto divoký (o kočce) a putyka, sic. putika: z něm. nář. Budike (u
pavstre pustina. Krestchmera 269), což je z románštiny (it. bottega,
pušim, vábící interjekce, jíž se volá na nář. botiga buttiga puteka aj., fr. boutique; špan.
prasátka při krmení (NŘ 9.28) nebo (u Frenštátu) bodega vinný sklep: toto bode-ga značí na
na ovce. Srov. román, buš volání na krávy. — Z Slovensku lahůdkářství; ,,bodegy jako drahé
podobných útvarů odvozeno pašík (viz). vinárny, pův. se španělskými víny, bývaly v
puška 1°, dem. puštička; puškař. Pův. stč. různých velkých městech; půjde asi o věc
význam *krabice' je zachován ještě v mor. I budapešťskou". Šm. Vše se I vyvozuje nakonec z
ř. άπουήκη sklad.
putyra
putyra: na salaši velká dřevěná nádoba, do I níž
se slévá na dojené mléko; to se v ní za-kíagá (v.
Mága) na sýr; sýr se nakonec z pu-tyry vybírá a,
robí se oštěpky. — Slovo pastýřské kultury
karpatské: je val., las.; sie. ρι t tra i putzra, pol.
putyra putra puciera puciora, ukr. patera.
Poněvadž hledaný pramen toho slova, v rumunštino
není (je tam jen \nit?. sud, z román. butť>s, ale
žádné slovo podobné s příponou r-ovou), nezbývá
než uznati, že putyra je přejato z pastýřského, resp.
mlékařského názvosloví alpského: ve švýcarské
němčině je doloženo büder. z podobné
východoalpské zkráceniny plného nt varu Butterfaß
nebo jiného s Bvttsr· 'máslo' mohlo vzejíti pvt?,ra >
putyra. Kdy a jak se to stalo, není dosud známo.
původ. Od povésti (rod) — odváděti, od- |
vozovati (začátek, vznik něčeho); srov. lat. I
originem ďucere ä t/v. Po- — po 3°.
pýcha, pyšný> pýšlti se, pyšniti se, přepychy
hrdopýšek (sic. hrdopych > hrdopysk kontaminací s
pysk); sic. a podl. pyšný znamená i pěkný, podobně
jako hrdý (= s čím se kdo pýší, nač je pyšný). Pych,
nyní právnicky termín pro menší polní, lesní a p.
krádež, bylo původně jen zpupné porušení cizí
držby, zvláště při lovech, např. svévolná jízda n.
chůze přes cizí pole, cizím lesem, a poněvadž to
bylo spojeno s poškozením majetku, např.
pošlapáním obilí, trávy, bylo to přeneseno časem na
menší škodu způsobenou krádeží a na svévolné
ublížení na těle (doklad Sm 222). Pýcha je
postverbale od pýchati foukati, dýmati (mor. pejchá
tabákem; jč. pejchá mu v krku — říhá), nadouvati
se, pak přenesením do mravní oblasti 'nadýmati se
pýchou'. — Psi. pychati silně dýchati, foukati,
supěti J apod. je dobře zastoupeno u jiných
Slovanů: r. pyšú pychat atd.; ale přenesení na hrdost
je jen u západních: sic. pýcha, pol. hl. dl. pycha.
Původem náleží pychati k ř. φυσάω foukám,
dýmám; obé je s-ové intensivum od zvuko-malebné
interjekce ide. phů, napodobující vyfouknutí
vzduchu.
pýchavka, již sté. a dosud místy lidové (na
Znojemsku péchavka, -avica, sic. pýchavka):
houba Lycoperdon. R. pychva{ř) pychka pychma
t/v. Od pýchati v původním významu 'foukati';
zralé plodnice, zmáčknou-li se, vyfouknou výt
rušný prach.
pyj, již stč. Souvisí patrně s "pd. pyt(k)a ar. pyska
(v dětské řeči), pyéká ť/v. Zdá se, že to jsou
(tabuové?) obměny slova pysk pro- | vedené v době,
dokud ono ještě mělo původní význam, stejný jako
příbuzné sti. puóčha-mask., totiž ocas, konec.
(Souhlasí J. Knob-loch ZfS 7.301).
pykati: litovati nějaké ztráty! apod., pak v káti se,
nésti trest' za něco i Sto. prás. pyéu, \ nyní pykám.
Sic. pykat: NejasnéJ* · '
pyl: přejato od Pťesla zruš.-pyt gen. fiýlv ι prach
nebo z polštiny; vedle toho je pel, po I
pý*
prvé rovněž u Presla, vzniklé asi jeho chybou péra
místo pyl. — R. pyl fem., pylít prášiti, ukr. pyl
mask., pylýty t/v, pol. pyl prach, pylek pyl, prášek,
sic. pylit prášiti co (domácí!). — Psi. pyl'b souvisí
ρΛtrne s lat. pulvis t/v, a to tak, že pulv-
prosmýknuto v *pivtl- > pül-, což dalo pyl-
náležitě. (Srov. podobný postup v olbios > ob''ihs
> obil-h, v. obilí.) Příbuzno jo i lit. piaůlcs t/v.
pylor: viz vrátník.
pýr: travina Agriopyrum. SPvo sLarobyl': sic.
pýr, pol. pyrz, hl. pyr, dl. pir, pyrjo, ukr. pyríj r.
pyréj, ski. seli. pir. — Psi. pyri> má protějšek v lit.
pürcl pšenice, ř. ζονηός pšenice, stangl. fyrs pýr. Z
těchto slov vysvítá, bud že pýr byl pokládán 7a
zvrhlou pšenici (což bylo přcsvě·. cení velmi
rozšířen; od starověku až po Komenského), nebo
:ve z pýru byla, vypěstována pšen;ce. Sovětsko
výzkumy biolojji< ké sírvl přinesou nyní světlo i
do těchto st.».'·;/< h rozdílu. Odvoz. pýřavkď.
hromadný název pro vy vláčené oddenky pýru.
pyramida: slovo pochází z Egypta; od něho je
jednak vč. pyrám, pirám kamenný troj-boký
jehlaneci (ukazovat el směru a vzdálenosti) při
rozcestí ,,císařských'4 slnic, jednak val. paramiika
stojan v podobě pyramidy, na sušení jetele.
pýř, pýření (stč. ntr. pýřie, pýřenie) žhf vý popel
(v starší češtině), pýřiti se rdíti se, zpravidla se za-
(o lidech, nyní jen v knižním jazyku, ale Bartoš má
zapýřit sa od Oejče). — Sic. pýr, zapýrenie červeň
na tvářích, pyrit sa červenati se (v tváři), z češtiny?;
domácí je jistě pyrina spálené zbytky něčeho,
popel; pol. perz, perzyna- žhavý popel, zaperzyc sic
zardíti se; hl. pyrié topiti, zahřívati, p. so rdíti se, dl.
pyrjena pyrina pyrié so, ukr. za stár. pyréj popel ze
slámy, pyrýty zahořeti hněvem, rd. fýrcj žhavý
popel, sin. zapiriti se zardíti se, sch. puriť: pražiti.
— Psi. bylo asi bud pyřb mask. (z toho pyrujb
rozštěpením přípon v -ji> na -bjb), nebo ntr. pyře;
náleží patrr ě k ide. názvu ohně (jako věci neživé,
proti oh i obětnímu) v ř. πϋρ, sthn. fi-ur (něm.
Feuer), umbr. pir, toch. A por, Β puwar, pwär
oheň,, arm. hur oheň; jak je patrné z het. pahhur
gen. pahhuen-as oheň, byl to n/r-kmen (jnko jeho
protiklad, název vody, ř. νδωρ gor.. ύδατος), od n-
ových tvarů je gót. Jon ntr., stisl. fure m. oheň.
Slovan, pyr- vzniklo asi, jako ř. πυρ, redukcí z
*peu-r, přešlo pak-jako oheň — k mužským jo-
kmenům. Jakožto prostý název jistého zjevu
přírodního bylo zatlačeno slovem oheň, jež bylo ve
spojení s obřady a obětmi (ty se u Slovanů udržely
dlouho, ve zbytcích až do dneška); plípc-; lající část
zůstala ohněm, kdežto pýr stlačero na název
řeřavých zbytků. Ale odvoze*.é sloveso s
významem přeneseným na známku citových hnutí
vychází ještě oď významu
pýří
'planouti'. (Jiné pyrit sa viz pod cepýKti se,
vzpoura).
pýří: rhmýří, jč. čm^jH Jjčř 183. Jen v češtině.
U Rvačovskěho pchfjrí Jg t/v, tedy pýří jo patrně
z pchftří, to ρακ ζ *mchýrí od mec/λ (viz to a
chmýří).
pysk: huba, tlama, ret; py skety, pyskáč; las.
pyskat. pyskovať, (pd. pyskew <<-Λ* han. ?:é>
acwař hjbo^'o<";, o'ku 1 pr/,rr ö ě. pc?kova/i
kárati (n ť mM;h Nft 37.193n., ^8.255 a di-skus-
R\šhekM',h ib. ';9.7Gn., 40.c2n., Kope o.iý-Meh
ib. 40 277η.); hen. pyšeury velké pysky, piejato z
Moravy u Čapka-Cho-da jako pišťoury; ehed.
popyslc ť.pec. /tys.V (tak i si'.;, pol. luz. r. ukr.)
znamená hubu, tlamu, ryp.ik, zobák, pak i (č.
ukr.) tvář. -— Psi. jrysJcb je nej isiié. Bývá
spojováno s pu- nadouvati se, býti odulý,
vzhledem k významu 'tvář, ret'; ale zdá se, že tyto
výy.nvAny jsou sekundární, přenesené, za starší
je.sk pokládati "rypák, zobák' a na ty sc; pü·
nehodí. (Ostatně i ,,přípona" -sko-by byla
pedivná!) Bylo to slovo jistě od začátku vulgární,
znamenalo patrně nej-p"e lnější výběžek hlavy
zvířecí vůbec (tedy jak rypák, tak i zobák; pak
přeneseno na lidskou hubu, tvář, konečně na ret;
deti po pysku ještě = po hubě, po tváři). (Souhlasí
Knohloch ZfS 7.301 a poukazuje na podobné
významové přechody u gót. munp-s ústa, lat.
meritum brada, mertula mužský úd.) Vzhledem k
tomu odmítáme mysliti na *pü-
rab(!)ancovat: bouchat na vrata, lomcovat
dveřmi Kol, rancovat hlomozit Voz, rablovat
hřmotit KpU. — Přejato z něm. nář. (g)rabanze?i
hlučně si počínat. Knobloeh ZfS 7.301.
rabat: sleva, tak i sic. — Přes něm. Roheit z
ital. rahbatto (od rabbattere snížiti) a spolu s
jinými obchodními výrazy jako nctťt, konto.
-rábati se ve starším vy° nerychle a stízí vyjíti,
vylézti, vydrápati se kam (na schody, na postel);
v. se mühselig an et WAS schleppen Jg. —
Nejasné. Rýmuje se s škrábati se t/v.
rabátko: záhon, lidově i hrabátko (vlivem
hrabati), r. ukr. rabátka. Z něm. Rabatte, což je
prý — skrze holandské zahradnictví — z franc.
rabat klopa. Proč je u nás stř. rodu, není jasné.
rabiát, lidově rabiják, sic. rabiát. — Z něm.
rabiat, pův. vzteklý (o psu), přitvořeného v
němčině k lat. rabiěs zuřivost.
rabín, sic. rabín, pol. rabin, ukr. raby η, v.
rávín, něm. Rabbiner atd.: z hebr. rabbi můj
učiteli, mistře, můj pane (oslovení duchovních);
nomin. je rab.
503 rabuša
a místo toho odvažujeme se ztotožniti pysk se
stind. puceha- (mask.) ocas, zadní část něčeho,
konec; (patrně i zde byl vývoj obrácený: výběžek
vůbec > konec těla > ocas); ech je starobylý
prákrtisrr.us za sk (nikoli *βί! nebo skjl);
zdloužoní (v. § 1) u nás u > ü {= y). Je-li tomu tak,
patřil l·;/ sem snad i opyš, prý "ocas', o néni v. Kil
9.128: nová přípona -š.
pýskať val.: fušovati, pýskala fušor. Je příbuzno
s něm. pfusche ι t/v. Obé bidc sk-ovó iiitensivum
od kořene yiěujpu žijícího v lit. piáuti řezati (tedy
asi: pižlati. neumělo řezati; odtud o pracích ze
dřeva: fušovati). V slovanštině však se mísí s
pískati =■- ap'n'.ti, v. to. Sem i pižloti (viz)?
pytel, piťAk, polovina; pytlák, v.r. odnáší
ulovenou kořist v pytli, pi.ťafrít, jč. (horno-blan.)
pytlařit. Jisté zařízení ve mlýně, třepáni pytlem
(aby se prosívala mouka), d.aio základ slovesům
pytlovat něčím třásti: ha:i. pctlekovct t/v, s
přenesenými významy poior. msl. pilovat sa, han.
petleacovat se Kp o nepěkném, nevhodném
tančení, han. pctlekovct se o potulování, las.
putlactvo daremné toulání (vuťíak = pytlák, u
Příbora). — Z češtin v jo sic. patel (domácí je
vrece), pytli·'1.!:, PlťÁačit. — Ces. slovo je ze
střhti. bivt.l (nyní Beutú). — Jč. pajtlovat s někým
■-· otřásati (Vydra) je přímo z něm. beutdn t/v (je
u Kretschmera 451).
R
rabovati, odvoz. mor. rabůvka (redukcí z
rabovacka). — Sic. -ovát, rabovačka, rabím ok
loupení, raboš lupič (u Hviezdoslava), rabím koš
drancíř. Pol. rabowac, nář. grabowar, rabunek jako
sic., rabusz lupič; ukr. rabuváti; i gra-, (g)rabúnok,
rabivnýk lupič. —- Od grabiti, viz hrabiti \pol.
grabic loupiti afcd.). Stalo se termínem, a proto se
ustálila forma na -ovati. ,»Některá slova, zvi.
rabúnok a ra-bunkoš, nelze vyložit bez vlivu jiných
jazyka: mísilo se s něm. rauben (poměr rauben: ra-
bovat = räumen: rámovat), v. i rabíř 1774 Rauber
Kt 8, rabůvka 1647 Kt 9" (Sin).
rabuša: tak se zvaly hole nebo laťky jako
pomůcky účtování; dělaly se na nich záře zy
(vruby) podle počtu dodaného zboží, pracovních
jednotek, ovcí svěřených bačovi apod., po
zaplacení, odvedení, vrácení nebo vůbec vyřízení
věci se vrubovaná plouhá seřezala zase na hladkou.
Byly i rabuše dvojit é, bylo-li třeba potvrzování
počtu výkonů, např. jízd s nákladním vozem (obě
části, dodavatelova i přijímatelova, se přiložily k
sobě, vrub učiněn najednou do obou částí, při účto-
vání musily pak čáry dobře souhlasit, jedna
 räc δ«
polovice přiléhat k druhé). Později zvány tak i
tabule v hospodách na záznam dluhů apod. Odtud
obraty jako sic. srezať rováš komu ^ vyrovnati si s
ním účty, odplatiti, pomstíti se, pit na rováš = na
dluh, č. udělal to na svůj vrub — na svůj účet, na
svou odpovědnost, má u mne vroubek —
nevyrovnaný dluh, to mu nezapomenu, ublížil mi,
dám mu na, ra-boch (podle A. Kotíka u N. Paky)
apod. — Východiskem bylo mad. rovás zářez (od
domácího ró dělati zářezy): z něho přejato jednak
sic. rováš, pol. rowaš, ukr. nář. ravaš, re-vaš, sin.
rovaš, sch. rovaš(a), rum. ravaš, něm. Ra wisch,
jednak (s b) č. rabuše, rum. rabuš, raboš, bulh.
rabuš, robuš, alb. rabúš, něm. Rabusch, Rabisch
> Rasch, Rosch. Má se za to, že b je hláskový vliv
německý (jestliže to slovo roznášeli němečtí
hornicí n. řemeslníci). Viz Šmilauer NŘ 22.211; o
rabu-ších nyní V. Burian ČL 46.In.; starší sic.
doklady má Blanár HL. Podle Steinhausera SI
Wien 96 něm. rabasch, Rabisch, staro -vídeň.
Ráwisti je ze slovanštiny. Něm. forma vznikla prý
v 15. stol. a tak mohlo slov. v být nahrazeno
středoslovným německým b, které v Bavorsku a v
Rudohoří znělo w a mohlo v písmě být podáno
jako b.
rác mor.: trumf v kartách, dl. rac. Znamená i u
nože stranu čepele, na níž je něco vyraženo, pak i
hráče strany vylosované vhozením tohoto ráče
(KtD z Vyhlídala), rozráco-vat se rozděliti se
(patrně losem). Původ nejasný; snad, vzhledem k
losování, dělení, z lat. ratio (fr. a raison de...).
Bližší okolnosti nejsou známy.
racek, druh ptáků. Jen v češtině a ojediněle i sic.
(místo sic. čajka), nelidové, od Presla (nejznámější
druh, r. chechtavý, má podle Šírá česká lidová
jména morka, morce, bílý morčák, mořská
vlaštovka — vše to od moře, dále vodní káně,
kozáček, koníček). — ,,Asi ze sch. raca kachna, s
významem po preslovsku hodně posunutým;
původní Pre-slova podoba (u Dundra 1823) byla
racka, podoba racek je pozdější". (Šm.) Je i chrv.
racek káčer. Nevíme, zda to přenesení významu je
čin Preslův či koho jiného. Bylo to přenesení asi
žertovné, ale bylo založeno na obecném zjevu, že
divoké kachny se rády zdržují na týchž místech co
rackové (to je vidět i na Vltavě v Praze), což má
několik biologických příčin (kachny jsou křikem
racků varovány před společnými t nepřáteli, aj.).
Při sch. raca P. Skok VJ 1959,99 cituje i bask.
errazza; jde tedy snad o slovo „středomořské".
racochatý (-so-): kosmatý, rousný Jg z D,
rozcuchaný, rozježený PS, rachochejl = takový
člověk, jč. = kus roští, nepodařený vršek stromu
(Cuřín); racoši dlouhé zcuchané vousy Ppz. —
Odvozeno zajisté od rozcuchati, ale — jakožto
slovo silně hanlivé — odloučilo se v povědomí
mluvících od svého
rád
východiska a pronikavě měněno (-ýl jako v
střechýl, -atý jako v kostrbatý t/v, a-o konečně
přikloněním k rasocha).
rač val.: propast SvK. ■— Nejasné.
ráčiti, již stč.: chtíti (tak dosud v klad.), pak jako
doprovodné sloveso při činnosti bytostí vyšších,
výše postavených atp. (rač Bůh žehnati, račte se
posaditi, iron. zráčilo se mu, uráčilo se mu, mor.
přiráčit se přijíti, vy° sa vypraviti se. —
Všeslovanské vyjma luž.: sic. ráčit jako v č.,
mimoto r. sa milovati se, míti se rád navzájem
(srov. č. po-chtívati se, chtíti se o vzájemné
náklonosti milenců), pol. raczyč ráčiti, častovati,
ukr. ráčyty ráčiti (záp.-ukr. i častovati), rd. račíť
usilovně se starati, pečovati, sin. ráčiti, sch. ráčiti
se, b. rača chtíti. — Obdobné výrazy v
germánštině: něm. geruhen ráčiti, sthn. giruochan,
stsas, rökjan, stangl. récan, stnord. roékja pečovati,
starati se; germ. rak- rök- = *räg-. Slovanské rak-
je neznělá varianta; o přejetí z germánštiny lze
mluviti sotva. Význam 'ráčiti' se vyvinul z 'chtíti'
obdobně jako r. izvoliť ráčiti z volit', *vel-chtíti. —
Ale vyráčiti se (o snu), vzniklé mylnou
dekomposicí, viz pod zrak. (Jinak Trubačev ZfS
3.675: k lot. erka odvaha, ercětiěs toben.)
r áčko vat: vyslovovati r německým způsobem
jako čípkové. Sic. ráčkovat, dříve ráčlovat, ra° t/v.
— Z něm. ratschen t/v. Domácí útvar je rhakovat,
kde rh vystihuje onu výslovnost; jiné útvary t/v se
rh jsou přestavěny: mor. škrhat, přiškrhákovat ( >
las. přiškrkovať, přiškrabovať, zaškr(a)bovať (Lp.
s. škrabaČ).
rád, nerad, jen v nominativech jmenného
sklonění (jsem rád, mám ho ráda, rádi by jeli, co
bys rádi). Stč. byl komparativ raději, fem. radějši,
ntr. radějše, plur. radějše, jehož tvary časem
ustrnují, kladou se beze zření na rod a číslo
předmětu a ustrnují v příslovce nč. raději, radši,
radš, rač. Odvoz, radost (stč. byl častý instr. plur.
ja-kmenový radoščemi, zvláště při plakati; dosud
je han. u Boskovic plakat radoščó Svěř); radostný,
radovánka (již stč.) zábava, radovati se. U všech
Slovanů: stsl. raďh, radost b i radošta, radostbn-b,
radovati se a obdobně jinde; ukr. rad, i rádýj: z
radoi duši s radostnou myslí, sic. rád, radost,
radostný, radovat sa, sch. rad rád, ochotný, b. rad
t/v atd. — Příbuzné je toliko roditi chtíti (viz) a
stangl. rot rád (freudig, froh, gut), angl. rather
raději, spíše. Röt i raďh mají tedy prastaré
afektivní zdloužení ko-řenné samohlásky (§ 1). —
Dříve se vycházelo z *ard-. Ale domnělé svědectví
pro ard-, byzantský tvar jména jihoslovanského
vojevůdce Radogosta (žil v 80. letech 6. století)
Ardágastos nestačí to podepřít; podle Nie-minena
vzniklo znění Arda- ,,pod vlivem íránského Arda-"
(což bývalo v 1. členu jistých osobních jmen a
má jiný původ).
 rada
neboť v Byzanci íránská jména s Arda-byla
známa. Rad- ve vlastních jménech je prý snad
íránisovaná forma, bylo v jistou dobu časté v
osobních jménech, jak svědčí místní jména
Radohostice, Radhošť, Rados-tovice, s opačným
pořadím Hostirad. Ani jména jisté vepské vsi
Ařskaht (prý z Aitir kašti < *ardigost-), rusky
Radogošča, nedá ee použít k důkazu. O tom všem
naposled podrobně Nieminen WeltSl 3.108. Viz i
radostník.
rada, radný (je radno, aby ...), radní (titul),
raditi, rádce. Složeniny: poraditi, postv. porada,
odtud poradní, poradce; uraditi se, úradek; stč.
rozraditi komu co, rorzazovati; odraditi komu
čeho, odrazovati; ale zraditi = odraditi, zrázeti,
zrazovati vstoupilo na místo starého zraziti,
zrázeti, zrazovati t/v od raziti, raz- (tedy vlastně =
odraziti, odsunouti někoho od něčeho svými
slovy, radou). Laš. narajic naraditi, navésti koh£
nač je z polštiny, kde je nář. -rajic. Tu všude jde o
radění; ale porada, zrada (-ný, -nost, -ce, toto
zrádce bylo dříve prostou nadávkou Sm 218,
zraditi, dále vyzraditi, prozraditi) = věrolomnost
má význam podle dnešního něm. Verrat, verraten
(i to bylo původně 'falešnou radou přivésti do
škody, do zkázy'). — Podobně sic. rada, radit,
radca, radný, pol. rada radný radca radzic,
poradzic porada, zdrada, hl. dl. rada, radca, ukr.
ráda, rádyty, rájaty, z(d)ráda, ' rus. spis. ráda z
ukr., rd. ráit poráit poraditi, pomoci (i strus. 1361
rada rada). Č. poradit si s něčím a msJ. zarodit Β
znamenají ještě pomoci (si), pod. jako r. poradit.
Bylo asi nejprve sloveso raditi, jméno rada je asi
postverbální. Význam se přesunul z pomáhání
skutkem na pouhou pomoc slovem. Příbuzno je
něm. raten, u něho obdobné významy.
rádlo, tak i stč., nyní mor. radlo. Jednoduché
zařízení na orání, rozrušování země, pomocí
potahu, bez koleček (kolečka má pluh), s rycím
železem {radlicí) symetrickým, jednoduchým (na
rozdíl od vidlicovité sochy), jež rozhrnovalo zem
původně na obě strany; později kladena, popř.
zakřivena radlice tak, že odhrnuje hlínu jen na
jednu stranu; z tohoto pozdějšího útvaru přidáním
odva-lové desky a koleček vznikl pluh. — Psi.
ordlo je od orati příponoví -dlo, jíž se tvoří jména
nástrojů (stsl. ralo, sic. radlo, v. ukr. rálo, pol. hl.
dl. radlo, sin. b. ralo, sch. ralo): jak ukazuje sch.
přízvuk, byl kořen dvojslabičný (= předslov.
*ar9-dhlom); srov., s jinými příponami, lit.
árklas, ř. άροτρον, stir. arathar, stisl. ar ar; lit.
ár- a ř. άρο-svědčí rovněž pro ard-. Místy u
Slovanů bylo vytvořeno od orati nové oradlo =
sch. sin. b. oralo, vslc. oradlo. Tento starobylý
nástroj k orání se udržel dosud v zapadlejších
krajích anebo, v hornatějších polohách (ve
východních Čechách dosud někde slouží pod
přeja-
505 rafije
tým názvem hak, odtud hákovat = kladsky
radlovat, z něm. sas. hoch, Hakenpflug). Cd.
*ordlo odvozen u západních Slovanů název hlavní
části, oracího železa, *ordlica č. radlice (stč. -ce),
hl. pol. dl. radlica. Jiný název radlice byl v stč.
náradlník (= co je na rádle),, mor. národník.
Jungmannovo rozlišování, že radlice je u pluhu,
kdežto náradník u rádla,, je nepůvodní.
radostník vm.: koláč pro hostinu šesti-nedělky
B, hlučínské rodošnik je dárek šestinedělce Šr. —
Sic. radostník, radovník = jako bochník veliké
obřadní pečivo při radostných událostech
rodinných (svatběr krtinách), kravaj (rozdělí se
všem hostům, ti pak své porce rozdělí zas doma
mezi členy své rodiny; o původním smyslu toho
viz zde p. kravaj). S tím srov. jč. radvanec,
podobné pečivo na provodní neděli v domě
nevěsty na zásnubní oběd Čel, a jč. (v)radovky
hostina před úvodem matek nebo po úvodě. — Pd.
rodošnik = krtiny. — Původně to byl svatební
kravaj, neboť polab. radost je svatba (srov. č.
veselka = svatba).
radovati, lid. radýrovati: vymazávati gumou
radýrkou. Z něm. radieren, což je z lat.. rädere
škrabati.
radovat se vč.: kam se to raduje? = kam to
povede? Piazza 292, (u Miletína) k čemu, by se to
radovalo? — Význam nedovoluje spojiti to s rád a
s jeho radovati se. Snad lze vyjít od „směřovati";
pak by to byla vedlejší větev (se ztvrdlým r) od
řídit se.
radvan, raduán klad.: vidličnatá větev,
obepínající postranní kolíky u „metru" dříví
uchystaného v lese na prodej (je vložena mezi
polena a zatížena svrchní vrstvou jejich; má za účel
držeti ty kolíky, aby se nesklonily na stranu); je i
val. radvan hlupák, nemo-tora. Slova nejasná, snad
je každé jiného původu.
radvanec: „kolečko", komaha na vožení kamení
(us. za Jg, dosud jč. a na Rakovnicku a Plzeňsku);
předpokládá něm. Rad wagen (srov. Radebere t/v).
raf! citoslovce, rafnouti chňapnouti (a psech). Z
něm. imperativu raff{e) od raffen t/v; přejato jistě
v loveckém slangu. Mor-rapnouti Β má p z
drapnouti.
ráf, laš. ráfa: obruč na kole. Sic. hovor. raf. Z
něm. Reif.
rafije; stč. rafije pisátko (ten význam ještě za
Komenského a dosud sic), školská hůlka na
ukazování, nyní ručička na hodinách (tak i sic.
rafija). — Z lat.graphium < v. γράφιον od γράφω
píšu. Ze zdrobnělého rafijka je rafika, sic. i rafiga
(k > g v cizích slovech!). Odtud(?) č. narafičit
něco = nastrojiti, důmyslně a. lstivě připraviti, sic.
n. koho = namluviti komu, jvč. vyrafóit (u
Litomyšle) vystrojit, vyparádit, mor. tys to
vyraficíl vyvedl. Významový vývoj těchto-sloves
není jasný.
raglán 506
raglán: evropské slovo, z angl. příjmení lorda
Raglana (f 1855), který ten oděv zavedl.
ráhno, zdrobněle rahýnko bidlo; sic. rahno. Z
něm. Rahe fem., u nás neutrum podle dřevo,
bidlo; -no jako v břevno.
rachat *v chod. po° se pohádati se. Je to asi
zvláštní významová větev při rachotit, podobně
jako u blízkého rd. ragozií rámusiti je r.-sja hádati
se.
ráchati v lid. vy ráchati vymáchati (sobě
obličej vodou, sebe ve vodě) PS. — Nejasné.
rachotiti, rachot, pozdější odvozeniny rachota,
-tina = něco již rachotícího opotřebo-vaností,
stářím (starý stroj, dům aj., chod. raska stará
kráva). Jiné útvary sem patřící: mor. rechotat
hrčeti, drnčeti, chrochtati (o praseti), skřehotati (o
žábách), rechotka, re-chotník hrkávka (dětská
hračka), rechať laš. práskati bičem, rechna vm.
klevetnice ( > rechnit klábositi), zm. prasnice, vm.
rechýňat bručeti; val. racet rachotit, msl. řačet
rámusiti; vč. rachlat hrkotati rachlátkem =
hrkáv-kou; laš. rachat o hlasu prasete, žáby, řetě-
zu, klad. o škrhání kachen i skřehotu žab, vč. o
praseti Jgd, o křiku slepic; msl. a jinde rachati
(dřachati > drachna, dřachna PS), řachtati, jč.
řandati, jinde randati (záměna přípon), zm.
ráchat, řáchnút, řáknút bičem; rochati o
slepicích, mor. rochotat, mor. ráchat, róchnúť
bičem, vč. rochně prase; zm. hrochat, hrouchat
bičem; chrochtati, kroch(ot)ati, vč. han. ruchat o
chrochtání prasete. — Proměnlivé útvary
zvukomalebné, jednak z groch-, jednak z roch-:
srov. sic. krochať krochkať krochtať krochtiť
gróhtaí grochceť, rus. grochotáť, ukr. hrochotíty,
pol. grochotac rachotiti (pd. rzechotac rachati);
sin. grohotáti chrochtati; r. rokotát o rachotu
hromu. Záměny k\h{g)\ch\0, e/o/a, měkčení i
možnost zániku některých souhlásek jsou u
takových slov pravidlem. Sem náleží dále i
štrachati chrastiti Jg a odvozené zastr achat něco
= po-díti, ukrýti, založiti něco někam (srov. vč.
zachrouti, zarachotit, zarámotit, zaratit, jvč.
zašramotit, chod. zarochat něco někam t/v, vše
od zvukomalebných slov!, neboť jde o představu
zachrutí do slámy apod. O tom Meh NŘ 30.59).
ráj, rajský, U všech Slovanů (stsl. rajb, sic. raj,
r. raj gen. rája atd.). Slovo dosud málo jasné.
Bylo jistě již u pohanských Slovanů, nemáme
však zpráv o tom, co přesně znamenalo v staré
době. Z toho však, že představa o ráji jako místě
blaženosti je společná všem Slovanům, je možno
klásti ji už do doby pohanské (kdežto křesťanská
představa jo vyjádřena slovem nebe) a lze míti za
to, že pohanští Slované tím slovem označovali
blažené obydlí (sídlo) bohů vyšších (nižší démoni
sídlili v stromech, vodách atd.), do něhož se
patrně dostávali po smrti i velmožové, hrdinové a
jejich ženy (soudíme
rak
tak z analogie; ostatně dávali jim pro onen život do
hrobu šperky, koně, zbraně), přeneseně pak i
pozemské sídlo panstva (Rájec, Rajhrad apod.
jinde). Konkrétní představa o blaženosti jako
hojnosti všeho činí pravděpodobným, že rajb je
přejato z Íránu: avest. je räy- mask. bohatství,
štěstí (slovo příbuzné s lat. rěs majetek, věc. stind.
rayí-majetek, bohatství). Vasmer. — Hajka je
Preslův kalk za lat. paradlsea (avis), něm.
Paradiesvogel; u Rohna rajský pták. — Rajské
jablko, lidově rajÓe, je překlad za něm. Para-
diesapfel; tak je nazval asi nějaký nadšený pěstitel.
Sic. paradajka je úprava něm. slova.
rajboch vč.: nepořádek Pt (v bytě, skladišti).
Nejasné, jistě cizí.
rajčur vč.: ochoz kolem žentouru Pt (= kruhová
plocha, na jejímž okraji chodí táhnoucí zvířata);
jinde vč. rajčul. — Sic. rajéula jízdárna, chodění v
kruhu ap. Z něm. Reitschule jízdárna.
*rajda 1°: poběhlice, běhna PS. Tak i sic. (z
češtiny?) — Z trajdat Jinak Treimer 56: (úmyslně)
zkomolené něm. Freudenmädchen. Pomoř. je
grajda Hure.
rajda 2°: ranec trávy, dříví ap. (L. Bach-mann:
Vysokomýtsko), r. trávy = plná plachta trávy El
(Holicko). — Nejasné.
rajstajbl lid.: diblík (o dětech) Pt-Cuř. rkp. — Z
něm. Reißteufel trhan.
rajta podl.: řičíce Folp. Pd. rajta. Z něm. Raiter
t/v. Ale „sic. rajtár je z mad. rajtár" Šm.
rajtačka ob.: donucovací pracovna. Původně
slovo zlodějského argotu, nejspíše od nějakého
*rajtati, to pak z maď. rajtal 'kupředu!', interjakce
vybízející k práci. Sulán PF 18.2.291.
rajtovat lid.: jezditi, dováděti, honiti se Pt-Gr
aj. — Z něm. reiten jezditi (na koni) Pt.
rak 1°, chod. rak; racek, ráče, račí; laš. ra-
kovicky, rakuvky domněle račí vajíčka, vápenné
kuličky v račím žaludku. Rakovina, lidově rak, jč.
též račice Jjčř 224, název nemoci: věřilo se dříve,
že jisté nemoci pocházejí od toho, že v těle žije
žába nebo rak (srov. lat. cancer, něm. Krebs atd. u
jiných národů). Již hippokratovští lékaři srovnávali
nádor na ženském prsu a na děloze s obrazem raka
(Steudel StG 4.154). — Rak je všeslovanské. Je
příbuzno s ř. καρίς t/v (druh raka). Je ovšem třeba
uznati vzájemný přesmyk souhlásek: k-r > r-k.
'■— Κ rak náleží i sic. rakaňa želva (má skořápku
jako rak), dále stč. rakvicě skořápka (hlemýždí či
račí?), synkopou z *rakovicě; název od račích
skořápek, jež se zhusta najdou opuštěné v
potocích, srov. r. rakovina, nář. rákovnja,
rakúška, rákovica skořápka mlžů (má se za to, že
ta slova jsou od rakev; ale to má význam tak
specifický, že na souvislost je těžko uvěřiti!).
rak 2° vč. hluž.: klk v mléce (srazí-li se ono
 raketa 507
při vaření), za Jg a dosud u Krkonoš raka-nina;
val. u Rožnova Kt a sic. rak klk ve vařené žinčici.
Přeneseně jč. rak = krevní podlitina pod nehtem
přiskřípnutého prstu, Jjčř 221. — Slovo jistě
staré, psi. rak-b. Příbuzno je lot. rikt a recět
strážeti se v klky, dále s „pohyblivým" s něm.
abschrecken něco horkého pomocí studené vody
nechat náhle zestydnouti. Kořen rek- je zajisté
redukcí z *krek\klek, které vězí v klk.
raketa 1°: tenisová pálka. Tak i sic. — Z it.
racchetta, to pak snad z arab. raha dlaň.
Šmilauer.
raketa 2°: prskavka, lid. rachejtle, racho-mejtle,
mor. lid. raehetla, rachométla, též o starých
„ochechulích". — Sic. raketa, hovor. rakétla
rachéťla raehetla. — Z it. rocehetta t/v. rakev,
rakvička. Dějiny tohoto slova nejsou u Slovanů
(ani jinde) dosud zcela jasné. Stsl. raka náhrobní
pomník, hrob, sic. rakva t/v jako v č., r. ukr. raka
rakev s ostatky světce, sch. raka hrob, sin. raka
hrobka jsou α-kmeny, naše rakev, rakva, sin.
rakev rakev, hrobka, ukr. (huculské) rakva
schránka (na máslo) ukazují na kmen na -y
obvyklý u některých slov přejatých z
germánštiny. Zdá se, že podoba raka byla přejata
— podobně jako řecké, alb., sthn. a gót. arka —
přímo z latiny (area schránka), ovšem ještě před
likvi-dovou metathesí; na české a slovinské půdě
se *raka setkalo s germánskými tvary, pro-
nikajícími od západu (ale významu nikoli
totožného!) a vřadilo se — poněvadž se stále
cítilo jako cizí — do skupinky slov vyznačených
skloněním na -y. České rakev přijalo v slovanštině
opět podobu α-ovou, ale s v, a ta přešla k
Huculům (a význam změnila u nich?; je třeba i
věcného osvětlení). (Jsou i výklady jiné; viz je u
Kiparského 252n.) Viz i či. Igora Němce,
Pohřbívání v rakvích u starých Čechů, LF
87.1964.67η. (tam i o truhla 'rakev' a hrob
'sarkofág').
rákos 1°, rákosí, -ový; pták rákosník (dělá si
hnízdo v rákosí); rákoska. Stě. rokosie ukazuje
svými dvěma o, že to je pouze česká neznělá
varianta za psi. rogozbje, rogozi, (viz rohož).
Odkud je a v první slabice, nevíme; snad z
disimilace obou o. Κ proti g svědčí, že ta varianta
vznikla už v české době před-historické, před
změnou g > h. — Sic. kniž. rákos, -sie, -sina.
rákos 2° msl. u Kyjova: křik, rákosit klábosit
(zde s podle rámus, halas nebo pod.). Přejato ze
sic. rákos křik, lomoz (pův. krajinský sněm;
množství, houf jednotlivců; i tyto významy v sic.
dosud žijí). — Poí. rokosz odboj, povstání, r. v.
16. stol. rokoš vzbouření, povstání. Vše je z mad.
názvu roviny (a potoka) Rákos u Pešti, kde
Madaři za starých dob mívali sněmy. Sulán
PIDebr 39.13. Mylně Schuster-Šewc ZfS 9.501.
rakoš laš.: hranice (cihel) B, sic. rakás K. — Z
mad. rakás hromada, kupa Matze-
rampouch
nauer LF 16.167, Sulán MNy 52.164, PIDebr
39.14.
rakytník: keř Hippophaé. Preslovo přejetí z
ruštiny. Tam odvozeno od rakita; listy se podobají
vrbovým (= rokytovým). — Sic. rakytník t/v
přejato z češtiny.
rám, již stč., rámec, -eček, rámový, rámcový; o-
za- rámovati. — Sic. rám, rámec, rámový,
rámovat, dl. ram, pol. ráma, ramka, obra-mowac;
ukr. r. ráma, rámki z polštiny. — Ze střhn. ram
nebo ráme mask. i fem. (nyní Rahmen) rámec na
vyšívání. Něm. slovo je příbuzné s lit. remas mask.
rám např. okenní, vše je od kořene rem- v lit.
remiü remti vzpírati, napínati (že napíná, natahuje,
drží látku určenou k vyšívání nebo k pomalování,
kůži ke zpracování apod.; rám okenní je už funkce
přenesená).
rámě i rameno, ramínko, ramenní, pětira-
menný, ramenatý, -nác, -nář; náramenník,
zkráceně již stč. náramek; mor. příramek část
rukávu u košile při rameni i vyšívání na ramenách
košile; stč. prorám(n)icě brachiale, fasciolla, mor.
prorámky, provázky držící ženský rubáš vzhůru k
tělu (odtud prorámóica taková košile; sic.
proránky, pro-lánky asi totéž co mor. slovo); laš.
kdysi na Jicku ramenník provázek při šorci. — Stsl.
ram$, pol. rami$ (ramiono; naramiennik), sic.
(zastar. ráma) nyní rameno, hl. ramjo, dl. ram je, s.
ráme, ukr. rám ja, br. ráme z *ram$ gen. ramene;
je však i stsl. rámo, r. b. rámo, sch. rámo, o-kmen.
Původnější je patrně rámo než ram§, neboť v
příbuzných jazycích není zde stopy po n-ovém
nebo r/n-ovém sklonění. — Příbuzné prus. irmo
fem. (irm-ve zbytcích je i v litevštině), stind. irmá-
m., av. arvma- (v složeninách), sthn. aram (nyní
Arm), lat. armus ukazují, že jest vyjíti z *ar9-mo-
(dvojslabičnost základu ard-vyplývá ze stind. Ir- a
ze slovanského pří-zvuku: sch. ra-); n-ové sklonění
v některých slovanských jazycích a střední rod jest
vyložiti nějakou analogií (témě'!). Hledati pro ard-
dále spojení s nějakým slovesem je bez vyhlídek
(ač se tak s oblibou děje), neboť jména částí těla
jsou slova „isolovaná".
ramlík: zaječí nebo králičí samec, ramlice fem.
k tomu; ramlovati se; mor. remlák, rem-lica o
zajících. Z něm. Rammler, od rammeln pářiti se.
ramotí se v.-mor.: haraburdí LN 21.11.1943,
slez. ramoti nádobí Vaš. — Je to zajisté
redukovaná forma z chramostí, v. chrastí.
rámovat han. jč. v Táb, chod.: poklízeti. Patří
sem zajisté i sic. ramaí, ramovať, čistiti na jaře
louky (tak udává význam Mihál, Nová literatura
2.12.9 a SSJ) nebo zahrady, KtPř 1 (nikoli 'kopati',
jak udává Kott). — Z něm. räumen uklízeti.
rampouch 1°: č. zm. jvč.: střechýl, vč. rapouch,
klad. rapouch, stč. ropuch. Sic. ropuch. —
Slovo exprosivní (vkladné m
rampouch 508
ch-ová přípona!), srov. sic. expresivní a pro-
měnlivé názvy ce^cút ciaqol comb(el) cimbolce
compel cigel cingel cúcel t/v. Některé mor. a sic.
názvy rampouchu znamenají i šubru (mor. culík
átřechýl = han. colek šubra, val. comboTec šubra
~ sic. cimbolec). — Souvisí snad (Liewehr ZfslPh
23.102, Knobloch ZfS 7.301) s ropUi kapati, téci.
rampouch 2°: oslon pecního otvoru; rampách
oblouk zděný, z Rešela Jg, prampouch klenutí, u
Veleslavína a Prefáta. Dosud klad. rampouch
spodek předpecí, mor. rampúch je dosud otvor do
sklepa, jímž se sypou brambory (u Luhačovic aj.,
tak i han. rampách u Boskovic), laš. rampuch je
výklenek ve zdi, přihrádka u kamen, sic. rampúch
otvor pod ohništěm (i lampúch); ale podle SMS
5.24 klenutý oblouk nad ohništěm. Bylo asi známo
i v jižních Čechách, neboť změtení s r. 'strechyP
mělo tam za následek, že jě. capouch (viz
sopouch) znamená i střechýl. Pod. p. framuga
výklenek ve stěně klenutí. — Původ nejistý.
Přejato asi z něm. brandboge klenutí ve stěně,
které chrání nějakou místnost proti ohni. Κ nám
přešlo ve významu klenutí nad otvorem pece ( = č.
oslon), ale pak přenášeno na otvor do pece,
předpecí, výklenek u kamen (kam se stavějí
hrnečky, tak u Frenštátu), oblouk žúdrový; z
„otvoru pecního" na otvor do komína (změtením s
rýmovým sopouch) i na průduch do sklepa, ba i na
otvor pro odtok vody od okna. (Jiné domněnky má
Vasmer 3.217.)
rampuše stč.: jakási nádoba na nápoje Jg,
Bohatcova ČEtn 10.1962.206; i jm. místní (v.
Profous). Nejasné.
rámus, rámusiti. Sic. rámus. — Je blízké slovu
msl. lámoz hluk, > lámozit (u Střílek), což je
totožné se spis. lomoz, lomoziti. Vše to jsou slova
expresivní a rámus nebude než jedna z četných
obměn; stran r srov. i sic. romonit hřmíti,
rachotiti, třaskati.
rána, raniti; spřežka ranhojič. U všech
Slovanů: raná (r. rána, sic. raná, sch. raná).—
Souvisí nepochybně se stind. vrána- mask. ntr.
rána, škoda, vada {v u nás odpadlo před r), ale
nejspíše nikoli přímo; délka (a) byla doma asi ve
faktitivu raniti = způsobiti zranění, raná je
postverbale k němu.
randál, tak i sic: z něm. Randal t/v.
ranec, raneček. Hl. ranča, sic. ranec, r. ranec,
sin. ronec. Vše z něm. staršího Rantz (nyní
Ranzen). Dluž. rancel z něm. Rán zel.
rant laš.: křik, hluk, povyk, bitka; han. ran ty
flauze, cavyky Gr. Nejasné.
rantaš rantaska rantoš(ka) rankaš(e) rám-kaše,
v stř. a již. Čechách, ale i jvč. = usazenina, zbylá
po přepouštění másla (jinde cmer, cmour apod.).
— Přejato z mad. rántás jíška, zápražka,
Einbrenne, což je odvozeno příponou -ás od ránt
péci, pražiti. Sulán StSl 3.1957.297; souhlasí
Vážný NŘ 41.280.
raroh
(Mylně Janko ČMF 23.135: prý je ze staršího něm.
rämtasche, sáček pro nečistotu.)
raný: časný, rané; zpodstatnělé ráno, od toho
ranní. — Sic. raný, ráno, odvoz, raňajky snídaně.
Ráno (mimo sch.) a adj. rani> jsou zastoupeny i u
všech ostatních Slovanů. — Zdá se, že je příbuzné
se středoirským rom t/v (früh). Ü nás by bylo vyjíti
z *röm-no-s: příponové no a zdloúžení v koření
(§ 1).
rap val.: spěch, pilno: v tem (téj) rape; bylo s
tým tak na rape; laš. rap(k)em honem B. —
Nejasné. Snad je to z trap, trapem t/v..
rapavý: viz chrápavý.
rapec mor.: řemen kolem pasu. Pol. rajycie.
řemen na připínání šavle. Z mad. rabszíj pouta.
rapir, sic. rapier, rapír, r. rapíra, seh.. rapir. —
Z něm. Rapier, což je z fr. rapiěre. Pol. rapier je
asi přímo z franštiny.
rapotať laš. sic: chřestiti, tlachati: straka
rapoce, -tác. -ták řehtačka, hrkávka (hračka).
— Sic rapkať, rapčať chřestiti, rapkavý, -kúČf.
rapka; rapšťať praštěti; (laš. rapít — vsi..
(z)rapčec zpraštěti). Hornoluž. rjepotac, dl..
rjapotaé t/v. — Zvukomalebné: základ rap-,,
přípony k\é, ot; srov. lap- (lapotať tlachati,,
viz to). V. i reptati a repetit. Podobno je stisl-
rabba hovořiti, mluviti.
rarach, dříve zřídka i raroch: čert; rarášek (jč. a
podluž. radášek, slez. jarášek) je však. i démon,
skřítek, jevící se vírem větrným,, jakožto kocour,
kohout, drak, plivník, po-větroň, pták se zlatým
peřím. Rarach je-česká obměna slova raroh, jež
znamená nejen jistého ptáka, ale u Poláků a
Ukrajinců i obludu, démona, u Slováků i knížete
zlých duchů. V češtině a slovenštině se tedy my-
thický význam oddělil a vyvíjel dále, a z této
hypostase vzniklo obměnou hlásek (asimilací) a
zakončení slovo zcela nové, patřící až dosud do
oblasti výrazů lidových (církev ho místo ďábel
neužívá!). Kořínek LF 60.28..
— Sic je též rarášok rarach, skřítek, plivník.
Je i rarašek u Slovinců v záp. Pannonii
(Gavazzi Etn. p. 3.166). Meh SbČyž. 495n..
raroh; sic rároh, hl. raroh, pol. raróg, ukiv
rárih. Psi. rarogt; je to nejrychlejší a nejkrutější ze
všech sokolovitých dravých ptáků,, užívalo se ho s
oblibou jako ptáka lovčího. Poněvadž raroh má své
místo i v mythologii (viz rarach), zdá se, že jeho
jméno je přejato z východu: stírán, väragna-
(avost. psáno värdgna-; sogd. ufryrík = väragnaka)
je nějaký druh sokola, ale i jedna z podob, do
kterých se vtěluje bůh Vrthragna- a které všecky
představují bytosti vynikající silou, rychlostí,
odvahou, krásou. Péra a kosti toho ptáka měly
jakožto amulet magické vlastnosti, přinášely štěstí,
nezranitelncst a vítězství. Obdobná síla a rychlost
je u ra-roha, některé obdobné vlastnosti magické u
raráška, samo raroh znamená jinde i démona. Z
těchto shod soudíme na přejet
rárohy
(výklady z domácí půdy nepřesvědčují), při němž v-
bylo asimilováno k vnitroslov-nému r a zakončení
slova zjednodušeno. Snad i lit. vänagas jestřáb (byl
též lovčím ptákem) je z téhož íránského pramene, ale
hláskově bylo obměněno poněkud jinak. Meh LS
3.84, souhlasí Kiparsky NphM 45.47, a R. Jakobson
Funk u. Wagnalls St. diet. of folklór etc. 2.1026.
rárohy mor. a sic: haraburdí. Nejasné.
ras, rasovský, rasovna, rasovati. Ras byl původně
odklízeč nečistot záchodových, pak i zdechlin,
konečně pohodný. Tytéž významy mělo něm. Racker:
ras je z něho zkráceno nejspíš podle vzoru ďábel >
ďas. Pol. rakarz, rak(ar)owac bez zkrácení. Sic. ras u
Vajan-ského je zajisté z češtiny.
rasa: evropské slovo (k nám přišlo z něm. Rasse či
z fr. race?) původu nevelmi jasného; „podle
Oberhummera FUF 1935 a Storfera je z ar ab. ras
hlava, původ, přes španěl. a portug." Šm. Lidové
ráče je mylná výslovnost psaného ragi (tak se psalo
do nedávná).
rašelina. Jen v češtině a (z češtiny přejaté) v
slovenštině; starších dokladů před Preslo-vou dobou
není, snad tedy je to výtvor Preslův. Jinak nejasné.
Za Jg je cítili jako cizí. Bylo prý mor. řešcťlina, ale
nejisté (viz Jg). Původ nejasný. Kopečný myslí na
sin. raš'ti kypřiti, prohrabávati.
rašiti (se), jen v češtině a (z č.) v slovenštině {-().
Nejasné. Souvisí se sin. rašiti uvolňovati ?
rašple, sic. rašpTa, pol. raszpla, hl. rašpa, v. raspil'.
7J něm. Raspel; v horním Sasku je raschpel, Bielfcldt
225.
rať, ratice, v mysliveckém slangu: pazneht
.„spárkate4' (kopytkove) zvěře; val. laš. rať pazneht
ovčí, hovězí, kozí. — Sic. ratica pazneht, pol. dříve
rac, nyní racica, ukr. ráť/cja t/v, ratka příprstek.—
Psi. asi ratb, z *röt-i-s. Je příbuzné nejspíše s lit. už-
reťéti tvrdnouti, a lot. retět (o ráně) pokrýti se jizvou,
mozolinou (zur Heilung bewachsen, Kallus
ansetzen), saretět dick werden, gerinnen, lit. retls, lot.
réti jizva (Narbe), dále je příbuzné lit. réta fládr
(Maserholz; u Kur-schata); balt. slova viz u
Fraenkela 725. Rat se tedy chápala jako tvrdý
nárůstek na noze. Srov. u ópár, spár kořen rep-,
rataj: oráč (jeden z čeledě, deputátník, podruh,
někdy i šafář, dvořák), za Bartoše ve Slezsku
„chlop" nad čeledí. — Psi. ortajb (stsl. ratnjb, r. rataj,
sch. rataj, sic. dl. pol. rataj; hl. s novým r ratar) od
kořene (ne od infinitivního kmene!) slovesa orati
příponou -tajb, jinak dosti řídkou. Má dokonalý
baltský protějšek: lit. artójis, stprus. artoys.
ratanec podkrk.: chomáS plodů na stromě (Šír, v.
PS). — Nejasné.
ratejna: světnice pro čeled, čeledník, (haní.) velká
místnost. — Od rataj.
)09 raz
ratiště: dřevěná násadka (rukojeť) kopí (stč., nyní
jen jako archaismus); mor. ra-tisko u hrábí, račisko u
vidlí. — Csl. rat(ov)iite. r. rátovišče, sin. ratišče t/v; ukr.
rátyšče kopí. — Slovo jistě praslovanskó. Podle
toporišče, což je násadka k sekyře = toporu, lze
souditi, že r. je odvozeno od nějakého *rat-b, což by
byla kovová část kopí, hrot. Dále nejasné.
ratiti: stč. za° zrušiti, vyhubiti, dosud vč., han.
ztratiti, pozbýti, založiti někam, jč. chod. vy- vyhubiti
(plevel apod.), jč. po-potratiti; je i vyrotit vyhubiti PS.
Msl., sic. zaratiť ztratiti, pozbýti. Je příbuzno s něm.
(aus)rotten vyhubiti. (Jinak Hujer 1.32: myslí na
ztrátu zubnice, tedy r. z tratiti.)
raubšic val.: pytlák; han. u Boskovic róbóik lupič,
pobuda; msl. sloveso raubšíóit, podle něho je k v
raubšík. Z něm. Raubschütz. Sic. v Gemeru rabšic, z
mad. rábsic Š.
ravat: mor. žába rave B. Hl. rawceč temně zvučeti,
bučeti. Zvukomalebné.
ráz 1°. Příbuzné slovo je v ř. ρήγνϋµι trhám,
prorážím, vyrážím. Pův. razt tedy = *vröyo-s. Od ráz
jsou odvozena slovesa, u nichž může býti pak další
bohatý vývoj významový a tvarový, -raziti: např. pře°
úderem rozděliti, rozlomiti, u° úderem odděliti kus
(přeneseně např.: uraziti kus cesty > raziti si cestu >
doraziti kam; uraziti někoho = újmu na cti mu udělati >
urážeti > urážka, urážlivý; uraziti si část těla > post-verb.
úraz); vy° úderem dostati něco z něčeho (i neosobně
vy° ven vyjíti; přeneseně vy° mouku, tak chod., >
vyrážek; jiné je (z polštiny v obrozenské době) výraz
expressio, Ausdruck, podle r. vyraze lije, z toho
výrazný, výrazový, konečně výrazivo), s° ( > srážka, sráz,
sraz, srázný), od° (úderem odvrátiti, odehnati, např.
nepřítele); z toho pojetí dále poraziti), za- náhlou
překážkou zastaviti (proud vody), údery zatlačiti
(hřeb do stěny) atd. Raziti mince = úderem palice na
razidlo vytvořiti v kovu mincovní reliéf ( > ražba),
odtud ráz celkový charakter, pův. vyražený reliéf,
znak; razítko bylo na vyrážení písmen, nyní jen tiskne.
Ze složeniny srážeti(ovoce) je han. jč. chod. rážet, vslc.
hraiac Bf. Ráz rázný krok, odtud rázovati. Na ráz,
rázem, jč. laš. sic. (raz) atd. = krát, podobné
odhmotnění významu jako u -krát. Další odvozeniny
rázovitý; ráže kalibr, pův. značka nebo míra vyražená
na kovové věci, dříve ráže = kulička pro dětské hraní
(asi že se rážejí, narážejí na sebe); nyní přeneseně jen
= varle psí (v mysl. řeči). Obdobné bohatství
odvozenin a významového větvení je i u jiných
Slovanů: sic. ráz atd.; podrobně uváděti ho nelze. —
Za psi. lze míti razí, a obraze (viz to), raziti a mnohé
jeho složeniny. Paralelní útvar k raz'b je lit. rúožas
pruh (v látce, na těle po řezné ráně). Ostatek viz u
řezati. Viz i razit, rázný.
ráz 2°: hranice dříví. Viz hraň.
razit'
raziť las. val. sic: čpěti. Pd. razie. Asi zvláštní
slovní významová větev, odvozená od ráz.
rázný: roučí, rezký, čerstvý: rázně jíti; statečný,
znamenitý, výborný Jg: r. pacholek, voják, kůň;
důrazný, energický, rozhodný: r. ein; význačný,
zřejmý, rázovitý: r. důkaz; značný, velký: r. kus
cesty; podobnost dějů je rázná PS. Bázně je též:
hodně, velice, velmi PS. — Psi. razbnt, od raz*
(viz ráz). Vedle této podoby byla i podoba
zesílená předponou go- (což je sonorizované ko-,
viz). To je v č. nehorázný (viz) a dále v r.-csl.
goraznt zkušený, obratný, adv. r. gorázno,
goráz(d)o o mnoho, mnohem, daleko (před
komparativem), gorázd šikovný, dovedný, ukr.
harázd dobrý, šťastný, schopný, bělor. harázdyj
hotový k čemu, rychlý, hrazdo rychle, velmi; a ve
vlastním jméně Gorazd, z csl. Jde tu o záměnu
zubnic njd\ ta pronikla na východě veskrze
{raz\>ni> se tam neudrželo, neboť je tam r. raznýj
'různý', původu jiného); ve jméně Gorazd se go a d
dostalo i do polštiny i k nám (Horazdějovice >
Horažďovice), v nové době pak beze změny
dáváno jméno Gorazd s g. (Mylné je spojovat
gorazdT> atd. s nedoloženým gót. *garazds
výmluvný (?); tak činí i Zubatý 1.1.252.)
ráztoka val.: potůček, v létě často vyschlý, jak
od pramene vysoko v horách položeného plyne
velkým spádem v krátkém úvalu (a přeneseně:
takový úval): z těch potůčků se pak ještě v horách
sbírá potok, plynoucí už malým spádem, pomalu.
Název r. je tedy myšlen ze stanoviska člověka
hledícího z podhoří (roviny) do hor, tedy v
obráceném směru, proti proudu; jako by potok se
od něho čím dále do hor roztěkal ve slabší
stroužky, jako kmen se rozrůstá v jednotlivé větve.
Obdobný název, nelogický, ale pohodlný, byl asi
obecný v tomto smyslu i v Č., svědčí o tom míst.
jm. Roztoky. Např. R. u Jilemnice lze chápati
jenom takto. — Stejně se chápe i sic. ráztoka, o
Gemeru to dosvědčuje Tóbik LS 1.208. Svědčí o
tom i místní jméno Děsná = levý přítok Nisy (sch.
desan atd. 'pravý'!), v. Profous s. v. V sev. Rusku
se takové potůčky (jejichž soutokem vzniká řeka)
nazývají rossócha (Podvys.), soutok potoků je tam
razsócha n. razsóšina.
ráže ve rčení míti ráži, býti v ráži. — Sic. ráz, r.
raz t/v. Z fr. rage (= román, rábia z lat. rabiěs
zuřivost).
ražitý, rozražitý mor.: ramenatý, silný (u
Jevíčka), razný energický, rychlý, razák silný,
fešný hoch (u Kyjova), msl. zražna rychle, prudce
Mal. — Sic. razno 'rezko' SSJ. — Souvisí s r. rážij
tělnatý, zavalitý, silný, hezký, jinak nejasné.
rdesno: rostlina Polygonům, nář. (h)rde-sen. —
Pol. rdes(t) derdesgrdes, ukr. deres(eú) drjasen,
sin. dresen redesen andreselj aj., sch. redsen
dresen dresan hrdese7j adreselj,
10 redikať sa
mak. drádréc druh rdesna (Zar?ba). Příbuzno je
rdest = Potamogeton, u Mattiola uvedené jako
polské (sic. zastar. rdest SSJ je z češtiny). Sin.
drist, dl. drest. — Vše z ^nerstbn'b nebo -bno
(zpodst. adjekt., doplniti byťb nebo bylbje) od
*nersťb jikry, rybí potěr (viz neřest 1°). Pod
vodními rdesny a rdesty ryby rády ukládají své
jikry. Něm. Laichkraut (od Laich = potěr)! Meh
NŘ 29.107. ,,K nynějšímu rd- se došlo nejspíše
adideací se rdíti se: výhonky té rostliny jsou
nápadné rudým zbarvením; slovo zvukově
isolované hledalo si v různých slovan. jazycích při-
chýlení k nějakému známému slovu" (V. Kůst
pís.).
rdest: viz rdesno.
rdíti se, stč. rděju rdiěti sě, (u)zardělý. Stsl.
rbděti (b místo Ι> vlivem následujícího ě), sic.
rdieť sa, r. rdeju rdeť, (za)rdeťsja zčervenati (např.
o vředu, ale i studem), sin. rdjeti se. — Psi. rtdějq
rbděti (bez se, srov. č. šedivěti bez se) od rtd- v
adjektivu rtdrt; stran příponového r je poměr stejný
jako v lat. rubere rdíti se proti ruber červený (z
*rudh-ros.) Adj. psi. r'bdr'b (stsl. tak, rd. sever,
rédryj ryšavý, o skotu) se do češtiny nezachovalo;
byla to nejpůvodnější formar srov. vedle ruber ještě
ř. ερνδρός, bez r je něm. rot. — Jiné útvary od
téhož základu jsou rudý, ryzí, ryšavý, snad i
ruměný.
rdousiti, val. chrtúsit; složeniny se za-r zřídka
při-, u- PS. — Sic. hrdúsiť. Pol. kr(z)tusic, krtunič,
pd. zakordusic. — Vězí v něm jistě dusiti, ale 1.
část je málo jasná. Snad je v ní akus. ještě
původního *gtrťb (viz hrtan); spojení gtrťb dusiti
dalo gtrdu-siti > hrdúsiť, v č. odpadlo h, ve valaš.
je ch podle chřtán. V polštině gtrd- ztratilo zně-
lost, > ktrt-, zároveň tr > rb stejně jako v gtrtanb >
krztan. Znělost se místy ztrácela i v č.: zartousiti
Táb, zakrtúsiti Drah 17.
rebarbora, tak i sic. — Přes stněm. rebarbei β
je ze střlat. reubarbarum, tj. Rheum barbarům,
barbarská (= orientální) reveň.
rebus, nyní evropské slovo: hádanka, kde slova
jsou naznačena obrázky věcí, čili věcmi = lat.
rebus (ablat. plur. od res věc). Původ toho
označení je ve Francii.
redikať sa, rjedikať redykať rady kať radiko-vať
redigovať sa val. laš.: stěhovati se se salaší na
jinou pastvu, vy° do° od° pře° při°, pak i namáhavě
se někam štrachati (o chůzi starých lidí apod.), bez
se = namáhavě dopraviti. — Sic. redikať sa,
redigať sa, pol. na Podhalí (przy)redykac sie. —
Slovo pastýřské kultury karpatské, z rum. a ridica
zdvíhati; u pastýřů tedy = zdvihnouti se se vším
nářadím a ovcemi a odstěhovati se jinam. — Sem
náleží i val. terygať, vy- stěhovati koho, sic. terigať
sa obtížně jíbi, vzniklo přesmykem a změnou d > t
z redygať; záměnou přípon vzešlo dále terušiť sa
teruziť sa
regína 511
teruzii sa vléci se, namáhati se, drápati se někam.
regina han. a sic.: slaměná figura na kole (toto
kolo bývalo upevněno za zadním vozem průvodu,
stěhujícího nevěstu do nového domova, vleklo se
po zemi a točilo v šikmé, téměř svislé ose, takže
jeho plocha byla v rovině téměř vodorovné; na
okrajích kola byly 2 figury slámou vycpané, jež
se držely za ruce; když se kolo točilo, figury jako
by spolu tancovaly (ta roba je o mozeke nese-
kovná — tancoje jak regina, u Litovle). — Je to
vlastní ženské jméno (z latinv, = královna), na
Hané kdysi oblíbené u Židů (je to „občanská"
náhrada za pravé jméno, totiž za hebr. Malke t/v),
např. v hanáckých povídkách J. Křena, jšpisy
2.172; ty figury často představovaly Židy. Viz
obr. (jiný je
i ^
Hanácká regina. (Podle kresby P.
roku v Přerově str. 75.)
u Václavíka LZ 355). Je to zbytek jakýchsi
maškarád. U Poláků byly dvě slaměné figury
sirotků na obvodě kola, připevněného na sanici
saní; byly tak voženy po vsi v maso-pustní
„ostatky", WoP 339. Také na Hor-ňácku byla v
masopustním průvodu, zvala se „fašankový
kolotoč" (Tomeš, č. Slovácko 1959.4.17).
rehek: pták Phoenicurus, brožek Jgd, laš. raška
Hor (toto z pol. raszka červenka). Dl. resk, hl.
rock. — Je vyznačen tím, že „ocas |
rejditi
mimo obě střední péra tmavohnědá jest rezavý"
(Kněžourek), pták tento je „na ocase do žlutá
rezavě rudý" (Šír). Snad tedy r. je místo *rezek; z
> h je záměna asi iako š > ch v brachek, Duchek,
plechatý* Sm. však pochybuje; upozorňuje na
Kně-žourkovo srovnání s příbuzným černo-
hlávkem — řeháčkem.
rej: vířivý pohyb, zvláště o tanci, hl. dl. re ja,
pol. rej, sin. roj. Ze střhn. reie (nyní Reigen), to
dále ze stfranc. raie tanec.
rejd: chod. ryjd obracení vozu s potahem, místo
k tomu; odtud rejdovati, mor. sic. rajdovať, han.
réda serpentina cesty, vlastně jen ostrá zátočina.
Tyto významy vycházejí z otáčení vozu na stranu
vychýlením oje: vč. je i rej dovát se strany na
stranu o nejisté, nepravidelné, nerovné jízdě.
Odtud další
Pištělky v Almanachu Hanáckého 1923,
stupeň, rej dění. Pramenem bylo střhn. reide
otočení, obrat.
rejda, sic. rejda, r. rejd. Z hol. reede (odtud i
něm. Reede, Rhede). Srov. angl. road. Vše souvisí
s germ. raid (něm. bereit), lodi se v přístavech
připravují, chystají. Č. dále rejdař, sic. rejdár,
podnikatelský vlastník lodí, z něm. Reeder.
rejditi, od toho rejdiště; han. réd tanec, kolo,
odtud jméno tance rejdovák, mor. rajdák; val.
grejdiť, sic. grédiť rejditi. — Snad
Tejholit
se vyšlo ze stč. rýrati tančiti, dováděti,
prostopášně si vésti Jg, postv. rejr m., rejra fem.
Podobná slova, ale jen „elementárně" příbuzná,
jsou lit. raliúoti výskati, výskavě zpívati, ryliúoti,
rýloti t/v, vesele zpívati n. housti, a také naše
lirýkat (viz). O g viz § 16.
rejholit: za° rýpavě, škádlivě říci, PS z Raise.
Snad z rýpati použitím expresivní přípony -holit,
která přistoupila k prvé slabice původního slova.
rejkan rejchan rýkan rejkant rejka (toto
změtením s jinou rejkou, vampolou): část
tkalcovského stavu (Scherlatte): vodorovné dřevo,
osázené třiceti zuby a sloužící k tomu, ,,aby se
osnova dobře do vratidel nabalila" (Hodura);
„mezi zuby rejkanu jsou rozděleny prameny
osnovy, aby se točila rovně na vál" (Kubín). Slově
i točen, u Litomyšle tficatník, v Kladsku zubák,
Presl navrhoval vodník (že vede osnovu). — Pol.
retkam; dial. retka, rytka t/v (Mocarska 107, tam i
obraz). — Z něm. Rietkamm brdo (SlWarsz). Jiný
výklad: z něm. Reih-kamm, rozváděči hřeben
(„praménky osnovy se jím rozvedou do šíře"); v
něm. slově je Reihe 'řada' a Kamm 'hřeben'.
(Boh. Vlček dopisem.)
rejnok, od Veleslavína (ale r. elektrický je
vlastně trnák). Hl. rejnak. Přejaté raj- (lat. rúja,
něm. Roche, hl. raja, fr. raie, anstf. rcanh)
změněno neznámým vlivem. Podle Šnci. „jde
spíše o obměnu slova nejnok mihule".
rejsek: asi žertovná zdrobnělina od rys; pták
rejsek je velice žravý a dravý.
rejstřík: z rejistfík; sic. rejister: ze střlat.
registrum. Tak i pol. rejestr. Lat. slovo pak
označovalo vlastně „regest", přehled obsahu =
rom. rěyesta (fr. registre, it. registro atd.) = res
gest2(e) události, totiž v nejstručnějším podání.
Lidově lejstro, sic. lajster o úřední listině,
disimilací r-r > l-r.
rejt(h)ar, pol. rojtar. Z něm. Re'ter jezdec; -ar
místo -er jako ve vlastních jménech Fišar,
Klumpar, Hejzlar apod.
rek, reky ne, rekovský, rekovný. Hl. rjek, sic.
rek. — Ze střhn. recke válečník, hrdina. V č. od
Veleslavína.
rekrut, lidově regrut, legrut, -a. Pol. rekrut,
ukr. r. rekruty rd. nékrut (disimilací r-r > n-r). —
Z něm. Rekrut, COT. je dále z fr. recrute, recrue
(srov. fr. recruter > něm. rekrutieren > č.
rekrutovati). Fr. recrue je podle původu dorost
(srov. recrů výhonek z pařezu po skáceném
stromě), od recroitre znovu růsti, rozmnožovati
se.
remeš mor. Kt7. — Sic. sch. remek mistrovský
kus. — Z mad. remek t/v, což je zkrácenina starší
složeniny mesterremek, jejíž „druhá část ve staré
maďarštině znamenala kus" (Matzenauer,
Hauptová).
remiš. „Mlecí plocha spodku i běhounu (=
mlýnských kamenů] byla paprskovitě rozdělena v
tabulky tzv. remiši (z něm.
512 repetit
Ramisch), Česky větrníky, rýhami, které
umožňovaly dopravu meliva na okraj kamene."
Těšitelova NŘ 46.189.
remíz, remízek*, skupina křovin nebo háje-ček
mezi poli, sloužící za úkryt pernató zvěři nebo
zajícům. Sic. remíza t/v. Z franc. loveckého
termínu remise; ten k nám pronikl vlivem
„soustavné péče o les a*zvěř, kterou k nám v 18.
stol. přinášejí lesníci z povolání z alpských zemí"
(Šm.). Pd. remisz. Podobně přišlo franc. slovo do
němčiny: Remise. — Totéž slovo (od remettre
uložiti někam) je č. a sic. fem. remíza, úschovna
kočárů, vagónů pouliční dráhy, vozovna, lidově (v
Praze) vozovka.
remízek, hl. ramuska, pol. remisz, remiz, r.
rémez: moudivláček luzní. Z něm. Rohr-meise (od
Rohr rákosí, Meise sýkora: žije mezi rákosím).
remunda: viz mundúr.
rendlík, klad. ryndlík; stč. renlík u Klareta; d
vsuto v č. do skupiny ni. Vše ze staršího něm.
reinel, což je zdrobnělina z rein. Ale sic. nář.
rajndlica, randlica bude asi přímo z hornoněm.
Reindl (jeho rozšíření u Kretsch-mera 534). .
Základní nezdrobnělé rein, rain je pramen pro stč.
r a jiná (Klaret; sotva rá-) a pro sic. ra(j)nica. Pol.
ryn(eó)ka je ze sthn. rlna. — Německé slovo
odvozuje Janko ČMF 23.224 z rein > Rain
vyvýšenina půdy, kraj, srov. krajáč na mléko,
neboť reinel, reindl znamená u Němců i nádobu na
mléko.
reneta druh jablek, sic. pol. reneta, ukr. reneta,
r. rer.ét, něm. Renette. — Vše z fr. reinette, což je
prý zdrobnělina od stfr. reine žába (z lat. rána), že
jejich povrch připomíná kůži žabí.
renkloda, lidově ringle, ryngle, druh sliv: z fr.
reine-claude (zahradnický název na počest jedné
francouzské královny). Smilauer NŘ 21.190.
repeška, repíška j\^č. mravenec červený B, žlutý
H2. — Ze záp.-mor. breheška t/v B, to pak je asi
pronikavou obměnou slova brábenec.
repetit rychle (a tudíž často nesrozumitelně)
mluviti, brebencovat, žvanit, klábosit. Slovo
expresivní, proto mnoho obměn a odvozenin:
repetilka, mor. řeprtik řehtačka na ptáky, pt > mt
vč. remtit, remcat, val. rem(u)tii romutiť drkotati, s
b je vč. msl. laš. rebentit, -dit, vč. reborit, han.
rebosit, msl. rebontat (postverb. msl. rebont,
rabont), chod. rebenčit; s předjatým b čes.
brebentit brebencovat brebenčit brébendit
brebonit; dále breptati (brebtati), z toho breptoň,
brepta atd. Základ rep- je zvukomalebný; není zde
téměř změny r > ř; patří k němu dále rapotati,
lopotati i r^pttati (viz reptati) a sic. repe(n)-tit,
rapotať, se záměnou pjm a záměnou přípon
remzať, remziť rychle mluvit ap., ryplcat švitořiti
(o vlaštovce), pol. rypié t/v.
reptati
Z latiny je elementárně příbuzné strepó lomoziti,
ryčeti aj. („pohyblivé" s a vkladné t) a stind.
rápati žvaní, mluví, naříká. Tedy repjroplrap- (a
rtp) a lep I lep,1 lap; hlásky ejoja nejsou „střída,'4
ablaut slov intelektuálních, ale samohlásková
volnost, kolísávost, obvyklá u slov
zvukomalebných.
reptati, reptavý, rept, repot. V starší češtině
znamenalo mluviti temným nesrozumitelným
hlasem, pak (srov. „bručeti" na něco) 'projevovati
nespokojenost'. Z psi. rtpttati (tak stsl.: r'bptstq
rtpttati reptati a rtptťb repot, broukání, sic.
reptat, stpol. reptac jako v č.). Paralelní oslabená
podoba k ropotati (: hl. -aé) a pod.; základ
repfroplrap/r'bp- je zvukomalebný, viz o něm
pod repetit. Dále sem snad patří i r. stroptívyj
vzdorovitý, vzpurný („pohyblivé" s, pak t vloženo
mezi s a r).
ret, rtík, retný (odtud retnice labiála). Csl. rttt je
špička (obuvi, lodi = přída, r. grada = akropolis),
zobák, huba, sic. ret, r. ukr. hl. rot ústa; sin. rt
hrot, přída, mys, rtió vrchol, sch. rt hrot (i špička
jazyka), b. rát(lina) pahorek, kopec. Srov. nárt,
kde rtt-b též = vrch(ol). U nás prosté ret přene-
seno na pysk a povzneseno do ušlechtilé mluvy.
Psi. rtťb je nepochybně příbuzné s něm. Rüssel
rypák. Prošlo stejným vývojem významu, a to od
„výběžek" až po náš ret = labium.
réta! volání o záchranu: han. hřiči na rete;
retovat zachrániti, laš. zaratovať. Poněvadž se
réta volá, je-li kdo hnán, padá-li apod., vzešly při
mor. retovat i významy jako 'hnáti' (vyretuju ta =
vyženu, tj. poženu tě, že budeš volati réta);
zretovál sa ze schodů = spadl). — Sic. rata,
ratovat, pol. rata, ratowac, ratunek. Z něm.
retten, α je z vých.-něm. nářečí.
retovati koně: couvati s ním. Z něm. retirieren
couvati. Šmilauer.
réva, révový, révokaz; sic. kniž. (zastar.) réva,
dluž. rewa. TA něm. Rebe, které má původ
„praevropský" (téhož původu je i ř. ερπίς víno).
revaniť se: vy- vypraviti se z domu, vypo-
táceti se, těžce vyjíti, na- natlačiti se někam, z-
spadnouti (laš. u Frenštátu). Nejasné.
reveň: rostlina Rheum, rebarbora. Přešlovo
přejetí z r. reven\ Slovo orientální (v Asii roste
Rh. divoce), snad z pers. rävend (Matze-nauer
CS.). Hl. rjewjen z češtiny.
revír, revírní, -nik, sic. revír, -nik. — Z něm.
Revier, což pochází ze střhn. rivier(e) krajina,
okrsek, to pak z fr. rivieře břeh.
rez gen. rzi fem., i gen. řezu m.: kysličník na
kovech a podobný načervenalý povrch věcí, pak
jisté nižší houby obilní, rez medová, =
nestrávená potrava v úle; stč. rzě, mor. rza; rzivý
> rezivý, rezivěti; rezavý (podle běl-avý, cernavý
atd.) > rezavěti; rezatý, re-zatH; rezovitý, -
ovatý; laš. zarza i rza YGT.,
33 Machek — Etymologicftý slovník
513 rmoutiti
zarzavý rezatý, zarzavka zer- zr- stojatá voda
rzivá, han. msl. zerz, zm. zerzat rezavěti; č. spis.
zrzavý, jvč. zerzavej; h- z- za- je všude na
usnadnění slabiky, neboť slabikotvorné r se na
počátku slova jinak téměř — kromě nepřímých
pádů od rez —. žito — nevyskytuje; ze- bude asi z
útvaru ze rza (plesnivý apod.) cit. LF 43.107,
srov. z rejza, z béla, r. iz žolta. Jiné odvozeniny:
rezek co je té barvy, např. zrzavé děvče (viz i
rehek). — Sic. spis. hrdza, nář. rdza ardza hrdz
zrdza; sem i nář. riavy rezavě červený (o volu).
Stsl. rt>zda, r. rzá, rzávyj, rzávet, nář. aržá, iržá,
ukr. rza, též iržá, pol. rdza, hl. zerz, zerzav, dl.
zarz, zarzawy, sin. ria, rjav, sch. rdja, b. räzda. —
Psi. rtďa z ^r^d-ja od téhož kořene, co je v rdíti
se a v rudý. Za psi. slova lze klásti i r^davb a snad
i rtdavHi.
rezeda: z lat. reseda.
rež, mor. i rýž: žito, obilnina Secale. — Pol. rza,
r. roz, sin. (h)rž, sic. sch. raz, b. raz. — Psi.
η>ζΊ>. Příbuzné, je lit. rugíls zrno žitné, lot.
rudzis, něm. Roggen. — Odvoz, režný = žitný
(např. chléb), přenes, barva režného chleba (r-é
plátno). JStrniště po rži je vč. Hsko Jgd, řízko, řišté
ÖL 29.9, hl. rzišco, pd. rzysko Kuc. — Starobylé
slovo je sourzice (mor. súrzica B, vč. u Rychnova
aj. sourez Sm 232, u Náchoda šoures, sic. laš.
surzica; sin. soržica, r. surzik, pol. sqžyca): směs
žita a přenice (seje se dosud na vých. Moravě).
Sela se proto, že setí ozimin ve vyšších polohách
bylo riskantní: tedy ne-vyvedla-li se jedna součást,
doufalo se aspoň v druhou (ČL 6.258). Psi. so-r^ž-
ica.
režona han.: fúrie, pýcha; rezónský furiant-ský
PS z Kosmáka. Chod. režon furiant JinCH 205. —
Původ dává tušiti místo u Obrovského TP 59:
samá legrací, rezóna a fúrija, vesměs cizí slova.
R. je lidově totéž co rezona, postverbale od
rezonovati ve významu 'odmlouvati' (o tom, kdo
má být uctivý), 'odporovati' (má-li kdo být po-
slušný), z fr. raisonner t/v.
rmen: rostlina Anthemis; mor. nář. r(o)me-nek
rmání ormán. P. rumian. — V něm. nářečích má
příbuzný heřmánek též názvy Romerey Riemerei
Riemare Rickmerey Ro-meyenblume Remey
Ramerian ap. „Všechna tato jména jsou tvořena
jako „římský" („römisch") a platí vlastně pro
Römische Kamille (A. nobilis)" Marzell 3.74).
rmoutiti, postverbale rmut (z toho rmutný). Sic.
rmútit, rmut. Souvisí zajisté se stč. mútiti, nč.
moutiti; r- doloženo již od počátku 15. století:
vzešlo mylným dělením slovesa kormútiti (měli
ko- za předponu jako v komíhat, z-ko-mírati), jež
je vlastně složenina kolo-mútiti (druhé o se
synkopo\^alo, l > r). Kormútiti bylo již stč., jak
dokazuje jeho stč. postverbale kormút; znamenalo
asi kaliti (v Král. bibli: když se zkormoutí voda;
ale i větrové nebeskou oblohu kormoutili
rob 514
Kocín, mnohé věci... kormoutí život lidský Velesl.;
u Zikmunda); nč. (ko)rmoutiti se přiblížilo
významem k příbuzné rodině slova smutný.
Původnější kolomútiti je ve zbytcích na Slovensku
(skolomutený zkormoucený, zkolomutit podrážditi,
pohnouti) a v již. Čechách (cholomet, -met
prášivec = lhář, u Stráže), vězí i v místním jméně
Kolomuty. Pod. pol. kolomqciéj rd. kolomútit, ale
ukr. je kalamútyty kaliti, moutiti (postverb.
kálamut -ta zachmuřené počasí), sem patří i sic.
kala-muta (galamuta) zmatek, galamutiť klamati,
másti, plésti. Jest vyjíti od *kalo-mqtiti (od kal-b,
č. kal) = kaliti mícháním, vířením, v němž vzniklo
asimilací bud postupnou kala- (podle bala-mqtiti,
viz balamutiti) v ukr., nebo zpětnou kolo- u nás a
v polštině.
rob, robský; robe ta znamenalo práci vůbec, ale
za feudalismu jen poddanskou práci na panském
(robotiti, robotovat-, robotný lid = povinný
robotou, ale sic. = pracovitý); stč. robetěz, msl. u
Kyjova robetíř, robiti dělati, vy-robiti > výrobek,
vyráběti, obráběti, obráběcí; porobiti = udělati
robem, otrokem, postverb. poroba, s nepůvodním
d podrobiti si někoho (srov. ped-maniti). Ale rab
otrok bude asi jen literární přejetí z ruštiny anebo
— vlivem prací Dobrovského — z církevní
slovanštiny. — Sic. je robit pracovat (pedrobně o
něm Blanár HL), robota práce vůbec (ale i nucená
poddanská), odtud rebetit -cvať těžce, velice
pracovat, robetník dělník; porobit učarovat
někomu (srov. č. udělat t/v), porobenina čáry. Sic.
(a také mor.) roba je dospělá žena (manželka),
pův. zajisté žena pracující (strus. roba, v
Sudebniku z r. 1497, je ,,femininum k cholep", v.
VI. Procházka Slavia 28.661). U jiných Slovanů je
rob-, jen stsl., rus. a ukr. je rab- (sch. rabeta však
z csl.?): stsl. rabt, rabeta, r. rab, robota, rabotat
(ale nář. je robit), podobně v ukr. — Protože reb-
et-a má starobylou domácí příponu pro jmena
činností -ct-a (srv. dřím-cta ap.; -et- v skříp--ct,
hrk-ct ap.), je rob- jistě domácí kořen slovesný.
Příbuzné je asi lab- v lat. labor práce; stran r\l viz
§ 5. Podoba rab- nemusí být svědectvím pro
domnělou podobu *orb, ale je to bud prosté
zdloužení reb > röb-(a je z *ó), které vyšlo snad
od jména *röb-o-s > rab-b, napodobujíc ä v
protikladu pant, pán, panbji, nebo pouhé akání (o
rus. rab- to tvrdí Kiparsky RHG. 1.142). V
germánštině je slovo dosti podobné: gót. arbaips
práce, námaha, obtíž, něm. Arbeit práce (sthn. též
arabeit(i), střhn. arebeit). A protože u něho jsou
různé nesnáze (zvláště přípona je prý ,,těžko
vysvětlitelná," jak dí Feist), odhodláme se nyní
vyjít pro germánštinu z podoby a-rab-ait a
prohlásiti geim. slovo za přejaté ze slovanštiny
(tím cpravuji ESj).
robě, robotko; las. rolenek mláder ec. — Sem
red
náleží i sic. parobok, vsi. -ek svobodný mladík,
běžné zvláště na vých. Slovensku (patu znamená,
že už to není skutečné dítě). Jinde je pouze r.
rebenok, plur. rebjáta, rd. (sever.) robenok,
robjáta. -- Příbuzné je stind. árbha- malý, chlapec,
výchozím útvarem bylo adjektivum, srov. podobné
tvoření od adj. *?nokH mladý: mold-§ (č. mládě. tj.
zvířecí) a mold-en-bCb, č. mládenec = mladý
muž). O rozdílu e/o jo možno tvrdit v že ruské e v
kořeni je staré (e bylo v adjektivech podle
očekávání: λευκός), naproti tomu naše o bude asi
výsledek analogie ze synonyma *mold$. Psi. tedy
bylo asi *erb-en-'bk-b, plur. *erb-et-a, což někde >
*orb-. (Bývá též spojováno s lat. orbus, ř. ορφανός
sirotek, ale tomu brání význam; též s něm. Erbe
dědic, táž závada. Také bývá vyvozováno od rob,
robiti, že prý názvy dětí a otroků bývají příbuzné;
ale při lat. puer chlapec, otrok a při pachole —
pacholek je 'chlapec' prius, 'otrok' až druhotný
význam; takže něco podobného nelze při rodině tak
rozvětvené rob, robiti přijmouti, kromě toho by v
ruštině mělo býti *raběnok, ale toho není! V
případě ctrokt — otrocq, jde pak asi vůbec o něco
jiného.)
rod, rodný, rodák, rodiítě; rodila (nahradilo
starý název, vězící ještě v čilo-, viz člověk) ^ blaho-
rodý; rodo-kmen, rodopis; roditi, novorozený (z
toho -eně), prvorozený (z toho -enství), narozeniny;
jč. rodeník (hrnčířský výrobek) forma na pečivo ve
velikosti vánočky, s tvarem dítěte zavitého
povijanem Jjčř 102; rodič, -ka, zvláště v plur.
rodíce (starobylého názvu pro pojem „rodiče"
nebylo: byl vyjadřován výrazy jako „otcové",
,,roditelé", lat. parentěs, něm. Eltern =-· starší,
asyndetem ,,otec-matka" nebo spojením stč. otec a
máte, slovy rodina, starosty,, starší aj. (o tom
podrobně Hujer 1.63n.); pojem ,,rodiče" jako
právní neexistoval, neboť důležitou osobou byl
jedině otce); naroditi se, pestv. národ (viz zvi.)
pův. co se urodilo, zrodilo, potomstvo (-ní, -ový, -
ovecr ednáredniti, znárodnělý), poroditi, postv. po-
rod (-ní, -nice, -nik), obroditi, obroda, obrození (-
zen-ský), cd° se, odrodilý, -lec, pře° sey přerod, roz°
se, vezred rozvětvení rochu u° se, úroda (-ný),
zárodek, odtvda, zrůda; příroda (viz zvi.);
přirozený, příredrí, -nina-Spousta obdobných
odvozenin u jiných Slovanů. — Psi. bylo rcďb a
roditi, rýmující se s pleďb a plcditi, bez jiných
stupňů hláskových (vyjma iterativ s a jako csL
raždati). Boďb bylo potomstvo jedné původní
velkorodiny (zádruhy), kdežto rodina je asi
,,malorodina" v našem Fmyslu. Z jiných jazyků je
příbuzno lit. nář. rasmě, lot. rašme a raža hojná
úroda (z *rad-smě, *rad-ja) a dále něm. Art
vrozená vlastnost, povaha, druh, plémě (srov.
entatten — odroditi se). Lot. radš příbuzný, rod je
ze slovanštiny
roditi 51
(podle Fraenkla 683 však prapříbuzné!). Psi.
rod- lze spojit s růsti (viz) a s lat. orior vznikám,
a to na základě ide. útvarů s laryn-gálou, 1° dr-
ed- ( > *recř-, tj. kořen dr a kořenový sufix
ed/d), o-ový stupen je v rod-, a 2° der-d (> erd-,
o-ový stupeň je ord-v růsti). Stran významu srv.
ř. φύοµαι roštu a φύω rodím, plodím (Ondruš JČ
9.1958.150). Rod- vytlačilo starý kořen ide.
gend- (viz zet) ze sloves u nás docela. Pohanští
Slované měli jakési nižší božstvo Rod, dávající
úrodu a hojnost, Rožanice, Roždenice jsou u
Rusů a na Balkáně sudičky, určují člověku osud,
když se rodí.
roditi, u nás jen v stč. neroditi nechtíti {papež
nerodí ciesarě koronovati), od čehož bylo
neroda nechuť, neródcé, neřádný ♦nechtěj ící >
tvrdošíjný, zarputilý, dosud je nář. nerudný,
nerudá a spis. nerudný, nerudá mrzutý, nevrlý,
nevlídný. — Jinde: stsl. nerozdo neroditi i s -a-
nestarati se, zanedbati, pohrdati něčím, sin. roditi
pečovati, starati se, hl. rodíic -eč, dl. rožeé chtíti,
toužiti po, starati se, míti rád. Příbuzné je rad,
dále snad lot. modu radu rast býti zvyklý na
něco. U nás by se byl význam posunul na 'míti v
oblibě, míti zájem o něco = chtíti to, starati se o
to'. Stsl. -a- je patrně od adj. radt, rád.
roh, růžek, rohový, -ovka, rohatý, rohatina,
bezrohý, jednorožec, nosorožec; rožky staro-
dávný druh pokrytí hlavy u děvčat na Podluží a
na Slovensku (něm. Hornputz), vyznačený
jakýmisi rohy; roháč rozličné bytosti i věci
rohaté; rožec rostlina Cerastium (výtvor Preslův
podle latin, názvu: zralá tobolka vyčnívá z
kalicha jako růžek), rohel ,,rohatý" =
nesnášenlivý člověk, rorejs aj. (-el podle roubel
roubík?), z toho pečivo mor. rohél, č. rohlík (sic.
rožek) podle podoby (srov. něm. Hörnel
Hörnchen Hörnlein), již ιι Klareta a v Lactiferu;
nyní též druh bramborů. Ale ztuhlý jako rohlík
us. za Jg je spíše za roh. Vulg. rohák nárožní
dům; č. rohačky sáně, jejichž sanice vybíhají
vpředu nahoře volně jako rohy. Paroh, původně
odnož rohu, pak větvený roh, spec. roh jelení a
srnčí zvěře (jiné jazyky nerozlišují roh od
parohu); nároží, -žní. — Všeslovanské (stsl. rog-
b, rogaťb, sic. roh, r. rog, rožók, rogátyj,
rogovój, rogáó atd.). — Psi. rog-b = lit. rägas,
lot. rags. Souvisí s něm. ragen čněti. Roh je tedy
„vyčnělina", patrně expresivní náhrada pastevců
za prajazykový termín, vězící v lat. cornu a něnr.
Horu.
rohnouti někoho vč.: zasaditi silnou ránu pěstí,
dřevem a pod., za-ro(c)hnouti zabíti Kubín.
Patrně odtud je rohovati o boxování, z toho
rohovník boxer. Mor. je róchnút, róchať udeřiti.
Podobné je r. gróchnuť bouchnouti, praštiti. Zde
i onde jsou to slova zvukomalebná, snad od
původu bylo jediné grochati. Viz i hrochati.
rok
rohož, rohožka, stč. rohožČ. — Pol. rogoza,
rogózka, sic. rohož(ka), ukr. rohóž(k)a, r.
rogóž(k)a, dl. rogoža, sch. rogožina, b. rogožka
rohožka, rogozina rákosové pletivo. — Odvozeno
příponou -ja od psl. rogoza mask., resp. rogoza
fem. (r. rogoza, ukr. rohozá sítina, hl. rohož třtina,
dl. rogož orobinec, sin. sch. rogoz ostřice), jež
značilo nepochybně rákos, jak svědčí právě tato
odvozenina („pletivo z rákosí"), ale časem ovšem i
jiné rostliny vodní podobné vzhledem nebo
podobného užití. V češtině *rogozie přešlo v
rokosie, rákosí, ale původní podoba je zachována
ještě v místních jménech Rohozec (mask.!)j
Rohozná, Rohoznice (podobná jména u všech
Slovanů, ba i v Albánii). — Původ slova je
nejasný. Dá se mysliti pouze na příbuznost s něm.
Rohr, gót. raus třtina, rákos (střídná slova jsou i u
jiných Germánů), jež předpokládají starší germ.
*rauza-. Totožný význam dovoluje podržeti toto
spojení i když se rauza- a rogoz- nekryjí docela.
Jako u mnoha jiných slov z říše přírody, zvláště
rostlin, jde tu patrně o slovo „praevropské", jež
Germáni i Slované nezávisle jedni na druhých
převzali — s přesností jen nedokonalou — od
staršího neindoevropského obyvatelstva.
rochati: viz hrochati.
roj; včelstvo vyřinuvší se z úlu, aby založilo
nové společenství; roják pomocný úlek na zatímní
uschování roje nebo úl připravený pro roj; rojovník
je lidový název meduňky msl. sic. (a pol.
rojownik), již uVodň., oblíbené pastvy včel
(rojovníkem nakuřovali před trhem i dobytek, aby
se kupců až rojilo); rojiti se, vy°. — Rojb je
všeslovanské; též rojiti se je dosti zastoupeno (pol.
roie si$, sic. rojit sa, r. roítsja atd.), p. hl. dl.
rojownik jsou rozličné rostliny medonosné; rojb je
od *rei-, slov. ri- v Hnouti se, je to vlastně tok,
tečení, řinutí včel z mateřského společenství,
podobně jako zdroj (*jbz-rojb) je výtok vody ze
země. V dluž. se huroj(owa)é se klade o
vypadávání zrn obilních z klasů nebo semene lnu z
paliček, jsou-li přezrálé: lan (žyto) se hurojujo,
srov. mor. proso teče; tím je ona metafora o
včelách opřena dostatečně.
rojiť laš.: z vyplísnit, vypeskovat Malý. —
Kdyby bylo z *rajiť, mohlo by patřit k látiT které
má r-ovou variantu v lot. rät láti.
rok; roční, ročenka; roček = domácí zvíře
(obyč. býček) rok staré, stč. ročně; výročí = den,
kdy vyjde, dokončí se rok od jisté události;
výroční. — Obdobně sic. rok s týmiž významy a
rčeními jako v češtině. Rok je od původu dějové
jméno od říci (*rek-q) a znamenalo tedy něco vy-
řčeného nebo u-rčeného (stč. rok = úrok u Husa,
srov. vý-rok atd. pod říci), úmluvu (val. býl na
istém roku na domluvě o nevěstu, byl si pro „jisté"
slovo), zpravidla úmluvu o lhůtě
roketa 516
v právním jednání, lhůtu samu. Pro důležitá právní
plnění byla za stará i nyní lhůta 12 měsíců a tak
rok dostal tento význam časový (i lid si určoval
např. návrat nebo pomstu boží do roka a do dne).
S tím souvisí i to, že rok býval spíše jen v jedn.
čísle (za rok, ale za dvě léta; je mu rok, ale je mu 5
let), 'neboť rok byla lhůta jednorázová. Lhůta je i
nyní soudní rok, pak „jednání", odtud jednak
rokovati, jednak odročiti = odložiti na jinou dobu,
příročí je přídavek k lhůtě, prodloužení lhůty,
platnosti. Mohlo by se myslet i na rokování
sněmu: konalo se zpravidla jednou za rok. Rčení
za uherský rok (= nikdy) viz pod uherský.
roketa: rostlina Eruca. Z fr. roquette t/v.
rokle, roklina, jvč. rokel, jč. röchle, chod.
rochce, rofce, han. ruchla, val. rochla. — Sic.
rokla, roklina. — Z něm. Rachel s něm. nářeční
výslovností o za a.
rokyta: starobylý název vrby. Je v míst. jm.
Rokytno, Rokycany. — Pol. rokita, sic. rokyta
(=jíva), r. sin. sch. b. rakita, hl. rokot, dl. rokit. —
Psi. orkyta; jeho ork-souvisí s lat. s-alix, ir. sail,
sthn. salaha t/v. Germ. slovo ukazuje na *solk-;
dvojitost r\l a prvek s- (srov. lat. sorbus proti
oreb-v jeřábi) ukazují na původ „praevropský".
Meh JR. Viz i maky ta.
role 1°: jč. chod. rolí ntr., jinde fem.: mor. rola,
rolník, -nice, -cký, -ctví. Stč. bylo rolí podle vzoru
paní, jsou však i doklady pro ntr. role. — Pol. hl.
dl. rola, sic. rola i rata, strus. br. rallja, r. rólja i
rólja, ukr. rilljá role, sem i sch. ral jitro pole. V
jistých krajích karpatských ralia je jednotlivý díl
orné plochy, připadající na jednoho gazdu
(Chaloupecký Valaši 88, viz i Kukučín 19. 201,
220, 237). — Pův. asi orlbji. Souvisí s orati; sch.
přízvuk ukazuje na předšlo v. arg- jako v rádlo.
Příponové l nemá u nás obdobných případů. Právě
proto je to slovo prastaré a dá se srovnati s ř.
αρονρα t/v (naše l by bylo výsledek disimilace,
poněvadž už jedno r v slově bylo): αρονρα by bylo
z άρο-^ρ-ια, orlbji z ard-vl-iiá (v vypadlo mezi r a
l); vr je zbytek prastarého sufixu ver. Meh
Gedenkschrift Kretschmer 2.122.
role 2°: úloha (herecká aj.) i svitek papíru.
Spolu se sic. a pol. rola je přes něm. Rolle z fr.
role (román. *rotulus). Rus. rol je přímo z
franštiny.
rolnička, jč. ronklicka, ronglička Duš. 1.48,
roulióka 2.49, za Jg bylo též hronička. — Jiho-
české podoby vedou k mad. harang, zvon (což je
asi přejato ze sic. *hrano, viz hrany). Toto mad.
slovo v 14. a 15. stol. znamenalo též jeden ze
zvonečků (Klingel), jaké byly v Uhrách
připevňovány na drápy lovcích ptáků (sokolů ap.),
což byl zvyk východní (]e doložen z Ruska), ale
na západě neznámý (o něm E. Moór ALBud
9.170). Tedy rong-
ropěti
bude zpětné přejetí z harang; přidání zdrob-
ňovacích přípon mělo za následek zkrácení o ha-,
Hronička a rolnička s o budou spíše ze severu
Čech, upomínají na luž. hrono, což má sice jiný
význam, ale náš význam 'zvoneček' je svazuje s
hrany (zvonění!) a s harang. L v rolnička je plod
lidové etymologie. (Ale Šm. velmi pochybuje.) —
Je i č. argotové haranges zvon, z mad. harang,
Sulán PF 18.2.291.
romějě f. stč.: zadní voj, drancovníci, rota Šk.
— Nejasné. (Jg-Kt citují z Velešína r. = klín,
euneus, totiž ,,klín jakožto útvar vojenský" (Sm.).
roniti: spisovně se klade jen o slzách, potu, krvi
(vyroniti, postverb. výron); msl. sic. o srážení
(ovoce se stromů a pod.): zronil jablko, tři sta
Turků zrónila = srazila s koní, iter. sic. ráňat
(ovoce; r. sa tlouci se, bíti se). Pol. ronic o slzách,
ale i pták roni = pelichá, ztrácí peří, kůň zuby (=
ztrácí), had kůži (svléká). Luž. ronic -iš o slzách,
potu, ale i žyto sě roni = vypadává z klasů (srov.
rojitil), rus. ronit slzy, ale i cokoli, např. jiskry,
oheň, nechat padnouti z ruky péro, pustiti je, ukr. b.
sch. hlavně slzy, s po-luž. pol. ukr. míti potrat,
zmetati. Sic. zro-nený kleslý na mysli, ob° u° z-
roniti ovoce, zaronený krvou zbrocený. — Sem
náleží zajisté i přesmykové nořiti slzy (z unořiti
mylně — lidovou etymologií — vzešlo umořiti
slzy), peníze (jč., utráceti), zounořiti statek, peníze
= prohýřiti. Roniti resp. nořiti bylo tedy i v češtině
a nemusí býti r. slova-kismus ani polonismus! —
Psi. roniti je příbuzno s něm. rinnen téci, plynouti,
kanouti. U nás je jen faktitivum, tedy s významem
nechávati téci, činiti, aby něco kanulo, padalo.
Kořenné -o- a -iti jsou u faktitiva náležité.
ropa: naftová surovina; tak i sic; přejato v nové
době z polštiny (kde znamená i 'hnis', tam je i pd.
chrop výtok ze zaníceného místa na těle, smíšený s
krví; Kuc). R. ropa bylo též hnis, krev smíšená s
hnisem, nyní solná kaše, z níž se dobývá sůl; ukr.
totéž i nafta, bělor. výtok z úst a nosu umrlého. —
Nejasné. Vše je prý obměnou (vyšla z polštiny)
staršího pol. rob, což jsou lékárnická „povidla",
jakási marmeláda z léčivých Š6áv, a pochází přes
něm. Robb t/v, fr. špan. rob t/v (it. rob, robbo, port.
robe ovocný med) podle Matzenauera z ar ab. robb
t/v. Šmilauer však upozorňuje, že ropa je staré
jméno solných pramenů, např. Petrov má Ropa
čtyřikrát, vesměs z Marma-roše, jako pramen,
studnu.
ropěti: kapati (triefen, rinnen); má je jen Kott 1
z Ranka, jinak v slovnících není. Vyvozuje se od
něho ropouch (viz rampouch 1 °). — Nejasné.
Kdyby bylo zaručeno, mohlo by se myslet na
souvislost s kropiti, k by bylo odpadlo jako v rak 2°
od *krěk-, § 16.
ropucha
ropucha; od Přešla převzato do přírodo-
vědného názvosloví asi z polštiny; jč. nář. ra-
pucha, mor. rapavá, rapnatá žába. — Sic.
ropucha rapucha repucha ropuchnačka rapu-
chnačka (podrobnosti a jiné názvy udává Vážný
NR 41.276); pol. ropuchu (pd. chro-puchal),
ukr. ropucha (rapucha, repucha), ropavka, br.
rapucha, r. ropucha. Ukr. též koropavka,
korcpavycja, což ukazuje, že pro naše rapucha a
pol. ropucha jest vyjíti z *krap-, *krcp- z psi.
korp- (srov. rapavý). Patrně původní podoba
byla *korpucha: pří-buzno je korpav-b drsný,
nehladký (nazvána tak podle povrchu, má na kůži
jakési vřídky). Srov. jiné názvy ropuchy, od
*korsta > č. chrásta (v. to); mor. chrastavá
žába, chrastaňa, chrastal, chrastač, sic. chrasta-
vá žába, chrastavka, r. korostavaja Ijagúška,
sin. krastáča, a dále vč. prašivá žába, chod.
strupatá žába, mor. trudovatá ž., trudka. Rus.
ukr. ro- jest vyložiti odpadem slabiky ko-. Jsou i
jiné názvy (č. měchatá žába aj.), ukazující, že
všechny mají povahu expre-sivní. Lid se ropuchy
bojí a oškliví si ji; měli za to, že je v ní skryta
čarodějnice. Jinak Liewehr ZfslPh 23.102: od
repetí, prý od toho, že r. vyměšuje, je-li
uchopena, z oněch vřídků páchnoucí tekutinu. —
Lit. rúpuižě lot. rupucis jsou obdobně od lit.
růpas, lot. rupiš drsný (jejich rup- nemá tedy s
naším rop- co činiti). — Mor. ojedinělé krůta je z
něm. Krotě.
roráty, tak i sic; pol. roraty. Ze začátku lat.
písně, při nich zpívané, röräte coeli = rosu dejte,
nebesa.
rorejs a velmi mnoho variant (sebrány od Fr.
Šírá): nejstarší podoba (u Kešela) je rorajk, pak
rorejk rorýk rorejc rorejt rorejs (spisovně i
rorýs) rorejz rorés rurýs, s rozličnou disimilací
nebo dalšími změnami rolejk(a) rolejch rolejs
lorejs loren(e)c rolen(e)c rorejls rohelj rohejř
rohlík rulík rulich šorejs radavicě. Jsou i jiné
názvy: černá (mořská, divoká, noční) vlaštovka
(podle podobnosti), skřípák (od hlasu skří nebo
srý), papéžík (důvod?), kosíř, ko8ák od
srpovitých křídel. Starého slovanského jména
není. U Klareta je patrně pod Jiříček, srov. pol.
jerzyk t/v (obé je zvuko-malebné). Rorejk je
patrně z něm. Rohrreiger bukač (jež u Němců
přenášeno i na volavku); z jiných německých
jmen je patrné, že byl zaměňován rorejs a rybák,
snad i rybák s menšími druhy bukačů, jdeť u
rybáka a bukačů o ptáky vodní. Historii přesnou,
bez mezer, nelze však dosud podati. V. Janko
ČMF 24.24- 134.
rosa, rosný, o° za0 rositi. Všeslov. (přízvuk r.
rosa), rovná se mu lit. rasa a stind. rasa; v latině
je však starší, souhlásková podoba rös gen. röris,
jehož délka ö souvisí možná s jednoslabičností
kmene. Základ ros- je isolován, není příbuzného
kořene slovesného. — Klad. rosa je rostlina
Drosera,
517 rošejt
I zbytek stč. herbářového názvu rosa slunečná u
Mattiola = podle střlat. rös sölis (do němčiny:
Sonnentau): má na chloupkách listů drobounké
červenavé žlázky, budící dojem jemné rosy; u
Presla ros(n)atka a rosnička, nyní má jméno
rosička, tak i sic.
— Žába rosnička, u Presla rosnice, chod.
rosa, rosnice (hl. rosowka, dl. rosownik, sic.
rosnička), byla nazvána snad od toho, že
! „používá vody v malém množství nashromážděné
někde v kornoutovitých nebo rýžkovitých listech,
v paždí listů nebo také v dutinách stromů, a klade
tam vajíčka" (Brehm), totiž jest mysliti na veliké
kapky rosy např. v listech kontryhele, podle nichž i
v oné vodě v paždí listů se viděla především rosa
(a ne voda napršená), takže rosička je snad
zkrácení za ,,rosní žabička'\
roskop stč.: pokrývka ženské hlavy, bohatě
zdobená (móda za Karla IV.). — Asi z něm.
Rcßkopf koňská hlava (Gb), „podle podoby k
rohatině na chomoutu" (Zíbrt), v. Šimek LF
75.266.
rosol již stč., sic. rosol, hl. rozsol, pol. rosol,
ukr. rosil, r. rossól. Rosol byl původně lák, do
něhož se nakládají ryby, maso aj. (býti v rosolu =
v nesnázi, jako nč. vulg. v kaši, v rejži, obdobně v
polštině), v. Myslivec 67,
| pak polévka, v níž se vaří ryby a jež pak
| houstne v huspeninu, konečně huspenina sama
(ně.); za Jg i počernalé sádlo usazené na dně
nádoby (dosud laš. u Frenštátu
I rosel = rantoš). Odvoz, rosolovka, druh hub.
— Psi. rozsóťh, postverbale, asi od *roz-soliti
s$. Kořen sol- je týž co v lit. ap-sqlú -sálti
roztátí (tak udán význam u Petersona,
Očerk litovskogo jazyka, Moskva 1955)
a v het. mediu sallija- rozpouštěti se
(o vosku), táti. Tedy: „rozpuštěnina".
rosolka, tak již u Rohna, sic. rozóliš (podle
mad. rozsólis), rozolka, sin. rozolje, sch. rozolija.
Spolu s něm. Rosoli je to z it. rosoglio; u nás to
byly sladké ženské likéry.
rosomák: polární zvíře med vědo vité Gulo
gulo. Tuto podobu uvedl do češtiny Presl z pol.
ros(o)mak. — R. rosomácha, ukr. rosomák, -ach,
-áchá. — Pravděpodobně výchozím slovem je
ruské (v SSSR to zvíře je odedávna hojné), to pak
je domácí ruská forma nejspíše (s tabuovým
přesmykem) ze *soromacha. V *sorom- vězí
ruská podoba starého jména kunovitých zvířat
(viz hrano-staj) Hormon (ale bez ön, zato se
zveličující příponou -achá; tedy „veliká kuna").
Truba-čev VJ 3.1958.123. — Podle jiné domněnky
(Kiparsky ZfslPh 20.359), méně pravděpodobné,
je r. konec konců z vogul. tolmach, ostj. lalmach.
rošejt jč. v přirovnání kluk jako r. Krš 72, pak i
žertovně hanlivé přízvisko nejasného významu
(Krš 16,54) i původu. Učej (učeš) se, diť máš
hlavu jako r. Cuřín rkp. Šmilauer myslí na
Roßschweif.
roškop
roškop vč., jen v přirovnání (o ženě) jak r.
(Jahoda); u Paky nesmyslně široká jak Boškopov
(jedna údolní ves), vlastně rozcápne se j. r.,
sedne-li si ze široka, s nohama od sebe. Vězí v
tom *roz-skop = rozštěp, dřevo vidlicovitě
rozštípené, od *skep- v štípati a cepiti (k němuž
patří i rozcápnouti sel). Simek LF 75.266.
rošt 1° již stě.: železný podklad pod ohněm v
kamnech i pod pečení masa; sic. rošt, v. rošt. Z
něm. Rost t/v.
rošt 2° msl.: hlavní silný trám (někdy po-
depřený uprostřed světnice sloupem), na němž leží
napříč slabší trámy stropní, dříve rest (od Řešeta
po Jg); kdysi i na Boskovsku (Vlastivěda B-a 13),
je. podreštík nejvyšší dřevo v krove LF 27.361. —
Místy je tento trám zjev teprve až z minulého
století (např. pro domy pod Maky tou to zjišťuje
V. Pražák NSSA 9.85): když ohniště bylo
přeneseno z jizby do síně, bylo možno půdy, dříve
vždy prázdné, užít pro uložení sena a slámy; proto
bylo pak třeba strop ve světnici vydatně podepříti
tímto roštem. Nicméně roštová konstrukce je zjev
starobylý, má obdobu u Rusů aj. (Meh LF
68.95n.), je to r. matka, mática, u homérských
Řeků µέλα&ρον. — Sic. roštovanie lešení; pd.
roszt, ruszt. — Ze střhn. röste podklad trámoví; je
i šv. rošt střešní trámoví, stnord. raust horní stěna
štítová.
roštěnka: z pův. rostená pečené; roštiti maso z
něm. rosten, což je od Rost rožeň. — Sic.
roštěnka asi z češtiny.
roští: spadalé suché větvičky lesních stromů, u
Ždáru na Mor. i zelené(!) větvoví (Pittnerová), stě.
rozdie, podř. chroští, jvČ. hroždí, han. hroždži, laš.
charuzdži, msl. rázdí, s pa-, jež vyjadřuje
bezcennost těch věcí, han. (A. Mrštík) paroští, z
toho u Boskovic prašči (přichýlením k praskati, že
se lehce láme a praská). Hi. rozdie roští, sic.
razdie, raždina, nář. i h(a)raždie, harazdrina,
paraidina, rapaždina. — Odvozeno od rozha
větev (tak stč.; han. ruzka, ruská vích aj., jvč.
rozdinecka halouzka, msl. u Kyjova charozdžina
chábí, suchá tráva, mor. charúzek bouda ze
zeleného): roždzie dalo rozdie > roští. Základní
slovo u nás téměř zaniklo (je pouze stč. rózka
větvička), nahradily je větev, snět, haluz, konár,
ale je všeslovanské: stsl. rozga i razga, sic. rázga,
r. rózga, pol. rózga, dl. rozga, sin. rozga, sch.
rozga, b. rozgá. — Jako psi. klademe rozga (stsl.
sic. ra- musíme pak míti za zdloužení, vzniklé
nejprve asi v odvozenině; vskutku je sic. jen
ráždie < *rözg-bje; nelze klásti psi. *orzga, jihosl.
ro tomu odporuje). Zdá se, že příbuzno je ř. ραδΐξ
větev, prut, ράδαµνος výhonek—větvička, a kymr.
gwrysgen větev. Toto kymr. slovo vykládají z pův.
*urd-skä (Foy IF 6.323, Pedersen VKG 1.367),
což je důležité pro nás, neboť tak lze
518 roubiti
vyložit naše zg; ovšem ro předpokládá *vrod-,
jako v řečtině, nikoli r. — Sem k rozha náleží laš.
uruzgat ubíti prutem, a sic. uruzdiť, za° sa rozrůsti
se. Ddvoz. rošťák, srov. han. chrástař a stč.
chalužník.
rota 1°: sej^nina, menší vojenská jednotka i u
starých Cechů; rotný, rotmistr, srotiti sex vyrotiti
se ve velkém množství so vyřítit PS. — Spolu s
pol. sic. dl. rota je z něm. Rotte, to pak z fr. rote.
R. rota z polštiny.
rota 2° stč.: přísaha před soudem; odvozeniny
jsou v dřívějším porota sbor přísahou zavázaných
soudců-laiků a v rotiti klíti, reptati, nadávati
(význam tu velmi poklesl od slavnostního 'klíti,
zaklínati se' do oblasti vulgární). — Zní všude
takto (stsl. rotiti s§ zaklínati se, podobně sin. rotiti,
hl. rocič so, str. rota, rotiti sja, pol. hl. rota, rus
rota). Psi. termín právní. Rozdíl mezi r. a přísahou
byl asi ten, že rota, přísaha před soudem
(Brückner), bylo asi slavnostní zaklínání jen
slovní, kdežto přísaha, možná i kdykoli jindy a
jinde, byla spojena se saháním, s kladením ruky na
jistou věc. Zdá se z tohoto významu, že r. souvisí
se stind. rtá-, av. aša- ntr. 'pravda' a s av.
odvozeninou ratu-soudce. Pravda měla u Indů
magickou moc, neomezeně silnou; věřili, že
pravdivý výrok (i s obsahem všedním) dokáže
cokoli: usmrtiti nepřítele, obrátiti řeku proti
proudu, vymoci cokoli od bohů. Rota byla
slavnostní prohlášení, že slova budou pravdivá, a
prokletí sebe pro případ nepravdy (věřili pevně, že
prokletí by se splnilo). Vyšlo se asi z fak-titiva
rotiti = činiti pravdivým; rota bude asi post
verbale. (Je-li tomu tak, je pak nutno opustit staré a
nevelmi vhodné odvozování véd. rtá- od ar- fügen
a uznati kořen ret-.) Podobně z *arta,- dospěl
vývoj k osset. ard přísaha (Abajev; ale významový
vývoj chápe jinak) a k arm. erdumn (Solta 246).
rota 3°: jistý hudební strunný nástroj, citera
(stč.: u Klareta plur. roty; obnoveno v
Procházkově bibli). Spolu s něm. Rotte je to ze
střlat. rotta.
roubík, zdrobnělina od roub = co urubnu-to,
uťato, např. kus dřeva, klacek. Nyní jako termín =
kolík na zavazování snopů; krátký klacek,
vkládaný do úst á upevněný asi jako udidlo (takže
postižený tvor nemůže ústa ani zavříti, ani je šíře
otevříti, např. aby tele nesálo mléko na pastvě, aby
husy nezobaly obilí apod.), pak mylně i to, čím se
ústa zacpávají, aby oběť nekřičela (schum-laný
šátek apod.): jvč. roublík, han. robi, róbel gen.
róbla (i vróbl Rzr), róblék, msl. vrúbl; sic. vrúbel
(v je nenáležité, asi z vrubu na rováši); tyto tvary
Z-ové jsou z ^rqb^lb kde je bl bez e, robi, je to z
nepřímých pádů).
roubiti jč.: někde něco hledati, přehazovati věci
apod. Cuřín; obroubit i oběhati (celé město o-il =
obešel, prošel, zběhal) Jg, vč. vroubiti (po vsi)
PS, zvroubiti (ves), vm.
rouhati se
obrúbit t/v (o žebrácích) B. Psi. robiti,
iterativum od *r$bo. Příbuzno je ř. ρέµβοµαι
toulati se, obcházeti, choditi sem tam, / *vremb-.
rouhati se, rouhač; sté. rúhati (sé), ruhač, ruh,
rúhavý, -avec, spisovně jen o rouhání Bohu
apod., ale mor. a sic. má starý význam 'posmívati
se' aj. (pošklebovati se = napodobovati někoho
posměšně); tento význam má i zrouhati se PS
(ne: dopustiti se rouhání); dosud je zpravidla s
po-\ zm. porouhati se, han. poróhat se, las. je
podrúhat sa (odkud dt); i stě. je porúhati sé. —
Stsl. rog-b posměch, rqgati se komu, posmívati
se, sic. rúhaťsa rouhati se a porúhať sa vysmívati
se, r. rugát nadávati, hubovati, porugánije
potupení, hanobení, ukr. (po)ruháty nadávati,
postv. porúha, pol. urqgac posmívati se, rouhati
se, sin. rogati se rouhati se, sch. rúgati se
posmívati se. — Psi. bylo asi rogajo rqyati (ale
se přistoupilo později od smě jat i se, odtud i po-
). Příbuzno a tvarem nejblíže je lot. langät
nadávati, dále stind. láňgati uráží, týrá (offenser,
maltraiter), ř. ελέγχω nadávati, tupiti, kárati,
usvědčovati. V bsl. je intensivum sov. kořeni a s
příponou ä-jo-. U Slovanů navíc záměna likvid
r\l.
rouhovat: český termín střední doby (od 16.
stol., ještě u Dobrovského, z něho jej má Jg) pro
košárování; rouh z přenosných dílů je ohrada pro
ovce, košár. — Málo jasné. Ale vzhledem k
tomu, že se takto hnojily ovčím trusem
především úhory, je možné, že r. vzniklo z
*ouhorovat; přesmyklé *o? ou h o vat mylnou
dekomposicí dalo domněle výchozí rouhovat; pak
by rouh by lq^ post verbální. Stran východu dí
Jar. Štika ČL 45.69: ,,Celá karpatská a balkánská
oblast se v minulosti dělila v podstatě na horské
pásmo, kde se košárování téměř neužívalo, a na
níže položené kopcovité pásmo, kde se
košárování užívalo v troj polním hospodářském
systému na vyhnojování úhoru. Není vyloučeno,
že košárování úhoru bylo starou technikou,
užívanou již před příchodem valašských
pastevců. V obou pásmech mělo košárování
samostatný vývoj".
roucho oděv, stč. rúcho oděv; fem. stč. ruchá
(roucha Sm 155), han. rócha, nč. jen zdrobn.
rouška, šatka, šátek, závoj. Sem patří i stč. par
ucha asi 'sukno velmi lehké' a parách (toto u
Klareta), jakýsi šat. — Podobně sic. rúcho, rúško
i rúška, stpol. rucho oděv a ruszka rouška,
podvika; sin. sch. b. tuho šaty, stsl. rucho roucho,
dl. rucho šaty s vlečkou. — Slovo nejasné. Sic.
rúcho (a sch. ruho) je i výbava nevěstina, totéž
znamenalo i stpol. rucho, a mělo se tedy za
možné, že r. souvisí (Miklosich) s ruchlo, lodní
náklad (strus.), movitý majetek (ukr.), což by
dále bylo od ruch-, rušiti pohybovati něčím. Nic-
méně je to jen domněnka velmi nejistá. Lze
19 rousati
spíše pomýšleti na to, že rúcha je zkráceno z
rubacha, viz rubáš; nebo rúcho z rubo, viz bulh.
rubo oděv.
rouno; sem patří mor. podrúnit zarůsti vlnou (o
ovcích); rounatý. Psi. runo (tak stsl.; sic. runo, rus.
runo, ukr. b. sch. runo). Obdobný útvar je stind.
román- (lóman-) n. srst, s příponou -men-; u nás
tedy *ru-mn-o (přechod k o-kmenům, nulové mn
místo men, poněvadž připojeno o; mn > n). Základ
ru-souvisí nepochybně s rváti (je zde rou-, ač
slova na -men- mívají v kořeni e); vlna bývala
ovcím původně rvána, škubána (jako husám peří),
když byla dospělá (týž důvod je i ve vlna); do
nedávná se tak dělo v Estonsku, dosud prý ještě na
Islandě. Meh KZ 64.261. Podobně arm. gelmn
vlna, rouno, je od vel- rváti, vytrhávati.
roup: červík v řiti, stč. rúp; od toho je vč. na
Bydžovsku roupník a hl. rupik orsej (má u kořene
,,kyj o vité" hlízky, možno též říci červíkovité); nč.
zpravidla v plur. a v úsloví míti roupy (dítě mající
roupy je neposedné, neklidné, protože je svědí) =
dělati nerozumné kousky z bujnosti apod. — Pol.
rup červ ve střevech. — Příbuzné sloveso je stind.
rúpyati má hryzení ve střevech, rópáyati způsobuje
takové hryzení. Slov. rup-b z *roupó-s vypadá
jako nomen agentis ke kořeni rup- nebo jako
postverbale k fak-titivu *rupiti = stind. rópáyati.
Něm. lidové Raupen směšné nápady bude z č.
roura, laš. rula roura (i hlupák jako č. trouba).
Pol. rura, sic. rúra, pd. rula, hl. rola. Ze střhn.
röre (nyní Röhre, příbuzné s Rohr rákos).
rouš, zpravidla v plurále: rousy (u Jimra-mova),
han. parósy, koróse, zm. barousy dlouhé
rozcuchané vlasy; č. rousy peří u noh ptačích (tzv.
„kalhotky" některých sov i jiných ptáků), dlouhé
chlupy na koňských nohách, roušky kalhoty bílé
bud s třepením, bud s krajkovým nebo vyšívaným
okružím; rousný, rous(n)atý, rousnéti; rousňák
pták s rousy. Sin. ruse, baruse vousy. Rous je, jak
je patrné z předpon pa- ko- a z významu (roz-
cuchané vlasy!), slovo expresivní, vlastní význam
byl, zdá se, třepení, chlupy na spodním okraji
oděvu, noh; je to tedy nejspíše postverbale k
rusati, kteréžto sloveso je zachováno jen v sic.
rusať roztrhávati tkaninu tak, že se vytahuje z ní
útek (,,cupati, rozcupávati"), obrusať = udělati
třásně na okraji plátna (od toho je postverb. sic.
mor. obrus, čes. asimilací > ubrus), přeneseně obr.
gate = otřepiti, když se dole na okraji nohavic
uvolňují nitě. Toto rusati je s-ové intensivum,
*rup-sati. Příbuzné je něm. raufen a rupfen trhati,
škubati. Meh SPFFBU 1.85.
rousati: u° z° za° (oděv) 'utahati, uvláčeti oděv
v mokré trávě, blátě a kalu'. Val. msl. rúšat (boty)
= kaziti boty chozením
rouš
po mokru Kš-Mal, msl. rúšať sa brouzdati se Mal.
— Snad je z morousati. PS má urno-rousati se
potřísniti se, pošpiniti se (zdá se, ze je silná rosa a
notně se umorousá), umo-rousaný umazaný. Ve
složeninách jako u° se, poněvadž byly dlouhé,
vypadla jedna slabika. Lidová etymologie pak
spojila to slovo s rosa, jako by šlo jen o umáčení
rosou; ale ve skutečnosti se myslí i na ušpinění
blátem! Viz i brouzdati.
rouš sté.: podnapilost; nč. podroušený
podnapilý. — Z něm. Bausch t/v.
routa, sic. rúta, bud ze sthn. rúta nebo střhn.
rüte, nebo snad přímo (z klášterních zahrad) z lat.
rúta.
routi ruju vč.: škubati, jen o vlasech (ruje to =
škube to, řekne ten, komu stříhají vlasy neuměle
nebo nepozorně; nebo když se nešetrně češou
vlasy zknocené). Je to druho-tvar slovesa rváti
(viz): k indikativu ruju byl přitvořen nový
infinitivní kmen *ru-ti > > routi.
rov, nyní (od obrozenské doby) jen v básnické
řeči, ale v starší češtině obecně vedle hrob. Stsl.
rovb, sic. rov gen. rovu, r. rov gen. rva (*rtv-,
jistě novotvar, ukr. riv, pol. rów, hl. row, sin. sch.
rov rov, b. rov hrob, příkop, strouha, — Psi. rovt:
souvisí, jakožto jméno věci nebo místa za jméno
činnosti, s kořenem, který je v zaróvati (viz), v lat.
ob-ruere zasypati, zahrabati, zakopati, ě-ruere
vykopati, vyhrabati, vyrýti, vyrvati. V rovb je v
kořeni o, náležité ve jménech tohoto typu pro
výsledek činnosti. Lit. rävas, prus. rawys jsou
však z pol. rów.
rovný, rovnost, rovnice, rovník (kalk za
aequator); roven býti někomu, původně subst. stč.
rovně mask. i fem. z rovwia, s četnými stč.
doklady pro mnohé pády podle duše i panoše-,
rovesník (mor. rovňák) vrstevník, starobylý tvar
od kmene roves-; č. úroveň je z ruštiny; rovina
disimilací z *rovnina (pol. równina, dl. rownina,
r. ravnína, ukr. rivnyná, b. ravr.iná); rovnali: s°
vy° dluh = původně seřezati vruby na rováši, aby
dřevo bylo zas hladké, rovné. — U jiných Slovanů
je jednak ro- (pol. równy, sic. rovný, hl. runy nář.
równy, dl. rowny; ukr. rívnyj, r. roven), jednak
ra- (sin. raven, sch. ravan, b. raven, ramen, r. z
csl. ráven), všude hojnost odvozenin; z nich za
psi. lze pokládati jména na -hňa, -bn-, ~ina, -
ostb a slovesa na -iti a -jati. — Dvojitost ro-jra-
nutí vyjíti z *orv-, Z jiných jazyků se dá uvésti
toliko 1. část v ř. άρπεδής rovný, plochý (2. část je
od πέδον půda; *arv-peděs; v v skupině rvp
zaniklo).
roz- 1° předpona, tak i sic. pol. luž. ukr., jinde
raz-. Znamená dělení (rozpůliti, roznésti), šíření
vyplynuvší z dělení na proudy různými směry
(rozšířiti, rozložiti, rozrůsti se), vyspění děje
(rozehřáti, rozveseliti). Postver-balia jsou rozum
od rozuměti atp. U jmen
520 rozmar
(bez sloves!) je v různý, rozličný, rozmanitý.—
Sic. roz- i raz- (středoslc. a spisovně), toto v
starých lid. slovech ráztoka, rázcestie apod. I v č.
je raz- v rasocha (viz rozsocha) a v několika
místních jménech. Toto č. a sic. raz-je dloužení
typu vrddhi, náležité u jistých předpon (u nás v pa-
) v substantivech. — Psi. orz (druhotně i orz-b,
nápř. v roze-tnouti.) Příbuzné je snad het. ad v.
arha ven, pryč, arhaja odděleně, extra, kromě,
mimo řadu; vyšlo se asi z kladení něčeho na části,
různo. Je-li toto spojení správné, je orz- i arha z
*argh- (het. h může býti z hrdelnice!).
roz- 2°, předpona zmocňovací: rozmilý, roz-to-
divný us.; val. rozpekný velmi pěkný B-SvK. —
Nejasné. Spojiti je s roz- 1° dobře nejde. Snad je
příbuzno se staroirským ro stejné platnosti, např.
ro-már 'příliš veliký, nadmíru veliký'; z by bylo
přejato od roz- 1 °.
rozhuda: tvaroh promíchaný kyselým mlékem
nebo smetanou a pažitkou (stř. Č.), hudlanina Jg.
Nejspíše od hudati, jež doloženo vč. (Jirásek,
Stašek) mj. jako žvanit; chápe-li se to jako
'pleskati', je r. tvaroh rozředěný v ,,pleskanici". S
tím lze uvésti ve shodu i přenesený význam 'tlustá
žena': srov. jč. rozhudnouti se posaditi se ze široka
(= ,,rozplesknouti se").
rozchodník: rostlina Sedům, již stč. P. roz-
chodnik t/v, r. raschodnik t/v (ale r. zn. i jiné
byliny), sch. razhodnik je potměchuť a ko-nopáč.
— S. je plazivé. Snad tedy r. od toho, že ,,si§ po
ziemi rozchodzi" (Rostafinski).
rozinka (hrozinka, s h od hrozen); sic. hro-
zienko, hl. rózynka, pol. rozynka, rozenka. — Z
něm. Rosine, to pak je z fr. raisin hrozen ( < lat.
racěmus hrozen).
rozličný: stsl. razliébn*, sic. rozličný, r.
razlíónyj, p. rozliczny, dl. rozličný, v. sin.
različen, sch. razliÓan. — Psi. útvar od orz-
UÓbje (r. razlíóije atd.) = rozdílnost líce (v. to)
= podoby.
rozmanitý, laš. rozmaity; sic. rozmanitý, pol.
rozmaity. V Kladsku a na Litomyšlsku znamená
rozmazleného; spojíme-li to s tím, že vyjadřuje
mnohost rozličných věcí, lze se domnívati, že
souvisí s -manouti (zamanouti si, umanouti si
něco). Toto sloveso má původnější tvary v mor.
zamahnút se, zabahnit sa zatoužiti po něčem, viz
bažiti. Rozmanitý byl původně asi *rozmahnivý,
*rozbahnivý = rozbažený, komu se zabáhne
každou chvíli na něco jiného, pak přeneseně o
věcech, že odpovídají rozličným choutkám,
tužbám (byla tam rozmanitá jídla; zboží rozmanité,
že si lze vybrati po chuti; r-é kvítí = všem vkusům
vyhovující, každému na vybranou).
rozmar: vrtoch, nálada, -ný plný rozmarů,
zábavný, dobrou náladu působící. Tak i sic. —
Spojovati je s naším mařiti ničiti brání význam.
Bude tedy náležeti k pol. roz-marzony roztoužený,
snivý, nyvý, teskný,
rozmarýna
•rzyc rozteskniti (r. sie sníti), sin. mar: na mar mi
pride přichází mi na mysl, seh. mar
starost, péče, nemař bezstarost nost, mařiti starati
se oč, sic. mariet dumati, přemýšleti. Rozmarný
je tedy, kdo se rozmařil = kdo má rozličné
choutky, zájmy, malicherné starosti, tužby.
Sem náleží ovšem i rozmařilý, sic.
rozmařilý t/v; stě. rozmářěnie (Hus)
původně o paměti, totiž o jejím chabnutí,
rozmáreti o chladnutí lásky; u
Komenského je rozmařilý lenivý, líný, z
toho lze dojíti k uč. významu přes význam
náladový'.
rozmarýna, stě. rosmarín. Sic. roz?narín, -
rincok, pol. rozmarýn, hl. rósmarja, dl. ros-
mar(i)ja, ukr. rozmarýn, r. rozmarin, sin.
rosmarin, sch. roz?na(ri)n, dále něm.
Rosmarin, fr. romarin atd., vše z lat. rös
marinus (,,mořská rosa"), jak tato jižní rostlina
byla zvána již ve starověku. Důvod názvu není
jasný.
rozpora: viz příti 1°.
rozptýliti; iter. -lovati, stČ. rozptýleti; u Husa
je i jakési jednoduché ptýleti (psáno však
pstyleti) házeti se, mrskati sebou (o rybě). —
Nejasné. Bylo i stč. rozblúditi se = rozptýliti se.
Sic. je rozptýlit sa a odvozeniny t/v jako v
češtině.
rozpuk 1°, tak i sic. a hl.: rostlina Cicuta.
Podobně něm. Berstekraut t/v: dobytek se prý
může po jedovatých bylinách nadmouti i\
puknouti.
rozpuk 2°: jedovatá housenka Kub 223, Hod.
Od rozpuknouti se: z představy, že takový tvor
plný jedu a zlosti (drak aj.) musí puknouti, srov.
rčení puknouti vztekem; viz i kolomaz.
rozpustilý, jč. rozpustlý; sic. rozpuštěný, ]).
rozpustný. Třeba je chápati asi tak jako
,,nevázaný", uvolněný; je vč. rozpouštět se
chovat se bujaře, nevázaně (o dětech), sic.
rozpúštat sa t/v a rozpustit sa (dokon.), pd.
rozpuscic sie t/v; ,,jako o něm. ausgelassen
platí to zprvu o dobytku na jaře na pastvu
vyhnaném a 'rozpustilém'." §m.
rozrazil, již stč.: rostlina Veronica. Tak i sic.
Věřili, že ,,čistí krev a klejovaté šlemy rozráží"
(Mattioli).
rozsedati se: pukat i; ppp. rozsedaný roz-
pukaný, rozpraskaný (o kůži na nikách nebo
nohách) us., han. rozsadané Sv; rozsednouti se
rozpuknouti: rozsedla se země. Sem patří
rozsedlina puklina (v zemi, ve skále), trhlina v
kůži, kosti, rtu Jg. Stč. zsědati sě rozpukati Ote.
— Sic. rozsadnút sa, rozsadat sa, roz-sadlina
SSJ, nář. poéidac, zeéidac rozpukati Bf, pol.
rozsiede rozsiqc sie (též rozsiaéc, s ia podle
slovesa pro ,,sedět i"), rozsiadac sie, r.
rassestsja, rassedátsja, ukr. rossistysja,
•sedatysja, -sidatysja, stsl. (ras)sědati se. Je i
faktitivum r. rassadit (sekyrou kmen, hlavu)
rozetnouti, rozbíti, rozpoltiti. — Psi. bylo xedq
šesti, iterativa sedati a sadati (to viz
521 rožeň
zvláště!), faktitivum saditi, vše vždy asi s nějakou
předponou. Příbuzné je stind. ksadatě rozkládá,
rozřezává, zabíjí (zerlegt, verteilt, schlachtet) a ř.
εν-κτήδων štěpný (leicht zu spalten), κτηδών,
štěpina dřeva (o ind. a ř. Windekens LP 8.34).
Kořen k8ed-, jeden z mála případů pro *h'9 tj.
zvláštní hrdelnici, která dává ř. kt, ind. ks, u nás s.
Meh Čs. předn. pro SOF 100, SbKuryl 189.
rozsocha. U tohoto slova je raz- nejen v sic.
(rá{z)socha), ale ku podivu i v Č.: rasoška Kotík
9; rasošky jsou podávky, jimiž se kladou polena do
prsku LF 29.251, ČL 1.374. Je to zkrácenina z
myšleného výrazu ,,roz[bí-hající se, -větvující se]
socha": myslí se tím žerd vidlicovitě zakončená;
takové podpíraly a nesly rozličné vodorovné trámy
nebo žerdi v primitivních bouclách a domech. Pro
a v 1. slabice je třeba vyjíti ze starobylého
odvozovacího dloužení (typu stind. vrddhi) *órz-.
rozšafný, -nost (toto u Klareta); tak i sic: z něm.
rechtschaffen t/v, s přichýlením k roz-místo
začátku pro náš jazyk nezvyklého.
roztoč; tak i hl., kde je i sloveso roztočte -ec
rozvrtati; pod. je i sic. roztoč (z č.?) a vslc. vši ho
roztoča = sežerou Bf; -toč je tedy totéž co v
červotoč.
roztopčí n. -ín: druh kořalky. Sic. roztopčín.
Nazván podle F. V. Rostopčina, vojenského
guvernéra Moskvy 1812—14 (Šm.).
rozverný: rozpustilý, jvč. rozvejra (u Pol-
ničky), rozvejrovat (Zdar), mor; rozverný, roz~
verovat; rozvířit se státi se rozpustilým, rozví-
řenec, rozvéřelé u Slavkova, val. msl. rozverný-,
rozvířený u Kyjova a na Podluží, sic· rozvířený.
Snad sem patří i han. rozvelé t/v> podle Lakomého
určitě z *rozvylý (u Bartoše je rozvily), KpU píše
rozvelé. — Val. zvířit sa zdivočeti SvK by dávalo
myslet na vír. Pak by ovšem han. rozvelé patřilo
jinam.
rozvora: silná žerd pod vozem, důležitá při
rozpojování (prodlužování) vozu (např. vozili se
klády), na rozdíl od jednoduchého typu vozového,
se spojnicemi pevnými. — Sic. rozvora, p.
rozwora. — Obsahuje předponu roz- a útvar od
vříti 2°, s náležitým o v kořeni. — Lit. bylo
alvaras, stprus. arwarbs \/v: snad přejato (se
změnou rodu a se ztrátou z ?) z psi. *orz-vor-.
róžďka stč.: jilm (Klaret). Ze sthn. ruost, nyní
Rüster.
rožeň, mor. rozenec; mor. rožénky dřevěné
vidle; v Táb rozen kůl, na nějž vrážen zločinec; vč.
rožeň Pt, val. rožének u kosy-hrabice = jeden z
dřevěných prutů (ostnů) Kš, msl. rožeň rohatí na,
na níž se udí v komíně maso Mal. — Sic. ražen,
pol. rozen, rozenki, hl. rozen, dl. rožon, ukr.
rozen, r. rožón (rožný železné vidle), sin. b. ražen,
sch. ražanj. — Původ málo jasný. Vycházelo se z
*orz-, ale nebylo vidět východiska. Proto
přijímáme podnět J. Holeyšovského: snad jer. z
*rož bňb,
 rtuť
odvozenina od roh příponou -bnb. V sic. a na
Balkáně by bylo zdloužení (vrddhi, § 2), pův.
*róg-injos. Rožeň byl tedy chápán jako cosi
podobného rohu (roh zcela rovný a dlouhý měl
báječný jednorožec; ostatně jsou i křivé rožně, a
to na kose-hrabici).
rtuť fem.; dříve i mask. (gen. -u); již sté. rtuť,
jč. u Sušice LF 29.252 trut, tak psal i Kollár na
základě své domněnky, že rt je přesmyknuto z tr a
že to náleží k truji = otravuji. — Sic. ortut, pol.
rteč, ukr. r. rtuť. — Nejasné. Obyčejně se spojuje
bud s arab. utarid, nebo vyvozuje z latiny, z
argent(-um) (vivum) = živé stříbro (tak lidově
dosud, i sic. živé striebro, pol. zywe srebro, ukr.
zive sriblo atd.).
rubal, již stč.; msl. rubáč. Sic. rubáš, nář.
rubáč. Rubáš byl ženský spodní oděv, od-
povídající naší košili, dlouhý nejméně po kolena,
bez rukávů (tím se lišil od košile cizího původu,
jež měla rukávy), oděv již praslo-vanský; udržel
se u nás dosud na Slovensku; poněvadž byl z látky
vyrobené doma, byl hrubý, ale trvanlivý; je
zpravidla ze dvou kusů látky. V Čechách i na
Slovensku nyní to jméno je přeneseno na
jednoduchý volný oděv pro mrtvoly do rakve.
Souvisí s r. rubácha, ~ška košile, ukr. rubátka,
sch. rubaČa, rubina, sin. robača košile, b. ruba
oděv. Jsou to útvary od rub (stč.: vestis) = kus
urub-nutý (hl. je rub plátno); nejprve bylo asi
rubáč(a), kdežto ch(š)-ové podoby jsou asi
pozdější, poněkud afektivní; rubáč(a) = oděv z
pouhých jednoduchých rubů (od rubati, v. to) =
kusů látky.
rubati, laš. rubat; spis. dřevo-rubec; mor.
rubisko, sic. rúbanisko paseka; rub je mj. totéž
co roub (odtud roubovati'při štěpování), dále mj.
urubnutý kus něčeho, (plátna, viz rubáš)-, opak
líce, vnitřní strana (obrátit na ruby), původně ta
strana, kde věc byla odrubána od celku (nejprve asi
o spodní straně kůže, kožešiny: strana, kde kůže
odřezána od těla, strana s mázdřičkami); odvoz,
roubík (viz). Sroubiti, z něho postv. srub stavení z
osekaných, orubaných klad; porubati > sic.
porubá, paruba paseka (jako místní jméno), mor.
kdysi porub soupis dobytka (pastýř přejímaje
dobytek dělal si vruby), zarubati > záruben jvč.
srubová ohrada okolo studně, pak i u truhlářů „fut-
ro" dveří a oken; vrubati, odtud vrub na ro-váši (v.
rabuša), odtud zevrubný = z takových vrubů =
záznamů vypsaný, podrobný, sic. vy rubit daň =
ustanoviti a zaznamenati (původně pomocí vrubů
na rováši), han. zavró-bit zaviniti (= dostati jakožto
svůj vrub); přerubati, laš. přerubla, msl.
přerubeň, díra do ledu, aby se mohla nabírati
voda; ob-roubiti olemovati, (mylně vroubiti a
dokonce broubitil), z toho obruba (-beň, -bisko =
záruben), původně osekati nějaké dřevo nebo
sekaným dřevem olemovati, udělati ohradu
522 ruda
z rubaného dříví, např. kolem dvora pro dobytek,
ohraditi = olemovati, přeneseně i tkaninu, oděv. —
Psi. rqbiti, robati, u všech Slovanů s hojnými
odvozeninami, např. sic. rubat, pol. rqbač, hl.
rubac atd. — Κ srovnání se nejlépe hodí lot.
rubinät dělati vřezy, zářezy. Naše rob- by se pak
dalo vyložit pomocí expresivního zdvojení: bb >
mb, rumb- > rqb-. Týž postup vidíme v lot. ruobit
t/v (uo z *wm). Je i lit. dial. (žem.) ruobti t/v: jeho
uo je nepochybně rovněž z *um.
rubín, evropské slovo, ze střlat. rublnus (od lat.
ruber červený). Κ nám přišlo z něm. Rubin nebo
přímo.
ručaťmsl. sic: řičeti, bučeti. Hl. ručečt/v; sch.
ruka řev. Zvukomalebné. Podobno je lot. rucu
rukt, sthn. ruhen t/v.
ruče: rychle, hbitě, spisovný zbytek stč.
příslovce ruce > ruče, rauče, od adj. stč. rúČ,
ručí. To žije dosud ve val. ručí a v sic. rúči rychlý,
příslovce ve val. ruče, laš. ruče, rychle (laš. i:
právě, sotvaže, jakmile); sic. spojováno
asyndeticky: pekne ruče = pěkně rychle (je mylné
vyvozovati z toho význam ruče = náležitě, pěkně,
resp. rúČi pěkný, slušivý, pořádný). — Hl. ad v.
ruče, sic. rúči a ad v. ruče, pol. adj. rqczy, ukr.
rúčyj, br. ručij rychlý, hbitý, obratný. —
Vzhledem k polské nosovce jest vycházeti z *ročb,
což může býti odvozenina od rqka ruka, neboť
význam 'hbitý, obratný' je i v jiných odvozeninách,
č. zručný, sic. oberučný na obě ruce obratný,
zručný. V povědomí mluvících arci tato souvislost
dávno zanikla, kladeť se ručí o běhu např. koní, ba
i o ranosti ovoce, raučí hruška.
ručej: bystřina, lidové ve val. — Sic. ručaj, pol.
ruczaj, b. hl. ručej, ukr. ruČáj r. ručéj gen.
ruč'já, nář. i ručaj, br. ručéj, str. ručaj, -ej, -ij. —
Budto je od zvuko-malebného slovesa
zachovaného na jihu: b. ruča zurčeti, bublati,
rychle téci, nebo (vzhledem k bystřina od bystrý)
od ručí rychlý. Přípona je však neobvyklá. U nás
se rýmuje se stč. ducej e Cataracta.
ruda 1°: rez na rostlinách (obilí, ovoci): prší-li
za svitu slunce, padá ruda (lid věří, že padá s
takovým deštěm, ve skutečnosti jen teplé a vlhké
počasí podporuje vzrůst té rzi); přeneseně i některé
jiné chorobné zjevy na ovoci. Ruda se zvaly i
bažiny s červenavým bahnem (odtud je asi Roudné,
Roudnice), p. luz. bažina taková, r. rudá nář. krev.
— Ruda je slovo jistě starobylé, od rtd-, rdíti se, z
*roudh-ä, s náležitým plným stupněm o v kořeni;
rovná se mu lit. raudá červeň, stisl. rauda červeň.
ruda 2°: hornina obsahující kov; rudný, ru-
donosný, rudokop, Tato ruda je stsl. sic. r.ukr. pol.
sch. (přízvuk: r. rudá, sch. ruda). Bývá spojována s
ruda = rez, ale neprávem. Jde o slovo téhož
původu co něm. Erz (stdn.
ruditi
arut, sthn. aruz), a lat. raudus (ródus, rüdus)
ntr. t/v: všecka byla přejata jakožto technický
termín z nějakého jazyka cizího, když se
indoevropské národy (či národ ještě ne-
rozdělený?) u něho seznámily s hornictvím.
Sumerské urud měd patří ovšem také do této
skupinky, ale přímým pramenem nebude.
Přesného objasnění se nedočkáme, neboť pře-
jímalo se od národů, které vyhynuly, dokud
nebylo znalosti písma na té ani na oné straně.
ruditi stč.: mrzeti, z- zastrašiti Baw, vz~ za-
rmoutiti Alx. Hluž. rudzič rmoutiti. Příbuz-no je
vydati plakati, lot. raudät t/v, rudinát rmoutiti,
lit. raudóti naříkati, sti. roditi naříká. Kořen byl
reud-,
rudý, rudoch, rudo-bradý atp., rudnouti (vy-
rudlý původně o ochabnutí rudé barvy, pak i o
jiných barvách „vybledlých" na slunci). V stč.
bylo rudý v 15. stol. vytlačeno odvozeninou
rudný (Rudné moře; kopie bieše rudno krví
jeho), ale nejpozději od začátku 16. st. se rudný
klade jen ve významu ,,kovo-horninový"; od té
doby rudý znamená jen 'červený', ale v nové době
se klade místo červený především o pojmech
spojených s politikou (rudý prapor; Rudá
armáda proti sic. Červená armáda). Herne 26.
— Sic. kniž. rudý, rudnut jsou asi z češtiny. Rd.
rudój, ukr. rudýj, pol. rudy, sch. b. sin. rud. —
Pšl. rud-b souhlasí s lit. raüdas, lot. rauds o
barvě koně ryzáka (jinak červený = lit.
raudónas), lat. rufus, gót. raups, vše z
*roudhos, od kořene, který máme v rdíti se.
Očekávaný (u adjektiva!) vokalismus e je v stisl.
riódr; slova mající o podlehla nepochybně vlivu
abstrakta znamenajícího červeň (viz ruda).— (B.
rud, sch. rud 'kudrnatý' (ve starších slovnících a v
nářečích) a sin. rod 'drsný, rauh' je jiné slovo,
pol. roďb, příbuzné asi se sthn. arandi 'rauh';
Mladenov, Herne).
rufián: bordelář, kurevník, již stč. (Klaret),
nyní zastaralé; pol. rufjan, sin. rofijan.— Z it.
ruffiano kuplíř. Rozšířilo se po celém západě (fr.
rufflen atd., něm. Ruffler). Základem všeho je lat.
rüfus zrzavý a stará pověra (o ní Jílek Jčř 49), že
zrzaví lidé jsou schopni každé špatnosti (Alessio
NphM 39.115). — Odvoz. stč. rufiánka nevěstka,
u Lomnického rufka.
ruchati 1°: orati, doloženo od Dobrušky (a
zruchat Jir 42.280), jč. (po celý čas mně tu mez
nerouchal, Dušek II 54 = neodorával?), laš.
rušanina oranina. Κ tomu ruchadlo, u Polné
rouchadlo, mor. ruchán, sic. ruchadlo, s o nebo
a (odkud ?) mor. rocháČ, jč. hornoblan.
rochadlo, jinde jč. rachadlo, chod. rachák druh
pluhu (podrobnosti Utěšený 76). Dokud se oralo
prostými ,,háky", ,,nářadí to nebylo s to půdu
prohloubiti ani zkypřiti, následkem toho byla
vrstva ornice slabá a chladná. Aby zrno mělo
aspoň v některých místech silnější vrstvu a více
tepla, shrnovali ornici do skladu a oraly se úzké
záhony". „Ruchadlo
523 ruka
vynalezené od bratří Veverků půdu nejen zkypřilo,
ale i prohloubilo, proto nebylo již potřebí ornici...
do skladu shrnovati...'' (Myslivec 9n). — Příbuzno
je lit. rausiü raůsti hrabati, rýti zem (jako krtek,
svině apod.). U nás se výchozí slovo nezachovalo,
je jen intensivum na -ati.
ruchati 2°: mor. rozrouchat se vykynouti (o
těstě, srov. hejbadla kvasnice!), č. porouchati
(postverb. porucha), mor. rouchat ničiti,
rozruchat roztlouci, laš. rušať hýbati, urušať,
vyrušať, zrušať se vykynouti, vyrušať vůz,
zarušaťlodku = vytáhnouti, zatáhnouti; rušiti: č.
po° pře° roz° vy° vz° (postv. vzruch), z°. — Stsl.
razdrušati, (razd)rušiti zničiti, sic. rušiť, r. rúšiť
bořiti, ničiti, rúchnuť zřítiti se, sesouti se, svaliti se,
sic. rušať, ukr. rucháty, rušáty hýbati, pol. ruszac
hýbati, ruszyc, na- rušiti, sin. porušiti zbořiti, sch.
rušiti, b. ruša rušiti, bourati, ničiti. — · Toto druhé
ruchati bude nejspíše z *gruchati, jak dává tušiti
pd. rozgruch = č. rozruch; g zaniklo právě asi ve
skupině zgr.
ruchať laš.: na° nabíti Malý. — Je to snad ch-
ové intensivum od rupati — lupati t/v (viz).
ruina; ruinovati: lid. (z)runýrovat (z)ničiti,
(při)vésti do zkázy, han. zloniruvat SvB. — Z lat.
ruina zkáza, zřícení, lid. slovesa jsou z něm.
ruinieren.
růjný: viz říje.
ruka, ruční (ručnice = ruční střelná zbraň;
ručník = utěrák na ruce), bezruký; náručí, např.
náklad polen, co lze unésti na nikách nebo na ruce,
pak co lze obejmouti oběma •rukama (náruč sena),
han. je to neporóÓny není to po ruce KpU,
poróčňéši co je více po ruce, bližší; područí stav,
kdy je někdo ,,pod rukou" = pod mocí druhého,
pnručí pomocník ,,při ruce"; obruč (viz to); laš.
náruka = náruční strana potahu; rukáv (všeslov.; lit.
rankově), rukavice (srov. nohavice), nové slovo
rukávník (viz zvi.); rukověť i rukojeť ( > mor.
rukovítko rádla, rukovidlo lávky = zábradlí) z
rqko-eth od j-eti = jmouti, s hiátovým v nebo ,;
(vzhledem k o resp. e); rukopis, rukodělný; mor.
ručka, rukověť rozličných nástrojů, "násadka (péra
apod.), podobně sic. pol. rus. aj. (hl. ruČica), Ručiti,
za- = rukoudáním se zavázati za někoho, hl. ruka
byč ručiti; nyní arci bez tohoto symbolického aktu
(postverb. záruka > záruční), poručiti rukoudáním,
pak smlouvou postoupiti, odkázati, odporučiti,
doporučiti odevzdati do něčí milosti, ochrany,
přízně (sem patří poroučím se místo od°, rčení při
odchodu; poručení doma, rčení při loučení, =
odevzdávám se do přízně vaší rodiny), poručník;
význam 'rozkázati' vzešel ze slabšího Odkázati,
odevzdati, vzkazem nařizovati, nikoli přímo'; vč.
vodručit se (Jičínsko) odejíti, bude asi z od-po-;
rukojmě, ručitel mask. podle panoše (sklonění v.
Srn
rukávnik 524
164), z roko-jbma, od jmouti (přípona -ja), = asi
zkráceno z *porqko-j wňa, což by znamenalo
toho, kdo přijímá na sebe porubu, ručení (r. ukr.
porúka, sch. portika, pol. porúka, b. porácitelstvo,
sin. porok = ruko-jemství, závazek záruční za
jiného); totéž slovo je jen u Poláků, není tudíž psi.
a lze snadno přijmouti, že takové zkrácení bylo v
době předhistorické; pro po° svědčí i odvozenina
sic. porukomie závěť (*-jbm-bje) a porukom-ník
(z -jemník) ručitel. Obdobný vývoj právních
výrazů je v het. slovese manijahhmi (jež jistě
souvisí s lat. manus ruka): doručiti, odevzdati,
přenechati, spravovati (verwalten), a v germ.
mundo ruka (něm. Mund ochrana, Vormund
ochránce). — U jiných Slovanů hojné útvary
obdobné, např. sic. ruka, pol. reka ruka, rqczka
násadka, r$czny, zr^czny, rekaw, rekawica,
obr§cz, rekojeéc, r$czyc, po-reka atd. — Psi.
roka (a dále rqěbka, rocbWb nebo -búb, rqkav-b
atd.): ekvivalenty jsou jenom v baltštině: lit.
ranka, lot. ruoka, stpr. rancko. Příbuzné je lat.
(galloromán-ské) branca tlapa (Kurylowicz, Mél.
Vendryes 205n.), pův. *vronkä; v odpadlo v bsl.
podle očekávání. Původní ráz toho názvu byl tedy
vulgární (i některé jiné ide. jazyky ztratily starý
název ruky, zachovaný v ř. χειρ, a nahradily jej
jiným); obdobný úkaz jako u názvů pro nohu a
hlavu. (S lit. riňkti sbírati rqka nesouvisí, ač se
stále tvrdí opak.)
rukávnik je ochranný rouro vitý obal na ruce
(myslivců; též dam, móda asi před 50 lety), stč.
nč. rukávnik, sic. -nik, je jistá válcovitá síť na
chytání koroptví (Siman 80, Bednárik LPS 56,
Smelhaus 214, nč. zvána též rukávec PS).
Odvozeno od rukáv.
rukovati, sic. 4, pol. rukowac. Z něm. ein-
rücken.
rukev: nyní rostlina Roripa. Spolu s pol. rukiev
hulevník pochází asi z něm. Ruke Eruca.
rula, sic. rula, podle Koštiála AfslPh 1920.402
z něm. nář. rull, grull (Gerolle, suť).
rulík: rostlina Atropa, nář. mor. lulek lulík
lulák; sic. lulok lulka. Tedy z lulík disimi-lací l-l
> r-l; lulík jo totéž slovo co lilek. Hl. rulík asi z
češtiny.
rum 1° (od stč.): roztříštěné, rozpadlé zdivo, v
klad. odpadky, smetí, u Litomyšle lesní stlaní, jč.
kdysi (Táb.) smetí aj.; rum(ov)iště, rumař. — Sic.
rum, pol. rum, rumowisko. — Rum je
přesmykem z múr (msl. sic), trosky starých cihel
s maltou, prach z uhlí, černá hlína s prachem
uhelným, hrabánky, jehličí, č. ?nour chod. rum při
bourání, zvláště černý, jinde saze apod., han. mór
jehličí s hlínou (Boskovsko), spálená sláma
(Heršpice), s expresivními rozšiřovacími hláskami
laš. cmur odpadky z dříví (třísky, kůra), č. čmour
saze (Klicpera), vm. hmour, mhour suché jehličí
na stelivo, chmour tmavý prach, jvČ. u Ždáru,
Polně
rumpál
a Přibyslavě spadlé ztrouchnivělé jehličí, cho?nůr,
chomor mrť, chamradí Jg. Podrobná mapa výrazů
pro tyto pojmy byla by velmi potřebná a zajímavá.
Toto mur-b bude rovno s lit. máuras (v. múl).
rum 2°: druh lihoviny. V evropských jazycích
je z angl. rum ( > rus. rom). Původ záhadný. Viz
Stiller RO 22.129.
rumějšit, runějšit jč.: mžíti Dus 1.12, rumejšit
Vy-Krš 144, rumejchat, romejšit, hronejšit Jjčř
30. Pd. rutnolic t/v. Nejasné.
rumělka: přejato Preslem z jihoslov. Je to =
ruměnka, s disimilací nosovek. Hl. rumjenca, z
č.,«lc. rumelka rovněž z češtiny.
ruměný: rudý; ruměniti se. Na počátku min.
století přejato z pol. rumiany, rumienic. Bylo však
v starší češtině rumný červený, tučný např. o stádě
dobytka (sic. rumný tělnatý je zbytkem toho či je
převzal Mičátek z Veleslavína nebo jiných slovní-
kářů?). — Stsl. ruměn-b, sic. rumenný, r. rumján,
-nyj, ukr. rumjányj, pol. rumiany, sin. sch. b.
rumen červený. — Psi. bylo rument; v č. rumný
zredukováno asi nějakou analogií. Ruměn-b
(tvořeno jako kaměn-b kamenný od kmene
substantiva kamen-) pochází od nedochovaného
slova s kmenem rumen- (znělo by asi stsl. *rumy
gen. rumene jako kamy, č. *rumen nebo
*roumen), johož ekvivalentem je lit. raumuö gen.
-eňs sval (červené, libové maso ze svalů); v
*rumen-i lit. räumen- m je z dm, rud-men- od
rudý, lit. raúda8; přípona -men- je u názvů částí
těla neobvyklá (i vy měno je novotvar). Č. rumný
vyvinulo v starší době význam jiným směrem než
ostatní jazyky: ze csvalo-vitý' k 'silný, tělnatý,
tlustý', ale nyní je při ruměný i rumný ustáleno jen
to užití, které je i u většiny jiných Slovanů, totiž
'zdravě červený', mluví-li se o barvě tváří nebo
vůbec obličeje. — Odvozenina č. ruměnec, sic.
rumenec, rumeň, v starší době nedoložená, je
knižní přejetí z pol. rumienec nebo z r. rumjánec.
■■- Nějak sem patří i vč. přirovnání je jako rmíne
~ hezká, růžová Pt.
rumigať val. (u Bartoše je mylně, chybným
čtením rukopisu, kumigať): přežvykovat (o
ovcích). Sic. rumigať je též o prvém chrumkání
krmiva (i o koních!) SSJ, ale jinde se praví jen o
přež vy kování u ovcí: pol. rumygac, ukr.
rumyháty remyháty rume-háty rymyháty
remeháty remezáty. — Slovo pastýřské kultury
karpatské, z rum. rumega (srov. vsi. rumegacl), to
pak z pozdně lat. rümigäre, druhotvaru vedle lat.
rüminäre. Výchozím slovem je asi ř. helenistickó
µηρϋκάοµαι t/v. Meh LP 5.67.
rumpál, tak i sic: zařízení na zdvíhání vody ze
studně (dřevěný válec, na nějž se navíjí řetěz, a
kolo s klikou) nebo (pův.) rudy z dolů. Ze střhn.
(má Jellinek) rum-baum, runbaum t/v (Š.); ul
disimilací.
rumplovat
rumplovat, han. sev.-m. rampluvat Rzr, u
Boskovic rampluvat (u > o, zakončení nář. -
uvat), msl. rumpovat Mal, vč. ramplovat
hřmotiti něčím, han. rablovat bušiti KpU a dále
obměnou přípony rabózct; las. na Jicku rempelit.
Ή1. rumplowac. Z něm. rumpeln < rummeln.
run na peněžní ústavy, tak i sic: spolu s něm.
Run z angl. run t/v.
runa mor.: brázda (chodníček) mezi vino-
hrady; sic. runa, msl. odrunek (-Ú-) jedna strana
runy. Z něm. Rune (za Rinne).
runtit, rundit je, jak ukazují významy,
několikeré: 1° val. runtit, runtem chodit, byt,
Jas. runtovat obcházeti, běhati sem tam bez
účelu, chod. rundit se nemotorně se někde
pohybovati a tím překážeti, z něm. Runde < fr.
rondě obchůzka. — 2° runtit, runtovat, han.
rontit naléhati na někoho, han. konat práci
rontem = velmi rychle; nejspíše z něm. rund v
obratech jako r. heraussagen říci bez obalu, bez
okolků, bez úvodu. — 3° runtit dělati hřmot, han.
rontit; las. uruntovat, zruntovat hřmotně
vzbuditi, u. vůz = rozbíti = „rozramplovati" (na
špatné cestě); podl. zaruntovat zatlouci, sem i laš.
kráva runtuje divočí se; sem dále jvč. sruntit sáh
dříví = svaliti, č. (v Praze) zrundit zmuchlati
např. peřiny, podř. narundzit nabíti komu, mor.
zrundit pokaziti, sic. runtit bořiti, trhati, ničiti.
Sic. runt(l)ovat dělati hřmot, bouchati, pol.
rumotač hřmotit. — ■ 4° rundit býti nevrlý
(Páka, PS; ii Jg r. se). Κ tomu patří s-ové
intensivum runcat hubovati, bručeti PS, z *rund-
sa-ti. — 0. 3° a 4° jsou stran původu nejasná.
rupati: vydávati temný praskavý, trhavý zvuk
PS, rapeti t/v PS; rupnouti, rupot; interj. rup a
hej rup\ Je i varianta s l, viz lupati 2° t/v. ---
Příbuzno je lat. rumpö lomiti, roztrhnouti,
protrhnouti, ind. lumpáti láme (m je tu i onde
nosový infix). Základ rupjlup je zvukomalebný.
Viz i chrupati.
rus: baltský sled. Tak i sic. Ze jména národa
Rusů. — - Ale rus, sic. rus, hl. rusk ZfS 7.266,
druh domácího hmyzu (Blatella germanica),
původu na pohled stejného, je vlastně pol.
průsak, r. ukr. průsak, u Poláků je z toho (nebo
místo toho, z bývalé nevraživosti?) rus (a č. z
polštiny?), také něm. je Russe. — Jiné rus, druh
ryb, viz pod hrouzek.
rusalka: tak se nazývají u východních Slovanů
(od nich se dostal ten název do č. sic. pol. ,íi
bulh. cestou knižní) jisté mythické bytosti
ženské, mající podobu krásných mladých žen, jež
sídlí ve vodách, lesích i nivách, tančí za noci,
vábí k sobě mladíky, lidem někdy škodí, žádají si
obětí. Podle ruských představ to jsou duše dětí,
žen a dívek zemřelých nepřirozenou smrtí (např.
sebevraždou), jimž se nedostalo křesťanského
pohřbu (rusalné slavnosti prý obsahují prvky,
které mají rusalkám náležitý pohřeb
525 růsti
nahradit). Jméno r. rusalka se vyvozuje z názvu
pozdně římské pohanské slavnosti růží, rosalií
(která je podle W. Klingera pokračováním starého
svátku bohyně Karny; jí obětovány růže), konané v
létě v době asi našich svatodušních svátků (odtud
csl. rusalij§ pentecoste, struš. rusalija sedmá
neděle po sv. Duchu, rusalbnaja neděla aj.); ta
přešla z antiky (rosälia) k Slovanům balkánským
ještě za doby pohanské, došla velké obliby a
rozšířila se na Rus; vyznačovala se tanci, scénami
skomorochů aj.; rusalka je tedy asi děva tančící a
se veselící jako o rosaliích. Sic. (zastar.) rusadlá,
rusa{de)lné sviatky, vsi. rusadle svatodušní
svátky, přejaty asi z východu (přitom rus. I
nahrazeno skupinou dl, jako by šlo o poměr jako v
r. mylo, sic. mýdlo). Pozoruhodné je tu i rosa
zábava a tanec po svatební hostině (sic. v
Sebedraží); patří-li opravdu sem, byl by to možná
zbytek jiné tradice než rusadlá; bylo by tu i
původní o! Stran u: nevíme, odkud je; nř. ρονσάλια
je ze slovanštiny; na vliv slova ruslo řečiště lze
pomýšleti sotva; stran l: je už v román. rosälia.
růsti roštu, Postverbalia: dorostu > dorost,
obdobně (Preslem vytvořené) nerost ( > -ný), dále
porost, podrost, osob. jm. Nedorost, výrostek. Iter.
-růstati, postv. srůst, vrůst, vzrůst, přírůstek (za
něm. Zuwachs), výrůstek. Rostlina; letorost
výhonek vyrostlý v jednom létě (přesmyknuté sto.
ratoresl, nč. ratolest spočívá vzhledem k a na stsl.
lětoraslb, přejatém skrze bibli). Lidé stejně staří a
spolu vyrostlí (kteří se spolu stýkali) jsou rostend
(tvořeno jako utečenec = kdo utekl, uteklý, běženec
= uběhlý), porůznu v jz. Čechách. Mor. srostlíky >
roslíky 2 nádoby spojené (aby se daly dobře nésti).
— Všeslov.: stsl. rastq rasti, sic. rastiem rast, r. z
csl. rastů rastí, nář. róst a hojná postverbalia (pod-
róstok atd.), roštit pěstovati, letorost, ukr. rostý,
roslýna, rostýty, pol. dříve roéé, nyní rosnqč,
porost atd., roélina, latoroél, roécicr luž. rose,
rostlina, sin. sch. rasti, b. rasta. — Psi. orsto orsti
(*orst-ti), nepříliš jasné. Z jiných jazyků se dá
uvésti toliko ř. άλδαίνω nechávám růsti (-οµαι
roštu), arci je třeba uznati záměnu likvid r/l a u nás
dále příponu -to nebo -sto-. Pro ,,růsti*' byl kořen
verdh- (stind. vrdhyatě roste). Jeho přítomnost u
Slovanů (v. čerstvý a vrstva 2°) dovoluje hledati
jej i zde. Byla by to forma o-ová, vordh-, náležitá
jen ve faktitivu: stind. vardháyati nechává růsti, r.
roštit pěstovati; je nutno uznati, že v v psi.
odpadlo. Nejasné je t. Lze míti za to, že tu je
příponové st toho druhu, který je v pré-sentu
baltských inchoativ (např. lit. tirpstů tiřpti
tuhnouti); inchoativní pojetí je při pojmu „růsti"
zcela na místě. Je však podivné, že by bylo
proniklo i do faktitiva:
rusý
*rostiti. Podle Ondruše JÖ 9.1958.150 lze
příbuzný kořen vidět v roditi (viz), a to zde (při
růsti) původní ide. (s laryngálou) 9er-d- > erd-f o-
ový stupeň ord-,
rusý; sic. rusý, p. rusý, ukr. rúsyj, r. rus, rúsyj,
sin. sch. b. rus: načervenalý; všude se klade
především o jistě barvě vlasů. — Psi. rus-b;
souvisí jistě s rudý, má navíc příponové s, *rud-
ST>. Podobně má navíc s lit. raůsvas t/v, srov. lit.
raůdas Červený; též lat. russus ěervený, srov.
ruber t/v z *rudh~ros (v latině je nulový stupeň
kořene, v bsl. je plný stupeň).
různý, různě, stě. rózno (častější než adjek-
tivum); různo-rodý atd., různice, různiti se, —
Stsl. razbnt, sic. rózny, r. róznyj, z csl. ráznyj, ukr.
róznyj, pol. rózny, sin. razen, b. razno. — Psi.
*orzbnt, odvozeno od příslovce *orz, Č. roz-. S
původem od příslovce souvisí to, že příslovce
různo je nejvlastnější zástupce toho útvaru, jdeť o
vyjádření toho, že 2 věci se liší, jdou od sebe,
rozdvojují se, rozcházejí. I my klademe např.
různé cesty apod., zpravidla jen o plurále, sing,
různá cesta se dosud příčí našemu citu.
růže, stě. rózé, ruoze, odvoz. nč. růženec. P.
róža, hl. ró£a, r. sin. roza, sic. b. sch. ruža. — Z
lat. rosa, vyslovovaného roza. Růže byla typická
rostlina klášterních zahrad; v středověku byla
pěstována i jakožto léčivá. Příbuzno je ř. ρόδον
t/v. Slovo „praevropské/'
ružna stč. (u Husa): hadřík, cár Šk. — „Novák
v Slovníku odkazuje na LF 26.451 a na ruské ruz
u Dala (plochaja odeženka)." Sm.
rváti rvu, stČ. ruju rváti, rváé, rvanice, rvavý,
neurvalý (viz to); rvačka: rčení na rvačku býti (=
na dračku) je v nářečích změněno zč. na rapačku,
jč. na rybačku, na rubačku, msl. na rabanč, laš. na
vrbač, na hrbáč (h, srov. podluž. hrvat rváti, je
kvůli změně pobočné slabiky v plnou). Postver-
balia průrva; laš. oberva otrhanec; máslo bylo na
urvu, mor. výrva od vody vyrvaná země, zarva
výmol. Iter. -rývati viz pod rýti, jinak u nás v
postv. (a pol.) úryvek, přerývka, z ruštiny vzryv
výbuch, poryv náraz (větru apod.). Novotvaré
perfektivum je val. urynúť urvati, k tomu nové
iterativum urýňať sa. — Všeslov.: stsl. rtvq rtvati,
ri>vatva škubání v rukou, sic. rvem rvát a rujem
rut i ruvat, r(u)vačka, r. rvu rvát, -ryvát, hl. rum
rwac atd. — Psi. rujo ri^vati (iter. ryvati) z *rou-
jo-, *rou-a-ti oslabeno v rtv-a-ti (srov. g^nati).
Příbuzné lit. ráuju ráuti trhati rostlinu ze země i s
kořeny, lot. raunu raut trhati, tahati, rváti, souvisí
dále s lit. raveti, lot. revět pleti, lat. ě-ruó
vykopávám, vyrývám. Litevský přízvuk v ráuti
ukazuje na dvojslabičný kořen reu9-. Původní
sloveso ide. bylo asi athematické: rou-mi z rou9-
mi. Vlastní význam toho kořene byl trhati
526 rychlý
(rváti) ze země; při této činnosti byla země
rozrušena, rozryta, náleží tedy i rýti sem; není tedy
rváti významem totožné s biti, práti: obecnější
význam rváti se zápasiti vyplynul ze ztráty
„zemědělského" odstínu původního a vzešel z
obrazu zuřivých a ne-ukázněných rvaček, kde se
škubali za vlasy (viz routi), nikoli těch parádních a
slavnostních, přátelských junáckých zápasů, kde se
brali ,,za pasy" a hleděli jenom poraziti na zem (při
hrách na podívanou ap.). Viz i drviti. — Dodatek.
Na rubačku přejato do němčiny jako in die
Rappuse, Rappusche.
ryba, rybí, rybina, rybný, rybní (rybník — rybní
,,stav" čili jezero), rybák jistý pták, rybář, *rybitva
— rybolov, ves Řybitvy = plur. od *rybitev rybář;
rybnatý; porybný (srov. poklasný, polesný); mraky
„beránky" připadaly starým jako rybí šupiny nebo
vůbec ryby: sic. ryby z oblakov sú na nebi
Záturecký XIV 164, č. místy, zvláště jč., je
porybíno, porybilo se, je rybina, podobně chod. a
jinde kapři se dělají na nebi, kapr o -vátí se nebe;
dluž. karpowaty. — Ryba je u všech Slovanů. Je to
výraz starobylý, příbuzný nepochybně (Mikkola
RFV 48.279) s něm. -raupe v Aalraupe mník (= asi
„ryba", tj. cosi jako úhoř a zároveň ryba; třeba míti
na paměti, že staří úhoře pokládali za hada!).
(Budiž zde zdůrazněno, že něm. Raupe 'housenka'
pokládáme za slovo docela jiné, sem nepatřící!)
Obé, ryba i Aal-raupe, je patrně „praevropské".
Jsou i jiné domněnky (v. Toporov EIRJ 1.11), ale
málo pravděpodobné.
rybíz, stč. rybés, nář. ryvíz, revíz, sic. ribezla aj.
— Evropské slovo (něm. Ribis, Ribisel atd.), z
arab. ribäs druh šťovíku. Šm.
rycnouti: strčiti, vraziti koho; rázně, prudce
trhnouti, škrtnouti; interj. ryc o zvuku při trhnutí
nebo vyjadřující prudkost děje; postv. ryc prudký
pohyb, trhnutí PS. — Z něm. ritzen rýpati.
ryčka Z, ryčka, rycla Lp, laš.: stolička pod
nohy. — Pd. ryczka, rycka, ruczka t/v. — Z něm.
nář. Rutsche t/v SGP, „vlastně ze slezské podoby
Rüsche.'' Šm.
rydati: v č. je jen knižní cestou přejaté a řídké
zarydati PS. Sic. rydat lkáti, naříkati. Starobylé
slovo, srov. stsl. rydajq rydati hořce plakati, r.
rydát, ukr. rydáty, sch. ridati t/v. Je to iterativum s
náležitým zdloužením ü > y od ruditi.
rýha: žlábek, čára, rýhovati, laš. výry hat. Spolu
se sic. rýha, pol. ryga, rygowac je ze střhn. rihe
(nyní Reihe) řada, čára.
rychlý, rychlost; rychlík v starší době rychlý
kůň, nyní raný oves, len aj. plodiny; = rychlovlak
(kalk za Schnellzug), rychliti zeleninu, u° z°
uspíšiti, učiniti rychlejším. — Pol. hl. dl. rychlý,
sic. rýchly. Slovo v tom významu jen
západoslovanské (rus. rýchlyj kyprý, sypký,
např. o hlíně, o chlebě,
rychtář 527
o sněhu, nedá se s ním spojiti, náleží k ruch, rušiti).
— Příbuzné je lit. ruše ti býti plný čilosti a
pohyblivosti, hemžiti se, býti činný. V slovanštině
bylo snad α-ové sloveso *rych-ati; naše rychlý je
snad zkrácené *rychalý (což by byl útvar jako dbalý
od dbáti).
rychtář, sic. richtár ze sthn. rihtäri. Rychta
vytvořeno zpětným postupem z rychtář, podle
poměru hospoda: hospodář atp. Lid. rychtovat z
richten.
rýkat 1 °, ryčet, sic. ryčat řváti (o hlasu zvířat),
přeneseně hulákati, las. porykovat trochu řváti, post
verb. ryk, od toho ryčný. — Vseslovanské: sic. ryčat
křičeti, řváti, nář. obríknuť (sa), obrýknut (sa),
obryČat (sa) rozkřiknouti se, osopiti se, iter.
obrykovať sa, vyobrikovat sa, zobrikovať sa na koho;
stsl. rykajg rykati, r. ryóú rýkat, ryk, ukr. rykáty,
ryčáty, ryk, pol. ryczec, rykac, ryknac, ryk, hl. ryčeč,
dl. ricaé, rycaé, sch. rikati, rik řev, b. rikam. Sem
náleží i měkká varianta řičeti (o koních, han. i o
dětech), post v. han. řek. — Rykati je příbuzno s lit.
rakti, lot. rukt t/v.
rýkat 2°: val. slze mu rýkaly z očí; dobře si rýklo =
popršelo lijákem; voda řičá = teče; han. voda řečí.
Příbuzné je lit. rukti drobně pršeti.
ryl: stč. ryla (Klaret) LF 75.100, jč. reji mask. (pl.
rejle) kláda (dlouhý kmen dává 3 rejle na prkna),
vč. rejka vampola na vyvracení pařezů Jg, ČL
1.546, 29.9, dříve i žebřinová žerď, rychtina.
Šmilauer upozorňuje, že stč. Gesta Klem. mají v
rybli místo v ryli; ale snad je to písařská chyba. —
Hl. ryhel dveřní závora, plotní trám (vodorovný
podklad pro tyčky), v tomto významu je též rejl(c),
re jel; -.— Vše je z nějakých nářečních tvarů něm.
spisovného Riegel 'závora', což bývá břevno,
vodorovně kladené na zapření zavřených vrat. (O
luž. Bielfeldt 234.)
rým, rýmovati, rýmovačka. Spolu se sic. rým a pol.
rym je ze staršího něm. rlm (nyní Reim), jež
znamenalo dříve verš, teprve asi od Opitze (1624)
má nynější význam. S tím budou ve shodě i
významy české (rým krásný u Dalimila = verš). Něm.
slovo je ze stfranc. rime verš, to pak podle jedné
domněnky z ř.-lat. rhythmus (z toho přímo je stč.
rykm verš), podle druhé ze sthn. rlm číslo.
rýma, lidově rýma, msl. val. réma, jč. rejma Jjčř
221: spolu s pol. rýma z fr. rhume, to pak z ř. ρεϋµα
tok, od ρεω teku.
rymbuiice: lidové jídlo z brambor a turínu NŘ
20.247, Markv 11, HB 9. — Nejasné.
rynk, ryneček. Spolu se sic. ryng, dl. rink, rynk a
pol. rynek (odtud ukr. r. rýnok) je z něm. Ring
náměstí (pův. kruh); „A. Sedláček, Dějiny Písku
2.375 dobře upozorňuje, že Ring má význam
náměstí jen u Němců v čes. zemích." Šm. To pak,
sthn. hring, je
ryšavý
příbuzno s naším krqg-h kruh; avarský tábor hrink,
hrynk je tato staroněm. forma.
rýnský: jistá zlatá mince, kdysi u nás běžná, zlatka
Jg-B-PS, rynščák B, rynšiák PS, renčák KtD. — Sic.
ryn&tiak K, p. rerxski, r. renskij, ukr. rynékyj. — Pův.
něm. rheinisclar Gulden (od Rhein = řeka Rýn).
rýpati, rýpal, rýpavý, rypák. — Sic. rýpat t/v jako
vč., též 'strkati, šťouchati'. Pol. hl. rypač, dl. rypaé t/v,
hl. rypaé na někoho dorážeti. — Příbuzné je lit. raüpti
a ruöpti t/v. Naše sloveso je náležité iterativum od
*rup-ti, které by odpovídalo litevskému raüpti. — Sem
patří též rýpati se (v jídle, vyběravě, s nechutí). Val.
lupat sa a lýpat sa t/v B-SvK ukazují, že jest vyjíti od
lup-(y jé z ü, dloužení náležitého v iterativu). Z toho
vyplývá, že jest počítati i s Z-ovou variantou, leup-. —
Jiné je dl. rypaé chroustati, např. trávu, rypotaé
štibraťi, rypák zub: ta patří k val. rúpat t/v = č.
chrupati; val. ovce všecko zrumptujú = požerou.
-rypovat: vy° jíti pružným a spěšným krokem. Pol.
rypaé, wyry(po)waé t/v. — Základem je snad
interjekce, v ruš. je rip rip rip, vystihující dupot
kroků, v lot. je interj. ripu o lehkonohém běhu. Snad
sem patří i b. chripam poskakuji.
rys 1°: ostro vid, šelma Lynx; u všech Slovanů (r.
ukr. rys1 gen. rysi, pol. ryé, sic. dl. rys, sch. sin. b. ris).
Souvisí s lit. lúšis, lot. lusis, stprus. luysis, ř. λνγξ, sthn.
luhs (nyní Luchs). Bylo ide. Hule-, souhláskový kmen
(v slovanštině převeden k i-kmenům, resp. k o-
kmenům) asi od kořene leuU- hleděti (ř. λεύσσω). Zdá
se, že to bylo 2. částí slova, které by smyslem
odpovídalo naší složenině „ostro-viďL" (rys vidí i v
noci!). Patrně v slangu dávných lovců bylo to slovo
zkráceno vypuštěním 1. části, zato bylo luU-v bsl.
zesíleno (§1) zdloužením u v u, v řečtině zdvojením kk
> nk. Při tak pronikavé deformaci bylo i místo l užito
r, snad pro tabu. O tabu svědčí (Otrebski GJL 1.332),
že ruské památky se vyhýbají jménu rysa, že je
opisují výrazem Ijutyj zvěř.
rys 2° papíru, tak i sic. a hl. Z něm. Ries.
rys 3°: druh kresby, přeneseně znak, vlastnost (rys
povahy, hlavním rysem této doby je...), rýsovati
(lidově rejs-, postv. nárys; půdo-rys), č. nář. (kde?)
rejsek, rejska kraslice, lid. ryska čára na dřevě
rudkou. Spolu s pol. rys, rysowaé, ryšunek (odtud ukr.
rys, rýs(k)a, rysuváty, rysúnok, r. risovát, risúnok) z
něm. Riß; sloveso je střhn. rí%en. Obrys z Abriß.
ryšavý: zrzavý, ry savec; ale mor. ryšák je druh
vína. — Sic. *rysý: v orysiet zryšavěti, ryšavý; r. rys*b
(2 doklady, v. AnnSl 6.12, ze 16. stol.), pol. rysawy,
ryszawy (obé vymizelo). Hl. rysy, ryšavý (Král) je z
češtiny.— Všude se klade o jisté barvě vlasů nebo
srsti. — Výchozí tvar ^rys'b náleží jistě
rySiti 528
k rusý: y je výsledek praslovanského expre-
sivního dloužení (*ü > y), § 1, srov. ryzí; -avý je
přípona naznačující menší stupen vlastnosti (jako
v bělavý, modravý); čes. š vzešlo ze změny si >
M, z ryšlavý. Pol. sz bude vlivem češtiny.
ryšiti: u° 'uhnati' (zpravidla koně) až ke
zpocení, Jg z Rosy, PS z Wintra. Náleží asi k
rychlý.
rýt: za Veleslavína boryt, za Rohna mařina
barvířská, barvící červeně, z něm. Reet < Röte
červeň, pak přeneseno na rezedu barvířskou,
barvící žlutě. Slovo nyní jen knižní (pro rezedu
vůbec).
rýti» rýč (místy ryčka), rydlo, han. rél Kp, msl.
(u Kyjova) sic. ryl, val. rýl rýč; rytec, rytina, ryjec
(j vlivem présentu); iter. vyrývati . — Všeslov.:
stsl. ryjq ryti, sic. ryjem ryt, r. róju ryt, ukr. rýju
ryty, hl. ryč, dl. ryé, sin. sch. řiti, b. rovja. —
Souvisí s rváti, iterativa jsou stejná. Psi. bylo asi
rtjo; zdá se, že ryjq ryti je — podobně jako je
tomu u krýti, mýti — zpětný útvar, přitvořený k
ryvati (iterativu od r^vati rváti): nejprve
přitvořeno rtjq, změněné pak v ryjq, potom ryti.
rytíř, stč. rytieř. Spolu se sic. rytier, pol. rycerz
(odtud ukr. lýcať a r. rýcar') přejato ze střhn.
rltaere (později riter). To náleží k reiten jeti na
koni; protiklad jezdce = kavalíra, pána, proti
pěšímu vojenskému lidu.
ryvolka msl. (podluž.): druh révy, stč. ryvola
druh vína sladkého. Stpol. rywula, n. Rivole.
„Podle Karajana Font. r. Austr. 1.17 od osady
Rivoli Veronese, vých. od Gardského jezera; tak
již Grimm DW." Šm.
ryzí, stč. též rýží, původně 'rudý', ryzí zlato
zváno tak odtud, že prášek z čistého zlata je rudý
(srov. něm. rotes Gold a podobně u všech
Germánů, r. cervonoje zoloto); pak přeneseně
'čistý, nefalšovaný'. Starý význam je ještě v
odvozeninách: mor. ryzáň, ryzoh ryšavec, č. ryzka
ryšavý kůň (č. v 16. stol. kůň zrejza plesnivý), ve
jméně houby ryzec
řáb. chod.: okap Hr, okapové dřevěné koryto
JinCh 25; řábek kohoutek sudu Kt, též řápek. —
Nejasné.
řa&et mor.: hlučeti aj. Nejasné.
řád: z původního významu „náležitý, urovnaný
sled nebo soustava věcí" vyvinuly se 2
významové okruhy: 1° pořádek (Ordnung): č. řád,
řádný (> mimořádný), argot. řácký Treimer 23,
zlořád, neřád (pokleslo na nadávku), druhořadý.
Od řád pochází jednak stč. řiediti > nč. říditi, s
odvozeninami jmennými řidič, ředitel ( > -ný, -
ský, -na, -siví,
řád
(č. nář. též rezek rejzek hryz hryzec, mor. rezek
rezka rysec ryzec rydzek ryzík hryzek hryzík> pův.
*ryz (= chod. hryz, sic. pol. rydz, hl. dl. ryzyk atd.),
tj. zpodstatnělé adjektivum (doplniti: hřib), míní se
tím ovšem načerve-nalé druhy rodu Lactarius
(kdežto bílé druhy měly asi samostatné jméno bel;
pol. biel, ukr. bil — bílý druh, ryzec peprný); stran
h: jč. bývá před r i v jiných slovech. Laš. vyryznut
vyrudnouti. — Csl. ryzdur sic. rýdzi (též jako
příjmení), r. ryz, rýžijy ukr. rýžyj, pol. rydzy, hl. dl.
ryzý, sin. ridži^ sch. rid, b. ridz (o koni). — Psi.
ryďb z *rüd--ios, od slova, jež by odpovídalo
litevskému rüdis rez, od kořene, který je v rdíti se,
rudý. Kladlo se převážně o barvě vlasů, vousů, srsti
nebo kůže, podobně jako rusý, a jen čeština si
dovolila dalekosáhlý významový přesun, jehož
východiskem byl rudý prášek ze zlata; ten z češtiny
přejala (Herne 31) jen horní lužičtina.
ryzlink, druh vína. Z něm. Riesling,. „jehož
původ není jasný" (Šm.).
rýže, stč. též rýž a říz (mask. i fem.), jvč. rejz
mask. u Ždáru a Polničky. — Sic. ryzá, ipo\.ryz
(odtud ukr. ryz), r. ris, sch. b. oriz. — Č. pol. z
něm. ris (nyní Reis), jihosl. z ř. όρνζον. Většina
ostatních evropských tvarů — střlat. risus, risum,
it. riso, fr. riz, něm. ris atd. -— pochází rovněž
přes románský svět z οονζον resp. fem. όρυζα,
řecká slova pak, prostřednictvím snad íránským
(ír. z za ind. h), ze stind. vrihi-mask., domácího
slova asijského.
rýžovati (zlato, diamanty): dobývati pomocí
vodního projdu. Stč. rajze, rejže ---rýzovihč. Z
něm. staršího reisen t/v. Hl. ryzo-wač, sin.
rizovati, sic. ryžovat.
rzáti: o hlasu koně; stč. rzáti > hrzati
(h mění „pobočnou" slabiku v plnou), las.
rzát zerzat urzat. Sic. spis. erdzat, nář.
hrdžat eržat rižat ryzat; se za-: zardžat, pol. rzac,
rzec i o řevu losů, ukr. ržáty, r. rzát, stsl. r-bzati,
sin. hrzati, sch. rzáti. — Zvuko-malebné. Nejblíže
je lit. krizcnti t/v.
-ka) a slovesnými naříditi -= svým řízením něco
nakázati, naporučiti, poříditi, podříditi pod své
řízení uvésti, vyříditi rozhodnouti ap.; význam 'říci
vzkaz' je další vývoj, zaříditi, zříditi; jednak řáditi
= dělati pořádek rázně a bezohledně („dělati
pohromu, ničiti" je „pořádek", jaký dělají lide příliš
prchliví, neznající míry, když dávají volně průchod
své vášni, a opilci). Ze spojení po řáde (co je po ř.
= podle řádu, v duchu řádu) vzešlo pořádek,
pořádný ( > -nost 1. vlastnost •taková, 2.
poslední pořízení, vyrovnání
řadiť
účtů ap.), pořádati > pořadatel, -ský, -stvo, JvČ.
chodit pořítkou = po řadě, od čísla k číslu, na
jídlo (tak bývali živeni obecní chudí), též po
pořítku; pořítkář obecní chudý (podrobnosti
Utěšený 99). Úřad je stč. služba, povinnost, úkol
= úkol ,,v řádu, v řadě", > úřední, -nik, úřadovati.
Nářadí je všeliké náčiní, nástroje, např.
hospodářské, řemeslnické, původně řádný
výstroj, vybavení něčeho pomůckami; č. ná- je
asi podle náčiní, nádobí. Další významy, jako
mnišský řád, vyznamenání, jsou přejaty z lat.
ordo, něm. Orden. 2° řada, series, Reihe: č. řad,
řádek ( > řadový): placení na řad, pijte na můj
řád atp., asi ze rčení a situací, kdy je řad {řada)
na mne, abych platil (= nyní oplátkou pohostím
já vás); pořadí, pořad ( < postup něčeho, výčet
bodů programu po řade, jak jdou za sebou), řada,
řádka, řaditi (se- > post v. seřadišti; roz°, za°,
vy°), podřadný, souřadný ( > -ice). Adv. pořád
'stále', vč. porad, sic. porad. — Obdobná hojnost
útvarů u jiných Slovanů: uvedeme jen několik
slov: stsl. po r$du po řadě, sic. riad, poriadok,
riadny, riadiť, ale i (geom.) rád a rád = Orden; r.
rjád řada, řád gen. -a i -u, fem. rjáda, rjadít, iter.
zarjažáť, nerjácha nepořádně oděný, ukr. rjad
gen. -u, rjadýty rjadnýj t/v, pol. rzed -u,
porzadek, nierzqd, rzedzic, hl. rjad, rjadny, dl.
rěd, rěda, sin. red, sch. red, reda, b. red. — Psi.
bylo asi nejdříve redt (nikoli r§da) o-kmen, ale
přecházelo k w-kmenům, asi vlivem synonyma
Hni,. Slovo tak důležité má ku podivu
příbuzenství málo jasné. Baltština má jen lot.
riedu ridu rist pořádati (ordnen), o jehož
příbuznosti lze pochybovati, a lit. rinda řada
(doloženo jen slabě, ve dvou tiscích 1845, 1848),
vypadající spíš jako přejaté. V této nouzi nelze
nepřipadnout na lat. ordö t/v (Otr^bski IF 115,
LP 3.53). Lat. kmen *orden- se hláskami,
připustíme-li přesmyky, i významem shoduje s
r§do- tak dobře, že nemůže býti pochybností.
řadiť, řadzyc, řondiť, řundii laš.: mluviti,
řundný hovorný, vyřundný výmluvný. Pd.
rzadzič. Asi totožné s naším řaditi, významem je
blízké č. vyříditi říci vzkaz.
řap: držadlo lžíce; us. za Jg a jč. dosud; od-tud
Preslův výtvor řapík stopka listu. Sem patří dále
val. řepka konec dobytčího ocasu. — Pol. rzqp
kostřec, ukr. repycja t/v, hl. rjap páteř, řapík
listu, dl. rep páteř, kostřec, sin. rep, ra(m)p ocas
(,»převzato do zool. terminologie: ostrorep"
Šm.). — Psi. asi r^pu. Je hláskově i významově
dosti blízko k *rebro žebro. Vývoj významu byl
asi tento: páteř (drží žebra!) nebo její zakončení,
kostřec; v hluž. přeneseně hlavní „žebro" listu
(něm. Blattrippe), u nás pak stopka listu (jejím
pokračováním je právě ono hlavní žebro) a odtud
jč. držadlo lžíce. JRebro původně nemělo -ro, jak
lze soudit z něm. Riebe a Rippe.
34 Machek — Etymologický.slovník
řeka
Předpokládáme-li u nás expresivní zesílení b > pp
a rozštěpení epp > emp, dostaneme repb bez
obtíží; je to pak jo -o vá odvozenina od rebro, tedy
asi ,,žebro vec".
řapět: rachotiti, za° Ktd, rachat. Hl. rjapo-tač,
rjepotac chrastiti. Pd. rzepolic. Nejasné. Snad v
něm vězí zvukómalebné rep-, viz repetit, zesílené
vv *repp- > remp-.
řásati, řásniti Čel ze stč., nyní jen rositi. S-ové
intensivum od kořene, který je v něm. nář. rampfen
dráti, trhati, drchati (zerren, raufen). Tedy z psi.
rep-sati. Udrželo se jen post v. r$sa a rozvinulo
významy: 1° řasa, sic. riasa vrap, náběr na
tkanině, fald, vráska; řasiti může býti od řasa. 2°
řásen* r. rjasa, b. resa, sch. resa třáseň; č. řasa
druh oblaků. Přen.: chloupek na očním víčku (č.
řasa), lata ovsa nebo prosa: mor. řasa, sic. riasa,
ukr. rjasa, pol. rzqsa; květenství zvané „jehněda"
olše, lísky, břízy n. vrby: stč. řása, mor. řasa řísa,
pol. rz§sa, hl. rjasa* dl. resa. 3° různé třásňovité
vodní rostliny: r. ukr. pol. = okřehek; laš. řísa
„žabinec'* (= ?), od Presla vyhrazeno to jméno pro
algy. — Jiné je zrn. řása na obloze, viz záře; ještě
jiná řasa je = vřes.
ředkev, sic. redkev, reďkovka, pol. rzodkiewy str.
redbkovh (nyní reďka), sin. redkev, seh. r(o)dakva
ro(t)kva, hl. rjetkej, dl. rjatkej. — Poměr k něm.
Rettig < lat. rädlx není příliš jasný. Podle
Kiparského jsou slovan. slova z dolní němčiny.
řehole, stč. řehule a řehole a též řehula řehola;
řeholní, -nik, -nice. — Sic. řehola. — Z lat. regula
pravidlo, pak střlat. pravidlo (zákon, předpisy)
duchovního řádu, duchovní řád sám.
řehtati: rzáti (o koních), přeneseně ř. se: hlučně
se smáti; mor. řehotat, jč. u Budějovic řejhtat,
řejtat Jgd-Vy, chod. hřejtat. Expresivní obměny
přípon: s η řehnit se, řehonit se, mor. řehúňat sa, -
ýňat sa, s l jvč. řeholit se u Litomyšle. S a místo e
vč. ráchat se na Jičínsku, jč. řachtai. Κ tomu
jména post-verbálního rázu řeh(o)t, jvč. řehol, vč.
u Paky řáhol. U jiných Slovanů je *regotati s
nevelkými obměnami: sic. řehtat rzáti, reh(o)ta(
sa, reh(o)ni( sa, rehlit sa, řehúňat sa hlučně se
smáti; r. regotát a ukr. rehotáty o smíchu, pol.
rzech(o)tac -k(o)tač -gotac o hlase žab, rapotání
straky aj. i o smíchu, hl. rjehotac o ržání, sin.
regetati o kvákání žab. Tento kořen reg- je
zvukomalebný; přípony -ot-, -it- f ati jsou tu jako v
jiných slovesích toho druhu. Podobné útvary,
příbuzné jen „elementárně", s r a hrdelnicí jsou
rachotiti*, chrochtati.
řeka, říčka, říční, řečiště, poříčí, místní jm.
Řečice. Je u všech Slovanů: stsl. reka, sic. rieka, r.
b. reka, ukr. riká, pol. rzeka, hl. dl.. reka, sin. reka,
sch. rijeka. Jak ukazují han. nařéknót (zem je
nařéklá = napojena vodou,i nařékl = zmokl do
niti, z řík-) a laš. na-
řemdih
ryknut nasáknouti vodou (o zemi, bramborech), je
třeba počítati s tím, že k patří ke kořeni. —
Vzhledem k významu těch sloves se pak hodí ke
srovnání pouze lat. rigäre zavodňovati,
zavlažovati (pole), pouštěti vodu k zavlažení polí.
Kořen bude reig/k-(v latině před příponovým α je
náležitý nulový stupeň). Psi. reka tedy z *roik-ä,
prvotně znamenala nepochybně vodní tok (náhon)
určený k zavlažení luk nebo polí (kdežto skutečné
řeky měly patrně jen svá jména vlastní; obecného
jednotného názvu v pra jazyku nebylo). Tím se
vysvětlí i pomístní jména Říčky a rozličné Řečice.
řemdih stč.: palcát, palice, mlat. — Nejasné.
řemen, sic. řemen, stsl. remenb, r. remérí gen.
remnjá, ale nář. i rémerí, ukr. rémirí gen. rémenja,
pol. rzemieú, hl. dl. rjemjeú, sin. jérmen, sch.
řemen. Vedle této formy, psi. remeúb, bylo i remy,
z něhož je u nás jč. hřemejk, (h)řemejcek, laš.
řemyk, řemyóek, val. řemýšek (s obměnou v
příponě), dále pol. rzemyk, sch. b. remik a strus. z
15. stol. remykT>; tedy stejný stav jako u
kamy/kamen b předpokládá předslovanské
sklonění *remón, gen. řemen -es, psi. remy gen.
řemene; kmen z nepřímých pádů pronikl pak i do
nominativu, kdežto remy se udrželo jenom v
mechanické odvozenině *remyk'b. — Zpravidla se
má za to, že remeúb je přejato z ger-mánštiny (je
sthn. riomo, střhn. rieme, nyní Riemen, *reu-man),
ale samohlásky se neshodují. Kromě toho, což je
nejmocnější překážka, střídání món/men ukazuje,
že jde o prastaré slovo domácí (v přejatém slově
není takového něco myslitelné!). Vskutku jde o
slova prapříbuzná: my a Germáni máme mask. na
mönjmen, ř. ρνµα tětiva, lano (nepochybně
příbuzné!) je neutrum na my,. Obojí druh kmenů
podle nových bádání (Benveniste) vzešel z
jednoho základu, z r/n--kmenů. Slov. remy/remeúb
spojíme s před-germ. *reu-mon- tak, že uznáme
předslo-vanskou redukci reu-m- > rem-. Kořen je
v ř. έρνω táhnu; šlo zajisté prvotně o řemení
potahové (na koňském postroji).
řemeslo, řemeslný, řemeslník. — Stsl.
rembstvo, sic. řemeslo, strus. rem(en)bStvo,
remestvo, r. ukr. řemeslo, pol. rzemioslo, hl. dl.
rjemjeslo, u jižních Slovanů nyní chybí. — Slovo
nejasné, nikde jinde není útvaru podobného (leda
jen lot. remesis tesař). Jako nejistou prozatímní
domněnku podáváme toto: Řemeslné práce si
dávní bojovníci vážili málo, důstojným zaměstná-
ním pro muže byl jen boj a lov, práci nechávali
otrokům a ženám. Nicméně kovářství bylo ve
vážnosti, záhy se objevili i tesaři, hrnčíři a jiní.
Možno-li spojiti ř. s kořenem rem-, jenž znamenal
v sanskrtu 'mír, klid, zálibu v něčem, zábavu'
(ramatě odpočívá, baví se, oddává se lásce, rámati
uklidňuje, rěmá-
530 řešiti
m. rozkoš, potěšení, ráti- fem. klid, odpočinek,
rozkoš lásky), znamenalo by ř. poklidné, mírové
zaměstnání umělecké a řemeslné, v protikladu
proti válečnému. Bylo by vyjíti asi z remenbstvo,
*remen- by se rovnalo avestskému räman- n. klid,
mír (*rem-en-, vokalismus e je v neutrech náležitý;
av. délka není průkazná). Redukcí vzniklo dále
jednak stsl. rem bstvo, jednak se záměnou přípon
reme(n)-slo. Týž kořen je i v baltštině: lit. rimstü
rimti býti klidný, rámus, rómus klidný, atd. U nás
je patrně v mír 1 °.
řepa, nář. (stř. Čechy) též řípa (í z ie < ě). —
Sic. r. řepa, hl. dl. řípa, p. rzepa, ukr. ripa, sch.
řepa, b. rjapa. — Psi. řípa, tomu nejblíže je alb.
répe. Jinde je v základu ä: lit. ropě, lat. räpa, sthn.
ruoba (nyní Rübe). Původ nejasný, snad
„praevropský".
řepík: nyní rostlina Agrimonia (hl. rěpik, sic.
řepík t/v), ale dříve ř. byl lopuch, vlastně jeho
plody, kdežto řepíček = plod této A. Náleží sem i
Preslova řepeň Xanthium. — Odvozeno od stč.
řepí {jako řěpí sě diržieše = jako plod lopuchu, sic.
drzí sa ho ako repíóie, repíó, -6a), srov. pol. rzep
plod řepíku, ukr. repyk řepík, r. repéj plod lopuchu,
řepíku i řepně, b. repej lopuch. Plody těchto rostlin
jsou opatřeny háčky, jimiž se přichycují na srst
zvířatům, na kůži a šaty lidem. — Psi. repbjb,
náleží k sic. repiť sa (netopýr sa prirepí do vlasov,
pijavice sa prirepia, atd.), pol. wrzepic (kwiat
lopuchu wrzepil si§ we wlosy), stč. vřepiti i vpeřiti
vetknouti, např. ruku do vlasů, dále k lit. ap-repti
zachytiti (tu všude je *rěp-) a lat. rapid uchvacuji
(♦rap-). Meh NŘ 29.110. Viz i sveřepý.
řeřicha: rostlina Lepidium. Stč. též žeřu-cha,
žeřicha, nč. nář. žeřucha řežucha rezucha řeřucha
jeřicha jeřuška. — Pol. zerucha, rzezu-cha, sic.
zerucha, ukr. žiruclia, rezucha, r. žeřucha rezucha
rezucha. — Asi od žer-u žráti ve významu 'páliti',
o chuti; srov. např. stč. moc má žierající Černý 40
o bílé hořčici. Přesmyk ž-r > r-ž, pak po změně r
> ř spodoba ř-ž > ř-ř.
řešetlák, strom Rhamnus cathartica; slovo už
stč. (má je Mattioli), málo jasné. Různé domněnky
viz v JR. Sic. rešetliak t/v je zajisté z češtiny.
řešeto, chod. řešato (stran a srov. tenata).
Všeslovanské mimo lužičtinu: stsl. sic. sin. sch.
řešeto, ukr. réšeto, b. řešeto, r. řešeto (dříve psáno
rě-). — Kořen je týž co v lit. rezgů plésti, stricken:
stará řešeta měla pletivo z lýčí; š je asi ze ks < gz,
což je přesmyklé zg.
řešiti: jednoduché sloveso není u nás doloženo
před Jg; je nepochybně, i s významem 'luštiti'
např. úlohy, přejato z ruštiny (od Sedláčka). Zdá
se, že slovanština má ze staré doby nikoli sloveso
jednoduché, nýbrž jenom dvě složeniny: ot-rěšiti
(r. otrešíť např. ot dolžnosti = zbaviti úřadu, bulh.
otrešu-
řetéz
vam odvazuji) a *orz-rČšiti; tato druhá se stala
východištěm dalšího vývoje: je stsl. raz-d-rešiti
(d vkladné) rozvázati, zvi. od hříchů, = vyvázati z
hříchů, zprostiti hříchu, absolvere a peccatis,
jehož pokračováním je stč. rozhřešiti, nč. -e-, a
pol. rozgrzeszyc t/v (přejaté z češtiny), s
přikloněním k hřích (přímo od hřiech to sloveso
býti nemůže, takový typ tvoření je starší době
cizí!). Vedle toho bylo stč. rozřešiti se roz volnit i
se (o vodě, když taje), doložené v jediném
doklade. — Sic. rozriešiť rozplésti Kuk 10.60,
jinak jen (roz)riešit t/v jako v nč. U jižních
Slovanů raz(d)réšiti dalo jednak, dekomposicí
předpony, sch. drijéšiti rozvazovati, jednak bulh.
razdreša rozčesávám, totiž rozděluji sknocené
vlasy, z toho dekomposicí reša češu. R. raz-rešíť
a ukr. rozhrišaty je zprostiti hříchů; r. razrešit je
dále 'rozhodnouti' (= rozvázati, rozmotati něco, v
přeneseném smyslu, např. úlohu, spor), pak
dovoliti; tento význam přejalo pak sekundární
(vzniklé dekomposicí) sloveso jednoduché r.
řešit, iter. řešat (toto druhotné řešit jsme přejali) a
ukr. rišíty, rišáty; kromě toho bylo asi i v ruštině
*otrešítsja, totiž jen z něho lze dekomposicí
pochopiti r. lidové rešítsja a východoukra-jinské
rišátysja s gen. odlukovým, ztratiti něco, např.
život. Druhotnost těch jednoduchých sloves je
patrná z rozdílnosti významů (česati, ztratiti!). —
Psi. (ot° orz°) řešiti souvisí s lit. rišú rišti, lot.
risu rist vázati (např. obilí do snopů), spojovati,
iter. raišau, raišýti. S tím souhlasí pd. rzeszyc
vázati. Ale jinak slovanština z celé rodiny
zachovala jen iterativum, a to zpravidla s ta-
kovými předponami, že umožnily podivný vývoj
k novému jednoduchému slovesu s významem
právě opačným; obdobný případ je u loučiti, —
Hl. rozrisac (Král), roz-resac (Jakubaš) svědčí, že
kořen byl reilc (dosud se mylně kladlo reis-),
COT. hoví i balt-štině. Jinak převládlo š a to
nejspíše tak, že z iterativa rešati < rčs-jati
proniklo do slovesa na -iti (v němž bylo ostatně v
1. sg. náležitě). Význam přikazuje (proti Pederse-
novi IF 5.79) hledati příbuzenstvo v ir. adriug
alligo, střhn. ric pouto, uzel, jež ukazují na reig-.
Lze tedy klásti ide. kořen reife Ig vázati.
řetěz mask., řetízek, val. řetaz m., řetázka fem.
— Sic. retaz fem. gen. -i, retiazka. Stpol.
rzeciqdz, od 16. století do dneška wrzeciqdz
mask., ukr. rétjaz, r.-csl. retezb mask., hl. rječáz
mask., dl. rjeéaz mask. U jižních Slovanů není.
— Slovo nesnadné. Bylo pokládáno za přejaté,
jenže domnělé prameny jsou dosti vzdáleny od
Slovanů: bud stsev. rekendi fem. řetěz, nebo
stangl. racente řetěz; hláskově vadí jednak k (není
spolehlivého příkladu, že by germ. k dalo slov. t;
viz i vitČz), jednak d/t; vyhovující germ. *ret-ing
so nenašlo. Ř. je však domácí. Možno
531 říci
poukázati na stč. vrtoviez f. doložené u Kla-reta (tu
je v sousedství klaníce, je to tedy patrně voz ní
řetěz upevněný na horním konci klaníce) a v
jiných slovnících, v Životech otců (tu je to řetěz,
jímž je vůl uvázán v stáji) a v Tristramovi. Máme
za to, že v. je *Vbrto-v$zb = úvaz složený ze
článků tak, že se mohou otáčeti, obraceti, vrtěti; -
vez- má g jako úvaz > u-vez-t, svaz atd., je tedy
podobného rázu jako tato postverbalia, a tudíž
mladý útvar proti starobylému moto-vúz, pavúz.
Opírajíce se o toto slovo pokusíme se vyložit
retezb takto: bylo *vert-ez-b, z něhož je č. *vřě-
(stč. psáno i rzye- v jednom rukopise Klareta!);
ukr. vere-, p. wrze- zredukováno odpadem v- resp.
ve-. Vedle toho bylo (nebo z něho se záměnou
střídových stupňů vyvinulo) *vbrt-ezb < *vvrto-
vezb = vrtoviez. Polské w-, ač zdánlivě mladší,
mohlo žíti za stará skrytě v jisté části území; ukr.
veretjaz, jež cituje Brückner, nemusí být kalkem
polského slova. Meh Slavia 21.267.
řevnivý, řevniti: zdá se, že přejato v obro-
zenské době z ruštiny {revnív); dále je stsl.
rbVbnivb, rbVbnostb, rbVbnbje, sic. řevnit,
revnivý, ukr. revnývyj, révnist, revnuváty, pol.
rzewniwy, hl. rjewnic, b. revniv. — Psi. bylo asi
*rbVbni> > rbVbnivb. Je příbuzno s lat. rlvälis
t/v. Stejný význam zaručuje toto spojení rbvjrlv-
nade vši pochybnost (naproti tomu musí padnouti
běžné odvozování latinského slova od rlvus potok:
prý „soused při potoku = soupeř"; je to jen lidová
etymologie, zaviněná expresivním zdloužením
prvoslabičného i). (Matzenauer.) Původ obou slov
není znám.
řezati řeži, říznouti; ale laš. je řnut řnuc (na°
roze° vy° aj.), k tomu nové iter. od-řiňat, po-ob-
řiňat; postverbalia řez (říz, mor. řiz, rez), nářez
odřezek průřez přířez výřez zářez-, odvozeniny
(sic. pořez =) č. poříz (pd. porzez); zřízek —
„řízek" vinný, „resex" (Rohn 1.69); řízek za něm.
Schnitzel (přišel z Vídně); obřízka; řezáč, řezačka,
řezák, rezavý, řeží = řeziny piliny, řezivo, řezba (-
ář), fez bitka, řezný -ík; řízen = laš. řizna =
řezárna; vč. vobřeznice na dělání šindelů; domácí
chléb řezný (Rohn), ale řízný za něm. schneidig;
rezký (sic. rezký) čilý, obratný (^rCZ'bk'b); han.
řezlavý. — U všech Slovanů: stsl. rčžq rčzati, rěza
vřez, vrub, sic. řezat, reznút,' rez, r. rézat, ukr.
rizoty, pol. rzezac a rznqc, rzynač, hl. rezac, dl.
rézaš, sin. řezati, sch. řezati, b. reža, všude s
hojnými odvozeninami. — Psi. rČžo rčzati má
protějšek v lit. režiu režti řezati, krájeti, vrývati.
říci, řku. Tvary od 3 stupňů: 1° rbk-i řku, jářku
= já řku, pravím (ustrnulo a vkládá se do řeči
podobně jako prý), neřku-li, tak(o)řka (význam se
vyvinul asi takto: byl už takřka v posledním tažení
= v takovém stavu, že se už mluvilo o p. t.,
říčice
kdy se už mluví, lze mluviti o p. t.; v stavu, který
byl tak říkajíc p. t.), rčení, -řkl ve vyřkl nařkl uřkl
přiřkl, odtud nařknouti atd., zařknouti začarovati,
zaklíti PS, msl. (u Kyjova) pořknút obvinit; viz i
určiti; imper. rci z rbci (b oslabením z e před
silným přízvukem!), příslovce arci (viz), nercili (
> vč. nechci-li, han. nechca); že imperativ byl
vkládán i jinde v oslabeném významu, srov. ind.
brúhí řekni, Wackernagel Vorl. 1.5. — 2° rek-
bylo kdysi v présentu (stsl. rekq), z toho ustrnulé
val. řeku a sic. reku jářku; říci < stě. řéci, nové -
řeknouti, od° za° pod° pro° se, mor. rozřeknút se
rozpovídati se; iter. zdloužení stě. Hekati >
říkati, na° původně prý o říkání nénií (postv.
nářek, odvoz, naříkavý), za° před° aj., >
pořekadlo. Val. a las. ustrnulé řeči je z part.
*řekúci (a pd. rzeca): A un [hastrman] jurt
přechadal a na nas [na dívky] volal, řeči,
děvuchy a děvuchy Sálichová 135; a sám ji
doraďovál reci, aby si Ozefa vzala B. Chod.
řekni pokleslo „na pouhou interjekci, jíž se
mluvící souhlasu dovolává" Hr. (i jinde je no řekni
t/v). Sem snad patří i stě. breče, asi = lat. inquit, z
*bo řece (aor.) ustrnulé, a proto nepodlehnuvši
změně re > re (stran bo srov. pol. bowiem, sic.
bistu asi z bo isťu. — 3° rok- v rok, obrok, otrok,
prorok, úrok, výrok. — 4° starobylé rek- je v řeč
(psi. rěčb, přípona b < ide. -i-) -ný -nik -niti
výřečný prostořeký-, k tomu podřečí, nářečí,
odvozenina zcela mechanická. — Stsl. řeko rešti,
sic. rečiem riect, r. reku reč\ ukr. reČú rekty
(zastar.), pol. rzek(n)e rzec, hl. rjec, dl. rjac,
rjaknué, sin. řečem (srov. sic.) reČi, sch. reci, b.
reka, všude hojné odvozeniny (rok atd.). — Lze
mysliti na příbuznost s lat. loqui mluviti, i když je
tu rozdíl rjl (§ 5) a s toch. reki ntr. slovo, řeč. —
(Zpravidla se jako příbuzné uvádělo lit. rekti
křičeti (tak i v ESX), ale J. Otr^bski LP 8.284
prohlašuje, že k sobě nepatří: lit. slovo je
zvukomalebné; má dlouhý vokál s taženou
intonací, k jako odvozovací prvek, příponu jo; tyto
zjevy je od našeho rek- vskutku zřetelně odlišují.)
říčice: stě. řiedČicé cribrale, chod. řešíce (š podle
řešeto), msl. han. laš. řičica, sic. riečica; síto na
obilí. Když bylo vymlácené obilí vyčištěno od
plev, přesívalo se za stará na řičících různě
hustých podle toho, co mělo vypadnouti, popř.
zůstati. Byly to (podle Β a L): ohrabečnica,
hrachová, stoklas-ná (na semena jílku =
stoklasy), kúkolná, prachová; co propadne skrze
říčici, je pod-říčičné (chudé zrní, zadina) >
podříčné, sic. podriečica. Název říčice je jen v
češtině; obecně se spojuje s řídký; podle Malého
je to však síť „s malými dírkami". Ale nic nebrání
tomu, viděti v něm spíše slova příbuzná s lit. rétis
m. síť (Sieb, Bastsieb, Durchschlag — cedník) a
lat. rete ntr. síť, tenata (lovecká) a sthn. ritra.
Podle toho je třeba
532 řimtaha
vyjíti z *rětb (fem. podle síť) a uznati odvozeninu
*ret-ica: stě. *řieťica by bylo z c anticipovalo s k
ť, pak by se bylo i -f s asimilovalo v„š, tedy ťš >
Č; stejně tak v slovenštině.
říčka: druh sliv; říčky stě. u Klareta; us. za Jg
(„malé, zelené, šťavnaté"), vč. u Ne-chanic Kt 3.
— Pd. porzeczki. — Je příbuzno s něm. Krieche
kulatka (druh sliv: Prunus insiticia) (střdln. kreke
> švéd. krikon, střhol. cri(e)ke). Slova
praevropská? O nepřítomnosti k viz § 16.
řídký, zřídka, řidnouti, řidina, řediti, roz--
ředovati, rozbředlý (b z *obředlý, srov. obřidlý
poněkud řídký, odtud břednouti), viz i HČice.
— Stsl. red-blcb, sic. riedky, riedit, r. rédok,
redét, redíť, ukr. ridkýj, obridýty zřidnouti,
ridyná, pol. rzadki, obrzedni, rzedzič, rzedniec, hl.
dl. rědki, sin. redek, sch. rijedak, b. rjadák.
— Příbuzno je lot. rěds rěns t/v; dále (i přes rozdíl
ä\e) též lat. rärus t/v, jehož druhé r bude z d
spodobou k prvému (naopak lat. crudus syrový je z
*krü-ro-s, srov. stind. krurá t/v); -ki> připojeno
podle mělký apod.
říhati, říhnouti; vč. (Dobruška) vyřihovat
vyslipovat, vyčítat, = laš. ta mi tu vyřihala
vykřikovala. — Všeslov., jednak ry-, jednak
změkčené *ri-: stsl. ottrigati, sic. rihať, r. rygát,
ukr. ryháty, pol. rzygac, hl. rihaéf dl. rygaé,
skrygaš, sin. rigati se, sch. rignuti, b. rigam. —
Rygati je pravidelné iterativum k r'tg-, jemuž
odpovídá lit. rúgiu rúgti t/v. Jiné útvary od téhož
kořene jsou lit. riáugmi riáugéti, ř. ερενγοµαι, lat.
ěrugó, ěructó t/v.
říje, stě. říje a řújě: období pohlavního pudu u
jelení zvěře (na podzim); pův. *fuja od řváti; jelení
říje je doprovázena řvaním. Z infinitivního kmene
řu- utvořeno jméno řuja, odtud dále řuj-bnt: val.
řujný ( > řebný, řevný), laš. řujny; msl. rúňať sa
B, rozřúňat sa Mal. Z říje utvořeno nové sloveso
říjeti. — -Sic. ruja, růjný (toto přejato do spisovné
češtiny, někdy má oslabený význam, pouzo 'bujný',
právě vlivem tohoto rýmového slova); pol. ruja ( >
přejato lit. ruja, lot. ■ ruoja) říje. Lotyšskému
raünas říje se blíží msl. rúňať sa (v. výše).
říjen, stě. řújen: desátý měsíc. — Csl. rjuirťb,
sch. rujan září. — Je to zpodstatnělé adjektivum
řuj-bn-b, od řuja, č. říje (viz); je to měsíc jelení
říje; viz i zářil Podobně lit. rujos menuo září.
řimbaba, již stč.: rostlina Chrysanthemuni
parthenium (druh kopretiny), lidově i mateřídouška
Kt, druh jablek Jg. Stč. jednou též přimboba a
hřimbaba; han. řembava Lak. Sic. rimbaba
Holuby-Kálal (z češtiny). — Jméno málo jasné.
Zatímní domněnka: Ř. byla dříve zvána i
matricaria, t j. zaměňována s jedním druhem
rmenu, zvaným tehdy anthemis romana nebo
chamaemelum románům. Je tedy pravděpodobné,
že v Hm-vězí zkomolené přídavné jméno římská
—
řimbuch 533
römäna (stč. h by bylo neorganické jako v hpán,
hbratr; předrážeti h byla kdysi móda přejatá z
němčiny). A poněvadž příbuzný a podobný vratič
(Chrys. vulgare) byl v středověké latině zván
rovněž römäna a středohornoněmecky roemische
salbeie, tj. římský šalvěj, jo v -baba možno vidět
zkomoleninu z našich lidových názvů šalvěje
(babí ruchy babí rúeho, babí brach, babské ucho),
přenesenou arci na tento druh kopretiny. Tedy
úhrnem řimbaba = římský šalvěj. (Tím
odvolávám výklad z JR a jiný z ESX.) Knobloch
ZfS 7.301 dokonce má za to, že -baba, podobně
jako v klimbaba (viz), koli-haba 'pomalý
člověk', r. kulbába, kujbába 'pampeliška', je
sotva něco jiného než bezvýznamná hlásková
hříčka; srovnává ještě Hmbuch (viz), řimbál a má
dojem, že se u řimbaba jedná o jméno skrývající
v sobě přání, způsobit, aby ty rostliny se jevily
jako silné a účinné.
řimbuch: tlustý člověk, silák (dosud ve stř. č1.,
us. za Jg); jč. znamená i břich Jjčř 50; jč. řimbál.
Sem patří asi též jč. řimbuch druh sliv. „Původně
se pravilo nejspíš o ovoci; řimbuch znamená
hlavně bouchoře a hlásí se do velké čeledi
různých jmen pro něj (rampouch rapouch
rumpál puchr puchřec pouchně aj.); základem je
patrně puch-, pu-chor (že bouchoř je jakoby
napuchlý, nafouklý); us. dítě jako řimbuch; pak
pro silnou expresivitu nastaly různé
obměny,přesmyky, krácení atd." Šmilauer.
římsa, stč. řims i zims, jč. (hornobl.) křim-sa;
sic. římsa. „Základem je střhn. simz z lat. simatus
na plocho stlačený." Šmilauer. Han. yzinec římsa
je (přes gzinc) z něm. Gesimse KpU, rovněž tak
i pol. gzyms.
řinčeti, řinkot, klad. řičet (sklenice řičaly),
mor. břinčet (muzika, sklo břinčí). — Sic. rinóať,
řinkot. — Zvukomalebné.
řinouti, laš. výry nuť vytéci; — Stsl. rinqti se
hnáti se, sic. rinút sa téci, prouditi, ukr. rynúty
téci, tryskati. Náleží k rějati (r. réjat vznášeti se,
létati, plynouti, ale i strčiti). Táž slovesa mají i
významy jiné: r. rinútsja vrhnouti se, stsl.
oťbrinqti. oťbrějati a strus. otrějati zavrhnouti,
sch. vinuti strčiti, vraziti, b. rina kydati (hnůj),
prohazovati (sníh). Není pochyby, že vše náleží
do jedné skupiny. Základním významem bylo
uváděti v pohyb (vodu v tok, člověka v chod,
ptáka v let) nějakým popudem, třeba strčením,
hozením, otevřením překážky, vypuštěním apod.,
resp: — nepřechodně - dávati se do takového
pohybu, býti v takovém pohybu. Obdobné
významy stavějí naše slova do jedné rodiny s
ind. rinäti: ä- nechává téci, med. proudí, teče, ní0
otvírá, uvolňuje (šat, obal), poráží, zahání
(nepřítele), pojídá (pokrm), prá° odděluje,
uchvacuje, ví° rozděluje, sám° slučuje, riyatě
roztéká se, řiti- fem. proud, pohyb (srov. lat. rí-
vu* potok); tato
řítiti
indická slova předpokládají dvojslabičný kořen
rei9: v rinäti je varianta riy-ä, v ri--yatě a ri-tí-
nulový stupeň raia > ri. Pro naše slova je třeba
uznati předšlovanskou změnu rei9 > rěi, vývoj k
tzv. dlouhému kořeni. Ten připouští podoby rěi-
(ta je v réj-ati, α je příponové), röi (je zachována
snad v kaš. raja bažina) a redukci roi-(je v roj),
staženou před konsonantem v rl-(je v rinqti).
říše, sic. riša, pol. rzesza; říšský. Ze sthn. rihhi
(nyní Reich), vstupem do ja-kmenů (pod vlivem
slova země).
řiť, val. grytí; řitní; han. odřetnice, msl.
odřitnica jelito (i řitnice); stč. pasořit, fitopas;
srov. u Husa aby břich a rit pásl; stč. bělořit
nějaký pták, třasořitka, řitotřásek konipas; vč.
mor. nářitek trávy: žena žnoucí srpem trávu má
loktuši uvázanou na zádech, do ní odkládá hrsti
trávy, takže jsou položeny — jak je skloněna k
práci — vskutku na řiti, a když má trávy v loktuši
tolik, že by jí vadila v práci a příliš tížila, odkládá
toto množství, nářitek, z loktuše na hromadu.
Přenesené významy: kuří řit]e domácí název pro
„kuří oko*' (toto je překlad za něm. Hühnerauge):
kuří Hnda u Klaret a (snad přepsáním nebo
mylným čtením ze Htkal), han. koři řétka, jinde
mor. kuří řitka, sic. kur árii, kuria rit, klad.
haplologií kuřit mask., toto pod vlivem slova
nežit; rit, řítoví (s í\) je dále spodní, plnější část
snopu (opak klásí), srov. vč. prdel snopu, ukr.
húzir: mor. řít mask., řítí, řítoví (han. řét, réti,
msl. řítoví), chod. břítoví, sic. ríta rítovie rítava:
odtud mor. řitůvka, jč. (hornobl.) řitofka sláma
tuhá a silná od řiti snopů; srov. pol. rzytowie a
dluž. plur. riši gen. riéoiv o spodní části snopu (z
toho vyplývá, že kolektivum řít(ov)í vzniklo
obměnou plurálu; ostatně řét je u Boskovic „konec
stébla' 4 !). — Psi. ritb fem.: stsl. ritb, sic. rit, sin.
rit, sch. rit (gen. řiti), pol. rzyc, hl. rič, dl. ris.
Souvisí s lit. ríetas mask., lot. rieta fem. stehno,
bedro. Intonace litevská a srbská ukazují na
samohlásku dlouhou již od původu; kořen je snad
týž jako v lejno, uzná-me-li záměnu r\l.
řítiti, vrhati, házeti, han. ořótit osypati se; stč.
bylo řítí se z něho pot, odtud nč. uřícený, říčný,
jč. i říšnej zapocený; zřícenina. Sem patří i
hroutiti se, u Jg. též 1 χ hrtiti se. — Pol. rzucic,
rzucac, rzut, rzucenina, sic. (z)rútit, rúcat, rut,
zrúcanina, b. rutja zvrátiti, zbořiti. Bylo tedy
rjutiti i rutiti. Stsl. je též -rqtiti, asi expresivní
nasalisace (Mátl, Pocta 330) nebo geminace *rutt-
> *runt- > rot. — Příbuzné je lit. griáuti, lot. gřaut
strhnouti dolů, lit. griová, lot. grava strž, lit. griúti
zřítiti se, lat. in-gruó vtrhnouti, vraziti, přihnati se (
= vřítiti se), con-gruö sbíhati se, spadati vjedno.
Kořen byl greu-jgrou- a (balt.) grěu-. Od grou-
bylo si. intonsivum *gru-tati
říza
> -titi (= č. hroutiti, po ztrátě Λ sic. rútit), od
grrew- bylo *grutati > -titi (= č. řítiti). Ztraceno
g > h, podobně jako často odpadá h později i v
jiných slovech. Viz i vraz.
říza, tak i stč. (přejato ze stsl.?); stsl. riza oděv,
šat, zvi. spodní, prostěradlo, rizbno šat,
ör'bnorizbCb mnich, r. říza svrchní roucho
bohoslužebné ( > sic. říza t/v), rízka obyč. plur.
látka, do níž zavíjejí novokřtěné děcko, ríznica
sakristie, ukr. rýza oděv, šat, rýzy bohoslužebné
roucho, sch. riza oděv, sukno, b. riza košile. —
Slovo patrně cizí; snad je příbuzno (Vasmer)
thrácké ζειρά (u Hesychia druh oděvu (svrchní).
Bylo by uznati pře-smyk souhlásek.
řoukat se: boukati se (o svini): řúkat se KtD-
Kol, řókat se Svěr-KpU (ořóklý sprasný KtD),
řundit Koníř. Pd. ruchac si$ coire.
Zvukomalebné, srov. houkati t/v.
řváti. Stč. bylo řevu řúti. Sloveso se
s 1° předpona a předložka (s gen. = starým
abl.), vyjadřující směřování od povrchu n.
východiska něčeho, shora (ukliditi se stolu),
opouštění (sejíti s očí), následnost (hodina s
půlnoci), blízkost (s kraje) PS; sestoupiti,
spadnouti, sklouznouti, smeknouti atp. —
Všeslovanské. Psi. st-, před samohl. stn- (swi-iti
světa = sejíti se světa). — Příbuzno je řec. κατά s
gen. (= abl.), téhož významu (Meillet MSL 9.49);
κατά της πέτρας se skály; jako předpona: κατά-
βαίνω sestupuji; ir. cét atd. 'podél, s\ — Totéž je s
s akus., vyjadřující rovnoměrnost moci a síly (býti
s to, seč býti, míti s někoho rozum, lid. vč. já z něj
nemám rozum, pak i gen.), přibližnou rovnost
míry (je tam s náprstek vína B), přibližný počet n.
množství (pobud u nás ze dva ze tři dni B). Jako
předpona se píše z- a vyjadřuje úplné vykonání s
dovršujícím výsledkem: ztlouci, zlámati, zmásti. I
tomu odpovídá ř. κατά s akus. = proti (oι κα#'
ηµάς = jsoucí proti nám), na (κατά τριακοσίας
των νεών = na 300 ζ lodí); κατ-άγννµι ztloukám,
roztloukám, κατά· κλάω přelamuji apod., dále se
shoduje funkcí lat. co(m)- v comminuó
rozdrobuji, concedó ustupuji, concidó kácím se,
coacěsco zkysá-vám a gót. ga- téže funkce.
Spojíme-li tedy co(m), κατά, ga- a stn,
dostaneme ide. ko-(m), v řečtině vlivem µετά
upravené na *km-tá, v gótštině oslabené na *gho.
Je zřetelně vidět, že v latině i v slovanštině
hláskově splynuly dva rýmové útvary, a to 1°
*kom desuper a 2° *som spolu, a to v latině
směrem k 1°, v slovanštině směrem k 2°.
Hláskový vývoj -T>n jako při kt, vt. Viz
534 sabirstvo
zdvojilo: 1° infinitivní řu- proniklo do présentu,
*řuju > řiji, stč. dobytek řije, dosud jvč. mezi
Telčí a Pelhřimovem řiji řvu; viz i říje. 2°
présentní řev- proniklo do infinitivu, s oslabením
jako v inf. bráti je řváti. Pres. řevu řéveš atd. bylo
pravidlem v stč., zachovalo se hornoblan. 3. sg.
řeve a mor. říve, jinak proniklo sem z infinitivu řv-
, řvu řveš. Tak přešlo to sloveso z 1. třídy do 5.
Odvozenin málo: postverb. řev; řvavý, řvoun,
mor. řivěna, říjena řvavá kráva. — Stsl. zčásti
jiné výsledky: revq rjuti a rovq ruti (psi. revq řuti
dalo jednak revq ruti, jednak — před o, jako
slovo < lcleu-os — rov-q > *rou-ti, ruti). Sic.
řevem revat, postv. rev. R. revú revét, ukr. revú
revíty, pol. rzwe, rzwiec, hl. ruju ruč i rjejic, sin.
rjovem řevem rjuti rjoveti, sch. řevem revati, b.
réva. — Příbuzné je stind. rávati, ř. ώρνοµαι,
střdn. rüien t/v.
S
Zubatý NŘ 5.1n, Hujer 1.108; o s + akus.
podrobně Stang SbJak. 514n.
s 2° předpona a předložka (s instr.), vyjadřující
společnost, připojení, slučování, doprovod,
průvodní okolnosti, současnost, též předmět (hráti
si s čím, bíti koho s holí), místo pouhého instr.
Dále je s + instr. místo původního pouhého
instrumentálu ,,zesilovacího" (jaký je v ruš. a
bulh.) v lidových obratech typu dareba s darebou
(= dareba darebný); o tomto typu v. Meh NŘ
13(1929) a 20(1936). Jako předpona je v se-
pnouti, scházeti se apod. — Pol. z, jinde s (ev. sic.
r. so, sch. sa atp. ze ST>). — Příbuzné je lit. sq-,
san-, stind. sam spolu, s, něm. zusammen, ř. άµα
zároveň. Psi. stn, tato podoba dala v postposici
8T>. Prvotní ST>n zachováno ještě v S7>n-iti s$ =
sejíti se, ve sněm < s^n-bmt, sňatek < s-bn-Qťbk-
b, s ním < stn jimb (n zde přitaženo k násled.
slovu). — Jako jmenný prefix ide. *som dalo sq-,
stč. sic. sú-, nč. sou-: soused = kdo sedí spolu se
mnou, souhlas souhra soulad soupis sourez
souřadný soustřediti.
s- 3°, předpona u jmen, znamenající 'dobře,
hojně, pěkně', ide. *su (stind. su-, ř. v- v υγιής
zdravý). Vězí ve štěstí zboží sličný zdobný zdravý
smetana směti smrt Meh ZfslPh 7.377. Souvisí se
svůj. Opak byl *dus-, viz déšť.
sa, interjekce: zdvojená ve val. sasa, sasemf = v
levo (při pohánění volů). Tak i sic. sasa a pol. sa
sa na voly. Snad dalekosáhlá redukce původního k
sobě, srov. pd. se < kse t/v.
sabirstvo stč.: ničemnost; ŽGlos a ŽKlem
sačif 535
mají sabrstvo; Gebauer je klade k sch. sebar, r.
sjabr sedlák, nebo k něm. sefer potulný žebrák".
(Šm.)
sačiť, sačet éaceč las.: drobně a hustě pršeti,
vysacit se vymhliti se, usacit se napršeti,
přesahovat přéprchávati. Sem asi patří též hl.
sač: snéh so saje sype se. — Příbuzné je lit. sijóti
drobně pršeti. Psi. bylo tedy sbjati. sadat: palčivě
svrběti (stč. a dosud han.): sada od kopřiv, sada
ho dobrý bedlo. Zvláště o bolesti, kterou působí
otlaky, odřeniny; sem patří vm. jadét, dadét t/v?
Jmenné odvozeniny: stč. sadno (Klaret), později
sadmo, kůň sadnivý, sch. pol. r. sadno odřenina
na koňské kůži pod sedlem, č. úsad bolest v kříži.
— Pd. sadziec t/v, r. ssadíť odříti, sedříti (kůži na
koleně, na lokte), ssáživať(sja) odírati (se),
ssadina odřenina, sádneť, sádnit bolestivě svrbět,
svědět, sádnyj svědivý. — Jest vyjíti od psi.
saditi, což by bylo faktitivum od sedati pukat i
(viz; kořen *k'ed-), tedy ,,činiti, aby něco pukalo,
bylo rozpukané, odřené", tedy odírati, při čemž se
myslí na živou kůži, tak jako se klade rozsedati
se zpravidla o kůži na rukou nebo na nohou. Pak
utvořeno stavové saditi = býti odřený, svrběti; a
další odvozeniny. (Jinak, ale mylně, o rus.
slovech Šanskij EIRJ 1.72: řadí je k sed- v šest
sednouti.)
sádlo, sádelný, sádelnatý. — Stsl. b. sin. ukr. r.
sálo, sch. sálo, sic. sádlo, pol. hl. dl. sádlo. —
Psi. sádlo, málo jasné. Má se za to, že pochází od
saditi (co se usadilo, tuk usazený na jistých
částech těla), ale v tom případě by bylo uznati
dávnou ztrátu i (čekali bychom *sadilo). Bylo by
možno spojiti je s lat. sěbum tuk, je-li toto ze
*sědhom, což není nemožné; pak by a a lo bylo
asi vlivem slova máslo.
sádra, zasádrovati. Sic. sádra. S.-csl. sedry
krbVbnyje a r.-csl. sjadry krovnyja jsou kusy
sražené krve. — Nepochybně patří vše toto
pospolu; vzhledem k csl. významu se zdá, že lze
*sqdra chápati jako ,,sedlinu, sraženími" (i sádra
rychle tuhne, je-li smíšena s vodou), pak by to
bylo domácí slovo od s$d- se starobylou r-ovou
příponou. Germ. *sendra (sthn. sintar, střhn.
sinter mask. struska, něm. Sinter pěna, okuje) je
též příbuzné (přímo z němčiny je pol. zyndra,
z$dra struska a sch. sedra Kalksinter), neboť
„struska je také sedlina (z roztopených kovů)"
(Šm.).
saíián: druh jemné kůže na boty, sic. saflárv,
pol. safjan, ukr. safján, sap'jan, r. sdfján, b.
sachtijan. Z osman. saytijan, popř. z obdobných
tvarů východních Turků.
safír, stč. i zafír, sic. zafír; západoevropský
název: it. saffiro, fr. saphir, něm. Saphir. Z hebr.
sappir. Pol. szafir; ukr. r. sapfír má pf z ř.
σάπφειρος < σάµφειρος.
ságo, tak i sic: z Malajska, odkud ty krupky i
pocházejí (pův. sägü); je angl.
sáhovati
ságo, odtud přišlo přes němčinu k nám.
sáh, jvč. (Litomyšlsko) sáhá, mor. sáhá, siha,
vč. sáhovina menší neotesané kusy kamene (do
základů apod.), původně srovnané v lomu jen do
sáhových hranolů a podle toho placené. — Sic.
siaha, pol. sqg i siqg (dřeva), dl. sága, jinde
odvozenina s -bňb apod.: rd. sázen' gen. sáznja
mask., spis. sazen' gen. -éni fem., ukr. sázen* gen.
-znja, hl. sazen, dl. sčézaň sin. seženj, sch. se-zanj,
b. sja£en, sáh. — Psi. s^g^b a s§zbňb, obé od
s§gati (viz sahati): sáh je — jako palec, stopa,
loket — přirozená míra, to, co se obsáhne
roztaženými pažemi.
sahati: stč. sáhu, sězeš, -sieci, dosud nč.: do-síci;
sáhnouti, -sáhovati; mor. síhnúť (val. obsíhnút Β >
obzinúť B); ze s* {*s§g- > slah-) je nář. š(l), 6:
šahati, vč. šlahat, msl. občáhnút, obóíhnúť.
Obsáhlý, rozsáhlý, postverb. obsah ( > obsažný),
rozsah, zásah, přesah. Přísahati: stč. přísahu
pokleslo na (při) sau, podle sahám pak přisám
Bohu, mylně chápáno jako ,,při samém Bohu" a
změněno v při sám Bůh; staré postverbale je
přísaha, od něho nové zapřísahati někoho =
přísahou zavazovati, úpěnlivě prositi, spřísahati,
švýcarské spříseženství = Eidgenossenschaft.
Přísaháno tak, že přísahající držel v ruce věc, jíž se
zaklínal (nebo se jí dotýkal), aby tak vzniklo mocné
trvalé magické spojení mezi ním a tou věcí
(nemohoucí se zrušiti bez nejtěžších následků),
např. meč, aby jím zahynul, poruší-li slib. ,,Kdo
potvrzoval správnost hranic pozemků, sestoupil do
vyhloubené jamky [v níž se tušil zapadlý mezník],
vzal drn na hlavu a vykonal o tom přísahu" (Kruš.
154), tj. naznačil tím, že by právem se měl sám
dostat pod drn ( = zemříti), kdyby někdy v té věci
svědčil proti pravdě. Jiný způsob přísahání (bez
držení meče ap.) bylo klíti (viz). — Stsl. prisggo
pris§šti, prisgga, sic. siahať, přísahat, přísaha, r.
sjágať, pri-sjága, rd. dosjačí, ukr. sjaháty,
prysjaha, pol. si§gac si$gnqc, dříve i dosiqc, przy°,
o°, przy-si§ga, hl. sahac přisahá, dl. péisegaé,
péisega, sin. doséói, prisega, sch. seci segnuti, b.
posegna. — Psi. s$go segti: kořen s$g- < seng-
souvisí nepochybně (Miklosich) s lit. síekiu eíekti
roztáhnouti ruku na něco, dosáhnouti něčeho, pri-
dosahovati někam (i přísahati, asi podle
slovanštiny), saikinti nechati přísahati, síeksnis sáh.
Nosovku g vysvětlíme z nulového stupně *sik- a z
expresivní geminace kk > nk: sikk- dalo sink-, to
oslabeno v *sing > s§g-. Zeslabený význam
'dotýkati se něčeho' vznikl teprve u nás, je mladý,
znamenal usilovné, namáhavé obsáhnutí, dosáhnutí
něčeho, pokud rámě (ruka) to dokáže. Od něho je i
sáh. (Zpravidla se segti spojuje mylně s lit. ségti
připnouti, zapnouti, např. šat knoflíky, kličkou něco
zavěsiti ap.).
sáhovati: choditi dlouhými kroky. — Sic.
sajdák
siazit, pd. siqzyc t/v, r. ěagáť kráčeti, postv. šag
krok, hl. sah krok, skok. — Psi. segati kráčeti.
Příbuzno je lit. zéngti t/v. U nás *zegti přešlo do
α-ové (v ruš.) a pak do i-ové třídy (sic. pol.) a v
povědomí mluvících se přichýlilo k seg-b, sáh,
takže v č. sic. pol. bylo chápáno jako ,,dělati
kroky na sáh dlouhé". V ruštině si přešlo v sj > š.
sajdák jč.: papírový sáček Cuř.: sic. val. kabela,
zajdák ( > val. zajda břemeno, nůše, tak i sic. pol.)
pastýřská mošna, sic. i sajdacka a sujdaóka
plátěná tor ba. Ukr. r. sajdák (též ukr. sahajdak, r.
sagajdak). Z tur. saydak, sadak. Viz i rajda.
sak: všeslovanské jméno jednoho druhu sítě na
ryby (visí na vidlicovité rukověti nebo •častěji na
rámu; táhne se za dřevěnou tyč proti proudu) pro
menší vody; sic. sakovina, jako hl. a sin. Dějiny
toho slova i věci jsou málo jasné. Vlastním
východiskem je nepochybně lat. sagěna, lovná síť
na ryby nebo ptáky (z ř. σαγήνη), k však ukazuje
na germánské prostřednictví (něm. Sack, Tramp-
sack je obdobná síť na ryby, na hranolovitém
rámu). R. ukr. p. sakva (pol. sakiewka pytlík) =
sak na ryby, svým v ukazuje stejný vývoj jako
lagwb, sch. lagva, č. láhev, přes ger-mánštinu z
lat. lagěna. (Není tedy třeba odvozovati, jak se
obecně činí, sak z jiného něm. Sack pytel < lat.
saccus; je však z tohoto Sack naše žok a novotvar
sáček pro kupecký papírový pytlík na zboží, jemuž
se na Moravě říká kabelka).
sak mor.: černý ženský pás a sic. sakáéka
mužská zástěra; budou přímo z hebr. sak zástěra.
sáknouti, prosakovati. Složenina s vy-přešla
významem k 'vyschnouti', odtud mor. (u)sáknút
(u)schnouti (na mrazu mokré prádlo sákne, Jg z
mor.). Jako lat. emungěre je vysmrkati někoho, ale
v argotu i ošiditi, tak han. (Heršpice) vosáchnót a
vč. vozáhnout ošiditi. Jiný odstín se vyvinul v stč.
osáknúti zbýti (po smrti někoho): statek po nich
osáklý, plat osakl (NŘ 19.165); základem obrazu
je voda osáklá, vysáklá = zbylá po něčem. — Stsl.
iseknoti ( < iz-s-) přestati (o krvotoku),
ochabnouti, r.-csl. prěseknoti vyschnouti (o
pramenu), sic. siak rmť sáknouti, presakovať,
siakat (sa) smrkati, vy sakovat sa vysmrkati se, r.
sjá&raiťkapati, ukr. výsjakaty, pol. wsieknqc
vsáknouti, siqkač smrkati, sqczyc roniti (slzy), 8.
sie crčeti, kapati, hl. saknyc, sin. useknoti
vysmrkati, sch. oseklo je more = nastal odliv,
osjeka odliv, useknuti vysmrkati, b. presekna
přestati téci; bylo i faktitivum stsl. isQČiti,
prěsgčiti' nechati vysáknouti (vytéci). — Slov.
sek- je nasalisovaný kořen sek-, jenž je v lit. senka
sékti padati, opadávati (o vodě), lot. slkstu siku slkt
a sika sikt t/v; lit. sunkiú suňkti vymačkávati
(vodu, šťávu); stind. á-sak-ra- nevysychající,
nepřestávající (o toku mléka z krávy).
salva
Stupeň o je v sok, v. to. Lot. sik- je nejspíše
oslabení s°k, též lit. sunkj-, ale s temným
zabarvením slabé hlásky. České á je z dlouhého
(nenosového!) stupně iterativ *sök-ä-tl, kdežto sic.
ia je z e. Bylo tedy psi. *sek-noti, ale *sak-ati;
nastávalo pak vyrovnání jedním nebo druhým
směrem. (Jinak Liewehr ZfslPh 23.100: má č. -á-
zde za expresivní.)
sakumpak, sakumprásk, sakumpikum lid.: se
vším všudy. — Z něm. (mit) Sack und Pack t/v
KpU.
sál, sic. sála, pol. sála, ukr. sálja zálja, r. zála,
zal i žalo. ,,Podoby s -a budou z it. salla, bez -a z
něm. Saal." Šm.
salajka: potaš. Bud z něm. Sallauge (lat. sal sůl,
něm. lauge louh; solí se zde rozumějí ,,různé
druhy sloučenin, vzniklých neutra -lisací kyselin
zásadami"; ,,pro snazší uschování získávala se z
louhu odpařením sůl uhličitanu draselného, která
byla před upotřebením zase rozpouštěna ve vodě."
V -lauge u nás au zde dalo aj, podobně jako v
Hauptmann > hajtman aj. (Hugo Sáňka, Pomístní
názvy brněnského okolí, 1960, 70.) Nebo spíše
(tak Šm.) ze sal alcali.
salakuška: baltický sled, ,,ruská sardinka." Z
ruštiny, tam je z fin. salakka t/v.
salám, sic. sáláma, ukr. saljámi: z ital. šalami
t/v (původně nasolené maso, z láku, odvozeno od
sále sůl). Odtud je i něm. Salami.
salapatinka: druh pečiva. Z rus. salamáta
moučná kaše, původu nejasného; u nás retná
retnice záměnou místo nosové.
salaš, 8alaěnik; sic. usalašit sa usaditi se (i
val.). Slovo pastýřské kultury karpatské: pol.
salasz, sic. ukr. salaš, pastýřská chatrč na horách,
pro ubytování valachů, spolu se zařízením na
výrobu sýra a ovčího mléka. Z mad. szállás
přístřeší, ubytování; cituje se i tur. salaš, tatar.
salaš.
salát, sic. salát, pol. salata, ukr. saláta, r. salát.
Evropské slovo (něm. Salat, fr. sala-de) z it.
salata, vlastně insalata ,,nasolená" (zelenina). U
nás je to slovo z němčiny, sic. s- je z mad. saláta.
salať laš.: házeti, metati, sic. sálat. Nejasné. Κ
slátit
sálati, už stč.; mor. šálit; sem mor. salaÓka
suché chvojí? — Sic. sálat, sálavý. — Ze *svalati,
náleží k lit. svilú svilaü svllti, lit. žem. svélu svilti,
lot. svelu svelt, něm. schwellen, stangl. svelan, vše
= doutnati, vlastně žhnouti bez plamene; naše sal-
ztratilo v asi vlivem kořene pal-.
salup: druh ženského oděvu, r. salóp. Z fr.
salopette „lněné svrchní kalhoty, pracovní oděv."
Šmilauer.
salušina klad.: slupka obilná. Viz šešulina.
salva, tak i sic: z něm. Salve nebo z franc. salvě.
Původem je to lat. salvě bud zdráv, tedy pozdrav,
pak hromadný výstřel na pozdrav, na počest.
sám
sám i samý (jeho samého apod.); v starších
památkách sám, sama znamená pán (hospodář),
paní (hospodyně), prostým vynecháním
příslušného hlavního slova (doklady Sm 33),
obdobně jako lat. ipse, ř. αυτός t/v (Hujer 1.266);
samota, -tný, -tář, osamotiti; samec o zvířatech
vzešlo z toho, že samec některých zvířat žije
dlouho sám a starost o mládata nechává samici
(toto slovo při-tvoreno k samec); pak znamená
samec i ledacos silného, mohutného, řízného (sa-
meček = lahvička kořalky a pod.). Rozšířen byl
typ sám čtvrt = (já) se třemi jinými, sám třetí
atd. (Sm 34), žena samodruhá = těhotná. Časté
je samo- v složeninách: samouk, samolibý,
samostatný atd. Původně sám znamenalo 'právě
ten', časem se význam odstínil na 'ten, bez
ostatních, bez cizí pomoci, bez cizí účasti', až na
'samojediný, osamocený'. Obdobná spojení u
jiných Slovanů: pol. samiec, samotrzeci,
samozwaniec, r. samec, samdrúg, samozvanec
atd. (srov. i něm. selbander, selbdritt). — Psi.
sam-b, zastoupené u všech Slovanů, souvisí se
stind. samá-, av. stpers. hamá- týž, ten právě, ř.
όµός stejný, rovný, gót. sama týž, stir. -som ipse.
Zdloužení samohlásky (si. a místo *o) jako v
milý atd., § 1; v avestě je sice vedle hamá- též.
häma-, ale tu může jíti o mylnou grafiku
středoperských písařů.
sám, sámek: ozdobná záložka na šatech, do
nedávná čes. a dosud sic. (tu je i zám); sámovat,
o°. Z něm. Saum.
samorcstlík: rostlina Actaea. Ze slovenštiny.
Bylo i stč. s., = ,,acerra, což je asarum,
kopytník" Šm.
samšík i šamšik zm. han.: podlouhlý košík
rákosový nebo slaměný. Z něm. nář. (hess.)
Schanze koš.
sandál, u Rohna pl. zandalye < něm.
Sandalien. — Sic. sandál, pol. sandál, stsl.
sandalii, r. sandálija, nář. sandál. Κ nám přišel
ten název bud z něm. Sandale, nebo z it.
sandala. Vše je z ř. σάνδαλον (resp. σανδάλιον),
slova původu východního.
saň, pohádková obluda („dlouhý ještěr bez
křídel"; „nesmí se másti s drakem" August
Sedláček LF 43.217), stč. san i saň mask. i fem.,
odvoz. adj. sanětí; u Rosy sanai, val. sanot, han.
sunut, u Kyjova aj. sanuť. — Sic. saňa, csl. sanb.
— Málo jasné. Jestliže pro ony rozšířené tvary
klademe východisko sanuť < sanot b, tj. tvar s
příponou přechodníku přítomného, bylo by
možné hledati základ slovesný. Vzhledem k
názvu plaz, který je od plaziti se, lze snad mysliti
na sloveso, které je v pol. sunqc sie, jež mj.
znamená plazivě se pohybovati, a v č. sunouti. V
psi. sunoti splynuly dva kořeny, jeden z nich
znamenal pohybovati se vpřed, jíti (o tom viz pod
sypati 2°). Zdloužený kořenový útvar (jedna z
bsl. možností) säu mohl se zredukovat v
sä;
537 sasanka
od toho by bylo sloveso *sano (a partie. sanot-
vpřed se pohybující), ale jinak nedo-chované.
sáně i saně, sáňky ( > sáňkovati); sanice 1°
spodní část saní (křivé dřevo), přeneseně čelist
(podle podoby), 2° zasněženost země, že po ní
možno jeti saněmi (dnes je dobrá sanice). —
Všeslovanské: sic saně, sánka, sari^a, sáňkovat
sa, pol. sanie, sankt, sanica, ukr. sány, sanký;
sánka sanice, r. sáni, sánki, hl. sanje, sanki, dl.
saně, sanki, saňkowaé, saňa sanice, sin. sani,
sankati se, sch. sanice i saoni(\), sánjkati se, b.
sani. — Psi. sani, i-kmen, plur. fem. Nejasného
původu. Ku podivu nemají indoevropské jazyky
společné jméno pro sáně, ač pro snili a zimu mají,
a dále je ku podivu to, že se za stará někdy užívalo
saní i v létě, dosud se polní boudy apod. na
Balkáně dopravují na sanicích; při pohřbech se u
Slovanů mrtvoly i v létě odvážely na saních (s
potahem volským!), dosud ještě na Karpatské
Ukrajině. Dosavadní etymologie nepřesvědčují. Je
však pozoruhodné (Kalima WS 2. 182), že v ugro-
finských jazycích jsou slova dosti podobná: lapon.
Vonné aj., i jinde: burjat. sána, kalm. tsand, atd.:
přejato od Slovanů?
sápati: trhati, rváti (zlobně), podkrk s. něčím;
stč. a us. s. se na někoho; osápiti se na někoho
(řečí) Jg, nyní spodobou osopiti se. Význam je činí
expresivním, odtud mor. (han. v Heršpicích) cápat
se, val. chápat sa, jvč. (Polná) a mor. voschápnout
se (vkladné ch), sem patří i laš. sarpatse (vkladné
r, § 10). Souvisí s dl. capaé, pol. siepač a ukr.
sípaly trhati, rváti. Κ osopiti se je nejblíže bulh.
sóp(v)am se utrhovati se (řečí), osopovatise. — Je
i něm. sappen t/v. Další historie není jasná.
sápe, sábě stč.: pohrabáč. Pd. sapa t/v, sapac
okopávati sápou, r. ukr. sápá motyka. Ze střlat.
sap(p)a Jg-Mtz. — Je též sch. a nř. capa z it.
zappa; b. čapa, rd. čápka, cap, druhy motyky, z
osman. čapa. Původ všeho je asi turkotatarský.
Viz i capiň.
saranče: přejato od Přešla z ruštiny (sa-rančá).
Je i pol. szaraňcza a ukr. saran(č)á kobylka, vše
asi z tur. jazyků (je polovecky sarynčqa, kipčacky
sarynčqan aj.). Kowalski JP 27.52.
sasafras: jistá nadávka (na Jindřicho-hradecku).
— Je to asi/ras 1° nebo 2° (viz), žertem zaměněné
názvem cizí léčivé rostliny sasafras. F. Strejček
NŘ 26.94.
sasanka: rostlina Anemone. V č. je od Slobody
a Opize (1852), asi je zavedl Sloboda z polštiny,
kde znamená rovněž Anemone, ale u Linda jen
ocún (Colchicum). — Pol. sasanka, sch. sása, obé
'koniklec' (Pulsatilla), b. sásan jaterník (Hepatica
triloba), sasanka (nář. varianty obou: sasan
sasanka sásenka sasanka). — Duridanov SbLehr
81n. spojuje ta slova se staroegypt.
satan
s-šš-n (s-š-n) lotos, kopt. sosen lilie, hebrej. šóšan,
arab. susan lilie, ř. σοϋσον lilie, pers. susän lilie,
kosatec, tatar. susan kosatec. Domnívá se, že to
jméno nabylo (přejetím asi ze staré řečtiny) v
praslovanštině podoby s-bstn'by s-bSbn-b nebo
stsent, z těch pak že vznikly jednotlivé formy
jednak rozšířením o nové přípony, jednak
hláskovými asimilacemi (mor. sesí koniklec ze
*sesbje). Změnu významu vykládá D. tím, že
některé druhy sasanek se pěstují jako okrasné. Po
vokalisaci jerů spojila lidová etymologie v r. a
bulh. ta slova se stm* 'spánek', neboť v sofijském
kraji se ty květiny dávají dětem do kolébek. V
bulh. kromě toho je název koni klece zakončen na
-kotka 'kočka* (sán--sän-, sán-, san-, sin-sän-,
säsän-, sasan-, vždy + -kotka), prý
„pravděpodobně asociací s pojmem 'sen'" (D.),
spíše však proto, že některé druhy konikleců jsou
hustě pokryty chloupky (srov. tu naše kočičky
vrbové ap.).
satan, satanáš, stč. šatan(áš) i sotona; dosud je
msl. sic. sotona zlá žena, vzteklice; vč. Jgd a
dosud satonit se s kým, čertiti se, vaditi se velmi
zlobně; stran významu srov. čertit se, rozčertit
koho, od čert. Stč. satan je i černý čáp. — Stsl.
str. sch. sin. sotona, csl. 13.—14. stol., r. ukr.
satana, sic. hl. dl. satan, b. satana i sotona. —
Formy s o jsou patrně starší přejetí z ř. Σατανάς
(přejaté za řecké misijní činnosti), formy s a jsou
mladší, asi z něm. Satan. Pol. a br. satan, r. ukr.
sajtán. Posledním pramenem všeho je hebr. sätän
nepřítel; ruské podoby jsou z arab. šaitan.
sáti, saji, do 1953 psáno ss-; stč. ssu sseš, msl.
v-sosat; sací, savý ( > saviše nasávací roura,
savec); stč. sic. oses prasátko, srov. r. osósok a
pol. osesek t/v (viz i sele < ssele); stč. sesek (sic.
sosok, sosec) prsní bradavka; č. nově sosák
hmyzu. Nové č. yxásoska je podle r. nasós pumpa.
— Všeslovanské vyjma luz.: stsl. s-bsi stsati;
stSbCb cecek, sic. sajern sat, r. sosů sosát, sosók
cecek, z csl. je soséc, ukr. ssu ssáty, pol. ss$ ssac,
ivysysac, sin. sasati sesati sisati cecati, ses tíecek,
sch. sáti sisati, b. sisam sáti, siska cecek, vymeno.
— Psi. s-bsati je s-ové intensivum, pův. s^p-sati;
příbuzno je něm. saufen, supfen srkati. Sysati je k
tomu příslušné iterativum. Meh SPFFBU 1.84.
saze, stč. sáze, laš. saza i sadza. — Vše-
slovanské: stsl. sažda, r. ukr. sáža, sic. pol. sadza,
hl. plur. saze, dl. plur. caze, saze, sin. saja, sch.
sada, b. pl. sáždi. — Psi. sada ze sad-ja, význam
,,co se usadilo, usazenina". Obdobně lit. súodžios
plur. fem. a súodžiai plur. mask., lot. suoději plur.
mask., něm. nář. Soot, angl. soot saze. Vše je
starobylý útvar od sod- usazovati (se), ve střídě k
sěd-seděti.
scáti, štim, scanky, nář. i che-. Srov. csl.
38 se
Sbčq Sbcati, v. scu scat, ukr. seja sejáty, pol. szczg
szezae, hl. scec, dl. ščas, sin. scati, sch. scati.
Vedle toho jsou slovesa s i znamenající někde i
'stříkati, kropiti': laš. sikač stříkati B, šykač Lp,
sykat stříkati, scáti, po°, vy° se Hor., éikačka -avka
sykačka stříkačka, sic. sykat stříkati, scáti, sikac,
cikat scáti, sykač sýkačka sykal, stříkačka, usíkat
sa (-y-) uscati se, zasyk(ov)at sa poscati se,
posykovat sa, siklava slap; pol. sikac, ukr. sýkaty,
r. síkat stříkati, scáti, sin. síkati stříkati. — Psi.
sbčo sbcati a (se zdloužením b > i) iterativum
sikati. Původní výraz pro pojem scáti, vězící v lat.
mingere, u Slovanů byl nahrazen opisem (z
důvodů tabuových či naopak pro větší výraznost?),
znamenajícím pouhé vypouštěti proud kapek,
kropiti, máčeti a souvisícím se stind. siňčáti
vylévá, polévá, av. hinČaiti vylévá, sthn. sihan
cediti aj. Sloveso 3. sg. sbčétb rovná se — nehledíc
k infixu nosovému — indickému sinČáti;
Iníinitivní Sbcati je ze *sik-ä-tei, v němž se na k
náležitě provedla baudouinovská palatalisace. V
češtině čekáme přehlásku, stč. *seiet i, á se však
udrželo vlivem slova sráti (jinak o nedostatku
přehlásky Liewehr ZfslPh 23.99). Iterativní naše
sik- má zdloužení provedené až na slovanské půdě.
se příslovce, v stč. nuž se na něho = nuže na
něho! Nepochybně totožné s částicí se u tzv.
zvratných sloves; má v stč. ještě původní podobu
se (nikoli sé\). S nuž se tedy souhlasí pak sic. nusa
ticho, pst ( < nu sa!); dále je sic. ta sa! vzhůru!,
hor sa t/v. Hujer 1.52 zde vidí však částici se,
nikoli reflexivní zájmeno sě.
se zájmeno zvratné. Nemá nominativ. Pády jsou
jako tebe atd., z ide. kmene seue, což někde
redukováno ve sue, se. U zvratných sloves je
příklonný dativ si a akus. se i se (o tom Havránek,
Genera verbi 1.78). Příbuzný je lit. pův. gen. savě,
dat. savi, gót. sik (něm. sich), lat. sě. — Zdá se, že
je třeba rozlišovati: 1° skutečné zvratné zájmeno se
sebe si atd., schopné státi po předložce (činí to pro
sebe) a rovnocenné s tne mi tebe ti (dáti si úkol,
přáti si), 2° částici se u jistých sloves „zvratných"
(báti se ap.), kde nemůže jít o předmětový vztah.
Případy, ze slovanštiny nevysvětlitelné, jako (stanu
se) státi se geschehen proti (na)stati apod. ukazují,
že tato částice se má blízko k hetit. příklonné
částici za podobných funkcí; např. het. tvary s
významy Obléci se, státi se, vzíti se' mají za (proti
pouhému Vzíti' atp.), o tom Götze AO 5,3n.; za
stojí u kterékoli osoby, a to příklonně po prvém
slově věty. Tedy jako naše se, si. Zdá se však, že v
slovanštině tato částice v povědomí mluvících
splynula se z vratným zájmenem (odtud si, se).
Slovan, užití „zvratného" se a si ve všech osobách
(proti např. něm. ich fürchte mich
sec mazec
atd.) je tedy starobylé a původní (Pedersen).
sec mazec podkrk.: „náladové oslabení
původního zaklení set sakra." Křístek Sb-Trávn.
296.
sedati: pukati. Viz rozsedati se.
seděti. Kořen sed- je v těchto podobách: 1° sed-
jen ve jméně sedlo; 2° s§d- v stě. sadu sédeš
sednouti, přechodem do 2. třídy sadnu sedneš
sadnúti, nč. sednu sednouti {usedlý, -lost, ssedlý, -
lina, posedlý), sic. sadnúť (odtud sadať), stsl.
se,dq, pol. siqd§, r. sjadu; 3° sed- ze sed-: seděti
(tak stsl.) Λ v inf. 1. tř. šesti (dosud v sic. nář.
sasci), pol. siedzieč, b. sed ja aj. V stě. je
odedávna pouhé seděti, patrně přichýlením k
ležeti; odvozeniny soused (-ní), neposedný,
neposeda, předseda (odtud nové denominativum
předsedati, nikoli ze sedati a před); iter. sedati (>
seda-dlol, sedavý život, usedavý pláč), zasedati (o
schůzích) je však z ruštiny; 4° sad- ze sod-, v
saditi, sad, starý w-kmen (znamenal neohrazené
místo, kde bylo ovocné stromoví; naproti tomu
zahrada bylo ohrazené místo pro zeleninu),
násadka (msl. osátka Zýbal, osátko, fosátka Kol),
osada (z osaditi krajinu lidem), výsada (vysazení
= vyloučení z běžného pravidla), posada a po-
sádka, zásada (základní pravidlo), násad(k)a;
dále z útvarů od sad- budtež uvedeny jvě. sádník
mezník, mor. sádcí, mor. (za)osácit sa o stromě,
jenž padaje zůstane viset na jiných, msl. sic.
sadila domýšlivec, vychlou-bač (odkud
význam?); iter. sázeti ze stě. sázeti < *sad-ja-ti
(sázecí, sazeč; sázecka = brambory k sázení;
sazba, sázka); Množství obdobných útvarů u
jiných Slovanů. — Kořen sed- je prajazykový,
útvarů z něho se užívalo všude pro pojem
usednouti, usedati, kdežto pro označení trvalého
seděni bylo sed- jen v některých jazycích (indoir.
a řečtina mají *ěs-: stind. äste = ήσται). Sloveso
pro pojem usednouti se tvořilo bud zdvojením
(lat. eědó ze si-zd-ó, stind. sidati), nebo nosovým
infixem; to je právě v slov. sedq, jehož s§d- je
*si-n-d, oslabené s-d- s infixem (nikoli sed- s
infixem), jak to potvrzuje stprus. sindats sedící.
Pro pojem seděti je jinde sed- (lat. sede δ), ν bsl.
však sěd- (lit. sedziu, lot. sedu, podle toho i balt.
sednouti si: lit. sedu, lot. sěžu); naše psi. seděti je
původem athematické sloveso odvozené od jména
na ě~i-, takového jako je lat. sěděs < sěd-ěi-s.
Střídový stupeň o je v bsl. také jen dlouhý: slov.
sad- a lit. sóstas sedadlo. Viz i saze.
sedlák, fem. selka, stč. sedlka; selský, dříve
sedlský, sedlaÓiti. Sedlák je odvozeno od *sedlo,
zemědělské hospodářství (s domem pro rodinu a
čeled a s dalším příslušenstvím); toto * sedlo je v
stsl. selo, r. ukr. selo, pol. (z ruštiny) siolo, hl.
sydlo, dl. sedlo, sch. sin. b. selo, v češtině pak se
jeví s dlouhou kvantitou jako sídlo < siedlo, což
ukazuje
sedm
na starší *sedlo. 4Sedlák je tedy „majitel, obyvatel
sídliště, usedlosti ' (na rozdíl od bez-zemka, sluhy,
otroka). Přípona -(j)ak (srov. Praha — Pražák,
měšťák) je poněkud hanlivá, nahradila zde
náležitou příponu starou -jan- (srov. měšťan <
měst-jan-), patrnou v rus. seljánin. Krátká kvantita
slova sídlo je zachována jednak v podsedek z *pod-
sedlek, jednak v odvozených místních jménech
Sedlo, Sedlec ( > Sedlčany), Sedlice, Sedliště,
(srov. p. Dtugosiodlo, Siedice, sch. Novo Selo aj.)
au han. msl. sedlisko staveniště (laš. sed-lisko =
usedlost). Sic. sídlo bude však patrně z češtiny.
Srov. sic. sedliak, pol. siodlak, hl. dl. sedlák, útvar
na -ak je tedy společný západo-slovanský. —
Výchozí slovo, psi. *sedlo je jiné nežli *seďblo
(toto je v sedlo, viz), nebot v něm nebylo jeru, což
je patrné z podob, kde dl dalo pouhé l. Vzhledem k
tomu je radno pokládati -dlo za příponu (a nikoli
jeho d za součást kořene). Pak by kořenná část byla
ne od seděti (opak se přijímal obecně, v. Profous
MJ 4.32), ale původní *sě-, od kořene k*ei-, který
znamenal držení zemědělského majetku, bydlení na
venkovském sídlišti: vězí v ř. κτίσις fem., stind.
kšětra-ntr. a av. šoid-ra- ntr. sídlo, sídliště, ind.
kšeti, kšiyáti bydlí, přebývá někde. Zvláště kšětra-
a šoiůra- našemu sedlo odpovídají dobře; tra je
sice přípona poněkud odchylná, ale u nás ji ve
stejné funkci v jiných slovech nahrazuje dlo.
Pfodslovanský pratvar pro pojem „sídlo" byl tedy
*k'oi-dhlo-, což by bylo dalo psi. sedlo. Jeho ě se
všude jinde mimo češtinu zkrátilo v e, mimo jiné
příčiny (tendenci ke splývání e a e; krátící vliv
„dlouhých" přípon jako -jak-) též asi vlivem
slovesa seděti, neboť toho (a něm. sitzen ap.,
Wohnsitz) se metaforicky užívá o živote na
vlastním statku. Viz i síň. — Něm. siedeln 'sídliti'
ap. je pak ze slovanštiny. Meh ČPřSof 100,
SbKuryl 185.
sedlo na koně, odtud podsední kůň (z pod-
sedlní) = v páru spřežení ten, na kterém seděl
pohůnek, tedy levý, druhý byl náruční (mylně sic.
podsebný, mor. pocovní, odtud na poca, poce =
sedlová strana), Pol. siodlo, ukr. sidlo, r. sedlo, sic.
sch. sedlo. Zachovaná skupina dl ukazuje, že mezi
dal bylo jer: stsl. je oseďblati, s tím souhlasí
příponou sthn. satul = nyní Sattel, pragerm.
*sadula-. Kořen je sed-, nedostatek zdloužení
svědčí, že seďblo je útvar velmi starobylý, předšlo
vanský, z doby starší než je zobecnění dlouhého
sěd- v slovese (viz seděti), tomu nasvědčuje i
přípona, jinak neproduktivní. Sedlo je tedy pojem i
název prajazykový; Indoevropanó měli koně k
jízdě, ne k tahu (tahali voli!). Odvoz, sedlář, dělání
sedel byla patrně jejich nejvlastnější práce. Germ.
*sadula- pokládá Martynov 178n. za přejaté ze
slovanštiny.
sedm, sedmnáct ( < sedm na desete), sedm-
sedmikráska
desát = 7 desítek, sedmý. Sic. sedem, sedem-nást, atd.;
zajímavé je sedmoslivkár chudý zeman: na již.
Slovensku byly zemanské vsi, kde kurie stály těsně
vedle sebe, každá z nich měla do návsi zahrádku se
zpravidla 7 slívovými stromy (víc se jich do ní
nevešlo!) (Ho-léczyová ve sborníku Bujnákově); srov.
é. svých pít švestek, kde věcný podklad je však už
zapomenut. — Ide. bylo nesklonné septn, dále
neprůhledné: stind. sapta, ř. επτά, lat. septem, ir.
secht. Slov. řadové sedmt vzešlo asi ze sepťmos tak, že
vokáleček ° v rychlé výslovnosti při počítání vypadl,
rovněž ρ v skupině ptm zaniklo, tm se oslabilo v dm,
pod. jako pt > bd v ř. έβδοµος = sedmý. Podle řadové
se pak zformovala i základní číslovka jakožto i-
kmenové subst., psi. stsl. sedmb.
sedmikráska: rostlina Bellis, mor. sedmi-chrástka.
Srov. něm. Tausendschön. K Bellis byly dříve
počítány též kopretiny (,,b. maior") a Mattioli (Vel
320) se snaží vypočítat jejich sedmerou krásu.
Vzhledem k pol. stokrotka (stokrótka, stokroč) a ukr.
stokoroť (je ale též stokra(s)tka) se zdá, že v 2. části
bylo ne -kráska (bylinka ta zvláštní krásou nevyniká),
ale že slovo znělo stokrátka (-krát jako v dvakrát
apod.), což se vztahovalo nejspíše na oblíbené
otrhávání okrajových úborových plátků při věštění a
žertovném hádání o lásce. Sto je tu jen tzv. okrouhlé
číslo; u nás bylo zredukováno na magické číslo sedm.
Něm. -schön podle češtiny?
šejka mor.: kráva sivá KtD. — Z mad. szoke, nář.
szójke, plavý. Srov. sejko. Sulán PIDebr 39.16.
sejko horň.: skřivan lesní B, linduška KtD. —
Odvozeno od mad. szoke plavý. Srov. šejka.
sekati, stč. seku sieci, nčd. secu síct apod. jako
rolnický termín pro sekati obilí nebo trávu, jinak jen
sekati, seknouti; sekáč, sekaná (t. pečené), sekanina,
sekací; sec, seno-seč, sečný, úseÓný; postv. sek rána
(mor. i mýtina), ú° o° pro° prů° vý°, viz i soušek;
záseka v lese proti nepříteli; paseka (viz zvi.); sečka
řezanka, úsečka; oseček odseknutá tříska; stč. a chod.
náseč koplice. — Všeslovanské: kořen sek- má tuto
základní podobu jen ve jméně sekyra, jinak v slovese
a jeho odvozeninách jen sěk- = zdloužené sek- (srov.
obdobný poměr u sedétil): stsl. sěkq sě&ti, r. seku sec*
(ze se-), ukr. siku, sičy, pol. sieke, siec, hl. syku syc, dl.
seku sec, sin. secem seči, sch. siječem sječi, b. seka; sic.
jen sekat. — Týž kořen sek- je v stlitev. {sekti vsekati,
iš-sekti vysekati, sculpere (s neurčitou kvantitou e),
lat. seco řezati a v několika slovesných tvarech
keltských; u Germánů jen ve jménech sthn. sága (= n.
Säge pila) aj. — Odseknouti 'ostře a krátce
odpověděti' má paralelu v lit. atkifsti t/v, od
kifsti
540 sekyra
I sekati. Seknout 'ukrásti' je kalk za něm. arg.
hauen t/v.
sekavec i sykavec: ryba Cobitis; stč. sěka-vec, nčd. i
sekavica, val. sykavec, snad i sokva ČL 50.291. — Pol.
siek siekierka sykawec sikawka, ukr. sikavka sykavka
sykla sik syk (s)cykun aj., sch. sekq, sekuš. — Od
sekati, „neboť po uchopení rozježuje skřele a seka na
strany pohyblivými podočními trny" (Mahen, v. Dyk
206); v sic. rybářském slangu se ta ryba nazývá hryzák
kusák kre-sačka pro týž důvod.
sekret, sekrýt: dolož, od 1495. Pd. sekret t/v. Z lat.
secretum, tj. tajné (totiž pečetidlo).
sekuř 1° (zastaralé, knižní): pomoc PS. Z fr.
secours t/v.
sekuř 2° nář.: chamrad (= sebranka, luza, holota),
plevel, býlí (PS z Jahody); jč. ,,pár rozjivených
kluků" Kubín LF 27.362, KtPř 2. — Původ nejasný.
Může v tom býti sekuř 1 ° v přeneseném významu: fr.
secours plur. znamenalo i sbor (vojáků ap.) vyslaný
na pomoc; snad neslavné činy takových „pomocníků"
daly — nevíme kdy a kde — slovu nový význam.
sekutný nář.: zlý, týravý, svárlivý PS, mor. sekútný
B, -u- Kol, laš. sekuta, sekutnik Kt 3-Hor. — Pol.
sekutny hádavý, -nik zlý muž, -nica zlá žena. — Od
seču síci sekati: msl. tak ve mne zuost [= zlost] seče
Mal ukazuje domácí slovesný základ. Přípona ut jako
v tekutý, běhutý ap., je to psi. qt z přechodníku
přítomného, dokud ještě byl bez následující jotové
přípony; dále je -ut-rozšířeno o -ný jako v mohutný od
moci. Pol. u je bud domácí střídnice za q (polština má
dost takových případů, vedle běžného q) nebo bylo
přejato z Moravy.
sekyra, stč. sekyra i sekera, nč. je živé jen sekyra,
kdežto sekera jen v literatuře. — Stsl. sekyra, sic. sekera,
s e v 1. slabice, to předpokládá i ukr. sokýra, jinde
zavedeno é ze slovesa (viz sekati): sch. sjekira, to snad je
i v pol. siekiera a r. sekíra (psáno dříve sě-, ale to mohlo
býti jen grafické; to i pol. sie-může býti též z pouhého
se-). — Psi. východisko sekyra tedy souhlasí (nehledíme-
li k zakončení kmene) s lat. secüris a je jistě tedy z doby
předšlovanské. Cituje se i skyth. ságaris 'sekyrka
jednobřitá' Treimer ES 49, dále bask. aizkora sekyra ib.
61. Příponové -ür- je jinak neobvyklé. U nás a pol. -era
vzešlo spodobou k prvému e. Odvozenina sekyrník
odborný tesař pro stavbu mlýnů. — Zarazit (zatnout)
sekyru (hovor.) = udělati dluh v hospodě nebo u kupce,
odtud sekyra dluh (: pít na sekyru) apod. (např.
zpoždění: vlak má sekyru). Základem toho rčení je starý
způsob, jak znamenali dluh: do stěny (jež byla
dřevěná!), totiž do mocné klády, z jakých se stavělo,
vťali vrub sekyrou | (odtud na svůj vrub = na svůj
náklad, na
sekýrovat
svou odpovědnost). Že právě sekyrou, o tom
svědčí ještě z nedávné doby Serafimovič, Město v
stepi (čes. př. Praha 1951), str. 41. Meh NŘ
39.251.
sekýrovat: týrati nerozumnýmiy upříliše-nými
nebo malichernými požadavky PS. — Z něm. lid.
sekkieren, to pak vzniklo jistou úpravou z lat.
per-sequor pronásleduji (pouhé sequor =
následuji), srov. i ir. fo-sechim týrati.
selanka, tak i sic: přejato v obrozenské době z
pol. sielaňka; to utvořeno 1612 od
Szymonowice, od pol. siolo = r. selo (viz sedlák)
ves, jako by s. byla „vesnický = idylický
obrázek".
sele, stč. psáno i ssele, znamenalo jakékoli
mládě sající: lidské nemluvně, mládě srní, psí,
hříbě aj., mládě sviní, oses; vmor. zní sále
(Hanzlíček pís.). — U jiných Slovanů není nic
podobného. Nikde také nejsou varianty na -enec,
jinak obvyklé u jmen mládat na -g (kuřenci atp.).
Za těchto okolností je pravděpodobné, že sele
(sále) je přejato z němčiny, z nářeěního
deminutiva Säuele (takové zjistil např. Lessiak v
Korutanech). Praslovanský výraz pro mládě
vepřového dobytka byl pors$, viz prasel Stč.
psaní ssele by pak bylo z lidové etymologie, z
domnělého původu od sáti < s-bsati, a ovšem
odtud by bylo i rozšíření významu na jiná sající
mládata. Podobnost s tabarasán. (Kavkaz) sil
prase, na kterou upozorňuje K. Hornov (pís.), je
asi náhodná.
sem, r. sera, stsl. sěmo, sic. sem: na toto zde
místo. Pův. sé-mo (zachováno ve spojení semo
tamo Sm 246) tvořeno jako ta-mo > tam kam
onam jinam z Ηδ-mo atd., srov. mimo, od
zdlouženého kmene zájmenného, a to od sě- od
zájmena sen.
semel, mor. též žemel semela semelo simel;
sic. cemelka: špaček na hraní, tyčkrle. Odchylný
význam se vyvinul u vč. semelka míč, balónek Pt.
— Z lat. semel: ,,trojí liskání (odbíjení) se
provází slovy semel, dis, der" (Kolaja), semel,
bis, ter Malina = lat. semel, bis, ter jednou,
dvakrát, třikrát. „Do dětské hry proniklo z
humanistických škol." (Šm). — Viz nyní i Cuřín
NŘ 46.167.
semeno, stč. siemě; odvozeninami vyznačuje
lid — podle krajů rozličně — semeno jetelové
(vč. semínko, sic. semienko), konopné (stč.
semenec, nč. a mor. semenec), lněné (zm.
semínko, jč. blan. símje, na rozdíl od obecného
semeno), plevelové (msl. semýší, semýško, sic.
semenec), zelné (zsl. semáčka). — Všeslovanské:
stsl. sěm§, sic. semeno (básn. semä), r. sémja,
ukr. simenó, pol. siemie, hl. symjo, dl. semje,
sin. b. seme, sch. sjeme. — Psi. šéme z ide. sě-
men- (od kořene, který je v síti: sě-), srov. lat.
semen, stpr. semen ntr.; sthn. samo; lit. semens
mask. plur. Přípona -men- jako v břímě od bher-,
,,co se nese = břemeno". — Rčení to se řekne
semenec, ale
541 sestra
zobat ho! (= je lehké to říci, ale těžké je provésti
to) mělo původně z flašky, tak Malina.
sen si se, stč. zájmeno ukazovací, gen. seho sie
> si seho atd. Sen je ze sb + ητ>: připojeno rťb
jako v ten, jistě pod vlivem zájmena on. ,,Toto
zájmeno je už v stč. ar-chaistické, časem skoro
úplně zaniklo."THm. Zbytky jsou v dnes < dbnb-
Sb = den tento, veóeros < veÓer^-sb, letos < lěto-
se, jutros, dále ve spojeních jako poéu dobu, z
toho neporozuměním po s(o)vou dobu. Odvoz.
stč. sici (stsl. sicb < *slkjos, viz i sice; posud
dosud sem zde. Sic. zbytky o sej době Kt 8,
predsím (Š.). — Baltský protějšek je lit. sis fem. ši,
lot. šis ši; tedy ide. Jcis Ičl Ke. Jinde jen trosky.
sen, snový, snář, bezesný, sníti, snivý, snílek,
zasněný. — Stsl. 8τ>ητ>, r, son gen. sná, ukr.
son, sic. pol. sin. sen, hl. son, dl. son, sch. san, b.
sán. — Psi. s^wt znamenalo spánek, kdežto ,,sen,
vidění ve spánku" bylo s^nbje (tak stsl.) ve shodě s
útvary jiných jazyků; druhé slovo však zaniklo a
jeho význam převzalo βτ>ητ>; ν češtině tak
původní význam 'spánek' je už jen v literatuře (libý
sen se snesl na víčka). Stn'b odpovídá řeckému
νπνος spánek, obé je ze *sup-no-s. Naproti tomu
jinde bylo *svop-no-s: lat. somnus, sti. svápnah,
lit. säpnas, arm. k'un, ir. suan (slovo pro sen
tvořeno odvozením s -ijo-: lat. somnium, stind.
svápn(i)yam, ř. εν-νπνιον). Kořen svep- je týž co
v spáti, použití jeho nulového stupně sup- v tomto
slově se vysvětlí při-chýlením k slovesnému
útvarut v kterém zobecnělo sup-, u nás supati, u
Řeků něčím obdobným (což se však do historické
doby nezachovalo).
seno, stč. seno; senosec; seník kůlna na seno;
senná rýma; plur. sena = doba senoseče, v senách.
— Všeslov.: stsl. seno, r. seno, ukr. síno, pol.
siano, hl. syno, dl. sic. bulh. seno, sch. sijeno. —
Dokonalým protějškem pro seno je lit. šiěnas a lot.
siens, což ukazuje na bsl. *lcoino-m; s tím se
shoduje i ř. nář. (u Hesychia) κοινά (asi plur.) =
χόρτος píce. Ale i lat. fěnum (i fae-) seno se hlásí
do této skupinky; jeho / bude z *ghv, jinak ale jeho
stavba je obdobná. Pro další rozbor těchto slov
není opory;' snad jde o slovo „praevropské". Fin.
heina a eston. Rein t/v (Nieminen LP 5.84).
serž: druh tkaniny. Z fr. serge, to z lat. serica,
tj. hedvábná. Matzenauer 304.
sestra, sesterský; stč. sestřenec syn sestřin, z
toho odvozeno nč. sestřenice, původně tedy
utvořen tento název se stanoviska otce rodiny,
rovněž jako bratranec = syn bratrův (se stanoviska
dětí bylo tvořeno stč. tetěnec plur. tetíňata u Husa,
sic. tetcenica); v nářečích pozměněno: jě. sestřina
sestřenice, mor. plur. (s)tříňata, laš. střešóene děti
(= *se-sestřené), sic. sestřenec, sesternica; pol.
starší
sever
siestrzeniec (nyní sio-), siestrzanka, siestrze-nica,
ukr. sestrínec, r. sestreníca, vše od sestr--én-bCb,
starobylou příponou -éno- = lit. -ěna-, seserhias.
Obdobně se stanoviska otce je lat. (con)sobrinus
(jiná přípona -ino-) < svesr-lno-). — Slovo sestra
je všeslovanské (stsl. sin. sic. sestra, r. ukr. b.
sestra, sch. sestra, pol. siostra, hl. setra, dl. sotša)
a psi.; je ze *sve-sr-ä (t je vkladné;, přechodem k
ά-kmenům (srov. o-kmen bratr) z ide. sne-só(r):
lit. sesuö gen. seseřs (-ers podle dukteřs, móters),
stind. svásar-, gót. swistar (něm. Schwester), lat.
soror, stir. sfwr. Je to slovo málo průhledné.
Szemerényi Syncope 335 (tam starší liter.) je chápe
jako sve-sü-,,členka velkorodiny" (sue- =
velkorodina, sü- od seu- roditi, v. snacha),
změněné podle ide. pdter-, mäter-, bhräter- (otec,
matka, bratr) na sve-su-er- > *svesvor-, v němž
pak * první v disimilací vypadlo.
sever, severní, severský, severák, seveřan;
severka polárka. — Stsl. severe, r. sever, ukr.
síver, pol. siewierz, sic. bulh. sin. sever, sch.
sjever. — Psi. severe ze sěu-eros. Sever byl pro
dávného člověka, hledícího při oběti vždy k
východu, stranou levou. Tedy patří k *se~u--jo-s
> šujb levý. Vrddhové zdloužení seu, přípona -
ero- obvyklá u slov pro místní vztahy. Lit. šiáurě
t/v, š místo s je tu pro rozlišení od siaüras úzký.
(Naznačil již V. Horák, samostatně nalezl i J.
Hornov a A. Erhart, tento ve SPFFBU 6 (1957)
5n.).
schoř v lid. dělat, nosit, prodávat, kupovat
schoře: hospodářské produkty (zpravidla obilí),
které rolnický syn nebo čeledín doma ukradli a
pak tajně prodávali krčmářovi, obyčejně na
vyrovnání dluhu za útratu v hospodě. — Chápe se
(tak již Jg) jako totožné s tchoř, že tchoř krade
svou potravu u sedláka v noci, a proto se slovem
tchoř přepisuje v slovnících i v beletrii. Pochází
však z jid. sechore zboží (v něm. argotu je z toho
Schore, Skoré, Sore aj.); Uram-P. 1.77 cituje hebr.
schore zboží. Je to tedy výraz z hantýrky
židovských kupců kradeného zboží. Schore bylo u
Čechů žertem „počeštěno" na schoře; 1. pád se v
lidové mluvě nevyskytne.
si -s příklonná slabika v kdosi cosi kdesi kdysi
kamsi kudy si odkudsi, dále v leči- asi aspoň.
Ustálená spojení: č. kdesi-cosi, sic. cosi-kamsi pro
snižující označení nedůležitých,-zmatených řečí a
pod. Msl. jakýsi, sic. akýsi dostalo neurčitý
význam diskvalifiku-jící (: nepěkný, neslušný,
podezřelý apod.), a to z nadávkových spojení,
jako ty sloto jakási!, ty darebáku jakýsi! B. —
Původem je si 3. sg. optativu od jsem, srov. lat.
sit, tedy = budiž, srov. buď v r. kto-ni-bud
kdokoli. Tedy kdo-si = kdo bud [koli], budiž to
kdofkoli]. Jinak Knobloch, Kratylos 4.37: řadí je k
het. zájmennému prvku ki v kuis-ki
42 síla
'kdosi', tedy předpokládá ide. Ki, u nás arci s
délkou (i z i).
sice, zkráceno v sic. Sic. sice. — Původem je to
akus. ntr. od zájmena stč. sic, sici takovýto (srov.
tak < tako od taký), viz sen. Nynější význam se
vyvinul z ,,takto'* v jistých větách mluvících o jisté
výjimce,, opačném případu: ať jde spát, sice se
nevyspi Jg = takto se nevyspi (takto = jak teo! je,
bude-li takto nespati dále, v tomto nynějším stavu).
Ještě Zubatý užíval s. ve významu něm. sonst.
sídlo: viz sedlák.
síh: druh ryb Coregonus, maréna; přejato
Preslem z r. sig, jež 'souvisí se stnor. síkr: původ
těch slov není bezpečně znám, je asi staronorský.
Pd. sieja t/v. — Lit. sykis, sykas, sykě jsou (podle
Brücknera FW) rovněž z ruštiny.
siholiť laš. val.: mžíti; las. i éaholiť, val. laš.
sihůlka drobný deštík, val. sihla syhla, laš. éihla.
— Sic. siholiť mžíti, sihlina mo-křisko na poli,
vlhká lesní louka, sic. sihlý sihlovatý sihlovitý
vlhký. — Zdá se, že je příbuzno se sít (viz); -hol-
je asi z mrholiti; ale podobné *ghol je však ivnř.
ψιχαλίζει = drobně prší (*psi- je i kořenem našeho
sit).
sihoť, sigoť sic.: 1 ° ostrov v řece, poloostrov,
2° samota (osamělé stavení, osamělý statek);
odvoz, osihetený osamělý. — Přejato z mad. sziget
ostrov. Hláska h svědčí, že to je přejetí velmi staré
(z doby před 13. stol.). — Vedle toho dosvědčeno
z Moravy val. sigoť, bahnitá půda, porostlá sítím a
vrbím B, je i msl. jako pomístní jméno (Mal.) Toto
mor. slovo je (Sulán StSl 3.297) výsledkem křížení
slova siget, přejatého nedávno z madarštiny, a
slovenského sihoť, u něhož S. udává (odkud?) i
význam 'louka na břehu vodního toku'; podle S.
tento sic. význam zase dává tušiti, že i mad. sziget
původně znamenalo kus země (louku, les) u
vodního toku (náznaky toho jsou v starších mad.
dokladech), jako tomu je prý dosud v některých
dialektech dnešních.
sikati: stříkati. Viz scáti.
síla, silný, posilniti; stč. silná cesta > silnice,
nč. -ce (mylně soudí Trubačev VJ 7.4.133, že
silnice je kalk latinského via 'cesta', neboť to prý
souvisí s vis 'síla'); síliti (po° vy°), val. silit někoho
= naléhati, dotírati (sic: koho = nutiti); násilí, klad.
násila, ze spojení na silu (val. sic), např. mor. na
silu ma vzali = násilím (sic robí to na silu = dělá
to s přemáháním, pod. pd. na sile), > násilný; úsilí
z v sile (námaha konaná v síle, se sílou), odtud
usilovati, úsilný, ze slovesa je však usilovný;
posíliti, postv. posila; přesila je však podle
přemoc a převeliká síla nebo pod.; stč. posilci
vojenský termín, záloha „ztracenců" (přeloženo do
němčiny jako Stärker); sílicí, sílivý. — U všech
Slovanů tak. Psi. sila je nejasného původu.
Odpovídá
silha
mu jedině stprus. seilin akus. sg. síla. Kořen sei-
znamenal asi 'vztahovat se, natahovat se': stisl.
seilask, stir. slnim namáhat se, natahovat se s
vypětím sil, vztahovat ruce, lit. neselnyti
nedosáhnout; *si-tro- je vstředo-ir. sethar, kymr.
hydr, stbret. liitr, hetr silný, bret. hezr udatný.
Můžeme zde za původní pokládat význam 'síla',
kte^ý, aplikován na slovesný děj, má odstín
'projev síly, vypjetí síly'. (Eva Havlová rkp).
silha. „Val. je silha les, Vašek VMO 33.94; to
vede k rum. sihlá hvozd." Šmilauer. — Κ tomu
zajisté patří i sic. sihel sihliak syhliak sihlina
sihelnica mladý jehličnatý strom.
silice: éterický olej (tyto oleje jsou ,,velmi
prchavé a silně vonné látky rostlinného původu,
jež mj. tvoří součást tekutých pryskyřic"). —
Slovo s. je asi výtvor slovni-káře Fr. Tomsy
(prvý doklad je ve spisku 0 zimě, Praha 1801)
jako překlad za něm. Geist, kterým tehdejší
chemie označovala jakési jádro chemických
látek (kyselin, zásad ap.), tedy silice vinná = líh,
kyselá silice = kyselina solná, álkalská rychlá
silice = čpavek: Thamův slovník z 1788 Geist
překládal slovy duch, sila. Tomsa tedy, patrně
aby odlišil chemický termín od běžného slova
sila, vytvořil nové slovo silice. To později
dostalo i význam 'esence, tresť, Kt 3.346. Sic.
silica je z češtiny. (H. Plevačová NŘ 43.275n.)
síň, stč. sien, laš. šyň Lp; odvoz. val. podsínek
krytá chodba podél dřevěné chalupy, laš.
podsinka, potinka (potini Malý), výstupek přede
dveřmi, podobný hanáckému žudru, podsíni
dřevěné podloubí na náměstí, han. přísinek
přístavek u sinových dveří na dvůr; stč. sience
porticus (= podloubí); sinná komora = k. vedle
síně (F. Dědina, z Mladoboleslavska před 100
lety); vč. podsíň podloubí na náměstí; nové je nč.
předsíň síňka. — Sic. sieň i cieňa t/v; podsieň je
„krytá přízemní chodba na přední straně budovy"
SSJ; z tohoto slova se pochopí c v cieňa; pol.
sieň, sionka, przystonek, r. sen* (zpravidla v
plur. sem), ukr. plur. siny. Na j hu jsou jen o Ivo
ženiny sin. sencina, senčni-ca, sch. sjenica loubí,
b. sennik veranda, loubí (i seník). U Lužičanů a
Slovinců se naše síň nazývá hl. wěža, dl. wjaža,
sin. veza. U starých Rusů sěnb, sěnnica byla jed-
nak jakási pavlač na sloupech (nahoře na ní se
pobývalo; kníže i s družinou sedával na ní;
někdy nepřátelé, chtíce se zmocniti lidí na síni,
rozbili ty sloupy), snad před domovním
vchodem, jednak místo (místnost?) rozlehlé, kde
třeba kníže hodoval se svou družinou (při tom se
užívá zpravidla předložky na: vzide na sěni,
kníže sedí na senech). Dosud v horním Povolží
„velká síň s okny, která je větší nežli přilehlá
gornica, svými rozměry i zařízením dává tušit,
že se jí
543 šípati
užívalo jako obytné místnosti a že byla určena i ku
přijímání hostí a ke slavnostním příležitostem, jak
o tom čteme v historických dokumentech a v
národních písních" (D. Stránská NVČ 33.122).
Tomu odpovídá náš vývoj: poradní, soudní,
sněmovní síň apod. — Na staroruský význam
upomínají ještě naše podsíně apod. (v. výše): i ty
předpokládají ,,síň" nahoře, podepřenou, aspoň na
jedné straně, sloupy stojícími před vchodem do
domu. Hodovní síň atp., znamenající rozlehlou
místnost, odpovídá rovněž oné staroruské. Vše pak
se rovná pojmu, který označuje něm. Halle, angl.
hall atd. Také střhn. halle byl prostor krytý, ale
vpředu a popř. i na stranách otevřený,, zejména
také „Vorraum" nějaké budovy. (Paul, Deutsch.
Wb.). — Psi. sěnb. Stran původu mám nyní za to,
že je příbuzno s ř. κτοίνα (na Rhodu a Karpathu)
sídliště (Wohnsitz, Gemeindebezirk) a arm. sen
gen. ěini bewohnt, bebaut, blühend, w Dorf, Weiler
(= osazený ... ves, víska). Že tedy je od kořene
k"ei-, který je v sídlo a v sedlák (viz toto), z *k"oi-
ni-. ,,Síň" tedy byla u starých Slovanů chápána
jako sídliště, bydliště: snad to byla původně
ústřední místnost pro celou „velkorodinu"
(zádruhu). Znamenalo tedy i sěnb původně
místnost v panských domech, dost rozsáhlou, ale
nevytápěnou (kdežto vytápěná byla jizba), v
bohatých domech zpravidla nahoře, zčásti na
sloupech před vchodových; když byla převzata i do
prostých domů, poklesá na pouhou síň nebo
předsíň v našem smyslu (tj. pův. přístavek před
vchodem), na staročeský máz-haus nebo halu v
nynějších městských bytech, nahrazujíc původní
jméno jiného zařízení, totiž sloupového přístavku
nebo před-vchodového prostoru krytého
prajednodu-chým zástřeším z kmenů, větví ap.,
zvaného kdysi pritvort (což zachováno v sic.
pitvor, viz tvořiti). (Obvyklé výklady slova síň,
např.. ze sěnb = stín, nebo jako příbuzné s ř. οκηνή
stan, zamítáme, odvoláme i domněnku z Εί^; v.
nyní Meh SbKuryl 188.
siný: modrý; lidově jen laš. (syny zamo-dralý
Lp); do spis. jazyka je uvedl svým slovníkem a
svými překlady Jungmann, jenž cituje starší
doklady (z Pontana, Rosy); jen spisovné je i
zesinali, zsinalý; odvoz. laš. sinica modřina, laš.
éinal, msl. sinal hřib modrák. — Stsl. sint; sic.
siný, odvoz, sinka modřina, sinokvet chrpa, sinút
modrati; r. sin\ sínij (stálé epitheton: sine more,
síneje nebo), sinjúcha chrpa, ukr. sýnyj, pol. siny,
sin. sinj, sch. sinji, b. »in. — Psi. siňb, s
neobvyklým měkkým zakončením; je nepochybně
příbuzné se sivý, ale přípona -n-jo-nemá u názvů
barev obdoby.
šípati 1° i sipeti, obé již stč. Mor. též sypět, laš.
s'apet Malý, han. septet KpU: vydávat syčivý zvuk.
Pd sipiac, sypiač, r..
síra
sipéť, sch. šípati, sic. sipieť, sípavý (jako
příjmení se píše Sypavý), siplavý, sipot. — šípati
2°: mor. B, zípat mor. Jg-B: otvírati hubu nebo
zobák, těžce dýchati (od horka, od žízně; o
zvířatech, hrubě i o lidech): un sotva zypi Hor,
ledvá zipe SvK; kdo je udýchanej, zeje, kdo je
dušnej, zipe CL 1.455; vč. zipnout na něk. =
usupiti se, obořiti se Kt; uzipanej sehvácený El.
Sic. zlapat těžce oddychovati, brečeti, řváti K,
ziapnut vytrhnouti na koho K. Pol. zi(e)pac, ukr.
zipaty těžce dýchati, rd. zepať, zjapať křičeti. —
Původně sipati. Příbuzné je lit. šiěpti otvírati
zobák, hubu, cenit zuby; pukati (o pupenech,
0 dřevě). U nás by se litevskému slovu
rovnalo *sipti, to však přešlo do třídy na -ati,
aby se ρ zachovalo i v tvarech kmene
infinitivního (*sipti by bylo dalo *siti).
Vzhledem k ρ je třeba uznati, že šípati 1°
je totožné se šípati 2°, neboť ρ jakožto
slovesná přípona u Slovanů není (nelze
sipati 1° děliti na domnělé zvukomalebné si
a na -p-ati; skutečně zvukomalebné slovo
je v sykati, viz). I významy se dají dobře
spojit: kdo těžce dýchá, otvírá ústa a jeho
dech je sípavý. Staré sipati se tedy roz
dvojilo na 2 slovesa: jedno zdůrazňuje při
družený sykavý zvuk, druhé pak zvláštní
pootvírání úst (při nemoci, únavě), vznikání
puklin ap.; toto druhé se zblížilo se žáti,
dostává od něho z & ia (naopak i pro žáti se
tvoří varianta s p: b. zjapam, lit. zioplinti,
žiopsóti zevlovati). — Významy u lit. šiěpti
dovolují chápat — jakožto ,,pukati" —
i rčení rozsypati se (o ženách, když porodí)
a opis rozsypala se kamna ( = žena porodila),
dále i rozsypati se smichy = puknouti
smíchem.
síra, tak i stč. (ne siera); stč. sirná svíčka
(Veleslavín; Táb), z toho redukcí nč. sirka: oheň
„se rozdělával tak, že jiskra vzniklá křesáním
ocílky o kamének byla zachycena do troudu
(polospáleného plátna), od něhož se rozsvěcovala
sirka; sirky zhotovovala hospodyně ze silných nití
namočených v síře" (Kruš. 171); pozdější sirka
byla jen dře-víčko se sirnou hlavičkou, nynější
sirka nemá ze síry už nic. — Csl. séra, sic. síra, r.
sera, ukr. sira, pol. starka. Nejasné. Spojuje se
obyčejně se šerý, psi. sěr^ (v. Liewehr ZfslPh
23.99, tam další domněnky), ale tomu odporuje
čes. rozdíl s/š. Pol. siara je mlezivo (žluté první
husté mléko), ale šerý je szary.
1 jinojazyčné názvy jsou nejasné, a není
společného názvu ani ve dvou větvích indo-
evropských, ačkoli síra byla známa už
starým národům.
sirup, lidově místy syrob: ze středolat. sirupus
a sir opus, to pak přes ital. sciroppo je z
arabštiny. Nyní lid rozlišuje sirup z lékárny a
domácí syrob z cukrovky.
sirý, siroba, sirota (sirotek, stč. sirótóČ; nč.
adj. sirotci), osiřeti; laš. šyrotka Lp 1° sedmi-
544 síť i
kráska, 2° maceška (= sic. sirotka violka polní, tak
i dl. syrotka: je na polích na podzim jakoby
opuštěná, osiřelá; kvete, když všechno ostatní už
dávno je sklizeno nebo odkvetlo). Sin» nebo
odvozeniny u všech Slovanů: stsl. sirt, sic. sirý, r.
sir, sirota atd. — Baltský protějšek je v lit. šeirys
vdovec a šeirě vdova, jinak se cituje pouze
ojedinělé av. saě osiřelý, sirotek (útvar bez r-ové
přípony, nejspíše 1. část z nějaké složeniny). Před-
šlo vanské *Uei-ros.
sít: na M. u Kunštátu šije = mží, po-krápí B. —:
Sic. osievať sa hustě padati (o dešti), pršet: osieva
sa dáždik drobný; začalo sa osievať hustými
kvapkami SJS. Toto osievať se v povědomí
mluvících mate s druhým osievať (od něho je -ie-)
házet, přehazovat sem tam: prši akoby osieval =
ako zo šita Záturecký XIV 201. — Reliktové
sloveso, psi. asi *sbjq šiti (v infinitivu i je z eil; i
pak proniklo i do indikativu, jako v bíti, píti).
Příbuzenstvo je v ř. (homér.) ψιάς gen. ψιάδος
kapka (ad je příponové, snad do jména proniklo ze
slovesa ψιάζειν kapati). Na začátku slova ρ u nás
odpadlo náležitě.
síť, stč. siet, sietka. — Stsl. sětb, sic. sieť, r. síť
sétka, ukr. siť sitka, pol. siec siatka, hl. syc sytka,
dl. seé setká. — Psi. sětb ze *soi-ti-, souvisí s o-si-
dlo, od kořene sei- vázati, je to věc zhotovená
zvláštním způsobem vázání, ,,vazba" (srov. stě.
citát pod chvor). — Odvoz, sítnice, blána nesoucí
zrakové buňky oka; po prvé ji alexandrijský
Herofilos přirovnal k rybářské síti; vědecky retina
od lat. rete siť; něm. Netzhaut = síťová kůže.
(SteudelStG 4.1951.154).
síti, setba ze *sě-tva, viz dl. setwa, srov. iatva;
secí (stroj); o° roz° vy° zasévati, postv. vysev,
osev, vč. výsevek = han. vésivka; rozsivka(v
nářečích hojně doloženo), stč. -sie-, plachta na
obilí, když se rozsévá, msl. rosí-vačka t/v:
rozsévač; postv. laš. šev doba setí; éevo babí léto,
jiný útar laš. šivo setí i co se seje:č. umělé osivo,
osivová akce (tvořeno podle topivo apod; osetek (z
osetý); sem patří i osení (*ob-sě-n-bje, srov. lit.
pa-sě-lffs) a semeno, laš. éija setí, srov. sin. se ja
t/v a lit. sejá doba setí, let. sěja setba, osetek. —
Stsl. sějq st ti i séjati, sic. sejem stať, r. séju séjať,
ukr. siju sijaty, pol. sieje siac, hl. syju syc, dl. seju
seé, sin. sejem sejati, sch. nář. sijati, b. seja —
Psi. bylo sě-jo sé-ti = lit. s'ju 8'ti a lot. sěju sět,
vedle seti vzniklo už záhy — podle présentu —
séjati. Présens sej o, gót. saia, sthn. säin a baltské
formy z původního sě-ió, s druhotnou jotovou pří-
ponou, jsou útvary zajisté novější než lat.
zdvojené ser δ (*si-s-ó). Kořen byl sějs9-(a v lat.
sa-tus). Jak je patrné z latiny, znamenal i 'sázeti'
(stromky), byloť původně i semeno jednotlivě
sázeno do země (rozhazování hrstí a zavlačování
byl už veli-
sítí 545
ký pokrok). Kupodivu chybí tento kořen v árštině,
arménštině a v řečtině. Už v ide. byla odvozenina
sě-men-, v bsl. přibyla sěja, v psi. sě-tva setba a
sěntje osení.
síti 'třásti': viz síto.
sítí, sítina: rostlina Juncus, kol. sítí, nář. scjtí.
Stč. sít, sítie. — Sic. sítie, sítina, pol. sit, sitowie,
ukr. sytnyk, r. sit(a), sitije, sin. sit, sch. šita, sit je.
— Psi. šita nebo siťb, asi od kořene sei- plésti,
který je i v sít a osidlo. Za, stará — a dosud se tak
místy děje — se ze stonků sítiny pletly vrše,
mošny, košíky, ro-hože, klobouky.
síto, las. šyto Lp. — Všeslov. vyjma hluž. (stsl.
sic. pol. sin. b. šito, sch. síto, r. síto, ukr. sýto, dl.
syto). Slovo bsl., srov. lit. síetos, lot. siets. Sch. a
lit. přízvuk ukazují na *sěi-, *sditom. Příslušné
sloveso 'prosívati, protřásati' je v lit. sijóju sijóti,
lot. sijäju sijät (jsou vystavěna na préteritálním
kmeni sij-ä-), v slovanštině bylo sloveso, stejně
znějící jako výraz pro 'síti', seji seti (sejati),
původem však ze *sěi-o- (j zde patřilo ke kořeni,
ne k příponě!): stsl. da bi sel-b (sěaH), proseati;
r. proséjať muku, prosívati mouku, ukr. síjaty,
sch. sijati. U nás prosívati mouku, val. osívat
přetřípati (přeneseně: někoho v lidských hubách,
tak i jč. podsívat), na°, han. přeset (strach nebo
zima někoho přeseje = „přetřese", roztřese), sic. u
KukuČina 20, 141, sem patří i zpodsívati mnoho
snísti Jgd-PS a pocívat polykati M. Majerová.
Jinde: ř. ή&ώ prosívám (sě(i) -f nová přípona -
dho-), stnor. sald ntr. a kymer. hidl síto (*se-tlo-).
Základní význam je potřásati něčím: obilí se na
sítech vyhazovalo a chytalo, protřásalo.
sivý: šedý; laš. éivy (šyvy Lp) o starci; sivý
holoubek; mor. lid nazýval modré oči sivými:
sivojoké děvče; laš. sivá režná kořalka = č. šedá;
laš. éivjolka, sivjunka syrovátka; laš. éivnut
šedivěti, jména krav sivěna, sivula. —8 Všeslov.:
stsl. sivb, sic. sivý, r. siv, sívyj, ukr. ývyj, pol.
siwy, hl. sywy, sin. sch. b. siv. — Baltský
ekvivalent je lit. šývas (o koni plesnivé barvy, též
o zajíci). Odkud je bsl. i, není známo. Srov. siný,
šedý, šerý.
skála, skálí, úskalí ( < v-b skalbji), skalisko,
nově skalka; skalní, skalnatý, školský (např. u
Macochy S. mlýn), nově z ruštiny skalistý. Chod.
škála. Znamená obecně 'holé skalisko', ale i
'kámen' (klad. laš. sic), vč. i lom: pracuje ve
skále, je ve skále, odtud skalák, skalník kameník.
— Všeslov. vyjma sch.: sic. skala, r. skala atd.
Domácí významy (např. rus. 'kamenný útes', sic.
a jinde 'kámen', obyčejný, jaký se najde na zemi a
hodí po nepříteli) a paralela latinská (rúpěs od
rumpó lámu) svědčí, že skala byla původně
ulomený kus kamene (na rozdíl třeba od říčního
oblázku), popř. kamenný útes, obnažený
ulomením kusů, tedy ostré, rozervané skalisko na
rozdíl od kamene spíše oblého, volně
35 Maohek — Etymologický slovník
skáti
spočívajícího v zemi. Náleží tedy k lit. skeliú skélti
štípati; u nás je obdobné primární sloveso v kláti,
to znamená mj. i štípati; dále patří k heth iskalläi-
rozříznouti.
skalice. Doloženo od 1434/5 (recipe puol libry
skalice), jiný záznam je z 1447, kde s. = lat.
vitreolum. Do této podoby si stč. horníci upravili
něm. název Gálizenstein (= síran zinečnatý),
doložený již z r. 1497. Ten pochází od jména
provincie Galicie v sev.-záp. Španělsku. Ta krajina
„je skutečně bohatá zinkovými rudami a tamní lid
používal odedávna tohoto kamene jako
adstringent-ního prostředku. Jeho znalost rozšířili
po Evropě poutníci, kteří ve velkých zástupech
putovali k hrobu sv. Jakuba v Santiago de
Compostella". Jinak bylo něm. slovo přejímáno (v
době A. Zalužanského) jako kaleištejn. Názor R.
Kouta, že český název je od skála a že německý je
z něho, nedá se hájiti. (O historii těch slov
podrobněji píše Jindřich Flek, Chemický průmysl
14 (39) 1964.46η.; drží se však názoru Koutová.)
Sic. skalica je asi z češtiny.
skandál, lidově šk-, skandální. Evropské slovo
z lat. scandalum < ř. οκάνδαλον. — Č. lidové a
sic. skandál je z němčiny.
skáti; jč. uskati; stáčeti skanou nit (chod.) ze
dvou nití pouze předených; stč. skaná nit Klar;
seskaná Pass. = skanicě ibid.; chod. škádlen,
skadlínek nití, asi 'svazek', s ojedinělým a nevelmi
průhledným tvořením (-en asi jako v přadeno). —
Rus. sku skeš skat je téhož významu jako č. skáti,
ale kladlo se i o stáčení několika pramenů v jeden
provaz. — Psi. S'bkq stkáti bylo tedy odborným
názvem pro dělání pevných nití a provazů. Skaná
niť, stočená ze dvou nití předených, vynikala
pevností, takže o koních, nechtě-jících tahati, se
užívalo rčení „nepřetrhne ani skanou nit", pak iwo
člověku, který se vyhýbá těžší práci (NŘ 10.113);
techniku tuto přejala i dnešní výroba šicích nití
(jsou cvrnované = gezwirnt, skané). Jinak užívají
slovanské jazyky hlavně obměněného itera-tiva:
beze změny je r. sucú sučít ( = náležitý útvar 4.
třídy, *suk- ze *souk- s obvyklým stupněm o), do
5. třídy převedeno je csl. sukajo šukati torquere,
ukr. sukatý, stpol. hl. sukac, dl. sukaé, sch. sin.
šukati, b. suóa; stč. šukati, laš. šukat, sic. šukat, nč.
soukati (3. os. klad. souóe),vé.přisukovati,
tkalcovský termín. — Slovo bsl.: našemu s'bkq se
rovná lit. suku súkti točiti, kroutiti. — Soukati se
může klásti i přeneseně místo takových sloves,
která znamenají jiný pohyb nikoli přímý a rychlý,
ale pomalý, kroutivý, nesnadný. S. se na strom =
lézti, šplhati, kouř se souká vzhůru = vystupuje; to
se dá pochopit z 'kroutiti', ale vysoukat si rukávy na
koho, s. ze sebe slova, s. do sebe jídlo již méně. Je
zajímavé, že docela podobně klade litevština své
súkti: mladík „souká se" dívce
sketa
na srdce (= vkrádá se do srdéčka), nu-súkti
vypráhnouti (koně), vymknouti si (prst), zakroutit
(komu krkem), ale i at-súkti obrátit (hlavu
dozadu) atd. — Viz i sukno.
sketa: zbabělec, stč. cketa (Dalimil), stketa (u
Husa). Málo jasné. Pravděpodobně z *ťbsk--eta
(od Htsk-jb prázdný, stsl. ťbšcb, viz teskný). U
jiných Slovanů je b. šteta škoda, sch. šteta, šceta
škoda, ujma, ztráta, r. tšěeta marnivost, ale to se k
významu 'zbabělec' nehodí významem. Spíše lze
míti za to, že tsketa je nový zpětný útvar z
Hsketný < ťbsk-tt-bnyjb = teskný (< Hesktný <
Heskten), a že se tak nadávalo tomu, s nímž bylo
„teskno, tesklivo" ve významu starším (tesklivá
věc = protivná, promrzela, mole-stum, taediosum,
miserum; je mi s ním teskno = obtížný, omrzelý
mi je, molestus Jg; -*it- spodobou k 1. slabice,
místo -et-nebo -ot-Ί) — Snad totožné s tímto je
stč. cketa stketa óketa (čtení c/č nejisté; psáno cz)
o kobyle, pol. szkieta (z češtiny?) o hubené herce.
„Z toho by vyplýval význam 'bojácný, zbabělý'
(kobyla proti bujnému hřebci). Také asi nelze
oddělit stč. cšceta kobyla." Šm.
sklep, sklepní (> sklepník číšník, srov. něm.
Kellner od Keller); sklep na Chodsku podzemní
část srubu (= kleti); v jižních Cechách je to srub,
sýpka stojící naproti obytné části stavení (jeho
podzemní část, určená pro uložení brambor ap., se
zve loch, z něm. Lech díra; Jílek Jčř 208); vm. a
sic. krám. Sklep souvisí s klenouti, byla to původ-
ně zemní jáma na úschovu potravin, ale zakrytá
klenutím (jvč.: sklep na brambory byl podklenut
pod stodolou, Pittnerová 36.151, chod. sklep
byjvál klenutyj JinCh 22); klenuté sklepy byly
zvláště pod hrady, zámky a městskými domy. U
Poláků sklep (od nich to slovo přešlo k
Ukrajincům a Rusům) značilo pak i jinou
přízemní klenutou místnost, něm. Gewölbe krám
kupecký (vč. místy kvelb = krám). Deverb. pod°
za-sklepiti, odtud sklepení.
sklo, stč. stklo; sklář ( > sklárna), sklovina:
sklený, sklenice, z toho sklenka, sklínka; sklen kár
podomní obchodník se skleněným zbožím,
sklenář = Glaser; změněno v skleněný (podle
dřevený, slaměný apod.); sklíti, za°, vy°, zasklívati.
— Stsl. stbklbnica pohár, sic. sklo (nář. eklo, c ze
ts ,přesmykem ze st-srov. níže sch.), r. steklo, nář.
sklo, ukr. steklo sklo, pol. szklo; hl. škleňca sklo,
sklenice, skla mísa, dl. šklanica okenní sklo, skla
mísa, sin. steklo, sch. staklo, s(t)klo, eklo (jako
sic), b. stikló. — Psi. stbklo je prý přejato z gót.
stikls mask. pohár; neobvyklý významový
přechod výrobek > materiál se vysvětlí tak, že
Slované viděli u Gotů ze skla jen poháry; provedli
pak změnu rodu podle jmen hmot zolto zlato
železo apod. Poněkud jinak J. Knobloch ZfS
7.301: upomíná na
546 skoble
skleněné picí rohy římského průmyslu nalezené v
Porýní; byly běžné od 3. do raného 5. století.
Frankové přejali tu techniku od Římanů. Tyto
skutečnosti archeologické podle K. svědčí pro
přejetí slova ze západu, srv. sthn. stehhal pohár,
nikoli od Gótů.
sklon stč., též pl. sklonky: síť na ptáky, msl.
skuoha dřevěná příhrada, v níž se chovají husy
(kachny) na krmení Mal. — Sic. kloňa, klonka
krytá proutěná klícka pro kvočnu, když sedí na
vejcích a vodí kuřata SSJ (= č. kukaň); podle J.
Mihála SR 25.99 je sic. slovo domácí, nikoli
přejaté z polštiny. Pol. klonia označuje rozličné
druhy košů a sítí na chytání ryb (popis a obrazy u
Moszynského 1.83n.); sch. sin. klon ja past na
ptáky. — Příbuzné je gót. Mamma léčka, past.
Linde má pol. klomia, jehož m se shoduje s
gótským. (Jinak o stč. sklon soudí Šmelhaus PVÜL
20.215: je prý od skloniti.)
skoba: vlastní význam je asi železo na obou
koncích zahnuté stejným směrem, že oba konce se
dají zaraziti do něčeho a pevně tam vězí nebo
pevně spojují 2 věci, tedy např. železo, do něhož
se zavěšuje zámek, nebo železná spojnice, jíž
tesaři spojují 2 trámy
( | ___|, něm. Klammer), konečně teprve
silný hřeb tvaru______ |. — Stsl. skoba fibula,
sic. skoba, r. skobá, s. skoba, b. skoba. — Příbuzno
je lit. kab'Hi, kabóti viseti na něčem, kablnti věšeti,
zavěsiti, zahákovati, zapnouti, něčím se na něco
zachytiti; toto je vlastní význam, jde o přichycení
se na něco nebo k něčemu, nikoli o volné visení,
nýbrž o takové, kdy něco je hákem, drápem, kle-
petem nebo jinak pevně zabodnuto do druhé věci
(a ostatkem těla ovšem pak ,,visí"); lit. kabé je asi
naše skoba, pod. i kablíjs (Z-ová přípona je v jvč.
litomyšlském skoble, stč. skoble a v pol. skobel
gen. skobla dveřní závora); většinou však v
litevštině převládl u sloves význam viseti.
Slovanština obdobné slovo nezachovala, ale jistě je
měla také s oběma odstíny významu ('viseti' je v
chobot). — Slova germánská (něm. Haspe, stnord.
isl. nor. hespi, šv. hasp, dán. haspe, stangl. hoespe,
nyní hesp) t/v jsou asi přejata ze slovanštiny; je
třeba u nich uznat přesunutí s dovnitř slova.
Domácí původ bsl. slov je zaručen tím, že v bsl. je
i příslušné primární sloveso.
skoble, již stč., fem.: strouhací nůž; han. msl.
skobla nůž na odírání prasete (laš. škrobla
zkřížením se skróbat škrabati), chod. skoblík menší
poříz na dřevěné nádobí; mor. vyskoblit škoblou
vyškrábati, srov. r. skoblíť t/v a sin. oskobliti. Z
denominativa skobliti je mor. expresivní škohlit. —
Naše skoble se shoduje se sic. skobla a sin. skoblja
t/v, s r. skobélka a pol. skoblica; jinak r. skobel
mask., b. skóba je bez měkkosti. Psi. bylo tedy asi
skobla i skoblb. — Příslušné základní
skočec 547
sloveso u nás — jako často jindy — není
zachováno; je v lit. skabiů skobti, lat. scabó a
sthn. scaban (nyní schaben) škrabati. Je však
zachováno jeho iterativum (se zesilovacím r):
škrabati.
skočec, již stč., rostlina Ricinus (v rostlinářích
cataputium) (Šm.). Název je od toho, že
„semeno... ve slunci z tobolek... se roz-skakuje"
(Presl).
skok, skočiti, iter. skákati, -skakovati; val.
skákat, skokýcat, skokýňať; skočný (tanec
skočná); skokan; stč. skočen losos (Klaret), z
rybářského slangu (pod. lat. salmo t/v je od saliö
IJ 14.20), přejato do staré polštiny; mor. sic.
výskocky první destilát, pův. první kousíčky
másla, které „vyskočí" na kotulku při tlučení
másla (Mal); val. doskoc rostlina na to, aby
vymknutý kloub „doskočil" do svého místa;
mor. na poskoce po ruce. — U všech Slovanů je
skok, skočiti, skákati zastoupeno (v br. znamená
'tančiti'), jsou to jistě tvary z doby psi. — V
litevštině je jednak šókiu šókti skákati, tančiti, š-
asi z kš < ks, což bude přesmykem ze sk. Příbuz-
no je dále (ale Kopečný SaS 20.126 o tom
pochybuje) sthn. schrecchon skákati (vězí i v
Heuschrecke kobylka), mající navíc r (což není
na závadu, viz § 9). Tedy ide. kořen sk(r)ek-; u
nás se zachovaly jen tvary s o.
skolek: odštěpek, polínko, obušek. R. oskólok
střepina, úlomek. Od téhož kořene skel- štěpiti,
co je v skála a kláti; srov. mor. kolky roždí.
skomliti, skoliti, o skučení, vytí psů a lišek;
laš. i skumleť Malý, skumlit, skumelit, sem patří i
podobné lovecké kamziti t/v. — Sic. skolit,
oskolovať; přeneseně vyskálit vy-žebrati. R.
skomlíť plakati, pol. skolic, skomlec, skamlač, hl.
skomlič, dl. skomliš, skiwlié skučeti. — Zdá se,
že tu jde o kontaminaci dvou kořenů: skol- má
příbuzenstvo v lit. skalyti štěkati, výti, skučeti;
skom-zase v lat. gemo lkáti, sténati, naříkati,
stkáti, oplakávati; o skjg viz § 11.
skopec, tak i stč.; han. laš. stč. (Ev. Ol.,
Milion) škop; jč. skopík, skupě mladý skopec
Jjčř 96; val. (vy)škopit barana; laš. škopit šiditi,
(sic. oškopit obehráti v kartách), uškopit odciziti;
č. skopový, skopovina; vulg. skopičina hloupý
kousek, prvé i vloženo, aby slovo bylo 4slabičné
jako volovina, pitomina t/v. — Všeslov.: stsl.
skopicb ευνούχος, {skopiti vyřezávati,
miškovati), sic.
1
skopec, r. skopec, ukr. skip,
skop, skopec , pol. skop(ek) (a skopie), hl. dl.
skop, sin. skopec (a skopiti, skopljati), sch.
škopac (skopiti), b. skopec (skopja). — Psi.
skop'b (> skopbCb) je od ščep- < *skep-, viz
štěp. Od skopt „vyřezaný" (tyP φόρος daň od
φέρω) je sloveso skopiti, ne naopak.
skorá: nevydělaná kůže; laš. skura z pol.
skóra. Domácí je však č. sic. škára t/v,
skořápka
mor. kůže od slaniny; sem náleží i chod. škarka vír
na vodě (pův. asi špinavý nebo pěnový škraloup na
vodě, srov. lat. corium kůže i škraloup, sic. koza na
mléce atd.). — R. skorá syrová kůže, nář. skórka
kůrka, sic. skorá, ukr. škúra kůže, kůra, pol. skóra
syrová kůže, hl. skorá, dl. škora kůra, sin. skorja
kůra, škraloup. — Psi. skorá bylo původně jistě i
významem totožné s korá = kůra, obó byl jeden
pojem ( = tuhý oddělitelný povrch těla zvířecího
nebo rostlinného); slovo to bylo vytvořeno
především pro zvířecí kůži, nesmírně důležitou pro
dávného člověka; kůže byla oddělována od těla, a
to přeřezá-váním spojovacích mázder; (s)korá je
tedy od *sker-; základní sloveso zachováno v lit.
skiriú skirti a lot. šttiřu šlcirt odděliti, odloučiti,
dále v ř. κείρω řežu; viz i štířiti, kůra, škorně a
škraloup. Č. škára je nepochybné samostatný útvar
s dlouhým vokalismem, psi. bylo tedy skorá i
skara. (Mor. skůry, nějaký hudební nástroj, asi =
dudy: žertovné označení jako plechy = plechové
nástroje.)
skorec druh ptáků Cinclus aquaticus: od Presla
(ale „Staněk 1843, Palliardi 1852 mají škvorec,
Pečírka 1849 škvorec"; Šm.). Presl tu převzal č.
dial. (škorec PS) a slovanské jmén«^ špačka: sic.
škorec, pol.skorzec, ukr. skvorec> r. škvor ec, škvař
ok, luz. škórc(yk), sin. skorec r šk(v)orec, sch.
skvorac, Čvoraíc, b. sk(v)orec9 škvor ec. Slovo to
je od zvukomalebného kořene skver- značícího
ptačí švitoření, od něhož je i skřivan. — Mor.
škorec budka na špačky Β-PS je z kotec,
zkříženého právě s dial. škorec špaček.
skorý: časný. Han. skorý žito, jč. blan. přišel
sěm skorý (přísudkový přívlastek), vm. skorý host
apod., laš. uskořit urychliti, han. naskurat se
pospíšiti si, oskurat (= u~) zdolati se spěchem; stč.
skorozřě druh hrušek brzo zrající, nyní vč. kolore
plur., kolořka sg.,. chod. kolor, kolůřěk (o l Hujer
1.20); adv. stč. skoro (-uo-, -ů-) blízko, brzo, mor.
(sic.) skoro časně, brzo, v č. 'téměř, bezmála*
(podobný vývoj jako u brzo: skoro bych tomu
uvěřil = rychle, brzo, bez otálení, bea obtíží,
téměř; pak i: je tomu skoro rok = brzo bude; pak i:
skoro tak starý jako... atd.). V spis. češtině jen
skoro; příd. jméno v Čechách — kromě
nepatrného jč. zbytku — vymizelo. — Všeslov.:
stsl. skort rychlý, skorota, skorostb, sic. skorý, r.
skór -á9 -o, skóryj, uskórit urychliti, ukr. sch. skór,
pol. skorý, skorozrywy, skoroírzy, skóloírzy časné
dozrávající, hl. dl. sin. b. skoro. — Psi. skorti
příbuzno je něm. rasch (sthn. rase) rychlý.
(Otr^bski IF 183.) Přesmyk skjr, nevíme však,
zdali nastal v germ. či v slovanštině.
skořápka, stč. skořipina skořepina sko-řupina
skeřipina, nč. jen skořepina, chod. sklapka JinCh
157, han. škaropina, škaropka i -f-9 jvč.
skořoupka Hoš, laš. skařupa,
 skořice 548
ěkorupa, msl. škařup(in)a Mal. — Sic. spis.
škrupina, nář. skorupa -pina škorupa škarupa
škarlupina; preškorúbok, prieškrupok vejce bez
skořápky ( < pres- = bez); r. skorlupá, pol.
skorupa skorlupá škarlupa, dl. škorpina, hl.
škorpizna t/v. — Za východisko všeho je třeba
klásti *skolo-lupa. V první části vidíme —
vzhledem ke stejnosti významu v Schale — útvar
příbuzný s něm. Schale mušle, ulita, lastura,
skořápka; je např. Eierschale skořápka vejce,
Nußschale s. ořechu; l se vlivem l v lupa
disimilovalo v r (l-l > r-l). V druhé části bylo asi
Hupa = slupka. Celek znamenal asi
„mušloslupka", tj. tvrdá (lasturovitá) slupka, na
rozdíl od měkké, jaká je např. na ovoci. Slovo
dosti dlouhé se redukovalo již v praslovanštině na
*skorlupa (tu or csl.-čes. > ra) nebo později (sin.
rus. skorlupá ap.), popř. lupa se změnilo v rup(a):
skorupa (tak ukr.). Naše tvary vyložíme jednak ze
skorlupá, kde l > j (*skorjupa > skorupa, stě. -H-
), jednak z dále zjednodušeného skorupa (tak sic.
tvary většinou). Kolísání sko-lska-fšČe-je
zaviněno išolovaností slova (mimořádné změny!).
Ze stě. skořipina disimilací dvou i vzešlo
skořepina; skořápka pak hláskovou analogií podle
případů s řejřá, jež jsou z -rg-(kuře — kuřátko
atd.).
skořice, stě. -ice, laš. škořyca, han. šchořica
Gr. Sic. škorica. Od skorá ve významu 'kůra' (s. je
kůra jistého tropického stromu). Podobně r. korica
t/v je od korá kůra.
skot, sté. i skuot Ote: hovězí dobytek (protiklad:
koně a brav), nyní jen v odborné spisovné mluvě;
skoták pasák skotu, nyní jen jako nadávka (=
hrubec, nevzdělanec), skotačiti nyní jen o dětském
dovádění (původně: počínat si nevázaně jako
skotáci). — Všeslov. (stsl. skoťb atd.). Pokládalo
se za přejaté z germánského skatta- (gót. skatto
mask. δηνάριον, µνα, sthn. skaz denarius, peníze,
peníz, majetek, něm. Schatz, stisl. skattr poklad,
stfrís. skett peníze, dobytek, stsas. skalt peníz,
majetek), nebylo však jasné, z kterého
germánského jazyka a kdy přejato; význam
'dobytek' je doložen jenom u slova starofríského.
Významová souvislost dobytek — peníze je dána
latinským peču: pecünia, dobytek byl v starých
dobách hlavním majetkem a platidlem, peníze jsou
platidlo pozdější. Význam slovanský je podle toho
starobylejší než obecný význam germánský. Ale
přejetí ze slovanštiny do ger-mánštiny (germ.
skatta- je etymologicky temné!) se pokládalo za
nemožné z důvodů hláskových. Při přejetí
opačném zůstávala nevyjasněna historie toho slova
u Germánů. — Vzhledem, k tomu že se dosud
nepodařilo vyložit germ. skatta- jako v
germánštině domácí, bude třeba hledati původ
všeho u Slovanů. Naše slovo se vyloží snadno
přesmykem ze stok* mask. (je sch. stok,
skravada
2 doklady v Rj.), které má týž význam co fem.
stoka, dobře zachované v sch. ve významu
majetek, bohatství, stáda dobytka (krupna stoka —
hovězí dobytek a koně, sitna stoka — ovce, kozy,
vepři). Tato slova, psi. stok-b a stoka, se dají spojit
s kořenem tek-, který je v č. steknuč (viz stačiti)
(sch. stěci získávám co) a v lit. teleti dostávati se
čeho, býti v hojnosti a podobně. Majetek a
blahobyt spočíval, jak řečeno, především v
dobytku; vyloží se tedy snadno význam i slovanský
i germánský. Protože tedy v slovanštině (a v
baltštině) je i příslušná rodina sloves, mám za to,
že skoťb je domácí slovo slovanské (a že Germáni
je přejali od Slovanů; a při tom že mu dali
emocionální silnější odstín a proto zesílili t
zdvojením). (Skoťb nyní Martynov VJ 1961.3.55,
SGLVDP 184 odvozuje od kotiti ploditi; na ten
původ myslel už Šafařík 3.483. Snad byla 2
homonyma: skoťb 1° bohatství, dostatek, 2°
přírůstek, totiž dobytka.) (Strus. význam 'peníze,
daň' se, pokládá za druhotné přejetí ze severštiny,
neboť toto skoťb se objevuje prý hlavně ve
spojitosti s Varjagy; pol. skociec — odtud dále lit.
skatikas grošík — a ukr. skot, skot groš jsou prý
teprve ze střední dolní němčiny.)
skoupý, stč. skúpý, msl. skúplý (u Kyjova),
skúploň, s l i sev.-mor. skumlé lakomý Rzr a vm.
skumlák (m < p); val. zgublena lakomá žena. —
Všeslovanské: stsl. skop-b, sic. skupy, r. skup, -á -
o, skupój, skupéc, skupét býti skoupý, ukr. skupýj,
pol. skqpy, skq/piec, skqpic, dl. skupje skoupě, sin.
skop, sch. skup, b. skap. — Psi. skop-b, málo jasné.
Nejspíše je *skomp- neznělá varianta (s
pohyblivým s-) základu, který je v r. nář. gonóbiť
šetřiti, sic. nahonobiť majetok = nashromážditi,
nalakotit atd.: gonob- redukované v gonb- by bylo
dalo *gomb-, po s- je s-komp-, skop-.
skráň, stč. skráně; han. škraň, laš. skřaň i škřaň.
Na M. znamená s. zpravidla horní čelist (lícní
kost); cukrátko, špetka tabáku ap. se dlouho držely
v ústech za skraňó (-ou), tj. mezi horní čelistí a
tváří, aby se déle vychutnaly: za škraňó mňél každé
kluk o hodech rumové špalek Gr. — Sic. škraňa
čelist, pol. hl. skrón; dl. skroria spánek, dolní
čelist, sin. skranja, kranj brada, r. skorou. — Psi.
skorňa: souvisí s psi. černi, čelist (sic. Čren čelist,
č. třenovní zub = ,,stolička") a dále s kymr. cern
čelist. Meh SbLehr 114. Ve skráň vězí tedy pův.
název pro čelist, tj. dolní čelist, sanici (z Jg zahojil
sem zubů bolení zpodní škrany); pak zúžením
označuje její hoření část, blízko položenou u
spánků, pak i spánek sám. V tomto smyslu se klade
ve spisovné řeči (šediny na skráních; ověnčené
skráně).
skravada, skrovada stč., pánev. Hl. skoro-
skrbiti
dej, dl. škórodej, pol. skoicroda, ukr. r. skovo-rodá, \ všicka púšó skrze a skrze jalová jest. Z příslovce toho je
stsl. skovrada. — Psi. skovorda. Příbuz-no je střhn.
scharte t/v (a sthn. scartlsan t/v, v němž je Isan
železo), u nás však je vo navíc. Další původ nejasný.
skrbiti, skrblík, skrbliti; na Moravě a na
Slovensku expresivní druhotvary sic. skrbla-čiť, las.
škrblaóiť, zgrblaČiť, zgrblačiť, val. zgrbla, -aňa, -
ina, -ík, han. msl. zgrblcrí, zgrblík, zgiblena, mor.
žgrlit, val. žgrla, zgrňa, žgřňat, ozgrna, sic. škrváčiť, rd. skroz čerez, sic. cez, sin. krez, crez, sch. (s)kroz
žgrlác, žgrlcšiť, las. zgrlat, sic. škrhlaňa. — Stsl.
skrtbb soužení, zármutek, skrrbíti rmoutiti se, sic.
úskrbný skoupý (atd., v. výše), r. skorb* gen. ~i
záimutck, žal, skorbéť rmoutiti se, truchliti, soužiti
se, oskorbit uraziti někoho, sin. skrb péče, horlivost,
skrbcti pečovati, skrbljiv pečlivý, sch. skrb, shrbiti
t/v, b. škráb zármutek, hoře. — Psi. sk%rbtti,sktrbb
(od slovesa, ne naopak). Zřetelná příbuzná slova
jsou jen v baltštině: lit. nář. skuřbti býti v bídě,
skurbstů skuřbti rmoutiti se, trápiti se (Sereiskis),
skurbě zármutek, a lot. skurbstů skiirht býti zesláblý.
Jsou i tvary s -ru-\ lit. skrubnus šetrný, skoupý, ap.
Pro slovanský a baltský vývoj významový je třeba
vyjíti z obecného pojetí 'býti v žalostném, bědnem
stavu' a uznati rozličné rozvětvení; někde ke
'rmoutiti se', jinde k 'býti v starostech, starostliv',
jinde k 'býti starostliv přespříliš = lakotiti', dokonce sekundárně přitvořené k němu.)
výsledek toho lakotění je pol. skarb poklad, jindy
zas v přechodném slovese k 'uváděti do stavu
bezecti = urážeti'. Další souvislost základu sktrb- je Ppv-Pt, u Miletína skřauzat. Han. (na Boskovsku)
nejistá.
skromný; pol. hl. skromný; r. (jen spisovně) skr
omen -a -o, skromnýj, b. skr omen, skrómyj; je i sch.
a sin. — Psi. st-krom-bnt. Náleží ke kroma 'kraj' (v.
kromě), Slawski JP 26.73; ST> je st 1 °. — V češtině
je doloženo teprve od obrození, před tím je hojné
skrovný (již stč.) s významem skoro stejným. Zdá se
tedy, že skrovný je česká domácí obměna ze skromný
Gb. — O stavu v polštině viz Urbanczyk JP 26.5.
skr oviti: v laš. uskroviť spokojiti, utišiti. Spolu s řehetaó Lp. — Zvukomalebná, Podobné útvary jsou
pol. uskromic, upokojiti, poskromic zdržovati,
poutati a ukr. prykromýty poutati pochází od kromiti
= stind. éramáyati unavuje, krotí, přemáhá. Ársko-
slovanská dvojice faktitiv. Stran k/é viz Meh IF
53.93.
skruž f.: kamenná tvárnice do kleneb, do
vyzdívky studní ap. Stč. vzkruzie okrouhlé klenutí.
Tedy kámen zformovaný tak, že umožňuje
vykroužení zděné obruby (vytvoření kruhu), popř.
polokruhu nebo vůbec oblouku (v klenbě).
skrze, skrz předložka; vč. krz, jvč. kroz Η 1.25,
2.22, skroz 2.42; u Litomyšle kdysi cez Hod. 18. Stč.
bylo adv. skrze, např. (židé Kristovy) ruce hřebími
skrze probichu; nč. dosud podsev je skrz, Stč. se
říkalo též skrze a skrze (jako je nč. např. výše a s. krelje plur., b. chrilé a r.-csl.
výše):
549 skřele
dále naskrz(e) veskrze na(ve)skrz významu „hmotného
i přeneseného" skrz naskrz. Příslovce pokleslo v
předložku, od brusů zbytečně zamítanou. Smetánka
NŘ 3.193n. Příslovce je i pol. (w)skróš a sch. skroz
naskrze. Jako předložka je skrz s gen. v laš. a vých.
val., ale s akus. jinde v češtině, také u jiných Slovanů.
— Pd. skjerz, ukr. skroi skrii (s)krié krui kerez cerez,
(s)krozi kroz órez, b. kroz kráz, csl. crězb crěsb. — Pův.
útvar je adv. *skrozě, od nezachovaného adjektiva
*skrogT> = příčný, napříč jdoucí, jemuž odpovídá
hol. dial. schraag, něm. schräg, tedy ide. základ byl
skrogh- (stran gh viz WP 2.569). Tedy skrozé (pak -zb,
-zi>) znamenalo asi 'příčně', při čemž se snadno
pochopí genitiv. Toto skroze se pak asi kontaminovalo
se slovem, které by odpovídalo litevskému skeřsas
'quer', -sai 'napříč přes něco' (které je asi od kert-
řezati, viz crtatj,, z *kert-so-s, podobně jako ř. επι-
κάρσιος 'šikmo napříč směřující'). Slovan. *kerst by
dalo čersT>, vlivem slova skroze však přijalo z místo s,
naopak toto slovo někde ztratilo své s- {kroz ap.). (Lit.
adv. skradziai 'skrze' musíme pokládat za přejaté' ze
slovanštiny, neboť jinak nemá vhodného
příbuzenstva jinde, a adj. skrddžias 'skrz naskrz' za
skrápati vč. zm.: býti nemocen PS-Sova 37, vČ.
sklapnouti umříti PS. Též vč. skřajzat postonávati
skřívat postonávati Svěř (-ívat asi podle protikladu
vekřívat uzdravovati se z nemoci). — Příbuzné je
stnord. skreppa stahovati se, ubývati, tratiti se (sich
zusammenziehen, abnehmen), isl. nor. nář. skreppa, se
slabým stupněm v kořeni šv. skrympa, dán. skrumpe,
střhn. schrimpfen, něm. schrumpfen sc vrkati se,
krněti {mpf < mp < pp, § 15).
skřehotati, skřehet; stč. skřeh(o)tati, skrhet i šk-;
nář. škrhetat, škohrtať, (mor.) škrhaf, škohřňat a pod.,
stsl. 8krtg(iť)ati, sin. sch. škrgutati, pol. zgrzytaé, ukr.
skrehotáty, r. skrežetáť. Tedy skreg-et/ot- i skrtg-tt a
kombinace obou. Nejblíže je lit. kregeii chrochtati a ř.
κριγή skřípění zubů ap. Sem patří i stč. zkřechtati
zaskřípati.
skřekati, stč. skřě-, mor. skřekat; skřekoň (š-)
křikloun; s novým jiným zakončením mor. skřehnit
škřéhnit škrohnit ekřehýňat. S měkkou příponou
skřečeti. — Sic. škrečať (> škrečiak škrekliak škreklúň
křikloun^ postv. škrek skřek) i škriekať. Pol.
skrzeezec, skrzek(o)tac, skrzek. — Zvukomalebné,
srov. skřehotati, křičeti.
skřele, přejato z pol. skrzele. Srov. dále I sic. krela,
skřenit se
óretuštbúa fem. skřele, čretuštbWb skřelový.
Podobno je rd. (Perm) ščélja t/v, ale to se pokládá
za přejaté z komi šot t/v. — Nezbývá než míti
zatím *skrela za příbuzné se ščel- štěrbina,
skulina (viz skála, skolek, je i v sic. štelina); navíc
je tu r, § 9.
skřenit se jč., šklebiti se; viz křenit se. , skřich
mor.: soušek „veliká truhla s pří-hradami na různé
obilí, sbitá z desek" (Bartoš), i škřich i škřih(a), —
JSlc. škrych, sch. u Bratislavy škrih Vážný Čak.
— Nejasné; snad ze skříň? Změna rodu by byla
podle starého soušek. Nebo přímo ze střhn. schrln
mask. s obměnou zakončení? Ukr. skrýnja je i
moučnice ve mlýně.
skříň, stč. skříně, kdysi nábytek truhlového
druhu (dnešní skříň se zvala almara); laš.
přiskřinek přítruhlík! — Sic. skriňa, stsl. skrinjica;
hl. křinja, r. skrínja i skrína, nář. skryn\ ukr.
skrýnja, pol. skrzynia, sin. skrínja, sch. skrinja i š-,
— Přejato ze sthn. scrini, to pak z lat. scrinium;
změna kmene a rodu asi vlivem slov jako bedna,
truhla.
skřípati, skřípiti; skřípnouti; skřípot, skřípavý.
Skřipky chatrné samodílné housle pastýřů; sem i
skřip přeslička (mačkáme-li ji, skřípe, též čistí-li
se jí něco) a stč. škřípie Žáchor. — Všeslov.: sic.
skřípat, r. skripét, ukr. skrypíty, pol. skrzypaó i
skrzypiec (hornoslez. zgrzipieč špatně hráti na
housle PSL 107), hl. křip(ot)ac, dl. škrip(ot)aš,
sin. sch. skřípati, b. skripja. Zvukomalebné. —
Význam skřípnouti = sevříti, stisknouti (od něho
skřipec optický, podle Šmilauera „kalk za fr.
pincenez" i jvč. oskřipec na držení loučí za
dávného svícení), přenes, postihnouti trestem (od°
při° u°; laš. při-skřinuť, uskřinut; z laš. je i nč.
lékařský termín uskřinouti, např. kýlu) je
druhotný. Vznikl změtením s vrsknút (viz při-
vrsknút pod vrznouti), když toto bylo v povědomí
mluvících mylně sdruženo se zvukomaleb -ným
vrzati. Poněvadž dvojí vrzati (1° skřípati, 2°
svírati) bylo pokládáno za sloveso jedno, ale s
dvojím významem, byl význam č. 2 analogií
přenesen i ke skřípati.
skřítati: špiniti: vm. u°, za° též se šk-, tak Jg;
val. zaškrátaný umazaný; msl. zaskřutaný
ušmouraný Mal. — Sic. škratit zohaviti, škrat(a),
-ák šereda, umouněnec, zaškrátať (-škrie-, -škrí-)
znečistiti. — Slovo starobylé. Příbuzno je lit.
primární skrentü skretaü skrěsti špiniti se DabŽ
(prachem, blátem ap.) nebo pokrývati se
škraloupem (o tekutinách) KW, často s ap- \- pri-
su-; nu-skrěsti je 'dostati strupy'. — V psi. so tedy
vytvořila iterativa skřítati a skratati (*skre~t-ä-
,skröt-ä-), základní slovo pak zaniklo.
skřítek, u Klareta stč. škřietek, han. křístek. —
Sic. škriatok, pol. skrzat(ek), skrzot a sin.
škrat(ec). — Ze sthn. scrat (nyní Schratt), což
byla jistá lesní bytost. Slované z něho učinili
domácího plivníka..
550
skřivan, stč. skřivanec, nčd. škvrlánek
škobranek škobruněk. — Sic. škovránok škro-
vánok aj.; pol. skowronek, hl. škowrončk, dl.
škobronk, ukr. škávoronok žajvoronok zhovró-nok,
r. žávoronok ščevorónok, sin. škorjanec škrlec aj.
— Vše od zvukomalebných základů, vystihujících
skřivaní zpěv, české slovo od skvir-, ostatní od
škvor-. Přípony -awb (č.), -owb -wb (jinde).
Rozličné přesmyky, disimilace a jiné změny
znetvořily slovo často až k nepoznání. Meh
ZfslPh 20.42.
skřup laš.: zlost KtD-Hor, škřup Malý.
Nejasné.
skřuť, moravské slovo: han. zem je jako škřoí =
tvrdá a suchá, val. ani škřuti(ny) neostalo = nic,
laš. ani škřuty ani kousíček, podle Bartoše škřut =
drobounké kůstky ve vařeném mase, malinký
drobet vůbec; škřutí drobná hlína a kamenci, han.
škruta kra ledová, zmrzlá hrouda na poliJg-B-KtD-
Rzr, zgrut veliká hrouda; val. škrát sněhový
škraloup. — Z jiných jazyků lze uvésti toliko dl.
škruta ledová kra. — Zdá se tedy, že 'ledová kra,
sněhový škraloup (= tvrdý umrzlý povrch)' je
vlastní význam (popř. zúžený v 'úlomky ledu, kusy
ledu', pak přeneseně drobné tvrdé kusy čehokoli) a
že je v protikladu proti spodku měkkému nebo
tekutému. Vnucuje se mysliti na lat. crusta kůra,
skořápka, škraloup (např. i c. fluminis = ledová
pokrývka na řece).
skučeti, mor. skucat, skuvióet, skujíkat (laš.
kujikat), zaskojíkati PS, laš. skuhnět o dětském
pláči bez slz, msl. skuhýňat (-hnět nové exprešivní
zakončení). Stč. koviekati. — Sic. skuÓat (>
skuóiak fňukal), zkuvýňat, zkuvývat o skučení psa;
sic. obskúkaí vzlykati; sin. skuóati, pol. skowyczeč,
r. skúčit. — Vše zvukomalebné. Nejbližší útvar je
jiho-slovanské kukati naříkati (kukü mene hoře
mi), dále ř. κοίζω kvičeti jako sele. Je i ř-ové
intensivum: p. skowytac, r. skovytát, ze *skovyk-ta-
ti. Viz i skuhrati.
skuhrati, skuhravý. Ze skučeti, s novým
expresivním zakončením -hráti. Srov. rd. skúgorit
u Vasmera 2.69.
skulina, stč. skula, chod. skoula; u vltavských
vorařů skoula, skoule mezera mezi kládami voru.
— Sic. škalubina, šklábina skulina. Sch. sin.
škulja díra. — Málo jasné.
skutek, skutečný, skutečnost, uskutečniti,
skutkový. Sic. skutok, pol. skutek, dl. skut(k), slovo
tedy západoslovanské. Od skutiti (viz kutiti): sřov.
stč. zlý skutek skutil; co se nad námi skuti stalo
apod.
skví ti se: stč. štvu stvieti (třída III. 2), pak
vlivem slovesa kvísti je stkvu a konečně podle III.
1 s(t)kvěju; odtud skvělý; part. stč. skvúcí, nČ.
skvoucí, nezávislý útvar jako horoucí od hořeti
(též III. 2). Zvláštní útvar je i skvostný (slova na -
ost se od sloves netvoří!), snad ze ^skvostný < skv-
ot (tak sic. jednou) ? (s opakováno snad vlivem
něm. adjektiv
skvrna 55
kostbar drahocenný, skvostný, vzácný, a köstlich
t/v), od něho pak zpětným postupem vznikl
novotvar skvost (u Čel jen: nádhera), nyní
obecně rozšířený. — Našemu skvítí odpovídá
stsl. sviteti splendere, zářiti, „svítiti", náležitý
útvar (oslabení kořene!) v III. 2; srov. dále sv"t
2°, svítiti. — Sic. skvieť sa, skvost, skvostný,
skvělý, skvúci z češtiny?
skvrna, skviwtý, poskvrniti ( > postv. po-
skvrna). Hřích člověka skvrní (1586, Zikm.).—
Stsl. skvrbna, skvrbnim-b špinavý, skvrbnostb
poskvrnění, skvrhniti, r. adj. skvéren, -á, -o,
skvčrnyj ošklivý, nečistý, hnusný, skvérna
hnusnost, ukr. skvern\ -nisí t/v, skvérnyj jako v
r., sin. skvrna. — Psi. bylo asi vedle sebe
skvbrn-b skvrnou postižený; souvisí s kvárit:
primární útvar s nulovým stupněm kvr- (s je
„pohyblivé").
skýtati, stč. skytá skýsti i skýtati, nč. dále
skytnouti (se) po-, na-, vy-, poskytovati, vy-(>
postverb. výskyt). — Sic. skytat, hl. skicic,
poskicouac, dl. póskišié poskytnouti. — Skytati
má náležitou formu iterativa (zdloužení v kořeni:
*ü; kmen na a). Významem se hodí k ř. τνγχάνω
naskytnouti se ( = náhodou se objeviti apod.).
Zdá se tedy, že kořen tukh- (žijící u nás v po-
tkati a setkati se) vytvořil zde iterativum jakožto
jinou větev tvarovou i významovou: má „po-
hyblivé" s-, zie arci už pevně přirostlé, t-k se
přesmyklo v k-t.
skýva, stč. tak i skýba, nář. většinou s b: chod.
skyjba, jč. skybicka i šk-, vé. skejbka, las. skyba.
— Spolu se sic. skýva PSP, skybka K, s hl. dl.
pol. br. skiba, ukr. skýba, r. skiba ze sthn. scíba
(dosud se říká Scheibe Brot v sev. a střed.
Německu). — Han. skeva střecha (klobouku) má
význam přejatý přímo z němčiny (Scheibe =
kotouč, kolo; tabule, řízek; skýva; terč, deska).
slabika, slabikář, slabikovati, slabicný. 1564
Kollinův Donát má sylabikář (Š.). Sic. slabika.
— Ze *sylabika, což bylo z ř.-lat. syllabicare,
popř. zpětně odvozeno z nějaké odvozeniny od
lat. syllaba (to z ř. συλλαβή, asi „složení"). V
staré latině je doloženo s c jen syllabicě. Srov.
pol. lidové élabizowac < syla-. Jinde syllaba: >
něm. Silbe, fr. syllabe, pol. beze změny sylaba.
slabý, slabost, slabota, slabina-, slaboch; sláb-
nouti, o-slabiti, zeslabiti. Obdobně u všech
Slovanů (stsl. slabt, sic. slabý, p. slabý atd.).—
Příbuzno je germ. *slapa-: sthn. slaf (nyní schlaff
mdlý, slabý) s krátkým a. U nás provedeno
zdloužení v základu, pod. jako v malý milý sám
aj., § 1. Dále je příbuzné lit. släbnas slabý,
slambú slabti slábnouti, aj. Zdá se, že výchozí
forma základu byla lap-(ř. Λαπαρος měkký,
slabounký, lit. silpnas slabý, silpti a salpti
slábnouti); připojení „pohyblivého" s mělo za
následek oslabení ρ na b; v lit. -il- je Z a v salpti
je sekundární
1 sláma
ablaut. Příbuzno je i stir. lobur, lobar slabý.
sladký, sladiti (> sladi-dlo aj.), o-slazo-vati,
sládnouti; slad, odtud sladovna, sladov-ník
(zkráceno v sládek, s novou příponou -ek); slast (
> slastný) ze *slad-tb; osladič, chod. vosládiÓ, jč.
vosládeÓ, podle sladkého kořene (děti jej
vyhledávají a žvýkají). — Psi. bylo *8olďbkT> (u
všech Slovanů: stsl. slaďbJcb, sic. sladký, r. nář.
solódkij, pol. dl. slodki atd.), solďb slad, starý w-
kmen (r. ukr. sólod, pol. hl. slód, dl. slod, sic. sin.
sch. b. slad), solditi a solstb (slast); ostatní
odvozeniny jsou novější (k osladic náleží pol.
slodycz t/v). — Lit. saldús sladký ukazuje, že náš
protějšek je třeba děliti na 8olďb-k*b (starý w-
kmen rozšířen o -ko-). Nerozšířené adjektivum je
sub-stantivisováno v názvu pro slad, zachovalo
ještě u-ové zakončení. Od nerozšířeného ještě
adjektiva solďb bylo tvořeno sloveso a jiné
odvozeniny. Naše *solďb a lit. saldús nemají v
jiných jazycích přesného ekvivalentu. Obecně se
má za to, že souvisí se jménem soli, prý je to
označení příjemné chuti vůbec, vyvolané slaností.
Ale tomu je těžko uvěřiti, spíše lze sladké
pokládati za protiklad slaného (a hořkého). Zdá se
spíše, že *soldús vzešlo ze starého *svadús sladký,
libý, (stind. svádúh, ř. ηδύς, lat. suävis, něm. süss),
jehož vä bylo v bsl. vlivem oposita solwb
nahrazeno hláskami 61. Přijmeme-li tento vliv, pak
se i bsl. soldús hlásí do veliké souvislé oblasti
slova svadús. Meh Recueil 1.106.
-sláknút: val. osláknút zlenivěti, povoliti v
čiiosti, v horlivosti, laš. uslaknuí přestati,
oslábnouti (o dešti), ustakovat. Pol. él§czec dřepěti
(odtud vsi. slencec t/v). — Psi. o(b)-sl$k-nQti;
odpovídá mu lit. nář. ap--sliňkti téhož významu co
osláknút. Viz i sluka. Meh ZfslPh 18.28.
sláma, slámka v doutníku; slaměný, odtud val.
slaměnec, slamenica, laš. slarhunka, han.
slamněnka ošatka; dříve slaměník, nyní zkráceně
slamník; slaměná vdova asi podle případů jako
slaměný panák = neživý, slámou vycpaný,
nepravý, v protikladu proti „opravdovému", pod.
něm. Strohwitwe, pravzorem byl slaměný ( =
odumřelý!) věnec pro zmrhalé panny proti
zelenému (= živému) věnci panen skutečných, v. o
tom pod veřeje; nově slaměňák, slamák slaměný
ldobouk; poslamka (již u Rohna), u Holic mylně
podslamka, plachta po slámě rozestřená (do postelí
byla a na venkově dosud je kladena pouze sláma),
kdežto prostíradlo (nyní -e-) byla dříve jen svrchní
plachta na peřinách. — Všeslov.: stsl. sláma, r.
ukr. solóma, pol. hl. dl. sloma, sic. sláma, sin. b.
sláma, sch. sláma. — Psi. solma s raženou intonací
na o. Souvisí se stpr. šalme sláma, lot. salms, sthn.
halm, lat. culmus, ř. καλάµη stéblo. Prvotním
významem i u *solmä bylo tedy 'stéblo' (Trubačev
LP 8.237). Balt. al,
slap
germ. al, lat. ul je z ol; ř. αλα = aZ°, což svědčí o
dvojslabičnosti kořene; slovanský přízvuk je s tím
ve shodě: r. oló a sch. Γα ukazují na ol, což je z
oh. V prajazyku bylo tedy mask. Koldmos (pro
další rozbor není opory); slov. *solma je však
femininum a kolektivum, nepochybně pod vlivem
slova tráva téhož rázu, v hospodářství jakéhosi to
protikladu slámy.
slap: vodopád; též v místním jméně Slapy
(doloženo od 1292. Šm.). — Sin. slap vodopád (a
plur. slapoví spád vody na mlýn; týž význam byl
jistě u jč. osady Slapy, u Tábora, která neleží na
řece!), příval (mořských) vln, šlapati valiti se (o
vlnách, fluten), slapeti stékati (herabfließen); sch.
slap t/v jako sin.; r. Solopovka, řeka v bývalé
Permské gub., Solpa (ze *Solopa) řeka na
Vjatecku, osada v pskovském kraji, peřej Msty, r.-
csl. slapt vlna (Woge), vodní vír. Spojuje se se
stsl. vbslěpati (= *selpati) prýštěti, o potocích, v.
Vasmer. — Psi. solpt. Dobrý ekvivalent je v
stnord. sarpr, což je (de Vries) „v Norsku jméno
pro peřeje a vodopády". Rozdíl Ijr tomu srovnání
naprosto nevadí, § 5. Z litevštiny se tu uvádí
salpas i solpa zátoka, záliv, povodní zatopený
pozemek.
sláti, tak stě., nyní nesložené spisovné jen v
básnické řeči, jinak pouze složeniny ode° po°
přede0 roze° se° vy° za-slati (a dostati. u pošty),
ale laš. dosud slať, iter. posílati atd. místo
posýlati; obeslati znamenalo původně poslati
výzvu všem poddaným postupně skrze jednoho
posla; jmenné odvozeniny: starobylé posel (po-stl-
t, srov. sic. posol, r. ukr. posol, pol. posel, hl. dl.
posol), nové posílka, obsílka, zásilka; poslanec,
vyslanec (u Slováků měla tato dvě slova kdysi
význam opačný než dnes). — Všeslov.: stsl.
postlati, iter. posýlati, sic. poslat, posielať, r. šlju
slať, vy-syláť, ukr. sláty, posyláty, pol. postač
posy-lač, atp. dále. — Psi. bylo stlq stláti (a sylati
s iterativním zdloužením τ> > y). Příbuzno je ř.
ίάλλω posílám, vysílám, ze *σι-σαλ-ιω. Obé lze
vyvoditi ze s°l-jö, řečtina má navíc, jen
reduplikační si-. Jinak S. Ondruš, Publ. Debr.
15.1961.8, Studia slavica 6.193n.: v hetitštině je
piyami 'posílám' vlastně kausativum k paimi jdu,
viyami 'posílám, ženu' k vámi přicházím; podobně
v madar-štině járat 'gehen lassen' od jár 'jíti'; tedy
,,poslati" = přikázati, aby někdo šel; O. tedy vidí u
stláti podobný vztah k lit. seleti 'přijíti'
(zukommen, zulaufen) a sálti 'téci'; podobně n.
schicken 'poslati' patří ke gót. skěwjan wandern,
stnor. skäeva jíti; něm. senden 'poslati' ke gót.
sinps 'choď (Gang).
slatina: bažinaté místo, rašeliniště, val.
slatvina zn. i vysokou trávu rostoucí na takových
místech (tak i slatina za Jg). — Sic. slatina,
svatvina kyselá půda, pol. slotwina, r. solótvina
(> sólot), ukr. solótvyna bažina.
552 slečna
U nás i na východě je i jako místní jméno, též
stluž. slotvina WZU Leipzig 13.381. — Nejasného
původu. Spojuje se se solb sůl, a vidí se v těch
slovech původní prý význam 'slaná bažina' nebo
'slaný pramen' (to je stsl. sch. a sin. slatina), pro t
by se mohlo odkázati na d ( > germ. ť) v něm.
Salz. Byl by to pak výraz předslovanského
původu, ale slovanština má jen sol-, bez t; kromě
toho v by bylo záhadné. Předkládáme prozatímní
domněnku jinou: soltv- je snad příbuzno s lat.
saltu-s (w-kmen!) les, hvozd; předpokládá to
ovšem významové východisko ('les v bažinách'
resp. 'bažina zarostlá lesem' (srov. luh\). Je však
možné, že tu jde o dvě různá slova, psi. *solina
slaná voda (~ lat. salínael) a soltvina bažina, jež na
sebe vzájemně působila, ale také se vzájemně
vytlačovala.
sláva, slavný (> slavnost, > slavnostní); ale
pravoslavný (odtud pravoslaví) je přejato z ruštiny
(je to špatný překlad za όρυοδόξος = stsl.
pravověrbnt, podle δόξα sláva); nové Slavín; v
osobních jménech -slav; slaviti ( > církevní termín
blahoslaviti, blahoslavený místo stsl. blagosloviti).
— Obdobně jinde: stsl. sláva velkolepost, nádhera,
slavbnt slavný, slaviti velebiti, sic. sláva, r. sláva,
slávnyj, slavit atp. všude. — Psi. bylo slávo slaviti,
faktitivum typu plaviti baviti, od SIOVQ (*s$) sluti,
tedy: činiti, aby někdo byl proslulý. Od něho je
post v. sláva (baltský ekvivalent, nehledíme-li k
příponě, je lit. šlově, šlově nádhera), od tohoto pak
slavbnt. Viz nyní Meh SPFFBU 4.28.
slavík. Za Jg i slavihoudek (houdek je od
housti), dosud s -b- v příjmení. Všeslovan-ské:
stsl. slavii, sic. slavik, r. solovéj gen. -v'ja, ukr.
solovíj, solovéjko, pol. slowik, hl. solobik, dl.
syloj(ik), sin. slavec, sch. slavic stavuj slavlja aj.,
b. stávej, slavik. — Psi. bylo *solvbjb, odvozenina
od *SOIVT> (r. solovój šedý „isabelový"); dále
rozšiřováno o -kt nebo jiné přípony (č. slaví + k
jako hřebí +k, štiří + k atd.). Název ten je tedy od
barvy, srov. horň. plavý stehlík = slavík.
slebit mor.: upřísti nit nestejnou, někde silnou,
někde slabou; val. gaté na kolenoch přeslébené =
prodrané, špatné plátno se člověku v prstech
„přeslébuje" = trhá, rozlézá. — Původně snad
*slebiti. Příbuzné je lit. zliebti vytahovat niť (při
předení); z je tam asi nářeční sonorisace hlásky s.
sléci: viz usléci.
slečet han.: prosbami obtěžovati, čekati na dar,
toužiti po něčem; val. slačat (laš. slačak čumil,
číhající při svatbě na koláč). — Sic. stačit pachtiti
se po něčem, p. élgczeč namáhati se. — Souvisí
jistě s r. kljánČit škemrat, žadonit. Obé dále
nejasné. Viz i škranóet.
slečna: stč. se šlechtickým dcerkám nevdaným
říkalo šlechtična; z toho zjednodušením, častým v
titulech (např. jemnostpán
sled 53 slepý

z Jeho Milost pán, vašnosti z Vaše Milosti), I nyní obejdou bez něho, neboť krovy jsou podepřeny
a zároveň rozlišením sykavek (š-č > s-6) asi uprostřed své délky, ve výši tzv. hambalek, a kromě
vzniklo slečna. I to označovalo dcerky toho leží nyní konce proti sobě ležících krovů nahoře
šlechtické, kdežto dcerkám měšťanským se jeden na druhém, takže se opírají o sebe navzájem. —
joště za J. K. Tyla říkalo panna; pak dáván Psi. selme gen. selmene. V litevštině mu odpovídá
titul slečna „lepším" dívkám z měst (již šelmuo gen. šelmeňs t/v (i 'hřeben střechy'); týž
kolem 1870), až zlidověl docela. První dosud význam, hlásky i složení slova řadí k těmto slovům dále
známý doklad slova slečna je z r. 1622; i lat. culmen (z *colmen < *celmen) a colümen (ü ne-
výjimečně se čte slečina 1630. Sic. bylo původní, srov. columna). Je tím dáno, že ta bylo už
slečna s -á podle gazdiná, nyní je slečna jako slovo prajazykové a tedy i ten způsob stavby je
v češtině. Vč. u Paky se objevuje i slečna, asi prastarý, z mladší doby kamenné. Vše z *Kel-men-, to
novou spodobou s k Č (nikoli staré znění dále nejspíše z *lcelp-men-; kořen týž co v lit. šelpiů
přímo ze šlechtična). šelpti pomáhati, podporovati (Miežinis: „wspoma-gac,
sled, sledovati, vysledovati (> výsledek > výslední); wspieraé"!), něm. helfen. Ač nyní tato slovesa
jiné denominativum je slíditi (vy-, pro-), > slídič, stč. znamenají jen pomáhati (hmotně i mravně), byl
slédník, nč. slídník druh psů; ze spojení *po sledě (či prvotní význam jistě konkrétnější: podpírati, wspierac!
po v-sledě J) je poslední (z toho básnické slední u Sv. Slemeno bylo tedy chápáno jako „podpěra", totiž
Čecha aj.), posléze 'později' (val. posleďpozději krovů. — Přeneseně znamenalo s. „neostrý, ale přece
SvK) mylně 'konečně', posledek, naposled(y). (Stč. je neširoký vrch pohoří": je místní jméno Slemeno (v.
i pošlé, zkrácené z posléze: podobně bylo str. a csl. Profous); sic. jedna hora má jméno Slemä.
posle, zkrácené z posléze popř. csl. poslezde; o tom I. slepice, slípka, stč. slepice, vm. slépka; vy slepičit PS
Němec LF 85.33On.) Z *na sledě (či na v-sleděl) je vyžvaniti (co má být utajeno) na základě nadávky
následovati, následek, dále následník; podle následek slepičí prdel pro takového člověka (že ,,nic neudrží,
i nové důsledek (> důsledný, -nost). Val. následovat = lehce vypouští"), známé už Jungmannovi. — Jen v
obtěžovat (prosbami o pomoc ap.) B-SvK. — češtině a v polab. (jinde kúra, kurica); sic. je sliepka;
Všeslov.: stsl. slěďb, zpravidla spojení vb slěďb, vb název podle Rosy u Jg je prý ,,od mhourání očima, jako
sledě -+- gen. = za někým, též st sleda ze zadu, slepý činívá". Říká se však, že má „slepičí mlhu" (nebo
sledovati (ná)sledovati, sic. sled, sledovat, r. sled, „vlčí"), kdo špatně vidí (vlastně jen žertem o tom, kdo
sledit, sledovat, ukr. slid, pol. slad, poslad, hl. dl. sled, nezpozoroval něco, ač mohl nebo protože nechtěl). I
sin. sled, sch. slijed, b. sleda i jako předložka sled za; jiní Slované vědí o „kuří slepotě". „Slepice za šera
všude i odvozeniny obdobné českým, i jiné.— nevidí; neboť v zrakovém ústrojí denních ptáků chybí
Základem slovanských útvarů je slěďb, ze *sloid-os. zrakový purpur, tzv. rhodopsin, hojný zvláště u zvířat
Příbuzno je gót. laists stopa a laistjan sledovati nočních a umožňující jim vidět i za šera" (Vážný JM
(něm. leisten, např. Folge leisten poslušen býti). 145). — V Puch-majerově Hantýrce slepička, slepice je
Otr?bski IF 137. Jest arci uznati germ. přesmyk voják. Podle J. Knoblocha ZfS 7.301 to podporuje
hlásky s. Sotva je slovo slěďb prapříbuzná s lit. domněnku S. A. Wolfa, že poddůstojník byl zván v
šliědas stopa, sled (opačně Fraenkel), spíše je toto z německém argotu Hahn (= kohout) na základě toho,
pol. slad (Bíiga). jak vypínávě si kohout vykračuje před svou skupinou
sleď: sic. sleď, pol. éledz, ukr. (o)selédec\ r. slepic. Knob-loch cituje i fr. poulet (= kuře), poulage,
selédka (staré, má plnohlasí!) a novější seid gen. poulardin = policista.
seldí i seid já gen. seldí. — Slovan. *seldb je asi slepý, slepota, o° zaslepiti, -slepovati, oslepnouti;
přejato z názvu severogerm. (stsev. sild, stšvéd. sild), slepec, slepýš (slepejš u Rohna, vč. jvč. mor. slepák,
Slované asi slyšeli cizí i jako hlásku blízkou k e. chod. slepík, slipík, sic. slepúch; srov. dl. slČpica, pol.
Baltská slova (lit. süke, lot. silke a stprus. sylecke) élepucha, sch. slepic slepýš); slepý znamená též i to, co
byla přejata však asi prostřednictvím ugro-finských lidově černý (slepý pasažér = nechtějící platiti) =
jazyků, (srov. kar. sileke, fin. silakka), prý přímo z dělající se „neviditelným", schovávající se. Slepice viz
eston. silk. zvi. Slepé střevo: Aristoteles popsal ten orgán u zvířete
slemeno; sic. slemä, nyní slemeno, csl. (11. stol.) jxko τον εντέρον τνφλόν τι = cosi slepého [nepravého,
slěmja (psáno i slamja, slbmja), pol. élemie, sin. sléme, lichého] u střeva; to označení již v starověku bylo
sch. šijeme, stluž. šleme Querbalken WZU Leipzig přeneseno na člověka a udrželo se (Steudel
13.381. Znamená vodorovný trám v hřebenu střechy | StG 4.154). — Všeslov.: stsl. slep'b, sie.
(něm. Firstbalken). Dříve stavěny střechy boudy a
salaše tak, že dvě svislé rozsochy (silné sloupy nahoře
vidlicovitě rozvětvené) nesly silnější vodorovný trám,
o nějž se pak svými hořeními konci opíraly šikmé
krovy. Dosud tak lid staví v Polsku a na Rusi; u nás se
|
slez 554
slepý, r. slep, slepój, sch. slijep atd. Κ tomu
sloveso stsl. oslb(p)noti oslepnouti, č. oslnouti t/v
(vedle toho 'býti postižen oslněním'), stpol.
oélnqc, nyní olénqc. Κ tomu přitvořeno v češtině
faktitivum oslniti někoho = prudkým jasem
způsobiti někomu ochablost zraku, takže nevidí,
je jakoby slepý (pak přeneseně: ohromiti něčím
skvělým atp.). Viz i sloniti. Jest vyjíti z o-
slbpnqti. Jemu odpovídá lit. zlibti ztráceti zrak
atd. (Kur-schat Gr., Janáček Slavia 24.1). Rozdíl
z\š (= g/fc, slovan. U > s) a b\p není závadou:
celkový sklad slov si odpovídá s výjimkou ve
znělosti souhlásek, § 4, také význam se shoduje.
Dále snad zlibti patří k lit. glembiú glěbti
slábnouti, vadnouti, malátněti. To by znamenalo,
že v z je expresivní změkčení (g > g) již
předbaltské a že takové je třeba předpokládat i pro
dobu předslovanskou (v ní pak ještě ztrátu
znělosti, g > 1c a pak 1c. > s), ale tomu nic
nebrání. (Pochyby Toporova EIRJ 1.12 nejsou
oprávněné; tu jsou i starší výklady, i jeho staro-
nový, ale nepravděpodobný: k lat. lippus krhavý.)
Podle toho slepí* původně znamenalo „slabý na
zrak" (tento obrat je běžný v č.; je i slabozraký),
ale to bylo nakonec rozšířeno na úplnou slepotu.
Po stránce formální byl vývoj asi ten, že k slbp-
bylo přitvořeno adjektivum se stupněm o v kořeni,
tedy sekundárním oi ( > ě), slep'h, podobně jako k
ogWchnoti ohluchnouti přitvořeno gluch*b.
slez, sic. sliez, pol. élaz, sch. si jez. — Zdá se,
že souvisí se sliz (některé rody slezovi-tých,
zvláště proskurník, obsahují slizké léčivé látky),
ale není snadné vyložiti jeho ě.
slezina, stč. slezeno, tak dosud jč. (horno-blan.)
a han. Odvoz, sleziník rostlina Asple-nium, podle
domnělé moci léčiti slezinu (výtvor Preslův podle
obdobných názvů cizích); je i slezinník
Chrysosplenium, důvod názvu stejný. — R.-csl.
slezena, r. selezěnka, ukr. selezínka, pol.
éledziona (dříve éleziona, slo(d)zona), hl.
slozyna, b. sin. slezena, sic. sch. slezina. Tyto
slovanské tvary předpokládají psi. *selzena (-ino
a neutr, -en-o jsou analogické podle nějakých
vzorů). V ostatních ide. jazycích (vyjma germán-
štinu) jsou slova podobná, zřejmě příbuzná,
nicméně mají jisté zvláštnosti, takže nelze
rekonstruovati přesně ide. slovo, nýbrž jen řadu
jakýchsi variant. Našemu selz- je nejblíže keltské
*speljh- fem. (ir. selg, střbret. felch), nehledíme-li
k p. íránské formy mají splgh-: av. spdrezan-
mask., pehleví spärz, pers. supurz; ind. je plihan-
mask., lat. liěn mask., ř. σπλήν, arm. phaycaln.
Tedy úhrnem lze dostati jakési sp-el\l\U-gh-en-,
jež se redukovalo odpadem souhlásek, aniž je vi-
děti důvody těch změn. Ani příčina variací
samohláskových při l není jasná. Poukazuje se na
to, že roztodivné variace hláskové má i jméno jiné
části těla, jazyka. Slovanské
slin
slovo má podobu poměrně dosti zachovalou ;
ztráta ρ není však normální. Baltská slova (lit.
blužnis, -ně, pr. blusne) jistě patří sem také, mají
b- místo sp-, kterýžto zjev je znám i z jiných slov
(§11). Dále u je odchylné; n místo -en- se vysvětlí
redukcí před novou těžkou příponou -é. z -ijä. Lat.
liěn je výsledkem přílišného vlivu slova rěněs led-
viny.
slíbiti, msl. slúbit, laš. slubiť; stč. slubní ze
závazku, ne z povinnosti pocházející (právní
termín), laš. slubny manželský (syn apod.), slub
oddavky, č. slib, slibný, slibovati, za-slíbiti
někomu dívku. Val. slibka: „dívka, která zrušila
slib svému milému, stane se po smrti slibkou.
Chodí v podobě bílé ženy po horách a láká k sobě
mužské" B; nyní je to už jen „strašidlo, které
utancuje k smrti" SvK. — Sic. slúbit, slub,
slubný, pol. élubic, šlubowaó t/v, hl. slub, pol.
élub slib, oddavky, sch. sljubiti (šij-); sin. je
obljubiti slíbiti, hl. polubié slíbiti. — Pří-buzno je
něm. -loben v geloben slíbiti (sich jdm g. =
zaslíbiti se komu; das gelobte Land = zaslíbená
země, nář. (> arg.) laven, lowen, hol. lowen t/v, n.
arg. Lobbink ženich, Lobmadl nevěsta. Nakonec
se Z změkčilo, snad vlivem slov oblíbiti si, zalíbiti
si koho (od lub'b, libý).
sličný:"pol. éliczny sličný, ukr. slyóije soulad, r.
sliónyj souladný, sch. sliéan vhodný, podobný.
Stč. bylo i lióný = sličný, srov. sin. b. Učen
hezký. Od líce: psi. STy-lič-bm? = kdo má pěkné
(ST> = ide. su dobře, pěkně) líce, pěkný obličej.
slída: z rus. sljudá původu dále nejasného. Sic.
slúda (spis. sluda) sliada slieda vzešlo
pošlovenštěním z češtiny, proto je nejistota ve
vokalisaci.
slimák (vč. je hubař): sic. slimák, poL šlimak,
hl. slink, šlink, ukr. slymák, rd. (již., záp.) slimák.
— Je jistě příbuzné s lat. Umax (což je jistě
domácí, ne z řečtiny!) a s řd. u Hesychia λείµαξ
gen. -άκος. Základem je *(s)leim-, dochované v
něm. Schleim sliz, kal, slizovitá hmota, přípona -
äk- je už prastará. Slimáci zanechávají po sobě
zřetelnou a nápadnou slizovou stopu, některé
druhy mají i celé tělo pokryté slizem. Viz i
slimatý.
slimatý: laš. -y slizký Lp. — Je odvozeno od
^slim^ sliz, což by byl slovanský protějšek k něm.
Schleim t/v (viz slimák).
slin: jistá měkká hornina, mastná hlína, jíl (toto
Mal) („k mazání kamen slin býti musí", Rosa). —
Sic. slien (je -ie- mylná slovakisace?), pd. élin. —
Souvisí se sic. šlím „slin (bahno Kott)" Kál a dále s
něm. Schleim (viz slimák) a s lat. limus kal, bahno,
bláto, hlína, jíl, dále s ř. λεψών vlhká louka, λίµντ]
bahno. Psi. ^slimi? ze *slei-mos: jeho m souvisí s
příponami -mön- a -mn-ä- zachovanými v řečtině
(mn-ä je z men-ä, připojením ä
slina
se men automaticky oslabilo). Příponový ráz toho
m je patrný ze srovnání se sliz. Uvádí se i lit.
ělýnas.
slina, sliniti (slinivka pankreas), expresivní
slintati (slinták dětský, slintavka jistá dobytčí
nemoc), vm. sic. poslinek ovoce pradlenám, aby
se jim tvořily sliny. — Všeslov.: stsl. plur. sliny,
r. dříve slina, nyní sljuna {-ju- vlivem slovesa
pljujú = pliji?), ukr. slyna, pol. élina, sic. hl. dl.
sin. slina, b. sljunka, ech. plur. sline. — Psi.
slina. Pří-buzno s lot. plur. slienas sliny a dále
pravděpodobně i s lot. plur. sliekas sliny. Vše to
jsou odvozeniny (kořenné a při tom vypadlo) od
nějakého *sali-: het. je issalli-slina, lat. saliva
t/v; snad jsou ta slova od kořene sal-, který je v
lit. sálti téci; naproti tomu prostý pojem
Vyplivnutá slina' byl vyjádřen zprvu slovem
péna, lat. spuma (i zde mjn v příponě!).
slípati vč., obyčejně vč. vyslipovati někomu
něco = škodolibě vyčítati, předhazovati, při-
pomínati (chyby), vč. též přislipat přezdívati,
vysmívati se do očí. — Původ nejasný. Jedna
domněnka (a doklady) u Zubatého 1.1.332.
slípek, dosud vč. (u Miletína a jinde) tak:
jestliže syrové bochníky chleba jsou v peci
položeny těsně jeden vedle druhého, pak se při
pečení jakoby slepí na místech dotyku; tam pak
není obvyklá hnědá kůrka, ale zůstane krabaté
místo barvy syrového těsta. To je slípek Jg-Kt-
El; místy ve stř. Č. sklípek ČL 1.140, 2.694, též
laš. sklipek B-Lp, han. slepka Vyhl Z han. kr.
184, č. též slípka Jg, slepka Kt. U sklípek se
udává (Kt3-Lp) význam skrojek chleba, též u
slípek PS. — Pol. zlepka, pd. élépka B. — Je to
zdrobnělina ze slep, postverbálního útvaru od s-
lepiti. Nenáležité k v sklípek a posun významu
ke 'skrojek' se pochopí jen z toho, že pečení
chleba ve venkovských domácích pecích už asi
před 50—60 lety přestávalo.
slíva 1°, všeslovanské (r. sin. sch. b. sliva, sic.
slivka, pol. éliwa.) Původ nejistý. Snad od adj.
sliv-b (sin. sliv = modravý), jež by mohlo být
příbuzno s lat. llveó býti modrý. — Odvoz
slivovice (ale han. šlihovica je úprava z něm.-
rak. nář. Schligawitz, které zná Steinhäuser
SIWien 86; mluví o disimilaci v-v > g-v).
slíva 2°: mluvka (ale bez činu) PS, slivo-niti
tlachati Jgd, slivoň ochlasta( ?)PS z Puch-
majera. — Nejasné.
sliz, slizký, osliznouti (chod. vosliznout i
vošlehnout se) i oslznouti (msl. oslznúi po dešti
= zvlhnouti, han. slznót i slzký), stč. nč. osliz
limus, val. oslizký kluzký, han. voslizka náledí,
vosléška kluzká půda, chod. vosluz náledí; nové
sliznice. — Všeslovanské: stsls. slbZTjk-b, sic.
sliz, r. nář. slízkij, slíznut pokrývat se slizem,
oslízlyj, sliz (spis. sklízkij má k od rodiny skolzíť
klouzati), ukr. slyz
555 sloj
i sljuz, sliíkýj, pol. élizki (élizgi), hl. sliznyc, dl.
sliznué (se) rozpouštěti se, táti (např. o sněhu,
másle), sin. sliz slizek sklizek, skliznoti, sch.
sklizak, b. sliz fem. sliz, slizak slizký. — Jsou i
formy s u: stsl. (jednou) sluzb χνµός sucus, r. služ
tenká vrstva ledu na vodě nad silným ledem
(druhý led), mokrý sníh, svrchu zmrzlý, sin. služ
sliz a chod. vosluz. — Je nepochybné, že náležitá
podoba je slizb fem. (resp. -τ> mask.), s i. Tiaá, se,
že východiskem všech tvarů je substantivum. — Je
příbuzné se stnord. slíkr sliz na kůži ryb. Vše se dá
spojiti pomocí kořene sleitfh. — Tvary s u (nehle-
díme-li k άπαξ stsl.) jsou jen ve 3 jazycích (r., sin.,
č. v chod.) a jen v sin. značí 'sliz' (takže to může
být nějaká nář. varianta), jinde led n. kluzký sníh
(což přece není sliz!); zdá se, že mají své u od
*kluz-, klouzati, kořene zcela cizího, ale časem
sdruženého se sliz-, takže se někde prostupují.
slíž 1°: jistý pokrm, slížek, č. nář. šlíž(ek) slejšek
šlejšek slijška i šlijska, mor. slíženec, han.
šlehán. — Sic. slíž, p. éliž(yk). — Málo jasné. Sliz
je i „šiška", jakými se vykrmují husy poslední
dobu před zabitím.
sKž 2°, msl. slíž: sykavec (ryba Cobitis); val.
slíž slíž sliž mřenka ČL 50.291. — Pol. éliž
mřenka, ukr. slyž sykavec n. mřenka, r. sliz druh
úhoře. Nejasné. Není vyloučeno, že je to odvozeno
od sliz, ale chybí dosud objasnění věcné, na kterou
slizkou rybu by se to původně vztahovalo. Sic.
plžek,pížik je mřenka. (Lit. sližis, slyžys je z
polštiny.)
sloh, slohový-, přejato za Jungmannovy doby z
r. slog = ,,složení něčeho, stavba". —-Sic. sloh z
ruštiny nebo češtiny.
sloj: léto ve dřevě, vrstva v štěpném kameni
apod. (val.), (han. zásloj jinorodý druh v kameni
Jg), vrstva horniny (spis.). Též slon(a) vrstva v
kameni Jgd! — Pol. sloj, vrstva n. žilka ve dřevě,
ukr. slij t/v, r. sloj vrstva, sic. sin. sloj vrstva, sloj,
b. sloj plást, vrstva. Sem náleží i č. sluj < *slůj
původně téhož významu jako sloj, ale v bratrské
bibli s významem dutina, díra v zemi, jeskyně,
jenž vešel i do spisovného jazyka. Tento odchylný
význam vznikl asi v obratech jako vykopati,
vylámati sluj. — Psi. slojb náleží k lot. sleja fem.
pruh, čára, odstavec (v písmě), kde význam je
velice blízký. Základní sloveso je v lit. sliéju
šliějau šliěti, lot. sleju (sílenu) sliet opírati se o
něco, podpírati něčím. Významové spojení k
vrstvě apod. se rýsuje např. v lit. at-šlaitá sokl,
podložka. S některými předponami (par-, su-)
může se vyvinout csdtín Opírati se oč, kloniti se
stranou', z toho pak lze dojíti k 'spočívati na
něčem, ukládati se', a tu pak 'vrstva' je nasnadě
jako „ukládající se, uložený oddíl hmoty". U
Slovanů se vytvořilo faktitivum „ukládati (ve
vrstvách": r. sloíť klást vrstvy, prosláivat prokládat
vrst-
sloka 556
vámi. Je-li tomu tak, pak sloj je postverbální.
— Kořen klei- je dále v stind. éráyati opírá,
-tě opírá se o něco, lne k něčemu, ř. κλίνω
kloním se atd., viz kloniti.
sloka: přejal Jg (jeho bratr Antonín byl
obeznámen se sanskrtem) ze stind. élóka-, dvoj
verši (jako celek), což je kmen maskulina na -afr
(indická slova se v slovnících zpravidla citují ve
formě kmenové).
slon, sloní, slonový {s-ά kost), slonovina. —
Stsl. slont v adj. slonovvn^b, sic. r. sin. ukr. slon,
pol. hl. slon. — Původ slova není právě jasný.
Obyčejně se má za to, že je odvozeno
— jakožto postverbale —-od sloniti opírati se
a to prý na základě starých tvrzení, že slon
nemůže ohnouti kolena a sám se položiti na
zem, že spí jenom ve stoje opřen o strom.
Mohlo by se uvésti i to, že slon prý ,,kdyžkoli
člověka uhlédá, hned jemu hlavy pokloní"
(stč. Rada zvířat). Tuto domněnku lze po
depříti litevským šlějus slon, jež na šliětis
opírati se upomíná velice. Jiná domněnka
(nevalná) odvozuje slon od osman. a(r)slan
lev. Nejspíše však (Oštir Slavia 6.1n.) bude
slon'b ze slop-n a příbuzné s ř. έλέφας gen.
-αντος t/v (s°l°p°nt-).
slonbidlo, v 1. části též slom- zlom- lam-snou-
zum- zom-, dále i slomidlo. — Soudíme-li z
frenštátského ocloň t/v, je v 1. Žásti sloveso
sloniti, celek tedy znamená dlouhána, který by
zaslonil, zastínil i bidlo (chápané jakožto předmět
velmi dlouhý). Meh NR 26.239.
sloniti; stč. slánéti sé acclinari (Óstnostní tvéj
pravici sé slánějí; jáz sě jím [bohem] slané ji), asi
opírati se oč jakožto o ochranu, chrániti se něčím;
za-sloniti zaštítiti (sv. Jan knéze zaslánél),
zpravidla však 'zakrýti', nejprve asi před
nepřítelem apod., potom obecně před příliš silnou
září, jasem, světlem, a v tomto významu přešlo až
do nové češtiny a vytvořilo post verbale záslona.
Bylo i od-sloniti odstraniti kryt, záslonu (dosud
han. voclonit odejíti ze světla), v němž se objevilo
c (ode- > ots- > oc-), jež po mylné dekomposici
pouhého o- ovládlo (msl. je odeloň nezacláněj!) a
proniklo jinam, zacloniti, záclona (c = totiž ts,
dále přesmykem st v sic. zástlona u Bernoláka), z
toho pak nové cloniti, postv. clona, (za)clánéti.
Viz i oslon. — Obdobné významy jinde, ale i
'opírati': sic. clonit, clona jako v č., r. zaslonM
zacloniti, zastíniti, zakrýti, ale grislonít opříti o
co, přistaviti k něčemu, otsloníť odsunouti,
odchýliti, ukr. zaslonýty zakrýti, komu = státi ve
světle, pol. oslonic zacloniti, zastíniti, pol.
zaslona, oslona záclona, opona, hl. zaslonic
zakrýti, sin. slonili opříti, sloneti opírati se,
žadoniti zakrýti, sch. zasloniti t/v, b. prislonjam se
opříti se, naslonjavam opříti, naslon, podslon, slon
i slon1 přístřeší, útulek, bouda, koliba. — Prvotní
význam byl patrně asi takovýto:
sloup
opříti něco šikmo o jinou věc a tím ji krýti, chrániti
(před nepřítelem, nepohodou, sluncem; postv. slon
je pak přístřeší = zástěna, šikmo opřená o něco a
tak vytvářející primitivní boudu). — Psi. sloniti;
souvisí zajisté s lit. sliěti (viz sloj). Byl by tu kořen
*Jeel-v nulové podobě, on lze snad chápati jako
starobylou intensivní příponu, totožnou s het. -
ann-. Spojení sl-on- srostlo tak pevně, že je
schopno dloužení o-a pro iterativum: slátéti.
slopati: chlastati: laš. lopat, sleptat, slam-pat,
laš. msl. slopat; han. nasnopaný opilý (přidává se
„jak snop") < naslopaný. — Sic. slopat, r. lopat,
hl. šlapac; sin. loptati chlastati. — Příbuzné je ř.
λαφύσσω hltati, chlastati: řeckému -νσσ- odpovídá
slovan tt(-j-) v loptati ap.
slota 1°: plískanice, nepohoda, mor. slotí padá
déšť se sněhem. — R. ukr. slota, pol slota, sic. sin.
slota. — Je příbuzné s lit slaptá a něm. Schloße
krupobití, angl. sleet norv. slatr, sletta, déšť se
sněhem.
slota 2°, nadávka: neřád;Jian. slotit nadá váti;
příslotzk přezdívka, u Žel. Brodu přišlá ceti,
příslotek. Podivné je val. solotit láti. — Se slota 1°
se spojiti nedá. Nejasné. Snad bylo původně *zloti
(srov. nedobrota, ve stejném užití), ale změteno se
slota, 1°.
sloup, stč. stlúp, slúp, mor. slp, stup; odvoz.
sloupec, sloupový, sloupoví; (ale posloupný, -nik, -
nost je asi z postupný, viz stoupati). Všeslov.: stsl.
stl'bp'b sloup, sic. štíp; r. spis. stolp gen. -á, ukr.
stovp, pol. slup, hl. stolp, dl. slup, sch. slup, sin.
stolp, b. sťxlp, vše 'sloup', někdy i 'kůl' (sin. a stsl. i
věž; tento význam snad ojediněle byl kdysi i v
češtině: voni tři dobyli se do néjakýho sloupu před
kostelem Táb (Straka: 'kaplička', asi mylně), dosud
v pd. stolb. Vedle toho i podoby s b: r. stolb gen. -
a, ukr. stovb, sin. stolb, sch. stup gen. -ba, b. stilb
sloup. — Bylo tedy psi. ^sťblpt i *sťblbT> mask.
(Obyčejně se sem řadí i *sťblba fem. v csl. stťbba
scalae, sch. stuba žebřík, b. štolba t/v, sin. stólba
stupeň, příček, schody; podle Knoblocha ZfS 7.302
sťblba byla původně ostrev, tj. kmen s pahýly
větví, sloužící jako žebřík.) — Příbuzná slova jsou
v baltštině: lit. stulbas veřej, sloup, stožár,
vztyčená žerd, pilíř, lot. stulbs veřej, stehenní n.
holenní kost; dále v germ.: stisl. stolpi sloup, kůl,
střangl. stülpe kolík, veřej, střdn. Stolpe trámec,
veřej. Vedle toho je stangl. stapol mocný ústřední
sloup (stavby), stnor. stipull sloup, věž (!). Tato 2
slova jsou zřejmě příbuzná s lit. stafoas veřej,
sloupá, socha pohanského boha, lot. stabs veřej,
sloup, pilíř, stnor. stafr a něm. Stab žerď, hůl, a
dále s lot. stuburs vysoký pařez, veřej, stubs pahýl,
lit. stuburas páteř, slovin. steber sloup, pilíř, stnor.
stubbi pařez. Je zřejmé, že se tu zkřížily 2 skupiny
výrazů: jedna typu *stab-ar- (nebo -al-) od
stabh-
slouti
(stind. stabhnati, stambhati podpírá, lit.
stuobras sloup, kmen atd.), při čemž l bylo z
přípony předjato (anticipováno) do kořene před
b; druhá typu *stub- (něm. Stubbe pařez,
expresi vní zdvojení 66 dalo mb v stumpf
tupý atd.). Zkřížením vzniklo *stulb-. Na
přejetí z germ. není třeba myslet, neboť, i v bsl. je
celá ta rodina s 6 zastoupena dobře. Podle toho
tedy je slovan. sťblb-, s 6, náležité; ρ se vysvětlí
vlivem slov od steibh-jsteip-, kde byly rovněž
významy 'kůl, pilíř' (jako je lat. stlpes kůl, kmen,
žerď, lat. stipula proti č. stéblo). — Rčení obrátit
oči v sloup = 1° dáti jim strnulý výraz,
vytřeštit oči, 2° otočit je nahoru (v nemoci
ap.); oči jeho byly v sloupu, oči mu stojí sloupem.
Je možno v tomto sloup vidět postverbální
substantivum od slovesa *sťblbti, lit. stulbti
ztrnouti (hrůzou, překvapením), lot. stulbt
oslepnouti, býti ohlušen, zaražen. Toto sloveso
je v r. ostolbenéť (glaza o-li); o těchto
slovesech se neodvažujeme vyslovit, zdali^
skutečně patří k sloup 'pilíř'. (I. Němec NŘ
41.205 tu chápe sloup jako symbol nehybnosti,
strnulosti.)
slouti: stč. slovu sluti, proslulý (= kdo proslul,
proslavil se); slovutný (ze slov-qt-, kmene
přechodníku přítomného, ale ještě bez měkké
přípony, jako ve visutý, stojatý, tekutý; stpol.
síavetny JP 42.20); slynouti (mladší útvar, jako
pol. slynqc; srov. plynouti). — Stsl. slovq sluti
nazývati se, r. slyvú slyí, sin. slujem sluti a sloveti
slynouti, sch. slovem sluti; sic. jen „zastar."
slovutný. — Psi. slovq sluti; ide. kořen Kleu- v
praja-zyku znamenal slyšeti; netvořil présentu,
byly jen formy kmene aoristového (a κλϋΰι =
stind. érudhí poslyš); nový présens v mediu
značil = býti v „sluchu14, v slávě, v dobré pověsti,
míti dobré jméno, slynouti. Tvořil se v
jednotlivých větvích různými způsoby; u nás se
od Uleu- vytvořily présenty 2, jeden pro slyšeti z
kmene intensivního, jeden pro slynouti: pouhou
příponou -o-, Uleu-o- > sleu-o-. Staré medium
bylo u nás asi nahrazeno reflexivem, slovq *s$,
ale sg brzo zde zaniklo, ukázalo se nepotřebným,
protože nebylo protějšku aktivního. Další vývoj:
*sleu-q > slou-o, a infinitivní tvary (až po změně
eu > ou\) *slou-ti > sluti. Č. pak slovu sluti přešlo
— podle infinitivu — v slu-ji sluti, slouti. Viz i
sláva, slovo. — V jiných jazycích jsou oba
významy i různé podoby rozloženy často jinak
nebo tvořeny nově. V baltštině je při 'slynouti' jen
lot. sluvu sluvět t/v a lit. slově = sláva; ř. je κλέω
(-οµαι) slavím, oslavuji, lat. clueó je slynu. O tom
podrobně Meh SPFFBU 1955 3.27.
sloven, sic. slovien: len úzkolistý. „V Hro-
zenkově tlačili olej ze semence, bukvic a ze
slovenu" (Mor. Slovensko 1.425). Přejato z pol.
slowien t/v, to pak je ze *svoj-len, tj.
sluha
swojski len, což. bude protiklad proti „divokým"
druhům lučním.
slovo, slůvko, slovíčko (slovko je zastaralé»
slovečko rářeční mor.), slovný, slovní ( > slovník >
slovníkový, slovnikář). do slova > doi slovný; z
ruštiny přejal Dobrovský sloveso ( > slovesný) a
užil ho pro „verbum, Zeitwort", z r. je též
slovesnost (Hanka) literatura; příslovce, kalk
latinského adverbium; přísloví, srov. r. prislóv^je,
úsloví (ale r. uslov'je je úmluva, podmínka),
sousloví; slovosled; denominativum osloviti,
prosloviti (> pestv* proslov), vysloviti - (>
výslovný; ale vyslovené je germanismus =
ausgesprochen. Viz i vyoslit. — Všeslov.: slovo se
kořenem druží ke slouti: je to staré *slov-os gen*
slov-es-e, es-kmen, formou je totožné se stind.
éravas- ntr. sláva, av. sravah- ntr. slovo, ř.
κλέ(/")ος sláva; ide. lclcu-os (u nás > *sleuos >
*slovos > slovo) znamenalo zajisté dobrou pověst,
proslulost, slynutí, ten význam byl jistě i v
slovanštině, neboť stsl. slovo je i homilie, proslov,
výklad; význam vocabulum je až poslední (i když
podobný vývoj předpokládá i avesta).
slubice: část pluhu (sloupek, spojující hříř del s
plazem), slupnice, též cluba, čluba (Jg z
Dobrovského), chod. slubice i slupice, zm, slubica,
val. srubica, las. snubica, horň. stupica. — Sic.
stlpica, vsi. slupik, pol. slup(ica); pluh tohoto typu
je obvyklý právě u Poláků a u nás, kromě toho se
objevuje i v části Balkánu. Ukr. ještě stovba
SovEtn 1952, 4.180, štolba MEW. — Psi. asi s-
blbica. Základ stlb- je asi týž jako v sloup.
sluha, stč. sluha; nář. slouha zúženo ria 'sluhu
obecního'; fem. služka, sloužiti (od toho je služba z
-ι>6α; služebný, -ík, služebná, stč. a nč. nář.
služebna skříň, nč. úřední služebna), služné; las.
sluhovať sloužiti; vy* sloužiti (> výslužba,
výslužka; výslužné =. pense), zasloužiti (> postv.
zásluha, záslužný), zasloužilý, zasluhovati si;
posloužiti (> posluha > posluhovati, posluhovačka
překl. za rak. Bedienerin); bez slovesa jo
postverbale úsluha (> úslužný); do° pře* -
sluhovati. — Sic. sluha, slúžit, služba, služobný
atd., obdobné útvary u všech Slovanů, i hojné
odvozeniny. — Psi. sluga^ služiti, službba. V
baltštině je ekvivalent lit. slaugaü slaugýti
ošetřovati nemocného. Dále se k nim řadí ir. sluag
řada a jiná keltská slova, znamenající družinu,
vojsko. V. Vaněček PhS 3.18 má za to, že keltští
velmoži bývali „obklopeni družinou lidí různého
původu, pokrevně nepříbuzných, kteří jimi byli
vydržováni a konali jim nejrůznější služby. V boji
bývali kolem svého pána jako pěšáci. Caesar je
označoval po římsku slovem clientes." A dále, že
kolt. *slóga označuje právě tyto houfy „klientů",
tj. závislých přisluhovačů a že tedy sluga „převzali
naši předkové z keltštiny". Podle
sluka
toho by sluga bývalo původně slovo hromadné
(tomu nasvědčuje to, že rusky lze říci moja sluga
= moj sluga) a znamenalo 'družinu, čeled,
služebnictvo*. Š. Ondruš, Sborník FFUK, Phil.
X.1959.79n., má je za domácí: vidí tu kořen Klen-
slyšeti, poslouchati, a příponu ga.
sluka 1°: druh ptáků. Tak i sic. r. sin. sch.; pol.
dříve sloka, nyní slomka). — Psi. sloka; má
dokonalý protějšek v lit. slánka, lot. sluoka, prus.
slanke. Náleží k lit. ap-sliňkti zlenivěti. Pro
chutné maso byla sluka otavní lovena odedávna,
zprvu do sítí; při tom si zajisté všimli, že sluka je
v zajetí za dne netečná, teprve navečer a v noci
čilá. Meh ZfslPh 20.46. Viz i -sláknút. Týž kořen
je i v nor. stinka lenošiti.
sluka 2°: smyčka, klička na spojení něčeho; tak
stč., dosud u vltavských vorařů sluka, slucka,
zlučka je houžev svazující vorové klády (>
zaslukovat), sic. slucka smyčka, petlička, uzel,
zasluknút, zaslučit zadrhnouti na slučku, val.
slucka je ,,oko" na chytání zajíců, uzel na niti.
Sem asi náleží i slucka Jgd, šluoka (han. štoček <
šlou-) kroužek k nadívání jitrnic Jg (je i pd. sleka
t/v Kuc). — Zo *sloka; útvar starobylého typu. U
jiných Slovanů *leka\ sch. kdysi léčka, sin. léčka.
Vše od slovesa, které je v stč. léceti, nč. líčiti (na
zvěř). Příbuzné je něm. Schlinge slucka (= slov.
*sl§ka).
sluka 3°: houba Rozites. Nejasné.
slunce, též slunko (má ráz zdrobněliny, milé
slunce), sluníčko (i jistý brouk, již u Rohna
slunečko, boží kravička), slunečný (den), sluneční
(svit), > slunečník-, slunečnice (r. podsólneČnik
Helianthus, laš. slunečník); slunný, slunovrat,
sluniti se, výsluní, mor. osluní; -ce v jistých
složeninách odpadlo podobně jako v osrdí,
milosrdný proti srdce.— Stsl. sťbnbce, sic. slnce,
slnko, slnečný, slniťsa, r. sólnce, ukr. sónce, pol.
stonce, stonko, hl. elonco, dl. slyňco, sin. sólnce,
sch. šunce, b. slánce: — Psi. S'blnbce: je zřejmě
příbuzno s lit. sáulě, lot. saule, lat. sol, ř. hom.
ήέλιος, att. ήλιος, gót. sauil a sunnó, stind. súvar-,
av. hvar-, ale je nesnadné vyložiti podrobně
všecky tvary. Stran rodu je pravděpodobné, že
slunce jako věc bylo neutrum, jako předmět
náboženské úcty, jako božstvo maskulinum nebo
femininum (v tomto případě jako partnerka
mužského měsíce, a nímž tvoří — např. v
litevském mythu — svatební pár). Rozborem
jednotlivých slov se dospělo k názoru, že prvotní
podoba zněla asi *säv-el (nomin.), v dalších
pádech skloňováno jenom säv (genitiv byl sv-és
nebo sv-ós: av. h(u)vó; stran oslabení srov. nom.
*kěrd srdce proti gen. krďés = lat. cordis); byly
dále vytvořeny odvozeniny s -en-: sv-en-\sun- a
sv-eljsul-. V jednotlivých větvích tvary ty všelijak
upravovány dále. V litevštině ze säv-el utvořeno
příponou -ě,
558 slušeti
před níž se el oslabilo v l, sául-ě. Slovanské
8τ>1η- vzešlo ze splynutí kmenů s l a s n (ide. 8U-
1- a su-n-); podrobnosti tohoto Vývoje nejsou
jasné. Nejblíže by bylo gót. sunnö, je-li jeho nn z
In. Je však možno stran n mysliti i na přejetí toho n
z *mésenbCb, měsíc: obě slova byla pak
redukována na 3 slabiky, ale každé jinak. Základ
säu-, dlouhý stupeň, patří nepochybně — jakožto
přesmyková podoba — k inde. kořeni *aues-
'svítitť (lit. aušta svítá), od něhož jsou i jiné
starobylé názvy jitřenky (lat. auróra atd., viz je
pod jitro).
slunka: naše nejmenší ryba, Leucaspius
delineatus. Název ten byl jí určen od A. Frice, v.
Kott 3.455; val. slunko ÖL 50.291. Slunka je fem.
od slunek, které podle Jungmanna bylo na Moravě
synonymem názvu ovesnička; ten (a č. ovesnice,
sic. ovsenička) je právě druhým, lidovým názvem
téže rybky; podle Jg jsou to „malé, drobné rybičky
od podobenství k ovsu, Haber-fische [něm. Haber
= Hafer, oves]. — Slunka je název starý; vězí též v
sch. šljun(ec) šljuna úklej: „tvarem těla podobá se
slunka značně malé oukleji obecné", Dyk 188. —
Psi. asi slum> a sluna (sch. šijme, nepůvodní
změkčení). Příbuzné je něm. Lauben úklej; slum>
je tedy ze ^slubn^; s je „pohyblivé". Úhrnem jsou
to názvy asi „praevropské".
slup na ryby, tak již stč. (Klaret), stupice genus
retis piscatorii Jgd z Aqu (t mylně za l), sloup na
ryby 1480 v Opavsku VÖA 10.559; nyní slup fem.,
slupka na ryby, slupice na jeleny Jg. —- Pol. sl$p,
pd. slup(ica), ukr. sovp vrše, sch. sup Fischzaun.
— Podle popisu Jungmannova a vzhledem k tomu,
že se jí užívá zvláště na lososy, jde asi o druh prou-
těné vrše, zvaný něm. Kastenreuse. Je to vrše o
průřezu čtvercovém nebo obdélníkovém (kdežto
obyčejné vrše mají průřez kruhový), vchod vrše
tvoří dřevěný rámec, spodní strana, kterou ta vrše
leží na dně, je ne z prutů, ale z prken, tedy jakási
podlážka. Takové vrše vsazovány byly do jezů (=
plotů přehrazujících řeku), jak o tom právě mluví
citáty Jungmannovy. Byly pevné a trvalé, proto se
slup stává i pomístním jménem. — Pův. s'blp'b
(polština má druhotnou nasalisaci). Původ nejasný.
slupka, slupka, vč. ztupka. Vsi. lupa. — Asi z
původního Huspa (srov. r. starší luspa t/v, ukr. nář.
luspa šupina rybí, pol. luspina, šupina, lusk, b.
luska t/v), jež náleží k luska. Přesmyknuto s
vlivem slovesa loupati, s > š je vlivem slova
šupina. Nejasný je poměr k něm. Schelfe šupina,
slupka.
slušeti, stč. slušČju slušeti (třída III 1), stsl.
slušajo slušati; sluch orgán slyšení; sloveso
znamenalo původně — jak viděti v stsl. — slyšeti,
tento význam je dosud v poslouchati něco,
naslouchati. Ale již od stč. doby
sluzaj 59
se význam mění. Podobně jako patřiti I (pův.:
hleděti) dostává význam 'náležeti někam', tak i
slušeti, srov. něm. gehören: (pří-)slušeti ( >
příslušný, -nik): v Indii „území vesnice sahá tak
daleko ze středu vesnice, jak daleko^ je možno
slyšet lidský hlas", v starém Řecku, jak je ,,možno
slyšet lidský výkřik" (v. Thomson, O staré řec.
společnosti, P. 1952, 329); poslouchati = býti
poslušen; potom další vývoj 'patřiti se' {jako sluší
Táb, nyní s. se), býti vhodné, hoditi se (o oděvu:
slušivý, to mu sluší); místy dále i 'shodovati se,
srovnávati se' (val. dyž by [staří] se nemohli
slúchat z mladýma). V oboru vnímání smyslového
je v nářečích ojediněle přechod k 'cítiti čichem'
(laš. rada poslucham cibulu), asi vlivem slova
čuť. Hláskově oslabená podoba je sťbch-v
poslechnouti (p. si něco = slyšeti, post v. poslech,
ale i 'býti poslušen' v jednom případě:
uposlechnouti), vznikla u slyšeti (viz tam). —
Stsl. sluch* pověst, ucho, sluch, poslušati
poslouchati, slušati slyšeti, sic. slušať, slušný, r.
sluch pověst, zpráva, sluch, slúšať slyšeti (sja býti
poslušen), slúšatel posluchač, ukr. sluch jako r.,
slúchaty slyšeti, býti poslušen, slúšnyj náležitý,
pol. stuch sluch, sluchac poslouchati, sluszny
náležitý, hl. posluchač, dl. sluchaé oba významy,
slušný náležitý, sin. slušati hoditi se, sch. slušati
hoditi se, b. slušam slyšeti sluch sluch. — Psi.
slušati je s-ové intensivum od icleu- slyšeti, *-ová
nexe podle viděti; sluch je postverbale; toto jméno
má ekvivalent v av. sraoša- mask. sluch,
poslušnost, tedy *ttlou-sos. Vzhledem k sch. u
však někteří kladou jako příponu -ds- (d do
přípony proto, že kořen Uleu- se nikde nejeví jako
dvojslabičný), ale je možné, že ten přízvuk spočívá
na jiné příčině (nějaká analogie či jiná?). Viz i
slyšeti.
sluzaj, slzaj, strč. i sluzej (Břežan 1612), sic. i
slezaj, šlzaj: mostní trám, č slizej Jgd trám
bránící ledu dostati se na mlýn; pol. slezaj
dřevěná kostra souseku. Odvozeno od něm.
Schleuse, > pol. éluza, šlóza (je i pol. élóz; r.
sljuz, šljuz; ukr. šljúza) stavidlo, splav. Náš
význam i u ukazují, že pramenem je nějaké
sluzaj, tvořené jako pol. duc(z)aj otvor ve
svrchním mlýnském kameni.
slyšeti, stč. slyšeti, neslyšný, neslyšitelný;
slýchati (vy°-, pro° se) nedoslýchavý. Podle
poměru dechnouti — dýchati vzniklo v češtině
zpětným postupem -slechnouti: (vyposlechnouti
si (postv. poslech), vyslechnouti ( > výslech),
zaslechnouti, přeslechnouti, doslechnouti se ( >
doslech, podle d-u), dokonce i postv. slech
zpráva (rýmové asyndeton: není o něm slechu
dechu) i ucho zvířat. — Výjimkou znamená sem
tam i čití jiné než sluchové (v. o tom Meh
SPFFBU 4.1955.29): joz to slešim (= cítím, t.
kouř z doutníku) v celé kocheni Křen 2.189;
srv. poslucham cibulu
smáti se
pod slušeti. — Stsl. slyšg slyšati, r. slýšať, sic.
slyšat (zastar.), slýchat, pol. slyszec, hl. slyšec, dl.
slyšaš, sin. slišati. — Původnější forma je zajisté
slýchati, což je iterativum ke sluchati. Udržela se v
češtině. Jinak přešla, a to vlivem slova pro první
schopnost smyslovou, viděti, s nímž bývá
pronášeno pospolu, ke vzoru III 2 [trpěti), proto
*slych-ěti > slyšati > -ěti > -eti.
slza, jvč. též sluza (podrobnosti Utěšený 134),
jč. slouza Jjčř 48* msl. slza sluza suza, laš. sluza
(Iza u Bezruce je polské); slzný (váček), slzavý;
slzeti, uslzený. — U všech Slovanů: stsl. sl-bza i
slbza, sic. slza, r. slézá, ukr. slézá i sljuzá, pol.
dříve slza, nyní Iza, hl. sylza, dl. Idza, slyza, sin.
solza, sch. suza, b. solza. — Prajazykové slovo
pro slzu (ř. δάκρν, stihd. aeru, lit. ašara, n.
Zähre, lat. lacrima) Slované ztratili. Zdá se, že psi.
nové slovo znělo sblza, nikoli (opak se přijímá
dosud) slbza (na slbza se soudí z r. ukr. sleza, ale
tu může jít o snadný přesmyk bl > lb). Sblza by
bylo vlastně slza; to lze pokládat za příbuzné se
stind. srfáti 'vylévá, nechává téci nějakou tekutinu'
(zpravidla o vodě); má i (po předponách)
přenesené významy 'vypouští, vysílá' ap. Tedy oko
sblzitb = vypouští (vodu); subst. sblza má ráz post
verbální.
smad, snad val.: žízeň. Je to ze sic. smäd. —
Pol. smaga, ukr. smáhá suchost na Ttech, v ústech,
žízeň, r. smága t/v (postverbale, viz smahnouti).
— U nás přetvořeno podle hlad, s nímž bývá
pospolu; stran m (resp. má = mxa) srov. r.
s.njágnut vedle smágnut.
smahnouti: horkem vysychati, vy-: osmahlý
opálený; faktitivum č. smažiti. Rýmuje se se
synonymy prahnouti, pražiti, — R. smágnuť
schnouti (o rtech), smága (viz smádl), ukr.
smáhnuty t/v, opalovati se na slunci, smážyty, sic.
smažit (viz i smäd zde u smadl), pol. smazyé
smažiti, smagnqc smahnouti, hl. smahnyč a
smazic, dl. smagnuš a smazyé, sch. smagnuti
hnědnouti (od slunce). — Za psi. jest pokládati
obě slovesa, starší smag-nqti i novější smažiti.
Příbuzno je něm. schmachten schnouti (trpěti)
žízní, hladem nebo horkem. Význam je týž (v
němčině přibyl jen hlad a zúžen na oblast
tělesného strádání), i souhlásky mohou být zcela
totožné. Meh ZfslPh 23.119. Též lit. smogóti (o
rtech:) pokrývati se v horku šupinkami, srnogos
sucho v ústech, žízeň.
smalt, tak i sic, z ital. smalto, což se spolu s fr.
email atd. odvozuje z germ. *smalts (= něm.
Schmelz). Podoba email je z němčiny, tam z
franštiny.
smáti se, směji se; stč. bylo smieti sě ze smtáti,
ale přehláska zrušena a zavedeno á podle smál, -a,
-o, kde důvodu k přehlásce není; odvoz. spis.
smavý. Usmívati se > ú-smev, usměvavý;
posmívati se > posměváček. Staré slovo je smích
< psi. směch*, ale
smečka 560
úsměch, úsměšek, posměch, posměšek (> po-
směšný), výsměch jsou postverbalia k slovesům
na -choti (srov. r. nasmecháťsja, usme-chatsja,
csl. usmi-chnoti s$, sin. smehljati se), jaká
musíme předpokládati v i češtině, i když jsou
doložena jen slabounce (laš. usmichat se;
usmichnouti se PS z Kubína). Meh LP 4.122.—
Všeslov.: stsl. smějq s$, smijati s$, směch-b, sic.
smejem sa, smiať sa, smiech, r. smejús
smejáťsja, smech, ukr. smijátysja, smich, pol.
émieje émiac sie., émiech, hl. smiec so, smjech,
dl. smjas se, sin. smejetti se, smeh, sch. smijati
se, smijeh, b. smeja se, smjach. — Příbuzná jsou
lot. smeju směju smieťsmáti se, stind. smayate
usmívá se, ř. µειδάω usmívám se (ze σµ-). Psi.
bylo smějq smbjati s§ a směch^b. Jakou cestou se
takto změnilo očekávané *smej-o smei-ti > *smi-
ti, lze jen hádati. Snad vyšel popud z infinitivních
tvarů, kde *smei-ti přešlo do 5. třídy a dalo smbj-
ati, celé sloveso se pak přimklo k typu prějq
prbjati (v. přáti). Expresivní novotvary slovesné
mají však jiné ch, téhož druhu jako r. ko-chati <
ko-jiti apod. Starý rozdíl e—bj (ij)' později
vyrovnán směrem z présentu do infinitivu nebo
naopak.
smečka 1°, již stě., je vlastně totéž co smyčka,
klička uzlová, jež se dá smeknouti, rozvázati
pouhým tažením za jeden konec. Pak i smyčka
osidlo na lapání zvěře; úvaz, na kterém myslivci
vodí pár psů.'(pustil chrty se smečky), pak ten pár
psů sám; nyní i větší skupinka psů než 2,
zpravidla o psech pronásledujících zajíce. Pol.
smycz.
smečka 2° stč.: nějaká jahoda (u Klareta je
plur.: smečky)-, smekliěka Jg; han. smyca jahoda
„truskavec" B. — Sic. smokva, smokvica červená
jahoda (Pálkovič, Holuby), sin. samonica
brusinka, pol. su(m)nica, sonica, sch. sunica
jahoda. — Odvolávaje domněnku ze Slavie
21.254 a ES2 spojuji nyní ty názvy s lit. šaman os
mech. V jižní Litvě a na Bílé Rusi jisté kraje jsou
pokryty různými mechy. Mezi nimi hojně roste
jednak kyhanka (Andromeda), jednak jí dosti
podobná klikva; ,,květy klikvy leží na samém
.mechu" (Ivanauskas 16), což je nápadné, neboť
stvoly kyhankové trčí vzhůru. Psi. *somonica by
tedy byla „mechová hahoda", tj. plod klikvy;
výchozí slovo pro onen mech u nás zaniklo
(udrželo se jen m'bch'b = lit. müsas). Protože i v č.
nářečích kyhanka značí jak ándromedu, tak i
brusinku, je slovanské přenesení na brusinku a pak
i na další „pozemní" jahody zjev docela přirozený.
Původní je tedy snad somonica, z něho je pol.
so[mo]nica, č. s[o]m[on]ica > smyca (správněji
smica). U tvaru samonica uznáváme starobylé
dloužení (vrddhi *<5 >' ä v 1. slabice!). Poslední
stupeň je záměna -kva místo -ca; snad pochází
od klikva < *klukva. Sic. smokva je tedy ze
s[a]mo[ni]kva atd.
smilný
Mad. szamóca jahoda je ze slovanštiny, ale přímý
pramen není zřetelný.
smetana, odvoz, smetaník hrnec na smetanu. —
Pol. émietana, dříve iémiotana (odtud sic.
smotana), hl. smjetana, ukr. r. smetána, sin.
smétána, b. smetana.— Psi. asi st-met-ana
denasalisací (již způsobilo η ν poslední slabice
disimilačním vlivem) ze staršího *s,b-met--ana.
Náleží tedy asi k met- (viz moutiti), ST>-je ide. su
'dobře', celek je předslovanské participium toho
typu (na -dna-), jaký je domovem u athematických
sloves (*menth-tvoří v sanskrtu slovesa
atematická!), a znamenal 'dající se dobře moutiti'
(moutiti je vlastní termín pro stloukání másla!);
femini-num jako v *skoro-lupa, viz škraloup
(sch. je skorup — smetana). Ze slovanštiny (ještě β
nosovkou) něm. Schmant a rum. smäntänä, novější
přejetí je něm. Schmetten a lit. smetoná. (Běžné
spojování s metati, že je smetávána = sbírána, je
mylné, neboť slovesa smetati se o tomto úkonu
nikdy neužívalo; smetana je naopak opatrně,
zvolna a trpělivě sbírána!). „Lahovary BIO 3
(1951) 191 má s. za praevropské (je iber. mantsca
t/v, rum. manticä; dokonce i drávid. mäntana ovčí
máslo)" Šm.
směti, smím; smělý, osměliti se (ale jiné osmělit
se viz zvi.!). Znamenalo stč. odvažovati se, odtud
smělý (z Z-ového participia) = odvážný. —
Všeslov.: stsl. stmejo stměti odvážiti se, troufati si,
směti, sic. smiet, smělý, r. sméju smeť, směl,
smélyj, osméliťsja, ukr. smíty, smílyj, pol. smiec,
émialy, hl. srnec, dl. směé, sin. smeti, sch. smjeti,
b. smeja. — Psi. si>mějq stměti už svou třídou
(III 1) ukazuje, že je denominativum; základem
bylo asi fem. *stměja. Příbuzný kořen je snad v ř.
µάοµαι (ζ µαι°), µαιµάω bažím, dychtím, usiluji,
perf. µέµαα znamená i 'kvapím, hrnu, řítím so,
spěchám'; πρόσσω µεµανϊα vpřed se řítíc. V tomto
užití vězí odstín odvahy: „vpřed se odvažujíc,
odvážně řítíc". ST>- je ide. su 'dobře, velice'; že
tyto částice byly k tomuto kořeni vskutku při-
pojovány, svědčí ř. vlastní jméno Εύµαιος; *s-b-
mě-ja tedy < su-moi-jä. Je možné, že základem
slovesa je vlastně *st-mějb — Ενµαιος smělec.
(Jinak Čop Slav. revija V—VII, 1954, 233n.)
smida smidka šmidka snida msl. sic: skýv(k)a,
obyč. chleba. Z něm. Schnitte (střhn. snite) t/v.
smil, druh rostlin Helichrysum. Preslovo přejetí
z jihu (sch. smilj, sin. smiljka, h. smil). Ukr. je
Čmil čmel cmer cmin emyn. Původ nejasný.
smilný, smilstvo (toto již stč., odtud do
polštiny), smilniti. Csl. smilnoje adulterium (z
češtiny?). Sic. smilný, smilník, smilstvo. Litevský
protějšek je smilús zvědavý, chtivý čeho, mlsný,
smilný; u nás je i (= *£) z expresivního dloužení,
§ 1. Příslušné slo-
smldí
veso je lit. smilti nalézati v čem zálibu a tím více
dostávati chut na to, smiláuti mlsati; u nás je příbuzno
jen s-ové intensivum: mlsati.
smldí, stč. smldie u Klareta mezi vodními a
vlhkomilnými rostlinami. Sto. bylo i sml-dovník, jakási
rostlina (podle Š. třemdava). Pol. smlod. — Psi.
smdďb. Příbuzné je lit. méldas n. meldá skřípinec
jezerní nebo skřípina. — Sem náleží asi též odvozenina
sic. smudié (fotel pletený ze s-a = z rákosí?) a dále
mor. smíděnka smítenka smuděnka smrdénka, podle
Kolaji ,,jemné pometlo na smetání nečistoty při čištění
obilí a luštěnin4' („obilí se vějačkou proti větru háže,
pak smrdénkou zháňá, tj. všeliká neplecha s něho
smítá", Bartoš 400); podle Bartoše „zvláštní metla z
tvrdé slámy..."; podle Maliny je ze smrdí = z
bezkolence (Molinie); podle Frolce (č. Slovácko
1961.84) smítenka má „název podle smíti, druhu trávy,
která roste v lesních bažinách až do výše 1 metru a má
tvrdé silné stéblo" (= asi sítí, Juncus). Protože jde o
smetání plev s obilí, je to jistě pometlo jemné. Taková
se dělala právě z metlice, ještě za naší paměti jemná
po-metla na vyčištění pece před pečením chleba.
Všecka slova tedy = smíděnka, l > u, popř. jinak
změněno lidovou etymologií. Ze smldí se robily i vrše
na mřenky (v. NR 30.64): č. smrdovka Jgd.
smldník: rostlina Peucedanum. Je asi příbuzno s
něm. Smilge t/v; d bude od změtení se smldí, což jsou
rostliny docela jiné.
smochliť val.: plakati, smochlivý, -lavý čas =
deštivý. — Ze sic. smokliťsa, smochlačiť mžíti, pršeti,
plakati. Slovo expresivní, málo jasné. Kořen jako v
mokrý*!
smok voň: fíkovník. S novým -oň je od schrv.
smokva fík, což je slovo totožné se sic. smokva jahoda
(viz pod smečka); na Balkáně domácí zkrácené
s[a]mo[ni]kva bylo přeneseno na plod nově poznaný.
smoliti: špiniti; zpravidla usmoliti (se), např. usmólený
límec. Val. s expresivní příponou je zasmoligať sa
ušpiniti se B. Přen. smolit se s nějakou prací. —
Příbuzné je lit. smélstu smélti špiniti se, stávati se
špinavým, \smelti sich schmutzig machen. Naše sloveso
je náležitě tvořené faktitivum: stupeň o v kořeni, třída
na -iti. Od téhož kořene je i smůla. Je tedy třeba uznat
smoliti dvojí: jedno odvozené od smůla a znamenající
mazati smolou, a toto druhé znamenající špiniti (vůbec,
beze smůly), původem starší. Toto druhé je i příkladem
obvyklého zjevu, že slovanština ztratila primární
sloveso (jež by v tomto případě odpovídalo litevskému
smélti), ale místo něho si vytvořila faktitivum, popř. se
se. Též je příbuzno stind. mala- mask. n. ntr. špína, adj.
sa-mala-špinavý, nečistý. smotlacha: plevel; zslc.
ěmatluha t/v; ně-
38 Machek — Etymologický slovník
561 smrděti
kde mírná nadávka: smotlacha na Holičku, smotlacha
'popleta' na Slávkovsku, smotlacha t/v na Boskovsku,
'nehodný, člověk, hrubec' na Kyjovsku, 'ničema,
ledačina' na Hané. — Pol. motloch plevel, luza, sběř. —
Málo jasné. Podle Rosy u Jg je to prý „směsice nějakých
pozadků, jako koukoley plev, prachu"; v témže (Rosově)
významu žije s. dosud na Hranicku (A. Hanzlíček),
Kašík má val. smotlaka nečisté obilí, a cituje r.
sumotocha, ukr. mutljaha.
smouditi: opalovati na povrchu. Nejlépe zachováno na
východě, k západu se porušuje a tratí: sic. smudiť (ú)
smudiť; smudnúť připáliti se, (pri)smudlina připálenina,
posmúdiť prtsmudiť prismudnúi prismudniť (η ζ -nút)
připáliti, posmudlina; šmudlavý umouněný; cmudiť, c-,
vycmúdiť vykouřiti; cmudný cmudný přihořený; msl. vy
smudiť jizbu jalovcem, vykouřiti; laš. vysmudnuť (ať to v-
e = vy větrá, vyjde kouř; přicmudnut připáliti se (Hor.);
smundit klohniti; val. přicmudnúť připáliti se; chod.
přismcudnout se t/v (o pečivu), smoudit, jč. (blan.) smudiť
klohniti; vč. (Páka) při-cmrdnout připáliti, přicmoudlej;
jč. cmuditi (Holeček) špatně vařiti; uemuditi, uómuditi,
uemuchtiti, ukmochtit špatně uvařiti PS. Sem patří i jč. a
mor. emunda jídlo ze syrových brambor, opékané na
omast ku, jinde Ómunda; dále snad i kosmatice (viz). Z
Opalovati na povrchu' se vyvinulo 'rychle = špatně,
nedbale opékati > nedbale dělati jídlo vůbec, špatně
vařiti'; smuditi se zkřížilo s čaditi v tvaru i významu,
odtud čmouditi, ale poněvadž význam je tu zřetelně
'kouřiti', viz ty tvary už pod čaditi. — Κ priemrdnout
připáliti (v. výše) patří dále obecné pH-cmrdovat při čem
(někomu) s přeneseným významem „drobnými a
snadnými výkony pomáhati při důležité cizí práci",
obyčejně s předstíráním velké ochoty a oddanosti k věci
atp., han. též poemrdovat, což KpU dobře vystihuje
rčením „přidávat své polínko". — Hl. smudzič, smud, sin.
smoditi, prismoda, smod, sch. smuditi, smud. — Ne-
pochybně je *smqd- obměnou za *svqd-, jež viz pod uditi,
vedro, odr; srov. chod. pfisvídnout se připáliti se (o
vařivu) a při-smoudnout se t/v o pečivu (rozdíl
nepůvodní!). Příčinou záměny v > m je asi vliv slov
smahnouti, smažiti.
smradinka, smradlina, smrdlenka: černý rybíz. (Sem
patří i mor. u Kyjova šmadrňa, sic. gemer. šminka ze
*smradinka KtPř 1.409, obé přeneseno na angrešť.) —
Sic. smrdlenka Holuby; pol. smrodzina smrodynia
smardlina smarglina, polab. smordlaine, r. smorodina,
ukr. smorodyna. — Vše od jména pro smrad, neboť „celá
rostlina, zejména však mladé větve a listy — zvláště
rozemneme-li je — páchnou štěnicemi" (Polívka, viz JR).
smrděti, smrdutý (-utý < -ot-, přípona part. pres.
ještě bez pozdějšího j, srov.
smrk 562
visutý atd.). Κ tomu smrad, vy° za° na--smraditi,
smradlavý. — Všeslovanské: stsl. smrtdeti,
smraďb, sic. smrdiet, smrad, r. smeržú smerdéť
smórod, ukr. smerdíty smórid, pol. émiěrdziec
smród, hl. smjerdiec smrad, dl. smjeríeé smrod,
sin. smrděti smrad, sch. smřdjeti smrad, b.
smardja smrad. — Psi. smbrďo smbrdeti, k tomu
jméno sov kořeni: smord-b. Dokonalý ekvivalent
je lit. smirdziu smirdUi; lot. smirdu smirdět. Dále
sem náleží asi též lat. merda lejno. — Č. lid.
smrděti grošem (= býti bez peněz) mělo pův. ne-:
já vím, ze nesmrdíš krejcarem, neřku šestákem
nebo zlatkou! (Holeček 11.504) = není z tebe cítit
ani krejcar, nemáš ani k. Pd.: nie smerdzi
grajcarem = nemá ani kr. SG 5.350. Smrděti je tu
vlastně ze rčení nesmrdíš kapsou [= mošnou]
žebráckou = jsi bohatý, Winter Rak. obr. 1.236. —
Běžná zlehčující nadávka (osobám níže
postaveným n. dětem) smrad je patrně zbytkem
starého opovržlivého označení, jímž byli postiženi
poddaní sedláci se strany vládnoucí třídy (r. ukr.
br. smerd, p. smard, émierdí sedlák; stsl. adj.
smrbdt = plebejský; v č. není starých dokladů).
Staří dovedli a některé národy dosud dovedou
rozpoznávati jednotlivé rasy, třídy společenské,
zaměstnání, pohlaví, zdravotní stav. atd. čichem (o
tom A. Wesselski, Der Sinn der Sinne, Praha
1934); druhé skupiny n. osoby jim „smrděly".
smrk, smróina, smrčí, smrkový; laš. val. smrek;
laš. též švrk Lp (z polštiny); jvč. u Polné smrč
fem., smrčka. — Všeslov.: sic. smrek, r. smerek,
hl. šmrjek, dl. šmrok, sin. smreka, sch. smreka
smraka t/v, pol. odchylně éwierk t/v, b. smreka
jalovec. — Pokládám české znění za původnější;
psi. tedy asi smbrkt. Příbuzno bude ř. σµϊλαξ tis.
Slovo asi „praevropské"; označovalo asi smrk,
Řekové je přenesli na tis (smrk a tis se sobě velmi
podobají).
smrkati, stč. smrkačka rýma, nč. lidově smrkáč
kapesník, postverb. smrk sopel; u-smrkaný, -nec.
— Všeslov. vyjma ukr.: sic. smrkat, pol. smarkac,
hl. smorkac, dl. smarkaé sě, r. smorkát i smorgáť,
sin. smrkati, sch. smrkati, b. smarkam. — Základ
smrk/g- je expresivní. Souvisí především s lit.
smurglis sopel, dále s lat. mücus (a vulg. müccus)
t/v a ěmungó vysmrkati. Bsl. má tedy navíc jakési
r, ale toto mwk se pochopí jako náhrada za silné
mukk- (jaké bylo v latině); s- může býti bud tzv.
„pohyblivé", nebo prosmýknuto z vnitřka: ř. µύξα
(*muk-sa) sopel.
smršť: prudký větrný vír, tromba. — Přejato za
obrození (v Kroku II) z r. smerč t/v (Jg cituje i r.
smeršč; odkud?). Strus. smbrčb (smwČb) znamená
mrak, je tedy vše příbuzné asi s naším mrak. —
Sic. smršť je z češtiny.
smrt: úmrtí. Odvozeniny smrtný, smrtelný
smuhlý
(zde je neobvyklý způsob tvoření!), usmrtiti. —
Smrt, smrtka je místy v Č. sýkorka mlynařík; sic.
smrt(ka), smrtohlav, smrtia hlava ap. je noční
motýl, zvi. smrtihlav (Vážný JM; udává i oblasti
názvů). — Sic. smrt, p. émierc, hl. smjerc, dl.
smjeré, br. smerc, r. ukr. smért, sin. sch. smrt, b.
smart. — Psi. ST>-mbrtb: mbr- je nulový stupeň
od kořene mer- 'mříti', náležitý před příponou *ti >
tb. Předpona ST> je ide. *su, znamenající dobrost,
tedy ST>-mbr-tb je původně „dobré úmrtí",
přirozené (nikoli násilné, při zabití, při úrazu, nebo
úmrtí po těžké nemoci), tedy úmrtí v přirozeném
vysokém věku. Toto su (viz s 3°) je asi příbuzno se
svůj, proto nalézáme v tom smyslu i „svá smrt", tj.
náležitá, normální. Sliškom starých ne bylo na
Seči, ibo nikto iz zaporozcev ne umiral svojeju
smertju (Gogol). Jsou paralely Γ jinde (něm. seines
Todes sterben, fr. mourir de sa bonne mort). Mch
ZfslPh 7.378, souhlasí Dickenmann RS 21.138 a
Toporov/Ivanov SlavjJaz Sof 145. Slovo je
důležité i tím, že to je složenina: v těch právě bylo
přípona -Ην oblibě (Meillet BS1 25.126); s-tmbrtb
je tedy slovo starobylého typu, naproti tomu lit.
mirtls, lat. mors, stind. mfti- t/v je typ mladší. Jinak
o ST>- Trubačev Et SI (prosp.) 82: má je za
ekvivalent k lat. com- (viz s 1°), smrt by tedy bylo
asi „zemření".
smrž, laš. i smrk, smrha. — Sic. smrček (jako
sin.), smrh, smrha, pol. smarz, hl. smorz(a), dl.
smarz, smargula, ukr. smorž, r. smorčok, sin.
smrček čmrČek čmrčec, sch. smrčak. — Psi. bylo
smtržb; je příbuzno s něm. Morchel (odtud je
vědecké lat. morchella), obé pak je asi
„praevropské". — Staří Čechové smrži rozuměli
zajisté i „kačenku" (Verpa), smržům velmi
podobnou. Hadí smrž (tak před sto lety, za
Krombholze) je „hadovka", smržům též podobná;
viz o ní pod had.
smuha: černá čára, pruh (č. za Jg.), šmah(a) (-Ó-
) PS, mor. smúh; val. šmuh, šmú-zek skvrna, č.
šmouha i čmouha, laš. šmuha, mor. čmáhovitý PS
(o mraku!), šmouhatý. — Sic. smuha, šmuha, pol.
dl. sin. smuga, hl. smuha, ukr. smuha, r. nář.
smúga. — Nejasné. Kdyby se za výchozí význam
mohlo klásti 'kouřový ( = černý!) pruh', mohlo by
se spojiti s tím, co je pod smušiti; tomu nasvěd-
čuje, že se mluví o „šmouhovitých" mracích apod.,
vždy š. jen o temných pruzích, nikdy o světlých.
Zvláštní je chod. šmouha, smuzka pastvina, lada,
jež Frinta Ch. 38 srovnává s hl. smuha Strich,
Streif, dl. pl. smugi lange Ackerbeete.
smuhlý: hnědavý (mattbraun) Kt 3 z Presla z
1848. Asi přejato z r·. smúglyj osmahlý, snědý,
hnědý. — Sic. zastar. smuhlý osmahlý Κ je asi z
češtiny. — Původní podoba byla asi smqgťb, což
by mohlo patřit k (o)smahlý, ale mělo by zdvojené
g (*smagg > *smang- > smqg-). Herne 62.
smůla
smůla, stě. smola; smolný, smoliti; sté.
smolnicě druh hrušek, sté. smolník jistá rostlina (=
nč. smolnickal; ta nazvána tak proto, že má
stonek nahoře pokrytý černým lepkavým mazem);
nerost smolinec, Preslův výtvor za Pecherz. —
Všeslov. (r. smola, sic. smola atp. jinde.) Původní
význam byl 'živice' ze dřev vypálená (v milířích
nebo ve smolných pecích) na rozdíl od prosté
živice, žvýkané za syrová; smola vytlačilo
prajazykový název *pik-s (lat. pix, ř. πίσσα,
slovan. snad pbkťb, viz peklo). Je to patrně
odvozenina, se střídovým o v kořeni, od směl-
doutnati, pomalu hořeti (lit. smélti, dnem. smeten,
smöllen t/v, hol. smeulen doutnati, s k lit. smilkstů
smilkti slabě kouřiti), u nás je hl. smalic, dl.
smalié, ukr. smalýty páliti, opalovati (např. zabité
zvíře, aby se odstranily chlupy nebo peří), žíhati;
a je nejasné, může být bud *<5 kausativ, ale i
pouze podle páliti; nejsou však ta slovesa
odvozena od smola, dokazují tedy, že i u Slovanů
bylo příslušné sloveso od směl-, znamenající
doutnati. Od nedochováného primárního *smel-ti
odvozena smola. — Fam. smůla nezdar ( > sic.
smola t/v) je kalk za něm. Pech, což prý je (Wolf)
z jid. pechus nedostatek. Viz i smoliti špiniti.
smušiti se: stč. s. se kaboniti se (o obličeji), nč.
za°, zasmušilý (den, obloha, přeneseně o náladě,
o člověku), nář. usmušiti se zesmut-něti. Původní
význam asi 'mračiti se'; vč. (Hořicko, klad.)
smouší se = vzduch se kalí, nebe se zamlžuje
(takže lze souditi na déšť); (Kunštátsko) je
zasmoušeno na dýšc, jvč. voda zasmušená kalem
Pittn. 51.24. — Sic. smucha = smuha Hvozdzik.
Významy jsou takové jako u moutiti, ovšem
přenesené na náladu, oblohu aj. Vzhledem k sic.
smucha lze předpokládat č. a sic. sloveso
smúchati (smucha by bylo postverbale), ch-ový
útvar (§ 20) je místo smú-titi. Takové útvary
někdy přecházejí do 4. třídy slovesné; tak i zde:
smu-šiti.
smutný, smutek ( > smuteční), zesmutněti.—
Sic. smótok, smútii za kým (srov. pol.) = truchliti,
pol. smutný i smetný, smutek, smucic; ukr.
smutnýj, smútok, smutýty t/v, ale r. smútnyj je
'nejasný, nezřetelný', smúta nepokoj, smutíť
uváděti v nepokoj, bouřiti. — Ze ST>-mQt-bnt od
st-mot-a nepokoj, od kořene, který je v meto, VYL
másti; v ruštině se tak praví ještě o neklidu
jakémkoli, jinde však zúženo na nepokoj duševní,
starost, • až dospělo k významu 'žalný, žalostný'.
— Původní „hmotný" význam toho kořene, kaliti,
je ve jméně říčky Smutná (na Tá-borsku) a ve
smutek (za nehty) = špína Hod. (us. smutek t/v).
snábděti stč.: dávati pozor, pozorovati?
hleděti, starati se; doklady Jg, Gb 3.2.290, Kott.
Zaniklo již za Blahoslava. — R. snabžú snabdíť,
b. snabdavam opatřit, zásobit (koho čím), str. na-
b'bdeti starati se. — Obsahuje
563 snacha
btdeti ještě ve významu 'mysliti' (viz o něm u
budu), na- je od vazby „mysliti na koho"; význam
byl ,,s péčí mysliti na koho (sorgend denken)",
odtud „starati se o koho, > opatřiti koho čím".
Významová paralela je něm. bedenken t/v a č.
obmysliti koho čím (věnem, darem, svou přízní).
Meh SbStieb 72n. (Mylně Zubatý 1.1.192 pokládá
ST>na- za ablativ od s'bn'b 'spánek', opíraje se o
jistý obrat indický a iránský.) Příbuzné je též r.
bljudú bljustí pozorovati, nabludáí t/v a 'starati se'.
— Také je snábdit 'namáhati' v Kalné na
Novopacku (Kotík). Nářeční forma je i vč. snábiti
(Stašek), jež PS chápe jako 'konejšiti'; usnábiti
(Rais) 'ukonejšiti' v PS, 'uspati' v Gb 3.2.291. Je
otázka, zdali ty významy jsou zachyceny výstižně.
Snad i v nich vězí 'starati se, postarati se o koho' (:
zaopatřit dítě jídlem a uložit k spánku).
snad: laš. sno snot snotě, msl. snad; č. na
snad(u), -de, pohotově, při ruce, v zásobě, snadný
facilis, nesnadný mor. nevrlý, snadno lehce,
kompar. snadněji, snáze; usnadniti, znesnadniti;
zast. nesnaditi se s kým, býti v neshodě, rozepři;
nesnáz mor. nepohoda. — Sic. snad, snadný, pol.
snadí snad, snadný jako v č., hl. dl. snadi snad, ale
snadný nepatrný, bezvýznamný, slabý, útlý (např.
strom, děvče), r. snážu snádiť přizpůsobiti, snáda
přizpůsobení. — Ani původ, ani významový vývoj
těch slov není jasný. Zatímní domněnka: Lze-li
vyjíti ze *snadb (z toho ostatní slova), možno je
pokládati za velmi starou zkráceninu ze *snadobb
(srov. r. nádo 'je třeba' < nádob'), což by bylo pří-
slovce toho df^ihu jako stsl. u-dobb lehce, csl.
bez-dobb v nepravý čas, nadarmo. O existenci
prvku sna- svědčí r. snddob'je přísada (do jídla),
od téhož doba, a r. snasť nářadí, náčiní (k tomu
náleží asi též stč. snada, jakési náčiní, u Klareta).
snacha: synova žena. C. je teprve v nové době
(předtím zvána asi synova nebo nevěsta, jako
dosud v nářečích), přejata — jak vyplývá za — ze
srbocharvátštiny knižní cestou. — Stsl. snacha, r.
snochá, pol. snecha sin. sneha, snaha, sch. snaha,
b. snacha. — Psi. sntcha ze *snusä. Slovo nevelmi
průhledné. Jako původní prajazykový název klade
Szemerényi, Syncope 331, sunu-sü-s „synova
žena"; sunu- je kmen slova pro pojem „syn", sü- je
žena, rodička (od seu-roditi; v původním významu
rodička zachováno v lat. süs, svině); předpokládá
ovšem synkopu prvého u. Toto slovo se
přeformovalo v w-kmen (lat. nurus, sthn. snur,
nyní Schnur, stangl. snoru, arm. nu; ř. *νννς dále
přešlo, podle νιύς // νιος v νυός), jedině u nás v ά-
kmen. (U nás podrobně psal o sntcha Kořínek LF
59.1932.125η., tam starší liter.; stran kořene
myslel na stind. snáu-ti kojiti; to zamítá Sz.).
Treimer ES cituje z Kavkazu čanské nusa,
snažiti se
mingr. nosa, nis nevěsta, snacha, andskó nusa
mladá paní.
snažiti se; postv. snaha úsilí, las. 'čistota*;
snažný, u Litomyšle 'statečný, silný', las. snažný
'čistotný'; las. snažit čistiti, uklízeti (do° o°u°vy°),
snahota čistota, msl. ošnářit, očistiti. — Sic.
snaha, snažit sa, snažný, snaživý s významy jako
v spis. češtině; pd. osnczyc očistiti, spis. kdysi
snažný horlivý, snaiyc si$ starati se; ukr. snaha
síla, schopnost, vloha, snažnýj silný, r. nář. snága
síla, sin. snažen krásný, pěkný, sch. snága síla, b.
snaga tělo, vzrůst, postava, snažen silný, statný.
— Příbuzno je lit. nogetis: neosob. ηögis chce se
mi, rád bych (něco dělal). Tím se vyloží význam
český; ostatní významy je těžko vysvětlit. Snad
ještě pc jem síly: snažiti se je úsilně (= v síle,
silou) něco chtíti.
snědek 1°: rostlina Ornithogalum. Preslovo
přejetí z pol. éniedek, což asi je = snědky, jedlý.
„Sedláci a děti cibule [jeho] jídají, zvláště v
drahotu a hlad" (Mattioli).
snědek 2° vč., val. SvK: jistá nemoc. Viz jísti.
snědý,' na Moravě tak o chlebě, mouce, těstu
místo č. černý; stč. smědý: nč. η od Veleslavína
asi podle rýmového hnědý. Pol. dříve émiady,
nyní s nšniady; sch. smedj. — Lze vyjíti ze *
směli? = lit. smělus popelavý, plavý, jež podle
blěďb gněďb sěďb (= šedý) přijalo nové
zakončení. Kořínek LF 61.43, Herne 59. Lit.
smélti stávati se temným, kalným, matným,
pasmelf/s je člověk temné barvy v obličeji. Viz i
smoliti špiniti.
sněm, sněmovati, sněmovní, sněmovna; stč.
snem. — Sic. snem, sněmovat. — Ze s^n- bm-i*
(tak je stsl.), ke jmouti, stran významu srov. r.
sobranje a naše sbor, tedy vlastně „snětí", sebrání,
shromáždění všeho svobodného lidu. Gen. stč.
senma (senmu) < s^n-bm-a. Nč. změkčení η > ň
je vlivem slov od téhož základu, ale s,;', příjem,
zájem, objem, nájem. (Pol. hl. sejm t/v je však ze
s'b-jbm'b.) Podobně sch. sanam > sajam.
snět: vč. snět fem. větev, sníika (Hořicko),
sneteunatý strom ČL 1.546 (Libuň), smetev fem.
(Boleslavsko), plur. smetle (Holicko); snět mask.
stromek, strom skácený celý, ne-rozštípaný, slabší
kláda, snítek mask. i sníika fem. slabší strom,
slabší kláda (Polnička); snět vazba nebo vrstva
prken (us.^za Jg, do nedávná u vltavských plavců:
NR 18.100); .val. laš. snět m. kmen stromu i trup
těla. — Sic. sneto větev, snietko, snietka snítka,
pol. éniat kmen stromu (v 17. stol.), ukr. snit
mask. i snita fem. kláda, špalek. — Původně asi
sněťb mask., ze *snoitos; náleží k sneit-, od něhož
je gót. sneipan, sthn. snidan (nyní schneiden
řezati), stisl. sneid odříznutý kus, švéd. nář. sneis
tenká větev, a jiná germ. slova.
sněť: zánět (částí těla) i nižší houby, cizo-
pasící na obilí aj., snětivý, snětivěti, val. laš.
564 snovati
snět mask., p. šnieč, hl. sněč, snječ, dl. sněé, ukr.
snítij snítok snítycja, sin. smetljaj, sch. snijet
mask. fem. snět. — Náleží k nítiti, srov. rána se
zanítila.
snica mor.; (laš. pl. Wnyce, snice Lp): jedno z
obou ramen, v něž se rozděluje oj ve své zadní
části, tj. nad předními koly vozu. Pol. šnica i
sznica, hl. snica i snica, sic. dl. snica, ukr. snycja,
r. (z polštiny) snica. Odvozeno asi od jména oje:
*ojesbnica (Vasmer).
sníh, stč. snieh, laš. sněh: odvozeniny sněhový (
> sněhovká), sněžný ( > sněženka), sněžiti; pták
sněhule z pol. šniegula; sněhulák ze sněh-ový
příponou -ulák; Sněhurka z r. snegúroěka. —
Všeslovanské: stsl. sněgt, sic. sneh, r. sin. sneg,
ukr. sníh, pol. énieg, hl. sněh, dl. sněg, sch. snijeg,
b. snjag. — V ide. jazycích je jednak *nig'lh- v lat.
nix a ř. ak. νίφα, jednak *snoiguh-o- v psi. sněgt,
lit. sniěgas, lot. sniegs, gót. snaiws; *sneiguh- lze
vidětiuv lit. nář. sniěga sněží; v slovese jinak bylo i
*snig h-: lat. nivit, lit. sniňga (prót. snigo). Jméno
*snoiguh-o-s je tedy o-kmenovc slovo s náležitým
střídovým o v kořeni (typ ř. φόρος daň od φέρω
nesu) a s přízvu-kem na kořeni, tedy ,,to co je
sněženo".
snop, všeslovanské (stsl. snop^b atp. všude, ukr.
snip), Původ nejasný. Příbuzno je sthn. snuaba
páska (vitta, Binde). To znamená, že v slangu psi.
rolníků bylo to jméno bráno i za označení toho, co
bylo svazováno: snop žita byl výraz téhož druhu
co náruč sena, hrnec mléka. Když se genitivy žita
apod. vynechávaly, stal se s. odborným termínem
jedině pro svazek stonků obilních ještě ne-
omlácených (naproti tomu je otep slámy).
snoubiti, snoubenci, snoubenka, mor. snub
sňatek; č. snubní; postverb. č. zásnuby. — Sic.
snúbit sa, stpol. snqbic, dl. snubié, sin. snúbiti nář.
snobiti. — Psi. snqbiti: jak je patrno z lužičtiny,
užívalo se o ženách: žena se snoubí s mužem,
nikoli obráceně (muž si bere ženu!). Podobně tomu
bylo u příbuzných slov lat. nübö a ř. νυµφεύω (od
νύµφη nevěsta, mladá paní).
snovati; snovadlo: druh navijáku potřebný při
snování, snovadlice destička do ruky s otvory pro
niti osnovy (obrazy Bartoš 397); postverb. osnova.
Na Moravě mělo a u jiných Slovanů (r. ukr. pol.)
dosud má s. přenesený význam: mor. ve svátky
budu sa ludé snovat sem tam = přecházeti,
přicházeti a odcházeti B. Význam ten vyplynul ze
zvláštního způsobu snování, velmi starého,,
pomocí kolíčků ve stěně nebo v zemi (obraz
Moszynski 1.328): snující člověk se stále
pohyboval sem a tam, pobíhal střídavě v obou
směrech (tento způsob práce se zachoval dosud jen
na Balkáně, ale býval obvyklý i na Rusi). —
Všeslovanské: r. snovat, ukr. snuváty, p. snowač i
snuc, hL snowac, dl. snowaé, sin. sch.
snovati, b.
snuknouti se 535
snová. — Psi. bylo (o)snuJQ (o)snovati i osnova;
o- z ob-, neboť kolíčky byly obepínány přízí,
resp. snovadlo obtáčeno, ovíjeno. Kořen sneu-;
má odvozeniny též v germánštině: stnor. snúa
obraceti, vinouti, plésti, gót. sniwan, stangl.
snówan spěchati. — Jiného původu je osnovati
zakládati (viz).
snuknouti se: usnésti se, uraditi se v spolku
Jgd, u- se smluviti se, spiknouti se Ppv, -sň- Ppz.
Nejasné. Podle S. náleží k vnuknouti,
ponuknouti, to pak k nu (sic. = ano).
sob, již v č. střední doby. Hl. dl. sob, sic. (z
češtiny) sob. — Nejasné. Jednu domněnku
nadhodil Vaillant BSL 51.2.158.
sobáš sic. val.: svatba, sobášiť ženit (val.).
Původ nejasný.
sobiti, osobití si něco, osobovati si; mor. do-
sobit se něčeho, získati, mor. sobek = č. sobec.
— Sic. sebec, sobectvo, sebecký. Vše od sobě
resp. sic. sebe = sobě přivlastňovati, sobě přáti.
Podobně p. (o)sobič, sobek, ukr. sobíj egoista,
sobíÓyty sobiti si, hl. sebičny, sch. sebiěan
sobecký. — Jiný význam má mor. {han. msl.)
sobiť sázeti, plemeniti, vlastně rozsazovati tak,
aby každý jedinec byl o sobě, zvlášť, odděleně
od druhých, pak odchylně sobený strom =
štěpovaný, sobný dužný, tělný (dobře vyrostlý).
sobol; mor. sobolovica čepice obšitá sobolí
kožišinou. P. sobol, sic. sobol, ukr. r. sobol. Lit.
säbalas ze slovanštiny. Rovněž tak i něm. Zobel,
fr. zibeline, it. zibellino: soboliny se hojně
vyvážely z Ruska přes V. Novgorod na západ.
Původ slova je nejasný. Podle Miklosiche může
býti souvislost s tur. samur t/v.
sobota (sobotní; sobotáles, z učitelské „latiny"
= plat, donášený kdysi učitelům v sobotu); tak i
stsl. pol. hl. dl. Naproti tomu stsl. sobota, r. ukr.
subóta, b. sobota, sch. súbota jsou ze *sqhota.
Tento rozdíl spočívá na rozdílnosti kulturního
vlivu: sobota je patrně z ř. plur. *τά σάµβατα
(doloženo σαµβαϋική), plurál τα σάββατα vskutku
doložen ve významu singulárovém (srov. i τα
γράµµατα > r. gramota); sobota pochází z
románštiny (doloženo sabata na Krku). — Obé
přišlo s křesťanstvím z východu (hebr. šabbath).
Stran no-sovky (mb z bb) se však cituje i lat.
vulg. sambatum; slov. fem. je snad i podle
středa, neděla. — Msl. sobota je i část ženské
košile, vyčnívající dole pod fěrtůškem a šorcem
(zástěrou) Mal, obligátní to rys jistého kroje
(Václavík); srov. jč. kouká jí pátek přes sobotu,
má sobotu delší než neděli („když spodnička je
delší", Kubín LF 27.358), pod. chod. JinCh 234,
han. Gr; míní se, že něco všedního (tj. košile,
spodnička) neprávem vyčuhuje přes něco
lepšího, jako by všední sobota chtěla převyšovat
sousední neděli.
soda: odvoz sodovka (v Č. = sodová voda; na
Mor.: limonáda). Vm. sodovka se nazývá syfon,
kdežto limonáda má již citrónovou
šťávu (Korbiel pís.). Sic. soda. „Podle A. Steigera
a J. J. Hessa (Vox Romanica 2.1937.53η.) je to
původně název jisté rostliny, arab. suvvad,
přenesený pak v Sicílii a Španělsku na popel z ni
vyráběný." Šmilauer.
socha znamená u Slovanů především slabší
kmen nahoře s pahýlem po větvi, takže nahoře
vzniká jakási hrubá vidlice. Takových soch užívali
staří Slované při stavbách jako podpěrných sloupů:
na 2—3 sochy v řadě postavené kladeno do těch
vidlic vodorovně slemeno nebo jiné trámy
(lemíze). Sloup — na rozdíl od sochy — té vidlice
nahoře neměl. Pak znamená socha věci obdobné,
vč. postranní sloupek u sáhu dříví (je nahoře
rozštípnut, do rozštěpu je vtlačena vodorovná
spojná žerd); sic. „dvoj-ramennou vidlici u
studně", totiž sloup s vidlicí, v níž je upevněno
břevno jeřábové (slovensko-madarský typ
čerpadel), dále „podpěrný sloup", „obrácený
pníček s kořeny, z něhož lížou ovce sůl" (zván soli
je vložen mezi ty kořeny, že nemůže vypadnout), v
jižních Čechách (na Hornoblanicku) kleče u pluhu
(2 držadla, dole se sbíhající, takže upomínají na
onu vidlici sochy; za Jung-manna to byla držadla
rovná, kdežto křivé bylv jen kleče). Tyto a
podobné významy jsou u Cechů i u jiných Slovanů
(luz. pol. ukr. jihosl.), jen v čest. a sic. se vyvinul
další význam, nyní obecný (statua). Vznikl z toho,
že ony podpěrné sloupy v obytných jizbách i v
jiných místnostech byly zdobeny vyřezávanými
ornamenty (dosud u Rusů) asi jako u nás kdysi
venkovské dřevěné kříže, někdy i reliéfy
figurálními. Také u severních Germánů byly
sloupy často ozdobeny řezanými nebo malovanými
obrazy bohů a hórou, mythických nebo
historických scén (Hoops 4.590). U Rusů a
Ukrajinců znamená socha i primitivní rádlo s
dvojzubou (vidlicovitou) radlicí. Odvozeniny:
rozsocha (v. to); sochor, žerd, sloužící jako páka
(u Rusů je místy dosud na jednom konci
vidlicovitě rozdvojený. Sov. etnogr. 1952, č. 4, str.
80; to je rys starý, dobře souhlasící s jinými
starými významy základního slova socha; přípona
-or od toport); r. pósoch poutnička n. vycházková
hůl, berla (mask. jako palouk od louka), mor.
podsošina přední líšeň u vozu (z *po-, neboť pod-
je nesmyslné; líšně mají též nahoře jakýsi
postranní opěrný pahýl, v. obraz u Bartoše 496);
sic. posošiť sa zdvihnouti se, vzmužiti se, sošiť
držeti vzhůru, klásti na sebe, nasošit naklásti
(dřeva na voz), stč. posošen nachýlen. — Socha
bylo již v psi.; původ není příliš jasný. Nelze je od-
loučiti od lit. saka větev (stromu, ale i parohů, hrot
vidlí, přeneseně rameno řeky), saké. hrot vidlí,
vidle, lot. sakas plur. vidle, ani dále od stind.
éákha větev, pers. §αχ větev, roh, paroh, arm. ςαχ
(o-km.) větev, význam
sojka
rádlo pak je spojuje s gót. hóha fem. pluh. Není
však jasné naše ch (není z kh, neboť to jinak dává
očekávané k, viz koli, korec). Je hodné pozoru, že
slovanština ani gótština nezachovaly význam jistě
prvotní Větev', ale jen významy „technické". Zdá
se nám nyní, že tyto „technické" významy
dovolují snad chápati socha jakožto domácký (či
slangový ?) výraz tesařů a rolníků, tj. -cha by bylo
novou příponou jako je ch v brach místo bra-tr
apod. Je pozoruhodné, že i lit. saka má vedle sebe
(Otr^bski GJL 1.324n.) varianty (arci jiného
druhu: znělé souhlásky a další přípony) žagré
rádlo, rozsocha, žagaras suchá haluz. Také
Liewehr ZfslPh 23.110n. soudí, že socha je
domácí slovo a že jeho ch (místo očekávaného k)
má svůj důvod „v citové hodnotě toho označení".
Myslilo se i na přejetí z iránštiny, kde je CÄ: pers.
έαχ větev, roh.
sojka, mor. i sója (soják o samečkovi); sojá-kat
o hlase jejich. Všeslovanské: pol. r. ukr. sója,
sója, sch. sojka, sic. sin. pol. i jinde sojka. — Psi.
sója. Příbuzno je asi sthn. hehara (nyní Häher),
stsas. higara t/v (ale stnord. isl. hegri, šv. hager,
dán. heire je volavka, což překvapuje).
Germanisté (v. tle Vries) vycházejí z pranord.
*haigra < *hraigra (je stangl. hrägra). Jejich
*hai- se dá spojit se soj- (bylo by ide. #-), u
Slovanů by bylo nové zakončení. Význam kořene
je nejasný.
sok 1° las.: šťáva, mok, sic. smok, osoka. R.
pol. sin. b. sch. sok, ukr. sok, sik t/v (ale hl. dl. sok
je čočka). — Baltský ekvivalent je lit. šakal plur.,
lot. nář. saki plur., stpr. sackis živice, ř. οπός
šťáva.
sok 2 °: pův. pronásledovatel: mámt na sebe
rozličné soky, lišky, káně, psy, k tomu také vlky
(praví zajíc v stč. Radě zvířat). V starším právu
byl sok „osoba vypovídající o pachateli, jenž nebyl
dopaden při činu; její činnost směřuje k dopadení
delinkventa a nalezení doličného předmětu"
(Procházka PhS 4.67n.). Sok byl tedy jakýsi
sledovatel vinníka, pátratel po něm, r. sočit —
'hledati, pátrati', pak 'žalovati na soudě'. Podobný
vývoj předpokládá č. sočiti na koho; osočiti koho
= obviniti, a poněvadž se to „osočení" dalo bez
dopadení při činu, bylo někdy mylné, křivé, odtud
o. = nařknouti, pomluviti bez důkazů. „Zneužívání
instituce soka ... vedlo k pranýřovanému později
.všeobecně klevetničení". Z pramenů vysvítá, že
sok vystupoval na soudě většinou jen v případě
nezbytné nutnosti, až když pouhé tvrzení žalobce
o tom, že může soka předvésti, nepřimělo
žalovaného k přiznání" (ib.). Sok později změnilo
význam: z pátratele původně jen svědčícího se
stává protivník vůbec, nepřítel, pak protivník v
řevnění, uchazeč jsoucí v soutěži o něco (o lásku
jedné ženy). — Podobně v starší
566 somík
polštině sok žalobník, osoczyč. Ukr. sočýty a rd.
sočit číhati, slíditi po někom, pronásledovati (např.
zvíře), sch. sok žalobce, sočiti vyhledávati (ale b.
soča ukazovati, posoka směr náleží k lit. sakýti
mluviti). Sic. sok, soky na s významy jako v nč. —
Psi. sok'b, sočiti. Výchozí význam pronásledovati
(zvíře), dobře doložený v č. ukr. rus., řadí je zcela
zřetelně (byly i jiné domněnky) k lit. seku sěkti
následovati, k lat. sequor, ř. έποµαι, ir. sechur t/v,
stí. sáčatě následuje, provází (sok-b je normální
jméno činitele, se stupněm o v kořeni). Slovanština
tu, jako často, ztratila primární sloveso, nové
utvořila až teprve z jedině zachovaného jména.
sokol; sokolník kdysi panský cvičitel sokolů pro
lov; od jména tělocvičné jednoty Sokol odvozeno
sokolovna, sokolský, ojediněle sokolovat. —
Všeslovanské: stsl. sokol%, r. sokol, sic. sokol atd.
— Není vyloučeno přejetí z arab. sakr raroh
(odtud je fr. špan. sacre, něm. Sackerfalke). Je
však možno myslet i na příbuznost s heth. kalli-
kalli t/v (Falke).
somík han.: prapisek (sloupek odrví), so-mínec
kůl v plotě B; laš. slumik sloup v parkaně, kůl v
plotě B, dřevěný pilíř Lp, vm. sumik t/v Pivoda;
horň. sumik svislý dřevěný dveřní rám (č.
Slovácko 1960.8.3n.); val. somica i somík
vodorovné srubové břevno mezi okny NSSA
9.79.87. — Sic. som sloup veřejový, somík t/v,
příčné dřevce u hrábí, bran, motovidla, snovadla.
R. ukr. soméc, rd. samók a (oloněcké) somók;
somcý jsou v Rusku (Dar, Zelenin a VSEtnS 79,
97) i na Sibiři (Aščepkov, Rus. nar. zočestvo v
zap. Sibiři, 1950, 69: samcy) vodorovná břevna
tvořící štít dřevěného domu; takový štít je
pokračováním (do výšky) průčelní stěny: jeho
břevna (tyto somcy) jsou čím dál do výše vždy
kratší, takže dávají pospolu štítový trojúhelník; tak
vypadaly i štíty předhistorických domků např. na
Starých Zámcích u Líšně (u Brna). Pd. sonik,
si'nik, sumik sulnik (toto má Pawlowski Gwara
podegrodzka 176, 248), je jedno z krátkých
vodorovných břeven, jaká jsou u dřevěných
stavení mezi okny, popř. jedno z vodorovně
ležících břeven, z jakých se dělá dřevěná stěna
(taková břevna se zasouvají do žlábků dvou
dřevěných sloupů (Moszynski 1.499; Sičynskyj 70,
170, doklad ze Slezska v. NVČ 33. 343). — Psi.
asi sonťb, sombCh (ale -ik'b v somík je zřejmě
pozdější přípona, protože už nepodlehla
baudouinovské palatalisaci), s je z *#. Příbuzné je
arm. samik1 plur. dvě dřeva v jařmu, stind. éamyd
hůl, čep, dřevěný hřeb, av. sima část postroje vozu
taženého koňmi, snad dřevo objímající krk koně, ř.
κάµαξ žerd, kůl, střhn. hamel žerd, dán. šv.
hammel, nor. dial. hamul příčné dřevo vpředu na
voze. Původně to bylo patrně vodorovné břevno,
které bylo hlavní části
somný 567
jha (jařma), viz obraz v článku jehla. Pak ten
název přenesen na jiná břevna vodorovná,
zapravená do nějaké konstrukce. — Toto
sombCb podlehlo asi kontaminaci s psi.
*stomin'b, příbuzným s ř. (plur.) σταµΐνες lodní
žebra, od spodu čně jící vzhůru (sem patří r.
stamík, vzhůru stojící předmět, podpěra, sloup,
stä- od státi). Odtud je han. staminec (-in- jako v
řečtině!) a význam 'sloup' u jiných slov. — Z
ruštiny je lit. somatas břevno, silné prkno, též
šňůra držící pohromadě chomout; lot. sämati,
vodorovné plotní žerdi.
somný: mlsný Jgd, han. somné lakomý Rzr
43. — Nejasné.
sopel han.: hlen z nosu Gr, laš. snopel; han.
msl. sopláň, vč. soplík umouněnec, han.
soplivica, val. soplávka rýma, snoplit plakati,
fňukati SvK. — Sic. sopel, soplavý, sopliak,
soplávka, ukr. sópil sompel compel vozher i
střechýl, r. sopljá fem. nář. sopél mask. vozher,
b. sopol vozher, sopolja posmrkati, sch. sopolj
vozher. — Málo jasné. V němčině má vozher
(smrk, sopel) názvy pöpel päpel popel piäpel
pepel pěpl puupl poopl pippl pivppl, je i
složenina nasenpaepel, ndeznpěpl ( = nosní p.),
v. Bielfeldt 211. Je však i něm. sabbeln slintati,
Sabbel vytékající slina (sev. a střn. vulg.) a pd.
sapa katar nosu. Naproti tomu střhn. sopel Saft,
Trank sem asi nepatří.
sopík mor.: druh tenat na koroptve (Jg z
výpisků Bočkových). Šiman 90 je má jako
synonym tenátek (viz), tedy snad je to trýhubka
(viz). Původ slova je nejasný.
sopka, sopečný; přejato od Presla z r. sopka
kopec kuželovité formy, ostrůvek; to je ze *8τρ-
^α (k stp-g, sypati), znamená tedy asi ,,nasypaná
kupa". Srov. p. wyspa ostrov, od téhož kořene.
Sic. sopka, sopečný z češtiny.
sopouch: dymník, roura z pece do komína
(položená asi 1/2 m nad ústím pece): stč. sopúch,
han. sopóch, laš. sopuch, chod. capuch, jč. zmoř.
vč. capouch; někde i copouch PS, mor. místy i
sipouch cipúch capúch. Znamená přenesením též
díru větrací, díru do sklepa, kudy se sypou
brambory, jč. střechýl (změtením s rampouch, jež
má stejné -a-pouch a znamená i oslon před pecí),
místy i ušpiněnou osobu zvi. ženskou, cundru;
tehdy měněno pronikavě: vedle capouch
camouch Jgd, sic. sopucha, je dále — křížením s
mour a nadbytným ne (jinak Zima Expr.: z k ni-
čemu) — camour El, óamour Jgd, óamous Dus
2.48, necamour Jg-B, necamour Kotík, necáb' Jg,
necáp Hod 75. — Sic. sopúch, pol. sopuch(a)
dymník, ukr. sopúch smrad, -a saze, přen.
ušpiněná košile, r. nář. sópuchá dymník, spis.
saze. — Od sopeti vypouštěti dým (viz soptiti)
příponou -uch(a).
soptiti: vyrážeti ze sebe plamen, dým, dýchati
prudce, stč. soptati (z hrdla plamen sop-táše,
Ote), později i soptiti, nyní jen -iti, a to už jen
přeneseně soptiti vztekem apod.,
sotor
nebo přechodně s. plamen; chod. je sopotati v
ustáleném rčení jako když sopotá o ději, který jde
rychle vpřed; laš. sepetit nadávati (Malý). Sem
patří i somtat ( < soptati) o bučení při plné hubě,
somlat o mumlávém hlase při zlosti, smotiť sumtit
sum(p)tet suntit sumlit těžce oddychovati, somtat
sa sápati se na koho (mor.), vy somtat sa na koho,
vy-peskovati (mor.). — Sic. soptit jako v č:; rus.
sopét zvučně dýchati nosem, supěti, ukr. sopíty t/v
a chrápati, pol. sapac chrnět i, chrápati, hl. sapac,
61. sapas chrliti plamen apod., sin. sopsti, sopíhati
dýchati, supěti, sch. sopiti supěti. Příbuzno je ř.
ψόφος zvuk, hlas, hluk, hřmot (o kterémkoli
nečlánkováném zvuku, též hudebních nástrojů;
srov. strus. sopeti hráti na flétu); ps > s jako v syrý
a šiditi.
sosna: borovice; sosnový; řídké, spíše jen v
odborném názvosloví (ale sosnícko Táb, laš. sosna
v písni). — Je i v sic. pol. ukr. r. (přízvuk: r.
sosna), i v místních jménech (Sosnice v již. Ö.,
pol. Sosnowiec, ukr. Sósnycja). V sosnách byly s
oblibou vy-hlubovány brtě; místy na Polesí užívají
brtníci slova sosna jen tehdy, je-li v sosně brť,
jinak zvou borovici ch(v)oja (Moszynski). —
Slovo nepříliš jasné. Je několik domněnek, ale
snad nejvíce je oprávněna ta, že sosna je nějak
příbuzné s něm. Kien (*kiznä) t/v. Pak by šlo o
výraz „praevropský".
sotiti stč.; laš. val. sotit: strčiti (např. někoho do
bláta), udeřiti, sotat socat sácat; val. stč. postv.
sota rána, stč. sot truda (asi ,,strčení") u Klareta.
Snad sem náleží val. sotrcat (šo-) cloumati někým
(zkříženo se sot-a trk-, trcaWi). Pd. (záp.) socic (o
tom Kucala JP 35.269). — Sic. sotit; Bezlaj Slavia
27.354 sem řadí i sin. sóten, sónten silný, rázný. —
Příbuzno je lot. situ sist bíti, tlouci a toch. Β éats-
(weg)schlagen (s lot. sist, ale bez sotiti, je spojuje
Couvreur IF 60.37). U nás je útvar iterativně
intensivní, ale s významem poněkud zúženým.
Kořen by byl ícet-. Mad. tosz, taszít t/v (s
přesmykem) bude asi ze slovenštiny.
sotoniti: soužiti, trápiti, usct(o)nit utýrati; jmor.
s. se namáhati se (S. Stech); spis. usatonit se
unaviti se PS. — Náleží k sotva a k sotný, k jejich
původnímu významu.
sotor sic: mošna z rákosí nebo ze slámy;
zdrobn. sotrík, sotorek. Proniklo ze sic. na
Moravu: B-Mal-Sova-Gr-Hor, zdrobn. so-tůrek.
Rčení stojí tam jako sotor Gr ,,o umíněné osobě"
(či spíše o nečinné?; pak by se jím vysvětlilo
plumlovské sotořit se obcházeti nečinně kolem
uhlů B). Odvoz. mor. sotolář podomní obchodník;
l vzniklo disimilací proti ř. — Pd. sotor. — Sotor
přejato z mad. szatyor t/v, původu dále
neznámého; ztráta měkkosti na t ukazuje, zdá se,
že bylo přejato nejprve do západní slovenštiny.
Sulán StSl 3.1957.298. Viz i sotoniti.
sotva
sotva, jč. setva, setvinka, laš. sotvy; v starší češtině i
sotvióka. — Sic. sotva; p. sietny bídný, chatrný,
churavý. — Souvisí se stč. sotný nesnadný (sotnú túhú
= stěží), sotně a setně sotva, stěží; mor. je dosud sotně
hodně, silně. — Stsl. bylo sětbWb smutný, setovati býti
smutný, smutně vypadati, sHovanije smutek, žal. —
Příbuzno je staro -irské säeth (*sai-tu-s) utrpení,
nemoc, säethar utrpení, námaha,. práce (Gorjajev,
Aitzet-müller). Tyto poslední dva významy se dobře
hodí k našim (s námahou, pracně = stěží, nesnadno).
Ze starého w-kmene se dobře vyloží přípona -ova- v
setovati. Odkud je u nás o v 1. slabice, není jasno.
(Mylně Pelikán LF 53.120.)
sou- viz pod «2°.
soud, stč. súd; soudný (den), soudní {-ictví,
soudnička); arch. sudí ze sqd-bjb (stsl. sodbi); novější
soudce (jako správce, obránce), sic. sudca; jč. sudčí
zkřížením se sudí a *sudca; souditi (od- > postv.
odsudek, po- > posudek, pod. přísudek, rozsudek,
úsudek; podle Vorurteil je předsudek), odtud soudný =
umějící souditi, přemýšleti; sudič; osud ( > -ný) je
postverbale z *osúditi, tedy co je ob-souze-no,
přisouzeno; frekv. -sužovati (po- zoz- u-vy-), nář. jč.
sudovati mysliti si, s. si umíniti si; podkrk. (u Žel.
Brodu) přesuďováček sed-mihlásek (umí
napodobovat hlasy jiných ptáků = přebírá,
přesuzuje). Z ruštiny je sudba osud. Zvláštní význam
má mor. posudek hromada celé obce, až soudnu —
velmi živo. — Všeslov.: stsl. soďb, sic. súd, r. ukr. sud
gen. sudá, pol. sad gen. sadu, hl. dl. sch. sud, sin. sod,
b. sád, hojné odvozeniny. — Psi. soďb. Příbuzné je
staroirské cond 'smysl, rozum' (Pedersen VKG 2.502)
a lat. cěnseó 'míti za to, domnívati se, (u) so udí ti,
ustanoviti, rozhodnouti, odhadovati' a snad i gót.
handugs 'moudrý' (Szemerényi II. Fachtagung f. idg.
u. allg. Sprachw. 1962, 183). Ide. kořen byl tedy
*/cend-; u nás je náležitý stupeň o: Icond-o-s. Původní
význam byl 'usuzovati, posuzovati'; odtud sqďb
dostalo pak i význam 'úsudek, názor, mínění'. Jiná
větev významová dospěla k pojmu „justiční
tribunál". Slovanština tedy nezachovala nic z
prvotního slovesa od /cend-, ale staví novou rodinu
slov na jméně: č. souditi, posouditi, postv. posudek;
usouditi, postv. úsudek; přisouditi, odtud přísudek.
soukati: viz skáti.
soukromý. V starší době bylo soukromí = oddělené
místo, samota (a adv. soukromí, -í jako v potají) a
soukromý, -ní (odtud soukromník, -ice); nč. soukromý je
mladší. — Sic. súkromný. Srov. ukr. sukrómyj ojedi-
nělý, osamocený, r. nář. sukróm přepážka v jizbě. —
Psi. so-krom-'b je ten, u něhož (SQ-) je odloučenost,
samota. Náleží ke kromě.
568 sova
soumar: zvíře nesoucí náklad; na Zábřež-sku
samour; ze sthn. soumäri t/v; odvozeno v němčině od
soum náklad (nyní v Saumtier soumar); to přešlo také
do starší češtiny jako sum, sumák náklad, kožený
pytel (odtud stč. sumník soumar, a nč. soumný březí,
u Rosy o vepřích aj., dosud mor. o králících). Něm.
soum, Saum souvisí dále s románskými tvary (it.
salma, sóma aj.), jejichž základem je ř. σάγµα sedlo
nákladové. — Do této souvislosti náleží i msl. sic.
somár osel z mad. szamár, to pak je z jihu (maked.
samar, it. somaro, romárr. sagmarius = soumar,
osel).— Jiná odvozenina je ř. σαγµάριον nákladové,
soumarské sedlo, odtud sch. b. r. pol. sie. samar t/v.
soušek: roubená schrána na obilí, asi v podobě
truhly, stč. súsek. V Čechách bylo s. běžné ještě za
Jungmanna, dosud je krk. ČL 29.9, han. sósek, val.
msl. súsek, laš. sušek.
— Sic. súsek (odtud mad. szuszék), suslík, ,,ale súsok a
sušák jsou zpětná přejetí z mad. nář. szuszok, szuszák"
(Šm.). Pol. sqsiek, ukr. susík, r. susék. Věc i slovo jistě
staré a domácí.
— Původní tvar se zachoval na Slovensku; je to tam
spíše jakýsi srub z břeven, tedy vskutku od sekati: psi.
sq-sěk-i>, schrána ze dřev dohromady (so-)
sroubených, seseka-ných.
soutka, soudička (mylné d) jč.: úzká ulička mezi
dvěma domy, mezi domem a sousedovou zahradou
apod. — Ukr. sútka, pd. sutka t/v.
— F. Bezlaj Slavia 27.352n. k této skupince
připojuje též sin. sot mask. horská cesta
(oba významy se dají spojit: jsou též
v záp.-sln. šČura 1° úzká ulice mezi domy,
2° úzká cestička v horách. — Psi. bylo asi
*soťbka. Snad je příbuzné se staroir. set
a kymr. hynt cesta (*sent-), dále snad i s lat.
semita stezka, pěšina. Podrobnosti nejsou
jasné (-ρ- je ablaut?). Jiné domněnky: Jg
(„snad zkrácené sútěskaV\ což je hodno
úvahy; zkrácení by ovšem bylo už pra-
slovanské), ESX, Bezlaj uv. m.
soužiti: trápiti, sužovati. Proti dokonavému soužiti
= spis. zúžiti, učiniti úzkým, je toto nedokonavé s.
chápati jako slovo přitvořené k sužovati = vháněti do
úzkých, tísniti nebo jako rozdvojení významové i
vidové staršího soužiti zúžiti, způsobené právě přene-
seným významem slova sužovati. Zdá se ostatně, že v
usu je běžnější sužovati; ale ovšem i soužení (ten kluk
mě sužuje, je to s ním soužení).
sova 1° nář. sůva. Tak i stsl. sic. r. (sova) ukr. pol.
hl. dl. sch. Nevelmi jasné. Pokládá se za
zvukomalebné a řadívá se k jinojazyč-ným slovům s
k: ale z nich jsou našemu podobná jen keltská: stbret.
couann, gal. cavanna t/v; v slovanštině by tedy bylo *#
> s. — Sic. sova je místy i noční motýl; podobně sin.
sovka t/v a něm. Eule = můra; o tom Vážný JM.
sova
sova 2° horň.: pant ve dveřích B; val.:
„prohlubinka, vydlabaná v kuse tvrdého dřeva,
připevněného v rohu ostění" (dveřního).
Václavík LZ, V. Pražák NSSA 9.92; obraz tt.
88). Do takové „sovy" zapadá zaoblený hrot
sloupku, který je zároveň otočnou osou dveří;
jedna „sova" je při hořením konci toho sloupku,
jedna při dolením. — Rd. (sever.) prisóva je
otvor vyhloubený v kůlech „prjasla", ostrve na
sušení snopů: těmi otvory jsou prostrčeny
vodorovné žerdi. VSES 318. — Zajisté je to od
sovati (sunouti), ale věcný výklad je nesnadný
(že žerd nebo sloupek se vsouvá do té „sovy"?)
Srov. sovekl
sovek stč.: sypká v peřině, dosud kladsky; zm.
sucka ( < *sóvka). — Sic. sovok, osovok.— Asi
od sovati (původního infinitivu místo suti, viz
sunouti), vlastně od adj. *sovký, že se vsouvá
do svrchního povlaku (cíchy). Slovo jistě velmi
staré, neboť čeština sovati záhy ztratila. Msl.
sovka závlaka na chomoute, od téhož sovati.
Meh NŘ 30.40. Útvary sypká, sýpek jsou
výsledkem jistého změtení (viz sypati 2°), jež
zasáhlo dokonce i sem, kde je základem názvu
pouhé zasouvání té vložky do peřiny.
spála: jistá nemoc, dříve i zánět, úpal.
Postverbale od spáliti. Doloženo od střední
doby, v dnešním významu od Rohna. Odvoz.
spalničky.
spánek: skráň. Od toho, že „se na nich spí"
(tlak na ně přivolává spánek; sedíce při spaní
hledíme si aspoň spánky o něco opříti). „Mat.
Dačický, Tělo věda 1574, říká o židovinách: jsou
mista spaní od očí az do uší" Š. Tak i sic.
spánok, něm. Schläfe; sthn. släf a hol. slaap je
obé, spaní i skráň; též místy v ital., dále v armén.
a u Basků je jedno slovo pro oba pojmy (o tom
Frisk, Acta univ. Gotoburg. 1951, 4.20). Chod.
vospánek stuha připínající čepeni k hlavě, asi z
*o6-spánek = co je okolo spánků. — Spánek je
též výrůstek na keřích šípkové růže, způsobený
žlabatkou růžovou (žijí v něm její larvy), za Jg,
dosud na Náchodsku (Šulc 75), něm. Schlafkunz.
Původ toho označení je nejasný; lid věřil, že
pomáhají ke spaní, a k tomu účelu jich i užíval.
— Spánek = spaní viz pod spáti.
spanilý, nyní jen »krásný' (o ženách), dříve
vůbec ,pěkný, vznešený*. — Pol. wspanialy, sic.
spanilý. — Vlastně *vzpanilý = *vzpa-nělý,
stavší se pánem; utvořeno jako zmužilý, zbabělý.
spár „pazneht, noha", viz čpár.
spár čihařský: „jest částka čihadla do sítí,
kdežto pták na niti přivázaný od číhaře
potahován bývá, když ptáci k čihadlu táhnou,
aby ho vzletujícího spatřili a k čihadlu přiletěli.
Záleží ze dvou hůlek kolmo as pět i více kroků
od sebe postavených, na kterýchž jedné nit s
ptákem přivázána jest,
569 spasiti
tak aby pták volně procházeti se mohl, po druhé,
jenž pářidlo slově, se nit zhůru dolů smýká a
vedena jest do boudy číhařovy, kterýž ptáka tou
nití do výše potahuje, což pářiti, spárovati slově".
(Jg). V. též Andreska-gmelhaus PVÜL 20.219. —
P. spar, spirek.— Spár bylo i stč: u Klareta psáno
sparze n. zparze, vlastně měkčící -ě, je snad *spáře
< v-bz-pir-ja- (odvolávám dohad LF 75.100, že to
je kolektivum spářie). Východiskem je stč. pářiti
= potahovati volně uvázaného volavého ptáka, ahy
se vznášel od země, tj. činiti, aby ten plák (jakoby)
letěl, tedy faktitivum starobylého typu od pero ρ
brati letěti, předšlo van. *pör-ei-tei (tvarem se
shoduje s stsl. parj > pařiti, r. parjú parit vznášeti
se, letěti vysoko ve vzduchu; to jsou však iterativa,
tedy homonyma jiného významu, i když od téhož
kořene). Spár (*vzpár) je pak post-verbale od
*Vbz-pariti, kde Vbz zdůrazňuje potahování
vzhůru, do výšky. Od spár je pak spárovati, us. za
Jg, „nití volavce ku vzletování potahovati".
Existence faktitiva psi. *pariti, zastoupeného takto
v č. až do Jungmannovy doby (ač pero ρ brati v
češtině zachováno není!), je svědectvím, že ta
technika je velmi starobylá, lze tvrdit, že
praslovanská.
spára: podélná mezera, skulina, val. spára B,
spára SvK; ušparinkovat zeď, ucpati mechem a
destičkami SvK. Sem patří i val. spára ratica,
rozpoltěné kopyto B. — Zdá se, že jsou to zpětné
útvary od špárat píchati do skuliny, o němž viz
pod párati se.
spasiti, spása, spásný. Stč. znělo sloveso
nejprve spásti, spásu (Hospodin pokorné spase),
k tomu je náležité spasen, -í; stč. spas i spása
salus, vedle toho z církevní slovanštiny Spas =
spasitel (ty spase všeho mira); od prvého spas je
denominativum spasiti, z něho spasitel. — Stsl.
s^past a slovesa si>pasti pf. σώσαι, s^pasati impf,
σώζειν, s'bpasenije, stpasbnt, s^pasitelb. Sic.
spasit, spása, spasitel. R. spastí, ukr. spastý za-
chrániti, r. spásat, ukr. spasáty zachraňovati,
vyprošťovati; r. ukr. b. Spas z csl. — Výklad
významový není zcela lehký. Tvarová shoda s
pásti pascere zakazuje viděti v tom jiný kořen.
První věrozvěstové měli asi velkou nesnáz, jak
přeložiti σώζειν, σωτήρ; uchýlili se k pojmům ze
života pastýřského („Já jsem dobrý pastýř"),
použili slovesa pasti, v němž vězí odstín chrániti,
hlídati. Předpona s*. - zde perfektivuje (pasti =
chrániti, st-pasti = u° o° zachrániti), je tedy na
místě pouze u slovesa, ale ani tak celý ten výtvor
neodpovídá našemu jazykovému cítění; jméno
stpasT* jest pokládati za post-verbální. Vše je
výtvor cizinců (i když uměli slovansky), výtvor
knižní: sloveso stČ. spásti salvare bylo jen přejatý
církevní termín, nikoli slovo lidové; to platí zajisté
i o r. spastí
spáti
a ukr. spastý, která již zdomácněla. — Zvláštní
výraz je chod. spasí duší Hr: toužebně (např.
čekati na lék), ze. (u Merklína a Staňkova) s páčí
duší nebo jen paéí duší Vek rkp. Je to patrně
ustrnulá věta spasi duši = zachraň svou duši, např.
v šlo mu o s. d. = šlo mu o život.
spáti, spáč, spavý (s-ά nemoc, nespavost),
spací-, zdrobněle (o dětech) spinkati, za Jg
spánkati; složeniny zaspati (absolutně i pře-
chodně), prospati něco i se, dospati, přispati si,
vyspati se, přechodné uspati, horň. (a sic.) přespat
(dívku = zmrhati s následky, prespanka svobodná
matka), ospalý ( > ospa-lek); ze stp- je též u-
snouti (nové iterativum usínati), zesnouti Táb,
né^jen zesnul, zesnulý. Sic. spalna je z Balkánu.
Č. spánek vytvořeno ze základu slova spaní, když
staré slovo pro spánek sen dostalo jiný význam.
— Všeslov.: stsl. S'bpljq s^piši stpati; usT>noti
usnouti, us'bpati usnouti, nově ustpiti uspati, sic.
spí spät, spavý, spací, r. splju spát, usnut, ukr.
spáty, pol. spi§ spáč, hl. spju spáč, dl. spim spáč
husnuš, sin. sch. spim spáti, b. spja; leckde jsou
iterativa ze zdloužení syp-. — Ide. kořen zněl
svep-/sup- a tvořil původně kořenné sloveso
athematické, doložené několika málo tvary
védskými (svaptu nechať spí aj.); místo něho se
záhy objevila slovesa různá (stind. svápiti a
svápati; avest. na -so-: χνα/saiti). U nás vzniklo,
vlivem jiných sloves označujících podobný nebo
proti-kladnv stav jako 3. sg. ležitb btditb, sloveso
III 2 třídy s^p-i-tb; ale tvary kmene infinitivního
se tvořily nezávisle na tom: 8-bpati atd. je stavěno
na participiu s^pa-wb, jež je starobylé (odpovídá
mu — má jen re-duplikaci navíc — ind. su-
šupáná usnulý). Příslušné jméno spánku
*S7>pno-s viz pod sen.
spěti, do° pro° vy° u° (toto z ruštiny); spěch (stč.
,prospěch' Ote), °šný, prospěch, úspěch (z ruš.),
lidově pospěfih; spěchati, stč. spěšiti; sic. u
Hviezdoslava spěšit sa; č. pospíchati a pospíšiti,
uspíšiti něco. Sem i spí-š(e), původně ,rychle',
mor. a jč. ,dříve\ stč. spieše, s -e místo pův. -e?;
oba významy ,dříve' i ,spíš' jsou např. v Ote; je to
nepochybně ustrnulé part. pres. mask. od *spěšiti
(= spěchaje. = rychle = dříve než jiný), z vět jako
přišel jsem spěše, pak chápáno jako komparativ
příslovce, přitvořen i superlativ; stč. bylo i spěliti
spěchati: od Z-ového part. .spěn — Všeslov.: stsl.
spějo spěti prospívati (ÍSUST> spěaše
prěmqdrostijq), spěchu snažení, spěšq spěšiti
snažiti se, spěchati, spěšbno spěšně, prispeti
adpropinquo, uspěti prospěti, uspěchá prospěch;
sic. spiechat (Kukučin), spěch, prospěch, úspěch
(z češtiny?), r. spéju spět zráti, spěch, uspech,
spěšit, ukr. špity, zráti, spich, spišyty, spišnýj, pol.
épiač épiechač špiech épieszyč, hl. spěch
spěchowač, dl. speč spěch spěchowaš, sin.
spěti špeh
570 spory
spehati se spěšiti se, sch. dospijeti. — Dokonalý
protějšek je jenom v baltštině (lit. spju sp'ti býti s
to, stačiti na něco ( > uhádnouti, např. hádanku),
míti dost času, lot. spěju spět moci, býti s to) a v
sanskrtu (sphäyati tuční, daří se, odtud sphäti-
fem. vykrmování, tj. zvířat aj.). Participium stind.
sphltá- plný, blahobytný, a jméno sphltí fem. zdar,
prospívání, ukazují, že kořen byl *sphe~i-. Jeho
vlastní význam byl asi zdárně jíti vpřed, rychle a
dobře prospívati.
spěž: bronz, za Jg spíže zvonová zvonovina, za
něm. Glockenspeise, tak i pol. spiz(a); sic. spiež,
ukr. spiz bronz, a dl. spiža zvonovina, vsi. épizar
zvonec. Tedy vlastně slovo totožné se spíže.
spiknouti se: viz pikle.
spílati: nadávati (beschimpfen). Nyní slovo
knižní, téměř bez předpon (je jen vy°) a odvozenin;
,,je už v některých rukopisech Rokycanovy Postilly;
je i Admont. Z. 392 spielati". (Šm.). Vspielati
vynadati Šk. — Málo jasné. Kdyby i bylo původní
(pak by stč. -ie- muselo být z vratnou analogií z
doby úžení ie > í), mohlo by se míti za příbuzné s ř.
σπίλος skvrna, špína (přenes.: hanba), σπιλόω špiniti
(beflecken, beschmutzen). Domněnku tuto umožňuje
č. špiniti pokrývati špínou, přenes, hanobiti,
pomlouvati (je ovšem rozdíl: ,,ρο-mlouvati stranou,
tajně" proti „spílati \ přímo do očí"). Vazba (komu
co n. čeho: s. komu lotry n. lotrů Jg) je podle
nadávati t/v. Snad je dále příbuzné i ř. σπίνος a naše
špína.
spilka: místnost v pivovaře na stáčení piva;
dříve stáčení vy kvašeného piva do sudů, místnost,
kde pivo kysalo, pak i pivní sklep (měšťané si
kdysi nechávali zakvašovat pivo ve svém pivním
sklepě), viz Táb; spílati stáčeti pivo. — Původ
nejasný, asi cizí. Podle Matzenauera z angl. spül
vytékati, přetékati, rozlévati se.
spíže v starší době znamenalo potravu, zásobu
potravy (za Veleslavína): z něm. Speise; odtud
xpižírna, dříve šp-, místnost pro ni; byla i slovesa
špížiti, špížovati špihovati sháněti zásobu potravy,
opatřovati někoho potravou. Pol. kdysi spiza,
spizarnia, spizo-wač. — Nynější spíže (s ze š
disimilací proti z, jako svižný ze svižný) ve
významu ,špižírna' je rak.-něm. Speis(e),
zkrácenina ze Speisekammer. Viz i spěž.
spolek, společný, mor. spolina, spolitý;
hypostasí ze spolu = s pólu = s polovice: dělají-li
něco dva každý s polovice (uspolku Táb), na
polovic, je to společné. Dále spolkový, spolčiti se,
spolkař, -ařiti. — Sic. spolok, spoločný, spolčit
sa.
sporý: vydatný apod. (mouka = z níž se mnoho
napeče; chléb = sytý; člověk = silný); sporá věc
má proti nesporé menší objem,
sporýš 571
popř. se vyskytuje řidčeji (např. obilí bývá sporé
= vydatné, hodně „sypající" tehdy, je-li řídké;
zrna bývají sporá = námelná, vydatná, je-li jich v
klase málo), odtud u některých spisovatelů sporý
mylně chápáno jako ,,řídce se vyskytující,
nečetný, skrovný". Mor. spořiti = dávati velký
výnos, velké množství (např. naseče-li se na
malém místě velmi mnoho trávy), sporcta
vydatnost; viz i sporýš. Vlivem něm. sparen
dostalo spis. spořiti týž význam co něm. slovo (tu
dále vzniklo spořivý, spořitelna, uspořiti,
úsporný, úspora). Sporák překládá rak.-něm.
Sparherd. — Všeslovanské: sic. knižní (z
češtiny) sporý slabý, spořit, spořivý t/v jako v č.;
rus. spor, spóryj atd. všude s významem
,vydatný, hojný, zdárný' apod. Za příbuznou lze
pokládati toliko rodinu něm. slova sparen šetřiti
něco, uchovávati (sthn. spar šetrný). I tu byl
význam původně týž co v slovanštině, k
„šetrnosti" se zúžil z toho, že vydatná věc dlouho
vydrží (např. sporé sádlo = málo ubývá), dlouho
se uchová, takovéto „šetřiti" je „dlouho s něčím
vydatným vystačiti". (Naproti tomu „šetřiti" =
utrhovati si od úst, lakotiti, mělo starý termín
shoditi, viz šiádati). I u Němců se došlo ve
spärlich k významu »řídký'. Další, oblíbené
spojování se spěti atd., stind. sphirá- tučný,
máme za nejisté.
sporýš: rostlina Verbena, již stč. Sin. spoříš,
boriš, sic. sporýš, sch. sporiš(ak), b. sporeš t/v.
Ale mor. sporýš, spoříček, dl. spóriš, pol.
sporysz, ukr. sporýš = námel (Claviceps), r.
sporýš, paryš aj. = truskavec a jiné rostliny. —
Psi. sporýšb, od sporý = vydatný. Vztahovalo se
to na rostliny mající velké množství semen nebo
zrna námelná = velkého objemu, tedy na vydatné
co do výnosu.
spoud: jistá míra obilní. Jsou jen 2 doklady u
Jg, a to z pražských archiválií z r. 1717. — Pol.
s{z)pqd, strus. spudt, csl. spqďb. — Κ Slovanům
bylo přejato z germ.: je stšvéd. spander (nyní
spann vědro), stisl. spann, nor. spand, střhn.
spán. Do č. p. přejato snad z němčiny, do r. ze
Skandinávie. Stran d soudí Trubačev Kr. soobšč.
In. slav. 25.103, že nn mohlo dáti nd substitucí
d\n podobně jako mm > mb v něm. Damm hráz >
r. damba, n. Stamm kmen > r. štamb, n. kammer
komora > lit. kam-barí/s.
spousta, val. spusta, sic. spústa, postverbale
(od spustiti), proto i význam je nejednotný: spis.
pův. 'co se spustilo', velké množství, např. vody,
spuštěné s hrází, nebo kamení, spuštěného,
sjetého s hory, sněhu spustívšího se při oblevě se
střechy apod.; na Valašsku a Slovensku =
'spuštění, spuštěnost, rozpustilost', např. povyk,
výtržnost.
spouzet: jvč. (na Kunštátsku), zm. zbouzet (sp
sonorisováno ve zb): pobíhati, dováděti,
sráti
han. spózet hledati něco nedovoleně, hřmotně
prohledávati B, choditi, hledati KpU, sháněti
(spózák neposeda) SvB, hledati Rs; val. zblúzať
spouzeti B-SvK má navíc zesilovací Z, § 9. — Je-
li původním významem 'hledati', je možno za
příbuzné míti něm. fahnden t/v (dosavadní
domněnka o fahnden, že souvisí s finden 'nalézati',
je nepravděpodobná); s by pak bylo „pohyblivé".
spratek, u Klareta zpratek: zvíře předčasně
narozené; nyní zpravidla kůže z něho nebo ze
zvířete zcela mladého nebo malého (např. kuny),
konečně i obecně nadávka malým klukům. —
„Psi. lze klásti,; υζ-ρtrt-bk'b II jbz--porťbkt (popř.
též vy-). Je významem tak blízké slovu záprtek, že
je nelze dobře oddělovat. Jako u slova záprtek,
objevuje se i zde v celé slovanské oblasti
přenesený význam 'malý zakrslý tvor,
nedochůdče', také jako nadávka pro malé
nezvedené dítě. Byl tedy nepochybně původní
význam nedo-nošené, předčasně narozené mládě,
jaký je u Klareta (v kap. o dobytku) a teprve
sekundárně se to slovo přiklonilo k porjq porti
(párati) či ještě spíše kontaminovalo s mladším
slovem jbz-porvkt, které skutečně značilo mládě
vyřezané z břicha matčina. Má tedy jbz-ptrt'bk'b
původ pravděpodobně stejný jako za-p'brttk'b; k
příbuzným slovům (uvedeným pod záprtek) lze
připojit ještě kymer. erthyl abortus. Podle dvojice
za-P'brt'bk'h —j bz-p'brt'bk'b vytvořila se
mladší dvojice za-mettk'b — jbz-met-bk'b (sch.
za-metak embryo — č. zmetek) stejných vý-
znamů". (A. Mátl.)
správa: postverbale od spraviti nebo spravovati,
odtud rozličné významy podle významového
odstínu základního slovesa (oprava např. bot,
správa veřejná). Mor. a sic. správa a pol. sprawa
znamená i obecně věc, záležitost, zařízení, neboť
spraviti tam jest = vyříditi, vykonati, spořádati,
pokliditi apod.; o sic. v. Mihál SR 25.147. —
Základem všeho je pravý. Od spravovati je *i
správce, jako opraviti, -ovati oprávce.
spravedlivý: viz pravý.
rprávný, sic. správný: ze spojení s právem nebo
(V. Kůst) ze s3° + pravbWb = mající dobré právo.
sráti; odvoz. vč. han. (i pd.) sralka druh slivek
(kulatka); sralbotka, mor. sraligata, chod. kasran
bázlivec, zbabělec. Místo č. vulg. zesrati (z < vz-)
něco (já bych to z-l), opovržlivého odmítání, je
mor. eufemistická náhrada (zv)ohrát, zohráti PS;
naopak je vulg. prosrat něco = prohrát. — Sloveso
jistě všeslovanské; sic. srát atd.; psi. serq sbrati; k
němu náleží jméno r. sor špína, hnůj. — Další
výklad je nesnadný. Cituje se stind. sárati teče (s.
by tedy bylo eufemismem místo kak-, které je v
lat. cacäre atd., srov. lejno). Zubatý LF 28.31. Od
sárati je stind. ati-sära- a ä-sräva- (toto vlastně
od *sreu-,
srbati
což je rovněž od *ser-) průjem (Durchfall). Jiné
sráti se viz pod starati se.
srbati: viz střebati.
srdce, (dobro)srdečný·, srdeční (srdeóník, ná-
zev rozličných rodů bylin, o nichž má lid za to, že
léčí nemoci srdce, např. vč. s. = Par-nassia; nyní
bylo zjištěno (K. Müller, Živa 9.1961.128), že
srdečník (Leonurus) je opravdu účinný proti
zánětům srdeční sválo -viny a při sklerose
věnčitých tepen); milosrdný; osrdí (bez c, srov.
výsluní); stč. srdce zvonu (Klaret), k tomu od
podobnosti k srdci zvonu srdeň mor. tlouk
hmoždíře; č. mor. (a pd. sierdzien) hřeb skrze
oplín matením se svoren; jvč. srdce přiložiti k
něčemu Hoš. ,uvěřiti4, srov. stind. šrad dádhati
věří, lat. crědo. — Všeslov.: stsl. sr^dbce, r.
sérdce, ukr. pol. dl. sérce, sin. sch. srdce, b.
sárdce. Starobylé může býti též osrdí, srov.
obdobné tvoření v lat. prae-cor-dia t/v; milosrdný
je za stsl. milo-srí^ďb, což je překladem za lat.
misericors. — Srdce má u Indoevropanů jména
zřejmě příbuzná, ale někde upravovaná. Psi.
*sbrdbce je rozšířením starého slova na -i *sbrdb
< ttrdi ntr.; lit. je širdis fem. a lot. sirds fem. (lit. a
lot. nemají neutra!); tvar na i je dále z původního
konsonantického kmene: i v baltštině jsou stopy
takového kmene: nář. gen. plur. šerdu, u Daukši
gen. sg. širdés < Urd-és, gen. plur. širdy,. Všecky
i další tvary lze spojiti domněnkou, že jméno srdce
znělo ide. asi v nom. tterd, v jiných pádech že byl
kmen krd-; z nominativu je ř. κήρ a stprus. seyr; z
krd-, proniklého do nominativu-akusativu, že je
lat. cor < cord, s příponou -i- je ř. hom. κραδίη9
att. καρδία, het. kardiš a tvary bsl. Germánština si
vytvořila kmen na n: gót. haírto gen. hairtins.
Indoíránská slova mají počáteční znělou a
aspirovanou: véd. gen.-abl. hrd-áh a novotvar véd.
hrdaya- ntr., av. Zdrddaěm (= zrdaya-m). — Staří
měli za to, že srdce je sídlem duše (podobně jako i
ledviny a játra); proto dosud se klade srdce velmi
často jako sídlo duševního života, odvahy,
zmužilosti, lásky, nenávisti, radosti, žalu (upřímné
srdce apod.).
srha: travina Dactylis (od D. Slobody). Od
srhký K, srchký drsný, ježatý?
srchký mor.: tvrdý (o lnu, konopí, plátně),
trpký (o planém ovoci), drobivý (o chlebě),
nemastný (o kaši). Původnější význam je v laš.
srchly drsný na omak (o houni) a v laš. srphňaty
naježený (o srsti). Sem patří i mor. šrstava půda =
tuhá, drsná, stč. srsatý, zuřivý, mor. nasršit se >
nasošit se nahněvati se (přeneseno od zvířat, která
naježují srst nebo peří, jsou-li podrážděna). Sršeti,
v č. jen přeneseně: sršeti hněvem, s. jiskry..., pův.
míti naježenou srst a zuřiti hněvem. — Sic. srchký
neúrodný, ošršňaveť zhubeněti (o dobytku), až
prořídlá srst stojí; dále srsatý zlobný. R.-csl.
srtchtk^b, sin. srhek
572 sršeň
drsný, krabatý; pol. nasierszaly naježený, ukr.
šeršávyj, šerechátyj drsný, r. šeršávyj,
šerochovátyj drsný, sin. nasršen naježený, sch.
stršiti ježiti chlupy. Viz i srst. — Psi. sbrchtk'b o
naježené srsti, a swšiti. Z litev-štiny sem náleží
šiurkštús, šiurgzdůs drsný, tvrdý, dále stind.
háršatě o tom úkazu, že se ježí chloupky na těle z
radosti, rozčilení nebo hrůzy, a lat. horreö ježím se
hrůzou, arm. garšini děsím se, základ bsl. (a
germ.) Uers-, stind. arm. ghers- (stran K\gh srov,
Sbrdbce: stind. hrdayam). Prvotní je jistě sloveso,
slovan. Sbršg Sbršati (třída III 2) odpovídá
latinskému horreö (přípona -i- < eir v kořeni γ =
lat. or); Sbrch-tícb od sbršati jako trpký od trnouti
= lat. torpěre trnouti.
srkati; sic. srkat; osřkat vzlykati, vzdychati,
zachvívati se, postv. osrk vzlyk; zasrkat^zachvěti
se, zavzdychati. Sem patří i sic. cmrkat, cmerkat
srkati. Pol. sarkac, sin. sch. srkati, b. sárkam. —
Zvukomalebné: vzešlo ze sr s příponovým k.
srna, k tomu přitvořeno srnec. — Všeslov.: stsl.
sri>na, r. sérna, ukr. serná, pol. hl. dl. sama, sic.
sin. srna, sch. srna, b. sama. — Psi. bylo sbrná;
blízké mu je pouze lit. stima a lot. stima; liší se od
našeho intonací na ir (což by mnoho nevážilo), ale
hlavně tím t. Jde o výraz jistě bsl., ale původu
nejasného. Obvyklé spojování s lat. cervus jelen,
cor nu roh, něm. Hirsch jelen atd. nemá přesvědči-
vosti. Spíše bude to slovo cizí, „praevropské".
sroula: nešika, nemo tóra PS. Z argot, (pův.
jidiš; Treimer 49) sroule, pán.
srp: nástroj na žnutí trávy n. obilí. Rostlina
srpek Falcaria, má název od srpovité podoby listů.
— Všeslov.: stsl. srtp^, r. serp gen. serpá, ukr. hl.
dl. serp, pol. sierp, sic. srp, sin. sch. srp, b. sárp.
— Psi. Sbrp*b; příbuzná slova jsou lot. sirps
mask. a sirpe fem., ř. αρπη, ir. serr (toto ze serpo-
s) a oset. xsyrrf t/v (Abajev AnnSl 4.30). Základní
sloveso je v lat. sarpere ořezávati révu, s a,
obvyklým v slovech lidových a technických. Pro
nedostatek slovesných tvarů v jiných větvích nelze
o vokalismu kořene nic tvrdit; přízvuk vyznačuje
naše slovo jako činitelskó (typ φορός = nesoucí).
srpen, pol. sierpieú, ukr. serpen, sin. srpan t/v
(osmý měsíc roku) sch. srpanj červenec. Spíše
nežli se srp bude souviseti s lit. sifpsti zráti: obilí
zraje v tu dobu.
srst. Odvoz. mor. srstka = č. angrešt (plody jsou
pokryty chloupky), srstení, srstoň, srščák keř
srstkový; viz i nesrstný. — R.-csl. sbrstb vlna, sic.
srst, r. šerst vlna, pol. sieréc, sin. srst srst. — Psi.
*sbrstb z *Urs-ti- od toho kořene, který je v sršeti,
srchký, původně tedy ,načepýřené chlupy'.
Příbuzné je sthn. hursti kštice.
sršeň, nář. mask. sršan stržán širšán šíršán
šršleň bršleň šyršoň šaršoň sršan sršín sršák
sršnák sršňák frfňák sršňál šršňál, fem. zm.
srub 573
sršne, sršňa. (Jsou i jiné názvy: palcák, palČák,
palcufka, že je to „sršně palcová, jako palec
tlustá", včelojed, harganáó.) Podrobnosti Voráč
15 o jzč., Utěšený NŘ 45.174 n. o jiných
nářečích.—Všeslovanské kromě novobulh.: sic.
sršeň, stsl. svbšenh, r. ukr. séršerí gen. šéršnja,
pol. sierszeú, szerszeú, hl. dl. šeršeň gen. -nja,
sin. sršen, ech. sršljen. — Psi. sbršbňb. Slovo
prastaré: lit. siršuo (širšuonas šifšinas širšalas sir
šly 8 širšf/s širšas mask., širšé, -a fem.) vosa, lot.
sirsins, sirsenis sršeň, stpr. sirsilis sršeň; lat.
cräbrö, sthn. hornuz (< *horznut-), nyní
Hornisse, hol. horzel sršeň. Z litevské intonace
Ir, sch. r a lat. rä vyplývá *f. Původní sklonění
bylo asi to, co je v lit. Širvydově siršuo -ens, tj.
1cfs-ö(n) gen. Ic?s-en-(e)s, tedy starý η-kmen;
příponové -en- bylo u nás zároveň s připojením
dalšího -jo- redukováno v -*>n-, l v sch. a v
pomoř. -slovin. seršel je částečná asimilace
hlásky η k r; lat. druhé r je opakováno z 1.
slabiky (nejsou tedy tato r a l stopou po příponě
rjn, ač se opak tvrdívá velmi často).
srub = to co sroubeno, např. stěny dřevěné
světnice (bez střechy) apod., dříve zpravidla
čtvercové roubené stavení obranné, na Slovensku
obrubeň studní atd. V Čechách srub místy (chod.,
vč. u Paky) a na se v. M. 8róbek. Rzr je špejchar,
samostatné dřevěné stavení na dvoře pro obilí aj.
věci, nahradilo tedy starý název klet.
sfa, slovo původně slovenské, na Moravu
přejato do val. a horn. — 1° sic. = jako (v
přirovnáních: bola sía dečko; tvrdý sta kamen);
2° val. horň. ve spojení se zájmenem nebo
příslovcem: stagdo = kdokoli, stagdy = kdykoli;
3° sic. ojediněle sia-sťa = bud — nebo (sta po
cestě — sta po chodníku = k cíli lze dojíti... =
rozličnými způsoby). Nář. (Liptov) chtä ukazuje
původ: je to tvar toho druhu jako r. chotjá, sic.
choc, hod, tj. part. pres. od chtíti. To je patrné v
3°, odtud lze dospěti k pojetí libo volnosti
(stakomu = komu chceš, komukoli). Funkce č. 1°
se vysvětlí konkurencí sjak ( = jakkoli, ačkoli,
byť i) ve větách připouštěcích, kde by bylo lze
položiti chtíti (jak mne nohy bolíja, trújám si tam
přeca dojit = ať mne nohy bolí jak chtějí,
přece...). V jazykovém povědomí se takto sta
přiblížilo k jako i významem, takže je mohlo
dokonce i nahradit. Meh LF 71.89.
stačiti, do°, vy°; stč. nč. nedostatek (všude
starší než dostatek; toto nemá jasného stč.
dokladu!), (ne)dostatečný; laš. místy podle
polštiny je starčit, starčyč, dokonavě na° do° vy°.
Josef Durdík vytvořil soběstačný, •nost. — Slovo
západoslovanské: sic. stačit (a mat na (do)staČ =
sdostatek), dl. stacyé, p. starezyc (r může býti
bud z tc > rÓ nebo vložené, § 10). — Pro výklad
je důležité laš. steknuc t/v (dokonavé: to nam
akurat
stahalovať se
tak stekňe Lp), je i sty kňuč a (vy)stykač (už mi na
to peníze nestykly Malý). Vyjdeme-li od tohoto
steknuč, nabízí se jako příbuzenstvo lit. tenkú
těkati tékti t/v (hinreichen..., auskommen,
ausreichen, genug haben), ištekti t/v ap° reichlich
vorhanden sein, genügen, nesuteklě nedostatek,
nouze aj., lot. tieku tiku tikt stačiti, státi se atd. U
nás tedy je těmto baltským slovům nejblíže
steknuč; primární podobu má sch. téci nabývati
čeho (svině „bere na sebe" hodně sádla apod.),
stéči (vy)získati co, stoka majetek... dobytek (viz i
skot), sin. tekniti dařiti se, býti k duhu, k užitku,
býti vydatné; jejich s může být, podobně jako v lit.
su-tektě dostatek, ide. su ,dobře, hojně*, viz «3°.
Tvary s a vyložíme z dlouhého stupně o, Hök- (je i
lit. stoka nedostatek, stókti dostati se do nouze,
stokóti míti nouzi; u všech těchto je ovšem nutno
připustit ztrátu ne, ale to nedělá obtíží), a to ze
*su-tók-tu-kos > stat'bk'b ,hojnosť (kt > t je
náležité), odtud statčiti (Gb Ml. 1.394 má 2
doklady na -tč-) > stačiti; stran -tu- srv. v lit. -tě,
příponu rovněž ř-ovou, ale s jinou samohláskou.
Dostatek ovšem vypadá tak, že by mohlo patřit ke
státi, neboť má vedle sebe dostane se mi,
nedostává se; ale nepochybně je dostati se
přitvořeno k dostatek zpětným pochodem, vzorem
byly asi útvary typu při-byti — příbytek apod., kde
jsou rovněž přípony ťb a ki>). — Laš. styknuč a -
stykač vyložíme pomocí vč. vytknouti něco ,zmoci,
dokázati, stačiti na něco4 PS (v. živobytí = vystačit
svým výdělkem na uživení sebe nebo rodiny, na
zaplacení poplatků, dluhů ap.); zde -tk-je asi
oslabený stupen t°k-, realisovaný jako ťbk (kdežto
lotyština realisovala i), takže splynul se slovesem -
tknouti (za°, do° atd., viz týkati).
stádo, stádečko, stádní. Všeslov. (stsl. stádo,
sic. r. stádo, sch. stádo atd., jen pd. hl. dl. stadlo s
novým l). — Psi. stádo, lit. nář. stódas. Význam
nutí spojiti je se šťhn. stuot fem., angl. stód fem.,
stsev. stád stádo koní (nyní něm. Stute kobyla,
singularisací). Je-li odedávna, nemůže stádo býti
výtvor teprve slovanský, neboť pouhé -do se jako
sufix u nás neobjevuje, i v jiných jazycích je velmi
pochybné. (Kořen by v tom případě byl nastati,
stádo by bylo množství stojící v ohradě.) Zdá se
tedy, že obé, slovo germánské i naše, je útvar z
doby předšlovanské, resp. předgermánské. O
přejetí z germánštíny nelze mluviti, odporuje tomu
rod. Musíme se odhodlati k domněnce, že v obou
větvích je to převzato od „praevropských" lidí a že
domněle samozřejmé odvození od stá- státi není
než klam.
stahalovať se laš. (u Frýdlantu, Malý):
povalovati se, lenošiti. — Snad je od nějaké
nářeoní formy slova štakel ,klacek'; srv. č.
klackovat se t/v, od klacek.
stáj 574
stáj, stč. stáje, též s -búa: stáné Dědina, laš.
stajeň, stajňa. Stáj znamená zpravidla chlév, ale i
půdu na seno (u Jevíčka), obytné stavení (chod.).
Podobně v C. mezi Hradcem Kr. a Pardubicemi
„na půdě" = na stáji (Utěšený, Slavia 31.170). —
Sic. stajňa, pol. stajnia chlév, r. stája smečka,
hejno, sin. staja místo k stání pro dobytek, sch.
staja chlév, b. staja světnice. Ukr. stájnja chlév,
stája ohrada pro ovce. U Huculů staja je
„primitivní chalupa vystavěná do srubu, bez oken
a začasté bez stropu. Stáje stavějí se z kulatiny
uprostřed ,stojiště', tj. ohrady pro dobytek v
polonině... Staja má obdélný, pravoúhlý tvar a
skládá se obyčejně z obytné místnosti a komory"
(Sičynskyj 52). — Psi. staja. Příbuzné je
(Sičynskyj 53) ř. στοά (στοιά, aiol. στωϊά)
sloupová síň, místnost pro zásoby, přístřeší, ze
*stöv-jä. Slovo tedy prastaré, pra jazykové. Kořen
je týž co v státi; není jasné, na co se původně
vztahoval, zdali na sloupy stojící uvnitř řecké stoi
(ř. στωϊδιον je sloupek), jak myslí řečtináři, či
spíše na to, že (u Slovanů tak tomu asi bylo
původně) stáj byla stavěna proto, aby v ní „stál"
dobytek.
stan, původně obecně místo, kde něco stojí,
pak i zařízení tam postavené, tedy stč. ležení
vojenské, v plaveckém slangu místo, kde vory
jsou přes noc; stánek trhový = jednoduché
skládací zařízení na prodej, např. stolek s
ošatkami, pak teprve bouda přikrytá plachtou, a
dále stan vojenský. Odvoz, stání v chlévě =
oddělené místo pro 1 kus dobytka. Vč. (u
Opočna) nemám stany = nemám stání. Odvoz,
stanice; stanoviště, -ovisko = místo, kde něco
stojí; stanoviti pův. učiniti, aby něco mělo svůj
stan = své místo (vč. ustanovit se uklidniti se); k
tomu postv. stanovy.— Všeslovanské: stsl. stant
παρεµβολή, r. stan gen. stána i stanu tábor, ležení,
stan, stav na tkaní, stanovíťsja, ukr. stan gen. -u
stav, tábor, postavení, stanovýty postaviti, zříditi,
pol. stan stav (rolnický apod.), stát, stanowié
určiti, naříditi, rozhodnouti apod., sic. a dl. stan
jako č., sin. stan stav, ležení, obydlí, chlév, sch.
stan stav na tkaní, salaš, b. stan bydliště, pobyt,
stav na tkaní, postava, stan(ov)ište jako č. — Ze
sklonění (gen. lok. -u) a z odvozenin na -ov-
vyplývá, že stan'b bylo w-kmen, přípona je tedy
nu-jneu- (kořen sta- od státi). V jiných jazycích
má odpovídající slovo příponu -no-: lit. stónas
stav, stind. sthänam stav, hodnost, bydliště, místo
aj. Naše přípona je starobylejší než toto -no-.
starati se: v starší době bylo i aktivní starati
někoho o něco = neustále, neúnavně žádati,
prositi, obtěžovati; ještě nyní je obstarati něco.
Podobně je i hl. ttaraé, dl. staraé: to mě stará to
mi dělá starosti, a ukr. staráty obstarávati. Jinak je
jen zvratné sloveso: sic. starat sa, hl. staraé
so, dl.
statečný
staraé se, pol. staraé si§, ukr. starátysja, r.
staráťsja, b. staraja se. Odtud starost, starostlivý.
Jč. stařeti se = starati se. — Sem i msl. oštárat se,
ošterovat se obtěžovati se, postv. msl. sic. oštara,
mor. též oštera, ozdara obtíž, mrzutost, nesnáz,
odtud oštarný (-te-); mor. poštarovat dobírati si,
laš. dožgarovat škádliti, zlobiti. — Toto sloveso
nebude totožné s tím, které je v ze-starati (státi se
starým), nýbrž význam nutí vyjít od jiného
základu. Spojujeme je s něm. stören (sthn. störan)
rušiti, vyrušovati, neboť „výraz starati někoho
znamenal patrně vlastně »působiti, aby někdo.měl
starost oč, znepokojovati, sollicitare' apod. Zvratné
starati se znamenalo podle toho ,znepokojovati se,
znepokojen býti, v úzkostech býti, sollicitari', např.
žádám tebe, ze jí to ... zaplatíš, aby mne
nepotřebovala o to více starati = znepokojovati.
Odtud pak vyvinul se význam ten, v kterém
užíváme dnes výrazu starati se o někoho, oč:
výsledek této obavy, úzkosti o někoho nebo o něco
je péče o někoho, o něco" (Hujer 1.128 n.; tam i
další hojné doklady, ale nikoli poukaz na stören).
starý; mnoho odvozenin: stařec < star-bCb,
stařík, stařena; stč. starší znamenalo i rodiče, ještě
Sm 186; stč. starček (i jméno rostliny, nyní
Senecio), nyní stařeček; staroch, staroušek,
starucha; sic. zdrobněle starky (laskavější než
starý: mój starky = staroušek); č. stárek, fem.
stárka, zvolení náčelníci mladé chasy; stárek ve
mlýně, srov. mládek; ze srbocharv. je stařešina
(*starej bš-ina); starosta (tak i sic. a pol. ukr. r.),
starostenský; starobylý, -žitný, -dávný (hypostasí
ze rčení za stará dávna), -světský, -věrský atp.;
stáří (v stáří ,ve věku4 12 let poklesalo na ad v.
stáří, Sm 26); obstarožný z *obstarožitný; msl.
obstární, sic. obstarný (ale č. obstárlý s l podle
zestárlý); o(b)starek zakrnělý člověk, odstavené
mládě; stč. starati se stárnouti, nč. se-starati, stár-
nouti. — Všeslovanské, všude podobné bohatství
odvozenin jako u nás. Psi. start; spolu s baltským
ekvivalentem lit. stóras tlustý, odpovídá mu
hláskami a významem ,tlustý' stind. sthävara-
tlustý, pevně stojící, stálý, popř. i sthávira- široký,
tlustý, vzrostlý, starý. Jest však uznati, že vypadla
slabika -va-, popř. že -avi- se stáhlo v
předhistorické době v ä. Slabika ztracena asi
vlivem oposita *molďb, mladý. Vlastni význam
nebyl původně asi ,starý', nýbrž asi »vyspělý,
vzrostlý, dozrálý'; pro ,starý' bylo slovo veťbch^.
Základ stháu- vznikl rozšířením známého stä-
státi. Meh Recueil 1.107.
stát, státní, státovka, sic. stát, štátny. Z lat.
status, srov. fr. etat, it. stato.
statečný: stč. mocný, silný (Veleš.), dostatečný
Br. Nč. význam ,udatný, zmužilý, silný, bojovný'
má již Veleslavín. — Sic. statoČný poctivý, dl.
stacny (ze statečný)
statek 575
čestný, ctnostný, poctivý, p. stateczny stálý,
vytrvalý, pevný, ukr. statícnyj pevný, počestný.
— Od staťblcb (viz statzk), totiž od těch
významů, kde převládá pojetí stálosti (od sta-ti =
stanouti, postaviti se), pevnosti, odtud pak je i
odstín pevnosti mravní (= poctivosti).
statek. Znamenalo původně dobytek {přihnala
statek na tvrz), dosud msl. a las., ,,zde obyčejně
o dobytku hovězím, zvláště volech" (zené statky
na vodu; byl na statkách = kupoval voly B), jvč.
,,i v širokém smyslu (jako v polštině)": husy a
vůbec všechna drůbež jsou ženským statkem Β z
Pittn. — Sic. statok hovězí dobytek (spis. též:
zboží, majetek); stpol. a pd. statek dobytek,
chovná domácí zvířata, stádo; ukr. bělor. rd.
(záp.) statok ,skot, velký rohatý dobytek a koně,
stádo', str. ,majetek' (movitý, především záležící
v dobytku). — Psi. staťbk-b; „pravděpodobně
vzniklo až na půdě slovanské" [nepatří tedy k lat.
status ,stav'!] odvozením od stanq stati (v. státi
2°), příponou -ťb-k-b, na základě jeho významu
,vzniknouti, povstati, vyrůsti', který „tvoří
protějšek významu slovesa dobyti ,zploditi,
počíti'. Z toho vyplývá, že „slovo staťbk-b bylo
vytvořeno podle vzoru dobyt-bk'b na základě
naznačené významové souvztažnosti sloves
dobyti a stati jako jeho synonymum; mohlo při
tom spolupůsobit i starší subst. stádo"". „Slovo
staťbk-b tedy mělo také asi od začátku význam
„dobytek" a odtud mohl jít významový vývoj
známou cestou: „dobytek" — „statek,
hospodářství, hospodářská usedlost" (význam
dobře doložený v češtině i v polštině) —
„bohatství, majetek" atd. [stě. statek je, podle
Šimka, majetek, pomoc, podpora, moc, užitek,
zisk, síla, podstata; statček je jměníčko v Táb.].
Ale je také možno, že dva souvztažné významy
„domácí zvířata" a „majetek" u slova dobyt-bk-b,
jež bylo předlohou, způsobily hned od počátku
obdobnou dvoj významnost u slova stat-bk-b, jež
bylo podle něho vytvořeno. Konkrétní významy
slov dobyt-bk'b a staťbk-b, ukazující na stejné
původní prostředí, jsou tedy u obou slov patrně
velmi starobylé a bezpochyby původní." (A.
Mátl SbTrávn 320 n.; z něho některé formulace
převzaty doslovně.)
státi: 1° pres. stojím; stálý < *sst-, srov. stč.
sstáti setrvati Ote, odtud stálec, stálice; vč. stání
podlaha ve chlévě Pt; stojan; postv. jvč. klad.
obstoj^, k tomu obstojný; (ne)pří-stojný; č.
zástoj CL 1.548. Nové postv. postoj. Nové
svéstojný (co pro vás stojí jen svou cenu = co
prodávám bez výdělku); viz i stáj, stejný; sta-t- v
podstata (odtud odvoz. podstatný); ale stát
článek, pojednání je z r. etaťja. — Sic. stát
vyjadřuje u dějových jmen, že ta činnost je v
běhu, že se právě koná (pod. i stind. sthä-): bitka
stála = bojovalo se; jednánka stála =
umlouvali se;
státi
právo stálo = konala se pravota (Blanár HL); to je
důležité pro význam č. stanouti (v. níže). —
Všeslovanské: stsl. w stojo stojatí atd. Stran
významu ,míti cenu srov. něm. im Preise zu
stehen kommen, lat. constäre, snad i het. ištah-
(Friedrich AO 17.250), tedy pův. »státi (= býti) v
ceně' za tolik a tolik, pak za + akus. nahrazeno
pouhým akusati-vem.
2° pres. stanu: státi se čím, sic. stát za uči-teTa
= učitelem (poněvadž stá- znamenalo i býti (tzv.
„zuständliches" Sein, proti es-, což bylo
„wesenhaftes", bytostné bytí), je stanu se
perfektivní „budu", v našem pojetí vyznačuje
začáteční bod toho děje), i —spřenesenou
présentní příponou — stanouti postaviti se,
znamená i ,býti', ve futuru: nedlouho jich stane =
bude, Táb („státi" a „býti" se tvarově doplňují,
podobně jako v ital. a špan., Kopečný NŘ 33.130);
dostati se něčeho (odtud dostati něco), odtud
dostatek > dostatečný; nastati; ostati zůstati >
ostatek, zůstatek, ostatní (ostávati někde =
bydleti); přestati, přistáti (od frekv. přistávati je
postv. přístav), sic. přistát na, co = souhlasiti, č.
ustati v něčem (neustálý), mor. sic. ustát unaviti
se, vč. klad. ustálý, sic. vystát nenastati; č. vstáti,
povstati (povstalec), vyvstati, přivstati si, zastati
někoho i z. se s gen. (zastánce). — Všeslovanské:
stsl. stanq stati postaviti se, stanouti. Jediné č. sic.
sloveso u vzoru minouti, které si udrželo staré roz-
ložení přípon (-no- jen présentu!).
3° staviti, stavěti; sic. stavit sa vsaditi se o
něco, asi z pův. 'postaviti se k zápasu', č. dostaviti
se k soudu apod., vlastně 'přijíti, postaviti se k
stání' (před soudem se stálo!); postv. stav
tkalcovský, stč. mor. kloub, kotník, kolínko stébla
(sic. stávec, stavok), jez, rybník (též stavnica t/v,
tak i dluž.); všecky tjr významy jsou z rozličných
významů slovesa staviti a dokazují tedy jeho
(slova stav) post verbální ráz; jiná postv.: postava,
výstava, zástava (sic. význam 'prapor' asi od toho,
že žerd s praporem byla v ležení zarážena do
země), přestává, sestava, stč. sic. postav kus sukna
(26 loket), msl. ústava (laš. u-) výstavná budova,
spis. ústava konstituce (či z r. ustáv 'stanovy' nebo
= stpol. ustawa 'zákon', srv. Slawski JP 42.86);
jiné odvozeniny stavba, stavitel, stavěči; pod-
stavec, odstavec, nástavba, přestavba, nástavec,
ustavičný = stč. ústavný. — Obdobné bohatství u
1° 2° 3° u všech Slovanů. — Vše od kořene stä-,
hojně zastoupeného i jinde. Ten tvořil v pra jazyku
jen aorist kořenný (sti. ástha-t, ř. ε-στη = postavil
se). Préeens je sekundární, tvoří se nejednotně: sti.
tísthati a ř. ϊστηµι mají zdvojení; slov. stajo lit.
stóju a snad i lat. sto jsou ze *stä-jö. Stojq (třída
ΙΠ 2, sloveso stavové, v. výše) bylo nepochybně
přitvořeno už v předhistorické době k
imperfektivu stajq tak, že za „základ"
stativo 576
vzato stáj-, to pak — ve shodě s tvořením III 2 —
bylo redukováno na *stoj-. Sta-η--) má -no-
starobylé, srov. ř. ιστάνω, stpr. po-stäni-mai
stáváme se, lat. dě-stinó, ale ä je v něm beze
změny. Faktitivum stavit i je tvořeno od kořene
stau- (rozšíření o v, též. v lit. stoveti, lat. re-stau-
räre), k tomu stavěti < stav-ja-ti.
stativo, již stč.: dřevěná kostra nebo stojan pro
rozličná zařízení, např. pro tkalcovský stav nebo i
stav sám (val. las.), u mlýna jsou to dřeva
obepínající žlab. Též fem. plur. stativky ČL 4.37 =
mor. píšěelník (obraz z B. 397) = stojan na 12
cívek při snování. Srov. dl. staéiwa ntr. plur. i
staéiwy fem. kostra tkalcovského stavu i stav sám,
pol. staciwa, sin. statva stav, ukr. statýva kostra
tkalc. stavu. — Zpodstatnělé ntr. od adj. *stativ-b,
jež odpovídá latinskému statlvus stálý, ne-
hnutelný, má však a jako ostatní stat-(statiý,
statek, srov. i lat. supinum státům).
statný: statečný, udatný Jg z D.; silný; velký
(statný kámen Jg. z úzu). — Od základu stát-,
který je v statek a podstata s významy 'moc, síla',
pocházejícími od pojetí kořene stz- (státi) jakožto
základu pevnosti, stálosti.
stéblo, stč. stblo, laš. stěblina i zblina, jvč. zblo
(„druh", jemnějšího zbla, původně tedy o obilí),
han. zblo KpU, dem. zbilko, zbilecko; adj. val.
zblovitý silný v stéble. — Sem náleží obecné rčení
(nemám) ani zbla = ani stéblo, nic. —
Všeslovanské: stsl. kol. steblbje, sic. stéblo, r.
stéblo, ukr. stéblo stéblo, stvol, stonek, rukojeť,
pol. dříve éčblo, écieblo, nyní idzblo, nář. zdblo,
zblo aj., hl. stwjelco, spjélco, dl. splo stéblo, sin.
stéblo stéblo, kmen, sch. stáblo stéblo, b. stéblo
stéblo, stvol, kmen. — Psi. stbbló; útvarem je mu
nejblíže lat. stipula t/v (l-ový sufix, ale rozšířený o
u). Náleží k bohaté rodině slov, v níž je mj. lit.
stiebiúos stiěhtis vypínati se vzhůru, stíebas kůl,
stěžeň, stiepiú stiěpti natahovati, stimpů stipti a
lot. stipu stipt tuhnouti, lit. stlpinas a slov. stbpica
(viz špice 1 °). Kořen zněl steib- a steip- a
vlastním jeho významem bylo 'býti pevnou
vzpěrou, pevnou hlavní součástí něčeho', v
přechodném významu 'vzpírati, zpevňovati'.
Stbblo nazváno tak, že drží do výše (pevně, ač je
samo tenké) obilní klas, podobně jako kmen drží,
vzpírá větve stromu.
steh, již stč.; při° roz° se-stehnouti -stehovati.
— Pol. écieg, šciegač, sic. steh, stehovat, ukr.
steh, r. stežók i fem. stezka steh, stegáť prošívati
řídkými stehy (i švihati, šlehati). — Psi. steg'b a
stegajo steqati. Κ tomu střídové r.-csl. zastoga
spona. Sloveso náleží k rodině, v níž je sthn.
stěhhan, nyní stechen píchati, a sthn. stecchen
připichovati (n. Stich je tedy příbuzné, nikoli
pramen slova našeho), nyní stecken vězeti (po
vpíchnutí), ř. στίζω píchám, lat. instigäre
podpichovati, podněcovati; jméno steg'b má ráz
postverbální.
stěna
stehlík: stč. stehlec, laš. styhel. — Sic. stehlík,
pol. szczygiel, hl. šcihlica, dl. ščigelc, ukr. šěýhol,
r. šcegol, sin. štiglec, sch. steglic. — Psi. asi *steg-
bl'b. Příbuzno je lit. dagilis, lot. dadzltis, dadzis
t/v, jež ukazují původ: jsou to odvozeniny od
jména bodláku lit. dagíjs, gael. dogha. Stehlíci se
rádi živí jeho plody. — Původní jméno bylo
přetvořeno na podobu, připomínající stehlíkův
hlas. Ten se udává u Kněžourka jako stiglit. Něm.
Stieglitz, nor. dán stillids, fin. tikli, mad. tengelic
budou tedy asi zvukomalebná slova. Stran d/st viz
§ 11.
stehno, stehenní. — Stsl. stegno, sic. stehno, r.
stegnó, ukr. stehno, pol. éciegno, hl. sčehno, dl.
sčogno, sin. stzgno, sch. stegno. — Psi. stegnó;
srovnati se dá s ním pouze stind. sákthi gen.
sakthnáh ntr. t/v, starobylý kmen na ijn. V
slovanštině se přemístilo t do sousedství s; k se
před η sonorisovalo. Slovo přešlo, asi vlivem slov
koleno, lýtko, ke kmenům na o, při čemž
východištěm byly nepřímé pády.
stehnúť ve val. ostehnúť sa, sic. (u Myjavy)
odstehnút sa octnouti se někde. Patrně ze stbg-no-
ti, je asi příbuzné s litevskými slovy, uvedenými
zde pod stíhati.
stého ta ti vč. (Rais): šveholiti, za° PS. — Z
vukomalebné.
stěhovati; stč. přestěziti Žalt P., stěžiti (sě). Sic.
stahovat. Patrně denominativum od *stěga, což by
bylo postverbale od slovesa, odpovídajícího
lotyšskému staigát jíti, ubírati se, kráčeti: tautu
staigášana = stěhování národů. Kořen *steigh-
'stoupati, kráčeti' viz pod stíhati.
stejný; nemá starších dokladů než od Rosy a
Dobrovského. Vzniklo zkrácením ze starého
jednostejný (stč. jednostajný); to je od stati =
trvati, srov. jvč. jednostále, jednosta-viČně,
jednobytne, tedy = takový, který stále stojí jako
jednaký, jeden (není „dvojaký", měnlivý apod.).
Stejnaký podle jednaký. Význam jč. vč. stejně
'beztak' se vyvinul asi takto: stejně nic nedostaneš
= ať budeš dělati tak nebo onak, bude to stejné, nic
nedostaneš. — Sic. stajný (Bernolák) a hl. dl.
stajny jsou podle češtiny.
stěna. Odvoz. val. stěn(ov)ica, stěnúvka kláda,
břevno na stavbu stěny; týž význam v chod. stěna,
jež snad vzniklo zkrácením ze stěnica; z na stěně
je nástěnný, pod. přístěnek jizbička při domovní
stěně (ale zástěna viz pod stín 1°). — Všeslov.:
stsl. stěna, sic. stená, r. b. stená, ukr. stiná, pol.
éciana, hl. dl. scéna, sin. sténá, sch. stijena. —
Původ není velmi jasný. Bývá vykládáno jako
příbuzné s gót. stains (něm. Stein) ve významu
kámen, ale proti tomu se uvádí, že starodávné
stěny byly spíše jen ze dřeva nebo z hlíny, kdežto
stěna sestavovaná z kamenů byla zvána zeď, nebo
se klade za příbuzné s lit. síena t/v, ale to je spíše
přejato z polštiny.
sténati 577
Vzhledem k tomu, že stěnou (nikdy „zdí") nazýváme i
svislou skalní jednolitou plochu v lomech, horách, stěnu
mraků apod., možno přece je spojiti s gót. stains, neboť
to znamená i skálu. Naše slovo je s gótským asi
prapříbuzné (nikoli přejaté: neshodují se rody): ze
slovanštiny vyplývá, že obé znamenalo vskutku
původně souvislou skalní plochu, kdežto význam
kámen se v germán-štině vyvinul dodatečně (srov. u nás
obrácený vývoj u skala: kámen > skála).
sténati: viz stonati.
step: přejato přímo z ukrajinštiny. „Stalo se
populárním v polovici 18. století při tažení Karla XII do
jižního Ruska" (S) a pak evropským termínem: fr.
stsppe atd. Další původ nejasný.
stesk: viz stýskati.
stezka, stč. stze. Nyní je stezka (a odvozenina stezník
t/v vč., od Orlice a Labe na sever; naproti tomu stzžka
jde od Orlice na jih přes celou záp. Moravu, stzžník je v
sev. Části této oblasti). Zvláštní byl vývoj (s proniklo
místo z do plurálu) místy na M.: na Prostějovsku a
Znojemsku aj. stzška, gen. pl. stešek. (Jinde v Č. je
pěšina, vm. sic. chodník; viz o všem podrobný výklad a
mapku u L. Bachmanna NR 45.192η.) — Zdrobnělé
slovo je též v pol. šciczka (v. knihu K. Zierhoffera Š. i
jej synonimy w gwarach i historii jazyka polskiego...,
Vratislav 1959), stpol. écúza, ukr. st',žka, hl. scežka a v
dl. scazka; jinak je stsl. stbdza, r. stzgá, sin. steza, sch.
staza. — Psi. bylo zajisté *stbgá, dosvědčené ruštinou a
shodné s lot. stiga téhož významu. Od něho je zdrobnělé
*stbZbka > č. stzzka atd. Vedle *stbgá pronikla v jihosl.
a zčásti u nás forma vzešlá baudouinovskou palatalizací,
stbdza, v níž dz většinou bylo zjednodušeno v z. Bylo i
jiné slovo od téhož kořene, stbgna > sťhgna (obé stsl.;
sin. stzgna dráha pro výhon dobytka, sch. stigna plocha,
r. stógna městská ulice). Vše to je od kořene, který je v
stíhati, zde ale ještě od prvotního jeho významu jíti,
kráčeti. Srov. i něm. Stzg stezka.
stěžeje, stč. stezeje. Odvoz, stěžejní hlavní, za lat.
cardii älis (kardinální chyba apod.). Pol. éciczzje,
écicžzjny; na éciezaj (-zq,, -z) dokořán (otevříti); sin. na
stzžaj odpreti dokořán otevříti; sch. stožaj i stožár; r.
nástež dokořán. — Vše je od steževb, stožer*b (viz
stožár); to byl původní název stěžeje (stsl. stežer^l),
slovo totožné s názvem stožáru, neboť i stěžej je vlastně
otáčivý kůl, na němž je připevněna veřej: spodním
koncem je zasazena v točně, svrchním upevněna v trá-
mu; slovo to však v několika jazycích změnilo příponu
vlivem slova veřej, neboť obě věci jsou spojeny v jedno
(ve vrá-teňnebo dveřní křídlo). Ze s.ežerb je i č. stěžeň.
37 Machek — Etymologick^ slovník
stihati
stíbat -bu 1° msl. sic: strkati, cpáti, např. krmivo do
jeslí, nůž mezi desky, člověka do pout, navlékati kuličky
na šňůru, na proutek, na drát), sic. i stýbať vlivem týkat
(vystýbať si zuby párátkem = vystýkať); vsi. je stebac,
laš. stibať; složeniny s na- u- vy-. Κ němu 5-0vé
intensivum jednak tisati (viz tisknouti), jednak val. tysať
1° strkati, cpáti (co kam), 2° běhati, utíkati; první s
odpadlo disimilací před příponovým. Pol. wécibiac si$
vecpávati se, nář. doédbié, naécibič. Příbuzno je ř.
στείβω dupám, šlapu (něco, na něco), se-šlapávám (aby
věc byla tuhá), šlapu cestu, jdu cestou, στιβέω šlapu,
kráčím. Naše významy předpokládají vývoj jednak od
sešlápli ji k stlačuji, sestrkávám, nacpávám, jednak od
šlapu ke kráčím, jdu, jedu (vlak stibe; vm. vlak čibe Hzl:
vliv polštiny?). Meh SPFFBU 1.86.
stíbat 2° val. laš.: vy° vybíti B. Souvisí s Óibat bíti.
— Je příbuzno s lot. stíbat, stibuot bíti (koho).
stíhati, stihnouti, -stihovati; post v. dostihy, výstižný,
nedostižný, nevystihlý; stihaÓka (druh letadel). Nynější
význam honiti, pronásledovati se vyvinul ze staršího,
zachovaného v nářečích, spěchati s nějakou prací, doká-
zati něco, stačiti na něco, např. klad. stará stihla vodbírat
vobilí za dvě. Participium Z-ové poklesá téměř na spojku
'kdyby'; výcho-dištěm byly věty jako val. stihli ho
dopadnut, byli by mu vydubili, kde jde vskutku ještě o
dostihnutí, stačení (potenciálně „stihli-li", pak ireálně
„kdyby byli stačili"), a to ve val. (stihlo ňa nepcťcat
nettestí...); v klad. nář. vyznačuje ireálný kondicionál
(stih ji utlouct = byl by utloukl). Jvč. (u Poličky) a val.
na přístihy chodu = nadbíhati (přímo přes pole apod.), s
mylným e je na přístzh B. — Stsl. stignrti, sic. stihnut 1°
stačiti (stihol ešte odíst), 2° dochytit koho, stíhat
pronáskdo-vati, následovati, r. -stígnut i -stic (str. stiěi, 3.
sg. stižetb) stihnouti, iter. -stigát, ukr. stjgnuty dospěti,
zráti, postýg(nu)t>/ za-, postihnouti, uzráti, posVjgáty,
pol. écigaá, sch. stignuti dohnati, stizati, b. stigna stigam
dosíci, dostihnouti. .—- Psi. stigo stig-ti (viz sch. dostiči
a strus.!), od toho jednak stigno stignoti, jednak stigaji>
stigati. Souvisí s lit. stzigiúos steigtis pospíšiti si, lot.
stzidzu stiigt spěchati, urychlovati práci a dále s ř. στείχω
stoupám, kráčím, gót. steigan (něm. steigen), ir. tíagu
kráčím (*steigö). Stupeň stoigh- je patrně ve stěhovati,
nulový stupeň stig- ve stezka a snad i ve -stehnút; u těch
lze vyjíti z významu jíti, kráčeti, popř. z faktitiva nebo
iterativa; ale v présentu, při útvarech od steigh-, přibyl v
bsl. ještě odstín rychlosti, spěchu, jenž se vyvíjel dále k
řevnivému vyrovnání s druhým nebo k polapení druhého
atd.; podobně i my větami jdi! pojdi r. stupají pobízíme
ke spěchu nebo jej slibujeme: už jdu — už spěchám.
 stín
stín 1°, sté. stien; stinný, stínový, stíniti, stínidlo
stínítko; nastíniti > post v. nástin; zastíniti >
zastená i zastinek zápraží; stínovati, stínohra; nář.
mor. tín, tínit, las. tiň. — Stsl. sěnb fem. i stěnb
fem. (strus. stenb mask. fem.), sic. tieň, tienit, r.
sten' i tzrí * fem., ukr. tin* fem., pol. den mask.
(stpol. seien), hl. dial. a dl. sen fem. — Slovo
velmi nesnadné. Vyjíti jest asi z psi. scěnb mask. a
ze scenb fem.; sc- (= sts) zjednodušeno bud v st
nebo v s nebo v t. Pro pojem „stín" je stind. chäyä
(*skeiä) a ř. σκιά, což dovoluje předpokládati
kořen skei-; vedle něho je třeba uznati i variantu
*skeu-; ta vězí ve stnord. skuggi m. stín, zrcadlový
obraz, přízrak, nor. skygge stín, švéd. skygg stín.
Stran n-ové přípony našemu slovu dobře odpovídá
a je i kořenem příbuzné něm. Schein, což je nejen
záře, svit, ale i zdání, klam, Scheinbild je přelud,
přízrak. Zdá se, že tato přípona zde vznikla
redukcí z ide. starobylé přípony merjmen, která je
ještě (po *ski-) v nhn. Schemen mask. stín, přelud,
duch (střhn. schěme, schim(e) stín) a — dodává S.
Stech — (od skeu-, ještě s r!) v střdoln. schummer
šero, svítání (Zwielicht, Dämmerung), vých.-frís.
schummel t/v, nor. skumre šeřiti se. Rozdíly
významu jsou vlastně nepatrné: stín je tu vlastně
chápán jako polosvětlo, jako nedostatečné záření,
slabý stupeň světla, a totéž platí pro šero. Z toho
vyplývá, že „přízrak, vidina" jsou chápány jako
„stínové obrazy" a že němčina tu má Schein-,
neboť scheinen je nejen zářiti, ale i pouhé jeviti se,
totiž nejistě, nezřetelně, popř. klamně. Tedy stín je
příbuzno i s něm. scheinen, ač se to na prvý
pohled zdá protismyslné. Viz i šerý.
stín 2°, stínek, stínka stč.: „čtverhranatý kus,
vysedlý nad hradbami, úkryt pro střelce"
(Sedláček LF 43.218). Z něm. Zinne; pře-smyk c
[= ts] > st.
stláti; zm. s. se znamená i chystati se; vystýlati
> post v. vystýlka (je i výstelka), laš. stělať; val.
stel mask. stelivo z listí, jč. stýlí < *stélí spadalé
jehličí, vč. stlaní t/v (v čas nouze se podestýlá
dobytku místo slámy), han. stlaní suché listí z lesa
k témuž účelu; stelivo, útvar jako pečivo; vč. (u
Holic) sláée, u Libuně stolina sláma do bot (srov.
stolka vložka do bot). — Stsl. steljo stblati, sic.
stelie stlát, r. steljú stlát, ukr. steljú stelýty (zvi.
význam v doróha stelýtsja cesta nastává, srov.
výše 'chystati'), pol. šciele. slac, hl. slac, dl. slaš,
sin. stláti, b. postelja postilám. — Psi. stél<2
stblati; hledíme-li k významu, lze s ním srovnati
toliko lot. tilinát, talinát rozprostírati, resp. býti
rozložen, rozestřen (o lnu, místo močení ve vodě).
Dále je možné i to, že stel- je pouze prastarým
druhotvarem kořene ster- (viz stríti), od něhož se
významem ani nyní příliš neliší (Hirt I § 175,
Meillet Ann. fenn. Β 27.159).
578 stoh
sto, stý, sterý; v složeninách sto-letí sto--nozka
sto-klasa (viz); setina (e z gen. pl. set), pol. secina;
setník (stsl. s-btbnik'b), setnina. Všeslov.: pol. atd.
sto. Sic. sto stotý stotina, stotne = stonásobně. —
Ide. bylo Ičmtóm (asi výsledek pronikavého
zkrácení, při rychlém odpočítávání: z *delcm
delcm-t-öm = 10 desítek): stí. šatám, lit. šimtas,
střední o-kmen skloňovaný, ale v ř. a záp. jazycích
ustrnulý: ř. εκατόν, lat. centům, ir. cét, gót. hund.
Psi. s-bto má podobu neočekávanou. Co do hlásek
čekáme — vzhledem k lit. im — u nás *sbmto >
*SQto: toto vskutku vězí v druhé části slova tisíc.
Ale slovanština při ψ vyvinula místo měkkého i
průvodní vokáleček tvrdý, měla tedy ^m, ale v
rychlé výslovnosti, jaká je při počítání pravidlem,
bylo t>m přeformováno ve prospěch toho voká-
lečku: ustoupila souhláska, zato * bylo zesíleno, m
vypadlo, * se pak zesílilo ve skutečný jer.
stod. Ve jméně zč. města Stod vidí J. Spal ve
sb. plzeňského ped. inst. 1964.61η. obecné jméno
totožné se strus. stod-b idol, příbuzné se stog-b
kůl. Tvar rozšířený o -or (je sin. stodor kůl) vidí
ve jméně slovanského kmene Stodoranů.
stodola; přístodolek. Pol. stodola; sic. stodola,
ukr. r. stodola z polštiny. — Č. sic. a pol. ze sthn.
stadal (nyní Stadel). Staří Slované stodol neměli;
vymlátili (dali vyšlapati) obilí na humně (na
kruhovém mlatu), slámu pak ukládali do stohů.
Měli však oviny = stavení, v nichž sušili vlhké
obilí nad ohněm (zachovaly se do nedávná na Bílé
Rusi). Tyto oviny byly u severních a západních
Slovanů, kteří mají žně později než jižní a o žních
někdy vlhké počasí, vytlačeny rozlehlejšími
stodolami. Κ jejich přejetí přispělo i to, že ve žních
není zpravidla kdy obilí hned vymlátit: musí býti
uloženo nevymlácené, podzim však bývá
sychravý. — Germ. slovo znamenalo původně
místo, kde se dobytek shromažduje k dojení
(souvisí tedy se státi), tak stnord. stjdull, isl.
stodull.
stoh, u stč. Velešína stuh, zm. stuha, han. stuha
(u Třebíče) i stoha. — Všeslovanské: stsl. stog-b,
sic. stoh, r. stog, stóga, ukr. stih g. stohu, pol. dl.
sin. sch. stog, hl. stoh. — Psi. stóg-b; souvisí se
stožár, dále se stézen, stezeje: stohy byly stavěny
původně (a dosud jsou stavěny u jiných Slovanů)
tak, že do země byl zaražen vysoký kůl, stožár,
kolem něhož se pak rovnala hromada sena nebo
slámy; stožár vždy nahoře vyčnívá. Náleží tedy k
slovesnému kořeni steg-, který je slovesem nejlépe
zastoupen v germánštině (něm. stzchen a stecken),
u nás jen slaběji (stegati, viz steh), a znamenal
vpichovati, vrážeti? u Slovanů jsou z něho
především jména. Útvar slova a přízvukna kořeni je
typu φόρος od φέρω, tedy stog-b = to co
je
stoklasa 579
vraženo (do země). (Mylné je spojovati je s lit.
stógas střecha, stíegti pokrývati atd., tj. s
kořenem {s)teg-, jenž je i v lat. toga. Stoh není a
nebyl nikdy pokryt, tím se právě liší od brahu.)
Hujer, Sb. Pastrn-kův 48. Dále je příbuzné angl.
stack hromada, kupa (Skeat), šv. staker, i si. dán.
stage stoh (S. Stech). U nás tedy i u Germánů ten
název znamenal původně zajisté onen mohutný
kůl (stožár), pak byl přenesen s onoho „stožáru"
na kupu, v které ten stožár byl a které poskytoval
pevnou oporu.
stoklasa, druh sveřepu, Bromus secalinus, již
sté.; řidčeji stoklas. — Sic. stoklas, pol. stokloa,
r. ukr. stokólcs, sch. stoklas(a), sin. stoklas,
staklas aj. — Zpodstatnělé adj. „stoklasý
(sveřep)", „stoklasa (tráva)"; okrouhlé číslo sto
vyjadřuje tu pouze to, že s. má veliký počet
klásků ve srovnání s jediným klasem obilních
trav. Střlat. cen-tuspica je asi překlad ze
slovanštiny.
stokroč: rostlina Bellidiastrum (od Podpěry).
Je to vlastně polské jméno sedmikrásy: viz tam.
stonati: býti nemocen; ale stč. a val. dosud:
sténati, naříkati; postv. laš. ston sténání; val.
stonák sýček; chod. stunat, u podle présentního
zdloužení ó > ú v stůně... Stonavý, postonávati.
Původní význam je dosud v druhotvaru sténati,
jenž k nám byl zaveden z ruštiny. — Stsl. stenjq
stenati vzdychati, sténati, sic. stonat sténati, r.
spis. stenáju stenat, us. však stonů (stonáju)
stonat, sevské stógnu stógnut, ukr. stáhnu
stohnáty protivně plakati (o dětech) (s expre-
sivním g, h, jaké je i v českých příponách
slovesných -hniti, -hráti, -hliti), hl. stonac, sin.
sch. sten jati. — Příbuzná slova t/v jsou v lit.
stenu sten''ti, ř. στένω, něm. stöhnen. Původní
vokalismus byl asi i v slovanštině e, kdežto o lze
pochopiti jako druhotnou variantu (nikoli starou
střídu!) v slovech zvukomalebných. (Jako
vzdálenější skupina příbuzná se uvádějí slova s t
a s významem hřměti, duněti: lat. tonäre, véd.
tányati hřmí, stangl. punor mask. hrom. Ale
vzhledem k tomu, že i jiná slova označující zvuk
mají -en-, viz zníti, lat. sonäre, je patrné, že -
en- je prostě zakončení charakteristické pro
několik kořenů a nikoli pro jediný, nemá tedy
průkazné síly k tomu, aby dokázalo společný
původ kořenů ten- hřměti a sten- sténati.)
stonek: kmen stromu, jemuž byly větve
odsekány; okleštěk, haluza, dřevo sloužící jako
úvinek upevňující vozový náklad kmenů nebo ke
svázání vorů. Stč. a dosud msl. (Zd. Galuska,
Slovácko sa sudí, Brno, 1948, 145): pařez; odtud
přeneseně (u Komenského): hlupák. Presl použil
toho slova jako odborného názvu pro lodyhu
rostlin. — Původní význam je lodyha rostliny,
stopka, brk péra. Proto sem patří i mor. ostonek,
stoupa
vostenec pisk (= zárodek péra, pronikající špičkou
z kůže), jvč. stenec nedozrálé ptačí péro (u
Litomyšle, Hodura LF 67.283), sic. kostonok i
kostonka, stopka z péra, stonka stéblo, dále
změtením se strn, viz strniště, je kostron
kostronka kostrn kostrnok kostrnka, laš. stonek
brk z péra, han. stonec mladé peří (odtud stonce
ptáče, stonóit dostávati peří). Sic. stonka stonek,
stínok pisk. Zkřížením spisk je dále mor.
pistenec.— Psi. ston^kt. Příbuzno je stind. sthanú-
t/v; u nás tedy starý w-kmen byl rozšířen o
příponu ~ko-. V ind. slově h, ä a cerebrální η jsou
asi vlivem synonyma khánu, které je původu
cizího. (O sthánu- mylně Kuiper ve sb.
Debrunnerově, o stonek mylně ESj).
stonožka, tak i sic. — „Množství jejích noh je
znak tak nápadný, že na to jméno se přišlo
samostatně" (Smilauer); není tedy třeba viděti v
něm kalk za německé Tausendfuß, lat. millepeda
(opačně Vážný NŘ 41.276).
stopa: sled po noze (chodidle), míra atd.,
stopovati = jíti někomu po stopě. — Stsl. sic. r.
ukr. pol. hl. dl. stopa (přízvuk: r. stopa gen.
stopy). Něm. Stapfe stopa po noze, sthn. stapf δη
stoupati; srov. dále stoupati. Naprostá shoda
významů ručí za souvislost; zdá se, že germ.
slovo je přejato ze slovanštiny.
stopka, sic. i stepka, stupka(^), stebotka(^);
Rešel psal stobka; val. stopčák, stopčena zhla-
vec naditý stopkami z peří. — Nejasné. Jeli tu na
místě b, mohlo by být příbuzné lit. stámbas
stonek, lodyha, kmen. Lit. mb by pak bylo z
rozpuštěné geminace bb.
stoupa, stč. stupa, msl. stupa, han. stopa:
dřevěná, ze kmene stromu vydlabaná nádoba, v níž
se pístem opichovaly kroupy nebo vůbec
roztloukaly jisté plodiny, pak kdysi v hutích
zařízení na drcení rudy, dalším přenesením ve
valše (nenáležitě) palice na válení sukna (tak dříve
sic. stupa Blanár HL, dosud laš. stupa; srov.
stoupené sukno = zvalchované Táb). Zdrobnělá
stupka je např. na tlučení máku, stupečka je
hospodská sklenička na kořalku (podle podoby: v
dolní třetině často zúžená, dolů zase rozšířená: má
tlusté stěny jako stoupa!), han. stopka, sto-pečka.
Ale stč. stupka (jistá past) viz pod stoupati. —
Všeslovanské: r. ukr. stupa, pol. st§pa, hl. dl. sch.
stupa, sin. stopa, b. stápa. — Psi. stqpa se má
zpravidla za přejaté z germ. *stampa- (střdn. a
stangl. stampe, něm. Stampfe), ale může tomu být i
naopak. Uznáme-li, že stampfen roztloukati ve
stoupě' může být ekvivalentem slovanského stepati
'stoupati', pak lze ten významový přechod od
původního „stoupati, šlapati" pochopit z toho, že
zdokonalené stoupy byly zpravidla „nožní",
šlapací (o nich Moszynski 1.253n.); je to vynález
asi východní. Byly i „stoupy" lovecké, kladené do
bahna, na lapání losů (los uvázne nohou v takové
stoupe a nemůže jít dále;
stoupati
Moszynski 1.44). Expresivní zdvojení pp a změnapp
> mp byly doma i v slovanštině!, o tom Meh PF
18.1964.57η.
stoupati, -stoupiti (las. stupit), -stupovati;
postverbální jména nástup, od° pře° pří° se° ú° v° vý°
vze° zá°; dostupný po° pří0 pře° se° vze°; přestupek,
výstupek. Jiné odvozeniny: stupátko; stoupačka
montérů; stě. ně. stupeň (u Litomyšle člupeň), sic.
stupeň, b. stlpen, sch. stupanj, hl. stupjeň (s vlivem
slovesa: o místo e) proti.stsl. štípena, r. stzperí;
zkřížením se šlapati vč. (Páka) sloupnout; han.
Člopek stupátko. Postoupný, -nost asi z *postápny,
srov. sto. stupný (*sstupný) = k postoupení hodný,
spupný alodiální Jg; viz zpupný. Stě. stupka, ně.
stupice (a ně. stupka na myši), pol. sťzpica, sch.
stupica past na zvěř (sevře se, stoupne-li se v ní na
něco;; podrobně o tom Andreska a Šmelhaus PVÚL
20.219. — Stsl. stepají stepati stoupati a stiplfy štípiti
stoupiti, sic. stupit, stupat, r. stupat, a stupit, ukr.
stupat/ a stupýty, pol. stypac a st\pic, sin. stopiti, sch.
stupati, b. stlpam i stlpja. — Stjp-souvisí zajisté se
stopa, má však nosovku, což je nepochybně z
rozpuštění zesíleného ρ (opp > op). Není nikde step-; e
v stzpeňh může býti staré. Není zde primárního
slovesa 1. třídy! Obdobné poměry u šlapati (tu je
expresivní změkčení) ukazují, že slov.-germ. step- i
slovan. slep- (shodné kromě t χ l\) mohou býti
elementárně příbuzné a že to jsou asi útvary
původem zvukomalebné. Dále je příbuzné stnord.
stippa treten, stampfen (nor. stippa, šv. stimpa, dán.
stobmpe, nö.n. stumpfen); zdvoje.íá pp > mp
naznačuje úsilí při výkonu šlapání.
stožár; jč. itzzár tyč držící prkno u vozu, které se
přidává, aby seno nepadalo (Kubín). — Stsl. stzžer-b
stěžej, b. sch. stzžer kůl uprostřed humna k přivázání
koní nebo kůl uprostřed stohu, hl. sčežor, dl. scažor i
séěgor stožár stohový; s o: sic. stožiar, b. stižar, -žer,
sch. stožer, r. se v. stožár (i -r'). — V psi. byly patrně
tvary dva, stzžert (z toho dále Č. stzžeh a stzžeje, viz
toto) a stožert; v tomto druhém nastávaly změny, bud
přesmyk o-e > e-o, bud změna v příponě, jejíhož
důvodu není viděti; přípona ta je však proměnlivá i v
podobném slově blízkého významu stobor-b a st-bbwb
sloup (lit. stibaras suchá větev, stüburas kůl, lot.
stuubere kmen); lze tu mluviti o jakési harmonii mezi
kořenem a příponou. Podobně i zde: se stežer*b atd.
souvisí lit. st%garas dlouhý suchý stvol rostliny,
stegerys suchý hloub zelný; bez r-ové přípony je sthn.
stezko, nyní Stecken tyčka. Viz i stoh.
strabiti: stč. ostrabiti zesíliti, laš. ustrabit se
občerstviti se, zotaviti se, vystrabočit vyho-jiti, sic.
strábit (sa) hojiti, léčiti, (zotavovati se), ostraha
domácí lék, ostrabovat léčiti, síliti, vy strábit sa
vyléčiti se, zastrábit vyléčiti.
580 strach
— Pol. postrobic posíliti, stsl. ustrabit i uzdraviti
někoho, strus. ustorobiti sja uzdraviti se. S nulovým
stupněm r. stirbnut tuhnouti, ukr. ostzrbaty, -bnuty
vyzdraveti, zesíliti. — Psi. asi storbiti hojiti, léčiti.
Příbuzné je lit. (s)tarpstu (s)tiřpti hojiti se.
stračka, v nynějším významu již u Jana Černého.
Zkráceno ze stč. straČie nožka (toto jméno přenášely
stč. rostlináře omylem na různé jiné rostliny), odtud
střlat. pes picas. Dosud je msl. stračí nožka = stračka
Mal. Její ostruhovité květy přirovnávány bud k noze
skřivana (ten má zadní drápek velmi dlouhý), nebo k
noze straky; toto druhé nemá viditelný důvod
přirozený. Zdá se tedy, že ve stračí vězí něco jiného,
totiž bývalé skratzí, od skrat skřítek. Neboť) květ
stračky upomíná na magická znamení, zvaná u Jiho-
slovanů (Moszynski 2.332) „noha skřítka**. Záměna
skrata a straky šla dále; stračí noha je známa z
pohádek: na ní stojí báječný hrad (Hviezdoslav 3.433)
jako jiide na slepičí noze. Tu všude se myslí „můří
noha**. Potvrzení výkladu o jméně poskytuje nyní
chod. můří nožka = stračka, J. Jindřich, Chodsko 173.
Meh NŘ 39.253. Sic. sťačia noha je i jistá známka
migrény: stipy stračích noh v okolí očí naznačovali jej
chronickú strast; Zván R 369.
strádati, stč. bylo i ustráiati strpěti nedostatek,
uskrovniti se, a ostrádati oželeti, zříci se. Ale postrádati
uvedeno teprve v obrozen-ské době z polštiny. Strast, -
ný (rýmuje se s protikladem slast), jč. hornoblan.
znamená nečistotu; soustrast, -ný utvořeno za Jung-
manna pro pojem něm. Mitleid. Nové je i knižní
strázeň, se z podle trýzeň. — U všech Slovanů: stsl.
stmi li straďUi strádati, strasth strast, sic. strádat, r.
stradáju strádat trpěti, strádati, trápiti se, strast vášeň,
náruživost, ukr. strádat j i stražlít / jako v r., strast utr-
pení, pol. stralic sbráiati, straiza škoda, ztráta, hl.
traiac, dl. tšadaé (chleba apod.) nemíti, sin. strádati
trpěti hladem, stradež nouze, sch. strádati trpoti, b.
stradám t/v, strast utrponí (cirk. termín), vášeň,
náruživost. — Význam stsl. strada a r. stráia — ná-
maha, práce (v ruštině se tak označují namáhavé
práce o žních a senoseči) (strálnajz porá doba těžké
práce), nepochybně původní, ukazuje, že stra lati snad
souvisí s jihoslov. raditi pracovati (s- je „pohyblivé**,
t vloženo), což je příbuzno s lit. darýti pracovati.
strach, strašný, strašlivý hrozný, ale msl. bojácný,
strachovati se; strašiti, strašidlo, strašák; postrašiti >
postv. postrach; laš. ostra-šovač se lekati se. — Sic.
strachopud, žertovnou obměnou msl. strachoprda, laš.
-prd bázlivec, srov. ukr. strachopud strašák ( = hrůzu
nahánějící, v strach pudící, strašící), u nás je asi
významový zvrat do protikladu (srov. výše strašlivý).
Nejasné je strašpytel (obměna z -pud pod vlivem něm.
Schuss-
straka 581 střed

bevtel ztřeštěnec?). — Všeslov.: r. strach stiášryj srametný stramoký(l) smutný (spíše asi:
strašit stiachcvát, sic. ukr. pol. sin. ech. b. ostýchavý); str. sorom, spis. (z csl.) šram, sramíť,
strach, hl. trach, dl. tšach, všade ně-J8ké srametá, nář. stram, stramíť, ukr. stram mask. i
odvozeniny. — strach* je postv. ze strachati (dl. stramá fem., sorom, sorómyty, scrómatysja etd.,
tšachaé, pd. strachac, sic. pre-stráchar.ý pol. srom, -tta, -ač sie, hl. sremtta, dl. srom
Timrava 1.307, ra^tr áchaný Kubáni Valg. sromaé sromny srometa srcmoéié, sin. šram, sch.
(1956) 202), to pak je ze *6tróksati; příbuzno je šram, b. s(t)ram. — Příbuzná slova jsou v
něm. schrecken strašiti, ze srek-, -sa- je intensivní íránštině: avest. fšarmo, pers. šarm, oset. fsarm
přípona. Meh SPFFBU 1.90. Jinak S. Ondruš JČ stud; vše z *psormo-s: u nás ps > s, t je vkladné.
10.17n.: spojuje se *sorg-strašný (stsl. sragt, r. Není jisto, jde-li o slova prapříbuzná či převzali-li
seroga, p. srogi), a to tak, že ve stracht vidí Slované scrmi, ž íránštiny (od Skythů) podobně
„kmen 11" *srög-, jako jiná slova z oblasti kultu a mravů (v. bůh,
straka. Všeslov.: sic. straka, r. soróka, ukr. svatý, raroh).
soróka, pol. srcka, hl. dl. sroka, sin. sráka, sch. strana, stránka, ústraní (= místo „v straně",
svraka, b. svraka. — Psi. sorka = lit. Šárka, stranou od něčeho), stč. stlané, nč. stráň (= strana,
srov. i stpr. sarke, stnor. skjór > nor. skjer, bok hory, vrchu); strana politická, straník, -nicky,
skjoere, sved. nář. sker, si ära t/v a stind. šárika sUaniti někomu; nestranný; postranní;
druh straky. Dále nejasné. (Obyčejně se odvozuje pestranek, anticipací r prostraněk (též. -ne-);
cd k'(v)er-, si. sver- pískati, krákati apod., temu prostranný; předložka stran (mor. místy
se přičítá i sch. b. v; ale sotva právem.) Podle J. stranivá, sic. stran), dříve stiany, ze *s-strany, ze
Otr^bského, Die Sprache 9.1963.35, náleží k lit. strany Srn 71 = se strany; odstraniti; mor. stran
kéršas, v. strakatý. ovát obilí, okle-
strakapúd; stč. strakopúd znamenalo ťuhý-ka ! pávati je ve snepech před vlastním mlácením,
(dosud místy v Čechách strakapoun podle Síra, postv. stránek snop takto oklepaný Mal, sie.
na Hané strakoš podle Lakomého = ťuhýk, : ostranii, ostiďnovaí, mylně ostrmiť (srov. rd.
Lanius), ve shodě s r. sorokopút (místo -pud), 1 stornovat t/v), stranovina > stránka ostrano-
ukr. sorokopúd, -půst, sic. stiakoš, pol. srokesz, ; váná otep obilí (pod. r. stornóvka t/v, ze *storon-).
dl. srokemud, -pjel, sin. srakoper, sch. sviakcper — Všeslov.: stsl. sic. strana, r. ukr. storoná (z csl.
(lze tedy klásti ten název, *scrktp<*di, za psi. je strana krajina), pol. hl. dl. strona, sin. stran
název ťuhýka). Ťuhýk „persequitur picas" fem., sch. strana, b. strana. — Psi. *storná, od
(Klaret) = pudí, zapuzuje, pronásleduje straky: ster- (viz stríti): původně znamenalo zajisté
totiž v době hnízdění odvažuje se útcČiti i na krajinu, oblast — srov. č. prostírati se o krajinách
straky, neboť ty se prý rády ví hájí na mládata — pak teprve boční plochu atd.
jiných ptáků. V češtině však to slovo bylo strboul: han. strměl gen. strmla, strbél; strból
přeneseno (v podobě strakapúd -poud, lidově pahýl (zbytek po useknuté větvi na stromě), jvč.
strakapcun) na rod datlovitých ptáků Dryo-bates strboul nať, s které opadaly listy, zm. stroboul,
lidovou etymologií (že jsou pestrobarevní = strbouleóek zákrsek, sešlý stromek (strból i o
strakatí). Obdobně lit. mečarkě (ma-) z *mct~ zakrslém člověku); jč. strvůlek náton; spis. strboul
odháněti -f Šárka straka. Meh SbLarin 208. je nyní (od Presla) druh květenství, např. palička
strakatý, strakatina, strakoš, strakáó. — jetele. Stč. strból (Klaret) nejasného významu
Sic. strakatý, hl. dl. pol. srokaty (pol. i pstro- (nějaká část rostliny). — Sic. (Myjavsko) strměl
katy vlivem slova pstry), ukr. sorokátyj, pahýl po useknuté větvi. — Příbuzné je
r. strokaUj. — Psi. *scrkaťb, původně snad : lit. strúbas krátký, tupý, zmenšený, uťatý
*sorkt (-oťb přidáno na zesílení, srov. č. lid. (abgestumpft), strúbis takový tvor, striibirti
rohatý vedle nahý). Příbuzné je (Otr^bski, zkomoliti, lot. strube opotřebované koště, strupulis
Die Čpiache 9.1£€3.35) lit. kéršas t/v; špalek. Dále, s předponou ko, slova uvedená zde
rozdíl je v obráceném pořadí souhlásek: pod kostrbatý.
lit. je *k-s, u nás s-k; naše o a pořadí souhlá strdivka: travina Melica. — Preslův výtvor,
sek jsou snad vlivem jména *sorka > straka podle vědeckého jména, v němž se shledávalo ř.
(pták tcho jména je vskutku „strakatý", µέλι = med, střed, strdí. Podle Wismanna (u
černě a bíle zbarvený). ψ &*- Marzella 3.120) je však stře-dolat. melica z lat.
strsmat se iaš.: ostýchati se; han. stremat se t/v mědica, ř. µηδική, srov. Medicago, lucerka;
(ó nějakým cizím vlivem); v starší češtině bylo i přichýlení k mel 'med* je etymologie lidová.
os. jméno Stra mota ironicky o lidech pochybné střed gen. strdi fem.: med; nyní jen v ar-
pověsti (např. jednoho kuplíře). — Odvozeno od chaických spojeních ntr. strdí (země oplývající
,
*siám, psi. *sorm b, jež je zastoupeno samo nebo mlékem a strdím); stč. střed, val. střed, fem. —
odvozeninami u všech Slovanů: stsl. srarm, Sic. ojediněle střeď, pol. stredi gen. strdzi, sin.
hanba, stud, eramim, hanebný, sramiti, strd med, strus. strtdb, stredb. —-■ Psi. *stridb.
sramljati zahanbiti, -ovati, sic. srameta Souvisí s něm. Roß mask. ntr.
mrzutost, hanba,
striga
plást medu (střhn. rä% rä%e fem., stdfr. rata,
niz. raat fem.), středolat. fräta. Vše asi přejato,
„praevropské".
striga, stryga msl.: čarodějnice; las. střihá,
střyga (z pol. strzyga). — Slo. striga Čarodějnice;
místy striga, strigáÓ, strigin nos je i nějaký větší
večerní nebo noční motýl (lid věřil, že v
motýlech, zvláště nočních, jsou skryty
čarodějnice, kdysi démoni); strigať strídzit
postriíii postrygovať čarovati, strídzi jedovatý,
strigoň (-óň) čaroděj. Pol. strzyga, strzygoň. —
Asi z rum. strigä; přinesli to k nám karpatští
pastýři-valaši. Již lat. striga (lidová forma pro
klas. strix sova) znamenalo čarodějnici, upíra i
jistého nočního ptáka. O tom všem podrobně
Vážný JM.
strkati, -strhovati (po- > postverb. postrk),
strčiti; han. (u Slavkova) rostrcat; poatv.ústrk.
Ojediněle han. étrgancovat (od *strkanec) =
házeti, strkati někým Gr. — S!c. strkat, hl.
storkac, storÓié, dl. starkat, starcyé t/v, pol.
usterkaé klopýtati, odsterknqc odstrčiti. — Psi.
sttrkati; nejspíše je příbuzno něm. rucken (rücken)
rychle pohnouti něčím na jiné místo, postrčiti,
jehož jisté užití se dá srovnat s naším: einen
Tisch r., die Mütze = po(po)stróitif etwas in die
Zeitung r. U nás je navíc „pohyblivé" s a pak
vkladné t. — Ütvary od původu pohybomalebné.
(Uznává se mylně příbuznost s r. strekat píchati
atd., stroká řádka, stsl. stříkati bodati, píchati,
štípati; význam je přece jiný!)
-strmaždit apod.: msl. stramlat položit něco v
cestu jako překážku, nastramlať postavit v
nepořádku, rozházet, han. nastr(a)mizdzit nastaviti
v cestu, nastrmzčit narafičit, laš. nastrmoždiť
(na)strmozi( nastrnožiť, msl. na-straboóit t/v,
laš. ustrnožit uložiti „na lehko", zestrnozit slátati;
jvČ. (u Kunštátu) strnadit dávati něco na vysoké,
nepřístupné místo. — Útvary expresivní,
označující nevhodné, nepěkné, neskladné uložení
předmětů tak, že zabírají příliš mnoho místa, že
tvoří překážku, kterou nutno pracně odklizovati
apod. — Stejný význam má r. gromozdiť, např.
skládati židle na stoly, zásuvky na police, tedy
neskladné věci neobvyklým způsobem tak, že
zaplňují mnoho prostoru. Lit. gra-mozdas je
předmět nepohodlný do ruky ap. Příbuzno je i
hromada. — Snad tedy je to vlastně =
hromazditi, *hromozditi. U strmaždit ap. snad
nastalo změtení se strčiti.
strmý, strměti; střemhlav (přejato za Jg z r.
stremglav). — Stsl. strbm'b svažující se dolů,
strbmoglavb; slo. strmý, pol. stromy strmý,
příkrý, sin. strm, sch. strm, b. stramzn. — Psí.
tedy bylo strbm'b, str brněti, strbmo-golvb a
faktitivum stromiti (a dále straniti). Existence
stupňování v kořeni je svědectvím starobylosti.
Náležité je o v stromiti a b v str bmeti; ale strbm-
b je patrně ze strbmbm, (tak stsl.; strus.
strembnyi, b. strämen, sch.
582 stroj
strmzn, č. strmný), což je slovesné adjektivum k
strmzti (jako trpný k trpíti). Příbuzno je asi něm.
stramm napjatý, tuhý. Viz i ťrmzti .2°.
strnad, val. strnadi, -del; vystrnadit vypuditi:
,,když se strnadi hnízdí, samsové řevniví (žárliví)
vyštípají násilně soutnily své" Jg. Dále jč. stmozky,
hnisavý katar v očích, bude snad zkaženo ze
str,iáďcy (dl. tšnarl je strnad i sopel pod nosem),
znaras-nalo-li původně žlutý sopel a bylo-li to pře-
neseno na oční hnis. — Sic. strnádka, (p)střha
(další obměny u Feriance), pol. trznadel,
strznadel, pd. étyrnadel styrnál stzrnal, chrv.
strnadica (srov. fem. v slc.!)f hl. stnadí, (s)knadi,
dl. ténarl, tsiarl. — Slovo velmi nejasné, psi. asi
stbrnadb; -l, -l je asi druhotné, podle pol. wróbel,
val. vra-bel (oba rody jsou blízce příbuzné a u nás
nejhojnější). Souvisí jistě s lit. stirta t/v.
Staroprusky je stamita (čísti stamite,Fra,enkel
897) racek. Je-li možno tomu „racek" nevěřit, a to
možné je, a přemístiti samohlásky α-i, pak by
*stirnate se téměř rovnalo našemu stbrnaďb, a lit.
stárta, lot. stěrste, stärsta by byly výsledkem
redukce. Další rozbor není možný.
strniště, strnisko i strní, stč. strnišÓe, stč. jč.
strn, jč. strno. Odvozeno od strn stonek, ostenek,
vězícího v sic. kostrn, -nok, -nka t/v. — Sic.
strnisko, p. écierň, -nie strní, éciemisko strniště,
ukr. sternjá, sternjánka strniště (ale chlib na ster ní
= č. obilí „na kořeni" = ještě rostoucí!), r. nář.
stern* i sternji, sin. strn osení, strnišÓe strniště,
sch. strnistz, b. stirn stébla, stirništz strniště. —
Psi. stbrno bylo asi stéblo (ještě bez klasu) a
uvedené ukrajinské rčení vystihuje starodávný
význam. Odvozenina na -b a na -isko -išce
znamaná tedy pole plné lodyh obilních: nesmíme
zapomínati, že dávná strniště, dokud se obilí žalo
srpem, byla vysoká a tedy skutečně plná
opravdových stonků, stojících stébel. Naše stbrno
je totožné s ind. trna- ntr. bylina, stonek, stéblo; s-
je asi od slova stonek blízkého významu.
str o cek: houba Craterellus. Z pol. stroczek
Cantharellus, odtud je převzal Preel Všr v témž
významu.
strohý: přejal v nové době Fr. Sušil z r. strógij
přísný. — Sic. strohý z Č. Pol. srogi krutý, hrozný,
přísný. — Je příbuzno s něm. straek rovný, přímý;
u nás přeneseno do oblasti „mravní". Torbiörnsson
1.30, Meh ZfslPh 23.120.
stroj, strojiti, strůjce, strojený -nost; postv.
nástroj, přístroj, postroj, výstroj, ústroj(í); od stroj
(mor. i strůj) odvozeniny strojní ( > -nik),
strojovna, strojírna aj. — Sem patří snad i
Klaretovo strov, tj. stroj změněné pro rým s lov
(které je na konci téhož řádku, Glosář 2686);
Andreska a Šmelhaus PVÜL 20.218 mají za to, že
tu jde o jakousi loveckou
strom
katapultu, samostříl; vskutku stroj jo i v jiných
dílech obecným označením nějaké lovecké lapačky,
jiné než sítě. — Psi. strojb, zastoupeno u všech
Slovam'i. — Všeslo-vanské. Málo jasné. Snad (spíše
nežli se stru) je příbuzno s něm. bereiten strojiti,
připravovati, chystati. Přesmyk by byl jako v krojiti
proti lit. raikýti, ale zde navíc záměna stjd{h),
0 níž viz § 11.
strom, již stč.; jvč. zm. stromek je i rostlina
bramborová (lilek). — Jen v češtině, dluž. a pd., a i
tu bylo dříve pro týž pojem, obdobně jako u jiných
Slovanů, slovo dřevo.— Strömt je asi příbuzno s
něm. Stamm kmen; má navíc zesilovací r, § 9.
strop, již stč. U Litomyšle znamená půdu (Hod.
38,62), naopak místy má strop jiná jména: msl.
podlaha Kol-Voz-Mal, val. ťlo, sic. poval. — Stsl.
strope tectum, sic. strop jako v češtině, pd. strop vrch
střechy, b. půda, poschodí, r. půda, krov (stropílo
krokev, stropiť stavěti krokve), sin. chrv. strop jako
v češtině (M. Pavlovic ZbFL 2.30). — Byl-li to
původně jen 'kryť vůbec, je psi. strop* asi příbuzno
s ř. όροφος, což je strop a zároveň střecha („půdy"
u starých Řeků nebylo, pův. ani u Slovanů), od
έρέφω pokrývám dům (rákosem apod.). Kořen by
byl reph-, e\o je prothetické; u Slovanů je navíc
„pohyblivé" s a vkladné t. Meh LF 68.94. Patří sem
i lot. pärts strop?
strouha, stružka, stč. struha, nář. struha; pův.
vedlejší rameno řeky (tak i dl. tšuga). — Stsl. struga
tok, sic. struha strouha, r. struga kaluž po vyschlé
řece, ukr. struha potok, strouha, pol. struga, dl.
tšuga, sin. struga strouha apod. — Psi. struga; ne-
pochybně od sreu- téci, od něhož je dále ostrov;
sloveso od toho kořene u nás není zachováno; jména
pak svým útvarem prozrazují starobylost, tak i toto,
neboť jeho •ga není v slovanštině už příponou
produktivní. Je však dl. tsugaé prýštiti, téci; struga
by mohlo býti postverbale k tomuto *struga-ti, ale to
je příliš isolováno. Struga je i jedna menší řeka v
Polsku.
strouhati, stč. strúzu strúhati i strh- v se-strhal
káru; peior. val. struzícať; odvozeniny:
1 ° stč. strhadlo a strhař („prkna řezali,
strouhali, hladili truhlářům strhaři nebo
struhaři", Winter), 2° stč. struh a stružicě,
uč. struh, názvy rozličných nástrojů; stč.
sústruh, nč. soustruh (jvč. soustrák valašský
nůž); mor. strúžeň, stružňa řezací stolice na
šindel; val. stružek a zč. stroužek poříz; msl.
postruzeň (sic. postruheň, -žník, -hník) jisté
pečivo; č. struhadlo; strouhánka. Sem patří
i val. výstruh přístroj na dělání šindelů, >
vichtruch (= -h\) stolice na strouhání loučí
SvK. — Všeslovanské: stsl. stružq str*gati,
sic. strúhať, r. strugáju strugáť, i strogáť,
strug gen. struga nástroj k tomu, ukr.
struháty, struh, pol. strugac, strug, hl. trugac,
583 struna
dl. tšugaé, sin. strgati, strgar, strgalo, sch. strugati, b.
struža. — Psi. bylo stružq str*gati jako v stsl., pak
zobecněly budto tvary s u nebo tvary s *. Stran střídy
se srovnává stsl. ziždq Zbdati. Příbuzná slova jsou jen
germ.: stsev. strjúka tříti, hladiti. Pres. struz- se
vykládá ze str*ug-j- < streug-j-, tedy u disimilací jeho
měkkosti před ,;' příponovým.
struk:' lusk (hrachu, bobu apod.), šešule, tak dosud
mor. a sic; hromadné han. stróčí luštěniny, struk je i
oddílek cibule česneku (tak sic, Kálal 963), zpravidla
zdrobněle las. struček, msl. strúček, han. stróček, v
Čechách mylně stroužek. (Ale spis., místy vlivem škol i
lidové struk = cecek vemena je mylné počeštění
německého slova Strich cecek, jež přejato ve vč. mor.
štrych, mor. strich, sťrik, han. střek, střéóek.) Adj.
stručný se původně vztahovalo — jako strukový — na
luštěniny: s. hrách = bohatý množstvím struků, plný
struků (tak dosud místy mor.), vydatný, výnosný, pak
přeneseno na jiné věci, zvláště na řeč: vydatný
obsahem při krátkosti. — U jiných Slovanů znamená
lusk (r. ukr. struk gen. -a, sic struk (odvoz, strukovina
luštěnina), pol. strqk, hl. truk, dl. tsuk, sin. strok). —
Psi. asi struk* i strqk*. Vzhledem k významu se zdá,
že příbuzno je lit. runkú rúkti vraštiti se, krčiti se
(úplně zralé lusky jsou seschlé, svraskalé). Struk* tedy
= *roukos se stupněm o v kořeni, pohyblivé s, pak sr >
str, Meh Rech. 42, souhlasí Trúba-čev VJ 7.132.
Podoba s nosovkou je asi z nulového stupně *str*k* se
zdvojeným kk > nk.
strumen, místy v nářečích: pramen (pod-krk. Jg),
ale (u Mělníka) dlouhá tůně, stru-měno u Třebechovic
je jezírko z bývalého ramene řeky. — Slovo záp.-
slov.: pol. strumien, hl. strumjeň, dl. tšumjen potok. —
Lit. nář. straumuo bystřina, ř. ρεϋµα ntr. řeka, proud,
stsev. straumr m. proud; k tomu patří též něm. Strom
proud. Vše od sreu- téci (viz ostrov) s příponou -mew-,
u nás a Baltů mužskou; srov. pra-men. Patrně i v
češtině znamenalo s. tok, nejspíše asi totéž co struha,
vedlejší rameno řeky; význam pramen vznikl asi
vlivem stejné přípony a hlásky r v pramen.
struna, strminy, struník. — Všeslov.: r. ukr. struna
(plur. r. struny), stsl. sic pol. b. sch. struna, hl. truna,
dl. tsuna (zde i: tětiva, šlacha). Sem i sin. strun,
strunast hubený, štíhlý, sic strun(ov)atý strunovistý
strunkatý strun-gastý svižný, štíhlý, strumenistý štíhlý;
srov. č. přirovnání (štíhlý a pružný) jako strunka. —
Psi. struna; znamenalo původně šlachu, tětivu. Je
příbuzné s avest. snävar- nerv, ind. snä-van- tětiva.
Tato slova mají příponu verjven-; u nás je třeba vyjít
ze sno-ver- > *sroven- (vzájemné přemístění ran); za-
řadění do ά-kmenů ( = připojení dlouhého ä
strunga 584
jako přípony) způsobilo oslabení v předchozí
slabice na nulový stupeň, *8rounä > struna.
Podobnou cestou vznikla příbuzná slova: ř. νευρά
tětiva, lat. nervus šlacha, sval, tětiva, struna, arm.
neard šlacha, vlákno, stangl. sner struna, něm.
Schnur šňůra.
strunga val. B: ze sic. strunga: na slovenské
salaši zvláštní ohrada, v níž jsou ovce
shromážděny před dojením; v jedné straně jejího
plotu je několik úzkých východů, vždy pro jednu
ovci; před těmi východy valaši ovce dojí. (Strunga
třeba lišiti od košáru, přenosné velké ohrady, v níž
ovce nocují.) Podrobnosti u J. Podoláka SSNM
55.1961.34 a Jar. Štiky ČL 45.66n.; viz i Kukučín
10.25. Přeneseně nebo omylem se pak s. jmenují
lesiny (části plotu) nebo i ony východy pro ovce.
— Slovo pastýřské kultury karpatské: pol. strqga,
ukr. strunka, rum. strunga-, je i b. strága straga
struga, sch. struga, alb. shtrungě, nř. στροϋγκα,
mad. esztrenga, sztronga. Do Karpat přišla s. z
Balkánu prostřednictvím rumunských pastýřů.
Vlastní původ slova není znám.
strup, stroupek; chod. strupatá žába ropucha;
laš. strup(idlo) hrdopýšek, strupiť se pyšniti se
(vzešlo z mor. rčení vylezla veš na strup o
zbohatlém chudákovi, je-li pyšný), asi totéž
znamená i v č. jako vulgární nadávka; mor. též:
neúrodné pole. — Všeslov.: r. fctd. strup, hl. trup,
dl. tšup; sin. znamená jed. — Je asi příbuzné s lit.
raupal osypky, neštovice, raupsal vyrážka na
kůži, lot. raupa drsná („husí") kůže, a dále s něm.
Rufe strup (to by pak bylo třeba odloučiti od stsev.
hrufa chrásta a od lot. kraupa prašivina). U nás je
tedy navíc „pohyblivé" s a vkladné t. Meh R. 40.
strýc, strýček: bratr otcův; laš. stryk, stry-joch;
jvč. strýka (ze strýko jakožto vokativu vytvořen
nom.); užívá se zpravidla lichot-ných zdrobnělin;
místy je, podobně jako jinde kmotr a švagr,
oslovením cizích mužů vůbec, po případě
označením hanlivým (vulg. strejc, strejda). Jeho
žena nebo otcova sestra je č. teta, ale stč. sic. je to
odvozenina od strýc: stč. stryna (sic. stryná,
lichotně strynká -ka), místy jsou i jiné
odvozeniny, např. val. strnióka teta bratrancova,
strnénka otcova švakrová; -na (-na) je podle
gazdina, -na. — Všeslov.: stsl. stryjb a stryjbCb;
sic. strýc, strýcik, strýko; r. ukr. stryj; sin. sch.
stric; b. strika, striko; pol. stryj a stryk, hl. tryk, dl.
tšujk. — Podoba s k je ze stryj-bkt, podoba s c ze
stryj- bCb (tato přípona je podle Gt-bCb, otec); yj
staženo v ý. Psi. stryjb souvisí patrně se
starobylým názvem strýce, odvozeným od p9ter-
'otec* a vězícím v lat. patruus a stind. pítrvya-;
předpokládá *ptrü--jo-8 z *ptruv-jo-s (strus. stroi
je *strtjb < *ptrujos1!); pt zde > *pst- > st-.
Ačkoli vývoj pt > st není příliš obvyklý (je též v
nestera a v infinitivech jako greb-ti > gresti),
střádati
nelze pochybovati o této souvislosti, neboč i
ostatní slovanské názvy příbuzenské jsou velmi
starobylé, někdy mají dokonce zjevy typu
prajazykového (viz pastorek s jeho o!); Vey BSL
32.65. Odchylně soudí Georgiev Váprosi 23, že
*ptrüjos dalo psi. Hryjb a že s je od stwb, starý.
Vězí v tom stopa pradávného „klasifikačního
systému" příbuzenských názvů, v němž „bratr
mého otce" je zván mým „otcem" rovněž. Lit.
strújus stařec (u Daukši) je ze slovanštiny.
strych: míra obilí (korec) i výměra půdy, již stč.
Z něm. Strich t/v.
strzub: viz trzub.
stržeň: znamená především jádro vředu (mor.
zpravidla jenom to!), v starší době mozek (stržní
nebo mozkem jelením), pak číšek v kostech;
přeneseně jádro („duši", dřeň) stromu, duši bezu,
rákosu apod. V tvarech je kolísání: mor. stržeň
gen. stržňa i stržena, zč. jč. zm. stržán tržán
(v)ostrzán (v)ostr-žeň (gen. -zeni); Jg má i sršeň,
sršán us. (srov. níže sch. srš), v starších č.
dokladech původně snad muž. í-kmen. Nutno
uznati, že se vyvinula i výslovnost jednoslabičná
střen, z toho přes *zdřeň je dřeň (srov. střež —
dřez, střevle — sic. drevla), podobně pol. (z)drzeú,
rdzeú, drdzeň, hl. drjen, dl. džeú. Vedle toho bylo i
stč. střež fem. gen. strži, -ě jádro dřeva. — Stsl.
strbža jádro dřeva, sch. strž t/v, sic. stržeň, pol,
rdzeú, r. stéržen* gen. -znja, nář. sterzónok vředu, i
střež mask., strežá fem., ukr. strýžen' gen. -žnja,
sin. svrž a stržen, sch. srž, srš, srč. Příbuzná slova
stprus. strigeno fem. mozek a av. mastrvyan-mssk.
plur. lebka, mozek svědčí tomu, že u nás bylo
původně asi -rb- a v přípono nepohyblivé e, stran
významu pak, že i u nás prvotní byl 'mozek', jak
má i několik málo dokladů stč. (vývoj k 'morku'
vyplývá z příbuznosti našeho mozek s něm. Mark).
— Výchozím útvarem bylo nějaké ide. *ma-
strigen-; to bylo v praslovanštině zachováno asi v
podobě *mostrbžen-; o mo- svědčí jednak druhá
redukce mozek (viz), jednak zč. (v okrajovém
nářečí!) vo-, uznáme-li záměnu retnic m\v.
Isolovanost slova způsobila pak kolísání v příponě
a v rodě a vytvoření sekundárního α-kmene strbža.
Další rozbor slova je nemožný, jména částí těla
nemají zpravidla souvislosti se slovesy nebo
jinými jmény. (S těmito slovy se obyčejně
ztotožňuje i r. stéržen\ střežen', ukr. strýžen\ sin.
stržen pruh v řece, kde voda je nejhlubší a nejvíce
proudí. Viz Bezlaj Slavia 27.361, SIR 11.46.
Význam tomu však brání naprosto. Spíše náleží k
trhati, nebo, v. střiež, k švéd. streke mask. <
*strikan- proud v řece, a k něm. (Strom)strich t/v.
Naproti tomu Šmilauer soudí, že „lidová představa
tento pruh pokládá za jádro, dřeň řeky.")
střádati: je snad původní střápati (viz střepěti),
ale d je tu snad vlivem slova
střap
Hádati podobného významu. Tu je důležité, že
Hádati v Č. není: zaniklo právě tím, že splynulo
se střápati.
střap val.: cár, las. pastřap cár, val. zdrap
staré haraburdí B. — Málo jasné. Snad je
příbuzrio s ř. mask. ρώπος drobnůstka, planá
nádhera, cetka, tretka (Kleinkram, Flitterstaat,
Tand). Pak by bylo psi. strapi, ř (místo r) by byl
výsledek expresivního změkčení, § 12.
střapiti se: ježiti se, přen. durditi se; msl.: ježiti
se, kasati se, vynášeti se, osopovati se,
střapcovat sa, zm. střásnit se kasati se na koho,
č. střapčit se durditi se; č. (s)třapec, (s)traper; č.
střapatý roztřepený, opatřený střapci n. třásněmi,
naježený, načepýřený, rozcuchaný, jč. třapatý
Dus 2.1 la; vl.střeblička sněhová jehlička.
Odpadlo s- v č. třepiti. S příponou -síia han.
střá-seň, č. spis. třáseň, nář. třásno. ■-- Sic.
střapec, střapatí), pol. strzepic třepit, kudrnatit,
dl. tšeplié.4 — Psi. strepiti, od s-remp-
(„pohyblivé * s, pak vloženo t) od téhož základu,
který je i v řá-sati. Samohlásky v č. náležité jsou
tedy e v třepiti, a ve střap; proto střapiti bude už
mladou odvozeninou od střap.
střehati: srkati, běžné v Kladsku, na M.
a 81. (v spis. češtině hlavně v odborných vý
razech: vstřebati se apod.): stč. střébati, val.
zdrobněle střebkaf. Všeslovanské vyjma
sch.: sic. strebať, r. serbáť rd. sterbáť, ukr.
sérbaty, pol. serbac sarbac sorbac pd. (kaš.)
strzebav, hl. srjebac, dl. srjebaé, sin. srebati i
srbati, b. sárbam. Tyto podoby předpokládají
jednak *s(t)reb-, jednak *sirb- (bylo i v češtině:
Mlékosrby; pozměněno v las. chrbát; se změnou
zakončení vězí dosud v sr-kati). Nejednotnost je
i jinde: lit. surbiú sufbti a lot. svrbju surbt, lit.
srebiú srébti a lot. strebju strebt, lit. sruobiú
sruobti (i jinak), lat. sorbeö, ř. ροφέω (*srobh-),
ion. όνφώ. Kořen je zřejmě zvukomalebný, tím
se ona nejednotnost vysvětlí dostatečně; není na
místě hledati v tom starý ablaut (a domnělé
oslabování e > t>, o > u).
střeček, stč. střeček, sic. streček; střečkovat
(mylně křečkovat Pt) o dobytku: pobíhati
po bodnutí střečkem. — Sic. strečok, strečko-
rať, v. strek a stroká střeček, stročíťsja střeč-
kovati, strekozá vodní vážka, ukr. strékavka
vážka, hl. celek, čelČk, dl. stšack střeček.
Psi. stréki,. Je to činitelské jméno od stříkati
bodati (tak strus.; nyní r. strekát, ukr.
strikáty), které je příbuzno s něm. stechen
bodati, má však k proti germ. *g a navíc r
( § 9); ě je náležité zdloužení iterativa. O této
rodině slov jedná podrobně T. Němec NŘ
46.244n.
střed, střední, středisko; prostřed ze stč. po-
střéd, -ní, prostředek, prostředí, prostřed-kovati,
prostředník; ústředí (ú- < ví·, co je v středu);
výstřední, překlad za excentrický; soustředný,
soustřediti; zvláštní a ojedinělé
585 střela
I je stč. (u Štítného) adj. středují = střední, relikt
starobylého způsobu tvoření na *-ou-jo-; ostředek
v poli kousek nezpracovaný, např. oře-li nebo
vláčí-li se střídavě od obou mezí a není-li pole
pravidelný obdélník nebo neumí-li oráč orat rovně,
zbudou uprostřed pole nakonec krátké ostředky,
velmi mrzuté, neboť při kratičkých brázdách
vyžadují stálé obracení potahu. Pro pojem střed
bylo původně femininum (české mask. vzniklo
patrně — přes nepřímé pády — podle spod, vrch,
zad), to vězí u nás 1 ° v středa, třetí den v týdnu;
obdobně i u jiných Slovanů (ukr. seredá, sic.
středa, pol. sroda, hl. srjeda, dl. srjoda, sin. sréda,
sch. srijeda, r. b. sreda), podle Miklosiche vlivem
něm. Mittwoch podle německého počítání od
neděle; podle našeho —- začínáme pondělkem —
je středním dnem vlastně čtvrtek; ,,Mittwoch je z
řecké tradice, přišlo přes gótštinu do němčiny;
Rohlfs Arch. f. Stud. n. Spr. 180, 1942, 119" (S.)
(středeční podle čtvrteční, páteční); 2° v střída =
střed bochníku. — Všeslovanské: sic. střed, r.
seredá střed, prostředek, ukr. séred uprostřed,
oserédok střed, pol. srodek střed, hl. srěni, srédni,
dl. srjeie střed, srjedny, sin. sreda střed, S7'edica
střída v chlebě, sredi uprostřed, srednji, sch.
srijeda střed, b. sredá střed, vnitřek, ústředí. —
Psi. *serdá je sekundární α-kmen (stran toho srov.
jiné pojmy prostorové méďa = mez, strana);
znamenal střed, utvořen z ide. nominativu slova
pro srdce (i my hledíme dosud na srdce jako na
střed: Čechy jsou srdcem Evropy): to mělo nom.-
akus. asi *Uerd, v nepřímých pádech ttrd-(odtud
surd-bce, viz srdce),
střecha, stč. střČcha; odvozeniny: přístřeší,
ústřešek, mor. zástřesek, mor. střecháč klobouk se
širokou střechou. — Všeslov.: někde znamená jen
okraj krytiny (r. ukr.), popř. jen část střechy
přečnívající přes stěnu a tedy kryjící zásep (luž.
pd. sch. b.): stsl. střecha, sic. střecha, r. střecha,
rd. zastrécha, ukr. strícha, pol. strzecha, hl. třčeha,
dl. stéecha, sin. streha, b. strjacha, sch. streha. —
Náleží k lit. stríegiu stríegti pokrývati (dům), jež
samo je patrně jen druhotvarem (o r viz § 9) k
stíegiu stíegti pokrývati. Poněvadž toto je ze stěg-
(-ie- místo *ě je vlivem jiného stríegti 'položit
návnadu'), bude střecha ze strěg-sá. Fraenkel IF
69.295. Je možné, že -sä vzešlo tu ze staré přípony
-os/es- (je ř. στέγ-ος) přechodem (podle půda,
podlaha'}) k ženskému rodu: připojení nového -ä
mělo za následek redukci toho -os- v pouhé s.
střela; střelka magnetická (podle ruštiny); střeliti,
stříleti, střelný, střelba, střelec, střelivo, střílna,
střelnice, postv. výstřel, dostřel, průstřel, zástřel;
strč. vejstřelek druhá otava; samostříl (sic. -střel) luk
se šípem nastražený v lese tak, že spustí a střelí na
zvíře, jakmile I se ono dotkne jistého provázku
napjatého
 střemen
přes chodníček zvěře, pak i sté. zbraň vojenská,
kuše; mor. stříle hučení v uších a bolení zubů,
chod. střelec mrtvice, chod. nastřílený dásno, č.
ustřel, oustřelí, oustřele revmatické bolesti hlavy,
„houser" a j. nemoci, mor. podstřel (pod- z po-,
srov. níže rus.), klad. střelenina (věřilo se, že jsou
vstřeleny od čarodějnic a zlých duchů); střelhbitý
(zač. 19. stol.), nevhodný překlad za něm.
pfeilschnell. — Všeslov.: stsl. střela šíp, luk, oštěp;
sic. střela; v zaklínáních (s. do teba!) = hrom,
jasná střela blesk (tabuové oslabení), r. střela šíp,
střela, blesk, (po-)strél nemoc ustřel, střelit, ukr.
strilá šíp, blesk, pol. strzali šíp, střela, hl. třela, dl.
stsela šíp, střela, sin. střela šíp, blesk, hrom, postv.
střel výstřel, sch. strijela šíp, hrom, b. střela šíp,
střela, šipka. — Původní význam jo tedy 'šíp'
(kdežto slovo šíp znamenalo asi pisk, na zbraň
přeneseno jen u západních Slovanů), slovesa jsou
denominfit?-. va. Jo príbuzno s lit. strélá, dále se
sthn. sträla fem. šíp, blesk (nyní Strahl m.
paprsek), stangl. stráel šíp, vše ze * střela. Tedy
společné slovo germánsko-baltoslovanské, asi
,,praevrcpské" (neboť pokusy, spojiti je s kořeny
slovesnými, nepřesvědčují).
střemen, stč. strmen, nyní tóz^řmen, rosí.
strenwh, strmen, msl. i třemen, trmeň, jinak třmen
znamenal přeneseně rozličné věci podobné,
sloužící něčemu za oporu Jg, mor. třmenky
petličky u bot. — Všeslov.: sic. strmen, nář. i
stremeno; r. strémja, nář. i stremeno třmen, ukr.
streménó, pol. strzemie, hl. třmjeň, dl. témjen, sin.
strémen, sch. střemen, b. střeme. — Psi. bylo asi
stremem, mask.; ale přecházelo v ntr. 8trem§ a v
stremeno. Útvar jistě domácí, ale jeho složení je
málo jasné. Snad možno doliti v strem-en-,
přípona a stupeň kořene jako v hřeben. Vzhledem
k tomu, že odvozeniny označují rozličné věci
podpírající něco, možno i zde se domnívati, že
Praslovanó (stře-meny jsou věc ještě starší než
praslovanská!) vi lěli u střemenu hlavní funkci v
tom, že noh ι v něm spočívá, odpočívá, podpírá se
(jinak je myšleno něm. Steigbiigell), a možno tedy
spojiti je s lit. remti podpírati a s něm. Rahmen-,
rem- by zde mělo ještě význam velmi blízký
litevskému; s- by bylo „pohyblivé'\ t vkladné;
příslušností k tomu kořeni by se vysvětlilo i b
místo náležitého e v kořeni. Je však možno myslet
i na souvislost s třímati. Souhlasí Trubačev VJ
7.132.
střemcha, strom Prunus padus: nář. č. křemcha
křamcha Čemek, mor. křen fa čemka střenka
střemšín střemšalka; jvč. u Polné střencha,
skřemší přeneseno na šeřík (květy obou stromů
silně voní); jiné podrobnosti Utěšený 209. Je v
místních jménech Třo-mešná, Třemošná,
Střemchoví. — fcle. čremcha SSJ, nář. čeremcha
střemcha, psia črenka krušina, st. luz. (Eichler
WZU Leipzig
586 střetnouti
13.380) čremcha krušina, pol. trzemcha, r.
čeremucha, sin. óremha. — Psi. čermtcha; je
príbuzno s něm. nář. Scherbenholz střemcha
(slovan. *kerm-, germ. *skerbh-, záměna retnic!).
Slovo asi „praevropské".
střenka, jvč. třenko, křenko, střČ. střenek Srn
238, zm. střenek, střenko; laš. střenek Lp. Sem
patří i třen fem. dolní část (noha) hub, srov. pol.
trzon t/v, ukr. Čéren hloub. — Všeslov.: sic.
črienka, r. ukr. oéren, pol. trzon, sin. čren, sch.
cren, b. Čéren rukověť, hl. Črjonk, dl. crjonk
střenka. Psi. čern-b. Střenky jsou u nože dvě:
svírají, každá z jedné strany, držadlovou část
řezacího želízka. Bývaly dříve pokud možno
kostěné. Vzhledem k tomu je možno míti za to, žo
tu je metafora, že tu vězí *černt = čelist (kostěné
střenky jsou tedy jakoby čelisti, svírající ně3o),
slovo u nás dosud zasloupané v třenovec a ve
skráň.
střep, stč. třep a střep, doudl. třep, jČ. pastřepek
zkažené vejce; střípek, střepina; vm. čerepaňa >
čepaňa hlava (hanlivě) z ukr. — Všeslov.: csl.
crěpt, sic. crep, r. čércp lebka (stran tohoto
významu srov. románské těsta *střep > hlava,
např. ve fr. tet z hlava; V. Kůst), čerepína, čerepók
střípek, ukr. čérep, stpol. trzop, hl. érjop, dl. crjop,
sin. crep, sch. crijep, b. Čérep střep. — Psi. Čerp-
b. Príbuzno se sthn. scirbi (nyní Scherbe střep),
stind. karpara- m. střep, skořápka.
střepěti stč. (u Husa): míti péči, usilovati oč,
hleděti (i: upřeně pozorovati), střiepné, střépne
péče, úřad. Sem patří i jzč. třápati (máma
natřápala máslo = našetřila, Dušek), chod.
střápati schovávati, šetřiti. — Příbuzné je lit.
stropá píle, stropůs pilný, horlivý, čilý, ochotný,
pečlivý, svědomitý, stropeti a stropúcti býti pilný
atd. U nás jsou zastoupeny oba slovesné kmeny
jako v litev-štině; -řá- je asi výsledek už starého
expresi v -ního změkčení; stč. přehláska je před
slabikou s e náležitá. Viz i střádati.
střetnouti: v Č. nyní slovo jen knižní (s. se s
někým); msl. (po)střetnút potkati, postv. (po)střet,
laš. střepnut. Stč. střetnuti; uč. vstříc < v střiec(u),
akus. α-kmenového jména; č. v ústrety (r!) je
slovakismus, kdysi počeštěno i na ústřet. —
Všeslov. vyjma luž.: stsl. s'brestq s^rČsti
střetnouti se, potkati se s kým, s'br^lta potkání,
náhoda, osud, sic. střetnut (sa), střetat (sa), r.
vstréču vst řítit potkati, po-vstrečátsja, vstréČa
potkání, r.ář. ustréča, ukr. stričáty, striča, pol.
poératac, sin. srečati, sreČa, sch. sresti, sretati,
snca, b. srestna, sreita. — Psi. bylo s-b-retq s-b-
rČsti a postv. skřeta. Vedle toho i ob-reío ob-rěsti
nalézti (jo zachováno jen v stsl. obre^ít^ obrěsti,
iter. obrčtati a v r. (pri)obretú obresťi, iter. (pri-,
iz-)obretáť). — Příbuzné je nejspíše (Vaillant BSL
40.25, souhlasí Stang 54 a Mikkola UG 3.84,
pochybuje Vasmer 2.244) staroirské rethid běží.
Stran významu v ob-
střevíc
restí připomíná Mikkcla jako paralelu najiti, nalézti
a lat. invenire t/v (finden). V střetnouti je ovšem
původní výchozí význam: „s-běhnouti se" (= setkati
se) s někým. Připustíme-li však dvojitost d\t, § 4, je
možno mít za příbuzné lit. randil radaü rásti nalézti a
stnord. rata umherwandern, fallen, isl. rata finden,
folgen.
střevíc, stč. třeví, -í z -bjb, k tomuto neroz-
šířenému tvaru náleží val. plurál střívje (B, Václavík
167). Odvoz, rostlina střevičník, podle podobnosti
květů. — Všeslov.: stsl. Čréviiy sic. črievica,. r.
čerevík, ukr. čerevýk, pol. trzewik, hl. črij, dl. crjej, sin.
črevelj, sch. crevlja. — Psi. Červbjb, v jednotlivých
jazycích rozšiřováno o -Cb, -ca nebo o -ki>.
Příbuzno asi se středoirským cuaran a ky-mer.
curan t/v; cuar- a červ- se liší polohou hlásky u (v);
která poloha je původní, nevíme. Jinak je ten
základ nejasný.
střevle, střevlička, stč. třevle, nář. střeblička střebel
střcbla fem., ščebla ntr.; val. čepka Jeřábek ČL
50.290, laš. čebla Malý: ryba Phoxinus; vzhledem k
tomu, že jde o ryby velmi malé, přeneseno val.
střeblacko a sic. drevla (str- > *zdr- > dr-, srov. střen
— dřeň) na 'rybí potěr\ — Sic. nář. strevla, střetla,
čerevla, pol. strzewla strzebla strzebelka szczebla
strzybla strzewega t/v. Ale pol. szczebla a ukr.
Čerevucha, čerevaú znamená rybu hořavku
(Rhodeus). — Jména tato jsou odvozena od střevo;
náležela původně jen hořavce (oba rody ryb jsou si
velice podobné): v době kladení jikcr objevuje se u
ní pod řitní ploutví jakési kladélko, jímž pouští jikry
do lastur potočních měkkýšů a jež vypadá tak, jako
by jí viselo z řiti vlastní střevo). Je zajímavé, že
přírodopisci si všimli toho zjevu až 1857; dávní naši
rybáři jej zpozorovali, jak svědčí to jméno, už před
tisícem let. Vlastní lidový název ryby Phoxinus je
olšovka (viz).
střevlík, sic. strevlec. „V řečtině a odtud v latině
bylo slovo carabus, druh mořských raků; Klaret to
podle názvuku vykládal jako kapr, ale Rešelius,
znající již antické prameny, vykládá (cituji podle
Vusína): střevle, pulec, carabus (eine gattung krebs,
spůsob raka). — Linné 1758 uvedl carabus jako
jméno brouka a Presl na něj přenesl ono rešeliovské
carabus = střevlfe -f pul]ec, což dalo kontaminací >
strevlec. To zůstalo v sic, kdežto v č. nahrazeno
(podle tesařík, kovařík atd.) podobou střevlík."
Šmilauer.
střevo, stč. (s)třévo; střívko, střevní. — Všeslov.:
stsl. črěvo břich, sic. črevo, r. čerěvo, ukr. čérevo, sin.
črévo (gen. -esa, nepůvodní), sch. crijevo, dříve érevo
spodní část trupu, žaludek, břich, pol. trzewo, stpol.
strzewo, hl. órjewo, dl. crjowo, b. črevo střevo. — Psi.
červó. Nejblíže je snad lit. skilvis žaludek; neboť i
střevo se vulg. někdy klade v tomto smyslu: naprati
střevo Jg. U nás bylo ztra-
587 střída
ceno ,,pohyblivé** s a l bylo oslabeno v r. Jinak jsou
ta slova nejasná.
stříbro, stč. střiebro, sic. striebro (nář. srebro sréblo
sriablo aj.); stříbrný, -ňák; stč. stříbrník mochna husí
„zespod bílá jako stříbro" (Černý); stříbřiti. —
Všeslov.: stsl. Sbreb-ro, r. serebró, ukr. serebró, sríbló,
pol. srebro, hl. slěbro, dl. slobro, slabro, sin. sch. b.
srebro. — Psi. asi *Sbrebro. Souvisí s lit. sidabrae a
gót. silubr, sthn. silabar (nyní Silber) t/v. Všecka ta
slova jsou si velmi blízká, nicméně nelze sestaviti
společný přesný pratvar (nejistá jo samohláska druhé
slabiky; lit. d je disimilací za likvidu, nevíme však,
zdali za r či za l), jenom jakési *sirjlobro-. Patrně
slovo z východu: snad z assyr. sarrupum t/v.
stříci, stč. střehu střieci; iter. (o- vy^-stříhati; postv.
střeh; střehnouti, han. střihnót, jvč. střáhnouti po
něčem, číhati (-a- vlivem slov stráž, -itil); od jména
střeh je chod. střehovat Vrba a nové střežiti; stupeň
storg- je v stráž, > strážiti (strážný, -ní, -nik, strážce),
ostrah, ostraha, z toho (o)strahovati a dále ostražitý,
nastražiti (cči, uši) (jiné je nastražiti léčku, viz);
výstraha ( > výstražný). Sem jistě náleží val. čážit
číhati, dávati pozor SvK, asi místní obměna slova
sbáziť hlídati. — Vše-slovanské: stsl. stregq strčiti
stříci, straža stráž, stražb hlídač, sic. striehnuť, střeh,
striezt, r. steregú steréč\ osteregáť, storóža, nastorožíť,
ukr. sterežú sterehtý, stórož hlídač, storóža strsž,
ostoróha výstraha, pol. strzeg§ strzec, strcz(a), sin.
strežem streči, jinde jen jméno *storýa a útvary z něho:
hl. stróža stróžič, dl. stroža strožié, sch. straža stražiti, b.
straža. — Psi. *sterg? *sterkti a *storža,
pravděpodobně bylo už v psi. i *storžb hlídač, dále i
*osterkti varovati (r. ukr.) a *ostor-ga (ukr. čes.),
*nasterkti (ukr. nasterehtý číhati), *nastorga, i
denominativní *nastoržiti (např. spojení s uši je v
několika jazycích!), *vysterkti (ukr. výsterehty), *vy-
storga. Příbuzné je lit. sérgmi (nyní sérgiu) sérgěti stříci,
hlídati, sárgas hlídač, sargá fem. stráž, äpsar-ga,
atsargá ostraha, lot. sargs hlídač ( > sargu sargät
hlídati). Vkladné t přistoupilo do skupiny sr až po
likvidovém přesmyku v *srcg- atd. (Ondruš JČ
9.1958.148; jinak, totiž zkřížením kořenů serg- hlídati
a steg-krýti, vykládali je Hujer LF 41.430 a Noha
ZfšlPh 5.212). Délka kořenné samohlásky ě je ve
shodě s litevskou intonací sérg- (ze sěrg-); ta se vyloží
zase vlivem tvarů od éte *-, neboť ty mají v baltštině
vesměs jen tvary od dlouhých stupňů; není tedy pro
11. sérg- třeba předpokládati kořen dvoj« slabičný
(že by ' bylo kvůli zaniklému 9).
střída: původně stádo (ovcí apcd.); tento pastýřský
význam je zachován u nás jen v sic. čricda; v č. už jen
obecnější význam skupina, řada čehokoli, jakožto
třída společenská, ve škole (= skupina dětí ze stejného
roku narození apod.), druh zboží atd. (odtud
střídmý
roztříditi; vytřiditi vyřaditi brak); odtud po střídě
= po řadě, po jednotlivých skupinách, směnách
(např. o práci v dolech, továrnách), choditi na
hlídku po střídě = jedna skupinka po druhé, pak i
jeden jednotlivec po druhém; dále bývalé choditi
po střídě na stravu (o obecních chudých) = býti na
stravě u jednoho občana, pak u druhého, pak u
třetího atd.; odvoz, střídati stráže, šaty apod. =
vyměňovati, pak dalším vývojem vystřídati
někoho = nastoupiti na jeho místo, konečně i
střídati se = vzájemně si vyměňovati místa, třeba
jen o opětované činnosti pouze dvou partnerů;
střídavý, střídný (střídnice v jazykozpytě), nově
střída ublaut, střídový ablautový; chod. střída, ale
střádat se (á nejasné!). — Han. val. je s č < čr
(táž změna je ve val. činovní zub = třenový B):
han. čída stádo koní na pastvisku ( = sic. crieia
stádo), jíti, choditi na čídu = střídavě na nějakou
práci (pastvu aj.), čídit střídati B, zočídit sa
vystřídati se SvK, zoščídiť sa t/v B; počídil všecky
= podělil, navštívil všecky po řadě B, han. počidit
podělit KpU (bože, děti, čem pak vás
počidim,,,říkaly maminky, přinesly-li míň dárků,
než bylo dětí"). (Ale nepatří sem třída široká
ulice; Jg cituje z Hanko vy Zbírky třaďx; je to
počeštěné it. strada.) — Všeslov.: stsl. Črěda
stádo, řada, sic. crieda (v. výše), trieda, triedit,
striedat, r. ceredá- nář. stádo, spis. řada, pořadí,
ukr. čereda stádo, hejno, řada, pol. trzoda stádo,
hl. crjóda kupa, sin. creda stádo, pořádek, čéda
stádo, čistota (z 'pořádek'), sch. črijeda stádo,
řada, střídání, b. ceredá stádo. — Psi. cerdá;
příbuzná slova jsou sic. křdel, stind. éardha-
mask., éardhas- ntr. stádo, řada, gót. haírdx, něm.
Herdz stádo, kymr. cordd skupina, řada; lit.
kefdžius pastýř. Jakou příponu a jaký rod mělo
praja-zykové slovo pro stádo, těžko říci.
střídmý, sic. striedmy. — Ze sté. středmý
prostřední, to pak asi z příslovce *středmo, srov.
krad-mo, mer-mo, nebo od příslovce středem
(srov. střed).
střiež stč.: jen u Klar., psáno strziess Cha-
rybdis. R. střež největší hlubina v řece, střed
proudu, ukr. strýžeň, sin. stržen tah proudu.—
Příbuzno je švéd. streke t/v, něm. -strich v
Stromstrich t/v. Viz stržen a následující heslo.
střih ve vorařském slangu: mezera mezi vory
spojenými v jeden ,,pramen" [= vory se pramení,
když*se jich několik sestaví za sebe a sváže
houžvemi], obávaná u plavců (,,hnedle bych se
byl v slabéjch střihách utopil"). Odvoz,
střihovnice houžev spojující vory ve střihu. Cit. z
Jílka Jčř 117. — Je to patrně nč. forma předešlého
hesla; h je patrně výsledek zvratné analogie a
záměny zfž v některých pádech.
stříhati, střihnouti, od- při- u- za- -etřiho-vati,
postv. střih; střihač; stříhavka lidový
588 střítež
název pro rozličné druhy hmyzu, např. škvora;
stříž ovcí = střihání; postřižmy jistý starobylý
obřad (slavnostní stříhání chlapců), střižní obchod;
postv. výstřih, sestřih (filmu); zástřih, ústřižek,
ostřižek. — Všeslov.: stsl. strigq strišti, ale i po-
strěěti, sic. střihat, střih, střiž, střižný, r. strigú
strič, ukr. stryžú strýhty,pD\. strzyg$ strzyc, hl.
třic, dl. stéigaš, sin. striči, sch. strici, b. striža,
všude t/v. —- Psi. strig} *strik-ti: náleží k lit.
riěkiu riěkti krájeti (chléb), srov. krojiti; kořen
reik-: přidané s bylo provázeno oslabením k > g (§
13). Dalších příbuzných není; co se uvádí, je velmi
odchylné významem.
stříkati, stříkačka, postv. střik. Sic. striekai, pol.
strzykaé, dříve i strzekac, strykaé, sch. strcati t/v. -
- Příbuzná je litevská rodina těchto slov: teškiú
tekšti něčím kašovitým, hustým tak házeti, že to
stříká; okolo sebe stříkati, kapati; dáti ránu;
tékšťzlěti krátce stříknouti; tikšti rozstřikovati,
trýkšti (ne-přeehodné) stříkati; trekšti tlačiti, až
iiě?.o (tekutina) stříká. U Slovanů bylo t-ody
strěkati, ale snad i střihati a strbkati ( > sch.
strcati); tedy tvary, jejichž základy mají své
protějšky baltské. Zdá se, že ve všem vězí kořen
tek-, téci, arci opatřený zesilovacími prostředky (r,
§ 9; příponové sk, v litev. > ks, u nás bylo s
přeneseno na začátek slova). Sloveso bylo
původně ne-přechodné: (o tekutině) tryskati nebo
padati silným tokem, silným proudem. (Jinak,
sotva správně, Ondruš JÖ 10.18.)
stříň msl.: první tenounký led na vodě, voda
stříní, je zastříněné, val. střín Hzl, m?l. podivné
střemšíní t/v bude asi zkřížením ze stříní a stříž. —
R. nář. sérén gen. -na zledovatělá kůra na sněhu,
zastar. oserenepokrýti takovou korou, ukr. sirén*
gen. -nja i sířen -na umrzlý sníh, náledí, jíní, sic.
srieň, pol. szron, szren, dříve érzon jinovatka, sin.
sren, srenj jíní, stříň, kůra na sněhu. — Psi. sem-b
nebo sernb. Bylo i adj. r.-csl. srěn-b bílý. Srov. lot.
sěrns jinovatka, kůra na sněhu; v lot. sěrksns t/v a
lit. šeřkšnas jinovatka je přípona -sno- (srov. -snb
v plíseň); k je vkladné; dále lit. šeřkšnas bělošedý,
plesnivý. Stsev. hjarn ntr. umrzlý sníh, arm. sařn
led. V prajazyku bylo asi *lcernos mask. (stran
rodu srov. led, sníh, stříž); je snad v nějakém
vztahu k slovu *ttolnä jinovatka (lit. šalna, stsl.
slaná): patrně jde o kořen (srov. lit. šálti mrznouti)
lcel-, jenž asi připouštěl variaci rjl.
střítež: jen v místních jménech (stč. Třie-tež,
Střietež), ponejvíce^ na Vysočině; viz přehled
Šmilauerův NŘ 25.181. Na stř. Slovensku jsou
pomístní jména Č(i)erťaž, Čertež (toto JČ 8.245);
gem er. čaríaz gen. -i, šertaz, orav. ózrtaž; jako
obecné je mají S. Chalupka a Hviezdoslav jako
'hranice, hraniční čára, linie'. V sic. je to přejato z
valašské terminologie ukrajinské (Vážný,
siřiti
Bratislava 6.462), totiž z ukr. čertež = role
získané zničením lesa. Sin. místní jména Črt,
Črta, Črtena, Čertež, sch. 14. stol. čritežb (Bezlaj
Slavia 27.361). R. čertež = plán, obrazec, náčrt
apod. — Zdá se, že vlastním významem je řez,
výřez (neboť je to zajisté od čirtq hrsti, viz čítati),
odtud se pochopí jak prosté čára, tak i hranice a
paseka. Hranice v lesích bývaly vyznačeny, bylo-
li toho třeba (tj. nebylo-li přirozených hranic, jako
jsou řeky, potoky, hřebeny hor), širokým čistým
pruhem země, aby pohraniční stráž spatřila
každého, kdo by přecházel hranici; tak kdysi
hranice mor.-slovenské, na Balkáně i u nás na
západě státní hranice dcsud. Sic. r. ukr. je z čut-,
ale č. z *čeit-; přípona -ežb jako v rubež hranice,
od rubat. — Někteří badatelé (Berneker; Bezlaj
Slavia uv. m.) vidí zde jiný základ, psi. *čerťb
rákosí (r. čerět), ale to se na naše místní jména
hodí sotva.
stříti; slovesné a jmenné tvary jsou od těchto
stupňů: 1° sttr- v stru; 2° ster- v inf. stč. střieti >
nč. stříti; 3° ster- v stč. -stierati, ne. (pro· za-
před-)-stírati (sem zástěra, prostěradlo); 4° stor-
v prostor a (lid.) prostora ( > prostorný,
prostorový), viz i strana. — Všeslov., hlavně s
pro-: stsl. prostbrjo pro-strěti, sic. pre-strieť, pre-
stieraí, pod. vy°, za°, priestcr; r. prostřu
prosteréť, prostor, ukr. prostřu prostérty (*stirti
podle présentu), próstir, pol. rozpostrzeč atd. —
Psi. *-stiro *stcrti, od kořene ster-, velmi dobře
zastoupeného jinde, zpravidla s rozličnými roz-
siřovacími pivky (ά/a ě~/ó, u): véd. aor. ástar,
sanskrt. part. strtá-; s a/a a nosovým infixem véd.
strnuti rozcstírá; k tomu patří dále lat. sterna,
stratus; s ustiná. strnóti, gót. straujan (něm.
streuen). Paralelní kořen blízkého významu je
stel-, viz stláti (ale ta slovesa nejsou formována
stejně!).
střízlík, stč. střiežík, mor. stříž, čížíček,
křížlíěek. Přen. o útlém a malém člověku. — Sic.
striežik, pol. strzyž, strzyzyk, dříve strzíi(yk), hl.
ttřěž(ik), dl. stéěž(yk), sin. strežek strežic stržek,
csl. střiž υ střízlík; ale r. střiž a sic. stříž (z ruš.?)
přeneseno na břehuli. — Psi. asi strěži». Nabízí se
myšlenka, že souvisí s lat. rěgulus (znamenalo asi
střízlíka i „králická", jenž česky sluje v lidu
zlatohlávek; oba ptáci jsou stejně malí); s
„pohyblivé", t vkladné; rěgulus by byla noimální
zdrobnělina; podobnost s rěx král by tedy byla
náhodná; je-li tomu tak, byla však příčinou lidové
etymologie (srov. něm. Zaunkönig) a motivu
bajkového. Základ rěg-je možná zvukomalebný,
snad vystihuje střízlíkovo „varování", v němž se
czývá právě rrr.
střízlivý: stč. střiezvý; mor. střízbý (vy-střízbět)
třízvý třízbý. — Všeslov.: stsl. trězvb, sic. triezvy
i (z češtiny) striezlivý, r. terezvyj, nář. tverezyj,
tvereznyj a z csl. je
589 studený
trézvyj; ukr. tvérézyj, pol. trzežwy, hl. strózby, dl.
strozbny, sin. trezen trezev (dolož, i stréziv,
trézbik), sch. trijezan, b. trezven. — Slovo velmi
nesnadné. Jako psi. podoba vychází terzvt; lužické
b místo v není snad příliš závažné, snad je to jen
pouhá záměna retnic. Zdá se mi nyní, že terzvt lze
pomocí jistých hláskových přesmyků spojit s
germánskými slovy; nejblíže je starodánské
edrugh (novo-dánsky je cedru), dále je sthn.
urtruct a staroangl. gedréog t/v, je i starofríské
abstraktum éderskip střízlivost. Je-li to spojení
správné, naše z by bylo z *g. Další historie není
jasná, ani germ. slova nejsou průhledná (dosavadní
pokusy, vesměs málo přesvědčivé, uvádí Ahlsson,
Die altfries. Abstraktbildungen, Uppsala 1960,
206n.).
stříž, střížek chod.: slabounký led na vodě, laš.
skřiž fem. déšť ihned mrznoucí; za Jg stříž, nč.
tříšť (šť a zánik s vlivem slovesa tříštiti), mor. tříšť
led s vodou. Nové sloveso: chod. střížit se, mor.
střížit, stříštit se pokrývati se ledem; han. stříhnót
mrznouti.— Sic. stříž ledový škraloup, jíní, sriež (t
zaniklo vlivem slova srieň t/v), hl. srěž, srěš holoť,
dl. srjež strěž srěš fem. tenký led, pol. érež, stryž
tenký led, sch. srež, střež holoť, b. skrež šedivý
mráz, jinovatka. — Psi. asi *strěžb fem., k lit. nář.
(Nesselmann) strě-giu strěkti mrznouti v led (upě
apstrěgé řeka zamrzla, lédas apstrěgé Ted se
udělal). Je možná další souvislost s lat. frigus a ř.
ρϊγος ( = *sríg-), ale rozdíl Ijě je nesnadno
vyložiti. Viz i násl. heslo.
stři žehá, stč. střiežeha; je mor. a sic. (střížaha -
ž?ha -žava třížeha striežavá) a významy re udávají
takto: mžení, mlhavica, hustá nlhi, požáry, kalný
obzor v čas dlouhého sucha, mlhavé obláčky na
obzoru, šmouhy po nebi, kdy slunce svítí přes
oblaky, ohrada okolo měsíce, zimní zrcadlení
slunce v podobě tří terčů, spálení květů mrazem.
Pol. ér{z)ežoga, stryžoga je obdobná mlha jako v
č., i spálení květů. — Vzniklo zkřížením slov stříž,
a to s jeho významem jinovatka, a požeha, požaha
podym (viz žhnouti). Prvé střižena znamenalo asi
zimní mlhu, drobounké mžení, ihned tuhnoucí a
usazující se na věcech v podobě jinovatky nebo i
hustší mžení, usazující se v podobě holoti: s tím
později lid popletl všeliké jiné (i letní!) mlhy a jiné
zjevy, při nichž bývá mlha nebo mráz.
štůčka: obyčejně štůčka, han. štočka; dříve i
štuk, štuka. — Jak ukazují tyťo dřívější tvary,
pochází s. ze střhn. stück(e), stuck(e) 'jednotlivý
předmět, zvi. z plátna, sukna, oděvní látky'.
Lidovou etymologií bylo při-chýleno ke stočiti
(Jg: „kus veliký plátna... svinutý"). Knobloch ZfS
7.302.
studený; studiti, se zdloužením (pře0vy0u° za°)
stydnouti, -stydati; studna, stč. a nář. studně, vč. i
studeň; studánka, laš. studenka,
stuha 590
jo. hornoblan. studánec (srov. sin. b. studenec, sch. -
ac t/v). — Všeslov.: stsl. studim>, sic. studený, stydnut,
studna, r. studěnyj, studit studiti, stýnu stýnut i styt
stydnouti, iter. -styvát, ukr. studényj, studýty,
studenýcja studna, pol. studzié, stygnqó, hl. studzic,
studnja, dl. stuíié, stu(d)nué, sin. studen, sch. studení
listopad, stinuti se ztuhnouti chladem, studjeti býti
studený, b. studen i stud zima, studja studiti, studeneja
stydnouti. — Do psi. možno, zdá se, položiti pouze
student, studiti,stydnoti (stran u—y srov. gubiti -
gybngti, viz hynouti), kdežto stuďb, studa, stuďa
chlad, zima, jsou pozdější postverbalia. Studen-b je
— jako zelen-b k lit. žélti — přitvořeno k nějakému
nedochovánému primárnímu slovesu. Původ základu
stud- není jasný. Z jiných jazyků lze srovnati toliko ř.
στνξ gen. στυγός, u jehož plurálu se udává význam
pronikavý, ledový chlad (ale jinak jsou u něho a u
odvozenin významy jiné, např. στυγνός ošklivý,
odporný, nenáviděný atd., viz hyzditi). Je-li rd.
stúgnut, stýgnut stydnouti a pol. stygnqó staré, mohlo
by míti původní g. Jinak je všude d; snad pochází ze
synonymního chold- (viz chlad), rovněž tak
vokalismus *ou > u bude podle cholďb.
stuha, Rohn a Jg stouha, sto. vztúha Kla
ret. Pův. řemínek, kterým se přitahovala
obuv k noze. ,,Jak to vypadalo, představíme
si dost dobře podle krpců (opánků) horalů
slovenských. Krpec je, tvořen kusem kůže,
jehož okraje jsou ohnuty a podírkovány.
Těmito dírkami prochází šněrovadlo; to se
pak otáčí výše kolem kotníků a přes lýt
ko ___ Vztúha byla tedy to, co utahovalo,
pevně připojovalo obuv směrem vzhůru" (Šm.). Pak
přeneseno na jiné řemínky nebo tkaninové pruhy
něco utahující. — Sic. stuhel stuhla stuza, luž. stuga,
pol. wsteya, ukr. stjahel, sin. stogla. — Tedy *vbs-t$ga
od tegnnti táhnouti, střída e/i jako e\o; vz- vyjadřuje
směr nahoru. O tom podrobně Smilauer OKP 2.11.5.
stukat msl. laš. sic: sténati, vzdychati, sic. stukavý,
zastuknút. Pol. stekaó, dl. stukai t/v. — Jen
západoslovanské. Příbuzné je lit. stáugti výti (o psech
a vlcích, také o vytí vichřice), hlasitě plakati. Rozdíl
gjk nemůže býti tomu srovnání na překážku. Psi.
bylo tedy stukati. Polské g vyložíme jakožto *o, to
pak z *un, tj. z expresivní geminace (*stukkati), kde
kk se rozštěpilo na nk, § 15. (R. stukat, pol. stukaé
klepati, bouchati, je jiné sloveso, sem nenáleží!)
stůl, stolek, stolec; mor. stolař = č. truhlář; mor.
stolovina zásuvka stolní; stolovati, stolovník; stolní,
stolník, stolnióiti; stolice židle, křeslo, přen. sídlo;
stolička, přen. i třenovní zub (podle podobnosti s tří-
nebo čtyřnohou stoličkou); prestol z csl. — Všeslov.:
stsl. stoťb trůn, sic. stol, r. b. sin. hl. stol, ukr. stil gen.
stolů, pol. stol, sch. sto, gen. štola,
styděti se
všude i další útvary. — Odvozeniny jako stolec —
trůn a stolice ukazují, že základní stoH nemohl býti
stůl v našem smyslu slova, důstojný nábytek, na němž
se jí, alenesedí(l). Indoevropané v době jednoty
neměli společného stolu v našem smyslu, při jídle
předkládán byl nízký jakýsi stoleček každému zvlášť,
tak bylo asi též u Praslovanů; na Balkáně místy
dosud není velkého stolu. Stoťb byl tedy patrně spíše
něco jako něm. Ge-stzll, podstavec pro různé práce
domácí a řemeslné (teprve časem koiečně i pro jídlo).
Spolu s lit. stxlas je tedy příbuzný s rodinou ř. στέλλω
postaviti, něm. stillen, Stuhl (toto ze stol-) a ind. stkali
výšina, ve výši položená rovina. Jejich kořen stel-
bude samostatný, nikoli nějaká odvozenina od st%-
státi. Základní význam toho Stuhl vězí ještě
(Knobloch ZfS 7.302) ve Webstuhl tkalcovský stav a v
Dachstuhl krov, vazba střechy; srv. podobný vývoj
významový u křeslo. O vývoji stolu v. D. Stránská
ČL 49.1962.250.
stupeň, již stč.; val. stupňa; odvoz, stupnice;
stupňovitý, stupňovati. — Stsl. stepenb* r. štípen" gen.
štípeni fem. (knižní; v živé řeči stupen'), ukr. štípen"
gen. -vja mask. (též stúpírí); sic. stypen; pol. stopien,h\.
stopjeú.— Útvary s u mají je asi z q, od stoupati, *st)p-
< *stopp-. Útvary s o jsou od ne-expresivní podoby
kořene, která je ještě v stopa (V. Kůst pís.). Ruské e
bude asi výsledek asimilace k e příponovému.
stvol: stonek. Přejal do botanického názvosloví
Presl z ruštiny; tam stvol = stonek (rostliny), kmen,
peň (stromu), brk (péra), hlaveň (zbraně); znamená
zvláště stonek dutý, potom i některé rostliny s dutým
stonkem (r. stvol pastinák nebo kerblík, sch. cvolina
rozpuk nebo bolehlav). Ukr. stvil kmen. Sic. stool je
nejspíše z češtiny. — Nepochybně souvisí s r. stébel
atd., viz stíblo. Asi staré ^stbboťb: b upomíná na lat.
stipula; příponové -ol- vedle -el- nepřekvapuje, snad
se i ono shoduje s lat. -ul-a ( < -ol-αΊ); v místo 6
vysvětlíme nejspíše tím, že tu jde o usnadnění
výslovnosti (t-b byly 2 explosivy vedle sebe!).
styděti se, stydlivý, stjdlavý, stč. sty daty, nč. jen
nestydatý, nestyda, stydký (Rohn ad.), mor. stydko = č.
sty dno. Viz i ostýchati se; s w. stud, (ne)stoudný, stč.
nestudatý, (z)ostu-diti, postv. ostuda ( > ostudný},
ostouzeti. — Všeslov. vyjma luž.: stsl. stuďb, styíď^
styděti se, sic. stui, r. styd, stydítsja, ukr. styd,
stydýtysja; stydati někoho ostouzeti, hanbu mu dělati,
pol. wstyd, wstydzió sie, sin. stud ošklivost před něčím,
studi se mi oškliví se mi, sch. stideti se, stid, b. stud. —
Do psi. lze položiti stuďb, (o)stuďti někoho, (o)stydati
(je č. ukr.) a styděti (se), kdežto styďb je asi mladší
post verbale. — Tato rodina je příbuzná s lat. pudet -
ěre styděti se. Máme-li s- za „pohyblivé"
(přidané), je
stýskati
pouze rozdíl t-p, tedy „vertikální" záměna. Naše
u je tu z plného stupně *ou, kdežto latina má
náležitý nulový stupeň dvojhlásky, totiž u.
Stydati má zdloužení *ü > y, obvyklé u iterativ;
sloveso někde přešlo do tříd na -cti nebo 4ti. Meh
LP 8.62.
stýskati, obyčejně s. si (jiný význam má s. se
= býti žalno po něčem milém); s τ> je
postesknouti si, zastesknouti se, postv. stssk
(spis. stesky zaměstnanců = nářky, stížnosti na
křivdy). — Hl. styskač so, dl. stýskáš se s
rodinou odvozenin; pd. ustyzgac naříkati Kuc.
— Náleží k teskný, téci, *ttsk-; s- je
perfektivující ST>-, východiskem tedy bylo s-b-
tisk-nnti.
sud, zdrobn. stč. sudec, sudek, nč. soudek;
odtud osudí, stč. osudie urna; zč. suden i sudno
police r a nádobí, zpodstatnělé adj. ni-bi-b, -bno;
stč. suden, sudnec, sudník košík, jč. suden
košík na brambory, sudníček košíček, původně
asi košík na nádobí. Sic. sudno člun, z ruštiny. —
Všeslov.: stsl. sodt, stsyďb nádoba, plur. nádobí,
náčiní, r. sosúd nádoba, sudno lod, ukr. sudýna
sud, mísa, nádobí, sudno lod, pol. sqd, stp. ssad
nádobí, sud, sic. hl. dl. sud, sin. sod sud, sch. sud
nádoba. — Psi. sodt i stsoďfe. Slovo nevelmi
jasné. Má se za to, že v něm je předpona s">-
(popř. zdvojená) a slabý stupeň kořene dhě- (viz
díti), tj. dh9-, což před příponovým -o- ztratilo
své d, a srovnává se lit. iňdas nádoba (v plur.:
náčiní), nuödai plur. jed, dále č. vnada, udice,
vše s tímto dh.9- > d. Nříš sud by tedy znamenal
nádobu nebo i lodici složenou, sestavenou (z
dluží) na rozdíl od nádob hliněných a kovových
jednolitých nebo od člunů vydlabaných z celého
kmene. Č. suden atd. tomu nevadí. Patrně i v
češtině — jako v jiných jazycích — byly v
předhistorické době odvozeniny (srov. osudí) s
významem pouze 'nádoba (jakákoli)' nebo
'nádobí, náčiní', suden je tedy police na nádobí,
ne na sudy.
sudlice: druh kopí, opatřený (na rozdíl od
vlastního kopí, jež mělo hrot jen na jednom
konci) hrotem větším na' jednom konci a meiším
bodcem na druhém. StČ. sudlice. — Na Podluží
„svatební sulice, stuhami ověnčené dlouhé tyče,
které jsou asi pozůstatkem starších svatebních
praporů, na P. známých už jen z ústního podání"
(Podl. 59). Vzhledem k tomu, že chybí d, je snad
tato forma přejata z blízkých charvátských vsí. —
P. sulica (z ruštiny), ukr. zast. sula, r. súlica, sin.
sulica, sch. sulica, vše: oštěp, kopí. — Psi.
*sudlica, ze *su-dla, od toho kořeno, který je v
sunouti, dokud ještě měl původní význam 'házeti',
který je dobře vidět v litevštině; přípona -dla
tvoří „jméno nástroje" (zde: zbraň, jíž se hází).
sudý: protiva lichého, stč. suda pár. Sin. sod.
— Psi. *soďb; má nepochybně stejné složení
jako sud a snad i soud, totiž si-d-T, =
591 suchý
'složený' (ze dvou jedinců), párový. Rozšíření
platnosti na 4, 6, 8 atd. je jistě pozdější jev.
suchopár: místo vypálené do sucha; asi ze
suchopal. Odvoz, suchopálný Kouble u Jg, pak
suchoparný; bylo i suchopádný hubený v tváři,
us. za Jg, d záměnou za r (§ 6) = r. suchopáryj
vyzáblý, vychrtlý, vyschlý.
suchopýr: rostlina Eriophorum. U Presla bylo
suchopeřník, -pejřník, suchopeř, ale i peří a
suché peří. Lidové je peří, mor. pápeří. Viz JR.
— Jasné je peří, jemu odpovídají něm. lidové
názvy Federn, Sumpffeder, Federblume,
Federbusch apod. Ale sucho- je nejspíše místo
*pucho-: r. je mj. puch, pušica, puchonos,
puchopyrej, pušistyj pyrejnik, travjanoj puch.
Puch je ptačí „prach", drobounké peří. Celek tedy
znamenal asi „prachové peří", což se vztahuje na
bílou „vlnu" klásků.
suchý; hojné odvozeniny: suchost, suchota (jč.
'úbytě', mor. souchoty; odtud stč. suchotiny, nč.
souchotiny = sic. suchá nemoc); suchan
(příjmení Suchánek), suchant; suchar druh
pečiva, suchá větev, hubený člověk apod. (jvč.
suchar suchý strom, mor. sucháři suché větve),
*sušeň (asimilací suš-: č. sušen Jgd, msl. šušeň,
han. šošeň uschlý zbytek po květu na jablku nebo
hrušce, msl. laš. šušňa, č. šíšně gen. -ete Jgd, jč.
šíšeň, nebo šišně gen. -ete, pd. susla suchý hlen v
nose, val. přeneseně šušon oharek louče; od toho
sic. sušňák lenoch, č. šíšně usmrkanec Jgd, mor.
šušnivý, sic. šušňál usoplenec); souš rnask. fem.,
mor. such, soušek, suška, sic. sušica suchý strom;
sušinka, sušenka suchá třešeň, slíva apod.;
složeniny: suchopár (viz zvláště), viz i šuchomať
(zvi.); siicholepka komár píchající koně (Jahoda,
Slunce 78), srov. csl. sucholaplb larus; chod.
samoslička < -schlióka souš = strom sám od sebe
uschlý. Denom. sloveso sušiti, -soušeti (mor. kráva
přisúšá = dává méně mléka, obdobně polsky; msl.
prosúšaťse míti se dobře, vlastně procházeti se na
suchu, na slunci B, pro-súšat sa chodit s místa na
místo a překážet Mal, viz i šašit). Postv. přísušek
a osúch druh pečiva (ocouch placka, koláč Jg, sic.
osúch, posúch pečivo z výškrabku, č. bacouch,
han. bacóch SvB-Gr, val. bacúch SvK, laš. u
Příbora borcuch suchý koláč MZ; srov. pol. osuch,
ukr. ósuch, hl. wosuch, dl. wosuch; původně
pečivo s derou uprostřed, jež se navlékalo na žerd
a sušilo nad pecí — tak kdysi u Poláků — v trvalé
suchary; osuch je tedy zřejmě postverbale od
osušitil). Zvláštní užití adjektiva: val. dostal pár
suchých = pohlavků SvK; připomíná stč. pohlavci
suší Podkoního a žáka; je i val. taková usušit
vlepiti pohlavek SvK. Od s-bch-je schnouti, iter.
(pro- u- se- vy- za-) -sýchati, sic. jiné tvoření (vy-
)schnúť > vy-schýňať. — U všech Slovanů, všude
četné odvozeniny.
 sujný
Do psi. lze klásti such-b, sušb, sušiti a s-bchnqti.
Such*b = lit. saúsas, lot. sáuss, ř. ανος, ide.
*sauso-s. Vedle toho byl nulový stupeň v av. huš-
ka-, stind. éuš-ka- (é asimilací) suchý, a v
slovesích lit. sysú susau sústi prašivěti, lot. šusu
sust schnouti, stind. éúšyati usýchá. Z nich
vyplývá, že s-bch-nqti je obměnou staršího
slovesa, jež by odpovídalo asi indickému (slovan.
3. sg. asi *stšetb). Poměr schnouti/suchý je jako v
ohlechnoutij hluchý, oslnouti\ slepý. Původní
sausos má neobvyklý vokalismus a, dosvědčený
řečtinou; ten \-yznačuje jinak slova expresivní,
lidová; soudíc podle avesty označovalo to slovo
suchost jakožto vlastnost nevítanou, zhoubnou
(přírodní pohromu, ničící stáda atp.), tedy pojem,
jehož pravé označení bylo měněno z důvodů
tabuových; i lat. siccus je zřetelně expresivní
(Vendryes, SymbRozw 1.139).
sujný stč.: marný Šk. — Stsl. sujb marný,
prázdný, malicherný, strus. sujb prázdný, r. suje
nadarmo. — Psi. sujb; příbuzné je lat. cavus dutý,
stind. éunyá- prázdný.
suk 1°, souček, sukovitý', suk znamená chod. a
jvč. (Polná) i místy mor. haluz, větev. —
Všeslov.: stsl. sqk'b ratolest, větev, sic. suk,
sukovitý, -atý, r. suk suchá větev, suk, ukr. suk
větev, suk, pahýl, pol. s$k, hl. dl. sch. suk, sin. sok
větev, suk. — Psi. sok-b, znamenal asi pahýl po
větvi (tak v stč.!) jako nyní, nikoli haluz zelenou;
nynější doložený význam 'větev' vyšel asi z vý-
znamu 'suchá větev' (tj. jj^/olámaná, spíše jen
pahýlovitý zbytek). Pak lze je spojiti se stind.
šankú- mask. ostrý kolík, hřeb, kůl. Pro další
rozbor není opory.
suk 2°: uzel (mor.). Jak vyplývá ze sic.
zosukovať, byl tento suk původně uzlík vzniklý
při soukání útkové nitě. Je to tedy zpětný útvar od
soukati.
suka val. laš.: psice; na Hranicku znamená
špatnou, zlou ženu Hzl. Sem patří snad i jvč. (u
Litomyšle) cuká jistá část tkalcovského stavu
(srov. přenesené významy slov čuba, fena). —
Pol. sic. suka, ukr. súka, r. suka (nář. súka). —
Nejspíše, jako mnoho jiných názvů zvířat, z vábící
interjekce (je něm. schuck-Schuck, dl. tsu-tsu,
téuko-téuko na psy). (Odvozováno i z ide. názvu
psa *Jcuvón, lit. šuo, ale to má velké obtíže.) Snad
je možno myslet i na kořen seu- roditi, který našel
Szemerényi i v lat. sus, viz svině; tedy suka by
byla prostě „samice''; podporou té domněnky je
fena, mající poslední východisko v lat. fěmina,
samice; pak by ovšem vábící citoslovce byla
teprve ze suka a ne naopak. — Něm. zauke psice
je přejato ze slovanštiny (stran z srov. zobel ze
sobol); naopak z němčiny je hl. cuká pes
(Bielfelólt 118).
sukně, suknice: u starých Čechů jakási tunika,
u mužů od krku až po pás, u žen skoro až k zemi
(Zíbrt); není jen část ženského odě-
592 sunouti
vu; msl. sukna. Sic. sukna t/v jako nyní v č. (ale v
Liptově: kabát ČL 3.404), pol. suknia, sch. sin. hl.
dl. suknja, ukr. súknja. Psi. sukna, od sukno: za
stará byla vždy ze sukna, i dosud je sukna u
Kyjova výslovně označena jako soukenná
(Kolaja). ,,Za křížových válek se toto slovo dostalo
na západ: střhn. suckenie, stfranc. sousquenie, dnes
souquenille" Šm.
sukno (nář. mor. soukno, podrobnosti Utěšený
68), soukenný, soukeník. Všeslov., všude tak;
přízvuk: r. ukr. siknó, b. sch. sukno. Psi. sukno, od
šukati (č. soukati), byloť ze soukané vlny; přípona
-no podle plátno.
sůl, stč. sól; solný (*sol-b?i7>), solnička,.
solnář, soliti; slaný (*sol-m>), slanisko liz soli pro
lesní zvěř, slanice větší nádoba na sůl, slánka
menší nástolní nádobka na sůl, slanina (stč. a nář.
zpravidla v plurálu!), slanec > slaneček solený
sled, slanař = solnář; msl. slaniisa (v ústech se
slaní = chce se píti); nově knižní slaň (sic. -na) za
ř. aAc (metonymicky: moře); solivar. Viz i slatina.
— U všech Slovanů: stsl. sólu sůl, s/a/fk slaný r sic.
sol, slaný, slanina, r. sol gen. soli, solonína
slanina, soloníca, nyní solónka slánka, solit atp.
jinde. — Do psi. možno položiti soli», soln'b,
solnina, solnica, soHn-b a soliti. Solb,. i-kmen, ze
staršího souhláskového kmene sol-, patrného z
adjektiva *sol-m> a zachovaného v ř. αλς gen.
αλός a lat. sál gen. salis; jinde má rozšiřující
prvky: gót. salt, ir. salann, toch. Β sälyi. V árské
větvi to slovo kupodivu chybí.
sum(ák) stč.: kožený pytel. Viz soumar a
sumka.
suma, evropské slovo (něm. Summe, fr.. somme
at-d.) z lat. summa t/v (ze s. linea — svrchní čára;
Řekové a Římané výsledek sčítání kladli nahoru).
sumec: ryba Silurus glanis, stč. som; u Prahy
lidově též čumec (Jan Moravek), msl. šumíc Mal;
na Podluží somic, somíc (zpětný útvar z feminina:
u Jg. doloženo sumice). — Pol. sum, ukr. sum i
som, sie. sumec, v. b. sin. sch. som (přízvuk: r.
gen. somá). — Baltský ekvivalent: lit. šamas, lot.
sams. Psi. som-b tedy z *Ko?nos, dále je to slovo
nejasné.
sumka: opaskový váček na patrony (vojenský
termín): přejato z ruštiny od Dobrovského. Je to i
„živočich z podkmene pláštěnců, Ascidia'' (Šm.).
Sic. sumka asi z češtiny.
sunouti: stč. suju sovati záhy zaniká; vzniká
nové (po- v- vf/-)-sunúti s doklady hlavně
předponovými; teprve nč. sunouti (se) má hojnost
knižních dokladů bez předpon; frok-ventativum
(od- po- vy- za-)-souvati je až z nové doby, asi z
polštiny. Ještě novější, ale domácí je posunovati,
Postverbalia: vsuvka, zásuvka, přísun, postní (a
posunek > posun-
sup
čiva); odvoz. adj. cdsuvný, přísuvný. Viz i sovek a sova
2°. — Význam byl 'házeti' (viz i sudlice), z toho
mírnější 'strčiti' (např. vsunouti dopis do obálky), ale i
tento význam se více a více zmirňuje a zjemňuje, takže
sunouti se je zvolna se pohybovati. — Stsl. sovajo
sovati házeti, sic. sunut9 zasúvat, zásuvka·, r. sujú (nář.
súju) sovát strkati, posouvati, ukr. sóvaju sóvaty
sunouti, pohybovati, pol. simqc, hl. sunyc, dl. sunus sus
suwaš, sin. sovati sávati sunoti, sch. sunuti, b. sovám.
— Příbuzné je lit. šáuju munu šóviau šáuti střeliti, lot.
šauju šavu mut střeliti, strčiti, a dále av. spä- hoditi,
mrštiti (ze *svá-). Psi. sujn sovati ze *sou-jó sou-a-ti;
balt. formy z Köu- (na délku ukazuje intonace); avest
*lrv-ä-. Pro nedostatek jiných forem nelze o kořeni
Keu- nic více tvrditi. Bylo i druhé sunoti běžeti, rychle
jíti; to snad vězí ještě v laš. snuise jíti, val. vysnúť sa
vylézti (na kopec), vesnúť sa kam vlézti, vecpati se
někam. Sem snad patří i vč. vesnat se vměstnati se
někam (srov. mor. vlézti se kam t/v), zavesnat mnoho
místa, zaplniti; o něm viz sypati 2°.
sup; odtud asi posupný ( = jsoucí po supím
způsobu?), nasupiti se (sic. nasupené rozzlobeně). —
Pol. SQP; sepic SÍQ mračiti se, kabo-niti se, sic. sup,
ukr. sup, supýty (brovy, čolo) stahovati, vraštiti, s-sja
mračiti se, r. nasupit brovi, 7i-sja t/v. Sch. sip (Hirtz).
— Psi. snad syp-b i síp-b. Prvé znění lze pokládati za
dobrý protějšek k ř. γνψ gen. γνπός; pak by bylo z
*l'üp-; U\ý svědčí pro původ ,,pra-evropský". Druhé
znění by bylo z */cupp-, s geminátou pp, rozštěpením
toho pp na mp. Útvar upp lze ostatně postaviti na roven
řeckému νπ. — Slova odvozená od sup se zakládají na
vzhledu supa: má oči zapadlé, jako by měl brvy (nebo
čelo) stažené.
supati, supěti, pompávati; supavý, šupot. — Supěti,
-ati je varianta slovesa, rozšířeného u jiných Slovanů,
sopěti (viz soptiti). Vše zvukomalebné.
surdík msl., též curdík, stulík, burtlík(l) zápecí,
zákamní, výklenek n. kumbálek na haraburdí, han.
córdik malý kumbálek Kp. — Sic. surdík. — Z mad.
szurdék skrýše, zápecí.
surma, tak i sic: obchodní jméno sirníku
antimonitého. Z rus. sur'ma antimon (ukr. súrma
antimon, b. surma černidlo na obočí), původu snad
turkotatarského.
surový: 1 ° neupravený, odtud surovina; 2° krutý. —
Stsl. surovb krutý, sic. surový 1° a 2° jako. v češtině, r.
surovýj t/v, ukr. suróvyj krutý, nebílený (o plátně), p.
surowy syrový, přísný (surowiec surové železo, s-á
kůže), hl. surowy, sin. b. surov, sirov, i srov. — Psi.
surov-b. Příbuzné je (Buga RFV 67.245 = Raštai 1.334)
nejspíše lit. siaurus (dodáváme: a ziaurus) drsný
(především o větru), popř. hrubý, nevlídný, nelítostný (o
člověku), tedy litevské slovo je t/v co naše. Bylo
tedy
38 Machek — Etymologický slovník
593 svat
původně *sur-b, adjektivum ti-kmenové. Přípona -οντ,
vznikla ternatisací toho slova, při čemž místo *u položen
plný stupeň *-ou-. Dále je příbuzno lat. caurus
severovýchodní vítr. Viz i syrový.
suřík: minium. Přejato od Presla z r. súrik (je též ukr.:
súryk) t/v, to pak ze střřec σνρικόν --- syrské barvivo,
purpur.
sutaška, pd. siutas. Je to „pletená šňůrka, zpravidla
hedvábná, protkaná často zlatými nebo stříbrnými
drátky". ,,Z fr. soutache prýmek, páska, to pak z mad.
sujtás lem, obruba, průpletek". Šmilauer. — Přímo z
maďarštiny je sic. suj tas prýmek, šňůrka na šatech Brn-
Κ (Hpt).
svačina i svačně (obé již u Klareta), vč. svaÓne, msl.
u Luhačovic svatČinka (Václavík 217; t je asi mylné);
sloveso svačiti, msl. svačínat. — Sic. nář. (Záhorie)
svačina, hl. sivaóina, dl. swacyna (toto místy znamená i
Štědrý večer), pol. swaczyna t/v. — Podle Brücknera i
nejnovějších výkladů (Schuster -Sewc ZfS 7.361n.,E.
Eichler NŘ 46.71n.; v obou článcích je i starší liter.) je s.
od svak'b (viz svak), tedy původně „shromáždění (=
společné posedění) svých lidí", popř. kruh známých nebo
přátel. Stran tvoření a významu S. srovnává č. hostina,
hl. hosčina, původně snad = kruh hostů (Gästekreis),
shromáždění hostů. Do té skupiny patří i sin. svačina a
svačtvo švagrovství, svačiti se zešvagřiti se; tu se ovšem
význam ještě neposunul k „jedení". Dále-sem patří místní
jména Nesvačily v C., Nešvačilka na Mor. (u Brna), hl.
Njeswačidlo-(dříve psáno Nyswacz).
svak stč.: příbuzný, nyní jen sic. svak, svako (stran o
srov. ujo strýko Jano Vládo atd.) muž otcovy nebo
matčiny sestry (pak vůbec oslovení kteréhokoli staršího
příbuzného), u jiných Slovanů též manželčiny sestry. V
č. je za to přejaté švagr. — Svak (tak je i pol. hl. sin. sch.
b.) vzniklo stažením ze svojak'b: je r. ukr. svoják
příbuzný* švagr. Z původu od svoji» = svůj je patrné, že
původní význam byl asi vskutku neurčitý, jen: příbuzný,
svojský.
sval, dříve i svála Klaret aj.: okrouhlý km něčeho,
boule, hrbol; svála kra, veliký drn Jgd; chod. sval hrbol
na stromu; svál ku» hrubého dřeva (Kubín), parízek
všelijak prorostlý, též svál lenu aj. (Jakubec), val.
sval(in)a velký kus (hlíny, kámen), hrča nti těle i na
dřevě; od staré doby (Rohu) svazek masových vláken v
těle, musculus (nyní spisovně jen toto!); přeneseně (a se
záměnami s > c, z) mor. zvalCí) silné dítě, cvalek. cvaloň,
č. cvalík, sic. cvalok (srov. parízek o malém, zavalitém
člověku). — Postverbál-ní útvar od svaliti = v hromadu
shrnouti, původně tedy asi kýta sena, hrachoviny ap.. pak
hlíny, přeneseně velký okrouhlý kus če -hokoli jiného. —
Chrv. svála sval Vážný Cak»
svalník
svalnik, střlat. consolida. Tak sluly v starší č.
rozličné rostliny, domněle „svalující" zlomeniny a
tržné rány. Např. kostival „vnitř i zevnitř ranění
svaluje", ,,zavaluject (Černý) = zaceluje. Ve
skutečnosti asi v tom val- (doloženém i v kostival)
vězí bal- (stsl. bahji lékař), v č. jinak zaniklé. —
Ze sic. sem patří zvalník sbračka K.
svapato chod.: ,,kdo nalezne v lese včely kromě
brti, může si je vzíti, jejich med ale musí dáti
purkrabímu, což sluje s." Kt 7. — Ze *svepeťb;
stluž. svepet WZULeipzig 13.381, pol. éwiepict
brť, r. svepet brť (strus. táž divoký med). Příbuzno
je něm. Wift a Wabe včelí dílo, plást. Vše asi „pra-
evropské", podobně jako střed — Roße (nikoli
příbuzné s weben tkáti!).
svár, svářiti se, s nadbytným ne- (vlivem
nesvorný) je nč. též nešvár, znesvářiti se, — U
všech Slovanů vyjma sch.: stsl. svaří, svár, boj,
svarjΙ svařiti hubovati na koho, vaditi se,
svarbnik'b tupitel, r. do 18. stol. svára, nář.
svaritsja, ukr. svar (a), svarýty kárati, nadávati, s-
sja, pol. swar, swarzyc sie, obdobně hl. dl. sin.; b.
svara. — Stran původu se zdá, že ta slova souvisí
s vaditi se t/v: místo r, které je v č. svárlivý, hl. p.
swarliwy, ukr. svarlyvyj, r. svárlivýj, b. svailiv, má
srbocharvátština svadljiv; to je blízké našemu
vodivý, má však příponu -livb a navíc „pohyblivé"
s. Ve skupině dl nastala záměna d\r (opačně r\d je
např. v č. kvedlovat z kverlovat) a tak *svadlivb
dalo svarlivt, to pak se stalo wchodištěm dalších
tvarů: při tvořeno *svarúi s$ a post-verbální svar-
b mask. a svara fem.
svat: svatební host; mylně (Jirásek aj.) místo
svak (= švagr); starý svat (starý svata, starosvat,
bulh. starýj svat) družba; stč. svat-vie, svatbie,
stará svatví (nář. st. svarba, st. svarbí,
starosvarby, starosvajbi aj.; sic. svat-vy(ka)
svatvica svatbica svatlica svatnica svat-vyná
svatva svat{k)a) žena strojící svatbu n. zastupující
nevěstinu matku (strojí nevěstu, peče krávaj atd.);
svatati strojiti svatbu; svatba (nář. svarba, svajba,
Voráč 47), odtud svatební, svatebčan aj. —
Všeslov.: r. svat atd. Fem. svatví ze *svatv-bji
svědčí, že svaťb byl původně w-kmen. Pak mu
odpovídá av. xvaětu- (čti xvátu-) příbuzný (vl. člen
velko-rodiny, zádruhy): svatba byla záležitostí
celého rodu, svat původně byl prostě jen člen
příbuzenstva; ještě na stř. Slovensku rodiče
nevěstini a ženichovi se navzájem j menu jí svat a
svatva (-ka). Pak se svaťb zúžilo na příbuzného
jakožto obecné označení svatebního hosta
(nezáleží tu na přesném vystižení stupně
příbuzenství). Svaťb i *xvätu-jsou útvary prastaré,
asi od svo- svůj, ale co do tvoření dále
neprůhledné. Podrobně o tom Meh ZfslPh 18.318.
svatý; posvátný (po- 4°), svatost, svátost
(délkou rozlišeny významy), sto. svátnost,
594 svědek
nasvátnost, posvátnost svatost; svátek, sváteční;
svatyně stě. = posvátná věc vůbec (v. Hujer 1.228),
svátost (srov. r. svjatývja posvěcená věc), nč.
chrám; světec < *sv*at--bCb; svatoušek (sic. fem.
svatušla, mask. -kár, srov. pol. éwietoszek, r.
svjatóša t/v); svítiti, posvěcení > posvícení, pův.
oslava vysvěcení chrámu, nyní náhrada za hody;
laš. postv. osvat zasvěcení, inaugurace. Sva-
tokupectví simonie, stč. svatokrádec, -krád-stvo,
nč. -krádež. — Všeslov.: stsl. svet'b svatý, svetyni
svatost, svatyně, světiti světiti, svQStenik'b
duchovní, sic. svatý, r. svjat, -á svjáto, svjatíť, ukr.
svjátyj, pol. éwiety, hl. sivjaty, dl. swěty, sin. sch. b.
svět, všude i odvozeniny. — Psi. svet-b. Jak patrno
ze jména Svatopluk, znamenalo za pohanské doby
'mocný' (S. = člověk „Svatopluky", mocnopluký,
mající mocné pluky); lit. šveň-tis 'svatý' má jistě
svůj význam pod vlivem slovanského křesťanství.
Dále souvisí s av. spdnta- (av. sp- < sv-), jež se
překládá zpravidla jakožto 'svatý, heilig' a klade
nejen o božstvech, ale i o lidech. Poněvadž svatost
v křesťanském smyslu byla avestě cizí, je zřejmé,
že i tam to znamená mocný, a to v oblasti magie,
tedy = mající magickou (nadpřirozenou) moc (H.
S. Nyberg). Křesťanství přijalo u nás pohanské
slovo a dalo mu význam, vycházející sice z
'mocný', ale s jinými odstíny a s přenesením ve
smyslu svého učení. Z toho vyplývá i to, že svítiti
atp., i když je ve všech jazycích, není založeno na
psi. slovese, ale že to jsou vesměs novotvary
jednotlivých jazyků. Střhn. swint, swinde mocný,
silný (něm. geschwind nyní: rychlý) a obdobná
slova stangl., gót. atd. budou ze slovanštiny.
svědek, svědkyně, svědčiti (dostalo i význam
slušeti, šaty mu svědčí, a prospívati, svědčí mu
venkovský vzduch; přes list mu svědčí = pův. svým
obsahem svědčí pro něho = pak 'patří mu' atd.,
odbud mor. svě(d)Čný o šatech apod.) (podobně
sic. svědčit, svedčať o šatech), svědectví, (o- vy-)
svědčení. — Srov. sic. svedok, svědčit, ukr. svídok,
svídčity, pol. éwiadek, éwiadczyc, hl. swědk,
swědčic, dl. swědcyé, sin. svedok, svedočiti, sch.
svjedok, svjedočiti. Proti tomu stsl. s*bvědětelb,
S'bvedeteT bstvovati, b. svidetel, svidet°lstvuvam, r.
svidetel, -tétstvovat. — Od s'b-vld^ti věděti také
(spolu s jinými) o něčem, jak ukazuje shodný
starší význam slova svědomí, t. svědectví, vyznání
svědků, potvrzení pravdy před právem i kromě
práva Jg. Je nemyslitelné, že by -'bk'b bylo zde
původní příponou jména činitelského (při čemž by
bylo pouze věd- a ne vědě-\); je zřejmé, že s'b-
vede-telb je výtvor už praslo-vanský a že slova na
-ek, -ok (*-τ>&τ>) vznikla mechanickým
zkrácením nepohodlně dlouhého slova na -telb.
Podobně je sloveso „věděti" základem pro název
svědka u Ger-
svěděti
mánů: sthn. giwizo, stsas. gewito, stangl.
(ge)wita, stnord. vättar, vitmisman; jejich ge-
gi- rovněž znamenalo „spolu", viz s 2°; dále v ir.
fiadu, stind. věttar-, ř. ίδνϊος (Fraenkel KZ
43.218).
svěděti, val. svadit. P. swedzič, hl. swědzeč.
— Pův. s e (pol. g bude nepůvodní): příbuzno je
lat. südö potiti se, stind. svěda-, něm. Schweiß
pot. Významovou spojitost objasní věta z
Twaina, Yankee na dvoře krále Artuše, č. př. P.
1951, 77: „Když se z člověka řinou potůčky
potu, nadejde brzy okamžik, kdy vás začne
svrbět kůže.'4
svědomí; sic. svedomie znamená, jako stč.,
svědeckou výpověd; svědomitý. Od svědomý:
znalý něčeho, vědoucí o něčem (s- < ST>-)
spolu), part. pres. od věděti. Svědomí = pův.
vědomí o neěam společně s vědomím jíně
osoby, pak vědomí o vlastním skutku, o vlastní
odpovědnosti mravní.
svekr: manželův otec; fem. svekr ev, svekru-šě
stč.: manželova matka. — Sic. svekr, sveker (i cv-
), svokor, fem. svokra, svokruša t/v, ojediněle
znamená i rodiče manželčiny, horň. svogruša
(cvo-, cve-) tchyně; s přenesením významu (jako
v němčině) resp. zkřížením se švagr, je sic.
svakro švagr. Jinak je všeelovanské vyjma luž.
Csl. svekrt, r. svěkor, ukr. svékor, pol. éwiekier,
sin. sveker, sch. svekar, b. svékár; stsl. svekry, r.
svekróv, sin. svekrv(a), sch. spekrva, b. svekärva.
— Psi. bylo mask. svektrt a fem. svekry gen.
svekri>ve; vlivem feminina (-kr-) nabylo někde
maskulinum podoby svekrt. Příbuzná slova lit.
šěšuras, stind. évaéura-, ř. έκνρός, sthn. swehur
tchán, stind. švaéru-, lat. socrus tchyně ukazují
na prajazykovou dvojici sveKuro-s a sveJčru-s (lit.
š-, stind. é-, je asimilací k následujícím š, é; další
změny: lat. socer přetvořeno podle gener, ř. έκνρά
tchyně přešlo k α-kmenům atd.); u nás k je za 1c
náležitě, neboť je před temným vokálem, resp.
před r s temným vokálem. Pův. svelcur-o-s jest
děliti na sve-, jež náleží, spolu se svo-, k ide. su-
'dobře' a dále ke svůj, a na tcur-o-, jež naježí (se
zkrácením ü > u) k ř. κύριος pán: v Řecku ženy
oslovovaly mužova otce κύριε; sve-Kur-o-s je
tedy „svůj = opravdový, svrchovaný pán" (kdežto
manžel = pán je *potis): je třeba mysliti na
velkorodinu (zádruhu), v níž pater fa-milias,
vládce, je pro přivdanou manželku mladého
vládcova syna opravdu svrchovaným pánem. Ide.
svetíru- přitvořeno k sveliu-ro- příponou ü/u, před
níž disimilační ztrátou zmizelo u z Uur-. U nás č.
svekrev, r. svekrov je z w-kmene (z nepřímých
pádů), kdežto -a, -usa > ušě jsou mladší úpravy (s
-uša srov. sic. mlaelucha nevěsta). Po-lední
podrobný výklad o ide. *sve-koru-s má
Szemerényi Syncope 291-318: má za to, že sve-
znamenalo „patřící k velkorodině" a že koru- patří
k ř. κορυφή hlava atd., tedy s. = hlava
velkorodiny.
595 svět
sveřepý (pův.): divoce rostoucí, sám od sebe se
uchycující (o rostlinách), v protikladu proti
rostlinám setým nebo pěstovaným lidskou rukou
(pol. éwierzepia róža — šípková růže); pak:
chovaný v polodivokém stavu, bez denní lidské
péče (odtud stč. sveřěpec plemenný hřebec,
sveřěpicě plemenná kobyla; byli chováni v ohradě
(taková ohrada se zvala stč. kobyle pole; viz) stále
venku, volně, dosud jč. běhá jako šverepka =
bystře). Zpodstatněle sveřep označuje jisté obtížné
a velmi plodné plevele: č. = Bromus, pol. swierzop
t/v, msl. sveřep a r. svirepa = ohnice NŘ 30.42, p.
éwierzepa hulevník, ukr. svyripa, r. svirépka
řepka, trýzel aj. — Adj. psi. stsl. sverěp*b (r.
svirep, b. svirep, sin. srep) obsahuje sve-, kmen z
vratného zájmena, a kořen rěp- (viz řepík) uchy co
vat i se. Podrobně o tom Meh NŘ 29.112 a JR.
svět, sic. sv^t; světský, zesvětitcti, světový,
světák, podsvětí, zásvětí; jé. mor. svět'ta hanba
(pak i : pravda), msl. svitná hanba = h. před světem
(výchozí útvar byl asi jako sic· Jianbiť sa na svět
vy jsi K; zkráceno až na vslc. hanba fstit velká
hanba Bf); laš. svetovai býti na světě, užívati světa.
— Znamenalo původně světlo (náleží tedy k
svítiti): stč. před světem = před úsvitem, do světa
= do rána, do úsvitu atp., sic. hanbil sa na svět vy
jsi = na světlo („totiž na osvětlený svět v protikladu
proti tmě před zrozením a po smrti" Šm.). Dnešní
význam vyplynul možná ze staré představy (že
tento náš svět je světlý) o světě mrtvých, bez
slunce, jak je to u Homéra; ta představa je už ide.
(de Vries, Altgerm. Religionsgesch. 22.375), tedy z
obratů jako přijíti na svět = na světlo, což zároveň
chápáno jako 'mezi lidi, mezi zdejší věci'; nový
význam ovládl v č. a sic. úplně a vytlačil tím staré
slovo mir, (Tak i pol. šwiat, hl. dl. swět, sin. svět,
sch. svíjet, b. svjat = svět; ukr. svit, r. svět = úsvit,
svět). O tom významovém vývoji svědčí stind.
paralela: rókas- světlo ~ löka- svět. Vč. za žádnéj
svět = za nic na světe, ani za svět; jč. na žádnej
svět t/v, srov. dl. na swěée t/v. Nejasný je původ
významu laš. tři světy = starosti, msl. světit se s
něčím = zlobiti se, šetřiti aj. {nebudu sa s tebú s.;
nebudu sa s tým světit, raói to sním). Snad
nějakou cestou z obrátil jako ta má s ním svět I =
smutný osud, starosti apod. — Psi. svěťb 'světlo' je
jediná starobylá jmenná forma od kořene svit- <
*Ícveit- (viz svítiti). — Od ní odvozeny: 1° světlý
(msl. sic. znamená i: modrý); odtud {pro- vy-
)světliti = učiniti světlým (kdežto osvětliti je =
obliti světlem, beleuchten); zpodstatnělé světlo;
světélko {> světélkovati), světelný, -nost, světluška
(od stř. doby), mor. světlík, světlice, světlíček,
světlo-janíóek bludička, popř. svátojan. muška; č.
světlík domovní šachta světlá; viz i světnice; srov.
stsl. wětblt, r. světlyj, ukr. svitlyj, pol.
světlík
šwiatly, hl. dl. swítly, -lo, sch. svijetao, b. svetál.
2° svíce, viz zvi.
světlík: rostlina Euphrasia, již stč. Byla a dosud
je váženým lékem očním. Název je od světliti, tj.
rozsvětlovati oči, aby nebyly ,,temné", slepé;
,,zrak ostří a osvěcuje" (Mattioli). Pol. šwietlik asi
z č.
světnice, stč. svet(l)nice; mor. světnica byt
výměnkářův; místy mor. (han. msl.) seknica, vč.
místy seknice El-Pt, sednice (Hořicko aj.), zČ.
chod. sence (ze se[d]nice, Hujer 1.213). U Kyjova
je seknic(a) pokoj ,,u pánů" (o změně tn > kn
Hujer 1.215n.), kdežto u prostých lidí je izba. —
Jen v č.: je to ,,světelná — světlá jizba", obytná,
na rozdíl od černé kuchyně (místnosti pod
komínem, kde se vařilo, a jež byla vskutku černá
od kouře).
světoobčan, sic. sve°, je kalk za něm.
Weltbürger ,,ζ kosmopolites sivé mondän us".
Vážný NŘ 41.275.
svévolný, svévolnost, svévole. Jsou 2 útvary: 1°
svá vůle, dvě samostatná slova: svoboda, volnost,
nevázanost, např. klad. proč to děláš, svou vůli, co
ses za blázna! Kubín 252; z vět takových se
ustálilo svá vůle jako pevné spojení, z něhož je
konečně spřežka msl. svávota, han. svábole^zrní je
han. svábolné, laš. svavolny, msl. svávólný; tak i
pol. swawo-la, -Iny a ukr. svavólja, svavolnyk a
svavílja, svavíTnyj. 2° složenina očekávaného typu
*svoje-vo1-bje (r. svojevólije, pod. i b.), jež pře-
chází, vlivem prostého vola, ve svoje-vóta (ukr.
svojevólja, sic. svojvóla, č. svévole); k tomu adj.
*svoje-vol-bn,b v č. svévolný, sic. svijwlný, pol.
swowolny (ze swoje- haplo-logií), ukr. svojevílnyj,
sin. svojevóljen, ^sch. svojevoljan, b. svoevolen.
Trávníček ČMF 11.208.
svěží, svěžest, osvěžiti; do spisovného jazyka asi
přejato v minulém století z polštiny; lidové je
pouze laš. sviži, val. svíží (obé vlivem ukrajinským
= má i). — Sic. svieži čerstvý (o mase, ovoci), pol.
šrviezy, ukr. svízyj, r. svez o mase, chlebu, ovoci,
trávě, vzduchu (chladný) atd. — Slovo jistě psi.,
svěžh; příbuzno je lat. vigěre býti pln života, býti
svěží, jarý, silný, zdráv, ve vlastní oblasti např. v
(dicimus) arborem vigere, zpravidla přeneseně o
lidské síle; nulový stupeň i je ve vigěre zcela na
místě (stavové sloveso na -ei-, typ naše turpcti).
Kořen tedy sveig-, s je ,,pohyblivé"; svěžh <
*svoig-jos. (Lit. šviězias a lot.svaigs jsou však ze
slovan.. Fraenkel LEW s. v.)
svíce, stč. sviěcě, odtud stč. sviecen, sviecník,
nč. svícen, svícník, mor. (u Frýdku) svíéník (z
pol.). — Sic. svieca, odvoz, svieteň, svict-nik (t
místo c vlivem svietiť); stsl. svěšta, v. svecá,
podsvečnik, ukr. sviěá, svičnýk, pol. šwieca,
éwiecznik, hl. swěca, sweěnik, dl. swěca swěcnik,
sin. sveěa sveÓnik, sch. sviječa svijetnják, b. svešt
sveštnik. Psi. světa < svět-
)96 svině
-ja; svícen je zpodstatnělé adj. svěťbrn^ svícny,
totiž podstavec. Viz svítiti.
svíčka: za Jg 1° posvět čili lůj okolo ledvinek,
2° bránice, 3° kus masa od zadní čtvrti hovězího
dobytka; stč. svieěek u Klaieta: odtud svíěková
peceně, sic. svieěkovica. — Nejspíše z řeznického
slangu: v něm svíěka = onen lůj (svíčky byly
lojové!), v slangu přeneseno na jisté blízké části
masa. „Jiný výklad (málo pravděpodobný) u
Wintra PaO 373" (Šm.).
svída i svíd, keř Cornus sanguinea; sic. svíb, pol.
sivid(wa), dl. svid, ukr. svydynay sch. svib(a), b.
nář. svit. — Souvisí s něm. nář. Weinholz t/v
(*vlnjvld: záměna zubnic d\n; „pohyblivé" s) a s
lit. sedidá, -ě t/v. Slova „praevropská".
svidřík, svider: vrták. — Sic. svidríkr svider,
svidrikovat vrtati, csl. svrtdbl-b, pol. éwider, r.
sverló (sevské sverlo), ukr. sverdeL. sverdlo, b.
svredel, svärdel, sch. svrdao, svrdlo.. sin. sveder.
— Ces. a sic. svider je z polštiny.—-Psi. *svhrdlo:
je ze *svbrb-dlo, od kořene sverb-, který je též ve
vrtati 1°; znamenal obecně kroužiti, soustruhovati,
v kruhu otáčeti; v bsl. dal názvy pro pojem „vítati".
Přípona -dlo je u jmen nástrojů náležitá; před ní byl
náležitý nulový stupen (srv. tr-dlo), ten je i zde.
Dokud bylo ještě svbrdlo.. začalo slovo přecházet k
muž. rodu, odtud je r. sverdel ap. (d je tedy
zachováno, ač jinak -dlo dalo r. -lo). Pol. éwider
bude ze *svbrdel: v něm r-l se asimilovaly v r-r
(*svirder), ale prvé r pak disimilací zaniklo. — Viz
i švrdlat.
svidyj chod.: tuhý, houževnatý. Pd. swid-ny, ukr.
svydnyj -ovyj nezralý, nedozrálý. Nejasné.
svině, svinský, svinstvo, svinák (sviňaciti),,
sviněík, podsvince (z pod sviňkcu), zasviniti,.
nasviniti; stč. svinina vepřové maso; sviňa znamená
i brzdu (srov. fena ěvba suka v témž významu),
sviňka je jistý korýš, jč. stonožka;, mor. sviní
(svinská) veška, svimboška (sic svinská veš)
označuje jisté rostliny okoličnaté,. náležitě bolehlav
(jeho skvrny připomínají jistého příživníka vepřů). -
— Všeslov.: stsl. svinbja, sic. sviňa, sviňací,
sviňacina, sviniar pasák vepřů, sviňúr sviňák, r.
sviň'já, pol. éwinia, hl. sicinja atd. — Psi. svinbja
utvořeno od adj. svint (= stsl. tak, r. svinój) —
vepřový, jemuž odpovídá lat. suinus a —-rovněž
zpodstatnělé, ale s jino ι diuhou příponou — gót.
swein (něm. Schwein), všude přípona -Ino- (ze sch.
intonace svínje se soudilo, že u nás bylo *sv-eino-;
ale spíše se změnila intonace nějakou analogií nebo
metatonií!): základem jo prajazykový název sü-s,
zachovaný v lat. sús gen. suis, ř. νς-a σϋς (s
expresivně zesíleným s, jež bylo proto zachováno)
a v něm. Sau, který označoval samici vepře (kdežto
samec je vepi\ mládě je prase,, viz obé).
Szemerényň
svisel
íSyncope 330n. vidí v sü-s nejstarší název pro
bytost rodící, samici, od seu- roditi.
svisel, gen. -sie, m. nebo fem., zpravidla v
plur.: svisle, gen. ~slí n. -slů, lok. na svislích n. -
slách; zastar. nebo dial. Je již stě.: Klaret (11. má
visle 'pendix' i svisle 'doma' v témže verši 1941
(nemusí tu být omyl: snad Klaret znal i visle, asi
z jižních Čach?; srv. sin. visle). Jako význam se
zpravidla udává „(přední) štít domu, lomenice"
Jg-Kt-B-PS; na Ho-řicku je to troj úhelníková
výplň po obou stranách stodolových vrat, u
Litomyšle kulatý, nevyhraněný krov Hod. 61;
val. ■na svislách = na patře; „svislý sloupek ve
vazbě domu" SvB; „štítová plocha, nazývaná v
zdejším okolí (val., pod Maky tou) svisle, je
zakrytá deskami svisle vedle sebe položenými"
(V. Pražák NSSA 9.96). — Hl. ■acisle, swisle
plur. štít domu, Giebel, Giebelseite, dl. swisle t/v,
sin. visle, svisla, svisli půda pro slámu (ve
stodole), stodola. — Málo jasné. V Č. a na Mor.
se to spojuje se svislý, že desky (= prkna) jsou
svisle (--- svislým směrem) přibíjeny na štíty; tak
to formuloval Žíla, Podřevnicko 1.64; podobně^
již Jg. Ale snad je to jen lidová etymologie. —
Podle Vasmera (u Bielfeldta 120) luž. a sin. slova
[a tedy i česká] jsou z něm, zwiesel 'das
Zweigeteilte' (= co je rozděleno na dvé), sthn.
zwisila furca, srv. něm.-slez. zwisel 'zwei Zweige
einer Gabel'. Podle Bielfeldta je důvodem názvu
to, že obě strany lomenice se rozbíhají od průse-
číku, die beiden von einem Schnittpunkt
auseinanderlaufenden Giebelseiten. Jestliže však
hledíme na významy něm. slov „furca = vidlice",
mohlo by snad důvodem přejatého názvu býti to,
že šikmá břevna (krokve) krovu, tvořící štít,
bývala nahoře, nad hřebenem střechy,
prodloužena, takže tvořila nahoře jakousi vidlici.
Bylo to asi napodobení jeleních parohů, které
byly vsazovány, aby zastrašovaly zlé duchy, v
před-historické době tam, kde dnes bývá na střeše
korouhvička nebo pod.
svištěti, post v. svist; sic. svištat; sem patří i
svišť, tak i sic, jméno zvířete, přejaté z pol.
éwiszcz. (Jiné je pol. éwiszcz, r. svise, ukr. svyšč,
prázdný, ořech hvížd; o tom pod hvízdati.) — Ö.
sloveso je ze svist-ja-ti. U jiných Slovanů je
pouhé svistati, což je st-ové intensivum od
*svipati. Příbuzno je lit. švilpti, švllpoti hvízdati
(se zesilovacím l, § 10) a lat. slbiläre t/v ze
*svib·. Základ s-vip- se rýmuje s píp- v něm.
pfeifen pískati. Oba základy jsou zvukomalebné.
Meh SPL 1.250. Podobný útvar je lot. švlkstět t/v.
svítek, již stě., jídlo ze smažených vajec n.
pečený moučník z vajec, mléka a mouky; u
Litomyšle lidovou etymologií slítek. — Málo
jasné. Byla-li původně vejce smažená, pak by
bylo pův. *svídek a patřilo by k chod.
svoboda
přisvidnout se připáliti se (ale Šm. to má za
nepravděpodobné); viz i smouditi.
svítiti: u nás jsou tyto stupňové útvary: 1° svbt-
ve stě. stvieti (tv přesmykem z vt), stkvieti sě, nč.
skvěti se a v stsl. svbnq svbnqti (*svbt-n2), k
němuž je iterativum (se zdlou-žením b > i) svítati,
č. svítati, k tomu nové jednodobé svitnouti; postv.
svit, úsvit (z *v svitě), přísvit, zásvit; průsvitný. 2°
svoit- ve faktitivu světiti (tak stsl. a jinde) = činiti
zářícím, stě. svietiti, nč. svítiti a frekv. (o- roz-
)svěcovati; odtud svítivý, svíti-plyn, postv. osvěta,
již stě. Jmenné tvary přímo od kořene: viz svět.—
Stsl. svbšty svbtěti svítiti, svuno svbnqti jasněti,
svítati, svěšt? světiti svítiti (k tomu světilo < *-dlo
a světilbnik-b, č. svítilna ze *světidlna), sic. svítat,
svitnut, svit, svietit, r. světit, -svešěát, ukr. svitáty,
svitýty, pol. éwiecic svítiti, hl. switaé, dl. switaé
svítati, hl. swěcic, dl. swěéié svítiti, sin. svítati =
č., světiti svítiti, b. sveti se svítiti se. — Obdobné
útvary jsou lit. svítilšviteti zářiti, lesknouti se,
skvěti se, sviňta svito svisti svítati (o ranním
zábřesku), švaitaů ěvaitýti ozařovati, osvětlovati,
kromě toho šviěcia šviěsti svítiti (o slunci, měsíci).
Kořen Uveit-; je též ve véd. áévitan zářili, aor.
áévait a aUévitat zazářil; do sanskrtu se dochoval
však jen ve jménech (évěta· jasný, bílý; av. spaěta-
bílý). Jiný kořen téhož významu, leuk-, viz pod
louÓ, lu)%a.
svízel 1 °, svízelný; val. svízelit se lopotiti se;
stč. s. znamenalo i pouto, vinculum, odtud dnešní
přenesený význam. Od vázati, S^-VQZ--'blb,
přípona jako v uzel, které je od téhož kořene.
svízel 2°: rostlina Galium, vlastně jen G.
aparine. P. wi^ziel t/v. Spolu s povázka, což je
lidový název téhož druhu, náleží k váznouti: plody
se dovedou přichycovati na cokoli, uváznou na
tom.
svižný: han. (Heršpice) svižný, tak do nedávná i
spisovně. — Sic. svížky, svižný. — Je příbuzné
nejspíše se stnor. sveigr ohebný (biegsam), sveigja
otáčeti, ohýbati (drehen, biegen); přípona -bn*b.
svlačec i svlak, obé již stě. Nář. šlak slatec
šlatec žlatec s(t)lačec. Bulh. nář. svlak slacec
sávlek. — Oplétaje se okolo stébel, spojuje
zpravidla několik rostlin vjedno, podobně jako
třeba svlak na dveřích spojuje prkna. Totéž pojetí
je vidět v lat. convolvulus t/v, od con-volvó v
hromadu svinuji, ovinuji. Je tedy i u nás prefix a
kořen týž co v latině, ale jiná přípona (-ko~). Lze
klásti psi. st-vol-ki, (z *-volv-). Bulh. sávlek
podlehlo vlivu slova vleká = vléci.
svoboda, svobodný, (o- vy-)svoboditi; jč., val. a
sic. i sloboda; l je často též u jiných Slovanů,
vzniklo disimilací v-b > l-b, Hujer 1.26; P. Skok,
Rad 1948, 272.61 soudil, že l je tu vlivem slovo;
za původní je pokládá Otr^bski, Slow. 45n. V
starší době s. byl
svor
i 'svobodný člověk, hrdina', odtud příjmení; srov.
něm. Freiheit 'svobodní žoldnéři, svobodná potulná
chasa'. — Všeslov.: stsl. svoboda, svoboditi;
svobodbWb a nesklonné svcbodb = svoboden; sic.
slcboda (v. výše), slobodný, r. svoboda (a slcbcdá velká
vesnice, předměstí, pův. osada osvobozená od roboty
a dávek), svobodnyj (o- vy-)svobodit a obdobně jinde;
pol. kdysi též éwieboda; jihosl. zpravidla si. —
Nejstarší útvar je patrně stsl. svobodb, vzniklý patrně
ze *svo-pctb = svůj pán (Zubatý 2.157): svo- kmen
zájmena svůj, pot- prajazykový výraz, viz o něm pod
pán a pod hospod; když samostatné pot b zaniklo v
slovanštině, bylo svopotb neprůhledné a tu se, zvláště
asi v několikaslabičných odvozeninách, pat oslabily ve
znělé b a d (d je i v gospodb); znělé hlásky jsou vždy
slabší než neznělé, vyžadují méně výdechové námahy.
Přitvořeno dále adj. na -bWby pak subst. na -a
(možno-li soudit podle obdobného-gogpoda,
znamenalo svobcdx asi nejprve volné místo, viz výše,
pak teprve volnost), konečně svoboditi (k svobodb,
srov. prostý— (o-vj-)prostiti, nikoli k abstraktu!). Je
možno mysliti i to, že svoboda 'volnost' je post verbale
k svoboditi.
svor 1°: jistá hornina; sic. u Palkoviče opuka.
Srov. na Kunštátsku svorek kamenitá horní část pole
na svahu. Pd. swora jistá pórovitá hornina. Vše
nejasné.
svor 2°: svornost (u Brna, Bartoš); svor, svorec
(švorec) jsou i rozličné spojnice, svorník (viz zvláště);
jč. svor pletenec cibule Jjčř 217, svora svorka svůrka
cvůrka je kožená spojka mezi cepem a cepovkou, i jiná
(drátěná) spojnice dvou věcí (např. listů papíru). Sem
patří i svorný. — Vše od (se)-vříti, staré útvary se
střídovým o.
svorník, pův. svořen; též zvořen, cvorník: nicohlav
(viz ničí). — Sic. svoreň, p. sworzeh swornik, ukr.
svíren\ br. švóran, r. švórerí. — Psi. S'bvorhnb; st- = s
2°, vor- je od -vříti 2°.
svrběti, chod. srbít (srov. sin.!), ze svirb-; k tomu se
stupněm -o- (*svorb-) patří svrab (odtud č. vulg.
srabař špatný hráč). — Všeslov.: sic. svrbieť, svrblavý,
svrab, svrablavý, r. sverbéi nář. serbéť, svórcb, ukr.
sverbýty, postv. sverb; pol. éwierzbiec, éwierzb, hl.
swjerbjec, dl. sivjerbjeé, sin. srbzti, srab, sch. svrbjeti,
svrab, b. sárbi. — Psi. svbrbéti a svorbt: příbuzné je
nepochybně lit. skverbiů skvtfpti vrtavě bodati a gót.
qf-swaírban o tříti, stisl. sverfa opilo váti, stangl.
sweorfan tříti, sthn. swerban otírati. Vlastní význam
kořene byl patrně 'krouživými pohyby tříti n. dříti'
(viz vrtati 1°); u nás nabyl významu nového jakožto
expre-sivního. Lit. -k- přisuto asi nějakou analogií.
svůj, stč. svój. — Psi. stsl. svojb (r. sic. sch. svoj
atd.). Od zájmenného kmene svc-utvořeno jako tvůj.
— Příbuzné jo lit. savas, lat. suus. Pův. význam
byl: vlastní. Val.
598 sýkora
néni svůj, han. néni svůj Kp = je chorý, č. nesvůj; val. o
své, sic. osve = o sobě, odděleně, zvlášť; mor. svojina
příbuzenstvo, val. sic. svojský domácí; sic. svojráz, č.
svéráz; svépomoc, svévolný (viz zvlášť); osvojiti, při-
svojiti si.
sýc, tak i stč.; zpravidla sýček, mor. též hejsek Β
(tabuové změny!). — Ukr. syó t/v i výreček, r. syč sýc.
— Zdá se, že sýc (lidu neznámé!) má své c mylným
zpětným pochodem ze sýček. Psi. syČb souvisí snad se
syčeti: prý ,,syčí, když se hněvá" (Košťál, Ptactvo 22);
lidé jej dobře znali, chovaliť jej, jako všechny druhy
sov, na vábení zpěvných ptáčků.
sychravý: vlhký a přitom chladný (o počasí).
Východiskem je psi. syr?> vlhký a chladný (r. syraja
pogoda vlhké počasí; r. syroj má dále i významy
našeho syrový*, syro je mjaso; syryjedrova = nevysušené
dříví; syraja zemlja vlhká a při tom arci i studená země
se přejímá do češtiny: syrá země, psár.o někdy mylně i
sirá). To bylo i v č.: svědčí vč. (z Holická) nasírá to
vlhne to, dále pozměněné syrový t/v (je syrovo, o
počasí), sychravý (předpokládá sychrati: expresivní
přípona -chrati) o vlhkém a při tom chladném počasí.
— Sic. sychravý, ukr. syrýj, hl. dl. syrý t/v. — Příbuzno
je ř. ψύχω studím, chladím, ψυχρός chladný; χ je
příponové. Kořen tedy *psü-, u nás je starobylá
adjek-tivní přípona ·ττ>, y je bud z ü nebo zdloužc-
ním (§ 1) z u. V sychrati Jg-PS je nové (nikoli = řec. χ)
zesilovací ch od přípon -chrati -chlati -chmati.
(Zpravidla se syrý řadilo k lit. sürüs slaný a k něm.
sauer kyselý, ale významy jsou odlišné; ten rozpor se
nedá překlenouti.) (Jinak Nieminen NphM 56.44:
spojuje je se sthn. scür nepohoda, něm. Schauer
přeháňka.)
sykati, (za)syknouti, sykot, šykavý (sy-kavka
sibilanta); syčeti; Qdtud č. syčák a vulg. sígr žebravý
mladý pobuda (pronášejí své prosby málo
srozumitelně, nezřetelně; jasněji z těch zvuků vyniká
jen s v častém prosím). Sykavec, sýkora (viz). — Sic.
syčať, též ksikat, za-ékai (é = dlouhé s), pol. ksykac,
sykac i syczec, hl. sykac', syČec, dl. sykab, sycaé, sin.
sikati, sičati. — Zvukomalebnó: sy -f- k-ati = vydávati
zvuk sy {si); k je příponové.
sýkora; sic. sýkora, hl. dl. sýkora, pol. sikora, ukr.
sýkir, sykórka. — Od sykati: ,,vábí obyčejně syk syk syk,
což i ostatní sýkory dělají" (Kněžourek 1.105); „sama
ve svém hnízdě se prozradí, neboť jakmile se k ní
přiblížíme, hned počíná silně syčeti" (jeden
dopisovatel u Síra 2.145). Srov. dl. sykawica, jiný druh
sýkor. Přípona -or(-a) jako v piskoř. — V argotu
zločinců (u Puch-majera, Hantýrka) je sýkora =
policejní strážník. Podle Knoblocha ZfS 7.302 je to
kalk za něm. argot. Meise 'policista', vlastně
syn
'sýkora* tj. Blaumeise 'sýkora modřinka': policisté
byli tak kdysi zváni podle barvy svých uniforem.
syn, synek, stč. nč. synáček (srov. sic. synak);
synovec, sice již stč., ale nepůvodní, asi místo
*bratrovec = bratrův syn. — Psi. syn'b je zastoupeno
u všech Slovanů; z jeho sklonění (č. plur. synové, r.
synovka atd.) a z odvozenin (syn-ov-ský) vyplývá, že
to byl u-kmen i v slovanštině; srov. lit. sanúč, stind.
sunu-, av. hunu-; krátké u má gót. sunus a (s jinou
příponou) ř. υιός, νίός. Ide. tedy su-nú-s (a su-iu-s v
ř. νίυς a toch. soy-ä). Základ su- se právem spojuje
se stind. süte, suváti plodí, rodí; tedy „rozenec". Tak
nyní též Szemcrényi, Syncope 331.
sypati 1 °: iterativum k stč. spu suti; toto je ještě v
nč. -souti (básnickém), sesouti, zasouti, přisouti aj.,
všude s novým présentem svji. Κ nulovému stupni
stp- náleží též jména násep, záscp a mor. ospice
(srov. dl. wospice, hospice), val. ošpicka vřídek. Viz i
výspa. Κ plnému stupni sup-: jč. sut odpadky kůry,
spis. suť = sutina a nář. (o)sutina osypky, vyrážka.
Κ dlouhému síp- (k 8\jp-ati nove pře-sýpati, lidově vě.
přesej pat, posejpat, vysejpat = presy pá váti atd.):
sypký (ale sýpek, sypká viz pod sovek), sýpka
(zkrácením z něčeho; srov. sic. sypanec, sypirňa, -
áreň t/v), mor. sypanice chalupa „nabíjaná"; osypky;
postv. přesyp, rásyp. — Všeslov.: stsl. ST>pn suti a
sypljn sypati, sic. sypat, r. súplju sípat, ukr. sýpaty, pol.
sur i sypac, hl. Sj/pac, sin. spem suti i sipcti, siiii. -
spem -suti, b. sipvam, všude jsou i odvozeniny,
zvh'stö ze -srp- (r.-csl. sop-b kopec apod.). — Psi.
bylo stp? su(p)ti. jméno stp-b a syp} sypati: kořen
seup-. Z jiných jazyků dá se uvésti jen stprus. suppis
hráz (mlýnské nádrže), není-li přejato ze
slovanštiny, a snad i lat. supäre házeti (jen u P.
Festa; od toho je snad dissipäre); vše to je málo
určité. (Zpravidla se uvádí jako příbuzné lit. supu
súpti kolébati, suopúoti t/v, ale rozdíl významů tomu
brání; viz zýbatil). Stran některých rčení viz i šípati.
sypati 2° lid.: rychle jíti (: sypal do mest τ; eyptel
rychle a ihned odejděte!). V pol. tomu odpovídá lid.
sunac, zasuwac t/v (: suna.1 borem bez sciežki;
zaja,c na bok suna.1), ale v nářečích i sypac (o tom
podrobně Z. Stamirow-ska JP 35.247n.). —
Vzhledem k pol. stavu je zřejmé, že tu jde o vývoj z
kořene, který je v sunuti jíti. Toto druhé sunqti není
totožné s č. sunouti, ale má příbuzenstvo v gót.
ekewjan jíti, stnor. skaeva pohybovati se vpřed. V
bsl. splynuly kořeny Ueu- házeti a skeu- jíti, takže
lit. sáuti znamená obé. V slovanštině, dokud bylo
*sujo (sunq) suti, rovné litevskému šáuju (saunu)
sauti (v obou významech), zněl tu infinitiv stejně
jako u stpo suti sypati (kořen *seup-); to dalo
599 syrovinka
podnět k velkému změtení: druhé suti a jeho
frekventativum sypati dostalo u nás a v pol. nářečích
významy prvého suti, totiž 'běžeti; vrhati'. — Tím
změtením se vyloží i rozdíl slov sýpek a sovek (viz).
sýr, syreček, odvoz, syřište (stč. syřišóe), vč. mor.
sýření sedlé mléko (stč. sýřenie, sic. sýrerie), nč.
sýrovatý, stč. syrný, stč. sic. 8yrník koláč se sýrem
apod.; plody slezu zve lid ,»syrečky" (mor. syráčí, sic.
syrenceky, syrenčie apod.) podle jejich podoby. Místy
znamená sýr i tvaroh. — Všeslov. vyjma luž.: sic. syr,
syrec, syrcek, syrný, r. syr sýr, sýrnik tvarohový vdolek,
ukr. syr, syrnycja syrník, pol. ser, sernik, -nica, sin. sir,
sirišée, sch. sir, sirište, b. sirene ntr. sýr, sirište, syr ja
sýřiti. — Do psi. lze položiti syri>, syrbn*b a syrišóe.
Jméno syr-b je nepochybně totožné s ř. τυρός sýr; av.
je? ntr. tuři- zesýrovatělé mléko, syrovátka.
Předšlovanské Hüro- je nepochybně dále příbuzné s
tvar-og'b; v slovanštině s- je za t-patrně vlivem slova
servat-bka (viz syrovátka) nebo spíše jeho základu
*serv-o; ob3 slova spolu souvisí věcně. (Neuznáváme
však, že by sýr souviselo se syrý vlhký, syrový, surový,
nebo že by s- dostalo od nich, neboť oblast těchto slov
byla původně jiná: dřevo, hlína, maso, ovoce atd.; my
mluvíme sice o „syrovém mléce" proti vařenému, ale
staří Slované mléko asi nevařili, požívali je zkyslé, a
proto nebylo ani příležitosti užíti těch slov o mléku!)
syrovátka: tekutina V7,"sakující z dělajícího se
sýra (ale las. srvGťca je přeneseno na pod-másl!). —
Pel. serwatka, sic. srvúťca, hl. syrowatka i syrwatka* dl.
serowatkx, obyčejně srowatka, i s(e)rowizň, ukr.
syrovátka, r. sývorotka (r-v přemístěny), sin. siretsv, sch.
surutka, b. surovatka. — Slovo málo jasné. Kdyby
bylo odvozeno od sýr, jak se tvrdí, jistě by to — při
těsné souvislosti věcné! — zůstalo v povědomí
mluvících a neměnilo by se tedy hláskově. Naopak
nepevnost hlásek a skladu slova ukazuje, že základ
byl jiný a že to slovo "bylo teprve druhotně
upravováno podle sýr. Zdá se nám, že souvisí s lat.
sérum (seru) a hom. ορός syrovátka. Bylo-li lat. seru
(dosvědčené jen u Charisia) w-kmen (srov. snad i v
logudor. soru), vysvětlilo by se tím naše v a bylo by
klásti psi. *serv-at~bka, ale i tak zůstává -at-bka málo
jasné. Ze slovanštiny je střhn. seru watike t/v u Heyna
a také něm. Skyrwasser (Molke), o němž vykládá
Janko Glotta 2.41. Pozoruhodné je ital. nář. saré-diga
syrovátka (srov. i pro v. serigot, kat. xerigot podmáslí)
s d-g, s nímž srov. naše -tk-. Tedy z románštiny?
syrovinka: druh ryzce, stč. syro jed (Klaret) asi
místo syrojedka, u Vodňanského syro-vedka, nář.
surovitka syrůvka syropka seru-(o)vka. — Pol.
serojeszka, ukr. syrojižka, r.
syrový
syro ježka, sin. sirovojedka sirovetka sirotka
sirovka, sch. siro(vo)jedka sirovka sirojka
sirnjaja. — Nazvána tak od toho, že se může jísti
syrová. Psi. *syro-ěď- bka, odvozenina od
adjektiva syro-ědb {-ěd-jb, srov. jísti). Z rozšíření
jmen a jejich shody vyplývá, že tu houbu znali
Slované již v nejstarší době (některé jiné národy
naopak houbám ani dnes ještě nevěnují
pozornost).
syrový: 'drsný (o větru); surový'; přeneseně
jednak 'bezcitný' (o člověku), jednak
'nezpracovaný' ( = nepečený, nevařený) o po-
živatinách (mase, zelenině, ovoci), 'nevyschlý' (o
dřevě), 'nepálený' (o cihlách). Změtením se syrý
(viz sychravý) přibyl význam 'vlhký, chladný,
sychravý' (o vzduchu, větru; o počasí: je syrovo;
syrovina deštivé, studené počasí Malý; jč. bylo
dlouhé ý: „podzimní nepohoda je sejrová" Jjčř
30). Výchozí významy jsou tedy stejné jako u
surový (č., popř. jen jinoslov.). — Proto nejsnáze
vyložíme syrový jako vrddhové ( = se starým
zdloužením samohlásky v prvé slabice, tj. *ü >
slovan. y), tedy jako *sür-ou-o-s od *sur*b, které
vězí v surový; přípona u převedena na plný stupeň
*ou a tematisována: -ou-o-s dalo -ονυ; úhrnem
postup stejný jako u indického vrddhování!
Vzácný a dokonalý to příklad starobylého postupu
slovotvorného. Slovanština tedy měla tato
podobná adjektiva: 1° sur^b drsný, nelítostný ( =
lit. šiaurús), z toho je surový a syrový, 2° syrt
chladný a přitom vlhký (srv. ř. ψν-χω), ζ něhož je
sychravý. Obě slova, sur-b a syr-b, na sebe
působila navzájem.
sysel, sic. sysel, pol. susel, ukr. súslyk, v. súslik,
hl. suslik sysel, b. sásél, sásar plch. — Podobné
slovo je i v germ.: sthn. sisimüs i 22-, stangl.
sisemüs, střhn. sisemüs, zis(e)-müs, zisel, nhn.
Ziesel, nář. Zeisel, Zismaus; střlat. cis(i)mus je z
němčiny. — Je možné, že ty názvy jsou
zvukomalebné (s-s od piš-
šabal(k)a mor.: vězení B-PS-Gr. — Původně
čapalka obecní vězení, šatlava. Čety na 57, 112.
Tedy od čapati chytati, srov. lid. lapák vězení, od
lapati.
' šabarec val.: nouzová postel SvK. — Ne-
jasné. Znetvořené kavalec''.
šábes, tak zní v žargonu dnešních židů hebr.
šabbáth svat večer. Sic. šábes, pol. szabas, ukr.
šabaš, z toho vsi. sabaš. — Jiné, křesťanské
přejetí téhož hebrejského slova je v sobota.
šafář, již stč., s pol. szafarz, sic. šafář, sin. a
ukr. šafař a mad. eáfár je ze střhn. schaff aer e
(od schaffen), -ar je analogické
600 šafrán
tění hlodavců?), není však snadné určiti jejich
vzájemný poměr. Zdá se, že naše slovo je domácí
a že východiskem je *3Η3-τ,Ιτ>; české y upomíná
na csl. sysati syčeti. Rovněž tak germ. slova jsou
asi domácí: mají voka-lisaci i. Vzhledem k tomu,
že množství jiných přírodopisných názvů je
zastoupeno jen v slovanštině a v germánštině, zdá
se, že i tento je ,,praevropský".
sytý, sytost, sytiti, nasycovati, nenasytný
(>nenasyta); nesytka, jč. nenasytka noční můra (lid
v nich vidí čarodějnice nebo démony). —
Všeslov.: stsl. syťb, sytiti, do syti dosti, sic. sýty,
sytit, r. sýtyj, sýtnyj, dosyta, ukr. sýtyj, sytýty,
dosyta, dosyť, dósta, pol. sytý, do sytu, dosyč, došč,
hl. sytý, dosyta, dosc, dl. sytý, syéié, dosc, sin. sit,
sítiti, dosti, dosta, sch. b. sit, dosta. Z
jinoslovanských tvarů jako dosta je patrné, že i
naše dosti ( > dost) je z do syti, sražením v jedno
slovo; v tomto příslovci nastala pak po přízvuku
silná redukce, jíž zmizelo y. — Psi. bylo syťb a
subst. fem. sytb (v do syti). V jiných jazycích je u
toho adjektiva «, ö, resp. d\ lit. sotús (nář. sóto) a
subst. sótis sytost, lot. sats vydatný, gót. sop
sycení, stir. sáith sytost; 9 je v gót. saps (něm. satt)
sytý, lat. satis dosti, ř. α-ατος nenasytný. Jsou to t-
ová adjektiva, z nichž vyplývá kořen sd-lsd-; ten
vězí v ř. hom. slovese αω (inf. aor. άσαι nasytiti,
inf. fut. ασειν nasytiti, inf. aor. med. άσασυαι
nasytiti si, opt. ασαιµι nasytil bych); sd-tó-s je
náležité part. t-ové s nulovým stupněm; ale sä-tos
má voka-lismus z jiných tvarů. Pro y v našem syťb
je třeba uchýliti se do árštiny, ta ukazuje kořen
rozšířený o u: véd. asinvan z kmene s infixem
nosovým si-n-u-: si- je S9-, tedy *S9U- v slovesích
toho typu. V slovanštině bychom v participiu
čekali *suťb < *sdu-tos. Adjektivum syťb má své y
patrně z dloužení popsaného v § 1; na to y pak
přešel i pří-zvuk.
S
podle starších slov z německých na -ári. Srov. i
rozšafný.
šafel: laš. šaflik, sic. šafel, pol. szaflik: dřez,
škopek. — Z něm. ba vor. Schaff/ škopíček
(zdrobn. ze Schaff). Srov. škopek. Mad. sáf též, z
něm.
šafrán, jč. a chod. šefrán; již v stč. rukopisech
Klareta oba tvary, e asi ze sic. (Šm.); sic.
odvozeniny sejraník i šafraník: kdysi potulný
prodavač šafránu. — Pol. szafran i ezefran (z
tohoto je lit. šepronas), sin. zefran, r. sic. šafrán,
b. sch. čafran. Přes lat. šafránům přišlo z arabštiny
('asfarän). Podoba s e ukazuje na turecké
prostřednictví.
šach
šach, tak i sic; pol. szach; původně název krále
ve hře šachové, podle perského názvu krále šách;
ta hra byla vynalezena v Iridii. Jak svědčí -ch,
přišlo k nám to slovo z němčiny; jinde je
zakončeno na k (fr. échec, ital. scacco). Staří
Čechové měli „Kniežky o hře šachové",
neznámým autorem (Fr. Šimek myslí na T. ze
Štítného) zpracované z latinského traktátu Jakuba
de Cessolis; všem šachovým figurkám se říkalo
šachy; dosud hrajeme šachy vedle h. šach, i
rusky je obyčejně plur. šachy, šachmaty.
šáchor, nyní rostlina Cyperus, přejato ze sthn.
sahor (vedle toho doloženo sahar, saher aj.), což
značilo rozličné rostliny rostoucí u vod, jako
rákosí, sítinu, skřípinu, ale i ostřici. Proto mor.
lidové šáchoří je rákosí, palaší, šáchor rohožka z
rákosí, šáchorka rákoska a jiné věci. Sic. šáchor
je asi z češtiny.
šachta, již stč^ tak i sic. pol. r. ukr., z něm.
Schacht mask. Ženský rod asi podle jáma.
šájn, lidově i šajna šajnák šanák šajzňák,
kdysi druh mince. Z něm. Schein poukázka.
šakal, do evropských jazyků (fr. chacal, něm.
Schakal, pol. szakal, r. šakal) přejato v nové
době z východu, pers. šayal. Posledním
pramenem je stind. šrgálá- mask. t/v.
šál 1°, nyní jen zdrobnělé šálek, sic. šálka i
šialka, z rak.-něm. Schale. Stč. šály zákusky z
něm. kalte Schale (zavařeniny apod.).
šál 2°, šála: druh oděvu; evropské slovo (fr.
chále, angl. shawl, r. ukr. šal) z pers. šál.
šál 3° již u Klareta, sic. šiál: druh hovězího
masa. Z něm. Schale. — Také mor. šál, nemoc v
nohách koní, má pramen v něm. Schale, lidová
etymologie ji však spojila se šáliti, neboť
slovensky je ošal, ošial.
šalamounek: druh oměje, stě. -ú-. Odkud je tu
jméno Šalomounovo, nelze říci. (Jinak
Matzenauer 317.)
šalanda, slovo východní, arab. šalandí řec.
původu (χελάνδιον), původně znamenalo
pramici, tak i r. ukr. šálanda a franc. cháland.
Střhn. schalander je transportní lod. Na
„mlýnskou a pod. čelední jizbu" se význam
změnil asi z jizby lodní; změtením s palanda
znamená i pryčnu na spaní. Od nás je přejato
něm. Schalande velká světnice.
šalina mor.: elektrická pouliční dráha. Dříve
též léna, elina Treimer 43. — Je to zkrácenina z
hovor, elektrika t/v. Odkud je ša-, není jasné. —
Jiná zkrácenina, ze zdrobněliny, byla ryčka
Treimer ib.
šáliti 1°, slovo psi.: sic. šialit, šaliet, pol.
szalič, r. šálit* ukr. šality, b. šalja se býti
ztřeštěný, bláznivý, sin. šáliti se žertovati, sch.
šala žert; hojné odvozeniny. U nás je mor. ošálit;
ošala potrhlý člověk, šálený šílený, mor. zešálit
sa dostati motolice, mor. pd. šáliplachta
třeštidlo. Ztřeštěnost a jiné zlé následky jako
zápal mozku, zmámenost, otrava, nechutenství
mohou být
601 šamlicč
způsobeny i požitím jistých hub n. rostlin nebo
jejich plodů, odtud sic. šálená huba jakási
prašivka, šiálenka plod vlochyně aj. Odtud je
postv. mor. šál šálení, motolice, opilost. — Psi.
šáliti 'poblázniti někoho' je rovno řeckému κηλέω
(s původním, ě!) zpěvem okouzliti, uchlácholiti,
uvésti do vytržení, ale též kouzelnými prostředky
omámiti. V slovanštině význam poněkud zhruběl,
ale dá se z původního 'kouzly omamiti' vyložiti
dobře. Ide. sloveso *kělei-ti (3. os. sg.) dostalo v
slovanštině ráz expresivní, odtud se pochopí k >
ch, pak *chě~liti > šáliti. Později se vytvořilo
nepřechodné šaUti býti pomatený, z toho č. šíleti
(stč. šieleti) a sic. šaliet.
šáliti 2°: klamati, podváděti, šalba, od toho
utvořeno příponou cizí, ale zdomácnělou šalbíř,
sic. šalbiar podvodník, podobně pol.. szalbierz, z
toho ukr. šalbír a šalvíra, rus. šalbér. Kořen šal-
vězí i v 1. části složeniny val. šalabachtar (sic. -
tár, -ter) darmotlach. — Psi. šáliti; je příbuzno asi
se stind. Čhaláyati klame (V. Horák); kořen je
skel-, u nás sk se přesmyklo v ks > š před ě, bylo
asi jméno šělb > šalb (tvořené jako rěób), od něha
sloveso.
šalmaj, tak i sic: z něm. Schalmei. Ale stč.
šalmějě je ze střhn. schalmie; asimilací e > a
vzniklo pol. szalamaja a sic šalamajka.
šalotka, sic šarlotka, pol. szalotka. Z fr.
échalotte (Nitsch), to pak ze stfr. eschaloigne <
lat. ascalonia (od města Askalónu v Palestině).
Šm. Viz i ošlejch.
šálová jablka, od Klareta do dneška; „kožená";
podobně dluž. šálowy, z něm. schalig.
šalo váti, sic šalovat, pol. szálowac, r. šale-vát.
Z něm. schalen.
šalvěj, stč. šalvěje, han. šalfija Gr. — Sic.
šalvia, pol. szalwija, r. šalféj. Ze střhn. salveie,
salbeie, to pak z lat. salvia.
šám strč., val. sic: druh lihoviny. Z něm.
Schaum (Schaumwein). Šm.
šámati v starší češtině: hmatati ve tmě, (hledaje
cestu); nejspíše nějaká nářeční obměna ze
šmátrati. Nynější vč. šámati šourati se vzniklo asi
pod vlivem slovesa chrámati. Z něho pak
pocházejí šámy škrbály. Snadnost tvoření je patrná
ze slov téměř stejného významu došámati se,
došárati se, došátrati se, došourati se, došoulati
se, vše PS, šátrati pak jistě souvisí se šatati.
šamitač laš.: kymáceti Lp. — Z pol. szamotač
trhati, metati čím (na všecky strany).
šamlat, dříve též óamlat: tkanina z velbloudí
srsti, dosud v písních, ze střhiu schamlät, to pak je
původu románského (i!),. nějaká odvozenina od
slova, které vězí ve fr. cliameau (z lat. camělus)
velbloud.
šamlicě stč.: stolička pod nohy; han.. šamrla
Gr. — Sic samet šamlík šomlík
 samořit 602
šamrlík; dl. šamlik. --- Ze střhn. schamel, popř. zo
zdrobr ěliny na -rl. Naproti tomu stě. šemlička
je z přehlasovaného sthn.
šamořit zm.: podělkovati, šukati, dělati lehčí
práci, š. se s něčím, na Boskovsku, dítě se šamoří
na dvoře = hraje si, baví se (u Jevíčka). Nejasné.
šanc, rčení dáti v šanc = v sázku, v nebezpečí, z
něm. Schanze, což je z franc. chance štěstí,
naděje, to pak z lat. cadentia, padnutí kostek.
šance zast.: hradba. Z něm. Schanze t/v a
původu temného. (K. Korbiel pís. má za to, že tato
Schanze je totožná se Sch. koš, viz zde či. samšík,
„protože provisorní valy před děly se dělaly z
pletených válců, košů naplněných pískem,
zeminou ap., kteréhož způsobu se používá u
vojska dodnes".)
šanda, tak i hl.; mor. též ěandra: popruh,
zvláště (vč. msl. šanda, han. šand KpU) „ramenní
popruh pro jízdu s trakařem". — Z něm. nář.
Schande t/v. Vulg. kšanda je z Geschande.
Matzenauer 318, Bielfeldt 239.
šanta: rostlina Nepeta. — Přejal Presl Všr. z
pol. szanta t/v; je též ukr. šanta, šándra, rd.
šándra jablečník (příbuzná rostlina). — Původ
těch slov je nejasný.
šantrok, již u Klareta, (za)šantročit. — Původ
málo jasný. A. Kmeť Veleba Sitna, Ružomberok
1893, 174, praví: „Čo pod mrežku nalapájú [lidé
rýžující zlato na Štiavnicku], to ešte potom na
korýtkách (šátrok, Scheidtrog) sháňajů, a dobré od
zlého delia. Tú najlepšiu rudu alebo čisté zlato, čo
šlamiari v stupách nashromáždili, vraj i potajomne
předávali; a od toho pochádza vraj slovo šantročiť.
(?) To slovo užívá sa o jakomkolvek pašovaní, či
předávaní kontrabandy". — Jinak Janko ÖMF
27.14 z něm. Schand-trog (dřevěná nádoba, v níž
za trest nořeni do vody podvodní prodavači).
Podle Matzenauera z něm. santrocke (prý =
nečestný prodej, ziskuchtivost, lichva), ale to je
samo nejasné a podle Jánka snad zpětná výpůjčka
němčiny z českého plurálu šantroky. Podle
Smilauera bude v 2. části spíše střhn. troc Betrug,
podvod. Ukazovalo by pd. zachaň-dryczyč
'zahoditi, ztratiti' jinam? — Podivný je význam v
msl. šantroěit = plýtvati Mal.
šanžirovat: pohazovat něčím (velmi rychle a
obratně, při kouzelnické produkci, např.
sklenicemi, talíři, koulemi) Gr. Z toho je mor.
šašírovat, např. mečem, šavlí = oháněti se (v
boji), šermovat (ironicky o neobratných pohybech
Gr). — Z fr. changer, asi přes němčinu (-ierenl).
— Význam dále poklesl v han. šaširovať se
neobratně chodit, neobratně si počínat KpU.
šár: řada došků nebo šindelů, sic. šiar, -šarovať
(došky); pd. szar. — Z něm. Schar řada
(Matzenauer). „Nyní J. Kalimen, Zur
šarlat
ung. Etym., spojuje šár s mad. sor řada, což není
ugrofin., ale původu turkotatar-ského." Sm.
šaráda: z fr. charade.
šaran: kapr; stč. a dosud na Hané: tak i r. ukr. b.
sch. Κ nám přišlo z východu. — Původu je
turkotatarského (tur. šaran)-, totéž slovo je tur.
sazan > rus. sazán. Naproti tomu kapr je
západoevropské jméno té ryby.
šarapát: šramot, lomoz, mor. šarapatit lomoziti;
sic: zpřevraceti, řáditi, dováděti (sic. šarapata, -tka
dovádění, nepořádek); *šara-pata je patrně
expresivní slovo typu ěáry-máry nebo hara-burdí,
s obvyklou ret-nicí na počátku druhé části a s
asonancí samohlásek. První část šara- upomíná na
hara-, srov. i harašiti a han. šarašet povykovati,
dělati hluk aj. Expresivní ráz vysvětlí i vývoj
významu od 'lomoziti' přes 'dováděti, řáditi' k
'nepořádku, hamparádí (č. šarapa-tiná), ledabyle
udělané věci'. Náleží sem i pol. szarapat(k)a
člověk v roztrhaných šatech. — Zkrácením
čtyřslabičného základu o stejných samohláskách
vykládáme si mor. šarvatit šramotiti, tropiti,
křičeti, hubovati, řáditi (pošarvátit potlouci), z
toho postverb. šarvát hluk.
sarapatka, kdysi drobný peníz, hl. šer(je)-patka,
dl. šaropatka šarabatka šarabac. — Vše je asi ze
střhn. scher(p)f drobná mince (Matzenauer 318,
Bielfeldt 242); -patka se v češtině objevilo asi
přichýlením k sarapatka 'haraburdí'. Lužická slova
jsou snad z češtiny.
šarapatky mor.: patky vzadu na saních, konce
sanic, též šalaprtky, též sic. talafatky; podoba
serypatky a rčení kleÓí na šery paty = 'na patách
sedě' dávají tušiti, že východiskem bylo snad.
přirovnání skrčeného držení těla (veze-li se kdo
jako přílepok na nízkých saních tak, že nohy má
jen na koncích sanic a přidržuje se rukama) k jisté
posici, vyjádřené tím hrubým žertem.
šárati: š. se šouravě se pohybovati; kroky
zašáraly PS. Zvukomalebné.
šaraváry: uherské široké kalhoty. Pol.
szarawary, ukr. r. sic. šarovary, b. sch. šalvare. —
Přes mad. salavári pochází z osm. šelvar, šalvar,
tak již Jg.
šarga, -o mor.: hnědý vůl. Z mad. sarga bledý,
žlutý. Sulán PIDebr. 39.16.
šargón han.: „žernovy'* kámen KpU. Nejasné.
Šárka, samice: Š3mlice, plechem pobitý dřevěný
polštář nad nápravou a nápravníkem PS, podklad
oplínu Jg-Cuřín; jsou 2 ve voze. — Původ nejasný.
„Bylo i střČ. Šárka, kláda ve vězení (Winter Obr.
2.844 z 1603): vězně musí dát na Šárku nebo za
kládu; něm. je auf die Schark im Stock setzen, ale
to bude českého původu." Šmilauer.
šarlat: barva, tkanina, již stč.; s hl. šarlat
šarlatán
a sic. šarlát je ze stí ha. scharlät. Jiné přejetí je
pal. szkarlat, z toho sic. škarlát. Sem náleží též
něm. Scharlach spála. Obdobná slova jsou v
evropských řečech hojná, základem bylo středolat.
scarlätum, jehož původ je asi z východu, nebyl
však dosud náležitě vyšetřen.
šarlatán, nedávno přejaté franc. charlatan nebo
něm. Scharlatan (to rovněž z franštiny).
šarohy slang, nebo arg.: boty. — ,»Ne-
pochybně z mad. sarú, druh bot." Sulán PF
18.2.292. Ale šaroky arg. boty je podle Sulána z
mad. sarok podpatek.
šárovat, dříve běžné (Jg), nyní jen nář. (Páka)
zašárovat hodně zatopit, naěárovat do kamen
Jjčř 70. — Pol. szorarz, szulerz, nář. sulerz
podpalovač. — Z něm. schüren, vlastně z
analogického druhotvaru scheuern (srov.
Scheuerofen, Zuscheuer).
šarpat: sápati, trhati, na0 se a čím = natahati, se,
nahrdliti se. Laš. šarpaó trhati něčím, kymáceti, š.
se zlobiti se na koho, po° se s kým = pohádati se,
střetnouti se Lp. — Sic. šarpat i šarvat. Pol.
szarpac, ukr. šarpaty, r. šarpat t/v. — Původ
nejasný. Snad je to ze sápati; expresivní ráz by
byl vyznačen zesilovacím r, § 10, a změkčením s
> š.
šaršún sto.: meč; pol. kdysi szarszun, asi z
češtiny. Původ není znám.
šart: kdysi v češtině malý peníz, dosud v sic. —
Podle Matzenauera ze střhn. scherf obolus (srov.
šarapatka), u Flajšhanse Klar ze střn. scharf.
Janko SI. Rundschau 10.80 myslel na
kontaminaci s ort. Z češtiny je pol. szart.
šarvaněc laš.: nezbeda Malý. — Ze slo-
venštiny: tam je šarvaněc (veselý, ochotný)
chasník, mladík, šaran chlapec 12—141etý
(dobrosrdečný; bez hanlivého nádechu). —
Nepochybně bylo do sic. přejato z r. sorvanéc
(zpravidla o chlapcích) rozpusta, nezbeda, divoch
(Eva Havlová). Domácí sic. slovo tomu
odpovídající je zurvalec (tj. odervaný od
šibenice).
šarvátka: doloženo od 1588 (Š.). — Ze střhn.
schar wachte hlídka (složená z několika osob),
patrola. Janko ČMF 15.111. — Hl. sarwitka t/v
jako v č. (u Pfuhla); je z češtiny (Bielfeldt 241).
šastať laš.: švihati, šlehati, řezati, krájeti; .sic.
šastať. Vzhledem k významu je spojíme s pol.
szastac tlouci (ale sz. sie toulati se apod. bude
patřit jinam, k šatati). — St-ové intensivum od
slovesa, které je ve vsi. sapnuc udeřiti Bf.
šáš šáší šašina šašoví mor. a slez.: rákosí, sítí,
ostřice; sic. šaš šašie šašina šešina; srov. tytéž
významy pod šáchorl Č. šašina nyní je rostlinný
rod Schoenus, od Presla. — Asi přejato z mad.
sás ostřice, šašina, rákosí. šašeja laš.: státní silnice
Lp. — Přejato přes němčinu z fr. chaussée.
603 šatlava
šašek, již stč. (odtud pol. szaszek), nejspíše
(Zubatý 1.1.334) zdrobnělina od šach. Šachové
figurky sluly šachy, slovo šašek má pak svůj
význam asi podle pestrého, šachovaného obleku
šašků, ač nejsou vyloučeny ani jiné důvody
(pohyby a skoky figurek; zrůdnost šašků a podivná
podoba figurek). Sic. šašo má zakončení podle jašo
ztřeštěnec, od jašit sa. Jiná domněnka: od hošaša
(býl to takový h. = dobrá kopa, Václavík 381).
šašit: vč. pošašit, vyšašit něco (posměšné):
vykonati něco s velkou námahou, ale s chatrným
výsledkem. Nejasné. Jiného původu bude mor.
pošášat se pochlubiti se, prošášet se pyšně si
vyšlapovati: upomíná napro-súšat se.
šat, č. a hl., jinde fem.: laš. a sic. šata, šatka, vč.
laš. (Lp) šatstvo mužský oblek, hl. šantko, pol.
szata szatka, ukr. a rd. šata. Znamená bud celý
oděv nebo jen kus šatu, šátek (na hlavu ženský,
kapesní). — Přejato z germ. (Vasmer ZfslPh
11.50.) *hětaz (střhn. hä% Kleid, atd.). — Val.
obšata oděv SvK je post verbale z ob-šatit.
šatati (sebou): hýbati sebou, viklati se, potáceti
se, doloženo jen ze starší doby (šátali sebú jakžto
opilí). V laš. nářečí je ušatat se uchodit se, unavit
se Β 417, unavit se prací, úsilím Lp, pod. Malý; je
i pd. (slez.) uszatac si§ unavit se, obyčejně prací
tělesnou, zvi. běháním, choděním, Zar^ba ZbFL
4/5.363. — Stč. významu odpovídá r. šatát sem a
tam pohybovat něčím, otřásati, klátiti, viklati;
lašskému odpovídá r. š-sja hýbati sebou, potulovati
se, potlou-kati se kolem. Je dále ukr. šatatysja
potlou-kati se kolem. U jižních Slovanů tomu
odpovídá *š§tati: sch. šetati procházeti se, pod. i
sin. a bulh. — Psi. aei šatati, málo jasné. Zdá se
však, že *š$tati by mohlo být ze *s$tati, což by
mohlo patřit (jakožto t-ové intensivum) k lit. žéngti
kráčeti, uznáme-li ztrátu znělosti (*z > s) a změnu
s* > š. — Zdá se také, že v češtině š. dostalo
povahu expresivní a že proto měnilo i svou
podobu. Je snad základem těchto nynějších podob:
1° šátrati (se) loudati se (srov. o příponovém r po t
při šmátrati); 2° šantati choditi klátivě, šlapati,
potáceti se, šantrati se PS, chod. šantala
nemotorný člověk, jö. všudybyl obratný, zde
přibylo zesilovací η až v češtině. Srov. rd. šatala
povaleč. — Vložené η je v Č., ale i vm. (val. laš).
Je i v mad. sánta kulhavý (jinak madarština má
seta 'procházka', zpětný útvar ze sétal 'procházím
se' < sch. šetati). Sulán StSl 4.1958.404η. má za to,
že sánta, je přajato velmi dávno z
staroslověnského *šat- ( < š§t-). Ale poněvadž η je
i v Ö., budeme spíše v něm vidět pouhé zesilovací
n, popř. nt z tt.
šatlava, již stč.: vězení, sic. šatlava vězení,
čeledník, dl. šaťlawa, tak i pol. — Nejasné. Snad z
fr. argot, chátélet vězení, přes něm. Schachtelei.
šatlavy
šatlavy: dřevnatý (o starém turínu); šatnČt
dřevnatěti (o řepě, o košťálech zelí), šat.aatý
íašnatý ěativý vydoupnělý, spráchnivělý (o
stromě) (šaóivy ztrouchnivělý, o hřibu Lp) šašnivý
práchnivý, mor. na Kyjovsku šaf-natét. U Jg je též
šaptlavý o turínu, jinde vyset álý. Sem patří i vy
šeptaly vydoupnělý, vyschlý (o turínu, řepě), jč.
vyšeptalej chleba = vyčichlý. — Sic. šatiaviet. —
Patří asi k pol. siet ly vysílený, neduživý, bídný;
vše pak je příbuzné se sotný (viz sotva).
šátor: stan, bouda na tržišti. Rozšířeno u všech
Slovanů: sic. šiator, b. sch. sin. šator, r. šater, ukr.
šater šatro, pol. szatra. — Pochází z tur. jazyků
(kirg. šaťjr stan); u nás (jmor. a sic.) a v Polsku
převzato z mad. sátor.
šátro: hrubé plátno, stě. ěátr Čatr cetr, ze střhn.
schět(t)er jemné plátno.
šavle; u většiny Slovanů zní toto slovo *sabta
(τ. sablja, b. sablja i sabja, sch. sablja a sin.
sablja). Tato podoba pochází z východu a vznikla
už v době velmi staré (v str. doloženo sablja už v
10. století) přejetím patrně z turkotatarského sab
(srov. osman. sap jilec meče) a zařaděním do
ženských ^α-kmenů; ale přímý pramen, takový
název pro celou šavli, nebyl dosud nalezen. S
epen-thetickým ruským l přejímáno dále na západ,
v 15. století se objevuje v Čechách (Winter, Kroj
290; první č. doklad je z 1468 v AČ 7.316, zjistil
Klimeš) a u Němců (eebel sabel sewél seibel
saibel, nyní Säbel), v 16. u Holandanů, na počátku
17. u Francouzů (sabre), v polovici 17. u Španělů
(R. v. d. Meulen; viz V. Polák ČČF 1.174).
Objasnění však potřebuje š- (ukr. a br. sablja, pol.
8zábla, z toho laš. han. a sic. šabla) a v češtině i v.
Brückner pokládá š za mylné odmazuření (místo
s), to by bylo pak proniklo i do češtiny. Ale
vzhledem k čes. v, které má vzor v německých
slovech, možno i š míti za zpětný vliv němčiny.
Tato otázka však potřebuje důkladné revize.
šavrnach stč.: druh vína, ze střhn. scha-vernac
t/v, „což se vykládá jako Wein von Chiavenna".
Šmilauer.
ščamba laš.: díra, řezná rána, dutý zub. Sic.
ščembla vysekaný otvor v ledě. Podle Bartoše od
(u)ščabif (u)říznouti.
šedý, šedivý, stč. šedivý; vč. šidatý = jako myš
Jgd. — Sic. šed[iv)ý, csl. séďb, r. sedoj, sch. sijed,
sin. sed, pol. szady, szedíiwy, hl. šedíiwy, dl.
šeiiwy. — Psi. seďb vzniklo nepochybně obměnou
slova sévb (č. šerý) vlivem jiných adjektiv
značících barvu gněďb smédťb blěďb. Druhotvar
na -ivb v zslov. nemá vzoru u označení barev;
objevil se možná ve spojení s libivb hubený,
vychudlý, když se mluvilo o někom starém a
sešlém.
šejditi; šejdíř: podvodník, šajd, šejd (toto již
stč.) šizení, podvod. — Málo jasné. Snad
604 šelma.
ze šmejdíř, zjednodušení šm~ >^š- je asi.
vlivem slova šiditi. Jinak Janko ČMF 16.9; podle
Treimera 88 z osmanštiny.
šejdovec: jistá taneční zábava, též šejd, šejdz i
šedivec ÖL 29.9. — Málo jasné. Podle Jánka ČMF
16.10 patří k šejd ti (bývá bez úředního povolení);
ale vzhledem k tomu, že to bývají vlastně
„dozvuky" (např. v posvícenské úterý při pouhé
harmonice), mohl by š. býti od něm. scheiden,
schieden, v jeho vlastním významu, tedy jako
muzika před rozchodem na rozloučenou. Snad tedy
je to obměna něm. (šváb.) Schied weck pitka na
rozloučenou. — Zíbrt Veselé chvíle 598 má
šádoňk; to je asi z něm. Scheidung rozloučení.
šejlrem: na křivo, bokem. Málo jasné. Nejspíše
vzniklo na Moravě ze severem,. viz uvirý. Nář.
šnejdrem (odtud šnejdrovat) šlejdrem mají η l
nejspíše disimilací anticipovaného r. — Sic. (na
Myjavsku) šnajdrom, šlajdrom bylo asi
importováno z Moravy a poslovenštěno.
šejtrok u vozu: kozlík (na voze); han.. šétrok,
šéstrok, šóstrok Gr. „Han. šéstrok vede k etymu
Chaisetrog (Chaise, Schese = lehký-polokrytý
kočár, trog = truhla, truhlík ve· voze). Vč. na
Holičku hajtrog t/v bude z Heutrog = truhlice na
seno." (Šmilauer.)· Patří sem i sev.-mor. šejtroch
truhlík pod sedadlem na voze, kam se dává krmení
pro koně Rzr.
šek = vůl n. kůň, seka kráva, sekl pes, vesměs
strakatí. — Z něm. Scheck(e), názvu to strakatých
zvířat. Odvoz, šekatý.
šelestiti, postv. šelest. Zvukomalebné: sic
šelestit, šelest, pol. szelest, ukr. šelest'ty,, šelest, r.
šelestit, šslest. Jiné podoby jsou ukr. šerestity,
postv. r. šóroch šelest, stpoL chelst, ukr. chovst (z
*cholst). Je to st-ové intensi vum od
zvukomalebného slovesa,, které je zachováno v pd.
szelepaé t/v. Meh SPL 1.250.
šelma, přejato ze střhn. schélme mor, epidemie;
mrtvola padlého, zdechlina. V němčině se stalo
nadávkou (Schelm) stejným postupem jako v
češtině mrcha je vlastně zdechlina, ale přeneseně i
bídák, darebák, prohnaná žena, v slovenštině se
dokonce stalo· synonymem se „špatný": mrcha
chlap, mrcha zena. Čeština převzala význam
epidemie (stč.) i význam přenesený, ten pak se ve
vážném smyslu držel ještě v minulém století
obecně, změnil se však v název žertovný (= šibal,
čtverák). Podle Treimera Lingua 9.1960.90 tu
vývoj šel přes pojem „pachatel polního pychu",
kterýžto pych byl ve feudální době u lidu chápán se
sympatií, jakožto část boje proti feudálům. Je však
pozoruhodné, že na Chodsku a v laštině se toho
slova užívá o nedovolených, resp. bývalých
milencích; podobně hl. šelma znamená též svůdce
dívky (Pfuhl). Kromě toho vyvinula.
šemniíka 605
se v č. (již od Husa) zvláštní odbočka
významová: šelma je divoké a líté zvíře (z
češtiny je tak i sic. a luz:), resp. jistý řád
živočichů. I to pochopíme tak, že přeneseně
mrcha je 'potvora', toto slovo pak rovněž
označuje jak darebáky, tak i lítá zvířata. U jiných
Slovanů zn. jen darebáka, (pol., odtud přejato do
ruštiny).
šemnička žemnička šimečka druh dýmky.
Podle původu výroby: z něm. jména Štiavnice na
Slovensku Schemvitz. Šmilauer. Od Štiavnica je
sic. štiavnicka t/v.
šemotat, skupina slov rozličné podoby i vý-
znamu: sic. šemetit planě, ne věcně mluviti,
šernctit, šemctať plésti páté přes deváté, poše-
metat sa okolo někoho = zalichotiti se, o(b)-
šmictnt sa otírati se, lichotiti se, mor. vy šemetit
vyšvindlovati, zašemotit (-ša-) ušetřiti (?). Sem
náleží jistě též ošemetný. Základem je patrně
motati (se), předpona še-jcho- dává slovu
expresivní ráz, a proto je pak hlásková stavba
nepevná: z šemotii utvořeno šemotiť a v něm
šemo- > šéme- asimilací, když slovo přestalo být
průhledné. Μ )tati se okolo něčeho > m. se v řeči
= plésti se v řeči neúmyslně, i s úmyslem =
klamati, plésti pátée přes deváté> lichotiti. —
Význam pohybový j ještě v šamít Λ ocasem, laš.
šamitac kymáceti, š. se potáceti se („motati se"!),
šamitaó bičem = šlehati, šametat se s kým = práti
se. — Srov. pol. szamttač zmítati, házeti, sz. sie
házeti sebou, práti se. Ovšem nutno uznati změnu
se- > ša-. Nezměněné se- má rd. šemetát zaháleti,
šemet tútsja vrhati se.
šemřit sa, šemořit sa, šebeřit se NVal 4.72, dl.
šemrié se: mihotati se, kmitati se (vidí-me-li
nějaké pohyby v šeru nebo za tmy nejasně), pak
vůbec nezřetelně se jeviti, šeřiti se, přeneseně i
rozednívati se, na Gottwal-dovsku; sic. šzmerii
sa mihotati se, značiti se v dálce nebo v šeru; val.
zešemřívá sa sveče-řívá se. Ale na Vysocku pod
Krkonošemi šemřenim se začíná den, rozšemří
se, u Jg rozéemřívá se. Předpona óe- (viz) > še-a
*mříti, jež patří k ukr. mríty (mríju) mihotati se,
šeřiti se, rozednívati se. Příbuz-no je dále rus.
mařit o slunci, svítí-li zamlženým, dusným
vzduchem, ukr. márevo polo-světlo, r. čem(a)rá
drobné mrholení při mlze.
sen kovat. Podobně sic. hl. dl. — Z něm.
schenken.
šeplati, již stč.: měkce mluviti, šišlati, „špatně
vyslovovat sykavky" (Lp). —r- Sic. šeplat, pol.
kdysi szepleč, nyní szeplenic, ukr. šepeljáť/, r.
šepelját. — Příbuzno je lot. svepstět šeplati (má
však jinou příponu). Vše J3 zvukomalebné.
šepolit msl.: drobně sypati B-Kol-Mal, po°;
val. šepelit Kš. — Nejasné.
šeptati, starobylé sloveso zvukomalebné: csl.
šbpttati (šbp- a přípona -tt-, oslabená podoba
plného et jot, které je např. v štěbe-
§erý
tati, kloktati; stupeň její samohlásky bývá ve
shodě se samohláskou v kořeni) a jméno šbptťb-,
sic. šop(o)ti>t (je i šepotat, šepkat)9 r. šeptat, ukr.
šeptaty, pol. szeptic, szept, dl. šeptas, b. šepna,
šepot, sch. šaptati šapat, sin. šep{e)tati. —
Jednodobé špeťiouti (stč. špttiúti) je ze jména špet
< šbptťb, z toho dále špetati (od 16. století); viz
však i bedat. — Místo ρ je b v za-šeb.tit u Raise
(PS).
šereď val.: hrozně mnoho. Asi z mad. sereg
zástup, hejno. Z téhož pramene je pol. szereg šik,
řada.
šeredný, stč. i šeradný, šeredný. Odvozeno od
škaredý příponou -bm>. Tímto rozšířením o
příponu se oslabila pevnost začátku a nastaly tyto
změny: *škaredný přemístěním a-e > e-a dalo
*škeradný, neobvyklá skupina *ške- upravena
vypuštěním k na běžné še-i šeradný. Od
druhotvaru škaredý, s ř, *ške-řadný, spodobou e-a
> e-e *škeřeďiý, šeredný, konečně šeredný podle
škercdj (je doloženo!). Obdobně je hl. škerjedi; dl.
šo-radki smetí. — Vč. šeredit, šarád it chléb apod.
= plýtvati chlebem, totiž drobiti a kouskovati jej
zbytečně, že přijde mnoho do odpadků, do smetí.
Jiný vývoj významu je v mor. šeredit špiniti,
pomlouvati B, ošeredzijÓ Šr; i. 5ß s kým = hádati
se, hašteřiti se. Sic. šeredný je asi z češtiny.
šerha: ras, laš. šeihovat se vaditi se, sic. šarha,
pol. szargarz, szargant, vše ze střhn. scherge. Z
polštiny je laš. šargan, šargot trhan.
šerka, stč. šeř: druh tkaniny, mor. šarka, Šárka
sukně *z ní; od šerý. Z češtiny jo něm. Scher ke.
šerm, šermovati. Sloveso je ze střhn. schěrmen
bojovati, potýkati se, šermovati, z toho je u nás
šerm zpětným tvořením; šermiř. Pol. szermowac,
szerm, szermierz je asi z č. Z germánštiny je též fr.
eserimer, ital. schermire. Laš. šarmitit šermovati,
rozháněti se něčím, je přetvořeno podle laš.
šobmltiá (bičem apod.) šlehati, viz šemotit. — Po-
divné je frenštátské šermovat se štrachati se,
stěhovati se.
šermice sev.-mor.: jídlo z tlačených brambor,
zelné vody a zelí Rzr. — Nejasné.
šerpa, polsky v 17. stol. szarpa, nyní szarfa, sic.
šarpa, r. šarf. Z něm. Schärpe < fr. écharpe.
šerý, slovo všeslovanské: csl. sěrt, r. seryj, sch.
sjer, sin. ser, sic. šerý, pol. szary (z toho vsi. šarý),
hl. šírý, dl. šery. — Hláskoslovné obtíže
(západoslov. š proti s jinde) působí i rozpaky v
stanovení psi. podoby a samozřejmě i v
etymologii. Odvolávaje starší výklad v ESj,
podávám zde novou domněnku. Z dosavadních
výkladů lze podržeti to, že š. je příbuzné se stnord.
hárr, stangl. hár (nyní hoar) šedý, středoir. clar
tmavohnědý, vše toto z *koiro-s (#-). Ale pro naše
slova *Jcoiros nestačí, nebo6 by
šest
muselo být všeslovanské sěrT>, i na západě!
Proto hledáme pro slovan. slova začátek jiný.
Vzhledem k tomu, že šerý (ale nikdy šedýl) slouží
pro označení soumraku popř. svítání (č. už je šero,
šeří se, šírá se), srov. něm. grauen t/v od grau
šedý, přiřadíme sem i stnord. skaera f.
Dämmerung a skaerr, šv. skär, dán. skoer světlý
(hell, klar) a odvodíme vše z kořene skei-, který
máme ve stín (význam 'světlý' v tom kořeni byl
také, o tom viz pod stín 1°), tedy ze *skoi-ro-s.
Jeho sk podléhalo však změnám; v germánštině
ztratilo s (v. výše), v slovanštině podlehlo
metathesi sk > ks a ks dalo ^náležitě ch; to pak
před oi > ě podle 2. palatalisace přešlo na východě
a na jihu v s, na západě v š (jako např. lok. pl. od
ducht; *dusech'b — č. duších). Viz i šedý. Jiné
dosavadní domněnky uvádí Herne 11 In., ještě
jinou (expresivní *U nebo */čh) Liewehr ZfslPh
23.100. — Šeřík, rostlina Syringa (podle
fialovošedé barvy květů, Presl 1819 z ruštiny, z č.
je hl. šerik; ale siřinka Jgd je ze syringa).
šest číslovka, subst. fem. i-kmenové, tak i u
všech Slovanů, psi. šestb. Odvozeniny Šestý (psi.
šesťb) sesterý Šestina atd.; šesták ještě nedávno =
20 haléřů, název přenesený z doby, kdy š. platil
,,šest velikých peněz"; šestnáct, šedesát (laš.
šezdesať, sic. šestdesiat) viz při deset. — Psi. šestb
je pokračováním staršího *kseketi-, jež je utvořeno
příponou -ti- od *k8eks; v *kseksti- u nás první ks
dalo ch, skupina kst byla zjednodušena v st; srov.
stind. šaští-, stsev. sétt. Adj. šesťb je z doby bsl.,
srov. lit. šěstas. Základ *kseks je v stind. šat, lat.
sex, ir. sé, gót. saíhs (něm. sechs). Avest. xšvaš,
arm. vec a ř. lakón. Féij ukazují, že *kseks vzniklo
redukcí z ještě složitějšího *ksveks, které je
neprůhledné. — Nejnověji Erhart SPFFBU
14.1965.26 ana-lysuje tu číslovku takto: *s-Hve-ks
(H je laryngála): začáteční s je patrně tzv. po-
hyblivé, kořen k(e)s by mohl znamenat tři; Hve mu
znamená ,,dvojici" (viz zde h. dva, deset, čtyři,
osm); celek tedy „dvě trojice". Viz i šístka.
sešel stč. u Klareta „conus" (kužel, chochol). Κ
němu lze snad připojiti tato slova: vč. sešel,
šešelinka jetelová zralá palička na semeno; stč.
šešelatka druh hrušek, v jednom rukopise Klareta
(psáno plur. ssyessyelatky) místo kuželatky
conipira, dosud zachováno zkrácené v mor. šetka
druh hrušek sladkých. — Sešel je snad obměna ze
šošol, což je chochol-šešulina: luština, lusk; z
toho je Preslův botanický termín šešidka; bylo i
šošolina slupka obilního zrna Jgd a Mand. Jak
ukazuje kladské salušina slupka obilná, je nutné
vyjíti ze *šelušina, to pak se shoduje s rrs. šelucha
lusk, slupka. Ruský nářeční druho-tvar ščelucha
rybí šupina podává původní tvar: psi. ščelucha (z
něhož je šelucha spora-
ševeliti
dickým zjednodušením šče- > še-). Polské tvary
jsou ještě proměnlivější, předpokládají *ščelušina
(> ščešula): szczezula (sz)cze~ žuja
szczeszujaczasula czasolka szeszelinka rybí šupina.
— Čes. češule, miskovitý obal některých
rostlinných plodů, vzniklo bud zkřížením z číška
(žaludová) nebo z druhotvaru na šč-jako v polštině.
— Příbuzno je něm. Schale skořápka a Schelfe
slupka, šupina. V slovanštině bylo snad původně
*ščelupina, jež pak podlehlo různým změnám.
šetřiti. Jen v č., sic. a v polštině. Stč. šetřiti
znamenalo hleděti (očima), pak pozorovati, hleděti
= starati se, míti péči; šetřili sú i hleděli sú na mě
consideraverunt et inspexerunt me; hleď a šetři;
neroďte mne šetřiti (nehledte na mne), &et sem
smědá; cti málo šetříš. Dosud sic. šatritje pozerať,
pozorovat, též val. šetřit je pozorovati, dávati
pozor. Dále „hleděti si něčeho = dávati si pozor
před něčím = vyhýbati se, štítiti se" v laš. šatřiť se,
pd. szatrzyc si§ t/v. Sic. šatrii konopnicu (konopné
pole) se vyloží pomocí čes. hleděti hospodářství =
dbáti, pečovati o ně. Další významy jsou jako u
synonyma patřiti: ošetřovati jako opatrovati,
šetření, vyšetřovati jako pátrati. Šetrný k někomu je
„plný ohledů"; nynější význam 'spořiti' vznikl z
'hlídati si něco' = opatrovati něco. Ve východních
částech naší oblasti a v polštině se jeví ša-, asi
vlivem starobylého synonyma patřiti: vč. šátrný u
Jiráska, šatrrý v Kladsku, laš. šatřiť, středoslc.
šatriť, pol. jen szatrzyc. — Příbuzná slova jsou lit.
skatýtie ohlížeti se, dávati pozor, lit. skotetis
pečovati, namáhati se (žem. též: ohlížeti se) a lot.
skatit hleděti, pozorně prohlížeti. *Šetřiti je
hláskově nesnadné; vyložíme še-zjednodušením
(jako při šešulina) ze šče-; příponové r po t jako v
synonymech smetriti a pátrati. Baltská slova mají
náležitý stupeň *o, popř. zdloužení δ ve shodě s
příslušnou slovesnou třídou.
ševeliti. Sic. ševelit ocasom = pohybovati,
poševeliť sa pohnouti sebou (Podjavorinská) a č.
turnovské šebeliti se hýbati se (např. v posteli),
šebelit peřiny 'muchlati' je domácí slovo, totožné s
rus. ševelit hýbati něčím (např. ženy hráběmi seno
ševeljat; veterok ševelil verchuški trav). Naproti
tomu je ševelení, třesení, trhání, chvění (lékařský
termín); asi je přejal Ant. Jungmann z ruštiny
(Šm.). — Psi. ševeliti obsahuje předponu še- a
sloveso, jemuž odpovídá lit. vélti čuchati,
šmodrchati, zplsťovati (vlnu, srst), převraceti,
zamotávati; shodují se s tím u nás významové
odstíny jako šebelit peřiny, ševelit seno. Primární
*vel-ti, protože by bylo podléhalo likvidové
metathesi, a tím ztratilo pevnost své stavby, bylo
převedeno zde, když připojeno še-, do 4. třídy a tím
zachráněno, zároveň však odcizeno slovesu valiti,
obě slovesa se významově zcela rozešla.
severem
severem: na křivo, šourem, sic. severom
heverom. Spolu se sin. sever člověk křivonohý,
severiti choditi na křivo, kulhati a s ukr. še-
vernóhyj patří nejspíše k uvirý (viz). Jinak Janko
CMF 16.106: prý je z něm. *schever, příbuzného
se schief kosý. Zakončení -em je jako v šikem,
šourem, šejdrem. Sic. heverom pokládáme za
pouhou rýmovou ozvěnu.
ševo slez.: babí léto. — Je to nejspíše
zpodstatnělé adjektivum stř. rodu šyvo, od šyvy =
sivý, šedý. Vztahuje se to na šedivé pavučiny,
natažené všude mezi rostlinstvem, zvláště mezi
travou.
šíba jč.: beran, ovce, val. šibula ovce, „ledakde
ostane a šibolÍ" ( = popásá se) B. Z vábicí
interjekce. Srov. dluž. volání na ovce éib éib (z
toho šiba ovce) a hluž. šib éib šep. (Něm.-luž.
schibbe jehně, vých.-střn. zibbe bahnice, koza,
pes, zajíc, králík, stangl. lije, dn. tebe budou
podobně z interjekcí; opačně soudí Bielfeldt
243). Srov. žibula.
šibal, po celém území. Hl. šibal, sic. šibal, dl.
šybal, pol. szybal. — Patrně od šibati, šibalý
(sic. prešibalý u Vansové), hluž. šibaly, dluž.
šybaly byl asi = kdo šibe (druhého) = kdo klame,
šálí, chytrák, lstivý. Vyšlo se z významu
oklamat, ošálit, který je např. v sic. ošibat koho
SSJ. Jiné příčestí, šibawb, je ve val. (o)šibánit
šiditi.
šibati: šlehati, mrskati, nyní jen mor. a sic.: sem
patří i sic. šinut udeřiti (mor. šibnut šlehnouti),
ošinulo ho ranila ho mrtvice. — Pol. szybac, ukr.
šybáty házeti, r. šibát šlehati, bíti, b. šibam, sch. a
sin. šibati; hl. šiba prut. — Vedle tvaru na -ati
bylo psi. též *šib? šibti (csl. ošibo ošiti se), pro
zánik b v infini-tivních tvarech vydané zkáze a
zachované jen ve zbytcích v stč. ošíti líce = vybíti
na tváře, vyšívati činiti výpady, útočiti; mor.
ošívati házeti (rukou), třásti (; t omem), č. ošívati
se odbíjeti od sebe něco (např. mouchy),
val. ošipovat sa t/v, v šíti sebou = mrskati sebou,
sic. obšívat někoho = šlehati, v csl. uvedeném ošiti
s$ abstinere („odbíjeti od sebe"), původu možná
českého. Infini-tivní si- (ze šib- před t) přeneseno
zde do présentu. Odvozeniny: mor. šibáky mrskut,
sibenec darebák (srov. ukr. šybenyk t/v), laš.
šibenstvo darebáctví, podvod, šibenice (viz).
Zvláštní je význam v laš. obile šibe vyhání
výhonky, podobně sic. o vousech vyrážejících pod
nosem apod. — Psi. šibati. Snad je příbuzné
se stnord. svipa, stangl. swipian, swippan, sthn.
swipfen bičovati, mrskati (peitschen); je i
stnord. svipa schleudern (de Vries; vrhati,
mrštiti) a, s dlouhým í, stnord. svipa vrhnouti
rychlý pohled, udělati rychlý pohyb (de V. s
otazníkem stran významu). V germ. by bylo v
navíc, § 19, u nás by bylo expresivní změkčení
(§ 12): Φ > &
šibenice již stč., pol. dříve szybienica, hl.
sibjeňca, dl. šybjenica, ukr. šybenycja, r.
607 šíje
šibenica. — Patrně od šibent, trpného participia od
*šibti (viz šibati), původně asi místor kde šibali,
mrskali provinilce, pak vůbec místo a stojan
popravčí. Pol. nyní szubienica (u nějakou
analogií?), z toho naše laš. šube-nica. Odvozené
šibenicník, r. šíbenik je lotr, ukr. šybenyčnyk je
kat. — Přeneseno na část trakaře (dopředu čnějící
část nad kolečkem): vč. šibenióka, na Kyjovsku a u
Slavkova šibinka, na Prostě jovsku šébinka KpU.
Jinak znamená šibenice, šibinka na Moravě i
zařízení na vysoký skok, vodorovný prut položený
na dvou rozsoškách.
šibolit mor.: popásati se Β ρ. šibula. Pol.
szypolec oškubávati (trávu, o pasoucích se
zvířatech). Nejasné. Viz i šíba.
šibra: drobný placatý kámen, štibra štěpina
kmene nebo cihly; na Kunštátsku, Lito-myšlsku,
Holičku, termín z kamenných lomů. — Ze střhn.
schiver úlomek kamene (nyní Schiefer). Odchylné
znění s ř je asi vlivem slovesa štibrati. Z téhož
něm. pramene je i sin. šibra t/v.
šibřinky: maškarní zábava (v tom významu je
1865 zavedl J. Fügner), dříve frašky, žerty, též
šebřinek (má Kořanda, Rokycana). — Z něm.
Schabernack škodolibý žert, posměšný kousek,
šašky, Janko ČMF 15.108. Odvozené sloveso val.
šibřinkovat sa pokleslo (asi přes pouhé ,,baviti se,
s prací jen špáso-vati, pracovati nikoli vážně") na
'práci ledabylo konati', tak i plumlovské šubřin-
kovat se (u je tu nějakou analogií). Je i sic.
šibiinkovat dovádět, čtveračit, zahálet. Viz i
špadrnáčky.
šiditi 1°: podváděti, klamati, laš. šudzyó Lp. —
Sic. šudit, dluž. šuíié. — Znění s u je, přes opačné
názory, pokládati za původní. Seni patří snad (s
novou, expresivní příponou) i vč. ušuntit
obalamutit PS (s ne-přehlasováným u\). — Psi.
šudi -iti: má kořen dokonale shodný v ř. ψενδω
klamu (ps > s; eu > *u) Meh LP 5.93; odchylně S.
E. Mann SR 31.287 obé (šuditi i ψεύδω) odvozuje
z huseudó.
šidit se 2° jč.: trápiti se, namáhati se Vy.
Nejasné.
šidit 3° viz šiditi.
šifla 1°, šiflík: mor. sic: čtverhranný kousek
perníkového pečiva, pak i příštipek; jč. šiflicka n.
šuflička, byly to „tabulky z perníku, z marcipánu,
které přinášeli z pouti milí svým děvčatům, které
dával sekáč své sběračce [= ženě odbírající za ním
obilí]", Jjčř 217. ,,Zíbrt Stč. kuchařství, uvádí z
1645 rozkrájet na šifle; str. 404 má perníky, jez
šlovou lodičky." Podle Grimma slově ono Pečivo
v Rakousku a Bavorsku schiff (e)l." Smilauer.
šiOa 2° val.: putna. Z něm. nář. Schiff nádoba,
ovšem od zdrobněliny.
šíje: původní *šija u jiných Slovanů: pol. szyja,
csl. b. sic. hl. sch. sin. šija, ukr. šýja; r.
šik 608
odchylně ěeja (e je asi podle ělejá řemen v
koňském postroji; u tohoto je naopak -ja podle
ěeja; obě slova mohla snadno přijíti ve styk!). O
šíji se u nás zpravidla mluví jen jako o té části
volského krku, kterou zvíře tlačí jho, tedy o té
části ztvrdlé, tuhé, mozolovité, odtud tvrdoěíjný (:
synové tvrdí šíje u Rvačovského), vzíti jho na šíji
apod. Šíje není u nás synonymum krku nebo týla;
šije mozoly Mal ukazuje, že znamenala ěíje
především vskutku onu ztvrdlou část kůže v týle,
pod jařmem. Podobně ř. τύλος (srov. týl) znamená
nejen týl, hrb, ale i mozol. Odvozeniny náěijník
obojek, chomout, ná-ěijek, nášetzk řetěz, jenž
poutá dobytče k oji. — V přeneseném smyslu je
ěíje chodbička se schodů do sklepa. Již u Klaret a
ě je; podle Wintra Kult. obraz I 380n.,,býval vchod
do lochu (sklepa) bud v průjezde domovním nebo
z ulice, někdy přistavěl stavitel na pohodlí zvláštní
šíji, na níž byl poklop" (Straka); srov. motyku vzali
v domu, na šíji v síni Táb; dosud jč. ěíje LF
29.252, chod. ČL 2.568, mor. ěija B-Kol-Mal. Pře-
chod ukazuje polština: v ní szyja je krk vůbec, ale i
krček nádoby (džbánu) a dymník pece; od tohoto
významu je už jen krůček ke „vchodu do sklepa",
což bývá chodbička krátká, úzká a šikmá, něm.
Kellerhals: stpol. piwniczna szyja JP 42.19. —
Původ slova je nejasný. Podobná slova jsou lit.
vyle mozol a něm. Schwiele t/v, dále udm. ěil týl
(Nacken, Widerrist), komi ěil\, ě\li, éivi týl, krk
(cit. z či. E. Moóra ALBud 9.122). Zdá se tedy, že
to vše jsou slova ze substrátu, který ve východní
Evropě byl asi ugro-finský; -ja je snad podle vy ja
t/v (je stsl. r. polab.).
šik: řada vojáků, pořádek vojenský, z něm.
(doloženého od 15. stol.) schick podoba, stav,
uspořádání, pořádek, způsobilost, vhodná pří-
ležitost, zisk, dobrý obchod aj. Z příslušného
schicken pořádati je ěikovati (se), z toho ěikovatel,
šikovný, neěika (ironické ěika je arci zpětný útvar
z neěika), sic. šikovnícka doha-zovačka. Obdobně
sic. ěík, ěikovai, ěikovný, pol. szyk, szykowac,
szykowny, hl. ěík, ěikowac, dl. ěyk, ěykowny atd.
Podle Jánka ČMF 16.229 ujal se technický termín
szykowac wojsko, ěikovati lid k bitvě ,,snad
nejdříve u Poláků a potom jistě skrze Žižku zcela
význačně u Čechů". Ukr. ěyk šik, řada, přejato od
Poláků.
šíkati: chod. ěíká se mluví se podtají, „šeptá se,
šušká se", sic. ěíky tratí podhodí slovo, zažertuje,
ukr. ěykaty, r. ěikáť, sch. ěikati = pronášeti zvuk
ěěě. — Zvukomalebné, jako č. si-kati (při bolesti),
sy-kati, syčeti. Příponové k jako dále v chu-k-ati,
mekati atd. Srov. šuěkati ze ěuěu-kati.
šikmý, přitvořeno k adverbiu ěikmo (srov. mer-
mo, lež-mó) od ěikem, jč. a jvč. ěikou. — Sic.
ěikmý. — Základ ěik- je ze střhn. schiec
šíp
t/v. Nově přitvořeno dále ěiký, mor. ěika a sic.
ěikma svah, s přesmykem laš. ěmiga šikmý směr;
zkřížením slov ěikmo a ěikou vzniklo han. ěmikó.
Přesmyky snad způsobilo i ěmika kosý úhel,
nástroj na jeho měření, z něm. Schmiege.
šilhati, ojediněle též s m a záměnou rjli za-
ěmirhati PS. — Ze střhn. schilhen; podobná slova
u jiných Slovanů, sousedících s Němci, ale ze
základů odchylných; dl. ěylawy a p. szyl, szylawy z
schiel; hl. ěělhaé asi od střhn. schělch šilhavý; sic.
ěkúliť, sin. ěkilec, sch. ěkiljati z nějakého něm.
nářečního tvaru. Chodské ěijklat odvodíme ze
*ěkiljat: shoduje se pak, jako v několika jiných
slovech, s jižní slovanštinou.
šilink: jistý peníz, též ěelink, ěelunk, od staré
češtiny do dneška. Sic. ěiling. — Z něm. Schilling.
Významy odchylné („tucet", ěeli-nec u Jg z
Komenského) mají své vzory již v němčině, resp.
vyloží se z „vyplácení" (stč. dáti komu ěilink =
výprask; tento význam byl již v němčině: Schilling
= Prügel). Z téhož pramene je dl. ěelink (ěi- > ěe-) a
pol. szelqg, odtud pak ukr. ěéljah, r. ěéljag. — Jižní
Slované přejímali tento název budto z gót. skillings
nebo ze-sthn. skilling (csl. sk^ledz b, rus.-csl. st
b(g)ljaz b aj.).
šilion mor. věnec z umělých květin na pentlení
nevěsty. Nejasné, jistě cizí. Totožné s žijonl
šimák han.: dacan. „Podle mnohonásobného
vraha Šimáka z doby před první světovou válkou".
Kopečný KpU.
šimík: netopýr, ojediněle jihomor. Doneseno z
jihu, ze sch. ěiěmiě netopýr; druhé ě zaniklo
disimilací, třetí přetvořením na domácí příponu.
šiml: kůň plesnivé nebo bílé barvy, sic. ěimel: z
něm. Schimmel t/v (= Schimmel plíseň). — Úřední
ěiml je odvozeno zpětným pochodem z rak.-něm.
úřednicko-slangového Schimmelreiter „úředník,
který pracuje podle schématu", kde Schimmel je
zpotvořené lat. simile 'podobný případ, vzorná
předloha'. Janko ČMF 15.111.
šimrati: Rosa znal ještě ě. se čmýrati se, hýbati
se, lézti; nyní je pouze ěimrati lehounce lehtati.
Ale val. je ěmířat zlehka rukou přejížděti SvK.
Původ viz pod cmírati.
šindel, již stč. u Klareta, sic. ěindel, hl. ěindíel,
dl. ěyníel, pol. szyndel, vše z něm. Schindel, to pak
ze středolat. scindula.
šinouti, sic. ěinúť: původní význam je kloniti,
sehnouti, nikoli sunouti! Srov. dále mor. uěinút sa
uhnouti se, sic. preěíňať přehýbati. — Spolu s pol.
szynqc t/v je to palatální obměna slova *chynQti
(pol. chynqc, v č. však jen chylý, od toho chýliti),
které je z *chyb-niti9 ch-ového druhotvaru od
hýbati, hnouti.
šíp: druh střely, v tomto významu jen v zá-
šípati 609
padni slovanštině (čes. a sic. šíp, pol. szyp, hl. šip,
dl. fem. sypa; srov. čes. šipka). Hl. šipa, dl. sypa,
pd. sýpy szypula SGP 5.276, 336 znamenají též
nezralé, krvavé péro, „ostcnek" (vytrhne-li se
ptáku, jsou na špičce brku stopy krve), pol.
szypůlka je i stopka, brk. — Tyto významy
ukazují, že šip-b vzniklo velmi dávným
přesmykem v slově pisk-b: *ksip-b > šip-b.
Přirovnání původně asi žertovné: pisk i šíp jsou
na jedné straně hrotité a krvavé (šíp vytažený z
rány!), na druhé straně opeřené; vytahování šípu z
rány bylo bolestné, jako když se ptáku vytrhává
nezralé péro. Meh NŘ 28.178. Snadno se pochopí
i význam v hl. a rus. šip trn: trn se podobá
mladému pisku, právě vylezlému z kůže. O fem.
šipa viz pod šípek.
šípati: špiniti, mor. a sic. též šiplat; od toho
ošípané, ušípané, sic. ošípaxá = prase. — Pd.
szyplac, hl. šiplic. — Příbuzno je snad lit. šiúpti
hniti, lot. supět špinavěti (schmutzig werden),
trouchnivěti, zakuřovati.
šípek, plod „šipkové růže", původně však šip-b
(dosud na Moravě šíp; též šípí křoví šípkové) byl
název té rostliny (růže je název pozdní, ze
Západu), popř. jejího plodu (tak stč.). Podivné je
u v laš. šupjanka šípek (plod) MZ. — Slovo psi.
(b. hl. šipka, dl. šypka, sic. šíp i šípka, šípovník,
sin. šipek, pol. szypszyna; v ruštině však šip
zúženo na význam pouze 'trn'). — Příbuzné slovo
je něm. název plodů šípkových: sthn. hiafo,
dosud jihoněm. Hiefe, Hrffe; předslov. *kip-. Vše
,.praevropské". U Slovanů čekáme *čipa. Zdá se,
že to vězí ještě v sin. ščipek t/v; všude jinde
*čipa podlehlo — vzhledem k trnitosti toho keře
— křížení se šip-b, což znamenalo i trn (dosud v
ruštině). Proniklo tedy š a rod změněn v mužský,
naopak z čipa se vysvětlí fem. šipa = šíp. Proti
naší domněnce se vyslovuje Steinhauser SiWien
140.
síra mor.: koňský postroj, sírovat; sic. šíré.
Sloveso je z něm. schirren, z něho pak šírý
zpětným tvořením. Je též lid. kšír z Geschirr.
široký 1°: už psi. rozšířeno příponou -ok-b
(podle vysok-b) ze šir-b (sic. šírý; csl. široka, r.
širokyj, pol. dříve szyroki, nyní szeroki, hl.
šěroki, dl. šyroki, b. sch. sin. širok); starší kmen
šir- je v odvozeninách šíře, širák, širaňa, šířiti a
v komparativu širší; mladší kmen v širocina
sekyra a v širůóek široký hrnec. (Širé pole, širé
nebe je však místo šciré, viz čirý.) — Původ psi.
šir-b není dosud náležitě jasný; ostatně i vysoko,
glqbok-b jsou nějak pozměněna. Pouhá
domněnka: původní *ur- (srov. ind. urú-, ř.
ευρύς) bylo zdlouženo (jako vys-ok-b proti νψός,
§ 1) v *ur-, pak v baltoslovanské době vlivem
oposita (lit. siaüras úzký) přijalo si-: *siür-pak
dalo šir-b. Vzájemné působení oposit je známo v
takových slovech např. z čes.
39 Mactiek — Etymologický rlovník
šiška
nář. hlyboký: má y podle vysoký. Na ευρύς myslí
též K. Janáček (ústně).
široký 2° místy na Valašsku (Václ.): staro -svat.
Obyčejně však bývá při svatbě široká starosvatka
B, mateřská ochranky ně nevěsty. S š. 1 ° jistě
nesouvisí, není vidět významového pojítka. Spíše
lze hledati původ v šurjak, což je t/v jako šiří
(viz): r. šurjak, sch. sin. šurjak; bratři nevěsty byli
nejspíše povoláni k tomu, aby nevěstu ochraňovali
při převozu do ženichova domu atp. (ale vše čeká
na objasnění). Hláskově přikloněno k široký asi
žertem.
šiří v starší češtině: bratr manželčin, stč. šiřie
Klaret. Původní české *s?> (z -psl.šarb; srb.-csl.
šurb, všude jinde dostalo to slovo širší přípony: r.
šurin, sch. šura šurin šurjak, sin. šura šurjak; v b.
šurej a v pol. szurzy gen. szurzego je rozšíření -
bjb) bylo patrně rozšířeno jako slovo bulharské a
polské o -bjb, ale záhy podlehlo asi vlivu kolektiva
bratřie (b. a šiřie = bratři moji vlastní a bratři mé
manželky). Podobný vliv je např. mezi brat a svat,
zde dokonce oboustranný. — Příbuzno je stind.
syalá- téhož významu (vzhledem k slovanštině
čekali bychom spíše ind. *syöla-\; zamítati toto
spojení, jak se děje pro tuto neshodu je nemístný
hyperkriticismus). O. Hoffmann BB 21.140'.
šístka, šestka: pramínek vlasů na čele n. u
skrání, přičesaný a zakroucený jistým způsobem.
— Zajisté je to totéž slovo co šestka = číslice 6,
neboť vlasy bývají natočeny vskutku do té
podoby. Není jasné, zda jč. šísky (ze šátku lezly š-y
=-- tj. asi nezachycené vlasy) je totožné se šístka;
Jílek Jčř 49 v tom vidí něm. Schuss výstřelek, ale
asi neprávem.
šišák: přílba do vrchu zahrocená. Je
všeslovariské vyjma bulharštinu. Pokládalo se za
výpůjčku z mad. sisak t/v, tak dosud Kniezsa 942,
ale Bárczi naopak mad. slovo má za přejaté ze
slovanštiny; to připouštěl již Brückner. —
Vzhledem k tomu, že šišák není helma prostě
polokulovitá, ale kuželo-vitá, je možno dáti za
pravdu Matzenauerovi CS 81, že š. je od šiška: M.
klade důraz na to, že csl. šišbka značí i kužel,
conus. Jako závada vypadá to, že v madarštině je
sisak doloženo od 1405, v češtině teprve od 1685 v
levočském Orbis pictus (udává Smilauer). Ale ta
neshoda může být konec konců náhodná, bylo-li
šišák slovem vojác-kého slangu: proto se dlouho
nedostalo do písemných projevů.
šiška, všeslov.; jen sic. je vedle šiška nějakou
mylnou analogií též šušká, dále sin. vedle šiška i
šaška, také v češtině je v nářečích — v podobě
zhrubělé — šáchu na Holičku, šach na
Litomyšlsku. Han. je i zhrubělé šiša Gr. Odvoz,
šišatý = mající kuželovitý tvar jako borová
šiška. Šiška znamenalo stč.
šiškati
i knedlík, dosud msl. (Mal). — Psi. šišbka je útvar
s intensivní reduplikací: s litev. skuja t/v souhlasí,
uznáme-li přemístění k-j > j-k, *šbka (ze *sjuka);
ši- a ša- musíme uznati za slabiky reduplikační,
nutné proto, že rozsah slova *šbka (s pouhým
jerem!) byl velmi malý.
šiškati: ošiškať ostříhati (na mor. Podluží),
přeneseno z jihu, ze sch. a sin. šiškati. Šmilauer
zná šišati i z češtiny. Útvar expre-sivní,
vyznačený zdvojeným š. Srov. chechtati t/v.
šišlati, sic. šušlať, zvukomalebné slovo re-
duplikaéuího typu jako piplati, hihňati se apod.
Chod. šiplat má však ρ jako rus. šipeť a jako
šeptati.
šišmati: špiniti, umouniti, š. se s něčím = piplati
se, loudati se, ,,mazati se s nččím". Stč. š.
znamenalo i lechtati (Štít. Pař. 120). Lidové slovo
expresivní, snad na celém území našeho jazyka; k
východu převažuje význam 'loudati se' (s prací);
reduplikační útvar, odpovídá mu dl. šyšlié se
loudavě pracovati. Postverbalia jsou šišma
loudavec, mor. šuša ušpiněná žena B-Hzl, jč.
šišmunda (kontaminováno se šmudla) Jjčř 53. Vše
je asi obměnou slova šípati.
šišporec, stč. u Klareta nějaká rostlina, dosud
val. a sic. 'puškvorec', na Hané šišvoří je
puškvorec nebo divoký chmel. Slovo snad přejaté,
a to patrně z něm. Süßwurz (tak Matzenauer),
přeneseno však na hořký puškvorec proto, že toto
slovo se s ním rýmuje, a též proto, že puškvorec
se nakládá (pro zmírnění hořkosti) do cukru.
Podle Hanky u Jgd je z něm. Scheisswurz. Ale
jistě je příbuzné i pol. szuwar puškvorec.
šišvorec: šiška, šubra, chuchvalec špíny,
famfrnoch, val. šišvor chumáč slepené vlny. —
Expresivní slovo původu málo jasného. Můžeme-
li k němu připojiti laš. žizvolek chomáček,
hlávečka zelí (s l\) a pol. szuszfalki niti otřepené a
vypadlé z plátna, chuchvalky špíny, a r. šušval,
šušera sběř, Lumpenpack, bylo by možné se
domnívati, že východiskem bylo svátek žmolek
těsta, mouky apod., zkřížené s chuchval.
šíta vč.: otépka slámy, přeneseně jvč. šity
uzeného masa (Pittnerová), stč. šitina u Klareta
'domitectum' a dosud v Kladsku jako „pošití z
došků" (tak Kubín, není však od šíti, jak asi za to
Kubín měl). Z něm. Schütte otep.
šíti šiji, psi. šij2 šiti (pol. szyje szyč, ukr. šyju
šytij, sch. šijem šiti, b. šija atd.). Zajímavé je
spojení poší(va)ti střechu, již stč. (Klaret), též pol.
ukr. sch.: připevňovati došky na střešní latě: část
slámy z došku se zkroutí v jakési povříslo, jím se
obtočí (jakoby „obšije") hlava došku a lať, zbytek
povřísla se zapojí do zkrutku z dalšího došku; v.
Moszynski). Zvláštní je podšitý = vychytralý.
Původně jen liškou podšitý, tj.
610 skaje
mající v kožichu podšívku z liščích kožišin. Srov.
pol. tchórzem podszyt-j = bázlivý, zbabělý (mělo
se za to, že tchoř je takový, v. Rostafinski RWF
55, 191G, 247). Jde tu o víru, že vlastnosti se
mohou z jednoho tvora na druhého přenášeti
pouhým dotykem (starobylá ,,magie kontaktová"),
zde o žertovné tvrzení, že chytrost lišky se asi pře-
nesla z liščí podšívky na majitele kožichu. Pak je i
čertem podšitý, konečně i metaforické liška, kopa,
mrcha podšitá o chytrákovi, nakonec pouhé
podšitý nebo podšívka t/v. — Odvozeniny: 1° sídlo
(psi. szydlo, r. b. sch. sin. šilo, sic. sídlo, hl. šidlo,
dl. šydlo, tedy už psi. šidlo); přípona -dlo. Šidlo
byl tedy „nástroj k šití", totiž věcí z kůže. Je též
jménem jistého hmyzu, podle ^podoby těla; tak i
sic. šidlo (o tom Vážný ČČF 1.105; tam i ostatní
sic. názvy toho hmyzu). 2° švec (r.-csl. šbVbCb
krejčí, švec, r. švec krejčí, sic. ukr. švec obuvník, o
sic. názvech ševče podrobně Blanár HL 120, pol.
szivec obuvník, sch. šavac krejčí, psi. šbvi.cb;
přípona -bCb jako v lovec atd.). 3° švadli, tak stč. a
dosud místy v jč., ze *švadlbji (-bji jako v *pan-bji
-— paní, -dl- souvisí s -dlo; vzorem pro šbv-a-
bylo tka-dl-í od ťbk-a-ti); z toho švadlena; jč.
švédlena švedlena švidlena má nenáležitou
přehlásku vlivem slova předlena pradlena, kde je
náležitá (z §, pr§d-, viz přísti); podobně chod.
sedlička ze *švedlicka: ze švadli + ca,
zdrobnělého; jiné obměny jsou sic. švajdla,
švajdlena, j sem vniklo z odvozenin od šbv-aj-,
jako je např. laš. švajco sídlo; val. švalka, laš.
švalka asi ze *švadlka, laš. švacka (= pol.
szwaczka, *šbvacka). 4° podešev, moř. podešva,
počva, toto z *podšva, sic. podošva, srov. pol.
podeszwa, sin. podsev, csl. podtšbva; původnější je
podešva, kdežto pcdešev gen. -šve je přichýleno k
typu dratev konev pánev. 5° šev (r.-csl. šbVb, pol.
szew, r. šov, b. šev, sch. šav, sin. šev, psi. *šbWb.
Jiné: sešit, výšivka. — Ide. kořen znamenající
sešívání kůže, *sm- (lat. suö ukazuje, že byl i
druhotvar sü, bez j), rozšířil v slovanštině svou
platnost na šití vůbec. Prosté siü- > ši- je v tvarech
infini-tivního kmene (ši-ti, ši-fo atd.), kdežto pré-
sens musil býti utvořen, poněvadž ši- je
athematické, připojením přípony -jo- (ši-jq); v
baltštině však příponou -o- ke tvaru, v němž ü se
rozštěpilo na uv, lit. siuvú, lot. šuvu. Z kořáne s
rozštěpeným -uv ( > -τ>ν-9 š-bv- přehláskou > šbv-
) je šbVb, šbVbCb, šbvadlbji. (Jiné je šíti sebou,
ošívati se: viz šibati.)
škádliti. Snad souvisí se škeřit, viz štířiti: tomu
nasvědčuje laš. škeřyó se škádliti se Lp; dl je z rl (l
je příponové). Stupeň skar- je též v sic. šlára
spára, štěrbina, trhlina; s tímto srov. vč. pře&terbit
se pohněvat se.
skaje, škajka: štěpina kamene (termín ka-
meníků), škajkovat vybírat kamínky Ppv,
škalírovati 61
čkajovat vycpávati trhliny ve zdi drobným
kamením Čel. — Z ital. scaglia odlupekkame-'
ne. Přejato přímo od italských kameníků, kteří u
nás pracovali na stavbách.
škalírovati: hanobiti, tupiti (v starší češtině).
Sic. škálesovať trestati, kárati, z toho škáles
vyhubování. Pol. szkalic, szkalowac spílati,
nadávati. — Z nd. skalieren (Jg pod školiti), což
je zase podle Matzenauera z ro-mánštiny.
škamno: školní lavice (dosud na Blanicku). Z
lat. scamnum, přímo z bývalých latinských škol.
škapa laš. (Malý), (též sic. pol. a ukr.)
o spatném, hubeném koni („herka"), též
(také mor. na Hané a u Frenštátu) na
dávka nehezké ženě. Ale Jungmannovy
starší doklady svědčí pro „mocného, silného
koně'4, nemotorného (to je i val. škapa =
něco nemotorného Β). Poněvadž cizího pra
mene není viděti, možno snad míti za to, že
původně to byl vyřezaný kůň, *skapa od
skopiti, tedy kůň mohutnější, ale méně
bystrý. ^ ;
škapulíř, sic. škapuliar: z něm. Scapulier, to
pak ze středolat. scapuläre. Ale stč. škapléř a
pol. szkaplerz jsou asi ze střhn. schapelaere.
škaredý, nyní běžné zvláště na Moravě (kdežto
v^ Cechách je ošklivý). Stč. pův. skaíčdý.
Ůkarthlíd ze * škaredo-hlíd. — Sic. škaredý,
rus. škared, str. skareďb, ukr. skaredvyj, pol.
szkaradny, hl. škerjedny, dl. škarjed{n)y. — Psi.
asi skareďb, což se někde přetvořilo v skareďb.
Slovo málo jasné. Zdá se, že bude v nějakém
vztahu k něm. garstig t/v: s přemístěno na
začátek; g vyložíme asi tak, že předpokládáme
vložené i (gar[i]st) a expresivní geminaci dd (z
toho „rozpuštěním" > nd); ind > §d.
škarpa, lidově m. příkop, pol. škarpa,
szkarpa; z ital. scarpa příkop.
škarpál: kdysi druh střevíce (již u Klare-ta),
nyní hanlivě o špatné botě vůbec. Srov. i ukr.
škarban obnošený střevíc. Z ital. scarpa střevíc.
— Hanlivý ráz způsobil velkou proměnlivost
slova; nejvěrnější podoba je škrápa na
Kunštátsku; na záp. Moravě a na Hané je škráb,
jinde porůznu křáp. Na východě C. a M. útvary
-al, -álf škarbal škrpál škrpec škrbol {š)krbál
krbol, zesilovací m mají škrampy škrampy
škramby škrambale škram-paly. V argotu je
(Treimer 84) plur. skorpy, škorpy, škopy: o
změtením se škorně? Poněvadž je souvislost
mezi názvem starých bot a expresivními slovesy,
značícími těžkou, šoupavou, šmajdavou chůzi
(tak chodí staří lidé, zpravidla také i v starých
obnošených botách), je možné nejen odvození
jména od slovesa (příklady viz pod škrpati), ale i
postup obrácený: tak vyložíme mcr. škrpat (se)
šoupavě, namáhavě jíti od škrpec, škrpál; je i
škremtat se Gr; škrblať se; mor.
1 šklába
škrampat se od škrampál; škrambala, kdo vláčí
nohy při chůzi, od škrambal.
škarpetle: kdysi druh obuvi nebo plátěná
punčocha (tak Rohn); „Sedláček, Dějiny • Písku
343, uvádí k 1654 škorpetle druh punčoch" (Šm.);
pol. szkarpetka punčocha; z ital. zdrobnělého
scarpetta, a jak nasvědčuje zdrobňovací -le, snad
přes němčinu. Srov. škarpál.
škarta v starší češtině; z toho dosud chod. a
han. škarka čtvrtka papíru. Z ital. scartare
vyřadovati papír „křížením s karta'"1 (Šm.). Odtud
je i nové přejetí skartovati, skart.
škarvanit vč.: po° se pozlobit se El, škarvadit
se vaditi se Pt. Nejasné.
škatule 1°, sic. škatula, pol. szkatida (z toho r.
a ukr. škatulka), sch. škatula, sin. škatla. Z lat.
scatula, skrze lékárny.
škatule 2°: jistá dětská hra. — Nesouvisí patrně
se š. 1°. „Spíš jde o název pro šachy, jež se u nás
od 11. století velmi rozšířily. Latinsky jim říkali
seacus, šachovnici seaca-bulum, seactabulum,
popř. scatábulum. Při-jmeme-li, že vedle
scatábulum mohlo být i scatulum, pak vznik názvu
škatule nebo škatulata lze snadno pochopit.
Vysvětlí se tak spíš i střední rod škatulata". F.
Cuřín NŘ 46.167.
škavražný laš.: hovorný, z pol. szkowrošny t/v,
což je ze skomrosny od skómoroch potulný herec.
škeble, z němčiny, z nějakého Scheibe (srov.
střdn. schidpe, scholpe mťišle).
škeják, skej, val.: haléř, z pol. skojec malý
peníz, to pak ze střlat. sectus.
škemrati, expresivní slovo ze skupiny sloves
zvukomalebného původu s přerůznou podobou a s
významovým vývojem od rhru-četi, temně mluviti
až po škemrati a žebrati. Místo mr bývá i br (jako
v mravenec — bra-benec)-. 1° s dvěma
souhláskami na počátku: stč. škebrati; nč. nář.
škabrati škemrati škam-rat žgamrať džgamrat
škymrat, dokonce i štěb-rat (v Kladsku) aštibrati;
škebroniti; 2° s jednou souhláskou žamrat
žebroniti žemořit žamlat zaplať. Tu jsou významy
'škemrati, žebrati'. 3° šemrať, sic. i šemrať
chemrať homrat mru-četi. Viz i žebrati. Vše to
jsou slova domácí, přes rozdílnost hlásek jediná
rodina, kolísání podoby dokazuje jejich pejorativní
povahu; ta je ostatně zřejmá i z významu. Podobně
pol. szemrac bručeti, reptati.
škláb: otrok, v několika lidových rčeních jako
je tam za šklába Β ζ Gottwaldovska, moříme se tu
jako šklábi Kubín z Veltruska. Z něm. Sklave
otrok; odtud je i dl. škloba.
šklába: skulina; klad. šklába rozsedlina, Šklíba
rozpuklina, s přesmykem mor. škál-bina, laš.
školba; mor. škrablina skoula (budto vliv slova
škrabati nebo je ze šklabina disimilací likvid). —
Sic. šklabina, šklabina, hl. škalba, -loba, škarba,
ukr. skaluba, skálu-byna puklina, s tímto souhlasí
mor. a sic.
 šklebit 612
škalubina štěrbina. — Lze vyjíti ze skalbba, což
by znamenalo pukáni, od kořene skel-, který je
např. v lit. at-skélti odštěpovati, oddělovati.
Někde místo - bba položeno -oba. Význam z pův.
abstrakta přešel v konkrétum: puklina. Sem patří i
mor. ošklébené dveře = pootevřené.
šklebit: špatně svítiti n. hořeti; mor. šklebit;
oheň se šklíbí nejasně hoří, šklebík lampička KtD-
NVal 4.193-PS, jo. průškleby mračen = jasnější
prouhy nebv štěrbiny, kudy se sluneční světlo
prodírá Čel; jč. dzn se vyštípil =^probral, vyjasnilo
se z pošmourného rána Čel.; zm. vč. záškleba
poslední stopy světla na západě oblohy,w záškleby
jasné pruhy na nebi (za šírání) ČL 2.615-Ppz-Ktk;
zašklebovati se jasniti se PS. — Příbuzné je lit.
blaikštjtis vyjasňovati se (o nebi: pozbývati
dešťových mraků), svítiti; to patří dále k rodině
slov blesk, blýskati. Nář. šklíbit předpokládá staré
faktitivum *šklebiti s§ (lit. *blaisk-Pfti) a v něm
přesmyk b-sk > sk-b. Našemu šklébik odpovídá
tedy pd. blészczka, noční petrolejová lampička, cit.
JP 41.127. Srov. bzďti 2°. Původní sled souhlásek
je v blikati 'slabě hořeti, slabě svítiti', a v jč.
blikavá ςρο západu slunce bledý pruh pod oblaky'
Jjčř 29.
šklebiti se 1°, postv. škleb, ošklibat se,
pošklebovat se, postv. poš debek, ušklebovat se,
úšklebek; han. šklibit se KpU-Gr, mor. škláb
posměch (: dělat si z někoho šklába), poškle-bek,
žert, škráb t/v Mal, msl. ošklebovat sa hlasitě
plakati. — Sic. šklabit sa, str. skla-bitisja, nyní r.
osklábiťsja (sevské oskolábiťsja) usmívati se, stsl.
sklabiti s$. — Psi. skolbiti s$, příbuzno se stnord.
skelpa grimasa, nor. dial. skjoepa šklebiti se.
šklebiti se 2°: rozvírati se, zeti (o propasti,
jícnu) roz- se, u Jg o zdi, dolu, ráně, rozparku,
rozšklíbnout se. Dl. wošklabek zevel, lenoch. Sic.
šklabina skulina, díra. — Psi. asi šklebiti se,
příbuzné s něm. klaffen.
Šklíby, šklíbky mor.: děti byly žertem posílány
za dědinu, že prý tam sv. Mikuláš zanechal zbytky
dárků. Mikoláš vevalel za dědino šklibe, běz zbirat
Lak, pod. Gr; pak se na Hané říká na škliby i o
dětském chození na čumendu. Je to velmi změněná
podoba zvyku, o kterém píše Zilynskyj SVŠPO
2.86: „Na některých místech českého území děti
chodily o velikonocích do polí hledat vejce, která
jim prý snesli ptáci... Toto chození na .škrobánka
(= skřivánka) mělo jistou obdobu v záp. částech
Velkopolska, kde děti hledaly na Zelený čtvrtek v
křoví vajíčka, jež jim tam schovali rodiče."
-škloudnouti, jen s od-: stč. odškludnúti sě,
dosud u Ještěda a na Vysočině odškloudnouti (se)
odloučiti od lásky, opustiti, zpronevěřiti se v lásce
(nemusí met strach o zenu, ze muju někdo
vodškloud ?e; holka mu odškloudla z
Pittnerové). Ojediněle též o ptácích,
škorpiti se
opustí-li vejce nebo mladé (od Počátek a z
Turnovská, zde s b, odškloubnout), což je vo shodě
s usem staročeským. U jiných Slovanů nic
podobného není. — Základ sklud- (*sklqd-) patrně
souvisí s lit. sklend-v sklandýti sklouznouti,
zamykati, odmy-kati; *ot-škludnúti sě pochopíme
asi jako sic. umknúť (od m^k- ve vy-mknouti, za-
mykati) vymknouti se (ze slibu, závazku,
povinnosti); kořeny muk- i sklend- znamenaly oba
náhlý neočekávaný pohyb, jako sklouznutí, vy-
klouznutí, vymknutí.
škobrtati: viz kobrtati.
škoda, z toho škoditi, ^škůdce atd., oškodit
spásti obilí, záškodní NŘ 10.228. Tak i u jiných
Slovanů. Ze sthn. scado (nyní Schade).
škobrtati vč. mor.: štěrchati, šramotiti, z toho
dále na Kyjovsku škohrňat lomozit, u Slavkova
škotrňat rámusit. — Zvuko-malebné, vzniklo
přesmykem ze škrhotati. Srov. skřehotati. — Sem
náleží i škohrňat -hřňat hlodati (o myši), patrně se
vyšlo z vystižení průvodního zvuku jako v č.
chroustati, chrupati něco.
škola, hojné odvozeniny: školiti, školák (no-
vější, lidový útvar za staré školník = žák), nové
školník ze školní sluha, školomet (původně asi kdo
metl, zametal školu, chudý žák) aj.; školka je však
podle něm. Baumschule. — Škola u všech Slovanů
(sin. též šola), z lat. schola, vlastně ze
středověkého scola. (Naproti tomu germánská
slova, sthn. scuola, něm. Schule atd. spočívají na
vulgární lat. výslovnosti scöla).
škopek: již u Klareta; nezdrobnělé škop v starší
češtině, dosud sic. škop a jč. škůp. — Pol. škopek
dojačka. — Je pravděpodobné, že *skopt je
prapříbuzné s ř. σκαφή f. necky, mísa, σκαφίς f.
puténka (Lepař Hora. si.); rozdíl v rode nemůže to
srovnání ohrozit. (Jiné prapříbuzné dvojice toho
druhu viz u káď a látka 2°.) Je i druhá možnost:
přejetí ze sthn. scaph (jeho pokračováním je
nynější jihoněm. Schaff, Schaffl, viz šafel).
škorně: boty vysoké po kolena; od stč. (od
Klareta) do dneška (v Čechách na Holičku, též na
Moravě). V starší češtině též skomě. Srov. sic.
škorňa, pol. skórnia, hl. škornja, dl. škornja, sin.
skornja skorna škorenj. *Skór \ma je od skorá
kůže.
škorpiti se, sic. (š)kriepiť sa; laš. poskřípiť se
poškorpiti se, laš. zeškorpiť se s kým, sic. uskripiť
koho = přesvědčiti (asi „přeháda-ti"), z toho
jednoduché jvč. skřípat se hádati se Hod., laš.
skřipit se svářeti se, skřipka, skřipka hádka; val.
skřipka nešvár Kš; je i sic. škrícii sa Κ 966. Vedle
toho je č. sko-řípat se škádliti se. U Jg je škorpiti
koho. — Slova nesnadná. Zdá se však, že jsou
příbuzná s r. kopýrziisja býti zarputilý, tvrdohlavý,
kopýrza škorpivý, hašteřívý člověk, skapýr-žnyj
zarputilý. Ta patrně obsahují předponu ko (ka) a
útvar od pyriti (viz ěepýřiti) s pří-
škrabati 613
ponovým z. U nás bylo asi *sko-pyriti; z toho po
zániku y a přesmyku p-r > r-p škorpiti; v
nářečích jsou jiné obměny. Viz i škrkati 2°.
škrabati: iterativum od skreb-. 1° Primární
sloveso s e je v r. skrebú skrestí škrabati; jeho
zbytkem je sic. škreť (pod. je hl. škreč necken),
doložené jen v tvarech 3. osoby: oškreli ta
škrábli, udeřili, to ho tak škrelo mrzelo, trápilo,
pres. škrie; inf. škreť (zgreť) z původního *skreb-
ti (kdežto r. skrestí je už mladší, má bt > pt > st);
tvary 1. a 2. os. zanikly, nahrazují se tvary od
škrebat (srov. r. skrebať) aj. (Jiné sic. škreť viz
pod škvařitil) 2° Iterativní *skrobati (místo
čekaného -iti, přichýlením ke škrabati) je ve val.
škrobať, las. škrobač Lp, v sic. (šariš.) škrobac, v
pol. skrobac a v rd. skrobáť. 3° Ovládlo však u
nás sloveso 5. třídy škrabati (*skrób-), tak je i hl.
škrabac a dl. škrabáš a sin. škrabati. — Příbuzné
je lit. sköbti, něm. schaben, viz skoble; u nás je
vloženo zesilovací r ( § 9), podobně jako v lit.
skrěba, lot. škrabu skrabt a něm. schrapen,
stangl. screpan škrabati. — Z nářečních podob
jsou zajímavé tyto: las. škrybať škrábati, špatně
psáti, odpovídá pol. skrzybač, s nejasným y;
polenské škrábat má přesun měkkosti.
škrabati se kam: s námahou se ubírati, lézti;
us., Gr. — Val. vyškratať sa (na strom) 'vylézti'
SvK je asi t-ové intensivum: *škrab-ta-ti. —
Toto škrabati se patří sotva ke škrabati; spíše je
to příbuzné se stind. karbatijčarbati 'jde,
pohybuje se'; je to „dynamické" reflexivum. Viz
i škrbat se. Či vězí v něm kapati 2° s r navíc, § 9,
+ s se změnou ρ > b, § 13?
škraboška: maska. Stě. kraboška, asi od toho
základu, který je v krabice (viz). Vyšlo se z
významu náhubek; ten byl v stě. krabuše a je
dosud v mor. škramuša (zde je záměna retnice
6/ra).
škraloup, mor. též škarlúp škadloup škadúp
škadrúp škralupina. — Sin. skralup t/v, sch.
skorup, sin. škorlup(a), škralup smetana. —
Vzhledem k tomu, že škraloup na mléce se jinde
nazývá ,,koží", lze tu vyjíti ze složeniny s prvým
členem skoro-, viz skorá. V druhé části vidíme
*lap*b (nikoli lup-bl), a to jednak vzhledem k
chodskému reliktu sklapka (významu arci jiného:
skořápka), jednak na základě představy o chytání
smetany na vařeném mléku (smraštil tvar, ako ked
sa na vychadzajv.com prevarenom mlieku lapá
koza, Zechenter Liet. 110). Celek tedy znamenal
,,kůži" lapanou ( = sbíranou) s povrchu vřelého
nebo již ustálého mléka. Tomuto (1°) slovu se však
dosti podobalo (2°) *skololupa 'skořápka', a proto I
obě slova na sebe navzájem působila: slovo č. 1°
dostalo od č. 2° u, naopak 2° od 1 ° dostalo r a v
chodštině též a (které se jinde v těch slovech pak
už nezachovalo, leda v koráb 1°).
škroukat
škrbat se laš.: loudati se, šourati se MZ, han.
škrpat se pěšky = „škrabat se" Haná 71. —
Nejasné. Snad patří ke škrabati se (viz).
skrček mor.: zcuchanina, zdrhlina na niti,
škrókovať sa (niť sa škrčkuje = zadrhuje, dělají se
na ní skrčky), škručkovať sa, škvrček,
šk(v)rckovatet, sic. škruček. Pol. sk(w)orzyc. Od
krčiti.
škrdliti: lakotiti; postv. škrdla -lík lakomec.
Vzniklo asi zkřížením ze škrtiti (se LF 50.104, PS)
šetřiti a škudliti t/v.
škrhati, škrhctati, škohrtati, viz skřehotati.
Nejblíže je r. skargýkať vrzati (o botách).
škrhola, nadávka. „Je to jméno hloupého
ponocného ve Faustovi starých českých loutkářů;
je i ve zvláštní hře Prokopa Konopáska Strejček
Škrhola (J. Bartoš, Loutkové hry českého
obrození, str. 33 n., 177 n.)." Šmilauer.
škrkati 1°, škrčet, o zvuku trhané látky apod. —
Zvukomalebné.
škrkati 2°: han. seškrknót se, laš. zeškrknúť se s
kým = pohádati se, mor. skrčka skřípot, hádka, val.
škříčka hádka, sic. škrkať sa, škříčiť sa vaditi se.
Srov. škorpiti se.
škrkavka, škrkavica, obé tak i sic.: jistá střevní
hlísta. — Nejasné. Snad je příbuzno s ř. άσκαρίς
gen. -ίδος t/v (nebo snad: roup). Původní psi. útvar
by se byl pak přetvořil přichýlením ke škarka, jak
lze souditi z věty zízaly plné jsou škarek aneb škar
(Jg pod škára) = zářezů oddělujících jednotlivé
články.
škrob 1°. Výchozím útvarem je škrobiti,
faktitivum (odpovídá mu lit. skräbinti činiti
tuhým) od nezachovaného slovesa, jež by se
rovnalo litevskému skrebti tuhnouti; toho se užívá
o vodě tuhnoucí v led, o zmrzajícím blátě (ap-
skrabas zmrazky, zmrzlá vrstva bláta). U nás se
zachovalo *škrobiti jen o činnosti, která připravuje
pomocí jistého výtažku z pšenice nebo bramborů
(o lidové výrobě škrobu Myslivec 99 n, Žakarovce
398) zvláštní ztuhnutí prádla, ponejvíce jistých
částí svátečního lidového kroje ženského. Onen
prostředek k tomu dostal u nás a v slovenštině post
verbální jméno škrob (to není tedy staré, nelze je
stavěti do jedné roviny s lit. -skrabas). — Litev,
sloves se užívá i o vysýchání jistých věcí na
povrchu, okorá vání (chleba), pokrývání se suchou
vrstvou, ledem, strupem (ap-skrěbti, ap-skralti,
apskrebiriti u Juškeviče).
škrob 2°: skrblík, lakomec. U Jg je pouze
škrobený člověk = skoupý. Snad bylo toto
škrobený eufemismem ve smyslu 'tuhý, tvrdý,
nepřístupný', totiž vůči chudším, tedy místo
'lakomý' = nic nedávající. Srov. houževnatý 'tuhý,
nepoddá jný' a nář. húžvit se 'skrbliti'.
škroukat, asi zvukomalebné: mor. škrouká v
břoše atp.; pod. škrouhat, jč. a chod.
škrpati
škrouchat v břiše nebo o chůzi po štěrku, chod.
škrchat o žábách, t-ové intensivum je jo. škroutat
zuby a klad. škroutat o žábách.
škrpati mor.: šoupati (obuví o zem při chůzi).
Viz škarpál. Sem prozatím zařadíme i útvary s
odchylným u(n), pro než nemáme jasného
výkladu: han. škrutat se (od toho škrute špatné
boty, o této souvislosti viz škarpál) a škr)t%t se;
han. škrumtit dupati při chůzi (na Boskovsku),
škrunťxt vléci nohy, od toho škrunty staré boty,
škrontat se, dále škrundat vláčeti nohy (na
Litomyšlsku), kyjovské zgrundat šoupati nohama
(zgrundy staré boty), konečně (ke škroutat s obdo-
bou tjd) klad. přiškroudat se.
škrtati, sic. škrtat'. Jak lze souditi z las. škrbnut
(Malý), je to asi ř-ovó intensivum od kořene
skreb-, který je v škrabati. Zde je oslabení v
kořeni (b místo e), tedy asi * skr bb-táti.
škrtiti 1°, slovo málo jasné. Nejspíše náleží k
sch. křtíti týrati, trápiti. Význam 'rdousiti' se
vyvinul asi z 'trápiti, namáhati': velmi těžká práce
je hrdelná (viz při tom hrdlo), val. a laš. hrdlit sa s
něčím = s námahou nésti, val. hrdlit břemena, ale i
uhrdlit sa oběsiti se, zahrdlit dita = zardousiti. Z
představy hrdelně námahy, při níž jde o hrdlo, o
udušení, zardoušení, vznikl u slovesa škrtiti odstín
'rdousiti'. Hrdlit i mělo místy vliv i hláskový: val.
je škrtit i škrdlit.
škrtiti 2°: skrblit, lakotit; je vč. han. (Gr). —
Nejspíše lze vyjít ze *škrťiti a chápat je jako t-ové
intensivum od skrbiti (viz).
škrýpať: stříkati, šplíchati; poprchávati Jg, -ej-
PS, vyškrejpnout NŘ 19.61; škrejkat Jg. —
Nejasné.
škřančet vra.: plačtivě prositi, kňourati B; laš.
škfanÓak reptavý člověk, dožera Hor; vm.
zgfandžat brečeti B. —■ R. kljítcit škemrat,
žadonit. Příbuzné je i mor. sleóet (viz). Dále je vše
nejasné.
skřeky laš.: žabí vajíčka (jikry) Malý. — Sic.
žabo(š)kreky, pol. skrzek t/v. — Oosahuje kořen
krek- srážeti se (v klky, chuchvalce). Příbuzné
sloveso je v lit. krenkü kre'cau krěUi; je i Z-ová
varianta klenků. kWcti, jejíž kořen je podkladem
pro naše klk (viz).
škubati, stč. škubu skústi, r. skubú skust, b.
skúbja, sch. skupsti, sin. skubsti, pol. kdysi skuse,
nyní skubac, hl. skubac, dl. skabas, psi. tedy
skubo, inf. skusti ze *skub-ti. Sic. ještě oskubená
hlava (Kukučín). V nářečích vkládáno zesilovací
l: vč. klad. šklubat, han. šklubat Gr, šklobat, laš.
šklubat; také slovenština má l, šklbat, ale u v ní
vypadlo. Odvozeniny škubánky = škubané
knedlíky (mastnou lžicí se odškubávají z netvarná
těstové hmoty), škutina, skut (viz). — Příbuzné je
Čub a něm. Schopf, gót. skuft kštice, něm. Šchaub
chomáč slámy; kořen skeubh-. Slova škubati se
u všech Slovanů užívá
614 škuf
primárně jen o trhání vlasů, srsti, peří, přeneseně
trávy apod., významové pojítko mezi slovesem a
jmony je takové jako u kudla a kudliti, u kštice a
štickat, u sch. cupa a cupati: kulliti je tahati někoho
za kudly atd. (Spojovati škubati s lite v. skubti
pospíchati, jak se děje, pokládám za nemožné.) Ale
vzhledem k tomu, že v pomoru kudla — kudliti je
jměno prius, nutno uvážiti, není-li zde sloveso
nějak přetvořeno. Zdá se, že domněle primírní
sku(b)sti vzniklo už v době velmi stará přetvořením
ze škubati, skubiti (ruská nářečí míjí skubit);
případy toho druhu nejsou řídké v litevštině. Gót.
skuft má pak *skub-, naše sloveso má *skoub-,
zcela očekávané u odvozených sloves, čub-b má
(s)keub- nebo (s)kěub- (s odpadlo); druho-tvar
Óup-b dává tušiti, že kořen byl atema-matický.
škuila stČ.: plech, destička; pol. szkudla skudla.
Sah. skuila, csl. skidÚ^. Vše z lat. scandula. Srov. i
sind iL
škuilík jvé.: vrabec Hod. 76, vč. škudlinec t/v Pt.
— Nejasné. Od škullý špinavý (viz škudliti)!
škuiliti, před 100 lety škoudliti, škoudleti
mízovati se, skrbliti, dosud jo. zaškudlý zaškoudlý
hubený; s mylným l jvč. zaškloud-nouti zhubnouti
PS; sem patří i vč. skoudrny skoupý Jgd i packá
škoudrnit skrbliti, skoulrník Jg, vč. škouirník
lakomec. — Od *skid-, srov. cel. skiďb chudý,
skgleti chud-nouti, sch. oskuiai nuzný, r. skulen
ubohý, ukr. skuinyj nuzný, sic. vyškuilý, vyškudený
vyhublý. — U nás bylo jednak *škui-7iouti, z toho
*škuilý a škuiliti, jednak škulrný (ze škui-r- vlivem
op ošita štSirý) jako šetrný chatrný jadrný,
zachované v škoudrník, -it a dále v mor. néškuirný
umazaný, nečistý (obdobný význam je v pol. piskud
ty a ukr. paskuinyj nečistý, špinavý). Jč. škrundit
Jjčř 60, u-škru%ď,t PS je z (u)škuilit anticipací a
zároveň disimilací toho r, pak přidáno zesilovací n;
škr uh lál lakomec Vydra. Viz i paskuiný a štáditi
(tam je anglické a keltské příbuzenstvo).
škumoa: keř Rhus; zavedl Presl 1864 z
jihoslovanštiny. — Pol. skypia, skompia, r.
skumplju, skompija. Poslední pramen jo arab. sum-
nah.
skuť: chlup, škutina štětina, skut·/ vlasy, sic. i
škuity škuidry škumíť/ (zesilovací η a změny
zakončení podle jistých přípon); srov. i bělor.
skumít chomáč vlasů; přeneseně klad. škůta
kraťoučké obilí, vč. paškutina t/v; mor. skut se
praví též o zakrslém praseti, zakrslém nedobrém
klukovi apod.; nejdříve asi, že taková prase je samí
šku6 = jenom chlupy, žádné míso, nepodařená,
nedobrá. —■ Skut byla původně asi „oškubanina",
to co zůstane na těle po škubání picí neb) srsti (tak
si vysvětlímo přirovnali o kríbkám obilí nebo
špatně spasená trávě), popř. vy-
škvařiti 615
škubaná srst sama. Pro jednotlivý chlup se užilo
přípony -ina podle štctina. Tedy *skutb ze *skub-
ti> od škubati, viz škubati. „Usušenu vlnu
škubali, tj. nikami rozobcrali, pricom z nej vy
berní i nečistotu. Skubanťi vlnu často česali
hrebeňmi" (Ema Marková SlcN 12.19Í)4.S2).
škvařiti; u nás tvary trojí: 1° primární sloveso
*skvi>r> skverti bylo v stö. (někdy přesmyk
skvr- > skr v-) skvru, skvřicti se škvařiti se,
roztápěti se; part. vosk rozskvrlý jako u-mrlfi od
mřirti. Zbytky tohoto slovesa jsou v han.
ojedinělém škvčt (sádlo skví, když se vaří). 2U
*skvař} škvařiti (zdloužený stupeň škvor-) je v
škvařiti. 3° odvozená jména *skvan> (-a) je ve
škvár, původně nehodnotily zbytek ze škvařené
hmoty (od toho škvarek; přejato do němčiny jako
Schwarte), nyní jen 'literární brak', a škvára,
původně zbytek při tavení jistých zemin, kovů,
skla, nyní zpravidla speklé pozůstatky z uhlí (las.
škvař, oškvarůlZ); stč. škvařenina, jč. škvára,
mor. škvarenica, sic. škvařenina je 'praženiea'
(jídlo z míchaných vajec). Zajímavé nároční
tvary: mor. zaškrená země = na povrchu ztvrdlá,
škra strup; (v)oškvarek; vedle škvarek je i fem.
škvarka, z toho metathesou (a ztrátou v) škraka;
od *škvraka a škraka je nové slovo škvračit,
škračit (rozškvračit slaniny, oškvračit upéci, han.
škvracet se) a dokonce i škvrčet (masné na ohni
škvrčí), sic. škvrčať. — Obměnou starého škvricti
se vzniklo přechodem do 4. tvídy (a vloženo i na
rozražení skupiny škvř) škvířiti se, chod. přiškýřit
se, sic. oškviricse. — Jiným vývojem vzniklo
škvrliti: mor. a sic. oškvrliť opáliti (vlasy, chlupy)
má za základ partie. *oškvrlý od škvřieti (srov.
výše rozskvrlý), tedy oškvrliť = opáleným učiniti;
z mylného obnovení k je mor. oškvrklý připálený,
z toho zase ještě oškrknúi (rukáv mi oškrkl). —
Polskému skwarno odpovídá vč. je spárno o
slunečním žáru při vlhkém vzduchu (změněno
vlivem slova parný). — Obdobné základní útvary
jsou i jinde: sic. škret (mäso škrie — připaluje sa),
csl. raz-skvríti, hl. škrěc, dl. škrěé, pol. -skrzec;
pol. skwarzyc, sch. čvariti (s tím srov. chod.
,,nedbalé" č várek), r. škvára, pol. skivira aj. —
Kořen skver- nemá jinde příbuzenstva (Mikkola
UG 3.77), nápadně se však blíží tvarem i
významem rýmujícímu se s ním v kořeni ver-, i
zásoba tvarů je obdobná (škvřieti — vřieti,
škvařiti — vaři-• ti; laš. zaškvařyč uškodit,
provésti něco nemilého Lp ----= vč. zavařit komu
t/v), takže je nemožno ubrániti se. domněnce, že
sk jen modifikuje význam kořene ver- (srov.
předpony sko- a ko-). To ovšem vylučuje do-
mněnku druhou, jež se stále traduje, že toto skver-
je totožné se zvukomalebným škvor- (viz skorec,
skřivan).
škvíkat se vč.: pukati; slívy se škvíkají od
skytati
deště Kubín LF 29.252 z Jičínska; rozškvík-7iutej
rozpuklý Ppv; má patu rozškvíkanou us. u
Miletína. — Sic. švík spára. Hl. kwčkac pukati, o
kůži, o zemi, kwek prasklina v kůži. — Zdá se, že
tu je velmi vzdálený člen rodiny slova škvířiti se:
patrně škvírati přijalo nové zakončení -kati. Totéž
platí o luž., tu navíc ztraceno š. — Jiné škvíkati viz
pod kvičeti.
škvířit: viz škýbřiti.
škvířiti se: otvírati se (— dostávati škvíry,
skuliny), škvíra, mor. škyra skulina (např. v
rozeschlém dřevu, mezi dvěma prkny, mezi dvěma
břevny dřevěné stěny). Rez v je rozškeřiti se t/v
(klaffen, sich öffnen, aufspringen Jg) a jednoduché
škeřiti se. — Příbuzno je lit. kvérti, gvérti rozsedati
se, ztráceti soudržnost (o opotřebovaném dře-
věném nářadí, např. o pluhu, o voze). U nás í
předpokládá asi e, tj. původní zdloužené ě. Stejný
význam má i lit. kléiti, např. o staré lavici, o
starých kamnech, harmonice, vratech ap.; val jsou
tu rovnocenné prvky zesilovací; viz klížiti 2°.
škvor, stě. škvor. Vzhledem k tornu, že škvor
vydává jakýsi vrzavý zvuk (odtud mor. pískavka a
zkřížením piškvor, piškvorec), odvozeno patrně od
zvukomalebného škvor-, které je v skorec a
skřivan. — Sic. škvor, pol. korzec skór a skorek.
— Původně asi *skvořb ze skvor-jb, v nové češtině
je r clisi-milací měkkosti proti s. V nářečích je i
škor ckor škmor. — Jiná jména škvora viz pod
ucho.
skvrně: prasátko, malé dítě, mor. škrně malé
dobytče, švrně malé dítě, chod. škrchně trpaslík.
— Je to totéž co krne malé prasátko (zakrnělé,
špatně rostoucí!) od kmeti; š přidáno, jako často
před k; v přidáno nějakou mylnou analogií (mor.
škvrntti-. děcko skvrní).
škýbřiti spořiti, sparen Jg, přepjatě spořiti PS,
škýbmiti t/v PS, škýbrník kdo spoří; bř < *vř <
vr(a)ž, srov. podobný vývoj u zanevříti; mor.
škvířit Jg, škvařit, škmořit PS; uškvrzit PS. — Tato
slova se snad dají vysvětlit pomocí sic. skývražiť
skrbliti. Toto podivné slovo se dá snad spojiti s r.
skvalýziť t/v (skvalýga skrblík), uznáme-li přesmyk
a záměnu Ifr; jinak jsou obě slova nejasná, leda že
bychom kladli *sko-var-yga a viděli v něm
předponu (s)ko a var příbuzné s lat. avárus lakomý,
což je však nejisté.
skytati, přesmykem ze štikati (tak dosud jč. Jjčř
51 a v chod.); nář. šťukat šcukat šéukytat cukytat
čukať čkať dzkať Hknút šcigotat. Odvozenina:
škytavka, jč. škavka Jjčř 222. Srov. stkáti. — Sic.
čkať τ(a neos. čká. sa komu), p. nář. czkac si$ t/v.
— λ γ-chozím tvarem je čkať, psi. čbkajg čbkati.
Příbuzné je nor. hikka, šv. hicka, dán. hikke,
dolnoněm. hikken, něm. nář. hickezen t/v
(schlueksen); základ je zvukomalebný.
šlahoun
šlahoun, mor. šlahún, chod. šlehoun: jedno-
roční prut, větev; silná větev, jíž se uvazují vory k
břehu; jistý řemen v koňském postroji. Druhý
význam dovoluje spojit š. s r. slegá, sljagá tyč,
lať, dlouhý trámec. Třetí význam těžko objasnit.
— Lidová etymologie spojuje š. se šlehati, srov.
švihún pod švihati.
šlacha, slovo nové (stč. bylo svaz); podř.
šláchota. — Sic. šlaclxa asi z češtiny. — Snad z
flaksa < něm. Flachse, Flechse. Poměr mezi š a /
je nejasný; snad š je z ch, které snad se někde
kladlo místo přejatého /; srov. i flákotina haní.
'maso' PS a šlachotina (maso samá š-a Jg). (Jinak
Matzenauer: prý ze šleha řemínek, srov. šle, prý
přitvořen singulár na a). Domácí název byl suchá
žila.
šíalt: stopa (např. ve sněhu), chodidlo, okraj
sukna; od toho šlakovat stč. a mor. stopovati;
podkrk.: kráčeti; šlakovec bačkora, ale zmatením
také kujóuti (v.); pol. szlak úder. Z něm. Schlag s
týmiž významy: pův. úder, pak úder kopyta, stopa
po kopytu atd. Sem patří i vulg. šlak mrtvice.
šlak: struska, sic. šlak, pol. szlak, ukr. šljak. Z
něm. Schlacke t/v.
šlam: usazenina uhelného prachu z důlní vody
PS-Malý-Lp; šlamař kdo těží šlam; šlamanti. Z
něm. Schlamm bahno, kal.
šlamastika: nepříjemné postavení; nepohoda I-
'S. Z něm. Schlamastik, to pak z žid.-něm.
Schlamassel nehoda, „smůla".
šlampa: nepořádná žena, šlampácký ledabylý.
Z něm. Schlamp(amp)e šlampa, coura.
šlap stč.: rytířská pokrývka hlavy, r. šljápa
klobouk, ze střlat. slappa, střhn. slappe.
šlapati, ze šlap-: mor. šlapkat pomalu jíti, sic.
šlapaj chodidlo. Nářeční změny: šl > čl-v sic.
doclapkať sa dobelhati se a v mor. načlapat zelí =
člampat zelí (zesilovací m); ve vč. sloupnout a v
chod. oloupnout je kromě toho zkřížení se
stoupnouti. Odvozeniny: šlépěj, již stč., přehláskou
ze *šlapeja (sic. šlapaj má -aj asimilací k prvnímu
a), č. šlápota; jvč. šlopa stopa. — Sic. šliapat, pol.
szlapac i czlapac šlapati, jíti. — Od těchto sloves
odděluji nyní zvukomalebná slovesa: r. šlepat
pleskati, plácati (rukou po vodě, při chůzi
pantoflem o podlahu, pak i pleskavě jíti v blátě, ve
vodě; zde je hlavním obsahem ono pleskání!), sin.
šlepat i luskati prsty, šlepniti lupati klouby, bíti do
obličeje, b. šljapam pleskati, plácati. Ta
připomínají sVou stavbou tlapati, tlepati, rovněž
zvukomalebná. — Naproti tomu č. a sic. slova
necítíme jako zvukomalebná (neznamenají bíti,
pleskati!); jsou asi příbuzná (Zubatý 2.347) s lit.
slempú slimpti (mimo jiné významy) pomalu a tiše
jíti, plížiti se,. nevrle jíti. Slemp- dalo *slep, č. sic.
sl%ap-; sl· > šl. — Něm. schlappen, pleskavě jíti,
je rovněž zvukomalebné; není však pra-
616 šlojíř
menem slovanských slov (proti Bielfeld-tovi 246),
spíše naopak.
šlapka mor.: pantofel. Je z něm. Schlappe
běžného ve středním Německu, popř. z rak.
Schlapfe.
šle, pův. řemen nebo popruh v koňském postroji
(plur. šle = stč. koňský postroj: šel bych vorat,
nemám šlí 1528), chod. a jvč. šleh je popruh,
šanda. — Spolu s pol. szla (éla, szelka, szleja; z
tohoto r. šlejá) a hl. dl. sla ze střhn. sil (nyní Siele),
řemen v postroji, a to již tehdy, kdy německé
krátké i mohlo dát b, *sbl- (Bielfeldt 237). Slovo
bylo převzato asi v plurálu; singulární -eja je
přitvořeno, tak i naše nářeční -h. (Ale odkud? Zda
šlehy podle popruhy?)
šlehati; jč., na Polensku a Litomyšlsku šlohat,
mor. šlahat, šlazit, č. též lohati bíti: na- PS. Sic.
šlahaťt/v. — Pokládá se obyčejně za přejaté ze
střhn. slahen, schlahen ( = schlagen bíti). Ale i
když význam je dosti blízký, není přece totožný;
nelze říci š. mečem, palicí, ale jen prutem, metlou,
bičem. Expre-sivnost je patrná i z variace
samohlásky a palatalisace. Vzhledem k tomu
máme za to, že š. je slovo domácí, obměna slovesa
leskati (srovnej lohati pod loskotati), š je předpona
zesilovací. Ani br. šlohaď bičem bíti a lit. šloga
karabáč nemají německého vzoru. Sem patří i
šlichta šlehnutí, rána, šrám, dosud na Hané a na
Chodsku, asi *šlih-ta, s i upomínajícím na liskati
(jinak soudí o šlichta Jjčř 221: prý je z něm.
schlichten otesávat). Běžné š. o plamenech lze
pochopiti z němčiny ještě méně. — Jiné je vulg.
šlohnout ukrásti a lohnout ošiditi i-han. šlahnót
ošiditi; pochází patrně z věznic, utvořili je trestanci
z cikánského lohe kradené věci.
šlechta, sic. šlachta, spolu s pol. szlachta (z toho
r. šljáchta o polské šlechtě) ze sthn. slahta nebo
střhn. slahte rod, původ, kmen; č. šle- vzniklo
patrně vlivem střhn. geslehte (nyní Geschlecht
rod). Jinde přejato s původním významem rod,
krevní příbuzenstvo: dl. šlachta, sin. ilahta, kdežto
pro „šlechtu" nově utvořeno hl. šlachta. Rodové
šlechtictví je vynález Západu, Slovanům byl ten
pojem cizí. Odvozeniny: ušlechtilý (stč. šlechtily),
šlechetný (zůstalo časem jen v oblasti mravní),
šlechtic (s domácí starou příponou -ifb, dnes už
neproduktivní, jako kněžic, sch. -ic ve vlastních
jménech). Viz i slečna. Původní význam „dobrého
rodu" je dosud v šlechtiti.
šlem: rmut, pěna, sic. šliam. Z něm. Schleim.
šlichta: kaše tkalcovská na tužení tkaniny; sev.-
mor. člochta Rzr. Lidově i špatná polévka z
mouky, kaše pro vepře. — Hl. dl. šlichta, pol.
szlichta. — Z něm. Schlichte t/v. Brückner 553,
Bielfeldt 248.
šlojíř, šlář (zast.): závoj. — Prvé je ze
šlopka 617
střhn. sloier t/v, druhé (a pol. szlara) z něm. nář.
schlar Matzenauer 327, Bielfeldt 247.
šlopka, šlopa val.: velký plochý kámen, který
býval vložen do z belu jakožto pevné dno takto
upravené studánky (R. Jeřábek ČL 45.164, RZ
211). Asi z *ploška.
šlukat vč.: skytati; též zlákat t/v (ne : říhati
PS!); štukovati polykati kouř. — Z něm.
schlucken polykati. Význam 'skytati' je v ném.
intensivu schluchzen.
šlandrati: courati, rousati (šaty po blátě, po
mokru), zašlundrati se apod., od toho (jako coura
od courati) v starší češtině Mundra nepořádná,
lehká žena, dosud sic. šlundra a šluchta (záměna
přípon). — Hl. šlundrija, hl. dl. šlundrawa lehká
žena. R. šléndai courati, šlěnda prostitutka. —
Expresivní sloveso stejného zakončení jako val.
cundrat sa choditi po rose, v dešti. Snad je
přejato z podobných útvarů germ.; je podobné
něm. schlundern a schlendern courati, schlunz(e)
coura. Bližší okolnosti nejsou dosud známy.
šmadrňa na Kyjovsku: srstka (angrešt). Ze
smradina, což byl název černého rybízu; ton
velmi páchne.
šmahem; mahcm Jgd-Kub 196, na Zábřež-sku
Čmahó (*šmahou); klad. smahem Kubín Kl. pov.
Sic. odchylně šmihom: pojednou, naráz. — Pův.
asi mackem, instr. sg. od mach (postv. od
máchati), tj. jedním máchnutím, jednou ranou,
jedním rázem (bez vybírání, bez třídění, vše
pospolu); h místo ch by pak bylo oslabení
výslovnosti, způsobené vybočením ze své rodiny
slov.
šmajdati, v některých nářečích (jako vč.)
obecné, u Jg je však pouze šmajda, ale pod
émaihati má i ,,vulgo šmajthati"; vč. i šmaň-hat
boty. Sic. šmajtik, šmajtoš šmatloun. — Vše od
šmatlati expresivními slovesnými příponami;
srov. rýmová synonyma pajdat švajdat šrajdat
glajdat. Zánikem v vzniklo vč. šajdati.
šmak, šmakovat vulg.: chuť, chutnati; val.
smacný chutný. — Sic. nář. šmacný, (vsi.)
smaéný chutný, pol. smak, smaezny, smako-tvac,
ukr. smak, smacnýj, r. smak, smáčnyj, smakováť.
— Přejato ze sthn. nebo střhn. smac (nyní Ge-
schmack) do č. a sic, z polštiny pak do ukr. a rus.
(Vsi. je z pol. nebo ukr.)
šmariť: mor. šmarnúť: udeřiti bičem; iter.
vyšmárat prutem, šmarovat, šmaranec rána bi-
čem. Sic. smarii a šmerit smärit mrštiti, .hoditi,
šmárat smieraí házeti. Podobně zní i sic. šmrlií
mrštiti. Hl. šmarnyc lehce udeřit. Asi z něm.
Schmarre rána bičem.
šmatlati a émaihati nešikovně jíti, klad.
šmátrat se loudati se; jsou i tvary s o: ky-jovské
smotřzňat se, msl. šmadřňat Mal nemotorně jíti,
jinde smotlacha popleta, han. šmotlacha proti
šmatlach, šmatlacha. Vč. šmachtat, han.
čmachtat SvB. — Sic. šmaťíai. — Zdá se, že
základem těchto pejorativních
šmikati
slov je jednak motati (se), jednak jeho iterativum
*matati (se), jinak neznámé. (Stč. šmatlati tlachati
patří k matlati.)
šmátrati: hmatati, zvi. ve tmě při hledání;
vzniklo palatalisací ch > š z chmátrati, za-
chovaného v Kladsku; to jo od chmatati příponou
r, obvyklou po t (pátrati, šetřiti). Odchylná hláska
(odkud?) je v han. šmétrat, ale KpU má šmátrat.
šmejd; pův. všeliké drobné zboží ze železa,
mosazi atd., pak i textilní (tkaničky, šňůrky) a jiné
(mýdlo, papír), pak vůbec méněcenné. — Z něm.
Schmeid. Potulný obchodník s takovým zbožím,
šmejd(l)íř: ze staršího něm. Schmeidler. Viz i
šejdíř. — Je odtud š(m)ejditi pobíhati ?
šmel: rostlina Butomus; od Preslovy Kvč. Z
něm. Schmelen (lidově das Schmeel), což značilo
různé traviny, ale i sítinu. V. i Janko NŘ 30.69.
šmelina, šmelit. Východiskem je něm.
Schmeller člověk skoupý; darebák, který hledí jiné
napáliti, podvést. Janko NŘ 30.128. — Sic.
šmelina je z češtiny.
šmidl(ov)ati: neuměle hráti na housle, přen.
rychlými pohyby tříti (dlaní o dlaň). Fidl(ov)ati (z
něm.) dalo nepůvodní zvuko-malebné fidli-midli o
neumělé hře (opakované slovo začíná retnicí, jak
pravidlem, srov. óáry-máry atp.); z midli vzniklo
jednak sic. midli-kať Hviezd. 1.215, jednak toto
české šm., jehož «-je nepůvodní.
šmigrust mor.: šlehání tatarcem při pomlázce o
velkonočním pondělí, šmigrus šmigrust šmirgust
šmigus(t), sev.-mor. šme-kustr Rzr, vč. šmerkus(t)
šmergust šmerkous, zde i s významem Velikonoční
vajíčko'. — Z něm. Schmeckostern; ten zvyk sám
je německého původu. Na Moravě se počátek
slova přichýlil ke šmigati, poněvadž hlavním
znakem je šmihání tatarcem. Tak i pol. šmigus,
dříve šmigurst. — Přichýlením k mrskati bylo
šmigrust změněno v mor. mrskut (u Jg je podivné
mrskouz); KpU 143.
šmihať mor. a sic: šlehati, zdrobněle šmizkaí,
zašmihotať, mylně šmeckať; švmigač Lp; šmihel
smiži?ia šmižina švihel; smizno = svižno. Tak i
pol. šmigaé šlehati. Příbuzno je lit. smeigiú smelgti
t/v. — Byla i podoba smag-: pol. smagac šlehati,
mrskati, ukr. smahaty, šmahaty šlehati bičem, litev.
smagiú smojti šlehati, v češtině dosud v jč. štnahel,
šmahejl šmahejr podlitina po ráně bičem nebo
řemenem, prouha na zdi. Slov. *sma-gati je tedy
iterativum ke *smog-9 zachovanému v lit. smagiú;
i je jako ve švihati, viz to.
šmikati 1° kmitavě pohybovati něčím (V.
Mrštík, -nouti Čapek-Chod), 2° stříhati, řezati
(krátkými pohyby). Mor. (š)migat řezati; ošmikat i
ošmigat vlasy = ostříhati, omigat Malý. Význam č.
1° zřetelně ukazuje, že se vyšlo od *mikati, viz
kmitati. — Vč. lid.
šmíra 618
šmiknouti se ošiditi se náleží k mykati; srov. sic.
osmy knut sa.
šmíra: kočující divadelní společnost nižší
úrovně PS. '-— Z něm. argot. Schmiere malé
kočovné nebo předměstské divadlo; to pak je prý z
jid. semirah zpěv, hra.
smok: novinář horlící pro něco jen podle zájmu
svého chlebodárce. — Z rak.-něm. Schmock (z
postavy v Journalisten Gust. Frey tága), což je
původně slovinské jméno psí smok (= drak, srov.
zrnek).
šmolka, žmolka. Z něm. Schmälte t/v, koncovka
obměněna podle běžné přípony -ka. Něm. slovo je
z it. smalto rozpuštěnina kobaltová, smíšená s
křemenem a draslem < střlat. smaltům. Janko NŘ
30.70.
šmotrchati i šmodr choti, zmotrchánie Hrub
Lobk 69a; han. čmodrchat, na Podřipsku a u AI.
Mrštíka modrchat. Slovo málo jasné. Význam
svědčí, zdá se, pro to, že pochází od motati, tedy
,,zmotati = poplésti, zmásti", šmotrcha je i ten,
kdo pracuje pomalu, málo vykoná, neboť vše
poplete, srov. tedy sic. šmot(l)ať sa, šmotrať sa
plésti se, pomalu dělati. Val. a sic. šmotrkať se,
šmotřňať sa t/v jako šmotrať sa naznačují, že
šmotrchati je o pejorativní ch rozšířené šmotrati,
to pak má r po t jako pátrati, šetřiti, chátrati aj.
Haller 79 tu vidí drchati.
šmourati: špiniti, ušmouraný, ušmoudaný,
ušmoulaný ušpiněný, zamazaný PS. — Šmourati
je asi od mour špína, kal, srov. i mourovatý-, š je
zesilovací. Původní je tedy r; místo něho záměnou
zubnic je pak d, záměnou likvid je l. Obé je pak v
novém slovese šmudlati, -liti dělati ledabyle, ne
dost čistě, ušmudlati ušpiniti, umazati, šmudla,
émudla, kocmoud špinavá, nepořádná osoba,
č(m)udlík, šmudlik, čudla přezdívky dětem.
šňářit: viz snažiti se.
šněrovati, od 17. stol. Z něm. schnüren t/v. V
č. je e na základě korelace i je a sklonu skupiny ir
přecházeti v er (Kopečný).
šňophoun, dříve přezdívka drábů. Z něm.
Schnapphahn. Janko ČMF 17.202. V č. přidány
další významy nebo obměny: šňofoun povaleč aj.
šnorek jč.: řádek okopanin, dlouhý úzký záhon
(bramborů), vzniklý jen ze dvou brázd Cuřín rkp-
Jjčř 82, ostředek (= poslední proužek nezorané
půdy mezi dvěma líchami) Jg. — Nejasné. Jg má z
Presla Λ význam 'křivá zapletená čára', z něm.
Schnörkel, tak i Matzenauer, ale to se na hořejší
významy nehodí.
šňořiti, od stč. šnóra (viz šňůra), znamenalo
nejdřív asi zdobiti rozličnými šňůrkami, jaké
mívaly kdysi vojenské šarže jako spony, držátka
píšťal apod., pak jen (v zářivých barvách) jako
odznaky hodností. Zkrácení ó > o se objevilo
nejprve asi v složeninách vy° na°. Podobně hl.
wušnurkowany je
šouf
„čistě a pěkně oděný" (Bielfeldt 253).
šňupati, šňupec atd. Z něm. nář. (hornosas.)
schnupen čenichati, šňupati. Hanácký a laš-ský
význam slíditi, čenichati je založen na tom, že
zvířata čenichající pohybují nosem jak šňupáci
beroucí šňupeček. Sem patří i val. šňupkat
všetečně přihlížeti (ze 'slíditi'!).
šňupka: lehký úder do nosu; výtka. — Pol.
sznupka, sznypka t/v. — Z něm. schnippe šňupka.
— Dl. šnypaé dáti šňupku, je z něm. schnippen. —
C. a pol. -u- je výsledek změtení se šňupati.
šňůra, stč. šnóra, sic. šnúra: ze střhn. snuor
(nyní Schnur, odtud i pol. sznur).
šo- předpona: v šoplstat šolichat šomítat
šobástnút šoprstat šotořet se.
sobolit: tříti, roztírati, ošobolený kabát = odřený
(na Hané), šobolenica bitka, šobolcovat tříti (na
Kyjovsku a Hané). Asi ze šub- = šup-, šoupati,
tedy vl. *šupolitt — Jiné je sic. vyšobaliť sa z
obalu se vyprostit (např. kuře ze skořápky, motýl z
pupy), sošobaliť sa se-smyknouti se, skutáleti se.
Nejasné.
šoltys (v době nevolnictví): rychtář PS; sic.
šoltys, šoltajš K. — Ze střhn. schulthei-e rychtář,
představený, kdo ukládá povinnosti a úkony.
šopa: na Slovensku přístřešek pro seno nebo
slámu (posuvná střecha na 4 sloupech); vmor. a
slez. pouze 'kůlna', u Slavkova též šopna. Pol.
szopa, ukr. šopa. Vše z něm. nář. Schoppen nebo
Schoppa (tak bylo v něm. Slezsku).
šoprstat vm.: dělat pomalu, zbytečně se v práci
zdržovat, dělat málo důležitou práci (Hanzlíček
rkp.). Nejasné.
šorc, šorčík, šorec: zástěra nebo druh sukně (stč.
drátěná zástěra: část brnění), pol. szorc t/v, hl. šórc
dlouhý kabát. — Z něm. nář. (hornosas.) šorc =
Schurz zástěra (Bielfeldt 255), což samo je z
románštiny (vulg. lat. excurtus zkrácený, krátký).
Jgd-PS. Přenes. šorčík = ,,honzík".
šos 1°: mor. tcž šost kšost soch část oděvu; od
toho sosák šosatý kabát a 'člověk nosící takový
staromódní oděv, úzkoprsý'. Tvary s t vzešly
změtením se šustky = pol. szuM z franc.
justaucorps. Pol. szos. Z rak.-něm. Schoss.
šos 2° stč.: jistá daň, též pol. szos, hl. šós t/v. Ze
střhn. schoz.
šot mor.: taškář, filutář, šotit šiditi, totožné se
šot podomní obchodník Jg, z něm. Schotte, což je
nepochybně z národního jména Skotů.
šotek, v starší češtině šetek: domovní duch,
hospodáříček. Šatiti skrbně hospodařiti = šotka
míti Jgd. Nejasné; ,,k pošetilý V1 HK.
šotolina: drobný štěrk. Z ital. cióttolo křemenný
štěrk, křemenný písek. Šmilauer.
šouf: (dřevěná) naber áčka s dlouhým držadlem
na plnění voznic ap., šoufek; mor. šufan Kol, žufan
Koníř (han. šo-, žo- KtD)
šoufl
naber áčka. — Sic. šufán, žufan(a) Κ sběr áčka (na
sbírání smetany s mléka); chrv. u Bratislavy žufanak
VžČak. — Z něm. nář. schufen t/v.
šoufl, šófl: špatný. Proniklo skrze hantýrku
zločinců z jid. šófel. Oberpfalcer-Jílek ČV1 332.
šoulati se (ojediněle šm-): loudati, toulati, šourati,
vláčeti se: stč. šúlati sě, val. msl. šúlať sa, šulcovať sa
loudati se, vč. (Páka) soulat se těžce a zvolna vléci
nohama, odtud 'plížiti se, krásti se' (z toho šoulovati
krásti), zvláště v mluvě myslivecké šoulati plížiti se
ke zvěři proti větru, šoulačka je takový lov i stopa,
šoulánky lovecké pěšinky. Snad — podobně jako
šourati se — vzniklo z expresiv-ního *šu-(ch)lati, což
by bylo dále ze * šupati = šoupati (se).
šoulet, šálet: vařený hrách s kroupami a pod.
jídla. Z žid.-něm. Schöllet, Schallet šábesová
polévka. Janko ČMF 16.220.
šoupati 1°: sunouti, strkati co kam; šoupnouti-,
roz-šoupnouti rozsunouti, (peníze) utratiti, odtud
vulg. roz° se zahýřiti si PŠ. Postverbální interjekce
šupl Intensivum *šup-stati > šoustati. Supem nebo
šustem (toto Jg, dosud chod. a vč.) vyměniti jednu
věc za druhou, prostě (bez doplatků, bez dlouhého
jednání, jedním šoupnutím ode mne k tobě a
naopak, srv. bajzem); má paralely v polštině: stp.
panny jako konie szustač = vyměňovati, střídati, pd.
siustaj sie ze mncm na fajki vyměňme si dýmky. Mor.
šust ven! = šup ven! Zvláštní význam: něco se šustlo
= pohnulo, stalo, = vč. schrulo se o podezřelé, nemilé,
utajované události, držené v tichu. — Příbuzno je
něm. schieben t/v, stangl. scüfan, stnor. skúfa, gót.
afskiuban; germ. škub- ze skübh-; dále stind. kšubh-
rychlý pohyb (o sletěni ptáků na zem). Je to kořen
pohybomalebný, proto ρ místo b nepřekvapí; ks > š
je podle pravidla.
šoupati 2° v o° odříti, odrhnouti, pro° PS. Bylo i
*ošupeti > ^ošuměti býti ošoupán (ošumělý, o oděvu
ap., dále ošuntělý = odřený, zbavený svěžího „vlasu",
chloupků ap., pak přeneseně i o stromu, = zbavený
listí n. květů, např. o lípě; jinak Zubatý NŘ 12.97),
je též ošoumati si střevíce PS = ošoupati. — Je též st-
ové intensivum * šup-stati > šoustati (viz). —
Příbuzno je lit. nu-siaůbti abstreifen (Daukantas; cit.
Fraenkel 779); rozdíl bjp je nedůležitý. ' šourati se:
těžce se vléci, laš. šurat se potáceti se, o opilci;
nejspíše ze *šu-(ch)rati od šoupati: již se dítě šourá =
leze Jgd. Sem patří i šourati pytlačiti na rybách,
srov. myslivecké šoulati (viz). Pd. szurac nohama po
podlaze, sz. si$ pohybovati se hřmotně.
šourek: měšec z kůže, pohlavní úd, sic. šúrek
mošna. — Málo jasné. Nejspíše (se zjednodušením
šk > š) od *škura z pův.
619 špaček
skura: č. nář. skura je nevydělaná kůže, ukr. škura
kůže atd., viz skorá.
šourem: viz uvirý.
šourovati vlnu: čistiti vyvářením, sic. šav-rovať
plátno, pol. szurowac, szarowač čistiti drhnutím, hl.
šur(ow)ac, dl. šurowaé drhnouti. — Vše z něm.
schüren (nyní scheuern drhnouti, tříti, drhnutím
čistiti), to pak z románštiny. Janko ČMF 16.226.
šoustati, mor. a sic. šustať pohybovati s šumem,
šramotem, se zvukem, jaký vzniká při tření, pak i o
zvuku samotném: šustiti; tříti; vesměs to významy
jako u šoupati 2°; je to st-ové intensivum, pův. *šup-
stati. — Mor. šustať kukuřici = odrhovati obaly s
jejích klasů, odtud šoustí = ony obaly PS, šóští Gr.
Podobně r. šustať, ukr. šustaty očišťovati od slupek,
od plev. Výchozí šupati v t/v je doloženo v sic. ošúpať
(klasy kukuřice) SSJ a v Chorvátském Grobu
(charvátské vsi u Bratislavy): šupat klas Vážný Čak
260. O šoustati se okolo někoho = „otírati se", odtud
han. vobšosta = kdo se pořád k někomu lísá, aby něco
dostal. Ošoustati, odříti, opotřebovati PS, odtud
ošoust, ošust(a) ošuměle oblečený člověk PS.
špaček 1° (laš. špak jako v polštině), pol. szpak,
szpaczek, odtud ukr. a br. špak a lit. spakas: pták
Sturnus. Původní slovanský domácí název špačka byl
škvor bc υ (viz skorec) od zvukomalebného škvor-.
Naše slovo se vysvětlí z lidového názoru na toho ptáka.
Špaček prý nemá vlastní melodii, ale jen napodobuje
(pod. jako to činí sedmihlásek) jiné ptáky, což lid
chápe tak, že se jim vysmívá, pošklebuje. Už Ibráhím
ibn Jakub v 10. stol. píše, že u Slovanů je pták svrchu
tmavozelený, který napodobuje všechny zvuky; Slo-
vané jej chytají a nazývají jej sbá. „Špaček... hvízdá
jako žluva, posměšně napodobuje sojku, kukačku,
snaží se mňoukat jako kočka, napodobuje psí vytí, ale
lidská řeč se mu nedaří" (Gorkij Ď 115). „Jarní písně
uvězněných ptáků přehlušoval posměšný pískot
špačků... dráždili všechny, neboť směšně mísili píseň
skřivánka s kokrháním slepice" (Gorkij, MK 28), jsou
tedy „uštěpační" (ib. 228). Tento přívlastek vede k slo-
vesu štípati 2°, tedy k formě ščbpakt, což dalo špak
náležitou cestou (ó ve skupině ščp vypadlo). Meh NŘ
39.254. (Jinak, ale mylně, Janko ČMF 24.366: prý z
něm. Spatz vrabec).
špaček 2°: tyčkrle; ojediněle špak Lp. Nejspíše to
bude zkrácené špalíček. F. Trávníček mi potvrdil, že si
děti na venkově dříve hrály se špalíčky a že i slovo
špalíček byl příslušný název. Též ruské děti mají hru
na špalíky (Gorkij DS kap. II.). Orlov 401^ mluví o
jiné hře, při níž se „hůlkou sráží špalíček", že prý se
vyskytuje i v Čechách, ale zřídka; „místy jí také říkají
špaček". Z této analogie lze souditi, že
špaček
i tyčkrlový š. je ze špalíček. Na Poličsku ,,rovněž
dřevený špalíček špaček, odrážený ze země dřevěnou
pálkou, byl oblíbenou hrou" (Kruš. 189). Meh NŘ
39.256.
špaček 3°: nedopalek doutníku, pak i cigarety (přen. i
prodloužená osa zadního kola velocipédu) bude asi z
jihu donesený a předělaný sic. zbaóok, od bago, srov.
laš. špak = bago; nedopalky doutníků nebyly odhazo-
vány, ale „bagovány". Meh NŘ 39.257.
špáda: kord, meč. Pol. sin. sch. špáda. — Z it. spadá
meč < ř. σπά&η, což byl dřevěný nástroj zcela podobný
meči; jím se při tkaní přirážel útek k hotové již části
tkaniny (viz i brdo). O tom Meh Slavia 21.271. Rus.
odchylně špága: g nejasné.
špadrnáčky lid. (již od Rešelia): žerty, šprýmy PS. Z
něm. Schabernack t/v; ale zasáhl asi vliv nějakého
jiného slova, takže výsledek je jiný než v šibřinky (viz) z
téhož pramene.
špagát lid.: motouz. Sic. špaqát. — Z rak.-něm.
Spagat t/v < it. spaghetto šňůrka, od spago motouz.
špalda, mor. spalda: druh pšenice. Je sthn. spélta,
střhn. spelte, nyní Spelt, SpeWmask.; v pozdní latině (4.
stol., prý z Pannonie) spelta; it. spelta, spelda, fr.
épeautre. — Původ a osudy těchto slov nejsou příliš
jasné. U Němců se má za to, že slovo je germ ínské;
nelze je prý oddělit od Spzlze plucha. Špalda pluchy při
mlácení — na rozdíl od jiných druhů pšenice —
nepouští; původně tedy bylo snad jméno, které by v nové
němčině znělo *Spelzweizen, zkracováno (tím pocho-
píme mask.!) ve Spelt, Spelz. (Jiný pokus je u
Mladenova Ann. fenn. Β 27.186: *(s)pzl-, že roztloukána
na mouku, srov. ř. παιπάλη, πασπάλη jemná mouka.)
Není však jasné, odkud je vé.;d může býti ze střlat.
spzlda (cit. u Matzenauera), ale α odkud?
špalek, u Klareta spal: v starší češtině okleštěný kmen
stromu, u Rohna trup; nč. dial. klát, úl z uříznutého
kmene. R. spála je pražec. — Málo jasné. Snad je
příbuzné se slovem poleno, tj. vyjadřuje se právě to, že
je to kmea oštípauý, okleštěný. ,,Je i něm. Spalk stěžeje,
poleno (JS), ale není jisté, není-li slovanského původu".
(Šmilauer).
špalír, p. szpaler, sic. špalier: z něm. Spzlier, to pak z
italštiny.
spánek, pánek: jistý výrůstek na koňské noze Jgd-PS.
Málo jasné; snad vzniklo zkřížením staršího spát téhož
významu (z něm. Späth) s něm. Spann nárt. Srov. však i
spánek výrostky na šípkových keříeh od žlabat-ky
růžové (dosud na Náchodsku), což lid spojuje se spáti (a
užívá prý jako prostředku pro spaní); něm. je to
Schlaf'eunz.
spar gl: chřest (zelenina), za Jg též špirgel. — Sic.
špargla, špirga, špirgel, sin. špurga. — Šparga je z mid.
spírya t/v. Niproti torna tvary s l J30u z něm. Spirgel.
Výchozím
620 špenát
slovem je lat. asparagus, z toho je it. (a)sparago > mad.
Ale do němčiny přišlo to slovo přes Francii. Hpt.
špatný: kromě významu běžného je š. v nářečích i
'hubený, vyhublý': chod. máma se vošpatnila, val. po tzj
nemoci ošpathél, jinde pošpatněl, je pošpatný = nezdravě
vypadá, stě. špatné nohy = chatrné, slabé, a dále 'škaredý,
ohyzdný', odtud špatit, špatovat hyzditi, ale i pomlouvati,
špetat na někoho = durditi se, a konečně i nevlídný název
pro děti špata; han. špeta Gr. je darebák i špatnost. Vedle
obvyklého špat- je i špzt- na východních okrajích: laš.
špetne, vsi. špzcic a uvedené vč. špetit; za-špetit se PS
snad 'zaškaredit se'. Obdobné tvary i významy v polštině:
szpetny, oszpecic zhyzditi, dříve szpat %y, oszpacic; v
ukr. špstnyj ohyzdný, špeťjty hyzditi, pomlouvati, kárati;
luz. špatný chatrný, slabý. — Málo jasné. Je-li původním
významem 'chatrný, slabý', mohlo by se pomýšleti na
příbuznost s lit. pentü petiü pěsti vyčerpati se, unaviti se;
š je asi zesilovací, přípona -wi-b jako v berný od beru
atp.; α je z nějaké staré analogie. (Jiné domněnky v ESX a
u Brücknera.)
špahovati, z toho špehoun a jednoduché postverbilní
špzh. Sic. špzhovať, špzháh. — Z něm. spähen, což je ide.
*spz*c- viděti, hleděti (lat. con-spiciö); ze Spzher je stč.
spzhér, špehy f (z toho špehy rka, lidově špzhýrka okénko,
jímž se pozoruje, co je před domyn). Z němčiny též pol.
szpiejowxc {szpieg, spiegierz; z p. szpieg je br. špeh, ukr.
špyh, v. špig, špik) a sin. špzjati. — Z téhož kořene, ale
jinou cestou, je č. a sic. špión: germ. (blíže těžko
určitelné, snad gótské) *speha se dostalo do románštiny, z
ital. špione (původu íránského; Gamillscheg RGerm
1.173. Š.) je opět něm. Špiona o statní evropské výrazy
(ssh. špijun atd.). — Val. špizoň SvK mí z nějakou
analogií.
špejchar, pol. špichlerz, z něm. Spzicher, sthn. spichzri
(Ryba pís.), to pak z lat. splcdrium obilnice, od splza
klas. Staří Slované takovou zásobárnu zvali klUb, viz
klsť.
šp3Jl(e), stě. špijl; nář. spilka spilka spilek
(šp ílek Gr) šp tj II šp %j 11 ík šp ij IIa šp ij jla;
vyšpilkowit vyspojliti; pol. szpil, szpila hrot
píky, r. špil špičku (věže) ao. — Z nan.
Spzil(er) Spille a Spzidel. — Nástroj k tom i
se zval .JpiÓka na slaniny Rohu, ze
*špilókat ~~
šp3liť mor.: strčiti (do někoho, nSkým), hoditi, též
Ópeliť, cpeliť, zmzlit SvB. N3Jasné. Snad vzešlo ze
*šmúit, to pik ze šrmrit, jež viz pod šmurit. Je i ch-ové
intensivum: han. špíohat strkat, š6ouohat do někoho, do
něčeho Gr.
ŠJ3nít, tak^i sic: z něm. nář. Šihpznnat. Stč. spinak
Černý, špinák Lact., Mitt. je z lat. spinachium, to
pak z pers.-arab.
špendlík
Arabové přinesli š. do Španělska, odtud se dostal
do ostatní Evropy.
špendlík 1°, tak i sic.: druh spínadla. Ze střhn.
spendelinc t/v. Bylo též něm. nář. Spendling;
doloženo ze Svitavska ZfPhon 10.36; v Dol.
Bakousích je a kdysi v Č. pod Krušnými horami
a na sev. M. bylo běžné Spem.adel, o tom s
mapami ib. 32n. Něm. slovo jo prý (Lexer) z lat.
spenula, ale je mcžno myslet i na původ z ě.
spínadlo. Pak Ly u špendlík šlo o ,,zpětné
přejetí".
Špendlík 2°: druh sliv, ze střhn. sfenelinc t/v.
špenčk špenka, mor.: kostrnek apod., ošpehčk
suchá větvička. — Stpol. stpieú fibula JP 42.19,
rus. šperek trn (součást přezky), špen' špiň' špit
ěk trn, hrot v jisté věci, zapadající do příslušné
prohlubiny. — Stpol. stpieú ukazuje, že bylo
*sthpenb: to patří asi k rodině slov, v níž je špice
1° a stéblo.
šperk, tak i sic.: klenot, ozdoba. Asi z
<>eimánštiny: angl. spark jiskra, cetka,
blyřkotka, plur. sparks drahokamy, diamanty,
dnem. spark, střhn. sparche jiskra. Κ η cm (něm.
přehláska e!) z němčiny.
šperka mor.: slanina, plur. šperky prasečí
droby atd., z toho htcmyšlské párky jaternice a
jelita. Fol. szper(k)a, dříve szpyrka. Z nčm.
Spiere. Sem i mor. špirečky „uškvrače-ná
slanina", mor. sic. špirek škvarek, ještě s pův. i.
špernál mor.: silný hřeb, špenár, špenár,
špciár; sic. špinár. Z nčm. Sperrnagel.
špeťka, mor. i špeta ždibec. Vzniklo pře
místěním t a ρ ze Štčpka: srov. dosud chod.
šttjla, boleslavské šťcpka (F. Dědina 27),
mor. ŠtČjta, Štčpitka I S, han. ščepka ščepta
ščepetka šcepitka ščepitko, sic. štepka. —
Pochází cd štip-, tedy to, co se uštípne
dvěma prsty. Srov. i r. ščěpot i rd. šcepitka.
Těhcž půvedu je i štipec, ždibec. ;
špice lc: paprsek v kole u vozu, stě.
styAcč (Klaiet), str. stxpica, hl. stpica,
stvica, jinde už jen pouze sp-, šp-: pol. szpica,
ukr. špycja, r. sic. spica, rd. špica, sch. b.
spica, sin. špica. — Psi. stipica má protějšek
v lit. itijAi as t/v, jež náleží ke étifti býti
tuhý, st.ějti upevňovati, vzpírati. Brückner
AíVlPh 41.50. Kern. Speiche je ze slovan.,
dekvd přípona zněla ještě -ikä. Meh Slavia
20.204. r šplach, šplachctať, špTachct. — Špláchati je totéž
špice 2°: hrot; sic. špičatý (kdežto č.
špičatý je podle špnčka), pol. špic a. Z nčm.
spitze. —■ Honba špička (již stě., u Klareta)
má i ázev pcdle podoby klobouku. — Pták
stč. špice, nč. špička (u Bydžova), mor. špica,
linduÍka lesní, je asi pcdle útlého zobáku
tok nazván (tak gmilauer LF 67.387).
Špičák ícění jelen. ι ^ .
Špicl, sic. špicel'. Z něm. Spitzel t/v.*" f-
Špička: mírná cpilost. Z nčm. Spitz t/v.
špidlatý mor. sic.: špičatý; han. špidlák
621 šplhati
špičatý předmět (trn, ořech ap.) Gr. — Sic. špidlo
špička, hrot. — Záklaclní slovo je ze střhn. spidel
tříska. Po změně dl > gl z nepřímých pádů vzešlo
han. špigél trn, špičatý pahýl a z toho špichél t/v,
laš. špicholec dlouhý trn, špičatá tyč Lp.
špich 1° mor.: druh čepice, špíšek cukru =
homole, špižúr vysoký špičatý klobouk. Nejasné.
špich 2°: bečka, han. spisek 8 kop tvarůžků,
špížek nádoba na sýr. Ze střhn. stubich, stübich
(takto i nhn.) bečka, což je ze střlat. stopa, stupa.
Jg.
špikovaí: protýkati maso slaninou, prokládati
něco něčím, bodati, píchati, pro bodávati PS
(nástroj k tomu se zval špička na slaniny Rohn,
nyní špičkovačka PS). — Z něm. spicken t/v, což
je od Speck slanina (J. Knobloch pís.).
špíla, -e stč.: hra, žert, špíleti žertovati, míti za
blázna, klamati. Nč. klad. špilování žertování Kub
236. Ze střhn. spil tanec, zábava (nyní Spiel hra).
špína; odvoz, slovesa špiniti, mor. špindrat; sic.
spina, špinit, špintať. Příbuzno je ř. πίνος mask. t/v
(Lepař), i když je tu rozdíl iji ( § 1), rodu a š- (toto
bude z „pohyblivého" s).
špirek mor.: rarášek, skřítek. Od toho han.
špiranel malé dítě, malý člověk Gr. — Základ je
ze špiritus = lat. spiritus duch, zdo ovšem ,,zlý
duch".
špitál, též stč. a sic; p. szpital, sch. špitalj. — Je
z něm. Spital, to pak z lat. hospitale (hostinný
dům), odvozeniny od lat. hospes host. Nejstarší
význam v němčině byl „útulek pro pocestné a
chudé", pak rozšířen na dobročinný ústav, ve
kterém byli trvale opatrováni chudí a staří lidé,
konečně i ústav pro lidi nemocné. Tak se vysvětlí
č. a sic. lidové významy 1° staro-binec (odtud č.
špitálník chovanec staro-bince), 2° nemocnice. Na
Slovensku jsou i svědectví, že obecní starobinec
sloužil pocestným za útulek na noc. O všem po-
y drobně Blanár SbTrávn 339, HL 192.
špláchati, šplouchati, mor. šplúchat, šplu-chetat
(voda v neplném sudě špluchoce), šplu-chtat se ve
vodě, v blátě, zblúchať, žbluchetať; zbláchai (z
toho zbláňat) šplouchati; zbrach-(t)ati se máchati
se Jgd, (vy)žbráchati (se) (vy)-špláchpti (se) PS,
zbráchat žbrouchat zblouchat PS. Útvary jako
šplech, šplach jsou post-verbální, ne interjekce.
„Jemnější", poetické šplouchání vyjadřuje
šplcunati (k tvoření srov. výše zbláňat). — Sic.
co *pláchat (viz č. o-pláchncid), ale má navíc
zesilovací š. Východiskem je plakati, viz.
šplhati: pohybovati se pomocí rukou (popř. i
nohou) vzhůru po něčem svislém (lanu, tyči,
kmenu) PS. — Předpokládáme-li jako původní
tvar *pligati, lze vidět příbuzné jednak v něm.
klimmen, střhn. též klimben,
šplochan 622
sthn. klimbán, stangl. climban (nyní climb),
jednak v stnor. klifa, střangl. diven, tj. v předgerm.
glipjglimp (o ijin viz § 7). Je však třeba uznati
přesmyk souhlásek g-p > p-g. Jdo zajisté o základ
„pohybo-malebný". U nás pak přistoupilo
zesilovací š a li se redukovalo v l > l. — Je i
forma bez g, a to v lit. Upil llpti, lot. lipu lipt t/v
(lézti na stromy) a v sic. liepatsa t/v (o tomto Meh
Slavia 22.264; o g // 0 viz § 16).
šplochan: kdysi jistý výroční zvyk. „Nym-
burský šplochan v posledních dnech masopustu
(Zíbrt, Veselé chvíle 2.124) dokonce svým
názvem odpovídá ukrajinskému poloskozubu"
(Zilynskyj SVŠPO 2.92).
šprtati: 1° hrabati (laš. kúra zašprtala, zrneÓko
vy šprtala); 2° na jednu nohu napadat Jg; val. laš.
š. se pomalu, šoupave jíti; v č. stud. slangu:
biflovati; šprtavý šmatlavý. S tímto druhým
významem souhlasí pd. szpyrtaé béhati (o dětech),
pol. szportac, za-szportaé sie. klopýtnouti,
potknouti se; ale m3l. šmrtkat sebú = jíti pružným
krokem a nadhazovat sebou Mal, šprniti se pyšně
si vésti Jg. Sem bude patřit i han. šprntat se (ve
vodě, s vodou) KpU. — Pd. pyrciac jíti drobným
krokem. — Toto šprtati bude patřiti k lit. spiriü
spirti kopati zadníma nohama (o koni), též o
klátivých pohybech nohou nebo rukou. U nás
významy 1° a 2° se dají spojiti. Výchozí primární
sloveso se u nás nezachovalo; š. je č-ové
intensivum.
šprtati 3° val.: ryba vyšprtla se mi z ruky =
vymkla se, vyklouzla; ryba se špřňá; šprýňat;
han. msl. laš. šprtat, msl. šmrtat (Mal) fazoli do
důlku = cvrkat. Toto šprtati ( = ř-ové intensivum)
patří k lit. (iš)sprunku sprükti vyklouznouti.
šprťouchle, zpravidla v plur.: šprým, švanda,
úsměšek z někoho druhého. — Snad z kašprlata
t/v, což je z něm. Kasperle, Kašpárek; srv. dělat si
kašpary z někoho. Ale -ťouch- je nejasné.
šprým. Odvozeno postverbálně od šprýmovati,
to pak pd starého šprymýř, což je (podle Jánka
ČMF 15.16) ze střhn. Springer profesionální
tanečník, kejklíř, provazolezec (od springen
skákati). V češtině je m za ve-lární nosovku n;
význam se přesunul „na duševní stránku žertů a
žertovných řečí".
špumprnákle, -nadle, -nády lid.: šprýmov-né,
kejklířské kousky, šaškovství PS. ,,Z něm.
Spompernadeln JS zbytečné okolkování, cavyky;
to se vykládá z italštiny." Šmilauer.
špundus (lid.): obava. Původ nejasný.
šráfovati, sic. šrafovať: ze střhn. sehraj jen
škrábati.
šrák: kozlík na řezání dříví, stojan, podstavec PS;
lis na tvaroh, někde v plur. šráky nebo zdrobněle
šrácky (v Kladsku a na Ky-jovsku též srážky). Z
něm. Schrägen týchž významů. Někde na Moravě
přichylováno jinam: srážka (záp. Mor.), syracky
(že se |
šrot
lisuje sýr), štráčky. — Též jinou cestou šlo k nám
něm. slovo: z něm. zdrobněliny schrágdl
(Schmeller) je sic. šragle nosidla z prken na dvou
držadlech, na nošení cihel n. kamenů; ze sic. je
přejali Madaři jako saraglya, což se vrátilo zpět do
sic. jako ša-ragle (plur. tantum), příčná žebřinka
vpředu nebo vzadu na voze; ta žebřinka drží seno
n. obrok pro koně (zásobu na dobu jízdy). Mihál
SR 25.147. Pol. je szragi (z němč.) a szaragi (z
mad.). — Místy na Moravě (Boskovicko,
Kyjovsko aj.) šráky (sing, šrák Gr) jsou šle,
změtením s rýmovými traky.
šrákat se han.: jíti pomalu; od toho šrajdat se
kulhati (u Slavkova aj.); s tím srov. rýmové
šmajdat glajdat pajdat apod. Nejspíše ze střhn.
slovesa schregen (o křivonohé chůzi).
šrám: jizva, již stč.: pol. szram, nyní szra-ma, r.
ukr. šram. Ze střhn. schräm (nyní Schramme).
šramati (hornické): podsekávati uhelnou vrstvu;
odtud šramaó (dělník), šramaóka (nástroj). — Z
něm. schrämen, což souvisí se šrám.
šramotit, šramotať, mor. sic. též šromotat
šromotit. — Hl. šrumié, šrumotac t/v, sic. šramotat,
šramot. — Příbuzné je lit. skrěba skrebeti šramotiti
(rascheln). U nás jest vyjíti ze šrom-, v němž
vyvodíme š ze ks < sk; m je obyčejná záměna za b.
Šromot je název činnosti: má starobylou příponu ot;
její o vyvolalo asimilaci e > o v kořeni; čes. a bude
nějakou analogií, snad od chramostiti (s tímto ch. je
srovnával již Šafařík 3.464). Původní sk ( > šk) a b
lze ještě vidět v han. škrabot lomoz, hluk Gr. U nás
převládl význam harašiti. Na Horácku zašramotit
něco = vč. zachrouti, poděti někam = chod.
zarochat, stejné přenesení významu od původního
slabého šelestu. Ale pošramotit pověst je místo
pochramoždit Jg = polámati, tj. pochroumati, což je
od chromý.
šrekou, mor. šrégó, šrejú; šreka z něm. Schräge
šikmost, úkos. Janko ČMF 16.108.
šrot z obilí (stě. tluÓ, tloukla se ve stoupě), p.
érut, hl. šrot, dl. sic. šrot. Z něm. Schrot. — Totéž
slovo je v polenském šrot, šrůtek, osekaný
stromek, slabá kláda, u Jg šrůt dřevo k pažení dolů:
střhn. schroten je sekati, krájeti, a tedy schröt vše
osekané, okrájené, rozsekané; na Příborsku (šrůt)
přeneseno na dlouhou(?) slámu; laš. šrůty jsou
staré šaty (srov. něm. Schröter krejčí, stč. šrotéř
t/v, od téhož schroten); klad. šrůt masa, mor.
šrůtka uzeného (sem asi patří šrůtky červené
hanácké kalhoty, od podobnosti k dvojdílné šrůtce
červeného masa) a šrotovat maso = sekati, pol.
szrot sloniny. Val. šrůtka prospěch, podíl, je
poslední zbytek slova, jež znamenalo ,,plat od
nakládání a skládání různého zboží, hlavně sudů s
vínem a pivem (Hraše, Náchod I 524 = Kt 8)"
šroub 623
Šm., něm. Schrctgeld, původně asi spropitné ze
mlýnů, za práci u stoupy.
šroub, laš. srub Lp; sic. šrauba, šróba, pol.
šruba, ukr. šruba, r. ščurup, hl. srub, dl. šruba,
vše ze střhn. schrübe. Mor. šrůfek, šrófek,
šrófcvat je z nějakého nářečního tvaru s / (srov.
bavor. schraufen); k tomu náleží mor. šrúfka
druh dýmky (jedna část je přišroubována k
druhé).
šrůtka: váda, potyčka. Asi od srotiti se (srov.
svadili a srotili Pražany jedny proti druhým\
Bartoš Písař).
štáb, sic. štáb, r. štáb. Z něm. Stab.
šťabák slang.: chlapík, vč. šiavák nastrojený,
vyšňořený člověk Pt; šťabajzna hezká dívka. NŘ
7.31, PS. Vyštapen naparáděný NŘ 16.15,
vycabený Krš 200. Rus. ščap švihák, parádník.
Původ nejasný.
štabarcovat laš. val. msl.: dělati hřmot
(přehazováním věcí ap.) B, klopýtati o předměty
v cestě ležící a vrážeti do nich Kš ap. — Tak i
sic. Jg. — Je i val. štarc hřmot, ětarcovat B, sic.
starc K. — Slova asi zvuko-malebná; -ba-
upomíná na ukrajinské „nastavování'* slov toho
rázu.
šťádati, zpravidla jen zvratné: stč. oštidati se,
nyní mor. oštádat se, ošÓádat se uskrovňo-vati
se, skrbliti, pak ostýchati se (z významu 'žíti
skrovně' = chovati se skromně); sic. stadii
střádati, mylně i stavit sa lakotit na jídle sobě,
odštiadit sa odtahovati se od něčeho (od-
analogické podle odtahovat sa); obdobný
význam doložen i z Moravy. Z *ob-ščedati se:
srov. csl. štedHi, sch. štedjeti, ukr. (o)ščadyty, r.
šóadit šetřiti; *šč$d- < *sk$d 8 původním
významem šetřiti (schonen). —■ Příbuzné je
angl. scant uskrovniti, býti skoupý, scant skoupý,
šetrný, staroirské air-cess- schonen, Erbarmen
haben, jehož cess je z kend-s-, a dále snad něm.
schonen šetřiti. Je možno míti za to, že bylo
*skend-a že irština přemístila s za kořen. Irské
sloveso je í-kmen (Pedersen VKG 2.486);
vzhledem k tomu možno míti za to, že i u nás
původní byla forma na -iti, sic. šťadit a r. šcaíit.
Viz i škudliti a paskudný. Meh ZícPh 28.69.
štáchloví: domovní nábytek (stoly, židle) J<Z,
štáchlctí haraburdí Jgd, štákloví rozbitý nábytek,
staré nádobí Ppz-PS. — Nejasné.
šťakel ščakel (š)čagel ščahýl ščakýlek šeakle
ětakýl zdzagél mor.: klacek, hůl, haluz, velký kus,
sic. cagel tříska. Lzo srovnati s ním kasub.
ščegulc otdelnyj kusok, pol. szczegól podrobnost,
dl. šcagel kousek hůlky dopola rozštípnutý (z ní
lze stisknutím vymrštiti další dřívko). Nejasné.
Od něm. Stake(n) tyč (v. staket)?
štaket mor.: tyčka plotní PS, štacheta PS,
štachýt Voz. Hl. Itachety, pol. sztachety,
sztakiety. Z něm. Staket(e) tyčkový plot, popř. z
raně nhn. sťxchete.
štamprle ntr., mor. -la f. lid.: stupečka
štědrý
(= sklenka na kořalku, tvarem upomínající na
stoupu, tj. dole a nahoře širší než uprostřed). — Z
něm. zdrobněliny od Stampfe (nář. ρ místo pf)
stoupa.
štanda stč. Táb, standle Reš, štendlík Kol. 1542,
Táb 1540 (Š.), vč. dosud štandlík: velká dřevěná
nádoba (z dluží), např. na vodu, na uložení povidel
ap. — Hl. dl. štanda t/v. — Ze střhn. stände. Viz i
štoudev.
šťáva, stč. šČáva; štavnatý; ojedinělá od-
vozenina je zaštávnouti (se) zavlhnouti, za-štavlý
PS. — Sic. stava, pol. szczawa. Málo jasné. Zdá
se, že šó- souvisí s kořenem sek-(viz sáknouti, sok
1°), byl by to nulový stupeň; ale -éva či -java jako
přípona je neobvyklé. Lidový význam 'zlost' jako u
žáha. Srov. i štovík, štavel.
šťavel: Preslovo přejetí z r. šóavel = šťovík (ale
zajaóij šc. = Oxalis).
štebel štembel ščebel šcepel šcebla stéble mor.:
příčka v žebříčku. — Sic. štěbet, pol. szczebel t/v;
hl. stela, stel t/v (stela je též „špice" v kole):
vypadlo -be-. — Příbuzné je sch. óablo kmen
stromu, rd. čeblók žerd. Dále jsou ta slova nejasná.
Bartoš myslel na něm. Stabel.
štěbetati, stč. šcebetati, tak i u jiných Slovanů:
sic. štebotat, pol. szczébiotač, r. šcebetat, ukr.
ščebetaty, hl. šcebotac, dl. ščabctaé, sin. šéebetati.
Zajímavá obměna je val. (typ st/d, § 11) dabotat
t/v SvK. — Psi. šcebetati (ojedinělé csl. štbbbóetb
v rukopise 16.—17. století nemá váhy; ostatně je
tam podle Miklosicha Lex. i šebecetb), zvukoma-
lebné. V štěbot je -ot podle jiných slov, kde -ot
bylo od počátku (jako loskot, o v kořeni i v
příponě!), srov. třepot od třepetati apod. Z
odvozenin budiž uveden pouze štěbenec, kdysi tak
zván klarinet, slovo vytvořené patrně ze žertu, ale
přijaté vážně.
štědrý, stč. šóedr; csl. štedrb milosrdný, sic.
štědrý, pol. szezodry, hl. šcedry, dl. šeodry, ukr. r.
šcedryj. Štědrý den, večer v Polsku byl poslední
den v roce n. před Třemi králi; přáli si vzájemně,
aby úroda byla štědrá; u nás přeneseno na
předvečer vánoc a z toho názvu byl vyabstrahován
zvyk dávati dary i dobytku i stromům, tj. původně
duchům v nich žijícím, od toho je vč. štedrovnice,
mor. šcedrovica vánočka, sic. štedrák, val. šcedrák
veliký koláč pro ten den, ščedracka polévka,
konečně i městky zvyk dávati si dary vzájemně. —
Psi. *ščedr'b znamenalo asi původně toho, kdo
plýtvá něčím, rozhazuje neužitečně např. seno,
slámu a takové hospodářské věci, že mnoho přijde
nazmar, je bez užitku: dl. šcedrié je trousiti příliš
např. seno nebo slámu, když se přenáší, našcedris
slámu je nastlati ji na podlahu až příliš bohatě,
zbytečně. Od tohoto reálného významu přešlo to
slovo do oblasti mravní (,,opak lakoty"), užito ho
(csl., rus.) i jako termínu pro pojem
'milosrdný',
štěkati 624
pohanům neznámý (tento význam se pak v ruštině
připjal lidovou etymologií i na šcadit původu
jiného, viz štádati, takže toto znamená i býti
milosrdný k někomu). Základního slovesa od
*sked- v slovanštině není; blízké je jedině ř.
σκεδάννϋµι trousiti, rozsévati (obilí), rozptylovati,
rozháněti. Přípona -r-b. (Brückner.)
štěkati, stě. šóekati, mor. šcekýňat škaredě
křičeti, postverbální šcek, psí stek. — Hl. šcowkac
štěkati, sic. štěkat, pol. szczekac. — Jak ukazuje
lužické slovo, jež se dá spojit s davkat (viz), bude
i naše 'štěkati patřiti k divkat. Jeho e však pochází
asi od jiného slova, rovněž zvukomalebného,
vékati (viz).— Jiné je vulg. štěknout slušeti (viz).
štěkat se: hádati se; odvoz, ščekula hubatá žena
Lp. — Rd. šcekát, ščekátiť t/v. — Je asi totéž co
štěkati bellen, jak svědčí r. lájaťsja hádati se..
šteklif sic: lechtati, v mor. a sic. nářečích i
šceglit ceglit štzglat štehliť čeklaí ciklať ciklat
steklit, jč. škydlati. Rozmanitost podob (šc- > c,k
> g, št > st > ts = c, eji, štik- > škyt- > škyd-)
svědčí tomu, že to je slovo expresivní. U jiných
Slovanů jsou podobně rozmanité formy na -ot-ati
-it-ati nebo, jako u nás, na -liti, -lati: csl. sk'bk-
btati, r. skoktat, šcekotat cukotat, sch. ckakljati,
škakljati, sin. š(c)ege-tati aj. Vedle základu *skek-
, schopného všelikých proměn, byly pro týž pojem
i jiné: lektt- (viz lechtati), *gudel- (bulh. gádel
lechtání, něm. kitzeln; lit. nezněle kuteloti). U nás
ovládla expresivní přípona -lati (pak -liti
přechodem do jiné třídy slovesné). Jč. škydlati by
se dalo spojit s *gudel- (sk,'g § 11, y dloužením v
iterativech).
štěknout lid. porůznu:w kabát ti štěkne = sluší
(je dobře ušitý). — Žertovné přetvoření ze sekne
t/v, to pak ze sedne. Haller 81.
štekovati, v starší češtině: řevniti, závoditi s
někým; dosud vm. han. pře° předstihnouti,
překonati B-PS, han. štychovat se závodit,
přectychnót předstihnouti, dostihnouti KpU, val.
přeštykovat, přestěhovat předčiti B-SyK. ,,Ze
střhn. diu ors stecken spornen" Šmi-lauer.
štěně, stě. šcene a šcenec, mládě psů, vlků, lvů
a jiných zvířat; zra. včíně ze stíně. Tak i jinde: csl.
štsríbCb, sic. štzňa, -atá i štence, pol. szcze?ii§,
ukr. rd. ščevja, hl. šcenjo, dl. šcenje, b. štenci, sch.
stene štenci, sin. šcene. — Psi. dvojice šcen§ —
šcenbCb upomíná na jiné podvojné názvy mláďat
(gos-$— ggs-en--bCb, mold-e,—mold-en- bc b).
Výchozím tvarem bylo *sken-; příbuzná slova
jsou (Abajev AnnSl 4.1962.35) oset. stoen pes
(oset. st může býti ze sk), vachi skon t/v a jiná v
pamirských jazycích.
štěnha vč.: postranní kladina u hnojového vozu
(místo řebřin nebo karby), šteňka (Jirásek); již u
Klareta (psáno šcenka). — Nejasné. Patří-li
sem litomyšlské štěnka
šterc
(též u Kubína z vč.) držadlo u trakaře, bylo by
možné vyjíti ze *stenka, od stená, což u Chodů je
jediné břevno, val. stěnica je otesaná kláda na
stavbu stěny; stěnka by tedy byla malá kláda,
kladina; š- a zakončení -nha by bylo přeneseno
sem od šviňha. Ovšem u Klareta by pak bylo
hyperkorektní šc- místo správného (?) št-.
štěnice, dříve štěnice stínka stinka; han. šcenica.
— Sic. stenica, stenka, sin. stenica, hl. šcóna. —
Od stěna, ,,že v stěnách obyčejně se hostí"
(Jungmann). Podobně něm. Wanze, Wandlaus.
Tyto naše názvy jsou asi kalkem německého;
domácí název byl ploštice. O šc- místo st- viz
Hujer 1.169.
štěník: jistá míra příze, dříve (vč. a mor.) čteník;
pol. éciennik, hl. střenik šcehk scenk, dl. stsěnik
sčěnik. Z něm.. Strähn příponou -ík. Jč. štrandlík
Vydra 23 jo ze Strähnlein.
štenkrovať: val. vy° vyprovokovat (k pranici
ap.) SvK. Z něm. stänkern působiti svár, rýpati,
šťourati. Šmilauer.
štěpovati. — Z něm. stzppcn t/v.
štěrbák: nyní rostlina Cichorium endivia, stč. a
nář. též šč{e)rbák. Pol. szczerbak, ukr. ščerbak,
sch. štrbka t/v. — Od *šcrba výlo-mek,
vyštípenina, vytrženina (postv. od šcrbiti, LF
69.256, viz štěrbina). Tedy rostlina štěrbatá, tj. s
listy majícími okraje jakoby otrhané, roztrhané. Š.
označovalo arci i jiné podobné rostliny.
štěrbina, stč. šcrbina; sic. štrbina, pol.
szczerbina, luz. šcerbina, sin. šórbina, r. šóer-bina,
b. šťirbina. Sem patří i han. (v)otščeřó-pené
(hrnec) odprýskaný, vešceřópené (zob) = z něhož
se kousek odlomil (Kopečný), arci op změtením se
škařópka. — Psí. *šóbrbina; odvozeno od *šěbrba
téhož významu (sic. štrba, pol. szczerba, luz.
šcerba, sin. ščrba). Toto šóbrba je starobylé, má
protějšek v lot. šlčirba štěrbina. Vlastním
významem slova šěbrba je nikoli úzká skulina, ale
vylomenina, např. tzv. zub na ostří nože, vylomená
mezera na okraji hrnce, a ovšem i to, co z té
mezery odešlo, střep, iilomek (csl. štrtbina
fragmentům). Od šěbrba vzniklo až v slovanštině
dále denominativum šcbrbiti: č. vyštěrbit kosu,
hrnec, nadělati zubů na nich, vyšcerbit břitvu, sic.
vyštrbii sekeru, poštrbit, pol. szczerbic, hl. šcerbic,
dl. šcerbiš, r. šěerbit, ukr. šcerbyty, b. uštírbam; k
tomu postverbální jména csl. štr-bbt mancus atd., r.
uščerb skulina apod., č. přezdívka štěrba ,,kdo má
řídké zuby". — Sem snad náleží i č. přeštěrbit
někomu = ublížiti, vyŠterbiti = přečiniti, hřešiti,
dnes zanikající, protože ani štěrbiti v Čechách už
nežije. — Šěbrb- je příbuzné s rus. nář. čerpat
trhati, a dále s lat. carpó trhati, škubati, rváti (a je
tu vokalismus ,,lidový", Meillet); přisutí smělo za
následek oslabení ρ > b. Viz i štibrati.
šterc: škubánky Rohn-Jjčř 215, šterec Hr. — Z
něm. Sterz t/v.
šterchovat se
šterchovat se s něčím, vč\: namáhati se, již Jgd.
Nejasné.
štěrkati: mor. ščerkat řinčeti, chřestiti, štěrkat, mor.
ščerčet; ěčerkctka dětské chřes-tidlo; s novou příponou
-chati mor. (š)čerchat chřestiti, např. klíči. Sem patří (s
chybou tisku) za-cechrati (penězi v tašce) PS. —
Zvukomalebné. Srov. sic. čerkať, štrk(ot)ať, hl.
šcerkac, dl. ščaraš chrastiti. Viz i škrtati. —
Postverbální jméno je štěrk: zlíň. ščrk, val. strk,
polenské šperk(\), mor. ščrkovačka písečná země,
šcurkovica špatné pole. Štěrk, původně asi říční
kamenitý nános, nazván tak, že štěrká, chrastí pod
nohama; hláskové odchylky od štěrkati ukazují však, že
jazykové povědomí už to zapomíná. Pol. szczerk, hl.
ščerk t/v.
štěřina klad.: příčel u žebříku Kub, ale PS (též
Sterin) = post raníce žebříku. Hl. stela příčel žebříku.
Vše ze *šte[be]řina, < *štČ-belina, od ščebel příčel?
štěstí, stě. ščěstie; sic. štastie, p. szcz^šcie, ukr.
šěastja, r.sčasťje. Psi. ST>č$stbje,ze si>- = prajaz. su
'dobře, velmi' (viz s 3°) a č^stb = č. část 'úděl, podíl' -f
hje, tedy 'dobrý úděl'. Srov. i stě. nesbozie neštěstí z ne-
s-b-božbje, od synonyma (s č§stb) bog-b úděl (v.
bohatý). Hujer 1.99 n. Jižní Slované mají místo
si,č$stbje pouhé základní č§stb (b. sch. čest štěstí, sin.
cestu šťastný) anebo s-b-r§ťa (sch. sreča), vlastně
'šťastná shoda okolnosti".— Šťastný je ze ^s-bc^stbn-b,
to pak ze *s-bč$sti> 'kdo má dobrý úděl'; laš. ščaslivy a
sic. šťasťlivý, pol. szczešliwy má příponu novější (jako
škod-livý apod.), ale šťastlivec je přejato z r.
sčastlivec.YnX.ščasti-kovať přáti štěstí, gratulovati je
utvořeno jako hořekovati, tj. základem je slovo ščastie,
v takových přáních často se ozý\^ající.
štět, štětec, štětka, štětina. Za psi. lze pokládati
slova *s-bčetb významu kolektivního, a *s-bčetina,
odvozené z prvého individuali-sující příponou -ina. Ze
stcetb je sic. štět, pol. szczec, r. šceť a val. šceť drhlen
(deska,
Štět (drhlen). Našo Valašsko IV 188.
z níž trčí vzhůru hřeby; odtud chod. ječmen jako štět =
řídký, ale tuhý, bujný, mor. ščet vlasů) a dále štětec a
štětka, což značí přeroz-manité věci s ježícími se chlupy
nebo vůbec věci naježené, rozježené (je i štětka lesa =
kousek, v Polničce; mor. ščetak uťatý vrch stromu; druh
rostlin Dipsacus štětka, podle ostnů v květenství; stč.
ščetky, nč. štětky
43 Machek — Etymologický slovník
625 štika
jsou houby kuřátka); hl. ščeč je kartáč; štět jsou i dřevěné
,,jehly", koly vrážené do bažin, aby byly podkladem pro
svrchní stavbu, podobně je štět na silnicích podklad z
hrubých kamenů pod svrchním štěrkem, vše to se ježí
ostře vzhůru; štětka jo i dobytčí nemoc, projevující se
střapcovitými výrůstky. Podobně pol. szczctka, dl. ščotka
atd. *S*bčetina je téměř u všech Slovanů, bud se
zachovaným šč- (kromě češtiny sic. štctinaf pol.
szczecina, r. ščetina), nebo se zjednodušením šc- > č- (b.
sch. cetiva, sem náleží i vm. cetina, viz). — Psi. s-bcctb
'drhlen'. Příbuzné je lit. šukúoti a lot. šukat, která
znamenají pročesávati len na drhlenu (ale drhlen má lit.
název šepetr/s), Mikkola RS 1.18. Příslušné sloveso by u
nás znělo asi *s-bkati > *skáti; zaniklo, protože stejně
znělo jako skáti 'stáčeti niť (viz). Přípona -et- jako v
Šepetys.
štětit se vulg.: durdit se, hněvat se (o náhlém hněvu
popudli vých, svárlivých lidí). — R. šceťmiťsja t/v. —
Odvozeno od štět (viz), popř. rus. od šcetina štětina;
myslí se metaforou na takový stav, kdy podrážděné zvíře
se ježí, staví péra nebo chlupy, štětiny vzhůru.
štibrati č. za Jgd, mor. a sic: okusovati, ohryzávati,
olamovati něco na okraji, ščibrat, též šcibřat čibrat
zíbrat očubrat zubrevat zibro-vat žimrovat (a han.
žébrovat žvýkat KpU), sem dáme i šČimrat trvale
ukusovati (chléb). Post v. vč. štibra úlomek kamene,
cihly. U jiných Slovanů nic podobného. — Je to patrně
domácí iterativum od ščrbiti (viz štěrbina): *ščrbjati
(štrbjati), r > ir, a r se pak přesunulo na místo, kdo bylo j
(toto se přitom ztratilo). Meh LF 69.250. .
štidla, stihla: dřevěná noha, berla, chůda, sem patří asi
též stě. ščidlák loripes (u Kla-reta v kap. monstrosi
hoinines); pol. szczudlo dřev. noha, později szczudla
chůdy; sch. štula (z toho sic. štula berla, plur. chůdy,
štúlať sa belhati se, pod. mor. štulisat napadati na nohu,
ščulingat skákati o jedné noze). — Přejato z germ.: střhn.
a dán. studu podpora, sloup. Příbuzné a významem
totožné je i Stelze chůda; dán. stylte ze stult-.
štíhlý, sic. štíhlý (z češtiny?), je nepochybně obměnou
slova štíplý t/v; -hlý je nejspíše podle táhlý (vytáhlý, stě.
též ctáhlý). Spojovati je, jak se děje, se srb.-csl. cěc/lyjb
samojediný, pol. szczególny, zakazuje význam!
štika, stč. ščika, mor. ščuka: ryba Esox. U jiných
Slovanů: sic. šťuka, pol. szezuka, ukr. r. sin. šcuka, hl.
ščuka, štuka, dl. ščuk, b. sch. štuka, psi. tedy ščuka. Štika
se vždy těšila velké pozornosti rybářů a mívá rozličná
rozmarná i nelichotná jména, často i z důvodů tabuových.
Poněvadž je ve srovnání s kapry a jinými lovnými rybami
dlouhá a štíhlá, zve se na Podluží ščuhlatka, mladá štika
jč. zě. štíhle (ščúhla, ščihle
štilipati 626 štír

z jiných krajů s neurčitým označením ,,ně- 1 jaká nút halouzku, ušceknout B, čichat, vyščiknút
rybka" bude jistě také štička!), u Poláků szczupak vyštípnouti, přiščiknót přistihnouti. Jsou i tvary
(viz články o něm a o jeho variantách v JP 34 a 35, znělé: ždibnouti ukrásti PS (= lid. štípnouti t/v),
PJ 1961), tak i ukr. a br. (od szczuply, viz štíplý), dl. vyzdibovati vyštipovati PS, ždibec, zdibíček,
šcipjel; pod. szczubiel je jistě za *szczupiel. Bývá v zdibínek us. — Zajímavější slova: štipec (mor.
tom smyslu i v přirovnáních: ,,Byl maličký, olysalý, štipek, sic. čipky) 'něco uštípnutého', viz i špetka
úzký jako štika, postavená na ocas" (Gorkij, Po trocha; sic. oštiepok, druh sýra, nazván tak asi
Rusi, Praha 1952, 186). — Je tedy pravděpodobné, proto, že bačové kdysi vyřezávali na hroudách sýra
že šcuka je asi výraz vzniklý zkrácením z nějaké podoby ptáčků, jehňat, srdíček (srov. Hviezdoslav
odvozeniny na -ka od ščupl-b (viz štíplý) ve 8. 195); přejato do češtiny jako oštěpek, je i pol.
významu 'útlý, štíhlý', tedy „ryba štíhlá". Praslo- oszczepek t/v, ukr. oščypok jakýsi koláč; při slovech
vanský rybářský slang si tu odvozeninu, která byla mor. oštípek, oštěpka suché ovoce, štipka,
nejméně 4slabičná, zkrátil na dvojslabičné šČu-ka. štěpán(ka) křížala je důvod názvu ten, že ovoce je
(Jsou i jiné pokusy, v. Trubačev Kr. soobšč. 25.99.) rozštěpeno na díly. Jinoslovanských dokladů pro
štilipati, o hlasu vrabce. Od zvukomaleb-ného *šěipati atd. pro úsporu místa necitujeme. Viz i
štilip. Odvoz, štilipák vrabec; podobné je něm. oštěp, roškop.
nář. (Wolf) Dilpsch, Tilpsch vrabec. štípati 2°: škádliti, dobírati si výsměškem;
štípati 1°, rodina slov velmi rozvětvená. Základní doloženo od Rosy Jg, dále štiplavý výsměšný,
ščep-b (ze *skepos, příbuzné je sko-piti, skopec) je štipek i štipka výsměšek, uštipovati, úštipek,
ve jméně step (stč. ščep, štěp; mor. do ščepu = uštěpačný, mor. nář. pošcepovat dělati si úštipky
doprostřed dřeva, aby se rozštíplo); od toho KtD. Sic. uštípať ironisovati. Vedle úštipek je i
štěpina, štěpný, štěpiti, štěpovati; oštěp viz zvlášť. starší úštěpek posměšek a *w--(s)cep'bk'b v jvč.
Vedle skepo-by\o i skěpo-, ve jménech sch. štap hůl, plur. houcepky Pittn. 23.23, vč. ouchcapky ČL
sin. ščap klacek, r. ščap násek na stromě, v baltštině 1.456, NŘ 18.199, El, han. (z Drahanska) hócapke
pak v lot. šUěpele tříska, odsečka. — Příslušná KpU. — Příbuzno je ř. σκώπτω vysmívati se, stnor.
slovesa znějí šěipati a cěpiti. Prvá obdoba je skoppa míti za blázna, střhn. schimph schimpf
zaručena staročeskými tvary uščípachu uštípaly, výsměch (nyní Schimpf potupa), tu je *skemp- s
srov. Trávníček ČMF 13.22, stř.-slc. štípat a expresi vním zdvojením pp > mp. Meh LP 5.68.
některými tvary moravskými, druhá je hlavně u -štípit jč.: ,,když se vyjasnilo z pošmurného rána,
jižních Slovanů (např. sch. cijepiti, cijepati, sin. den se vyštípil" Jjčř 30. — Patří asi k tříbiti se čistiti
cepiti, cepati) a v našem cep. Tyto útvary nemohou se (o obloze: jasniti se).
být normálním pokračováním nebo vývojem ze štíplý jč.; mor. šťúplý, stouply; ščuply Lp,
ščep-. Pro jejich výklad je nutné uchýliti se k ščóplé Gr, ščúpuý Mal. — Sic. štúply, pol.
domněnce, že na kořejii skep- byly vybudovány szczuply, ukr. r. ščuplyj. U jižních Slovanů je za to
nové tvary slovesné takto: na oslabeném s&°2>- > šuplb: b. šupliv, sch. šupalj, sin. šupěly, zdá se, že
skip- > šČbp- sloveso primární, jež se zachovalo zde je i v han. šóplý. Vlastní význam těchto slov je:
pouze v podobě změněné (v. níže uštknouti); ze vyschlý, červivý (o jádře ořechu, o ovoci), chatrný,
ŠČbp- náležitým zdloužením ščip- iterativum zakrslý, nevy-datný (o zrně obilném), trouchnivý (o
šěipati; ze skoip-, o-stupně přitvořeného ke skip-, dřevě), pak i vyzáblý, hubený, útlý (o lidech a zví-
faktitivum 4. třídy (= způsobiti, aby se něco řatech). — Tyto významy dovolují mysliti jednak
rozštíplo) cěpiti (přitom zde kupodivu s- odpadlo: na sutý, jednak na *duplb trouchnivý (viz doupě).
disimilace sts > ts). Obdobný sekundární ablaut má Zdá se, že jihosl. šuplb vzniklo tak, že při zkřížení
dosti příkladů v litevštině (ale u jiných kořenů!), u obou slov d- slova druhého nahrazeno prostě
nás pak ještě při sker- > šěir-, cer-, viz štířiti. — Na hláskou š. Naproti tomu pro ščuplb lze vyjíti od
slabém stupni šČbp- stojí sloveso 2. třídy, v něm se duplb (pol. dziupla-wy) tak, že š + d dalo št, jež se
však (v *šěbn<-Ji, dosvědčeném např. v sin. na ruském území a místy jinde přichýlilo k
ušČeniti, preščeniti) objevilo v několika jazycích k, obecnému tam ŠČ.
zpravidla současně s disimilací dvojího š (šěn, tj. štír 1°, stč. ščír, štír: jméno jistých zvířat (: cizí
štšn, > škn nebo čkn); sin. všěekniti včekniti, r. škorpión; naše krtonožka, lidově i mlok, potkan,
aěknutsja, pol. džgnqc (nepatří-li k džigat), č. krtek), mor. ščúr; laš. šČur potkan, krysa Lp; býti
uštnouti a uštknouti. Příčinou toho byla snad na štíru s kým = v nevůli (= ve znamení Štíra), sem
potřeba souhlásky, jež by před η nezanikala, aby snad i škejra záští Jgd, ČMF 16.233. — Pol. szczur
jakýsi kořen byl vždy viditelný. Od ščbk- (stč. krysa, sic. štúr, hl. šcur škorpión, dl. šcura krysa,
nasekali klasuov) je dále iterativum stč. a mor. csl. šturt cikáda, b. šturec cvrček, sin. štir škorpión,
šcikati: mor. šcikat větve = olamovat, šěigat, š(č)urek, čirič krtonožka. — Psi. ščurT>. Příbuzno
odščig- \ je ř. σανρός ještěrka. | Řecké s zde nemíiže být
původní útvar
štír 627
(prosté s- se v ř. neudrželo, dalo h), proto lze
předpokládat, že tu s je ze ks, což se dá spojit se
slovanským *sk. V slovanštině podle toho čekáme
*8kurt; změkčení sk > š6 je asi vliv slova ašÓer^
(viz ještér), které má jiný původ. Změtením obou
slov vzešlo pol. ukr. r. jašÓur ještěrka; z polštiny
je laš. jašóur mlok B.
štír 2°: lidové jméno jistých rostlin (stč. v
LékB a Roudn. šruchy; bažanky podle Jg, u
Poláků a jinde též laskavce aj.), stč. šéiřík
(Klaret), dosud ve rčení han. kyselý jak ščór. —
Pol. szczyr, b. sch. štir, sin. r. šcir, hl. šcěr, dl.
šceř bažanka. — Ze sthn. stir.
štiřik: vyraženina na těle, pupence Jgd, jč.
štirák oteklina od štípnutí hmyzu Jg-Duš, šterák
vyrážka Vy, stč. šóiřík, jakási nemoc Klar. -— Z
psi. *š6irbjb rozšířením o -k (jako v hřebík aj.),
srov. r. čírej oteklina, vřed, sch. čir, sin. čir,
čiraj, b. čirka, ukr. čyrka, pol. czyrak, czerak
(přípona a -e- jako v češtině!). Příbuzno je 6 ř.
σκιρρός ntr. zatvrdlý vřed > lat. scirrhus t/v
(Matzenauer). Viz i diskusi v JP r. 33 a 34 o
slově skir.
štířiti, rodina slov velmi rozvětvená. Základní
slovanský význam ve zvratném tvaru je asi
otvírati se puklinami, prasklinami, žáti, v
aktivním tvaru u nás nej častě ji ve spojení se
zuby (původně však pysky!) = ukazovati zuby (při
výsměchu), ceniti zuby = otvírati ústa jen napolo
s vy ceněním zubů. Hláskový a tvarový vývoj je
podobný jako u štípati. — Vyjíti je z kořene sker-
, V baltštině bylo z něho primární sloveso
vystavěno na oslabeném stupni: lit. sklriii skirti.
V slovanštině jsou slovesa od tří základů: 1° Od
ščer- (ze sker-) ščeriti (r. šČerii zuby, pol.
szczerzyč zeby, hl. šceric, dl. šcerié), srov. e v
ščepiti, zřejmě denominativum od ^šcerií nebo
*š6era, ta však nejsou bohužel zachována ani u
nás ani baltských protějšků není. 2° Od ščir-,
zřetelně v ukr. vy-ščyryty vyceniti zuby a v mor.
ščířit se; toto ščir-odpovídá litevskému skyr-,
*ščirati bylo náležité iterativum ke *šóbr- = lit.
skir-. 3° Od cěr-, v sch. cjeriti. Pro šcir- a cěr- je
výklad zcela obdobný jako pro ščip- a cěp-. U nás
jo velké bohatství nářečních dokladů (složenin),
hlavně z Moravy; zdá se, že u nás žilo jak *ščefiti,
tak i *ščirati (z toho je pak také šetřiti): ščéřit sa,
škéřit, laš. ščiřiť se, sic. škeriť (pysky, oči),
šteriť, mor. učiřovat se čířit se čeřit. Stalo se
záhy expresivním: přijalo u (mor. ščúřit se
šťúřit se čúřit se učuřovat se, han. ščořit se, č.
čuřiti se; pod. r. šČúriť přivírati oči, ukr.
pryščuryty usy přitiskovati k tělu uši, o koni),
přijalo expresivní přípony (han. šci-hlit se smáti
se, ščuhlit se), může změniti souhlásky na znělé
(han. ozgeřit se ušklíbnouti se). Cěriti je v sic.
ceriť zuby, v Cechách v expresivním ceniti se
šklebiti se, ceniti zuby, z *ce-hniti (přípona jak
štítroba
v ře-hniti se z řehtati se apod.). O tom Meh Pocta
319. Z náležitého slabého stupně je stč. uškrnúti
sě, sic. uškrnúť sa (*ščbr-nr>ti) ušklíbnouti se,
usmáti se, z toho nové iterativum uškřnat sa (msl.
uškřdat sa potutelně se usmívati Mal má d ze
záměny zubnic djn) a dále (u)škrniť sa a konečně
postverbáiníúškrn, škrn. — Pták sedmihlásek se
nazývá mor. vyskeřák vyščeřák vyškerák (laš.
poškléb(ov)ač); umí výborně napodobovat hlasy
jiných zpěvných ptáčků, což se chápe tak, že se
jiným ptáčkům „poškle-buje" (mor. též
přemyskovač, é. posměváček pošklebáček
přeškvíráček, toto od šker- s v, viz výše; srov.
něm. Spottvogel, franc. contrefaisant, moqueur).
— Ke šťúřiti se připojíme jako další pronikavé
expresivní obměny tato slova: jvč. postulovati se,
štoulet se, uštulovat se usmívati se (potutelně) (u
Litomyšle), vč. tulit i se usmívati se přihlouple,
praž. culit se, uculovat se. V nich ze štířiti
nezbývá věru nic, jen rým a význam dovoluje
spojovati je. — Sem náleží patrně i stírati
(obyčejně o-, vy-) o chlebě, když na povrchu
vysychá, tvrdne a puká: vč. oští-rati, mor. však s u
šČurat (zrn. ošóúraný chléb) uštúrat, s
expresivním -hráti na Valašsku (ob)ščuhrat,
vyščuhraný chléb; i hanácké pole ščórá = na
povrchu schne a puká, je vyšcú-řené, B. 420
vyščuhrané. Původně bylo zde jistě medium, ale se
odpadlo, když se slovo stalo termínem a ztratilo
významovou souvislost se štířiti se ceniti pysky.
— Kořen sker- má vedle sebe variantu skel- t/v
(viz skála atd.).
štít, stč. ščít: ochranná zbroj; podle podoby pak
nazván tak trojúhelníkový domovní štít, podle
funkce a podoby všeliké štítky jiné; štítiti se bylo
chrániti se štítem, pak vůbec chrániti se před
něčím, něčeho, zaštítiti někoho = postaviti se před
někoho jako štít, odtud zpětný útvar záštita. V jč.
křtít je k přisunuto jako ve vulg. kšilt štítek (u
čepice) z něm. Schild, Jjčř 267. — Sic. štít, štítit sa
jako v češtině; pol. szczyt, szczycič brániti, ale
szcz. sie. dospělo, jinak než v češtině, k významu
chlubiti se (asi ze 'štítiti se svým erbem', původně
brániti se jím, ale pak honosně držeti před sebou,
ukazovati svůj erb, pyšniti se jím); ukr. šcyt, r. sin.
šČit, hl. škit, dl. ščit, csl. štiťb, b. sch. štit. — Psi.
šciťb má protějšek v stir. scíath, jistě i lat. acutum
náleží sem, ale má odchylné ú (ten rozdíl však
nemůže vadit). Nepochybně sem patří i sthn. seilt,
něm. Schild, gót. skildus a stind. kheta t/v. Ührnem
pradávné slovo neznámého, asi neindo-evropského
původu.
štítroba, v starší češtině: lačný žaludek, dosud
jč. štítro(p), mor. zl. na šeutrovo, val. na
ščútrobu, dřevn. na ščutrovnú, srov. sic. na tščo
srdce. Vzniklo ze spojení na tšcú útrobu, Hščí =
csl. ťbštb, pol. tszczy, r. toščij
stkáti
prázdný. Viz teskný. „Na tesknou útrobu" brali
nejen léky a tělo Páně, ale i přísahali. Byla i
nadávka štíhlava = prázdná hlava. Srov. r.
tščedušije chabost, tšceslavije ne-slavnost.
stkáti, nyní: vzlykati; dříve, ještě u Jg: skytati.
Stč. sekati; zvukomalebné, šc + kati = ,,dělati sč",
tedy totéž co šukati, skytati. Sic. ckaí skytati a pd.
czkac sie vzlykati jsou útvary obdobné.
štoček (sic. štocok) tiskařský: na Boskovsku
dosud 'špalek na sekání masa'; val. stok stůl v
hospodě; sic. što(če)k truhlice na sýpce. Vše z
něm. Stock rozličných podobných významů.
štola sic. štola 1°: kněžské roucho, církevní
poplatek. Z lat. štola.
štola 2°: chodba v dolech, mor. štula podkop
na poli, sic. štólňa, p. s(z)tola s(z)tolnia, ze strh η.
stolle.
štolba, asi domácí familiární zkrácenina něm.
termínu Stallmeister, při čemž nastala záměna
retnic b/m. Brandl pomýšlí na něm. Stallbabe.
štorc: na štor(e)c 'stojatě' (opak: ležatě, ra
ležato, han. na pleskato), např. cihla na š. =
x'izkou plochou ležící na zemi, ale delšími
stranami trčící nahoru (obr. Gr 163). — Z něm.
Storz, Sturz strmina, sráz Jg, např.
Sturzpflasterung (štět) jsou podlahové kameny
postavené na štorc.
štos, vč. štůs: hranice (dříví, knih ap.). Hl. štos,
p. sztos. — Z něm. Stoß t/v (Biel-feldt 263).
štoudev, jednou i štauda Ρ Α 17.336 (S.), stč.
stúdev štúdev staudev stúdva štaudev. — Pol.
stqgiew, stqgwia (dv > gv). Ze sthn. standa.
(Mladší přejetí viz pod Standa.)
šťouchati, nář. mor. štuchat i šťuchat žduchat
stušit, chod. štochat trkati. Sic. štuchat. Několik
zjevů (št > id, t\í, š-, -choti) svědčí, že to je slovo
expresivní, a tedy domácí. Není však jasné, jaký
byl výchozí tvar. Snad Hukati, které by patřilo k
týkati (viz).
šťourati, mor. a sic. štúrať. Další obměnou (a
místo ú) je snad starati, mor. dožďárat se dopíditi
se čeho, přežgárat prošťouchati. Je i forma znělá:
ždúrnouti šťouchnouti PS, han. ždurchnót, msl.
ždurchať u-ždurkať vy-ždurkať (srv. laš. vy-
šturkať), las. Mural·, sic. ždúrať, ždúrať. — Slova
asi expresivní. Původ nejasný. Snad souvisí to
sloveso se šťouchati; byla by zde objemnější
přípona -chrati, § 20, v níž ale ch zaniklo.
šťovík, stč. šcévík, števík; laš. ščap gen. ščapu
MZ; horň. ščáv. Pol. szczaxo, sic. štiav, šťavík, v.
sin. sch. ščav. — Psi. bylo tedy ščavb; vznikla i
odvozenina šcavbjb (r. ščavej, ukr. ščavij); ta byla
i v češtině, -bjb > -i; k tomu připojeno -k jako v
slovech hřebí > hřebík, řebří > žebřík atp. Pův.
ščav-b asi souvisí se šťáva: nakyslá šťáva té
rostliny sloužívala na jaře (kdy už nebylo
kvašeného
628 štulec
zelí) k přípravě kyselých polévek. — ■· Některé
druhy mají poněkud hanlivý název koňský šťovík,
všelijak měněný: sic. koňský štiaf, konštiak,
konštiviar, mor. kobylí šcab, koby-líščí, kobylašcí,
kobylinec, sic. kóbelišco.
štrachanda han. žert.: zálety Gr. — Souvisí
snad s vč. štrejchovat se pářiti se (o kočkách,
hrubým žertem i o milencích).
štrachati se od Jgd, slovo f rmiliární, trochu
ironické, ale z předků solidních. Druho-tvary jsou
mor. (š)tragať sa, č. a mor. trakat se Jgd. Do
spisovného jazyka proniká teprve nyní z nářečí. Je
ze *stramati s\. Základ je zřetelný ve val. štramlat
sa a, v kyjovském střablat se (srov. i dolské
stromlať sa), je to iterativum k slovesu, které má
ještě ruština v stremiťsja namáhati se, usilovati;
příbuzno je k němu něm. streben snažiti se,
usilovati. Záměna bh/m. Stramati se bylo zúženo
na 'bezvládné nebo směšné namáhání', nabylo
expresivní povahy, proto je š- (resp. r > ř v
střablat se) a ch-ová přípona. — Jiné štrachati
buráceti, chrastiti viz pod rachotiti.
štrejch-: sic. štrych rovná míra, odštry-chovať;
č. štrajchholec B, štrých- Jg sháněčka < něm.
Streichholz; vč. štrejchtitý hrnec Kotík (srov.
vřchtitý navržený Mal) naplněný po okraj (pův. o
duté míře na obilí: po naplnění zrním se případný
vršek na čtvrtníku, tj. míře na 25 1, rovným
dřevem, sháněčkou, seštrejchnul PS, aby míra byla
rovná). Z něm. Streicher, Strich. Z téhož pramene i
štrych 1° čára, pruh, 2° uskok (příbuzné je trik z
angl.), 3° struk vemena (viz i struk).
štrejchovat se, vulg. o kočkách (honcovat se),
hl. štrychoioac tříti se, o kaprech (Biel-feldt 264);
z něm. streichen pářit se, běhat se, třít se.
Šmilauer. Viz i štrachanda.
štrngnót han. Gr; sic. štrngať, štrnkať cinkati
(sklenicí o sklenici apod.). — Zvukomalebné.
Srov. sic. grngaťt/v. Zakončení jako u cengať, č.
cinkati, mor. zengaťj(d)zingať.
štrúdl 1°: závin. Z něm. Strudel.
štrúdl 2°: slang.: průvod jistého druhu, např.
školáků. Z něm. Rudel houf, hejno, zástup, ale
žertem smíšeno se š. 1°.
štrycák han.: frajer KpU. — Z rak.-něm. Strizzi.
štrýma vč.: kráva červená n. plavá s čer
nými n. šedivými pruhy Jg-PS, též trýma
Jg. Adj. (š)trymatý, štrymovatý pruhovaný
Jg. — Z něm. Strieme pruh (Jg). Vývoj byl
takovýto: nejprve vzniklo adjektivum, z ně
ho pak zpětným postupem štrýma (o krávě).
(Ale v štrymonohý schlankfüßig, us. za Jg,
T
vězí strmý\) -'**
študlek šcudlek laš.: jetel, sic. čudlek K. Z pol.
szczudlek, jež samo je nejasné.
štulec. Již u Jg je toto š. nebo šťulec 'úder*
jakožto moravský tvar proti č. štilec, jež znamená
šňupku (do nosu, do čela), ale vč. (A. Marek) úder,
např. do boku. Val. bylo *ščidec, o tom svědčí
ščulcovat sa uskrovňo-
Stumpa 629
váti se B, srov. fackovat, pohlavkovat něco =
odbývati, živořiti. — Poněvadž šňupka i štulec
(úder) může být jedno a totéž, liší se snad jen
silou, můžeme vyjít od významu úder. Pak je lze
spojit s msl. žduran, -anec štulec pěstí do žeber
(Mal): ztráta znělosti jako v šťouchati I štuchati
proti žduchati a záměna rjl. Tedy žduranec
'zduchanec' > *ždurec > štulec. (Pol. szczu-tek a
r. ščelčok šňupka, uvedené u Jg, jsou zatím málo
jasné.)
štumpa: homolovitý, ještě neupravený tvar
plstěného klobouku PS. — Z něm. Stumpe t/v.
stupo vat: látati (punčochy). Z hornosas.
stuppen t/v. — Hl. štopowac je z hornosas.
varianty stoppen (je i střdněm. tak, sthn. stopfön)
t/v (o hl. Bielfeldt 263).
štupr zahradn. slang.: odnož, -ovát roz-
množovat rostlinu řízky PS. — Pol. sztuber
sztuper sztoper. — Patří snad (jako přejaté?) k
něm. Stubbe pařez a k stub^l-b (viz zbel), lit.
stúburas pařez. A. Mátl.
štváti, stě. šcuju (štiji) ščváti; mor. čvat (Sušil),
dosud počvat u Slavkova, nový infinitiv laš. ščuť
(srov. pol.) a val. pošóuť. Odvoz, štváně strašidlo
v podobě psa PS. Pol. szczwač a szczuó, sic.
štvát, ukr. čvaty, sin. šČuti, zpravidla je však
iterativum šČuvati, tak i hl. šcuwac a dl. šcuwaš.
U nás je *ščuvati v po-štívati (s mylným e
poštevač), pfištívati na někoho. — Psi. bylo šČu-
jo šchv-a-ti (*skeu- > sk{u, před samohláskou
skb-v-); podle présentu stavěny nový infinitiv
šču-ti a iterativum šČu-va-ti. V jiných jazycích
není zřetelného příbuzenstva, sloveso je však
starobylé, i když je zachováno jen v západní
slovanštině a u Slovinců. Snad by se kořen skeu-
dal spojiti se základem něm. Scheu, scheuchen,
hledíme-li k aktivnímu odstínu verscheuchen =
verjagen, plašiti, zaháněti; naše štváti nebylo
původně jen hnáti (během), pronásledovati: když
zloděje v domu čiji, štěkáním naň lidi štiji, praví
pes (= budím, vyplašuji, dělám poplach).
štych v karbanické řeči: jedno braní přebitých
karet spolu s přebíjející kartou. Z něm. Stich t/v.
— Nechati někoho ve štychu (bez očekávané
pomoci, v nesnázi) je přejetí německého im
Stiche lassen.
štyra mor.; tak i sic, ale i štíra čtira čtyř a
pštira ščira ščiriak šcuriak sic; mor. a sic. štyra
hermafrodit. Ščiriak přejato ze sch. štirak, formy
na -a vznikly pak zkrácením; z nich pak přejato
mad. csira. Vše, spolu s b. štirica a sch. štirkinja,
znamenalo původně jalovou krávu (kozu, ovci) a
je přejato patrně z řeči románských pastevců na
Balkáně (rodina lat. sterilis neplodný). Po-
drobnosti dosud neznáme. Slované měli pro ten
pojem výrazy jalov-b, jalovica. Nutno též
ohledati (Matzenauer) středolat. stirica (z to-
šukati
ho něm. Stärke jalůvka = mladá kráva, jež dosud
neměla tele).
šuba: kožich, tak i u jiných Slovanů, od nich u
Litevců, Madarů a Rumunů; č. je i čuba. Od
Slovanů je snad i něm. Schaube. Slovo původu
východního, ale není dosud jasné, odkud z
východu a jak k nám přišlo. Jinou cestou, z arab.
gubbet, dospělo k Románům (it. giubba atd.), od
nich pak je mor. župa kožich s vlčinami, župica
dlouhý svrchní šat valašský.
šubrat: špiniti, rousati, courati (šaty v mokru
nebo blátě), pak i vůbec špiniti (mor. a sic),
zašubrat se apod. Od toho post verbální šubra,
znamenající někde šišvorce bláta na dolním okraji
šatů, jinde špinavou ženu, nepořádnou (srov.
courati — coura, švondrat se — švondra atd.). —
Expresivní útvar, paralelní k sic čubrať (sa)
šplíchati (se) a k č. cabrati čvachat se ve vodě.
Druhý význam při čubrať sa 'hrabati se' upomíná
na stejné zakončení v ba-brati se; šu- ču- Ča-ca-
apod. se vztahují na protivné šplíchání, máčení se s
vodou a přeneseně na špinění se s blátem.
šugár, šu(n)giar, čugár sic: střapec na biči.
Proniklo místy na Moravu: šugár, šuhar, kytka
dlouhých vlasů z vlastního týlu vy škubaných, na
bič uvázaná Kt 7. — Z mad. sugár t/v (Šmilauer;
Sulán PIDebr 39.10).
šuhaj sic a mor., šohaj. Z mad. suhinc =
šarvanec, chalan. Původně tedy slovo málo
lichotivé; v sic změněn konec podle jiných
nadávek chumaj lapaj talhaj mamaj pobehaj.
šuchať, šúchať laš. a sic: tříti, ošúchaný
ošoupaný, odřený, ošumělý, such zvuk při
šoupnutí, šust (Klaret a nář.), šuchnúť vklouznouti
někam. Utvořeno novou příponou -chati od šupati
šoupati.
šúchol val.: suť (Schutt B), šucholčí nečisté
obilí SvK. — Nejasné.
šuchomať špatná krmě dobytku, plevel,
chachcmať suché chvojí, chachomet drobné ovoce.
— Sic šuchomet šušomat šušo?nať suché proutí s
listy aj.; p. chichmec houští apod. sem přiřadil
Trubačev EIRJ 2.1962.26n.; u Rusů je suchomjat,
např. jen kus chleba, snědený při pochodu, pilné
práci apod. bez zapití, pokládán za stravu nad jiné
bídnou. — Vše ze šuchometby od suchý a mnouti.
Meh Nft 28.188. Sem patří i stč. chudomačka
suché jídlo, xerophagia.
šukat se mor.: loudati se s prací, šuchmať sa (též
ťuchmat) šumtat se šuch(o)tat se čuchtat se, sic
šuchtat sa, šúkačka, šuchtačka loudavá práce,
šúchavec, šuchták louda. — Pův. asi šúchati se,
expresivní útvar (s novou ch ovou příponou) od
šoulati se.
šukati po domě: slíditi, pol. szukac, ukr. šukaty,
r. šukat hledati; je též pd. szluchtač (l vloženo, § 9)
sem tam choditi všude se dívaje a vším hýbaje. Je
možná totožné se
šúlať
šukat se, neboť v češtině znamená zpravidla
neúčelné chození po bytě, předstíranou práci.
Odstín hledati něco se mohl vyvinouti z prvého
významu jako expresivní (a snad i vlivem
němčiny?); že v polštině a v ukra-jinštině nabyl
převahy, neznamená ještě, že je původní a že
třeba mysliti na přejetí ze suchen; čeština svědčí
zřetelně pro původ domácí, neboť šuchtati po
dome má význam týž.
šúlať mor. a sic: dělati válečky z něčeho
měkkého. Je třeba, vzhledem k významu, odděliti
je od šoulati; expresivní povaha slova je patrná ze
znělých druhotvarů u-zúlat a zú-lat. Dvě
odvozeniny: šoulek kobliha Jgd, sulek, šulec
váleček (šiška na krmení hus, šiška jedlová apod.)
šulánek (šúlanec šuli-nec zulanec) „škubánek"
(jídlo). Zdá se, že původnější podoba je v laš.
švalať hnísti válečky (val. a laš. švalek = sulek),
což je nepochybně expresivní druhotvar slova
volat = váleti. Změna šva- > šu- nastala nejspíše
vlivem slova šústati tříti rukou (srov. i šustky
škubánky Jg). Je však i ukr. šulyk makový koláč.
šulístka sólistka sólistek mor.: zakrnělé ovoce.
Nejasné.
šuliti: šiditi, klamati; sic. ošúlit. Též se z: č.
zuliti, r. žúlit t/v. — Snad je to novotvar od šu-diti,
viz šiditi: nová, expresivní přípona -(ch)liti
přistoupila k první slabice původního slova.
šum mor.: pěny na másle; odvoz. č. šumivý:
pěnivý (o jistém druhu vín). — Hl. šum, p. szum
pěna. — Ze střhn. schüm pěna.
šumař: potulný hudebník (NŘ 25.122: lupič),
šumařiti, zpětný útvar šumem jíti (nyní zastaralé).
Ze střněm. schümer tulák. Jedenkrát hráli tré,
menovali sa Šimaři. Dva hráli na huslách, třetí na
basi (Rusava 92).
šuměti, šoumati, stč. i šiměti; šum; sic. též
šumoliť; srov. b. šumolja. — Stsl. šuměti, šumt,
pol. szumiec, szum, ukr. šumity, šu?n, r. šumět,
šum, hl. šumic, dl. šumi4, sin. šuměti, šum, b.
šumja, šum. Sem náleží i b. šumá listí, ratolesti,
šumav listnatý a pd. sch. šumá les. Nč. knižní
šoumati. — Psi. šuměti (šum-b je starobylé
postverbale) je m-ový druhotvar
zvukomalebnému šupěti: prší jen šupí Jg, sukně
zašupěly PS, srov. sic. šumctat = mor. šupotat
šelestiti: prší, tak to šupoce. — Příbuzné je lit.
siüboti šuměti. ♦ šumlovat, vč. šumrovat: tříti
(např. ošum-rovaný loket rukávu), šumeliti Jgd.
Han. šóblovat dříti (nohama o zem ap.) KpU (mb
> bl). — Z něm. schummeln.
šumný mor. sic: hezký, zvláště o dě\ča-tech.
Přejato z polštiny, kde vzniklo svého času jako
dobové módní slovo (jako u nás kolem r. 1910
byla dívka jedině správná, později řádná, nyní
sensaóní) od šuměti, jež tam i v ruštině má (kromě
'dělati šum') i vý-
630 šus
znam přenesený 'buditi rozruch, sensaci'. U nás,
kde základní slovo ten význam nemá, šumný tento
afektivní a módní odstín („sen-sační") nedostalo.
šúiíé mor. (z Podluží): náplava; sic šúní listí K.
Nejasné.
šunka, tak i hl. sch. z bornoněm. Schunke, což je
ablautový druhotvar k střhn. schinke (nyní
Schinken), běžný v četných středoněm. nářečích v
16. a 17. stol. i v literatuře (Kluge). U nás ji
dokládá Zíbrt (K. Koniášo-vé kniha kuchařská
531) již k r. 1712: šinky nasoliti (Šmilauer).
šup jvč.: kabřinec, kukla, lomenice. Viz kozlub.
šupák, župák: pobuda. Je název od toho, že byli
posíláni ,,supem" (postrkem) do své obce?
šupati 1° mor.: opatrně jíti (z toho šupáky nohy,
pantofle). Paralelní k cupati, jenže š maluje kroky
tiché.
šupati 2°: šlehati, bíti; na° komu. Κ tomu patří st-
ové intensi v um našustit komu = nabíti prutem,
vyšústat Mal, vyšoustat, vy-šoustnout vybíti PS.
Postv. šupa úder. —. Základ šup- je zvukomalebný,
paralelní k (vy)šubati šibati cubati cibati čabati t/v;
druhotné je vč. vy-šukat koho, Jgd šuknouti.
šupati 3°: jísti oblo, hodně, mnoho Jg, jísti s
chutí PS, též s vy°, se°, dále je našupati se,
sešupnouti, našupnouti se PS. — Příbuzné je lit.
žiaubti žráti plnou hubou (např. o dobytku). Místo
náležitého *z'ub- je u nás ztrátou znělosti obou
souhlásek *s<up- > šup-; je však možné, že
původní zub- vězí dosud v mor. žubrovat, které se
však křížilo se štibrati (viz). — Κ němu patří st-
ové intensivum rd. šústat t/v.
šupec vč.: spěch, poplach Jgd, han. šopot, chod.
sumec. Asi ze šupotati (srov. han. škrabot téhož
významu, slovo též zvukomalebné).
šupěti o mrazení ze strachu: neosob. šupí mi je
mi úzko, jsem v úzkých, mám strach Mal-Gr;
šupělo mu PS, šupí mu o krk běží mu o hrdlo Jg z
Rosy; ale též mráz jim šupěl po zádech PS z Baara
(a mráz mi šupě po z. PS s. šupati), ba i kůže mi
šupěla po zádech Teplv. — Sic neos, šupiet t/v,
hojné doklady má^G. Horák SR 24.82. —
Příbuzné je lit. siaübti míti strach.
k šupina: jenom šupa a šupina, pokud znamená š.
rybí, může býti z něm. Schuppe. Tak i hl. šupina,
dl. šuplina, p. szupina (Bielfeldt 267); ale sotva
jvč. a mor. šupka: druhotvary slupka a vč. zlupka
svědčí, že šupka je asi domácí (redukce šl- > š-);
viz slupka. Pol. szupina.
šurpat se laš.: loudati se MZ. — Nejasné. Snad
souvisí se šoupati, a to tak, že má navíc zesilovací
r, § 10.
šus lid.: potřeštěný, blázen. Z něm. Schuß t/v. —
Lid. šuspajtl t/v ze Schußbeutel, Schußbartel. Jde
tu o pojem „střelený"
šustaf 631
(tak je č.); znamenalo to původně, že nepřejícná
čarodějnice do člověka vstřelí potrhlost,
pomatenost. — Mor. rozšířeno o t: las. šust
potřeštěné děvče, han. šustka živé, lehké děvče.
Sic. šust blázen Jg. Původ toho t ukazuje laš. je
šustnuty potřeštěný (Glazarová, Roky v kruhu): je
to výs edek změtení pojmů „střelený" a
„praštěný" (v. praskati 1°).
šustať laš.: stříkati (krev z něho šustala), sic.
šústai vylévati, stříkati. St-ové intensi-vum od
šupiet utíkati z hrnce. Meh SPL 1.250.
šustka, šusterka Jg-PS-Krš-Rzr, šustíce Jgd,
šoustky Jgd s. v. šustíce; mor. pl. šuterky Jg:
škubánky. — Nejasné.
šuškati mor. a sic: šeptati, z toho dále šuchotat
šucholiť šušlit šušať. Ze *šušu-kati, srov. ukr.
šušukaty, r. šušukai a b. šušukam. Interjekce šusu
označuje šeptání (je např. v han. Kp).
šušňati se, typické slovo expresivní: piplati se
s něčím; pak i: špiniti se, mazati se, též šušnit se;
nešuša špinavec, nešoušný nečiš-totný. Další člen
té rodiny je č. šišmati se špiniti se, sic. šušmať sa
loudavě pracovati, piplati se; sin. šušnja osoba
loudavě mluvící n. pracující. — Není jasno, jak
vypadal výchozí útvar. — Jiné je č. zvuko-
malebné šušňati mluviti nosem = huh-ňati.
šůta jč. a chod.: šiška, val. suta t/v SvK. — Z
něm. Schote.
šutat, čutat lid.: kopati míčem. Z angl. shoct
střeliti, hoditi; přeneseno z Anglie zároveň s
fotbalem.
šuteřica šutořica sotoreň mor.: fujavice B. Dl.
sutorié foukati (o větru), sutor vichr. Viz futer.
šutka: žert, kratochvíle v obrozenské češtině
(z ruštiny). Sic. r. šut čtverák, pol. szut, sin. šutec
blázen. —Vše k šutiti (v.šutít) a k lit. siauóiú
siausti hráti, šíleti, zuřiti, siaüstis baviti se. Viz i
pošetilý.
sutý mor. a sic: bezrohý, komolý, kusý,
zpravidla v mluvě pastevců o kozách nebo ovcích
(suta, sutana ovce, kráva, koza bez rohů, šuták
kozel bez rohů, též s předponou ko-: košut kozel).
Pol. szuty siuty szuta, ukr. šutyj suta; i na
Balkáně: rum. ciut sut (i sic óutý), b. šut, sch.
šuša, sch. b. sin. košuta laň; alb. shut. — Sem
snad lze připojiti mor. sic šutky menší gajdy
valašské, dudy, míní-li se tím vtipem střední část
zvaná koza (plur. by byl podle dudy).
šváb, tak i pol. (szwab), b. a sch. Hl. dl. šwoba.
Stč. švábník Klar. — Z něm. Schwabe (u Rohna:
Hausschwabe), což je obměna náležitého Schabe
(náleží k schaben škrabati jako naše chrobák
škrobák ke škrobotati) na posměch
jihoněmeckému kmeni Švábů, tj. starých Suebů.
— Zslc (ze Gbel) šváb je i nějaký večerní motýl;
podle Vážného JM
švápati
se ten význam vyvinul podle jihoněm. Schabe =
mol.
švabach: z něm. Schwabacher, podle města
Schwabachu na jih od Norimberka (Šm.).
sváda lid.: výřečnost, vyřídilka. Je i mad. sváda
z něm. Suade t/v. Pramenem je jméno římské
bohyně výřečnosti Suada (ř. Peithö), doložené již u
Ennia; bylo i zdrobnělé Suadela (od Plauta); byl to
vlastně spíše symbol Či zosobnění řečnické
dovednosti přesvědčiti (per-suáděre) posluchače.
Ve středověku to jméno bylo téměř zapomenuto
(jsou známy jen tři doklady), ale zachránily je
renesanční slovníky. V Uhrách je od 1863
doloženo i vlastní jméno osobní Sváda. Od
poloviny 19. stol. je mad. sváda jen ve významu
Výřečnost' a jen v hovorové řeči (P. Fabián,
Magyar nyelv 53.1957.423, ref. BCO 5.20). — Κ
nám přišlo š. asi z němčiny; má je teprve Kott 3,
ale už on odkazuje na lat. Suada (tu má již Jg) a
má ,,us." rčení ten má suadu. Vlivem slova sváda
bylo od žvandat apod. (viz zváti) utvořeno žvádolit
a švádolit tlachati.
švadlena: viz šíti.
švadroniti: protivně mluviti (cizí řečí ap.). Z
něm. schwadronieren žvanit, tlachat, chvástat se,
pův. divoce šermovat; náš význam je od Urfausta
1774. (Š.) Chod. švantrati za-drhovati cizí řečí,
dále č. švandrati, mor. švandrkat švandr(o)cit
švandrošyó švandr-kovat švandrykat apod. jsou z
bavor.-něm. schwandern tlachati, Bielfeldt 307. Je
i pd. szwandrac, szwajdrac aj.
švagr, švagrová; vč. vok. švaře, z toho švaří-
éek; stč. švekr, švegruše. — Sic švager, švagor
(švoger; z madarštiny šogor aj., viz Kálal 968),
švagriná (přípona jako v gazdiná), šógrina atd.;
švagre bylo místy na Slovensku obecné oslovení
mezi muži jinak sobě cizími (např. za jednání na
trhu). (Podobně v něm. je Schwager oslovení mezi
příslušníky příbuzných řemesel, např. kováře vůči
zámečníkovi, mlynáře vůči pekařovi; Wolf s. v.).
Pol. szwagier, szwagrowa, dl. šwar, šwagrnica. —
Z něm. Schwager, jež je příbuzno našemu svekr.
Přejaté švagr svou pohodlností vytlačilo u nás
domácí přesné názvy dčver, šur (viz šiří);
švagrová vytlačila želvu a jatrvenici.
švališer, -šar: lehký jezdec, v barokní češtině. Z
franc cheval-léger.
švanda: legrace. Ze *štvanda < štvanice, srov.
stran významu rak.-něm. Hetz (> č. vulg. hec)
švanda, žert, což je z Hetze štvanice. Rozumějí se
štvanice = zápasy divokých zvířat, poštvaných
proti sobě (např. psů proti zubrům, koní proti lvům
a medvědům), kdysi oblíbená „zábava" šlechty i
měšťáků. O tom podrobně Knobloch ZfS 1.4.85.
Je však možno mysliti také na něm. Schwank
šprým. Byl to útvar jako junda (viz) od Jux.
švápati. Je expresivní rodina slov, jež.
Svargať
nabývají (v složeninách) i významu bíti, práskati,
jednodobé sloveso s u- má obecně význam
ukrojiti notný kus (chleba) ( = „ušvi-hnout,
ušmiknout si"): val. ušvažiť skybu; novější útvary
s c < st přesmykem val. sic. švácať švacit švácnuť
švacnút, švancat (vy° PS), sic. švocať, laš.
švajcnut ukazují nepevností vokalismu dobře
expresivní povahu. Pd. éwiachač dávati rány. —
Východiskem celé rodiny je švápati uřezávat, do-
ložené u Kotta. Od něho bylo st-ové inten-sivum
*švastati > švácať, další jsou odvozeniny na -
chati > -hati. Kořen je starobylý, väp-, ve véd.
väpa- holení, stříhání (vlasů); v slovanštině bylo
vap~jo vapti > váti, to rozšířeno ve vajati a pak
přitvořen nový présens csl. vajo, ba i csl. vajajo, r.
vajáju vaját vydlabávati, vyřezávati (sochu,
řezbu). Ve švápat je však ρ zachováno; š je zesilo-
vací. Meh SPL 1.250.
švargať laš.: šourati se Malý. — Upomíná na
sch. švagati; má navíc r, § 10.
švarný; znamená jednak čistý (nešvára = kdo
nedbá čistoty), jednak pěkný, hezký, ba i statečný
(mor.). Pol. szwarny, sic. švárný, ukr. švarnyj (z
polštiny), hl. dl. šmarný hezký, pořádný. —
Nejasné. Ze sthn. 8übar (nyní sauber) čistý,
pěkný, oba naše významy jsou tedy už z němčiny?
Samohláska po s vypadla asi nejprve v záporném
slově. Přípona podle pěkný, krásný. Nešvar je
zpětný útvar z nešvarný. Mor. ošvářit ušvářit
učistiti; švárnit se lichotiti se = dělati se pěkným.
Či snad ze ^st-tvar-bn-b"]
švec: viz šíti.
šveholiti, mor. šviholit švihotat švihlati
žvaholit, stě. švehlati; odtud stč. jakýsi pták
švehlác; nč. švihlík polní vrabec, švihlotaÓ
zvonohlík. — Hl. šwiholió šwiželič šwizolic, sic.
šveholiť, pol. éwiegotač. Sem náleží (Knobloch
ZfS 7.302) též Puchmajerovo argotové švihlík
'Němec', švihlicka 'němčina*. — Zvukomalebný
základ *svegl- svigl-, spolu s mor. švigry-švigry
(štěbot vlaštovčí), je jinou podobou toho, co je v
pol. éwierk--ctar cvrlikati. Viz i švitořiti. Ze
sverg- je švrhol zvonohl'k.
šverc val., laš., též han. u Slavkova: paše-rák;
švercovat. Pd. szwarc(ouac). — Z rak.--něm.
schwärzen t/v od schwarz černý = tajný (srov.
černá bursa, jeti na černo, franc. mar che noir),
černý trh.
švestka, již stč. Z (pruna) *sebestica, tj. -
arabská, což se předpokládá na základě ná-
švrnéný
zvu pruna sebestena. Šmilauer NŘ 26.220. Něm.
Zwetschke je z češtiny.
švidrati mor.: šilhati B-Hor-SvB; švidravý KtD,
švidratý Β šilhavý, švidrhoň KtD šilháč. Je též
sev.-mor. šmidrat šilhati Rzr, mor. šmidrkat t/v PS
z Basse, šmidra šilháč PS; jeho ρ umožňuje
dospěti ( = záměna retnic ™>I'P> § 6) k han. (na
Boskovsku) pidrat SvB. — Výchozí švidrati je
přejato (Kopečný SISb 52.277,280) z pol.
éwidrowac oezami 'šilhat' (vlastně: vrtět očima).
švihati; oš(v)ihel prut (srov. šmihel pod šmihit),
svižný (tak i hl.: šivizny), z toho disi-milací svižný
(srov. mor. šmižný), švihlý; postverbale švih = ocas
hovězího dobytka, řemen; švihún výhonek, prut
(srov. šlahoun); švihák původně mladík jako prut;
šviháčtina je tajná řeč moravských miškářů
(švihají dobytek = řežou, klestí). Se zakončením na
k chod. švíkat, mor. švícat, švicnót. — Hl. šwihaé
šwikac švihati, sic. švihat. R. žvýkat t/v má opačný
stav znělosti a y. — Příbuzno je lit. svíegti
schleudern, schlagen.
-švihnouti ve vy- se někam. Sic. vyšvihnut sa.
Hl. šwihnyc so (na koleso) t/v. Z něm. sich
schwingen t/v.
šviňha: příčné spojovací dřevo v žebřinách. Z
něm. Schwinge.
šviřeti: za° zafičeti PS. — Zvukomalebné.
švitořiti, mor. švitorat, sic. švitořit. Vzniklo
vnitřním rozšířením zvukomalebného základu
švir-, který je v mor. šviřinkat a v sic. švirikat.
Srov. i cvrlikati, skver- ve skorec.
švondat se, žvondat se mor. toulati se bez cíle,
švondrat courati. Švondat se je paralelní útvar k
mor. cvand(r)at se, příbuzný dále s cvachati atd.
Vývoj významu: čvachati se ve vodě, v blátě >
courati se mokrem > courati = toulati se. Pol.
szwendaé sie., szwedrac si$ toulati se bude asi
přejato z Moravy. — Sem dále (s posunutím vý-
znamu) patří též mor. švandrat ztěžka jíti, švajdat
jíti šmatlavě (rýmuje se s glajdati pajdati atd.),
švejhat jíti šmatlavě.
švrdlat. Takovéto sloveso předpokládáme jako
východisko pro val. švrdlacka a švrlák (Hzl), han.
švrglaóka měchačka (vyrábějí se z přeslenu
větviček od vrcholu jehličnatého stromu); sloveso
zní též mor. nář. švřlat, šurlac. Je odvozeno od
*svbrdlo vrták, o němž viz pod svidřík.
švrnéný mor.: rychlý, obratný (Kyjovsko), val.
ščrcný bystrý, smělý, msl.: velice dychtivý; han.
střený smělý do někoho. — Nejasné.
-ť
Τ
-ť, částice kladená jako příklonka u některých
slov (nebo-ť), popř. jako trvalá součást (vždyť).
— Příbuzné je stind. iti 'tak': to se může klásti i
jen k pouhému zesílení předešlého slova; i- u nás
zaniklo, podobně jako u v *upo (viz po 4°) a a v
*apo (viz po 3°).
tabák, slovo západní kultury (na východě je
dohán), pronikající do všech jazyků, původem z
Ameriky, odkud i ta rostlina přišla. Κ nám se
dostal za třicetileté války skrze cizí žoldnéře.
Tabatérka z fr. tabatiére.
tábor, vojenské ležení, je totožné s názvem
jihočeského města Tábor (K. Titz LF 59.245). To
bylo založeno 1420 a nazváno podle biblické
hory Tábor jakožto útočiště proti nepřátelům.
Husité pak nazývali tak i svoje opevněná ležení a
zanesli to slovo do Němec a jinam, hlavně však
do Uher, ba dostalo se, jak se pak ukázalo, i k
osmanským Turkům, od nich pak k Arabům a od
těchto ke Španě-lům; na východě pak přes ruštinu
do střední Asie. Titzův výklad se stal předmětem
rozsáhlé diskuse; Némethův příspěvek (Acta lin-
guistica (Budapest) 3.1953.431n.) vyvrátil názory
těch, kdo tvrdili, že slovo je z tureckých jazyků.
Doklady s obecným významem jsou v češtině
nyní známy od r. 1420. Znamená nejen opevnění,
ale i opevněnou posádku, vozový tábor; toto
označení vzniklo zcela zřejmě mezi odpůrci
husitů, a to bez rozdílu národnosti; vyškytá se
stejně v českých textech pocházejících z okruhu
Rožmberků jako v textech latinských, německých
atd. Obecným jménem se t. stalo již v 15. stol.;
svědectvím je tu i to, že v obecném významu má
v koncovkách kolísání, např. gen. -u vedle -a (u
vlastního jména je jen -α!). Ο tom všem B.
Havránek NŘ 38.2. — Madarští badatelé však
stále mají za to, že t. je z tureckých jazyků: tak
nyní B. Sulán (pís.), že t. je z tur. tapqur
'vojenské ležení, obehnané vozy' (což je prý stará
tradiční forma vojenského ležení, kterou obnovili
Kumáni v madarském vojsku); opírá se o článek
D. Paisa v Nyelvtudományi Kozlemények
49.1935.295η.; podle P. osm. tapqur je řada,
zvláště koní nebo jiného dobytka, pás, palisádové
opevnění, vozová hradba, džag. tapqur je
vojenský oddíl, vojenské ležení, z posvazovaných
vozů sestavená vozová hradba, opevnění ve tvaru
čtyřúhlé pevnosti z vozů. Pais poukázal na to, že
rus. tábor (tábur) má vedle významu 'polní
ležení, válečné ležení, tábor kočovníků nebo
cikánů' též význam 'stádo zvířat (např. sobů)'; to
je prý význam přejatý z osm. 'řada koní nebo
jiného dobytka'. — V sedmdesátých letech
minulého století začalo tábor u nás označovati
meetingy lidové
633 táhnouti
pod širým nebem, asi vlivem četby Palackého o
táborech husitských, a spojení tábor lidu se trvale
uchytilo (o těchto táborech v letech 1868—70 viz
A. Stašek, Vzpomínky, 1926,260η.). — Nové
odvozeniny: tábořiti; táborák = táborový oheň, ač
útvar familiární, stává se dnes termínem.
tabule; sic. tabula, se synkopou tabla z mad.
'tabla. Vše z lat. tabula. Z téhož základu, ale přes
něm. Tafel, je starší lidové táfle, sic. táfla; z něm.
Tabelle je tabela; z franc. tablette je č. sic. tableta
(forma léčiv). — Základní slovo je z Orientu:
akkad. tuppu, z toho het. tuppi hliněná tabulka.
Cesta přejetí do Evropy nebyla dosud zjištěna; snad
přišlo do latiny, přes etruštinu.
tác 1°, sic. táca, pol. tac(k)a, z rak.-něm. li-
dového Täzze, jež si v Rakousku zúžilo význam na
'podnos' (Untertasse); samo pochází z ital. tazza
t/v; sic. tácňa je z něm. lid. die Täzzen. It. tazza je
z arab. tassa, sem náleží i fr. tasse a něm. Tasse
šálek, hrneček.
tác 2°: pivní daň; pol. a luz. taca, z něm. Τ atz,
to pak z it. dazio (= lat. dáti δ dání).
tacle mor.: krajky; sic. tacel. Pd. tacla. Pův.
náběra u rukávu, výlóžek, z něm. tätzel, Käppchen
an einem Weiberhandschuh; stč. okruží u rukávu.
Winter, Kroj 220. (Šm.)
tacmo, slez. 1° kněžský desátek, 2° jistá dávka
pastýřovi (přen. byl s tacmem = na záletech, Hor),
pol. tacma, hl. dl. pol. taca. Z něm. Τ atz, to pak z
lat. decima (totiž pars, desátý díl).
ťačkať: val. na° sa načekati se SvK. Nejasné.
tácky 1° mor. sic: kotouč, kolečko na dopravu
hmot. Viz taliga.
tácky 2°: jíti na tácky, na besedu. Málo jasné.
Starší význam u Jg tácky = procházka s dětmi.
Vzniklo snad (pouhá domněnka!) takto: táč (od
točiti) je vč. dlouhé plátno, jímž chůva otočí dítě a
pak sama sebe, aby se jí lehčeji neslo; vzíti dítě na
táó bylo vzíti je s sebou na delší procházku, což
byla obyčejná chůze na návštěvu. Z toho
porušením vazeb jednak jíti tác Jg, chodit na táce
Dědina, jednak plur. a zdrobnělé na tácky, z čehož
vzniklo samostatné tácky = beseda. Val. je podivné
na vytáčky = na besedu SvK.
taft, sic. taft, asi přes něm. Taft z ital. taffeta
(odtud přímo pochází pol. tafta), to pak prý z pers.
tafte. Starší čes. tafat, sic. tafata a starší něm.
Taffat jsou ze středo-lat. taffata. Nejasné je, jak
vznikl druhotvar tykyta, dýky ta.
táhnouti, psi. t$gnoti (pol. ciqgnqc, sic.
tiahnut, r. tjanui atd.), iter. tahati (nář. táhati) z
psi. tegati ((sic. tahat, r. tjagat atd.), bylo i *t§zati
(viz tázati) a He^žati. Vlastní význam kořene
t$g- byl jednak vléci za
táhnouti 634
sebou, ale i napínati, natahovati, něm. ι
spannen, např. napínati luk, řemen, přeneseně i
napínati sílu. Pro pochopení odvozenin je nutné
vycházeti z významu napínati, spannen. Stč.
bylo v době přehlásky táhnu tiehneš attl., ale časem
(od 16. stol.) ovládla podoba tah-; z tieh- (zúžením
z toho tíh-) je jě. tíhnout, mor. tihnót táhnouti a
né. tíhnouti někam = směřovati. Odvozeniny:
tah-oun, tažný, (vz- pru-), postverbální je tah (vz-,
vý-, pru-, roz-, za-); táhlo, teklo, stč. tiehlo, i muž.
téhel u vorařů (těhlík u Litomyšle: část kolovratu),
žen. téhla; sem patří i vslc. cahlo vrchní dřevo
jařma Bf; otěž viz zvláště; mor. a sic. sťahel uzda,
oprať, zvláště pro hříbata (^s-h-teg'hla), stíhel, mor.
stahlůvka; samotíz, sin. samotež je patrně
adverbium starobylého typu (složenina s příponou -
b), užívalo se ho o vozu nebo saních, když je lidé
táhli sami, z toho pak samctěhou (Polnička),
samotího (han.) (ukr. samctužki) a jméno sáněk
samotížky; poteh, mor. potahák řemen, jímž si švec
přidržuje botu na koleně, srov. sin. potega šňůra.
Κ stupni o patří stuha (viz); otuh úvinek, jímž
se stanuje, svírá řetěz na upevnění klád naložených
na vůz (otouch v Kladsku a na Holičku; pod.
votouhy, votouhnice u kosy, Litomyšl); psáno i
votouch klacek PS. — Tohoto slovesa se užívalo i
jako 'natahovati, napínati se' = těžce pracovati: mor.
natahat sa lopotiti se, unatáhat se unaviti se
(uznatahovať se upracovati se Malý); natahá,
natázka těžká práce, s expresivním g a změkčením
uťáganý = unavený. Od starého težati pracovati je
stč. těžař negotiator, cultor, sch. tezak sedlák, csl.
težakt tezar'b dělník, sedlák, u nás však Hezati
(csl. težati, sch. težati) přešlo do 4. třídy:
těžiti, a odchýlilo se i významem (vytěžiti =
vypracovati, vyzískati, ale těžiti je pouze bráti zisk,
dokonce i těžiti uhlí atd.), nový těžař je majitel dolů,
doložen již (Šm.) 1525 v Horním řádu Václava II;
jsúť potom těžaři horní prvotní, kteřížto obecně
kver-kové slovu. — Jedno složené sloveso k té
rodině od původu nepatří: sic. utiahnut sa = vzdáliti
se, odstoupiti z veřejnosti, val. utě-nút sa uchýliti
se někam, vč. (Polnička) utínit se, laš. utěhnit se,
ucanut se skrýti se (před deštěm ap., Malý); pův.
*utanúti se, viz tajiti, se zkřížilo s teg-nnti. — Stč.
vazba např. netáhl on toho dořéci, až... ( = ještě to
nedořekl, když...) se pochopí prostě jako „ještě
nedotáhl = nedokončil tu a tu 'činnost
(infin.), když tu...". — Příbuzné může býti jednak
lat. trahó táhnouti, vléci: jeho kořen Hegh by
místo normálního e měl afektivní σ·, kromě toho
navíc zesilovací r, §9. V(de toho je druhá
možnost: u Slovanů by bylo afektivní zdvojení
g, tedy tegg- > teg-; tomu by odpovídalo av. thang-
(ůanjayeiti se rovná našemu težitb) napínati
(provaz, luk), táhnouti vůz. (Těžký
tál
a touha sem nepatří, ač se stále sem řadí-vají.)e β
tajiti, u všech Slovanů; tajný (*taj-bm>), adv.
csl. tajb (č. potaji, srov. kradí), tajmo (srov.
kradmo), po-tajmu (srov. po-kradmu), od toho
tajemství a tajemný, sic. tajomný, pol. tajemný (č.
pol. tajemník resp. -ik); stč. tajemnice (Tkadl.), láš.
a pol. tajemnica tajemství. — Příbuzná slova jsou v
stind. stáyát tajně, (s)táyú, stěna-, av. täyu- zloděj,
kořen tedy (s)täi-l(s)tdi-, naše taj o je tedy z taj-j?,
inf. *taj-l-tei. Před souhláskou tái-dalo tä-, odtud
csl. ta-tb (r. tat, sin. tat) zloděj, sem dáme i sic.
potatme apotutme potajmu (viz i tutlati 2°). Laš.
uČanut se skrýti se (později zkřížené s táhnouti,
viz tam) svědčí, že i tanouti sem patří: stč. tanuti
(na mysl, v srdce) = potajmu se vplížiti, subrepere
(nyní tane mi... je ,,u význame přítomně trvalém"),
Zubatý 1.1.197. Dále snad i stč. vtat (špatný lékař
„vtat léčie"), pův. snad 'potajmu', z toho 'neprávem'
(jinak Zubatý 1.1.340).
takloví, tákloví, stožáry a plachty na lodi,
takeláž, též ráhna a lanoví, celková výstroj
plachetnice PS. — Z něm. Takel, -werk, -zeug, -
age lanoví.
ťakvit sa val.: neurčitě se jeviti, šemřitise,
míhati se a pod. sic. ťakvit bez sa objevovati, stopo
vati(?). Dosud ne vy loženo.
taký, psi. tak*b -a, -o, utvořeno příponou -ko- od
zájmenného kmene ta- (= Ho-, zdloužené to- z to-
go, to-mu, to-mb, viz ten), srov. lit. tóks takový, s
jinou příponou lat. tá-li-s; táž přípona je v jaký,
onaký, toliký. — Z ntr. tako (je sch.) je příslovce č.
sic. pol. r. tak (srov. tamo > tam), z něho potakati
přitakati zatokat stákat (pod. r. takat, ukr. tákaty),
tiktéž, takřka (v. říci). Beztak (mor.) asi zkřížením z
beztoho a i tak. — Také, ustrnulé ntr., vyšlo z
významu 'právě tak, zrovna tak' (obyčejně v tomto
významu bývalo s -ž: takéž, srov. též, taktéž, srov.
též také t/v, ano i také t/v Srn 92, ale nutné to
nebylo); lidové taky vzniklo asi ze zúžené
výslovnosti taký < také (jako záhy ze záhé). —
Takový (csl. takovb atd.) je obměnou z tak*b
možná pod vlivem zájmena ovb; laš. takovny Lor.
Podivné je s- v nevlídných výrazech s-taková
bezecná lotryně, s-takový potvorníóe, s-taková s-
takoucí nešlechetnice (ze ,,Svěd." cituje a takto
píše Zikmund 280); snad je s-takový tabuová
náhrada za sakramentský ap.
tál 1° gen. -i, mask. stč.: zástava (prastarý termín
právní: r. ukr. tát, sch. tál), osoba daná zárukou za
dluh v moc věřitelovu. — Příbuzné je lat. täliö
odveta, oplátka; dále kymr. tal pay, re ward, value,
tálu dát, platit, nahradit, míti hodnotu čeho (to give,
pay, restore, compensate, to be worth), cit. z
Timothy Lewis, A glossary of mediaeval I welsh
law, Manchester 1913; starobreton. tal
tál 635
payer, novobret. nář. talvout, talout míti hodnotu
(valoir); ir. taile mzda (salaire), cituje Jos. Loth,
Vocabulaire vieux-breton, Paris 1884, pod attal;
něm. zahlen platit, ř. τέλος platba, poplatek, clo,
daň. Je to patrně prastarý indoevropský termín
právní. Základní význam byl asi „cenová
hodnota, protihodnota'4.
tál 2°: díl, dědický podíl, věno; han. tálek díl
obecní louky (pronajímaný bczzemkům) Svěř. —
Sic. tolik díl pozemku, sch. sin. tal; z něm. Teil.
taláceti (se) 1° stč. ně. (zřídka): toulati se, též
talandovat PS (srov. landat), taládrovat Ppz. —
Snad je to koláceti se kontaminované s nějakým
jiným slovesem.
talácet 2°: za° zatřásti něčím PS. Nejasné.
taliga sic: kára, dvojkolový vozík. Proniklo na
Moravu do valaš. nářečí. — B. sin. Hliga, sch.
taljige plur.; ale p. r. telega, ukr. teliha. — Slovo
východní, původu patrně turkotatarského; rozdíl v
samohláskách spočívá snad na různých cestách
přejetí. — Zdrobnělé sic. talicka; k tomu patří
zkrácené (prostřední slabika vypadla) val. tácky
B, las. tácky Hor („kolečko" na vožení hlíny ap.);
podivné je sov.-mor. tůcka Rzr; pol. taczka
kolečko, trakař, r. tacka t/v.
talíř, pol. talerz, r. tarelka (l-r přesmyknu-to),
b. talur, sch. taljur, hl. taleř, dl. talár. Ze sthn.
talier, to pak z it. tagliere deska, na níž se krájí
maso (srov. fr. tailler, z pozdně lat. taliäre roz
kraj o váti). Tvary s η (sic. tanier, sch. tanjir)
jsou z mad. tányér (to pak je ze staršího mad.
tálnyér; In vzešlo patrně disi-milací při přejetí z
it. tagliere 'podnos', kde se vyslovuje 11.
Kniezsa, Hpt).
talk, talek, druh nerostný, sic. talk, pol. talek,
r. talk, skrze lékárny ze středolat. talcus.
Západoevropské slovo (něm. Talk, it. talco atd.),
vše z arab. talk.
talón: poslední ústřižek jistých listin, odložené
karty. — Sic. talón. — Z fr. talon, což je román.
Halone pata (= poslední část) k lat. tälus kotník.
Rčení je v talóně 'zmizel' je z karet.
tálov stč. a sic. nář.: krev tekoucí z umrlce
(Čižmář 1.89). — Sin. talug tamug, dl. talug hnis,
sch. talog usazenina; mad. tályog je hlíza (z toho
sic. tílok, ťalok); u Poláků bylo. v 16.—17. století
talowity (te-, ty-), talwisty tučný. — Slova málo
jasná. Podle Šmilauera náleží patrně k csl. tal-b
liquidus; -A tálov vzniklo mad. tályog, to pak
přešlo do slovanských jazyků: tálok. — Jméno
pryskyřníkovitó rostliny talovín, výtvor Preslův,
jo snad od tohoto tálov (srov. pryskyřník od
pryskýř).
taluta talůta tálut jč.: příkop u silnice; kalut u
Sobotky. Z fr. talute, talus (sloveso tiloutzr)
„svah" z lat. talus.
tam; odvoz, tamní, tamejší (podle zdejší);
tantovat
sic. tamojsi (srov. sic. tunajší od tuna 'zde').—
Pův. tamo, srov. sem, ale stsl. sáno. Z *tö-mo: od
zdlouženého kmene to- ukazovacího zájmena ten
(viz) utvořeno adverbiální příponou mo. Podobně
tvořeno kam, onam, jinam, sem (v. toto); u těchto
však nejsou odvozeniny.
tamaryšek od Mattiola, nedávno porůznu i
tamařišek, tamarišk, tamarisk(a); pol. ta-
marzyszek, ze středolat. tamariscus. Ale sic.
tamariska je z něm. Tamariske.
tambor: vojenský bubeník; tak i sic. — Přes
něm. Tambour t/v z fr. tambourin t/v; základem je
stfr. tabour buben. — Sem patří i tamburina,
hudební nástroj v podobě bubínku PS, s
rolničkami, dále tamburový steh, řetízkový, kdysi
dělaný na bubínku; odvoz, tamburováni, takové
vyšívání PS.
tamín: druh tkaniny. Z fr. étamine.
tandem: druhé sedadlo na motocyklu. Z
angličtiny.
tandléř, -iř: vetešník. — Z něm. Tändler t/v,
což je od Tand cetka, tretka.
tanec, tak i sic. r. a sin.; laš. tanec Lp; pol.
taniec, sch. tanac. Z něm. Tanz, to pak z fr. danse,
jehož původ není znám. Snad počátkem všeho
byla nějaká všelidská citoslovce s dán- pronášená
při tanci, srov. sic. tancúvali dínom-dánom; msl.
(sděluje K. Klusák) refrénové slovo danaj v
písních, např. Ja, dolina dolina, d. d. d., malovaná
dolina, ja d. (z Kněžduba); na Strážničku je i jistý
tanec danaj.
tanistra han. sic. pd.: torba, mošna. — Ukr.
ta(j)nistra, tajstra. — Asi z mad. staršího (dolož.
1510) tanyisztra t/v (novější mad. tarisznya vzešlo
asi přesmykem z varianty tanyisztra), to pak je asi
z ř. (byz.) τάγιστρον 'pytlík na potravu pro koně'
(resp. z plurálu). (Miklosich a Bárczi však myslí
na lat. canistrum koš, což je méně
pravděpodobné.) Něm. Tornister (z toho č.
tomistrai zkrácené torna) se má za přejaté z mad.
nebo z č. (Hpt.)
tantes dantes tantýsek dantýsek byl „početní
groš, žeton" při starodávném způsobu počítání,
zastupující desítky, stovky nebo tisícovky, ale
jinak neplatný; z toho je pak význam 'bezcenný,
nepatrný peníz' (nemám ani dant ve stř. C); dosud
na Táborsku tantýsek = známka na psím obojku;
za Bartoše byly tantery (r podivné, jistě mylným
čtením cizí zprávy) v Třešti hrací známky. — Z
něm. Tantes, Dantes, což je nesklonné nářeční
slovo bavor.-rakouské, přejaté (přes Holandsko) ze
špan. tantos (plur. tanto početní groš, z lat. tantus
'tak veliký'). Ojedinělé nář. tantus je z maďarštiny
(tam se připodobnilo opět latině). Početní groše
razili i u nás vysocí iiřed-níci, kněží, šlechtici,
česká komora i některá města. Hodura NŘ
26.71,159.
tantovat vč.: klamnou řečí vábiti, zpravidla u°
lstivě přemluviti; stč. tant žvanění,
ťanu
malichernost (Štítný, Rokycana atd.) (Šm.); nč.
utantat, utamtat umluviti koho PS. Sem patří snad
i jč. otátjvati ošidit. Z něm. Tand prázdné
žvanění, šprýmy.
ťanu nebo pouhé ta, val. sic. interjekce (obdivu
aj.), též taj, chod. tajný; -nu je totéž co v i-nu.
tápal: druh rybářské sítě PS; podobá se
velikému pytli, bývá u mlýnů celé dni i noci ve
vodě Jg. — Asi od stě. tápati 'potápěti te', což je
od topiti se.
tápati 1° stč.: topiti se, sic. tápat sa, je
iterativum od topiti.
tápati 2°: nejistě se pohybovati ve tmě ap. =
něm. tappen; ř. τοπάζω tápám, hádám, tuším,
ύπο-τοπέω tuším, domýšlím se.
ťápat val.: nepěkné věci mluviti B, žvaniti
SvK. — Je totéž co tlapati t/v (viz tlampač); j (v t
< tj) je funkcí rovnocenné zesilovacímu l v
tlapati.
tapir: druh savců. Z indiánské řeči tupi, kde je
tapira. „Podle G. H. Neuendorfa WuS 21 (1940)
210 je tapir běžné v celé jižní Americe (v Bolivii
a Ecuadoru i tapira)." (Š.)
ťapit 1°: zasáhnouti, uhoditi, natlouci (pak i
'natlouci se = najísti se', z toho akt. 'snísti') (jiné
tápati viz pod capatil); klad. tapnouti seknouti
drápem, mor. sic. tapkat zlehka tlouci (např.
máslo), z toho pak zdrobnělé sic. tapuskat >
tapušit hnísti (lehkým pleskáním formovati); mor.
tápat (utapit otapat stapat ztapat) ovoce se
stromu. Vedle toho je tafat sekati drápky, tafka
udeření, políček, citosl. taj o prudkém uchopení
PS. — R. tjápat bíti, tepati. — Asi z *t§pati, což
by mohlo být z tepati 'bíti', s expresivním
zdvojením hlásky p; to pp se pak rozštěpilo v mp
a Hemp dalo tep-. Meh LP 8.305.
ťapit 2° mor.: ztapit natrefiti, (na)capit
(na)dabit nadlábnout zadlápit přistihnouti (např.
někoho při polním pychu), natapit se s někým,
naďabat sa přihoditi se. — Příbuzné je lit. pri-
tápti natrefiti, lot. sa-tapt potkati koho a něm.
ertappen přistihnouti, dopadnouti koho. Základ
tap- je pohybo-malebný, jako lap chap chňap aj.
tarabit vč.: namáhavě nésti NR 5.98 (jinak
5.104), Jílek Jžno 405, t. se PS, tarabotit se Jžno
95 (o namáhavé jízdě vozu). Sic. teperit těžce
vléci, t. sa, cerepit sa namáhavě jíti; zdrobnělé
detepierkat sa dobelhati se, teriepkat sa batoliti
se, zhruběle tzhnit Pocta 323. — Ukr. tzporyty
namáhavě vléci (v. Vasmer 3.121, s mylným
spojením). — Tento ukr. tvar ukazuje, že vše patří
k těpiti; er for je intensivní přípona, jo též v
příbuzném lot. stsbcrět jíti nejistými kroky. V č.
se objevily další změny.
w taradyje: sněhová chumelenice (vč.: Páka,
Žamberk aj.). Nejasné.
taran laš.: beran na zarážení kolu (už v ko-
piáři Viléma Prusinovského; Šm.) = pol. r.
636 tasiti
taran beran, válečný nástroj na rozbíjení hradeb.
Odvoz, potarancic pohmoždit Lor. Ze střhn.
tarant (Matzenauer), ,,to pak z itaL taranto", Šm.
taraňa val.: suché hrušky umíchané s mlékem
SvK. — Nejasné.
taras: násyp z hlíny, hráz, val apod., ale i
příkop, tak i han., sic. a polsky. — Ze staršího
něm. Tarras, to pak (přes terraz) z román.
Herraceus zemní od terra země (fr. terrasse).
Odvozenina tarasnice dělo na boření tarasů, z
doby husitské, překlad vza něm. Tarrasbüchse.
Odvozené sloveso v Cechách tarasit, na Moravě
tarastit (Kyjovsko), tarazdit (u Slavkova),
tarazdzit (Boskovsko), st/zd snad vlivem slova
hrazditi. Tarasovati stavěti taras (Vlček z
Čenova). Sic. tarasit.
tárať mor. a sic: žvaniti, s intensivní příponou
mor. taráňat; r. tarantit rychle mluviti. —
Iterativum od kořene tor-, od něhož má primární
sloveso litevština v tariú tafti mluviti. Zdvojené
tortor- je v sic. tratorií žvaniti (s novým
expresivním zakončením tra-chnit klevetit) a r.
toretorit (nyní se píše taratorit), v oslabené podobě
(thrtor-) v s.-csL trttor'b sonus a (s ponecháním
pouhého turt-) v mor. trto(z)nit rychle mluvit
(Kyjovsko), trtula trtulena trtuša klevetnice, laš.
vytrutac vy žvaniti.
tarbík: druh savců; od Presla. Nejasné.
tarmark spis. zastar.: vetešnický trh; vč.
dobytčí trh; mor. tarma(r)k, sic. tarmok, tar-mak
dobytčí trh. Z něm. Tandelmarkt vetešnický trh
zkrácením ta[nd]l > tal a dále změnou tal > tar
vlivem slova jarmark. Zubatý. Při významu
'dobytčí trh' je to (Knobloch ZfS 7.302)
kontaminace z jarmark a něm. Tiermarkt dobytčí
trh. Ještě jinak Matzenauer 344: z něm.
Tattermarkt.
tartas mor. od Rešelia, sic. i pol.: rámus; mor. i
tarvas (odtud tarvasit), varvas (virvas, varvasit),
šrov. i harvas. Zvukomalebné, s jakýmsi
zdvojením souhlásek; -as je vzhledem k halas
příponou, ale je vyhrazena jen tomuto typu.
tasemnice. Preslova úprava slova tasemec> jež
převzal Presl z pol. tasiemiec. To pak je od p.
tasma, tasiemka páska, stužka, jež spolu s r. tes'ma
pochází z tur. tasma. Od přichý-lení k pásmo je
sic. pásemnica, pásommea. Podobně ř. κειρίά
tasemnice je totožné s κειρία pás (Band), popruh
(Bettgurten); o řeckých slovech v. Strömberg
GrWst 25.
tasiti 1°. Jg cituje z Rosy t. = chytře, neznatelně
bráti, t. se chystati se k braní. Bylo-li takové slovo
vč., patří k rus. taskať potajmu bráti. — Pův. asi
*tasati; přechod do třídy na -iti je běžný zjev; bylo
by to intensivum na s, popř. (v ruš.) na sk od
kořene, který je v het. dá- (1. sg. dahhi) bráti.
tasiti 2° stč.: sekati; v složeninách protasiti (štít)
= proseknouti, přetasiti (hrdlo), odta-siti, potasiti.
— Toto tasiti je iterativum od
tasiti
tesati (Pelikán LF 56.237, tam i doklady); za č.
protasiti je stsl. protesati: protešeťb i polárná
διχοτοµήσει αυτόν. Totéž tes- je i v r. protaskát
(sk-ové intensivum) prügeln, raufen, neboť
příbuzné lot. test má kromě 'otesá-vati' i význam
bíti, schlagen, prügeln.
tasiti 3° ve spojení t. meč, dýku, dále ve
významu vléei, táhnouti: dosud na Kyjov-sku pes
tasí zajíce, četníci tasijú zatčeného, u Vel.
Meziříčí taóit se k někomu = míti se, „táhnouti
se" k něk.; obecně i učitel tasí žáka „táhne",
vyvolává ke zkoušce. Sem patří i refl. vytasiti se
s něčím nečekaným, stč. vy° se náhle se objeviti,
pak i vtasiti prudce vstrčiti, přitasiti se přiskočiti;
doklady Pelikán LF 56.236n. — Rus. taskát
vléci, táhnouti. — Příbuzné je snad lit. tcisýti
trhati, tahati, těžce nésti, vléci, iterativum od
tesiů t^sti t/v. Ovšem za předpokladu, že an dalo
ä, § 7, ale tomu nic nebrání, neboť toto tasiti je v
slovanštině isolováno (chybí k němu příslušné
primární sloveso).
taška, tak i sic. dl. stp. sin. r. ukr. ze sthn.
tasca (nyní Tasche), jež samo je původu
nejasného. Také význam pálená deska na krytí
střech je už v němčino. Taškář — kdo tašky dělá,
ale i (srov. kapsář) kdo je uřezává, krade, pak
zlosyn vůbec, nyní jen (jako šelma) ve významu
žertovném; shoda se stind. taskara- zloděj je
pouze náhodná.
táta, z toho zdrobněliny tatík, tatínek aj., sic.
tatko, tatuško (z nich -o se dostalo zpět do
základu: tato) atd. Pantáta je na Vysočině dosud
hospodář, pater familias, vč. na venkově dosud
tchán, jinak ale klesá na slovo poněkud ironické.
Táta je jeden z prvních projevů dětské mluvy či
spíše žvatlání; otcové se ho zmocnili tvrdíce nebo
věříce, že znamená otce (ale dítě v kolébce o tom
nic neví). Tak i jinde u Slovanů (p. sch. br. b.
tato, r. tjatja) a u jiných národů, byť i s
odchylnou samohláskou; lat. tata, lot. teta, lit.
tetě, ř. τέττα atd., též v podobě *at-ta (viz otec).
tatar, tatarec mor. a sic: karabáč, knuta,
pomlázka. Tak i pd. Od jména Tatarů, které si
představovali s takovými knutami.
tatarka: druh pohanky Fagopyrum tatari-cum.
Rostliny donesené z východních stepí zvány
„tatarskými". Viz i JP 44.117n.
táti, psi. tajo tajati (csl. 3. os. tajett, r.-csl. ras-
tajati se, r. taj et tajat atp. u jiných Slovanů) o
rozpouštění sněhu a kovů. Z kořene tä- příponou
-jo- (jinde jsou jiné přípony: ř.' τήκοµαι
rozpouštím se (z tä-ko-); příbuzné je oset.
(Abajev AnnSl 4.34) tajyn t/v, jistě i něm. tauen
(sthn. douwen atd.), ale útvar jeho kořene není
jasný. Κ táti patří i taviti, slovo zcela mladé,
vzniklé z potřeby termínu: k iterativu roztávati
utvořeno přechodné roztaviti, z toho taviti a dále
pře-, za-. Podobně sic. tavit a dluž. (roz)tawié.
tatrč fem.: v myslivecké mluvě ocas tetře-
637 téci
va, tetřívka, dropa nebo krocana. Asi obměna za
sic. trtáč kostřec.
tatrman, původně nějaká figurka, panák,
představující snad skřítka nebo pod., pak loutka
divadelní, nyní kejklíř, osoba chovající se šaško
vsky, „hrající divadlo". Ze střlm. taterman (nyní
Tattermann) kobold, loutka, to pak podle Jánka
ÖMF 15.203 náleží k tattern třásti se, rychle
mluviti, koktati (srov. naše drdati), tedy t. byl tvor,
který se třesavě, klátivě pohyboval. Z bavor.
tatterling pomalý člověk, který se třese, klátí, nebo
z adj. tatterlig třesavý, -ec (pův.) je naše
tajtr(d)lík, vč. i dajdrlík Jgd.
tátrum vč.: lidové divadlo, plošina na pod-
stavcích (pro hraní divadla) nebo jiné věci
nakupené na sebe, jako by měly býti k podobnému
účelu, např. pro divadlo loutkové, pro betlem
apod. Z lat. theatrum divadlo.
ťava sic: velbloud. Mor. (až po Kyjovsko a
Slavkovsko!) lidově čava, ščava. U Prostějova i
jinde jo čava nadávka nejapnému KpU. Z macT.
teve.
tavolník: keř Spiraea. Pd. tawula, r. ta-volga z
turko-tatar. Do č. je přejal Presl.
tázati. Stč. tieži (1. sg.) atd. přehláskou ukazuje,
že je z *t$z-, to pak z t^z-ati, jež je patrně
iterativum k t$gnoti (viz táhnouti), tázání je
vytahování zpráv (srov. vulg. taJiati něco z někoho
= vyzvídati). Později se objevilo zvratné t. se
podle ptáti se, odtud i geni-tivní vazba.
Postverbalia dotaz, potaz, stč. otaz (toto viz zvi.),
nč. otázka. Původní význam „vytahovat" lze
doložit ze sic: tázat slamu z kozla (~ z jistého
uložení snopů) apod. (Vážný NŘ 41.276). —
Totéž je rd. tazát plísniti, dávati důtku, i tu tja-
ztvrdlo jako v č. Rus. význam se dá pochopit
jakožto „táhnouti k odpovídání". Pod. stpers.
(Behist. § 8) avam ufrastam aprsam toho jsem
trestal, vl. velmi tázaného jsem se tázal.
téci, u všech Slovanů (csl. tsko testi, sic tečie,
tiect atd.), rodina slov velmi rozložitá. 1° Primární
psi. tekl tekti znamenalo asi plynouti, běžeti, a to
jak o věcech tekutých a jim v té příčině podobných
(mor. proso teče = vypadává z klasů, srov. dále
vytočit obilí sítem), tak i o běhu lidí a zvířat (stč.
jste hubení žebráci, jenž tečete dóm ot domu); z
toho stč. téci sě = běhati se, o pohlavním pudu u
zvířat. Ve jménech stupeň -o-: tok, po-tok, val.
ráztoka potůček v horském údolí, i to údolí samo
(viz zvi.), otok, výt ok, zátoka, útok (od stč. utéci se
na někoho = vrhnouti se); ale útočiště je místo
staršího (stč.) ute-čište; patoky (viz zvi.); jedině
vodoteč náhon, svodnice má e (voroteč, orateč;
vodonč < vo-donča < *vodotc,a < ^vodoteča). Κ
tlci je nové iterativum -těkati (jen ve složeninách),
sic s krátkým e -těkat sa (např. přetékat sa běžeti o
závod, odtud postverbale preteky závod). Viz i
vztekati se. Tekutý z tek-rt-'b,
tečka
s příponou participia pres., ale s tvrdou další
příponou (·τ>). — 2° Faktitivum točiti působiti,
aby něco běželo (stě. potočichu posel brzy =
poslali rychlého posla, Alx.), teklo (vodu ze sudu;
sic. vytočit slzy; č. vytočit obilí sítem = aby
vyteklo čisté obilí, ostatek aby zůstal na sítě; od
toho toČka, tok pípa, odtud sic. tokár soustružník;
tok řešeto u Litomyšle, mor. přetak řičíce) nebo
aby běželo (t. kolem = aby kolo bylo v běhu); zde
však převládla představa, že pohyb se děje v
kruhu, na všech stranách, se všech stran dokola, a
tak zatočiti = zavinouti (např. dítě do plachty),
otočiti nit (kolem prstu atd.; odtud i tač plachetka
na zavinutí děcka (viz tácky 2°), toč jisté jídlo; viz
i točna. Κ tomu dále zdloužením (ö > a) patří -
táČeti: vytáčeti atd. — 3° Intensivum těkati (z
Hek-), původně jen = běhati, ale pak zdůrazněno,
že nepravidelně, bez cíle. Sem náleží i u-tíkati,
postverb. útěk. Srov. lot. těkaju těkat sem a tam
běhati. — 4° Stč. tkáti se toulati se, těkati
zařadíme sem: *ťbk-a-ti z oslabeného stupně (ťk-
> ťbk-, stran tvrdosti srov. g^nati hnáti proti ženu;
ostatně mohla g^nati a ťbkati, nejprve jistě bez s$,
na sebe působiti, jejich významy jsou do jisté
míry protichůdné!); stč. tkáče tulák. Κ tomu se
zdloužením τ> > y patří nář. (vč. i jvč.) tejcct ( >
tejcit) toulati se, potloukati se, ale i šmejditi,
sháněti, slíditi (stč. by bylo *týcěti) a mor. nář. (u
Velkého Meziříčí) tejkat těkati, slíditi. Obdobné
útvary (mimo 4°) a významy jsou u všech Slovanů
i u Baltů (lit. teku tekUi téci, lot. teku tecět běžeti,
téci, lit. ištakas výtok, lot. patakas plur. = patoky,
atd.), dále stind. tákti pospíchá (atematická,
nejpůvodnější podoba tohoto slovesa!), av. taČaiti
běží, teče, stir. techim utíkám. Viz i potáceti se.
tečka, počeštěné r. točka (v Kroku 1822), z
ti>k- v tknouti se, tedy = dotknutí (pérem,
tužkou). Pol. tecz.
tedy. Vzešlo z tehdy (v. pod ten), když se
kladlo v podobném smyslu asi jako tak, pak, tož,
tu, a to na počátku vět hlavních, když následují po
vedlejších. Ve věto ne-uzřím-liť vás, tehdyi nejsem
vaše máti lze při tehdy vidět ještě funkci časovou
(= v tom čase bude možno říci, že nejsem...), ale
již velmi oslabenou. V stč. se tehdy kladlo i jako
překlad za lat. ecce (= hle), ale východisko časové
je vidět např. i z toho, že v jedné vedlejší větě je
korelativní když: a to když mluvieše..., tehdy jeho
mátě i bratřie stáchu vně; lat. ecce mater eius.
(Naproti tomu Trávníček Nesl V 1.212 má tehdy
> tedy za prostě deiktické.)
techtle mechtle: pletky, pletichy. Z jidiš. Druhé
slovo je jen retnicová ozvěna.
tejnořit nč. (Rais): zpívat, prozpěvovat (též o
ptácích). — Z Henořit (což by bylo místo tenor
ovát i, zpívati tenorem)?
638 tělo
tele, psi. tel$ (popř. tel-bCb a tel-en-'bk'h), LI
všech Slovanů: csl. telbCb (tomu odpovídá stč.
zdrobnělina telec, v. I. Němec LF 85.384). sic. těla
plur. telce (telata,), r. telénok (plur. teljáta), ukr.
telja, pol. ciel$, b. sch. sin. tele, hl. celo, dl. sele.
Od toho teliti se (r. teliťsja atd.), stelný (=s teletem
jsoucí), mor. stzlnica stelná kráva, telenec býček.
Obdobná slova jsou jen v baltštině: lot. telěns
(srov. tel-en-'bk'b), tels a vých.-lit. tělias. To vše
jsou hypokoristické odvozeniny (toho typu, kde se
vynechává začátek: Rina z Kateřina) od slova pro
tele, které je v lat. vitulus, ř. εταλον, ετελον a je
odvozeno od vet- (έτος) rok; mládě zváno
,,rockem'', dokud bylo v prvním roce života. V
domácké laskavé řeči u Baltů a Slo\^anů z *vet-el-,
tj. když přistoupily další expresivní přípony,
odpadla první slabika. Tele = hlupák, viz machovo.
— Stč. vodné tele byl jakýsi „červ" nebo larva
(dosud vodní t. = larva potápníka, u Podivína;
zpráva prof. S. Hraběte; vč. telák je na Hořicku
jakýsi vodní hmyz) a zároveň jméno nemoci
(odtud vodnatelný, a místo o je vlivem slova
vodnctý; vodnatelnost). Staří patrně věřili, že ten
,,červ", dostane-li se do těla při pití vody, způsobí
onu nemoc, podobně jako živý vlas, tj. vlasovec,
pohlcený s vodou, prý působí v těle vředy. Ale sch.
vodeno tele je mlok (Hirtz). Je i sic. vodné těla
(význam neudán) Zechenter Lietavice (Brat. 1950)
150. Pd. morskie ciel$ a vudny gad, druh
tasemnice, žijící ve vodě Kuc. Podobně se
vodnatelnost zvala u Germánů: stnord. vatnkalfr,
sthn. wazzar kalb, střdn. waterkalf, Hoops 4.488.
telma: pastýřská mošna pro chléb, stč. a dosud
sic. Nejasné, asi cizí. Příbuzné je lit. delmonas,
dalmonas kapsa. Viz i tlumok.
tělo, pův. kmen na -es- (srov. těles-ný), ale již v
staré době přecházející k o-kmenům, hlavně v
singuláru. Psi. tělo gen. tělese; u všech Slovanů:
stsl. tělo podoba, socha, stéla, oltář, ale i stan, r.
tělo, pol. cialo, ukr. tilo tělo, těleso, b. tjalo, s.
Ujelo, sic. sin. tělo, hl. čelo, dl. selo. Novotvar
(potřeba termínu!) těleso; tělnatý ze staršího tělný;
vojtěrkd lehký kabát ženský, z odtělka; vtěliti bylo
původně „přivtěliti" (vesnice k panství apod.), pak
teprve „zapsati takové vtělení do zemských desk,
do knih", nyní vt. do knih vůbec „učiniti zápis do
pozemkové soudní knihy". — Tělo má protějšek v
ř. τέλος (rovněž kmenu na os les), jež znamená cíl,
splnění tužby, činnosti, snahy, a to realisací laké
hmotnou, konkrétní (tedy nejen obecný „cíl",,
dosažený úspěch), např. dohotovený výrobek
apod., tedy „ztělesnění práce". Znamená i oddíl
vojáků (srov. u nás vojenské těleso, něm. Korps
t/v). (Ale τέλος clo, poplatek je jiné slovo, viz tál 1
°). U nás tělo má tento rys „tělesnosti", „reálnosti",
je však už zapomenuto, že to je výsledek jisté
činnosti,.
-teloupit se
leda odvozené ztělesniti (přání atp.) to naznačuje
(jako τελέω). Hláskově se t. liší od τέλος jen
zdloužením (§ 1), e je z ě. Patří sem dále něm.
Ziel cíl, Hil-, asi přejaté (jakožto kulturní termín)
z ř. po prvním germ. posunutí souhlásek. Lotyš.
těls postava, socha, kostra se pokládá (vzhledem
ke své intonaci) za přejaté z ruštiny.
-teloupit se, -taloupit se (toto má Jg pod vy0)
v- někam: úskočně se dostati (Kunštátsko), val.
vťalúpit sa vetříti se, han. přitělópit se, přeťolópit
se, vetělópit se nenápadné n. znenadání přijíti
(doklady B-KtD -L-Svěr-KpU), msl. přiťalúpit
sa Mal t/v; sic. ialúpii sa broditi se(?).
Příbuzenstvo je v r. tolpitsja tlačiti se, pd. tlopic
(tlopaczyc) sie_ t/v (např. do kostela) a dále lit.
{-telpú -tilpti, lot. tilpt vtěsnati se kam. Naše lu
by bylo z / < *bl, k němuž je protějšek v lit.
tülpinti udělati místo pro koho. Ale e bude nové,
snad vlivem synonyma vtěsnati se, mor. vtěhnit
se (v. těsný). Viz i tlupa.
tělpatý: tlustý, silný (Holice: LF 66.395); též
o šatu: nepřiléhavý (Litomyšl). R. télepetť koule,
neohrabané dítě, telpes, telperí silné dítě.
Nejasné.
témě, temeno: vrchní část hlavy, hory ap.;
odvoz, temeniti (se) vypínati se, tyčiti se (= nésti
vysoko své témě, o hoře, stromu, plameni ap.)
(jiného původu je temeniti = prameniti se, v.
temenec; PS obě slovesa mylně staví pod jediné
heslo). — Sic. terna, csl. thne, ukr. timja, pol.
ciemie, s. tjeme. Psi. tz-me, gen. te-men-e. Slovo
starobylého způsobu. — Původ nejasný. Bylo-li
v psi. původně *te- (kdežto tě- by bylo zdloužení
jako v tělo, § 1), bylo by možno za příbuzné míti
ř. στόµα, jež znamenalo ústa, ústí, ale i přední
část, hrot (např. meče, břit sekyry). Srov.
podobné významové rozdíly u pysk.
temenec. Stč. temenec, tymenec (Šimek píše
té-, tý-) bahnité místo, studánka, chod. temenec
pramen dočasný (na jaře, ze sněhové n. dešťové
vody) Hr, jč. (s)temenec, tymenec, temánec
bahnitý pramen, kaliště; spis. nč. (z jč.) temenec
pramínek, (z vč.?) bažina, mokřina; pramen na
širokém horském hřbetu, kde je obvykle též
mokřina; vodní pramen v rybníce PS. Ojedinělé
je témě pramen (Palacký). Temeniti (se)
prameniti, prýštiti ze. země, odtud temeniště (stč.
-šce) pramen, zřídlo. — Hl. tymjo gen. tymjenja,
á\.,tymje, tijmjenišco bahnisko. — Významy (1°
pramen, 2° bahnisko) dávají tušiti, že v češtině
splynula 2 slova. Jednomu by bylo blízko lit.
tekml běh, tok, tékme, tekmené pramen, potok,
říčka, výtok, od tekHi, které patří k slovan. tekq
tekti, ě. téci, tedy psi. Hek-m% (> teme) gen. -
men-e (srv. výše Palackého témě). K. Hornov pís.
však upozorňuje na šapaur. (Kavkaz) temen
močál a breduš. (čorkes.) temene bahno.
639 ten
Pak by šlo o slovo ,,praevropské" a č. e by bylo
původní. — Druhé by bylo příbuzné s csl. Uměno
bláto (e nenáležité?), csl. b. stč. r. tina bláto (z Hi-
mn-al) a dále buď s ř. τέλµα gen. -µατος (= mn-t-
os) bažina, bláto, arm. Ulm t/v, jestliže bychom
přijali (Meh LF 72.73) substituci Hei- ( > si. ti-) za
původní tel- (v ř.) (ti-, ztvrdlé v ty-, by bylo v luz.
a v č. ty-), nebo s ř. τϊφος bahnité místo. Splynutí
mohlo nastat proto, že místy, zvláště v horách,
vskutku řeky a potoky mají své prameny v
bahniskách čili okolí pramenů je rozbahněné.
Útvary na -enec jsou téhož rázu jako semenec od
sémě.
temlov sic: kožený měch, kozí kůže na dudách,
mor. tymlov nebo koza, měch = část dud. Pd.
temlák. Z mad. tömlö měch.
terno vat: ucpávati Jg-PS, u° upěchovati Hr. Z
mad. töm t/v. Š. cituje odchyhié (sa!) zalamovati
(z. olovem, aby voda mimo něj nešla; Křička z
Bitýšky 276; rok 1570).
ten ta to, zájmeno ukazující původně na
předměty vzdálenější (na bližší ukazovalo SL, čes.
sen), v češtině pak po ztrátě zájmena sen ukazuje
nyní na bližší (zvláště ve spojení s -to, -hle), onen
na vzdálenější. Psi. ťb ta to; pouhé ťb > t je v stč.
ve-t-cas. Zdvojená ťb-ťh je v stč. a sic. tet. Mužský
rod pro ztrátu jerů náhradou zesílen o -ητ> (ťb-n-b
> ten, srov. onen, jen-ž, stč. sen). Další zesilovací
slabiky: -to (tento; -to je stř. rod toho zájmena ve
funkci upozorňovací: ,,hle"), -hle (pokleslý
imperativ hleď), i v pořadu obráceném: sic. toten,
podobně tuten (obé původně = ,,zde ten"), -že, -ž
(srov. jen-ž, a-ž, kdy-ž, viz že) odstiňuje význam na
,»právě ten..." (sic. tenže; přitakací tož); -t (tot) je z
-ti, původně dativ sdílnosti od ty; -tě (totě) z i je
(totě chvály! = tot je eh.). Podle vzoru dobrý, -á, -é
vzniklo i tý(ž) táž též (Srn 33, 177; viz i týden),
srov. sic. lidové oný ona oné a č. ký ká ké. Z
předložkových spojení vznikají příslovce: potom,
poté = (po té době, chod. poty), proto, zatím; han.
vtoto Onehdy, nedávno' aj. I jednotlivé tvary
zájmena ustrnují v příslovce: tím, to (,,hle", v.
výše), toto (vč. i toto 'ale kdepak! nikoli!'). Slova
ten, tento(óky) nebo genitivu téhoto (Šmahelová)
užívají někteří — jako sic. oný — jako zástupného,
nemohouce nebo nechtějíce se vyjádřiti přesně,
jako by si nemohli vzpomenouti na pravé slovo;
odtud tentovati, vč. tentockovati, mor. tentotčt, jež
dospívají až k významu otáleti, vytáčeti se.
Dokonce může ten nebo to při velmi neobratné řeči
nahraditi i sloveso: vč. on by se rád vyto =
vymluvil, vykroutil z povinnosti ap., val. možná že
sa to uten = udělá SvK. Podoby kmene: l°to-vto-
ho,to-mu, to-m, to; příslovce tož; 2° zdloužené ta-
(z to-) v taký (v. to), tam (z ta-mo, srov. kam), tady,
dota-(va)d; 3° tq- (z to + η-) ν tu, tu-dy, tudíž
teneto
(sté. tudiez z *tu-dě-z, stran -de- srov. sté. tede >
ně. teď), srov. kudy; srov. η ν stprus. stwendau Od
tehdy'. Podoby odchylné (te-, tt-) jsou zde patrně
asimilací (k následující slabice) nebo analogií: sto.
(Sm 26) tede 'zde' (> teď = nyní) z ťb-dé; tehdy,
tehía (z toho tehdejší podle nyncjší), sic. vtedy, z
ťb-g^da 'toho času' (gr-focZ- oslabením z goďb,
viz AořZ) asi podle k*b-dy, sté. kehdy od tázacího
*&"?£-, kde w-kmen je od pradávna (viz kdo); viz
i teraz, teprv. — Zájmen-ný kmen to- tä- tvořil v
prajazyku šupletivní sklonění se so sä tak, že so sä
bylo nom. sg. muž. a žen., vše ostatní (nom. sg.
ntr. to-d > slov. to, dále všechny ostatní pády
singuláru a celý plurál) od to- ta-, V bsl. však
proniklo t-i na místo s- v so a sä (lit. tas, tä, lot.
tas tä). Z jiných jazyků sem (mimo flexi *so *sä
*£oriÉ, gen. *to-sio atd. v árštině a řeětině) náleží
např. ind. ti-tra 'tam', lat. tam, něm. člen určitý der
de das aj.
teneto: druh sítí na chytání zvěře. Psi. r. teneto;
sin. tenet mask., tenetvo n. U nás nyní zpravidla
jen v plurálu tenata, jenž vznikl takto: zdrobněli
Henétko se vlivem typu škrabátko (z -dlko < -dlo)
změnilo v Henátko (srov. řešátko): rybářská
tenatka NŘ 18.103; z toho pak a proniklo i do
základního slova: tenata; sing, teneto vyhynul.
Zaniklo i lapání zvěře do tenat; slovo to se drží jen
ve spisovném jazyku ve významu přeneseném
(lapila mladíka do svých tenat apod.). —
Zdrobněli na nč. tenátka, sté. tenetce (Klaret)
znamená zvláštní trojité síťové zařízení na chytání
koroptví a bažantů Šiman 80, Šmelhaus PVÜL
20.214, tedy totéž co trýhubka (viz) a sopík.
Souvislost je dána tím, že u ,,teneta" „zvíře
narazilo na síť, vytvořilo před sebou a kolem sebe
vak...", u ,,tenetce" rovněž ,,pták... vytvořil k^lem
sebe váček, z něhož nedovedl uniknout". — Od
*ten- v ř. τείνω (< ten-jö) napínám, roztahuji
(např. sítě), lat. tendó, něm. dehnen; lot. s
oslabením v kořeni tinu tit plésti, tkáti, lit. tiňklas,
lot. tlkls síť. Tenata byla napínána v lese mezi
dvěma stromy. Přípona v ten-etó jako u jiných
jmen nástrojů řešeto klepeto nereto; lit. lenketas
motovidlo.
tenký, tenčiti, ale starší sloveso je pouze od ten-
: tíniti Jgd, jč. stýniti ztenčiti ze *z-téniti (srov.
krátiti od krátký). Sic. stenk-nút pery Κ =
stisknouti rty; mor. steknút oči = zamhouřiti Β
(disimilační zánik prvního n). Csl. tbn'bk'b a is-
thniti, r. tonkij, toniť, pol. cienki cienczyc, hl.
čeňki ceúóic, dl. éaňki éaYicyé, b. tänäk, sch.
tanak tanjiti, sin. tenek teniti. — Psi. tbn'b-k'b
vzniklo rozšířením o k"b starého u-kmene *t°nú-v
sti. tanu- (sti. tánuka- = si. tbntk-b), lat. tenuis
(rozšířeno o -i-), něm. dünn. Lit. tevas a lot. tievs,
Henv-a-s, mají e asi nějakou analogií. Souvisí se
stind. tanóti natahuje, ř. τάννµαι roztahuji.
640 teprv
tepati, s expresivním změkčením débati Jgd,
han. tepnót a val. tepnúi, z toho dále trvací těhnit.
— Psi. tep^ te(p)ti (csl. tepi teti, sin. tepem tepsti,
ukr. tepu tepty); v západní slovanštině přešlo do
5. třídy: sic. tepat, p. tepac, hl. cepac, dl. sepaé.
— Kořen tep- je zvukomalebný (tap- je i ugrofin.
a turko-tat.); viz i deptati; příbuzné je i ř. πατάζο;
(p-t přemístěno) t/v. Mohl býti zesilován, bud
geminací (viz tapit 1°) nebo vloženým r (viz
třepatí) nebo konečně změkčením (val. otépaný
ztýraný, přihlouplý, oíapa; val. patepa 'bezcenná
věc' bude asi 'zbytek po vymlácení, paběrek').
těpiti sté.: nésti; tepati nositi. — Rd. tipu tzpsti,
tepat namáhavě táhnouti n. vláci. — Příbuzné a
významem nejblíže je lot. stiepju stiept 1° těžce
nésti, vléci, 2° s námahou n. spěchem běžeti, 3°
namáhati se (vůbec); patří sem i lit. stiepti, stiěbti
natahovati vzhůru, stiěptis růsti do výše, vzhůru (k
tomuto poslednímu významu patří u nás ztepilý,
viz). Viz i tarabit.
teplati. Takovéto sloveso předpokládáme na
základě kladského teplání piplání (dá to teplání,
pár [planých třešní] votrhat) KubL. Jiné doklady
jsou už změněny: vě. telpačka = tiplavá práce El,
jm. udíbat = ušpiniti B; za Jg bylo běžné díbá se
„zpozdile pracuje, langsam arbeiten, zaudern,
launen", dibavý piplavý; tiplati se s čím, künsteln
Jg z D, tiplati (se) piplati se PS, diblati se t/v,
mazati se (v jídle) PS, han. deblat se Kp, vč.
dimbat se u Miletína. — Sic. dibavý piplavý Κ je
pochybné; snad je Sasinek má z Jg. — Psí. asi
teplati. Příbuzné je lit. teplióti (tě-) mazati
(schmieren), intensivum od tepti t/v a špiniti
(besudeln); viz otápek. I v češtině byl význam
mazati, špiniti. Ale jako piplati se (viz) je 'mazati,
špiniti se s čím' a zároveň 'nimrati se', tak pronikl
význam 'nimrati se' i sem a, jak se zdá, převládl.
Poněvadž výchozí sloveso Hepti v slovanštině
zaniklo, octlo se teplati bez rodiny, a proto
propadlo změnám (sonori-saci d-b; i je vlivem
slova piplati; vč. m může být disimilací z
anticipovaného l: ^dilbl^ti > *dimblati > dimbat).
teplý, teplo, teplíce. Pol. cieply, sic. teplý, hl.
coply, dl. šoply, r. téplyj, ukr. teplyj; s o (od
topiti) csl. topli>, sch. topol, sin. topel. — Psi.
tepH je Z-ové participium od nedocho-vaného
slovesa Hepu He(p)ti (zašlo pro homonymitu, viz
tepati), rovnajícího se k ind. tápati je teplý, hřeje;
jiný útvar je v lat. tepěre, tepidus. Viz topiti.
teprv, stč. teprv(o), nář. teprva tepřiva (H je
„vývoj přes čáru", Frinta Ch. 30) tepruv(a)
teprov(á\ *tepráv teprem teprum teprym deprv
depro d^/prem, stsrb. toprvo, sin. stopr(a)v
stopram, pol. dopiero, stp. dopi(o)ro t/v, r. teper*
nyní, str. tepervo topervo toperve. U nás t. dostalo
funkci vytýkací (teď teprve,
teraz 641
pak t., tehdy t.), zdůrazňující protiklad proti době
předcházející. Je i množství dalších podob. — Je
nesnadné bezpečně vystihnouti původní smysl a
tedy i složení toho slova. Vzhledem k něm.
paralele erst t/v je nepochybné, že v 2. části je
útvar od prvý (nikoli od pora čas, jak myslel
Šafařík). Prvá část (te to de do da) se chápe
různě. Zubatý 1.1.185 viděl v te „totéž slovo, co
v lit. deiktické a nabízecí partikule te.", A.
Obr^bska obecně slovanskou deiktickou partikuli
dojde, paralelní s tojte. Je však možné i přijmouti
elipsu z te[de]prv nebo te\hdy]prv. Bylo-li prv
původně přísudkovým přívlastkem (jak, asi
právem, soudil Zubatý), lze např. větu teprv
snídá chápati jako ,,ted je prvý snídaje" (= teď
první jeho činností je snídati, k ostatní činnosti se
dosud nedostal). Arci 2. část ustrnula bud v
mask. jmenné formě (prv) nebo ntr. (pol.
dopiero) nebo snad i ve fem. (č. nář. teprva). 1.
část pak (po elipse) různě měněna (pol. do- bude
„přichýlení ku předložce do", jak dí Zubatý),
neboť elipsou ztratilo to slovo průhlednost. Z
te[de] (stč. = tede, stč. nč. teď) se pochopí dále
to, že význam se někde (r. ukr.) zúžil na 'nyní'.
teraz las. sic: nyní; stpol. ten raz, np. teraz. Z
ten raz, srov. sic. raz jednou, kdysi, a tenkrát
(raz a krát si odpovídají významem!). Adj.
terazný, jako přítomný, na vých. Moravě, srov.
stp. tzrazni, nyní teraz-niejszy, podle niniejszy.
terboch vč.: břich (hanlivě), stč. teřbuch u
Husa, tehch u Chelčického (-řich podle břich).
— Sic. terbuch, trebuchi lalok, panděro; csl.
(pozdní?) tribucht obsah střev a žaludku, r.
trebucha, ukr. trebuch vnitřnosti zabitého zvířete
(žaludek, střeva), b. tírbuch, sch. sin. trbuh, pd.
telbuch, ukr. telbuch (z pol. ?) vnitřnosti břišní,
pol. trybuch; p. trybuszyč a ukr. tetbušyty je vy
vrhovati žaludek a střeva ze zabitého zvířete
(práce lovců hned po ubití zvěře); dl. tarbuch
břich. — Je možné, že v ter- vězí zbytek starého
slova (jehož nástupcem je lat. uterus břicho,
lůno), v. Čel., ale to daleko nestačí. Slovo tedy
všeslov., ale málo jasné. Je možno mysliti též
(Grošelj, Slav. revija V-VII.122) na lat. strebula
gen. -órum maso na kyčlích obětního zvířete. Je
dále možno, že t. je obměnou slova putnh nebo
naopak.
terč, v starší době i terče fem.; val. tarČa.
Spolu s hl. tarČ, p. tarcza a mad. tárcsa z něm.
(střhn.) Tartsche, což je z románštiny (fr. targe,
ital. targa). V češtině a > e je patrně asimilací ke
koncovému -e. Sic. terč je asi z češtiny.
těrcha, teršmor.: tíže, břemeno, sic. (archa;
térchavá těhotná. Spolu še sin. trh je z mad.
terhe (mad. otevřené e přešlo v sic. měkčící a).
terpentýn, lidově vč. terpejtýn, na Holičku
perpentýn; sic. terpentín, nář. též perpentin.
41 Machek — EtymologŤcký slovník
test
Přes něm. Terpentin ze středolat. terebinthi-nus,
živice z rostliny Terebinthus.
teřeti mor.: tlíti, trouchnivěti, též laš. tyřeť,
han. tyřit, val. tárať. Spis. zteřeti, -elý, •elina PS.
— Z matereti (mor. zmateřelé obilí =
ztrouchnivělé). Meh LF 69.43, ZfslPh 23.117.
tesák: sekera k tesání, dlouhý široký nůž (místo
kordu) Jg. — R. tesák sekyra. Obé od tesati. —
Dále je příbuzno het. atzs ntr. (a atessa — comm.)
t/v, sthn. dehsa(la), stir. tál sekyra.
tesati; tesla, tesla sekyra tesařská, tesá, tes
otesané dřevo, tesař, viz i útes. — Všeslov.: csl.
tešo tesati, sic. tesat, tešlit tesati; tešel, tesla,
tešlica (o ní Mihál SR 25.149) tesařská sekyra, r.
tešu tesat, tesla, pol. ciesz$ ciosač, cieéla, cios,
atd. — Primární sloveso je v lot. tešu test a v
stind. tašti, takšati; slovanština převedla tes- do
5. třídy. Příbuzné je dále lit. tašýti tesati, ř. τ έκτων
tesař. Kořen zněl teks-, do slovanštiny k' dalo s:
tes-. Neotesaný či. „hrubých mravů" spočívá na
středověkém otesávání. (žertovně sekyrou!) beánů
(v. ČL 5.484). Lat. texö tkám sem nepatří, viz
tkátil
teskný, teskniti, tesknice; tesklivý, teskliti,
stesk, postesknouti si. — Sic. těsno teskno, cno (z
Hskno), cniet sa, tešniet si, tošniet za kým;
tesklivý, tesklit, diet sa, clivo, cliviet; r. tcs\a
stesk, nuda, tosklivyj, tosko vat teskniti, tošnyj
odporný, pol. tszczy mi sie, t§skny teskliwy, dříve
teskný, teszny, ckliwy nechutný, odporný, sin.
člim čleti toužiti po čem, býti chtivý čeho (srov.
sic. diet), hl. tyšny tešny, dl. tešny tešliwy. —
Příbuzné je rd. (nepříliš jisté; Dal má otazník)
tuta smutek, apatie, nuda, a dále lit. taučiů taůsti
toužiti, tautá tužba, stesk po domově. Naše slova
mají intensivní příponu sk, jsou tedy z *ťbt-skati
(> čkat, viz), popř. ze *s-tyt-skati > stýskati.
těsný: stsl. těsni), sic. těsný, pol. ciasny, r.
tesnyj, hl. česny, dl. éesny, b. sin. těsen, sch.
tijesan. Psi. tesnt. — Význam a hlásky jsou tytéž
jako v ř. στενός (což máme ve Stenografie =
těsnopis), je pouze uznati přesmyk hlásky s
dovnitř slova a dále zdloužení (§ 1) e > ě > Č.
Lidovou etymologií přichýleno v stč. k tisknouti,
odtud je k v stč. teskný, tieskn, tieskeň. Stč. též
tiesn, z toho nč. tíseň; laš. tČsnova Malý = val.
míst. jm. Tiesňava = sic. tiesňava. Za č. tísniti se
je val. tehr i* sa (tČhnilo sa tam tolkého luda),
patrně ρ Vjetím expresi vní přípony -hnit místo
konce slova; další obměnou zm. tohnat se.
test stč.: otec manželčin, fem. stč. tščě matka
manželčina. Z Hbstb (i-kmen, stč. gen. cti) a
Hhst-ja: csl. tbstb, tbšta, sic. test, fem. testiná, r.
test tešča, pol. cieéč i teéč, hl. čest, b. tišta, sch.
tast, tašta, sin. tast test, tašča tešča. Kdežto
příbuzenstvo ze strany
těsto
mužovy má zachovalé názvy prajazykové, u
strany ženiny jich není, neboť její příbuzenstvo
žilo jako celek jinde a styků bylo málo; žena se
vdávala do patriarchální rodiny mužovy (a tudíž
termínů potřebovala hodně), nikoli naopak. Proto
se u tbstb vidí bud stáří ještě větší, z doby
matriarchální (tak Isačenko Slavia 22.76), nebo
naopak výtvor až slovanský. V obou případech se
tbstb spojuje s teta: tbstb by bylo z Hbt-tb (s
oslabením v základu: b místo e). Ale jasno není v
žádném výkladu. — V nové češtině tchán (od
toho tchyně) pro rodiče mužovy i ženiny podle
případu; v t-st- nahrazeno st „hrubším" -chán; do
psi. doby tento útvar asi nesahá (není mimo
češtinu!). těsto, mor. nátěsta, nátěstek. — Sic.
cesto, nácesta naocesta, -o; r. b. těsto, s. tijesto,
jol. ciasto, hl. cesto, dl. éesto. — Psi. těsto.
Souvisí se stir. tais (Rozwadowski RWF 25.422) a
s ř. σταίς gen. σταιτός t/v: statt- > tatst-, to pak
převedeno do o-kmenů. Meh RÉS
23 63
· ·.
těšiti, všeslovanské: stsl. těšiti, sic. testi,
r. testi, pol. cieszyc, hl. éešič, dl. éešyé; útěcha,
srov. sic. útěcha, sch. utjeha, p. pociecha, r.
potěcha, ukr. potichu. — Psi. těšiti, z Hois-l-tei.
Odpovídá mu lit. taisýti připraviti, spraviti,
znovuzříditi, zaříditi. Tyto významy jsou sice
odlišné, ale spojení se najde v strus. těšiti =
obodrjať (povzbuzovati, dodávati odvahy), r. -sja
je vzmu-žovati se, tedy t. = opět přiváděti někoho
do původního dobrého stavu (po neštěstí,
pohromě, žalu). Totéž lze cítit ještě v č. potěšiti
koho (ve smutku) radou, slovy, v potěš vás
Pánbůh: tu zřejmě nejde o pouhé těšení v dnešním
smyslu, ale o pomoc. Jg těšiti: zármutek odníti,
srdce přidati, posíliti, očerstviti. Tomu je blízko
lit. 'wieder instandsetzen, (aus)bessern, gerade
richten'. Lit. slovo je faktitivum od telsti
rechtfertigen, verrichten; s tím souvisí teisÚ8
pravý, přímý, tiesa právo aj.
teta, tetka, -iěka a jiné zdrobněliny, laš. ěetuša;
val. tetic manžel tetčin. — Sic. tetka i totka, toto
napodobením slov se zakončením -otká původu
jakéhokoli; teteč matčin bratr, utvořeno zpětným
postupem z tetka pod vlivem výrazu tetčené děti
= bratranci a sestřenice; csl. b. sin. sch. teta, pol.
cictka, hl. četa, dl. sota, ukr. titka, r. tetka, názvy
tety i oslovení cizích žen. — Teta je slovo pro
dětskou řeč, utvořené zdvojením souhlásek jako v
táta, bába apod. (něm. Tante z Hatte), ale e na
rozdíl od nej-prvnějších dětských výtvorů s a
(táta atd.) předpokládá již další stupeň artikulační
schopnosti, neboť teta bylo vytvořeno velkými,
ale dětem vnuceno.
teteliti se zimou (nikoli každé jiné chvění!), hl.
cečelic so t/v; dvojí t a l nebo r vyjadřují drkotání
zubů a neurčité zvuky při tom
642 těžký
chvění, když se třeseme zimou. Srov. něm. zittern
z Hitrömi, román, teter- např. v kat. titiritar
drkotati zuby, logud. titilia mráz. Podobné je i ř.
τανυαρνζω (-1-) chvěti se. Mohou býti i jiné
kombinace tjd a r\l, ale zdvojení je pravidlem (gót.
reiran chvěti se, něm. beben). Příbuznost je tu
všude pouze „elementární", nikoli genetická.
tětiva, praskw. tětiva (stsl. tětiva, pol. cig-ciwa,
sic. r. b. sch. sin. tětiva). Od slovesa *t§p-ti (r. nář.
tepstí z tjapsti natáhnouti, napnouti, cit. u
Miktosicha EW), srov. lit. tempiú tefhpti t/v, timpa
tětiva. Přípona jako v č. sta-tivo.
tetlucha: rostlina Aethusa; má již Dobrovský
1821 s. v. Peterschierling. — Je lidové mor., asi
za petrucha, tj. (kozí) petržel.
tetřev, sic. tetrov (-ov nějakou analogií, nejdříve
asi Hetrevec = tetřívek > -ovec podle jiných slov
na -ovec, pak se -ov dostalo i do Hetrev), pol.
cietrzew, r. ukr. tsterev, ukr. ciévir, sch. tetrijeb. —
Psi. *tetervb je shodné s lit. tětervinas tetřívek.
Zvukomalebné; podobné útvary jsou lit.* tetervas,
stprus. tatamois tetřívek, stnor. pidurr a ř. τέτραξ
tetřev, pers. täöärv bažant aj. Původní slovanský
význam byl asi, jako v hl. čecor a v baltštině,
'tetřívek', kdežto Tetrao urogallus, hlušec%
označován jako „hluchý tetřev1'' (tak stč.; dosud r.
gluchoj teterev). Zdrobnělé tztHvek pro~ rod
Lyrurus tetrix vzešlo asi ze stč. tetřěvec, srov. sic.
tetrovec, když hlušec označován pouze jako tstřev
a bylo pak nutné rozlišení.
teverný stč.: dvorný, uhlazený, curiosus,
facetus, urbanus Vodň.; další doklad z 1464 má Jg,
další 1 má Kott. Z usu zná Jg to je teverna
děvečka. Dosud je chod. tsvernyj (tebernyj,
tibernyj); Hruška udává význam 'čilý, chytrý' a má
2 příklady o děvčeti, tibera o chlapci. V KtPř 3 je
chod. těvemý 'čiperný'. PS má význam 'hbitý, čilý'
a 1 příklad z Baara, rovněž o děvčeti. V Kt 7 je vč.
teverna 'potřeštěná( ?) ženská'; u F. Dědiny 250
teverna je = tulačka. Ührnem se zdá, že to slovo je
nyní pouze v chodštině a to jako reliktový
přívlastek pro mladé děvče, asi v tom významu, v
jakém je znal Jihočech Vodňanský; nádavkem
ještě se chápe jako 'čilé'. — Příbuzné je lit. nář.
teverna o pěkně mluvené (tj. uhlazené, slušné,
dobře zformované) obřadní apod. řeči při
svatebních proslovech družbových a z toho
odvozené tevérnoti 'mluviti takto (pomalu,
pohodlně) např. při rozhovoru otců, rovněž při
svatbách'. Zdá se tedy, že i pro stč. a chod. teverný
lze přijmouti původní význam 'způsobnj'-,
uhlazený, slušný'.
těžiti: viz táhnouti.
těžký. Rodina slov velmi rozvětvená: 1° psi.
tezbk'b, k tomu patří dále stsl. težbk-b, sic. iazký,
pol. ciezki, hl. cezki, dl. sezki.
tchoř
r. tjažkij, b. težák, sch. sin. težah; 2° t$ga v č. tíha (z
toho těhota, těhotný, mor. tíhoba), csl. tygota, jsi.
tegota, sch. tegoba, r. tjagota; 3° £(#-ja v č. říze,
mor. téza, sic. táaf, pol. cígza, sem s-řéz£ = s
těžkostí, sotva; nový termín těžiště aj. Odvozená
slovesa: 1° mor. tížiti, las. tažit se a stihat se Malý,
od tíha; sic. tažit; 2° těžkati v potěžkati, ob-, za-, sic.
tažkai potěžkávati, od těžký, srov. jö. £>o-lechkaí co,
Vydra; 3° -těžovati v přitěžovati (postverbale přítěž),
obtěžovati (mor. obtěža, č. obtíž), stěžovati si
(stížnost), s tímto srov. nář. fa£?'ť ^, tažobit si téhož
významu, pův. „s těžobou říkat". — T^žbkt
vytlačilo staré tromt (sch. trom těžký, těžkopádný),
příbuzné s ir. tromm těžký. S t^žbkt je příbuzné
stnor. pungr, dán. tung těžký. Viz i touha. S
táhnouti však těžký nesouvisí, ač se stále tvrdí opak.
tchoř, stč. dchoř, slovo psi.: ďbchořb (sic. tchoř,
pol. tchórz, r. chory z tchor\ str. ďbchorb, ukr. tchir\
chir\ sch. foor, sin. cře/ior dihur, hl. čcftór fluór, dl.
twoř); ďbch- od ďbchnqti (č. -dchnouti, dýchati), od
jeho vedlejšího významu 'páchnouti', který je
doložen v bulharštině a v sin., též v sch. dah dech,
zápach; přípona -or-jb jako v piskoř aj. — Nářeční
podoba schoř má s z adideace ke echoř kradené
zboží (viz).
tichý: stsl. tich-b, sic. tichý, r: b. tich, sch. sin. tih,
pol. čichy, ukr. tychyj, hl. rocAt, dl. éichy. — Psi.
tich'b z *tás-os, jak ukazuje sch. přízvuk: Ph. —
Psi. tich'b, málo jasné. Zdá se, že přece jen patří k
rodině, v níž je lit. tylús tichý, mlčenlivý, tyleti
mlčeti, tylu Vdti utichnouti, lot. stilstu stilt uklidniti
se, něm. angl. still tichý. Uznáme-li, že záhy nastal
přesmyk stil- > tils-, je možno přijmouti ztrátu l a
dloužení (jako ztrátu r v ir a dloužení, viz spojku i);
dostaneme tis-, z toho tich'b. (Jinak Zubatý 1.2.132,
jsou i jiné další domněnky.)
tikati, o hodinách; r. tikat, p. cykac t/v (toto z
*čikac, Otr?bski LP 8.189). — Od zvukomalebného
ti utvořeno příponou k.
tíkati, o pípání ptáčat. Utvořeno od zvuko-
malebného ti podobným způsobem jako tikati.
Srov. típati.
timenec: nečistota na dobytku Kt. — Stsl.
timěno bláto. Viz temenec.
típati o tenounkém hlasu ptáčat, zvuko-malebné
jako rýmové pípati; odtud típle ptáče; též o hlasu
slepic, když mají tipec (Jg), laš. tipula slepička,
srov. sic. pipuška. — Vzniklo asi křížením slov
tíkati a pípati.
típat: val. poupat pomlouvati, podezřívati B-
SvK. — Z pípat špiniti?
tipec, típek-, jistý slepičí neduh (ucpání nosových
dírek a bílá mázdřice n. rohovitá kožka na konci
jazyka; sic. slepičí smrkacka Kt4); stč. tipet Klar, jč.
podivné třpít Hol-Krš, křpít Jjčř 97, mor. pipec,
pípec (přeneseně p. na něco = chuť). — Šle.
143 tisíc
pipet pipet pipec pípat, hl. cipk, pol. pypeč, ukr. pypot,
r. tipun, b. pipka. — Psi. bylo asi piťbtb, odvozenina
od ide. pitu- hlen, smůla: piťb- je přímým
pokračováním toho ide. slova, t je zbytek nějaké í-ové
přípony, jaká byla i v lat. odvozenině pituita hlen,
přenes, rýma, jb je nová přípona. Původní piťb- se u
Slovanů bud asimilovalo v pipt-nebo přesmyklo v tip
τ,-. — Obyčejně se soudí, že slovan. i germ. slova
(něm. Pips z pfiffiz, Pfipfs, angl. pip) jsou přejata z
vulg.-lat. *pipita (it. pipita, fr. pépie, špan. pepita) <
lat. pituita. Ale to není třeba, slovanská slova je
možno mít za utvořená přímo z ide. pitu-, germánská
pak jsou asi přejata ze slovanštiny. Jiní soudí, zřejmě
neprávem, že jde všude o samostatné, na sobě
nezávislé útvary zvukomalebné, naše že by byly od
típati „hlas vydávati jako slepice, když tipec mají" (u
Jg z Rosy; tak i Holub, Mladenov).
tiplice: rod much Tipula; tiplík komár, piple, piplik.
Sem snad patří též han. pitroěa muška SvB. -*- Hl. dl.
tobolica jepice, tupolica komár. — Snad je (kromě s
lat. tipula) příbuzno s ř. τίφη, což byl nějaký hmyz,
snad prý vodoměrka.
tis, tak i jinde (jen hl. cis, pol. eis, ukr. tys): strom
Taxus baccata. Č. tisovatý Sm 240, sic. tisavý, pol.
cisawy, ukr. tysávyj hnědo-červenavý, od barvy jeho
dřeva. — Psi. tiši* je příbuzné s lat. taxus t/v. Slovo
asi „pra-evropské".
tisíc. V indoevropském prajazyku nebylo asi
výrazu pro 1000; slovanské jazyky mají dvojí formu,
jednak Hyseto, (fem., nebo i mask. tysetb) v stsl. ty ses
ta, sic. tisíc, r. ukr. tysjača, pol. tysiqc, hl. éysac, jednak
Hysgta (nebo tysotb) v stsl. tysgšta, sch. tisuča, sin.
tisoÓ. České tiéúc, nyní tisíc je zkřížením obou: u je z
ρ, ale jeho přehláska předpokládá é, náležité jen před
g > ä; změnu ty- > ti- vyložíme jako asimilaci t > t k
měkkým s a c, nastalou při rychlém počítání (při
rychlé výslovnosti se „naladilo" měkce slovo celé!).
Obdobné tvary má jen germánština a baltština: gót.
püsundi, sthn. düsunt, nyní Tausend atd., lit.
túkstantis, lot. tukstuöts, stprus. tüsimtons akus. plur.
Tvary slovanské vyložíme z *tü-/cnit-ja (nebo -jo-s); tu
je z tuvd-i srov. stind. tuvi- v složeninách jako tuvi-
kratu- velmi silný, set- je základ číslovky pro 100,
takže celek (s odvozovací příponou -jo- nebo -ja-)
znamená asi „vele-stovka, nadstovka" a dá se tedy
poněkud srovnati s novodobým slovem veletucet. Nor-
mální vývoj při ψ byl bm > ς, ale byl možný i druhý, s
průvodním prvkem tvrdým (srov. lot. tumsa proti
slov. tbma tma): 7>ra > Q. Tento druhý způsob je
ostatně zachován v S'bto ze *ST>mto, viz sto. Slova
germánská i baltská je nesnadno vyložiti jakožto
domácí. Pokládáme je za přejatá ze slo-
tisknouti
vanštiny, arci v době velmi dávné, kdy ještě bylo
tu- (nikoli již ty-); lit. tukstantis z tü-sit-(tü
zkráceno v rychlé výslovnosti, anticipováno t, pak
8t > kst jako jindy v baltštině). Jen stprus.
tüsimtons může být domácí („mazuření" s > s
bylo v pruštině běžné).
tisknouti, nář. tisnút; tiskati, mor. tisat, dztísat,
postverb. tisk výtisk útisk aj. Stran významového
vývoje k 'dotknouti se' (mor. tisnvt se čeho) srov.
tknouti se, v. i kasat. U jiných Slovanů je rovněž
zastoupeno tisk-a-ti (např. sic. tiskat, sch. sin.
tiskati, pol. ciskac) a tisk-no-ti (csl. tisnqti, sic.
tisnút, sch. tisnuti atd.), a též tisk-ja-ti (sch. tištati,
sin. tiščati). Nedostatek tvarů 1. třídy nasvědčuje,
že tiskati je asi pradávné intensivum. Důležité
jsou mor. a sic. tvary bez k (bída ma docísá Β =
tísní, srov. bida do-tiskala B, tisat tlačiti KtD,
tisnút B-K, t. se čeho = dotknouti se B, potisnut
Hor). Pro ty lze vyjíti z tisati, což bude s-ové
intensivum *stip-sati, příbuzné je lat. stipáre tisk-
nouti, stiskovati. Naproti tomu Hiskati je druhý
typ intensiva (přípona sk-a-). Je tedy tis- a tisk-
příbuzné i se cpáti a stíbat 1°. Pozměňuji
SPFFBU 1.86. V podvědomí mluvících bylo
tiskati sdruženo konečně s těsn*b, takže jednak
toto dalo tes(k)ný, jednak sloveso dostalo ě: stč.
těščiti Ote, odteštiti Táb, patesky zadní víno Rohn.
tista: psice; již stč., nyní zastaralé. — Podobné
je dán. tispe, šv. nář. tispa psice; není vyloučeno,
že stč. tista bylo přejato od severních Germánů v
době Drahomíry a že při tom ρ bylo asimilováno
v t. Vedle toho je *tibö v stangl. tife, střdn. teve
t/v; angl. tib je i vábicí interjekce na ovce; tomu
se podobá mor. cibi (v. ci) na housata.
titěrný, nář. tiňtěrný, z toho ti(ň)tera; vč.
tiňtíšek či. drobné postavy, jč. potitéra muž malé
tělesné síly Jjčř 53. — Hl. cincera Tand,
Läpperei, -ic tändeln. — Jest vyjíti od tintír-ko
drobná věc Jgd a od hl. cincera. Obé asi přejato ze
střhn. tenterie titěrky (nyní Tand, Tändelei) a pak
měněno vlivem slov čaČka hračka ap. Konečně
přitvořeno adj. a v hluž. i sloveso.
títi, iter. -tínati, z tbnq teti (tak i csl.; sic. tnem
tat, iter. stínat, vy tínat, p. tne. ciqc, ukr. tnu tjaty,
hl. tnu cec, sin. tnem tzti). Odvozeniny: náton
špalek, na němž se seká dříví {nátoň, las. hnotuň
> hnot); mor. zátoní záseka v lese; od zatínati je
zátin(ek), zátinka zatětí, vrub, od obtínati je mor.
óbtinek tříska, od stínati je sic. scinek, 8cinok
tyčka. Srov. dl. toň paseka, pol. naton, sic. nátoň.
— Praslov. tbnq teti odpovídá lit. tinü tinti s
významem zúženým na klepati kosu. Zubatý
1.2.122. Další minulost je nejasná. Bývá
spojováno s ř. τέµνω tnu, ale je na pováženou, že
by základ, vzešlý změnou mn > η ze
(sekundárního!) présentního kmene, byl ještě
schopen ablautu, kromě to-
644 tlachati
ho lit. tinti svou intonací ukazuje na kořen
dvojslabičný (ten9-), což se s vyvozováním od
tem-η- nedá uvésti ve shodu. Nezbude zatím než
uznati, že byly dva paralelní, ale nezávislé na sobě
základy pro význam títi, temd- (τέµνω, τέ-τµη-κα)
a ten9-,
titul, tak i sic. hl. a rus.; pol. a ukr. tytul. TA lat.
titulus.
tkáti plátno apod., stč. tku tceš. Psi. ťbko takati;
sic. tkám tkát, pol. tk$ tezesz tkaé, r. tku tkát, pod.
ukr. tkaty, hl. tkaé, dl. tka4, b. taká, sch. sin. tkáti.
Odvozeniny: č. tkadlec, odv. od *ťbka-dlo, stč.
tkádlo tkanina, stalo se základem mnoha dalších:
tkalcovský, vč. tkalcovati; stč. fem. tkadlí, nč.
tkadlena (srov. stč. švadlí, pradlí, nč. -dlena),
tkadlicé; tkanice = tkaná stužka; nové odborné
termíny tkanina, tkáň, tkanivo. — Kořen má zde
formu ťbk-, příbuzno je ř. τεύχω tkám (εΐµατα
oděvy), chystám, strojím, připravuji; tedy ide.
*teukh-. U nás zůstal kořen u prvého významu;
naše sloveso se zformovalo pod vlivem
starobylého termínu z oboru zpracování vláken s-
bkj s-bkati, skáti. — Lat. tsxö 'tkám' sem snad patří
také: totiž v latině Hzukh- asi splynulo s *t3k8-
'stavím, strojím' (= tzsati, viz); zůstalo jen tex-, ale
s významem 'tkáti'!
-tkáti v potkati, setkati se, utkati se; stč. potka
setkání; natsjóit se přihodit se, při trefit se Hod. —
Pol. potkac potkati. — Vzhledem k významu
nemůže patřit k týkati. Ale příbuzenstvo je v ř. (tak
již Lepař; nyní VI. Georgiev): proti se-tkati se
(*S7>-ťbk-) je tam συν-τυγχάνω t/v. Jednoduché
τυγχάνω označuje náhodnost nějakého děje (ten se
vyjádří přechodníkem), tedy: náhodou potkati,
namanouti se k čemu, přihoditi se. To se ke ťbk-
hodí výborně. Kořen byl tedy Hukh-. (Kopečný
SaS 20.130 však pochybuje.) — Litevština nechala
to slovo splynouti s ťikti hoditi se, taugen, passen
(přechod byl snadný, srov. č. hoditi se a přihoditi
se), takže má su-tinkü su-tikti setkati se.
tkvěti: viz týkati.
tkymati (-ý- Šimek) stč.: toulati se J^,
obcházeti, potulovati se Sk; tkymaó kdo uchází z
tábora, „toulá se", Ausreißer, emansor. — Z
mkytati, viz kmitati.
tlačiti, sic. tlaóit a tlačkat, mor. (na Podluží)
expres, dládzgat. Pol. tloezyé. Z toho postv. sic.
tlač knihtisk. — Původně bylo *tilčiti. Zdá se, že
příbuzno je něm. drucken, drücken t/v. Je však
uznati záměnu l/r a přemístění sonant: germ. ru je
asi místo *ur, to pak je asi nulový stupeň
dvojhlásky (r), kdežto pro slovanštinu jest vyjíti z
plného stupně ol, náležitého u sloves na -iti;
HolÓiti bylo asi iterativum-intensivum.
tlachati, sic. tlachat&sexpresivnímzměkčením
tliachat. Ale potlach z indián. Slovo vulgární, ch-
ové intensivum od tlapati (o něm viz
tlama
tlampač). Postverb. mor. výtlasky = tlachy. Se
změnou ch > j mor. ttajať žvaniti. Viz i tleskati
a tlama. — Je možno vyjíti též od Hlaskati
žvaniti. Jemu se blíží lit. tvaskóti a toasketi t/v.
tlama. Vedle tlaskati (viz tlachati) byla*
výchozí podoba s -pati, znamenající na Slo-
vensku tlachati (tlápat', tliapať), na Moravě vulg.
jísti (tlápat, s expresivním změkčením). Další
záměnou ρ > m vzešlo tlamati (stě. na- sě, mor.
tlámat tlámat = jísti, žvýkati), od toho pak post
v. tlama huba a dále (ti > kl > gl) han. glama,
jinde na Moravě rozličnými vlivy blama, čama,
sic. ívama. Tlamy žvamy = klevety Jg. Jč.
votlemenej, roztlemenej = člověk
nevymáchanou hubou; vytlemiti se (o hubě, o
rtech) PS, zatlemiti se zašklebiti se PS. Stran e
viz tleskati, jež také může znamenat i žvaniti. —
Hl. klama. Srov. chlupatí a chlámati vedle
intensiva chlastati. — Val. tlamka, horň. Mamka
B, klamka Jančář, čas. Slovácko 1959, 4.9 (= las.
paščeka, msl. stolička B) je jistá železná součást
pluhu; ,,do klamky na konci snic se zasunou
váhy" (Jančář); vskutku svou funkcí upomíná na
tlamu držící konec nějakého velkého předmětu.
Obraz Β 29G.
tlampač: mluvka, dohazovač; nyní: radiový
reproduktor. Z tlampati, což je tlapati = tlachati
(viz tlama) se zesilovacím m vzešlým z
rozpuštěné geminace pp. Asimilací vzniklo dále
mor. a sic. plampat žvaniti,plampahuba, č.
plampač = tlampač (u Litomyšle aj.).
tlapa, mor. dlapa. Z původního lapá (v. ukr.
sin. lapá, p. lapá), jež má příbuzné i jinde (lit.
lópa dráp; gót. löfa, sthn. laj ja dlaň aj.), jednak
změnami typu expresiv-ního (p > b, měkčením),
jednak předsutím tfd původu nejasného (mad.
talp tlapa, stopa bude ze slovanštiny?). Podle
Šm. však patří k něm. Tappe t/v a zkříženo s
lapá.
tlapati: šlapati, pomalu kráčeti. — Ukr.
telepaty t/v, r. telepaťsja klátiti se, kývati se, pol.
telepac sie vléci se, lézti. — Základ asi telp,
jinak neznámý. Č. slovo upraveno asi podle
šlapati. O r. ukr. p. slovech Baleckyj StSl 5.188.
tláskať, t!aŠčet mor.: mlaskati. Sic. tloskať
t/v. — Zvukomalebné; rýmuje se s mlaskati.
tleskati, sic. tlieskať; mor. tleskat žvaniti. —
J.sou to sk-ová intensiva od sloves na ρ (tlepati
a pod.), jež viz pod tlama a tlampač.
Samohláska nemusí být pevná.
tlipati: vápno tlipe, když so hasí (dělá tiip
tlap), mor. uťlipaný čas = blátivý, roz-
tli'p(t)atrozkydati, rozklevetati, vč. (Holicko)
utclpnný umatlaný. Vše zvukomalebné.
tuti: prach ni věti; doutnati, pomalu, skryte
hořeti (oba významy bývají i jindy spojeny,
srov. např. sněť, neboť při hnití se někdy vyvíjí
teplo, např. v hnoji; že práchnivění je tlení suché
na rozdíl od hnití, nepadá zde na váhu, lid obé
směšuje), val. tlaju Uat; val.
;45 tlumaS
tlalka tlárka, laš. ťlolka setlelé dřevo; mor. už mi
tlelo = dostával jsem strach, původně asi 'už
hořela koudel' (v. to), z toho pak pod» metné han.
još sem tlel bál jsem se. — Podobně jinde: sic.
tlieť, r. tlet, pol. tlec, b. tleja s oběma významy,
sin. tleti doutnati, hl. tlač, dl. tlaé hniti. Sekundární
přechodné *t bliti je v csl. tbliti kaziti, r. ťlit
nechati tlíti a han. potleí popáliti. Nejbližší sloveso
je lot. tilstu tilt zvětrávati; v lit. však mu odpovídá
dulstü dúlti (iljul a t/d není na závadu!), proti
našemu tbléjq je lit. dulú dul'ti trouchnivěti. Jiných
příbuzných není.
tlo val.: prkenný strop, též tla, sing, fem.: ale
s původně plur. ke tlo; i jinde je plurál: csl. tila, sch.
tle, sin. tla, podlaha; pol. tlo. sic. r. tlo. Z kladení
plurálu vyplývá, že psi. tblo původně znamenalo
jednotlivé prkno nebo podlažími; pak se dobře
pochopí lit. tilěs plur. prkna na dně člunu. Další
příbuzná slova jsou sthn. dilla prkno, podlažina.
stangl. pille prkeiná podlaha aj. Ža i u nás tlo byla
původně podlaha v domě, v člunu, v seníku, nad
bahnem, svědčí sic. rčení zhoriet do tla = v plně;
stropem, půdou se stalo jako půda v Čechách asi
tam (na suché zemi), kde nebylo třeba podlažin a
kde se lidé i v světnicích spokojili udupanou zemí,
kde tedy dřevěné desky tvořily jenom strop.
tlouci, tluku i tluču; frekv. -tloukati. Od-
vozeniny: tlouk, stč. a mor. tluk, pd. tluk dřevo na
tlučení; stč. tluč roztlučené obilí, dosud jvč. tlučka
1°; jiné mor. tlučka 2°, tlučka stoupa na mák; jiná
tlučka 3° je past na zvěř Jg (i domácí myši Hr), pd.
tlučka, jejíž hlavní částí je tlouk, svým pádem zvěř
utloukající. — S č. tluku souhlasí p. tluke tluc. —
Naproti tomu je jinde *lt: sic. Úct tlouci, Úk tlouk;
stsl. tťbkq s podivným inf. tlčšti, ukr. tolkty, b.
tilča, sch. tuci, hl. tolc. — Psi. bylo 1° tHkq tHkti,
2° tlukq tluk ti. Druhému slovesu odpovídá lit.
tráukti schlachten NSB, bíti (koho holí, bičem)
DabŽ a lot. tráukt t/v (schlagen, též o „tlukotu"
slavičím). Je třeba uznati jen záměnu l/r. Pro slabý
stupeň s Z nebo r není v balt-štině protějšku. Podle
Šafaříka 3.472 tl^k-je zesílené ťhk (v č. týkati), což
je pravděpodobné, § 9; platilo by to též o
baltských slovech: bez r je lit. tukseti tlouci,
klepati, bičovati (schlagen, peitschen, stoßen,
schallend aufschlagen, pochen, klopfen, poltern).
tlum: skupina, shluk, houf, zástup PS. —
Přejato za Jg z polštiny. Je dále příbuzné se
slovem tlupa.
tlumač, nyní zastaralé, chod. tulmač, mor.
tumač. Od toho tlmnačiti, nyní tlumočiti (odkud o,
nevíme) a dále tlumočník. — *Ttlmačb, ~iti i
jinde: sic. ťlmočit, tlmočník, s o jako v češtině; pol.
tlumacz, r. tolmaČ, b. talmaČ, sch. sin. tolmač. —
Přejato z východu: kumán. tylmaČ, osman.
dilmač, ujgur.
tlumiti
tilmadž, -ač. Ale původ i těchto slov se ztrácí v
temnotách (Jyrkánkallio, cit. z OLZ ^51.18). Snad
posledním pramenem výrazů je asyr.
turgumannu, targumannu t/v, což bylo různě
zkracováno. Ze slovan. nebo z mad. (tolmács) je
pak něm. Dolmetsch. — Byl i jiný, domácí výraz
pro ten pojem: H*bllch výklad, tlumočení,
ttlkařb, ťblkovb-nik'b tlumočník, střhn. tolc atd.
Ten se do češtiny nezachoval.
tlumiti; do č. přejato v obrozenské době v. pol.
tlumic, stalo se však potřebným termínem
(postverb. útlum, tlumivka aj.). Sic. tlmii. —
Polské a slovenské slovo je z Hlmiti. Příbuzno je
lit. stelbti stíniti, dusiti, utlačovati (když silnější
rostliny zakrývají slabší podrost, odnímajíce mu
světlo); je i nepřechodné stilbti o rostlinách:
slábnouti, hynouti od tohoto účinku. *T'miti
(tblmiti) by se rovnalo litevskému faktitivu
*stilbinti 'činiti, aby něco sláblo'. Jest ovšem třeba
uznati záměnu retnic bjm. Lit. s- je tzv.
„pohyblivé".
tlumok, již u Klareta; p. Jlumok, tlomok.
Souvisí patrně s telma, dále však je nejasné.
tlupa, přejato v obrozenské době z r. tolpa; sic.
tlupa asi z češtiny; jinak je jen stsl. tHpa. Ukr.
tovpa a tovpytysja tlačiti se, shlukovati se,
tovpyšče tlupa, dav, stisk lidí. — Tlupa je
postverbale. Příbuzenstvo viz pod -těloupit se.
tlustý, tloustnouti; tlouět druh ryb. Pol. tlustý,
sic. tlstý, r. tolstyj, hl. tolsty, dl. tlustý, b. tläst,
seh. tust, sin. tolst. — Psi. ťblsťb souvisí s lit.
tulztu tutzti botnati od vlhkosti, patulies
nabotnalý, plný, je tedy z *ťblz-ťb, ř-ové
participium.
tma, laš. tma (srov. p. čma); tmavý, lid. vy-
tmaviti (žertem za vysvětliti), tměti se (val. otmět,
han. votmět zdržeti se do tmy, tmou býti zastižen,
podobně mor. zatmět; zatmělý nejasný,
zatmělost; srov. omrknut), temný (Hbmbnt),
temnice temné vězení; mor. a sic. temný znamená
i slepý (sic. temloch (ml < mn) slepec); val.
tumava tmavý mrak (u podle sic. šmúraval).
Hojné podobné odvozeniny jinde. Psi. tbma (stsl.
tbma, pol. hl. čma, r. tma, dl. éma, sch. tama, b.
tama, sic. sin. tma) z H°ma náleží k lit. témsta
témsti stmívati se; s u za slabý vokál je lot. tumsta
turnt, k tomu patří lot. timsa a tumsa tma; stind.
tamas-, av. tdmah- ntr. (Čti tamah-l) tma; s r-ovou
příponou — jako sic. temravý — sti. timirá-
temný, po s stind. támisra f. temnota, lat.
tenebrae, něm. finster. — (Tma značilo u nás i
jinde též veliké množství, zástup, číslo 10.000.
Obecně se má za to, že to je metafora „temný
mrak = nesčíslné množství". Ale spíše je toto
tbma slovo původu docela jiného: je přejato z vý-
chodu: tur. tuman = 100.000, což v slovanštině
(žertem?) přichýleno k tbma temnota.
..Pětmecítma mužův to slově spolek, dva
tolik
a padesáte spolků v to slově hluk, deset hlukův to
slově tem (n. tma)", Hájek, v. Zikm. 138.)
tmel, od Dobrovského. Původ nejasný. Zdá se,
že to jo zpětný útvar od tmeliti, u°, za°. To pak
může se chápat jako zjednodušené temeliti (u°
'upevniti' má PS), což je asi řemeslnický výraz z
jihu (b. temel, sch. temelj základ, spodek, podklad,
sch. temeljit důkladný, důvodný; z ř. υεµέλιον
základ). První e u nás zaniklo nejprve snad v
dlouhých útvarech.
tobolka, mor. tobola; tak (sic. tobolka) nebo i
na -bCb (csl. tobolbCb, s. tobolac, sin. tobolec) u
jiných Slovanů. — Je to asi lidová úprava (Pavel
Beneš ústně) slova tabul(k)a; bližší okolnosti
nejsou známy. Stran významu srov. lidové
šrajtofle tobolka (na peníze; argot, prkenicel) z
něm. Schreibtafel.
točna: lidově železný čep na koncích osy, např.
u mlýnského kola, nebo na koncích sloupce
vrátňového (stojí v „pánvičce" a umožňuje točení
vrat); od točný otočný. Pro význam pól ho použil
po prvé Jungmann 1820. — Sic. toČňa z češtiny;
zakončení převedeno k měkkému sklonění,
podobně jako (obecně) je sic. dielňa, učebna atd.
tok: kromě tečení má tok i jiné významy: 1°
síto, řešeto (u Litomyšle aj.): je to zpětný útvar od
točiti obilí, přetáčeti (zrní se vytáčí, neboť se
řešetem opisuje vodorovný kruh), podobný zpětný
útvar je mor. pretak řičíce. 2° sic: humno, mlat (i
jinde: csl. toki>, pol. r. b. sch. tok): i to je od téci,
od původního významu běžeti, místo, kde zvířata
vy-šlapávající zrní tekou, běhají v kruhu.
tokati, dříve tokovati, o tetřevech, když jsou v
toku, milostném rozčilení. Hl. tokac, p. tokowač, r.
tokovat. — Zvukomalebné*: „tetřev tokuje: tok,
tok" JinCh 150 (jiné výrazy: tetřev puká, klepá, též
poČitá). Srov. ukr. gotar hotař -ur tetřev, s
opačným pořadem souhlásek.
tolar, sic. toliar, pol. talár, hl. toleř, dl. tolar.
— Z něm. Taler (-ar jako v krejcar z Kreutzer),
což je zkráceno z Joachimstaler (Geld), tj.
jáchymovská mince (sto. iochm(i)tál), podle města
v Rudohoří, kde ty peníze byly po prvé (1518)
raženy. Totéž je v amer. dollar.
tolice: rostlina Medicago; od Presla. — Z
jetelice, takto se jeden druh nazývá dosud na
Náchodsku. Podobá se jetelů; také v němčině jsou
názvy s -klee (jetel) jako Sichelklee, Steinklee,
Gelbklee, Hirsenklee a mn. j.
tolik, ze staršího toliko (jako tam z tamo ap.),
srov. kolik. Původně znamenalo obé množství, pak
rozrůzněním toliko = 'jen', což vzniklo bud z
ironického opáčení (A: Máte toho toliko! — B:
Toliko! Malý kousek...) nebo z případů, jako stará
se toliko (so viel) o sebe, ze mu nezbývá pro jiné,
kde se toliko mohlo chápati ze smyslu vět i jako
'jenom'.
tolita 647
Srov. lat. tant-um jenom. Z Ho-li adj.
toliký; sic. tolký je bud z toliký synkopou nebo z
Holi (csl. tolb, r. čoř); vše je ze zájmen-ného
kmene to- od ten, táž přípona je v lit. tolei potud
a v lat. tális takový. Sic. totmi -mä -me má
přípony jako velmi, stč. velme, sch. veoma. Mor.
£οΖφ' ζ /ofo', -éj asi podle véc(ej) více; las. íeZi
íeřej má e jako obdobné tvary polské, tam je z
jeZe, jelko.
tolita, již stč., lidové na Moravě (Václavík,
Luhač. Zálesí): rostlina Cynanchum. —-Původ
málo jasný. Myslí se na splynutí z to-li ta (= to-
li je ta kouzelná rostlina?); byl by to název
podobného druhu jako toten. Srn.
tombak, jistá slitina kovová, užívaná k
výrobě ,»falešné bižuterie"; lidově tumpach (ze
zastaralého tompach); něm. angl. tombak, fr.
tombae. Přes portug. tambaca přišlo z malaj.
tembaga 'mosaz, měď < stind. tämraka- t/v.
Stiller RO 22.135.
tomka: travina Anthoxanthum. Přejal Presl
1846 z pol. tomka, což je název cizí libovonné
rostliny Dipteryx odorata, něm. Tonkabohnen (u
nás kdysi tunkabona). Rozemleté boby tonkové
byly míchány (pro vůni) do šňupavého tabáku;
jako náhražky jich se užívalo podobně vonícího
kořene tomky; to byl důvod pro přenesení
jména.
tonouti, z top-nQ-ti: sic. tonut, pol. tonqc, v.
tonut, sch. tonuti, sin. potonoti, b. potá-nuvam;
faktitivum je top-iti utápěti, tak i u všech
Slovanů; od potopiti je postverbale potopa; viz i
tůně. Tonouti je stará obměna (podle topiti)
náležitého Hep-no-ti, zachovaného dosud v sic.
tenút tonouti, plynouti (je i stenút, utenút,
vtenút); na Moravě však pozměněno vlivem
plynouti v tynút (u-, vy-, za-). Psi. bylo tudíž
nepřechodné Hengti a přechodné topiti. Příbuzné
slovo je v arm. ťaťavem ponořuji: kořen je v ťav
< tap.
topánka mor. a sic: střevíc. Z mad. to-pánka,
což podle Matzenauera pochází ze sch. opanak.
Viz i opánek.
topárka val. las. sic: tlouk v másnici; val. též
topořisko t/v SvK. Pd. toporek i toporka. — Asi
od topořiti. T. vyčnívá z másnice vzhůru; srov.
pd. wystoparzyc vysunouti do výše.
ťopati: o hlasu krocaním; od toho topan
krocan, topka krůta. — Podobné je šv. tupven
kohout, rovněž zvukomalebné (S. Stech).
topiti, topič, topný, topivo, topirna, otopiti
světnici > otop, zatopiti, odtud dříví na zátop;
vytopiti > výtopna, výtopek. Iter. -tápěti (za°, vy°
atd.). Topiti (všude tak, jen hluž. tepic) je psi.
faktitivum k nezachovanému u nás slovesu pro
pojem 'býti teplý' (lat. tzpěre býti teplý atd.),
shodné se stind. tá-páyati zahřívá, pálí. Viz i
teplý. Někde dostává topiti význam rozpouštěti,
taviti: mor. topit máslo, jinde topit sníh ap.
Topinka je
topořiti
z topénka (zkrácení délky před téžeslabič-nýmn, z
topinka), stč. topenicě, sic topenica. hl. tepjeúca,
dl. topjeúca topjeňka, je od tohoto topiti (chléb
topený = pražený, opalovaný), dluž. se říká
topje/ikihutopié = upéci topinky.
topol, všeslovanské. Souvisí s lit. túopa, tbpolis,
pópelis, pěplé, lat. pópulus t/v a ř. απελλον topol
černý. Lat. a ř. slova se pokládají za přejatá z
neide, substrátu, ostatní za přejata konec konců z
latiny. Výchozí slovo se však dá pochopit jako ide.
domácí: plody topolů se vyznačují množstvím
bílého chmýří (je nápadné, neboť plody napadají
kolem stromu ve velkém množství). Chmýří je lat.
pappus, ř. πάππος (viz pápeří); papp- mohlo dáti
päp- (jako právě v jedné části slovanštiny), ul jol
jel by bylo příponou. Ovšem lat. δ činí potíže, ale
ty nejsou podstatné; bude v něm vliv slova
populus národ? Slov. top- by bylo z *pap- bez
geminace; t výsledek disimilace p-p > t-pt Změny
(zvláště v litev.) jsou výsledkem toho, že sklad
slova se záhy stal neprůhledným.
topolovka lid.: druh proskurníku, Althaea rosea.
— Mylný překlad z něm. Pappelrose, jako by
Pappel- v něm bylo totožné s Pappel 'topol'. Ve
skutečnosti (S. Stech ZfslPh 28.157) vězí v
Pappel- odvozenina od něm. Pappe šťáva, míza,
kasička: tj. rostlina slezovitá, ty obsahují sliz hojící
průdušky; tak i Marzell 3.34.
topor: s původním významem sekyra je
dosud v sic, tak i csl. topovb, r. b. sin. topor,
pol. topor. Od toho odvozeno topořisko, topo-
řiště (stč. u Klareta -šče) = dřevěná rukověť
k sekyře (stran významu přípony srov.
kosište rukověť kosy, bičiště atd.); csl. topo-
rište, pol. toporzysko, r. sin. toporišÓe, hl. dl.
toporiščo; toto dlouhé slovo bylo u nás zkra
cováno bud v han. val. msl. toporo, č. spis.
vč. topůrko, nebo v laš. sic portsko, zrn.
pořišóe, porýště, jč. purko. — Topor'b je
všeslovanské; pokládá se za přejaté — pro
střednictvím Turkotatarů — ze staroírán.
Hapara t/v (je novopersky tabar); z Íránu je
i arm. tapar t/v. Ale fin. tappara je ze slo
vanštiny, Herne 42. .
topořiti. U Jg jen ztopořiti ztužit, starr machen,
ztoporeti starr werden (toto ze Saličetiho). Topořiti
má teprve Kt 4. Odvoz. toporný Kt 7: ztrnulý,
neohebný. Zdá se, že slovesa zt. se užívalo
především o pyji a že proto (tabu) nemá starých
dokladů. — Pol. stoparczeč si§ rozpínati se,
roztahovati se, r. topóršéitsja čepýřiti se, ježiti se,
odstávat i. Zdá se, že základ je stop- a že příbuzné
je lit. stapinti steif machen (dial.: penem erigere),
dále snad stind. sthdpáyati 'staví' (aby něco stálo
vzpřímeno), což je faktitivum od sthd- 'státi'.
Přípona or je asi z adideace k stobor sloup (je v
bulh. a sch.), příbuznému s lit. stabaras suchý
stonek, (bezlistý) zelný
tor
hloub ap. Tím se dá pak vysvětlit krátké *a v
kořeni (proti ind. ä) jak v lit. stap- tak i (o) v
našem stop-. Čes. stopořiti (psané zt-) je tedy
vývojově starší (s je v něm Částí kořene); topořiti
vzniklo až poměrně nedávno mylnou dekomposicí
(sjz chápáno mylně jako předpona).
tor, tóra, stopa, cesta; psi. tort (r. sch. tor,· sin.
tir) je od ter- v tbrq terti tříti. To sloveso
znamenalo nejen tříti, ale jistě i, jako lat. terere,
něco ošoupati, otlačiti, obrousiti, vy-jezditi,
opotřebovati, ušlapati; třete stezky, třena cesta,
třený chodník, silnice třené Jg. Tor je tedy pěšina,
cesta, dráha, kudy nějaký živočich šel = stopa
(nikoli „místo vytlačené chodidlem'4!). Od toho
val. sic. tořiť, sic. torovat někoho = jíti po něčí
stopě; las. torovať se Malý; také: nechávati stopy
po sobě (např. na podlaze). Sem řadíme i msl. sic.
tárat sa courati se, toulati se (srov. č. vláčet se,
tahat se s představou těžké chůze, nechávající za
sebou stopy), ztáraí sa zablouditi, mor. taráňat sa
toulati se. Podivné u má val. vytuřiť, vyturovať
vystopovati (zloděje ap.) SvK.
torba, u všech Slovanů i jiných národů (na
Balkáně, u Madarů) aj. (Sic. nář. turbica má u
podle mad. nář. turba.) Z tur. torba. Lokotsch.
tornistra: viz tanistra.
tořice, rostlina Torilis, od Presla. Asi úprava
latinského názvu.
tořič značí jakousi rostlinu již u Klareta; ,,v
LékB je to Satirion, múdavka, vstavač (Orchis)"
Šm. Nyní Ophrys od Preslova Všr. — Snad
souvisí s pol. storzyk, což byly jisté druhy
vstavačovitých.
totach: středověká zbraň na vrhání kamenů PS,
sic. u Bernoláka také totyz (psáno jeho
pravopisem totiž). Slovo temné, jistě cizí.
toten: rostlina Sanguisorba. Název lidový, již u
Pohla, asi tabuový: místo přesného jména se
kladlo to ten u některých rostlin čarodějných ( =
to + ukazovací zájmeno ten), aby se vyslovením
jejího jména nezrušil i magický účinek té rostliny.
Je dosvědčeno, že v péíslušných rčeních se
rýmuje s ten: Τ ctěn — nemůžu tam pro ten Jjčř
26, jiné příklady JR (měl i lidové jméno krvavé
kořeni, krvavec, ba i krkavec, že prý „zastavuje
krev").
totiž, stč. (to)čúš, točíš, nč. č > t asimilací k
prvnímu t. Pol. tocuž, (to)czusz. Nejspíše z to čujž
(imper. od óúti slyšeti). Srov. stč. to .věz v témž
významu u Husa. Prusík Krok 4.5. — Sic. totiž je
z češtiny.
totožný: identický. Vytvořeno asi Ant. Markem
na základě r. tot ze = týž. Podle Šm. patří spíše k
tctéž, resp. to tož. — Sic. totožný je tedy z češtiny.
toufar: hrnčíř; t(o)ufarový (mor.), též u
Litomyšle. Z něm. Wieder-taufer; u mo-
648 tragat se
ravských novokřtěnců bylo hrnčířství velmi
rozšířeno a slynulo jakostí svých výrobků.
touha značilo nejen žádost po něčem, ale i stesk
(pol. nářečí praví tqzyc o zvířatech, ale tesknic o
lidech), hoře, zármutek, veškerou těžkost mysli,
souvisí tudíž psi. tqga (csl. tqga, sic. tuha, pol.
t§ga, sch. sin. r. tuqa, b. tága) s t$g- v těžký. Od
touha je toužiti (obdobně i jinde), z toho tuž-ba,
toužebný.
toul, toulec, stč. túlec, psi. txďb (csl. tul-b, pol.
tul, ukr. sin. tul). Příbuzné je sti. tuna-mask. t/v {n
z In) Bartholomae IF 3.186. --Od toho v západní
slovanštině odvozeno č. tulejka (vč. tulej,
tulaj(ka), mor. tulaj(k)a), sic. tulajka, pel.
tulej(k)a, dl. tulta trubka k nasazení hrotu na kopí,
rýče na držadlo, nář. i toulec na brousek aj., r. tul
ja dýnko klobouku. Něm. Tülle tulejka, hubice u
konve, je patrně přejato ze slovanštiny a ne naopak
(proniklo až do franštiny: douille); Šmilauer však
pochybuje.
toulati se; tulačka (Kabátník), han. tolacka Svěř
= toulka, toulavý, tulák, potulovat se, od toho
potulka; potulný. — Sic. túlať sa, tulák, pol. tulac
sie, tulák, tulawy. — Vzniklo přesmykem z hltati
t/v, což je zachováno v sin. sch. bulh. Toto lutati je
praslovanské intensivum (přípona ta, § 20);
primární sloveso je ř. (u Homéra) άλνω těkám,
irren; jeho a- je prothetická samohláska. U nás
bylo tedy Hou-tä-jö > lutajq; výchozí ne-
intensivní sloveso se nezachovalo. Dále je
příbuzné s něm. schlunzen t/v (toto je ze *slunt- <
*slutt-, expresivní geminace tt zde rozpuštěna v
nt).
ťoupati: otoupat otáleti (Dědina), chod.
votupávat; mor. příjmení Toupalík, han. ťópek
ošumělý člověk. Nejasné.
touš, sic. túz, pol. r. tuz: z něm. Daus, střhn. tüs,
dvě oka na kostce, to pak ze starší franštiny.
tovar, od toho stč. tovařiš, nyní tovaryš
(disimilací šumu ř-š > r-š) druh v práci, druh
vůbec, tovaryšiti (z toho zpětný útvar mor.
tovarych nádenická práce); jiný význam má
vytovaryšen (Hus) = vypuzen z družiny. — Stsl.
tovare zboží, náklad, a odv. tovarišt i>, sic. tovar,
-iš, -ich, továren, pol. to war a to-warzysz, hl.
towarš, dl. toivariš, r. tovar a tovarišc, ukr. tovar
zboží, dobytek, tovaryš, b. sch. tovar, sin. tovor
náklad, břemeno, sch. tovaruš, sin. tovariš. —
Slovo přejaté z východu (tur. tavar, i v jiných
jazycích!), i přípona -istjb bude asi výslednicí
prvků cizích (je eš, iš druh); pro svou ojedinělost
podléhá zjednodušení (-išt/-išc > -iš). Nč. továrna
je novotvar.
tradlina mor.: jistá část vozu. „Podle Kotta 4
tradlenka je plech při voze nad nápravou,
záblatník". (Šm.). Nejasné.
tragat se han.: vléci se (= namáhavě jíti), val.
tragat sa loudavě jíti B, msl. t. ea s námahou jíti
Mal. — Příbuzné bude
trak 49
lat. trahere táhnouti, vléci. Psi. Hragati, náležité
iterativum; v č. je pak g (místo očekávaného h)
expresivní, neboť význam slova je právě toho
rázu. — Zdá se, že je pak možno sem zařadit i
další slova téže povahy: trajdati toulati se, z toho
trajda toulavá žena (u Jg však: „stařice, jenž
sobě po mladičku počíná"), jč. tráda, též (Jjčř
59) drajda, rajda. Vč. trejc(n)iti Jgd běhati.
trak: popruh (stč. traky, tračec torques), dosud
jč..traky popruhy u nůše; mor. lidovou
etymologií též trhák, vedle tráÓek i trháÓek. —
Psi. tork-h: pol. troki řemení u sedla, ukr. toroki,
r. toroká plur. řemínky na přivázání brašny k
sedlu, pri-toročiť přivázati takto, hl. dl. trok
popruh, sic. sch. sin. trak, csl. trakij. — Slovo
jistě starobylé, domácí, ale málo jasné. Příbuzno
je stpr. tarkne řemen na koňském postroji.
Hláskově by se k němu hodilo lat. torqueó (viz
kroutiti), vlastně lépe torques řetěz (šperk na
krk), tedy pro slov. torku-o-s. Stran významu by
záleželo na tom, jak vypadaly a jakou technikou
se dělaly staré popruhy (na krosienkách?), ale o
tom víme dosud málo.
trakař, chod. tratar, mor. tragač tragal (z -
r) trakar dragar, sic. trakáč. Přejato; cituje se
střhn. tragäri (od tragen nésti). Lze myslit i na
nějaké Trag-karren. Místy bylo nově při
tvořeno i sloveso trakati PS. Domácí slovo je jč.
samokol (a samokolí = nádenické kolečko na
hlínu apod.).
trala, tralala: „citoslovce vyjadřující radost,
veselost, zvi. ve zpěvu" PS; odvoz. tralalovati
PS. — ■ Podobno je lit. talala a sloveso
talalúoti.
traláž: tyč v plotu (u Litomyšle), jinde treláž,
traláž = mřížoví z latěk PS; stč. tralaře stromky
k latím uvázané (Rohn). Z fr. treillage laťoví v
zahradě, odtud i r. treljáz t/v.
trám již stč. Pol. tram, sic. trám, hl. trama, dl.
tram' i trama. Z něm. Tram, střhn. tráme.
trampota, zpravidla v plurálu: se zesilovacím
m, místo trapy (tak ještě sic. = útrapy; je však i
sic. trampoty); k trápiti, viz trpěti. Nová
přípona podle klopoty.
tramtárie, trantárie, žertovné označení krajiny
vzdálené, zapadlé, nepřístupné. — Nejasné.
Snad z *Tatárie, tatarská země, vlastně ze starší
podoby Tartárie.
trandati lid.: vy° vyžvaniti, vytlachati PS.
Utvořeno novou příponou -ndati z *trato-riti t/v.
Poněvadž výchozí sloveso trátořiti 'není v č.
zachováno, pro hlásky tu nebyla opora příbuzné
rodiny, proto se tu objevilo i dm η fiat i a
krandati. Sic. tratorii, r. torotorit, 7. Hor-tor-i
příbuzno je lit. tafti, het. tar- říci.
traňk (zastar.): léčebný nápoj, thé. Z něm.
Trank nápoj; již v němčině to slovo znamenalo
převážně nápoj léčebný (Arzneiírank), neboť
léky se zpravidla podávaly ve formě nápojů
(ŘLGA 1.128). Stč. t. je též součást
tráva
mnohých jmen rostlin, např. zběhový trank = nč.
zběhovec.
tränte ji: jistý kolík u voru, sloveso jč.
tramtejliť, tromtejlit. Nejasné. Náleží sem i mor.
trantýrovat vrávorati, skákati a vč. trantýrek
nejasného významu Jg? „Staré doklady: Mitr.
III.7 (1599): trantýrem jsem na zem upadl
(zavrávoral), to patří snad k it. trampolare chodit
na chůdách, něm. trampeln"
(Srn.).
trantribus: jistá dětská hra, podobná „pasáku"
(u Vel. Bíteše). Asi z lat. trans tribus 'více než tři'.
„Podle pravidel mohou hru hrát skutečně nejméně
tři hráči. V latinském názvu je tu sice chyba v
pádě, ale to by se dalo v školské latině vysvětlit
vlivem jiných předložek". F. Cuřín NŘ 46.167. Κ
nám proniklo z humanistických škol.
trap vulg.: spěch, shon, trapem klusem,
iiprkem. — R. tórop' fem. spěch, toropiť pobádati
ke spěchu, t.-sja spěchati, chvátati. — Nejasné. Κ
lit. stropeti býti horlivý?
-trápiti: viz natrapovati.
trať, mor. též trata (již 1493 v Mor. zem.
deskách), sic. trať; sch. sin. trata. Trať je pruh
polností, patřících k jednomu statku a táhnoucích
se od něho až po hranice obecního katastru (má
póla v jednej trati, Kunštát); ve Slezsku i dílec
louky (Malý). Znamenalo patrně i „drahá" (výhon,
cestu pro dobytek, kudy se ubíral ze vsi na
pastvinu) jako jeho střhn. pramen trat; z toho pak
význam dráha, cesta železniční.
tratiti, zvláště s předponami: u- (postverb.
útrata), z- (> ztráta), aj., po- (> potrat), ztráceti
atd. Tak i u jiných Slovanů: sic. tratit atd.
Původně znamenalo t. asi mařiti, hubiti, plýtvati
majetkem (č. utrácetil) a vzniklo patrně zkřížením
slov tráviti a ratiti. Zaklínání sebe ať jsem
zatracen (chod. hajcem zatracenyj JinCh 235) se
oslabuje v ať jsem trajcen PS, vlastně v rýmové
ajcem trajcen. Pouhé zatracený se oslabovalo (z
pověrečné obavy, aby skutečná, jasně vyjádřená
kletba nepři vodila opravdovou záhubu duše) na
zatrackaný zatrachcený zatrdlený zatracepený
átracepaný atp.
tratoliště, zpravidla jen o kaluži krve, nář.
latoviste (Chrudim), mor. latovisko (la-) lato-
lišté latolisko zlátolisko, chod. plápoliště; u Jg
tratořište tratoryšte, Jgd trator, tratol Kt 10.
Nejspíše z *mlákoviště, od mláka kaluž, jež se v
češtině dosti měnilo, viz tam. Meh NŘ 29.10.
Nejasné je stč. tlatolišče lodus (= ?) u Klareta.
tráva, trávník, jahody trávnice (že rostou v
trávě, nebo pod travou, srov. kaš. potráw-nica PF
3.597 a dl. podtrawnica, na rozdíl od všech
ostatních jahod v původním významu, totiž lesních
bobulí na keřích), travný koš, kosa apod. = na
trávu; na
tráviti 650
Hranicku trávnice je totéž co νδ. plachta na trávu,
„čtverec plátna, v rozích opatřený čtyřmi cípy (=
vč. picasy), v němž se nosívala na zádech nažatá
tráva" Hzl, tak i han. travnica Svěř; stč. trávnička
= žena žnoucí trávu (Jar. Vlček Děj. 1.228);
rostlina trávnička Armeria (výtvor Preslův, srov.
něm. Grasnelke). — Tráva též pol. hl. r. ukr. sch.;
sic. tráva, dl. tšawa, b. treva. — Od tráviti,
podobně jako sláva od slaviti-, původně 'potrava',
to znamená ještě v ruských nářečích, ale jinde
bylo zúženo na nejběžnější potravu dobytka.
tráviti: 1° Základní sloveso trov-n tru-ti (tak
stsl.) je zachováno — se změnou *trovu > truju
podle infinitivu — v mor. truju truť (ztrvt: žaludek
všecko ztruje; vytrút zatrvt ctruc, sic. nář. truc). 2°
Od trov-q je jméno trova (sic: útrata, vydání;
ctrova, mor. a sic. útrova), od toho trávit. 3°
Zdlou-žený stupeň trou- (srov. slaviti, sláva od
slovo shiti) v tráviti a tráva: otráviti (postver-bale
otrava), stráviti > strava ( > stravovati, strávník),
pctrava (pctrav-ní, pctrav-ina). 4° Z příčestí trutý
(srov. kutý od kovu) je mor. truť, trutina jed, z truť
pak sloveso mor. otrútlt otráviti. Jinde obdoby
1°—3°: sic. trávit, travin atd. — Významový
vývoj d >st bohatý, není tu však zřetelného rozdílu
mezi stupni tru-, trov-, trav-. Původní význam
'zmenšovati spotřebou nebo neužitečným
plýtváním' se časem zúžil na spotřebu potravin, na
práci žaludku a střev (: travidla = zažívací ústrojí;
Kořenský) a dále zvláštní případ trávení
jedovatého (stč. tak slově toxicatio) zobecněl v
prosté otráviti intoxicare. Tento poslední význam
mají slovesné složeniny s o-, ale abstrakcí vzniká
nové tráviti téhož významu (z něho travic atd.), ač
vedle něho žije tráviti zažívati jídlo. Základ trou-
je patrně od tr-eu-, tj. kořene ter- 'tříti' rozšířeného
o eujou (rozšířením však ter- klesne zároveň v tr-).
Jiný útvar z trou > psi. tru- bylo zdloužené trü- >
try- v tryjo tryti otírati, opotřebovati, ř. τρνω
otírám, spotřebuji". Stran významů kořene tzr-
srov. lat. tempus terere tráviti čas, utráceti, zabíjeti
čas. Zdá se, že stupeň av a nový významový
odstín 'zažívati' vzešel z předhist. splynutí se
slovem, kterému by bylo příbuzné něm. ver-dauen
zažívati (o žaludku). To splynutí bylo usnadněno
možností vkladného r, § 9. Pak by tráviti 'zažívati
jídlo' bylo jiné sloveso než t. 'utráceti' ap. Viz i
trat ti.
trčeti, drečrfi Jg; sic. trčať i drnčať (Hviez-
doslav o2.232); pol. (s)terczec, r. torÓať, b.
stxrČa, sin. strčati čněti vzhůru, trčeti. — Patří asi
k t*cti, tyčiti se; má navíc r, o němž viz § 9. — Κ
němu se při tvořilo přechodné mor. otrčiť (např.
palec u ruky = zdvihnouti) a strčiti ve významu
'ven vy-strčiti = nechati čněti'.
treskutka
trdlo 1° někde i trio, od tříti (Hbr-dlo, přípona
jako u kova-dlo, stavi-cli), je moutev, palice, jíž se
něco tře, roztírá ve stoupě nebo v moždíři; pak i
hlupák (ze rčení hloupý jak trdlo). Odvozeniny:
trdlice, stč. trlicě (srov. médl-ice), mor. trdlica,
trlica; trdelník, trdlovec druhy pečiva: těsto so
ovine kolem trdla a pak peče. Trdlovat, nemotorně
tancovati, je asi poskakovati, točiti se jako trdlo v
stoupě. Srov. pol. tarlo, tarlica, cierlica, hl.
čerlica.
trdlo 2°: místo, kde se třou ryby (tu kořen ter-
zastoupil starobylé ners-, viz neřert 1°).
trdlovka, mor. trdelnica: ovarová polévka (při
zabíjačce). Původ může být dvojí: 1° u Fr. Dědiny
a u Holečka 11.367, 12.432 je doloženo trdlo
jitrnicový drob (tedy maso rozetřené = na drobno
rozsekané); pak by tato polévka byla tzv.
jitrnicová. 2° Vlastní t. je však čistá (jen s
česnekem a solí) voda, v níž se vařily ty jisté části
prasete, zvané podhrdlí, sic. podhrdlina: proto na
Kyjovsku se zve podhrdlena. Zdá se, že jinde
zvána *podhrdlovka, což bud splynulo s trdlovka
nebo bylo žertem přeformováno vo vč. prdelovka
(při čemž každý ví, že vlastní název je trdlouka),
laš. ' prdelanka, val. prdelacka SvK. MehNŘ
29.157.
trečaf: kácř na paření řezanky, u Komenského,
dosud val. a msl. Z něm. Tritechaff kád, v níž se
něco sešlapávalo, šlapáním dusalo.
trefiti, mor..a sic. trafiť, iter. triafať; trefa,
trefný. Pol. traflč trafny, v 16. století trefic. Ze
střhn. treffen.
tréma, pol. tréma: vzniklo asi v divadelním
slangu z ital. tremolo jako vtip na to, že zpěvákovi
se v rozčilení a strachu chvěje hlas, jako by měl
předepsáno virtuosní tremolo. Trost NĚ, 16.111.
Také Treimer 84 je odvozuje z italštiny (tremare
chvěti se, báti se). „T. uvedl do češtiny Neruda,
píše je threma (1865); podle Rippla je to slovo
vídeňské." (Sm.)
trenter (han.), laš. tremter, val. treter ve
rčeních jako laš. lita jak s tremterem = běhá jako
divý (obdobně han. KpU), odpovídajících českému
běliá jak s keserem. Z nich možno souditi, že i t. je
jakási rybářská síť; je to asi přejaté pol. wi$cierz
(viz véntiř), asimilací (v- > tr- podle t-r na konci
slova) změněné od nerybářů v tomto rčení. Od
treter je val. trcterovať běhati sem a tam.
trepka, již stč. u Husa, tak i polsky, z dnem.
Trippe dřevěná obuv.
treska; má již Tomsa 1805 v podobě třeská
(Šm.), s r je od Presla. Přejato z rus. treska, COT.
patří dále k skandin. torsk, něm. Dorsch nebo spíše
k nějaké neznámé severské staré variantě (neboť re
s or nesouhlasí!). Sic. treska bude z češtiny.
treskutka vm.: střemcha JR-Malý. Nejasné.
trestati 651
trestati, postverb. trest; trestný, trestní; stč. s
neočekávaným k tresktati i tresktati. Znamenalo
i kárati slovy; ještě je tak u Palackého a Štulce;
viz o tom humornou příhodu u Staška,
Vzpomínky (P. 1926) 110. — Rovněž sic.
trestat, trest, trestný a pol. tr(s(k)tac, trestkac. —
Pův. trestati z *trep--sUdi, příbuzno je něm.
strafen t/v (střhn. strafen je též: kárati slovy); -
sta- je intensivní přípona. Začáteční s zaniklo
disimilací před příponovým«. Meh LP 4.129,
SPL 1.252.
trfsť: vytlačená šťáva, esence. Přejato od
Prošla z pol. tresč, trzesc, kteréžto slovo; je
příbuzné s litev. treškiú tiěktti nebo tr' škiu
tri'k/ti vytlačovati šťávu. Sic. trest je asi z
češtiny.
trešřeť las.: pykati, trpěti Malý. — Přejato (asi
od slovenských dělníků) ze sic. trestat t/v.
treta, tntka. Asi z něm. Ti oděl veteš.
Zakončení podle synonyma cdka nebo spíše
podle druhého synonyma pletka 'maličkost', s
nímž bývá asyndeticky spojováno.
trh; trhovina špatné zboží, trhový, trhovec,
tržr.í, tržiti. Slovo psi. (tirgt: stsl. trigt, sic. trh,
p. targ, ukr. torh, r. torg, b. tárg, sch. sin. trg;
přejato do litev.: turgús, a do lot.: tirgus), ale
původu nejasného. Za úvahu stejí upozornění
Hrozného (Nejstarší dějiny Přední As:'e..., 3.
vyd., 87) na asyr.-babylonské tnmgaru kupec; z
toho je jednak syrské taggúrá t/v, jednak,
dlouhou cestou, snad předslov. *turgu- > tirg^b.
Uvádí se též ilyrské osobní příjmení Tergitio
(neboť tento T. byl negotiator, obchodník), viz
Krahe IF 47.328. — Vývoj slovanského
významu šel asi přes sloveso tržiti = kupecky
směňovati (: čes. u-tržiti jistou cenu za zboží) k
postv. trh, což bylo ,,tržení", koupě a prodej
(dosud jen právnický termín trh t/v, trhová
smlouva), pak veřejné místo k temu.
trhati 1°, trhnouti, trhavý, trhací; trhan
'otrhanec; dělník trhající skály', trhanec trhané
moučné jídlo; jvč. stržník kdo při koupi strhuje
nebo šidí; tržná rána; (po)trhlý, trhlina; strhá =
průtrž mračen (představovali si mračno jako
ohromný měch plný vody), reztržka, útržek
utržený kus, útržka utrhání na, cti, rcstlina
nótržník prý na tržné rány, rczt?ž'tý, strž, val.
ctrž nepřístupné místo S\K; tržitý potrhlý B-SvK.
Zdrobnělé val. tržkat je Oddělovati při návratu z
pastvy od stáda ovce před jejich statkem' (viz B)
(pastýř volá na ně zpětným útvarem trž trží); též
'pleti' B; ctržkat (ovce) SvK 'ostříhati'; v tomto
významu se snad tají vzpomínka na bývalé
vytrhávání vlny (o ncm viz vlna 1 °). — Psi.
tirgati (csl. tr^gati, sic. trhat, pol. targac, r.
torgat, hl. terhač, dl. t rhaé, sin. sch. trgati t/v; b.
tár^am trágvam vytrhnouti na cestu, do boje
apod.). — Příbuzné je lat. etringo (s povrchu
něčeho) trhati něco, otrhávati, ořezávati
(děstringo
trň
odtrhovati, strhovati, odhalovati); lat. s je
„pohyblivé"; rozdíl rijbr tomu srovnání nemůže
vadit. V druhotvaru dirgati (viz drhnouti) d
odpovídá latinskému st, § 11. Pak by trhati bylo s
ztratilo. — Vzhledem k tomu, že r není asi
kořenné, § 9, jo možno *streng- spojiti s teg-,
táhnouti: stringo znamená i stahovati, utahovati,
zadrhnouti.
trhati 2° v z°, po° se vysíliti se, nadmíru se
unaviti (přílišnou horlivostí v práci), odtud je
pracovati o přítrž (stč. přietrž, mor. u Kyjova
přetrž); trhati koně přílišným nákladem. — Sotva
je totožné s trhati 1°; spíše je příbuzno s ř.
στρενγοµαι sich abquälen, abplagen, udříti se.
tricr: z fr. trieur.
trkati, znělá foima je drkati (viz). — Pol. trykac
t/v LP 8.189, r. torkat, ukr. torkaty, sin. trkati,
trčiti. — Příbuzno je lit. nář. zdrobnělé túrkteréti
t/v: (an)stoßen.
trklica, gergelica mor.: kořalka z matolin; sic.
terkelica. — Základem je sic. terkel matoliny, z
mad. törköly t/v.
triek, trlík stě.: „hlupák, blázen, trdlo"; trlenec
„hloupý jako trdlo, pošetilec" Šk. — Snad je totéž
co nč. trhlý, potrhlý; je i příjmení Trhlík. Sotva od
trdlo; podle Šimka je to prý z němčiny (?).
trlic mor.: hořec (rostlina Gentiana). Přejato
skrze valašské pastýře z ukr. tyrlyc. Je též r. terlyč
tirlíč tyrlýč.
trmáceti, mor. též trmázgat sa, dol.-beč.
trmáskat se, z jednoduššího trmati (to dosud mor.).
Původní význam je patrný ze sic. vytrmácat
{dieta) zatřásti, a tudíž trmat je druhotvarem k sic.
drmat, drmetit drmetať škubati, lomcovati, klátiti,
to pak se rovná sch. sin. drmati téhož významu.
Další historie je nejasná. Pol. termosič, tarmosic; s
tím siov. sic. trmosit sa natřásati se, ti mlčeti se.
trmanit laš.: promrhávati, u-, do-. — Sic. u
Kukučíi a je utarmonit promrhati, utratiti (peníze)
s polským vokalismem -ar-; vslc. je tyrmanic.
Tato slova nepochybně patří k pol. trwonič mrhati,
utráceti, a tedy dále k č. nář. trut, spis. tráviti a
tratiti. Trwonic má kořen Hru-, kde ü je
rozštěpeno na τ> a v, neboť následuje samohláska;
on je „intensivní" přípona. Není však jasné, jak
(pod jakým vlivem) se od trwonic dospělo k trma-
nit. (Mylně spojuje Mihál SR 25.150 tarmonit s
pol. tarmosic aj., kdo je význam docela
jiný·)
Irmenec: zmatek (Telč, Počátky) Svěř. pís. —
Sic. tíma-vrma zmatek, ruch, směsice, nepořádný
shluk. R. ku-teťma zmatek, nepořádek. — Trma je
příbuzné s lat. turba a ř. τνρβη t/v a s něm. &turm
bouře, poplach; m záměnou retnic. Tedy psi.
*ttrma nebo snad *ttrba. Vrma je rýmová ozvěna,
podle očekávání na začátku s retnicí (v), srov.
Čáry-máry, hurdy-burdy apod.
trn, trní, trnitý, — Psi. tvrwb (pol. ciern>
trnka
b. trän, sch. sin. trn, hl. čerň, dl. éerň trn, r. těm
trnka; sic. trn je zpětný útvar z hromadného trna
= č. trní; je příbuzné s něm. Dorn t/v.
trnka (od trn, viz) je zpravidla strom (keř)
Prunus spinosa; má vskutku trny. Místy na Mor. t.
znamená i švestku; odtud han. trnčák koláč
mazaný (švestkovými) povidly Jg-B. Κ tomu patří
asi též las. trynčka bramborová placka MZ,
rozumí se rovněž pomazaná. A konečně vězí
trnka i v trynkat: kolace mazadlem potrynkati, us.
za Jg., tj. v Čechách! Žertovné časové určení han.
v trnky rok (= v kadlátke terno bélo rok Obrovský
TP 205) značilo původně asi ,,o švestkách (když
jsou zralé švestky) byl (bude) tomu rok, co se
stalo...", pak vůbec neurčitý údaj časový.
trnoslívka: strom Prunus insitia, trnitý druh
slívového stromu, u Klareta; jč. a chrv. trnoslava,
sch. trnošljiva, b. tranoslivka, v. ternosliva, ukr.
ternoslyv(a), br. cerna-sliva.
trnouti: tuhnouti, mrtvěti, laš. trpnuť; ztrnouti,
ustrnouti, otrnouti (z od-trnouti), otrlý (komu
otrnulo = kdo se nebojí). Trnouti strachem bylo
též původně „tuhnouti'4; noha trne, jistý
nepříjemný pocit, z téhož východiska, dále zuby
trnou po kyselém, zde už zapomenuto tuhnutí a
zůstal jen pocit. Viz i trpký. Ze stupně *torp- je
stč. otrap, otrapa ekstase, otrapiti zbaviti smyslů,
sic. strapiť sa zděsiti se někoho. (Nepatří sem
trápiti ani trpěti, ač bývají sem často řáděna!). —
Psi. tbrp-nq-ti, o-torpT,, -b (o- z ob-); csl.
utr^nqti, utrapt, sic. trpnuť, pol. tarnqc, r. terpnuť,
oterp\ ukr. poterpnuty, hl. scerpnyé, dl. scerpnué,
b. otrápna, sch. trnuti, sin. otrpnoti. — Příbuzné
je lit. tir-pstú tifpti a lot. tlrpstu tlrpt, lat. tor pere
tuhnouti, ř. ταρβέω trnouti.
trnož: část stolu, na niž se kladou nohy: jč.
trnožka třínohá stolička pod přeslicí, vč. čtyřnohá
stolička k dojení krav, pro děti, podnožka starým
lidem apod. Původně asi to byl název stoličky
třínohé, kladené pod nohy, trb-noza z *tri-nog-ja
(*tri- jako v lat. triplex), pak přenesen na trnož
stolní jakožto podporu noh. Mor. též strnoz (podle
dvojic jako třešně — střešně), držnozí (lidová
etymologie), sic. stolinoz (totéž), odtud dokonce
stoloviny. — Podobné slovo jinde znamená též
třínohou stoličku (sic. trnož, sin. trinog, r.
trenoga, trenoznik) anebo pouto koňům na 3 nohy
(pol. trynóg, trnóg a uvedená slova ruská); y těch
je tru- nahrazeno tvary plnějšími. NŘ 7.262.
trocha, troška, ad v. trošku; troch, trošek; mor.
utrošit utratiti; č. trochliti trousiti, plýtvati; viz i
potrošií. Csl. sic. pol. r. b. sch. sin. trocha, csl.
sch. trošiti utratiti. — Jest vyjíti asi z tro-šiti, což
může být obměna za Hrochati a dále za troviti
utráceti (viz
352 troska
tráviti a tratiti). Trocha je pak post verbale od
*trochati; význam: drobiti -> drobek.
trojčit: chovati se nerozumně, blázniti,
vyváděti; ztrojcit koho = poblázniti PS. — Pd.
troic sie míti zmatek v hlavě. — Málo jasné.
Litevština má trakinti poblázniti koho (= lot.
tracinůt t/y, o koních a dětech), trakas 1 ° potrhlý,
bláznovský, ztřeštěný (lot. traks t/v), 2° šílenost,
potrhlost. Onomu trakinti by přesně odpovídalo
slovan. *tro-óiti; ale odkud by bylo jt; od rojčiti
jiného původu (od roj, srv. něm. schioärmen t/v od
Schwärm 'roj'?), které by bylo pak v č. zaniklo (je
jen sic.)? Faktitivum, rovné litevskému, je v z-
trojčit: z něho by byl vyabstrahován nepřechodný
význam v jednoduchém trojčit.
trokar: jistý nástroj léčitelský, z něm. Trokar,
to pak z fr. trocart.
troky chod. mor.: necky, koryto. Z něm. Trog.
— Vantrok (vč. jen v plurále) mlýnský žlab, jímž
voda teče na kolo, z Wandtrog, viz vantroky.
troliti: drobiti, lámati, t. se ztráceti zrní (o obilí),
sic. trolínek K; č. též droliti (d od drobiti). Patrně z
trochliti (viz trocha). Chodský význam zima ho
počala trolit (Baar), pak i trolí mě v kloubech
(Hruška, o revma-tismu) je za drobiti v jeho mor. a
sic. zvláštním významu 'třásti': han. zema mě drobí
= třese mnou, Svěř.
tropiti; stč. (u Štítného) nedokonavé stropiti
(kvasy = hody, posty, hry, různice), bylo i
stropovati a iterativum fc dlouhým stupněm (ó > a)
a s expresivnírn změkčením střápati, dělati něco
nevhodného. Zm. vč. troponit Jg má expresivní
příponu -on-; klad. je i strofonit. Dokon. natropiti,
ztropiti. Nyní se tropiti ap. klade o dělání špatností
a nepřístojností (t. sváry, škodu, t. si posměch z
koho), ale v stč. ten odstín ještě nebyl. — Příbuzno
je lat. paträre vykonávati, prováděti: přísahu, mír
(sjednati), válku (dokončiti), vraždy (páchati), per-
peträre úplně vykonati, provésti, uskutečniti,
impeträre dodělati se čeho, dosáhnouti čeho (míru,
záchrany, peněz). Je ovšem třeba uznati přesmyk
p-tr > tr-p a přechod do 4. třídy; s je přídavek asi
jako staré ,,pohyblivé" s. -— Jinak, asi mylně,
chápe t. Igor Němec NŘ 43.21 On.: má stč. stropiti
za rovné ruskému stropii 'stavěti' (dům, střechu),
od strop; s- bylo prý v č. chápáno jako vidová
předpona, proto bylo pak přitvořeno nové
nedokonavé tropiti.
troska: kus něčeho rozbitého, dříve (Klaret ad.)
a sic. i škvára a nečistota odpadající od kovu nebo
skla při výrobě (trůska, nyní struska, trusek) =
chod. stroska. Původní význam byl úlomek,
odštěpek, a proto t. souvisí — jako i tříska (hl.
třěska je 'troska'!) — se základem třesk-jtrosk-
jistých intensiv: slovesa s e viz pod heslem
třískati; o má
trouba 553
sic. a sch. troska st ruská, stpol. troski piliny, r.-
csl. troska úder blesku, a naše troskotati
rozbíjeti, nyní zpravidla ztroskotati (se) o zkáze
lodi a obrazně o naději, v jazyce starším i o
jiných věcech (o tom Hujer 1.221), bylo i
ztroskotovati. Tvarem je troska post-verbale od
*troskati, trosk-ct-ati, to pak je pozměněné
*treskati (viz třískati) z trep-skati, asi
„roztřepnouti"; o v základu je výsledek asimilace
k o v příponě ot, neboť slovesa s příponami
ctittlttfit mívají takovou harmonii samohlásek.
Troska je tedy něco odtrisknutého nebo
roztřísknutého.
trouba, trubka, trubice, troubiti (od toho
trubač), potrubí; trouba hlupák je místo staišího
troup (viz trup); troubiti hloupě se dívati; z
Hrúb-el-ja je č. troubel u dýmky, ale i mor.
trúbela, han. trombela, vě. trumbera hlupák. —
*Troba (tak stsl.; r. ukr. hl. sch. trúba, sic. trúba,
pol. trcuba, b. trúba, sin. troba) je asi všeslovan.
výpůjčka z germ. (sthn. stsas. stnor.) trumba t/v.
Slova jihoslovanská mohou býti z ital. tromba.
Vzhledem k tomu, že i jiné názvy hudebních
nástrojů bývají přejaté, vyloučíme možnost
(hláskově bezvadnou), že by i troba bylo —
jako jsou slova germánská — domácí slovo
zvukomalebné. Z italštiny však je trombon, ze
zdrobnělého trombetta jo něm. Trompete, z toho
č. trumpeta.
troud, mor. trud práchno, val. trúdnéi
trouchnivěti, stran π srov. půdnět, dúpnět. Stč.
trudný = spálený (Pelikán LF 56.240).— Psi.
troďh (sch. trud, sic. trud, sin. ti od, r. trut) má
protějšek v lit. trandijs červotoči-na, prašné
zbytky zteřelého dřeva, což je od trendu trend cti
býti žrán od molů nebo červů. — Protože se
troudu užívalo k zachycování jisker od křesadla
(a tedy k dělání ohně), lze sem zařaditi i něm.
Zunder troud. Germáni v Hrondo-s provedli
přesmyk r (sthn. zardaro řeřavé uhlí), k tand- při
tvořili sloveso ještě schopné ablautu (gót.
tandjan, něm. zündev atd.).
troufati si, laš. sic. trúfat, sic. i trófat. Ze
střhn. trou wen, trüuen důvěřovati, míniti;/
místo v je asi z doufati. Jč. troufat se má se
pcdle odvážiti se. Význam 'míniti' se zachoval
jen ve vkladném troufám (Litomyšl) a trvám
(zde ještě v\); na Moravě přeloženo: úfám —
myslím.
trouchnivý, trouchnivěti, troucheň. — Sic.
truchnef, struchnelý, trúchly, trúcheň, ukr.
triulniity trouchnivěti, trúchlyj, truchle, trudily)
a troucheň, truchljávyj, r. trúchnut, trúchlyj n.
trnchl, truchlet, truchljávyj, sch. truhnuti,
truhliti, truo trula (z truchlt, truchla), sin.
trohneti téhož významu. — Málo jasné. Snad
patří k tuchnouti 2°; r by bylo zesilovací, § 9,
nebo snad vlivem slova práchnivý; od toho by.
byla i přípona.
trousiti, postverb. útrus Jg > trus, výtrus;
mor. otrusina. Na Moravě trus(ek) ve svých
trpočiti
obou významech (drobný odpad ze sena; vajíčka
muší) přešel v troska, tak han., mor.-sic. i laš. —
Psi. tasiti, iterativum k třásti třásti, tj. (p)otřásati
něčím, vytřásati něco a tím drobně sypati (např.
sic. trúsit, rus. trusit muku iz mesfca mouku z
pytlíku); v češtině přibyl odstín ten, že jde o
sypání po jednom nebo v malých množstvích,
popř. i o ztrácení nevědomky. Jinde — mimo
hluž. — ještě pouze 'otřásati' (ukr. trusyty, csl.
trqsiti). To předpokládá dávné zpevnění základu
tr^s- a ještě schopnost ablautu!
trpaslík, stč. trpaslek, třpaslek (o rjř Hujer
1.172), fem. trpaslice; hovor, ve městech trpajzlík.
— Sic. (z češtiny) trpaslík. Str. trbpjastok'b je též
opice. — Pův. asi trb--pestl-ikt, což se vykládalo
jako „tvor tři pěsti vysoký", tak již v jedné strus.
památce (cit. Sreznevskij 3.1017; v. NŘ 7.263 a
Vas-mer). Ale „pěst" se jinak jako míra neklade,
nýbrž „dlaň"! — Vyjdeme-li z dělení na trb-p^st-l-
ik'b, je možno ve st vidět záměnu za hlásku d, §
11; je tu asi p§d- = č. píď, tedy trpaslík = mužík tři
pídě vysoký (o trb- viz pod tři). Tomu nasvědčuje
synonym pidimužík, sic. piadimužík.
trpělka: chocholouš, trapilka Jg. Vlastně však
to slovo znamenalo drlici čili „skřivana lesního",
její hlas dyrli mohl být reprodukován tako ťrpi (tj.
trpím, odtud Klaretův překlad pacior); pak
přeneseno na jiného ptáka s chocholkou, na
chocholouše, druh příbuzný se skřivanem polním.
Tedy zvuko-malebný základ byl přetvořen lidovou
etymologií: trp jak ten ftácek trpělka Vyhl. Z han.
kraje 261; i chodsky je trpělka, „protože s námi
celou zimu přetrpěti musí" Γ. Teply Ze života J. S.
Baara (P. 1937) 143. Je i laš. u Kopřivnice
trpjelka, Lamprecht rkp.
trpěti, trpělivý, trpný, útrpný (ú- z účastný). —
Psi. tbrpěti (stsl. str'bpeti, sie. trpiet, trpný,
trpezlivý, pol. cierpieč, r. terpet, ukr. terpity,
čerpjec, dl. éerpjeé, b. tarpja, sch. trpljeti, sin.
trpěti). Κ tomu faktitivum psi. torpiti (stsl. trápiti,
č. trápiti atp. jinde). Příslušné primární sloveso
vězí v našem tříti 2° (viz). —-Příbuzné je něm.
darben trpěti nouzi, strádati, chřadnouti (kořen
terp-). (Trnouti a trpký sem však nepatří, i když se
stále učí opak!). Meh ZfslPh 23.117.
trpký, srov. stsl. tr'bp'bk'b, sic. trpký, pol.
cierpki, r. terpkij, sin. trpek. Náleží k Η brpnqti, č.
trnouti. Původní význam chuťový je od toho, že
po trpké šťávě zuby trnou, jak se říkalo (sic. jsou
trpké zuby Jg), nebo bývá i dojem chuti
„stahující". Přeneseno i na jiné pojmy odporné, od
nichž nebo při nichž se trpí (život, zkušenost),
čímž vzniklo obecné, ale mylné přesvědčení o
souvislosti s trpěti.
trpočiti stč. (u Štítného): „puditi, táhnouti,
točiti, otáčeti, pohybovati" Šk. — Málo
trs
jasné. Snad mu odpovídá sic. potrciti = po-strčiti,
dáti, Jg z Bajzy. Bylo by uznati u nás podivný
přesmyk.
trs: kořen byliny se stonkem, zvláště vinné
révy, též jádro zelné hlávky, košťál (tak v chod.).
Oba tyto významy jsou též v sin. trs; sah. trsje je
vinohrad. Sic. trs jako v češtině. — Přejato asi ze
středolat. tirsus, iris as nebo tressus tyč, košťál
(doloženo i z Čech, v. LF 75.100); posledním
pramenem je ř. υυρσος stonek (> román, tursus, z
toho sthti. turso, torso koštál atd.). — Jiné je
chod. trs kravská děloha. Je asi místo kotrc
teletník NŘ 19.61.
trt msl.: vychrtlý kůň, trtana, trtula hubená
kráva; trticik malichernost; sic. chudý (= hubený)
ako trtalo. Nejasné.
trtať v laš. roztrtat se rozhněvati se, val. trtožit
sa hašteřiti se. Upomíná jednak na mor. drdlat
brblati, jednak na mad. torzsal-kodik hašteřiti se.
trtati 1 °: spěchati drobným krokem (řečeno
poněkud hanlivě, s nevolí nebo posměšně): chod.
trtat, val. trtaťtrtolittrtonittrtošiť (i sic); trtoň
ztřeštěnec. S-ové intensivum je v mor. trcat trckat,
trckem ít; je též ^"-ové sloveso: bulh. tärtja da
bjajam dáti se na útěk. Sch. sin. trcati, b. tárča
běžeti. Přitvořeno stavové mor. Ut t býti
nedočkavý. Se zesilovacím ko je kotrtati, s-ové
intensivum kotrcati se, srov. kodrcati se t/v (což
může býti od drdati) a s přesmykem drkocati se
PS. M3h SPFFBU 1.87. — Trtiti a drdati
( v . d . 2 ° ) jsou nejspíše ř-ová intensiva (§ 20) od
kořene, který je v dříti 2°, tedy z *dbr-ta-ti.
Spodobou vzešlo r. toho jednak trtati, jednak
drdati.
trtati 2°: cvičiti. ,»Přijde z venku děvečka
neotrtaná, a když se jí dost natrtám, odejde pryč;
nebudu víc trtat, ale vezmu otrtanou" Jgd z usu.
Nyní otrkaná, val. ctřkat si rohy B. Tedy Hrk-
tati, t-ové intensivum?
trubec, stČ. trup, mor. trút, trut; trout škodlivý
hmyz na zelí. — Jinde: csl. trqťb sršeň, sic. trud,
otrót, ale i (Isačenko) trubec, pol. trqd, trutzn, r.
trutzň, hl. truta, dl. tšut, sch. trut, sin. trot. Není
jisto, jak zněla psi. podoba: tr^ťb či trqďbl Výklad
je nesnadný. „Trubec" jo lit. tränas, lot. tranis (z
něm.?), něm. Drohne. Jestliže bylo trod-b,
shoduje se hláskami s lit. trandis a trande mol.
Lze míti za to, že původní název trubce (tron-bt)
byl v slovanštině vytlačen jménem jistého hmyzu,
s nímž měl stejný začátek. Trod-b znamenalo snad
u nás vedle „troudu" původně ty červy, kteří žijí v
trudovackách listů, ovoce, šípku aj., jsou také
škodliví, ubírají nám potravu. Přenesením na
trubce ztratilo to slovo souvislost s troudem a pro-
padlo pak rozličným změnám.
truc lid.: vzdor, trucovat. — Sic. truc, -ovát. —
Ze střhn. truz odpor (nyní Trotz).
trud 1°: námaha, již stč., tak u ostatních
Slovanů (psi. a stsl. truďb); trudný, truditi se.
654 trup
Sic. trud je z ruštiny (Vážný ÖV1 2.174). —
Příbuzné je něm. Ver-druß, Über-druß, střhn.
dröz, sloveso ver-drießzn omrzeti, stnord. praut
tíseň (Kraftprobe, Drängnis) (Stech). — Původní
význam, stejný jako v němčině, jo zachován ve
val. (trudí sa mi ti práca B-Sv) a v han. (starobylá
neosobní vazba: porad mu trudi = je nevrlý,
nespokojen Β). Κ významu 'práce' se došlo tak, že
těžká práce se pokládala za něco protivného,
mrzutého. Dávný muž se vyhýbal dřině, důstojné
zaměstnání pro muže byl tehdy jen boj, lov a hra.
(Lat. trüdö tlačiti sem asi nepatří, je významem
příliš daleko!).
trud 2°: uher, ujed na tváři, trudovatý; mor.
trudovacka ovoce chorobně naduřelé; mor.
trudovati zaba, trudka ropucha (má na sobě
slizne žlázy). — Pol. trqd, trglowaty; ukr.
trudovatity napuchnouti, stsl. tr}ďb jakási nemoc,
sin. trod kolika, sch. trut ujed na prstě. — Psi.
troďb, patří patrně, stejně jako troud, k lit. trendu
trend'ti býti žrán od molů nebo červů: troud
práchno byl výsledek té činnosti (nomen rei, s
přízvukem na kořeni: sch. trúi gen. trúla), tento
trul bylo jméno činitele, neboť staří si
představovali, že jisté nemoci jsou vlastně
živočichové v těle usazení; rozličné puchry,
zduřeniny na listech a jiných částech rostlin mívají
v sobě larvy hmyzu.
truhla, truhlík; sic. truhla, pol. trugla9 truhla,
hl. truhla, sin. truga, trugla. Z něm. nář. (bavor.)
truhel (Šm.), což je od Truhe. Odvozenina jč.
přítruhlí, vč. přítruhle gen. -ete přihrádka v truhle.
Příslušný řemeslník: v Č. truhlář (ale mor. stolař,
kalk za něm. Tischler).
truchlivý, v starší době truchlý smutný; truchleti
i truchliti. — Sic. trúchly, truchlit, -livý, pol.
truchly truchlec, truchlo smutek. — Psi. snad
truchl-b. Příbuzné je snad středo-irské trúag
smutný; chl je málo jasné: snad se vyšlo od
slovesné exprosivní přípony ( § 20) -chliti
zpatným pochodem k adjektivu.
trůkat chod.: potahovati za oprat, za uzdu,
trůkadlo oprat, uzda. Je isolované, ale — bylo-li
původně u — hodí se k lit. traükti táhnouti, lot.
traukt uváděti v pohyb ap.
trulant: hlupák, sic. trulo; dříve i rurant Jg. Je
odvozeno asi od střhn. trolle hlupák. — Lidové č.
truhlant PS má h od příklonu k truhlík t/v.
trůn, trůniti, sic. trón, stě. a hl. trón, pol. r. tron;
z lat. tronus < ř. υρόνος. U balkánských Slovanů je
za to přestal (csl. prěstol*, sch. prijestol, b. sin.
prestol), jež se dostalo i do básnické češtiny.
trup: starší čeština jo znala jen ve významu 'peň'
(u stromu, bez větví) = špalek (z toho troup
hlupák, nyní změněno v trouba a dále v trumbera);
význam 'trup těla lidského nebo zvířecího' zaveden
od Presla asi pod dojmem německého Rumpf; vsi.
význam 'mrtvola*
trupiti 655
je ze sousední ukrajinštiny. Trupi> je za-
stoupeno u všech Slovanů kromě lužičtiny.
Souvisí s pol. trupiec puchřeti (jen o stromě); p.
trup je zpuchřelý kmen stromu. — Tato slova
pak jsou příbuzná s lit. trumpü trůpti a trápiti
rozpadati se, drobiti se, puehřeti. Psi. trup-b (z
*troupos) je útvar s náležitým stupněm o.
Původní význam tedy byl: stromový kmen
zpuchřelý.
trupiti: drobiti Jg, stě. z-trúpati rozbíti,
rozlámati Baw, trupel kus nějaké hmoty Jgd
(hlíny, rudy, železa), vč. mor. nepálená cihla (a
vč. srovnání buchta jako trupel = ne-kyprá),
mor. trupan hrubá buchta; trupelovitý Čel, vč.
trupelnatý drobívý El. — R. trupít, sin. trupati
drobiti. Příbuzno jo lit. trupu trupUi drobiti se,
rozpadati se, lot. sa-trupět puchřeti, tlíti. \^iz i
trup.
trus 1°: výkal (zvířecí), exkrement. — Je
příbuzno asi s lit. trqšá hnůj (pl. trasai jo i
ztuchlé, zpuchřelé obilí n. sláma), nář. trüsä
kravinec (což jsou náležité *o-ové útvary od
tr$šiú trfái hnojiti), dále se stnor. prekker a něm.
Dreck výkal. Zdá se tedy, že kořen byl trelč- a
že jeho význam dovoloval expresivní zdvojení
Ulc (zachované v ger-mánštině, ale rozpuštěné,
Μ > nlí v bsl.). Toto rozpuštění, *trenlí-, bylo
provedeno už v dávné době a proto byla ta
podoba ještě schopna ablautu.
trus 2° mor.: péro na klobouku. — Lit. trasas
ocasní péro ptáků (zvi. kohouta), chochol z peří
na klobouku. — Obé přejato z něm. Strauß
kytice, kytka, chocholka.
truskavec, mor. trucel, hl. truskalea, pol.
truskaivlca druh jahod trávnice (něm. Knack-
beere). O nich (z Posázaví) píše Jan Moravek
(Lid. demokracie 1.7.50): „Byly velké jako
oříšky, často beztvaré a spíše žluté než červené.
Měly zvláštní kořennou vůni. Držely pevně na
stopce a při utržení vydaly prask a-vý zvuk.
Říkali jsme jim proto chrustavce nebo praskávce
místo správného truskavce... Rostly po staletí na
našich stráních v úžasném množství...". Sic.
truskavica, druzga-vica třešně chrupavka, č. sic.
truskavec (mor. khipavka, prašcák) rdesno ptačí;
má tuhý stvol, při utržení je slyšet praskavý
zvuk. — Ukr. chrustavka (je i chrupavka) a
truskavka, chrv. (u Bratislavy) druzgavac Vážný
Čak = jahodník chlumní. Bud od truskati anebo
spíše zde trusk- vzniklo přesmykem z chrust-,
při čemž ch po s přešlo v k. Podobný pře-sm'yk
jo v plískati.
trútiti: stč. otrúťti odrazit, nadtrútiti nadhoditi
Alx. — Pol. trqcic strčiti, štouchnouti, iter.
trqcac. — Snad je příbuzno s lit. trankýti strkati,
klepati, tlouci, otřásati, treňktistrčiti, naraziti. Na
konci kořene se místo k objevilo t asi vlivem
slova rút'ti, viz řítiti.
trvati, trvalý, trvací, trvanlivý, mor. trvaz-
livý; vytrvalý. Pol. trwač (wy)trwaly, sic. trvat,
trvalý, trvanlivý, trváci, trvácny, dl. nář.
trýzel
trwaé, br. trvac\ ukr. tryváty. Stč. bylo trati,
doloženo jen tra, trají, imperf. trase, part.
trajíc(e), trála. Hl. trac, dl. traé, b. traja, sch.
trajati. — Není pochyby, že trvati je podoba
původnější, kdežto trati atd. se z ní vyvinulo
zkrácením za rychlého tempa řeči (ostatně r bylo v
češtině neslabičné: 2slab. trva-ti > trá-ti s
náležitou délkou); v bulharštine a srbocharvátštině
se pak tra- přichýlilo k typu la-ja-ti. Nedostatek
„nestažených" tvarů v češtině (traje apod.)
ukazuje, že nebylo starého tra-ja-ti, ani csl. pozdní
tra-jutti nic takového nedokazuje (i to je z *ír?>-
vajušti). — Psi. trtvati je denominativum od příd.
jm. Hrtvb = stind. dhruvá- = trvalý, stálý, pevný.
Změna d > t u isolovaného slova nemůže
překvapovat. S *druva- (bez h\) bude příbuzno i
lat. dürus ( < *duvřo-) tvrdý, nepoddajný, stálý a
düräre trv^tti, dále i něm. dauern trvati. — Jiné
trvám ^ soudím, zdá se mi, viz pod troufati.
trýbati stč.; „má doklady v Postile Chel-
čického a v Postile Rokycanove; v obou jde o
dlouhé seděni nad džbány, trýbání zalévání; je to
asi pijácké užití střhn. triben, ,sich fortgesetzt
womit beschäftigen'". Šmilauer. — Sic. zpatrýbať
snísti.
trýhubka: druh sítě na chytání ptáků PS, patrně
síť „dvojitá" (která má dvě steny a jedno jádro),
Doppelgarn Kt. — Je to přejetí z pol. drygubica;
vedle tohoto je p. drugubica a původnější
drgubica z Hrb-gubica. V něm je trh- od
číslovkového kmene ide. *tri, tři, jako v trzub,
trnož, trbelka; dále je v něm gub-, totéž, které je v
stsl. dvo-gubt dvojitý (Berneker 1.361) a označuje
záhybové složky nějaké věci. Obraz a výklad o
těchto sítích (jsou i na ryby) viz u Moszynského
KLS 1.96.
trychtýř, sic. trychtir; z něm. Trichter. Sic. nář.
trachtár, traktár z něm. nář. Trachter, jež je
blíže svému prameni (střlat. Hractírius) než forma
spisovná.
trýle: viz dryje.
trylek, zřídka tryl. — Z něm. Triller t/v.
trysk již stč.: rychlý cval. Sic. trysk (z češtiny?).
— Snad patří k r. ryskať pobíhati a slov. ristati
(toto je příbuzno s něm. reiten, má navíc
intensivní -sta-), t předjato z konce kmene na
začátek slova.
tryska: troubel, západomoravská obměna slov
vých.-mor. treska trestka trýska (peáno i trýzka)
od trest, viz třtina.
tryskati, vodotrysk. Pol. tryskac stříkati,
tryskati. Hl. tryskac, dl. tryscas. — Asi obměna
slova třískati, které předpokládáme jako vedlejší,
ale starý útvar při strěkati, viz stříkati.
trýzel, trejzel, zkráceně trýl, trejl jč.: olmice. V
botanice od Presla přijato pro rod Ery-simum.
Nejspíše složenina, 1. část od tráviti, 2. od
zel(ina), tedy „trávící zelina": ohnice zatlačuje,
hubí užitečné rostliny. V. Horák.
tryzna 356
tryzna: u starých Slovanů pohřební slavnost.
Csl. trizna pugna ( = boj), r. trizna, pol. ukr.
tryzna. Čes. a sic. (tryzna) termín je ovšem přejat
z východu, asi od Poláků, proto má y. — Málo
jasné; celá věc potřebuje podrobného zkoumání.
Snad je příbuzné s ř. (u Homéra) κτέρεα t/v (což je
plurál od κτερας dar, pocta), zvláště s κτερισµα
t/v, smíme-li vyjít ze si. *ter-iz7ia: před dvoj-
slabičnou příponou u nás vypadlo e. Odpadlo i k,
což nepřekvapuje.
trýzniti 1° mor.: trousiti (obilí), roz-, na-. Fol.
tryznič marniti, plýtvati něěím. Od try-jo tryti (o
něm pod tráviti), totiž od jména na -znb,
tvořeného jako bázeň k báti se.
trýzniti 2°: trápiti, stě. tryzňovati se s kým Táb.
Jméno trýzeň od střední doby, sloveso v č.
doloženo později. — Sic. trýzeň, trýznit, pd.
tryínic t/v. Příponové -zn (stč. tryzn) jako v
přiekořizna, stsl. a r. ukorizna výčitka. —
Příbuzné je asi ř. τνρω a τρνχω unavuji, týrám,
trýzním. Základ trü-; nejprve vzniklo try-znb >
trýzeň, přešlé k ja-kmenům, nakonec sloveso.
trzub. „Do každého kolu v plotě [zahrad}'] na
vrchu zatloukli po dvou kolících, jeden vpravo,
druhý vlevo nahnutý (V); mezi ty kolíky nakladli
a připletli trní tak, že se plot nahoře podobal
trnovému věnci, jemuž říkali trzub. Přes takový
plot nebylo snadno přelézti do zahrady" B,
podobně PS z Her-bena. Val. trzovný plot = trním
proplétaný Piv. Las. strzub je 1° ostrev, 2° žebřík
u jeslí neb u koryta, za který se dobytku píce dává
B. — Trzub znamená vlastně „trojzub". Původní
význam byl tedy jehlanec ze tří pahýlově
osekaných stromků, na dosoušení jetele nebo
obilí. V takovém jehlanci byly ony tři pníčky
opřeny jeden o druhý (obr. Václ. 15), ne však na
samém konci, ale dost daleko pod svými konci; od
místa styku čněly ještě nahoru tak, že tam tvořily
jakýsi veliký trojzubec. Nejen na postranní
pahýly, ale i na tuto jakousi korunu se kladly
snopky obilí nebo kyty jeteliny. Odtud si
vysvětlíme přenesení významu na onen „věnec z
trní", i když jeho podkladem jsou už jen dva
kolíky. Další přenesení jsou „žebřiny" na píci,
které už sousedí s pojmem „ostrev". — Původní
význam vede k tomu, předpokládají psi. trb-zob'b
(O., asi Oberpfalcer-Jílek, NŘ 9.149), trh od
číslovkového tvaru ide. tri-, a znbi, zub. Celek je
zpodstatnělé adjektivum, „trojzubý", totiž stojan;
tri> je tu jako v trnož, trpaslík, trbelka, trbok (O.
v NŘ ib.).
třápati jzč. {máma natřápala máslo —■ na-
šetřila, Dušek), chod. střápati schovávati, šetřiti.
— Nejasné. Snad je příbuzné s lit. taupýti Aetřiti
(ersparen), tuopti hromaditi (zusammenhäufen) a
dále s taupýti šetřiti, spořiti (schonen, knappen,
sparen, hüten, in acht nehmen). Lit. -uo- je z *ö, s
tím se
třemdava
shoduje naše á; u nás je navíc r § 9, a měkčení §
12, obé expresivní.
třáseň, chod. mor. třásno, mor. střáseň, sic.
triesma. Strus. teresna, r.-csl. tresna t/v-— Psi.
tersna, asi od Herzati roztrhávati (stsl. trézati; je i
nulové stsl. tr-hzati, sch. sin. trzati, r. terzáť),
příponou -sna. Tedy: roztrhaný okraj tkaniny.
třásti, stč. třiesti; o-třásati, třasák, mor.
třasovisko, č. třasavisko; mor. (s)tříslo jistá
ozdůbka; post verb. třes (lékařský termín). otřes,
přetřes; třesavý, ojediněle i třesutý PS. — Psi.
trQS} třásti (tak i stsl.; sic. trasiem triast, r. trjasú
trjasti, pol. trzese trzqéc, sch. sin. tresti atd.).
Příslušné jméno bylo *tros7> (stsl. =
zemětřesení), iterativum trxsiti, č. trousiti, v. to.
Hojné odvozeniny u všech Slovanů. Základ tr%s-
vznikl patrně nejdříve v s-ovém intensivu tresati
od Hrem-sati, srov. lat. trémo a naše třměti a
třepetati. Κ intensivu se druhotně přetvořil présens
treso.
třeba; ve vazbě třebe býti doplněno po, když
třebě bylo chápáno jako lokativ a ten bez
předložky nebyl už možný; z toho potřeba,
potřebovati, jwtřebný; spotřebovati > postverb.
spotřeba; upotřebovati, z toho nazpět upotřebiti;
zapotřebí z vět jako nemám toho za potřebu —
nepovažuji to za nutnost; svolovací třeba (Mám to
udělati — Třebal) je zkrácením odpovědi bylo by
toho třeba; spojka třeba-že, -s 'i když' vznikla z vět
jako dej mi (něco), třeba krejcar — i krejcaru je mi
třeba = i když to bude krejcar. — Stsl. třeba, adv.
trebě, trěb-h potřebný, sic. třeba, potřeba,
potřebný, potřebovat, pol. (po)trzeba, petrzebo-
wac, b. trjabvam, sch. tri jebá trebati, sin. třeba
trbe trebi trbeti, hl. dl. trjeba, r. je však trebovat
(asi z církevní slovanštiny). — Ačkoli Hereb- není
ruštinou dosvědčeno, není pochyby, že psi. základ
byl Herba (a ne snad trěba). Slovo, klesající na
výraz více méně formální, podléhalo redukcím
(sin. trb-, č. třá, sic. tra); oslabením v ne-pečlivé
výslovnosti vysvětlíme i b < p. Význam totiž káže
spojiti je se sthn. darf an. nyní (be)dürfen, gót.
paurban potřebovati; náleží sem i lat. oportet musí
se, sluší se, je třeba, z *ob-portet, kde je p-t v
obráceném pořadí nežli v slov. a germ. Slovanský
kořen tudíž zněl terp- a sloveso Herpcti (srov. lat.
na -ěre), dosud v slovin. trbeti. Je dále možné, že
slovanský výchozí tvar na -e (stsl. adv.) je vlastně
ustrnulý présens na ~ět, obdobný latinskému. Z
něho pak že byly vybudovány další tvary: subst. na
-a i nová slovesa na -atiT -ovát i.
třebule, již stč.: rostlina Anthriscus. Z *Čře-
bide, to pak z nějaké románské podoby za lat.
caerefolium < chierophyllum. Srov. kerblík.
třemdava, stč. třevdava třemdala třendala. Asi
z *čerm-dava nebo *červ-dava = červy dávící,
ničící („tento kořen moří červy" tj>
třenovec
hlísty v* těle, Maťtioli). O vjm viz pod červ.
třenovec, (s)třenmmí zub: ,,stolička", tj. zadní zub;
lidovou etymologií změněno v chod. křenák, křenovýj
zub, mor. cinovní zub, střelak. — Psi. č-erwb: sic.
čren, črenák, crenovec t/v; je též sic. čereň spodní
čelist SSJ; r.-esl. crenovbn-b (zub*), pol. trzony
stoličky, ukr. ěerennyj zub, hl. ěrjonowc, dl. crjonak.
Slovo velmi starobylé: příbuzno je kymerské rem
čelist a, u nás ještě skráň.
třepali, trcpnouti: tlouci (na Moravě a na Slovensku
i mědlovati len, konopí), pleskati, žvaniti; mor. otřípat
konopě, potřípat pomlouvat]'; vy-třepávati; chod.
třepačka plácačka; jč. třep,\a, sic. trepna klepna; všude
treperenda (r místo ř vlivem druhého r); jč. třepác
druh pečiva, třepák bramborová placka (že třepají,
pleskají při obracení na plotně?), tr pálky (\) škubánky
(třepne se jimi do vroucí vody), potřepek vejce bez
skořápky (důvod?). Srov. sic. třepat, trepnút, pol.
trzepne, r. třepat, dl. téapaé, sin. třepatí atd. 'klepati' s
odvozeninami, jichž tu neuvádíme. — Psi. třepatí:
zvukomalebný základ třep- je patrně týž co v tepati; r
druhotné (o tom § 9); tak již Šafařík 3.472.
třepetati, třepot: chvět i. U všech Slovanů: csl.
trepeťb třepetati, sic. třepot, třepotat, pol. trzpiot
trzepotac apod. Psi. trep-et-'b [-ot-ιή; útvar třep-
znamenal chvění, třesení a vzešel patrně záměnou
retnic p/m z pův. trém-, které je v třměti. Viz i třpytiti
se.
třešně, mor. střešňa, cerešňa, pol. trzešnia, r.
ěerešnja, sin. sch. cresnja, b. ěereš(n)a. — Pův. asi
*čerěa (bulh. ceresa); -wia je podle višbúa. Podle
Georgieva Váprosi 25 je psi. čerša příbuzné s ř.
κέρασος t/v (což prý je z thráčtiny) a tedy slovo
domácí. (Lat. cerasus, třešňový strom, se pokládá za
přejaté z řečtiny.) Dříve se mělo za to (Kiparsky LW),
že slovanské slovo je z lat. cerasus, ale patrně skrze
románské prostředí (nejblíže jo rétorom. ceriescha a
engad. čiréscha).
třeštiti 1°: viz třískati.
třeštiti 2° (oči): pouliti, vy0. — Sic. vy-trieštaťK., p.
icytrzeszczyč, r. výtaraščiťtjv. — Příbuzné je lit.
(pá)stérti (u)tkvěti, o očích, akies panteři zasněné (po
spánku, po snu) oči, něm. stieren a starren auf etwas,
pouliti oči. Kořen byl tedy ster- 'býti nepohnutý'
(jakožto nezvyklý stav u jistých věcí, které jsou jinak
velmi pohyblivé). U nás bylo *'tzr-skcti, sk-ové
intensivum; v něm s- zaniklo disimilačním vlivem sk-
ové přípony (§ 14); Hcr-skati pak přešlo do třídy na -
iti, *terščiti. Kus. -ara- je patrně -oro- z akajících
nářečí; ukazuje na o-stupňové ide. stor-, srv.
něm. starren. Psi. tedy bylo Heršciti i Horščiti,
podobně jako němčina má dvě slovesa.
třezalka i dřezalka: rostlina Hypericum. Nejasné.
Snad od stč. dřezalý třesoucí se.
42 Machek — Etymolojgieký slovník
>57 tříbiti
Je to čarodějná bylina proti vyděšení (zvána i zděšenec),
tedy proti třesu. Je tedy přirovnání chvějíc se jako t. PS
mylné.
tři: stč. mask. třie,fem. ntr. tři; z toho mask. třé > tří
> tři, fem. ntr. beze změny tři. Jednotně je tři- ve třináct,
třicet. Sic. traja mask.. životného rodu, tri mask. neživ, a
fem. ntr. Sklonění t-kmenové. ·— Odvozeniny: subst.
Hroje > tré (v trý dítek Sm 285, srov. dvé)y adj. trojí
(srov. sti. traya- trojnásobný), stč. troj gen. trého; trojka
tro(j)ník; mor. troják, trojačka, žito seté spolu s
ječmenem a ovsem;, v slož. je troj-lístek apod. — Psi. trh
je tri: mask. z Hr-ei-es (sti. tráyah, ř. τρεις, něm. drei, lat.
trěs) se změnou eie > bje jako viiom-pl. i4tmenů; s tri
srov. véd. tri a lat. tri-gintä. — Řadová číslovka je třetí,
odvoz, třetina: z psi. trctbjb, spolu s lit. trěcias se liší od
jiných ide., jež jsou z tr-tijos anebo z tri-tijos. Podle
Meilleta e může býti staré, ale jinak je poměr řadové a
základní číslovky nejasný. V starých složeninách mohlo
býti Hri- > trb-, viz trnož, trpaslík, trzub.
tříbiti: čistiti, zvláště v starší době o obilí při mlácení.
V nč. je to slovo v úpadku; je jenom v přeneseném
smyslu (vytříbený vkus, mrav, jazyk). Jinak se u Slovanů
udržel hlavně význam čistiti pole a lesy, tedy vytrhávati z
nich rostliny i s kořeny; např. len (r. terebit len), ale i
lesní křoviny, kreovati, a tak č i s t i t i lesní plochy v lazy,
v pole hodící se k osídlení; odtud místní jména Třebová,
Třebenice a ran. j. Zdá se, že význam čistiti se vyvinul z
tohoto, nejen z ,,čištění" lesních ploch, ale i z vytrhávání
neužitečných rostlin mezi obilím a zeleninou; pak
přenesen na odstraňování plev a plevelových semen z
obilného zrní a na odklízení škůdců živočišných. Do
půdy získané zdařením a klučováním byl obecně set
nejprve ber (viz); ten žádal půdu dobře vyčištěnou. Snad
tedy tříbiti se vztahuje právě na konečnou fázi úpravy, na
důkladné čištění, nutné před zasetím bru. Jinde byl
význam z * klestit i' přenesen i na kleštění zvířat. V
nářečích přibylo s- a uvnitř slova z, byly i další změny: ,,
čistí se" padající hvězdy (stč. hvězda sě triebt, Hus): mor.
ťřízvit se, střízbit sa, jvč. stříbřit se, je i sic. vystríbzdiť
sa* vše o hvězdách; také kráva po otelení se ,,čistí":
střízbí se (Kolaja); sem snad patří i jč. (vyrosit len) do
stříbra = úplně, dokonale Jjčř 84. — Csl. trěbiti čistiti,
sic. tříbit (z češtiny), pol. trzzbió les = vytínati, r. tereb
mýtina, strus. terebit i skoty -kastrovati, b. trebja uklízeti,
vypleti, obírati (salát, zeleninu), cupovati (vlnu), s.
trijebiťu sin. trebiti čistiti, sch. trebežina mýtina, hl.
trjebič mýtiti, ukr. terebyty mýtiti, loupati. -Příbuzné je
asi lit. týras prázdný (o poli, není-li na něm rostlin ani
zvířat), čirý, jasný, čistý, lot. tirs čistý (tirums pole). U
nás jest vyjíti z dějového jména na b, jaká jscu
třída 653
v baltštině (o těch píše Arumaa ZfslPh 24.9n.).
*Terba 'čistění' bylo vzato za základ pro sloveso,
mající ráz odborného označení (termínu).
Primární sloveso pak zaniklo.
třída: viz střída.
třímati mor.: držeti, vy-, za-, sic. třímat
vytrímat, pol. trzymac, ukr. trymaty, vytry-maty.
Uvedeno i do spisovné češtiny. — U nás znamená
pevně držeti, u Poláků jen tolik co naše držeti ve
všech jeho odstínech a spojeních. Ale vslc. je jen
trimac se = držeti se v dobrém zdraví, míti pěkné,
dobré chování, v. Vážný NŘ 41.273. Zdá se, že
vlastní oblast slova t. byla asi jako v pol. trzymac
kogo zzby nie upadl a zet. se = pevně se držeti,
např. pevně seděti v sedle, i když je člověk stár,
mužně, odhodlaně se chovati (to varšavský
slovník nazývá „přeneseným významem", ale on
je původní). Ty významy vedou k strmý a k něm.
stramm. Bylo asi sloveso *stremo *strbmati
udržovati v dobré formě (typ ber o b brati); od
něho utvořené intensivum typu -birati: *strimajo
strimati, v němž s pak odpadlo. Na strbm-
(strměti) myslil již Zubatý 1.2.167.
třískati, mor. bez k roztřísnót (skupina skn >
sn); třeskati (a postverb. třesk), třeštiti něčím =
prásknouti; zvukomalebné útvary se základním
významem praskati (při lámání ap.), praštěti,
přeneseně pak žvaniti (mor. treskoň tlachal; srov.
plácati, pleskati). V nynější době se ta rodina
rozděluje významově: třískati = bíti, třaskati jen o
třaskavinách = výbušninách (ale chod. je i třáskat
dveřmi), třesk- hlavně v třesknouti (a val. třeskati
SvK), třeskný, třeskutý (o mraze, že při takovém
praskají šindele; přípona -utý má starobylé
participiální -qt-, srov. běhutý, tekutý, srov. sic.
treskúca zima, pd. trzaskqcy mróz), sic. trieskat
třískati, tresknút puknouti, třeskotat hřmotiti,
tresnút uhoditi něčím, o něco. Jípvíéestípotrestaný
= „praštěný" (tj. prázdným pytlem, viz práskati 1
°) bylo přitvořeno ztřeštěný, -nec, třeštidlo
záměnou pomatenosti za hloupost. Sem patří i
tříska, slovo praslovanské (Hrěska) a tříštiti
rozbíti na zlomky, na třísky, se znělými hláskami
stč. dřiezha dřízka dřiešcě, mor. dřizga; sic.
trieska i drezka. Výchozí třeskati je sk-ové
intensivum od třepat i (tedy z *trep-skati), a to
velmi staré, neboť stejný ráz má i lit. treškHi
praskati a něm. dreschen mlátiti. Kořenné e se
mohlo i dloužiti v ě. V třaskati je a od praskati.
třísla: slabiny, dolní části trupu (plur.), stč.
třiesla bránice. Sic. čeriesla bedra, pol. trzosla,
stsl. Órěsla, r. óeresla. — Psi. éerslo. Příbuzno je
lit. kirkšnis t/v. Mikkola UG 1.94. Odvoz. vč.
tříselnice kýla kyčelní, u Jg tříslnice.
tříslo 1° koželužské. — Sic. trieslo, sch.
ěrijeslo, sin. óreslo (znamená i louh). Psi. éerslo.
S ěvrt} ěersti řezati, krájeti souviset
tříti
nemůže (i když se stale tvrdí opak), neboť je to
kůra loupaná a přípona -slo značí prostředek,
nástroj. Vzhledem k tomu, že jinak se mluví i dnes
o činění kůže, činidlech, vydělávání kůže, lze Óer-
spojiti se starým kořenem kuer- dělati, činiti (stind.
krnéti, karéti činí, av. čára- prostředek, pomůcka
atd.), od něhož jiná významná větev je v čarovati.
tříslo 2°, třáslo, v starší č.: pruh Sk, pruh země,
krajiny Jg-PS. — Sic. treslo jeden ze 2—3
ohradních dílců strungy (Podolák, SSNM
51.1961.35), laťka v plotě (od G. Horáka má Uhlár
ČTermČ 2.1963.328), tréslo ohradní dřevo,
Zaunholz (Bernolák), kriaslo dílec plotu. Pd.
krzaslo. — Významy jsou vlastně stejné jako u
slova nyní rýmového, přáslo (viz). Je-li toto tříslo
staré, patřilo by k lit. straipsnis část plotu mezi
dvěma kůly nebo sloupy, Strecke, Abstand, oddíl
atd., tedy Hrěslo ze *straip-slo; příbuzno by bylo
ještě něm. Streif, stir. sriab pruh, p/ismo. Je
nepochybné, že trěslo a prošlo na sebe působily
(prvé má -slo místo -snb podle druhého?) a si
konkurovaly, tedy vytlačovaly jedno druhé. I
významy se sdružily: trěslo byl asi pruh, pásmo
(země), preslo asi jistý počet dřev vtlačených mezi
dva sloupy.
tříslý: kdo má drobné kosti, štíhlý Jg-Kt, střizlý
(z od střízlík) hubený, příliš útlý Jgd-Kt, zm. střislá
kráva = hubená; jvč. u Litomyšle tříslice, tříslá
kráva = tučná kráva mající málo masa Hod 54 (tj.
vlastně slabá, ale na tuk okrmená?). — Slovo
prastaré. Příbuzné je lit. tistu t{sau t\sti (= základ
t{s-, v présentu přípona st) táhnouti se, natahovati
se, roztahovati se, t\sla do délky vyšvihlá, vyzáblá
(vyhublá) osoba. Psi. bylo tisl-b > trisl^, stran r viz
§ 9; i odpovídá dobře litevskému *in > i, § 7.
třísniti; na záp. Moravě i zatHsniti o za-
nečištění žaludku. Od tříslní > Hříšní = tří-selní,
chovající v sobě tříslo {tříshiá voda u Jg). Vyšlo
tedy od koželuhů. Podobně vyšlo od koželuhů val.
zolit sa mazati se, špiniti se, od zola louh.
tříti 1°: z psi. tbro terti (stsl. tvri trlti, sic. triet,
pol. trzec, r. teret, hl. trěc, dl. trěh, sch. trti, sin.
treti). Vedle obecného významu 'tříti' stalo se v
jistých oblastech termínem, např. tříti len =
drhnouti, mor. tříti ječmen = mlíti, t. prkna = řezati
(toto v stč.), t. se o rybách = pářiti se (vytlačilo
starý kořen ners-, který je v neřest 1°). 1° tbr- v
pres. třu atd., part. stč. tri, trtý (netrtí cest/), subst.
fem. stč. trt, trdlo (v. to), trdlice. 2° tzr- v inf. tříti
z Her-ti, part. třel (mor. třely smělý, protřelý),
třený; jč. tředlí, vč. tředle, jvč. tředla, tředlena,
mor. třelka, třalka žena troucí len, stran přípon
srov. švadlí, přadlí; třenice spor, rozmíška; třenice
prkno (v starší
tříti 659
češtině; dosud mor. třenica, sic. trenica; též mor.
dřenica val.: prkno, han.: slabší otesaný peň,
stájová podlažina4 SvB), neboť se prkna pilou
kdysi (stč.) ,,třela ' = řezala, sté. utřieti pilou rohy
= upilo váti rohy Šk, zvolil sem sobe milú, ta, tře
mé srdce pilu, pila řeze* ach bolí. 3° tor- v tor
(a), útor, zátor (v. ta). 4° tér- v krkon. ter
proříznutí (kmene napříč) PS, jinak jen v
útvarech odvozených od hotových sloves
(zpravidla s předponami!) uť'.rka (od utírati),
podle toho kreslířská ťzrka; paterka mědlice (vč.
patzrka, mor. patírka, sic. patierka, pcteracka, od
potierať, putierat), mor. cterka stodola (srov.
otírati též = oklepávati), oťirek snop
oklasnovaný, ctzrky zrní z něho, v C. změněno v
štelek Jg, mor. aťiřiny sena = utroušené drobky (
= stz-řiny ťzriny stzry stzr stzrky tríny ozděřiny
sena, tzřiny piliny, sic. otzriny stzriny); ztírka,
stírka nádoba na ztírání, roztírání másla apod.,
mor. ztírka stírka štirka šcyrka jídlo z vejce
rozetřeného v mouce, sic. stieranka drobené do
polévky; tírna dílna na tření lnu; pctzr rybí, mor.
i potéř žabí; nátěr od natírati, dcťzrný od dotírati
se, mor. výtzry klasy utroušené z vozu, výtzrňa,
výtzrné žito; jvč. otlrek bylo pohoštění tředlí po
dokončení veškeré práce (Kruš. 152). Obdobné i
jiné útvary u ostatních Slovanů. Kořen ter-s tímto
významem je prastarý, srov. lat. terö tru, lit. trinú
tri/iti a lot. trinu trit t/v. Paralelní útvar je dříti.
— Zvláštní význam má potříti koho = přemoci,
poraziti, zdolati, vyhladiti, zničiti PS; ten je
shodný významem v strus. poterjati a v stind.
ava-tir- überwältigen; obě předpony (po 4°; ava)
znamenají směr shora dolu.
tříti 2° (nouzi, bídu, psotu, hlad): trpěti. — Je
to psi. Hzrp-g Hzrp-ti, primární sloveso od
kořene tzrp-, který je též ve stavovém, vývojově
pozdějším (i když všeslovanském) trpěti.
Příbuzné je tedy něm. darben trpěti nouzi,
strádati. Toto Hsrpti jo tedy typ starobylý; má v
kořeni e a pouhé e/o jako příponu. Jeho vývoj u
nás vyšel z infinitivu: Hirpti dalo Hreti > ťrieti,
tříti, takže infinitiv byl nakonec stejný jako u tříti
1°; to dalo popud k úplnému vnějšímu splynutí s
tříti 1°.
třměti 1° stč: chvěti se LF 18.207, dosud krk.
Stašek (Vzpomínky 40), Jílek Jžno 306, PS.
Blízké je pd. trzemcieč t/v. — Příbuzné jo lat.
trémo chvěju se, třesu se, a lit. trlmti; úplně mu
však tvarem odpovídá lot. trimět pohybovati se.
třmzti 2°: strměti, ěníti PS. Ze strbrněti, s
odpadlo.
třpela: viz krpad'a.
třpytiti se, třpytivý, třpytný, postverb. třpyt; vč.
třpít se (toto z Hrbpcti) Jgd-PS, chod. třepet't se,
záp.-mor. repitat se, repotat se, val. rebeňat sa.
Expresivní obměny slova třepetati se; místo y by
bylo správnější i.
ťuhýk
třtina: stč. trest, trest gen. trsti (třsti, třti) z psi.
trtstb (stsl. strast b, trbstb, trest b, r. trošt, pol.
treéé, sch. trst) znamenalo jednotlivou rostlinu
rákosu, tak i dosud mor. a sic. trst. Z kolektiva č.
títí, sic. trstie utvořeno pak příponou -ina ve
funkci singu-lativní třtina, las. krtina Malý, sic.
trstina 'jednotlivá trest', a to Preslem vzato za
odborný název rodu Calamagroatis (srov. skřípí a
skřípina, pod. sítina, šášina). Sic. trst zná palica >
trstenica rákoska. Příbuzné slovo je v baltštině: lit.
trušis rákos, s rozšířením o t (jako v slovanštině,
ale funkce jinak nejasné) je lit. strustis rákosový
paprsek tkalcovského brda.
tu, s rozšířeninami: č. tuhle (z hleď/), mor. tut
tutka tulek tutaj tudkaj tudék tudyk(y) tudleťoy.
Sic. tuna (z toho tunajší) tutak; dvojice se záporem
sic. tu-netu 'tu a tam', na Oravě je běžné i netu =
ne zde, daleko (od oběda netu u Kukučína = oběd
je ještě daleko, brzo nebude). Srov. csl. tu onde,
pol. tu(taj), -tak, r. tut, ukr. tut(ky), sch. tu tuna
tuně tute, b. tuk(a) tukana, sin. tu(kaj). Od
zájmenného kmene to- (v. ten), utvořeno teprve v
slovanštině, ale původ jeho u není jasný.
tucet, v starší době i tucen a tušen. Vše skrze
něm. Tutzet, Dutzet (běžné v 16. a 17. století) a
Tutzen z franc. douzaine. Z češtiny je pol. tuzin i
starší tucet.
tudíž, stč. tudiez, pol. tudziez, z Hu-dé-z 'zde'
místně, pak i časově 'v této chvíli, za krátko, hned',
dosud val. a msl. tudiz za chvilku; z pojetí
časového se vyvinul nynější význam důsledkový,
Jungmannovi ještě neznámý.
tudlikat, tydlikat mor.: hráti neumele na hudební
nástroj, tulikat tuligat turlíkat, r. turlýkat
prozpěvovati, pd. terlikač o hlasu slavíka.
Zvukomalebné. Srov. rýmové mor. svrdlikat téhož
významu.
tuha, podle Jg prácheňské slovo lidové. Ujala se
i odvozenina tužka, Jungmannův návrh za olúvko.
Tuha je asi z bavor. dial. tvaru za spis.
(Eisen)tagel, srov. duchstein 1487, Tugstein 1561,
všecko je totožné sTuff. O tom podrobně V. Polák
ČMF 32.64. Hl. a sic. tuha je asi z češtiny.
tuhý; mor. netúz nedbalec (nedělající tuhou
práci), tužiti, tuhnouti. Pol. tQgi, sic. tuhý t/v jako
v češtině, r. tugój natažený (o luku, struně), pevný.
— Psi. t}g-b; odpovídá mu lit. stangús (stingus)
t/v, od slovesa stiikstu sti igau stinkti tuhnouti,
srážeti se (o krvi, o mléce).
ťuhýk; stč. zván strakopud u Klareta (viz
strakapúd). Později toto jméno přeneseno na
jednoho ptáka datlovitého; nové jméno je zpětný
útvar ze zvukomalebného tuhýkat; označován tak v
starší době sejček (tuhyíc u Rohna, tuhýk u
Komenského, dosud ťuhík u Nábělka a Maliny,
tujík u Rouse = sejček,
tuchnouti
kulich, též val. ťuýk a sic. tuvik, kuvik) podle
svého hlasu (mor. tu(h)ýkať, ťujíkat PS, č. sic.
titvikat). Na rod Lanius je přenesl Presl, neboť
hlas ťuhýka je dosti podobný {trui truil nebo truil
truü podle Brehma).
tuchnouti 1°: hasnouti, tratiti se, mizeti,
zpravidla s po-; chod. stuchnout vytratiti se, msl.
duchnút hasnouti (Kyjovsko), han. zdechnót
zhasnouti (voheň zdechl Svěř), za-tchnót se
zadusiti se (kouřem, plynem), las. potuchlo mu —
vytrávil. — Stsl. pot2chnoti mizeti a tošiti uhasiti,
r. túchnuť a tušit, ukr. potuchnuty vymizeti,
pctušýty uhasiti, sin. potuhniti potušiti. — Naše
tuchnouti předpokládá, vzhledem k sin. tuh-, psi.
tuchnqti. To patří nejspíše k tušiti ve významu
„uklidňovati" (viz), jemuž odpovídá lit. ekvivalent
(až na rozdíl v rodu) tausýtis tišiti se (o větru) a
stind. tošáyati uklidňuje, což je faktitivum od
túšyati uklidňuje se. Podivné je však stsl. -o-: snad
je tu jako následek stsl. kontaminace s tjšiti, viz
tuchnouti 2°?
tuchnouti 2°: smrádnouti, plesnivěti, stuchlý,
zatuchlý, jč. a chod. (s)touchnout i duchnút; sic.
dušeť dušiť dušňať, pol. technac, hl. tuchnyc, r.
túchnuť, sch. tuchljiv stuchlý, sin. zatohniti. —
Tato slova se dají pochopit snad tím způsobem, že
za původní uznáme d- (jedině u té formy je naděje
najít příbuzenstvo) a že vyjdeme z *dqchniti
(srov. sin.), pokládajíce vše za afektivní útvar od
*dobq (k něm. dämpfen, viz dusiti), utvořený
novou příponou -chniti. Ta pak přecházela v -
chnoti.
tuk, tučný, stě. tučnice, nyní tlačenka podle
něm. Preßwurst; stě. tučen muž, nyní lidově tučný
muzik, tučmuz(iček), čucmuzik, či&-mužiČek,
cicmuziček, han. toemož (-c-?), val. tluč(i)muž
SvK rozchodník (tuěnolistá rostlina!). Tuk u všech
Slovanů. — S psi. tuk"b srov. lot. táuks t/v, lit.
táukas kousek tukový a stprus. taukis sádlo, z
Houk-o-s. Dále je příbuzné stan gl. ploh, pěoh,
péh, střhn. diech tuk, z peuhos < ide. Heukos.
tukan, druh ptáků amerických. Z indiánské řeči
Tupiů.
ťukati, mor. i ťukotat, sic. dugat; ťuknouti,
ťukot. Zvukomalebné. Srov. tikati a ukr. djugaty,
r. túkať, stúkať, b. čukam t/v; též lit. stukslti a
zdrobnělé stúkterěti.
ťula ťoula ťulaja ťulala tulák tululum ťiďápa
ťulpa ťulpas ťumpa -ok ťumpala ťuhela ťalap ťalo
přihlouplý, zmoř. vyťidápit něco hloupého říci.
Slova expresivní, vyznačená měkkými ť a l
(Liewehr ZfslPh 23.97). Srov. ťúťa. Podle nich
(ťulpa) i tulipán dostává v češtině význam hlupák.
Podobná slova jsou lot. ťuls trulantský, tamplis
nechápavý; podobno je i něm. nář. (bavor.) zulpel
a spis. Tölpel, dolnoněm. tulpe (srov. výše č.
tulipánl; něm. Tulpe = rostlina tulipán, tedy v č. je
to snad kalk), z nich podle Bielfeldta 119 je hl.
éidpak 'ťulpas'; genetická příbuznost tu asi není.
tuňák:
tuleň, přejato od Presla z r. tjulen, to pak je z
laponštiny. Dříve zván mořské tele u Rohna. Sic.
tuleň z češtiny.
tulich: dýka, tak i polsky. Ze střhn. dollich
(nyní Dolch).
tulipán, sic. i tulifán. Přes něm. Tulipán a ital.
tulipano naposled z pers. dulband — turban: květ
prý na něj upomíná. Stran významu 'hlupák' viz
výše při ťula.
tuliti: 1° stahovati, stiskovati, stě. stuliti ústa
apod., dosud chod. toulit hubu k pláči, han. sťolet
ose (uši), stč. stulikep (p. stulikiep, stulik), z toho
přejato nč. stulík (vč. tulich, tulicha) rostlina
Nuphar (původně se to jméno týkalo příbuzného
leknínu; na noc stuluje, zavírá květ, z čehož soudili
i na léčivou moc stahující). 2° přitiskovati k sobě,
refl. t. se = chouliti se, vinouti se, tisknouti se k
někomu: laš. obi uťat (sic. obtúlit obejmouti), han.
ťolet se chouliti se (ť\), laš. potulný poddajný,
krotký, č. přítulný, útulný {výtvor Jos. Durdíka;
odtud útidna), útulek, rostlina přítula (snadno se
přichycuje). — Stsl. zatuliti ukrýti, prituliti
přizpůsobiti, hl. tulit,. pol. (s)tulic sevříti, zatulic
zavříti, ukr. vtulyty vecpati, r. vtuliť t/v, bulh.
(za)tulja zakrýti,, zahaliti, sin. prituliti se. —
Sloveso je tedy všeslovanské; rýmuje se s kuliti
jchuliti,. č. chouliti se, s nímž i významový odstín
2° souhlasí. Oba významy se dají spojiti. Příbuzné
je lot. taunät zavíjeti (kdežto tüluot a lit. tulóti t/v
má své u asi ze slovanštiny). — V češtině t. se
znamená i usmívati. se (srov. i lidové culiti se, žtditi
se). O tom viz pod štířiti.
tuližbuď mor.: právě, sic. tužibuď, tužbyi náhle,
hned. Snad z rozkazovací věty tu(ze) budí = (hned)
tu bud. Domněnka to ovšem* nejistá.
tuml: shon, spěch s prací, zmatek PS;. tumlovati
se; zast. tumlíř učitel jezdeckého umění, tumlplac
jízdárna. — Tuml je z něm. Tummel t/v. — Lidově
místy mor. tumrle,. u Boskovic trmudle, kolotoč, z
něm. nář.. Tumrle t/v.
tumpachový zast. lidové: udivený, pře kvapený,
zaražený. Ze střhn. tumphaft (což. je od tumb, tum,
nyní dumm hloupý) pošetilý, hloupý. (S. Stech
rkp.) — Přirovnání sedí jako medenej NŘ 25.254
nebude než žertovná adideace k tumpach = tombak
(s nepřesným překladem).
tuna, laš. a kyjov. tuna: dřevěná nádoba, na
obilí aj., sic. aj. tunka na lněné semeno, (odtud i
zm. tunka lněné semeno, chod. tuna bohatý len,
tunové, tunkové nebo tvrdé semeno lněné u Jg). Tak
i pol. tun(k)a. — Ze sthn. tunna (nyní Tonne, fr.
tonne atd.). Κ nám to slovo přišlo s dovozem
nasolených ryb „tunných". Totéž slovo je tuna =
10 q.
tuňák: mořská ryba; pol. tuúczyk, r. ukr. tunéc,
b. tunjak, sch. tunj. Budto z něm. Thunfisch nebo z
lat. thunnus (to z ř. ΰ-νννος)^
tůně
tůně, sic. tona, tóna, dl. p. toň (stpol. tonia),
ukr. r. tónja, sin. tonja. — Psi. tona z Hop-ňa, od
topiti = potápěti. Tůně je hlubší místo v říčním
toku nebo v jezeře jinak mělkém, je to místo, kde
se zdržují větší ryby. Řemeslní rybáři dobře znají
polohu, hloubku i šířku svých tůní, dávají jim
zvláštní jména. Polské doklady ukazují, že t. je
chápati jako místo, kam lze nebo třeba ,,vtopiti"
(spustiti) nevod nebo jiné větší sítě. Původem je
to asi slovo z psl.jrybářského slangu. Podrobně o
tom Meh NŘ 32.8. Viz i heslo zátoň. Nepatří
sem jzč. a jvč. touň (podrobnosti Voráč 24,
Utěšený 64): je z touden < studeň* studna;
význam je arci přiklonil k taft.
tunel, tak i sic, z angl. tunnel.
ťupat vin.: drobně sekati, štípati. Pol. ciu~ pac
t/v. Zvukomalebné. Drobnost úkonu je vystižena
změkčením prvé hlásky. Základní tup- je asi
neznělá forma toho, co je v laš. Hubit bíti Malý.
tupiti: zatracovati, ničiti (v starší době); haněti,
potupiti, odtud potupa, potupný. — Sic. tupit*
pol. tQpic hubiti, ničiti, dříve i zlehčovati, haněti,
potopa. — Tento význam se nedá odvoditi od
tupý, bylo tudíž samostatné psi. topiti, příbuzné s
ř. στέµβω στεµβάζο) στοβέω ατοβάζνι haním,
tupím. Kořen tep-j top-, zesilovací nosovka z
rozpuštěné gemináty (opp > omp); v řečtině
připojení „intensivního" s- vyrovnáno oslabením
ρ > b.
tupý, tupost, tupec, tupiti činiti tupým, jč.
tupíce druh sekery. Srov. stsl. tQP*, sic. tupý,
pol. tepy, hl. dl. tupý, ukr. r. tupyj, b. táp, sch.
tup, sin. top. — Psi. tqp'b, příbuzné s něm.
stumpf t/v. Κ otupěti náleží val. sic. otupný
protivný, ošklivý, smutný apod., pd. otepno (=
při čem člověk otupí, co nevzbudí zájem, co je
lhostejné, ba protivné).
tur, druh skotu, za stará i u nás dobře známý,
jak svědčí osobní jména a z nich utvořená místní.
Všeslov. a ide. (srov. lit. taüras buvol, tur, lat.
taurus, v. ταύρος, ir. tarb býk).
turák, č. i sic: kdysi nějaký peníz B-K-PS.
Zpětný útvar z polturák1 < pol vtorého: byl ,,půl
groše starého čili l ^ krejcaru šajnového"
(Němcová 584), od vtorý = druhý. Jinak F.
Ryšánek (ústně): jméno je od franc. města Tours,
kde se razily groše (v latin, pramenech zvané
turonenses). V Polsku se razily groše v hodnotě
poloviny turského, tedy ,,ροΐ-furáky"; ty platily i
v Uhrách: „moneta polonica, quae vulgo
duodecim poltwarum vocatur" (cituje Šmilauer z
Bartala 501).
turan, lidově zpravidla turánek, též tovrá-nek
PS, chod. tyránek, han. tořánek: rostlina
Erigeron, lidu dobře známá. ,,Má moc proti zlým
duchům a čarodějnicím" Mal. Asi 7. něm. Turant
= spis. Dorant.
turban, stč. tulban. —- Sic. turban, sch.
661 tušiti
tulbenta, tuliben, b. tulpan i tulpen, v. tjurbáti;
mad. turban. Pramenem je tur. tülbent. Podoba srk
nám i k Madarům přišla od západu: střfr. turban >
ital. turbante, něm. Turban atd.
turbovať val. laš. sic: znepokojovati, han.
torbaci nepokoj, starosti. Za Komenského bylo i v
spisovné češtině. Pol. turbowac, turbacja. Z lat.
turbäre, turbätiö, přejato z řeči vzdělanců.
turica val. sic: rostlina přítula (druh svízele) JR.
— Sch. turica, sin. b. torica t/v. — Upomíná na
dolnoněm. (!) tůnriche, -rigge, -ri, -rit, -ride apod.
t/v, viz zde deryzka. Dále se však neodvažujeme.
turkyně mor.: kukuřice, turčání; han. torkeň
Svěř.; sic turkyňa, turtyňa, turešina. vše z názvu
turecká pšenice. Věci přicházející z východu
zvány často tureckými, i když Turci byli jen
prostředníky. Podobně vč. mor. turek, laš. turčak
dýně, turák skvrnitý fazol Hor.; mor. turáň, turčák,
turecký šátek velký pestrý šátek ke kroji (Svěř),
tur6b) t/v PS.
turnaj, stč. i turnej; odvoz. stč. turnejník = kdo
si oblibuje turnaje. V sic a v polštině dostalo
základní slovo i význam hřmot, hluk (gemer.
curnaj jen toto). Tak i pol. turniej, ale kdysi také
turlej křik. — Ze střhn. turnei (-aj byla bavorská
výslovnost), což jo z románštiny (prov. tornei,
stfranc tournoi). — Hl. turnaj u Pfuhla je z češtiny
(Biel-feldt 278).
turnúť mor. sic: pohlédnouti; hlesnouti; do-
tknouti se (túrnut), val. tyrnút dotknouti se. Jen v
jistých rčeních, např. sic ani na mna nepotúrnul
nevšiml si mne, nepohlédl na mne. Pol. turnqc
potoezyó, ukr. turnuty trůnu -ty trunyty. — Původ
nejasný, snad z rumunštiny (proti Cranjalovi 404,
podle něhož naše slova jsou z pol. turnac, „které
je původu latinského").
turnýra: 1° obratné chování společenské, 2°
podšatnice, „honzík" (viz). — Z fr. tournure t/v.
turín, nář. toHn toř(e)n toř(t) torna aj. Z něm.
nář. Torschen Dorsch(ten) (spis. Dorsche).
tuš: druh černidla. Tak i sic p. r. ukr. tuš. Z něm.
Tusche, jehož podkladem je fr. toucher nanášeti
barvu (vlastně dotýkati se štětcem). V. Polák ÖMF
32.67.
tuš fanfárový, tak i sic pol. r. ukr., něm. Tusch
(bavor. tuschen tlouci, duněti, zníti).
tušalaj: rostlina Viburnum lantana, příbuzná
kalině. U J. E? Pohla, Tentamen florae Boh., 1814,
bylo juszalag, což je mad. iszalag, juszalag kalina.
Pohlův záznam změnil Presl, Rostlinář 1820,
1.258, trojí chybou péra, ale ujalo se to. (Tím
opravuji JR.)
tušiti; původní význam byl uklidňovati (něco
rozbouřeného), přeneseně těšiti, poskytovati
útěchu, duševní úlevu, naději,
tušovati
dosud jč. vctušená chvíle chvíle klidu, oddechu: b.
ra^tušam těším, raztucha útěcha, č. oatušiti si
poleviti, ulehčiti si (v době starší, ale tu a tam i
nyní), odtucha úleva; potušiti (Rosa) dodávati
srdnatost = pol. potuszyc, p(tucha; č. odtucha
odvaha; ze staršího tušiti sobě dávati si naději
vzešlo tušiti nadíti se, předvídati (vůbec, i zlé
věci) a významově oslabené tuším 'myslím, snad',
vkládané do řeči jako trvám, troufám (obdobný
pokles z téhož významu na pouhou vložku).
Odpovědi zahajované slovem tuším daly vznik
jednak slovesu č. odtušiti, jednak sic. dotušiť
přisvědčiti, potvrditi. Zvláštnosti hláskové:
zkráceno ve formulaci laš. němá o tym ani tchu
potuchy; změkčeno a přehlasováno v středočes.
měl o tom potich a v blanickém potika potucha. —
Toto tušiti se rovná stind. kausativu tóšáyati
konejší, upokojuje, těší (k túšyati cítí se spokojen).
Viz i tuch-nouti 1°.
tušovati v za-: zakrýti, ututlati. Tak i sic. a
polsky; za něm. vertuschen (z tuschen skrývati se,
asi od tusch! pst!).
tuta, tutěna-. slepice; pd. tiuta t/v Kuc; od
vábícího zvuku mor. tu tul, sic. (u ťu ťuf, pd. tiu
tiu.
ťůta chod.: člověk nesmělý, přihlouplý; mor.
ťuťa. Expresivní slovo, vyznačené měkkostí;
Liewehr ZfslPh 23.97. Rozšířené mor. ťuťmuť
budižkničemu, sic. ťuťmoš hlupák je z
nesklonného tuti-muti (rýmový typ cury--mury s
retnicí v druhém členu), dochovaného na
Slávkovsku. Jiráskovo ťuťmák PS bude ze sic.
Pod. maď. tutyi-mutyi hlupák. Jiné zakončení má
val. laš. íumpa -ák -ala hlupák B-SvK.
tutati mor.: troubiti; přenes, píti; sic. túkať
tutúkat ťuťúkať troubiti; pd. tutkac i tqtkac
nemírně píti (Kartowicz AfslPh 25.220).
Zvukomalebné: snad intensivum od tu; přípona tä,
§ 20.
tutlati 1°: doutnati; tak v chod. tutlat, vč.
dutlat, han. dódlat Rs; s η laš. vydudnlt vyhořet a
č. spis. doutnati (od toho doutník). Souvisí patrně
s mor. tlíti doutnati tak, že v tu-tlcti je jakési
zdvojení s disimilací l-l > n-l. Záměna t > d u
slova expresivního nepřekvapuje.
tutlati 2°: potlačovati, dusiti, snažit se utajiti
(něco špatného, ostudného, nemístného), han.
tctlat Svěř; odstín skrývané špatnosti převažuje v
potutelný (v. to) a v sic. poťuťmo potutelně, iuťmo
tajně, ťuťmák potutelný či., (s expresivní
měkkostí; m se asi rozšířilo z ťuťmo, kde je -mo
asi podle kradmo ap., mor. potxdmu Jg). Sin.
tuhtati tutlati (oheň, hněv), zatajovati ukazuje, že
jest vyjíti od tušiti hasiti, viz tuchnouti 1°, naše
sloveso tedy z Huch-tlati. S novou, expresivní
příponou je mor. ťuchmat tajiti (han. ťochmat
tutlat, skrývat KpU), han. zaťcchmat za-
662 tvořiti
dusiti; dále val. ťuchliť schovávati něco B-SvK,
dělati potajmu SvK.
tvaroh, u všech Slovanů (p. tlvarog atd.), slovo
dosud málo jasné a sporné. Vzhledem k tomu, že -
og-b není u Slovanů jasnou a životnou domácí
příponou, nelze míti t. za slovo domácí. Mám nyní
za to, že je to obměna asijských slov (je nyní mj.
mong. t%rak sedlé mléko, džagatajské torak sýr,
madar. túro tvaroh). Podrobnosti nejsou jasné.
Něm. Quark je od Slovanů.
tvář, sic. tvar, *tvar-ja od tvořiti. Původní
význam byl asi stvoření, výtvor, dílo (tak r. tvar\
sch. tvar, stsl. tvarb), jinde se vyvíjí přes 'pohlaví'
(č. pol., např. stč. ženská tvář) k významu podoba
(odtud tvářnost), obličej (č. sic. pol. ukr.), až po
líce (v č.). Přetvařovati se, od toho přetvářka.
tvořiti. V litevštině je tveriú tvérti s dvojím
významem (možná, že tu splynuly dva kořeny od
původu různé): 1° pevně držeti; sem náleží
participium tvirtas (lot. tvirts) pevný, silný, v
slovanštině se z toho zachovalo jon tvírďb, viz
tvrdý. 2° ohrazovati plotem; k tomu patří u nás stsl.
pritvor-b sloupová síň* pol. przijtwor, dl. psitwor,
ukr. přetvor, sic. pitvor předsíň (pi- místo pri-
disimilací r-r > O-r; přejato do madarštiny:
pitvar), z toho lidovou etymologií sic. pridvor;
původně to byl tedy jenom přístavek před
vchodem, totéž co u jiných Slovanů je vyjádřeno
cizím slovem čardak. Dále v mor. zátvora
posouvací trámec, kterým se v noci uvnitř zapíraly
dveře (jiný než závora, viz Bartoše!) a v mor.
zátvor (han. plur. zátvore) past, sklopec na tchoře
aj. (Jde tu zřetelně o zahrazení vstupu pomocí
dřevěné ohrady!). — Slovanština však má tvořiti s
významem odchylným. Tvor- je u nás v tvořiti ( >
tvor; netvor, tvořivý, tvůrce, tvůrčí; stč. tvořidlo na
sýr, nč. stvořit-ko), vytvořiti (postv. výtvor), stvořiti
(stvořitel, sic. stvora, č. stvůra, nestvůra, mor.
stvoř, nestvoř), mor. pctvořit se po někom =
posměšně napodobovati (z toho mor. na potvoru
na zlost, naschvál, č. potvora je 'špatný výtvor,
patvor', od potvořit něco, po- = po 3°), sic.
pritvoriť sa (titvoriť sa) dělati se něčím, vl.
připodobňovati se, a r. pri-tvorjáťsja, ukr.
prytvorytysja přetvařovati se, z toho disimilací r-r
> O-r č. pitvořiti se, pitvorný, pitvora netvor.
Zdloužení tvar- je č. tvar, tvář (v. to), tvářiti se =
sic. tváriť sa; č. vytvářeti, mor. stvářat = sic.
stvárať tropiti. Obdobné útvary u ostatních
Slovanů. — Zdá se, že tvořiti náleží vskutk.i k lit.
tvérti (aspoň není jiného vhodnějšího příbuzného!),
není však jasné, jak se vyvinul slovanský význam.
Možno se dohadovati, že snad od stavení ohrady (z
trámů, klad), pojmu to úzkého, došlo se k
obecnějšímu stavění, dělání, tvoření. Oporu této
domněnce dává lužičtina, kde dl. twar je stavební
dříví, stavba, rozestavěný dům, budova, twarié je
stavěti
tvrdý 663
(dům, stoh, hnízdo). Snad se vyšlo ze složeniny
s-btvoriti (ohradu, dřevěný dům, přeneseně i
svět), prosté tvořiti může být až druhotné.
tvrdý; tvrdnovti stávati se tvrdým, tvrditi
tvrdým činiti (význam 'jistiti' vzešel patrně z
vazby přísahou (po)tvrditi), zatvrzelý (ze
zctvrzoý); tvrdohlavý, -huby (toto o koních), -
šíjný (viz šíje); tvrzník hřib Jgd; tvrz (*t:'rd-ja),
mor. tcřza, sic. tvřJza nouze (srov. mor. je trrdo
o groš). — Všeslov.: csl. tvrtďb, sic. ťrdý,
tvrdnut, tvrdit, r. tiěrdyj, ukr. tverdyj, pol. dl.
ticardy, hl. twjerdy, b. tvárd, sch. t rd, sin. trd. —
Psi. tverdt se shoduje s lit. t i. t (s, lot. tv'nts
kromě znělosti přípony. Obu je t-ové participium
od tvéiti, a to asi od významu 'pevně držeti'.
tvtj ťá tré z nestaženého tvuoj tvoja tvoje, stv\
troj..., obdobně jinde. Psi. tvojb, ze zá-kl ulu *t
ne ( = ide. genitivu), ale přichýleno k mojb a
proto e vypuštěno.
ty» 7Á j "neno osobní, všeslovanské. Psi. ty z
ide. t , srov. lat. tu, sthn. du; bylo též ide. tu: v.
cv. Ostatní pády: gen. tebe z *t2ue, srov. stind.
tcíva; sic. teba s -a od jmen; dat. lok. tobě, sic.
tebe s -é podle jmen; ak. ti (a tebe, sic. trba z
gen.), sic. ta, z te < ide. tě-m (lat. iě je bez m);
instr. stč. řo6ti z toboj}, b z dativu, nč. č?6ow má
e z gen. — Odvoz, tykati, hl. tykaé, příponovým
/c + oti; srov. vykati o niko ti.
tyč, tyčka, ojediněle pyčka Kotík. Odvozené
sloveso je v/Jyčiti = tyčemi vyznačiti, ohraničili,
vymeziti (obrysy budoucí stavby, pak i úkoly)
PS, vytyčkovati. — Sic. týká, tyčka, pol. ť/cz(ka),
hl. tyč(ka), dl. tyc(ka), r. tyčók, tyčiha. — Je
příbuzno s germ. *stukka-z: něm. čtock hůl,
kmen, špalek, kláda, stnord. stokkr hůl, kláda, šv.
stock, nor. stokk, dán. stok atd. Germ. -w&&- je
rovno útvaru -úk-, který je podkladem našeho
slova.
tyčiti: do výše vypínati, zdvíhati PS, t. se
strměti, čněti do výše. Fodř. zatyčit něco =
ukrásti doma Hal. Vztyčiti, vytyčiti 1° zdvihnouti
do výše, postaviti něco, aby to stálo vzpřímeně
(máj, prapor, kříž). Post-verbale vztjk. —
Příbuzné je lit. stnc.ti čněti do výše (o uších
zajíce), intensivum stügseti t/v, o horách,
budovách i o lidech. Poměr mezi tjk- a stüg- je
objasněn v § 13. (Jiné -tyčiti viz pod tyč.)
tyčkrle, mor. kyčkrle, kičkyrla, kyčkydlo, han.
gedzgel, chlapecká hračka „špaček", -,blecha". Z
něm. Titsehkerl ntr.
týden; sic. týzdeň, pol. tjdzieň, hl. tydzzň, dl.
t,ím, chrv. tujedan, sin. t{j)eden, tedy jen u
katolických Slovanů; k nim ten vývojL přišel z
Velké Moravy (do Lužice ovšem z Čech), z tý(ž),
skloňovaného jako dobrý (srov. sic. oy\ý) a den,
vlastně ,,ten den", totiž původně stejnojmenný
den za 7 dní se vracející nebo před 7 dny
předcházející.
týkati
Vzešlo to z obratů jako do tího dne přijď = do
stejnojmenného příštího dne, do téhož dne
(jménem), jako je dnes; nář. dnes tsjden jsem oral
apod. V nejstarší době byly skloňovány obě části:
tíhodne, témudni atd. (tak ještě Sm. 162), ale již v
stč. se objevují porůznu i tvary s 1. členem
ustrnulým; ty nyní zobecněly. Pojem týdne přišel k
Slovanům teprve s křesťanstvím, s povinným
svěcením sedmého dne (odtud počítání — poněkud
nepřesné — po nedělích: za 3 neděle, tak i jinde).
Nář. i týden, sedmi-den (Litomyšl), chod. týhoden,
blan. týhonek (z genitivu), odtud týhodní —
týdenní, nyní zastaralé.
tyglík, ty gl, v starší době tegl teglík teklík. —
Sic. tigel, tzglik, pol. tsgiel, nyní tygiel tyglik, hl.
dl. tygel, r. tigel. Ze střhn. tegel tigel (nyní Tiegel).
tygr, sic. tiger, stpol. tygr (nyní tygrys), r. tigr,
b. tigär, seh. tigar atd., k nám přišlo ze západu
(franc. tigre, něm. Tiger), tam skrze lat. tigris a ř.
τίγρις ζ Íránu.
týkati: 1° t-bk- v sic. za -tkát zacpati (odtud
zátka i čes.), horň. ve-tkat vecpati, sic. i tchať
tchnút vlivem pchat; v tknouti: vytknouti, odtud
výtka, do° se, odtud dctek, mor. dctka > důtka, stč.
dcťdivý urážlivý, mor. dctJclivý citlivý, nč. důtklivý
naléhavý, nedůtklivý jehož se nelze dotknouti, stč.
pciknúti se (v slovech) zmýliti se, „klopýtnouti",
mor. pctknút sa klopýtnouti, pohádati se s kým; sic.
vytknut si, han. vetchnet si nohu = vymknouti;
zatknouti {zatýkati, zatykač): významový spoj je
nejasný, snad původně ,,zastrčiti do vazby, do
vězení"; stč. nátku hraniční, do země zatknutý prut;
sic. iterativum vytkýfiat; stč. tkysati dotýkati se,
lízáním okoušeti, napadati, tkysiti popadnouti,
nátky šiti dotknouti se (-ys- nejasné; je též v csl.
kopysati vykopávati); stč. tčictiy pol. tezec, tkwieč
(odtud přejato nč. tkvíti), stran v srov. bulh. tlkvam
= býti zaražený někde; tečna přímka dotýkající se
kružnice, tzčka (v. to), všetečný = všeho se
dotýkající (drzý, dotěrný, zvědavý), tklivý (srov.
dů-tklivý), ctka (viz). 2° tyk- v týkati se, pttýkati se
(v. půtka, sic. potka), odtud petyčka, detýkati se >
detyk, stýkati se > styk; patyk kyj; vytýkati komu
chyby, pův. vytýkati oči komu Sm 35; val. natýkať
na nit = nav lekati (sic. nastýkat); sic. vy stýkat si
zuby (s podle vystýbat) (> vy štikovat); mor. utjknút
uváznouti; laš. zdygnút klopýtnouti; tykadlo,
netýkavka; laš. tycat, tycnuť jemně vraziti, sic.
týcat dotýkati se (srov. sch. ticati.) Jisté pečivo je
stč. týkanec Luc, hl. tykanc, dl. ty kane. — Málo
jasné jsou čihařské slangové názvy tyk, strom z
větví osekaný a ověšený vějicemi, tyčka malý
takový stromek, jejž ptáčník s sebou nosí a kdekoli
postaví (obé val.). Snad od toho, že onen tyk
může být kdekoli vet knut
tykev
do z^mě ? Tyk je též kůl zaražený doprostřed
milíře PS. Obdobné tvary u jiných Slovanů; sic.
tvary uvedeny výše vedle moravských. Všechny
významy lze pochopiti z jednoho východiska:
cpáti, tlačiti, tisknouti něco někam (stavové tkvíti
= býti vtlačen do něčeho), jednodobé vraziti do
něčeho (klopýtnouti); vedle úsilného tisknutí
může býti i druhý pól, lehké dotýkání (podobně u
kasati a tisknouti). Κ srovnání se hodí jen stind.
twf- (3. plur. tunjánti, pas. tújyatě) tlačiti, vraziti,
strčiti, lišící se jen svým *g proti slov. k, a toch. Β
tek- berühren (cit. Krause TE 1.249). Proti stind.
Hunákti bylo slov. t-bko ťbceši, thematisované a
bez infixu. (Nepatří sem: tkáti, tkáti sě, potkati,
tejcit; také ne vytknouti stačiti, v. stačiti)
tykev, mor. tykva. — Stsl. tyky, sic. tekvica,
pol. r. tykva, sch. sin. b. tikva. — Psi. tedy tyky
gen. tyk'bve. Souvisí s ř. σίκυς okurka, αικύά
tykev (σι- ζ *tvi- nebo *kvi-) a s lat. cucumis gen.
-meris okurka, meloun. Rozdíly v hláskách, při
celkové podobnosti slov, dovolují tušiti, že jde o
slovo přejaté, ale pramen není znám; cituje se i
hebr. qissu'ä okurka. — V. M. Illič-Svityč EIRJ
1.21n. (tu je i úvaha o všech dosavadních
výkladech) má za to, že se t. vyloží ze slovanštiny,
a to prý v souvislosti s ty6, týkati; myslí na tyče v
plotech: u jižních Slovanů se ty rostliny pnou po
plotech a po kolících, takže plody tykve volně
visí. Pokládám to za nepravděpodobné.
tyl: druh tkaniny, tak i sic. Z franc. tulle (podle
města Tulle). Jč. tul; sic. tilang K, adj. msl. sic.
tylang(l)ový K-PS: ang nejasné.
týl, často i ntr. týlo (tejlo Páka; mor. tylo).
Zpravidla se klade o hřbetě sekery nebo nože, je
též odvozené mor. týlí nože, han. teli na sekeře,
odchylně tylec topůrko u Kyjova. Vedle toho
znamená šíji, zadní část krku, přeneseně i zad
vůbec (vojska apod.). Zátylek část těla za týlem; ale
i 'pohlavek' (J. Nejedlá, Humor z Valašska, srv.
zášijek t/v). Obdobně jinde: sic. tylo, b. til ne, sch.
tilut, pol. tylec nože, jinak tyl nebo i tylo. —
Původní význam byl zajisté 'široká část předmětu'
v protikladu proti části tenké; souvisí s ř. τύλος m.
mozol, hlavice na holi, τνλη mozol, polštář; kořen
teu· je týž co v lat. tumeó a v týti, ale v tyl-b má
ještě původní odstín rozměrnosti, širokosti, ne .
ještě tučnosti jako v týti. Pak bylo to jméno
přeneseno na tvrdý mozolovitý zátylek (srov. šíje
— mozol, týl), kterým vůl tlačí jho.
tylednicě stč.: palice. Nejasné.
týn: ohrada, týniti; mor. týňka laťka, jč.
přetejnit přehraditi, vytejniť rozděliti; často v
místních jménech (Týnec, Týniště, Týníce). —
Stsl. tynt zed, strus. tyn^ plot, zeď, r. tyn plot
kolový i pletený, pol. tyn plot, xecí, Tyniec, chrv.
tin stěna; sin. tin stěna,
364 tysatf
ohrada. — Pochází nepochybně z ger-mánštiny
(vzhledem kUk rodu), z Hüna-z mask. (stnor.
stangl. stsas. tun, sthn. zun, nhn. Zaun), což je
přejato z kelt. dünum. hradiště (v Novio-dünum
apod.). U nás přejato velmi záhy (před změnou ü >
y), nelze však udati ani přibližné datum, ani z
kterého germánského jazyka. Význam 'laťka' je
třeba chápat jako post verbální od týniti, když
ploty se dělaly ne jako ohrady z kamenů nebo
proutí, ale už jen z tyček. — Jinak Bezlaj SVI
2,261: podle něho je to slovo z
předindoevropského substrátu; totéž tvrdí M.
Baudot, v. citaci pod břevno.
typel nář.: dřevěný strop (na typle — na půdě;
na Strakonicku, v. Slavia 31.171), mor. typla trám
na strop. Ze střhn. tübel poval, kolík.
tyran, tak i sic; z ř. τύραννος samovládce, u nás
přichýleno k týrati, i význam je podle toho.
tyraf laš.: utíkati, tyrajka, tyraČka klus, tyřit
běžeti, val. styrnúi sa střetnouti se. Málo jasné. V
starší č. je tírati; hl. ceric, dl. éerié hnáti, běžeti.
Viz násl.
týrati 1°: trýzniti. — P. tyrač, terac trápiti,
hubiti. — Nejasné. Je-li původním významem jen
'poháněti' (koně) nebo 'proháněti', lze je spojit s r.
turíť hnáti, proháněti, ukr. tury ty zaháněti, vyt
uryty vyhnati, vypuditi. Toto turiti by mohlo býti
kausati-vum k stind. turati spěchá (srov. i výše
týrat utíkati). Je však možno i to, žo patří k sin.
terati mučiti: y místo e je snad ze splynutí s týrati
2°.
týrati 2°: (stč.) škádliti, posmívati se (Šimek);
vč. Jgd a dosud vyterjat koho: lidé rádi vyčtli
druhému všechny jeho špatnosti, ulevujíce tak své
dlouho tajené zlosti; rádi to dělali v opilosti, jsouce
jí chráněni před soudním trestem. Ještě za našeho
mládí šel občas po naší vsi jeden občan, podnapilý,
zastavoval se večer nebo v noci na ulici před
některými domy, vynadal jistým osobám a vyčti
jim jejich vady (zvi. lakomství ap.); vše hodně
nahlas, ale nikdo ho nerušil, nikdo ho „neslyšel".
Takové projevy „veřejného svědomí" jsou v
povídkové literatuře popsány i z Moravy. Vězí
snad i v potýrati koho řečí. — Rd. stýrit hádati se,
škádliti, býti hrubý, vzpírati se proti komu. —
Příbuzno je snad střdněm. stür vzpurný. Dále je
vše nejasné. Že by týrati 1° i 2° bylo jedno slovo,
nezdá se pravděpodobné.
tyrkys, zřídka tyrkyz, z něm. Türkis. Za Jg ještě
turkus, dříve i turkas, asi z franc. turquoise nebo it.
turchese; druhé u asimilací k prvému. I nyní je
ojediněle turkys. — Sic. tyrkys. — Název je podle
toho, že tento orientální kámen byl v Evropě
uveden ve známost Turky.
tysaf 1° mor.: bodati, škrtati, přetříti. Snad
tysať
je totožné s tisat, což je s-ové intensivum od
slíbat, stýbať.
tysať 2° B-Václ 100-Pekárek 109, 150, sýsat
sísat zyzať zizať zízai, též s na- ob- vy- za- mor.:
skrytě, pokradmu nahlížeti někam. Též
jednodobé ziznúť apod. Pol. wyzyzaó vyhlížeti,
zezem patrzyč, zezowac křivě hleděti, šilhati (β
přikloněním k zez oko na hrací kostce), zyzowaty
zrzowaty zezooki, ukr. zezovaty šilhavý. — Zdá
se, že vysvětlení lze hledati pomocí rd. mitusiť,
mituzit jedním okem se dívati správně, druhým
šilhati, což je od mitus-b střídavě (viz mitvy). U
nás odpadlo mi a zbytek se stal východiskem
iterativ iysati t /žati, v nichž se pn.k provedly
asimilace. (Dřívější výklad v ČOF 2.227 jako
méně pravděpodobný odvolávám.)
týti, roztýti se, roztylý, otylý, utýti. Csl. tyti,
sch. (u)títi, pol. hl. tyč, ukr. tyty. — Od
u 1°. Jako předpona vyjadřuje odluku (idíci,
ujeti, upadnouti, ubrati, ulomiti, ukousnouti,
umřití = odemříti). Je z ide. au-, které je v lat.
au-ferö odnáším, balt. au-v prus. aumüsnan
umýti, lit. nář. aumoniom nesmyslně, lot.
aumarxis nerozumný; v stind. je forma rozšířená:
ava. Z vyjádření odluky se vyvinul význam
dokonání činnosti (uškoditi, ušlapati),
momentánnosti (ušklíbnouti 82), výsledné únavy;
konečně i schopnosti nebo síly vykonati jistý děj
(to neunesu = nésti to je nad mé síly). Význam
,,do únavy provésti nějakou činnost" (uchoditi se,
uhledati se, uchechtati se) pochopí se rovněž z
odlukového u: odpovídá mu lit. odlukové nu-,
např. nu-si-vaikščicti = uchoditi se do únavy;
poslední funkci odpovídá lit. pa-z odlukového
*apo 'od\ Předložka u rovněž znamenala
původně odluku, ale některé případy dovolily
chápat u v místním významu 'při' a toto pojetí
místní přináležitosti převládlo: utrhl u kabátu
knoflík = od kabátu > na kabátě. Více je to patrné
v ruštině: eto dělo ctiimajet a menja mnogo
vremeni = bere to ode mne mnoho času > u mne
(nebo mi); vzjali u nego syna v plen; denqi u
menja ukrali (o tom a o rozdílech mezi č. a ruš. a
o celém vývoji v. Mrázek a Brym SPFFBU A
10.99n). Jde tu vlastně υ záměnu v pojetí ,,ruchu"
a ,,klidu" jako (opačným směrem) u kde/kam.
u 2° z o- např. v údolí (o tom Lang SF
2.11on.).
u 3° bylo v č. z vb ( = předložky v) před
retnicí, která neměla za sebou jer: u pomoc, u
boji, dosud u víře, u vědomí čeho, u vytržení, též
vězí v úplný (hypostase za Vb plně — v plnosti),
upřímný aj.
665 účel
kořene teu-, který je v lat. tumeö nabývati objemu,
puchnouti. Od *tü- v stind. tň-ya-silný, rychlý,
srov. dále av. tavas- silný, tavaiti je mocen, je
schopen. Příbuzné je tuk a snad i týl.
tytlat laš.: špiniti, mazati, za-. Asi obměna za
piplati téhož významu.
tytuň tutoň tutom mor.: tabák. Pol. tytou tr/tuň
tiutun, r. ukr. bulh. tjutjun. Z osman. tütün.
tytýž: opět a opět, občas, častěji; oblíbeno
zvláště u Palackého, v nynějším spisovném jazyku
už vymizelo. Stě. bylo i tétšz z tzž-tiž (= totéž a
totéž) a znamenalo asi 'stejně a stejně, opět a opět',
tétížný opětovný, častý. Zúžením vzniklo tý(ž)týž a
disimilač-ním zkrácením tytýž. Také je doloženo
též i té z, týž i týž.
U
u 4° viz ukrutný.
úběl: alabastr, tak Hanka četl ubel v jednom
rukopisu Klareta; jiný rukopis však má
jednoslabičné ubl, žádané rozměrem verše. Úběl se
ujalo a jazykové povědomí si je obecně spojuje s
bílý. Podle Flajšhanse, SbPastr 27 souvisí s b.
vábál, sch. ubao studánka. — Sic. úbel je z
češtiny.
úborek, již stč. (Klaret), han. (h)oborek. Sic.
úborka košíček K; pol. weborek džbán, dl. bórk
džber, polab. wumberak doj áčka, strus. (13. stol.)
uborok jistá dutá míra, sch. uborak, sin. oborek
míra na obilí. — Přejato ze sthn. ambar (nyní
Eimer džbán), a to před 10. stol., ještě za doby
nosovek; něm. slovo je dále z lat. amp(h)ora < ř.
άµφορενς (dovezené řecké džbány z 6.—4. století
př. n. 1. v Německu byly nalezeny!). Mylně
odvozuje úborek Brandl (v. Lang SF 2.155) od
bráti. — PS má z Raise chlapci jako ouborci, s do-
mněnkou, že tu vězí význam bouchoř, puchr (=
zvrhlá, ztluštělá švestka). Vč. u Miletína se praví
kluk jako umburek (srov. výše luž.!). Spíše v těchto
přirovnáních vězí asi (děcko) ,,jako džber" (=
nevysoké, ale silné).
ubrman stč.: oběma spornými stranami
vyžádaný rozhodčí, arbiter; jeho rozhodnutí se obě
strany podřizovaly jakožto konečnému. O tom
podrobně Urfus PhS 3.104n. — Ze střhněm.
oberman t/v. Jiné názvy viz pod dobrý.
ubrus: viz obrus.
účel. Podle Jungmanna je od celiti: ,,to več se
čelí, čili kam se cílí". Podle Langa SF 2.133 je účel
ze spojení v cele, např. účel práce = ,,co je v čele,
na čele práce, kam je práce obrácena, kam
směřuje", anebo, po-
učiti
něvadž čelo v slov. znamená též přední místo,
může to znamenati též ,,co je nejpřednějšího,
nejdůležitějšího při práci". — Šle. účel, účelný je
asi z češtiny.
učiti; hojné odvozeniny: učený > učenec, učitel
(stč. i naučitel, srov. pol. nauczyciel); učeň,
zpodstatnělé adj. *uční < uč-bnjb (srov. věz-eň),
mor. a sic. učnica (proniká jakožto termín do
Cech v podobě učnice), učedník ze stč. učedlník
(stč. i naučedlník učitel), jehož dl je patrně
napodobením zakončení -dlný od slov na -dlo,
např. stč. spravedlný; učivo, učba, učebna,
učebny, učebnice-, učelivý (stč. naučelivý), srov.
trpělivý; i učenlivý; naučný, poučný; učiliště od
učil jako koupaliště od koupal; zpětné k v post
verb. nauka (již stč.), výuka, podle toho i prvo-
uka; zdrobnělé poučka, stč. nauČka; samo-uk (od
Ant. Marka), nedo-uk.— Hojné tvary u všech
Slovanů. Učiti je kausativum (*ouk-ei-ti 3. sg.) k
slovesu, které má *uk- a znamená zvykám si,
navy-kám něčemu: lit. j-unk-stůjúnkti (n vloženo),
č. -vyknouti (v. to), stind. uČ-yatě je zvyklý
něčemu, učitá- zvyklý, gót. bi-ühts přivyklý, arm.
usanem učím se, zvykám, sogd. ywč-{*yuČ-) učiti
(instruire).
úd: csl. uďb, r. b. seh. sin. ud, pol. ukr. udo
(stpol. ud), — Psi. udo. Příbuzné je ř. aqŮQOv
t/v. Slovanština v původním *ardhro- provedla
disimilaci r-r > v-r, *audro-, pak i druhé r zaniklo:
*oudo- > udo.
udatna: rostlina Aruncus. Asi výtvor Preslův.
Od udatný ve významu 'mohutný' ?
udatný, tak i slovensky a polsky (tu vedle
udaly). Nářeční významy (mor. rozhodný, hrdý,
silný v těle, sic. sličný, pěkný) ukazují, že je
odvozeno od udáti se, stč. udieti sě (viz díti) ve
významu zdařiti se, vydařiti se; t je z í-ového
participia, jež se tu a tam vytvořilo (např. naditý)
vedle n-ového. R. udačnyj dokonalý je od téhož
udáťsja.
uieřiti, iter. mor. udírat, han. hoderet Svěř, val.
udřeť, laš. udřet udřii. — Sic. udret, udeřit,
udierať, pol. udrzeč uderzyc, sch. sin. udriti udar
udariti, dl. derié, hl. dyrič, b. udrja udar udar ja,
r. udar udariť. — Výchozí sloveso je u-dříti (*u-
derti, někde převedené do 4. třídy, tak sch.),
termín pro takovou lehčí ránu, při které se jen
rozedře kůže, ale kosti zůstanou celé. Od něho
odvozeno jméno úder (*u-dbrT>) u nás a v
polštině, jinde u-dar*b (= *dór); od těchto jmen
nová slovesa udeřiti a udariti. Psi. byl tedy jen
pojem „udříti", druhé sloveso je pozdější, jak
vyplývá z dvojitosti der-/dar-. Obraty jako udeřila
zima jsou podle uhoditi, kde je též obojí význam,
ale jeden pochází od goďb = doba. Nč. úderný,
úderník je podle rus. udarnyj, udarnik. Lit. je
duriú důrti, od téhož der-. Podrobný výklad je u
Zubatého 1.1.129n.
udice; laš. ludica Β nějakou mylnou analo-
366 uher
gií (Kp myslí na louditi); stč. udice. — Stsl. qda,
odica, pol. wed{k)a, r. ukr. uda, hl. wuda, dl. huda,
b. vádica, sic. sch. udica, sin. odica. — Psi. qdai
obsahuje q-, což je druho-tvar předložky νυη (viz
v), a -da od *dhě-klásti, vlastně d (nulový stupen) -
f- ä. Znamená tedy „vklady předmět (háček)
vložený do něčeho, totiž do návnady. Divoké
kachny, lišky a jiná zvířata se dosud někde loví
tak, že se na ně nastraží návnada (kousek masa),
do níž je vložena udice tak, že je celá skryta; zvíře
pohltí návnadu naráz. Lovení udicemi přejali pak
od myslivců rybáři. Meh NŘ 32.10.
udidlo, sic. udidlo, pol. wQdzidlo, r. udilo.
Odvozeno patrně (příponou -i-dlo) od *q-děti
vkládati (viz díti) ι byla to původně dřevěná příčka
v jednom celku, vkládaná koni do huby. Srov. též
udice.
uditi; uzený > uzenina (*uzeninář haplo-logií
dalo uzenář), uzenice, uzenka (zpravidla se
prodává „párek uzenek", z toho pouhé párek). Ze
stč. ob-uditi očerňovati (obúzěti tupiti) vzniklo
mylnou dekomposicí bud-v jč. zabudli prádlo
hodně špinavé, nč. při-bouditi připáliti, záboudlé
(obilí) = zapařené PS, boud = přiboudlina. Pol.
w$dzié9 ukr. vudýty, sin. (v)oditi; podle toho se u
nás a v sic. údU v- odsulo jako v nář. osa místo
vosa. — Psi. vaditi znamenalo horkem nebo
dýmem konservovati, vysoušeti potraviny (maso,
ryby, sýr), aby ztratily svěžest (viz vadnouti).
Kořen (s)vedh- je též ve vedro. Z jiných jazyků se
k srovnání hodí — vzhledem k významu — pouze
sthn. swedan páliti pomalu a s hojným dýmem. —
Sem snad patří i nář. (ještědské) oudno (K. Světlá)
= dusno, mdlo.
uhel, uhlí, uhlíř, mor. uhlař, uhlík, uhelný. —
Stsl. qglt, qglbje, sic. uhol, pol. wegiel, dříve wqgl,
hl. wuhlo, dl. wugel, ukr. (v)uhot, r. ugol, b.
väglen, sch. ugalj, sin. ogel. — Psi. byl asi i-kmen
qglb, ale záhy přecházel v jo-kmen. Nejblíže mu
stojí lit. anglis a stprus. anglis; véd. áňgara-a pers.
angišt mají jiné zakončení. Příbuzné je asi (VH)
též ř. ανϋραξ t/v (od něho je anthracit), s ů z ghu.
Ř. r proti / jinde a jiné rozdíly svědčí pro původ
„praevropský". — Odvozenina uhelníČek, pták
Parus ater.
úhel, odvoz. č. úhelný, úhelnice kamenická
šablona na pravý úhel, troj-úhelník. — Stsl. qgtli>,
sic. uhol, r. ugol, ukr. (v)uhol, pol. w§giel, hl.
nuhel, dl. nugel, b. ágál, s. ugal, sin. vogel. — Psi.
qg'bl'b souhlasí tak dokonale s lat. angulus, že
bylo vysloveno podezření, že je z latiny přejato.
Není však závažného důvodu pro tuto domněnku,
naše slovo je s latinským prapříbuzné. Příbuzno je
i arm. ankiun t/v a snad i něm. Winkel t/v.
uher na kůži, uhrovitost vepřů. — Psi. qgr'b
(pol.wqgr, sic. uhoř, ukr. (v)uhor, r. úgor\ hl.
wuhra, dl. huger, sch. ugrk, sin. ogre). —
uherka 667
Příbuzno jo lit. ánk&tira fem., nář. (vých.) inkstiras
mask. uher na tváři, nř. άνυράκιον (Geschwür,
Rohlfs 17, *ghu ?), sthn. angar obilní červ (nyní
Engerling uher i červ). Slovanské formy a sthn.
angar (z *angra~) se shodují,vbaltské jsou
pozměněny nějakou analogií. 'Červ' je zřejmě
výchozí význam; v zánětu mazových žláz kožních
spatřováno patrně dílo červíčků. Svědčí citát z A. S.
Serafimoviče, Město v stepi, č. př. Praha 1951, 228:
„Hospodský heká, nos mu rudne [jak mu sklepník
vymačkává uher] a vylézá z něho dlouhý bílý uher s
černou hlavičkou. A kde se jen berou ? Že je ten Noe
při potopě taky nabral do archy?" Snad by se pak
mohlo myslet na *on-gur-os = vžírající se (ke guer-
žráti). Shoda se jménem národa uherského je
náhodná (rovněž tak něm. Finne se jménem Finů),
ale dává podnět k žertovným záměnám (č. maďař ve
významu uher na tváři).
uherka 1° druh dýmky, 2° (za prvé republiky) druh
cigaret, 3° druh vysoké boty. — Ód jména země
Uhry. — Ale uherka druh třešní (černé!) je místo
uhelka, od uhel, uherský. Za uherský měsíc = nikdy
Jg; už jsem te neviděl u. m. — velmi dlouho PS, pro
kafe jsem nebyl u. rok = velmi dávno PS. Též v sic. u.
rok označuje neurčitou dlouhou dobu: urobíš to za
u. r. — Původ toho rčení je nejistý. Snad je z doby
tureckých válek, kdy vojáci byli najímáni na službu
do Uher snad na určitou dobu, která se však ve
.skutečnosti prodlužovala o mnoho let, někdy na
doživotí (o těchto službách v. Karbusický ČL
45.193).
úhor: lado, úlehle. Pol. ugor, sic. úhor, ukr. uhoř,
sch. b. ugar. — Psi. bylo asi ogor*. Příbuzné pak je
sthn. stsas. angar m. Grasland, Grasplatz (nyní
Anger pažit, v plur. -n drahá), střniz. enc m. pažit,
stnor. eng louka, pažit (S. Stech ústně). Společným
znakem je to, že neobdělaný pozemek byl porostlý
travou (nikoli obilím). Další příbuzenstvo je nejisté.
(Dřívější domněnku o souvislosti s hořeti
opouštíme.)
úhoř, psi. *ggořb (pol. wegorz, sic. úhor, ukr. uhoř,
r. ugor, hl. wuhoř, dl. wugor\ sch. ugor, sin. ogor). —
Staří nepočítali úhoře k rybám (εγχέλυές τε και
ίχ&νες, úhoři a ryby, u Homéra II. 21.203), ale měli
jej za zvíře podobné hadům (vzhledem k podobě
ovšem; ale i úhoří krev je vskutku jedovatá). Nebylo
jednotného jména úhoře u Indo-evropanů, ale
rozličné odvozeniny od *anghuis had, někde
změněné z příčin tabuových: qgořb má patrně
příponu -orj-er-, jež vyznačovala podobnost k
něčemu (častější byla rozšířená podoba -tero/toro-),
znamená tedy 'cosi jako had'; měkké zakončení
(další přípona -jo-) má spolu se slovem piskoř
(důvod viz tam). Lit. ungurýs má složení podobné,
ale oslabené -ur- bude vlivem
ujec
začátečního u- (z. a- tabuovým znetvořením). Lat.
anguilla úhoř jo prostě zdrobnělé anguis Jiad, jež v
staré době bylo ženského rodu. Ř. εγχελυς, nář.
ϊµβηρις jsou rovněž zdrobněliny tabuové. Meh ZfslPh
19.53. Příbuzné je i ř. γόγγρος mořský úhoř, s g
anticipovaným na začátek slova, popř. je to g- navíc,
§ 16.
uhranouti očima: magickou silou (zlého) pohledu
učiniti někoho nehybným a slabým. — Je příbuzné asi
se stnord. isl. nor. granda škoditi, raniti (schaden,
verletzen); nor. nář. granna zmenšit, ublížit, ukrást,
granda nemoc, o které se předpokládá, že byla
poslána od zlých lidí nebo duchů (S. Stech pís.).
Našemu -an- odpovídá norské -ann-; nd je asi
výsledek disimilace z nn. (Jiná, ale mylná spojení pro
stnord. grand Schade, Kummer, Sünde má de Vries.)
ucho; ušatý, ušní; stč. náušnice náušek náušník, z toho
jen prvé se zachovalo do nové češtiny; příušnice; (vy)ušit
klády = opatřiti jistými otvory, „oušením" NŘ 18.99:
ušení PS; úško, zpravidla nyní ouško; ušák, laš. a sic.
uchál (srov. ókál); hrnec ucháé, dva hrnce spojené = sic.
ušiak; ušátko košíček proutěný (Holicko); sem patří i
poduška, jč. podouště = polštářek „pod ucho", srov. sic.
ist na ucho = jíti spát; též názvy škvora, že prý rád vleze
spícímu do ucha: č. ucholez ušák husák hušavec ucháé
(h)uchavec chocholář chucholák chocholouž, sic. ucholez
ucholaz ucholak ucho-lár ucholáš chucholák ukoláš uchál;
bulh. kukuljaza, kukolaza, kukoleza; viz i škvor; podobně je
lit. aüslinda škvor. — Ucho (ucháÓ, uchál, ušoun t/v PS)
je i vojín nováček. Zdá se, že toto ucho je tu slangovou
náhradou za obecné ušák 'zajíc' (je i r. uškán zajíc),
myslí se totiž „mladý zajíc", kteréžto spojení označuje
obecně mladíka nezkušeného, neo trkaného, nováčka.
Nejde tu o smysl „hlupák". Je proto nesprávné mysliti,
že tím ucho se míní jiný ušák, totiž osel, praobraz
hlupoty. — Ucho u všech Slovanů: stsl. sic. pol. rus.
ucho, ukr. br. vúcho, hl. wucho, dl. wucho, sch. sin. uho;
kmen na o (stsl. -es-kmen, gen. ušese atd., je novotvar
podle oko oěese); ale duál uši ukazuje na původní kmen
souhláskový, ide. *ou8 nebo *aus. Z takovéhoto základu
vyšly i ostatní jazyky. Někde jsou jiné rozšířeniny: gót.
ausö, gen. ausins (= **-en-), \ ř. ους < *ous-os. Avest. uši
má však slabý stupeň základu (us-, ne aus-). V. i všímati si.
ujec: matčin bratr, tak stč. a dosud sic; jč. ujka
strýc; fem. stč. ujěina (sic. ujěiná, srov. stryná gazdiná,
ujěin(k)a ujka). Na Horňácku je ujěe obecné oslovení
staršího muže jako jinde strýčku (Bartoš). — Stsl. r. uj,
sic. ujec, ujěek, ujo, pol. hl. dl. wuj, ukr. vuj, b. ujko,
sch. ujak, sin. ujec. Praslov. ujb souvisí s lat. avus děd
(avunculus ujec),
 úklej
sthn. öheim, stprus. avis ujec, arm. hav děd. Je
odvozeno od ide. *auos, což původně označovalo
patrně otcova otce, pak i bratra matčiny matky. V
„klasifikačním systému" příbuzenských názvů se
toho slova užilo i pro matčina bratra (odtud, s
příponami, lat. avunculus, sthn. öheim, lit. avýnas,
stir. amnair), to je i u nás. Viz i *ova pód baba.
Podle Isačenka Slavia 22.62n. termín *au
pocházel z matriarchálního zřízení a označoval
původně asi bratra matčiny matky, osobu to v
onom zřízení velmi důležitou. Pak rozšiřován o
další prvky a přenášen na děda n. strýce z matčiny
strany.
úklej: druh ryb bělice, Alburnus; stč. úklejě
(Klaret), mor. úklajka oklajka, val. oklej ČL
50.291. — Pol. r. sic. ukleja, hl. ivuklija, dl.
huklej(a)i ukr. sch. uklija. — Praslov. ukleja je
příbuzno s lit. aukšll. Jinak jsou obě slova nejasná.
Od Slovanů přejato něm. Uckelei a mad. ökle.
úkol. V stč. znamenalo daň repartiční, díl daně,
připadající na jednotlivce nebo na větší celek z
úhrnné sumy odhlasované berně (od toho úkolník
= poplatník, platící takový úkol), pak i jiné
platební povinnosti, rozdělené mezi obyvatele. V
stč. i nč. je však nejčastější význam 'práce, placená
podle množství vykonané práce, od kusu, akord
(opak práce nádenické)', odkud úkolník je člověk
pracující akordem, a jiné odvozeniny. Dále úkol
byl plat za takovou práci. Z toho významu 'práce
na akord' se vyvinul dnešní význam 'uložená
práce, povinnost'; kdysi tak zvány i „role" (úlohy)
divadelní. Zvláštní užití bylo asi před 100 lety na
Valašsku: úkol odpovídal dnešnímu
obchodnickému termínu partie (různé druhy málo
prodejného zboží byly sdružovány v celky, takto
zvané, prodávané levně). — Sic. je např. obrábať
pozemok na úkol = pracovat za část úrody, dat
hodný úkol lanu spriast = díl. — Pol. úkol 1744 je
asi placená úkolová práce pro vrchnost. Kus. ukól
byl díl, podíl (na kořisti, zisku, pozemkovém
majetku), u Vologdy nejmenší jednotka
pozemkového nádělu z občiny. — Z dosavadních
výkladů nejlépe vyhovuje Jungmannův, který zde
vidí odlučovací předponu u a útvar od kláti, hrubě
sekati: úkol tedy odpovídá novočeskému úsek ve
smyslu „díl (půdy, práce, kořisti, úrody,
povinnosti) určený pro jednotlivce", sektor
uložené práce. S tím se dají uvésti ve shodu i starší
významy. O tom podrobně E. Havlová, Slavia
29.276n.; tam 279 posouzeny i starší výklady.
úkrop: polévka z horké vody, do níž se nakrájí
chléb, okořeněná česnekem a osolená, ve městech
známá pod jménem Öesneöka. — Sic. úkrop
podobná polévka z ovčího sýra, p. ukrop, r. ukróp,
ukr. okríp, hl. krop, dl. hukšop vřelá voda. — Psi.
ukrop-b
668 ulice
i okropt: příbuzno je asi stind. šrapáyati 'vaří,
peče' (p-ové faktitivum od érlnUi ohřívá), Agrell
BsL LS 6. Toto krop- je asi jiné než v kropiti
postřikovati; označovalo zalití nějaké živiny
horkou vodou, aby ta živina byla učiněna
příjemnější ke snědení (tak se spárují mladé
kopřivy husám, brambory, řepa a otruby hovězímu
dobytku, což je tzv. paření, pařenka, pařenica, ale
i mor. kropení Β). Ο tom podrobně Meh ZslPh
17.260n. Viz i kopřiva. — Z dl. je dn. Hukschop
teplý „nápoj" pro dobytek, Bielfeldt ZfS 7.339.
úkropek, jen ve rčení sedí jako ú. apod., vč.
oukropeček; též lidově ukroupek, vše označuje
člověka ustrašeného. Náleží k pol. okr op hrůza,
okropny ohromný, hrozný, náramný ( > laš.).—
Lit. krupús kraupús ustrašený, krúpstu krápti
vylekati se, kraupiú kraüpti poděsiti někoho. Slovo
tedy bsl.; náležitý vokalismus je slov. o; v litev-
štině je sekundární ablaut, vyrostlý z oslabeného
stupně u. Jiné příbuzenstvo není známo.
ukrutný. Původní význam byl jako při krutý,
totiž 'tvrdý, tuhý, přísný'. Z něho vzešel v mravní
oblasti zesílený význam 'surový, nemilosrdný' (tak
i v pol. okrut ly, sin. okrutzn), až po tu krajnost,
kdy jdo o bezcitnó týrání jiného tvora. — Podobně
jako příbuzné stisl. stangl. sträng znamená mj. i
'mocný, silný, mohutný', předpokládáme i ve
výchozím krutý stejný odstín (není však
dosvědčen); z něho pak je při ukrutný (a při sic.
ukrutný a ukr. okrútnyj) stejný lidový význam:
mam ukrutný hlad, ukrutánskou radost, byl jsem
ukruťlnský osel, ukrutaé jsme se nasmáli, bere to
ukrutné tragicky PS; to je ukrutný! = náramné,
ohromné. Nejasný je poměr mezi u- a o-: snad je
zde u 4°, o- je z ob-, tedy obé ze zesilujícího
*ambhi, ale z různých jeho vývojových větví.
Může však jít v češtině o pouhou asimilaci o-u >
u-u.
úl. Stč. úlí, sic. úl, ukr. vúlij, dl. hul, r. úlej, pol.
id t/v; b. ulej dutý strom, sin. ulj dutý strom, brč,
úl. Pokračováním stč. úlí je mor. úlík (hidík, hulék)
na Hané úzká prostora, kůlnička. — Psi. tdbjb a lit.
aidijs avilf/s, lot. aidis mask., aule, avele fem. úl
jsou odvozeniny starého slova pro dutinu,
vyhloubeními (ř. αυλός roura, αυλών údolí; lat. (s
přesmykem sonant vl > Iv) alous dutina břišní,
žaludek, alveus (říční) koryto, úl, žlab). Staré úly
byly původně špalky s dutinou; kmeny s
přirozenou dutinou byly přiříznuty nad dutinou a
pod ní, do dutiny pak byl usazen roj.
ulice, csl. sic. b. sch. sin. r. pol. ulica, hl.
wulica. Psi. odvozenina od *ula, jež by se rovnalo
řeckému αυλή dvůr, nádvoří, vnitřek ohrady;
příbuzné je i arm. ul cesta. Vaillant Sblvšic
právem připojuje též lat.
úlisný
aula dvůr, nádvoří (cit. z WeltSl 9.107). —
Uličník je překlad z něm. Gassenjunge.
úlisný, las. ulisny, od ulísati komu = lichotiti
(dosud mor.), vlísati se, lísáním se někomu
vtírati; viz lísati se.
ulita, přejato Preslem z rus. ulitka = hle-mýžd,
slimák. Sic. ulita je pak z češtiny. Viz nyní Kiss
StSÍ 3.403.
ulmačka, ulmovka, dříve druh dýmek: název
od města Ulmu v již. Německu, kde se původně
vyráběly PS. (Srv. oderka, sem-nicka, ždárka.)
uměti, odvozeno od um-b, č. um (tak u všech
Slovanů). Toto um-b je příbuzno s lit. aumenis
m. paměť, omena omenis povědomí, cit, orně
pud. — Lze předpokládati předslovanské *au-
men- ntr. jako lat. car-men (prajazyková přípona
-mer/men-), v litev-štině rozšířené o -i-s na
maskulinum, v slovanštině pak zkrácené na *au-
mo~s podobně jako lit. ome je zkráceno z *omen-
e. Kořen au- je týž co (v zdloužené podobě) je
äui-v lit. ovyje = za bdění (a dále v aviti, viz
jevo) resp. ä(u)- v lit. omenis; znamenal patrně
(srov. cítiti a bdíti) stav bdělosti brzo po
probuzení (k tomu se vztahuje zm. ubezoumit B,
han. obezhónit L ukonejšiti, utišiti dítě, tj.
uspati), ranní svěžest duševní po nočním
odpočinku, pak duševní bystrost vůbec,
chápavost, rozirinění. Stč. vazba byla uměti k
něčemu (k vojně, k boji, k dílu) = býti čilý k ně ·
u, z toho pak pouhé něčemu. Roz-umeti i to se
pojí s dativem) možno chápati j ;o vy-znati se v
čem; rozum (obdobně jinoši.) j<> postverbale už
psi.; ten jeho ráz je dobře vidět z vslc.
povedac'komu na rozum Bf0 = aby rozuměl,
velmi jasně. Dále do° se, po , s°, vy-rozuměti.
Umělý, umělec, umění; umný, tttnnice logika
(Ant. Marek). Stč. bezumý nerozumný. — Sic.
um, umiei, r. um, umeť a obdobně jinde. Z češtiny
je hl. wumělc.
ungelt: v starší době každý mimořádný
poplatek, pak clo za zboží dovezené do města.
Tak i sic. (Blanár HL), = tridsiatok (v Uhrách se
totiž rovnal 1/30 ceny zboží). Z něm. Ungelt.
únor, jen v češtině (již stč.). Souvisí patrně s
nořiti, podle běžného Pelclova výkladu, že prý
„led v tom měsíci se noří, láme a puká" Jg, v. i
Lang SF 2.154. Vskutku je sic. norenie ladu, jež
zaznamenal Dobrovský (Jg, Kálal) a snad sem
patří i jč. dřenice odchod ledu, je-li z *nřenice.
Nicméně jsou tu významy už posunuté (led se
nenoří do vody, ale vystupuje z ní!), takže je
těžké únor přesně vyložit. „Led se opravdu často
vnoří, je pod vodou, než ta ho vztlakem roztrhne
a vynoří" (Kp).
upejpati se, doloženo od Rohna; han. hopépat
se t/v Svěř. Je příbuzno s rd. (záp.) pýpliť, pýpnit
meškati, otáleti, loudati se
369 upolín
s prací, váhati, býti nerozhodný. Dále patří snad k
piplati 1 °.
úpěti, úpěnlivý. Stč. bylo jméno vep, gen. úpu =
křik, nářek, zvláště pokřik napadeného, jemuž se
děje násilí, např. přepadená žena „má úpěti na
súsědy", „má úp učiniti", PhS 4.79; ten význam
slučuje v sobě nynější pojmy „křičení" a „úpění".
Je tu změna vt- > u- před retnicí jako u předložky
v-b, později vyrovnáním vep vepu a úp, úpu, z
*Vbp-b, srov. r. nář. vopl z *VT>pjb. Od tohoto
jména byla odvozena 2 slovesa: 1 ° stč. úpěju
úpěti (jako uměju uměti od um), sic. úpieť, 2°
stč. úpu upiti (zaniklo), r. vopljú vopíť. Sch.
vapijem vapiti, upijem upiti, sin. vpijem vpiti a
stsl. vypiti, 3. sg. vbpbjeťb se přichýlilo k typu bijo
biti (jedinečný případ, že denominativum přechází
k tomuto typu primárních sloves!). —
Zvukomalebné. V-bp^ (v- je hiátové; bez něho vsi.
wbz-'bpiti a r. voz-opíť) se rovná litevskému upas
ozvěna. Byla i podoba s ü (lot. úpět křičeti), u nás
jen v starobylých zvukomalebných jménech r. vyp
bukač a csl. vypi> vypica vyplb racek, strus. viplb
vypelica sova (srov. výr), lot. úpis výr, sthn. üfo
(nhn. nář. Auf) výr. Viz i výskati.
upír. Pol. upiór (stpol. upierz, dial. lupiór
wypiór upierzyca aj.), sic. upír, ukr. vopyr, vepyr,
v. upýť nář. upír* (nepatří sem r. obyr, jež je z
osman. karačaj. obur démon nebo z osman. <
pers.); sch. vampir (varianta staršího upir: sch.
přijala csl. formy, které by odpovídaly svým va- <
ντ,- lidovému u-, např. vazduh m. uzduh, pak vapir
dostalo nosovku; tak i Vaillant; m se někdy vyvíjí
před retnicí, např. dumbrava < dubrava), b.
vampir vapir vapir vepir. — Jest vyjíti asi z *νι>-
ρ$ττ>, čemuž hoví stpol.; u- z v-b-. Postverbální
útvar k v-peřiti se apod., což je přesmyková
podoba za pův. rěpiti, sic. repiť (viz řepík). Upír je
démon, který se vkousne, vsaje, vchytí, vrazí (sic:
vrepí) do své oběti. Podrobně o vampyrických
látkách v. Woilman NVČ r. 14, 15, 16, 18, o jméně
15.4G; též Moszynski 2.664. Sch. vampir se stalo
evropským názvem, když dvě aféry vampyrické v
Srbsku 1725 a 1731 se tiskem dostaly do
veřejnosti. Odtud tedy je fr. vampire, n. Wampyr
atd., pak ze západu opět r. vampir, ukr. vampyr. O
tom všem Vaillant Slavia 10.637n. (ale jméno
vykládá jinak: u-pirb = kdo uniká, totiž z hrobu,
revenant).
úplavice, již stč. (Veleslavín a d.), od úplav, což
byl každý přílišný výtok z těla (zvláště krve za
čmýry). Sic. úplavica. — Na původ ukazuje msl.
naplavit nadělati do gatí Mal.
upolín: rostlina Trollius. Souvisí s b. (j)ablen a
sch. jablan t/v, dále s r. kupalnica t/v. Této byliny
se užívalo v Rusku (a nepochybně i jinde, ač to
není dosvědčeno) při
úpor 570
starobylé lidové slavnosti zvané kupadlo; jisté
jarní květiny, mezi nimi i u., kladly si dívky večer
před „Ivanem Kupalou" (= Janem Křtitelem) do
parní lázně, ,,aby tělo zmládlo, chlapcům se
líbilo" (Melnikov-Pečerskij). Zánik zvyku měl za
následek i nepevnost útvaru slovního.
úpor lidově zn. truskavec (druh rdesna), od
Lactiferu. Slovo jistě domácí, ale málo jasné.
Presl ho použil pro rod Elatine, který na truskavec
svým vzhledem velmi upomíná.
úporný. Od stč. úpcr odpor, vzpoura, zpur-nost,
srov. pol. upor tvrdošíjnost. — Sic. úporný t/v
jako v češtině, r. upórnyj umíněný, vytrvalý,
houževnatý. — Psi. qport, od příti ve smyslu
vzpírati se (zde: nesnázím, protivníkovi ap.). Lang
SF 2.159.
úprk, od staré doby 'prudkost, trysk, útok' (na
jeden ú. tři litry piva vypíti; měla s tím úprky = na
spěch), nyní zpravidla jen o prudkém běhu.
Souvisí snad se sch. oprČiti se prema komu =
obořiti se, útočiti na někoho, uz prko8 = na vzdory
(přejato do slovenštiny: na prkos) a dále snad se
sthn. freh chtivý něčeho, sbřhn. vrech odvážný,
smělý, nhn. frech. Lang SF 2.151.
upřímný: viz přímý.
urbář, sic. urbar. Z něm. Urbar: střhn. urbor -
bur -ber -bar znamenalo výnos, výnosový
pozemek, seznam pozemků a příjmů z nich; je
odvozeno od sthn. urbéran hervorbringen, přinésti
zisk, užitek.
určiti: k u-řóen > u-rčen (ř ztvrdlo v sousedství
č) od u-řéci (viz říci) přitvořeno v nové době;
srov. obdobný postup při upejpati od upipaný.
Určený > určitý (od střední doby) podle důležitý,
náležitý apod. Jvč. verčitej den (vyrčitej, vyčitej),
kdy je dovoleno jít do lesa na roští. Sic. určit,
určitý.
urda, slovo pastýřské kultury karpatské: ovčí
tvaroh. ,, Vy do jené mléko ranní ocedíl bača přes
plátno na putyry. Potem dal do něho glagy a ono
zesýřilo. Strčil do něho ruky a sháňal syr ve
hrudy, vybíral do řídkéj šatky a procedil. Říkali
tem urda. Dyž po-vyschla, poslala sa majitelom
ovec a ti dělali z ní brynzy." (Rusava 51.) Odtud
vm. mléko se z(d)urdilo KtD-Hor a pol. nář.
wurdzic (hurdzic, zurdzic) si$ t/v. V Rumunsku je
to však vlastně mléčný a tukový obsah syrovátky
zbylé po výrobě sýra, tedy druhotný sýr (taková
syrovátka se vaří v kotli a stále míchá, až
vzniknou chuchvalce, ty se sbírají lžící a dají do
plátěného pytlíku, aby voda z nich vykapala). —
Sic. urda t/v jako mor.; pol. horda hurda urda
tučná žinčice, ukr. urda vurda hurda sýr vyvařený
ze syrovátky, s. urda sedlé mléko, b. urda vývar
ze žinčice. — Vše z rum. urda, to pak bude konec
konců z lat. butyrum: po vytažení másla zbytek
syrovátky se vaří v hrncích, ibi quod supernatat,
butyrum, est oleosum natura (citát z Plinia, u
Jánka Glotta 2.41 n.).
useň
urny: silný, veliký, urno prudce; úhrnem má PS
po jediném dokladu z doby asi před sto lety. Jg má
jen urno z RK, cituje „vind." (=asi sin.) uren,
vuren rasch, hurtig. — Slovo samo je málo jasné;
„oba doklady PS jsou ze starých překladů Homéra;
tyto překlady byly do Vaňorného rejdištěm slov
nejpapírovějších" (Sm.). Kálal má urny ohnivý,
prudký, ze Sasinka, ten pak z Jg.
úrok 1 ° lhůtový plat, v staré době z nájmu
apod., nyní jen z půjčených peněz. Od u-řéci (viz
říci) umluviti, totiž umluvená, ujednaná dávka.
úrok 2° uřknutí, uhranutí, pak i rozličné nemoci
(ourok; ouročky = ohnipara) uřknu-tím způsobené.
Od u-řéci (sic. uriect urknút, č. uřknouti, pd.
urzeknqc Kuc.) ve významu řečí, slovem učarovati,
uškoditi (kdežto očima uhranouti je mor.
obhlédnuti). Věřilo se, že lidé nadaní vyšší,
čarodějnou mocí (mor. člověk řkúcí) mohou
pochvalným slovem způsobiti opak, např. pochválí
dobytče, že je tučné, aby od toho okamžiku chořelo
a hubenělo, dítě-li, jak je urostlé, hned přestane
růsti a zakrní. Proto kdo chválí upřímně a chce se
vyhnouti podezření, položí před chválu slovo sic.
neúrekom (neuro(č)ku9 neurečkom), mor. neúroku,
což je asi tresť z myšlené věty „nebudiž tato chvála
úrekom, nebudiž to k úroku". Úrek (sic.) je
postverbale k uriect, ureknút, kdežto úrok, s
ablautovým o, je typ starý. Od neúrekom je nové
adjektivum s neurčitým pochvalným smyslem
(pěkný, zdravý apod.) islc. neúrečný, neúreČitý (i
neúročný, pod. na' Moravě). Meh SMS 15.144.
Úrok léčila rostlina úročník, mor. úročka, úročnica
(nyní = Anthyllis). — Podobně je rd. úročit^očaro-
vati, urók uřknutí.
urputný, dříve též urpuťlivý a urputilý (odtud
zarputilý ze *za-u.); mor. i orputný drzý. Jg uvádí
význam jako „zatvrdilý, neústupný, Spurný".
Vzhledem ke spurný by snad bylo možno mysliti
na spojení jednak se stč. purný = ně. vzpurný (od
púřiti sě = pyšniti), ut z nt jako v slovutný, a
chápati u. jako přesmyklé *pur-ut-ný; jednak se
stč. úrupný příkrý, tvrdý, krutý, urputný, hrdý,
zpupný; význam 'hrdý' vede i tu k púřiti sě. — Též
sic. je urputný (z češtiny?). Dále by sem patřilo i
pol. czu-purny urputný, statečný, asi asimilací z
*če-purny.
úrupný stě.: příkrý (o skále), tvrdý, krutý,
urputný, zarytý, vzdorný apod. Málo jasné, v. Lang
SF 2.141n, Zubatý 1.1.249, Grappin RÉS 22.193.
úsad val. sic: bolest v kříži, houser (sem patří i
toto houser, viz o tom pod husa); laš. fusak Malý.
Pol. wasat, sch. usad. Z Q-saďb = „co se v-sadilo"
do kříže. Lang SF 2.160. Srov. ustřel.
useň: vydělaná kůže, stč. usně, sic. usnár
koželuh. — Stsl. usmt> (> adj. usměm,),
úskrt 671
iisnije (> usnijani>); csl. mmo-šbVbCb-, sch. nsmina
holínka, sin. usnje vydělaná kůže, r. usmá t/v. —
Slovo starobylé, dvojitost mjn ukazuje na příponu -
men- (z nulového stupně -ran-, náležitého před
dalšími příponami, zůstalo bud ra nebo n), podobně
jako je tomu v stind. čarman-, ř. πέλµα kůže, ale —
protože není příbuzných mimo slovanštinu — není
jisto, co je us-. Snad týž kořen co v lat. uro pálím a
v ř. εϋω t/v.
úskrt: viz ušket.
usléci stč.: zemříti, zcepeněti, pojíti Jg-Kt 4,7, Př
1,2. — Psi. slekti. — Málo jasné. Snad je příbuzné s
lot. slikstu sllkt chýliti se, pádem dolů se ztratiti,
zajíti (untergehen), utopiti se (a s lit. sliňkti lézti,
pomalu jíti). Významový vývoj jako v kapati 2°, za-
jiti = zahynouti, něm. umkommen, vergehen. Viz i
Zubatý 1.1.233 (ale tu je změteno s pol. slovy,
kterým odpovídá č. slečet).
ústa, plur. (ojedinělé sg. ústo Jgd je prý z usu),
nyní jen v spisovné mluvě (jinak pusa spíše v
městech, na venkově dosud huba bez hanlivého
odstínu); jinak ve zbytcích jen v chod. gen. plur. do
houst a z jeho vlastních houst (= vím to přímo, určitě,
jasně; odtud jč. oucně ousně ouctně, jvě. oucně
Výslovně, zřejmě' v obratech jako řek sem to o.,
takže je vidět, že souvislost s ústa není už povědo-
má); původní spojení bylo asi „říkat si něco nejen v
duchu (v mysli, v srdci), ale i ústně". V přeneseném
významu jvě. ústa, chod. hustá otvor v dvířkách do
kamen (viz i čelist). Z vět jako není s ústa chleba =
co by^se vešlo do úst, vzešlo hypostasí sousto.
Žertovná odvozenina jo ústnatý = hubatý. — U
jiných Slovanů rovněž ústa (hl. wusta, dl. ivusta);
odvozenina už psi. je ustbje (č. ústí, pol. ujécie, r.
ústje, b. ustie, sch. usce, sin. ustje), znamenala ústí
řeky apod. Jiná psi. odvozenina uetbna = ret se do
češtiny nedochovala. Stč. ústíce sklenná láhev Baw.
— Pro pojem ústa bylo v prajazyku jméno
středního rodu, jež se udrželo jen ve větvi
indoíránské a italokeltské: véd. gen. sg. ás-áh, gáth.
anhö (= ah-ö), instr. sg. äs-ä, gáth. ddaňha (= ah-a),
lat. ös, stir. ά. Tedy *Ó8, patrně z *ö{u)s. Záhy
tvořeny odvozeniny pro ret (stind. óštha- mask.) a
pro ústí (lat. austium, östium = slov. ustbje). Slovo
ústa tedy vlastně znamenalo původně rty a je v
plurálu (srov. plurál ve vrata aj.; duál byl vůbec
vyhrazen jen určitým dvojicím, nikoli všem!).
ustřel, pd. zastrzol, postrzol PF 3.308, viz střela.
ústřice, už 1819 Tablic má vstryce (Š.), pak Presl
1822 v Kroku z r. ústrica; to pak je bud z raně-nhn.
üster nebo spíše z hol. oester (v ruštině je dosti slov
námořnického apod. oboru přímo z holandštiny!).
Germ. slova jsou dále z ř. δστρεον skrze lat. ostrea.
Od počátku 17. stol. a u Rohna je austrye, srov.
úterý
něm. Allster a Ostria. Sic. nyní ustrica; hl. wustrica je z
češtiny (Bielfeldt 293).
uš, citoslovce odháněcí PS. — R. uš. — Viz hus.
ušet, uštík: cíp (šátku), vč. za doby Jung^
mannovy; od Presla přijato do botaniky pro výběžky
srostloplátečných okvětí. — Snad nějak souvisí s
ucho: v sch. je usce ,,auricula, Öhrchen", tj. úško,
krátký okrouhlý přívěsek na listech jistých bylin
(Sulek, Biljarstvo I 23).
ušket, gen. ušketu: kus kůže, záplata, stč.. ušket u
Klareta v kapitole o oděvu; dosud vč. jen v přirovnání
nekyprých, tuhých placek nebo koláčů, že jsou jako
uškety; ušketek kolečko plstěné jako vložka po obou
stranách cívky na vřeteně; úškrt(í) krájené usně (15.
stol. v Kutné Hoře, Winter ŘO 851); ouskrt kolečko
kožené pod stěžejemi, aby dveře nevrzaly Jg,
ouškrtnice podobná těsnicí vložka u nasazení kosy Jg.
Jiří Kejř, Právní život v husitské Kutné Hoře, Praha
1958, 241 n.. cituje úskrtí ntr. (kuože nebo úskrtí;
žádný refléř nemá nového úskrtí na starú obuv
přikrajovati; koželuzi slíbili dělati úskrti dobré;
podšívati budu uškrtím nebo usněm novým). — Psi.
usk'brtb. Obsahuje u- 'od',, útvar s nulovým stupněm
od kořene sker-řezati, krájeti, a příponu -tb. Slovo
starobylého typu. Kořen týž co v něm scheren stříhati,
bez s ř. κείρω krájeti. Tedy: úřezek, ukroj ek.
útek, sic. útok, hl. wutk, p. útok, wqtek, r. útok, sin.
votek, b. vätik. — Chápe se jako psi. o-ttk-'b = co se
vetkává do osnovy. Je však možné i to, že bylo psi.
uttk'b, jehož u-ťb odpovídá indickému δ-tu- t/v, kmen
s příponou tu od kořene au- 'tkáti'; u nás bylo to slovo
rozšířeno o kt, jako všechny ostatní staré kmeny na -
tu-. Když pak kořen au- byl u nás nahrazen kořenem
ťbk-, bylo celé slovo přeformováno lidovou etymologií
už praslovanskou, která v něm viděla ťbk- 'tkáti',
takže u- (viz polské u\) bylo nahrazeno předponou q.
Protikladem útku je osnova, psi. niťb, rovněž kmen
na tu, ind. nl-tu-; toto nit (viz nítěnice) je podporou
našeho výkladu, že bylo psi. u-ťb-kij.
úterý, úterek; na středním mor.-sic. pomezí je
hypostasí z *vo vterý horň. vovterek, sic. nář. vochterek
voj'těrek volterek; srov. ukr. voutorok; laš. vtorek jako
pol. wtorek. — Úterý znamenalo 'druhý' (t. den v
týdnu), u jiných Slovanů dosud tak: stsl. vbtor^, pol.
wtory, ukr. vtoryj, r. vtoroj, b. vtori je 'druhý', od-
vozenina na -*bk*b nebo jiná je 'úterek'. V češtině
však bylo vterý jako číslovka vytlačeno slovem druhý,
což je druh, kamarád. — Příbuzné je lit. aňtras
aňtaras, lot. ůotrs druhý, jiný, stind. ántara-, něm.
ander, vše snad oď zájmenného kmene ana- (viz on)
tzv. „komparativní" příponou -terojtoro- (: druh*
 útes
další jedinec ve srovnání s prvým, vzhledem k
prvému). Pro slovanštinu je třeba předpokládati
jednak q-tor*b, qter*b (v češtině -ter- jako v který
proti sic. ktorý atd.) v sic. utorok, sch. utorak, hl.
wutora a č. úterý, jednak vb-tor-b (popř. v-b-
ter'b pro vovterek) pro r. vtoroj atd. Náležité je q-
; znění Vb-vzniklo asi z *on-tor-, dokud bylo ještě
on-(nikoli již o-!), oslabením za rychlé, nedbalé
výslovnosti při počítání; on- > τ>η-, jako je lit.
též unt(a)ras, lot. nář. též utors (z un-), pak se
objevilo ovšem hiátové v-; Vbn-tor'b se dále v
rychlé výslovnosti oslabilo ve ντίοττ> jako
*8tmto ve 87>to (viz sto). Viz i vteřina.
útes: asi z r. utěš t/v, od tesati; pův. míněna asi
hladká skalní stěna, jakoby utesaná.
útlý: csl. oťťb děravý, sch. utal dutý, sin. votel,
p. wqtly slabý, r. utlyj děravý, vyhnilý, vetchý,
chatrný. — Psi. qtbťb. Slovo nepříliš jasné. Patří
asi k tbléti, č. tlíti. Pojem „tlíti" znamenal též 'býti
pomalu stravován vnitřním ohněm > chřadnouti'.
Z předšlo van. *in-til-os = uvnitř chátrající.
útor, han. ótora KpU: zářez pro dno v dluzích
dřevěných nádob (mylně však chápala útor
Glazarová, viz PS). Rčení mít dobré útory = snésti
bez újmy na zdraví mnoho jídla a pití. — Pol. wqtor,
r. utór, .) b. vätor, sch. utor, sin. otor utor, hl.
wutora, dl. hutora. Obyčejně bývá všude v plurálu.
— Psi. qtor'b, od tříti (Lang SF 2.157) ve významu
řezati, tedy = vřez (Lang o tříti však mylně!).
utrejch: z utrajch (hutrých Hus), to ze strh η.
hutterauch = Hüttenrauch, tak se zval arsenik
usazující se v komínech v hutích z dýmu při
tavení kovů. Jiné přejetí je prý sic. v otruch, stč.
otrušený otrávený, nč. otrušík arsenik; může to
však býti od o-truti otráviti.
útroba, laš. otroba ('játra' Lp) vantroba (= pol.
wqtroba). Praslov.: csl. ntroba, sic. útroba, pol.
wqtroba, r. b. sch. útroba vnitřnost, břicho, sin.
votroba; hl. wutroba, dl. wutsoba srdce. Přípona -
oba tvoří odvozeniny od adjektiv (chud-oba). Proto
jest předpokládati adj. *<;>ter-b, jemuž by se
rovnalo ind. av. antara- vnitřní. To adj. je odvozeno
ze starého ide. *en, ale u Slovanů *e)itercs změněno
v *ontsros podle jejich úpravy, kterou staré en
nahradili novým on (viz v). - Oslabení ter v tr je
podle adv. ntrb; viz vnitř. Stran přechodu abstr. >
konkr. srov. nč. vnitřnosti t/v. Srv. játra.
utrum, jen v rčení má u. = konec (dobrých
časů, příjmů apod.). Nejspíše kantorská latinská
hříčka, jejímž základem je utřít hubu (totiž na
sucho, bez tuku na rtech = vyjíti na prázdno, bez
pohoštění). Jinak Treimer 33: je to prý znetvořené
lat. punctum (ve významu 'tečka = konec').
672 úvrž
úvar, jč. a chod. houvar, mor. úvar, ouvar, vč.
vejvar (Krám): mokřina v poli, temenec (mylně u
Duška 'suchá louka'). Κ vříti (v. to) ve významu
vyvěrati (voda vyrážející ze země na rovném poli
vypadá tak jako voda vroucí klokotem). Snad
místo * vývar, je to vy trysko vání vody ze zem3
na povrch. Totéž pojetí je v jvč. vyvářet se (o
bažině, močále, mylně chápané jako 'vypařovati
se', tak u Hoška), vejvařicní voda = pramenitá
(Litomyšlsko); v klad. výhřavištt 'místo kde vyvěrá
voda' proveden přesmyk v-ř > ř-v a lidová
etymologie přichýlila je k hřáti: vejřevišťí na jiném
místě téhož nářečí. Srov. sch. iz-vor pramen. — Od
téhož kořene ver- je dále véd. vavrá- mask. pramen
(Brunnen, Born, Quelle).
uvirý, tak stč.: pravus; uvířlivé dřevo u Jg z
Rosy; nyní mor. uvírý, uverý = zborcený, zkřivený,
uvíro = na křivo; sic. úveriť kr\v\t\, bortiti, zúveriť
sa súveriť šúveriť, jvč. zouběřit zduveřit
(Litomyšlsko), han. zhoveřit, (z)hó-veřit, vč.
zouHvelý (asi 'zkřivený', ne PS zoufalý, zničený),
mor. zduveřit sa, dúveřit se (Kvjovsko), duveřit
(Heršpice), šuvírý šuvtrý subirý šuverii sa
zešuviřelý sešuvířený šuvířitj, PS zuvířilý, laš.
šuvěry Lor., šuviry Lp.; haplologií vyšuřit zbortiti,
dále s významem poněkud posunutým val. šuřiť =
křivě něco dělati (řezati apod.), surý křivý, nerovný
(šurá deska), šilhavý (= nerovně hledící), laš. šury
Lp-Šr, spis. zašouřiti očima PS, a odtud konečně
mor. šúrem na křivo, nerovně, a do spisovného
jazyka přejaté ěou-rem, han. šórem Svěř. — Z
jiných jazyků se dá uvésti toliko r.-csl. uvirb oci
svoi zbrjaše λοξω τω όφ^αλπω εστάδµιζε,
křivým pohledem přeměřil. Sic. bvlo též uvírov),
obrácený proti slunci. Ukr. skovin/tysja MEW.
Pol. je w^win/, ρ i. gibierzyč si§ (srov. han.!),
wichrowaty Kuc, ale sin. sever křivonohý. — Psi.
bylo adjektivum vir-b, jemuž se rovná staroirské
fiar t/v (schief), kymr. gwyr, bret. goar, qwir, vše z
ide. *veiros. V uvíro 'nakřivo' vězí zajisté před-
ložka v-b: před začátečním v slova viro so změnila
v u docela pravidelně. Zíkladní adjektivum *virý
pak zaniklo, další útvary se tvořily pak jen z uvíro;
přitom, poněvadž viry už nežilo, podléhaly razným
zmřiám, které zavinila disimilace a jiné príMny.
Dokonavé s-b-uviriti časem dalo ony rozličné
formy se zdu- šu- aj. Příbuzné je dále lib. pavairús
t/v (schief, schräg) a {vziriis zkroucený; jejich ai
(místo čekaniho ei nebo ie) je od {vairüs
rozmanitý; také lat. värus vykřivený, křivý (o
rozích, noh ich, nikách); jeho ä je nepůvodní,
pojhUí zajisté od synonyma pravus, křivý,
zkřivený, ztooený, zkrouoený. Meh ZfcPh 23.69.
Viz i šejdrem.
úvoz: viz vézti.
úvrž. Pod tuto spisovnou, ale nedoloženou
uzda
formu řadíme jč. cuvrž = sít z proutí v ča£u, aby
ryby neunikly z rybníka, Kubín VČP 7.155;
přesněji ouvršek = proutěný košík, kterým se při
vypouštění rybníka přikrývá otvor do poutrubí, aby
ryby nemohly utéci, Jílek Jčř 109. — Přikrývá se
vrch poutrubí, tedy klademe *ú-vršek (= co je k
vrchu, ve vrch, přiloženo, vloženo); z toho je
druhotné *ú-vrž, jeho ž je výsledek nejistoty J
mluvících, zdali šk je šk či žk; kromě toho význam
'síť z proutí' dal mysliti na rybářské náčiní zvané
vrž, viz vrše; u toho by však odvozenina s ú- nebyla
na místě.
uzda 1°, tak i csl. sic. pol. r. sch. — Příbuzné s
lat. aureae (óreae) stíhlo, měkká otěž, což je od
aus-, ös ústa. Otr^bski IF 131. Nové zakončení -
da asi přejato ze slova blízkého významu
brázda; srov. stsl. uzdami (plur.! jako v lat.
oreael) i brtzdojo εν κηµω και χαλινω. Uzditi,
za-uzditi koně.
uzda 2° v chod. huzda včelí plást (suchý, bez
medu). Souvisí s pol. we&iica voskový podklad,
na němž jsou stavěny včelí buňky, dále s pd.
weza t/v Kuc a s r. uzá vosk, kterým včely chrání
vnitřek úlu proti světlu a vzduchu. — Asi od
vázati. Nitsch JP 28.14, Meh JP 29.230, o rus. již
Gor-jajev.
uzel, pol. wezel, sic. uzol, ukr. vuzol, r. uzel, b.
vázel, sch. uzao, csl. (ν)οζύτ>. — Psi.
v, předpona a předložka (s akus. a lok.).
Předložka zněla psi. stsl. vt; její τ> se později
vokalisuje v e, sic. o, jestliže následovala slabika
jerová (např. ve vsi < vb Vbsi), ale pak i jindy k
usnadnění výslovnosti (ve škole); před retnicí
dávalo stč. u (u víře, uprostřed, též jako
předpona: u-vrhnouti). Je asi ze staršího slovan.
*on, kterážto forma nastoupila v slovanštině
místo jinde známého *ev (ř. εν, lat. germ. ir. in,
lit. i), a to nepo-chvbně vlivem předložky
významu rovněž směrového *kom > *kon > kt,
kde o bylo náležité. Pak vpředu přistoupilo — v
době oslabování koncovek —hiátové v-,
poněvadž pouhé τ> (z ůn < on) by bylo
předložkou velmi nepatrnou. Hláskový vývoj u
*von > Vb byl vlastně takový, že nutně
předpokládá původní kladení nikoli před slovo,
ale za ně (= postposici), např. *domoi von >
doma vb = v domě, tj. on dalo un > τ>η > τ> (a
nikoli ol; to je jen v předponě!), obdobně jako
*som > ST>, komi> > k'b (o tom Zubatý 2.32Π).
Ovšem *von kladeno záhy i jako předložka;
teh^y se zachovalo ve spojeních zvláště častých,
např. před anaforickým zójménem (s ním
hláskově se spájí): Vbn jemb > vněm (nikoli
vjem),Vbnich'b > v nich
43 Maohek — Etymologický slovník
673 vábiti
bylo voz-ďb, voz- k vez-ati (viz vázati), ale v- záhy
odpadalo.
úzký; las. i lúzký (podle případů s lu- > (v)u-
mylnou analogií); úžina, úzkost (bylo i úzkost =
úzké místo, J. Hašišt.), úžiti; soužiti: původně
znamenalo též úžiti, hnáti do úzkých (dluhy, bída
souží), s- pevně přirostlo; mor. úzkoba (útvar jako
zloba, chudoba, ťažoba) = úzkost, ale i nouze,
uskrovňování, od toho mor. úzkobit se, val. oekobit
sa (srov. sic. úzko žit Kuk 2.161). — Psi. qz'b-k'b
(tak stsl., sic. úzký, pol. wqzki, ukr. uzkyj, r. uzkij,
hl. wuski, dl. wuzki, sch. uzak, sin. ozek) je
rozšířením (jako arm. avjuk úzký) starého w-
kmenového adjekli /a, srov. stind. aiihú-, gót.
aggvms (něm. enge) atd., příbuzného se slovesem
lat. ango zužuji, ř. αγχω úžím, škrtím, zužuji.
už: viz již.
užovka; tak i sic: odvozenina od *už had, psi.
nžb (pol. wqž, ukr. vuž, r. už, hl. wuž, dl. huž wuž,
sin. wož); lit. angls had, užovka, prus. angis had,
lot. uodze užovka, a dále lat. a^guis had a něm.
Unk (domácí) had. České i slovenské slovo
utvořeno asi takto: bylo asi *užák (=rus. užak
užovka), jež přešlo ve fem. *užáka (tak i bělorus. a
rus. podle Miklosicha), snad podle zmije; konečně
bud záměnou přípon nebo vlivem adjektiva *užový
(r. užovyj, dl. wužowy) užovka.
V
apod. Předl, v se zachovala hlavně s lok., kdežto
před akus. se stává archaismem, jinak ji běžně
nahrazuje do. Jakožto předpona on dalo náležité o-
, čes. ú-, což je např. v subst. složeninách jako
údol (= co je v dole, dolině). U slovesa arci
převládlo znění předložkové Vbn (před
samohláskou: stsl. Vbn-iti, stč. vníti — vejíti) a Vb
{vniknouti, vstoupiti; s jerovým e: vepsati;
konečně ve-i jinde: vejiti). Stará forma *en v
slovan. není! Vězí jen v jetra, viz játra, ale to bylo
slovo zděděné již z ide., Praslovanům ne-
průhledné.
vábiti; vábnik pták na vábení jiných; vábnióka,
vábný; vábivý; půvab je z pol. powab (přejal
Puchmajer); od toho půvabný. — Vábiti bylo u
všech Slovanů odborným termínem pro lákání
lovné zvěře napodobeným hlasem, pak přeneseno
na lákání vůbec. Stsl. vábiti, sic. vábit, vábný,
vábnik (ale póvab, póvabný z češtiny), pol. wabic,
r. vábiť atd. — Je příbuzné s lit. vllbinti, lot.
vilbinät t/v (kdežto lit. vobyti a lot. vábit jsou z br.
nebo pol. wabic); balt. -il- je tu nepochyb íě-od lit.
vilióti lákati, sváděti, vV.ti, lot. vilt klamati. Ale o
prapříbuznosti slova vllbinti s naším svědčí b.
vaček 674 vahan

vaček vč.: pečené jídlo z brambor a vajec NŘ jejich k a ch do § 16? Příbuzné je něm. schwinden
5.99, PS. — Nejasné. 'hubnouti* a hornoněm. schwenden 'dělati do
vaček nebo vačka: zvrhlá švestka, jistou stromů zářezy a tím je přiváděti k odumírání'.
houbou (lid říká „rudou") pokažená. — Hl. vafle: druh pečiva. — Z něm. Waffel.
Čmačka pečená švestka. — Snad je č. i hl. slovo z vagant, vagas mor.: skrze latiníky (kněze aj.) z
něm. nář. (hornosas.) tschwatsch švestka (spis. lat. vagäns gen. vagant-is = toulavý. Vagabund (též
Zwetschke); o hl. tak soudí Bielfeldt 117. — V sic.) z lat. vagäbundus (od • vagor potuluji se).
Podkrkonoší je rčení je to na vačku n. jako vačka vagírovat zast.: býti bez zaměstnání PS. — Asi,
= rozměklé; ten výraz se hodí k lužickému. skrze školy, z lat. vaeäre nebýti zaměstnán, míti
vačka, jistá součást mlýnského složení nebo prázdno, míti kdy; g je asi od vagäri těkati, toulati
motorů, vačkový hřídel; chod. vaček. Nejasné. se, viz vagant.
vaditi 1°: klásti překážku, býti překážkou, váha: tíha něčeho i stroj k vážení (dobytčí váha),
vadný, mor. vadlivý; mor. nadvadit někomu nohu; zpravidla však plur. váhy; sochor na zvedání
podvadit nohy = podrazit; mor. pre-vadzať dělati břemen (Svěř), chod. han. vážka koromyslo;
obtíže, jč. převážeti překážeti (odtud býti na vahadlo, vázidlo; závaží, stč. ná-važie (= co je na
převaz); jč. zavážeti, mor. zavázat -zet -dzat, od váze); nové (od Presla) vážka, druh hmyzu, je z pol.
toho zavazadlo (viz) a postverb. závada, závadný; wažka (překlad lat. libellula, demin. z libra váha,
han. zavodni kámen = hraniční, pův. nejspíš asi proto, že dovede se vznášeti na jednom místě,
odrazník u vrat, patník; zavaditi o něco (kámen jakoby nehybně, jako vše, co udržuje dobře rovno-
zavadil mi > o mne, z toho pak aktivní pojetí váhu). (Sic. názvy toho hmyzu má Vážný ČČF
přesunem v obrat ,,já jsem zavadil o kámen"). — 1.103 n.) Odvoz, vážiti (v. vodu = čerpati), z- pro-
Jen u západních Slovanů a v blízkém sousedství: na- pře- vy- roz- do- při- ( > přivážeje); svažovati
sic. vada, vadný, zavadzat, závada, pol. wadzič, se > svah; vážný =± mnoho vážící; přenes. = mající
zawadzac ( > zawada), zawadzič, hl. wada, velký význam, velkou důstojnost, úctu, > 1° přísný,
zawada, dl. wazié, ukr. vadyty, vadkýj škodlivý, neveselý, 2° opravdový, hodnotný, nepo-vrchní;
závadný, zavai-žaty ( > zavadá) překážeti, závady rovnováha (kalk za n. Gleichgewicht). Z-váhnouti
ty zavaditi, zavadlyvyj (srov. výše mor.), br. vada, se, převáhnouti se, převážiti se na stranu, i prosté
zavadá. Zdá se, že i vada je postverbální. — váhnouti se PS. Váhati kolísati ze staršího v. se =
Příbuzné je staroirské air-com-fed- t/v (schaden, sem tam se kloniti jako váhy. V přeneseném smyslu
hindern): jeho kořen fed, z ide. vedh-, má ještě duchovním: vážiti si čeho; odvážiti se = odhodlati
primární vokalismus e. Naše sloveso je starobylé se po zváženi všech okolností (z toho odvaha),
iterativum: *vödh-ei-, tvořené normálním rozvážiti si — roznysliti si dobro vážíc okolnosti (>
způsobem. Meh ZfcPh 28.69. rozvaha, rozvážný; ale rozvážný účet je od rozvahy
vadit 2°: plísniti, hubovati; tak dosud mor. sic. bilanční), uvážiti > od obrozenské doby úvaha,
(mater mna vadila) klad. a chod. (zde v. se v povážiti (zpravidla v imperativu) = posouditi úva-
tomto významu); vaditi se hádati se (nikoli věcně, hou (> povážlivý = co je na pováženou); považovati
ale s nadávkami, zlovolně). Toto v. se dostalo svůj něco za něco = vážiti si toho« tolik jako... Ale
význam ze složeného svaditi se (postverb. sváda, povaha, původně = náklonnost k něčemu, záliba,
odtud váda) = navzájem si vynadati. — Stsl. duševní sklony, předpokládá sloveso považovati se
stvada hádka, svár, sic. vadit sä, dl. (z)wa£ié se, k něčem i = kloniti se« chýliti se. — Pol. waga,
ukr. vádyl /-sja, b. svadja v. se, sváda svár, sch. wazyc. odwaiyč sie, odwazny, uwaga aj., r. vága,
svadja svár, sin. svaditi, sváda, svaja. — Psi; vad} vazný j atd., rd. (Sevsk). vag sochor na zdvihání
vaditi. Příbuzné je germ. *vadjan zástavo, záruka, vozů, ukr. váha, hl. waha, dl. waga, b. važjt míti
spor o ni (gót. wadi, stnord. ved, stangl. wedd, vážnost, sch. sin. vaga, všude s mnohými
sthn. wetti záloha. Je tedy příbuzné i s vaditi 3°. odvozeninami. — Přejato ze sthn. waga váhy,
vaditi 3°: vy° koho z dluhů. Viz zavadit*.. závaží, a to, vzhledem k čos. a hl. Λ, přeď 11.—12.
vadnouti, msl. vadnut, vjadnút. Stč. bylo vadnu stoletím, rozšířilo se však ke všem Slovanům (k
vědneě i s-ový druhotvar svadnu svčdnes, bohatě Rusům však dosti pozdě, z polštiny) a projevilo
doložený, vsviediti zvadnouti. Na Frýdecku dosud velkou životnou (není třeba mysliti, že překládá
tvar 1. třídy évadu évajéč zvadnouti. Laš. něm. erwäjen. apod.). — Zbývá vyšetřiti původ
zvědnený zvadlý má ě asi vlivem pol. wiednqc (s maskulin*. váh (na Kutnohorsku bidlo s okovem
denasalisací). — Ze *(s)vQd-nnti: stsl. pri-svenrti jakožto součást studniční ,,váhy" na čerpání vody;
uschnouti, uvadnouti, sic. vadnut, r. vjánut, vjályj, váhy u vozu PS z Baara; rd. (sevské) vaj sochor na
uvjadat, pol. wiednqc wiedly, ukr. vjanut /, zdvihání vozů, sch. vag sochor).
srbochorv. venuti. — Podivné je msl. kvjadat i vahan vahánek val. horň. sic. vahan, hava κ
chvjadat B-Mal, val. SvK; patří
váchati
okřín vydlabaný z jednoho kusu dřeva, na
zadělávání těsta. — Ukr. váhán, jihorus.
vagánki, b. vagán vaganka gavána, sch. vagan,
dl. wagan. — Ze slovan. přejato lit. vogonas, lot.
vävags, eston. vaagen. — Původ všeho dosud
nejasný. Bylo ř. γάβενον (u Hesychia) *mísa,
okřín'; z ř. je v jižní Itálii gábina gávina báganu
bávánu Rohlfs 47. Mladenov cituje slřř. vagani.
váchati, zpravidla uvárhati unaviti, umořiti,
vysíliti; doloženo z Čech, Moravy i Slovenska.
— Málo jasné. Snad je to s-ové intensivum od
kořene, který je v isl. sóa zničiti, ztráviti
(vernichten, verzehren), stangl. äsvögan udusiti,
geswögen (nyní swoon) omdlelý, mrtvý. Tedy
původně *svög-sati, při čemž počáteční s
zaniklo disimilačním vlivem s příponového, §
14.
vachrlatý lid.: nejistý, jsoucí na pováženou
(stav, výsledek něčeho), špatný. — Z něm.
wackelig viklavý, klátivý, kolísavý?
vachta: rostlina Menyanthes trifoliata. Z
ruštiny přejal Presl. — Rus. vachta (doloženo od
16. stol.) je z finštiny (Merku-lova EIRJ
2.1962.80); ta má i nářeční formy vachka,
vechk; znamenají též jisté rdesno a ďáblík
bahenní.
vachtatise vč. Nářečové ch-ové intensivum od
valiti se 'kymácívě, nemotorně, těžkopádně se
pohybovati' (PS) (z původního slova byla
ponechána jen první slabika, § 20), zesílené ještě
navíc příponou t < tt. Tomu původu hoví i
význam: všecky 3 doklady v PS se dají chápat
pomocí „valiti se" (nikoli „kolébati se, loudati
se, nimrati se", jak má PS).
vajchnouti, u°, vulg.: utéci PS. — Z něm.
weichen ustoupiti.
vajír, vaj{e)rek jč. a chod.: provázek; zČ. vajíř
kravská oprať Vek; u Čel. vajíř(ek) provázek z
cucků. Ze sthn. wiara drát (zlatý n. stříbrný),
pův. „jemné zlato"?
vak: brašna; váček, sic. vaček vačok kapsa.
Odvoz, vačice druh savců. Stč. je jenom váček
ze střhn. wätsac pytel na oděv (wät), cestovní,
tlumok; vak je zpětný útvar z váček. — Hl.
wačok je rovněž z wätsac, Bielfeldt 281. Dl.
watš(k)a, watšuch, pol. wacek.
vakace, vagace lid.: prázdniny (školní). Z lat.
vaeätiö zproštění, dovolená, odpočinek.
vakeša i bakeša: ovce bílá, jen okolo huby,
nosu nebo očí černá; vakešistý, bakoěistý. Slova
(mor. a sic.) z pastýřského názvosloví kar-
patského. — Pol. bakieszka bakiesisty, ukr.
vakernycja ovce bílá, okolo očí černá, vakarys-
tyj; vše z rum. oachesá téhož významu (z ochiu
oko z lat. ocnlus; přípona -es-, tedy „ok tá")
resp. oacár(n)á. Z příbuzného ma-cedorum.
oacliš nebo podobného slova je i bulh. vakál =
bílý s černými skvrnami, časté právě o ovcích:
vakluša, váklo agne.
675
val: násep, hradba, tak i sic. pol. ukr. rus. Z
něm. Wall, to z lat. vallum.
valach, u nás a západních Poláků znamená
karpatského pastýře ovcí, v ukrajin-štině klestíce
koní (pastýři se kleštěním zabývali odedávna; tito
valaši zavedli řezání místo staršího tlučení varlat),
v uHr., pol. a češtině vykleštěného hřebce (předtím
jej zvali Čechové šváb; han. vevalašit vykleštit
Svěř), a jen u Ukrajinců těsně sousedících s
Rumuny také Rumuna. U Čechů je v. dále lenoch
(bud podle pastýřů, kteří byli vždy pokládáni za
lenochy, nebo podle kleštěných hřebců, kteří jsou
proti nekleště-ným silnější, ale malátnější; odtud
valašit lenošiti, nebo — tak soudí Šmilauer — od
váleti), jisté jednoduché zařízení na čištění obilí,
dříve i na Vysočině (u Poličky: Kruš. 152), dosud
na Kyjovsku (že z Valašska?), chod. zč. valach je
roura z kamen do komína (důvod?). Valaška,
valaščica, sic. valaška, pol. nář. ivalaska, je
valašská sekyrka na dlouhé holi (valaši jí užívali
především k tomu, že jí osekávali větvičky se
stromů, aby poskytli ovcím krmu za nedostatku
trávy — to jim bývalo přísně zapovídáno, v.
Chaloupecký, Valaši 91 —, pak i jako hole opěrné,
k pohánění a zavracení zvířat, i proti vlkům a
lupičům). — Valach je totožné sVlach. Má se za
to, že původem je to jméno keltského kmene
Volků (lat. Volcae), jenž se v jisté době octl na
hranicích římské říše v Podunají (a podle E.
Šimka, Poslední Keltové na Moravě, Brno 1958,
též v severní polovině Čech a na Moravě). Byl to
kmen ze všech keltských ve střední Evropě
nejmocnější, a proto podle něho zvali potom Neří-
mané všechny její obyvatele, nejen Kelty, ale i
Romány. Stran toho v. i J. Dobiáš, Dějiny čsl.
území před vystoupením Slovanů (P. 1964), zvi.
str. 64. Slované přejali (nevíme kdy, ale jistě před
likvidovou meta-thesou) germ. *watya-, z jejich
*VolchT> jo č. Vlach, pol. Wloch, r. Voloch; ale E.
Simek se domnívá, že jméno východomoravských
Valachů přejali Slované přímo ze jména Volků,
bez germánského prostřednictví. Druhá forma, s -
ala-, vznikla patrně u Maďarů ze slovanské
vložením prvého a (srov. kračun > maď.
karácsony), byla přejata od Rumunů v
Sedmihradsku a rozšířila se pak i k Slovanům.
Slované tedy obě formy na ty dva románské
národy, s kterými přicházeli do styku, rozdělili tak,
že známější, katolické Italy zvou původní formou
Vlach (tak č. sic. pol.; sin. Iah), kdežto pravoslavné
Rumuny (toto slovo se i v Dacii objevuje jako
jméno národní teprve v 18. století) zvou Valachy
(r. voloch; ale b. vlach), a poněvadž se pastevectví
a jeho terminologie šířily od Rumunů po
Karpatech směrem k západu, přecházel název
valach i na pastýře slovanské (ukrajinské,
slovenské). (Podle D. Cránjaly a Šimka.)
valba 676
„Valašské" pastevectví má původ na Balkáně,
snad u starověkého kmene Dardanů (M. Gyóni,
Byzantinoslavica 12.29n.).
valba: seseknutý roh střechy na štítové straně
(chod. a jinde), valbová, valbovní střecha. Hl.
walba t/v Pfuhl. Ze střhn. walbe téhož významu
(nyní Walm).
valčík, tak i sic; odvozenina z pol. wal(e)c (to
pak z něm. Walzer, zaznamenaného po prvé
1781). U Jg jen pol. walec. Familiární válec je
nedávná žertovná obměna za valčík.
vale, zastaralé citoslovce „bud zdráv,
sbohem", pozdrav při loučení. Je to lat.
vale, rozkazovací způsob od vaZěre,býti zdráv.
válec, sic. válec, technický termín. Z něm.
Walze.
valcha, valchovati, valchář, sic. valcha,
valch(ov)ať; z něm. Walke s českou substitucí ch
za k (silně, nehlasně aspirované). Janko ČMF
6.281, 27.15.
valiti, váleti; znamená kutáleti, ale především
hrnouti vpřed velké množství něčeho, je však i
expresivním zástupným slovem za mnoho jiných,
jde-li při tom o velké množství (mor. valit = jísti,
píti, žvaniti, hodně dávati aj.; rozvalit si nohu =
rozbíti, laš. uvalit si kus chleba, han. oválet si kos
chleba KpU, sic. oval = velký kus chleba atp.). Na
Valašsku a u jiných Slovanů se klade též o válení
sukna a plsti (r. suknoválnja; válenki plstěné boty;
přejato k nám). — Z ob-vahti > obaliti, z toho
mylnou de-komposicí vzniklo baliti (zabaliti >
zábal, vybaLti atd.), ale dosud je zaobalenČ (z.
říkati pravdu), nikoli „zabalené". Mnoho odvoze-
nin: valný (též pd. walny, t.v.; pův. asi nevalný =
ne jdoucí velkým valem, nepočetný, nevýznamný,
chatrný, z toho abstrahováno kladné adj., normálně
kladené po záporu: nemá valného zdraví) (jinak o
valný Svěrák NŘ 35.159: z pův. sukno valné Jg =
dobré, hodnotné, od váleti subno), postverb. val
(sníh se nakupuje ve velké valy, Bartoš), z toho
valem, valmo, val. valmem; zavalitý, povaleč (od
pováleti se = povalovati se, doloženo v Táb); post-
verb. vál deska, na níž se válí těsto nebo prádlo;
nástroj, jímž se válí pole, demin. válek, -eček na
těsto; niDr. válek, válec = vepřovice uválená z
hlíny, na stavbu i obkládání chalup; viz i svalék u
šúlat; vč.poválek, chod. poval půval půválek, sic.
povála = kulatý trámec vlastně „povalený slámou a
hlínou" = ob-valený, obalený (půválky ovinuli...
viz Hruška 106 s. v. vobal), z jakých býval
sestavován strop (odtud metonymií laš. sic. povála
strop). Na Valašsku pod Makytou „ze strany půdní
se kladla shora na povalky všude nejprve sláma a
na ni vodou rozmělněná hlína. V chlévech kvůli
lepšímu těsnění a pro teplo se povalky mimoto
omotávaly slámou, namočenou v roz-
vandr
dělaném blátě". (V. Pražák NSSA 9.83.)
Postverbalia ]so\i'příval (srov. stpol. przewal
déšť), stč. povalem padati, nával (val. návala)9
úval(a) (mor. letělo vran taký úval, byla tam úvala
vojska množství), podval(a) základní trám stavby,
mor. sval(i)na velký kus, i sval (v. to). Uval =
údolí (sch. uvala horské sedlo, průsmyk, údolí, r.
uval dolík, jáma v cestě) třeba chápati tak, že
původně tak nazván mělký dolík způsobený
vevale-ním něčeho do hlíny, nebo takový, že do
něho je možno se vevaliti; valovisko je ležisko,
pelech zvěře. V alibuk = silák (dokáže zvaliti =
skáceti buk), valihrach, původně asi „kulihrášek",
valnoha (mor.: lenoch). Valník = něm. Rollwagen;
mor. valný vůz (sic. váliak) nekuty vůz s koly z
jednoho, kusu; asi dědictví představy, že valník
zastupuje posunování (valení) těžkého předmětu
pomocí podložených válců. — Valiti je všeslov.;
příbuzné je lit. iterativum volioju volioti, lot. valát
sem a tam váleti, základní sloveso je lit. veliú vélti,
lot. velu velt valchovati; tyto tvary ukazují svou
intonací na dvojslabičný kořen vete-, tj. na
determinant a; jiný determinant u je v lat. volvo, ř.
ελνω valím, vinu, arm. gelům točím, vinu; v
slovanštině nezbylo po a zde ani stopy. Viz i vlna
2°, oblý.
válka, již stč., odvozeno (jako sháněti > shaňka
apod.) od stč. slovesa váleju váleti bojovati. Ale
Benveniste BSL 33.13 myslí na příbuznost s het.
valh- bíti, porážeti, útočiti, přepadati, dále se střhn.
wal bojiště. Od válka je novější (ze střední doby)
válčiti, válečný. Od nás je přejato pol. walka, z
polštiny bělorus. válka.
valoun: oválný kámen; asi přejato od Přešla z r.
valún téhož významu. Je však i lidové (na
Litomyšlsku: Hod. 55).
válo v val. sic: žlab, koryto. Z mad. vályú t/v.
vampola vč.: silný sochor, jímž se valí klády na
vůz nebo vyvracejí pařezy ze země; též lampola,
vampule Jg, vampora (Kladsko, Holicko), mor.
vanvpala. U vltavských vora-řů vampule je
vratidlo, rumpál. — Původně rampola (tak je u
Markvartové), z toho asimilací ke koncové slabice
je lampola, pak vampola: z něm. Rammpfahl kůl
zv. „jehla". Není však jasné, patří-li sem jvč. (u
Ždáru a Polné) vampole těžké selské sáně.
vana, stč. vanna, gen. plur. vanen, dosud han.
vanna (Lakomý), sic ναήα, hl. dl. wana a pol.
wanna, wanienka, r. vanna. 7t něm. Wanne. — Jč.
jvč. a mor. (Kyjovsko) vandla, sic vandla, vangla
je z *vanla, z něm. zdrobněliny Wannel, známé u
nás např. Rohnovi.
vančák han.: druh hrnců. Od Vančice = Ivančice
(kde se vyráběly). Bartoš.
vandr, vandrovat, vandrák; sic vandrovat,
vandrovník, hl. wandrowac, dl. -é, p. wedro-
vanilka
waé. — Z něm. Wander, popř. od vandr
odvozeno.
vanilka, tak i sic; u Jg vanilie (Presl z pol.
wanilia), vanyla. „Ze španěl. vainilla, to pak •z
Ameriky". (Šm.)
vánoce, stč. vánoce. Sic. vianoce. — Pův.
♦rgnocg, přejetí staroněmeckého winnahten
(nyní je Weihnachten). Sic. ia ukazuje, že to
slovo bylo přejato ještě za doby nosovek a před
ukončením změny a > o; i ostatní hláskové
změny jsou zcela podle očekávání. Koncové -en
přešlo normálně v g, to pak v Č, tím toto
plurálové slovo bylo zařaděno k ./a-kmenům
(srv. ě v plur. duše). „Je to tedy stará výpůjčka
předcyrilometodějská". (F. V. Mareš, Slavia
28.1959.516η.) Tímto výkladem jsou překonány
všechny Λ starší domněnky (jsou u Mareše
uvedeny). V něm. slově tkví adj. střhn. uich
svatý (srov. weihen zasvětiti). Vánoční;
vánočka zkráceno z vánoční houska.
vanťroky: u mlýna (nebo u rybníku: Hurt I
140) široké a dosti hluboké koryto
o průřezu I__ [, sdělané ze silných dřevěných
desek, sloužící jako poslední nádrž vody, nežli
ona odteče spádovými žlaby na mlýnské koleso.
Desky jsou přes 10 cm tlusté, takže ony
postranní, vertikální, mohou být vskutku
chápány jako stěny koryta. — Podle Jánka ČMF
27.14 je to z něm. Wand-trog, tj. stěnové koryto.
Viz i trolcy.
vantuch: široký pytel, břicho (laš. u Místku) =
pol. wartuch {-ή-) hrubé plátno, břicho, podle
Brücknern z něm. Wagen tuch. Význam břicho v
sic. van těch, van trub (srov. pol. war tra t/v)
vzešel z významu pytel (hanlivě, že se do něho
mnoho vejde).
vapavý han.: slabý (o obilí) SvB. — Nejasné.
vápno; vápenný; vápeník (dosud vč.) = kdo
pálí vápno; odborné termíny vápník, vápenec,
vápenatý; vápenice (stč. vápennicě) i vápenka
— pec na pálení vápna. Všeslov. vyjma ruštinu
(ale bylo vapbno i ve starším jazyce) a
bulharštinu. Odvozeno od vap'b nebo vapa barva
(tak csl. a rus.), přejatého (podle Vasmera, i když
to dnes odvolává) z ř. βαφή (od βάπτω hroužím,
nořím, ale i — již u Herodota — barvím, totiž
nořím do barvy), vápno je tudíž hmota na
„líčení" (mor. termín, již u Komenského) stěn,
na „barvení" na bílo. Jakožto odborný termín se
vap^ i vapbno rychle rozšířilo; i stprus. voapis
barva a lot. vapět natírati barvou je třeba
pokládati za přejaté, i když vap není v polštině
doloženo (je však r. vap).
varda stč.: míč (Klaret aj.), za Jungmanna i v
jednom nč. rčení. Nejasné, asi cizí.
varga laš. vsi.: pysk (kravský, koňský); iaš.
vargat, vargatý zavalitý, tlustý. Z pol. warga
pysk, nejasného původu.
vargaČ laš. (posměšně): plakati, varg-nuč
křiknouti Lp-Korbiel. — Souvisí nějak
677 varmuža
s lit. veřkti plakati, ale podrobnosti nejsou jasné.
varhany, stč. i vorhany, nář. i harvany, havrany.
Zdrobn. varhánky harvánky foukací harmonika;
zvarhanit zmačkati, mor. havránkovy skládaný do
záhybů; ale vm. varhánky malé záclonky (Korbiel
rkp.: z něm. Vorhänge!). — Ukr. varhany, r. nář. a
strus. vargán, br. arhan. — Přejato z román,
arganum, resp. středořec. aqyavov, druhotvarů
vedle organum όργανον, cesty přejetí nejsou však
podrobně známy, také nevíme nic stran v-. Sic.
organ, pol. organy, ukr. orhan a r. orgán jsou
přímo z církevní latiny (organum).
vařiti: jíti z cesty, uhnouti (vařím vaříš atd.); u
Litomyšle (volal na něj, ať vaří, aby varii), msl. a
val. (variš odtuď/; laň z toho hrobu nevařila), laš.
varať (varaj mi z cesty; vyvaral furmanovi), val.
odvariť odstoupiti, č. odvařit koho = odbýti,
odehnati, laš. vy varať vyhnouti se, uvarať se
odstraniti se; někde zachován jen imperativ: han. a
msl. var/ vartě!, spisovně varií varite/ — Mělo se
za to, že je přejaté; ale je domácí, totožné s csl.
varJQ vařiti běžeti, strus. varju vařiti předbíhati
(z csl. nynější rus. spisovné pred-variť předejíti,
predvaritelnyj předběžný, zatímní), b. predvarja
upozorňuji, varuji (srov. franc. prévenir t/v). Pro
tyto sloyanské tvary lze předpokládati jednak
původní frek-ventativum varajo varati běžeti,
jednak faktitivum var ρ vařiti hnáti. Příbuzná slova
jsou lot. věru vert běžeti a faktitivum lit. varaü
vary ti hnáti (dobytek ap.). V češtině byl běžný
hlavně imperativ (*varaj a vari splynuly) a klesal
v citoslovce, čímž se udrželo r dokonce i v
indikativu. Zřídka vari vyjadřuje zápor, popření
něčeho PS, srov. č. ale jdi!, vyjadřující nedůvěru,
pochybnost. — Od apokopováného citoslovce var
utvořeno nové sloveso varovati ustoupiti (varuj z
cesty Veleslavín; aby mu z cesty varoval,
Lomnický).
varkoč stč.: sukně oblékaná přes odění. Ze
střlat. vardecocium, varcocum. Zíbrt, Děj« kroje
154.
varkule nář. č.: knedlík, mor. varhula (jč.:
hlupák), přesmykem (vliv slova gule koule)
gulivára. — Z něm. dial. wargel knedlík, nok,
šiška husí, od wargeln kouleti, váleti. Janko NŘ
6.76.
varle, jen v č. od střední doby. Nejspíše
abstrahováno z pol. warchl§, warchlak mladý
kanec, což je příbuzné s lat. verrěs kanec, lit. vefšis
vůl; základem je ide. adjektivum v stind. vfšan-
mužský, samčí. Κ tomu srov. sic. vajčiak kanec.
varmuža dosud mor. (han. laš. msl.): usazenina
po vyvařeném másle; místy znamená ještě rozličné
kaše, rozvařená povidla apod. Stč. varmuže. Pol.
jarmuz. — Ze střhn. varmuos (2. část = nhn. Mus
kaše; sthn. varmmuos). Vč. (u Jahody) a v laštině
jo
varovati
i nadávkou hloupému nesmělému, tehdy
měněno dále v var mula, varmara.
varovati. Aktivní sic. varovat znamená
hlídati, opatrovati, chrániti, varovný, opatrný,
varovkyňa chůva, laš. varhovai (podivné h). —
Pol. warowac stříci, hlídati (pak i: opevňovati
město apod.), strus. vorovati (o asimilací?), b.
var ja střehu, sin. varovati chrániti. — Zvratné
č. varovati se stříci se něčeho, chrániti se před
něčím má ještě význam lehce vysvětlitelný ze
starého; varovati dáti výstrahu se vyloží jako
vystříhati někoho před něčím, od stříci. — Není
z germánštíny, ale domácí, denominativum
(jako pečovati od péče) od vara (zachováno v
pol. wara! = pozor!) = ř. ώρα pozor, péče (z
*vörä). Další příbuzenstvo je v lat. vereor 1°
dbáti čeho, 2° stříci se, varovati se čeho, 3° ctíti,
míti v úctě, vážiti si (s tímto významem je ver- v
poněvirac, viz) a v něm. sich wahren vystříhati
se čeho, warnen varovati.
varta: hlídka, stráž, zvi. vojenská, odvoz.
vartovati hlídati, vartýř strážce. — Varta je z
něm. Warte t/v.
varvas virvas virvál mor.: hluk, rámus;
varvasiť B, larvasit Mal. — Pol. war was, bar
was t/v. — Vzhledem k pd. wyrwas = tanec
možno i u nás uznati, že vidrbál vřava Kub Ppz
( > vulg. tygrbál tancovačka nejnižšího druhu)
by bylo z virvál. Vše asi z něm. Wirrwarr
zmatek, -as podle halas ap.
varyto, poprvq v RK; z něho proniklo do nč.
básnického jazyka. Jeho původce chtěl asi
vytvořiti domácí hláskový protějšek k ř.
βάρβιτος, což byl jistý strunný nástroj. (Jg.,
sveden českým stř. rodem, cituje omylem
domnělé ntr. βάοβιτον). — Sic. varyto je z
češtiny.
vařečka, nář. vařaja vařacha vařeja vařejka
vařejčka (z tohoto spis. -ečka), vašek (Jgd.: na
povidla). Sic. varajka -ejka -ucha aj., pol.
warzocha, stp. s nenáležitou nosovkou wa-
rzqchew, rd. povaréška, povarenka Podvys. —
Slouží k míchání těsta, tekutin, apod. Psi. var-
eja z *tvar-, od kořene tver- míchati, kvedlati,
který je dobře zachován v germ. (stangl.
pweran t/v, něm. Quirl měchačka). Nové -cha je
tu asi vlivem slovesa měchati míchati. (Jinak
Janko ÖMF 5.408 a HK, od vař-iti.)
vastrž mor.: kanál, jč. a vč. vastržej trati-vod,
sic. bastržaj stoka, stružka. Jg. vo(d)-etržej,
chod. strž svodnice. — VI. části je jasné něm.
Wasser, voda (Šm.), ostatek je nejasný.
váš, odvoz. mor. vašinský. Oslovení vašnos-ti
z vaše milosti, dat. vašnostem, řidší byl nom.
vašnost, z toho nynější ironické vašnosta. —
Všeslovanské. Psi. vaěb od základu, který je v
gen. vás, se zakončením -jb podle mojb tvojb
svojb. Srov. náš.
vášeň, vášnivý, rozvášniti; stč. vášně z *να·
678 vatra
sn-ja znamenalo návyk, zvyk, mrav, zálibu
dobrou i špatnou (dobru váš nu jmšjieše,
Mastičkář), tak dosud dluž. wzšna; v nč. se
kloní k významu náruživost. Jč. vášnivý vy-
bíravý, odtud jč. vášnit štítiti se jídla po někom.
— Sic. vášeň t/v jako v č.; pol. wotšn se
přesunulo a zúžilo na hněv, hádku, spor, hluž.
wašnje je temperament, nálada. — Psi. i-kmen
vas-nb souvisí s avest. vasna- mask. vůle, vasah-
ntr. (vasö = podle přání, vůle, záliby), stind. víš-
mi chci, přeji si, toužím, ř. εκών dobrovolný. U
nás je zdloužené *väU- (jinde není délka
doložena); přípona -ni-; přecházelo k ^α-
kmenům.
vata, evropské slovo ,,z eg^φtské arabštiny
(rostlina tolita syrská)". Š nilauer.
váti věji 1° neprechodné o vanutí větru, 2°
přechodné rozváti atd., pak i jednodu3há
sloveso o jistém způsobu čištění obilí. Z *vé--J2
vČ-ja-ti; v češti íě -eja- staženo v *ά, ά {vál),
popr. přehlasováno (vieli > vili), infinitiv stč.
vieti > víti byl v nářečích zkrácen ve vit nebo —
podle prézentu — vit, VÍC. Podle 2. třídy se
vytvořilo stč. vČnu vŠnúti (po-), dosud han. a
mil. ovenút. VČnúti pak zase podle váti změněno
ve vanu vanouti (post-verb. van, vánek, průvan).
Starší post v. jméno mor. včj -a -e poviji,, sic. veja
chumo-lenice; závČj, vč. návlj. Od přeohodného
slovesa sic. viaťca vátka, han. víťca vívka větí
zrna. Vejacka = lopata k tomu, pi. wiaczka. Ze
rčení zvalo mu to chmzl (— vichřice mu strhala a
odnesla ch.) 'přišel o všecko' vzešlo nesmyslným
zvratem v pojetí činitele i činnosti han. zv5l mik,
hrách = utekl. Chod. závětí závětří; č. vání,
vánice. Viz i vítr. Nový termín vývíva od
Dobrovského (: vzduch z ní vyvěje). — Csl.
vsjíti, sic. vzje viai, pol. wiac stpol. wianac, wija
chumelenice, ukr. vijaty, r. vejať, b. veja, sch.
vij2ti, sin. vejati. Kořen *vě- v stind. vä-ti, vä-ay-ti
(— si. vČ-je-tb), ř. αησι věje.
vatka, vadka: drah rybářské sítě, malý nevod.
Pol. wzda, hl. dl. watt. Z něm. Wate nevod. Ukr.
chvatka má ch- od chvátiti chytati.
vatra, v sic. oheň, který si rozdělávají valaši
na horách i jiní pasáci; vatrisko ohniště. Tytéž
významy mají pol. watra, witrzysko, ukr. vatra
vatryšče, sch. vatra vatrištz, sin. vatra. Sic. vatrál
je dlouhá silná hůl na roz-hrabávání vatry, pak
vůbec klacek, obušek, tak i pol. watral, ukr.
vatralka a b. vatral. Sic. zavatriť rozdělati oheň
PS. Vatra je slovo karpatského pastevectví,
známé i u Rumunů, Madarů (vatra), Albánců (vat
re) a Cikánů (vatro ohniště). V laštině v. však
znamená též hromadu bramborů, která je
obložena slámou a hlinou, aby přezimovala na
poli (Loriš), hromadu neřádu (Bartoš) nebo
jenom hromadu výmětů (Horečka), u Huculů
také chatrč, boudu, u Poláků též zbytky spálané
slámy. Tyto významy nutí
vatrc
uznati, že vatra se vztahuje pouze na oheň a ohniště
pastevců, kočovníků (cikánů) a podobných živla a
že je rozšířili vlastně cikáni, kteří je převzali z
íránštiny (av. ätar- mask., pers. äöar). Zbytky po
ohni i jiné nevábné zbytky po kočovnících nazvány
tak ironicky nebo z neporozumění od usedlého
obyvatelstva. —- „Podle Jokla WZKM 34.37 n. je v.
z rum. vatra krb, to pak z alb. votrě" (Solta 365).
vatře B, fatrc val. SvK: kus (chleba). Jvč. vatrc
(pentliček), svazek B. — Nejasné.
vavřín; v starší době bobek, podle podoby plodů
(bacca laurei), odtud bobkový list; z pol. wawrzyn
přejal Presl. To pak je z román, laurinus, jež je
základem italských nářeČních tvarů z Benátská
(lavrano vavřín) a Terstu; v- asimilací k
vnitroslovnému v. — Sic. vavřín je z češtiny. U
jiných Slovanů s Z-: r. ukr. b. lavr z lat. laurus; sin.
lavor(ika) a sch. formy lavor(ika) z italských nářečí,
jen mylné j- je u nich vlastní.
vaz 1°: druh jilmu; sic. vaz, r. ukr. vjaz, pol. wiqz,
hl. wjaz, sch. sin. vez, psi. tedy vez-b. — Příbuzná
slova (popř. s jinou příponou) jsou lit. vinkšna, lot.
vlksna (z *vinz-snä, k vsuto), alb. vidh jilm a kurd.
viz druh jilmu; stangl. více, angl. witch, dn. wicke
jsou bez n. Prastaré slovo. Spojovati je s vázati (prý
vzhledem k lýku) je mylné. Vaz je u lidu ve
vážnosti, na Valašsku měl magickou moc proti
špírkům.
vaz 2°: šíje, sic. väz, obyčejně v plur. vazy. Pů
/odně = spoje íí kterýchkoli kostí (stč. od vazu neb
spojení kostí Saličeti, vazov neb klúbov ib.), pak vaz
hrdla (stč.) = kosti spojující lebku s trupem. — Od
vázati» Ukr. vjazy téhož významu. Stprus. vinsus
krk bude přejaté, i když v polštině není jeho pra-
men doložen, neboť vázati nemá v baltštině
protějšku, není tedy v pruštině pro ně domácího
podkladu. Stč. bylo i svaz šlacha, svazové audův
ligamenta membrorum (Rohn).
váza, sic. váza, pol. waza, r. váza. Z něm. Vase
fem., to z franc. vaše mask.; základem všeho je lat.
väs nádoba, popř. román. vasum.
vázati, sic. viazaí, z VQZ-, rodina velmi roz-
větvená. Primární slovo *vezo v§zti bylo v csl. u-
vezti, v stč. vazu viezti plésti (sítě, rukavice apod.:
ani přadú ani vazů, šijíc a vazúc) vázati, poutati.
Frekventativum vežg vezati je ve viezu (nč. vázu)
vázati (srov. stsl. vezati, sic. viazať, r. vjazát vázati,
plésti, 'ukr. vjazaty, hl. wjazač, dl. wězaé, b. veza,
sch. sin. vezati), svázati ( > postverb. svaz, -ek) atd.
(> úvazek, závazek, podvazek); vazák, vázanka;
vázané, stč. navazadlo = dárek k svátku apod., laš.
vazane, -ni, mor. i vazné, neboť dar (např. 5 jablek,
v nich zapíchnuto po desetníku, pozlacené ořechy)
byl svázán do pěkného šátku (Bartoš pod iizelek,
Pittnerová 36.79; pod. něm. Ange-
679 vdáti se
binde; u Němců se dárky" často přivazovaly
obdarovanému na ruku); jenom na Laších byl polský
zvyk svázati toho, kdo má jmeniny, povříslem,
oslavenec se pak vykoupil vázaným (Bartoš). Na
východní Moravě vázat dosud = plésti punčochy, v
Praze podskalské píznouti = spravovati sítě. Záhy
přitvořeno nepřechodné v^z-nnti = býti poután něčím,
zdržován: č. váznouti, sic. viaznuť, pol. wigznqc, r.
vjaznuť, sin. veznoti, Α vgz-lti: tak csl.; sic. vazieť,
é.vězeti; ale vězeň je z vězný Jir. 42,265 < vez-bňb ( >
nové vězniti), věznice; vězení, stč. vězenie, je od stč.
věziti = ve vězení držeti (dolož. Táb.). Viz ještě obáslo,
povázka, svízel. Stupeň vrz- (v- snadno odpadalo, > oz-)
je ve val. úzká šňůrka, dále v motouz, pavuz, příbuzný,
uzel, vazenec > vězenec druh vrše.— Psi. V§ZQ vrzati.
Příbuzné je lit. výzti plésti, víti (flechten), ap° ovíjeti
(umwickeln) a lat. vindře vázati. Lze vyjíti od základu
veilc-, veig-, se zdvojením hrdelnice: lit. viýj- > viz-, §
7, slovan. vigj- > v$z-; v latině vlkk- > vine-.
vazký jvč. a mor.: vlhký, zvasknút (Ky-jovsko); val.
msl. vašČina močálovitá půda, han. vašcena mokro,
vlhko, mokrá půda, han. navašÓet navlhčiti, převaščet
\ ř svlažiti.— Je příbuzno se stnor. vátr, nor. vaat, dán.
vaad, šv. vát t/v (feucht, nass). U nás původní *väd-*b
bylo zesíleno adjektivní příponou -sk- (jaká je např. v
ploský): *vad-skT> > vask'b. Náležité psaní by tedy
bylo vaský.
včela, nář. jč. a chod. včala (podrobnosti Voráč 15,
viz i Utěšený NĚ, 45.172), mor. i ščela. Včela = fČela z
*pčela. Odvozeniny věelař, věelín (srov. ovčín,
kravím); včelník klad. = Melissa, bot. Dracocephallum
(Presl); ojediněle včelák = čmelák PS. — Stsl. březla i
bběela, r. b. pčela, sic. včela, pd. pczola spis. pszczola,
hl. pcola, dl. cola, sch. pcela, sin. bcela bečela č(e)bela.
— Psi. bbtela je patrně ze staršího *Čbbéla (jež se
zachovalo v FII. čbela). Příbuzné je čbmelb (viz Čmel)
a slova ugrofinská: fin. kimalainen včela, čmelák, est.
kimalane čmelák, lesní včela, votj. čima lesní včela.
Jméno asi praevropské. Slov. čbm- je z kim-; zde
záměna retnic m\b a přesmyk; ten postihuje rád slova
tabuová, jako bylo právě jméno včely. Proljo je ono
často nahrazováno jmény novými: je zvána též
„mouchou medovou" apod. (fr. nář. mouche á miel
aj.): mor. mucha, muška.
vdáti se (za muže) je staré vbdati, příbuzné se stind.
vindáti = získává, nalézá, med. vindatě = získává si
ženu, pojímá zi ženu. V slovanštině vlivem
starobylého participia vbdänä = stind. vidänä Vzatá za
manželku' vyrostla flexe inf. vbda-ti, 1. sg. Vbda-mbf
takže sloveso se rýmovalo s dáti. Povědomí jazykové
je pak s dáti vskutku spojilo a zrně-
vdolek 680
nilo vbdati 8$ ve tvar s vy-, že se dívka „vydává z
domova" (stě. vydati provdati, sic. vydat ea,
podobně i rus. a pol., > posťverb. sic. výdaj,
partie, sic. vydatá). Odvozeno vdavky (plur.
podle oddavky), msl. vdaj, č. spis. vdej vdavky
PS. Viz i nevěsta. Zubatý LF 28.117, NŘ 15.72.
vdolek, již sté.; nyní lidově dolek, též pol. (z č.)
takto. Přejato z bavor. něm. dalken, talken mask.,
v- přidáno snad lidovou etymologií, že se dolek
pekl z těsta nalitého v doU, v důlku pečicího
plechu. Κ Němcům se Talken dostalo zase od
Slovinců, je to psi. Holktno (r. ukr. tolokno, pol.
tlokno, jihosl. tlakno), jakési jídlo z mouky, ku
podivu podobné orientálnímu názvu jistých jídel
talkan (talhan, ίαίχαη aj.). Vzhledem k tomu se
zdá, že i tolk'bno je přejato odněkud z východu.
Janko NVČ 24. 7. (Starší domněnka, že by
tolk^no souviselo s tlouci, nepřesvědčuje; oves —
navlhčený, aby popraskala slupka, pak usušený —
byl sice tlučen ve stoupách, čistá zrna pak mleta
na žernově, ale psi. termín pro to otloukání byl
pbchati, 6. opichovati, nikoli tlouci.)
vdova, tak u všech Slovanů. Psi. vbdova,
původně adjektivum (Vaillant 1.526), souhlasné
se stprus. widdewň a stind. vidháva, tedy z pův.
*vidhevä. Vedle toho je s nulovým vokalismem 2.
slabiky lat. vidua, gót. ukduwo (něm. Witwe), ir.
fedb; v řečtině a arménštině to slovo zaniklo.
Snad patří k ind. vidhú- zbavený něčeho.
Přitvořeno vdovec, lat. viduus, ale velmi pozdě,
neboť ide. pravěk v době patriarchální rodiny
neznal pojmu „vdovec", naopak pojem vdovství
byl velmi výrazný: obsahoval bezbrannost, bídný
život z milosti sourozenců nebo bez ní, často
otroctví u nepřátel zabitého muže; rovnal se sirobě
dětí.
véba: druh jemného plátna PS. — Z něm.
Webe t/v.
věc, věcička, věcný, věcnost; stč. i demin.
viecka (Hus); sic. vec (e z ě), hl. dl. wjec. Jinde s
e: stsl. veštb πράγµα, res, φύσις, natura; r. ukr.
vešč z csl.; b. vest věc, předmět. — Je příbuzné s
gót. waihts fem. věc, stisl. věttr vaettr vitr fem.
živočich, věc, stangl. with f. bytost, démon, věc,
něm. Wicht mask. tvor, bytost, věc (iv'aste o
skřítcích a trpaslících), Böse-wicht. Dosavadní
pokusy o výklad našich i germánských slov
vycházely z vek ti-, ale zdá se, že české a lužické
Č nelze pokládati za něco druhotného. I v gót.
waihts (mylně psáno s ai), vidíme ai, nikoli e, pro
slova islandská Wood (v čas. Modern Languages
Notes 23.1908.148) vycházel jednak z *voiktis
(pro vaettr), jednak z *viktis (pro ostatní), toto je i
v n. Wicht. Jo-li u nás ě původní, bylo psi. věktb, z
*voik-ti-s, jež se dá — rovněž tak i germ. tvary —
dobře spojiti s lit. velkiu velkti, lot. veikt dělati,
pracovati, srov. πράγµα věc
věděti
(m. j.) od πράττω činím (viz i obraty mor. nikerú
věcú = žádným způsobem, sic. všeť kým činom =
každým způsobem). Tvary s e lze vyložiti dávným
zkrácením v ledabylé výslovnosti obratů s
přívlastkem, kde významové těžiště je v přívlastku
(to je nesnadná věc; sic. až milá věc ~ až milo;
někdy věc tu dokonce mizí: č. to možná — vč. nář.
t. m. věc = to je možné). Kráceno ě, vyslovované
zhruba jako ě, výsledek tudíž byl e. (Srov. redukce
např. v čelověk > člověk, sch. čock aj.)
večer, odvoz, večerní, večernice; večírek soirée.
Nář. večír; v předložkových spojeních často
apokopováno a ve- dlouženo a úženo· na ví-, např.
jč. vodvíčer podvíčer (rytmické dloužení asi podle
protikladného od rána); hypostasí kvíčerek (velmi
rozšířené), jč. kví-čeří. S klesnutím na příslovce
další změny: mor. jč. kvečerou kvíčerou (-u > -ú),
mor. k veČerému, jč. vodvíčereu, mor. odveČíř.
Stará, odvozenina * večera (r. večer ja atd.) ve
večeře (od toho večeřeti). Sem náleží též psi. pří-
slovce vbčera (č. sic. včera, csl. vbčeray r. vČerá
atd.), od něho včerejší -ek, sic-včerajši -ok jako
nynější, je redukcí z večera (nejspíše starý
instrumental; Vasmer IF 42.179). — Psi. večera se
shoduje s lit. vdkaras z *vekeros (e-e v baltštině
někdy > a-a) a s arm. gišer. Ale lat. vesper, ř.
έσπερος, kymr. ucher předpokládají *vesperos;
rozdíl spjk vysvětlíme asi takto: snad jádro toho
slova je příbuzné s ind. kšap- 'noc'. Toto mělo i
kmenový útvar kšapar-. Večer se mohl označovat
jako doba před nocí (stč. snóci, ukr. 8 noci 'před
nocí, večer', viz noc). Předpokládáme tedy (ve u
Brugmanna 'herab', srov. význam u 8 [noci] = s 1°)
*ve-kseper-o-8 a přesmykem *ve-kesperos~ A
toto dlouhé slovo bylo zkracováno buď na ve-
ke\ßpe\ro8 (bsl.) nebo na ve[ke]speros-(jinde). ^
věděti, rodina velmi rozvětvená. Stč. a nář.
znamenalo i „znáti" (mor. vím já jednu
zahrádečku). Part. vědom (odtud vědomí*
vědomost, povědomí, nevědomky, svědomí, svě-
domitý; uvědomiti si, uvědomění); vest z věd-tb.
zpráva (věstiti podávati zprávu; věstník z ruš.; od
obrozenské doby je návěst premisa; věšťtir viz
věští); part. stč. (z)věstý známý, jistý; věda ve
významu Wissenschaft, scientia,, přejato v
obrozenské době z polštiny; ale je i lidové han.:
vědomost, vědec, hybridní vědátor. S
předponami: zvěděti > zvěst (-ovati* nezvěstný,
zvěd), zvídati (zvědavý, zvídavý» vyzvědaé);
dověděti se; svědek (> svědčitir pře- u- do-).
(Nepatří sem pověděti, viz!) Zvláštní útvary: stč.
věd čaroděj, fem. nč. vědma a p. wiedíma z r.
vědma, asi z *vědoma. Viz též vid. Obdobné
množství odvozenin u jiných Slovanů: sic. vediet
atd. — Starobylý présens vědě věsi atd. vyrostl z
perfekt o vého tvaru: věd-ě (koncové -Č je z -ě-m,
v. Aitzet-
vedro 681
müller Opora slavica IV 209 n. Mladší vcmb jo
přetvoření toho vědě podle athematických présentů:
*věd-nib, Fraenkel IF 59.158. Jiné tvary byly
stavěny podle jiných vzorů: věďorrvb a partie, věd-
nt- (není věd-et-\) podle o-kmenových sloves. Vše to
ukazuje, jak soustava tvarů je u věditi nepůvodní;
starý byl jen indikativ *void-ě-m a další osoby.
Základ void- souvisí jakožto o-ový stupeň se
základem slovesa viděti (*veid-); *void-ěm vím
znamenalo původně asi stav, kdy mám v sobě
výsledek vidění něčeho. U starých Indů je několik
výroků o tom, že opravdu bezpečně a spolehlivě ví
člověk jenom to, co viděl. I soudy žádají především
očité svědky.
vedro: horká suchá pohoda; od toho sic. vedrný
jasný, o počasí. — Pol. wiodro, r. vedro, velrennyj,
hl. wjedro. Zpodstatnělé neutrum příd. jména stsl. a
strus. vedrt, sin. veder, b. vedar* sih. vedar, sic.
vedry, vedrný jasný, č;stv, příznivý, příhodný (J. K.
Garaj, Príručn / slovník). Psi. vedr*b náleží k
základu (s)v$i- horkem sušiti resp. nepřechodně
sušiti se, vadnouti, má však původnější tvar bez
nosovky. Starobylá přípona -ro-ukazuje na \^elké
stáří slova. Vedry čas je ten, který vše vysouší a tím
i konservuje jisté potraviny; za stará byly a někde
dosud jsou sušeny na slunci ryby, ovoce, lesní
plody; stojný účel jako sušení mělo i uzení masa:
ud,'t> (viz) je od téhož základu. Věci byl v sušeny ni
zvláštním zařízení, maj ícím název od téhož véd/vod-
, viz odr. Ze slovanštiny pře a o gem wedra- (něm.
WtUzr ntr. atd.), ale užíváno už o počasí jakémkoli,
obecně.
vědro; sic. vedro, stsl. vědro, pol. wiadro, r. b.
vedro, sch. vjedro, sin. vedro. Jako ř. υδρία džbán je
od νδωρ voda, tak i vědro je od názvu vody: ě je z ě
(vrddhi), základový vokalismus β ν názvu vody je
nyní doložen v het. gen. vetenas od vätar voda.
Vědro je tedy útvar typu prajazykového, předšlo-
vanský, i když protějšku jinde nemá; r náleží k
jménu vody, jež bylo r/n-kmen.
věhlas stč.: půvabnost, krása (Klaret aj.); v nč. =
proslulost, sláva (patrně vkládáno sem něco z hlas
pověst, sláva), věhlasný stč. = půvabný, ale i opatrný,
moudrý, nč. = proslulý. Původní význam byl asi
zkušený, znalý, tak v csl. věglast, opak nevěglasT>,
strus. věgolost peritus, r. neveqlas, ukr. nevikláš
neznalec, nevzdělanec. Nejspíše z věd-,-gols-b
(složenina typu άρχέ-κακος), jemuž se dostává
výkladu slovinským rčením vedeti glas čemu = znáti
hlas něčeho = rozuměti. Izolovanost toho slova
vůbec a změ-nv významu v češtině svědčí tomu, že je
to drvo nelidové, výtvor pro potřebu spisovného
jazyka, a že se k nám i do ruštiny dostalo z
církevního jazyka. Zdá se též, že nejdříve bylo slovo
s ne-, kladné že z něho bylo abstrahováno.
věk
vejce, stč. vajce, chod. vijce, mor. nář. jxjo jajko, ale
mor. vajka = varlata zvířecí. Odvoz, vajíčko, vaječný,
vejčitý. — Stsl. aice, sic. vajce, r. jajcó, ukr. jajce, pol.
jaje, hl. jéjo, dl. jajo, b. sin. jajce, sch. jaje. — V psi.
bylo tedy *aje, přijímající jednak hiátové j-, jednak v-
(toto je jen v češtině) a zdrobnělina na -ce. Poněvadž
lat. ovum a řecké názvy předpokládají uvnitř v (ώων
ώόν ζ *coFiov; ώεον ζ *o)Feov), vychází se z ide. *öv-
jo-m a má se za to, že je to vrddhová odvozenina
jména pro ptáka (ř. οιωνός, lat. avis). Ale u nás a v
germánštině (sthn. ei atd.) v není, a proto není jistoty.
V j:ných jazycích jsou názvy zřejmě příbuzné (arm.
ju, pers. χαι/α, ir. oq), ale neprůhledné.
vějíce, vějička: proutek nsbo obilní klas (Malina)
pomazaný lepem na chytání ptáků, mor. vějica i na
chytání much v chlévě; sic. vieška (š místo č?). Od p?l.
věja ratolest (csl. věja, r. sin. veja, b. vejka). U
ptáčníků se tedv s přeneseným významem udrželo
slovo, které v češtině jinak už nežije. Ptáčník uřízl
stromek, ořezal jej z drobných větví, místo nich
posázel zbylé hrubší pahýly do zářezů vějičkami (byly
to proutky rozštípnuté do tvaru Y, takže v jeho
slangu mohly být nazvvány „větvičkami"). Takový
stromek byl snadno přenosný, ptáčník zabodl jej
kdekoli na volném prostranství a ukryt opodál číhal,
sednou-li naň ptáci. Psi. věja souvisí jistě s vttzv, ale
jinak je mílo jasné. Snad je totožné s ind. ναηα větev
(viz i chvoj), Č místo o bude z v'tiv.
vějička: víčko oční. Jediný doklad u Jg z r. 1544, u
Čel. stč. pověje. Souvisí se stsl. věžda (Supr.)
βλέφαρων, se sin. vejice řasy na víčku, pd. powieka, b.
vezda, sch. vjeija brva, r.-csl. vizdi řasy, r. vezda (z
csl.). (Preslův pokus s r. věžda se v č. neujal, káře j >j
Čel.) U Jgd též hvězda. Nějaká zkrácenina je pivučí
řasa, chloupky na víčkách oka Čel. Strus. věža víčko
oční, ukr. vij η řasa. — Slovo málo průhledné, patrně
prastarý ido. termín. Zdá se, že by bylo možná
srovnati je s wird- v sthn. wi^ťoráwa (n. Wimper);
*w~:t- (n by bylo disimilovanou anticipací
následujícího r?) by pak bylo víčko, wir.t-bráwa brva
víčková čili řasa. Dále je pří-buzno alb. vet-ullé obrví
(Cimochowski LP 5.195), s *ved- z *void-. Pak by
slovanský tvar byl vČdi (jiný vokalismus než v
germánštině) a jeho význam víčko oční; dále je
nerozložitelné jako ostatní jména částí těla. Čes.
vějička a ukr. víja mají j (místo z resp. žd) nějakou
analogií.
vějíř, sic. vejár (z češtiny, s -ar za -íř). Jungmann
přejal v. z rus. vejer (od vějati, srov. č. ovívati se
vějířem; s cizí příponou).
vejlímek mor.: jistý druh jablek. Nejasné.
věk, u všech Slovanů. Znamená vlastně lidské žití,
jeho dobu, totiž původně asi
 -vék
lidskou působnost všeho druhu za života, v době
síly. Pak neurčitou dobu spojenou s životem
generace. Odvozenina věčný utvořena pro
aeternus; dále věčnost. — V stě. bylo snad též
adv. vČČ = věčně, utvořené asi podle stč. adv.
bezpeč = bezpečně. Bylo popíráno, ale bere je do
ochrany Šimek LF 71.12, Nábož. revue církve čsl.
1957.278.
— Psi. vékt. Příbuzné je nejspíše stind.
váyas- ntr. životní síla, mladická síla, věk
mladosti. Tomu odpovídá sin. nevečen slabý,
r. uvečit (iz°) a ukr. obezvičyty mrzačiti.
Za mého věku = me florente = když jsem
byl v plné síle a činnosti (v slovinštině
vystupuje do popředí pojem síly!).
-věk, zesilovací příklonná částice v č. kdokoli-
věk, pol. nikol-wiek apod.; zkracována v pouhé -
v. Je totožná se stind. -väi stejné funkce; *vě u nás
rozšířeno o -k, totéž co je např. v kdesi-k. Meh
Slavia 16.169.
veka: šška chleba (podlouhlý bochánek),
podlouhlá houska. — Z něm. Wecke f.
věkati jč. zč. a chod.: štěkati, věkot. Zvuko-
malebné. Rus. podobně vjákat, zvjágat, mad.
vakkant t/v.
vél: rouška, závoj, vejl (Jirásek), vejhel (stč.,
Rohn). Ze střhn. weile, to pak z lat. velům.
velbloud, stč. velblúd (toto znamenalo i slona).
— Pol. wielblqd, str. velbbuďb -bluďb
verbl(j)uďb, nyní r. ukr. b. verbljúd, sin.
velblody hl. wjelblud. — Obecně slov. *velbblqďb
(jen csl. též velbbqďb) je přejato z gót. ulbandus
fem. téhož významu, ale lidovou etymologií
přichýleno k velbjb = veliký a blnditi = blouditi.
Stran gótského slova se má za to, že je z ř. έλέφας
gen. ελέφαντος slon, názvy cizích zvířat se prý
snadno zaměňují.
velebiti 1°, velebný, veleba = velebnost.
Znamenalo magnificare, činiti velikým ve smyslu
vlastním (dosud zvelebiti majetek; laš. navelebiť si
šatstva = nakoupiti). Stč. velba maiestas (Klaret).
— Základem je adj. stč. velí (nyní veliký, v. to), z
něhož bylo utvořeno abstraktum velbj-oba >
veleba (jako chudoba od chudý), od toho pak
sloveso velebiti (jako zlobiti od zloba, chudobiť
aj.). Lidové uvelebit se = do široka se posadit
apod. je č. mor. i sic. (zde též vyvelebiť sa např. na
stromě). V han. se kříží se zalíbení: za~ velebeni
v koňách = záliba Vyhl Z h. kr. 116. Meh NŘ
38.205.
- velebiti 2°: oslavovati, v. se též chlubiti se,
vynášeti se. Stč. velbiti sě gloriari Ev. Ol.,
mor. zvelba chlouba, nádhera. — Sic. velebit,
pol. wielbič, uwielbač; bělor. uvelbjac* z pol. —
Pův. velbbiti. Kořen vel- je též v het. nalla t/v
(rühmen, preisen); od něho subst. na -bbci,
cd toho dále sloveso (jako hanba — hanbit·'.).
Nč. -le- místo pouhého l je od změtení
s velebiti 1°.
velcs stč.: (asi) démon; doklady Niederle
682 veliký
ŽSS 2.1.114. Přejato asi z r. Veles (častější tvar byl
Volos), což byl psi. bůh dobytka, skotii bog'L. Psi.
*Vels*b, asi ze *Sslvb, což by bylo totožné se
stind. Šarva. (jiný název boha Rudra, rovněž pána
dobytka, divokých zvířat i přírody vůbec) a av.
Saurva- ( = Šar-va), z ide. *Uelvos. V psi.
proveden přesmyk (asi tabuový, pro ostych před
božstvem) s-v > v-s. Ruština zachovala obě
vývojové formy hláskové ele i olo. Čechové přejali
v. už za úpadku pohanství, proto význam poklesl
na pouhého čerta nebo démona (podobně poklesl
av. Saurva). Meh RÉS 23.61, AO 22.556.
veleti, v starší době = chtíti, přikazovati, raditi;
nyní (od Buriana) jako termín pro roz-k tzování
vcJ3nské nebo obdobné; velitel, zaveleti, povel. —
Stsl. velJ2 veleti chtíti, přikazovati, sic. veliť, r.
véléť, ukr. velity, b. velja, povelvam; sch. velju
pravím, sin. veleti rozkázati, říci. — Psi. velo veleti
vzešlo zo starého slovesa athematického,
zachovaného ještě v lit. pa-velmi, pa-velti chtíti,
dovoliti, nechati a v lat. volo velle chtíti (vše z vel-
), V slovanštině jsou i další střídové útvary, viz
voliti, vůle.
velikonoce: stč. by* o veliká noc, skloňované v
obou částech (po velice noci)-, pak veliká noc (do
v-é noci) i později složenina velikono(c) Sm 140
(dosud lidově např. han. aj. vélkonoc). — Sic.
Velká noc, pol. Wielika noc > Wielka-noc. Jinde
den: ukr. Velyk den, obdobně r. b. sch. — Pro
označení toho svátku jakožto „veliká noc" byla
základem noční slavnost, kterou dosud podržela
východní církev. Novočeština má plurál vlivem
slova vánoce (J. Knobloch ZfS 7.302). Podle
veliká noc vzniklo i stč. označení Veliký čtvrtek =
Zelený č., Veliká sobota = Bílá sobota.
veliký, redukováno (v rychlém proudu řeči) na
velký. Vzniklo rozšířením o -k-b (vlivem slov
široký daleký hluboký vysoký, označujících
rozměrnost jako v.) z pův. velbjb (stč. velí); i
stažením z -bjb-. Stč. velí bylo už na počátku
literární doby v zániku; jsou doložena jen příslovce
stč. velím = mnohom (v. viece) = instr. sg. neutra;
nové laš. sic. vela je nejspíše gen. sg. mask,. nebo
neutra, původně náležitý snad jen při záporu (Ho-
rečka má 3 příklady, jen záporné: chlebn véla
nemam bylo vlastně „velikého") a p> předložkách
(srov. pol. ot wiela narodów); v laštině vela též >
velo, veli (málo v. — velmi málo, trošinku), velej =
kolik (význam vela velej 'kolik* podle rýmového
kela tt.); velmi má koncovku instr. plur. (velmi st.
radoval by pádem odpovídalo stč. vazbo velikými
radoščěmi sě r.). Mnoho zesílených forem:
velikánský veličavý veličizný veli-Čanský velkavý
velicaný velikúený a mn. j.). Stč. veličenství bylo
velebnost, ale nč. titul veličenstvo je asi z polštiny.
Veličiti velkj'm činiti, chváliti, vynášeti, v. se
chlubiti se;
velryba 683
vsi. dělati si čest z něčeho), nyní jen se 2-, I iter.
zveličovati. Veličina z ruštiny, veli-káěství až nč. (není
u Jg) asi z bulh. velikaš velmož. Jako 1. člen složenin
je vele-, vel-, velko-, Presl zaváděl i velo- (-plody). Viz i
velebiti 1°. Velmož je patrně zpětný útvar z velmožrtý
(= sic. velkomožný, lidové oslovení panských osob),
tak i r. zastaralé vel-moža z velmožnyj. Obdobné
útvary u jiných Slovanů, např. sic. velký, r. starší
velij, nyní vdik vdíkij veličávyj veličestvo veličáťsja, str.
velmi. — Za psi. lze pokládati velbjb veliká veličiti
velimi. — Příbuzné je asi ř. ερι-, άρι 'vele-, velmi,
mocně, silně', je-li ono z *veri·; záměna lfr, § 5. (Jinak
Zubatý 1.1.366: myslel na stind. variyán 'lepší'.)
velryba, stč. velryb, pol. wieloryb již od staré
doby, sic. velryba. — Složenina (vel-, viz veliký)
starého typu, kdy se mění rod (jako louka —
palouk). Staří ovšem nevěděli, že to je savec, jim
byla ,,vele-rybou". (S něm. Walfisch asi nemá
geneticky nic společného, ač stále se tvrdí opak; tak
i Vážný NŘ 41.280.)
vemeno: viz vy měno.
ven, rozšířeno v novější době o -ka (viz), mor. venka-j
(sic. vonka), nebo -k: mor. venek ven: šél venek. Z
adverbia, původně zajisté obecně českého, se
hypostasovala dvě substantiva: jednak venek:
navenek, lok. venku, gen. zvenku (sic. zvonka, z toho
sic. I vonkajši, -ek), odtud dále č. nář. venkovní (opak
vnitřní), z toho zpětný útvar venkov (pcdle demov,
domovní) -ský^, -an; jednak věnčí: mor. na věnčí ven,
na venčó venku, č. zvenčí z venku, po věnčí Jg.
Věnčiti se procházeti se venku, věnčiti psa = prováděti
psa venku, dok. vy°. Venkoncem (sic. von-koncem)
'veskrze* vzešlo z vět jako probodl ho v. = že až zbraň
vyrazila koncem, hrotem ven. Ven je z vtnt (tak stsl.;
pol. dl. wen, sic. r. von). — Vné ( > vnější, -ek) je z vtně
(tak stsl., též vině asimilací k měkkosti Č). S
předložkou zevně (srov. sic. z-dnuká). — Vtnt a
vtně vypadají jako 4. a 6. pád nějakého substantiva;
má se za to, že mu odpovídá stprus. wins mask.
vzduch. Zubatý připomínal též stind. vana-h les
(vánam = do lesa, totiž do džungle obklopující
ves, pryč z domu, ven!), oslabení na T> by bj'lo
následkem poklesu v příslovce. Srov. s tím laš.
(obdobně v pd.) do póla ven, na pólu venku. Jsou i stč.
doklady svědčící tomu, že ven bylo původně
substantivum (Svěrák): např. umý se, ať by bylo i to,
což jest ze vna, čisto Krist (z Bauera, Vývoj). věnec,
vínek, věneček, věnčiti. Kromě běžného
významu je v. jč. i námluvy, svatební pitka i
svatební koláč obřadní = krávaj: původ těchto
významů souvisí se svatebními obřady východních
ritů, při nichž na hlavy snoubenců se kladou koruny,
původně věnce; k nám ten název byl jenom |
Vepř
asi importován z jihu. Od šedesátých let je vínek,
věneček i menší ples, překlad něm. Kränzchen, což byl
prvotně asi 'soukromý kroužek', totiž mladých lidí
(tak i dl. wěnk) sešedších se k zábavě. — Stsl. věnbcb,
věnbčati, sic. veniec, věnčit, pol. wianek, wieniec,
wienczyc, r. venók, venČáť, b. venecf sch. vijenac, sin.
věnec, hl. wěnc, dl. wěnk. Lit. vainikas, lot. vainike. —
Psi. bylo tedy věn^k-b i věnbCb, z *věn*b (< void-no-
s), jež patrně souvisí s ví-ti (č. stále víti věnec, tak i
jinde).
věnik, již stč.: větvička, víšek, chomáč listí na větvi,
svazek z listů, zvláště jako „fíkový list" Evin; odtud
význam zástěra (u Rohna) a jakýsi protiklad zástěry
mlíčen (chod.); jč. vějík = otrhaný keřík jahod. —
Stpol. wier,ik z listů, r. vénik svazek březových
větviček s listím (do lázně na šlehání těla), ukr. vinyk
svazek větviček, koště, csl. venik'b prut, sin. venik,
vejnik svazek proutků. — Český význam 'větvička' a
formy vějík, sin. vejnik ukazují, že to souvisí s věja
větev, tedy *vějbnikT>, od adjektiva *vějbm> větvový
(totiž svazek, chvost). Mad. vény ige ratolest je ze
slovanštiny.
věno, věnný (slib, list; věnná města v Čechách =
věno českých královen), obvěniti; věnovati, původně =
dáti věnem. — Pol. wiano, sic. veno, ukr. vino, r. véno,
kdysi částka, již platil ženich tchánovi za nevěstu;
časem, se změnou poměrů a zvyklostí, přeneseno na
to, co nevěsta s sebou přináší ženichovi. — Vzhledem
k stejnému významu je příbuzné 8 ř. εδνον (hom.
εεδνον) a sthn. widomno,n. Wittum (k tomu sloveso
widmen), vše z *ved-no-, i když Č činí obtíže (je snad v
něm vývoj edn > enn (asimilace) a pak vývoj en > ě, §
7?). Základ ved- náleží patrně k vésti, jež v staré době
(u Slovanů jinak zanikl ten odstín) znamenalo 'bráti
si za ženu', uxorem ducere.
věntiř vincíř vincéř větěr vm.: provázková past na
ryby v podobě velikého pytle, uvnitř držená ve
válcovité podobě proutěnými kruhy; mívá někdy po
obou stranách i sítě jakoby křídla, zadržující ryby v
proudu řeky, aby tím snáze vpadly do vincíře. Sic.
vetierka Mihál SR 25.152. — Z pol. wi$cierz; ukr. je
vjater játir, r. vénter* ventel vjátet vetyl vjáchir vjáchil,
u balt. Němců Wenter. — Vše přejato z lit. vénteris
vrše, což je od *vertě (lot. viete) prut (vrše bývají
zpravidla z prutů).
venýř: zárubeň dveřní, prapisky (nyní vymizelo);
sin. vanger, pol. u^gar ze střhn. wanger, resp. z
přehlasovaného wänger wen-ger; české slovo je asi z
nějakého bavorského tvaru bez g, ale se zadopatrovým
η (*venéř. > venýř). Něm. slovo je odvozenina od Wan-
ge tvář, ale ve významu rám, obruba apod. Janko NŘ
3.310,
vepř. Odvoz, vepřový, -ovina; vepřovice
verbovat
nepálená cihla (do hlíny se míchají vepřové
štětiny, v. např. ČL 44.253). Vepř je i jméno
jistých řek u Slovanů (vlastně jméno vládce té
řeky, vodního démona, jejž vídali v podobě
vepře). — Stsl. veprb, sic. vepor, pol. wieprz, r.
vepr\ sch. vepar, hl. wjapř, dl. japš. — Psi. veprb
(asi i-kmen, ale přecházel k jo-kmenům) se
shoduje s lot. vepris (a lit. místním jménem
Věpriai plur.) a dále — kromě v — se sthn. ebur
(n. Eber); latina a řečtina mají jinou samohlásku:
lat. aper, řečtina mimoto k-: κάπρος. Slova ta zna-
menala divokého kance. Zdá se, že ty rozdíly
hláskové jsou původu bud tabuového (bázeň před
zvířetem opravdu velmi nebezpečným), nebo již
praevropského (a-/e-!). Původní podobu nelze
zjistiti.
verbovat (na vojnu; zastaralé), nyní jen
pohrdlivě 'lákati za člena někam'; msl. 'hýřiti'.
„Verbovanie [poddaných do vojenské služby za
feudalismu] nie je tak násilné [jako lapání],
ačkolvek i ono Lidí demorali-zuje. Verbujúci dó
itojník dostane za každého přivedeného vojáka 10
zlatých. Pluk zaopatří mu šat oilišný cd
voJ3nského stejnokroj a, aby mohol mládencov
lákať a klamati, dá mu hudbu, pálenku, víno,
všetko na účet oných 10 zl." (Št. Janšák,
Slovensko v době uhorského feudalizmu, Brat.
1932, 112.) Sic. verbuňk „druh tance, tančený
původně při odvodech" PS (z n. Werbung):
proniklo na jižní Moravu: verbuňk Podl. 152 (jeho
tanečník je verbunkoš, toto z mad., v. Sulán
PIDebr 39.14, verbunkář, verbíř); sic.
verbovanec; č. verbež, hl. wjerbjez = sver-bovaná
sběř (-ez jako v drůbež, mládež). Pol. werbowač.
Vše z něm. werben.
věrdunk -ňk stč.: čtvrtka hřivny, kopy (asi 16
grošů apod.), sic. verdúnok. Pol. wiardunk, stpol.
wierdunk (z češtiny?). Ze střhn. vierdunc (nhn.
Vierding).
verebažit val.: dělati si legraci SvK. Nejasné.
vereš mor.: kůň železňák. — Z mad. veres,
vörös t/v. Sulán PIDebr 39.16.
verpánek: ševcovská stolička (lid.). Z něm.
Werkbank pracovní stolice.
verš, mor. i vrš vrš vrch; lidově znamená i
strofu písně (přen.: odespati si jeden verš apod. =
chvilku) podle „veršů" biblických. Veršík,
veršovati, veršovec. Pol. wiersz, sic. verš. Vše z
lat. versus.
věrtel, mor. též vrtzl: 1/4 hektolitru; kdysi čtvrt
korce (plošná míra), čtvrt korce dutého (míry na
obilí), = čtvrt nik (= téměř 1.'4 hl). Pol. wiertel,
wirtel. Ze střhn. viertel V4 míry. Srov. i achtel.
věrucha laš.: člověk, který něco nepatřičného
provede, zavěrušiť nevědomky schovati, zastrčiti,
ztratiti, val. z. se zdržeti se někde déle, než je
slušno, zaverucha neposeda. Nejasné.
verúňk, vejrunek: z něm. Währung cena,
684 ves
číslo, totiž peněz, obaživa (např. deset zlatých
vídeňského verwhku, D u Jg). Pak „plat jistý v
lhůtách odváděný" Jg. Dosud v podřip. vejruňk
Hal 102, ale ve významu lhůta.
veřeje, veřejný v starší době 'veřejavý' nebo
'stěžejní, cardinalis' (u Hasa), tak i pol. wierzejnyv
16. stol. 'obecný' (u Komenského, proti 'částečný'),
nyní publicus; tento význam je nejspíše od toho, že
věci pro známost všemu lidu určené byly přibíjeny
na vrata, nejen listy, ale např. i slamSné věnce na
potupu zmrhalým dívkám („veřejná hanba" byla
tedy vskutku na veřejích, věnec nesměl být
odstraněn, visel tak dlouho, dokud ho vítr
neserval). — Stsl. verějz, sic. veraj, pol. wierzeja,
r. verejá, sin. veřeje.— Psi. verěja od ver- (v otz-
vříti, za-vřtti), srov. i vratoi z vor-toL od téhož
ver·; přípona -ěja jako v stižej.
věřiti 1°, viz vira.
věřiti 2° ve val. (vždy se záporem): už sa
nevěřím dočkat, až přijde neděla = nemohu
(Bartoš: „velmi netrpělivě Čekám"). Zpravidla
druhé sloveso (infiiitiv) mí na-: nevěří si ho
vynachválit „velmi si ho chválí" Β (původně:
nemaže si ho ani dost vynachválit). Tyto a další
věty jsou u Bartoše SI 479. Svěrák 128 mí pro
nenavsřit si ekvivalent „nestačiti"! — Sic. neverí
sx vody napit = nemůže se jí dopíti, už neverí
dočkat = nemaže se dočkat K. — Psi. ver ι veriti;
to je v sic. Ale u Valachů splynulo s věřiti credere,
proto je vě-, Příbuzno je staroirské fer-, jež mj.
(gewähren) znamaná i 'genügen' (stačiti), střhn.
wzr(e)n dara e, verweilen, ausdauern, bei Kräften
sein (vydržeti, moci).
ves, víska, štč. véska; vesní vesnický, do3ud jč.,
od toho vesnice; veský < ves-ský; ze spojení na ves
(mor. běž náves) a na vsi (m)r. je návsi) vznikla
hypostasí jmána návsí a náves, prostranství
uprostřed vesnice; na Vysočině se podobně říká: je
na dědině = na návsi, srov. val. na místí = na
nám33tí; jíti k někomu ve své vesnici na boseJa je
v3. jlu (k sousedom) dousi, byl jsem u nich veusi,
též na Horňácích idem do vsi = do společnosti, za
galánkou; obdobné výrazy u Slo vinou a Lotyšů;
jč. povíski = náves; sic. povsiioha (podobně
polsky), > mor. povsinka — kdo se toulá po vsi. —
Stsl. VbSb, sic. ve jméně města Spišská Nová Ves
a v častém míst. jm. Vieska, pol. wies, strus. vesb,
hl. wjzs, dl. wjas, sin. ves vas. — Psi. VbSb.
Udrželo se do dneška hlavně na západě, rus. je
derevnja,, u vých. a jižních Slovanů selo. VbSb
vzniklo rozšířením (o příponu -i) starého
souhláskového kmene, totožného se stind. vi4-
obydlí, dům, av. vis- (čísti nepochybně 111-) duna,
vesnice, rod, tedy z *νί$-ί; jinde je *voiU-i ř.
οίκος, οικία dům, lat. vicus skupina doma, ves,
městská čtvrť. Ves tedy původně bylo pouze
bydliště rodu, tj. skupiny rodin,
veselý
pocházejících od téhož prapředka. Proto vsi byly
nazývány pouze podle rodu, např. Jaroměřici (nyní
-ice) — potomci a příslušníci Jaromírovi. U
Srbocharvátů místy dosud malé vísky jsou obývány
jen příslušníky jednoho „rodu". Se zánikem zřízení
rodového rozpadá se i rodová jednotnost slovan-
ských vsí.
veselý, u všech Slovanů (stsl. vesel*, sic. veselý, r.
vesel, pol. wesoly, b. sin. vesel, sch. veseo); veseliti
(se); veselost (jvč. i svatba'), veselí, stč. veselte;
veselka svatební veselí, svatba (v. Voráč 47), nově
veselíce spolková taneční zábava. — Psi. vesel*.
Podle toho, že něm. lustig veselý je od Lust chuť,
chtíč, libost, potěšení, tedy původně 'chtivý', je
možno souditi, že vesel* má ves- z *vett-, které je v
stind. vaé-mi chci, přeji si, toužím, viz vášeň. Je i
druhá možnost, že je od základu ves-, který je v lat.
vescor (z ves-sko-) živiti se, ale i užívati něčeho,
baviti se, těšiti se něčím, např. rozkošemi,
zbraněmi, odměnami, a v gót. wisan veseliti se
(schmausen). — Stejné veiel- vidí Krahe IF 57.113,
111 70 též v ilyrském osob. jméně Veselia, které je
glosováno latinským Feli-cetas (tak), znamená prý
tedy Šťastná.
veslo, tak i sic. stsl. sin. sch. b. r. (přízvuk: r.
veslo), hl. wjeslo, dl. ujaslo, pol. wioslo. — Psi. veslo:
nikoli od vez- ve vézti, jak se obecně tvrdí, ale od
*vegh-, které je i v něm. bewegen pohybovati
něčím. Přípona jmen nástrojů -slo: veslo je nástroj,
jimž se člunu dává pohyb; tedy z veg-slo.
vesna, tak i sic. stsl.r. ukr. sin.; pol. wiosna. U nás
má historickou kontinuitu jen vm.: laš. val. vesno
(ntr. podle léto), adj. vesní jarní, vesnít sa (začalo sa
v. = nastávalo jaro, vývěsná se = nastane jaro). Spis.
(básn.) vesna přejato v obrozenské době z ruštiny.
— Psi. vest á a lit. vasará léto vznikly odvozením
(přípona -a jako v zima) z ide. jména jara, vězícího
v lat. věr, ř. εσρ, stisl. var, sti. vasartá- mask., o
němž se má za to, že bylo původně různosklonné:
ves-rjn-, tj. nom. *vesr, gen. ves-n-es. V slovanštině
vzat za základ kmen z pádů nepřímých, v baltštině
z přímých. Hledati další souvislost toho ves-8
nějakým slovesem by bylo svrchovaně nejisté.
vesta, tak i sic. Nejspíše z něm. Weste, to pak z fr.
vestě < lat. vestis šat.
vésti; 1° ved-; zvláštní významy: dovésti uměti,
odtud dovedný, dostalo svůj význam asi zkrácením
rčení „dovésti něco k dobrému konci", zvésti se
vydařiti se (nezvedený chlapec) = vyvésti se (obilí se
vyvedlo, zvedlo), povésti se vzešlo asi ze situací tako-
vých, že např. bitva, svatba, řeč, hádka se vede,
dokonavě zvedla se = dovedla se ke konci, totiž
dobrému; val. povúdný > pů-vodný povedený,
zdárný, vyhovující; provésti, vyvésti něco špatného =
pův. dokon-
S5 veS
čiti, úplně vykonati; mor. ovésti (srov. č., podvésti)
oklamati (ovádlt přemlouvati) mělo asi za východiště
představu, že obět klamu vedena ne přímo k cíli, ale
oklikou, nepravou cestou, zavedena jinam; mor. zavést
se (zavodit se) uvésti se někam jakožto ten a ten, ale
klamně nebo jen záminkou, odtud závodka záminka. 2°
vod- má iter. voditi (nové termíny vodic, vodivý) a
několik jmen: důvod (od dovésti ve starším právním
významu dokázati správnost něčeho), od- pod- prů-
(do]roJod) pří- roz- ú- ( < Vbvod-, r. vvedenije; úvod
šestinedělky = uvedení do kostela k „očišťování") zá- (
«/» zavésti si pekařství,. srov. vésti pekařství), pů- (asi
„vyvedení", odkud je co po-vedeno); provod viz zvi.;
stč. ρ -ovoditi kcho (s) světa > sprovoditi se světa =
popraviti, odkliditi, vl. doprovoditi k šibenici (např. v
Táb užito jen o takovém „doprovodu"); svody (svésti),
ale vč. svodnice (mor. schodnica schúdnica svud
svudnica svůr-nica zvodna zvodeň zvodonč sfodnica),
brázda šourem přes svahové pole na svádění vody za
přívalu; dovozovati, vy-, pro- (postv. provoz podniku);
sic. expr. vodáckaťvoditi bezúčelně, podváděti. 3° vad-:
provázeti atd., prováděti (d je nové, analogické), uvádtti
atd.; dová-dlti, vyváděti bujně si vésti, je od dovésti vy-
konati, srov. sic. vyčínať, stvárať, vy rabat ve stejném
významu; sic. vádka šestinedělky = úvod. —
Všeslovanské: sic. vediem viest atd. Pův. védo vésti; má
přesný ekvivalent jen. v baltštině: lit. vedu testi t/v. —
Odedávna se kladlo též ve spojení jako strus. vésti ženu
(srov. lat. uxorem ducere) = přiváděti si ji z cizí rodiny
a oženiti se s ní, odtud lot. vedama nevěsta, lit. vestúvěs
svatba, sti. vadhü- nevěsta, mladá paní. Podobný kořen
je v ugrofinštině (nemusí být z indoevrop-ských
jazyků!): mordv. veda, mad. vězet vésti.
veš vše vše, zájmeno. — 1° V nom. a akus. (jsou to
tvary jednoslabičné!) rozšiřováno o -chen -chna -chno
(což proniká i do celého plur.: gen. všechněch atd.),
toto -chen je asi totéž co -chný ve věchný a
menechnčjší; o -cek, ze vusjaóbska -Q -y (NA sg. fem.,
NA pl. fem., ntr. mask. neživ.) od vbsjak + bsk-, tedy
všecka -u -y, z toho všecek všecko. — 2° adjektivní
odvozeniny: všaký z Vbsj-ak*, srov. taký jaký onaký;
všeliký, srov. stsl. jelik* vedle tolik*, č. toliký od to-,
splynutím s jaký je všelijaký, pak vseli- připojováno i
jinam, např. všeli-cos; veškerý tvořeno asi podle
kolikerý, veškeren má -en podle všechen. — 3°
adverbia prostá: mor. sic. vše (ale u Kyjova všecko)
Vždy', Ν sg. ntr., říkali im všecko Frantákovci vesměs,
všeobecně = všecko (všichni lidé) jim říkalo F.; však z
ntr. všako (viz zvláště), vždy z vbšb-dy (srov. k*-dy >
kdy), vždycky (-cky z vše-cek), vždyckny (toto Sm 247);
stč. veždy mylně čteno jako vezdy, což se drželo do
nedávná;
 veš
všudy všude z vbsj-ydy -de (srov. kudy, tudy, stč.
všidy, nč. všady -de podle tady), mor. všahdě s h
podle všehda. Spojka vždyť obsahuje zesilovací t;
její význam se vyvinul jako při však. — 4° útvary
z výrazů předložkových: stč. zavše vidy, mor.
zavde ~dy někdy; ovšem pův. 'zcela, úplně', nyní
'zajisté', z myšleného o všem způsobu, činu, skutku
apod. (= ve všem způsobu...); od obrozenské doby
povšechný = po všech částe3h (bodech) zběžně
přecházející. — 5° složeniny a spřežky: vše-mozný
vše-mohoucí (stč. všech-mohúcí z všeho-, pol.
wszechmogqcy) vševládný všetečný (-t-bk-), všední
z vbšbdbňb-jb (-bjb > í, ostatek podle jarového
pravidla), jč. jvč. všední den je všídeň všídenek
šejdenek, ke všedenku, adj. všidní; vší-deň má
vzorem asi tj-den. Obdobné bohatství tvarů je u ji-
ných Slovanů. — Toto zájmeno mělo záp.-slov.
podobu Vbšb, jinde VbSb. Protože lite vsky je
visas, vychází se zpravidla i pro slovanštinu z
vbso-, ale různost š/s dělá velké nesnáze; š/s se
vykládá pomocí druhé pala-talisace, ale poněvadž
není jiných příkladů než dva (tento a pozdní csl.
posmisati, nasmisati), stojí ty výklady na písku.
Nám se zdá, že je omylem viděti zde původní ide.
s. Jde tu patrně o ide. U: nelze přece odděliti (jak
se činí!) od našeho slova stí. viéva- všechen (-va-
bylo přidáno podle earva- = úplný, všechen,
každý), jež má é z *#. Lit. visas musí být přejato
ze slovanštiny, jak soudil ι už Miklosich a
nedávno Szemerényi. Bylo-li tedy základem vik-,
je nutné především hledat novou etymologii.
Výrazy pro pojem 'všechen' jsou přerůzné, jedině
pant- je ve 2 jazycích (řečt., tochar.). A původ
mívají podivuhodný: lat. omnis je z plur. om*ěs, to
z horniges (tak Bréal MSL 5.344 a Bröndal Mil.
ling. off. ä H. Pedersen 265n, tötus pak vzniklo
adjektivlsací z juxtaposice arx toto (= tvrz a lid),
kde totz bylo nakone3 chápáno jako adj-aktivní
přívlastek slova arx (Szemerényi, IBzKW 12.195
n.). Soudíme, že obdobně vzniklo VbSb: plurál
Vbsi je asi totožný s plurálem od VbSb = vesnice,
pův. rod (sešli se vbsi = sešly se celé rody, všichni
lidé). Vé lský plurál viéafi má obecný význam asi
'lidé' a označuje často lidi vůbec, také Dásy, bohy,
démony atd., naproti tomu se objevuje velmi určitě
ve významu 'poddaní' (Ludwig). Nejdříve se tedy
konstituoval plurál Vbsi 'lidé = všichni' se'
skloněním podle ti od ten, tedy vbsěch-b podle
těch*b atd. Singulár je druhotný, mladý (jako v lat.
omnis), odtud pochopíme, že se v něm uplatnil
vliv zájmen různých: u západních Slovanů
především zájmena jb ja je, odtud Vbs-jego >
všeho atd., š zde proniká pak i do plurálu; jinde
zájmena 8b (sego, podle toho vbsego) a ťb
(vbsěmb instr. mask.). Chápati VbSb jako
singulárové adj. umožnilo i slovo vesmír, což je
slovo
686 vetchý
„nově utvořené" (Gb HM 3.1.513), asi spřežka z
nespojkovóho VbSb miri» = ves i mir (obyvatelé
vsi, i nedosoělí, a mir'b, obecní hromada, tedy =
všichni lidé, veškerenstvo, ovšem v obzoru jedné
vesnice!), což bylo potom chápáno jako 'celý mir,
svěť. (Stručněji toto Meh v ZfslPh 22.224.) Stejný
názor naznačil E. Lewy MünchStSw 14.1959.8:
„Totéž je „Dorf" i „all", neboť pro člověka
starověku se vláda práva a zvyku končila na
hranicích vesnické role".
veš, z toho jč. všíně, mor. všeně, všina* zhruběle
laš. sic. všenák; srov. pd. wszonka. Κ veš patří
zajisté i stě. veska, jmSno jisté nemoci (Klaret),
mor. vešky podkožní pu-chýřky aj. (sic. vešky
omrzlina, vosky svrbění mezi prsty nohou ajj; pův.
to byla nemoc, dnes vymizelá, kterou působil
hmyz podobný vším; vyžíral podkožní svalstvo a
časem se v chumáčích provaloval skrze kůži ven.
— Psi. stsl. vbšb, sic. voš gen. vši, pol. wesz, r. ukr.
hl. voš, sin. veš vuš, sch. vaš, b. váška, dl. veš voš.
— Příbuzno s germ. lüs (něm. Laus) (W. Schulze
59); slovo asi „pra-evropské".
věští: věštecký. Odvoz, veščec > věštec, pův.
čaroděj, hadač, věštice vědma (mor. věšÓica věštka
divoženka, laš. sic. věštica asi 'hadačka'), nč. věštiý
věšťcyně věštiti věštba věštebný věštírna, stč. bylo i
věštěvanie9 věšťování. — Stsl. věštb věštica, sic.
věštit věštec věštba, pol. wieszcz prorok, wieszczy,
r. vešcij, ukr. vyšěun, sin. vešca vědma, -ec čaroděj,
sch. vest, -ica, b. vest, -ica. — Psi. věštb, od *věstb
< věd-tb, vědění. Psi. bylo též věštica: věděti,
hádati, věštiti budoucnost bylo zaměstnání
především ženské; lid ty ženy měl za „vědoucí,
vědmy".
veta 1 ° jen v obratech vetx za vetu — stejné za
stejné (o placení, náhradě, pomstě apod.), odvet i
odplata, povet2ti nahraditi Jgd. Bylo i stč. vet
vadium (Klaret). — Sic. ojediněle veta odplata,
veťd si odpláceti si, vyvetit sa vymstíti se, pol. W2t
za wzt, wetowac spláceti rovným, pow tywač odw
tyivic nahraditi, hl. wj:t2 sázka, sch. sveťti se
pomstíti se, osvětí pomsta. — Ze střhn. wettz
zástava, pignus, sázka, splacení dluhu, pokuta
soudní.
veta 2° ve rčení po něm je vet2, val. uz je veta
== zle, srov. střhn. adj. wettz finitus.
veterán, evropské slovo, z lat. veteränust starý
voják, od vetus starý.
větev, nář. i letvinka PS, klad. jetle, jestlič-ka.
Odvoz, větviti se. — Csl. větbVb, koL větubje, sic.
vetoa, pd. wietzw, r. veto' vet· ka. — Původ
nejasný. Začátkem se shoduje svěja (viz vějíce),
koncem spol. wltwz vrba,, r. vitvina větev, ale to
může býti jen náhoda.
vetchý, nář. veiký (Páka); vetšeti, zvetšelý; veteš
-nik. Vetech (val. vetak SvK) měsíc (jmen* ný tvar,
srov. nov měsíc a pln) byla ta čtvrfc, kdy měsíce
ubývá: stč. měsíc je na vetchur laš. na vetku, pol. na
wietku; vetech tu mylněV
vSti ti
pojímáno i za subst.: na vetech měsíce, na větách
Hod 55, pod. sic. na votoch Něm. 7.630. — Stsl.
psi. veťbcht, sic. vetchý, r. vetch vétchij, ukr.
vctchyj, pol. wiotki, hl. wjetki, dl. wjatki, b.
vetich, vecht, sch. vet. — Shoduje se s lit. větušas
a dále s lat. vetus a vetus-tus, což obé značilo
vlastně 'stářím sešlý', stejně jako naše slovo. .
větiti 1°: zotavovati se z nemoci, ze škody, z
pohromy: už se vetí, zvetil se; tak tak že se vy-
vrtíme vystačíme; už se tak všelijak vetíme
živoříme, „oháníme, tlučeme se" B, vetíme se jak
můžeme, vyvltil se živobytím protloukl; vyvltlt se
(z nesnází) dostati se, vyjíti Jg, vy-vct't syna
dovésti k samostatnosti Hod, ten se navetíl B,
zvetit se PS, zventit se L. Vzhledem k
významovému ekvivalentu 'tlouci se' je možno za
dokonalý protějšek pokládati Ht. v'tjti t/v
(prügeln, schlagen). Další původ nejasný.
větiti 2°: mluviti v od° odpověděti, vč. od° se
zříci se, vzdáti se LF 50.102; vy° mluvením
vymoci, vyvésti Jg; viz i povědětiX Závěť;
dovětek. Nový termín vita, sic. veta. Stč. doložen
aor. věcech vecěch věcech, z něhož se udrželo
jako archaismus vece řekl, odvěce; vě-cěli,
odveceno. Stč. oběcěti slibovati (zvláště
božstvu), dosud han. oběcet, msl. oběcat za-
slibovati, určiti pro něco, vynakládati pro, laš.
zaoběcany prokletý; oběť, obětovati. Přívětivý
pův. = kdo se umí „prihovoriť". — Stsl. věstiti,
sic. óbecaí věnovati, přislíbiti, prívet ρ ο lov,
stpol. obiecac zaslibovati, r. otvctiť odpověděti,
sovět rada, privet pozdrav, ukr. zavicaťj
předpovídati, sin. obe-Číxti slibovati, sch. vijetiti
t/v, VÍC di raditi se, vece vijece sněm (stč. vieca
synodus u Klar, z csl., ot viece velikého ŽWittb
39,11), b. óbeltija. — Základní sloveso je tedy v
ú-padku, jen *ob-vetjati se drží a několik jmen.
Původ je málo jasný, odjinud lze uvésti jen lit.
vaitmti říditi, určovati, posuzovati, míti za to,
prus. waitiät mluviti. Nicméně vzhledem k tomu,
že jde o mluvení slavnostní, významné (sněm,
radu, závěť, zaslíbení božstvu), a vzhledem ke
germ. paralelám lze se odvážit této domněnky:
vět'ti může být z *věťb mask.; přijmeme-li, že kt
> t před o (srov. pot), možno vyjíti z *voik-to-
jednání (k lit. velkti, viz věc); srov. něm. dingen
jednati na soudě, mluviti, od Ding sněm, shro-
máždění, věc a gót. mapljan mluviti od maf)l
shromáždění, trh. Prus. waitiät by pak bylo
přejaté ze slovanštiny.
vetla: vrba. Zachováno jen v místních
jménech Vetlá, Vtelno (srov. p. Wtelno) a
Telnice. — R. vetla vrba. — Psi. viťbla, ide.
*vitulä. Příbuzná slova viz pod jíva.
větší, val. věchnější větší, věchnéj lépe (odtud
zpětný positiv val. věchný veliký, prostranný), jč.
věčechnější: chn mechanicky připojeno, srov.
menechtnější; ntr. více, stč. viece; adv. stč.
(v)zvieci (vz -f akus. od
687 vezdejSí
*viecě velikost) > zvíci, srov. zdéli, zšlři. Stč. bylo
věcí, fem. věcši, věčsi, větši, podle toho pak i
mask. větší. — Stsl. v§štii věšte, sic. vačší, viac, r.
knižně vjašóij vjašce, pol. wiekszy wiec, hl. wjetši
wjac(e), dl. wětšy wěcej, sin. veČi vekši veó, sch.
vec vece, b. veÓ veóe. — Z *vet-jb(jb) vet-je, což
sloužilo jako komparativ k velbjb. Základ vet- je
zcela nejasný.
vetuía: koza jalová n. dosud neoprčená. Pol.
wetula, ukr. vatulka t/v. — Karpatské pastýřské
slovo. Z macedorum. vitula kůzle, kozička
jednoletá (to z lat. vitula jalůvka, i mládě jiných
domácích zvířat; to i lat. vitulus tele jsou od názvu
pro rok: ř. έτος rok).
veverka, stč. veveřicě, mor. nář. (a sic. r. sin.)
veverica; vslc. brevirka Bf. — Stsl. psi. věverica,
ukr. vyvirka, pol. wiewiorka, hl. wjewjsrca, dl.
njewjerica, sch. (v)jeverica, b. veverica. —
Souvisí s lit. věveris voverě, lot. väveris, -e, kymr.
gwywer a pers. varvarah t/v, dále s lat. viverra
fretka a ř. αΐέλονρος lasice. Příbuzno je i něm.
Eichhorn, stangl. äcwern ap., veverka; v germ.
první v disimilací vypadlo a ai přichýleno k aik
dub. Slovan, slovo je z *vai-ver-, jinde je vi-ver-,
vä-ver-f ver-ver- apod., vesměs zdvojení základu
ver-, úplné nebo částečné, popř. disimilované (vai-
ver- upomíná na typ παι-πάλλω). Ο vlastním
významu toho ver- jsou jen nejisté dohady. Snad je
to^slovo „praevropské".
vévoda, již stč., stažením z voje-voda — kdo
vede voj (slovo všeslovanské, složenina starého
typu: stsl. pol. r. vojevoda, sic. b. sch. sin. hl. dl.
redukcí voj voda). Byl to u starých Slovanů
zkušený muž, hodný obecné důvěry; do své
hodnosti dosazován jen pro válku. Jinde se
obdobné názvy dux, Herzog časem stávají
vysokými tituly, naše vévoda je pak jo jich
překladem. — V stč. vévoda se provedly další
změny: úžením vívoda, pak mylnou etymologií
vývoda > vajvoda > vsjjo la Gbl. 211. Vajvoda
přešlo k Madarům a stalo se tam titulem
pohlavárů, správců, náčelníků; jakožto cizí slovo
redukováno v ústech lidu dále na vajda, tak zváni
náčelníci cikánů; od Madarů přešlo vajda zpět na
Slovensko a na Moravu; tu se stalo přezdívkou pro
tlusté staré lenochy (takoví jsou právě ti cikánští
baroni).
vezdejší, lidovou etymologií (spojením se zde,
zdejší) ze stč. vezdajší, to z adv. vežda < vbšb-
(gT>)da = vždy. Sic. ojedinělé všehdajší chlieb je
z všehda < vbšb-gi>da = všeho času, vždy, od
goďb čas (viz hod). — Tento překlad řeckého
επιούσιος se přimyká pojetím k lat. překladu
quotidiänus = každodenní, nikoli k pojetí
supersubstantialis, které odpovídá řeckému. Tedy
vezdejší (o chlebu) znamenalo v otčenáši „vždy
jsoucí", kdežto lat. quotidiänus na tom místě =
každodenní; toto pojetí se do předcy ruského
otčenáše
 vézti
dostalo (podle J. Cibulky, Slavia 25. 413) vlivem
starohornoněmeckého překladu, kde je emizzihic,
emezzigaz ap., a to v 1. polovině 9. stol., tj. před
Cyrilem a Metodem, kdy na Velké Moravě
působily misie latinsko-bavorské.
vézti: 1° vez-, zvláštní významy: vč. svézti se
na někom, msl. odvézt sa (a val. zvésť sa, vč. svézt
se na η 3kom) = pomstíti se, vyšlo asi z představy
jezdce, vezoucího se na vzpírajícím se koni;
převézti oklamati, kalk za něm. überführen; 2°
voz-, viz vůz;
"iter. voziti, -idlo, vozba (stč. = vožení), vozka,
vozataj se starobylou příponou (a)-tij, srov. rataj,
přenesenou od sloves na ati; vývoz, úvoz (je toho s
úvoz Jg = že to lze uvézti), přívoz ( < prie-, od
převézti); úvoz hluboká cesta, z o-, asi z pojetí vb-
voz-, že častým ježděním (ale hlavně vymletím za
prudkých dešťů) vniklo se v hloubku, do hloubky
(dnes lidu už nejasné, proto je vč. chod. souvoz,
mor. súvoz, jč. vejvoz); povoz pův. povezení,
robota s vozem, odtud povozný -ní, dále nynější
povozník speditér, význam 'vůz' vzešel z obratů
jako povozem stěhovati apod. Viz i oboz. 3° váz- z
vaz-ja-ti: odvážeti atd. > dovážka navážka
zavážka; sic. zadovážat opatřovati, nabývati, pův.
dovážením si zaopatřovati, z toho zpětným
postupem zadovážit si, ba dokonce i jednoduché
laš. (od slovenských dělníků přejaté?) dovážit si
opatřiti si, koupiti si. Mnoho obdobných složenin
u ostatních Slovanů. — Psi. je vézti voziti vozy,
vozatijb važati. I le. základ byl vejh-, znamenal
pojem zcela přesný: jeti, pak dopravovati vozem
n. saněmi; je v lat. vehö, stí. váhati, lit. vezu ver.ti
vézti, ř. δχος vůz. (Od tohoto vejh- je třeba
odlišovati vegh- prudce pohybovati, viz veslo.)
věž, vm. veza, han. věže L; věžní, věžatý. —
Stsl. psi. věža, pol. wieza, hl. wježa, dl. wjaža, sic.
sin. veza. — Pův. znamenalo, jak ukazují strus.
památky, stan, kočovnickó obydlí, přístřeší (dosud
sev.-rus. veza = la-ponská jurta; Podvys.),
dolnoluž. dosud (obytný) dům, chrv. u Bratislavy
vježa = kuchyně, ve které se bydlí; mor.-chrv.
předsíň (Vážný Čak). Byla tedy vyslovena
domněnka, že souvisí s vézti, že to byl původně
převozný domeček. Jsou zprávy, že takové (na
kolech) měli Skythové a jiní kočovníci.
balkánských Slovanů jsou
. dosud známy budky se saňovým spodkem: je to
trvalá součást hospodářství, v létě se přivlekou na
pole, které je třeba hlídati, na zimu zas odvlekou
domů. Vůbec doprava saněmi i v létě nebyla nic
podivného, byla dokonce posvěcena tradicí do té
míry, že pohřby konány na saních v létě, ještě ne-
dávno např. na karpatské Ukrajině. — Spíše však
bude věža příbuzné se sthn. sweige i nyní
Schweige Schwaige) Viehhof, Sennerei,
688 vidle
k tomu příslušná pastvina, ba i samo stádo
dobytka. Něm. slovo je ze *svaigh-; věža bude z
*vaigh-jä. Slovo asi praevropské. Κ něm. významu
je blízko staroruský (přístřeší) a poněkud i
dolnolužický; jinf Slované použili slova věža jako
náhrady za mizející synt (jež je stsl., znamená
πύργος a souvisí s maloasij. µόσσϋν; o tom Meh
LF 72.75; mizelo pro shodu se synt, mužský
potomek), a tak mu dali nový význam.
věžník: rasa domácího nebo ovčáckého psa PS;
již stč. (Klaret). — Jg soudí, že to je odvozeno od
věž, znamenajícího dům jako dosud v dolní
lužičtině. Pokládáme to za správné. Jinak historie
není jasná: snad přejato v staré době ze severu,
zpoza Sudet, v době čilých styků česko-lužických.
vi(je)! interjekce pobízející koně. Pd. wil wio!
vice- v titulech (vice-president, lid. výslovnost
více-), č. místo- (-předseda): z lat. vice, ablativu od
vicis záměna, zastoupení, vystřídání. Něm. Vize-,
franc. vice- atd.
viď, 2. plur. viďte. Stará 1. os. sg. vědě (viz
věděti) = vím, zachovaná v stsl. a stč., byla
vkládána do řeči ve významech 'totiž, vždyť", ale i
'že ano!, pravdaže' (stč. věděr védě, veď stojí místo
lat. nonne, Hujer 1.104); plné vyjádření by bylo asi
vím, že [souhlasíte, uznáváte to] apod.; klesá na
příslovce a mění se v mor. a sic. veď, chod.
ved(že), vet (2. pL vete), č. lidové viď(že). Touž
funkci mělo pol. wiem (nyní bowiem), v ř. koiné
οΐδα (οίδ' ότι); i u nás někteří vkládají víme.
vida! citoslovce podivu, překvapení, asi
'podívejme se!'. — Původ nejasný. Snad vzniklo
zkrácením z vídali tol, srov. sic. nevídali! Jsou i
jiné pokusy.
viděti; part. pres. vidomý (ne° = slepý); vidina
ideál (má Jungmannova Sloves-nost 1820), vidmo
(od Presla); mor. sic-vidný (je vidno; han. vědně),
vidnět svítati, mor. rozvidnit se; očividný zřejmý,
je však nové, asi náhrada za oěividomý; val. na
vidík (dáti něco: aby to každý viděl), bylo to na
vidíku, je ze sic. na vidok (to pak je zkrácenina
výrazu navidomoěi, pův. *na vidomo očú; jinak
Mihál SR 25.104: z *na vidomé oči). Post v. vid ve
rčení ani vidu'ani slechu; vid aspekt je však z
ruštiny. Zvi. obrat: vč. já bych te neviděl =
U nevyhovím ti, mor. viděl bych těl zápor vynechalo.
— Psi. viděti, vidonťb. U všech Slovanů. Ide. veid-
jvid-v lat. video, lot. viedět t/v, stind. věda-vzhled.
Stav mysli po vidění něčeho je ,,vědění" o tom,
příbuzno je tedy i věděti.
vidle, stč. mor. vidly; sg. byl pův. vidla fem.
jako mědlice (r. víla, b. vila -ica; jinde plur.: sic.
vidly, ale vidlica, vidliěka, poL widly atd.), odtud
vidlice, vidliěka. Mor. vidloVat snopy napichovat
na vidle, přehazovat vidlemi apod., návidlí sena =
množství, jež se dá nabrat vidlemi. — Od ví-ti
vidrholec 689
(přípona -dla značí nastroj): musíme před-
pokládat, že prvotní funkce vidly bylo sloužiti k
navíjení příze, a že pův. vidla bylo totéž co
starobylé motovidlo zvané vidélkové, mající tvar
Υ a dosud známé u většiny Slovanů (v. zvi.
Zelenin 158: tu vilka je právě ona větvící se část
motovidla), vidle snovací Jg z D. Pro toto pojetí
svědčí r. bjánki, vjanki vidle (na seno) z
^obvijawbky. Když však slovo vidla bylo
rozšířeno na všecko náčiní podobné, ale funkcí
docela jiných, byl prvotní nástroj přejmenován na
mcto-vidlo.
vidrholec vč.: o samotách položených daleko
za vsí, vysoko, špatně přístupných, ale
vystavených větrům, sněhu a mrazům se říká, že
jsou „na vidrholci". Zč. vidrhár t/v Vek. Nejasné,
jistě cizí.
vidřit: mor. z- shlédnouti, vypátrati (a han.
zvitřet zpozorovat KpU), val. zvadřit uslyšeti,
dověděti se, mor. zjátřit zpozorovati (srov.
ňátřit). — Pd. zwydrzyé sie. na čem = dostati
zalíbení v čem (např. v nějakém jídle). Patří sem
i sic. zvidralý zchytralý, previdrený pre-fíkaný,
vietiť bystře pozorovati, pátrati, vyhlížeti? Vše
nejasné. Snad ani nepatří vše do jedné skupiny.
vích, sic. viecha, pol. wiecha, ukr. viclia, r.
vechá. — Vích ze slámy je odedávna znakem, že
něco je zakázáno (na větvi stromu, že zakázáno
trhati ovoce; na kolíčku v pěšině přes pole, že se
nesmí tudy choditi). Val. vícha bývá i prut na
konci zahnutý ve velké oko; takový se vsadí do
zakázané pěšiny (Václavík 274). Vích byl i
znakem výčepu. Klaret má viech mezi názvy
rybářskými; dosud kladou rybáři v Mazovsku i
jinde vích z hrachoviny na noc do vody (zalézají
do nich zvláště úhoři, ale i piskoři), ráno pak jej
rychle vytáhnou i s rybami ve víchu uvízlými
(Meh LF 70.78). Odvoz. véchttbi tak stsl.; č.
věchet, sic. vecheť, pol. wiechečy ukr. vichoťt r.
nář. vechot, hl. wěchc, sin. veht. Dále sem patří
zm. vikýř, vejklíř vích. — Pův. věchij < vois-o-s;
nejblíže je sthn. wisc (něm. Wisch t/v). Zaklad
veis-je asi o s rozšířené vei- z viti, vích chápán
tedy asi jako ,»svitek'4. Něm. Wieche m. knot,
třepení (sthn. wiohha)m bude z češtiny.
vicher jč.: zelí, jež proti očekávání se
nezavinulo v hlávku, ale rozrostlo volně, takže je
bez užitku ČMF 16.233, psáno pl. vychry LF
27.365, pol. wicher (z něho wichrzyč czub ježiti
vlasy), sin. viher chochol, r. nář. vichór chomáč,
pačesy, r. vichrastyj rozcuchaný, rozježený,
střapatý. — Původ nejasný. Zakončení upomíná
na Óachor (viz).
vichlať laš.: pletichati, po° splésti, pomrvi-ti
(= pomačkati). Sem jč. zvičkať zmačkati ? —
Odvozeno nejspíše od ví-ti víti, plésti, motati,
pomocí zesilovací nové přípony -chlati, srov.
pol. wiklac (z -chlac) motati, zaplétati.
44 Machek — Etymologický slovník
víla
vichr, chod. vichar, věchar (ě podle vctr% a
místo ·& je jihoslavismus), vč. povicher, Hoř. 112,
val. povichr i pa-, laš. povicher (sic. povíchrica,
po- od povetrica apod.), č. vichřice. Sloveso laš.
vichrať, vichřil: větr sněhem vichra; han. vichorit
81 dělati rámus, bouřiti se, já tí zvichořim proŽ3nu,
potrestám Svěř, vichoret se láteřiti L = děl t vícf e y
Kol. Spis. zvichřiti PS < zvířiti PS vzrušiti,
pobouřiti. — Stsl. vichre, sic. víchor, víchrica, pol.
wicher (wichrzyz bouřiti, podněsovati k vzpouře),
luž. vichor, ukr. vychor a (vycho* ryty), r. vizhr* (a
nář. vichritsja,), sin. viiar, viher, soh. vihar, b.
vichir. — Pův. význam je 'silný větrný vír', ten je
spojuje s vír. Jest vyjíti nejspíše od viriti > vi-
chrati nebo-vi-chriti (tu nové expresivní zakončen
s ch). vichři, (-b rus.) je postverbale, -τ>- vkladné.
Nejasný je však poměr toho vichtr-b k lit. víesulas
t/v; snad lze pomýšleti na přejetí ze slovanštiny, při
čemž ch, které baltštitia neměla, bylo nahrazeno
hláskou s v té doba, kdy původní ide. s dávalo v
slovanštině jednak s, jednak ch; kromě toho
provedena záměna IJr.
vikář, sic. vikář. Z lat. církevního vieärius
zástupce (totiž biskupův).
vikev, již stč. tak. Bylo i stč. vika. takto dosud
nč. (han. veka Svěř), sic, rus. atd. (pol. wyka).
Přejao ze sthn. wiecha (Tru.· bačev VJ
1961.5.132), to pak z lat. vicia V č. převedeno,
jako několik jiných přejatých slov, ke sklonění
typu rikev.
viklat?, již stč. V nč. má povahu nálado-
malebnou, jak svědčí val. viglat, vm virgat sa >
kvírať sa, han. kivlat (p"e*myk). val. kyvlat -otat.
— Ukr. vycháť/ pohvbovati,. kolísati něčím, r.
vicháť viklati, vichljidsja) kolísali (v chůzi). —
Příbuzné je nepochybně stnord. isl. hvika 'wanken,
zurückweichen, zögern' = viklati se, ustupovati,
váhati,, nor. nář. kviká viklati se (wackeln), vš. nář.
veka, dán. nář. hvege t/v a něm. wackeln. Stran
nepřítomnosti k viz § 16.
víko, stč. vieko, han. laš. veko. — Psi. stsl. veko,
sic. r. sin. veko, ukr. viko, pol. wieko, sin. veka
víko. — Příbuzno je lit. vókas víko i víčko oční,
fem. voka a lot. väks víko. — Nejasný je poměr k
stnord. vaett ntr. víko truhly, isl. voett, nor. vettz,
což je prý (de Vries) z *wehta, od *vegh-
pohybovati něčím, be-wegen (v. ten kořen zde pod
veslo).
vikýř, chod. vichýř vintýř, jč. vejcíř (?) LF
29.253, vejtýř, viklýř Jjčř 208, stč. vikuš (dosud
chod. vyj kuš), pol. wykusz. Ze střhri. wic-hüs,
změna přípony podle arkýř, i významem se obě
slova sbližují. Janko ČMF 6.22.
vila: z ital. villa venkovský statek, to pak z lat.
villa venkovský dům.
víla. Stč. vila = 1° zlý, špatný člověk, ubohý, 2°
blázen, nemoudrý, vilovati špatně jednati. Ale již
stč. je 'špatné konáni* zúženo na 'cizoložství' a
vůbec 'smilnosť (s tím β*
vina
rýmuje!): vilný, vilnost fornicatio, vilník, viliti
(maje zenu svú i bude viliti s jinú), vilstvo,
vilenie. — Pod. stpól. wila nerozumný, blázen,
hlupák, wil(ow)aé šáliti, klamati, tropiti žerty,
blázniti, ukr. vyljaťj, br. vilic* klímati, r. viljá
nestálý člověk, větroplach, vil(j)avyj lstivý,
chytrý, viljať vilivaí vilnuť uchylovati se s
přímé cesty, chytře si vésti, sch. vila špatná,
hříšná žena, čarodějnice, vilenik čarodějník. —
Příbuzné je lit. vyla vylis víflius podvod, klam,
lest, vilióti klamati, lákati, sváděti, ap-vilti
klamati, stangl. wlle lest, podvod, stfrís. wiliga
čaroděj, stnor. véla oklamati. Podlé J. Pelikána
LF 56.244 patří dále k víti ohýbati: významová
paralela je v stsl. lek} ohýbám, od toho lokavT,
zlý, nešlechetný, dabei, lika klam, lest. —
Význam 'nymfa, rusalka, lesní ženka' je obecný
u jižních Slovanů (bulh. vedle vila je též
samovila; samo- není příliš jasné; snad je to
oprávněno o vílách žijících no v družinách, ale
osaměle), dobře známý z junáckých písní
(ochraňují junáky), byl však i na Rusi. U Čechů
takováto vila je doložena již v 15. stol. (v básni
o Jetřichovi Berúnskem vyjadřuje obdobnou
záp.-evr. představu), ale jinak je nč. víla
přeneseno pxtrně knižní cestou od Jihoslovanů.
Na Slovensku je víra o vílách (název je jako v
češtině: víla) domácí a místy se držela do
nedávná. Zdá se tedy, že ony lesní ženky byly
pokládány za bytosti lstivé, klamající, plné
zloby. Stojí však za zmínku, že b. samovila
znamená i vzdušný vír, . vichr. Moszynski 2.
1452 tu vidí i příbuznost kořenů. Podle W.
Klingera (Sprawozdan;a z cynnošci i posiedzeí
Polskiej Akadamii umiej-tnosci 48.1947.293η)
je vila ze sibyla: Slovinci víly nazývají sibile
prerokinje (věštky).
vina, tak i jinde (kromě nyní na jihu); vinný,
viniti za° pro° se, stč. vinovat, dosud val. sic. (a
r. vinovat ιj); val. las. vinovat koho = viniti, sic.
vinovaiý; dále povinen (východiskem bylo
*poviniti — uznati, prohlásiti koho vinným; je
rd. -t t/v, Slovo 14), etč. sic. pwinovatý, pwimist.
— Příbuzná slova jsou jen v baltštině: lit. vaina
chyba, vada, lot. valná příčina, vada, vina.
Podle nich čekáme slov. *věna (srov. i cena
pokuta, se shodným -na), proč je i, nevíme.
Původ slova není jasný, z dosavadních pokusů
o výklad nepřesvědčuje žádný. - vincour,
za«tar.: vinař; ojadiněle vincař PS; msl. sic.
vincúr 1° vinař (též sic. vinder viiclier), 2° brouk
zobonoska zelená (škůdce vinic), zde ironicky.
— Ze střhn. winzer, winziírl; -úr může být
domácí obměna. Něm. slovo z lat. vlnitor (od
vlnum víno). Sic. vinclier bude z mad. vincelér.
vindra: nepatrný peníz; nyní jen ve rčení
nemám ani vindry, Z Wiener = vídeňský (totiž
Heller halíř), na Moravě se říkalo
690 vira
vídeňský. Bylo i vinda Jg, z nich je dále finda
fiadra finďár finděra fiňár kontaminací s mad.
fillér haléř, Sulán PF 18. 2. 290.
vínek ve rčení dáti do v-u něco (dítěti jakožto
kmotrovský dar). Asi od (za)vinouti: dárek
býval zavinut do roušky. Útvar rázu post
verbálního. Srov. vázané.
viněta, sic. vineti. Z fr. vignette. Jg.
víno, všeslov.; vinný, vinař; vinice ze stč. -nn-;
vinopal, vínodus; vinobraní; Klaretova vlnovka
vinná polévka < vínovaěka; vinohrad je vinice
dosud mor. a sic, ale ojediněle i vinná réva Β
(jako rus.). — Psi. vino se shoduje s lat. viiun a
gót. wein, blízko je i het. vijana-, hieroglyf.-het.
va(i)ana-, arm. gini t/v, ale ř. οίνος stojí stranou
pro své o a rod. Má se za to, že víno nebylo
prvotním I ndoevropanům známa, slova pro ně
jsou tedy cizí, patrně z jazyku pravěkých kultur
z okolí Středozem. moře; ale VI. Georgiev VJ
1956, 1. sel. 56 hájí ide. původ vinné kultury i
daného názvu. Lat. slovo proniklo ke
Germinům, slov. vino může býti jak z latiny,
nejspíše z balkánské, tak i z ger-mánštiny. Pro
původ z germ. se uvádí, že název pro vinici (stsl.
vinograďb, odtud č. rus.; z č. pak pol. winograi)
je též z germ. (gót. weingards vinice, resp.
krymsko-gót. wingart réva). Mohl by být i
domicí, -hrad srov. za-hrad-a o-hrad-a, ale
složeniny tohoto typu nejsou u Slovanů běžné.
— Sic. víno je pouze nápoj, nikoli réva; ale psie
víno je rostlina lilek černý; vůbec o stavu v č. a
sic. Blanár, Sb. Teoiorova-Bilana 110, HL 183n.
vír 1°: krouživý, točivý pohyb vody; sem
patří i zm. víro prohlubeň v potoka. Pol. wir,
sic. vír, rd. vir Slovo 32 = č. vír, stlaž. vir
WZULeipzig 13.381. — Nejspíše od ví-ti
vinouti, příponou -n>. Viz i vichr.
vír 2°: viz iver.
víra. Psi. stsl. věr a hl. dl. wěra b. vjíra sic. vie-
ra pol.wlara ukr. vira r.sln. vera S3h. vjíra. —
Mi, dvojí význam: 1° pravda, opravdovost,
spolehlivost; k tomu se hlásí věrný (zvláštní užití
v laštině: jak věrně jakmile, enom věrná ihned,
sotvaže; vyvinulo se jako právě; věrný zde =
přesný, pravý), nevěrný (odtud nevěra,
manželská); stč. dóvěřiti, nč. důvěřovati komu =
do věry, spolehlivosti něčí vkládati, postv. stč.
dóvěra nč. důvěra (odtud důvěrný, -ík); sic.
zdóveriť sv, val. dovířať, podluž. dovírať; spis.
svěřiti komu co = sd3-liti něčí spolehlivosti,
postv. mü. zvěř, val. zvěr úvěr; zpronevěřiti se =
projeviti se jako nevěrný, z toho z. něco =
defraudovati, postv. zpronevěra; han. zóvěřet se
zklamati důvěru L (nejasné; ze *z-ctf-?); spis.
pověřiti koho čím; věrolomný z ruštiny přejal
Hanka. 2° pevné přesvědčení; odtud věřiti (je i -
ovati r. a jihosl.; -ati sch.); toto víra vzato za cír-
kevní termín za fides, náboženské vyznání, opak
nevěra (z toho nevěrec, srov. sou° jino°), scestná
víra je pověra (po- ~ pa-); hodno-
virgaš 691
věrný z hodný víry, i věrohodný; věrojatný z rus.
(Brandl, Bartoš). Stč. věrovati sě zapřísahati se
svou vírou. Nové ověřiti za begläubigen,
prověřiti, prověrka z rus. Zvláštní útvary: věru,
sic. veru(že) ver vera(že) (z toho verať sa,
verovať sa = říkati věru, zaverať sa zadušovati
se), gemer. vara(he), dále sic. var(i) 'snad,
myslím', vše (F. Ryšánek ústně; podle R. říkali
Hanáci ba věro i ba věřím ve stejném významu,
táž osoba v témž hovoru a ve stejné situaci, ještě
asi před 50 lety) z 1. sg. *věřu = věřím (i 'mys-
lím'), skleslé na příslovce (tak se tu zachovalo -u
jako v sic. reku, isťu); vzhledem k r se tak stalo
zajisté (Kp) před změnou ř > ř, tedy před 13.
stol. — Psi. věr a je příbuzné s lat. virus
opravdový, pravý a s n. wahr-, je to patrně
zpodstatnělé fem. adjektiva u nás jinak
nedochováného, domysliti jest „věc" (tj. činnost),
„mienka" apod.
virgaš jvč.: výprask (Pittnerová), virgajs PS;
msl. sic. virgas (dostznetz viigisu) prut, metla;
sic. virgasovať natlouci, virgnút šlehnouti. — Z
učitelské latiny: pův. akus. plur. od lat. virga
prut (srov. zdrobnělé vir gule,, termín
„proutkařský"). Je i mad. virgáes.
viseti, pův. -ěti. Visutý z vis-ot- z particip.
kmene ještě volného (s obecným ot, nikoli s et
podle e-třídy), kdežto visací je z vis-et-; záviseti,
závislý-, odviseti kalk za abhängen; převislý,
svislý. Nové je laš. odvisnut (a sic. -úť) přijíti do
stavu visení. Faktitivum věsiti věšeti -věšovati,
od nich závěs vývěsní věšák přívěsek; oběsiti z
ob-věsiti. — Sic. visieť, visutý, zavěsit, závěs,
atd. — Psi. viseti a věsiti. Význam r. ves závaží,
vesy váhy, ukizuje, že sloveso souvisí s něm.
wiegen Vážiti, míti váhu (Mikkola UG 3.72). V
slovanštině bylo to vše většinou přesunuto na
popis optického dojmu.
vískati: hledati vši ve vlasech, zvi. dětem (=
přebírati trpělivě vlasy a čistit je bez hřebene;
dříve to byl akt láskyplné pé5e chův; pak
znamenalo pouhé přebírání vlasů, i když byla
hlava čistá, jako příjemný uspávači prostředek;
hrdinové si v pohádkách . dávají, odpočívajíce
doma, vískati a přitom na matčině klínu blaženě
usnou; ještě babička B. Němcové si dává hledati
„živý vlas" a usíná při tom). Z iskati, starobylého
slova pro hledati (viz získati), místy ještě tak mor.
jískat, sic. ískať; stč. ženy, když vši jískaji, nehty
tepau; v- je asi z vy-jískati, ijí staženo v í, přičemž
dokonavý vid byl ztracen. Tak i pol. (po) wiskaé a
wyiskač, ukr. s'katy, lit. ieškóti a lot. ieskät (se
stejným poklesem k pouhému uspávání).
víš, viš: název jisté rostliny nebo porostu.
Pravděpodobně již stč. v KlarGl 720 (vis A: vyss
BC, lat. peritura?) mezi názvy porostů (polních a
lučních rostlin užitkových,
víS
ale i plevelů). Dochováno nebo aspoň známo místy
v čes. nářečích jz.: chod. víš (také vise), výšina a
výšovka (také -y-, -yj-; ylý je asi nepůvodní za ijí
lidovým přiklo-něním k vys-oký, výš-e ap.) značí
vysoké lesní trávy rostoucí na vlhkých a bahnitých
místech, zvi. na březích vod ap., bot. víš je snad
skřípina lesní (Scirpus silvaticus), výšovka, které se
na Chodsku užívá po usušení k výrobě matrací a
slamníků, je asi ostřice třeslicovitá (Carex
brizoides), al3 obě jména se zaměňují * a rozlišení
není patrně původní; obě slova jsou literárně
doložena u Baara; odvozené vyšovaťca neutr., -tky
f. pomn. znamená prý ,,místo poněkud vyvýšené,
pevná půda u močálů, bažin, třasovisk atd.", ale
původně jistě značilo místo s bohatým porostem
víše (srov. k tvoření i významu chod. hlínovaťca
pomn. „hlinitý pozemek, důl na hlínu", název
polohy Trnovatky aj.). Na Blatensku výše nebo
výšiny „rákosí u rybníka" ČL 18.38. Slovo bylo
patrně dříve rozšířeno po celém území a věcí asi —
zpravidla v podobě vyš-, výš-, vzniklé lidovou
etymologií — v mnohých jménech pomístních, zvi.
hydronymech a oronymech (např. potok Vyšaý v
úvodí horní Vltavy na Vimpersku, rybník Vyšatov
na Hlubocku; nejvyšší hora kienečského pásma
Škarmanka S3 v kraji jmenuje Výšovka, Vyj-,
poněvadž jsou lan rozsáhlé porosty této rostliny),
ale i ve jménech místních (jistě Vyšovatka u
Vimperka) a patrně i mimo oblast jz. Čech. —
Staré slovanské slovo: csl. višb, višjs (12. stol.)
sítina, zelené větve nebo listy, sin. viš ostřice, také
'rákosí, třtina', sch. viš druh trávy, bot. osinatec
třtinovitý, tak 5 pochava, dl. wiš bahenní tráva,
třtina, ráko*, místy zblochan, pol. (od 15. stol.)
wisz, wiszar bahenní býlí a houští, rákosí, sítí,
puškvoree, mokrá, býlím zarostlá louka, ukr. výšar
loňská tráva, bahenní seno na podestýlka, bot.
ostřice bahenní, vysaj rákos, rus. dial. visa, viš9
vodní houba (Spongia fluviatilis et lacustris),
sedlina ve vodě, okřehek ap. — Psi. višb, později
také oblast, višar podle moÓar (zvi. v oblasti pol.
ukr.); rozmanitost a neurčitost botanických
významů ukazuje na původní široký význam
'močál, bažina, bahenní porosť, který se pak různě
specifikoval. Nejbližší příbuzná slova se základem
*veis-l*vis- t/v nacházíme pak v lit. vizgá, vizgě,
viksvá (z vis-kva), vikšvá, vlkšris dlouhá tvrdá
bahenní tráva, zvi. ostřice, sítina, stprus. wišsene
rojovník (Ledům palustre), -weysiqis louka a dále v
stnord. veisa bahno, bažina, isl. nor. veisa, švéd.
dial. väis, vesa, dán. dial. veis bahnitá půda, ags.
wäse bahno (z *vaisön), sthn. wisa, něm. Wiese (z
*visón) aj. Méně pravděpodobný je výklad ze
základu ile. *uei-„plésti" (viz víti), při němž by se
muselo
višator
vyjít ze spec. základního významu „sítina" nebo
„rákos" (těchto rostlin se užívalo k pletení košů,
rohoží apod. výrobků) a předpokládat přenášení
na rostliny jiné i na celé společenstvo a jeho
stanoviště. A. Mátl LF 87. 1964. 217n.
višator, -šo- las.: něco vysokého: lazit po v-ach
Β = po vyšších předmětech v jizbě (kamnech,
skříních, postelích) = vč. „po vejškách"; též
vysoká osamělá stavba, vůz vysoko naložený Hor.
— Snad nějak patří k rd. (záp.) šútory, šútyr
haraburdí; vi bylo snad přidáno vlivem slova
vysoký■?
višně i višeň, sic. višňa, pol. wiénia, r. b. sch.
sin. višnja. — Původ nejasný. Souvisí jistě s něm.
Weichsel t/v (sthn. wihsila), asi tak, že obojí je
přejetí z výrazu „pra-evropského" (ale pochyby u
Šm.: je to prý strom importovaný). Lit. vyšniá je
přejato z běloruš. nebo polštiny, lot. višňa z
ruštiny.
vítati: pozdravovati hosta, když přichází do
domu; při°, u° koho. — Sic. (s)vítať, zvítať koho,
pol. hl. witač t/v. — Zdá se, že toto *vitati je
možno mít za příbuzné s lit. svéikir ti pozdraviti
(říci komu svelkas = zdráv, t. bud); bylo by z *vik-
ta-ti. Val. vítajte 'budte zdrávi' (Podešvová P. rok
31) praví děvíe přicházející(!) do kmotrova domu.
Původm s- snad je ještě v sic, jinak cdpadlo, asi
vi/en jiného *vitati. — Toto druhé v. je v st 1. vit j]
vitati, r. vitat, obitať, ukr. vitaty někde pobývati,
bydleti. Je cd/ozen) od *viti, li;, vietž, lot. vieta
místo, prostor, bydl š:é. O něm Matzenauer LF
11.339. — Jiné je v'táti v zavítati někam, sic. -
kvitnúť (pri°), příbuzné s lit. at-vykstü at-výkti t/v.
Konečně jiné je r. vitať, ukr. vy táty poletovati,
vznášeti se, viseti ve vzduchu (je příbuzné s lit.
svajoti: t/v má Daukantas; toto vitati je ze *svei-tá-
tei).
vítěz, sic. víťaz, r. b. vitjaz, sin. sch. vitěz, ukr.
vytjaz hrdina, rytíř, hl. wicaz vasal, pol. zwyciqzyc
vítěziti. — Vitedzb byl zprvu patrně člen vládcovy
družiny (srov. dán. vitherlag královská družina,
Gefolgsheer, Hoops 4. 423; původ?), obdařený
nějakým statkem, příjmem, užitkem, výtěžkem ze
statku, předchůdce pozdější šlechty, tedy takový
družinník, který neslouží již přímo vojensky u
samého pána, ale je snad pověřen nějakou méně
důležitou funkcí správní, zvi. ve správě pánových
statků a v udržovaní pořádku na těchto statcích (V.
Vaněček, Prvních tisíc let 107). Pak by se nejlépe
hodil vyklad, *e je patrně z vit-ěn-bCb = opatřený
vi m, *jitb je prospěch, užitek (stsl. vtz-vitb lu um,
commodum, usura, sti. viti-požitek v jídle n. pití;
srov. i mor. zvýtezit vyzískati B-Kol); byl by to
protil la l proti pracujícímu poddanému, jímž byl
stc. robotěz z robotěnec. Přípona -edzbje v obou
případech z -enbCb popř. z -ěnbCb, oslabením (jež
se jeví sonorisací c = ts > dz) při rychlé vý-
692 vitra
slovnosti, přičemž druhé jer od konce zaniklo a pak
en > $. Meh LF 73.231, Sla-via 22.334. Jsou i jiné
výklady, nejčastěji se odvozuje (v. Janko VČA
17.189, AfdA 33.14,. WS 1.108) od germ. Viking,
jména Vikingů, ale to má nesnáze hláskové; ostatně
Vikingové nebyli hrdinové, ale jen sprostí lupiči a
hrdlořezi; není jinde příkladu, že by název pro
vítěze byl odvozen od jmen takových násilníků.
Mad. vitéz hrdina je ze slovanštiny.
víti, viju, z vbjí. — 1° *vei-: víti, ζά-vit -ek (z í-
ového participia), svitzk; mor. v povití býti = v
peřince dětské; nář. povítkχ rostlina svízel (srov. dl.
powiš, powiťca svlačec), mor. vijo-hlav pták
krutihlav (pol. wyqlów); vinu vinouti: postv. vývin;
úvin, -ek, che-d. houvin, jč. ouvin(a) (ale mor.
úvitzk houvjetka závitek) sochor, jímž se přitahuje
řetěz poutající na voze náklad prken, klad apod.
(řetěz je jednou ovinut okolo sochoru, vlastně^
sochor vevinut do řetězu, odtud ú-), laš. zavitka
svobodná matka Lp („se zavitými copy"); mor.
vítka slaměný věchýtek na označení něčeho
zakázaného v poli (je i pd. witka), zavítkovat pole;
obinadlo fáč (obv > ob- jako v stč. obinúti) z
*obinovadlo; iter. •ví-jeti: za- (zavijeó druh
hmyzu), povijadlo, poviják, povijan (toto z n-ového
partÍ3Ípia?), zavináč (u Rohna = štrudl; tedy
nynější závin je z toho zkrácením); mor. uvíka
základ klubka (např. chuchval papíru) z *uvijka. —
2° *voi-: vývoj rozvoj závoj (stč. bylo zavitie)
obojek (z ob-voj-ek, v stč.. část rytířského odění
pokrývající hrdlo, dosud jč. = límec, jinak jen
nákrčník psí).— Vbjo viti má všeslovanské
zástupce i všude hojnost odvozenin; je souhlasné s
lit. vejit-vijaü výti, lot. viju vit, srov. dále stind.
váyati tká, plete, a lat. vieó pletu.
vítr, odvoz, vltrný -nik; sic. vetemica —■
„povětrná žena", poběhlice; vltrák (sic. větrák, pol.
wiatrak, r. vetrjak) větrný mlýn; klad. větřice (sic.
povetrica) vichřice; povltří (sic. povetrie) vzduch
(dosud: na zdravé p., vyhoditi něco do p., letěti v
p.), po- je snad po- 4°, tedy povětří je asi = co se
cítí slaběji než vánek?; přen. povětrný
lehkomyslný; větrati vy° pro° z°; větřiti z vánku
něco cítiti (o zvěři cítící kořist nebo nepřítele),
vzrušovati, plašiti; viz i vidřit. — Psi. stsl. větr*b,
sic. vietor gen. větra, povetrie, pol. wiatr, ukr.
viter, r. véter, b. vjatir, sch. vjetar. —■ Odvozeno
od vě-ju váti příponou -tro-, která souvisí s -ter/tor-
jmen činitelských. Protože je mužského rodu, zdá
se, že i ono označovalo původně „činitele", totiž v
lidové víře mythického původce vanutí vzduchu,
démona, jenž fouká, jakýsi mužský protějšek
lotyšských „matek" (je matka bouře a jiných
přírodních jevů); lit. je fem. vi tra bouře, lot. větra
bouře, větrné počasí.
vitra zrn.: houžev; han.: karabáč; val.r
víriti
prut. U Jg je „vytra, loučky tenké, do nichž se
třtiny při dělání paprsku upevňují Krok 3.306".
Zm. je to „silný březový prut, napařený a
zkroucený, březový provaz" B, proto lze snad je
spojiti s vi-ti. Ale přípona -tra je jinak vzácná.
Sin. vitra je proutí na plet3ní.
ví zíti: soužiti; patří sem i vízeti plísniti ČL
1.374? V. se scházeti, hubnouti teskli-vostí,
viznouti hubnouti Jgd. — Nejasné. Snad z ved-,
srov. sic. valit, viz i váchati.
víznút mor.: udeřiti; též hvízdnut (kamenem)
B. — R. zvíznut > zvézd(a)nut, ozvezdit t/v
(schlagen). — Κ lit. vietóti t/v, (erschlagen,
prügeln, lot. victět prügeln? Stran zakončení
srov. piznouti, líznouti t/v.
vížděti?: han. zviždělý velmi dychtivý, viždžák
rozpustilý výrostek. Nejasné.
vjidlák jč.: menší nežit Jjčř 221, chod. vidlák
bolák Hr. — Nejasné. Snad je odjísti, že se vjídá,
vžírá do masa, srov. ujed atd. zde na konci
článku o jísti. Jč. vj- by tedy bylo původní (proti
chod. vi-) a nikoli výslov-nostní (tj. typ pjivo =
pivo).
vkus: krasocit. Z ruštiny přejal Palacký 1817.
Sic. vkus je pak z češtiny.
vláčkovatět i vláškovatít, msi. sic. vlackat sa, o
víně: houstnouti, dostávati vláčku, jakousi
chorobnou lepkavost: je vláčné, táhne se, vleče
jako nit Jg; srov. vláč druh řasy co h uspěnina
pod vodou se táhnoucí Čel. Záměna č/š je odtud,
že vláčka vyhynulo a sloveso je pak neprůhledné.
vláčný, sic. vláčný. Podobný útvar je 1 it.
valkús pružný, tažný (elastisch, dehnbar, zähe,
haltbar), lot. valks t/v, od lit. vilkti, lot. vilkt, což
vedle vléci znamená i táhnouti (vůbec, ziehen),
táhnouti do délky. Je tedy i naše vláčný od vléci,
od jeho významu táhnouti do délky (který v nč. v
hmotném smyslu už není).
vládnouti o° pře° z° za°; stč. vládu vlasti, o-
vlcd ti, pře-, han. val. též vladovat; vláda -ní (ale
návládní je kalk za něm. Anwalt), vladař, v!álce;
starobylý termín je vladyka (csl. vladyka, stp.
wlodyka), s příponou u Slovanů zcela ojedinělou,
ale ve védštině častější (üka-, Meh Recueil
1.101); vlast (viz); z ruštiny je oblast (z ob-vlast,
tj. ovládané území); zvláště < z vlášČČ — gen.
adj. vlášč -í vlastní, z vold-tjo-, psáno též vzláštž
Sm 324, (ob)zvláštní. — Stsl. vládo vlasti, sic.
vládat, stpol. wlodac (nyníwladac z r.-csl.), b,
vladam, sch. sin. vládati. — Psi. vold? volsti,
příbuzno s lit. veldUi vládnouti, míti v majetku,
valdýti a lot. valdit vládnouti, a dále se sthn.
wáltan. Mělo se a má ještě za to, že slovanské
slovo bylo přejato z germánštiny. Ale přítomnost
ablautu v li-tevštině, nejblíže příbuzné, činí to
nepravděpodobným (Vasmer). Kromě toho
vladyka svou příponou ukazuje též, že vold- je
domácí od nejdávnějších dob. Jednodušší val-
se
693 vlast
vidí v lat. valeó, což je možné, neboť obdobný
význam (býti zdráv = vládnouti údy) je i v sic.
vládat.
vláha, vlhkost: viz vlhnouti.
vlahý, vlažit i, vlažný. — Sic. vlažný; stsl.
vlažbnt, z toho r. vlažnýj; sin. vlažen. — Psi.
volgi> 'vlahý', popř. volžbnt. Příbuzné je nor. valg
vlahý, fádní, stangl. wealg vlahý, nechutný,
odporný, stnord. velgja ohřívati (wärmen), isl.
velgja oškliviti (ekeln); v němčině se pořadí hlásek
obrátilo: *glaw-: střn. gelaw, hessen. glau, spis.
lau. Germánské rozšíření významu na „nechutný"
vyšlo asi od „teplého" piva. (Hl. liwki, dl. glěwki,
glawki jsou podle Bielfeldta 187 z němčiny.)
vlak, z volkt, od vléci: 1° vlečení: přišel vlak =
tolik sněhu, že se mohou klády shůry smýkati. 2°
nevod: jeho spodní kraj je vlečen po dně řeky proti
proudu, též mor. vláká (Hurt 1.189). 3° kolébka v
poli z plachty na tyčích (Opavsko; asi přenesení z
č. 5). 4° souprava železničních vozů (novodobý
termín), tak i sch. 5° fem. na -a v mor. vláky plur.
(chod. vláče, jč. vlaČuhy, vč. vlačihy, sic. vláčky
zvlaČe (s)vlacuhy zvlačuhy, chrv. (u Bratislavy)
vlaČuga Vážný Č ik), dvě dřeva na jednom konci
úhlem spojená do podoby Λ , ρ3 nichž se vleče
pluh na pole. — Srov. sic. vlak jako čes. č. 4°, pol.
wlok na ryby, sin. vlak t/v, b. vlak saně, sch. vlak
železniční i nevod, ukr. volok nevod.
vlákno. I v č. se mluví především o vláknech
lnu, konopí, kopřiv, Jg uvádí i význam „lýčko
tenké na stromích", je tedy význam týž jako u r.
voloknó, hl. wlokno, dl. lokno, b. vlákno, sic.
vlákxo, sch. sin. vlákno, která znamenají vlákno
lněné, nepředěné. — Psi. asi volk^no, volk-
souhlasí se stind. válka-mask. ntr. lýko. V. Horák.
vlas; mor. vlášina (s nenáležitým š) žíně, kol.
vlášení (již stč.), vláší, pd. wlosieň žíně; vlasec,
živý vlas nitkový červ Gordius aqiati-cus; vlásnice,
obyč. vlas iö'ca drátěná spona v účesu, vlásenka
paruka (již u Rohna, ale s -a-). — Psi. vols-b (stsl.
νΙα&τ>, pol. wlos9 r. vólos, sic. b. sch. sin. vlas) je
shodné s av. varesa- t/v (čti varsa-, s íránskou
změnou l > r).
vlast: pův. to, čemu se vládne, oblast okolo
hradu, která je pod mocí hradního pána (Deržavin);
odtud jednak domov(ina) v užším smyslu, tak na
Chodsku, jednak společná domovská země, otčina,
patria (dříve patria = dědina). O tom podrobně K.
Krejčí ČMF 26.144n. Odvoz, vlastní, pův. zajisté
to co náleží pod něčí vládu, vlastník v stč. vlastní
bratr (dosud mor. vlas nik a vlasmce jsou druzí
bratranci, vč. v Libuni vlastenec vlastní bratr n.
sestra, u Vaváka krajan). Vlastnost — co je komu
vlastní: 1° majetek, vlastnictví (stč., dosud chod.,
ze stč. přejato i do obrozenského spis. jazyka;
odtud vlastník majitel, vlastniti při° vy°), 2° rys
povahy
 vlaštovka
atd. (doloženo od 1562). Vlastenec krajan přešlo,
zároveň s vlast země > otčina, k významu patriot,
odtud vlastenecký a nevlídné vlastenčiti. — Psi.
volstb od vold- (.viz vlád-nouti): stsl. vlastb, sic.
vlast (a odvozeniny obdobné českým), pol. wloéc
panství, vesnice, r. vólost správní obvod, okres, (z
csl.) vlast moc, práva, vláda, vlastnost panovač-
nost, b. vlast moc, vláda, vlastník vládce, hlava
rodiny, sch. vlast moc, síla.
vlaštovka, sic. lastcvica, sch. sin. b. lasta-vica i
lastovica, r. lastočka, pol. lastawka. — Od
lastavb, c :>ž by bylo adjektivum od snového
intensiva Hastati k^ zvukomalebnému lap-otat
(viz) rychle mluviti. Pro neustálé švitoření
vlaštovka byla již u starých Řeků pokládána za
největší repetilku (o tom Krsek LF 26.178). Někde
last- zesilováno ještě o g- > h- nebo ch- (sin.
hlastati švitořiti); val. hlaštovenka, sin. hlastavica,
pol. chwastówka (v záměnou za pův. 1), hl.
glastowica. Odvoz. vlaštovióník, sic. lattoviČník,
rostlina Cheli-donium, již stč. Překlad vědeckého
jména: o něm se již od starověku mělo za to, že je
od χελιδών vlaštovka, a jako důvod názvu se
udávalo, že ,,staré vlaštovÍ3e přinášejí mladým
tuto bylinu k jedení, aby sobe jí zrak ostřily"
(Mattioli).
vlať stč.: klas (Klaret); laš. vlát ovesná lata.
Žilo ještě za Jg (nemám ovsa ani látky), též ve
významu klasoví snopu (protiklad je řiť snopová),
tu i ve znění vlať. Presl uvedl lať a lita do
názvosloví botanického; latnatý. Sic. lata z
češtiny. — Pol. wloc rostliny obilné jednotlivě
stojící na posečeném poli, wloc prosiana rostlina
starček, ukr. voloť m. lata, r. volot klasoví snopu,
dl. loé t/v, sch. vlát stéblo. — Přesný protějšek je
v lit. váltis ovesná lata a prus. wolti klas. Je tudíž
nepochybné, že i psi. *voltb označovalo vlastně a
původně latu ovsa. Další příbuzenstvo je v stir.
folt všechny vlasy na hlavě (jeden vlas ]efind). K.
Hornov upozorňuje (pís.> na gruzín. taveli klas.
vláti: přejato v obroz. době (Hanka, Čela-
kovský) jako v. se = vlniti se (o moři, o vlasech) z
r. vlajaťsja. Dnes zúženo na vlnění praporu
způsobené větrem. Odvoz, vlajka. Stsl. o zmítání
lodi v bouři: korabt že bČ po srědě more vblaje se
vltnami Ass, později psáno v bia- via-. Pův. snad
vúati s§; je to patrně α-ové intensivum (s
oslabením v kořeni, srov. bma-mby v. míti).
Fříbuzno je lit. "věliava vlajka, prapor, a ř. αιόλος
pohyblivý, rychlý, z *vai-vol-o-s.
vléci, lid. vlíknouti; vleklý, vlečka, postv. vlek.
— 1° *velk-: s předponami od-vléci na° (ale
navlíknouti něco = nalíčiti, připraviti, je za na-
líknouti\) po° pro° pH° s° aj., obléci, obléknouti,
oblékati (z ob-vl-), postv. oblek svrchní šat, chod.
vobleČ, svléci (postv. svleky svlečená hadí kůže,
svlečený oděv, sem patří i podvlé(ka)čky, mor.
též
G94 vlk
podléčky podlíčky podléjšky podléščky spodní
kalhoty a vyléčky vylíčky viléčky hanácké plátěné
punčochy bez chodidel); mor. úvlek vláčení. 2°
*volk-: vláčeti -Čiti (i rolnický termín, pův. vláčeti
brány po poli); chod. vobláčet oblékat, slákat
sláčet svlékati; povlak, dříve povídka na peřinu; len
okolo kužele obvázaný, obláčený je obláč Sm 231;
mor. návlaky řemínky krpců (srov. ukr. volokyt/v);
prúvlaka součást bran (dřevo provlečené skrz
paprsky a tak je spojující), podle toho pak svlaky v
branách = paprsky spojené průvlačkami, pak jiná
spojná dřeva nebo obruče, mor. svlak příčka na
sbitých prknech, han. závlaČka zástrčka. Viz i
vlak, oblak, pavlač, pavlaka. — Všeslovanské.
Pův. *velk? vblkti, z toho jednak velk^ velkti v stsl.
vUk} vlčeti, sic. vlečiem vliect, vláčit, b. vleká, č.
vléci, sin. vleči, pol. wlok$ wlec, jednak vúkq vblkti
v sch. vučem vuci a v stsl. partie, obl'bkl'b obl^Jcb
obl-bčent. — Souhlasně je lit. velkú vilkti, iter.
válkioti, lot. vělku vilkt t/v s množstvím
odvozených jmen jako u Slovanů. Dále je příbuzno
ř. §λκω t/v z *velkö a av. fra-varčaiti odvléká, aipi-
var9Čainti (= api-varčanti) oblékají.
vlh han.: veliký skok B-L (jednym vlhem)..
Nejasné. Z vrhl
vlha stč. sic. (ČL 2.31) a nč. nář.: pták žluva
(Oriolus); laš. vilha Šr. Pol. wilga, r. ivolga, ukr.
volha, bulh. avliga t/v (ale sch. vuga přeneseno na
moudivláčka). — Psi. vblga; příbuzné je lit.
volungě, valungě, lot. valuodze a něm. nář.
(jihozáp.) Wide--walch t/v. Pův. asi *valgä, slovo
patrně „praevropské". Snad sem patří i lat. gálbula
t/v, je-li z *galv- (přesmyk v-g > g-v). — V č. z *
vuga přesmykem *gblva > žluva (ham živa Rous).
Po provedení toho přesmyku byl slovem vlha pak
nazván u nás, již u Veleslavína, jihoevropský pták
Merops apiaster, k nám zřídka zalétající, ale
nápadný tím, že požírá včely, žluvě podobný
celkovým obrysem těla a zobáku, ale zbarvený
jinak. Meh ZfslPh 20.47.
vlhnouti: sic. vlhnut, pol. wilgnqc, r. ná\ vólgnút,
sin. od-volgniti, vše z *vblg-n^ti. Κ tomu patří dále
*volga v č. vláha, sic. vlaha, stsl. vlaga (odtud r.
vlága), sch. vlaga, sin. vlaga, hl. wloha, dl. wloga.
Od vblgnoti odvozeno vblg'bk'bi č. vlhký, sic.
vlhký, pol. wilgi, ukr. volhkyj, sin. volgak). —
Příbuzné je lot. vilgstu vilgt, velgstu velgt a valgstu
valgt vlhnouti, lit. vilgau vtlgyti navlhčovati, něm.
welk zvadlý, pův. vlhký, stir. fliuch vlhký, folcaim
navlhčuji. Základ tedy *velk-.
vlk 1°, vlčí, vlčice, zvlčeti, zvlčilý. Psi. vblkti
stsl. vHÍcb, sic. vlk, r. volk, ukr. vouk, pol. wilk atd.
— Praslov., příbuzné s lit. vitkas, lot. vilks, ind.
vrká-, av. vdhrkö ( = vrkö), τ. λύκος, lat. lupus, gót.
wulfs, něm. Wolf. Ide. v7krcsf v ř. a latině přesmyk
u\ > lu. Sic. č. vlČira vlčí kožešina je asi z pol.
wilezura, srov.
vlk
i ukr. volČura. Přen. vlk je plod lopuchu, že se
„zákusuje" do kůže n. šatu; vlk znamená i rozličné
nástroje a zařízení (důvody nejasné).
vlk 2°, jméno rozličných vředů, nežitu a pod.
chorob, též na rostlinách, již stč. Tak i pol. wilk, r.
volčánka nemoc lupus. Ojediněle i č. vlkojed (podle
nehtojed, v. to). Vykládá se podobně jako rak, že je
to přenesení jména zvířete na vřed, jenž ,,žere maso,
rozežírá se" (vřed óbzíravý, vlk Rohn 2.37). Spíše
však tu vězí staré slovo, totožné s lat. ulcus vřed, ř.
έλκος rána, vřed, sti. áréas-hacmorhoidy, ide.
*(v)ellcos- ntr., přikloněné u nás arci k názvu vlka
(pod. něm. Wolf nežit, jehož překladem je lat. Iwpus
kožní tuberkulosa). U Slovanů U před o dává k\
vlk 3°: „neužitečná ratolest na stromu, kteráž se
proto odřezává, aby dobrým ratolestem potravy
neu jímala, vlček, panoha" Jg, prýt ze spícího nebo
nahodilého pupenu... PS. — Příbuzno je véd. váléa-
mask. t/v (Schößling, Zweig) v šata° a sahásra-valéa-
sto°, tisícivětvý. U Slovanů toto *volkt (U po nebo
před l\r dává k) splynulo s vblkt 'lupus', podobně
jako vlk12°. To platí i pro něm. Wolf t/v, jež cituje
Jg. (Mylně o valéa- soudí WP 1.267.)
vlk 4°, čamrda: viz vřgala.
vlkodlak: lidové jen las. vylkodlak, jen v
přeneseném významu lakomec, resp. morous. Jinak
jo to slovo knižní, přenesené v obrozenské době od
jiných Slovanů (je s.-csl. vlbkodlak-h, sic. vlíco(d)Iak,
sch. vuko-dlak, .cIn. volkodhk, b. válkolak vár(ko)lak
fárkuljak, r. volko(d)lak, ukr. volkolak, pol. wilkolak).
Složenina, 1. část od vlk, 2. od dlaka kůže se srstí (je
sch. sin. a r.-csl., stč. bylo tlaky plur. chlupy Jg, viz i
Liewehr ZfglPh 23.106), celek je zpodstatnělé adjek-
tivum: vlkodlaky = mající vlčí kůži. Znamená to
člověka, o němž se věřilo, že může na sebe vzíti
podobu vlka a opět se jí zbaviti; v podobě vlčí pak
dáví zvěř i lidi, aniž je žere, hověje tím jenom své
ukrutnosti, neboť má srdce zvířecí. Tato vira patrně
vycházela ze skutečných případů tzv. lykan-thropie,
duševní nemoci schizofrenního rázu (de Vries
1.238): nemocný věří občas, že je vlkem a má pak i
vlčí pudy. Byla i u Čechů, ale slovo v, v českém lidu
vymizelo. Jo známa i jinde (něm. Werwolf aj.), někde
v. zaměňován s upírem. Bylo i jakési obřadové
přestrojování na vlky (Moszynski, Neuroi 7). Od
balkánských Slovanů se slovo v. dostalo k Řekům,
Turkům, Albáncům, Rumunům.
vlna 1°, ovčí. Psi. Vblna s raženou intonací na bl
(sch. vüna, sic. vlna, r. ukr. volna, pol. welna, b.
valná, smhl. wolma, dl. walma); odpovídá mu lit.
vilna chloupek vlny, sti. ürnä, lat. lána, něm. Wolle.
— Pův. *vfnä od kořene veh- trhati, rváti (lat.
velló).
695 vnitř
Bylať vlna ovcím původně vytrhávána (dosud na
Islandě a na Farorách, do nedávná ještě v Estonsku),
když dospěly, jako peří husám (o tom viz i rouno a
otrzkat pod h. trhati 1°).
vlna 2°, vodní. Psi. v blna s taženou intonací na bl:
sic. vlna, r. volná, ukr. vylna*. b. valná, stsl. νΙτ>ηα, pol.
do 16. stol. welna nebo mask. weln i welm. — Příbuzno
je lit. vilnis, lot. vilna, sti. urmí- m., něm. Welle% stangl.
wielm, wylm. Praslovo tedy znělo vlna nebo vlmi-;
kořen vel- je zde patrno týž co ve valiti.
vločka: „po prvé u Šírá 1827; Praž. noviny 1830
fločky" (§.); u Jg ještě jen z Vysokého n/Jiz. (tamtéž i
pavločka, povlaöka) pro chu-máček sněhový; bylo i
vláčka PS. Sic. vločka. Z něm. Flocke.
vloha, již stč., „co v člověka přirozením [=
přírodou] vloženo" Jg, nadání. V tomto významu se
stalo běžným od doby obrozenské; přejato i do
slovenštiny.
vlochyně: rostlina Vaccinium uliginosum, od Presla,
z pol. (w)lochynia. Ukr. lochyna, hluchyna aj. —
Nejasné. Snad nějak souvisí s hluchý ve významu
„nepravý": plody té rostliny se podobají borůvkám,
ale působí vrhnutí (proto jvč. se zovou blivánka).
vltať laš.: voda balvany vitá, vlče, je vltavd vlnivá
KtD, ze zřidla se vyvltne lístek, voda se vyvUuje přes
břehy na cestu B. — Staré ř-ové intensivum od vel-, v.
valiti, s oslabaním v kořeni. Od něho je Vltava (Kott
4; též Ludvík Novák dopisem; Šmilauer však
pochybuje).
vlys: nejspíše z něm. Fries, to pak z fr. frise, od
friser kadeřiti. Sic. vlys bude z češtiny.
vnada. Z navnaditi je nář. *namnadit > namladit
disimilací n-n > n-l; postv. návnada. Vnada je pův.
vnadidlo na zvěř, kousek masa vetknutý na udici
apod. (kdežto q-da, viz udice, je háček, ukrytý do
vnady); patrné vb-na-d-a, d od kořene dČ-(viz díti) <
dhě- klásti, nulový útvar; na-an· určují kladení na
něco, vtýkání v udici, na udici. Dalším vývojem
lákadlo, vábid-lo, půvab, krása, stč. vnaditi lákati na
něco, cvičiti, učiti něčemu, vnadný vycvičený, stč,
vnada pak i způsob, obyčej. — Sic. vnada, vnadný,
vnadit, vnadidlo; z češtiny?
vnitř, uvnitř, stč. vňutř; odvoz, vnitř ti (opak
zevnitřní) vnitřnosti vnitřek; nové jo nitro NŘ 19.174. —
Sic. vnútri uvnitř, vnutor-vnúter dovnitř, vnútro nitro,
vnutrek; stsl. (irb uvnitř, dovnitř, iz qtrb zevnitř,
vbn^trb dovnitř, gtrbnb vnitřní; pol. wewnqtrz, v.
vnutri, sch. unutri uvnitř. — Jest vyjíti od psi. otrb.
Tomu odpovídá hláskami i významem lat. inter a sti.
antar, něm. unter mezi, uvnitř, odvozeniny —
příponou ter— od ide. en = v, uvnitř; formou je to
adver-bium lokálové, bud bez koncovky, *en-terf
vnuk
nebos lokálovým -i, *en-ter-i. Slov. otrb se
druží k *-ter-i (ale e vypadlo, což nepřekva
puje), ale staré en dostalo u Slovanů podobu
on (o tom viz v), jež dala zde o-. Celek svědčí,
že tvoření s pomocí ter- bylo v rané psi.
době ještě živé, tj. že *en-tr-i bylo mluvícím
průhledné. Po připojení předložky vtn celek
substantivisován do nového feminina: na
otízku kam vbn-otrb, na otázku kde vtn-
-otr-i. V č. vňutř změkčeno η vlivem spojení
v něm (v je z téhož Vbnl) apod.; z toho
přehláskou vnitř. Κ tomu přitvořeno jméno
nitro ntr. ~^
vnuk, fem. vnučka, demin. vnouče; lidově
místy vnuk, mňúk. — Psi. stsl. Vbnuk'b: sie. r. pol.
hl. sin. b. vnuk, sch. unuk, b. též mnuk, pol. též
14.—17. stol. wnek vlivem běžné alternace q (e)\u.
— He. název byl nepöt (viz neteř), odchylné
názvy jsou v germ. a slovan. Něm. Enkel, sthn.
eninchili ntr. se vykládá jako zdrobnělina od an-
(Ahn) = děd, což je prvek ,»dětské řeči", známý i z
lat. anus bába aj. Zdá se, že i vbnuk'b je možno tak
chápati: původně bylo snad v + on + přípona uk'b
(ta zvláště v ukr. tvoří deminutiva, patronymika,
jména mlá-dat a příslušníků rodu, obyčejně v
podobě -juk): v hiátové, o > t snad asimilací k
následujícímu u. Tedy i naše vnuk je možno
chápat jako odvozeninu od jednoho starobylého
jména pro děda. Podnětem k takovému odvození
byla víra, že do narozeného děcka přechází duch
nedlouho předtím zemřelého člena rodu. Poněvadž
zpravidla šlo o zemřelého děda, ustálila se víra v
přerození děda do vnuka (jí lze pochopit i název
vnuka *nevo-pct- > nepčt-, viz ndeK) a měla za
následek to, že vnukovi se dávalo často jméno po
dědovi (to je dosvědčeno již u starých Reků a
Germánů, hoví ře tomu i u nás ledaskde), ba věří
se, že tělesné i duševní vlastnosti se často opakují
teprve ob jedno pokolení. Je tedy slovo vnuk
výrazem této staré i dnešní víry. Je-li tomu tak,
bylo by v. utvořeno arci již v době, nežli děd
dcs^al nový, opět z „dětské" řeči, název déďb.
voda; vodní -ík; stč. vodné fem. bouře, vl.
zpodstatnělé adj. vodná, totiž pohroma, vodvatj:
vodnatka, nář. i vodňačka druh řepy; vodovka
úkrop; nové termíny vodárna, vodík; voďanka
rostlina Hydrocharis; bezvodý, dříve i bezvodný;
vodoteč v. téci. 7t ruštiny vodka "kořalka. Viz i
povodeň; vodnatelný viz pod tele. — Psi. voda,
tak u všech Slovanů. Příbuzná slova lit. vanduo,
lot. údens, gót. watö gen. -ins, sthn. wazzar (n.
Wasser), ř. ϋδωρ gen. -ατός, het. vätar gen.
vetenas ukazují, že ide. název vody byl r/n-kmen
schopný ablautu. Je-li možno se odvážit
rekonstrukce, lze snad vyjíti z vód-r gen. ved-en-s
nebo ved-n-es, což později bylo vyrovnáváno tím
nebo oním směren. Voda může býti asi
696 vole
z vod-ö(r) nebo z analogického vod-ó(n), přešlo
pak k ženským α-kmenům. Kořen ved- mohl býti i
základem slovesa: stind. unátti kropí vodou.
Příbuzné je snad i fin. vetz voda (v. Lamprecht
SPFFBU 1955, str. 7).
vochle, mor. ochla, ochláf, chod. Kachle:
drhlen; mor. vochličky výčesky lnu; odvoz, sloveso
vč. vochlovat, mor. (v)o-, jö. va-, chod. ha-
znamená přenes, i 'bíti'. — Hl. wochla, dl.
wochlica. — Ze střhn. hachel fem. (nyní je
Hechel); v č. se h udrželo jen na západě, jinde se
oslabilo a odpadlo, o (z něm. nářeční výslovnosti)
přijalo pak nové hiátové v.
voj: oddíl vojska; odtud vojín s individua-
lisující příponou -im> (,»jeden z voje", srov.
čeledín = jeden z čeledi); voják (-ák bylo snad
poněkud hanlivé), od nás pol. a dluž.; vojna
zpodstatnělé fem. adjektiva vojbm, -na -no (rozumí
se výprava, válka apod.), vojenský; stč. vojský <
voj-bsk'b, zpodstatnělé fem. stč. vojska (totiž: síla,
moc), stč. nč. kol. vojsko. — Obdobné a další tvary
u všech Slovanů: stsl. voi, voin*b, vojevoda, (viz
vévoda) aj., sic. voj, voják, vojsko, vojna, vojenský,
r. vóin vojsko vojna atd. — Základní vojb souvisí s
b. navijam vítězím, stsl. povinuti podmaniti,
vbzvitije zisk, kořist (viz vittz), s lit. vejů výti
pronásledovati, stind. včti žene se na něco,
pronásleduje, ř. ΐεµαι ženu se, spěchám. Vojb je
tudíž piv. bud pronásledování, hon na nepřítele
(byl-li přízvuk na kořeni), nebo četa pronásledující
(byl-li na příponě); bohužel se původní přízvuk
nedá zjistit. Ai tonvi bylo jakkoli, je povaha voje
patrná: nemínilo se tím stálé vojsko, trvalá
pohotová ozbrojená družina, ale pouze branný lid,
vytáhnuvší podle okamžité potřeby, aby zahnal
nepřítele. Znamená to, že stálého vojska —
podobně jako u nejstarších Římanů a Řeků —
nebylo.
vojtěška: rostlina lucerka, Medicago sati-va. —
Původ názvu je nejistý. Němci měli v Čechách
Adalbertskraut, ale Marzell o tom jméně dále nic
neříká. Je však i něm. nář. Heiligheu, což je podle
W. Wartburga překlad za fr. sai"tfoin „svaté seno",
to pak ze sain-foin „zdravé seno". Míní-li se v tom
jméně tedy svatý Vojtěch, nemůžeme říci.
volati; stě. rozvolávati rozhlašovati (dosud
chod. rozvolát rozkřičeti), nyní volati je hlavně
'zváti koho k sobě'; odvoz, volavj pták = volavec.
Jen z.-si.: sic. volat, pol. hl. ivolaé, dl. -é. — V lit.
je vMúoti zpívati (o zpěvu sekáče při kosení sena),
Nesselmann zná valifti sklízeti (obilí), ale má i
rčení dievs ji válo bůh jej zavolal (k sobě). Ač není
vyloučena možnost, že ta slova jsou ze slovanštiny,
zdá se přece, že jsou domácí; pak by sem patřilo i
lot. váluoda řeč, hovor. Další příbuzenstvo je heth.
ver- volati (rufen) u Friedricha, Ergänz.-Heft 38.
vole: struma; dem. volátko podle £č-kmenů;
volatý, dříve (a dosud mor. sic.) volavý (stč.
voliti 697 vračat

i návolavý hrbatý), odtud voláč druh holubů I a I něm. weben, že prý jejich hnízdo je jakoby
volavka (stojíc v klidu má krk tak prohnutý vpřed, „utkané", tedy vosa = tkadlena, ale to
že to upomíná na vole; Zubatý NŘ 14.54). Sem nepřesvědčuje).
snad patří též jč. samo svoje mast ČMF 16.223 vosk; odvoz, voskovka rostlina Cerinthe, má
mast na vole (< vz vole?) a mor. dobrá vůla vzhled jako z vosku; voštiny, mor. vošciny prázdné
neštovice na prste. — Pol. wole i wól, ukr. volo, br. včelí plásty; stč. vošČený, voštiny. — Psi. stsl.
vallě, sch. volja; sic. je jen (z češtiny) volavka. — voski>, sic. r. sch. nář. vosk, ukr. visk, p. dl. wosk,
Psi. vole: příbuzno je něm. schwellen puchnouti hl. wósk, sch. vosak, sin. vosek, b. vosäk: je shodné s
(sthn. swellan), Wulst, Schwulst otok, byl tedy lit. vaškas a dalo příbuzné se sthn. wahs atd. Tedy sk
kořen (s)vel- nadouvati se. i ks, což ukazuje na „praevropský" původ.
voliti: viz vůle. ve spánek: část čepeni (na ženské hlavě), která
vor 1°: plť; jen č. Patrně znamenalo původně přiléhá k čelu PS. — Z *ob-spánek, že objímá
plot z desek nebo klad (na plť přeneseno pak ve spánky?
vorařském slangu), tedy bude se mu rovnati r. vošahejl jč. zč.: neurčitá nadávka, obyčejně o
vor(ók) ohrada, ukr. voryna laťkový plot, lit. api- nehezkém, Cuřín rkp.; nešika, Jjčř 53, vvtáhlý,
varas ohrada pro dobytek; vše to patří jakožto o- postavou málo vzhledný člověk, Vek. — Nejasné.
stupňové jméno k -vříti 2°. vous, lidově fous, laš. fus, odvoz, vousatý*
vor 2°: pytel; za Jg na Turnovsku plachta pres vousáó; vouska, msl. fúska druh pšenice; vousnéní
celý vůz, do níž sypáno obilí, laš. vorelc měch, chmýří, osiny (srov. vlášení). — Pol. was, sic. fúz (z
šidítko pro děti, sic. též cumel. — Pol. wor. Od podle bajúz), ukr. vus+ sin. vos, b. vás; bez v stsl.
ver-, -vříti 2°, že v sobě zavírá, svírá, drží něco 08ΐ>, r. us a v stč. složenině holo-úsi. — Psi. asi
sypkého; tedy útvar stejný co vor 1°, ale vzniklý vis* (ne ost), z *vonso-s. Příbuzné je stpr. wanso, lit.
nezávisle a na jiném území než vor 1°. Viz i nář. (žem.) uostai, oustai knír (prý ,,snad s uo, ou =
chvor. lit. spis. q"), stir. fés vous (jeden chlup). Lidén IF
vorkati, kvorkati, o hlasu sluky. Zvuko- 19.346. Viz i stč. murnús kočičí vous, frňous, mor.
malebné. hněvús, č. valous Jgd-PS knír.
voršouf, vorČouch voršof voršov PS: věječka vozher: sopel; stč. vozker Klar., jč. vozer, vozdr
(široká dřevěná lopata, jíž se za stará válo, tj. Jjčř 48. Odvoz, vozhřivý, uvozgřený, vozkřivec,
čistilo od plev obilí). — Z něm. Wurf-schaufei oskřivec, jč. vozrán, uvozdře^ef Jjčř 48, 63; jistá
t/v. koňská nemoc je č. vozhři-vi<e (v)ozhřivka (toto již
vorvaň: druh kytovce. R. vórvarf (strus. stč., Hujer 1.182) vo-skřivina. — Sic. nář. ozger
vorvonb) je i tuk jistých mořských zvířat, velryb, koňský sopel, ozhřivka, nozger vozher (n ze sic. nář.
tuleňů aj. Presl je převzal pro název zvířete. nozgry = nozdry, že teče z nozder); vozgTavý,
Původ rus. slova je nejasný, snad norský nebo vozgrivec usmrkanec; ozgravka rýma. Pol. wozgrza,
laponský (n. karelský apod.). Thornquistová 229; hl. wozhor, dl. wochel wochol hochel -61, r. vozgrjá,
podle Kiparského NphM 60.1959.223 vzešlo sin. vozger. Pd. je i sloveso woigaó smrkati. —
zkřížením slov stnor. náhvalr 'narval' a hvalraf Původ temný; příbuzné je snad vazirské (s.-z. Indie)
spermacet. Sic. vorvaň z češtiny. wuzgyě slina.
vosa. Tato podoba je ve většině Čech a han.; od vrabec, nář. brabec; odvoz. stč. adj. vrabí; stč.
čáry Hustopeče—Kojetín—Olomouc je osa; místo vrábě = mládě vrabčí. Tyto podoby jsou z vorbT>,
*vósa je místy vús(k)a vusafúsafusa lús(k)a húska vorbbcb, tak i sic. sin. vrabec, sch. vrabac, b.
(jč. dříve búzka); podkrk. a zm. je mask. vos, tak i (v)rabec, ukr. vorobec. Rus. *vorbbjb > vorobej
stč.; han. (v^nsák, jvč. vus(ák) (podrobnosti (srov. sólovéj slavík), lešsky *vorbtl-jt>: pol.
Utěšený NŘ 45.173). (Jzm. se vosa jmenuje sršňa, wróbel (i vm. vrobel vrabel brablec brabíc), hl.
okolo Slavkova sršňák, šrěňák; podobně sršen = wrobl, dl. wróbel. — Příbuzné je lit. žvirblis, lot.
vespis u Klareta, kdežto os je u něho asillus, ovád; zvirbulis a patrně i gót. sparwa, stangl. spearwa,
také lit. širšuo = vosa, ale vapsá = střeček; sthn. spára (zdrobněle něm. Sperling). Vše se dá
Utěšený 174.) — Hl. wosa, dl. wos, jinde (sic. pol. spojiti, přijmeme-li dvojici sparvfbarv- a uznáme-li
atd.) osa. — Poněvadž jiné jazyky mají v (lit. přesmyk b-v > v-b. Dvojitost spfb nečiní obtíží
vapsá vosa; lot. lapsene z *v- t/v; stpr. wobse, sthn. (§11). Základ ten vystihoval asi švitoření: lit.
wafsa, nyní Wespe, lat. vespa t/v), klademe vosa (z vilbHi, ulbeti (srov. angL warble švitořiti, Kp); i u
*vopsä) i jako formu praslovanskou; č. hl. dl. v- jiných zvuko-malebných slov spojení hlásek s r\l v
máme zde tedy za zachované psi. v. (Naproti tomu (v různém pořadí!) označuje ptačí cvrlikání a
Utěšený soudí, že v „v tomto slově patrně zmizelo podobné hlasy. I vračat vrančat vrandžet
už v psí., ač. a luž. vosa že je druhotná podoba s vráňat vrangat
předráž-kou v před o".) Slova asi „praevropská",
jinak neprůhledná (spojují se s vebh- tkáti, |
vrah
vrágat vrákat vrázgat vraždU msl. sic: žebro -nit;
las. vargať vargosiť naříkati, bědovati B, plakati
Hor., sic. vargať žebrati o dárky po domech (o
svátcích); vargún chlapecká hosťna z dárků o sv.
Blažeji ve Ždánicích (Václavík ústně). —
Příbuzné je (E. Havlová ústně) lit. verkiů věřiti
plakati. U nás bylo asi iter. *vorčiti a dále -éati >
*vráčati; -za- -žď- je asi z další přípony -sk-.
Slovo se stal) expresivním a měněno dále.
Podivné jsou tvary s varg-: patrně nový přesmyk
z vrag-. Viz i vřískati.
vrah: nepřítel (stč.), ubijce; odvoz, vražda,
vražedný, vražditi. — Psi. vorgi>\ sic. vrah,
vražda, ap. jako v č., stsl. vrag'b, r. vrag (z csl.) i
vórog, ukr. voroh, pol. wróg nepřítel, b. seh. sin.
vrag dabei. — Je přejato z ger-mánštiny: stnor.
vargr, šv. nor. dán. varg znamená vlka, ale
staronorské slovo znamená i zločince, psance, také
stangl. wenrg je zločinec, psanec, stsas. a sthn.
warg je lupič, zločinec, odvozené gót. gawargjan
je proklíti (verdammen), stangl. wiergan je t/v
(verfluchen). Tehdy totiž zločinec (= ubijce
člověka) byl prohlášen „vlkem na posvátném
místě", tj. tvorem všude nevítaným, odmítaným,
tedy psancem, k němuž bylo právo chovat se jako
k vlkovi, kdyby se octl na posvátném místě (/e
svatyni ap.). Příklad má Saga o Volsunzích, přel.
L. Zatočil, Brno 1960, kap. I.: „Sieri zabil sluhu a
zavražděného pak ukryl. I nazvali ho vlkem na p.
m., a on nesměl zůstati déle u otce ve své vlasti".
Toto staré spojení (Miklosi-chovo EW,
Mikkolovo WuS 2.218) dostalo nyní oporu
zjištěním, že také u Hethitů byl vrah prohlášen
vlkem a vyobcován ze společnosti. Odtud
pochopíme, že i u Slovanů vrah je nejen ubijce,
ale i vůbec „veřejný, úhlavní nepřítel", např.
nepřítel vpadnuvší do naší země (S. Stech pís.).
Toto severské vargr, když dostalo onen přenesený
význam 'ubijce, nepřítel', bylo přejato jen s tímto
novým významem. Tu se vyvinul i význam
'nepřátelsky smýšlející člověk' („übelgesinnte
Person") a to v shetlandském varg; podobný vývoj
předpokládáme i pro stprus. wargs zlý (böse).
Germánské varg- je patrně slovo tabuové; je
nepochybně od slovesa, které je v něm. würgen,
střdn. worgen, střhn. erwergen, angl. worry,
škrtiti, dáviti. (Nepatří však sem, ač opak tvrdí
Trautmann a Vasmer, lit. vařgti trpěti bídu, nouzi,
vafgas bída, lot. vargt chřadnouti; ta patří spíše k
něm. Sorge péče, starost, obava.)
vrak: přejato v 2. pol. min stol. (první doklad
1875 u Sládka); je to z dolnoněm. wrak. Sic. vrak
je pak z češtiny.
vrána. Pol. hl. wrona, r. voróna, sic. sch.
vraná. — Pův. várna s raženou intonací na or;
srov. shodné lit. várna, lot. varna, prus. ira.rr»e
Je +o starobylá odvozenina od vorwb (viz
havran), vyznačená vrddhovým
698 vráskati sě
dloužením or > ör, neboť ražená intonace bývá
právě na délkách. Význam byl „vra-nová" (totiž
ptica), tj. k vranům (= havranům) podobná.
vraná, vranka: díra v sudu pro zátku (sic. Jg a
msl. LI Kyjova Voz). — Pol. wron(k)a nář. bronka
t/v, r. vorónka nálevka, sin. vran, sch. vranj, b.
vraná zátka. Slovo jistě staré, ale málo jasné; bývá
spojováno s ver-zavírati, ot-vírati.
vranka: druh ryb Cottus gobio (= hlaváč, sic.
hláó), rus. voronka. Táž ryba je v němčině
Trichtzrfisch, asi od poměrně veliké hlavy a široké
huby. Je tedy vranka odvozeno od vraná.
vraný: černý (o koni; v starší době i vraná
barva, smola aj., v. Jg). — Sic. vraný, hl. wróny, p.
wrony, r. voronój, sin. sch. mak. vran. — Pochází
od jména havrana; ten je nápadný svou sytou a
lesklou černí zvláště v zimě na sněhu; přilétá k
nám totiž na zimu ze severnějších krajin. Od toho
jména (ne od vrána) je i nč. vraní t/v, o vlasech PS.
Vraný vzniklo adjektivizací (srov. č. druhý a jistý
2°; r. golubój modro jasný, od golub) původního
názvu havrana, dokud zněl česky ještě vran, bez
ha-. Ten název se dával černým koním jako vlastní
jméno: u Slováků Havran SSJ, dosud u Srbů tak je
Vran i Gavran, u Rusů Gračik, u Němců Rabe
nebo Rappe (vše = havran), podobně jako na*rzlý
kůň je zván mor. liška, něm. Fuchs ( > č. fuksa),
šedivý sic. myška atd. Meh LP 3.98n., souhlasí
Herne 101 (podle něho je něm. Rappe o koni snad
vlivem slovanštiny).
vrap, v starší době asi -a fem.: vráska (deť
nemáte esce na hobě [= na obličeji] vrape Křen
3.186; pozn.: „vrape jsou vrásky"), záhyb šatu (fr.
plis), lupen na-spodu kloboučku jistých hub apod.,
vrápko-viti; mor. vrapovat zfaldovati, navrapit, u
Kyjova dráp (drapovaóky Kol = vrapo-vacky Voz
= vrapované boty), sdrap't nadra-pit. — Jinde jen
sin. vrapa t/v, hl. (w)ropa, dl. ropa záhyb, vráska.
— Psi. vorpi>; rýmuje se s korp-, chorp-, v.
chrápavý. Jest vyjíti od vrapiti, psi. vorpiti, což je
faktitivum od kořene verp-, který je v něm. sich
werfen bortiti se, kroutiti se (o dřevě), angl. to
warp křiviti se. Viz i vráskati se.
vrápati PS, klad. vyvrapovati na koho:
osopovati se. Patrně příbuzno se strus. voropi>
napadení, útok (pustiti na v. = na loupež),
navoropiti přepadnouti. Původ nejasný. Je-li toto
spojení správné, byla by ta slova asi domácí
(Miklosich měl voropt za cizí).
vráskati sě stč.: svraskovati se; ně. ve svras-
knouti, svraskalý; vraštiti svraštělý, postv. vráska,
odtud vrásÓitý; han. zvrsknót se KpU. — Sic.
vraštit i z-vražčiť z-vraókať z-vrážiť. Csl. (pozd.)
vráska. — Psi. vorskati z *vorp-skati, intensivum
od vorpiti, viz vrap.
vtata
vrata, odvoz, vrátný (srov. stsl. vratbnikt, sic.
vrátník, r. vorótnik, b. vratnik); vrátzň polovice vrat
(~pd. wrttnia), mor. i vrátka. — Stsl. b. sch. vrata,
sic. vrata, r. vorotá i voróta, pol. hl. wrcta. — Psi.
vorta, plur. tantum neutra *vorto jinak neužívaného
(lecfa jen ojediněle v chod. vráto = vráteň JinCh 20),
neboť vrata bývala i třídílná (jako dosud u
sibiřských Rusů); od ver-(za)vírati + to; pův. o je
před -to normální. I plurál je třeba míti za
starobylý (a nikcli za náhradu duálu), srov. dveře,
πνλαι. Lit. souhlasně vaftai, lot. várti. V. i vrátník.
vrátička, vrátyc (a pol. wrctycz s y jako slodycz,
gorycz): rostlina Chrysanthemum vulgare. Jméno je
od toho, že prý ta rostlina vrací, co je ztraceno
(milého, lásku, panenství); je však stará zkušenost,
že ztratí-li kráva po otelení mléko, stačí 2—3 nápoje
z vratiče k obnovení laktace. (A. Hanzlíček ústně.)
vrátiti: viz vrtěti.
vrátník 1° zastar.: vrátný. U Němcové je to ze sic.
vrátník t/v. Od vrata. — 2° pylor, přechod žaludku
ve dvanácterník PS; rovněž od vrata, neboť již
Řekové (o tom Steudel, StG 4.1951.154) označovali
jej slovem πυλωρός (= strážce vrat, totiž jakoby
„hlídač východu ze žaludku"). Ve středověku od 12.
stol. je doložen latinský překlad toho: pottärius, což
se drželo až do konce středověku. V novověku se
užívá polatinělé pylorus.
vrávorati, nář. bráborat již v r. 1838 VKČSN
1895.24.9, zbráborat se zvednouti se po pádu,
bramborat se téci, ubírati se (o řece), gragorat Gr.
Jen v č. Slovo expresivní; vypadá jako z vor-vor-
nebo bor-bor-, dále však nejasné.
-vrážet: vč. jíti jedním vrzem, odcházejí-li dva lidé
při jediném otevření dveří, pod. i las.; vč. vrzat se
sem a tam chodit dveřmi, otvírajíc je a zavírajíc
pořád Ktk; val. 'vrzat sa, msl. vrazit sa (nevřzaj sa a
sed!; chod. nevrázij se!). Vč. vyvrzati teplo častým
chozením z teplé jizby ven, val. vyvrzat B, msl.
vyvrázit, chod. vyvrázet -zet; vyvrázalo se teplo Voz.
— Sic. na jeden vrz, jedným vrzom. Sin. vrzúkati, pol.
wyrz(uk)ac pořád otvírati dveře. — Příbuzné je lit.
is-várstau -styti a lot. várstit t/v, což je st-ové
intensivum (n. spíše iterativum) od iš-veriú t/v,
souvisícího s cte-vru za-vru. Tomu je nejblíže sic. -
vraždit z -vraštit. Přesmyk typu tort > trat způsobil,
že slovo se v povědomí mluvících odloučilo od -vříti
a přichýlilo jednak k vbrzti svírati, jednak možná i
ke zvukomalebnému vrzati; o tom svědčí pd.
ivyskrzypač cieplo = vyvrzati teplo.
vraž, v č. jen v míst. jm. Vraž; o nich
Holeyšovský ZMK 3.1962.291. — Příbuzno je r.
(o)vrág rokle. Jakobson SaS 4.225. (Mylně Janko
NVČ 11.58.) Vedle vrag je
693 vrgala
od 16. stol. v rušťnš táž ovrág (ó je od předložek izo,
ko, oto, vo mylným přeskupením k podst. jménu), jež
během 17. a 18. stol. zatlačilo starší vrag. O tom a o
původu (je prý nejasný) Dickenmann Sybaris 26. Obě
slova náleží asi k řítiti (viz). Od grou-je lot. grava
rokle, strž; lit. griová t/v je z *gróva, ale se změkčením
od slovesa. Pro si ován. vrag-b musíme uznat přesmyk
g-v > v-g, pův. gravb. V rd. (u Pskova) je dosud vrag,
bez o-\
vrážě stč.: los. Sic. vrazit: věštiti; vražba, vračba
čáry; odtud i vračat; vrazebník vražec vrázek čaroděj,
vraža baba čarodějnice. Stsl. vraza, vraženi je věštění,
r. vor ožít, ukr. vorožyty věštiti, pol. wróg los, wrózjč
věštiti, sch. vražati t/v, sin. vraž věštění. — Psi. vorgab
los, voržiti věštiti (to se dělo metáním losu). Původ
nejasný. Κ vrhati!
vrba. Stsl. vr'bba, sic. i vrba (ř z kolektiva vřbie), Y.
verba, ukr. verba, pol. wierzba (dř. wirzba), hl. wjerba,
dl. wjerba, sch. sin. verba, b. värba. Mnoho místních
jmen j. Vrbno, Vrbové a několik rostlin (vrbina
obecná Lysimachis vulg., vrbovka = vč. vrbice
Epilobium, vše od toho, že stonky i listy upomínají na
vrbové). — Psi. vbrbá, příbuzno je lit. viřbas stonek,
prut, lot. virbe hůlka, lat. verbera pruty (jimiž
trestáno). Původně bylo slovansky asi kolektivum v
brb bje proutí, k němuž přitvořen sing, v brba, jenž
mnohde vytlačil původní název vrby rokyta.
vrbit se han.: hýbat se, vrtět se (o nepokojném
seděni žáků v lavici) Gr; vevrbit se vymrviti se, vylézti
KtD-Rs-L-SvB-Gr, msl. vyvrbit se Kol, val. Β t/v, totiž
nenadále vyjíti, „vynořiti se" z nějakého chumlu,
houští, lesa ap., = vemrvit se L. Přeneseně toto vy° se
(též zvrbit KtD) znamená provésti něco (B) špatně
nebo něco špatného Kol-Grr Mal, též sic. Kál. — Psi.
Vbrbiti; příbuzno je lit. virbíti hemžiti se. Obé souvisí s
mrviti se, a to přesmykem mrv > vrm a záměnou ret-
nic m/b, které nastaly už v baltoslovanštině.
vrčeti, mor. vrncet vrndžat bzučeti, chod. vrncál
druh kolovratu. — Obdobně stsl. vr'boati, sie. vrčat, r.
vorčát, pol. warczec, hl. wórceč, dl. warcaé, b. vráca. —
Psi. Vbrčati. Příbuzné je lit. ufkti t/v a s jinými
příponami ufkšti, 3. sg. ufkščia (přípona *sk) a uřgzti
(sk > zg); naše v je tedy prothetické: v-^r-óati, č je z
kj. Základ *ur (je též ve vrkati) je zvukomalebný, k sk
zg jsou prvky příponové. V č. dostává místy navíc
zesilovací n, popř. se c sonorisuje na dž.
vrgala laš.: čamrhoun, vlk (hračka); sem patří snad
i spis. vlk t/v; han. vrgula = kdo stále mluví. — Slovo
starobylé, neboť patří ke kořeni verg-, u Slovanů v
této podobě (s nepalatálním g) jinak nezachovanému.
Ten je v stind. vrnákti ( < *vr-n-eg-ti) várfati (*verg-e-
ti) otáčí, obrací.
vrhati
vrhati, vrhnouti (pokud znamená 'blíti', je jeho
trvací vid odtud, že je abstrahováno z dokonavého
vy°). Las. vrskat házeti a pol. wirzgac t/v jsou sk-
ová intensiva. Přívrženec z r. priverženec; vrhoó,
zvrhlý, vyvrhel, zvrhelec (Třebízský); vrh, návrh,
podvrh; chod. obrh omítka; (sic. vrhký hbitý:) sem
snad i mor. vrlý > brlý rychlý, hbitý z *vrh-lý;
mor. vrženi*a vyrážka, osypky, vržanica
osypanlna, vržení boule (sic. vrž(e)-lina, vrženie,
vržená nemoc osypanina), mor. i pobřenica ( <
povrže-), všecko patrně nemoci — podle pověry
— od někoho na člověka vržené. — Psi. vbrgi
vergti: stsl. vitgQ vrčiti, sic. vrhat, ukr. veréčy,
sin. vrzem vreči, inf. analogický v sch. vrzem vrci
a stč. vrhu vrci. Obyčejně přecházelo do 5. třídy:
vrhati, dl. wjergaé atd. — Příbuzné je něm.
werfen, germ. verp- z *vergu-, lit. vilksně prak
(záměna rß) a véd. vrj- (nepřítele) zu Boden
werfen, sraziti.
vrhcáb stč.: hrací kostka; vrhcábnice deska na
hraní vrhcábů. Přejato — s překladem 1. části
(werfen = vrhati) — ze sthn. wurfzabel (-zabel z
lat. tabula deska). Pol. warcaby, warcabnica JP
42.19, z češtiny. Janko ČMF 5.408, 6.322.
vrhlice jč. chod.: hrnec na vystáti mléka,
vrdlice Čel = dvouuchý hrnec; vrhlík květináč,
vrhle fem. lékárnická nádobka, v níž se třou
prášky. — Čel. srovnává dluž. redla (v Muko vi
není!) hrnec na mléko. Jg, asi mylně, chápe v.
takto: ,,poněvadž jest na hoře široká, dole ouzká, a
tak se lehce zvrhnouti může", podobně NŘ 7.267.
vrch, kdysi w-kmen, jak ukazuje jednak
sklonění (s vrchu atd.), jednak hojné a staré ~ov- v
odvozeninách vrch-ov-ina, vrchovisko,
vrchovištČ zřídlo, vrchovatý (sic. vrchový koh
sedlový = pol. wierzchowiec t/v; r. jezda verchom
jízda na koni) aj. Další odvozeniny: vrchol;
svrcholek na máselnici (= sic. vrch-nák, laš.
zvrchenek); stč. svrchek (od svrchu), ně. svršek;
povrch (od po vrchu), povrchní; vrchní -nost;
stč. svrchní movitý, odtud nč. svršky movité
věci; ně. návrší površí úvrší; vršiti; stč. též
svrchovati (a stpol. ewirchowac), odtud
svrchovaný. Vrch bylo v stč. i předložkou (Gb
4.503, Hujer 1.158), např. vrch koně = na koni, a
proto mohlo býti částí složenin na -bje podobně
jako předložky: vrchmocí, Vrchlabí (zde vrch =
nejvyšší bod, horní tok řeky), Vrchmezí, erov. lit.
viršúnamis naddomí = poschodí, viršúgalvis témě
hlavy; ale v slovanštině se tyto útvary vracejí k
podobě koncového základního slova: pol.
wierzchrzeka prame-riště, sic. vrchhlava témě
hlavy (postup: *orchhlavie > navrchhlaví >
navrch-hlave > vrchhlava; za *vrchstolím > za
vrch-stolom podle za stolom; podobně Vrchbčlá,
Vrchhüra; o těch Janko ČMF 21.335), viz i
Profous 4.632, Meh SbPavl. 203. — Psi.
vbrch-b:
7C0 vrstva?
stsl. vr-bch*, sic. vrch, pol. wierzch (dříve-wirzch),
r. verch, hl. wjeroh, dl. wjerch, b. vrách, všude
hojné odvozeniny. Má dokonalý protějšek v lit.
viršús, lot. virsus t/v, vše z vrs-u-. Dále je příbuzno
sti. varš-man-vrchol aj., z verš-.
vrkati, mor. vrketať vrkútit (o holubu). —
Zvukomalebné; k je příponové. Pol. wark-(ot)ac,
sic. vrkat, vrknút, vrkotat, sin. vrkati, ukr.
vork(ot)aty, r. vorkotxt. — Podobné-
onomatopoické útvary jsou mor. urkat, hurgat, sic.
hrkútit, lit. burkúoti.
vrkoč. Původně koudelová vložka, ovinutá-
zeleným hedvábím (nebo pak vůbec jen z hedvábí),
jež se vplétala do lelíka nevěstě-(lelíky se jí pak
otočily kolem hlavy a přišpendlily); Bartoš s. v.,
Rus. 29. Koudel s hedvábím nahrazována tkanicí:
„Vdané ženy od chvíle svatebního začepení si
zaplétaly vlasy ve vrkoč. Asi v polovici délky copu
se vpletla dlouhá tkanice (obyčejná tmavomodrá,
darovaná nevěstě kmotřenkou), ta se pak i s copem
otočila kolem hlavy ve vrkoč." Václavík 161.
Svobodné dívky nosily vlasy hladce přičesané, s
pěšinou uprostřed, vzadu spletené v lelík (cop), na
ten přechází omylem i jméno vrkoč. Dosud zč.
vrkoč = cop Vek. Sic. vrkoče = uměle květiny Κ
973, ale varkoč vargoÓ je^ z pol. warkocz t/v; sch.
je kovrčica z *vrkočica kadeř. Podle nevěstího
vrkoče nazváno u Chodů i jisté bohatě pletené
pečivo, Kt 4; i svazek česneku lze pak nazvat
vrkočem. Vzhledem k pův. materiálu bude
příbuzná s něm. Werg koudel; -oč nejasné. Bylo
snad pův. *vrko-točt
vrlina mor.: tyč do studně (součást jeřábu),
jedna z obou postranních žerdí žebříku nebo žebřin
vozových, podložka pod klády. — Sic. vrliny
upevňují na štítě došky Κ 973, mylně vrhlina K; b.
várlina tyč, sch. vrljika žerd^ sin. vrlina zahradní
dvířka. — Náleží k lit. svirtis tyč do studně, od ver-
vrážeti; srov. tyč od týkati. Vrlina asi z vbr-dl-ίηα;
d mezi dvěma plynnými vypadlo.
vrncáb, vrncoch podkrk. (PS ze Staška), u
Miletína frncoch: řídké trsy něčeho, dolů visící,
např. kořínky něj. rostlin, rozcuchané vousy na
bradě ap. — Patří k camfrnoch ap.,. viz cancár.
vrněti, skvrniti', vydávati kňouravý hlas PS, od
toho vmČ gen. -ete, škvrnč malé dítě. Mor. vrnožit
o tichém zpěvu ptáků. Sie. vrnčat, vrndžat. —
Zvukomalebné.
vrstva, mor. i brstva; vrstviti klásti ve vrstvách,
nář. vrstvačka odběračka za sekáčem Čeč 217. —
Pol. warstwa,' sic. vrstva, hl. woršti, dl. warsta,
ukr. verstva t/v, stsl. vrůstá ηλικία, r. versta
délková míra asi 1 km, věková třída, verstát
rovnati, řaditi, umisťovati, sin. sch. vrsta řada, b.
vrást. — Zde splynula 2 praslovanská slova: 1°
vbrstb (popř. Vbrsta, r. stsl.; obe přípony, -tb i -ta..
TTŠ
jsou starobylé) Věk, věková třída', přesný
ekvivalent k stind. vrddhi- fem. 'vzrůst', obe z
*vrdh-ti-s; od toho je č. vrstevníky sic.
vrstoimík, royesník, srov. r. svéretiik t/v, toto ze
*s'b-Vbrst-bnik'b. — 2° vbrstva z *vbrt-tva
(vlivem v brsta 1 ° ztratilo příponové v, takže pak
splynuly vrsta 1° a vrstva) od vert- ve vrátiti
(Eva Havlová SPFFBU A 12,17n.). Κ v. 2°:
podobně jako lit. vafstas je délka brázdy od jedné
úvratě k druhé a jako lat. versus je brázda, řádek,
verš, tak i vbrs-tva je od veit- obraceti, asi v tom
smyslu, že pův. byl abstraktní význam 'obrať:
bylo-li to při potahu s rádlem, pak počítání, kolik
oráč udělal obratů na úvratích, bylo shodné s
počtem brázd, a tudíž v. nabylo někde významu
délkové míry (patrně dávné role byly dlouhé asi
1 km, verstu), jinde se význam ustálil třeba při
kladení snopů v hromadu, kdy na konci jedné
řady se •zpětným obratem zahájila řada-vrstva
druhá.
vrš fem. stč.: sypání obilí jako mzda. Srov. sin.
sch. vršaj hromada zrní. — Od vbrchy veriti
mlátiti obilí (stsl. vrčiti, sch. vrčí, sin. vršiti),
příbuzného s lit. verrö t/v?
vrše, stč. vrše: proutěná válcovitá past na ryby
(na malé ryby pleteny i z trávy zvané molinie NŘ
30.64). Též vrze Tůma, Z čes. mlýnů, vrz Jg z D.
— Pol. wiersza, dříve wirsza, ukr. r. vérša, hl.
vjerša, dl. wjerša, sin. sch. vrša. — Psi.
nepochybně ■Vbrža, se z, srov. jč. cuvrz síť z
proutí v čapu, aby ryby neunikly z rybníka. Pův.
vtrz-ja; je tu slabý stupeň kořene verz- Vázati',
který je i v slovese vwzti (stsl. cťbvrTzzy oťb-
■vrěsfi); o-stupeň toho kořene máme v provaz, e-
stupeň v povříslo. S tímto původem je ve shodě
to, že stč. chvory, tj. vrše a podobné věci, se
označují souborným názvem vazby, a dále lit. var
za vrše (*vory -ja), lot. var za plot v ře3e na
zachycení ryb. Přechod z > š vyšel ze zdrobnělin
(vrzka, vysloveno vrška) a pronikl proto, že se
vytratilo povědomí o původu slova. (Jinou
domněnku, ale mylnou, má Zubatý 1.1.233n.)
vrtati 1°. Původně se vrtalo tak, že kamínek n.
kousek kovu připevněný na konci hůlky byl
jednou rukou přitlačován do věci, jež se měla
vrtati, druhá ruka pohybovala (jako pilou) lukem,
jehož tětiva smyčkou obepínala hůlku; tak se
hůlka skutečně točila velmi rychle vpravo vlevo.
Odvoz. ví ták, vrtačka, nástroj na vrtání.
Postverbale vit. — Sic. vrtat, vrtačka, vrták, vrt.
— Vítati je íř-ové intensivum od kořene, který je
v lit. urbiú ufhti, lot. urbt t/v; v je hiátové. Tedy z
v-trb-tati. Dále je příbuzno (ze *sverbh-, kde je
„pohyblivé" s) střhn. sweiben vířiti, nor. sverva
t/v, obíhati a kymr. chveifu vířiti, otáčeti.
vrtati 2°: pracovati piplavě, neuměle,
namáhavě, často i neodborně, na něčem
malicherném; zpravidla v. se v něčem;
701 vrznouti
odvozeniny vrták nemotorný, nešikovný, ztřeštěný
člověk, hlupák, který všecko pokazí, odtud vrtačit
zmateně, zbrkle, pošetile jednati; vrtictví
neobratný, hloupý skutek (vše PS). — Je to
výsledek změtení slov ρ teti příštipkařit, prták,
prtačit atd. s vrtati; vyšlo od toho, že vrtání je
práce pomalá, piplavá; k piplavosti přimyšlena
neodbornost a neumělost.
vrtěti a slova příbuzná. 1° v., vrtnouti se (kam se
vrt u), z°, stč. óbrťvdti sČ, viz i obr-tel; nář. zvit ti
točiti něčím, msl. z. sa mrštně se obraceti (v tanci),
mor. sic. vrťcý, mor. též vattko, vitký i vitý hbitý;
stč. vrťcati rozpakovati se, nč. zvrtkati učiniti
vratkým PS, č. vrtkavý, vrtohlavý (jč. chod.
mrtohlavý; metohlavost vlivem metati se), z
vrtohlavec je vrtoch o člověku, pak i 'rozmar',
vrtošivý; z *vrtoprach (r. vertoprach) > mor.
větroplach. Stč. zvrtle, nč. zvrtlik provázkem
podtržitelný, zvrátitelný kolík pod bražcem
(Šmelhaus PVÚL 20.215). Vrťti nabylo i významu
'točiti žernovem' (vl. vrchním kamenem jeho), tak
dosud val. laš. (navrcaná muka od β-ového
intensiva; vrták mlýn, vrčanka šrotovník, mouka z
něho Vaš); to přeneseno na výrobu másla (zde
místo starobylého míťť) místy v C: smetany
svrťti Str 17, VPJVI ťcy sražená smetana při
stloukání másla ČMF 16.233. — 2° vráťti z
*vorťti, faktiti-vum: učiniti, aby se něco obrátilo
(vvrť v absolutním významu); obráťti < ob-vrat ti;
chod. zavracd dobytek na pastvě, sli. zavracať;
vrcťcý přitvořeno k vy° n. z-vróťti se; postv.
obrat zvrat návrat atd.; obrat xý zvrat lý závratný;
úvrať souvraí (srov. střhn. anwende t/v) závrat;
mor. obrat nk zvratník úvrať; obratu; vratidlo,
kolo-vrct, slu^o-vrat.— Obdobná slova jinde: stsl.
vrit"t;, vraťti, sic. vitiet, r. vertít vorcťt atd. Viťti
má náležitý slabý stupeň v kořeni. Psi. vwt ti a
vortiti: základní *vert-y n. -jo (= lat. vertó, sti.
vartatě, lit. verčiú vefsti točiti něčím) se
nezachovalo.
vrzati, vrznouti. Zvukomalebné. Má i podoby
vrzg-i vč. vríťt PS, mor. vrzdlt vrždžet (o sněhu
vrzajícím pod botami), mor. škvrzat (o sněhu);
mor. vrzigat vrzúgat (-U-) vrzukat na housle; laš.
je krz(úk)at vrzati. Nář. vrzanec brzanec brzák
skřipec jídlo zadělané mlezivem, že „v zubech
vrzá", Jg. — Sic. vřzgat, vrzqct, vrznut, vržďat. —
Lze vyjíti od vrzgati < *brzgcti. Tomuto je blízko
lit. bifjzti, 3. os. bifzgia bzučeti (o hmyzu), vrzati,
rachotiti (o vozu, o stroji jdoucím naprázdno). Jsou
to intensiva (p>ípona sk > zg) od zvukomalebného
základu 6-r; u nás místo retnice b převládla jiná
retnice v; v brzanec, brzák je ještě původní 6.
vrznouti 1°: val. vy vrznut z čeho vybřednouti z
nesnází B, han. veviznót se (i z nář. *ir < r?)
vysmeknouti se SvB; je též sk-ové intensivum:
mor. vyvrsknút se vym-
vrznouti
knouti se B, msl. přivrsknúť, zvrsknut při-skřípnouti
(prsty dveřmi), val. přivřzgnúť, zvřzgnúí, s redukcí zg
> z je přibrznút přistihnouti, polapiti B. — Sic.
privrz(g)núť při-skřípnouti K. — Psi. vvrzati svírati;
do té rodiny patří i -vorzt v provaz (viz), tam uvedeno
i příbuzenstvo.
vrznouti 2°: udeřiti, praštiti. Zvukoma-lebné.
Srov. víznút t/v. — Jiné vrznouti viz pod vrzati.
vřava, val. s přesmykem řvava množství, vřava,
povyk. Sic. vřava vřava (Kukučín) i mluva, z tohoto
2. významu dále vravieť mluviti, vraj 'prý' (redukcí z
3. plur. vravia), vravot, vravor asi 'hluk'. — Pol.
wrzawa vřava; b. vrjava povyk, vřava; sem asi též dl.
waivrié, bawrié žvaniti. — Základní význam je
množství, hemžení a příslušný hluk: *vur-java od
νυτ-ν- hemžiti se, sbíhati se, v sin. vrvi Ijudstvo sbíhá
se lid, sic. vrie vřava Kuk. 20.105, sch. vrvjeti hemžiti
se; viz i mrviti se. Příbuzné je n. Wirr zmatek, vbr-v-
by byla „lomená reduplikace".
vřecko; las. vreco Malý; jinak žije jen jako knižní
termín houbařský. — Sic. vrece pytel (zdrobň. vrecko
kapsa, odtud vreckovka kapesník), r. veréťje, sin.
vreóa, sch. vreca, b. vretiÍte pytel. Z *vert-je; spojuje
se s lit. virtiné svazek, a se slovesy -vříti (cte- za-) a lit.
vérti t/v.
vřed 1°, mor. též vřid, vřud, č. i mor. lidově břed.
— Stsl. vred'b, r. ukr. véred, pol. wrzód, hl. brjód, dl.
wrjod, sic. sin. vred9 sch. vrijed, b. vreda. — Psi. verďb,
příbuzné β *vordä v bradavice a s germ. *wartö v
něm. Warze bradavice a dále se sthn. wer na (n pra-
starou záměnou dfn) křečová žíla, něm. nář. Wem
ječné zrno na oku.
vřed 2°, břed han. vmor.: padoucnice, psotník,
křeč a pod. nemoci; zbřídit se B-Kol-Rs-PS, zvředit se
Hor zbláznit se, zbřidovatct polekati se KtD. — Zdá
se, že náležité je b-; pak by ta slova byla příbuzná s r.
bredit blouzniti, bláboliti, bred blouznění. Pův. bred
bylo však na Moravě změteno s *verdt nemoc (stsl.
vrěd-b nemoc vůbec, což není asi totožné s vřed 1°); a
tak byly do pojmu „břed" pojaty i některé jiné
nemoci (2. Havlová). „Každé nemoci, každé záhadné
vnitřní bolesti, které so horal nemůže zbavit
obvyklým způsobem, říká se na Beskydech vřed"
(Glazarová, Chudá pradlena 205).
vřed 3° ve val. nadávce vřede vředúcný. Je snad
totéž co pd. wereda, asi 'neřáď Kuc. Dále je obé
nejasné.
vřes: rostlina Calluna vulgaris; nář. vřesk břes(k)
vřas(a) břesabřest břešían břeščál (b)řasa břez(ek)
březec březovec březíní dres dřasa derezek rezka břizec
brvzec (o rozšíření některých viz Vóráč NŘ 33.144,
Nář 15), březula Četyna, Valašsko 1.67n. — Pol.
wrzos, ukr. veresk verest berest, r. véres(k).
702 vříti
hl. wrjos, dl. wrjos, sin. vřes, sch. vrijes. —j Příbuzné s
lit. virz^s, lot. virzis, ř. έρείκηι ir. froech. Pro slovan.
jest předpokládati jak starobylé verz'b (č. nář. břez
atd.), tak i versT> (vřes atd.). Dvojitost sjz, tj. zde
*ttlg, svědčí pro původ asi „praevropský".
vřeteno. Psi. vertenó: stsl. vřeteno, sic. vřeteno, pol.
wrzeciono, r. veretenó atd.;.od vert-, viz vrtěti:
pradlena jím vrtěla, jak navíjela na ně nit. Přípony -
eno, tvořící jinak jména činnosti (sti. vártanam točení),
užito zde pro jméno nástroje činnosti. Od téhož
kořene je irské fertas t/v. — Od vřeteno bylo už v psi.
době odvozeno jméno slepýše (zřídka i některých
hadů): stč. vřltenicě, mor. vřetenice vřecinica vřítenica
vřeténka vřitenka břetenice bHte(l)nica zřítenica
břitevnice, vč. břitvenka; pol. wrzecienica, ukr.
veretilnyk, r. vereteníca, hl. wrječenca: slepýše rozměry
i podobou připomíná právě vřeteno, což je „oblá
tyčinka 30—40 cm dlouhá, hrotoví tě zakončená"
(Niederle). Sic. vretenica je však zmije (Vážný NŘ
41.273).
vřídlo: lázeňský pramen. Rýmuje se se zřídlo. —r
Sch. vřelo. — Příbuzno je lit. verděné pramen a
versmě (*verd-smě) t/v. Sloveso je v lot. verdět
sprudeln.
vřískati, nář. břískati břešcet (a břeskot; břeskný)
březdět prašěet vybřeskovat, s -ja-stč. vřeštěti, nč.
vřeštěti. — Sic. vrieskať vrešťať breštať, pol.
wrzeszczeč, r. vereščáť i verezzáť, sch. vriskati, b.
vrjaskam. — Příbuzno je lit. verkiú veřkti plakati;
slovan. tvary mají zesilovací příponu -sko- (verk-sk- >
versk-), jejíž kolísání skjzg ukazuje na expresivní
povahu slova. Viz i vraóat.
vříti 1°: vařiti se. — 1° vbr-. Podle svědectví stsl. vbr
jo Vbrěti a sch. vrim vreti náleželo do třídy III 2, ale
infinitivní tvary vyzněly v češtině jako v I 6 (třieti) a
tudíž présens přešel k tru třeš. Tím vznikly tvary
stejné jako od -vřieti (za)-v'rati, ale kolise nenastala
(mimo sevříti se), není homonym, neboť -vříti claudere
má jen tvary s předponami. Odvoz, vroucí, vroucný,
vřelý; mor. vřivý (o hrachu, dobře vařivý). S
předponami: klad. navříti (sic. navreť nabotnati, pův.
vařením), sevříti se (o mléce, když se při vaření
„srazí"., laš. zvařii se, hl. zewřeč so). 2° var-:
faktitivum vařiti = činiti, aby něco vřelo, -vářeti -
varovati; vařivý, várka, postv. var odvar ovar (sic. obar
< ob-v). Vyvarovati ve významu vařiti pokrmy pro jiné
(na výdělek) je kalk za něm. auskochen, vývařovna jo
Auskocherei. Starší vařbuchta z vařená buchta =
vařený kynutý knedlík, pera (dosud přeneseně:
nemotora, nekňuba). Z ruštiny samovar. — V
přeneseném smyslu se toto ver- klade o prýštění vody
ze země, původně zajisté o takových pramenech, které
vyvěrají na rovné zemi, takže voda klokotá a vlní se,
jako když vře: vyvříti (o vyvřelinách), vyvěrati, úvar
(v. to), vývařisko.
•vříti
vývařiště, vejřeviště. — Obdobné tvary pro oba
významy jsou i jinde, např. pol. wy-wierač, my
war, wywierzysko, sic. vrisko. — Bylo i psi.
slovo Vbrqťbk* (z part. pres. vbr-ot-, ještě s
pouhou tematisací -o-, nikoli s -jo-, obvyklým v
těch přechodnících, + nové kt) pramen ( =
vroucí, tj. vyvěrající); vězí v místních jménech
Vroutek, Vrutice, sic. Vrútky. — Příbuzno je lit.
vérdu viriaů virti, lot. verdu viru virt vříti, izvirt
prýštiti, lot. varu vařit vařiti aj. — Jinam patří
nevařiti s kým = nežíti ve shodě, v přátelství. Viz
nevrazili. Ještě jiného původu je odvařit odehnat
i, zapuditi, viz vařiti.
-vříti 2°, jen s předponami. 1° ver-jvbr-v stč.
ote-vru cte-vřieti apod., ně. s ot(e)- zapři- do-,
mor. (Slavkov) dovřít se na něco = dostati se k
čemu, vy vřít se z čeho (han. vevřit se, pd.
wywrz.ec sie), stě. vyvřieti vypustiti. Ot{e)°,
vedle něhož je od(e)° už od stč. doby, udrželo se
zde asi vlivem stč. synonyma otvo-řiti (denom.
od otvor), v němž se předpona ot-necítí. Hujer
1.161n. Iter. za-vírati atp., postv. závěr; svírati
svěrák svěrací. 2° vor-v sic. vora ohrada, č. ot-
vor, obora < ob-vora (viz), závora, svorka,
svorný, svorník (v. to), rozvora (sic. rázvora,
pol. rozwora) žerd pod vozem na rozvírání vozu,
prodlužování, na rozdíl od jednoduchého typu
vozového, se spojnicemi pevnými. — Sic. otvoriť
(a pol. otworzyé) otvárat, podle toho i za-tvorit
mylnou dekomposicí; pol. zawrzeč, otwor, za-
wora, strus. vor* vora ohrada atd. — Obdobná
robina je lit. veriit vérti (uz- zavříti atd.), lot. vrru
veft (at- otevříti), lit. apivaras obora, dále lat.
aperio otvírám, operio zakrývám, stí. ápa-vrnóti
otvírá, úpi-vrncti zavírá.
však. Ze všako; tedy příslovce obdobného
útvaru jako tako > tak, jako > jak, jednako >
jednak, od kmene zájmena veš. Smysl byl
„všakým činem", tj. vším způsobem, ,,v každém
případě", asi jako ve vulg. každopádně. Tento
původní význam je v lidovém jazyku, kde však
slouží k přitakání, přisvědčení (= ano) zvláště (v
han.) po rozkazu; s tím je ve shodě i sic. však 'že
ano?'. Také když potvrzuje předešlou větu (=
zajisté: jak ho jednou dostaneme do rukou, však
si podruhé dá pozor PS). Pak blíže určuje něco
předcházejícího: jel strýček... do města, však (=
totiž, rozumí se, samozřejmě) do Olomouce Křen
2.42. Konečně jsou případy toho druhu jako
neboj se o mne, však já se uživím = v každém
případě, ať se bude dít co chce, v jakékoli životní
situaci, vždy. V předchozí vedlejší větě
přípustkové bývalo v stč. kak(o), kák(ó)zkoli,
např. kakzkoli [smrt] tiše chodí, však každému
silně škodí; kakzkoli jest člověk malý na tomto
svitě, však má anděla... k svéj ostraze), tedy však
= ve všaké situaci. Tím je vyvrácena
Trávničkova domněnka, že však původně bylo
citoslovce a že znamenalo 'hle' (I. Němec LF
83.95;
703 vůl
s ním souhlasí J. Bauer). V stč. bývá však s oblibou
kladeno v ujišťujících větách, kde v latině bylo
nonne (Hujer 1.102n.). Poněvadž takováto věta s
však obsahuje něco protikladného proti předchozí
větě, oznamuje zrušení předchozího děje,
převládnutí opačného (tu je pojem ,,všakým
způsobem4' zcela na místě), dostalo však význam
odpo-rovací: nechtěl jít, oni ho však přinutili. V
1. polovici 19. stol. se v tomto smyslu kladlo však
dle, Grepl RZ 246; dříve bylo též ale však Sm 120.
Z „každým způsobem* v každém případě" se dá
pochopit i mor. šak, sic. však, přisvědčující k
žádosti n. rozkazu (Přiďte k nám veóér. — Šak. =
zajisté, určitě, B) nebo vůbec znamenající 'sice,
ovšem, věru' (ib.), ba i „opravující" význam
'vlastně' (kupila sem si kar tanu, šak vy věřila ib.)
— Obdobně se vyvíjela spojka avšak, kde a je
odporovací (= ale): nechce, avšak není mu to nic
platné.
všecek, všechen-, viz veš, zájmeno.
všímati si, všimnouti si čeho, všímavý (ale mor.
v-é oči = uhrančivé), sic. všímat si co.. — Ze
spojení v* *ši jimatl = do uší jímati, tedy pův.
„bráti v pozor íost nějaká slova n. řeč", pak
rozšířeno i na jiné vjemy než jen sluchové. Když
pak ten pojem začal být vyjadřován spíše slovy pro
hledění (pozorovati, zřetel, hleděti si), splynul ten
výraz v jedno slovo mluvícím už neprůhledné, při
čemž jeho * zaniklo, iji se stáhlo v í; *ši byl
střídný tvar za starobylý ide. duál *usi (kdežto
ucho, uši je od *óus-). Schröpfer ZfslPh 25.211.
Duál *usi (doložen v stpers. nom. uši, lok. ušiyl,
instr. ušibyá) 'iui, sluch* mohl dostat i význam
'smysly, poznání* (o tom Herzfeld, Mélanges
Cumont, Brusel 1956,731), což se dobře hodí k
pochopení našeho slova. Původnější předmětový
pád je tedy akus. (sic); náš gen. je asi podle dbáti
čeho apod. (Domnělá možnost jiná, prý k šuměti,
je jistě mylná.)
vteřina: od vterý druhý (viz úterý) podle
sekunda (což je od lat. secundus druhý) utvořil je
patrně V. Sedláček (prvý doklad v jeho knize z
1822). Ten znal vterý asi z Rukopisu
královédvorského, kam uvedeno Hankou (= r.
vtorój). Hujer LF 1,160.
vtip, již stč., vtípiti se (do°, z toho postv.
důvtip), vtipný, vtipkovati, nedovtipný. — Sic.
vtip, vtípit ea, vtipný, vtipkovat, pol. dowcip, -ny,
ukr. dotep vtip, -nyj, nedo-tepa. — Pův. vtípiti se
< *v-stibiti se (viz stíbat 1°) = vniknouti do něčeho
(rozumem) > stč. vtip = důvtip, bystrost
rozumu. Jg.
vukle, vuklička (zastar.): drobná kadeř. Z fr.
boucle (de cheveux) t/v.
vůl, stč. vol. — Všeslov.: stsl. vol*, sic. vol, r.
vol gen. volá, pol. wol, hl. dl. sin. b. ukr. vol, sch.
vo. — Psi. vol* bylo asi M-kmen, je tudíž prastaré.
Snad je od téhož kořene, který je ve vole a v něm.
(ech)wellen nadouvati se
Tule
(vůl je vykleštěný býk; zvířecí kleštěnci se
vyznačují vůbec tloušťkou). — Volí oko, lid.
jméno blatouchu; zkaženo v balvoko, bole-očfco;
na Kyjovsku volské ucho — jitrocel fiirokolistý
Svěř.
vůle, stě. vole. Psi. vola (r. vólja, sic. vola, atd.)
znamenalo 'volnost, svobodu' (tak mor.), pak
svobodné rozhodování podle vlastní chuti, projev
té svobodné moci. Odvoz, a slož.: volný (ale volni
= co se vztahuje k vůli jakožto duševní
mohutnosti), nevolný -nik; voliti = chtíti, raději
chtíti, vybírati si, mor. hověti si (sic. dále volkat si
ustálenou zdrobňovací příponou -ka-); předl. kvůli
(ještě se samostatným významem je v Sm 53),
svévole -Iný (v.), libovůle, samovolný-, po vůli
dělati komu (mor. povolé, sic. povolá zvůle,
volnost, < povofaje), povolný, mor. povůlný býti
— povoliti, -lovati mu; po zvůli zn. i podle své
vůle = pomalu, zvolna (mor. povólky pomalu); do
vůle poprati apod. (srov. sch. pust ti do vol je), z
toho dovoliti; *jbz--vollti, odtud mor. pozvolit se,
upozvolit sa, podzvolit sa býti komu po vůli; mor.
zvůle volnost, svoboda, č. zneužívaní jí (stě. xvole
= právo užívati všech občin, obecního majetku,
pak sám ten majetek, obec; odtud jména vsí Zvole,
v. Profous-Svoboda); to je má dobrá vůle (míti
dobrou vůli, doklady Sm 38), odtud dobrovolný;
vč. dobrá vůle je hostina po svatbě, při které otec
nevěstě vyplácí věno Pt; míti na vůli, z toho
navoliti se = do vůle užíti, nabažiti se (stě. jč.
mor.); s vůlí svou dopřáti > svoliti, svolný býti;
přivoliti (srov. r. privólje volnost). — Vše od
kořene vel- chtíti, který je i ve veleti.
vůně, sto. voně; voněti; vonný, voňavý, od
toho nč. voňavka (stč. bylo povoňka); mor. vonica
vonná kytka. — Psi. voňa, zastoupeno všude: sic.
vóňa atd. — Příbuzné s lat. odor vůně; tedy v-od-
nja, v- hiátové. Lat. olěre (l z d) znamená 'vydávat
ze sebe vůni', ale později též 'cítit vůni' (o tom
Vendryes Choix 118). Stejný zjev je také u nás:
při-vonít si = přičichnout si, sic. zavoňať čo =
ucítit nějaký pach. Na tomto zjevu je založen i
význam zdlouženého kořene *ód > ad- v bádati
(viz).
vůz; vozní, odtud voznice; vozová cesta >
vozovka; vozovna; závozník: pův. šel za vozem.
— Psi. voz'b (pol. wóz, jinde voz) je starobylý
útvar od vézti (v. δχος, obé z vojh-os), značící
věcné zařízení s koly, jímž se děje ve
zení.
vůzek či vůzkat jč.: jisté provaznické náčiní se
čtyřmi otvory pro dřevěné kliky, kterými se
současně otáčelo. Jjčř 99 (vůzky).
— Snad patří k vázati, tedy ♦ínz-t&t (-a);
toto v02- je také v motouz.
vy, osobní zájmeno, všeslovanské. Příbuzné je
lat. vos. Akus. plur. zněl psi. stč. vy ~ lat. vós(-yz-
us < -ós), ale vnč. jezatovcfozgeni-tivu. Ostatní
pády jsou od nezměněného zá-
701 vymeno
kladu va-, koncovky jako u nás nám námi. —
Odvoz, vykati příponovým k + ati, srov. tykati
onikati. Vykání je v č. teprve od střední doby.
vy-, předpona u vých. a záp. Slovanů (zbytky
též na jihu, jinak je tam iz-). — Züt (üd), srov.
sthn. üz (něm. aus); krátké ut- je stind.; v hábové,
tjd zaniklo před začáteční souhláskou slovesného
kořene.
vycabiti: viz stabák.
vydra, tak i jinde (jen hl. *e z toho wudra, dl.
wudra, rd. u Pskova udiá). — Příbuzné je lat. lutra
t/v; rozdíl l/v jako v lasjveě (viz toto), rovněž tak
d\t dává tušiti, že slovo je „praevropské", srov.
bask. ulaqara t/v. Bylo však již v prajazyku
měněno v udrá-, jako by bylo odvozeno od názvu
vody: sti. udrá- mask., av. udró mask., lit. údras
m., udra f., lot. üdris m., něm. Ottir (srov. sbi.
sim-uirá- mask. souvodí, moře).
výdumek, jí. vijiuněk: vyfouknuti vejce. —
Původně asi *vý-dunek, od stč. dunúti, viz douti
duji.
výheň, s'c. v/hňa, hl. wuheú; ale misk. jsou sch.
vigaij, sin. vigenj. Starobylý význam 'kovárna' se
udržel jč. (na Blaiicku, je i v táborské černé knize)
a v sic. — Souvisí snad s oheň: proti slov. ognb je
lit. uynis; z podobného v-ugni- (v hiátové)
utvořeno patrně s vrddhovým dloužením *v-ügnja
> vygňa.
vyjukat: vylekati, poplašiti. — Nejasné. Snad
souvisí s mor. ohúkat koho, okřičeti B; han. vona
na něho pořát hu6í, tož von chudák je jak
ohukané Gr, tedy dál s hučeti? Ale Bartoš má
ohúkaný = nebázlivý, otrlý.
-vyknouti: od° na° při° u° z°, jvč. vobvyk-
nouti si, k tomu běžné obvyklý; -vykati; post v.
návyk, zvyk: mor. nář. zvyČaj, č. obyčej mask.,
sic. obyÓaj fe n., č. obyčej lý; val. laš. zpovykat
rozmazliti, povyk zvyk. — Stsl. vyknuti, obyčajb,
sic. navykať. navyknut, návyk atp., pol. wyknqc,
nawjkač, zw /czaj atp. jinde. Z kořene uk- (v.
učiti) s náležitým dloužením 5. třídy bylo
vytvořeno v-yk-ati (v hiátové), dále vyknouti.
vymeno, tak i vč. a msl. na Břeclavsku (Svěř);
spi?, vimeno má e podle břemeno tzmmo semeno
slzmmo. Odvo~. (jen v č.) *z-vyme-nati >
zvyrmati o krávě: dostávati před otelením vymeno
plné (srov. mor. dozrnat o obilí: vyspěti do plných
zrn): han. (z)vem-nat, vč. (z)vymnat, přechází i do
2. třídy, mor. vym^out (z)vym~iút zvemnót; vč.
za-zimnalá (kráva) = březí < za-zvy-; zavym-nalá,
vymnalá zjednodušeno v mor. vym ιά.— Psi. vyme
gen. vymene (sic. nyní vemeno i vemä, pol. wymie,
úkr. vym*ja, r. vymja, b. sch. sin. vime) z v-yd-
men, v hiátové; srov. sti. üdhar gen. udhnáli, ř.
oöfrao gen. οϋ&ατος9 lat. über, sthn. ütir (něm.
Eutzr). Praslovo tedy znělo üdh χ gen. üih-n-es;
slovanština za r/n dosadila příponu širší
men\(mer)9
vyoslit 705
vzniklou rozšířením z onoho r\n; -men- má i
litevština, ale u jiného základu: tešmuo t/v.
vyoslit. Vč. u Miletína se klade asi takto. Otec se
ptá synka: dobr es to u nich vyvoslil ? = řekl (vzkaz,
žádost, pozdrav ap.). Tedy jen vyřčení něčeho slovy.
Také Pt má vyvoslit = 'vypověděti' (bez příhany!).
Proto vidíme v tom žertovný přesmyk místo vyslovit
(toto ve významu „vyjádřit, vypovědít" má
Hodura). Ovšem může se toho slova užíti jen tehdy,
není-li obavy, že se druhý urazí, neboť každému v
tom zní (v)osel. Lidová etymologie vskutku již od
Jungmanna to spojuje s osel a chápe jako „hloupě
provésti" (viz PS) a ovšem i píše bez hiátového v. O
původní oblasti však svědčí jak doklad u Jg, tak i
han. ve(v)oslet = 1° vysvětliti (!), 2° vyžvaniti KpU.
výr 1°, odtud výřiti na koho (lid. vejřit vejrat
vejrovat; vyvěj rit oči vyvaliti; han. vérovat, hledět n.
chodit po věrách zevlovati). — Sic. výr. Příbuzné je
pol. wyk výr, strus. viplb vypelica sova, csl. vypťb m.
racek, r. vyp* gen. výpi bukač. — Vypb souvisí s
germ. *üf výr (něm. Auf): asi praevropská zvuko-
malebná slova. Naše -r je nejasné.
výr 2° stč.: jistá opuohlina na těle pod třísly:
neduh sloveť výr neb dýně = dýmej neb hlíza, ze
Saličetiho má Gb pod hlíza. — Nejasné. — Jistým
omylem Hankovým (jejž převzal Jg) bylo k tomu
přiděláno výřel jakožto dýně = vodní meloun, viz o
tom Flajšhans Klaret Π. ρ. viezel a Ertl NŘ 8.19 a
183.
výskati, výskot. — Sic. výskat, s jotovou příponou
vyštať pronikavě křičeti, výskati, višěec křičeti,
pištěti. Pol. wyskac t/v. — Sk-ové intensivum, a to
snad *vyp-skati, patřící k r. vopíť řvát, ječet, vopijáť
hlasitě volati, vopíla křikloun, od kořene v-bp-, který
je též v úpěti, snad i ve výti. Rozdíl významu (úpěti χ
výskati) v této výhro-cenosti není od původu;
nejstarší význam byl asi křičeti. Chodské vyjskat je
o hlasu sovy, JinCh 166, i laš. vyskac (Hořká, Ha-
nyšo vé, Ostrava 1961,12), což se hodí k r. vypelica
sova.
výskyď (vy-) fem. sie: veškeré kořání (i s hlínou a
kameny) vyvráceného stromu; když se strom
vyvrátí větrem a padne na zem, toto kořání je
vyrváno ze země, pod ním zeje pak díra (slovníky
udávají mylně jen ,,důl po pařezu"). Valašsky je to
pak i hromady kamení, jaké bývají tam na mezích
(je to kamení po léta sbírané s pole a sypané na
mez), někdy i prorostlé kořeny křoví. Stejné je sev.-
rus. vyskiď bouří vyvrácený strom, jinde rus. též
vysokor\ — Snad od ST>-kydnoti se, sic. skydnúť sa
padnouti, je to kořání vystouplé po skydnutí stromu.
vysoký: příponou -oki> (srov. hlub-oký, šir-oký)
rozšířeno z vys-, které je ještě
45 Machek — Etymologický slovník
FZ-
v komparativu vyšší, výše, subst. výše, výsost a v stč.
slovese výšiti. Z výše proniklo š na místo s ve výšina,
nč. výšiti, mor. sic. v okrajových nářečích vysní -ný
horní (opak dolný). — Stsl. vysoko, výsota, vyšbňii,
výše, sic. vysoký atd. — Základ vys-T> je asi z *v-üpso-
s, v je hiátové, srov. ř. νψος ntr. výška, υψηλός
vysoký. V slovanštině se objevilo zdloužení u > ü asi
vlivem protikladu nizt.
výspa: ostrov. Přejal je Jungmann z polštiny do své
básnické řeči a ujalo se. Souvisí se sypati 1° (viz).
vystrnadit koho: pomocí všelijakých okolků,
záminek, skutečných nebo předstíraných důvodů
příměti někoho k odchodu, ale tak, aby nedošlo k
mrzutosti, zlé vůli, srážce nebo násilí, tedy jaksi „po
lehku", bez užití síly. Viz strnad.
vyšisovat: (o slunci) způsobiti vyblednutí barvy,
zpravidla záclon; též nepřechodně: vyblednouti:
záclony vy-ly. — Z něm. verschießen t/v.
vyšťapit: viz šíabák.
výti, všeslovanské (sic. vyt, pol. wyc, hl. wuč, dl.
wué, ukr. vyty, r. vyt, sch. sin. viti, b. vija). Sic. též
zavýjať jako sch. zavijati; č. ojediněle zavýjeti, zavývati
PS. — Snad z *vyp-ti: v tvarech infinitivního kmene ρ
vypadlo, pak pouhé vy- by bylo proniklo do
indikativu. Příbuzné je výskati.
výtoň: místo, kde je něco vyplavováno;. bývalá
naturální dávka, clo z plaveného dřeva PS. —
Postverbale od vytonouti, býti vyplaven. Millet 211.
vyza, odtud vyzina. Sic. vyza, pol. wyza, sin. sch.
viza. Sthn. hüso (nyní Hausen). Slovo asi
„praevropské".
vyzábnouti kniž.: velmi zhubnouti PS obyčejně je
jen vyzáblý; han. veziblé KpU,; msl. vyziblý Mal,
vyzibloň (je i nadávkou; sděl. K. Klusák): nadmíru
hubený; k tomu snad i expr. vyzuna vizuna Vek,
*vyzibla > vyblizka PS, hubená, churavá osoba. —
Vzhledem k významu nemůže býti od č. zábsti, ale
bude zbytkem slovesa u nás jinak nedochovaného zebo
(tak stsl.) růsti, klíčiti. R. prozjabáť nabylo i významu
'živořiti'; podobný vývoj tušíme i u nás.
vyzírek: zdrhovací síťka na ryby. — Nejasné.
vyžle: stč. Klar, vyzlík a vyžle leporarius (= pes
slídný, čichem hledající zvěř, na rozdíl ód chrta, jenž
měl zvíře uhonit); bylo i vy ztec, vyžel; u Jg vi-. Nč.
spis. jen vyžle jako přezdívka pro nedospělé děvče.
Klad. vejžle světýlko, divoký psík (strašidlo lesní),
han. vežlenec nenasyta. — Sic. vyžla fem., pol. wyzel,
ukr. vyžel, r. výžlec -lik, sch. vižao, vižle (a vižliti
ňuchati), sin. vižel. — Snad z mad. vizsla t/v, vizslat
ňuchati, jež se mají za domácí ugrofinská.
vz- předpona, značící pohyb vzhůru, popř.
vzácný
proti něčemu, zmohutnění činnosti apod., v stč.
též předložka: vz vodu = proti vodě; vězí dosud v
naschvál, vzhůru, zvíci, zvýši apod. Výslovnost a
pak i grafika působí matení ses < 5 i a z < bz;
poučení tu poskytne stč., např. nč. schod = stč.
vzchod, vzeptati se, vzkvísti = zkvésti, vzorati,
vzpy-tovati, vzvábiti, vzvolati. Už v stč. se toto vz-
mátlo se sjz (viz s 1°). — Všeslovanské: stsl. vtz
(vbs) + akus. a předp., pol. wz-, rus. vz-, voz-, s.
uz-, b. váz, sic. sin. vz. — Příbuzné je lit. už-
předpona t/v a předložka s gen. 'za, po'.
Nejjednodušší útvar je v sti. út- ud-, avest. us- uz-
(< *ud-s-) vzhůru, ir. (Vendryes) oss-. V bsl. —
jako v íránštině — iitjd rozšířeno o s (srov.
přidaná s v lat. ab-s, ek-s = ex), takže v slovan.
bylo pak *ts před neznělými hláskami, tz před
znělými. Přistoupilo pak hiátové v-, takže v-bz-
dalo bud č. sic. pol. r. sin. vz, nebo sch. uz (srov.
vývoj ji,z > iz). Pouhé Vbz- je dobře dosvědčeno
ze stsl. WbZ-eti, č. vzíti atp.; později, před
některými souhláskami, přidáváno t, dávající e:
stč. vzezvati vzývati, < VbZ*b--Z'bvati (o vtz- v
češtině v. Hujer 1.116η.). — V lit. místo čekaného
*us *uz je jenom forma náležitá před znělými už,
jejíž ž (místo z) má důvod stejný jako š v išjž, viz
zde předložku z. Dále se vz- je příbuzné i za 1°
(viz).
vzácný: ze Vbz-et-j-bn^b (srov. stsl. iz^stbWb, r.
izjáščnyj krásný, vybraný (z csl.), s iz-) od kořene
slovesa jmouti; srov. lat. ex-im-ius vybraný,
výtečný, znamenitý, od emö jmouti, Knobloch ZfS
7.302. Zakončení -tjhWb (proti -thWh v r. prijátnyj
příjemný, od téhož kořene) je asi podle útvarů z
part. praes. jako horoucný. Č. á (čekáme vzícný
Kp) bude vlivem protikladu lačný. Vzácné je ,,to
co se rádo vezme, přijme'* (srov. lat. acceptus =
milý, příjemný, od accipio přijímám), z toho
významy (o nich podrobně Šimek LF 67.377)
'příjemný, milý, vděčný ( = co je nám vděk =
milé), cenný'; cenné je i to, co je řídké, nečasté;
dosud 'pěkný' u Kunštátu a sic. vzácný 'povděčný'.
Z něho nové sic. subst. (v)zácť: mať koho v z-i =
ve cti (s tímto kontaminováno). — Přejato do
polštiny jako zacny.
z předpona a předložka. Všeslov.: sic. pol. z,
jinde is, iz. Psi. bylo zprvu *bs, *bz (z toho je č.
sic. pol. z), přistoupilo však hiátové j-; z jbs, jbz je
is, iz. Vedle z je v č. též ze, v sic. zo: útvary ty
mohou znamenati, že — jako u ob od přes roz vz
— přibylo na konci -τ>; mohou však být i pouze
analogické podle ode, prese atd.; o jbz-
706 z
s
vzájemný -nost: přejato z polštiny v obro-
zenské době; v starší češtině bylo jen vzájem =
obapolně. Za-jbrrvb (od jmouti) znamená 'půjčku'
(stsl. za-im-b, r. zájem, b. zaem, sch. zajam), činiti
v zájem je tedy asi = jakoby na půjčku, na vrácení,
na odplatu, stejný skutek s druhé strany, navzájem
tedy = stejné za stejné, půjčka za oplátku. R.
vzajmý na úvěr, na půjčku, vzaimnyj; sch.
pozajmice, uzajmice navzájem. Sic. vzájomný z
češtiny.
vzdor (stč. -a = příkoří, urážka, odpor); mor. i
mzdora. Laš. (b)zdurak vzdorovitý člověk,
vyzhurovať vy vzdorovat Malý. — Sic. vzdor, -
ovitý, -ovát jako v č. — Nepochybně ze vz-dor, od
deru dráti, ale významový vývoj je málo jasný.
Nejblíže je sic. dodierať drážditi.
vzduch přejato od Jg z r. vozduch {voz = č. vz-,
duch od duji douti) a rychle se ujalo. Stč. bylo
povetfie, dosud vyletěti do povětří. Sic. vzduch z
češtiny.
vzor přejato na počátku 19. stol. z pol. wzór: je
od zříti, v-zor je věc, na niž se vzírá, ideál, model,
příklad, vzorek exemplář určený k nahlédnutí, k
prohlídce. Sic. vzor, -ec, -ný jsou z češtiny. Rus.
uzór.
vzpoura, vzpurný. Stč. púra zpupnost, pur-ný
vzpurný, pur nost vzdorovitost, své-hlavost, pýcha.
To asi zkříženo se vzpora odpor Jg z Pulkavy. —
Pur- náleží k mor. pýřit sa nadouvati se zlostí, viz i
ce-pýřiti.
vztekati se, od téci. — Sic. (vých.) fceknuc še
vzteknouti se,fcikac ée rozpustile se bavit Bf; pol.
wšciekly vzteklý, hl. scekly, dl. šcěkaš se, ščakly,
sčakly, sin. stekel (vztekel, vzteklina Etn. p. 3.163),
ukr. vsteklyj. — Stč. bylo vztéci se pův. asi o tečení
vody, odtud vzteklý: vzteklí potoci prudcí =
rozbouřené, rozvodněné potoky, ale i stč. již
vztiekati se blázniti (Šmilauer zde klade otázku,
nejde-li o nahrnutí krve do hlavy); nč. především o
psu (z toho nové vzteknouti se), ale i o hněvivosti
(lid. vztek = hněv), přen. i o ,,divó chtivosti" (již
stč. lid masopustní a vzteklého rozpušČenie). Viz
Meh NŘ 13.197, Hujer 1.151, Trávníček ÖMF
26.205.
vždy, vždyť: viz veš (zájmeno).
Z
v češtině viz Hujer 1.123n. — Předpona z měla
význam původně stejný jako vy-; ale v případech
jako zmlátiti, zčervenati je původní s-b (viz s 1°).
Výslovnost působí matení se ST> a vbz-, jež spolu
s i»z splývají v mluvené s před neznělými, v z před
znělými. — Příbuzné je lit. iš, lot. iz, lat. ex, ř. εξ,
odpovídají významem i vazbou.
za 707
Ide. *ek (ř. εκ, lat. ec před /: ecferö) mělo i
formu rozšířenou o s; před znělými hláskami
následujícího slova bylo *egz, před i ezně-lými
*eks. V bsl. se e oslabilo v i (z toho je dále si. b),
takže bylo v slovanštině bz a LS, v litevštině
jednak iz (doloženo v starší době), jednak is
(nyní obecné); ž\s místo čekaného zjs se vysvětlí
tím, že litevština nemá staré z ve své zásobě
hlásek a dále vlivem slovanštiny (poněvadž
jindy proti slov. z je lit. ž, bylo zavedeno ž\s i
sem!); není tedy třeba předpokládati ide. <jh
(palat ál ní). Stran j-hsjz > i s/z sro v. paralelní
vývoj ve v-1,8,1z- > uz.
za I"', předložka a předpona, všeslov. Zna-
mená 'hinter'; vazba s akus. na otázku kam je v
pořádku, vazba s instr. se vyloží podle vazeb u
pod před nad. Předpona za- má týž lokální
význam, např. založiti = položiti za něco, zfdázti
= vlézti za něco, pak „úplně, docela" (což vzešlo
z lokálního, kdy úkon se dostane až za svůj cíl,
tj. obsáhne svůj cíl úplně) v za-bíti, zahynouti,
zavládnouti; pouze vidový je v za-číti;
„zanechání něčeho za sebou" v za-pomenouti.
Viz Němec Slavia 23.19. Vazba co je to za
člověka apod. = jaký (který) je to člověk
(podobně s akus. i sic. ukr. br.) není z němčiny
(jak se mělo za to; dosud Vasmer), z was für
(ein Moisch), čile je domácího původu. V pol.
rus. ukr. (t a k é msl. a zřídka sic.) je tu za s
nominativem, neboť co za i vazbou bylo
přikloněno k adjektivnímu ekvivalentu jaký. O
tom, též o původu, podrobně Ertl NŘ
7.1923.1n., Safarewicz JP 41.1961.310η. Ve
vazbách trestati za co, míti rád za- co odpovídá
za rovněž předložce rzi jde o „protivýkon,
protihodnotu ap. — Ζ*α je příbuzné se vz-, lit.
už-, užuo-; poměr mezi už- a užuo- je jako mezi
ř. ανά a na (srov. ř. άνω). Za má protějšek
tedy v užuo, jenže — podobně jako v na----------
v této „těžké" formě počáteční krátká slabika
zanikla; rozšiřovací prvek *-ö je tu arci
nepůvodní, analogický podle na.
za 2°, předložka s gen. na udání času (za
chladna, za tech dob, za noci, za tmy, za vlády
Karlovy, v č. zítra < za jutra), tak i jino-slov.
Stsl. a jihosl. též na udání důvodu (stsl.
razbegošc; se za stracha ijudeiska). —
Významem tomu odpovídá ř. κατά s akus.: κατά
</ίΰς za světla, κατά ψϋχος za chladna, κατά
τίνα za doby něčí. Protože jinak κατά odpovídá
našemu s 1°. lze připustiti, že za tu nastoupilo
sekundárně za staré s (z), srov. s podzima, z
rána, téhož významu co za rána. Genitiv
vysvětlíme vynecháním akusativu dobu (nebo
pod.): s dobu rána > z rána > za rána.
zábarka han.: záminka B-SvB-Voz-Kol-Rs-
Pittn. 6.136-PS-Gr; výbarky B, vébarke KtD-
SvB výmluvy, vytáčky, vobárat okol-kovat
SvB, vybavovat KtD, vybárat si Β vymýšlet si.
—■ Základ bar- je nejasný.
zábsti
Kdybychom vyšli od pojmu „(vymyšlená)
výmluva", mohli bychom jej spojit s r. barabáriť
tlachati (nesmysly) (Eva Havlová). Jiná možnost:
k vm. hobořit = hovořit (hobárka hovor; srv. sic.
výhovorka výmluva), kde b je možná starobylé;
viz hovor.
záboj: pův. dřevěný lis na výrobu vosku z
voštin. Lidové „vybíjanie vosku" kvetlo
donedávna na Slovensku, dříve bylo asi obecné
(stejný lis, r. voskobójnja, ukr. vosko-
Záboj na vytloukání vosku (Bednařík 216).
bijnycja, je znám i na východě): tlaku se dosahuje
tím, že do lisovacího zařízení ze stran ,,klíny sa
vbíjajú na závory, ktoré tlačiadolu, a tým stláčajú
aj voštiny". Název přenesen na příslušnou dílnu,
dále na lisy, na tlačení oleje ze semen lnu a
konopí, na olejnu, pak č. z., od střední doby, a msl.
jsou zbytky po tlačení oleje, pokrutiny (laš. zabuj
gen. -oja Lp pomleté krmivo z obilí), popř. zbytky
jablek po vytlačení moštu. Bíti olej = tlačiti olej
má Jg z pol., bylo i něm. Oel schlagen; zábojník =
Oelschläger. Pol. zboiny utuhlý vosk po tavení,
zahoj jistý klín v pluhu. zábsti, 3. sg. zebe. Ze zeb-
sti, zebetb. V č. *zěbe > zebe, ale zábl atd., potom
jednak přehláska rušena (jvě. zabe), jednak nastává
vyrovnání obojím směrem: ch. zíbst, mor. zibst, ale
us. a spis. zábsti. Vznikly další tvary: 2. tř.
zábnouti (č. us.; dále val. odzíbnút omrznouti,
rozzíbnúť rozmrznouti, uzíbnúť zmrznouti, laš.
uzabnuť, 3. tř. laš. žabjeó studiti Lp, 4. tř. laš. ze-,
zaiabiť si nohy, vyzabit, preiabií se, 5. tř. mor.
ozíbat, laš. bzabat. Klade se nejen o lidech, ale i o
rostlinách (ch. vozeblyj o stromu). (Ale vyzáblý,
vyzábnouti má jiný původ, viz.) — Sic. ziabať (3.
sg. ziabe), ziabnuť, oziabat (3. sg. -β, -α),
oziabnuť, oziablina, pol. ziebnqó ziebic, r. zjábnuí
nář. zjabú zjabtí, ukr. zjabnuty, sin. zebsti, sch.
zebeti. — Psi. ζφ? zeb-ti. Κ němu patří oznobiti
(též r. ukr. b.) s akus. (Srn 38). Obě slovesa lze»
spojiti tak, že za jejich podklad máme abstraktum
*zimbn-oba (od adjektiva, jež je v č. zimní): při
vzniku
zabstilý
slovesa nastala redukce příliš dlouhého podkladu:
1° z[im]bn[o]b-[i]ti, 2° z[imb]nob-iti. Stran
odvození sloves od jmen na -oba srov. č. zlobiti,
velebiti a mladší msl. chudobiť sa, sic. úzkobit
sa tazobit si. Meh Nft 38.207 (Kopečný SaS
20.131 však pochybuje).
zabštilý: zlostný PS. Nejasné.
zabýti nář. a kniž.: zapomenouti na něco PS,
stč. zabyti se zapomenouti se, zuřiti, iter. zabývati
se bouřiti se, zabylý bláznivý, zblázněný, pošetilý,
zabylstvo -stvie blázni -vost, šílenost, vzteklost.
Sem patří i jč. zabylka zabilka zabelica zabelka
jílek (zč. e místo i jako v selný): jílek omamuje,
uvádí v jakýsi těžký sen. Nezabudka pomněnka, z
ruštiny. — Sic. zabudnut zapomenouti, zabudat.
Pol. zabyc zapomenouti, z. sie vzteknouti se. R.
zabyťsja snom (dremotoj) upadnouti do spánku. v
Chrv. u Bratislavy zabit, zabim Vážný Čak. — V
těchto slovech není býti = esse, ale jsou od kořene
bheudh-, který je v bdíti a buditi: znamenal „býti
duševně svěží, čilý". Obdoba se zapomenouti,
záboniti, pol. zabaezyc nutí chápat za-býti jako
„vyjíti ze stavu duševní svěžesti", tj. ztratiti paměť
o něčem. Tedy -bído v tom to zabido odpovídá
litevskému -bundu od bústi býti bdělý. Viz i budu.
Meh SbStieber 67—75.
zad souvisí zřejmě se za jako nad s na. Spolu s
nad pod před tvoří čtveřici na označení jistých
místních vztahů. Nestalo se však předložkou ani
předponou, ale zůstalo substantivem. Z pádů slova
zad je živý jen instr. zadem, pak jsou jen
předložkové útvary pokleslé v adverbia nazad
odzadu pozadu vzadu. Jinak přešlo zad v plur.
tantum stč. nč. záda (plur. podle prsa bedra trísla)
a v odvozeninu zad-ek. Další odvozeniny: zadní,
nejzazší (srov. záze 'dále vzadu' < *zad-je),
zadnice, záď (srov. opak příď), pozadí, úzadí ( <
v zádě), zadina (jč. zad(y)něk u Třeboně LF
27.365, zadeněk na Bla-nicku). — Vzniklo asi v
téže době co před, ale poněvadž za nezaniklo (na
rozdíl od po < *upo 'unter' a *per před), nebylo
třeba, aby přejímalo úlohu předložky a předpony.
zádruha: název pro patriarchální „velko-
rodinu" (rodinný nedíl, majetkové, bytové i
správní společenství rodinného svazku, v němž
vedle starých rodičů žijí na rodném statku i ženatí
synové se svými dětmi). Zařízení to bylo známo
všem Indoevropanům, bylo praslovanské, zvláště
dlouho se zachovalo u Srbocharvatů a Heků, také
na Slovensku do nedávná u Slováků (Bednárik
170; „hromada" v Čičmanech) i Ukrajinců (v. Na-
hodil, Čsl. etnogr. 1.303n.), obdobné útvary jsou u
Turkotatarů ve střední Asii. U Čechů mizí asi v
10. století. Jednotného slov. názvu nebylo; v stč.
se takový majetek právně označoval jako nediel
(od toho je jméno
708 záhon
I osady Neděliště Pro fous s. v.; p3d. chrv.
Ned{j)elište, Nediljište Bezlaj SIRja 11.53); slovo
zádruha přejato v nové době (u Jg není!) ze sch.
(zadruzna kuca, z. obitelj = společná, kde je jeden
„za druhého"). Sic. zádruzno společně (1 doklad!)
jo asi taká ze sch.
zaháleti, sic. zahálať, vyhálať. Souvisí snad se
slovesy, která jinde znamenají zábavu, veselý
halas a tartas: pol. nář. galuszyó hlučeti, r. galiťsja
žertovati, gal, galjucha žertování, zábava; bylo i u
nás: u Jg vč. haliti se hlasitě se smáti, stč. halati
(vo masopustě halajíce a veselí sauce); ale viz i
halasiti. — Z. (se ztraceno?) by tedy pův. asi bylo
= baviti se za doby prázdně (v zimě apod.), ale
zúženo v pouhé 'býti bez činnosti', za- jako v sic.
zabávať sa ap. Příbuzné je tedy střdn. gälen
hlučeti, střhn. gal zvuk, zpěv a j. germ. tvary. Viz i
Šmilauer SaS 14.129: „vývoj od plesati k zaháleti
mámo i v něm. feiern". Μ. Hések (pís.) myslí na
souvislost s ležeti: l-g > g-l.
záhodný, vhodný, potřebný. Odvozeno z hod
'čas', tedy znamená vlastně 'včasný, na čase
jsoucí': je záhodno se přihlásit uz nyní.
Východiskem bylo spojení za hoda 'zavčas', nebo
spíše za(v)hodja, viz záhy.
záhon: pruh pole asi ze 4—8 brázd, vršitý
(kdežto lícha je rovná, Jg), oddělený rozorem od
sousedních záhonů; přeneseně podobný pruh země
v zahrádce atd. Orba půdy do záhonů byla velkým
pokrokem; umožnil ji pluh, neboť ten odvaluje
hlínu na stranu, tvoří tedy hluboké rozory, tj. dna
brázd • (kdežto rádlo půdu jen rozškrábe, rozory
neudělá). „Vyvýšenými záhony bránil rolník své
kultury proti nadbytečné vlhkosti půdy a hlubokými
rozory ve spojení s příčnými vodními struhami
(svodnicemi), vyoranými pluhem, odváděl
přebytečnou vodu, bylo-li pole aspoň trochu
svažité. V úplné rovině voda v rozorech stála a
porostu na vyvýšených záhonech tolik neškodila.
Tento nový způsob orby byl dobrodiním, které
přinesl pluh zemědělství ve vlhčích polohách a v
těžších půdách. Vyvýšené záhony spatřujeme téměř
na všech středoevropských vyobrazeních až do
doby, kdy se z Anglie rozšířilo umělé drénování
pozemků. Rozděloní pozemkových parcel na
záhony bylo po mnohé generace trvalým a
neměnným zařízením. Téměř po celou epochu
feudalismu byly záhony jedním z činitelů,
konzervujících prastarou technologii nejen orby, ale
též způsob setí i sušení plodin v řadách nad
vlhkými rozory." (Šach, cit. při pluh, 101). Odtud
se pochopí obraty jako „zanechal synovi nějaký
záhon pole" PS, dále drobení pozemků (např. na
Slovensku) na dlouhé úzké pruhy. — Název je od
toho, že hlína se s obou stran „zahání" ke středu
záhonu; viz hnáti.
záhy 709 zapeklitý

záhy, stč. záhé: zavčas; ojedinělé je adj. záhy, I dohadovati, že zakowb je starobylé post-verbale k
časný PS. — Hl. adj. zahi časný, raný, adv. zahe nějakému za-ko-nati ve smyslu 'zaříditi, ustanoviti'
zavčas. — Jak lze soudit z r. zágodja zavčas, (srov. zákaz od zakázati apod.).
dřív, předem, jsou č. a luž. slova ze za (vb) zákristie, sic. sakristia: z lat. sacristia.
godbja, srov. za-v-cas, tj. za vhodného času. Šmilauer SaS 14.130.
Vzhledem k -ja (z -bja) je třeba předpokládat zakyly laš.: zarytý, umíněný Hor, zakylec, -lina
složeninu *vbgodbje, od níž je vhodný, srov. tvrdohlavec Malý. — Nejasné.
včasný. Spojení (už bez v) za godbja, *zahcdja, zálety. Val. ještě bez příhany SvK: íťna zálety =
stč. *zahodic pokleslo na příslovce, splynulo v na dostaveníčko s děvčetem. — Sic. zálety, pol.
jedno slovo a pronikavě se zredukovalo v záhé, zaloty i zálety. — Postverbale od slovesa žijícího
z něhož je konečně *záhý > záhy. Podobně šel ještě v sic. zalieéať sa chtíti se zalíbiti, lichotiti se
vývoj v lužičtině. Oři *zahodie odvozeno (zvi. druhému pohlaví), zalécať sa (-ie-), k tomu
záhadný (viz). (Mylně o záhy Zubatý l.].284n; zálecný zalieény zaliečavý, a v pol. zalecac si§
přejato do ES^) ucházeti se o přízeň, doporučovati se. — Pův. za-
za jer nář.: kyselina. — Z něm. Sauer t/v. let-jati nebo -sáti (tj, ts > c; sic. 6 je nějakou
zajíc, stč. zajiec. Někde znamená též králíka (i analogií), vzniklo asi z obratů jako ,,jíti za lětb" k
domácího!), odtud zajčárna králí-kármi dívce = kvůli přízni, pro získání její přízně. Lětb se
(Holicko). — Všeslov.: psi. stsl. zajecb, sic. hl. rovná ind rátí- přízeň, dar, a je zachováno, ač s
r. br. zajac, ukr. zaječ, dl. zaječ, b. zajak, sch. významy už méně zřetelnými, y stsl. létbjesťb je
zec, sin. zaječ zavec zec. — Nejspíše od zbjajo dovoleno, volno, a v stč. letný důvěrný, přátelský,
(viz žáti), od toho, že prý spí s otevřenýma milý, milostný, krásný (v letné přiezni), pův. asi
očima, viz rčení u Zaorálka 55G; -ec by bylo někomu nakloněný, přející, příchylný.
vzešlo redukcí, *Zbjaj-bn-bCb > zaJQCb. zálusk. Jg to chápal jako „zášť vůči někomu";
Jméno zajíce je často měněno, např. mor. nyní = laskominy; -lusk vzniklo zkrácením z
zajoch (zajoch Gr), ukr. zajuk, bělor. zajka, íus. luskovina, viz laskomina.
zajka, nebo nahrazováno jiným: č. janek. zámiš: useň vydělaná po obou stranách v
Příčina toho je jednak v názorech lovců (za hebkou kůži; stč. už v Milionu; též semis. — Pol.
starých dob byl zajíc u lovců v nevážnosti: bylo- zam(e)sz, r. ukr. zamša, sic. zámsa Κ 977; něm.
li dost jiné zvěře, ani ho nelovili; o tom v Panu Sämischleder od 15.—16. stol., angl. chamois (z
Tadeáši Mickiewiczově), jednak v pověře: v franc), fr. cliamois. — Původ těchto slov není
Polsku se někde vyhýbají tornu slovu, poněvadž dosud bezpečně zjištěn. Prý jsou z Orientu.
mluvící i domácí lidé by mohli spát potom jen s Zámiškové střevíce Β = damisky Rous.
otevřenýma očima. zanevříti, han. zanevázet. Sic. zanevret,
zajíkati se: srov. jíkati & jektati. zanevierať. — Je od vříti (sic. vreť) míti zlost,
zákampí: místo závětrné, stinné, odlehlé, což je přenesený význam běžného vříti vařiti se.
zátiší (hlavně v 16.—17. stol., dosud Β-Κotík Našemu za dobře odpovídá lit. už v užvirti
16, obnoveno též v LN), místy v Č. zákamtí NŘ pojmouti hněv, nenávist: uzviré lapei širdis ant
18.122, Ppz-Hr. — Podle Dobrovského je varno, Kamant. 19 = lišce srdce zanevřelo na
odvozeno od [pozdně střhn.a] dolnoněm. Kamp havrana. Ale ne je nadbytečné.
pole ohrazené plotem nebo příkopem. Zákampí zápas, -iti, -nik. Na stř. a vých. Moravě dosud,
je tedy místo za takovým kampemj tj. za jako stč., za pasy (jít): val. pojď za pasy = zápasit,
obdělávaným a chráněným polem, tedy místo byli z. = v zápasu, v křížku, máme ze svým z. = co
volné, nehájené, bez pána, bez dozoru. dělat; han. jít za pase, zaopasky (opasek místo
Přeneseně místo za větrem nebo v stínu (jakoby pásl), jč. zapášet. — Sic. zápas, -iť, -nik, pol.
v „záplotí"). S tímto původem souhlasí Rosův zápasy, -sowaé sie, zápasník. — Z. byl nikoli
význam 'oklik, Umweg', neboť i zápolí mělo týž rvačka, bitka, ale potýkání, zpravidla jen při hrách
význam. To vše předpokládá, že bylo přejato i a zábavách, při čemž jeden druhého chtěl pouze
toto kamp ve významu udaném výše. (Lit. poraziti na zem; chytali se za pasy, tj. v půli těla,
úžkampis pakámpě pakámpis 'zákoutí' nemá,
zdá se, s tím nic společného; je od kampas, původně arci za skutečné, široké kožené pasy. Viz
kout.) i zápoliti.
zákeřný, -nik, stč. nákeřný, -nik; sic. zapeklitý: tvrdošíjný, zarytý, zarputilý,
zákeřný, -nik; pův. = za křem číhající. Srov. i zapřísáhlý, zpropadený, zatrolený, ošemetný,
chalužník. zapekl(en)ý zatvrzelý, zarytý, zapekleněný
zákon, tak všeslov. (vyjma luž.); kromě zavilý, urputný PS. — Dnešní jazykové
I povědomí je ochotno viděti zde 44peklo. v
'právo, slušnost' zn. stč. i řád duchovní, řeholi,
klášter, biblický Starý a Nový zákon. — R. kon
(k tomu č. konec, konati) je nejen 'počátek,
konec', ale i 'řada, pořádek', po-kon zvyk, mrav
I nynějším významu (odtud „zpropadený ap.) Ve
skutečnosti je zde peklo, pův. pbjclr>,

(s-po-kónu odjakživa). Co tu znamená za-, není

jasné. Lze se jen
zápoli
ve svém původním významu ,,smůla", doloženém
i v staré češtině. Jungmannovy doklady jako
zapeklí se srdce = indurabitur, uši zapeklitá se,
zapeklivost jater, od zapeklití zacpati, zatvrditi,
ukazují zřetelně, že zapeklití je zasmoliti, původně
tedy smolou ucpati, upevniti, utvrditi (jako se
smolou ucpávají skuliny mezi dlužemi sudů ap.).
Když pak význam smůla u peklo zanikl, udrželo
se zapeklený, zapeklitý jen v přeneseném
významu pevný, tvrdý, tvrdošíjný, neústupný,
nepoddajný. Tak budeme chápat i zapeklý jako
zkráceninu ze zapeklený (ne tedy jako „zapečený"
PS), pokud ovšem to znamená zatvrdlý (o duši),
zalepený (o očích) Jg, o hrdlu PS.
zápolí ve stř. době: oklika, Umweg. — Pův.
za-pol-hje; obsahuje základ slova pole. Je třeba
tomu rozuměti tak, že pole je široké rovné místo,
cesta za polem je = okolo pole, tedy oklikou,
nikoli přímo přes pole.
zápoliti: zápasiti, ringen, jen v č. a sic.
Příbuzné je ř. παλαίω t/v, πάλη zápas. Naše *politi
je asi odvozenina od *pola = πάλη; za přidáno
vlivem spojení (dosud sic.) za póly (se bráti, jíti) =
za pasy, bráti se v půli těla, v pasu, a porážeti se,
potýkati se (bylo též v půly. dva v p. se ujmouce,
jeden druhého poraziti usiluje; též o půli, úpoly:
mor. chytil ho ú. a praščíl ním o zem), takže lid.
etymologie (od Jg) spojila z. s poli,, půl, a
způsobila i vznik domněle obdobného zápasiti.
záprtek, vč. záprdek. — Všeslov.: sic. záprtok,
sprdkavené vajco; csl. (od 13. stol.) zapr^ťbkt,
ukr. záportok, pol. zapartek, hl. zaportk, b.
zapdrtak, sch. zaprtalc, sin. zaprtek zlaprtek. —
Psi. za-ptrťbki,. „Původní význam byl: naseděné
vejce s počínajícím plodem; o tom svědčí i
význam 'malý zakrslý tvor' apod. -Je tedy z.
odvozeno od kořene per- ploditi, roditi, takže -p-
brťb-je ekvivalentní s lat. partu-s (w-kmen)
•přivedení na svět, živočišný plod, (u Apuleia)
slepičí vejce', a bezpochyby i s ind. prthu-ka-
mládě (jistých zvířat); zde má t expresivní aspiraci
(citové zabarvení slov je v názvech mládat zcela
běžné). Týž kořen je v lit. periú per/ti seděti na
vejcích, pěras zárodek plodu, išpera vyseděné
mládě, užperas naseděné vejce (uz- odpovídá
našemu za- i svým původem, viz za). Předpona za
vyjadřovala původně začínání nějakého děje, ale
záhy byla chápána v jiném smyslu, jako v za-
niknouti, za-bíti, zde je položena o zajití, zahynutí
plodu. Ke zkažení vaječného obsahu dochází tím,
že slepice sedící na vejcích občas ta vejce
převrací, aby se nahřála stejnoměrně, ale při tonn
se jí některé odkutálí a pak prochladne." (A. Mátl
pís.)
záraza 1° rostlina Orobanche, 2° epidemie. Z
polštiny.
7 zásep
zárežná (kaše) jvč.: kaše z krupek nebo z
krupice (Pittnorová). Nejasné.
zarovati, zaruji: pole k semeni neb rozseté símě
zaorati, zavláčeti, zadělati Jg, zarovati PS, zaroviti
(semena) zahrnouti, pokrýti zemí, žárovka,
zárování orání k semeni Jg. — Slovo jistě
starobylé, psi. za-rujq za-rovati. Kořen reu-, týž co
v lat. ob-ruere zasypati, zahrabati, zakopati, éruere
vyhrabati, vyrýti, vyrvati. U nás bylo asi jednak
*reu-jó reu-a-ti (což by dalo'*řujr> rovati),
jednak sloveso 4. třídy rov-jo rov-iti, s náležitým o
v kořeni. To o pak převládlo, takže i místo * reu-jö
je *rou-jf> > ruj-). Od téhož kořene je i rov a rýti.
zaryelý: sražený (o chlebu) PS z Kubína,
zarycenej NŘ 17.220. — Patří zajisté ke hrejt
(viz).
záře, zářiti, zářný, zářivý. Κ východu podléhá
přesmykům měkkosti s dvojím výsledkem: 1° jvč.
řása, řása, řás z *řáza (s disimilací znělosti);
řásný zářný, skvělý M. Zd. Polák, Dlabač aj., pak i
'krásný' v obrozenské době. 23 mor. zára Sušil, sic.
žiara záře, žiariť, ziarny (splývají s ziar(a) 'žár'
atd. od hořeti, č. žár). Vedle toho bylo stč. zoře a
je sic. zora (jako sch.), zorií rozednívati se,
zornička jitřenka, zorný zářný. V č. se slova zář
užívá hlavně o záři jiné než ranní (zář ohně za noci
apod.), zora = červánky je básnický slovakismus
(,,u nás bylo rozšířeno Rukopisy", Smi-lauer SaS
14.130). — Jinde bud zora, nebo zařa nebo obé
zároveň jako bylo v č. Obě slova náleží k lit. žěretl
zářiti, žěrújti žhnouti, jiskřiti, zarija žhavé uhlí,
pru*, sari žár. Jiného příbuzenstva není.
září: stč. zářuj, zářij, z toho stažením září již v
stč. Ze *za řujě = za říje (tedy = čas za
podzimního říjení zvěře). Srov. říjen.
zase, zas, nář. zasej(ky) zas(e)ky zasik zaské
zaskej aj., sic. zasa, zase, zas, pol. zasie, zas, hl.
zaso, dl. zasej, zas t/v, br. zas1 pryč, ukr. zas1
nemožno. — Vzniklo ze slov. za se = za sebe,
nazpátek. Význam se vyvinul v případech jako
vrátil se zase -- zpětným směrem = přijíti zpět a
býti znovu ještě jednou zde; jindy je z. = za sebe =
za svou osobu: já si zas myslim, ze...
záselky zastar.: námluvy, zásnuby Jg-PS. —
Nejasné.
zásep vč. jč. eh., porůznu též záspí, násep u
Holic (a Sm 155, fem.!), mor. náspa náspja
násyp.,— Pol. ukr. prispa (mylným spojením s
izba: prizba), strus. pris-bpn. Vše od s-bp- (č. spu
suti, sypati): byl to původně jen násypový chodník
z hlíny přede dveřmi podél stěn, nedlážděný, *na--
stp-a nebo -ja (stč. náspě fem. = nasypaná cesta),
*pri-st>p-a, za-; na Chodsku se podél zdi, ale od
ní asi na metr, založilo dřevo a upevnilo kolíky,
prostor mezi ním a zdí se zasypal drobným
štěrkem s hlínou
zásoba
(Hruška ČL 2.154). Jiné názvy: zápraží (= co je
za prahem, se stanoviska těch, kdo bydlí uvnitř
domu), zábřezí PS, vč. záhroben -bec
(zahrabává spodek stěn), jvč. záprseu (přejato z
názvů hradních), sic. priedomie (z před-), mor.
předsínek ( < před síní), zslc. (Březová) nalepa,
laš. nolepa (■— nálcpa, hlína nalepená původně
před pecí: tak je pol. nalepa\), nálepek Malý,
sic. patka, padka, vč. zábřez u Litomyšle. Zvyk
dělati tyto záspě je jistě hodně starý, to jo patrné
i zo značného rozšíření jich i z toho, že užito k
tvoření podoby ST>p-, dnes již neživé (je za ni v
č. obecně syp-).
zásoba, -iti, -ní, -dma. —■ Sic. zásoba, -iť, -
ný, -áreň. Pol. zasób, ukr. zasib, zásoby ty. -
Vzniklo hypostasí ze rčení *za sobů (míti), pův.
jistě doslova: míti za sebou další pomocníky,
bojovníky jako zálohu. Zásoby znamenaly
zámožnost: ukr. zasibnyj zámožný.
záští v stč. byla „vzájemná nepřátelství
jednotlivých feudálů, uskutečňovaná válečnými
a kořistnými akcemi vojenských mocí obou
soupeřů", tedy násilné akce (výboje, loupeže,
plcnění) prováděné zpravidla na poddaných
druhého feudála. V polovině 1Γ). století byl to
zjev velmi častý (Urfus PhS 3.90). Bylo známo i
na Slovensku: záštie Vážný (Jloss. Od střední
doby význam poklesl na pouhý „cit hněvivého
odporu a ošklivosti, nenávist, hněv" PS, který se
již nemusí projevovat navenek, tím méně činy.
Nč. přechází též v ?'-km. ženský tvar: zášť; v
jvč. nářečí změněno v zášcip B, zášcik Hoš. - Od
zajití 'dáti se do nepřátelství s někým1 (doklady
má Jg), vlastně od supletivního základu chod-:
*za-šbd-tvbje, srov. příští. — Jiné je nář. záští
dychtivost, chuť, PS z Kubína. Je ze *záchtí =
záchtirost 'žádostivost', od chtíti.
záteň zádeň lem.: zádeni, zádení ntr., jč. jzč.:
přístodolek, perná. — Ze *zá-oteň, je to místo za
oplotní (viz oten), dřevěnou přehradou (vysokou
od země asi 1 m), která odděluje hlavní část
stodoly (kde je mlat) a přístodolek. Mylně se
někdy chápe záteň jakožto oteň, např. býti opřen
o záteň, viz PS. Takto se chápe i zátyň, následek
to mylného spojení s týn.
žáti. 1° Psi. stsl. zějo zbjati se v č. jeví jako
zeju žáti, stč. zieti: husa zeje = otvírá hubu NR
7.93, val. zat, laš. íoc t/v (zaju zač: husy zajti
Lp); jinak jen spisovně (propast zeje '.(.pod.).
Iter. zívati, sic. i neosobně zívá sa mi = je do
zívání, od něho zívnouti, sic. zivnút. Srov. pol.
zieje ziac, r. ziját. — 2° Přechodné ženiti,
nejspíše od *zěvb (tvořeno jako stavili od stav),
otevříti, roztáhnouti (hubu apod.): sic. zevit
zavit, zpravidla s roz-. Tu pak zz se mění, takže
nastává úplný rozvrat: *rozzeve-ný > jč.
rozjívenej, mor. rozjevený, sic. roza-rený
(rozbrečený, rozpustilý atd.), rozjavit,
711 záviděti
laš. rozdávit se (-a- mor. jinde; sem mor.
rozdahuba, sic. rozavúst -ústa), z toho prosté javit
dávit dávit t/v, sem patří i val. rozgábit (hubu) Β =
otevřít, rozgébovat nadávati SvK. Od zěv- je dále
ch. zevel kdo se hloupě dívá (vlastně: s otevřenou
hubou), zrn. zevla, jč. zejbl přihlouplý člověk, ob.
zevlovati. — 3° zě-pati a zuja-pati (popř. zi-) v
mor. zípat Jg-B, sípat Β otvírati hubu, zobák (od
horka, od žízně), těžce dýchati: un sotva zypi Hor;
kdo je udýchanej, zeje, kdo je dušnej, zipe ČL
1.455. Sic. ziapat t/v, též ziepat, obé = brečeti,
řváti. Snad sem náleží i vč. uzípanej schvácený El.
Pol. zi(e)pač9 ukr. zipaty těžce dýchati, rd. zepat
zjapat křičeti, b. zjapam zevlovati. Lit. zioplinti
žiopsóti zevlovati, něm. gaffen t/v. — Psi. zej-Q
má za základ *ghěi-, napodobení zvuku při zívání;
v infin. tvarech před α je náležité oslabení ghij-a >
Zbja-. Před w-ovou příponou náležité ghi- je v
zinoti. Příbuzné je lat. hió -are, hlsco -ere, lit.
žióju, zióti, sthn. giěn; s η gine"η (něm. gähnen).
zatím; (pro)zatím(ní). Mor. zateď zatúd zatel,
sic. žatým zatial. Ze za tím (časem) = přitom. Srov.
mszitím. O spojce zatímco v dnešní češtině:
Hausenblas SbTrávn 136n.
zátoň, zátuň: zátoka, mělčina. Ze *zá-top-ňa,
od zatopiti = vodou zaplaviti?
zátor: příkop LF 29.254, podemletý břeh Jjčř
22. Jsou i Zátory u Hořovic (v. Pro fous), ulice Na
zátorách v Praze. Pol. zator řečiště. Od tříti v stě.
významu 'řezati', tedy „zářez". Srov. útor.
zavaditi stč. právní termín: obtížiti dluhem;
závada dluh, závazek. Κ tomu přitvo-řeno vyvaditi
(z dluhu). Κ tomu se druží závod = dostih o -
sázku, -iti (jiné je závod, podnik, od zavésti:
zavedl si obchod), pol. zawód. — Příbuzné je lat.
vas gen. vadis, vadium záruka, lit. vddas t/v,
vaduoti vyplatiti zálohu, gót. wadi aj. Viz vaditi
2°! Protože jsou i jiná vaditi, pracovala tu lidová
etymologie: jednak zavésti, viz Jg, jednak zavázati
si koho, vyvázati z povinnosti. (Jiné zavaditi viz
pod vaditi 1°.)
zavazadlo: cestovní tlumok (uzel, kufr, baťoh):
od zavazet překážeti, což je od vaditi 1°, že ony
věci jsou překážkou, přítěží, obtíží při cestování.
Pod. lat. impedimentum zavazadlo od impedio
vadím. — Od Komenského, který „znal slovo z. z
tehdejší lidové mluvy moravské — sotva lze
předpokládat, že je sám vytvořil — vnesl je do
spisovného jazyka a jeho vlivem se ujalo". D-Jg
mají podobu zavazedlo. Trávníček, Luhačovské
listy 15, 1942, č. 3—5.
záviděti; závist, -nik, -nice. — Sic. závidiet,
závist, hl. zawidíec, stsl. záviděti, závistb, zavida,
zavidbliv-b, závist blivb, r. zavídovat, závist, sch.
záviděti, závist. — Psi. bylo záviděti a závist 6 (ze
*za-vid-tb). Podobně jako v ná-videti (viz), byl tu
původně kořen
zavilý 712
neid- (např. je v něm. Neid závist), ten ale v bsl. a
v latine (je lot. pa-viedět, lat. inviděre záviděti)
splynul s veid- (viděti), zajisté proto, že se s ním
dokonale rýmoval. Meh SPFFBU 4.1955.25. Jiní
— neprávem— myslí, že je tu veid- '\iděti' od
počátku a že význam souvisí s uhraněivostí oka
čili zlého pohledu, tj. s domnělou schopností
některých lidí pouhým nepřejícným pohledem
způsobit veliké zlo jako nemoc, smrtelný úraz,
požár domu. Předpona za- tu má stejný význam
jako její příbuzná forma vz-, tj. ,,proti"; a nečiní
toto sloveso dokonavým (což je reliktem
starobylosti).
zavilý: zatočený (o hadu), ztočený, zkroucený,
neštěpný (o dřevě), přenes, urputný, tvrdošíjný (o
nepříteli) apod., ojediněle též potutelný. Pův. Z-
ové participium od za-víti (-vinouti) Jg. (Mylně
Pelikán LF 56.242 od vila, viz víla.)
zavítati někam = přijíti. O něm pod vítati.
závodčí: dříve přední dělník, zavádějící do
práce PS; u vojska poddůstojník, zavádějící stráž
na stanoviště; pak dříve četník nižší hodnosti PS.
zázrak: 1° úkaz ve vzduchu (kometa apod.), 2°
div, 3° něco podivuhodného, 4° něco
nadpřirozeného. — Nejspíše je to postverbale od
*za-zraóiti se zjeviti se, ukázati se. Stč. zračiti sě
(od zrak < zor-k'b, od zříti, asi „vidina") kladlo se
právě o tom, co se náhle nadpřirozeně zjeví,
jakoby ve vzduchu (Kristus apoštolům, úkazy
snové, přízraky ve tmě apod. „sa zračí v
zázrakoch" Hviezd. 3.526). Pod. přízrak (csl.
prizrak'b visio) od pri-zračiti se. Msl. sic. pol.
zázrak je nadávkou (= podivný člověk), což se
vyvinulo z č. 2° (srov. čudo div: sic. óudák asi
téhož významu co toto z.). Sic. na z. světa = na
div světa = světu na podiv.
zázvor, dolož, od Veleslavína; las. zazvur Lp. Z
ital. nář. zenzavero. Jinou cestou vzešlo franc.
gingembre (> něm. ingeber, Ingwer atd.; z něm.
ingeber > pol. ingbier, imbier), a to ze středořec.
ζιγγίβερις. Ital. i řec. slova přišla přes arabštinu z
Indie (päli siňgivěra). Sic. ďumbier t/v je z mad.
gyombér (to z něm.). Berneker 259, Šmilauer SaS
14.130. Podle nových bádání (Alan Ross) je ind.
s. složenina, prvá část prý indočínská, druhá
drávidská.
zběhovec: rostlina Ajuga, stč. zbČhové kořenie.
— Název je od toho, že (podle Annenkova, Botan.
slovař) má A. projímavý účinek, působí „běh a v
ku". H. Plevačová rkp.
zbel: stč. stbel studně (Klaret aj.), nö. zbelík
studánka v dutém pařezu (Rais), bel trouba
vydlabaná z kmene, na vypouštění vody (Kubín),
jö. (g)belec studna ohrazená dřevem, val. místy
dzbel a mor. míst. jm. Dzbel, jvč. u Polničky
belek, ch. (h)belik,
zbrknouti (se)
zm. belík, sic. belka a zbal jsou kadluby okolo
pramene (přenes, zbelka, zbenka PS máselnice; -
nka od dbanka). — Podoby s h- g-vznikly matením
s kbel (viz), když se obě slova začala redukovat v
bel. Jistě s tím souvisí ojedinělé sch.-csl. stublb
studně, b. stubel, stúbl(ic)a (z toho rum. stiubeiu
v Oltenii) a sch. stublina kadlub okolo vody. Pův.
asi st'bb'bl'b a stubtl-b. Příbuzno jo něm. Stubbe
pařez. V staré době studánky bývaly chráněny před
sesouváním břehů tak, že do studánky byl vsazen
vykotlaný pařez, jemuž uříznuto kořání; zbylé
postranní dřevo musilo být dobře prostoupeno
smolou. Dosud se najdou takové na Valašsku, o
tom R. Jeřábek RZ 217. A. Václavík našel jednu
též v Cikháji na Vysočině: zve se tam stbel.
Takovýto dutý válec konal stejnou službu jako
dnes u studní cementové nebo kamenné skruže
nebo úplné hotové cementové trouby. Stbel byl
tedy původně odborný název pro ten vykotlaný
ochranný pařez. zblk val.: zhlaň, prohlubeň v
potoce. Pol. belk vír vody. Od blkotati.
zblochan: travina Glyceria, od Presla (jinak G.
dříve = odemka). — Slovo málo jasné. Snad je
totožné s nář. zbluchan (viz buchán). Presl ho pak
asi použil bez ohledu na původní význam.
zbojník sic: lupič, od zboj (jvč. zbuj vzbouření,
povstání), to pak od (zbit >) zbíjať zabíjeti a
přitom loupiti. Přejato do č. a křížením s bujný
poklesá, např. jvč. zbu(j)ník rozpustilý chlapec Η
2.
zboun (u zahradníků): vyběhlá cibule s
nevyvinutými květními stvoly PS; zbon, zboun
puchr, oduřavělá švestka Jg. — Málo jasné. Od z-
buch-nUi napuchnouti, přes *zbuchnUýtl Srov.
puchr p. h. puchnouti.
zboží: stč. sbožie znamenalo majetek, jmění,
statek, bohatství; blahobyt, moc; štěstí, zdar; nč.
předmět obchodu, merx; msl. val. las. obilí.
Odvozenina stč. sbozný = bohatý, plný, mocný,
obsahuje s 3° (viz) (jiné je zbožný = nábožný,
pobožný, viz bůh). — Sic. zbožie obilí (zbozový
obilní); p. zboze, stp. sboze, jmění, majetek, bo-
hatství, substantia, nyní jen: obilniny; stp. zbožný
bohatý, štastný, mocný; hl. zboze štěstí, dl.
dobytek; ukr. zbižzja obilí, r. zboz'je majetek,
bohatství, obilí. — Psi. stbozbje, původně
abstraktum od adj. S'bbog'b; tomu se rovná stind.
adj. su-bhága-obsahující ide. su 'dobře' (viz ze1 θ s
3°) a útvar ze substantiva bhága-, které má
ekvivalent v si. bogt, vězícím v do boha a v bohatý
(viz). Stbožbje tedy znamenalo původně bohatost,
pak ovšem i to, co v staré době bylo reálným
podkladem bohatosti. Hujer 1.93n. Jsou i osady se
jménem Zboží, z významu 'statek'.
zbrknouti (se): unáhliti £θ, zbrklý ukvapený,
potřeštěný; han. zbróet se, zbróenec KpU,
zbrodeň 713
zbrěený zbrklý B. - Patří asi kprcitise (viz).
zbrodeň (zast.); nepravost, zločin Jg-PS. — Z
pol. zbrodnia zločin.
zda, zdali(ž), tázací slovce: stč. za, azda, za-li,
zda-li, závislostí na latine i ne-zda za lat. nonne
(o tom Hujer 1.105), pak i za numquid. — Pol.
za aza(li) iza(li), sch. zar < *za-z, sch. b. dali. —
■ Zda((), za, zdali je od staré doby ,,v otázkách
vyjadřujících nejistotu, rozvažování", dále (též
azda) ve větách vyjadřujících „účel, jehož
dosažení pokládá mluvčí za nejisté, o který by se
chtěl pokusit, aniž je si jist výsledkem", někdy
(zřídka!) se tyto zjišťovací otázky ,,spojovaly též
těsněji s následující větou «i vytvářely s ní
souvětí podmínkové". Hojné příklady a
podrobnosti u Bauera VČS. Stran původu je
třeba zdůraznit onen pocit nejistoty stran
odpovědi nebo výsledku; proto najdeme v
takových větách snad {pros boha, zdať snad
odpuštěno bude tobě, Bauer 154, hlédáše..., zda
by snad uzřela toho... B. 302), (a)zda i přímo je
za lat. forsitan 'snad, možná, asi', B. 303. S tím je
ve shodě sic. částice azda, která v oznamovacích
větách vyjadřuje nejistotu, možnost (SSJ):
„možno, hádám (— myslím, domníváni se), vari,
snad" (uz to azda pojde!), v tázacích větách pak
možnost, přípustku (Kdo je tu — azda hostia ?
Azda sa len nebojíš ?). Toto sic. azda je pak
možno spojit se sic. zastai·. a snad t/v, kde už
zřejmě vězí slovo snad, odpovídající českému
snad (a- je patrně „navazovací" spojka). Stejné
*asnad (ale jen s krátkým a) předpokládáme i
pro starou češtinu. Postup ke zda by byl v češtině
tento: *asnad pokleslo na pouhý nevýrazný
projev nejistoty, a proto se pronikavě oslabilo i
hláskově: sonorisací sn > *zn > zd; njd je pouhá
záměna zubnic; -d > -£ známým zánikem
znělosti na konci slov; ztrátou a-, -ť, tedy
*asnaď dalo jednak *azdať > azda nebo zdať >
zda; konečně i radikálním oslabením v pouhé stč.
za (řídké; Bauer 154 a 302 má úhrnem 4
doklady). Tázací funkci od počátku vyjadřovalo
(příklonné!) li: zdali je vývojově starší než prosté
zda t/v; ovšem jsou i případy, kde je možno
(a)zda chápat ještě jako 'snad' a příslušné souvětí
mít za parataktické (chcit se hin ku pútníkóm
bráti, azda uslyším novinu o svém milém synu;
příklad z B. 302; zde azda je vskutku = ně. a
snad 'a možná'). Tedy původně: 1 ° pros hnlva,
*snad-li odpuštěno bude > zdali... > zda; 2°
*asnad uslyším novinu > azda.
zde, zdejší. Často s onde: mor. pozdě onde =
tu a tam, zpozdevonde. — Stsl. sbde, sin. zde, r.
zdes\ — Pův. sb-dě (srov. strus. zdě), od kmene
ukazovacího zájmena sb; -dě přípona jako v te-
dě > teď.
zděř, zdířka, stč. sděř, han. zděrka, msl.
zdiř(ka): železná kruhová objímka okolo dřeva,
na konci sloupů, hřídelů, ojí apod.,
zdvihati
též okolo žernovu, aby nepukly. Nejasné. Snad ze
*s-dirž, s-drz, že drží daný předmět v celku.
zdobný, zdobiti, o- vy-, post v. (o)zdoba, vý-
zdoba. — Sic. (o)zdobiť, ozdoba, ozdobný, pol.
ozdobic, hl. wozdoba, ukr. zdobýty, r. sdóbnyj o
pečivu s chutnými přísadami. — Psi. st-dob-bWb
= dobrou podobu mající (st < *su dobrý, dobré, -
doba ~ podoba).
zdráhati se, vč. i zdrahovat se; drahný upej-
pavý Čel.; zdrachtit zdrachťovat zdrasnit od-
razovati; ojediněle uzdráhnouti se rozhodnouti se
pro něco PS (rozumí se: po dlouhém zdráhání,
dlouhém rozmýšlení); zdráhavý us. — Sic.
zdráhat sa, zdráhavý t/v jako v č.; pol. drožyč si§
vzpírati se, otáleti (ale wzdragač si$ zdráhati se,
asi z češtiny). — Příbuzno je něm. träge (pův.
träge), což znamenalo nejen 'líný', ale i 'zdráhavý,
neochotný'. Č. dělati drahoty a sic. robiť drahoty
je pak sekundární.
zdravý, stč. sdravý. Při vítání a oslavách se
volalo zdráv (bud vynecháváno), tak i pol. zdrów,
sin. zdrav; nebo zdrávo (r. zdoróvo, sch. zdravo,
totiž: bud nám toto zdrávo n. budme živi), odtud
č. (po)zdraviti, sic. pozdravit, pol. (po)zdrowic, r.
(po)zdorróvatsja, sch.ÍCzdraviti se; sic. zdravkat
bylo = ,,volati zdráv\ , nyní 'připíjeti na zdraví'.
Postv. č. a sic. pozdrav. Ozdravěti, vyzdravěti,
uzdraviti, mor. onezdraveť atd.; ale zdravice je
ze sch. — Všeslov.: stsl. stdravb, sic. zdravý, pol.
zdrów, r. ukr. zdoróv, b. sch. sin. zdrav, luz.
strowy. — Slovo sporné, je několik domněnek.
Podle Š. Ondruše JÖ 9.1958.148 bylo psi. *sorvb,
z ide. *solvos (ř. όλος celý, nedotknutý, ze solvos;
lat. salvus celý, zdravý; ind. sarva- celý,
neporušený), se záměnou Ijr. Psi. *sorv- dalo
jednak srav > strav- (záp., jihosl.) > zdrav-, jednak
*srov- > strov- (stpol. strowie, hl. strowjo, dl.
strowe zdraví), na východě toto strov- dalo storov-
(strus. je doloženo storovt). Následovala změna str
> zdr. Psaní s jerem, stsl. ST>drawb, je podle toho
nesprávné. Pro vývoj významu 'celý > zdravý'
uvádí Ondruš mad. egész celý, zdravý, stsl. celt
(viz celý) t/v a gót. hails zdravý, ga-hails celý. Jiné
domněnky (Bern., Meh Recueil 1948.108, ES^
jsou méně přesvědčivé. Starší názory jsou u Hujera
1.100.
zdrcky chod.: skleněné, lesklé ozdůbky, cetky
na chodském kroji PS. — Nejasné.
zdroj; sic. zdroj, pol. zdroj; csl. izroi. — -
Přejato v obrozenské době z polštiny (Jg). Vzešlo
z Hz-rojb, od ri-nqti (č. Hnouti).
zdvihati, zdvihnouti; zdvihák, zdviž; postv.
(z)dvih; nář. vč. zvíhat, mor. zbíhat. Viz i
odvička. — Všeslov.: stsl. (po-, vbz-)dvig-nqti,
dvizq dvižati, sic. (z)dvíhať, (z)dvihák,
(z)dvíhadlo, pol. díwigac, hl. zběhac, dl. zwigaé,
ukr. dvyhaty, r. dvízu dvígat, sin. dvigati, sch.
dignem dici, b. digam. — Prasl.
zebra 714
snad dvigo n. dvizo dvilti ze staršího *dvbgi, dvig-
ti. Souvisí s ind. ud-vtf-áti zdvihá se (-vějatě), ale
třeba uznati, že předpona -ud Vzhůru' zde ztratila
u- v předhistorické době, podobně jako *upo >
po.
zebra, evropské slovo (fr. zebře, it. zebro, něm.
Zebra atd.), bud prý z nějaké africké řeči, nebo z
portug. zebra, zebro divoký osel (ten žil v
Pyrenejích; odtud jeho jméno poznali Portugalci a
později je přenesli portugalští plavci kolem 15*
století na podobné zvíře africké). Šmilauer NŘ
25.245, SaS 14.130.
zeď, zední -ík; zdíti, vy- za-, zdivo-, stč. přízda
světnička (nč. přísthiek = přizděi á jizba, 8
změtením se stžna); nové je zednář, po prvé u J.
Franty-Šumavského 1844 (vytlačilo starší název
svobodný zedník a lidové frajmaur z Freimau: e ).
— V slovanštině bylo zid-J2 zbd-cti stavěti, v č.
nedochováno (stsl. zizdo zídoti, r. so-zízdu,
sozdáju a sozrfám 80zdáť, b. zidam, sch. sin.
zidam zidati), k němuž bylo přitvořcno z'di> stěna
(b. sch. sin.), ztdh mask. dům a zblb fem. (stsl.
čes.) a mask. (sch. z< d) stěna; zbďb strus. je
hlína, totiž materiál, z něhož stavěli (patrně
nepálené cihly nebo i jen pouhá hlína pro tzv.
nabíjené stěny). — Příbuzno jo lit. žiedžiú (= zid-
jo) inf. íiěsti formovati, tvořiti, stavěti něco ž
hlíny, lot. ziežu ziest vymazávati pec hlínou, lit.
žaidas pec, zidinys krb. Jak ukazují tato litev.
jména, ,,zděny" byly jen pece a ohniště, vše
ostatní bylo ze dřeva, jak tomu bylo i u nás ještě
nedávno. Bsl. geid- vzniklo asi přesmykem z
dheijh-, což je v stí. děhmi natírám, děhá-těleso,
hmota, av. daězayeti (= daizajeti) obezdívá, ř.
τείχος zed, lat. fingo tvořím, ir. com-od-di-n-g
stavěti.
zejk, od DobroA s'veho. — Od žáti: zej-bk^bt
Ütvar jř.ko klvk Síp' z kluj-bhhl
zelina apod. Nejkratší tvar je v sic. zet fem.:
zelina, strus. zelb, sin. zel. Kolektivum zeli je (tak
stsl.; č. zelí, pol. ziele atd. všude vyjma sic.) z
významu 'tráva, zeliny' se zužuje všude vyjma sic.
ra jméno jednoho druhu knpusty; singulativní zel-
ina (srov. byl-ina) je již stč. Zelený (přípona -ený
je podle červ-ený), všeslov. (stsl. zelewb, sic.
zelený, zeleň, pol. ziel ony, hl. dl. zeleny atd.),
odvoz, zelenati se, -iti, -iti, zelenina (ale zelinář
haplologií ze *zelenir,ář). — Společné zel- je
příbuzné s lit. želiú zel ti a lot. zeVu zeit zelenati
se (o trávě, o rostlinách). Proti baltskému ablautu
(lit. zálias, lot. zaVs zelený) převládlo u nás e ze
slovesa, jež se však nezachovalo.
želva, tak stč.; vm. zelvice je však z pol. nář. z
Iwica. — Stsl. ζ(-υ)1τ>να, sic. zastar. (ale dosud
žije na Oravě) zolvica, r. nář. zólv(ic)a, spis.
zclóvka, ukr. zovycja, pol. zalw(ic)a zolw(iz)a, b.
zdiva, sch. zaova, sin. zlva zava zeva zavična aj.
— Psi. ztlva. Tak
zeť
nazývala mladá žena, odjinud přivdaná do zádruhy
mužovy, manželovu svobodnou sestru, zpravidla
to svou vrstevnici a nejbližší přítelkyni. P/íbuzné
je lat. glös, ř. γάλοως, γάλως. Pro nedostatek
dokladů v řečtině není jasné, jaký to byl kmen.
Byl-li g°lcu-ós, nastal v slovan. přechod k α-kme-
nům při současné redukci ou > u před ä; ti a ř. ολ
jsou z °l, v latině se vokáleček ° ztratil. I íe. základ
byl tedy ý°l-, ostatek nelze přesně zjistiti.
země; odvoz. etč. zemenín, plur. zemanéy odtud
sg. zeman; ρ xlzemí přízemí území, ale zázemí
podle něm. Hii tzrla d, pozemek asi z pozemní t.
majetek n. pod. Mor. územek, cd-zemek peň u
země, zavalitý chlapec, mor. pozemky ledové
kroupy (důvod?), mor. (o)zembuch přihlouplý (=
kým se buchlo o zem, ,,praštčný"); sem též
vozembouxh český lidový nástroj hudební o
bubínku a jedné struně (naráží se jím o zem a tím
se naznačuje rytmus); spis. tu-zemský cizozemský -
zemec, zeměpis atp., často podle cizích vzorů.
Rostlina zemězluc (Centaurium), již stč. překlad z
lat. jel tirrae (název od velmi hořké chuti). — Psi.
zerfia (stsl. sch. sin. zemlja, sic. zem (odvoz,
zemiak brambor), pol. ziemia, r. ukr. zemlja atd.) je
obdobný útvar jako lit. země, lot. země. Dále je
příbuzné lat. humus hlína, ř. χαµαί na zemi, av. zä
gen. Z9mó (= zamö) lok. Z9mi (= zami) s (fh-.
Vedle nich ř. χ&ών a véd. kšah lok. kšámi ukazují
na g(hy (nebo gdh, jak se dříve psalo), ale onen
pazvuk * asi brzy zanikl. Lze-li se odvážit
rekonstrukce ide. jména, znělo asi nejprve
*dhejhom ( > het. tskan, toch. tkám), což
přesmykem dalo *gdhem-, gdhom- > ř. χ&ών gen.
χ&ονός, jinde zredukováno v *jhemj^him-. Z těch
podob lze pak vyložit úpravy v jednotlivých
jazycích.
zenice: oční bulva. Přejal Presl ze sch. (svědčí
Jg). Jinde je: stsl. zenice pupilla, r. zenica a ntr.
ženko, mask. zenok zornička, ukr. zinycja, br.
ženka, zenok, b. zenica, sch. zjenica, sin. zenica
oční bulva, pupilla. — Souvisí se žáti, což
„uzavírá v sobě zároveň (vedle ,»dívat se s
otevřenými ústy") představu překvapeného poulení
očí. Ovšem nakonec může slovesný kořen ze-
označovat i dívání prosté, to je jistě fáze vývojově
nejmladší." Odvozeno od kořene ze- (nikoli od
infinitivnflio kmene ztja-) n-ovou příponou (ještě
bez jejího pasivního významu), tedy ,,to, co zeje".
O tom podrobně Kopečný Slavia 29.1960.187η.
Na ze- mysleli už dříve Miklosich a jiní, naposled
Vasmer.
zeť; stč. zet gen. zet i (á-kmen; znamenalo i
švagra), později přesunem jo táce zeť a přechod k
jo-kmenům nebo o-km.: zeť gen. zetz; jč. ch. tvrdě
zet (již Táb) gen. zíti; vč. familiárně α-km. z\ťx. —
Stsl. zetb, sic. zať, r. zjať, gen. zjátja, ukr. zjať, pol.
zie.c, b. sch.
zgarby
sin. zet. — Psi. tedy zetb, jemu nejblíže stojí lit.
o-kmen že ι tas. Lot. znuötis 'zeť, švagr' a stind.
jňlti- 'blízký pokrevní příbuzný n. vůbec
příbuzný' ukazují, že jejich pratvarem bylo ide.
*gnčti-s (Nieminen LP 5.81), což je nejspíše od
kořene, který je v znáti a dále v r. znai šlechta a
lat. nöbilis (z *gnö-) vznešený. Tyto tvary
obsahují kmenovou podobu II ('? ň-), kdežto
naše zet ι & lit. zéntas obsahují kmenovou
podobu I, dvojslabičnou (;C/ 9-), která není v
jiných útvarech doložena, ač teorii vyhovuje
dobře. Stran významu: nejde tu o „vznešenost",
ale o ,,příbuzenství", i když nikoli pokrevní, tedy
o „známost" ve zvláštním smyslu. Lat. gener je
od téhož (je) 9-, ale má jinou příponu; ř. γαµβρός
podlehlo asi vlivu slovesa γαµέω 'žením se',
odtud jeho a a m. Stind. jämötar- jistě sem patří
také, přijalo příponu příbuzenských termínů tar,
ale m a délka v ä jsou nejasné. Na kořen *jnö-
mysleli již Miklosich EW a Schulze KZ 63.113;
Kiparsky NphM 43.1942.113 a 00.1959.227
uvedl paralelu mordvinskou, sodamo zeť, od
sodams věděti, znáti. Jinak (z matriarchálních
vztahů) chápe zetě Isačenko Slavia 22.69.
zgarby vm.: starý majetek, haraburdí, sgarby,
skarby; zděrba Moly. U Kyjova zgarby. —
Souvisí nějak s hiraburdí.
zgypať, ched-ť na zgypy laš.: toulati se po
besedách; val. zgýňaí rejditi, skotačiti, laš.
utíkati, prohledávati KtD; u Kyjova zgíňat z/únat
ζ{Η)ύϊ\(Λ toulati se. Též sr/I: zgrýňat KtD,
zgrém t zglýňat = zblýňcA B. Zc& se, že se tu
křížila slovesa dvě, 1° toulati se, 2° prohledávati.
Vše zatím nejasné.
zhlaň val. sic: prohlubeň v potoce, kde je vír
B, výmol, propast SvK. — Spolu s pol. ot-chlan
propast patří asi k chlapati ve významu 'hltati'.
zhlavec: polštář pod hlavu, zhlai ek PS-Lp,
slavek Lp. — Pol. wzglowie, r. sgolov'ja, stsl.
Vbzglavbnica. — Původně *whz-golvbje = co je
za hlavou; zde vtz (viz vz-) se rovná litevskému
už 'za' i významem! Složenina starého typu (ntr.
na -i>je) byla v č. převedena k mužskému rodu.
zhlaví: „přední n. vrchní část rozličných
předmětů, obyčejně nějak vyčnívající" PS, např.
dláta, trámu, sloupu, železničního kolejiště aj.;
příčné dřevo plužmjh koleček (vr tomto významu
zní tak záp.-han.; jinde jvč. S(h aví; je i zhlavík
t/v PS, z toho m'sty jvč. slavíkf Utěšený 221). —
Sic. zhlava, zhlavicka = č. zhfaví; do ní je
zapuštěn čep hřídele vodního kola. —
Východiskem je totéž *v-bZ-aolvije, které je pod
zhlavec.
zigliť, zyglit val. laš. utírati (okno), mazati,
mydliti, r<a-, vy-; zyglať mazati, natírati Malý.
— Nejasné.
zima: v nářečích je rozdíl zima = chlad χ zima
(vč. zejma) = zimní období. Odvoz.
η5 zimomřivý
zimni -nik -nice; laš. žymny chladný, studený Lp,
žymnic se stávati se studeným (o počasí) Lp; laš.
žymovac Lp, spis. pře-zimovati, zazimovati; jvč.
(Litomyšl) vozimit býti přepaden, roztřesen zimou
(srov. ctměti); ozimé t. obilí (srov. ve. jaré žito =
jarní), z toho ozimy, sg. ozim, z *ob -zimy, ob zimu
rostoucí, tj. před zimou a po ní, srov. r. ozimyj, ukr.
ozyme žito, sin. ozimo žit), sch. ozimica. Podzim -
ek, jen v č. (jinde jeseň), je slovo nepříliš staré (ze
stř. doby), podle pedktí = doba před létem bylo
pedzimí (srov. kaš. puodzdme), pak podzim fem. a
konečně mask. Zimomřivý v. Jisté rostliny i v zimě
zelené: zimozelen, zimostráz (laš. žymestret Lp; ale
ch. zimuetrót brčál), toto od £trc d ti vzhledem k
pol. zimettradvy. — Všeslovanské: r. zima atd.,
hojnost od\O-zenin všude. Bovná se mu lit. Herna,
lot. zicma, vše z * 'hzi-m-ä. Srov. dále odehylné
lat. h:cms, het. gim-, ř. χεϊµα, sti. h'mä, hěmai ta-
mask. t/v.; jinde jsou formy méně jasné. V
prajazyku byl výraz tvořený od i'hei- tak, že bud
základ měl stupeň nulový, přípona pak plný (jhi-
em-: lat.), nebo obráceně {'hzi-m-): od tohoto
druhého útvaru je χεϊµα a k α-kmenům přešlá slova
baltoslo-vanská.
zimolez: rostliny Lonicera nigra a L. xylo-
steum; pak i, od Presla, L. vůbec. Slovo lidové,
doložené od Preslova Rostlináře (též s -lýz, -lejz, -
láz), ale staré, nebot je i sic. samolyz (Kmeť, Sitno
91), pd. zimolza zimalza iymidka, br. žylama?',
ukr. žýmolosť, rel. zimolosť zimoloska žimolost
žilomosť žimo-lísta žimcljveta želtmvt zahrnutu a
žilcmust-(ina) zilemučina aj. — Ve druhé části
těchto slov se tají (Trubačev ZfS 3.1958.680) útvar
od kořene, který je v mlzati (viz), jednak *-m7z-a
(pol.), jednak *molz tu (rus. br. ukr.); v prvé části
zi vidí T. ide. (jhi- (*jhei-d-'koza', v něm. Geiß,
angl. goat, alb. dhi), ale spíše to bude adj. *kozbja
(fem.), ztrativší prvou slabiku ko (ta je ale
zachována v kozí list, v. níže). Název ten znamená
vlastně „kozí cecky": touto metaforou byly
nazvány nápadné nerozpuklé květy zimo-lezu
černého (jsou vždy ve dvojicích a podobou
vskutku upomínají na dvojici struků u kozího
vemena). Český název bude z [ko]zi[jb] mlz-*b
(mask.). Povědomí o tom původu se záhy ztratilo a
názvy se rozvíjely do dvou větví: 1° je větev právě
popsaná; 2° kozbjb m7z-tb přetvořeno v kozí list.
Něm. Gcißblctt a střlat. capri-folium pro k. 1.
obecný jest pak třeba pokládati za překlad ze
slovanštiny.
zimon.řivý; ojediněle zimouř(l)ivý, zimo-márný,
zimemomý t/v; zimomáry, zimo-morka mrazení,
zimnice, zimoury husí kůže PS; zimemřit živořiti.
— Východiskem je stč. mřieti zimu, což je velmi
stará redukce z mrzeti (= mrznouti) zimu. V
povědomí
 zinek
mluvících toto mřieti splynulo s mřieti iumírati', takže
se tvořily pak nové tvary s mor- a zdlouženým már-.
Srov. sch. mene zima mrje Vážný Čak z podobné
redukce; sic. zimomravý, -vieť, zimomriavky. zinek, sic.
zinok; z něm. Zink. Šmilauer SaS 14.130.
zinknouti jö. jvč. vč. han.: udeřiti; zm. vč. zinkat,
val. zincit, msl. laš. (d)zingat. Κ tomu zingra jiskra od
úderu. — Expresivní slovo zvukomalebné (zesilovací
n; k/g), rýmuje se s břinknouti flinknouti apod.
zip(s): zdrhovací uzávěra (lidově drc). Z angl. (tam
od 1927); jméno podle vynálezce (Treimer pís.); „ale
oxfordský slovník, Suppl. 2.325, to slovo pokládá za
napodobení zvuku" (Šm.).
získati -ám, stč. zíscu -eš; zištný; vč. zisk-))ej (nejsem na
tom z. = nemám zisku z toho); postv. zisk. — Spolu se
sic. získat, pol. zyskaó a sch. iz-iskati t/v (význam
zúžen z „hledáním vytěžiti") je to z *jbz-iskati.
Základní iskati hledati, žádati je dosud v nář. iskat a
u jiných Slovanů (r. ittÓu iskat atd.), viz i vískati.
Rovná se mu lit. íeškau ieškóti a lot. ieskäju ieskät;
souvisí dále se sthn. eiscón pátrati, žádati, nyní
heischen, sti. iÓÓháti hledá, touží, žádá, av. asaiti
hledá. Kořen byl patrně *eis-, před -sko- byl náležitý
nulový stupen v indoír., jinde byl nahrazen plným.
zítra: viz za 2°.
zkoumati 1°, vy° pro0 pře°; zkoumavý, zkumavka;
postv. výzkum, průzkum. Han. zgómat t/v, ale val. zgúmat
= zamýšleti, např. něco zlého, na zgumy na výzvědy.
Oddělením z (vlastně s) jakožto domnělé předpony
vzniklo koumati (též s vy-) přemýšleti, býti zabrán v
myšlenky, zamyšleně pozorovati (> postverb. kouma u
Raise; význam liknavec je tu nepůvodní; asi podle
ňouma nebo pod.), han. komat, gómat pozorovati.
Jednoduché k. není v Čechách příliš známo. Dostalo
odstín poněkud ironický. (V Puchmajerově Hantýrce je
k. — rozumět cizímu jazyku; tak i pol. kumasz po lem-
bersku = rozumíš argotu?; Knobloch ZfS I 7.299.) —
Sic. skúmat, skúmavý, skúmavka, výskům t/v jako v č.,
bělor. skumác' rozuměti, ukr. skumaty. — Psi. skumaJ2
skumati. Příbuzno je lot. gaumět pozorovati, gaume
vkus, stněm. kauma kouma gouma péče, pozor,
pozornost, je i gót. gaumjan pozorovati, atd. Dále je
příbuzná rodina slovesa 6uJ2 cuti (viz čiti), v níž je
dobře viditelný kořen: *(s)keu-. Význam byl: míti něco
na mysli, v pozornosti, popř. přijímati do pozornosti,
do vědomí. Je tu hlásková dvojitost skjg, § 11. Viz i
hutat. Historicky oprávněné psaní je skoumati. y zlato,
zlatiti, pozlátko. Psi. zolto (stsl. sic. b. sch. sin. zlato, r.
ukr. zóloto, pol. dl. hl. zloto) je zpodstatnělé ntr. od
zlatý (sic. zlatý, r. |
716 zmehnoutí
I zolotój, p. zloty atd.). Jeho protějškem, ale s e v
základu, je lit. nář. zeltois zlatý a lot. zelts (mask. z býv.
ntr.) zlato. Dále souvisí s gót. gulp ntr. (něm. Gold).
Základ byl u nás golto-, jinde gelto- a g\to-, o něm nelze
dále říci nic než nejisté domněnky. — Z odvozenin
zaslouží zmínky mor. sic. zlátenica zlatnica zlátka, laš.
zlacenka Lp, žloutenka, srov. stč. pozlátenicě aurigo
(Lact.), pozlátka \ Klar, a sch. sin. zlatsnica t/v, vše =
žloutenka. Zásada „podobné léčiti podobným" přivedla
lid k tomu, že ji léčil žlutými hmotami (rostlinami žlutě
kvetoucími, žlutým voskem, jantarem, topasem aj.),
zvláště zlatem, totiž hleděním do zlatého kalicha nebo
na zlatý knoflík, prsten nebo řetízek (Čižmář 2.93). Dále
zlatíce, rostlina Forsythia (má žluté květy); toto jméno
navrhl Jar. Horný, vlastně jeho choť.
zlatohlav: tkanina zlatem vyšívaná, brokát (Klaret
ad.). Pol. zlotoglów, br. (z pol.) zlatohlav, sic. ukr.
zlatohlav (ukr. -la- podle csl.), hl. zlotohlow, chrv.
zlatoglav. — Pol. spojení zlota glowa ( = zlatý čepec)
ukazuje, že se vyšlo od ženských čepců, jejichž dýnko
bylo vyšíváno zlatou nití. Podle mask. čepec vytvořena
složenina mask. na -hlav (pol. zlotoglów = takový čep-
3c) a jmáno to přeneseno i na látku zlatem vyšívanou.
Podle z. vzniklo později i stříbrohlav. (Jinak Flajšhans
LF 64.302.) — Zlatohlávek = rostlina Lilium
martagon, od Mattiola: korunní plátky jsou jakoby
brokátové. Jo i brouk zlatohlávek.
zlý; zloba; zlo; zlobiti zlobivý (vč. o nezbedných
dětech); zlost, zlostný; zloděj = kdo děje, dělá zlo,
zločinec, nyní zúženo na krádce; zlosyn; laš. zloceř
nezdárná dcera, zlořád, zlozvyk aj.; zloch PS (tabuové
zkrácení ze zloduch); rozezlíti (se); míti za zlé, z toho
zazlívati. — Stsl. psi. z-bl-b, sic. zlý, r. zol, zloj, ukr. zlyj,
pol. hl. dl. zly, b. zäl, sch. zao, sin. zel. Prvotní význam
byl pouze 'špatný, nedobrý', všeobecně (např. zlá
cesta), tak dosud v sic, ale v č. nyní převažuje odstín
špatnosti mravní a povahové. — Příbuzné tvary lit.
(některé ukazují ještě na význam obecný) atzulus
hrubý, nevlídný, nemilosrdný, {žuliis {žvihias šikmý,
srázný, izulús drzý, nestoudný, dotěrný, prazulnas
šikmý, kosý, svými předponami svědčí o původu
slovesném; sti. je hválati jde křivě, klopýtá aj. Kořen
ide. gvel-; nulové ztl- bylo doma především asi na 2.
místě starých složenin (srov. lit.!); u nás není po tom
starém rozlišení již stopy.
zmehnouti, obyčejně neosobně zmehlo mu selhalo,
nepodařilo se (vč. jvč. val. a snad i jinde); v Praze za Jg
s k (bodejž se to změklo), vČ. i něco se zmehlo přihodilo
(Rais) a zmeh-nout ztratiti se; chod. zmáchnout se
(jerové a přesahem z jihoslov.); msl. osobně zmehnút
něco = promeškati, nechat si ujíti; val.
zrnek 717
omehlo ho nedostalo se mu, čeho si přál; vč.
omehnout se o mžik oka se omeškat; val.
zmehnút sa kmitnouti se ( = ukázati se a zase
zmizeti: zde onde zmehne sa miškář). — Vše z
mbg-, slabého stupně k míhati se, resp. mizeti.
Vývoj významu: zmehlo mu = kmitlo se, mihlo
se jen, co si přál, ale neostalo, omehlo = obešlo
okolo něho jako mihem, kmitnutím, pak vůbec
jen = nedostavilo se, nenastalo. Mel? LF 69.40.
zrnek gen. stč. zemka, mor. smok emok tmok
zmok; sic. zmok zmak čmoch. Znamenalo asi
'draka', pak 'čerta', ale někde spojeno lidovou
etymologií se ,,zmoklým kuřetem".— Pol. smok
(mok emuk; bělor. emok je domovik, nosí lidem
peníze, bulh. smok had sající krávy, r. smok
zmije. Ze slovanštiny je lit. srna kas drak. —
Nevelmi jasné, jako vůbec mythologická jména.
Nejspíše pův. s-bm-bk-b, k s-mýkati se, plaziti se
(srov. lat. serpěns had, od serpö plazím se),
draky si odedávna představovali jako hady; v č. z
místo s je asi vlivem slova zmije. (O pol. smok v.
Sluszkiewicz JP 38.211.)
zmije. Bylo jednak mask. zmbjb (tak stsl.; r. b.
zmej, sch. zmaj), jednak fem. zmbja (stsl.), stč. >
zmie jednoslab.; první b se před j dloužilo v i;
zmijb v csl. zmii, r. sin. hl. zmij, ukr. zmyj, pd.
zmij, fem. v r. nář. zmijá, ukr. zmyja, b. dl. sic.
zmija, nč. zmije (ovládlo nad zmie proto, že se od
zmij* tvořily odvozeniny). — Téměř obecně se
má za to, že z. souvisí se země: zm- (nejslabší
stupeň) + přípony -bjb -ija; tedy tabuové
označení „zemní had", na rozdíl od „domácích
hadů" (= žijících v děrách dřevěných „prahů" a
stěn domovních; o tom viz pod h. had), totiž
neškodných (a v domě trpěných) užovek; srov.
rus. „zemní hadi" Melnikov 1.267. Je-li tomu tak,
je to útvar velmi starobylý, neboť slovanština má
už jen zema, vždy s e.
znamení. Psi. bylo zna-m% (r. znamja, pol.
znamie, b. známe), ale přetvářeno v znamen--
bje (stsl. -ije, sic. znamenie, sch. znamenje), ač
jiná slova na -me se takto neměnila (ale na -o:
semeno, tak stp. znamiono, č. znaménko).
Obdobný útvar je γνωµα znamení, znalost a lat.
co-gnö-men příjmení. Týž kmen je v znamen-itý
(i r. znamenitýj), znamen-ati (postv. význam
seznam záznam; jiná odvozenina je po-známka).
O vývoji významu při sic. znamenat, vy-, za- (a
obdobně v češtině) jedná Blanár, Slavia 25.63n.
Kořen je týž co v znáti, přípona -men- je
starobylá.
znáti, do- po- (ale sic. poznat = znáti,
durativně!) u- při- atd.; starobylé je mor. ozvat se
(sic. obznat sa) seznámiti se, shodné se stind.
abhi-fhä- t/v; znalý -lec; adj. znám < zna-je-mt
známý, -ost, oznámiti z ob-(klad. oznámený =
obeznámený), seznámiti, známka-, znak
(přípona -kt), tak i jinde, značný, značiti
(odtud značka), naznačiti
zníti
post v. náznak, vyznačiti význačný atp., (bez
slovesa) příznak příznačný, ale odznak má od·
podle něm. Abzeichen; viz i znamení; v obro-
zenské době vzniklo poznatek. — Pův. zna-jq zna-
ti, srov. sic. znám znát, r. znáju znát atd.. u všech
Slovanů. Všecky tvary jsou od zna- < gnö-, což
bylo kořenem „aoristovým" (ε-γνω-ν):
présentových tvarů od něho původně nebylo;
druhotnost présentu je zde patrná z toho, že je
tvořen různými způsoby (γι-γνώ-σκω, ale lit. zinaü
atd.). Dvoj slab. kořen gend- připouštěl mj. i tuto
variantu gn-δ-; jiných variant (srov. lit. pa-žhiti)
slovanština nezachovala kromě snad v zet
<viz>· ,
zněť i znát (zňaju, znám i zním): doutnati; msl.
zná ta cosi, han. cose to zni; páliti: val. slunečko
znalo, han. poznět popáliti (např. prádlo
žehličkou nebo nad kamny), msl. poznat; zezňat
spáliti při žehlení (Kyjovsko), jm. oznět (kabát mu
ozněl = připálil se), pozněný zezněný, PS zeznělý.
Κ tomu patří znoj stč. nč. (spis.) žár sluneční,
vedro, palčivost (totéž značí r. znoj, ale b. sch. sin.
znoj, pol. znoj je pot, tak i sic, vyznojit sa zpotiti
se), odvozeniny č. znojný, znojiti, znojniti se. — R.
znět planouti, znéjat, -jái páliti se, planouti,
doutnati, zniját žhnouti bez plamene, páchnouti
čmoudem, dýmem.— Psi. bylo asi znějq znbjati
(pak analogií zně jati zněti), znojb. Na stopu
příbuzenstva ukazuje rd. (na severu: Podvys.)
varianta zlet t/v. Poněvadž v oné oblasti (archan-
gelské) též jeho synonym znět znamená žhnouti
(bez plamene, o roztaveném kovu), je zřejmé, že
příbuzné je stangl. glěd žár, plamen, řeřavé uhlí,
stfrís. glěd žár, dále něm. Glut žár, a glühen
žhnouti (rovněž o roztaveném kovu). Slova tato
tedy ukazují kořen ghlě; η místo i se v něm
objevilo asi vlivem slova *gnětiti (nítiti). Vzhledem
ke znojb lze pak pro slovanské útvary klásti ghlěi-
jako původní podobu kořene.
zníti, stč. zvnieti z pův. zvbúq zvbněti (tak r.-
csl.; r. zvenjú -íš zvenét, ukr. dzvenity, b. zvánja,
sin. zveneti); zim- však zachováno stč. jen ve 2
dokladech, jinak > vzn-i vzně-júc, zavzníti, a dále
> zn-; č. znělý (mluvnický termín, dříve jasný),
znělka sonet, znělec hornina znějící. Sic. zniet,
mor. nář. oznit se ozvati se, k tomu nepůvodní sic.
zon zvuk, hlahol, ozon ozvěna. Horň. cvínit (cvíni
mi v ušoch) má cv ze dzv, srov. pol. dzwon a ukr.
dzvenity, Vm. ještě děcko vyzvána = křičí, teta v.
— bučí. Č. zunět PS a sic. zunět je ze *zvnět pod
vlivem duněti apod. Se stupněm o zvon,
všeslovanskó (stsl. zvoní, atd., pol. dzwon), od
něhož je zvoniti, sezváněti (na mši), vyzváněti,
zvoník, zvonice (< -nn-), rostlina zvonek (od
podoby květů). — Kořen zven- je nepochybně
totožný se starobylým sven- (sti. svánati zvučí, lat.
sonere a sonäre), z místo s se obje-
znobiti
vilo patrně až v slovanštině vlivem zvučeti.
znobiti: viz zábsti.
zobati, las. dzobac Lp. Odvoz, zobák; zob zrní
pro ptáky; rostlina ptičí zob = Ligu-strum. —
Všeslov.: sic. zobat, pol. zobač dziobac, ukr.
dzobaty, r. zobat, sin. sch. zobati, b. zobja. Klade
se o jedení ptáků (pokud netrhají maso apod.), ale
r. sch. též o koních, žerou-li oves (rd. zot, sch. zob
fem. koňský obrok, zobnica tjrba na oves), stč. (a
dosud mor.) i o lidech, jedí-li lesní a zahradní
bobule (též maliny apod.) přímo z keřů. —
Příbuzné je sti. jabh- chňapjiti (présens není
doložen), ir. gobaim a lit. žeběti zobati, ir. gob
zobák.
zola: louh z popela (sic. a slez. i koželužská
ropa, v níž se močí kůže), tak i pol. dl. ukr. b.; ale
r. sin. přeneseno na popel (r. zolít je však ještě
louž i ti, luhovati). — Přejato z něm. Sole solina,
solná voda, od názvu soli; výslovnost z pochází již
z němčiny. Meh ČMF 26.165. — Mor. zolii došlo
k významu špiniti, mazati: za- u-, uzúlat, zazolený,
vše zvláště o ušpiněných dětech; val. zol hrubě =
děti. Stran významu srov. třísniti od tríslo.
zorav: viz jeřáb 1 °.
zornice, u Jg zornička. Od zříti, zornice je ,,to,
čím se zří", popř. ,,to, co zří". ,,HL zemička má e
vlivem zerac." Od téhož slovesného kořene jsou i
tyto názvy zorničky: sic. zrenica, -ička, pol.
irenica, -iezka, ukr. zdrinka, zdrjanka, zrinka,
zrilka, rd. zirok, č. zřítelnice (stč. zřítedlnice,
zřHzdlnicč, jč. zřetelnička). O tom pDdrobně
Kopečný, Slavia 29. 1960. 187 n. Viz i zenice.
zoufati: viz doufati.
zoun, zpravidla v přirovnání červený jako zoun
Kb 7, NŘ 18.123, 22.254, též zdravý j. z. Myslí se
zajisté červeň obličeje (při hněvu, rozčilení,
spěchu, velmi dobrém zdraví), neboť není
obdobných přirovnání k brunetu, blondáku,
šedivci. Κ výkladu vede pražský význam
'rozžhavené želízko do žehličky'. Tow už je blízko
původnímu tvaru, který je účel.: žhoun = řeřavý
uhel, žhavý oharek, jČ. též žounek, PS žhounek =
padající hvězda, létavice (meteor). Tedy pův. útvar
ještě od žhu žéci, viz pozdější žhnouti, příponou -
oun, útvar jako běhoun, tahoun. To přirovnání
tedy znamená „červený a rozpálený" (po běhu, při
vzteku) jako žhoun: „brunátný jako žhavý uhel"
(Gorkij D 91). Lid nahrazuje výraz jemu v už
neprůhledný slovy zrzoun n. rdoun, (NŘ-výše).
Mylně též ^— od rzoui tj. rezoun — Zubatý NŘ
7.225; viz i 8.64 a PS 8.715. O tom podrobněji
Meh NŘ 37.196.
zpáčiti se a zpěčovati se: viz zpU.
zpět, sic. zpať -t, stč. vzpet, stsl. v-bspetb, ein.
spět, r. arch. vspjat: příslovce ustrnulé asi z
adjektiva na -b, vyjadřujícího týž vztah co
předložkové spojení Vbz pet} = proti patě =
obráceným směrem, srov. slo-
7 18 zrcadlo
venské zápat. Rozšířeno o fc-ovou příponu (srov.
před-ek apod.) zpátky nazpátek po-zpátku
zpátke.m. — Od zpít odvozeno zpít ti se, (stč. vzpít
ti se) obrátiti se zpět, vzepříti se, porušiti úmluvu
apod., žijící dosud jč. mor. (sic. zpatiť sa
odporovati, vzíti slovo zpět), dále iter. jč. spícet se
(nespícej se, nezdráhej se); dekomposicí předpony
jč. pítiti se, sic. piatií zadržovati. Od zpátky, s k, je
stč. zpiečiti se (č < tČ), jč. vzpíčit se postaviti se
proti noč., vč. zpíčit se (Páka), m)r. spíčit se, trvací
již stč. zpěčovati se; obdobně sic. zpatčiť (sa),
zpätkovat jíti pozpátku, zpěčovati se, nč. zpáčit se.
Hiuž. spjecič vzepříti se.
zpupný, stč. i (vz)pupný. Nejasné; snad k pup-
(viz pupek) nadouvati se. — Jiné je stč. (z)pupný
(statek) = vlastní, svobodný, ne manskv, nejspíše
ze *sstápný < postupný = dědičný. Vaněček NŘ
16.137.
zrak; stč. ozračiti učiniti viditelným, na ozraČ
na podívanou, nč. zračiti se (mylnou dekomposicí
z toho v stč. o snu, mor. jč. sen se mu vyráčil
vyjevil, splnil). — Pův. zor-k*b od zříti; stsl. zrak-
b vidění, zrak, sic. zrak, zrakový jako v č., r. nář.
zor ok pohled, pol. wzrok pohled, zrak, sch. sin.
zrak vzduch (= co je průzračné). Viz zázrak, tam i
přízrak. — Lidový výraz podivu Ježkovy zraky
John (PS) nebo Ježkovy oči (vč.), ba i Jezuski raci
Mal. je asi tabuové oslabení místo Ježíškovy
zázraky.
zráti; zralý, lidově zdraly; slož. *skoro--z(d)řě
ovoce brzo zrající (ze zbr-ja): stč. skorodře,
korozře, nč. kolo(d)ře kolořky letní hrušky, pol.
skoroírzy t/v, ukr. skorozdra rané ovoce, -zdrja
raný oves. Stč. bylo i faktitivum szořiti maturare,
zralým činiti (srov. stsl. s'bzoriti t/v) a zářivý
maturus. — Psi. bylo zbreJ2 Zbreti: tak stsl.; sic.
zreje zrieť, r. zréju zret nář. kaus. zoríť, ukr. zriju
zrity, pol. žrzejq írzec, b. zreja, sin. sch. zreti, sin.
kaus. zoriti. V č. a hl. přešlo do třídy na -ati, aby
neznělo stejně jako zříti hleděti. — Příbuzno je
stind. jarati stárne, )lrná-r,ürna- sešlý, starý, ř.
γέρων stařec; Ir úr, obé z ř, svědčí, že kořen byl
dvojslabičný: ýerd-, s tím je Zbre- ve shodě.
zrcadlo, chod. drcadlo, jč. drčadlo, mor. řicadlo,
z(d)řadlo. — Sic. spis. zrkadlo, nář. zeradlo
zveredlo dzveradlo džviradlo (ale gemer. oMadidlo
od hladei, srov. sch. ogledalo), pol. zwierciadlo,
ukr. (d)zérkalo, r. zérkalo, sin. zrcalo. — Od
zbrkati, popř. zbrcati (je csl. pozdní po-zr'bcati,
sch. zrcati, r. nář. zérkať). Sic. nář. a pol. v ukazuje
na nějaké výchozí *zvbrkat', jež by bylo blízké
litevskému žvilg ti hleděti. Snad bylo *zvbrdzati,
takže rozdíl by byl jen v r χ l; dz se snad může
vytušit z ukr. dzerkalo a ze sic. nář. dí-:
*zvbrdzadlo > ukr. *dzviradlol; snad i chod. jč. d
je anticipací ze *zrdzadlol *Zvbrdzati snad vlivem
hojných sloves na -cati přešlo
zrno 719
ve *zvbrcati a tak otevřelo cestu pro k, 7v brkati.
Ale ani *zvbrcati ani *zvbrkati nejsou v č. sic.
ani v pol.
zrno. Stsl. zr-bno, r. ukr. žerno, pol. ziarno, hl.
zorno, hl. dl. žerno, b. zárno, sch. zrno, sic. sin.
zrno. — Psi. zbrnó, spolu s lat. gränum, stir.
gran, gót. kaúm (něm. Kom), je zpodstatnělé adj.
na -no- od základu, který je v zráti; sch. přízvuk
a lat. délka rä svědčí pro 7, tedy pro *jř-no-m.
Adj. je zachováno v ind. jirná-. „Zrno" je tedy
obilní plod „dozrálý".
zručný, sic. zručný, b. sračen. — Psi. ST>-
r>čt,m: obsahuje η 3° (ide. su 'dobře') a
adjektivní odvozeninu od r}ka, ruka.
zruka: perlín (viz). Zachyceno od Ant. Friěe u
jednoho rybáře v Polabí. Sem snad patří i stě.
druka u Klareta. -— Pol. zre7ca wzdreka
wzdreya, patří sem dále sin. androga ti v. — Vše
asi z *r7>droga, od rtdr^ červený (perlín má
červené ploutve a červenou skvrnu v oku)
příponou -qga, jakou má i béluha — a v muž.
formě — pstruh. Srov. lot. rauda perlín od rauds
rudý.
zřídle, stč. žriedlo i hřiedlo (toto v Benátské
bibli; nč. Křídlo ústí nádoby, otvor do pece Jg);
mor. žídlo (bylo i v Čechách, viz PS), židlo
(žydlo Lp), zíglo zřídlo. Starší význam je ústí,
otvor do něčeho, nč. i prameniště, otvor, kde
voda ze země vyvěrá, pak metonym. i sám
pramen. — Sic. žriedlo, pol. zvadlo, ukr.
(d)žereló pramen, r. žerló (z zereló) ústí děla
apod., pramen, hl. zórlo, á\. žredlo pramen, sch.
ždrlo ždrélo ústí u pece, sin. zřelo jícen. — Psi.
zbr-dlo a zer-dlo znamenalo jícen, od zráti a po-
žříti, tedy totéž co v hrdlo od téhož kořene; jenže
hrdlo je starší (neboť g-br- již nikde u slovesa
není). Stč. hř- je týž zjev jako v hřebí los proti
sic. žreb- atd.
zříti, stč. zřicti; mor. pozrec, obezdřít se, zření
(vze- pode-), obezřelý, podezřelý (jinak sic:
podozrivý), zřetel -ný, obezřetný < -zřetl-ný;
zřejmý (stč. i bez j) ze *zřejemý, srov. pol·,
irzejcmg; iter. zírati ob- pře- na- podešlo tu i
podezřívat). Stupeň o v po-zor -ný (zvi. význam
jč.: dnes je pozorno průzračno, přitom „každý
zvuk je zřetelně slyšet" Jjčř 29), -ovati, názor
vzor (v. to), dozor, sic. výzor; zorný; mor. zorky
výzvědy (sic. ozorky) (mor. názorky -ku na
výzvědy < na oz-), ponázorky pozdaleku. — Stsl.
zbrj} -iši ztreti, útvar jako při vidlti, sic. zriem
zrieť, v. .zrju zriě zreť atd. u všech Slovanů. Pří-
buzné je pouze lit. žiurUi hleděti, i když jeho iü
není jasné. Kořen zer- byl rozšiřován o k, viz
zrak.
ztepilý: ladně urostlý; od střední doby. Patří k
tzpiti nésti (viz); bylo asi *vztěpilý, t ztvrdlo. Je
třeba tu předpokládat, že tepiti mělo, kromě
'nésti', i význam stejný jako je v příbuzném lit.
stiěpti zdvihati se, nésti se do výše, růsti vzhůru;
vztepiti sS
zuřiti
povstati. Tedy z. bylo (Šmilauer SaS 14.128) tolik
co vznosný. Viz i Ducháček SbTrávn 348.
zub. Psi. stsl. zibt: pol. zqb, sin. zob, b. zob,
jinde zub, je útvar se stupněm o od zeb} trhám;
tento význam je jen stsl.; jinak zebati stsl. a jinde
přešlo k významu klíčiti (o semenu), prořezávati
se (o klíčku). — Srov. véd. jambha- mask. zub, ř.
γόµφος klín, kolík, γοµφίος třenovní zub; lit.
žembiú, zerhbti řezati (a žembeti klíčiti.) I ie.
jméno zubu je v lat. dens, ř. όδους, sti. daati-(u nás
zachováno snad jen v dászň); „trhák" > zub je
původně jistě vulgární perifráze.
zubadlo laš. uzda; mor. i zubno (-no podle
kuzno). — Psi. *zobadlo (sic. zubadlo, pol. nář.
zabadlo s a od *zazobadlic; sin. zobalo, b.
zubalec) od *zobati, jež by se rovnalo lit. žabot i
zauzditi a lot. žabuot; toto lotyšské znamená
vložením hůlky hříběti nebo teleti clo huby
zabránit, aby nemohlo sáti (východisko je lit. žába
prut, hůlka). Toto zobati se nedochovalo pro
konkurenci druhého z. — žráti zrní. Zubadlo bylo
tedy jistě i u nás nejdříve jen jednoduché zařízení
podobné. — Mad. zabola je ze slovan. zobadlo.
zubr. Psi. stsl. ztán*, sic. zubor, hl. r. ukr. zubr,
tak i pol. z ruštiny. — Souvisí s lit. stumbras a lot.
stumbrs. L. Hornov upozorňuje (pís.) na gruzínské
domba, kabardin. dombej t/v; pak by šlo o výraz
„praevropeky' '. Zubr býval hojný i u nás (místní
jména Zubří apod.).
zukat mor. sic: tlouci; sezúkat koho = zbíti, han.
zuknót strčit (do někoho) Kp, jvč. zukat tkáti na
ručním stavu (Pittn.), mor. dorážeti na koho Voz,
u- se utrmáceti se; msl. zúgat zunknút (-g-); sic.
nazú-chať sa jedla = „natlouci se", odtud o
hltavém jedení nebo pití: mor. zuyať hltavě jísti, č.
zunkati vyzunknouti, han. vežutknót vypíti (praž.
vožunka, PS vožunqr piják), msl. nažokat se
nalokati se (o podle lok-); zpětným postupem
tvarovým zm. zuhat píti, mor. zuchtit tlouci. —
Zvukomalebné.
zuna i zuna: hluché zrno, plevel; msl. sic. zóna
(val. i zon) znamená mj. i plevy (konopné). Sin.
zóna slabé zrno, ukr. zo ιά námel, r. nář. zoná
snětivé zrní; vö. u Hradce Kr. zujié zakrnělé dítě,
PS zů iě hubená žena. — Snad ze střlat. zizania,
což značilo koukol, stoklasu a jinou plevel v obilí
a je (Kp) z ř. ζιζάνια (toto např. Mat. 13, 27).
zurčeti. Do spis. č. zavedl Hanka z r. zurčát, ale
obdobná zvukomalebná slova jsou zurkati, zurkot
PS, sic zurcať zurcať žurk(ot)ať zurkotať óurcať
čurkať curkať čurdžať šurdžať džurdžať, je i laš.
curcec Lor., cur čet, val. ČurČať Kš a ukr. žurčáť/.
zuřiti, dříve z. se; zuřivý, -ec, ~ost. Pol. iurzyc
sie hněvati se, vypínati se. — Z pův. *vz-juřiti se,
srov. pol. jurzyč sie rozčilovati se, ukr. na-jurytjsja
rozzlobiti se; z místo ϊ se objevilo disimilačním
vlivem hlásky ř, —
zváti
Stč. bylo i zóřivý přísný, prudký, hněvivý,
horlivý, asi zvratnou analogií z doby přechodu ó
> ú. Sic. zúrit bude asi z češtiny.
zváti: stč. zovu zóveš, pak zvu zveš. Iter. č. -
zývati na- -v- vy-; vyzvati, postv. výzva; nazvati,
název; ozvati se z od- (od- vyznačuje vzájemnost
úkonu), las. odezvac odzyvaé se = pol. odzywač;
odezva z pol.; las. pozyvaě, přezyvac Lp, srov. č.
přízvisko z prie-, pol. przezwisko, val. zkomoleně
střízbisko; laš. (a sic.) pozývaí zváti, han. pozovky
hostina na týden po svatbě. — Všeslov. vyjma
luž.: stsl. psi. zovo zívati, sic. zvem zvaí, r. zovú
zvát atd. — Shoduje se se stind. hávatě vzývá,
volá, zve, av. zavati proklíná; part. zívaní, = stí.
huvaná-.
zvednouti: ze stč. vzvésti (od vedu) = vyvésti
vzhůru, zdvihnouti, např. žird (žerd), hrad
(„vystavěti"). Přitvořeno sloveso s -nou-ti a
původní vz-vésti pak zaniklo. Nedokonavé stč.
vzvoditi zdvíhati (odtud vzvoditý most) se udrželo
zč. jako zvoditi. Nč. je dále zvedati: z přirostlo
pevně, souvislost s vésti se už necítí.
zvěř: stč. mask. divoké zvíře, tak i sic. zvěr m. a
horň. zverec divoké zvíře, zvi. zajíc. Fem. vzniklo
jako kolektivum; zvíře bylo původně mládě
zvířecí, ale když zvěř zobecnělo jako hromadné,
zvíře znamená jedince (dospělého!). Od toho adj.
zvířecí; zvířetník = zvěrokruh zodiak; zvěřina -
inec; zvířena fauna podle květena flora; navrho-
vaná zvířetnice za zool. zahradu se neujala; z ruš.
nebo sic. je přejato zvěrstvo. — Psi. stsl. bylo
zvěrb: pol. zwierz, r. zvěr* atd. Slovo starobylé:
shodné je lit. žvěrls mask. fem. (se stopami
konson. sklonění), lot. zvěrs mask., ř. υήρ mask.
Pův. *ghvě~r, souhláskový kmen. Znamenalo
„divoce žijící zvíře vůbec" (na rozdíl od
domácích; Šmilauer SaS 14.126).
zvon, zvoniti: viz zníti.
zvonek: pták Chloris, za Jg též cvunÓe. — Sic.
zvonec, zvonóok, stpol. zwoniec, nyní dzwoniec,
hl. čuwnÓ. — Zvukomalebné:
Z
žába 1°, nář. žába; žabiny žabí jikry, jč. zaběnka
škeble Cel, zabinec, žábník jisté #vodní rostliny;
žabař pův. kdo chytá a prodává žáby, pak
posměšně nepatrný podnikatel; val. vč. žabidrák >
vč. žamrák, žandera, vč. i žabikuch posměšně o
chatrné kudle (sic. žabikláě, -dráč; něm. paralely
Vážný NŘ 41.278). Žába o děvčeti bylo původně
asi nadávkou dívce vzrůstem zaostalé, v Polsku
dosud ženě bledé a chorobné (zeslabeno vězí snad
v zč. vč. žáchora, Čachor slabá dívka): v Polsku
se vyhýbají slovu žába z obavy, že by děti přestaly
růst
720 žába
koncový zvuk jeho trylku zpravidla zní švoinš
(Fehringer), odtud i něm. Schwunitz. Schwanschel.
zvonit (se) laš.: toulati se B-Hor, zvon tulák B;
zvonek, zvoneček „dítě které pořád za matkou
běhá" Lor-B. — Snad je to kalk za něm. arg.
bimmeln pohybovat se sem tam, zvonit (läuten),
žebrat (od domu k domu), Bimmler, Bummler
žebrák, tulák. Nebo snad žertovná náhrada za
blinkat se toulat se?
zvorýňať zvoří(z)nat -íňaí zvorýgat val.: řváti.
Převzal J. Š. Kubín: zvorýňat křičeti, naříkati PS.
— Snad je příbuzné s r. orat řvát, hulákat; pak by
zv bylo ze vz-? Ostatek jsou zesilovací přípony.
zvuk; zvučeti, mor. zvunóet -čat; dozvuk,
pazvuk, přízvuk (kalk za accentus), odtud
přizvukovat; ale přizvukovati někomu jo přímo od
zvučeti. — Sic. zvuk, zvuÓat. — Pův. *zvok*b, od
zvykati (r. zvjákaju zvjákat, b. zvekam, sch. zvek
zvuk, pol. díwiek; v č. je zbytek zachován ve
věkati, viz, a ve zvěktati), což je druhotvar staršího
zv^gali (stsl. zv%gi prohlašuji, r. uář. zvjajú zvjac.
zvjágat štěkati, o psu a lišce); tomuto odpovídá lit.
zvéngiu zvéngti rzáti. Podobný kořen je germ. sing-
v- (něm. singen, gót. siggwan, stnor. syngva);
znamenal nejen zpěv lidí, ale i jinaké zvuky živých
i neživých tvorů.
zýbati stč.: kývati se (Čel ze Štítného), nepřesně
jíti (např. o stroji). — Sic. zivotat sa kývati se;
živnut sa: doska sa zívla = převážila jedním
koncem, sklonila, kameň sa pod nohou živnul =
zvrtl, kluěku zivnút — pohnouti, skloniti kliku.
Stsl. zyblq zybati, zýblju zýbát, sch. sin. zibati
kolébati, kolísati, viklati něčím, pol. zibotaó si§
houpati se. —■ Psi. zybati odpovídá litevskému
subóju subóti kývati horní polovinou těla = süpoti
t/v (intensivum od stipů súpti kolébati, kolísati).
Proměnlivost souhlásek se vysvětlí intensivní
povahou slov tohoto významu; za b v sic. dosazena
jiná ret nice.
a zůstaly tak malé jako žáby nebo že by dostaly
chorobu zvanou zoba. Sm. myslí na ten důvod, že
takové děvče je tvor neochlu-pený. Vm. č. iabka,
sic. zabica je i ploský oblázek, jaké chlapci házejí
v malém úhlu na vodní hladinu, aby několikrát
odskočily od vody; název je od toho, že ten j3kok
oblázku upomíná na skoky žab. Žabka zástrčka u
kola (ojediněle > šlapka Lp). Žabský SvK (žabská
Podl. 135) zvláštní tanec, při kterém se napodobují
jisté pohyby při páření žab (to má podobnoátní
magií přivodit hojnost úrody všeho druhu, tj. aby
žába 721
bylo všeho tolik jako žabích jiker nebo pulců).
Žába je i nadutý člověk, mor. ožaba, žabant;
žab(or)it se nafukovat se, zlobit se.—
Všeslovanské: sic. žába atd. Psi. žába je z *gěba,
slova asi žvukomalebného, podobně jako mad.
beka (obráceným pořadím souhlásek), a jako na
Kavkaze lazské žábu, žiuabu, mingr. žuabu,
žbabu (cituje Treimer ES 73).
žába 2° lid.: jistá nemoc. Ta je i u nás i jinde,
dětská, ovčí, kravská, koňská (popis Rusava 58),
též zaber Jg, sic. žabírky, stě. žabák, zvíře je
zežabené (přejato do mad.: zsaba úsad). —
Vol.žaba t/v. — Je asi totožné se žala 1J. Blízké
je lit. gěbené puchýř na ruce, gěbir,ě jistá bílá
vyrážka na kůži, pryskýř, vřed. H. Plevačová
rkp.
žábra rybí, do spis. č. uvedeno Preslem asi z
ruštiny na základě padělané glosy v Mater
verborum (Šm.),'je však i sic. domácí žiabra
(plur. žiábre), r. ukr. žábra. — Příbuzno je něm.
Kiefer t/v (u ryb; u jiných zvířat = čelist), z
*gěbh-r-, a avest. zafar huba. Nějak s těmi slovy
souvisí i mad. kopoltyú žábry.
-žábrat se: viz hábrovat se.
žádati, žádost (jako starost od starati se),
žádostivý; viz i žádný; expres, žadoniti podle
žebroniti, han. žá-kat, zrn. žákonit; požádati, z
toho požadavek (sic. požiadavka fem.) jako
závdavek od zavdati; zážda žádost PS. — Ze
žedajo žedati (stsl. tak; sic. žiadať, pol. zadac, hl.
žadac, dl. žedaé, ukr. zadáty); ž$d- souvisí s lit.
pa-si-gendü -gedaů -gésti toužiti, gedú (nebo
gedžiú) gedeti toužiti, truchliti, godús chtivý aj.,
dále jo příbuzno ř. πόυος touha, žádost,
υέσσασϋαι žádati aj. Slovanské ž$d-vysvětlíme
nejlépe z *gedd-, kde expresivní geminace dd se
rozštěpila (§ 15) na nd; nejde tu o tzv. nosový
infix! Ale žad- je z *gěd-, je zde tedy dvojitost
en/ě, o níž viz § 7.
žadlavý vč.: nechutný; žadlavit se párati se,
špiniti se (s prací), žarlavý (Želív). — Souvisí s
dluž. žadas se oškliviti se, protiviti se, žadlawy
žadliwy žádny a pol. zadac si§, zadliioy žádny
t/v. Dále s lit. geda hanba: žad- z *gěd-.
žádlo chod.: žihadlo; han. žédlo Kp, val. žídlo
(z takového tvaru je jinde mor. místy u včelařů
sídlo: V. K. Jeřábek). — Sic. žialo, pol. žqdlo,
ukr. žalo, r. žalo, stsl. zelo, sin. nář. žedvo. — Vše
ze ž§-dlo < *žel-dlo, disimilací l-l > n-l. Příbuzné
sloveso je lit. gélti, lot. dzelt bodati. * žádný mor.:
žádostivý, laš. židny; stč. milý, drahý, žádostivý,
od žádati. Totéž slovo je negační žádný (msl.
žáden, laš. žáden, sic. žiadon podle jeden, -on);
jeho význam se vyvinul z případů jako i za
žádného nepojdu muže = ani za takového, který
by byl (ode všech žen) žádaný, (všem ženám)
žádoucí, do» konaly, ani za nejlepšího; srov. i stč.
žádúcí (zesílení stejného typu jako div divoucí —
div divný): aby též panny nedávala i (= ani)
46 Machek — Etymologioký slovník
žalud
žádúciemu jinému. Ze stč. i žádný je nč. nižádný.
Doklady lze překládati „i nejlepší" nebo pak ,,i
kterýkoli, jakýkoli, každý", vždy stojí ovšem při
záporu, a tedy konečně „nullus". Jílek ÖMF
13.204, Liewehr Vorträge auf d. Berliner
Slawistentagung (1956) 245. Tento význam se
rozšířil i do luž. (hl. žadyn, dl. žeden), do polštiny
(žáden, dříve nižaden, a místo q je bohemismus),
odtud do ukr. (žáden), běloruš. (žad(z)en, Nos.) a
litevštiny.
— Není však vyloučeno, že žádný 'nullus'
přece jen pochází, jak někteří soudili ,
z *(n)i-že-jeden 'ani jeden' (že tu zesiluje i
nebo vif dává mu větší rozsah), a to tak,
že je vypadlo, zbylé e se však stalo nosovým
(žádný a sic. žiadon předpokládají ž§d-l}>
bud že -ed- je z edd, tedy z rozpuštěné gemi-
náty, § 15, nebo předjetím koncového n,
ženden. (O těch slovech podrobně, ale trochu
odchylně, jedná Trubačev VJ 8, 1959,1, 28n.;
podle něho jsou v stč. žádný 2 homonyma:
1° milý, 2° nullus.)
žahour jč.: kaše ze švestek, borůvek, jahod.
Snad je to obměněné žúr. Úlehlová, Čes. strava
lidová 30, má zprávu (asi mylnou), že to jméno je
po vymřelém rodu Žahourů z Jindř. Hradce.
žák, tak i stč. Sic. žiak. Z češtiny je pol. žak. —
Základem je diakos, zkrácené z ř. διάκονος čekatel
kněžství s nižším svěcením (srov. r. dják, ukr. djak
kostelní zpěvák z povolání, sin. dijak student).
Poněvadž dj dalo ž, přišlo k nám to slovo od
Románů, asi alpských nebo z Benátek. Jinak
oficiální diaconus přišlo k nám přes Německo: č.
jáhen, stč. též jahan, ze sthn. jäguno, jächono.
žakár, žakard, lidově vč. čakatka, šakata (toto
Markv.): speciální tkalcovský stav. Jméno podle
vynálezce Jacquarda.
žakléř. Z angl. juggler kejklíř, podvodník;
posledním pramenem je lat. ioculätor šprý-mař.
žalář, stč. chod. i želář. Sic. žalář. -- Málo jasné
(sotva z fr. geóle).
žalínový ap.: viz žinylka.
žalm, spolu se sic. žalm ze sthn. salin,
druhotvaru staršího sthn. a střhn. psalm (to z lat.
psalmus < f. ψαλµός, pův. píseň s doprovodem
lyry; v bibli písně Davidovy)·
— Podobně žaltář, sic. žaltář, je ze sthn.
saltäri, to pak z lat. psaltärium < -těrium <
ψαλτήριον, vše od ψάλλω hudu na strunový
nástroj.
žalud, stč. že-. — Stsl. želydb mask., sic. žalud
(místy želud gen. -i), pol. zolqdz fem. (dříve
mask.), r. žělud, ukr. žolud žalud., sin. želod, sch.
želud, b. želád. — Psi. želodh i-kmen, asi fem.
Nejblíže mu jo (v příponě nd\) lat. glans gen. -ndis,
pouhé n je v ř. βάλανος fem. a arm. kalin, litevština
má gilě s jinou příponou. Ač ta slova jistě k sobě
patří, není jejich tvoření průhledné, nelze
žaludek 722
stanoviti prajazykový tvar. Kořen souvisí asi s
gueh- (a guei9-) žráti, bylo-ť to nejdůležitější
žrádlo vepřů.
žaludek, jč. žaloudek. — Stsl. psi. želoďbkt, sic.
žalúdok, r. želúdok, ukr. žaludok, pol. zolqdek,
sin. želodec, sch. žehidac. — Příbuzno je lit.
skilándis t/v (u zvířat, „horní" podle Miežinise);
tedy g proti sk, což není řídké. Další rozbor by byl
nejistý.
žaluzie, sic. žalúzia. Z fr. Jalousie t/v.
žamá neskl. adj.; žamový kamzíkově, špinavě
žlutý. — Z fr. chamois kamzík, i označení té
barvy (robe chamois: žamové šaty).
žampion: pečárka. Z fr. Champignon houba.
žamputa: švitořívé děťátko, tlachal Kt 5--Vck,
žamputář mluvka, tlachal Jg-Kt-PS, žamputářka
malé dítě, které počíná mluvit a mnoho povídá Kt,
žamputařiti Jg-PS. — Slovo domácí, odvozené od
žvampat tlachati (viz žvápat). (Omylem je má Jg
za cizí; pochybuje o tom již Matzenauer 377.)
„První český překlad Münchhausena z r. 1824 (J.
J. Charvát) se jmenoval Příhody pana Žamputáře;
až 1844 přišel baron Prášil·' (Šmilauer).
žandarm: z fr. gendarme (to z plur. gens
ďarmes, ozbrojení lidé) skrze němčinu. — Sic.
žandár (z toho han. laš. msl. s-, jč. &t-, vč. št-
Stašek Vzpom. 40) je z mad. zsandár (to z fr.).
Vše to jsou u nás lidové, nyní mizející názvy
četníka.
žanykl, již stč. vedle sanykl zanykl, nář. žanygl
žengle conigl senigr, sic. ženiklejt (Reuss). Z něm.
Sayiikel.
žár, od hořeti (*gě~r-). Všesloyanské: r. ukr.
pol. sch. žar, sic. žiar, b. žara. Žár označovalo
zvláště požár lesa (dosud se horň. rozlišuje požár
lesní od ohne ve vsi), mor. požárník byl, kdo se
usídlil v lese na místě po žáru upraveném; nyní je
požárník zavedeno podle ruštiny jako oficiální
název hasiče z povolání (poněvadž slovo hasič
dostávalo nádech poněkud posměšný). Viz i ždár.
Útvary s žer-, od *žer-cti: č. žířeti planouti; sic.
žer-avý, č. žeřavý (ř od slovesa), srov. dále sin.
žerjav, sch. žerav(ic)a; nč. asimilací řeřavý, ale
chod. řežavý, jč. řížavý má přesmyk ž-ř > ř ž; laš.
jahřivy, k jahr- srov. jahřabina < je-řab\řeřab-.
— Žer-it-^kt (ý je participiální, ale bez j, pod.
visutý atp.) je v pol. iarzqtek žár, sch. žeratek
řeřavé uhlí, též v sic. žeriatok t/v a v stč. řeřátek
svatojanská muška (Klar.; později též -tko, -tka),
vše útvar jako r. kipjatok vřelá voda.
žárlivý: nemá ku podivu starých dokladů, rovná
se mu však pol. žárli wy horlivý a hl. žárliwy
řevnivý. Zdá se, že bylo lidové mor. a sic. a odtud
že se dostalo do spis. češtiny. Starší formou je
snad jč. žádlivyj chtivý (lásky) Jjčř 59, od žádati.
Z chtivosti se snadno pochopí horlivost i žárlivost.
Záměna d\r byla snadná, § 6, byla usnadněna
zbraně
sousedstvím druhé likvidy l. Přípona -livý jako v
horlivý, stydlivý apod., z adj. vzešla slovesa žárliti,
horliti.
žarouch, sbč. žaružie, nář. žar úsek žarúžek
záruží žeružel zerout žaróš: lidové názvy jistých
druhů pryskyřníku. — Sic. dial. záhružka. Stpol.
zórasz, np. zéruzi, zeruza. —■ Vše asi od žerucha
(viz řeřicha): i tu je chuť palčivá.
žasnouti: stč. užasnuti (sě), zžasnúti (se)
uleknouti se, žásati se lekati se, žásati žasnouti.
Viz i desitil — Sic. žasnut t/v jako v č.; pol.
žachnqc si$ strachem uskočiti, r. užasať děsiti,
strašiti, u-sja hroziti se, trnouti hrůzou, užasn,úťsja
zděsiti se, užasnouti, ukr. užachnútysja. —
Hláskami i významem je nejblíže gót. us-geisaan
zhroziti se, užasnouti. Tomu by odpovídalo slov.
*u-žis-noti (též předpony souhlasí, slov. u < au,
got. u ze slabého stupně u-\-s). Toto slovo asi
existovalo, ale záhy — ještě v psi. — dostalo α od
synonyma *u-graznýi (viz hrůza), jež je
dochováno na Moravě (val. uhraznúť sa, han.
ořasnót se uleknouti se aj.) a v pol. urzasnqc
(przerzasnaó) si$ t/v. Naopak toto sloveso má též i
od ^žisnrti: val. uHsnúť sa uleknouti se. O tom
podrobně Meh ČČF 2.226.
žáví vč. (krkonoš.): borůvčí NŘ 20.247, stč.
žavka lesní rubeta RVodň u Jg. Asi zkráceno ze
*žoráví. Srov. hl. žorawa, kašub. zórawina plod
klikvy, což je od zóraw jeřáb (pták); to je i v č.
žoravina klikla PS. Srov. dále polab. serwaitsche
(*žeravica) Kronsbaere (= *Kranichbeere) a lit.
gérvuogě borůvka, lot. dzěrvene klikva (od gervě,
lot. dzěrve jeřáb, a lit. uoga jahoda): ty plody se
jakoby „přenechávají" jeřábům, poněvadž se po-
kládaly za málo cenné.
žaža vč. varování dětem, aby se nespálily. Pol.
ziazia. — Adj. žhavý převedené do „dětské" řeči.
žber han.: chodil za týden po Mikuláši a strašil
děti; laš. žberovina nesmysl. Patří sem i sic. žbal
figliar? Nejasné.
žblunk, zvukomalebné, od toho žbluňkati, sic.
žblnkať, žblunkotat, i bez ž: bluaknúť, blnkotať;
postv. sic. žblna bublina. Pod. č. bluňkati, blunka
(ž)blabuňka, klad. sklunkat. S novými příponami
šle. žblu7cať, mor. žblu-chat, žblúňat. Vše souvisí s
bublina (viz).
zbraně msl.: místo kde stéká voda na mlýn,
(d)žbrňa tůň, han. žbruňa prohlubeň v potoce. —
Původní podoba je zbraň Jg-PS (od brániti, tedy
slovo totožné se zbraň nástroj k obraně, k boji); je
to zařízení (dřevěné „kobyly" čili „kozy")
postavené před stavidly a chránící stavidlo, aby
ledové kry je nepoškodily. Mohly být takové
zbraně též u rybníků před výpustí (odtud je jméno
vsi Zbraň, v. Profous); podle R. Hurta brané nebo
zbraně byl „plot, plotek neboli brlení", zařízení
které bránilo rybám uniknout z rybníka. „Stávalo
před odtoko-
žbrdol
vou troubou v čelní hrázi i před ústím potoka
neboli strouhy do rybníka4'. Poněvadž ona trouba
ústila do prohlubně pod hrází, význam byl někde
přenesen na tuto prohlubeň.
žbrdol, -lek -lec, též, s ď, vulg.: sklenice
alkoholického nápoje Svěř-Z-PS, -ec hlt, trocha
(nápoje) L. — Nejasné.
žďár: vypálená část lesa určená k osídlení a
polnímu hospodářství PS; je i jako jméno osad: č.
Ždár, sic. Ždiar. Odvoz, zdařiti, ždárovati páliti
les k tomu cíli. Podle Chotka, Archeol. rozhledy
13.408n., je nutno rozeznávat zdaření 1°
základní, osidlovací, kolo-nisační, a 2°
zemědělské, „aby pole byla znovu zúrodněna
popelem'*. První bylo ,,velké, neobyčejně
namáhavé, nebezpečné a zdlouhavé" (trvalo 2—3
roky). Způsoby nemusely být stejné. Někde se v
určené oblasti oloupala kůra ze stromů; ty do
roka uschly a byly pak skáceny a hned na místě
spáleny. Jinde nejdříve káceli, pak nechali
vyschnout. Popel ze spálených stromů pro-
míšený hlínou byl výborným podkladem pro setí,
ale půda se za několik let vyčerpala. Proto
nastupovalo pak druhé zdaření, snadnější, to bylo
vždy po několika letech opakováno. Půda totiž
časem zarostla listnatými krov i námi'(rádi ji
nechávali zarůst zvláště olšemi, neboť se nejlépe
hodí k tvoření ornice). Ty byly vysekány (viz
klučiti) a po uschnutí spáleny; toto zdaření bylo
krátkodobé a mohlo se opakovat. Když místo
vychladlo, překopali motykou popel s hlínou a
zašili proso (zvláště byl oblíben jeho druh, zvaný
ber), z mnohých příčin vskutku nejvhodnější
obilninu pro ten účel. Tato praxe, místy uchovaná
dosud (Chotkova zpráva je založena na
výzkumech z vých. Slovenska), se ovšem v
podrobnostech různila podle stavu a podoby
zdařené země. Slovo žďár je z *jbz-žarT> ( = asi
,,pole ze žáru"), kde *ghěros > žár, patřící do
rodiny slovesa hořeti, znamenalo ještě vyhoření
(lesa), místo vyhořelé. J bz-žavb je tedy útvar
toho druhu jako č. vý-běr, vý-ter, jenže místo vy-
je tu ještě jbz > z. Pak *zžár změněno ve *žžár >
*ždžár > zdar. ·
zdáti, stč. ždu ždeš čekati někde (před komnatu
ždaje) i čekati toužebně na něco (s gen.). Zaniká
již stč., ale objevuje se znovu v nč. jako
poetismus s významem 'žádati'. — Pol. idač, r.
zdu ždeš ždat, ukr. zdu ždaty, sin. však ždim
ždeti, stsl. žido -zbdati, iter. židati. — Příbuzno
je lit. geidžiú gejsti toužiti, lot. gaidu gáidit
čekati.
ždibec, mor. žd(ž)ibek, dibec; pd. zdziebko.
Ze štipec přechodem souhlásek ve znělé. Viz
štípati 1°.
ždímati: stč. zrnu (imper. vyžmi) *žieti,
zpravidla s d, -zdmi zdal ždatý -ždav; nyní vč. -
zrnu -žmeš -žmouti, ale mor. sic. zrnu zmat
(požmaný kabát), žmání v bruše = hryzení ~ stč.
žmánie Klar. t/v. Místo něho
že
proniká bud iterativum, zm. a místy vč. žímat (a
užímat se prací = unaviti se), s d č. ždímati, nebo
útvary na -y-kati -y-chati (srov. dmychati od
dmu): jč. (za)žmejchat. — Stsl. psi. žbmi že.ti, sic.
žímit, žmýkat, r. žmu žat, nář. zmat -žimat
žm\)6h, ukr. žmu žaty, pol. žme ž^c žymač, hl.
žimmc, dl. žimii, sch. sin. žmem žeti. — Souvisí s
ř. γέµω býti nacpán; jde o pojetí 'stiskati v
chuchvalec' apod. (přechodné), resp. 'býti stlačen'
(ne-přech.); žbme- představuje sloveso typu ind.
tudátí: g°m-é-ti. Viz i ienně, žmach, žmoliťi.
Podoba s d vznikla ,,ze složeného iterativa s^-
žimati nebo jbz-žimati (srov. r. vyžimát, ždímati)
obvyklým hláskovým pochodem zž > žž > žd; d v
základním slovese (stč. -zdmi) pochází z iterativa"
(V. Kůst pís.).
ždurať laš.: šťouchati, drcati; k torna dále vy-
šturkat -štuřit, han. ždurchnót, msl. ždur-chat, u-
ždurkat vy-ždurkat. Sic. ždúrat, ždúrat. —
Nejspíše expresivní varianta od duriti.
ždžalky laš.: tvrdé kousky v potravě Hor.,
ždalky kousky ztrouchnivělého dřeva pro včelaře
do včelařských kamínek Malý. — Nejasné.
že 1 °, částice zesilovací. V stč. a mor. nář. i
samostatná (nelituj že B), jinak se jen připojuje,
jakožto -že nebo -ž, k předchozímu imperativu
(budiž, dejž; zdvojeno ve jdižiž), zájmenu (tenže
týž kdož což jenž ktzrýž), příslovci n. spojce (aniž
kdežpak pročež protož). U příslovcí a zájmen mělo
asi význam ,,právě" (o tom Szemerényi, Syncope
352, např. r. tam že = in the samé place), c. t/ž „ten
právě'. —Všeslov. Funkcí odpovídá ř. příklonné
δε, takže východiskem obého bude ide. *gue. Podle
Trávnička NeslV 1.56 mělo p°iv. význam
ukazovací ,,hle".
že 2° spojka, stč. též jež, ež. — Sic. že, pol. že,
stpol. ez(e), hl. zo, d!. nár. žo, str. ježe, ože, sin.
sch. jer. Původem je ježe > jež, že nom. sg. ntr. od
ukazovacího zájmena jb. Podmínkou vývoje ke
spoje3 bylo ustrnování toho zájmena; to začíná již
v stsl., a to bud ve tvaru mask. iže nebo ntr. ježe.
Zprvu mělo ježe funkci patrně stejnou jako ř. δτι
nebo stind. (postpos.) iti, toti'c funkci našich uvo-
zovek: pověděl jsem (ježe = to:) hledají nás, z
toho spojkově stč. pověděl jsem, jež nás hledají.
Jiné doklady pro že před přímou řečí Sm 121.
Zprvu biz př3sunu v osobě (pod. jako οτιΐ):
pravíš, že „přijdu" > „že přijdeš". Další stupeň je
že výsledkové, příčinné a j. hypotaxe. Případy jako
že ano/, žádající souhlas, že tě uhodím/ (varující)
apod. se vyloží vynecháním sloves a: [vsadme se,]
že neuhádneš/; divím se] nebo [je škoda] žes mi to
neřekl; [odpusťte] že vyrušuji; [omluvte mne] že
jsem tak smělý. — Jinak, asi mylně, Trávníček
NeslV 1.192 n. Podle něho že je z deiktického eže
(tedy: ,,hle, hledají nás").
žebrati 724
žebrati, již stč.: je jen jedna z expresivních
variant stč. slovesa škebrati a nč. škemrati; jiné
jsou mor. žemrat žemořit žamlat záplat, sic.
žobrat, č. žabronit Jg, nyní žebronit. Rozličnost
žjžg a e/o/a má svůj původ již v škemrati: mor.
škamrat žgamrat škebronit, sic. šemraťjšomrať
atd. Odvoz, žebrák, žebrota, sic. žobrák; z češtiny
je pol. zebrac, odtud ukr. žebráty; mad. zsebrák.
Druhotný význam žebráka je mrzák: han. las.
dožebračit se, han. val. požebračit ruku. Meh LF
69.257.
žebro, stč. žebro i ř- ntr., též fem. žebra; jč.
žabro. — Všeslov.: stsl. b. sic. sch. r. ukr. rebro,
pol. žebro ziobro, hl. rjeblo, dl. rjobro -lo. — Psi.
rebró je příbuzno s něm. Rippe t/v < rebh-jo-. V
slovanštino přistoupilo -ro podle bedro, jádro ( =
ňadro), sousedních to částí těla.
žebřík: stč. řebří, mask. sklonění podle Jiří, z
toho -ík jako u hřebí > hřebík apod. — Sic.
rebrík, dl. rěbl. — Odvozeno od žebro. Rozuměl
se původně žebřík jednožerdový, tzv. cikánský,
ostrev, kde žerd a příčle připomínají páteř a žebra
(viz obraz v článku „ostrev"). Místy mor. z žebřík
bylo abstrahováno žebř = větší ž., laš. žibř.
Odvoz. žebřina část vozu, řebřícek rostlina
Achillea: má listy tak zpeřené jako je ona ostrev;
sic. vlčí rebro, hadie rebríky = kapradí: má listy
rovněž tak zpeřené.
žehliti ~čka, podle Kotta návrh Douchův, jenž
se ujal. D. znal asi hl. žehlíc t/v (a žehličko,
žehladlo = žehlička), což je od Z-ového participia
slovesa žeg-ti, stč. žhu žéci, viz žhnouti. — Sic.
žehlit, žehlička jsou z češtiny. — Od jiného
základu se žehlička lidově zve cihlička; sic. je
tehlica -čka tehlit tehliókovať; velké žehličky
(krejčovské) vskutku připomínají cihly: též han. je
tihleóka; u kopaničářů potihélkovat („požehliti")
= nabíti někomu.
žehlo lid.: tyčka PS; žehýíko PS je vč. asi 4 m
dlouhá tyčka, na jejímž jednom konci je upevněn
železný hák se srpoví tým ostřím (u Miletína se
celé to zařízení nazývá háček); byl to nástroj
lesního pychu: jím se od kmenů stojících stromů
ulamovaly suché větve, rukou jinak nedosažitelné.
Žehle f., žehlo ntr.: tyčka k tenetům, us. za Jg: ,,Na
žehle síť a provazy proutkem přivázáni jsou, aby
se síť při zatrhnutí nahoru zdvihla. Jsou 4 při zemi
v babkách zadělané." Popis uevelmi jasný. V
mysliveckém slangu jsou žezla nyní „dřevěné
trámce, na nichž se upevňují sítě" PS (či spíše
„rámce"?); žlo je u rybářů „svislý kůl zatížený na
spodní straně železem n. olovem a udržující v
napětí nevod a tažný provaz" PS. — I slovo je
nejasné. Trubačev SbMlad 139 k němu řadí b.
žegál, žeglá prut spojující vrchní vodorovnou
desku se spodní vodorovnou deskou jařma (v
Bulharsku se vnitřní, u krku zvířete jsoucí
vertikální
želeti
spojnice nazývá sredna žegla, vnější, vyjímatelná,
krajná žegla, Niederle ŽSS 3.80); je zřejmé, že
bulh. slova souvisí s jehla, i když jejich ž je
nejasné. (Trubačev však bulh. slovo spojuje s žeža
= žhu, že prý, jak se zdá, takové železné pruty
mohly být používány na propalování otvorů v dře-
věném jařmu.) — Nejspíše bude žeglo příbuzné s
lit. gěgně krokev, a tedy dále i s lit. kraké hůl
(místo g-g je tu neznělé k-k; zesilovací r, § 9) a
tedy i s naším krokev.
žehnati 1°, sic. žehnat, pol. žegnac, sin. žegnati,
hl. žohnowac (z polštiny je lit. žegnóti), vše z něm.
segnen, to z lat. signare znamenati (totiž křížem).
žehnati 2°: jč. (Blata u Veselí) po- se komu =
vyrovnati se. Z něm. sich versöhnen (smířiti se),
což může znamenat i sich vergleichen (porovnati
se s kým), sich berechnen. Pojem 'vyrovnati se' s
kým (smírem, po dobrém) byl zde zaměněn s
pojmem 'vyrovnati se komu'. Jinak F. Jílek (pozn.
u Krš): k dou* dleb. požáhnouti si na kom =
zchladiti si žáhu, pomstíti se.
žehrati stč.: plísniti, kárati; později: horšiti se,
hněvati se; žuhlati hubovati Jg. Vč. škehrat naříkati
na koho Pt. Sic. žuhrat žohrať žehrat bručeti,
skuhrati (zvi. při udílení daru), žehrati. — Málo
jasné. Je-li -hráti expresivní, lze vyjíti snad ze žúřit
(viz). Jinak Zubatý 1.1.138. Viz i žráti 2°.
žejbrat se nář.: těžce, namáhavě, pomalu jíti PS,
žejbrovati se loudavě jíti PS, han. žibrovat se B;
podivné je krkon. šlejbrhat NŘ 5.102. Je též
zabrati se, do° se KtD-PS. — Nejasné. Snad
souvisí s čábřitl
žejbrovat vč. jvč.: čistiti obilí pomocí žejbrovny
(truhlíku s obilím upevněného na stěně ve výši
hlavy; z něho teklo zrní korýtkem přes různě hustá
obdélníková sítka; bylo-li třeba, korýtkem se mírně
potřásalo ručně; dnes tento způsob nahrazen
fukary); mor. žibrovat, ale rozumí se tím již
fukarování, sic. žubrovat i zubrovat, pol. zubrowac.
Přeneseně vč. žejbrovat = točiti řešetem při čištění
obilí Pt. Z něm. säubern čistiti. — Zpětné útvary:
č. žejbro, mor. žíbro, msl. žajbro (Mal), sie. zúbor
mlýnské síto, sic. žíbro i žibra řičíce, jvč. žejbro
korýtko, po kterém se sypou brambory do sklepa,
laš. zuberek, žuberek sítko ve fukaru, sic. zubriny
drolky.
žejdlík, dříve i žejtel Klaret, žajdlík, žedlík
Hájek, žejťlík želtlík Táb, msl. židlík, laš. žydlik
židlik žedlik, sic. žídel žajdel žajdlík. Ze střhn.
sídel, popř. něm. Seidel, to z lat. situla.
želeti, stč. želejí želeti, — Csl. želějq želeti, stsl.
želja žal, č. příslovce žel. Zdloužené *gel-> žal- v
žalný žalost žalovati žaloba (význam soudní podle
něm. Klage žaloba soudní, od klagen naříkati), ob-
žalovati, — Všeslo-vanské: zbytky stupně žel- v.
výše, jinak
železo
ovládlo žalb smutek, a slova z něho odvozená:
sic. žial, žialiť, r. žal žalét, nář. žáliťsja atd. —
Příbuzno je lit. gelia gele gélti bolí (neosobně;
srov. mor. želí sa mi), se zdlou-žením gělá
bolest; to gélti je totožné s gélti píchati (o včele
atd.), u nás „píchá = bolí" v těle. U Slovanů
významy rozlišeny a posunuty: je jednak prosté
'píchati', viz žádlo, žialo, jednak v nepřechodném
želeti je 'míti bolest', ale pouze duševní, ostatek
(slovesa přechodná, jména) slovanština
vybudovala na podkladě, jímž je žalb. — Není
jasné, jeli stsl. žalb mask. náhrobek, hrob, hrobka
v souvislosti s touto rodinou; r.-csl. žalbniki>
tumulus převzato jako žalník za archeol. název
staroslovan. pohřebiště.
železo, železný, nově žslezitý. — Všeslo-
vanské: stsl. železo, r. sin. železo, ukr. želizo, pol.
želazo, sic. hl. železo, dl. železo, sch. željezo, b.
željazo. Příbuzno je lit. geležis fem., lot. dzelzs
mask., stpr. gelso fem. Základ gel(e)jh- asi
„praevropský". Citují se i z Kavkazu (Treimer ES
73) dido ger, rut. jilaq aj.
želíř, stč. želéř: síň, pavlač, půda nad stropem,
půdní světnička. Ze střhn. sölre < lat. solárium.
Srov. žúdro.
želva: ,,do češtiny zavedl Tomsa z pol. zólw"
Š.; stsl. zel'bVb, pol. zólw, rus.-csl. sch. želva.
Předpokládá psi. žely gen. želtve, shodné s ř.
χέλνς gen. -νος t/v, *ghélu-s.
žemle, od stč.; sic. žemla, stpol. a nář. žemla.
Z něm. Semmel, což je z lat. simila jemná
mouka, původu dále neznámého.
zemně stč. vč. jvč.: svazek ze dvou hrstí
vytřeného lnu; jč. žemle žemlicka (l disimi-lací),
mor. žemenka ženička, jvč. žmen mask., Jg i
sejme apod. Sem patří i žmýt (H.--Brodsko)
speklý chuchvalec vlhkého sena nebo slámy LN
31/8 1944. Po hláskových změnách jč. řbín,
psáno hřbin PS ze *žbín. Adj. žemněný Sm 238.
— Sic. žmeň, r. žménja žmeň, ukr. žmenja žmyú
žmút t/v. — Psi. asi žbmbna (čes.) nebo žbmbnb
(rus.), náleží ke žmu (viz ždímati) v původním
významu 'stiskati'.
žena, zdrob. ženka (v lehká ž., divo-) proti
žhika; stč. též ženÓica; ženský, ženština (v
obrozenské době přejato z ruštiny, nyní poněkud s
příhanou), zžen(š)tilý; ženkýl (nyní zaniklé)
zženilý, ženy poslušný apod. (od ženka), srov.
sic. ženkár; csl. stč. ženima souložnice (přípona
vyjadřuje nedostatek právní náležitosti, srov.
otčim); ženatý, ženiti (se), ženitba (-tba podle
svatba); ženich (vrz zvláště). — Všeslov.: žena,
jen pol. luž. žotia. Příbuzné jsou stpr. genna, ř.
γυνή gen. γυναικός, dor. βάνα, gót. qinó (kmen
na -ön-), sti. g(a)nä, )ani-, av. gsnä, arm. kin,
stir. ben gen. mna. Zakončení kořeneu je tedy
různé, střídové stupně v 1. slabice (g en-gu0n-
gun-) svědčí tomu, že zprvu byly v sklonění
rozličné stupně (což u α-kmenů
725 žentour
jinak není!). Podrobnosti nejsou jasné. V slovan.
normalisováno s e a jako dokonalý á-kmen.
žengle fem. plur.: stuhy (z Vusína Jg), pol.
(zastar.) zenkiel, zenkla tkanice. Z něm. Senkel
stuha.
žengrout: na Vysocku kdysi veliká korouhev o
jedné hlavní žerdi a šesti postranních, nošená v
průvodu o Božím těle (Jílek, Jžno 334); u
vltavských vorařů -d provaz s klapačkami na
plašení ryb NĚ» 18.103. Nejasné.
ženich, tak i pol. rus. sin.; ukr. ženych, stsl.
ženicha, sch. ženik. — Původně snad *moldo-
že7ibnik-b (tj. odvozenina od bahuvrí-hiové
složeniny *moldo-žem>, mladoženný, mající
mladou ženu): sic. mladoženník; jinde jsou
obměny: sch. mladoženja, místo moldo-je novo- v
pol. nowoženiec, hl. dl. nawoženja. Tento dlouhý
název byl zkracován vypuštěním 1. části
složeniny, přičemž jeho konec byl pozměňován
familiárními příponami; mezi ty patří právě ch;
sic. je tedy i mlado-ženích, jinde pouhé ženich. Ta
familiárnost snad souvisí s tím, že ženich musil při
svatbě snášeti rozličné šprýmy a žerty od vdaných
žen, což bylo obvyklou součástí zábavy při
starodávných svatbách.
ženkle, -gle lid.: šněrovací jehlice, mor. žingla.
Pol. zankiel. Z něm. Senkelnadel zkrácením.
žentour. Jg je znal jako „nástroj k vytahování
vody a kovu z podzemních dolů"; nyní je to
„zařízení převádějící sílu tažného dobytka na
pohon hospodářských strojů" PS. Býval a místy
dosud je za každou selskou stodolou; uprostřed
kruhu o průměru asi 8—10 m bylo vidět
vodorovně umístěné ozubené kolo (od jeho
„pastorku", pobočného kola, šla železná pohonná
žerd do stodoly). Do tohoto vodorovného kola byla
jedním koncem vsazena vodorovná kladina; k
druhému konci té kladiny byl zapražen potah
(koně, voli), ten potah tedy chodil kruhem dokola.
Takovýto žentour dodával pohon mlátičkám,
řezačkám ap., v starší době u dolů arci také k
vytahování důlních výtěžků a vody. — Vč. (u
Miletína a jinde) je žertoun, han. žentór SvB, msl.
žentúr Mal. Slovo málo jasné. Zdá se však, že je
možno vyjít od žernov, původního to názvu mlýn-
ského kamene. Ve vývoji mlýna od malých
ručních mlýnů „přešlo se brzy k mlýnům větším, k
jejichž otáčení... užívalo se dobytka s žerdí kolem
žernovu chodícího" (Niederle ŽSS 3. 1. 119), tedy
zařízení zevně docela podobného žentouru. Když
pak převládly mlýny vodní a „větrné", toto zařízení
na dobytčí potah upadlo u mlýnu v zapomenutí,
udržely se jen ruční mlýnky, u nichž vodorovným
vrchním kruhovým kamenem se točí podobně,
totiž pomocí dlouhé žerdě, ale postavené vertikálně
a druhým koncem osazené do stropního trámu;
v. obraz ib).
žerď 726
Vyj déme-li od podoby s vč. výslovností žernou a
uznáme-li t za zbytek něčeho (jeho původ je nám
záhad lý; snad je ze sousloví žernov[ý mla]tl),
dostaneme *žernout: z něho vč. žeitoun, dalším
přesmykem spis. že tour; han. 6 a msl. ú jsou
nářeční úpravy spisovného ou. (Jinak Matzenauer
378: z něm. Senkkorb, dřevěné n. drátěné mřížové
zařízení u vodního potrubí v dolech, aby do něho
nevniklo drobné kamení. Forma i význam jsou
tedy velmi odchylné!)
žerď, řtč. žrd, msl. sic. žrd, pol. hl. žzrdi, r.
žerď gen. -i. — Psi. žbrdb souvisí bezpochyby s
hrázka t/v a s hřada 1° a dále s lit. kái tis žerd,
lať, hřada; zde ztráta znělosti g-d > k-t. Snad tu
byla pradávná kontaminace se slovem, kterému
by odpovídalo lit. virdis t/v.
žernov: ruční mlýn, složený ze 2 kamenů, v
dřevěném podstavci (dosud známý na Valašsku).
Má jméno mor. žerna (val. zrna, laš. žarňa Lp,
han. zrně Kp), pol. žarna, ukr. žórra, r. žerna,
starobylý plurál (nikoli duál, ač jde o 2 kameny;
ale snad se berou v úvahu další části: podstavec a
žerd) jako v ústa, vrata, dvbri; jinde w-kmen: stsl.
žrwitvi plur., sin. žrnev gen. -nve, sch. žrvarj
(přesmyk n-v > v-n). V baltštině je plurál ä-
kmene: lit. girnos, lot. dzirnas vedle plurálu w-
kmene: lot. dzirnavas. — Jednotlivý kámen je č.
žernov (stč. žrnov, -ovec, msl. žrnov Mal), stsl.
žrtnovt, r. žérncv, což možno chápati jako
zpodstatnělé adj. „žernovy" ve jmenné formě
nebo jako stopu tí-kmene (sg. -ovt přitvořený k
plurálu -ov-e); nově han. žerňák (u Boskovic),
žorňák (Heršpice). — Gót. asilu-qaírnus mlýn
poháněný oslem (w-kmen), sthn. quirn atd. (ά-
kmen); stind. grävan- kámen na lisování sórhu
(gr-f ó+příp. -van-) svědčí tomu, že jinde jde o
nerozšířené guer\gur- s příponou •nu-, vzniklou
snad z -vn- přesmykem (tak Meillet); ale záhy w-
kmen přecházel k jiným kmenům. Celé zařízení
mělo pův. název mlin'b, žernov byl jen jeden z
roztíracích kamenů.
žert, sic. pol. ukr. r. br. žart; laš. na obe-žait <
bez žartu + na o, jako v sic. naozajst. Žeitovoti v
stč. znamenalo klamati {bohaté a mocné žeitujds
potentes decipitis), ze střhn. se, ten klamati, šáliti.
„Teprve později nastalo významové spojování s
něm. scherz, -en; nejdříve u žeit a žeitéř (Holeček
má i fem. žeitýřka), užívaných o kejklech
(kejklířství a šalba stál v si ovšem velmi blízko)."
Šmilauer ČMF 29.258. Také Bielfeldt 306 se s
rozhodností vyslovuje proti tomu, že by žeit bylo
ze střhn. nhn. scherz.
žertva, tak i sic, přejato v 1. pol. min. stol.
(Kollár aj.) z rus. žéitva. — Stsl. žrttva, ukr.
žeith-a. — Psi. žbr-tva. Spolu s žrec (a sic. žiec),
rovněž přejatým z r. žrec (psi. stsl. žbr-bCb), patří
k strus. žbru žbrěti oběto-
žhnouti
vati, jehož protějškem je patrně lit. giriú girti
chváliti, slaviti; dále je příbuzno sti. grnäti vzývá,
volá, oslavuje, prohlašuje.
žesť: plech (jen v odborném názvu žesťový
hudební nástroj). Přejal Jungmann z r. žesť t/v,
jemuž nejblíže je (Räsänen, SbVas-mer 422)
čuvaš. Š9.§s, šos\ šus'' t/v.
žezlo ntr. (stč. též žezl mask.); krátká tyč z
drahého kovu (panovnický odznak); v jč.
rybářském slangu jedno z postranních dřev u ne
vodu, k nimž jsou připevněna tažná lana, JJčř 111.
— Stsl. žbzťb hůl, prut, žezlo ( > r. žezl žezlo,
berla, zast. hůl, lid. žezel hůl), b. žezál žezlo, sic.
sch. žezlo t/v, žezelj obušek, hůl. — Psi. žbzlt je
nejspíše ze *žbsl'b, to pak měl Joh. Schmidt a nyní
má Trubačev SbMlad 138 za příbuzné se stisl.
geisl hůl, tyč, nor. nář. geisl hůl k lyžím atd.,
konečně s něm. Geißel < sthn. geisila bič (pův.
však stimulus, dřevěná tyč s bod-cem, na pohánění
tažných zvířat). (Jiné výklady jsou
nepravděpodobné.) Viz i žehlo.
žežulka, stč. žezhule (zh přesmykem ze hz), nč.
-též žež(h)ule PS, nář. ze{g)zulka gegzulka
zezhulica aj. — Pol. zazula z{i)ezida zuzula
gzegiolka zegzulka, r. zegzíca, zazúlja zozúlja aj.,
ukr. zehzycja zezulja zozulja žehozulja. — Psi.
zeg'bzula, ale -ula bylo zhusta nahrazováno jinými
příponami. Baltský protějšek je lit. gegužl
(zkracováno nebo měněno v gega gěgě -elé, -úté),
lot. dzeguze, stpr. geguse {-se = ze). Základem je
zvuko-malebné gegu (vskutku první zvuk zní jinak
než ku, snad ka nebo spíše ke Ige; ř. κοκκΰ, mad. je
kakuk\) > slov. žegt-, zu bude od zváti = volati.
Příbuzno je dále něm. nář. Gauch, stnor. gaukr,
stangl. géac t/v. — Jinak (sotva správně) Trubačev
KSIS 25.99; vidí tu „kořen guž/gbz s reduplikací
ge-íl; totéž guž-je prý též v lit. gúžas čáp, pol. giez
ovád. Hlas toho ptáka vystihují Slované nyní jako
kukati {-ovati r. ukr. hl.), od toho mladší jméno č.
kukačka, sic. kukučka, kukovečka, r. kukúška,
sch. sin. b. kukavica, hl. dl. kukawa. — Stejná
jména mají v nářečích některé rostliny: zezulka,
kukačka vstavač, nejspíše od toho, že kvetou v
době, kdy je slyšet kukačku.
žgrňa val.: hlupák SvK. Nejasné. (Jiné ž. viz
pod skrbiti.)
žhnouti, stč. žhu žžeš žéci. Původní časování
bylo žeg-o žeg-ti (stsl. žešti), jen v imperativu byl
oslabený stupeň žbdz-i, odtud proniklo b do
indikativu; tak i rus. žgu žžeš, pol. ZJQ, hl. žhu, sin.
žgem, u ostatních Slovanů zůstalo e: b. žega žeža,
sch. žežem. — 1° V č. se žhu udrželo jen ve
složeninách (jvč. rožu < roz-zžu místo -žhu),
jinak je žhnu žhnouti (nář. roz-žhnu > rožnu >
rouž-nu, v. Voráč 22, Utěšený 81), v nářečích
časované podle pnu: rozžal, rozžatý; udrželo se jen
nelidové žhoucí; Odvoz, žhář {*žahař9 srov.
žžahaÓ PS) žhavý (ze *žahavýl). Ze spis.
žibula 727
participia žehl proniklo e do žehnouti, postv.
úžeh. Žig- dlouženo v žig-, žíhati (zažíhnouti
zažínati PS), žíhaný hnědě pruhovaný (podle
barvy spálenin); demin. val. žižkať slabounko
hořeti; sic. žižavý žhavý, žiža(va) žeh, žár (las.
žyža žhavé uhlíky Šr, ukr. br. iyia oheň), mor.
žihlavy žížlavý -livý žhavý, další obměnou
přípony č. žížňavý žíznivý, zm. žhavý t/v, č. žízniti
býti rozpálený, žizU ti žhavě doutnati. Sem náleží
i sic. žihlava > šilhavá, žižlavka kopřiva. — 2°
Zdloužení žěg- v žáhati (~ sin. žagati, hl. žahac,
sch. žagriti), vč. žahnouti (žo° ži° PS) šlehnouti
prutem, žahavka (pd. žagaivka i ze-) kopřiva, jč.
po(j)žahy {= vč. požáry) červánky. — 3° Stupeň
gög- je v žáha, vč. mor. záha zaha, sic. žháha
žiaha žah, stč. zháha (r. izgága, pol. dl. zgaga, hl.
žaha, sin. izgaga), pův. *jtz-gaga. — Kořen žeg-
je jenom v slovanštině; vzešel asi z bsl. deg-
asimilaeí d k následujícímu g, tedy proti lit. degú
dě ti páliti vzniklo slovan. *gego gegti; deg-
zůstalo jenom v degttb (viz dehet) a snad ještě v
č. dachncti doutnati, hořeti Jgd.
žibula msl.: husa, sic. žiba t/v, žibatko house.
Od vábících interjekcí žiba-žiba nebo žibi-žibi.
Srov. šíba.
žičit laš. aj.: viz půjčiti. žid, všefrlovaiiské (jen
csl. je též žid(ov)int, sin. židov). Z románského
světa, asi přímo od Italů (v Benátsku), ze
staroital. giudio, to z lat. iudaeus, hláskový vývoj
(tak Kp) žu > žil > ži. — Han. laš. (žyd Lp) sic.
žid (a pol. žyd), laš. též žida f. je i skvrna,
šmouha na zdi, nedaří-li se bílení (srov. sic. izák
šmouha na zdi od stékající vody), pod. ukr. žyd
kíňka. Některé méněcenné rostliny se v Ldových
názvech „přenechávají" židům: např. židovská
třešeň = mocny ně.
židký: řídký, měkký (o tekutinách, kaších
apod.) (kdežto řídký se kladlo o tuhých věcech
nehustě rozsetých n. rozložených, mpř. řídký
les); někdy i měkký, ohebný, např. o metle (č.
ojediněle, pol. br. sin.). Psáno mylně i žitký
navlažený, odtud nové sloveso mor. nažit vodu =
napojiti se, nasáknouti. — Psi. stsl. žiďbk-b
šťavnatý, ale abstr. židostb fem., r. žídok, sin.
židek, sch. židak. — Příbuzno s lit. giědras,
giedrús jasný (o nebi), čistý, průhledný (o tekuti-
nách), a dále (g-jsk-) se skaidrůs jasný (o počasí);
v. cediti. Také je příbuzno něm. heiter jasný (o
počasí).
židle na seděni, jen v č., ze střhn. sidel(e), to
pak z lat. sedile, od seděre seděti. Bývala kdysi
ve světnici jen jedna: na Poličsku „u stolu stávala
jediná židle, určená pro vzácného hosta, skromný
návštěvník usedl jen na lavici" (Kruš. 171), byla
„se široko rozkročenýma nohama a rozmanitě
vyřezávaným opěradlem" (ib. 175). Totéž slovo
je jč. židla, mor. židla (laš. žydla Lp) žigla
žinčice
žingla, sic. žigla moučnice, truhla na potraviny:
střhn. slovo znamenalo i truhlici s víkem
upraveným tak, že mohla sloužit k seděni.
židoviny stč.: skráně; doloženo od Klareta až po
Komenského a Rohna. Původ nej isný. Snad
znamenalo pův. 'pejzy', kdysi obecně od židů
nošené i v Čechách, a lidovým vtipem přeneseno
na skráně vůbec.
žihadlo jč. (chod. vč. ží-). Zkřížením se žádlo
(viz)^se sem dostalo a-.^ždhidlo, tak je i hl. —
Žihadlo je od slovesa žigati (mor. žigat džigat
džágat džugat žgnúť u-žgať; k tomuto patří laš.
žgadlo, žgodlo), které je asi z *digati; přibližné je
lit. díegťi, lot. diegt píchati, bodati. Ž je asi
výsledek stejné asimilace d-g > g-g, jaká je ve
žhnouti.
žijon žion žíhon v č. 19. stol.: drdjl nebo cop
vlasů podle jisté starší módy. Z fr. chignon t/v.
žíla, všeslovanské. — Lit. gýsla, lot. dzlsla, pr.
gislo žíla, arm. fil šlacha. Dále je příbuzné stnord.
geitill m. tvrdé místo v měkkém kameni, nor.
geitel t/v, geisle tvrdší žíla(!) v kamení (härtere
Ader im Gestein), pak i něm. Geißel fem. bič,
důtky, karabáč. Tento význam (jako něm.) má i č.
ýíla (= karabáč řemínkový n. šlachový!). Ühr-nem
tedy jsou tu slova jen bsl.-germ., co do složení
neprůhledná.
žilavý horň.: lakomý, žiláň lakomec. Nejasné.
Upomíná na rd. žgil skrblík a na mor. žgrlit, viz
skrbiti.
žiletka: jméno vynálezce (jímž byl Američan
King C. Gillette) stávalo kdysi na každém obalu.
žinčice: syrovátka z ovčího mléka, bud kyselá,
nebo sladká; kyselá je oblíbený nápoj na salaších.
Val. sic. žincica ženčica žsntica žintica; pol. ž$ťjca
žyrtyca iencyca zynczyca aj., ukr. žentjcja. Slovo
pastýřské kultury karpatské. Jeho postup byl asi
takovýto (1963 E. Petrovici PF 18. 1. 173n.).
Vzniklo asi na půdě slovanštiny, *žetica
(Miklosich), od žbm-> žeti (viz ždímati),
nahrazujíc asi výchozí žeta syrovaťbka, vytlačená
syrovátka. V Karpatech a na Balkáně proniklo do
rumunštiny jako j i i - t - p i (karpatští a balkánští
pastýři se setkávali na zimních pastvištích při
dolním Dunaji), od Rumunů přešlo na západ do
sch. (žetica v Bosně, ač jinak v sch. nen^ a na
sever do sic. pol. ukr., též do madarštiny (zsendice,
zsia~ cicá aj.). Stran významu praví P.: rumunští
pastýři rozeznávají 1° syrovátku (dzár, z Ir, zer),
která vytéká, vy saku je sama ze sraženého mléka
nebo odkapává z čerstvého tvarohu daného do
pytlíku, a 2° žinčici, tj. mastnou tekutinu, jakousi
to smetanu, odlučující se z ovčího měkkého sýra,
když je dán do jisté dřevěné nádoby a stlačován;
právě tuto mastnou tekutinu tlačenou jiho-karpatští
Slované zvali žeta syrovaťbka,
žindava
na rozdíl od oné první, vytékající samovolně; z ní
se připravuje bud máslo nebo jistá jiná jídla;
vyrábí se prý jen v horských krajinách Rumunska,
kde je dost horských pastvin a kde ovčí mléko je
dosti tučné. (Volně vytékající syrovátku prvého
druhu lze vařit; tehdy se na ní objeví na povrchu
chuchvalce sýrové, zvané urda, v. to.)
žindava, tak i sté. vedle žindava: rostlina
Sanicula, žanykl. Od Presla. — Ze staršího něm.
Sindawe (= spis. Sinau) rostlina „žebříček". Janko
ČMF 14.228.
žíně: stč. znamenalo 'hrubou niť' nebo 'šňůru ze
zvířecí srsti', pak i 2. = žíněné roucho poustevníků
a kajícníků. V nč. a slovin. přeneseno na vlas z
koňské hřívy n. ocasu; žínka na mytí je asi
zkráceno z * žíněnka. Ale sic. žina je pouze
provaz, zinká je šňůrka. — Vyj déme-li z
významu 'provaz', je příbuzenstvo v lat. fúnis t/v a
v lit. geinýs, lot. dzeinis lezivo (brtnický provaz k
lezení na strom, kde jsou včely).
žingor val. laš.: malý hubený člověk B-SvK,
fem. val. žingura. Nejasné.
žinylka, ženylka: měkká šňůra s vlasem z
hedvábí a z vlny PS. Žinil(k)ový (salinový) šátek,
šál, fěrtoch, kdysi velká móda, zván lidově
žinylá(ce)k žaliňá(6e)k leliňák zelinek latinka
laláóek. — Výchozí slovo ženylka přejato z
franštiny: chenille housenka, prýmek z
hedvábného plyše.
žír: krm pro zvířata, zvláště vydatná píce
ženoucí na tuk; žírný o dobytku: dobře žeroucí,
tučný; o pastvě, louce: dobrý krm dávající. — Sic.
zimy; r. lir tuk, ukr. lyr krm, tuk, sin. sch. lir, pol.
zyr žer krm. — Příbuzné je ř. χΐλός zelené krmivo,
χϊλόω ženu dobytek na pastvu a lit. gýlě žalud.
Záměna likvid r\l není závadou. Jinak je lir τ i
χϊλός neprůhledné. Mad. zeir a rum. jir bukvice
jsou ze slovanštiny.
žirafa; tak i sic: spolu s it. giraffa, fr. girafe atd.
z arab. zuräfa, to pak z Afriky.
žíti žiji 1°: uzdraviti se, zotaviti se z nemoci,
vyhojiti se. Trvá v mor. ožit okřáti (a spis. ožíti
vzkřísiti se, sic. ožit), požit zotaviti se. Tomu
odpovídá lit. gyjú gijaü gýti zotaviti se, iš-gýti —
mor. vyžit okřáti, atgýti = ožitf nugýti vyhojiti se.
Některé přípony činí toto žíti přechodným a to ve
smyslu nabýti něčeho, dostati něco, normálně ve
smyslu zesílení tělesného i majetkového,
zmohutnění, nasycení, prospěchu, tedy vše-
stranného „zotavení" tvora dříve slabého, chorého
a chudobného. Tak i lit. i-gýti získati si (majetek,
slávu, rozum, přízeň), dostati (zdravou barvu)
apod. Č. užíti něčeho = ve svůj prospěch vzíti,
přibrati, požíti snísti, vypíti (ale i p. šňupavého
tabáku, sic. užil si = šňupl si), sic. požívat = míti
požitek (jakýkoli); k požíti přitvořeno sžíti Jg t/v,
dále zažíti dobře stráviti, mor. vyžit vy tráviti (hus
ešče nevyžila), zálivný.
728 živořiti
Κ užíti popřáti si náleží jč. užilej štědrý, neužilej,
chod. ~yj skoupý. Dále užitek -Óný, požitek. Viz i
žito nežit půjčiti. Stupeň o je v hojný a hojiti. Srov.
násl.
žíti žiji, 2°: býti na živu, stč. živu živeš žíti,
obdobně jinde (stsl. živ} žiti, r. živu žit atd., jen v
sic, pol. a hl. jako u nás). Jisté předpony činí
sloveso přechodným: prožíti něco, přežíti válku
atd. Odvozeno stč. žizn život, věko-žizný. — Psi.
živo žiti má stejný základ jako živý, takže může
býti pokládáno za denominativum (spíše než aby
živb bylo ze slovesa), stejně tak je tomu u lat. vivo
a vivus, sti. pvati a )ivá- t/v, ř. βίοµαι a βίος život.
Kořen byl dvojslabičný gueid-, gujě\o, jak je patrné
z ř. ζην žíti a εβίων žil jsom: v je rozšíření kořene,
velmi starodávné (guei-v-), snad nulový stupeň
nějakého eu. Kořenová podoba bez v je v žíti 1°,
tam znamená ještě dostávati se do dobrého
zdravotního stavu, kdežto s v znamená býti na
živu. Viz i živý, živořiti.
žíti 3° v nažit vodu: viz židký.
žíti žnu, stč. žnu žieti; žnec gen. žence z žbnbCb,
chod. žene má vokalisaci podle žence (viz i
pražnec); žeň gen. žni, ze žbnb; -žínati, obžínky;
žatva ze ž§-tva. — Stsl. žbnjo žeti, žetva; letělb
žnec; sic žnem žat, r. žnu žat, pol. zn(i)$ ζ%6,
žniwo (srov. han. msl. laš. žniva žně), hl. žnu žeé,
dl. žeju žzé, sin. ženjem žeti, sch. žnem žeti, b. lána.
— Pří-buzno je lit. geniu geneti osekávati větve se
stromů, ř. Φείνω sekám, zabíjím, sti. hánti bije,
zabíjí, av. avi-janaiti poráží (strom) a staroirské
for-ben řezati.
žito: rež (obilnina Secale cereale). Stč. znamená
vůbec 'obilí', mor. místy 'pšenici', u Rusů 'řež',
místy na severu i 'ječmen', též sch. nář. žito =
ječmen. — Všeslovanské. Znamenalo ne určitý
druh obilní, ale jen obilí jakožto výživu, odtud
kolísání podle toho, které obilí je v které krajině
nejvýznamnější. Od li- v líti 1 °, tedy žito = ma-
teriál k pokrmům, k výživě. Ale Treimer ES cituje
bask. žitu 'žito'; pak by šlo o slovo praevropské.
živice: pryskyřice, stč. živice. Mor. sic hl. živica,
pol. dl. br. žy-, ukr. žyvycja. — „Utvořeno patrně
ze základu živ-, a to od žíti 1° 'hojiti (se)'.
Východiskem pojmenování je tu funkce pryskyřice
zacelovat poranění stromů. Lidu byla ta funkce
dobře známa a proto užíval odedávna pryskyřice i
k hojení ran na lidském těle. Ze stejného základu
guei- je odvozeno arm. kiv a staroirské bí t/v." H.
Plevačová SPFFBU 13. 1964. 25. „Pryskyřice,
zacel rány a zhoj je," dí jedna polynéská píseň (Te
Rangi-Hiroa = P. Buck, Vikingové jižních moří, P.
1963, 22). Ve Slezsku se živica, pryskyřice z jedle,
sbírala pro souchotináře (Malý RZ 1.1951.196).
živořiti: ze slovenštiny (tam podle Jg =
živý 729
nuzně živiti) skrze Kollára, ale v č. zobecnělo v
Kollárově významu 'nuzně žíti'; vm, živorát
slabý, neduživý člověk. — Přetvořeno z živiti;
ale přípona je málo průhledná. Mor. živtrát
velmi připomíná sch. živctariti = živořiti. Snad
tedy původní dlouhé slovo bylo u nás jen
zkráceno vypuštěním slabiky ta. Jinou příponu
má val. msl. živačit sa, srov. nuzačiť se.
živý, živiti, živný -nost; vyživiti, výživa, -vrty,
pod. obživa, přííivný; obživnouti; živobytí; nové
živec, živel, živina; jakživ = co (jsem) živ, sic.
jen živ; las. (v)živé, sic. živ(o) = dokonce, vůbec.
Jako se říká nebylo tam, ptáčka letačka, tak
jejval. živáčka tam nebylo = živého tvora, v C.
se říkalo i živúčka; z toho nějak vzniklo ve
střední době živočich (Komenský píše živctčich,
Rohn -čích). Pro živáček předpokládal
Dobrovský za výcho-diště živok, to pak Hanka
„objevil" v Písni pod Vyšehradem 1816, později,
když se poznal novodobý původ té písně,
podepřen živok padělanou glosou v Mater
verborum, udržel se však jako termín ještě do
konce 19. stol. — Psi. živb, všeslovanské, se
shoduje s lit. gývas, lat. vlvus, stind. )lvá-. Viz
žiti 2°. O živok Flajšhans ČČF 1.59.
žízeň fem. (ve Slezsku místy mask.: Eud.
Novák); stč. žiezn; odvoz, žíznivý (stč. žiezlivý),
žíznit. — Stsl. ž§žda, sic. arch. (z č.) žízeň,
žíznivý, žíznit, r. žažda, pol. žqdza, sch. žedja:
utvořeno příponou -ja- od žádati, 6. žádati.
žíž: šestka na hrací kostce (zastar.), pol. zez,
zyz. Ze střhn. ses. (Šm.)
žížala: hlíst, dešťovka, ale nářeční tvary
znamenají rozličný protivný hmyz, pak červy,
plazy aj.: stč. žúžela žúžala žížela hmyz,
mravenec, ještěr, plaz, mor. žúžel (han. žóžel)
žúžela žažula souborné jméno, jímž se mohou
míniti plazi, obojživelníci, krtci, myši, netopýři,
hmyz, přenes, chamrací lidská, chod. žoužala
brouk smrtník, jvč. žoužel: oblasti a výklad
jednotlivých podob (se starými doklady) a další
české názvy dešťovky udává Utěšený SaS
22.22n., 26n. — R. žúželica střevlík, r.-csl.
žuželb scarabeus, sch. žižak obilní červ, sin.
žuželka žužanka hmyz, hl. žuželika hmyz. —
Nepochybně od zvukomalebného slovesa,
zachovaného v r. žužžát bzučeti, hučeti. Sem
patří i laš. žižmo hemžící se množství (brouků,
mravenců, ptactva, lidí). Viz Šafařík 3.456.
Vážný JM.
žlab, žlábek, úžlabí-r chod. jč. han. žleb. —
Stsl. zUb'b, sic. žlab, r. ukr. žólob, pol. zlob, hl.
zlob, sin. žleb, sch. žleb, žlijcb. — Byl kdysi
rozdíl: 1° žleb (viz míst. jm. Žleby) bylo údolí,
ráztoka (v. toto), pol. žleb je právě horská
ráztoka; 2° žlab, pd. zlob je koryto (kmen s
výdlabem, u studně k napájení dobytka). Tento
rozdíl hláskový i významový byl časem stírán u
nás i jinde, takže
žluna
místy převládla jedna nebo druhá podoba; ale v
han. je rozdíl žleb — žlab dosud živý, Kp, též vč.
Slovo č. 1° je z psi. želbt^ < *gelbh-, jež patrně
souvisí s g*blb- v sin. golbiti vyhloubiti a s nor.
golf záliv mořský, č. 2° bude z želbT> zkříženého
s dolb- (č. dlab, dlabati).
žláza, stč. též žláza, dosud chod. žleza. — Stsl.
žlěza, sic. žláza, pol. zolza, r. železa, sin. žleza,
sch. žlijezda. — Psi. želza z *gelga je příbuzno s
lit. gěležaunés -žuoněs -žuonys -žúnys plur. fem. a
s arm. gelj-kh t/v. Dále je příbuzné ř. γογγρώνη
opuchlá žláza. Vše patří k slovům, která značí
nádor, opuchlinu, bouli ap., viz Mízo. Stejné
přípony v lit. a ř. svědčí, že ide. název byl asi
*gengr--öunä; pro e svědčí baltština a slovanština;
kořenné n se disimilací, bud proti r nebo proti
druhému n, změnilo v Z. Slovanština pak dlouhou
příponu nahradila pouhým a.
žluč, laš. žulč, žulť (Malý), msl. žuí (Malina). —
Stsl. žltób, sic. žlč, r. žolé, ukr. žovč, pol. žólé, hl.
žolč, dl. želé, sin. žoló, sch. žuč, b. žláČ. —
Původnější podoba je v stsl. zZ'&cb, kdežto ž je
asimilací měkkosti k č; snad i v chod. zluc je
zachováno toto staré z. Souvisí s ř. χολή, lat. fel,
něm. Galle t/v, slovy jinak isolovanými. Slov.
*ghol- > *zol-se přichýlilo k slovesu jbz-(j)bťbk-
nqti (viz žluknouti) hořknouti (poněvadž je žluč
nadmíru hořká); odtud z > 4, ol > /a přijalo k ( >
č). Rus. nář.jel{o)6 od jělkij hořký, žluklý
znamená i žluč! (Se žlutý však žluč nijak
nesouvisí!)
žluknouti: zhořknouti, zkaziti se (o tuku
apod.); prožluklý. — Pol. žólknac, r. žélknuť. —
Spolu s leknouti zelknouti zalknouti, mor. zliknúí
hořknouti, smrádnouti, čepeněti (orybách, tuku, ale
i jiných věcech: vč. je zde zalklo zkažený vzduch,
zalklé dříví = k němuž neměl vzduch dlouho
přístup) je od jel'bk'b jbltk'b hořký, zkažený, v č.
nedo-chováného (jer. jělkij, pol. jelki ilki žluklý;
příbuzno je starší kymr. il kvas, kvasidlo (angl.
ferment), lit. elmés, almens, hnilobná tekutina z
mrtvoly, a švéd. nor. ul zkažený, žluklý), a to tak,
že zelknouti je zjbz- bltk-nnti (leknouti z
participia jbl'bkl'b > lekl, srov. br. nář. jělknuc),
žluknouti z jbz-jbťbk-r gti, v jehož základu b
potlačeno. Z lekncuti je dále lekati: ryby polekaly.
žluna, mor. nář. zuna (uzf): pták Picus. — Sic.
žlna, pol. iolna žluva (jména žluny, žluvy a vlhy se
často matou!), v nář. datel, r. zelná datel,
strakapúd, ukr. žovna datel, žluva, sin. žolna žluna
i žluva, sch. zuna datel, dl. žolna žluna. — Lot.
dzilna datel; bsl. praslovo; znamenalo asi každého
datlo-vitého ptáka (tedy datla, žlunu, strakapúda).
Psi. žblna od *gr*í-, lit. giliú gllti bodati, píchati
(všichni dat loviti ptáci klovají do kůry a
trouchnivého dřeva, hledajíce červy, viz i výklad
při datel). Meh ZfslPh 20.50. —
žlutý
Podobně ř. κελεός žluna je od kel- (což je neznělá
forma kořene gel-), které je v našem kláti.
žtutý, laš. žulty, msl. žitý; žlutavý, barva žluť,
žlutiti, žloutnouti; žloutek, mor. žultek, vč. chod.
podřip. žloudek; místy vč. žlouťák hřib strakoš;
nemoc žloutenka ze staršího žlútenicě (tak u
Velesl., Rohna, Komenského a dosud chod.), mor.
požloutenica (sic. žlteni-ca žltenka žltačka, žitá
nemoc), -en- podle stč. názelenicč. Všeslovanské:
stsl. žťbt-b, sic. žitý, pol. zólty, ukr. žovtyj, r. želt,
hl. žolty, sin. Žolt, sch. žut, b. žált. — Psi. žblťb z
*gil-to-, pří-buzno je lit. geltas, geltónas, lot.
dzelts žlutý, dále něm. gelb (z *ghel-vo-) a lat.
fulvus; naproti tomu zelený příbuzno není (ač se to
tvrdí, viz Herne 69n.), má kořen sice rýmový, ale
jiný (gel-).
žluva: viz vlha.
žmach: zž vykati, ztlouci, ztřískati, zpras -kati
na žmoch Jg = důkladně, zpíti se na žmoch Jg,
opilý na žmach Kotík 34, na machot ČL 1.456,
jvč. zmoknout na žmach, vč. obilí pomoklo na ž.,
je mokré jako žmach, sic. zmoknúť na cvach ČMF
18.139; msl. košula černá jako cmoch Náb. 2.11;
žmoch za Jg us. = ztlučené vejce, jemuž se
skořepina otlouk -la, ale které ještě na bílku lpí. —
Příbuzno je r. spis. žmychí pokrutiny, výtlačky,
mláto, postv. od slovesa, které je v sic. žmýchat,
viz ždímati; r. nář. (sevské) žmáka a bělor. plur.
žmáki. U nás tedy se vyšlo z představy roztlouci
něco jako semena při tlačení oleje.
žminda: rostlina Blit um. Přejato Přešlém z
polštiny, tu z něm. Schminkbeere. Janko ČMF
5.409. — Hl. žminda je asi z češtiny.
žmoliti, mor. u-žmálat, u-žmachlat, u--
zmuchlat (u od muchlati). Sic. žmolit. — Od
žmol(ek), to pak od žmu (v. ždímati): žmolek je
něco stiskovaného, stlačovaného: val. ž. je i
dětský cumel (B-Rus. 76).
žmukati: při hře na schovávanou (nebo i na
slepou bábu) míti oči zavřené nebo zakryté a
přitom čekati, až se druzí schovají, popř. je
hledati, též Čmuchat smukat nukat jukat mukat,
mor. m(u)žikat mžikat mžit žmi-kat šmikat čmikať
muřínkat, sic. žmúrať, žmíchaí žmríchaí, rus. nář.
(Vasmer 3.355) čumkaťsja. Hra má názvy stč.
mžiká, nč. mžučka PS ž?nuček žmukaČka
šmukačka šmu-kaná šukaná šmatačka, mor.
mžíčka mzucka mřich mžikaná mžikanda šmikaná
žmikaná žmékaná, sic. mríčka mriečka žmurky
zhmurky žmrich. — Pěkný příklad proměnlivosti
slova, způsobené ztrátou vědomí o skutečné
příbuznosti. Hra se nazývá vslc. bavič še žmurkem
Bf, r. žmúrki, mizjúrki, pol. mruzek, ech. žmura.
Vše tedy ze žmu-chati žmu-kati, což je ch-ové
intensivum od žmúrati, č. mžourati (viz mhourati),
ale tu ve významu 'míti oči zavřené* (jaký má sch.
žmuriti), nikoli "oči přivírati, přimhouřeně se
dívati".
žok, mor. a sic. žoch (-ch je asi podle
730 žráti (se)
mech — pytel). — Spolu s hl. zak kapsa a pol. žak
(rybářská síť v podobě žoku), sin. žakelj pytel, z
něm. Sack, to z lat. saccus.
žold, tak i sic: ze střhn. solt (Šm.), to dále z fr.
solde mzda < lat. solidus název mince (franc. sou,
it. soldo); žoldnér ze střhn. soldenaere (něm.
Söldner); zhruběle žoldák.
žolík, žulík: jistá karetní hra. Z angl. Jolly Joker
(= veselý čtverák), což je nápis na jedné kartě nad
obrázkem takového mladíka.
žralok, pozměněno z Preslova žarlok < pol.
žarlok (od Z-ového partie, žarl = *žbrl-b, od žhrq
žeru). Sic. žralok je z češtiny.
žráti žeru 1°. Původní časování (psi. žhro žerti)
se do č. zachovalo jen ve složeninách, zvláště s po-
, stč. 3. sg. pozře, inf. požřieti, bez předpony je
doloženo jou žrenie bolení v břiše, neboť se stalo
termínem. Nč. je z toho pozřu pozříti (nář. doudl.
poržu poržit, mor. pohřít, pozrec aj.). — Stsl. žuro
žrěti, sic. žere žrať, ale prežreťpolknouti; r. zru žrěs
(ale inf. nový: žrať), pol. žr§ žreč, sin. žrem žreti.
— Κ tomu subst. žrout (mor. žhrút > žgrut;
žroutný, mor. žrútaý; s hanlivým pa- po- je
pažroutný po- > pažlutný po- vyběračný, pův.
hltavý, žravý) ze žbr-qt-t, s příponou jako v part.
pres., ale bez j, a laš. žrun (-un jako v tah-oun
apod.).—-Jednoduché sloveso má již stč.
druhotnou flexi žeru žráti, v níž si stupně žer- žur-
vyměnily místa; tak i luž., ale tam se sloveso
zdvojilo takto: hl. žeru žráč, dl. žraš žráti, hl. žreju
žreč, dl. žres píti. Zdá se, že tento vývoj způsobila
nějaká analogie, snad výraz pro „polární"
(protikladnou) funkci sráti, arci v hrubé řeči. Sem
patří žrádlo, žravý, ožraly, mor. nažhratý napitý,
sic. pažravý hltavý. Od žer- je obžerný, mor.
ožgera opilec, dloužení e > é v ožírati atp., z
dozírati mor. sic. postv. dožer (a) zlost; sic.
pažerač-nosť; žíravý je asi ze zžíravý. Zdrobnělá
sic. zažerkat si, mor. pažerkovat > spaderkovat,
spožehovat mají příponové k. — Psi. 3. sg. žbrctb
= stind. giráti pohlcuje, kořen byl původně
dvojslabičný gHer9-. Baltští na zobecnila ger-:
geriú, lot. dzeru piji. Význam byl 'pohlcovati,
polykati' ať jídlo nebo pití, stopy té dvojitosti jsou
v č. ožrati se = opíti se, laš. žhrať je žráti nebo píti
nenasytně, sic. žrať píti Hviezd. 3.488.
žráti (se) 2°: mrzeti, trápiti, hněvati (se),
dož(h)rati (se): to mne žere, to mne dožralo,
nedožírej mne, kdo by se nedozrál, val. žranice
hádka SvK. Postverb, dožera = kdo dozírá. —
Vzešlo z žehrati se s kým (Štítný: nežehři se s
svými dětmi), z významu 'hněvati se\ V dlouhých
tvarech jako dožehrati vypadlo kořenné e, čímž
byla otevřena cesta ke splynutí se žráti 1°. Tím
původem se vysvětlí i h, které je tedy doma např. v
han. dožhrat (se) dozlobit (se) KpU, ale pak
přechází místy na Moravě i do žráti 1°
žúdr 731
a cítí se tam jako zesilovací prvek (: žráti I
nenasytně), je však vždy jen v tvarech kmene
infinitivního.
žúdr žundr žumdr žúdro: na vlastní Hané kdysi
rozměrná krytá předsíň, vysunutá před vlastní
stavení jakožto zvláštní křídlo budovy (obraz v Čs.
vlastivědě III za 128, monografie v ČVSMO
54.33); poklesá na žoudro, kůlnu na trakaře a jiné
nářadí Jg; jinde (již. Mor., záp. Slov.) pouhé
vystouplé ostění vchodu, zpravidla pestře olíčené
(jiné názvy: paža šija kapl(ic)a síňka gánek
výpustek předdveří klebetnica, Václ. 115,
žebrcífina PS). Zdá se, že přejat od severu
(Narodop. výstava 105), žúdry měli i Němci např.
na Broumovsku. Přesně nebyla cesta dosud
zjištěna. Žúdr přes žoldr je z nějakého nářečního
tvaru něm. slova Söllner, což je z lat. solárium.
Jiné přejetí je želíř (viz). I u Románů jsou názvy,
vzniklé ze solárium, přeneseny na strop, půdu, síň,
vchod do domu, střechu, špýchar, ba i na stodolu.
Původní s. bylo, jak ukazuje jméno (od lat. i sol,
slunce) výslunné místo, kde bylo lze se vyhřívati;
bylo tedy nahoře. Na tuto polohu ukazuje podžudří
(val. pod Maky tou), což je stropová plošina
vysunutá od střechy daleko nad zápraží; je nesena
dvěma stropními trámy, prodlouženými a
vybíhajícími nad vchodem do domu asi do
vzdálenosti 2 m od střešního okraje; chrání osoby,
stojící před vchodem, od nepohody (V. Pražák
NSSA 9.94).
žufan, šufan mor. sic: viz šouf.
žucha: mask. sic. žufeň, už 1498 (AČ 10.503),
č. zufna 16.—17. stol., polévka, zvi. vinná; i
žuf(k)a. Ze střhn. säfe fem. t/v. Sem tedy dámo
val. žucha brynda, s hanlivým -cha.
žuchati: při nárazu vydávati temný zvuk PS;
čuchnouti; postverbální interjekce je žuch, žuchs.
— S-ové intensivum ze zvuko-malebného
základu zu.
žula, jě. žola, klad. žmola. Sic. zula. Asi z
něm. sola sole sol (= Sohle, nyní spodek, zvláště
nohy, podešev), jak horníci nazývali
neproniknutelný spodek pod těženými horninami
(v tomto významu přešlo k nám jako žuol žuola
žula žula, tak v Kutné Hoře 15.—16. stol.).
Přijato do vědeckého názvosloví za granit, neboť
ten je v nejspodnější vrstvě, v prahorách.
žulik 1°: dareba, šibal, viz šuliti.
žulik 2°: šiška z bramborového těsta. Je totéž
co šidek, viz súlaí.
žuliti šiditi: viz šuliti.
žumpa, sic. žumpa, nář. i žompa. Pol. zqp. Z
něm. Sumpf louže, jímka na vodu.
župa, jistý správní okrsek, mělo však i jiné
významy (sch. zádruha, pol. solný důl, · soli
var aj.). Jen u záp. a již. Slovanů (a z.-
ukr.}. Κ tomu župan správce župy (sch. zupnik i
= farář), z oslabeného *žpan \
žvápat
je sch. (15.—16. st.) špan, z toho pak mad. išpán
(to pak přejímáno do sic. s významem 'šafář'), a
něm. Gespan. Podrobná historie těchto slov dosud
chybí. Zdá se, že župa bude asi označení pro
územní jednotku kmene. Pokládalo se za slovo cizí,
župan byl prý i název chánských úředníků u Avarů
a turkotatarských Bulharů; na nápisu ze Szt.
Miklós je to však vlastně jméno Čoban (Šm. z
Németha, MNy 18.7). Nejasné je, patří-li sem i stsl.
zapište náhrobek, hrob. Ale župa nelze oddělit od
sthn. gawi, gewi (nyní Gau), stangl. gě t/v, dále od
stangl. grě^p širý, rozlehlý, konečně ani od lat.
págus (přesmyk souhlásek!) župa, okrsek, obec.
Není vyloučeno, že všechny 3 názvy (págus, gewi
atd., župa) jsou převzaty od staršího
předindoevropskóho obyvatelstva; pro přejetí
svědčí přesmyk v latině a neshoda samohlásek.
(Jsou i jiné domněnky. Staré spojení, pro mě
nepřijatelné, s ř. γνπη 'podzemní obydlí' hájí
nejnověji opět Knobloch ZfS 7.302.) — Pán župy
byl župan-b, kteréžto slovo je možno vysvětlit ze
župy ραητ> haplologií; je však možno viděti zde i
příponu -ant, jíž by se rovnalo lat. -änus v
Rómánus ap.
župan. Arab. gubba 'bavlněný spodní šať se
dostalo do románských jazyků, viz jupka. V nich
byla vytvořena odvozenina fr. jupon, it. giuppone
atd.; z ital. pochází naše župan, tak je i p. br. ukr.
rus. sic.
župica: viz šuba.
žúr msl.: dříve polévka zvaná v Čechách
„kyselo" Jg, mor. žour Jg, žúr nyní přenes, kal,
bahno, pomyje, sedlina v tekutinách, kalné pivo,
zažiířený zakalený. — Sic. žúr. Pol. zur, hl. žur
kyselo, r. ukr. žur kisel (nakyslý letní puding z
ovesné mouky a ovoce), sin. žur(a) syrovátka. —
Ze sthn. sür (nyní sauer)-, dosud něm. nář. Sauer
— kyselo.
žúřit msl.: požúrií sa (han. -ó-) pohněvati se,
povaditi se. — Sic. nář. žuvraťsa vaditi se, pd. a
stpol. zurzyc si§ hněvati se, nyní nář. i szurzyc,
ukr. žuryty rmoutiti, starost dělati, r. žuríť
domlouvati, peskovati. — Málo jasné. Spojuje se
se sti. ghorá- hrozný, ukrutný, zlý, a s gót. gaurs
smutný, zasmušilý. Viz i žehrati.
žvápat, žvampat mor.: tlachati; sťové
intensivum žvástat; jsou i další útvary, ale ty
mohou být, aspoň některé, výsledkem křížení se
zváti (viz tam, význam č. 2°). — Poněvadž -p-atl
není u nás příponou slovesných odvozenin, je
nutné aspoň toto žvápati pokládati za slovo jiného
původu než zváti. Máme za to, že je příbuzno s lit.
vapü vapeti žvaniti, mluviti zbytečnosti, isl. vafla a
bavor.-něm. wabéln t/v. Žvapati má náležité
iterativní dloužení v kořeni (ä proti lit. a); z je bud
prostá zesilovací předpona nebo ž- od zváti. Viz i
žamputa.
zváti
zváti, stč. žuju zváti, nář. zvu zváti nebo žuju
(las. žvaó Lp) žuť (zouti PS); iter. -žúvať (v. níže);
žváč, zváni, žvanec od partie, zván, odtud žvancit
(mor. po- pohrýzti). Množství expresivních
odvozenin s novými příponami -chati -chlati -
(h)lati -mlati -mrati aj., připojenými bud ke zva-
žvý~ (y nejasné) nebo k žu-: 1° žvýkati = žváchat
žvejchat žvíchat žúchat žuchlat žúlat žumlat žudlit,
hltavě kousati = žuchlat, pd. éuchlec pomalu jísti.
2° tlachati (srov. stč. zváti, nč. žvýkati t/v) =
žváchat žvýchat (zvi-) žuchlat žumlat; sem
zařadíme i han. sváček tlachal Kp. — Přenesený
význam (ale bez zvi. přípon) ,,pře-žvykovati >
stále o témže mluviti (nepřejícně, závistivě),
domáhati se dotěrně" je ve vslc. ožuvac
pomlouvati Bf, mor. obžu(va)ť, o- doj pře- se, zm.
dožívat se; přesahuje do již. Čech: vožívat ČMF
16.223 nepřáti, vyčítati, odtud proniklo do Prahy
ožívat Juda
732 žvatlati
NŘ 22.206 t/v. — Psi. ŽUJQ žbvati: sic. žujem žuť,
pol. žuj§ žuc, zw$ zwaá, hl. žuju žwac, dl. žuju žué,
ukr. žuju žu(va)ty, r. žuju ževáť nář. žvu žvať.
Odvozeniny: sic. žviakať, r. žv(j)ákať, ukr. žvykaty.
— Příbuzné je sthn. kiuwan (nyní kauen), vše z
*geu-. (Jiné žvať žvachlat žuchlat žuhlat ap. viz
pod houžev.)
žvatlati, žvátořit žvádolit švádolit žvacholit
žvachtat žvandat žvanit: tlachati (žvatlat, vč.
žvachlat, žvacholit se praví o dětských začátcích
mluvení); vejžvara mluvka, žvanil PS. — Je možno
vyjít od žvatlat a žvátořit. Jim je příbuzné lot.
vatalät, vatelět, vatarět mnoho nebo
nesrozumitelně mluviti, žvaniti. Výchozí *vatolati
u nás dostalo zesilovací ž; někde však vypadlo o.
Expresivní ráz slova přivodil to, že slovo bylo
přefor-mováno pomocí ch: žva-ch-tat, *žva-chnit >
žvanit, místo -tol- je i -chol-.
 REJSTŘÍK

Při sestavování rejstříku byl z úsporných důvodů slovanský a zejména český materiál
podán jen ve výběru: z českých slov jsou pojata jen slova, která nelze snadno nalézt
(především slova z dialektů a deetymologizované odvozeniny), slovanská slova jsou
zahrnuta, pokud je to možno, pod praslovanskou formou; slovenská slova, totožná s
českými, nejsou ve slovenské části uvedena. Rejstřík sestavila Věra Čapková.

ČEŠTINA
afina 410 bachor 264 baslovat 42 berunka 50
aibiš 213 bajdat 42 bastón, -ún 47 beruěka 'ovečka' 51
alc(i)přést 38 bákadla 43 6a^a^ 46 bestrman 162
alespoň 38 bakesa 675 δαΖΖα 48 beštráň 72
almazia 349 bakoň 42 6aZor 432 bezden 121
alměj 35 balabán 44 bátos(na) 48 bezinka 286
alměř 35 balácat 43 bazgřivec 436 Beznik 52
almuzek 34 balásat 43 baMal 43 bezpečí 441
alou 35 balcovať 442 fcaže 39 bezperák 261
amarela 379 balduvky 43 bazica 221 bibulka 40
amoleta 414 6aZe* 43 balina 42 &*&as 54
ancibél 37 balina 43 bebelka 'veš' 66 6ί6ζα 150
anciáš 37 baloch 43 ftecáZ 441 &£&£ se 78
antracit 666 balvište 235 6éčZa 53 bidlovoký 67
argyna 227 balviť 43 bedlení 67 -bídnouti 53
azur 322 balvoko 704 bedlivý 49 6íZe£ 43
balzám 44 begart 449 bimbus 54
-baba (vřimbaba) 533 bambrdlík 77 bechňať 50 binkat 450
babák (bubák) 74, bambule 43 bechnuť 62 binovat 137
439 banditi 432 bechovat 427 6tVeZ 47
babouk 68 baňdoch 432 bechyňa 42 6í*f«5 54
babuóár 439 bandur 432 fee/cřZí 230 biskyt 452
5ác 1° 425 bandurská 432 bejchovať 427 -bízeti 53
bacouch 41, 591 δαηίί 46 bejzovat 55 blabuňka 74
bacoun 408 6ara 47 bekaný 42 6Za^a 57
6áč# 425 barabizna 46 bekhart 449 6ZacaZ 56
bacala, -ak 94 6árař 707 6eZ(ec; 712 blafati 41
bačkory fcarci 39 6ě7aZ 44 Máma 645
(natáhnout...) 66 barchubel 47 bélenka 44 blamatý 454
■bačky 41 bárka' 46 fceZes 43 blamba 58
δα/αΖ* 45 6arno 67 belhati se 66 blamboryja 58
oagrá? 426 baroch 42 6eZifc, -efc 712 blamor 378
bahniti se 221 bar osa 51 · 6eZ&a 51 bláňat 57
bahnúť 49 barousy 519 bencovaí 62 blanda 56
báhuba 40 barovnice 60 6e#ďár 432 Blanice 55
bachanec 59 bartoěna 48 berchat se 66 Blaník 55
bachna 348 barvasit 435 fcerZa 'bedla' 50 blaňk(a) 'trámec'
báchor (k)a 42 6asa 105 beroušek 51 454
 734

btankai 57 blanket 55 bouchati 76 bouchor 498 bruntnák 70 brusec 6wčefc 60

Blansko 55 blavonit 55 bouchoř 498 6<ntót 'utěrka' 407 bruslek 69 6wčeč se 179
blebtati ap. 58 blekotat 66,76,371 6ožatáo 393 brustflek 69 bruškvorec budník 61
50 blesk 58 bleška 460 6ra6a£ 68, 206 6ra6ec 501 brúzgat sa 69 bugdal 94
blescica 462 blgavice 697 brábelí 125 brabenec brychati 69 Brychta 71 6wc/& 59
461 blchtat 57 blinérky 378 brabfljouk 68, 439 ör^'a 66 6r?/Za 73 bukanec 498
71 6Zísfca 460 bliskva bráborat 699 6raóe 63 brýňat 71 bryzec 'vřes' bukvice (na chomoutu)
460 6Z£zač 337 blizna bradatice 157, 456 brach 702 6rzáA: 701 498
337 blombélat 44 64 brachňa 64 brakteát brzanec 701 brzelka 71 6 wZa 62
bloncat 58 6Zone 57 68 bramborat se 699 brzicě 71 brzlica 69 6ttZa£62
blongat 57 bloěčka 462 braňkvara 325 brátošna (při)brznút 702 bumbulat 44
bloumati 58 6ZWÍZ 57 48 Brazílie 71 brazek 63 brzdalka 72 6ržcZí sa bumbuti 289
blúkat (se) 58 bluma 58 6rco 65 6rceí 381 6rc^ se 72 brzlica 69 6ra& 63 bumtavý 383
blundrat 150 blunka 74 482 brčola 65 brdice 71 břančit ap. 72 6rasa bumbík 151
bluňkati 722 blúznit brdlavý 67 brdlení 67 'vřes' 702 břečťák 72 6wna 383
461 bluva 57 blvati 57 brdola 65 brebentit ap. 6red 702 blednouti 532 buňák 105
6o6áfc 74 6o6č^ 482 512 brebeška 512 6rece brejchat se 71 bunclák 497
bobinka 74 bobkový list 532 brejchat se 71 břen(dák) 381 břes(k) bunzirovat 113
58, 679 bobosit sa 75 brejlavej 67 brejskat 71 'vřes' 702 břesat se 66 6urďa 160
bobtati 174 bobtnati 61 brefídit 72 breptati, (o)břesk 69 břesčál burkat 77
bogdál 94 bohdá 75 brebtati 56, 'vřes' 702 břetenice burkus 77
bohdál 94 bohdan 512 breštán ap. 702 brezalka 71 březec, burtlík 593
'čáp' 94 6ο; 54 6oZda 72 brezalka 71 -ek ap. 702 březula 6wrí/s (silný jako b.) 77
43 bolena 76 boleočko brezule 71 - 'vřes' 702 6režeZéí 6wrmffcja62
704 bombík 151 breždovat sa 72 702 břiežditi se 72 6rm -6ws£59
bombílat se 44 Brichta 71 6rZeni 131 břinčet 533 břinká 6wsW 62
bombolati 44 boniti 59 233 brlombat 65 381 břinkovka 131 bútlavý 61
öorafc 393 borásek 393 6rZ?/ 700 brmbat břískati 702 břišcéti 71 búzka 52
borcuch 591 6orec 61 76 brmtat 65 brnčeti Břísíany 72 6fi&cc 73 buzírovat 113
6oría 435 borúchat 47 67 brochtat se 69 břitevnice 'slepýš' býčák 78
borůvka 60 6ose& 59 broubiti 522 brouliti 702 6fífcw 187 bygan 54
bošec, -ek 59 6oZ&a 62 brožek, -ec 511 břítoví 436 — bříždit se bykovat sa 450
423 boubel 74 bouditi brožyó 484 6rsa£ se 72 břizec Vřes' 702 6?/voZ 78
666 boudník 75 66 6rs7 60 ftfwá 69 brunet 72 bzdurak 706
6mčetá 68, 70, 381 brůna 6ι/6αΖ 78 bubaráš 74 6zena 445
68 brunclák 497 brunetek 6w6ec 404 bubinka 74 Bzenec 52
69 brundibár 105 - bubolec 74 buclák 497 6zóZ& 79
brundit 69 brunkati 68 buclatý 70, 497 bučat 6zwra 105
56 bzuncák 105

cabak 80 cá6aí 81
cabořet se 98 cabořit
se 81 cabrat se 83,
92 cábrlinkovat 92
cabmy 81 cabruša 81
cabuřat se 81 cábyky
81 caceA; 82 cackat
92 cacný 81 cadrna
304 ca/aZe* 139
caflikovat se 81
co/dr 80 ca<7a 80
cagala 80 cahoň 80
cahorky 81 cáhoty 81
 735

cahy 89 cachati 80 ce&Ze 80 cmrchtat se 380 CÍAZ 91 cvímč 86, 717

cachmat 120 cemperovat 84 cmrndat 106 cvirákat 92 CVO& 91
cachtat 80 cahřňat cendelija 82 emukati 382 cvorník 598 cvori/ 80
184 cajn 80 cáfc 82 cenkovat se 83 emuditi 280, 561 cvrčala 92 cvrgať 92
calach 80 cépfca 86 emuldat 90 cvrknouti 92 cvrliti 92
calap(at)ina 80 ceplík 89 emunda 561 cvrndat 89, 92 cvr(n)kati
calatka 80 calenka cepovati 84 cwmr 524 89, 92 cvrnované niti 545
80 calikovat 82 céprač 79, 83 emurkat 362 cvůrka 598 cvunČe 720
ca/cm 80 cnlovat 91 ceráty 86 coaa^ sa/ 89
cálovka 80 calúsit cerbulát 84 cograč 108 čabalák 94 ča&cm 179
80 camboří 81 Cerekev 87 co/in^ 108 čabiruvat 92 Zabořit se
cambus 79 Cerekvice 87 cochtiť 80 98 ča&r 108 Zabrati 630
ca(m)fmoch 80, 139 cergulát 84 cokitle 90 &íW% 93, 94, 153
camfour 80 camouch 567 cermovat 84 colencovat se 90 čacorka 80 ČaČíbába
camour 567 campáry 86 cernovat 84 coZ% 90 303 Čackovat se 92
campati 81 camploch 90 ceč 87 combolec 508 čáčňat 80 čačuřit 109
can 109 cán 81 cancár cetkovati 82 conigl 722 čáaač 80, 92 caaeZ 623
700 cancati 80 cancorák cetólt' 88 copardy (je to na) 81 čagotat 148 čáchat 80
89 cancorka 80 candat céva 'cívka' 84 copouch 567 Čuchnouti 92 čachor 720
se 318 cangál 80 caniti cevenUi 88 čouhat 89 čajznout 100 cátó 80
80 cá/? 81 cápa 92, 94 cť&fťj/ 84 couchati (se) 89 Čáknút 92 čalápat 94
capa?·* 86, 153 cápati ctáa 84 courati 90 čama 645 čamcet 94
'těžce jíti' 92 captf 94, cícefc 82 cpeZ^ 620 čamět 94 Čamlat 94
636 cápota 92 capouch cicfca 84 crZe 92 čamour 567 čamous 567
508, 567 caprtat 81 cráZač se 82 crpkaí 98 Čampat se 94 Čample 94
capuch 567 caráty 86 cicmat se 82 cfóíi 101 čema 93 Čananý 92
cargan 80 — car pat 81 cicmužiček 384, 660 cubřiti 84 Čančit 94 Čančor(k)a 80
cásatá 408 cé&^ sa 79 cifvnda 87 cucati 90 čanara 602 č(v)andrat 80
ceconit se 79 ceč&a 82 cifirinda 87 cuc(l)ati 82 £am'£ 94 čaňkat 94 čap
ceťjron 79 cechlit 80 cigánit 93 cucmati 82 97 čapalka 79 έαραϋ 94,
cejclík 82 cejto 109 cejtt cigánka 105 ctžďťtí 85, 90 600 čápaty 'rousnatý' 81
$0 cihlička 724 cwá7e 304 čapé^ 97, 320 Čaprak 92
cejnek 'oční zábal' 86 -čichat 86 cudovat se 85 čarač 92 čarbať 95
cejprat 83 cejt(lík) 84 dehtovat se 86 cudra 304 čárovat 92
ceknouti 88 cel(e)doň 82 cikorikafe 87 ctí/iaí 90, 108
celetka 80 celklíř 84 cilifinda 87 cuhnit 90
ceZpač 83 cilinkati 86 čuchat 'plísnit' 85
cimbuřáky 86 čuchati 89, 504
cimnót 101 cuchna 90
cimprláček 98 cuchta 89
cimrovat 84 círato c^&a 592
86 cinaný 92 cineřa cukabába 303
87 cingat 86 cukubába 303
cingrlátko 86 cw% 89
cinifál 86 cíp/ 84 cwZefc 84
cipúch 567 cirifáty culifmda 87
86 cičra 87 citvar cwftfc 84, 508
85 cí??&a 84 ctóa ctín 89
sté. 546 c/ón 200 eundati (se) 89, 90
cloniti 556 cZw6a cupanina 91
557 cmer(ka) 88 cuplík 84
cmírati 106 cmírdat curcéc 719
106 emoch 730 cwnfóA; 593
emofc 717 curifinda 87
cmrdnout 561 curkat 89
cváchat ap. 91
cvachat 91
cvachýňat 91
cvaknout si 91
cvalík 593
cváňat 91
cvaňhat 90
cvankat 91
 736

čářit 92 čatr 604 Č0ra£ 138 čmáhovitý 562 áudra 304 čudrno
čava 637 tužit 587 &6a 84 čmachtat 617 čmajdati 104 cmř# 93 čuchák
čbrlat 71 &Ma &6ač 577 105, 427 óma& (chodí 108 čuchati 102
587 Čecerka 80 &6Λ 79 po cma- čuchnit 90 čuchnut
čečelice 202 &6r 108 ku) 349 čmanda 104 čuchtat se 629
čeóeřiti 100 &&rař 625 350 čmánet se 348 Čujný 104 cukat
čečňovat se 92 átóatt 109 čmárat 105, 348 'skytat* 615 čukytat
čecAa 101 Ä&7 84 čmarygaí 105 'skytat' 615 čulifinda
čecher(ec) 202 čičirikat 104 čmejdlán 105 Čmejlati 87 čumák 108
čechlat 96 &čtó 302 se 106 erneue 106, 503 čumbrk 108 cwra&r*
čechman 99 čičmuliček 660 craeZ 106 čmeVti se 108 čumec 592 čunda
čejchnout 314 Čičúrem 109 106 čmerhák 105 108 čwwéí 108 &Φ
&&at íoo &da 588 čmerka 88 čraerč 99 105 ówpefc 105, 107
tělesno 96, 100 čeZes* čitf^ 588 čmikat 730 cmírati 419 ώιρέϋ 108 čuprno
96 čelusňa 96 ^Zo 104 čmodrchat 618 104 tup(e)rný 103
čemejrati se 106 Čichati 104 Čmoldán 1Ö5 čmoudit čupřina 109 £t*r&í
čemejřiti 106 čemek číc/&ač 'štípat' 626 93, 561 čmouha 562 719 Čurchat 108
586 čemeliti se 106 Čichnouti 104 čmouliti 377 čmour Airíjfc 108 čuriti se
temer a 106 temerka Čiknút 'skytat' 615 524 Čmourati se 106 627 čurkem 109 čury-
97 čemka 586 tempel čí«« se 104 čmrlák 105 čmrňa 105 mury 95 čurýčkem
98 čempíle 98 templak Čáfri?/ 96 ^mi*ď^ 93, 561 109 čurym 109 ífufřř
98 čemprle 98 čemřiti Čimrati 106 čmudla 619 Čmuchat 109 cW^ se 627 čutat
se 605 Čepák 98 &w 387 ö 'čenichat' 97 čmuchat 431 čuvik 310
tepaná 586 čeperati &wa 103 'žmukať 730 čmunda čvachat 80 čvachtat
106 tepice 94 Čejrátá Čin (čJany 92 651 čmuřit se 201 se 80 &a& 310
97 čep&a 587 Činovní zub 657 čraýr 106 čmýrati 106 ένά&α* 288 čvanat
čeplíchat se 83 Čiperati 106 Čmyrdica 88 Čňuchat 80 čvandat 80
čerbavej 99 čerdavej čipýrati 106 97 čograč 93 όΌΑα£ čvaňhati 94 cW 629
99 čerdivej 99 &rofc 87 93 čohýcat 93 cOm6é
čerepaňa 586 Čerchan Afří se 627 107 čouditi 93 čouhati Αώϋ 636 dačto 112
99 čerchat 625 - čisZo 'krojidlo pluhu' 102 čoucha 108 <£aeíé£ 535 dach
čerchat 96 čerchman 107 Čísnout Čpavek 107 épeftť 620 (aut) 109
(t) 99 čerfca 95 'udeřiti' 95, čpýrati 106 cVcÄa 95 dachamačka 109
Čermák 99 Čermná 101 čísnouti črtati 95 äf&to stč. dachmeii 121 dajdrlík
řeka, osada 'ukrásti' 100 čistoniti 546 &em& 624 637 ďáfc 109
98 černigal 98 104 Čistovaniti 104 čtverec 107 Äw*' 107 dalaman 123 dáma
Černobýl 78 černost &£&a 101 čitelný 104 ^6a 'šuba' 630 άώαϋ 216 damascénská
99 červiště 99 červeny cw 104 čížfefcj 104 90, 92, 108 &*&* (ocel)
chvost 211 červer &žba 102 čizíček 589 'kručet' 297 &t&fó 110 damaskovati
'červ' 99 červivec 99 (je) čižmo 104 303 čučmulik 384, 660 110 damastilka 110
&ftt 'štířiť 627 Čkajovat 611 Äfeatf čwdač se 85 aafótó 93 damastinka 110
<?és99 česwZe 606 'skytat' 615 £tó se 96 ítóřa 619 čudnovat damazina 110 damčit
fóř&a 95 tór 604 čfceta stě. 546 Čkmor 108 109 damišky 709
&yer 'červ' 99 615 č&or 615 člampat
616 Článek 106
Články 105 cTa^aí
616 c7ocfaa 616
&ope& 105, 580
čloupnout 616 c7t*6a
557 Člupeň 580
čmadit 93 čmadliky
105 čmuchat 348
čmahó 617
 737 "

danaj 635 danihelka dlachmat 120 dlapa drabica 125 drabina drůbky 128
110 dantes 635 645 dWpií 636 dlasek, 125 drábník 65 drnč druda 127
darazina 115 dareba dlašek 120 dlasmat 132 eřrač 'ras' 126 druhdy 130
110 daremný 110 120 dlaščka 120 dradaržan 125 druka 719
darmo 110 dařiti se cWavié' se 120 drahniti se 125 družina 130
113 darmovis 110 dZaž&a 120 dlážditi drahoty (dělati ~) družiti 129
ďoe 109 David 120 dlažiti 120 dZecto 713 drachna 506 drvo 131
(chváliti -a) 121 d/esA; 120 dleska, drajda 649 dra# 126 drychta 128
112 dawY 711 dleška 120 cř/estefc drandati 649 dranice drylich 91
dávní kost 391 d&eZ 120 dfttí 114 dloubati 126 dranč 125 ťžrajo cřržetá 'třásti se' 127
247 dé&atá 640 119 dlubati 119 = vrap 698 drápati držnoží 652 dfasa
deberníček 50 rfe6Zaí dmuchati 124 129 drápolit sa 126 'vřes' 702 dřach(t)ati
117, 640 děcko 117 dmýchati 124, 358 drasJfÄ^a 126 127, 131,
dedefc 133 dédic 113 dnes 114 dno 409 drástva 126 draščyč 506 drápal 127
dědina 113 de/ten do&rá fcopa 'veselý 126 dravý 126 dřemeno 72 dfen 73,
113 dech 137 ději 118 člověk' 307 ďr&cztí 128 drbólit 584 dřenica 'prkno'
dejbří 112 dejkat 111 dobrodiní 118 127 drdlice 128 drdošit 659 dřenice Odchod
dejmovat 111 dobronika 123 127 drcatá 128 efr&íi ledu*
dejvorec 116 děkovati dodýždža 466 dohad 128 (ž)drcnót 128 669 dřepetil 127
117 défotá 117 154 docfc 110 dojem drebolit 127 drečeti dres 'vřes' 702 dřevní
deZníJfc 'kůlna' 114 231 dojemný 231 650 drejždí 115 132 dřěvotoč 99
delovat 114 ořewa dojfeíi 231 dojíčit 498 dremlovat 127 drganec dřezalka 657 dfö/a 131
121 cřoA;acř 305 150 dr/wztá 128 drtá 'ras' 132 dřín 73
dem& 'kůlna' 114 dokládati 134, 251 ďrcftatf 1° 115, 618 dřízdati 131 dřízek 185
denník 121 depro dokořán 279 eřo&wd drchmat 131 drchmat dřizga 658 dřízka 658
640 derázka 115 305 eřo/e 134 doZefc se 128 drcfaa 128 dřkolna 128 c%s*ac"
déré4 242 derestí 115 680 doliÓný dríchmat 131 drkati 131 duben 72 dubeňák
déró 242 (předmět) 'otřásati se' 132 duběnka 74
derezek 'vřes' 702 331 127 drkocati 654 dw&iť 661 cřwWíi
desební (řeči) 52 dotál34 drkotati 127 drfóatt 132 dubka 124 dubnák
devětsil 116 diamant domatiókovat (se) 375 127 drmla 70 drmlíček 124 dwéa 133 dudák
114 dífcať se 117, 640 doňat sa 231 dosíci 131 drmolit 127 dr (karet, hra)
di&ec 723 diblatise 535 motel 375 drmotit 127 135 dwdatá 133,
117, 640 d*MJfe 109 dosicá. ma bída 644 drncati 128 drnclovat 134 dud(l)ati 133
ZWJfyJ 117 dimbat doskoó 547 dostatek 184 drndálek 127 dmřeř 209 dudlavý
se 117, 640 dínicé 573 dostati 575 dostáti droft&i 128 drobiti 124 (vy)dudnět 662
113 divié 119 diviti se Čeho 135 dotěrný 659 (nohama) 127 drobkat dwÄ (jít k duhu) 394
118 dévfca 116 doutnati 662 doubati 127 droby 475 dro/a duhati 122 duchht, -at
divočák 117 dlabati 132 doupenec 124 129 drochet 128 droliti 135 duchnút 660
111 dřá6& 120 doupnák 124 douškem 652 drowÄ 130 drpač' důležitý 329 dumlati
(na)dlábnout někoho (vypíti) 133 dováděti 127 dnioe! 128 133 dunati 137 duncat
636 dlaboUit 687 dovážit si 688 132 dundat 133
120 dfZJa&at dovedný 685 dovírka dundel(ec) 209 dwpa
120 d/ád^a* 644 124 dožgarovat 574 124 dupati 135 dupka
dožívat se 732 124 duplina 124
dožu(va)t!32 drábec
125
 738

dúpný 124 důra 123 famferovat 141 /ofc 144 flonda 87 galgať 150 galiga
durák 135 durba famfoušek 431 ,/Zonfc 144 ,/Z^car 236 graZ% 237
135 durditi se 135 famfrda 140 463 /#o& 403 /rmír graZófy 236
durmati 133 fanatik 140 403 fňutrat se 403 galúnek 237
duřmatý 132 dušný fanfola 431 /oZgra 145 forber k galváč 149 graáa
133 duřeti 135 fanfulek 209 145 forman 147 148, 239 gráV&a
(Zrár^ 5a 135 dusiti fangura 139 /orZeZ 145 fořpon 105 gancovať
'trkati' 135 důsledný fanka 139 145 fosátka 539 150 ganduš 239
553 duspivo 135 fánka 431 foukati 466 fouňa 147 gangal 148
dusvíno 135 (Zwtáa fanoušek 140 frajer 146 fráňhářit gramZ 239 gánka
663 důtkový groš faňura 139 145 /ras 1°, 2° 537 239 ganýr 239
133 aw*to 124, 662 fantasmagorie 347 /rÄba 147 fremačiť grasač 153, 244
dužina 394 dužina /ara 457 145 frföak = sršeň graté 153 gravaZ
Ohnutá fedrovať sa 146 572 /rgráZ 147 /rgtáZ 246 aáuér 246
deska' 133 /e/Zač 49 146 frimačU 145 gr&eZec 712
dužnina 394 jfé/ra 142 /Wofc 147 jfrtóa 147 gebirek 150
cZávocZ 687 dyksa femfera 141 jfrríaZ 146, 206 gféTwZ sa 79
138 dýmati 124 fendovati 140 frncoch 139, 700 gébovať 711
dymnatý 137 dýnice fentovati 140 frnčeti 146 frnda 146 gre&ra 112
113 dýnko 121 fernajs 141 frngat 147 frnkati 146 grécaZ 248 gecan
eřř/čáfc 138 (Zí/sna /eatf 141 frňous 139 /n/cř 145 248 grécaZ 253
138 dýřiti 484 ficinda 87 fryvort 147 /rt/z 146, gecgal 248
dz&eZ 712 dzingat fidlovačka 142 147 fryžal(k)a 71 gečmat 163
716 dzupat 135 fidlfovjati 617 fučeti 145 fufcikovat gedrgel 663
džágraí 727 cZž&rna fifarka 141 147 Jfy/fójfc 209 grégrZaí 314
722 ďžgrať 'škytať /Z/oZeZ 142 /w/naZ 142 /imťZeZ gegýňat 153
615 džigat 727 /Z/raZ sa 146 209 gegzit se 153
džugat 727 džyvlik figurovati 142 gegzulka 726
109 fiklovati 142 142 nemít ani gejcal 248 gelcať
filipus 142 fuka 144 /M&# 148 150 gemba 179
ecřera 'jen' 220 /řřowa 449 fůry ja 147 /w«sa& gemcnút 150
β<7Γβ£ 36 'usaď 670 gemlat 149
eZtfcaí 164 ' gemsik 238
eZma 'tramvaj' 601 fimfák 142 gabat 153 gabrňa genestra 216
eWe&or (&íZý; 314 find(r)a 690 149 gaglať 150 gengela 150, 314
emaíZ 559 finfjera 433 fintiti gagoň 293 grágror gensík 238
era 36 se 146 fi(j)ola 142 148 gágoš 148 greraä* sté. 151
erc-(darebák) 38 firnajs 141 /wwZe gajdat se 156 gergelica 66, 651
ertepel 63 141 gajsať 156 gerovačyna 249
/rfc, mí* rác£ ~ 146 graZaZ*/ 236 0áZač gevěrec 316
fabián 138 /ac& 139 ^á<5 143 /řa» 144 149 gráZefc 148 grébas 54 giglat
za facku 140 * ./Zog 143 ./Zagra 453 galenúi 150 314 gichnút 150
fackovat práci 140 /agraZ 143 ./Zá&aZ palety 236 galgan fffetóft 120
fačáda 140 /a&ř&ř 139 ,/ZáfcaZ se 144, 148 glabízna 251
139 faóárna 140 318 flákot (in)a 143, grZaca 288 glaga
/a/rať 40 fafarna 139 616 /afcsa 143, 616 250 glama 645
fafulek 209 fagan 139 flajdat se 318 flampor glamor(a) 251
fagola 141 /aj&a 141 196 /Záría 143 flanda aZán 167 grZán
144 flandati 318, 454 150 glangavý 114
flaňhářit 145 flast(r) glbana 291 gZ6aí
389 flauta 144 ,/Zaza 260 grZcaZ 253
143 ./Ze&íi 144 ./ZéW gleckať 253
144 fleknouti 144 glembat 149
flekúnat 144 fligna
142 flinknout 144
 739

glempat 149 glenek gucija 303 gt*&x hamrazit 159 hamr(a)le hejduk 156 hejkat 164
258 glentat 71 glimat 303, 183 grugZa* 36 hamrně 36 hamtivý hejnica 156 hejpovat
149 glin 257 glintat 306 gvMvára 677 196 hamvla 196 hanba 176 hejsek 'sýček*
314 glintat, glintit 71 gttzt/ 309 gváriť 153, 159 handra 155 598 heknót 164
gtó 250 gJo&ať 260 311 g«/Ďae 54 handrasiť sa 159 helépat'165 heliša 335
glocek 250 globan grt/ftza 150 gyzd hafnjdrkovat se 15Ö helmelín 164 hemejřit
317 glohnit 258 194 gzinec 533 handzár 272 hanfešt se 106 hemejždit 165
glonět 250 gr£on<7 159 hanula 196 hemelice 159 hemelín
150 g/w/ (pivo) 169 Λάδ 163 hablat se 50 hanzalík 176 hapatýrem 164 hemišný 159
0/va* 260 ^vať 260 habrlochy 67 hábrovat se 176 haplasovai sa 159 hemrlice 159 hemzati
gómai 716 gombélat 160 hacafirek 233 Aace haprle 165 harabiti 161 164 heněmeně 164
45 gomola 271 'stolička* 164 haČna haraburdí 715 harach henkat 180 Λβ>/ 176
gongola 314 Gorazd 164 hadrabant 125 161 harajcovat 161 Λβ>α* 176 hepčifk)
510 grabt/ 288 Λα/ο* 179 /^α/κι sté. 34 haranges 516 Aaran* 496 hepetit se 323
grabatý 395 grabate ΛαοΛΖβ 696 Aajcač 125, 163 harantovati Aera 160 herman 270
packy 151 graca 288 156, 174 hajdamaš 413 161 harašiti 157, 602 herpiška 222
grace 288 gracka 288 hájemství 155 hajflena haraždí 196 harbvla 161 herumpácum 176
gracón 125 grád 8tč. 157 Aájttá 155 Aajfc harcati 155 harcovat se hesnouti 167 heeovati
151 grágorat 699 156 hajsat 155 hajhášit 184 harenda 38 164 Aeía 194 Λβέβ&έ
grajdat 150 gramol 162 hajtrog 604 hajzupai harganáč 573 (h)arlaf 162 ÄevZe 163
251 grante 289 $τδσ/ 180 hák á6á hákovat 505 155 harošiti 160 ΛίττιβΖΙ 230 himpan
291 grcať 297 grea haksna 101 Aa&y #a% harumpátem 176 193 Λΐη 165 Aíncřa
183 gre/í 291 grejdit ap. 157 Λα/α 6αΖα 160 harusiti 160, 161 171 hiěčerák 224
511 grémia 151 Λ^Ζαπί 163 halatač 175 harušňa 158 haruzniť Uacnouti 166, 202
grep« 300 grepsit 127 haldamáě 413 AoZe 'oči' sa 161 harvasiti 160, hladovénka 418
greŽJe 152 ^r&ř 158 holečka 158 161 hastrman 'ostrev' hlaholit 198 hladiti
292 grmela 151 halefaúa 157 halikať 420 Λα*ρΖβ 162 405 ΛΖαβαίί 175
grmla 151 grraře 70 156 ΛαΚίί se 'smáti Λαία 162 Λα<ά& 162 hlavní kost 391
grraoZ 184 grmolec se' Aatátá 162 Λαώώ $e ΛΖάζα 168 AZaváč
297 grna 293, 149 157,708 Λαίω 156 154 ΑαέΖα patlá ap. 167, 499 ΛΖάζβ&, -ec
grócZ 151 grořa 297 AaZtať 169 haltra 156 156 hat(a)matilka 157, 405 hlazkať 166
grt/Z 342 grt*Z# 297 Aařva 168 halvija 157 162 haubice AZ'& 169 ΛΖόα&
grumbír 63, 297 hamár9 -ář 159 hamat 179 hauptman 164 169 AZeďétó 163
grum(b)le 70 gn/c 196 hambalkář 159 Aavwč 307 havalec hlechnit 169 AZeJ&é'
151 grýČný 131 hamejžď 159 hamiš 159 246 havizno 410 168 hlemejzd 168
gryndat, gryntat 71 hamoniti 196 hamparátí havlant 163 havořit hlídati 167 ΛΖί&Ζβ
gn/tá 533 gřandat 160 hamptasit 159 181 havolat 155 168 hlomejzdati 169
298 0«6aí 188 hampr, (h)amprle9 havoznit 155 hlomouziti se 169
gřungaÓ 297 hampelka 36 Ä&eZec 247 hlomo(u)z 377 hlomoz
hamrať158 hamrazi Ä&eZifc 712 heblat (in)a 159 hlomoziti
196 se 50 Ae&Ze 164 339 hlonouti 168
heblota 163 hejeat hloupý 476 hlouze 168
155 Λβ/*£ί pe^íi AZtafc* 475
163
 740

hlupák 172 hlupiti 434 hourat 180 hontrlat i /w#6é 181 hrubián Jmfo 194
hlušicek 202 hlůza 80 fco^/ 160 hopítat 152 &m6ý 302 tóťa ftítá na Λ.^ 164
169 Múza 168 262 hopsati 177 hrušice 170 /wttfa Awíaf 178
hmácnút 202 hmatati horázný 394 185 /wtizníta 188 hutipa 191
201, 347, 349 Arne« Horažďovice 510 hrynk 527 /w2/z huvatka 189
165 hmitati 262 ftorfo/ 177 hórmý 177 ΊΤ/ΖΘΟ' 528 hrýzek huzda 673
hmour 524 hmoldík hosati 178 Äosasa 603 185 ftrzétá 183 hrzký hvězda 'oční víčko'
378 hmožditi 378 houbice 179 houska 165 hřápnúť 187 681 ÄvtJÄtt/ 163
hmýrať 165 hmyz (a) 180 houska 'pečivo' Afoín 725 ftfl>ítá 181 hvízdnut (kamenem)
165 hmyzati 164 191 houška 180 fcte&a* 181 693
hňácat 201 hňápat /&ow«£ 191 houleti se hřebelcovati 187 hvizďzet 192
201 hňavit 151 /med 157 houvar 672 Afe&en 1° 2° 178 hýbanec 193
213 hnélkej 359 fcovcwž 423 hovězí hřebnáé 189 Afe&M/ hýbati 194
hnětenka 172 hněvús 181 Aož6éř se 180 299 Afí&éci (nemoc) %6a£211
697 hnípat 399 tó 172 ferafc 153 hrabati 410 208 hřídlo 'ústí %&&; Λ 'běda' 193
/imzeč 386 hnot(uň) hrabati se 182 /&ráoé nádoby' %&* 183 hýčkati 155,
644 hnouti 193 151 719 hřímati 189 164 %d 173 hyhotat
hobárka 181 hobezný Arottttó 196, 204, 206 hUz(ek) 185 hříziti 197 %jřa 164 hýmat
405 7w>6Ze 405 Aradät 388 hraněť (o 188 Afížitá 188 193 hyn(ka) 165
hoditi se 644 hoflanec plátně) hfúžiti 188 hubán hynkat se 166 hypem
144 hofrava 174 294 hranice (dříví) 153 hubený 193 176 %zZíř se 345
hojákat 164 Ao;ec 190 182 hránka 160 hrany fat&ttt 193 /monífc hyzonit se 345 %ža
hojnal 156 hojný 174 516 fcraz 186 Aráz 182 303 Jm&oč 169 194
TioZas 157 holátko /fcráz (dřeva) 183 fetwján 189 /mcaí
175 /w« 169 holemý hrazda 186 fcroně 526 'sedět' 108 fa*&fc 190 cM6 196 chabdina
157 holengat 180 fcr&oZ 184 hrbolatý hučeti 704 hučnica 196 chablat 200
holenku! 175 holeska 67 hrbolcovat se 184 189 hudať194 /mcíoa chabolit sa 233
158, 175 holička 175 hrcem 184 fcrfe 184 180 /mďec 180 chabonit sa 233
hoUkat 164 foZ&a Ará7#á 183 hrdlouhat hudlanina 520 /MG;" chadraba 196 cháchat
175 holobrádek 175 183/ 330 /míta 614 (navrch huj.) 197 chachomat 630
holohumnicě 175 Are/&'184 hremzati 174 tójfaJ 190 chachrňa 88 chajda
holomúdec 175 204 ftmifc 527 hujšat 174 /mfc 170, 195 chalabala 156
holopiště 175, 451 hřmotiti 379 fcroo 181 179, 189 hukotat 179 chalastra 157 chalbat
holota 175 holovnicě hrochat 206, 506 hula(va) 157 Ä 180 198, 199 chalda 157
175, 190 hplovous 175 hronejšit 524 huluška 180 chaloh 191 chaltiti
holumnicě 175, 190 hroniÓka 516 humpara 410 196 chaluzna 158
homoňiti 159 hompat hro(ch)núti 187 Arom humpat 180 cAaZwži chalybaly
180 fcómráZ 105 Λοη 189 huncovat 17l 156 cTwimí 194
171 honcovat 171 hromotřesk 189, 397 hu(n)drmanice 189 chamol 196
honem 171 hongat hroutiti 533 hroužiti húnkat 180 hupky champrošči 196
180 honkat 180 188 hrozinka 520 176 tóra 176 /mraZ chamtati 158 chamtiti
hroziti (se) 186 190 hurgat 700 196 chamúlat 196
/wOŽďi 518 Ärsfc?/ hurikán 417 husák chaňkať (sa) 230
165 Man 2Ö8 148 húska 'vosa' 697 chápati 203 chápat se
tósaí 180 537 chaprati 196
charaběli 126 -charlic
se 183 charouz(d)í
196 charpati 196
char(o)uzna 158
 741

charuza 196 chodomrež 202 chrstat'207 chr stovka ťnďt/άη 'krocan' 294
charužd&i 518 chata chodíbaj 202 chochol 207 c/ir&áZ 185, 207 ťn</w 220 ťář&ať
197 chatrč 283 410, 606 chocholář c/w-í 'krbek' 296 4 223 tsčrafc 228
chcípati 83 cheblota '.škvor' 667 chojka c/w-táZ 207 carftfoié
163 chebzinka 286 211 c/wtót 200 510 chrúmati 204 já6Zo 347 jacZal «β
chechrna 88 chemliť cholomet, -ot 209, 514 chrum(k)at 207 219 jadati == bádati
se 165 chemlota 163 c/wZo; 204 c/w>% chrůna 206 chrundí 41 jaďéí 535 jácMo
chemziť se 165 204 cÄomeÄ 258 207 chruněti 206 231 jádřiti 214 jáhen
chlabat 316 chláchotí CÄOT?W?Z 209 chrupák 301 chrupati 721 jahřivy 722 jachat
196 chlachtat 197 chomolý 271 chomor 206, 301, 221 jak(i)koli 33, 215
chlajdiť se 197 196, 524 chomůr 196, 344, 527 chrupati jakětajn 34 jalgaÓka
chlámati 197, 316 524 chopiti 210 204 cfcrtwrf 206 149 jamel(a) 230
chlámnút 204 - choptati 160 cÄdr 308 chřapáč 205 chrást jancybel 37 janek
chlamozdit se 196 choroba 278 cÄor2/ = 205 chřečný 299 cÄfiö 'zajíc' 709 jfa/iefc
chlampat 198 <?Λαη^ 197 chouleti se 183 chřibit se 249 'honzík' 176 janestr
chlampor 196 285 chovirať 313 CArifcí/ 208 chřieda 216 jankoštěrý 103
chlamtati 196 chrábší 205 chramolit 207 chroustati 207 jaráéek 508 jardat 217
chlápati 251, 316, 196, 204 chramostejl chHaXek 207 chřtán jargat 217 jarmara 35
321 chlapit se 433 183 chramostí 205 185 chrupán 302 jarmica 217 jarý 7ß,
chlastati 316 chlasty chramoldí 205 chublat 202, 209 227 jařab(at)ý 223
198 cMe&itá 195, 468 chramstnout 196 chubolit sa 209 cMda jářka 531 ycw 218
chlechot 254 cfdejždě chramtiti 196, 206 202 chudomačka 630 jfáeaí 218 jcweÄ; 218
168 chlemák 167, 168 chrápat 207 chrápati chuchlat 202, 209 jaskotat 218 jaskula
chlemejžd 168 206 chrapnouti 201 chucholák 'škvor' 667 218 jaskřabit se 224
chleptati 327 c^es* cÄrcwtf 208 chrásta CAWZ^Í 209 chumáč jaěčera 224 jaécwr
255 chléstat 199 517 chrastaó 517 202 chumek 209 224, 627 jřateJ 'datel'
chlichtat 197 cÄZijöe chrostal 517 chumel 147 chumelit 111 jatruše 218 jaza
257 cWís* 168 chrostana 517 209 chumchal 209 225 jeď 220, 230
cMópa* 209 chlopka chrastavá žába 517 chumlati 1° 202,382 jeóáfc 'jebák' 219
200 chlostivy 203 cÄrcw^ 196, 507 chumlati 2° 303 jfecřáfc 'jícen' 228
chluditi 200 c/iZum chrastit 196,204,207 chumtat 202 jedibaba 225 jednati
200 chlupat se 209 chrástnout 207 chunkat239 churavý 220 jfecft/tt 220
chlupěti Viseti' 261, chrastory 199 cfcraéč 203 c/mrý 209 cJmč jej(da) 34 jfefc 219
287 chlupěti 207 c/w*6 183 c/ir6áí 475 chvestat se 411 jelonec 336 jeleni
'padati' 200 chmásat 187 chrbát 585 dwíř 204 chvjadat hubka 320
261 ohmatati 170, c&r&ť&znaí 206 210, 674 c/bosí 282 jelimán(ek) 222
617 chmátrati 617 chrbyjstnout 207 chvostičše 282 jemčina 231 jřemeZí
chmelak 369 chremlit 206 chrentiti chvrasten 205 chyběti 230 jemine 226 jemný
chmerek 358 chmert 196 chrkati 184 211 chychtat 197 231 jen(om) 220
99 chmeřec 358 cArřáfc 203 chrmol chynut 211 chyplati jferae 220 jenestr 216
chmétnót se 354 147 chrochtati 506 210 chyška 'šunka' jenym 220 jefabit se
chmorek 106 chmour chromý 199 chronúti 194 224 jeskyňka 225
524 chmoustati 202 185 chroptěti 204
chmulit se 201 chrouny 207 ÍAOCA 226
(vy)chmúlit 376 chrousták 301 ikro 226 imal
chmýrati 106 chroustalka 301 227 iňava
chňastnout 201 chroustati 207 227 triovec
choboliť sa 233 C/WO&£ 518 chrpútat 227
choditi 405 206 chrstálek 207
 742

jestli (že) 232 kálabisovat 250 kalabií fcasraw 571 Jfcfancáfc 250
ješut 224 250 kalábřinec 233 kašakút 397 kaěník klancát 250 klaněti
jetel 646 kálačka 252 kalanda 244 kaěprlata 622 se 258 fcZam
jetelec 'datel·' lil· 148 tóaZ* 252 tóě 154 kateřina (nemoc) 252
jetle 686 kalcištejn 545 kalenda 123 tór 149 klanozobý 252
jetlička 328 148 kalenderija 148 katulúčat se 282 klapoty 251 klapěna
jézumankote 226 kalenice 235 fcataáč tó?í£a 234 251 fcZapéZ 198
jezůvé 218 252 kaliba 149 kavačoun 232 klapouchý 251
jezvina 225 fcafó&Y 236 kaligovať kaverna 233 klapoušet 251 fcZá*
ježibaba 225 236 kalkán 149 kaltoun kavřinec 233 250 fcZatóa 257
jícen 228 236 kaluha 237 kalup kazabajka 233 fcZáíefc 252 klátiti
jícZ 193 149 fcató 635 tóý 395 kazamajka 233 se 150 fcZátá 284
jříc/M/ 228 kamba 149 kamdřie fca2^6 287 &&eZ ßZ&ifc 259 fcZČ
jííraeZ 227 236 &araté 237 291 kebule 150 260 klčnati sě 260
jinoch 232 fcamjo 709 kamýk 237 kecanda 265 klebetati 255
jftpZe 232 kamyě 237 kamza 241 fceca* θβ 253 klebuzňat 250
jiřiček 'rorejs' 517 kamžiti 547 kanava kedan 313 fcetfrZe klechtati 254, 258
jískati 691 238 kancajírek 233 235 fcéVZa* 314 klejicha 254 fcZejí
jiskra (másla) 226 kancour 80 kancíř 239 kechrňa 88 150 fcZefc 253
jiščič 213 kandat 311 kanděravý fcej&a* 316 fcZefc 253 klekotati
jíá&a 226 234 kandrasiť 159 fce/cřa 313 άβ/dgf 258 kléměti 250
jitec 228 kaúhati 239 fcaml 311 148 kejhati 148 klempáč 255
jitrnice 218 fcan&a 239 kankléř kejkl(ov)ati 314 klemžiti 257 klepati
jfmefó 430 238 kanútka, kanótka kejška 'hrst obilí' 200 klepina 257,
jmění 366 240 fcanra 273 kanýr 316 kelina 29£ klepouchý 251
Joctó 221 149 kapánek 239 150 feeZ&a 314 fcZesßa 120 £Ze#
jcy&zť 221 &a/>atá 2° 93, 239, fceZwý 252 120 kleštice 120 tó
jřonáfc 232 422, 613 kapindra fcepe^a 150 248 JfeZeZ&a 257
juchati = jechati 221 240 kaplun 'kapoun' kepiť sa 79 fcZetáa 253 klévař
jřwfcaí 730 240 fcaprZe 239 fce&rZífc 288 254 klevera 253
JWÍA; 227 kaplan 240 fcára 243 &ef 288 klevetina 254 fcZÍ
Jt^éZ 226 karabina = karabáó fc/**34 (n/fcí; 254 fcZífcaí
južit 226 241 •karasit kfretovať se 146 257 klibonos 251
296 ßar&a 276 Hčáfc 312 klícat se 250
fca&áč 426 fca&aZ kardati 242 kárník kičišpondr 452 fcZícefc 250
246 Kabeláč 149 241 fcarpať 296 fciváZ 246 fcwás, JfeZíčeZi 301
kábelatý 264 kabelka &arZw& 234 -ßa 96 klábanos AJZÍCÍZ *e 253
149 kabelna 233 kartofel 63 karuka 251 klabera 253 kličkovat se 250
kabonit se 233, 239 241 karvaó 241 fcZafeéZi 202 klicoun 250 klíó(ek)
kabousiti 233 kabza 265 kasalický 244 klábonosý 251 248 ßZioW 248
kacamajka 233 fcádéV &O0& 244 klábrnosý 251 fcZ^ní/ 260
246 kadlátko 243 klackovati se 250 JfcZígrať 250
ßadZe 235 kadrnožka klacmuda 376 fcZtá, 254 fcZt*tó
427 kadúbek 234 Jfea/é fcZá<5 252 Hač se 260 klimšfusjovat
246 fca/ra* 311 kahan 253 Klacany 253 257 klindaČ 71
243 kahanec 'hrnec' Kla6ary 253 fcZinfcrt 71, 86
242 ' káhati 148 fcacA kladka 252 kladný fcZípé 208, 255
244 kachrat 311 ftajda 251 klajdat se 250 JWÍ&é 168
246 -kajdat 148 kákábus fcZafc 253 klamfýř fcZÍ#fca 120
233 kákati 311 Arafceé 254 klamon 251 fcZoceife 250
235 kalaba 235 kaXaba klamořU 250
149 klampačka 251
klampajzna 251
 743

klok 258 kloktati 254 kocmoch 304 konimarta 354 fconí fcoJttá 266, 282
klombadlo 268 kloměí kocmond 619 kocour τηώαέ 354 koníř(ka) kotlaéka 282 fcotoífc
250 klomfar 254 266 fcociiracrt sa 265 272 konkoříček 267 282 kotoučiti se 282
klomit 250 klompy kocuřina 109 kočičina konofolija 236 kotouleti 282 kotovka
255 fcfcmífc 258 265 kočtúrek 282 kontrabáš 274 282 kotrbáleti 264, 282
klonuti 259 klopacet kodlúčiti 341 kodrcati fcopáZ 'druh sekery' kotrcati 654 fcoJrZa
se 259 klopišté 412 654 kodrhélec 283 275 kopanica 275 128 kotrlec 283 kotrleti
&Ζ<λρ^ 200 klopotati kodrnáč 304 kodrnec fcopec 274 koperák 282 kotrmelec 264*
254 to 150 kloubat 283 kohan 242 275 kopiněc 274 kotrtati 654 kotul (k)a
260 &&mn 252 kochola 202 kojácnúť kopieko 412 koplínka 128, 282 fcowcřeZ 209
klouzati 345 313 kokodakat 247 275 fcopoZ 275 fcowmař 716 koukořík
klouznání 261 kokořík 100 jfco&o* koprvač(ka) 298 267 kousati 309 fcow*
fcZomtá 248 267 koláceti sě 270 koprvadlo ap. 298 310
klovatina 254 klubaň fcoZ&a 252 fcoZ&č kopule 308 koravý 308 koviekati 312, 550
169 -klubati 209 se 277 kolébat 45 korban 277 korbona fcoví* 286 kovy čet 312
Huběnka 259 klubiti fcoZec 252 fcoZefc 242 korejhnit se 150 kozelec 283 kozička
se 259 fcřwbfco 150, 306 kolendovat se 268 fcor&ífc 277 'krupice' 244 iko^íA;
259 klucar 463 klúcat kolibaba 533 kordybaník 277 286 kozmáČek 280
253 fctócefe 258 fcoZíeefc 268 fcoft&é korencovat 308 koželuh 341 ifeožicJi.
klučmo spí 261 252 fcoZfcí/ 'roští' 547 korhon 243 310 krábuše 288 fcráče
fcfadtY 256 kluměi kolmo 252 fcoZní Äon kormoutiti 513 290 kráčeti 294 fcráčí
250 klumkat 257 252 kolmý 252 kornatěti 308 koróbja 293 ßrcwfa stč. 183
klundat 150 klupat kólóbělka 53 278 koroncuvat 308 kradmo 290 fcra/atá
255 klupkati (o vodě) kolomastika 152 fcoróse 519 korozřě 288 kraholec 297
200 Ä6a^' 169 kolombaČ 268 718 koruba 278 krajáČ ~ák 288
kmihati 262 ftmttotí Kolomuty 514 kortuláč 277 fcrájřeč 292 krájeti
384, 617, 644 kmoch kolo(d)ře 718 kolor kortyzona 284 294 krajka 288
(áček) 262 kňabatka (ka) 547, 718 kolotati koruncovat 308 krakštajn 289
263 MačeJ 263 209 koly cháni 269 fcosófc 517 fcorár kramfalec 246 kramol
knakati 235 kněžna kombélat 45, 268 280 kosátovat 244 251 kramor 251
262 kniha, kníhora 96 komítat 262 komolý kosílka 418 fcosíf 517 krampampula 151
ičnije 262 Kníničky 270 komonec 202 fcosZe 70, 280 kosma krandati 2119 288
262 fcníže 262 komora 271 komovice 280 kostival 594 krapadlí 241 krápati
kňoubati se 395 271 kompost 272 fcosJfoř/ 'kotníky' 282 295 krapet 295 krápník
Mowr 239 fcooec 264 končava 267 končina kostrba 283 kostrbáč 'houba' 205 krápník
ßooeZa 233 'komonice' 420 kostrbál 420 295 krásta 205 Jkráí
kobeltovat 43 272 kondat 311 kostrbél 277 kostrou 540 fcratee 288 fcratáe
kobeltovat 50 fcofcer kondrát 471 (ka) 579 kostroun 420 290 fcratoí 289 fcr&aä
274 kobližný 337 kondrava, -vec 471 &os*ríž 421 kostur 276 fcrfcec 259 fcrMfc
kobrtati 67, 203 kondrhelec 283 281 kosýlka 418 259 fcr&oZ 611
kobyličší 628 kocanka kondrlík 21 á kosatka 421 košlavý krbolatý 67 fcrceß 296
266 fcocač 266 koněnzdra 272 280 fco&d 631 fcotár &ré 'kraj' 288
fcocatá 265 kociánek konězdra 272 koníčat 203 fcotárs/ 282
266 kocmando 304 273 koník 'kompas' koťátko 266 kotatnica
fcocmatáce 280 273 fconífc 'větvička' 266 fcotec 266 &οϋϋ
258 konika 272 «β 282
koniklec 399
konimalta 354
 744

krehla 293 krejcar fcr^aZ 301 kucmánek 265 kučma fcwrt* 533
646 krejhat 148 krz(úk)ať 701 304 fciafo 303 fctts 306
krepíruvat 254 &radcď301 fcrafc kuČemel 282 Jtaec^ tósZe 70, 280
fcrelný 299 krhanice 288 krákat se 301 303 kučovnica 260 Mé 282
242 krhénit 297 krákati 288 křamět kučumelová barva kuták Okovaný cep'
fcr^Z 183 Aräue 250 křamcha 586 282 kudbati 412 286 kutáleti (se)
289 krkotoč 298 křamstat 204 kudlácek, kudlačinka 282 kuťbati 412 tóefc
krkoun 293 fcrfo/ křandat 288 křapáč 36 &«<## (polévka) 282 fcwtátó 309
293 fcrmóé 243 205 křápati 207 311 kudlmoch 304 kutkutík 397 faitféf
krmelec 151 krápěti 94, 250 kudolit se 209 kudrbal 310 kutma(ca)t sa 309
krmholec 297 křapka 'ohanbí' 287 412 kudr nožka 427 kutrna 284 kuzno 261
krmolec 151 krňavý jkrasí 205 křastat se kudymoušek 304 kvácať 313 kvačat 80
380 fon&t 206, 615 207 -křástat se 301 kuchati = trkati 284 kvaček 284 kvačénka
fcroÄa 'krchov' 293 fcraič 207 fcfeca kuchtit 262 jfcw/ífc 312 fcvap 'jeniné peří*
krohékat 297 302 křečkovat 585 310 kujikať 550 497 kvapiti 210
krohnit 297 křehule 301 kukačka 726 fctí&wČ kvatolisko 209 jfcvetö
krochovka 152 křemcha 586 Ären 284 kukuČ 'šátek na 546 fcvé7&a 312
kroch(ot)ati 506 279 křenfa 586 hlavu' 305 kventUk 312 kverlati
fcrofc 92 krokštejn křenko 586 křenovýj kukuláčet 285 311 květovoň 335
289 kromholec 297 zub 657 křesne kukyryhat 267 kůlačka kvíčerek 680 kvírat sa
krompolec 297 'nekvašený' 252 Mte 252 kulbatý 689 fa># 34 kvjadat
kronkat 297 kr 491 fcffo 413 306 fcwZóa 152 te^Ä 674 kvorkati 697
opadli 241 kropenatý jfcrtó 183, 208 269, 306 kulich 310 ΑνώΖί 704 £vy*£315
280 krosmat se 295 WWW 'keř' 249 kulhati 203 kumigať fcý&a* 314 kýbl(ik)
krosienko 65 krosna &f£6a se 249 fcrip 524 kumpošt, -pešt 272 247 kycan 312 kyčkrle
66 krouchati 152 301 křístek 550 kunat 412 kunčava 267 663 kyčma 314 kydati
kroušták 301 fcfwrfeř 207 křítek kunčina 272 famcféZ 313 kyhanka 560
kroiUilek 298 'svalová 209 kundibál 412 kýhati 248 kykmácet
kroužala 302 fcrov křeč' 299 kundolec 209 kundolit 314 kymácet 261
298 fcrpa 296 křivánčí 'mladé se 209 kundrát 471 kyňať315 kynklat 314
Krpatat Krpálek modříny' 73 kundrbálky 274 %sč 315 kyška 315
vl. jm. 296 kříiliček 589 kundrcálky 274 %vír 150 fa/vtó 689
fcrpatá 296 krperta křoustati 207 kundrfál 273 kýžený 249
296 jfcr^étá 207 fcrpefo 295 Arptá kundrmanice 189
AráfřaZ 207 krtúsiti 'tipec' 643 křstálek kuňhát ~k 266 Záfcratt 320 labrdon
510 kr uhnit 297 207 křtálek 207 kuniČina 272 kunorza (býti v ~ )
krumpáč 294 Artón 185 iWW* 272 kunterfal 273 319 Ζαέα
krumpir 63 krupec 'štít' 627 křumstati kunýrovat 305 kupec 367 Začra/
302 ArApe? 239, 207 křunkat 152 264 fcw&a 276 319 Zacřa 319
295 krupica 297 křupan 205 křupati kurblovat 276 kur nota řádfca 322
krusle 70 krásnit se 207 křupavka 655 278 Awrojoéni 447 Zác/í, 367
295 krušec 297 kšanda 602 He/í 302 kuřástva 306 fcwre 308 lachna 348
krušiti 297 fcrwfo &&r 609 fcjftt 314 tere^* 'vřídek' 308 lácholit 198
'šiška' 469 fcrtfóa Mos* 619 ωαΖί 302 Awfí f# 533 kuřimacek lachotit 317
'žába' 517 krulať Μ>α 'kafka' 263 349
295 fcr^žeř 310 fctt&ác' 291 kubaňa
krúžlať 302 kryhák 291 fcwoífc 259
292 krynal 272
 745

lachovať 321 lajbrek Zesefc 120 lopota 259 Zore; 517 majetný 366 majolena
318 lajcák 318 lajdati leskati 335 loren(e)c 517 loskati 347 majstr 365 makati
268 Zajía 325 lajtro lesktati 325 335 loupati 344 348 makotina 349
322 lajznout 337 leščica 335 louskati 341, 344 loustí malterna ~rňa 374
Záfcfa; 367 lakvěti 319 leěica 335 mé zima 345 loutati mamlas 349 mamonit 40
ZafcWč 318 lambať Zesí 336 169 louznit 461 Zože mamrati 383 mamrča
316 lambidlo 556 leškotat 340 'děloha' 114 ZožW 105 mancati 347 manČat
lámoz, lomozit 508 Ze&w 340 329 ložňaČka 342 se 35\ manda (léna) 347
lampad 319 lampión Leštiny 335 Zwoíw/ 330 luci(á)š mandlíček 350 mandyka
319 lampola 676 Ze&íčí 327 342 luČavka 341 350 maní 366 manka 346
lamprdón 2 339 Zéto 325 Zwč&a 341 Zwčefc maňorec 351 mantat 353
lancovať 339 lančar Zečra/ 'přátelský* 709 343 ludica 'udice' 666 mantlikovat 105
216 landati 319 langač letopeř 397 ZwcÄa 151 luchat 344 marcovní (pivo) 72,
339 langat se 318 letvinka 328, 686 lúchať sa 150 ZwHa 352 marčák 352
lankvar(a) 325 Zaníos Zí&ata* 330 338 ZwZáfc 524 ř^ař marčyn 123 marería 352
320 lantucha 320 lib(e)raj 337 'píti' 344 řwZefc 524 marhula 360 marchotný
lantverák 319 larmo Ztót^e 334 ZwZífc 524 lumbal 380 markota 380 marný
327 larvasiť 678 lařmo Zíca* 331 403 lundat se 341 352 martin 123 mařák
217 Zas&á &osč 391 Zícen 331 lundra 150 Zwp 170 373 Mařena 373 másník
láskat 335 Z^ 694 lidenec 324 lupat sa 527 řwa 150 353 maskara 353 masúr
láteřiti 322 laterna 343 ZídZa 331 luřovica 342 lús(k)a 354 maták 353 matalík
latolisko 649 latoušiti liduška 331 'vosa' 697 ZM$to 335, 375 matas 354 matenice
319 latoviště 649 ZíAa 337 340 luštěnina 344 354 mateník 353 matemík
latus(k)a 322 lavečník Uchovat 332 ZtiAit 344 Zwzfo/ 673 -nice 355 matka 347
340 Zemtá 329 lazební Zifca* 331 lygaňa 332 Zi/orať' matlafousek 379 mátník
322 lebduška 334 Ze&o ^7eA; 524 337 Zysa 335 Zi/sfca 353 mátoha 354
393 lebedny 323 lebetati Z^Zwčfca 334 337 ZI/SÍ/ 325 Z?/zna matonoha 354 matorný
330 ZéčffcaJ 331 Zíraec 326 337 355 matoul 375 mazgera
ledajaký 318 ledrovati Zmíe 326 356 mčieti (se) stě. 385
317 ZecZwo ap. 220 Zmfca 450 macati 349 macek 347 mec^i 358 med(ul)ák 105
ZecMor 324 lechtníček Zípačí 327 maciga 346 máčeti 371 m^tZená (baba) 483
333 lejstro 512 leknica ZisfcaZí 335, 340, 616 mačkati 170, 351 mědenej (sedí jako ~)
328 lekstati 325 ' Z^Za 168 maďař 'uher' 667 660 medlín 444 medlo
ZeJtaZí 325 lempejska ZAZÍ 333 maděránka 348 mága (to by ti ~)
326 lemtati 327 lenník lištvice 328 371 magut 347 357 mégnút346
'ledenec' 324 lepenica Zíčo 328 lAagraráí 346 mahem měgycnút 346
327 lepetati 330, 334 Z^ós 336 348 mac/& 348 mehem 348 meholit
Zepfca 326 leptuěka Zívá 168 machajda 196 machar 379 mehtavý 362
334 lerfán 73 lívanec 336 195 machot 730
Zízna 337 machús 347 majda 371
liziny 332 majdalena 347
Zó& 169
Zogran 317
Zo/& 329
Zo/&aZí 'bíti* 616
2o^m7 338
lohnout 616
Zo/&oZ 175
ZOCÄ 546
ZocfcaZ 338
lochovati 340
Zo/ďa 318, 343
Zofcáč 258
ZofcZaZí 325
lomoz, lomoziti 339
508 lomoziti se
169 Vomprda 319
loncovat 339 lončeti
343 Zorní 338
loňská kost 391
Zopať 556
 746

měchourek, měchour- modrý 346 mrukat 379 nádrablí 125 nadšený

ka, méchonky 36 modřín 73 mrzena 381 137 nadtrápiti 391
mechta 358 měn 364 mochnější 371 mrzetá 419 nadýmati 124 Λα/αΖ
menčetnějši 359 mochodrž 202 mřieti zimu 381, 715 112 ňágnut 201 náhlá
menechnější 359 moknouti 371 mřich 730 mříždet se kost 391 náhoda 173
menetnější 359 molousati 169, 374 72 mšení 358 měina naho jeda 394 nahučat
menševik 60 merfán 73 molton, -don> -doun 358 m&Zi 358 mučeti sa 179 nac/imáZnráZ se
merkovný 359 merZin 359 74 mudibálek 376 354 nachomejtnout se
444 merpán 73 momtati 383 mudík 377 muchat se 354 najdek 229 najděný
meruňka 50 mesč 374 moněk 383 376 muchlati 348 229 najdovať 229
městka 365 městnati moňkaňa 383 muchomůrka 376 najmě 230 nakomítnóut
365 městůvka 374 mora 383 mukat 730 mulácat se 354 náZe 400
m2£á&fc 361 metáZ morák (pracovat jako 373 mwZar 383 nálepek 711 naZé*zZá
357 mětanka 172 morak) 377 mulcač 384 muldač 329 náležitý 329 nahni
méZež 354 metošiti te morast 351 384 mwfo 201 multac kost 391 náZni fcosZ
361 mětynka 354 ?wez moratý 377 384 mumberda 77 391 námaha 171, 371
360 mezera 361 morfán 73 mumlák 105 mumlati namáZfcow 354 námět
mezúch 361 mezrár mo (u)rovatý (praco- 395 mumrati 383 361 •namítla 370
361 mÄoZ# 379 vat jako ~) 377 mundiblá(če)k 376 namnět se 370 námni
mcheřec 201 migat 617 morous 383 mwhka 'angrešť 36 fcosZ 391 namoci se
míchati 365 myeZi 364 morousati 520 murin 377 muřínkat 171 namožený 171
mikat se 262 míkat 358 morščok 373 730 mušená 354 musik nandat 414 nandoutek
mikmamo 366 morútný 374 354 mutlati 201 muždit 229 ' napatnástěný 447
mimochod(ník) 227 Mořena 373 (prase) 170 mužikat napekat 441 napěnožka
mimrat 399 minář 369 mořiti 'žadoniti' 383 730 mygať (ocasem) 450 napínati 450
mířiti 364 misál 382 mosazná (baba) 483 384 myšlenka 385 naplentat 454
míěaník 365 mitmamo moštěnina 374 mzáfc 362 mzhyni 362 napodpádit 425 nápoj
366 mizga 367 mjetínka motahejl 375 mžikaná, -kanda 730 452 náraeřnífc 505
172 mknouti 384 motejlice 375 mžiZ 730 mžitáa 362 narčet 371 naryknut
mkytati sě 262 mlaČina motolit sa 48 mžourati 362 mžučka 530 nářadí 529 náfefc
367 mládni kost 391 motovous 375 730 mžúriť 362 390, 532 nařéknót (o
mlakyta 349 mlamolati motrlák 375 mžurka 362 mžutka zemi)
373 mlaskavica 321 motýdlo 375 362 529 nařiekanie 390
raZází 367 mZeza 367 motýl (ica) 375 násep 599 naskurat se
- m/graJ? 369 mlknouti moučnice 'dětská ne- na 400 nabachat 547 nasnopaný 556
347 mlholiti 379 mlíčen moc' 368 45 nabajamo 404 nasošit se 572 náspa
82 mlknouti 368 m/ž^ mouchonky 36 nábetky 50 710 nastražiti 587
368 mňagat 347 mnich moula 201 nabídka 53 nastrčený 146 nášeč
365 móďá^Ao 376 moulati 373, 384 nabízat 53 540 nás7£fc 391
modr chat 618 mourovatý 201, 374 nabrnět 406 natahá 634 natejčit se
mouzovat se 384 náčelník 97 nadati 644 ňáténka 354 nátka
mozour 377 111 nád6a 387 'hraniční prut'
možná 378 náťZenifc 114 663 nátka 'nádcha*
mrančet 371 nadchnouti 137 387
mrceZi 381 nádivka 118
mreca 66 nádná &os£ 391
mrgat 379 nádobný 122
mrchcat 381
mrkotat 358
mrlina 382
mrna 383
mrňat 379
mrňoukat 371
mroucat se 378
mroukat 378
mrskut 380
mrštný 380
mrťafa 379
mrtohlavý 701
mrtvý 382
mrwc ftW na ^ 378
mručeti 68
mruhovitý 488
 747

nátní kost 391 natrápiti nohojěda 394 οδο/to se 61, 79 oharek 'okurka' 413 oA6i
391 natrčený 146 noZepa 327, 711 obrah 63 193 oAé7e* 193
natřepnút 391 nauka nornß 373 ooro* 701 ohezlovat se 345
666 návozez 393 navská nofttá 669 o&roíeZ 701 ohlobně 168 o/&Zoď
kost 391 nažhratý 730 noritá SZZÍ/ 516 obrátiti 404, 701 175 o&Zoí 175 ohlovňa
/lažiť vocfai 727 nazka noska (slepice) 396 obratný 701 168 ohlubně 168 ofom
388 nažmouchlý 124 notábl 401 obrnit se 67 171, 408 ohoř čiti 177
nalokat se 719 nebelec noíes 401 o6rfe 700 ohromiti 189 ohromný
78 neboříz 393 nebota noticka 401 o6n?í 'dveřní záru- 185 ohroziti sě 186, 203
397 ttecář 567 necáp 567 ňouma 402 beň' 136 obrynda 71 ohříšit se 186 ohýralý
Neděliště 117, 708 ňoury 263 o&ri/s 527 obřidlý 73 193 ochápaný 194
neefo'eZ 'zadruha' 708 nožka 450 obříslo 477 obřížiti ocAřa 696 ochlemesta
nedojípka 216 ňuhňati 189 (dívku) 73 obskomízat 195 ochmelka 196
nedolužný 393 ňuchati 97 419 ofcsata 603 oWfAřir ochňura 206 ocAocř
nedoperné 481 tóa* 730 419 obštalceny 302 202 oc&oz 202
nedoslužný 393 ňuma 383 ofc&rZéV 419 obtinek ochťabať 92 ochvat 210
neforebný 145 nehoda nunat 403 644 obtulat 660 o&wr 416 o&aZ 235 okolek 235
173 nechcili 396 ftuAat 399, 402 očmu 406 obvyklý 704 okamžení 386 oWoJfe
nechrast 207 nejahot nuňděk 229 obzinúť 535 o6zt^ 406 258 oklapí 251 oklech
394 ne;*7e 358 nekřest ňurkat 263 océbit sa 81 ocefóť -82 255 ofcte; 668 oklika
397 němčina ťjímka* 231 ntttr^ 403 ocíijfca 408, 419 ocZorí. 256 okocíňat se 412
nemohly 395 wem 231 Nýrsko, Nýřany 401 556 ocouch 591 oc (i) ókocwhat se 412
neníČko 403 ni/ft/fc 361 tnouti se 87 oČamovat 94 okolkovati 270, 412
neohrožený 186 očepek 97 očmelit se 419 ofcoZo 270 ofcov 286
neporúzný 389 nepoříz obava 48 obtáhnut 535 oČwfci* 108 očubrat 625 okrsek 411 ofcw/e 286
393 neroditi stö. 515 občíhnúi 535 obdélný, - odcříZ 117 oďév 118 okuliny 286 okusiti 309
nerudá 515 nerudný, ík 114 o&ť&v 118 odklsnat 261 odkorek 308 ofa/ď313 oZ6fím 406
nerudný 515 rcesY 394 ooďooa 122 ob(z)dolat ocřfcwá* 305 odtavit 120 olium 413 omáčka 371,
nešvar 632 neteja 361 123 οδέά^ΐ 687 o&éd 228 odlik(a) 331 oeZZiv 336 414 omálat 368 omčené
netojka 397 netuha 361 o6éAa 405 o6é>"2ja 228 odolati 123 odolek 134 rúcho 385 omehnout
netyja 361 netynka 172 oberva 526 boervě 70 odprávat 'táti'416 odraba 361, 717 oraéstf 354
nevařiti se (s kým) ooés&fc 691 o&éV 687 423 odrama 423 odrundat omí^aí 370 omítka 361
398 nevejkuda 307 obezhónit 669 obezřelý 414 oáVui 136 odstavec omklé rúcho 385
nevozíz 393 nezabudka 719 o&ícm/ 228 obinadlo 575 odulý 124 odůrka 416 otnknót 385 ómněti 354
708 nezapominajka 398 692 obírati se 64 obistny otfwžt* 226 odvážiti se omšeti 358 oraygreZ
nezbytný 78 nezdoČka 228 o&jfeíi 231 objeza 674 ofajdat 139 oflinka 362, 385 ondati 414
96 /w 36 228 o&Záč 694 oblana 144 ogebovat sa 79 onde 36 opálka 429 opar
ničení 399 nicohlav 55 o&Zas* 693 oháňka 171 oharek 177 410, 434 opařito 434
399 mcoJ 399 o&Zflwrf 'oblázek' 405 opatrný 438
ničemný 399 raraa oblátek 405 o6Z^ 694
366 nimraJti se o&Zeva 329 o6fó&y 331
399 7i#ro 695 obličky 406 oblouditi 57,
341 oblovňa 168 oblud(a)
57, 341 o6o& 411
obojetný 231 ooor 64
oborek 665
 748

opatrovati 438 opava ostelíz 419 os*í ouvar 672 owvár paladrána 43
500 opéká 441 418 ostonek 579 Ováď 423 ouvehla paládzgat sa 318
opelcovať sa 415 ostouzeti 590 329 ouvěrek 476 palanda 428
opelichač 415 opěšky ostrah (a) 587 ouvor 416 ouvršek pařaía 428
448 opida 405 opišky Ostrava 421 673 ouwž 673, 701 palant 449
448 oplancija 454 ostrbja 420 ostrlíz ovesnice 558 ozaj paZcáfc, palčák 'sršeň'
opléčí 457 opZe£ sa 419 ostuda 590 228 ozbahnót si 49 573
461 oplíČky 457 ostyléř 419 ostuř ozcř 192 ozděřiny pale(n)covat se 318
oploteň 422 oplývati 568 oswdí 591 659 ozhřivka 697 paJ&a 60
463 oplzlý 456 oplzlý osúch 591 osutina ozim 715 oznobiti palchoveň 427
'opelichaný' 599 osaZa 601 707 oža&a 721 palicovat se 318
459 Opočno, ošemetný 605 oldara 574 ožgera paličky 'palach' 429
Opočen 416 opojný o&ÄeZ 632 730 ožma 226 palín 443
452 opona 464 opoňka ošípané 609 ožívcré 732 pátá 439
472 opr(n) dovát 415 oěipovaťsa 607 palohlavec 499
opruzenina 488 osW (líce) 607 paboněk ap. 58 (u)palovat 442
opřihnót si 494 ošívati (se) 607 pabonit 40 pabúcat palouk 341
opštrliz 419 opúlka ošivka 421 sa 56 pabuněk 58, 77 palous 140
499 opustiti 501 op?/s ošklebené (dveře) 612 pabuza 439 pácnouti palubeň 342
503 orace 412 oraíeč oškodit 612 oškoludit 41 pačesy 100 pácW paludovat se 341, 442
637 orčich 158 orgoň 200 oškrknút 615 425, 426 padati 389 palúch 429
243 ormán 513 orstev oéfcreč 299 padavka 425, 426 paluk 439
420 osáčit sa 539 oškvábnout 411 pa(z)děrčit 132 pádeř palu(n)da 341
osada 539 osáknúti ošléška 555 ošňářit 425 pádem ležeti pamfil 143
536 osátka 539 oselka 564 ošoumati si pádič 425 padlí 425 pančava 'krátký klacek'
419 oseni 544 oses 541 střevíce pádlík 134 pád 432
osetek 544 osidlo 544 619 ošpenék >l(ina) 134 panditka 44
osívat 'přetřípať 545 621 ošpica 419, padoucnice 425 pánek 620
oskobiť sa 673 599 oštárať se 574 padoustev 467 pangrotka 46
oskomina 321 oštépek 626 o&ér padrchy 128 padrna panket 46
oskomízat se 367 247 oštera 574 128 pafrc 129 panoha 401
oskřipec 550 oskřiplý oštrlejz 419 oštylíř pahnost 439 panohlavec 499
208 oskřivec 697 o«Z^ 419 ošumělý 619 pachlavec 499 panožit 67
555 oslniti 554 oslnouti ošuntělý 619 pachlopy 200 pantalír 45
554 • oslznouti = ošust(a) 619 páchnouti 'vkročiti' pantáta 637
osliznouti 555 osmek otajka 422 oťapa 453 pachosta pantrat 432
385 osnova 564 osobiti 423, 640 otátovati 428 pachtiti se pápa 40
si 565 osopiti se 537 636 otdatvy 111 49 £*i;ea*228 papežík 517
ospice 599 osrdí 572 otěřiny 659 pajtáš 427 paploch, -luch 434, 453
ostati 575 ostec 178 otouch 634 pajťlovat 503 pápolé 433
otrap (a) 'extáze' 652 pajtrnoŽka 427 pápota 433
otrušík 672 očrž 651 pajzat 453 papradlí 241
OJWCÄ 634 otupný 661 pajzem 42 papraní 241
oťvor 703 ouborek 665 pakatel 42 paprati 480
oudleba 189 oudno pakovat 44 pata paprátá 241
666 oudrmanice 189 427 paZa 429 papratka 241
ouhela 329 ouchcapky paZác 2° 140 paprče 66
626 ouročky 670 palacká 430 paprčet se 482
o^A;rí 671 paladovat 318 paprúdí 241
paprut 241
paprutie 433, 445
papuč 41
paradina 65
parádit 'řáditi' 434
pařát 434
pargál 444
parchot 435
parket 434
párky 'jaternice' 621
parřeV sto. 470
parobka 435
 749

paroh 515 peta 442 píšťala 452 plíšek sté. 'kožich

parohlavec 499 par peltrám 52 pištěti 451 prsní' 457 pliveň 459
osy 519 par ostí 518 pénkava 450 pítiti se 718 plivník 457 jo^zefc 463
partyka 'hůl' 438 peněžit se 450 pitroša 'muška' 643 plížiti se 462 plocar 463
paruch(a) 519 í?árí/ peptá 450 pitvořiti 662 plohnuc se 457 ploš(ka)
'máry' 352 péra 'pápěrka' 433 piviska 96 462 plotvan 70 plouhati
paroustev 467 perašín, -čím 447 pivodus 135 se 453 plouskati 460
parotá 'udeřiti' 481 perendit 442 pížgřit (sa) 453 joZ^a 58 plpotati 58
pářiti se 434 pásek pergamentka 51 plácati (se) 454 pfoač 456 pZsefc 463
'výstřední perná 435 plácati 'látat' 455 p/éa 460 plstva 460
mladík' 436 pernati (o tvarohu) pláhnút se 457 jofte 'kalhoty' 461
pasimán sté. 473 444 peroŠko 445 pláchnouti 'hořeti' pludrksás 302 pluhava
paskonik 273 pertrám 52 peruchta 430 462 plukať 454 plundry
pásmice 435 paspunt 444 pení£ 'listy na pláchnouti 454 463 pluska 460 pluskati
499 J905Í 425 pastilka sloupku ovesném'445 plachota 430 460 p/wií' 460 plývati
436 postrk 140 perychta 444 joen plachý 2° 457 463 plyton 463 plyzara
pastrnák 437 pastřap 'suchopýr' 591 plajda 318 71 plyzyra 71 JDJZ, pfé
585 pastřepek 586 peskovati 503 plakati 621 Opuchlost
poherák 437 paškrtný pétléncovat se 503 pláknouti 430 vemene' 460 plžem
354 paškřivec 302 petýlko 442 pcháti 496 plampač 645 42 plzký 456 pfé 456
paškutina 614 jrócáA; ap. 86 pícte planba 55 pober(t)a 64 poběditi 53
paštika 436 paštovica 453 picvat 452 jró&ť piáno 55 pobida 53 pobonek 58
474 paťatý 427 (břicho) 498 píČiti se planouti 430 pobřenica 700 pocívat
joáťefc 447 patěpa 'vzpírat se' plantat se 442 545 pocmrdovat 561
C40 patník 437 425 pičkati 452 planý 416 pocovní 539 počátek 104
pátrati 438 patrný piČumpajdum 142 plápolati 430 početí 104 počidit 588
438 j?aw2 439 pidlovoký 67 píď^* plápoliště 649 počínati si 103 počinek
pavlán 438 pavučí 425, 426 jöidta plásati 159 104 počítati 104 poČitek
řasa 681 pa(z)děrčit 'prýštit' 452 £«eřra* pláskati 453, 458 104 poČva 'podešev'
132 pazglňat 58 444, 632 pihalica 448 plaskaty 462 610 podaly 122 podaný
pozhra 436 pazour píhavica 448 pihlovat plašit (na hlavu) 122 podat sa 122
426 #αζδα 440 453 píchati 2° 441 453 poddati se 111 podejšť
pažlutný 730 p&fc pichlat 450 pichovňa ítófc* 430 466 poděsiti 'najíti' 115
496 pecáZ 441 p&e 427 íAsa 449 piluska plaviti 462 podešev 610 podezřelý
394, 415 pe&tf 449 pimpérky 433 ρίρα plazem ležeti (o poli) 719 podhrdlena 650
'strup' 447 pedlék 74 317 podiška 466 pocfav 118
444 pe^áč 426 joéAa píjoaí 'špinit' 643 plažak 456 podivín 119
448 joecÄ 563 pe/cta jrájoec ,pípec 'tipec' pléhniť sa 434
219 pejchnout 498 643 pipírky 433 plechý 395
pejpat 450 pekáč ίήο%450 piplati 1° 669 plejtva 463
'druh pečiva' jrópfat· 2° 399, 453 plena 1° 454
426 pekarka 441 piple, piplík 643 pirám pleska 460
2?eZ 502 pelentit 442 502 jráreri 435 pirť(a) pleskatý 462
pelesoy -ska, -sta, stká 487 jöfoe^ 447 pZeítf 463
445 pískovka 615 písničky pleska sté. 431
joe/AaJ 50 'paléáky' pléščka 459
pelíska 443 445 pistenec 579 pletikoš 56
pístvat 452 plevajs 456
piškvor(ec) 615 plevel 461
plezmero 456
ptá 434, 460
přAaí se 456
přcA = pta 460
plíh(adlo) 463
plíhati 462
foj plíkat 457
plincat 450
plindat 464
plinérky 71
joZmý 457
plisíra 71
plískati 458
Λ
pliskýř 489
 750

podjanek 176 pochňurý 472 postružeň 583 posudek praČšet 'vřískat' 702
podjašč 466 pochrap 176 568 pošáblý 194 prašČi 518 prašivá
podjedy 228 pochybovati 211 po pošášat se 603 žába 517 prdř 483
podlaha 120 jícný 228 pojžahy 727 poščepovat 626 pratýsko 479 prcati 482
podle 114, 120 pokolení 268 poštívati 630 (roz)prcat 453 prČiti se
podléčky, -íčky 694 pokruváško 298 poštráchnout si 125 713 Pr&ce (jít do ~)
podléjšky 'spodní kal- pokrvač(ka) 298 potahák 634 potápka 483 prdelovka 650
hoty' 694 pokrvadlo 298 'škraloup' prejna 489 premovati
podlesnik 335 pokrváška 298 422 pctféfc 634 489 prespanka 570
podlezÓe 396 pokrvátko 298 pokud počéV 659 potich, prestol 590 prcholit
podliska i -y- 460 305 pokus 309 potika 662 potinka 543 379 princmetálová 357
podlifpjskva 460 pokušení 309 pokutiti potíška 475 potkati 644 prištinek 103 prjéčka
podliště 396 309 poleskáč 458 po^eí* 645 492 prkati 482 prlaČka
podlíštka 'podjížd- polévka 336 políček potmélótný 337, 475 483 prlavica 483 prlina
ka' 466 331 poJín 443 potňat 61 počofc 637 483 probůdky 486
podloha 120 politika 470 poljenec potom 639 potřepek prodati 111 probršle
podloudný 341 469 polovač se 341 657 potulný 185 prokní stč. 489
podluéka 336 poloučiti se 343 'poddajný' prolina 488 prolínati
podmaniti 350 polouch 499 položek 660 potvora 662 337 proluka 340
podmásník 353 329 polůvka 499 poutník 439 pouchně prondat 414 pronikati
podmět 361 polvark 145 polykati 'bouchoř' 399 pronznúti 403
podnebí 392 337 pomčě 385, 471 533 pouliti 62, propast 425 prorok 532
podnehče 396 pomknúť 385 341 poupě 500 prospěch 570 prostor
podnikati 399 pomněnka 398 poustevna 501 poušť 589 prostraněk 581
podníž(ka) 466 pomníti 471 pomyje 501 powío 409, 501 prošášet se 603 protvan
podnůžka 466 386 ponačia 387 potrubí 470 povaha 70 proudník 221
podnýšČe 396 ponázorky 719 674 povázka 597 proviant 484 provoz
podobati se 122 poniklec 273, 399 pověje 681 povítka 692 687 prská 'poprchává*
podolek 134 ponikva 399 ponorka poviznót 53 povlačka 487 prskat se 482
podomek 134 401 ponorná řeka 401 'vločka' 695 povsinka prsknút 'utéci' 483
podrazit si 125 ponoukati 402 684 2>(>zfa;439 Prščice (dat do ~)
podrobiti 514 ponožka 'pouto' 406 pozdrav 713 pozor 719 483 pr&fóí
podruh 130 pontrubí 470 pozovky 720 pozříti 'utéci' 483 prtatá
podříčné 532 popadnouti 425 730 poža% 589, 727 487, 701 2>7toř se
podřizňať se 132 poprask 480 požerák 228 požičat 61 průduška 133
podsední kůň 539 poprvátko 298 porija 498 požitefc 498, 728 pm& 472 průmysl
podsošina 565 porisko 647 poroustev požlutný 730 prabůdky 385 pruslek 69
podstata 575 467 porouchati 523 486 pragát 68 prutvan 70 jort/
podstřel 586 jooría 61 poručiti 523 prahnouti 482 481 2>rí# 483
podšup 287 póry v 526 pořád 529 prahoušel 185 pryzila 71 pryzule
podtíika 466 potřebovat 188 prahouští 185 71 přebor 61
podúzva 467 pořitkář 529 poříz prahůtky 164 prachél předloh (a) 329
podval (a) 676 393, 531 posad 473 435 prachy 'scabies' předmět 361
podvražec 65 poseZ 552 poslamka 480 2>rafc 478
podyčt 466 551 poslední 553 prampouch 508
podyma 124, 466 poslech 559 poeošen práskati 478 prašČák
podyšč 466 565 postava 575 655
podýší 466
podýžda 466
podzim (ek) 715
pohan 160
pohludka 168
pohňusky 173
pohoda 173
pohodný 173
pohrdati 183
pohroma 189
pohřeb 181
pohůnek 171
pocháb 194
pochavý 194
pochelé 212
pochlebovat 195
 751

předplanik 430 pucovati 475 radikovat 510 rento 38 repetit 529

předsínek 711 přehoušel puček 74 Eadogost 504 repitat se 659
185 přehoušt 185 puček 497 radvanec 'pečivo' repoňavý 223
přehršlí 185 přeluštěl pučeti 498 505 rady kat 510 repotat se 659 re&
185 překotný 283 pwdZ 'pulpit' 499 radýrovati 505 ragan 317 518 reřfca, reifco
přelíčení 331, 495 pudr o 476 ráholit 198 rachadlo 523 85 re« 511
preřwř 341 přemřít 381 pwgřeí 76 rachejtle 507 rachnatý rezefc 'hrouzek' 185
přemyjtit 386 přendat půhon 171 205 rachochejl 504 rojfdo rezeA; 'ryzec' 528 -
414 přepatnástěný 447 puchr 'bouchoř' 533 150, 649 rajdák 511 rezßa 'vřes' 702 rezona
přepych 502 přesahovat puchřec 'bouchoř' rajdovat 511 rajchy pán 513 rhákovat 504 rraíné
'přeprchávať 535 533 joiífc 497 73 rajina stč. 512 (je jako ~)
přeslice 494 pukrováško 298 pulcher ramfalec 246 ram&aie 524 ró&&&
přesudováček 568 498 pulmíČ 362 508 rampampula 289 509 (vy)robiti 509
pretafc 638 prečrž půlzimek 466 jDttfo 499 rampola 676 rampouch ro/ce 516 rohejř
(pracovat o ~) Í?wm6i 392, 471 pumlíč 'bouchoř' 517 roÄeZ 517
651 přezdívka 118 362 jot-mc 499 punclák 533 rancovat 503 rohlík 'roreje' 517
příběh 53 příbor 64 497 puncnout si 74 rondati 506 rankaš(e) 508 rohovati 515 rocÄ 184
příbytek 78 příčetný 396 púnebí 471 Punkva 399 rapačka 526 rapavá žába rochati 506 rochce 516
příčina 103 přidat'sa pupen 500 pwpenec = 517 rapavý ap. 205 rochnouti 515 r ochot
'přihodit popenec rap(kJem 320 ropnatá 175 rolejk(a), rolejch9
se' 118 přihnět 400 472 pupina 308 žába 517 rapouch 533 rolej 517 rolen(e)c
příhoda 173 přijatý 231 prám 706 purný 103 rapuchnatý 205 rasochatý 517 romejšit 524 romutit
příjemný 231 přijetí 231 púřiti se 'pyšniti se' 504 rasoška 521 raška 512 ronglička,
příjmení 231 pfí& fwa 103. 670 pustiti 501 511 ratafák 205 ratolest ronkliclea
~t^ 492 příkať se 492 putelica 78 jowJfca 663 328 remčí (hruška) 522 516 ronšák 297 rosa
příkoří 279 příležitost putka 'míč' 497 putlak rážtfi 518 ráže 'kalibr' 417 roslíky 525 rostlina
329 pnZw 336 príZo/i 503 putovati 476 putroh 509 rážeč 509 rčení 532 525 rosec 297 rořa 623
329 příluček 343 přímoří 641 půvabný 673 pth;aZ rdoun 718 rebeňat sa 223, rotátá se 518 roubovati
382 přínět 400 přínoza 676 půvedí 228 puvík 659 rebenčit 512 rebentit, 522 rouchat 523
403 přísahati 535 přisám 310 pilvoíř 687 původný ~dit 512 rebonit 512 rozdahuba 711 rozAa
Bohu 535 přísnět 400 'povedený* rebošit 512 réVto 511 518 rozhodnouti se Π 3
přisvídnout se 597 pnčrž 6«7 púz(a) 439 rechotat 506 rechumpán rozhon 416 rozhoř 416
(pracovat o ~) pýchovat 427 í?2/fí 73 re?&a 527 rejr(a) 512 rozhřešiti 531 rozjevený
651 příslušeti 559 201 rejsek, -ska 'kraslice' 711 rozjívený 711 rózfca
příuČek 343 přízda 714 £N/sfc = písA: 451 527 rejsnit 277 518 rozfcoZ 252
příze 494 přosol 495 pyšný 441 pi#a£ sa 496 rekreace 324 reracač, rozkomsený 280 rozfcos
psena 445 psí* se 445 remtit 512 rempelit 525 267 rozkotati 283
psovati 445 pstyleti (u ro6 514 rablovat remstat 204 remwTíďa rozmíška 365 rozpaky
Husa) 521 pšíškara 494 525 raboch 504 383 rtmutii 512 425 rozpatnástiť sa 447
fré&áí 448 pucali 147 rabout 512 rozpěrácky (mluvit)
ra&ózeJ 525 ráče* 53 rozpěrák 495
506 račisko rozlehat 453
'rukojeť
u vidlí' 509
radášek 508
raáavicě 517
 752

rozplancat 432 foín 725 re&ný 532 saluěina 606 smraá komora 543
rozpučit (okno) 498 řebříóek 724 řehotač samec 537 **-> stjoaí 'otvírat hubu'
rozsypati se (o ženě) 549 řehula 529 řepeták samet 34 samodět 118 711 sipouch 567 sír
544 rozšochořit 96 512 řepka 'konec samoslicka 591 kas 87 sirá země 598
roztopáš 485 roztržitý dobyt. samotíž 634 samour siřinka 606 sísať 665
651 rozum 669 rozúřit ocasu' 529 568 sandát 81 sanitka s& 542 škádlen 545
se 521 rozvaha 674 rera& 222 81 sanut 537 sanykl skarby 715 skartovat
rozvoj 692 roždie 518 řeřátek 722 722 sápora 495 «ápa^ 243, 611 skérnkať 297
roždinečka 518 rozen řeřavý 722 81, 537, 603 sarpat se s&eva (klobouku) 551
'hrozen' 185 ™& 522 řeUavý 531 537 satonit se 538 sklamený 256 sklapka
rubaČka 526 rw6ái fesace 532 saz&a 539 sázeti 539 547, 613 sklem 254
519 rwcW 523 rudka reč 'konec stébla' 533 soé7 64 $cá& 80 sklenice 546 sklepit
185 ruchati 185, 506 řevný 532 reža& 222 sdílný 117 Sebastián 254 sklípek 327 sklípek
rulich 'rorejs' 517 řezabatý 223 rezavý 'žízeň' 138 sebranka = slípek 555 sklostivý
rwZífc 'rorejs' 517 722 rí&Zíce 187 ríčetá 64 sednice 596 sejme 203 skohrňat 297
rumkať 207 rwrapóZ 527 rí^ný 533 ríď^ se 725 seknica 596 skojíkati 550 skolek
'bouchoř' 505 fí(fo'tá 528 fí;en sekunda 364 selský 252 skoliti 'zabíti' 252
533 rumraj 383 72 řijena 534 fy* frw,/ 539 semis 709 senigr skoliti 'skučeti' 547
rumrejch 383 riW£a£ 534 r^nai? 531 físa 722 sepetiť 567 skolostivý 203 skonati
sa 532 rundel 209 529 fis&o 513 říšnej seru(o)vka 599 sesí 272 skór ocel 229 skór
runějšit 524 nijoa/' 533 řitúvka 533 řivena 'koniklec' 538 sesrati odře 718 skoroubit se
527 rwpatá 207, 523 534 řivnáč 189 nroíu; se 101 θβέϋα 544 270 skorpy 611
rwrawř 654 rurýkať 189 fizeA; (ryba) 185 setkati se 551, 644 skořípat se 612
335 rusati 407 rus(ek) fízefc 531 fízfco 513 seine 568 setník 578 skoudrný 614 skovyČet
185 rwsfca 518 rwsač řížavý 722 rmtf 531 sháňka 171 s/tofc 170 312 skrenčit 299
'hýbati' 523 rtř&ztf rbtiďtf 529 řujný 532 shovívavý 181 sßrÄei 549 skrovada
(boty) ap. 519 rw&tá řundit 'boukat se'534 schlapna 311 schlaví 548 skrunhat 297
523 ruzka 518 řundiť 'mluvit' 529 715 schlostivý 203 skruňkat 297 skrut(ek)
rybačka 526 rybaříček řupoň 302 schnouti 591 scftod 295 škrábat 61&
324 Π/£ 528 202, 706 schodnica skřamět 94 skřapnout
rí/čfca 'tramvaj' 601 sá&é stč. 537 687 schopna 311 300 skřeca 302
rýkan 512 ri/fcra 527 sabarstvo 535 sóccré' schopný 203 schour skřeČeti 549 skřečka
ryknúť 530 n/tó 526 567 sáčefc 536 eáďčí 209 sehr stát 207 299 skřemší 586
ryngle 512 rýrati sté. 539 «aďt^ 539 sadmo schrulo se 619 skřepnút 300 skřica
512 ryrýkat 335 535 sádník 539 sadnivý schůdnica 687 schůze 302 skřipák 'rorejs'
kůň 535 safijánská 202 schválnost 210 517 skřipadla 295
fá&Zo 187 fa&rt 506 zima 138 ságala 80 síci stč. 541 sígro^ skřípat se 612 skřípati
ráchat 529 rachati sáft 93 éaholiť 542 542 sígrr 598 síAa 535 301 skřipec 'jídlo' 701
506 řáchtat, fachtat sahún 93 sacharin 90 síhnúť 535 áýa 544 skřípěje 208 skřipka
529 řáknút 506 sa% joaÄtf/ 157 sajrajt sí&ac 538 silnice 542 612 s&r&efc 580
řandati 506 ra^efc 470 salačka 536 síweř 541 skřivan 547 skřívat 549
528 fasa 'vřes' 702 skřízlica 301 s&ftž 589
řásný 'zářný' 710
 753

skuliti 309 slynouti 557 sokva 540 solotit 556 spozehovat 730
skuhýňat 550 βίζα; 559 sow 105 somár 568 sprahoušle 185
skujíkat 550 sZzfcý 555 soraíc 592 somlat 567 sprašná (svině)
skumlák 548 slznout 555 somtat 567 sopotati 479 sprostý 485
skumlet aj>. 547 smačný 617 567 soptiti 593 sosák sprouděný 488 spruhle,
skupina 307 smahem 617 538 sočra/ 568 sotona -lo 488 spřatný 480
skupka 264 smavý 559 538 sotoreň 148, 631 sprež 490 srabař 598
skura 547 skuviČet smažiti 559 sotrcat 567 «etaa 567 sráz 509 srážka 'lis na
550 sfcvétá se 597 smeknouti 384 soudička 568 tvaroh' 622 sr&atá
skvorec 547 ekvřieti se sméZ?/ 560 souchotiny 591 89, 585 srčaZ 89 srez
sté. 615 s&ý&a 551 sraér 364 soukeník 592 soukup 131 srkati 585 srkavica
sßyera 313 smétat 361 308 soumný 568 292 srotiti se 518 srěatý
Slabihoudek 552 8metev 564 soupeř 495 eouržice 572 sréeZá 572 srubica
-sláceti 556 *metá 361 513 sousto 671 557 srvatka 599 stačiti
sfacaZ 552 8metle 564 80ustrák 583 soustruh 548 sčafceř 634
tf/áče 578 smích 559 583 soustřediti 585 stakový 634 etofórY
«Wec 597 smíděnka 561 8ouš(ek) 591 soutěska 302 staminec 567
dá&* 694 smilovati se 363 568 sowtá 599 standle 623 stáné 573
*/a& 597 smítěnka 561 souvrať 701 soužiti stanoviti 574 starček
βέάάαέ 694 smižina 617 673 8pačovitý kůň 425 574 8tarČit 573 stařeti
slamtat 556 smofc 717 spaděrkovat 730 se = starati
θΖάη 592 smolinec 563 spalda 620 spárno se 574 sřať 575 sto;
slanit sä 592 smolit se fpo zemi) 375 434, 615 spatrunk 438 575 stavěti -viti 575
«Zani/ 592 smolnička 563 špehéř 620 spécA 570 stóeZ 712 steknuč 573
βέαβέ 551 smotit 567 8pěliti 570 spezák 453 štěknut (oči) 6*40
sZaZec 597 8motlacha 'popleta' spícet se US spíčit se stelivo 578 steZný 638
slavék 'zhlavec' 715 617 718 spiksa 449 spilka stemenec 639 stěřiny
elavihoudek 552 smouka 562 620 spinadlo 621 659 stěžeň 577 stěžiti
slavík 'zhlaví' 715 smouší se 563 spinak 620 spírat se (sě) 576 stáfteZ 634
slechnouti 559 emraštiti (Čelo) 380 495 spireň 435 spiée stínka 624 stipat 83
slejšek 555 smrďénka 561 570 spískat 449 spisek stírati 589 stížnost 643
slejvavka 336 smrdí 561 448 splahúkat sa 453 stketa stč. 546 stlačec
slepica 'slípek' 555 smrdovka 561 splasek 454 splav 462 597 stolice 590 stolina
slepka 'slípek* 555 smrha 562 spodní 466 spolka 499 578 stonce 579
slépka 327 emrknout se 379 spona 464 spor, -?M/ straboČit 582 strahovati
slepica 327 smuděnka 561 495 sporák 571 587 stramlat 582 sZrasí
sleptat 556 smudit 377, 561 smura sporVí 389 spořiti 580 sZrázeft 580 sčráž
efeva 329 201 smušiti 562 smužka 571 spotřeba 656 587
βίκ/ΐ'ώ 553 562 srny ca 560 smyčec spoust 501
slijška 555 385 smýtiti 385 smyčka
slintat 86, 555 385, 560 smýkati 385
«řípefc 327, 555 smysl 385 snábiti 563
efóptfc 553 snada 563 sňatek 231
slípka 'slípek' 555 snáze 563 snědý 171
sZítefc 597 smeřa 560 snídati 228
slivky 336 snítka 564 snoha 401
*/ώβ; 559 snoplit 567 snoubidlo
slizek 131 556 snubica 557 sooec
slon(a) 555 565 socať 567 «o&fó
slončiti 341 566 sochor 565
«Zowp fna n/fa/^ 558
slovutný 557 íZoHťi/
329 sluóka 558 SZWCÄ
558 slúchat se 559 s/w;
555 slumik 566
sZwp&a 344, 630
stupnice 557 slupnout
344
 754

strčiti 'ven vystrčit* ^f^Zý 658 «Jríž 589 sykavec 540 sýpek Jfttótf 604
650 utrčný 632 strdí effiď 590 studna 589 569 sypká 569 čcaAi/J 623
581 strhá 651 strhadlo sJwfófc 660 stupeň 580 sýpka 599 S2/rá& čcafcaí 80
583 strhař 583 stupica 557 stupice 558 599 syracky 622 ££α#, kobylí ~ 628
strhúzská práca 192 stupovati 580. «tosiť 628 si/roo 544 syropka ščápat 94
strkolna 128 ,tfrraé7 sfrrára 662 stydnouti 590 599 syrůvka 599 ščastikovat 95
681 str(a)meh 586 stykač 573 styrnút sa 664 sí/rý 598 syřička £όαν 628
Mrmožit 582 strnadit sudba 568 smřífc 593 103 síýsač 665 Hefter, -6Za 623
582 strněnka 584 ewcfoY 'nadávat' 85 stfe&řa 587
stmožky 582 Mrómat se sudno 591 «wßa 90 sumík šačiny 604 όάάΌΑ& écecfte 92
581 strondat sa 628 566 8umlit 567 sumník 604 šafnatět 604 šahati ščektati 82
stroužek (česneku) 568 sumtit 567 sundat 414 535 sacÄ 603 šácha, écepeZ 623
583 stručný 583 euntit 567 sunut 537 šach 609. šácholit 198 £&r£et 625
^strupotá žába 517 surovítka 599 suržice 513 šachula 198 sajtá 604 ščerkat 625
struska 652 strižžen, - siteeÄ: 568 st^i 599 šajdati 617 šakatka 721 £ceč 625
žna 583 ^rž 651 sužovati 568 sváda 674 šalabachtar 601 éčetáfc 625
sčrž 'svodnice' 678 βναΛ 674 sval(i)na 676 šalaprtky 602 iaZ6a s^ica 302
střablat se 628 střádat svávole 596 svalník 281, 601 iářeA; 601 áf^graí 626
se 588 střáhnouti 587 594 svaz 'šlacha' 679 salinový 728 šamítat ščigotat 'skytat' 615
^rap 81 střápati svatba 594 Svatopluk 464 (se) 605 šamotat 605 i^ÄZiif se 627
pečovati' svěrák 703 evéráz 598 éararZa šamši 94 J&fcotí 626
584, 586, 656 svěřiti (se) 690 své^í se (s šamšík 537 šaňak 601 JftZ (Klaret) 168
střápati 'dělat něco čím^ 595 světlý 595 šanširovat 126 áfantoíi ščimrat 625
nevhodného' 652 světnice 230 svider 596 603 šantrati se 603 fóípfcy 103
střáseň 585 střehla 587 svídnout se 561 šantročit 602 šapálat Sčirfca 224
střeblička sněhová svimboěka 596 svírati 703 94 šápavý 160 šaptlavý ščiřička 103
585 sírecř 'strdí' svislý 597 evi# 597 svítati 604 šarapaky 160 JČifíí se 627
581 střelek 657 597 svitná hanba 595 šarapatit 434, 602 ščodlovat 108
střemhlav 582 střemšíní svíží 596 svižný 632 šarapatka 140, 602 éČóV (kyselý jako ~)
588 stfreÄ 584 střenka svlaky 693 svorka 703 ěaraáet 160, 602 627 éčóra (o ^wfó j
'střemcha' svorný 598, 703 šargan 605 šargot 605 627 Afrik 625 Jßtt&er
586 střenovní 657 svrchovaný 700 svrčfci/ šarka 605 šarmitat 605 108 ääudfa 108 ščudlek
střepnuť 586 střeščene 700 svÄrmca 687 svykati šárnice 602 sarson 572 628 4£ώλΖα 625 ščuhlit
děti 541 sčfež 584, 131 91 *2/£α/ 538 sarváč 602 Šarvatit se 627 ščuhrat 627
střežiti 587 stříbřit se 602 šašírovat 602 ščukat, ščukytat 615
657 střída (bochníku) šašnatý 604 šašnivý ščulingat 625 Äfor 626
585 střihá 'striga' 604 áaton stč. 538 Scwra* 627 šČúrka 224
582 stříhnót 'mrznouti' šativý 604 šatnatý 604 ščurkovica 625 šČurný
589 strich, střik saíratá (se; 606 fatřtf 106 ^wfíí se 627 J£uť629
'struk' se 606 ča/wč 604 šČutrova 627 šebeliti (se)
583 eíríZe 586 606 šebeřit se 605
stříleti 585 stříštit šedlička 610 šejdenek 686
se 589 střízbisko šelinec 608 ěemlička 602
720 střízbit se 657 šemořit sa 106, 605
střízbý 589 šemrat 611 šerádat 605
Šerý 494 Jeffó 606
šéstrok 604 MeZ 202
Šešelina 95 fóto 606
 755

Jetnati 604 šev 610 škohrat 549 4&ofóa dfibfttart 550 škřípie Šmatačka 730 šmatati
šfácat 139 šibánit 611 škondmit 614 550 skřipka 612 170 šmaťhati 617
607 šibenec 607 škorec 547 škornout škřut(ina) 550 škřúňat ěmatlach(a) 561, 617
šibula 607 ^(Zaíý 278 škorpy 611 297 škubati 54 šmatlati 427 šmatlavá
604 éi/ra 85 syfcZač škotrňat 612 ifcowřa JfcudUť 304 škudrný potvora 105 šmátrati
608 šikovný 608 203 Äfera 615 škrab 614 škuhnúť 260 601 šmejček 385
šíZeíi 601 šimečka (otina) 151 éfcrafc = škvařit 'spořit' 615 šmejdíř 604 šmejditi
605 šimrati 106 sfcZáft 612 škrabat sfcveí 615 škvíkati 312 106, 617 šmejknout 385
&7W&Z 176 šípati 504 škrabati 547, 614 škvířit 'spořit' 615 šmekústr 617 šmergust
610 £φ/α£ 610 ^fíraí škrablina 611 škvířiti se 615 Afcvr&í 617 šmerkous 617
se 606 íírb 103 škraboch 206 škrabot 615 škvrček 613 šmerkus(t) 617 šmétrat
širůček 609 *í/%ť 622 škraka 615 škvrčet 615 škvrkat se 617 smíce 382 šmidka
609 éísfca 609 škrampat se 611 92 έ&ί/τΖάηβΧΓ550 560 ěmidrat 632 šmiga
jfcsaťt 610 šíšeň 591 škrampy 611 škvrliti 615 škvméti 608 šmihati 380 ěmika
šišmati se 631 &£fca škramuša 613 íkaA 700 škvrzat 701 608 šmikaná 730
211 ^ivár 452 548 škráp(a) 611 škydlati 624 škymrat (za)šmirhati 608
^ávofí 610 Jit éfcrá* 550 f vy j 611 ófo/ra 615 škýrit jfmifat 106, 608
stařec' 474 &tefc škratať sa 613 škrblai se 615 šlahat 535 šmoldán 105 šmouřit se
421 škabrati 611 se 611 škrbnut 614 tfafarf 616 JZácAot 201 ěmotlacha 561
škadloup 613 ^fibr^a 613 £ΜΜΖ* 143 ^Zajiy 70 s7apa ěmotlacha 'popleta'
škalbina 611 504, 549 škrhotat 549 616 617 Šmotřzňat se
škalúbina 612 škrchně 615 škrkovať šlapka = žabka 720 617 šmouha 562
škamrat 611, 724 504 j&roe 615 škrnit s7ár 616 étóec 597 šmrdolit se 379
škopy 611 Jfcára sa 627 Škrob (otina) #a£tf 616 s7e/& smrřoZ 622 šmudlati
547, 613 škarka 151 škrobánek 612 'popruh' 616 šlehán 377, 619 šmuh (a) 562
'papíru' 611 škarka škrobák 206 škrobať 555 šlejbrhat 724 šmukaČka 730 šmýrati
'vír' 547 škamót aj. 613 škrobla 546 Šlejšek 555 šlejška 120 106 šňapati 201 šníbrat
278 škaropina 547 škrohnit 549 škromtat sZé>y 616 šlihovica 399 ^ofedcntíť 41
škebrati 611,724 se 611 škróňat 297 555 šlichta 'rána' 616 šoblovat 630 sO/wy
škehronít 611, 724 škroutat 614 škrpál šlijska 555 šlíl(ek) 555 629 ^focÄ 618 šolichat
škehrat 724 JJWfií ap. 611 íArpoí (sej ířó&fc 558 jZo&o* 332 šomolka 202
610, 627 škeřiti se 611, 613 é&rftín. 616 sloupnout 580, šompleca 209 s^Z?/
615 s*Máč> 612 'chřtán' 185, 616 šlučka 558 slupka 626 sOpo* 630 šorejs
JfcZe&ťíť se 2° 268 208 *&rfotá 291 558, 630 šmadrňa 561 517 ^fósíroA; 604
J&fóať «a 260 škručet 297 škruna šmah(a) 562 šmahe(j)l ěošolina 606 šošolka
dfcfófta 611 207 škrumtat 614 617 šmahejr 617 202, 606 ěošovica 106
(za)škloudnouti 614 - škrundat 614 škrunkat šmachtat 617 šmachtat ěotrcat 567 ěoulati se
J&fafat 614 ap. 297 škruntat 614 se 105, 348 šmajda 629 sowZefc 630
J&aiďfl 256 škrušňa 295 škruta 105 šmajdák 350 šoumati 630 šoupati
šklunkat 297, 722 550 Škrutat se 614 smáA; 105 šmakat 'jíti' 630 šoures 513
škmořit 'spořit' 615 škrybat 613 škrampy 349 šmanda 350 šoustat 'bíti' 630
škmouřit se 201 611 4&fe&* 299 šmárat 105, 348 špajdat 427 špajdl(ík)
škňára 202 škňourat škřéhnit 549 JAfeib sraariť 620 620
263 škňurec 263 299 Äfef CÄ 550
£fco6la 546 škřička 613
ěkobraneky -runěk
550
JAofofa 128
έ&ολΖϋ 546
 756

špajgla 620 šprýňat 622 šprysel &íraZi 630 sYopfca šuteřica 148» šuvirý
špajznout 453 špak 492 špřehršlí 185 621 štoulet se 627 672 svácať 632
619 špalek 619 Špuláň 499 šrajdati stouply 626 stovka svácefc 732 švádolit
špár(a) 107 špáračka 427 šrajtofle 646 érafc 116 štráéky 622 732 svaftaZ 139
434 φαί 620 špenár 335 éró/efc 623 štragat sa 628 švajcnut 632 švajco
621 šperechta 444 M>rao* 622 šršlavá štrachati 506 610 švajdat 632
éperfc = &ér& 625 (půda) 572 £rů/e& štramfalec 246 švajdati 427 svaZefc
épetať 620 špetnouti 623 snž/fca 623 štramlat sa 628 209, 630 švalka 610
50, 605 špičkovačka sVtiZfca 622 šťafalec štrandlík 624 švancat 632 švandrati
621 špidlat 453 ép^Z 246 sYa/ec 246 štrejchnout si 125 631, 632 švankrati
621 špihlat 453 štacheta 623 &afceř štrejchovat se 628 631 švarabatka 160
špihovati 570 ářpicA 573 štamfalec 246 štrgancovat 582 š>& švec 'lín' 334 švejhat
448 špichal 448 sYáraZ 'kárat' 242 625 &r2/c/& 583, 628 632 šverepka 595
£ρύώ# 621 špicholec sYáraZí 628 &arc Auáfea 583, 589 švestka (pět švestek)
621 4pt7a 67 í#a 620 623 Aartti' 302 štukat 615 &t*Za 628 540 švigry-švigry
£pína 570 špinák šťastný 625 #ανά& štulisat 625 Ifoefót se 632 šviholit 632
620 s^ión 620 špiran 623 &é6raZ 611 90 (po)štulovati se šviřinkat 104
451 špirancel 621 &e6eZ 625 štěkne 627 (u)štulovat se 627 švonepaj 427 švrčalka
špirečky 621 Špitera (mu to) 86 &éZe& šturkat 628 šturkat, - 92 svrfc 562
452 Špizoň 620 659 štembel 623 štuřit 723 &W% se švrlak9 švrlačka 311
s>tžefc 621 *>«** štendlík 623 štenec 627 štvanice 629, 631 švrlikat 92 évrné 615
570 ^žtir 621 špjerec 579 Aénfa 624 &ép štychovat se 624
495 spZecfc 621 626 &épd& 98 Štěpán swfca 107 šubivý 672 *a&eZa 633 tableto
šplechtat 56 (ka) 'křížala' sw&ra 108 633 to&wZe 646
šplech(o)tať 197 626 štěpiti 494 ťá(!% 'kolečko' 635
šplhati 460 šplíchati štěpitka 621 &épA:a šufliéka 607 swÄar tadžhat 138 ťa/aZ 636
se 83 £pZfca 67 621 Äepta 621 &eráfc 629 šuchotat 631 Zá/fe 633 tágřo* 138
šplochte 461 627 Aértaí se 610, 624 šucholit 631 šukaná tajtr(d)lík 637 takřka
šplouchati 621 štezár 580 &i&ra 607 730 swW 630 šulcovat 531 talafatka 140
šplounati 621 štibrati 'žebroniť 611 sa 619 šumelit 209 ZaZap 660 ťaZo 660
šplúhota 462 šponár Štibrati 'okusovat' sumec 630 šumeliti taloupit se 639
621 špouliti 62 188 &íce 419 630 šumplíta 90 tamovati 639 tanouti
špračka 434 &táJa 108 éfóAZa šumraj 383 šumrovat 634 tapit2° 391
Šprachta 56 spraß 625 štíhlava 'prázdná 630 sWiZaí 630 s^p, taráňat sa 648 Zárač
479 šprihať 71 hlava* 628 podšup 287 A*p/ 619 (teřeti) 641 tarazdit
šprincl 492 ^?r& &ίΛΖβ 168, 625 šupelica 209 s^pětó 636 tarvas 636 tavttó
482 Špróhršlí 185 &^2/ 93 štikati 630 šupkárna 268 637 tebernyj 642
sprZa 67 Šprlení 67 615 Aďec 628 šupotati 630 swrZač Jecna 663 řeď 640
špmiti se 622 šprtati i^ifca 626 ^^ý 632 íwri/ 672 Α*ΛΥ £e/&Za stč. 85
487 Briefe 482 103, 625 Mrata' 672 šustem 619 ZéTieZ 634 ZéTiZo
špruhle 488 špruchel 627 &ir&a 659 éwstáZá 619 634 ZéTmíZ 640
492 šprunclík 492 štiřička 227 (na)šustit komu 630 těhnit sa 641 te/ceZ, -
šprusel, šprušel 492 štiřikotat 104 éwsčfa/ 619 šustnout cíí 638 íej&a* 638
Aifft» 83, 109 se 619 šuvěrý 672
šušeň 591 šušovica
106
 757

tejnit 664 teklík ťohnat se 641 řm£, írráč 654 ťrwf tumava 646
663 Telnice 687 tofc 638 522, 650 trutač 636 čwrapa 660, 662
telej, teli 647 topan 294 trutina 650 ťr^e 130 tumpach 647
telpačka 117, 640 torbaci 661 JrýZ 655 ťrýma 628 tumrle 660 «ůnfca
temeniti (se) 639 tořánek ap. 661 trzovný plot 656 íržán 123 tunkabona
temný 646 teplaní tor# 648 'stržeň' 584 íržiíjf 651 647 Jwpač 135
117, 640 těré 242 totiZa 660 Jržfcatf 651 *ržn# toraß 661
Uriny 659 /érfea tottó 660 391, 651 třapec 585 <wrčáfc 661 tur
659 toVó 242 touň 661 třáseň 585 traskati 658 čin 661 JwseV i
4er£ 641 terygat tovránek 661 írasto 658 třasořitka JwzeV 135 to^toi
510 /encÄ 641 tož 639 533 třbuchan 75 í/Wi 124 frwtora -om
*Äe 93 Äw 642 φα£ 89 586 třenica 132 třenko 665 turenka 36
tibernyj 642 *ícř/a Zrcw/a 649 586 třenovní zub 548 turlíkat 659
121 tóAa 643 tragant 125 třepetít se 659 třepiti iuímui 662 tožfca
tó/ie 96 trajcen (ať jsem ~) 585 í/eefc 658 třesktati 648 íwž&a 659
tihélkovat 724 649 651 třesná 127 třeštiti ťwz 663 tvrzník
ÄZa 85 tihlečka trajda 506 'prásknouti' 663 fyca£ 663
724 tíhnouti 634 trajdati 649 658 Jrez 131 «réví ft/óW 650 tydlikat
tó%/ 96 tófcató trakat se 628 587 řfevZe 587 659 tygrbál 678
660 tóno 639 íímí tramtejliti 649 Jrí&itó se 626 fy&-663
se 634 tiňtěra 644 trandati 126 třicátník 'rejkan' 512 fc/fcatá 397, 423
tópetó 89 tranširovat 126 *rTOc/& 130 tříňata tymenec 639
tiplava práce 640 trantýrovat ap. 649 541 Jrm?/ 659 tříska fc/mZov 639 to/mí
tórató 664 Ury Jrap 508 658 (s)tříslo 656 *rís£ £ 647 tyránek 661
kat 104 tiřikat 104 trapilka 653 589 (s)třízek 131 třízvit tyrníť 661 fyfä
tósató 577, 644 íra^tó 423, 653 se 657 třízvý 589 'běžet' 664 fc/sa*'
tísniti 641 táv^s trapovat 126 ífížefca 589 třmen 586 577 #ž 639
96 tóže 643 JrcaZ 654 írpíí 'tipec' 643 třpeta
Zfcáce stě. 638 Zrcatá 146 295 *rp*/fy 295 ubrychtat 71
tkaloun 237 trejc(n)iti 649 Jtfčfca 635 fcič&a -o w&ž/Jě 78
tkanice 239 íretóž 649 278 tučmuž(iček) 384, úcestka 84
Jfcátó se 638 tremter 650 660 ťfoAeZa 660 ucmuchtiti 561
Jretor 650 άώΖϋ 662 ťuchmat ucra/ 101
tknouti 663 JW&á& 'popruh' 649 630, 662 tu£ 664 učanut se 634
tkymati 262 .%sitá ír/fc 628 tulejfka) 648 tuligat, - ráčasč 95
663 tlamka 250 JrfcoZ 128 kat 659 tulich(a) 660 učedník 666
tlápat 645 tfapató Zrfoca 650 trmudle ťwZitó se 90, 627 w5í& 190
636, 120 660 trnovník 34 JrocÄ tulmač 645 tulpa(s) úcin(ek) 103
tlaskomina 321 126 trochliti 652 ťrofc 660 tululum 660 učiná 190
/Mra 120 tlemiti 'drak' 126 trombela učupnui 108
se 645 ,tfesÄ;a 653 trombon 653 udačka 343
120 *Zows7 646 tromtejliti 649 čronZ událost 118
tfwcar 463 654 trpalky wdatá 111
tluč(i)muž 660 'škubánky' udáti se 118
tlumočiti 645 657 trpnut 652 řrsč udatný lil
Zraofc 717 659 Mé* 654 trto(z)nit wdíra* 666
tocmož 384, 660 636 trtožii sa 654 itáo&a 122
točen 'rejkan' 512 řrí^Za 636 Jrto/ 658 udolati 123
io&tó 638 /*>/&£ trubice 653 trucel 655 ikfoZé 134
648 trudovatá žába 517 wd/etf 666
íniZefc 397 trumbera ugrábaný 395
653 trumpeta 653 wAií 666
trusek 652 trusňák 294 úhon(a) 171
wAor 519
íi/ioz 173
uhraznút sa 186, 722
 758

úhrnem 184 ujec títécAa 642 áZéfc 638 včera 680 vezeÄ 697
= hujec 190 újesť utelpaný 645 ^Zéraí£ včetně 104 vhodný 173
228 újezd 225 sa 634 utěrka 659 včiZ 102 více 687
uklápat se 259 utíkati 638 utínit se včíné 624 viáZáfc 'bolák' 693
ukmochtit 561 634 utkati se 644 vdákat 247 vidomý 688
ti&or fna ^^279 tífojfc 637 atfro&č váatf sa 'vejít' 111 vidrbál 678
Ukrajina 288 652 Útvina 235 úvaha vděčně 117 viáfiZ 692
úkrají 288 ukynút 674 úval (a) 676 uvíka váV 680 vigráaZ 689
sa 212 ulejvák 692 ávin 692 áviťeA; váefc 117 vicherný ap. 212
329 áZeva 329 692 tivrač 701 uzdolet vdružiti (v zemi otku) vichtruch 583
^ZeAřa 329 123 tte&a 'šňůrka' 129 vece 'řekl' 687 vijehlávek ap. 298
úlich(a) 336 679 uzmouti 231 véčlopek 105 večmat ví;eZi 692
wZitá se 329 uzúlat 718 tfiefc 727 163 vécný 682 veď vi&a 689
uměti se 366 tózgrať 727 wžtťeA 688 veáZe 114, 120 vikoslav 67
umburek 665 728 vědma 680 věchar 689 vifo/r 'vích' 689
úmor (a) 382 véc/wtf 689 věchný viZéfóy 694
umořiti slzy 516 í>aci£w 139 vačice 687 ve;', -a, -e 678 věj viZßa 694
únava 392 trn* 675 vadka 678 ra/cřa očka 678 vejduněk 704 viZm/ 690
344 unylý 404 687 valadrána 43 vejhuda 180 véjfífc vinciř 'mincíř' 363·
upejdati se 219 valduvky 43 válenky 683 vejklíř 'vích' 689 vincíř 683
ífcpétá 705 676 váZetá se 91, 675, vejkudovat 304 vinouti 392, 692
upiskat 'ušpinit' 450 676 valibuk 676 mZitá vej(he)l 682 vejrunek vintýř 'vikýř' 689
úpolnik 469 úplný 461 se 675 valmem 676 684 vejřoviště 672 violka 142
uragán 417 w&aí 700 waZn^ 676 vampala vejstřelek 585 vejtýř vír 1° 521
úrupný 670 uruzgat 676 vandla 676 vání, 689 vejvar 672 vir gut sa 312, 689
518 wrvo 526 urvalý vánice 678 vanouti vejvařiční voda 672 virgule 691
397 wrvaí se 397 678 vantroba 672 vejžZe 705 vejžvara virvas, -vál 678
uřícený 533 wfísnráť vápení 'prach z peří' 732 veZmi 682 višaha 93
sa 722 uřknouti 397, 311 vargať698 vénťfcZi 678 visZe 597
670 tlsaá* 148, 535 vargosií 698 vargún t?en«náíi 403 ver&ež víZ&a 678, 692
U8atonit se 567 úsiZí 698 varhule 677 684 verčitej (den), viZfa/ 'hbitý' 701
542 uskřinouti 559 vartko 701 vartošna 48 vyrči- viZreZ 229
uskurat 547 ásraéi; varvas 636 rarW 702 tej 670 viZ# 'hbitý' 701
559 ΜέΖβΌέ 325 vosrman 162 vaščina véVný 69° vív&a 678
üsnotrfi 570 uspěna 679 va&fc 'vařečka' verpáw 73 vém vízgraZ 192
191 úspěch 570 678 vašnosta 678 691 verunka 50 viznouti 'spravovat
ustavičný 575 ústrety vátošna 48 váznowZi vesmír 364, 686 sítě' 679 vZáče 693
586 ř^íreř 586 679 važinka 49 vážit« vésiZi 691 vesnaZ vZáoeZi 463, 694
uščeknout 626 ťUfeZo 674 vážfca 674 se 593 vésZ 680 vláčka 695 vlačuhy
226 ušiditi 101 v&Záfc 105, 679 včelo vé^řeZi 691 veZ 693 FZacA. 675
uěkřdat sa 627 t^fcm jed 573 688 vlajka 694 vlaská 320
627 úškrt(í) 671 fna^ vetávh 687 vlaská kost 391
ušlechtilý 616 ušuntit veZcas 639 veZecÄ vlastní 694 vZásí 693
607 uštěpačný 626 mésíc 686 veZefc měsíc vláškovatět 693
uštknouti 626 ušvažit 686 véZéV 683 vlažný 693 vZAßt/
632 utamtat 636 veteš(nik) 686 véZev 694 vlidno 331
utěhniť se 634 328 FeZZá, FZeZwo 687 vZíára/ 331 vZiv 336
větroplach 701 v&fftt vZfc 'hračka' 699
692 víko jed 695 vZov 369
FZfova 695 vnahni
kost 391 vnavná fcosZ
391 vnikati 399
vnitrák 403 vniveč
399 vnuknouti 402,
565
 759

vňiUr 403 vroubiti 518 vroucný výluh 329 vymaniti zabřesklé dřevo 380
vobuska 408 702 Vroutek, Vrutice 350 vyměšovati 365 zábřeží 711 zabudlé
vobrývka 407 703 vrskat700 vymřít 'vymrznout' (prádlo) 666 zaburalý
vobůrka 60 (vy)vrsknút se 701 381 výňatek 231 77 zabylka 708
vodbička 409 vršlica 69 vrtihlav 298 vyndat 414 vyniknouti zabývati se 78 zoceř
vodonč 637 vrtkavý 701 vrtohlav 399 vypiskat 'datel' 111 začátek
vofendovat 415 298 wfocÄ 701 'vyžebroniť 104 začknouti 138
vochlima 196 vríowez 531 wé 522 448 vyráčit 'vyjevit' zodeÄ422, 711
vochoňuvat se 412 vné&ř 518 vrza^ θβ 718 výsada 539 zadrnělý 128 zadubiti
vojenská kost 391 699 vrzem 699 vyskeřák 627 výstižný 135 záducha 133
vojíra 227 vízgnúť 702 yrž^e; 577 výstraha 587 zagagalka 148 záhada
vojská kost 391 701 v/esÄ; (kyselý jak Vyšatov rybník 691 154 zahnítiti 400
vojtérka 638 v.) vyščeřák 627 i>2/£e zahrada 182 záhrobeň
vo&óZ 'vystouplá 72 vřítenica 702 705 vyšeptalý 604 -bec 181*
voda'235 vstřebati 585 vsčroc vyšetnalý 604 výšina 711 zachar
vokotrč 411 586 vsuvka 592 ráafci/ 'víš' 691 vyškerák 627 195 zachuta 162
ťo£a£e/414 volavka 687 vščievati 392 Vyšný (potok) 691 zachubolený 233
697 vo/cřač 167 všední 686 všehdajší vyšovatka 691 zajdák 536 za
voldúvat 167 voJný 687 všechen 687 Vyšovatka 691 výšovka jediná 228 zajetí
704 vopenka 472 všelicos ap. 685 'víš' 691 v#táa 663 231 zájezek 225
voplendovat 415 všetečný 663 ttóiďni vS/£ra 693 vyturovať z4&aZec 235
voradby 111 vorbička 686 váwde 686 - 648 vyváděti 687 vy zákamtí 709
409 vorčouch 697 vtalúpit sa 639 vta* vaditi (z dluhu) zákolet 270
vorefc 697 vorundat 634 rforefc 671 ítfon/ 711 vyvářet se (o zákorace 412
414 vosáchnót 536 661 wi&ec 404 bažině) zakutily 309
iwsáfc 105 vůči(hledě) 411 FWM 672 vyvěrati 702 zalikovat 331
voschápnout se 537 topon. 418 výbarky 61, vývěva 678 vývo; 692 záliška 332 zó7w
voskoviny — lasko- 707 výbava 48 vybičiti vyzuna 705 vzájemný 336
miny 321 vo8křivina 78 vyblizka 705 231 vzdychati 137 zalknouti 337, 729
697 voslitz 555 vycabený 623 výcuch vzhledný 167 vzta zálomka 339 záložna
vostenec 579 164 vycvikovati 91 pochop (a) 176 tfzt/ 329 záludný 341
vo(d)stržej67S vydatný 111 vydávat přepaČ 425 vzkolúpiti zamahnút se 49, 52G
vovtereh 672 vozataj 'štěkat' 112 výdherný se 270 vzlínati 337 zamastilka 'druh
688 wzd 192 vozdr 212 vyfiknutý 146 vzlykati 337 vznešený slív' 110 zámek 385
697 vozembouch 714 vyfrnděný 146 396 vzniknouti 399 zamér 364 zaměstnati
vozfter 436 vožanka výhřaviště 672 vznosný 396 vzpěčovat 365 zamlklé (dřevo)
719 vpeřiti 530 výcherný 212 se 425 vzpíčit se 718 380 zamoklý 395
vrá^ať 698 wafc 398 výchopeň 203 yz;poraítt&a 370 zámora 382 zámožný
vráfca* 698 vráňat vychvátlej chleba 203 vz^pwzeč $e 497 372 zamrhanec 381
697 vrangat 697 výchyrný 212 vzpurný 670 vzfc/fc zamrsklé dřevo 380
wa&itó 92, 698 wáz# výchytník 203 vyjádřiti 663 zandati 414 zanevážeí
sa 699 wažtó 698 214 vykřesat se 301 709 zanevříti 398
w&ač 526 vrčanka i*/fc&7 302 vyléčky za 'zda' 713 zanovec 216 zápač
701 wdlice 700 694 vylíčky 694 zábábon 58 415 zápala 430
vrdlouhat 183, 330 vyfdeJliťlU zabahnit sa 520 zájoétá 437 záplata
vřgala 93 vrhcáby 79 zabelica 708 455 záplatník =
vrhoslav 67 wn£e* zabilka 708 = záblatník 55
699 wwcocAáč 139 zabobony 58 zapomenouti 370
vroubek 504 zábradlí 63 zápora 495 zápraží
711
 760

záprseň 711 zarputilý zcípati 83 zcvaknouti 311 zgrysnout 186 zgublena zombidlo 556
670 zartousiti 510 záruží zdar 110 zdarma 110 548 zgúňat 412 zgybnut zon(a) 719
722 zarza 513 zářebí 181 zdátá se 118 zdatný 111 193 zgýňať 171 zháha zora 710
zaskřutaný 550 zástava zděn 121 zděrák 132 727 zhačovat 154 zor% 719
575 zasténá 577 zástěra zděrba 715 zděrovat 132 zhebnout 193 zhověřit zorný 719
589 zástinek 578 záščip zděrygať 132 zdím* 132 672 zhrzený 183 zAfi6erí zářivý 718
711 záškleba 612 zdí^ 714 zdítá se 118 188 zhudnouti 189 zAwfc zouběřit 672
zaškrený 615 záštita 627 zdoZatá 123 zdoZ^ 123 170 ζΛώηαί 715 zhunka zoubiněný 227
záten 422 zátáa 663 «Zrá&ec 125 zdráhati 171 zhurovať 706 z%d zounořiti statek 516
záfoA 422 zó&mí 644 125 zdrap 151, 585 194 zá&dfc 193 zibnúť zowtá 406
zatracepený 649 zdrapit 126 zdraž 127 193 zíras 533 zingra 716 zouvěřilý 672
zatrolený 649 zátvor(a) zdr/ta 284 zdrhati 132 zí£>ač 544, 711 ziratá zpestit se 446
662 zatvrzelý 663 záfyri zdrhnout se (o mléce) 719 zívati 711 zózač 665 z^év 447
711 zátyna 422 z ívadka 72 zdrštit se (mléko) z/átfft 689 zkazka 246 zpítiti se 718
'záminka' 72 zdříně 73 zdřízek 131 zkoušeti 309 zlatohlávek zpouchlé dřevo 498
687 zarde 686 zdÄY 394 zduvěřit 672 289 zlátolisko 649 zZeja zpovykat 704
zá?;e; 678 zdyblať 137 zdybnuť 124 336 zliknůť 729 zlobiti zpratek 571
zaverucha 684 zdygnúť 663 zdymadlo 716 zlombidlo 556 zrosí zpříkat se 492
závéč 687 závlačka 124 zdýmit 124 zdymnúí 716 zmajdat 348 způsob 500
694 zá?;ocř 687 137 zegzulka 726 zejjW zmáchnout se 361,716 zpytovati 496
zdvo; 692 závora 711 zejmati 231 zejména zmargonit 380 zmatek zraditi 505
703 závozda 192 230 zelený 714 zelknouti 354 zmehnouti si 49 zražna 510
závrať 701 325, 729 zeraáfc, zemce zmechnouti se 361 zrízek 131
zazimnalá kráva 704 63 žemel 541 zerzat 528 změknouti se 361 zrzavý 513
zazsi 708 zbaviti 48 zesnouti 570 zeveí 711 zmenouti si 49 zmésť sa zrzoun 718
zběhlý 53 zbenka 712 zevlovati 711 zevrubný 354 změstit sa 365 zraéY zřejmý 719
zberba 64 zbilko 576 522 zgábnót 240 zgáňat 354 změtat se 361 zmetek zreíeZ 719
zblajznout 55, 337, 412 zgerba 64 zglýňat 58 571 zminek 371 zminouti zrez 131
453 zbliknouti 284 zgrabělé ruce 151 zgrablí si 49 zraofc 717 zmola zřítenica 'slepýš' 702
zblina 576 z&Zo 576 151 zgrroač 240 zgrbla 368 zmotat se (na něco) zřítelnice 718
zblúzaí 571 zblýňat 715 atd. 549 zgrrMífc 296 371 zmožený 171 zťapat 636
zbouzet 571 zbožný 75 zgrbnúť 240 zgrúlat 285 značený 414 znafc ztráta 649
zömri 64, 722 z&rarí zgrýfať 132 zgrýňat 58 717 zna/ 717 znaviti zčrií* 650
(sebranka) 64 zbro; 68 zgrýpat 132 392 znezeč (sej 367 zw&áfc 'rejkan' 512
zbřidit se 702 zbujný, - znocht 439 zno; 717 zuberek 724
nik 76 zbuMt 78 zbyčit zoZiť sa 658 ztHaČ 630
78 zbyknout 449 zbytek zumbidlo 556
78 zbytněti 78 ztinaí 715
zwnéí 717
zunkati 719
zupat 135
z(d)urdilo se mléko
670 zůstati 575
zwčra 229 zuvířilý
672 zvadřit 689 zvař
593 zveř6a 682
zventit se 687 zvíci
687 zvičkať 689
zyída^ 680 zvířit sa
521 zwťfeJ 689
zviždělý 693 zvZá&ě
693 zvodeň 685
zvoditi 720 zvodňa
685 zvodonč 685
zvořeň 598
zvrchenek 700
 761

zvrsknót se 698 Zblun(k)a 74 ibluniť 58 Zgadlo 727 Zgamrať žma* 723

zvrtlík 701 zvur 416 íblunkati 57 žbřtiroí 150 611, 724 žaárač 628 Zmachlat 180, 730
zvyk 704 zvýtězit ž&oZena 76 Zbr áchati Zgarby 715 žaefá* se žmáZaí 730 žraeZ^
'vypískať (se) 71, 627 Zgloňa 250 ajrmíť 620 žmen 'řemně' 725
692 zybák 348, 621 Zbranda 71 727 žgroa*Zo 727 žraitó 386, 730 Zmoch
193 zyzať 665 ž&rícZe 187 Zbrnda 65 žgrrZo 549 ž>tó 727 730 Zmola 'žula' 731
Zbrouchat 71, 621 Zbrula Zgrňa 549 Zgrundat Zmolka 618 žmoulat
Zabník 319 150 Zbryja 66 Zbrunda 614 zgr™^ 550, 730 377 — zmuchlat 730
iábrati se 724 79 Zbrynda 71 Zbuchan ZgřandZat 614 Zmuchlati 382 ž^aví/
Zabránit 724 75 áfa% 723 Zdárat se Zgřindat 71 727 žofc 536 Zomrat
Zádlivyj 722 628 Zdercat 128 Zhoun(ek) 718 žfo-ant 377 Ziravina 722
£άΛα 727 Zdibnouti 626 Itfwc/ 132 183 žíóra* 188, 625 Zornák 726 ž^r 731
Zahadlo 727 Žduchat 628 Zduran(ec) Zibrovat 625 Zibrovat žowžeZ 729 ZouZala
žóAafc' 727 629 ždw (ch)aťQ2S se 724 ž^ZÍA; 724 729 žrec 726 žmo 726
iahavka 727 žáchora Zebronit 611, 724 žtáZo 719, 721 ž^aí žtzfcerefc 724
720 žo/Ďro 724 žato Zébrovat 625 žátfo 721 138, 727 ž^řa 727 %Zo Zubrovat 625, 630
721 * řaZ 724 Zehnouti 727 Žehrati se 719 gtóatí 727 ži/tó se Zudlařiti 189 2wdZií
žatá&& 728 Zalinka 730 — Zejbrovati se 153 166, 194 žtraař 723 732 žw/toé 189, 724
728 žaZofca 724 Zelinák 728 Zelinek 728 Zimrovat 625 Zingla žticAaí 732 žuc/to
žaZtár 721 íamlat ßll, Že/více = ze/να 714 727 Zingla 725 žiravý 180, 732 ž^Zař 630,
724 zamráfc 720 Zemnička 605 Zemořit 730 žíretá 722 žtéZaíé 732 žwZitá se 90
Zamrat 611 žawdera 611, 724 Zemrat 724 čeft 727 žižZavý 727 žtómo Zumlat 377, 732 žwpa
720 žapZaí 611, 724 728 žengrZe 722 729 ZíZniti 727 'koZich* 630 ž^áfc
žara 'záře' 710 íarlavý Zeniclca = zemné 725 ZiZvolek 610 žZatec 630 Mr 721 žwva 163
721 iartóa 726 ia^va Zenylka 728 žernafc 726 597 ž7o 724 žZoitfefc Zu(va)ť 732 Zvádolit
728 ZáZda 721 žerowí 722 žera& 222 730 Zluclca 558 žZwto 732 Zvaholit 632
žažwZa 729 ž6eZ 138 lefáv 222 Zeřavý 722 617 žZ^fca 630 žZwva Zváchat 180, 732:
Zberce 187 ž6Wo 187 žerwžeJ 722 'druh otoku' 168 žvaZec 209 Zvandat
íblabonit 55 732 Žvanit 732 žvátá
Zblabunka 74 180 Zvondat se 632
Zbláchať ap. 621 Žvýkati 732
Zbleptati 56
Zblouchat 621
Zbluchan 75, 712
Zblúchat 621

SLOVA PRASLOVANSKA A OBECNÉSLOVANSKÁ

a 36 αδΖο 214 asenb 217 a^f^er* balamgtiti 43 bedrbnbCb 50
ablonb 214 224 ave, avo 225 balvane 44t baňa fteZwb 57
abolnb 214 aviZi 225, 669 45 6ara 47, 61 fcerďa 73
ataZ* 197 avor* 218 az* 218 baram, 51 basnb 47 6erá*b 73
aá** 442 fcaíatá 41, 48 bergti 63 aera*
agwg 221 δα&α 40 babrati batog'b 48 baviti 48 72 fterfc* 72
agr/wZ& se. 221 40, 348 bacati 41, baZati se. 49, 351 berm$ 72
ágroda 215 oje 425 δασηο 42 6e&f& 59 6eaVo bersťb 72 6erza
681 aZčbn* ftajató 42, 47 50, 51 72, 74 beseda
319 apaíi 216 52 6βζτ> 52
 762

běda 53 bobbWb 74 fepcíp 75 bbčela 679 čersti 99, 107, 290,

běditi 53 bgk* 76 bračbka 71 fcbratá 63, 64, 72, 73 589, 658 Čers* 549
běgati 53 &raft"b 48, 64 orestá 74 bbrdlo 67 čeršbúa 657 cerí* 'rákosí'
běgti 53 bred* 214 brid*k* 73 6 brdo 65 589 červo 587 červbjb 587
běl* 43, 51, 54, 60, oríwb 73 &r&* 73, 74 bbrg*lěz* 66 &*aZí 1° 100, 197,
466 běhmo 51 břitva 74 fcroť&fc' 68, bvrlog* 67 280, 408, 492 česati 2°
běs* 51, 52 Uláti 53, 69, 74 broněti 68 6rowb obrubno 72 95, 100, 244 česn*(k*)
712 bičb 53 6t<fZo 68 ftrtícÍT, 69 bruch* 73 100 ceZa 101 četa 'pár'
53 brusnica ap. 70 brusiti 68 capati 81 céáW 82, 104 107 četvbri* 107 čety re,
biti 54, 467, 707, 712 bryzgati 71, 489 cěZttá 82, 229 cělovati čbU 107 é§áO 92 Čgsí*
blazn* 55 Mécfo 56 blesti &7"bérfb 487, 489 6rt^b 82 céZ-b 82, 229, 713 95 c§sZb 95, 625 -četi
56 blizna 57 bliz*k* 57 58, 72 brtvb 71 brázditi 70 cena 83, 245 cěpati 83 104, 273 ci 101 čiditi 101
&Zpcfótá 57, 341 br*zda 70 6rb5íi 74 cé^tá 83, 626 cep* 83 čichati 314 &Z* 102, 409
«Wpcfe 57 bluditi 58 brbVb(no) 72 bučati 74 cěriti 83, 627 cěsarb 87 čtmtá 103 čin* 103
Wa&*b 58 bluzgati 461 ürada 61 &wáW 74, 708 cesto 84 céva 84, 88 Ärirfb 103, 627 čislo 104
bltchá 56 bl*skati 56, 58, b^Ttói 62, 78, 407 cěviti 88 cév* 84 četa 84 cwrfi 101, 104, 108,
79, buchngti 76 bujbWb 76 cbr(b)ky 87 396 čist-b 82, 104, 387
612 blbskati 58 bukati * tlouci* 62 bukati čiib 104 CM&* 107, 614
blbstati 58 blbvati 51 bo 'bučeti' 74 6wßi> 76 caäW 93, 234 ca/aZí 93, čuchati 102 £uti 102, 104,
58 oofcr* 59 δο&τ> 58 bura/buřa 62 fcwritá 62, 96 cákati 96 ^a 94, 107 648,
bogaťb 59 oogr-b 52, 59, 77 &w& 77 6#e«o 78 čapati 94 čapla 94 cap* 716 čudo 108 čup* 614
75, 393, &2/&τ> 78 byl* 78 bystr* 97 Čara/čar* 95 Čas* 95 čbban* 138 čbbela 105
625, 712 bojati se 79 bytf 78, 465, 484 caáfa 104 cavfca 246 čb&br-b 138 iy'b 101
48 bojazub 48 6q;'b bzikati 79 6*oeZa 679 cečZ* 95 Čecha 101 čbkati 615 ČbZn* 105
55 δο&τ> 60 otcřětá 49, 59, 398, čech*l* 96, 316 ceJadb čbtnelb 105, 679 čbrmb
bolboliti 55 fcoZétá 496, 563, 708 b-bdla 96 čelesno 97 c'eZri'b 98, 99 Čbrmbn* 98, 99
60 ooZgr* 55 δοΖηα 50 btčbka 49 b*dr* 59 105 ceZo 97, 665 čelo čwn* 98 Čbrstvb 99 čbr**
55, 450 6ó7čo 55 btdbna 50 δτ>Ζδ·& 56 'tlupa' 105 čelověk* 105 99 čbrviti 99 cVub 98, 99,
borbor* 64 oorcZa b*ltati 56 b*rb*lati 65 íeřt^/b 96, 437 čemer* 97 656 čbstátá 101 čwrfb
62 b*rchati s$ 66 &T>r£&, - Čepelo 98 čepurbn* 103 101, 466 čbfo 89, 398
bordavica 63, 702 öorgfb 69 foríb 69 ftirzt 37, 66, čepyrbn* 103 čep* 97 Čbtvbrťb 107
63 oorna 64 borniti 64, 70, 71, čepbCb 97 cerdá 291,
722 6orrib 64 403 δ·&7"ί> 588 čerm*cha 586 cern* cto/a 110 daZefc*
6or^* 61, 63, 64, 68 51 b*zg* 52 6- 548, 586, 657 ^ern* 110 á*aZb 110
borv* 65 borzda 65 .oort bz-b 52 bbĎr- 'střenka' 293, ďanb 110 dařiti
61, 65 ftoatá 59, 79 b 59 586 čerfpjti (se) 110 dar* 110
605*6 61 98 Čerp* 586 ďatf 111
botěti 61 ČereZo (u pluhu) 107
bobula 44 Čerslo 'tříslo' 658
δρότΛα 44, 59, 74, 77, čerslo 'slabiny' 658
722 bgb*lati
74 δρ&Ί>ηα&#
74 bgbbnati 14
 763

dáviti 112, 656 dgchniti 653, 660 dilbjb 114 örZogr-fc 168
davbWb 112 dgsati 135 dbrib 114, 173, 469, glom'b 339
•de 247 dptá 124, 224 663 dbrgngti 125 glgbok'b 169
debelt 112 drabina 125 dbrwb 128 dbroptt-bva grZp&7> 169
deg^tb 113 dra&b 125 129 dbrpati 129 tfbra^ grZwža 185
delto 119 drápati 126 115, 117, 126, grZwcAT, 170, 695
derwb 131 řZražnb 127 127, 706 óbrtb gluiwb 170
ďertá derp 128, 129, dreve 132 129 dbrz'b 130 glupt 169
132, 654 derti dbrg cřrevbnb 132 dbrzati 131, 713 grZt/äa 345
129, 132, drělcb 131 gltbiti/gl-bbti 168
387, 439, 666 dervo drěmati 131 eéče 224 glttati 169
128, 131 desnt 115, 116, dristati 131 erg&-& 223 grZb/b 254
481 deset b 115 desbn-b droö&i 128 §íriíi 229 gnaťb 171
116, 481 devět b 116 dro&t 128 ědlo 228 gnaťb 'špalek' 391
desto 111 rZgswo 111 drobbWb 128 éďro 388 gnesti 172
desno 111 ^eřb 111, 224 drozďb 129 érab 223, 228, 357, pně« 171, 172, 400,
<žéd#b 113 déd-b 113 drozda/droždbja 129 564, 600, 693 564 gněvati 171 gněvb
<Ze7a (postposice) 210 dr^t 129 ězva 230 171 gnězdó 172 gnibati
dělati 114, 117, 393 dělo (frpA;* 129 172 gnida 171 grmtá 42,
114, 117, 120 cřéZt, 117 dr^gr* 130, 708 figa 142 fukati 172 gnobiti 161 gnojiti
dera 117 <žé*e 118, 122 druzgati 130 145 172 grnojb 172 gnusi,
dětidějg 113, 118, dfbgati 127 172 gobbZb 173 (70ťfa'tá
153,234,279,387, drtgttati 127 (7a6o^ 153, 194, 410 318 groeít, 173, 213, 466,
409, 414, 591, 595, drtžati 127 gabrt 153 gadati 154, 640, 687, 708,
666 děti děmb 118 drbbati 127 467 gradtfó 154, 159 709 godbu-b 173, 318
děva 116 děvetb 116 drbviti 130 graď& 154 gagant 235 gro/b 174 groZÓT, 166
déža 119 di'H 119 dirati dttĎa 124 gagati 148 gra/b 155 golěm-b 174, 370 golěrib
117 dwatá fsgj 119 diviti dwcA-b 124, 133, 440 graZa 149, 158 galiti 175 poZrag 166, 167
8§ 118 div-b 118 <iw* dumati 134, 385 'házet míčem' golnt 166 golodb 175
adj. 119 όοδα 1° 121, (řwjoa 124 149, 158 (vy) galiti golgb-b/golgbb 175
387, 563 doba 2° 122, dwjořa 124 157 galgza/galgzb 158 golsati 166 groZs* 166,
713 dobr-b 122 erwarb 124, 626 gaňati 171 gasiti 162 681 groZva 167, 715, 716
dobyti 'zploditi' 122 ďwra 124 graíé, gračg 154 groít, golvbúa 167 groZ* 166,
dobyt-bkb 122, 575 dojiti durěti 135 162 grcréb 154, 162 167, 175,
116, 122 cřwritá 135, 723 gavez'b 163 gavědb 163 190 groZb 190
durbtťb 135 eříiča 135 gaviti 410 grZacZ^* 166, gomola 175 grom-b 170
dolga 120 doZita ďwfc* 124, 137, 704 321 glaďbkt 166 glezbWb goniti 171 (7on τ> 171
120 doZrib 120 «foťflíť 410, 714 dvo;'b apod. 167 gl§dati 167 grora 176 gorazďb 510
dolto 120 <fatř* 136 dvorTb 137 gl§děti 167 7Zé6^i 199 gorbbje 187 gorďb 182
134 domovb 134 dvbrijdvbrb 136 dýchati glěmyščb 167 grZém> górcAT, 182 gomostalb
rfom-b 123, 134 137 cří/mg 137 ťři/m-b 167 grZma 168, 254 183, 517 groré^ 176, 177,
dorga 125 (Zorgr* 134, 137 (žy/ía 137 grZieíťz 168 glistati 168 279,
125 dgbrava 123 ďbbati 112 efofcrb 112 grZwa 168, 254 grZwětá 722, 723 grore
dgbrova 123 dp&r-b d-bchngti 137, 387, 168 glizdati 168 grZo&a 176, 177 gořbjb 176,
123 <Ζρδτ> 132 634 ďbchořb 643 259, 441 grZo&itá 168 177 gorbk-b 177
(Zpgra 133 ďbfoi 112,437 d'blg'b glodati 168
121 ďtna 121 ďi,no 121,
409 dtska 115 ď&vé 136
ď7,ždb 116 tfiřa 114,
120 dblbati 119, 235
dbZgr* 121, 114 dbliti
114 dbZžb 120, 121
 764

gospodb 150, 177, gruchati 185, 295, chlupatí, -ěti 201, ťn* 213, 227 tnb^'b
431 gostb 177, 178 523 287 227 &&α# 691, 671
gotovt 179 govedina 181 grw&z 186 chlup T> 209 aréo 228 isZ-b 228,
govedo 181 govedb 181 grr?/zZi 186 cAZwtá 200 494 #* 229 wo 230
govovb 181, 707 govbno gr*bmolT> 184 choboťb 202 ívero 213
181 grpöa 179, 189, 303 grbběti 182 choditi, choďb 202,
ggg'bnati 190 ggseri, 191 grbjati 187 468, 520, 711 ja&Zo 214
grp$Z& 180 ppsZt 180, grbměti 159, 189 chochotati 197 jabťbko 214
520 pps^ 191, 192 ggsb grw6a 193 cAotá-b 198 jadoviťb 219
191 grpZ-b 192 gubiti 193 choliti 426 jocZ* 219
ggzr-b 192, 194, 281 ggz- guditi 194 chcípá 198 jagra 215
b 168, 190, 192, gugati 180 chomgťb 203 jagrZa 215
281,408 ggia 180 gumbno 190 chorbvb 204 jachati 221, 224, 225»
grabati 182, 183 grrao^ grtma 179 chorrrvb 204 jfa&o34,215
182, 503 grabla 182 guúaťb 191 chorna 204 jalová 215
grrao-b 153 grada 183 grwno 191 chorggy 278 jalovbCb 215
grraďb 182 gramada 185 gtóa 152 chorstb 205 jáma 216
granica 183 grrawb gvězda 192 c/wrtétá 202, 208, jaro apod. 217
'hrana* 152,183 grranb gvozďb 192 210, 411, 573, 711 jior-b 76, 217, 227
'větev' 182 grana/gradna gvozdb(jb) 192 chovati 203 jarbmo 217
183 grebati 182 gybati 193 cÄpsa 191 jřosenb 217, 223
grrefcewb 187 greblo (po)gybelb 193 cMb 210 jasla/jasli 223
187 gre(b)ti 181, 187 gyngti 193 chrabro 198 jaswb 218
grebblo 182, 187 grreáa gf-bot^ 163 chrápati 204, 208 jaščuvb 224
'hřada' 186, gi>bngti 193 chrostati 207 jas-btreb-b 218, 224
188, 726 pr^ďá g'bb'bkt 163 chr$dngti 200, 207 jíafo 218, 427
'záhon' 187 gredelb 188 gnbZß'b 170 chrěn-b 299 javor τ, 218
gr^cZ* 186, 188 grezngti g^rrťbzati 165 chrom-b 206, 407, 622 jazvbCb 225
188 firrecÄT, 188 g'bnati 171, 708 chrupati 207 jfaz* 218, 225
gr&tó^. 188 grri&T, 188 grtr&T, 183, 187 chrustěti 206, 655 jazditi 225
grimati 189 grrwa 189 gr-breZZo 183 cfatití 206 je&aZí 219
grivbna 189 ^τΌδτ, 182 gT>rďb 184 chrbbtťb 187 jedZa 220
grochati 185, 515 g^rma 184 c/meř* 209 jřecří'«, 228
gromada 185, 410, gwwb 184 c/mZ* 203 jedbWb, -iwb 219„
582 - grorrvb 189 g^rstb 185 c/mr-b 209 220,721 jfeaVa 220
grroZ-b 185 grroza g^rstati 207 chvála 210 jelenb 222 jeZifc-b 222
186 grozďb 185 grT>rZatá 184, 185, 207 chváliti 210 jřeZ-bfc-b 729 jřeZbCb
grpo* 186 grpcta 186 g^rtb, -anb ap. 185, chvaťb 245 221 jeltcha/jelbša 41&
grrpeřb 186, 486 510 chvějati 210 jesrab 38, 231 jestěja 339
grgziti 188 gmída 185 gr*b$Zo 165 chvojά 211 jezero/jezer-b 225 ježb 226
grudbn-b 185 g^sngti 165, 167 chvorstati 206 jfe&zíť 219 jýčbtny 219
g'bzeti 153 chvorsťb 192, 205 j$driti 214 jgcZró 214
g'bziti 302 chvovb 203 jfgdr* 214, 229 jedrbWb
gr^zZo 316 chvosťb 211 214 jčgr-b 225 igíť 213,
chyba 211 347, 366„
chabiti 194 chybati 'házeti' 211 493, 466, 524, 564,
chab'b 194 chýliti 212 703 jgZro
cfazjatí 259, 394 c%Z* 212 218 j^rž/218
chalgga 158, 195 c/w/r-b 209 j$zylcb 218
chcdb/chalbjb 195 chytati 212 jttgr-b 226
chamwb 196 c%Z?"b 212 jwcÄa 226
chasa 197 chyz*b 212
c&aZa 197 ch'blbiti s§ 200
cÄata 197 . ch-blp-b 209
cftatá cfta/p 259, 394 ch'blum'b 200
cftatá chapg 441 ch'bmelb 201
chlapti chlapg 198. c/^rZ-b 206
715 ch'brpa 206
cftZéo-b 199 cWZ* 207
chlév τ, 199
cAZpďb 200 *212
chlgdbje 150 i&ra 226
chlujati 200 ÍZT, 227

junt 89, 232, 367,
408 junbCb
232 juß) 230
jb 215, 222, 471, 723 jtgo
220, 226 jigra 181 jbg-
bla 220, 724 jbkra 'kra'
287 jbkra 'jikra' 226
jbkr-b 227 jbltk-b 325,
729 jbmelo 230
j|67Wč 230
jbmati 347
jbrněti 366
jjbttt 401
jbskati 213
jbskra 227
jwrt* 228
jbsHba 230
jfw 706
jbzporťbkt, -ptr- 571
fcooofo 233, 239 kadeřa
234 fcaá'/i 93, 234 fcodb
234 kadblbt 234 Αχζ/αϋ
(sej 83, 245 kakati 235
kalati 252 kalina 236
&dW (železo) 236,
286 fcafo'to* 235
haluza 237 fcaZ* 235,
236, 237,
514 Arami/ 237
kamykt 237 &ána
239 fcanitá 239
&apa 240 kapati
240 fcaro 242
karasb 242 fcaratá
242 &asatá 244
&a£a 244 kašblati
244 fcráJb 244, 311
&ava 163 kavka 246
βανο-νοττιτ, 163
kázati 246 kázniti
246 terib 246 teitá
246 klaňati 258
Mcwtó 134, 252
klegztati 254 klek-
btati 254
765
fcZepatá 236, 255 kolomazb 270 kostwb 281
fcJewb 254 kolovorťb 270 fcos* 279
klestati 255, 300 fcotet, 251, 579 fcosT>adj.280,281
klevetati 256 fcoZtá 128, 204, 252, kosula 282
fcZénb 254 268, 270, 277, 305, fco£b 82
klesati 255 395, 545, 547, 668 fco*ř 283
klěskati 255 koltiti 150, 252 fcotátá 'ploditi' 283,
fcfésčé f-e; 253, 255 koH 204, 268, 306, 388 548 fcotátá 'káceti'
fcZésčb 257 komár* 271 254,
Jttftb 253 komolí, 271 283, 285 kotobolbCb
klěviti 256 komonica 272 284 fco** 283 kot-b/kgťb
kl§cati 253 komoňb 271, 307 285 kot-b(ka) 266 kottka
fc^ča^ 254 komora 272 'větev' 284 fcotefo 283
kledsati 250 tai 202, 271, 272 fccrfbCb 283 fcočbZ·*,
&/β&αϋ 253 konati 272 283 fcovatá 286, 305,
klekngti 254 konopa 273 310,
klesati 255 fconb 271, 307 314 kovriga
kleti 257 konbCb 273 264 fcov* 286
&Jg*ra 257 konbČati 273 fcoza 286, 310, 715
H«M 301 konychati 269 fcozbZg 286 kozbH 286
fcZm* 257 fcopa 274 fcoža 310 kožucht 310
kloniti 'darovati' 468 fcopatá 1° 274 kgblo, kgbblo 303 fcpde
fcřoraií* 258, 546, 566 fcopatá 2° 274, 275, 282 305 fcpeřeřa 284, 304
klopiti 254, 255, 259 kopystb 275 k?delb 234 kgdeřa/k deřb
klopota 259, 441 kopyto 276 234,
fcZpoo 259 ÄJO^T, 274 304 fcpdéZb
fc/^fc-b 259 kop-btb 275, 113 310
klučiti s$ 260 kopbCb 274 fcpcřiia 36, 209, 304
klučb 256 kopbje 275 kjdbra 304 fc^ořb 284
Buditi 256 kopbno 275 kipa 308 &7£>atá285
Kwďb 256 fcora 279, 308, 547, 548 kipina 308 & sátá 95, 285,
Ikřwfca 256 korab'b/b 276 309 k^s-b 309 fc;rfa 304
Bungti 260 fcóVoátá 288 fctfatá 304, 309 kýt 310
fcteatá 257, 261 fcoro-&288 fc^eřb 310 kračati 294
Kwzaíi 260 korbbji 288 fcra/b 288 krákati 288
A^fc* 258, 293, 507, 614 fcorenb 249,279 fcrasa 290 fcrastá 290
kHk-btati 254 kltzngti 260 fcoWtá 242,279 fcorřb krasbWb 290 krémy 299
&Zb;'b 254 klbvati 260, 289 korpavt 205, 517 korpt krepelt 296 křesati 300
261 kňiga 263 fco&oZ-b 240 korsta 205 korstati krápati 299 fcr^atá 299
233, 239 A;o62/řa 264, 207 korstilb 207 ÄarsZb krěpeněti 275 krěp-bk-b
271, 307 kogut-b 267 205 fcortátá 290 &or*T> 299, 300 krěsiti 301
fcogr^b 266 kochati 267 290 korťbk* 290 fcora* fcrěsZo 296, 300 Ατΐέαϋ
kokora 100 kokoravb 267 181, 290 fcorvb 290 301 fcráZZo 227, 301
fco&oZ-b 267 fcoZačb korystb 279 &οπ/*ο 279
267 fcóWa 250 kolébati korbCb 277 fcosa 1° 265,
268 AjoZéja 268 feoZeda 280 fcosa 2° 266, 280, 281
268 fcoZeno 175, 268 - fcoírctá 280 kosma 280
koli 269 kolmeťb 251 kosmaťb 280 kosm* 280
kolmoli, 251 fcoZrca 306 kostr'bb'b 281 fcosčb
kolnica 251, 306 iboZo 280,282,428
267, 268, 26», 270,278,
306

křik* 301 krinica 301 kr
in* 413 krivb 302
krivbda 302 krizb/kryzb
302 fcrocW 294 krojiti
288, 292, 294,
301 krokva 294,724
fcrofc* 294 kroma 294,
549 fcromé 294, 568
kromiti 549 ßrop^i 280,
295, 516 kropiva215
krop* 275 krosno 295,
296 krotiti 295 krot*k*
295 (po)krov* 298 fcroa-
b 295, 297, 527,
549 krgtiti 295 ßr^-b
298, 668,469 ßroz^to'
297 kruch* 297 křupa
295 &rwp·* 302 Ari^řo
186 krušina 298 krušiti
297 &T2/ kr*ve 292
Art/Zi 298, 301 Är-
bCÄa 297 kr*ch* 293
kr*ch*k* 297, 298,
299 kr*ch*t* 297
Αττ>ίτ> 296 kr-běiti 297
Ar-bářb 297 Arbčb 299
(o)krbjati 412 krbstiti 300
ΛΤΪ>*Ζ* 300 £t*5a 303
fc™5o& 108 Jfc^es-b
108, 285 £wáW 304
kuchařb 305 kuchyňa
305 fcw&a 291 kukati
550 kulgati 306 ^%-b
269 fcttřb 306 fctma 307
kupat kup* 307 kupiti
308 kupovati 308 fcwrai
285 kurop-bty 278, 309
766
kur-b/kura 278, 308, Ä^rma 278 k*rmiti 293 Zgaato' 458
309 kur*/kurb 285 fctrm, 152, 294 fc-brpa lech* 325
famtá 309 tos** 309 296 k*rpati 296 k*rpéti Zg&a 558
fcttz/ia 310 kvaka 310 207, 296 k*rsati 296 lekati 325
kvákati 311 kvapati 240 k*rzbno 298 A^b 249, Ze&to 'líhnouti' 332
kvapiti 311 kvariti 311, 279, 288, Ze/a 106
551 fcras-b 244, 311 709 k*senbd 302 lébav* 323, 334, 330
kvelpe 257 fcvéč-b 312 &%£#* 314 fc- léčiti 325
kvičala 312 kviČati apod. bter* 305 iťbZo ZécAa 65, 332
312 kvíliti 312 kvisti 312 101, 247 fc-bžbd-b Ujati 325, 336
kvokati 313 fc^/íZatá 313 247 Zéfc* 325
kydnqti 313, 705 kychati lémezb 326
314 jfettfb 248, 313, 314 lada/lado 317 Zénito* se. 334
%&a 291, 303, 313 %Ζα Zafc£cZb 316 lénivb 334
314, 426 &2ß»&t 311, Zaefotá 317 Zén-b 334
315 kyprejb 315 kyprbjb ZacZ-b 317 ZéjMto* 327, 555
315 kypr* 315 %sa^ 148, lagoditi 317 lép* 'lep' 327, 388
315, 411 kysel* 315 kysěti lagodbWb 317 lép* 'lepý' 327
315 %eíb 316 kyšbka Zajato* 1° 316, 321,515 Zésfc* 327
129, 315 fo/*a 316 Zajato* 2° 321, 343 lesa 335
%voZi 316 fe'b lajbno 325 Zés&a 335, 466
(zájmeno) 247 fc* 232 Zatót 318, 331 léstvica 327
&τ>&οα 302 fc*<5bfca lakom* 317, 318 Zés-b 327, 328
302 fctda 248 iťbčZe 247 lampa 319 létati 328
k*chn(>ti 311 fctfca 302, Zapa 94, 645 Zeío 328
303 k-blba'i 260 Zajatá 1° 198, 199, létorostlb 328
fc'bZ&'b 185, 259 320,613 Zapatá 2° Z&b 709
&Ι>Ζ&* 248 fc*táa 313 320, 694 Za^to 320 Zévitá 329
fc-bZ^b 270 fcibfcatá Zastca 320 laskati 321 lév* 329
253 k*lzno 261 ÄJ^/-b laskrd* 321, 354 lastav* Z^zíi 66, 329
248 k*motra 262 694 lastavica/lastovica -li 330
Ä5T>m</ 261, 262 694 Zas* 321, 335, Ztco 331, 520, 554
fc'&WEiäzb 262 ifc^-b 354 Zato 321, 322 ZaíaZt Učiti 331
249 k*rtiti 291, 613 321 Zctó^ 316 láva 322 ZicÄ-b 333, 335, 336r
k*rčiti 'klučiti' 260 ß- Zažito* 329, 469 laznb 388 lichva 333
br<5b 260 k*rčbtna 291 45, 322 Ζαζτ> 322 Ze lik* 331 Zinatá 334,
k*rdel* 291 k*rgati 292 323 lebeda 323 lebedb 443 liňb 333 Ζήσα
Ä^rfc* 293 316 led* 324 Zeato* 329 334 lisica 336 Zisí*
lek-btati 325 lelějati 326 335 Zts-b 335, 336
Zemeéb 326 Zejoen-b lišajb 336 liti 334,
344 lepetati 330, 334, 397 336 loboda 323 -
lepetyřb 397 Zežato 67, Zogra 329 •log*
329, 332, 329 Zo;*b 343
342, 388, 449, 493, lokati 319, 338
708 ledo 317, 324, lok*tati 325
325 ledvbja 324 Zowwtó 339 Zóno
344 ZopaZa 339
lopuch* 340
Zos&ato* 340, 616
lososb 340 Zosb
340 lov* 342 Zoza
342 Zoze 342, 344
Igčiti 341 Ζ£ατ>
343
 767

Iqka 341 moíi 346,355 mazati 353, močara/močar-v 371 mi>lnbji 369 m-blviti
Iqkotb 341 368, 356 meób 357 mocW 371, 348 modliti 369, 372 m-bnog-b
lqk(-b)no 343 roeďa 361 medvědb 357 371 modr-b 372 mogtá 370 m-brky 380 m-
Iqk-h 343, 406 meer* 357 weZfco 368 371, 395 mogyla 372 brmlati 383 m-brm-
IqH 342, 345 melzti 122, 370 me&i mojb 382 raoAn, 372, blati 380 m-bšica 382
lubiti 330, 363 359, 369, 372 melzivo 561 moZcř* 351, 471, mizeti 386 m*žW 386
Zuby 330 368 meňb 370 merna 367 molnbji 369 mbdlěti 356 mbá7*
iwo* 323, 342, 430 381, 435 mertá 352, 353, mo&o 368 ?7?oZ^ 356, 414 mbgla 368
lub-b 330, 363 354, 368, 375 molb 372 mblčati 368 mblsati
lucb 341 373, 374, 379, 380, monisto 373 morda 369, 561 mblzati 347,
řwtai 200, 341, 343. 382, 562 merža 382 373 more 373, 374 715> mbrc&i 363,
475 lud-b 96, 331, mésti 360, 361, 374, mořiti 374 mork-b 370 mbnbjb 359
345 ludbje 331 fofc* 493, 560 m§čb 362 378, 562 morvbjb mbrkati 379 mbrknqti
343 luna 344, 345 /wlb m$óbkati 347 medlica ap. 378, 378 mbrskati 380
344 lupati, -iti 200, 201, 357 m§fc*fc* 358, 362 512 morz* 379, 381 mbrívb 382 mbrtb
298, 344,345 m^eo 346, 353, 356 mor* 373, 381 mosťb 380 mbrzěti 381
Iupiti3él,3á4: luspa 464, m$soposťb 353 meetá 374 mošbna 111, 374 mbrznptá 381
548, 558 lutati 341, 648 354, 355, 363, mořató fsej 372, 374, mbrz^fc* 381 mbsčb
lutovati 337 tót 337 377 meta 354 metežb 375,605,617 motovidlo 382 mbzda 386
Zwža 342 Vykati 337 354 m0t 190, 355, 357, 375 mofovpz* 375
fyfco 345 lys-b 345 358, 371, 630 motyka 368, 375 motylica na 395 nadeďa 387
ί*6* 323, 493 Hgati 330 mezdra 356 mědb 375 moíi/řb 372, 375 nacfé/a 118, 387
l-bfcatá 337 Jtfcno 325 357 mécA* 36, 358 mozg-b 377, 584 mozolb ηαο!τ> 387 nagl-b
l-bkttati 325 Itakati 327 měl-b 359 meltk'b 377 m£»; 382 mqditi 382 388 ησ,ςττ, 388 na}'-
***&*<· 327 tózm 346 359 mé7b 359 mpcřo 376, 383 mqdr-b 395 napbrsttk-h 486
Wbfca 346 hdza 346 mma 359, 364, 366 376 m£&a 'muka' 382, naroďb 389 nastergti
Ibgostajb 330 Jbgr^fc* měniti 331, 359 měniti 477 mgA;a 'mouka' 587 nastorga 587,
324, 330, 346, 'míniti' 363 měra 364, 376, 39fr na£b 390 woťb
466 hn-b 268, 396 měřiti 360 méVbn* 382 mýtátá 43, 201, 391 nav^ 391, 392
326 řbpčtá 327 476 mésgcb 360 měsiti 377, novb 391 ne 392, 398,
Ibskl-b 327 365 τηέ^ο 364, 365 513,514,560 403 mfto 392, 471
Zb«íb327 IM>* mězgá 367 mčztn* 362 m£žb351,384 mucha 376 nebog-b 393 nedéřa
328 Ibzati 337, 346 migati 271, 361, 362, mwZttó 376, 384 murqg- 393, 471 nedofygati
367,717,730 mijati 364 b 360, 377, 393 nedolog-b 394
macati 349 magati 347 mt7* 363 minutá 364 383 mwri 201, 377, nedgg-b 394 nechati
máchati 105, 348 mir-b 1° 364, 530 mir-b 524, 394 nenáviděti 391
ma/ato* 348, 355 2° 364 mwa 364 mitvati 618 my 384 mýdlo 384 nersti 396 ners**
malina 349 mař* 1° 366 m#w$* 366, 665 mt/fca^ 362, 385, 471, 396, 510 nertá 401
349, 395 maZ-b 2° 470 mitv-b 365, 366, 382 619,717 mýliti 385 nesfc* 396 netbjb 397
mam* 350 manut 46, mizgati s§ 367 τηΖαλα nw/sJb 34, 385 myšb 385 nevěsta 398 nevoď*
350, 351, 649, 367 mlaskati 367 mytá 384, 386 myto 386 398 ne- 392 nedra
414 marati 105, 348, wi/mi 726 mnicht 370 m-bCÄ* 201, 358, 372, 388 negra 394 něm-b
374 marbnb 353 máslo 503 m-blin- 395
353, 354 ma^b 353 b 369
motati 170, 201, 354
 768

ni 398 ogťbchnqti 170 ostbnt 420 08τ>ρα 419 pásmo 436

niob 392, 399 ogwb 410, 704 oetč* 418 05 b 418 osbfo pastá padlp 389, 425
nikati 273, 392, 399 oje 411, 564 418 otap'bk-b 422 otaviti pasti pasg 436, 485,
nitb 399 ofco 387, 412 s$ 422 otorp'b, -b 652 570 pastyřb 436 potoka
nit-b 399, 671 okotiti 8§ 283 oiroß-b 423 oírp&a 423 438 paznog'btb 439
niva 400 okropt 668 oiutiti (s§) 87 očbCb 422 pazucha 439 paž* 439
yiiz'b 400 okrqgťb 297 ovotb(je) 424 ovbcá 423 paža 440 pažetb 440
nižbnt 400 okunb 412 ovbfib 423 ov* 423 ozo3-6 pažitb 440 pečatb 441
no 400 o&i>wo 411 192 ožegr* 424 pda 591, pefctá415, 416, 440,
nogro 401, 406, 446, oZdi^ 338 666 pgrřb 666 pgror-b -441, 474
652 nogavica 401 oZenb 222 519, 667 pgrorb 667 pór* pektbéáO
nogttb 394, 439 noÄtfb oZfctíb 338 666 po*Z-& 666 ppor* pelena 55,443,458 pelest
401 nora 230, 296, 401 oZni 339 670 gsaďh 670 pčrooa 445 pelgngti 434 pelni>
nořiti 401 nor oviti 378 oZrib/b 222, 319, 320 128, 672 gtor-b 672 457 pelskati 459 peZtá
norv* 378 ηοΓ2ΐ 263 oZovo 413 .gtor'bjgter'b 672 pčrb 461 pelva 459 pelzti 456
nos-b 401, 402 novb 398, ohcha 413 403, 695 pty 235 gttk-b pelům, 443 per 491, 492,
400, 402 nozdri 402 nožb oZbéa 413 671 přbř-6 672 pzifc* 494 perďb 491 perko 492
403 tii/eČa 402 nuda 402 oraeJo 230 180, 219, 568 perki> 492 pero 443, 444,
nt*áW 402, 403 nuchati onuťa 415 673 496 perpíb 445 perpeťb
402 ňuchati 402 nutiti on* 37, 414 gžb 673 300 perun'b 445 perfc*
403 nyné 403 opak'b 415, 425 433, 478, 479,
n?/^ 391, 392, 404 ntné ope^b 415 pa- 424 , padati 4:25 495 per: * 491 pečřa
403 -Wb&čva 393 opíca 415 páchati 426 pachol§ 426 447 pedb 448, 653 pe*ťb
opléni, 416 pafco 428 pakostb 428 445, 653 peía 437, 718
obad* 423 obdvbrbje 136 opročb 489 paZa 429, 499 patót 429, petá 415, 425, 438,
ooícřa 405 oĎífo 405 orata* 416, 418, 505, 459 ^aW^ 'páliti' 430,443 447,464,472 pe*ro 438
obilbje 405 oblalcb 405 509,516 oro* 514 páliti 'odbíjeti' 430 paluba pe^b 447 pégra 448 pégrt
obličbje 331 oo&fc* 331 orá7o 505 or^6t 223 430 palbCb 429 pametb 448 péifcri) 442 péna 443,
ooZpfc* 406 obraz-b 509 ořechu 418 orÄK/fo 349, 430 ^αητ, 431, 569, 598 461, 555 pěnedzb 443
óbrěsti 586 obrinvb 406 507, 516 orhji 213, 516 panbji 431 2?ara/ -tve 432 pesnb 447 p&ta 451
obrim, 406 obrqób 407 orqdbje 62, 417 orqžbje pagčina 439 papfc* 439 péstati 446 pestun'b 446
obrvm-b 406 obsleknqti 417, 418 orstá 437, 515, pagz'b 439 paportb 241 pes** 446, 451 pes'bk'b
551 obščedati s§ 623 525 orřa/b 509 orvwťb para 389, 426, 434, 451 péšati 446 pé£b 446
o&wfo 406 obuvb 406 520 orz- 520, 526 488 párati 434 pařiti peří 447
oby čaj b 408 ofrb 404 orzlióbM* 520 orzsolb 'pařiti' 434 parítá 'letět' pětuch-b 267, 447
o&bZi, 406 o&bZbttt 517 orzbWb 510, 526 569 paskgdbWb 436, 614 p&bfo 447 pígra 362
406 O&btfb 405 ocbřT> oržbttb 521 orbta 417 pigovica 448 pijavica
408 oaoZétá 123, 409 osa 418 448
oďrt, 409 Oďbměti 134 osenb, -úb 217, 223
od* 178, 409 osi&a 418 oskomina 321
osk^rďb 421 osleknqti
551 08lb(p)nqti 554 osmb
419 osnova 565 οθο6α
419 ostergti 587 ostorga
421, 587 ostorga 420
ostrova 421, 583 ostrqga
421 osfr"b 418, 419, 421
08trT>bT> 420 osífbVb
420 o**b 419
 769

pila 449, 452, 453 pochva 468 pozdbWb 477 ppd^ 497, PŽ/re 502
pile 449 pojasati 435 581 pgpava 500 pop* P2/r#i 98, 612, 706 pyriti
pilbnt 449 pojfcwb 408, 435, 709 500, 718 ppfo 409, 476, s§ 103 pt/r-b 502 P2/rb
pipati 450, 451 pojata 427 501 pp£b 476 pra- 477 502 pi/sfc-b 502, 503
pisati 495, 446 pojiti 468 praskati 480 právo 481 pytati 496 p'blch'b 460 p-
pískati 451 pofcojb 409, 468 praviti 1° 481 praviti 2° blk-b 464 p'brskati 486
piskořb 451 pokořiti 279 481 prav-b 481, 571 p*rí-b 487 p-bta(k-b)
/»efc* 609, 451 pokgta 469 pravida 481 pražiti 482 278, 496 pytati 496
piskly 451 polána 469 pretivb 492 prgZa 494 p*<enbCb 496 p^tica
p$7a 448 poře 454, 469, 470, prádlo 494 pregati 490 496 p-btka 441 plvati 124
pitati 446, 448, 452 710 poZmo 469, 470, pr§gti 490 pregngti 472, pbchati 448 pb&Zt, 442,
piti 427, 443, 452 62Ö poZ<^· 430 polekati 488, 563, 709 pbZa* 434, 460
pitomí» 452 455 polch-b 453 polica 1° 490,492 pbln-b 461 pbZsíb 463
piťbťb 643 470 poZ/ca 2° 470 prošla 494 phlzti 456 pbnb 415, 443
pivo 452 potkati 454 polmy 430 pr§slewb 69,491, 494 pbpbřb 444 pwati 'letěti'
plakati se 453 jooZra-fc 453, 454, 469 pr$slica 494 pr^sZo 445,
plast-b 455, 457 polovati 342 /;oZsa 454 490,491 pr§etá 486, 494 479,482,569 pyrati
plaščb 455 polšiti 455 poZ/í 429, pretati 480 préiwb 494 'práti' 394,
platati 455 430, 459 poludbnbje 469 prěswb 491 prí 492 444,479,480,481,
platiti 455 poltbno 456 poZy-b 456 prigwstbje, -na 185 prikr- 445
/)/a/t 455 poZziJi 456, 463 poZ* b 493 priroda 494 pbrďétá497,482
/tfayitá 456, 462, 669 468, 469, 470, pritvor-b 543 pro- 484 pbrdďb 497 pbrétá
pZemg 457 498, 499, 570 prosinbCb 484 prositi 495, 670 pyrga 483
plepttati 56 poHdbne 469 polttb 485 proso 485 prost-b pwehati 583, 487
pleskati 458 470 polbsk* 469 485 protiv-b 491, 485 pbrchngti 479
pJes^' 454, 459 pomengti 370 protá 485 prgditi 488 pbrkati 482 pbrsi
pZeíe 457 pomogti 471 pomyje prpd* 486, 488 prgďbk* 486 pbrstenb 486
plesati 458 386 pomtča 471 488 prp** 433, 445, 488 pbrsťb 486 pbrstb
přena 55, 458 popel* 429 JOO^T, prpžííť 488, 490 pryskati 487
plč&nb 460 472 po?*a 434 489 pr-bčb 489 prbjatelb pbršati 478, 480, 487
pZesb 459 porgfb 478 porc/ιτ, 494 prbjati 490 prbjaznb pbríb 487 pbrvěswb 489
-pléva 458 478, 587 porkt 479 495 puchati 498 puchngti pbrv* 488, 489, 641
plisbka 460 pormy 479 porm-b 460, 476, pbsati 446, 495 pbstrgg-b
p/ocr* 457, 461 479 porpor-b 479 498, 533 puch-b 497, 496 pwrfi"& 446, 496
pZocÄ-6 395, 617 por^ 480 porfa 479 591 jow&tó 1° 498 pbs* 445, 495 pbšenica
/rZoÄÄJ-b 455, 462 porZ* 434 pu&ati 2° 416, 497, 496 pbšeno 496
plotvica 462 porzdbWb 482 498,521 pws^501,521,
ploviti 463 posag-b 473 poskoub 571 pusťb 501 pwi&a ra&tá 504
plugati 463 473 postat b 474 501 pychati 502 7^/ZT, raditi 'raditi' 505
plugt 463 postel a 474 postiti 502 raditi 'pracovati'580
plmkati 460, 462, se 500 postol 474 radost b 504
489 p/'wsfci/rb 489 postorn-bk-h 474 rad?» 504
ptušób 489 přuřa 464 poefo 500 pos-bl-b rcy'b 506
přwťa 460 pZidi 443, 552 po*·?, 474 ra&a 507
462, 464 pZ?/^' 463 pověrslo 477 povidlo m/c-b 294, 506
plyťblcb 464 p/Íc///b 460 477 pororzi, 486 rámo, ramg 507
pl-bkati 461 p/-6*i, raná 508
'pleť' 459 pfoíb 'plť' raniti 508
463 phvati 461 po 38,
415, 424, 465.
470, 471, 474, 477
pociti 409 podvojb 467
poefo 466 poá** 'půda'
497 pod-bbél-b 466
pogam> 467 pogreb-b
182
 770

ráno 508 ruměn* 524 runo 519 šestá seďp 521 sestra 542 skortcb 615, 619, 547
rarit 508 rupati 207, 525 mpT> seaVa 535 s§gati 535, skot* 548 skovorda 549
rarog* 389, 508 519 ms-& 526, 528 536 seatá 535 s§g* 535 skgdbn* 614, 623,
rat* 509 rw&tá 47, 519, 523 ruti sqkngti 536 sgžbňb 535 436 skgp* 548 skratati
rath 435, 509 rovg 534 mtátá 533 řuja sěďétá 52, 473, 539. 550 s&re&tá 613 skrětati
raz* 309, 509, 510, 532 řujm* 532 rwtá 532, 624, 670 secř* 421, 550 skrobati 49, 613
521,641 raziti 509 534 rwtátá 533, 699 ryba 604 sějati 'prosívati5 545 skrozě 549 škubati 614
rebro 529, 724 regotati 526, 683 rydati 526 n/ďb sějati 'síti' 544 sekati 568, skrina/skrin* 550 skřípati
529 re&tá 38, 390, 528 rygati 532 rykati 527 540 seto' 540 sěme 541, 550 skumati 716
397, rgpalť 512, 527 n/s* 512, 544 serao 541 seno 541 skusti/skubti 54, 614
407, 421, 423, 515, 527 n/tá 277, 528, 710 sé^b 'sin' 543 sěnb 'stín' skutb/skubtb 615 škvařiti
532, 670 remenb 530 ryvati 526 r-bďa 511,513 543, 578, 615 skvar* 615 skverti
remy 530 řemeslo 530 r*dav* 513 rtdavěti 513 606 sěnbje 615 škvorb 615 skvorbCb
re&to 530 reíezb 531 ^détá 510, 522, 523, 545 séra 544 547, 615,
reb* 223 retf* 396, 407, 528 r*dr* 510 sěr* 544, 604, 606 šestá 619 skvím* 551
417, r^jt^atá 513 r*** "152, 535, 539 seti 544 skytati 551
529 repb529 /·£$« 529 390, 416, setá 'prosívat' 545 sětva sk*rběti549, 614
resatá 529, 585 m**> 513 r*vati 397, 519, 545 séčb 418, 544, 545 sk*rbb 549 slab* 551
532 rěd-bkh 532 re;atá 520, setbfťb 604 sever* 542 «Jara 210, 552
533 ré&a 529 rěpa 530 526, 528, 603 sikati 538 s^a 390, 542 slaviti 552 slavbn*
rěpiti 669 rěpbjb 530, 595 r*žb513 rbVbnivb OTÍ» 223, 484, 543 sipati 552 sče&tá 671 sféd-
re&fó 531 re^a^ 290, 531 544 sfc>"b 544 s^a 545, b 553 s%a 332, 616
390, 407, 418 šiti 544 s^o 545 siťb s/éjo^ 553, 554 slim*
435, 531 saořa 604 sadati 545, 418 sin 543, 545, 607 554 stáná 555 stává
rigati 532 'pukati'521 sacř^ 521, skala 545, 547, 550 555 A* 555
nnptá 515, 533, 713 535 saditi (fakt. k seděti) s&aZboa612 škared* slizbjsliz* 554, 555 sřo/b
ristati 655 Wčb 533 riza 535, 538, 670 605, 611 skarěďb 611 555
534 sádlo 535 sada 538 šklebiti se 268, 612 skoba sZomtá 258, 556, 419
roď^ 494, 514, 526 rod* sacřt 539 sa& 536 546 skobta 546 skoblb 546 slon* 556 sčočá 556
514 rogoz* 507, 515 ro^ sakati 536 sam'b skočiti 547 skok* 547 sZoro 557, 705 sZp&a 1°
515, 521 rojb 515, 533 537 sani 537 skolbiti se 612 skololupa 558 sZpßa 2° 558 stá/#a
roniti 516 ro&fc 515 scénb 543, 578, 606 se, se 613 skomliti 547 skop* 557 sluch* 559 sluna 558
rosa 517 rota 518 rov* (reflex.) 390, 'škopek' 612 skop* slun* 558 slušati 559
520 rozgra 518 rgčb 522 419, 500, 565, 595, (skopbCb) 240, stáztá 552, 557 sZ^zb 555
roboti, -iti 423, 519, 710,711 sedati 521, 547, 611, 626 sAjora sluziti 551 sluzbba 551
522 rpaS 523 rggati 535 sedlo/sedlo 543, 539 308, 547, 548, slýchati 170, 559 slyšati
519 rpÄ:a 389, 407, sedmb 540 sed-blo 303, 612,613,619 559 s/bza 559 smagati 617
522, 539 sekyra 540 seZdb skorlupa 548 skorňa sniagngti 559, 562 smažiti
524,719 553 selm$ 553 selzena 548 skorbna 612 559 synech* 559
rgkav* 524 554 sercřo; 585, 588 skór* 547
rp&o-fib 523 sem-b 588 sernb 588
ruda 522 servaťbka 599
n/rf-ft 523, 526, 528
ručějb 522 rucho 519
 771
smola 563, 564 smorďb sgržica 513
561, 562, 617 smoíriti sgsěk* 568
438 smgditi 280, 561 sgťbka 568
smggl* 562 smuga 562 spěch* 570
sm*rkati 562 sm*ržb spěšiti 570
562 smbjati se 560 epétá 570
smblďb 561 smirděli sporýšb 571
562 smirk-b 562 snadb spofb 571
563 5?iař/a 564 stieg* staáO 573
564 s;ie7-b 564 snop* stoja 574
564 snovati 565 sngbiti stajati 575
564 sn-bcha 563 soooZ «tatá 575
565 sobota 656 so&či etonx» 103, 574
566 soc/ta 521, 565 sója starati se 574
566 sokačb 106 sokol* stofb 367, 574
566 «ofc* 1° 106, 566, stativ* 576
623 sofc* 2° 566 stat*k* 573, 575
solditi 551 sold*k* 551 stat-bčbWb 575
8olina 552 soto' 592 staviti 574
solma 551 solnica 592 stegati 576, 578
solnina 592 soZwb 592 sřegwó 576
soZ^t 552 soZs£b 551 etegfb 576
soltvina 552 sořvfc 552 steg*l* 576
solvbjb 552 soZb 552, stenati 579
592 sohwb 592 eíergfíi 421, 587
somonica 560, 561 sčer^ 589
«orat» 592 somicb 566 stezer* 577, 580
sos/i a 567 sor£a 282, scéna 576, 624
581 sorkat* 581 stigati 577
sorkopgd* 581 sorm* stigngti 576, 577
581 sotona 538 sora 568 e%tá 577
«wo/* 569, 593 sgbota stipati 89
56Γ) sgd* 'suď 591 stobor* 580
spcř* 'soud' 90, 568 sfoa* 420, 578
«pďb 'sudy'' 591 eto/ati 330, 474, 573,
sgkrom-l·. 294, 568 575, 576, 674 sfofca
spfc-b 592 so/)?) 593 548, 573 sfo&'b 548
sfoZ* 483, 590 stomin*
567 ston*k* 579 stopa
579, 580, 590 storbiti 580
storná 474, 581 storza
587 síoržb 390, 587
stožerT, 577, 578, 580
síppa 579
«tepati 579, 580, 590
strádati 580 strachati 581
strach* 581 stramati 628
strap* 585 střeme 586
stremen* 586 strepiti 585
střecha 585 strěkati 1 °
588, 655 strěkati 2° 582,
585 s*ré&7> 79, 585
sčréZa 586 sčréžb 589
stříkati 588 strigti 588 sungti 'sunouti'537,
strimati 658 sčrojb 583 591, 593 stmptá 'jíti'
stromiti 582 strom* 583 593, 599 surov* 593, 600
strop* 583 8trgk* 583 swb 600 su8*l* 600
strúga 583 sčrajfe7> 583 swsW 592 swsb 592
strugati 583 sčrrána 583 su(p)ti 419, 599 svak* 593
strup* 584 sčn/ýb 584 svara 594 svařiti se 594
str*db 581 str*gati 583 svarliv* 594 swwb 594
strbkati 588 strbmati 658 svaí-b 594 svekry 595
strbměti 106, 582, svekr* 595 svepet* 594
659 strbmogolv* 582 svg^ 594 svčrep* 595
strbm* 582, 658 βνέϋϋ 312, 597, 595 svéč-
strbmbn* 582 stub*l* b 312, 551, 595 světbl*
629, 712 studen* 590, 595 svě^a 596 svéžb 596
661 studiti 590 sčmfe sviň* 596 svinbja 596
'stuď 590 staá'?, 'chlaď avistati 192, 597 svoboda
90, 590 (o)studiti 590 598 8Vojak* 593 swjb
stúkati 590 sft/ťfo 590 593, 594, 596,
(o)stydati 590 styděti se 598 svorb* 598
421, 590 stydngti 590 sč- 8vrbrběti 598 svbrdlo
bW?, 712 st*b*r* 580 596, 632 sy&eti 598 «2/čb
st*gna 577 st*lba 556 598 aykati 598 syn* 599
s^Z&t, 556, 557 8t*lp* β2Η?αϋ 223, 390, 567,
556 st*rkati 128, 582 599, 710 s^t 593
síb&Zo 64, 576, 690, ayrišče 599 8yro-ěďbka
621 stbbol* 84, 600 s#r7> 'chladný' 598,
590 stbdza 577 600 si/r'b 'sýr'
síb^ď 577 stbgna 599 syrbn* 599
577 sťbfcZo 546 aysati 538 S2/Í-&
sčbZaJi 474, 578, 589 si 600 eyib 123, 600 s-
bjoenb 621 stbpica 576, b 534, 706, 707 s-bn
621 stbrnad* 582 stbrno 534 s*bog* 712
582 8tbríenb 584, 588 a*božije 712 a*cati
suditi 85 sudlica 591 538 a*četina 625
suchometb 629 swcÄ'b *i,&ib 101, 625
592, 629 stt/b 592 swfca 8*č§atbje 625
592 šukati 545 sukna 592 a*drav* 713
sukno 592 8*dobbn* 713
s*chngti 592 a*kati
545, 592
 772
s-bkrombwb 294, 549 s- j&ťb 627
blati 390, 536, 552 &foßa 625
s'blbica 557 eiilióbWb Α&φΖτ, 626
554 s-blribce 558 s-blp'b Mwr-b 626
558 s-bmetana 560 &íwZ* 630
s'bmetana 560 s-brněti AČttvata* 630
560 s-bmgta 563 s- šóblp-b 105
brrvblťb 717 ST>mbrtb ščbngti 626
562 ó"b>n> 538,541,563 ščbpak-b 619
s-bUbYWb 564 s-bpasti í&p&t 107
569 supati 541, 570 &i»r&a 624
STvp'b 599 s-breta 586 s- Ščbrbina 624
brěsti 586 s-bsati 538 s- ěčbrbiti 624
bsewb 538 tfts-bn-b 538 ščbrngti 627
8T>8b7Vb 538 sÓbvati 630
tftspďfc 591 s-bfo 578, šelestiti 604
643 s-bt-bskngti 591 &s£b 606
8T>védétetb 594 a- ářeveZ^* 606
bved'bk'b 594 s'bvolk'b £e*atá 603
597 s-bvorbnb 598 ,9b AÍ6a^ 211, 408, 607
541, 713 •sb/atá 535 šibenica 607 swZZo 610
sbZza 559 sbratá 495, ^a 390, 607 *φτ> 609
574 sbr&atá 89, 585 £φτ> 'šípek' 609 ^iroAJTb
sbrdbce 354, 572. 585 609 &r* 609 itéb&a 610
8brebro 578 xbrch-bk-b &Zi 421, 468, 475,
129, 217, 610 *ud#i 607,
572 s.brná 572 sbrp-b 630 £w;"b 542
572 sbrsZb 126, 129, 396, šuměti 630 áwm-b
572 sbrsiti 630 iw^Zb 626
572 sbršbúb šurb(jb) 609 tói
573 626, 631 sbp'btati
605 8bpT>ťb 605
.sa/í^ lc 601 *aZ*Zi šbvadlbji 610 ébVb
2° 601 Αν* 628 610 .$MM>Cb 610
sčavbjb 628
scebetati 623 Zajfatá 637 Ζα/ώέ 634
sčeď?"b 623 čafc-b 634 Jarao 635
ščelucha 606 tae^i 636 tefcíi 397,
pčemiti 321 sčen§ 438, 474,
624 sČeribCb 624 510, 637, 639, 646,
Äfeptfr" 83, 626 706 tele 638
^čep-b 626 4&rttó ferne 639
109, 627 Šfydati (se) teneto 640
623 .$<%>atá 621, lenptó 647
626 ÄraZi 627 tepati 422, 636, 657 tepl-
/Wíryb 103, 627 b 640 ter&a 'třeba' 656
terba 'čištění' 657 terbiti
657 tersna 656 teršóiti
657 řerří 132, 396, 423,
473, 648, 658, 672,
711 terzati 656 terzvb
589 tesatá 637, 641, 672
teta 642 tetervt 642
čefajZ* 640 Zegra 643
iggraZi 633 tegngti 133,
490,
590, 633 tepati
636 *£P^ 642 teti
644 égtóva 642 í^aíí
637 těžiti 634 Z^žb^-
b 642, 848 těkati 638
JéZo 638
těpiti 636, 640, 719 teplati
640 čésn-b 641 ZésZo
642 těšiti 642 tacA,* 368,
643 tiskati 644 tiskngti
644 ZÍST> 643 ZZwtó 645
ZZ-bfcZ* 645 toboliti s$
284 fo&Zí 638 tok-b 646
ZoZ&Zí 644 foZ&a 321,
465 toli 646 tolktno 680
ΖοΛα 661 ZopiZí (v
kamnech)
647 topiti 'utápěti' 647,
661, 711 tofpjngti 647,
705 topol-b 647 topovb
647 Zorfc* 649 torpiti
653 toršČiti 657 Zor-b
648 tovarT> 648 čpgra
133, 648 Zpgr-b 133, 659
tgpiti 661 *(>/?-b 661
tragati 469 trajati 655
ZraZiZá 649 Zrava 650
Jreptó 127, 129, 131,
657, 658 třepet-υ
83, 657
třeskati 397, 652, 658
trestati 651
tretbjb 657
řrgeíť 653, 656
treska 658
ZrěsZo 658
(s)trimati 586
triskati 655
ZnsZ-b < tásZ-b 658
trizna 656
ZrocAa 475, 652
trom-b 643
troska 653
trošiti 652
Zrp&a 653
Zrptft, 653, 654
trgďb/trgťb 654
črps«^ 653, 656
Zrpst> 656
l-rieďb 654
truchl-b 654
trup'b 655
ZraZi Zro?>p 273, 650,
651, 652, 655, 656,
672 *n/Z* 650, 656 tr-
bstb 655, 659 tr'bvati 655
írye 655, 656, 657
tuchngti 1 ° 660, 662
tuchngti 2° 653, 660
Zwfc* 660 tul-b 648 Zw&
661 ít^í^* 662 tvarog-b
599, 662 Zvar 662 tvojb
663 ZtwiZi 662 tvbrd-b
662, 663 ZÍ/ 663 tykati
664 fy% 664 íí/Z-b 664
tyn-b 422, 664 tyseta 643
ZiyspZa 643 %^ 422, 665
t-b 639, 641, 659 t-hg^da
640 ťb&atf 644, 671 ťblkti
645, 253 Z«bZfc-b 646
ťblmačb 645 Z-bZsZ-b
646 ťbpTítati 115 ťbrgi,
651 t-brkati 651 t-bskati
105, 641 t^sk-bn-b 546,
628,
641 ZbZéZi 645,
672 Zt,Zo 645
 773

tuna 475, 646 i'eaV-b 681 větiti 687 νρ2ίτ>Ζτ> 673 vy 704
tbmhWb 646 veZe7á 682, 704 v&rt 692 v«/áVa 704 vygúa 704
tbWblcb 640 veličiti 682 větbVb 328, 686 vykati 'křičeti' 477
tbrgati 128, 584, 651 veZtfc-b 682 věverica 687 vykati 'zvykati' 704 -
tbrwb 651 velkti 439, 693, 694 véla 688 vykngti 408, 704 vym§
thrpěti 469, 477, 652, vehbiti 210, 682 viď&f 228, 405, 688 704 V2#?b 705 vysokt
653, 659 vehblgd-b 682 vidla 688 705 vystorga 587 v?/tá
tbrpndti 652 t)eZbJ6 682 vidomt 688 705
tbrp-blcb 653 veřtmi 682 vichtvb 689 ν*η 665, 666, 673 vt>né
fwrfa 641 PeZs* 682 v^a 690 683 vbngtrb 696
tbstb 641 veprb 684 víno 690 v'bnuk'b 696 ν&ητ> 683
ťudiwb 88 venžt 702 v*>7, 'křivý* 672 Vbpévb 669 v&pítá 669,
Λ*Λ, 88, 261 verěja 684 víV-b (ve vodě) 690 705 vtp-b 669 vbrčati
iwptá 206, 700 viseti 691 699 vtsb 686 wbtorT*
« 665 vers-b 702 višňa .692 672 v&z- 706 vi>zeti 231
učiti 666 verskati 702 vtáb 691 vbčera 680 vbdatá 398,
udariti 666 verstá 701 v^atá 'bydleti' 692 679 vbťZova 680
«tfar* 666 vertenó 702 vítati Vítati' 692 vblaska 320 vblati s§ 694
ueřo 666 -?>er^ -vtrp 211, 406, vit$dzb 692 VfcZaa 694 vblgngti 694
Meřw«& 666 521, 598, 684, 697, viti 375, 406, 467, 683, vblg'bk'b 694 vblícti
ucho 407, 467, 667, 698, 699, 702, 703 688, 689, 690, 691, vblkg 694 vblkti velkg
671, 703 ujb 40, 667 verte 702 692, 693, 712 439 vbZfct 694 vbZna
//.fcřéja 668 ukrop-b verzti 474, 486, 701 verzt vitb 692 1° 695 vbZna 2° 695
668 afoca 668 ulhjt 668 702 vesel-b 685 vesřo voda 474, 696 vbrjava 702 vbroá 699
um* 225, 669 uměti 669 685 vesna 488, 685 vésti vojevoda 687 vbrofc'ta* 699 t?bréíť
w-pír-b 669 mkr-btb 683, 685, 712, voditi 685 615, 672, 702,
671 ?«to 467, 671 720 vettcht 687 weit v<y'b 696 709 vbrch-b 673,
uslbje 671 Hstr-b 229 685, 688, 704 vediti 681 vola 210, 596, 704 700 vbrgťbk*b 703
mtbiia 671 -«tó -w/p vecřrap^ 210, 674 veíe voZatá 696 Vbrsta 700 Vbrstva
406, 514 •MÍTO 229 687 veťb(jb) 687 f0sa/ť vole 697, 703 701, 99 vbrstb 700
uťbkt 671 ■wzrfo 673 192, 375, 404, voZaa 694 vbrsa 701 VLrtétá
408, 439, 476, 492, volg-b 693 270, 407,
vábiti 465, 673 531, 597, 673, 679, FOZCÄ* 413, 675 531, 701, 702
vada 674 704 vezěti 679 vezngti volk-b 693 vbrvb 407
raditi 594, 674 679 v$z-b 679 véda 681 volk*bno 693 vbrzati 'svírati' 702
ragra 674 včdétá 228, 392, 398, vofetá 317, 693, 694 vbrzti Vázati' 701 vbrža
ca jat i 632 594, 595, 680, 681, voZsčb 694 673, 701 rbSb 'vesnice'
vařiíi 91, 406, 593. 686, 688 vědro 681 vols-b 693 684,
630, 676, 695 valiti věch-b 689 včch-bťb 689 voZčb 694 686 vbSb/vbšb 686,
'haliti' 44 capajvap-b tré/a 681, 683, 686 vějati volžbu-b 693 687 vbt-bla 687
677 rapbtio 677 rar a 678, 681, 692 vejbnik'b vofo 703
678 rarati 677 vare ja 683 veßo 689 věktb 680 von a 704 za 707, 708, 710, 711
678 í'on/i 677 varovati vé&* 682 ve«o 683 vorbbjb 697 zaj§c 709 zajbirťb 706
678 vas/u> 678 VOSA;?* včwbk-b 683 věnbCb 683 vorat 'vrah' 698
679 raií, 678 vaiató 688 veVa 691 vés&i 691 vorg-b 'los' 699
ťažifó 674 mlh1!* 674 v&íb 391, 680 věštica vóVna 698
/:eíeri 680 večera 680 686 vésYb 686 vorn-b 163, 698
vorwb 698
vorpiti 698
vorpt 698
vorskati 698
vorfo 699
vortiti 701
vorliti 699
vosa 697
vos&?> 697
vozatajb 688
rozótá 688
V02-& 406, 704
vpáW 561, 666
vgsěnica 180
vpst 180, 697
?'pzna 192

zákona 709 zaptrťbJcb
571, 710 zařa 710
záviděti 711 závist u
711 želem, 714 2eZb;e
714 zema 714, 717
ze&ta* 707 zetb 715
zěnica 714 zěpati 711
zěviti 711 síďb 714
zima 707, 715 zingti
711 zmbja 717 zmbjb
717 znamenbje 717
známe 231, 717 znoíí
715, 717 z^q/b 474,
717 znbjati 717 zobadlo
719 zofcafc* 122, 132,
718 zoZfo 716 zorA-b
718 zom 710 2(>&r"&
719
STAROSLOVĚNŠTINA A CÍRKEVNÍ SLOVANŠTINA
a/ce 681 as^-6 224
a&^b s.-csl. 224
6aZb^ 281, 594 bezdobb
csl. 563 bezďbna 121
bezočbstvo csl. 411
fey^o 60 -botéti 61
orostfb csl. 68 6f^ne 67
c%%*b s.-csl. 625
cělovati 82 cěetiti 84
creljušt bnja r. -csl.
550 čreljuštbn-b r. csl.
550 čxenovbWb r.-csl.
657 čresb csl. 549 crězb
csl. 549 čvbtogt 95
čbparog-b s.-csl. 107
rfegna r.-csl. 113
cřmtá 115 díra 117
-dražiti 126
774
ζρ&τ> 656, 719 zvěrb
720 zv§gati 720 zvykati
720 zvizdati 192 zvowb
717 zvpfc-b 720 zvbněti
717 zy&atá 720 ztfoa
714 ζτΛ-b 556, 716
zívati 720 Zbdati 714
Zbdt 714 Zbďb 714
Zbjapati 544, 711 «lýatt
709, 711, 714 zvrhati
718 Sbrcató 718 zbrétá
706, 712, 718,
719 Zbnó
719
ža&a 721 ža&t,
94 Zalb 725 žara
722 žar* 722 že
39, 247, 723
drětiti csl. 131 dr-bkóťb
128 drbkol-b 128 dungti
124 dupina 124 dbgna
r.-csl. 113
glagóťb 166 gZoca csl.
345 gobiznb s.-csl. 405
firofcbZb 173, 405
godoblb r.-csl. 164
godovaplb r.-csl. 164
gorazwb r.-csl. 510
gggtnivb 190 grano csl.
183 granb 183 -gr^ft-b
655 g'bdovablb 164
chlujati s.-csl. 200
chrib'b csl. 208 chrusťb
csl. 206 chrvbbťb 187
*ménb;e 366 imoviťb
csl. 372 ínegfb s.-csl.
401 inogda 213 mögt»
s.-csl. 401
že^ 113, 235, 718, zetica 727
724, 726 legzuia 726 ζ>Ζνα 728
žeZĎt, 729 že« 724, žiďbk-b 727
177 žeZézo 725 ž^Za 727
ielgd'bk'b 722 žeZpcZb žír-b 728
721 žeZ?/ 725 žeZza ža* 'hojiti' 398, 728
729 žena 351, 725 žitá 'žíti' 728
ženicht 725 žerat/"b žíZo 728
222 žer&e 188 zerbbCb zivica 728
188 žerfc-b 187 žerbbjb zw* 729
187 žerá7o 424 žeré^* žwjoa 731
722 žergťbkT, 722 župawb 731
žer** 183, 719, 722, žbáatá 247, 723
730 žádati 721, 722, žbZrca 729
729 žedlo 721 žetá žbmg žbZčb 729
723, 725, žbZčT, 730
727, 730 íeti Zbng žbmbna 725
440, 482, žbmbUb 725
728 žbnb 728
žbnbCb 728
žbrá7o 424, 719
žbrcřb 726
žbrra/ 725, 726
žbroZ-b 730
žbrtoa 726
žbrbCb 726
Ibvati 732
žbzZ-b 726
intgda 213 isekngti ktžbdo 247
536 isgčiti 536 kyjbžbde 247
išt§dije 93 iz^UbWb
706 iznvbždati 386 Za/aZá 318 ZaAj-
ízroi csl. 713 bZb 322 lanita 320
laťbka csl. 322
^'acZro 388 jieZe? laťbVb csl. 322 Zeíb
s.-csl. 413 jepiskop'b iesí-b 323, 709
54 lětoraslb 328 Zecafo'
331 Ze^í 690 licemeri,
karvana 242 kasati 331 lichojimati 333
se 244 kedri, 82 Z#ra 330 lob*bzati
kladen bCb 198 316 lobyzati 316 Zo%
kljuciti se 260 kljuse 338 Zo&a 690
257 kopysati csl. 663 Zp&avb 690 Zt«<^7«
kopytbce 276 se 343
korvawh 242 kosngti
se 244 kostela r.-csl. maťbžena csl. 351
281 fcrada 183 m$ždra 356 m#é 366
krbstbjaniwb 300 momati r.-csl. 395
kr^wb csl. 151 kucija mr'bsiti s§ csl. 381
304 ta&oZb 306 mr'bSbn'b csl. 381
kutija csl. 304 k- mr'bvica 381 ?nuditi
bbbl-b r.-csl. 247 382
m-bčati 385 m-bkngti pokl^cati 253 polata 428 skgděťb csl. 614 sfcpcfo trezvb 589 trttovb s.-csl.
(s§) 385 twbst-b csl. 374 polučiti 343 pohdza 346 436 skrinjica 550 636 čtóřčb 546
mtždivb csl. 386 vibzg-b polbza 346 ponježe 471 skr^gfitjati 549 -skvréti
362 pop briste ap. 479 csl. 615 sk'bk'btati csl. wäO&b 563
porplica r.-csl. 433 624 ski>l§dzb csl. 608 usmošbVbCb csl. 671
nadežda 387 yiarok'b posagati 473 pošetiti 392 sZana 588 stepenb 590 usrrvb 670 usni je 671
csl. 390 itas^p-b csl. posZé csl. 553 poslěždě smihioje csl. 560 smrbďb ustrábiti 580 wwVb r.-
390 nedélja cvétbnaja csl. 553 posobb csl. 390 652 spgďb csl. 571 sragt csl. 672
312 negoli 398 neg-bli povingti 696 prachněwb 581 sčé/ib 578 stříkati
398 neroditi 515 478 prašta csl. 479 582 strbža 584 «čw&Zb vajati csl. 632 vařiti csl.
nestera r.-csl. 397 pregr'bhta csl. 185 s.-csl. 712 sttdza 577 677 ve&b 680 věglasT,
neže(li) 398 nezitovica překuliti 304 stbfgjljazb r.-csl. 608 csl. 681 věštati 687
s.-csl. 397 ugditi 402 prěse_kngti r.-csl. 536 sucholaplb csl. 591 vežda 681 vinjaga csl.
/ipžda 402 wwždo 402 présgČiti 536 prěstoťb svekl'b csl. 91 svitati 597 215 ?<ftš<fó r.-csl. 681
483 pretiti 491 prisn-b svobodb 598 svbngti 597 vykati 82 vykngti 704
o&^čitá 331 494 svbtéti 551 ST/tt-fc 'věž' v^/jpZb csl. 669 t^/^'b
obl-bkl-b 694 prišbstvo 494 317, 374 sysati csl. 600 csl. 669 vbdoďb csl. 133
oM-bfc-b 694 prizrak-b csl. 712 «2/íb feřo et/fój 123 Vblati 694 vblovbWb
ο&ρζτ> 408 probrězg-b 72 stmriiStiti 380 S'bpas'b 4Π vbzgnétiti csl. 400
obr-btiti csl. 416 pročbji 489 436 S'bprgg-b csl. 490 vtslěpati 552 Vbsp§tb
océřo r.-csl. 408 prok-b 489 S'btbnikt 578 ST>vada 718 vhsprengti 486
ocěpénéti 83 prgglo 488 674 S'bzoriti 718 $bcře vrzati 528 VbZ&^nptá
odéžda 409 pr-bprica csl. 433 713 49 Vbzglavnica 715
odoUti 123 pbprica csl. 433 Vbznakt 392 v-bzvitije
okrbstb 412 pbrati 445 šišbka csl. 609 696 vbzviťb 692 v-
o/e 35 Ägdft* csl. 623 taZt bnbsti 403
omočiti 347 rámem, csl. 389 csl. 635 Mb csl. 634
oplah> (k-b) 416 rat(ov)ište 509 čbtóí csl. 645 t§žakt zastoga r.-csl. 576 zgtá
osfbjla 419 Oůřitá razoriti 61 csl. 634 tezar'b csl. 705 ztačb 729
se 607 α&&·& csl. rembstvo 530 rjuin- 634 brněno 639, 643
408 cmtfb r.-csl. b csl. 532 -rptíťť tána csl. 639 JZ-bpa žeZ&i csl. 724 zeZja
224 o^/í-b 333 533 646 tobohcb csl. 646 724 zgzrfa 729 zlědica
oždrélije 424 o*n, foZb csl. 647 íp&íí csl. 175 z7&íí 388
695 scmb csl. 537 660 trAbuchT» csl. ilbdHi s.-csl. 166
seďn/ krbVbnyje 641 zupišté 731 f?/ie/b r.-
ρα?·^ί' 445, 569 s.-csl. 535 - csl. 729
pastoritka csl. 437 sedati s§ 521 sewb
pavlaka 439 pečalb 441 578 sětovati 568
píra 444 pinii, csl. 470 sétbu-b 568 s?7o
po njc(že) 471 pobvdtti 418 sjadry
53 podoba 122 pochoti, krovnyja
210 r.-csl. 535

BULHARŠTINA

«6a 153 6á£/t*' se 221 bistár 84 budala 75

α&α<Ζ 197 baram 41 6M>OZ 78 burjan 77
aWen 669 6a&a 48 bablja blábol ja 55 bwza 500
a&wd 197 49 6tt^ra 49 fe&ža 337 cárkam 89
alamhik 35 &ά>00 70 boljarin 59 cí&ár 84
aito 414 bäzdovina 53 brámbar 69 cibree se 84
av%a 694 bezdna 121 brasč 487 cokam 90
brešljan 72 cukám 90
 776

cvaklo 91 gásenica 180 klopám 255 navijam 696

cvárčak 91 gázno červo 190 - fco&eZ 247 rcecZágr 394 nedra
örZo6;a 168 fcoče/c 283 kočina 388 nenávist 391
čafran 600 čapa flr/οΖα 345 goloťb 283 kolastra 306 nenco 389 nem
537 Čardak 95 střb. 166 gombir komjal 202 389 nišaja 273
čekan 93 Čembrika 297 grw&er 264 fccmfoč 239 košuta nodja 414 nož(n)ici
108 Čestitjam 95 tfwgrZa 306 631 kraguj 288 403 >wžďa 402
četina 625 &rfca krástjanin 300
627 čoban 41 cliajde 156 chalina Aráz 549 krompir o6ače 404 obeštaja
čwfcer 108 čubrica 157 chlapatari 199 63, 297 &?·ο2 549 687 odva; 220
108 čw&wfc 101 chlemav 199 kvkavica 726 opinák 415 okrást
cukám 660 ft/ifca chlemka 199 kukuljaza 667 412 oZe 35 onodja
108 čumbrika 108 chliskam 335 kukuvija 310 414 oríz 528 ostrog
(ču)Čurkam 109 cftojo 176 c/dw;a 421
čuvam 109 200 chrana 204 lakric 325 lastavica
chrábet 187 694 latvica -ik 322 pajdaš 427 paZač
cZaZá 713 c/mte 549 /ayr 679 lemar 199 428 papagál 433
damaskinja 110 chripam 527 lemav 199 Zičen pastárva 496
dálbaja 119 chuchuvica 310 554 lilikána 326 pasmag 425 pawn
rZaZtya 169 chvástám se 210 řířra 330 Ijubezen 438 párca se 482
<Zo76o& 169 danák chvárgam 206 330 Ijudski 405 pdrchot 480 párža
121 dárdorja 127 chvárlja 206 chvost Zo&m 338 ZomoZ 483 p&Za 679
deljanka 409 211 339 Zo^ms 340 peČurka 441
devesil 116 dinár lubenica 330 Zí/ča joeZm 443
114 fta; 119 343 Zwgra 341 perunika 445
(samo) divá 119 /Á-am 226
Zz/s&a 558 píkám 449 piljak
divizma 119 ífcra 226
449 pipka 643
djukjan 122 raarZ 352 maskara pistol 451 pladne
dolama 123 dosZa jajce 681 jarebica 353 mastecha 346 469 plezja se 456
123 drágna 127 223 jasenec 223 mator 355 mák na podloga 120
draskam 126 jasika 418 jaeZie 385 már dam 379 pogača 426 pojata
draznja 127 dripa. 228 jríve 225 marka 360 maska 218 postál 474
131 driskam 131 362 raasZ 374 potera 473 praskva
dropi (j)a 129 kaéun(ka) 408 mečiZ 375 mermer 68 praětva, -ka 479
djukjan 122 d^y« M6ai 247 378 -mičam 385 prdchna 479
248 durlja 135 kukurigam 267 migdal 351 mindal predvarja 677
džavkam 112 kalbusa 258 kalup 350 minoga 364 presekna 53C>
ďbgna střb. 113 234 kálcam 253 mišca 385 monach prištij 489
kamás 238 370 mora 383
erebica 223 kamdzija 238 »tor£ 380 mraštja rabuš 504
kamfora 235 380 mráva 381 razorja 61
fasul 141 fárkuljak fcarntá 238 murga. -av 383 /•αέβπ 521
695 >α# 143 kamucha 238 robuš 504
fruglica 278 kanja 239 kapán nadolja 123 mfta 522
240 fravad 233 nagrada 388 nalita /■«&* 522
gagulka 148 kärkam 293 me 199 íiamitn 366 /■uče; 522
gavána 675 kärmäz 243 kätam racř 523
gavkam 155 304 fceZt;« 82 ruglica 278.
SřaeteZ 325, 624> kepeneg 249 rucho 519
gálbam 168 kervan 242 kimam >·?//;>/ 533
gámža 165 (/area 314 /cZa&ó 259
183 klepoúch 251
fcZj^e 257 &Zrm
258
 777

-sachtijan 538 «po/a 427 stipto 626 vampir 669

samar 565 sráčen 719 iwre; 609 varja 678
samovila 690 stápen 580 ěušukam 631 vatrak 403
sárbam 585 stárča 650 važ/a 674
sárbi 598 straga 584 JaZw 635 väbäl 665
čárkám 572 strága 584 tákvam 663 värfkojlak 695
sásan 537 struga 584 tárbuch 641 värlina 700
,sasar 600 s^fceZ 712 tárča 654 värtelo 407
-%tseř 600 stública 712 tárkaljam 282 vátor 672
Aávřeifc 597 .mča 545 tärtja da bjagam 654 vätrak 403
■ficepa se 83 . surovatka 599 čemeZ 646 väznaÄ; 392
Jtennik 543 *w'/ 596 fiZne 664 tw2da'681
Λ-Ζ/Όΐ» 593 #t>Za& 597 íina 639 vZac7i 675
skätam 304 svoevolen 596 tjutjun 665 vraná 'zátka' 698
skoljuška 269 torica 661 vrjaskam 702
$&rez 589 ěalvare 602 *rr/ 477
■skripja 550 óa/cm 538 tulban 661 ženka, -nok 714
-s/aČec 597 škvorec 547 tulpen 661 zjapam 544
swofc 717 ěljapam 616 zubalec 719
snabdavam 563 stárbina 624 uštárbam 624
sóp(v)am 537 &e*a 546 žegráZ 724
^sapoJ 567 štirica 630 vagón 675 zegrřá 724
-spíca 621 jfo/wa 630 ?<afca7 675

MAKEDONSTINA
fimdrec 510 .samar 568

SRBOCHARVÁTŠTINA
rt6a 153 6r// 67 cvefc 91 daZt 713
acaZ 408 ftrZ/ato" 67 cvekla 91 damaekija 110
acar 408 6roč 68 depatá 113, 115
adreselj 510 6rs* 487 ča&Zo 623 desátá fse^ 115
aldomaš 413 brst(r)an 72 &/mn 600 devesilj 116
andiar 272 brščan 72 Čakanac 93 áiZ;a 120
aniž, -éf 37 burjan 77 čaZtm 93 dimnja 137
ar£ws 38 braskva 68 čardak 95 dinár 114
bratac 48 če/ia^ 96 dira 117
&ač 41 branjug 65 Čerenac 100 divi(z)na 119
bagun 42 bravar 65 óesmina 84 divizma 119
baguš ch. 42 bubuljica 44 cesvina 84 dZasfca 120
barabant 125 budala 75 čeíwia 625 dolama 123
/>a&a 48 bukavac 76 čičarica 101 dosfo 123
heknuti 49 ím/jeé 412 c?'&Za 91 ďraží·^ 126
ber máti 54 -6w.Z;7fc' 62 čipula 85 drdljati 127
bezdan 121 ékakljati 624 dresan 510
foVo 78 cabrat ch. 92 čoban 41 driČan 131
bleknuti 56 capa 537 črez 549 driješiti 531
bluditi 57 celija 82 Črfogr 95 driskati 131
bučkor 41 ciglja 85 čtt&a 108 drmati 651
bodlikavo svinČe 117 Ä 91 čw&ar 108 druga 130
boljarin 59 cjenjkati se 83 čttčaíi 108 druzgavac ch. 655
(za)boraviti 47 cvolina 590 čwpa 107 dubem 169
borovica 65 crkati 89 cwaí?: 109 dw&^i 132
borovnjak 65 crfvjljen 99 čvařit i 615 d^6ofc 1B9
breskva 68 Crmnica 98 Čvorak 547 dwda 133
brez 52 crtaZo 107 dwde 133
brgo 70 cupkati 90 dabar 59 dwďfotá 133
brinja 215 curi ti 109 rfa/? 643 dt/Äarc 122
 778

duhnja 134 hvrljati 206 &eá*ar 82 Zataa 321

dun ja 248 hrana 204 kerekinja 301 latv(ic)a 322
dupati 119 hrbut(a) 206 Arcmatá 314, 316 lavorika 679
du piti 135 ÄrdaJfc 299 &Za/íar 322 lebdjeti 334
dusiti 135 hrdeselj 510 kladnac 251 lebetati 326 Zeca
du&alica 121 Ärtfc 208 /w-o Hefca 253 fcZ^ ch. 325 ZecaZi
206 hrstati 207 248 Aiwaíí 260 325 Zeci 332
faculet 139 Ärw& 206 /wftrt kljuse 257 klonja Zeč&a 558
faeulj 141 /o£o (sej 203 546 klupko 259 lelekati 326
437 fertuh 141 kobača 264 Ze^ír 397
Jfr/Zjatf 146 chusar st seh. 191 kobas(ic)a 258 Zť&ató 269 Zi&w
/rařa 147 konastra 306 330 ZtsZ 345 Z^
ifcaZi 226 i&avac konjušarica 273 337 Z^ra 330
gajtfó 155 graZítá 226 irÄa 227 fcontó 239 ZjiáZjafc 326
149 -galiti se 157 izdanak 409 kopica 276 Ijosnuti 340
gaman 159 iziskati 716 tzvor fcorafc 294 Ijubačac 330
gamizati 165 672 korbač 241 Ijustra 321
gamniti 159 korobač 241 Zo&zač 316 locika
gamzüi 165 groo fcorpa 276 338 lokánj 338
195 gatnjik 153 jablan 669 jagujed košuta 631 /cofor Zofcva 338
gdunja 248 gengav 221 jaje 681 jarak 203 kotrljati 282 lubanja 323
ch. 114 gingav 114 216 jareb(ica) 223 koturati 282 lubenica 330
grázeŽa 194 grřctťi^ř jaruga 216 kovrčica 700 lubina 323
168 gmežditi 170 jasenac 223 jasika kraguj 288 lucerna 343
gmiziťi 165 gomila 418 jav* 225 kraviti 416 Zwgr 341 Zunýa
372 gonetati 154 jazbina 225 krbulja 276 341 ZwZ&a342
groZo* 166 jazvina 225 Jeeřro ifcreaa 301
govedarka ch. 273 214 jelen-gljiva fcreZJe 549 Ares maéeha 346
grabant 125 gramp 320 jfer 723 300 fcrgra 293 maknuti 385
294 gravran 163 jerebica 223 fcróžatá 302 malati 349
gre^ 36 gribati 188 jesetra 223 jestivo arcyal 292 mandala 350
grimiz 243 S"-o/ 228 jestojska 228 krompir 63, 297 mar 521 raarac
182 jezgra 214 jistva fcros 549 krpele 352 marat 352
gromor(ad)an 185 228 jošavka 413 295 kršcanin 300 margetan 352
gw&er 264 juričica 227 kršljav 296 mařiti 521
grwgrZa 306 juškati 232 ywlt se fcr^tá 614 martolos 352
grwZ&á 179 226 krugla 297 fcmje masák 362
gusehica 180 293 kruna 27d maskara 353
guzno crijevo 190 Äa6ao 247 krlav 296 krlljav mas£ 374
kačamak 304 296 kucati 253 materina dušica
/ια&αΖ 197 kaljuga 237 Mac kukavica 726 355 mator 355
habati se 410 248 fcaZež 236 kujavkati 263 maukati 371
hahar 195 kamČija 238 βΛΖ/ 306 mazga 362 -
hajda 164 kamdzija 238 kukurijekati 267 mcati se 385
JiajřcZe 156 kamiě 238 kukuvija 310 mečiti 358
hajduch 156 kamfor(a) 235 kukuvika 310 mermer 378
ÄaZ^'a 157 kamla 272 kapela kun jati 412 mec'a 353 mestá
lialjina 157 240 karazija 149 &^η*ο£ 239 máslo 353
liandzar 272 fcarp 240 kasati mezg(r)ati 367
harbuda 206 100 fcavaíř 233 Zafcatá 316 micati 385
Äa/ar 203 kavran 163 Zagrev 317 minoga 364
hlaptati 199 kazamajka 233 lambik 35 miska 385 mititi
hlepjeti 199 ZaZaZi 319 386 mledan 356
&op 176 Zanac 320 mladoženja 72a
hvrknuti 206 Zanca 320 močorad 346
lasnuti 327
 779

)nora 383 moždanik pajdas 427 prifcos 670 stagna 577 stec*
378 mren(ka) 381 palata 428 proču 485 548, 573 steglié
mrijest 396 mrijeti, jcaZoi 429 propojiti 427 67β sfo&a 548,
mene zimě pamrak 472 pršljen 491 673 sřožaj 577
mrje 716 pankert ch. 432 ^rtáZt 487 sírcatá 588
mrkati se 482 papiga 433 pruglo 488 sír&tá 572 sífuga
mrsan 381 paprenjak 444 tržitá 483 584 s*rž 5S4
mrštiti se 380 paprica 433 pundrav 472 stublina 712
mrva 381 pastirica ch. 273 puriti 502 stupanj 580
muhar 384 pastorak 437 sítíce* 580
mwZj 383 pastrm(ic)a 496 raca 504 sunica 560 *Mp
mumlati 383 pastrva 496 racefc ch. 504 558 surutka 599
murgast 383 pasulj 141 rakija 38 raZ svadja 674
pašenog 437 516 rastiti se evadljiv 594 světiti
nagrada 388 pašmag 425 396 razuriti se 686 svibfa) 596
nakanjiti se 239 patřiti ch. 438 61 ralanj 521 svojevoljan 596
naklja 388 nana jcai/n 438 rdakva 529 svrakoper 581
389 naranča 416 pavlaka 439 recfoen 510
nasap 390 navo pfeZa 679 remek 512 ěalvare 602 &eťa
210 peČurka 441 rodakva 529 546 &£ibati 610
Nedelišce 117, 708 pehar 468 rotkva 529 áiářmiá 608
Nediljište 117, 708 í?eZin 443 rovaš(a) 504 škakljaii 624
Nedjelište 117, 708 peršin, -čin 447 rozolija 517 ěkiljati 608
nemař 521 nena 389 perunika 445 rubača 522 škrabija 288
nestera 397 nevesilj petáct 447 rubina 522 škrgutati 649
116 nichati 273 petrušin 447 «/ά·523 rujan éfcnA 650 Jařila
nikavac 226 m&rté püjuga 449 532 nt&a 522 301 Skřípati 550
ch. 273 njedra 388 pišati 448 rzatá 528 ěkulja 550 Sljubiti
w#fo 402 nutrak 403 pištolj 451 654 iljun(ec) 558
pladne 469 sadno 535 Sljuna 558 ioj&a
obno&nica 406 ocaZ pliskata 460 sajam 564 566 *2?ar& 731
408 oáw 408 o&m <pZttoa 463 samar 568 &a£> 626 štedjeti
408 odoljan 409 podboj 467 «osa 537 623 &e*a 546
odvúka 133 oaar 410 podloga 120 scipati se 83 štirkinja 630
ogledalo 718 ogresta podne 469 se6ar 535 &roifca 624 &ttZa
36 ofcno 412 okrijeh joo/e 468 sebičan 565 625 4tfpa(; 626
413 o&nfc 413 okrom pogača 426 sedra 535 &«£a 631 švagati
294 o/^o 222 omam pokljuka 468 sefctí£ 540 632
350 onedjat 414 pohve 468 pojata straß 87
oracř^ 414 οραΛ- 218 #oZača 428 sirojka 600 tajedan ch. 663
448 opanak 415, 647 polévka 336 sirovka 600 JaZ 634 taZ/ttr
oprčiti se 670 onz 528 ponevare 471 simjaja 600 635 toZoa 635
orman 35 osefcZo je popást 425 sjenica 543 tanjir 635 *e&
more 536 osjeka 536 poprište 479 skomina 321 573 temelj 646
oskoruŠ(a) 418 posoba 500 skorup 613 íežafc 634 tácatá
osveča 686 oždrelje postavka ap. 474 skr sila 301 663 táZ^í 664
424 joosfo 474 skudla 614 tá&ató 644
postolovka 474 sljubiti 554 toprvo stsch. 640
potjera 473 sZ/ez 554 írftw/t 641 Jrčatá
pozajmice 706 smedj 564 654
pozder 439 prača smokva 561
479 praskva 68 smrčak 562
prcati se 482 sočivo 106
pregršti 185 sopiti 567
prelog 493 pr/mč sopolj 567
480 prijaten 493 sjoíca 621 srč
prijekor 279 584 sreca 625
prijetiti 491 srež 589
priključiti se 260 sr£584 srž
pn& 489 584
 780

trijezan 589 useknuti 536 vran; 698 vreZo zamama 350

trom 643 nemina 671 702 vretenika 69 zaraetafc 571
truhliti 653 usumit 366 vriskati 702 zanovijet 216
truhnuti 653 wraJa 676 wZjfafó 206 zar 713
trzati 656 vrljivka 700 zdruzgati 130
tuchljiv 660 vagan 675 vrstá se 486
tulbenta 661 vampir 669 vr&y 701 vrvjeti iagriti 727
tvliben 661 vecatá 687 702 vzajmice £eďja 729
^n; 660 /vor vece 687 706 žemfc 725
643 vlaóuga ch. d. 693 zerav(ic)a 722
viječe 687 vijetati za6d ch. d. 708 žetáca 727
?/öao 665 687 viza 705 vizao zadruga 708 2«ža& 729
uborak 665 705 vjedja 681 zagrar 410 zmura 730
udesiti 116 wZja 697 zagorijel 176 žmuriti 730
ugonati 154 za;iÄ? 218 zrvanj 726
nniUri 695 guďjetó 166

SLOVINŠTINA
agrres 36 cepetec 83 cřey 120 denka gomazati 165
akoprem 494 cigreZ 85 121 ďerež 115 gomila 372
aldomaš 413 ciklja 91 eřevm 119 cř^afc gronča 175
andreselj 510 cenejšati 83 721 dleskati 120 gonóbiti 161
androga 719 cipati 90 cřo6 'způsob' 122 groreZ 176
c^oer 315 dosfo 123 áovž gosenca 180
ftagra 42 ocyča ciprc 315 121 draska 126 grróa 183 grebe
42 barati 41 coZ 88 dražiti 126 me 187
barchan(t) 47 confniti 89 drbacati 127 grmáden 185
barnuša 67 crčefc 91 drdráti 127 grro/ 182
barovnica 60 crkati 89 dresen 510 efretá grohotáti 506
baruse 519 cureti 109 132 cřrgra^ 128 grumbir 297
bekati 49 drhtati 127 grwgrZa 306
bergla 51 caca 92 čakan 93 dripati 131 (řr&í gwifetá 179
6ezew 121 čardak 95 510 drkotati 128 guzelj 192
bezgati 79 ófejbela 679 drmati 651
bezljati 79 omČ cečráZa 85 &&* drobneti 127 hobiti ee 410
54 birm(ov)ati 92 <^eďa 588 efode 133 háhar 195
54 blek(et)ati čeh(lj)ati 96 dupotati 135 Aa/efó 156
56 6ofc 59 boris čelesnik 96 cer dusiti 135 duzati hajdina 164
571 > 100 čerjen 100 136 AaZ^a 157
brenčati 67 čeperiti se 98 halodje 158
breskev 68 6rez &6a 84 čičerka facaleg 139 handíar 272
52 6rm 215 101 Čihati 96 /ar6a 47 /wzčar 203
brkati 67 6rZ;a cVr-fa?,) 627 gabiti 410 galun Aeoeč ap. 197
67 oroč 68 c7eta' 641 35 ganati 154 ÄeZce 227
bronec 68 čmrČek, -ec 562 grare 241 garvan hlapiti 198
oréčeZ 65, 72 črarZ; 105 163 gingav 114 hlaslati 694
bršten 72 Óohati 96 grmZa 194 hlastavica 694
brumda 70 éopljati 83 grZaířež 168 hlepeti 199 Λορ
brjuzga 71 coWfc 310 cVez globati 168 gtóa 176 hrana 204
budalo 75 549 Črljen 99 345 gtóa 169 Är&e* 187
buhtati se 76 črmelj 105 groZ6^ 168, 729 Äriö 208 Ατ-φα
fet^tá 62 OVZaZo 107 groZostá 168 golun 208 /woa* 206
burkati 77 Čtz&a 'huba' 108 35 hrstati 207
6?'/řa 61 hrzati 528
danka 121 /mfcatá 209
cafvjfniti 89 de jati 118 AwZí^ (sej 203
cemper 86
?'grev 226
ífcatá 226
 781

irh(a) 227 fcora 287 Zw&Zá 343 ogrer 410

isteje 399 fcomÄ; 294 Zt*a 341 ohabel 194
izgaga 727 fcorfraci 241 ZwaaZt 330 ohmetje 410
kortelač 277 lukati 345 ctóo 222
jádro 388 košuta 631 Ztmeß 341 okregniti 299
jagned 221 kotaliti 282 ZwZra/ 345 okruten 668
jajce 681 jata fcoZHc/ 284 okštan 34 omara
287 janež 37 kotrljati 282 mačeJia, -uha 346 35 omea 414
jaruga 216 koturati 282 makniti 385 malati opefca 441
jasika 418 A;o2;ay 287 349 mar 521 opoka 416
jaskati 218 kozel(e)c ap. 283 mar(sikaj) 46 ?narec opresti 486
>w· 216 >r teoZ, -or(a) 287 352 margaran 352 osepnice 419
723 kragulj 288 marketander 352 osópa 419
jereb(ica) 223 krákořiti 288 martolos 352 oskobliti 546
jeslva 228 krastača 517 maškara 353 osZejfc 399
ješča 228 jopa Areda 301 materna dušica 355 osZrté 421
232 jurščica ÄrejoeZ 295 Areia matoga 354 mavkati
227 300 &rez 549 371 mečiti 358 packati 425
krezelj 412 krgavo mefkati 361 mekniti paglavac 499
£a&eZ 247 JfeaZ (oko) 292 križati 385 meseg 362 pajdaš 427
248 kamuka 302 fcrojač 292 mesteje 399 pala6a 428
238 křws 238 krompir 63 &rona metiljavica 375 meza papiga 433
kapela 240 279 fern 151 362 micati 385 paroka 435
karogla 278 krugla 297 kruka mieden 356 močer posterek 437
ßarp 240 256 krzljav 296 346 mocerad ap. 346 pastorek 437
kartač(a) 243 kuČati 108 kujati močunec 408 moznik pazduha 439
kasati 100 se 412 kukavica 378 moldziti 170 peČek 441
taftfaj 245 726 kukorekati mrdati 379 mresZ pečurka 441
kavran 163 267 ω? 306 396 mrkati se 482 pe;"ar 468 pehati
fce&eZ 247 raroz 381 mulica 383 (se) 446 2>eZm
Aeč&a 302 tóa laj hati 325 ZaÄ muliti 377 mur(in) 443 per děti 79
302 fcefo'Ä 675 Zanca 320 377 muzati 384 perta 444 pilfuh
236 Jbeř/e 254 Zemec 320 449 pisanica 290
kepenjek 249 lastavica 694 nábozec 393 piskor 362
kimati 314 ZaZva 321 nagrada 388 pistola 451
Ha/čr 322 lavor(ika) 679 naročje 390 planja 454 pZaí
klapati 251 Zecatá 325 Zeca nasršen 572 470 platnica 462
fcZefc 253 325 Zečfca 558 neíítá 400 #Zaz 462 plazka
klapouch 251 Zen^Zá se 334 wevečen 682 462 plenica 458
Mefca 250 ZewZ* se 334 ΖΑη nihati 273 nt^a pleskavica 473
kléstrniti 255 554 Zto 319 402 pliskavica 460
AiřJMse 257 Z*7eÄ; 326 Z^^í* plitva 463
Mofca 313 se 334 Z*ra 227 obečati 687 o&er ploskovnica 473
klokati 313 ZtZ 337 Ijubček 406 óbljubiti 554 ploščic 121
Hoftifco 259 330 Ijudski 405 oborék 665 ocel podboj 467
klonja 546 Zo&Xa 338 Zoßva (o) 408 očum(ec) podgana 475
Knej(a) 262 338 ZoZeß 341 408 očim 408 podloga 120
&rco/ 263 Zopa 340 foptí 340 odmeti 134 podproga 472
fco&er 274 loptati 556 terato' odolin 409 pogača 426
kobrati 27'4 327 lucerna 343 oáVa,; 220 pohvine 468
kolmča 264 ogaben 410 pojata 218
fcoc&a 280 polévka 336
A:o/ťer 271 pondreti 401
komorač 278 ponev 432
fcmfa* 239 poprišče 479
fcopetá 275 poštolka 474
kopica 276 potega 634
kopitec 276 potira 472
ÁJOJM^ se 215
koprneti 275
 782

pozder 439 «Wo 301 smetl jaj sMec 608 £&o/ wsnje 671
praéa 479 preÓ 564 sraofc 618 54 ěk(v)orec 547 vyceniti 626
489 prekor 279 smrček 562 sonten škorjanec 550
premda 494 567 sopíhati 567 ěkorlup(a) 613 vanger 683
presčeniti 626 sočen 567 epajati ěkrablja 288 včekniti 626 vďa6
pretiti 491 427 speí 718 škrat(ec) 550 133 veZoá* 133
prgišČ(a) 185 srakaper 581 škrgutati 549 vejice 681 m/&er
prhtra baba 444 sr&etá 598 srebati škripati 550 689 vinjaga 215
priklet 253 prtéč 585 sre^D 595 éfcrZ 301 vísZe 597 v&ra
489 progla 488 sřoíva 576 eíeýe afWec 550 693 v^a 705
prskati se 482 399 sže&eZ 706 ěkulja 550 vozger 697 vran
steraca 624 stera; sZepatá 616 'zátka' 698 vrsa,;
ra; 511 rameno odpreti 577 stodor &>Za 612 &afc 701 vrvetá 702
389 ra(m)p 529 578 síogrZa 590 302 štiglec 576 vrzukati 699
ra&tá 509 stopr(a)v 640 éwpeZj 626 vščekniti 626
rotáice 509 sťr&řťi 650 šiánja 631 ν^ηαλ; 392
redesen 510 streziv 589 svačina
redkev 629 593 svačiti se 593 taZtjgr 635 zagata 162
roooca 522 rod svaditi 674 sveder tamug 635 zagorel 176
'drsný* 523 596 svisla 597 tekniti 573 zamuzka 378
rofijan 523 svojevoljen 596 íeratá 664 zatohniti 660
ronec 508 svrž 584 tásčaZi 644 zavikniti 477
/OVOČ 450 íoríca 661 íroeíí zobina 111 zóna
rozolje 517 rwse «a/í 302 scap 626 656 ZrfcwÄ 641 719
519 £&pefc 609 Sčwra ťrčatá 654
568 š(č)egetati 624 íre«6^ 589 hxgati 727 žaAetf
samotež 634 se;a sever 607, 672 črezen, -ev 589 730 Heft* 723
544 8enčina 543 &£fcatá 610 StoZa Zrfc 641 trinog že/ran 600 žerjav
£?>eß 87 sirotev 611 652 trohneti 653 722 žZa&Za 616
599 sirovha 600 troska 128 truga žZea- 175 žužanka
sklizati 260 654 trupati 655 729 žuéetoa 729
skomina 321 ír^^í 656 íAatá
«fconife 310 662 usekniti 536
skralup 613

SLOVENŠTINA
abrim, -iň 406 6agro 620 bialoš 43 bodega 501
ať/áč 34 a#áč bahnit sa 221 6^&as 54 bodsekán 78
34 aifco 37 bahurina 47 6ígra^ 453 bolvan 44
akokolvek 33 bachra 42 oásať 543 bokombrada 60
akonáhle 215 bachtit sa 49 6íric 54 bombolec 44
a&ý 215 bakter 42 bitúnok 54 6óra 472
almazia 349 balášit 43 blabosit 250 borievka 60
angelika 36 balúchať 43 blakota 56 6or# 47
aniž 37 αηρ'βΖ oání 432 6ar blakotat 56 boz(k)at 500
36 armanček 51 6ara 47 6Zeča£ 56 bozogáň ap. 78
165 4ro/j 38 6a>a£ 47, 61 fcífcač 56 6raZo 63 bralii
asnád 713 barbošit 74 blnkot 57 sa 49 brcolák
azťZa 109, 713 bastržaj 678 blunknúť 722 497 brechat 66
6aza 52 bluvať 57 Brestovany 72
baburiatko 214 bazgrivý 436 oZs/sfca 460 6res^ 702
baburka 214 Bebrava 59 6o6á7 59, 63 brevirka 687
6agráž 428 bedzgať 425 6o6o 74 6rez 52 6ría 69
bagnét 42 6eZA;a 712 bocian 94 brička 71
bezočivý 411 bočka 49
bočkoroš 41
 783

bricždiť 72 cinfrlina 86 Čerevta 587 dfóeťll9 dl(u)bat

brit 74 cingier 81 čerfcať 625 119 á7ezd 120
brmbolec 44 cip(k)a ap. 84, 103 čertaž 588 dobida 405 docfc
brndlat 67 cipkat 103 cirifandel čestitať 95 tó/ 110 dokial 305
brndzalica 65 86 cZávo 641 cZieť 87 četvrlka doluznačky 392
brnkat 67 641 clonit 556 dumat 128 čičotka 95 domic 392 ďor^a
brošna 69 90 cmar 88 cmerkat &er 103 <%a 123 dme 132
6rs£ 74 572 cmrkat 572 102 &p% 626 drankat 126 dráp
fcréčefc 72 cmudit 561 cmúlat &*/ 87 151 dráž# 126
fcrsřen 69 90 cratir 88 crao 641 &:ať 615, 628 dr(e)bolit 127
brusliak 69 cograw 80 cohcíň 80 Člapatý 94 tlapkat áVdrať 127 drej
6n/tf 66 brzice cochrat 96 combálat 616 člapkat sa 454 132 (naj)drelej
71 6rzmť 489 268 combat 268 Čmoch lil čmudit 132 drelich 130
fasntiť 69, 72 comb(el) 81, 508 561 Čmuchit 93 drepkat 127
bucolák 497 compel 508 corgoň čmúrat 362 <5mi/r dretiť 131 drevta
bučelák 497 80 cdZ 89 cr&a£ 89 106 čmýrit sa 106 587 drevovrt 99
bačiak 76 crkolit 92 cieca,; 90 čochrat 96 čoplasit drez&a 658
budzigan 78 ctíceZ7 81, 508 ctíáW sa 83 Črenka (psia) draač 127
bugán 54 85 cudzit 85 c^cftZtf 586 črieda 587 drgotat (zuby) 127
Ďi^afc 78 108 cuknut 88 črieť 98 črievica drg(ot)at 128 drgolit
bukréta 76 curkat 719 cara 89 587 čftVa 630 127 drch(l)at 128
bunieť 77 cvac/ž, 730 cveker <%ra 630 ČM&rať drcholit 128 driasat
buran 77 595 cvcndžat 86 (sa; 630 čwdáfc 126 dneZ 132
burgyňa 77 cvíčala 312 cwifc 712 cußjdit 85 drichmat 131
burina 11 'hlín' 91 cvilikať 92 čwdZefc 628 c\íad> drichnat 131
bydla 78 cvinčať 86 630 ωω 102 drislianka 131
OÍ/VOZ 78 čuchrat, -rit 96, ďrietať 131 drístka
bzdocha 445 čabrat sa 92 čačina 107 čwZý 104 131 drištálka Ocún'
101 cac/ioZ 96 oajfca čupieť 108 ČwpíY 132 ďrtáíeZ 132
cafean 80 cácati 96 čamblat 94 sa 108 čwča*' 109, drkotat 128 drmať
80 cafrang 80 čambrla 93 čajc^Y 719 čurchat 96 128, 651 (řmo^ 128
ca<7eZ 623 92 ^arte 588 &*Arf 108 čwfr/ drnčat 650 drngat
caAZo 634 (š)častikovat 95 toa 631 cvíčala 312 128 dróZ 126 dni 132
cambat 81 101 catina 101 &če čvilikat 92 Čvíkota áVtf& 129 drumbla
camborie 81 92 čečerka 80 Čečina 312 70 drumla 70
camforec 80 capa/ 101 cegr^Y 624 (z)drvila (ho zima)
80 capať 94 éechnút 100 cVíZať damaskat 110 129 dubancovat
cemcmbat 268 624 čelesno 96 daniel 110 davČat 135 dubas 135
celingať 268 čepériť sa 98 čVeA 112 darmober 110 dubaniť 135
cemelka 541 cenc- 657 dartf711 d&aZ 247 dubinkat 135
ář 80, 508 cencížr debna 50 Dehtáry dučel(a) 133 dudák
80 cengai 86 113 devásek 116 (karetní hra)
ccrcpiť sa 636 ce2 dib(k)at 137 divazel 135 dwdať
549 116 diviak 117 402 dudík 74
c/aaoJ 81, 508 diviaselica 116 divý dudlavý 124
ciarky 81 cíceriť jasel 116 dZain-fY duhan 122
109 cicurkat 109 120 dúchat 134
cíčkom tied 109 d?í&ať 660
cidlikom tiecť 109
ae-aa 543 ciaeZ'
508 cihoriť 109
ciklai 624
cíkorom tiecť 109
ciinbolec 81, 508
cimenterovat 83
cii/gfcř 81, 508
ringerlenica 86
 784
dula 248 dumbier 712 gračer 234 aá/c/r 235
dunica 123 dupa 124 grá<7a£ 235 gágorec
dupa 124 dupkai 90 148 gajdať 156
ďwro 135 durit 138 ^a^ďí/ 'druh šatů'
fřw&tf, -&Y 660 duli 156 galamuta 514
394 dužina 394 galata 150 ααΖόη 237
dybnicky, efočm ?'GÄ*/ galónkár 237 Srařofy
137 φ/rW 127 236 gamaše 237
dzumpara 410 gamba 189 gamfor
džavkat 112 235 gangóí 148 gar
džurdžat 718 gól 148 gastan 245
gauza 163 gavalier
eť/res 36 erdžat atd. 237 gazaja 246
528 ersafc -efc 217 gr&eZ 247 greÉmřa
197, 248 gebzovať
/áca£ 139 /aj^a 139 241 gegnút 150
/a/a 139 /a/ájfe 142 gegyha 150 gelembúz
fafara 141 fafurka 139 303 geltňa 150 gemba
fajzom 42 fanfura 141 189 georgina 227
/ar6a 47 /aseZ 139 aepeZ 149 gigaňa 150
ferster 145 /Sfca* 193 flrií 315 (/Za^ 150
#Z/as 143 /řrfca 143 glamei 250 gladzog
fimajz 141 jlagnár 145 120 grZasfc 120 gfřo
/faÄ 144 flanier 144 259 aZ6ať* 260
flanta 144 ^á> 145 aře^gr 120 glezga
fliarit 145 /řo&Y 144 120 grZrán 167
/Ό2(7α 145 /orÄ 145 glingat sa 150 glodzok
/racZe 146 Jrayner 120 gl ondat sa 150
145 /rai 145 /r/aí* 146 grogroZ 152 großer
fr(u)ndžat 146 '/mfcať 267 grořva 152, 168
146 frungat 146 jucka grajciar 291 grámor
147 /waa 147 fulajtár 289 granec 299 (/rač
145 furman 147 242 grdula 127 grédit
furugla 147 jurola 147 511 grgula 127
grgyňa 150 grieždit sa
gabaňa 233 72 (/π'ηα 150 grmolec
aá&or 235 151 grňať 412
gabuzina 150 grr?iec 'zahnivat'
294 0*5/
182
grohtat 506 gruchlic /imí/r 106 hmýrit 106
297 grrwřa 297 /w>ci 202, 573
grumbolec 297 hoci(kto) 323 hoda(s)
grumpla 297 grzna - 202 hodsaj 202 Aoďz
zno 298 tf^aa 152 202 Λο/Zer 174 hoj
gugai 150 </wŽa stra 157 AoZew/ 202
152 í/iďač 306 holofúz 175
gurtka 308 gymba holohumnica 190
189 holomnica 190
holoplusk 175, 451
Λα6αί' 196 habať holoplúšta 451
sa 160 hadia hlava holovnica 175
298 hadzir 154 hompora, -ara 410'
hajčiar 154 hajdat homrat 611 homzic
174 hajdina 164, 165 honobit 161
468 hajdusa 164, honzit 165 horenosný
468 hajkat 156 175 horeznač(ky) 392'
hajno 164 haj stra horeznak(om) 392
157 Λα^'ίΐ/ 164 ftorfo/ 177
hakmak 156 haky- hramuždžina 205
baky 156 /laZái 35 hražac 509 /trčofc 299
hálňa 157 Aařva hr dusit 510 hrdza ap.
168 Mm 159 hamat 513-ßrdza/ 528
159 hampora 410 hrečka 164 hriebst 181
hamzic še 165 hrkútat 700 hrmbolec
harajčit 160 297 hrobitov 187 hr
haravara 160 ochot 175 hromotresk
haraždie 518 397' hryzák 540
hargolat 184 huckat 191 Audi* 194
harharovat 160 huhúkat 179 huj-huj
harmín 165 harusit, 174 húlava 157
-s- 161 haspra 162 /u/Ze?' 157 /u/fóť sa
hastopier 397 háštra 157 humholec 297
420 haštr(in)a 420 humpac 160 humpóra
havan 674 havkať 410 hup(s) 176 hurhaj
155 fte&eda 163 160 /řt/ía 330 húzrit
hegnút 150 helikat sa 192 /W2í>fl£ 180
164 hemžit sa 165 %čeZ 313 hyd(ina)
hen(ky) 165 194 Äydtf194 hynclik
heverom 607 193 hyndik 193
/tito'213 Ärmä 211
Ära 167 Λ/ác 167 chaliba 149
fcřačfotf 167,718 chamrat 194
Memo 166 chamtať 196
hlemaždit 169
hlomaždit 169
AZcm# 168 /?řt?2a
168
 785

chamtolina 355 jarabit sa 223 &%a* 250 Mí* 248 fcr&fca 291 Ärcac
cfiamúlat 196 chata jarab(at)ý 223 &Ζφα£ 257 fcftvec 297 krcmat 291
(kde) 202 chlaptať jariabok 223 jasß 187 kluckat 261 ArďeZ 588 fcre/iač
199 chlomáznút 169 223 jaskolit 325 fcZocofc 120, 250 299 AreZa 549 krém
chlomaždit 169 jawY 711 jelšovka Hofca 313 klomfa (a) 294 krepelo 292
chlopnúť 200 413 jérh(a) 227 254 kloňa, klonka kresaclca 540 ΑτΛ
chlopota 259 chloptat jercha 227 jestota 546 klonckat 253 293 JfcrcÄ 293
199 chlosknút 200 231 jestao 231 klopúch(a) 251 kriepit sa 612 krieslo
c/iZp 209 cMwdtf ježibabel 225 klunckat 253 'díl plotu*
200 chlupať 200 joj(kat) 34, 221 kmochta pták 401 490, 658 křižma
chlupnút si 298 j«tf 221 /wíro 229 knáchat235 Ämajp 302 &r&aí;# 293
chmura 201 chmúlit 262 fcr*me 297 ArfcZtY 291
sa 90 c/?oc 573 &aoeř 247 kobylí (r)ňat 354 Mwať291 krman
rftoc* 202 chomrat A;acár 265 fcoc&a 280 &ocwr 151 &máč 152
611 cholmark 145 fcade 305 'bič' 265 kodkodákat krochat ap. 506
chrabatý 288 kádehiička 3 7 (i 247 k(n)ofla vtok 401 krompach 297
chrapac(ina) ap. kajdy 148 kolembaba 303 krompla ap. 297
205 chrastavá kalamuta 514 kolembat 268 kroMavy 280 krš(k)a
žába 517 ofcrčefc fcáW 252 kolimacha 269 293 krumpel ap. 297.
299 chrchvat 291 kaleráb 248 kolimbat 268 křupla 297 Ατ^&α
chriapa 208 cfcnasY kaliackat 236 &oZísa£ 263 287 ksikat 598 &w&
205 c/*n/W 206 c/iča kalpak 258 kolkovat sa 306 259 too/co 259
573 chublat 260 kamfor 235 kolofónia 236 kučina 304 kudlit sa
chúchať 209 chujat kamilhór 238 kompán 307 koncur 209 fci/doZ 209
147 Í."AVW£ 315 kamuka 238 272 koničina 272 kúdolit sa 209'
chvojčište 282 chyma kamža 272 konopatý 280 &wfcač 284 kukurík
211 chymradný 196 kanava 238 kontramarš 214: 267 kukucka 726
chyst &p. 315 kandry 234 koplina 275 kopřcat kundol 304 kundrák
kanimura 383 sa 264 &í>roáč 241 ap. 263 kuneráě 263
/6a 211 y'/iZica kankliar 248 korlátky 243 fcomáz kuni(e)r 263
221 ikavec 226 kantus 239 263 korošina 298 kúr kunirovat 305
imelovník 430 &a£>ec 276 uch 418 korušina kuntrfal 273 kuráčka
/rc/^a 227 «áfc kapen 249 298 kosatka 266 306 kurárit 533
727 kapice 276 kosí(d)lit 418 kurásla 306 kurástav
kaplnka 240 kapra kostonok -vka 579 306 JfetinY 308, 442
ja6a 213 jaburátko 243 kaprina 243 kostm, -nok, -nka kúr(ňJava 285
214 jačoby 213 kareláb 248 582 kostraba 281, kurizovat 137 kurnáz
jař/ač* 215 jafira 155 fcarAať 242 kartac 420 kostřava 281 263 kusák 540
jafura 155 jagababa 242 kasňa 245 &os*rč 281 kostru kusnier 298 kuzdorit
225 ./(ígrač' 215 &oez 52 fcecfta (ok) 579 kostruba sa 192 fcrázríava
jahneda 221 jachtit 302 kemenáta 271 281 fco&ar 282 285 kvacnút 313
221 jachtat 221 kenteš 239 kermes kotřlat sa 282 fcvátó' 288 kviadat
jachtlík 34 jaj(kat) 34, 243 kiesen 249 kotovina 282 210 &y*í 34
221 jawwž 213 t/ara6 kišeňa 249 klamorii kotrbálat sa 283 (pri)kvitnút 692.
222 jarabácik 223 sa 289 klanckat fcočrZaf 284 &;i/6eZ 247 &i/c&a
jarabina 222 253 klapat 240 kotrválat sa 283 315
fcřavž/ 256 &/6 kotrílat -lit 282
259 fcZoať 260 kotvrla 128 krahula
fcZfcfZJo 259 297 krajce 288
klčovat 260 klebetii krapák 205
256 klembaba 257 kratameta 354
klepúch(a) 251
 786

kytiak 312 Z^oJaČ 335 Usnut metúl 375 miagat nahonobit 548
kyka 303 sa 327 řwla (hořet 347 miankat 371 ná/wen 387 nacÄ 394
kykyrík 267 liškou) miazdit 347 najma 230 nafc 394
kynteš 239 335 Zté&a midlikovat 142 nákat387 nalepa 711
kypřina 315 335 ločovina míZa 363 minar naocesta 642
kyěka 316 338 ločprda 338 369 mítorit 366 napokon 273 nápoky
Zo/ntíč β* 320 mitúchat 366 415 náro(6)ky 390
řa 167 Zogač 338 mizlavý 367 nástojit 390 nášelník
labducka 334 Zo/&a* 338 mladoženich 351 391 náZ/ca 387
ZacaZ" 317 ladenec ZócW 338 mladožcnka, -enn nazdat sa 118
324 lahostaj 330 Zornic 341 351, 725 nazdávat sa 118
láchať 319 Zónifc 341 mladoženstvo 351 nemajočník 411
lachman 324 Zo^eť 320 mlazgat 367 nemleha 395 nemtat
lajčiak 318 iafcei ZopZos 320 mliagat 347 395 neres(t) 396
338 lopuštík 330 mliazgat 367 nerky 390 neZo 397
lakota 'pamlsek' 317 Zora 342 mliaždit 347 neřó/a 397 niatrit 391
lakotný 'mlsný' 317 ?«&&>& ap. 330 mnisit 366 molok nt£ 398 me 331 mZ
ΖαΗα 338 Záfcíor 322 řwosZáfc 330 373 mora 383 404 nivočit 399 noc&
lampúch 508 Zan/eáfí Zt^ať 330 Mořena 373 fZen pták) 401 nora
319 lapejka 327 ZtócAač 344 ř^ač raonY 373 morka 400 nozgry 697
lapiška 327 Ζαρ&α 344 řwZofc 333, 383 morula 360 nožmce 403 nurit sa
327 laptuška 334 524 lunik 341 mosar 377 moskva 401
lapuša 327 lárma 327 Zw£>a 558 372 motilica 375
laskotit 325 losovat lupkat 344 motolica 375 o6a<* 404 ooar 702
321 lastovica 694 lauf řwirca 336 motá? 375 o&ecač 687 objezda
es 319 Jefcota 330 lyskovat 337 mosúrený 373 228 oblátka 416
leluška 158 Zen 323 Zs/zřía 337 mraštit 380 oblicky 406 obrganec
lependa 327 lependík mravÓat 378 71 obrvy 70 obor 406
327 lepeniet 320 maderanek 348 mrazit 362 mrcina obriect 407 obríknut
Zeptá 327 %ráa 327 magnáš 347 Magura 379 mrdat 379 (sa) 527 obskákat
Z«soZa 335 letopier 372 machňa 42 mrdofúz 379 550. obšajtník 407
397 /ež 398 leUbaba machrd 196 niajster mríóka 730 obšívat 'šlehati' 607
225 ítaca 316 Z'iac/i, 365 majzalenka 362 mriečka 730 ocielka 408 ocitnut
325 Ziazť 332 Z*6ač manderinka 375 mrieždit 72 sa 87 očistovok 411
330 libduška 334 Ke/ mangel 350 manina mftftóť 380 m^óař očistom(ok) 411
334 Ztemí' sa 334 351 wara 383 382 mudíček 376 odedza 409
liepat sä 622 Z#w* Mařena 373 mariet mulitánky 373 odfranadlit 145
337 Ztc/&o*a 333 521 raari 5a mi 201 w??r 377 mur(a) odkial 305 ocZřtwř
limba 334 limbačka marec 352 383 Muriena 373 331 odsmútit sa 409
330 Zrna 334 Zmva Marmariena 373 mwsZ 374 myksit ohládidlo 718
334 Ztjoen 335 Zipte/ Marmoriena 373 385 my zliv ý 367 ofcrraa* 412 ochmelo
327 lipiška 327 lipitka Marmuriena 373 roértel 362 201 ochúňat 412
327 %fca 327, 333 materina dúška 355 mžurkat 362 ogryňat 412 ogtánaf
mátoha 354 412
i?iaíHZí& 375 /ta 'nuž' 400
??ia2:náfc 356 nabachtaný 41
maznat 356 maliar ná&e 387 nabzit
378 maZež 354 sa 79 načim 387
mehnút395 meZ 230 nadba 387 nacZ6e
mentel 375 menZťte 387 nadragula 351
370 meravý 380 nahat 394
meridzat 360 nahatka 394
merinda 359 meZ?V
400
 787

ogýňať 412 okoviny ožgravka 697 patka 711 patora podustva 467
286 okovit(ka) 34 ožina 226 438 2>aZr# (saj počapky 97
okovnik 286 okrem oztwac 732 438 pavňa 432 pokade 305
294 okružlina 302 jpecíe 441 pó&eř 305
okrútka 469 pacer 437 pečetňa 'puchýř' 447 pokial 305
okvit(ka) 34 okýňať pa(n)cerky 437 pečiarka 'puchýř' 447 polien 469
412 olomázit 169 pacierky 437 pejchovaí 427 pelucha polkýňat 337
olomáldit 169 pacorek 437 páctvit 443 pencurák 441 polovat 342
ólonbúzit 169 omeda 52 pačmaga 425 peračín, -sin 447 perka poluďhovat 360
414 omega 414 padka 711 pagnét 444 piadlo 425 pmfoY polynok 443
omelinky 357 omich 42 paholok 426 718 pičurka 441 2>omfcmí£471
414 onajs(ka) 37 pohřeb (a) 181 pidlikovat 142 joifc pomykov (byt v ~)
cwa£ 391 oíwfttf 414 páchnut 426 pa/ác 448 ptftZet 253 pikotit 471
•onica 415 opatřit 432 j?a/'ecfcY219 449 pikulka 448 ponevieratsa 471
438 opáčky 425 pajee 441 pajošit piliarka 449 píZi/s 449 poniékal 471
opeka 441 oplentat 427 pajovat 427 p£pä£ 643 £>i#ec 643 ponik 399
sa 415 op&etf 430 pakost 235 pákotit pipet, pipet 643 ptéač popadnut 425
oröfan 677 orZífco 449 palica 429 448 písíoř 451 ptoor popchnút 449
407 orZwť 522 osee polier 470 pálky 543, 662 plačkat (sa) poptat 448
538 osievat sa 544 'květenství 454 plagat 453 plocha popinat 448
osihotený 542 osno palachu' 429 462 pláchat 454 poplaky 454
420 oso&a 566 £>αΖοβ 429 palota plachtat (sa) 454 porkoláb 500
osovok 569 osrß 572 428 pamak 48 plachy 430 planec 416 porobit 95
05WCÄ 591 ostraha pandrák 471 planýr 479 ploštit 455 portéka 435
580 ostranit 581 pandrav(a) 471 platňa 462 plekocera posekán 78
Ostr(m)a 420 ostrmii panganét 42 457 pleskáč 120 poéidac 521
581 oaZm 420 pantalier 45 píchnut 459 pliagat sa poslinek 555
<?SaZ 601 o&5ap 94 pantlika 444 454 pUenit sa 457, 458 pósí 500
o&ař 601 ošipaná papagáj 433 plieskač 120 ploskovné posúch 591
609 očír# 302 ošítka paplúfc)h(a) 462 (konopi) potatme 634
421 o(b)šmietat sa paprutina 433 473 pluhačit sa potmehúdol 475
605 ošmyknúť sa paradajka 506 453 plúskfa 460 potrčiti 654
619 ošršňavet parahún 434 plúštit sa 460 potutme 634
'zhubnouti'572 paratii 426 pZwčra 463 po^ 423
oŠtara 574 oštiepok paraždina 518 pluznii 58, 461 povála 676
62ß ošúpat619 parchavec 435 2?W 463 plyvat povsinoha 684
oteriny 659 o£ro£ parobok, -ek 514 463 pZžefc 555 požičat 498
654 oZrova 650 par oka 435 parom 7?ř&fc 555 pracel 491
oírwcA 672 445 parouška 443 podhrdlina 650 pracka, -cňa 492
paruba 522 podima 466 pod praclik 483
ovaZ 676 parušina 443 jedy 228 podojma pracná 481
ozda 109 parut(ka) 445 466 podojňa 466 prám 489
o^gfer 697 pasefc 473 podriežnat 132 prämier 479
ozon 'ozvěna' 717 pásemnica 636 podsebný 539 pramso 490
paskonné (konopi) podsekáň 78 prasleň 491
473 prošel 491
pasomán 473 proto 416
pasterec 446 pre 484
pastrnák 437 2>re- 484
posula 141 prebošt 484
paškrda 354 preč 489
ρα&&α436 predsa 491
patečně 447 predsím 541
pateka 438 prefmadit 145
patiée 447 prehriebat 181
poZífc 438 přejat hnevom 231
preZoft 329
premriet 'promrz-
nout'381
j9rem'fca£399
prepáA425
prepatnástit 447
prepelko 300
 788

přeš 483 preěkorúbek rebník 724 redkev 529 skrvíal 302 skupy 548 strungastý 583
548 preteky 637 register 512 /•eJWoď skydnút sa 705 skývráíit strunkatý 583 stryná
previdrený 689 529 remek 512 remzat 615 slačit 552 slenčec 584 stuhel, stuhla
prezoČivý 411 jorelreť 512 remzit 512 re^oífc 551 slezaj 559 sZíeři 590 stýbat 577 efyfr
730 přhlava 483 prAZt 'netopýr' 397 repíč, 554 sZ*e2; 554 sZira 423 surček 91 suslík
£ 483 pricvíkat 91 priČa řepík 530 ■repiť sa 554 sloboda 597 slubii 568 sušňák 591 sví&
ap. 489 pridvor 662 530 rezfci/ 531 Waw/ 554 slučka 558 studa 596 svider 596 #w£al
prieceň 483 priedomie 513 richtár 527 rtéať 554 smärit 617 emoft 597 svojevóla 59$
711 priehršlie 185 528 romonit 508 566 smoklit sa 561 stw 374 svréek 91
prieloh 493 priesť 228 ropuch 507 rosa smokva, -vica 560 smolit syhliak 543 sykat 538
prieškrupok 548 'zábava' 525 rováš 504 sa 375 smrček 'smrž' szpak 619
primelit 361 primoliť sa rozavený 711 562 smrek 562 smrh(a)
361, 493 prior 492 ro2;avtfcsř 711 562 smudió 561 smudit sa6řa 604 sajo 218
pritriznit sa 132 rozbřesk 72 r ochot 175 561 smucha 563 somár šalabachtár 60 í!
pritvoriť sa 662 />r&os rozdávit sa 711 rozjavit 568 sopucha 567 sopúch šalamajka 601 saZáč
670 prolánky 507 711 rozóliš 517 rozolka 567 SOSÍY 565 sošudit 536 sáZfca 601
proránky 507 prskota 517 sa 101 spájka 427 #pa& samet 601 šapnuc
129 prsliak 69 jortáeť 7Ό20/· 416 415 spica 621 spíež 570 603 šaragle 622
487 JWÍOA 487 pruclek rozpanošit sa 401 épižar 570 splasnút 455 šaran 603 šarka 605
69 prundle 463 prusliak rozpasený 485 spratný 480 sprušel ap. šarlotka 601 šarpa
69 prwY' 410 prýšt 489 rozpášny 485 rozsadnút 492 srtež 589 srvátka 605 sarvač 603 sárí/
psiarka 495 pstrna 582 sa 521 roztusnút 130 599 stahovat 576 stajný 605 saso 218
psw£ 445 pítára 630 roztr ústit 130 576 ste&ať 577 stenica, satnaviet 604 sa£r*Y
pulidery 463 púpavka rozvířený 521 rwcať -vka 624 stenlcnút 606 šavrovat 6191
431 pustovka 474 533 rusadlá 525 rwsať (pery) 640 stínok 579 áf&flrZtY 624
j[>2/fc 448 519 mřa 520 nžtáf 533 stlpica 557 stolinož 652 ščemerec 97
n/dz 528 rypkat 512 stoloviny 652 stonka 579 *&6HJfe 108 scira
raMtc 509 ragan 317 strakoš 581 střapec 585 629 šciriak 629
rachétla 507 rajudlica sabaš 600 sadila 539 strápit sa 652 strebat šcubrík 108 ščuriak
512 rafcás 507 ráJko* samar 568 sanimorka 585 střehla 587 strevla 629 Šefraník 6001
507 ramár 319 ramať 383 stinek, -nok 644 587 sčrc/fc 587 striekat šemetit 605 šemrat
507 ramenitý 389 sčé&a 437 scuchnút 588 striežava 589 s*Hž 724 šertaz 588 šešina
randlica 512 řa(j)nica 108 seoec 565 sek(ot)at 589 strmět 581 sčřVia 603 smZ 601 siar
512 ranostaj 183 82 seretuh 366 582 strumenistý 583 602 šichoriť 96'
rapaždina 518 rasfca serypatky 602 siakat šilhavá 727 sipZa^
160 rača, rolovat 513 (sa) 536 siaknut 536 609 šiporit 96
ratimorská (pani) sóažtY 536 sifteř apod. škalubina 550'
383 543 siklava 538 sirotka škandry 234 škanty
rozvora 521 346 skelavet 256 ap. 614: škálesovat
raídie 518 sklabina 611 s&oZiť 611 «Mm 547, 610*
ražen 521 547 skolomutený 514 é&arZá* 603
škarnétka 278»
 789

škamicla 278 Äavtf 623 &egrZať 624 tloskat 645 tmolit sa ur uzdit 518 usíkat
šklabina 550, 612 itejofca 621 ÄenY 627 48, 375 tofcár 638 sa 538 uskripit 612
šklbat 614 škorec &ráv 628 štiavnička 605 fofrm 647 topenica uškopit 547
547 skorica 548 Atbrifc 108 s%a 302 647 íortf 64a čorto utarmonit 651
škoruša 418 s7?>a 629 &r&a 624 123 tošmet 641 fofr/ž wfc/rna 229 ráverář
škovránek 550 Strk fot)a( Q25 štrych 648 *ra/^ 650 672
škovrlikat 92 škratit 628 sWa 625 IfópZy 626 trachnit 636 trachtár
550 škraňa 548 stára^ 282 %& 423 655 tratorii 636, 649 vádka 685 vachtar 42
ifcre&ač 613 škrečat A«řtf 607 šuchorit 96 treberka 66 trebucha vantotit 48 vantrub 677
549 škretok 299 sttjtás' 593 šungiar 629 641 treskúca zima var (a) 474 varfi; 691
iifcretf 613, 615 šuróek 91 surdit 101 658 čresZo 658 varafhe) 691 varajka, -
škrhlaňa 549 šurdzai 719 &«rf 631 trieslo 658 triesma ejka 678 vargat 698
škriatok 550 škrícit 4u#ať 610 šušomat, - 656 trieštat 657 vargoč 700 varkoč 700
sa 612 škridla ap. mäi 629 šušoriť 96 atf íWfocfc 130 třímat vav6at 155 vaá^ 693 veď
301 škriekat 549 631 švábka 63 svífc 651 658 triznit 132 trkotat 688 vedno 220 wtfa 682
škriepit sa 612 £yocať 632 švrlukat 92 'žvanit1 verat sa 691 veruße) 691
skřípat 550 škruČek 128 trma-vrma ves% 686 vetierka 683
613 škrupina 548 tackat sa 474 651 trmolit sa 651 vefoY sa 686 viatka 678
škrváóit 549 skrych talafatky 602 típnut 652 trskota vidlica 'nemoc do-
550 ÄfetiZtf 608 ťalupiť sa 639 129 Jrtáč 637 <mc bytka'221 vieška 681
škvróeč 92 šlachta táZofc 635 650 truchnet 653 viefcV 689 vizikátor 148
616 Majdrom 604 tanier 635 tířčo srcřce 627 (s)vlaóuhy 693 vZočih/
Muchta 617 $za; tárať «a 648 fci&ať 662 tulajka 693 vra/črafc 403 vnútri
559 šmadit 561 (archa 641 648 tupícat 90 695 vofterek 671 vohláé
hnajták 350 foť 644 turbica 648 turešina 167 vochterek 671
šmatlaha 561 šmerit tatarka 164 661 Λο 662 tutmuk vola(kto) 323 voller ek
617 šmierat 617 Jégreř 663 366 tutúkat 662 toiß 671 vora 703
šmihom 617 ίβΛΖα 85 310 táz 648 tulibud vospust (světa) 501 votoch
■šminka 561 tehlica 724 660 *t/fca 438, 663 (na~ ) 687 vozglavý 697
smot(l)at sa 618 ťeAntf 636 tyrmanic 651 vozorka 61 VJOZÍ/V 463
arorZtY 617 tekvica 664 wačfca 699 vraviet 702
ěnajdrom 604 sogror temravý 646 učúš(k)at 108 vraždit 699 WÄÄ# 700
631 somZifc 601 te?irí£ 647 wčiť&Y 108 vrhlina 700 vrisko 703
šomrai 611, 724 teperiť (sa) 636 udapsený 113 udat sa vrlikat 92 vrúbel 518
šop(o)tať 605 teriepkať sa 636 122 íi/a 179 w/ač' Frú*% 703 vtáfc 496
šošovica 106 terigai sa 510 (saj 123 uhorka 413 vybralit sa 63 vyóubrat
sparchat 434 specie terkelica 651 ukoláš 667 tíZem 190 108 vydat sa 680
620 špejavý 107 terušit sa, teružiť sa uňátrit 229 unovácia
.fy^Zo 621 510,511 392 unovai 392
špirhanec 397 špinár JeseZ641 čes/a641 unúvat 392 uplahnuc
621 Jpfóe* 107 tešmet si 641 čcAa/* se 457 upovat 123
šprucla 492 špruha 663 ťťeA 578 tilang uriect 397
492 šprugla 492 664 Utvořit sa 662
^ragrZe 622 šrauba .#Zw# 646
623 *>ó6a 623
irsofoY 96 .#ad#623
«tóp 94 -&á/ 574
 790

vydrezňac se 132 zanovič 216 zápač z<ma 719 z^afc žAáfca 727
vyfvnadit 145 415 zápat 718 zápust 415 zpä£ -í 718 žrára 'záře' 710
vyhrážat 186 vykut (na ~,J 501 zasídlit zpatčit (sa) 718 ži&ro 724
(r)at 309 vyskátit 547 418 zaskat 598 zremca 718 ží^ať, žá#A 498
vyškudlý 614 zatáač 663 z&ačofc zrkadlo 718 žwřeř 724
vystihovat 663 vystát 620 zberba 64 zubriny 724 zubr žfcgrZa 727
705 ryšudit sa 101 ZfirAař 128 zeZer ovát 72 zunovat Zihlava 727
82 zgrmaniet 151 392 zurvalec 603 žímač 723 zrna
zabruchat 69 zhmarky 730 ziapat zurvalý 397 728 žižavý 727
zabudnut 398, 708 79, 544 zihlicit sa 221 zvaZmfc 594 iižlavka 727
začáčkat 92 záóin(oh) zivnút sa 720 zivotat zvidralý 689 žmíchat 730
103 zadováža? 688 sa 720 zkolomutit zvZa^e 693 Zmrióh 730
zádrenie 387 zo/ír 514 zkuvýňat 550 zvlaóuhy 693 žmríchat 730
535 zahrenie 387 zkuvývat 550 zmafc zvrátit 698 žmrárať 730
záhružha 722 zajtra 717 zmora 383 zwčMfc 407 zmúrit 362
229 zakasat 280 zmrvila ho zima 129 žmurkat 362
zalécat sa (-ie-) 709 značit 414 znutrák zaMrfa/ 721 žmurky 730
zaliečat sa 709 zám 403 zrarávať 392 íabofšjkreky 614 Imýkat 723
537 zamat 34 ζοδο? 152 zogroř žet/deř 724 zar* žO&ra* 724
zamähat 347 zámka 152 zogon 152 zon 726 žfcaZ 712 zofcrať 724
385 zamkýnat 385 717 ž^rZa* 151 žocfc 73Θ Zubr
zamriél 414 záměa žďifcra* 628 ovát 724 žuhrat
709 ženiklejt 722 724 lt*/e^ 731
ieravý 722 žwrčať719
žerucha 530 íuvrat sa 731
žgrrZáč 549 ivama 645
ígrolšit 549 íviakat 732

DOLNÍ LUŽIČTINA
aZe 323 cerc 85 dydotaé 137 Λα£33 haknař
cerwišco 99 ďžaíí 127 džen 38 haldař 158
bagnié se 221 cerwié se 99 584 Äa&or158
bankart 432 co/aá 89 AaZar 157
bar kaš 67 coZa 679 ie'rtsr'aj 114 ham(p) 158
bawrié 702 cowaé 88 áeVa 117 haniš 159
fcáez 52 crjonak 657 íer(g)nué 127 harknař 38
6éWc 54 c?/greZ 85 hokéin 413
bjachar 468 cí/jofc 84 hopalka 429
/W<;> 142 hrono 516
blatnar 64 cypka 84 /yaZa 142
blomje 55 cyr&a 103 humpaé 180
bluzna 57 cyrkaš 89 hupac 133
bogajla 120 cytwar 85 garowaé 161 hutora 672
bombaé 44 CÍ/Ž 104 garušyé 161 %čfca 164
bombolica 44 gaňcaé se 171 %&a*' 226
6drfc 665 eřeno 121 gr&éř stluž. 247 hympaé 180
6or^a 435 der 247 griz7a 194
oor*/ 352 derbjeé 127 o[;ará 185 cÄaftz 150
6racÄ 63 áVtá 666 glawki 693 cholowa 202
brodajca 63 <#as 109 flrZěwfcé 693 cÄrip 208
6rwfc 68 eMawiá 120 grofcZar 248 chrosnié 295
6roť stluž. 68 á7otwá 120 OroHó 177 cArwsí 206
budovVa stluž. 62 dlumoki 169 grrcwo 183 cAt/fas' 211
fcwsfca 501 dlypaé 119 gropyn 129
62/zaá 79 dmychaé 358 grmzfc 185 jadnaé 220
dropi ja 129 gusenca 180 ^fcos* 221
candař 81 dražnié 127 guslowaé 285 ^"a/o 681
capáš 537 dresí 510 gwizdaé 192 ,/arow ap. 227
cera 95 ároí 126 í/í/zai 153
 791

jašk 223 lakoscic 325 pimpuš 450 s(e)rowatka 599

jeluto 222 laskoéié 325 p;eca 441 s(e)rowizh 599
jelto 222 W 694 pjelucha 443 sečwa 544
jerjebaty 223 % 341 pjeluchaty 443 sfcioa 551
jesce, -eje 399 Ζάρα 320 pjeluška 443 skiwlié 547
jery 227 Zé&da 220 pjerěk 445 sklamaé 250
jopa 232 féfcífy 220 pjeluch 458 sklokaé 338
juskaé 232 Jéc 331 ploéica 462 skšaglow 288
-ZěZ&o 323 plagowaé 457 sZaá 578
kačka 234 ftöofcw* ^e; 330 pZogra 453 sZa 616
kalduna 236 logan 317 pZow 457 slabro 587
kanica 239 Zorn 227 plumpa 499 θΖ*6&α 327
&a£er 249 lon(k) 341 podZa 120 slobro 587
ße6eZ 247 luíicki 331 pochornja 468 smalié 563
&eZ 248 Zwáta 331 pójac 432 smargtda 562.
ßeJwcÄ 236 Zwa 342 pokluka 468 swěá 564
kerchob 293 pokšuta 469 spiža 570
kermuša 243 macawka 346 pó7£ 470 sploény 457
fy'aöeJ 246 macocha 346 poZa 120 spliska 460
&;'a6eZ 'kaval' 246 maníel 351 polyn 443 spowéá 476
fcja&e/ 'kbel' 247 maňcaé 351 póníalk 471 spt«ď& 501
fy'acar 233 maraé 105 popadnué 425 «tf«B 589
kjalbasa 258 marhla 360 popoi\c 472 srokomud 581
kjandroz, -s 263 micÄ 370 póraé 434 er okop jel 581
fc/arZté 293 mjatelica 375 póskiéié 551 stacny 574
Mefc 260 mjewÄ: 370 pásák 446 stacyJ 573
klubo 259 mjerwa 381 póZac 474 stajny 576
Héíc 121 woZtá 385 powězmo 476 siaHwa 576
fcra/p 262 morawa 383 powitka 692 síréž 589
kobjela 1° 233 radrgr 377 potuiá 692 «£roi£?e 713
feofy'eZa 2° 233 morcha stluž. 379 požycyé 498 strozby 589
kobola 264 móVž 380 praé 480 stéack 585
fcoc/wi 266 motejdlo 375 prochniwy 478 etéěnik 624
kolica 267 mroka 378 proca 477 stukaé 590
komuda 382 mychaé 358 pšuskel 489 styskaé so 59Ϊ
kopolo 275 mykaé 385 p£e 484 ewřor 631
fcopoZc 275 myknué 385 péec 489 sutorié 631
kopjelo 275 mykotaé 385 p&té 438 s^ 593
kopjelc 275 psudlo 488 swacyna 593
koráb ja 276 ňadra 383 péééié 491 swá 596
korabjaty 276 nawoženja 725 péimjet 493 sykawica 584
korabje 216 nera 390 pšist(ym) 494 syrotka 346
kor6 stluž. 291 njabozec 393 pwía 501
fcosceZ 281 njéborje(tko) 393 šarabac 602
kÓ8ydlo 418 njeplek 395 rac 504 ěarabatka 602
feótáa 282 njezapki 216 ražZa 700 ěaropatka 602
ferawc 291 worř 417 re£& 511 aefówJfe 608
fcrona 279 nwza 402 ré&Z 724 ser jen 100
fcrwza 412 Wcaá 527 ^Zo6a 611
ßn/za 412 pact/á 425 ri# 533 ěkobronk 550
fc&6/a* 187 panej 432 rjapotaé 508 ěkórc(yk) 547
fc^na 207 panwa 432 rjatkej 529 škorodej 549
fcw&f&J 259 paprjeúc 444 ropa 698 ěkorpina 548
tóaó 284 para 47 rozeá 515 £fcr& 615
kukawa 726 parch 480 n/caá 527 ěkrip(ot)aá 550>
fcwZa 285 par chán 435 rypák 527 škruta 550
fcwrč stluž. 291 parnochta 439 ryp(ot)aé 527 šlachta 616
fcwžcřy 246 paslié 47 šlundrawa 617Γ
kwankaé 311 pasternak 437 .saaa 535 šmrok 562
%rč stluž. 291 pašturica 474 sapaé 567 srny ca 382
pa&r 438 scakly 706 šmypaé 619
lacywa 322 peZei stluž. 442 sčěnik 624 šoradki 605-
lag wja 317 pimplié 450 sen 578 špar a 107
 792

Jruba 623 Malt tobolica 64;3 Zón Zwaris* 662 Zwor wólšenik 413
302 scaé 327 644 trošyé 475 643 tyc(ka) 663 wónoíeé 414
Magel 623 Mar tšnarl 582 téwaa^ tykaňc 663 woslica 419 wospice
as 625 šcedrié 583 tšumaé 90 tymje(nišco) 639 419, 599 wosuch
623 .scer 627 tšumjel 90 591 TFóéfcZawa
šcěkaé se 706 tšumplavwa 90 áertá 664 #6 421 wošklabek 612
šcigelc 576 téábotaé 127 s**6 607 stoa wotežka 422 wotsog
écipjel 626 téentšlié 92 téeplié 607 421 wucka 164
^c'oZfca 625 585 Zima/ 108 téu- umdra 704
itms' 607 téu! 592 téulco- wagan 675 waZa
■šurowaé 619 téulco! 592 678 watš(k)a 675 zblagnué 457 zgaga
<swar 631 Zs'uZas' 109 tvatsuch 675 wawrié 121 zglo 316 znaÄ:
swo&a 631 téumaé 90 Zswifc/ 702 wiwa 230 392 žadas* se 721
šylawy 608 108 ZsWaá 109 wobrojé 68 wobuza žadlawy ap. 721
%s7£<$ se 610 ZwZZa 648 408 wogař 410 áeeZen 721 žímoá
Zwpas' 90 tupolica wochel 697 723 žo 723
ZaZwgr 635 643 wol(o)muzna 35
tarbuch 641
tešny 641

HORNÍ LUŽIČTINA
«Ze 323 cóZ 89 comaó dymjo 137 hwiždzel 194
almožina 35 90 cowaé 88 dyrbjec 127 %n 165
cpéc 89 ci/mao di/Wc' 666
•ba&tá so 41 90 cwofc 91 džensa 114 chmuric 201
bahnic 221 cyÄeZ 85 cycha díernyc 127 cholowa 202
6ar6a 47 85 cymbra 86 díiwač 119 chribjet 187
6aZrozc 318 cympac 79 cy díiwizna 119 chripac 208
barma 435 ranka 103 chrjapa 208
běr(i)c 54 cyrkwyrlic 92 /awca 139 chrást 205
běrmowac 54 ci/ž 104 7ž/oZtc 142
bjakac 49 bjačec /yaZa 142 jakac 221
49 bjechar 568 čeZČA; 585 jalmožina 35
bjechtowaé 446 čelesno 96 jaskaé 218 jednac
éinčeric 102 glastowica 694
oZwío 60 220 Í#o 681 jíeZZo
čmačka 674 grroZ 126 an/s
blobotac 55 222 jěrcha 227
črjonowc 657 301
hlónlc 55 b luzná jěrnica 227 jěrowc
57 booafc 74 cwZac 109 227 jěrowc 227
óo/Za 60 bomjel čumac 90 hadleř 158 hachtl jen/ 227 jféZa 218
430 borlcač 67 čumjel 90 34 hajcac 155 juskac 232
6orZ*c 67 oorZa čwisle 597 harowac 161
435 6rac/& 63 čwunč 720 /leča ap. 164 A:a6Z 246
bratnař 64 hemzaé 165 kaldona 236
břicha 68 danfc 110 deZe hewjeř 163 ΛβΖα kamzyk 238
brodacica 63 134 děno 121 218 Äiifearf 226 kundroz, -s 263
bróňcka 67 omfc cřZóž&a 120 hitwa 164 Äic karan 242 &arp
68 brumla 70 dZožic 120 a7a 164 Ao&r 406 240 &α&' 245
buškej 501 buwol 120 do&o 121 hokar 174 howric kawplowac 240
78 dóňca 123 dose 181 Λτα6;α 182 fcecar 233
123 dripac 131 hrjuz 185 hrono fcefcZer 248
campac 81, 86 aVjen 584 183 hry(m)zac keklija 248
capa 94 capaé 94 áVí/Z 130 184 hupak 133 fceZicÄ 236
co/ac 89 duršlak 129 husanca 180 fceZwcÄ 236
hwiždk 211 kepsac 150
 793

kermuá 243 mar-uša 374 pokruta 469 sZa 616 slěbro

kěrchow 293 matčiščo 347 polon 443 potf 587 sZinfc 554
kérluš 293 merkowac 359 470 poZa 120 slipac 199
khoprole 265 klak měrik 364 misac poZén 469 «Zw6 554
253 klamu 645 365 mtáír 365 polubič 554 smalic 563
klimp(ot)aé 257 mjatwišco 347 póňdzéla 471 smudzič 561
Hofc 260 Mubfc w/e/ífc 370 mjerwa pónoj 432 smykac 385
259 fcwadž 582 381 mjer wie so 381 popadnyc 425 sw/ed 564
knßfel 263 fcobjeZ mor chej 380 poponc 472 spára 107
233 kobla 264 moršcic 380 /»drž poprjanc 444 spjecic 718
kohlica 267 X:oc/i/ 380 /wčr (zimu) 38 porac 434 potoč spowědí 476
266 kolbasa 258 L mroka 378 429 požA<5 498 srěé 589 srčž
komuda 382 mrózak 379 /ttuia prače 483 preč 589 stajny 576
ßojuoJ 275 korejta 383 rmirawa 383 489 próca 477 *//iarfá 582
242 ifcorcÄ 293 prochniwy 478 stop jen 590
kortun 243 Λ;όί ňadra 388 xan 389 prudlo 488 strowjo 713
282 fcózcfy 246 nawoienja 725 nerf pruskel 489 strózby 589
kraholc 288 213 H&C 399 praZr 438 pre střenik 624
fcrawc 291 krjósk njeboz(ac) 393 484 přim jet 493 stupjeň 580
412 Arcma 279 njebozatko 393 pstruhack 496 stvica 621
fcrop 668 fcrósA; njeplech 395 ndrc pustawa 474 sdefcfy 706
412 fcn/cZa 301 401 >iórč 417 >m2a pustolka 474 ederífc 624
fcrěz 300 křinja 402 >??y* 404 pitfa 501 ;?í/rZa «/i/ed 564
550 křipfotjač 550 444 ÄMÄKÄ; 600
kuícaé 284 kukawa packa 440 pacer 438 swědzeč 595
726 bio 285 fcwpa pachac 420 panoht >·α/α 512 swisle 597
308 fcwča 310 439 papagaj 433 ramuška 512
kuzlo(wac) 285 papuch 433 parnoht ?'aw6eč 509 santáo 603 ,vep 607
kwékac 615 439 pásl ič 47 re/eZ 527 rejZfc; šepjeřic so 98 čeřen
kwjekac 312 paslowac 47 pazdzer 527 rjapotac 529 100 šer(je)patka 602
439 pčoZa 679 rjfefc 512 ieser 100 *čZ/iac
%341 /rcftej />*c& 448 /n7er 449 rjepotač 508 608 čeriifc 606 i/6
317 taskotač pimplic 450 pimpus /jfetáe; 529 607 čípfód 609
325 /afcu Zac 450 pišceč 452 pječa rjewjen 513 ro&- áfcaZ6a 611 škarba
331 Zapa 320 441, 491 pjelucha 511 rodíič 515 611 škerjeda 605
/erfma 220 443, 458 pjerska 445 roZa 519 roZa škorodej 548
/?'&% 330 ploskac 454 pZoc 516 ropa 689 ěkorpizna 548
/^6oíac 330 429 plocica 462 rozdíe 518 čkowrončk 550
/«nrfi/r 334 ρΖαΛ, 457 plahowac rozresač 531 škraholc 288 Äfcred
/WM/C 334 457 />ZecÄ 459 rozrisac 531 613 ÄWc 615
/twife* 693 pZesa 462 pliška 460 roztoČič 521 n/6 šlachta 616 šlapac
lobai% 317 plusker 489 podloha 522 ručed 522 556 ifónfc 554
/o{7a?i 317 120 pochomja 468 rudzic 523 šlundrawa 617
fówffc; 341 po;7?r 432 rumjenca 524 Mundrija 617
loskotaé 325 nipik 519 >7/ÄeZ šmarnyc 617 ■íwic
/osa 322 lutk 527 ržec 127 382 šmrjek 562
331 črwo 623 šrunic 622
sapaš 567 tfac šrumotac 622
macocha 346 535 xebičny 565 štachety 632 Mel (a)
mandiel 351 tf&i&a 551 skicič 623, 625 štopowač
nmrac 105 551 sknadí 582 630 strchowaé 628
skomjel 251
 794

šcec 625 šcěr 627 <?Ό/λ 654 íraía iťa/a 678 wéé% wustrica 671 wutora
šcerk 625 šcenk 624 654 čwór 643 228 wj erb jež 672 wyšnurkowany
scihlica 576 ščóna tyč(ka) 663 684 tvjerjebina 619
624 ěcowkac 112, tykajíc 663 222 w/eía 686
624 šurfowjac 619 íj/ářny 641 ivoboza 408
šwihac 632 šwihnyc 2;aÄ; 730 2aM
ott'ceZ 408
so 632 šwiholič 632 wonodzic 414 709 zdonk 409
ceZčA; 585
šwizelic 532 swoZa wosuch 591 zemička 718
ceWc 664
631 zmorsk 380 zna&
cerlica 650 tvosypicy 419
392 zo 723
čečelič so 642 wotěžka 422
tore 641 tejtne cecor 642 ci& wotroha 421
647 tepjeňca 607 éinčera wow(k)a 40 zady η 721 ža/wz
647 česny 641 644 cíjoA; 643 ivozdoba 713 727 ža&ac 727
teAór 643 cwfca 592 wozdonk 409 žetoc 724 limac
tobolica 643 éulpak 660 wozhor 697 723 zOhnowač
/mďad 580 wropa 698 724 žorawa 722
wačok 675 wuheň 704 žwžeWfca 729
war kar 38 wudra 704
wašnje 678 wumpjera 410
wuprac 480

POLSTINA

abszaur 407 barakan 47 barezec blikowac 57 bryzylja 71 δττ/ζ 147

adamaszek 110 67 bargiel 66 bluznqc 58, 461 brzan(k)a 381 brzask
afyna 155 agresí barchan 47 bluznic 58, 461 69 brzask 'svítání' 72
36 eyno 165 aře barlooki 67 barwas bVyscyc 79 blagac frrzem 73 brzeszczy
323 alkierz 38 678 6aáfca 47 55 6Za% 55 sie 72 brz§czeč 72
aras 160 arkusz 38 bawelna 48 bawól blqkac sie 58 brzekac 74 brzona 381
armata 38 aza(li) 78 bqbelac sie 44 6/§M 55 6Ζοή 55 brzuszlak 69 £m/a 75
71? azuka 136 6qjfc 76 bedzgac Mona 55 blonia bujak 78 6wča 62, 76
425 öefcac 49 55 6o6a& 74 6060 bulawa 76 bur(cz)ak
6asa 41 baczmaga belbas 54 belech 50 74 bočan ap. 59 77 burdziuk 11
425 haczyč 425 belczec 56 6ečcA 50 boginki 59 &OCÄ burgrabi(a) 500
hackac sie 425 6eZfc 'břicho' 50, 460 59 bowiem 688 burzan 11 butynek 54
6ac7?/Z 41 bagra 6eta 'vír' 712 6erZo 51 braknqc 63 buzia 500 byczak 78
42 bagnet 42 6es* 52 beshviec 52 bratnal 64 &2/Z& 79 bzdurzyč
bagniatko 221 ba bezdzieki 117 bezmian brawedzic 66 79 bzdziec 79
jda 42 fayor 47 492 6ez* 52 6gfcarí 432 brazylja 71
bajura 47 bakac 43 biedr(z)onka 50 6áeZec bredzic 56 caban 80 cóca 92
bakembardy 60 60 biernia 51 brechac 66 cacany 80
bakieszka 675 bierzmowac 54 oáfcac brezylja 71 bredza cackač sie 80
fcařeča 43 -baldách 450 bilbas 54 bitun(e)k 71 brnqc 14t brnia cac&o 92 cař 89
416 baldaszek 43 54 &W 55 blach(a) 457 67 6rocz 68 calun 93 canka
balakaó 43 balonie blészczka 612 blészczyč brodawka 63 81 capraé si§ 80
43 baluchy 4,3 79 blichtr 57 fcroeřZa 63 ceckaé sie 92
balwanié 44 6afy bronka 698 cegrča 85 ceefta
43 bandzioch 432 brotfana 70 82
6ání 432 brumla 70 bruslac
barachitowac 46 69 brutfana 70
brykac 67 fcrf/ča
71 brytfana 70
 795

cekt(ow)aé si§ 82 czfcac s^ 615, 628 drelich 130 drepcic dziubač 132
ceJ 86 czlapac 616 czmychac 127 drdzeň 584 dziuplaivy 626
cendalja 82 cqb(e)r 97 czochač si$ 96 drob 475 dróft&j dziurlatka 128 dziš
83 ciamkac 94 czochrac 96 czočgr 128 dr obolte 127 114 dziwanna 119
ciapac 92 ctáa 84 106 CZM/ 108 drobotac 127 dro* dziwizna 119 dziwosil
cicia 84 cieciorka czuchrac 96 126 drožka 129 116 dzwon 717
101 cien 578 czupiradlo 109 drozyc si$ 713 dzwoniec 720 dzgnqc
cierlica 650 czupirzyó si$ 109 drugubica 655 626
cierzeniec 100 czupurny 103, 670 drukowanka 135
cichijl 96 cimajda czurylo 109 CZÍ/52 648 druszlak 129 /actó 139 /ajfóft 141
cip 84 cm/ 180 czwalač si$ 91 czykač druzgač 130 drwiny fajdač 139 /a#a 139
ciulač 109 ciwpac 102 czynowaty 103 130 drygubica 655 falbula ap. 139
108, 661 ciurkac czyny 103 czypek 84 drí/Zegr 128 famula 196 fanga 140
109 ciurydlo 109 czyr 103 czyrak 627 dryzdac 131 cfrzec faniura 139 farba 47
ckliwy 641 cmulic czyrykac 104 132 arzen 584 - /arsz 140 fartuch 141
si$ 90 co/a<5 89 drzezniaó 132 cřw6 fastry ga 140 fatalach
comber 83 cudowac c'moÄ; 717 124 efa^ca 133 140 fatygant 140
85 cudzic 85, 90 c'mwÄ; 717 cpac ducaj 133 dueza fawor(ek) 138 /čč/aA;
cuchnqé 104 89 cwe/ 96 133 duczaj 133 142 /e/ra /meč 145
cwpncgc 90 cwykiel ciwefc 91 dudki 74 dudlac /e£pa 141 ferniak 147
91 cybuch 101 CIWCZÍ/C 91 124 dudni(e)c 134 /ř/rac 142 fijalka 142
cj/čmfc 101 cycha cwijze 96 cwÄ; duchan 122 dwJa fiszbin 143 jtfagra
85 c^&ac 643 91 cwikiel 91 248 dunica 123 143 flqdra 144 jftora
C2/rce& 86 cynka cwikla 91 durak 135 durlatka 144 flura 144 folajter
103 cynowaty 103 128 durszlak 129 145 /oZgra 145
cypeZ 86 cjyr 103 damascena 110 <ft/defc 133 efo/gra framuga 508 frasowaé
cyranka 103 cyí/ 87 damaszka 110 daniel 137 dymac 137 si§ 146 fr$dzla 146
ci/řra 87 cytwar 86 110 deboszowač 113 dymienica 137 /rí/gra 147 frygač 147
czabalka 79 czaban eče&a 137 demesz(ka) dymi§ 137 dyngas frymark 145 furkaó
41 czahary 93 110 der dač 127 der 137 dyrdac 127 146
czahor 93 czaíc stg des 510 derozka 129 dyrlag 128 dyrnqc
93 czajka 96 cZ§fy 136 diasek 109 127 dyrszczka 129 gaganiec 235 grcyno
czakanka 96 djachel 109 d/a 120 dyszel 411 ťft/tefc 164 galeta ap. 150
czaprak 92 czasolka dlozka 120 dlubac 119 133 dziabač 122 graZ/a 149 graZow
606 czasula 606 dolaman 123 dopálič dzialo 114 dzianica 237 graZofc/ 236
czato 101 czqb(e)r 430 dopatrzyč si$ 435 113 dziaivkaó 112 galeezka 158 gal§znik
83, 101 czeczotka dopiero 640 dorfca dzióbač 122 dziela 195 galucha 158
96 czechnqc 96 123 dorozka 129 120 dziergač 127 galuszyc 157, 708
czekan 93 dosi/c 123 došcibic dzierkacz 128 gama jda 149, 196,
czeluénica 96 577 cřodd 123 dra& dziewanna 119 347 gamgač
czepiaé 97 ezepigi 125 dragnie 125 dziewi$čsil 116 149 gamosic 272
97 czer 103 cřrařa dac 132 dziewina 119 ganic 159
czerwiec 99 drapnqč 126 draznic dzi§giel 113 ganobic 161
czestowaé 95 127 drqžyc 127 dzi§gna 113
dziekowac 117
dziňsia 114
dziub(nia) 124
 796

gawra 149 grdeczyc 185 Aetta/ 178 hetman mcfa/& 373

gqbierzyč sie. 672 grreZe 182 giezek 164 hokarz 174 ingbier 712
gqsienica 180 408 9"·ο/ 182 AoZarf 164 ircAa 227
gbel 247 grochotac 506 holdernik 158 ispina 223
gdakaé 247 gromotrzask 397 Aorda 670 Aorz 418 /za^; 713
gdula 248 grro/i 152 grrctf huckac 191 huf(iec) izdebka 230
gemza 238 185 grrtícřá 301 179 Aw&ad 179
gewknqc 164 gruchaé 152 hulač 190 huncwot jabrzqd 214
</£&α 149 grunzuk 185 191 huzia! 191 jabrz$dzie 214
gesiowka 191 gruéuk 185 grypa Aurďa 670 jafera 155 jfaje 681
grtfeos 54 208 grzbiet 187 Awz/191 A*/r 212 Ja&ac sig 221
giczal 313 grzbieé 188 gwgra jakokoli 33
^dZic 325 152 gwz 168 «•Aafcer 206 jalmužna 35 jargac
0f er 193 guzdrac sie 192 chaberdzie 196 sie 217 jazgarz 226
gieldac 253 guziel 192 gwar chalastra 157 jarchac sie. 217
giemzaé 'svrběti' 165 181 gwent 261 chamec 630 jarmuz 677 jaruga
giemzac 'hrýzti' 184 gwiszcz 192 chandžar 272 chater 216 jarzqbek 223
«jrcez 726 gwizdek 211 ny 197 chartyznik jarzebaty 223
gichac 153 gwoídiec 178 grz-id 195 chebdziak 197 jarzmianlca 21 fr
0iZ 193 «ťe. 153 í/zfo 316 cAeZs* 604 chelzno jasiek 218
gilbas 54 gzyms 533 261 cAZad 198 jasienniec 223
grizii 194 chlapac 199 chloécié ./asa> 218 jaskac
ί/ΐέα 194 Aaba 153 Äo6e-r 199 chlunqc 200 218 jaszcz 225 fnaj
glag 250 206 Aac?a 178 chmalič 196 chmara jawie 225 jazgierz
</fcy 168 hajnok 165 hajný 201 chmulič sie 201 226 JažŽz 225
0%ϊ 150 glom 150 165 hajtowač 156 cholewa 202 cAoZoj jředZca 227 jednac
(/Zón 150 glaskac Aajttt ap. 164 204 cAojo/ 176 220 jedwab 164
166, 321 öfZaz 405 Acyw Ao/u/ 155 cAon/ CAZÍ/6 197 JeZca 227 jřeZH
globié 168 </Zwra ΑαΖα/ 174 ΑαΖα- chowierac 313 729 jercha 227
251 gluwa 168 160 halaburda 160 cArqsZ 206 chrop jerzyk 517 jesionka
glyd(k)a 345 gment halbia 157 516 chropawy 205 223 jezy na 226
261 gmeraé 106 AaZom/ 193 chropucha 517 j§dza 225 jedzyna
gmyrac 106 <7>ia£ halajstra 157 halu- chrósi 205 chroszcz 225 jíetáa 222
391 gnebic 161 palu 157 halím 35 203 chrzqszcz 301 junochodnik 22Τ
gniady 171 (jrm/p handryczyc 155 chruszcz 301 jurny 106 jurzyc sie
ap. 262 gojo? 174 haniok 165 Aa/í chrypka 208 719 jwíro 229
gogotac 174 golizna 165 hamac 158 rhrzeécijanin 300
151 gfoZfca 175 hamowač 159 cArze.9* 300 kaba(j) 233 kahan
golomaga 175 Aara- 160 haratac chrzeécic 208 239 fca&Zac 303
golomqd 175 161 har§da 38 chuchač 209 kacavejka 233
gomonic 159 (/oni harmata 38 harski chuchrak 209 kaczkač sie 235>
175 go Iowas 175 165 harwa 161 chwastówka 694 kaczorek 234 ßa/eZ
górowac 176 Aasac 162, 178 chybotac 211 235 kaganiec 242
gorzalka 279 goéciec haufnica 179 Ae6d cAi/ceZ 193 cAi/nqc ßaZefca 236
178 goídiec 178 197 hejnal 156 211, 608 kalenica 236
'#οΜέ 178 grabcie helikac 164 /baZtá 203 kaldun
151 grahie 151 helokac 164 Aen ;&ac 226 236 kamfora 235
grabiec 151 165 Aer6 138 ikawiec 226 kamizelki 265
grabowac 503 /Zem 227 í7fc-i kamrat 237 kanwa
grraca 288 </m/ 182 729 imbier 712 238*
<7ra/t 152 ř/rrtes
510
 797

kapc(i)e 276 kapieé Mgsß 120 ßoZfca 284 /edwo ap. 220
239 kaplun 240 klóbocian 59 koterzyna 284 lejc(a) ap. 316
kapota 241 kaprawy klupic 261 kotyrba 283 koziolek Zemc fs^ 334
243 kapuza 241 klusi§ 257 Mafc 283 fcpirf 249 Ze^zcz 121
karaskac sie 196. 242 311 klapouchy krawiec 291 fcreeZa leward 328
karazja 149 fearb 242 251 klebic si$ 301 krekorac 288 lediwian 324
karbacz 241 259 klócic si$ kreezka ap. 412 l$gnqé 332 Z^
karbieniec 242 karcze 199 klomnia 546 jfergcz (efc) 299 345 ligawka 332
karcisz 243 klonja 546 kr$cic 275 Zwwjc 334
karkoszka 293 to'Zg klujka 261 kr$czynka 297 ímwa 334
243 &a?7? 240 knapel ap. 263 kr§giel 310 kr§pulec lisztwa 336 Zora
karpiec 296 knieja 262 297 fcreáeJ 310 341
karéniawy 293 knowaé 263 krogulec 288 lubowy ap. 330
karwaez 241 Λα/·?/ fcwí/deZ 262 krokorac 288 lubszczek 330
241 &art/ adj. 197 &m//) 262 kňiva AróříA; 289 ZtiZefc 333 Ztmqc
ßarzeZ 243 kasierz 263 fcoö 264 kromras 289 fcrfon 200 lundysz 334
249 kaszta 245 £o&íeZ 233 208 krteczyc 185 lunskie sukno 334
kalulaó (sie) 282 fco&řwfc 258 krtunic 185, 510 lupiór 669 Zwra 151,
&awa 246 kawecan kocanek 266 krtusic 510 Jfcrwfc 342 luénia 336
232 tajfc 287 keblaé kocycol 265 'hák' 256 fcmfc Zacwi 316 lachotac
si$ 303 fcgcfy 305 koczorek 234 'krkavec' 293 325 la8owoč 321
fcgpa 308 Arccaó 313 kokoryca 306 kruszczyk 298 Za^íe 320 Zaftw/ 316
kiczka 303 kieldaó kokorykaé 267 krzaslo 'díl plotu' lazikowaé 329
253 ftteftcA 236 kolas(k)a 269 490, 658 krzezec lagiew 339 Zqtáa 342
kielimka 249 kielnia fcoZczí/A; 269 299 krzepica 300 lemiega 199 Zo&wz
249 kieltac 253 kolimaga 269 ^rzía/i 208 krztusié 338 locyka 338
kiel(ek) 248 kielbasa kolpak 258 510 krzypac 208 lochynia 695
258 kielzno 261 kolataé 270 ksykac 598 tefoZZ lopystka 339 loznica
kien(d)roz 263 fcíep kolbaii 169 302 Aw&efc 259 342 ludarka 343
249 kiepieniak 249 fcotára 271 tecta 304 kuczec 108 Zwgr 341 luskac 345
kierdos ap. 263 kolomqcic 514 Jhf/eZ 266 kuglarz luszow ap. 340 ZwZ
kierchów 293 kofomejka 236 248 kujuny 305 340 ZycZa 345
kiermasz 243 kiernozj kolowaty 204 fcwZa 258 kulawy Zypac 341 lysnaé
-os 263 te$a 249 kolychaó 269 306 kulig(a) 269 327 lystka 345
kieszeú 249 kiedroz komolec ap. 202 kuntusz 239 fcwrcz
263 kiklač 314 Ä/wcz kompan 307 299 kurlié 297 raaca 346
200 kiprzyna 315 koncerz 272 kurnuty 278 macierzadu8zka 355
AwSc'302 toior 150, koniczyna 272 kustryca 192, 281 magierka 347
316 klabocian 59 fomifc 272 kuénierz 298 £wafc majeranek 348
Ha/Zer 322 Hapa 259 kontryfel 273 311 maj&ny 366 7í*aZž
Mater 322 fcZantf kontusz 239 370 malzonek 351
322 klejnot 254 kopeldok 416 /aiA;ac 319 mangiel 350 magika
kleszcz 121 tóefc 253 kopieniak 249 lamowač 326 350 mardac 379
korbacz 241 lampart 328 rnargaó 379 nbarkaé
korde si$ 277 Zarcca 320 379 marcha 379
kordelas 277 lakrycja 325 ?narkotny 380
korowód 308 Wmo 327 Zřmc marmotac 65
kortezowac 284 s*e 335 Zatáo marszczyc 380
korzec 615 328 latoroél 328 ma.rta(h)uz 352
kosatka 266 /qc 332 /ec^V/J
kosiač 282 fceme 316
sig 280 kosówka
280 kostropacz
420 kostropest
420 kosztywal
281 fcoác/oZ 281
koélawy 280
to#e 70, 280
fcoZ morski 266
kotarka 197
 798

marzana 352 Marzana nagietek 394 OOOČ 190 ochabic pandrowie 472 pandry
373 maszkara 353 nadgroda 388 194 ochelstac 261 472 2?a£>a 40, 433
maszkiecic 354 najnóg 364 nalepa oc&ra 412 okchnqc papuga 433 parac 426
maélak 353 maélic 327, 711 nan(ko) 170 okowita 34 par ač sie 434 parcieč 61
354 matew 347 389 ?iaporedziu okrom 294 ofcrop parepa 434 pargal 444
matoga 354 mazga 389 naremny 389 668 okrutny 668 parch 480 park(ot) 482
356 mennica 363 naroécic si§ 396 okunic si$ 412 parkocic si§ 482' parosc
merdaé 379 miauczeč nasierszaly 572 olbrzym 406 437 parostek 437 parsk
371 miarkowač 359 naschwal 210 olesznik 413 486 partacz 487
miždiyc 170 mielerz naszelnik 391 olmarja 35 olszanka pasikonik 273 paskudny
363 mientusz 370 naécibic 577 nen 413 olénqó 554 614 paster(ecz)ka 27£
mier§dzac 360 389 nerka 390 o^mÄJ 419 olomek pasternak 437 pastuszek
mieryňda 359 n§dza 402 niadro 175 omi$g 414 273 patrochy 475
mierzchnqé 379 388 niania 389 onaczyc 414 opalka pazdzior 439 pažgtka 440
mierzwa 381 mieszkac nicielnice 399 429 opiekac 441 peckač 425 peletac si§
361 mietosic 355 nieborak 393 opoka 416 442 peluéč 443 pelzem
mietus 370 migdal 351 niebozas 393 or$dowac 417 42 pelgac 56 percha 483
miskolancja 366 niecic 400 nieduzy organy 677 orkisz perkonos 449 peruka 435
mitrezyc (si$) 366 394 mec/& 394 412 osesek 538 perz(yna) 502 pestka 440
mknqc 385 mlekita niemal 395 niestety os^ťZztec 421 petocie 447 pedrak 472
349 mlokita 349 390 nierzch 396 os$gly 421 oslony p§pawa 431 pchnqc 448
mniszka 366 modra niestocie 390 419 osnozyč 564 piecza 441 pieczarka 441
taješc 397 modr zen niešciora 397 ostropierz 420 piegza 441 pielesz 442
73 mohorycz 202 nietota 397 ostropyzdro 420 pielucha 443, 458 pienka
mochajer 372 niezbedny 398 osuch 591 oszczep 443 pieróg 451
momotac 395 mora ninóg 364 niunia 421 oszczepek 626 pierwosnka 488 pierzga
383 moranka 352 402 rai 404 oszpecic 620 oénik 483 pierzchnqc 470
morela 360 moro; niweczyč 399 nor 419 οίςρηο 661 pierzchnica 445
229 raors 380 morus, 230 norzyca 296 otchlan 715 oteíe pietruszka 447 pigul(k)a
czarny jak nowoženiec 725 178 020Ϊ 192 450 pikac 448 pindycyé
377 mot loch 561 numa 383 nurka ozdoba 122 ozdobic 450 piolun 443 pisanka
mozdzen 378 401 713 oziorac 42a 290 pisnqé 453 piszczq
mroziafsjty 379 ozdownia 192 mu zeby 452 pitonosy
mrozula 379 mrozicha obaczyc 425 oioJ^c 192 oinica 449 pizgnqc 453
379 mrugac 362, 279 obartel 407 ooc?/ 192 ožotka 424 plagowac 457 plana 454
mruzek 730 mružyc 88 obejscie 405 plaster 389 £>Zqc sig
oczy 362 mrzost 396 o&;% 463 obiqslo pacierz 438 paczyna 457
mudny 382 mudzic 382 404 obiecac 687 415 pacha 427
' muchajer 372 obierz 407 oblojca pajaG 432 paletra
multanky 373 mumlac 406 oblomek 175 429 palen 469
350 muskieta 384 obórzyč 61 palnqc 430
mydlek 362 obrzasknqc 72 palgowiec 499
obrzazgnqc 72 #aJ% 429
nabrzmieč 67, 406 obrzmiec 406 paloglowec 499
nadoa 387 ňader 129 obrzygnqc 72 palos 499 palosz
nadiba 387 obwiqslo 404 oc^e 499 paluba 342,
178 ocknqc si$ 87 430 pamfil 143
0C2;as 408 oa7ógr
493 odlozysko 493
odrzwia 136 oo;ar
410
 plqtaó 454 plech pozyczyc 498 pracel retkam 512 rofcafc sikawka 540 siutaé 593
459 plenic 457 483 pragnac 482 206 rokosz 507 skamiec 237 skarbona
pl$gnqc sie. 457 praszczeta 478 rowaé 504 rozczulié 242 skqpia 614 skiba
pliskwa 460 prqžka 488 precz 104 rozgruch 523 551 sklep (ienie) 254
plistwa 460 489 pr§danie 488 rozgrzeszyc 531 skobek 546 skociec 548
pliszka 460 plizga prgo/a 488 pr$gierz rozkisič si$ 315 skojec 611 eA;ofóc 547
460 plonek 457 479 prispa 710 rozmaity 520 skomina 321 skomoroch
proso 458 proca 477 proca rozmarzony 520 611 škopek 612 s&óra
plugawy 462 'prak' 479 próchno rozsiaé si§ 521 615 skoranie 279 skorek
pluskwa 460 478 prokny 489 rozsiadaé sie 521 615 skoroírzy 718
pZwsz 464 prowady 486 pruclik roztropiec 420 skorupa 548 skorusza
plasnqc 455 69 průsak 525 roztropsta 420 r*ec 418 skorzyc 613
pletiva 463 pfo pryszcz 489 Í5r2e- 522 ruczka 526 skowronek 550
458 484 przeczos 492 ruchac si§ 534 ra;a skowyczec 550 skowytac
ploskou (ka) aj. 473 przedrzezniac 132 532 mča 519 550 skudla 614 skrabac
plužyč 463 plytwa 463 przecharsky 296 rumian 513 rumolic 49 skródlič 421
pobaw 465 poczciwy (naj przekor 279 524 rumotač 525 skrzat(ek) 550--skrzec
466 puodelga 466 przelina 488 przeor rap 519 rasífc 615 s&rzeczec 549
pocč/a 120 podlaska 492 przepiórka 300 rycerz 528 skrzeczek 299 skrzek 614
466 podlazy 469 przezlisz 493 rynfeczjka 512 skrzot 550 skrzybac 618
podloga 120 poduchna przet(e)r 438 przmiel rgflMc 512 rač&a skwamo 615 skworzyč
134 podusí (a) 467 69 przygaréč 185 512 rywula 528 613 slezaj 559 sčac
podyma 466 pokryta przyjécie 494 rzqdzic 529 rzec ócáeZg 578 step 558
469 pokretnik 275 przymiot 493 528 rzechotac 506 slomka 558 slowien 557
pokrzywnik 275 przyszczepek 494 rzep 530 rzesza 533 slup(ica) 'část
póldruiby 466 polenta pscyc sie. 79 psiarka rzežucha 530 pluhu' 557 slup(ica)
469 pólnozka 466 potec 495 pstrost 420 rz§polic 529 'na ryby '
470 poludniowac 360 pucfkja 74 puciera rzodkiew 529 558 slynqc 557 smaga
pomek 471 pomloski 502 pucolowaty 74 rzytowie 533 559 sraaife 617 smard
369 pompa 499 pucka 501 puhar 562 smofc 717
pomrowie 472 pomyk 468 pujdzka 501 sadno 535 eadziec smrodzina sp. 561 emycz
471 ponarwa 472 poncz pustolka 474 puzan 535 sakiewka 536 560 SOČÍC 567 soczewica
499 poniedzialek 471 477 puzdro 476 samar 568 «a^a 567 106 sonica 560 somfc
poniewierač 471 pyckač 425 pykac sapac 567 sarkač 566 sopuch(a) 567
ponukac 402 498 pylgač 56 pypeč 572 sandacz 81 spar(ek) 569 spawac 427
poúczocha 499 popásá 643 pyrciač 622 sqczyc 536 sqzyca spqd 571 spiskowac 449
425 popowa glówka 431 pyrkač sie 482 pyrlik 513 #e;m 564 serbac spisac si$ 449 sjoíza 570
popowa pleszka 431 444 pytfkja 502 585 serojeszka 599
porač si$ 434 porzeczki sedacz 81 schlebiaé
532 poshrobic 580 rakarz 509 196 sianowiec 216
postrost 420 poszwa raszka 511 starka 544 siqzyč
468 potkač 644 powaba ratowac 513 536 saŽčo 418 sóe/a
465 powieka 681 ratunek 513 542 siek(ierka) 540
powloka 439 powyrek rcgczí/ 522 siepac 537 sierdzieú
476 pszczola 679 rďzen 584 572 s?'etaí/ 568, 604
pózdzka 501 rejestr 512
remisz 512
reňski 527
 800

splaszczyc 455 aposób szarowac 619 szcegol szwendac «ig 632 terczec 650 terlikaó
500 aprzqczka 492 srogi 623 szczawa 632 szylawy 608 szynac 659 termostá 651 ř^a
581, 582 Jtrolcosz 581 szczebel 623 szczebla 608 szyptac 609 133 technac 660 čepic
Maciwa 576 stajnia 574 587 szczecina 101 szypoleč 607 sciapac 661 tesknic 648 teskný
starczyc 573 Mateczny szczec 625 szczegolny 94 «^ci6ic 577 641 íqčfcač' 662 tóufa
575 Mernal 582 stqgiew 625 szczefcac 624 šciennik 624 662 tkwiec 663
628 <s£§jbac 590 szczerbak 624 Aciezeje 577 scdza tlopaczijc si$ 639
stepÁca 580 Mokrotka szczerek 625 szczery 577 Alabizowač 551 ^opic 639 tfufc 260
540 Moparzec sie 647 103 szczezula ap. 606 á/az 554 focwž 648 toczusz 648
Atopien 590 storczyk 648 szczotka 625 szczubiel ářgczec 'dřepěti' 551 toporek 647 *ra/ic 650
stpieh 621 strqnga 584 626 szczudlek 628 éleczec 'namáhati se' trqcic 655 íreác 651
stropstwo 420 strowie szczudla 108, 625 552 slépka 555 frnóg 652 ťroic s?-£
713 jrfrttá 496 -sřrt/á szcztMÍfo 625 áJi?i 554 éliz(yk) 652 čro?i 654
589 jtryzoga 589 strzebla szczupak 626 szczuply δ5?> élubič 554 trudzikon 273 trupiec
587 strzewega 587 626 szczutek 629 Amiady 564 655 trttčiek 284 *rt/i
strzQpic 585 Mrznadel szczwac 629 szczygiel Amierdí 562 284 truteň 654 fnriafe
582 strzybla 587 Mrzyga 576 ,9ze% 608 Amigač 617 284 «raSifc 284
582 strzyz(ek) 589 szelepac 604 szemrač Aniadaó 228 éniady trwonic 651 trybuch
^MÍifc 660 stulikiep 660 611 szereg 605 564 ánica 564 ámec 641 trykač 651 trynóg
stygnac 590 styrnal 582 szeszelinka 606 szipil 564 Aniedek 564 652 trzaskqcy mráz
«swřerz 603 sulnik 566 620 szkarlat 603 szřa spichlerz 620 árez 658 trzemcieó 659
sumik 566 sumnica 560 616 szlachta 616 589 im&a 623 trzemcha 586 ťrzeác
sunik 566 «wseř 600 szlara 617 szluchtac érzezoga 589 651 trznadel 582
.ntsZa 591 .wtáa 568 630 szkalic 611 étymadel 582 řrz<m 'krb' 100 řrzon
swawola 596 swedzic 595 szkaplerz 611 szkieta éwichac 632 'třen' 586 trzony 657
swora 598 sworzen 598 546 szkowroény 611 éwid(wa) 596 trzmiel 69 «5ZCZ2/
swowolny 596 sykawec szmatlawa 105 Awider 596 Awidny 627 tszczy mi sie. 641
540 sypiac 543 szabla ÄZ/wtr 619 szorarz 596 Awidrowac 632 tulej(ka) 648 frwJac
604 sza/tr 535 szalbierz 603 szpafr 619 szpqd Awiegotaó 632 si@ 648 tupac 135
601 ' szamotaé (si$) 601, 571 szpetny 620 szpila éwiepiot 594 Awierk čwttqé 661 čwřfcac
605 szaragi 622 szaranca 620 szportac 622 562 Awierkotac 632 662 čwz 648 íwzac 136
537 szarfa 605 szargant szady 421 szragi 622 Awierszcz 91 čwzm 659 tyZec 664
605 szargarz 605 szastao 6zren 588 sziachety Awietlik 596
603 szatan 538 szatrzyc 623 szioper 629 Aiwszcz 597 ubiedrznia 50
(si$) 606 sztuber 629 sztuper ublizač 57
629 szubienica 607 /aczac si§ 474 taczka 635 ubranie 157
szulerz 603 szurač tajeéč, modra ~ 397 wdtafy 666
(si$) 619 szurzyc 731 toj/aJ 246 tajs(t)al 246 u/ftecj 179
sz^sř 618 szustac 619 íaZar 646 talowity 635 t*Za?i 190
szuszfalki 610 tarcza 641 JarZo 650 úlomek 175
szwwar 610 tarmosic 651 čaáraa 636 upierzyca 669
szwandrac 631 /qz?yc 648 íczéc 663
szuarc(owac) 632 *ecz 638 telbuch 641
telega 635 telepac si$
645 íeraé 664
 801

urzasnqcsi$ 722 wicher 689 wzdragac si§ 713 zgrzybialec 188

uskromic 549 ustawa wichrowaty 672 wzdr$ga 719 zgrzytac 549 ziazia 722
575 ustyzgac 591 wiklaé 689 WÄ 695 wzglowie 715 wznak zi(e)pac 544, 711
uszatac si$ 603 iwór 213 wrcVíeZ 392 wzor 416 wzór zimolza ap. 715 zlepka
684 wirzgac 700 706 327, 555 ζ£α/α 318
wabič 465, 673 wiszar 691 witwa zórosz 722 zr^A;a 719
wacek 675 wada 686 wúua 230 za zda 713 zababon zubrowac 724
'nevoď 678 war a! wlodarka 343 58 zabadlo 719 zacny zwierciadlo 718
678 warcaby 700 wneč 213 wne^r 706 zagaič 155 zwydrzyé si$ 689
war Mak 677 403 wozgrza 697 zachaúdryczyč 606 zyndra 535 zyskač 716
warchl§ 677 wozgac 697 zajda 536 zakalec 236 Z2/z 729 zynczyca 727
ivark(ot)ač 700 wronfkja 698 zakordusic 510
ivarkocz 700 wrotycz 699 zaZecac s^e 709 žagawka 727 zachnqč
warzqchew 678 wrzeciqdz 531 zamefa 385 zam(e)sz sie. 722 žafc 730
warzocha 678 wasqg wrzepieč 530 709 zanowiec 216 žarZofc 730 zarnowiec
140 wasač 670 wafor wsieknqč 536 zaperzyc sie. 502 216 zar* 726 žarzatek
672 wqwiry 672 wskrós 549 zapieklac si§ 440 722 zadza 729 žaj? 731
wdziek 117 wereda wspanialy 569 zasuwač 599 zařor zegawnik 275 ze/ 728
702 wetowač 686 wst$ga 590 711 zboiny 707 zbroja zgfa/ca 727 žurucha
wewnqtrz 695 wawik' s^ 577 68 zdolac 123 zdrzen 530 žurzyc sie. 719,
w$borek 665 wéciekly 706 584 zdziebko 723 731 žJodž 175 zčofc
w§dridlo 666 wegrar wurdzič si$ 670 zenkiel 725 zeruza 729 žóč&nqc 729
683 ^2a 673 weznia wybleszczyc 459 722 zeéidac 521 zez žóZw 168 zVemca 718
192 weínica 673 wyderny 212 729 zrzejomy 719 zuchlec
wiaczka 678 wyglów 692 zezem patrzyc 665 732
wiardunk 684 wychopien 203 zgáVa 535 zgragra
wiedzma 680 wielbic wychyrny 212 u- 727 zgriečfc 170
682 wierzejny 684 i/fc 705 wykusz zglewiec 256 zgrcm
wierzchrzeka 700 689 wywrzec si$ 272
wi§cierz 650, 683 703 wypiór 669
wieziel 597 wyrwas 678
wyrz(uk)ac 699
wyspa 567
ivyzyzač 665

POLABŠTINA, POMOŘSKÁ SLOVINŠTINA, KAŠUBŠTINA

blána polab. 55 6Mo&& haki-paki pomoř. 157 nepleka kaš. 395 saÄi polab. 96 ser šel
pomoř. 54, 58 oresc pomoř. 573 semvaitsche
pomoř. 74 brad pomoř. u
cháma kaš. 204 ofukngc pomoř. 466 polab.
214 722 smordlaine
u u
kukac kaš. 284 k om ol paženc pomoř. 440 pazdc polab.
cackac pomoř. 92 pomoř. 202 kuomuulk pomoř. 440 pai(l)dca 561 strzebac kaš.
pomoř. 202 pomoř. 585
carlotka pomoř. 440 plestkva pomoř.
128 Wac pomoř. 321 120 pleso (ka) pomoř. ščegulc kaš. 623
lapač pomoř. 321 120 plütvaicd polab.
doňica pomoř. 123 Zqgrac pomoř. 343 462 ponor kaš. 472 tanga kaš. 133
poszew kaš. 468 poszwa
fügngc pomoř. 145 rheřdk pomoř. 364 mafc kaš. 468 puodzdme kaš. wumberak polab. 665
furgac pomoř. 146 pomoř. 225 mdsac 715
pomoř. 364 muoresati zérlotka pomoř.
galgon pomoř. 149 0>wc pomoř. radost polab. 505 ra^a 128 zmescdc sq
pomoř. 172 grajda 374 racmz polab. 370 kaš. 533 pomoř.
pomoř. 506 ťjrreŽA; 365 žórawina kaš.
pomoř. 187 guúsla 722
pomoř. 285
 802

RUŠTINA
abá 153 aby 33 brusklen 69 cimyžnik 102 folvark 145
agrus 36 bruslat 69 6r2/to' čirófc 103 &V furega 148
akavítaja 34 67 bn/ži 147 103 c*A£ť 101 /í/rto' 146
altať 414 am 158 bubulja str. 44 &ÄfcaT 101
ams 37 árfa 161 bujvol 78 čo6r 108 cubr'b gačen' 153 grágra
bukvica 76 str. 108 £uto& 235 grágrať 235 grá/a
bába-jága 225 bulava 76 101 čukotať 164 gajda 156 orá^í'
babočka 40 bulyžnik 67 624 fofofc 108 149, 158 galiťsja 708
6a;Ä;a 427 buniť 77 čumkaťsja 730 galun 'kamenec' 35
balabóliť 55 burdjúk 77 óupyrznuť 453 galun 'tkaloun'
balákať 43 bur'jan 77 237 galuska
balbés 54 buršlat 69 fcite^/ damba 571 158 gram 159
6aZcřá 43 77 bt^Zá* 69 degeV 113 gamzíť 159
barábáriť 55, 707 žm*&' 61 čmz derfát' 127 garcováť 161
barakan 47 53 fa/z 79 dereza 115 gráms 160 gasáť
frárm 60 byzováť 79 rférgraí' 127 162 gáubica 179
bášnja 48 &2/ie 53 bzyriť dérftý' 128, 132 gavkať 155
bašmák 425 79 děsiti str. 115 gdunja 248 peZ'
6aí/a 48 devanka 119 193 grerb 138
bažanna tráva 49 cáca 92 devesil 116 getman 164
6eZa str. 50 cackaťsja 92 ca# devina 119 griceZ' 193 gídkij
6eZe«Z 60 537 capať 94 dikoobraz 117 194 gri&a*' 193
belizna 60 ceZ' 86 cepenéť divana 119 ÖT^Z' 193 grém
6érco 51 83 ctára 87 divosil 116 165 gladyš 166
berelsket 69 cófcoZ' 89 CÍ/^O 84 djagil, -el 113 aZaz 405 flrte;
óeresten 72 cypať 103 «fyofc 721 djúzij 168 grZev 168
berezdren' 69 cyplenok 103 394 á7e, ďZ* 120 glězdať 186, 260
berezka 72 carápať 81 dochód 134 grZ/afc 250 gljuzdiť
bezdna 121 dolaman 123 260 grZoba 168
bezmén 492 čaban 41 ^o6^r doZbáť 119 grZwda 169, 185
6mč 54 108 čoy&a 96 dolbnjá 119 gluzdiť 260 grZí/za*'
bjánki 689 čakrýžiť 302 dólžéja 121 260 gnedój 171
blágoj 55 čámkať 94 doróžiť 127 gneťjá 400 grnoř 263
Wěfcoč 56 čapeliska 98 došiti str. 115 grógroZ' 174 gro;^'
6Z% 212 čapelyška 98 (MJ dosj/ř' 123 'hostit' 174 groZíř 174
6» 57 čápka 537 čaprak aVaZo daí' 132 gologóliť 166
MjfMti 563 92 če&Zófc 623 drazníť 127 golómerí 166 golómja
bogatyr* 59 čečětka 96 drebezg 128 'kmen
bojar in 59 čechváliťsja 210 drevotoČec 99 stromu' 166
6oZ'rco 323 cekán 93 aVo/á 129 droga golómja 'čepel nože'
bólóri* 55 čekrýžiť 95 129 drochvá 129 167 golyďba 174
borošnja 64 čelesnik 96 áro&fó' 127 gómon 159 gomoziť
boršóevnik 60 čelpán 105 áróžfci 129 dma 165 gomziť 159
6oZ* 60 6em(a)rá 605 129 á*wW 132 gom'bzati str. 165
boltať ušami 60 čerdak 95 Čeřen ďt^a; 133 duplo gonóbiť 161, 548
6oty'<*" 59 100 čeré* 589 124 du&ť 135 gonošiť 161
6rágra 72 čerez 549 čerpat' dusnik 133 tóž<;
brasiVskoje derevo 71 624 ceríěž 589 394 ä^bar' 137
6reďíť 56, 702 Čertóg 95 dzingel 113
brecháť 66 6(i)chať 96 βΖφ* 413
brenčať 67 &7iftat' 104 ťfofot .165
fcrezgr 72
brésftt' 72 fártuk 141
brjuza 83 ,/Za<7 143
6ron' 68
broneť 68
brónja 67
6rww' 68
 803

gónot 175 gont churega 148 chusarb karazéja 149 fcosáZ' 282
175 gopak 176 str. 191 cfcraí karbušina 298 kárlik kostrec 281
gorázno 394 'chlapík' 210 chvatiť ap. 243 karlúk 244 te'eZ' 282
gordybačiť 174 245 CAVOÍČ 211 fcarp 240 kar zubyj fcřwěr 264
gorelka 279 270 fcaZi*' 283 krada 183
gosudať 177 Äfc' 226 tfcrá 'lýtko ÄazaÄJ 287 kazárka kragúj 288
(pri)góžij 166 226' áZera 227 a?ty& 244 kebenjak 249 fcree 300
grabli (ruki 423 ivolga 694 izgága fcéT/a 82 keljách ap. fcrígra 287
grabljami) 151 727 izjáščnyj 706 236 kióiga 83 fcrjufe 256
grra/ 182 g(r)ajvoron izmo&děnnyj 171 kikimora 383 fcí^er krochá 297
163 grWp 208 gripp iznánka 392 iznezápy 315 kirása 315 Hsá fcr<5ra«/ 296
208 gróchnuť 515 str. 216 izvoliť 504 249 toer 150 kronštejn 289
grochotať 506 . klekočka 258 fcZep kropotlivyj 259
gromádnyj 410, 185 jacica 222 jagá- 256 kljača 250 fcmfc 293
gromozdiť 582 bába 225 jřógrZií' kljánóiť 552, 614 fcr^gra 287
gromózdkij 185 221 jo/có 681 jM kljaponósyj 94 krypej 315
gruchnuťsja 152 215 jasenec 223 kljuČevina 256 ßn/sa 298
grazcř 301 gubina 308 jasinnik 223 jeZej kljuČiťsja 260 krutnuti 338
gúbnik 303 gudiť 194 str. 413 jěZfc*; kljukva 256 kloktáť kub(ok) 259
grttgfáí' 180 729 jfelfojiř 729 313 Kop 259 &Zw& kudesá 285
grwgrZja 152 gwZ jeróšiť 217 259 klubiťsja 259 kujáva 305
190 jeršíťsja 217 klypáť 259 fcné^a kujbába 533
0u#a£' 193, 158, 190 .ýeeřvo 228 ježe 262 fco&eZ 247 kukorékať 267
guljavnik 190 str. 723 jfw/ť 232 kobenjak 249 kukúška 726
gúsenica 180 gužovka jus*-jus* 191 fcoceváí' 266 kolbasá fctfcZaß 306
180 258 kolimagt 269 kvVbaba 533
kabala 79 kahan kolimog'b 269 fctfZifc 269
chabúr-Čabúr 160 'kanec* 239 fcooara kolokol 284 kunjať 412
chajdákať 156 'kra' 232 kobza 241 kolomútiť 514 kuntuš 239
chalabalá 157 chálda kacavejka 233 kagan fcoZtó' 253 kolycháť kupalnica 669
157 chalujan 195 196 kágolka 235 269 koly mága 269 kuprejy 315
chám (kat1) 158 chíryj fcaZefca 236 fcalež kolyznuť 337 kurbátyj 296
209 chleptať 199 236 kalpak 258 fcóraeZ 251 komlják kurlýkať 183
chljustať 201 fcafc/&' 235, 249 270 komsáť 272 fam fcwsř 309 tó
chlobystať 259 jfeato/p' 249 kamčuk 709 končár 272 310 jtó' 310
chlop'je 209 chlópoty 238 kamfara 235 konopátyj 280 tóaí' 304
259 cfcZmřa 200 kamilavka 258 kamín kopeješnik 275 kuterga 148
chluďjě 158, 200 271 kamka 238 kopórka 315 kopýrza kuter9ma 651
chlupať 341 chlynúť fcam#£ 238 kamzól 612 koračiťsja 294 tó^a 304 M20V
200 chmara 201 238 kandyk 238 fcorč 299 korica 548 287 Att/č 102
chmura 201 CAÓW kanifás 238 kamfóV kornúť 296
426 choludina 158 236 kanvá 238 koróbiťsja 288 Zá&ztí' 316
choluj 201 cÄop/ 176 kaploúchij 251 kaplún koromola 289 lagóvka 317
cÄor' 643 choř ošij 240 άαρώ 241 kaptýr korostavaja Ijaguška Ιφαί' 321, 624
161 cAo#á 202, 573 241 karabkáťsja 197, 517 korpeť 296 Ζα&φ* 338
chripnjak 315 242 faw&vawa, ητ> 242 táfcoř' 322
christijánin 300 Zařte' 319
chrjušó 301 lanita 320
chrypnjak 315 chúkať lapoúchij 251
209 churdý-murďý ZapM 338 Zapb
160 320 Zásiť 335
lasovať 321
Zá?^' 321
lástočka 694
Zas«/,; 335
Záč&a 322 Zaw
679 lemech 326
lenocha 326
Zečč 120
 804

Hťsja 121 mizjuriť 362 netána 391 orb 418 oeelók 419
libívyj 330 mizjúrki 730 neveglas 681 osé*r 223 osíZ 418
licemér 331 mjadríť 356 m/á7o njanja 389 oskep 421
Ijaguška 319 357 mjamkať 395 njúniť 402 oskolábiťsja 612
Ijápať 367 mjamliť 383 njúnja 402 oskólok 547 osn 420
Ijáskať 367 mjaúkať 371 - nítčenka 399 osnaveži' 419 osósok
Ijáznuť 337 mknuť 385 nogtojed 394 538 ostropester 420
Ijubistok 330 mogoryč 202 noat> 401 nóne otkoroviť 416 otoěW
Ijušnja 336 Γη^ί' mochnátyj 372 403 687 óvoď 423 owáa
337 Ζο&ζάί' 316 molěnoje pivo 371 norica 'norek' 401 699 ozvezdiť 693 ože
% 493 móíomón 367 norica 'vřed' 296 723 ořereTje 424
loch(ovina) 169 molénoje pivo 371 noros(t) 396 ©zina 226
řo&on' 338 moZomón 367 norostiťsja 396 nw-
Zópoť 556 monach 370 mónja ťe/ 403 nwtfre'c 403 pačkať 425 padara
Jópasť 339 383 móra 201 nýrka 390 148 pádkij 425
loskotáť 325 morgáť 379 moriť padorga 148 pacháť
Zosn&' 327 374 morosiť 373 obváivaťsja 48 'jíti' 426 pochvy 468
Zotófc 320 móršóiť 380 morž oftaat' 692 oblomáť palata 428 pálica 83
řóvfci; 405 lučiť 380 mosóliť 378 405 obmanúť 354 pcdítra 429 páločnik
343 lundyš 334 mózgljavyj 386 óbolorí 55 obolen'je 429 parch 480 í>ar£ť
Zifctáa 342 mozgnuť 386 55 obomleť 356 445, 479, 569 parsá
lýbiťsja 345 mozgóliť 377 oborudovať 62 480 paryš 571
Zys&a 337 možzér 378 o&óz 406 o&réč pasternak 437 potrať
lýšciťsja 345 mozzeveVnik 378 407 obréznuť 69, 72 (sja)' 438 patrochá
fytáa 345 ři/z^ař' možž^' 170, 378 ófcro*' 416 obrátka 475 pávoloka 439
345 Zi#a 330 muchojar 372 416 óčrac& 407 2>az&' 440 pčeZa 679
muchomor 376 o&ráza 408 ofa/r pečať 441 pečen9 441
máčicha 346 TOtíKť' 383 muliť 669 očáa 78, 93 pečerica 441 2>e&
magérka 347 májať 377 mumhť 383 ocěpěti 83 oces 408 442 pelěsyj 445
348 makotra ap. 349 muslin 384 muzol oónúťsja 87 odalen péndjuch 432
maraíť 355 mar' 201 378 m^/ť f. 386 409 odejan 409 pendjuch 415
marať 105 mařena mýšČa 385 oďežaa 409 odolen pentjuch 415 perelóg
352 maríť 605 409 ogrud 186 493 perežabina 94
marketenter 352 nabzdevať páru 79 ochlupen' 287 perezabok 94 pérchoť
raar&óten 380 maří nabtdéti 563 ocÄra 412 ochvota 480 perífc 435 períla
352 maěkara 353 nadežda 387 náďo 411 o/tó' 221 445 pestrúška 496
materój 355 matkina 563 nádobnyj 387 okaliny 286 petrúška 447 pilikáť
duša 355 motoreť nádra 387 naduvať okoválok 246 142 piljúk 449 pikáť
355 mčať(sja) 385 124 nagajka 388 ófcresč 412 o&rome 451 piróg 451 piščala
méáW 356 mecháť nanic 392 náni6 392 294 oře 35 omea 452 pituVnik 452
365 melediť 356 wamfc 392 napréč 414 ómech 326 /rórófc 453
meljuzga 128 luk 488 naróčno opekáť 441 openok
mentjúk 370 merékať 390 nasíVnik 391 415 oplovityj 463
359 mereščiť.sja 360, natrizniv 132 navést' opoka 416 oráť 720
382 merloga 67 raesß 392 nav*ja kosť orďa 176 orgán 677
362 meškať 361 391 návznafc 392 orjabka 223 orK£
mež^' 360 mindál 350 násčež 577 412 ortáaOvaí' 417
minoga 364 mitusiť naus^kať 191
365, 366, neaVo 388
665
mituziť 665 nerestiťsja 396
nerez 263
 805

p'janisnik 443 práTnik 83 práska rem(en)bstvo 530 smága 559 sraafc 617
pjatena 437 479 předmět 491 renskij 527 revew' směr6 562 erasroJ
plastyr' 389 plen' predvariť 677 513 rezucha 530 562 smjágnuť 559
1° 429 plen' 2° 458 pretář 491 re&ucha 530 Wp smjákať 347 smofc
plénka 458 pleť prigoršen' 185 r^o r£p 527 Ws 717 smorěok 562
429 pZisí 464 prijátnyj 493 528 ro&o3 507 smuryj 201 siwbrčb
plizgavica 560 prikletok 253 rokotáť 506, 435 562 smbrób 562
pljugáv(ec) 462 prilé&nyj 449 rossócha 5X0 sna&ďíč' 563 snádiť
pljúchaťsja 460 prisóva 569 pristpa rubácha 522 563 snádoVje 563
pljuská 464 plochoj 710 priiiz 83 jirjoé' ruchlo 519 rwz srawré' 563 sočevica
457 plotica 462 482 prjádať 486 526 rýcar' 528 106 so&ť 566 sóZoí'
plutať 58 pluvurí prjážiť 482 prjažka rýchlyj 526 ryskať 552 solovój 552
456 plyvun 456 492 progáliť 157 655 ÄoZpa 552 šopéř'
podař a 148 podJe pronzíť 403 567 so^fya 567
120 podprúga 472 prosvira 486 sáaVieť 535 sópuchá 567 sor 571
podusí 467 poť/áč provody vesny 486 sádniť 535 sadno soroga 581 soruánec
426 poganiť 160 prozjabáť 705 535 sagajdak 536 603 sóveí 687 spojka
pogóda 466 prudíťsja 488 sochař 90 sakva 427 spletka 459
pogromiť 189 prúglo 488 průsak 536 salamáta 526 splétnja 459 spéca
poklep 255 525 pn/gr/ 489 samar 568 samók 621 spuďb 571 ssadíť
pokljapyj nos 251 prygať 67 prt/sč 566 sapfír 535 535 stamík 567 stať ja
pokon 709 489 ptúcha 496 eazán. 602 sdóbnyj 575 5ien' 578 štípen'
pokrutarb 469 ptž&ť 498 írágra 713 sgolov'ja 715 590 sterbáť 585
pokvápiť 240 poZ 476 jmehonos 591 «igr 542 *«(&; stérbnuť 580 stéržW
'pohlaví' 468 2>oZ puchopyrej 591 418 sótec 85 */aor 584 sťoťŽT, 578
'police' 470 poláti purga 148 pusteťga 535 skapýrznyj 612 stógna 577 stógnuť
428 poloskáť 454 474 puéica 591 skargýkať 613 579 stokólos 579
polotók 470 jyuter'ga 148 sH6a 551 sklepať stomóvka 581
polovíca 470 pyclca 502 pychka 256 skoktať 624 stororovb 713 strekáť
polovoďje 477 502 pychma 502 skorlupa 548 'píchat' 582
polučiť 343 2?<%* pychvafr ) 502 skorodíť 421 585 sřrefcáť
469, 470 polyrí 443 ptfrtó' 669 pýpniť skovytáť 550 «pospíchat'
póZza 464 port 669 pyriť(sja) 98 skrebáť 613 skrestí 423 síre&ozá 585
'základ' 470 pómcy pyrja pyrja 449 613 skre&etáť 549 sčreZa 6ez per/a 261
471 pompa 499 pyska 502 skripij 315 skripun stremiťsja 628 ^r^eí
poniže 471 315 skrobáť 613 129 sJrež 588, 584
ponorwb 471 ragoziť (sja) 506 *&r</ř' 301 sčreža 584 strógij 582
popadáť 425 ramjan 389 skrypen 315 sirot 584
póprišČe 479 raskurépaťsja 279 skrypnik 315 sčroM 'řádek' 582
popugáj 433 pór ať rassadiť 521 skúgoriť 550 stroká 'střeček' 585
sja 434 porochnjá rastoropša 420 skumpija 614 stropiť 652 stroptivyj
479 porí 487 rátovišče 509 skvalýžiť 615 513 «í%nwí' 590
pórtiťsja 61 razdražiť 126 razií' škvára 615 sljága
portnój 478 - 323 razoriť 61 616 sljakoť 80
posetíť 392 razsócha 510 sljudá 554 sljuná
posjágať 473 ráie(vo) 323 ráž*; 555 «Z;wz 559
joosJe 553 posóbíť 510, 322 ražo; 322 sloboda 598 slánka
500 pósoch 565 reběnok 415 419 slučiťsja 343
poterjati 659 rea"fca 529 rédryj
povarěnka 678 510 rómez 512
povoď 477
požabiťsja 94
 806

stúkať 590, 660 šlěnda 617 iZěpať fočfca 638 tokovať uěkán 667 w*ěs
stýgnuť 590 stýriť 616 §1 jachta 616 646 ZoZ' 647 foZpa 672 twaZ 676
664 suóíť 545 ěljápa 616 $;iAz 646 tolpiťsja 639 uve&ť 682 wzá
sudák 81 559 smýgať 358 topórščiťsja 647 192, 673 wzór 706
suchomjať 630 šnyrjáť 403 ěóroch Jorcať 650 toropiťsja užasaťsja 72?
suchopáryj 591 604 épagra 620 649 torotoriť 649
suknoválnja 676 £páZa 620 éperc' fos&a 641 toékovať vaganki 675 váíenki 676
sumotocha 561 621 špeněk 621 105 fo&&; 627 valún 676 vampir 669 -
suprúg 490 srárifc £pw*ř 621 ářpógr tošnyj 641 ípr/ 477 yeZovew 220 věďma
593 «^tó 600 620 épífc 620 íreZjáž 649 trénkať 680 věgolosT, 681 ve;er
evekla 91 everÓok ářpiZ' 620 épfcV 128 trenoga 652 řron 681 vewíeZ' 683
91 svérstnik 701 621 špinek 621 654 truchleť 653 tfénřer' 683 véVen'
svojevolije 596 &awb 571 šústať řrttcA7M&' 653 213 vereščáť 702
syroje&ka 600 'šoustat' trus(ik) 284 ímsfc t?erezžáZ' 702
8ývorotka 599 619 £&?ZaZ' 207 ímZen' 654 *;eVZeZ 407 vefc/Z'
'jísti' 630 &*£era trbpjatolcb 653 683 vicháť 689
^0«' 536 šajtán 610 šušukať 631 tšóeslavije 628 téčeía vichljáťsja 689 wc/tór
538 Aitóár 601 A^řvaZ 610 áuZíí' 546 tšedušije 628 689 vichrástyj 689
šaleváť 601 224, 631 tóory 692 íwsro? 133 ítffca*' wpZb 669 víZaí' 692
ářař/φ* 601 &%r 692 &7Óren' 660 íwZ'./a 648 vitvina 686 vjáchiV 683
šándra 602 £ar/ 598 ftméO 660 toríí' 138, vjáchir 683 vjfáAat'
605 Airpcrf' 603 664 turlýkať 659 ϋϋα 682 vjánki 689 tydleZ'
άζέαΖα 603 Zá&w 633 Začfca 641 toz 648 tazíí' 136 683 vlajaťsja 694
J&KK*' 623, 624 635 řaZ' 634 fc/čma 663 fc/cO& vniknuť 399 vnutri 695
«<5ap 'švihák' 623 tarantiť 636 663 wfetft 120 vodopoV 477
Map 'pásek' 626 taratoriť 636 volčánka 695
MaveJ' 623 tarelka 635 řcwfcáí' uborok 665 učknuťsja Volosjanka 280 vowzíř'
ěoebrec 108 'bráti' 636 řosfcóZ' 626 udačnyj 666 403 vopijáť 705 vopií'
MegroZ 576 'bíti' 637 tas&óí' m&rá*' 132 tráoeZ 705 vopZ' 669 «yor
Jcefcá 437 MeW 'vleci' 637 tavolga 133 údorba 125 211 t?ora 703 vorfók)
624 ěóekátiť 624 637 telega 635 waVá 704 mfraí' 132 697 vorJW 700
éceZóofc 630 telepaťsja 645 wcftá 226 voronka 'nálevka' 698
$$[;<* 550 télepen* 639 ucfomyljáťsja 201 voronka 'ryba' 698
šóelucha 606 teVpen9 639 ujadréť 214 tito' 179 voskobójnja 707 voř
Memíí' 321 ZeZ'peS 639 íerc' wZítáa 669 ulybaťaja 423 t70z6nwř' 49
Mepoí' 621 578 íéVJfeoZ' 86 201 uVyskaťsja 201, vozgrjá 697 •yragr 699
šóepótka 621 *ce*' ZepáZ' 640 íeper' 345 uprúgij 488 vspjať 718 vzaimnyj 706
625 ščetíniťsja 625 640 íepstá ΐφ2/τ·' 669 wró&í' vzZiza 337 v znak 392
SÓevorónok 550 'natáhnouti' 670 ws7 191, 671 t?2/p' 669 vypelica 669
S&r 627 Mm/,; 642 řepstá wsraá 671 wsZáu
103 AfoZófc 105 'vleci' 640 terbucha 575 ustorobitisja 580
A&iriiť 627 641 íer^2/^ 651 ústrica 671 ráčerfc
šóurup 623 ternovnik 34 624
£eZ;agr 608 Zes'ma 636 íma
ěelucha 606 639 tipun 643 tfa#a
šemetáť 605 637 #á>a*' 94, 636
ěepeljáť 605 tjurbán 661 tjut jun
éervré' 572 665 tjavkať 112
šersávyj 572
šinšílla 103 %?eí'
610 *tf 315
škrobot 151
škvarok 547
^řZe/a 616
 807

výpjatiť 447 vyskiď zakut (a) 304 ζάΖα z^rofc 718 ž>7' 727
705 vysokoť 705 536 zařógr 493 zjapať 544 zZeť Zimolosť ap. 715
výtaraščiť 657 zamša 709 zanovec 717 znaí' 715 žmáka 730 žmúrki
wbsor ošiti 126 ap. 216 zanozíť 403 zoZ&' 718 zoná 730 žmychí 730
zaslónka 419 zafor 719 zvízTiwř' žifcZ^' 630 žwčá*'
zabobóny 58 zaborolo 132 zažíť 398 693 zvjágať 682 719 žwí*' 731
63 zabralo 63 zabyťsja zbruja 68 zegzíca zúželica 729
snoxn 708 zadvizka 409 726 zepať 544 žarí 726 ŽwžŽa* 729
zágodja 709 zacháb zérkalo 718 žávoronok 550 žv(j)ákať 732 žw/tó'
202 zakromit 296 zimolosť ap. 715 žažtfa 729 632 žbréí* 726
Ulknuť 729
zerucha 530

TTKRAJINŠTINA

afyna 155 &Wč 68 bronja 67 činovat(n)yj 103 ťfoťfZa 124

agrresč 36 broéetan 72 fcročfca Hrkoty 103 &m7 dwZ;a 248
albijka 157 aZe 62 6ros* 487 ap. 560 čw&wfc dusatysja 135
323 aZ%r 38 bruslyna 69 brykaty 101 Suchoty 96 dušyty 135 ťfo%,;
ataman 164 67 bučen* 76 budra Suchraty 96 čwfo/,; 394 %&<% 137
75 buchta 76 žm;a& 104 Surkaty 109 <fr/ß 117
baba-jaha 225 78 bukvycja 76 Svalom 91 čvafy 630 dymynycja 137
bjtbnmfra 50 báóyty bulava 76 Sy chaty 96 &/Λ<% dyvyna 119
425 balakaty 43 bumbuVka 44 bunity 102 Syrenka 103 dzerkalo 718
balyšče 44 bambuVka 11 burjan 11 čyrica 103 &/rfca dzobaty 122
44 barakan 47 'čírka' 103 &/rfca dzvenity lil
bašmak 425 forfftyo capaty 94 cegtfa 85 'vřed' 627 dženglyvyj 115
48 bantuváty 46 cmin, -*/n 560
bavovna 48 bekaty 49 compeV 567 cvofc dereš fen') 510 /atfa 139 farba 47
bendjuh 51, 432 91 cvalom 91 cykun dereza 115 derhaty fartuch 141 fatalach 140
beresklen 69 6erZo 540 ciyafc 91 127 derfcač 128 firtka 145 jff«? 143
51 bezmin 492 cyrkaty 103 cjfř/ 87 efoVa 117 cřwen^ia /agra 143 flojara 147
bezoderí 121 bilýzna 119 djáhel 113 frasuvatysja 146 /reZa
60 fciri/č 54 6řeW 56 Čaban 41 čajfca 96 rfjfaJk 721 djugaty 147 furkaty 146 /2/greZ
bljakit 55 btysfca 460 £a/&ar 93 Schnuty 660 cž#a 120 142
blukaty 58 96 čečo* 96 Če&an dolaman 123 dotep
bobrunycja 50 bočan 93 celestnyk 96 703 dorobajlo 125 gavra 149 geleta
59 bočkor 41 6oÄ 59 Čeljustnyky 96 dovbáty 119 dovnja 150 gr&oZ 247
bolona 55 bolonje 55 čepuryty 103 119 dovsty 119 grZegr 250
bombuVka 44' čepurytysja 109 draznyty 127 gmyraty 106 grm*
bordjuh 77 borodavka Seremnyj zub 657 dražnyty 127 dr^ 263 grabuvaty 503
63 bovvan 44 braha Seren' 100 Serevari* 126 drjasen 510 gropa 151
72 brechaty 66 587 čerevucha 587 dro/a 129 drochva
brenity 'bzučet' 67 cerez 549 čerteš 589 129 drožaty 127 /&a&a 153 haSnyk 153
brenity 'zráti' 68 6ich(r)aty 96 . tfmfc 129 dubaty hajda 156 Äajta^ 164
6rez 52 135 dwča 133 ducej haj vor on 163
133 «a 133 halaburda 160 halajstra
157 halucha 158 halun
'kamenec' 35
 808
halun 'kaloun' 237 chrušó 'houba' 301
haluška 158 hany ty 159 chrupavka 655
harmata 38 hasaty 16£ chrustavka 655 chrypka
havkaty 155 hdulja 248 208 chvatka 678
hečepeóe 163 /&m 165
herc 161 Měj* 150 ikatysja 226
hluchyňa 695 hnidyj 171 óZera 227
Amí 400 hnityty 400 *rc&a 227
hnobyty 161 ΛολοΖ' 174 iefy& 423
hornin 159 hominlyvyj
159 homonity 159 ,;a;ce 681 jafyra 155
homzyty 165 &onZ 175 jasenec' 223 Jasefr·
hopak 176 horivka 279 223 jfataV 683
Äotar 646 Aoží/ý 166 jazibaba 225 ježyna
hrajvoron 163 fcrté 152 226 jfieívo 228
hrochotity 506 jurnyj 106 jury tys ja
hruchnuty 152 Ämn 152 719
hruz(d) 301 hruzdel 301
hudyty 194 hukoty 179 kahan 239 kabza 241
hukatysja 179 huljaty kacavejka 233
190 Tmrcřa 670 kalamutyty 514 kaljuha
husenycja 180 %ď 194 237 kalynycja 236
%Z' 193 hyrešnyj 212 kamfora 235 kamka 238
kanva 238 ßfl^ec 276
chamnuty 196 chamuz kaplouchyj 251 kaplun
196 c/wr' 643 ctó' 210 240 kapravyj 243 kapuza
chljaga 395 chljáka 395 241 karabkatysja 197,242
chljunuty 200 chlynuty karazija 149 &an/ 241
200 chlyskaty 335 fearf/j 197 katuljatysja
chmara 201 chmura 201 282 kavoron 163 fcecZr
choljava 202 chorkaty 82 fceZecÄ 236 kelija 82
206 chorošyj 161 c/io*' fo%c& 236 fcerez 549
202 chousto 261 chovst kermeš 243 &tm 202
604 chovzaty 260 chrebet klapouchyj 251 kljaé(a)
187 chrušč 'chroust' 206 250 &Zu6 259 fcZwoofc
259 klubytysja 259
knoroz, -s 263 Jbo&eZýa
233 fcofco*' 266 kolastra
306 kóljastra 306
kolomyjka 236 kolycháty
269 kolymaha 269 komyš
238
komyzytysja 272 ZwÄ 341 lupaty
konopljastyj 280 341 Zw/pfé 344
kornas 263 kornos lušnja 336 lušpa
263 fcorč 299 464 Zwtáa 342
korobytysja 288 Zwž*/fc/ 341
koropavka 517 Zí/car' 582
koropavycja 517 lynva 334
koropavyj 205 lysnity 327
kovbanja 169 Zí/táa 345
kovbasa 258 kovdra
271 fawer 264 maca 346 mačocha
kovtaty 253 kovpak ap. 346 maderan 348
258 kovzaty 260 mageran 348
krakun 293 fcrecfc mahyrka 347 mar
299 fcrem 294 360 mar aty 105
Jfcrjwfc 256 Mařena 373 marevo
JferoAtt; 288 605 markota 380
fcrwfc 293 &má maří 352 maryna 352
549 fcrf/Äa 287 maškara 353
kryžma 302 ku jaty materiduška 355
412 kujupity 395 materyj 355 mavka
kukurikaty 267 391 mčaty 385
kulejstra 306 menZt<2; 370 merča
fctA^fc 269 373 merena 381
fcuZpty 203, 306 merendfzjaty 360
kun jaty 412 merendja 359 mesfc
kura(j)stra 306 362 mirkuvaty 359
JbwfcwZ 306 mjaukaty 371 mlisť
jkwíya 304 356 mZiftf 356
kuvastra 306 modřen* ap. 73
kyšenja 249 %ver mohoryó 202
150 mochna 372 mokva
372 monach 370
Zajfa 318 lajistyj mora 383 morhaty
318 Zapi 320 379 moršóak 373
Zap%' 320 morščyty 380
laskotaty 325 morugyj 383 morž
Zaetyty 321 Zavr 380 mosjaž 374
679 Zedvo ap. 220 motoviVnik 375 mrity
lehotity 325 ZeZjafc 605 mružyty 362
326 Zeno 323 mwZ 383 muly ty
licemir 331 linytysja 383 murčak 373
334 Wtó 120 #a# murga 383 mutyty
120 řjwm 342 377 muůjaha 561
Zo&w 338 lochy na myhdal 351 mymraty
695 Zon 341 Zos 383 ra#r 360
kotaty 325 losnity
327 losun(a) 340
Zotóft 320 luóytysja
343
 809

myratysja 367 perechnuty 479 rokotity 435 sudak 81

myšcja 385 petruška 447 ropavka 517 sudosytysja 115
myškar 366 pezdity 79 rozhrišaty 531 suslyk 600
myť 386 pidbij 467 rozkomyrytysja 272 st/táa 568
myťma 366 pidliska 466 rossedatysja 521 svavilja 596
pidloha 120 rubatka 522 svirerí 598
ňadro 388 pidlyj 467 ruchlo 519 svojevolja 596
nadui atj 124 pidojma 466 rynékyj 527 svydnyj 596
nahoroda 388 pidustva 467 ryz 528 svydyna 596
naklep 255 pichva 468 sveršČ 91
navhul 190 ptf 470 sahajdak 536 sí/fcfZaj 540
navznaky 392 ρώ[;α 120 sakva 536 sykavka 540
neremnyj 389 pinka 443 samotuzki 634 sí/Z'ce 418
weraz 263 pistrjak 496 sapfir 535 syrojižka 599
nevihlas 681 plaňka 454 scykun 540 syrovátka 599
norycja 296 plekatarka 457 serpen 572 (doj $2/ft/ 123
nutrjak 403 plitka 459 5^ 540
obezvicyty 682 jo&táa 'ryba' 462 sikavka 540 £αο#α 604
O6Z*Ä 493 ploskinnyj 473 sipaty 537 » šajtan 538
o&roť 416 pluzyty 462 skaluba 611 5oZ'6ír 601
oc&7o& 408 plys(t)ka 460 s'fcafr/ 691 šaVvira 601
odoljan 409 pobacyty 425 skomšyty 272 šandra 602
oďmč 133 poČka 441 skoromnyj 294 &m*a 602
ochabytysja 410 pihnitctysja 172 skorozdra 718 šarpaty 603
ofcnm 294 poZať 429 skoruch(a) 418 ščadyty 623
okromja 294 poloviddja 477 skorupa 548 šóerbak 624
okrutnyj 668 poluka 343 skorušyna 298 éčowo 105
o/e 35 polyn 443 skovirytysja 672 ščybaty 101
onaČyty 414 pompa 499 skrehotaty 549 £&/ΛοΖ' 576
opacyna 415 pone&e 471 skrypaty 550 ářeZ/aA; 60 8
opalka 429 popryšÓe 479 skyba 551 šepeljaiy 605
opika 441 poraty(sja) 434 s%Ž/ 332 šerechatyj 572
opoka 416 porochno 478 sfo/ž 555 šerestity 604
orďa 176 port 487 smaha 559 šeršavyj 572
or/wm 677 posobyti 500 smafc 617 ševernohyj 607
orjabka 223 prispa 710 smály ty 563 škarban 611
orjabok 223 prjažka 492 smerd 562 škavoronok 550
orfo/s 412 prjažyty 482 smorodyna 561 s&o* 548
orudovaty 417 pročytan 72 sobičyty 565 šljuza 559
osečr 223 prohaljuvaty (sja) soft*; 565 šmanaty 617
osterbaty 580 157 sompeV 567 £pa& 619
ostrov (yn)a 420 prohalyna 157 so£>?7' 567 špetnyj 620
05WCÄ 591 průsak 525 sopity 567 špetyty 620
ošcypok 626 pryhoiyj 166 sopuch 567 špycja 621
o vad 423 pryklit 253 sotrp 558 spí/A 620
oželeda 175 prykromyty 549 stajnja 574 ^mfea 623
ozyna 226 prylučyty 343 statečnýj 575 s^fc/fc 630
pryšč 489 státyva 576 šustoty 619
palata 428 puhar 468 steperí 590 šušukaty 631
palocnyk 429 pusteVka álá stjahel 590 šynšyla 103
papuha 433 putera 502 strekavka 585
2>arc/& 480 pypoť 643 strepet 129 taj stra 635
pasika 436 pyrik 451 stohnaty 579 íaF 634
pastuška 273 pyrozytysja 450 stokolos 579 ta(j)nistra 635
patraty 438 stokoroť 540 teVbuch 641
patrochaty 475 rabuvaty 503 stokra(s)tka 540 telepaty 645
pavun 483 ravas 504 štolba 557 tetóa 635
peóaV 441 ratyšóe 509 stovba 557 čeZw' 643
pecarycja 441 razoryty 61 strunka 584 toporyty 636
peÓenja turova 441 remehaty 524 stupirí 590 íťn' 578
pečínka 441 repyk 530 érfwZ 590 tjut jun 665
per 6y ty sja 482 revai 504 SJMŽ 570 Í3vpa 646
perekor 279 rezucha 530 suldyha 338 trebuch 641
 810

truchnity 653 vedmizyna 357 vysar 691 zezovaty 665

trunuty 661 trymaty vej9«/r 669 veretjaz vyščun 686 zhovronok 550
658 tunec 660 531 verskled 69 ví/čafy 692 zipaty 544, 711
tumuly 661 tury ty verteZ 407 w&no zóna 719 zrilka
664 tuzaty 136 412 vilchivka 413 zaboralo 63 718 zrinka 718
tverezyj 589 fyrfyč wr 213 vivsjuha ζα;ϊζ 225
651 424 vivtar* 414 zakasaty 100 žáden 721
tyačer 683 voloky zaklipka 259 íajvoronok 550
tráoď 133 úloha 694 vopyr 669 zaZ^a 536 žar* 726 zentycja
493 usenycja 180 vorkotaty 700 vory zamša 709 zas#) 727 žirucha 530
užachnutysja 722 na 697 711 zaslinka žmyn 725 žmwč
voskobijnica 707 419 zaslonka 725 zorná 726
vahan 675 vsteklyj 706 vudvud 419 zavičaty žurčaty 719 zuryty
vakarystyj 675 133 vwrda 670 vy 687 zbresknuty 731 zvykaty 732
vakernycja 675 chaty 689 vysjakaty 72 zbruja 68 žymolosť 715 zí/ža
vampyr 669 vatuVka 536 zdoby ty 713 727
687 wfod 133 zdrinka 718
zdrjanka 718
zerkalo 718

BĚLORUŠTINA
1
atchlipaď Arwá 186 naharoda 388 sablja 604
chrapač 205 nemaV 395 nu- sZoÄac' 616
belizna 60 tkal 403 «paÄ; 619
6Za/w 55 fca& 33 kaban švoran 598
bljuzna 57 239 kalamazka padduvala 440
269 fcZ^ača 250 padloha 120 trýzníc' 132
cmo& 717 kamsiď 272 paklép 255 paláci
knoraz 263 428 peleše' 443
Čapurycca 109 kom(e)l 202 pljuska 464 uveVbjac* 682
čuryla 109 jfeožra/ 247 pranik 83
kuccja 304 vadzen* 423
cčooa 122 ďorao fcttžaZ' 310 rapucha 517
126 äV&ac' 137 lad(z)en 721
dzivanna 119 Začofc 320 sÄra&a 551 £a"í 726 zmaki
Začw/ 316 skumat 614 730 žy lamač*
hanic* 159 hlamazdzic* Ijudski 88 smerd 562 smouž 715 &/za 727
169, 377 Zwí 345 370

BALTSKÉ JAZYKY
LITEVŠTINA

αδώ 404 abúdu áZms 222 aňtras 671 apskritvs 412

404 áiža 213, alvaras 521 anráotá 414 apuě» 418
230 aizýti 230 άΖναθ 413 a#>- 404, apvalüs 406
a£a£e 412 afci amálas 230 u sloves: 151, 399, 406, ařďas 409 arělis
411 äHs 412 anas 414 418, 422, 517, 530, 417 árklas 505
akmuo 273 emgfo 673 551, 558, 613, 690 arklns 418
akstinas 420 emgrZi* 666 ajoi- 404 árta* 416, 418
aldija 338 ánkštara 667 aplran&é 407 artójis 509
aUksnis 413 anóks 414 ans apivaras 697, 703 asilas 418 a£213
áZfctó 318 414 anř 387 ápranga 418 aéara 559 asi*
almens 729 aňtaras 671 * äpsarga 587 418
ántás 235 apskrabas 613
 811

ašmás 419 blaudýti 58 cfésrfc· 113, 442, 727 ežl 225

äsmens 419 bláudžioti 58 detfě 113 degůtas 113 ežegrýs 226
astrús 421 at(i) blendis 334 déZ&a 119 delmonas e&eras 225
408, bliáuti 57 638 dělná 120 ďeretá ežgrys 226
u sloves: 87, 112, bllnkteléti 57 111, 113 dfervd 131 ežíď 225
370, 540, 546, 612, blisk ti 58 ďm>é 124 derveti 124 ežjf* 226
692, 728 blyskHi 58 dešimtas 115 d ii 118
atlagal 329, 493 blizgeti 58 dtisrf» 138, 727 diená gabš(t)ua 159 gäbalas
ätmaina 359 blogas 453 114 dieveris 116 175, 246 gabas 159
atmintis 370, 430 6ΖώΜ 58 dr/kas 119 <«ř(et; 120 gaímuras 196 gajÚ8
atsargá 587 6U 56 difťí 126 dirťt 128 174 graZvd 167
atšlaitá 555 bluznls, -ně 554 dórinti 111 dragěs galújas 181 gamalas
atžulus 716 fco&a 40 stlit. 129 dránga 129 175 ganýti 171
aw- 665 ború&ě 50 drqsús 130 draügas garbstýti 183
áugtf« 424 aukslě fcrftó 112 130 dre&čtf 129 garbstýtoja 183 gafdas
668 aulífs 668 brandá 68 brandús 68 driěkti 131 dreňgti 129 182 gargaliúoti 166
aumenis 225, 669 braůkti 69 braukýti 68 dróží* 127 drugys 127 gargólas 161 grarťfó
aüslinda 667 ακέτά braůžti 68 6r^tá 68, duburýs 112 ďw&tte 177 gafsae 166
229 α?2&α 558 214 bráško 72 fcrtetá 113, 124 cžafctá 124 garúoti 161 gratfórt
aušti 229 aw&rd 74 brúkně 70 bruvis dúgnas 121 cZwfcrd 303 gaůsti 180 gráittó
229 awto 415 aúti 71 brúzduklis 70 112 dwfcíé 112 áuZfrt 212 gaveti 181 gěbeně
406 avilifs 668 avis bučiúoti 500 6mřé 50 645 tóZíi 645 dúmai 721 gěbině 721
423 avýnas 668 žwďéZé 50 fcwd tó 137 důmti 124 dundUi greeZa 721 greďtá
aviža 423 49, 75 budrús 59 135 cZ^o&d 124 721 gregřd 726 0égré
ftafcae 53, 76 cZráotá 111 (Zarés 726 gregme 724
6a 39 bäbras 59 bufbulas 74 136 ťřartó 138, 666 gegúté 726 gegužl 726
ĎaZd 55 balánda burbuliúoti 65, 74 dúsauti 137 daetó 136, geinys 728 gelpti 83
323 balbatúoti 55 ftwré/ 54 burýté 54 137 dvazgHi 192 greretá 723 gréZd
báítas 54, 55 bámba bufkštis 482 burkúnas (Zvásas 133, 135 725
500 bambalas 70 380 burkuóti 700 dvasiá 135 <foZrf» gěležaunés ap. 729
barakatuóti 46 6wrcd 390 burutě 54 - 135, 137 geležis 725 greftas
barzda 62 6dsa5 61 fc^to* 75, 398, 708 730 gréZfc* 721, 725
baustis 75 5é52 é^rZe 220 geltónas 730 grewčtá
běbras 59 fcédd 53 cíp 84 é*<t 229 ažétf 728 greřfctá 183
Ď^ 53 bemblvs 44 213, 230 eZcZ#d flfárí» 730 grervé
befgždias 482 čeřkasas 87 338 ělksnis 413 222, 722 gérvuogě 722
beřgždinas 482 čiurénti 109 e^més 729 éZnw gesinti 162 gesýti 162
béržas 74 fcéstá 59 222 ěmalas 230 gesti(s) 162, 721
fcezáVtá 79, 482 da- 121 da6d 122 epwéé 418 erěZie giědras 727 giedrus
bezměnas 492 bijótis ťřa&ař 122 aOfcintá 417 erškUras 223 727 02/í* 728 £lZé
48 bingús 442 fcirtá 122 aafcdtá 112 tó* 223, 228 721, 728 gintäras 216
67 6íf2^' 701 biřziSy dagilis 576 dagr?7e giňtaras 216 öri^«:
biržis 65 bizdaluoti 576 daidýté 133 729 gréntá 171 griré
482 bizdas 482 cZáZ&a 119 176
bizdiríti 482 dalrrwnas 638 a*dZna
blaikštýtis 58, 612 120 dantis lil dárbas
6Zafcé 259 478 ťZan/tá 114, 580
amžtó 136
 812

giriá 176 girnos grub(l)ús 186 grra&tá Ištakas 638 fcaf&as 288
726 girti 726 186 gruméti 189 ^vamiw 672 kafbija 288
gýsla 727 -gýti grúmulas 184 ižtá 230 Aař&tá 207
728 gývas 729 grumultfs 184 grúodas ižulús 716 karosas 242
glabóti 168 182 grrwzčis 186 iiúliis 716 kárpa 205 karpýti
glamiýti 169 grúžas, -é, -Zis, -Zé 185 ižvilnas 716 296 fcár&t 205
glamžúoti 169 gružhls 185 giibulas kárštis 205
grZé6^ 251, 554 175 gúdras 212 gudriis jřa£ 230 fcaPZcw 290
glěbiúoti 169 212 gulbinti 200 gulbis jáunae 232 - kártis 726 λα*
gléivěs 168 271 gwZ 'í» 329 jaüsti 87 248 Jfcasd 280
gleiveti 168 gufhbas 179 gúmulas jíťmtá 226 kasýti 100 Mstá
glembyti 169 175 grtmé 179 g%rizis jautrús 229 100 fcťístá 285
glembtis 169 192 gwf&tá 296 jer&té 218 tóetá 197
glěměs 167 grwfortá 297 gufgulas jem&e 223 Jfcačras 303
glemežúotis 169 161 gurklys 183 gúrstě jis, ji 222 fcaíwZZí 325
gliáudyti 260 185 grarZi 203 gtóas j<fo 39 jofcs kaukalis 284
glinda 171 726 gužHi 153, 302 215 jíótá 224 kaüpas 307
ρΖο&ά 441 gužineti 303 grúžis júngas 226 kaüpti 307 fcáutá
0Zo&ó^ 199, 259, 441 192, 194 o^érstá .203 júngti 226 286, 314
glóbstyti 321 gvérti 615 grwfotá 260 júnkti 666 kěber(n)otis 106
grZó&tá 321 grřařtá júosti 435 - klblinti 92 kěbsóti
321 grZósfr/^ 166, 321 ^ 673, jttefó 87 jttéé 94 fcé&Zí 194
glodůs 166 glusnús u sloves: 7, 354, 226 kedénti 284
170 gniáužyti 173 369, 399, 421, 561, fce^tá 83 kelénas
0O&<^s 49, 159 639, 728 -fcfij 232 &a- 263 268 A;eZi 269
ťjro&as 159 godóti íena 411 &a&é 546 ftabft» &βΖώ? 268
154 godůs 721 íené 411 202, 546 kabl'is AeZýs 268
gorúoti 161 góvéda íer&é 223 546 kabóti 546 kélmas 251
163 grož^í 246 teéfcfó 691, 716 käburti 67, 264 kelnas 105
gróžtá 246 íeva 230 ÄjacZd 248 káina keměras 97
gramozdas 582 *&247 83 kalpti 83 keměrúoti 106
gramzdas, -dě 185 i&raá 226 fcaíras 293 kalsti kémpě 179
gramzdýti 188 ilgakojis 94 443 káivinti 84, kémpěti 179
granda 186 grandis iZgras 121 88 kalbasyti 250 kefhpti 179
129 grrasd 186 imíi 231 fcaZ6'tó 250 kenklě 95 JbépZi
grasinti 186 grasýti imtis, darbo i. 366 fcäfcZas 293 440, 441 kepůrě
186 gražóti 186 iňdas 591 kákati 235 AáZíi 98 fcěras 279
gráužti 186 graiús 2/m's 227 252, 305 kamaně keřdžius 588
290 grébhls 182 inkstas 228 105, 272 kambar kerebla 249
grre&ta* 182 grěsti inkstiras 667 vs 571 kambar (i)s &eré^ 249, 279
186 griáuti 533 iňtras 403 307 kamblýs 251 kérna 294 kerpti
grr'bas 188 grimtíi ťf 212 kamburis 307 98 kéršas 581
188 grindá 186 írm- 507 kaménas 261 kesautis 244
griňdas 186 gfWovd irtá 61 kampas 709 keslauti 244
533, 699 * gfr^í 186 i* 706, kamuolis 202 A^stá 469
grn?ltá 533 gróbstyti u sloves: 98, 197, kamuolys 202 kěsúoti 244
204 grobstytis 182 203, 227, 260, 270, kaňkalas 284 &e£eZí 208
grro6^ 182, 204 406, 418, 455, 540, käpaloti 270 fceZwi 107
gromuliuoti 184 573, 699, 728 käpas 274 fcapZe kiáukě 246
gróžis 290 iskrypělis 188 275 kaphls 275 kiáuně 307
ispera 710 fcapótá 274, 275 kibiras 138
fcdp*/ 203 fcdp^ kibirkstúoti 433
195, 251 karäbytis kiekvíenas 247
242 -karapyti 197 kíetis 443 %Zd
&ara$ 279 314 kilbiikas 185
 813

kilpa 209 kilpině 209 kregéti 549 fcreíva* Zd6as 405 Z^nas 333
kilpoti 209 kimsti 95 302 Jferéfctá 293, 614 läginti 318 linskmeti 458
kioblinti 92 kirkšnis λτ^θία« 300 Artaund Zdtöas 323 liňkti 258 lipiniis
658 kirmis 98, 99 293 kriaušě 186 Záí&tá 334 335 Ziptá limpü
kiřpti 296 fcifstá kriaušýti 297 fcráwd lainas 334 327 lipti lipú 622
107, 290, 540 liška 299 kriěnas 299 lalškas 335 Z#sé 332 Zí/sia
101 kiuksóti 108 fcrygrd 287 fcrýptá laidokas 318 332 Zt/své 332
&Za6'tá 257 - 188 krizénti 528 Ζφ*ι*5 343 Z#^ 336 lizdas
fc&tótf 250 Ařatátá krobrinti 92 Jbrfflbtf lakštas 335 Jdtoi 172 Ζάρα 645
252 klajóti 252 288 fcróptá 92, 204, 338 W#s 326 Zopas 320 Zopeíd
klapati 255 klausýti 240, lalúoti 319 339 Zójoi/Zt 321
170 JfcZépZá 257 250, 299 krě.pH 668 lámbas 169 Zóíí 321 Zóva 322
klelpti 257 &ZéfcZ* křupeš 668 Jferätö lámdyti 339 lúknas 325 lukně
258, 614 klénkéti 254 297 Jfemíis 186 laménti 339 325 ZMZ#S 341
kleptóti 199 fcZéVZé fcrwř&s 212 fcrovd Zamlntá 339 lúnkas 345 lúobas
258, 615 fcZrtás 253 298 feájtg 314 fcafctá lamžúotis 169 342 Zrájotá 344
klěvas 254 kliaükti 291, 303 kykalas 285 lanka 341 Ztf&s 527
261 kliáutis 255, 260 kukalis, -ě 285 MZa lánkioti 341
klimpti 255 kliókti 314 MZas 314 lankóti 258, 341 mádaruoti 379 malnas 359
484 ifcřffjotó 188, 199 kuldašyti 248 MZé lankýti 341 řdjoé malšas 358 malšé 358 maišýti
ßZdta* 252 klumba 248 MZse 313 M/^ 336 Zd&'s 340 365 maltas 448 maítántá 448
259 klúpoti 259 248 tóZza 306 Za&sd 340 mäkas 374 mäkis 374 makšná
klúpti 259 klusas 170 kulziúoti 306 Mme Zdwžtá 339 111 maldá 371 maldáuti 371
knefkti 389 fcnéžtá 271 kumělě 264, 271 lävinti 405 maldýti 371 raáZtá 369
403 kniaubtis 395 kiímpa 179, 308 Zazdd 335 malunas 369 maňdras 376
kniaukti 263 fcn^a kumstl 446 kunkalis fé&awtó 323 mandrús 376 manýti 60
263 kniurti 263 285 kunkšlelis 313 Ubédyti 323 mánkyti 382 radré 374
fcm/vé 263 knúpoti kuokulis 285 kúolinga Ubětyti 323 mafmalas 367 345 márška
395 kobinti 92 269 -kuöpti 394, 441 Zěáa5 324 382 masalas 271 masná 374
kobrinti 153, 194 kupHi 315 kuplüs 315 Zedtte 324 mačarráotá 375 matýti 438
feodéř 120 fcoZ 305 Jfcwprd 183 fórpé Zefřas 334 maZráoZó 360 malas 362
fafyrti 240 kósěti 296 fórtá 442 fctiJftt lelnas 334 máudyti 386 rnaukti 385
244 ifcá&i 244 302 kuteloti 325, 624 Zé&Z* 328 máuras377, 383, 524 meČarkě
kóvamis 163 fcóvas ibátw 316 Jtaíra* 212 Zř% 326 Ze^v« 581 raěďé 362 mědis 362
246 krópti 240 kutuhls 325 küvykseti 326 leUúoti 326 medus 357 m&Zé 363 mekénti
fcrdfcé 294„ 724 310 kuzävas 278, Z^rata* 339 358 meldá 561
krams 299 kramstyti 287,308 kvaksUi 313 Zé^ratá? 339
184 krápal 275 fcvopa« 275, 311 Zr'nas 334
fcrcwe 300 arašíd kvařkti 206, 207 Ζάφβ 343
230 kraüjas 292 kvatóti 197 Jfcueptó leňgvas 325
kraüpti 668 kraupus 148, 315, 411 kvérnéti lengvůs 325
302, 668 Aráwtó 298 203 AwéVZi 258, 615 leňkti 258 liaudě
&t?0&tó 312 345 liáudis 96,
331, liaudziá 345
Zídwí* 329
Zs/dí/Zí 343
Zíe&GWř 330
Ztéto 333
Zíefc&^ 333
Zíefcws 333
liemuö 326, 478
Zíe^a 334
liepsná 335
Ztesá* 333 říetó
336 Ztéžtí 337
Ziežwvis 219
Zimtá 339
Zrna? 326
 814
nasral 402 panaěus 396
méldas 561
mekati 371 piršlys 485
nastral 402 panašti 396 piřštas 487
melstis 371 nawjas 400 papaftis 241
meluóti 385 piftftá 485
wer 36, 37, 398 í?ar 465 pyrägas 451
mélíti 370 né 392, 398 pafšas 480
m'nesis 360 plaksHi 367
ne- 392 pd*465 ptá&tá 144, 255, 453
meňkos 359 né>* 398 pasmelijs 564 plast'ti 453
ménkě 370 nelýginant 364 pasébls 544
mentúré 354 platús 455
nepfé 397 patulzes 646 plauČiai 460
menuo 360 nepuotis 397 paukštis 496
raeř&tá 379, 380 plaukas 200
nerěeti 396 paůtas 441 piáuti 463
mé> 384 nefštas 396 pavairůs 672
mésd 353 plexkě 459
neřstá 396 péeřd 446 plelkti 452
/raestá 361, 374 néVtá 401 petátá 493
wačstá 354 pléišěti 57
neselnyti 543 pel fa) vos 459 plěkausis 251
mielas 363 nesutektě 573 pel kas 445
miěšti 365 p/e&tá 460
nešanti vista 396 pelenaX 430 p/éné 458
mígrtó 368 néstá 396 pelnas 458
mýlas 363 plěnis 458
niěkas 398 pé7tá 459 plenys 429, 458
WM/W 363 -ni&tá 399 péntis 437
mi&á 363 plepHi 49, 58
nyM 399 pepZé 647 plepoti 56
milžinns 369 nýplioti 399, 450 #>er 465
raiZztá 370 plhti 455
nýprioti 399, 450 per- 491 plešketi 458
minéti 370 ra/tás 399 2>érd 445
mmkyti 358, 376 jpZé'5tá 57, 455
mlnkštas 358 niúras 239 pěras 710 pZeitá 458
niüreti 239 2>er'tfi 710 pleštikl 375
raintá 190, 371 wo 395 jofröröw fpeřgas) 478
-miňti 370 pčévě 458
mirgUi 382 nog'tis 564 plryti 445 pliaukšti 461
nöglas 388 pérkl(i)okti 484 pliaüpti 461
maVM 380
TmfM 380 no'M 391 Perkúnas 445 pliauškHi 461
ncfe& 401 pérsti 482 pilkas 459
wwftá 382
marčis 382, 562 novés kaulas 391 peřtá 481 plýnas 334
növyti 391 pešČias 446 plyšris 57
mistá 448
mistá 365 mainýti ηώ 403 pěstá 620 plókščias 462
359 mojúoti 348 nw- 409, 665, petellškě 375 plúkas 461
monyti 351 raočá u sloves: 369 381, peíis 457 plúskos 460
355 motá 355 460, 546, 619, 728 pečys 457 ptód 459
mótyna 355 nünal 403 petr~lě 50 plütakoti 461
mosúoti 348 wwo- 409 petrělis 50 ponas 431
mozúoti 348 můkti nuodai 591 pežtá 446 poniá 431
385 mudrús 376 nuogus 388 ρ »7/ 450 pópelis 647
murmHi 380 piaülas 502 posmas 436
murmuliúoti 380 o 33 piáuti 503 pra- 484,
murzinas 381 obúolas 214 jo^etó 449 u sloves: 131
můrzinti 381 orná 669 píenas 368 prästas 485 prosti
murzuóti 381 omena 669 piestá 451 485 prasýti 485
músas 358 ra^I omenis 225, 669 piěstas 451 pražulnas 716
376, 382 rnusos ómyně 225 pilšos 495 praskáš 491 prl
358 oustai 697 piěšti 495 492,
ov^e 225, 669 2?iHs 442 u sloves: 394, 441, 636
nd 387 ož^5 218 pi&fos 493 prie 492 príemétis 493
nd^os 394, 439 p>7&tá 448, 493 pro- 477 putšos 495
náguté 394 naks ρα- 665, pilkas 456 pukas 497 paZtá 425
401 nämas 134 u sloves: 363, 434, pllnas 461 püraX 502 puřkšti 486
nafs(t)as 396 458, 757, 682, 717, paYtá 477 pwftá 98 p^tá 498
rcam* 230, 472 721 p?Zě 449 putýtis 496
nařvas 472 pabůrné 390 pinas 443
narávytis 378 paisýti 448 pintá 464
paXšas 495 pypl'ls 451
paXsos 495 pvptá 450, 451
pakámpě, -pis 709 p*říř** 482
palvas 456 plrraas 489
pafhpti 500 plršys 486
 815

rägas 515 rtřožas 509 rúpas skíesti 82 skilándis 722 smogóti 559 smogti 617
ralbas 223 517 rupšnóti 207 skilvis 587 skifsti 421 smúkti 385 smúrglis 652
raikýti 294 rúpužě 517 rus'ti sHrtá 547, 627 skifvinti -smůrgti 381 sniěga 564
ralnas 223 527 99 skýstas 104 sklandá sniegas 564 sniňga 564
rairuóti 335 200 sklandýti 612 somatas 567 sóstas 539
raistýti 279 sq- 534 säbalas 565 sklempti 255, 300 sótás 600 so^s 600
raisýti 531 saikinti 535 sa&aS sfrofctá 547, 613 skototi spaiglQs 451 spáině 443
ráW 527 566 saZpa 552 salpas 197 skótotis 606 späkas 240, 619 spákti
raliúcti 512 552 salpti 551 SQ'Z^ skräbinti 613 -skrábti 274 spangí/s 76 spařnas
ramůs 530 517, 552, 555 sämanos 613 skrad&ias 549 445 spávati 70, 497
ranka 524 560 sa?i- 534 säpnas skrädziai 549 skrěba speiglí/s 451 spežatá
rankovl 523 541 sárga(s) 587 613 skrebeti 622 - 434, 460 spčtá 570
rasa 517 semZé 558 saüsas 592 skrébinti 613 sfcrěfttá spiáuti 461 spjatá 170,
rasmě 514 savas 598 savě (gen.) 613 skrěsti 550 -skríeti 434, 460 spirgeti 483
rdstá 587 538 savi (dat.) 538 227 skriěti 301 skroblas spirgti 483 s^irtá 66,
raudá 522 sé^w 539 sedulá, -é 153 skrubnús 549 skübti 495, 622 spirtis 495
raaeřas 523, 524, 526 596 sédziu 539 sěfltfi 614 skurbě 549 skürbti sprageti 480 spraviti 70
raudónas 523 473, 535 seja 544 549 stoja 211, 610 skuj spreňgti 490 spr^sti 448
raudóti 523 srmens 541 sěfctá setó os 211 skústi 212 skýsti sprindis 448 sprógti 480
raumud 524 540, 566 sé&tá seňka 304 skuřsnas 294 spruduklast -klis 70
raupal 584 536 seZčtá 552 sérgěti skursnús 294 skvefpti sprúgti 67 -sprükti 622
raupsal 584 587 seswo 542 setá 598 slabnas 551 sZd6tá spründineti 70 srav'Hi
raüpti 527 544 551 slánka 558 slaugýti 421 srěbti 585 sruobti
raůsti 523 etatfóti 619, 630 557 slfsnas 168 slíekas 585 stäbaras 580 stábas
rausvas 526 siaůsti(s) 474, 631 168 sZi/<rt 671 slimpti 556 stägaras 580 stälas
ráuří 526 sidabras 587 síeksnis 616 sliňkti 551, 558, 671 590 stámbas 579 stangús
rduas 520 535 síekti 535 síena sZižis 555 slyžífs 555 (stángus)
muříi 461, 526 576 sAé 553 silpnas smageněs 377 smákas 659 stapinti 647
rédýti 417 551 silpti 551 siltas 717 smegenys 377 stařpti 580 stár ta 582
rěgzti rezgú 530 545 stětá 418 s^ótá smeigti 617 smzlns 359 stáugti 590 stegerýs 580
rte' 532 535, 545 β/7λ;αβ 542 smelkti 369 sméZtá 561, stelgtis 577 síefótá 646
remas 507 S//&8 542 s?/Hs 542 563, 564 smélůs 564 steneti 579 -sčěVtá 657
rerotá 507, 586 siřpsti 572 siubúoti smetená 560 smiláuti stíebas 576 stiěbti(s)
reňgti 418 630 siústi 474 s^átá 369, 561 smüineti 369 576, 640 stíegti 579, 585
-repti 530 610 skaidrús 82, 727 sra^fctá 369, 563 smilti stáéptá 576, 621,
réča 509 skaitýti 104 skaly ti 561 smilus 560 smirdUi 640, 719
níis 523 547 skasti 228 skatikas 562 smögos 559 stá?6tá 646
reívs 509 548 skatýtis 606
rržíi 531 sfcéZtá 612, 545
riáugéti 532 skeřsti 421 skefsas, -
ríéJfctá 294, 588 sai 549
ríešas 418
ríešutas 418
He£as 533
ri&tá 189
ryliúoti 512
n/Zotá 512
rymóti 364
rimfr" 364, 530
Wwířa 529
riňkti 524
rista' 531
rómus 530
rópé 530
rikfos «528
rugfis 513
r%tá 532
mjid 532
ri^'o« ménuo 532
rafc^ 583
ru&tá 527
rwo&tá 522
ruopti 527
 816

stinkti 659 &m?a 84 tód 279, šviťéti 597 ífstá 658

8tipinas 576, 565 sa&é 565 awtété 312 tltnagroe 439
621 sťipti 576, saknis 279 éaZnd tófc* 634
621 stirná 572 588 éáZča* 198 tabalái 283 tabaloti čoZe* 647
stódas 573 stógas &žZtá 588 48 tabalúoti 284 *o& 110
579 stoka 573 ěamalělis 271 tabalus múšti 283 foZás 110
stokóti 573 stófctá ěamas 592 taisýti 642 talala tbpolis 647
573 stónas 574 ářárfca 581 649 talalúoti 649 trakas 652
stóras 574 šarmuo 183 &kítá tařfcd 465 tankús trakinti 652
stráipsnis 658 593, 599 seiré 544 191, 192 -tapýti tranas 654
straumuo 583 ěeirýs 544 sewd 422 -tdptó 636 trandé 654
strazdas 129 84 šélmuo 553 íařptá 580 čařtá trandis 654
strégiu strěkti 589 seZ^tá 553 636, 649 ťas id 640 trandus 653
sčréZd 586 sepetys 625 tgeýtá 637 tašýti traukýti 655
strepětas 129 ěepronas 600 641 táukas 660 trapHi 128
«íríegríi 390, 585 šeřkšnas 588 taupýti 656 taüras trapús 128
strópa 586 strópéti šeřmenys 293 tórít 661 tausýtis 660 írqéd 655
586, 649 strópti 293 éěsfos 606 taüsti 641 ťawtá tráukti 645
391 stropúoti 586 šěšuras 595 šiáurě 88, 641 ře (částice) traükti 654
stropus 586 542 šiaurús 593, 39 6g (partikule) trěčias 657
striibas 581 strúbis 600 siěnas 451 641 teisv* 642 trfóAi 588, 651
581 strúbinti 581 šiěpti 544 éiZas íeteíi 642 íefceíi trč&At 651
strüjus 584 strustis 327 simlas 578 638, 639 íefcraé trendHi 653, 654
659 stúbvras 556, imžis 572 &Vswo 639 tekmeně 639 treňkti 655
580, 573, 697 £is 541 trkštelěti 588 tč&M trešketi 658
629 stugsóti 663 &aptá 609 588 tófcí» 548, 573 írf&i 655
s%tá 663 stukseti šiurgždús 612, řéfoow 638 tempti triésti 131
660 stúkterěti 660 šiurkštús 129, 642 tówwtó 646 trýkšti 588
stulbas 556 stulbti 572 &/vas 545 teplióti 640 tépíť trimti 659
557 stumbras 719 šlaptá 556 422, 640 tftett 637 érlnfó 659
stuobras 557 JZawžíi 260 šlějus tété 637 tetervas -trýsti 131
su&ótó 180, 720 556 sliaüUi 260 642 tětervinas 642 trup?ti 655
safctá 545, 546 šliědas 553 šliěti(s) tgvo* 640 tevéma trúpti 655
sulánkti 343 suhkti 555, 556 šlýnas 642 tevémoti 642 trusas 655
536 sünüs 599 555 £/it(0£ti 260 - íieed 642 MM 588 írttéd 655
súodžiai 538 šliurstyti 151 liitót 644 řiZés 645 črwsis 659
suopúoti 599 sliurti 151 šliužiriti tytfrt 643 -tóřptó tuksUi 645
sápotá 720 eůptť 260 #ogra 616 639 JiZtá 643 túkstantis 643
599, 720 sufbti 585 #<wé 552, 557 ft/Zws 643 £impa tuftftt 660
$&rt!w 598 sttetá tfäStf 260 642 tiňklas 640 tülpinti 639
592 sutektě 573 smirkštereti 380 £mtá 644 íí/ros 657 toZžtt 646
swtáW 644 svajóti afótá 547 šukúoti řéfpíi 652 tif Skalas táopa 647
692 svěcias 392 625 £wo 592 129 tirškinti 129 Wfcoptá 656
sveciúotis 392 ěvaitýti 597 ífsZa 658 íwpiftó 108
svéikinti 692 sve£#s ěveňtas 594 šviěsti ífipíi 108
392 svíegti 632 597 šviěžias 596 íwrčíi 366
svitó 536 sviZtá švilpoti 597 švilpti turgüs 651
536 svlrtis 700 597 jvietá 597 túrkterěti 651
svéikinti 691 «wfAíí 296
tutúoti 136
tvakseti 91
tvaskHi 91
tvaskHi 'žvaniti' 645
tvaskHi 'zářiti' 192
tvaskóti 645
řwártó 662, 663
toirfos 662, 663
ik/ra 704 údras
704 wgrms 410,
704 úkauti 477
uZ&étí 697
 817

úngti 219 -várstyti 699 vařía* vž/Zd 690 zliebti 552 zvimbti
ungurys 667 699 várna 698 wZ&etá 697 79 ža&d 719
uňt(a)ras 672 vařnas 163 vafstas vilbinti 673 ža&óZí 719
úoga 215, 722 701 várža 701 V2/Zé 608 žágaras 566 ždgré
uolektis 338 vasará 687 vaškas vilgyti 694 566 žatdas 714
úosis 217 uöstai 697 veblUi 49 w7tótá 673, 690 íalias 714 zarijá
697 úostá 41 véidamainis 331 ttfZie 690 vijlius 710 žqsis 191
ώραβ 669 uřbti veí&Zá 680, 687 690 vilkas 694 že&étá 718
701 wřgrz^ 699 veZdétá 693 věliava viZ&mé 700 Zegnóti 724 že&as
wřfcstá 699 uřkti 694 •uélti ueliii fcWS, viZfttf 693, 694 716 žďtó 714
699 už 706 tiž- 676 ráZtá véřmí viZna 695 vilnls žembUi 719
706, 707 682 rámtá 57 695 míti 613, žew&Zi 719 žerné
úžkampis 709 vénteris 683 Fěprm* 690 vinfcina 679 714 žť%Zó 536,
MŽMO- 707 684 vercřěné 702 W&as 699 603 žéntas 715
üzperas 710 veffctá 698, 702 wr&čtó 381, 699 žérčtá 710 žeftá
užretUi 509 versrae 702 veřstá virkščiá 391 184 žěrráotá 710
užvlrti 709 701 vePsís 677 vértá virJWíí 391 žrá£&Zó 630
699, 702, 703 veřžtá viřkštis 391 ziarus 593 ž^cZetá
vdeřas 711 486 véstá 685 virpéti 210 vir 312 Zidinijs 714
vadúoti 711 vestuvěs 685 věft/Zi šus 700 žiedas 312 žíerad
vainá 690 687 veZra 692 viršúgalvis 700 715 žíěsZí 714
vainikas 683 větušas 687 véveris viršunamis 700 žinóti 717 -žíní*
valras 476 687 véžZi 688 virZí 703 virZmé 717 ziöplinti 544,
vaisiy, ty re 477 víenas 227, 247 702 vm;é 407 711 ziopsóti 544,
vaiténti 687 víesulas 689 viěpti viřžis 486 viržijs 711 žióZ* 711
väkaras 680 210 víeJd 692 702 visa« 686 žturett 719 žáůr&é
valdýti 693 va^' vietóti 693 viksvá vyšniá 692 v#Zó 298 žZifot 554
696 válkioti 694 691 vikšris 691 692, 696 v^grd, žvaigzdě 192
valküs 693 wfa&á 691 -výfetá vi^gré 691 w/žZé žvéngti 720 žvěris
váZtás 694 692 679 vo&2/^ 673 720 ZvilgUi 718
valungl 694 vogonas 675 žvirblis 697
vänagas 509 vo&d 689 vókas
vanduo 696 689 volioti 676
vapHi 731 volungl 694
να^οβά 697 wwere 687 -vos
vafgas 698 220
vařgrtá 698
varýtá 677

LOTYŠTINA
aiza 230 akmena awsí 229 6ass 61 6Z'awZ 57
237 áZava 215, d^Zm 229 baugát 62 blauzga 464
216 aZvs 413 dwZ 406 ĎetZa 53 6Zenzř 56
apkauneties 412 aveZe 668 bembelis 44 blizgět 58
apmänlt 354 ems 218 berbelět 65 &Z'w0tf 462
apmät 354, 355 6ez 52 bluodlties 57
a£>se 418 art 6a6a 40 ftezcZěZ 79 feZtřsa 56
416 aán« 292 6a6s 74 bezmens 492 braucinät 69
asZe (asta) 408 babulět 49 bimbus 70 brauclt 69
auglis 424 emgrč babulis 74 bimbät 54 braukt 68
424 a^Ze 668 6acřiZ 59 bimbulis 64 brauna 67
attó 668 aw- (v 6dZ*s 48 birsktlt 433 brúklene 70
auman^) 665 balums 51 foVze 65 6íz bruúas 67
bafhbals 70 79 bizinät 79 6wc/ 56
frana 60 bizuot 79 bulväns 44
barda 62 blaizlt 57 bumbulis 64
bärzda 62 buřkans 380
 818

burksnis 69 éVgfe 417 jfdwí 226 fópií 321

burksis 69 erjfca 504 es* jwo2< 435 Zapsa 336
228 ezere 225 lapsene 697
cauna 307 ezis 226 eža ka- 263 fca&te 285 Zápsťa 339
cecers 100 225 MZsí 236 kalt 252, Zas^s 340
cekuls 96, 202 305 kamane 272 Zä* 321
celis 268 cepi graeZtá 173 kamene 105 fcams laudis 331
440, 441 cepure gadlties 173 202 kamuol(i)s 202 laupit 344
98 c^ps 209 dp grdtá« 723 graZe kapat 254 fcaps řawí 329
84 cirpi 296 175 graZěí 167 274 kafpa 205 - Zäva 322
cirst 107 cts&a graZva 167 grarúí fcar* 290 fcásěí Zeca 325
101 171 gaume 716 244 fcasič 100 ßäs* ZeeZtwř 324
gaumět 716 gravěč 244 Zeto 328
cä^äi 81 curinät 181 farní fcaiy™ 286, 314 ZěZis 326
109 gavilět, gavüuot 190 kaut kavu 305 klauvět ZěZ^oř 326
gavulět, gavuluot 260 klencět 254 Zemí 339
(ία 121 doba 122 190 grZáfo 441 klenderět 250 fcZěte Zen* 334
dadzis 576 dadzltis grZěfo 199, 441 253 fcZ^Hěč 313 knupt Zěte 317
576 cZaržč 114 glemuot 184 395 knupt 395 krams Zezěí 329
degrZ 113 deguts glendět 167 gnlda 299 fcrapí 250 kraupa lěz(en)s 322
113 dě^J 120 deZwa 171 grráfo 182 584 kreiss 293 krems Zíegrs 325
120 ďěí 118, 396 de* gras^ 186 grrcmč 299 kreslis 300 fcmte Ztefcs 333
122 dlegt 138, 727 533 grauzt 186 186 fcüfca^ 285 fcwÄtf liekšus 333
diena 114 dieveris grrava 533, 699 291, 303 ÄwZi 248 Zie^a 334
116 draugs 130 dräzi grrefo 182 kuokalis 285 &*ΛΟ$£ Zíesa 333
127 drudzis 127 gremuot 184 kuodu 285 kuost kuosu ligzds 172
druošs 130 dubra 113 gremzt 184 grräZa 244 A^osi 100 Zini 326
rittfo 124 efamw 137 186 grrámí 188 kuövarnis 163 &%}££ llnis 333
du(n)dinät, dunět grrísř 186 grodi 315 7^p* 307 &wf£>e Ζφί 'zapalovat' 335
135 dunduruot 186 gruozties 186 296 ter* 285 küsät 315 lipt 'šplhat' 622
133 duntas 111 avesi grúožuos 186 kvarkstět 206 kvérpis Upít 335
135, 137 dzeguze 726 grwcZrs 212 gúlbis 296 fcver/rt 296 fcvžto luga 342
dzeinis 728 dzelzs 725 271 gr&rač 193 312 lukna 325
dzeft 721 dzeZ^s 730 grwZ 203 grwí ZAS 345
dzeri 730 dzerve 212 grúžo 194 lablba 405 labiětis ZwZís 341
222, 722 dzěrvene 340 Za6«t5 340 Zw>6s 342
722 cřzěsř 162 dzilna Idzlgs 225 íesMí Ζαδ5 340, 405 luocit 341
729 dziňtars 216 691, 716 lečere laceklis 338 Zägra Z^í 344
cfo^ra 176 dzirnas 218 iesprangät 318 Zägrs 318 Zwsás 527
726 dzimavas 726 490 íévo 230 igms Za&a 338 Zato
cZzisZa 727 dz}* 225 ikri 227 S&ste 338 langät 519 modaras 352
171 228 ikviens 247 lanka 341 mainlt 359 maisit
íZgrs 121 ťr 212 365 máiss 358
ercětiěs 504 iz 706 izkapts 254 maßs 111
egrZe 220 ^zwrč 703 maldinät 385
maZ* 369 manit
jfář 224 351, 354 maranas
jauns 232 352 marga 382
mař 355 mače 355
mcmč 386 medus
357 meluot 385
měms 395 menca
370 menesis 360
meness 360 mergät
379 merguot 379
mesí 361 mež5 362
 819

miesa 353 migla p*Hs 442 pikste ripw (interj.) 527 sniegs 564 spei 570
368 miksts 358 451 pífcsíěí 451 risí rÍ5w 531 risč spigra 362 spirgt 66
milet 363 mlU 363 piře 449 p^Zns riedu 529 rubinät spirkstis 479 splaut
mirdzinät 379 461 plrags 451 522 rudinät 523 461 sprägt 480
tmrač 379 mirguot pmčě* 482 rudzis 513 r^Ärt spridis 448 sie* 418
379 wns/ 365 rai£ pirkstlt 433 ptrsč 522 rüto 527 ruoblt sluoka 558 siabs 556
364, 366 mituot 366 482 pirsts 487 522 rwcya 532 staigät 516 stärsta
rattfcč 385 mulit 88 pZacís 367 ruoka 524 r^p^f 582 staubere 580
mundrs 376 rawsa plaiskums 459 517 rupucis 517 steberet 636 sZeégré
376 muodrs 376 plaskains 462 577 stěrste 582 stóáí
mwáfa 376 pläskains 462 saiva 84 sakas 565 101, 577 stibuot 577
ptos 455 pleiUis saH 566 sämati 567 sZéepí 640 s%a 577
na 387 nagties 388 459 pZěne 458 sams 592 saretet 509 stáZí 643 stápř 576
naguot 388 nawZs plepět 56 pZesa sargät 587 saras 587 stirna 572 strazds
392 nato 401 närsts 458 pZěsa 458 satapt 636 satrupět 129 sírefo 585
396 nasis 401 näve ptäs 459 plukstět 655 säte 600 sattZe «íněgfí 390 strube
391 návéY 391 ne 461 pluska 460 558 sawss 592 se;a 581 strupulis 581
398 nei 398 nes* plauši 460 pluta 544 sěrksns 588 síwfcs 556 stuburs
396 nidět 392 nírř 459 ptó? 463 sěrns 588 sěsř 539 556 stulbuot 56
401 mís 399 nuógs prasit 485 pne sei 544 slens 541 stulbs Veřej' 550
388 nuopelns 458 492 pre* 485, séeZs 545 síýač 545 stulbs 'slepý' 56
491 puZ* 425 sÄ 536 slfo 536 Λ sčwZfo 56, 557
2?a 465 puosms 436 553 smZs 572 strpe stumbrs 719 šukat
padusě 439 pwosí 426 572 sárps 572 625 suoději 538
paipala 300 puppukis 133 sirsenis 573 sirsins s#pě* 609 sw&ř 585
paislt 448 purkstět 486 573 sásí 567 skaldris swsí 592 svaigs 596
palagzde 466 pwrfcsí 486 82 skaitit 104 sto** sveZ* 536 svepstět
í>a^ 477 purkškět 48 6 pur 606 sklanda 200 605
pampt ap. 500 skát 486 putns s&rafo 613 s&mtf
papat de 241 496 301 skujas 211 iawí 593 ses
par 465 skürbt 549 s&wi 212 541 šfcěpele
parlags 493 raá*s 514 raas sZe^a 555 sliekas 626 sTeps 421
parte 583 515 rašme 514 555 slienas 555 sMr&a 624
patakas 638 rasi 515 rář 321, sZée* 258, 555 Mtftf 547 sHsí
paviedět 712 515 rauda 719 sluvět 557 sZitzäi 104 s^sZs 104
pazaga 424 raudat 523 rauds 260 smadzenes 377 &7í 610 švikstět
pazags 424 523 raůnas 532 smelis 359 smiet 560 597
pěa*a 446 raupa 584 rawí sm-irdet 562
peilis 449 526 ravěZ 461, íaZfca 465
pel(a)vas 459 526 raža 514 čáZé 110
peZáa 458 . recěí 507 rěds talinút 578
pělne 429 532 remesis 530 tamplis 660 ía
perní 430 rěns 532 rěía 640 fctós 660
peto 459 509 reZě* 509 tauňat 660
penderis (-děris) 432 riéksts 418 ríefc*
peří 481 294 réěí 335
peteligs 375 Weča 533 r» 507
piesta 451
nieste 451
 820

táuta 88, 405 £r& 659 volka 693

tautenltis 88 vietět 693
tukstuóts 643 valuoda 696 vlksna 679
táutietis 88, 405 Zwřwoč 660 valuodze 694
tecět 638 vilbinát 673
čáfo 660 tumsa vánags 675 v&7ač 694
těkat 638 646 ft*mč 646 vapěč 677
teZéns 638 wflfee 694 vito
íwrte 662, 663 vargtf 698 vání 693, 694
těls 639 703 varna 698
fcř* 638 v&7wa 695 vilt
údens 696 värstit 699 673 vírvs 699
te$* 637, 641 üdrene 75 vdr& 699
teta 637 vlrsus 700 vír*
iždras 704 varea 701 703 virve 407
čáevs 640 wocřze 673 vatalát 732
tlkls 640 virzis 702
^οσα 215 vatalět 732 vrána 692 vit
*Ä 573 uolekts 338 vatarět 732
tilinät 578 692
wosia 217 wósč váveris, -e 687
tó/pí 639 41 úotrs 671 vedama 685 zaftr 714 ze&
*ώ 645 wp& 669 %ró$ ve^Art 680 714 zelts 716
timsa 646 669 urbt 701 veZgré 694 «eme 714
tárgwe 651 wfors 672 ve& 676 vepris ziema 715 zíesč
tirpt 652 íirs 657 684 vercřěč 702 714 znuotis 715
ft* 640 tracinát 652 vábit 673 racfó verč 677 ve« 2t*05e 191
írafcs 652 tranis 398 ναϊηα 690 703 vervelět 65 zvaigzne 192
654 träpät 391 vainiks 683 větra 692 2věr5 720
ZmwÄtf 'bíti' 645 vä&s 689 valát víeděč 688, 712 zvirbulis 697
trankt 'pohybovat' 676 vaZďč* 693 víéns 227 vlefo
654 trausis va/gtf 694 692 véeče 683 zábuot 719
130 trimět 659

STARÁ PRUŠTINA
ams 227 afoves 413 tfefoo 725 genna laitian 222
angrrá 673 anglis pausto 501
725 <7ewe 222 lasasso 340 paustre 501
666 artoys 509 grésZo 727 lauxnos 344
arwarbs 521 osy pentis 437 pe«e
awJfo's 271 limtwei 339 457 peéfós 457
225 assanis 223 gunsix 192, 194 foms 333
assaran 225 assegis pintie 476 piwa-
guntwei 171 /ž/50 332. maltan
226 assrá 418 aw- gurcle 183 Zopfo 339
fv aumüsnan) 368 plauti 460
luysis 527 pleynis 458
665 yccroy 226 imma lunkan 345
aumüsnan 386 pomaitat 448
Imt 231 insuwis postdnimai 576
awís 668 218 inxcze 228 raará 382 jprěé 492
mrco 507 is* 228 malunis 369
bebrus 59 ň*se 226 mealde 369
blusne 554 rancko 524
meddo 357 rawys 520
brunyos 67 kailüstiskan 82 median 362
kalpa 251 caune mensa 353 sackis 566
dantimax 111 307 kecker8 106 měntimai 354
deinan 114 šalme 551
&efom 270 moasis 358 sans*/ 191
dragios 129 kirsna- 98 crauyo WWÍO 376
duckti 112 eaW 710
292 cunclis 285 miítá 355 «ar&e 581
kurpe 296 muzgeno 377 seilin 543
eyswo 230
esketres 223 seyr 572
Zafo 405 wa 387 wa&rá $emen 541
laygnan 331 387 nautei 403 sylecke 553
geguse 726 wewmZs 116 sindats 539
wo 387 sirsilis 573
noüson 384 slanke 558
wowrá 391
 821

spoayno 443 tarkne 649 wanso 697 winsus 679

Mamite (=starnite) tatarwis 642 wargs 698 wissene 691
582 touAáe 660 warne 698 woapis 677
strigeno 377, 584 tüsimtons 643 -weysigie 691 wobalne 214
suppis 599 widdewü 680 wo&se 697
ewäigst- 192 waíčač 687 wms 683 woZtá 694

INDOÍRÁNSKÉ JAZYKY
STARÁ INDICTINA
á (spojka) 33 ásthat 575 bhwjati 193 drámati 132
ά (částice) 39 aéman 237 bhürfah, 74 áVatá 131, 132
a&/w- 404 aémará- 237 bhúšati 78, 484 drávati 132
abhijňa- 717 dám 559 drayatě 131
abhimäti- 385 ašta(u) 419 <5a33 duhitá 112
abhiériy- 413 ásthat 575 cara** 639 dvúrah 136
ábhuvam 231 ásčfci 280, 420 čafcrá- 270 dváya- 136
Λ#&α 224 áévitan 59 7 cara** 270 aVvě 136
άώάέ 111 áí 33 Čarbati 613 cfyát^ 114, 116
addhä 109 atireka- 333 čarmamna- 371 dhámati 124
ócřmi 228 atisära- 571 čarvati 290 dhamitá- 124
adhäm 118 ätman- 228 čatvarah 107 aTiar- 123
ádMí 118 ář/fca 423 CGM/ačě 83, 103, 245 dháyati 122
agníh 410 ava 665 čayati 96 dhěná 122
áham 213 ava- 423 čáyati 96 dÄi 119
á/iar 114 avatar- 659 čěčatá 104 dhmátá 124
«Ja- 286 áw& 225 £ϋ 89 dhrsnú- 130
afcéa- 418 GM/ÖS- 217 čóra- 106 dhruvá- 655
áfc& 411 CM/ě 34 óumbati 500 dhüma- 137
amá 123 aí/i 34 c7&ác/a- 286
amátya- 123 óhaláyati 601 éra* 229
am/tó- 180, 673 babhrú- 59 čhardí- 297
ana- 414 ba/ž# 52 6häyä 578 gábha- 249
a(ň)6ati 439 fcaZa- 60 thrnátti 297 gádati 467
áúgára- 666 bandha - 476 galati 157
andám 214 bähu- 440 dádámi 111 galáyati 157
andám 214 bibhěti 48 dadhämi 118 galbhá- 198
áwiři 124 bódhatě 496 dáhati 113 gámati 294
ančár 695 bodháyati 75 dákšina- 116 gambhas- 169
ántara- 1° 671 bradhná- 68 dakšináh 481 gambhira- 169
ántara- 2° 672 bravlti 369 dáma- 134 g(a)nä- 725
anřrá- 218 buddhí- 75 dänam 110 gargara- 293
άρα 465 budhná- 121 danta- 719 gardha- 166
apäc- 415 budhyatě 49 darbhas- 126 gavákša 411
ápdka- 415 bhadrá 122 cZárw 131 gáya- 174
apaňc- 415 bhaga- 59, 75 cřááa 115 ej^rátá 730
ápavrnóti 703 bhájati 59, 75 dašát- 115 g-iri- 176
ap* 492 bhangä- 443 daéáti- 115 gláha- 168
ápivrnoti 703 bhárati 64 dáyatě 117 gónaka 179 (páli)
aratní- 338 bhárvati 65 dě/í-á- 714 gönikä 179
arbha- 514 bháyatě 48 děhmi 714 GW 179
áréas- 695 bhávati 78 děva- 119 grävan 726
ásaď- 202 bháváyati 48 děvar- 116 grdhyati 166
ásáft (gen. sg.) 671 &Äi- 48 didhay 119 cjrrívá 189
ásakra- 536 bhirú 48 didhya 119 c/rnatá 726
asinvan 600 bhrajatě 56 dírghá- 121, 125 gulma- 184
«smí 231 bhrätar 64 C?ÖÄ 439 guváti 181
äsräva- 571 bhrlnäti 74 cřóm 86 gütha 181
ásrfc 292 bhr))áti 483 draksä- 185 gharghara- 166
ásčar (aor.) 589 bhruná- 67 dräghiyan- 125 ghorá- 731
 822

ghóša 167 Hrna- 152 klěšáyati madhya- 361 nakhá- 394 wáwla
ghošati 167 255 klišnati 255 mádhu 357 230 napät- 397
ghrnöti 177 kráma- 294 krámati maghá- 372 napíf- 397 närangab
92 kravífy 292 krinati maghávat- 372 416 náéati 396 nava
hamsá- 191 338 fcrmí- 99, 243 majjan- 377 116 ?rava# 402
hánti 728 krmija- 243 krnäti 152 maffati 188 mala- návaíě 273 návya-
harmyá- 204 fcřnótá 95, 658 krntáti 561 mámsá- 353 400 nay-/ni- 399 ní
háršaté 572 107 kršná- 98 Artěm- mäna- 364 manda- 400 m- 399 m# 400
hásatě 162 532 kšadatě 521 382 mandhätar- nwřá- 172
hávatě 720 kšaláyati 426 Hap- 680 376 mantrl 350 nimbhüka- 333
hěmantá- 715 kšapar- 680 HÖ 714 má(n)thati 354 nindati 392 nipaU
Awná 715 &*efó 539 Hěřra 539 manušya- 384 173 mí- 400 míw-
hradúni 182 kšipáti 211 ksiyáti 539 many a 373 671 nodáyati 402
hrdaya- 572 kšódhuka- 209 mányatě 370 ww, ml 403 nunám
huvaná- 720 &&*&/& 619 márdhati 356 403
hválati 716 kšubhyati 211 A™čdtá marka- 379 máršti
291, 303 kukkubha- 370 mas- 353 mas ö&Äa- 671
íččMtá 716 267 kukkuta- 267 360 masürikä 377 öfrj- 671
itóiíé411 kúlam 96 kulpháh 259 mářa 355 raaíí-
indra- 214 kuričatě 108,291, 303 430 motá 364 maty pačati 440 päd- 497
iňgati, -tě 181 kúpyati 315 fcwr&t- a- 375 matimäti pádyatě 425, 497
írmá- 507 žsá 260 JfcAáZw 269 354 mayatě 366 paká- 428 palaváh,
411 ťři 633 khädati 285 fctóra- máyá (instr.) 214 459 paláyati 442
276 Mara 277 Meto mě 382, 214 politá- 456 pámsú-
JO6Ä- 718 627 MöZa- 203 měgha- 368 mlsá- 451 pämsuka- 451
?αάα- 198 fcfcöra- 203 358 měsf 358 pana- 458 panáte
jämätar 715 míthati 366 458 pánťhah 476
)ambha- 719 laghú- 325 lakkha- midhám 386 mt/&- panča 447, 499
)anati 243 (prákrt) 318 Zotóí 318 368 mllati 257 parač-lparaňó- 489
?am- 725 lálasa- 321 lángati 519 mimäti 364 mitháti pardaté 482
jforařó 718 lapati 326 láyatě 338 366 mithü 366 Parfanyafi 445 pár
)áyati 174 ^ótá ZětfAt (r-J 337 Zěpa- mrdú- 367 mrdháti sni- 437 paréu- 486
162 ?í/wa 218 327 lěpayati 327 356 mr)ánti 370 paréva- 486 pásas-
jirná- 718 Ztfcatá 337 limpáti 327 mrtá- 562, 382 473 pař 446 pata-
?wá- 728, 729 Zmaří 338 Zíi/aíě 338 mráátá 368, 482 456 pátati 496 pátá
Jwatá 728 %atá 338 Zófca- 595 mw£ 386 múhyati 436 pářm 431 patra-
ýnátá- 715 léman- 519 Ζάρα 344 386 muňčáti 385 444 pavitra 477
Juhóti 153 lúbhyati 330 lumpáti murččhati 380 pibáti 452 piččhám
Jwrwá- 718 341, 525 Zw^to* 2345 mušaka- 386 451 pillika- 449
jvolati 167 mušati 386 /ňZw- 449 pithéáti
musika- 386 495 pínaka 443
fcadä 248 pinásti 448 pinga-
kaksä 101 wa 'ne' 392 na 448 píparti 479
kakhati 197 'jako' 398
fcáZa- 95 nábha- 99
fcaZá- 195 nábhas- 392
fcam 232 fcan- nabhasyá- 99
239 fcáwá 152 näbhi- 387
fcapí- 415 nábhya- 387
karbati 613 nagá- 154
fcarwá- 152' nagná- 388
fcardtá 95, 658 náife 401
karpara- 586
karpúra- 235
ta 248 kasatě
244 katara-
303 katthatě
210 fcáwtá 308
kinäti 338
 823

pippall 444 samá- 537 samala- 561 strnóti 589 s*Wá- ft%atá 660, 662
pipriyäna- 490 éamala- 271 šamya 589 sthali 590 turáti 664 íttt*"-
piéáča- 52 pitíh 452 566 éaúkú 592 sa^tfa sthávira- 574 643 í&2/a- 665
pítrvya- 584 pláváte 540 éaphá- 276 sárati sthänam 574
462 plávayati 462 571 éardha- 588 sthánú- 579 w&Ää 404 ucčháti
plíkan- 554 éárdhas- 588 éárika sthápáyati 647 229 učftá- 666
pragalbhá- 204 581 éarkara- 90 sthävara- 57á učyatě 666 wtf- 706
£>ratá 485 práthati éarman- 204 £arva éthlvati 461 si*- 534 waVá- 704 udvijáti
455 próčháti 485 682 sarva- 713 áasa^ subhága- 712 714 üdhar 704
prinati 495, 491 281, 280 ážs^ 246, 280 éudhyatě, -ti 85 unátti 696
pritá- 491 2?r%á- &Ä- 606 saí 606 éatám símrá- 599 éunyá- upamána- 471
363, 491 prH- 482 578 éátayati 283 sfaa^ 592 &^fca 592 úpalaTjb 415
prAí- 487, 486 539 &&A& 202 sušupáná- 570 upastarana- 474
prthú- 455 prthuka- éikharah 202 šilpa- éúšyati 592 säte 599 urmí- 695 tlmá 695
710 pru&vá 381 446 sinati 418 suváti 599 sm?ar- wrifc- 609 wsas-
puccha- 503, 502 singivěra (páli) 712 558 svä(M& 551 229 tří- 706
£>ttrá 491 ptárriá- eiňčáti 538 élěšáyati svánati 717 svápati
461 purudína- 114 255 sloka- 556... srna 570 svápiti 570 vadhü- 687 váhati
pürva 489 püyati 39 smáyate 560 snáuti svápnah 541 688 wi 269 -ναό
497 phála- 98 563 snävan- 583 svápn(i)yam 541 682 ναΖβά- 693
phálaka- 470 phína sníhyati 394 éodháyati svásar- 542 évaéru- válša- 695 vámiti 57
443 85 spršáti 482 595 évaéura- 595 vamrá- 379 vamri
spháláyati 430 sphátí- svěda- 595 ávéča 379 vanah 683
rámatě, -ti 530 570 spháyati 570 597 ss/átá 418 syalá- vardháyati 525
rah)ayati 390 rápati sphirá- 571 sphitá- 570 609 vapa 632 variyän
513 rasa 517 ra^*- sphltí- 570 šramá- 206 683 várjati 699 var
530 raíí- 709 rávati šramáyati 549 takšati 641 čáM 638 smán- 700 vartatě
534 räyati 322 raí/í- éránáyati 468 tamas 646 támisrd 701 vasantá- 687
506 rä#^ 337 rěmá érapáyati 668 érathnati 646 tämraka 647 vctéra* 678, 685
530 Hnáti 533 rítá- 295 éravas- 557 srávati íanó^ 640 £am£- vavra- 672 vayá
533 rlyatě 533 421 éráyati 258, 556 640 tánuka- 640 211, 681 váyas- 682
rnpya- 224 rétoě érgálá- 601 sVa 413 tányati 579 čápas 99 váyati 692 vái* 678
341 roditi 523 érlnáti 413, 668 erjtátá tapasyá 99 tápati 640 váyati 678 věáa-
roa7&a 331 rókas- 559 sV ighániká 292 tapáyati 647 taskara- 688 vlčatě 714
595 román- 519 érwdhí 557 stabhnnti 637 fttíffó 641 Jačra věpatě 210 t>&*
rópayati 519 rsí/a- 557 stambhati 557 640 íáva 663 čaí/rá 696 věttar- 595
340 rtó- 518 s*%á* 634 sřó*/tf- 634 timirá- 646 vidáná 679
rúpyati 519 ruáan- 634 sténá- 634 strnuti tíšthati 575 tráyah vidhává 680 wdlitó-
345 589 657 <ri 657 írwa- 680 vindatě 679
582 tóšáyati 660, 662 vindáti 398, 679
sáčatě 566 íwáař* 132 íujf- 664 t*rf- 684, 686
sa?créě 478 tu(m)páti 115 íwwa- vtáva- 686 wíť-.
éakhá 565 648 tuňfánti 664 692 vrána- 508
sákthi 576 vrddhá- 99 vrddhi-
sakharä 90 701
s*ařá- 306
«am 534
 824

vrdhyatě 525 vrnöti 44 yätä 218 yäti yunákti 221, 226

vnAá- 528 vfšan- 677 224 4/áwtá #ws- 226 yuša- 226
vrj- 700 yä- 222 226 yugala yüsan- 226 yúvan-
vr&a- 694 yäbhati 219 221 yugam 232
vrnäkti 699 yäna- 216 226

NOVOIN ICKÉ JAZYKY

6Ma- hind. beng. 53 gunt kašm. 272
bhajj pendz. 53 čór cik. kabanos cik. 153
106 6hit beng. 85 goi holav cik. 202 llmü
cik. 190 hind. 333 ZoÄe cik.
616
mantri hind. 350 jráZfat hind. 449 roí
moleva cik. 413 khovar. 331 räiro
itom cik. 86 Romani cik. 678 wužgyě
cik. 86 mtwéí cik. vazir. 697
373

IRANS É JAZYKY

(Avesta není <%- 119 datá?/ llmün pers. 333 5£>a- 593 spaěta- 597
označena) stpers. 118 eřav- 112 lozsoeg oset. 340 spárz pehl. 554 spdnta-
děv pers. 119 594 spwdzan- 554
ädar pers. 679 afsman- dražaite 1$1 maftandm 365 maoriš sraoša- 559 sravah- 557 -
436 aipivarQÖainti 694 dugddar- 112 378 mastrsyan- 377, 584 stäitis 474 síoen oset. 624
cma 387 ariÄö 671 dulband pers. 660 mazga- 377 miůnaiti supurz pers. 554 Susan
angišt pers. 666. antara 365 miůwa- 366 pers. 538
- 672 ará* oset. 518 dwzifya 224 mižcfom 386 moecyn
ardma- 507 ardtna- 338 oset. 371 rawsž pers. £ó7 pers. 601
asaítá 716 asman- 237 frávarčaiti 694 374 £α7& (mát) pers. 354,
asi- 280 a£a- 418, 518 frlnaiti 495 fsarm 601 £ö# pers.
cm 411 a&a 419 ätor- oset. 581 fšarmo 581 na&- Írán. 388 näran) 565 šarm pers. 581
679 ava- Írán. 423 pers. 416 nipišta- šayal pers. 601
avtfanaiti 728 gairi- 176 gaona- stpers. 495 šói&ra- 539
191 granä 725 aáZfn
6ä 39 pers. 249 grrívá 189 pahalaw orošor. 499 Ja&ar pers. 647 čača^t
bädyän pers. 41 6agra gw#a- 181 gril/& £>aftZ pers. 499 638 täöärv pers. 642
stpers. 75, 59 bahadur pers. 181 ailw pers. pairibrlnaiti 74 panta íá/te pers. 633 íají/n
pers. 59 bardzah- 72 191 yww sogd. 191 476 p(a)ourvö 489 oset. 637 * tapara stírán.
bdrdjaya- 55 bdrdxda- pärgäl pers. 444 £>arö 647 tavaiti 665 tavás-
55 brazaiti 56 bawrö 59 hamá- 537 491 pqsnus 451 665 £ö2/w- 634 tdmah-
hincaiti 538 pdrddaiti 482 pdrsna- 646 <wn- 599
co; pers. 93 £α#>^ Mz& 218 461 pdrdsu- 486 p9Vdtu-
pers. 81 čára 658 Mswž -218 487 pirin) pers. 68 w6á 404 woVó 704
öärtäk pers. 95 & hunu- 599 ws- 706 usaiti 229
101 fa*4fca- 592 räman- 530 raoxsnä- usastara- 229 ws*
Ävar- 558 344 račw- 518 rävend 667, 703 wz- 706
-cia 121 daěman pers. 513 räz persp. 34?
119 daěva 119 kaěna 83 fcao/a- 307 ráí/- 506 rdnyaiti 325 ůanfayeiti 133, 634
daězayeti 714 fcöra* pers. 277
daoša- 439 daršyu- kärvän pers. 242 saě 544 várdgna- 508 var9sa-
130 tóa- 197, 283 Hrw ságaris skyth. 540 694 varvarah pers. 687
pers. 99 kumeft Saurva- 682
baluči 271 sóma 566
sfcan vachi 624
Zafc pers. 318 snävard- 583
Zafcče pers. 338
lakše pers. 338
lažvard pers. 322
 825

vasah- 687 vasna- xäya pers. 681 xvafsaiti 570 2/wč- sogd. 666
678 V9hrkö 694 xru- 292 xrüra-
vis- 684 viz kurd. 292 xsyrrf oset. 2/äÄ 435 zä 714 za/ar
679 wWyrik sogd. 572 a&;as 606 yanhayeiti 435 721 zavati 720
508 xvaětu- 594 2/ar 217 2/ava- zorddaem 572
232 zadvär pers. 85

TOCHARŠTINA
ant-api Β 404 laks 340 menki puwar B 502 Zeß- B 664
fcar&e Α 293 Β 359 parm B pwär B 502 tkám 714
&Zop 259, 441 465 pänw A reßi 532 sälyi teawfc- B 90
fcw- Β 153 465 pinkam B B 592 soi/ä tsok- 90
kus- A 153 495 por A 502 599 éats- B fcmfc- 90
toär Β 203 567 wal- Β 44
yesan Β 218

CHETITŠTINA
-a 33 aku- 237 hila 137 hilam- lámán 230 pará- 483, 478
andra- 372 -ann- mar 137 hišša- lamnija- 339 patijalli- 428
(suíix) 556 anni- 441 /meZ^ó 188, ZOÍ?- 430 Zě323 pedan 497
414 annija 414 257 Zmß- 257 pidda- 425
apaJi 477 appa pijami 552 póá-
luvij. 465 appa ígráí- 320 ma 58 468
465, 477 appaläi- iškallái- 545 malda(i)- 371
433 appan 415 ispanza-sepa 51 man 393 man šallija- 517
appanda 415 arAa iššalli- 555 393 manijahhmi sankuvai- 439
520 arhaja 520 téZaA- 575 524 markija- 380 sepa 51
ašga-šepa 51 ištanza 136, 228 marša- 379
a&m- 419 aššanu- kalli-kalli 566 mekki 370 mütäi- čar- 649
419 atei 641 kamru-šepa 51 386 Ze/w 118
kappuväi- 124 tekan 714
dagan-zipa 51 kardis 572 wäi- 399 čem* 118
daAAi 636 karimmi 204 nanna- 171 Zwppi 633
karmalasšái- 271 nekuzzi 401 tuzzijant- 88
gim- 715 to 542 neptá- 392 va(i)ana- hier. 690
grarfo 182 Hsa- luvij. 100 rm403 vaZA- 676
fettot- 100 fcá& vaZZa 682
-Aa hier, luvij. 33 162 fctmfc 314 pahhur 502 paimi vaZZw- 210 vámi
Aaras 417 Aarra fcwß- 291 ßwrea- 552 paltana- 457 552 väZar 681,
61 Aa&aá- 280 298 kusan 307 palvdi- 481 696 ver- 696
tóm- 212 paprähh- 40 vijami 552
papräi- 40 pardi- vijana- 690
Za 322 ZaZw- 434
343 zena 223
zipa 51

ARMÉNŠTINA
aZ&aZß bérem 64 á*am 111 erdumn 518
318 an)uk 6er; 72 dwfc' 136 es 213 es 418
673 ankiun 6ofc61 í/^Zr 112
666 a&m
223
azazim 192 caa? 565 eZn 222 garšim 572
 826

gelům 676 Jer 177 raefc' 384 eisern 106

geljk' 729 pl 727 rnerwť' 373 £ěn 543
gelmn 519 gini měgř 368
690 gišer 680 fcaZm 721 mrur 377 ía^?ar 647
glux 167 Μυ 728 kin w»ww 376 ťaťavem 647
725 fcmfc' čcw/ar 116 íev
halum 477 263 k'un 541 neard 584 112 táčm 639
harcanem 485 msí 172 ww to· 110 íerem
Λαυ*668 lakem 338 563 126
/wVigr 447 Zezw 218
7mw 476 Äwr oror 417 ut 668 usanim
Zézera 337
502 pastař 474 666 1^419
árá 228 ju málem 369 p'aycaln 554
maVtem 371 vec 606
681 mGM/r 355 samik' 566
sa/n 588

ALBÁNSTINA
angój 219 aardTi 182 m/eZ 370 re^ě 530
a* 422 grreré 183 murgu 383
ť/tmě 179 mwfc 383 ehpall 470
6afóě 55 mushkě 362 shtrunge 584
bér 51 kalí 251 sJtó 631
bjeshkě 52 kondosh 239 joa 465
pjerf 483 táa 118
ZaZeo 319 poterě 473 vaíré 678
dAí 715 laloua 319 vetulle 681
flojere 147 magulé 372 rabusk 504 victa 679

ÉEČTINA
αατος 600 αλιος 215 αλλά 35 ανήρ 36 άπτέµων 214
äßfag 415 άλµα 158 αλς 592 άν&ραξ 666 άρχεϊον 38
α)>α#ός 173 αλυω 648 άλώπηξ άν&ράκιον 667 αρχί- 38
άγγελος 36 336 άλ(ω)φός 316 αντί 408 ανυω άσκαρίς 613
άγγουρον 413 άµα 534 άµαλδυνω 414 ανω 387 αστράγαλος 168
αγκύλος 439 356 άµάρακος, -ον α*£ων 418 άσφαλτος 38
άγκυρα 36 348 αµάραντος 36 απαλός 133 αττα 422 atfy?}
α^όριον nř. 410 αµαρτωλός 352 ά'πελλον 647 226 αυλή 668
οί^χίστος 492 αµαυρός 377 άµέλγω από 465 αυλός 668
dy^óv^ 180 370 αµνός 221 άπο&ήκη 37, 501 αυλών 668 αυος
ay/ω 673 άµολγός 379 άµόρα άποπαππονται 500, 592 αυτός 537
αόάµας 34, 114 381 άµορβίτης 381 433 αω 600
άδάµατος 114 αµυγδαλή 350 απόστολος 37
αό^ς 442 άµ9?£ 404 άργανον 677 0α<^7 677
<5(5ρός 214 άµφίπολος 270, 423 άρθρον 666 βαλανεϊον 45
άέξοµαι 424 άµφορεύς 665 αρι- 683 άρµα βάλανος 721
αξο^αί 192 αµ??ω 404 dva, 217 άρµατωλός βαλιός 54, 60
άησι 678 . dva 387, 415 352 αρµός 217 ^λλω 149, 158
αΐέλουρος 687 ανακουφίζω 387 άρον 38 βάλσαµον 44
αίµα 292 άνευ 409 ανεψιός άροτρον 505 βάλτος 55 0ανα
αίόλος 694 397 άρουρα 516 725 βάρβαρος
ακακία 34 αρόω 416 46 βάρβιτος 678
άκµων 237 αρπάγη 182 βασιλικόν 49
ακούω 104 αρπασής 520 βασίλισκος 289
άκρόόρυα 131 αρπι? 572
αλά! 338
άλδαίνω 525
So*»
βδέω 79 ^ 49 δαµάω 36 ελέ>ας 556, 682 ?5<5υς 551
βίοµαι 728 0ίος δαρ&άνω 131 όε έλκος 695 έλκω 694 ήεΆίος 558
728 βίρρος 77 121, 723 οεκα 115 ελλός 222 ελνω 676 ^#ω 545
βλαδαρός 356 όεκάς 115 εµπ/ς 222 εµλαστρον ήίλίος 558
βλάξ 55 δέκατος 115 389 έµφέροµαί τινι ήµαρ 114
βληχάοµαι 56 <5έ>ας 122 396 εν 673 ενάτηρ ήµερα 114 ψ>
βλιτον 57 <5έ>ω 122, 134 218 ένατος 116 éV?7 165 ήνεγκον
βόρβορος 64 δε£ΐο'ς 116, 481 414 εν^νοχα 396 396 ^τρον 388
0όρµά£ 379 σε'ρω 126 <5ι? εννέα 116 έντερα 218 ?}ώς 229
βραγχάω 204 109 ό^ν 112, 122 ενύπνιον 541 « 706
βραχύς 70 βρέ>ος δηνάριον 114 εξαµάν 216 έξάµιτος #ει'νω 728 υεµέλιον
188 βρότος 68 (5?}ω 115 34 ε£οόος 202 646 -#εν 466 #έναρ
βροϋκος 68 διάβολος 109 εξαπίνης 216 επ/ 492 120 υερµός 177
βρνχάοµαι 71 διακονία 272 επικάρσιος 549 υέροµαι 177 #ερος
βωλίτης 50 διάκονος 721 επιούσιος 687 177 υέσσασ&αι 721
βύρσα 298 » διαµάν 216 επίπλοος 458 #?7κ?7 85 ^ν 109
γάβενον 675 δίδωµι 111* επίσκοπος 54 έποµαι #??ρ 720 υηριακά
^αλε'α 149 γαλέη δίσκος 15 <5οαν 566 επο^; 133 ε'ππ/ς 130 ^ήσατο 118,
267 )>αλ(ο)ως 122 δολ^ς 121 222 επτά 540 ερε/κ?7 122 #??σ#α* 122
714 γαµβρός 715 δόµος 134 όο'ρυ 702 έρεύγοµαι 532 #λάω 120 θόρυβος
γαµφηλαί 189 131 δράµα 114 ερευνάω 403 ερι- 683 181 #ρασυς 130
γανριάω 194 δραπέτης 126 ερπίς 513 ερν&ρός υραύω 130 υρέοµαι
γαύρος 193 όράω 114 όρε'πω 510 ερνω 530 130 θρόνος 654
γανρόω 194 ye 126, 129 δριµύς έσπερος 680 έΌ-τε υυγάτηρ 112
230 73 δρόµος 132 224 εστ^ 575 έστ/α Ήµβρος 108 υϋµος
yé>o> 170, 175, 723 δρυµός 123 399 εταλον 638 385 υύννος 660
γερανός 222 γέρων 718 όρυπτω 126 <5ΰω ετελον 638 έτος 638 #ι>ρά 136 υύρσος
γιγνώσκω 717 γλάµων 136 ευκτ?7<5ων 521 654 #νω 124
167 yAág?co 168 δωδεκαδάκτνλον 136 Εύµαιος 560 ευρύς &ωύσσω 112
γλήµη 167 yAta 254 όωµα 122 <5ώρον 110 609 εϋφρων 64 ε#ω
yAo«z 254 )/Λοίός 168 671 έχίνος 226 Ιάλλω 552 ιβανος
7/λι>κνρρι£α 325 εαρ 685 έβδοµος 138 */?/σκος 213
νλΰφω 168 yAcocraa 540 εγκαυστον /2f 606 *\5ε 212 «5ν?ος
150 γνίφων 172 γνώµα 213 εγχελυς 667 595 ιεµαι 696 ίΆυς
717 ^ό^/ρος 192, 667 ^/ω213 εόνον 683 ζαγάρι nř. 410 227 ϊµβηρις 667
γογγρώνη 729 εόω 228 εεδνον fetfyeAij 221 ίπποµάραυον 278
yoyy^íťw 190 683 ειόωλον 213 ζεύγνυµι 221 ίήν Ιστάνω 576 ιστηµι
γοµάριον 347 γοµφίος ε^α 231 728 575 ίτε'α 230
719 γόµφος 719 yovva εΖµι, ?µεν 202, 229 ζιγγίβερις střř. 712
střř. 179 yowva střř. ε£ς µια εν 219 εκ 707 ζιζάνια 719 ζυγόν 226 καβάδης 233
nř. 179 7ράφιον 505 εκατόν 578 ζώνννµι 435 £ωρος καβάλλης 264
yvwj 725 ^νπ^ 731 εκλεικτικόν 326 έκυρά 217 κάδος 234
^ν^τος nř. 86 ytty 593 595 έκυρός 595 έ"κών καθολικός 245
678 ελα&ζ 413 κα/ω 213 καλάµη
Čá?fe 116 έ*λαιον 343, 413 551 κάκκαβος 235
όαίοµαι 117 ε'λάτη 220 ελαφος 222 κακκάω 235
όάκρυ 559 ελαχύς 325 ελέ>χω 519 κάλανδρα 236
δάκτυλος 112 ελεηµοσύνη 35 καλτ? 314
ελενόερος 331
 828

καλύβη 195, 269 κλήµα 258 κλίβανος κυν&άνω 3 µάΑ^ 440 µαιµάω 560
κάλυξ 236 199, 290 κΑινω 258, κυπάρισσος 92 µαίστωρ 365 µακων
καµαλάνκιον 258 556 κληυβός 259 κΑν9* κΰπείρος 315 349 µαλακός 358
κάµαξ 566 καµάρα 557 κΑώ&ς 290 κΰπτω 212 κυρέω µαΑ^α 349 µαµωνάς
272 κάµϊνος 271 κλώσσω 313 κοε'ω 104 308 κυριακή 87 350 µανιακής 373
κάµµαρον 97 κο£ω 312, 550 κοινά κυρικόν 87 κύριος µάοµαι 560
κάµπτω 308 541 κοκκν 726 κόΑα£ 595 κνςρός 212 µαργαρίτης 352
καµπύλος 4 195, 198 κολοβός 271 κωβιός 185 µάργαρον 325 µαττύη
κάνδυς 239 καν#ός κόΑος 271 κοµήτης 271 κωΑική νόσος 269 361 µάττω 356 µαύρος
285 κάνναβις 273 κόµµι 152 κόµπος 151 κωφός 194 201 µε/αΑο- 174, 270
κανών 239 καπνός κονέω 272 κόνις 171 µέγαρον 272 µέγας 370
275 κάπρος 684 κοντόσιον η Γ. 239 AdyaiOv 332 µε#υ 357 µειδάω 560
καράβιον 276 κόπτω 274, 275, 422 Αα*(/·)ός 329 µείζω 365 µέλαυρον
κάραβος 206, 276 κοράλλιον 276 λαλεϊν 319 λαµπτήρ 438 µεΑει µοι 369
καρδία 572 καρ/ς κορβανάς 242 κόρος 343 Αδός 318 µεΑι 357 µελίµηλον
506 κάρνη 279 277 κορυφή 595 Ααπαρός 551 352 µέµονα 370 µέσος
καρυόφ?υΑΑον 241 κόσκινον 282 κόστος λάπαυον 323 361 µέσπιλον 366
κάρφη 205 καρφίον 280 κοτύλη 283 Αάπτω 198, 316 µέτρον 361, 360 µήδεα
187 κάρφος 205 κουκούλλι(ον) 306 λαφύσσω 556 376 µηδική 581
κάρφω 288 κόφινος 305 κοχώνη λαχαίνω 322 λείµάξ µηκάοµαι 358 µήκων
κάστανον 245 κατά 266 κό^ίχος 279 κραδίη 554 λειµών 554 349 µήν 360 µ??ι>?7
534 κάττος 266 572 κραιπνός 300 λείριον 333 Αειχ^ν 360 µ^ρα 353
κατυΑος 283 κράταιγος 168 κραϋρα 336 λείχω 337 µηρνκάοµαι 524 µήτηρ
καχά^ω 197 209 κρανρος 209 κρε'ας Αέκτο 329 Αευ'σσω 355 µηχανή 371
καχΛά£ω 254 292 κρήνη 301 κρηπίς 527 Αεχεται 329 µίγννµι 365 µιµνήσκω
κεά£ω 101 κέδρος 296 κρίβανος 290 Αεχος 329 Αε'ων 370 µιν#77 354
82 κειρία 636 κρι^τ? 54 κρ*£ο; 299 328 Α^οα 317 µινύ&ω 359 µισθός
κεί'ρω 107 κροκόό(ε)ίΑος 294 ληδεϊν 334 λήκυυος 386 µοι 214, 328
κελλι(ον) 82 κει> κρόσσαι 294 κρύπτω 322 Α^µα 323 Αήίν µόλυβδος 413
232 κεραΐζω 311 298 κρνσταΑΑος 301 323 ληρέω 335 µοναστήριον 373
κέρασος 657 κε/ρω κρώζω 288 κτε/ς 187 Λητώ 317 λίβανος µοναχός 370 µορµνρω
547, 671 κεραυνός κτερας 656 κτέρισµα 413 Α/µν^ 554 380 µόρον 349
445 κέρνος 413 656 κτηδών 521 κτίσις Α6>ον 326 Αίπος µορύσσω 105, 374
κεσκέον 100 539 κτοίνα 543 327 Α/πτω 199 µόσσνν 317
κεύ&ω 309 κήβος κυβερνάν 278 κυδάζω Α/τανος 336 Α^τρα Μοσσύνοικος χαλκός
415 κ^/ς 234 κ^Α^ 304 κυδώνιον µάλον 330, 337 λιχνεύω 374 / µουσική
314 κήπος 415 κ^ρ 248 κνκΑος 270 337 λυγγάνοµαι 337 (τέξνη)
311 κ??ρ572 . κύλινδρος 92 κνΑΑός λύγδην 337 Αυ£ω 384 µοχ&έω
κηραίνω 311 κ^τος 306 κίίµα 261 κύµβαλον 337 λύκος 694 Aý£ 170 µυζω
315 κιυάρα 87 92 κύµϊνον 262 527 Αύρα 345 382 µ£#ος
κιννάβαρι 86 κ^Αά ΑωΑός 341 Αώµα 134, 385 µν?α
312 κί'χΑ?7 312 326 376 µυκάοµαι
κιχλίζω 166 382 µΰΑΑω 369
κιχώρεον 86 µάγγανον 350 µν£α 562
κΑάόος 120, 258 µα^ευς 347 µαγήναι µύρτος 385
κΑ^/ς 256 κΑε/ω 347, 356 µαγίς 347
256 κΑε'(/>ς 557 µάγιστρος 365
κΑεω (-οµαι) 557 µά£α 353
 829

µύρµηξ 379 µώλος δστερον 671 οΰσός περκνός 496 πρόχειρος 389
348 467 ού"#αρ 704- πέσσω 440 πτερόν 444
ούλάκης 338 ους πέτοµαι 496 πτέσνη 437
νάρδος 389 667 όφυαλµός 411 πεύυοµαι 496 πτίσσω 448 πτύω
νάρκισσος 389 όφρϋς 71 οχος 688, πήγννµι 439 461 πυ&µήν 121
ναυτ/α 173 704 δψοµαι 411 πηλίκος 269 πηλός πννυάνοµαι 496
νάφ&ας 388 νείός 236 .πηρη 444 πυ£ίς 501 πυρ
400 νέος 402 νεύρα πα>»?? (παγίς) 440 πήχυς 440 πικρός 410, 502
584 νευω 269, 273 παιάν 447 παιπάλη 620 493 πίλος 463 πύρευρον 52
νέφος 392 παλαίστρα 429 παλαίω π/να£ 443, 450 πυρός 502 πντίνη
νηγάτεος 179 νη#ω 710 παλάτα 428 π/νος 621 π*νω 50 πωλέοµαι 426
399 νήµα 399 νίζω παλάσσω 454 παλεύω 452 πίπος 450 πώς 249
393 ν/φα 564 w νυν 342 πάλη 710 πάλλω 429 πίσσα 442, 563
νυν 403 νυµφεύω πάλός 236 παµβάκιον 60 πίσυρες 107 ράδαµνος 518
564 νυ£ 401 νυός παµφαλάω 455 πλακους 428 ρασΤ£ 518
563 παντοφελλος střř. 432 πλανήτης 454 ρέµβοµαι 519
παπαρούνα nř. 445 πλάσσω 453 ρ'ευµα 527, 583
£εω 100 πάππας 433 παπ(π)ας πλάτανος 455 ρ[έω 421, 527
472 πάππος 431, 647 πλατίος 57 πλατύς ρήγννµι 50 ρί)/ος
δβριµος 406 παπταίνω 438 πάπυρος 455, 462 πλέκω 589 ρίνες 402
όσος 202 433 παρά>>ω 465 459 πλεύµον 460 ρόδον 526
οδούς 719 παραυήκη 435 πλέω 462 πλήµνη ρουσάλια 525
όγκος 439 παρασκεύω 212 416 πλησίος 57 ροφέω 585 ρυµα
ο?όα 688 πάρδαλις 434 πάρδος πλησσω 255 530 ρυφώ 585
οί<5ος 219 434 πάριππος 434 πάρος πλίγµα 456 πλ/£ ρώµη 389 ρώπος
οΐήϊον 411 491 παρών 479 πασπάλη 456 πλίσσοµαι 456 585
οικι'α 684 620 πάσχα 437 πατάζω πλούτος 464 πνε'ω
οΖκος 684 640 πάτος 476 παύω 501 460 πόσεν 305 σαγήνη 536
ο^νος 227, 690 πεδίον 497 πεδον 497 453 σάγµα 568
δις, οίς 423 πε/ρα 487 πείρω 434 πό#ος 721 ποιεϊν σαγµάριον 568
οϊφω, οΙφέω -άω 219 πε'λας 57 πελεκάν 443 103 ποικίλος 495 σάκχαρον 90
οιωνός 681 πελεκάν 443 πελεµίζω ποίνή 83, 245 σαµβατική 565
όκνέω 412 460 πελιδνός 445 πε'λλα πολιτεία 470 σαµψϋχον 348
οκτώ 419 458 πέλµα 458 πέµπτος πόλος 469 σάνδαλον 537
όλβιος 415 447 πέντε 447 πέος 473 πολΰπους 470 σατανάς 538
ό^ος 405 πέπερι 444 περ 491 ποµπή 471 σάπφειρος 535
όλος 713 πεγφαµηνός 444 ποµφόλυξ 74 σαυλος 203
οµίχλη 368 πέρδοµαι 482 ποµφός 500 πορόη σαυρός 626
όµόργννµι 370 πέ^σω 482 περ/ 491 482 πόρος 472, σβένννµι 162
όµός 537 479 πορφύρα 500 σεϋκλον 91 σικυα
δµωρος 381 πορφνοω 68 πός 664 σι'κυς 664
όνειδος 392 463 πόσ&η 473 σινδών 83
όνοµα 230 ποστάλιον klk σκάνόαλον 545
ονοµαι 159 πότερος 303 σκάπτω 274
όνος 418 πότνια 431 πους σκάραβος 206
ονυ£ 394 446, 497 πρίνος 73 σκαφή 612 σκαφίς
ο£ω 41 πρ*ω 449 πριων 612 σκεδάννυµι
δπισυεν 465, 477 449 πρώκες 295 624 σκέπας 98
οπός 566 προς 465, 484 σκεπάω 98 σκέπη
όργανον 677 προσφορά 485 98 σκηνή 543
ορνίς 417 πρόσωπον 411 σκίά 578 σκιρρός
ο'ρός 599 πρότ« 485 627 σκνϊπός 172
όροφος 583 σκώπτω 626
δρυζον 528 σµαραγέω 189
ορφανός 514 σµ?λα£ 562
δς η ό' 222
οσσε 411
όστέον 280
 830 ·

σοϋσον 538 τανυαρύζω 642 υιός, υίΰς 599 χεΐµα 715 χείρων 176
σπά&η 66, 620 τάνυµαι 640 ύ'σωρ 681, 696 χελάνδιον 601 χελεός 730
σπαίρω 495 ταρβέω 652 υπέρ 491 χελιδών 82 χείλος 97
σπείρω 487 σπέος ταϋρος 661 υπέρ (δεινός) 491 χελννη 97 χε'λΰς 725
442 σπεύδω 497 τε/νω 640 #πνος 541 χερείων 176 χε'ρ^ς 176
σπήλαιον 442 τείχος 714 υπό 465, 466, 471 χέρµα 299 χεω 153 χηλε'ω
σπίγγος 450 τέκτων 641 υπό µέλας 465 601 Ρ?ν 191 χ#ών 714
σπίλος 570 τελέω 639 ύποτοπέω 636 χίλός 728 χίλόω 728
σπιλόω 570 τεΆµα 639 Ας 596 χλι?(5ος 167 χλιαίνω 187
σπίνος 570 τεΆος 1° 88, 635 υψηλός 705 χλιόη 184 χλ/ω 187 χολή
σπληδός 458 τέλος 2° 105, 638 υγ>ος 705 729 χόνσρος 186
σπί^ν 554 τέµνω 644 χονσάριος 191 χόρτο?
σπληνίον 458 τερυρεύοµαι 130 φαρόω 64 φάσηλος 182, 204 χρίσµα 302
σπόρος 17 τέτραξ 642 141 φασιανός 49 χρίστιανός 300
σπόνδυλος 494 τεττα 637 φασούλι 141
στα/ς 642 τετταρες 107 φέβοµαι 53 9>ε'ρω ψακάς 240 ψαχµός 721
σταµϊνες 567 τευχω 644 51, 64 9?ευ)/α) 79 ψαλτήριον 721 ψεύδω 607
στενός 585 τή#η 113 φηγός 76 φηλέα, - ψιάζειν 544 ν>ίάς 544
στε#?ω 577 τήκοµαι 637 εία 442 φηλός 43 ψίττα 496 ψιχαλίζειν 542
στείχω 577 τ^λοΐ 110 9?^µ*7 42 φη^µΐ ψόφος 567 ψύλλα 56
στέλλω 590 τήίµος 237 42 φιλεΐν 330 ψυχρός 598 ν>υχω 136,
στέµβω 661 τ/89 ς?/λος 363 φϊτρός 598, 600
στενός 641 στένω τή/ρ*ς 663 54 ^λε'^ω 56
579 στέργω 126 τ4%κ 118 τ/νω 83, φλέδων 56 9?ορά ώεον, ώίον, ώόν 681
στιβέω 577 στ#ω 245 τ/ς 248 τ*τ#ός 82 51 9?ο'ρος 51 ώλένη 338
576 στ/λβω 58 τ/^ 643 τίφος 639 9?ρατρ«χ 64 ώρα 678
στοά 574 στοβε'ω τοπά£ω 636 τραχύνω φρατο>ρ 64 9?ρ?7ν ώρα 217
661 στο'µα 639 127 τραχύς 127 τρεις 64 φρονέω 64 ώρος 217
στόννξ 439 657 τρέχω 423 τρ^ω φρϋγω 483 φύοµαι ώρύοµαι 534
στρεύγοµαι 651 127 τρυγία 129 τρνχω 78, 515 φυσάω 502 ώς 33, 35, 36, 37, 38,
στροϋγκα 584 656 τρυω 650, 656 9?υ*τλά 78 9?υω 39 ωχρός 412
στρουυίων 496 τρώγω 125 τσάντσαλον 515 φώγω^ 482
στυγνός 590 střř. 81 τυγχάνω 551, 9?ωλεα 442
στύγος 194