Můj nejlepší zážitek o prázdninách ve virtuální realitě

Za svůj život jsem zažil nespočet krásných, dobrodružných momentů, na které jsem ještě dlouho
myslel a jež se mi hluboce uložili v srdci. Říká se, že život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, co
ochutnáš, na co narazíš a poznáš. A řekl bych, že je to skvělé, protože se můžu těšit z dobrých věcí.
Tyhle jarní prázdniny byly obzvlášť úžasné v jedné věci. Celý život jsem toužil si zkusit vidět svět ve 3D
formě a virtuálně prožívat jinou dimenzi, jiný svět a zkusit si, jaké to je být v nějaký hře a pohybovat
se. Projít různými zákoutími a navštívit zkrátka trošku něco jiného, co člověka odpoutá aspoň na chvíli
od reality. A co si budeme povídat – někdy je opravdu fajn mít možnost poznat i trošku něco jiného,
než to skutečné. Ale zase je důležité pořád stát nohama pevně na zemi, na což nezapomínám. Můžu
upřímně říct, že zase nejsem člověk, který by nějak výrazně snil, ačkoli přece jenom toužím být
v nějaký hře. Já totiž mám rád jak společenské hry, tak i na počítači. No, a tak jsem si jednou v hlavě
představoval, jaké by to bylo se objevit v nějaké hře a zkusit být nějakou jinou postavou. Jaké to je
čelit něčemu nebezpečnému, dokázat ochránit svůj život a třeba ze sebe udělat pořádného hrdinu.

Jednou si můj starší bratr koupil 3D brýle ve virtuální realitě. Řekl mi, že si je klidně můžu

Půjčit, když budu chtít. Nějakou dobu trvalo, než jsem se k nim dostal. No, a když nastaly jarní
prázdniny, řekl jsem si, že mám spoustu času a zkusit si ty virtuální brýle. Můj bratr měl z brýlí dobrý
pocit a hodně je cenil. Tak jsem je tedy také vyzkoušel a byl jsem mile překvapen, jak živě to působí.
Připadal jsem si opravdu, jak v jiném světě. Naprosto fascinující. Pomocí ovladačů jsem si mohl na
hlavní stránce vybrat hru, kde byla celá škála nabídky. Většinu her jsem vůbec neznal, a tak jsem
nakonec klikl na hru, která zosobňovala vesmír. Nacházel jsem se ve vesmírné lodi a stál u kokpitu,
kde bylo celé řízení lodi. Loď řídil nějaký vrásčitý, pobledlý mužík, který vypadal jako mimozemšťan.
Viděl jsem hvězdy. Spatřil jsem svýma udivenýma očima okolní planety. Prošel jsem si celou
vesmírnou loď. Zkoušel jsem pomocí ovladačů zvednout si pár věcí, a bylo to vážně unikátní. Připadal
jsem si, jako kdybych ty ovladače vůbec nedržel v ruce. Absolutně jsem je svým hmatem nedokázal
cítit. Nohy, jako kdyby nebyly na normální zemi. Všechno působilo tak živě, i když jsem si přece jenom
stále připadal v realitě, ale opravdu, když jsem chvilku ztratil pozornost – hned, jako bych byl opravdu
někde jinde.

Vesmírná loď zastavila na nějaké planetě. Mužík v podobě mimozemšťana mi pověděl v

Angličtině něco ohledně planety, na kterou jsme přistáli. Kupříkladu mi řekl, že je to planeta zvaná
Arktis. To jméno znělo zvláštně. Když jsem vystoupil ze dveří, připadal jsem si, jako kdybych stál na
hladině vody a okolo mě lehká místečka travnaté zemi. Mimozemšťan mi řekl, že mám jít stále rovně,
a potom bych v dáli měl narazit na nějaký stánek. K stánku jsem nakonec úspěšně dorazil a vešel
dovnitř. Tam seděla elfí žena, jejíž oči zářili samou krásou a plavé kaštanové vlasy jí ladně splývaly po
ramenou. Měla před sebou kouli, jež vypadala přesně, jako ta věštící. Rukou ukázala směrem k židli,
která byla taky naproti kouli, abych se posadil. Hned, co jsem se posadil, přelétalo mi před očima
několik set různých příběhů. Od kouzelného, starého dědečka s holí ruce, až po rytířské války a
bojeschopnosti, veškeré krásy prožít určitý okamžik. A najednou jsem už nebyl ve vesmíru, ale objevil
jsem se sedící na travnaté louce, kde široko daleko nebylo nic. No, a po nějaké chvíli na mě vyběhlo
stádo velkých slonů. Já jsem se nemohl pořádně ani rozhlédnout a už jsem musel utíkat pryč. Bylo to
kupodivu opravdu záživné. Ten adrenalin, který do mě vstoupil. Potom jsem aspoň našel nějaký
strom, na který jsem vyšplhal a skryl se před slony, kteří už odešli pryč. Hm, pomalu začalo docházet,
že je to podobné jako ve filmu Jumanji, protože jsem vběhl do zarostlé džungle. Když jsem měl
chvilku, všiml jsem si, že veškeré moje oblečení tvořily roztrhané tepláky a ušmudlané tílko. Vůbec mi
to nevadilo. Bylo mi to naprosto jedno, protože jsem si užíval tenhle skoro opravdoví zážitek. Potom
jsem procházel džunglí. Za džunglí následovala široká poušť a dokonce jsem se mohl projet na
velbloudovi. To bylo vyloženě neskutečně úžasný. S velbloudem jsem se přes poušť dostal mezi hory
a za nimi následovala velká brána, kterou jsem prošel a probíhal veškerou krajinou. Skočil opodál do
širokého bazénu a pořádně si zařádil.