Twisted Perfection

(Perfection 1)
---------------------------------------

Abbi Glines

***

Překlad: Míša - [http://prekladyknih.blog.cz]

ANOTACE:
Život mimo zdi jejího domu byl pro Dellu Sloane novým dobrodružstvím. Temná
tajemství její minulosti nebyla ničím, co by chtěla s někým sdílet. Nikdo by tomu
nerozuměl. Nikdo by se ani nedostal tak blízko, aby na ně přišel. Navíc tu vždycky
existovala možnost, že se zblázní dřív, než by se čekalo …
Woods Kerrington nebyl nikdy tím, kdo by se zaplétal s křehkými ženami. Vždycky
vypadaly až příliš složité. A on chtěl jen potěšení bez komplikací. Noc plná přitažlivé
zábavy bylo právě to, co mu okupovalo mysl ve chvíli, kdy zahlédl jednu sexy
kočičku, která nevěděla, jak natankovat a potřebovala pomoc.
Netušil však, že ona je právě jednou z těch křehkých exemplářů.
Bezstarostná dívka, která otevřeně říkala, co měla na mysli a nestarala se, co si o
ní svět pomyslí, byla křehčí, než by si vůbec pomyslel …

Perfection, #1
 Prolog
Della

Před třemi lety …

Jsi moje sluníčko, moje jediné sluníčko. Děláš mě šťastnou, když je nebe
zamračené. Nevíš jak moc tě miluju. Prosím neber … prosím neber mi moje
sluníčko.

Nepřestávej teď zpívat, mami. Teď ne. Mrzí mě, že jsem odešla. Jen jsem chtěl
trochu žít. Nejsem tak vyděšená jako ty. Potřebuju, abys zpívala. Prosím zazpívej
mi. Tohle nedělej. Nechoď za ním. On není skutečný. Copak to nevidíš? Nikdy
nebyl skutečný. Zemřel před šestnácti lety.

Měla jsem o tobě někomu říct. Tohle je moje vina. Potřebovala jsi pomoc a já ti
žádnou nesehnala. Možná jsem přeci jen byla vyděšená … vyděšená, že tě
odvedou.

"Dello, zlato, dej mi ruce. Musíš si je umýt. Podívej se na mě, Dello. Vrať se ke
mně. Ona je pryč, ale ty budeš v pořádku. Musíme tě umýt. Odnášejí její tělo a je
načase, abychom opustily tenhle dům nadobro. Nevrátíme se. Prosím, Dello,
podívej se na mě. Řekni něco."

Odehnala jsem vzpomínky a dívala se nahoru na Braden, mojí nejlepší kamarádku.

Smývala mi vlhkou žínkou z rukou krev a po tvářích jí stékaly slzy. Měla bych vstát
a jít ze sebe tohle všechno smýt, ale nemohla jsem. Potřebovala jsem, aby to
udělala za mě.

Vždycky jsem věděla, že by se to mohlo jednoho dne stát. Možná ne tímhle

přesným způsobem. Nikdy jsem si nepředstavovala mámu mrtvou. Většinu dní, kdy
jsem dovolila svému dennímu snění vrátit se do toho momentu jsem cítila vinu. To
mě ale nezastavilo, abych o tom nepřemýšlela. Vina nebyla dost, aby mi zabránila
představovat si svojí svobodu.

Vždycky jsem si myslela, že si někdo uvědomí, že tu moje máma tak úplně není.
Uvědomí si, že nejsem jen tak nějaké divné dítě, které chce celý den zůstat uvnitř a
odmítá vyjít ven do skutečného světa. Chtěla jsem od nich aby … ale na druhou
stranu jsem nechtěla. Protože získat svobodu znamenalo ztratit mámu. Přestože
jsem věděla jak je bláznivá, potřebovala mě. Nemohla jsem jím dovolit vzít jí pryč.
Byla jen vyděšená … ze všeho.
 1. Kapitola
Della

Před čtyřmi měsíci…

Když mi Braden dala svoje staré auto a řekla mi ať vypadnu a podívám se do světa,
ani jedná z nás nepomyslela na fakt, že nevím jak natankovat nádrž. Řidičák jsem
měla jen tři měsíce. A auto jsem řídila dohromady tak pět hodin. Doteď jsem
nepotřebovala vědět jak se tankuje.

Sáhla jsem do kabelky a vytáhla mobil. Zavolám Braden a uvidím jestli by mě

mohla navést. Byla na líbánkách a já nenáviděla, že jí během toho musím
otravovat. Když mi dříve toho dne strčila klíčky do ruky a řekla že chce abych 'Šla
objevovat. Najít svůj život,' byla jsem tak pohlcená úžasností jejího gesta, že mě
nenapadlo se na nic jiného zeptat. Jen jsem jí objala a sledovala jak utíká za svým
novomanželem, Kentem Fredrickem, a nastupují do černé limuzíny.

Skutečnost, že neumím natankovat mi nikdy nepřišla na mysl. Až do teď. Nádrž

jsem měla tak prázdnou, že jsem musela zajet na tuhle malou čerpací stanici v
nějakém plážovém městě uprostřed ničeho. Sama pro sebe jsem se zasmála, když
jsem poslouchala říkat Bradenin hlas, "Nejsem k dispozici. Jestli mě chcete sehnat
navrhuju zavěsit a poslat mi SMSku." Hlasovka. Nejspíš byla v letadle. Takže si s
tímhle budu muset poradit sama.

Vystoupila jsem z malé, vybledlé červené Hondy Civic. Naštěstí jsem ke stojanu
zajela správnou stranou. Byla tu malá dvířka, kam jsem věděla, že přijde čerpací
pistole. Už jsem to tak předtím viděla Braden dělat. Zvládnu to. Možná.

Můj první problém byl, že jsem nemohla přijít na to jak tyhle malý kouzelný dvířka
otevřít. Byly tam. Viděla jsem je, ale neměly žádnou kliku. Zírala jsem na ně a pak
jsem se rozhlédla jestli okolo není někdo, kdo nevypadá děsivě. Potřebovala jsem
trochu pomoct. Trvalo to dva celé roky poradenství, abych byla schopná mluvit s
cizími lidmi. Teď jsem to dělala často. Braden na tom měla větší zásluhu než
terapeutka, se kterou jsem byla nucená se týdně scházet. Dotáhla mě do
skutečného světa a ukázala mi jak žít.

Měla jsem motto, "Jediná věc, které se musíme bát je strach sám," od Franklina D.
Roosevelta přilepené na zrcadle v koupelně. Čtu si ho denně, nebo alespoň četla, v
uplynulých třech letech. Tiše jsem si ho citovala v hlavě a moje tělo se uvolnilo.
Nebyla jsem vyděšená. Nebyla jsem moje máma. Byla jsem Della Sloane a byla
jsem na cestě k nalezení sebe sama.

"Jsi v pohodě? Potřebuješ pomoc?" Hluboký hladký hlas mě vylekal a já se otočila

a uviděla jak se na mě z druhé strany stojanu usmívá nějaký kluk. Když se na mě
díval zdálo se jakoby mu tmavě hnědé oči jiskřily smíchem. Neměla jsem s
klukama moc zkušeností, ale nějaký přece jen. Dost na to, abych věděla, že i když
jsou nádherní jako tenhle, nedělá to z nich dobrého člověka. Svoje panenství jsem
ztratila ze sladce mluvícím jižanským klukem, ze kterého mi padaly kalhotky. Byla
to ta nejhorší zkušenost v životě. Ale tenhle možná bude užitečný. Nenabízel sex.
Nabízel mi pomoc. Alespoň jsem si to myslela.

"Nemůžu … já, ehm … víš já nikdy …" Bože, nedokázala jsem to ani říct. Jak má
devatenáctiletá holka vysvětlit, že neví jak natankovat?

Z hrudi mi pomalu vybublal smích a zakryla jsem si pusu. Bude si myslet, že jsem
cvok. Polkla jsem smích jak nejlíp jsem mohla a usmála se na něj. "Nevím jak se
tankuje."

Jeho elegantní černé obočí vystřelilo nahoru a chvíli si mě prohlížel. Hádám, že se

snažil rozhodnou jestli to byla pravda nebo ne. Kdyby jenom věděl. Bylo toho tolik o
čem jsem neměla ponětí. Braden se mě snažila ve věcech světa zaučovat, ale teď
byla vdaná a bylo na čase, abych si věci řešila sama, bez ní jako svojí berličky.

"Kolik ti je let?" zeptal se a já si všimla jak jeho oči pomalu skenují moje tělo.
Nevypadala jsem jako teenager. Tělo jsem měla od šestnácti plně vyvinuté. Mohla
jsem říct, že se tohle pokouší rozlousknout. Mládí bylo jediné vysvětlení, se kterým
mohl přijít pro fakt, že neumím natankovat.

"Je mi devatenáct, ale řídím jen chvíli a tohle je poprvé co jsem musela na pumpu."
Povzdychla jsem si a pak se zasmála. Znělo to směsně dokonce i mě samotné.
"Vím, že je to těžko uvěřitelný, ale upřímně potřebuju pomoc. Kdybys mi jen ukázal
jak začít, zvládnu to." Podívala jsem se zpátky na jeho velké, nóbl auto. Bylo celé
naleštěné a černé. Sedělo k němu a jeho vysokému, svalnatému tělu, olivové pleti
a tmavým vlasům. Byl jeden z těch sexy, krásných a nebezpečných. Odhadla jsem
to podle úšklebku na tváři.

Když obešel stojan uvědomila jsem si, že je mnohem vyšší než jsem si původně
myslela. Ale já měřila jen sto šedesát centimetrů. Přiléhavé džíny a tmavě hnědé
pracovní boty mu s nohama dělaly opravdu neuvěřitelný věci. Příliš pozdě jsem si
uvědomila, že zírám a střelila očima vzhůru, abych se setkala s jeho pobaveným
pohledem. Měl opravdu hezký úsměv. Bílé perfektní zuby rámované obličejem,
který vypadal jako by pár dní nevyděl strojek. Tenhle zanedbaný vzhled neseděl k
jeho drahému autu.

"Napřed musíš otevřít tyhle malý dvířka," řekl a zaklepal na ně klouby. Způsob
jakým se mu rty kolem slov svůdně vlnily mě fascinoval do bodu, kdy jsem se bála,
že propásnu další instrukce. Zrovna jsem se ho chystala zeptat, když prošel kolem
mě a otřel dveře u řidiče. Sklonil se a poskytl mi volný výhled na jeho velmi lahodně
napnuté džíny přes pevný zadek. Tenhle pohled se mi opravdu dost líbil.

Matoucí magická dvířka odskočila a vylekala mě. Vyjekla jsem a otočila se, abych
je teď viděla otevřené. "ACH!" vykřikla jsem nadšeně. "Jak jsi to udělal?"

Jeho velké teplé tělo se postavilo za mě a já ucítila trávu a něco bohatšího …

možná kůži. Lákavá vůně mě pohltila. Nebyla jsem s těch co by si nechali ujít
příležitost (už jsem jich v životě zmeškala příliš), pohnula jsem se lehce dozadu, jen
natolik, abych se zády dotýkala jeho hrudě.

"Stiskl jsem tlačítko na otevírání nádrže. Je v autě těsně pod palubkou." Neodtáhl
se od mého narušení osobního prostoru. Místo toho sklonil hlavu, aby mi promluvil
do ucha. Jeho hlas byl tichý a lahodně chraplavý.

"Ach," byla veškerá odpověď co jsem zvládla vymyslet.

Proti ramenům mi zavibroval smích z jeho hrudi. "Chceš, abych ti teď ukázal jak
opravdu dostat do auta benzín?"

Ano, to by bylo milý, ale fakt jsem si užívala takhle tu stát. Podařilo se mi
přikývnout, byla jsem vděčná, že se jeho tělo nepohnulo. Možná se mu to líbilo
stejně jako mě. Tohle byl opravdu špatný nápad. Měla bych se pohnout. Kluci jako
on nezacházeli s holkama dobře. Proč museli vonět a vypadat tak nádherně?

"Budeš mě muset nechat projít, miláčku." Teplý dech mě zahřál na vlasech a

zalechtal na citlivém uchu. Snažila jsem se nezachvět, když se mi podařilo
přikývnout a spěchala jsem se opřít zády o auto, aby mohl projít.

Naše hrudě se o sebe lehce otřely, když se promanévroval kolem mě a držel moje
oči svým pronikavým pohledem. Teplé čokoládově hnědé oči se zlatými skvrnkami
už se nezdály tak pobavené.

Ztěžka jsem polkla a podívala se dolů. Jakmile byl bezpečně pryč od mého těla,
rozhodla jsem se, že je načase ho sledovat jak tankuje benzín. Potřebovala jsem si
pamatovat, že je tohle lekce. Taková, kterou jsem zoufale potřebovala.

"Napřed musíš zaplatit. Máš kartu, nebo platíš hotově?" Hlas se mu vrátil k
normálu. Žádné další tiché šeptání do ucha.

Peníze. Zapomněla jsem na peníze. Naklonila jsem se do auta, abych se

prohrabala kabelkou a našla peněženku. Popadla jsem kartu, znovu se postavila a
podala mu jí. Tentokrát se on díval na zadek mě. Myšlenka, že si mě ze zadu
prohlížel mi vyvolala na tváři úsměv. Až příliš zářivý.

"Tady," řekla jsem a podávala mu jí, zatímco mi očima jel zpátky nahoru po těle.
Vzal ode mě kartu a mrkl na mě. Věděl, že jsem ho přistihla jak se dívá a užíval si
to. Byl to hráč, ten druh od kterýho by se měla chytrá holka držet dál. Ačkoli já
nebyla zas tak chytrá. Dala jsem svoje panenství klukovi přesně jako on. Bylo to v
bytě jeho nejlepšího kamaráda. Tak trochu jsem věděla, že jeho 'nejlepší kámoš' je
ve skutečnosti holka co je do něj po uši zamilovaná. Neskončilo to dobře.

Prozkoumal kartu. "Della. Hezký jméno. Hodí se k tobě. Je to sexy a tajemný."

V tu chvíli jsem si uvědomila, že neznám jeho jméno. "Díky, ale teď máš výhodu. Já
tvoje jméno neznám."
Usmál se. "Woods."

Woods. To bylo unikátní. Nikdy předtím jsem jméno Woods neslyšela.

"Líbí se mi. Sedí ti," odpověděla jsem.

Vypadal, že se chystá říct něco dalšího, ale úsměv mu zvážněl a zvedl kartu.
"Lekce číslo jedna je jak zaplatit."

Sledovala jsem a pozorně poslouchala každý krok toho jak pracovat s pumpou.
Bylo těžké nenechat se unášet autoritativním způsobem jakým se choval. Zaplavil
mě smutek, když vrátil pistoli zpátky do stojanu a vytrhl malý účet. Nechtěla jsem,
aby tenhle moment už skončil, ale musela jsem se vrátit na cestu. Po vší té době
jsem se potřebovala soustředit na hledání sama sebe. Nemohla jsem se teď
zastavit jen protože na čerpací stanici upoutal mojí pozornost nějaký kluk. To by
bylo hloupý.

"Mockrát děkuju. Příští zastávka nebude už tak těžká," řekla jsem, vzala si kartu a
účet a nemotorně jsem se je snažila nacpat do kapsy šortek.

"Kdykoliv. Jsi tu na dovolené?" zeptal se.

"Ne. Jen projíždím. Jsem na cestě nikam a všude."

Woods nakrčil obočí a chvíli si mě prohlížel. "Opravdu? To je zajímavý. Víš kde je

tvůj konečný cíl?"

Neměla jsem tušení. Pokrčila jsem rameny. "Ne. Myslím, že až to najdu, poznám
to."

Chvíli tam mlčky stál. Dala jsem se do pohybu, když Woods natáhl ruku a dotkl se
mojí paže. "Pojď se mnou na večeři než se vrátíš na cestu? Do hodiny bude tma.
Nebudeš stejně brzo stavět ve městě, aby sis našla pokoj na přespání?"

Měl pravdu. Tohle bylo hezké malé město - velmi elegantní a přímořské. Zdálo se to
jako bezpečná možnost. Ačkoliv s bezpečností jsem si moc hlavu nedělala.
Konečně jsem žila. Obezřetnost jsem vyhodila do povětří. Dívala jsem se na
tmavého cizince před sebou. On nebyl bezpečný. Ani v nejmenším.

"Večeře zní dobře. Pak mi možná ukážeš nejlepší místo kde sehnat pokoj na noc."
 2. Kapitola
Woods

Hlídal jsem si malé červené auto ve zpětném zrcátku. Della zamnou jela ven z
města do Mexické restaurace kde opravdu dobře vařili. A taky tam byla lepší šance,
že nenarazím do někoho známého.

Dnešek byl o tom vzít si pauzu od stresu, který se z mého života stal. Táta na mě
čím dál tím víc tlačil, abych mu dokázal na co mám. Nebyl jsem si jistý co po mě k
čertu ještě víc chce. Ne, to nebyla pravda. Znal jsem jeho plány se mnou.
Očekával, že se ožením. Ačkoli ne s někým podle vlastního výběru. Už vybral koho
chce, abych si vzal - Angelinu Graystone. Táta celý můj život plánoval, že spojí
jméno Kerrington se jménem Greystone. Měl oči jen pro výhody. Každý rok jsme s
Greystoneovými trávili týden na Hawaii a táta mě vždycky povzbuzoval k poznávání
Angeliny. Abychom spolu trávili čas. Sakra, tlačili nás dohromady v tak mladém
věku, že jsme spolu nakonec měli sex už v patnácti. Myslel jsem si, že jsem byl její
první dokud jsem skutečně nespal s pannou a neuvědomil si, že Angelina lhala. Já
ten rok možná panic byl, ale ona určitě ne. To můj pohled na pěknou blondýnku
otrávilo. Čím starší a úchvatnější byla, vím víc jsem od ní utíkal jak o život. Měla
drápy a chtěla je ve mně hluboko zatnuté. Věděl jsem, že přijde den kdy se vzdám
jen abych otce učinil šťastným, ale odkládal jsem to jak nejdál jsem mohl. Nebo
jsem alespoň mohl než se Angelina přestěhovala na jih.

Usadila se teď v domě na pláži jejích rodičů a táta mi jí neustále nutil.

Potřeboval jsem odstup od všech těch sraček, které se nesly s tím být Kerrington a
doufejme, že si užiju s tímhle sexy malým číslem, který má tělo sexy bohyně a tvář
anděla.

Na první pohled se zdála stydlivá, ale pak se objevil závan bezstarostný holky a já
nebyl s těch co by se odvrátili od sexy výzvy. Tohle tělo a ty velké modré oči byli
všechno co jsem potřeboval. A ještě líp, tahle se nezdrží kolem moc dlouho.
Dostane se mi rozptýlení, které sebou nenese syndrom pozdější údržby. Jen tudy
projíždí.

Ze vzpomínky na její zadek vystrčený do vzduchu v těch tenkých šortkách, který ho

sotva zakrývaly jsem se musel posunout v sedadle, abych si upravil svoje nadšení.
Della Sloane byla přesně to co jsem dnes večer potřeboval.

Zajel jsem na štěrkové parkoviště El Mexicaně a zaparkoval na vzdáleném konci

budovy, takže si nikdo projíždějící nevšimne mýho auta. Dneska žádný vyrušení.
Užiju si. Žhavě a bez závazků.

Vylezl jsem z auta a sledoval Dellu vystupovat z jejího. Pod černým topem na
ramínka neměla podprsenku. Její prsa zvedaly látku jako jedno velký lákadlo.
Sakra, tohle bude hodně dobrá noc. Byl jsem si víc než jistý, že chce tohle taky.
Dokázala mi to tím jak mi tiskla zadek proti rozkroku potom co jsem jí otevřel nádrž.
Věděla co dělá a dělala to dobře.

"Dobrá volba. Miluju Mexiko," řekla a usmála se na mě. Sledoval jsem lákavé
houpání jejích boků cestou ke mně. Byl jsem připravený zapomenout na jídlo a
prostě zamířit rovnou do hotelového pokoje. Tmavé vlasy jí v jemných vlnách
padaly těsně pod ramena. Taky jsem si byl víc než jistý, že její dlouhé řasy byly
zásluhou dobrých genů a ne vytažený z krabičky. Už jsem na ženách viděl spoustu
falešných ras a tyhle vypadaly opravdově.

"To jsem rád," odpověděl jsem, pokročil vpřed a položil jí ruku nízko na záda, abych
jí odvedl dovnitř.

Jakmile jsme měli objednané jídlo, Della si usrkla margarity a usmála se na mě.
"Takže, Woodsi, čím se živíš?"

Nehodlal jsem na tohle odpovědět pravdivě. Nerad jsem dával ženám příliš mnoho
informací ze svýho života pokud jsem neměl v plánu držet si je kolem. "Pracuju v
managementu."

Dalla se nezamračila, nebo nevypadla, že bych její otázku odbil. Dál se usmívala a
upíjela sladký žlutý drink.

"Očividně nejsi připravený na těžký otázky. Nevadí mi to. Co třeba kdybys mi řekl
co rád děláš?"

"Golf, když mám čas a rád beru opravdu sexy ženy ven do mexický restaurace,"
odpověděl jsem s úsměvem.

Della zaklonila hlavu a zasmála se. Byla tak bez zábran. Nesnažila se na mě
zapůsobit a to bylo osvěžující. Oči se jí zaleskly, když se na mě zase podívala.
"Čeho se nejvíc bojíš?"

Teda. Divný zvrat otázek. "Nemyslím, že bych se něčeho bál," odpověděl jsem.

"Jasně že jo. Všichni se bojí," řekla než olízla sůl kolem sklenice.

Bála se něčeho? No určitě to tak nevypadalo. "Že se ze mě stane můj otec," řekl
jsem než jsem se mohl zastavit. To pro ni bylo příliš, aby věděla. Víc než jsem kdy
komu přiznal.

Na obličeji se jí usadil vzdálený výraz, když se mi zahleděla přes rameno. "To je

zvláštní. Já se zase bojím, že se ze mě stane moje máma."

Rychle zamrkala modrýma očima a na tváři se jí objevil úsměv. Ať už se v duchu

odebrala kamkoliv, byla zpátky. Povídání o mámě nebylo něco do čeho by se chtěla
pouštět a já tomu rozuměl.
"Co děláš ráda ty?" zeptal jsem se, protože jsem chtěl změnit téma zpátky k
něčemu lehčímu.

"Tanec v dešti, potkávání nových lidí, smích, sledování filmů z osmdesátých let a
ráda zpívám," odpověděla, pak se na mě usmála a znovu se napila. Pokud na ní
nedám pozor bude při tomhle tempu brzo pod obraz.

O dvě margarity později se mi tiskla hrudí k paži a smála se všem mým vtipům. Teď
už jsem jí přerušil přísun alkoholu, protože byla v té pravé podnapilé náladě.
Nechtěl jsem jí kompletně opilou.

"Jsi připravená jít najít ten hotel a nechat mě ti hezky zahřát postel?" řekl jsem,
usmíval se na ní a vklouzl jí rukou mezi nohy. Nejprve ztuhla, pak se pomalu
uvolnila a rozevřela je, abych mohl posunout ruku po jejím stehně dost vysoko na
to, abych cítil vlhkost jejích kalhotek. Chtěla mě stejně moc jako já jí. Tohle bylo
dostatečný potvrzení. Přejel jsem jí špičkou prstu nahoru po vlhkém rozkroku
kalhotek a ona se zachvěla.

Posunula se mi proti ruce a zavřela oči, zatímco s blaženým výrazem lehce

pootevřela pusu. Sakra, reagovala dobře.

"Je tohle to co chceš?" zašeptal jsem jí do ucha, když jsem jí prstem vklouzl pod
kalhotky a cítil to horké, mokré pokušení bez bariér.

"Ano," vydechla. "Ale jen pokud mi slíbíš, že mě uděláš."

Kruva. Vytáhl jsem jí ruku z kalhotek a popadl peněženku. Hodil jsem na stůl sto
dolarovku. Neměli jsme čas čekat na účet.

Chtěl jsem přesně to co slibovala. A k jejímu vyvrcholení - ujistím se, že omdlí z

toho počtu orgasmů, který mám v úmyslu jí dát. Nikdy nestavěj Kerringtona před
výzvu jako je tahle. Mohli bychom se nechat unést.

Takhle nebude schopná řídit svoje auto. Později vymyslím jak jí ho dostat zpátky.
Teď jsem neměl čas o tom přemýšlet. Otevřel jsem dveře svýho auta a dal jí dovnitř
s větší silou než jsem zamýšlel. Vykulila modré oči překvapením a já se zastavil,
abych popadl dech a promyslel si to. Možná bych to neměl dělat. Byl ten nervózní
záblesk v jejích očích opravdu nevinnost? Její tělo mi říkalo jednu věc, ale oči říkaly
něco jiného.

Vtáhla si spodní ret do pusy a skousla. Chtěl jsem tu pusu ochutnat.

Nešel jsem na svojí stranu. K tomu se dostanu později. Vylezl jsem do auta,
zabouchl za sebou dveře a popadl jí oběma rukama za hlavu, abych ji tak akorát
naklonil. Přikryl jsem svými ústy její a nechal do sebe pomalu vklouznout její chuť.
Každé malé zasténání z jejích rtů mi zatepalo v žilách. Plnost jejího spodního rtu
jak se hladově pohyboval proti mojí puse mě přivádělo k šílenství.

Přinutil jsem se odtáhnout a podíval se jí do přivřených očí. "Jsi si jistá, že tohle

chceš? Protože jestli ne, musíme přestat hned." Nikdy jeden druhého znovu
neuvidíme. Potřeboval jsem vědět, že není tak nevinná jak jsem cítil z jejích doteků.
Neměl jsem nic proti známostem na jednu noc pokud holka věděla do čeho jde.
Potřeboval jsem, aby v tom měla jasno.

"Já," řekla, pak se odmlčela a ztěžka polkla. Tohle nebyla odpověď kterou jsem
hledal. Začal jsem se od ní odtahovat, ale ona se natáhla a chytila mě za tričko.
"Ne, počkej. Já tohle chci. Potřebuju to. Prosím, nepřestávej."

Pořád jsem si nebyl jistý. Nezněla odhodlaně. "Je tohle tvoje první jednorázovka?"
zeptal jsem se, myslel jsem si, že to možná bude důvod jejího chování.

Zavrtěla hlavou a rtů se jí dotkl malý smutný úsměv. "Ne. Poslední byla dost zlá.
Opravdu zlá. Chci, abys mě přiměl na to zapomenout. Chci vědět jaký to je dělat to
jen z potěšení. Nic jiného. Jen ať se cítím dobře."

Nebyla panna. To bylo dobrý. Špatná známost na jednu noc mohla někoho
znejistět, aby to udělal znova. Mohl jsem jí pomoc zapomenout. "Budeš se cítit
opravdu dobře, miláčku," ujistil jsem jí. Pak jsem sáhl dolů, chytil spodek tý věci,
který říkala tričko a přetáhl jí ho přes hlavu. Neměla podprsenku. Věděl jsem to, ale
vidět jí před sebou nahou bylo i přesto dech beroucí.

"Ach," vyjekla a padla dozadu na lokty, což jen posunulo její prsa blíž ke mně. Pro
prsa jsem měl slabost. Nebylo o tom pochyb, byl jsem si zatraceně jistej, že jsem
umřel a jsem v nebi.

"Tyhle děťátka jsou kurva neuvěřitelný," přísahal jsem, než jsem sklonil hlavu,
abych vtáhl jednu kulatou, sladkou červenou bradavku do pusy.

"Ach ano," zanaříkala. Usmál jsem se pro sebe. Normálně jsem neměl rád hlasité,
ale tahle nic nepředstírala. Byla skutečná. Každý výkřik z její pusy zněl, že ho myslí
vážně.

Naplnil jsem si obě ruce jejími prsy a dával si načas s jejich škádlením a sáním. Byl
jsem si zatraceně jistej, že bych to mohl dělat celou noc a nenudil bych se.

"ACH! Prosím, potřebuju tě v sobě. Chci se udělat," prosila Della. Taky jsem to
chtěl, ale pokud nepřestane vykřikovat tyhle sprostý požadavky, udělám se první do
kalhot.

Natáhl jsem se pro pas jejích šortek a najednou jí je stáhl i s kalhotkama. Odhodil
jsem je na podlahu a pak jí oběma rukama doširoka rozevřel nohy. Byla depilovaná.
Kurva ano. Do nosu mě udeřila sexy vůně jejího vzrušení a já uznale zavrčel. Tohle
jsem potřeboval ochutnat. Chtěl jsem, aby ten orgasmus, o který mě prosila, byl
napřed v mojí puse. Dotkl jsem se její hladké kůže a přejel jí prstem dolů po středu.
Della se divoce vzepřela proto kožené sedačce.

"Políbím tě tam," varoval jsem než jsem přitiskl rty k naběhlému klitorisu,
vykukujícího ven v potřebě pozornosti.

"Ach bože můj," zasténala a oběma rukama mě chytila vzadu za hlavu. Nemohl
jsem se přestat usmívat.

Nejprve jsem jí olízl lehce a pak jsem si jí začal dobírat vážněji. Byla opravdu
lahodná. Ochutnal jsem hodně žen, ale tahle byla sladká. Tiskl jsem jí špičku nosu
na klitoris, zatímco jsem do ní klouzal jazykem. Obě ruce mi ve vlasech zatnula
pěst a vykřikla moje jméno. Líbilo se mi to slyšet. Nejspíš víc než by mělo na
jednorázovku, kterou už nikdy znova neuvidím.

Z myšlenky, že už jí nikdy neuvidím jsem byl trochu bez sebe. Potřeboval jsem víc.
Začal jsem jí olizovat s větší intensitou. Dokud mi ten první orgasmus nevybuchl na
jazyku a ona nekřičela moje jméno znovu a znovu. Bylo to od střední poprvý co
jsem se přiblížil tomu pustit to do džínů. Než jsem se stáhl zpátky, vtiskl jsem jí
poslední polibek na citlivou pokožku a rozepnul si džíny. Měl bych počkat do hotelu,
ale napřed jsem se potřeboval zbavit napětí. Pokud to s tohle holkou má být jen na
jednu noc, hodlal jsem si jí užívat znovu a znovu. Tenhle první zásun by mě měl
dostatečně uklidnit dokud nedojedu do nejbližšího hotelu, který najdu. Otevřel jsem
přihrádku a vytáhl jeden z kondomů co jsem tam měl. Roztrhl jsem balíček, natáhl
si ho a pak jsem se na ní podíval. Pozorně mě sledovala. Vystrčila růžový jazyk a
nevlhčila si rty. Zasténal jsem a položil si jednu její nohu přes rameno, abych se jí
mohl pohodlně přesunout mezi stehna.

"Co když nás někdo uvidí?" zeptala se, stále bez dechu z její velmi hlasité reakce
na vyvrcholení.

Zasmál jsem se. Pomyslela na to až teď. "Tyhle okna jsou tónovaný, je tma a kolem
nás není žádný světlo, taky jsme v týhle věci pěkně vysoko. Nikdo nás neuvidí."

Věnovala mi sexy úsměv a nechala ruce spadnout nad hlavu, z čehož se jí

zahoupala prsa. Tohle nebude trvat dlouho. Byl jsem zatraceně blízko.

Přitiskl jsem hlavu penisu k jejímu otvoru a pomalu se začal tlačit dovnitř. Byla
těsná. Tak kurevsky těsná. Bože, ne, prosím ať není panna. Holky co vypadaly jako
ona nebyly v jejím věku panny. Byla stvořená k sexu. "Jsi těsná," vyrazil jsem ze
sebe.

Přikývla, zasténala a rozevřela nohy ještě víc. "Nejsem panna," připomněla mi.

Správně. Čím to bylo, že jsem chtěl zpomalit a ulehčit jí to? Byla horká a
připravená. Hlavu mi blbla obava, že je nevinná. Vrazil jsem do ní a oba jsme
zasténali. Byla neuvěřitelně, zasraně těsná, ale nelhala; nebyla tam žádná bariéra.
Nebyla panna; jen jí měla jak z nebe. Sakra, tohle bylo neuvěřitelný.
Vyklouzl jsem zpátky ven a ona se natáhla a popadla držadlo dveří, aby se
připravila na další vpád. "Tvrdě … prosím … znova," vydechovala.

Nemusela mi to říkat dvakrát.

Tentokrát se mi podařilo udeřit ještě tvrději a její prsa nádherně poskočily. Bylo mi
zatraceně jastý, že se přes ně nikdy nedostanu. Byl jsem blízko. Tohle bylo příliš.

Vklouzl jsem rukou dolů mezi nás a několikrát jí přejel přes klitoris dokud nelapala
po dechu a neprosila. "Líbí se ti to? Taková sprostá holka. Chceš, abych tě píchal
drsnějš," šeptal jsem jí do ucha, zatímco jsem používal vlhkost co z ní proudila k
mazání naběhlého poštěváčku.

"Ach bože, Woodsi. Ach bože, znova budu," zanaříkala a já vtáhl její bradavku do
pusy a sál, zatímco jsem si hrál s klitorisem.

Vybuchla pod mými doteky, já se pro podporu chytil sedadla a přístrojovky a přirazil
do ní už jen dvakrát než jsem taky následoval úlevu.
 3. Kapitola
Della

Pomalu jsem otevřela oči a dívala se do stropu. Hotelový pokoj byl tichý. Byla jsem
sama. Ulevilo se mi. Nebyla jsem si jistá jak bych po včerejší noci Woodsovi čelila.
Byla jsem hodně věcí, ale děvka rozhodně ne. Vzpomínala jsem na události
včerejší noci a cítila jsem se hodně jako děvka. Nebyla jsem si jistá co mě to
posedlo…pokud to nebyla tequila. Možná moje odvaha vzít si co jsem chtěla vzešla
z trochy moc alkoholu, ale nebyla jsem opilá. Věděla jsem přesně co dělám.

Woods byl žhavý, odkapávalo z něj charisma a už jsem zmiňovala žhavý? A ani
neznám jeho příjmení.

Oběma rukama jsem si zakryla obličej a začala se smát. Měla jsem divoký sex s
mužem, kterého jsem právě potkala. Přeskočilo mi? Alespoň že pokaždé, když
jsme to dělali použil kondom: v autě, ve sprše, na stole a pak konečně v posteli.
Potom jsem okamžitě odpadla. Chtěla jsem vědět co je dobrý sex. Teď jsem věděla
co to je sex otřásající zemí. Mise splněna. Jedna věc byla jistá. Na Woodse nikdy
nezapomenu. Tohle byl výlet za poznáním života a s Woodsem jsem objevila jednu
z nejkvalitnějších věcí v životě.

Protáhla jsem se, vstala a rozhlédla se v pokoji po věcech.

Počkat…moje auto. Potřebuju svoje auto. Kufr jsem měla v…ehm, kufr stál u nohou
postele. Cože? Nechala jsem ho v autě. Vzala jsem si z postele deku a omotala si jí
kolem těla. Pak jsem přešla k oknu a odhrnula závěs. Netrvalo mi ani minutu najít
Bradenino auto zaparkované venku. Woods pro něj musel zajet a přinesl mi dovnitř
kufr.

Z té ohleduplnosti mě zahřálo u srdce. Pokud jsem měla mít sex s náhodným

cizincem, alespoň jsem si vybrala takovýho, který nenechá holku kompletně na
holičkách.

Současnost

Seděla jsem v kanceláři svého součastného šéfa, Jefferyho Odoma. Ráno mi psal a
požádal mě, abych přišla do práce dřív a sešla se s ním. Nebyla jsem si jistá co se
děje. Před pár týdny semnou začal flirtovat a pak jsme se přesunuli k něčemu víc.
Bála jsem se, že to bude problém. Byla jsem servírka v baru. Taky jsem tu byla
jediná tak krátce.

Na téhle cestě za sebepoznáním jsem musela zastavovat a sehnat si práci dokud

jsem neměla dost peněz na dalších pár týdnu cestování. Dallas se mi líbil. Byla tu
zábava. Jeffery byl sexy a starší. Cítila jsem se s ním výjimečná. Tedy alespoň když
byl ve městě.

Ze začátku byl kolem jen jednou týdně, ale po pár momentech flirtování mezi námi
se začal ukazovat víc a víc. Nejčastěji v čase zavíračky. Čekal v autě a napsal mi
ať se s ním sejdu venku. Tenhle tajný románek ale začal být trochu otravný. Já to
tajně nebrala. Potřebovala jsem vydělat dalších pět set dolarů a vrátím se na cestu.
Další zastávka, Las Vegas.

Dveře kanceláře se konečně otevřely a zamračení na jeho tváři mě přesvědčilo, že

tohle nebude zábavná návštěva. Možná zamířím do Las Vegas dřív než jsem si
myslela.

"Omlouvám se, že jsem tě sem zavolal takhle brzy, Dello," řekl, přešel na druhý
konec svého stolu a posadil se. Tohle bylo velmi formální a chladné navzdory tomu,
že jsme se spolu jen před třemi dny sprchovali než jsem se mu konečně vzdala a
vyspala se s ním.

Neodpověděla jsem mu, nebyla jsem si jistá co říct. Jeffery si projel rukou ve
vlasech. "Myslím, že bude lepší když se přesuneš dál dřív než později. Tahle věc
mezi náma se stala příliš vážná a oba víme, že to nebude trvat dlouho."

Dobře. Takže dostal co chtěl a teď mě ani nenechá vydělat si svojí poslední
pětistovku než odrazím. Věděl, že nemám do odchodu daleko. Bastard.

"Fajn," odpověděla jsem a vstala. Tohle jsem nepotřebovala. Mohla jsem se cestou
do Vegas někde krátce zastavit a sehnat jinou práci.

"Dello," vstal současně semnou. "Mrzí mě to."

Jen jsem se zasmála. Mrzelo ho to. Ani zdaleka ne tolik jako mě. Myslela jsem si,
že jsme přátelé.

Zamířila jsem ke dveřím a uvědomila jsem si, že tohle je jedna z dalších

zkušeností, které jsem vyjela na cestu objevit. Byla jsem využitá. Žila jsem život.
Když jsem o tom takhle přemýšlela, nebyla to pro moje ego taková rána.

Dveře se prudce otevřely ještě než jsem k nim došla a dovnitř vešla vysoká
elegantní zrzka se vzteklým zamračením … směřovaným ke mně.

"To je ona? Tohle je ta tvoje děvka? Napadlo mě, že bude vypadat jako zasraná
štětka. Našel sis jí v jednom z těch nechutných striptýzových barů kam chodíš?
Vypadá jako striptérka. Bože, Jeffe, jak hluboko jsi klesnul?"

Poslouchala jsem její slova, ale nebyla jsem si jistá jestli jí správně chápu. Byla
jsem zmatená. Byla mi jasná jediná věc a to že mě tahle žena nenávidí. Dost
nelítostně. Nebyla jsem si ale jistá proč.

"To stačí, Frances. Vyhodil jsem jí jak jsi chtěla. Nech jí odejít. Tohle je mezi mnou a
tebou," řekl naštvané zrzce Jeffery. Podíval se mým směrem a já mu v očích viděla
omluvu.

Ohlédla jsem se na ní a zuřivost, která se v ní vařila se při pohledu na něj začala

vymykat kontrole. "Tak tys jí vyhodil a najednou je to v pořádku?" Švihla po mě
nenávistným pohledem. "Zajímá tě vůbec, že jsi šukala otce mého nenarozeného
dítěte? Nevadí ti vůbec, že je nejenom ženatý, ale bude brzo i otec?"

Počkat … cože? Řekla právě ženatý?

Dívala jsem se na ní a uvědomila si, že tohle nebyl jen hloupý vtip. Pak jsem otočila
hlavu a podívala se na Jefferyho. Pravdu měl napsanou ve tváři. Byl ženatý. Udělal
ze mě cizoložnici. Ach. Do prdele.

"Jsi ženatý?" Moje otázka vyšla ven spíš jako křik.

Přikývl a stáhl ramena jakoby byl poražený. Udělala jsem krok směrem k němu a
zastavila se. Jestli se dostanu o kousek blíž zabiju ho holýma rukama.

"Ty hnusnej zmetku! Proč jsi … jak jsi mohl … máš ŽENU a je těhotná! Nemůžu
uvěřit žes tohle udělal. Jsem tak blbá. Tak neuvěřitelně blbá! Všechno to plížení se
kolem nebylo protože by jsi nechtěl, aby to věděli ostatní zaměstnanci. Bylo to kvůli
ní." Ukázala jsem na jeho ženu. "Doufám, že se usmažíš v pekle," zanadávala
jsem, pak jsem se otočila a zamířila ven ze dveří. Než jsem je otevřela a vypadla
odtud pryč, zastavila jsem se. Ještě tu byl někdo další komu jsem měla co říct.
Podívala jsem se na zrzku.

Její vztek opadl. Tvář teď měla zmáčenou slzami.

"Omlouvám se. Kdybych věděla, že je ženatý ani bych se k němu nepřiblížila.

Přísahám." Pak jsem se vyřítila ze dveří a zabouchla je za sebou. Když jsem vešla
do baru setkala jsem se pohledem s Trippem. Zavrtěl hlavou a povzdychl si, "Bál
jsem se, že si s ním začneš, ale nebyl jsem si jistý. Nechtěla jsem nic říkat pro
případ, že bych se mýlil a urazil tě. Hádám, že jsi nevěděla, že je ženatý."

Cítila jsem se špinavá a zkažená. Došla jsem se posadit na stoličku proti němu.
"Neměla jsem tušení. A teď se cítím příšerně. Chtěla jsem tenhle výlet, ale teď se
chci jen vrátit domů."

Tripp tu dělal od čtvrtka do neděle barmana. Byl vysoký, štíhlý a měl krátké hnědé
vlasy. Taky měl na sebe trochu privilegovaný pohled. Těžko se to vysvětlovalo, ale
něco na Trippovi mi tu nesedělo. Zdál se tu tak mimo jak jsem se já cítila. Strávili
jsme hodně dní povídáním si pozdě do noci, zatímco jsme zavírali bar. Moc jsem
toho o Trippovi nevěděla, ale stal se tu z něj můj kamarád.

"Říkala jsi, že chceš vidět svět. Žít," připomněl mi moje slova.

Pokrčila jsem rameny. "Už ne zas tak moc."

Tripp se ohlédl na dveře, pak sáhl do kapsy a vytáhl mobil. "Řeknu ti jak to bude.
Dáš tomu čas na zotavení a pak se vydáš zase na cestu. Strávíš trochu času v
malém městě a vezmeš věci pomalu."

Způsob jakým to vysvětlil zněl hezky, ale i tak nebyla jsem si jistá jestli do toho
půjdu.

"Zavolám svýmu bratranci. Má nějaký kontakty v přímořským městečku kde jsem

vyrostl. Je to malý a opravdu hezký místo. Nic takovýho jako Dallas. Bratranec ti
pomůže zařídit práci a ty se pak rozhodneš kdy budeš připravená zase cestovat.
Má kamarády na vysokých místech." Tripp mrkl.

Než jsem stihla protestovat, nebo přijít s důvodem proč je tohle špatný nápad, Tripp
vytáčel číslo.

"Ahoj, Jaci."

"Jo, vím že je to dlouho. Život je čím dál tím šílenější."

"Ne, potřebuješ přijet sem do Dallasu a odtrhnout se od tý holky, o který tvoje

máma říká, že jsi do ní tak udělanej, že nedokážeš jasně myslet."

Tripp se zasmál a já mu v očích viděla štěstí. Měl rád bratrance, se kterým mluvil a
vypadalo to, že se mu po něm taky stýská.

"Poslouchej. Potřebuju laskavost. Mám kamarádku. Věci tu pro ní šly do tuhého a

potřebuje někam utéct."

"Ne, já vím, že máš holku. Nežádám tě, aby sis jí nastěhoval k sobě, idiote. Může
tam zůstat v mým bytě. Stejně by ho měl někdo využít. Jen promluv s
Kerringtonem. Zařiď ať jí dá práci. Jen potřebuje trochu oddych."

"Jo. To ona je."

"Jsem si jistý, že bude mít radost."

"Skvělý. Díky chlape. Později ti ještě zavolám. Připravím jí co je potřeba a pošlu jí

na tvým směrem."

Tripp se zakřenil, když si strčil telefon zpátky do kapsy. "Všechno je zařízený.

Budeš mít dobře placenou práci a můžeš zůstat u mě v bytě úplně zadarmo. Musím
někoho poslat, aby to tam zkontroloval. Když tam budeš můžeš se o něj postarat.
Pomůže mi to. A pak ten nejlepší bonus, budeš žít blízko jedný z nejkrásnějších
pláži na jihu. Jdi najít samu sebe, zatímco pálí slunce, Dello."
 4. Kapitola
Woods

Přecházel jsem sem a tam před stolem. Tu a tam jsem se podíval dolů na
diamantový prsten ležící v jeho středu. Věděl jsem co znamená. Taky jsem věděl,
že ho chci hodit do oceánu jak nejdál můžu. Tohle byl tátův ne zrovna jemný
náznak.

Včera jsem se za ním zašel zeptat kdy se budu moct přesunout od managementu a
zaujmout svoje místo jako více prezident Kerringtonova Country Clubu. Tohle byla
jeho odpověď. Musím si vzít Angelinu.

Kurva! Kurva! Kurva!

Nechtěl jsem si jí vzít. Bude mi s ní mizerně. Minulý měsíc jsem to konečně vzdal a
měl s ní znovu sex. Ukázala se u mě v domě jen v tenké červené noční košili,
klekla si a vykouřila mě. Dohromady s vykouřením ptáka a vší tou whisky co jsem
do sebe obrátil jsem jí tu noc několikrát opíchal. Problém byl, že jediný působ jak se
mi podařilo vyprázdnit bylo představovat si jak se na mě dívají krásný modrý oči
Delly Sloane. Angeličiny nacvičený výkřiky rozkoše mě umrtvovaly. Měla v
předstírání trénink. Neměla ráda sex. Využívala ho.

Znal jsem typy jako ona až příliš dobře. Neměl jsem zájem.

Nebyl jsem můj otec. Nemohl jsem se oženit pro peníze a kontakty a pak mít tu
ženu po boku. Vždycky mě nervovalo, že rodičům jejich podělaný manželství
nevadí. Kompletně mi to zamotalo hlavu.

Pokud se budu muset připoutat k jedné ženě a být jí po zbytek života věrný kvůli
právoplatnému místu v rodinné firmě, nebyl jsem si jistý jestli o něj stojím. Srát na
všechny tyhle hovna. Otec mě vždycky ovládal.

Moje nekonečné přecházení a nadávky přerušilo zaklepání na dveře. Popadl jsem

prsten a strčil si ho do kapsy. Nepotřeboval jsem, aby se to dostalo ven. A bůh mi
pomáhej jestli to je Angelina.
"Dále," zavolal jsem a sedl si za stůl.

Dveře otevřel Jace, můj nejlepší kámoš od internátní školy a vklouzl do místnosti.
"Čau, myslel jsem, že se k nám přidáš ráno na hřišti na jedno kolo, ale neukázal
ses."

Potřeboval jsem si o tomhle s někým promluvit, ale nebyl jsem si jistý jestli jsem
připravený. Jace by mi mohl říct ať opustím město a nechám je ať si ty sračky
vyřeší sami. On už se vzpíral přáním svého otce roky. "Byl jsem zaneprázdněný,"
byla moje jediná odpověď.
Jace přikývl. "Jo, napadlo mě to." Přišel si sednout naproti mně. "Potřebuju tě
požádat o laskavost."
To upoutalo mojí pozornost. Jace mě nežádal o laskavosti často. Opřel jsem se a
čekal. Radši ať to není o tom, abych pustil jeho holku Bethy, která byla jedna z
mých holek na vozíku s pivem, z práce dřív. Po večerech jsme měli narváno a já jí
potřeboval.

"Volal mi Tripp," začal. Tripp byl jeho starší bratranec. Odmaturoval pár let před
námi, ale předtím než odešel zažili jsme se ním na intru úžasenej rok. Neviděl jsem
ho co se před pěti lety spakoval a opustil město.

"Opravdu? Jak se má?" zeptal jsem se zvědavě. Vždycky jsem měl Trippa rád. Ani
on se nechtěl poddat požadavkům rodičů, tak prostě odešel. A nikdy se neohlédl.

Jace pokrčil rameny. "Dobře, myslím. Zněl šťastně. Je teď v Dallasu. Musím se tam
dostat a mrknout na něj. Tyhle vánoce nepřijel se zbytkem rodiny do Bostonu.
Nečekám, že by se sem do okolí nějak brzy vrátil. Strýc Robert z něj není šťastnej."

Nedovedl jsem si představit, že by byl Robert Newatk šťastný ze svého jediného

syna. Jednoho dne měl zdědit prestižní Newark a Newark právnickou společnost
ležící v srdci Manhattanu. Jeho děda tu firmu vybudoval od základu. Ale Tripp
nechtěl být právník. Chtěl cestovat po světě.

"Každopádně, je tu jeho kamarádka. Zapletla se s šéfem baru a zjistila, že je

ženatý. Nevěděla to a teď potřebuje vypadnout z města, vylízat se z toho a tyhle
kraviny. Ptal se jestli by jí mohl postat sem. Říkal, že je skvělá servírka. Pracuje
tvrdě a nikdy nechodí pozdě. Taky říkal, že je krásná a chlapi tady jí budou dávat
dobrý dýžka. Nechává ní zůstat u něj v bytě, stejně je celou dobu prázdný, ale
potřebuje práci."

Dobrá servírka se mi vždycky hodí. "Samozřejmě. Jen jí za mnou pošli až dorazí do

města. Dáme jí uniformu a zaučí se."

Jace vypadal, že se mu ulevilo. "Díky. Nerad jsem se ptal, ale znělo to, že si o ní
dělá starosti. Dokonce už mi dneska dvakrát volal, aby se mnou o ní mluvil a ujistil
se, že je všechno připravený na její příjezd. Nechtěl jsem ho zklamat."

"Chápu. Nevadí mi to. A řekni Trippovi, že až bude příště chtít laskavost ať mi

zavolá. Rád bych o něm slyšel."

Jace nebyl pryč dlouho, když se dveře mojí kanceláře otevřely a dovnitř vešla
Angelina. Přehodila si dlouhé blond vlasy přes rameno a usmála se na mě. Byl to
jeden z těch nacvičených svůdných úsměvů. Nudily mě. Vystrčila jazyk a navlhčila
si rty, zatímco přistupovala ke stolu.
"Chyběl jsi mi. Od minulého týdne jsem tě neviděla ani o tobě neslyšela. Myslela
jsem si, že jsme se na šestnácté jamce bavili."

Minulý týden jsem souhlasil jít s Angelinou na poslední kolo golfu. Věděl jsem, že
se to donese otci a uspokojil jsem jí. Co jsem nečekal bylo, že se o mě bude celou
dobu třít a osahávat mi penis. Naposledy když mi sklouzla rukama dolů po předku
šortek a řekla, že chce sex, ohnul jsem jí, položil obě ruce na strom a opíchal jí
zezadu. Tak jsem nemusel vidět její falešný výraz potěšení. Dělala to, aby mě
přiměla k manželství. Její tatínek tohle chtěl a ona dělala co chtěl. Nic víc. Po svojí
úlevě jsem ukončil hru a od té doby se jí vyhýbal.

"Byl jsem zaneprázdněný," odpověděl jsem chladně.

Nedocházely jí náznaky. Místo toho se mi postavila mezi nohy a sklonila se, aby mi
dala přímý pohled pod tričko. Moc toho ve výstřihu neměla. Nebyl jsem si jistý čím
mě chce oslnit. Jestli se s ní ožením, zaplatím jí plastiku.

"Příliš mnoho práce a tak málo zábavy," zacukrovala, klekla si a třela ruce o můj
lhostejný penis.
"Můžu ti pomoct uvolnit," slíbila a začala mi rozepínat kalhoty. Cítil jsem se zle,
když jsem tohle posledně nechal zajít příliš daleko. Využíval jsem jí. Jasně, ona mě
taky, ale to neznamenalo, že klesnu tak nízko. Bylo to špatný. Nechtěl jsem jí. Jestli
si jí vezmu, bude to z donucení. Nebyl důvod v tomhle pokračovat. Potřeboval jsem
trochu času, abych si to celé promyslel.

"Přestaň Angelino. Musím pracovat. Teď ne." Odolal jsem nutkání odstrčit jí pryč.
Bylo by to příliš chladné.

"Můžeš pracovat a já zařídím, aby ti u toho bylo dobře.Ukážu ti jaký může být
zbytek tvého života."
Oba jsme věděli, že jakmile řeknu svoje 'Ano' sex se mezi náma stane povinností.
Bude si vymýšlet důvody proč nemůže a přestávky v kanceláři na vykouření budou
minulostí.

"Neměj mě za blázna. Jsem chytrý muž. Vím co děláš a vím proč. V minutě kdy se
vezmeme ta maska, kterou si nasazuješ zmizí."

Očích jí zaplálo rozhořčení. Byl jsem jen upřímný. Bylo na čase, aby byla taky.

"Jen protože můj tatínek chce, abych si tě vzala neznamená, že je to jediný důvod
proč to chci. Přitahuješ mě. Kterou ženu ne? Rozdíl mezi mnou a ostatními ženami
je, že já jsem pro tebe dost dobrá. Jeden druhého doplňujeme. Můžeš s tím bojovat
a pokoušet se jak o život držet svých způsobů playboye, ale já nikam neodejdu.
Chci ten prsten co koupil tvůj táta na můj prst a chci tvoje příjmení. Sex by pro nás
mohl být neuvěřitelný, kdybys to jen dovolil. Nebudu vždycky děvka, o který
fantazíruješ. Měl by sis tuhle část užít dokud můžeš."

Vstala a urovnala si sukni. "Víš kde mě najít až budeš připravený přiznat, že je

tohle perfektní. Ty a já."
 5. Kapitola
Della

Zajela jsem k čerpací stanici kde jsem jen před čtyřmi měsíci potakala Woodse. Byl
to začátek mojí cesty. Jak ironické, že mě směr co mi Tripp dal dovedl zpátky sem.
Nebyla jsem si ani jistá jestli Woods v tomhle městě žije. Na jídlo a najít hotel mě
vzal o město dál. Možná tudy ten den taky jen projížděl. Nebo ho možná znovu
uvidím.

Co když je ženatý?

Ne, nebudu na to myslet. Nebudu všechny muže soudit podle Jefferyho. To bylo
nefér. Třeba například Tripp. Vůbec nebyl jako Jeffery. Dal mi klíče od svého bytu,
kde jsem mohla zadarmo zůstat tak dlouho dokud ho budu udržovat v čistotě. Taky
mi sehnal práci.

Podívala jsem se dolů na papír v ruce. Tripp mi dal číslo na Jace a řekl mi ať mu
zavolám jakmile se usadím. On mi pak domluví schůzku s panem Kerringtonem.

Vyjela jsem zpátky na silnici a projela poslední dvě zatáčky než jsem dojela před
bytový komplex naproti oceánu. Podívala jsem se dolů a zkontrolovala adresu od
Trippa. Tohle určitě nebyl jeho byt. Tohle město bylo zbohatlické a tyhle byty musely
stát balík. Jak by mohl Tripp jeden vlastnit?
Vrátilo se mi neustálé podezření, Tripp nepatří za bar a jezdí na Harley-
Davidsonovi. Byl něco víc než říkal lidem v Dallasu. Vytáhla sem telefon a vytočila
Trippovo číslo. Bez odpovědi.

Pak jsem vytočila Jace. Zazvonilo to třikrát a ozvala se holka. "Haló?" protáhla.

"Ehm, ano, jsem, ehm, Della Sloane. Kamarádka -"

"Trippa!" vykřikla do telefonu. "Čekali jsme tě. Jsem tak ráda, že ses sem bezpečně
dostala. Už ses zabydlela v Trippově bytě?" Byla jsem si dost jistá, že Jace měl být
kluk.

"Ehm, ne, ne tak docela. Zrovna jsem dorazila a tohle místo je opravdu hezký.
Bojím se, že jsem u špatného domu."

Holka se zasmála do telefonu. "Ne, jsi na správným místě. Předpokládám, že toho

o Trippovi moc nevíš. Věř mi zlato, může si to místo dovolit a ještě mnohem víc.
Ach, jsem Bethy mimochodem. Jacova přítelkyně. On je teď venku."

Líbila se mi. Byla super přátelská.

"Pokud jsi si jistá, že jsem na správném místě, půjdu najít byt a vybalit si tašky.
Potřebovala bych aby Jace kontaktoval pana Kerringtona ohledně mojí schůzky."
"Ach, není důvod mu volat. Řekl Jacovi ať tě za ním pošle jakmile budeš
připravená. Potřebuje nové servírky. Máš po ruce tužku a papír? Zapiš si tyhle
pokyny."

Bylo to nejspíš nejhezčí místo kde jsem kdy byla. Od Trippa to vyznělo kriticky jako
by potřeboval, abych sem přišla a věci napravila. Někdo tohle místo očividně
pravidelně uklízel. Bylo v dokonalém stavu. Vybalila jsem si tašky a pak jsem se šla
podívat na balkón s výhledem na mexický záliv. Bylo tady krásně. Tripp měl pravdu.
Tohle byla zkušenost, kterou jsem potřebovala. Mohla jsem pracovat a užívat si
pobyt v tomhle bytě. Bude to plážová dovolená jakou jsem nikdy nezažila. Vždycky
jsem se dívala na televizi a uvažovala jestli byl písek opravdu tak bílý a voda tak
modrá.

Byli.

S úsměvem jsem klesla na židli a natáhla si nohy před sebe. Tohle bylo pěkný.
Vytáhla jsem telefon z kapsy a vytočila Bradenino číslo.

"Už bylo na čase! Kde jsi? Pořád v Dallasu?" Při zvuku Bradenina veselého hlasu
se mi trochu zastesklo po domově. Možná se mi jen stýskalo po ní. Nenechala
jsem toho za sebou moc. Kromě lidí, kteří si o mě budou vždycky šeptat a divit se.

"Ne. Už nejsem v Dallasu. Ukázalo se, že Jeffery je ženatý."

Slyšela jsem ostré nadechnutí, když to uslyšela. "Ach, ne." Vydechla. "Dello to je
strašný! Moc mě to mrzí. Kde jsi teď? Chceš abych pro tebe přijela? Jsi v pořádku,
že jo? Nemáš divné myšlenky…" při tom posledním se jí vytratil hlas. Věděla jsem,
že nesnáší, že se mě na to musí ptát, ale upřímně, kdyby mě tímhle způsobem
nekontrolovala Braden, tak kdo? Věděla všechno, nebo alespoň většinu. Nikdo
nevěděl všechno. Prostě jsem všechno se světem sdílet nemohla. Některé věci
měly zůstat tajemstvím.

"Jsem v pohodě. Vlastně jsem zpátky na Floridě a zůstávám v bytě co patří

Trippovi, to je ten víkendový barman, o kterém jsem ti říkala. Každopádně, zařídil
mi práci v jeho rodném městě a dal mi místo na bydlení. Je to na pobřeží. Právě
teď sedím na balkóně a dívám se na krásnou bílou pláž."

"Aaaach! To zní úžasně. Máš štěstí! Občas bych moc ráda zase viděla záliv. A
tenhle Tripp zní jako opravdu milý kluk. Možná že až zase vyrazíš na cestu zamíříš
zpátky do Dallasu a poděkuješ mu," dobírala si mě.

"Tripp je jen kamarád. Nic se neděje. Chci říct, poděkuju mu, ale pošlu mu pohled a
nějaké peníze, nebo něco přes e-mail."

"Máš pravdu. Tlačila jsem tě do randění a podívej co se stalo. Tohle je tvoje šance
na život. Není důvod poutat se k jednomu klukovi. Musíš objevovat svět."
"Pravda. A mám to v úmyslu dělat jakmile si užiju trochu sluníčka a písku."

"Jaká je ta nová práce?"

"Ještě nevím. Musím se sejít se šéfem. Čeká mě. Je to v Country klubu, takže by to
měla být zábavná zkušenost. Mnohem odlišnější od baru," řekla jsem jí.

"Velmi. Dojdi si zařídit tu práci a pak mi zavolej a povíš mi o tom. Nemůžu se

dočkat."
Rozloučily jsme se a ukončily hovor. Braden mě vždycky držela při zemi.
Připomínala mi věci. Všechno čím jsem si prošla a všechno co jsem musela
překonat.

Noc kdy jsem potkala Braden mi změnila život. Jediný člověk, kterého jsem kdy
znala byla moje máma. Nedovolovala mi otevřít dveře, abych převzala balíky, nebo
náš nákup. Musela jsem se schovat ve skříni a být potichu dokud osoba u dveří
neodešla. Braden mnou byla stejně fascinovaná jako já jí. Ptala se mě na otázky,
které jsem jí dlouho nebyla schopná zodpovědět. Nemohla jsem o mámě nikomu
říct. Tomu jsem rozuměla dokonce i jako dítě.

Setřásla jsem vzpomínky, o kterých jsem právě teď nechtěla přemýšlet, vstala jsem
a zamířila do ložnice, kterou jsem si zabrala. Byly tu dvě ložnice, ale jedna měla
obrovskou postel a neuvěřitelnou vířivku. V té jsem se usadila. Vytáhla jsem svojí
nejnovější sukni, krátkou růžovou s potiskem a bílý pletený top bez rukávů, který
jsem si k ní koupila. Potom co jsem se učesala a namalovala jsem vklouzla do
růžových lodiček a zamířila ke dveřím. Musím si zažádat o práci.
 6. Kapitola
Woods

Nenáviděl jsem management. Tímhle mě otec ubíjel. Věděl, že tuhle část práce nenávidím
a taky věděl, že si to nezasloužím dělat. Jen tohle mučení využíval, aby mě přiměl oženit
se s Angelinou. A fungovalo to, sakra.

Strčil jsem do kuchyňských dveří, abych se vyrovnal s poslední scénou a našel jsem
svého hlavního číšníka, Jimmyho, s rukama v bok jak se dívá dolů na nejnovější servírku,
Jackie nebo Frankie nebo tak něco, nemohl jsem si vzpomenout. Měla překřížené ruce na
prsou a zírala na Jimmyho zpátky.
"Co se tu kruci děje? Máte tam venku obsluhovat hosty a já vás tu slyším cestou kolem
ječet. Chce mi to někdo vysvětlit, nebo mám prostě vyhodit vás všechny?" dožadoval jsem
se hlasem, o kterém jsem věděl, že se nedonese ven.

"Já ti řeknu co je špatně. Ona. Najal jsi línou kůži. Bere si pauzy na kouření každých deset
minut a pokud budu muset obsluhovat ještě jeden její stůl, který tam nechá sedět bez
objednávky víc než pět minut, půjdu jí nakopnout do zadku. Slyšíš mě? Buď půjde ona
nebo já."

Nevyhodím Jimmyho. Vedl mi kuchyni. Byl taky oblíbenec dámských členek. A ony neměly
tušení, že preferuje pánské členy. Bylo to tajemství, které jsme udržovali, aby si dostával
velké spropitné.
Obrátil jsem pozornost k nové holce. "Myslel jsem si, že jsem řekl dost jasně, když jsem tě
najímal, že nevedeme pauzy na kouření. Jimmy říká kdy si kdo bere přestávku. On je tu
šéf."

Holka si povzdychla, pak si strhla zástěru a hodila jí na zem. "Nebudu pracovat za

takových otrokářských podmínek. Holka potřebuje přestávku a jen protože nejsem tak
rychlá jako on, tak se hned vytáčí. No, k čertu s ním. Padám odsud." Otočila se a
vykráčela z kuchyně. Dobře. Nemusím jí vyhazovat, nebo se zabývat dívčíma slzama.
Jediný problém byl, že potřebuju další servírku. Hned.

"Jsem rád, že je pryč, ale potřebujeme zavolat náhradu," prohlásil Jimmy.

"Snaž se to zvládnout než sem dostanu někoho na výpomoc." Zamířil jsem ven ze dveří a
šel ke kanceláři, když mě klapot podpatků upozornil, že je někdo za mnou. Prosím bože,
Angelinu teď ne. Neměl jsem náladu. Teda pokud by nechtěla obsluhovat zákazníky, tak ať
mě k sakru nechá na pokoji. Otočil jsem se, abych jí to řekl, když mi slova zmrzla na
jazyku.

Nebyla to Angelina. Byla to Della. Byla ještě víc k nakousnutí než jsem si pamatoval a já si
pamatoval hodně. Téměř každý zatracený den jsem na ní vzpomínal. Normálně zatímco
jsem byl ve sprše. Její tmavé vlasy vypadaly delší a měla je stažené na stranu a
přehozené přes rameno. Měla na sobě pohodlný bílý top, který nenechával moc prostoru
představivosti s hrudí jako ta její. Pak krátká sukně a podpatky, ve kterých její opálené,
štíhlé nohy vypadaly ještě víc sexy. Co tady dělá?

"Woodsi?" zeptala se a já zvedl oči od průzkumu každého detailu jejího těla, abych se
setkal s překvapeným a zmateným pohledem.

"Dello," odpověděl jsem. Nepřišla mě sem hledat? Proč se zdála tak překvapená?

"Co tady děláš?" zeptala se a na rtech se jí začal utvářet potěšený úsměv. Nikdy jsem jí
neřekl svoje příjmení. Schválně. Nechtěl jsem, aby se ze známosti na jednu noc stalo
něco víc. Ačkoliv jsem si poslední čtyři měsíce nadával, že jsem jí nedal svoje číslo.
Uvažoval jsem kde je a jestli někdy brzy pojede zase kolem. A teď tu stála. V mém klubu.

"Můj táta tohle místo vlastní," odpověděl jsem a sledoval její tvář. Vytřeštila oči a rozhlédla
se kolem sebe jakoby to viděla poprvé.

"Ty jsi pan Kerrington?" zeptala se.

"Přijde na to. Můj otec je taky pan Kerrington. Já se obvykle spokojím s Woodsem."

Della se krátce zasmála. "Nemůžu tomu uvěřit. Myslím, že s tebou mám mít schůzku
ohledně práce. Poslal mě Tripp."

Tripp. Tohle byla ta holka? Ta, který pomáhal? Do prdele! Co to Jace říkal, že se jí stalo?
Zapletla se se šéfem nebo tak něco. Kruci, nemohl jsem si vzpomenout. Nevěnoval jsem
tomu moc pozornosti.

"Jo, to budu já," odpověděl jsem. Byla spousta důvodů proč je to opravdu špatný nápad.
Nepotřeboval jsem tenhle druh rozptylování. Potřeboval jsem najít způsob jak se vyrovnat
s tátou a Angelinou. Vídat Dellu každý den mi zamotá hlavu.

"Doufám, že je to v pořádku? Chci říct, on nikdy neřekl 'Woods'. Vždycky tě zmiňoval jako
Kerringtona." Nervózní tón jejího hlasu mě vytrhl z vnitřního boje.

"Ehm, jo, uh, jen semnou pojď do mojí kanceláře, vyplníš papíry a můžeme prodiskutovat
kam se budeš nejlíp hodit."

Daleko ode mě. Daleko, daleko ode mě. Potřeboval jsem dostat její sexy zadek na jiný
kontinent. Ale chystal jsem se jí dát práci. Tady v mém klubu. Takže mě bude mučit
vzpomínka na naší noc užasnýho, ohromujícího sexu. Ach, k čertu.

Nečekal jsem na ní až mě dožene a půjde vedle mě. Bál jsem se, že ucítím její vůni,
přitisknu jí ke zdi a během minuty budu mít ruce všude na jejím těle. Místo toho jsem
pochodoval napřed a neohlédl se. Věděl jsem, že je zamnou jen díky klapání podpatků.

Jakmile jsem se dostal ke svojí kanceláři otevřel jsem dveře a ustoupil, aby mohla projít
dovnitř. Zadržel jsem dech dokud jsem od ní nebyl v bezpečné vzdálenosti.

"Woodsi, zdáš se z toho opravdu nešťastný. Omlouvám se. Nevěděla jsem to. Ani jsem
nevěděla, že tohle je město kam mě Tripp posílá. Dal mi směry a poslal mě sem. Zoufale
jsem se chtěla dostat pryč a tak jsem to vzala. Můžu si sehnat práci někde jinde pokud je ti
to nepříjemné."

Ustarané malé zamračení krčící jí nos mě rozdrtilo. Nemohl jsem tohle udělat. Nemohl
jsem k ní být tvrdý a chladný. Dám jí zatracenou práci, jakoukoli práci bude chtít a budu se
od ní držet co nejdál. Možná bych měl požádat Angelinu o ruku. To by mě mohlo zadržet
před chybou nahánět Dellu pokaždé když k tomu budu mít příležitost.

"Omlouvám se. Tohle je v pohodě. Právě jsem měl nějaké problémy se zaměstnanci a
drama v kuchyni co jsem musel řešit. Překvapila jsi mě. Ale jestli chceš, práci tu máš. Jen
mi řekni v čem jsi dobrá." Teda kromě vyšukání mi mozku z hlavy.

Della se narovnala a mě oči zaletěly dolů na její prsa. Obrys bradavek mi postavil už tak
tvrdnoucí penis do kompletního pozoru. Kurva, byla vzrušená. Taky si vzpomínala.

"V Dallasu jsem pracovala v baru jako servírka. To je normálně druh práce, který
dostávám. Je to lehké a dýžka jsou dobrá, takže se nemusím zdržovat kolem dlouho."

Přikývl jsem. to je pravda. Cestovala po světě. Nebude v Rosemary zapouštět kořeny.

Nechce vztah. Chtěla jen dobrodružství.

"Chceš tady pracovat jako servírka? Je tu jednodušší osazenstvo než v baru a právě
předtím než jsi přišla jsem o jednu přišel."

Nedával jsem jí od sebe nejdál. Ne, nechával jsem si jí přímo pod zatraceným nosem. Byl
jsem zasranej idiot.

"Děkuju. To bude perfektní. Potřebuješ, abych začala hned, když jsi přišel o zaměstnance?
Učím se rychle," ujistila mě.

Ne, potřeboval jsem jí zpátky v Trippově bytě a uklidnit se kurva.

Než jsem mohl odpovědět přerušilo mě zaklepání na dveře a Jimmy strčil hlavu dovnitř.
"Vymyká se to kontrole." Jeho oči našly Dellu a blýskl po ní úsměvem. "No, nejsi ty
naprosto sexy. Prosím řekni mi, že tu hledáš práci."

Dela se na něj zářivě usmála a přikývla.

"Dokonalý. Můžu jí mít?" zeptal se Jimmy a otevřel dveře víc doširoka. Chtěl jsem mu říct
ne, že jsem s ní ještě neskončil. Pořád jsem zvažoval, že jí položím na stůl a vytáhnu jí
sukni nahoru, abych viděl do má pod ní.

"Jasně. Do toho a vezmi si jí. Má zkušenosti, takže by nemělo být těžký jí zaučit."

Della vstala a naposledy se na mě usmála. "Děkuju ti za to." Pak šla za Jimmim, který za
nimi zavřel dveře.

Opřel jsem se zády o koženou židli a poraženě si povzdychl. Potřeboval jsem si

pamatovat, že Della brzy odejde. Nezdrží se kolem. Nemohl jsem ztratit všechno na čem
jsem pracoval, jen protože jsem se chtěl znovu ponořit do její těsný malý kunčičky. Bylo na
čase soustředit se na Angelinu. Možná když mezi sebou budeme mít tenhle nárazník
zabrání mi to udělat chybu. Protože Della Sloane by mohla způsobit, že bych o tohle
všechno přišel. Pak by odešla.

Přesto jak sladce chutnala a jak dokonale jsem se s ní cítil, nemohl jsem dovolit svým
touhám, aby mi změnily život. Angelina udělá mého tátu šťastným. Já budu více-prezident
a tyhle ředitelský sračky budou za mnou. Byla to moje jediná možnost. Muselo to tak být.
 7. Kapitola
Della

"NESAHEJ na to jídlo, Dello. To je tvého bratra. Je to jeho oblíbené. To snad víš.

Proč se ho vždycky pokoušíš vyhodit? Proč Dello? Proč mu tohle děláš? Buď
hodná holka, Dello. Sladká a hodná."

"Ale mami už to strašně smrdí. Je to staré a jsou tam mouchy -"

"ZKLAPNI! ZKLAPNI! Jdi do svého pokoje. Nechceme tě tady. Pořád si jen

stěžuješ. Jdi do pokoje. Jdi do svého pokoje."

"Mami prosím, jen … Nech mě mu připravit nový talíř. Tenhle už je tu moc dlouho.
Smrdí od toho celý dům."

"On chce, abys to nechala být. Přijde si to sníst. Jen jdi do svého pokoje, Dello. Jdi
zazpívat něco pěkného. Něco co si všichni užijeme."

Nechtělo se mi zpívat písničku. Chtěla jsem vyhodit to plesnivý jídlo. Zavrtěla jsem
hlavou a začala protestovat, když mě popadla kolem krku a začala mnou třást.

"Řekla jsem ti ať zpíváš, Dello. Nech bratrovo jídlo na pokoji. Je jeho, krucinál
holka. Jsi takovej sobeckej fracek." Zaječela vysokým pisklavým hlasem, který
naháněl strach.

Odtáhla jsem se od jejích rukou a zápasila o vzduch. Nemohla jsem dýchat. Bude
mě škrtit. Tváře se mi dotklo něco vlhkého a já vzhlédla a uviděla jak ze mě dolů
proudí krev. Byla to její krev. Byla to krev mojí maminky. Shlédla jsem na svoje ruce
a uviděla, že jsou pokryté krví. Otočila jsem se, abych zavolala o pomoc, ale nikdo
tu nebyl. Byla jsem sama. Vždycky sama.

Posadila jsem se na posteli, když se mi z hrudi prodral výkřik. Otevřela jsem oči a
rozhlédla se po neznámém prostředí. Velké okno přede mnou ukazovalo brzké
ranní slunce, tančící po vlnách oceánu. Sevřela jsem v rukách deku a několikrát se
zhluboka nadechla. Nebyla jsem zpátky v tom domě. Byla jsem v bezpečí. Všechno
bylo v pořádku. Tělo se mi třáslo, když tam tiše seděla a sledovala krásu, ve které
jsem se ocitla.

Nevěděla jsem jestli vzpomínky někdy zmizí, nebo jestli mě jednoho dne pohltí. To
té doby jsem potřebovala žít. Pokaždé když jsem pomyslela na to, že bych šla
domů a vzdala tenhle výlet za hledáním sama sebe, moje sny mi připomněly proč
tohle dělám. Můj čas byl omezený. Odstrčila jsem přikrývku a šla se do koupelny
osprchovat. Pot pokrývající moje tělo po noční můře mi lepil vlhké tričko na kůži.
Takhle jsem se poslední tři roky budila každé ráno.
Konec druhého dne v práci a já Woodse neviděla co jsem vyšla z jeho kanceláře.
Začínala jsem si myslet, že se mi vyhýbá. Možná to tak bylo nejlepší. Byl můj šéf a
já už okusila jak může být zlé chodit se šéfem. Hádám, že se Woods ujišťoval, že
necháme minulost za námi. Vzhledem k tomu, že mi dal můj první orgasmus, na
kterém jsem nemusela zapracovat sama to bylo trochu těžší, ale zvládnu to.

Byla jsem připravená užívat si života, ne si dělat starosti, nebo chtít věci, které
nemůžu mít. Tohle měl být zábavný, bezstarostný výlet. Bylo na čase, abych se k
tomu tak postavila. Jeffery mi v plánech opravdu hodil klacek pod nohy. Taky mě
naučil jaký umí být chlapi prasata. To si musím pamatovat.

Z drahého auta zaparkovaného vedle mě vystoupila atraktivní brunetka s upřímným

úsměvem. Zaměřila se na mě. Když zabouchla dveře a vydala se ke mně, zastavila
jsem se. Nebyla oblečená jako dámské členky klubu našeho věku, které jsem
viděla v restauraci. Měla na sobě vybledlé, obnošené, těsné džíny, které jí visely
nízko na bocích a úzké Corona tričko. Červené lodičky na vysokém podpatku
vypadaly, že se v nich těžko chodí.

"Ty musíš být Della. Vypadáš přesně jak tě Tripp popsal. Jsem Bethy," řekla
veselým hlasem a podala mi ruku.

Potřásla jsem si s ní, ulevilo se mi, že je to Trippovo kamarádka.

"Ano, jsem Della. Ráda tě poznávám," odpověděla jsem. Chtěla jsem si tu najít
přátele. Nelíbilo se mi být samotář.

"Mrzím mě, že jsem tu nebyla, abych tě přivítala dřív. Věci byly trochu bláznivý.
Woods a Jace jsou nejlepší kamarádi. Už si Woodse viděla, že jo?"

Jen jsem přikývla.

"No, Woods byl s Jacem u mě a pokoušel se rozhodnout co dělat ohledně…no, to

nic. Nejspíš bych neměla s ostatními lidmi mluvit o jeho soukromém životě. Kromě
toho pochybuju, že máš zájem poslouchat moje žvanění. Vlastně jsem sem přišla
schválně," odmlčela se a věnovala mi zase široký úsměv. "Dneska máme u Jace
menší párty. Příští týden začíná sezóna jarních prázdnin. Bude trvat od března až
do konce dubna. Tohle místo se bude hemžit lidma. Chci abys přišla. Ne, trvám na
tom, abys přišla. Budou tam lidi co musíš poznat. Čím víc lidí znáš tím líp. Jen si
přeju, aby tam byla Blaire. Je to moje nejlepší kamarádka a milovala bys jí. Ona a
její snoubenec odjeli, aby se popasovali s rodinou." Povzdychla si a položila si ruce
v bok. "Takže přijdeš?"

Měla jsem v plánu vrátit se k Trippovi, jít se projít po pláži a možná si číst knížku.
Ale měla pravdu. Potřebovala jsem se seznámit.

"Jasně. Moc ráda. Kdy a kde mám být?"

Bethy vyjekla a zatleskala rukama. "Jupí, mám takovou radost! Dobře, jeď se
převléknout jestli chceš a doraz k Jacovi kolem osmý. Ach, bydlí … máš tužku?"
Sáhla jsem do kabelky, vytáhla včerejší účtenku z potravin a propisku, pak jsem jí je
podala.

Naškrábala mi tam směr a vrátila mi to.

"Uvidíme se za pár!" zavolala, pak se otočila a zamířila zpátky do auta.

Sledovala jsem jí odjíždět pryč než jsem šla ke svýmu autu a nastoupila. Nemohla
jsem z hlavy dostat její komentář o Woodsovi, že se 'pokouší rozhodnout co s
něčím dělat'. Měla pravdu, neměla by mluvit o jeho osobním životě, ale byla jsem
zvědavá. I když bych neměla.

***

Musela jsem najít správné místo. Všude parkovala auta. Trochu mi to nahánělo
strach, ale byla to taky jen další zkušenost. Kvůli takovýmhle věcem jsem na téhle
cestě byla. Zaparkovala jsem auto a vystoupila, doufajíc, že jsem se vhodně
oblékla. Rozhodovala jsem se mezi oblečením zapadající mezi členy klubu, se
kterými jsem v uplynulých dvou dnech přišla do kontaktu, nebo se obléknout jako
Bethy. Vybrala jsem si něco mezi tím. Moje modrá džínová sukně, černé kožené
kozačky a tričko s Bobem Marleym, snad půjdou.

Než jsem mohla zaklepat, dveře se otevřely a Bethy se po mě natáhla, popadla mě

za ruku a vtáhla dovnitř. "Jsi tady!"

Nemohla jsem opovědět, protože začala na někoho ječet ať nejí salsu nad bílým
kobercem. Nechala jsem se od ní táhnout přecpaným domem ven na zadní
verandu. "Promiň, je to šílenost. Tady venku to tak hrozný není," řekla a ohlédla se
na mě.

Kolem ohně sedělo pár kluků s pivy v rukách. To vypadalo jako naše místo.

"Kluci, tohle je Della. Trippova kamarádka." Usmála se na mě, pak ukázala na

atraktivního kluka, který mi tolik připomínal Trippa a nepřekvapilo mě, když řekla,
"Tohle je Jace." Ukázala na kluka s dlouhými blond kudrnami a rošťáckým
úsměvem. "To je Thad." Mrkl a já se rozhodla, že se mi líbí. Měl takový ten výraz
'jen pro zábavu'. "A tohle je Grant, který nás překvapil, že se ukázal. Mysleli jsme si,
že je zase zpátky na severu." Grand z tria rozhodně vypadal nejlíp. Tmavé vlasy
měl zastrčené za ušima a v oku měl jiskru. Sexy úsměv, který posílal mým směrem
byl extrémně rozechvívající.

"Ahoj Dello, nechceš se semnou podělit o moje místo? Dokonce ti dám napít ze
svýho piva," protáhl Grant.

Přemýšlela jsem, že mu řeknu ne, ale pak jsem mu oplatila úsměv a šla směrem k
němu. "Uvolníš ho, nebo se ti mám posadit na klín?" zeptala jsem se a doufala, že
můj škádlivý tón nezní hloupě.
Grantovi se rozšířil jeho poloviční úsměv do plné velikosti. "Sakra jo, chci tě na
klíně," odpověděl.
Pokoušela jsem se rozhodnout jestli by tohle byl podle Braden odvážný, zábavný
krok, nebo jestli z toho vyjdu jako děvka. Nikdy jsem to nedokázala posoudit.
Vždycky byla moje míra pro to co bych měla a neměla dělat. Což byl jeden z
důvodů proč mě poslala, abych si přišla na život sama.
Tohle byl přesně ten případ. Už jsem se chovala nestydatě. Překročila jsem mu
nohy, opírajíc se o železné zábradlí, které bylo kolem ohniště a pak jsem se
posadila na cizincův klín.

"On tu nebude dlouho, zlato. Možná by sis měla přijít sednout na tenhle klín. Já
tohle místo nikdy neopouštím," řekl z místa naproti Thad.

Grantova paže se mi omotala kolem pasu a přitáhla mě dozadu na jeho hruď.

"Nikdy nevíš, Thade. Možná najdu důvod proč se na chvíli zdržet."

Byla jsem si dost jistá, že mi to začíná přerůstat přes hlavu.

"Grante, buď hodný. Je to Trippovo kamarádka," vynadala mu Bethy. Uvažovala

jsem jestli si teď myslí, že jsem nějaká laciná coura.

"Nezačínej se mi teď na klíně celá napínat, miláčku. Opři se a udělej si pohodlí,"

zašeptal mi Grant do ucha. Jeho jemný jižanský přízvuk mě zahřál. Tenhle kluk se
mi líbil. Podařilo se mi uvolnit a udělat co řekl.

"Tady, vezmi si moje pivo. Pošlu si pro nový až příště jeden z těchhle troubů půjde
pro další rudnu."
Na pivu mi opravdu nesešlo. Ale taky jsem nechtěla být hrubá, takže jsem si ho
vzala.

"Díky."

"Nemáš vůbec zač."

Byla jsem překvapená, že mi nepřesunul ruce na nohy, ale jednu mi nechal kolem
pasu a druhou měl položenou na opěradle židle. Líbilo se mi to. Nepředpokládal, že
mě snadno dostane jen protože jsem mu vlezla na klín.

"Řekni nám o Trippovi. Kurva, neviděli jsme ho věčnost," řekl Thad.

Moc jsem toho o Trippovi nevěděla. O večerech kdy jsme pracovali jsme si povídali,
ale nikdy jsme se v našich životních příbězích nedostali opravdu hluboko.

"Daří se mu dobře. Ženy přijíždějí z dálky jen, aby mohly sedět na baru a flirtovat s
ním. Má oddané obdivovatelky. Práci si užívá, ale potom co jsem viděla tohle místo
netuším proč zůstává v Dallasu."

Thad střelil pohledem po Jacovi a oba vypadali vážně. Očividně věděli proč tu Tripp
nebyl a byli z toho smutní. Stýskalo se jim po něm. A já se jim nedivila Tripp byl
skvělej kluk.

"Takže, proč jsi utekla z Dallasu sem?" zeptal se Grant, když mi vyjel rukou výš a
položil mi jí na břicho. Jeho palec byl strašně blízko od spodní části mého levého
prsa. Nebyla jsem si jistá jestli je tohle v pořádku, nebo jestli bych se z toho měla
vyvlíknout.

"Woodsi! Už bylo sakra na čase," Jacova slova mě překvapila a už jsem si nebyla

jistá zda se mi líbí sedět Grantovi na klíně. Nečekala jsem, že tu Woods bude.

Ohlédla jsem se po něm a srdce mi zakolísalo, když se jeho tmavé oči zaměřily na
mě…nebo na Granta … nebo na oba.

"Nevěděl jsem, že jsi zpátky ve městě," řekl Woods Grantovi, ale pohled přesunul
hned zpátky ke mně.

"Jo, přijel jsem včera večer. Možná tu chvíli zůstanu." Provokativní melodičnost v
jeho hlase Woodse očividně nepobavila.

Sledovala jsem jak Woods přešel ke mně a napřáhl ruku, "Dello, šla by jsi se mnou,
prosím?"
Ať byl Grant sebe atraktivnější, Woodsovu temnému autoritativnímu tónu se příliš
těžko odolávalo. Vklouzla jsem rukou do jeho a on mě vytáhl z Grantova klína.
Chystala jsem se Grantovi něco říct, ale Woods mě táhl zpátky do domu aniž by
někomu řekl jediné slovo.

"Kam jdeme?" zeptala jsem se a položila pivo na první stolek, který jsme míjeli, než
bych ho kvůli němu rozlila.

Woods neodpověděl. Kýval na lidi, kteří volali pozdravy, ale pak je prostě začal
ignorovat. Musela jsem běžet, abych udržela krok s jeho rychlým tempem.

Prošli jsme chodbou a Woods prudce otevřel dveře posledního pokoje nalevo a
strčil mě dovnitř, pak je za sebou zavřel.

Začínala jsem se bát, že jsem ho něčím naštvala, když pochodoval ke mně dokud
jsem nebyla přitisknutá zády ke zdi. Emoce v jeho hnědých očích mě mátly. Nezdál
se naštvaný. Vypadal zmatený, rozpolcený a možná trochu vzrušený.

"Omlouvám se," řekl nakonec, když položil dlaně na zeď z každé strany mojí hlavy.
"Myslím, že jsem to trochu přehnal."

Omluvu jsem opravdu nečekala. "Dobře," odpověděla jsem, čekajíc na další

vysvětlení.
"Chci být znovu v tobě, Dello. Chci ti vyhrnout sukni nahoru a zabořit se do tý
nejtěsnější kundičky v jaký jsem kdy byl."
Páni.

Woods sklonil hlavu dokud mě jeho dech nehřál na uchu. "Je to opravdu špatný
nápad. Píchat tě je všechno na co dokážu myslet, ale je to zlej nápad. Odstrč mě a
odejdi z pokoje. To je jediný způsob jak mi zabránit se tě dotýkat."

O noci, kterou jsme spolu strávili se mi zdálo, když byly moje sny dobré. Jak bych
mohla odejít, když mi to znovu nabízí? Proč bych to měla chtít? Woods se mi líbil.
Nebyl jen sexy a dobrý v tom, abych se cítila žádoucí. Byl ohleduplný a všichni o
měli rádi. Patřil mezi hodný kluky. Potřebovala jsem náklonnost. Žila jsem bez ní
většinu svého života. Sex mi pomáhal cítit se někomu blízko, dokonce i když jen na
malou chvilku. Přišla jsem o pannenství s klukem, který mě držel a dotýkal se mě.
Tak moc jsem chtěla, aby se mě někdo dotýkal. Chtěla jsem se někomu cítit blízko.
Byla to chyba. Ten kluk nebyl starostlivý a ohleduplný jako Woods. Když se mě
dotýkal Woods bylo to tak jiné. Toužila sem po tom jaký mi dodával pocit.

Přesunula jsem ruce na jeho hruď a položila mu dlaně na tvrdé svaly pod tričkem,
které jsem už předtím důkladně olizovala, každičkou úžasnou vlnku.

"Co když nechci odejít? Co když chci, abys mi vytáhl sukni?" zeptala jsem se,
dívajíc se na něj skrz řasy. Byla to jednoduchá otázka. Upřímná.

"Sakra, miláčku," zamumlal těsně předním než pohltil moje ústa svými. Zoufalství z
jeho polibku mě zabrnělo až mezi nohama. Naše jazyky tančily a ochutnávaly
dokud jsme k sobě netiskli těla blíž, zatímco ruce bojovaly s oblečením mezi námi.
Podařilo se mi přetáhnout Woodsovi tričko přes hlavu a pak jsem mu ústy přikryla
jednu tmavou bradavku a tvrdě sála. Strhl mi dolů kalhotky a já z nich vykročila,
když mi je stáhl přes kozačky.

"Tyhle boty si nech. Všechno chci pryč kromě těch bot," zavrčel zatímco mi svlékal
tričko a pak rychle zapracoval na podprsence. Jakmile mě měl nahou vrátila jsem
se k líbání jeho hrudi. Jefferyho prsa takhle nevypadala. Nikdy jsem se nedotkla
hrudi jako tahle, jen s Woodsem.
Woods mě chytil v pase, zvedl mě a opřel zeď, pak do mě vnikl.

"WOODSI! ANO!" vykřikla jsem, pohltila mě příjemná bolest a omotala jsem mu

ruce kolem krku, abych se udržela.

"Kurva jo … kurva jo … sakra Dello, miláčku, o tomhle jsem snil od chvíle kdy jsem
tam byl naposledy. Je to jak nějaká zasraná utopie. Nikdy už nechci ven."

Woods ztěžka dýchal, nakláněl se nad mým tělem a bořil mi hlavu do krku. "Je to
tak dobrý," sténal.

"Naplň mě, pak to můžeš udělat znova," slibovala jsem, chtěla jsem, aby se hýbal.
Toužila jsem po orgasmu, který jak jsem věděla, mi mohl dát. Ten jeden moment,
kdy jsem nedokázala říct kde končím a on začíná. Během téhle nirvány mě
nenaháněly žádné špatné vzpomínky. Byla to moje jediná chvilka úlevy. Měla jsem
dnes v noci v úmyslu jich od něj dostat hodně. Na ničem jiném mi nezáleželo. Jen
na tom jak jsem se cítila s Woodsem.

Šíleně zavrčel než začal pumpovat dovnitř a ven. Olízl mi cestičku dolů po krku,
kousl mě do ramene a několikrát těsně nad prsem. Dívala jsem se, zoufale jsem se
v něm chtěla ztratit. Jazykem mi jel dolů k bradavce a několikrát přes ní kmitl, než jí
vtáhl do úst. Byla jsem tak blízko vyvrcholení.

Začínaly mi slábnout nohy z blížícího se orgasmu. Woods si všiml, popadl mě za

obě nohy a posunul se ještě blíž, aby využil zdi jako opory. Zvedl oči a v ten
moment kdy se zadívaly do mých, moje rozkoš explodovala a já vykřikovala jeho
jméno dokud nezbylo jen kňučení.
"Uch, kurva, Dello, uuuch, bože ano," Woodsova úleva mu zatřásla tělem tak silně,
že to mnou vystřelilo druhý záchvěv potěšení. Podařilo se mi ho pevně držet a
opírala jsem si mu hlavu o hruď.
Naše dýchání bylo namáhavé a těžké. Znělo to jako bychom oba právě běželi
maratón. Já se cítila jako po maratónu, ale někde po cestě se mi podařilo
dosáhnout nebe.

Woods mi znovu a znovu přejížděl rukou dolů po vlasech a zádech, zatímco jsme
tam stáli. Bylo to od něj uklidňující gesto, za které jsem ho měla ještě radši. Nikdo
mě nikdy ani neobjal dokud mě Braden nedržela tu noc co jsem našla mámu
mrtvou. Woods mi dal něco, co nikdo jiný. Vyhledávala jsem u druhých náklonnost.
Woods mi jí nejenom dal, ale všechno ostatní s ním zmizelo. Kdybych ho v noci
mohla vzít sebou domů, měla bych noční můry? Mohl by vyčerpat moje tělo
schopností dávat mi rozkoš dokud by vše na co bych si dokázala vzpomenout byl
jen on?
 8. Kapitola
Woods

Hodlal jsem si jí sebou vzít dneska večer domů. Potřeboval jsem tohohle víc. Chtěl
jsem jí znovu ochutnat a strávit hodiny převalováním těchhle sladkých, červených
bradavek na jazyku. Byla jako crack. Naposledy co jsme tohle dělali, jsem musel
sebrat všechnu svojí sílu vůle, abych od ní dokázal odejít. Teď jsem jí potřeboval
dostat ven ze svýho systému, nebo alespoň umřít při pokoušení se o to.

Přitulila se mi hlouběji do náručí a její jemný spokojený povzdych mě zase postavil

do pozoru. Sarka, byla celá tak sladká. Neměl bych s ní tohle dělat, ale moje tělo
mělo jiný představy.

Pomalu jsem ho z ní vytáhl ven, než bude zase úplně tvrdej. Pokud by se to stalo,
nakonec bych jí zase ošukal přesně takhle a potřeboval jsem si vyměnit kondom.

"Woodsi Kerringtone, nakopu ti prdel jestli děláš to co si myslím, že děláš! Musíš

odtamtud vylézt. Zrovna se tu ukázala Angelina." Neuniklo mi Bethyno vzteklé
vrčení, když bušila na dveře.

Kruci! Právě teď jsem se Angelinou zabývat nechtěl. Chtěl jsem si vyměnit kondom
a vklouznout zpátky do Delly.

Della se dotáhl z mého obětí a zamračila se na mě. "Kdo je Angelina?"

Kdo byla Angelina? Budu jí lhát? Ne. Nemohl jsem. Ale říct jí pravdu znamenalo, že
už tohle znovu nedostanu. Potřeboval jsem najít vysvětlení, aby tím neskončila
tahle … věc, která mezi námi probíhala.

"Prosím odpověz mi, Woodsi," řekla, když spustila nohy na zem a odstoupila ode
mě. Byla mi bez ní zima. Natáhl jsem si kalhoty. Obranně si zkřížila ruce přes prsa.
Jen se mi z toho chtělo jí je odtáhnout, aby mi neblokovala výhled.

"Woodsi?" čekala.

Nemohl jsem to udělat. Nemohl jsem jí lhát jen, aby semnou zase spala. KURVA!
Proč musím být tak čestný?

"Je to moje budoucí snoubenka." Ta slova mě prakticky bolela, když mi vycházela z

pusy. Představa, že si vezmu Angelinu a už tohle nikdy znovu nezažiju mě téměř
přinutila vyhodit všechny tyhle stračky s otcem dveřmi a vysrat se na to. Ale nemohl
jsem. Byla to moje budoucnost a Della brzy odjede. Nemohl jsem zahodit
budoucnost pro pár týdnu nejžhavějšího sexu svýho života.

"Budoucí?" zeptala se, natahujíc se pro podprsenku. Chtěl jsem jí ji pomoct

obléknout, ale věděl jsem, že by to nechtěla. Ne potom co jsem tohle vysvětlil.
"Chystám se jí požádat o ruku zítra večer během Delamarovi benefice v klubu."

Della vytřeštila oči a začala si nemotorně oblékat podprsenku, zatímco mezi námi
vytvářela větší odstup. "Ach můj bože," zašeptala a prudce si přetáhla tričko přes
hlavu. Bezmocně jsem sledoval jak si oblékla sukni a upravila si jí. "Ach můj bože,
udělala jsem to zas," zamumlala a nevěřícně zavrtěla hlavou. Když zamířila ke
dveřím, zpanikařil jsem. Tohle nemohlo být všechno.

"Dello, počkej. Nechej mě to vysvětlit," prosil jsem a ona zavrtěla hlavou.

"Ne. Chápu to. Jsem lehko k mání. Chystáš se uvázat jedné holce na zbytek života,
takže jsi mě využil. Ještě jedna poslední noc zábavy." Tvrdě se zasmála. "Jsem tak
snadný cíl. Vím to. Gratuluju k nadcházejícím zásnubám. Doufám, že řekne ano."

Nemohl jsem najít správná slova, abych tohle napravil, když prudce otevřela dveře
a vyšla tváří v tvář velmi rozzlobené Bethy.

"Jsi v pořádku? Ne, nejsi. Pojď se mnou," řekla Delle uklidňujícím tónem. Pak po
mě střelila pohledem. "Nemůžu uvěřit, žes tohle udělal" vyštěkla.

Sledoval jsem je obě jak ode mě odcházejí. Zapnul jsem si džíny, popadl tričko a
oblékl si ho. Růžový cár látky, který jsem z ní strhl v šílenství dostat se do ní, ležel
zapomenutý na podlaze. Chodila tu kolem v té krátké sukni bez kalhotek. Sakra.
Zvedl jsem poslední vzpomínku na to jak dobře jsem se s Dellou Sloane cítil a
zastrčil si ji do kapsy.

Na chodbě jsem potkal Granta. Taky jsem mu dlužil omluvu. Ne, že bych na to měl
zrovna teď náladu. Nejspíš bude další kdo zjistí jak úžasně se s Dellou může cítit.
Krev se mi zahřála, když mi hlavou probleskla představa Granta dotýkajícího se
Delly.

"Co to k čertu děláš? Myslel jsem, že budeš zítra večer žádat Angelinu o ruku. Jace
říkal, že už máš prsten."

Frustrovaně jsem si povzdychl. "Jo. Je to trochu hlubší než to vypadá. Zapletl jsem
se s Dellou před čtyřmi měsíci, když projížděla městem. Je nezapomenutelná."
Nehodlal jsem mu říkat jak moc je dobrá, protože jsem neměl pochyby, že jí sám
vyzkouší a věděl jsem, že jeho srdce je příliš zneužité, aby kdy znovu milovalo.

"Takže jsi potřeboval ještě jednou ochutnat? Ona ví, že o tomhle to bylo? Jestli jo,
tak je to v pohodě. Ale pokud ne, pak jsi podělanej zmrd." Poslední část zazněla
tichým hlasem protkaným vzteklou výhružkou.

"Jsem zmrd," odpověděl jsem a prostrkal se kolem něj, zatímco si ke mně razila
cestu Angelina. Teď jsem se musel vyrovnat s ní.
"Hledala jsem tě snad všude. Kde jsi byl?" zeptala se. Začal jsem lhát, když jsem
se rozhodl, že si nepotřebuje myslet, že je tohle pohádka. Potřebovala pravdu.

"Měl jsem opravdu žhavej, divokej sex. Jestli tě mám zítra na benefici požádat o
ruku, tak jsem potřeboval mít jednu poslední příjemnou vzpomínku."

Většina holek by sebou alespoň škubla, ale Angelina ne. Pro ní tohle byla taky jen
obchodní transakce.

"Doufám, že to bylo dobrý, protože to už nedovolím jakmile budu nosit ten prsten,"
zasyčela.

"Bylo to neuvěřitelný," odpověděl jsem a zamířil k předním dveřím. "Jdeme."

 9. Kapitola
Della

Nechtělo se mi jít s Bethy zpátky na balkón. Viděla jsem k nám jít Granta a chtěla
jsem jen vypadnout. Tentokrát to bolelo. S Jefferym jsem byla jen znechucená. Ale
s Woodsem…to bolelo. On byl jiný. Nebo jsem si to při nejmenším myslela. Způsob
jakým se mě dotýkal a chtěl mě, mi dal naději. Byla jsem pitomá, když jsem si
myslela, že žhavej sex je odpověď na moje problémy. Celý to bylo sobecký. Woods
mi nevěnoval čirou náklonnost. Pořád mě bolelo srdce. Tolik jsem to chtěla. Cítila
jsem jak se mi okraje očí začínají zamlžovat a věděla jsem, že potřebuju být sama.
Tohle nebylo nic pro cizí oči. Nechtěla jsem, aby si tyhle lidi taky mysleli, že jsem
blázen.

"Jen chci být sama jestli ti to nevadí," řekla jsem Bethy a přinutila se k omluvnému
úsměvu, než jsem zamířila ven do chladného nočního vzduchu. Neohlédla jsem se
a nepokoušela jsem se najít svoje auto. Nebyla jsem ve stavu, abych řídila.
Potřebovala jsem někam kde je tma a ticho. Někam do bezpečí. Potřebovala jsem
bezpečí. Slova "bezpečí" mi skandovala v hlavě, zatímco se mi vidění víc a víc
zamlžovalo. Podařilo se mi najít dům, který vypadal prázdný a posadila jsem se u
něj zády od cesty. Byl to jen symptom mého trauma. Nebo tak tomu alespoň říkali
doktoři.

Nechoď ven, Dello. Je to nebezpečné. Tvůj táta je mrví, protože šel ven. Zůstaň
tady, kde je bezpečno. Se mnou. Budeme v bezpečí spolu. Jen my dvě.

Cítila sem jak mi oči naplňují slzy, když se mi v hlavě začala převalovat matčina
slova. Tak tvrdě jsem se snažila potlačit vzpomínky. Ale když mě stravovaly emoce,
vracely se. Neskrývaly se jen v mých snech.

Pšššt, drahá Dello. Já vím, že chceš jezdit na kole, ale venku se ti může stát tolik
zlých věcí. Jen tady jsi v bezpečí. Pamatuj si to. Nemůžeme odejít, nebo se stanou
špatné věci. Zazpíváme si, dobře? Něco veselého. Bezpečného.

"Ne, ne, ne mami. Tohle mi dělat nebudeš. Jsem silnější než ty. Já tohle porazím,"
řekla jsem, když jsem zaháněla vzpomínky. Nebyla jsem moje matka. Chtěla jsem
žít. Chtěla jsem čelit nebezpečí a chtěla jsem poznat všechny emoce co s tím
souvisely.

Dlouho jsem tam seděla a zírala na měsíc. To bylo něco nač jsem se dřív často a
dlouho dívala. Věděla jsem, že v noci se můžu dostat pryč z bezpečí domu a vidět
se s Braden. Mohla jsem jezdit na jejím kole tmavými ulicemi a dýchat čerství
vzduch. Noční obloha se stala mým přítelem.

Nakonec jsem si hřbetem ruky utřela tváře a vstala. Byla jsem v pohodě. Zvládla
jsem to sama. Braden tu nebyla, aby mi říkala ať dýchám a rozesmávala mě,
zatímco by mě objímala kolem ramen. Tentokrát jsem byla jen já. Byla jsem na
sebe hrdá.

****

Minulou noc jsme ležela vzhůru a přemýšlela o tom, že se sbalím a odejdu, ale
nakonec jsem se rozhodla, že jsem s utíkáním skončila. Nemohla jsem utéct
pokaždé, když přijdu do kontaktu s bolestí, nebo s problémem v cestě. Bylo na
čase, abych reagovala jako zbytek světa a čelila tomu se vztyčenou hlavou.
Nicméně si možná budu muset najít novou práci. Můj šéf už možná nebude chtít,
abych pro něj pracovala. Prostě se ho zeptám. Půjdu přímo za ním, budu velmi
profesionální a zeptám se ho jestli mám pořád svojí práci, nebo se musím
poohlédnout jinde. Bude to dost snadné.

Kéž bych mohla zadržet vzpomínky jak vypadá jeho tvář, když se uvolní. Sakra.
Tohle bude problém. Přemýšlení o Woodsovi sexuálním způsobem musí přestat.
Byl můj šéf. Nic víc.

Vešla jsem do klubu zadním vchodem a zamířila rovnou do jeho kanceláře. Musí se
to vyřešit v klidu a hned. Mít to za sebou, abych už nemusela ztrácet čas
přemýšlením o tom.

Zaklepala jsem na jeho dveře a čekala. Žádná odpověď. Kruci. Otočila jsem se a
zamířila zpátky chodbou ke vchodu do kuchyně, když do budovy vešel Woods.
Podíval se na mě a zastavil se. Bylo těžké ho znova jen vidět. Dovolila jsem, aby se
náš sex stal něco víc než byl. Dovolila jsem si myslet, že to potřebuju. V duchu
jsem zavrtěla hlavou, abych si jí pročistila.

"Dobrý den, pane Kerringtone. Hledala jsem vás. Potřebuju se ujistit, že mám pořád
práci, nebo jestli by jste byl raději, kdybych odešla a našla si ji někde jinde." To
znělo velmi chladně a ne jako nesmysl. Byla jsem ohromená.

Woodsovi problesklo očima něco, o čem jsem si nebyla jistá jestli tomu rozumím.
Udělal krok směrem ke mně a zastavil se. "Máš tady práci jak dlouho budeš chtít,"
odpověděl.

"Děkuji. Vážím si toho." Nečekala jsem na odpověď. Místo toho jsem zamířila do
kuchyně a neohlédla se. Když se za mnou zavřely lítací dveře, vydechla jsem dech,
který jsem zadržovala. Udělala jsem to. Uzavřeli jsme to mezi sebou. Další slova
nebyla potřeba. Mohla jsem ho ignorovat a on mě taky.

"Ach, dobře, dnes ráno pracuju místo Jimmyho s tebou. Po ránu mě dovádí k
šílenství." Když jsem vešla do kuchyně, usmívala se na mě holka, kterou jsem
předtím viděla jen jednou a to ve svůj první den a zavazovala si zástěru kolem
pasu.

"Della, správně?" zeptala se a vytáhla si vlasy nahoru do culíku.

"Ano a ty jsi …" podívala jsem se dolů na její jmenovku, "Violet," odpověděla jsem.
Zasmála se, "Nachytala jsem tě při podvádění. Ale v pohodě, viděly jsme se zatím
jen jednou. Vezmu si pravou stranu stolů, sedmičku až čtrnáctku. Ty si vezmi levou,
od jedničky do šestky. Napravo je po ránu víc lidí. Hodně štangastů. Nechci tě hned
přehodit psům."

"Díky," odpověděla jsem.

"Bez problému. Chci, abys tu vydržela. Hodí se nám dobrá pomoc."

Podařilo se mi zapomenout jen jednu věc a to jablečné máslo na toast pro stůl číslo
tři. Naštěstí jim zpoždění nevadilo a pořád zaplatili dvacet procent dýžka. To nebylo
zlý. V Dallasu jste dvaceti procentní spropitné od mužů přes šedesát viděli zřídka.
Chystala jsem se to zalomit a ukončit směnu, když ke mně s úsměvem přišla Violet.

"Máš tam sexy stůl. Tři z fantastický čtyřky sedí u jejich obvyklého stolu číslo dva.
Woods s nimi není, takže budou flirtovat a je tam dneska i Grant, tak si to užij. Jsou
na pohled tak mňam. Musím běžet. Moje stoly jsou čistý a Jimmy tu bude za chvíli
na obědovou směnu."

Odskákala ven dveřmi a já tu zůstala zaseklá a dívala se okénkem ven do jídelny.

Ještě jsem nebyla připravená čelit Grantovi, nebo komukoliv z nich. Včerejší noc
byla pořád příliš čerstvá.

Chtělo se mi zase utéct. S tím musím skončit. Popadla jsem svůj tác a džbán s
ledovou vodou a šla k nim. Thad, Grant a Jace si všichni povídali a nevěnovali
pozornost mému příchodu. Dobře.

Grant zvedl oči, setkal se s mým pohledem a usmál se tím svým pomalým sexy
úšklebkem. "Opravdu moc rád tě tu dnes ráno vidím," řekl.

Věděl to. Kruci. Věděli to všichni?

"Je to moje práce," odpověděla jsem. "Co vám můžu donést k pití?"

"Díky tobě ta uniforma vypadá opravdu dobře," odpověděl Thad, naklánějíc se

dopředu s pohledem přilepeným na mých prsou.

"Zmlkni," řekl mu Grant a střelil po něm znechucený pohled. "Já chci kafe, černý."

"Pro mě taky kafe, ale se dvěma mléky a cukrem," odpověděl Jace.

"Velkou sklenici mléka," řekl Thad.

"Dej mu to do zatracený láhve, protože se chová jakoby jednu potřeboval," řekl

Jace a obrátil oči v sloup.

"Budu dítě, když to po mě bude chtít, velký dítě co chce nakojit," odpověděl s
mrknutím Thad.

"Jsi vůl," zavrtěl Jace hlavou.

Nečekala jsem na další komentáře. Zamířila jsem zpátky do kuchyně, abych jim
připravila jejich pití. Byla jsem si jistá, že Thad není někdo, s kým bych se chtěla
zaplést. Byl roztomilý, ale měla jsem pocit, že dokáže lézt člověku na nervy.

Když jsem se vrátila k jejich stolu, připojil se k nim Woods. Udržovala jsem zdvořilý
úsměv a naservírovala klukům jejich objednávky.

"Pane Kerringtone, co vám můžu donést, pane?"

Podařilo se mi na něj dívat, když jsem se ho ptala, ale neušlo mi jak Grantovi
vystřelilo obočí vzhůru.

"Černou kávu, prosím." Sotva se na mě podíval, když to říkal a vrátil se k rozhovoru

s Jacem.

"Chcete si vy ostatní objednat?"

Grant se naklonil do předu a já byla ráda, že se mám na koho zaměřit pohledem.

Cítila jsem se hloupě, když jsem se snažila nedívat Woodsovým směrem.

"Nevím jak oni, ale já umírám hlady," odpověděl. "Přines mi burger; médium,
obložený a ať do něj Juan dá tu speciální omáčku."

"Pro mě to samé," ozval se Thad.

Donutila jsem se obrátit pozornost k Jacovi a Woodsovi. Jace se na mě podíval.

"Bethy mi udělala pozdní snídani, takže mi stačí kafe."

Z pomyšlení podívat se na Woodse mě bolel žaludek. Nesnášela jsem, že se teď v

jeho přítomnosti cítím neohrabaně. Ale byl to můj šéf. Takže jsem si na tváři
udržovala svůj falešný úsměv a podívala se jeho směrem. "A pro vás?"

Woods se mi konečně podíval do očí, ale jen krátce. "Nic. Díky, mám na oběd
schůzku."

S jeho snoubenkou, bez pochyby. Přikývla jsem a zamířila do kuchyně.

"Tolik bych jí chtěl dostat," řekl Thad, když jsem odcházela.

"Drž hubu," vyštěkl Grant.

Když jsem přinesla Woodsovi kávu, podařilo se mi odtamtud dostat pryč bez další
interakce s ním.
Dovnitř se přiloudal Jimmy a já vydechla úlevou.

"Jimmy, dám ti půlku svého dnešního spropitného, pokud si semnou hned teď
vyměníš sekci."

Jimmy nadzvedl jedno svoje dokonale vytrhané obočí a díval se na mě jako na

blázna. "Holka, nevezmu si půlku tvýho dýžka. Co je špatnýho s tvojí sekci?"

Nechtěla jsem mu říkat o Woodsovi. Chvíli jsem o tom přemýšlela a pak jsem řekla,
"Tyhle kluci mě znervózňujou a nerada čekám na pana Kerringtona. Prosím,"
dokončila jsem prosebně.

Obrátil oči v sloup a zavázal si zástěru. "Fajn. Vyměníme si strany, ale dostanu
jedničku až sedmičku. Ty budeš obsluhovat osm až čtrnáct. Pořád jsi nová a je
potřeba udělat hodně stolů."

Přikývla jsem. "Samozřejmě, děkuju."

"Myslím, že tě budu mít rád. Už bylo na čase, aby Woods najal servírku, se kterou
budu rád pracovat."

Jeho pochvala byla milá. Líbil se mi pocit, že zapadám.

 10. Kapitola
Woods

Stál jsem u okna svojí kanceláře a sledoval jak Dellino červené auto odjíždí pryč.
Nemohl jsem sám sobě lhát a říkat si, že byla náhoda, že jsem se přišel podívat z
okna ve stejnou chvíli kdy odjížděla. Znal jsem její rozvrh. Věděl jsem v kolik jí
konči směna a uboze jsem se sem přijel dívat jak nastupuje do auta a odjíždí. V
noci jsem málo spal, bál jsem se, že po včerejší noci beze slova odjede.

Když jsem dneska vešel do klubu a ona ke mně přišla, nazvala mě panem
Kerringtonem a ujistila se, že má pořád práci, tolik se mi sakra ulevilo, že jsem se jí
ani nestihl pořádně omluvit než odešla pryč.

Pak jsem se rozhodl, že to tak bylo nejlepší. Není potřeba, abychom předstírali, že
by mezi námi mohlo být něco víc. Odřízla se ode mě a já to tak potřeboval nechat.
Pro dobro nás obou. Byl to nejlepší způsob jak mi zabránit udělat ze sebe
neandrtálce a prosit jí o něco, co jsem nemohl mít.

Bez zaklepání se za mnou otevřely dveře a já se nemusel otáčet, abych viděl kdo
to je. Jen jediný člověk mohl vejít do mojí kanceláře bez zaklepání.

"Ahoj, tati," řekl jsem aniž bych se otočil a podíval se na něj. Jako dítě jsem ho měl
za idol. Teď ho část mě nenáviděla.

"Woodsi. Přišel jsem se ujistit, že plány na dnešní večer jsou stále pevně na svém
místě. Howard a Samantha tu dnes budou. Letí na toto oznámení. Nemám v
úmyslu Howarda Greystona zklamat."

Věděl, že tohle nechci, ale stejně mi pořád připomínal důležitost celé věci.

"Nic se nezměnilo." Tahle dvě slova šla mnohem hlouběji než si dokázal představit.
Nic se nezměnilo. Pořád měl nad vším kontrolu. Stále jsem nemohl vystát
myšlenku oženit se s Angelinou a jemu to bylo pořád u prdele.

"Dobře. Tvoje máma už se Samanthou plánují svatbu. Plánovaly jí od doby co jste

byli mladí. Tohle není jen o zajištění naší budoucnosti a úspěchu, který vystavěl tvůj
děda; také to udělá mámě velkou radost. Ona Angelinu miluje. Z tohohle vzejde jen
to nejlepší pro nás všechny. Uvidíš. Pokud by bylo na tobě, nikdy by ses neoženil."
Pobavení v jeho hlase se u mě ztratilo. Nebylo na tom nic vtipného, že oba moji
rodiče očekávali, že jim obětuju svoje štěstí.

"Alespoň někdo je šťastný," řekl jsem bez emocí.

"Až budeš ženatý a budeš sedět v nové kanceláři s výhledem na osmnáctou jamku
s nápisem více-prezident na dveřích, taky budeš šťastný. Právě teď jen trucuješ
jako dítě, které si neprosadilo svojí. Vím co potřebuješ, abys byl úspěšný a
Angelina Greystone je tvoje odpověď."

Nemohl jsem se na něj podívat. Vztek vypalující mi díru do žaludku by se mi

nepochybně odrazil v očích. Otcovi kroky se vzdalovaly a dveře se za ním zavřely.
Nevěděl jsem jestli mu tohle někdy odpustím. Nebo to možná budu já sám, komu
neodpustím. Jaký muž nechá ostatní ovládat svůj život? Jeho budoucnost?

****

Angelina obešla skoro celý sál a ukazovala prsten, který jsem jí před hodinou přede
všemi navlékl. Překypovala vzrušením a celá místnost jí to žrala. Skoro by jste si
mysleli, že jsme po uši zamilovaní. Já nebyl tak dobrý herec. Raději jsem zůstával
u baru a pil panáky whisky.

"Je to kus. Když už si máš uvázat kouli na nohu, aspoň sis vybral hezkou a
bohatou. Určitě je to něco. Vypadáš připravenej zavraždit každýho, kdo se k tobě
přiblíží," řekl Jace, když se postavil vedle mě u baru. Angelina byla krásná
chladným, klasickým způsobem. Byla elegantní, rafinovaná a manipulativní.

"Nemůžu být šťastný, když se ze mě stála otcovo zasraná loutka," odpověděl jsem
a slyšel zadrhávání ve slovech. Možná jsem toho už vypil moc.

"To je ono," souhlasil Jace, zvedl mojí whisky a dopil jí než jsem mohl já. "Nejspíš
bys měl přestat."

"Nejspíš, ale pak bych to tu musel vydržet střízlivej."

Jace si povzdychl. "Nechtěl jsem to vytahovat, ale co se včera stalo s Dellou?"

Zvedl jsem prázdnou sklenici a zavrtěl s ní na barmana. "Nic," lhal jsem.

Jace se ušklíbl. "Tak to Bethy neříkala. Měl jsi svlečený tričko a rozepnutý kalhoty."

Sakra. Jasně, že mu Bethy řekla detaily. "Potkal jsem Dellu před čtyřmi měsíci. Měli
jsme noc - opravdu, opravdu fantastickou noc. Pak mi nakráčela zpátky do života a
já přišel o rozum. To se stalo."

Jace tiše hvízdnul. "Do prdele."

Neměl ani tušení. Tohle byla sračka - manželství, můj otec, práce, která měla být
moje bez zasranejch podmínek. Můj život stál za hovno. A pak přišla Della. Sladká,
sexy, zábavná Della a já se jí nemůžu dotknout. Teď pro mě byla tabu. "Nemyslím
si, že kdy zapomenu jak chutná." Můj opilý jazyk se rozvazoval. Bylo dobře, že
Jace byl jediný v doslechu.

"Práce s otcem za tohle celý stojí?" zeptal se Jace. Věděl jsem, že si myslí, že jsem
slabej kretén. Nebyl jsem dost silný, abych se osvobodil.
"Nejsem Tripp. Nemůžu to jen tak všechno hodit za hlavu. Na rozdíl od něj já tenhle
život chci. Chci tu práci. Je moje, kruci."

Jace přikývl a sáhl pro whisky, kterou mi zrovna přinesli a já se jí chystal poslat
dolů. "Řekl jsem, že máš dost. Pojďme tě odtud na pár minut dostat. Čerstvý
vzduch ti možná pomůže vystřízlivět dost na to, aby sis šel promluvit s hosty a
skutečně ses choval jako bys tuhle práci chtěl a jsi schopný ovládat svůj život."

Vydal jsem se za ním. Vypadnout odsud znělo skvěle. "Kde je Bethy?" zeptal jsem
se, rozhlížejíc se po jeho druhé polovičce.

"Pracuje s Dellou v kuchyni. Nechtělo se jí sem dnes večer chodit a zeptala se mě

jestli by nevadilo kdyby místo toho pracovala."

Della byla v kuchyni? Zastavil jsem se venku před sálem a podíval se chodbou
směrem ke dveřím vedoucím do kuchyně. Della tam byla. Potřeboval jsem se
omluvit. Vysvětlit. Něco.

"Potřebuju Dellu najít. Musí to pochopit," řekl jsem a otočil se, abych zamířil do
kuchyně.

Jacova ruka mi sevřela rameno. "Ne, kámo. To je fakt špatný nápad. Jsi
zasnoubený a Della je tvůj zaměstnanec. Načrtni čáru a zůstaň za ní."

"Už jsem tu zatracenou řádu nakreslil, když jsem dal Angelině prsten. Jen jí to chci
vysvětlit. Nechápe to." Šukal jsem jí, pak jsem jí řekl, že se jdu zasnoubit a ona
utekla. Nemohl jsem si přestat představovat výraz na její tváři. Zabíjelo mě to.

"Myslíš si, že to bude k něčemu dobrý? Čeho tím dosáhneš? Nech tu holku být."

Nerozuměl tomu. Zavrtěl jsem hlavou a šel do kuchyně.

"Myslím, že jí má Tripp rád. Myslím, že ona bude důvod proč se vrátí domů. Možná
si to nemyslel, když jí sem posílal, ale měl další důvody. Nikdy předtím nenechal
nikoho žít ve svým bytě. Ona je jiná."

Zastavil jsem. Bolelo mě v hrudi a v břiše jsem měl pocit jakoby se převrátilo
naruby. Tripp měl rád Dellu? Byl svobodný a mohl s ní procestovat svět. Neměl
povinnosti, nebo životní cíle. Prostě byl. Přesně jako Della.

Opřel jsem se o zeď a zíral na kuchyňské dveře. Jak dobře vysvětlit tuhle kravinu?
Nijak. Pořád to bude stejný. Nebyl jsem muž jakého hledá. Chtěli jsme od života
dvě odlišné věci a úžasněj sex nevydrží navždy.

Dveře kuchyně se rozletěly a moje koordinárorka akcí, Macy Kemp, vyšla ven s
rukou pevně svírající Dellino zápěstí a táhla jí za sebou, zatímco pochodovala
směrem ke mně. Otevřel jsem pusu, abych řekl ať Dellu pustí, ale Macy už mluvila.
"Zpěvák je alergický na korýše. Nikdo mi to neřekl, Woodsi. Nikdo. Varovala bych
ho před omáčkami a saláty, kdybych to věděla." Zavrtěla hlavou a zanadávala.
"Zrovna odjel na pohotovost, ale ten idiot bude v pořádku. Napravím to; takže
bychom měli být v pohodě." Znova se dala do kroku a táhla Dellu za sebou. Dellin
zpanikařený výraz mě vytrhl ze zmateného opilého stavu. Nelíbilo se mi vidět Dellu
rozrušenou a proč jí k čertu Macy takhle táhne?

"Co to s Dellou děláš?" dožadoval jsem se.

Macy se na Dellu podívala a pak se na mě usmála. "Potřebujeme nového zpěváka.

Kapela bez něj nemůže hrát. Byla jsem v naprosto katastrofálním režimu, když
jsem narazila na tuhle jak si v koupelně zpívá, zatímco si myla ruce. Ta holka to umí
rozpálit."

To nebyla zrovna dobrá volba slov. Kalhoty jsem měl najednou těsnější a Delle
zrudla tvář. Nemohl jsem od ní odvrátit pohled. "Ty zpíváš?" zeptal jsem se.

Pokrčila rameny.

"Ano, zpívá. Jaké části z toho, slyšela jsem jí zpívat a potřebujeme zpěváka, jsi
nerozuměl? Napřed jí musím najít něco vhodnějšího na sebe. Nemám čas. Řekni
tátovi, že kapela začne hrát za deset minut." Macy pokračovala svou cestou a Della
jí rychle následovala.

"Ona zpívá na tvojí zásnubní párty," řekl za mnou Jace. Zapomněl jsem, že tam
stojí.

"Není to moje zásnubní párty," zavrčel jsem.

"Zrovna jsi se zasnoubil a celá místnost mluví o tvojí nadcházející svatbě. Je to

zatraceně blízko."

"Drž hubu, Jaci."

 11. Kapitola
Della

Pokud by tu byl nějaký možný způsob jak z tohohle ven, aniž bych musela dát
výpověď, udělala bych to. Zpívala jsem celý život, v našem domě. Ale tehdy to bylo
abych unikla před mámou a realitou. Ne před lidmi. Zpěv jsem milovala a zrcadlo s
kartáčem na vlasy byly mojí společníci většinu života, zatímco jsem zpívala
imaginárnímu publiku. Byla to fantazie.

Nikdy jsem si nebyla jistá jestli je moje zpívání vůbec slušné. Máma můj zpěv
milovala, ale ona nikdy nebyla moc dobrý soudce. Otevřela jsem pusu, abych tohle
vysvětlila té ženě co se představila jako "Macy Kemp, koordinárorka akcí
Kerringtonova klubu", ale nenechala mě toho moc říct. Místo toho mě informovala,
že mě potřebuje využít jinde a začala mě za sebou táhnout ven z kuchyně.

Čekala jsem, že Woods tohle šílenství zastaví, když nás uviděl, ale ne. Zdál se
stejně zmatený jak jsem se já cítila, ale nezrazil to. Podívala jsem se dolů na
krátké, přiléhavé šaty, které jsem měla teď na sobě. Záda byla holá a výstřih v
předu nízký. Cítila jsem se nahá. Ve více ohledech než jen v jednom.

"Nebudou se na tebe moc dívat. Jsou příliš zaměstnaní svým malým elitářským
stádem. Prostě zpívej, aby měli hudbu a mohli tancovat, pokud budou chtít,"
poučila mě Macy, když mě strkala nahoru po schodech směrem ke skeptickým
členům kapely. Nemohla jsem říct, že jim to mám za zlé.

"Ty jsi náhrada?" zeptal se jeden se zasyčením otrávenosti v hlase.

"Alespoň se budou dívat na její tělo a neuslyší jak špatně zpívá," zabručel další a
přehodil si popruh kytary přes hlavu.

"Co umíš zpívat, zlatíčko?" zeptal se starší muž s plešatou hlavou.

Nechtěla jsem tu být. Nežádala jsem o to. Setkala jsem se se všemi z jejich
naštvaných a otrávených pohledu. Předtím jsem je slyšela. Nebyli zase tak dobří.
Kdo si mysleli, že jsou, že se mnou zacházejí jako bych tu byla, abych jim naschvál
podělala život? Kdyby jejich zpěvák věnoval pozornost svojí alergii, tohle by se
nestalo.

Prošla jsem kolem nic, pak jsem se otočila a podívala se na toho co se mě

povýšeně zeptal co umím zazpívat. "Zazpívám cokoliv co přede mě položíte,"
odpověděla jsem a pak jsem vyšla na jeviště jako umělkyně, kterou jsem nebyla.

Začala hrát povědomá melodie Adelina 'Someone Like You' a mě se ulevilo, že

znám slova a zároveň se mi udělalo zle od žaludku, protože populární písnička
upoutala pozornost hostů. Doufala jsem, že mě budou ignorovat.
Připojila jsem se k piánu prvním melancholickým textem.

Místo, abych se dívala do sálu jsem upírala oči na pianistu skupiny. Schválením
očích mu probleskovalo nadšení a úleva, když jsem přezpívala každý řádek.

Stejně jako v dětství ve svém pokoji jsem odblokovala všechno ostatní kolem sebe
a ztratila se v textu a hudbě. Tohle byl můj způsob jak se vyrovnat se šílenstvím
života. Teď už jsem si zvykla jak se vypořádat s realitou.

Přešli jsme k 'Ain't No Other Man," od Christiny Aquilery. To místnost trochu

vzbudilo veselou melodií. Do teď se mi dařilo vyhýbat se očnímu kontaktu s
Woodsem, přestože jsem přesně věděla kde stojí. Cítila jsem na sobě jeho oči.

"Umíš harmonizovat?" zeptal se mě hlavní kytarista.

Přikývla jsem a on se podíval na ostatní členy a kývl.

Začali hrát "Just A Kiss" od Lady Antebellum.

Úspěšně jsme se dostali k překlenu, když jsem se podívala do místnosti a uviděla

Woodse tančit s vysokou, elegantní blondýnou. Věděla jsem, že se potřebuju
podívat jinam. Dívat se na něj a představovat si ho s ní mě dovádělo k šílenství. Ale
nemohla jsem. Usmívala se na něj a mluvila, zatímco on se jí díval přes rameno na
nic konkrétního. Zdál se chladný. Vůbec ne jako kluk, se kterým jsem byla.

Tentokrát musel vycítil moje oči on, protože otočil hlavu mým směrem a naše
pohledy se setkaly. Každé slovo znělo jako bych ho zpívala jemu. Nezpívala.
Nemohla jsem. Ale stejně jsem to tak cítila. Když se písnička nachýlila ke konci,
odtrhla jsem od něj oči a zapřísahala se, že už se jeho směrem nepodívám.

O hodinu později jsem zdolala všechno co na mě hodili. Dokonce i písničky Bruno

Marse. Pianista mě poplácal po zádech a zářivě se na mě usmíval, když jsem šla
dolů z jeviště.
"Rozjela jsi to, zlato," zavolal za mnou plešatý basista.

"Kdykoliv se k nám budeš chtít připojit, jsi vítaná. Jasně, že nemůžu zpívat duety s
JJ," řekl hlavní kytarista. Předpokládala jsem, že JJ je zpěvák.

Naposledy jsem se usmála přes rameno. Nezdržela jsem se kolem. Potřebovala

jsem být sama. Sledovat Woodse jak drží svojí snoubenku bylo těžký. Byla krásná
a dokonalá. Vypadala v jeho náručí v bezpečí. Chápala jsem jaký je to pocit. Když
jste byli s Woodsem, něco na něm vám dávalo pocit bezpečí. Záviděla jsem jí.

****

Jarní prázdniny byly v Rosemary v plném proudu a Bethy nepřeháněla. Tohle místo
bylo přeplněné lidmi. Pracovala jsem pět dní v týdnu a většinu dní jsem měla
dvojité směny. Peníze byly dobré a se všemi jsem si práci užívala. Vidět Woodse
teď bylo jednodušší. Dařilo se nám zacházet jeden se druhým se zdvořilou
lhostejností. Bolelo to, když jsem si občas myslela, že mě pozoruje a otočila jsem
se, abych zjistila, že se mým směrem vůbec nedívá. Nebyla jsem si jistá proč tím
sama sebe mučím. Neměl by se na mě dívat. Byl zasnoubený. Ale moje tělo chtělo,
aby se na mě díval, protože nebralo na vědomí jak moc je Woods mimo hru.

Dneska jsem měla konečně volno a stejně tak Bethy. Naplánovaly jsme si den na
pláži. Byla jsem nadšená ze strávení dne na sluníčku. Bylo teď tepleji než když
jsem před pár týdny dorazila. Bethy chtěla, abych přišla k jejímu bytu, abychom šly
na pláž, protože byl na soukromé pláži klubu. Méně lidí. Pozvala jsem Vivian, aby
se k nám po obědové směně přidala a Bethy zmínila, že pozvala další vozíkovou
holku jménem Carmen, která taky končí dneska později.

Podívala jsem se dolů na poslední textovku, když jsem zaparkovala u bytů, kde žila
Bethy.

"Dole na pláži. Držím ti místo!"

Natáhla jsem se dozadu a popadla plážovou tašku, pak jsem vystoupila z auta. Při
pohledu na budovu před sebou jsem byla v úžasu. Tohle místo bylo super špičkový.
Bylo na pozemku klubu a po pár týdnech práce tady jsem věděla, že musí stát
jmění. Bethyna výplata by na tohle v první řadě vůbec nestačila. Takže to
znamenalo, že buď dostala dohodu protože tu pracuje, nebo jí Jace pomáhal s účty.
Možná trochu od obojího.

Prošla jsem po promenádě a pak dolů po teplém písku. Bylo tu víc lidí než jsem
čekala. Nasadila jsem si sluneční brýle a pak se rozhlédla po Bethy. Uviděla jsem jí,
když vstala a začala mávat rukama ve vzduchu.

"Jsem ráda, žes to sem zvládla." Bethy se na mě zářivě usmívala. "Tenhle ručník je
tvůj. Ten za námi je Thadův. Šel do vody."

Thad. Thada jsem dokázala zvládnout. Dávala jsem přednost Grantovi, ale Thad
byl fajn. Alespoň, že to nebyl Woods. Na druhou stranu jsem pochybovala, že by si
sem ven přišel lehnout na pláž během pracovní doby.

"Díky za pozvání," řekla jsem jí, když jsem si položila tašku a vyštrachala opalovací
krém. Už jsem si předtím natřela jednu vrstvu než jsem odešla z bytu, ale tohle
slunce bylo intensivní. Měla jsem pocti, že se potřebuju namazat víc, když jsem
byla tady venku.

"Ještě neděkuj. Nečekala jsem, že se k nám přidá Thad. Možná si budeš přát, abys
nepřišla. Doufám, že tě nechá na pokoji."

Usmála jsem se, napadlo mě, že Thad nechá málokterou holku být. Stáhla jsem si
šaty, složila je a dala do tašky. Uvelebila jsem se na načechraném růžovo-žlutém
ručníku, který mi Bethy přinesla.
"Nikdy předtím jsem neplavala v oceánu," řekla jsem, když jsem si vetřela krém do
kůže a sledovala lidi chodit do vody. "Myslela jsem si, že možná bude pořád
studený, ale zdá se, že si to užívají."

Bethy se lehce zasmála. "Je to ledový. Já se k vodě nepřiblížím do poloviny května.

Ale hodně lidí to má takhle rádo. Pokud jsi to nikdy nedělala, jdi to otestovat."

Chtěla jsem do toho jít. Byla to součást života, kterou jsem chtěla zažít. Taky jsem
chtěla surfovat, ale i jako nezkušená jsem si byla dost jistá, že je potřeba mnohem
silnějších vln. Tyhle vlny nebyly moc vysoké.

"Jdi tam a zkus to. Nebudu tě brzdit," naléhala Bethy.

Usmála jsem se na ní, vstala a přešla krátkou vzdálenost k vodnímu okraji.

První přelití vody po nohách bylo překvapivě studené. Podařilo se mi potlačit
vyjeknutí a přinutila jsem se tam stát. Chodidla mi pomalu vklouzávala do mokrého
písku a po minutě nebo tak už voda nebyla tak studená. Posunula jsem se dál a
musela se zase zastavit jakmile mi voda zavířila kolem lýtek.

"Je jednodušší, když půjdeš prostě celá do vody a dostaneš se přeš počáteční
šok," řekl za mnou známý hluboký hlas. Myslím, že si Woods příležitostně přeci jen
zašel na pláž. Přes rameno jsem se na něj ohlédla. Byla jsem ráda za bezpečí
mých slunečních brýlí.

"Je to tak?" zeptala jsem se.

Stál na břehu v bílých, širokých šortkách a bez trička. Jeho tmavá pleť vypadala
proti bílým kraťasům ještě opálenější. To bylo nefér - ke každé ženě na pláži.
Potřeboval nosit víc oblečení.
"Jediný způsob jak to udělat. Postupuj pomalu a nikdy se tam nedostaneš."

Proč se mnou dnes mluvil? Od noci kdy mi v tom pokoji řekl, že se bude
zasnubovat se choval jako bych neexistovala. Proč teď? Podívala jsem se zpátky
na vodu a pokoušela se nepřemýšlet o způsobu jakým se mu na slunci díky
opalovacímu oleji leskly břišní svaly. Byl teď zasnoubený muž. Nemravné myšlenky
o něm byly zakázané.

"Chceš, abych šel s tebou?" zeptal se a jeho hlas byl blíž. Trhla jsem pohledem a
viděla ho udělat pár dalších kroků mým směrem. Co to dělá?

"To nejspíš není nejlepší nápad. Udělám to sama," podařilo se mi zaskřehotat.

"Nikdy jsi nebyla v oceánu?" zeptal se, když mi jeho paže zavadila o rameno. Byl
teď až moc blízko.

"Ne," sykla jsem, přejíc si, aby se stáhnul. Hodně, hodně daleko.

Slyšela jsem Woodsovo rychlé nadechnutí a podívala se na něj. Oči měl přilepené
na mém těle. Dokonce i když na sobě měl tmavé sluneční brýle cítila jsem na sobě
jeho spalující pohled. To není dobrý. Opravdu, vůbec to není dobrý.

"Sakra, zlato. Kde máš zbytek plavek?"

Zbytek plavek? Obrátila jsem pozornost ke svému tělu, abych se ujistila, že jsem
řádně zakrytá. Co tím myslel? Nic mi nechybělo.

"Tohle jsou moje plavky," odpověděla jsem.

Woods sklonil hlavu a ústa měl příliš blízko mému uchu. "Ten vršek tě sotva
zakrývá," zašeptal.
Otráveně jsem se na něj podívala. "Jestli se ti to nelíbí, tak se nedívej," odpověděla
jsem a vydala se hlouběji do vody. Vzdálit se od něj bylo důležitější než zvykat si na
studenou teplotu vody.

"Neřekl jsem, že se mi to nelíbí. Kurevsky to miluju. To je ten problém."

Přestala jsem se hýbat. Proč tohle říká? Nezajímá ho co semnou dělá?

"Nemůžeš mi říkat takové věci. Je to špatný," odpověděla jsem naštvaně.

Woods se zase posunu ke mně a já čekala. Tohle byla konfrontace, kterou chtěl.
Nechám ho ji mít.
"Máš pravdu. Neměl bych. Ale byla bys raději, kdybych lhal? Provedl jsem ti
spoustu věcí Dello, ale nelhal jsem. Nechci ti lhát. Mohl bych ti říct, že mi na tobě
nezáleží, nebo že tě nechci, ale byla by to lež. Chceš pravdu? Protože pravda je,
že všechno na co myslím je vtáhnout tě do první šatny co najdu a zlíbat každičký
centimetr tvého těla." Ztěžka dýchal a čelist mu pracovala zepředu dozadu.

Proč? Jestli mě takhle chtěl, tak proč je zasnoubený s někým jiným? Potřásla jsem
hlavou a v ochranném gestu si zkřížila ruce na prsou. "Nechápu tě."

Ušklíbl se a zavrtěl hlavou. "To nikdo. Ale rád bych ti to vysvětlil. Prosím. Jen
semnou pojď na skleničku. Potřebuju, abys tomu rozuměla."

Jeho taktika byla jiná, ale on se nezměnil. Chtěl mě jen pro zábavu. Chtěl někoho
kdo ho na moment pobaví a pak si najde další. Taková jsem nebyla. Zavrtěla jsem
hlavou a začala odcházet od vody. Chtěla jsem do bezpečí pláže.

"Nenecháš mě to ani vysvětlit?" zavolal.

Ohlédla jsem se na něj. "Prsten na jejím prstě je jediné vysvětlení, které budu kdy
potřebovat."
 12. Kapitola
Woods

Měl jsem vyřizovat objednávky, které mi včera šéf kuchař položil na stůl. Telefonní
hovory, které jsem měl oplatit a snoubenku, odhodlanou přinutit mě k rozhodnutí o
datu naší svatby. Dělal jsem něco z toho? Ne. Místo toho jsem sám sebe týral.

Della potřebovala větší vršek plavek a Thad se chystal přijít o obě ruce. Se
skřípáním zubů jsem odvrátil pohled od Thada natírajícího Delle záda a ramena
krémem na opalování. Thadovi se podařilo dostat jí sebou do vody. Já tam jen
seděl a sledoval každou mučivou vteřinu.

Její výkřiky smíchu a Thadovo potřeba se jí neustále dotýkat mi rozbouřili v žilách

žárlivost. Měli jsme žhavý sex. To bylo všechno. Nic jsem o ní nevěděl. Ale chtěl
jsem.

Chtěl jsem vědět odkud je. Bylo jasné, že z jihu. Chtěl jsem vědět jestli má bratry
nebo sestry. Po kom měla ty modré oči, které jsem viděl zářit rozkoší? Tancuje
ráda? Kde se naučila takhle zpívat? Na Delamarově benefici jsem byl naprosto
unešený. Bylo toho tolik co nebudu mít nikdy šanci se dozvědět.

"Začínají ti růžovět ramena. Myslel jsem si, že se svojí pokožkou budeš používat
opalovací krém." Řekl Thad a já nemohl odolat pohledu na její ramena. Měl pravdu;
byla růžová. Vstal jsem a šel ke stánku.

"Dej mi slunečník," řekl jsem mladému klukovi, které ho jsem najal před dvěma
týdny než udeřil nával jarních prázdnin.

"Ano, pane," přikývl, "chcete také, abych vám ho šel dát do písku, pane?"

Ne. Tohle jsem chtěl udělat sám. "Zvládnu to. Díky."

Vzal jsem si slunečník. Setkal jsem se pohledem s Delliným, když jsem se otočil,
abych šel zpátky jejich směrem. Zvědavě se na mě dívala. Thad jí něco říkal do
ucha, ale ona mu nevěnovala pozornost. Svojí kompletní pozornost upírala ke mně.

"Uhni," nařídil jsem Thadovi a dal mu trochu času, aby se řídil mým pokynem než
jsem zapíchl slunečník do písku a kroucením ho zabořil dost hluboko, aby stál a
neodletěl.

"Odtamtud na tebe ten slunečník nedosáhne," řekla Bethy s úšklebkem.

"Nemám ho pro sebe."

"Ach, přinesl jsi ho mě? Jak sladký, ale pracuju na opálení," odpověděla Bethy a
pořádně si to užívala.
"Tak se posuň. Della má červený ramena." Tak, řekl jsem to. Chtěla, abych to
přiznal, tak jsem to udělal. Ať o tom Della na chvilku zapřemýšlí.

"Přinesl jsi ho pro mě?" zeptala se Della. Slyšel jsem v jejím hlase překvapení a
nepodíval jsem se na ní dokud nebyl slunečník zajištěný.

"Jo," byla moje jediná odpověď než jsem si odešel sebrat ručník. Bylo na čase,
abych odešel. Ona mě tu nechtěla a já bych tu být neměl.

"Děkuju," zavolala, když jsem začal odcházet. Přikývl jsem aniž bych se na ní
podíval.

"Odcházíš?" zeptal se Jace.

"Mám něco na práci."

"Nezapomeň na páteční večer v Sun klubu," řekla Bethy a usmívala se na Jace,

který se zasmál a zavrtěl hlavou.

Jace měl narozeniny a Bethy byla odhodlaná ostavit je kalbou v jediném klubu ve
městě. S pomocí Granta, který kamarádil s majitelem, pronajala celé místo. Bylo to
jen pro pozvané.

"To bych si nenechal ujít," odpověděl jsem.

****

Noc plná pití, tancování a karaoke nebylo zrovna něco, oč by měla Angelina zájem.
Ale alespoň jsem si splnil svojí povinnost a pozval jí. Rychle odpověděla ne a
omluvila se, že potřebuje odletět do New Yorku na zkoušku svatebních šatů. To jí
zabere pár dní, takže jsem byl všema deseti pro.
Bethy se postarala o celou výzdobu. Na velkém, černém kusu dřeva byly přilepené
skleničky na panáky a tvořili číslo dvacet čtyři. V každé skleničce bylo malé
světélko, takže to vypadalo zatraceně dobře. Povídal jsem si s pár lidmi, když jsem
procházel kolem, ale hledal jsem v místnosti Dellu.

Dneska večer se s ní ještě jednou pokusím mluvit. Sledovat jí jak se směje a baví
se s Thadem a Grantem jakoby byli staří přátelé mě zabíjelo. Taky jsem to chtěl.
Věděl jsem, že se ani s jedním z nich nevídá, ale poznávali jí. Grant říkal něco o
tom, že by se Della chtěla naučit hrát golf a já okamžitě žárlil, že o ní ví něco
osobního. Něco co já nevěděl.

"Víš Woodsi, co ses zasnoubil, čeká se, že se na různých událostech budeš

ukazovat se svojí snoubenkou," řekla Bethy, když se přede mě postavila a podala
mi panáka něčeho co vypadalo jako whisky.
"Musela jet do New Yorku," odpověděl jsem a vzal jí skleničku z ruky.

"Hmmm, zajímavý," protáhla Bethy a odešla pryč.

Kopnul jsem do sebe pití a skleničku položil na bar. Della vyšla z dámských toalet a
já si vzal minutku na ocenění jejích těsných modrých džínových šortek a kozaček,
ve kterých jsem jí už jednou viděl. Věděl jsem přesně jak vypadá jen v těch botách
a ničem jiném. Její černý krajkový top byl bez ramínek a když jen trošku zvedla
ruce, ukázala pruh břicha.

Ta holka věděla jak se oblíknout, aby mě dováděla k šílenství.

"Nech si zajít chuť, brácho. Osud už máš sečtenej," řekl se smíchem Grant, když ke
mně přišel.

"Ještě nejsem ženatý," zamumla jsem a střelil po něm otrávený pohled, pak jsem
se znovu podíval na Dellu.

"Ne, ale budeš. Kdybys chtěl Dellu víc než práci VP, už by jsi jí měl. Rozhodl jsi se
a znám tě dost dlouho na to, abych věděl, že se toho budeš držet."

"Je to komplikovanější."

Grant si zkřížil ruce na prsou a zíral na mě. "Opravdu? Tak jak?"

Nechtěl jsem mu vysvětlovat co jsem k Delle cítil. Tohle nebyla jeho věc. Zrovna on
ze všech lidí by měl vědět nejlépe jaký to je chtít někoho, koho bys neměl. Dostal
se tam, udělal to a spálil se. Jen neměl tušení, že o tom vím. Myslel si, že je to
velký tajemství. S Nannette nebylo nic tajemství. Nikdy. Jeho nevlastní sestra byla
zrozený zlo. On to většinu života věděl. Tahle věc co jsem měl s Dellou byla jiná,
ale stejně tak nemožná.

"Ty víš, jak přesně se věci dokážou zamotat, Grante, já vím, že jo," řekl jsem tichým
hlasem, jen pro jeho uši.

Grant přimhouřil oči a pak se ušklíbl, ale už ne pobaveně. Spíš znechuceně. "Kdo ti
to řekl?" zeptal se.

Nikdo mi to říkat nemusel. Sledoval jsem jak k tomu došlo. V mém klubu se toho
nedělo moc o čem bych nevěděl, nebo neslyšel. "Nikdo jiný to neví. Viděl jsem to.
Myslím, že jsem jediný."
Granova tvář vypadala kysele. "Je konec."

Přikývl jsem. "To mi došlo. Nikdo jí nedokáže zůstat na blízku příliš dlouho."

Mlčky jsme stáli a oba sledovali Dellu. Když konečně obrátila oči a podívala se na
mě, rozhodl jsem se rozhýbat. Dneska si promluvíme. Nenechám jí, aby mě znova
odbyla. Tentokrát ne.
 13. Kapitola
Della

Neměla jsem se na něj tak dlouho dívat, ale nebyla jsem schopná dál předstírat
jakoby na mě nezíral. Ve slabé chvilce jsem se setkala s jeho přímým pohledem a
uviděla mu v očích smutek. Měl uvnitř skrytá tajenství. Věděla jsem jaký je to pocit.
Hloupá část mě se chtěla natáhnout a pomoct mu.

Naštěstí chytrá a racionální část věděla, že jde mým směrem a já se musím

rozpohybovat. Znovu bude chtít vysvětlovat. Nepotřebovala jsem vysvětlení.
Chápala jsem to. Dnešní noc byla o zábavě s novými lidmi. Ne o tom, že se uteču
schovat do temné díry pokud moje bláznění převezme kontrolu.

Udělala jsem jen dva kroky než se mi jeho velká ruka omotala kolem předloktí.
"Prosím, Dello. Nechoď. Jen si chci promluvit."

Zase ten smutek. Byl dokonce i v jeho hlase. Něco ho zraňovalo. Tak dlouho jsem
byla také raněná a úplně sama. Identifikovat u ostatních bolest pro mě bylo snadné.
Nějakým divným, perverzním způsobem mě to přitahovalo.

"Co chceš, Woodsi?" zeptala jsem se aniž bych se na něj podívala.

"Promluvit si. Chci jen mluvit."

Potřeboval si popovídat. Fajn. Mohli jsme mluvit pokud mu to dá nějaké uzavření.

Možná to uleví té bolesti v jeho očích, která mě pronásledovala. "Dobře. Ale
budeme mluvit tady." Nestane se, že bych s ním byla sama.

"To je dost fér," odpověděl.

Nakonec jsem se otočila a zadívala se na něj. Byl opravdu krásný. Občas se to

snadno ignorovalo. Ale takhle zblízka, když na mě byl naprosto soustředěný to bylo
těžší. Ty oči jsem viděla zářit vášní. Věděla jsem jak chutnají jeho ústa a slyšela
jsem ho naříkat rozkoší. Nikdy znovu se to nestane, ale ty vzpomínky se těžko
zapomínaly.

"Pojď si semnou sednout," řekl a jemně mě za ruku vedl k prázdnému stolu v rohu.

Posadila jsem se naproti němu a malý koktailový stůl mezi námi vytvořil bezpečnou
bariéru. Měl něco na srdci a čím dříve to řekne, tím dřív se od něj dostanu pryč.

"O čem jsi to chtěl mluvit?" zeptala jsem se.

Woods si zamyšleně přejel palcem po spodním rtu a já odtrhla oči od jeho obličeje.
Nechtěla jsem se na ty rty dívat a vzpomínat.
"O té minulé noci. Snažil jsem se k tobě být upřímný a podělal jsem to. Neměl jsem
tě nechat odejít aniž bych ti všechno vysvětlil."

Když jsem si tu sedala věděla jsem, že bude chtít mluvit o tomhle. Ale pořád to
neulehčilo bolesti, která s tím přišla. Byla jsem s ním tak otevřená a volná. A ne,
nebyl upřímný.

"Pokud bys byl upřímný, neměl by jsi se mnou sex předtím než jsi mi řekl, že budeš
mít zásnuby. Ani jsem nevěděla, že máš vztah. A natož tak vážný! Byl jsi s ní
tenkrát, když jsme…tu noc co jsme … se seznámili?"

Položil si oba lokty na stůl a naklonil se dopředu.

"Ne. Nebyl. A není to skutečný vztah, Dello. Ne jak si myslíš. Je to obchodní

dohoda. Společnost jejího otce se slučuje s tou naší. Nejsme pár … nebo jsme
alespoň nebyli dokud jsem jí nedal prsten."

Obchodní transakce? Cože? "Nechápu to," odpověděla jsem nakonec.

Woods se krátce hořce zasmál. "Nemůžeš, protože je to hovadina. Můj dědeček

vybudoval Kerrington Club. Je úspěšný, ale není v první lize. Když se Greystonovo
jméno spojí s Kerringtonovým, otevře to otci … a mě, dveře, které předtím otevřít
nešly."

Greystone? Kde jsem to předtím slyšela? "Tvoje snoubenka je Greystone?" zeptala

jsem se, pokoušejíc se pochopit co mi tady říká.

"Jo, ona je jediná dědička jména Greystone. Její a můj otec to vidí pro oba jako
vítězné řešení. Jednoho dne budu řídit nejen Kerringtonovo, ale i Greystonovo
impérium."

Wow. Takže lidi se opravdu berou s takhle povrchních důvodů. Proto vypadá tak
smutně? "Jsi s ní šťastný?" zeptala jsem se a hledala mu známky odpovědi v
obličeji místo, abych poslouchala jen slova.

"Ne. Ale i ona tohle uspořádání chce," odpověděl. Lítost odrážející se mu v hlase
mě bolela u srdce. Nelíbilo se mi, že semnou měl sex aniž by mi tohle všechno řekl,
ale pořád jsem nechtěla, aby byl tak smutný. Žijeme jen jednou a konec. To jsem
věděla líp než většina lidí. První část života jsem ztratila pod zámkem. On mohl
ztratit část svojí ve velmi podobné situaci. Bude mít zamčené srdce. Nevyužité.

"A ty tohle chceš?" zeptala jsem se nakonec.

Neodpověděl hned. Místo toho na mě intenzivně zíral. Moje srdce nabralo na

obrátkách a já si uvědomila, že to dělá vždycky ve Woodsově blízkosti. Měl s ním
spojení a já to nemohla zastavit. Pokoušela jsem se.

"Ano a ne. Chci to, co vždycky mělo být moje. Chci převzít svoje právoplatné místo
v rodinné firmě. Těžce jsem na to pracoval. Ale … nechci Angelinu."

Jeho oči říkaly víc než by měly. Sklopila jsem pohled a zírala si na ruce v klíně.
Musela jsem se rozhodnout. Mohla jsem Woodse dál odhánět, nebo mu odpustit.
Mohla jsem být jeho kamarádka. Nic víc. Když jsem potřebovala dal mi práci. Brzy
stejně odejdu. Do té doby bych s Woodsem mohla sdílet vzpomínky a společné
chvíle. Mohli bychom ve společném soužití najít štěstí. Nové zážitky. Jeho poslední
a moje první ochutnávka svobody.

Zvedla jsem oči a setkala se s jeho pohledem. Čekal na mojí reakci "Můžeme být
přátelé? Dokonce i po tom všem? Můžeme prostě začít od znova," navrhla jsem.

Woodsovi se na krku pohnuly svaly, když polkl. Uvažovala jsem jestli jsem ho
špatně přečetla. Potřeboval to snad jen uzavřít a nic víc? Ale jeho oči říkaly něco
jiného. "To se mi líbí."

S úsměvem jsem k němu napřáhla ruku. "Ahoj, jsem Della Sloane."

Rtů se mu dotkl pokřivený úsměv a vklouzl rukou do mojí. "Woods Kerrington. Rád
tě poznávám Dello."

Z jeho teplého doteku jsem se zachvěla, odtáhla jsem ruku a vstala. "Jdu se napít.
Rezervuj mi dnes večer tanec."

Přikývl. "O tom nepochybuj."

Na baru jsem se sešla s Bethy. Měla jsem v plánu hluboký uklidňující nádech
potom co jsem se od Woodse dostala dostatečně daleko, abych si tohle
promyslela. Ale místo toho se mi na ní podařilo usmát jako by se nic nedělo.

"Můžu se zeptat o čem bylo to potřásání rukou?" řekla Bethy, posadila se vedle mě
na barovou stoličku a objednala nám dva citrónové drinky.

"Začínáme od začátku. Tentokrát vím, že je zasnoubený a budeme kamarádi."

Bethy přikývla, ale viděla jsem jí v očích nevíru.

Barman naším směrem poslala dva žluté panáky.

"Věřím, že tomu věříš. Ale Woods Angelinu nechce. Tak se nediv, že jsem ohledne
tohohle přátelství skeptická, mám důvod."

Dokonce i Bethy věděla, že si Angelinu nechce vzít. Nechápala jsem to. Bylo by tak
hrozné nespojit svoje jméno s jejím?

"Prostě to vypadá jakoby obětoval svoje štěstí pro peníze a zisk. Nemyslím si, že to
skončí dobře."
Bethy do sebe kopla panáka a bříškem palce si ze spodního rtu setřela kapku.
"Bude to katastrofa. On na tom bude mizerně. Ale myslí si, že tohle je přesně to co
od života chce. Nikdo ho nepřesvědčí o opaku. V jejich světě jsou peníze a moc to
co dělají. Proto Tripp utekl. Nechtěl tu hru hrát."

Tripp? Taky dostal tenhle druh ultimáta? Ale odešel. Utekl. Neobětoval svoje štěstí.
Žil. Nebyl zavřený v žádné kleci. Žádná klec ho nedusila. Nenáviděla jsem
představu, že Woods v jedné žil.

"Jen projíždím. Zatímco jsem tady si myslím, že můžeme být přátelé. Líbí se mi.
Chci ho poznat. Až si na něj jednou vzpomenu a budu na něj myslet, nechci, aby to
byl jen sex. Chci znát toho muže. Je to špatné?"

Bethy zvedla moje pití a podala mi ho. "Ne. Není. Teď, pij. Potřebuju, aby někdo
začal karaoke - a budeš to ty."

Zavrtěla jsem hlavou. "Ach ne. Já ne."

Bethy přikývla. "Ano, ty. Povídá se o tvých úžasných hlasových schopnostech. Je

na čase, abych je slyšela na vlastní uši. No tak, udělej to pro mě. Prosím."

Vzala jsem si panáka a rychle vypila kyselý nápoj.

 14. Kapitola
Woods

Když Della odešla Grant si sedl na její místo.

"Beru to tak, že jste to vy dva vyřešili," řekl Grant a položil si pivo na stůl.

"Jsme přátelé," odpověděl jsem. Nebyl jsem si moc jistý jak tohle bude fungovat,
ale ujistím se, aby to šlo.

"Přátelé," zopakoval Grant a přikývl hlavou jakoby souhlasil. Ačkoli výraz na jeho
obličeji byl spíš pobavený. "Tak s tím ti přeju hodně štěstí."

Ta poznámka mě vytočila, ale měl pravdu. Budu potřeboval všechno štěstí. Udržet
si v její přítomnosti jasnou hlavu bude těžký.

"Díky."

Grant se zasmál. "Vypadá to jako by sis myslel, že je to nemožný stejně jako já."

Chystal jsem se odpovědět, když Bethy vyšla na pódium. "Je čas na trochu
karaoke. Teď když už máte všichni pití zdarma, můžete za svoje drinky zazpívat.
Bez obav, zatím vás nebudu nutit sem nahoru. Ještě máte před sebou celou
písničku, aby jste mohli pít dokud vám zpívání nebude znít jako dobrý nápad. Tady
Della souhlasila, že zazpívá jako první, protože ona nemusí pít, aby zněla
nářezově."

Přesunul jsem oči k Delle, která se na Bethy dívala jakoby chtěla zalézt pod stůl.
Chtěl jsem jí z tohohle jít zachránit, ale byl jsem si sakra jistej, že zpívat nebudu.
Nikdy bych to nevymazal z paměti.

"Postarám se o to," řekl Grant a vyskočil. Sledoval jsem ho nakráčet k Delle a říct jí
něco, z čeho se na něj rozzářila. Debilní hajzl. Co to dělá?

Della vklouzla rukou do jeho a vyšli na jeviště společně. On s ní bude zpívat.

Nezpíval před publikem od střední.

Delle se zdá se ulevilo, že tam nahoře nebude sama.

Na obrazovce se objevil text písničky "Picture" od Sheryl Crow a Kid Rocka. Bude
zpívat Kidovo písničku. Žádný překvapení; vždycky rád zpíval písničky Kid Rocka.

Z repráků začala znít známá hudba. Grantů v hlas se k ní připojil a já si dovolil

sledovat Dellu. Byla jeho zpěvem ohromená. Stejně jako většina lidí. Dokud
neslyšeli zpívat Rushe Finlaye. Rush a Grant byli kdysi na krátkých pár let nevlastní
bratři. Ale bylo to dost na to, aby to mezi nimi vytvořilo pouto. Nikdy jsem
nepochopil proč už Rush nezpíval, protože když byl mladší, přitahovalo to za ním
holky na míle daleko. Možná to byl fakt, že nechtěl být jako jeho otec. Nechtěl s
ním být srovnávaný. Rushův táta byl slavný bubeník ze Slack Demon.

Ale Grantovi nevadilo využívat svých vokálních schopností, aby přilákal holky.

Della začala svou část písně a místnost ztichla. Byla úžasná. Byl jsem naprosto
ochromený, když otevřela ústa, aby zpívala na Delamarově plese. Tohle byla jedna
z věcí, o které jsem chtěl vědět víc. Musela zpívat už hodně dlouho.

"Řeknu ti to na rovinu. Zkusím to na ní. Ty sis svojí prdel zasnoubil. Takže můžeš
bejt celej nasranej, ale pořád to s ní zkusím. Je sexy a naprosto stojí za nakopání
zadku," informoval mě Thad. Zíral jsem na něj, když si sedl naproti mně, pokrčil
rameny a pak se znovu podíval na jeviště.

Byla příliš chytrá než, aby se s ním zapletla. Nebyl její typ. "Pokud dneska v noci
neskončí v Grantovo posteli. Vypadá připravený se k ní nastěhovat."

Sledoval jsem Granta, když dokončili písničku a on si jí přitáhl a objal. Ruce se mi

sevřeli v pěsti. Co to dělá?

"Kámo, vypadáš, že potřebuješ připomenout tvoje pitomý zasnoubení," řekl Thad a

znovu vstal.

Della položila ruce na Granovo paže trochu moc uvolněně a dlouho. Odvrátila
pohled od Grantovi tváře a očima našla mě. Okamžitě spustila ruce a ustoupila od
něj než mu věnovala poslední úsměv. Pak se otočila a odešla z pódia.

Sledoval jsem jí jak si razí cestu davem. Mířila k zadní chodbě vedoucí na toalety.
Moc jsem o tom nepřemýšlel. Prostě jsem to nechal plynout. Vstal jsem a
následoval jí.

Než jsem se tam dostal už zmizela v koupelně, takže jsem čekal. Nebyl jsem si jistý
co budu dělat. Právě jsme souhlasili, že budeme přátelé, takže zatlačit jí zpátky do
jedné kabinky na toaletách a vzít si jí znovu opřenou o zeď, nebyl dobrý nápad.
Myslím, že už byl nebyla tak ochotná. Což mě v krku pálilo jako kyselina. Měl jsem
jí. Mohl jsem mít víc.

Zírajíc na dveře jsem se rozhodl, že je tohle špatný krok. Další chyba. Neměl bych
být tady vzadu. Chtěl jsem Dellu poznat a tohle nebyl způsob jak na to. Odehnala
by mě pryč, kdybych se o něco pokusil.

Pochodoval jsem zpátky chodbou pryč od pokušení.

"Woodsi?" zastavil mě Dellin hlas. Nemohl jsem se tam vrátit. Ohlédl jsem se na ní
přes rameno.

"Ahoj. Tam nahoře jsi byla skvělá. Sheryl Crow se zpívá těžko."
Začervenala se. "Děkuju. Byla to zábava. Byla jsem nervózní, když mě o to Bethy
požádala, ale jsem ráda, že jsem to udělala."

"Taky jsem rád, žes to udělala."

Šla směrem ke mně. "Co kdybychom si teď zatancovali?"

Chtěl jsem s ní tancovat. Chtěl jsem tu vzpomínku. Tu zkušenost. Natáhl jsem k ní

ruku a ona do ní vložila svojí. Díval jsem se dolů na její malou ruku a měl jsem pocit
jakoby se mi roztahovala hruď. Napětí, které mě obklopovalo jen vzrostlo, když
jsem sevřel dlaň kolem její a vedl jí na taneční parket.

Cítil jsem na sobě pohledy, ale zrovna teď mi mohli políbit. Mohli se dívat. Mohli mě
soudit. Tohle jsem chtěl a dokud neřeknu svoje "Ano" budu trávit čas poznáváním
Delly. Pokud ne, litoval bych toho po zbytek života.

Jimmy se chopil mikrofonu a zrovna začal zpívat "Wanted" od Huntera Hayese. Byl
jsem vděčný za pomalejší písničku. Znamenalo to, že jí budu moct přitáhnout blíž.

Della mi sklouzla rukama nahoru po pažích a položila si je tam. Nevklouzla mi jimi

za krk a nepřitiskla se ke mně blíž.

"Hezky voníš," řekla tiše. Skoro mi to uniklo jak tiše mluvila.

"Ne tak dobře jako ty, to mi věř," odpověděl jsem a ona se napjala, když jsem jí
sevřel pevněji v pase. "Je to pravda, Dello. Už předtím jsem ti řekl, že neuvěřitelně
voníš. Nenapínej se celá jen protože jsem upřímný."

Trochu se uvolnila. "Dobře. Máš pravdu. Ničemu neškodí, když si myslíš, že tvoji
přátelé hezky voní." Škádlivý tón v jejím hlase byl roztomilý.

"Existuje pravidlo, které říká, že jelikož jsme kamarádi nemůžeš mě obejmou kolem
krku?"

Della se na chvíli pozastavila, pak sklouzla rukama vzhůru a přes moje ramena.
Tam je nechala položené. "Nejsem dost vysoká na to, abych je dala výš. Ani v
těchhle botách ne."

"Tohle je dobrý," ujistil jsem jí a přitáhl jí blíž. "Odkud jsi, Dello Sloane?"

Zasmála se. "Pro tuhle informaci ses mohl jednoduše podívat na pracovní
přihlášku, kterou jsi mě nechal vyplnit."

Měla pravdu, mohl jsem. "Ale chci to slyšet od tebe. Nechci pročítat tvojí složku."

Della naklonila hlavu ke straně a chvíli si mě prohlížela. "Macon, Georgia."

Hádal bych, že to bude Alabama nebo Georgia. Měla silný přízvuk. "Máš bratry
nebo sestry?"

Přes obličej jí přeletěl melancholický výraz a zavrtěla hlavou. "Ne." Tohle

jednoduché ne znělo jako něco mnohem víc. Něco mi neříkala.

"Nepřijdeš mi jako jedináček. Tvoje volba bezstarostného cestování po světě mi

sedí spíš na někoho z velké rodiny."

Della se usmála, ale byl to úsměv který skrýval mnohá tajemství. Uvažoval jsem
jestli tyhle tajemství někdy odhalím.

"Nejsem bezstarostná. Ani trošku. Ale chci být. Doufám, že jednoho dne budu vědět
jaký je to pocit. Právě teď se snažím najít sama sebe. Ty víš co od života chceš, já
ne. Nemám tušení."

Co jsem chtěl od života? Vím to? Bylo to vůbec ještě stejné? "Vím toho míň než si
myslíš."

Ušklíbla se. "Je to tak?"

Líbat tyhle sexy malý rty bylo lákavý. Ach, tak lákavý. "Kdy máš narozeniny?" zeptal
jsem se místo odpovědi na její otázku.

Della si povzdychla a odvrátila ode mě pohled. "Šestého dubna. Kdy ty?"

"Desátého prosince. Jaká je tvoje oblíbená barva?"

Zasmála se. "Modrá. Světle modrá. Jaká tvoje?"

"Před měsícem bych řekl červená, ale změnil jsem názor. Teď mám taky rád
modrou."

"Proč?" nadzvedla obočí a podívala se na mě.

Nehodlal jsem jí říct, že je to protože má modré oči. Znovu by se celá napjala. "Kluk
může změnit názor. Smím mít rád modrou." Nedal jsem jí čas o tom přemýšlet.
"Kdo byl tvůj učitel v první třídě?" zeptal jsem se rychle, abych jí rozptýlil. Její oči se
zdály téměř skleněné. Řekl jsem něco špatně? Došlo jí proč jsem řekl, že je moje
oblíbená barva modrá?

"Potřebuju drink," řekla s nejistým, nervózním úsměvem, pak ode mě vyrazila pryč.

Jak jsem jí mohl rozrušit otázkou o učiteli v první třídě? Hluboko v očích měla něco,
co vyprávělo příběh, o kterém jsem se bál, že se ho nikdy nedozvím.
 15. Kapitola
Della

Byla to snadná otázka. Milá, opravu, že se vůbec zajímal. Staral se vůbec někdy
někdo ohledně mě o tak triviální věci? Ještě nikdy předtím se mě nikdo na tak
osobní nevinnou otázku nezeptal. Ale on se zeptal na mého učitele a vše co jsem
viděla byla moje matka.

Seď tu, Dello. Nedívej se ven z okna. Musíš udělat tohle zadání. Abys byla chytrá,
musíš číst Shakespeara. On ti bude připomínat jak nebezpečný je svět tam venku.

Potřásla jsem hlavou, abych odehnala vzpomínky. Tady se mi to nesmělo stát. Ne

teď.

Venku je tma, Dello. Ve tmě se stávají zlé věci. Zamkni si okna a dveře a zůstaň
pevně zachumlaná. Příšera pod tvojí postelí uslyší, když vstaneš.

Ne mami. Jdi pryč.

"Dello, nechoď dnes v noci zase ven. Tam venku na tebe čeká zlo. Zůstaň semnou.
Tvůj bratr si o tebe dělá starosti. Nechce, aby ti něco ublížilo. Zůstaň v bezpečí ve
své posteli."

"Dello, jsi v pořádku?" Silné paže mě přitahovaly blíž. Ochotně jsem šla.
Potřebovala jsem se od ní dostat pryč. Nechtěla jsem na tu noc vzpomínat. A
věděla jsem, že se to stane pokud ve svojí hlavě zůstanu příliš dlouho.

"Mám jí. Pozor." Woodsův hlas mnou vyslal teplo. Začínala jsem se osvobozovat od
vzpomínek. Tentokrát si mě nevezmou.

Na tváři jsem ucítila chladný noční vzduch a uvědomila jsem si, že mě nese.
Zhluboka jsem se nadechla a napětí v hrudi zmizelo. Woods mě z toho dostal.
Nezůstala jsem na vzpomínání sama.

Několikrát jsem zamrkala a oči se mi začaly zase soustředit. Temnota byla pryč.

Woods si sedl na lavičku na plážovém molu a držel si mě pevně na klíně. "Jsi

zpátky," řekl jednoduše.

Přikývla jsem. Nebyla jsem si jistá co říct. Nechtěla jsem mu vysvětlovat co se

právě stalo.

"Dobře," řekl jen a volnou rukou mi odhrnul vlasy z obličeje. Druhou si mě pořád
držel přitisknutou k hrudi.

"Děkuju."

Woods měl rty sevřené v přísné lince. Dělal si starosti. Vyděsila jsem ho. Chtěla
jsem se posadit, ale chytil mě pevněji. "Nebudeš vstávat dokud mi něco neřekneš."

Sevřel se mi žaludek. Kromě Braden jsem nikdy nikomu nic neřekla a ona věděla
proč. Nemohla jsem to říct Woodsovi. Nemluvila jsem o tom.

"Nemusíš mi říkat proč se tohle právě stalo. Ale stává se to často?"

Tohle byla nefér otázka. Říct mu pravdu aniž bych mu řekla o svojí minulosti
znamenalo, že si bude myslet, že jsem blázen. Možná jsem byla. Tím si zatím
nikdo nebyl jistý. Mohla jsem být…ona blázen byla. Mohla jsem být taky. Toho jsem
se bála nejvíc, že mi jednoho dne taky přeskočí. Přesně jako jí. Chtěla jsem žít
život, protože pokud tenhle den jednou přijde, chtěla jsem alespoň jednou žít.

"Spouští to určité věci," řekla jsem mu a pohnula se, abych se mu znovu dostala z
náručí. Tentokrát mě pustil. Byla jsem vděčná a zároveň jsem si přála, aby bojoval
a mohl mě držet déle. Protože potom co jsem měla tyhle epizody jsem potřebovala
něčí náklonnost. Pomáhalo mi to rychleji se zotavit.

"Spustil jsem to?" zeptal se.

Pokrčila jsem rameny a místo na něj jsem se dívala na záliv. Spustila to jeho
otázka. Ačkoli jsem neměla v plánu mu to říct.

Pár minut jsme tam tiše seděli. Věděla jsem, že mu hlavou proudí všechny
možnosti a žádná z nich není přesná.

"Chci tě poznat, Dello. Nechci se přestat ptát na otázky. Příště se by ses možná
mohla ty ptát mě na věci, které ti nevadí, když se na ně budu ptát já. Tímhle
způsobem se nezeptám na nic špatného."

Chtěl mě poznat. V hrudi jsem měla pocit jakoby měla prasknout. V očích mě pálily
slzy a já je mrkáním zahnala. Teď jsem před ním nemohla brečet. "Dobře,"
odpověděla jsem chraplavě.

Woods natáhl ruku, přikryl s ní mou a pevně jí držel. Nedíval se na mě. Díval se
přímo před sebe na vlny narážející na pláž. Když se jeho prsty propletly s mými,
nechala jsem ho. Tenhle jednoduchý dotek byl vše co jsem potřebovala. Být tu s
ním zahnalo všechnu temnotu. Všechna bolest a smutek byli zapomenuty. Byla
jsem v pořádku. Byl to dobrý pocit.
"Woodsi? Je v pohodě?" zavolal Bethyn hlas a oba jsme se otočili, abychom se na
ní podívali jak vyšla z klubu směrem k nám.

"Myslí si, žes toho moc vypila," řekl vedle mě tiše Woods. Zapomněla jsem na to co
si o mě myslí všichni ostatní.

"Jsem v pořádku," řekla jsem jí, když k nám došla.

"Ach, díky bohu. Je mi jasný, že se ti udělalo zle s toho citrónového pití co jsem ti
objednávala. Jsou těžký, když na něj nejsi zvyklá."

"Jen se přehřála. V kombinaci s alkoholem. Chladný vzduch jí dá dohromady,"

vysvětlil za mě Woods.

Bethy se po celé tváři odrážela úleva. "Díky, Woodsi. Zůstanu tu s ní jestli se chceš
vrátit dovnitř."

Woodsova ruka se kolem mojí sevřela pevněji. "Ne, je mi tu fajn. Taky potřebuju
oddych."

Bethy vypadala ustaraně, ale nakonec přikývla a šla zpátky dovnitř.

Jakmile byla pryč, podívala jsem se na Woodse. Pozoroval mě.

"Díky za tvojí pomoc. Kdybys nezakročil mohlo to být opravdu hodně trapný."

Do Woodsova zamračení se vrývaly obavy. "Jsem rád, že jsem tam byl. Co mě

trápí je skutečnost, že cestuješ úplně sama. Co se stane, když jsi sama tohle …
tohle se stane. Kdo ti pak pomáhá?"

Nikdo. Podařilo se mi říct, "Normálně se dostanu pryč než to udeří příliš silně a
musím se s tím vyrovnat."

Woods si přitáhl mojí ruku blíž na nohu a místo toho, aby řekl víc, nebo se semnou
hádal o tom jak je to špatný nápad, odvrátil pozornost zpátky k tmavé vodě.
 16. Kapitola
Woods

"Musíš se vrátit na Jacovu párty a myslím, že já se vrátím domů. Jsem unavená."

Dellin tichý hlas mi prolomil tok myšlenek.

Chtěl jsem jí tu udržet u sebe, abych na ní mohl dohlédnout a ujistit se, že je v

pořádku. Ale věděl jsem, že to není možné.

"Odvezu tě. Později ti s Grantem dovezeme domů auto." Dnes v noci jí nenechám
jet zpátky domů samotnou. Pro svojí vlastní příčetnost jsem jí potřeboval vidět
bezpečně uvnitř.

"To nemusíš. Jsem v pohodě. Opravdu jsem," hádala se, pustila mojí ruku a vstala.

Ona možná byla v pohodě, ale já ne. "Odvezu je," zopakoval jsem a postavil se
před ní. "Prosím. Celou noc si budu dělat starosti, pokud mi to nedovolíš."

Jejích růžových rtů dotkl úsměv a přikývla. "Dobře. Děkuju ti."

Položil jsem jí ruku na kříž, protože jsem se jí potřeboval nějak dotýkat. To spojení
mi připomínalo, že je teď v pořádku. Dovedl jsem jí k autu a pomohl jí na místo
spolujezdce. Vzpomínka na to jak jsem jí tam jednou hodil, posloužila jen k tomu,
že jsem cítil ještě větší nutkání udržet jí v bezpečí.
Nebyla moje a nikdy nebude, ale tím se nic nezměnilo na tom co jsem cítil. Byl
jsem jí posedlý. Chtěl jsem její bezpečí a štěstí. Dnešní noc mě zasraně vyděsila.
Něco s Dellou nebylo dobře. Touha to pro ní napravit byla silná a nemožná
ignorovat. Co se jí mohlo stát, že jí to takhle vytrhlo? Naprosto nereagovala. Jakoby
zmizela.

Jakmile jsem byl uvnitř auta, podíval jsem se na ní, abych se ujistil, že je
připoutaná. To jak jsem jí dnes viděl mě bude pronásledovat. Nebyl jsem si jistý jak
se po tomhle mám posunout vpřed.
"Díky za tvojí dnešní pomoc. Doufám, že jsem tě moc nevystrašila," řekla Della a
podívala se na mě.

Potřeboval jsem odpovědět, ale co jsem měl říct? Nemáš zač a kompletně jsi mi
vyjebala s mozkem? To jsem říct nemohl, ale něco jsem ze sebe dostat potřeboval.

"Vždycky ti rád pomůžu, ale nebudu ti lhát. Po dnešní noci mám strach. Nechci tě
vysadit a nechat tě samotnou v tom zatraceným bytě. Chci tě vzít k sobě domů a
postarat se o tebe."

Rychle jsem se po ní podíval, než jsem obrátil pohled zpátky na silnici. Nervózně
se kousala do spodního rtu. Chvíli mlčela. Čekal jsem až něco řekne. Cokoliv. Ale
zůstala zticha. Snažil jsem se na to nemyslet a ukázalo se to nemožný. Nikdy už
nedostanu obraz jejího obličeje z hlavy.
"Musím se naučit žít sama. Žít bez pomoci. Proto jsem na téhle cestě. Potřebuju
najít sama sebe a uspořádat si život …" hlas se jí vytratil než to dokončila.

Kdo jí řekl, že musí přijít na to jak se s tímhle vypořádat sama a co se jí kurva stalo,
že byla taková?
Natáhl jsem se a chytil jí za ruku. "Zavolej mi. Kdykoliv. Pokud budeš někoho
potřebovat, zavolej mi."

Přikývla. Otočila ruku v mojí dlani a stiskla jí. "Děkuju ti."

Zajel jsem před Trippovo byt a přál jsem si, abych to vzal delší cestou. Della vytáhla
ruku z mojí a otevřela dveře.

"Tancování bylo zábava," řekla než vystoupila z auta a zavřela za sebou dveře.
Čekal jsem dokud jsem jí nevyděl bezpečně v domě než jsem odjel.

****

Matka mi dnes ráno volala už třikrát. Musel jsem jí slíbit, že v neděli přijdu do jejich
letního domu na oběd s Greystonovými a zdálo se, že nevěří, že se ukážu. Když mi
v kapse začal vyzvánět mobil, chystal jsem se ho ignorovat. Byl jsem na svojí
zasraný cestě do jejich domu na pláži. Potřebovala krucinál přibrzdit.

Napadl mě fakt, že by to mohla být Della a vytáhl jsem telefon ven. Na obrazovce
svítilo Jacovo číslo.

"Ahoj."

"Kde jsi?"

"Jedu na oběd k rodičům do domu na pláži. Proč?"

"Protože jsem přišel do tvojí kanceláře a ty tam nejsi. Napadlo mě jestli třeba
nemáš v plánu kolečko golfu."

"Ne. Dneska ne."

Jace si odkašlal a já věděl, že je tu něco víc co mi chce říct. Nešlo tu jen o hraní
golfu.

"Já, ehm, právě jsem mluvil s Trippem. Je na cestě domů. Myslím, že je to kvůli ní."

Ona byla Della. Do prdele.

"Dobře," odpověděl jsem, nejistý co chtěl, abych řekl.

"Oba zůstávají v jeho bytě."

Na to jsem nepomyslel. Della sdílející byt s Trippem? Sakra ne.

"Nemyslím si, že jsem s tím v pohodě," řekl jsem skrz zatnuté zuby.

Jace si ztěžka povzdychl. "No tak. Kámo. Jsi zasnoubený. Nemůžeš jí mít. Jestli jí
chce Tripp, ty víš, že se o ní dobře postará. Jen vycouvej a dopřej mu jeho šanci.
Tohle ho možná přivádí domů."
Představa Dellina dokonalého, nahého těla, ležícího na posteli pro Trippa mě nutila
ho chtít popadnout a praštit s ním o zeď. Ona byla moje. Ne, nebyla. K čertu s tím
vším!

"Musím jít," zavrčel jsem než jsem zavěsil a praštil telefonem a dveře auta, zatímco
jsem frustrovaně zařval.
 17. Kapitola
Della

Obědová směna byla v neděli brutální. Myslela jsem si, že jen v Maconu, Georgia
chodí každá živá duše do kostela. Mýlila jsem se. Tohle byla jižanská věc. Přesně
ve 12:05 se otevřela stavidla a všechny stoly byly plné a u dveří čekali další.

Uvažovala jsem proč jsem nikdy předním nebyla přidělená na nedělní dopoledne.
Tohle to vysvětlovalo. Tohle bylo jen pro profíky. Opřela jsem se v kuchyni o zeď a
odhrnula si z obličeje uvolněné vlasy. Nějak se nám podařilo přežít. Poslední stůl
právě končil a zaplatil účet.

"Jediná dobrá věc na nedělích jsou dýžka," řekl s mrknutím Jimmy a vytáhl vez z
kapsy ruličku peněz.

"To byla šílenost," souhlasila jsem.

Jimmy se zasmál. "Jo. Dobrá věc je, že je po všem. Můžeš jít domů."

Domov. Trippův byt nebyl domov. A dneska jsem si nebyla jistá jestli tam zůstanu
ještě o něco déle. Doufala jsem, že moje dýžka budou opravdu dobrý, protože se
možná budu potřebovat sbalit a vyrazit na cestu. Tripp mi včera večer volal, aby mi
dal vědět, že míří domů na návštěvu. Nevěděla jsem jestli to znamená, že se teď
mám odstěhovat. Nebo jestli čeká, že se o byt podělíme.

Měla jsem sny a většinu nocí jsem se budila s křikem. Dělit se s Trippem o byt
neznělo jako nejlepší nápad. Ale ani opuštění Rosemary neznělo lákavě. Měla jsem
ráda Bethy a Jimmyho a měla jsem ráda …Woodse.

"Holka, přestaň se mračit. Máme padla," řekl Jimmy škádlivým hlasem, když
procházel kolem mě a hodil zástěru do koše na špinavé prádlo.

Podařilo se mi usmát a přikývnout. "Myslím, že si potřebuju zdřímnout," odpověděla

jsem a taky si sundala zástěru. Nepůjdu si pospat. Byla vysoká šance, že už tam
Tripp bude až přijdu domů. Pokud ne tak dnes později určitě.

"Já mám žhavý rande. Žádný čas na spaní. Uvidíme se zítra ráno," zavolal na
odchodu z kuchyně Jimmy.

Následovala jsem ho. Jakmile jsem byla venku z klubu, uvolnila jsem si vlasy z
drdolu a nechala je rozpuštěné. Bolela mě z toho hlava. Nebyla jsem zvyklá mít
vlasy tak pevně stažené dozadu.

Mojí pozornost přitáhlo zabouchnutí dveří od auta a já se otočila a uviděla na

rezervovaném místě stát Woodsovo auto. Jeho snoubenka rázně obešla auto
kolem kufru a z očí jí šlehaly plameny.
"Jen jedno jídlo, Woodsi. Opravdu? Nemůžeš hrát milého během jednoho jediného
jídla? Co to s tebou je? Jsem ti tak odporná, že se ke mně nemůžeš chovat
normálně ani před našimi rodiči?" její pronikavý hlas se nesl přes celé parkoviště.
Do tohohle mi nic nebylo, potřebovala jsem se dostat do auta a vypadnout. Ale
nemohla jsem. Oči jsem měla přilepené na Woodsovi, který právě vystoupil z auta.
Vypadal naštvaně.

"Dostala jsi cos chtěla. Ty i naši rodiče jste vyhráli. Já ustoupil a souhlasil s tím. Ale
nechci to. Nikdy to nebudu chtít." Woodsův znuděný hlas jsem sotva slyšela.
Kdybych se na něj tak nesoustředila možná bych jeho tvrdou odpověď neslyšela.

"Opravdu? Pak to mít nemusíš. Protože přesto jak moc chci, aby tahle věc mezi
námi fungovala a jak moc chci manžela, který bude přínosem pro jméno Greystone,
nechci žít s mužem, který mě nenávidí. Mám na něco lepšího. Jsem úžasný úlovek,
Woodsi Kerringtone. Nepotřebuju tě," vyštěkla. Tělo se jí chvělo vzteky.

Bylo mi jí líto. Měla pravdu. Tohle si nezaslouží žádná žena. Pokud vůbec něco,
chladný pohled v jeho očích vypadal otráveně.

"Máš pravdu. Omlouvám se. Jen jsem toho měl dnes v hlavě příliš. Neměl jsem se
u oběda tak chovat. Můj otec mě dokáže vytočit jako nikdo. Co jsem řekl a jak jsem
se choval nebylo kvůli tobě, ale kvůli němu."

Bolelo mě srdce. Záblesk smutku v jeho očích byl sice jen chvilkový, ale viděla
jsem ho. Chtěla jsem ho obejmout a ten smutek odehnat. Ale nemohla jsem. Nebyl
můj, abych ho objímala.

Na paži mu spočinula elegantní pěstěná ruka. Hněv, který jí jen před pár vteřinami
zmítal byl pryč. Uvolnila ramena a nakláněla se k němu. Její hlas už nebyl dost
hlasitý, aby se nesl přes parkoviště a neslyšela jsem co řekla. Viděla jsem jen přijetí
na Woodsově tváři, když přikývl. Její ruka se vyplazila kolem jeho a společně vešli
do klubu.

Otevřela jsem dveře od auta a hodně jsem se snažila nepřemýšlet o sexu na

usmířenou, který si nejspíš rozdají v jeho kanceláři. Nemohla jsem na to myslet a
zůstat v klidu. Moje přitažlivost k Woodsovi byly dveře, které jsem potřebovala
zavřít. Byl to jen kamarád. Hořká pachuť v ústech, kterou jsem cítila když jsem
vyjela pryč a zamířila k bytu, se jen zesílila. Věděla jsem jaké to je, když se vás
Woods dotýká.

Na místě vedle mě stál známý Harley-Davidson. Tripp byl tu. Musela jsem se
rozhodnout co budu dělat a to rychle. Možná mě požádá, abych odešla. Možná
nebudu mít na vybranou.

Šla jsem ke dveřím bytu a začala odemykat, když jsem se rozhodla, že bude
nejspíš lepší zaklepat. Už tu nebydlím sama.
Zaklepala jsem a čekala.

Tripp otevřel dveře skoro okamžitě a přátelský úsměv mu přešel v zamračení. "Máš
klíč. Proč klepeš?" zeptal se, ustoupila a pustil mě dovnitř.

"No, teď jsi doma. Přišlo mi divné k tobě vejít bez zaklepání," odpověděla jsem.
Tohle celý bylo divný. Potřebovala jsem odejít.

"To že jsem přijel domů na návštěvu nic nemění. Máš klíš, máš tu svoje věci a
můžeš odcházet a přicházet jak je ti libo. Vůbec se netrap tím, že jsem tu."

Takže chce, abych zůstala? To jsem nečekala. Ne tak úplně.

"Přemýšlím, že se možná sbalím a vyrazím na cestu. Tentokrát mám nejspíš dost

peněz, abych se dostala dál než jen do Dallasu."

Tripp naklonil hlavu ke straně a stáhl obočí jakoby si mě pozorně prohlížel.

"Odjíždíš protože jsem tady?"

Ano. "Ne," odpověděla jsem místo toho.

"Proč ti nevěřím?"

Protože jsem lhala. Pokrčila jsem rameny.

Tripp si povzdychl a zavřel dveře. "Pojď, modroočko. My dva si potřebujeme

promluvit a já to chci udělat zatímco budeme pít pivo a dívat se na záliv."

Následovala jsem ho chodbou do kuchyně. Zastavil a vzal z lednice dvě piva, pak
se otočil a jedno mi hodil. Naštěstí jsem ho chytila. Tripp kývl hlavou k
francouzským dveřím vedoucím na verandu s výhledem na vodu. Vyšla jsem ven
první.

"Sedni si," řekl za mnou Tripp. Teplo jeho těla bylo znepokojivé a já si šla rychle
sednout na jednu ze židlí u stolku.

Tripp se na mě ušklíbl jakoby mi četl myšlenky a posadil se na lehátko, natáhl si

nohy před sebe a opřel se. "Bože, tohle místo mi chybělo. Ne ti lidé tu, ale místo
samo."

To bylo divné. Zdálo se, že všem se po Trippovi stýská. Myslel jen svoje rodiče,
nebo se mu opravdu nestýskalo vůbec po nikom?

"Užíváš si to tu?" zeptal se a otočil hlavu, aby se na mě podíval.

"Ano. Je to hezký místo," odpověděla jsem po pravdě.

Usmál se. "Jo, to je."

"Proč jsi pak teda v Dallasu?" zeptala jsem se. Od všech ostatních jsem slyšela
proč odešel, ale neznala jsem celý příběh.

"Rodiče chtěli, abych byl někým, kým nejsem. Já chtěl svobodu. Takže jsem
odešel. Nemohl jsem tu zůstat volný."

Ale vrátil se.

"Nebudu tu dlouho. Potřeba cestovat a objevovat život mě zase dost brzo dostane.
V baru jsem dal výpověď. Jsem jsi jistý, že Jeff píchá nejnovější barmanku. Nemohl
jsem pro toho chlapa dál pracovat. Kromě toho mě už Dallas nudil."

Tohle byl jeho způsob jak mi říct, že můžu zůstat? Nebyla jsem si jistá jestli chci.
Neznal mě. A já opravdu neznala jeho. Pokud tu zůstanu dozví se toho o mě víc
než by chtěl.

"Stejně bych se měla odstěhovat. Užila jsem si to tu u tebe. Je tu opravdu hezky."

"Zase jsme zpátky u toho? Nepřišel jsem tě sem vyhnat na útěk. Nechci, abys
odešla. Alespoň zatím ne. Byla jsi tu jen pár týdnů. Užij si pobřeží o trochu dýl než
vyjedeš. Slibuju, že jsem dobrý spolubydlící. Nechrápu a nepuju mléko z krabice,
pokud teda není skoro prázdná a já ho dopiju."

Jeho škádlení jsem se usmála. Bylo na čase k němu být upřímná. Z tohohle se
nevylžu. Myslel by si, že ho nemám ráda a to jsem nemohl dovolit. Ne po tom jak
na mě byl hodný.

"Nechci odejít protože si myslím, že by jsi byl špatný spolubydlící," začala jsem a
odmlčela se. Co teď mám říct? Jak to mám vysvětlit aniž bych zněla jako blázen?

"Dobře. Takže tu pak není žádný problém," dokončil za mě. To nicméně nebyla
pravda.

"Jo, je. Já jsem problém. Není zrovna jednoduché semnou žít. Já … Já možná
nechrápu, ale mám zlé sny. Mohly by … Ne, oni tě vzbudí. Také mám problémy z
úzkostí. Dokážu to skrýt, ale pokud bychom spolu žili, nakonec by jsi mě viděl v tom
nehorším světle. Já, prostě nejsem…do bydlení semnou by se někdo jen tak
nepustil. Věř mi. Potřebuju být sama."

Tak, řekla jsem to. Mohl číst mezi řádky.

Tripp se posadil a položil nohy na zem. Sledovala jsem jak se naklonil dopředu,
položil si lokty na kolena a díval se na mě. nervózně jsem polkla. Nechtěla jsem v
tomhle odpovídat na otázky. Pokud mě přinutí moc vzpomínat, pak mu ukážu jak
přesně šílená jsem. V hlavě jsem začala počítat ovečky. Pomáhalo to zahnat
ostatní myšlenky.
"Pokud je to takhle, tak stejně nemůžeš žít sama. Jak se s těmahle sračkama máš
vyrovnávat sama? Nejsi," odmlčel se a pevně stiskl rty k sobě. Mohla jsem říct, že s
velkou péčí vybírá následující slova. "Mám své vlastní démony. Takové, které držím
pod zámkem. Ty a já jsme pár. Ani jeden z nás není připravený zůstat na jednom
místě a chceme objevovat svět. Myslím, že bychom mohli být opravdu dobří
přátelé. Proto jsem ti dal klíče od bytu a poslal tě sem. Kdo říká, že musíme
cestovat sami? Samota už mě unavuje. Proč to nezkusíme? Oba tu pár týdnů
zůstaneme a uvidíme jestli nám to spolu bude klapat."

Nechala jsem ta slova usadit. Na tohle byla těžká odpověď. Nečekala jsem to a
nebyla jsem si jistá co si myslet. Chtěla jsem cestovat společně? Sotva jsme se
znali.

Ale tak pokud budeme pár týdnů sdílet byt, poznáme se mnohem lépe a on si pak
bude velmi jistý, že se mýma sračkama zabývat nechce.

Nebudu si tohle rozmýšlet. "Dobře. Dohodnuto," odpověděla jsem.

Po tváři se mu pomalu rozšířil úsměv. To se všechno brzy změní. Nejspíš dnes v

noci.

"A taky varování. Jace je šťastný, že jsem doma. Dneska přijde sem a přivede
kámoše. Doufám, že je to v pořádku."

Věci tady kolem začnou nabírat na společenskosti. Potřebovala jsem si zvyknout.

 18. Kapitola
Woods

"Vítej doma, Trippe" párty nebylo zrovna něco, čeho jsem se chtěl účastnit. To byla
opravdu škoda. Měl jsem Trippa rád. Byl to kamarád. Moje hořkost z faktu, že byl
doma a zůstával v bytě s Dellou převládala nad vším ostatním.

Šel jsem jen proto, abych si s ní o tomhle mohl o samotě promluvit. Nechtěl jsem,
aby měla pocit, že tu musí zůstat pokud by se cítila nepříjemně. Dám jí plně
zařízený byt, kde by mohla zůstat pokud by chtěla. Nemusí být s Trippem.

Jednou jsem zaklepal a pak vešel dovnitř. Přes hluk by mě stejně nikdo neslyšel.

Bylo tu narváno. Hledal jsem v davu Dellu.

"Woodsi, už bylo kruci na čase, aby ses ukázal," zavolal Tripp přes muziku, která
otřásala bytem. Seděl u baru s Jacem, Bethy, Thadem a nějakou neznámou
holkou, která seděla Thadovi na klíně. Della v pokoji nikde nebyla. Sakra.

"Je zpátky," řekl jsem a přinutil se k úsměvu.

"Jen na návštěvu. Nezdržím se dlouho. Pokud ano, táta by se snažil mě narvat do

toho opičáckého obleku," vtipkoval. Ale ta slova byla na uklidnění moc pravdivá.
Věděl jsem jaký to je mít otcovi drápy zaryté hluboko do masa.

"Snažím se ho přesvědčit, aby zůstal. Ale vzal si do hlavy, že je tu jen na návštěvě

před dalším dobrodružstvím," řekl Jace. Věděl jsem, že se mi snaží uklidnit mysl
ohledně Trippovi přítomnosti. Bylo to jasné z tónu jeho hlasu. Právě teď jsem jen
chtěl najít Dellu.

"Kde je Della?" zeptal jsem se, neschopný dál předstírat jako bych tu nebyl kvůli ní.
Trippovo obočí vystřelilo nahoru a přimhouřil oči. Ignoroval jsem to a podíval se
přímo na Jace.

Jace obrátil oči v sloup a zavrtěl hlavou.

"Je ve svém pokoji. Proč?" odpověděl Tripp.

"Proč je v pokoji? Je v pořádku?" zeptal jsem se a podíval se do chodby, která

vedla ke dvěma ložnicím v bytě. Oboje dveře byly zavřené. Ve které je?

"Měla telefon a šla tam, aby slyšela. Tak znova, proč se staráš?" zeptal se Tripp.

Nehodlal jsem mu odpovídat. Nic mu do toho nebylo. Jen se tu stavil. Sám to řekl.

"Woods a Della se potkali, když tudy před pár měsíci projížděla. Oni ehm…oni
hmm…dali to do kupy. Teď jsou kamarádi. On je trochu ochranitelský," vysvětlil
Jace.

"Jsi zasnoubený," řekl Tripp jako bych to potřeboval připomenout.

Zaměřil jsem na něj pohled. "Nebyl jsem, když jsme se s Dellou seznámili. A
nezastaví mě to, abych se o ní staral. Potřebuju se ujistit, že je v pořádku," řekl
jsem než jsem se vydal přes pokoj k chodbě.

Otevřel jsem první dveře a světla byla zhasnutá. Zavřel jsem a otevřel další. Della
seděla na posteli se zkříženýma nohama a telefonem přitisknutým k uchu. Zvedla
oči, setkala se s mými a vytřeštila je překvapením.

Byla v pořádku a já mohl zabouchnout dveře a jít pryč. Ale neudělal jsem to. Vešel
jsem dovnitř a zavřel za sebou.

"Ehm, jo. Musím jít. Zavolám ti později," řekla Della do telefonu, zatímco mě
ostražitě sledovala. "Jsem v pohodě. Jen někdo vešel do pokoje a já nechci být
hrubá. Dobře. Jo. Taky tě mám ráda. Čau."

Stiskla tlačítko na telefonu a pomalu si ho položila do klína. "Woodsi?" Zbytek

otázky byl ponechán otevřený.

"Nebyla jsi tam venku," kývl jsem hlavou ke dveřím. "Chtěl jsem tě zkontrolovat."

Po tváři jí přelétlo porozumění a věnovala mi malý úsměv, ze kterého se mi stáhl

hrudník. "Děkuju, ale víš, že se o mě nemusíš bát. Jsem v pohodě. Opravdu."

Nebyla v pohodě. Nebyl jsem si jistý jestli někdy byla. Přešel jsem pokoj a sedl si
vedle ní na postel.

"Chtěl jsem se na tebe přijít podívat už od páteční noci. Víš, že mi můžeš zavolat,
kdybys mě potřebovala."

Jen o centimetr otočila hlavu, abych se mi mohla podívat do očí. "Tenhle víkend jsi
byl zaneprázdnění svojí snoubenkou. Neměl jsi čas dělat si starosti o mě."

Byl jsem s Angelinou jen dnes na obědě. "Sotva jsem Angelinu o víkendu viděl,"
odpověděl jsem a nenáviděl jsem, že musím před Dellou říct její jméno. Zdálo se to
špatné. Della sklopila pohled ke svým rukám. "Viděla jsem vás dva, když jsem dnes
odcházela z práce." Víc neřekla. Přemýšlel jsem o dnešním katastrofickém obědě s
našimi rodiči a hádce, kterou jsme měli cestou do klubu. Potom jsem se omluvil,
protože Angelina měla pravdu. Oba jsem nás mučil tím jaký jsem kretén.

"Měli jsme společný oběd," vysvětlil jsem. Nebyl jsem se jistý proč mám potřebu to
vysvětlovat, ale dělal jsem to.

"Pohádali jste se a usmířili se. Nechápu jak můžeš být kdy šťastný, Woodsi." Její
upřímná odpověď způsobila, že mě stažený hrudník začal bolet.

"Ani já ne."

"Nemůžu si už dovolit zajímat se o tebe. Mám strach z toho co k tobě cítím a nechci
se spálit."

Těžce se mi dýchalo. Jemná prosba v jejím hlase mě zničí.

"Nikdy bych ti neublížil," přísahal jsem. Nikdy bych jí nemohl ublížit. Chtěl jsem jí
jen chránit.

"Ale ubližuješ. Pokaždé když tě s ní vidím tak to bolí. Není to tvoje vina. Je moje.
Starám se až moc, příliš rychle. A páteční noc nepomohla. Jen tím o tebe mám
větší zájem."

Sotva jsme měli šanci být přátelé. A už mezi nás dává prostor. Nemohl jsem jí to
nechat udělat. Potřeboval jsem jí. Právě teď byla jediným světlým místem v mém
životě.

"A co s naším přátelstvím?" zeptal jsem se.

Pokrčila rameny a pak si v klíně stiskla ruce k sobě. "Nevím. Nemyslím si, že můžu.
Když jsi…když jsi milý a starostlivý jako tehdy v noci…nikdo se ke mně nikdy takhle
nechoval. Alespoň ne kluk. Zdá se, že nedokážu ovládat emoce."

Kurva. Nemohl jsem tohle ztratit…tuhle věc mezi námi, ale také jsem nechtěl, aby
byla raněná. Udělám všechno, abych tomu zabránil.

"Chci tu pro tebe být, když někoho potřebuješ. Prosím, neodháněj mě."

Della se smutně zasmála. "To je právě ono. Nemůžeš tu pro mě být, když někoho
potřebuju. Pokaždé mě z toho o trochu víc bolí srdce. Brzy odjedu. Prostě si
udržíme odstup dokud nepůjdu."

K čertu ne. Chystal jsem je jí to říct, když se otevřely dveře a do pokoje vešel Tripp.

"Jsi v pohodě?" zeptal se Delly aniž by se podíval mým směrem. Nelíbil se mi

způsob jak se na ní díval. Starostlivost v jeho očích mě štvala.

"Zrovna jsme se bavili o mém brzkém odchodu," odpověděla, aniž by se na něj

podívala.

"Neodcházíš," hádal jsem se. Jestli chtěla mít tuhle konverzaci před Trippem, tak jí
tu kruva budeme mít.

"Nemůžu tu zůstat," odpověděla.

"Ano, můžeš."

"Ona nechce, Woodsi. A proč tak tlačíš na to, abys jí o tom přesvědčil?" řekl Tripp a
udělal další krok Delliným směrem.

"Nepleť se kruva do toho, Trippe. Nic o ní nevíš." Della vstala a zvedla ruce, aby
mě zarazila než řeknu víc. "Stačí."

Vzhlédl jsem k ní a z bolesti v jejích očích jsem se otřásl. Měl jsem rád, když
poblikávaly smíchem. Ne takhle.

"Potřebuješ couvnout a zapřemýšlet o týhle kravině, co děláš. Woods, kterýho si

pamatuju nebyl necitlivej debil. Della si tohle nezaslouží. Jsi zasnoubený. Cokoliv k
Delle cítíš musí skončit. Za pár týdnu semnou odjíždí. Budeme cestovat společně.
Proč to nenecháš být, co?"

Odchází s ním? V hlavě mi bušilo odmítnutí uvěřit, že Della odejde s Trippem. Ale
přesto tu stála a nic nepopírala. Jen vypadala smutně a ztrhaně. Srát na to. Nemohl
jsem si tohle dál dělat. Ona tu nezůstane. S Delou jsem neměl žádnou budoucnost.
A pokud si nevezmu Angelinu, nebudu mít budoucnost ani v otcově společnosti.
Tripp vklouzl Delle rukou kolem ramene a stiskl ho. To bylo vše co jsem dokázal
unést. Vstal jsem a vypochodoval z pokoje. Neohlédl jsem se. S nikým jsem se
nerozloučil. Prostě jsem odešel.
 19. Kapitola
Della

"To jsi mu neměl říkat," řekla jsem aniž bych se otočila a podívala se na Trippa.
Setřásla jsem jeho ruku z ramenou a přešla k oknu. Woods se tak trápil. Viděla
jsem mu na tváři nerozhodnost. Chtěla jsem, aby si vybral mě. Ale co by si vybral?
Nebyla jsem pro nikoho dobrá volba.

"Je zasnoubený. Nemá právo sem přijít a hrát si takhle s tvými city. Viděl jsem ti v
očích bolest. Ať se mezi vámi dvěma stalo cokoliv je to pořád tady a on to nenechá
být. Není to k tobě fér."

Možná to nebylo fér. Ale nebylo to fér ani k němu. Jeho volba byla provedená za
něj. Byl nešťastný a já to nesnesla. Chtěla jsem odejít a vědět, že je šťastný.

"Je to můj kamarád," odpověděla sjem. To byla na tomhle celém jediná pravda.

Tripp si ztěžka povzdychl. "Jo, je to i můj kamarád…nebo byl. Myslím, že teď

zvažuje mojí vraždu při první příležitosti, kterou dostane. Ale měl by tohle nechat za
sebou. Mohl si tě vybrat."

"Nejsem volba," odpověděla jsem.

Moje slova následovalo ticho. Stála jsem tam a dívala se na oceán. Stále jsem na
sobě cítila Trippův pohled. Přemýšlel o mých slovech. Nemohla jsem je vysvětlit.
Pochopí je velmi brzy.

"Ne všichni tě vidí stejným způsobem jako ty sama. Občas nás naše nedokonalosti
dělají speciálními."

Neodpověděla jsem. Protože v případě většiny lidí to byla pravda. Nicméně ne u

mě. Nebyly to moje nedokonalosti, které mi dělaly starosti. Byl to teror, který
převrátil všechno v mém životě naruby a odřízl mě od všech ostatních.

Místo řečení čehokoliv dalšího se za mnou tiše zavřely dveře. Nechával mě

samotnou. Dobře. Chtěla jsem být sama.

"Víš proč jsem tě sem poslal?" Trippův hlas mě vylekal a já se otočila. Seděl na
okraji postele. Neodešel. Zavrtěla jsem hlavou. Neměla jsem tušení proč. Sotva
jsme se znali.

"Protože jsi vypadala stejně ztraceně jako jsem se já cítil. Týdny jsem tě sledoval.
Je těžké se na tebe nedívat." Za rty mu zatahal křivý úsměv. "A zdálo se, že nevíš
kam patříš. Tak jako já. Co jsem nechat tenhle svět za sebou, jen jsem povlával ve
větru. Pokoušel jsem se být sám. Viděl jsem v tobě spřízněnou duši a poslal jsem
tě sem, abych si tě udržel dokud nebudu mít odvahu přijít a čelit tomuhle místu."
Odmlčel se a projel si rukou ve vlasech. "Plánoval jsem s tebou strávit čas a lépe tě
poznat. Ale na tohle jsem tak úplně připravený nebyl. Woods." Zavrtěl hlavou.
"Musela jsi jít a zaplést se s Woodsem. Ze všech lidí. S někým stejně tak
podělaným jako jsem byl jednou já. Problém je že on neuteče. Chce v životě tyhle
sračky, do kterých nás naši rodiče nutili. Stává se z něj zajebaná loutka. Máš na
něco lepšího než tohle, Dello."

Spolkla jsem nervózní uzel co se mi usadil v krku. Nebyla jsem si jistá co všechno
mi Tripp plánoval říct, ale už jsem nechtěla poslouchat. Měl pravdu. Woods nebyl
někdo na koho bych měla plýtvat časem a čekat. Ale zapomenout a posunout se od
něj dál se líp řeklo než udělalo.

"Dneska večer se jen potřebuju jít vyspat. Nedělám si s Woodsem žádné naděje
pokud je to to co myslíš. Spali jsme spolu. To je vše co mezi námi je."

Tripp vstal. "Dnešní večer mě mrzí."

Mě taky. Mrzelo mě hodně věcí. "To je dobrý. Jsem jen unavená."

Tripp jednou přikývl a odešel z pokoje. Sesunula jsem se na postel a zakryla si

obličej rukama. Teď jsem byla ještě víc ztracená než před třemi týdny.

****

"Byla jsi venku, Dello? Jak jsi mohla? Co musím udělat, abych ti nacpala do hlavy,
že venku nemáš co dělat? Je to tam nebezpečné."

Pronikavé pištění matčina hlasu nebylo nic proti spalující bolesti z koženého pásku,
kterým mě sekala přes nohy. Věděla jsem, že nesmím naříkat bolestí. Jen by jít o
víc rozzuřilo. Vždycky jí totálně vytočilo, když jsem se vyplížila z domu.

Podlomila se mi kolena, když se mi jemná kůže za koleny protrhla z nepřetržitých

ran kůží.

"Nemoci. Tam venku jsou nemoci co bys mohla zatáhnout do domů. Nejenže jsi
nezodpovědná, jsi sobecká," ječela a já byla ráda, že to utlumilo zvuk mých
výkřiků. Už jsem nebyla schopná je zadržovat. Bolest byla příliš velká. Občas jsem
uvažovala, proč se sem vůbec vracím. Proč neuteču? Utíkat dokud bych se od
tohohle neosvobodila. Od ní.

Ale nemohla jsem. Potřebovala mě. Nikdy nebudu volná. Nemohla jsem jí opustit.
Byla moje máma. Byla všechno co jsem měla.

"Myslíš na mě? NE! Myslíš na svého bratra? NE! Rozrušilo ho, že jsi opustila dům.
Jak můžeš?" Ječela, zatímco mi další švihnutí otevřelo kůži v zadu na nohách.
Začínala jsem si přát, abych já bylo to dítě, které je mrtvé, když bylo bití takhle zlé.
Bolest byla příliš.

Scéna se změnila a matka už se nade mnou dál netyčila se šílenou a vyděšenou

tváří, když mě bila. Místo toho neměla v očích žádný život a ležela v kaluži krve.
Začala jsem křičet.

"Šššš, Dello, je to dobrý. Mám tě. Šššš." Hlas byl vzdálený, ale slyšela jsem ho.
Obrazy matčiny smrti se pomalu vytrácely, čím víc jsem se soustředila na hlas.
Vzlyky byly moje. Poznala jsem je.

"To je ono. Jsi v pořádku. Jsem tady," řekl jemně hlas.

Otevřela jsem oči a zaměřila je. Uvědomila jsem si, že hlas byl Trippův. Strach v
jeho tváři řekl dost. Držel mě v náručí, houpal mě zepředu dozadu a říkal mi
utěšující slova. Nebyl připravený na to co právě viděl. Oči měl plné otázek.

"Omlouvám se," podařilo se mi zaskřehotat. Krk jsem měla rozedraný z křiku. Jako
vždy, když jsem se takhle vzbudila. Braden byla první osoba, která to semnou kdy
zažila. Můj psycholog říkal, že je to noční teror. Že se moje trauma projevuje během
spánku a moje obrana je uvolněná. Bohužel se s tím nedalo nic dělat. Když jsem
spala, matka vždycky přišla. A s ní přicházely i vzpomínky.

"Tiše," řekl, položil mi prst na pusu a zavrtěl hlavou. "Neomlouvej se. Tvoje omluvy
bych právě teď nezvládl."

Nic víc jsem neřekla. Odsunula jsem se mu z klína a vrátila se na stranu postele,
na které jsem spala. Tripp se nepohnul. Zůstal kde byl.

"Stává se ti to často?" zeptal se nakonec.

"Ano," odpověděla jsem. Protože se to dělo většinu nocí. Ale vždycky jsem se
vzbudila sama, když se mi vrátily vzpomínky na tu noc, kdy jsem našla mámu.

"A vypořádáváš se s tím sama, každou noc?" zeptal se.

Přikývla jsem.

"Kurva," zašeptal a vstal. "Dello, proč jsi sama? Neměla by jsi být sama! Jak se ti
sakra podařilo vydržet tak dlouho?" Protřel si dlaněmi oči a pak si frustrovaně přejel
rukama po vlasech. "To bylo šílený. Víš vůbec jak děsivá tahle kravina je? Bože,
Dello, nemůžeš zůstat sama."

Vytáhla jsem si deku k bradě a opřela si hlavu o posel. Tohle byl okamžik, kdy si
Tripp uvědomil, že cestovat semnou bylo mnohem víc než očekával. Já už tohle
věděla a byla to jen otázka času.

"Jsem v pohodě. Že je někdo semnou nepomůže, aby sny odešly. Mám je tak jako
tak. Ráno odejdu."

Tripp zavrtěl hlavou a přešel si sednout přede mě. "Ty ráno nikam nejdeš. Ať se ti
hlavou honí cokoliv, mýlíš se. Tohle pro mě dohodu neruší, Dello. Jen jsem na to
nebyl připravený."

Nebyla jsem si jistá zda mu věřím, ale stejně jsem přikývla.

"Ráno tě vezmu na golf. Pak jsi spolu dáme oběd. Je na čase, abychom se my dva
lépe poznali."
 20. Kapitola
Woods

Nemohl jsem spát. Celou noc jsem seděl na balkóně a zíral na vlny, zatímco jsem
čelil několika faktům. První z nich byl, že v manželství s Angelinou nebudu nikdy
šťastný a ani ona ne. A druhý, že se budu muset vzdát svého snu o převzetí
Kerrington Club. Otec mi neodpustí nesplnění svých rozkazů a odvolání svatby s
Greystone. A pak důvod proč jsem se vůbec donutil čelit pravdě - Della. Chtěl jsem
jí. Možná to nebylo navždy, ale ať jsem s ní měl vyměřený jakýkoliv čas, chtěl jsem
jí. Nemohl jsem na ní dál myslet a mučit se představou, že jí nikdy nebudu mít.

Moje budoucnost bude naprosto vykolejená, protože se mi Della Sloane dostala

pod kůži a já jí musel mít. Už jsem to nemohl ignorovat. S ní to nebyl jen sex. To
bylo na začátku, ale teď ne. Dostal jsem se k ní dost blízko, abych viděl hlouběji.
Věděl jsem, že byla nesobecká a ohleduplná. Nic ode mě nečekala a byla šťastná
jen z toho, že je naživu. Byla raněná, ale pořád tvrdě bojovala, aby to překonala.
Žádný uvzlykaný příběh. Bylo to všechno součástí jejího krásného balení. Znal
jsem někdy takhle holku?

Úleva, která přišla s přijetím, že se nevzdám něčeho co klidně mohlo být nejlepší
věc jakou jsem v životě našel, abych splnil otcovi příkazy, byla neuvěřitelná. Mohl
jsem se s lehkostí nadechnout.
Zvedl jsem telefon a požádal Angelinu, aby za mnou v jedenáct přišla. To by jí mělo
dát čas se vyspat a obléknout. Až bude po všem, půjdu najít Dellu, padnu na
kolena a budu jí prosit pokud budu muset.

Nechat jí včera večer s Trippem byla facka do tváře, kterou jsem potřeboval. Tahle
fraška s Angelinou byla směšná. Ona to věděla taky. Oba jsme tak prahli převzít
místa v otcových firmách, která nám právoplatně patřila, že jsme byli ochotní vzdát
se lásky.

I kdyby mi do života nevkročila Della a nedonutila mě odejít od otcových

požadavků, nebyl bych schopný projít uličkou a říct 'Ano'.

****

Ozvalo se krátké zaklepání na moje dveře než je Angelina otevřela a vešla dovnitř.
Dlouhé blond vlasy měla vyčesané nahoru s kudrnami kaskádovitě spadajícími z
vrchu. Její krátké, fialové šaty byly nepomačkané a já bych se klidně vsadil, že
ladící boty stály víc než průměrný člověk vydělal za půl roku. Diamantový prsten na
její levé ruce se mi vysmíval, když se od něj odrazilo slunce proudící dovnitř oknem
a tančilo po místnosti. Byl stejně tak naleštěný a uhlazený jako žena, kterou zdobil.
Angelina byla vždycky elegantní a krásná. Vychovaná jako pěšák svého otce. Tam
někde pod vší tou fasádou byla mladá dívka, na které mi kdysi záleželo.

"Nedělej to," řekla, narovnala se v zádech a natáhla se, aby se chytila opěradla
židle vedle ní. Neřekl jsem jediné slovo, ale už to věděla. To by mělo být dostatečné
potvrzení pro nás oba.
"Nemůžeme dělat co od nás chtějí. Nechal jsem ho mě dotlačit až sem, ale skončil
jsem. Nemůžu."
Angelininy oči zaplály hněvem a znechucením. Nechápala to. Myslel jsem si, že mi
možná poděkuje, ale viděl jsem, že to se nestane. Byla připravená tímhle projít.
Proč? Její otec mohl najít někoho jiného. Případně někoho, kdo by jí mohl milovat.
Kdo by si jí nebral jen pro jméno jejího otce a bohatství.

"Děláš největší chybu svého života," řekla skrz zatnuté zuby.

Přešel jsem na opačnou stranu stolu a posadil se.

"Vzít si tě by byla největší chyba mého života. Navzájem bychom se nenáviděli.

Nemůžu dovolit, aby mě můj otec dál ovládal. Pokud nechce, abych tenhle obchod
vedl, tak fajn. Alespoň odejdu z vlastního rozhodnutí."

Angelina obrátila oči v sloup jakoby to co jsem říkal bylo směšné. "Poslouchej se.
Tenhle svět je všechno cos kdy poznal. Tenhle život, který jsi tolik ochotný zahodit,
protože nechceš, aby se ti říkalo co máš dělat, je VŠECHNO COS POZNAL.
Chováš se jakoby to, že si mě vezmeš byla nejhorší možná věc jakou bys mohl kdy
udělat. Kdysi jsme si byli blízcí, Woodsi. Byli jsme přátelé. Mohli jsme to mít znovu,
jen pokud bys tohle přijal a otevřel se tomu."

Byli jsme dvě děti, jejichž rodiče je pořád nechávali samotné. Sdíleli jsme stejně
podělaný život. Měla pravdu; byli jsme přátelé. Ale já nikdy nechtěl nic víc.

"Protože jsme byli přátelé, odmítám nás oba nechat natlačit do něčeho co jsme si
nevybrali. Nikdy bys nedostala jinou možnost. Od doby co jsme byli děti ti mě tvoji
rodiče rvali do krku. Tam venku je někdo ochotný tě milovat. Kdo tě bude chtít pro
tebe samou. Nespokojuj se s ničím menším. Život je krátký a já jsem unavený z
jeho mrhání."

Vyhodila ruce do vzduchu a pohoršeně zavrčela. "Fajn. Jak chceš. Prosit tě

nebudu. Můžu mít něco lepšího. Jen mě napadlo, že vzít si tebe by pro mě mohlo
být nejlepší. Znáš mě a máme společnou minulost. Ale nebudu v tomhle
pokračovat. Mám svojí pýchu a nebudu tu stát a prosit." Sundala si z prstu diamat a
praštila s ním o okraj stolu. "Vezmi si to. Oba víme, že to nepotřebuju."

Chystal jsem se říct něco víc. Omluvit se, nebo alespoň se pokusit ulehčit její mysli,
ale nebylo nic dalšího co bych mohl říct. Mohl jsem se počítat za šťastlivce, že mi
nic nehodila na hlavu.

"Sbohem, Woodsi. Doufám, že ti tohle stojí za to," vyštěkla, když pochodovala ven
z kanceláře.
Počkal jsem dokud neměla dost čas dostat se bezpečně z budovy, než jsem
odešel. Musel jsem najít Dellu.
 21. Kapitola
Della

V golfu jsem k ničemu.

Když mi míček zase odletěl do stromů, otočila jsem se a podívala se na Trippa,

který si zakrýval pusu, aby zadusil smích. Alespoň že mu můj nedostatek štěstí v
golfovém švihu přišel vtipný.
Když mě vzbudil v sedm ráno, abychom si dali čaj, nebyla jsem zrovna nadšená.
Ale po způsobu jakým mi pomohl vyrovnat se s epizodou z minulé noci jsem měla
pocit jako bych mu to dlužila. Takže jsem se vyvlekla z postele a oblékla se. Teď po
sedmnácti jamkách a o pět ztracených míčku později jsem si myslela, že jsem měla
zůstat v posteli. Ano, chtěla jsem se naučit hrát golf, ale ne takhle brzo a teď když
jsem věděla jak jsem v něm hrozná už jsem to znova zkoušet nechtěla.

"Vzdávám se," řekla jsem a podala mu hůl, kterou jsem používala.

"Zlepšíš se. Jen jsi tenhle zvedla moc vysoko," řekl Tripp se smíchem.

"Nech si toho. Oba víme, že jsem strašná. Můžu se dál už jen koukat jak hraješ ty?"

Tripp zasunul hůl zpátky do tašky. "Dneska to zabalíme. Snažila ses co to šlo.
Možná potřebujeme strávit trochu času na odpalištích a zapracovat na tvým švihu
než to zkusíme znova."

Mluvil jakoby jsme spolu ještě měli hrát golf. Pokud to vyjde, už nikdy nechci golf
znova vidět. Nechtěla jsem vyznít protivně, takže jsem prostě nechala pusu
zavřenou. Nastoupila jsem zpátky na golfový vozík a Tripp nás odvezl zpátky ke
klubu.

Aniž bych o tom přemýšlela, začala jsem se rozhlížet po Woodsovo autě. Mohla
jsem si říkat, že to bylo protože jsem se chtěla ujistit, že tu není a já ho nebudu
muset vidět. Ale lhala bych. Jen jsem se vyžívala ve svém mučení.

"Kruci," zamumlal Tripp než zaparkoval na prvním volném místě reservovaném pro
vozíky.
Podívala jsem se na něj, abych věděla co se děje, když se můj pohled setkal s
Woodsovým. Mířil k nám.

"Vypadá jako muž na misi," řekl Tripp tiše, pak vystoupil z vozíku. Woods na Trippa
kývl, ale pak se jeho oči okamžitě vrátily ke mně. Sledovala jsem jak prošel kolem
Trippa.

Zastavil se přede mnou. "Musíme si promluvit," řekl.

"Včera večer už jsi toho řekl dost, kámo." Trippův tón zněl jako jemné varování.
Woods ho ignoroval. "Už nejsem zasnoubený. Angelina právě odešla a je po všem.
Ukončil jsem to." Natáhl se a vklouzl rukou do mojí.

"Prosím, pojď si semnou promluvit."

Zrušil svoje zasnoubení? Měla jsem pocti jako bych pořád spala. Proč by to dělal?
Chtěl to co mu manželství s Angelinou mohlo dát. Proč to ukončil?

"Nechápu to," odpověděla jsem. Můj hlas byl spíš šepot.

Za koutky úst mu zatahal sexy úsměv. "Proto si potřebujeme promluvit."

Podívala jsem se na Trippa, který jen pokrčil rameny. Měli jsme spolu plány na
oběd. Nemohla jsem to zrušit. Potřebovala jsem, aby něco řekl místo toho, aby na
mě jen krčil rameny.

"My … Tripp a já spolu máme jít na oběd," řekla jsem, stále se dívajíc na Trippa.

Tripp se ze mě podíval na Woodse, pak s malým úsměvem zavrtěl hlavou. "Do

tohohle se nehodlám plést. Jdi s ním. Jestli se právě rozešel s Angelinou, tak je tu
toho víc co má na srdci než jsem si myslel," řekl a pak zaměřil plnou pozornost na
Woodse. "Ničí loutka. Už bylo na čase," řekl, pak odešel.

Woods se usmíval, když jsem se na něj podívala zpátky. "Půjdeš semnou na

oběd?"

Podívala jsem se za něj na restauraci klubu. Nechtěla jsem tam jít se šéfem a dát si
oběd. Nechtěla jsem se nechat obsluhovat kolegy. Ale také jsem chtěla s Woodsem
mluvit. Nebyl zasnoubený. Srdce mi v hrudi začalo bušit silněji. Woods byl volný.

"Nebylo by mi příjemné tam jíst. Můžeme si napřed promluvit a pak se jít najíst
někam jinam?"
"Jak chceš." Přitáhl mě k sobě a pak kývl směrem k autu. "Půjdeme se projed."

Jakmile jsme byli v autě, Woods nenastartoval motor. Podíval se na mě. Tmavě
hnědé oči měl vážné, ale smutek už v nich nebyl. "Omlouvám se za to jak jsem se
včera v noci choval. Neměl jsem s tebou tak mluvit. Zpanikařil jsem a nezvládl jsem
to."

Zavrtěla jsem se v sedadle a opřela si rameno o kůži, abych k němu byla čelem.
"Proč jsi zpanikařil?"

Woods nadzvedl jedno obočí jakoby si myslel, že tahle otázka nepotřebuje

odpověď. Jako by to bylo pochopitelné. "Protože Tripp mluvil o tom, že tě odvede
pryč."

Ach.
"Chci, abys něco pochopila. Tohle musí být velmi jasné. Angelinu jsem nikdy
nemiloval. Nikdy jsem s ní nechtěl být zasnoubený. Dělal jsem to protože byla klíč k
tomu, abych dostal to o čem jsi vždycky myslel, že chci. Ale tys to změnila.
Uvědomil jsem si, že chci jiné věci. Nechtěl jsem být ovládaný. A chci u tebe šanci.
Dokonce i když nemáš v plánu tu zůstat dlouho. Dokonce i když nechceš závazky,
chci tenhle čas s tebou."

Představa ztráty svojí svobody pro něj nebylo dostatečným důvodem odmítnout
splnit otcovi rozkazy? Musela jsem přijít já, aby se mu postavil? Proč já? Nechápala
jsem to. "Co když mě poznáš a uvědomíš si, že za to nestojím? Pořád budeš rád,
že ses o vše připravil?"

Woodsův úsměv se vrátil a přikývl. "Jo. Jak řekl tam venku Tripp. Nejsem ničí
loutka. Bylo načase si dupnout."

Měl pravdu. Žít pod kontrolou někoho jiného nebyl vůbec život. To jsem věděla až
moc dobře. Ale nechtěla jsem být jediný důvod proč se vzdal toho co mu náleželo.
Tlak být toho hodná byl příliš velký.

"Souhlasím. Nebýt schopný se v životě rozhodovat sám za sebe není fér. Myslím,
že se chci jen ujistit, že nejsem důvod proč jsi tohle udělal. Protože upřímně,
opravdu velmi brzy zjistíš, že jsem ve větším svinstvu než jsi zahlédl tenkrát večer."

Woods stáhl obočí, když se na mě zamračil. Nelíbilo se mu co jsem řekla, ale

neznal o mě pravdu. A já mu jí říkat nebudu.

"Nelíbí se mi poslouchat jak o sobě takhle mluvíš," řekl chraplavě.

Otočila jsem se v sedadle zase dopředu. "Tohle můžeme prodiskutovat jindy.

Umírám hlady." Chtěla jsem se ho zeptat na víc otázek, jako 'Co se teď stane s tvojí
prácí?' nebo 'Vyrazí tě tvůj táta?' nebo 'Máš v plánu dělat něco dalšího?', ale
odmítala jsem dál mluvit o sobě a svojí budoucnosti, takže jsem nemohla čekat, že
se mi on otevře ohledně svojí.

Najíme se a prostě uvidíme co se stane dál. Možná si po pár dnech uvědomí co

udělal a poběží zpátky za Angelinou prosit o odpuštění. Teď nebyla potřeba
hluboká konverzace. Jen jsem si chtěla užít společně strávený čas a necítit vinu za
to, že chci zadaného muže.
 22. Kapitola
Woods

Della tiše jedla sendvič. Co jsme dorazili ke stolu tak se raději soustředila na jídlo.
Dávalo mi zabrat jíst, protože sledovat jí bylo mnohem zábavnější. Otřela si pusu
ubrouskem a zvedla oči, aby se setkala s mými. Začervenala se a v očích jí
zajiskřilo.

"Měla jsem hlad. Golf mě vyčerpal a nejsem si jistá proč, protože jsem v něm
hrozná," vysvětlila, když si položila ubrousek do klína.

"Hrála jsi golf dneska poprvé?" zeptal jsem se, pokoušejíc se potlačit okamžitou
žárlivou reakci na fakt, že jí Tripp vzal na golf.

"Ano. Chtěla jsem se naučit hrát a Tripp chtěl, abych šla dneska s ním, tak jsem to
zkusila. Ale myslím, že jsem ztratila tolik jeho golfových míčku, že toho lituje."

Tentokrát jsem se zasmál. Věděl jsem, že Tripp z toho nelituje jediné minuty. Jen
jsem doufal, že má dost vzpomínek na zbytek svýho zatracenýho života, protože to
byla jeho jediná šance jak jí mít takhle sám pro sebe. "Jen potřebuješ dobrého
instruktora," odpověděl jsem.

Della v zamyšleném zamračení našpulila rty. Pak zavrtěla hlavou. "Ne, jsem
beznadějná. Nemám v plánu plýtvat tvým časem."

Šance omotat kolem ní paže a učit jí jak odpalovat holí, pak ustoupit a sledovat její
zadek, zatímco to dělá nebylo plýtvání časem. Tuhle myšlenku jsem si ale nechal
pro sebe.
"Uvidíme," bylo vše co jsem řekl.

Servírka nám přinesla účet a já jí dal dostatek peněz na pokrytí jídla a slušné
spropitné, než jsem vstal a podal ruku Delle. Už mě unavovalo být s ní na
veřejnosti. Chtěl jsem s ní být o samotě. Bylo toho hodně co jsem chtěl říct, ale
napřed jsem jí potřeboval mít v náručí. Už to bylo příliš dlouho.
"Kam půjdeme teď?" zeptala se, když se postavila vedle mě.

"Ke mně. Chci abys to tam viděla. Zvlášť výhled. Je to tak v pořádku?"

Della přikývla a já se snažil být hodný. Ale bylo to těžký. Představa jak leží na mojí
posteli nechtěla odejít. Chtěl jsem jí tam.

"Moc ráda uvidím kde bydlíš."

Šli jsme ven zpátky k mému autu. Della vylezla nahoru na místo spolujezdce a já
se ani nepokoušel předstírat, že se jí nedívám na zadek v krátkých bílých šortkách
co měla na sobě. Neviděl jsem obrys kalhotek a z představy, že pod nimi nic nemá
jsem se začal potit. Potřeboval jsem myslet na něco jiného. Cokoliv jiného, nebo
budu tvrdej jak skála a to je neuvěřitelně nepohodlný.

"Jak dlouho bude Tripp ve městě?" To by mělo pomoct. Připomenout si, že bydlí v
bytě s jiným mužem. Takovým, který jí bez pochyby chtěl taky.

"To přesně neříkal. Myslím, že byl jen připravený přesunout se z Dallasu a vrátil se
zpátky před dalším dobrodružstvím." Způsob jakým mluvila o Trippově životě,
jakoby to dávalo naprostý smysl mi připomnělo, že sama žije podobný život. Život,
kterému jsem nerozuměl. Ale na druhou stranu když mě otec vyhodí, budu stejně
ztracený jako on. Opustit s Dellou město neznělo zase až tak moc jako špatný
nápad.

V kapse mi zazvonil mobil a aniž bych ho zvedl věděl jsem, že to je můj otec.
Angelině to trvalo déle než jsem čekal, aby si s ním promluvila o konci zasnoubení.
Jeho velký plán byl v troskách.
Sáhl jsem do kapsy a vypnul telefon. Vyřídím to s ním později. Právě teď jsem se
chtěl soustředit na Dellu. Postavit se otci by byl obrovský zabiják nálady. O to jsem
dnes nestál.

"Pracuješ dnes večer?" zeptal jsem se. Protože jestli ano, zavolám tam a zněním
rozvrh.

"Dneska mám volno," odpověděla s úsměvem. "Neděláš rozvrhy?"

Dělal jsem, ale tenhle uplynulý týden byl peklo. Nemohl jsem si vzpomenou, který
den jsem jí dal volno. "Jen si to kontroluju," odpověděl jsem než jsem zajel na
popraskanou cihlovou cestu, která vedla k mému domu. Byl to první domov mých
rodičů. Dědeček je tu nechal žít dokud otec nevydělal dost na koupi domu jaký
moje matka skutečně chtěla. Když dědeček zemřel zanechal dům mě. Dokonce i
něco tak malého mého otce vytočilo. Chtěl nade mnou naprostou kontrolu. Co jsem
opravdu potřeboval, aby mi můj děda odkázal byla část klubu. Neudělal to.

"Woodsi! To je nádhera," řekla v úžasu Della, když jsem zajel před vyvýšený dům.
To opravdu nebyla. Ne ve srovnání s domem rodičů, nebo většinou novějších domů
podél Rosemary. Ale mělo to charakter.

"Děkuju."

Della otevřela dveře auta a vyskočila ven dřív než jsem jí stihl pomoct.

"Je to jako jeden z těch přímořských domků co vidíš ve filmech. Velké okenice proti
hurikánům a ohrada kolem dvorku. Tohle je prostě perfektní."

Slyšet jak se rozplývá nad mám domem mě ponoukalo jí odtáhnout nahoru do

pokoje ještě víc. Miloval jsem tohle místo. Byla to jediná věc, která byla moje.

"Nemůžu se dočkat až to uvidím uvnitř. Mohl bys bydlet jen na verandě. Výhled
musí být dokonalý."

Mohla žit na mojí verandě pokud chtěla. Dokonce bych jí i pustil dovnitř a nechal jí
spát ve své posteli. Ačkoli jsem to neřekl. Příliš mnoho, příliš brzy. Právě teď jsme
měli pár společně strávený chvil a nějaký žhavý sex. Na tom jsem musel stavět.
Chtěl jsem na tom stavět.

"Pojď nahoru. Ukážu ti jak přesně je ten výhled dokonalý."

Della mě následovala po schodech, odemkl jsem dveře a ustoupil stranou, abych jí

pustil dovnitř první. Na vlastní výzdobu jsem předtím moc nemyslel, ale vědět že je
tu Della a všechno si prohlíží mě nutilo nenávidět fakt, že jsem tu toho moc
nezměnil od doby co prarodiče tenhle dům opustili.
Babička ho vyzdobila a posledních pár let jejího života tu žili. Když jí diagnostikovali
konečnou fázi rakoviny, prodali rozlehlé sídlo v Seaside a přestěhovali se zpátky
sem. Potom co zemřela se děda přestěhoval do domu mých rodičů a žil tam tři
měsíce než zemřel na infarkt. Líbilo se mi teplo tohohle místa. Nestrávil jsem moc
času přemýšlením, že bych tu věci změnil. Nebylo to tak, že bych si tu užíval. Na
tenhle životní styl jsem příliš moc pracoval.

Della přejela rukou po opotřebeném, bledém, koženém gauči a pomalu se otočila,

aby se podívala na detaily, které za sebou moje babička s velkou péči zanechala.
Milovala malování. Dívat se na plátna, která na verandě malovala, zatímco si
užívala poslední roky života na zemi, mi vždy dávalo pocti míru.

"Tyhle obrazy jsou krásné. Tak jasné a veselé," řekla Della, když stála před
dědečkovo oblíbeným. Když jsem se mu ho pokoušel dát, odmítl si ho vzít. Řekl, že
ho chtěla tady, na tomhle místě.

"Tohle je jamka na golfovém hřišti," řekla. Byl jsem ohromený, že to poznala.

"Dědečkova oblíbená. Tuhle jedinou udělal na jednu ránu. Je to patnáctá."

Della se usmála. "A ty to máš tady na svojí zdi."

"Namalovala ho babička. Namaloval tyhle všechny."

Della vykulila oči a začala se ohlížet kolem na ostatní malby na zdi. "Byla velmi
talentovaná."
Musel jsem souhlasit. Byla. Přesto se pro mého dědu vzdala svých snů. Vždycky
jsem poslouchal matčiny hořké komentáře o tom, že nebude slaboch jako moje
babička. Ale já babičku nikdy neviděl jako slabocha. Byla tichá a rezervovaná, ale
ovládala toho mnohem víc než kdokoliv chápal. Vlastnila dědečkovo srdce. Tak
chladné a bezcitné jak mnoho lidí usuzovalo že je, ona ho vlastnila. A opatrovala.

"Tohle není co jsem čekala … ne od svobodného muže," řekla skoro šeptem. "Líbí
se mi to."
"Pojď se podívat na výhled," řekl jsem a otevřel dveře vedoucí na terasu. Della
vyšla ven a šla rovnou k zábradlí. Vánek od oceánu zachytil její vlasy a ty se jí
roztančily kolem ramen. Líbilo se mi jí tady venku vidět. Vrátil jsem se zpátky
dovnitř a šel vzít láhev vína a dvě sklenice.
 23. Kapitola
Della

"Tady," řekl Woods, přicházející za mnou.

Otočila jsem se, abych se na něj podívala a on držel sklenici červeného vína. Vzala
jsem si jí a doufala, že nebudu mít na tváři příliš patrnou neznalost ve víně, když
jsem si usrkla. Byla jsem si jistá, že je drahé, ale nebyla bych schopná určit rozdíl
mezi levným a dobrým vínem. Pila jsem ho velmi málo.

"Děkuju," podařilo se mi odpovědět aniž bych zněla tak nejistě jak jsem se cítila.

"Pojď se posadit. I odtud budeš mít moc dobrý výhled," řekl a kývl ke dvěma
lehátkovým křesům.
Šla jsem se posadit na hustě prošívaný polštář a natáhla jsem si nohy před sebe.

Woods si nohou přisunul druhé lehátko blíž a pak si na něj lehl. Přesunul opěrky,
které nás oddělovaly. Pokud bych se pošoupla jen o kousek, zavadila bych o něj.
Bylo to lákavé.

"Nezeptal jsem se jestli máš ráda červené víno," řekl.

Nejspíš si všiml mých malých doušků. Rozhodla jsem se, že mi chutná. Ale nebyla
jsem si jistá jaký to na mě bude mít dopad.

"Nebyla jsem si jistá jestli mi chutná nebo ne. V minulosti jsem ho nikdy moc nepila.
Ale tohle je dobré."

Usmál se a napil se. Opravdu bych na něj neměla zírat, ale svaly na krku se mu při
polknutí pohnuly a bylo to fascinující. Woods odložil skleničku na stůl z druhé strany
lehátka, ale nespustil ze mě oči.
"Měl jsem v plánu být dnes večer hodný. Ale nemůžu. Ne když se na mě takhle
díváš," řekl Woods, když mi vzal skleničku z ruky a postavil jí vedle svojí. "Myslím,
že bude v pořádku, když dostanu jen trošku. Jen malou ochutnávku. Už je to tak
dlouho a zdá se, že nedokážu myslet na nic jiného kromě toho jak moc tě chci
políbit," přejel mi prstem přes rty, "a kde všude se tě chci dotknout," řekl a vklouzl
mi rukou kolem pasu. Pak jí sjel dolů dokud mě nedržel za zadek. "Kurva miláčku,
nemáš pod těma šortkami žádný kalhotky."

Při připomínce toho, že tam dole je jedinou bariérou k nasáknutí vlhkosti jen tenká
látka jsem si začala dělat obavy. Nechtěla jsem na kraťasech vlhké místo. To by
bylo trapné.

"Pojď sem," nařídil, zvedl mě v pase a vtáhl si mě na klín. Nechtěla jsem ho

obkročit. Co když už jsem vlhká? Sevřel mi rukou stehno a já se zachvěla,
neschopná ho zastavit než si přehodil mojí nohu přes klín dokud se nad ním
nevznášel můj rozkrok. Zničím si šortky.

Woods mi zajel rukama do vlasů a přitáhl si mojí hlavu dolů dokud nezakryl má ústa
svými. V momentě kdy mi vnikl jazykem do pusy a kmitl s ním po mém jsem se
přestala starat o možnou šortkovou katastrofu, s tím jsem se mohla vypořádat
později. Jen jsem ho chtěla víc. Jednou rukou mě chytil za obličej a pak mi přejel
špičkou svého velmi talentovaného jazyka po patře, způsobujíc tak, že jsem na něj
sklouzla dolů. Tvrdý vrchol jeho erekce se mi pevně tiskl do žhnoucí bolesti, která
byla živá a připravená. Věděla jsem jak dobrý pocit je mít Woodse v sobě a tělo mi
křičelo, že chce víc.

"Tak sladká," zamumlal mi proti rtům. Pak jeho pozorná ústa začala ochutnávat
mou čelist, dokud se mi otevřenou pusou netiskl ke krku. Z horka jeho dechu mi
pulzovaly bradavky.

Woods mi přesunul ruku mezi nohy a našel důkaz vzrušení. "Už jsi tak vlhká," řekl
mi proti krku, pak mi tam jemně sál pokožku. "Víš jak neuvěřitelně sexy to je, že
máš vlhký šortky?" Neodpověděla jsem. Nemohla jsem. V očekávání jsem
zadržovala dech. "Nemyslím si, že víš," řekl a pokračoval v kladení polibků dolů po
krku.

"Dello, dnešní večer neměl být o sexu," řekl a vzhlédl ke mně přes přivřená víčka.
Jeho ústa byla tak blízko výstřihu až jsem mu chtěla strčit prsa před obličej a prosit.
"Jen potřebuju ochutnat. Problém je, že jsem zapomněl jak je tvoje vůně návyková.
Chci být v tobě, miláčku. Přímo tady. Chci ti strhnout tyhle šortky z těla a vklouznout
hluboko do tebe." Byla jsem připravená souhlasit úplně se vším, jen když se mě
bude víc dotýkat. Uniklo mi malé zakňučení a ani mě nezajímalo, že mu ukazuju jak
jsem slabá a jak ho potřebuju.

"Bolí tě něco?" zeptal se, když natáhl ruku a stáhl mi předek trička i s podprsenkou
dolů, dokud mi neuvolnil prsa. "Mám rád prsa a tyhle jsou jako podělaná nirvána.
Tak kulatý a měkký." Vtiskl mi polibek na jednu vztyčenou bradavku, pak vystrčil
jazyk a pomalu jím přejel přes špičku. "Dokonalé, malé, kulaté třešničky. Určené k
sání," zašeptal než jí vtáhl do úst a udělal přesně co řekl. Nedokázala jsem se
zastavit, zoufale jsem ho popadla za hlavu a držela ho na místě. Nechtěla jsem,
aby přestal. Cítila jsem to až dole mezi nohama. Každé zatažení bradavky mnou
vyslalo vlnu rozkoše. Woodsova ruka mi vklouzla v předu do šortek a já nadzvedla
boky, abych mu dopřála lepší přístup. Zakryl můj jemný pahorek a já zasténala,
když prstem našel vlhké horko. Byla jsem promočená a jindy by mi to asi i vadilo.
Právě teď jsem potřebovala víc.

Dvěma prsty našel nateklý klitoris a začal ho třít v plynulém rytmu odpovídajícím
sání, kterým jeho ústa zpracovávala bradavku. Odtáhl hlavu a přesunul se k
druhému prsu. To bylo přesně tak daleko kam jsem jeho hlavě dovolila jít.

Začalo se ve mně vytvářet kouzlo, které jak se zdálo byl schopný vyvolat jen
Woods a roztáhla jsem stehna ještě víc. Štípl mě do poštěváčku a současně mě
kousl do bradavky až ve mně vybouchla očekávaná slast. Tahala jsem ho za vlasy
a křičela jeho jméno, zatímco mi celým tělem otřásal prudký orgasmus.

"Ach bože," zalapal po dechu, omotal mi ruce kolem těla a držel si mě na hrudi.
Zhroutila jsem se na něj. Woods dýchal stejně ztěžka jako já a já mu pustila vlasy,
které jsem pořád svírala v hrstích.
"Omlouvám se," podařilo se mi ze sebe dostat.

"Za co?" zeptal se Woods s ústy přitisknutými k mému krku.

"Za tahání za vlasy."

V těle mu zavibroval jemný smích a olízl citlivé maso, které předtím oždiboval. "To
nemusíš. Bylo to žhavý. Kdykoliv mě budeš chtít tahat za vlasy, zatímco budeš
křičet moje jméno, posluž si."
Cítila jsem pod sebou cuknutí jeho erekce a moje příjemnou rozkoší pulsující tělo v
odpovědi nadskočilo. Neskončili jsme. Tohle byl jen předkrm. Zhoupla jsem proti
němu boky, vychutnávajíc si příjemnou bolest, kterou to vyvolalo. Woods mě
rukama chytl za boky a držel mě v klidu. "Ne."
Ztuhla jsem. Ubližovala jsem mu?

Nadechl se skrz zaťaté zuby, zvedl mě a sundal ze sebe. Možná jsem tady venku
byla moc hlučná a přesune nás dovnitř.

"Mám něco na práci. Měl bych tě vzít domů."

Cože? Domů? Co? Seděla jsem tam, zatímco vstal, upravil se a zvedl sklenice od
vína. Nepohnula jsem se, abych šla za ním. Pořád jsem zpracovávala co se právě
dělo.

Podíval se na mě dolů a přes tvář mu přelétlo něco jako zašklebení. Než jsem se
mohla zeptat co je špatně, položil skleničky a natáhl se, aby mi vytáhl podprsenku a
tričko zpátky na místo, pak mě vzal za ruku a vytáhl nahoru.

"Musím tě vzít zpátky," bylo vše do řekl než popadl skleničky a šel dovnitř.
Následovala jsem ho jako bych fungovala na autopilota. Položil skleničky na bar a
vzal si klíče. Ohlédl se na mě a usmál se, pak kývl hlavou ke dveřím.

Opravdu jsme odjížděli. Dobře. Bylo mi zle od žaludku. Udělala jsem něco špatně.
Viděl jak toužím po jeho doteku? Vyděsilo ho to? Mě to vyděsilo, že jsem tak
hrozně chtěla, aby se mě dotkl. Děsilo mě, že mě přiměl cítit se příjemně jako nikdo
jiný. Byla jsem ochotná udělat cokoliv, aby chtěl být u mě blízko déle. Vrátit se do
bytu jen znamenalo další noc se sny, kterým jsem chtěla uniknout. Vzpomínky,
které mě ovládaly. Chtěla jsem co mi Woods mohl dát. Ale to nedostanu. Zbavoval
se mě.
 24. Kapitola
Woods

Jakmile jsem jí dostal bezpečně do auta, měl jsem v plánu vysvětlování. Zmatek v
jejích velkých modrých očích byl evidentní. Ale pokaždé co jsem se o to pokusil
jsem nemohl přijít na způsob jak to říct aniž bych jí vyděsil.

Také jsem se bál, že se semnou možná bude hádat a vše co by musela udělat, aby
mě zlomila byl jediný maličký prosebný pohled. Penis mi pořád bolestivě pulzoval a
fakt, že neměla zatracený kalhotky a je úplně promočená z orgasmu, který jsem jí
právě dal, mě dělal ještě tvrdšího.

Hodit jí na svojí postel a píchat jí dokud by znovu nekřičela moje jméno a říkat jí, že
její malá úzká kundička je jenom moje, byla jediná věc, na kterou jsem dokázal
myslet, zatímco jsem se jí dotýkal.
Ale pak jsem si jí sundal z klína a věděl jsem, že tohle je moje chvíle dokázat sobě i
jí, že dokážu být nesobecký. Dnešek byl jen o ní. Ne o tom co mohla udělat pro mě,
ale čistě pro její potěšení. Nechtěl jsem, aby byl tenhle vztah vybudovaný na sexu.
S Dellou toho bylo mnohem víc. Líbilo se mi být s ní. Chtěl jsem jí ochraňovat. Měla
mě tak omotaného kolem prstu, že jsem nemohl jasně myslet.

Odvážet jí zpátky do Trippovo zajebanýho bytu mě zabije. Nechtěl jsem, aby tam
spala s ním ve vedlejším pokoji, ale ani jsem si jí tak úplně nemohl nastěhovat k
sobě. To by bylo příliš rychlé a holka jako Della by mohla utéct. Nechtěl jsem, aby
utekla. Pronásledoval bych si jí pokud by se o to pokusila, ale pořád jsem to nechtěl
zkoušet. Chtěl jsem, aby zůstala protože chce být se mnou.
Být druh kluka, kvůli kterému holka zůstane bylo těžší než jsem si myslel.

"Udělala jsem něco špatně?" zeptala se Della, prolamujíc moje myšlenky. Už jsem
zajížděl před Trippův byt. Byl jsem tak roztržitý z toho co jí říct, že jsem nakonec
neřekl nic. Kurva. Bála se. Zaparkoval jsem a podíval se na ní. Zamračení vrásnící
jí čelo mi dělalo starosti. Nechtěl jsem, aby se kvůli mně mračila.

Natáhl jsem se a uhladil svraštělou kůži palcem. "Ne, vůbec ne. Byla jsi perfektní."

Zamračení nezmizelo. Neskočila mi na to. Měl jsem jí to vysvětlit. Jen jsem nemohl
najít správná slova.

"Dobře. Pokud jsi si jistý," řekla pomalu a sáhla po klice od dveří.

"Počkej, udělám to. Doprovodím tě ke dveřím," řekl jsem, prudce jsem otevřel dveře
a obešel auto, abych jí otevřel. Stále se mračíc mě sledovala se zmateným
výrazem na tváři. Bylo to roztomilý. Vzal jsem jí za ruce a pomohl jí dolů. Moje oči
se zaměřily na velmi viditelné vlhké místo v rozkroku jejích šortek. Rozhlédl jsem se
kolem po Trippovo Harley a našel ho stát vedle Dellina auta. Ne, k čertu. Tohle
neuvidí. Důkaz její vlhkosti byl jen pro moje oči. Natáhl jsem se do auta a popadl ze
zadního sedadla mikinu.

"Obleč si tohle," řekl jsem a přetáhl jí ji přes hlavu dřív než mohla protestovat, nebo
se zeptat proč. Poslušně strčila ruce do rukávů a mikina jí spadla až do půli stehen.
Kompletně tak zakryla ji i šortky. Úlevně jsem si povzdychl.

"Proč mám nosit tvojí mikinu?" zeptala se, prohlížejíc si mě jakoby si myslela, že
jsem se možná zbláznil.

Vklouzl jsem jí rukou kolem pasu a přitáhl jsem si jí k sobě blíž, pak jsem sklonil
hlavu dokud jsem neměl pusu u jejího ucha. "Tripp je doma a to sladký, vlhký místo
na tvých kraťasech není pro oči nikoho jinýho než pro moje. Až budeš vevnitř jdi se
převléknout do něčeho volnýho a vytahanýho. A pro všechno na světě, prosím,
vezmi si kalhotky a podprsenku."

Della kývla hlavou a já jí pustil a ustoupil. Voněla příliš dobře. Vidět jí utopenou v
mojí mikině taky nepomáhalo. Jen to můj naběhlý penis zhoršovalo. "Jdi dovnitř.
Musím zůstat tady. Když půjdu ke dveřím, nebudu schopný odejít."

Zastrčila si ruce do přední kapsy mikiny. "Dobře. Budu, ehm, uvidíme se teda zítra,"
zakoktala, pak se otočila a šla domů. Počkal jsem dokud nebyla bezpečně uvnitř
než jsem se vrátil do auta a odjel. Měl jsem jí doprovodit ke dveřím, ale věděl jsem,
že vidět jí v Trippovo bytě by ve mně vyvolalo ještě většího neandrtálce, následoval
bych jí dovnitř a zamkl bych nás v jejím pokoji. Tohle byl jediný způsob jak jí nechat
jít.

Bylo na čase, abych šel a vypořádal se s tátou.

****

Matka se semnou setkala u dveří a mračila se. Nezeptala se jak se mám, ani se
nepokoušela prohodit pár slov. Jen ukázala do chodby a řekla, "Táta je v kanceláři."
Pak bez dalšího slova odešla pryč. Většinu mého života byla matka milující jen
tehdy, když jsem dělal přesně to co chtěla. Pokaždé co jsem selhal nebo jí zklamal,
dala mi jasně najevo co ke mně cítí. Teď už bych se přes to měl přenést. Byl jsem
dvaceti čtyřletý muž. Hledání matčina souhlasu byla věc minulosti. Přesto byla její
podmíněná láska občas těžko k překousnutí.

Zaklepal jsem na dveře otcovi kanceláře, pak jsem otevřel. Nebylo třeba čekat až
mě pozve dál. Stejně na mě byl naštvaný. Seděl u stolu s telefonem u ucha. Jeho
oči se na mě nesouhlasně dívaly skrz brýle, které nosil jen na čtení.

"Samozřejmě. Souhlasím. Woods právě vešel do mé kanceláře. Promluvím si s ním

a ozvu se ti s tím, kam se odtud pohneme," řekl do telefonu než zavěsil a opřel se
do židle, aby si mě s opovržením prohlédl.

Vždycky tu byla hořkost z vědomí, že můj dědeček mu dal post více-prezidenta a

přestěhoval ho do velké kanceláře v rok kdy absolvoval vysokou. Choval se jako
bych mu toho měl tolik co dokazovat, i když jsem v klubu pracoval mnohem víc než
on. On si svoje ruce nikdy neušpinil, nebo se nezabýval zaměstnanci. Přesto
očekával, že si vše řádně vydělám.

"Doufám, že jsi tu, abys mi vysvětlil proč bys zahodil vše na čem jsme pracovali,
protože si myslíš, že bys byl nešťastný? Tohle je hloupost, synu. Žádný muž by
nebyl nešťastný se ženou jako je Angelina Greystone."

On na ničem nepracoval. Jemu nikdo neříkal koho si musí vzít. Zatnul jsem zuby a
udržel nadávky a kletby uvnitř. Zrovna teď by situaci moc nepomohly.

"Nemiluju jí. Ani ona mě nemá moc ráda. S tím nemůžu žít. Je mi to líto, ale přesto
jak moc chci práci, která měla být vždy právoplatně moje, nezničím kvůli tomu můj
ani její život."

Otec se nakloni odpředu o lokty opřené na stole. "Láska dobré manželství

nezaručuje. Není věčná. Opustí tě. Když se usadí realita a časy jdou do tuhého,
láska zmizí a tobě nezbude nic. Vezmi si někoho, kdo chce stejné věci jako ty. Kdo
nečeká romantiku, ale úspěch. Angelina to chápe. Ty ne."
Když byla babička nemocná, navštěvoval jsem prarodiče při každé šanci, kterou
jsem měl. Jednoho dne jsem s dědou seděl na verandě, zatímco sledoval babičku
malovat jeden z jejích mnoha obrazů. Láska a náklonnost v jeho tváři byla
nezaměnitelná. Toho dne se ke mně otočil a řekl, "Nepromarni lásku dobré ženy,
synku. Bez ohledu na to co ti otec řekne, láska je skutečná. Nikdy v životě bych
nedosáhl úspěchu bez té ženy támhle. Byla mojí páteří. Byla důvod pro vše co
jsem dělal. Jednoho dne tvoje úsilí udělat si vlastní jméno odezní. Už to nebude tak
důležité. Ale když to budeš dělat pro někoho jiného, pro někoho pro koho bys
pohnul zemí i nebem, pak nikdy neztratíš touhu uspět. Nedovedu si bez ní tenhle
svět představit. A ani nechci."

Až do dnes jsem na ta slova nepomyslel. Muž, který vychoval mého otce mu byl v
mnoha ohledech podobný. Ale byl tu rozdíl. Můj otec dělal vše pro sebe. Jeho
pohon k úspěchu byl sobecký. V jeho práci nebyla žádná láska. Můj děda
vybudoval tenhle obchod z lásky k ženě, kterou si vzal. Viděl jsem to na vlastní oči.
Nechtěl jsem být jako můj otec. Chtěl jsem být jako dědeček.

"Musíme souhlasit na tom, že se neshodneme," řekl jsem nakonec, věděl jsem, že

zmínka o jeho rodičích by ho jen rozzuřila. Vždycky si myslel, že jeho otec dělal
špatná rozhodnutí i přesto, že to on vybudoval tenhle klub.

Otec se ušklíbl a zavrtěl hlavou. "Ne synu, neshodneme, protože tady rozhoduji já.
Pokud si se rozhodl neudělat co je nejlepší pro tenhle klub a tvou budoucnost, pak
nejsi připraven nic převzít. Nepodpořím tě, když ti nemohu věřit, že budeš dělat
chytrá rozhodnutí. Tvoje práce v klubu je pro zatím v bezpečí, ale to neznamená,
že nemůže přijít někdo komu budu moct věřit věřit, aby jí odvedl za tebe."

Nejen, že mi nedá pozici, na kterou jsem se tak dřel, dokonce ohrožoval i místo,
které jsem měl právě teď. Chtěl jsem ho poslat do hajzlu a odejít. Než tohle skončí
je možné, že přesně to se stane.

Nicméně z respektu k muži, který tohle vše vystavěl s touhou předávat to každé
generaci jména Kerrington, zůstanu. Toho muže jsem respektoval. Pro toho přede
mnou jsem žádný respekt nechoval. Jestli mě zatlačí příliš daleko, odejdu.
Uvažoval jsem jestli mě tehdy vůbec bude postrádat.
 25. Kapitola
Della

Převlékla jsem se do tepláků a tílka než jsem si šla zpátky do obýváku promluvit s
Trippem. Raději bych zůstala v tomhle pokoji a všechno si promyslela. Pořád jsem
se snažila přijít na to co se stalo a co jsem s Woodsem udělala špatně. Dával mi
všechny druhy smíšených signálů. Buď mnou byl znechucený a rozhodl se, že
semnou sex mít nechce, nebo byl prostě připravený se mě zbavit. Nebyla jsem si
jistá. Ale pak mě přiměl obléknout si jeho mikinu a řekl mi, abych se převlékla do
volného oblečení. Nevěděla jsem co si o tom myslet.

Jakmile jsem měla na jeho klíně ten orgasmus byl připravený mě dostat pryč. Po
cestě zpátky sem jsem sama sebe přesvědčila, že jsem křičela moc nahlas a
ublížila mu taháním za vlasy jak nějaká bláznivka.

Nebo byl možná v rozpacích z vlhkého místa na mých kraťasech a proto mě zakryl.
Natáhla jsem se, zvedla jeho mikinu a přetáhla si jí přes hlavu. Voněla jako Woods.
To se mi líbilo. Chtěla jsem se dnes večer jeho vůně nebažit víc. Začalo se ve mně
usazovat odmítnutí, kterému jsem doufala, že se vyhnu.

Mohla jsem mluvit s Trippem. Neřeknu mu co přesně se stalo, ale mohla jsem
dostat na věci jeho mužský názor.

Tripp zvedl oči od knížky, kterou četl a usmál se na mě. "Už nosíš Kerringtonovo
oblečení. Ten zatracenej kluk na to jde rychle," dobíral si mě.

Povzdychla jsem si a svezla se na sofa naproti jeho židli. "Není to jak to vypadá.
Věř mi." Skleslost v mém hlase byla zjevnější než jsem měla v úmyslu.

"O-ou. Co se děje?" zeptal se Tripp, položil si knížku vedle sebe na stolek a

narovnal se.

Opatrně jsem si rozmýšlela slova. Nechtěla jsem mu toho říct příliš, ale chtěla jsem
jeho názor. "Woods se rozešel s Angelinou a šli jsme si o tom promluvit," začala
jsem. Tripp přikývl. Tohle už věděl, ale já pořád usilovně přemýšlela o tom co mu
říct. "Byli jsme spolu na obědě a on mi vysvětlil, že s ní nebyl šťastný. Nechtěl, aby
mu přikazovali koho si vzít. Pak jsme jeli k němu domů. Chtěl mi ukázat svůj dům a
mě se moc líbil." Odmlčela jsem se a chvíli se kousala do spodního rtu, abych si
promyslela další slova.

"Nikdy si do toho domu holky nevodí. Patřil jeho prarodičům, takže je to místo mimo
limity. Sám jsem tam byl jen párkrát."

To upoutalo mojí pozornost. "Obrazy jeho babičky jsou pořád všude na zdech. Jsou
krásné."
Trippovo obočí vystřelilo nahoru. "Řekl ti o ní?"

Přikývla jsem a Tripp si zkřížil ruce na prsou, zatímco se na mě křenil. "Sakra,

holka, cos to s Kerringtonem udělala?"

No, uvažovala jsem o tom samém. "Myslím, že se asi rozhodl, že vzít mě tam byla
chyba. Já … my … věci se na verandě trochu nažhavily a on to pak stopnul a
odvezl mě zpátky sem. Řekl, že má něco na práci. Jen tak. Žádné další vysvětlení.
Bylo to divný."

Tripp se mračil a chvíli tiše seděl.

"Vy dva jste měli, ehm, už předtím sex, že jo? Tak jsem to pochopil."

Přikývla jsem.

"A dneska se to nestalo," pokračoval.

"Ne, měl opravdu hodně na spěch se mě zbavit."

Tripp si promnul bradu a pak zavrtěl hlavou. "Nevím o co k čertu jde. To nezní jako
kluk, kterýho znám." Předklonil se a opřel si lokty o kolena. "Jsi v pořádku? Naštval
tě?"

Byla jsem zmatená a trochu ublížená, ale byla jsem v pohodě. Usmála jsem se.
"Jsem v poho. Jen si nejsem jistá co se stalo. Pořád přemýšlím co jsem udělala
špatně."

Natáhl se a zatahal za rukáv Woodsovo mikiny. "Kdys dostala tohle?"

Ani náhodou jsem mu nemohla říct proč mi jí Woods navlékl. Bylo to příliš trapné.
"Ehm, když mě sem přivezl. Oblékl mi to než mě poslal dovnitř."

Trippovi za rty zatahal malý úsměv. "Viděl mojí motorku?"

Přikývla jsem.

"Co říkal, když ti to oblíkl?"

"Ehm, řekl mi ať jdu dovnitř a oblíknu si volný oblečení."

Tripp se rozchechtal a zaklonil se v křesle. Jakmile se dosmál, prohlédl si moje

tepláky a pak se mi podíval zpátky do tváře. "Udělala jsi co ti řekl."

Znovu jsem přikývla.

"Má tě rád. Možná trochu zajančil a udělal debilitu, ale má tě rád. To volný oblečení
je protože nechce, abych se na tebe díval a dostával nevhodný nápady. Kerrington
začíná být majetnický. Nikdy předtím jsem to neviděl, ale je to pekelná sranda.
Myslím, že mu napíšu, že si jdeme zaplavat a uvidíme jak rychle sem ta jeho
žárlivá prdel přiletí."

"Ne, to neuděláš! Myslím, že jel za svým otcem."

Tripp se usmál. "Byl to jen vtip. Je to prostě sranda."

Ztichl a já to nepříjemné ticho nesnášela. Nicméně se mi ulevilo, že si myslí, že se

Woods chová divně, protože se cítím majetnicky. Možná bylo špatné to chtít, ale
hřálo mě z toho a mravenčilo.

"Myslím, že až odrazím měl bych plánovat, že budu cestovat sám."

Ještě jsem si nebyla jistá.

"To záleží na tom, kdy budeš odjíždět a jestli má Woods se mnou zájem o něco víc.
Pokud je tohle pro něj jen flirt, pak možná sama budu brzo připravená utéct."

****

Minulou noc jsem se zase probudila s křikem v Trippově náruči. Podělávalo to jak
můj tak i jeho spánek. Neměla bych mu za zlé, kdyby odjel dřív jen aby se mohl
vyspat bez nočního vyrušení. Tentokrát jsem měla oči opuchlé pláčem. Občas byly
výkřiky smíšené se vzlyky. Dnes byla jedna z těch nocí. Strávila jsem hodinu v
koupelně pokusy zakrýt oteklé oči makeupem. Nebyla jsem si jistá jestli to
pomohlo.

"Holka, vezmu si osmičku nejvyšších žen, které zrovna přišly a vyžádaly si mě,
nebo za tebe vezmu stůl šest, řekl Jimmy s vykulenýma očima, když vešel do
kuchyně.

"Co je špatnýho na šestce?" zeptala jsem se, uvazujíc si zástěru.

"Nevím kolik toho víš, ale Woods se rozešel s tou upjatou dědičkou od Greystonů.
Hádám, že je jeho taťka nasranej. Nicméně, dědička, její stejně upjatá matka a paní
Kerrington sedí na šestce. Na tomhle shromáždění nemůže být nic dobrýho."

Ach ne. Nechtěla jsem tyhle tři. Ale neměla jsem na výběr. Na ranní směně jsme tu
byli jen já s Jimmym. Na oběd budeme mít větší výpomoc.

"Vyděsil jsem tě. Do prdele. Promiň. To je dobrý. Tys je nenasrala, to Woods. Ty jim
jen naservíruješ jídlo a všechno bude dobrý."

Měl pravdu. Ani nevědí, že existuju. Kromě toho jsem nevěděla co se to s

Woodsem děje. Včera mě totálně zmátl.
"Zvládnu to," ujistila jsem Jimmyho a vzala si svůj tác s vodou pro stůl čtyři.

Jakmile jsem ten stůl obsloužila a vzala si objednávky jídel, šla jsem ke stolu šest.
Všechny tři ženy se zdály být v hluboké konverzaci. Skoro jsem prošla kolem nich a
dala jim pár dalších minut, než je vyruším. Ale na druhou stranu by je to mohlo
naštvat a já nechtěla přidávat k dramatu.

"Dobré ráno," spíš jsem to vypískla než řekla. Fantastický. Paní Kerrington po mě
střelila otrávený pohled. Nikdy jsem se s ní nesetkala, ale poznala jsem ty tmavě
hnědé oči. Nebylo pochyb o tom, že je to Woodsovo máma.

"Perlivou vodu."

"Evian se sklenicí ledu," řekla Angelina.

"To samé," informovala mě třetí žena, která musela být její matka, aniž by se na mě
podívala.

Rychle jsem zamířila do kuchyně a zhluboka se nadechla. Byly stejné jako všichni
ostatní hosté. Žádný důvod k panice. Připravila jsem jim pití a šla je zpátky
obsloužit.

"On jen potřebuje čas. Nikdy neměl rád, když se mu říkalo co má dělat. Není to
tebou, drahoušku. Je to muž a je stejně horkokrevný jako všichni ostatní. Kluk se
chce vybouřit." Woodsovo máma se natáhla přes stůl a zatímco to říkala poplácala
Angelinu po ruce.

"To si nemyslím. Opravdu mě nemá rád. Říkal, že by nám spolu bylo mizerně. A
možná měl pravdu. Chci věci, které on ne. Očividně."

Paní Kerrington si povzdychla. "Ano. No, jeho otec je jím velmi zklamaný. Čekali
jsme, že tentokrát bude myslet na něco jiného kromě sebe. Ale je to rozmazlený
kluk. Vždycky muselo být po jeho. Tohle je samozřejmě moje vina. Měla jsem mu
častěji říkat ne."

Postavila jsem před ně vody a snažila jsem se být tak neviditelná jak jen to šlo.

"Přineste nám prosím ovocný tác a ujistěte se, že obsahuje kiwi."

Než jsem odešla jednou jsem přikývla. Chtěla jsem slyšet víc, ale na druhou stranu
bylo lepší, když neuslyším. Chtěla bych se s nimi hádat. Woods nebyl sobecký.
Nebyl dítě co má záchvat vzteku. Byl to dospělý muž, unavený z toho být ovládaný
a manipulovaný. A kdo si Angelina myslela, že je? Chtěla očividně jiné věci. Jako by
byla nóbl. Děvka.

Zabouchla jsem za sebou dveře a zhnuseně jsem zavrčela.

"Páni, zlatíčko. Vypadáš připravená někoho roztrhat," řekl Jimmy, když zařadil svojí
objednávku.

"Woodsovo matka je příšerná. A ta … ta brrr … bože, jsem ráda, že si tu ženskou

nebere. Je prostě … chci jí dát facku."

Jimmy se začal smát, když se dveře za mnou zavřely a on vytřeštil oči. Skoro jsem
se bála otočit.

"V obou případech s tebou musím souhlasit." Woodsův sexy hlas byl pobavený.
Otočila jsem se a prohlédla si ho. Tmavé vlasy měl stylizované do rozcuchaného
vzhledu a džíny mu perfektně visely na bocích. Bílé oxfordské tričko dávalo ještě
víc vyniknout jeho olivové pleti.

"Omlouvám se," podařilo se mi říct, když se mi zrychlil tep. Zírala jsem mu na ruku
a pomyslela na to jaký byl pocit, když mi jí včera zasunul pod kraťasy.

"Dobré ráno," řekl a podíval se za mě na zaměstnance kuchyně, kteří jak jsem

věděla byli určitě pozornější publikum než dávali najevo.

"Dobré ráno," odpověděla jsem.

"Odnesu jim ovoce," řekl a šel ho vzít. Ještě jsem ho ani neobjednala.

"To nemůže být jejich; ještě jsem nezadala jejich objednávku," řekla jsem, když se
vydal ke dveřím s ovocem včetně kiwi.

"Je jejich. Matka si ke snídani zřídkakdy objednává něco jiného. Tahle parta to ví."

A pak zmizel za dveřmi.

"Objednávka pro stůl čtyři je hotová," zavolal Harold. Šla jsem a vzala jídlo.

Pokoušela jsem se nedívat ke stolu, kde jsem věděla, že je Woods s Angelinou.

Slyšela jsem ho mluvit a koutkem oka jsem viděla, že si k nim přisedl. Při tom
pomyšlení se mi zhoupl žaludek. Podařilo se mi nesplést objednávky pro stůl čtyři.
Pak to chtělo všechnu sílu vůle neutéct se schovat zpátky do kuchyně. Ale i když
jim Woods odnesl jídlo, byla jsem servírka. Musela jsem se ujistit, že nic
nepotřebují. Zvlášť když s nimi teď seděl Woods.

"Mohu vám nabídnout ještě něco?" zeptala jsem se přímo jeho matky. On si sedl
vedle Angeliny a já se na ně nemohla podívat.

"Další perlivou vodu, ale tentokrát nepoužívejte tolik ledu a přidejte do ní pár malin."
Její tón byl otrávený a já si nebyla jistá jestli je to kvůli Woodsovi, nebo mé obsluze.

Přikývla jsem a zamířila zpátky do kuchyně.

Jimmy tam stál s rukama v bok a sledoval mě.

"Co to kurva celý bylo?" zeptal se.

Nebyla jsem si jistá co myslí. "Co?" zeptala jsem se zmateně.

Jimmy mávl rukou ke dveřím a zpátky ke mně. "Ta šílená hovadina co jsem viděl
mezi tebou a naším šéfem? Prosím, řekni mi, že nejsi důvod proč se Woods
vzbouřil rodičům. Tohle neskončí dobře," zasyčel, zvedajíc tác.

Už jsem si nebyla jistá jestli jsem. Zavrtěla jsem hlavou. "To si nemyslím." To byla
nejlepší odpověď, kterou jsem měla.

"Ty si 'to nemyslíš'?" zeptal se s nevěřícným výrazem na tváři. "Opravdu holka,

pokud ten důvod jsi, měla bys to vědět. Nejsem si jistý co si o tomhle celým myslím,
nebo o tobě, ale varuju tě, je to Kerrington. Buď opatrná."

Jimmy se odvlekl z kuchyně a já ho sledovala odcházet. Choval se jakoby být

Kerrington bylo něco špatného. Co jsem já viděla, nebylo na Woodsovi nic špatně.

Připravila jsem perlivou vodu s méně ledem a čerstvými malinami a pak jsem ji
odnesla Woodsově matce. Odmítala jsem se podívat na Woodse.

Jejich hovor ustal, když jsem se přiblížila a ticho u stolu bylo nepříjemné.
Nezdržovala jsem se tam. Šla jsem vzít objednávky na pití od stolu jedna, který se
právě posadil a zaměřila jsem se na pomoc svým dalším zákazníkům.

Když jsem se do jídelny vrátila o deset minut později, Woods vstával a šel s ženami
ven. Nenáviděla jsem, že jsem z toho smutná. Tohle Jimmy myslel? Vždycky bude
jejich součástí. Nakonec se k ní vrátí.

Podařilo se mi dokončit svojí směnu a jakmile jsem odhodila zástěru do koše na

špinavé prádlo, byla jsem připravená odtud vypadnout.

"Volal pan Kerrington a žádal, abys za ním přišla do kanceláře až ti skončí směna,
Dello." Zavolal zezadu Juan.

Ach, kruci. "Díky," odpověděla jsem a zamířila do Woodsovo kanceláře. Podělala

jsem to s jeho mámou? Tenhle pocit jsem nenáviděla. Nenáviděla jsem, že ho chci
potěšit a ani si nejsem jistá jestli bych měla. A nenáviděla jsem, že s nimi odešel.
Kam šel? Políbil jí? Omluvil se? Byl znovu zasnoubený? Chystal se mi říct, že jeho
včerejší rozhodnutí byla chyba? Možná ho odradila moje reakce na něj na verandě
a moje neschopnost se ovládat.

Zaklepala jsem na dveře a čekala. Doufala jsem, že tam není a já budu moc odejít
než - dveře se prudce otevřely, Woods se natáhl ven a vtáhl mě dovnitř, zabouchl a
s rychlým klapnutím za sebou zamkl.

Pak byl na mě. Ruce pevně sevřené na mém pase a jeho pusa mi hladově
oždibovala spodní ret. Na jeho jazykové invazi do mojí pusy nebylažádná jemnost.

Sáhl dolů, chytil mi nohu a zvedl jí nahoru, aby si jí omotal kolem pasu, pak mě
chytil za zadek a nádherným kmitáním jazyka pokračoval v útoku na má ústa.

Omotala jsem mu ruce kolem krku a držela se. Tohle jsem nečekala, ale byla jsem
tak ztracená v rozkoši z toho všeho, že mi to bylo jedno.

"Vyměnila sis včera ty šortky za volný kalhoty?" zeptal se Woods, zatímco mi ústy
cestoval dolů po krku.

"Ano," odpověděla jsem bez dechu.

"Tripp neviděl to sladký, vlhký místo?" Z jeho slov jsem zakňučela a zavrtěla se,
abych k němu byla blíž.

"Ne, zbytek dne jsem nosila tvojí mikinu a tepláky,"ujistila jsem ho.

"Dobře," zavrčel, vzal mě do náruče a odnesl ke stolu, kde mě posadil. "Potřebuju

to ochutnat. Hned."

Než jsem přišla na to o čem mluví, vyhrnul mi sukni, chytil kalhotky a zatáhl tak
silně, že mě vylekal zvuk trhající se látky. Stáhl ze měroztržené kalhotky a pustil je
na podlahu. Pak mě chytil za obě nohy, ohnul mi kolena a postavil je na okraj stolu,
nechávajíc mě kompletně rozevřenou. Lapala jsem po dechu očekáváním, když
padl na kolena a začal mi okusovat vrchol stehna. Nemohla jsem se přestat kroutit
a zhluboka jsem nadechla skrz zuby.

Konečně mi jazykem přejel po vlhkém středu a já bych vystřelila ze stolu, kdyby mi

rukama nedržel boky dole. Začal vrážet jazykem dovnitř a ven, způsobujíc, že jsem
s každým vstupem zatnula svaly jako bych to tam mohla udržet.

"Zapomněl jsem jak úžasně chutnáš," zamumlal mi proti klitorisu než ho vtáhnul do
pusy a sál ho.

"Ach bože, Woodsi. Ach, bože," sténala jsem.

Boky se mi začaly samovolně kroutit. Neovládala jsem se. Posunul mi pusu k

vnitřní straně stehna a já frustrovaně zaklonila hlavu.

Tepání mezi nohama bylo téměř bolestivé.

"Woodsi, prosím," prosila jsem.

Zvedl ke mně oči a pohled v nich mi řekl, že je stejněvzrušený jako já. Milovala
jsem, že ochutnat mě s ním tohle dělá.

"Udělášse mi v puse?" zeptal se, vyplázl jazyk a přejel mi jím od otvoru ažk
naběhlému klitorisu.

"Potřebuju," vydechla jsem.

"Tahle hezká, malá kundička potřebuje ulevit?" zeptal se a znovu mě pomalu olízl
jazykem. Zavrčela jsem a zakňourala.

"Tomu nemůžu říct ne. Je to tak zatraceně moc sladký," řekl chraplavě, sáhl nahoru
a zakryl mi pusu rukou, než do úst vtáhl klitoris a strčil mi dva prsty do nasáklého
otvoru. Pumpoval do mě prsty a jazykem kmital a sál poštěváček. Moje výkřiky
ztlumil rukou. Nepustil mě dokud už moje tělo nemohlo snést víc pozornosti a já ho
odstrčila jen na tolik, abych ho mohla přitáhnout k sobě nahoru a ovinout se kolem
něj. Tentokrát se mi podařilo netahat ho za vlasy, ale křičela jsem a olizovala mu
ruku. Znovu jsem toho udělala příliš?

"Snažil jsem se tohle všechno udělat jen o tobě. Pokoušel jsem se ti ukázat, že jsi
výjimečná, ale kurva miláčku, chci být uvnitř tebe. Myslím,že každou chvíli
vybuchnu," řekl mi Woods proti rameni.

Co? Pokoušel se, abych se cítila výjimečná? To proto měvčera tak opustil? Tolik
jsem o tom nepřemýšlela. Byla jsem připravená na víc. Otřesy se začaly
zpomalovat. Rozepnula jsem mu džíny a stáhla je dolů spolu s boxerkami.

"Prosím, hned. Potřebuju tě v sobě," žadonila jsem. Chtěla jsem tu blízkost.

Zasténal a sáhl do kapsy kalhot a vytáhl ven kondom. Podíval se mi do očí a usmál
se. "Zastrčil jsem ho tam, než jsem tě sem zavolal. Nebyl to můj záměr, ale taky
jsem věděl, že možná nebudu schopný přestat."

Tolik se mi ulevilo, že jedem má,že jsem se o víc nestarala.

Navlékl si ochranu na svou tvrdou délku, pak mi rozevřel nohy a podíval se na mě.
Věděla jsem, že se třesu.

"Tohle je tak zatraceně pěkný," zašeptal a přejel mi prstem po citlivém místě.

Sledovala jsem jeho naprostou fascinaci, když držel svůj silný penis v ruce a přitiskl
do mě špičku. Zasyčel, když do mě pomalu vklouzl. "Tak úzká," vydechl.

Zvedla jsem boky, abych ho vzala hlouběji a on klouzal dál dovnitř až jsem byla
kompletně plná. Hýbala jsem se proti němu. Byl ke mně tak sladký a pomalý. Na
tohle jsem s ním nebyla zvyklá.

Rozhodla jsem se, že ho potřebuju postrčit. Byl rozhodnutý,že takhle to chci a já si

nebyla jistá proč. Nebyla jsem ve svých reakcích klidná a pomalá. Přetáhla jsem si
tričko přes hlavu a rozepnula jsem si podprsenku, zatímco se zastavil a sledoval jak
mu odhaluju nahou hruď. Věděla jsem, že je to jeho slabost. Vzrušeně vykulil oči.
Obě jsem je vzala do dlaní, promnula si bradavky mezi prsty a on stál zmrazený
uvnitř mě. Cítila jsem tvrdé trhnutí penisu a to mě jen povzbudilo.
"Líbí se ti to?" zeptala jsem se, prohnula se v zádech a silně se zatáhla za
bradavky.

"Ach jo, kurva jo," odpověděl než mi jeho pusa zakryla bradavku a boky do mě
začal narážet dovnitř a ven.

Rozevřela jsem víc nohy a zapřela se dozadu rukama, nechávajíc k němu vztyčená
prsa. "Tvrději, Woodsi. Potřebuju to drsněji," prosila jsem a sledovala jak mu
kontrolovaná rozkoš v očích praskla a její místo zaujal divoký pohled. Popadl mě
rukama za boky a začal do mě bušit, zatímco očima sledoval každé poskočení
mých prsou.

"Je tohle pro tebe dost drsný?" zeptal se přiškrcenýmšepotem.

"Víc, tvrději," odpověděl jsem.

Odtáhl se ode mě, strhl mě za stolu a pak mě otočil.

"Chyť se stolu," nařídil, rukama mi zatáhl boky dozadu vteřinu předtím než mě
znovu naplnil drsným přírazem. "Je tohle pro tebe dost tvrdý, zlatíčko?" zeptal se,
když do mě zezadu bušil. Byla jsem tak blízko dalšímu orgasmu a věděla jsem, že
tentokrát to bude intensivnější. Mít ho v sobě se mnou vždycky dělalo neuvěřitelný
věci.

Překvapilo mě hlasité plesknutí, pak štípavá bolest než mi rukou začal hladit místo
na zadku, kde mě zrovna plácl. Ach. Líbilo se mi to."Sakra, tvůj zadek vypadá s
mým otiskem dobře," zasténal.

Přitiskla jsem se k němu dozadu a on mi udělal to samé na druhé půlce. Vykřikla

jsem a stiskla svaly ve vagíně, držíc ho uvnitřpevněji.

"Kurva, miláčku," zanaříkal v odpověď.

"Už budu," vyjekla jsem ve chvíli kdy mi žilami začala proudit extáze. Woods sáhl
kolem mě a ztlumil moje výkřiky rukou, jeho tělo se za mnou chvělo a znovu a
znovu sténal moje jméno, zatímco sebou uvnitř měněkolikrát škubl.

Zůstali jsme tak několik okamžiků stát dokud se naše těla nezačala uvolňovat a my
sestoupili z výšek. Jeho ruka mi spadla z pusy a já cítila cestičku polibků přes záda.
"Tak dobrý. S tebou je to vždycky neuvěřitelný, Dello."

Jeho slova mě zasáhla do hrudě. Pro mě to bylo stejný, ale byl jeden ze tří kluků,
se kterými jsem spala, takže jsem neměla moc ke srovnání.

Pomalu se ze mě vytáhl, způsobujíc moje další zalapání po dechu. Pak jsem na

zadku ucítila jeho ústa. Líbal štípající kůži, kterou plácl jen chvilku předtím. Jestli
bude dál tak sladký, přilepím se na něj a nikdy ho nepustím.
"Tak dokonalé," řekl znovu mé pálící pokožce.

Ohlédla jsem se na něj přes rameno, klečel na kolenou, líbal mi zadek a já se

usmála. "Líbilo se mi to. Nemusíš to pořád pusinkovat."

Usmál se na mě a rychle lízl. "Líbí se mi tam vidět svojí ruku. Jsi označená."

Zasmála jsem se a on vstal, přejíždějíc mi cestou rukama nahoru po těle. "Tyhle

potřebuju označkovat jako svoje taky. Zatím si ale nejsem jistý jak to udělat," řekl mi
do ucha. Užívala jsem si jeho dotek a opřela jsem si hlavu o jeho rameno.

"Hmmm," odpověděla jsem.

"Nemůžu je plácnout. Možná je můžu kousnout," řekl chraplavým šepotem, ze

kterého jsem se zachvěla.

"Líbí se ti to. Že je chci kousnout?" Povzdychl si. "Jsi tak sexy, Dello. Jsem tak
vtažený dovnitř, že nemůžu jasně myslet. Právě teď chci jen vklouznout zpátky do
tebe a zůstat tam. Ty mě zabiješ, holka."

Pro sebe jsem se usmála a otočila se mu v náručí.

"Mluv se mnou takhle dál a začnu tě prosit o víc," řekla jsem mu.

Woods povytáhl jedno obočí. "Už chceš víc?"

Přikývla jsem.

Woods trochu zanadával. "Mám tady jen jeden kondom. Byl jen pro případ nouze."

Zaklepání na dveře nás oba zastavilo před tím, abychom přišli na to co dělat teď.

"Woodsi?" zavolal na druhé straně dveří Trippův hlas.

Woods sáhl po mojí odhozené podprsence a začal mě oblékat. Mohla jsem mu

pomoct, ale byl rychlejší než já. Když mi oblékl tričko, stáhl mi sukni a začal si
natahovat džíny.

"Jo," zavolal, když si projel rukou ve vlasech a mrkl na mě.Šel ke dveřím a otevřel
je.

Tripp vešel dovnitř, podíval se na mě a pak zpátky na Woodse.

"Jsem zrovna na odchodu," řekla jsem s úsměvem, který byl spíš nucený. Viděla
jsem Trippovi na očích, že přesně ví co jsme tu dělali.

"Zavolám ti později," řekl Woods, když jsem kolem něj procházela a já přikývla, ale
oči jsem držela přilepené na východu.
 26. Kapitola
Woods

Sledoval jsem Dellu jak odchází a uvažoval jsem jestli jsem neudělal blbost, když
jsem dovolil, aby nás Tripp takhle viděl. Vlasy měla rozcuchané, rty nateklé a
vyzařoval z ní pohled uspokojené ženy. Chtěl jsem, aby Tripp viděl, že byla moje.
Že chtěla být moje. Ale možná to bylo špatně. Nepomyslel jsem na Dellinu reakci,
nebo jak se bude cítit.

"Hádám, že jsi uklidnil její zmatek ze včerejška," řekl Tripp potom co zavřel dveře a
vešel dovnitř.
Co tím myslel? "Jaký zmatek?"

Tripp pokrčil rameny a posadil se na jednu koženou židli naproti mému stolu. Pak
nadzdvihl obočí. "Na týhle židli jste nic nedělali, že jo?"

Obrátil jsem oči v sloup a sedl si na okraj stolu. "Cos myslel tou poznámkou? Jaký
zmatek?"

"Tu část kdys jí včera vysadil jak horkou bramboru a nechal jí naprosto zmatenou a
nejistou. I tak celý den poslušně posedávala kolem v teplákách a tvojí zatracený
mikině a dokonce v ní i spala."
Spala v mojí mikině? Začal jsem se usmívat, když můj mozek zaregistroval fakt, že
Tripp věděl v čem spala a okamžitě jsem se zamračil.

"Jak ty kurva víš v čem spí?" zeptal jsem se a začal vstávat.

Tripp naklonil hlavu ke straně a zíral na mě. Ani se nepokusil bránit.

"Opravdu jí znáš? Nebo jí jen šukáš? Protože už jí předtím jednou podělali, když
jsem jí poznal a myslím si, že ty bys mohl mít sílu jí zlomit."

V žilách se mi začínala vařit krev. Hodlal jsem ho zmlátit do kuličky. A kdo jí

podělal?

"Možná by sis měl dávat pozor na to co říkáš. Seru na to kdo si myslíš, že jsi, nebo
kdo mám být k čertu já. A co tím myslíš, že jí předtím někdo podělal?" Pak se mi
vrátila vzpomínka jak u mě v kanceláři sedí Jace a říká mi, že se zapletla se šéfem.
Co to přesně říkal?

Tripp zvedl obě ruce. "Uklidni se a poslouchej mě. Sakra, kdy se z tebe stal takovej
pruďas?"
"Řekni mi co se stalo s jejím starým šéfem? Tím v Dallasu."

Tripp se zamračil. "Ten hajzl to na ní sehrál. Je ženatý a jeho žena je těhotná. Della
to nevěděla protože nenosil prstýnek a nikdy nechodí do baru. Byla nová a on se
ukázal pozdě v noci a trochu s ní flirtoval. Pak jí vyzvedával a chodil častěji. Je to
velký bar. Nikdo se na nic neptá. Už jsem ho předtím vyděl píchat servírky, ale
nebyl jsem si jistý jestli se to děje i s Dellou. Dokud se neukázala jeho manželka.
Della byla víc naštvaná než smutná. Proto jsem jí poslal sem. On neměl sílu jí
zlomit. Ale myslím si, že ty ano."

Její starý šéf byl ženatý. Sakra. Není divu, že byla tak opatrná, aby se držela dál,
když jsem byl zasnoubený. Bála se, že se bude historie opakovat. Byl jsem kretén.

"Neublížím jí," slíbil jsem. To neudělám.

"Byla by snadno zlomitelná."

Nelíbil se mi způsob jakým to pořád říkal. "Co tím myslíš?" Viděl její záchvat
paniky?

"V noci křičí. Každou zatracenou noc křičí jakoby jí někdo mlátil. Je to děsivý jak
vyjebaný peklo. Někdy se ani neprobudí. Nic jí neuklidní. Křičí dokud není konec.
Pak se vzbudí. A někdy taky ne. Občas si prostě zase lehne a zůstane spát. Jen
tam v hrůze sedím a sleduju jí. Snažil jsem se jí držet a uklidnit jí, když se vzbudí,
ale nikdy to nepomáhá. Chvěje se a mě to láme srdce. Nemůžu to zlepšit. Všechno
co vím je, že má v hlavě nějakej zastranej bordel. Nevím co a nevím proč, ale je to
tam a pronásleduje jí to. Takže jestli je tohle pro tebe jen žhavej sex, pak s tebou
budu rád bojovat. Protože z touhle holkou si zahrávat nemůžeš. Není na to dost
silná."

Bylo mi zle. Žaludek se mi stáhl tak pevně, že jsem se nemohl hýbat. Ona křičela, v
noci. Ta zmrazená hrůza co jsem jí viděl ve tváři tu noc na párty byla sama o sobě
dost děsivá. Zoufale se mě držela. Bál jsem se, že se s tím možná vyrovnává
sama. Nevěděl jsem, že má zlé sny. Hrudník mě bolel a oči pálily. Nenáviděl jsem
to. Nenáviděl jsem vědomí, že jí něco trápí. Chtěl jsem to napravit. Napravit pro ni
vše.

Otočil jsem se a zamířil ke dveřím. Chystal jsem se jí najít. Budeme si o tom muset
promluvit. Příště až se vzbudí s křikem, budu tam. Tripp možná nebyl schopný jí
uklidnit, ale já si byl jistý, že to zvládnu. Odeženu to. Musím. Nevěděl jsem jestli
můžu žít, když je takhle zraněná.

"Kam jdeš?" zeptal se Tripp.

"Najít jí," odpověděl jsem.

"Opravdu si myslíš, že to je způsob jak to zvládnout? Znáš jí vůbec? Vystraš jí a

ona uteče. Musíš se zastavit a přemýšlet o tom. Jestli jí chceš pomoc tak dobře.
Jsem rád. Ona někoho potřebuje. Mě nechce a upřímně, nevím jestli bych to zvládl.
Mám svoje vlastní démony. Ale ona chce tebe. Držela včera v noci tu mikinu tak
pevně, když se vzbudila a bořila do obličej jakoby se tě snažila cítit až mi to dělalo
starosti. Nedovedu si představit, že by ti na ní záleželo dost, aby ses vyrovnal s
tímhle šílenstvím. Ona je zatraceně sexy. Myslel jsem si, že proto ses do toho
pustil. Ale jestli ti na ní záleží dost na to, abys zůstal i přesto, že má problémy a
nebude to lehký. Pak dobře. Ulevilo se mi."

Podíval jsem se na něj. "Budu cokoliv co ode mě bude potřebovat. Nemůžu od ní

odejít pryč; zkoušel jsem to. Jsem závislý. A zrovna teď nejspíš přijdu o rozum,
protože nevím jak jí pomoct. Jen jí potřebuju jít najít a po zbytek zatracenýho dne jí
držet u sebe. Potřebuju vědět, že je v pořádku."

Tripp došel ke mně. "Nevím jestli je připravená, abys to věděl. Nemyslím si, že ti
věří, že jí budeš chtít až zjistíš co má za problémy. Hlavně emocionální problémy.
Musíš na tohle zlehka. Nechoď jí říct, že to víš a nečekej od ní, že to zvládne. Bude
vzteky bez sebe, že jsem ti to řekl a vyděšená, že jí ublíží až utečeš. Takže tě k
tomu dotlačí. Bude utíkat jak o život. Takhle věci zvládá."
Nenáviděl jsem to. Měl pravdu, ale já to nenáviděl. "Co mám dělat?" zeptal jsem se
ho, potřeboval jsem radu. Nemohl jsem jí ztratit.

"Dneska večer až odejde spát ti zavolám. Přijď a vyspíš se na gauči. Až začne

křičet, budeš tam. Uvidí, že nejsi vyděšený a ty to využiješ, abys jí dokázal, že
neutečeš."
Dobře. To jsem mohl zvládnout. Počkám do večera. Ale pořád jsem měl v plánu jí
teď najít. I když jen, abych jí mohl držet v náručí. Neřeknu jí proč. Jen jsem se pro
svůj vlastní zdravý rozum potřeboval ujistit, že je v pořádku.

****

Tripp otevřel dveře a ustoupil, aby mě pustil dovnitř. Seděl jsem v autě na
parkovišti, když mi přede dvěma minutami zavolal a řekl, že šla spát. Nevěděl jsem
jak dlouho bude trvat než začne křičet a nechtěl jsem, aby to byl Tripp kdo jí bude
držet až se tentokrát vzbudí. Už nikdy.

"Už jsi byl tady?" zeptal se.

"Jo."

Tripp se zasmál a zavrtěl hlavou. "Odjel jsi vůbec?"

"Ne."

Vypadal pobaveně. "Na gauči je polštář a deka. Jdu do postele. Je pozdě a

potřebuju se trochu vyspat. Minulá noc byla drsná."

Nemusel jsem se ho ptát proč. Věděl jsem co myslí tím drsným a šílel jsem z toho,
že jsem tu nebyl. Trpěla a já o tom neměl tušení.

"Díky," odpověděl jsem.

"Neděkuj mi. Ještě jsi to nezažil. Možná mě budeš nenávidět až bude po všem."
Netušil co říká. Držel jsem jí, když na párty kompletně zmizela a ztuhla. Viděl jsem
jí v očích prázdný pohled a vyděsilo mě to, ale ani jsem nechtěl utéct. Chtěl jsem jí
chránit. To jen zhoršovalo ten instinkt, který se ve mně zvedal.

Ležel jsem na gauči a zíral do stropu. Nebyl jsem si jistý jestli budu schopný
usnout. Nevěděl jsem, kdy začne trpět. Hrudník jsem měl tou představou tak
stažený, že jsem se musel nutit zhluboka dýchat, abych uvolnil tlak.

Co se jí stalo, že to způsobilo tohle? V mysli jsem se vrátil k tomu prvnímu dni, kdy
jsem jí poznal. Byla tak zatraceně sexy a zároveň roztomilá, když se snažila přijít
na to jak natankovat benzín. Myslel jsem si, že je jen nějaké nezávazné, zábavné
rozptýlení. Ale nebyl jsem připravený na to jak chutnala. A ta vůně. Bože, voněla tak
zatraceně dobře. Tu noc jsem se trochu zbláznil. Pokaždé, když jsem jí dovedl k
orgasmu jsem to potřeboval udělat znovu. Pořád jsem přemýšlel o skutečnosti, že
tohle je všechno, jedna noc a pak bude pryč. Takže jsem chtěl víc. Nikdy jsem za
jednu noc žádnou tolik nelízal. Ale nebyl jsem schopný se jí nasytit. Pak nakonec
usnula vyčerpáním a já se přinutil odtamtud odejít.

Zavřel jsem oči a projela mnou bolest. Taky se tu noc vzbudila s křikem? A sama?
Opíchal jsem jí a pak jí nechal vyrovnávat se se svojí bolestí? Nemohl jsem tu
ležet. Posadil jsem se a zabořil si obličej do dlaní. Od začátku jsem s ní dělal chyby.
Předpokládal jsem špatný věci. Ani jednou nevypadala slabě a křehce až do té noci
v klubu, když měla záchvat úzkosti a kompletně vypnula. Byl to první záblesk na to,
co drží tak dobře skryté.

Už jsem tu venku nemohl zůstat ani o chvíli déle. Potřeboval jsem jí sledovat spát.
Potřeboval jsem tam být v okamžik, kdy začne naříkat. Přešel jsem ke dveřím a
pomalu je otevřel.
Čekal jsem dokud si oči nepřivykly na tmu, než jsem vešel dovnitř a zavřel za
sebou dveře.
Byla na posteli schoulená do malého klubíčka. Jakoby se ochraňovala. Moje mikina
jí celou spolkla, ale držela si jí pevně u sebe jak říkal Tripp. Vidět jí takhle ve svojí
mikině přimělo neandrtálce ve mně se bouchnout do prsou. Byla moje. Věděla to.
Chtěl jsem zalézt do postele a držet jí. Jestli mě tak moc chtěla cítit až bořila nos do
mého oblečení, mohl jsem jí s tím snadno pomoct. Mohla mě cítit. Byl jsem tu z
určitého důvodu. Nemohl jsem se posadit. Byl jsem neklidný. Stál jsem v rohu s
rukama zkříženýma na prsou a díval se jak spí. Byla právě teď tak klidná. Bylo
těžké uvěřit, že má potíže spát.

Trochu zakňučela a mě vystřelila hlava vzhůru. Studoval jsem její obličej a čekal.
Začala kroutit dlaněmi plnými mé mikiny, pak ze jí z krku vydral divný zvuk.
Okamžitě jsem přešel pokoj. Zrovna když jsem se k ní posadil na postel, vydala
krev zastavující výkřik a její tělo sebou házelo a kroutilo se na posteli. Sáhl jsem po
ní a ona semnou bojovala. Oči měla pevně zavřené, ale plakala a zápasila se mnou
překvapivou silou. Každý její výkřik mě trhal na kusy. Nenáviděl jsem vědomí, že je
ztracená v nějakém neznámém teroru a já jí nemohl zachránit. Pevně jsem si jí
přitáhl na hruď a začal jí šeptat konejšivá slova do ucha. Sliboval jsem, že nikam
neodejdu a prosil jsem jí, aby se ke mně vrátila. Řekl jsem jí, že je krásná a
postarám se o ní, jen potřebuju aby otevřela oči a uviděla mě. Proudila ze mě další
slova, pálily mě oči a srdce mi bušilo jako o závod. Její řev pokračoval, ale už se
semnou neprala a drápala se ke mně blíž. Zabořila mi hlavu do ramene a zhluboka
se nadechla, pak zanaříkala úlevou.

Objala mě rukama kolem krku a držela se mě, zatímco mi vlezla na klín. Z výkřiků
se staly malé nářky a pak ustaly úplně. Cítil jsem na tváři vlhkost svých slz. Rychle
jsem je utřel než mě mohla vidět a pak k jsem jí chlácholivě pohladil po hlavě a
začal šeptat, že jsem tady. Držel jsem jí a ona byla v pořádku.

"Woodsi?" zaskřehotala se vzlykem a dál se mě držela stejně pevně jako jsem já

držel jí.

"Ano, miláčku, mám tě. Jsi v pořádku," řekl jsem jí tiše do ucha.

Napětí v jejím těle se uvolnilo a s hlubokým výdechem se do mě zabořila. "Myslím,

že se mi zrovna zlepšil sen," zamumlala a položila mi hlavu na prsa.

Seděl jsem tam a čekal až řekne víc, ale neudělala to. Zůstala mi schoulená v
náručí a během několika vteřin mi její hluboký dech potvrdil, že spí.

Položil jsem se na postel a ona se mě dál držela. Pustil jsem jí jen na tak dlouho,
abych přes nás přetáhl přikrývky, pak jsem jí vzal znovu do náručí a zavřel oči. Byla
v pořádku. Byla v bezpečí.
 27. Kapitola
Della

Teplo a nádherná vůně Woodsovo mikiny byla silnější než když jsem usínala.
Přitulila jsem se blíž a tvrdé tělo a paže omotané kolem mě způsobili, že jsem
ztuhla. Znovu jsem se zhluboka nadechla a uvědomila si, že to není Woodsovo
mikina co cítím. Otevřela jsem oči, vzhlédla nahoru a uviděla jeho strniště na bradě.
Byl semnou v posteli. Byl oblečený. A já taky. Zapřemýšlela jsem o včerejším
večeru a byla si jistá, že jsem šla do postele sama.

"Dobré ráno," řekl sexy hlubokým hlasem a trochu mě vylekal. Oči měl stále
zavřené.

"Ehm … dobré ráno," odpověděla jsem, sledujíc ho. Na rtech se mu usadil úsměv,
otevřel oči a posunul se, aby se na mě mohl dívat.

"Je opravdu dobrý pocit mít tě po ránu u sebe," řekl a vklouzl mi rukou kolem pasu.

Nápodobně. Ale kde se tu vzal?

"Hm, díky. Ehm, co tady děláš?" zeptala jsem se.

Humor v očích mu nahradilo něco jiného. Uvažovala jsem zda jsem neranila jeho
city. Zapomněla jsem na něco? Měla jsem okno? Ach bože …

"Přišel jsem sem včera potom cos usnula," řekl.

Zaplavila mě úleva. Neměla jsem okna a nezapomínala jsem. Byla jsem v pořádku.
Ale proč se vrátil?

"Proč?"

"Protože jsem tu chtěl být až budeš mít zlý sen. To já bych tě měl držet, ne Tripp."

Pomalu mi to došlo a začala jsem se od něj odtahovat. Napjal kolem mě paže a já

se nemohla hýbat. "Ne," řekl jednoduše. "Nech mě domluvit."

Zůstala jsem mu v náručí. Tělo jsem měla kompletně ztuhlé. Byl tady, aby viděl
moje šílenství. Viděl ho? Nevzbudila jsem se. Opustí mě teď? Viděl právě jak jsem
bláznivá? Nenáviděla jsem Trippa. Musel mu to říct. Viděl nás včera spolu a varoval
ho, že jsem blázen.

"Tripp si dělal starosti o mých záměrech s tebou. Včera přišel do mojí kanceláře,
aby si o tom promluvil než nás tam spolu nachytal. Chtěl vědět jak vážně to s tebou
beru. Byl tam, aby mě varoval. Přesvědčil jsem ho, že to s tebou beru vážněji než s
kteroukoliv jinou holkou a on mi řekl o nočních můrách. Chtěl jsem tu být. Nemohl
jsem vystát představu toho jak tě objímá. Toho, čím procházíš a nebýt tu pro tebe.
Nezlob se na mě, miláčku. Prosím, už nikdy nechci, abys spala beze mě vedle
sebe. Nemůžu snést myšlenku jak se s tím vyrovnáváš sama."

Do očí se mi nahrnuly slzy, zabořila jsem mu obličej do prsou a vzlykla. Jeho slova
byla tak sladká a upřímná. Byl tady. Viděl mě a chtěl tu být znova. Proč? Copak ho
to nevyděsilo?

"Nebreč. To nesnesu. Jen jsem tě chtěl udělat šťastnou."

Ta slova se mi ovinula kolem srdce a v tom momentě jsem věděla, že jsem se do

Woodse zamilovala. Možná to ode mě byla blbost někoho milovat, ale stalo se.
Milovala jsem ho. Ale říct jsem mu to nemohla. Nevěděl o mě všechno a říct mu, že
ho miluju by nebylo fér. Ale ano. Tolik jsem ho milovala.

Utřela jsem si slzy z očí a pak se na něj znovu podívala.

"Proč se mnou chceš zůstat? Viděl jsi jak jsem poznamenaná. Proč neutíkáš?"

Woods mi vzal obličej do dlaně a vtiskl mi polibek na špičku nosu. "Kvůli tomuhle.
Nechápeš proč by tě měl někdo chtít. Máš tušení kolik Angelin jsem poznal?
Očekávají pozornost a oddanost. Využívají svojí krásu k ovládání. Ale ty … nemáš
podělaný tušení jak jsi neuvěřitelně krásná a žádoucí. Nejsi vypočítavá a sobecká.
A chci být díky tobě lepší."

Byla jsem totálně nahraná. Tenhle muž měl moc mě zničit. Přesunula jsem se nad
něj a obkročila ho. Sáhla jsem po lemu jeho trička a přetáhla mu ho přes hlavu, než
jsem ze sebe stáhla mikinu. Chtěla jsem cítil jeho kůži proti svojí.

Přitiskla jsem nahá prsa k jeho a zasténala rozkoší. Hruď se mu těžce zvedala a
klesala a chytil mě rukama pevněji kolem pasu. Ale nehýbal se. Nechával tohle na
mě. Jen trošku jsem se odtáhla, abych mu bradavkami přejela po tvrdých prsních
svalech, zatímco jsem sledovala dotek naší vzrušené kůže.

"Miláčku," zasténal a rukou mi stiskl pas.

"Je to dobrý, že jo?" zeptala jsem se, neschopná dotrhnout oči od našich hrudí.
Vyklenula jsem se dopředu a přejela bradavkami přes jeho. Usmála jsem se jeho
prudkému nádechu mezi zuby.

"Úžasný," odpověděl.

Milovala jsem ho. Nechala jsem tu myšlenku usadit, zatímco jsem mu rukama
přejížděla po širokých ramenou a dolů po pažích. Chtěla jsem ho políbit všude.
Chtěla jsem znát jeho tělo lépe než svoje.

"Můžu tě políbit?" zeptala jsem se a vzhlédla k němu.

"Prosím," odpověděl.

Přitiskla jsem polibek k jeho pravé bradavce a on zvedl ruku a chytil mě za hlavu.
Tohle nečekal. Myslel si, že chci pusu. Nepochopil na co se ptám. Dál jsem ho
líbala, zatímco jsem mu pokračovala dolů po těle a políbila každičký tvrdý sval na
jeho břiše. Když jsem rukama našla džíny, rozepnula jsem knoflík a stáhla zip dolů.
Pak jsem mu je stáhla a Woods nadzvedl boky, abych mu je mohla dostat přes
zadek. Dál jsem mu je stahovala po nohách dokud neležely na podlaze. Usmála
jsem se pro sebe a začala si prolíbávat cestičku nahoru po jeho svalnatých
stehnech, užívajíc si každý záchvěv jeho těla, když jsem mu olizovala vnitřní stranu
stehna. Pak jsem sáhla vzhůru a vzala do ruky erekci, která stála v kompletním
pozoru.

"Dello," vydechl roztřeseně Woods.

Nezvedla jsem k němu oči, když jsem otevřela pusu a vzala ho do ní až mi hlava
jeho penisu zavadila o zadní část krku.

"Zlato, KURVA," vykřikl a z ruky lehce mě tahající za vlasy jsem byla ještě víc
odhodlaná přivést ho k šílenství.

Pomalu jsem přejížděla jazykem po jeho citlivém mase. Tělo se mu pod mým
dotekem chvělo a já to milovala. Znovu jsem sevřela pusu kolem špičky penisu a
vzala ho hluboko, pak jsem ho s mlasknutím nechala kompletně vyklouznout ven,
než jsem si znovu naplnila ústa tvrdým pulzujícím masem.

"Dello, miláčku, pojď sem nahoru. Udělám se," zalapal po dechu.

Chtěla jsem, aby se udělal. Chtěla jsem s ním tohle zažít. Vzala jsem jeho koule do
rukou a začala je něžně mnout a mačkat, zatímco jsem silněji sála hlavu penisu,
než jsem ho vzala nejhlouběji co to šlo až jsem se dávila.

"Kurva, do prdele, ach, ach," sténal. Líbilo se mu slyšet mě dávit.

Udělala jsem to znovu, chytil mě pevněji za vlasy a zaklonil hlavu dozadu. "Udělám
se ve tvojí krásný puse," varoval mě a já ho vzala ještě hlouběji a nechala tentokrát
znít dávivý zvuk déle, než jsem se stáhla.

S řevem mi držel hlavu v klidu, zatímco mi jeho úleva vystřelovala do pusy.

Nikdy předtím jsem tohle klukovi nedovolila. Ale líbilo se mi to. Milovala jsem pocit
jeho třesoucího se těla a slova chvály. Jakmile jsem všechno spolkla, přejela jsem
jazykem po červené hlavě měknoucího penisu a on mě chytil a se smíchem mě od
sebe odtáhl pryč. "Ty mě zabiješ, ale bude to ta nejsladší smrt jakou si chlap
dovede představit."

Lehla jsem si do jeho paží a on mě objal.

Zabořil mi obličej do křivky krku a ramene a rozechvěle vydechl. "Neopouštěj mě,
Dello."

Tahle slova pro mě znamenala víc než si dovedl představit.

 28. Kapitola
Woods

Dneska nebudu schopný pracovat. Pořád jsem přemýšlel o tom jak přesvědčit
Dellu, aby se nastěhovala do mého domu. Dnes. Už jsem se nemohl srovnat s její
bydlením u Trippa. To a vzpomínka na mýho ptáka zabořeného tak hluboko v jejím
krku až se kurevsky dávila. Kruci. Nikdy mě nikdo takhle nevykouřil. Bylo to
naprosto jiný od všech co jsem zažil.

Della si nedělala starosti s tím mít to už za sebou, nebo co přijde dál. Vysála mě s
naprostou bezprostředností. Snažil jsem se jí zastavit, když se jí poprvé zvedl
žaludek, ale pak to udělala znova a já se poddal. Když jsem se jí udělal v puse měl
jsem strach, že jsem zašel příliš daleko, ale pak se mě pokusila sát ještě o trochu
víc.

Bože. Už zase jsem byl tvrdý jak skála. Z téhle jediné vzpomínky budu tvrdý po
zbytek života. Musím jí najít. Měla směnu na oběd a já musel zůstat schovaný tady.
Bál jsem se, že bych se neovládl, kdybych měl pocit, že s ní někdo špatně zachází
nebo kdyby se jí někdo koukal na zadek.

Zamířil jsem ke svýmu náklaďáku, když jsem uviděl Dellu stát u jejího auta a povídá
si s Bethy, která vypadala jakoby taky právě skončila v práci. Měl jsem Jace rád
jako bratra, ale Bethy jsem nevěřil. Byla trochu moc divoká a nebyl jsem si jistý
jestli se mi líbí představa, že se motá kolem Delly. Nepřešel bych to, kdyby se
pokusila dát Dellu dohromady s nějakým klukem. Bethy potřebovala vědět jak se
věci mají a že Della je moje.

Šel jsem k nim a vtáhl Dellu do náručí, způsobujíc tě vyjekla překvapením.

Naklonila hlavu dozadu a usmála se na mě. "Ahoj. Neviděla jsem tě na obědě."

Z hravého pohledu v jejích očích sebou můj už tak tvrdý penis zacukal. "Musel jsem
dodělat nějakou práci. Teď jsem skončil."

"Aha," řekla, nepřesunujíc se ode mě pryč. Přistoupil jsem k ní blíž a nechal jí

pocítit důkaz svého vzrušení na zádech.

"Takže ona je důvod proč jsi zrušil tu věc s Greystony," řekla Bethy. Nebyla to
otázka. Jen si potvrdila něco co už tušila.

"Jo, to je."

Bethy se usmála a kývla hlavou. "Dobře. Přiznáváš to." Podívala se zpátky na

Dellu. "No, nemyslím si, že by někomu vadilo, když přivedeš šéfa. Když ho budeš
rozptylovat, všechno by mělo být v pořádku. Jsi pozvaná, takže i on."

Della přikývla a Bethy na nás zamávala prsty na rozloučenou než odešla.

"O čem to mluvila?" zeptal jsem se.

Della se mi otočila v náručí a udělala krok blíž, takže se jí moje erekce tiskla do
břicha. Sakra, byla provokatérka. "Zaměstnanci klubu pořádají v soboru večer
táborák. Dělávají to na konci jarních prázdnin než udeří letní sezóna. Chceš jít?"

O těchhle táborácích jsem věděl. V minulosti jsem musel jít za pár bývalých
zaměstnanců zaplatit kauci ve vězení kvůli exhibicionismu na pláži během téhle
akce. Nenechám jít Dellu beze mě.

"Jestli chceš jít, půjdu s tebou."

Zamračila se. "Myslíš si, že je v pořádku, aby věděli, že spolu chodíme? Když jsi
šéf?"

Viděl jsem jí přímo dolů na tričko a její obdařený výstřih byl rozptylující. "Bude to v
pohodě. Potřebují vědět, že jsi moje."

Posunula se proti mně a v očích se jí zaleskla neplecha.

"Dello, miláčku, pokud nechceš opíchat v nejbližší skříni tak přestaň."

Della sklonila hlavu ke straně. "Mám ráda skříně."

Sakra. Popadl jsem jí za ruku a táhl jí chichotající se za sebou do zadní garáže pro
vozíky. Vytáhl jsem klíče, abych odemkl sklad se zásobami. Bylo tam příjemně a
chladno, protože jsme tu ukládali pivo do vozíků.

Její přestěhování od Trippa probereme později. Pak si promluvíme o tom, že se

půjdeme dát oba otestovat a zařídíme jí nějakou antikoncepci. Chtěl jsem Dellu cítit
bez zatracených barier.

****

Všechno co měla Della k přestěhování se vešlo do dvou kufrů. Tripp mi řekl, že

odjede za týden nebo tak a Della by byla zase sama, ale to mě neuklidnilo. Jen
bych tam spal. Už jí nenechám spát samotnou. Nikdy.

Nakonec souhlasila se ke mně nastěhovat, ale pořád mi říkala, že toho budu litovat.

Včera jsme se oba nechali otestovat a byli jsme čistí. Ale doporučení k pilulkám,
které Della dostala říkalo, že by bylo nejlepší počkat sedm dní než jsme mohli mít
nechráněný sex.

Jen z představy, že do ní budu moc bez obav vniknout jsem se těžko soustředil.
Seděl jsem venku na terase a čekal až se Della vrátí z práce. Už jsem jí nedával
večerní směny. Nenáviděl jsem, když nebyla semnou. Ani jsem si nevedl dobře,
když jsem seděl v jídelně a sledoval jí. Všichni mě srali.

Bylo nejlepší pokud jsem se od ní držel dál. To poslední co jsem potřeboval bylo,
aby to táta o mě a Delle zjistil a dával jí za vinu fakt, že jsem se neoženil s
Angelinou.

Zazvonění telefonu přerušilo tok mých myšlenek, vytáhl jsem ho z kapsy a uviděl
na obrazovce Jimmyho jméno. Do prdele. On dneska taky pracoval. Nevolal by
pokud by něco nebylo špatně. Vstal jsem, připravený vrátit se do klubu.

"Halo?"

"Eh, Woodsi. Ahoj, tady Jimmy. Mám tu nějaký problém. S Dellou."

Při zaznění jejího jména jsem běžel ke dveřím. "Co se stalo?" zeptal jsem se,
prudce otevřel dveře náklaďáku a nastoupil dovnitř.

"Já nevím, chlape. Prostě zcvokla, nebo něco. Nemůžu to vysvětlit. Pracovala a
všechno bylo v pořádku. Pak přišli nějaký teenageři. Drew Morgan a tahle parta.
Měli dneska tenisový turnaj. Myslím, že jí jeden z nich cestou do koupelny zahnal
do kouta. Nejsem si jistý, ale ona nereaguje a stojí v rohu v zadu u dámských
koupelen. Hlídám jí tu, ale nemůžu jí přimět, aby mi odpověděla. Občas zakňourá,
ale kromě toho nic neříká."

Měl jsem pocit jakoby se mi srdce mělo probušit ven z hrudi. "Zůstaň s ní. Ať se k ní
nikdo nepřibližuje. Budu tam do pěti minut. Jen ZŮSTAŇ s ní, Jimmy. Řekni jí, že už
jedu, dobře? Řekni jí, že jsem na cestě." Hodil jsem telefonem přes sedačku a jel
jak o závod ke klubu. Byla vyděšená. Hodlal jsem z toho kluka co jí rozrušil vymlátit
duši. Nikdy jsem jí tam neměl nechávat. Se skřípěním pneumatik jsem zajel před
klub, nechal jsem auto nastarovaný a běžel ke vchodu. Vzadu jsem viděl Jimmyho
jak jí drží každému z dohledu. Protáhl jsem se kolem něj, sklonil se před ní a zvedl
jí do náručí.

"Už je to dobrý, miláčku. Mám tě. Vrať se ke mně, dobře," utěšoval jsem jí cestou
zpátky do soukromý mého auta. Když jsem se otočil, abych zády otevřel dveře,
uviděl jsem jak tam Jimmy stojí a sleduje nás.

"O tomhle nikomu neřekneš," varoval jsem ho.

Jen přikývl než jsem se otočil a vzal jí do auta. Seděl jsem na místě spolujezdce a
držel si jí přimáčknutou k sobě.

"Vrať se ke mně, zlato. Nikdo ti neublíží. Jsem u tebe," ujišťoval jsem jí a držel si jí
blízko na hrudi. "Neměl jsem tě opouštět a mrzí mě to. Ale teď jsem tady. Jsi v
pořádku."
Její doširoka otevřené prázdné oči pomalu zamrkaly a pak se v nich objevilo úlevné
poznání, když na mě zaostřila. Omotala mi ruce kolem krku a pevně se držela.

"Omlouvám se. Udělala jsem to znova. Je mi to moc líto. Odejdu. Slibuju." Její
zkomolená slova mi nedávala smysl dokud neřekla, že odejde. Chytil jsem jí
pevněji.

"Nikam nepůjdeš, nebo tě budu celou dobu nahánět. To já se omlouvám. Nebyl

jsem tu, když jsi mě potřebovala. Měl jsem tu být. Řekni mi co se stalo. Už tě znova
neopustím. To přísahám."

Popotáhla a přitiskla mi obličej ke krku. "Stane se to znova. Vždycky se to bude

stávat. Nemůžu to zastavit. Snažila jsem se, ale nemůžu. Neměla bych tu pracovat.
Je to příliš hezké místo pro blázna jako já."

"Ne," vyštěkl jsem a odtáhl jí, aby se na mě podívala. Chtěl jsem, aby mě viděla až
budu mluvit. Musela mi uvěřit. "Nejsi blázen. Jsi krásná a zábavná. Jsi obětavá a
máš velké srdce. Jsi dříč a od nikoho nic nečekáš, ale Ty. Nejsi. Blázen." Vzal jsem
jí obličej do dlaní. "Už nechci nikdy, a tím myslím NIKDY, slyšet jak se takhle
nazveš. Rozumíš mi? Můžeš si říkat všemi těmi věcmi co jsem vyjmenoval, ale
nikdy neříkej, že jsi blázen." Přitáhl jsem si jí zpátky do náručí a držel jí. V tuhle
chvíli jsem si nevěřil, abych řekl něco víc. Moje emoce pobíhaly příliš blízko
povrchu.

"Byl tam ten kluk. Byl o pár let mladší než já," odmlčela se a zhluboka se nadechla.
"Řekl, že mě chce zamknout v pokoji a dělat semnou věci. To … ," zastavila se a já
jí slyšel ztěžka polknout. "Opravdu to nebylo tím, že bych byla vystrašená. Bylo to
tím jak řekl, že mě chce zamknout v pokoji. Moje blá…můj strach převzal kontrolu.
Zpanikařila jsem."

Byla vyděšená ze zamčení. Proč? Udělal jí to někdo? Odhrnul jsem jí vlasy z

obličeje a vtiskl jí pusu na čelo.

"Pojďme domů. Pak, řekneš mi víc? Pomůžeš mi to pochopit, abych ti mohl

pomoct? Prosím?"

Neodpověděla okamžitě, ale nakonec přikývla. "Pokud chceš," odpověděla.

 29. Kapitola
Della

Woods by mě dovnitř odnesl pokud bych ho nechala. Zacházel se mnou tak

opatrně, že kdybych ho nemilovala, štvalo by mě to. Měl o mě strach a zasloužil si
něčemu z toho porozumět. Možná ne všemu, ale potřeboval něco vědět.

"Mívala jsem staršího bratra. Viděla jsem jeho a svého otce jen na fotkách.
Nepamatuju si je. Byla jsem příliš malá, když se to všechno stalo." Nebyla jsem si
jistá zda mě tohle vyprávění nepošle do dalšího víru, ale musela jsem to zkusit.
Sedl si vedle mě, položil mi ruku kolem ramen a přitáhl si mě na hruď. Bylo to
jakoby věděl, že od něj tohle potřebuju. Propletl si semnou prsty a stiskl. Bude to v
pořádku. Byl tu semnou.

"Jednoho dne šli něco zařídit. Já byla novorozeně a máma mě kojila. Nejely jsme s
nimi. Nikdy se nevrátili. Byli zastřelení spolu s několika dalšími lidmi při loupeži v
místním obchodě. Ten chlap se naštval nebo něco a zabil deset lidí než zastřelil
sám sebe. Můj táta a bratr stáli ve frontě, když vešel dovnitř. Byli první dva zabití."
Ten příběh jsem od matky slyšela několikrát, když mi vysvětlovala nebezpečí
chození ven. Znala jsem ho dobře. Zabořila jsem se zády do Woodsovi náruče a
zadržovala mysl před ztrátou soustředění a ztracením se ve vzpomínkách.

"Mám tě. Jsem přímo tady," ujistil mě. I druhou rukou našel mojí a držel jí taky.

"Babička z matčiny strany byla duševně nemocná. Nikdy jsem jí nepotkala. Byla ve
speciálním domě. Žádnou jinou rodinu jsme neměly. Táta vyrůstal v dětských
domovech. Ani jeden z nich neměl sourozence. Babička ztratila pojem o realitě
krátce potom co se matka narodila. Její otec se nezdržel moc dlouho, aby jí
vychoval. Matka vyrostla u mámy jejího táty, která zemřela, když jí bylo šestnáct. V
dětském domově se seznámili s tátou, když jim bylo sedmnáct. Na fotkách co jsme
měly jsem viděla zdravou ženu a dobrou matku. Zdálo se, že jí můj bratr miloval.
Ona vypadala šťastná. Ale takovou jsem jí já nikdy nepoznala. Potom co byly táta s
bratrem zabiti jsme se přestěhovaly. Přestěhovala nás z malého města v Nebrasce
do ještě menšího v Georgii. Moje nejrannější vzpomínky jsou z toho domu v
Maconu. Matčiny divoké oči a záchvaty křiku byli vše co jsem v životě poznala.
Občas dokázala být tak hodná, ale jindy byla děsivá. Hodně mluvila s mým
bratrem. Roky jsem nechápala s kým to mluví. Byly jsme tam jen my dvě. Ale ona
ho viděla, myslím."

Při vzpomínce jak matka mluví s mrtvým bratrem jako by tam byl jsem zavřela oči.
Talíř s jídlem kde mu připravila jeho oblíbenou svačinu opuštěný nesnědený a
plesnivý na stole. Jakmile se to příliš zkazilo nebyla jsem schopná jít do kuchyně
aniž by se mi zvedal žaludek. Nakonec ho vyhodila a připravila další.

"Copak nikdo neviděl, že na tom není dobře?" zeptal se Woods a palcem mi kreslil
kroužky do dlaně.
"Ne. Vůbec nikdo nás neviděl. Nikdo nevěděl, že existuju. Neopouštěly jsme dům.
Nikdy. Matka věřila, že venku číhá nebezpečí. Držela nás v bezpečí."

Woods se nadechl a já čekala na otázku. Na tu, kterou jsem od její sebevraždy

zodpovídala milionkrát.

"Kde jste braly jídlo?"

"Z místního obchodu s potravinami, který měl donáškovou službu. Zavolala a

objednala ho."

"Kde jste braly peníze?"

"Táta měl velmi dobrou životní pojistku. Matka prodala dům v Nebrasce a ze zisku
koupila mnohem menší v levnější lokalitě, takže mohla platit hotově."

"Škola?"

"Měla jsem domácí školu."

"Vůbec si neopouštěla dům? Nikdy?"

Tohle bylo pro lidi těžko přijatelné. Byla to pro ně zvláštní představa a moje realita.

"Matka trpěla těžkým případem agorafobie. Kvůli duševní chorobě dědičné v její
rodině to bylo mnohem horší. Spustila to smrt mého táty a bratra a ona se nás
zoufale snažila ochránit. Do té míry, že mi vzala život. Ze světa jsem nic nepoznala
dokud jsem nebyla dost stará na to, abych se vyplížila v noci z domu. Braden žila
vedle nás, byla to moje nejlepší kamarádka a důvod téhle cesty za objevováním
života. Byla na nás zvědavá, protože si s rodiči uvědomovali, že nikdy neopouštíme
dům. Tu noc co jsem se poprvé vyplížila ven mě viděla, protože v noci sledovala
náš dům, aby viděla jestli někdy odcházíme. Byla přesvědčená, že jsme upíři a
chtěla to dokázat rodičům. Nedostala jsem se daleko. Jen jsem stála na předním
dvorku, dívala se na měsíc a dotýkala se trávy. Jednoduché věci, které jsem chtěla
vždycky dělat. Braden tu noc vyšla ven a mluvila se mnou, pořád si myslela, že
jsem možná upír. Naše přátelství se upevňovalo a moje plížení ven během let
zintensivnělo. Braden o mě věděla víc než kdo jiný. Byla jediná osoba, která
věděla, že skutečně existuju. Také věděla jak se bojím, že mámu ztratím pokud by
se to někdo dozvěděl. Takže udržovala moje tajemství."

Už jsem mu víc říct nemohla. Potřebovala jsem přestat. Tohle bylo dost. Zbytek byl
moc temný a příliš bolel.

"Kde je tvoje máma?"

"Je mrtvá."
Neodpověděl. Jen mě sevřel pevněji v náručí.

"Už o tom dnes mluvit nemůžu. Tohle stačí."

Nehádal se. Jen mě dál objímal. Seděli jsme tam v tichu tak dlouho až mi pomalu
začala těžknout víčka a pomalu jsem usnula.
 30. Kapitola
Woods

Nebyla potřeba žádná slova. Celou noc jsem Dellu držel a ona se ani jednou
nevzbudila s křikem. Teď když jsem věděl o hororu, který prožila jsem uvažoval, o
čem snila, že z toho tak křičela. Věděl jsem, že to souvisí s její matkou. Na tomhle
příběhu toho bylo víc než mi řekla, ale pro teď to bylo vše co chtěla, abych věděl.
Stačilo to.

Sledoval jsem jí vedle sebe pokojně spát, zatímco se venku rozednívalo a na vodě
začalo tančit brzké ranní světlo. Mít jí ve svém pokoji a v své posteli bylo dokonalé.
Nic nemohlo být nikdy dokonalejší. Ale hruď jsem měl staženou a srdce těžké. Bylo
tu tolik bolesti a emocionálního zneužívání, kterým si Della prošla a já si nebyl jistý
jak jí pomoct se vyléčit.

Zavrtěla se mi v náručí a já jí políbil na špičku nosu. Byla moje. Postarám se o ní.

Chtěl jsem jí pomoct zapomenout na všechnu bolest a temnotu v očích. Dlouhé
řasy se jí zachvěly, pak otevřela oči a podívala se na mě.

"Dobré ráno," řekla, protáhla se mi v náručí a ospale se usmála.

"Myslím, že takhle tvrdě už jsem hodně dlouho nespala," řekla, pak potlačila
zívnutí.

"To protože jsem tak zatraceně pohodlný," dobíral jsem si jí.

"Souhlasím. Všechna tahle měkkost je hrozně pohodlná," řekla a široce se na mě

usmála.

"Měkkost? Já ti ukážu měkkost," řekl jsem a přetočil jí na záda, abych jí do rozkroku

kalhotek přitlačil ranní erekci. "Na tomhle není nic měkkého."

Zapředla a rozevřela nohy, takže jsem mezi ně pohodlně zapadnul. "Ne, vůbec nic
měkkého," řekla a nadzvedla boky, aby se o mě otřela.

Přes spodní prádlo jsem cítil vlhkost jejích kalhotek a zasténal jsem rozkoší. Už
byla vlhká.

"Chtěl jsem vstát a udělat ti snídani," řekl jsem, když pokračovala ve tření vlhkým
středem o můj penis.

"Hmmm, to je sladký. Proč se semnou napřed nepomiluješ," řekla, sáhla po lemu

mého trička, které jsem jí minulou noc oblékl než jsem jí donesl do postele. Taky
jsem si dovolil sundat jí podprsenku, protože se v tom určitě nespalo pohodlně. Teď
ráno mi obě její kruhové koule skákaly volně před obličejem a já zapomněl na
snídani a dobré záměry. Dokonce už ani nezáleželo na slovech 'pomiluješ se
semnou' která mě nejprve vystrašila. Della byla v mojí posteli a svlékala se. Začala
si stahovat kalhotky v tu chvíli jsem se rozhodl, že je na čase jí dohnat a strhl jsem
si tričko, stáhl boxerky a odhodil je stranou.

Della rozevřela nohy a rošťácky se na mě usmála. "Dej ho tam bez kondomu. Pak
můžeš vytáhnout," řekla a zvedla boky nahoru jako pozvání. Vyndat ho ven nebylo
vždycky bezpečné, ale to mě poser, právě teď mi to bylo jedno. Chtěl jsem do ní
bez bariéry a sladký nektar co jí odkapával z otvoru byl víc než jsem mohl unést.
Roztáhl jsem jí kolena a zasunul dovnitř.

Naplnil jsem jí jedním rychlým pohybem a oba jsme vykřikli rozkoší. Už teď jsem byl
tak blízko vyvrcholení, že jsem se musel zůstat v klidu.

"Woodsi, tohle je tak dobrý pocit. Ty jsi tak dobrý. Potřebuju tě blíž. Tak blízko,"
lapala po dechu, zatímco se jí pode mnou vzdouvala a klesala hruď.

Sáhl jsem dolů a promnul jí prstem klitoris, využívajíc její šťávu, abych ho
stimuloval. Začala se pode mnou kroutit a já se v ní pomalu pohyboval dovnitř a
ven. Jakmile se ztratila a stěny jejího tepla mě začaly svírat, věděl jsem, že musím
ven. Byl jsem tak blízko. Ten pocit mě zabíjel.

"Přesně takhle. Ach, Woodsi, ano, tři ho, ano, ach můj bože, ano." Její prosby a
výkřiky utichly těsně předtím než se pode mnou zachvěla a vykřikla moje jméno.

Naposledy jsem se v ní pohnul, než jsem prudce vyjel ven a udělal se jí přes celé
břicho. Z pohledu na moje sperma v loužičkách na jejím plochém břiše se mi stáhl
hrudník. Moje. Znovu jsem si jí označil. Ona byla moje.

Pomalu jsem vstal a pak jsem došel pro teplou žínku, abych jí očistil. Když jsem se
vrátil, dívala se dolů na můj nepořádek a usmála se. Začal jsem jí utírat a ona se
zasmála.

"Co je tu k smíchu?" zeptal jsem se. Miloval jsem zvuk jejího smíchu.

"Tohle mi žádný kluk ještě nikdy neudělal. Myslím, že se mi to líbí."

Představa semena nějakého jiného kluka v její blízkosti mě srala. Nechtěl jsem
vizuální obrázky Delly a někoho jiného. S kolika muži mohla být? Promeškala
většinu života zamčená.

"Vypadáš naštvaně. Co jsem řekla špatně?"

Dokončil jsem její omývání a pak jsem se na ní podíval. "Neřekla jsi nič špatně. Já
jen … jen se my nelíbí pomyšlení na tebe s někým jiným."

Opřela se o lokty. "Byla jsem jen se třemi včetně tebe."

O dva víc než by mě udělalo šťastným. Ale nebylo fér se naštvat. Já spal s více
holkama než jsem mohl spočítat.

"Ty jsi byl můj druhý pokud to pomůže."

Druhý? Co to kurva … znamenalo to? Ach, k čertu. Nechtěl jsem na tohle myslet.
Potom co jsme byli poprvé spolu s někým spala. Já byl s Angelinou. Ale do prdele,
tohle se dalo těžko překousnout. Odjela do Dallasu a tam měla sex se svým
ženatým šéfem. Proč jsem od ní tu noc odcházel? Protože to byla jednorázovka.
Jedna noc, která mi kompletně zamotala hlavu, ale stejně. Udělal jsem co jsme oba
čekali. Nebo ona snad ne?

Nemohl jsem o tom přemýšlet. Vstal jsem z postele a šel jsem do koupelny, abych
se uklidnil. Tohle nebyla její chyba. Stal ze se mě naprosto majetnickej bastard a to
si nezasloužila.

Ramene se mi dotkla malá ruka. "Jsi v pořádku?"

Otočil jsem se a ona tam stála kompletně nahá s ustaraným zamračením na čele.
Vzbudila se s dobrou náladou a já to zničil svojí potřebou jí vlastnit. Co to semnou
bylo?

Přitáhl jsem jí k sobě dokud se prsy nedotýkala mojí hrudi. "Omlouvám se. Jsem
vůl. Naštval jsem se při pomyšlení na někoho jinýho … na někoho … kurva.
Nedokážu to ani říct."

Della přistoupila blíž, přejela mi rukama nahoru po hrudi a pak mi je omotala kolem
krku.

"Nikdo nikdy nebyl uvnitř mě bez kondomu. Jen ty. Až tenhle týden skončí, budeš
jediný muž, který mě kdy naplnil semenem."

Neandrtálec uvnitř mě se bušil do hrudi při představě najít úlevu hluboko uvnitř ní a
nechat svoje sémě pokrýt ten malý úzký otvor, kterým jsem byl tak posedlý.

Odhrnul jsem jí vlasy z obličeje, zvedl jí bradu nahoru a přetiskl rty pevně k jejím.
Tahle holka mě pohltí.
 31. Kapitola
Della

Zbytek týdne mě bral Woods do práce a zatímco jsem pracovala, seděl u

prázdného stolu. Když mi skončila směna, požádal mě abych mu řekla o něčem co
jsem vždycky chtěla dělat, ale nedostala jsem k tomu šanci. Každý den mi to splnil.
Byli jsme se projet na člunu, proletěli se helikoptérou, zkusili parasailling a jedli
sirové ústřice. Málokdy mě nechával samotnou. Sex byl úžasný a zdálo se to být
čím dál tím lepší a intenzivnější. Ani už jsem netrpěla nočními můrami. Spala jsem
tvrdě a budila se uvolněná a odpočinutá na další den.

Dnes se konal táborák zaměstnanců a já tam měla dorazit. Pořád jsem si nebyla
jistá, že je dobrý nápad přivést Woodse. Kromě Bethy a Jimmyho nikdo nevěděl, že
spolu chodíme. Při našich schůzkách jsme nenarazili na nikoho známého. Oblékla
jsem si bikiny a přes to letní šaty. Nebyla jsem si jistá jestli jsem na plavání dost
odvážná, ale Bethy říkala, že si všichni alespoň smočí nohy. Byla jsem na to
připravená, i na víc.

Woods zaparkoval auto a obešel ho, aby mě dostal ven, protože byl rozhodnutý, že
bych neměla otevírat dveře od auta sama. Bylo to opravdu milé.

Vzal mě za ruku. To bylo ono. Pokud byl někdo ze zaměstnanců zvědavý co mezi
námi je, Woods jim to hodlal ujasnit.

"Určitě se nechceš otočit a utéct?" zeptala jsem se a usmála se na něj.

"Ne."

"Možná se ke mně budou chovat jinak," odpověděla jsem, přemýšlejíc, že by to

některým kolegům mohlo ležet v žaludku.

"Vyhodil bych je."

Zastavila jsem se a podívala se na něj. Usmíval se. Plácla jsem ho po ruce.

"To nebylo vtipný."

"Jo, bylo. Kromě toho, pokud tě budou štvát, vyhodím je."

Mentální poznámka: Neříkat mu pokud mě někdo naštve.

Jak jsme vešli mezi shromážděné lidi, naplnila vzduch vůně hořícího dřeva a zvuk
hudby. Někteří tancovali. Další si něco opékali nad ohněm a pár lidí hrálo v
měsíčním svitu volejbal.

"Máš žízeň?" zeptal se Woods a vedl mě k sudu, který byl postavený na špalku.
"Nemám pivo ze sudu zrovna v lásce. Jedou jsem ho pila a bylo mi zle," řekla jsem
mu.

Zamračil se. "Kolik jsi ho vypila?"

"Vlastně jsem ho pila přes trychtýř, takže ani nevím."

Woodsovo obočí vystřelilo vzhůru. "Pila jsi pivo z trychtýře?"

Bývalo to na seznamu věcí, které jsem chtěla udělat. 'Jít na párty a vypít hafo piva.'
Pití přes trychtýř jsem neznala, ale nebylo těžké mě přesvědčit, abych to zkusila.
Braden mě varovala, že mi bude blbě, ale stejně jsem do toho šla.

"Jo. Pitomý rozhodnutí. Párty bratrstva," vysvětlila jsem. Bylo to na večírku kde
jsem potkala kluka co jsem mu dala panenství. O tři rande později mě přemluvil k
sexu. Byla jsem tak naivní a blbá.

"Jste tady," řekla Bethy s úsměvem a přicházela k nám s velkým červeným

kelímkem v ruce. "Pij. Pivo je zdarma."

Zavrtěla jsem hlavou.

"Della pivo nepije. Je tu kolem k pití něco jinýho?" zeptal se Woods.

Bethy přikývla, přešla k chlaďáku a hodila mi láhev vody. Perfektní.

"Děkuju," řekla jsem jí, zasalutovala a pak šla zpátky k tancujícím lidem, Jace
pokročil vpřed a omotal kolem ní paže.

"Bude ti vadit, když já si pivo dám?" zeptal se Woods.

Zavrtěla jsem hlavou a usrkla si vody.

"Dobře, něco potřebuju." Kousek poodešel a já zůstala kde jsem byla. Nemohla
jsem za ním chodit na každém kroku. Co se jeho týkalo, začínala jsem ho až příliš
potřebovat. Nechtěla jsem být jak ocásek. Moje psychiatrička o tom se mnou
mluvila. Říkala, že potřebuji tvrdě zapracovat na nezávislosti, a že to po životě co
jsem vedla bude náročné.

"Ahoj. Jsi Della, správně?" řekl s lehkým mumláním kluk, kterého jsem neznala.

Přikývla jsem. Nebyla jsem si jistá kdo to je, ani odkud zná moje jméno.

"Nelton, jsem instruktor tenisu v klubu," řekl s mrknutím.

Přikývla jsem, rozhlédla se a viděla jak si Woods povídá s Haroldem z kuchyně.

"Ráda tě poznávám," odpověděla jsem.

"Sledoval jsem tě. Nebyl jsem si jistý jestli jsi volná nebo ne." Udělal krok blíž a mě
se podařilo uhnout vpravo aniž by to vypadalo, že se od něj snažím dostat pryč.

"Aha," bylo vše co jsem řekla. Nevěděla jsem jestli mu mám oznámit, že chodím s
Woodsem nebo ne.

"Kamarádíš se s panem Kerringtonem? Viděl jsem tě s ním přijít."

"Můžu ti nějak pomoct, Neltone?" zeptal se Wood těsně předtím než se za mě

postavil. Vydechla jsem úlevou. Nechtěla jsem na to odpovídat.

"Ne, pane. Jen jsem se seznamoval s Dellou." Woodsova ruka mi sklouzla dopředu
na břicho a položil si jí tam v majetnickém gestu. Neltonovi to neuniklo. Vykulil oči a
přikývl.

"Rád jsem tě poznal, Dello," odpověděl. "Mějte se pane Kerringtone." Pak

odpochodoval pryč.

"Nemůžu tě nechat samotnou ani na tři minuty," řekl a pak mě lehce kousl do ucha.

"Tvůj instruktor tenisu je příšerný," řekla jsem mu.

Woods se zasmál. "Souhlasím, ale paničky ho milujou. S jistotou vím, že s několika

z nich spí, ale mají z toho radost, takže jsme ho nepropustili. Nebylo by to dobrý
pro obchod."

Nebyla jsem si jistá co znamenají paničky, ale neptala jsem se. Potřebovala jsem
čůrat. Rozhlédla jsem se a nikde jsem neviděla záchody. Najdu Bethy a zeptám se
jí. "Potřebuju se na něco zeptat Bethy. Hned jsem zpátky," řekla jsem než jsem
spěchala pryč. Nechtěla jsem mu říkat, že musím čůrat. Dávala jsem přednost
zeptat se Bethy.

Uviděla mě jak sama mířím jejím směrem, odstoupila z Jacova objetí a šla ke mně.

"Hej, jsi v pohodě?"

"Ano. Jen potřebuju čůrat. Kde se to tady dělá?"

Bethy se zakřenila a kývla hlavou k vodě, kde kolem sebe lidi cákali a plavali ve
vlnách.

"V zálivu?" zeptala jsem se zmateně.

Přikývla.

Kruci. Měla jsem problém.

Vrátila jsem se zpátky k Woodsovi, který mě pozorně sledoval. Budu mu to muset
říct, přesto jak to bylo frustrující a trapné. Možná bych mohla jít kus po pláži a pak
se tam vyčůrat. Nikdo by mě neviděl jít do vody a nevěděl by co dělám.

Nějaká holka vykřikla, že musí čůrat a odběhla do vody. To bylo prostě příšerný.

Postavila jsem se před Woodse a cítila jak mě pálí tváře. V diskutování o tělesných
funkcích s klukama jsem nebyla zrovna dobrá.

"Co se děje?" zeptal se.

Sklonila jsem hlavu a zhluboka se nadechla. "Potřebuju na záchod."

Napřed nic neřekla a pak se zasmál. "Proto jsi utíkala najít Bethy?"

Přikývla jsem.

"Proč jsi mi to neřekla?"

Držela jsem hlavu dole. "Protože."

Zasmál se silněji a propletl si prsty s mými. "Řekla ti kam máš jít?"

Znovu jsem přikývla.

Přitáhl mě k sobě. "Mám tě vzít domů, aby ses mohla vyčůrat?"

Chtěla jsem. Nechtěla jsem použít oceán. Ale ani jsem nechtěla odejít.

"Možná bych mohla jít kousek dál po pláži, aby mě nikdo neviděl," navrhla jsem.

"Můžu jít s tebou?" zeptal se.

Zavrtěla jsem hlavou. Ani náhodou. To bylo stejně hrozný.

"Jen mě nech tě odvézt domů."

Zvládnu to. "Hned se vrátím," ujistila jsem ho.

"Nelíbí se mi představa toho, že půjdeš sama po tmě do oceánu," řekl Woods a

zesílil sevření mojí ruky.

"Ale já musím. Půjdu tam sama a daleko ode všech."

Woods mě nepustil. "Nelíbí se mi to."

Zamračila jsem se na něj. "Ale já potřebuju jít," řekla jsem mu.

"Tak tě někam vezmu. Buď půjdu dozadu po pláži s tebou, nebo tě odvezu k
záchodům."

Zauvažovala jsem o tom a rozhodla se, že bych nebyla schopná jít do vody a čůrat.
Poraženě jsem si povzdychla, "Vezmi mě k záchodům."

Usmál se. "Nejbližší kam tě můžu vzít je doma."

"Pak mě zavez domů."

 32. Kapitola
Woods

Della mě požádala, abych na ní počkal v autě. Nechtěla mě uvnitř, když šla na

záchod. Souhlasil jsem s tím. V žádným případě bych jí nenechal jít do temný vody
úplně samotnou, ale tohle jsem překousnout mohl. Nicméně po několika minutách
kdy Della stále nevycházela jsem se rozhodl jít věci zkontrolovat. Měla víc než dost
času, aby se už vyčůrala.

Když jsem vkročil nohou na vrchní schod uslyšel jsem Angelinin povědomý pisklavý
hlas. Do hajzlu. Auto venku neměla. Co dělá v mým domě?

Prudce jsem otevřel přední dveře a napochodoval do obýváku. Della tam stála u zdi
s pažemi ochranně složenými na hrudi, zatímco jí Angelina zavalovala otázkami.

"Co do prdele děláš v mém domě?" zařval jsem, protáhl se kolem Angeliny a
popadl Dellu, abych jí mohl ochránit. Byl zázrak, že Angelina nedostala Dellu do
jednoho z jejích panických záchvatů. Přejel jsem jí rukou dolů po zádech, abych jí
uklidnil, zatímco ona dál zírala na Angelinu, která mě pozorně sledovala.

"Tohle je důvod? Zahodil jsi svojí budoucnost kvůli ní? Pracuje v klubu jako
servírka, Woodsi. Co si k čertu myslíš? Podívej se na ní. Ona je … ona je … úplně
mimo tvojí ligu. Nic na ní se k tobě nehodí. Šukáš jí jako formu vzdoru?"

Della sebou v mém náručí škubla a já měl opravdu blízko tomu přestat se starat o
to, že je Angelina žena. Byl jsem připravený jí ublížit.

"Dávej si velký pozor co říkáš. Tohle je můj dům a ty ses do něj vloupala. Nechám
tě zavřít dřív než se sem tvůj tatínek dostane a vyplatí tě."

Della byla napjatá, tak jsem jí vklouzl prstem pod bradu a nadzvedl jí nahoru, abych
se jí mohl podívat do očí. Byla semnou. Dobře.

Podíval jsem se zpátky na Angelinu. "Odejdi. Už nikdy nevkračuj nohou do tohohle

domu. A drž se od Delly dál. Promluvíš na ní, nebo jí ublížíš a budeš toho litovat."

Angelina zasyčela a přehodila si vlasy přes rameno. "Nevyhrožuj mi Woodsi

Kerringtone. Nebojím se tě. Tahle…tahle fraška, kterou s ní hraješ," ukázala
upraveným nehtem na Dellu, "je směšná. Pořád bych si tě vzala. Vše co bys mi
musel říct bylo, že tuhle potřebuješ dostat ze svýho systému."

Della sebou v mém náručí znovu škubla a já už toho měl dost.

"Okamžitě. Vypadni. Ven," zařval jsem.

"No, potřebuju někomu zavolat, aby mě vyzvedl. Vysadil mě tu táta. Myslela jsem,
že na tebe počkám a promluvíme si. Ale dovnitř místo tebe vešla ona."

"Máš mobil. Opusť můj dům a zavolej si nějaký odvoz. Chci, abys už odtud byla
pryč."

Angelina se otočila a podpatky jí na podlaze z tvrdého dřeva klapaly. Když se za ní

zabouchly dveře zvedl jsem Dellu nahoru, odnesl si jí do pokoje a posadil se s ní na
postel.

"Podívej se na mě," řekl jsem, potřeboval jsem jí vidět do tváře.

Zvedla oči, ale bolest a zmetek, které jsem očekával, že v nich uvidím, tam nebyli.
Místo toho byla … naštvaně.

"Chtěl sis tuhle děvku vzít? Opravdu? Na co tví rodiče mysleli? Je příšerná,
Woodsi. Ty jsi mnohem lepší. Nemůžu …"

Než mohla říct cokoliv dalšího přikryl jsem jí ústa svými. Měl jsem takovou radost,
že jí v hlase slyším místo bolesti vztek, jen jsem se potřeboval ujistit, že je v
pořádku.

Della mi polibek oplácela stejnou silou, pak mě odstrčila.

"Pořád potřebuju čůrat," řekla a vstala.

Usmíval jsem se, když běžela do koupelny.

Pak mě zasáhl fakt, že se o Delle dozví otec a všechen humor zmizel. Bude tohle
nenávidět. Bude nenávidět jí. Pokud by existoval možnost jak Angeline zavřít pusu,
udělal bych to. Jen jsem nevěděl jak. Byla převtělené pohrdání. Byla odkopnutá
kvůli někomu jinému a byla z toho vzteky bez sebe.

Natáhl jsem se pro iPhone a vypnul ho. Pokud by dnes večer zavolal nebudu se jím
zabývat. Až s ním povedu tuhle konverzaci ujistím se, že Della nebude nikde
poblíž. Pokud mě zatlačí příliš daleko, sbalím se a odejdu. Della měla seznam míst,
která chtěla vidět a na všechny se stoprocentně pojedeme podívat.

Dveře koupelny se otevřely a Della vyšla ven jen v bikinách, které jí sotva zakrývaly
prsa. Přesně takové co měla ten den na pláži a každý chlap nad ní slintal. Díval
jsem se na ní jak jde ke mně.

"Víš ty co je dnes za den?" zeptala se. Oči jsem měl přilepený k jejímu hrudníku.
Prsa jí při chůzi poskakovala.

"Sobota," odpověděl jsem.

Sáhla nahoru, rozvázala si šňůrku od bikin a nechala je dopadnout na zem,

nechávajíc prsa nahá. Nevypadalo to, že se budeme vracet na táborák.
"Už je to sedm dní co jsem si vzala první pilulku," řekla, vklouzla na bokách palci
pod kalhotky od plavek, stáhla si je z nohou a vykročila z nich.

Bylo to sedm dní. Jak jsem na to mohl k čertu zapomenout? Prudce jsem si přetáhl
tričko přes hlavu, vstal jsem a popadl jí, pak jsem jí hodil na postel.

"A já si myslel, že si budeš dělat starosti kvůli mojí bláznivý bejvalce a ty vyjdeš z
koupelny a uděláš mi striptýz. Kurva, ženská, jsi veškerá zatracená fantazie jakou
jsem kdy měl."

Rozhodila ruce za hlavu a oběma se chytila čela postele.

"Chci, abys vyvrcholil uvnitř mě. Znovu a znovu," řekla, rozevřela nohy a hravě
vyklenula záda.

Svlékl jsem si šortky lehl si na ní. "Poprvé to bude rychlý. Protože se nemůžu
dočkat. Potřebuju to udělat. Půjdeme na to pomalu a zlehka později, slibuju."

Pomalu si olízla rty. "Tak si mě vezmi tvrdě."

Exploduju dokonce ještě dřív než se do ní dostanu jestli bude pokračovat v tomhle
sprostým, svůdným chování.

Zvedl jsem jí boky a vrazil do ní jedním drsným pohybem.

"ANO! Ah bože, ano," zanaříkala a já pustil z hlavy obavy o její péči. Chtěla zlýho
kluka a já byl opravdu připravený ho vypustit. Jen z představy udělat se v ní se mi
pevně stáhly koule. Dneska v noci nebudu schopný přestat. Budu jí píchat všude
po domě.

Znova a znova jsem klouzal dovnitř a ven a ona se pode mnou svíjela. Prosila a
vykřikovala moje jméno. Její nehty se mi zarývaly do zad a já věděl, že tam budu
mít zítra stopy. Z toho jsem ještě víc šílel. Chtěl jsem její značky úplně všude.
Stejně důkladně jako jsem si já hodlal označit jí.

Della zvedla kolena a nohama mi sevřela boky. "Už budu," vydechla. "Ach bože.
Teď, jsem, ahhh," vykřikla a zabořila mi nehty do zad jak se mě držela.

Nechal jsem se od ní svírat dokud jsem uvnitř neexplodoval. Tělo se mi otřásalo,

když jsem do ní naposledy vjel a semenem jí zaplavil stěny. Chtěl jsem triumfálně
zařvat nad vědomím, že byla moje. Nic co moje rodina chtěla nebo požadovala by
mě od tohohle nepřimělo odejít. Od ní.
 33. Kapitola
Della

Pila jsem kafe zatímco jsem seděla na Woodsově terase a sledovala jak vlny
narážejí na písek. Bylo mi zakázáno jít dnes do práce. Woods řekl, že se musí
vypořádat z otce a mít mě tam by ho stresovalo. Bál se, že bych přišla k úrazu. Po
noci co jsme spolu strávili jsem byla příliš zesláblá, abych dělala něco jiného. Takže
jsem souhlasila a zůstala doma. Pokud bude moje zaměstnání v klubu problém,
budu si muset najít práci někde jinde. Ale to nebyla hádka, kterou jsem se dnes
chtěla zabývat. Pořád se mě držel vrchol minulé noc. Ztratila jsem přehled o tom
kolik jsem měla orgasmů, ale věděla jsem, že Woods ve mně vyvrcholil pětkrát. A
pokaždé to bylo nezapomenutelné.

Dřív než jsem si po ránu vyčistila zuby jsem si vzala svůj prášek. Jestli začneme
mít takovýhle sex, nemohla jsem si dovolit zapomenout ani na jeden.

Nemohla jsem mít dítě. Dala bych mu příšerný osud. S matkou, které je předurčeno
přijít jednoho dne o rozum. Žádné dítě si nezasloužilo život jaký jsem měla já. Ne
pokud se mentálně sesypu. Moje matka nebyla špatný člověk. Jen byla nemocná.

Tenhle strach jsem setřásla, protože jsem byla opatrná. Neotěhotním.

Zazvonil mi telefon a já se pro něj natáhla. Na displeji svítilo Bradenino jméno.

Nemluvila jsem s ní víc než týden. Byla jsem tak ponořená do Woodse, že jsem
neměla čas jí zavolat.

"Dobré ráno," řekla jsem do telefonu.

"Dobré ráno cizinko, která už ani nevolá svojí nejlepší kamarádce. Jak se máš?"
odpověděla.

"Mám se dobře." Smysl toho jediného jednoduchého slova byl mocný.

Braden se začala smát. "Dobře, hm? Jako jak dobře? Jakože on je super žhavej a
dává ti nespočet orgasmů, nebo dobře jakože jsi nikdy neměla lepší sex, nebo
jakože se za něj hodláš vdát a mít děti?"

Až do té poslední poznámky jsem se usmívala. Úsměv mi zmizel a srdce v hrudi mi

bušilo. Vzít si ho a mít děti…Nikdy si ho nebudu moct vzít. To věděl. Řekla jsem
mu, že jsem blázen a že bych se mohla každou minutou psychicky sesypat. Miluje
mě vůbec? To jsem si nemyslela. Nikdy mi to neřekl. Ale já ho milovala. Milovala
jsem ho nade vše. A nemohla jsem si ho vzít. Tohle nakonec skončí, protože si ho
nemůžu vzít. Bude chtít děti. A nepotřebuje ženu, která nakonec přijde o rozum.

Ach bože. Co to dělám?

"Dello, jsi v pořádku?" zeptal se Bradenin hlas. Slyšela jsem v něm obavy.

"Do prdele. Dello, nepřemýšlela jsem než jsem to řekla. Kruci zlato, omlouvám se.
Nemyslela jsem to tak. Mysli na toho kluka a na žhavý sex. Mysli na všechno co mi
musíš říct. Zůstaň soustředěná. Zůstaň se mnou." Pracovala tvrdě, aby mě dostala
zpátky na cestu. Problém byl, že jsem nebyla mimo. Byla jsem si až příliš vědomá
pravdy. Faktů. A dovolila jsem si na ně zapomenout.

"Miluju ho. Nemůžu ho milovat," řekla jsem tiše do telefonu.

Dveře za mnou se otevřely a já uviděla muže, se kterým jsem se před tím setkala
jen jednou. Bylo to na plese, kde jsem musela zpívat. Byl to Woodsův otec.

"To neříkej, Dello. Můžeš ho milovat. Zasloužíš si to. Nejsi tvoje matka. Můžeš být
šťastná. To je přesně to co jsem pro tebe tak dlouho chtěla. On tě taky miluje?"
zeptala se mě na druhém konci Bradenin hlas.

Zírala jsem na Woodova otce jak ke mně přistoupil se sedl si na židli naproti mně.
Proč tu byl? Měl by být s Woodsem.

"Nemůžu. Nevím," řekla jsem jí, neschopná odvrátit pohled od tvrdých, chladných
očí přede mnou.

"Ano, můžeš. Můžeš mít děti. Budou krásné a výjimečné jako ty. Nemysli si, že
nemůžeš." Musela jsem jí zastavit. Cítila jsem jak se dovnitř začíná stahovat
temnota. Zíraly na mě představy matky a jejích divokých očí. Telefon mi vypadl z
ruky.

"Pojďme na to jednoduše," řekl s nechutí v hlase muž, který na mě zíral. "Kolik

peněz mě to bude stát, aby jste odešla a nikdy znovu nevkročila zpátky do tohohle
města? Řekněte si cenu a je to vaše."

Dello, Dello, zazpívej. Dello, Dello, pojď se s bratrem najíst. Stydne mu jídlo. Čeká
na tebe. Dello, neviděla jsi v prádelně bratrovo oblíbené tričko? Říkal, že jsi ho
vzala a je velmi smutný. Nejí, Dello. Nejí. Musíme ho přimět jíst.

Šla jsi ven, Dello? Tvůj bratr říkal, že ano. Říkal, že jsi se vyplížila ven, zatímco
jsem spala. Viděl tě. Jen chce, abys byla v bezpečí. Já ho v bezpečí neudržela, ale
on mi teď pomáhá s tebou. Copak nechceš být v bezpečí, Dello? Nemůžeš chodit
ven.

Dello, říkal, že na mě čeká. Miluje mě, Dello. Ty mě nemiluješ. Nechceš mě

poslouchat a pobíháš po nocích kolem ve tmě. On mě respektuje. Přeje si, aby
semnou zůstal. Teď na mě čeká. Říká, že sní svoje jídlo pokud za ním přijdu. Dello,
jak se k němu dostanu? Co budu dělat?
"Mami! NE! Mami! NE!" Můj pláč neutišil bolest. Všude je krev. V kaluži kolem jejího
těla. Opustila jsem jí a ona šla za ním. Neměla jsem odcházet. Neměla jsem
odcházet.

Několikrát jsem zamrkala. Byla jsem na zemi. Dotkla jsem se teplého dřeva pod
sebou a pomalu se nadzvedla. Ležela jsem na terase. Zmateně jsem se rozhlédla a
uviděla ležet svůj mobil na lehátku a na stole vedle něj stál hrnek od kafe.

Byl tu pan Kerrington. Telefonovala jsem s Braden. Sakra, Braden, vzala jsem
telefon a měla jsem tam několik zmeškaných hovorů od ní a dva od Woodse.
Nebyla jsem mimo dlouho. Bylo jen o hodinu později než, když jsem naposledy
kontrolovala čas. Dobře.

Ohlédla jsem se na dveře a uvažovala co si počnu ohledně pana Kerringtona.

Zdálo se mi, že tu byl, nebo to bylo skutečné? Nechal mě tu jen tak? Nezavolal
Woodsovi? Začala jsem vstávat a zaslechla jsem otevření předních dveří, pak do
obýváku vběhl Woods a zamířil rovnou ke mně. Rychle jsem vstala akorát v čas,
když se vřítil na verandu a vtáhl mě do náručí.

"Jsi v pořádku. Nezvedala jsi telefon. Volal jsem ti a tys to nezvedala. Proč jsi na
zemi? Stalo se to? Měla jsi záchvat? Proč? Pojď sem," blábolil, sedl si na lehátko a
držel si mě na klíně. Odhrnul mi vlasy z obličeje a vtiskl mi na rty pevný, tvrdý
polibek.

"Vyděsila jsi mě k smrti, Dello. Proč jsi neodpovídala, miláčku? Jsi v pořádku?"

Nechtěla jsem mu říkat pravdu, ale taky jsem mu nechtěla lhát. Nebyla jsem si jistá
jestli tu jeho otec byl, takže to nebudu zmiňovat.

"Mluvila jsem s Braden a ona řekla něco, co spustilo vzpomínku. Udělala to

nevědomě, to se někdy stává. Myslím, že jsem ztratila vědomí. Vzbudila jsem se na
zemi. Volala mi víckrát než ty. Musím jí zavolat zpátky, nejspíš šílí."

Woods si mě přitáhl do náruče. "Sakra. Nenávidím, žes tím prošla sama. Nemůžu
to vystát. Do prdele," zasténal a držel mě pevněji.

Nemohl tohle pořád dělat. Byl z mých problémů příliš smutný. Už tak jsem byla v
háji a jen se to bude zhoršovat. Bylo to nevyhnutelné. Zvládne to? Ne. Věděla
jsem, že nezvládne. Také bude chtít děti.

"Nemůžeš být vždycky semnou. Musíš přijmout, že se to bude občas stávat, když
nejsi na blízku."

Woods si poraženecky povzdychl. "Nezvládnu to. Nechci, abys byla nikdy sama,
když se to stane. Najdu lék. Najdu ty nejlepší zatracený doktory, který ti s tímhle
pomůžou. Porazíme to. To ti přísahám." Zněl tak odhodlaně. Nebyla jsem k němu
upřímná. Nevysvětlila jsem mu, že tohle je jen začátek mého šílenství.

Podívala jsem se mu do očí odrážejících přesně to co jsem cítila. Znamenalo to, že

mě miloval? Nechala jsem ho se do mě zamilovat, kompletně slepého k tomu, kdo
je zač ta co miluje?
 34. Kapitola
Woods

Della promluvila po telefonu s Braden a ujistila jí, že to nebyla její chyba, pak si šla
lehnout a zdřímla si. Zdála se mimo. Něco nebylo v pořádku. Nikdy přes den
nespala. A když mi říkala o své příhodě, neřekla mi všechno. Viděl jsem jí něco v
očích. Váhavost.

Stál jsem ve dveřích do ložnice a díval se jak spí. Byla stočená do klubíčka, což
dělala často.

Vidět jí na zemi když jsem přišel bylo jako kopanec do žaludku. Cestou domů jsem
se bál, že se přesně tohle stalo. Nebyl jsem si jistý dokud jsem jí tam neviděl
zápasící, aby mohla vstát. Tu představu jsem nesnášel. Nenáviděl jsem, že se jí to
vůbec dělo. Obstarám jí pomoc. Okamžitě.

Otec si taky dnes vzal příhodně den volna. Nebyl jsem schopný ho najít a mluvit s
ním. Nebylo fér, že jsem tu musel Dellu nechat samotnou, když měla být semnou v
klubu. Tohle už jí neudělám. To byl nejspíš důvod jejího zatracenýho panickýho
záchvatu. Přemýšlela o tom, že jí schovávám před otcem a myslela si, že je
problém. Mělo mě to napadnout.

Z myšlenek mě vyrušilo zaklepání na dveře a já zavřel dveře do ložnice, aby ten

kdo to byl nevzbudil Dellu než dojdu otevřít.

Na druhé straně dveří stál Tripp s rukama zastrčenýma do předních kapes džínsů.
Otevřel jsem dveře a ustoupil, abych ho pustil dovnitř.

"Trippe," přivítal jsem ho.

"Přišel jsem se rozloučit. Je na čase, abych odtud vypadnul a našel si nový místo.
Včera za mnou přišel můj otec a nešlo to moc dobře," vysvětlil.

To jsem chápal. Odchod byl možná moje jediná odpověď. Jako jeho.

"Kam máš namířeno?" zeptal jsem se.

Pokrčil rameny. "Ještě nevím. Poznám to až to najdu."

Přikývl jsem a podíval se do chodby. "Pozval bych tě dovnitř na drink, ale Della spí.
Měla zlý ráno a já jí nechci rušit."

"Chápu. Chtěl jsem se s ní taky rozloučit, ale nemusím. Jen jí to ode mě vyřiď."

Nelíbilo se mi, že si myslí, že jí musí cokoliv říkat, ale přikývl jsem. Nemusím se
kvůli tomu chovat jako debil. "Vyřídím."
"Takže hádám, že tu zůstává?"

"Jo."

"A tvůj otec je s tím v pohodě? Slyšel jsem, že Angelina už to teď ví. Takže je to
venku."

Do prdele.

"Ještě jsem s tátou nemluvil."

"Měl bys. Než si dojde první za ní."

Měl pravdu, samozřejmě. Potřeboval jsem se ujistit, že otec zůstane od Delly kruva
daleko.

"Udělám to."

"Takže ona je pro tebe na pořád? Stojí za to všechno zahodit?"

Věděl jsem, že se ptá jako kamarád, který udělal podobnou volbu, ale s jiným
výsledkem. "Ona je ta pravá. Nikdo jiný. Ona je všechno co kdy budu chtít."

Tripp se usmál. "Nemůžu uvěřit, že se Woods Kerrington opravdu zamiloval."

Slovo milovat mě překvapilo, ale jen protože jsem ho nikdy neřekl. Bylo pro mě cizí.
Nenapadlo mě tohle slovo použít, ale měl pravdu. Byl jsem zamilovaný. Ohlédl
jsem se na dveře do ložnice a pomyslel na Dellu jak tam pokojně spí na mojí
posteli. Miloval jsem jí. Miloval jsem vědět, že tam je. Že je moje. Že se o ní můžu
postarat.

"Miluju jí," řekl jsem jednoduše.

Tripp mě poplácal po zádech. "Dobře. Ona to potřebuje."

Pak otevřel dveře a vyšel ven. Neohlédl jsem se, abych ho viděl odcházet, nebo mu
zamával na rozloučenou. Šel jsem ke dveřím a stál u nich. Položil jsem si ruce po
obou stranách na dřevěný rám a opřel si hlavu o dveře. Miloval jsem jí. Miloval
jsem jí něčím tak divokým, že jsem to nedokázal ani pojmenovat. Ať jsem musel
udělat cokoliv, abych jí pomohl, udělám to. Musí být šťastná. Chtěl jsem strávit
každou vteřinu v životě tím, že jí budu rozesmívat. Potřeboval jsem jí najít doktora.
To byl první krok, sehnat jí pomoc.

Klika se otočila a dveře se pomalu otevřely. Spustil jsem ruce k bokům a Della se
mi zadívala do očí. Vlasy měla od spánku rozcuchané a pořád vypadala unaveně.

"Ty mě miluješ?"
Slyšet jí to říct mi rozbušilo srdce. Věděla to.

"Ano. Víc než vlastní život."

Místo toho, aby se mi vrhla do náruče a řekla mi, že mě taky miluje, sklopila obličej
do dlaní a rozvzlykala se. Chvíli jsem se na ní jen zmateně díval, vůbec jsem její
reakci nerozuměl. Tohle nebylo to co jsem čekal.

"Dello?" zeptal jsem se, když se tentokrát panika začala usazovat v mých prsou.

"Nemůžeš mě milovat. Zasloužíš si něco lepšího. Ne mě," naříkala a vzhlédla ke

mně.

Oči měla plné slz a několik jí jich stékalo po tvářích.

"Nikdo není lepší než ty, Dello."

Zavrtěla hlavou. "Ne, ne, ne. Copak to nevidíš? Jsem nestabilní. Dlouhodobě …
později … v životě se ze mě stane moje matka. Nemůžeš mě milovat."

Její matka? Nestane se z ní její matka. Proč si to vůbec myslí?

"Jsi pro mě ta pravá, miláčku. Jen ty. Nebudeš jako tvoje máma. Jsi výjimečná a
unikátní a seženeme ti pomoc. Ale celou tu dobu budu hned vedle tebe. Nikdy tě
neopustím. Přísahám."

Della se na mě dívala s tváří zmáčenou od slz. Natáhl jsem se, abych je setřel a
přitáhl jsem si jí blíž, takže jsem jí mohl políbit.

"Nechci tě zničit," zašeptala.

"Ztratit tě je jediná věc, která by mě mohla zničit."

Pevně zavřela oči. "Ale co když přijdu o rozum?"

Budu jí muset přesvědčit, že nedovolím, aby se to stalo. Nebyla jako její matka,
sakra.

"Nepřijdeš. Nedovolím to."

Della popotáhla a zavrtěla hlavou. "Nemůžeš to ovládat."

Ano, můžu. Najdu nějaký zasraný způsob jak to ovládnout.

"Ty jsi moje. Slyšíš mě? Jsi moje, Dello Sloane. Postarám se o tebe. Nic mi tě
nevezme. Nic."
 35. Kapitola
Della

Zbytek včerejška jsem strávila schoulená Woodsovi na klíně, zatímco seděl na

terase a sledoval oceán. Moc jsme toho nenamluvili. Jen jsme jeden druhého
objímali. Hodně jsem se snažila mu uvěřit a on mě každou chvíli ujišťoval slovy.

Na dnešek jsem si nastavila budík, protože jsem měla ranní směnu v práci a
nehodlala jsem zmeškat další den jen protože si Woods myslel, že mě může
rozmazlovat. Byla jsem velká holka a zvládala jsem svoje věci sama. Odvezl mě do
práce a několikrát mě políbil než mě nechal jít, abych se mohla v kuchyni připravit.
Byl v kanceláři pozadu s prací a slíbil mi, že tam bude dnes pracovat a nebude mě
pořád kontrolovat. Chtělo to hodně prošení, ale souhlasil. Vešla jsem do kuchyně a
uviděla nádhernou blondýnku s velkým těhotenským břichem jak mluví s Jimmym.
Hladil jí břicho a cukroval na dítě uvnitř. Zvedla oči, setkala se s mýma a na rtech
se jí objevil upřímný úsměv. Okamžitě jsem byla zvědavá.

"Zdravím," řekla a její hlas mi připomněl teplý med. Byl hladký, ale měl v sobě
jižanský přízvuk. Ačkoliv jsem si nebyla jistá z jaké oblasti jihu. Pohledem jsem na
její ruce zachytila obrovský diamant. Musela tu být členem. Ale proč je tady v zadu
v kuchyni s Jimmym?

"Ahoj," odpověděla jsem.

Jimmy se na mě ohlédl a usmál se. "Jsem rád, že jsi zpátky, holka. Včerejšek byl
bez tebe na hovno."

Oplatila jsem mu úsměv, ale zájem se mi vrátil rovnou zpátky k blondýnce.

"Dello, tohle je Blaire. Je to moje nejlepší kamarádka na světě, která utekla a

opustila mě kvůli jinýmu chlapovi. Takovému, u kterého jí to nemůžu mít za zlé,
protože je to pěkně žhavej kousek. Blaire, tohle je Della. Ona možná, nebo možná
ne, píchá našeho šéfa."

"Jimmy!" řekly jsme obě zároveň. Nemohla jsem uvěřit, že to řekl. Nevěděla jsem,
kdo tahle Blaire je.

"Woods, správně? Ten šéf?" zeptala se Blaire se šibalským úsměvem. Líbila se mi.

"Samozřejmě, že Woodse. Ta holka má vkus. Přece nebude píchat se starým

pánem."

"Mohl bys přestat říkat 'píchat'?" Cítila jsem jak mě hřejí tváře.

"Jimmy mi tohle říkat neměl, ale jelikož to udělal můžu říct, že Woods je skvělý
kluk. Pokud ho skutečně … ehm … pícháš, tak sis vybrala dobře."
Nemohla jsem uvěřit, že se o tomhle bavíme. Donutila jsem se k úsměvu. "Díky."

Blondýna se na mě rozzářila jakoby měla opravdu radost, že to s Woodsem dělám.

Uvažovala jsem jestli byli přátelé. Skoro jsem začínala žárlit dokud jsem si
nevzpomněla na nejí obrovské břicho a velký diamant. Byla zadaná. Velmi zadaná.

"Když nebudu mít dítě tenhle týden, možná by jsme to mohly dát dohromady a zajít
na oběd." Podívala jsem se jí dolů na břicho a pak zpátky do obličeje. Bylo velmi
pravděpodobné, že porodí každou minutou. Byla hubená kromě toho
basketbalového míče v břiše.

"Dobře. To zní skvěle," odpověděla jsem.

"Della Sloane," zavolal mé jméno tvrdý hlas a já se otočila a uviděla ve dveřích do

kuchyně stát policejního důstojníka.

"Ano, pane," odpověděla jsem. Naposledy, když mě přišla hledat policie to

neskončilo dobře. Strach, který šel ruku v ruce s tou vzpomínkou mě přimrazil na
místě. Neměla jsem policajty ráda.

"Musíte jít se mnou, slečno Sloane," řekl a přidržel mi otevřené dveře k odchodu.
Cítila jsem na sobě všechny oči v kuchyni. Chtěla jsem se před nimi schovat, ale
nemohla jsem se pohnout. "Slečno Sloane, pokud nepůjdete ochotně, budu muset
jít proti přání pana Kerringtona a zatknout vás rovnou tady na pozemku klubu."

Zatknout mě? Srdce mi divoce tlouklo při vzpomínce na pouta zacvaknutá kolem
zápěstí, zatímco mi důstojník četl práva. Musela jsem s tím bojovat. Teď nebyl čas
na to být mimo. Nemohla jsem právě teď mít záchvat. Musím zůstat ve svojí hlavě.

"Za co jí zatýkáte? Jsem si zatraceně jistý, že o tomhle Woods neví," řekl

rozzlobeně Jimmy a postavil se přede mě.

"Pan Kerrington to ví. To on mě sem poslal, abych vyprovodil slečnu Sloane z

budovy a pak jí zatknul jakmile budeme na parkovišti. Nicméně pokud nepůjde
dobrovolně, zatknu jí i každého jiného co se mi postaví do cesty."

Chystal se zatknout Jimmyho za to, že se mi snažil pomoc. Musím jít. Nevěřila

jsem, že o tomhle Woods ví. Něco bylo špatně a Woods mě najde. Nebudu kvůli
tomuhle mít panický záchvat. Nebudu.

"To je v pořádku, Jimmy," řekla jsem, obešla ho a šla ke dveřím. Na nikoho jsem se
neohlédla, když jsem vyšla ven a soustředila se na odchod z budovy. Byla jsem v
pokušení křičet za Woodsem, ale neudělala jsem ho. Nemohla jsem přimět ústa k
pohybu. Pomalu jsem zamrzala. Jakmile jsme se přiblížili k autu, policista do mě
strčil až jsem zakopla. Jen tak tak jsem nespadla a dopadla na přední část vozu.
Začal mi říkat, že mám právo mlčet a já ho zablokovala. Snažila jsem se
nepřemýšlet o kovových poutech, které se mi s cinknutím uzamkly kolem zápěstí.
Jestli bych o tom přemýšlela příliš, přišla bych o rozum.

Důstojník otevřel zadní dveře, položil mi ruku na rameno a strčil mě dovnitř. Chtěla
jsem mu říct, aby mi přestal ubližovat, že bych šla ochotně, ale neudělala jsem to.
Nefungovala mi slova. Zapomněla jsem jak se používají. Začínala nade mnou
přebírat kontrolu hrůza.

Chtěla jsem Woodse. Byla jsem vystrašená. Po tvářích mi tiše stékaly slzy a já se
soustředila na Woodse. Na jeho tvář dnes ráno, když mě vzbudil polibkem. Milovala
jsem ho. Nikdy jsem mu neřekla, že ho miluju. Potřebovala jsem mu to říct.

Auto zastavilo před Woodsovým domem. Ulevilo se mi. Nejela jsem do vězení.
Nevěděla jsem proč jsem tady, ale úleva zahnala ostatní myšlenky do ústraní.

Na příjezdové cestě byly zaparkované dva Mercedesy. U prvního se otevřely dveře

řidiče a ven vystoupil Woodsův otec. Něco bylo špatně. Proč tu byl a proč mě
nechal zatknout?

Policajt otevřel moje dveře a vyškubl mě ven, když jsem se nepohnula. Zakopla
jsem na dlážděné cestě, ale podařilo se mi srovnat rovnováhu než jsem spadla a
policista by mi vyhodil rameno na ruce, za kterou mě držel.

"Děkuji Josiahi, že jsi mi pomohl zvládnout tuto záležitost citlivě," řekl pan
Kerrington policistovi. Pustil mi paži a přikývl. Hodil panu Kerringtovovi sadu klíčků,
pak mě obešel a nastoupil do svého auta.

Zatímco policista odjížděl pryč, stáli jsme tam v tichosti a já byla stále spoutaná.

"Ještě jednou dobrý den, slečno Sloane. Doufám, že tentokrát zůstanete v

příčetném stádiu dostatečně dlouho na to, abych vám vysvětlil co přesně se teď
bude dít," řekl a udělal krok směrem ke mně.

"Po našem minulém setkání, kdy jste přede mnou omdlela jsem si nechal
zkontrolovat vaše záznamy. Zjistil jsem, že můj syn zahodil svou budoucnost kvůli
ženě, která je duševně nemocná. Nebo alespoň brzy bude. Zjevně je to ve vaší
rodině dědičné. Dokonce již vykazujete známky nestability. Třikrát týdne by jste
měla vídat psychiatra, ale před šesti měsíci jste beze slova utekla. Byla jste ve
vězení za vraždu své matky, v čemž byla díky alibi dokázána vaše nevinna.
Nicméně, jsou tu dosavadní výsledky šílenství. Nedovolím, aby dědic jména
Kerrington ztrácel svůj čas s někým jako jste vy. Nejste pro mého syna dost dobrá."

Vytáhl ven diamantový náramek, který musel stát celé jmění. "A abych se ujistil, že
už nikdy znovu nevkročíte nohou zpátky do Rosemary, mám důkaz, že jste tenhle
náramek ukradla zákaznici. Upustila ho během večeře s námi, vy jste si ho přinesla
sem a schovala ho ve svém kufru. Je ochotná vám odpustit a nechat to být, pokud
opustíte město. Důstojník, který vás sem přivez má toho vše na záznamu, zatkne
vás a oběť té krádeže na vás podá trestní oznámení pokud okamžitě neodjedete z
města."
Ukázal na druhý černý Mercedes sedan stojící na příjezdové cestě.

"Vaše tašky jsou uvnitř. Věřím, že do toho auta nastoupíte ochotně a to vás odveze
někam daleko odsud. Nezáleží na tom kam. Hlavně pryč."

Stála jsem tam a zvažovala svoje možnosti. Neměla jsem u sebe mobil. Nebyla
jsem si jistá kde je. Ráno jsem ho nechala v domě. Pořád jsem měla pouta a velmi
pravděpodobně půjdu do vězení za trestný čin, protože to na mě narafičili. Kde byl
Woods?

"Pokud mého syna milujete a já věřím, že v tom svém nestabilním mozku věříte, že
to tak je, necháte ho na pokoji. Nechte ho jít. On tohle nepotřebuje, nebo vás.
Potřebuje někoho, kdo mu dá zdravé děti. Někoho, o koho se nebude muset starat.
Copak to pro něj nechcete?"

Ano. Všechno tohle jsem pro něj chtěla. Přikývla jsem.

"Dobře. Pak nastupte do auta a odjeďte slečno Sloane."

Podívala jsem se na dům, který představoval muže, kterého jsem milovala a po

tváři se mi skutálela slza. Tohle bylo správné. Bylo na čase odejít.

"Mohu vás požádat o jednu věc? Prosím řekněte mu, že jsem odešla protože je to
pro něj to nejlepší. Ne protože bych ho nemilovala. Protože já ho miluju. Chci, aby
byl šťastný a chci, aby měl v životě to nejlepší. Já vím, že nejlepší nejsem."

Pan Kerrington neodpověděl. Jen tam stál, držel otevřené dveře od auta a čekal až
nastoupím.

"Prosím, nechci, aby si myslel, že jsem ho nemilovala. To si nezaslouží," prosila

jsem.

"Woodsovi bude jedno, že jsi pryč. Přestaň si ze sebe dělat blázny, děvče. Byla jsi
pro něj jen rozptýlení."

Ve svém srdci jsem věděla, že to není pravda, ale emoce nezvládly další ránu. Byla
jsem příliš blízko vypnutí. Pokusila jsem se polknout proti knedlíku v krku. "Dobře,
ale co moje auto?" zeptala jsem se, když jsem šla k sedanu, s rukama stále
zamčenýma za sebou.

"Pošlu ho za vámi. Ale pro teď odtud odjeď. Musíme se ujistit, že odtud neukradneš
nic jiného než tě uvolníme. Nechám klíčky od pout u Lea, řidiče. Jakmile budete
bezpečně kdekoliv kam jedete, odemkne pouta. Je to pro jeho bezpečí,
samozřejmě."

Neodpověděla jsem. Jen jsem zalezla dovnitř. Když se za mnou zabouchly dveře,
opřela jsem si hlavu o okýnko, protože jsem nebyla kvůli rukám schopná se opřít
dozadu. Sledovala jsem jak Rosemary mizí v dálce, zatímco jsme od toho malého
města jeli pryč.

"Kam to bude, slečno?" zeptal se ze předu Leo.

"Macon, Georgia," odpověděla jsem. Bylo na čase vrátit se domů.

 36. Kapitola
Woods

Volala mi matka a říkala, že se semnou chce otec sejít. Byl jsem na tenhle rozhovor
připravený, takže zatímco Della pracovala jsem šel za ním. Až na to, že nebyl
doma. Matka mi řekla ať se posadím a připravila mi snídaní, zatímco jsem na něj
čekal. Po dvou hodinách poslouchání matčiných obav o mou budoucnost a
přeříkávání mi dědečkových přání jsem vstal. Už tu víc nezůstanu. Delle bude brzy
končit její druhá směna a já tam budu až bude odcházet. Už jsem neměl k mrhání
víc času.

Už mi po páté za sebou zapípal telefon, podíval jsem se dolů a uviděl Blaiřino číslo.
Nemluvil jsem s ní od doby co se svým snoubence odjela z Rosemary a právě teď
jsem neměl čas. Měl jsem k řešení jiný sračky. Zavolám jí zpátky později. Vypnul
jsem telefon a zastrčil ho zpátky do kapsy.
"Bude tu za pár minut, zlato. Jen mu dej čas. Je to zaneprázdněný muž. Počkej,
podívám se jestli ho najdu." Začala mu volat, zrovna když jsem uslyšel jedny ze
dvou těžkých předních dveří otevřít a zavřít, pak se na mramorové podlaze ozval
klapot otcových bot.

"Tady je." Rozzářila se matka. Úleva na její tváři byla evidentní. Začínala být
unavená z toho jak mě musí zabavit. Ten pocit byl oboustranný.

"Omlouvám se, mám zpoždění. Musel jsem se zúčastnit jisté záležitosti. Problém
se zaměstnancem, který jsi přehlédl, ale teď už je o to postaráno. Musíme
prodiskutovat dvou budoucnost a rozhodnout se co přesně od života chceš. Chápu,
že Angelina to není. Jsem připravený to přijmout. Ale potřebujeme si promluvit."

Nebyl jsem si jistý jestli věřím jeho snadnému přijetí mého odmítnutí vzít si
Angelinu. Rval mi to do krku od mých deseti let. Podíval jsem se na matku, která mi
věnovala falešný úsměv, zatímco si v klíne nervózně mnula ruce. Něco se dělo.
Museli pro mě mít připravenou jinou budoucí nevěstu. To by byl jediný důvod proč
by byl kdy ochotný uvažovat o něčem jiném.

"Obchodní záležitosti můžeme prodiskutovat v kanceláři a necháme matku ať se

jde uvolnit a užít si zbytek dne?"

Šel jsem za ním chodbou k jeho kanceláři. Měl jsem přesně třicet minut než Della
skončí v práci. Mohl jsem mu dát dvacet minut, pak vypadnu. Musí mluvit rychle.

"Doutník?" zeptal se mě, když přistoupil k kazetě na doutníky, který mu dala matka
jako svatební dar. Od té doby měl v domě vystavěný pokoj pro svou velkou sbírku
doutníků, ale z pohodlí si jich pár nechával tady.

"Ne," odpověděl jsem a místo toho, abych si sedl na židli naproti němu jako bych
byl dítě, které potřebuje kázání, jsem se postavil k oknu.
"Velmi dobře. Ani já si nedám. Počkám a vychutnám si ho večer. Douglas Mortimar
tu bude na večeři. Očekávám, že se k nám připojíš." Douglas Mortimar byl jeden z
největších investorů klubu. Na hřišti mu byla věnovaná jedna celá jamka. Nikdy
předním jsem na takovou schůzku pozvaný nebyl.

"Proč?" zeptal jsem se, pořád jsem nebyl připravený mu věřit. Nemohl jsem si
vzpomenout, že by měl Mortimar dceru. Pokud jsem se nemýlil měl syna, který byl
mnohem starší než já a navštěvoval rodinu jen v létě.

"Chceš v tomto obchodě větší část a já ti jí dávám."

To nebyla správná odpověď. "Jdi k věci. Co ode mě žádáš? Vím, že ti Angelina

řekla o Delle. Nejsem tak blbej na to, abych věřil, že si takovou informaci nechala
pro sebe. Je to pomstychtivá děvka, což je jeden z důvodů proč jsem se k ní
nechtěl na věky uvázat. Takže teď víš o Delle. Pojďme to vyřešit jako první jelikož to
je skutečný důvod proč jsi tohle setkání dojednal."
Otec zatnul čelist a já věděl, že jsem mu totálně podělal jeho opatrně nastraženou
past. Tohle setkání mě mělo nalákat dovnitř a ukázat mi všechno co bych mohl mít,
než na mě uhodí s ultimátem zahrnujícím Dellu. Potřeboval pochopit, že před ní se
nic nepostaví. Že pokud jí neakceptuje, odejdu. Kerrington klub může být
přenechaný nějakému vzdálenému příbuznému, nebo dokonce Mortimarovo
synovi, když ho otec tak moc miluje.

"Vím o tvém malém flirtu. Setkal jsem se s ní. Nedala by se nazývat zrovna
duševně stabilní."
Co tím myslel, že se s ní setkal? Kdy? Jak se s ní 'setkal'? Napochodoval jsem ke
stolu, položil si obě ruce dlaněmi dolů na stůl, za kterým seděl a podíval se mu do
vypočítavých očí. "Co to má znamenat?" zavrčel jsem.

Otec nehnul ani brvou. S lhostejným výrazem po mě střelil rozzlobený pohled.

"Znamená to přesně to co jsem řekl. Není mentálně zdravá a ty jsi si toho vědom.
Nicméně jsem si jí prověřil a jde to mnohem hlouběji, než si myslím, že víš, nebo
chápeš."

Byl příliš klidný. Něco bylo špatně. "Kdy jsi jí potkal?"

"Šel jsem včera ráno do tvého domu. Byla sama a sotva jsem s ní promluvil slovo,
když úplně ztuhla. Neodpovídala. Jen tam seděla a zírala do prázdna. Jsi chytrý
muž, synu. Opravdu si nemyslíš, že tě s touhle ženou čeká nějaká budoucnost?"

Včera. Přišel jsem domů a ona byla na zemi. Do prdele. "Nechal jsi jí tam jen tak
ležet na zemi? Nenapadlo tě mi zavolat?"

Otec pokrčil rameny. "Nechtěl jsem na ní sahat. Mohla se na mě vrhnout jako na

svojí matku. Odešel jsem. A udělal nějaký výzkum."

Nechal jí tam. Vřela ve mně nenávist, když jsem se díval na toho muže, kterého
jsem ani neznal. Vychoval mě, ale neznal jsem ho.

"Řekla ti, že jí policie našla s rukama od krve? Seděla tam vedle těla svojí mrtvé
matky, houpala se dopředu a dozadu, naprosto netečná, s rukama pokrytýma krví.
Jediný důvod proč jí nezatkli byl, že měla alibi. Její sousedka řekla, že s ní byla
celou noc venku. To ona prý byla osoba co zavolala devět jedna jedna."

Zkroutil se mi žaludek. Della našla matčino mrtvé tělo. Do hajzlu. To mi neřekla.

Také mi neřekla, že byla z matčiny smrti podezřelá, nebo jak její matka umřela.
Bylo toho tolik co jsem nevěděl.
"Nevěděl jsem, že svojí matku našla. Do prdele." Klopýtal jsem dozadu a sklouzl na
židli za sebou. Není divu, že byla v háji. Žila s bláznivou ženou, zamčená před
světem. Pak když byla dost odvážná, aby utekla když mohla, vrátila se domů a
našla jí mrvou.

Krev na rukách. Do píči. Musel jsem jít. Potřeboval jsem jí obejmout. Možná byla v
pohodě, ale já nebyl. Kolik toho musela za tak krátký čas snést?

"Musím jít," řekl jsem, vstal a zamířil ke dveřím.

"Jako rodič jsem musel učinit rozhodnutí, která jsou nejlepší. Pamatuj na to, když si
myslíš, že ti ovládám život. Pomáhám ti stát se Kerringtonem jakým jsi byl
vychovávaný."

Neohlédl jsem se na něj. Bylo mi jedno kým chtěl, nebo si myslel, že mám být.
Vrátila se ke mně vzpomínka na to jak děda koukal na babičku s takovým
množstvím lásky v očích. Řekl, že si bez ní svět nedovede představit. Teď jsem
tomu rozuměl. Nebyl jsem syn svého otce. Byl jsem syn jeho otce. Odpornej,
podělanej bastard jakým byl můj otec, nebylo něco co by zdědil po rodičích. Oni byli
důvod proč jsem v životě našel štěstí. Dědeček mě naučil co hledat.
 37. Kapitola
Della

V době kdy Leo zajel na příjezdovou cestu Bradenina domu jsem měla rozedřená
zápěstí a potřebovala jsem tak strašně čůrat, že jsem měla křeče v břiše.

"Tohle je ono," řekla jsem skrz zuby, zatímco jsem je kvůli bolesti pevně zatínala.

Otevřel dveře a vystoupil, pak otevřel moje a já nečekala až mě někdo další

popadne a vyškubne ven. Už teď mě to příliš bolelo.

Nic neřekl a odemkl mi pouta za zády. Chtělo se mi brečet úlevou, když mi ruce
ochable padly podél boků.

Šel otevřít kufr a položil obě moje zavazadla na cestu. S jedním malým kývnutím
nastoupil do auta a odjel pryč. Šla jsem zvednou kufry a rukama mi nahoru
vystřelila bodavá bolest. Rozhodla jsem se, že pro teď můžou zůstat tady.

Šla jsem ke dveřím a podívala se vzhůru na dům, který jsem Braden pomáhala
zdobit než se vdala. Její manžel ho pro ně koupil čtyři měsíce před svatbou, takže
ho Braden mohla připravit k nastěhování jakmile budou svoji. Bylo to romantické.
Stála jsem v jejím domě a přála si, aby mě jednoho dne nějaký muž taky tak
miloval. Neměla jsem. Touha to chtít byla sobecká. Zvedla jsem ruku, stiskla
zvonek a čekala.

Když se dveře otevřely nebyla to Braden jak jsem doufala, abych se jí mohla
vrhnout do náruče a plakat. Místo toho to byl Kent, její manžel.

"Dello?" zeptal se s očima vykulenýma překvapením.

"Ahoj Kente," řekla jsem napjatým hlasem. Močový měchýř mě prosil o osvobození.
"Můžu do koupelny?"

Ustoupil a pustil mě dovnitř. "Ehm, samozřejmě, víš kde to je."

Prošla jsem kolem něj a rozhodla se, že potom co si ulevím si vezmu minutu, abych
se dala do hromady.

Jakmile jsem byla hotová, stála jsem před zrcadlem a zírala na svoje oteklé zarudlé
oči. Vypadala jsem stejně uboze jak jsem se cítila. Umyla jsem si zápěstí vodou a
mýdlem a pak je osušila. Citlivá kůže mě pálila, ale alespoň teď byla čistá.

Šla jsem zpátky ke vchodu a uviděla jak dovnitř vchází Kent s oběma mými kufry.
Podíval se mi do očí a soucit a starost v jeho pohledu jen zhoršila můj pocit
ubohosti.
"Děkuju. Obávám se, že nemám auto. Nepřivezla jsem si ho sebou zpátky. Ale
najdu způsob jak to udělat."

Kent položil zavazadla a kývl hlavou ke kuchyni.

"Pojď. Něčeho se napiješ a najíš jestli máš hlad. Volal jsem Braden. Je na cestě
domů z práce."

Podívala jsem se na hodiny. Ještě nebyly ani tři hodiny. Braden musela být ještě ve
škole. Byla učitelka ve třetí třídě. Posadila jsem se na jednu z vysokých barových
stoliček, které jsme s Braden našly v obchodě se slevou za směšnou částku. Ale
ona je milovala a Kent jí nikdy neřekl ne.

"Já vím, že nejsem Braden. Ale můžeš se mnou mluvit jestli potřebuješ," řekl Kent,
zatímco připravoval nějaký ledový čaj. Ani se mě nezeptal co chci. Věděl to. Byla
jsem součástí balení k Braden. Kent jí miloval a přehlížel fakt, že mi byla tak
oddaná. Jednou dokonce řekl, že to byl jeden z důvodů proč jí tak miloval.

"Raději bych to řekla jen jednou. Nejsem si jistá jestli bych to zvládal dvakrát," řekla
jsem, když přede mě položil sklenici. Věděla jsem, že chápe. Viděl mě prožít víc
než jeden můj kouzelný okamžik. Nebyla jsem si jistá zda mu Braden někdy dala
detaily. Myslívala jsem si, že by se o ně nepodělila s nikým, ale teď když jsem
věděla jaký je to pocit někoho milovat a chtít s ním všechno sdílet … věřila jsem v
opak. Nevadilo mi to. Pokud mu to řekla, byl to i její příběh. Měla k tomu právo.

"Jestli je tu někdo za kým mám jít a nakopat mu prdel, stačí říct slovo."

Fakt, že si o mě Kent dělal starosti ulevil mojí mysli. Nebyla jsem si jistá kam se dál
vrtnu, ale potřebovala jsem týden nebo tak než se zase pustím do života na vlastní
pěst. Nebyla jsem připravená být sama. Ještě ne.

Přední dveře se rozletěly a Bradeniny podpatky klapaly chodbou jak k nám běžela.
"Dello!" zavolala a já vstala. Oči se mi naplnily slzami. Potřebovala jsem jí vidět.

"V kuchyni, Bray," odpověděl Kent.

Braden se vřítila do kuchyně a mě unikl vzlyk, když jsem jí uviděla běžet rovnou ke
mně. Omotala kolem mě paže a já se jí držela jako klíště. Ona mě poslala na tenhle
výlet, abych poznala sama sebe a já našla mnohem víc. Chtěla jsem být schopná jí
vyjádřit, že tohle nebylo jen zlomené srdce. Měla jsem vzpomínky na celý život,
které bych nevyměnila za nic na světě. Ale právě teď jsem potřebovala, aby mě
držela zatímco jsme obě plakaly.

Ani nevěděla proč brečím, jen mě objímala a brečela. Tolik se mi po ní stýskalo.

Přišla jsem na správné místo. Tohle byl domov. Dokonce i se vzpomínkami, které
mě tu pronásledovaly, sem jsem patřila. Braden byla můj domov. Byla všechno co
jsem měla.
"Proč se nepřesuneme do obýváku, vy dvě se posadíte na gauč a můžete brečet co
hrdlo ráčí?" řekl Kent jemným hlasem.

Braden přikývla, ale nepustila mě. Ještě jsme párkrát popotáhly a vzlykly než jsme
se uklidnily dost na to, abychom se na sebe podívaly.

"Jsi v pořádku?" zeptala se.

Přikývla jsem, pak jsem zavrtěla hlavou. "Já nevím. Jsem ztracená a zmatená."

Braden sáhla dolů a vzala mě za ruku. "Pojďme do obýváku a uděláme si pohodlí."

Právě teď jsem nebyla připravená mluvit, ale oba si zasloužili vysvětlení.
Potřebovala jsem jim říct co přesně se v Rosemary stalo. A možná mi pak pomůžou
přijít na to, co si teď počít se životem. Moje cestování bylo u konce. Musela jsem žít
svůj život tady. Kde jsem měla ve svém prostředí jistotu a nemohla jsem ublížit
nikomu dalšímu.

Začala jsem vysvětlovat jak přesně se všechno odehrálo na benzínové stanici a

pak jak jsem tam znovu díky Trippovi skončila. Pak jsem jim řekla o tom jak jsem
ztratila svoje srdce pro Woodse a jak bych to klidně všechno udělala znovu.

Když jsem skončila, Braden si znovu utírala oči. "Já toho chlapa nenávidím. Chci
ho uškrtit. Jak ti mohl tohle udělat. A ví to Woods?"

Zavrtěla jsem hlavou, pak se zarazila. Nebyla jsem si jistá jestli to Woods ví nebo
ne. Myslí si, že jsem ho jen tak opustila? Záleží na tom?

"Na tom nezáleží. Nemůžu s ním zůstat. To víš líp než kdokoliv jiný. Co se stane až
se sesypu a přijdu o rozum? Nechci, aby mě Woods miloval a zůstala mu jen
skořápka ženy stejně jako mě zbyla moje matka. Má před sebou svůj život, na
kterém tak tvrdě pracoval. Nemůžu být ten koho potřebuje. Pokouším se být kým
potřebuju já. Mě nepotřebuje žádný muž, Braden. To víš."
 38. Kapitola
Woods

Obědová směna skončila před deseti minutami. Neměl jsem zpoždění. Zaparkoval
jsem auto a zamířil dovnitř. Neviděl jsem Dellu šest hodin a to bylo zatraceně příliš
dlouho. Už jí nikdy nepřidělím dvě směny. Bez ohledu na to jak moc bude prosit.
Otevřel jsem dveře do kuchyně a všichni ztuhli.

Normálně můj příchod nepřitáhl tolik pozornosti. Byli zvyklí na moje příchody a
odchody. Jimmy byl zrovna na odchodu. Zíral na mě a vytočil jeden bok ke straně.

"Ukázal ses až teď, aby sis dělal starosti s nedostatkem personálu tady kolem?
Jdeš a necháš zatknout nejlepší zpropadenou pomocnici, kterou jsem tu měl od
doby co tu pracovala Blaire. Pak nic nevysvětlíš, ani se neukážeš."

Zatknout pomocnici? Jakou pomocnici?

"O čem to mluvíš?" zeptal jsem se a rozhlížel se kolem po Delle. Ona mi možná
vysvětlí tenhle výlev královny dramatu.

"Ach, já nevím, Woodsi. Možná o faktu, že se tu ukázal poliš, zatknul sladkou

malou Dellu, vyděsil jí k smrti a tys nic neudělal. Dovolil jsi ať jí odvedou a
neobtěžoval ses zabývat tím, že má dnes odpracovat dvě směny."

Popadl jsem první věc na kterou jsem dosáhl, což byla Jimmyho košile. "Cos to
říkal o Delle a policii? Přestaň žvanit a vysvětli to kurva," zařval jsem. Do hlavy se
mi hrnula krev a bušila mi ve spáncích. Věděl jsem, že bylo něco špatně, ale nic co
Jimmy říkal nedávalo smysl.

"Přišla policie a odvedla Dellu hned potom co sem dnes ráno přišla. Ty to nevíš?
Říkali, že pan Kerrington chtěl, aby jí vyprovodili z budovy než jí spoutají. Byla
vyděšená, chlape. Opravdu vyděšená."

Pustil jsem Jimmyho a klopýtal dozadu. Ten sobeckej, ovládající zmrd nechal
zatknout mojí Dellu. Byla vystrašená. Potřebovala mě a já tu nebyl.

"KURVA," zařval jsem, vyřítil se z kuchyně a rozeběhl se. Musel jsem jí najít.

"Byl to Josiah Burton, kdo jí zatýkal," volal za mnou Jimmy.

Napřed půjdu po Burtonovi. Chodil jsem s Josiahem do školy a nebude to poprvé

co mu nakopu prdel. Ačkoliv to bude poprvé co budu zatčený za napadení
důstojníka.

"Jestli něco uslyšíš, zavolej mi," odpověděl jsem a otevřel dveře, abych jel na
policejní stanici a za tím největším policajtským kreténem, kterýho mohli v tomhle
městě vybrat.

Nakonec půjdu za otcem. On se nedá zastrašit tak snadno.

Neohlásil jsem se na recepci, když jsem se dostal na stanici.

"Musíte se ohlásit, pane Kerringtone," zavolala Margaret Fritz, když jsem kolem ní
beze slova prošel.

Zástupce šerifa, Josiah Burton, byl ve svojí kanceláři, když jsem k ní došel, bez
zaklepání jsem vešel a zabouchl za sebou dveře. Zamkl jsem je pro případ, že
bych potřeboval čas ho zabít. Otočil jsem se, abych se podíval na muže, který byl
na otcově výplatní listině.

"Radši začni mluvit ty zmrde, nebo poslední věc co udělám než mě zatknou bude,
že ti urvu tvojí zasranou hlavu," zavrčel jsem.

Josiah vyskočil od stolu a překvapeně vytřeštil oči.

"Udělal jsem jen to co ode mě tvůj otec chtěl. Všechno jsem zařídil. Papíry jsou
připravený a vyplněný; nemůže se vrátit do města. Postaral jsem se o to. Uklidni
se. Je to hotový. Není důvod tak zatraceně ječet."

Myslel si, že o tom vím. Potlačil jsem nutkání utuhnout mu hlavu, díval se na něj a
rozhodoval se jak tohle zahrát. Potřeboval jsem víc informací.

"V kolik hodin jsi jí zatknul?"

Josiah zavrtěl hlavou. "Nezatkl. Jak mi tvůj otec řekl, jen jsem jí spoutal a hodil do
policejního auta. Trochu jsem jí vystrašil. Pak jsem jí odvezl k němu."

Hrudník se mi chystal vybuchnout. Schválně jí vyděsili. Za tohle mi otec zaplatí.

Každou minutu, kterou se bála zaplatí desetkrát.

"Kde byl můj otec. Kam jsi jí odvezl?"

Josiah se zamračil. "K tobě domů."

Odvezl jí do mého domu.

"Ona tam pořád je?"

"Ne, kámo. Řekl jsem ti, že jsem papírování vyřídil. Varovali jsme jí ať se nevrací,
nebo jí zatknu a pak jí poslali kamkoliv, kam jí k čertu Leo odvezl."

"Proč se nemůže vrátit?" zeptal jsem se a zatnul ruce v pěst.

Josiah začal odpovídat a zastavil se. Chvíli si mě prohlížel a pak uvolnil čelist. "Ty
to nevíš. On tohle udělal a tys o ničem nevěděl. To mě poser," řekl a svalil se
zpátky do svojí židle. "Ach chlape, Woodsi. Myslel jsem, že o tom víš. Myslel jsem
si, že je bláznivá a ty ses bál toho co by mohla udělat. Zbavoval jsem se jí kvůli
tobě. Tvůj otec říkal, že je nebezpečná. Případ pro blázinec. Dokonce jsem jí i
trochu zřídil. Nevěděl jsem … prosím, řekni mi, že to má v hlavě podělaný a co
jsem udělal bylo dobrý."

Pevně jsem zavřel oči a snažil se nepřemýšlet o části kde řekl, že jí trochu zřídil.
Potřeboval jsem někoho praštit. "Jak jsi jí zřídil?" zeptal jsem se pomalu.

"Jen jsem jí zbytečně sem tam škubal za ruku a nasadil jí pouta trochu moc na
těsno."

Popadl jsem ho za předek uniformy a vytáhl ho ze židle.

"Dokonce i kdyby byla bláznivá, je to žena. S žádnou ženou se takhle zacházet

nemá. Nikdy." Zhluboka jsem se nadechl. "Ona je žena, kterou miluju. Žena, kterou
můj chorej vymrdanej otec nechce, abych miloval." Hodil jsem s ním zpátky na jeho
místo a on odjel dozadu a narazil do zdi. Neomluvil jsem se, nebo jsem nečekal
jestli budu mít sám na triku obvinění. Prudce jsem otevřel dveře a vracel se zpátky
k autu, ignorujíc cestou otázky.

Leo. Musel jsem najít zasranýho Lea.

****

Leo nebyl ve městě. Rodiče odletěli do New York City potom co jsem dnes pustil
jejich dům. Nikdo nic nevěděl. Stál jsem na terase, zíral na oceán a po stý vytočil
Dellino číslo, jen abych slyšel hlasovou schránku.

"Tady Della. Právě teď nemůžu zvednou telefon, ale nechte mi zprávu a já se vám
ozvu."

Píp.

"To jsem zase já. Jsi pryč. Nebyl jsem tam a oni ti ublížili. Bože miláčku, vím jak jsi
musela být vyděšená a já tam nebyl. Jen tě potřebuju najít. Ať jsi kdekoliv. Musím tě
najít, Dello. Zavolej mi. Dej mi vědět, že jsi v pořádku."

Píp.

Pak vytáčecí tón.

Položil jsem telefon na stůl a sevřel zábradlí před sebou. Dnes v noci bude muset
spát beze mě. Vrátí se jí zlé sny a já tam nebudu. Bude tam někdo? Je sama?
 39. Kapitola
Della

Můj telefon byl pryč. Vybalila jsem si všechny věci a mobil tam nebyl. Woods se mi
nemohl dovolat. Možná to tak bylo nejlepší. Říct mu, že pro něj nejsem dobrá
předtím nefungovalo. Jeho otec mě donutil k činu a dokázal Woodsovi pravdu.
Nestála jsem za to.

Představa, že Woodsovi jeho otec lhal, aby ho přiměl věřit, že jsem ho dobrovolně
opustila, nebo něco skutečně ukradla, bolelo. Nechtěla jsem, aby si myslel, že jsem
těch věcí schopná. Potom co jsem včera v noci Braden, Kenta i sebe vzbudila
křikem jsem znovu neusnula. Seděla jsem a přemýšlela co dělat dál. Uvidím někdy
znovu Woodse? To mi bránilo usnout a nechat se pronásledovat dalším snem.
Právě teď to bylo všechno příliš čerstvé.

Do myšlenek se mi vetřelo rychlé zaklepání na dveře, pak se otevřela a dovnitř

vešla Braden s hrnkem kávy.

"Myslela jsem si, že bys mohla být vzhůru," řekla s úsměvem a podala mi hrníček.
"Děkuju," řekla jsem a vzala si ho. Potom co jsem upila jsem se podívala na
Braden. "Omlouvám se za minulou noc."

Braden se zamračila. "Nemáš důvod se omlouvat. Mrzí mě, že máš tyhle zatracený
sny. Omlouvám se, že je nemůžu přinutit zmizet. Mrzí mě, že jsi našla někoho,
koho milovat a ono se to všechno rozpadlo. Mrzí mě všechny ty sračky, kterýma se
musíš zabývat. Ale ty se nemáš vůbec za co omlouvat Dello Sloan. Nikdy jsi
neměla."

Mít Braden mě zachránilo. Nikdo se o mě nezajímal dokud nepřišla Braden. Nějak

se mi podařilo vyhrát loajalitu téhle osoby s velkým srdcem, které jsem nemohla být
nikdy dost vděčná.
"Myslíš si, že skončím jako moje matka?" zeptala jsem se, protože toho jsem se
bála nejvíc. Obzvlášť teď.

"Ne, nemyslím. Myslím si, že tvoje matka utrpěla trauma zatímco měla novorozeně
a to se smísilo s poporodními depresemi, kterými v té době trpěla. Vzpomeň si co
bylo napsané v jejích záznamech. Měla problémy a pak tak tragicky ztratila
manžela a syna. Nikdo tu pro ní nebyl. Žádná rodina. Nic. Měla jen to malé dítě a
ano, zhroutila se. To by se na jejím místě stalo většině lidí. Pokud by měla rodinu,
která by jí zkontrolovala a viděla jak se vymyká kontrole, pak věřím, že by na tom
byla lépe. Že by tvůj život byl hodně jiný. Ale tak se to nepřihodilo. Byla sama a
ztracená. To se tobě nestane. Protože ty máš mě a já tě nikdy nenechám
samotnou. Ty máš rodinu."

Chtěla jsem jí věřit. Chtěla jsem, aby byl důvod proč moje matka nebyla schopná
se ke mně vrátit. Že to nebylo prostě nevyhnutelné.
"A co moje babička? Byla v psychiatrické léčebně," připomněla jsem jí. Ta
skutečnost mě pronásledovala.

"Víš ty vůbec proč? Zjišťovala jsi to někdy? Nevíš proč, nebo jestli to vůbec byla
pravda. To ti řekla tvoje matka a to ona nebyla mentálně přítomná, Dello. Myslím si,
že jsi žila ve víře ve věci, které ani nebyly pravda. Strašila tě. Ale ve vší upřímnosti
Dello, jestli by ses měla někdy zbláznit, stalo by se to, když jsme vešly do místnosti
a tvoje matka měla v ruce žiletku a rozřezaná zápěstí. Nepřišla jsi o rozum. Dostala
ses přes to a byla jsi dost statečná na to, aby ses naučila žít. Ty tohle zvládneš
Dello. Můžeš žít plnohodnotný, šťastný život. Takový jaký si tvoje matka zasloužila,
ale přišla o něj. Nedovol, aby ti v tom tvůj strach bránil. Prosím."

To jsem chtěla. Chtěla jsem žít. Pro otce a bratra, které jsem nikdy nepoznala a pro
matku, která přišla o šťastný život. Chtěla jsem žít pro ně. A chtěla jsem žít kvůli
sobě.

"Proč mu nezavoláš?"

Nemusela jsem se jí ptát koho tím myslí. Věděla jsem to. Chtěla, abych zavolala
Woodsovi. Chtěla jsem s ním žít. Ale jak jsem mohla stát mezi ním a otcem? Jeho
táta mě nenáviděl. Stála bych mezi ním a jeho rodinou. Jestli mě Woods chtěl víc
než život, ke kterému byl vychovaný, pak si mě najde. Nebudu ho mást tím, že
bych mu volala. Potřeboval čas na rozhodnutí jestli ztráta jeho rodiny stála za to,
aby měl mě.

"Myslím, že počkám. Ví odkud jsem a zná tvoje jméno. Pokud mě bude opravdu
chtít najít, podaří se mu to dost snadno. Woods toho má hodně v sázce. Nejsem si
jistá jestli za tohle všechno stojím."
Braden mi položila ruku kolem ramen a opřela si hlavu o mojí. "Kolikrát ti budu
muset říkat, že jsi výjimečná? Každý kdo tě potká a nechce tě poznat a být součástí
tvého života je pitomec. Já to viděla a to jsem byla jen dítě."

Usmála jsem se. "Ne. Myslela sis, že jsem upír a chtěla jsi být moje kamarádka,
abych tě nesnědla."
Braden se zasmála. "No, to taky. Ale dost rychle jsem zjistila, že nejsi krvežíznivá
pijavice a pořád jsem tě měla ráda."

Pár minut jsme seděly v tichu, ztracené v myšlenkách.

"Dneska jsem si vzala v práci volno. Pojďme nakupovat," řekla nakonec Braden.

"Fajn. To zní dobře." Udělám cokoliv, abych se dostala z tohohle domu a odvedla
myšlenky od Rosemary … a Woodse.
 40. Kapitola
Woods

Celou noc jsem nespal. Ale přišel jsem na pár věcí. Jestli byla Della donucená k
odchodu aniž by měla čas o tom přemýšlet, jediné místo, které mě napadalo, na
které by šla bylo zpátky do Georgie ke svojí kamarádce Braden. To byla jediná
osoba, o které jsem věděl, že s ní měla vztah.

Hned to ráno v šest hodin jsem zavolal Josiahovi a nechal ho rozjet hledání po
Braden, ženě okolo dvaceti let z Maconu v Georgii. To bylo všechno co jsem věděl.
Během deseti minut měl jméno, telefonní číslo a adresu.

Braden Frederick žila v Macomu s manželem Kentem. Zavolal jsem na číslo, které
mi Josiah dal a dvakrát jsem spadnul do hlasovky.

Znovu jsem vytočil Josiaha. "Sežeň mi číslo na Kenta Fredericka. Musí někde
pracovat. Musí tam být číslo do práce."

"Dobře. Dej mi vteřinku," odpověděl bez otázek Josiah. Slyšel jsem cvakání
klávesnice. "Ach, tady to je. Je to právník. Frederick a Frederick. Vypadá to, že ten
druhý Frederick je jeho otec. 478-555-5515."

Zapsal jsem si číslo. "Díky," řekl jsem a zavěsil, abych vytočil nové číslo.

"Advokátní kancelář Frederick a Frederick. Kam vás mohu přepojit?"

"Potřebuji mluvit s Kentem Frederickem," odpověděl jsem.

"Vydržte chvilku. Myslím, že je jeho linka obsazená. Ach, moment. Je volná. Jen
chviličku a já vás přepojím."

Čekal jsem, zatímco na lince hrála klasická hudba. Nevydržel jsem zůstat v klidu.
Chodil jsem sem a tam po zadní terase. Byl jsem blízko.

"Kent Frederick," řekl mužský hlas.

"Kente. Tady je Woods Kerrington -"

"Už bylo na čase, pane Kerringtone. Nerad vidím svojí ženu smutnou a když je
smutná Della, tak i moje žena."

Věděl kde je. Zastavil jsem se, skoro jsem se bál doufat. "Víte kde je Della?"

"Jo, je v mém domě. Dorazila včera, naprosto v háji. Tvůj otec by potřeboval
nakopat prdel. A o tobě porota ještě nerozhodla."
Byla tam. Dal jsem se do pohybu. Začal jsem přecházet terasu a pak jsem se
rozeběhl, když jsem dorazil ke schodům a zamířil k autu.

"Je v pořádku? Je zraněná?" Josiah mi možná sehnal číslo, ale jestli jí ublížil, bude
mi to u prdele.

"Má rozedřená zápěstí, protože jí celou pětihodinovou jízdu nechali nasazená

pouta. Ale mimo to je to jen její srdce. Je zlomená. Ale na druhou stranu Della byla
vždycky trochu zlomená."

Ze slov Della a zlomená v jedné větě jsem byl plný úzkosti. Potřeboval jsem se k ní
dostat. "Jsem na cestě. Nenechte jí odejít."

"Jedeš si sem pro ní?"

"Ano," odpověděl jsem.

"No, nejsem si jistý jestli jsem v pohodě s tím, že jí vezmeš někam do blízkosti toho
tvýho kreténskýho otce. Kdo říká, že jí znovu neublíží? Delle nezbyla žádná rodina.
Tou je pro ní Braden. A když jsem si bral Braden, dostal jsem i Dellu. Věděl jsem jak
věci leží. Ty dvě jsou si blízké. A já chráním co je moje."

Sevřel jsem volant. "Della je moje. V tom se nepleť. Budu tam za pět hodin."
Zavěsil jsem telefon a zadal Frederickovu adresu do GPS.

****

Po třech hodinách jízdy mi zazvonil telefon a na displeji se rozsvítilo otcovo jméno.

Pomyslel jsem na to, že ho nechám spadnout do hlasovky a rozmyslel si to. Bylo
na čase se s tím chlapem vypořádat. Nepřivedu tam Dellu zpátky. Nemohl jsem. On
jí nepřijme a já bez ní žít nehodlám, takže pro mě v Kerringtonově klubu
neexistovala žádná budoucnost.

"Co," řekl jsem, rozhodl jsem se, že si nezaslouží řádný pozdrav. Nechám ho
mluvit, pak mu řeknu k čemu jsem se rozhodl.

"Kde jsi? Volali mi z klubu a říkali, že ses dnes ráno neukázal. Mají problémy s
nedostatkem personálu v jídelně a nefungují dva vozíky."

"Tak to naprav. Je to tvůj klub. Mě je jedno co s tím místem bude. Postaral ses o to,
aby sis mě kompletně obrátil proti sobě, když jsi poslal Dellu pryč. Oni jí ublížili, ty
blbej hajzle. A teď si mě ztratil. Nechci s tebou mít nic společnýho, ani s matkou,
která ti pomohla tuhle sračku zařídit, nebo s klubem. Nemůžete mě ovládat.
Nedovolím vám to. Od všeho odcházím. Mám v žilách dědovu krev a můžu ze sebe
něco udělat. Nepotřebuju tebe. Nikdy jsem nepotřeboval." Nečekal jsem na jeho
odpověď. Stiskl jsem konec hovoru a usmál se na prázdnou cestu před sebou.
Jedu si pro jedinou osobu, díky které chci žít a vybudovat pro nás život. Nebude
zhýčkaný a privilegovaný jako ten, ke kterému jsem byl vychovávaný, ale bude plný
lásky a než přišla Della tak to bylo něco co jsem postrádal.

Znovu mi začal zvonit telefon a objevilo se na něm číslo s Maconskou předvolbou,

ale jinak bylo nové. Nebylo to jedno z těch, které jsem si uložil.

"Halo."

"Je to Woods Kerrington?" zeptal se z druhého konce telefonu ženský hlas.

"Ano, to jsem já," odpověděl jsem.

"Tady Braden Frederick. Potřebuju se zeptat na pár otázek než dovolím, aby ses
Delle vřítil zpátky do života. Nejsem tak přesvědčená jako můj manžel, že je tvůj
příjezd sem dobrý nápad."

Usmál jsem se ochranitelskému tónu v ženině hlase. Della měla šampióna a já tu

neznámou ženu miloval už jen pro tenhle jediný důvod. Někdo, kdo ochraňoval mojí
Dellu měl můj naprostý respekt.

"Dobře. Ptej se mě na cokoliv potřebuješ," odpověděl jsem.

Odmlčela se. "Proč sem jdeš?"

"Protože bez Delly nemůžu žít. Ani nechci. Ona je důvod proč ráno vstávám."

Ticho. Uvažoval jsem jestli řekne něco dalšího. Čekal jsem.

"Dobře. Dobrá odpověď. Možná se mi líbíš. Myslíš si, že je Della blázen, nebo by
se případně mohla zbláznit?"

"Ne. Je brilantní a plná života. Má k překonání nějaké problémy, ale zlepší se. Mám
v úmyslu jí pomoct a věřím, že jednoho dne, brzy, se nebude muset zabývat s
žádnou z věcí, které jí mučí."
Na druhém konci se ozval úlevný povzdych. "Poslední otázka. Proč Dellu miluješ?"

O tom jsem ani nepotřeboval přemýšlet. "Dokud mi do života nevkročila Della,

nechápal jsem myšlenku lásky. Nikdy jsem nebyl zamilovaný a v životě jsem zažil
jen velmi málo lásky. Ale jednou jsem jí viděl. Moji prarodiče se milovali do
posledního dne. Myslel jsem si, že je to mýtus. Pak jsem poznal Dellu. Dostala se
mi pod kůži a pak ve mně začala otevírat emoce, o kterých jsem netušil, že existují.
Není na ní žádná přetvářka. Nemá tušení, že je krásná a je naprosto nesobecká.
Ale dokonce i kdyby nebyla tohle všechno, její smích a výraz v očích, když je
skutečně šťastná je to jediné na čem v životě záleží."

Tiché popotáhnutí na druhém konci mě překvapilo. "Dobře. Přijeď si pro ní. Máš
moje schválení."

Usmál jsem se malému škytnutí v telefonu. "Už jsem skoro tam."

 41. Kapitola
Della

Braden potřebovala odejít na schůzi ve škole. Až do oběda se o tom nezmínila.

Potom co jí volali, aby jí to připomněli, utekla odtud pěkně rychle. Přemýšlela jsem,
že si zdřímnu, nebo se o to alespoň pokusím. Nebyla jsem si jistá jestli dneska v
noci budu spát. Nenáviděla jsem pomyšlení, že Braden a Kenta možná vzbudím
křikem. Podívala jsem se na hodiny. Už to bylo skoro dvacet čtyři hodin co jsem
sem přijela. Žádný telefonát od Woodse. Byl to chytrý muž a pokud by mě chtěl
zkontrolovat a vědět jestli jsem tady, už by to touhle dobou udělal.

Bolelo to. Chtěla jsem, aby měl zájem. Chtěla jsem, aby mě dostatečně miloval.

Zazvonil domovní zvonek a já ztuhla v kuchyni. Nebyla jsem si jistá jestli jít otevřít.
O tomhle semnou nemluvili. Kromě toho bylo poledne a to byli Braden s Kentem
normálně v práci. Některé dny pracoval Kent z domova, jako zrovna včera, když
jsem dorazila, ale dnes tu nebyl. Venku dokonce nestálo ani auto.

Zvonek zazvonil znovu. Ať už to byl kdokoliv, nevzdá se. Vyšla jsem na chodbu a
pak do předsíně. Okny na každé straně dveří uvidím kdo to je. Tiše jsem došla ke
dveřím a vykoukla ven.
Stál tam Woods a s rukama v kapsách se úzkostlivě díval na dveře. Byl tady. Jak
to, že byl tady?
"No tak, Dello, já vím, že jsi tam vevnitř. Prosím otevři dveře, miláčku," prosil a
zaklepal.
Byl tu pro mě. Stála jsem a chytla kliku. Byl tady. Chtěl mě vidět. Nezavolal, prostě
za mnou přijel. Začala jsem otevírat dveře a Woods je odtlačil zbytek cesty a vrazil
do domu. Podíval se mi do očí, sáhl po mě a vtáhl mě do náručí.

"Málem jsem zešílel," zamumlal mi do vlasů. "Nemohl jsem spát, nemohl jsem jíst.
Tolik mě to mrzí. Přísahám ti, že mu nikdy neodpustím. Nikdy." Dál mě držel a
sliboval věci. Omotala jsem mu paže kolem středu a položila mu hlavu na hruď. Byl
tady. To bylo všechno na čem mi záleželo.

"Miluju tě, Dello. Nemůžu tě ztratit. Jen ty, Dello. To je všechno co potřebuju. Jenom
tebe. Najdeme společný život. Úplně nový. Náš život. Takový, který si vybudujeme."

Vzdával se svojí rodiny a klubu. Mohla jsem to dovolit?

"Nechci, aby ses vzdal všeho na čem jsi pracoval," řekla jsem mu do prsou.

"Mrhal jsem časem. Nechci žít životem, kde jiný muž kontroluje každý můj pohyb.
On ti ublížil, Dello. Vyděsil tě miláčku a to mu nemůžu odpustit. Přes to se nikdy
nedostanu. Je pro mě mrtvý. Ten život je pro mě mrtvý. Potřebuju jen tebe."

Chtěla jsem Woodse.

Natáhla jsem se nahoru, projela mu rukou ve vlasech a přes strniště na tváři.
"Chyběl jsi mi."
"Prošel jsem peklem od chvíle, kdy jsem vkročil do kuchyně a řekli mi, že jsi pryč.
Už nikdy. Přísahám."

Musel slyšet všechno. Přišel jsem, připravený nechat rodinu za sebou a začít se
mnou novou. Potřeboval vědět do čeho jde. Nebyla jsem k němu naprosto upřímná.
Měl by vědět o mojí matce a jak jsem jí našla. A vědět o babičce a faktu, že můžu
mít po mámě možné dědičné šílenství.
"Napřed bys měl všechno slyšet. O tom jak máma umřela. A o skutečnosti, že taky
můžu skončit jako blázen. Nemůžu tě nechat udělat tohle rozhodnutí aniž bys o mě
věděl tohle všechno. Všechny tyhle věci, které si držím blízko a s nikým o nich
nemluvím, teď potřebuju říct tobě. Pak se můžeš rozhodnout jestli za to stojím."

Woods sklonil ústa k mým a několikrát mě pohladil rty. "Miláčku, jsem v tom už tak
daleko, že bys mi mohla říct cokoliv a mě by to nevadilo. Ale pokud se budeš cítit
lépe, pak mi to řekni. Chci vědět všechno. Chci, abys byla schopná mi všechno říct
a mít víru v to, že nikam neodejdu."
Pokud má tohle fungovat tak mu budu muset věřit. Byla to část mě, kterou musel
znát. Bylo na čase, abych o ní mluvila.

"Konala se párty. Taková ta jakou mývají děcka na střední. Braden a já jsme

plánovaly týdny jak se tam s ní proplížím. Měla jsem být jako její sestřenice z
Mississippi. Měla to všechno vymyšlené. Byla jsem nedočkavá. Nikdy jsem nebyla
kolem ostatních lidí," pevně jsem zavřela oči, protože jsem věděla, že to co mu
řeknu by mě velmi pravděpodobně mohlo poslat do záchvatu úzkosti. Chtěla jsem
být dost silná na to, abych tenhle příběh řekla, alespoň Woodsovi.

"Dej si na čas," řekl Woods a přitáhl si mě k sobě blíž.

"Byla jsem nervózní. Máma mě v posledních několika měsících často nachytala jak
se plížím ven. Pokaždé to skončilo špatně. Většinu času mě bila koženým páskem.
Byla vyděšená, že odejdu. A víc si povídala s mým bratrem. Že prý jí říkal jak se mu
po ní stýská a chce, aby přišla za ním. To mě děsilo. Věděla jsem, že jediný způsob
jak by za ním mohla jít byla … smrt." Na moment jsem se odmlčela a zhluboka se
nadechla.

"Tu noc jsme se proplížily ven bez problému. Šla jsem na svojí první párty. Byla
jsem přestavená svojí první zkušenosti se sexem. Ne já, ale jiná dvojice. Dělali to v
koupelně, když jsem hledala záchod. Byla jsem uchvácená. Byli spolu tak pevně
propletení a já to chtěla taky. Chtěla jsem být někomu takhle blízko. Sex a
pomyšlení na něj mě od té doby fascinovali." Tohle byla snadná část vzpomínání.
Byl to jediný světlý bod večera. Nenáviděla jsem pomyšlení na poslední část.

"Zpátky domů jsme se vracely pozdě. Bylo okolo třetí hodiny ráno. Byla jsem
štěstím bez sebe. Nějaký kluk mě políbil a mě se to líbilo. Tohle bylo skutečné. Žila
jsem … ale pak jsme se vrátily domů. Braden semnou nikdy nešla dovnitř. Vždycky
čekala venku dokud jsem nebyla bezpečně za dveřmi. V celém domě se svítilo.
Světlo v mém pokoji jsme viděly z přední zahrady. To byl náš první signál, že je
něco špatně. Matka normálně stála ve tmě a čekala na mě s páskem, když mě
nachytala venku z domu." Cítila jsem jak se třesu. Dýchání bylo obtížnější.
Nedovolím teroru, aby vyhrál. Tohle přeperu. Sesbírala jsem všechnu sílu co jsem
mohla a podívala se nahoru na Woodse.
"Braden neodešla, když jsem otevřela dveře. Následovala mě dovnitř předními
dveřmi a stála tam. Obě jsem to věděly. Ticho toho tolik říkalo. Šla jsem dál. Dům
byl malý a já vešla z obýváku na chodbu. Krev … její krev." Zhluboka jsem se
nadechla. "Prosakovala pode dveřmi koupelny do koberce. Viděla jsem jí a věděla
jsem. Bylo to jen pár kroků, ale měla jsem pocit jakoby to byly míle z toho místa na
chodbě ke koupelně. Ležela tam tak klidně na dlážděné podlaze. Obě zápěstí měla
rozřízlá a v kaluži krve vedle ní byla břitva. V tom momentě jsem ztratila samu
sebe. Začala jsem křičet a držela jí za ruku. Pokoušela jsem se jí přivolat zpátky.
Ale pravda byla, že chtěla jít za mým bratrem a … šla."

Woods si mě tiskl na hruď a pevně mě držel. "Ach, zlatíčko. Je mi to tak líto.

Všechno. Tolik mě to zatraceně mrzí."

Neskončila jsem. Chtěla jsem, ale neudělala jsem to. Došla jsem už tak daleko a
musela jsem dál. "Braden slyšela můj křik a přišla tam za mnou. Vzhlédla jsem k ní
a řekla jí, že máma je pryč. A pak jsem vypnula. Nepamatuju si jak zavolala911
apříjezd záchranky. Byla jsem ztracená ve světě, kde byla moje matka naživu a
nemohla jsem se k ní dostat. Když jsem se konečně vrátila byla Braden vedle mě a
umývala mě. Utírala mi krev z rukou. Pak mě převlékla do čistého oblečení a stála,
držíc mě za ruku, zatímco jsem odpovídala na otázky. Bylo jich tolik. Braden mě
odmítla opustit. Když bylo po všem, přestěhovala jsem se vedle, abych několik let
žila s ní a jejími rodiči. Byla rozhodnutá, že s nimi budu žít. Mohla jsem říct, že se
toho báli. Všechny ty roky mě před nimi držela v tajnosti a oni se mě děsili. Neměla
jsem jim to za zlé. Nikdy se mi neotevřeli. Viděla jsem jim to na očích. Čekali až mi
přeskočí. Občas jsem jim rozuměla, protože jsem dělala to samé. Čekala jsem …"

"Neříkej to. Slyšíš mě? Neopovažuj se to říct. Nepřeskočí ti. Jsi ta nejsilnější osoba
jakou jsem kdy potkal. Jsem v úžasu z věcí, kterými jsi prošla a ze skutečnosti, že
pořád dokážeš rozzářit pokoj, když do něj vejdeš. Když se na tebe podívám, vidím
život. Vidím radost. Vidím svojí budoucnost."
Byla jsem jeho budoucnost. On byl můj. Pokud mě čekal život s Woodsem, na který
jsem se mohla těšit, pak jsem věděla, že budu bojovat s jakoukoliv temnotou, která
se mě snažila pohltit. Před Woodsem jsem nevěděla pro co žiju. Ve svém hledání
sebe sama jsem našla mnohem víc. Teď jsem věděla proč chci žít. Pochopila jsem
lásku. Našla jsem jí.

****

Woods odmítl Bradeninu nabídku, abychom zůstali. Nehádala se s ním o tom a to

mě překvapilo. Woods mě přiměl odnést si oba kufry. Nešli jsme daleko, protože
jsem ještě nebyla připravená opustit Braden. Woods našel pěti hvězdičkový hotel v
Atlantě a zapsal nás. V momentě, kdy se za ním zavřely dveře upustil kufr co jsem
si sebou přinesla na podlahu, napochodoval ke mně a zvedl mě nahoru. Odnesl mě
do obrovské postele stojící uprostřed pokoje.

"Potřebuju, abys něco udělala," řekl Woods, když si svlékl tričko, odhodil ho na zem
a pak si začal rozepínat džíny.

"Dobře," odpověděla jsem a sledovala jsem jeho ruce místo toho, abych se mu
dívala do tváře. Milovala jsem sledovat ho jak si stahuje džíny a vidět ho volně
vzpruženého.

"Až budu zabořený hluboko v tobě, potřebuju, abys mi řekla, že mě miluješ."

Při té zranitelné žádosti jsem si uvědomila, že jsem mu to nikdy neřekla. Posadila

jsem se a položila mu obě ruce na prsa, když se nade mnou skláněl.

"Ty víš, že tě mi -"

"Ještě ne. Až budu v tobě. Řekni mi to tehdy," řekl s prstem položeným přes mé rty,
aby mě zadržel než to dořeknu.

Stáhla jsem si tričko a on udělal rychlý proces se vším ostatním. Rukou mě popadl
za koleno a roztáhl mi nohy, takže mě měl pro sebe otevřenou. "Potřebuju jí políbit.
Myslím, že jsem jí chyběl," zašeptal a sklonil hlavu dokud nebyl usazený mezi mými
stehny.

Trhla jsem sebou a popadla ho plnými hrstmi za vlasy, vykřikujíc jeho jméno, když
mi jazykem přejel vzhůru po středu a pak začal dělat kroužky kolem naběhlého
klitorisu.

"Vidíš, stýskalo se jí po mě," zašeptal a usmál se na mě, než vklouzl dvěma prsty
dovnitř, pak nabral šťávy, které volně proudily z intensivní rozkoše, kterou mi
působila jeho ústa.

"Ano, hodně," souhlasila jsem a držela mu hlavu na místě, když vtáhl klitoris do
pusy a začal ho sát. Byla jsem tak blízko orgasmu, ale chtěla jsem ho uvnitř sebe.
"Potřebuju tě uvnitř," oddechovala jsem a tahala ho, aby přišel zpátky nahoru po
mém těle a naplnil mě.

Woods si pomalu prolíbával cestičku nahoru po mém břiše, hrudi a krku, dokud se
jeho ústa nevznášely nad mými. Několikrát mě cudně políbil na rty. Rozevřela jsem
nohy, aby se mezi ně vešel. Hlava jeho erekce se mi otírala o moje horko a
přiváděla mě k šílenství.

Woods se držel nade mnou a snižoval boky dokud do mě pomaličku nevnikl. Pocit
celistvosti mě ohromil. Woods mě dělal celou. Vyléčil vše co semnou bylo špatně.
Mít ho u sebe takhle blízko bylo vše co kdy budu potřebovat.
Začal pohybovat boky dovnitř a ven, zatímco se zapíral rukama z obou stran mojí
hlavy. Vyjela jsem mu rukama nahoru po pažích a držela se obou silných bicepsů,
tak abych je cítila pohybovat se mi pod dotekem. Vzhlédla jsem a zaklesla se
pohledem do jeho.

"Miluju tě," řekla jsem bez výhrad, protože nikdy nebyla vyřčená pravdivější slova.
Woods se odmlčel, krk mu pracoval jak ztěžka polkl. Natáhla jsem ruku a jemně mu
přejela nehty po krku. Každá jeho část mě fascinovala.

"Miluju tě. Nikdy tě neopustím a přísahám ti, miláčku, že nikdy nebudeš sama."
Jeho slova byla protkaná emocemi. Zvedla jsem oči od soustředění na jeho krk,
abych uviděla, že se mu v očích lesknou neprolité slzy.

Zvedla jsem mu nohy k bokům a pevně mu je omotala kolem těla, pak jsem mu
vklouzla rukama kolem krku a přitáhla si ho blíž dolů k sobě. Nemusela jsem mu
vysvětlovat co jsem potřebovala. Věděl to. V tomhle okamžiku jsem si byla jistá, že
to potřebuje taky. Naše těla se pohybovala proti sobě. Bylo to jako bychom se
skutečně stali jedním. Tohle bylo nejhlubší spojení jaké jsem kdy poznala.

"Je tohle milování?" zeptala jsem se ho, když jsem začínala cítit přicházející
orgasmus.

"Pokaždé, když jsem uvnitř tebe je to milování, lásko. Zatraceně pokaždé."

S úsměvem jsem mu dala pusu na rameno a pevně se držela, když mi v těle začaly
vybuchovat vlny rozkoše.

Woodsovo tělo se napjalo, pak zachvělo než vydal zasténání a naplnil mě svou
úlevou. Když se jeho tělo uvolnilo, převalil se a stáhl mě sebou. Shlížel na mě s
takovou oddaností, že mi to sevřelo hrdlo. Nechtěla jsem tenhle moment opustit.
Nikdy. Pokud bych mu mohla být vždy takhle blízko, můj život by byl kompletní.
Woods mě začal znovu líbat, když mu zazvonil telefon. Zamračil se a podíval se na
něj vedle nás na posteli. Viděla jsem na obrazovce Jacovo jméno. "To je Jace."
Podívala jsem se na čas. Byla jedna hodina v noci. "Proč volá tak pozdě? Zvedni
to."
Woods se natáhl, zvedl ho a pak zmáčkl tlačítko na telefonu. "Halo?"

Sledovala jsem jak jeho tvář opustily všechny emoce. Nic neřekl. Jace zřejmě
mluvil, protože Woods poslouchal, ale neodpovídal. Z výrazu na jeho tváři jsem
nedokázala říct o co se jedná.
"Jsem pořád tady," ujistil Jace Woods, ale to bylo vše co řekl. Nic víc.

Pak o pár vteřin později zavěsil. Seděl tam a zíral na telefon v ruce. Nedokázala
jsem mu číst v obličeji. Ale něco bylo špatně. Choval se divně.

"Co chtěl?" zeptala jsem se.

Woods zavrtěl hlavou. "Nic. Nechtěl nic. Jen mi potřeboval říct, že můj otec před
třiceti minutami zemřel na infarkt."

Konec 1. dílu