Forever Too Far

(Too Far 3; Rosemary Beach 3)

Abbi Glines
ANOTACE:

Rush jí slíbil navždy … ale sliby se můžou rušit.

Rozpolcený mezi láskou pro svou rodinu a pro Blaire musí
Rush najít způsob, jak
zachránit jedno, aniž by ztratil druhé. Na konci je jenom
jedno důležité. A nechat něco jít
nebude lehké.
Blaire věřila ve svou pohádku … ale nikdo nemůže žít ve
fantazii.
Její láska pro Rushe a touha mít rodinu jí drží ve víře, že
dokážou najít cestu, jak vše
vyřešit. Dokud není nucena učinit správné rozhodnutí pro
ni i její dítě. I když jí to láme
srdce.
Dokážou najít společnou budoucnost, kterou si oba přejí,
anebo je to už prostě pryč …
příliš daleko?
Prolog

Kdybych nebyl tak unešený Blaire a způsobem jak

rozzářila celé místo, viděl bych
ho vejít dovnitř. Ale to se nestalo. Hovor, který mě
obklopoval najednou utichl a
všechny oči se zaměřily na dveře za mnou. Podíval jsem
se dolů na Blaire, která
stále mluvila s Woodsem a změny v místnosti si nevšimla,
jako ochranné opatření
jsem si jí posunul za sebe než jsem se otočil, abych viděl
co upoutalo pozornost
celého baru.
Dívaly se na mě stejné stříbrné oči, které jsem vídal každé
ráno v zrcadle. Už to
byla nějaká doba co jsem otce viděl. Normálně jsme byli v
kontaktu víc, ale do
světa mi vkročila Blaire a kompletně ho otočila kolem své
osy a já neměl čas ani
energii stopovat ho, abych s ním mohl mluvit.
Vypadalo to, že tentokrát přišel najít o mě.
"To je tvůj táta," řekla vedle mě tiše Blaire. Přesunula se z
místa kam jsem jí zastrčil
za sebe a držela se mě teď za ruku.
"Jo, to je."
1. Kapitola
Blaire
Bez jevištního makeupu a koženého oblečení vypadal jako
starší verze Rushe.
Musela jsem se hýbat rychle, abych udržela krok s
Rushem, který svíral mojí ruku
pevně ve svojí, když šel rychle ven, pryč od ostatních
hostů v baru. Jeho otec šel
první. Nebyla jsem si jistá jestli měl Rush radost, že ho
vidí, nebo ne. Jedinou
interakci, kterou měli bylo Rushovo kývnutí hlavou
směrem ke dveřím. Očividně
nechtěl, aby mělo tohle představování publikum.
Dean Finlay, světově nejznámější bubeník, se cestou ven
několikrát zastavil, aby
podepsal předměty, které před něj lidé strkali. A nebyly to
jen ženy. Jeden muž
dokonce pokročil dopředu a zeptal se ho o podpis na
ubrousek. Výhružný výraz v
Rushových očích, když se snažil dostat otce ven z baru
udržel zbytek z nich
stranou. Místo toho zůstali všichni zticha a sledovali jak
bubeník ze Slacker Demon
míří ven ze dveří.
Večerní vítr byl teď chladný. Okamžitě jsem se zachvěla a
Rush se zastavil a
omotal kolem mě ruku. "Musíme jet domů. Nenechám jí tu
stát venku a povídat si.
Je zatraceně moc zima," řekl Rush otci.
Dean se konečně zastavil a podíval se na mě. Pomalu si
mě prohlížel a já viděla
moment, kdy si všiml mého břicha.
"Deane, tohle je Blaire Wynn. Moje snoubenka. Blaire,
tohle je Dean Finlay, můj
otec," řekl Rush napjatým hlasem. Nezněl jakoby chtěl
tohle představení dělat.
"Nikdo mi neřekl, že budu děda," řekl pomalým tónem.
Nebyla jsem si jistá jaký z
toho mám pocit, protože se mu na obličeji neodrážela
žádná emoce.
"Byl jsem zaneprázdněný," byla Rushovo jediná odpověď.
To bylo divné. Styděl se
to svému otci říct? Udělalo se mi zle od žaludku a začala
jsem se od něj odtahovat
pryč.
Jeho paže se kolem mě utáhly a cítila jsem jak na mě
zaměřil plnou pozornost. "Co
se děje?" zeptal se, otočil se k otci zády a sklonil se, aby
se mi mohl podívat přímo
do očí. Nechtěla jsem mít tuhle konverzaci před Deanem.
Cítila jsem oči jeho táty
na nás obou. Zavrtěla jsem hlavou, ale tělo jsem měla
stále napjaté. Nemohla jsem
si pomoct. Fakt, že to svému otci neřekl mě trápil.
"Beru jí do auta. Sejdeme se v domě," řekl Rush přes
rameno, ale očima se dál
soustředil na mě. Sklopila jsem pohled, teď jsem si přála,
abych nereagovala.
Dělala jsem scénu. Dean si bude myslet, že jsem ufňukaná
princezna.
Otevřela jsem pusu, abych se hádala, když mi Rush
omotal ruku kolem pasu a vedl
mě k Range Roveru. Byl nervózní. Neměl rád, když jsem
byla rozčílená, což bylo
něco na čem jsme potřebovali zapracovat. Budu se
rozčilovat. To nemohl ovládat.
Rush otevřel dveře spolujezdce, zvedl mě nahoru a usadil
mě dovnitř jakoby mi
bylo pět. Když si myslel, že jsem rozrušená, začal semnou
zacházet jako s dítětem.
Na tomhle opravdu potřebujeme zapracovat taky.
Ještě ani nezavřel svoje dveře, když se na mě podíval.
"Něco je špatně. Potřebuju vědět co, abych to mohl
napravit."
Povzdychla jsem si a zajela hlouběji do sedačky. Asi bude
dobrý dostat tohle ze
sebe ven, i když jsem byla trochu přecitlivělá. "Proč jsi
svému tátovi neřekl o dítěti?"
Rush se natáhl a sevřel moje ruce ve svých. "O tom to je?
Jsi naštvaná, protože
jsem to neřekl Deanovi?"
Přikývla jsem a dívala se na naše ruce položené na noze.
"Neudělal jsem si čas, abych ho hledal. A věděl jsem, že
se ukáže, když mu to
řeknu, protože tě bude chtít poznat. Ještě jsem nebyl
připravený na společnost.
Zvláště tu jeho."
Byla jsem trochu hloupá. Poslední dobou jsem měla
emoce ve vysokých obrátkách.
Zvedla jsem oči a setkala se s jeho ustaraným pohledem.
"Dobře. Chápu to."
Rush se naklonil a jemně mě políbil na rty. "Mrzí mě, že
jsem tě naštval," zašeptal
než mi do koutku úst vtiskl poslední polibek a odtáhl se.
Byly to chvíle jako tahle,
kdy jsem byla na omdlení.
"Teď je tady. Tak se pojďme podívat co ho sem přivedlo,
než to zjistí moje matka.
Chci tě mít jen pro sebe. Nelíbí se mi mít nablízku mojí
podělanou rodinu."
Rush mi nepustil ruku, když nastartoval motor a vyjel na
silnici. Položila jsem si
hlavu na sedadlo a otočila se tak, abych se na něj mohla
dívat. S neoholenou
čelistí vypadal starší a nezkrotný. Velmi sexy. Přála jsem
si, aby se neholil častěji.
Také se mi líbil ten pocit. Vyndal si z uší náušnice a už je
skoro nenosil.
"Proč si myslíš, že tu je?" zeptala jsem se.
Rush se na mě podíval. "Doufal jsem, že tu je, aby se s
tebou seznámil. Ale myslím
si, že o tobě ještě nevěděl. Vypadal překvapeně. Takže to
znamená, že by tohle
mohlo být velmi pravděpodobně o Nan."
Nan. Jeho sestra se od propuštění z nemocnice do
Rosemary nevrátila. Zdálo se,
že Rushovi to starosti nedělá, ale svojí sestru miloval.
Nenáviděla jsem, že to já
jsem důvod proč zůstala mimo. Teď když věděla kdo je
její skutečný otec a že jsem
jí nic nevzala, jsem doufala, že bychom mohly být kvůli
Rushovi kamarádky.
Nevypadalo to, že se to stane.
"Myslíš si, že šla Nan za Kirem?" zeptala jsem se.
Rush pokrčil rameny. "Nevím. Zdá se od té nehody jiná."
Auto zastavilo před velkým domem na pláži, který Rushovi
koupil otec, když byl
ještě dítě. Rush mi stiskl ruku. "Miluju tě, Blaire. Jsem
zatraceně hrdý, že budeš
matka mého syna. Chci, aby to všichni věděli. Nikdy o tom
nepochybuj."
V očích mě pálily slzy a přikývla jsem, pak jsem zvedla
jeho ruku a políbila jí. "Jsem
přecitlivělá. Musíš mě ignorovat, když jsem takováhle."
Rush zavrtěl hlavou. "Nemůžu tě ignorovat. Chci tě
uklidňovat."
Dveře na straně spolujezdce se otevřely a já trhla hlavou,
abych uviděla, že tam
stojí Dean Finlay s úsměvem na tváři. "Pusť tu ženu ven z
auta, synku. Je na čase
poznat matku mého vnoučete."
Dean mi podal ruku a já do ní položila svojí, nebyla jsem si
jistá co dělat. Omotal mi
kolem dlaně dlouhé prsty a pomohl mi dolů z Range
Roveru. Rush byl okamžitě
tam, vzal otci mojí ruku a přitáhl mě k sobě. Jeho táta se
zasmál a zavrtěl hlavou.
"Ať se propadnu."
"Pojďme dovnitř," odpověděl Rush.
2. Kapitola
Rush
Dean došel ke gauči a než se na něj svalil vytáhl krabičku
cigaret. Do prdele. On
právě teď nebyl to, čím jsem se chtěl zabývat.
"Nemůžeš tu kouřit, nebo kolem Blaire. Není to dobré pro
dítě."
Dean nadzdvihl obočí. "Sakra kluku, jsem si zatraceně
jistej, že tvoje máma kouřila,
když tě čekala."
Nepochyboval jsem o tom, že to dělala a ještě mnohem
víc. Ale ani náhodou
tomuhle nebudu vystavovat svoje dítě. "To neznamená, že
je to zdravé. Blaire není
vůbec jako máma."
Při zmínce jejího jména vešla Blaire do obýváku a nesla
dvě piva. Nežádal jsem po
ní, aby je donesla. Nerad jsem se díval jak někoho
obsluhuje. Ale stejně to dělala.
Šel jsem a setkal se s ní napůl cesty. "Nemusela jsi je
nosit," řekl jsem jí, vzal od ní
láhve a políbil jí na spánek.
"Já vím. Ale máme hosta. Chci aby se cítil vítaný."
Sladký úsměv na jejích rtech mi ztěžoval soustředění na
otce. Chtěl jsem jí vzít
nahoru do ložnice.
"Přines mi to pivo, chlapče a přestaň být tak zatraceně
panovačný. Ty tu holku
zadusíš. Nechápu co to do tebe kurva vjelo."
Z Blaiřiných rtů vyšel lehký bublavý smích a já se rozhodl,
že jeho slova přehlédnu,
ale jen protože jí rozesmál.
"Tady," řekl jsem a strčil mu pivo. "Teď mi řekni proč jsi
tu?"
"Cože? Nemůže se otec přijet podívat za synem kdy se mu
zachce?"
"Tohle je Rosemary. Nikdy sem nejezdíš."
Dean pokrčil rameny a napil se piva, pak si přehodil ruku
přes zadní opěradlo
gauče a dal si obě nohy na konferenční stolek. "Tvoje
setra je bláznivá mrcha. Je
zasraně šílená. Potřebujeme pomoc."
Bylo to o Nan. To mě mohlo napadnout. Posadil jsem se
na židli naproti němu a
natáhl ruku po Blaire. Nechtěl jsem aby stála a chtěl jsem,
aby se v našem
rozhovoru cítila vítaná. Došla ke mně a já si jí stáhl dolů
na klín. "Co Nan
provedla?" zeptal jsem se, skoro jsem se bál slyšet
odpověď.
Dean se znovu dlouze napil. Pak si projel rukou v dlouhých
střapatých vlasech.
"Otázka je, co neprovedla. Tu zatracenou holku nám byl
čert dlužen. Vůbec si
neodpočineme. Přede dvěma týdny jsme dokončili turné a
vrátili se do LA,
abychom si užili trochu klidu. Ona se ukázala a propuklo
peklo. Nikdo si
neoddychne. Kiro neví co si s ní počít. Potřebujeme
pomoc."
Věděl jsem, že Nan vyklidila pole, ale nečekal jsem že
odjela do LA, aby našla Kira.
Věděla, že se táta a Kiro dělí o obrovský dům v Beverly
Hills. Celý můj život tam
bydleli, když zrovna nebyli na šňůře. Kiro se párkrát oženil
a během té doby se
odstěhoval, ale po každém rozvodu se zase vrátil. Bylo to
známe jako panství
Slacker Damon. Nikdo si nikdy nebyl jistý, který člen
kapely je v danou dobu v
residenci.
"Zůstává v domě?" zeptal jsem se.
Táta nadzvedl obočí. "Připadám ti jako idiot? Kurva ne,
nebydlí tam. Jen tam pořád
chodí. Vykřikuje požadavky a takový hovna. Kiro se snažil
věci uklidnit a vytvořit si
s ní nějakou formu vztahu, ale nenechala ho. Neposlouchá
a ona … no, zjistila, že
on má další dceru. Nešlo to moc hladce."
Zjevně ještě nevěděla o Kirovo synovi, ale Mase nebyl
nikdy nablízku.
"Musí být tak smutná," řekla Blaire se skutečnou starostí v
hlase. Jak mohla Blaire
cítit k Nan jakékoliv sympatie jsem nechápal. "Musíš jet za
ní. Pomoct jí se s tím
vyrovnat a zjistit jestli můžeš pomoct jí a Kirovi vytvořit si
mezi sebou nějaký vztah."
Chystal jsem se nesouhlasit, ale Dean mě utnul.
"Už teď jí mám rád. To je přesně to co musíš udělat. Tvůj
pokoj je prázdný a ty víš,
že je pohodlný. Vezmi Blaire sebou, dá mi to šanci jí
poznat a strávit s tebou trochu
času. Když to neuděláš, Kiro Nan možná zabije."
Blaire mi stiskla rameno. "Myslím, že bychom měli jet. Nan
tě potřebuje."
Zaklonil jsem hlavu a podíval se na ní. "Proč tě zajímá co
Nan potřebuje?" zeptal
jsem se užasle.
"Protože jí miluješ," byla její jednoduchá odpověď.
"To děvče skóruje. Teď, dost o Nan. Chci vědět kdy se má
tohle dítě narodit a kdy
bude svatba," řekl Dean veselým hlasem. Mnohem
odlišnějším než tím, který
používal, když mluvil o Nan.
Blaire se podívala na mého otce a usmála se. "Jsem
těhotná dvacet týdnů. Dítě se
má narodit v polovině dubna. Co se svatby týče, měli jsme
se brát za dva týdny, ale
nechci aby to Rushovi přidělávalo starosti. Raději bych
svatbu odložila a nechala
ho se napřed vypořádat s rodinnými problémy. Stejně
jsme ještě nerozesílali
pozvánky ani nic takového. Takže změnit termín nebude
problém."
"Ne. Nebudu čekat ani o chvíli déle, abych ti změnil
přímení," hádal jsem se, ale
Blaire mi položila prst na rty.
"Pššt. Nechci se o tom hádat. Neužiju si naší svatbu s
vědomím, že máš rodinné
problémy. Užijeme si díkuvzdání z přáteli jak jsme měli v
plánu a pak pojedeme do
LA a vyřešíme Nan. Jakmile budeš mít tohle všechno za
sebou, můžeme se
soustředit na naší svatbu."
Nechtěl jsem čekat. Nenáviděl jsem představu, že je pořád
Blaire Wynn, zatímco v
ní roste naše dítě. Chtěl jsem, aby měla moje jméno, a
aby svět věděl, že jí i naše
dítě chci. Ale odhodlaný lesk v její očích mi říkal, že tuhle
hádku nevyhraju.
"Chci, abys byla šťastná," odpověděl jsem nakonec.
Blaire mě políbila na špičku nosu. "Já vím, že ano. To je
jeden z mnoha důvodů
proč tě miluju."
"Jestli budeš čekat až po Díkuvzdání než zamíříš do LA a
postaráš se o sestru, tak
já taky. Kromě toho už jsou to roky co jsem s tebou trávil
Díkuvzdání," oznámil otec.
Nebyl jsem si jistý jaký z toho mám pocit.
"Budeme moc rádi, když tu zůstanete, pane Finlay,"
informovala ho Blaire se
zářivým úsměvem, jakoby to myslela vážně. Kurva. Budu
muset dovolit, aby se
tohle stalo.
"Říkej mi jen Deane, zlatíčko. Už jsme rodina."
Radostný výraz v jejích očích mě přinutil k úsměvu. Možná
nakonec nebude zase
tak špatné mít tu otce na Díkuvzdání. Jestli bude Blaire
rozesmívat, pak se s tím
vyrovnám.
3. Kapitola
Blaire
Mluvení o Díkuvzdání mi připomnělo mámu. Tohle budou
první svátky bez ní. Čím
víc jsem si to uvědomovala, tím těžší pro mě bylo dýchat.
Donutila jsem se k
úsměvu a omluvila se, než jsem spěchala nahoru do
sprchy. Rush stejně
potřeboval nějaký čas o samotě s otcem.
Když jsem se svlékala a šla do sprchy, nechala jsem
zadržované slzy volně padat.
Pršela na mě dolů horká voda a ze mě se vydral vzlyk.
Loni jsem uvařila naše jídlo
na Díkuvzdání a snědly jsme ho společně v jídelně. Žádní
přátelé ani rodina. Jen
my dvě. Také jsem tu noc brečela. Protože hluboko uvnitř
jsem věděla, že je to
moje poslední Díkuvzdání s mámou. Vzpomínky na
uplynulé roky, kdy tam byli i
Valerie s tátou byly hořko sladké. Bolelo mě srdce ze
všeho co jsme ztratily.
Nemyslela jsem si, že něco může tak strašně bolet, ale teď
jsem věděla, že jsem se
mýlila.
Postavit se tváří v tvář svátkům bez mamky bude těžké.
Milovala Díkuvzdání a
Vánoce. Vždycky jsme začínali vánoční výzdobu domu už
na Díkuvzdání. Pak jsme
se ten večer posadili a sledovali společně Bílé vánoce,
zatímco jsme jedli zbytky
krocana a sladké brambory. Byla to naše tradice. Dokonce
i potom co jsme ztratily
Valerii a táta nás opustil.
Tenhle rok bude všechno jiné. Vědomí, že semnou bude
Rush a že zakládám
novou rodinu zmírňovalo bolest. Jen jsem si přála, aby tu
mamka byla a viděla mě
takhle šťastnou.
Dveře se otevřely a já se otočila a uviděla dovnitř vejít
Rushe. Mračil se. Zastavil se
a chvíli si mě prohlížel než si stáhl tričko a hodil ho na
mramorovou podlahu. Pak si
rozepnul džíny a svlékl si je i s boxerkami. Sledovala jsem
jak vešel do sprchy.
"Proč brečíš?" zeptal se a vzal můj obličej do dlaní. Věděla
jsem, že sprcha smyla
slzy, ale musela jsem mít stále červené oči. Zavrtěla jsem
hlavou a usmála se na
něj. Nechtěla jsem mu přidělávat starosti svými emocemi.
"Slyšel jsem tě, když jsem otevřel dveře do ložnice.
Potřebuju vědět proč, Blaire."
Povzdychla jsem si, položila si mu hlavu na hruď a pak mu
omotala ruce kolem
pasu. Ztratila jsem hodně, ale Bůh mi to vynahradil tím, že
mi dal Rushe. Musím si
přesně pamatovat jak jsem ve skutečnosti požehnaná.
"Fakt, že tohle je první
Díkuvzdání bez mámy mě trochu dostal," přiznala jsem.
Rush kolem mě utáhl paže. "Mrzí mě to, miláčku," zašeptal
mi do vlasů, zatímco
mě objímal.
"Mě taky. Kéž bys jí potkal, myslím teď, když jsi starší.
Přeju si, aby vás všechny
viděla vyrůstat."
"Taky si to přeju. Jsem si jistý, že byla stejně dokonalá
jako ty."
S úsměvem jsem chtěla nesouhlasit. Ani zdaleka jsem
nebyla tak dokonalá jako
moje mamka. Byla jeden z těch výjimečných lidí, které
svět nevidí často.
"Jestli je pro tebe těžké, že je tu můj táta, pošlu ho pryč.
Chci z tohohle pro tebe
udělat hezkou vzpomínku. Ať musím udělat cokoliv, prostě
mi to řekni a já to
udělám."
Po tváři mi znovu dolů volně stékaly slzy. Pitomý
těhotenský hormony ze mě
poslední dobou dělaly prýštící vodotrysk. "Mít tě u sebe
všechno zlepšuje. Jen
povídání to zmírňuje. Mamka Díkuvzdání milovala. Věděla
jsem, že to loňské je
poslední, které spolu strávíme. Celý den jsem dělala co
jsem mohla, abych ho pro
ní udělala speciální. A pro mě. Věděla jsem, že tu
vzpomínku potřebuju."
Rush mě hladil po zádech v malých kroužcích a tiše mě
držel. Stáli jsme tam
několik minut, zatímco na nás stékala voda. Nakonec se
odtáhl, aby se na mě mohl
podívat. "Můžu tě vykoupat?" zeptal se.
Přikývla jsem, nebyla jsem si jistá co má na mysli. Sáhl
pro jednu z žínek
naskládaných před sprchou a zvedl láhev mého mýdla.
Pak mi začal mýt záda a
ramena. Zvedl mi jednu ruku po druhé jako bych byla dítě
a důkladně je umyl. Stála
jsem tam a dívala se na něj, když se soustředil na mytí
každičkého centimetru
mého těla. Nedělal to sexuálně, což mě překvapilo. Místo
toho to bylo sladší a
nevinnější než cokoliv co jsme do teď dělali. Jeho ruka se
nezdržela, když mě
umýval mezi nohama. Jen mě políbil na břicho, když přede
mnou klečel a myl mi
nohy a chodidla. Jakmile skončil, vstal a rukama mě
opláchl. Každé dotek se zdál
téměř zbožný. Jakoby mě uctíval místo umýval. Když bylo
moje tělo čisté, přesunul
se k vlasům. Zavřela jsem oči, když mi rukama masíroval
hlavu. Z toho potěšení
jsem trochu zeslábla v kolenou. Rush mi rychle z vlasů
vypláchl šampón, pak použil
balzám a věnoval tomu stejnou pozornost jako předtím,
než mě znovu opláchl
čistou vodou.
Tělo jsem měla z rozmazlování uvolněné. Sotva jsem se
držela na nohách. Rush
vypnul vodu a vzal dva velké ručníky. Jedním mi zabalil
vlasy a druhý mi omotal
kolem těla. Pak mě zvedl, odnesl do postele a položil mě.
"Jen odpočívej. Hned se vrátím," zašeptal než mě políbil
na čelo a šel zpátky do
koupelny. Pohled na jeho nahý zadek byl lákavý a já
chtěla zůstat vzhůru. To jak se
mě dotýkal mě nažhavilo, i když to nebyl jeho záměr.
Snažila jsem se na něj
počkat, ale oči mi těžkly a já usnula.
Přitulila jsem se hlouběji do tepla. Vonělo po slunci a
mořském vzduchu. Spokojeně
jsem si povzdychla a třela si tvář o uklidňující teplo.
Zasmálo se.
Otevřela jsem oči a k obličeji jsem měla přitisknutou
Rushovo holou hruď. S
úsměvem jsem jí políbila a koukla se na něj. Pobavený
úšklebek na jeho rtech mě
rozchichotal.
"Po ránu jsi jako kotě," řekl hlubokým chraplavým hlasem.
Taky se musel zrovna
probudit.
"Kdybys nebyl tak pohodlný, nehledala bych tě, abych se o
tebe ve spánku třela."
Rush mrkl. "Pak jsem rád, že jsem pohodlný, protože se
tvůj sladkej zadek o nikoho
jinýho třít nebude. Vraždil bych."
Milovala jsem tohohle muže.
"Omlouvám se, že jsem minulou noc tak rychle usnula."
Rush zavrtěl hlavou. "To nemusíš. Miluju vědomí, že jsem
tě tak uvolnil a bylo pro
tebe snadné usnout. Nerad tě vidím smutnou."
Milovala jsem tohohle muže ještě mnohem víc.
Protáhla jsem se proti němu, vklouzla mu oběma rukama
za krk a přitiskla tělo k
jeho. Při mravenčení z očekávám jsem stiskla nohy k sobě,
když se mi erekcí otřel
o stehno. Dnes ráno jsem ho potřebovala. Po tom
včerejším sladkém momentu
jsem se s ním potřebovala cítit kompletně spojená.
"Miluj se semnou," zašeptala jsem, strkajíc mu hlavu do
ohybu mezi krkem a
ramenem.
"Bude mi potěšením," zamumlal a zasunul mi ruku mezi
stehna.
Zvedl mi jednu nohu nahoru a položil si jí na bok. Byla
jsem doširoka otevřená a
pocit vystavení mě vzrušoval. Prsty mě hladil po vnitřní
straně stehen a škádlil mě
lehkým otíráním o potřebou nateklý vstup. Zakňourala
jsem, doufala jsem, že si
pospíší, ale nepřitlačil. Místo toho se zdálo, že se jen
zhoršil. Jeho hrubé prsty
sledovaly vzory na mých kolenou a nahoru k samému
vrcholu stehna a pak zase
zpátky.
Byla jsem si jistá, že tahle hra způsobí mojí až zahanbující
vlhkost.
"Rushi, prosím."
"Prosím, co, sladká Blaire? Co chceš, abych dělal?"
Už jsem mu řekla co chci. Zjevně ode mě chtěl slyšet víc.
Rush a jeho sprosté řeči
mě vždycky vzrušovali. "Dotkni se mě."
"Dotýkám se tě," odpověděl.
"Dotkni se mě výš," prosila jsem. Chtěl, abych mluvila
sprostě. Taky ho budu
škádlit.
Zajel mi prstem do ohybu stehna a já ho pevně chytila za
ruku a zachvěla se. Byl
tak blízko. "Tady?" zeptal se.
Posunula jsem se, takže jeho prst sklouzl blíž. Začal
odtahovat ruku pryč a zastavil
se. "Kurva," zasténal a pomalu do mě zasunul prst.
"Tak vlhká. Nemůžu tě dráždit, když už jsi tak vlhká,"
zašeptal.
Zanaříkala jsem, když mi prstem přejel přes klitoris. Měl
mě doširoka otevřenou a
doteky jeho rukou mě jen víc přiváděly k šílenství. Chtěla
jsem víc.
"Moje sladké děvče pro mě bylo tak připravené," řekl,
posunul prsty dovnitř mě a
zatlačil na můj bod g.
Hlasitý výkřik rozkoše, který se ze mě vydral byl víc než
dokázal zvládnout. Popadl
mě v pase a přemístil si mě na sebe, pak si mě pomalu
posadil na penis. "Sakra,
jak to, že jsi ještě užší?" zavrčel, stiskl mi boky a vyrazil
proti mně, když jsem se na
něj posadil a vzala dovnitř každý centimetr. Tohle bylo
přesně to co jsem chtěla. Být
plná. Rushe.
4. Kapitola
Rush
Blaire nesouhlasila s mým nápadem zůstat celý den nazí v
našem pokoji. Trvala na
tom, že se oblékneme a navštívíme Deana. Měl jsem
tušení, že by rozuměl mojí
touze zůstat s Blaire pod zámkem, ale ona nesouhlasila.
Jen ukázka toho, jak málo
toho ví o životě rockové hvězdy jako je můj otec.
Nechal jsem jí nahoře sušit si vlasy a zamířil jsem dolů,
abych začal připravovat
snídani. Včera večer toho na párty moc nesnědla, pak
přišla domů a šla spát dřív
než se stihla najíst.
Dean stál v mojí kuchyni, vytahoval věci z lednice a
pokládal je na pult. Stál jsem
tam a chvíli ho sledoval, pokoušejíc se přijít na to co dělá.
Vyndal mléko, zastavil se
a podíval se na mě.
"Dobré ráno. Nebyl jsem si jistý jestli dneska vylezeš z
ložnice, při způsobu jakým
jsi jí včera pronásledoval, když odešla. Chystal jsem se vás
oba vylákat snídaní."
Opřel jsem se o linku a zkřížil si ruce na prsou. "Snažil
jsem se jí udržet semnou
nahoře. Trvala na tom, že se na tebe půjdeme podívat,"
vysvětlil jsem.
Dean se zasmál. "Jaký otec, takový syn."
"Vůbec nejsem jako ty. Žena, která semnou otěhotněla je
zároveň i moje srdce.
Vezmu si jí a strávím zbytek života děláním všeho, co jí na
tvář přinese úsměv."
Dean zavřel dveře lednice a studoval mě. Mohl jsem říct,
že nečekal, že z mojí
pusy vyjdou takováhle slova. Naposledy, když jsem s ním
trávil čas jsem měl
každou noc v posteli jinou holku.
"Čím je jiná? Byl jsi se spoustou holek. Proč ona?" Pokud
by nebyl upřímně
zvědavý, byl bych nasrenej. Ale on mě znal jen před
Blaire.
"Když poprvé vešla do mého domu a já se na ní podíval,
přitahovala mě. Tahle část
byla snadná. Ale pak jsem jí poznal. Nebyla jako žádná z
holek co jsem potkal. Byla
tak odhodlaná, když měla být sražená na kolenou. Měla
život na hovno a bojovala
o přežití. Neustoupila a nevzdala se. Obdivoval jsem jí. Pak
jsem ochutnal a byl
jsem nahranej. Ona je všechno co chci být."
Deanovi se po tváři pomalu rozšířil úsměv a pak přikývl.
"No, tak teda dobře.
Hádám, že toho o životě víš víc než tvůj starej otec,
protože já jsem tohle ohledně
žádný ženy nikdy necítil. Jsem rád, že jsi to našel. Je to
vzácné, chlapče, takže se
toho pevně drž. Znovu to nepřijde."
Nikdy jsem neměl v úmyslu to nechat jít. Dean se rozhlédl
po místnosti. "Kde je
mísa na míchání? Udělám mamce mýho vnoučete míchaný
vajíčka."
Sevřelo se mi srdce. "Druhá police nalevo od kamen."
"Ty připrav slaninu. Potřebuje proteiny," řekl, když
pokládal mísu.
Nehádal jsem se. Vždycky jsem dával pozor jestli ráno
pořádně jí. "Bude chtít taky
vafle. Mám na ně vaflovač," řekl jsem mu.
Dean přikývl. "Rád vidím, že se o ní dobře staráš."
Pár minut jsme pracovali v tichosti. Chtěl jsem se zeptat
na Nan a Kira, ale nechtěl
jsem, aby Blaire přišla dolů a tohle bylo první co uslyší.
Měl jsem rád, když si
snídani užívá. Rozhovory o Nan nebyly niky příjemný
zážitek.
"Hádám, že víš, že se Grant vídal s Nan," řekl Dean, když
šlehal vejce.
Ztuhl jsem. Cože? Slyšel jsem ho právě dobře?
"Varoval jsem ho, že je stejně šílená jako její matka a měl
by utíkat jak o život. Vím,
je to tvoje sestra a miluješ jí, ale ta holka je jak jed. Kluk
jako Grant tohle
nepotřebuje. Vždycky byl hodný dítě. Nerad se dívám jak
ho rozkousala a vyplivla."
Pořád jsem nemohl najít slova. Grant a Nan … jak se tohle
kurva stalo? Jestli
někdo věděl jak je Nan nestabilní, byl to Grant. Vyrůstal
při sledování sraček, který
jí naservírovala naše matka a otec, který jí nikdy nevzal na
vědomí.
"Grant se s ní snažil přijít promluvit, ale utekla s nějakým
klukem, kterýho potkala v
klubu přímo před ním. Myslím, že je hotový. Umyl si nad
tím ruce. Doufám."
Konečně jsem položil mix na vafle, se kterým jsem tam
stál v ruce a zíral jsem na
otce jako by mluvil hebrejsky. "Grant … byl s Nan?"
Nevíra v mém hlase upoutala Deanovo pozornost. Otočil
se, aby se na mě podíval.
"Jo. Z výrazu na tvým obličeji hádám, žes to nevěděl.
Podle toho co můžu říct spolu
chvíli chodili. Chudák kluk do ní vypadal opravdu udělanej.
Ale ona je přesně jako
její matinka. Má štěstí, že z toho vyvázl ven teď."
"Jak?"
Dean zavrtěl hlavou. "Uvažoval jsem o tom samém."
Nemohl jsem s ním o tomhle mluvit. Šel jsem ven z
kuchyně směrem k dvojitým
dveřím vedoucím na zadní terasu. Jakmile jsem byl venku
vytáhl jsem mobil a
vytočil Grantovo číslo. Říkali jsme jeden druhému všechno.
Přesto chodil s mojí
sestrou a nikdy mi neřekl ani slovo.
"Čau, brácho," přivítal mě jeho veselý hlas.
"Vím o Nan," bylo vše co jsem řekl.
Grant si povzdychl. "Doufal jsem, že ti o tom budu
schopný říct. Chtěl jsem. Já
jen…nechtěla to a pak měla tu nehodu. Potom, no…je
konec. Dala mi velmi jasně
najevo, že semnou nechce nic vážného. Nevyrovnám se s
jejím chrápáním se
všema kolem. Nebylo to jen povyražení. To bych s Nan
nikdy neudělal. To víš.
Opravdu jsem jí měl rád. Možná mi na ní záleželo až
příliš."
Klesl jsem na židli vedle mě a zíral na oceán. "Proč jsi mi
to neřekl?"
"Chtěl jsem. Prosila mě, abych to nedělal. Záleželo mi na
ní, Rushi. Chtěl jsem, aby
to fungovalo. Udělal jsem, co žádala. Ale cítil jsem se na
hovno, že jsem ti o tom
lhal."
Záleželo mu na Nan? Páni.
"Dean říkal, že teď už jsi s ní skončil."
"Ona skončila se mnou. Nemůžu hrát její hry."
Miloval jsem svojí sestru, ale taky jsem miloval Granta.
Zlomila mu srdce. Nebyla
pro něj dobrá. Můj táta měl pravdu. Grant potřeboval
někoho, kdo ho bude milovat.
Nebyl jsem si jistý, že to Nan umí. Úleva, že to s ní ukončil
nebyla protože bych je
nechtěl spolu, ale nenáviděl jsem pomyšlení, že Nan dělá
Grantovi to samé, co
dělala v minulosti moje matka mužům, kteří jí milovali.
Grant si zasloužil víc než to.
"Nemůže udělat nikoho šťastným, dokud nenajde způsob
jak být sama šťastná.
Právě teď má v sobě tolik vzteku, že sebou stáhne do
mizérie každého, kdo se k ní
dostane příliš blízko. Nedovol jí tohle udělat tobě."
Grant minutu mlčel. "Není pořád mrcha. Část mě se do ní
začala na chvíli
zamilovávat. To ukončila tím, že mi připomněla jak těžké
vždycky bude jí milovat."
"Miluju svojí sestru. Ale ty si zasloužíš víc. Nan není celá.
Ne opravdu. Má příliš
mnoho problémů."
"Děkuju ti. Myslel jsem si, že se tahle konverzace bude
odvíjet úplně jinak. Nečekal
jsem, že si budeš dělat starosti o mě."
"Jsi můj bratr. Taky pro tebe chci to nejlepší. Chci, abys
měl to co já. Jdi to najít."
Grant se zasmál tak, jakoby si nemyslel, že je to možné.
"To je pěkně těžký rozkaz
k vyplnění."
5. Kapitola
Blaire
Vešla jsem do kuchyně, kde Dean Finlay smažil slaninu a
hvízdal si melodii
jednoho z největších hitů Slacker Deamon. Nedokázala
jsem zadržet úsměv. Otočil
hlavu a podíval se mi do očí. Výraz, který jsem mu uviděla
na tváři nebyl jeden z
těch jaké bych čekala u slavné rockové hvězdy. Připomínal
mi mého tátu.
"Dobré ráno, sluníčko. Dělám tobě a vnoučkovi nějakou
snídani. Měl jsem
pomocníka, ale obávám se, že jsem Rushovi řekl něco, co
nevěděl a trochu ho
vystrašil. Šel si ven zavolat. Za pár minut bude zpátky,"
řekl, napíchl slaninu na
vidličku a položil všechny kousky na papírovými ubrousky
vystlaný talíř.
Podívala jsem se za něj k oknu a viděla Rushe jak s někým
soustředěně mluví. "Co
jsi mu řekl?" zeptala jsem se, uvažovala jsem jestli bych
ho neměla jít zkontrolovat.
"Grant a Nan spolu něco měli. Nan věci nakonec podělala
a je konec. Rush o tom
nevěděl."
Když jsem vstřebala jeho slova klesla mi brada. Grant a
Nan? Vážně?
"Taky mě to sakramentsky šokovalo. Nemyslel jsem si, že
je ten kluk pitomej.
Myslím, že se tím nejhorším způsobem naučil, že když je
něco hezký neznamená
to, že je to dobrý."
Podívala jsem se zpátky na Rushe. Vstával a zastrkoval si
telefon do kapsy.
Přemýšlela jsem jestli volal Nan nebo Grantovi.
"Proč se neposadíš ke stolu a já ti připravím talíř? Máš
ráda pomerančový džus,
mléko, nebo obojí? Dítě nejspíš potřebuje trochu od
obojího."
Přesunula jsem pozornost zpátky k Deanovi, který tam stál
a v ruce držel talíř se
slaninou, vajíčky a vaflemi. Uvařil zrovna tohle všechno
pro mě?
"Páni, to vypadá úžasně," odpověděla jsem.
"Taky je. Dělám zabijácký snídaně. Teď jsi jdi sednout a
nech mě tě nakrmit."
Kousla jsem se do spodního rtu, abych se nekřenila jako
idiot a sedla jsem si ke
stolu. Rush otevřel dveře a vrátil se zpátky dovnitř zrovna
když přede mě jeho otec
položil talíř s jídlem.
"O svojí hezkou, malou snoubenku se neboj. Všechno
jsem jí připravil."
Rush se na tátu usmál a pak zamířil ke mně. Sklonil se a
dal mi pusu do vlasů.
"Vypadáš krásně," zašeptal.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se, nebyla jsem schopná
potlačit obavy. Potřebovala
jsem vědět, že není kvůli Nan a Grantovi naštvaný.
"Jo, jsem v pohodě. Myslím si, že Grant zmoudřel a
všechno bude dobrý."
Zamračila jsem se. Grant zmoudřel? Co tím myslí?
"Promluvíme si o tom později. Jez," řekl s mrknutím a šel
si nandal jídlo.
Dean přede mě položil sklenici pomerančového džusu a
sklenici mléka, pak si sedl
po mé levici. Držel v ruce obrovské hrnek kafe, ale to bylo
všechno.
"Nebudeš jíst?" zeptala jsem se, když se napil z kouřícího
hrnku.
Zavrtěl hlavou. "Ne. Svojí snídani piju."
Rush si položil talíř z druhé strany vedle mě. Nakupil si na
talíř všechno co zbylo.
Zjevně byl hladový. "Promiň, že jsem ti to nepomohl
dodělat, ale díky za uvaření."
"Rádo se stalo. Už je to dlouho co jsem ti vařil snídani,"
odpověděl Dean.
Líbilo se mi vidět Rushe s tátou. Zdáli se normální. Tímhle
způsobem jsem se
stávala součástí jeho rodiny. Pochybovala jsem, že tuhle
šanci někdy dostanu s
jeho matkou a sestrou, ale zdálo se, že táta mě přijal.
"Teď když vím, že umíš vařit, budu s tebou počítat jako s
dobrovolníkem co mi
pomůže uvařit večeři na Díkuvzdání," informovala jsem
Deana.
Dean se usmál. "Moc rád. I to už bude dlouho co jsem
jednu takovou večeři měl.
Těším se, že jí strávím s vámi dvěma."
Potěšený výraz na Rushově tváři mě zahřál. "Dneska
půjdu do obchodu a
nakoupím zbytek věcí."
"Půjdu s tebou," odpověděl Rush.
"Ne, ty tu zůstaneš se svým tátou. Mohli by jste si jít
zahrát golf, nebo něco.
Všechno co potřebujeme zvládnu vyzvednout sama. Krom
toho myslím, že se ke
mně chce připojit Bethy. Dělá na zítra dušenou kukuřici a
dýňový koláč."
"Odmítám hrát zasranej golf. Ale strávit den doháněním
času zní dobře. Mohli by
jsme jít do Destin a zkouknout tu novou Bondovku. Chtěl
jsem to vidět. Dokonce tě
i pozvu na oběd."
Z Rushovo výrazu jsem mohla říct, že se mu jít nechce a
věděla jsem, že je to jen
protože nesnáší, když je ode mě moc daleko. Natáhla jsem
se a pevně mu stiskla
ruku. "To zní zábavně. Jděte na to a já strávím nějaký čas
s Bethy."
Rush kývl, mohla jsem říct, že se nechce vzdát.
Dala jsem si sousto vajec a usmála se na Deana. "Jsou
moc dobrý. Děkuju."
Zářivě se na mě usmál. Byla jsem ráda, že tu je. Tyhle
svátky nebudeme úplně bez
rodičů.
"Prosím, Blaire. Já škemrám, prosím." Bethy stála přede
mnou a poskakovala na
špičkách se sepnutýma rukama jakoby se modlila.
Prosebný výraz v jejích očích
mě téměř rozesmál.
"Copak jsi tu nevyrostla? Jak to, že jsi Deana nikdy
předtím nepotkala?" zeptala
jsem se, když jsem si vzala tašku s nákupem z kufru
Range Roveru.
"Jsem z chudých kruhů. To víš! Pro bohatý pracuju;
nestýkám se s nima. No tak,
vím že ho zítra uvidím, ale chci se s ním seznámit hned.
Zatímco tu není Jace, aby
mě viděl omdlít."
Udělala jsem zvuk zvedání žaludku. "Je pro tebe moc
starý. Hnus!"
"Děláš si ze mě srandu, že jo? Poslední přítelkyni Deana
Finlaye bylo asi dvacet
jedna. Někdo jako on není nikdy moc starý."
Nesouhlasila jsem. Deanovi bylo skoro padesát. Muselo
být. Proč chodil s někým,
kdo je mladší než jeho syn? To bylo nechutné. "Máš v
plánu opustit Jace, aby ses
stala zářez na Deanovo posteli?" popichovala jsem jí a
zamířila k předním dveřím
domu.
"Samozřejmě, že ne. Jen chci," zastavila se, popadla tašku
a pak za mnou
klopýtala nahoru po schodech. "Jen ho chci potkat. Vidět
ty oči a dýchat stejný
vzduch."
Tentokrát jsem se zasmála. Nemohla jsem si pomoct.
Rozesmívala mě. "Je to
normální chlap. Taky je to Rushovo táta a já pochybuju,
že by Rush chtěl, abys
přišla do domu a chovala se jako naprostá a totální
bláznivá fanynka. Takže se
musíš dát před Díkuvzdáním dohromady. Není na místě,
abys omdlívala nad mým
budoucím tchánem."
"Tohle je prostě šílený. Víš to, že jo? Prostě zvráceně
šílený! Mít za tchána Deana
kurva Finlayho. Ženy po celým světě se s tím chlapem
chtějí vyspat. Ty budeš jeho
rodina."
Přikrčila jsem se a odemkla domovní dveře. Občas na mě
byla Bethy příliš. Tohle
byla jedna z těch chvil. "Pojďme vybalit nákup a probrat o
zítřejší menu. Pak ti
řeknu všechno o tom jak tenhle víkend odjíždím, abych s
Rushem a jeho tátou
zamířila do LA. Nan dělá Kirovi problémy."
Bethy za mnou spěchala dovnitř. "Odjíždíte? Tenhle
víkend? Nemůžeš mě opustit!
Dokonce ani kvůli Deanovi! Ne!"
Alespoň jsem jí odvedla myšlenky od žvanění o Deanovi.
Položila jsem tašku na
linku a otočila se, abych se na ní podívala. "Rush
potřebuje jet, takže jedu s ním.
Kromě toho si myslím, že by nejel, kdybych nejela s ním.
Jeho otec ho požádal o
pomoc zvládnout Nan."
Bethy našpulila pusu a sesunula se na stoličku naproti
mně. "To je na prd. Nechci,
abys odjela."
Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc se mi odjet
nechtělo. Ale nenechám Rushe
jet do LA beze mě. Hrozně by se mi po něm stýskalo.
Tohle pro mě taky mohla být
šance jak lépe poznat jeho tátu. Budeme mít vlastní
rodinu a já chtěla, aby jí byl
jeho táta součástí. O svém tátovi jsem od doby co mi
přišel říct, že Nan není jeho
dcera slyšela jen jednou. Týden potom co odjel mi volal,
že míří do Florida Keys,
aby si našel loď na které bude bydlet. Chtěl být sám. Také
mi řekl, že mě miluje.
Snažila jsem se na tátu moc nemyslet. Jen jsem z toho
byla smutná. Měla jsem mu
říct, že ho ve svém životě chci, ale neudělala jsem to.
Nechala jsem ho jít. Teď jsem
se dívala na svátky bez něj a cítila jsem smutek. Našla
jsem domov, ale on ten svůj
ztratil.
"Slyšela jsi něco z toho co jsem teď řekla?" zeptala se
Bethy, přerušujíc tok mých
myšlenek.
Podívala jsem se na ní. "Promiň. Přemýšlela jsem o mém
tátovi," přiznala jsem.
Pak jsem popadla plechovku zelených fazolek a začala jí
uklízet.
"Ach. Přemýšlíš, že ho pozveš?"
Teď už bylo příliš pozdě. Ani jsem si nebyla jistá jestli by s
tím Rush byl v pohodě,
kdybych to udělala. Moc jsme se o mém tátovi nebavili.
Zavrtěla jsem hlavou a
otočila se, abych vyndala krabici moučkového cukru. "Ne.
Jen o něm přemýšlím tak
obecně. Uvažuju co dělá," odpověděla jsem.
6. Kapitola
Rush
Táta si prozpěvuje v kuchyni, zatímco připravuje krocana.
Stál jsem vzadu a
sledoval jak Blaire míchá něco v míse a šťastně se usmívá.
Táta se jí snažil přimět
zpívat s ním a ona se jen smála a vrtěla hlavou. Dnešek
pro ní bude těžký a já jsem
jí rád viděl se usmívat.
Celý týden jsem přemýšlel jestli jí říct, že jsem pozval Aba.
Měl by tu být za hodinu.
Dostal jsem od něj textovku, když jeho letadlo přistálo.
Nedokázal jsem se
rozhodnout jestli byl dobrý nápad jí překvapit. Chtěl jsem
pro ní tohle udělat
výjimečné. Bylo to naše první společné Díkuvzdání. Věděl
jsem, že na to bude
vrhat stín fakt, že je to první Díkuvzdání bez její matky a
chápal jsem to. Ale jestli
jsem z toho mohl udělat dobrou vzpomínku, takovou
kterou bude opatrovat, pohnul
bych nebem i zemí, aby se to stalo.
"Ty se tam vzadu schováváš, protože se bojíš ušpinit si
ruce, chlapče?" zeptal se
táta, ohlédl se přes rameno a mrkl na mě.
Blaire se otočila v jedné ruce se lžící a s úsměvem na tváři.
Zástěra co měla na
sobě byla kolem krajů zřasená a s růžovými puntíky. Byla
roztomilá.
Šel jsem k ní a přitáhl si jí blízko k sobě, abych jí mohl
políbit na její krásné rty.
"My tady vaříme. Na tyhle věci není čas," řekl se smíchem
Dean.
Blaire přerušila polibek a stiskla rty k sobě. Třpyt v jejích
očích mi říkal, že se snaží
nerozesmát. Miloval jsem jí takhle vidět. Zvláště v den
jako tento. Ale Blaire zase
dokazovala, že je tvrdší než většina mužů co znám. Znovu
a znovu mě
překvapovala svojí sílou.
"Můžu pomoct?" zeptal jsem se a sklonil se, abych jí do
koutku úst vtiskl poslední
pusu.
"Jo, můžeš mi pomoct dostat tohohle zatraceně velkýho
krocana do trouby aniž
bych ho upustil, nebo si popálil blbou ruku," vyštěkl Dean.
Blaire ode mě ustoupila. "Pomoz svému tátovi,"
odpověděla, stále v dobré náladě.
Dobře. Pokud jí Dean bude bavit, pak byl alespoň k
něčemu dobrý.
Ozvalo se krátké zaklepání na dveře a pak dům naplnil
Bethyn hlas. "Jsem tady!"
"Už bylo na čase," zavolala zpátky Blaire.
Bethy vešla do kuchyně s Jacem v patách. Ruce měl plné
nákupních tašek. Nebyl
jsem si jistý jak se nám mohlo hodit víc jídla.
"Kam to můžu položit?" zeptal se bez dechu.
"Přímo támhle na linku." Blaire ukázala na jediný volný
prostor v kuchyni.
Jace položil tašky a povzdychl si úlevou, pak se na mě
podíval. "Potřebuju pivo a
chci se dívat na fotbal."
Otevřel jsem lednici, vyndal dvě piva a jedno mu podal.
"Pojď. Mizíme odsud."
Jace se ohlédl na Bethy, která stáhla zmražená na místě a
zírala na mého tátu.
Zavrtěl hlavou a podíval se zpátky na mě. "Jo, vypadneme
odtud než se z Bethy
stane staroušovo totální fanynka."
"Taky tě zase rád vidím, Jaci," zavolal Dean, když jsme
odešli z kuchyně.
"Já tebe taky, Deane. Prosím, přehlédni mojí holku. Je
trochu ohromená
hvězdama," odpověděl.
Přešel jsem kolem obýváku a sto tří palcové ploché
obrazovky a Jace se toužebně
zadíval zpátky. Věděl jsem, že chce sledovat hru, ale
potřeboval jsem si s někým
promluvit o Grantovi.
Vyšli jsme na terasu a já se posadil na jedno z křesel.
"Sedni si. Budeme se dívat
na hru, ale napřed se tě musím na něco zeptat."
Jace si sedl vedle mě a napil se piva. "Vypadáš vážně."
"Víš o Nan a Grantovi?" zeptal jsem se a pozorně ho
sledoval.
Jace nedokázal lhát. Vytřeštění jeho očí mi řeklo, že věděl.
Dokonce jsem ani
nečekal až mi to potvrdí. "Myslel sis, že není důležitý mi to
říct?" zeptal jsem se.
Jace položil pivo a frustrovaně zasténal. "Do prdele. Věděl
jsem, že budeš nasranej
až to zjistíš. Nechtěl jsem být ten co ti to řekne. Kromě
toho jsi se vyrovnával se
ztrátou Blaire a pak jsi jí získával zpátky. Pak její
těhotenství. Grant ani nevěděl, že
to vím. Myslel si, že to před všemi udržuje v tajnosti. Jen
jsme tehdy byli pozornější
než ty. Všechno cos viděl ty byla Blaire. Zbytek z nás si
všímal věcí …"
Měl pravdu. Bojoval jsem za svojí budoucnost. Byl jsem
zaměřený na to dostat
Blaire zpátky a pak chránit jí i dítě. Neměl jsem čas všímat
si něčeho, nebo někoho
jiného. Možná bylo nejlepší, že jsem to nevěděl.
Nepotřeboval jsem se ničím
rozptylovat.
"Máš pravdu. Je lepší, že jsem to nevěděl. Potřeboval jsem
se soustředit na Blaire.
Na nic jiného."
Jace zavrtěl hlavou. "Ale nešlo to moc dobře. Nan prostě
za sebou nechává chaos.
Grant byl opravdu zničený, ale teď už se s věcmi
vyrovnává líp. Myslím, že se chce
na chvíli na trvalo přestěhovat zpátky do Rosemary. Chce
od ní odstup."
Moje sestřička rozhodně ví jak způsobit problémy. Už jsem
byl unavený z toho jí
pořád zachraňovat. Ale pro Granta jsem to zlepšit nemohl.
Měl vědět, že si s ní
nemá nic začínat. Ona se k nikomu neváže.
V kapse mi zavibroval telefon a já ho vytáhl ven, abych
uviděl zprávu od Aba. Byl
tady. Modlil jsem se, aby jeho pozvání sem byla dobrá
věc.
Chtěl jsem tenhle den pro Blaire speciální. Už se natrápila
dost.
7. Kapitola
Blaire
Rush se vrátil do domu s nervózním výrazem v očích.
Nepodíval se mým směrem,
když procházel kuchyní. Přestala jsem hníst těsto na
sušenky a utřela si ruce do
zástěry, pak jsem se vydala za ním. Něco bylo špatně.
Spěchala jsem chodbou a pak do haly. Rush otevřel přední
dveře. Odchází? Nikdo
neklepal. Když Rush otevřel dveře úplně, uviděla jsem za
něj a tam stál můj táta s
malým kufrem v jedné ruce a papírovým pytlem v druhé.
Byl hubenější a měl vousy.
Vymydlený byl pryč. Teď vypadal jako námořní kapitán.
Nemohla jsem se
nadechnout, když se mi přes Rushovo rameno podíval do
očí. Byl tady. Můj taťka
byl tady.
Oči se mi naplnily slzami a vykročila jsem k němu.
Nestrávili jsme spolu svátky od
mých patnácti let. Ale letos byl tady. Rush se na mě ohlédl
a já hned pochopila
výraz co měl předtím v očích. Nechtěl mě rozrušit. Snažil
se mě překvapit, ale
nebyl si jistý jestli je to správná věc.
Všechny lži a zrada se najednou zdály nedůležité, když
jsem se dívala do tátovi
tváře. Také trpěl. Pořád trpěl. Možná si to zasloužil. Ale
možná už za svoje chyby
zaplatil. Protože právě teď vše na co jsem dokázala myslet
byl muž, který se mnou
zpíval vánoční koledy, zatímco jsme plnili krocana, muž,
který vždycky udělal
karamelový koláč, protože jsem ho měla raději než
dýňový, muž, který každý
víkend Díkuvzdání strávil hodiny rozvěšováním vánočních
světýlek po domě. Na
ostatní jsem nemyslela. Vzpomínala jsem jen na to dobré.
"Tati," řekla jsem hlasem plným slz.
Rush ustoupil a pustil ho dovnitř. Vrhla jsem se mu do
náručí a nadechla se vůně,
která mi vždycky připomínala rodinu, bezpečí a lásku.
"Ahoj, medvídku Blaire," odpověděl. Hlas měl plný emocí.
"Šťastné Díkuvzdání."
"Šťastní Díkůvzdání. Hlas mi tlumila jeho kožená bunda.
Ještě jsem nebyla
připravená ho pustit.
"Bál jsem se, že nebudeš mít svůj karamelový koláč. Takže
když Rush zavolal,
napadlo mě, že jeho nabídku raději přijmu a ujistím se, že
moje děvče dostane svůj
koláč."
Unikl mi přidušený vzlyk a následně jsem se zasmála.
"Neměla jsem ho už hrozně
dlouho."
"No, tak to musíme hned napravit, ne?" řekl s poplácáním
po zádech.
Přikývla jsem a ustoupila z jeho objetí. "Jo, musíme."
Nadzvedl pytel, který držel. "Koupil jsem přísady."
"Dobře." Natáhla jsem se a vzala ho od něj. "Můžeš si jít
dát kufr do žlutého pokoje
jestli chceš. Vezmu tohle do kuchyně."
Táta kývl hlavou a pak se podíval na Rushe. "Díky," řekl
než se otočil a zamířil ke
schodům.
Nepočkala jsem dokud byl úplně z dohledu než jsem
omotala paže kolem Rushovo
pasu a políbila ho na hruď. "Miluju tě," řekla jsem mu.
Protože to bylo víc než
poděkování. Udělal pro mě něco, o čem jsem věděla, že
pro něj nebylo snadné.
Rush nebyl fanda mého táty, ale odložil to stranou a
přivedl ho sem.
"Taky tě miluji. Víc než sám život," odpověděl, držel mě u
sebe a políbil mě na
vršek hlavy. "Jsem rád, že ti to udělalo radost. Nebyl jsem
si jistý …"
Zaklonila jsem hlavu tak, abych mu viděla do tváře. "Na
tohle Díkuvzdání nikdy
nezapomenu. Co měly být nejtěžší svátky jaké jsem zažila,
nejsou. Všechno děláš
lepší."
Rush mi věnoval pokřivený úsměv. "Dobře. Snažím se jak
nejvíc můžu omotat si tě
kolem sebe, abys nikdy neodešla."
Se smíchem jsem se postavila na špičky a přitiskla rty k
jeho. "Nikdy. Život bez tebe
si nedokážu ani představit."
"Mmmmm, pokračuj a půjdeme nahoru," zašeptal mi proti
ústům. Odtáhla jsem se a
přejela mu rukama nahoru po hrudi, abych ho jemně
odstrčila.
"Na to bude čas později. Musím připravovat jídlo a tobě
dávají fotbal."
Rushovo obočí vystřelilo nahoru. "Sladká Blaire, nejsem z
těch co sedí stranou a
užívají si akci. Raději akci zažívám. Sledování fotbalu se
nedá srovnat s tím,
svléknout tě do naha a mít tě pod sebou."
Zrudly mi tváře, když mi hlavou probleskl živý obraz Rushe
na mě jak se pohybuje
dovnitř a ven. Ano, taky se mi to líbilo. Hodně. Rush se
zasmál a natáhl se, aby mi
vzal obličej do dlaní a pohladil mě palcem po tváři.
"Teď vypadáš vzrušeně … To pro tebe můžu napravit.
Slibuju, že to bude rychlý,
aby ses mohla vrátit zpátky k vaření." Ztišil hlas do
chraplavého šepotu.
Zadrhl se mi dech a podařilo se mi zavrtět hlavou. Musím
jít vařit. Zrovna dorazil
můj táta a Bethy s nejvyšší pravděpodobností přivádí
Deana v kuchyni k šílenství.
"Musím se tam vrátit," odpověděla jsem.
Rush mi posunul ruku do pasu a přitáhl zpátky k sobě.
Sklonil hlavu dokud se mi jeho ústa nevznášela nad
uchem. "Můžeme jít jen tady
do kanceláře a já vklouznu rukou nahoru do těchle
roztomilých, malých šatu co
máš na sobě a budu si hrát s tvojí vlhkou kundičkou dokud
mě nebudeš kousat do
ramene, abys utlumila výkřiky. Nebude to trvat dlouho.
Nechci, aby mě moje holka
potřebovala. Chci jí uspokojenou."
Ach bože. Byla jsem si jistá, že mám promáčený kalhotky.
Už tak bylo dost zlý, že
jsem pořád nadržená kvůli těhotenství. Pak se přidá Rush
a jeho sprostá pusa a
jsem na kaši.
"Pět minut," řekl a pak mě lehce kousl do ucha.
Popadal jsem ho za paže a držela se ho než se rozteču na
loužičku. "Teď ne. Teď
nemůžeme. Potřebuju vše dokončit v kuchyni a zrovna
sem přijel táta," řekla jsem
bez dechu.
Rush si poraženě povzdychl. "Dobře. Ale sakra, chci se tě
dotýkat a cítit jak se mi
pod rukama rozpadáš na kousky."
"Rushi. Prosím," řekla jsem a zhluboka se nadechla na
uklidnění. "Už tak bych si
na šaty potřebovala vylít kýbl ledové vody. Nezhoršuj to."
S tichým smíchem ode mě spustil ruce a ustoupil. "Fajn.
Utíkej ode mě, sladká
Blaire. Máš pět vteřin než se rozhodnu, že mě nezajímá co
říkáš."
Pohnout nohama bylo těžké, ale podařilo se mi otočit a
utéct do kuchyně. Rushův
smích zesílil a já si nemohla pomoct a taky se rozesmála.
8. Kapitola
Rush
Krocan byl skvělý a musím uznat, že na mě udělalo dojem
jak umí Dean vařit.
Blaire se zdála skutečně šťastná, když během večeře
mluvila se svým a mým tátou.
Dokonce se rozesmála, když Bethy požádala mého tátu o
podpis na ubrousek.
Dean si vedle mě přišel sednout na gauč a spokojeně si
povzdychl. Taky si to
užíval. Tohle bylo první Díkuvzdání, kdy jsem opravdu jedl
v mém domě s rodinou a
přáteli. Poprvé co jsem měl krocana, dýňový koláč a
dušenou kukuřici. Normálně
jsem svoje Díkuvzdání trávil ve Vail. Jedl jsem s přáteli a
opíjel se v barech. Nic
pamatování hodného. Dnešek byl jiný. Byla to ochutnávka
budoucnosti s Blaire.
"Našel sis zlatíčko," řekl Dean.
"Jo, já vím."
"Je tam a myje nádobí se svým tátou. Napadlo mě, že je
nechám o samotě.
Dopřeju jim společný čas. Je na hovno co jí udělal, ale
jsem rád, že nachází cestu
jak to napravit. Abe byl kdysi dobrý chlap. Když jsem
slyšel, že je zpátky s tvojí
matkou, uvažoval jsem co se s ním kruci stalo."
Taky jsem Blaire zradil. Ublížil jsem jí. Ale odpustila mi.
Zdálo se, že je toho
schopná. Nebyl jsem si jistý jestli zvládnu to samé.
"Nezasloužím si jí. Jsem nejspíš
ten nešťastnější bastard na světě."
Dean se zasmál. "Jsem rád, že to takhle cítíš, protože
synku, ani tvůj život nebyl
zrovna nejlehčí," odmlčel se a zavrtěl hlavou. "Přeju si,
abych pro tebe udělal víc.
Kirovo děvce, Harlow, byla poslední dobou kolem. Část
problému s Nan je Harlow.
Není zrovna šťastná, že má Kiro dceru, o kterou se staral.
Kiro se možná
nezdržoval s Harlow moc často, ale ujistil se, že je o ní
dobře postaráno. Její
babička jí vychovala dobře. Je to hodná holka. Těžko věřit,
že je Kirovo. Chudák
holka, její babička před pár měsíci zemřela. Není ze života
v LA šťastná, ale právě
teď je trochu ztracená."
Potkal jsem Kirovu dceru jen dvakrát. Byli jsme děti a Kiro
přivedl Harlow domů na
návštěvu. Taky jsem tam byl a všechno co si pamatuju
jsou velké nevinné oči a
způsob jakým jen šeptala, když mluvila. Pak o pár let
později jsem se s ní setkal
znovu, když jsem byl na návštěvě u Deana. Pěkně vyrostla
a pořád byla hodně
nevinná. Ten víkend jsme spolu vycházeli dost snadno.
Většinu času zůstávala v
domě. A Kiro taky. Bylo to jedinkrát, kdy jsem chodil s
kapelou pařit a Kiro zůstával
doma. Dean říkal, že je k Harlow velmi ochranitelský.
Dovedl jsem si představit, že Nan nezvládá Harlowinu
existenci moc dobře. Jen
další věc, o kterou se musím postarat. "Jakmile bude
Blaire připravená, odjedeme a
já Nan zvládnu. Potřebuje jen, aby si s ní promluvil někdo,
komu na ní záleží. Je
raněná a nejistá. Jako byla celý svůj život."
"Mám koláč a kávu. Chce někdo?" zeptala se Blaire
vcházející do pokoje zase ve
své zástěře. Vidět obrys její malého bříška ve mně
probudilo neandrtálský instinkt
odnést jí pryč a ochraňovat jí všemi silami.
Vstal jsem a šel k ní. "Můžou si dát kafe a koláč sami. Chci
s tebou o něčem mluvit.
Všechny už jsi krmila a bavila dost dlouho," řekl jsem jí a
vklouzl jí rukou kolem
pasu.
"Dobře, ale mě to nevadí," odpověděla. Věděl jsem, že jí
to nevadí. Ale mě jo. Vidět
jí celou usměvavou a šťastnou mě nutilo chtít jí potěšit
ještě víc.
"Jen pár minut," ujistil jsem jí, odvedl jí zpátky do chodby
a nahoru po schodech.
"Rushi, co se děje?" zeptala se.
Držel jsem jí ruku nízko na zádech a vedl nás do
kanceláře, kam jsem slíbil, že jí
vezmu už předtím. Tenhle pokoj už nikdo nepoužíval.
Hodlal jsem ho využít.
"Nabízela jsi tam desert. Já chci můj," řekl jsem jí a zamkl
za sebou dveře, než
jsem jí donutil odcouvat k velkému koženému křeslu.
"Sedni si," zavrčel jsem a
Blaire rychle klesla dolů do kůže.
Klekl jsem si před ní a vytáhl jí krátké šaty nahoru po
stehnech, jak jsem o tom snil
celý den. Ochotně mi rozevřela nohy. Růžové, hedvábné
kalhotky co měla na sobě
měly v rozkroku viditelné vlhké místo. Nadechl jsem se a
nasál jí do sebe. Vždycky
tak dobře voněla.
"Rushi," zašeptala a opřela se na židli. "Neměli by jsme být
pryč dlouho. Máme
společnost."
Přál jsem si, aby kurva odešli. "Nebude mi to trvat dlouho.
Přísahám. Jen se
potřebuju postarat o malou mamku," odpověděl jsem a
přejel jsem prstem po
vlhkém místě na kalhotkách. "Moje děvče potřebuje trochu
speciální pozornosti."
Blaire zakňučela. Miloval jsem ten zvuk. Natáhl jsem se a
stahoval jí z nohou
kalhotky. Když jsem se dostal k jejím sandálům, vyzul
jsem jí obě boty, pak jsem
kalhotky svlékl úplně a upustil je na podlahu.
Teď jsem cítil její vzdušení. Položil jsem jí ruce na kolena
a roztáhl je ještě víc od
sebe, abych se mohl podívat na její růžové záhyby. Přímo
tam byl nateklý klitoris a
prosil mě ať se ho dotknu. Podíval jsem se na Blaire.
"Lehni si dozadu," pokynul jsem jí a ona udělala co jsem
řekl. Tělo se jí chvělo a já
věděl, že to chce stejně moc jak jsem jí to chtěl dát. "Dej
si tuhle nohu na opěradlo
židle a tuhle na zem," řekl jsem, sledujíc jak se pro mě
kompletně otevírá.
Posunul jsem se mezi její rozevřené nohy a přejel špičkou
nosu nahoru po vnitřní
straně stehna, abych si k ní přivoněl. Užíval jsem si to a
cítil jsem jak se jí noha pod
mými doteky chvěje. Když jsem se dostal k jejímu
nedočkavému místečku, přejel
jsem přes něj prstem a ona vykřikla, pak si zakryla pusu
rukou, aby zvuk ztlumila.
"Jsi připravená až tohle všechno zlepším?" zeptal jsem se,
tisknouc palec ke
klitorisu.
"Ach, bože, prosím, prosím, Rushi, potřebuju tě," škemrala
a zvedla boky, aby byla
blíž k mému obličeji.
"Voníš zasraně neuvěřitelně," odpověděl jsem a zhluboka
se nadechl.
"Prosím," naříkala zoufale.
Nechtěl jsem, aby mě moje holka prosila tak moc. Vyplázl
jsem jazyk a přejel jím od
růžové, stažené, nedotknuté díry k té pulsující, vlhké a
nateklé, která pro mě byla
tak připravená. Několikrát jsem zasunul jazyk do horkého
otvoru, zatímco se
vzpírala a tlumila zvuky vlastníma rukama. Blaiřina chuť
byla jedinečná. Vždycky
byla, ale teď na ní bylo něco ještě víc žádoucího, když byla
těhotná. Byla bohatší a
sladší. Mohl jsem jejím chutnáváním a děláním jí jazykem
strávit hodiny. Nikdy to
nezevšednělo. Byla to spíš závislost.
"Žádný desert nechutná tak kurevsky dokonale," zasténal
jsem proti jejímu
pošťeváku než jsem ho vtáhl do pusy a sál. Přejel jsem po
něm několikrát
piercingem v jazyku a Blaiřino chvění a sténání mi řeklo,
že je blízko. Tak moc
blízko. "Šššš, bude to dobrý. Klidně. Budu svojí holku lízat
dokud to už nebude
moct vydržet. Udělám tě pusou. Chci to cítit." Věděl jsem,
že nemravný řeči jí
dostanou přes okraj a taky že jo. Blaire přiškrceně
vykřikla, zvedla boky a třásla se
mi proti jazyku. Ta návyková chuť, které jsem se nemohl
nabažit mi proudila do
pusy a já jí nasával, dokud se neodtahovala dozadu a
dělala zoufalé zvuky bolesti z
rozkoše.
"Rushi, ne, ach bože, ne. Nemůžu," sténala, posouvajíc se
pryč, zatímco jsem jí dál
držel v klidu a ochutnával každý kout, pak jsem jazykem
nevklouzl zpátky do její
otvoru. "Rushi, tohle nebudu schopná ztlumit. Chce se mi
křičet. Cítím další. Ach …
ach … Rushi," škubla sebou a zhoupla boky, když jsem jí
držel. Její reakce mě
přiváděla k šílenství. Vědět, že tak brzy znovu vyvrcholí
bylo víc vzrušující než jsem
si dokázal představit. Penis už mě bolel z naběhlé a
neuspokojené špičky, která se
tlačila o zip džínsů. Jestli se znovu udělá, byl jsem si
zatraceně jistej, že si zasviním
kalhoty.
Jedním pohybem jsem vstal a strhl ze sebe džíny. Pak
jsem jí popadl za boky a
vrazil do ní. "Kurva," vykřikl jsem, když mě sevřela svýma
pevnýma stěnama. Blaire
znovu vyvrcholila a tentokrát si nezakrývala pusu. Byla
ztracená v blaženosti. Hlavu
měla zakloněnou, prudce pode mnou zvedala tělo a znovu
a znovu opakovala moje
jméno.
Pohled na ní mě poslal přes okraj. Chytil jsem se zadního
opěradla židle a vystříkl
do ní. Z každého silného výbuchu mého uvolnění Blaire
přidušeně zanaříkala
rozkoší. Někdy v průběhu zvedla nohy, aby mi je omotala
kolem pasu, ale teď když
byla přesycená a vyčerpaná, je nechala spadnout zpátky
na židli. Na rtech měla
spokojený úsměv a její oči byly těžké.
"Je to špatné, že mi ani nezáleží na tom jestli nás někdo
slyšel? Bylo to příliš
úžasné na to starat se o něco jiného," zeptala se.
Sklonil jsem se dokud jsem jí nemohl políbit na rty. "Nebyli
by v mým zatraceným
domě pokud by nás nechtěli slyšet," odpověděl jsem.
Blaire se zachichotala. "Bože, Rushi. Šílím z tebe."
Nemohl jsem zadržet úsměv. "Dobře."
9. Kapitola
Blaire
Rozloučit se s tátou nebylo tak snadné jak mělo. Mít ho
tady pomohlo vyléčit tolik
bolesti. Doprovodila jsem ho ven a dolů ze schodů. V ruce
měl kufr a mířil zpátky
na jih Floridy, kde teď žil na lodi.
"Je hezké vidět tě šťastnou. Lépe se mi v noci spí, když
vím, že je o tebe dobře
postaráno a jsi milovaná. Nepočítám, že ten kluk kdy
čekal, že ho budeš mít tak
omotaného kolem prstu, ale je to tak a já nemůžu být
šťastnější."
"Přijedeš sem zase na svatbu a až se dítě narodí? Chci tě
tady."
Táta přikývl. "To bych nezmeškal ani za celý svět."
Odmítala jsem ho odstřihnout. To nebylo fér. Už tak byl
úplně sám. Nechtěla jsem
ho mást svými emocemi. "Rozhodni se jak si od něj
necháš říkat. Dean už prohlásil,
že chce být děda Dean. Taky si musíš vybrat jméno."
Táta se usmál. Líbilo se mi vidět ho skutečně nadšeného.
"Promyslím to a dám ti
vědět. Potřebuju pohodovější než má Dean."
Omotala jsem mu ruce kolem pasu a objala ho. "Díky, žes
přijel. Stýskalo se mi po
tobě."
"Taky se mi po tobě stýskalo, medvídku Blaire, ale je to
moje vina. Jsem vděčný, že
mi Rush zavolal."
Taky jsem byla. Rush byl v centru všeho dobrého co se mi
stalo. Věřila jsem, že
vždycky bude. Bylo zvláštní jak odlišně to začalo.
"Bezpečný let a zavolej až budeš doma ať vím, že jsi v
pořádku."
Táta přikývl a já od něj ustoupila. "Mám tě rád," řekl s
neprolitými slzami
lesknoucími se mu v očích.
"Taky tě mám ráda, tati."
Otevřel dveře pronajatého auta a já tam stála, zatímco
odjížděl.
Tentokrát jsem neměla zlomené srdce. Jen jsem doufala,
že jednoho dne znovu
najde štěstí. Už bylo na čase.
Dveře od domu se otevřely a já se otočila a našla na
přední verandě stát Rushe.
Díval se na mě. Dělal si starosti, že budu z tátovo odjezdu
smutná. Vykročila jsem
za ním a on sešel z verandy a setkal se semnou na půli
cesty.
"Jsi v pořádku?" zeptal se v momentě, kdy byl dostatečně
blízko, aby se mě
dotknul.
"Ano. Ještě jednou ti za to děkuju. Znamenalo to pro mě
víc, než můžeš vědět,"
řekla jsem mu.
"Kdykoliv ho budeš chtít vidět, prostě mi řekni. Přivedu ho
zase zpátky. Stačí slovo."
"Chci ho tady na svatbu a až se děťátko narodí. Chci, aby
viděl svého vnuka.
Kromě mě mu nikdo jiný nezbyl. Náš syn bude také jeho
rodina."
"Zařízeno. Koupím mu letenku, která bude připravená v
momentě, kdy jí bude
potřebovat."
Jen jsem tam stála a dívala se na Rushe. Když jsem ho
poprvé uviděla, byla jsem v
úžasu z jeho krásy. Nikdy jsem si nemyslela, že by v sobě
ten náladový playboy
mohl skrývat tak obrovské srdce. "Co tě změnilo? Jsi tak
naprosto odlišný od kluka,
kterého jsem poznala v červnu," řekla jsem a usmála se
jeho zmatené tváři.
Rush se natáhl, zasunul mi ruku do vlasů a zamotal si
prsty do pramenů. "Tahle
sladká, odhodlaná, sexy jak samo peklo blondýnka mi
vešla do života a dala mi
důvod žít."
Stáhl se mi hrudník a chystala jsem se mu znova říct jak
hrozně moc ho miluju,
když jsem to ucítila … dítě.
Natáhla jsem se a popadla Rushovo ruku. "Rushi. On mě
kope," řekla jsem užasle.
Už několik týdnů jsem uvažovala jestli to malé chvění v
žaludku byly jeho pohyby.
Chtěla jsem věřit, že ano. Ale teď jsem to skutečně cítila.
Nebylo pochyb.
Rush mi přesunul ruku z vlasů na břicho. Držel ho oběma
rukama a v úžasu na něj
shlížel. "Cítím ho," řekl Rush jemným šeptem jakoby se
bál, že by se dítě mohlo
přestat hýbat. Místo toho při zvuku jeho hlasu dítě znovu
koplo.
"Mluv na něj, Rushi," řekla jsem, sledujíc ten nejkrásnější
pohled jaký jsem kdy
viděla. Rush padl na kolena, aby byl blíž k mému břichu.
"Ahoj ty tam," řekl a dítě se okamžitě pod Rushovýma
rukama pohnulo. Prudce
zvedl hlavu nahoru a s nadšeným úsměvem se na mě
podíval. "Slyší mě," řekl s
obdivem v hlase.
Přikývla jsem. "Ano, slyší. Mluv s ním."
"Tak jak tam je? Je mámino bříško zevnitř stejně tak
roztomilé jako z venku?"
Zasmála jsem se a on kopl.
"Myslel jsem si, že je. Máš štěstí. Maminka je krásná, ale
to dost brzy uvidíš sám.
Budeme dva nejšťastnější kluci na světě."
Znovu se pohnul, tentokrát s menší silou.
"Buď tam hodný. Všechno tu venku pro tebe
připravujeme. Pro teď si užívej svoje
útulné místečko."
Rush mě rukama pohladil po břiše a pak se na mě podíval.
"Opravdu tam uvnitř je.
Slyší nás."
Zasmála jsem se a kývla. "Už chvíli jsem si myslela, že ho
cítím, ale ne tak jako
teď."
"Bože, Blaire, to je úžasné," řekl Rush, pak mi dal pusu na
břicho a vstal.
"To je, viď?" odpověděla jsem, pořád jsem žasla nad tím,
že je tohle moje. Tenhle
muž přede mnou a život uvnitř mě.
"Řekni mi až to udělá znovu. Chci to cítit," řekl Rush a vzal
mě za ruku.
Ruku v ruce jsme se spolu vraceli nahoru po schodech.
10. Kapitola
Rush
Už to bylo dlouho co jsem naposledy vkročil do tátova
domova v Beverly Hills. Když
jsem tu byl na návštěvě naposledy, byl jsem většinu času
opilý a pařil jsem s tátou.
Tentokrát to bude jiná návštěva. Už jsem nebyl ten kluk.
Položil jsem Blaiřiny kufry
na zem v pokoji, který táta nazýval mým. Tady jsem
vždycky spal, když jsem ho
přijel navštívit.
"Tohle je prostě … páni," řekla za mnou Blaire.
Zastavovala se a prohlížela si tohle
místo od chvíle co jsme prošli předními dveřmi.
Naštěstí, Nan a Kiro nebyli doma, aby nás přivítali. Chtěl
jsem čas, abych Blaire
zabydlel. Let byl dlouhý a já jí ve tváři viděl vyčerpání.
"Brzy si zvykneš, že rockové legendy jsou trochu okázalé.
Rádi se předvádějí svými
úspěchy," vysvětlil jsem.
"To vidím. Na tomhle místě odvedli dobrou práci v
předvádění," řekla, došla k
posteli a pak si uvědomila, že je pro ní příliš vysoká.
Ohlédla se na mě přes rameno
a zamračila se. "Jak se mám kruci na tuhle věc dostat?"
Nedokázal jsem zadržet smích. Vypadala tak zatraceně
zmateně. "Pořídím ti malou
stoličku."
Blaire se usmála a zavrtěla hlavou. "To je prostě bláznivý.
Takže pokud bych si
chtěla lehnout hned teď … jak to mám dělat?"
Přešel jsem k ní, položil jí obě ruce na rozšiřující se pas a
zvedl jsem jí na postel.
"Takhle," odpověděl jsem a posadil se vedle ní, pak jsem
přehodil nohu přes obě
její a položil jí. "Kdybys nevypadala tak unaveně,
otestovali by jsme jí," dělal jsem si
z ní legraci.
Zakryla si pusu, když zívla a ospale se na mě usmála.
"Můžu zůstat vzhůru," ujistila
mě a točila hruď k mojí.
Bylo to lákavé, ale věděl jsem, že její tělo potřebuje
odpočívat. Dal jsem jí pusu na
nos. "Jsem si jistý, že bys mohla, sladká Blaire. Ale právě
teď, všechno co chci je
namasírovat ti nohy a lýtka, zatímco se uvolníš a usneš."
Oči se jí potěšeně rozzářily. "Ach, to bys pro mě udělal?
Mám je po letu tak ztuhlé."
"Polož si hlavu na polštář a já se zbavím těchhle bot, které
mimochodem, nejsou
zrovna nejlepší pro těhotnou ženu. Měla bys nosit tenisky,
ne podpatky."
Blaire znovu zívla a s povzdychem se uvelebila na polštáři.
"Já vím. Jen jsem
nechtěla dorazit do LA a vypadat nevkusně."
Nikdy nemohla vypadat nevkusně. "To by bylo nemožné."
Usmála se a když jsem jí začal masírovat chodidlo, zavřela
oči. "Jen mě miluješ."
"Víc než život. Ale to ze mě nedělá slepce. Byla bys sexy i
v pytli od brambor."
Neodpověděla na to. Oči měla zavřené a na tváři se jí stále
držel úsměv. Přesunul
jsem pozornost k masáži jejích unavených nohou a pak
jsem si propracovával
cestu nahoru po lýtku. V čase kdy jsem byl hotový už
dýchala pomalu a pravidelně.
Přikryl jsem jí dekou a nechal jí odpočívat.
Dean se rozvaloval na černém koženém gauči, který
zabíral největší část zábavní
místnosti. Jejich poslední album vyřvávalo z repráků a on
hrál na XBoxu Halo s
cigaretou visící mu z pusy.
"Zatímco jsme tady, prosím, nekuř v blízkosti Blaire," řekl
jsem, když jsem vešel do
pokoje. Dean se ohlédl přes rameno a usmál se. "Nebudu.
Nechci ublížit dítěti."
Stopnul si hru a hodil ovladač dolů na dlouhý, elegantní,
červený stolek před
gaučem, pak zvedl svojí sklenici. Nemusel jsem se ptát,
abych věděl, že to byla
čistá whisky.
"Naše děvče si šlo zdřímnout?" zeptal se, dávajíc si nohy
na stůl. Fakt, že nazval
Blaire 'naším děvčetem' jsem dost těžko skousával. Nebyla
nikoho jiného než moje.
Ale takhle můj otec prostě mluvit. Choval se jak bychom
se o věci dělili. Vždycky
byl takový. "Moje děvče spí. Byla vyčerpaná," odpověděl
jsem a sedl si na druhý
konec pohovky.
Dean se jen zasmál a napil se svojí whisky, pak si potáhl z
cigarety.
"Jsi ohledně ní trochu majetnický, co? To po svém starém
otci nemáš."
Nemám po něm hodně věcí, ale nic jsem neřekl. "Udělám
cokoliv bude potřeba,
aby byla šťastná. Ale budu ten jediný, kdo jí bude dělat
šťastnou. Vždycky. Jen já."
Dean zahvízdal a zavrtěl hlavou, když si vytáhl cigaretu z
pusy a odklepl popel do
popelníku. "Hodně vysoký požadavky na splnění. Hodně
štěstí. Ženský dokážou
být občas mrchy, jen protože se jim prostě chce. Nikdo
nedokáže udělat ženskou
šťastnou, když je to mrcha."
Tahle konverzace byla zbytečná. Nikdy ve svém životě
neměl Blaire. Neměl tušení
jaká je. Byl jsem tu z určitého důvodu, chtěl jsem vyřešit
problém a jít domů. "Kde je
Nan?"
Dean si povzdychl a obrátil oči v sloup. "Právě teď ne
tady, díky bohu. Kurva. Je to
šílená děvka."
"Kde je Kiro?" zeptal jsem se, rozhodnutý jeho prohlášení
o Nan ignorovat.
"Jsem kurva přímo tu! Tady je ten chlap! Podívej se na
sebe, vyrost jsi a je z tebe
muž. Jak se to stalo jen během několika zatracených
měsíců?" Kirův hlas byl
nezaměnitelný.
Vešel do místnosti s nějakou holkou co vypadala stejně
stará jako já, omotanou
kolem ruky. Výstřih jí div nevypadl z těsného vázaného
topu, který vypadal jako
korzet. Mrkla na mě. Její řasy byly stoprocentně falešné.
Žádné řasy nejsou tak
zatraceně dlouhý.
"Přijel jsem se vypořádat s Nan," odpověděl jsem, dívajíc
se zpátky na otce, který si
znovu dlouze potáhl z cigarety a očima se potuloval po
ženě, kterou sebou přivedl
Kiro. Věděl jsem, že se čas od času dělí. Tohle nebyl
zrovna ten druh sraček, který
bych v blízkosti Blaire chtěl.
"Do prdele, dlužím ti svojí zatracenou levou kouli. Už z ní
lezu po pojebaným
stropě. Prosím, zklidni její šílenou prdel a pomoz mi najít
způsob jak s ní mluvit.
Vždycky byla takhle bláznivá?"
Věděl jsem, že má Nan problémy, ale slyšet chlapa co byl
jejich hlavní příčinou jak
o ní takhle mluví mě nasralo. Vstal jsem a otočil se, abych
se na něj podíval.
"Kdyby měla rodiče, co na ní kurva jenom neserou, možná
by byla normální jako
Harlow. Ale takový štěstí neměla. Nechal jsi jí samotnou s
mojí matkou. Tomu by
nemělo být podrobený ŽÁDNÝ dítě. Můj táta si pro mě
alespoň jezdil. Trávil se
mnou čas. Dával mi pocit, že jsem chtěný. Ty jsi pro Nan
tohle nikdy neudělal. Je
ve sračkách kvůli tobě." Neměl jsem v úmyslu na něj vyjet
ve chvíli kdy vejde do
domu, ale otevřel si svojí zkurvenou hubu na mojí sestru.
"Je to její bratr, Kiro. Dávej si bacha na hovadiny co
říkáš," varoval ho Dean.
Taky na Nan nadával, ale jemu jsem za to jaká je vinu
nedával.
Holka se přitiskla ke Kirovi. "Říkal jsi, že tohle bude
sranda. Chci se bavit, zlato.
Moje kundičku díky tobě v limuzíně úplně zvlhla. Jsem
připravená si zašukat,"
zapředla.
Tohle taky nebylo něco co jsem chtěl, aby viděla a slyšela
Blaire. Dělali sex levný a
špinavý. Já chtěl, aby ho Blaire viděla jen tím způsobem
jaký byl mezi námi. Ne
tuhle zvrácenou sračku.
"Buď hodná holka a svlékni se, zatímco si promluvím s tím
klukem tady. Hraj milou
a možná ho taky nechám tu kluzkou kundu políbit."
"Aaaaah, dobře. Dva místo jednoho," zahihňala se, když
zatáhla za provázek na
topu, takže spadl na podlahu a odhalil její prsa přímo tady
před námi všemi. Znova,
tohle bylo normální chování, když jsem přijel za tátou na
návštěvu, ale věci teď byly
jiné.
"Kruci - - - um, má propíchnutý bradavky," řekl táta než
vyprázdnil skleničku whisky
a vstal.
"Vracím se do pokoje zkontrolovat Blaire. Promluvím si s
váma až tahle odejde,"
řekl jsem znechuceně než jsem zamířil ke dveřím.
"Co ho kouslo do prdele? Normálně miluje užívat si se
žhavejma kurvičkama, který
sem vodíme," zeptal se Kiro, když jsem odcházel z
místnosti.
Neztrácel jsem čas, abych se vrátil k Blaire. Pořád byla
stočená na posteli. Zul jsem
si boty a šel si lehnout vedle ní. Přitáhl jsem si jí k sobě a
užíval si její blízkost.
Tohle bylo o tolik víc než měl kdy v životě můj otec. Bylo
mi ho líto za povrchnost
jeho vztahů. Věděl jsem co propásl. Dokonce i se všemi
těmi úspěchy to v životě
nějak propásl. Tolik promarněných let.
11. Kapitola
Blaire
Když na nás ze sprchy nad našimi hlavami stříkala voda
jakoby pršelo, Rush mi
kladl polibky dolů po krku. Chtěla jsem takovou sprchovou
hlavici v našem domě.
Obě Rushovo ruce mi vklouzly kolem pasu a zakryly mi
břicho. Dávalo mu zabrat
udržet ruce od mého bříška od chvíle co cítil kopání dítěte.
Bylo to jakoby
potřeboval pravidelně uplatňovat svůj nárok. Kdyby nebyl
tak zatraceně sladkej,
když přišlo na mojí ochranu, lezlo by mi to na nervy.
Než jsem si mohla kompletně užít Rushovo tělo zakrývající
mě zezadu a jeho ruce
všude na mě, oba nás zastavil vysoký, pronikavý výkřik, o
kterém jsem věděla, že
patří Nan. Rushovo tělo za mnou ztuhlo.
"Nan?" zeptala jsem se i když jsem odpověď znala.
"Jo. Myslím že už zjistila, že jsem tady," odpověděl a vtiskl
mi jeden poslední
polibek na krk. "Ty se vysprchuj. Já se o to potřebuju jít
postarat. Ona a můj otec
spolu moc dobře nevycházejí."
Přikývla jsem a dál stála pod teplou vodou, zatímco on
vyšel ze sprchy a vzal si
jeden z velkých, nadýchaných ručníků, složených na
mramorovém stolku. Chtěla
jsem jít s ním, ale nežádal o to. Neudělal by to. Tolik se
bál toho, že mě někdo
rozruší.
V odpověď na Nanin jekot začal křičet mužský hluboký
hlas. To byl kdo? Znala jsem
Deana jen krátce, ale nemyslela jsem si, že toho muže
někdy něco emocionálně
tak zasáhlo, aby kvůli tomu zvýšil hlas. Vypnula jsem vodu
a popadla ručník, pak
jsem šla za Rushem do ložnice.
"Kdo další tam je?" zeptala jsem se, když si natahoval přes
nahý zadek džínsy a
vzal si tričko.
"Hádám, že to bude Kiro. Zjevně mají chvilku upevňování
vztahů otce a dcery,"
odpověděl frustrovaným tónem.
Kiro. Rockového boha jsem viděla jen na fotkách. Ale teď
byl tady. V tomhle domě
…
"Jen zůstaň tu. Tohle je proč jsme přijeli. Takže bych se s
ní měl jít vypořádat. Dělá
jim tu peklo a Kiro jí nemůže přijít na kloub. Čím dřív jí
uklidním a dostanu pod
kontrolu, tím dřív budeme zpátky v Rosemary."
Přikývla jsem a držela si ručník pevně kolem těla. Rush se
vydal ke dveřím, pak se
zastavil a otočil se. Na rtech mu pohrával pokřivený úsměv
a kráčel zpátky ke mně.
Rukama mi vklouzl do mokrých vlasů, vzal mi obličej do
dlaní a díval se na mě.
"Chci tu prostě zůstat s tebou," zašeptal než sklonil pusu k
mojí.
Popadla jsem ho za obě ruce a držela se ho, když mě ústy
jemně hladil po mých a
pak mi lehce olízl spodní ret. Otevřela jsem pusu, aby
mohl ochutnat víc, když se
ze zdola ozval další pronikavý křik. Rush se odtáhl a
povzdychl si. "Zatracená
bláznivá rodina," zamumlal.
"Jdi to vyřídit. Já jsem tu v pohodě."
Překvapilo mě zaklepání na dveře a přitáhla jsem si ručník
pevněji kolem sebe.
Rush se postavil přede mě a blokoval tak výhled na mě ať
už byl za dveřmi
kdokoliv.
"Co?" zavolal.
Vykoukla jsem mu zpoza zad, když se dveře pomaličku
otevřely. Psychicky jsem se
připravovala až do pokoje vtrhne Nan. Místo toho ve
dveřích stála dívka mého
věku. Nevypadala jako někdo koho bych si představovala,
že žije v tomhle domě.
Dlouhé hnědé vlasy jí v jemných vlnách sahaly až k pasu a
byly rozdělené
pěšinkou. Neměla žádnou ofinu. Všechny vlasy byly stejné
délky. Tmavé řasy jí
rámovaly smyslně vypadající hnědé oči, ale neměla na
sobě žádný makeup. Rovné
šortky jí sahaly přesně ke kolenům a měla na sobě světle
růžovou halenku v předu
na knoflíčky. Bylo to jednoduché a elegantní.
"Ahoj, Harlow," řekl Rush a překvapil mě ještě víc. "Už
jsem na cestě dolů. Slyšel
jsem jí."
Jedno z dívčiných perfektně tvarovaných obočí se
nadzvedlo. "Doufala jsem, že se
tu budu moct schovat s vámi. Opravdu se tím jdeš tam
dolů zabývat?" Její jižanský
přízvuk mě zaskočil. Kdo byla a proč měla jižanský
přízvuk? Byli jsme v Beverly
Hills.
"Kvůli tomu jsem tady. Abych situaci pomohl," odpověděl
Rush.
Dívka přikývla a pak přesunula oči z Rushe ke mně.
"Ty musíš být Blaire."
"Ano," řekla jsem, dívajíc se nahoru na Rushe.
Rush si mě přitáhl blíž za sebe. "Blaire, tohle je Harlow. Je
to Kirovo druhá dcera.
Harlow, tohle je moje snoubenka Blaire."
"Vím o Blaire všechno. Dean mě zasvětil. Nebude ti vadit,
když zůstanu tady
nahoře s tebou, Blaire? Nan není zrovna můj fanda a já si
od vzteklých lidí raději
držím odstup."
"Musí se obléknout a nejsem si jistý, že -"
"Ano, to se mi líbí. Jen si něco vytáhnu z kufru a hodím to
na sebe. Bude to
minutka," odpověděla jsem, přerušujíc Rushe. Normálně
jsem uměla dobře
posoudit charakter a Harlow se mi líbila. Zdála se skoro
stydlivá. Mluvila tiše a z očí
jí nekoukaly žádné špatné úmysly. Taky když se dívala na
Rushe, tak ho
neokukovala. To u mě bylo obrovské plus.
"Jsi si jistá? Chtěl jsem ti nahoru nechat poslat nějaké jídlo
a -""
"Jídlo zní báječně. Pošli i něco pro Harlow, prosím," řekla
jsem než mohl
pokračovat.
Harlowin smích mě překvapil a podívala jsem se na ní.
"Omlouvám se. To jen, že je
to úplně jiný Rush. Je vtipné ho takhle sledovat."
Jo. Líbila se mi. "Obléknu se a ty jdi vyřešit Nan, než tě
přijde hledat. Ještě se s ní
nechci vidět."
Zdálo se, že to Rushe vytrhlo z jeho odhodlání držet mě
přivázanou k posteli jako
invalidu. Nechtěl Nan v mojí blízkosti, zatímco byla v jedné
z jejích nálad. Přikývl a
zamířil ke dveřím.
Jakmile byl venku, pokynula jsem Harlow ať jde dovnitř.
"Jen na sebe něco hodím.
Udělej si pohodlí."
"Děkuju. Nikdy předním jsem v Rushovo pokoji nebyla.
Normálně zůstávám u sebe
a čtu si. Ale když mi o tobě Dean řekl, byla jsem zvědavá,"
přiznala se stydlivým
úsměvem.
"Taky jsem na tebe zvědavá. Nevěděla jsem, že má Kiro
další dceru. Ta kterou
znám není moc milá. Ty vůbec nejsi jako Nan."
Harlow vypadala na moment smutně. "Byla jsem
vychovaná mnohem odlišněji než
Nan. Babička by mi vyprášila kožich, kdybych se chovala
jako Nan. Nesměla jsem
být náročná, nebo umanutá, když jsem vyrůstala. Babička
se ujistila, že budu dobře
vychovaná. Myslím si, že proto si pro mě táta rád jezdil.
Když jsem tu, nemotám se
pod nohy. Zůstávám ve svém pokoji a většinu času si čtu.
Když na mě měl čas,
dojel si pro mě a vzal mě do kina, nebo do zábavního
parku. Ale krom toho byl můj
život s babičkou v Jižní Karolíně."
Tak odtud ten přízvuk. "Já vyrostla v Alabamě. Uvažovala
jsem nad tvým
přízvukem," přiznala jsem.
Usmála se. "To většina lidí. Nikdo nečeká, že Kirovo dcera
bude venkovská holka."
Přikývla jsem, protože měla pravdu. Nečekali by to. Se
jménem jako Harlow a
slavným otcem by jste si jí představovali rozmazlenou a
elitářskou. Nic z toho
nebyla. Vytáhla jsem si z kufru letní šaty. Teď když bylo
moje břicho příliš velké na
džínsy, nosila jsem šaty mnohem častěji.
"Hned budu zpátky," řekla jsem jí a spěchala se do
koupelny převléknout.
12. Kapitola
Rush
Kiro byl bez trička a mával kolem sebe potetovanýma
rukama, s cigaretou prsty a
lahví rumu v druhé ruce. "Co máš kurva pořád za
problém? Kruci, máš problém s
matkou, tak jdi píčovat na zajebanou Georgiannu. Proč
jsem jediný kdo musí řešit
tyhle šílený sračky?" zakřičel Kiro na Nan, když jsem vešel
do pokoje. Na
kulečníkovém stole se válely černé krajkové kalhotky, ale
žena, se kterou jsem ho
tady před pár hodinami nechal nebyla nikde k vidění. Malý
zázrak.
"Rushi! Slyšíš ho? Nezáleží mu na mě. Je mu jedno, že mě
většinu života ignoroval
a víš, že má dceru? Nějakou upjatou děvku, která se na
mě ani nepodívá," ječela
pořád Nan.
Přešel jsem k ní a vzal jí za obě ruce. "Několikrát se
zhluboka nadechni, Nan.
Musíš se uklidnit, abychom si mohli promluvit. Tvůj křik nic
nespraví."
Zírala na mě, ale udělala co jsem jí řekl. Počkal jsem až se
dvakrát zhluboka
nedechne, pak jsem jí stiskl ruce. "Dobře. Teď se jdi
posadit támhle na gauč a
nemluv. Nech mluvit mě. Dobře?"
Zamračila se, ale přikývla hlavou a šla se posadit na bílou
koženou pohovku, která
obíhala kolem dvou ze čtyř stěn místnosti. Jakmile se
usadila otočil jsem se zpátky
ke Kirovi. Dával si další dlouhý doušek rumu. Ten muž
potřeboval přestat pít a něco
sníst. Mohli jste mu vidět žebra. Jeho fetiš na kůži sahal
dál než jen k nábytku. Také
jí nosil. Na potetovaných bocích mu visely kožené kalhoty.
"Nemůžu uvěřit, žes jí přiměl na celou zatracenou minutu
zmlknout," zamumlal Kiro
a dal si cigaretu zpátky ke rtům.
Podíval jsem se na Nan a zavrtěl hlavou. Byli si až příliš
podobní. Oba měli rádi
poslední slovo.
"Ona je rozrušená. Prosím, jen si hlídej slova a pokus se si
pamatovat, že je to
tvoje dcera. Ta, kterou jsi nechal žít s nejhorší matkou
jakou dítě může mít. Teď,"
podíval jsem se na Nan. "Nemůžeš nenávidět Harlow
protože on si vybral, že se o
ní bude starat. Ze stejného důvodu jsi nenáviděla Blaire.
Ona ti nikdy nic neudělala,
ale tys jí stejně nesnášela. Za to jak věci skončily jsou tu
na vině jen dva lidé. Kiro a
máma. Musíš svojí nenávistnou zlobu zaměřovat na ně. Ne
na nikoho jiného kolem
nich."
"Kvůli ní mě nenávidíš. Nikdy jsi mi nenadával
nenávistnými slovy. Nenávidím jí,
protože mi tě vzala. Můžu jí dávat vinu. Sebrala mi
jediného člena rodiny co jsem
měla, který mě miloval. Vše co teď děláš je, že mě
opravuješ a mluvíš semnou
svrchu. Dokonce jsi mi ani nezavolal co jsem odešla z
nemocnice," vyštěkla a
prudce vstala. "Už se vás nebudu snažit přimět, abyste mě
milovali. Neměla bych
se snažit tak tvrdě. Doufám, že jste všichni šťastní!"
Vyběhla z pokoje a její
podpatky klapaly po chodbě a nahoru po schodech. Nebyl
jsem si jistý jestli
skutečně odchází, nebo spustí na každého kdo se jí pokusí
následovat. Já jí
následoval příliš dlouho. Pomohl jsem z ní udělat to co je.
"Kurva. Budu tě tu potřebovat pořád. Bez problému se jí
dokážeš zbavit. Sakra, to
bylo snadný," řekl Kiro, když klesl na gauč, natáhl si nohy
nahoru a překřížil si je v
kotnících. V ruce pořád držel rum a z pusy mu visela
cigareta. "Posaď se a řekni mi
o tý holce co jsem ještě neviděl. Vyběhl si odtud pěkně
rychle, když Princezna
upustila svoje tričko."
Jméno té holky nebylo Princezna. Tak říkal všem ženám,
které píchal. Když jsem
byl mladší tak mi řekl, že pokud jim všem říkáš stejným
jménem, tak když pak
vykládáš svůj náklad, nepřistihnout tě při sténání špatného
jména. Tenkrát jsem si
myslel, že je génius. Možná byl v kategorii umělec, ale k
ženám se choval jako
idiot. Byl zázrak, že měl pořád ještě péro. Strčil ho už na
tolik míst, až jsem se bál,
že mu upadne.
"Princezna měla taky fajn číču. Měl jsi jí vidět. Celou
růžovou a depilovanou.
Myslím, že si tu věc pro mě i naolejovala."
"O tomhle slyšet nechci. Proto tu nejsem," přerušil jsem
ho než mohl zajít dál.
Kiro se zasmál a napil se z láhve. "Sála jako zatracenej
vysavač," řekl.
"Tati, prosím. Nepotřebuju mentální obraz toho co je s tím
spojený."
Při zvuku Harlowina hlasu jsem otočil hlavu a podíval se
na Blaire. Stála vedle
Harlow v bledě modrých a bílých pruhovaných šatech s
dlouhým rukávem. Výstřih
měly vykrojený příliš hluboko, ukazujíc její dekolt, který se
těhotenstvím zvětšoval a
lepšil. Také končily několik centimetrů nad koleny a byla
bosa.
"No, ať se propadnu, to je soustíčko k nakousnutí. Nabídl
bych ti svůj klín zlatíčko,
ale myslím, že by mě tvůj chlap okamžitě vykastroval,
kdybych se dostal příliš
blízko."
"Udělal bych víc než to," zavrčel jsem a střelil po Kirovi
varovný pohled, pak jsem
šel k Blaire.
"Neposlal jsi nám nahoru jídlo, tak jsme si šly dolů najít
něco samy. Všude bylo
ticho, takže nás napadlo, že Nan odešla," vysvětlila
Harlow.
Do prdele. Zapomněl jsem na jídlo. "Omlouvám se,
miláčku. Nan ječela a já
zapomněl. Pojď, nakrmím tě."
"Už jsem řekla nové kuchařce, paní Brandersové.
Připravuje nám kuřecí salát,"
odpověděla Harlow.
Blaire mi stiskla ruku. "Jsem v pořádku. Přestaň se tvářit
tak smutně."
Zabývat se rodinou nebylo to co jsem zrovna teď
potřeboval. Potřeboval jsem se
starat o Blaire a naše dítě. Proč jsem souhlasil, že sem
pojedu? Blaire do tohohle
životního stylu nepatřila. K nosu mi zavanul cigaretový
kouř, otočil jsem Blaire a
přesouval jí směrem ke dveřím. "Pojďme tě dotud dostat.
Kouří tu," vysvětlil jsem.
"Opravdu jí odvedeš pryč, protože kouřím?" zeptal se
pobaveným tónem Kiro.
Ani jsem mu neodpověděl. Jen jsem Blaire postrkoval dál
ke dveřím. Byl jsem v
pokušení jí říct ať nedýchá dokud jí nedostanu na čerstvý
vzduch. Musím tenhle
problém s Nan urovnat a to rychle. Blaire potřebuje
čerstvý, čistý vzduch v
Rosemary, ne tohle nikotinem zamořené místo.
"Nech ho být," pokárala Kira tiše Harlow.
"Dean si ze mě nedělal prdel. Náš kluk je pryč a místo
péra má frndu," zavolal za
námi se smíchem Kiro.
Zatnul jsem zuby a pokračoval s Blaire do kuchyně.
"Zní zajímavě. Nikdy jsi nás řádně nepředstavil," řekla
Blaire.
"Nechceš se s ním seznamovat. Není to někdo, koho bych
chtěl, aby se kolem tebe
motal."
Blaire se na mě ohlédla a zamračila se. "Proč?"
"Protože nemá žádnou morálku. Žádnou. Vůbec. Meze
jsou pro něj cizí slovo. Ženy
se mu vrhají k nohám a on je využije, zahodí a přesune se
k další. Nechci, aby se
na tebe díval."
"Opravdu si přeju, abych mu mohla potvrdit, že ve
skutečnosti penis máš. Velmi
velký a hezký penis," zašeptala Blaire.
Zašklebil jsem se. "Prosím, říkej mu jen velký. Nenazývej
ho hezký. Zraňuje to jeho
city."
Blaire se zachichotala a spěchala přede mnou.
13. Kapitola
Blaire
Nebyla jsem ji jistá, že rodinná večeře v tomhle domě byl
dobrý nápad. Rush byl
nicméně odhodlaný najít způsob jak Nan a Kirovi pomoct
spolu vycházet. Strávila
jsem den venku u bazénu. Ačkoliv byl konec listopadu bylo
venku pořád dvacet pět
stupňů. Byla jsem zvyklá na bláznivě teplé počasí v
Alabamě, ale slunce se tady
zdálo ještě teplejší. Rush ležel vedle mě a pak si dal
úžasně záležet na roztírání
opalovacího krému po mém těle.
Potom co jsem se osprchovala jsem se cítila svěže a
připravená na tuhle šílenou
rodinu, kvůli Rushovi. Líbila se mi Harlow, alespoň během
toho krátkého času co
jsem s ní strávila. Nedělala si legraci, když mluvila o tom,
že zůstává zavřená ve
svém pokoji. Málokdy vycházela ven. Skoro mi jí bylo líto.
Zdálo se to jako osamělý
život. Uvažovala jsem jaký byl její život v Jižní Karolíně.
Měla tam přátelé, po
kterých se jí stýskalo?
Do ložnice vešel Rush, ale zastavil se v momentě, když se
na mě podíval. "Ne.
Blaire, miláčku, vypadáš úžasně. Neuvěřitelně. Ale na
večeři si tyhle šaty vzít
nemůžeš. Prsa máš celý tam nahoře až se mi z toho chce
večeři zrušit a svlíknout
tě. Pak ty nohy a podpatky. Nemůžeš jít takhle dolů. Kiro
je perverzák a skončí to
tak, že ho zabiju. Prosím, vezmi si něco co ukazuje míň z
výstřihu a nohou. Sakra,
obleč si džínsy, svetr a nějaký tenisky."
Kdyby nevypadal tak rozrušeně byla bych naštvaná.
Milovala jsem tyhle šaty.
Navzdory svému břichu jsem se v nich cítila sexy. Čím
větší dítě bylo, tím méně
atraktivní jsem se cítila. Rychle mi mizel pas. "Žádné džíny
už mi nejsou a mám
tyhle šaty ráda. Cítím se v nich hezká."
Rush zasténal a přešel ke mně. "Vypadáš zasraně
nádherně. Hezká není slovo,
který by člověk použil, aby tě v těchhle šatech popsal.
Potřebuju, abys vypadala
míň orgasmus způsobujíc sexy a víc jako moje těhotná
snoubenka. Nechci u
večeře poslouchat jak o tobě Kiro říká vulgární věci. Chci
se zaměřit na hledání
nějakého míru mezi ním a Nan."
Dobře. "Fajn, když to řekneš takhle, myslím, že bych se
mohla převléknout,"
odpověděla jsem.
"Ano, prosím. Kvůli mně," žadonil Rush.
"Můžeš mě rozepnout? Už tak mi dalo dost zabrat tuhle
věc zapnout."
Rush sáhl za mě a stáhl zip dolů, pak mi šaty odhrnul z
ramen až mi spadly kolem
pasu. Neměla jsem na sobě podprsenku, protože záda
byla nízko vykrojená a
zdálo se, že moje nahá prsa upoutala jeho pozornost.
"A vezmi si podprsenku," řekl ochraptělým šepotem.
Sklonil hlavu a vtáhl jednu
bradavku do úst. Třel kov v jazyku o citlivé místo a já ho
popadla za ramena a
pevně se držela.
"Rushi, brzy musíme na večeři," připomněla jsem mu, když
mi stahoval šaty přes
boky dokud nespadly na podlahu.
"Právě teď je mi to naprosto u prdele," zamumlal a
přesunul pozornost ke druhé
bradavce. Ze předu mi vklouzl rukou do kalhotek a jedním
jemným pohybem do mě
vklouzl prstem. Podlomila se mi kolena.
"Prosím, já … prosím."
"Prosím, co?" zeptal se Rush, zvedl mě a položil mě na
toaletní stolek za mnou.
"Roztáni nohy," nařídil.
Udělala jsem co řekl. Jeho ruka mi sklouzla dolů a v
pravidelném rytmu začal
posouvat prst dovnitř a ven. Pokaždé když vyjel ven,
přejel mi vlhkostí na prstě
přes klitoris, pak do mě znovu zapumpoval. Byla jsem
velmi blízko orgasmu. Zdálo
se, že Rush ví jak je snadno vyvolat.
"Je to dobrý pocit? Někdo byl celý vlhký a připravený,"
řekl mi do ucha a já se
zachvěla, když vytáhl prst ven a tentokrát ho posunul
dozadu před můj další otvor.
Zakroužil kolem něj a to mě dost překvapivě vzrušilo, než
aby mi to vadilo. Myslela
jsem si, že by mi to mělo vadit. Zasténání, které mi
vyklouzlo neuniklo Rushově
pozornosti.
"Líbí se ti to?" zeptal se, když prstem jemně šťouchl do
otvoru. Cítila jsem to až v
klitorisu. Pevně jsem zavřela oči a jen přikývla. "Kurva,
lásko. Nebudu schopný
přežít tu zatracenou večeři, když budu myslet na to jak jsi
celá nažhavená a
roztoužená, kdy si hraju s tvým zadkem."
Teď už jsem na žádnou večeři jí nechtěla. Chtěla jsem
vyvrcholit.
Rush přesunul prst zpátky na klitoris a několikrát ho
obkroužil, pak do něj štípl
palcem a ukazováčkem, zatímco do mě prsteníčkem vnikl.
Popadla jsem ho za paže a hlasitě vykřikla, když ve mně
vybuchl orgasmus.
Ochabla jsem mu v náručí, držel mě blízko u sebe a vyndal
mi ruku z kalhotek.
Jeden po druhém si začal olizovat prsty a mě se při tom
pohledu zachvěl žaludek.
Rtů se mi dotkl úsměv, když mu z pusy vyskočil poslední
prst.
"Tohle by mi mělo vystačit než bude ta noční můra za
námi. Ale udělej mi laskavost
a nech si tyhle kalhotky. Chci se tam dolů vrátit s
vědomím, že jsem je celý
zmáčel."
Z jeho slov mě znova zabolela prsa. Pokud nepřestane
nikdy se dolu na večeři
nedostaneme.
"Oblékni si něco co mě udrží v klidu a pojďme čelit tomu
peklu co na nás čeká,"
zašeptal Rush a vytáhl mě nahoru. "Tedy pokud nechceš
zůstat tady. Přinesl bych ti
jídlo kdybys to raději vynechala."
Ani náhodou se tu nebudu nahoře schovávat, zatímco se
on půjde dolů zabývat
Nan. Jdu taky. I když jsem měla v úmyslu držet jazyk za
zuby, budu tam jako
morální podpora. "Jdu s tebou. Jen mi dej minutku. Jsem
trochu bez dechu a
zesláblá."
Rush se usmál. "Přesně tak si tě rád udržuju."
Zvedla jsem zamítnuté šaty a hodila je po něm. Pak jsem
šla do šatníku kde jsem
měla pověšené věci a našla si další šaty, které mi sahaly
těsně nad kolena a měly
vyšší výstřih. K těm jsem mohla mít svoje kozačky vysoké
až ke kolenům a bude to
vypadat dost roztomilé.
Oblékla jsem je a otočila se, abych si vzala boty.
"Bereš si kozačky? Tyhle kozačky?" zeptal se Rush, když
jsem strkala nohu do
první boty.
"Ano," odpověděla jsem.
Rush zasténal a zavrtěl hlavou. "Zatracený kozačky nutí
chlapa myslet na to, že na
sobě nemáš nic jinýho kromě nich."
"Rushi. Musíš s tím přestat. Myslíš si, že mě každý chce
vidět nahou. V případě že
sis nevšiml, mám břicho vyčnívající ven. Žádný muž mě
nechce vidět nahou …
kromě tebe."
Obě Rushovo obočí vyletěly vzhůru. "To si opravdu myslíš,
že jo?"
"Nemyslím si to, vím to."
Rush si poraženě povzdychl. "A to je jeden z důvodů proč
jsi tak zatraceně
neodolatelná. Pojď, moje sladká Blaire. Jdem si dát
večeři."
14. Kapitola
Rush
S Blaire během večeře po mém boku se nebudu schopný
soustředit na Nan. Budu
chránit Blaire. Když se Nan vzbudila z komatu a dozvěděla
se o dítěti, skoro se
zdálo, že vůči Blaire trochu roztála. Pak zjistila, že Abe
není její otec. Byl to Kiro.
Od té doby se Nan vymykala kontrole. Chápal jsem její
touhu mít rodiče, který jí
miluje. Roky jsem Aba Wynna nenáviděl kvůli faktu, že je
moje sestra tak zlomená.
Ale nebyla to Abovo vina. Moje matka měla být upřímná a
zasranej Kiro měl
zakročit stejně jako můj otec a něco udělat.
Blaire mi pevně stiskla ruku, když jsme vešli do jídelny.
Rozhlédl jsem se po pokoji
jen abych zjistil, že tu Nan ještě není. Chtěl jsem Blaire
usadit a uvolnit než se moje
sestra ukáže.
"Vyžádal sis tuhle rodinou sešlost a ukážeš se pozdě,"
protáhl Kiro, když se opřel
zády o židli a podíval se na Blaire. Začínal jsem toho
chlapa nenávidět. Z mnoha
důvodů.
"Nan tu ještě není. Nemáme zpoždění," odpověděl jsem,
odvedl jsem Blaire na
druhý konec stolu, kde jsem jí usadil vedle Deana a sám
se posadil z její druhé
strany.
"Je v nezvyklém stavu. Začal nasávat rum příliš brzo,"
vysvětlil Dean Blaire.
Omluvný pohled na otcově tváři mi připomněl, že není tak
bezcitný jako jeho
kamarád. To už jsem věděl. Neignoroval mě. Ale na
druhou stranu ani Kiro
neignoroval Harlow. Nicméně jsem uvažoval jak by to
bylo, kdyby jí její matka
neodvedla. Kiro jen dodával peníze. Vychovala jí její
babička. On se jen ukazoval s
poníky a sliby, které nikdy nedodržel.
"Jsem jen sám sebou," zavolal z druhého konce stolu Kiro.
"Držíš si tu svojí pěknou
holku daleko ode mě, co?" řekl se smíchem Kiro. "Já se
jen dívám, chlapče. Není to
tak, že bych se jí dotýkal. Nosí tvoje dítě. Od těhotných se
držím dál. Nechci, aby
na mě někdo házel vinu za cizí děti."
Blaire se vedle mě napjala a já jí položil ruku na nohu.
Tohle nebylo něco co by jí
mělo rozrušit. Byla to dobrá věc. I když bych chtěl, aby na
ní přestal koukat.
"Tati, nech Rushe a Blaire být. Tvoje dobírání jen všechny
znervózňuje," řekla
Harlow. Seděla tiše nalevo od Kira. Málokdy mluvila, takže
jsem na její tichý hlas
nebyl zvyklý. Pořád mě udivovalo, že jí dokázal stvořit
tenhle muž. Vůbec nebyla
jako Kiro. Také to byl jediný člověk, který dokázal Kira
zklidnit. Zdálo se, že ho její
hlas mírnil.
"Dobře, drahoušku. Nebudu kazit vaší večeři. Jen jsem si
dělal legraci."
"Žádnou legraci," odpověděla s mírným příkazem.
Blaire sklonila hlavu vedle mě. "Líbí se mi," zašeptala tak
tiše, že jsem jí sotva
slyšel. Usmál jsem se. V Harlow jsem se nemýlil pokud ji
měla Blaire ráda. Byla to
skutečně hodná holka. Nan jí udělá ze života peklo.
Do jídelny dolehlo hlasité klapání podpatků na mramorové
podlaze. Napjal jsem se
a připravil se na Nan. Připlula do pokoje v krátkých, ledově
modrých, nadýchaných
šatech, lodičkách a dlouhé zrzavé vlasy měla stažené
nahoru s uvolněnými
kudrnami kolem tváře. Ujistila se, že na tohle bude
vypadat dobře. To byla Nan.
Sledoval jsem jak očima povýšeně spočinula na každém u
stolu. Podrážděný lesk v
očích, když si všimla Blaire nebyl nic v porovnání s
nenávistným pohledem
věnovaným Harlow. Čekal jsem jestli řekne něco co budu
muset utnout. Harlow
držela oči sklopené a hrála si s ubrouskem v klíně. Napětí
v pokoji bylo silné a já
nesnášel, že si Nan myslela, že tohle musí dělat, aby
upoutala pozornost.
"Posaď se a přestaň tam stát a vrčet. Chceme se najíst,"
řekl uštěpačně Kiro a Nan
v očích vzplál vztek. Podívala se na druhé místo vedle Kira
a pak kolem něj prošla,
aby se posadila na druhé straně vedle Deana. Malá holka
v ní se stále bála
odmítnutí. Věděla, že můj táta jí neodmítne.
"Nevěděla jsem, žes jí přivedl," vyštěkla Nan.
Blaire byla vedle mě tak napjatá, že jsem si jí k sobě chtěl
přitáhnout dokud se
neuklidní. "Samozřejmě, že ano. Jde tam kam jdu já."
Nan obrátila oči v sloup. "Stýská se mi po starém
Rushovi."
"Mě ne," odpověděl jsem.
"Tohle je rodinná záležitost. Nemyslíš, že bys od něj
zvládla být na chvíli pryč, nebo
ho plánuješ po zbytek života dusit?"
Nanina bolest se rychle obrátila v hořkost. Ale na Blaire si
to rozhodně vylévat
nebude.
Naklonil jsem se přes stůl dopředu a upřeně se jí podíval
do očí. "Už s ní takhle
nikdy znovu nemluv. Kdyby nesouhlasila, že semnou
pojede, nebyl bych tu.
Nepodceňuj její důležitost. Ona je moje. Respektuj to."
Nan se zavrtěla a opřela se o židli. Nenáviděl jsem, že s ní
takhle musím mluvit,
když je zraněná. Ale Blaire byla první. Vždycky.
"Umírám hlady. Kde je to zatracený jídlo?" zavolal hlasitě
Kiro. Dovnitř s tácy
přispěchaly dvě dívky něco málo přes dvacet let. Normálně
tu u jídla obsluha
nebývala. Dean a Kiro si na formální jídlo moc nepotrpěli.
Ale dnes Dean zavolal
cateringovou společnost, aby se o večeři postarala. Ženy
měly v očích pohledy
oslněné hvězdami, když začaly pokládat předkrmy na stůl
a braly si objednávky na
pití.
"Podívejme na tebe," řekl Kiro, když jednu hladil nahoru
po noze.
"Tati, ne," zašeptala Harlow.
Kiro se rozesmál a mrkl na servírku. "Později."
"Bože. Nemůžu uvěřit, že s tímhle mužem moje matka
spala," řekla trochu moc na
hlas Nan.
"Nezačínej s tím, Nannette," varoval jí Dean. Bylo příliš
pozdě. Viděl jsem Kirovi v
očích rozmrzelé pobavení.
"A proč ne? Jsem zasranej rockovej bůh, holčičko.
Zasrenej. Rockovej. Bůh."
Napil se a usmál se. "Všechny ženy chtějí ochutnat. Tvoje
matka nebyla jiná."
"Tati prosím," řekla Harlow, natáhla se a lehce se dotkla
jeho paže.
"Moje máma byl příliš mladá, aby věděla co dělá," odsekla
Nan.
"Tak mladá zase nebyla. Jen se setsakramentsky snažila
vyspat se s náma všema.
Myslím, že by se oficiálně mohla vyhlásit rekordmankou v
'Ošukala všechny ze
Slacker Demon' a to není snadný výkon. Dean je většinou
vybíravý."
Nan zbledla a já věděl, že musím zakročit než se tohle
vymkne z ruky. "Díky Kirovi,
že se ujistil, že se dozvíme o sexuálních zvycích naší
matky, když byla mladší. Teď,
můžeme změnit téma a pokusit se všichni vycházet?"
Kiro přikývl. "Samozřejmě. Pojďme sníst něco z těchhle
sraček."
Kolem stolu začaly rychle obcházet servírky s tácy a ptaly
se nás co chceme. Blaire
odmítla většinu předkrmu. Vzala si jen plátek chleba.
"Proč nesníš víc než tohle?" zeptal jsem se starostlivě.
Naklonila se ke mně, aby jí nikdo neslyšel. "Protože
nemůžu jíst syrové maso, nebo
sýr z nepasterizovaného mléka, když jsem těhotná."
Do prdele. Něco dalšího co jsem nevěděl. Odstrčil jsem
svojí židli od stolu a zamířil
do kuchyně. Budou jí muset udělat něco co bude moct jíst.
15. Kapitola
Blaire
Nemusela jsem se Rushe ptát co dělá. Věděla jsem to.
Vrátí se s jídlem co budu
moct jíst. Pokud bych nebyla tak hladová pokusila bych se
ho zastavit, ale opravdu
jsem chtěla sníst víc než jen chleba.
"Udělala sis z mého bratra svojí děvku. To je ubohý,"
zasyčela Nan přes stůl.
"Zatáhni drápy, Nan. Blaire je těhotná a potřebuje jíst.
Rush se stará o to co je
jeho," odpověděl Dean a pak si ze skořápky nechal do
otevřené pusy sklouznout
sirovou ústřici.
"Nevíš co je to antikoncepce? Nebo to byl celou dobu tvůj
plán? Uvázat si ho
dítětem?"
Bylo velmi pravděpodobné, že se s tímhle Naniným
postojem budu vyrovnávat po
zbytek života. Naštvat se a vycouvat nebude moje životní
volba. Připouštím,
neměla jsem v úmyslu znovu jí do obličeje strčit pistoli, ale
nenechám jí se mnou
takhle mluvit jen protože je Rushovo sestra.
"Uvědomuju si, že jsi zraněná a naštvaná. Ale já jsem ti
nic neudělala. Takže
prosím přestaň."
Dean se vedle mě zasmál. Nan se jen víc rozzářily oči.
Skvělé. Neudělala jsem nic
jiného než jí ještě víc naštvala.
"Teď mě poslouchej, ty malá děvko. Nezáleží na tom co si
myslíš, že máš, nemáš.
Já jsem jeho sestra. Jsem jeho krev. Když na to přijde
vybere si mě. Takže se
neopovažuj mi vyhrožovat."
Přesto jak moc jsem chtěla jít nahoru do Rushovo pokoje
a před tímhle vším se
schovat, věděla jsem, že by to věci s ní jen zhoršilo.
Musela jsem jí ukázat, že
necouvnu.
"Tohle není soutěž. Jsi jeho sestra. Já jsem matka jeho
dítěte. Nemusí milovat jen
jednu z nás, Nan. Je nesmyslné a dětinské si tohle myslet.
Rush je tady protože tě
má rád a chce ti pomoc. Nevracej mu to fackou do
obličeje tím, že mi budeš takhle
vyhrožovat."
Nan otevřela pusu a zase jí zaklapla. Čelist měla od všeho
toho zatínání zubu
celou ztuhlou.
"To je holka, Blaire," vykřikl Kiro a z bolesti, která Nan
probleskla v očích mi jí bylo
líto. Věděla jsem jaké to je mít otce, který o vás nestojí.
Ale také jsem věděla jaké
to je mít otce, který vás zbožňuje. Ona ne.
"Nevím proč se vůbec snažím. Nikdo mě tady neakceptuje.
Rush byl všechno co
jsem měla a teď si našel tebe a ty mě nenávidíš," zaječela,
když vstala a hodila
ubrousek na stůl.
"Tys mi sebrala Rushe," ukázala na mě prstem a pak
přesunula pozornost k
Harlow. "A ty, ty máš lásku mého otce. Já nemám nic."
Otočila se a vyběhla z pokoje.
Rush vešel dovnitř zrovna když její podpatky hlasitě
klapaly na podlaze a podíval
se na Kira. Vztek v jeho obličeji byl evidentní. "Co jsi
udělal? Byl jsem pryč jen pět
minut."
Kiro pokrčil rameny a ukázal na mě. "Na mě se nedívej.
Byla to tvoje žena, kdo jí
poslal na úprk."
Rushův vztek se změnil ve zmatek, když přesunul pohled
ke mně. "Blaire? Co se
stalo?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Vyčítala mi věci a já jí prostě
musela říct pravdu."
Rush si povzdychl a vydal se za svojí sestrou.
Seděla jsem tam a uvažovala jestli bych neměla taky
odejít. Nebo jestli mám zůstat
tady. Můj chleba ležel zapomenutý na talíři a žaludek jsem
teď měla stažený v uzlu.
"Tahle rodinná večeře se pomalu zmenšuje. Ještě někdo
chce utéct, než budeme
mít salát?" Zeptal se žoviálně Kiro. Jak mohl vtipkovat
potom co se právě stalo, to
jsem fakt nechápala.
Dean se natáhl a stiskl mi ruku. "On se vrátí. Někdy Nan
prostě Rushe potřebuje.
On to ví."
Bohužel jsem to věděla taky.
Rush se do konce večeře nevrátil. Kiro teď servírce pod
šaty kompletně osahával
zadek. Harlow to ignorovala a tiše dopila svoje víno. Dean
soustředil pozornost na
druhou servírku. Byla jsem si víc než jistá, že pro oba
muže byly součástí menu.
Ta na kterou se díval Dean se pořád chichotala a hledala
si důvody proč kolem něj
procházet. Naštěstí se ještě nepustil do žádných částí těla.
Byla jsem víc než
připravená vstát a odejít.
"Myslím, že je možná na čase, aby jste šly s Blaire nahoru
do postelí," řekl Kiro
Harlow aniž by se na ní podíval. Soustředil se na servírčina
prsa a ruku měl pořád
pod její sukní.
"Naprosto souhlasím," odpověděla Harlow, vstala a s
omluvným úsměvem se na
mě podívala.
Vstala jsem a chystala se Kirovi a Deanovi poděkovat za
večeři, když jsem si
všimla, že teď už má Dean ruku mezi servírčinýma
nohama. Rozhodla jsem se
spěchat za Harlow.
"Je mi líto, že jsi to musela vidět. Táta teď víc pije, když tu
Nan dělá bordel. Když
pije, on … ehm … vyžaduje hodně žen."
Jinými slovy, častěji souloží. Přikývla jsem. Nicméně, co
byl Deanův problém?
Hádám, že byl prostě jen nadržená rocková legenda co je
zvyklá dostat co se mu
zachce.
"Myslela jsem, že bude Rush touhle dobou už zpátky,"
odpověděla jsem, chtěla
jsem změnit téma.
Harlow přikývla. "Jo, já taky. Uvědomuju si, že Nan umí
být pěkný kvítko."
Kvítko bylo pro Nan slabé slovo. Já myslela na něco víc v
duchu "děvka". "Nenávidí
mě. Hádám, že to potřebuju akceptovat a naučit se s tím
žít. Jen se mi nelíbí
pozice, do které to staví Rushe."
Z jídelny se ozvalo hlasité vypísknutí a pak zasténání.
Harlow napodobila dávení.
"Fuj, jdeme. Můžeme jet výtahem místo jít do schodů. To
přehluší zvuky."
"Oni to zrovna…dělají v jídelně?" zeptala jsem se, udivená
nedostatkem soukromí
a faktem, že je mohou v kuchyni slyšet ostatní
zaměstnance cateringu.
"Budou to dělat všude. Věř mi. Nechceš vědět co jsem tu
za ty roky viděla. Myslím
si, že to je důvod proč jsem pořád panna. No, to a fakt, že
jsem kolem kluků příliš
stydlivá."
Byl zázrak, že s takovým druhem chování jejího otce byla
Harlow stále nevinná. "Já
byla panna dokud jsem nepotkala Rushe. Někdy je
nejlepší počkat dokud nepřijde
ten pravý."
Harlow se usmála a přikývla. "Jo. Ale pak je tu ta šance,
že se to nikdy nestane.
Nejsem moc společenská. Můj život tady je hodně
uzavřený. Vždycky jsem sex
nenáviděla, díky tomu jak jsem ho viděla dělat svého otce.
Ale poslední dobou
začínám uvažovat, jestli ho jen nepotřebuju vidět v jiném
světle. Ty a Rush se spolu
zdáte šťastní."
Bylo mi z ní smutno. Zdálo se, že vyrostla s velmi
ochranitelskou babičkou a pak
viděla jen druhou stranu spektra z Kirova života. Musela
být velmi zmatená.
"Chodila jsi s někým v Jižní Karolíně?" zeptala jsem se.
Pokrčila rameny. "Moc ne. Moje babička nebyla moc
fanoušek randění. Říkala, že
to jen vede k sexu. Že musím počkat než se vdám, abych
mohla mít sex. Říkalo se
to tak v bibli. Ale když nerandím, jak se mám vdát?"
Harlow se tiše zasmála. "Ale
na tom nezáleží. Nikdy nemůžu najít slova, když jsem v
blízkosti kluka co se mi líbí.
Jsem trapně plachá a divná. Myslím, že se s věkem
zlepšuju."
Harlow byla klasicky krásná. Byla elegantní a dokonalá.
Těžko uvěřitelné, že moc
nerandila.
"Půjdu do svého pokoje. Jsem u konce knížky. Nedávno
jsem na Kindle našla indie
autory a jsem trochu závislá."
"Indie?" zeptala jsem se.
Harlow přikývla. "Vlastní publikace ebooků. Našla jsem
tam pár skvostů."
Možná si budu muset pořídit Kindle. "Užij si to,"
odpověděla jsem a zamířila do
Rushovo pokoje."
16. Kapitola
Rush
Nan nemohla přestat vzlykat. Přesto jak moc byla zlá mi to
lámalo srdce.
Pořád byla moje malá sestřička a špatně se s ní zacházelo.
Od obou rodičů. Celý
život jsem se snažil být tou osobou, se kterou může
počítat, ale nebyl jsem dost.
Potřebovala cítit lásku a přijetí od těch dvou chabých
náhražek rodičů.
"Ona mě nenávidí," popotáhla a škytla Nan. "Přímo tam
před Kirem ze mě udělala
blázna. Ani jí nezáleží na tom, že se pokouším najít cestu,
abych ho přiměla mě
chtít."
Byl jsem si jistý, že Nan Blaire dotlačila k vyřčení věcí,
které řekla, ale nepoukázal
jsem na to. Trčel jsem tu už hodinu a uklidňoval Nan dost
na to, aby semnou
mluvila. Právě teď někoho potřebovala a bylo mi dost
jasný, že jsem jediný člověk
na planetě, koho její problémy zajímají.
"Já vím, že jí miluješ, ale ona je zlá. Je chladná a zlá.
Pamatuješ si když na mě
vytáhla zbraň," Nan popotáhla a utřela si tváře zmáčené
slzami.
"To bylo trochu jiné. Máma a Abe jí zrovna vytrhli svět z
pod nohou. Byla rozrušená
a ty ses jí vysmívala."
Nan se tvrdě zasmála. "Vždycky se jí budeš zastávat.
Dokonce i když si přímo tam
přede všemi dělá legraci ze mě a mojí potřeby mít rodiče,
který mě chce. Před
Harlow. Deanem. Kirem. Moje pocity jí nezajímají."
Blaire byla těhotná a její emoce se těžko ovládaly.
Nicméně jsem si s ní potřeboval
promluvit o tom ať je kolem Nan prostě tiše. Čím dřív
přiměju být Nan a Kira za
dobře, tím dřív odjedeme. Nerad jsem žongloval mezi
Blaire a mojí sestrou. Bylo to
na mě příliš.
"Neměla říkat co řekla. Ačkoliv ani ty jsi jí neměla nic
říkat."
"Jen jsem jí připomínala, že mě máš rád taky. Tak
nenávistně na mě civěla."
Blaire měla mnoho důvodů Nan nenávidět. Věděl jsem to.
Jen jsem si přál aby se
naučila nechat to všechno plavat. Když trvala na tom,
abychom sem jeli, myslel
jsem si, že je to její způsob odpuštění Nan. Vypadalo to,
že jsem se mýlil.
"S Blaire to vyřídím. Tohle se znovu nestane. Ale musíš se
začít snažit najít způsob
jak se zbavit téhle hořkosti, Nan. Nemůžu ti pomoct, když
se před Kirem budeš dál
takhle chovat. Je zvyklý na chování Harlow. Ne tvoje.
Harlow je tichá a uzavřená.
To je všechno s čím se Kiro zvládne smířit a jsem si jistý,
že ona na to jako dítě
rychle přišla. Musíš si uvědomit, že Kiro tě nepřijme
takovou jaká jsi. Je rozmazlený
a sobecký. Je to legenda. Lidé ho obdivují a on si v tom
libuje."
"Nenávidím svůj život. Já … Občas si myslím, že by pro
všechny bylo jednodušší,
kdybych to prostě ukončila."
Cítil jsem v hrudi ostrou bolest, natáhl jsem se a přitáhl si
jí do náruče. "To nesmíš
udělat, protože tě miluju. Chci tě na blízku. Potřebuješ
šanci najít štěstí, Nan. Tohle
sama sobě nedělej. A nikdy, a tím myslím NIKDY už něco
takového neříkej."
Na prsou mi přikývla a začala tiše plakat. Uvažoval jsem
jestli se moje zraněná
sestra vůbec někdy vyléčí.
Bylo to o několik hodin později kdy jsem se konečně dostal
do domu. Nan byla ve
svém hotelu. Odmítala zůstat v domě s Kirem a Harlow.
Dvakrát jsem Blaire psal a
nedostal od ní odpověď. Dělal jsem si starosti. Pořád jsem
si říkal, že spí.
Spěchal jsem nahoru do našeho pokoje, otevřel dveře a
našel jí spát stočenou na
posteli. Pořád na sobě měla šaty a vypadalo to, že jí je
zima. Šel jsem k ní a začal
jí opatrně svlékat. Nechtěl jsem jí vzbudit, ale taky jsem
nechtěl, aby jí bylo
nepohodlně.
Jakmile jsem jí svlékl, odtáhl jsem přikrývky a uložil jí.
Nemohl jsem uvěřit, že řekla
Nan něco zraňujícího. Ale na druhou stranu, Nan byla
přesvědčená, že na ní Blaire
zaútočila. Byly to nejspíš těhotenské hormony. Sklonil
jsem se a políbil Blaire na
hlavu, pak jsem zamířil do sprchy. Nebyli jsme tu ani
jeden den a už jsem byl
vystresovaný a připravený odjet.
Hned po tom co jsem položil hlavu na polštář začalo
bušení na dveře. Nebo jsem
alespoň měl takový pocit. Blaire se mi zavrtěla v náručí a
já si všiml, že dovnitř
okny proudí slunce. Možná jsem se přece jen trochu
prospal.
"Kdo je to?" zeptala se Blaire ospalým šepotem.
Nebyl jsem si jistá, ale nechtěl jsem, aby se Blaire takhle
budila. Věděl jsem, že na
mě včera dlouho čekala. "Nejsem si jistý. Zůstaň tu,"
odpověděl jsem a políbil jí do
vlasů než jsem vylezl z postele a natáhl si odložené džíny.
Prudce jsem otevřel dveře, našel svého otce co vypadal,
že má kocovinu a je
pěkně naštvaný. "Máš tu k vyřešení nějaký sračky. Ať si
včera večer řekl Nan kurva
cokoliv, nepomohlo to. Stěhuje se sem," zavrčel Dean.
To byl krok správným směrem. Potřebovala šanci si na
Kira zvyknout. Tohle bude
pro oba dobré. "Pak můj rozhovor pomohl. Je na čase, aby
jí Kiro přijal a dohnal
ztracený čas."
Dean se tvrdě zasmál. "To se nestane, Rushi. Zapaluješ jí
koudel pod zadkem jestli
je tohle to co jí říkáš. Kiro je Kiro. Není to zasranej tatínek
a to je přesně to co ona
chce."
Možná. Ale musím jí to přinejmenším pomoct zkusit.
"Jen jdi dolů a pomoz, než propukne peklo," řekl Dean než
se otočil a
odpochodoval.
Zavřel jsem dveře a otočil se k Blaire. S rozcuchanými
vlasy od spánku seděla v
posteli a deku měla přitaženou přes nahou hruď. Co jsem
opravdu chtěl bylo zalézt
si s ní zpátky do postele a zapomenout na tuhle hovadinu
s Nan.
"Omlouvám se," řekl jsem jí, když jsem šel zpátky k
posteli.
Zamračila se. "Kdy ses včera vrátil?"
"Pozdě. S Nan to bylo těžké."
Blaire ztuhle přikýval, pak ode mě spustila pohled. Šel
jsem k její straně postele a
posadil se vedle ní, pak jsem jí vklouzl prstem pod bradu a
nadzvedl jí, aby se na
mě podívala. "Hej, co se děje?"
Unaveně si povzdychla. "Mohl jsi zavolat. Čekala jsem až
zavoláš. Usnula jsem se
starostmi o tebe."
"Volal jsem," ujistil jsem jí. "Nezvadala jsi to."
Blaire sáhla pro telefon a podívala se na něj. "Volal jsi po
jedenácté. V té době jsem
usnula. Myslela jsem, že jsi mohl zavolat dřív."
Měla pravdu. Měl jsem. Zatracená Nan a Kiro. Před nikým
už Blaire znovu
nepřesunu na druhou kolej. Přísahal jsem jí, že bude první
a myslel jsem to vážně.
Přesto jsem jí minulou noc zklamal.
17. Kapitola
Blaire
Hodně jsem se snažila neznít jako dítě, ale byla jsem
naštvaná.
"Měl jsem ti zavolat dřív. Omlouvám se. Nan začala
vyhrožovat, že si ublíží a já
zpanikařil. Byl jsem v režimu velkého bratra."
S Nan byl vždycky v režimu velkého bratra. Věděla jsem,
že přijet sem bude
znamenat hodně Nan, ale bylo to těžší než jsem si
představovala. Zvláště po
způsobu jakým se ke mně včera chovala. Ani na minutu
jsem jí nevěřila, že by se
zabila.
"Manipuluje tebou. Nesnáším, když vidím jak ti tohle dělá."
Rush vstal, projel si rukou ve vlasech a přešel k oknu.
Nesouhlasil se mnou.
Poznala jsem to ze ztuhlého držení jeho ramen. Vypadal
defenzivně. "Ona je
rozrušená a zraněná. Vím, že se k tobě v minulosti chovala
jako mrcha, ale právě
teď tě potřebuju. Kvůli mně, mohla bys jí prosím neříkat
zraňující věci? Opravdu
mám v tuhle chvíli strach o její mentální stabilitu."
Zraňující věci? Nic jsem Nan neřekla. Myslel si, že se k
tomu chytám?
"To já jsem řekla, že bychom měli přijet. Chápu, že
potřebuje tvojí pomoc. Proč si
myslíš, že bych jí říkala zraňující věci?" zeptala jsem se a
vstala.
Rush nechal hlavu klesnout dozadu a pevně zavřel oči
jakoby tuhle konverzaci
opravdu nechtěl vést. Něco bylo špatně.
"Vím co jsi jí včera večer řekla u stolu. Pověděla mi o tom.
A jo, máš všechny práva
jí tohle říct, ale právě teď prostě potřebuju, abys to
nedělala. Čím dřív tohle
napravím, tím dřív zamíříme zpátky do Rosemary a
opustíme tuhle noční můru."
"Co jsem jí včera večer u stolu řekla? Vůbec ti
nerozumím," odpověděla jsem a
cítila jsem nevolnost v žaludku. Lhala mu o mě Nan? To
ona mi u stolu říkala
odporné věci. Ne já.
"Má pocit, že sis z ní dělala legraci. Jen … bude
pravděpodobně nejlepší pokud na
ní nebudeš vůbec mluvit."
Posadila jsem se zpátky na postel a nechala si v hlavě
proběhnout včerejší
konverzaci. Z čeho měla pocit, že si z ní dělám srandu?
Napadla mě.
Tiché zaklepání na dveře přerušilo co jsem se chystala říct
a Rush frustrovaně
zavrčel než šel otevřít dveře.
"Promiňte. Nechci vás rušit, ale Nan chce vědět, který
pokoj je tátův. Nemůže ho
budit. To by bylo zlé," Harlowin tichý hlas zněl vystrašeně.
"Do prdele," zamumlal Rush. Ohlédl se na mě. "Promiň.
Vrátím se za pár minut.
Jen se vrať do postele a odpočiň si. Nenechám tě nikým
dalším rušit."
Jakmile se dveře zavřely nechala jsem slzy spadnout. Když
jsem mu řekla ať se jde
vyrovnat s Nan, myslela jsem si, že to bude jednodušší. Po
její nehodě a
komentáři, že chce být součástí života našeho dítěte jsem
doufala, že bude
zvládnutelnější. Mýlila jsem se. Přijet sem byl špatný
nápad.
Stáhl se mi žaludek a ztuhla jsem. Klidně jsem seděla a
čekala až dítě kopne a
ujistí mě, že je vše v pořádku. Nic se nestalo. Položila
jsem si na břicho obě ruce a
křeč se ozvala znovu. Se zašklebením jsem se snažila
uklidnit svoje srdce, když
začalo bušit jako o závod. Něco bylo špatně. Zasáhla mě
vlna nevolnosti, lehla
jsem si a zavřela oči. Možná jsem dnes ráno vstala moc
rychle. Potřebovala jsem
začít být opatrnější. Všechno vysoké napětí v tomhle domě
na mě začínalo doléhat.
Zavřela jsem oči a zhluboka dýchala. Žádné další křeče
nepřišly a cítila jsem na
ruce slabé kopnutí. S tímhle malým ujištěním jsem znovu
usnula.
Když jsem otevřela oči, slunce se přesunulo a zářivě svítilo
do oken. Muselo být po
obědě. Natáhla jsem se pro telefon a zkontrolovala čas.
Byla jedna. Musela jsem
být unavenější než jsem si myslela.
Překulila jsem se, abych vstala a vedle postele na stolku
ležel tác s jídlem. Omotala
jsem si kolem sebe deku a šla k němu. Usmála jsem se,
když jsem zvedla malý
vzkaz psaný Rushovo písmem.
Omlouvám se za dnešní ráno. Byla jsi unavená a já
si to na tobě vylil. Nic z
toho není tvoje chyba. Jen už chci mít všechno za
sebou a vzít tě zpátky
domů. Sněz něco. Jdu se podívat jestli budu moct
promluvit s Kirem.
Miluju tě víc než život,
Rush.
Zvedla jsem stříbrný poklop, který chránil talíř a našla
jsem tam čerstvé jahody a
šlehačku, lososa a plátek toastu. Pořád mi nebylo skvěle
od žaludku, takže jsem se
rozhodla vynechat lososa, ale vzala jsem si jahodu a
namočila si jí do šlehačky.
Sladká chuť na jazyku mi hned udělala líp. Posadila jsem
se na okraj postele a
snědla jsem všechny jahody a toast, pak jsem vstala a šla
do sprchy.
18. Kapitola
Rush
Na konec listopadu bylo abnormálně teplo. Oblékl jsem si
šortky a tílko a šel si ven
užít teplého Kalifornského slunce.
Blaire pořád ještě nevyšla z pokoje. Jestli brzy nevstane
obstarám jí nový talíř jídla
a dojdu jí nakrmit sám. Byl jsem rád, že se pořádně vyspí,
ale taky potřebovala jíst.
Harlow říkala, že si nemyslí, že toho Blaire včera u večeře
moc nesnědla. Měl jsem
s ní zůstat a jít za Nan až když bych jí uložil do postele.
Pokud by moje přehnaně dramatická sestra nebyla tak
zatraceně náladová,
nepokoušel bych se jí pomoct. Prostě bych sám se sebou
nedokázal žít, kdybych jí
ignoroval a něco se jí stalo. Přesto jaká to byla osina v
zadku to byla moje sestra.
Pořád jsem viděl malou holčičku s culíky a bezzubým
úsměvem. Když jsme
vyrůstali byla moje. Nikdo jiný se o ní nestaral. Bylo pro
mě těžké na to
zapomenout.
"Kde je to tvoje děvče?" zeptal se mě Kiro, když
napochodoval na zadní terasu, kde
jsem se rozhodl schovat před Nan.
"Spí," odpověděl jsem, byl jsem rád, že Kiro kouří venku
místo uvnitř.
"Je sladká. Připomíná mi mojí Harlow," řekl předtím než si
cigaretu co držel v ruce
strčil zpátky mezi rty.
"Jo. Je celkem vzato dokonalá," souhlasil jsem.
"Musíš jí před Nan trochu víc chránit. Včera v noci pro ní
plivala jed. Tvoje holka to
zvládla dobře. Zapůsobilo to na mě. Ale musíš se o ní lépe
starat," protáhl a odklepl
popel z cigarety, pak se otočil a šel zpátky do domu.
Chystal jsem se ho zeptat o čem to mluví, když se do dveří
vřítila Nan jen v
bikinách a lodičkách.
"Co děláš, holka?" zeptal se jí otráveně Kiro.
"Jdu trochu na slunce. Proč? Chceš se přidat? Možná si
semnou popovídat?"
vyprskla nenávistně Nan. Chtěl jsem s ní zatřást a zeptat
se jí proč musí být tak
zatraceně komplikovaná.
"Ne. Chci vědět, kdy se odstěhuješ z mýho domu. Pořád
vyvoláváš drama. Harlow
ani nevychází ze svého zatraceného pokoje. Je na čase,
abys šla zase na chvíli
otravovat matku a nechala mě na pokoji." Při pohledu na
bolest v Naniných očích
jsem sebou škubl. Zatraceně, Kiro byl bezcitný.
"Proč se vůbec snažím? Nechceš mě poznat. Je ti jedno
jestli mě poznáš. Máš
Harlow a to je všechno co chceš. Já jsem pro tebe
vzduch," ječela Nan.
"Harlow není zlá děvka, Nan. Pokus se být normální člověk
a pak tě možná budu
chtít poznat. Nezůstal jsem s tvojí matkou z určitých
důvodů. Hádej z jakých,"
zavrčel a protáhl se kolem ní do domu.
Naniny oči vypadaly prázdné jak tam tak stála a civěla na
dveře. Kruci. Vstal jsem a
šel k ní. Všimla si mě a zavrtěla hlavou. "Ne. Nechci ani
tebe. Taky mě nenávidíš.
Vybral jsi si jí. Všichni si vybírají někoho jiného. Mě nikdo
nechce," brečela Nan,
otočila se a rozeběhla se do domu.
Zastavil jsem se u dveří a poslouchal její podpatky hlasitě
klapat na podlaze dokud
nezmizely. Měl bych za ní jít a promluvit si s ní, ale chtěl
jsem jí dopřát čas na
uklidnění. Potřebovala nějaký čas o samotě.
"To neznělo dobře," řekla Blaire, přerušujíc moje
myšlenky. Otočil jsem se a viděl jí
scházet schody. Dlouhé blond vlasy měla vyčesané nahoru
a oblékla si modré
plavky s bílou průsvitnou tunikou, která ji visel na
ramenou a dosahovala do půli
stehen. Vypadala odpočatě, ale to co právě slyšela jí na
tváři způsobilo zamračení.
"Jo, bylo to brutální," odpověděl jsem, uzavřel prostor
mezi námi a přitáhl jsem si jí
k sobě, pak jsem políbil ty růžové, plné rty. Nerad jsem jí
viděl tak moc se mračit.
Objala mě kolem pasu a otevřela pro mě ústa. Ochutnal
jsem mátovou chuť zubní
pasty a užíval si hedvábné teplo její teplé pusy.
Pohybovala rty proti mým a uniklo jí tiché zasténání.
Vzít jí zpátky nahoru do ložnice znělo dobře. Začala se
odtahovat a já jsem se
podíval dolů do jejích očí lemovaných ztěžklými víčky.
Spokojeně se usmívala.
"Harlow říkala, že je dnes teplo. Myslela jsem, že si užiju
trochu sluníčka. Byla jsem
uvnitř už příliš dlouho," řekla.
Potřebovala čerstvý vzduch. "Myslím, že je to dobrý
nápad. Proč jsi nelehneš na
jedno z těch lehátek a já ti namasíruju nohy."
Oči se jí rozzářily nadšením a já se málem rozesmál.
Poslední dobou milovala
masáže nohou. Věděl jsem, že je to protože s dítětem nosí
víc váhy, na kterou
nebyla zvyklá. "To zní úžasně," souhlasila a spěchala se
usadit na nejbližší lehátko.
V kapse mi zazvonil telefon a já se ho chystal ignorovat.
Blaire ke mně vzhlédla,
když jsem se nad ní postavil. "Nezvedneš to?" zeptala se.
Sáhl jsem do kapsy a uviděl na obrazovce svítit Nanino
číslo. Měl bych to
ignorovat. Tohle nemohlo být dobrý. Chtěl jsem čas s
Blaire. Chtěl jsem jí
namasírovat nohy a sledovat sexy obličeje co u toho
dělala.
"Jen to zvedni, Rushi. Když to neuděláš, budeš si dělat
starosti," řekla.
Zamumlal jsem nadávku, kliknul na odpovědět a dal si
telefon k uchu. Než jsem
stihl říct haló, přivítal mě Nanin hlasitý vzlyk.
"Nechoď za mnou. Včera v noci jsem ti řekla, že to chci
ukončit a udělám to. Tohle
je ono. Všichni mě nenávidí a skončila jsem. Sbohem,
Rushi," vykřikla do telefonu
než ukončila hovor.
"Kurva," zavrčel jsem a nacpal si telefon zpátky do kapsy.
Musel jsem za ní jít.
Chtěl jsem věřit, že má Blaire pravdu a Nan by si
neublížila, ale nemohl jsem se na
to spoléhat.
"Zase vyhrožuje, že se zabije," řekl jsem, podíval se dolů
na Blaire a na její
zklamaný výraz. Zase jsem jí zazdil. Nenáviděl jsem to.
Kéž bychom sem nikdy
nejezdili, ale pak bych si to nikdy nedokázal odpustit,
kdyby se Nan něco stalo.
"Do toho. To je dobrý. Potřebuje tě, takže se takhle
chová, aby získala tvojí
pozornost," odpověděla Blaire. Její slova dávala smysl.
Nejspíš měla pravdu.
"Nevíme, že se opravdu o nic nepokusí. Nemůžu prostě
jen věřit, že je to planá
výhružka."
"Já to vím."
"Jsem všechno co má, Blaire," odsekl jsem aniž bych to
měl v úmyslu. Nebyl jsem
na Blaire naštvaný. Štvalo mě, že byla k mojí rodině tak
chápavá a nemusela být.
Byl jsem naštvaný, že mě s mojí rodinou udržuje
pohromadě. Nenáviděl jsem, že
mě pokaždé jen tak nechá jít aniž by mě nutila cítit se
provinile. Tohle všechno jsem
nenáviděl.
"Já vím," odpověděla znova. Tentokrát jsem jí v hlase
slyšel bolest a nenáviděl
jsem se za to, že jsem jí způsobil.
"Omlouvám se, já jen -"
"Jen potřebuješ jít zkontrolovat svojí sestru. Chápu,"
dokončila za mě Blaire. Tvrdý
tón jejího hlasu mi dělal starosti, ale právě teď jsme
neměli čas to řešit. Čím dýl
tady budu stát, tím horší to bude. Ještě dneska jí to
vynahradím. Také jsem se
chystal vyhrožovat, že nechám Nan zavřít do psychiatrické
léčebny dokud ona
nepřestane vyhrožovat, že si ublíží. Pak se vrátíme do
Rosemary. Chtěl jsem
zpátky svůj život.
19. Kapitola
Blaire
Během několika dalších dnů to šlo od napjatého ke
špatnému a k horšímu. Rush
sotva kdy zůstával v domě. Když už tu byl tak jen na skok.
Nan a Kiro se vždycky
pohádali a ona utekla. Rush byl hned za ní.
Věděla jsem, že je to důvod proč jsem tady, ale tohle jsem
nečekala. Nan byla
opravdu víc nezralé dítě než jsem si uvědomovala. Kiro byl
vůl. Harlow to věděla a
vyrovnala se s tím. Neběhala kolem domu a nevztekala se,
že je nemilovaná.
Většinou zůstávala schovaná ve svém pokoji a četla si.
Jednou za čas semnou šla
ven, když bylo dost teplo.
Stýskalo se mi po Rushovi. Chyběl mi jeho úsměv. Už to
moc často nedělal.
Minulou noc jsem zmínila, že by měl možná dát Nan
trochu prostoru a ukázat jí že
za ní nepoběží. Ukázat jí, že to zvládne sama. Byl ze mě
frustrovaný. "Vyhrožuje,
že se zabije, Blaire. Nemůžu to ignorovat. Ani já nevěřím,
že to udělá, ale stejně to
nemůžu ignorovat. Někdo se musí starat. Ten někdo jsem
já. Nikdo jiný to neudělá."
Potom už jsem nic jiného neřekla. Nechtěl mě poslouchat
a já nechtěla, aby na mě
štěkal. Dopadalo to na mě. Celá tahle situace.
Začínala jsem chápat proč se Harlow schovává. Teď už to
bylo dvakrát co jsem
narazila na Kira jak píchá nějakou holku asi tak mého
věku. To nebyl zrovna
mentální obrázek co jsem chtěla. Prostě si dělal co se mu
zachtělo. Poučila jsem
se, abych se držela sakra daleko od herny. Ten
kulečníkový stůl se nepoužíval na
kulečník.
Do myšlenek se mi vkradlo zaklepání na dveře a pro
jednou jsem byla ráda.
Nechtěla jsem teď přemýšlet o odstupu mezi mnou a
Rushem. Znervózňovalo mě
to. Harlow strčila hlavu do pokoje. "Chceš se mnou jít ven
k bazénu? Táta není
doma, takže se tam nedějou žádný sexkapády," řekla s
plachým úsměvem.
Také jsme narazily na Kira nahého v bazéně, hned se
dvěma holkama. Bylo to
nepříjemné. Smál se tak hlasitě až jsem mohla přísahat, že
ho slyšeli i sousedé.
Místo toho, aby byl v rozpacích, nebo se styděl si myslel,
že je to k popukání.
"Zní to dobře. Vezmu si plavky a sejdeme se tam," řekla
jsem jí.
Harlow byla na tomhle místě jediná dobrá věc. Byla jsem
připravená vrátit se do
Rosemary a byla jsem připravená mít zpátky svého Rushe,
místo tohohle vzteklého
a podrážděného, který zaujal jeho místo. Ale bude se mi
stýskat po Harlow.
Rychle jsem se převlékla do plavek a vzala si tuniku než
jsem zamířila k bazénu.
Byl komplikovaně propracovaný. Vodopády a vodní
fontána uprostřed byly jen
třešnička. Detail a myšlenka tomu dodali vzhled něčeho
exotického z deštného
pralesa. Bylo uklidňující jen se na něj dívat.
Když jsem sešla dolů, Harlow už seděla na lehátku a četla
si ze čtečky. Posadila
jsem se vedle ní a natáhla si nohy. Dnešek byl nejteplejší
den co jsme tu do teď
měli. Bylo dvacet sedm stupňů. Šílenost s ohledem na to,
že do prosince zbývaly
dva dny.
Začala jsem se Harlow ptát jak slaví vánoce, když mě něco
zastavilo.
Křeče se vrátily. Přitáhla jsem si kolena nahoru a tiskla
jsem si břicho, opravdu
hodně jsem se snažila, abych nebrečela. Potom co se to
stalo naposledy jsem o
tom chtěla říct Rushovi, ale než jsem dostala šanci zase
odešel s Nan.
"Blaire? Jsi v pořádku?" zeptala se vedle mě Harlow.
"Nejsem si jistá," odpověděla jsem upřímně. Slzy vyklouzly
ven a já se nenáviděla
za to, že mě takhle vidí. Chtěla jsem jet domů.
Harlow se přesunula, aby si sedla na okraj mého lehátka a
prohlížela si mě.
"Máš bolesti?" zeptala se.
Jen jsem přikývla. Harlow se zamračila a rozhlédla se.
"Kde je Rush?"
"Pryč, dohlíží na Nan," odpověděla jsem zrovna když se mi
znovu sevřelo břicho a
já se zašklebila.
Harlow vstala. "Nemyslím si, že se mají těhotné ženy
kroutit a brečet bolestí.
Musíme tě nechat zkontrolovat. Odvezu tě k mému
doktorovi. Je to tátův opravdu
velký fanoušek, takže se na tebe podívá bez objednání.
Cestou zavolám do
ordinace."
Nechtěla jsem být ta co přehání. Takže nechat se odvézt
od Harlow mi usnadnilo
rozhodnutí. Přikývla jsem, nechala jsem se od ní vzít za
ruku a pomoct mi vstát.
"Napřed se musím jít převléknout," řekla jsem, dávajíc se
dolů na plavky a tuniku,
které jsem si zrovna oblékla.
"Převlékni se a já půjdu taky. Pak zajedu autem k
přednímu vchodu. Doktorovi
zavolám cestou."
"Děkuju," odpověděla jsem než jsem zamířila dovnitř a
nahoru do Rushova pokoje.
Napadlo mě mu zavolat, ale rozmyslela jsem si to. Už tak
měl jednu ženu co ho
potřebovala. Co já vím, tohle nemusí být nic víc než plyny.
Zavolám mu pokud si
bude doktor myslet, že bych měla. Není důvod mu
přidávat víc stresu.
Hlásek v hlavě mi pošeptal co jsem si sama nechtěla
přiznat. "Bojíš se, že ty a dítě
nebude na prvním místě. Nechceš, aby si musel vybírat."
Odehnala jsem tu myšlenku pryč. Vyměnila jsem si spodek
plavek za kalhotky a
pak jsem si rychle oblékla letní šaty než jsem zamířila
zpátky dolů. Budu se cítit
lépe až mi doktor řekne, že jsem v pořádku. Akorát jsem
sešla schody, když mě
zasáhla další bolest a musela jsem se chytit zábradlí,
abych se nesvalila. Z křečí
jsem zanaříkala.
"Jsi v pořádku?" ustaraný tón Deanova hlasu mě
překvapil.
Přinutila jsem se k úsměvu a přikývla. "Jo, jsem v pohodě.
Jen se jdu nechat
zkontrolovat od Harlowina gynekologa. Brzo budu zpátky.
Řekni Rushovi, že
zavolám, když bude třeba."
"Kde je Rush?" zavolal za mnou Dean, když jsem vyrazila
ke dveřím.
"S Nan," odpověděla jsem, pak jsem otevřela dveře a
nastoupila k Harlow do Audi
kabrioletu.
Harlow se nemýlila, když řekla, že se na mě doktor podívá
hned. Dorazily jsme a
sestra mě odvedla dozadu aniž by mě požádala o vyplnění
papírů, nebo jen o
podpis.
"Počkám venku," řekla mi Harlow.
Byla jsem ráda, že nechce jít dovnitř semnou. Měla jsem
Harlow ráda, ale ještě
jsme si nebyly tak blízké, aby semnou šla do ordinace.
"Jdete napřed a svléknete si spodek. Vršek si můžete
nechat na sobě. A zakryjte se
dekou na stole. Doktor tu bude za chviličku," informovala
mě paní. Přikývla jsem a
poděkovala jí. Jakmile se za ní zavřely dveře, šla jsem do
kabinky a sundala si
spodek.
Zarazil mě červený pruh na kalhotkách a zhluboka jsem se
nadechla. Hrůza
pomalu mi naplňující myšlenky mi ztížila dýchání. Stála
jsem tam, zírala na
kalhotky a uvažovala jestli je tohle normální. Jestli to může
být v pořádku. Měla
jsem zavolat Rushovi. Dopřála jsem si chvíli na motlitbu.
Nedělala jsem to často,
ale právě teď jsem potřebovala, aby někdo ochránil moje
dítě.
Po mé tiché prosbě jsem vyšla z převlékárny, přešla ke
stolu a zakryla si nahou
spodní polovinu. Rychlé zaklepání na dveře a pak pauza
než se dveře otevřely a už
jsem se cítila o maličko lépe. Dostane se mi pomoci.
Tenhle doktor bude vědět co
dělat. Doufala jsem. Dovnitř vešel mnohem mladší muž
než jsem čekala,
následovaný sestrou, která mě sem přivedla.
"Slečno Wynn, jsem doktor Sheridan. Harlow mi řekla, že
máte křeče a jste daleko
od svého lékaře na Floridě."
Přikývla jsem. "Ano, pane. Také trochu krvácím." Slova ze
mě vyletěla s
přidušeným vzlykem, který jsem nečekala.
"No tak, mohlo by to být něco tak jednoduchého jako
dehydratace. Nebojte se, to
věcem nepomůže," řekl, sedl si a uložil mi nohy do
třmenů. "Co děláte tak daleko
od domova?" zeptal se, když mě začal vyšetřovat.
"Můj snoubenec a já jsme přijeli navštívit jeho otce,"
vysvětlila jsem a nechala to
tak. Nebylo třeba říkat mu skutečný důvod proč jsme tady.
"Jak se znáte s Harlow?" zeptal se.
"Otec mého snoubence je Dean Finlay," napadlo mě, že
jestli je ten muž fanoušek
Kira, bude schopný to dost snadno rozlousknout.
Zastavil se. "Opravdu? Takže tohle dítě co tady vyšetřuji je
vnouče Deana Finlaye?"
Přikývla jsem a přála si, aby se přestal tak vyptávat a
pohnul si s vyšetřením.
Potřebovala jsem vědět, že je moje dítě v pořádku. Zdál se
u vyšetření mnohem
vážnější.
"Nechci vás vylekat, slečno Wynn, ale musíme udělat
ultrazvuk, abychom dítě
zkontrolovali. Potom chci vás a dítě pár hodin sledovat
tady v kanceláři. Tohle se
stává často. Dělám jen preventivní opatření a ujišťuji se,
že je všechno dobré. Také
chci, aby jste pro mě vypila nějaké tekutiny. Jakmile
dokončíme ultrazvuk, Melanie
vám přinese něco k pití. Vzadu máme pro tyto případy
pokoj. S pohodlnou postelí.
Melanie ztlumí světla a pustí relaxační hudbu, zatímco
budete odpočívat."
Neposílal mě do nemocnice. To bylo dobře … ne? Znovu
se mi podařilo jen
přikývnout.
"Řeknu Malanii ať to vyřídí Harlow pro případ, že by zatím
chtěla jet někam jinam
dokud jí nezavoláte. Je to tak pro vás v pořádku?" zeptal
se.
Úplně jsem na Harlow zapomněla. "Ano, samozřejmě.
Vyřiďte jí, že vzkazuji ať
odejde. Dám jí vědět kdy se vrátit. Nechci, aby tu celou
dobu seděla."
Doktor přikývl a zamířil ke dveřím. Sestra, která byla podle
mě Melanie mi pomohla
vstát. "Oblékněte se a já vás pak vezmu na ultrazvuk."
20. Kapitola
Rush
V době kdy jsem dorazil do Nanina hotelového pokoje
jsem byl pěkně nasraný.
Opustil jsem Blaire rozrušenou a všechno to byla Nanina
zasrnaná vina. Kdyby
nebyla tak zatraceně sobecká, ani bych tu nebyl. Musel
jsem jí říct, aby dospěla a
zvládla to. Já skončil. Nemohl jsem tohle dál dělat. Musí si
na to přijít sama. Byl
jsem její berlička.
Zaklepal jsem na dveře hotelového pokoje a čekal. Mluvil
jsem s vrátným a ten
říkal, že se Nan vrátila asi před patnácti minutami, takže
jsem věděl, že je tam.
Čekal jsem pár minut, zaklepal znovu a nic. Další
zatracený hry. Začal jsem na její
dveře bušit silněji. "Nannette, otevři ty dveře," zavolal
jsem.
Poslíček se zastavil, když mě uviděl bušit na Naniny dveře.
"Je tam moje sestra a
neodpovídá. Mám o ní strach," lhal jsem. "Mohl by jste
otevřít dveře?"
Muž si mnou pořád nebyl moc jistý. Podle výrazu na jeho
tváři jsem mohl říct, že
nemá daleko k tomu, aby zavolal ochranku. To by se Nan
líbilo. Sáhl jsem do zadní
kapsy a vytáhl peněženku. "Zkontrolujte řidičák. Jsem
Rush Finlay. V tomhle pokoji
je moje sestra Nannette. Nechat mě odtud vyvést je
opravdu hodně špatný nápad."
"Ano, pane," odpověděl poslíček. Poznal moje příjmení. V
LA se to stávalo o hodně
častěji než na Floridě.
Otevřel dveře a já napochodoval do pokoje, připravená na
Nan ječet, že je jako
dítě, když jsem uviděl její zmačkané tělo na pohovce.
Ležela tam v nepřirozené
pozici. Běžel jsem k ní, nahmatal jsem puls a zjistil, že je
velmi slabý. Chtěl jsem
vykřiknout úlevou. "Potřebuju záchranku, HNED," zařval
jsem na poslíčka stojícího
ve dveřích a zírajícího na Nan.
"Ano, pane," odpověděl, vytáhl telefon a začal říkat
někomu na druhé stran co se
přesně stalo.
"Cos to udělala, Nan?" zeptal jsem se, srdce mi bolestivě
bušilo v hrudi. Krk jsem
měl stažený a sotva jsem mohl zhluboka dýchat. Nevěřil
jsem jí. Myslel jsem si, že
se snaží získat pozornost. Byl jsem stejný jako všichni
ostatní v jejím životě.
Ignoroval jsem jí. Byl jsem příšerný bratr. Držel jsem si jí
na prsou, když mi v kapse
zavibroval telefon. Vytáhl jsem ho ven, uviděl jsem na
obrazovce Harlowino jméno
a hodil ho stranou. Neměl jsem náladu mluvit s Harlow.
Byla součástí toho co Nan
mučilo. V tuhle chvíli jsem jí neměl co říct.
Jemně jsem jí houpal v náručí. Tohle byla Kirovo vina. Za
tohle zaplatí. Jestli se jí
něco stane, zaplatí za to. "Miluju tě, Nan. Neopustím tě,
ale ty nesmíš opustit mě,"
šeptal jsem, zatímco jsem čekal na pomoc.
Byla to věčnost než jsem na chodbě uslyšel dunět kroky a
vrátný řekl, "Tady."
Dovnitř vběhli tři záchranáři a já jim Nan předal. Začali
kontrolovat její životní
funkce a já tam stál a bezmocně přihlížel. Z místa na
podlaze kam jsem odhodil
telefon jsem uslyšel jeho zvonění. Měl bych to vzít.
"Něco si vzala. Víte co?" zeptal se mě jeden z mužů.
"Ne, zrovna jsem se sem dostal," odpověděl jsem otupěle.
Předávkovala se. Do
prdele. Běžel jsem do koupelny a našel v umyvadle dvě
prázdné lahvičky léků na
předpis. Velmi silné prášky na bolest.
"KURVA!" zařval jsem. Zdravotník ode mě vzal lahvičky.
"Musíme jí vypumpovat žaludek. Jste rodina?" zeptal se.
"Bratr," podařilo se mi za sebe dostat.
"Dobře. Pojďme jí odsud dostat. Můžete jet v sanitce,"
odpověděl.
Jako v mlze jsem sledoval jak nakládají Nanino bezvládné
tělo na nosítka a
vynášejí jí z pokoje. Následoval jsem je. Opodál vyzváněl
můj telefon, ale nechal
jsem ho. Právě teď jsem musel zachránit sestru.
O šest hodin později jsem seděl vedle Naniny nemocniční
postele. Ještě se
nevzbudila, ale lékaři říkali, že si myslí, že se plně zotaví.
Zjevně jsem jí našel
právě v čas. Akorát omdlela z prášků, když jsem dorazil.
Neměl jsem svůj telefon a potřeboval jsem zavolat Blaire.
Už si o mě bude dělat
starosti. Předtím jsem s ní ještě nebyl připravený mluvit.
Tohle nebyla Blaiřina vina,
ale byl jsem příliš přecitlivělý, abych s někým mluvil.
Potřeboval jsem, aby mi řekli,
že Nan bude žít, než budu moct myslet na někoho, nebo
něco jiného. Teď jsem se
cítil provinile, že jsem Blaire nezavolal.
Nechat telefon v hotelovém pokoji nebylo chytré. Byl jsem
v šoku a nic v tu chvíli
nedávalo smysl. Seženu Nan pomoc a pak dostanu Blaire z
LA zpátky do
Rosemary. Potřeboval jsem zavolat matce. Tohle by měla
řešit ona. Ne já.
Kiro s tím nic nenadělá. Nan chtěla něco, co nikdy mít
nebude. Bylo na čase, aby to
nechala plavat. Otevřely se dveře a dovnitř vešla sestra.
Vzhlédl jsem k ní a
rozhodl se, že je čas vzdát pokusy být pro Nan všechno,
protože jsem v tom selhal.
"Potřebuju mluvit s doktorem. Až bude připravená, chci jí
hospitalizovat do zařízení,
které jí pomůže věci zvládnout. Potřebuje pomoc, kterou jí
já dát nemůžu," řekl
jsem poprvé v životě nahlas. Přiznával jsem, že jsem se
svojí sestřičkou selhal.
Místo abych se cítil provinile, jsem cítil jak se mi z ramen
zvedla obrovská tíha.
"Doktor Jones tu bude za chvíli. Také jí chce
hospitalizovat. Potřebuje pomoc; Jsem
ráda, že souhlasíte. To tyhle věci vždy ulehčuje."
Nic na tomhle nebude jednoduché, ale bylo to pro všechny
to nejlepší.
21. Kapitola
Blaire
Rush se pořád nevrátil. Neodpovídal mi na hovory ani na
textovky. Byla jsem u
doktora přes čtyři hodiny a on mě ani jednou
nezkontroloval. Moje dítě bylo v
pořádku, ale doktor řekl, že musím odpočívat, pít víc
tekutin a eliminovat stres.
Jestli tohle nedodržím, bude další krok postel. Zůstávat
tady a řešit Nan mi
nepomůže. Musím odejít.
Podívala jsem se na telefon, abych se ujistila, že jsem
nezmeškala hovor od chvíle
co jsem to před třemi minutami kontrolovala. Pokoušela
jsem se o Rushe nebát.
Potřebovala jsem zmírnit stres. Moje dítě to ode mě
potřebovalo.
Harlow byla v autě tak tiše. Věděla jsem, že neví co říct.
Rush se neukázal ani
nezavolal. Také se mu snažila dovolat. Její ticho bylo
přesně to co jsem
potřebovala. Nechtěla jsem o tom mluvit.
Vrátit se do Rosemary neznělo lákavě. Právě teď jsem
chtěla od Rushe odstup. V
Rosemary bych o něm ještě víc přemýšlela a stýskalo by
se mi. Z myšlenek mě
vyrušilo zaklepání na dveře a já je otevřela. Na druhé
straně stál Dean a vypadal
unaveně.
"Rush volal Kirovi a dal mu vědět, že zavolal Georgiannu,
aby sem přijela. Měli by
jsme jí brzy očekávat. Nejsem si jistý jak dlouho jí bude
trvat se sem dostat, nebo s
kým bude. Jen jsem si myslel, že bys měla vědět, že zlá
královna je na cestě sem."
Rush volal Kirovi bylo vše co jsem slyšela. Na zbytku
nezáleželo. "Kdy mu Rush
volal?" zeptala jsem se.
"Asi před hodinou nebo tak, myslím. Zrovna mi to řekl."
Rush byl v pořádku. Měl telefon. Jen se rozhodl mi
neodpovídat. Znovu jsem čelila
kruté pravdě, že Nan byla důležitější. Přikývla jsem a
zavřela dveře.
Listovala jsem seznamem kontaktů dokud jsem nenašla
tátovo číslo. Zvedl to po
druhém zazvonění.
"Blaire?" Jeho překvapený hlas mi připomněl jak zřídka
jsem mu volala. Slyšela
jsem vítr na lodi.
"Tati. Potřebuju se dostat pryč. Můžu přijet na návštěvu?"
zeptala jsem se,
odmítajíc brečet. Už jednou jsem takovýhle telefonní hovor
vedla a on mě neodmítl,
na konci jsem si myslela, že jsem našla skutečné štěstí. Už
jsem si tím ale nebyla
tak jistá.
"Samozřejmě. Co se děje?"
"Už to prostě neunesu. Potřebuju někam, kde můžu
přemýšlet."
"Přileť na letiště Key West, budu tam na tebe čekat. Jen
mi dej vědět, kdy budeš
přistávat."
"Dobře, zavolám ti info jakmile ho budu vědět. Děkuju."
"Neděkuj mi. Jsem tvůj táta. Od toho jsem tady."
Pevně jsem zavřela oči a zavěsila. Opravdu jsem se
chystala Rushe opustit. Při té
myšlence se mi lámalo srdce. Zapnula jsem si v telefonu
Delta aplikaci a našla
první let z LA mířící do Atlanty. Tam přestoupím na let do
Key West. Po
zarezervování letu jsem si rychle sbalila oblečení a zavolala
taxi.
Věděla jsem, že by bylo dospělé nechat Rushovi vzkaz, ale
byla jsem na něj zrovna
teď příliš naštvaná. Napíšu mu později. Možná potom co
se rozhodne, že bylo
důležité odpovědět na moje telefonáty.
Nikdo mě neviděl, když jsem opustila dům a nastoupila do
taxíku. Byla jsem
vděčná. Nechtěla jsem se ospravedlňovat. Neměla bych.
22. Kapitola
Rush
Georianna byla na cestě do LA. Půjde Nan přihlásit do
zařízení, které pro ní doktor
navrhl. Jakmile tam budou, naše matka se nejspíš ujistí,
že je moderní. Já už se
ubezpečil, že je lékařsky nejlepší. Georgianna bude víc
dbát na zdání než na to co
je dobré pro Nan. Něco nebylo s Nan v pořádku a ona
potřebovala pomoc. Já se
musel starat o rodinu. Nemohl jsem být dál zodpovědný za
sestru.
Hned jak se Nan vzbudila a trochu se mnou mluvila, tak
jsem jí řekl, že matka je na
cestě. Když znovu usnula, odešel jsem a vrátil se pro
telefon. Blaire mi volala
několikrát, stejně tak Harlow. Dělal jsem jí starosti a musel
jsem jí toho hodně
vynahradit. Otevřel jsem první zprávu od Blaire.
Harlow mě vzala ke svému doktorovi. Mám křeče. Udělali
mi ultrazvuk a jsem v
pokoji připojená na monitory.
Klesl mi žaludek. Dítě. Ach, bože ne. Rozeběhl jsem se k
výtahům, zatímco jsem
přejel na další SMSku.
Kde jsi?
NE! Potřeboval jsem vědět, že je v pořádku.
Jsi v pořádku?
Kurva! Byla v pořádku ona? To bylo všechno. Žádné další
zprávy od Blaire. Kliknul
jsem na první od Harlow.
Blaire má křeče a krvácí. Vzala jsem jí k doktorovi a oni si
jí tu pár hodin nechají na
pozorování, aby se ujistili, že je v pořádku. Zavolej mi,
řeknu ti kde jsme.
To bylo před osmi hodinami. KURVA! Také to byla jediná
zpráva od Harlow. Proto
se mi pokoušela dovolat. VÍC UŽ NE! VÍC UŽ KURVA NE!
Dnes večer beru Blaire
domů.
Poslední textovka od Blaire přišla před pěti hodinami. Kde
byla? Vytočil jsem její
číslo a spadnul rovnou do hlasovky. Byla v nemocnici? Ne,
ne, nemohla být v
nemocnici. Musí být v pořádku. Naše dítě musí být v
pořádku. Vytočil jsem Harlow.
"Halo."
"Tady Rush, jak je Blaire, kde je Blaire? Neměl jsem
telefon. Bože, řekni mi, že je v
pořádku. Prosím," blábolil jsem nesouvisle, když jsem
běžel z hotelu k autu.
"Je v pořádku. Myslím, že se o tebe bojí a možná je …
raněná," odpověděla
Harlow.
V krku se mi vytvořil knedlík a těžko se polykal. "Jsem na
cestě. Prosím, řekni jí, že
jsem na cestě. Nan se předávkovala práškama a já s ní byl
v nemocnici. Museli jí
vypumpovat žaludek," vysvětlil jsem.
Nechtěl jsem, aby na mě byla Blaire naštvaná, ale ještě víc
jsem nechtěl, aby byla
raněná.
"Ah, to mě mrzí," odpověděla jednoduše Harlow.
"Prosím, řekni to Blaire. Už jsem na cestě," zopakoval
jsem.
"Nepřišla dolů na večeři. Klepala jsem jí na dveře, aby si
vzala talíř, ale
neodpověděla. Nechci tam dovnitř chodit pro případ, že by
spala. Měla dlouhý den."
Nejedla. Neotevírala dveře. Vyděsil mě strach z toho, že se
jí něco stalo, že jí najdu
jako jsem našel Nan.
"Prosím, jdi otevřít dveře a zkontroluj jí. Ujisti se, že je v
pořádku," prosil jsem.
"Dobře," odpověděla pod odmlce Harlow.
Zavěsil jsem a hodil telefon na druhou sedačku, zatímco
jsem se řítil po Sunset
Drive.
Když jsem otevřel dveře do domu a našel v hale stát
Harlow s tátou, ztuhl jsem.
"Co?" zeptal jsem se a bál i se jen pohnout.
"Je pryč. Její tašky jsou pryč. Není v jiném pokoji, dívala
jsem se," odpověděla
Harlow.
Zavrtěl jsem hlavou a vešel dovnitř. "Pryč? Nemůže být
pryč! Kam by šla?"
"Nejspíš někam kde se nebude muset zabývat Naninýma
sračkama a snoubencem,
který utíká, opouští jí a nezvedá jí zatracenej telefon. To je
můj odhad. Jsi pitomej
sráč, přesně jako já, synu," řekl Dean se znechucením v
hlase, než odešel pryč.
"Musela jsem mu říct proč kolem pobíhám z pokoje do
pokoje. Přistihl mě,"
zašeptala Harlow.
"Nechala vzkaz?" zeptal jsem se, znovu jsem vytočil její
číslo jen abych se dostal
do hlasovky.
Harlow zavrtěla hlavou.
Prošel jsem kolem ní a bral schody po dvou, než jsem se
zase rozeběhl. Tenhle
den byl zasraná katastrofa. Prudce jsem otevřel dveře do
pokoje a ticho, které mě
obklopilo mi podlomilo kolena. Viděl jsem na posteli malý
otisk na místě kde dnes
ležela. Harlow měla pravdu. Byla pryč. Každá malá stopa
Blaire byla pryč.
Potřebovala mě. Naše dítě mě potřebovalo a já byl zase s
Nan. Zasloužil jsem si
být opuštěný.
Zavřel jsem za sebou dveře, pak jsem se opřel o zeď a
sklouzl na podlahu, kde
jsem brečel. Strach ze ztráty Nan byl hrozivý, ale
představa, že ztratím Blaire a
naše dítě byla neúnosná. Nezasloužil jsem se Blaire. Slíbil
jsem jí, že tu pro ní
vždycky budu a přesto mě moje rodina odtahovala pryč.
Bylo na čase, abych to
zarazil. Ale co když už bylo příliš pozdě?
Zavrtěl jsem hlavou a utřel si z tváře slzy. Najdu jí a budu
prosit. Budu se plazit.
Udělám co bude potřeba. A pak už jí nikdy neopustím.
Kvůli nikomu.
23. Kapitola
Blaire
"Tady to je. Není to moc, ale je to moje," řekl táta, když
vkročil na loď s malou
kajutou, o které jsem si byla jistá, že má jen jednu postel.
Doufala jsem, že je tam
také nějaký gauč.
Tolik se mi ulevilo, když jsem na malém letišti vystoupila z
letadla a našla tam Aba
už čekat. Bála jsem se, že jsem utratila zbytek svých úspor
za letenku, abych viděla
muže, který se neukáže. Tentokrát pro mě ale přišel.
"Dobrá zpráva je, že má dvě palandy a velkou postel. Já si
vezmu palandu a ty
budeš mít postel. Bude to tak pro tebe a dítě jednodušší.
Zajel jsem do obchodu a
nakoupil ti pár věcí, které vím, že máš ráda. Lednička je
dost malá, ale taky tu mám
chlaďák s ledem, který udržuje věci studené."
Stála jsem na opotřebené lodi a viděla doteky svého otce.
Jeho oblíbený rybářský
klobouk, ten který mu mamka dala na den otců, když jsem
byla malá holka.
Skládací krabice, kterou jsme mu s Valerií koupily jednou k
Vánocům stála v rohu s
rybářským prutem co si koupil jedno léto, když jsme byli
na rodinné dovolené v
Severní Karolíně. Neuvědomila jsem si, že tyhle věci pořád
má.
"Je to dokonalé, tati. Díky, žes mě sem nechal přijet. Jen
jsem potřebovala
vypadnout," řekla jsem a otočila se, abych se na něj
podívala.
Jeho knír a vousy potřebovali zastřihnout, ale stejně jsem
viděla jak zamračeně
svěsil koutky úst. "Co se děje, medvídku Blaire? Před
týdnem ses zdála tak
šťastná. Jak to, že se věci tak rychle pokazily?"
Ještě jsem o tom nechtěla mluvit. "Spala jsem v letadle a
nebyl to dobrý spánek. Už
je to dobře přes dvacet čtyři hodin co jsem byla v posteli.
Můžu se napřed prospat?"
zeptala jsem se.
Táta mojí únavou vypadal ještě víc rozrušený. "Neměla by
ses takhle přemáhat.
Proč jsi letěla přes noc? Nevadí, řekneš mi to později. Jen
jdi dovnitř a dolů po
schodech do zadního pokoje. Přinesu ti dolů tašku. Není
tam moc místa, ale
vejdeme se."
Nestarala jsem se o pokus vykoupat se v malé koupelně,
nebo si převléct oblečení.
Byla jsem příliš unavená, abych se starala o cokoliv. "Chci
se jen trochu vyspat,"
ujistila jsem ho.
Postel zabírala celou 'ložnici'. Dotýkala se každé zdi.
Vylezla jsem si na ní ze dveří
a odkopla boty, než jsem se stočila do klubíčka a rychle
usnula.
Když jsem se vzbudila bylo pozdní odpoledne. Jemné
pohupování lodi bylo
uklidňující. Byla jsem vděčná, že jsem netrpěla mořskou
nemocí. To by bylo zlý.
Protáhla jsem se, posadila se a natáhla se pro telefon,
abych ho zapnula. Tomuhle
jsem se vyhýbala. Rush už touhle dobou bude vědět, že
jsem pryč a bude
naštvaný. Ještě jsem na něj nebyla připravená. Pořád
jsem potřebovala čas, abych
se rozhodla co budu dělat.
Jakmile jsem zapnula telefon, nekontrolovala jsem
hlasovou schránku ani zprávy.
Prostě jsem si ho zastrčila do kapsy a vyšla schody nahoru
do malé místnůstky na
hlavní palubě. Táta nikde nebyl, ale na letišti zmiňoval, že
má práci v přístavu a
potřebuje tam dnes odpoledne zajít. Na oplátku mu
dovolovali kotvit tu loď zdarma.
V malé ledničce bylo pár lahví z vodou, jedu jsem si
vyndala a z košíku s ovocem
položeného na ní jsem si vzala banán, pak jsem se šla
posadit ven na sluníčko.
Bylo svěže a slunečno. Podobná teplota jako v LA.
"Abe ví, že jsi na jeho lodi? Nepřijde mi jako typ co si
povyrazí se sotva plnoletou
ženou," zeptal se za mnou hluboký hlas. Otočila jsem se a
uviděla na vedlejší lodi
stát asi pětadvacetiletého kluka. Byl bez trička a džíny mu
visely nízko na bocích.
Bylo očividné, že vykonává manuální práce. Byl štíhlý, ale
pevný. Dlouhé hnědé
vlasy měl vybledlé od slunce a svázané v nízkém culíku.
Několik pramenu se mu
uvolnilo. Neviděla jsem mu oči, protože měl na sobě
sluneční brýle pilotky.
"Umíš mluvit?" zeptal se s úšklebkem a napil se vody z
lahve v ruce.
"Ano," odpověděla jsem stále trochu překvapená.
Nečekala jsem, že táta bude mít
sousedy. Tohle byla loď pro boha. Kolik lidí žije na lodích?
"Kde je Abe? Nebo ses sem vloupala?" Byl ve svých
otázkách neúnavný.
"Já nevím. Zrovna jsem se vzbudila a byl pryč,"
odpověděla jsem.
Kluk zvedl jedno obočí. "Takže on ví, že jsi tady?"
Co byl zač, zatracený policajt? "Abe je můj otec. Je si
velmi vědom toho, že jsem
tady," odpověděla jsem trochu víc naštvaně než jsem měla
v úmyslu.
Po tváři se mu rozlil úsměv a měl dokonale bílé zuby. Ne
co jsem čekala od kluka
žijícího na lodi s takovými vlasy. "Ty jsi Blaire. Rád tě
poznávám. Já jsem Kapitán,"
odpověděl a znovu se napil.
"Kapitán?" zeptala jsem se než jsem se stihla zarazit.
Věděla jsem, že to zní
nevychovaně.
"Jo," odpověděl.
"To je jen … je to zvláštní jméno," odpověděla jsem.
Tiše se zasmál. "Ani ne. Žiju na téhle lodi od šestnácti. To
už teď dělá deset let.
Hádám, že jestli je někdo Kapitán tak já." Mrknul na mě,
pak se otočil a šel zpátky
do kajuty.
Znovu sama, jsem se opřela do křesla a natáhla si před
sebe nohy na kbelík
postavený vzhůru nohama. Začal mi zvonit telefon a já
rozebírala jestli se na něj
vůbec podívat. Jestli to byl Rush, budu to chtít zvednout.
Možná už bylo na čase.
Potřeboval vědět kde mě najde.
Podívala jsem se dolů a samozřejmě, na obrazovce bylo
Rushovo jméno. Přihnula
jsem hovor a dala si telefon k uchu. Nebyla jsem si jistá co
mu říct. Byla jsem
emocionálně rozhozená, když jsem utíkala. Potřebovala
jsem prostor a čas.
Teď se mi po něm stýskalo. Jak si ho můžu vzít, pokud při
něm ani nedokážu stát,
když mě potřebuje? Budu vždycky takhle rozrušená, když
nebude při mně až ho
budu potřebovat?
"Blaire? Prosím, bože, řekni mi, že jsi ten telefon zvedla
ty," Rushův hlas byl
protkaný panikou. Cítila jsem se provinile.
"Jsem to já," odpověděla jsem.
"Kde jsi, miláčku? Prosím, řekni mi kde jsi. Přísahám, že už
tě nikdy znovu
neopustím. Skončil jsem s řešením Naniných sraček a s
nahrazováním jí rodiče,
kterým nejsem. Potřebuju jen tebe. Prosím, kde jsi? Jsem
v Rosemary a tady
nejsi." Měl takový strach. Vyděsila jsem ho. Stáhlo se mi
hrdlo a pálily mě oči.
"Jsem v Key West u táty," odpověděla jsem.
"Kurva. Přijel pro tebe na letiště? Bydlíš na jeho lodi? Dal ti
najíst?" Rush se
odmlčel od jeho mnoha otázek a zhluboka se nadechl.
Mohla jsem říct, že se snaží
uklidnit.
"Přijel mě vyzvednout a jsem v pořádku. Nakoupil mi
nějaké potraviny než jsem
sem dorazila, takže jsem jedla," odmlčela jsem se a stiskla
oči pevně k sobě v
pokusu zadržet slzy. Nechtěla jsem brečet. Rush by
kompletně zešílel, kdyby mě
slyšel plakat. "Omlouvám se. Byla jsem naštvaná a musela
jsem od všeho
vypadnout. Potřebovala jsem čas na přemýšlení."
"Já vím, že jsi naštvaná. Máš na to každý zasraný právo.
Prošla sis beze mě
pěknou hrůzou a já se za to nenávidím. Měla jsi mě
opustit. K čertu, já bych se
opustil," odmlčel se a zhluboka se nadechl. "Můžu pro
tebe přijet? Prosím?
Potřebuju tě, Blaire."
Bude to vždycky takhle? Budu vždycky až druhá za Nan?
Bude naše dítě druhé?
Věděla jsem, že věřil, že s ní skončil, ale věděla jsem
svoje. Miloval svojí sestru a
zabilo by ho jí ignorovat, když ho potřebovala. Hádám, že
jsem se sama sebe
potřebovala zeptat, můžu bez něj žít?
Ne. To bylo snadné. Dokonce i když mě pořád bolelo srdce
z toho, že tam pro mě a
dítě nebyl, když jsem ho potřebovala, pořád jsem si život
bez něj nedovedla
představit.
"Nan se předávkovala. Našel jsem jí v bezvědomí v
hotelovém pokoji. Nechal jsem
tam telefon, když jsem spěchal se zdravotníky do
nemocnice. Proto jsem ti
neodpovídal. Tolik mě to mrzí, Blaire. Je mi to tak
zatraceně líto." Prosba v jeho
hlase mi lámala srdce. Měla jsem vědět, že to bylo něco
takhle vážného. Rush vždy
odpovídal na moje volání a zprávy.
"Je Nan v pořádku?" zeptala jsem se. Ne protože by mi
záleželo na Nan, ale
protože mi záleželo na Rushovi.
"Jo. Vypumpovali jí žaludek. Matka jí bere do centra v
Montaně, aby jí tam pomohli.
Nemůžu se dál pokoušet jí kontrolovat. Musím se
soustředit na tebe a naše dítě."
Vzhlédla jsem, když na loď vstoupil táta. V jedné ruce nesl
papírový pytel a v druhé
galon sladkého čase. Ještě jsem nebyla připravená ho
opustit. Zrovna jsem se sem
dostala a líbilo se mi vidět ho šťastného. Nebo alespoň
spokojeného.
"Chci tu s tátou zůstat trochu déle," řekla jsem mu s
vědomím, že se bude hádat.
Hodně se mi po něm stýskalo a věděla jsem, že to cítí
stejně.
"Dobře. Můžu tam přijet taky?" zeptal se.
Táta mě sledoval a na rtech se mu usadil lehký úsměv.
Nemusela jsem mu říkat na
co se Rush ptal. Už to věděl. "Řekni tomu klukovi ať
přijede. Mám tu místo ještě pro
jednoho."
"To bych byla ráda. Chybíš mi," odpověděla jsem.
Rush si povzdychl. "Bože, lásko, taky mi chybíš. Tak
zatraceně moc. Budu tam
hned jak seženu let."
24. Kapitola
Rush
Potřeboval jsem se k Blaire dostat. Potřeboval jsem jí
držet, ujistit se, že jsem jí
neztratil a že jsou oba s naším dítětem v pořádku. Pak jí
přesvědčím, aby se mnou
odjela domů a okamžitě si mě vzala. Už jsem nechtěl
čekat. Neměl jsem čekat
takhle dlouho.
Moje letadlo přistálo o třicet minut dříve. Odstartovali jsme
dřív než bylo v plánu.
Nechtěl jsem čekat až sem přijede v dobu, kterou jsem jí
řekl a také jsem nechtěl,
aby jela na letiště sama. Chytil jsem si taxíka a řekl mu ať
mě odveze do přístavu.
Najdu Abovo loď sám. Key West nebylo velké místo. Najdu
jí než stihne odejít.
Vešel jsem na molo vedoucí mezi dvěmi řadami lodí a
rozhlížel jsem se po Blaire
nebo Abovi. Volal jsem jí, ale spadl jsem rovnou do
hlasovky. Na tomhle místě
kotvily plachetnice, rybářské lodě i houseboaty. Na
některých palubách byli lidé.
Dostával jsem se na konec, když jsem zahlédl kluka
stojícího blízko zádi své lodi.
Měl ruce zkřížené na nahé hrudi a zíral na loď vedle. Už
jsem se ho chystal zeptat
kde je loď Aba Wynna, když jsem se koukl kam se dívá.
Dolů po zádech jí splývaly dlouhé blond vlasy a sem tam jí
je rozfoukal vítr.
Povědomé šaty co měla na sobě byly v poslední době její
oblíbené, protože byly
jedny z mála věcí, které jí stále seděly. Malé bříško, které
jí v posledních pár
týdnech narůstalo, zabíralo větší prostor a zkracovalo šaty
víc než se mi líbilo. Při
pohledu na ní jsem se opět cítil celý … dokud mi nedošlo,
že to ona je to na co civí
kluk bez trička. Neuvědomovala si to protože stála zády a
dívala se na čistou
modrou vodu, na které západem slunce odrážely škály
barev. Ale já to viděl.
Můj vnitřní neandrtálec ho chtěl jít strhnout z lodi a hodit
jeho prdel do vody. Ale to
jsem udělat nemohl. Přesto jak moc mě sralo, že se dívá
na to co patří mě jsem
dokázal chápat proč. Byla nádherná. Chtěl jsem se zastavit
a taky se na ní jen
dívat.
Zachoval jsem se jiným barbarským způsobem, zamířil
jsem přímo k lodi jejího
otce, naskočil na ní a vtáhl si jí do náruče dřív než se stihla
otočit kolem a vidět kdo
to je.
"Rushi," řekla se spokojeným povzdychem a já měl pocit
jakoby se neandrtálec
bušil do prsou. Věděla, že jsem to já. Miloval jsem to.
Zabořil jsem jí noc do ohybu
krku a zhluboka se nadechl. Voněla tak zatraceně dobře.
Dnes byla její sladká vůně
smíchaná s mořem. Chtěl jsem jí svléknout do naha a
zjistit jestli voní jako moře i
všude jinde.
Položil jsem jí obě ruce na břicho a připomínal si, že je
naše dítě v pořádku. Byl
zdravý a Blaire bylo fajn. Pokaždé když jsem pomyslel na
její krvácení a křeče, měl
jsem pocit jakoby se mi zastavilo srdce.
V podstatě jsem jí v posledních pár dnech opustil, abych
dostal Nan pod kontrolu a
mohl odejít. Poslední slova co jsem Blaire řekl byla tvrdá a
to bylo všechno na co
jsem dokázal myslet, když jsem zjistil, že je pryč. Dostala
křeče kvůli tomu co jsem
řekl? Nezasloužil jsem si jí, ale nehodlal jsem jí nechat jít.
"Omlouvám se. Bože,
Blaire, tak zatraceně mě to mrzí. Miluju tě. Tohle už se
nikdy nebude opakovat,"
slíbil jsem přestože mi ta slova přišla povědomá. Trhl jsem
sebou, když jsem si
uvědomil, že už jsem jí je říkal. Nikdy jsem neměl jet do
LA. "Miluju tě," odpověděla
jednoduše.
"Taky tě miluju," odpověděl jsem a držel jí, zatímco jsme
sledovali západ slunce
nad vodou.
Když se konečně usadil soumrak, sklonil jsem jí hlavu k
uchu. "Je tu nějaký hotel
kde by jsme dnes mohli přespat? Budu tě potřebovat a
nebude to tiché."
Blaire se mi otočila v náručí a objala mě kolem pasu.
Zelené oči jí jiskřily
pobavením. "Já zvládnu být tiše," odpověděla.
Sáhl jsem nahoru a zastrčil jí pramen vlasů za ucho, pak
jsem jí pohladil po čelisti,
než jsem se dostal k měkkému, plnému spodnímu rtu. "Já
ne."
Za koutky úst jí zatahal potěšený úsměv a postavila se na
špičky, aby mi vtiskla
polibek na ústa. "Můžeš mi svoje sprostý slova šeptat do
ucha," řekla.
Vtáhl jsem její spodní ret do pusy a sál ho, pak jsem
vklouzl jazykem dovnitř a
ochutnal jí. Držela se mě za paže, tiše zasténala a zhoupla
se do mě. Kurva,
nepřipadalo v úvahu, že bych byl dnes v noci potichu.
"Pokud nechceš, aby mě tvůj táta slyšel sténat ze sladký
chuti mezi tvýma nohama
a křičet tvoje jméno až se uvnitř tebe udělám, pak
potřebujeme zasranej hotel."
Blaire se ke mně ještě víc přitiskla a uniklo jí další
zasténání.
"Bože, Rushi. Přísahám, že jestli v tomhle mluvení budeš
pokračovat, budu mít
orgasmus přímo tady."
Popadl jsem jí za zadek a přitáhl si jí k sobě, pak jsem jí
začal znovu líbat. Jestli
byla nateklá a vzrušená tak, že je jí mohly dostat jen
slova, pak to kurva zařídím.
Hlasitý kašel způsobil, že mi Blaire ztuhla v náručí, pak se
ode mě pomalu odtáhla
a nakoukla mi přes rameno. Tváře měla zářivě růžové a
opřela si mi hlavu o hruď.
Fakt, že se za mě schovávala byla jediná věc co mě
zadržel před tím, abych ztratil
nervy. Nelíbilo se mi, že jí to jak nás viděl pohromadě
uvádělo do rozpaků.
Ohlédl jsem se přes rameno, abych se podíval na kluka co
jí pozoroval, když jsem
sem přišel. Mít Blaire zase v náručí mě nechalo
zapomenout na všechno kolem
nás. Ne že by na tom záleželo. Chtěl jsem, aby věděl, že je
moje. Chtěl jsem, aby
to věděl každý.
"Myslel jsem, že by jste si možná chtěli obstarat pokoj,"
řekl kluk s úšklebkem a
zapálil si cigaretu.
"Jsme v pohodě. Možná se jen potřebuješ dívat jiným
směrem," odpověděl jsem.
Ujistil jsem se, že mám v hlase varování.
Kluk se zasmál a vyfoukl obláček kouře. "Mám slabost pro
sledování západu
slunce. Škoda, když chlap nemůže z vlastní lodi pozorovat
něco tak krásného."
Z poblikávání v jeho očích, když se podíval dolů na Blaire v
mojí náruči, mi vřela
krev. Blaire musela moje napjetí vycítit, protože se ke mně
okamžitě přitiskla a dala
mi pusu na prsa. "Pojďme dovnitř. Chci s tebou být chvíli
o samotě," řekla tak,
abych jí slyšel jen já.
Podíval jsem se na ní a uvolnil se. Byla moje. Potřeboval
jsem kurva vychladnout.
"Veď mě."
Blaire mě vzala za obě ruce a odtáhla mě do malé
kuchyně. Viděl jsem dveře
vedoucí dolů do lodi a představa, že se tam dole s Blaire
někam zašijeme byla dost
lákavá. "Za jak dlouho se tvůj táta vrátí?" řekl jsem a vedl
jí pozpátku ke schodům.
"Nejsem si jistá," odpověděla se smíchem.
"Má ta ložnice dveře se zámkem?"
25. Kapitola
Blaire
"Ano, ale nejsem si jistá kdy se táta vrátí. Nemůžeme tam
jen tak jít," odpověděla
jsem, neschopná se zadržet, abych se mu nesmála.
"Sladká Blaire, jestli se do tebe nedostanu opravdu
zatraceně rychle, tvůj táta bude
víc než vědět, že spolu máme sex. Ten malý kuchyňský
stůl právě teď vypadá
velice pěkně."
Nedočkavě jsem se zachvěla, když mě táhl do dolejšího
pokoje.
"Jen postel," řekl, když se rozhlédl po malé místnosti.
"Sakra, jo."
Vylezla jsem na neustlanou postel a on mě následoval
potom co se otočil, zavřel
dveře a zamkl je. Jeho řeči a můj nadržený stav mě tak
nabudili, že to nebude moc
co mě vyšle vzhůru. Třásla jsem se potřebou, aby se mě
dotkl.
"Svlékni to," řekl a podíval se záměrně dolů na moje šaty.
Sáhla jsem pro lem a přetáhla si je přes hlavu, pak jsem je
hodila bokem na
matraci. Netrápila jsem se s nošením podprsenky, ale
měla jsem kalhotky. V očích
mu zaplálo horko, když se mi zadíval na prsa. Milovala
jsem, že mě při pohledu na
moje nateklé břicho nechtěl o nic méně. Jestli něco, tak ho
to ke mně ještě víc
přitahovalo.
Svlékl si tričko, pak se přesunul, aby si klekl přede mě.
Vzal mi prsa do svých
velkých dlaní a dráždil mi bradavky až jsem zasténala a
přitiskla se mu víc do
rukou. Posouval ruce dolů dokud mi oběma nezakrýval
břicho a jemně mě hladil.
"Moje," řekl prostě s úžasem v hlase.
Pak vklouzl rukou mezi nohy do kalhotek. Přesně zjistil jak
jsem vzrušená. "Mmmm,
moje sladká Blaire mě potřebuje. Líbí se mi to. Kurevsky
to miluju," zabručel, položil
mě na matraci a stáhl mi kalhotky. Přejel mi palcem po
chodidle, pak mi omotal
ruce kolem každého kotníku a přetáhl si je přes ramena.
"Rushi." Pokoušela jsem se ho zastavit než začne jen
protože jsem ho chtěla uvnitř.
Ale jazykem mi přejel přes záhyby a olízl cestičku nahoru
ke klitorisu, způsobujíc že
všechny rozumné myšleny vyletěly oknem. Popadla jsem
plné ruce deky,
nadzvedla se mu proti obličeji a vykřikla jeho jméno. Už
jsem se nestarala o to kdo
mě uslyší. Hladký kov v jeho puse mi vytrvale škádlil
klitoris, když mi jím přejížděl
sem a tam po opuchlém pohlaví.
"Tak zatraceně sladká," zamumlal proti mně a já se
rozpadla na kousky. Tělo se mi
křečovitě svíralo a byla jsem si jistá, že jsem jeho jméno
křičela dost na hlas, aby to
slyšeli i sousedé. Když se mi podařilo znovu otevřít oči byl
nahý a posouval se mi
nahoru mezi nohama.
Nadzvedla jsem se, abych mu vyšla vstříc a milovala jsem
sledovat jak se mu
obličej zkroutil rozkouší, když zašeptal moje jméno.
Rush sáhl dolů a zvedl mi boky, abych se setkávala s jeho
přírazy, zatímco se v
pravidelném rytmu pohyboval dovnitř a ven. Cítila jsem
jak se ve mně buduje
rozkoš a začala jsem být zoufalá, abych to cítila znovu.
Začala jsem zvedat boky
výš a popadla ho za ruce, abych se přitahovala rychleji.
Rush zastavil, položil mě zpátky a zpomalil tempo. Jeho
ústa zakryla moje a začal
mě líbat jakoby měl všechen čas na světě, i když já ve
skutečnosti byla pár přírazů
od dalšího orgasmu. Jeho jazyk přejížděl po mém,
zamotával se s ním a olízl mi rty
než mi přitiskl lehký polibek do koutku úst a pak vsál horní
ret. "Už mě znovu
neopouštěj. Nemůžu tě ztratit," prosil.
Jeho boky se pohnuly, naposledy se do mě hluboko vtiskly
a zasténal. Když jsem
vystřelila vzhůru, lepila jsem se k němu a slibovala mu
všechno co chtěl. Jeho
výkřik rozkoše mě znovu svrhl přes okraj.
Když jsem byla konečně zase schopná dýchat, Rush si mě
přitulil do náruče a
zastrčil si hlavu do ohybu mého krku. Jeho teplý dech
lechtal a zároveň mě
uklidňoval.
"Miluju tě. Tak zasraně moc," řekl ochraptělým šepotem.
"Taky tě miluju. Tak zasraně moc," odpověděla jsem se
šťastným úsměvem.
Zasmál se, ale nepodíval se na mě. Dál měl obličej
zabořený do mojí kůže.
"Budu tě potřebovat znovu. Promiň," řekl.
Zmateně jsem se zamračila a odtáhla se, abych se na něj
mohla podívat. "Proč se
omlouváš?"
"Protože budu dnes v noci nenasytný. Bylo to dlouhých
dvacet-čtyři hodin."
"Máš tím na mysli, že chceš víc hned?" zeptala jsem se.
Rush mi vsunul ruce mezi nohy. "Jo, lásko, chci."
****
Rush spal, když jsem slyšela tátu vejít na loď. Byla jsem
vděčná, že zmeškal
všechnu akci. Rush konečně usnul vyčerpáním. Ale já byla
kompletně spokojená.
Bojovala jsem s ospalostí, protože jsem chtěla počkat až
se táta vrátí domů.
Natáhla jsem se pro šaty a vyklouzla Rushovi z náruče,
pak jsem si je přetáhla přes
hlavu. Potřebovala jsem mu jít říct, že je Rush tady. Moc
jsem mu toho neřekla,
takže si nějaké vysvětlení zasloužil.
Odemkla jsem a ohlédla se na Rushe, který stále nerušeně
spal. Odšoupla jsem se
z postele a po špičkách šla nahoru po schodech. Táta
seděl v kuchyni u stolu a
připravoval si sklenici mléka. Vzhlédl ke mně a usmál se.
"Nechtěl jsem tě vzbudit," řekl.
"Nevzbudil. Byla jsem vzhůru," odpověděla jsem. Kývla
jsem směrem k přídi lodi, z
venku se naše hlasy neponesou dolů tak hlasitě. "Můžeme
si promluvit?"
Táta se podíval ke schodům a zamračil se, pak přikývl a
vstal, aby vyšel ven z
kabiny.
Zavřela jsem dveře, abych utlumila vše co řekneme, pak
jsem se otočila k tátovi.
"Rush je tady," vysvětlila jsem. "Spí."
Tátovi se na tváři rozsvítilo pochopení a přikývl. "Dobře.
Jsem rád, že je ten kluk
dost chytrý a přijel si pro tebe."
Měl Rushe rád. Na začátku mě Rushovi předhodil. Byla
jsem ráda, že ho
schvaloval. Věci pak byly mnohem snazší. Chtěla jsem si s
tátou udržovat vztah a
Rush ho dlouho neměl rád.
"Odjela jsem kvůli jeho rodině. Nan, z většiny. Ona je …
občas až příliš."
"Je to noční můra. Není moje dcera; můžeš být otevřená.
Strávil jsem s ní dost
času, abych věděl, že od svého otce vyžaduje hodně
pozornosti."
Přikývla jsem, posadila jsem se na lavičku podél boku lodi
a zastrčila si nohy pod
sebe. "Nechci jí nenávidět, protože ji Rush miluje. Ale je to
těžké. Je odhodlaná ho
ode mě odloudit. Občas si myslím, že může vyhrát."
Táta se posadil na vybledlou barevnou židli. "Ten chlapec
tě miluje víc. Vždycky tě
bude milovat víc. Každý to vidí, holčičko. Jen se musíš
naučit jak se od Nan nedat
zastrašit."
"Snažím se. Ale pak když ho potřebuje, on je tam. Většinu
času na úkor mých
potřeb. Vždycky vyhraje. Vím, že to zní hloupě a jsem
sobecká, ale potřebuju, aby
si vybral mě. Potřebuji, aby si vybral mě a naše dítě nad
všemi ostatními. Já ne …
nevím jestli to někdy udělá." Říct ta slova nahlas mi stáhlo
hrdlo. Přiznat svůj
největší strach bylo těžké. Ale potřebovala jsem, aby mě
někdo vyslechl.
"Zasloužíš si být číslo jedna. Prošla sis příliš mnoha
sračkami, díky mě, a je na
čase, aby ti muž dopřál pocit, že jsi nejdůležitější osoba v
jeho světě. Není to
sobecké. Je to normální. Ta jeho sestra využívá faktu, že
neměla otce jako omluvu
pro to být rozzuřená, rozmazlená mrcha. Ty sis prošla
ještě horšími věcmi. Ztratila
si sestru, otce a matku. Prošla sis větší bolestí než ta holka
dokáže vůbec pochopit
a přesto pořád miluješ. Stále dokážeš odpouštět a jsi silná.
Budeš neuvěřitelná
matka a manželka." Táta si ztěžka povzdychl. "Rush celý
svůj život pomýšlel na
Nan jako na svoje dítě. Vychoval jí. Teď je dospělá a je na
čase, aby jí nechal jít.
Přijde na to jak to udělat a myslím, že to najde. Miluje tě.
Vím, že ano. Každý
blázen mu to může vidět na tváří."
Doufala jsem, že má pravdu. "Miluju ho tolik až se bojím,
že i kdyby si vždycky
vybral jí, pokaždé mu odpustím."
Táta přikývl a předklonil se, aby si opřel lokty o kolena.
"Hádám, že jestli se to
stane, budu muset letět do Rosemary a vymlátit z toho
kluka duši. Stačí mi jen
zavolat. Vždycky pro tebe přijedu."
Usmála jsem se nad upřímným výrazem jeho tváře, když
vyhrožoval, že kvůli mně
zbije Rushe. Tohle byl muž, kterého jsem jako dítě
milovala. Tohle byl muž, který na
našem prvním rande vyhrožoval Cainovi loveckou puškou.
Šla jsem k němu a
omotala mu ruce kolem krku. "Mám tě ráda," zašeptala
jsem.
"Taky tě mám rád, medvídku Blaire."
Vylekal mě hlasitý kašel a ohlédla jsem se na kluka z
dřívějška, zase stál na svojí
lodi a pozoroval nás. Začínala jsem z něj mít husí kůži.
Tentokrát na sobě měl
alespoň košili, i když rozepnutou.
"Dobrý večer, Kapitáne," zavolal táta a týpek na pozdrav
zvedl pivo.
"Dobrý večer," odpověděl. Ale neodešel. Jen tam stál.
"Tohle je Blaire. Moje dcera," řekl táta.
"Už jsme se předtím potkali," řekl Abovi a znovu na mě
mrkl. Možná bychom tu
neměli pár dní zůstávat. Byla jsem těhotná. Copak to
neviděl? Proč by flirtoval s
těhotnou ženou?
"Aha, tak jo, dobře. Jsem rád, že jste se seznámili," táta
zněl nervózně. Něco tu
nehrálo. Byl tenhle chlap nebezpečný?
Dveře kabiny se otevřely a ven vyšel ospalý Rush.
Tentokrát byl bez trička on a
džíny měl rozepnuté. Pochybovala jsem, že si vůbec oblékl
spodní prádlo. Vypadal
jakoby se právě vzbudil a uvědomil si, že tam nejsem,
natáhl si džíny, aby vyšel ven
a našel mě. Přesunul oči ze mě ke Kapitánovi a zpátky.
Vzteklý úšklebek na jeho
tváři mě překvapil. Neviděl ho na mě mrkat, ne?
"Ahoj, Abe," řekl ospalým hlasem, když přešel ke mně a
přitáhl mě k sobě. Ano,
rozhodně dával najevo svoje nároky. Proč se cítil
ohroženě? Nechápal ten chlap, že
jsem jím byla naprosto posedlá?
"Rushi. Přestože jsem velice šťastný, že jsem Blaire zase
viděl, jsem rád, žes byl
dost chytrý, aby sis pro ní přijel," odpověděl Abe. Jeho
varovný tón byl
nezaměnitelný. Dával Rushovi na vědomí, že se mi nelíbí
cítit se druhá.
Rush přikývl a přitiskl mi rty k hlavě. "Už se to znovu
nestane," řekl mému otci.
Táta přikývl. "Dobře. Příště nebudu tak chápavý," řekl mu.
"Novomanželé?" zeptal se Kapitán, stále tam stál a
sledoval nás.
Rush se napjal a já se k němu přisunula blíž, aby se
uklidnil. Chtěl být novomanžel.
To že se ho jiný muž ptal na náš vztah ho štvalo.
"Jsou zasnoubení," vysvětlil táta.
Kapitán ukázal pivem na mě, jako by ukazoval na moje
břicho. "Bereš věci trochu
pozpátku, ne?" Obvinění v jeho hlase uvedlo Rushe do
pohybu dřív než jsem ho
stihla zastavit. Okamžitě mě obešel a mířil napříč lodí.
Natáhla jsem se a popadla
Rushe za paži, akorát když udělal krok vedoucí ven.
"Dobře, klídek," řekl táta hlasitým a mocným hlasem, jaký
jsem u něj neslýchávala.
"Chtěl jsem počkat a vysvětlit tohle Blaire bez zatraceného
publika, ale zdá se, že
to musím udělat hned. Když už jsi musel jít a vytočit
Rushe." Střelil po Kapitánovi
naštvaný pohled. O čem to mluvil? Jaké vysvětlování?
Rush se zastavil a zíral na mého otce. "Nikdo s Blaire
nebude takhle mluvit. Seru
na to kdo to je."
"Nemluvil jsem na Blaire. Mluvil jsem s tebou," protáhl
Kapitán znuděně a dal si
další lok piva.
Omotala jsem obě ruce kolem Rushovo paže a pevně ho
držela.
"To by stačilo, chlapče," štěkl táta na Kapitána. Ráda bych
se hádala, že to není
chlapec, ale muž, který by mému otci mohl s největší
pravděpodobností ublížit aniž
by se zapotil. Dávala jsem přednost zůstat s tímhle
sousedem za dobře.
Kapitán zvedl obě ruce a pokrčil rameny. "Fajn,"
odpověděl. Byla jsem v šoku, že
tak snadno vycouval.
Táta si povzdychla a podíval se na mě. "Možná by ses
měla zase posadit," řekl.
Nebyla jsem si jistá jestli chci tohle slyšet. Proč bych se
měla posadit? Rush se
posadil na moje místo, pak si mě stáhl na klín a omotal mi
ruce kolem pasu.
Táta se podíval na Kapitána a zamračil se. Ať se jednalo o
cokoliv, to co se mi
chystal říct se mu říkat nechtělo. To mě znervózňovalo.
"Když mi bylo šestnáct zbouchnul jsem na střední svojí
holku," začal a já popadla
Rushe za ruku a pevně se držela. "Becca Lynn nebyla
připravená být máma a já
zatraceně nebyl připravený být táta. Shodli jsme se, že
dáme dítě k adopci. Rodiče
Becci Lynn dokázali pro dítě najít vhodné rodiče a to se
pak na rodilo a bylo po
všem. Nezůstali jsme spolu. Rozešli jsme se kvůli realitě
jejího těhotenství a toho
co se stalo. Po maturitě odešla na vysokou na západním
pobřeží a já šel do
Georgie. Nikdy jsem jí znovu neviděl," řekl táta, povzdychl
si a chvíli si mě prohlížel
než pokračoval. Rushovi paže se kolem mě stáhly a já se
ho držela. Ještě jsem si
nebyla jistá kam přesně tohle míří, ale měla jsem
představu.
"Potom co jste se s Valerií narodily jsem si uvědomil jak
jste vzácné. Obě jsem vás
tak strašně miloval, že jsem se jednu noc zhroutil a řekl
vaší matce o dítěti, které
jsem měl s Beccou Lynn a před osmi lety se ho vzdal.
Poprvé jsem byl zlomený
kvůli ztrátě dítěte, o kterém jsem si myslel, že ho nechci.
Tvoje matka si vzala za
úkol moje dítě najít. Hledala roky. Vše vždy vedlo do slepé
uličky. Nakonec jsem to
vzdal. Ale ona nikdy." Táta se smutně zasmál. "Pak mě
minulý rok kontaktoval
detektiv, kterého tvoje matka najala a měl vodítko.
Nevěděl jsem jak s tou informací
naložit. Dítě teď už bylo dospělé. Byl jsem si jistý, že je to
marné. Pak jsem měl
další hovor. Můj syn se semnou chtěl setkat."
Otočila jsem se Rushovi v náručí a podívala se na
Kapitána. Opíral se o svou loď a
díval se na vodu, ale poslouchal. Tělo měl napjaté. Čekal.
On byl … měla jsem
bratra?
"Všechno s tebou bylo urovnané a já z toho vyšel čistý.
Potřeboval jsem začít
znovu. Pokusit se žít po zbytek života správným
způsobem, protože co jsem do té
doby udělal stálo za hovno. Jediná dobrá věc co jsem
udělal bylo milovat tvou
matku a být požehnaný tebou a Valerií. Takže jsem zavolal
synovi a přišel na jih,
abych ho poznal," odmlčel se a kývl ke Kapitánovi. "River
Joshua Kipling, také
známý jako Kapitán, je tvůj bratr."
"Do prdele," zašeptal Rush a já měla pocit jako bych to
řekla taky. Copak tajemství
mého otce nikdy neskončí?
"Kapitán byl poslední dárek od tvé matky. Pokud by nebyla
tak odhodlaná ho najít,
pak bych nikdy nedostal šanci ho poznat."
Můj otec nebyl tak osamělý jak jsem si myslela. Nebyla
jsem naštvaná ani zraněná.
Ale byla jsem…šťastná. Ulevilo se mi. Měl toho v životě
hodně co odčinit. Věděla
jsem, že pyká za to, že nebyl muž jaký měl ve vztahu se
synem být. Moje dítě koplo
do rukou svého otce a já si nedovedla představit, že bych
ho kdy dala pryč. Nikdy
ho nepoznat, nebo nedržet v náruči. To muselo být jako
ztratit část sebe samého.
Můj otec nebyl v šestnácti muž, když se vzdal součásti
sebe. Srdce se mi pro něj
lámalo, vyklouzla jsem Rushovi z náruče a šla k tátovi.
Omotala jsem mu obě ruce kolem pasu a držela ho. Ještě
jsem nenacházela slova,
abych mu řekla, že mám radost. Dokonce jsem si ani
nebyla jistá zda byla tahle
slova přesná. Měla jsem víc než radost. Byla jsem vděčná.
Bylo na čase, aby se
vyléčil. Tohle bylo součástí.
"Nezlobíš se, medvídku Blaire?" zeptal se a stiskl mě v
objetí.
"Jsem ráda, žes ho našel," odpověděla jsem upřímně.
Právě teď to byla jediná věc
co jsem zvládla říct.
"Děkuju." Emoce v jeho hlase byly silné.
"Jsem opravdu rád, že ti nemusím rozkopat prdel za
koukání na mojí ženu," slyšela
jsem říct Rushe a usmála jsem se tátovi do hrudi.
26. Kapitola
Rush
Zůstali jsme dalších pět dní, aby Blaire mohla poznat
svého bratra. Bylo mnohem
snazší Kapitána tolerovat jakmile jsem si uvědomil, že
Blaire neokukoval sexuálním
způsobem. Byl jen zvědavý na svou sestru. To jsem
dokázal pochopit. Ale taky
jsem se rád sbalil a jel domů. Zbývaly jen tři týdny do
Vánoc a ty jsem chtěl strávit v
Rosemary s Blaire. U nás doma. Také jsem si jí chtěl
připnout svým příjmením a
bušit se do hrudi jako zatracenej šílenec.
Když jsme se vrátili do Rosemary, šla Blaire rovnou do
postele. Jakmile jsme vešli
dovnitř šťastně se usmála, pak se na mě podívala a řekla
mi, že pokud se nechci
přitulit ať jí nechám o samotě, zatímco si zdřímne.
Byl jsem si pěkně jistý, že bych nebyl schopný se jen tulit,
takže jsem zůstal dole a
užíval si být konečně doma. Vzal jsem si z lednice
limonádu a zamířil ven, abych se
posadil na terasu a užil si záliv. Chybělo mi to. Nestihl
jsem si ještě ani udělat
pohodlí, když jsem za sebou uslyšel otevření dveří. Ven
vyšel Grant, kývl a sedl si
vedle mě.
Naposledy jsme spolu mluvili den před Díkuvzdáním, když
jsem mu volal kvůli Nan.
Byl jsem zaneprázdněný a on se mi podle mého vyhýbal.
Zdálo se, že radary v Rosemary fungovaly, protože jsme
nebyli doma ani třicet
minut a on už byl v mém domě. Ani jsem si neuvědomil,
že je ve městě. Obvykle
trávil zimu lyžováním. Co jsem slyšel posledně mířil do
Vail.
"Jak jí je?" byla první slova co mu vyšla z pusy.
Neptal se na Blaire. Ze smutného tónu jeho hlasu jsem
věděl, že se tohle týká Nan.
"Topí se ve sračkách. To víš."
Grant si povzdychl a zkřížil si nohy v kotnících. "Jo, já vím.
Ale minulou noc jsem jí
volal, protože jsem byl opilý a slabý a byl jsem prostě
debil. Zvedla to tvoje matka.
Řekla, že se Nan dostane pomoci."
"Snažila se předávkovat. Našel jsem jí a včas dostal do
nemocnice. Fyzicky byla v
pořádku, ale psychicky se zhroutila. Kiro je otec na hovno
a Harlow to ví, ale Nan to
nikdy nepřijme stejným způsobem jako Harlow."
"Kdo je Harlow?" zeptal se Grant a já si uvědomil, že
existují části mého života,
které nezná ani Grant. Držel jsem si život v Rosemary
oddělený od života s mým
otcem.
"Kirovo druhá dcera. Ta, o kterou se staral. No, alespoň jí
nechal daleko od tohohle
posranýho světa, s babičkou, která jí milovala. Harlow byla
jeho lesklá hračka, pro
kterou se jednou za čas přijel a pak jí poslal zpátky k
babičce, když mu být táta
začalo lézt na nervy. Fungovalo to protože Halow je tichá,
zdvořilá a drží se z cesty.
Nan není nic z toho. Takže se mu nehodí."
Grant si zhluboka povzdychl. "Sakra."
Sakra nebylo ani zdaleka výstižné.
Chvíli jsme mlčky seděli a dívali se na vodu. Nevěděl jsem
jak hluboko v tom s Nan
vězí, ale doufal jsem, že zvládne odejít pryč. Ona nebyla
stabilní. Nikdy nebude. Ne
dost na to, aby udělala Granta šťastným.
"Máš v plánu se oženit brzy?" zeptal se nakonec Grant.
S úsměvem jsem si představil Blaire schoulenou nahoře v
mojí posteli…naší
posteli.
"Jo. Až se vzbudí, řeknu jí, že má týden na to, aby to
naplánovala. Už víc čekat
nemůžu. Čekal jsem dost dlouho."
Grant se zasmál. "Jsem tvůj družba, že jo?"
"Samozřejmě. Bojím se ale, že tvoje parťačka bude Bethy,
takže se připrav na to,
že ti Jace bude dýchat za krk, jak šílenej magor.
Nepochybuju o tom, že Bethy
bude hlavní družička. Druhá možnost bude Jimmy a já
pochybuju, že bys chtěl, aby
ti ochmatával zadek."
"Zvládnu Bethy a Jace," odpověděl pobaveně Grant. "Ale
opravdu bude Jimmy
družička?"
Usmál jsem se a přikývl. "Jo. Ptala se ho hned jak jsme
začali plánovat svatbu."
Než jsme odjeli nechal jsem tam letenky jak pro Aba tak
pro Kapitána. Věděl jsem,
že tu Blaire svého tátu chce a potom co jsem sledoval jak
se s Kapitánem
poznávají jsem věděl, že tu bude chtít i bratra. Oba
souhlasili, že za týden dorazí.
Ale Blaire o tom zatím nevěděla. Neměl jsem náladu se s
ní hádat v případě, že by
si našla důvod pro odklady.
"Nan přijede na svatbu?" zeptal se Grant.
Nikdy jsem si nepředstavoval, že bych se ženil bez matky
a sestry mezi pozvanými.
Nicméně jsem nechtěl, aby Blaire něco zkazilo vzpomínky
na naší svatbu a věděl
jsem, že přesně tohle by se těm dvěma nějak podařilo. To
nedovolím.
"Ne. Nemůžu jí tu mít. Pořád Blaire nenávidí," odpověděl
jsem.
Grant přikývl a ramena se mu uvolnila. Nechtěl jí vidět. To
bylo očividné. Nemohl
jsem mu to mít za zlé.
"Víš, že si ten blbec Woods bere tu holku z New Yorku jak
po něm chtějí rodiče?
Ještě se nezasnoubil, ale to brzo přijde. Minulou noc mi
nad tequilou přiznal, že
jestli chce klub, tak si jí musí vzít. Otec na něj tlačí. S tou
upjatou ženskou na tom
bude mizerně."
To jsem pro Woodse nenáviděl. Věděl jsem jaký je pocit
plánovat svatbu a zbytek
života se ženou, kterou miluješ. Každý by měl tenhle pocti
zažít. Jít do toho s lítostí
a hořkostí nebyl správný způsob jak se oženit.
"Jeho volba, hádám. Vždycky může říct ne."
"A utíkat jako Tripp? Ani to není nejlepší možnost,"
odpověděl Grant.
Tripp byl o pár let starší než my. Byl to Jacův bratranec a
my k němu všichni
vzhlíželi. Pak ho jeho rodiče začali tlačit do života jaký pro
něj chtěli oni a on
vypadnul. Nechal miliony za sebou a kurva utekl. V našich
očích teenagerů se stal
nesmrtelný, protože měl koule na to říct naserte si a
odešel. Teď když jsme byli
starší jsme víc rozuměli oběti, kterou udělal. Jen jsem
doufal, že je šťastný.
"Lepší volba než si vzít rozmazlenou děvku," řekl jsem.
"Pravda," odmlčel se, natáhl se pro mojí limonádu a napil
se. Ten parchant věděl,
že se teď po něm nenapiju. "Jak se má tvůj táta?"
"Pořád stejně. Příliš pije a kouří. Má sex s různými ženami
mého věku. Víš jak to
chodí."
Grant se usmál. "Jo. Ale to je život."
Vůbec to nebyl život, ale věděl jsem, že by se mnou Grant
nesouhlasil, tak jsem to
nechal být. Nenašel nikoho jako Blaire, takže neměl tušení
jak stinný život mého
otce ve skutečnosti je. Musel být osamělý.
"Všichni vědí, že jste zpátky ve městě. Máš dnes večer
náladu na společnost?"
Ne. Chtěl jsem Blaire jen pro sebe. "Dnes ne. Blaire
potřebuje odpočívat."
"Nebo jen ty potřebuješ Blaire. Buď upřímný, brácho."
"Jo, potřebuju Blaire," odpověděl jsem s úsměvem.
27. Kapitola
Blaire
Rush stanovil datum naší svatby. Dal mi jeden týden. Ani
jsem se nepokusila hádat.
Odhodlání v jeho očích mi řeklo, že by to nemělo smysl.
Byla jsem víc než
připravená si ho vzít za muže, ale měla jsem pocit, že se
bojí, abych necouvla.
Zvlášť potom, co se stalo u jeho otce s Nan.
Vezmeme se dvanáct dní před Vánoci. Bylo v plánu strávit
Vánoce a Silvestr doma
a pak na Nový rok odjet do New Yorku na prodloužené
líbánky. Byl rozpolcený mezi
tím, vzít mě všude možně po světě a tím, že nechtěl abych
příliš cestovala. Bál se,
že bych dost neodpočívala. Což také ztěžovalo svatební
přípravy. Na konec jsem
ho přesvědčila, že zůstat v jeho střešním bytě na
Manhattanu je přesně to co chci.
Nikdy jsem v New Yorku nebyla, takže to pro mě bude
dobrodružství. Také budeme
mít pohodlí jeho domova a můj porodník mi domluvil
kontrolu u místního doktora,
zatímco budu pryč.
Rush měl naštěstí peníze na zařízení, aby se svatba
odehrála takhle rychle a pořád
byla krásná. Chtěla jsem vše jednoduché a chtěla jsem se
vdávat tady v našem
domě. Jednoduchost překvapivě také vyžadovala hodně
příprav. Bez Bethyny
pomoci bych nic z toho nezvládal. Jimmy také hodně
pomáhal, ale on a Bethy se
několikrát skoro zabili. Hádali se kdo to tu má na starosti.
Rush najal Henriettu, aby s námi před svatbou zůstala celý
týden. Vidět Henriettu
jak jde každý večer spíží do svého pokoje pod schody mě
vždy rozesmálo. Měla
jsem na ten pokoj nádherný vzpomínky.
Když po snídani zazvonil zvonek, vyskočila jsem a spěchala
otevřít. Dneska jsem
očekávala tátu a Kapitána. Dnes večer byla zkouška svatby
a já tu tátu
potřebovala, abychom nacvičili chůzi uličkou.
Prudce jsem otevřela dveře a byla jsem překvapená, že
jsem za nimi našla Deana
a Harlow. Čekala jsem je až zítra.
"Překvapení, jsme tu o den dříve. Nechtěl jsem zmeškat
žádnou slávu," řekl s
úsměvem Dean, vešel do domu se svou taškou v ruce a
nechal Harlow, aby si
nesla svojí, když šla tiše za ním. "Kde je můj kluk?" zeptal
se Dean rozhlížejíc se.
"Rush dnes ráno odešel, aby si s Grantem vyzvedli
smokingy," vysvětlila jsem.
"Brzy budou zpátky. Pojď nahoru a já ti ukážu tvůj pokoj,
Harlow. Deane, myslím,
že ty víš kde je ten tvůj."
"Jo, za chvilku půjdu nahoru. Potřebuju pití a trochu
sluníčka."
Usmála jsem se na Harlow. "Vybrala jsem pro tebe můj
nejoblíbenější pokoj. Má
nejlepší výhled. Býval můj," řekla jsem jí.
"Děkuju. Ale nelíbí se mi zabrat jeden z nejlepších pokojů.
Ráda si vezmu nějaký
menší. Vím, že přijede i tvá rodina," řekla a zastavila se na
vrcholku schodů.
"Můj táta a můj … ehm … bratr žijí na starých rybářských
lodích. Věř mi, když ti
řeknu, že i ten nejmenší pokoj co tu máme bude všechno
po čem touží. Chci, aby
sis ten pokoj užila. Je také dál od všech ostatních. Takže
budeš mít víc soukromí."
Harlow se plaše usmála a přikývla. Pustila jsem jí do
pokoje a velmi krátce s ní
zůstala než jsem se přesunula nahoru po schodech.
"Měli jste dobrý let?" zeptala jsem se, i když jsem se ve
skutečnosti chtěla zeptat
jak jdou věci doma.
"Bylo to dobré. Znovu jsem se dívala na Pýchu a
předsudek. Cesta u toho rychleji
ubíhá."
"Ten film miluju," přiznala jsem. "Takže jak to jde doma?
Když je Nan pryč?" Od
chvíle co jsme byli doma se Rush o Nan ani jednou
nezmínil. Věděla jsem, že není
pozvaná na svatbu a cítila jsem se kvůli tomu velmi
provinile. Ale strach, že by
udělala scénu a zničila nám svatbu byl oprávněný.
"Znovu klidně. Táta si dělá svoje. Já si zase hledím svého.
Za pár měsíců jedou na
šňůru, takže tam bude skutečně ticho."
Bylo mi jí líto. Neměla nikoho opravdového. Žít ve velkém
domě s otcem jako je
Kiro muselo být osamělé. Pak když byl pryč tam zůstala
jen ona. To nebyl vůbec
žádný život. Za peníze si nekoupíte všechno. Harlow toho
byla důkazem.
"Proč si nenecháš od Kira koupit dům tady? Je to tu
krásné a všude jsou tu lidé
našeho věku. Roztomilý kluci," věnovala jsem jí škádlivý
úsměv. Přesto jak
vypadala vyspěle jsem si Harlow nedovedla představit s
klukem. Podaří se jí vůbec
někdy otevřít a poznat někoho?
"To od táty nemůžu chtít. Mám plné stipendium na
Kalifornské universitě. Musel by
mi zaplatit školné pokud bych šla jinam. A chodím ven a
chodím na přednášky,"
vytratila se. Ze svého pobytu tam jsem věděla, že ačkoliv
chodí na přednášky,
nemá žádné přátele.
"Myslím si, že si to může dovolit," ujistila jsem jí.
Pokrčila rameny, ale neodpověděla. Nechtěla jsem na ní
teď naléhat. Možná
později. "Musím se jít obléknout. Za hodinu mám schůzku
v salónu kvůli manikúře a
pedikúře. Chceš jít taky?"
Zavrtěla hlavou. "Ne, děkuji ti. Myslím, že se prospím.
Vyjížděli jsme tak brzy a v
letadle jsem se moc nevyspala."
S přikývnutím jsem to vzala jako svou narážku a nechala jí
o samotě.
****
Bylo pozdě odpoledne, když dorazili táta s Kapitánem.
Zrovna jsem dokončovala
přípravy na zkoušku a následovanou párty. Měli jsme
svatební oslavu v tanečním
sále v klubu. Nechtěla jsem rozlučku se svobodou a ani
Rush nechtěl, abych jí
měla. Bál se toho kam by mě Bethy mohla vzít. Pak když
rozlučku se svobodou
navrhl Grant, rychle ten nápad zavrhl. Tohle byla naše
alternativa. Rozhodli jsme se
slavit společně se všemi našimi přáteli. Woods nám rád
zařídil taneční sál a o jídlo
se postarali zaměstnanci z kuchyně.
Zkouška začínala za třicet minut a brzy začnou přicházet
lidé. Rush sešel ze
schodů v hnědých kalhotách a bílé košili a moje srdce
vynechalo víc než jeden
úder. Byl krásný. Vlasy měl upravené do rozcuchaného
vzhledu. Bílá košile mu
zvýrazňovala stříbrné oči a opálenou kůži.
"Jsi nádherný," vydechla jsem, když se zastavil u paty
schodů.
"Hej, to je moje hláška," dobíral si mě, přitáhl k sobě a
vtiskl mi polibek na rty. "Jsi
překrásná," odpověděl.
"Mmmm, to ty taky," zamumlala jsem mu proti rtům.
28. Kapitola
Grant (ano, přečetli jste to správně)
Můj bratr se opravdu bude ženit. Věděl jsem, že se to
stane od první chvíle co
začal kvůli Blaire vyšilovat, ale sakra, vidět je to opravdu
nacvičovat bylo skutečný.
Až příliš zatraceně skutečný. Měl jsem pocit jako bych ho
trochu ztrácel. Ne že
bych za něj nebyl šťastný, protože jsem byl. To jen že co
jsem si dokázal
vzpomenout byl to můj komplic ve zločinu. Teď bude
Blaiřin.
Když kolem mě procházela servírka vzal jsem si z tácu
skleničku šampaňského.
Spokojím se s tou bublinkovou sračkou dokud si za pár
minut nebudu moct dát na
baru něco pořádnýho. Prohlížel jsem si lidi kolem a
přemýšlel o Nan a jak jsem
dovolil, aby se všechno podělalo. Potřeboval jsem něco, co
mi na ní pomůže
zapomenout. Ne že bych jí už neměl za sebou, protože
jsem měl. Ujistila se o tom.
Bláznivá děvka.
Pár nejvíc sexy očí jaké jsem kdy viděl se zadíval do mých
a já ztuhnul a prohlížel
si jí. Ještě jsem jí předtím neviděl. Nikdy. Tyhle zasraný
oči bych nikdy nezapomněl.
Nebyla to barva co mě tak upoutalo, protože z téhle
vzdálenosti jsem ani nemohl
říct jaká barva to je. Byl to jejich sklon a husté řasy, které
je ovívaly. Ženy platily
slušný peníze za falešné řasy, které nemohly nikdy
vypadat takhle dobře. Putoval
jsem očima dolů po její tváři dokud jsem nepřistál na
velkých ústech. DO PRDELE.
Penis se mi probudil k životu. Byla široká a rty měla tak
zatraceně plné. Dívka s
takovýmihle ústy byla fantazie každého muže.
Skoro jsem se až bál nechat pohled cestovat níž. Jestli se
to bude jen zlepšovat,
vyložím svůj náklad do zatracenejch kalhot. Ale už jsem o
tom neměl čas
přemýšlet, protože se otočila a zmizela jak pára nad
hrncem. Když se pohybovala,
vlasy se jí houpaly těsně nad pasem. Svatá matko boží,
její vlasy sahaly až k
perfektnímu malému zadku. Vyrazil jsem za ní. Neměl
jsem k čertu tušení kdo je,
ale ode mě se pryč nedostane. Potřeboval jsem tu pusu
ochutnat a vidět její očí
svítit rozkoší až jí zatáhnu za dlouhé vlasy dozadu a budu
do ní pumpovat.
Když už jsme mluvili o kurevským rozptýlení. Ona byla
jediný zatracený rozptýlení
jaké kterýkoliv chlap na cokoliv potřeboval. Kruci, donutila
by mě zapomenou
vlastní jméno. Vyklouzla z tanečního sálu na chodbu. Šla
rychle, ale tak tiše až se
zdálo, že si jí nikdo kolem nevšiml. Jak bylo možné, aby si
jí lidé nevšimli? Měl
jsem halucinace? Co za chlapa s ptákem by se na ní
nezadíval a nesvlíkal by jí
očima?
Vyšel jsem do chodby vteřinu po ní a rozhlédl se. Napřed
jsem si myslel, že jsem jí
ztratil, ale pak jsem si napravo všiml pohybu a za rohem
vykukovaly dlouhé hnědé
vlasy. Šel jsem jejím směrem jak nejtišeji jsem uměl.
"Uklidni se. Byl to jen kluk. Opravdu, opravdu sexy, ale jen
kluk," slyšel jsem jí říkat
tiše, když jsem se k ní přiblížil. Co to kurva bylo?
"Zhluboka dýchej. Jsi velká holka. Zvládneš, když se na
tebe dívá kluk," řekla tím
samým šepotem.
Zastavil jsem se než jsem se dostal dost blízko na to, aby
mě viděla. Mluvila si pro
sebe. Znervózňoval jsem jí. Jak to? Když holka vypadá
jako ona, musí být zvyklá,
že jí chlapi svlíkají očima přes celou místnost. Znovu si
začala prozpěvovat, že
jsem jen kluk a já se nemohl přestat usmívat. To bylo
prostě naprosto roztomilý.
"Mohl by to být mimozemšťan z Kryptonu. Pak by sis měla
začít dělat starosti.
Možná bychom ho měli jít zkontrolovat a ujistit se," řekl
jsem nenuceně. Celé tělo
se jí napjalo a nepohnula svalem. Ani se neotočila, aby se
na mě podívala. Dál
stála zády přitisknutá ke zdi, za kterou se schovávala.
Jediná věc co se pohnula
byla její ruka. Vypadalo to jakoby si s ní zakrýla pusu. Byla
čím dál tím roztomilejší.
"Nejspíš to bude bezpečné. Rush a Blaire se moc
nezajímají o mimozemské druhy.
Jsou v tomhle ohledu předpojatí," pokračoval jsem, doufal
jsem, že se při mých
bláznivých žvástech usměje a uvolní. Protože jsem chtěl,
aby se uvolnila. Alespoň
dost na to, abych mohl ochutnat.
Stále se nepohnula. Ruku si držela pevně přes pusu a byla
zamrzlá na místě.
Obešel jsem roh a vešel do malého přístěnku, který si
našla mezi dvěma pilíři ve
zdi. Dokonce i se zády přitisknutými k protější zdi se naše
těla téměř dotýkala. Když
jsem v klouzl do jejího úkrytu, překvapeně vytřeštila oči.
"Hádám, že s rukou přes pusu se moc dobře nemluví. Jak
přesně se semnou
plánuješ bavit?" zeptal jsem se a povzbudivě se usmál.
Nechtěl jsem, aby si
myslela, že jsem nebezpečný.
Pomalu spustila ruku a nechala jí spadnout stranou, ale
zůstala přilepená k druhé
zdi jakoby se ode mě chtěla dostat jak nejdál to bylo
možné.
"To je lepší. Líbí se mi pohled na tvoje ústa. Bránila jsi mi
ve výhledu," řekl jsem s
mrknutím. Stáhla se ještě dál ke zdi. Tohle byl můj
nejpodivnější zážitek se ženou.
Většina z nich se na mě sama vrhala a to bylo jednoduché.
To se mi líbilo. Méně
práce. Ale ať se propadnu jestli jsem si tuhle holku a její
plaché chování neužíval.
Bylo to osvěžující a unikátní.
"Jsem Grant. Bratr ženicha," vysvětlil jsem, doufajíc, že jí
trochu uklidním.
Fungovalo to. Zamračila se a s vráskou mezi očima
vypadal její dokonalý obličej víc
lidsky. Víc přístupně. Líbilo se mi to. Hodně. Možná by se
měla mračit častěji.
"Rush nemá bratra," odpověděla věcně.
Takže znala Rushe. Zajímavé. Nikdy jsem jí neviděl, to
bych si určitě pamatoval.
Předpokládal jsem, že tu byla s některým z hostů, nebo
nějak znala Blaire. Bylo tu
pár lidí, které jsem neznal. "No, v tom se mýlíš, krásko.
Když jsme byli děti stali se z
nás s Rushem nevlastní bratři. Jen protože to našim rodičů
nevyšlo neznamená, že
nám taky ne."
V očích jí zablikalo poznání. Věděla kdo jsem. Čas na fér
hru. Chtěl jsem vědět,
kdo je ona.
"Chceš mi říct kdo jsi? Když už jsi očividně přišla na to,
kdo jsem já."
Sklopila oči, aby se zadívala na podlahu. "Myslím, že bych
měla jít zpátky dovnitř,"
zašeptala. Její už tak tichý hlas byl ještě tišší, když
šeptala. Napadlo mě jestli je tak
tichá a způsobná, když dosáhne vyvrcholení. V tu chvíli to
bylo všechno na co jsem
dokázal myslet. Všechno co jsem chtěl vědět.
"Nemůžeš mě teď opustit. Jestli se tam vrátíš, budu tě
celou noc pronásledovat,"
varoval jsem jí a doufal jsem, že jsem nezněl jak
psychouš.
Ta její ústa se otevřela do tvaru "O" a moje představivost
zdivočela. Nepřitahovaly
mě upjaté ženy, ale tohle uhlazené a vhodné chování
chodící sexuální fantazie na
mě zabíralo.
"Proč?" zeptala se. Zvučnost jejího hlasu mi připomínala
cinkání zvonečků často
přehlížených v písních kvůli jejich jednoduché kráse.
"Chceš pravdu?" zeptal jsem se, naklonil se a narušil její
osobní prostor, který se
tak těžce snažila chránit.
"Prosím," odpověděla tak tiše, že jsem jí málem přeslechl.
"Protože všechno na co dokážu myslet je jak by vypadaly
tyhle tvoje oči rozzářené
chtíčem a způsob jak by vypadala tahle tvoje kurevsky
neuvěřitelná pusa při
výkřicích rozkoše. A tyhle vlasy," řekl jsem, vklouzl do nich
rukou a lehce zatáhl. "To
mě poser, zlatíčko, tyhle vlasy by měly být nezákonný."
Dostal jsem se příliš blízko
a její dýchání bylo zkrácené a rychlé. A k čertu s tím vším,
taky neuvěřitelně voněla.
Jako jahody a smetana.
"Ach," odpověděla a podívala se na mě očima, o kterých
jsem teď mohl říct, že byly
oříškové. Stejně tak jedinečné jako ona. Také neměla na
řasách ani kapku řasenky.
Byly přirozené. Naprosto přirozené.
"Kdo jsi?" zeptal jsem se užasle při pohledu na dokonalost
přitisknutou před sebou.
Několikrát zamrkala jakoby nerozuměla mým slovům. Už
jsem byl skoro připravený
jí zvednout a odtáhnout jí do mýho auta s, nebo beze
jména. "Harlow," odpověděla.
Pomalu mnou projelo uvědomění jako kýbl ledové vody.
NO TAK TO MĚ POSER! Tohle byla Nanina sestra.
29. Kapitola
Rush
Sledoval jsem Blaire tancovat s otcem, když jsem uviděl
Granta napochodovat do
sálu jako by utíkal před démonem. Co to s ním kruci bylo?
Podíval jsem se zpátky
na Blaire a ta se šťastně usmívala na svého tátu. Takže
jsem odešel od našeho
stolu, abych Granta zkontroloval. Normálně to byl
vyrovnaný milý kluk. Tohle
chování nebylo normální.
Našel jsem ho zrovna když zvedl panáka whisky co před
něj postavil barman.
Obrátil ho do sebe, pak podal sklenici barmanovi a
dožadoval se dalšího. Něco ho
rozhodně kouslo do zadku. "Proč jsi mi to kurva neřekl?"
zavrčel Grant aniž by se
na mě podíval.
"O čem to mluvíš?" zeptal jsem se a sledoval jsem ho
kopnout do sebe dalšího
panáka a požádat o další.
Otočil se, aby se na mě podíval. "Harlow. Potkal jsem
podělanou Harlow. Mohl ses
zmínit, že je Nanina sestra chodící bohyně. Mentálně mě
připravit, abych jí v hlavě
nešukal všema možnýma způsobama a nepřesvědčil svoje
péro, že dostane trochu
tohohle povyražení než zjistím, že to je nemožný." Dal si
další lok a praštil sklenici
o bar. "To je lepší," povzdychl si.
"Takže jsi potkal Harlow?" zeptal jsem se a pořád jsem ho
nechápal. Proč byl tak
nasranej? Říkal jsem mu o Harlow.
"Jo, potkal jsem Harlow. Ježiš, Rushi, musíš chlapa napřed
varovat."
Pořád jsem byl naprosto zmatený. Už by měl konečně
přestat mlít nesmysly. "Budu
upřímný. Já sakra vůbec nevím co tě tak naštvalo."
Grant se tvrdě zasmál. "Do hajzlu, ty máš ty koule
opravdu fest svázaný,"
zamumlal. "Když jak se zdá nejsi schopnej sundat svoje
Blaire-brýle a už ostatní
ženský kolem ani nevidíš, nech mě tě zasvětit. Harlow je
zasraná dokonalost.
Sakra, Rushi, její pusa," zachvěl se a zavrtěl hlavou.
"Bože, co by s tou pusou
dovedla dělat. A její oči. Přísahám, že jsem nikdy nic
takovýho neviděl."
Takže hodlá pokračovat o tom jak Harlow vypadá? "Dobře.
A tohle tě nasralo proč?"
zeptal jsem se a pomyslel si, že na tuhle konverzaci možná
budu potřebovat drink.
"Protože se jí nemůžu dotknout a to mě poser. Chci se jí
dotknout tak strašně moc.
Tolika, tolika různými způsoby. Nikdy v životě jsem nebyl
takhle vzrušenej, tak
zatraceně rychle. A pak jsem zjistil, že se toho nemůžu ani
dotknout. Zasraně na
hovno," zavrčel znova.
Aha. Takže Harlow byla hračka, se kterou si Grant nemůže
hrát. Skvělý. Byl jsem
rád, že za dva dny odjíždí domů. Tohle drama jsem
nepotřeboval. Harlow nebyla
Grantův materiál. Na záliby mého bratra byla příliš
nevinná. "Jo, no, to je dobře,
protože Harlow není tvýho ražení. Zlomil bys jí."
Grant se na mě zamračil. "A to má znamenat co?"
"To znamená, že je tichá a stydlivá. Nerandí. Nedělá nic
jiného kromě chození do
školy. Nic z Kirova světa se jí nedotklo. Je zdvořilá a nikdy
se nenaježí. Dokonce i
když na ní Nan ječí a nadává jí jmény, která nejsou
pravda, tiše to přijme a odejde
pryč. Ona prostě není tvůj typ. Možná se ti líbí její pusa,
ale ty vole, ona by
nevěděla jak jí použít způsobem jakým bys po ní chtěl. Ne
že by kdy chtěla. Ona
taková prostě není."
Blaire dokončila tanec s otcem a očima okamžitě našla
moje prázdné místo.
Hledala mě. Musel jsem jít. Plácl jsem Granta po zádech.
"Najdi si tu dnes večer
nějakou pipku co není větší panna než jeptiška," navrhl
jsem a zamířil zpátky k
Blaire.
Zahlédla mě a usmívala se, zatímco jsem k ní šel. Hudba
se změnila a z repráků
začala hrát písnička Bruno Marse "I Will Wait For You".
Přitáhl jsem si jí k sobě a
usmál se. Tenhle song jsem miloval. Chápal jsem každý
jeho slovo, protože přesně
vystihoval jak jsem se cítil. Nikdy předtím jsem Blaire
nezpíval a byl jsem v
pokušení zpívat jí text do ucha, ale chtěl jsem počkat.
Ještě ne. Zapívám jí … ale
ne teď.
"Užila sis tanec s tátou?" zeptal jsem se jí jen abych slyšel
její hlas.
"Ano. Povídali jsme si o mámě. Milovala by to tu. Milovala
by tebe. Vždycky mi
říkala, že pro mě Cain nebyl ten pravý. Byl příliš slabý. Že
jednoho dne o mě bude
někdo bojovat a bude mě chtít víc než cokoliv jiného. Ty
bys jí udělal velice
šťastnou."
Měl jsem stažený hrudník. Žádná žena mi nikdy neřekla,
že by mě její matka
milovala. Vědět, že si Blaire myslí, že by mě její máma
schvalovala pro mě
znamenalo víc než věděla. Pamatoval jsem si její mámu.
Ne moc jasně, ale
pamatoval jsem si jí. Pamatoval jsem si její úsměv a
smích. Když jsem byl malý
kluk cítil jsem se s ní šťastný. Vůně jejích palačinek mi
dodávala pocit bezpečí.
Vědět, že můj syn bude mít takovou matku mi vehnalo
slzy do očí. Bude mít to co
já neměl. Něco, co jsem jen ochutnal.
"Co jsem řekla?" zeptala se Blaire s odmlkou, když si
všimla neprolitých slz v mých
očích, které jsem jak se zdálo nezvládl ovládnout. Sakra.
"Jen jsem přemýšlel, že můj syn bude mít matku jakou
jsem já nikdy neměl šanci
mít. Tvoje máma byla tak výjimečná, že ve uvízla
vzpomínka na ní," přiznal jsem.
Blaire se naplnily oči slzami, popadla můj obličej a políbila
mě. Její jemné rty se
otevřely a jazykem mi hladově vklouzla do pusy. Přímo
tady přede všemi. Tohle se
jí nepodobalo, ale já to bral všema deseti. Začal jsem jí
líbat zpátky stejně tak
vášnivě, když se odtáhla, aby se na mě mohla podívat.
Pořád mi držela obličej v
dlaních. "Miluju tě, Rushi Finlayi. Budeš ten nejlepší
manžel a otec jakého kdy svět
poznal. Jednoho dne bude žena našeho syna vděčná, že
její manžel měl za vzor
tebe. Bude díky tobě šťastná. Protože vychováš našeho
syna, aby byl stejný muž
jakým jsi ty. Bude jí bezmezně milovat, protože bude
vědět jak." Přiškrceně vzlykla,
znovu přitiskla rty k mým a já jí choval v náručí, zatímco
jsem si užíval její
odhodlání mě ujistit, že jsem byl dobrý člověk. Nic v mém
životě nebylo vzácnější
než tahle žena. Nikdy nebude. Našel jsem své štěstí.
30. Kapitola
Blair
Bethy mě políbila na tvář a pak něco vytáhla zpoza zad.
Držela přede mnou malý
stříbrný balíček a vzkaz s Rushovým povědomím písmem.
"Rush ti chtěl opatřit
něco starého," vysvětlila. Nepokoušela jsem se mít
některou z těchhle věcí. Na
tuhle tradici jsem úplně zapomněla. S úsměvem jsem si
vzala balíček a otevřela ho.
Uvnitř byl velmi draze vypadající perlový prsten. Jeho
stříbrný kroužek byl elegantní
a vyrývaný. Zvedla jsem ho nahoru, aby rytinu viděla.
Psalo se tam, "Má láska".
Také to bylo staré. Nebylo to nic co by udělal Rush.
Vedle ležel zastrčený malý vzkaz. Zvedla jsem ho a
otevřela.
Blaire,
Tohle patřilo mé babičce. Matce mého otce. Přijela
mě navštívit než zemřela.
Mám na její návštěvy krásné vzpomínky a když
zemřela, nechala mi tenhle
prsten. V její závěti se říkalo, že ho mám dát ženě,
která mě naplní. Říkala, že
jí ho dal můj děda, který zemřel, když byl můj otec
teprve dítě, ale ona nikdy
nikoho dalšího nemiloval stejným způsobem jako
jeho. On byl její srdce. Ty
jsi moje.
Tohle je pro tebe něco starého.
Miluju tě,
Rush
Popotáhla jsem a Bethy taky. ohlédla jsem se na ní a ona
stála vedle mě a četla
vzkaz. "Sakra, kdo by řekl, že Rush Finlay umí být tak
romantický," řekla a znovu
popotáhla.
Já to věděla. Ukázal mi to víc než jednou. Dala jsem si
prsten na prst a dokonale
mi seděl. Došlo mi, že tohle nebyla náhoda. S úsměvem
jsem se podívala na
Bethy. "Děkuju ti za všechno," řekla jsem jí.
Objala mě a přikývla. "To já bych ti měla děkovat. Jsi
nejlepší kamarádka jakou
jsem kdy měla." Než jsem stihla říct víc a posledním
zamáváním se vyřítila z
pokoje.
Otočila jsem se, aby se podívala do zrcadla a prohlédla se.
Satén perlové barvy
nabíraný přes prsa zůstával nahoře bez pásku díky mojí
těhotenské velikosti
košíčků. Pas byl vysoko a hned pod prsy a byl pokrytý
miliony malých perliček.
Přes satén byla vrstva šifónu, která splývala ve tvaru A a
končila mi pár centimetrů
nad koleny. Rozhodla jsem se jít bosa, když půjdu po
písku. Nehty na nohách jsem
měla namalované světle růžovým lakem, aby mi ladily s
okvětními lístky
roztroušenými v uličce.
Vylekalo mě zaklepání na dveře a já se otočila a uviděla
jak do pokoje vešla
Harlow. Nesla malou krabičku. "Vypadáš jako princezna,"
řekla s úsměvem.
"Děkuju," odpověděla jsem. Také jsem se tak cítila.
"Mám něco od Rushe. Chtěl, abych byla ta co ti předá
něco nového," řekla a
podala mi malý dárek. "Odešla bych, ale myslím, že budeš
potřebovat mojí pomoc."
Vzala jsem krabičku a rychle jí otevřela, nedočkavá vidět
co mi sem poslal
tentokrát. Uvnitř byl uhnízděný jemný zlatý řetízek s
několika diamanty řezanými ve
stejném úhlu jako na mém prstenu, ale mnohem menší.
Zvedla jsem kotníkový
náramek, slunce zářící dovnitř oknem zachytilo diamanty a
roztančilo se po pokoji.
"Zapnu ti ho," řekla Harlow a já jí položila řetízek do ruky,
pak mi ho zapnula kolem
kotníku.
Říkala jsem Rushovi, že mám pocit, že bych potřebovala
něco na nohách, ale že si
nedovedu představit jít po písku v botách. Tohle byla jeho
odpověď. Usmála jsem
se a poděkovala Harlow.
"Nemáš zač. Je na tobě nádherný," řekla než odešla stejně
tak tiše jako vešla.
V zrcadle jsem se podívala na kotník a obdivovala ho, když
se ozvalo další
zaklepání. Usmála se na mě známá tvář, kterou jsem
vůbec nečekala, že tu uvidím
a spěchala jsem babi Q obejmout. Nepozvala jsem babi Q
protože jsem se bála, že
by byl Rush naštvaný, kdyby tu byl Cain. Věděla jsem, že
by to byl on kdo by
babičku přivezl a nemohla jsem ho nepozvat taky. Když
mě tiskla štípaly mě v očích
slzy.
"Nemůžu uvěřit, že jsi tady. Nemůžu uvěřit, žes řídila tak
daleko," chrlila jsem ze
sebe.
Poplácala mě po zádech a zasmála se. "No, já neřídila.
Ten tvůj chlap poslal mě a
Cainovi letenky. První třídou. Nikdy v životě jsem nebyla
tak rozmazlovaná. Byl to
zážitek, to ti řeknu." Pokud bych už teď Rushe Finlaye
nemilovala každičkou svojí
molekulou, za tohle bych ho milovala ještě víc. Ale patřila
jsem mu kompletně celá.
"Ale teď se kvůli mně nerozbreč ať si nezničíš makeup.
Vypadáš jako tvoje
maminka. Přesně jako ona. Nemyslím si, že by tvůj táta
mohl být šťastnější než
právě teď je. Neměla jsem jít sem nahoru, abych tě
rozbrečela. Jsem tu, abych ti
dala něco od Rushe. Chtěl, abych ti dala něco půjčeného."
Nemohla jsem si pomoc od přihlouplého úsměvu na tváři.
Posílal mi další dárek.
Podala mi malou krabičku zabalenou stejně jako tu co
přinesla Harlow. Vzala jsem
si jí a rychle rozbalila.
V malé saténové krabičce byl vzkaz. Zvedla jsem ho a pod
ním byl starý, růžový
satén. Nebyl moc opotřebený, ale bylo jasné, že je
ustřižený z něčeho jiného.
Otevřela jsem vzkaz.
Blaire,
Čekal jsem do dneška, abych ti tohle ukázal.
Nebylo lehké o tom nic neříct.
Ale když jsem si vzpomněl kdo byla tvoje matka,
také jsem si vzpomněl na
tenhle kousek saténu. Dlouho jsem si nemohl
vzpomenout odkud pochází,
ale věděl jsem, že je speciální a tak jsem si ho
nechával u sebe. Pořád.
Když jsem vyrůstal, byl vyděšený nebo osamělý,
držel jsem ho v rukách a třel
si ho o obličej. Bylo to tajemství, které jsem
nechtěl, aby někdo znal. Ale
uklidňovalo mě to. Když mi tvůj táta připomněl
palačinky s Mickey Mousem,
vrátily se mi všechny vzpomínky na tvojí mámu. S
nimi jsem si vzpomněl na
den, kdy jsem dostal tenhle kus saténu.
Tvoje matka na noc vždy nosila růžové saténové
pyžamo. Často mě
ukolébávala ke spánku, protože bylo těžké mě
uklidnit na dost dlouho, abych
byl schopný zavřít oči. Miloval jsem, když mě
držela. Moje vlastní matka to
nikdy nedělala. V noci jsem chodil spát při tření
nosu o její paži a růžové
saténové pyžamo. Pamatuju si, že v den co
odcházela jsem byl vyděšený.
Nechtěl jsem zůstat s Georgiannou. Tvoje máma
mě pevně objala a pak mi do
ruky zastrčila tenhle ustřižený kousek saténu z
jejího pyžama a řekla mi,
abych ho v noci použil až půjdu do postele.
Rád bych řekl, že se mi tahle vzpomínka vrátila
naprosto sama od sebe, ale
není to tak. Jen jsem věděl, že ta látka má něco
společného se ženou, která
mi dělávala palačinky. Tak jsem se zeptal tvého
táty. On mi řekl příběh a já si
uvědomil, že opakující se sen, který jsem v dětství
měl o ženě v růžovém
saténovém pyžamu byla skutečnost. Ne sen.
Tohle je moje a nemůžeš si to nechat (ledaže bys to
opravdu chtěla a pak je
tvůj).
Tohle je pro tebe něco půjčeného.
Miluju tě,
Rush
"Doufám, že na sobě nemáš moc makeupu, protože jestli
ano, právě sis ho půlku
spláchla slzami," zabručela babi Q.
Usmála jsem se a vzala si kapesník co mi podávala, abych
si z tváře utřela slzy.
Neměla jsem moc makeupu, k velké Bethyně nelibosti. A
řasenka byla naštěstí
vodě odolná. Přitiskla jsem si satén k tváři a myslela na
svojí mamku jak tohle
nechává Rushovi. Pak jsem to složila a zastrčila do
podprsenky bez ramínek.
Vzkaz jsem si uklidila do šuplíku. Chtěla jsem si ho taky
nechat. Navždycky.
"No, musím jít dolů na svoje místo. Brzy se uvidíme," řekla
babi Q a poslala mi
vzdušný polibek než zamířila ven ze dveří.
Šla jsem si k zrcadlu zkontrolovat makeup, když někdo
rychle zaklepal na dveře.
Dovnitř s úsměvem na tváři vešel táta.
"Jsi nejkrásnější žena jakou jsem kdy viděl. Ten tam dole
je šťastněj chlap. Jen by
si to měl lépe pamatovat."
"Děkuju, tati," odpověděla jsem.
Zastrčil ruku do kapsy a vytáhl ven další dárkovou
krabičku podobnou těm
ostatním. "Nesu ti něco od Rushe. Chtěl, aby byl ten, kdo
ti dá něco modrého."
Zase jsem se přitrouble usmívala. Už mi bylo jasné, že to
je to proč je tady. Táta mi
jí podal. "Zůstanu tu. Budeš s tím potřebovat pomoc."
Otevřela jsem krabičku, natěšená, že od Rushe dostanu
něco dalšího. V saténu
ležel jemný zlatý řetízek podobající se kotníkovému
náramku. Vytáhla jsem ho ven
a na něm visel topaz ve tvaru slzy.
Vedle byl vzkaz. Rychle jsem ho popadla a otevřela.
Blaire,
Tahle slza reprezentuje spoustu věcí. Slzy, o
kterých vím, že jsi je prolila kvůli
matčině kousku staténu. Slzy cos uronila za každou
svou ztrátu. Ale také
symbolizuje slzy, které jsme oba prolili, když jsme
cítili jak se uvnitř tebe
pohnul ten malý život. Slzy, které jsem prolil nad
faktem, že mi k milování byl
dán někdo jako ty. Nikdy jsem si nikoho jako ty
nepředstavoval, Blaire. Ale při
každém pomyšlení na věčnost s tebou jsem vděčný,
že sis mě vybrala.
Tohle je pro tebe něco modrého.
Miluju tě,
Rush
Utřela jsem si další slzu a zasmála se. Měl pravdu. Oba
jsme zažili slzy smutku i
štěstí. Chtěla jsem u sebe jejich připomínku až si dnes
řekneme své sliby.
Táta mi ho vzal z ruky a zapnul kolem krku. Posunula jsem
si ho tak, aby mi ležel
na hrudi. Byla jsem kompletní. Ujistil se, abych měla něco
starého, něco nového,
něco půjčeného a něco modrého.
"Je na čase, abychom šli dolů," řekl mi táta a pak šel
otevřít dveře. Následovala
jsem ho a on mě pak odvedl dolů po schodech a ven
předními dveřmi. Půjdu pod
dům a projdu klenutou branou z růžových růží a bílých
mihotavých světýlek.
Vklouzla jsem tátovi rukou do ohybu paže a nechala se od
něj odvést.
31. Kapitola
Rush
Čekal jsem pod schody, zatímco se dolů postupně vracela
každá osoba nesoucí jí
dárek. Když šel nahoru její táta, věděl jsem, že tentokrát
tu čekat nemůžu. Musel
jsem jít ven. Chtěl jsem být ten, kdo jí nahoru donese
dárky, ale trvala na tom, že jí
před svatbou nesmím vidět.
Stál jsem na písku pod pergolou pokrytou břečťanem a
bílými růžemi, mezí mým
domem a zálivem a čekal jsem s oddávajícím po jednom
boku a s Grantem po
druhém.
"Jsi nervózní?" zeptal se Grant.
"Že se rozhodne neprojít uličkou? Ano," odpověděl jsem.
Grant se zasmál a zavrtěl hlavou. "To jsem nemyslel."
"Jednoho dne to pochopíš. A až to přijde, budu se smát až
mě bude bolet břicho."
"To se ani náhodou nestane," odpověděl.
Pod růžovými růžemi se objevila Bethy, což znamenalo, že
za ní čeká Blaire. Zvedl
jsem schovaný bezdrátový mikrofon co mi tam strategicky
položil zvukař a dal jsem
si ho do klopy. Pak jsem sáhl za květiny a vzal si kytaru.
Už to byly roky co mě
někdo vidět dotýkat se týhle věci. Mohl jsem si jen
představovat co se jim honí
hlavami. Jen můj táta věděl o co jde, protože mi pomohl s
akordy.
"Co to děláš?" zašeptal Grant. V hlase měl jasnou nevíru,
když na to úplně sám
přišel. Nemusel jsem mu to říkat.
Jakmile byla Bethy na svém místě, postavil jsem se před
oddávajícího a zadíval se
přímo před sebe do uličky. Až se Blaire objeví, měla by
začít hrát hudba. Všechno
jsem se zvukovým týmem pečlivě prošel.
Když pokročila dopředu ruku v ruce s jejím tátou, její oči
se uzamkly s mými a pak
se překvapeně vykulily. Měla jít uličkou při 'I Won't Give
Up' od Jasona Mraze. Ale
nechtěl jsem, aby pro ní zpíval jiný muž. Ne dnes. Chtěl
jsem, aby ke mně
přicházela, zatímco budu zpívat slova napsaná jen pro ní
až bude procházet
uličkou, aby mi dala svůj svět.
"No, eh, na zpívání moc nejsem … však víte, před lidmi …
ale napadlo mě, po
všem čím jsme prošli … že tohle bude správný čas na to
říct, co jsem vždycky říct
chtěl. Blaire, miluju tě, děvče …až na měsíc a zpátky."
Sledoval jsem jak zamrzle
stojí a dívá se na mě. Všechno ostatní zmizelo a vše co
jsem viděl byla Blaire.
(*Rushovo písnička tady ...
http://www.youtube.com/watch?v=305SVg_fr9Y )
Když ses na mě poprvé podívala
Zapomněl jsem dýchat
Ten moment mi poznamenal duši
Slíbil jsem, že tě nikdy neopustím
A dotek tvé kůže
Vyléčil něco hluboko uvnitř
A já tě chtěl ještě víc
Čím méně jsem dostal tím víc jsem rostl
Ach, nemohl jsem se ubránit propadnutí, propadnutí tobě
Tak tu stojím, ach děvče ty víš
Po všem čím jsme prošli, jsme to nemohli nechat jít
A dokud jsem naživu, budu se ti dívat do očí
Držím tě tak blízko, budu vážně přísahat
Že jsem propadl příliš hluboko
Že jsem propadl příliš hluboko, příliš hluboko tobě
Tobě
Když jsem tě konečně našel
Konečně jsem našel sebe
Na ten den nezapomenu
Důvod toho všeho
Dám ti nové jméno
Nic v životě nebude stejné
Příběh je nyní kompletní
Náš život a naše láska je vše co potřebujeme
Protože nemůžu zastavit propadávání
Propadávání tobě
Tak tu stojím, ach děvče ty víš
Po všem čím jsme prošli, jsme to nemohli nechat jít
A dokud jsem naživu, budu se ti dívat do očí
Držím tě tak blízko, budu vážně přísahat
Že jsem propadl příliš hluboko
Že jsem propadl příliš hluboko, příliš hluboko tobě
Tobě
Mé srdce buší
Žadoní po tobě
Tahle noc bude
Splněný sen
Tak padej, padej do mé náruče
Tak tu stojím, ach děvče ty víš
Po všem čím jsme prošli, jsme to nemohli nechat jít
Že jsem propadl příliš hluboko
Že jsem propadl příliš hluboko
Že jsem propadl příliš hluboko
Příliš hluboko, yeah
Tobě …
Když jsem dohrál poslední část, rychle jsem si přetáhl
popruh kytary přes hlavu a
podal jí Grantovi. Blaire nečekala na žádný pokyn
oddávajícího než se mi se
vzlykem vrhla do náruče.
"To bylo nádherný," řekla mi do hrudi.
"Ne tak nádherný jako ty," odpověděl jsem a držel si jí u
sebe.
Krátce se zasmála. "Nevěděla jsem, že tohle umíš," řekla a
odtáhla se, aby se na
mě mohla podívat.
"Jsem plný všech druhů vzrušujících překvapení," ujistil
jsem jí a mrkl.
"Tak dobře vy dva. Nech tě mě tu dívku napřed předat,"
řekl Abe, natáhl se pro
Blaiřinu ruku a s pobaveným úsměvem si jí přitáhl zpátky k
boku.
Abe políbil svou dceru na tvář, pak se podíval na mě. "Řekl
bych ti jak je výjimečná,
ale to už víš. A to je taky jediný důvod proč ti jí můžu
předat. Žádal jsem tě, abys byl
mužem jakým jsem já nebyl a tys přesně to udělal. Ne
kvůli mně, ale kvůli ní.
Nemohl bych být pyšnější na ženu jakou se stala a muže,
se kterým se rozhodla
strávit život."
Vzal Blaiřinu ruku a umístil jí do mé. Pak se otočil, aby si
sedl na svoje místo.
Posunul jsem si její ruku do ohybu paže a pak jsme se
otočili čelem k
oddávajícímu. Poskočila vedle mě a já se jí s úsměvem
podíval na břicho. Vklouzl
jsem jí rukou kolem pasu a položil jí dlaň na břicho, zrovna
když se naše dítě
pohnulo. Tohle bylo moje.
32. Kapitola
HARLOW (Ano, i tohle jste přečetli správně).
Zase jsem na sobě cítila jeho pohled. Kéž by s tím přestal.
Od chvíle co ode mě
nadávajíc jak zedník odpochodoval a nechal mě stát v mé
schovávačce na
zkouškové párty bylo vše co dělal, že na mě zíral.
Nenáviděla jsem, když se na mě
civělo. Byla jsem připravená jet domů, ale věděla jsem, že
Dean si to tu užívá.
Hodlala jsem si zjistit jestli se mi nepodaří dostat dřívější
let. Nechtěla jsem tu
zůstávat do zítřka.
Znovu jsem si překřížila nohy a prohlížela si ruce. Nikdo se
mnou skutečně
nemluvil a já jim to nemohla mít za zlé. Byla jsem nudná.
Nikdy jsem nevěděla co
říct. Bála jsem se cokoliv říct. Jako vždy. Naučila sem se,
že je lepší zůstat zticha,
než říct něco hloupého.
Bylo jednodušší splynout s pozadím, když na vás neustále
nekoukali kluci
vypadající jako Grant Carter. Nemohla jsem přijít na to,
proč na mě zírá. Byla to ta
nejbláznivější věc. Věděla jsem proč se naštval. Když jste
tichý člověk, lidé
zapomenou, že jste na blízku a mluví před vámi o věcech,
do kterých vám ve
skutečnosti nic není. Několikrát jsem slyšela Nan mluvit s
Grantem po telefonu.
Také jsem věděla, že přesto jak milý kluk Rush byl, jeho
nevlastní bratr není. Každý
kluk co chodí s někým jako Nan musí být stejně pošahaný.
Jen jsem si přála, aby nebyl jak příšerně sexy. To bylo
něco, na co jsem měla být
připravená. Nan byla nádherná a přestože to bylo
rozzuřená čubka, všechny muže
přitahovala. Každý kluk, se kterým měla vztah musel být
stejně krásný. A ach můj
bože, on byl. Velmi. Dokonce i ty jeho dlouhé vlasy, které
měl zastrčené za ušima
byly atraktivní. A jeho modré oči byly tak pronikavé.
Stačily jeho dvě slova a byl ze mě ubrebtaný trouba. Což
nebylo zase tak těžké.
Dělala jsem to často. Zaskřípala vedle mě žídle a já trhla
pohledem a zjistila, že si
vedle mě až příliš blízko sedl Grant. To není dobrý. To
vůbec není dobrý. Co měl za
problém?
"Za včerejšek se omlouvám," vyštěkl na mě. Napjala jsem
se a podařilo se mi
kývnout hlavou.
Dobře, takže se omluvil. Fajn. Teď mohl odejít a přestat
na mě civět.
"No tak, Harlow, řekni něco. Dej mi víc než jen kývnutí,"
řekl a zněl podrážděně.
Nebyla jsem si jistá proč bych ho měla rozčilovat. Nic jsem
mu neudělala. Snažila
jsem se od něj držet co nejdál a ignorovat jeho neustálé
pohledy. Dokonce i během
obřadu si mě našel mezi hosty a za celou dobu ode mě
neodvrátil pohled.
"Je to jen mnou, nebo nemluvíš s nikým? Neviděl jsem tě
si povídat s ostatními
hosty."
I přestože jsem ho neměla ráda a rozhodně se mi nelíbil
jeho výběr žen, také jsem
nechtěla, aby si o mě myslel, že jsem idiot. Půjde to říct
Nan a ona bude mít další
munici jak si ze mě dělat srandu. "Nejsem v davech moc
dobrá," vysvětlila jsem.
Zdálo se, že se trochu uvolnil, když jsem promluvila.
"Tahle banda je ohromující.
Nemůžu říct, že bych se ti divil."
Donutila jsem se k úsměvu. Nebyl moc velký, ale bylo to
to nejlepší co se mi
povedlo. Předstírání mi moc nešlo. Nikdy.
"Nemáš mě ráda, že ne?" Očividně byl i velmi pozorný.
Mohla jsem ze zdvořilosti lhát. Babička mě učila, že pokud
nemohu říct nic hezkého
ať raději neříkám vůbec nic. "Nemám ráda Nan,"
odpověděla jsem upřímně. To
nebylo zdvořilé, ale byla to pravda.
Místo, aby se dal na ústup, Grant vybuchl smíchy. Ne
pobaveným smíchem, ale z
plných plic jako bych byla skvělý komik. Pozorovala jsem
ho a nenáviděla jsem ho
ještě víc za to jak atraktivní byl, když se smál. Nebylo to
fér. Nechtěla jsem si
myslet, že je na něm cokoliv atraktivní.
"Promiň," řekl, utřel si slzy z očí a usmíval se na mě. "Ale
to nebylo něco, co bych
čekal, že vyjde z tvojí sladký pusy. Sakra, to bylo vtipný."
Vůbec jsem si nemyslela, že to bylo vtipné. Myslel si snad,
že jsem žertovala?
"Nemyslím si, že v tom jsi sama, krásko. Většina lidí by s
tebou souhlasila.
Obzvlášť účastníci téhle svatby."
Neodpověděla jsem. On jí měl evidentně rád.
"Vzhledem k tomu, že jsi to nerozvedla, budu usuzovat, že
se mnou nemluvíš,
protože jsem s Nan chodil a ty jí nemáš ráda."
Pokrčila jsem rameny. Ne tak docela. Bylo toho víc. Říkat
mu to by bylo nezdvořilé
a já nezdvořilá nebyla. Ale buď budu nezdvořilá, nebo si
on bude myslet, že jsem
němá. Nechtěla jsem, aby si ze mě před Nan dělal legraci.
Už tak jsem toho od ní
snášela dost.
"Nikdo kdo chodil s Nan nemůže mít žádné obstojné
vlastnosti. Nebo alespoň
vlastnosti, které bych měla zájem lépe poznat. Nerada
ztrácím čas s těmi, o kterých
vím, že s nimi nikdy znovu nepromluvím." To vyznělo
drsněji než jsem měla v
úmyslu. Zatracená upřímnost.
Grant sebou trhl. Sama jsem se chovala jako mrcha.
Obviňovala jsem z toho Nan a
moje chování bylo stejně tak zlé. To jsem nemohla dělat.
Nechtěla jsem taková být.
"Podívej, to nevyznělo správně. Omlouvám se. Chtěla jsem
jen říct, že nemám ráda
Nan. To je všechno. Nechápu proč by jí dobrovolně snášel
někdo, kdo není její
příbuzný. Fakt, že ty jí nejen snášíš, ale chodil jsi s ní mi
říká, že ty a já nikdy
nemůžeme být přátelé. Promiň. Nechci znít jako mrcha,
protože jsem opravdu milý
člověk. Jen se snažím zůstat daleko od zlomyslných lidí.
Nan je ztělesněním zla,
což mě jen vede k přesvědčení, že jsi taky špatný. Špatní
lidé drží pohromadě."
Zarazila jsem se, protože jsem to jen zhoršovala. Vstala
jsem a věnovala jsem mu
omluvný úsměv, který tentokrát nebyl vynucený, protože
jsem se teď za svojí
neomalenou pusu cítila opravdu hrozně. Měla jsem k tomu
tendence, když jsem se
snažila moc mluvit. Než mohl říct něco dalšího, odešla
jsem. Půjdu se rozloučit s
Rushem a Blaire, zamířím na letiště a počkám na nejbližší
let. Jestli budu muset,
zůstanu prostě přes noc na letišti. Tím způsobem mě
Grant Carter alespoň
nenajde.
33. Kapitola
Blaire
"Pořád se nemůžu přenést přes to, žes mi zazpíval
písničku a hrál na kytaru.
Prostě wow, Rushi. Wow." Stále jsem se vzpamatovávala
ze vzhlédnutí k Rushovi a
pohledu na něj, jak na mě čeká s kytarou v rukách. Místo
toho, aby z reproduktorů
hrál Jason Mraz, Rush mi zpíval písničku, kterou pro mě
napsal. Pro různých
dárcích a dopisech co mi poslala do pokoje jsem si
myslela, že už se nemůže
překonat. Mýlila jsem se.
"Přestal jsem zpívat, když jsem byl na vysoký. Rozhodl
jsem se, že jsem unavený z
holek co o mě měly zájem jen kvůli Deanovi. Když jsem
zpíval, jen to zhoršovalo
moje pouto se Slacker Demon. Tak jsem prostě přestal.
Ale pro tebe … chtěl jsem,
abys ke mně přicházela uličkou za mého zpěvu písničky,
kterou jsem ti napsal. Ne
při standardní písničce, která se hraje na milionech
svateb." Rush mě políbil na
místo těsně pod uchem. "Žádná jiná svatba není jako tahle
a nikdy nebude,"
zašeptal mi do ucha.
Přitulila jsem se k němu blíž, zatímco jsme tančili na verzi
'Kiss Me' od Eda
Sheerana, v podání naší živé skupiny. Dean nabídl
obstarání 'skutečné kapely', ale
to jsem nechtěla. Chtěla jsem, aby naše svatba byla jen
takové malé intimní
shromáždění. Nechtěla jsem z toho mít koncert kapely.
Rush se mnou souhlasil a
našli jsme nejlepší cover band, který se dal za peníze
sehnat.
"Přála bych si, abychom dnes v noci neměli dům plný lidí,"
řekla jsem mu do hrudi.
"Na tom nezáleží. Nebudeme tady," odpověděl Rush.
Odtáhla jsem se, abych se na něj podíval. "Co tím myslíš?"
Ušklíbl se. "Opravdu si myslíš, že se budu dělit o dům se
všemi těmihle lidmi o svojí
svatební noc? Sakra, ne. V klubu na nás čeká podkrovní
byt až odtud odejdeme."
Byla jsem ráda, že na tohle myslel. Nechtěla jsem myslet
na to, že s námi dnes v
noci budou v domě jeho a můj táta. "Dobře," odpověděla
jsem.
Hrudník mu zavibroval smíchem. Rozhlédla jsem se po
hostech. Byli tu všichni naši
přátelé. Všichni, které jsme měli rádi. Kromě jeho sestry …
a matky. Ale
neschvalovaly by to. Obě dvě mě nenáviděly. Přesto mi
kvůli Rushovi bylo líto, že
tenhle den zmeškaly. Jen jsem doufala, že jednoho dne
budou součástí našich
životů. Věděla jsem, že přestože se o nich nezmínil,
stýskalo se mu po nich.
"Kam jsi dala ten satén?" zeptal se.
Usmála jsem se a kousla se do spodního rtu. "Nemám
kapsy," odpověděla jsem.
"Já vím. Takže kde to je?"
"Zastrčené v podprsence," přiznala jsem.
"Hádám, že od teď pro mě bude mít nový význam," řekl a
palcem mě pohladil
zespodu po prsu.
"Děkuju ti za všechno. Řetízek, náramek, prsten a nechám
tě si nechat ten satén.
Ačkoli jsem moc ráda, že jsem ho tu u sebe měla. Vědomí,
že se dotkla obou
našich životů. To bylo perfektní."
Rush mě sevřel pevněji v náručí. "Jo, to bylo." V momentě
kdy se mu napnulo celé
tělo jsem to cítila. Vzhlédla jsem k němu a uviděla jeho oči
zaměřené na něco za
mým ramenem. Ohlédla jsem se, stal tam Cain a
pozoroval nás. "Nejspíš bych ho
měl nechat si s tebou zatančit. Snažím do toho sám sebe
přemluvit," řekl Rush a
pořád mě pevně držel.
Usmála jsem se jeho rozpolcenému výrazu. "Jestli
nechceš, abych s Cainem
tancovala, tak nebudu. Musím si s ním jít promluvit a jestli
chceš jít se mnou a držet
mě během toho, můžeš. Klid. Teď jsem Blaire Finlay.
Dívka, kterou miloval byla
Blaire Wynn."
Při použití nového jména se celý uvolnil a chytil mě
pevněji. "Zopakuj to. Alespoň tu
část se jménem," řekl zastřeně.
"Blaire Finlay," zopakovala jsem.
"Sakra, to zní dobře," řekl a vtiskl mi polibek na čelo. "Jdi
si s ním promluvit. Ale
pokud by ti to nevadilo … žádný tanec. Nechci na tobě
jeho ruce."
"Takže ani žádné objímání?" zeptala jsem se než jsem
vyšla ke Cainovi.
Rush zamračeně zavrtěl hlavou. "Jestli si chce udržet ruce
připojené k tělu,"
odpověděl, čímž mě rozesmál. Můj majetnický muž.
Došla jsem ke Cainovi, který na mě čekal s rukama
zastrčenýma v kapsách a s
bolestným výrazem na tváři. Tohle pro něj nemohlo být
lehké. V jeho představách
jsme spolu měli být navždy. Ve skutečnosti si nemyslel, že
tu pro mě Rush na konci
bude. Mýlil se.
"Jsem ráda, že jsi přišel," řekla jsem mu, pak jsem od něj
o pár kroků ustoupila a
udržela tak dostatečný odsup, aby se Rush cítil pohodlně.
"Nebudu lhát. Nechtěl jsem. Babi Q mě přesvědčila,"
odpověděl. "Ale vypadáš
krásně. Tak nádherně až pohled na tebe bolí."
"Děkuju. Nevěděla jsem, že vám Rush poslal letenky a
pozvánky, dokud dnes babi
Q nevešla do převlékárny."
Cain přikývl. "Jo, to jsem si myslel. Když nás pozval Rush
a ne ty. Babička Q byla
odhodlaná jet jakmile se to dozvěděla."
"Jsem šťastná, Caine."
Věnoval mi smutný úsměv a přikývl. "To vidím. Bylo to
těžké přehlédnout. Je se
sebou zatraceně pěkně spokojenej."
Nebylo co jiného si říct. Náš společný čas byl minulost.
Kdysi býval můj nejlepší
přítel, ale teď byl moje všechno Rush.
"Dávej na sebe pozor," řekla jsem, věděla jsem, že se
musím vrátit k Rushovi než
se rozhodne, že si povídáme moc dlouho.
"Ty taky, Blaire. Pošli fotky dítěte. Babi Q je bude chtít
vidět," odpověděl.
Otočila jsem se a zamířila zpátky k Rushovi, který stál na
okraji parketu a upíral na
mě pohled.
34. Kapitola
Rush
Normálně jsem Vánoce trávil opilý v lyžařském resortu s
nějakou holkou, se kterou
jsem v tu dobu chodil a svými přáteli. To bylo místo kde
jsem trávil svátky. Když
jsem vyrůstal, moje matka nezdobila stromek ani nepekla
cukroví. Tenhle druh věcí
jsem viděl jen v televizi.
Náš dům naplňovala vůně borovice, skořice a cukroví. V
obýváku stál ten největší
vánoční stromek jaký jsem mohl v Rosemary sehnat a byl
ozdobený zářivě
barevnými dekoracemi a mihotavými světýlky. Na krbové
římse byly živé girlandy s
bobulemi a vysely zní tři punčochy s monogramem F. Dva
velké věnce s červenými
sametovými mašlemi nám zdobily přední dveře a dům byl
naplněný vánočními
koledami, které hrály z reproduktorů. Blaire na satelitním
rádiu našla Vánoční
stanici a vyhrožovala mi ať se jí nedotýkám.
Pod naším stromem se nahromadily dárky v barevném
papíru a já se nemohl zbavit
přátel. Byli tu pořád. Jedli sladkosti co Blaire neustále
dělala a pili jablečný mošt,
který jí nikdy nedocházel. Bylo to jako by se nám v domě
zabydlel Santa Claus.
Loni by mi to znělo jako peklo na zemi. Teď jsem si
nedokázal průběh Vánoc
představit jinak. Tohle byly Vánoce Blaiřiným způsobem a
mě se to tak líbilo. Ne,
kurevsky jsem to miloval. Falešně si zpívala koledy, když
vytahovala cukrový z
trouby a válela kuličky z arašídového másla v cukru,
zatímco já čekal až mi jednu
strčí do pusy.
Moje děti budou vyrůstat ve víře, že o tomhle všem
Vánoce jsou a já to miloval.
Tulení na gauči při sledování vánočních filmů a pití kakaa,
zatímco jsem měl ruku
na Blaiřině břiše a užíval si kopání svého syna. Tohle si za
peníze nekoupíte.
Tenhle druh štěstí ne.
"Myslíš si, že před vánoci uvidíme tvého tátu?" zeptala se
Blaire, když vešla do
obýváku kde jsem stál a užíval stromek, při poslouchání
jejího zpěvu "We Wish You
a Merry Christmas."
"O tom pochybuju. Zrovna minulý týden odjel," připomněl
jsem jí. Zamračila se a
pak přikývla. "Dobře. Myslím, že v tom případě mu
musíme jeho dárek poslat. Taky
mám něco pro Harlow. Doufala jsem, že mi pomůžeš
vymyslet něco pro tvou matku
a Nan. Nevím co jim koupit. Nikdy jsem s nimi netrávila
čas."
Mojí matce a Nan? Koupila dárek mýmu tátovi? A Harlow?
Sakra. Všechno co jsem
nakoupil já bylo pro ní a dítě. Nepomyslel jsem na koupení
něčeho i pro ostatní.
"Ehm, jo, hm, myslím. Ale nebudou nic čekat.
Nevyměňujeme si dárky. Nejsou to
zrovna svátky co bychom jako rodina slavili."
Blaire zvadla tvář a dívala se na mě smutnýma očima.
Nerad jsem jí viděl smutnou.
Líbilo se mi její falešné, veselé zpívání, které před minutou
praktikovala. "Ale jsou
Vánoce. Na Vánoce kupuješ dárky lidem, které máš rád.
Nemusí to být nic velkého.
Jen prostě něco. Je zábava dávat dárky."
Jestli chtěla dát něco mojí zlý matce a sestře, pak jim
kurva půjdu koupit cokoliv
ode mě bude chtít a s úsměvem jím to pošlu. "Dobře,
lásko. Něco jim najdu a
odešleme to společně s ostatními dárky."
To jí očividně uklidnilo a přikývla. "Ach, dobře. Fajn."
Chystala se otočil a pak se
zastavila. "Mám i něco pro Kira, nesmíme na to
zapomenout až budeme odesílat
věci do LA."
Nemohl jsem si pomoct a rozesmál se. Koupila něco Kirovi.
Všichni si budou
myslet, že jsem přišel o rozum až ode mě dostanou
balíčky. "Kirovi taky. Jasně,"
odpověděl jsem.
Jediná dobrá věc na Blaiřinu nekonečném nakupování
byla, že mi to dávalo čas
připravit jí překvapení. Pořád říkala, že po Vánocích
musíme začít přemýšlet o
dětském pokoji. Vždy jsem s ní souhlasil. Ale také jsem
ten poslední pokoj nalevo,
ten s výhledem co tak milovala, nechával zamčený.
35. Kapitola
Blaire
Loni mamka spala dlouho, protože jí pozdě v noci bylo
špatně. Vstala jsem a
připravila jí její nejoblíbenější snídani, jahodové vafle se
šlehačkou a rozsvítila
světlíčka na stromku. Byly to naše poslední společné
Vánoce a já to věděla. Ujistila
jsem se, že všechno bude perfektní.
Když vešla do obýváku, přivítal jí oheň v krbu, punčochy
plné oblíbených předmětů,
vánoční hudba a já. Smála se, plakala a objímala mě, pak
jsme se posadily a
najedly se, než jsme si otevřely dárky. Chtěla jsem jí toho
tolik koupit, ale rozpočet
byl napjatý. Za pomoci svých tvůrčích schopností jsem jí
vyrobila album s fotkami
mě a Valerie z dětství. Matka s ním byla pohřbená v
náručí.
Letos jsem udělala vše co jsem mohla, aby na mě mamka
byla pyšná. Byly chvíle,
kdy začala hrát její oblíbená koleda a já musela bojovat s
nutkáním stočit se do
klubíčka a plakat. Ale loni mě donutila jí něco
odpřísáhnout. Také věděla, že to jsou
její poslední Vánoce a požádala mě o laskavost: příští
Vánoce budu slavit dost za
nás obě. Snažila jsem se jak nejvíc jsem mohla.
Dnes ráno jsem otevřela oči ještě před rozedněním a
vylezla jsem z postele aniž
bych vzbudila Rushe. Potřebovala jsem nějaký čas o
samotě. Čas na zpracování
věcí. Na vzpomínání. Věděla jsem, že kdyby mě teď máma
mohla vidět, byla by
šťastná. Provdala jsem se za muže, kterého jsem milovala.
Sama budu matkou a
odpustila jsem tátovi. Držela jsem si svojí kávu blízko u
sebe a vytáhla si nohy pod
sebe, když jsem seděla tváří k barevnému stromku. Tenhle
obrázek mého života by
byl přesně to co by pro mě mamka chtěla.
Neutřela jsem si slzy z tváře, protože nebyly všechny
smutné. Některé byly ze
štěstí. Některé byly z vděčnosti a některé ze vzpomínek.
Užívala jsem si ticho a oknem sledovala východ slunce.
Rush mě bude chtít v
posteli až se vzbudí. Až dopiju kafe a vyčistím si zuby,
vplížím se zpátky. Letos
jsem chtěla, aby byly Vánoce dokonalé pro něj. Byly naše
první a byla to ode mě
ukázka toho, jaké budou i ty nadcházející.
"Vzbudit se o Vánocích bez svého oblíbeného dárku v
posteli je pěkně na pytel."
Rushův ospalý hlas mě překvapil a otočila jsem se, abych
ho viděla vcházet do
obýváku. Natáhl si tepláky, ale to bylo všechno. Vlasy měl
rozcuchané a oči stále
napůl zavřené.
"Promiň. Po sledování východu slunce jsem se chtěla vrátit
do postele," řekla jsem
mu, když se svalil za mě na gauč a přitáhl si mě k boku.
"Vstal bych a sledoval ho s tebou, kdybys mě požádala,"
řekl s bradou opřenou o
mojí hlavu.
Byla jsem si téměř jistá, že by udělal cokoliv oč bych ho
poprosila. To nebyl důvod,
proč jsem ho nechala spát. "Já vím," odpověděla jsem.
Rush mě hladil nahoru a dolu po levé paži. "Potřebovala jsi
být chvíli sama?" zeptal
se. Porozumění v jeho hlase mi řeklo, že nepotřebuje
detaily. Věděl to.
"Jo," odpověděla jsem.
"Potřebuješ ho ještě víc?"
"Ne," řekla jsem a usmála se na něj.
"To je dobře, protože by ses mě tak snadno nezbavila."
Zasmála jsem se a položila mu hlavu na prsa. "Je to
krásné ráno."
"Jo, to je," souhlasil a sklonil hlavu k mému uchu. "Můžu ti
teď dát jeden z tvých
dárků?" zeptal se.
"Vyžaduje to, abychom byli nazí?" zeptala jsem se
škádlivě.
"Ehm, ne … ale jestli se chceš svlíknout lásko, jsem
vždycky pro," odpověděl.
Překvapeně jsem se mu otočila v náručí a podívala se na
něj. "Myslíš tím, že chceš
teď rozbalovat dárky?" zeptala jsem se. Myslela jsem si, že
se budeme napřed
milovat.
"Ne tak úplně rozbalovat. Musím ti ho ukázat," řekl, vstal a
vytáhl mě sebou.
Tohle nebylo to co jsem čekala. Přikývla jsem a nechala se
od něj vést domem a
nahoru po schodech. Možná přece jen nakonec jdeme
nahoru, abychom měli sex?
Rush se zastavil před pokojem, který jsem si kdysi vybrala
za svůj. Nebyla jsem
tam od doby co jsem ho před svatbou ukazovala Harlow.
Dveře byly zavřené a
Rush ustoupil a pokynul mi, abych je otevřela. Teď jsem
byla opravdu zmatená.
Pokročila jsem do předu, abych otočila klikou a nechala
dveře pomalu otevřít. První
věc, kterou jsem uviděla, byla masivní dětská postýlka z
třešňového dřeva
uprostřed pokoje a propracovaný kolotoč s mořskými
zvířátky visící nad ní.
Rush sáhl dovnitř a stiskl vypínač. Místo toho, aby se
rozsvítil lustr, rozzářil se
kolotoč a začal hrát. Ale nebyla to ukolébavka. Byla to
písnička, kterou mi Rush
zpíval na naší svatbě. Celý kolotoč zářil až ke stropu. Jen
jsem si zakryla rukama
pusu v naprostém úžasu a šoku, když jsem pokročila dál
do pokoje. Po stěnách
tančilo světlo, zatímco se kolotoč pomalu točil a hrál naší
písničku.
V rohu stálo houpací křeslo a přes něj byla přehozená
ručně prošívaná deka. Pokoj
zdobil také přebalovaní stůl, skříňka a dokonce i malá
pohovka. Světle modře
vymalované zdi byly perfektní, vzhledem k tomu, že jedna
stěna převážně z oken
měla výhled na modré nebe a oceán.
Konečně jsem našla hlas, ale vše co ze mě vyšlo bylo malé
vzlyknutí, než jsem se
Rushovi vrhla do náruče a rozbrečela se. Tohle bylo
dokonalé a on to připravil.
Vybral pro našeho syna nejlepší pokoj.
"Opravdu doufám, že jsou to slzy štěstí, protože budu
upřímný. Bál jsem se, že
budeš naštvaná. Bethy se zmínila, žes tohle možná chtěla
udělat sama a na to
jsem nepomyslel," řekl napjatým šepotem.
Bethy nic nevěděla. Ona by si to možná chtěla udělat po
svém, ale vědět, že Rush
vynaložil všechen ten čas a vymyslel dětský pokoj, mi tak
rozechvívalo srdce až
jsem myslela, že praskne.
"Tohle je dokonalé. Je to krásné. Je to … ach Rushi, bude
to tu milovat. Já to tu
miluju," ujistila jsem ho, pak jsem ho chytla za hlavu a
přitáhla si jí dolů, abych ho
mohla políbit. Báječné dětské pokojíčky hodné fotky v
časopise dokázaly ženu
nažhavit. Kdo by to byl tušil?
O tři měsíce později …
Byla jsem holka z jihu. To bylo naprosto jasný. Přestože
jsem náš čas strávený v
New Yorku milovala, ráda jsem byla zpátky doma, kde
jsem mohla sehnat sladký,
ledový čaj kdykoliv jsem chtěla. Rushovi se po Rosemary
taky stýskalo. Viděla jsem
to. Vybalili jsme si a pak jsme vzali všechno oblečení a
hračky co jsme koupili pro
naše stále nepojmenované dítě a odnesli je do dětského
pokoje. Byla taková
zábava věšet jeho oblečení do skříně, skládat deky a
vyrovnávat všechny maličké
botičky. V nakupování oblečků jsme se nechali trochu
unést.
Krátce po návratu se u nás zastavil Grant, aby vzal Rushe
na trochu chlapského
pokecu na golfu, takže jsem se rozhodla jít na návštěvu.
Nebylo tady co jíst a já
umírala hlady. Jít se do klubu podívat jestli je Jimmy v
práci a obstarat si tam
rovnou něco k jídlu by zabilo dvě mouchy jednou ranou.
Popadla jsem klíčky a
zamířila ven ke svému autu … nebo SUV … nebo co to
bylo. Ještě jsem ho
neřídila. Rush ho nechal postavené na cestě, čekající na
mě až přijedeme domů.
Všechno co jsem věděla bylo, že to je myšlenka
užitkového vozu Mercedes Benz.
Já byla jen ráda, že mi nepořídil minivan. Zdálo se, že
tohle bylo jedno z
nejbezpečnějších aut. Dal mi k němu velmi dlouhou
prodejní přednášku, pak mi
řekl, že jestli se mi nelíbí, můžu ho vrátit a pořídit si co
chci.
Byl to mercedes, pro Krista pána. Nehodlala jsem do toho
strkat nos. Samozřejmě,
že jsem z něj měla radost. Jen jsem musela přijít na to jak
se řídí. Podívala jsem se
dolů na klíč, který mi nechal. Dostala jsem k němu i
instrukce. Měla jsem si tuhle
věc, která definitivně NEBYLA klíč, strčit do kabelky a
nechat si jí u sebe. Když se
dotknu kliky dveří, automaticky se odemkne dokud budu
mít svůj klíč. Pak jsem
měla stoupnout na brzdu a vedle řadící páky stisknout
knoflík 'Zapnout' a auto se
nastartuje. Všechno ostatní by mělo být dost jednoduché.
Tak jo.
Udělala jsem co jsem měla a nastoupila do auta, což
nebylo s obrovským břichem
snadné. Po zapnutí pásu se mi podařilo bez klíče
nastartovat auto, to bylo nanejvýš
podivné. Ani jsem se neodvážila dotknout věcí na palubce.
Vypadalo to tu jak v
letadle. Ničemu z toho jsem nerozuměla. Otevřela jsem
kabelku, vytáhla z ní svojí
pistoli a zastrčila si jí pod sedadlo. Nenosila jsem jí u sebe
pořád jelikož jsem byla s
Rushem. Ale teď, když jsem měla zase vlastní auto a budu
venku sama a brzy
navíc s dítětem, chtěla jsem vědět, že tu mám někde
schovanou ochranu. Až bude
dítě větší, najdu si jinou skrýš. Nechtěla jsem jí nikde, kde
by se jí mohl dotknout. O
tomhle si s Rushem budeme muset promluvit.
Dostat se do klubu bylo snadné. Auto se stiskem knoflíku
vypnulo, zamkla dveře
tou věcí, co Rush zmiňoval jako klíč a zamířila jsem
dovnitř.
Zrovna když jsem se přiblížila k jídelně, vyšel z kuchyně
Jimmy a podíval se mi do
očí. Po tváři se mu pomalu rozlil úsměv. "Podívejme se na
tebe, žhavá mamina. Na
tobě i břicho velikosti plážového míče vypadá sexy. Jdi do
kuchyně a počkej na mě.
Hned jsem zpátky," řekl Jimmy s přikývnutím hlavy. Nesl
jen dvě sklenice vody,
takže to bude rychlá roznáška.
Otevřela jsem dveře kuchyně a vešla dovnitř. Několik
kuchařů zavolalo na pozdrav
a já jim zamávala a snažila jsem si vzpomenout na co
nejvíce jmen.
"Prosím, řekni mi, že si zpátky v Rosemary na dobro. Už
žádné další útěky kolem
světa. Stýskalo se mi po tobě," zakňoural Jimmy a objal
mě.
"V brzké domě žádné cesty neplánujeme," ujistila jsem ho.
"Bože, Blaire, tvoje břicho je obří. Kdy se tohle dítě
narodí?" zeptal se Jimmy a
začal mi hladit břicho. "Nemůžeš tam zůstat věčně,
chlapečku. Už je na čase, abys
vylezl ven. Tvoje máma není moc velká; už toho o moc víc
neunese."
Dveře kuchyně se otevřely a já vzhlédla a uviděla novou
tvář. Měla tmavě hnědé
vlasy a vynikající postavu. Se zvědavým úsměvem
pozorovala Jimmiho mluvit s
mým břichem.
"Zdravím," řekla jsem a ona se mi od břicha podívala do
očí. Oči měla také
nádherné. Kde jí Woods našel a najal jí jen kvůli vzhledu?
Protože mi bylo jasné, že
si všiml.
"Ahoj," odpověděla se silným jižanským přízvukem, který
mě překvapil. Nebyla z
Rosemary.
Jimmy se narovnal a rozzářil se na dívku. Měl jí rád. To
bylo dobré znamení. "Jsem
rád, že jsi zpátky, holka. Včerejšek byl bez tebe peklo,"
řekl jí a pak se podíval
zpátky na mě. "Dello, tohle je Blaire. Je to moje nejlepší
kamarádka, která utekla a
opustila mě kvůli jinému muži. No zrovna u tohohle jí to
nemůžu mít za zlé, protože
je to pěkně žhavej kousek. Blaire, tohle je Della. Ona
možná, nebo možná ne,
píchá našeho šéfa."
Nemohla jsem zadržet úsměv. Jo, Woods si jí všiml.
"Jimmy!" řekla jsem, když se jí obličej proměnil v červenou
řepu a uvědomila jsem
si, že mu taky nadává. Líbila se mi. Možná tu mám další
materiál na kamarádku.
"Woods, správně? Ten šéf?" zeptala jsem se s úsměvem,
protože jsem věděla, že
není možné, aby si začala s jeho tátou.
"Samozřejmě, že Woods. Ta holka má vkus. Přece nebude
píchat se starým
pánem," odpověděl Jimmy s protočením panenek.
"Mohl bys přestat říkat 'píchat'?" zeptala se, stále červená.
Potřebovala jsem
zmírnit její rozpaky, protože Jimmy to jen zhoršoval.
"Tohle mi Jimmy říkat neměl, ale jelikož to udělal, můžu
říct, že Woods je skvělý
kluk. Pokud ho skutečně … ehm … pícháš, tak sis vybrala
dobře."
"Díky," řekla a potlačila úsměv. Opravdu jsem doufala, že
to s ní Woods myslí
vážně. Měla jsem pocit, že i Bethy by jí měla ráda.
"Když nebudu mít dítě tenhle týden, možná by jsme to
mohly dát dohromady a zajít
na oběd," navrhla jsem. Zavolám Bethy ať přijde taky.
Podívala se mi dolů na břicho
a já viděla, že považuje za vysoce nepravděpodobné, že
projdu dveřmi aniž bych
porodila, natož abych vydržela do příštího týdne. Nejspíš
měla pravdu.
"Dobře. To zní skvěle," odpověděla.
Nemohla jsem se dočkat až to povím Rushovi. Možná
bychom je mohli jeden večer
pozvat s Woodsem na večeři. To by byla zábava.
"Della Sloane." Do myšlenek mi vrazilo rozzlobené zavrčení
a já trhla pohledem od
ní k policistovi, stojícímu ve dveřích.
"Ano, pane," odpověděla. Sledovala jsem jak zbledla a
rozhlédla jsem se kolem po
Woodsovi. Kde byl, když ho bylo potřeba? Když jsem tu
pracovala, vždycky sem
vrazil v nepravý čas. Teď by na to byla dobrá chvíle.
"Musíte jít se mnou, slečno Sloane," vyštěkl důstojník,
zatímco držel otevřené dveře
a čekal až jimi Della vyjde ven. "Slečno Sloane, pokud
nepůjdete dobrovolně, budu
muset jít proti přání pana Kerringtona a zatknout vás
rovnou tady na pozemku
klubu."
Co to říkal? Zatčení? Pan Kerrington? Woods by tohle
neudělal. Pokud ano,
alespoň by se ukázal a byl toho součástí. Kromě toho jsem
měla dobrý odhad na
lidi a Jimmy taky. Oběma se nám Della líbila. Něco tu
nesedělo.
"Za co jí zatýkáte? Jsem si zatraceně jistý, že o tomhle
Woods neví," zeptal se
Jimmy a postavil se před Dellu jakoby jí chtěl chránit. Za
to jsem ho milovala ještě
víc. Vypadala, že každou chvíli omdlí.
"Pan Kerrington to ví. To on mě sem poslal, abych
vyprovodil slečnu Sloane z
budovy a pak jí zatknul jakmile budeme na parkovišti.
Nicméně pokud nepůjde
dobrovolně, zatknu jí i každého jiného co se mi postaví do
cesty."
Woods to nevěděl. Nevěřila jsem mu. Něco bylo špatně.
"To je v pořádku, Jimmy," řekla a obešla ho. Bezmocně
jsem jí sledovala vyjít ze
dveří.
"Musíš najít Woodse," řekl Jimmy a díval se na mě.
"Nevěřím tomu. Myslím si, že je
tu toho víc a mám pocit, že v tom má prsty starouš."
Přikývla jsem. Souhlasila jsem. "Nemám Woodsovo číslo v
telefonu. Rushe to
štvalo, tak jsem ho smazala," přiznala jsem a rozpačitě k
Jimmymu vzhlédla.
Jimmy zavrtěl hlavou a usmál se, pak mi vzal z ruky
telefon a vyťukal Woodsovo
číslo. "Zavolej mu. Jestli to nezvedne, jdi ho najít. Nemůžu
ti pomoct. Nemám tu teď
na pomoc žádný lidi a musím začít obsluhovat."
Přikývla jsem a vyšla ven, viděla jsem jak policajt strčil
Dellu do auta větší silou než
bylo nutné.
Woodsův telefon spadl rovnou do hlasovky. Běžela jsem
chodbou, nebo se spíš
rychleji kolébala, došla k jeho kanceláři a zaklepala, nic.
Snažila jsem se otevřít, ale
bylo zamčeno. Kruci.
Spěchala jsem ven a vytáčela při tom Rushovo číslo. Bude
vědět co dělat a Woods
by mohl být dost pravděpodobně s ním. Zrovna když jsem
vkročila nohou na
kamenný chodník, ucítila jsem křeč, následovanou
proudem vody mezi nohama.
Ztuhla jsem.
Právě mi praskla voda.
36. Kapitola
Rush
"Na ženáče vypadáš dobře," popichoval Grant, když jsem
se vracel k vozíku pro
hůl.
"Samozřejmě, že ano. Jsem ženatý s Blaire. Jsem ten
nejšťastnější bastard na
zemi," odpověděl jsem, nechytajíc se jeho návnady. Chtěl
mě naštvat, protože si
myslel, že vytočit mě je sranda.
"Blaire je zatraceně sexy. Dokonce i v devátém měsíci,"
protáhl, opřel se a dal si
nohy na palubku vozíku.
"Jestli chceš zlomit tvůj zasranej nos, tak pokračuj,
brácho," zavrčel jsem a mračil
se na něj.
Rozesmál se a já věděl, že dostal co chtěl. Obrátil jsem oči
v sloup. V kapse mi
začal vibrovat a vyzvánět mobil. Bylo to Blaiřino zvonění.
Upustil jsem hůl a sáhl do
kapsy, abych telefon vytáhl. Nevolala mi bezdůvodně.
Jestli mi volá, tak mě
potřebuje. Vykročil jsem k vozíku, čekajíc až dopoví.
"Ahoj," řekl jsem v momentě, kdy to zvedla. Zhluboka se
nadechla a já zařadil
rychlost a vyřítil se ke klubu.
"Právě mi praskla voda," řekla, pokoušejíc se znít klidně.
"Jsem na cestě. Zůstaň tam. Nehýbej se. Neřiď. Jen na
mě počkej."
"Jsem na parkovišti u klubu. Šla jsem tě hledat, když se to
stalo," odpověděla.
"Už jsem skoro tam, miláčku, vydrž. Ani ne minutu,
přísahám," ujistil jsem jí.
Zavrčela, pak se několikrát zhluboka nadechla. "Dobře,"
odpověděla než zavěsila.
"Do prdele," zabručel jsem a modlil se k bohu, aby byl ten
blbej vozík rychlejší.
"Předpokládám, že začíná rodit," řekl vedle mě Grant.
"Jo," odsekl jsem. Nechtěl jsem mluvit. Jen jsem se chtěl
dostat k Blaire co
nejrychleji.
"Hádám, že to znamená, že tě nezajímá, žes tam právě
nechal svojí hůl,"
odpověděl Grant.
"Seru na ní, blbá hůl mě nezajímá."
Grant si zkřížil ruce na hrudi. "Dobře, jen se ptám."
"Potřebuju, aby sis vzal můj telefon. Vytáhni z něj Abovo
číslo a zavolej mu."
Grant popadl můj mobil a udělal oč jsem požádal, zatímco
já zaparkoval vozík a
rozeběhl se přes trávu na parkoviště.
Blaire stála vedle Mercedesu co jsem jí koupil, jednou
rukou se opírala o auto a
druhou si držela břicho. Vypadala klidněji než bych si
představoval.
"To bylo rychlý." Usmála se na mě, když se mi zadívala do
očí.
"Jsi v pořádku?" zeptal jsem se, omotal kolem ní paži a
odvedl jí na stranu
spolujezdce.
"Teď už jsem. Křeče povolily. Ale Rushi, neměla bych
nastupovat do tohohle auta.
Je úplně nový a já mám … no … jsem úplně mokrá," řekla
a zakoktávala se.
"Auto je mi totálně ukradený. Nastup. Beru tě do
nemocnice."
Nechala si ode mě pomoct do auta, ačkoliv jsem jí na tváři
stále viděl neochotu.
Nechtěla si zaneřádit nové auto. Přitiskl jsem jí polibek na
čelo. "Slibuju, že ho
nechám kompletně vyčistit než tě pustí z nemocnice,"
ujistil jsem jí než jsem
zabouchl dveře.
Oběhl jsem zepředu auto a tam stál Grant s nervózním
výrazem na tváři. "Je v
pořádku?"
"Začíná rodit," prohlásil jsem očividné a prudce otevřel
dveře řidiče.
"Volal jsem Abovi. Co jiného můžu udělat?"
"Zavolej Deanovi. Bude to chtít vědět," řekl jsem mu než
jsem zavřel dveře.
Nedovolil jsem si přemýšlet o skutečnosti, že nebudu volat
matce nebo sestře.
Nebyl k tomu důvod. Nemohl jsem jim ohledně Blaire
věřit.
"Nemyslíš, že bys měl zavolat mámě? Nebo by to podle
tebe raději nevěděla?"
Podíval jsem se na ní, když jsem vyjížděl na silnici a ujížděl
do Destin, kde byla
nejbližší nemocnice. "Nechci, aby se tohohle účastnily.
Nezaslouží si to," odpověděl
jsem, pak jsem se natáhl a stiskl jí ruku. "Tohle je teď
naše rodina. Moje a tvoje.
Rozhodneme se koho do ní pustit."
Blaire přikývla a opřela si hlavu dozadu. Ze zkrouceného
výrazu na tváři jsem mohl
říct, že zažívá bolest, i když o tom mlčela.
"Jak můžu pomoct?" zeptal jsem se, úzkostlivě jsem chtěl
udělat něco čím bych to
zastavil.
"Jeď," odpověděla s napjatým úsměvem.
Stiskla mi ruku a zhluboka si oddychla úlevou. "Tenhle
skončil. Nejsou moc dlouhé,
nebo blízko u sebe, takže máme dobrý čas," zněla
udýchaně.
Znovu mi stiskla ruku. "Rushi!"
Málem jsem sjel ze silnice. "Co je, lásko? Jsi v pořádku?"
Srdce mi naráželo do
hrudi.
"Zapomněla jsem na Dellu. Musíš zavolat Woodsovi. Musí
vědět, že přišli policajti a
odvedli Dellu."
Kde je kurva Della? Má snad halucinace? "Miláčku, žádnou
Dellu neznám,"
odpověděl jsem opatrně pro případ, že by se z té
halucinace mohla zbláznit. O
tomhle jsem v knihách co si nechávala u postele nic
nečetl.
"Della chodí s Woodsem. Jimmy si myslí, že spolu spí. Byla
opravdu milá a líbila se
mi. Vypadala tak vyděšeně. Woods jí musí pomoct."
Byla v klubu navštívit Jimmyho. Proto tam byla. Ne kvůli
začátku porodu. Teď mi to
začínalo dávat smysl. "Grant má můj telefon. Kde je tvůj?"
Kdyby to pro ní tolik
neznamenalo, nestaral bych se o Woodsův milostný život
a jeho takzvanou
přítelkyni, zatknutou poldama. Protože to neznělo slibně a
já nechtěl Blaire v
blízkosti nikoho nebezpečného. Ale nepotřebovala další
stres, takže udělám
cokoliv, aby se cítila lépe.
"On telefon nezvedá. Padá to rovnou do hlasové schránky.
Komu jinému můžeme
zavolat?" zeptala se.
Sáhl jsem pro její telefon a vytočil Granta.
"Volal jsem Deanovi a ten nasedá na nejbližší letadlo," byl
Grantovo pozdrav.
"Díky. Poslouchej, Woods nezvedá telefon. Zavolej jeho
tátovi. Řekni, že Della,"
odmlčel jsem se a podíval se na Blaire, která přikývla, že
jsem řekl jméno správně,
"Della byla zatčená a potřebuje pomoc."
"KURVA! Kdy Dellu zatkli? Co se sakra stalo?" zařval mi do
ucha Grant. Hádal
jsem, že Dellu znal.
"Já nevím. Moje žena rodí. Prostě zavolej jeho otci. Najde
ho. Musím jít."
"Řeknu mu to," odpověděl a já zavěsil.
"Woodsův táta bude vědět kde ho sehnat," ujistil jsem
Blaire. Mračila se.
"Tím si nejsem tak jistá, ale možná jsem to špatně
pochopila." Přestala mluvit a
znovu mi pevně stiskla ruku. Další kontrakce.
37. Kapitola
Blaire
Měla jsem hrůzu z jehel. Už před měsíci jsem se rozhodla,
že si do páteře
nenechám bodnout dlouhou jehlu. V tuhle chvíli jsem si
myslela, že to bylo nejspíš
špatný rozhodnutí. Protože jsem měla pocit, že mě zevnitř
něco trhá na kusy.
Také nepomáhalo, že pokaždé když se mi chtělo ječet,
začal Rush naprosto
vyšilovat. Potřeboval se kurva uklidnit. Potřebovala jsem
křičet, abych se s tímhle
vypořádala. Už nikdy si nebudu stěžovat na menstruační
bolesti. V porovnání s
tímhle to byla procházka růžovou zahradou.
Zasáhla mě další vlna, svírala jsem plné hrsti prostěradla a
znovu zanaříkala
bolestí. Když se sestra naposledy dívala, byla jsem
otevřená na sedm centimetrů.
Potřebovala jsem se dostat na deset, krucinál.
"Mám dojít pro sestru? Můžu ti sehnat led? Chceš mi
mačkat ruku?" Pořád se mě
na něco vyptával. Věděla jsem, že to myslí dobře, ale v
tuhle chvíli mi to bylo jedno.
Sáhla jsem nahoru, popadla ho za tričko a přitáhla jsem
jeho obličej k mému.
"Buď rád, že nemám svojí zbraň, protože právě teď
zvažuji všechny možné
způsoby jak ti zavřít pusu. Nech mě křičet a vycouvej,"
vyštěkla jsem na něj a
chytila se za břicho, když mě udeřila další kontrakce.
"Čas na další kontrolu," řekla veselá sestra se zářivě
rudými vlasy staženými do
culíků, když prakticky doskákala do místnosti. Taky by
měla být ráda, že u sebe
nemám pistoli. Protože by byla další na seznamu.
Zavřela jsem oči a doufala, že nebudu mít kontrakci
zatímco bude tam dole,
protože bych jí mohla kopnout do obličeje.
"Ach! Máme tam deset a jsme připravení to rozjet. Přivedu
lékaře. Netlačte," řekla
mi znovu. Už hodinu mi říkali ať netlačím. Doktor by měl
pohnout zadkem.
Rush byl neobvykle tichý. Vzhlédla jsem k němu a jeho
tvář mi v tuhle chvíli
připomínala obličej malého kluka. Vypadal vyděšeně a
nervózně. Měla jsem špatný
pocit, že jsem na něj ječela, ale ten pocit nevydržel, když
na mě přišla další
kontrakce a tentokrát byla silnější. Neměla jsem tušení, že
by se to mohlo ještě
zhoršit.
Dovnitř vešel plešatý doktor a zářivě se na mě usmál,
jakoby tohle byla dobrá věc.
"Je čas dostat toho chlapečka odtamtud ven, sem na
svět." Zněl stejně vesele jako
sestra. Kretén.
"Buď můžete jít sem dolů a dívat se, pokud vám nebude
špatně, nebo můžete
zůstat tam nehoře u ní, zatímco bude tlačit.," řekl doktor
Rushovi.
Rush ke mně přistoupil, sáhl dolů a vzal mě za ruku.
"Zůstanu u ní," řekla a stiskl mi
jemně ruku.
Z toho povzbuzení se mi chtělo brečet. Tak moc se snažil
mi věci ulehčit a já mu
vyhrožovala, že ho zastřelím. Byla jsem příšerná manželka.
Popotáhla jsem a on
byl okamžitě vedle mě. "Neplač. To je v pořádku. Dokážeš
to," řekl, vypadal
odhodlaně a připravený do boje.
"Byla jsem na tebe zlá. Omlouvám se," zaskřehotala jsem.
Usmál se a políbil mi ruku. "Máš pekelný bolesti a jestli se
budeš cítit líp, když mě
praštíš, klidně tě nechám."
Chtěla jsem mu dát pusu, ale pak jsem dostala další
kontrakci.
"Tlačte!" nařídil doktor a já udělala co řekl.
O několik nadávek a zatlačení později, jsem uslyšela
nejkrásnější zvuk na světě.
Pláč. Pláč svého dítěte.
38. Kapitola
Rush
Byl dokonalý. Spočítal jsem mu všech deset prstů na
nohách i rukách, zatímco
Blaire každý z nich políbila. Také byl tak zatraceně
maličký. Neuvědomil jsem si, že
jsou miminka tak malá.
"Teď se musíme rozhodnout jak se bude jmenovat," řekla
Blaire a vzhlédla ke mně,
potom co se jí konečně povedlo přimět našeho syna přisát
se a kojit ho.
Za poslední tři měsíce jsme nadhodili několik nápadů, ale
nic se nám nezdálo
správné. Blaire řekla, že je těžké pojmenovat někoho,
koho jsme nikdy neviděli,
takže jsme souhlasili, že počkáme dokud se nenarodí a
pak mu vybereme jméno.
"Já vím. Teď už jsme ho viděli. Musíme mu dát jméno. Co
myslíš?" zeptal jsem se,
modlíc se k bohu, aby zase nenavrhovala Abrahama
Deana. Tátu jsem miloval, ale
syna po něm pojmenovávat nebudu.
"Myslím si, že vypadá jako Colton," řekla a usmála se na
něj. Nebyl jsem fanoušek
tohohle jména.
"Pořád jsi proti Riverovi?" zeptal jsem se.
Usmála se na mě. "Chci, aby měl ve jméně Rush, ale
kdybychom ho pojmenovali
River, nešlo by to. River Rush, nebo Rush River, zní
hloupě."
Zapomněl jsem, že se snaží použít i moje jméno. V tom se
s ní hádat nebudu.
Líbila se mi představa, že bude mít moje jméno. "Co třeba
Cash? Cash Rush!"
škádlil jsem jí a ona se kousla do rtu, aby zadržela smích a
nevylekala ho.
"Co Nathan, můžeme mu říkat Nate?" zeptala se. Přestal
sát a pustil se, aby k ní
vzhlédl jakoby zavolala jeho jméno. Hádám, že máme
rozhodnuto.
"Nathan Rush Finlay zní dobře," souhlasil jsem.
Rozzářila se na mě štěstím a sklonila hlavu, aby ho políbila
na nos. "Ahoj, Nate.
Vítej na světě."
Chtěl jsem si ho pochovat, ale vypadalo to, že se rozhodl
jít spát místo toho, aby se
seznamoval. Blaire ho zvedla, položila si ho na rameno a
lehce ho poplácala po
zádech. Stál jsem tam a v úžasu se na ně díval. Tohle bylo
moje. Moje rodina. A byli
dokonalí.
Když byla Blaire spokojena se svým pokusem nechat ho
odříhnout, pevně ho
zabalila do deky a podívala se na mě. "Jsi na řadě, tatínku.
Potřebuju si
odpočinout. Zavírají se mi oči."
Natáhl jsem se a vzal si svého syna z matčina náručí. Držel
jsem si ho blízko na
hrudi a nadechl se jeho sladké miminkovské vůně. "Pojď
prcku. Uděláme si támhle
pohodlí a uvidíme jestli nenajdeme v televizi nějaký
basketball."
Nate mi spal spokojeně v náručí a Blaire usnula pěkně
rychle, potom co mi ho
podala. Mohl bych v tomhle pokoji zůstat navždy. Mít je
blízko u sebe a vědět, že
jsou v bezpečí bylo všechno co jsem potřeboval.
Do myšlenek se mi vkradlo lehké zaklepání na dveře.
Otočil jsem se a viděl jak se
dveře opatrně pootevřely, pak se objevilo několik modrých
balónků a za nimi
Bethyna hlava. Zůstala venku tak dlouho jak jen mohla.
"Dobře, taťko, uvědomuju si, že si užíváš, ale musíš se
podělit. Oba dědové jsou v
čekárně a trpělivě čekají," zašeptala potom co se podívala
na spící Blaire.
"Nechci Blaire rušit. Je vyčerpaná. Přinesu mimčo k oknu
kojeneckého oddělení. Ať
tam všichni přijdou."
Bethy se toužebně zadívala na dítě. Věděl jsem, že si ho
chce pochovat, ale ještě
jsem nebyl připravený. Nebyl jsem si moc jistý, že by ho
neupustila. Nebyl jsem si
jistý, jestli s ním můžu věřit vůbec někomu. Přitulil jsem si
ho blíž k hrudi a
uvažoval, jak mám kruci pustit lidi do svého domu a
nechávat je chovat mého
chlapečka.
"Sestra říkala, že jste ho pojmenovali Nathan Rush. Líbí se
mi to," řekla.
"Budeme mu říkat Nate."
Přikývla a pak zamířila zpátky ven, aby každému řekla kam
jít. Nevadilo mi ukázat
jim Nata přes bezpečnostní okno, ale nenechám je na něj
všechny dýchat a dotýkat
se ho. Příliš mnoho bacilů. Na tyhle hovadiny byl moc
malý. Potřeboval do sebe
dostat trochu víc jídla než se bude muset vyrovnávat s
bacily.
Vešel jsem ven a našel sestru. Řekl jsem jí, že jdu syna
přes sklo ukázat členům
rodiny. Když se otočila a uviděla u okna stát Deana, klesla
jí brada.
"Ach můj bože. Miminko Finleyových je příbuzné Deana
Finleye? Deana Finlaye ze
Slacker Deamon?"
Přikývl jsem. "Jo. Je to jeho vnuk a já opravdu potřebuju
tady Nata ukázat dědovi."
Spěchala, aby mi udělala cestu a následovala mě k oknu,
aby mohla zírat na mého
tátu. Dean byl nicméně plně zaměřený na Nata. Zvedl
palec a mrkl na mě. Aba měl
v očích slzy a kýval hlavou. Přímo vedle táty stál Grant a
křenil se na Nata. Bethy z
mého chlapce překypovala nadšením a Jace souhlasně
přikyvoval hlavou.
Jimmy si prorazil cestu davem, aby se taky podíval, položil
si ruce na boky a
rozzářil se na Nata. Pak se podíval na mě a pochvalně na
mě kývl. Tohle byla naše
rozvětvená rodina. Možná jsme tu u sebe neměli
sourozence nebo matky, ale lidi
kteří nás milovali a budou milovat i Nata.
"Myslíte, že bych mohla dostat Deanovo autogram?"
zeptala se za mnou sestra.
"Jděte se ho zeptat. Zastihnete ho ve velmi dobré náladě,"
řekl jsem jí než jsem se
otočil, abych vzal Nata zpátky k mamince.
39. Kapitola
Blaire
Potřebovala jsem vypadnout ven z domu. Rush nechtěl,
abych Nata kamkoliv brala
a jelikož jsem byla Natovo chodící zdroj jídla, tak jsme od
sebe nemohli být pryč
dlouho. Pořád odmítal pít z láhve. Snažila jsem se odsávat
a nakrmit ho, ale
nefungovalo to. Chtěl jen mě. Což bylo sladké, ale jeho
otec byl tak zatraceně
přehnaně ochranitelský, že byl naštvaný pokaždé, když k
nám jen někdo přišel a
chtěl si ho pochovat.
Bála jsem se, že dokud mi nevyprší šestinedělí a budeme
moct mít zase sex, bude
s ním život nesnesitelný. Potřebovala jsem udělat něco pro
otupení hran, nebo
exploduje.
První týden doma byl snadný. Byla jsem unavená a Nate v
noci moc nespal, takže
jsem během dne nebyla fyzicky schopná jít ven. Cítila jsem
se špatně, že jsem
nešla na pohřeb pana Kerringtona. Woods byl kamarád a
já nesnášela, že tak
náhle přišel o otce. Rush mě ujistil, že Woods bude v
pořádku, potom co jsem se
po sdělení té noviny rozplakala. Pana Kerringtona jsem
neznala, takže jediná
omluva pro pláč bylo to, že mám po porodní hormonální
problémy. Nebo tak mi to
alespoň řekl můj doktor.
Nekontrolovatelná potřeba brečet odezněla v den, kdy
jsem byla bez problému
schopná zapnout džíny co jsem nosila před porodem. Šla
jsem do Natova
pokojíčku a hodinu ho chovala, zatímco spal, což bylo
něco co jsem podle jeho
dětské doktorky dělat neměla. Rozmazlí ho to. Ale bylo to
občas tak těžké. Chtěla
jsem si tyhle dny pamatovat. Dost brzy bude pobíhat po
domě.
Když byl Natovi měsíc, dupla jsem si a řekla Rushovi, že je
na čase, abychom s
ním někam šli. Rush souhlasil, že se přes to musí dostat a
strávili jsme hodinu
dáváním dohromady jeho věcí, jen abychom vyrazili na
večeři do klubu. V době kdy
jsme se dostali domů jsem byla strašně unavená a
napadlo mě, že to možná ani
nestálo za to. Mohli bychom prostě zůstat doma dokud
nepřestanu kojit. Pak jsem
se při té představě okamžitě rozbrečela, protože jsem byla
příšerná matka.
Rush vzal Nata a uložil ho za mě do postýlky, zatímco
jsem se šla osprchovat. Měla
jsem spánkový deficit. Potřebovala jsem přestat Nata v
noci kojit, jak navrhovala
pediatrička, ale byla jsem slabá a vzdávala to. To muselo
přestat.
Vyšla jsem ze sprchy a stála před zrcadlem. Boky jsem teď
měla širší. Byla jsem si
jistá, že takhle už zůstanou. Nosila jsem všechno svoje
oblečení, ale už jsem
nevypadala jako dřív. Teď jsem měla mamkovské tělo.
"Sakra. Snažil jsem se na tebe nedívat, když jsi nahá,
protože se opravdu hodně
snažím nevzít věci do vlastních rukou, ale kurva … jsi
nádherná."
Slyšet touhu v jeho hlase udělalo zázraky s mým
sebevědomím. Chtěla jsem se
zase cítit sexy. Chtěla jsem zase sex. Do kontroly u
doktora zbývaly dva týdny.
Nebyla jsem si jistá jestli to tak dlouho vydržím.
Otočila jsem se a šla k němu. Sex byl možná tabu, ale
pořád se můžu ujistit, aby
byl můj muž šťastný. Stoupla jsem si na špička a přitiskla
rty k jeho, pak jsem ho
kousla do spodního rtu. Byla jsem unavená z něžností a
romantiky. Chtěla jsem
zlobit.
Stáhla jsem mu tričko a líbala ho dolů po hrudi, pro sebe
jsem se usmála, když
jsem slyšela jak se mu zadrhl dech a chytil mě za vlasy.
Rozepnula jsem mu džíny
a stáhla mu je spolu s boxerkama ke kotníkům. Jeho
erekce byla hrdě vztyčená a
mě se sbíhaly sliny. Byl tak nádherný. Dokonce i tahle jeho
část byla vzrušující.
Jednu ruku jsem mu omotala kolem penisu, vzala špičku
do pusy a tiskla jí dolů,
dokud jsem ho necítila až v zadu v krku.
"Do prdele, Blaire," zasténal Rush a pro oporu dopadl na
rám dveří. Zabořil mi obě
ruce do vlasů a držel mě na místě. Odtáhla jsem se s
mlasknutím uvolnila penis z
pusy, pak jsem ho poškádlila špičkou jazyka. Jeho kletby a
sténání mě jen víc
nažhavovalo.
"Saj ho, prosím bože, lásko, vsaj ho zase hluboko," prosil
a tlačil mi hlavu dolů,
dokud mi jeho špička opět nevklouzla až do krku.
Zakuckala jsem se a užívala si
Rushovo zasténání rozkoše. Líbilo se mu, když se mi
zvedal žaludek. A já sama
byla vzrušená.
Sklouzla jsem si rukou mezi nohy a nechala Rushe
sevřením mých vlasů
kontrolovat kolik jeho penisu budu mít v puse. "Do hajzlu,
dotýkáš se sama sebe?"
zeptal se a lapal po dechu, když se mi odtáhl od pusy.
Vyplázla jsem jazyk a s přikývnutím jsem ho nechala
vyklouznout ven. Pak jsem
pusu do široka otevřela a dívala se na něj, zatímco se mi
vracel do úst. "Chci si s
tebou hrát," zavrčel Rush. "Neudělej se."
Byla jsem vyvrcholení velmi blízko, takže jsem si nebyla
jistá jestli mu to můžu
slíbit. Začal se pohybovat dovnitř a ven z mojí pusy
rychleji. Zrychlil se mu dech a
nadávky se zhoršovaly. Byla jsem na pokraji výbuchu.
"Potřebuju se udělat," řekl a začal se mi odtahovat z pusy,
chytla jsem ho zezadu
za stehna a držela si ho v ústech. "Blaire, miláčku,
vystříknu ti kurva do pusy jestli
mě nepustíš."
Tvrdě jsem ho sála a pumpovala nahoru a dolů. Na jazyku
jsem cítila jak se napjal
a oběma rukama mě chytil za hlavu. Cítila jsem jak se v
něm buduje výkřik, zrovna
když mě první teplý výtrysk zasáhl do krku.
"Kurva, miláčku. Vysaj to, vezmi si to … jo, vem si to … to
je zasraně neuvěřitelný,"
odříkával jak se mu tělo pod mýma rukama a ústy cukalo.
Stehna jsem měla zmáčená vzrušením. Znovu jsem se tam
chystala zajet rukou,
když mě Rush odtáhl od svého penisu, zvedl mě a odnesl
mě k posteli, na kterou
mě hodil. Věděla jsem, že bychom ještě neměli mít sex,
ale právě teď mi to bylo
jedno. Cítila jsem se tam dole uzdravená. Nic nebylo jinak.
Rush mi roztáhl nohy, sklonil hlavu a vyplázl jazyk, aby
olízl vlhkost na vnitřní
straně mého stehna. Chvěla jsem se, když se dostal blíž ke
středu. "Budu se tady
dole na tobě krmit dokud nebudeš prosit, abych přestal,"
vyhrožoval těsně předtím
než mi jazykem zajel mezi záhyby a pak mi přejel
piercigem přes klitoris. Milovala
jsem jak tohle dělal. Už to bylo dlouho. Chytila jsem ho za
vlasy a držela si ho u
klitorisu. Rozesmál se a z toho zavibrování jsem zanaříkala
rozkoší.
"Moje nenasytná holčička," zamumlal, vtiskl mi polibek
blízko mého vstupu, než
dovnitř vsunul jazyk a palcem mi mnul poštěváček. První
orgasmus mě zasáhl
tvrdě a já ho tahala za vlasy, z čehož hladově zasténal a
pokračoval v lízání.
"Chci víc," zašeptal a rošťácky se na mě usmál. Nohy jsem
měla jak želé a nechala
jsem je padnout stranou. "To je ono. Otevři se," chválil
mě. Bože, udělala bych pro
něj cokoliv.
V mém potěšeném a uvolněném stavu do mě zasouval
palec. Pak jím zajel
dozadu, dokud nenašel další otvor. Nebyla jsem si jistá
jestli chci, aby se ho
dotýkal.
"Nenapínej se. Neublížím ti. Bude to dobrý, když mi to
dovolíš," slíbil. Uvolnila jsem
se, věřila jsem mu, když do mě zajel palcem, zatímco mi
jazykem škádlil klitoris.
Přistihla jsem se, že mu tlačím proti palci ve snaze dostat
ho hlouběji a Rush
souhlasně zasténal, když palcem dál pracoval dovnitř a
ven z mého zadku, zatímco
se semnou miloval jazykem.
Začalo to ve mně vyvolávat nový druh orgasmu.
Nerozuměla jsem tomu, ale bylo to
silnější. Chtěla jsem to. "Rushi, potřebuju," prosila jsem,
nejistá co jsem vlastně
potřebovala.
Sklouzl palcem zpátky do mého vlhkého horka, pak zase
dozadu, aby vnikl do
těsného otvoru, který mě přiváděl k šílenství. "Vím co
potřebuješ, sladká Blaire a
dám ti to," řekl než mě olízl od klitorisu k malé dírce, se
kterou si tak odhodlaně
pohrával. Jazykem jí obkroužil než se vrátil ke klitorisu a
vtáhl ho do pusy a dál do
mě vnikal palcem.
Vystřelila jsem. Vybuchl ve mně ohňostroj a já znovu a
znovu vykřikovala Rushovo
jméno, zatímco se mi tělo svíralo čistou rozkoší. Nikdy
jsem nic takového necítila.
Neexistovala slova, kterými to popsat.
Když jsem se konečně vrátila na zem a podařilo se mi
otevřít oči, Rush se mi plazil
nahoru po těle, aby si lehl vedle mě a přitáhl si mě k sobě.
"Potřebuju se s tebou
milovat, Blaire. Tak strašně moc potřebuju dovnitř,"
zašeptal.
Chtěla jsem ho uvnitř. Jen jsem si nebyla jistá jestli ho
chci uvnitř sebe…tam vzadu.
Jeho palec byl mnohem menší než penis.
"Chci, do tvojí kundičky, lásko. Přestaň se bát toho
druhého. To bylo jen pro tebe.
Věděl jsem, že se ti to bude líbit," ujistil mě, pak nás oba
přikryl dekou a já rychle
usnula v teple jeho těla.
40. Kapitola
Rush
Ve chvíli kdy jsem zaslechl jak Nate začal kňourat jsem se
natáhl a vypnul
chůvičku. Dneska v noci se Blaire vyspí, i kdybych měl
celou noc prochodit s
chlapečkem po domě, aby nemyslel na jídlo.
Vyklouzl jsem z postele, navlékl si boxerky a tílko a
spěchal dolů než začne brečet.
Blaire by byla schopná slyšet jeho pláč i s vypnutým
monitorem. Doufal jsem, že
jsem jí dnes vyčerpal tak, že zaspí všechen hluk.
Když jsem vešel do pokoje, zapnul jsem kolotoč nad
postýlkou a popotahování
přestalo. Rád mě poslouchal zpívat. Blaire říkala, že
vždycky přestane sát, když mě
slyší mluvit a celý se uklidí a poslouchá. Líbilo se mi to.
Šel jsem ke kolébce a on se na mě zadíval, dokonce i když
se tak úplně ještě
neusmíval, viděli jste mu na očích nadšení. Normálně ho
nadchla Blaiřina prsa, ale
na druhou stranu, to mě taky, nemohl jsem mu to zazlívat.
"Ahoj kámo, kdy konečně přijdeš na to, že když je venku
tma, ty máš spát?" zeptal
jsem se ho a naklonil se přes postýlku, abych ho zvedl.
Zavrtěl ručičkami a pak natočil hlavu, aby na mě viděl.
"Dneska jsi v tom mnou.
Maminka potřebuje spánek, přestože ty ne. Dáváš jí
zabrat."
Nechal jsem rozsvícené světlo z kolotoče a šel se s ním
posadit do houpacího
křesla.
"Budeme se dívat na měsíční svit na vodě a houpat se
dokud se nerozhodneš, že
je znovu čas spát."
Nate si mi položil hlavu na hruď, když jsem si ho otočil na
klíně a houpal nás.
Uvažoval jsem, co si jeho maličká mysl myslí o výhledu.
Chtěl jít tam ven a
dotknout se písku, nebo cítit vodu? Nemohl jsem se
dočkat až se mnou bude mluvit
a řekne mi o čem přemýšlí.
Houpali jsme se skoro hodinu a já čekal až začne naříkat
po Blaire, ale neudělal to.
Shlédl jsem, abych uviděl jeho víčka zavřená a dech
pomalý a klidný. Zvládli jsme
tohle probuzení bez maminky. Měl jsem vynikající pocit.
Tiše a pomalu jsem šel k postýlce a uložil ho. Když jsem si
byl jistý, že vydrží spát,
zamířil jsem zpátky do postele. Táta byl úspěšný.
Když se Nate příště rozhodl, že chce pozornost, bylo už po
sedmé ráno. Blaire se
posadila, když uslyšela pláč a podívala se na hodiny. "Ach
můj bože! On brečí
teprve teď?" zeptala se a nahá klopýtala z postele. Zkřížil
jsem si ruce pod hlavou a
sledoval výhled, jak pobíhala po pokoji a hledala něco na
sebe. Opravdu hodně
jsem si její nové boky užíval. Tak zastraceně sexy se
zaoblily, bylo těžký myslet
jasně, když šla kolem mě a oni se houpaly.
"Vlastně ne. Měli jsme v noci trochu společnýho času.
Vysvětlil jsem mu, že si
potřebuješ trochu odpočinout a jemu to nevadilo. Myslím,
že to chápal."
Blaire přestala hledat oblečení a podívala se na mě s lehce
pootevřenou pusou. "Ty
jsi k němu vstal a podařilo se ti ho znovu uspat, aniž bych
ho nakrmila? A jemu to
nevadilo?"
Pokrčil jsem rameny. "Souhlasil, že jsi mrzutá a potřebuješ
se trochu víc vyspat."
Za rty jí zatahal malý úsměv a položila si ruce na ty boky,
který jsem tak miloval.
"Myslíte si, že jsem mrzutá, jo? Minulou noc jsem se ti
nezdála mrzutá, že ne?
Když jsem měla tvůj penis až v krku?"
K čertu. "Sakra ženská. Musíš jít nakrmit našeho syna.
Nemluv takhle. Nebo dřív
přijdu o rozum než od doktora dostaneme zelenou."
Blaire se zasmála a sklonila se, aby zvedla noční košili, co
si včera chtěla vzít, ale
nikdy se nedostala k tomu, aby si jí oblékla. Vystrčila
zadek a já se musel zadržet,
abych se na ní nevrhl.
Saténový materiál jí sklouzl po těle a zastavil se v polovině
stehen. Střelila po mě
vědoucí úsměv a otočila se ke dveřím. "Teď si svoje
mrzuté já odnesu sebou dolů,"
odpověděla.
Sledoval jsem pohupování jejích boků a noční košilku,
která se k ním s každým
krokem lepila. Když mi konečně zmizela z dohledu,
vyskočil jsem z postele a
zamířil do sprchy. Potřeboval jsem tu nejstudenější
zajebanou sprchu jakou snesu.
41. Kapitola
Blair
Uložila jsem Nata ke spánku a rozhodla se využít volný čas
u videa jógy co jsem si
koupila na iTunes. Potřebovala jsem zpevnit pár věcí na
svém těle. Bethy mi řekla
ať zkusím jógu. Najít si na to čas byla ale další věc.
Naposledy, když Nate spal a já
se pokoušela cvičit, vešel dovnitř Rush a opět jsme skončili
nazí na gauči. Stali se z
nás profíci přes orální sex. Ne že by se Rush potřeboval
zlepšovat, ale s jistotou
můžu číct, že jsem se naučila zabijácky kouřit.
Dřív než video začalo, ozval se domovní zvonek, takže
jsem zmáčkla pauzu a šla
se podívat kdo to je. Rush tu nebyl, takže to nemohl být
Grant. Byli spolu. Otevřela
jsem dveře a pomyslela si, že bych se možná měla naučit
nejprve koukat
kukátkem, když jsem se dívala na Nan. Zrychlil se mi
tlukot srdce a nadávala jsem
si, že jsem nechala mobil ležet na zemi v herně. V
elasťákách jsem neměla kapsy.
"Je tu Rush?" vyštěkla. V duchu jsem se přikrčila. Nebyl tu
a já si nebyla jistá jestli jí
pustit dál. Ale na druhou stranu, jak bych nemohla? Je to
Rushovo sestra.
"Před pár hodinami odjel s Grantem. Vyřídit něco s
Woodsem." Mluvila jsem příliš.
Nic jí do toho nebylo.
"Pustíš mě dovnitř? Nebo bych se měla vrátit později?"
Znechucený tón jejího hlasu
nad myšlenkou, že mám teď moc jí nepustit dovnitř, nyní i
mého domu, byl
očividný. Nechtěla jsem jí zvát dovnitř, ale Rush jí bude
chtít vidět. Zrovna před pár
dny se o ní zmínil. Přemýšlel jak na tom je a matka mu prý
říkala, že byla
propuštěná z kliniky a vede si dobře.
Proti svému lepšímu přesvědčení jsem ustoupila, abych jí
pustila dovnitř.
"Pojď dál," řekla jsem, nenáviděla jsem představu být s ní
sama. Zbraň jsem měla v
autě, ačkoliv jsem si opravdu nemyslela, že jí potřebuju.
Tak nebezpečná nebyla…
to si nemyslím.
"Tak jaký to je pocit být paní Finlay?" zeptala se. Její tón
dával najevo, že z toho
není nadšená a nebyla to přátelská otázka.
"Úžasné. Miluji tvého bratra," odpověděla jsem.
"Nemůžeš mi lhát. Mě tím nevinným pohledem neoblbneš.
Nechala ses
zbouchnout, aby sis ho pojistila. Svoje dítě by neignoroval.
Došlo ti to a využila jsi
toho. Jen doufám, že je to dítě jeho." Z nenávisti v jejím
hlase jsem sebou škubla.
Fakt jsem chtěla zavolat Rushovi a dostat ho domů.
Nechtěla jsem s ní mluvit. Ne
pokud to má být bouchni-si-do-Blaire konverzace.
"Mrzí mě, že to cítíš takhle. Až uvidíš Nata, bude ti jasné,
že není pochyb o tom
komu patří. Je celý Rush," byla jsem na sebe naštvaná, že
jsem se chytla návnady
a obhajuju se.
Při zmínce o Natovi jsem viděla jak sebou Nan trhla. Buď
nenáviděla představu, že
máme dítě, nebo fakt, že je to i moje dítě a ona k němu
nechtěla cítit spojení.
Nebyla jsem si jistá. "Jdu si pro telefon a zavolám Rushovi,
aby věděl, že jsi tady.
Prosím, posluž si k čemukoliv k pití, nebo jídlu. Víš, kde
všechno je."
Vydala jsem se nahoru po schodech.
"Počkej. Nechci se vidět s Grantem. Řekni mu ať ho
nebere sebou," řekla napjatým
hlasem.
"Dobře. Udělám to," odpověděla jsem. Byla jsem si dost
jistá, že ani Grant jí nechce
vidět, ale nechtěla jsem jí dávat na vědomí, že o tom
všem vím. Toho tématu se ani
nedotknu.
Spěchala jsem po schodech pro telefon. Zavolám Rushovi
a pak půjdu zkontrolovat
Nata….možná bych mohla všechen čas o samotě s ní v
domě strávit schovaná
nahoře. Zvedla jsem telefon a vytočila Rushovo číslo.
"Ahoj lásko, všechno v pořádku?" zeptal se, když to zvedl.
"Ehm, záleží na tom co považuješ za v pořádku," řekla
jsem. "Tvoje sestra je tady."
"Otoč to, chlape. Potřebuju jet hned domů," řekl Rush
Grantovi. "Jsem na cestě. Je
v pohodě? Je milá? Pustila jsi jí dovnitř?"
"Ano, ani ne a ano," odpověděla jsem.
"Není milá. Do prdele, Blaire. Mrzí mě to. Proč jsi jí
pouštěla dál?"
"No, protože Rushi, je to tvoje sestra. Nemůžu odmítat
pustit tvojí rodinu do tvého
domu."
Rush se zhluboka nadechl. Věděla jsem co to znamená.
Byl frustrovaný.
"Blaire. Jestli tě ještě jednou uslyším nazvat to mým
domem, tak se kurva neznám.
Je to náš dům. Náš zasranej dům. Jestli někoho nechceš
pustit dovnitř, nedělej to.
Zavolej mi a můžou počkat na zatracenejch schodech,
dokud se tam nedostanu.
Jen chci, aby ti bylo u nás doma příjemně."
"Dobře. No, pustila jsem jí dovnitř, protože jí miluješ a já
miluju tebe. Jak z ní tenhle
důvod?"
Rush se tiše zasmál. "Nan je a nejspíš vždycky bude jediná
osoba, kterou miluju a
nečekám od tebe, že na ní budeš hodná. To si musí
zasloužit. A neudělala to.
Vyhoď jí, vykopni její prdel ven, kdykoliv jen budeš chtít.
Nenech si líbit její
nevymáchanou pusu plnou kravin."
Rozhodla jsem se mu neříkat o jejím obvinění, že Nate
není možná jeho. Ztratil by
nervy. "Jen si pospěš," prosila jsem.
"Jsem tam za pět minut," slíbil.
Zavěsila jsem, zastrčila si mobil do sportovní podprsenky a
pak jsem šla za Natem.
Otevírajíc dveře jsem nakoukla dovnitř a našla ho kopat a
brblat na mořské
potvůrky visící z kolotoče. S úsměvem jsem šla k němu a
on přesunul oči, dokud se
neusadily na mě. Při pohledu na mě začal kopat víc a mě
se sevřelo srdce.
"To nebyl moc dobrý spánek," řekla jsem mu a sklonila se,
abych ho zvedla.
"Nestihla jsem ani trochu jógy a maminčin zadek jógu
potřebuje."
Snažil se mi zavrtat hlavičku do hrudi. Nebyl jeho čas k
jídlu, ale když se vzbudil,
chtěl se mi dostat pod tričko. Přesně jako jeho tatínek. S
úsměvem jsem s ním šla k
přebalovacímu stolu a dala mu čistou plenu, zatímco se
rozčiloval. Nesnášel
přebalování.
Zvedla jsem ho a políbila ho na našpulenou pusinku. Slzy
ustaly a otevřel pusu ve
snaže dostat znovu něco k jídlu. "Teď ne, pane. Jedli jsi
před hodinou," řekla jsem
mu, než jsem zamířila ke dveřím. Nechtěla jsem ho brát
dolů. Bála jsem se co by o
něm Nan mohla říkat. Nemyslím si, že bych to zvládla,
kdyby byla zlá na mé dítě.
Ozvaly se přední dveře a já vydechla úlevou. Rush byl
doma.
"Táta je doma," zašeptala jsem.
Nesla jsem Nata dolů a poslouchala jestli uslyším Rushovo
a Nanin hlas. Nebylo to
těžké. Ona už svůj zvyšovala. Rush musel vejít a začít jí
nadávat, že jsem se kvůli
ní cítila nepříjemně. Rozhodla jsem se Nata nevzít do
kuchyně, aby neslyšel jak
tatínek křičí na Nan. Šli jsme ven předními dveřmi. Nate
miloval chodit ven a
sledovat vlny. Mořský vánek přehlušoval všechna Nanina
vzteklá slova.
Sešli jsme pod dům a vydali s směrem k pláži.
"Blaire, přinesla bys Nata sem nahoru?" zeptal se Rush,
shlížející na mě z terasy.
Zdálo se, že chtěl Nata v Nanině blízkosti. Chápala jsem,
že chce, aby se sestra
seznámila s jeho synem, ale ona mě nenáviděla, takže to
možná nebylo
nejmoudřejší rozhodnutí.
Matka ve mně ho chtěla vzít, utéct zpátky nahoru a
zamknout nás v bezpečí jeho
pokoje. Ale byl i Rushův. Přitiskla jsem mu pusu na
spánek. "Taťkovo sestra Nan
není moc hodná. Budeš se muset naučit jí přehlížet,"
zašeptala jsem mu do ucha,
víc pro svoje utěšení než pro jeho, zvlášť když ani neměl
tušení co říkám.
Když jsem se dostala na poslední schod, Rush na mě
čekal. "Jestli chceš, vezmu
ho dovnitř sám, abys tam nemusela. Ale jestli chceš jít,
přísahám ti, že se bude
chovat slušně, neboj jí vyhodím ven z domu."
Nehodlala jsem poslat svoje děťátko za velkým zlým vlkem
aniž bych šla s ním.
Jestli musel čelit Nan, tak já taky. Pevně jsem si ho držela
a zavrtěla hlavou. "Chci
být s ním."
Rush přikývl. Na tváři jsem mu viděla porozumění. Otevřel
dveře a přidržel nám je
otevřené, abychom mohli s Natem vejít.
Nan s naštvaným úšklebkem seděla na barové stoličce.
Otočila se a zaměřila oči
na Nata. Mohla jsem vidět moment, kdy si uvědomila, že
každý malý rys byl
Rushův. Neměl ani moje oči. Byl celý Rush.
"Hádám, že nakonec je přeci jen tvůj," řekla. Zastavila
jsem se a udělala krok vzad,
narážejíc do Rushovi hrudě. Objal mě paží a držel mě na
místě.
"Chtěla jsi ho vidět. Buď opatrná co říkáš jeho matce.
Omluv se za tu poslední
stupidní poznámku, nebo tě doprovodím ke dveřím."
Nan v očích vzplál hněv a já měla pocit, že Rush právě
začal něco, co jsme v
našem domově nepotřebovali. Ale zhluboka se nadechla a
zvedla ke mně svoje
nenávisti plné oči. "Omlouvám se," odsekla. Nemyslela to
vážně, ale už jen že jí to
Rush donutil říct stálo za to.
"Můžu ho pochovat?" zeptala se Nan, zvedajíc pohled k
Rushovi.
Ztuhla jsem jak prkno. Pokud řekne ano, rozeběhnu se s
Natem pryč. Byla tu určitá
míra toho, co po mě může žádat.
"Nejspíš to není nejlepší nápad. S tím jak na jeho mámu
koukáš si nemyslím, že jí
bude připadat bezpečné ti ho podat."
Nan se zamračila. "Je to i tvoje dítě."
"To je. Ale Blaire je jeho matka. Nedovolím, aby se dělo
něco, co jí není příjemné."
"Bože, Rushi, kam se poděly tvoje koule?"
"Druhý varování, sestřičko."
Nan obrátila oči v sloup a vstala ze stoličky. Podívala se
zpátky na Nata a oči jí
trochu zjihly. Bylo těžké ho nemilovat. Byl stejně krásný
jako jeho otec. "Máma by
ho ráda viděla," řekla Nan, vytahujíc si ucho kabelky na
rameno. "Měl bys jí alespoň
postat fotku."
"Matka sere na svoje vlastní děti, Nan. A ty to moc dobře
víš. Proč by se měla
zajímat o moje?"
Nan nehnula brvou. Jen pokrčila rameny. "Dobrý postřeh."
Nate se mi začal vrtět v náručí. Zase se pokoušel dostat k
dobrotám. Posunula
jsem si ho na ruce a Rush se pro něj natáhl. "Dej mi ho.
Když bude u mě, nebude
myslet na mléko."
Podala jsem mu Nata a ten se okamžitě uklidnil a díval se
na Rushe. Byl svým
otcem fascinovaný.
"Jde ti to s ním. Nepřekvapuje mě to. Hrál jsi otce co si
dovedu vzpomenout," řekla
Nan. Byla to první milá věc, kterou řekla od chvíle co sem
přišla.
"Jsem v tom dobrý jen protože jsem sledoval Blaire.
Všechno mě naučila."
Nan se ta odpověď nelíbila a nebyla to pravda. Od prvního
dne byl přirozený talent.
Chystala jsem se s ním hádat, když Nan zastrčila stoličku,
skřípajíc s ní po podlaze.
"Jen jsem chtěla vidět dítě a dát ti vědět, že jsem na tom
líp. Jestli mě budeš chtít
vidět, budu pár dní ve městě. Nemám v úmyslu žádné
další utužování vztahu s tvojí
rodinkou, takže to drž na paměti."
Sledovala jsem jak bez dalšího slova vypochodovala z
kuchyně a ven předními
dveřmi. Rush neodpověděl.
"A pořád je mrcha," zamumlal Rush.
Otočila jsem se, abych se na něj podívala a on se mračil.
"Omlouvám se, že s
tebou tak mluvila," řekl.
"Ignoruju všechno co říká. Chce, abych byla záporák a
bojím se, že to tak bude
vždycky. Je to v pořádku. Nevzala jsem si jí," odpověděla
jsem.
Nate slyšel můj hlas a otočil hlavu, aby se na mě podíval,
než začal brečet. Chtěl
mě kvůli mým prsům. Usmála jsem se a natáhla se, abych
si ho vzala. "Budu ho
muset znovu nakrmit. Asi se naposledy nenadlábl dost. Je
odhodlaný znovu se
najíst."
Rush mi ho podal. "Šťastnej malej parchat."
Nakopla jsem ho a on se zasmál z plných plic, jak jsem to
milovala.
"Máš hlad?" zeptal se.
"Ano. Umírám hlady. Udělal bys mi sendvič?" zeptala jsem
se ho než jsem odešla
do obýváku, abych si udělala pohodlí v křesle.
"Pro tebe cokoliv," odpověděl.
42. Kapitola
Rush
Woods stál před klubem a hádal se s tou Angie, Angel,
nebo Angelinou….k čertu,
nemohl jsem si vzpomenout jak se jmenuje. Během let tu
sem tam pobývala. Byl
jsem si dost jistej, že to byl Woodsův letní zásun, když
jsme byli na střední. Její
otec byl ve stejném obchodě jako Kerrington a Grant si
myslel, že si jí Woods
vezme.
Pak se ukázala ta holka Della a hádám, že se věci změnily.
Nebo ne. Nemohl jsem
říct. Co jsem posledně slyšel, Della do vězení nešla a celé
to bylo nedorozumění.
Ale Woods rozpoutal na policejní stanici peklo. Ta holka
měla ruce na Woodsovo
pažích a vypadalo to jakoby ho prosila. Nebyl jsem si jistý
jestli chci do téhle
konverzace napochodovat, ale ten vůl vypadal, že
potřebuje pomoc.
Měl k řešení dost sraček, teď když byl jeho otec po smrti.
Nikdo na to nebyl
připravený a Woods přes noc všechno zdědil.
"Pusť mě, Angelino. Přísahám bohu, že jestli mě kurva
nenecháš nepokoji,
vyžádám si na tvojí prdel zákaz přibližování," řekl Woods,
když ze sebe odstrčil její
ruce. Otočil se a uviděl mě přicházet, úleva v jeho očích
byla očividná. "Rushi. Ahoj,
přišel jsi na schůzku?" zeptal se.
Neměl jsem tušení o čem to mluví a byl jsem ochotný se
vsadit, že si to hovno
právě vymyslel. "Jo," odpověděl jsem.
"Tohle není u konce, Woodsi. Přísahám ti, že není. Děláš
obrovskou chybu,"
vykřikla, když se od ní Woods uvolnil a vydal se směrem
ke mně.
"Dostaň mě od ní kruci pryč. Rychle," zamumlal, když
prošel kolem mě. Otočil jsem
se a následoval ho. Byl jsem tu, abych si s Bethy promluvil
o hlídání na zítřek,
abych mohl vzít Blaire ven na rande. Ale vypadalo to, že si
napřed budu muset
pokecat s Woodsem.
Otevřel dveře do klubu a šel dovnitř, nečekajíc, aby viděl
jestli jdu za ním. "To je ta
nejšílenější, zasraná děvka, jakou jsem kdy potkal,"
zanadával jakmile jsme byli
bezpečně uvnitř. Projel si rukou ve vlasech a frustrovaně
zavrčel. "Utíkal jsem.
Fakt, že jo. Málem ze mě byl podělanej Tripp. Vzal jsem
Dellu a chtěli jsme nechat
tyhle sračky za sebou. Otec mě zatlačil příliš daleko a já
skončil. Pak musel jít a
umřít. Ukázalo se, že v otcově závěti je, že v den mých
dvacátých pátých
narozenin, což je za dva měsíce, se tohle místo stane
moje. Dědeček to ve svojí
vůli udělal zatraceně jasný a byl to tak jištěný, že s tím
otec nemohl nic nadělat. Teď
utéct nemůžu, že? Celý je to moje. Děda, kterýho jsem tak
miloval a obdivoval se
mnou nakonec přece jenom nevymrdal. Ale bože, taky je
to tak děsně vymrdaný
teď. Potřebuju se jen soustředit na to, aby bylo Delle líp.
Na tohle nemám čas. Nic
nevím, Rushi. Pojebaný NIC. Otec mě tu do obchodní
stránky nikdy nepustil. Říkal,
že si musím svoje místo zasloužit." Woods si dlouze
frustrovaně povzdychl a začal
přecházet sem a tam.
Nebyl jsem si jistý o čem všem to vlastně mluví, ale ten
týpek měl problémy. Grant
byl ten, koho potřeboval, ne já. Nebyl jsem někdo s kým
se dělit o svoje sračky.
Nebyl jsem dobrý ve výlevech srdce.
"Woodsi?" Do dveří vešla malá brunetka s velkýma
modrýma očima a dívala se
starostlivým pohledem přímo na Woodse. "Co se děje?"
Ten chlap se přímo přede mnou proměnil. Udělal dva
dlouhé kroky a vtáhl jí do
náručí jakoby se jí někdo chystal dotknout a on se
potřeboval ujistit, že zůstane v
bezpečí. "Jsem v pohodě. Prospala jsi se?" zeptal se
něžným tónem, který jsem ho,
přísahám bohu, nikdy neslyšel použít.
Přikývla a vklouzla rukama kolem něj. "Ano. Všechno bylo
dnes ráno fajn. Přestaň
si dělat starosti," řekla mu. Otočila hlavu a podívala se na
mě.
"Dello, tohle je Rush Finlay. Potkala ses s jeho ženou
Blaire. Rushi, tohle je moje
Della."
Jeho Della. No ty vole, tak tohle se tu dělo. Byl nahranej.
Nemohl jsem zadržet
úsměv. Ten pocit jsem naprosto chápal. A kruci, jestli
jsem nebyl šťastnej, že byl
Woods zblblej do jiný ženy a nebude už čmuchat kolem tý
mojí. Děkuju ti, Dello.
"Ráda tě poznávám," řekla.
"Taky tě moc rád poznávám," odpověděl jsem. Neměla ani
tušení jak moc. Starej
dobrej Woods Kerrington byl zamilovanej. To byla ta
nejzábavnější sračka co jsem
za celý týden slyšel.
43. Kapitola
GRANT
Bušení na moje dveře znělo jako zatracenej nákladní vlak.
Odhodil jsem ze sebe
přikrývku a podíval se na Paige. Minulou noc jsem si jí
sebou přivedl domů. Oba
jsme toho příliš mnoho vypili a užili jsme si spoustu zábavy
než jsme odpadli. Tolik
jsem si aspoň pamatoval. Paige byla vždycky příjemná a
jednoduchá. Nelepila se
na vás.
Bouchání pokračovalo. Popadl jsem odhozené šortky z
minulé noci a natáhl si je,
než jsem se vydal chodbou ke dveřím. "Ticho už kurva!
Sakra, to je zasraně moc
nahlas," zařval jsem než jsem otevřel dveře. Slunce už
vyšlo a svítilo mi přímo do
očí. Přehodil jsem si ruku přes oči a mhouřil, zatímco jsem
tomu kdo byl u mých
dveří nadával do zrmdů, ať už to byl kdokoliv.
Nezvládal jsem kocovinu dobře.
"No nejsi ty po ránu okouzlující," pronesla Nan, když se
kolem mě protáhla a vešla
dovnitř. Do prdele. Ne zrovna ten, kým jsem se chtěl dnes
ráno zabývat. Zabouchl
jsem dveře. "Co chceš, Nan? Je kruva deset ráno," zavrčel
jsem.
Nan vešla do mojí kuchyně a opřela se o bar. "Potřebuju
někde zůstat," řekla
měkčím hlasem, který obvykle používala jen když něco
chtěla. Před rokem na mě
ta hovadina fungovala. Byl jsem tak omotaný kolem její
sobecký prdele, že mi to
nemyslelo. Ale bylo to celý jen o sexu. Byla v něm dobrá.
V posteli kurevská
gymnastka. Tvrdě jsem se naučil, že sex nevynahradí
zlomený srdce a kurvení.
Skončil jsem s ní. S nimi všemi.
"Zavolej Rushovi. Jdu zpátky do postele. Cestu ven znáš,"
odpověděl jsem, míříc
zpátky do ložnice.
"Nemůžu! On mi nepomůže. Nemůžu vystát Blaire a on to
ví. Miluje jí víc než mě.
Ona mi ho vzala. Vzala mi všechno. Nenávidím jí a
nemůžu předstírat, že jí mám
ráda. Ale nemám kam jít. Nechci žít s matkou. Chci se
vrátit do Rosemary."
"To máš blbý. Sbohem Nan." otevřel jsem dveře do
ložnice, došel k posteli a lehl si
obličejem dolů.
"Paige? Opravdu Grante? Nevíš, s kým vším se válela.
Klesnul si pěkně hluboko.
Dokonce i na tebe."
Paige se posadila, promnula si obličej a já si užíval fakt, že
je nahá a Nan má dost
dobrý výhled na její prsa. Byly zatraceně mnohem hezčí
než Naniny.
"Pokročil jsem nahoru. Poslední holka co jsem šukal jsi
byla ty," odpověděl jsem.
Sama mi nahrála.
Paige se krví podlitýma očima podívala na mě a pak na
Nan. Byl jsem si pěkně
jistý, že včera hulila trávu. "Co se kurva děje?" zavrčela a
vytáhla deku nahoru, aby
se zakryla.
"Tady Nan mi dělá ze života peklo. Ignoruj jí," řekl jsem,
přetočil se na záda a dal si
ruce za hlavu.
"Opravdu? Tohle se z nás stalo?" zeptala se Nan.
"Tohle jsi z nás udělala ty, Nan. Ty jsi chtěla vyšukávat
kolem, no tak jsem souhlasil.
Je to zábava. Díky za nápad."
"Paige, pro rány boží, vem si něco na sebe a odejdi.
Snažíme se tu vést rozhovor,"
vyštěkla Nan na Paige, která tiše seděla a poslouchala nás.
Natáhl jsem ruku a poplácal jí po noze. "Neodcházej.
Ukázal jsem jí dveře. Jen to
potřebuje pochopit," řekl jsem Paige. Ve skutečnosti bych
byl nejraději, kdyby
odešly obě, ale nebyl jsem debil. Nevykopnu Paige. Půjde
až sama bude chtít.
"Jako fakt? Budeš děvkařit kolem a nenecháš mě to ani
vysvětlit? Víš vůbec, že
jsem se léčila? Zajímá tě to? No, sakra určitě jsi mi
nezavolal. Nikdo nezavolal.
Dokonce ani Rush ne."
Cítil jsem za ní malé bodnutí, ale opravdu maličké. Občas
jsem pořád viděl tu
malou holku, která tak hrozně chtěla, aby jí někdo chtěl.
To byly časy, kdy jsem měl
soucit. Pak jsem si vzpomněl jaká se z ní stala kurva a
rozhodl jsem se, že si
zaslouží co má.
"Když rozdáváš sračky, dostaneš sračky. To mi vždycky
říkával děda. Možná tě to
měl taky někdo naučit. Nadělala jsi nám všem zajebanou
nálož problémů."
Nan ukázala na Paige. "Odejdi. Hned."
Chytil jsem Page za ruku." Ignoruj jí."
Paige se dívala sem tam mezi námi dvěma a pak zavrtěla
hlavou. "Vy dva jste
totální magoři. Myslím, že půjdu domů a odpočinu si.
Tohle moje hlava nesnese."
Začala vstávat, pak se sklonila a políbila mě na tvář, než
vylezla nahá z postele.
Obdivoval jsem její zadek, když se oblékala, abych vytočil
Nan, ne protože bych
opravdu chtěl. Byl jsem unavený z přemýšlení o nahých
ženských. Paige mi
zamávala na rozloučenou, pak s botama v ruce spěchala
ven ze dveří. Neměl jsem
tušení kde má auto, ale teď na tom nezáleželo. Bydlela o
dvě patra výš ve stejné
budově jako já. Což byl další důvod proč byla po ruce.
Nan přešla k posteli a posadila se.
"Vypadni z mojí postele, Nan. Přísahám bohu, že ti řeknu
každičkém detail z toho
co jsem s Paige na tomhle prostěradle minulou noc dělal,
jestli okamžitě nezvedneš
prdel z postele," varoval jsem jí. Nemohl jsem si
vzpomenou co přesně jsme dělali.
Ale to Nan vědět nemusela.
"Jsi nechutný," vyjekla, vstala a zírala na mě.
"Jo, tak jako ty. Já aspoň Paige znám. Není to jen nějaká
holka, co bych sebral na
ulici, abych jí opíchal."
V očích jí zablýskal vztek. Připomněl jsem jí její kraviny.
Chtěla mě odehnat a
uspěla. Viděl jsem dost. Už jsem neměl zájem.
"Říkal jsi, že mě miluješ," připomněla mi.
"Myslel jsem, že bych tě možná mohl milovat, Nan. Ale
pak jsem se vzbudil a
uvědomil si, že žhavá šukačka a pěkná kunda není láska.
Je to jen opravdu dobrej
sex."
Bolestný pohled jejích očích by ve mně měl vyvolat vinu,
ale nestalo se. Spletl jsem
si potřebu a chtíč s láskou. Nevěděl jsem jaké to je
někoho milovat. Ne způsobem
jakým Rush miloval Blaire. Tak jsem se nikdy necítil. Teď
jsem to věděl. Neměl jsem
ani zasraný tušení a byl jsem si zatraceně jistej, že nikdy
mít nebudu.
"Fajn. Chceš mi ubližovat, tak do toho. Zasloužím si to,"
odsekla Nan, vstala a šla
zpátky ke dveřím. "Ale tohle není u konce, Grante. Můžu
přiznat, že jsem to
podělala. Ty jen musíš přiznat, že ke mně pořád něco
cítíš."
Cítím? Nemyslel jsem si. Byl jsem na ní naštvaný, že mě
vodila za nos, ale nebyl
jsem si jistý, kam odešly city.
"Pracuju na nějakých věcech. Bylo by milé, kdyby se
někdo zajímal a pochopil to."
Nenechám jí tohle otočit na mě. O tyhle kecy jsem nestál.
Snažil jsem se, aby to
fungovalo. To ona odmítala být někdy víc než jen kámoška
na škukání. Já chtěl víc
a ona dala jasně najevo, že můžu být snadno nahrazen.
"Nemyslím si, že jsem ten kdo ti pomůže, Nan. Problém je,
že vím jaký byl tvůj život
a vím, proč jsi taková mrcha. Ale na rozdíl od Rushe tě tím
nehodlám omlouvat. Je
na čase, abys to přestala používat a změnila se. Odháníš
všechny pryč. Chceš
skončit jako tvoje matka?"
Ztuhla a já věděl, že jsem uhodil hřebík na hlavičku. Beze
slova se otočila,
vypochodovala z mého bytu a zabouchla za sebou. Zaplať
Pánbůh, kurva.
Teď se můžu vyspat.
44. Kapitola
Blaire
Měla jsem se sejít s Bethy v klubu na drink. Nakrmila jsem
Nata a nechala ho s Rushem,
abych si mohla užít trochu holčičího času. Také chtěla,
abych se oficiálně seznámila s
Dellou. Když jsem míjela kuchyni zamávala jsem na
Jimmyho a spěchala do jídelny.
Della a Bethy byly u okna s výhledem na záliv. Della se
otočila a usmála se, když si
všimla, že se blížím. Nebyla jsem si jistá co přesně se stalo
s policií, jen jsem věděla, že to
bylo hrozné nedorozumění. Drby říkaly, že Woods
vyhrožoval policejnímu důstojníkovi,
který Dellu zatýkal. Grant řekl, že s ním praštil o zeď.
Připomínalo mi to něco, co by udělal
Rush.
"Už bylo na čase, aby ses ukázala. Zrovna jsem se
chystala objednat nám, pro mě už
druhou mimosu," řekla vesele Bethy.
"Promiň. Musela jsem napřed nakrmit Nata, než jsem
odešla. Byl hladovější než obvykle.
Ale ty víš, že nemůžu pít momisy. Kojím. Ale dám si velkou
sklenici pomerančového
džusu."
"Kojení vůbec nezní zábavně. Kromě těchhle úžasnejch
koz co máš, k tomu nevidím
důvod," odpověděla Bethy.
Rozhodla jsem se jí ignorovat. Nepochopila by to. Místo
toho jsem se podívala na Dellu.
"Jsem ráda, že si konečně můžeme popovídat," řekla jsem
jí.
"Já taky. Mrzí mě naše poslední setkání. Nedovedu si
představit co sis o mě myslela
potom…," zarazila se a utichla.
"Myslela jsem si, že se muselo stát příšerný nedorozumění
a zatímco jsem začínala rodit
jsem nařídila Rushovi, aby se spojil s Woodsem a dal mu
vědět o stavu nouze," ujistila
jsem jí.
Della si povzdychla. "Jo, byl to šílený den. Ale děkuji ti. Až
později jsem se dozvěděla, že
jsi ten den porodila."
Bethy objednala další mimosu pro sebe a Dellu. Já řekla
nové servírce, že chci jen
pomerančový džus.
"Takže, slyšela jsem, že už pro Woodse nepracuješ," řekla
Bethy Delle.
Ona se zamračila a zavrtěla hlavou. "Ne. Nenechá mě. Rád
si mě většinu času nechává u
sebe. Vyrovnáváme se s nějakými věcmi …" zase se jí
vytratil hlas. Mohla jsem říct, že se
nechce bavit o svém osobní životě a neměla jsem jí to za
zlé. Zrovna nás potkala.
"Nemůžu si vás mrchy udržet v kuchyni. Co mám jako
dělat, když mi se mi všechna dobrá
výpomoc vždycky zaplete s boháčem z tohohle klubu a
nechá mě v prachu za sebou?"
řekl Jimmy, když si vytáhl čtvrtou židli a posadil se.
"Já tady pořád pracuju," připomněla mu Bethy.
"Nepracuješ v kuchyni, takže pro mě nejsi žádná pomoc.
Skoro se děsím až Woods najme
další atraktivní holky. Potřebuju, aby mi pomáhal někdo,
kdo na sebe neupoutá pohled
těchhle sexy nadrženců," sykl Jimmy a pak na nás mrkl.
Rozhlédla jsem se kolem stolu a usmála se. Před rokem
jsem byla ztracená. Neměla jsem
nikoho. Vejít tu noc do domu Rushe Finlaye všechno
změnilo. Opřela jsem se a
poslouchala Jimmyho vyprávění o zpackaném rande co
měl včera a jak se chtěl dostat
Marcovi do kalhot. Marco byl zřejmě nový kuchař. Bethy
souhlasila, že Marcovo kalhoty
jsou velice fajn. Podívala jsem se přes stůl na usmívající se
Dellu, zatímco je poslouchala
mluvit a ten pohled jsem poznala. Také si myslela, že
našla domov.
"Takže, Blaire, jaký je sex po svatbě a dítěti? Musíme to
vědět, holka. Je Rush Finley stále
žhavý v peřinách?" zeptal se Jimmy a oči mu jiskřily
očekáváním. Byl do mého manžela
vážně zabouchnutý.
"To není tvoje věc, Jimmy. Musíš se konečně zbavit tý
fascinace mým mužem. Už je příliš
pozdě. Mám ho já," odpověděla jsem.
"K čertu, není s tebou sranda. Chci jen detaily. Opravdu
podrobné detaily. A co ty Dello?
Chceš se podělit jaký je šukání s Woodsem? Je celý
panovačný a tak? To zní sexy."
Della zářivě zrudla a zasmála se. "Ani já se do tohohle s
tebou pouštět nebudu, Jimmy,"
odpověděla.
Jimmy vstal a vystrčil spodní ret. "A já si pořád myslel, že
ženský drby jsou sprostý a
zábavný. Všechny mě nudíte k slzám." Dramaticky nás
odmávnul rukou, než se otočil a
zamířil zpátky do kuchyně.
"Teď když je pryč bych ráda věděla jaký je sex s Rushem
a Woodsem," řekla s úsměvem
Bethy.
Zavrtěla jsem hlavou a podívala se ke dveřím, když dovnitř
napochodoval Grant. Vypadal
hluboce zamyšlený. Poslední dobou nebyl kolem a já si
myslela, že je zase mimo město.
Vypadalo to jakoby ho něco trápilo. Vzhlédl a podíval se
mi do očí.
Rtů se mu dotkl malý úsměv a mrkl, pak se šel posadit k
prázdnému stolu.
"Grant je na léto zpátky ve městě. Ale zdá se jiný," řekla
Bethy, očividně si myslela to
samé co já.
"Jo, zdá se mimo," souhlasila jsem.
"Když si hraješ s ohněm, popálíš se. Nan je kompletně
podělaná. Musela mu vyjebat s
hlavou. Pořád nemůžu uvěřit, že se spolu zapletli,"
zašeptala Bethy.
"Nan se u nás před pár dny stavovala," řekla jsem, dívajíc
se zpátky na Bethy a pak na
Dellu. "Pořád mě nenávidí."
Bethy se zavrtěla. "Koho to zajímá? Děvka."
Della vytřeštila oči a já si uvědomila, že mluvíme o lidech,
které nezná. To bylo hrubé.
"Takže, Dello, byla jsem pryč a propásla všechnu akci.
Řekni mi jak přesně jsi potkala
Woodse? Tady v práci?"
Della zavrtěla hlavou a usmála se. "Ne tak úplně. Potkali
jsme se v září…byla to…
známost na jednu noc," řekla a zrůžověly jí tváře.
Tohle bude šťavnatější než jsem si myslela. "Aha. To zní
zábavně," odpověděla jsem a
naklonila se dopředu, abych si vyslechla zbytek.
****
Nate už teď pil z lahve. Bethyna teta a moje stará šéfka
Darla souhlasila, že ho pohlídá,
abychom mohli jít dnes večer do klubu na táborák. Bylo to
na zahájení letní sezóny a byla
to událost jen pro členy. Rush nechtěl jít, ale Bethy volala
a prosila. Cítila jsem se
provinile, že už na ní nemám tolik času, takže jsem ho k
tomu přemluvila.
Zítra jsem měla kontrolu u doktora a Rushovo trpělivost
byla velice křehká. Čekala jsem,
že půjde se mnou a pak na mě zaútočí na parkovišti.
Nestěžovala bych si, ale nebudu mu
poskytovat nápady.
Grant volal, aby se zeptal jestli jdeme, stejně jako Woods.
Chtěl vědět jestli bych mohla
dělat Delle společnost v případě, že by musel během
táboráku něco řešit. Bethy měla také
za úkol se u ní držet blízko. Staly se z nich kamarádky, což
mě jen utvrdilo v tom, že je to
hodná holka. Bethy byla vybíravá.
Oheň byl větší než na ostatních táborácích na pláži,
protože město nemohlo kontrolovat
co se děje na pozemku klubu, tak jako na veřejné pláži.
Bethy tohle nazvala 'to nesmíš
zmeškat' událostí sezóny. Což mi znělo dobře. Rush a já
jsme potřebovali vyrazit ven.
"Jsi si jistá, že se nechceš jít převléknout do něčeho
jiného, než vystoupíme z tohohle
auta?" zeptal se Rush a díval se na mě.
Zamračeně jsem se podívala dolů na svoje nové oblečení.
Koupila jsem si ho minulý
týden. Měla jsem bílou plátěnou sukni, která mi sahala do
půli stehen a světle žlutý top
končící přesně v pase sukně. Odhalovala jsem kůži jen
když jsem zvedla ruce. "To už jsi
říkal doma. Nelíbí se ti to?" Možná moje tělo ještě nebylo
připravené na to, abych nosila
něco takového.
Rush mě chytil za bradu a podíval se mi do očí. "Sbíhají se
z tebe sliny, Blaire. Nerad vím,
že se na tebe dívají ostatní chlapi."
Ah. No, v tom případě. "Jsem si jistá, že se nechci
převlékat. Mám ráda, když jsi celý
majetnický. Vzrušuje mě to," řekla jsem mu s mrknutím
oka a otevřela svoje dveře.
"Ty mě zabíjíš, ženská," řekl a bouchl svými dveřmi.
Rush spěchal, aby mě vzal za ruku, když jsme šli dolů na
pláž. Slunce už zapadlo, ale
jakmile jsme byli v polovině, svítil nám na cestu oheň.
Hned jak jsme vstoupili do světla,
začala na nás Bethy mávat a skákala nahoru dolů.
"Hádám, že chce, abychom šli tam," řekl pobaveným
tónem Rush.
"Dobrý odhad," odpověděla jsem.
Bethy už byla lehce pod obraz, když jsme se k nim dostali.
Jace obrátil oči v sloup, když
mě klopýtala obejmout. Byla cítit po tequile. "Nazdárek,
jdete pozdě!"
"Ne, nejdou. Jen jsi začala pít tvrdý hned jak jsme přišli a
teď jsi příliš opilá, abys věděla
jak dlouho tu jsme," ozval se ze svého místa Jace. Také na
ní vypadal trochu naštvaný.
Rozhlédla jsem se kolem po Delle, ale neviděla jsem jí.
"Kde je Della a Woods?" zeptala
jsem se Bethy, která se na mě usmívala jakoby neměla
tušení o kom to mluvím.
"Viděl jsem je před chvílí, ale Woods musel jít něco vyřešit
se zaměstnancem co kouřil
trávu. Nejsem si jistý, co se stalo s Dellou," řekl Jace.
Kruci. Měli jsme na Dellu dohlédnout. "Měla bych se po ní
jít podívat," zašeptala jsem
Rushovi.
"Půjdu s tebou. Nejsem si jistý jestli chci, aby ses tu
potulovala sama," řekl.
"Ne. Jen seď a popovídej si s Jacem. Napij se. Nemusíš
chodit se mnou."
Rush se mračil a já ho strčila na prázdnou židli vedle Jace.
"Jdi," nařídila jsem a podívala
se zpátky na Bethy. "Jdu najít Dellu," řekla jsem jí.
"Já taky! Chci jít taky!" řekla Bethy, zvedajíc ruku jakoby
byla ve škole.
"Ne. Tvoje opilá prdel zůstává tady," odpověděl Jace.
Bethy vystrčila spodní ret a kecla si Jacovi na klín. "Není s
tebou sranda," zakňourala.
Nečekala jsem až se zeptá znova. Otočila jsem se a šla
cestou blíž k ohni. Viděla jsem
několik povědomých tváří. Dostala jsem objetí od Jimmyho
a seznámila se s jeho dnešním
rande, ale pořád jsem neviděla Dellu. Korzovala jsem
kolem a zamířila výš, na okraj světla
z táboráku, abych se podívala jestli se neskrývá ve tmě.
Nikoho jsem neviděla.
Chystala jsem se otočit a zamířit zpátky k Rushovi, když
jsem zaslechla ječet vysoko
posazený hlas. Nebyl to vyděšený hlas, spíš jako by byl
někdo naštvaný. Udělala jsem
krok směrem k parkovišti a slyšela další hlas, rozhodně
ženský a velmi jižanský,
pokoušející se uklidnit ten první. Ohlédla jsem se směrem
kde jsem nechala Rushe, ale
neviděl mě.
Zamířila jsem na parkoviště za hlasy. Čím blíže jsem byla,
tím víc slov jsem rozeznávala.
Na parkovišti nikdo nebyl, tak kde jsou? Došla jsem k
místu, kde jsme zaparkovali naše
auto a zastavila se.
"Ne, prosím. Prostě si promluv s Woodsem. Já nic
neudělala. Přísahám. Ne, ach bože."
Měkčí hlas byl vyděšený.
"Skončila jsem s mluvením s Woodsem. Sebrala jsi co bylo
moje. Vybral si tebe. Fajn.
Může mít tvůj smradlavej, šílenej zadek. Ale napřed kurva
zaplatíš za to, žes ukradla co
bylo moje." Její slova následovalo hlasité plesknutí a výkřik
bolesti. "Bolí, co, děvko? Jsi
magor. Nevím proč si Woods myslí, že s tebou může být
šťastný. Naučí se to. Naučí se,
aby se mnou kurva nevyjebával," řekla vzteklá ženská
znovu a od Delly zazněl další nářek
bolesti. Neměla jsem tušení, kdo ta druhá holka je, ale
ubližovala Delle. Napadlo mě jít pro
Rushe, ale to by jí mezí tím mohla vážně zřídit.
Nepotřebovala jsem Rushe. Nebyla jsem si jistá kdo je ta
bláznivka, ale zvládnu jí. Sáhla
jsem do kabelky, vytáhla svůj klíč a tiše odemkla dveře.
Vklouzla jsem rukou pod sedadlo,
vytáhla pistoli a ujistila se, že komora je prázdná, pak
jsem zkontrolovala pojistku.
Neměla jsem v úmyslu někoho zastřelit. Není nutné mít
nabito. Jen jsem potřebovala
zastrašit tu tyranku a pak zavolat Woodsovi. Doufejme, že
Delle moc neublížila. Při dalším
Dellině výkřiku jsem se dala do pohybu rychleji.
Následovala jsem hlasy za roh budovy.
Jako první jsem uviděla tu cizí holku. Držela Dellu za vlasy
a znovu jí nadávala do magorů.
Opravdu visel na faktu, že byla Della blázen. Tahle děvka
mě srala.
Zvedla jsem zbraň a zamířila na ženskou, než jsem jí dala
vědět, že má společnost.
"Pusť jí," řekla jsem a sledovala jak se holka otočila, pořád
držíc Dellu za vlasy … Della
znovu vzlykla.
"Co to kurva je?" řekla žena, dívajíc se na mě jako bych tu
byla ten blázen já.
"Pusť jí vlasy a ustup od ní," řekla jsem hlasitě a jasně,
aby nedošlo k nedorozumění.
Ona se zasmála. "To snad není ani možný. Nejsem idiot.
Jdi se starat o svý věci a přestaň
si hrát na Charlieho andílky."
Odjistila jsem pojistku a zvedla pistoli. "Poslouchej, děvko.
Jestli chceš, můžu ti odtud
udělat díry do obou uší a nepocuchat ti tvoje zasraný
vlasy. Do toho, otestuj mě."
Udržovala jsem si klidný a chladný hlas. Chtěla jsem, aby
mi věřila, protože se mi na ní
opravdu nechtělo střílet, abych jí to dokázala.
Vytřeštila oči a pustila Delle vlasy. Koutkem oka jsem
viděla jak se Della rychle přesunula
pryč.
"Máš vůbec tušení kdo jsem? Mohla bych ti zavařit. Za
tohle si půjdeš sednout do vězení
na velice dlouhou dobu," zavrčela, ale v hlase jsem jí
slyšela strach.
"Jsme ve tmě a jen my tři. Nemáš na sobě jediný
škrábanec. Della krvácí a je samá
modřina, je to naše slovo proti tvému. Je mi jedno kdo jsi.
Tohle pro tebe nevypadá dobře."
Trochu ode mě poodstoupila, zatímco oči držela stále
přilepené na pistoli. "Můj táta o
tomhle uslyší. Bude mi věřit," řekla roztřeseným hlasem.
"Dobře. Můj manžel o tom uslyší taky a jsem si sakra jistá,
že bude věřit mě."
Žena se tvrdě, vztekle zasmála a zavrtěla hlavou. "Můj
táta by si tohle město mohl celý
koupit. Zahrála sis se špatnou ženou."
"Opravdu? Dokaž to, protože právě teď se díváš na ženu s
nabytou zbraní, která dokáže
zasáhnout pohyblivý terč. Takže prosím … Dokaž.Mi.To."
Della byla stočená do klubíčka s rukama kolem kolen a tiše
seděla a sledovala nás.
"Kdo jsi?" zeptala se žena, poprvé mě začala brát vážně.
"Blaire Finlay," odpověděla jsem.
"Do prdele. Rush Finlay se oženil s burankou se zbraní.
Těžko věřit," vyštěkla.
"Já bych jí věřil. Drží zasranou pistoli," ozval se za mnou
Rushův hlas.
Ženská vytřeštila oči. "Děláš si ze mě srandu? Tohle město
je šílený. Vy všichni."
"To ty jsi tu mlátila nevinnou holku ve tmě, kvůli chlapovi,"
připomněla jsem jí. "Ty jsi ta co
tu vypadá jako blázen."
Zvedla ruce. "Fajn. Padám odtud. Skončila jsem," zaječela
a odešla na parkoviště.
Sklonila jsem pistoli a zaklapla zpátky pojistku, pak jsem jí
podala Rushovi a běžela k
Delle. Velké modré oči měla rozšířené nevírou.
"Opravu jsi na ní právě mířila pistolí?" zeptala se s úžasem
v hlase.
"Dávala ti výprask," připomněla jsem jí. Zabořila obličej do
dlaní a rozechvěle se zasmála.
"Ach můj bože. Je šílená. Přísahám, že jsem si začínala
myslet, že mě bude mlátit dokud
nebudu v bezvědomí. Myslela jsem si, že odpadnu a pak
mi skutečně ublíží." Vzhlédla ke
mně. "Děkuji ti."
Podala jsem jí ruku. "Můžeš vstát? Nebo tu chceš sedět,
zatímco půjdu zavolat
Woodsovi?" Vklouzla rukou do mojí.
"Chci vstát. Potřebuju se postavit," řekla.
Vytáhla jsem jí nahoru. "Máš telefon?"
Přikývla a vytáhle ho ven z kapsy. Čekala jsem, zatímco
vytáčela číslo.
"Ahoj."
"Vlastně ani ne. Měla jsem incident s Angelinou."
"Ne … ne … je pryč. Ehm, ukázala se Blaire a …zastrašila
jí."
"Blaire je pořád tady, její manžel taky."
"Za budovou na parkovišti."
"Dobře. Taky tě miluju."
Zavěsila a podívala se na mě skrz husté řasy. "Je na
cestě."
"Dobře. Počkáme tu s tebou." Otevřela jsem kabelku a
vytáhla ven vlhčené ubrousky. Teď
jsem byla mamina, takže jsem je měla u sebe pořád.
"Nechceš si ze rtu očistit krev než se
sem Woods dostane a půjde po Angelině?"
Della přikývla a vzala si ode mě ubrousek. "Díky."
Otočila jsem se, abych se podívala na Rushe, který stál
blízko, ale nemluvil.
Po cestě se řítily dvě světla a těsně vedle od místa kde
jsme stály zapištěly brzy. Z auta
vyskočil Woods a rozeběhl se ke mně a Delle.
"Zatraceně!" zařval, přitahujíc si jí do náruče. "Bože,
miláčku, moc mě to mrzí. Za tohle
zaplatí," ujistil jí, když po ní přejížděl rukama, aby se
ujistil, že je v pořádku.
"To je dobrý. Myslím, že jí Blaire vyděsila," řekla mu do
hrudi Della. Woods se na mě
ohlédl a zamračil se.
"Co udělala?" zeptal se Woods.
"Namířila na ní zbraň a vyhrožovala, že jí prostřelí uši,"
řekla Della.
Woods nadzvedl obočí. "Takže Alabama zase vytasila
pistoli? Díky, Blaire," řekl než políbil
Dellu na hlavu a šeptal jí do vlasů slova, která nepatřila
nikomu jinému.
"Jsem ráda, že jsem je našla. Musíš s tou ženskou něco
udělat; je to šílená děvka," řekla
jsem, než jsem se otočila a vrátila se za Rushem. Omotal
mi paži kolem pasu a držel mě u
sebe.
"Děkuju," zavolala Della.
"Nemáš zač,"odpověděla jsem, pak jsme se s Rushem
vrátili na parkoviště.
"Nebudu schopný vydržet do zítra. Podělala jsi to, když
jsem vyšel zpoza rohu a tys tam
stála jak zabiják s pistolí namířenou na Angelinu. Myslím,
že jsem se možná dělal do
kalhot, když jsi řekla, že jí odtamtud prostřelíš uši. Dnes v
noci budu píchat tu drsňáckou
malou kundičku."
Snažila jsem si kousat ret, abych se nesmála, ale nešlo to.
Rush se usmál. "Jsem rád, že souhlasíš, že už víc čekat
nebudeme. Jsem připravený se
opět ztratit v nebi."
Zastavila jsem se a postavila se na špičky, abych mu dala
pusu na tvář. "Miluju tě, Rushi
Finlayi."
"Dobře, protože už tvůj sexy zadek nikdy nenechám, aby
se ode mě dostal příliš daleko."
"Co je příliš daleko?" zeptala jsem se.
"Všechno je příliš daleko. Chci tě přímo tady, vedle mě …
navždy."
Konec