Ivka žabka

Copyright © 2016. Tapping the Billionaire by Max Monroe. ¨

Published by arrangement with Bookcase Literary Agency.

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu nakladatele.

Translation © Kateřina Kašíková, 2023

Cover © Daniel Pocar, 2023
© DOBROVSKÝ s.r.o., 2023

twitter.com/knihydobrovsky
www.facebook.com/KnihyDobrovsky.cz

ISBN 978-80-277-3560-0 (ePub)

ISBN 978-80-277-3561-7 (mobi)
 max monroe

přeložila Kateřina Kašíková

OBSAH
ÚVOD
1. KAPITOLA
2. KAPITOLA
3. KAPITOLA
4. KAPITOLA
5. KAPITOLA
6. KAPITOLA
7. KAPITOLA
8. KAPITOLA
9. KAPITOLA
10. KAPITOLA
11. KAPITOLA
12. KAPITOLA
13. KAPITOLA
14. KAPITOLA
15. KAPITOLA
16. KAPITOLA
17. KAPITOLA
18. KAPITOLA
19. KAPITOLA
20. KAPITOLA
21. KAPITOLA
22. KAPITOLA
23. KAPITOLA
24. KAPITOLA
25. KAPITOLA
26. KAPITOLA
27. KAPITOLA
28. KAPITOLA
29. KAPITOLA
30. KAPITOLA
31. KAPITOLA
32. KAPITOLA
33. KAPITOLA
34. KAPITOLA
35. KAPITOLA
36. KAPITOLA
37. KAPITOLA
EPILOG
KONEC
PODĚKOVÁNÍ
 Jdi se vycpat, Leslie.
Vždycky se ti podaří všechno
zkazit, ale tohle jsi nezkazila.

Disclaimer: Vy NEJSTE ta Leslie, o níž mluvíme.

Ne, opravdu nejste. Přísaháme. Jedná se o jinou
Leslie. Neznáte ji a nikdy jste o ní neslyšela
.Čestné skautské z tábora Miluj sama sebe.
 ÚVOD

J
sem Kline Brooks.
Absolvent Harvardu.
Prezident a výkonný ředitel společnosti Brooks Media.
Čisté jmění: 3,5 miliardy dolarů.
Ďábelsky pohledný. Jak to vím? Dvakrát za sebou jsem byl králem plesu.
Vysoce inteligentní. Důkaz? Složím jakoukoli Rubikovu kostku přímo
vám před očima, mám magické prsty.
Certifikovaný mistr ženského orgasmu. Moje prsty, můj jazyk, můj pták –
donutím vás vykřiknout „Už budu!“, než si vůbec stačíte uvědomit, že
držím v zubech vaše kalhotky. Žádné polovičaté orgasmy, co vyplodí akorát
ubohé zasténání a připrdnuté zakníknutí. Ne. Tady je řeč o sténání, při němž
zatínáte prsty u nohou, vypínáte páteř do oblouku a země se s vámi chvěje,
až vám zůstane jen ochraptělý hlas a třesoucí se tělo. Udeří vás to takovou
silou, že vás to dožene téměř na hranici bezvědomí.
Navnadil jsem vás?
Měl bych zmínit, že můj penis patří mezi ty, co jsou opravdu hodny
dickpiců? Nemluvím o průměrných patnácti centimetrech. Mluvím
o velkém, silném, hladkém a tvrdém péru. Hlavně když je třeba odvést
dobrou práci.
Anebo se mi vás akorát podařilo odradit. Ptáte se, jestli jsem jako každý
jiný buran, který je ostudou vlastního pohlaví?
Ten typ bezpáteřního hajzla, který se druhý den už neozve? Chlapa, jehož
specialitou jsou oplzlé noční telefonáty, ale na opravdové rande ženu vzít
odmítá? Jo, víte přesně, o kom mluvím. O takových idiotech, kvůli nimž si
ženy myslí, že zůstat nadosmrti svobodné je lepší než se plácat v těch
sračkách, co se ve světě seznamování rozbujely.
Tak takovýhle typ nejsem.
Říkám, co si myslím, a co říkám, myslím vážně. Zachovávám dekorum,
nevyzrazuju intimní detaily. Druhý den zavolám. A když se mi žena líbí,
pozvu ji na rande. Otevřu jí dveře. Odsunu jí židli. A nebudu nadržené
hovado, které jí bude posílat fotky ptáka – pokud mě o ně ta pravá žena
nepoprosí.
Tím chci říct, jsem džentlmen. Dávám přednost monogamii před
sériovým randěním a šukáním po celém New Yorku. Posledních pár let
jsem strávil vyhýbáním se tomu typu ženských, které by většina označila za
„zlatokopky“, a mezitím jsem měl pár vztahů. Hledal jsem takovou ženu,
kterou chci, musím ale přiznat, že poslední dobou se tolik nesnažím.
Soustředil jsem se na svou firmu – na to, abych ji dostal do stavu, v jakém
je teď, a udržel ji tak nejenom pro sebe, ale pro všechny ostatní, kteří pro
mě tak tvrdě pracují.
To bylo před Georgiou Cummingsovou.
Je horkokrevná, nádherná, má v sobě drzost, která si žádá pozornost ode
všech v jejím okolí, a její charakter má mnohem větší cenu než celé mé
jmění.
Nevím, jak mi mohla uniknout.
Nevím, proč mi trvalo tak dlouho, než jsem si jí doopravdy všiml.
Jako svoji marketingovou ředitelku jsem ji měl dva roky přímo před
očima.
Možná je to proto, že se musím přestat tolik utápět v práci. Možná že
sama o pozornost nestála.
Ať už byl důvod jakýkoli, stačilo jedno bleskové rozhodnutí a tato
mimořádná žena se mi vřítila do života.
Nebyl jsem na ni připravený.
Zatraceně, neměl jsem ani páru o tom, že mě srazí na prdel.
Toho hodného chlapa, co věří v opravdovou lásku natolik, aby založil
online seznamku a postavil na ní celé své jmění?
To jsem já.
A tenhle příběh?
Tak ten je o nás.
 1. KAPITOLA

GEORGIA
Moje oči! Dobrotivý Bože, moje oči!
V životě jsou věci, na které, když na ně člověku jednou padne zrak, je sakra
těžké zapomenout. Bělicí peeling… kyselina stříknutá rovnou na sítnici…
tři hodiny dokonalých porno GIFů… hergot, podobné mentální obrazy by
neodstranila ani lobotomie.
A já měla to štěstí a narazila ne na jeden, ani dva, ale hned na čtyři fotky,
co člověku dokážou znechutit den. Fotky ptáků, dickpicy, abych byla
přesná. A ten poslední se na fotce rozhodně neměl objevit. Velká chyba.
Tedy spíš malá, pokud bych vzala v potaz velikost. Byla to přesně taková
fotka, která v každé ženě vyvolá otázku proč. Proč? Proč by někdo chtěl
zveřejňovat, že je vlastníkem tohohle?
Byl to skřet mezi mužskými údy – a jediný důvod, proč jsem dneska měla
zkažený den. To, co mělo být příjemným večerem stráveným sledováním
televize s mojí nejlepší kamarádkou a spolubydlící Cassie, se změnilo
v noční můru sestávající z chlupů, vrásčitých kulek a koruny, která ani
nebyla hodna krále.
Nabušila jsem do klávesnice odpověď.

OťukniMě_Rose (23:37): Tohleto je tvůj pták? Fakt? FAKT?

OťukniMě byla nejnovější a nejlepší randící aplikace, přes kterou se

svobodní muži a svobodné ženy mohli setkat, psát si a, snad, najít i někoho,
s kým si vyjdou na rande. Vlastně to byla lepší alternativa k večerům
stráveným v baru nebo v klubu. Protože, alespoň za mě, tyhle večery
končily stejně – zdvořilým odmítnutím vzrušující (přimyslete si těžký
sarkasmus) nabídky šukačky s nějakým náhodným cápkem v jeho bytě,
příšernou kocovinou a zprávami od divných chlapíků se jmény jako Stanley
nebo Milton, kteří mě následující měsíc zvali na noční povyražení. Což
jsem vždycky ignorovala.
Na mé vizitce stálo ředitelka marketingu, Brooks Media. Byl to honosný
titul pro někoho, kdo právě začal budovat kariéru, ale já si ho zasloužila.
Pracovala jsem víc než kdokoli jiný z mého oddělení a také asi trošičku
pomohlo, že můj předchůdce dostal vyhazov poté, co ho zatkli, když si
nabalil prostitutku v jednom z firemních aut. Proč vůbec řídil firemní auto
ve městě, je mi stále záhadou. Vždyť i šlapky jezdí po New Yorku taxíkem.
Aplikace OťukniMě patřila společnosti Brooks Media, a tak bylo snadné
pochopit, proč jsem se v ní tak angažovala a podporovala ji. Všichni
svobodní zaměstnanci, kteří u nás začínali, si na OťukniMě museli vytvořit
profil. Vedení personál podporovalo, aby aplikaci užívali, a zajímalo se
o upřímnou zpětnou vazbu k jejich zkušenostem. Profilová jména byla
přísně tajná a pevně uzamčená na personálním oddělení pomalu jako
v nějakém vězení.
Překlad: Neboj se, OťukniMě_Rose, tvůj šéf neví o tvojí úchylné slovní
hříčce.
Nejprve se mi to zdálo jako zvláštní způsob, jak vést podnikání, ale po
dvou letech u Brooks Media už jsem zjistila, že můj profil na OťukniMě mi
přišel sakra vhod, když jsem potřebovala udělat průzkum a najít inspiraci
pro reklamní strategie.
Zabzučení telefonu oznámilo, že pachatel odpověděl.

ZLOBIVEJ_Ruck (23:38): …

Vážně napsal tři tečky? To jako fakt?

OťukniMě_Rose (23:38): Pozor úchyl, stupeň ohrožení KURVA červená.

Žádná odpověď nenásledovala, ale zbytek svojí tirády jsem do zprávy

nezačlenila.

OťukniMě_Rose (23:39): To už vůbec nevíte, jak se má začínat konverzace?

Proboha.

Cassie si vedle mě povzdechla. „Přestaň do všeho tak bušit, Fuchtlinko!“

Snažím se tu dívat na americkýho ninja válečníka a ty si fakt zahráváš, jsem
z toho totálně nabuzená.
Ignorovala jsem ji ve snaze soustředit se na vypuzení oněch obtěžujících
obrazů z mozku.
 Nakoukla mi přes rameno, ještě než jsem stačila schovat mobil. „Prr,
počkat, počkat! Ty máš na svém profilu moji fotku?“
Na fotce byla ohnutá Cassie. Mezi rozkročenýma nohama vykukovala její
tmavovlasá hlava a perfektní smetanově bílá stehna byla vystavená na odiv
světu. Její rozkrok jen taktak utekl čočce foťáku.
„Čas splátek, Cassinko.“
„A co jsem udělala, že sis ze mě udělala bezplatnou fotokurvu?“
Povytáhla jsem obočí. „A musím vybrat jen jeden důvod?“
„Jen do toho, dej mi jeden příklad.“
„Druhák na vysoké. Říkala jsem ti, abys ty fotky nedávala na Facebook,
ale copak jsi mě poslechla? Jasně, že ne.“
Zakřenila se. „Aaaa, jó. Ty si pamatuju. Přišlo mi, že jsi ten večer
vypadala fakt roztomile.“
„Měla jsem hlavu v záchodě.“
„Ale měla jsi ty svoje sladká psí očka.“ Zrak jí opět sklouzl na můj
telefon a její temně šedé oči se zasekly přímo do falického terče. „No do
prdele, co to je? To je Quasimodovo péro?“
Zvedla jsem se z gauče a začala pochodovat sem a tam před televizí.
„Dneska jsem dostala čtyři dickpicy, Cassinko. Čtyři!“
Cassie nakrabatila obličej. „A co jako? Doufala jsi, že jich dostaneš pět?“
Ve výrazu se mi zračila kombinace znechucení a zmatku.
„Vždyť víš,“ vysvětlovala, „jeden na vyplnění všech otvorů a po jednom
do každé ruky,“ a vysvětlení doprovázela snadno rozluštitelnými,
názornými gesty. „Ačkoliv si nejsem jistá, jestli chci fotku ptáka od
hrbatého zvoníka od Matky Boží.“ Podívala se na mě a uchechtla se.
„Vždyť ty nejsi pruderní, ale teď děláš takové divadýlko, jako bys byla.“
Zasténala jsem a vzdala se. Rozvalila jsem se na gauči a zabořila obličej
do dlaní. „Ten profil používám kvůli práci, tak mám asi neoprávněná
očekávání, že by to mělo být profesionálnější.“
S úsměvem potřásla hlavou a opřela si nohy s každou ponožkou jinou na
opěrku gauče. „Musím říct, že ta posraná klobása je fakt odporná. Ty ale
pracuješ pro firmu, která vyvinula aplikaci zvanou OťukniMě, Georgio, a ne
pro Bílý dům.“
Chviličku bylo ticho, pak jsme se najednou rozesmály a já jsem tázavě
zvedla obočí. „Porovnáváš OťukniMě s Bílým domem?“
 „Máš pravdu,“ souhlasila, „blbá analogie. Tam najdeš určitě víc
dickpiců.“ Cassie se natáhla po ovladači a tvář se jí roztáhla do obřího
uličnického úsměvu.
„Cassie…“ Ukázala jsem na ni, ale bylo pozdě. Už stála na našem
konferenčním stolku a místo mikrofonu třímala v ruce ovladač.
Když ji políbila múza, uměla moje drahá kamarádka vytvořit parodii na
jakoukoliv písničku. A zpívala pěkně hlasitě. Tichý zpěv neměla
v repertoáru. Zpívala, jako kdyby byla Adele na předávání cen Grammy.
„Tahle se jmenuje White House Lovin´,“ ohlásila Cassie vlastní verzi hitu
z Pomády.
Zasténala jsem, ale tajně už jsem se nemohla dočkat, až uslyším, s čím
přijde. Představte si tak dokonalé žrádlo jako třeba Kristen Wiigovou
v Saturday Night Live. To byla Cass.
„Stáž v Bílym domě, to byla jízda…“
„Vzrušující a sakra rychlá…“
Zpívala z plných plic.
„A když jsem byla v práci ponořená…“
„Vycvakli mě, jak jsem polonahá…“
Stačil jeden verš a na toho grázla s fotkou ptáka jsem zapomněla.
Vyskočila jsem z gauče a složila Cassie na zem. Křičela a já se smála.
A o pět minut později byla zpátky na konferenčním stolku a za mého
doprovodu pokračovala ve zpěvu.
Dej mi víc, dej mi víc…
Přiznejte se, zpíváte si taky.
Když jsem později večer byla pohodlně zavrtaná v posteli a pomalu jsem
upadala do blaženého spánku, vyrušilo mě zabzučení mobilu. Neochotně
jsem se probrala z říše snů. Bože, nastala chvíle udělat zásadní životní
změny. Například si změnit nastavení oznámení v mobilní verzi OťukniMě.
Buď to, nebo vražda, a to jsem člověk, který při vstupu do bazénu nejdřív
radši smočí jen prst, než abych se tam vrhla po hlavě.
Promnula jsem si obličej, donutila se otevřít oči a natáhla ruku na
starožitný noční stolek, na kterém ležel můj telefon. Měla jsem sto chutí
s ním mrštit zase zpátky, čímž by se roztříštil na milion titěrných kousíčků.
Moje racionální část naštěstí ale nebyla tak ospalá jako zbytek mého já
a došlo jí, kolik by ji tohle impulzivní rozhodnutí posléze stálo námahy.
Úklid, nákupy a přetahování kontaktů, no tě pic.
 Na to se můžu rovnou vykvajznout.

ZLOBIVEJ_Ruck (2:09): To NENÍ můj pták.

To není jeho pták?

Co to kruci, kruci má znamenat?
Ne. Ne-e. Na tyhle sračky teď fakt nebyl správný čas.
Neodpovídám.
Udeřila jsem doprostřed polštáře, až oba jeho okraje vylétly do výšky,
a zabořila hlavu do dokonale vytvarované podušky, kterou jsem tak
vytvořila. Zítra mě v práci už tak čekalo dost pakáren a zabývat se
ZLOBIVYM_Ruckem a jeho oblibou v nechutných selfíčkách rozkroků
a nelogickými odpověďmi jsem rozhodně neměla v plánu.
Snažila jsem se usnout, pevně přesvědčená o tom, že spánek a já si to
budeme spokojeně rozdávat až do ranního východu slunce. S Buddhovou
pomocí se mi podařilo dosáhnut vnitřního zenu, až jsem se dostala
blaženého nevědomí. Měla jsem na výběr buď to, nebo sólo manželský sex
s vibrátorem.
Díkybohu spánek přišel rychle a moje aktivní účast nebyla potřeba.
Když jsem se ráno chystala do práce, rozhodla jsem se ulehčit
ZLOBIVÝMU_Ruckovi. Vyplivla jsem pastu do umyvadla, vypláchla si pusu
a zavřela kohoutek. Zamířila jsem do svého pokoje k nočnímu stolku,
natáhla se po telefonu a naťukala ptačímu skřetovi odpověď.
Strč. Si. To. Do. Prdele. Kámo.
 2. KAPITOLA

KLINE
OťukniMě_Rose (7:03): Tak ten pták patří někomu jinému? JEŠTĚ HORŠÍ. Stupeň
ohrožení BOUCHLO TO.

„D
obré ráno, pane Brooksi.“
„Dobré ráno, Franku,“ zvedl jsem hlavu z místa činu ve svém
telefonu akorát, abych mu pohlédl do upřímných jantarových očí,
a zabořil jsem se do měkkého koženého sedadla svého auta.
Pitomej Thatch.
To, co by už samo o sobě bylo fakt sakra otravné, posunul ten chlap ještě
o úroveň dál. Kdyby tuhle schopnost neměl i s penězi, už bych ho
pravděpodobně vyhodil.
Na dno oceánu. S kusem betonu přivázaným ke kotníkům.
Samozřejmě že měla pravdu. Poslat fotku cizího ptáka bylo ještě mnohem
horší než poslat vlastního.
Obzvlášť tohohle.
Telefon mi třikrát zadrnčel do ucha, než se ze sluchátka ospale ozvala
jedna vynucená slabika svědčící o míře jeho kocoviny: „… ló?“
„Péro, Thatchi? To jako fakt?“ vypálil jsem na něj a přitom si mnul kořen
nosu ve snaze zahnat bolest hlavy.
Odpověděl mi řehot, který by nezastavila ani sebevětší míra alkoholu
v krvi.
S každým zachechtáním se mu hlas postupně vyjasňoval a odpověděl už
zřetelně: „To ty používáš mojí fotku na svém profilu, brácho. Že jsem toho
čůráka chrliče pustil ze řetězu, bylo jedině fér.“
Čůrák chrlič. To měl teda pravdu. Vyboulenina připomínající křídlo, hrb
a pochybné zbarvení, to všechno podtrhovalo jeho popis. Na dvě pitomé
minuty jsem nechal mobil ležet na baru, aniž bych ho nepřetržitě
monitoroval, a tomu kreténovi se mezitím podařilo poslat odporné
protizákonné fotky nějaké ubohé a teď i slepé ženě.
 „Ten profil je jenom splátka za tu minulou příšernou věc, kterou jsi mi
provedl.“
„A to bylo co?“ zeptal se až příliš pobaveně.
„Kdo ví,“ přiznal jsem s pohledem upřeným na věžáky míhající se za
okénkem a potřásl hlavou. „Nějak tě nestíhám.“
„Tak se přidej, Káčko. Sakra, žij taky trochu.“ Sílící slunce se odráželo
v dokonale hladkých okenních tabulkách na vrcholu jednoho z domů
a vrhalo duhově zbarvené světlo přímo na okno mého auta.
„Žiju si dobře,“ bránil jsem se.
„Jo.“ Zasmál se a ušklíbl se. „Pozdravuj ode mě Waltera.“
To byl Thatchův způsob, jak mi naznačit, že jsem jako postarší dáma
žijící se svou kočkou.
„Hele, běž do prdele!“ řekl jsem do ticha. Odtáhl jsem telefon od ucha
a zjistil, že už zavěsil.
„Ať se ten chlap jde vycpat,“ zamumlal jsem a jaksi se mi najednou, po
všem tom hulákání, podařilo upoutat Frankovu pozornost.
„Pane?“
„Všechno v pořádku, Franku.“ Na chvíli jsem se odmlčel a zadíval se
opět ven z okna. „Asi náhodou neznáte nějakého nájemného vraha, viďte?“
Pohlédl jsem dopředu, abych se připravil na jeho reakci.
„Ehm,“ zamumlal váhavě, když kmital očima mezi mým obrazem ve
zpětném zrcátku a silnicí za námi. „Ne, pane.“
Potřásl jsem hlavou, usmál se a v krku jsem cítil nutkání se uchechtnout.
„Dobrá. To je dobře,“ poznamenal jsem právě, když jsme zajížděli před
mou budovu.
Rukou jsem odjistil kliku na dveřích a špičkou boty si dveře otevřel.
„Pane Brooksi,“ začal Frank jako vždy protestovat, připraven, že vyskočí
z auta, aby mi pomohl. Nějak jsem nikdy neuměl považovat za produktivní
čekat, až Frank obejde auto, aby udělal něco, co mé neposedné palce
a špetka hbitosti zvládly samy.
Místo odpovědi jsem se na něj usmál ve zpětném zrcátku, ještě než se
stihl zvednout.
„Přeju pěkný den, Franku. Uvidíme se v šest.“
Zabouchl jsem dveře a za chůze si zapnul sako, dvacet slyšitelných
klapnutí podrážek po betonovém prostranství mě během pár vteřin dovedlo
k mé budově.
 Newyorčané proudili kolem mě v maratonu, který pro ně začínal s ranním
otevřením očí. To byla atmosféra tohohle města – aktivní a elitní
a zatraceně cílevědomá. Lidé neměli čas jeden na druhého, protože neměli
čas ani na sebe. A přesto by to tu každičký z nich bez jakéhokoliv pobízení
nebo přesvědčování označil za „nejlepší město na Zemi“.
Když jsem položil ruku na kovový povrch kliky na dveřích do vstupního
foyer Winthrop Building, současného sídla společnosti Brooks Media,
sledoval jsem, jak recepční a členové ochranky začali pobíhat sem a tam,
aby vypadali zaneprázdněně, i když tomu tak nebylo.
Kousl jsem se do rtu, abych se nerozesmál. Nikdy jsem nebyl ten typ
šéfa, který by vládl železnou rukou, a ani jednou jsem se věrným
zaměstnancům, takovým, jako byli ti, kteří se teď pomalu snažili si přilepit
ruce k sešívačkám, aby vypadali, že něco dělají, nezmínil
o mikromanagementu.
Ale pozice výkonného ředitele společnosti této velikosti a významu
s sebou nesla určitý faktor strachu, ať už zamýšlený, nebo ne. A váha
nezamýšlených důsledků někdy bývá těžší než zlato.
„Dobré ráno, Paule.“
Pokývnutí.
„Briane.“
„Pane Brooksi.“
Tlačítko na výtahu už svítilo, když jsem přišel – určitě další pomoc od
příliš horlivých zaměstnanců – a cinknutí ohlašující jeho příjezd dolů se
ozvalo ani ne vteřinu před tím, než se nablýskané zrcadlové dveře otevřely.
Rychle jsem bez dalšího slova nastoupil, na tváři úsměv. Věděl jsem, že
jakékoli další slovo z mé strany by vyvolalo pouze napětí nebo rozpaky,
ačkoliv jsem se snažil o opak. Pro mnoho lidí nikdy nebude příjemné
přátelit se se šéfem – ať je jako člověk sebemilejší. Nejlepší, co jsem mohl
udělat, bylo to rozpoznat, přijmout a respektovat.
Když se dveře zavřely, opřel jsem se kyčlemi o zadní stranu výtahu
a zasunul ruce do kapes od kalhot, abych si jimi přestal neustále přejíždět
po obličeji.
Málokdy jsem to s alkoholem přeháněl, takže jsem neměl kocovinu, ale
Thatchovy šprýmy, jak při osobním setkání, tak ty online, mi dávaly zabrat.
Důvodem nebylo, že by mi ten čůrák chrlič nepřišel vtipný, protože byl, ale
vtip by to byl mnohem lepší, kdyby se to nestalo právě mně.
 To byla překvapivá pravda vystihující většinu Thatchova týrání
všemožnými žertíky.
Myšlenky se mi stále ubíraly tímhle směrem a telefon v kapse mi tlačil na
ruku, až jsem ho proti svému přesvědčení vytáhl.
Můj palec prodléval nad ikonou aplikace OťukniMě.
Stačilo jedno kliknutí a mohl jsem nepříjemnou situaci ještě zhoršit.
Obrazovka zablikala a aplikace se otevřela hned, jak jsem na ni palcem
ťukl.

ZLOBIVEJ_Ruck (7:26): Přes to, co ten čůrák chrlič ztělesňuje, slibuju, že NEJSEM
sexuální terorista.

Sevřel jsem mobil v dlani a znechuceně se jím několikrát klepl do čela.

„To se ti teda fakt povedlo, krucinál.“
Měl jsem to prostě nechat být. Posunout se dál. Vždyť tu ženskou sakra
ani neznám, proboha, ale prostě jsem si nemohl pomoct. Nemohl jsem
vystát, že by byť jen můj falešný profil na seznamce někomu utkvěl
v paměti právě takhle.
Zde odpočívá tento muž. Sexuální terorista, na sociálních sítích známý
pro obtěžování a politováníhodný genitální vývoj.
Výtah hladce zastavil v patnáctém patře, a když se dveře otevřely,
vystoupil jsem. Moje recepční už byla o mém příchodu seznámena
personálem sedícím o patnáct pater níže a čekala na mě se stohem vzkazů.
Svou osmašedesátiletou tělesnou schránku udržovala upravenou
a konzervativně oblečenou a tmavý drdol měla protkaný bílými vlasy.
Měla upřímný úsměv, ačkoli léta moudrosti a zkušeností jí poněkud
zbarvily pohled na třicet čtyři let mladého „šéfa“. Když přišlo na
infrastrukturu a vnitřní fungování kanceláře, tím, kdo řídil tuhle show, byla
ona.
Koutky úst mi vyskočily nahoru a okolo očních koutků se mi objevily
vrásky.
„Dobré ráno, báječná Meryl.“
Zamlaskla jazykem. „Na mazání medu kolem úst si radši najděte někoho
jiného, pane Brooksi. Je sice ještě brzy, ale svůj příděl sacharidů už jsem si
pro dnešek vyčerpala.“
 „Šmarjá,“ škubl jsem sebou a chytil se za hrudník, jako by mě bolel.
„Zranila jste mě.“ Jeden koutek úst se mi stáhl do úsměvu a krátce jsem na
ni zamrkal. „Kline. Říkejte mi Kline, do prdele.“
„Tento rozhovor mezi námi probíhá den co den posledních deset let,“
zabručela.
„A je v něm schované ponaučení, Meryl, a mám takový pocit, že souvisí
s podřízením se mé vůli.“ Jemně jsem si od ní vzal vzkazy a šťouchl ji
špičkou loktu.
„Jsem ze zásady neústupný.“
„To já také,“ odsekla.
„Jako bych to nevěděl.“
„Nahoře jsou čtyři naléhavé vzkazy od potenciálních investorů a pod nimi
najdete několik technických problémů,“ volala na mě, když už jsem k ní byl
otočený zády a odcházel.
Pokýval jsem hlavou. Potenciální investoři jsou vždy urgentní.
Zastavil jsem se a ohlédl se přes rameno. „A proč mi předáváte vzkazy od
techniků vy?“
Takové záležitosti jsem normálně řešil se svou osobní asistentkou.
„Prostě předávám,“ zavolala nazpátek, aniž by vzhlédla od stolu. „A taky
protože Pam má nemocné miminko a zůstala s ním doma.“
S pochopením jsem zaklonil hlavu dozadu a kousl se do rtu, abych se
nerozesmál.
„Á. Všichni víme, že jediná slabost, kterou máte, je vyhrazená pro
mimina.“
„Přesně tak,“ potvrdila a bez jakékoliv snahy se omlouvat mě pozorovala
přes obroučky brýlí.
Opět jsem zamířil do své kanceláře, ale ona ještě neskončila.
„Ale nebojte se –“
Do prdele. Kdykoliv Meryl začínala tím, abych se nebál, znamenalo to,
že bych se bát měl. A to doopravdy.
„Máme tu Leslie jako náhradu.“
Zavrtěl jsem hlavou. Nevím, jestli to bylo tím, jak jsem byl zaražený,
nebo hrůzou, kterou to ve mně vyvolalo, ale ať to bylo čímkoliv, nebyl jsem
s to s tím pohybem přestat.
Meryl se zablesklo v očích.
 „A protože jste ji najal vy, říkala jsem si, že vám určitě nebude vadit si ji
pro dnešek vzít pod ochranná křídla.“
A sakra.
Se zaúpěním jsem zaklonil hlavu a pokračoval dál smířený s tím, že
dnešek bude den nanic.
S každým krokem jsem se blížil záhubě s plným vědomím toho, že krom
sebe z toho můžu vinit jen svoji rodinu. A že doopravdy je ani vinit
nemůžu. Byl jsem dospělý vlastník firmy a vedoucí osobnost svého
vlastního života, ksakru. Najmout tu fif… – Leslie – byla moje volba, ať už
jsem to udělal z povinnosti, nebo ne.
Stejně. „Sakra.“
„Dobré ráno, pane Brooksi,“ pozdravila mě hned, jak jsem se vynořil,
i když poslední slabika byla přehlušená jejím chichotáním.
Bože, to je tak úmorné.
Měla blýskavé oči, našpulené rty a hruď smáčknutou mezi předloktími.
Černé vlasy měla rádoby rozcuchané a nalakované a pár loken se jí vlnilo
dolů přes ramena a viselo až téměř ke špičatým nehtům. Vyzývavým
pohledem mě neúprosně svlékala s intenzitou, jež rostla s každým krokem,
kterým jsem se k ní přibližoval.
Nasadil jsem úsměv a snažil se, aby byl nelíčený. Ona byla vlastně milá –
jen zcela prostá všech vlastností, které jsem hledal u milenek i u přátel.
„Pojďte, Leslie,“ pokynul jsem jí, odvrátil se od jejího téměř – pro
pracovní účely zcela nepatřičně – odhaleného poprsí a odvedl ji rovnou do
své kanceláře s efektivitou, kterou by moje personální vedoucí Cynthia jistě
ocenila.
Šéf ve mně měl sto chutí jí říct, aby se zakryla. Muž ve mně ale věděl, že
bych to nezvládl udělat tak, abych tím zároveň neotevřel dveře pro
eventuální žalobu za sexuální obtěžování. Z takovéhle situace se snadno
stane soudní případ.
„Dnes jste se mnou,“ pokračoval jsem a přešel ke svému stolu, setřásl
sako z ramen a pověsil ho na háček napravo za sebou.
„Tady,“ natáhl jsem ruku se vzkazy od potenciálních investorů, které jsem
ani ne před pěti minutami dostal od Meryl. Leslie stále bez jediného pohnutí
stála a mlčela. „Vezměte je Deanovi a požádejte ho, ať vyřídí několik
předběžných telefonátů. Pokud se kterýkoliv z nich ukáže být alespoň
trochu legitimní, může mi s nimi na odpoledne naplánovat telefonát.“
 Zamrkání falešnými řasami a nechápavě vykulené oči.
Zkusil jsem štosem vzkazů zamávat, ale nic.
Dobře, tak polopatě.
„Poproste Deana, aby těmhle lidem zavolal. On už bude vědět, jestli má
cenu, abych s nimi mluvil. Pokud ano, budu na to mít čas dnes odpoledne.“
„Jasně!“ mrkla na mě, s poskokem se otočila na podpatku a odvlnila se
ven z mé kanceláře.
Nebyl jsem žádný jasnovidec, ale pomalu mi začínalo být jasné, že se
dneska někde budu potřebovat zastavit pro extra láhev skotské.
 3. KAPITOLA

GEORGIA

V
letěla jsem do dveří metra vteřinu před tím, než by mě rozmáčkly na
padrť.
Dobrá, to zní asi poněkud dramaticky, ale kdybyste žili v New
Yorku, tak byste pochopili, co se tím snažím popsat.
Podzemka na nikoho nečekala. Bylo jí jedno, jestli jste další velké zvíře
z Wall Street. Pokud jste ty dveře nestihli doběhnout včas, smůla, kámo.
Měla jsem úžasnou práci. Když už jsem se konečně vykopala, a to
pokaždé se zpožděním, pracovat mě strašně bavilo. Nejvíc ze všeho mě
trápil celý proces vstávání. Ranní typ jsem rozhodně nebyla. Moje tělo si
chtělo vstávat podle vlastního času. Proto jsem budík zatípla pokaždé hned,
jak zavrněl, a zvonění si chudák moc neužil.
Každý den jsem závodila s časem a dnešek nebyl výjimkou.
Sedla jsem si naproti jednomu třicátníkovi, který měl nos zabořený
v knize. Byl sexy po všech stránkách – zadumaný pohled, červená flanelová
košile, rozcuchané vlasy přikryté čepičkou a lícní kosti, které by trumfly
i Michelangelova Davida.
Jeho čtivo: Sex, drogy a kakaové pusinky: Manifest nízké kultury od
Chucka Klostermana.
Dobře jsem tu knihu znala. Setkala jsem se s ní, když jsem studovala na
NYU. Byla to písemná bomba plná populárně kulturních odkazů a úvah
o čemkoliv, co hýbalo mladou generací. Reality show, porno, koťata,
Hvězdné války, cokoli vás napadne, a Klosterman to rozebíral. Jeho vtipné
útoky na americkou kulturu měly nabízet ironický náhled očima
existencialisty. Ale podle mě se žádnému z témat nevěnoval příliš do
hloubky, což byl pravděpodobně důvod, proč mi po jejím přečtení bylo
stejně, jako kdybych hledala hluboké pravdy na blozích na Tumblr.
V překladu: totální hipster. Ač vypadal šíleně dobře, pravděpodobně do
roka skončí v transplantačním centru v Portlandu. Ale rozhodně jsem
nepopírala, že by se ten jeho boží ksicht vyjímal na jednom z mých
nejoblíbenějších instagramových účtů, Sexy chlapi čtou.
No není chlap s nosem zabořeným v knize k sežrání?
 S vejráním byl konec, musela jsem vystoupit. Společnost Brooks Media
sídlila na prestižní Páté Avenue, přímo ve středu města. Tahle část
Manhattanu byla centrem byznysu celého města, vlastně celé země, hergot.
Jmenujte úspěšný podnik a pravděpodobně ho tu najdete. A můj byt
v Chelsea byl odsud naštěstí pro mě jen deset až patnáct minut metrem.
Což nevysvětluje, proč mám dvacet minut zpoždění.
Nechala jsem se unášet davem spěchajícím po chodníku, a jak jen to šlo,
jsem se vyhýbala turistům s hlavou zabořenou v mapě. Chodníky se plnily
pouličními prodavači. Cyklista jen o pár centimetrů unikl srážce s autem
a přes rameno ještě řidiči elegantně ukázal prostředník.
Byl všední den v New Yorku a byl zatraceně krásný.
Milovala jsem svoje město. Milovala jsem příliv a odliv jeho mnoha
výstředností. Klapání podpatků na betonových chodnících před nóbl butiky.
Pleskání mokasín okolo Finančního distriktu. Troubení taxíků. Rány
a bouchání ozývající se při svižném vykládání zboží z dodávek. To byla
newyorská píseň a newyorský tanec. Všichni vyráželi do nového dne. A nic
je nemohlo zastavit.
Vešla jsem do Winthrop Building, kde mě uvítala prostorná hala
s nádhernými mramorovými sloupy a okny sahajícími až ke stropu. Ten
pohled bral dech. Kancelářské prostory byly stejně dokonalé – široké
chodby, podlahy z přírodního kamene a velká okna, kterými dovnitř ze stran
i shora proudilo ideální množství světla. Brooks Media za takovouhle
nemovitost určitě musela vysolit pořádnou sumu. Taky že celkový dojem
byl úchvatný.
„Dobré ráno, Paule. Dobré ráno, Briane,“ pozdravila jsem chlapy
z ochranky u recepce.
„Zdravíčko, krasavice,“ usmál se Paul. „Vidím, že pořád máme potíž
dostat se sem včas a vyspinkaní.“
„Hele, nech si toho, Paule. Ne každý vypadá tak dobře jako ty, aniž by
tomu ráno musel trochu pomoct.“ Zakřenila jsem se na něj a zakmitala
řasami.
Brian se rozesmál: „Ta ti dala, kámo.“
„Hned bych bral, kdyby mi dala,“ vložil se do toho Paul. „No tak,
Georgio, pojď se mnou na večeři.“
„Zveš mě na ni co týden už poslední dva roky, Paule. Odpověď je pořád
stejná,“ zavolala jsem přes rameno cestou k výtahu.
 „Však ona se změní!“ zavolal. „Jednoho dne si to rozmyslíš!“
Výtah zacinkal a já do něj nastoupila. Než se dveře zavřely, stačila jsem
ještě Paulovi zamávat.
Byl to úžasný chlapík: čtyřicátník, pracant a strašně roztomilý. Já jsem ale
nechtěla míchat práci s potěšením. A Paul z ochranky nebyl můj typ.
Jednoho dne ale určitě najde tu správnou dámu, která mu bude prát ponožky
a k pondělnímu fotbalu mu připraví sýrový dip s pivem. Potřeboval ženu,
která byla v kuchyni stejně dobrá jako v posteli. Já si s chlapy klidně mohla
rozdat šedesát devítku, ale když přišlo na domácí jídlo, byla jsem k ničemu.
Kolonku talentovaná kuchařka si do resumé nikdy nedám. Troubu jsem
používala raději jako botník.
„Ále, podívejme, kdo nám to přišel a celý rozespalý. Pozdní příchody
jsou zase v módě, Georgio?“ mrkl na mě Dean, když jsme se míjeli na
chodbě.
Do prdele. Svými pozdními příchody jsem začínala být nechvalně
proslulá. Bylo už načase, abych se dala do kupy.
„Jen jsem se snažila na tebe udělat dojem touhle novou áčkovou sukní,“
zavolala jsem přes rameno a mírně zavlnila boky. „Vintage. Vera Wang. Co
ty na to, zlato?“ Měla jsem zmínit, že jsem ji našla v obchodu se zbožím
z druhé ruky v SoHo? Často jsem takhle narazila na úplné poklady, ale
plnou cenu jsem za značkové oblečení platit odmítala.
„Téda, kdo se nám to tu dnes rozjel. Jen do toho, divoško,“ popichoval
mě za doprovodu luskání prstů. Dean patřil k mým nejoblíbenějším lidem
v práci: byl bujarý, zatraceně inteligentní a nikdo u něj nemohl mít
sebemenších pochyb, že byl gay. Co víc by si dívka mohla přát?
Zpomalil a otočil se na mě. „Dáme oběd?“
Zastavila jsem se na prahu své kanceláře: „Vraždila bych za kuřecí
sendvič se salátem z lahůdkářství odnaproti.“
Dean se zakřenil. „Ušetřím tě trestného činu a pro jeden si tam dojdeme.“
„Snězme si ho radši tam. Sraz u mě v kanceláři ve tři čtvrtě na jednu?“
Poslal mi vzdušný polibek. „Máme rande, lásko.“
Bez práce nejsou koláče. To byla moje mantra, ačkoliv bych mnohem
raději zůstala zachumlaná pod peřinou a spala až do oběda. Dospěláctví
s sebou někdy neslo až moc odpovědnosti. Vstát do práce, učesat se,
zaplatit účty. Nekonečný seznam s příliš mnoha položkami a nedostatkem
času. Byl to boj, kamarádi.
 Ale nájem v Chelsea nebyla žádná procházka Central Parkem a byt se
dvěma ložnicemi, výtahem a vrátným nebyl za hubičku. Co tím chci říct,
dospět jsem musela. Žádné kdyby, ale ani možná prostě neexistovaly.
Ponořila jsem se do práce, zkontrolovala e-maily a dala se do vyřizování
doplňujících telefonátů kvůli několika marketingovým vyhlídkám. Úspěch
aplikace OťukniMě za poslední rok vyletěl raketově nahoru. Přišla jsem
s marketingovou kampaní, která přilákala několik firem se zájmem
o reklamu v rámci oken v naší aplikaci. A tyhle posuvné reklamy se pro nás
ukázaly jako poměrně lukrativní. Nejenže nám firmy platily pěkné reklamní
poplatky, ale také kývly na určitou formu propagace pro Brooks Media. My
jsme je podrbali na zádech a oni nám oplátkou nabídli kompletní masáž.
V kuchyni jsem sice byla k ničemu, ale v zasedačce jsem uměla být velmi
přesvědčivá.
„Ťuk, ťuk,“ oznámila svůj příchod Leslie. Její vnadná postava vtančila do
mé kanceláře, aniž by věnovala pozornost tomu, že jsem právě uprostřed
konferenčního hovoru se Zaručenou romancí.
„Ehm, Georgio, máš tu nějaký blahopřání pro lidi z kanceláře a máš se
tam podepsat,“ pokračovala a hodila přání na můj pracovní stůl. Sesypaly se
mi na počítač a znemožnily mi dál psát a pokračovat v kýženém postupu při
projednávání otevřené smlouvy.
Ukázala jsem prstem na bezdrátová sluchátka v uchu.
„Georgio? Halóóó, Georgio,“ opakovala a šestkrát netrpělivě poklepala
svým jehlovým podpatkem.
Leslie představovala noční můru sestávající ze stupidních odpovědí,
mizerných schopností v time managementu a hlubokých výstřihů. A byla ve
firmě nová. Ale krucinál, jak těžké může být všimnout si toho, že jsem
právě uprostřed jednání?
„Omlouvám se, můžete chvilinku počkat?“ zeptala jsem se zdvořile
Martina, marketingového ředitele Zaručené romance.
„Víte co, Georgio? Mám asi tři minuty, abych se přemístil na další
jednání. Co kdybyste tu smlouvu upravila a změny poslala na právní?
Pojďme si zavolat ještě jednou v pátek, abychom si to všechno
zrekapitulovali a našli nějakou zlatou střední cestu.“
Zatraceně. Tak tohle byl, milí přátelé, perfektní příklad toho, jak při
obchodním jednání ztratit dobrou vyjednávací pozici.
 „Jasně, Martine. A jelikož pan Brooks se k nám v pátek chce připojit,
udělejme z toho videohovor.“ Můj šéf o tom telefonátu nic nevěděl, ale
prokoukla jsem Martinovu taktiku. Mé přesvědčovací schopnosti byly
prvotřídní, ale Kline Brooks nebyl prezidentem a výkonným ředitelem své
společnosti jen tak pro nic za nic – ten chlap by přesvědčil i Eskymáka ke
koupi ledu.
„Aha, dobře.“ Martin si odkašlal. „Zkusím mezitím zatlačit na právní, aby
to během dvaceti čtyř hodin zkontrolovali. Čím dřív tenhle obchod
dotáhneme do konce, tím líp.“
Překlad: Rád bych se vyhnul videohovoru s vaším šéfem.
„Výborně. Budu se těšit na slyšenou.“ Zakončila jsem hovor, s vypětím
všech sil nasadila neutrální úsměv a pohlédla na Leslie.
„Tákže, jak jsem říkala, tady tyhlety máš podepsat,“ zopakovala, pořád
naprosto mimo.
Proboha, v tuhle chvíli mi bylo jedno, jestli vypadám, jako že budu
vraždit. Ta představa mě příšerně lákala. Ta ženská u nás sotva začala a já
už jí měla plné zuby.
„Dobře, Leslie. Dej mi chviličku a podepíšu je, ať se můžeš posunout
dál,“ odpověděla jsem skrz předstíraný úsměv. Měla jsem sto chutí ji
zahrnout výčitkami, dát jí najevo, jak svým vyrušením mohla zpackat
důležitý obchod, ale bylo by to zbytečné. Moje slova by jí akorát proletěla
tou obrovskou dírou v hlavě.
Sevřela jsem pero a naškrábala polovičaté blahopřání ke šťastnému dni.
To jsem zopakovala pětkrát, podala pohlednice Leslie nazpátek a poslala ji,
ať si jde po svých.
Měla jsem za sebou dvacet e-mailů, když do dveří nakoukl další
vyrušitel.
Kline Brooks. Byl přesně ten typ muže, o kterém ženy sní. Prototyp
miliardářského floutka – oblečení podle poslední módy, krátké tmavé vlasy,
namakaný a k tomu odzbrojující úsměv.
Až na to, že takový nebyl.
Úsměv měl opravdový a s lidmi jednal klidně a rozvážně. Držel se
stranou, alespoň se mi to zdálo, a nevypadalo to, že by spal s každou.
Navzdory svému skvostnému vzhledu a balíku čistého jmění se ani
v bulváru doposud nezařadil mezi newyorské playboye. Nikdy jsem si
nevšimla, že by chlípně mrkal na kohokoliv ze zaměstnanců, mužů ani žen.
Zůstával záhadou, zcela nedobytně schovanou za klidným vystupováním.
Jako své zaměstnankyně by se mě nedotkl ani třímetrovou tyčí. Upřímně
jsem docela pochybovala, jestli vůbec ví, že mám vaginu. Choval se ke mně
jako k sobě rovné a zdálo se, že si váží mého názoru na cokoliv ohledně
obchodu a marketingu. Očima nikdy nezabloudil k mému poprsí. Na
obličeji se mu nikdy neobjevil ďábelský úsměv.
A já si pevně stála za tím, že práce a potěšení jsou jako olej a voda. Můj
vztah ke Klineovi byl zkrátka čistě profesní.
A navíc, někoho jako on jsem stejně nehledala.
A ano, úplně vidím, jak se vám před penězi lačnýma očima míhá slovo
miliardář, a cítím, jak se na mě z vašeho směru valí hustá mračna plná
pohrdání za to, jak ho odsuzuju.
Ale tohle prostě není o něm. Zkrátka a dobře, není.
Navzdory skrovným zkušenostem se vztahy jsem znala sebe samu
natolik, abych věděla, že mám ráda muže, kteří jednají na rovinu.
A nehodlala jsem se spokojit s málem – ani s několika málo miliardami.
Pane Bože, vždyť přece musí existovat nějaká střední cesta mezi
útlocitňáky jako Kline a pitomci s dickpicy jako ZLOBIVEJ_Ruck. Anebo
ne?
„Dobré ráno, Georgio,“ pozdravil a usmál se na mě tím svým
profesionálním, a přesto přitažlivým úsměvem. „Jen jsem se chtěl zeptat,
jak pokračuje jednání se Zaručenou romancí.“
„Sice jsem Martinovi musela pohrozit vaší přítomností při videohovoru,
ale myslím, že nám to vynese o milion víc, než jsme očekávali.“
„Dobrá práce. Koukám, že to bylo skoro o prsa. Dejte mi vědět, jak to
postupuje, a ozvěte se, když budete potřebovat pomoct.“
Moje mysl se zastavila nad slovem prsa. Věděla jsem, že můj šéf
nemluvil o mých prsou, ani o jakýchkoliv ženských prsou, ale myšlenky už
se mi tím směrem ubíraly, aniž jsem je mohla zastavit.
Pochybovala jsem, že Kline Brooks na moji hruď vůbec někdy pomyslel.
To by bylo divné, že?
Takhle se na mě rozhodně nedíval. A samozřejmě ani já na něho. Ale on
byl zkrátka pastva pro oči. No, pro moje ne, ale pro ostatní ženy ano. Tím
jsem si byla jistá. Moje oči věděly, že se na něj nemají dívat.
 Ačkoliv jsem nemohla popřít, že jsem byla vděčná za to, že neměl
nějakou výstřední přehazovačku, chlupy v nose nebo šupinaté rty. Kline
Brooks pro mě ale znamenal práci, ne potěšení. On by se mě nedotkl a já
bych se sakra jistě nedotkla jeho.
„Georgio?“ zeptal se a probral mě z nesouvislého vnitřního monologu.
Do prdele.
„Pardon.“ Vyhnala jsem trapné myšlenky ven z hlavy. „Určitě vám dám
vědět, jak se jednání se Zaručenou romancí vyvíjí, pane Brooksi. Do konce
týdne chci mít podepsanou smlouvu.“
„To rád slyším.“ Dvakrát ťuknul klouby o rám dveří tak, jak to dokáže jen
muž. „Děkuji.“
A potom už jsem se jen dívala, jak Kline Brooks cílevědomě kráčí halou.
Ten styl chůze jsem znala. Buď se chystal na oběd, anebo měl
dvouminutové zpoždění na schůzi.
Než jsem se stihla vrátit k vyřizování e-mailů, nakráčel do mé kanceláře
Dean s úšklebkem přes půlku obličeje. „Máš chvilinku, sladká tvářičko?“
„Jasně.“ Zaklapla jsem notebook a věnovala mu plnou pozornost.
Usadil svůj zadek oděný do Prady do koženého křesla naproti mému
stolu. Pořád se křenil jako ta zatracená kočka Šklíba z Alenky v říši divů
a na zavřený notebook mi položil blahopřání.
Zvedla jsem jedno obočí. „Proč se na mě tak křeníš? Trochu mi to nahání
hrůzu, elegáne.“
„Nó, slečna Mám Velký Kozy mi tohle dala na stůl,“ zatrylkoval.
„Samozřejmě až potom, co mi strčila výstřih pomalu až do obličeje.“ Široký
škleb se změnil v podráždění. „Ta holka je asi nejhorší gaydar, co jsem kdy
potkal.“
„Óch, chudáček Dean, je tak přitažlivý, že se na něj svobodné ženské
přímo vrhají,“ utahovala jsem si z něj.
„Jen počkej chvíli a jak chudáčkovi Deanovi ještě budeš děkovat.“ Kývl
na blahopřání. „Jen si to přečti, divoško. Mám takový pocit, že bys to
možná mohla přepsat.“
Co? Přejela jsem zrakem přední stranu blahopřání, které se ukázalo být
kondolencí. Nějakému kolegovi musel umřít někdo blízký. Otevřela jsem
přání a přečetla si všechny soucitné reakce.
Soucítím s Tebou, Mary. – Patty
Zůstáváš v mých myšlenkách a modlitbách. – Meryl
 Dej nám prosím vědět, kdybychom pro Tebe mohli cokoliv udělat. – Gary
Moji kolegové se chovali, jak bylo vidět, moc hezky.
V téhle těžké době Ti posílám spoustu lásky a modliteb. – Laura
ŠTĚSTÍ! ŠTĚSTÍ! RADOST! RADOST! Pořádně to oslav! – Georgia
A do háje.
Přečetla jsem si to ještě jednou, abych se ujistila, že mě oči neklamou.
Do prdele.
Do prdele.
Do prdele.
Do prdele.
Moje citace oblíbené postavy z dětského komiksu Ren a Stimpy nebyla
zdaleka tak vtipná, když si ji člověk přečetl na něčí KONDOLENCI.
„Zatracená Leslie,“ chrlila jsem ze sebe. „Na stůl mi hodila kopu přání
a řekla, že jsou to blahopřání k narozeninám.“
Dean už byl skoro pod stolem a mojí kanceláří lomcoval jeho řehot.
Nasupeně jsem na něj upřela pohled. „Tak vtipné to zase není.“
„No to si piš, že je. Vždyť jsi citovala posranou čivavu a obézního
kocoura na kondolenci,“ sípal.
Hergot Leslie, jdi se vycpat, krucinál.
Byla jsem přesvědčená, že ji můžu vinit ze všeho, co se mi v životě
pokazilo.
Ztratila jsem klíče? Zatraceně, Leslie!
Ujelo mi metro? Běž už sakra do háje, Leslie.
Dostala jsem další ohavný dickpic? Ty jsi taková kráva, Leslie!
Povzdychla jsem si. „Ani nevím, jak to mám napravit.“
„Bělítkem?“ navrhl pořád ještě mezi záchvaty šíleného smíchu.
„Prosím.“ Mávla jsem na něj. „Jen se tady klidně dál řehtej na můj účet.“
„Tohle byl vrchol mého dne. Když jsem si to přečetl, málem jsem spadl
ze židle, jak jsem se rozchechtal. Všichni v kanceláři mě museli slyšet.
I Meryl se na mě mračila.“
„Jsem ráda, že jsem ti takhle projasnila pracovní den.“
Spokojeně se zašklebil, a když se zvedal, vytrhl mi kondolenci z mých
neschopných rukou. „Tak to prostě vyhoďme. Poprosím Meryl, ať Mary od
nás všech pošle kytku.“
Vydechla jsem úlevou. „Tenhle plán plně podporuju. Dokonce přihodím
padesát dolarů.“
 „Výborně.“
„Ale tu kondolenci vyhodíš, že jo?“ zeptala jsem se, než stačil odejít.
Odpověděl jen pokrčením ramen a několika dalšími uchechtnutími.
Dean byl taková mrcha. Kdybych ho neměla tak ráda, tak bych tu jeho
značkovou zadnici už dávno vydědila.
Jak jeho smích postupně utichal, rozeznělo se iritující crescendo, které
postupně sílilo. To mi na mobil přišla zpráva.
Rychle jsem po telefonu sáhla, protože kdybych to neudělala teď,
vzpomněla bych si na to až večer.

Cassie: Právě jsem viděla policajty zatknout dva chlapíky, co si to rozdávali přímo
proti zdi na Broadwayi.

Nebyla jsem si jistá, co mám odpovědět, a tak jsem napsala jedinou věc,
která mě napadla.

Já: Tak, koneckonců, je to Divadelní distrikt.

Zavřela jsem okno s příchozími zprávami, a než jsem zamkla obrazovku,

všimla jsem si malého červeného oznámení v aplikaci OťukniMě.
ZLOBIVEJ_Ruck mi ráno napsal a navzdory původní netaktnosti sliboval
sexuální normalitu. Příměří bylo na místě.

OťukniMě_Rose (12:14): Neobratná omluva se přijímá.

Odpověděl během dvou minut.

ZLOBIVEJ_Ruck (12:16): Díkybohu. Nicméně abychom byli spravedliví, nedá se

říct, že tvoje profilové jméno zrovna odrazuje špatné chování.
 4. KAPITOLA

KLINE
OťukniMě_Rose (12:19): Uf, ani mi to nepřipomínej. Můžu za to poděkovat flašce
vína a špatným radám spolubydlící.

U
chechtl jsem se a zkontroloval si hodinky, přestože na displeji telefonu
byl čas vidět naprosto zřetelně. Úplně jsem slyšel, jak na mě volá
hovězí pastrami s kukuřicí v žitném sendviči z lahůdkářství na rohu
a volá stále hlasitěji a hlasitěji, dokonce přímo křičí, ale každá činnost se
ten den táhla, jako by byla obalená v melase.
„Čemu se tlemíš?“ zeptal se Thatch na obrazovce přede mnou.
Skoro jsem zapomněl, že spolu máme videohovor.
„Ty ksichte jeden hnusnej,“ odpověděl jsem útokem a cíleně opominul
pokračující konverzaci s OťukniMě_Rose.
„Tenhle obličej že je hnusnej? Tak to ani náhodou. Ten mi vydělává velké
prachy, kámo.“
„Teď zníš, jako bys byl největší pitomec na Zemi. Můžeme se prosím
vrátit k práci? Rád bych si ještě během tohohle století dal oběd.“
„Ty a ten tvůj choulostivej žaludek.“
„Hovno choulostivej,“ odporoval jsem nevrle. Nemohl mi nic vyčítat.
Koneckonců, hlad jsem měl. „Je mužný a potřebuje pravidelný přísun jídla.
Na tom není nic divného.“
„Jasně. Teď si tu omlouváš svoje PMS–“
„Ano, Leslie?“ přerušil jsem Thatche, když se dveře do mé kanceláře
rozletěly a na prahu stanula Leslie.
„Právě jsem dokončila přesouvání vašich schůzek z dnešního rána na
odpoledne,“ zavrněla s úsměvem, který si říkal o pochvalu. Přitom to byla
ona, kdo Deanovi řekla, aby mi telefonáty s investory naplánoval na ráno,
což bylo důvodem nucené změny v mém rozvrhu.
„Díky,“ procedil jsem skrz zatnuté zuby. Pohled na Thatchův obličej na
monitoru přede mnou mě zachránil před protočením panenek. Operace
Sabotáž vyhládlého vlka převzala prvenství.
„Klidně mi ten nový rozvrh nechte u dveří a zajděte si na oběd,“ nabídl
jsem jí s nadějí, že telepaticky pochopí, co se jí snažím říct – vypadni.
 Zahihňala se.
Ták ne. Tak snadný život není.
Podlaha mé kanceláře se proměnila v ranvej, Leslie ke mně zamířila
chůzí jako vystřiženou z módních mol. Ta měla za cíl zvýraznit pohyb
jejích boků a upoutat mužskou pozornost.
Jakýkoliv jiný muž by pravděpodobně dopad její chůze tvrdě pocítil až
v kalhotách.
Nicméně já jsem měl plné ruce práce s napravováním jejích chyb
a ukončováním telefonátu, abych už mohl jít na ten zatracený oběd.
Zorné pole mi najednou vyplnily její balóny a musel jsem si rychle zapřít
hlavu do opěradla židle, abych jí je náhodou nesnědl.
Ne, takový hlad jsem neměl. Ale tak blízko k obličeji mi je strčila.
„Tady máte.“
„Díky.“ Propustil jsem ji a snažil se dívat jinam, jak jen to bylo možné.
Nebyl to ani tak boj s pevnou vůlí, ale pouhá hra tělesné blízkosti.
Až přijde den, kdy podlehnu takovéhle frndě, tak mi pták může rovnou
odpadnout a kancelář lehnout popelem. Tím jsem si byl jistý.
S takovýmihle ústupky vůči návrhům své mámy jsem skončil, děj se co
děj. Nejpozději do příštího týdne bylo třeba se Leslie zbavit. Co nejdříve,
aby mi to na rodinné večeři nemohli rozmluvit.
Díval jsem se, jak odchází, počítal vteřiny a modlil se, aby Thatch počkal,
než vyjde ven.
„Kris-to-va noho –“
„Thatchi,“ snažil jsem se ho přerušit, protože jsem ze zkušenosti věděl, že
když začal tímhle tónem, nekončilo to nikdy dobře.
„Kde jsi tuhletu k čertu schovával?“
„Už ani slovo,“ varoval jsem ho, právě když dveře za Leslie šťastně
zaklaply.
„No ty vole, to mě vojeď, rychle a natvrdo, kámo. Viděl jsi ty kozy? Dej
jí vědět, že si mě může svázat a osedlat si mě jako loutku, kdykoliv se jí
zachce.“
Vzal jsem do ruky pero a dělal, jako že si na kousek papírku píšu
poznámky.
„Osedlat… si… tvůj… ocas… jako… loutku. Mám to.“
Svalnatý krk se mu napjal výbuchem smíchu a v očích problesklo
poznání vlastí absurdity.
 „Dobře, uznávám.“ Zvedl ruce, mrkl na mě a prsty ve vzduchu naznačil
uvozovky. „K práci.“
Neztrácel jsem čas. „Mám dvě jednání s investory v L. A. –“
„A chceš, abych tam jel.“
„Jo.“
Opřel se do svého koženého křesla a zkřížil ruce.
„Domluveno.“
„Vždyť ani nevíš, kdy jsou,“ podotkl jsem. Sáhl jsem po myši, abych se
k času proklikal, ale on nečekal.
„Když jde o tebe, lásko, hodí se mi to kdykoliv.“ Poslal mi vzdušný
polibek.
„Řekni mi, proč já ti to pořád trpím?“ zeptal jsem se, opřel se a rukou si
projel vlasy.
Odpověděl bezprostředně. „Osobně si myslím, že si rád připomínáš
exemplář prvotřídního chlapa, kterému ty se nikdy nevyrovnáš.“
Potřásl jsem hlavou a uchechtl se. Bylo mi jasné, že dvoumetrový kolos
ze mě nikdy nebude a ani v nejmenším mi to nevadilo. Mých štíhlejších, ale
o nic méně vypracovaných metr osmdesát pět mě ještě nikdy nezklamalo.
„Uvidíme se zítra večer v L. A., Adonisi.“
„Ani náhodou. Pěkně tady na letišti, abys mě mohl držet za ruku,
když…“
Na rozloučenou jsem mu ukázal prostředník a klikl na tlačítko ukončující
hovor.
Jak se Thatch byl vždycky schopný oklepat z propařené noci, to bylo pro
mě téměř neproniknutelné. Já jsem potřeboval víc než čtyři hodiny spánku,
a to z jiného důvodu, než že jsem byl úplně namol.
Jak se zdálo, můj nejlepší přítel a finančník vydržel několik nocí za sebou
nespat, a co se týče alkoholu, měl neuvěřitelnou výdrž snad už od dětství.
Propařených nocí nám nicméně ubývalo oběma. Moje tendence
k „taťkovatění“, jak to Thatch nazval, a jeho tajná rande s každou
svobodnou slečinkou na Manhattanu nám to poněkud kazily.
Neříkám, že bych si neužíval večery strávené ve společnosti krásných
žen. Ženy jsem miloval. Miloval jsem na nich všechno. Jen jsem nebyl
nadšený z představy opileckého sexu s nějakou buchtou, kterou jsem sbalil
na baru. Nebyl jsem fanda sexuální rulety, a když jsem si nějakou buchtu
dal, chtěl jsem si pamatovat její chuť.
 Na stole zazvonil telefon, jako kdyby hovor šel rovnou ke mně, aniž by
mi ho obědvající Leslie přepojila. V normálním režimu, když si Pam
musela odskočit od stolu, nastavovala hlasovou schránku. Potom vzkazy
prošla a ke mně se dostaly už protříděné.
Každé zazvonění mě jen utvrzovalo v tom, že Leslie byla nezkušená
svůdkyně, která sice umí špulit rty, ale v práci je úplně mimo.
„Brooks,“ oznámil jsem do telefonu a přiložil sluchátko k uchu.
„Hele,“ ozval se Thatchův hlas, „zapomněl jsem se zeptat. Máme dneska
trénink BAD?
Zakryl jsem zaúpění. Na ragbyový trénink jsem úplně zapomněl.
To mi ale nezabránilo v tom mu to dát sežrat. „Ano, princezničko Peach.
Trénink máme každé pondělí.“
„Jasně, ale říkal jsem si, že když je zrovna fotbalová sezona, tak má Wes
třeba plné ruce práce s roztleskáváním nebo tak.“
Wes byl třetím členem našeho staromládeneckého tria a majitel
fotbalového týmu New York Maverics. Vytrvale jsme si z něj stříleli, ale
znát někoho, kdo vlastní tým v národní fotbalové lize, bylo ve skutečnosti
zatraceně cool. Stačilo mu chvíli mazat med kolem pusy a hned jsme měli
lístky a ještě se dostali i mezi hráče.
„Jinak mě to nijak neuráží, jen tak mezi řečí, princezna Peach je
setsakramentská kunda, rarita mezi pařiči počítačových her.“
„Většina zápasů je v neděli. Jako třeba ten, na který jsi mě ukecal včera,
hm? Tak večer na tréninku,“ řekl jsem a zavrtěl hlavou nad další směšnou
konverzací.
„Probůh, ty jedna primadono. Dej si snickersku.“
Sevřel jsem si prsty kořen nosu. „Víš, ty mě nutíš používat slovo prdel,
jako třeba v jdi do prdele, mnohem častěji, než by člověk řekl, že to
v obchodním prostředí je možné.“
Odpověděl suchým uchechtnutím. „To je jen jeden z mnoha mých talentů,
Káčko. Většina ostatních vyžaduje zapalovač, soudek piva, mýho ptáka –“
Zavěsil jsem, ještě než stihl domluvit.
Probůh. Je tenhle chlap fakt můj nejlepší přítel?
V krátkosti – ano, je. A neměnil bych ani navzdory jeho schopnosti
vyvolávat migrény. O zábavu jsem nikdy neměl nouzi, o tom nebylo
pochyb. Ale moje studna trpělivosti už byla ten den zkrátka vyčerpaná. Tak.
 Než mě zase něco mohlo vyrušit, rychle jsem vstal, povolil si kravatu,
odvázal ji a pověsil na háček vedle saka.
Klíče jsem s cinkotem zastrčil do kapsy a peněženku si jako vždy zasunul
do zadní kapsy.
Potom už jsem si v opačném směru zopakoval ranní procházku, kývl jsem
na Meryl a unikl z budovy, aniž bych musel udělat cokoliv jiného než se
zdvořile usmívat na zaměstnance, které jsem míjel.
Když jsem otevřel venkovní dveře, málem jsem oslepl, jak mě oslnilo
sluneční světlo, a zvuky města během rušné podzimní obědové hodinky
zasypaly moje uši uvyklé na ticho kanceláře. Klaksony troubily, taxikáři
křičeli a holubi se spěšně rozletěli na všechny strany, když do jejich středu
vběhlo řvoucí batole.
Za chůze jsem si rozepnul manžetové knoflíky, vyhrnul si rukávy, holé
ruce nastavil neuvěřitelně teplému počasí a splynul s davem žen v lodičkách
a mužů v oblecích.
Babí léto, tak se tomu myslím říká, vyprahlé horko pronikající až do
morku kostí a sálající z nitra ven.
Z prosklené kanceláře jsem sice viděl slunce i město, ale během pauzy na
oběd jsem měl jedinou šanci ho také pocítit.
Myslím, že to byl pravý důvod mé podrážděnosti. Od rána až do večera
jsem tvrdě pracoval a jedna hodina mezi tím mi pomáhala udržet si hlavu na
ramenou šťastnou.
„Kline!“ zavolal majitel mého oblíbeného rodinného lahůdkářství, když
jsem se protlačil dovnitř.
„Ahoj Tony!“ odpověděl jsem a opatrně se prodíral zástupem stojících
zákazníků, abych si s ním přes pult potřásl rukou.
„Sem, sem,“ vybídl mě a začal uklízet jediný volný stůl v celém obchodu.
„To nejde,“ odmítl jsem s úsměvem a zavrtěl hlavou. „Na stůl si počkám
jako všichni ostatní. Dneska mi to vyhovuje, potřebuju si vyčistit hlavu.“
„Jen si sedni,“ trval na svém. Bylo už pravidlem, že mě odmítal nechávat
vystát frontu a čekat. Nedělal to ale proto, že jsem měl peníze. Tony ani
nevěděl, že mám peníze. Stačilo, že sem chodím každý pracovní den, kdy
jsem ve městě, už deset let, a pokaždé se mu dívám do očí a potřesu si s ním
rukou.
„Díky, Tony.“ Nezbývalo mi než se vzdát.
 „Máme tu pro tebe dneska sendvič, kamaráde,“ řekl mi, když jsem se
vmáčkl ke stolu.
„Doufám, že je to žitný sendvič a v něm hovězí pastrami s kukuřicí.
Myslím na něj už od rána.“
„Á,“ vykřikl a mrkl na mě. „Tak to pro tebe mám přesně to pravé
ořechové.“
A také měl – vřelý úsměv, nenucenost a opravdové nadšení. A to jsem
potřeboval mnohem víc než sendvič.
 5. KAPITOLA

GEORGIA

„K
onečně,“ poznamenal Dean, když o půl hodiny později bouchl
dveřmi od mé kanceláře.
Akorát jsem byla hotová s faxováním originální smlouvy se
Zaručenou romancí. Právě té, při jejímž projednávání špetka mojí
duchapřítomnosti zachránila krk mně i firmě poté, co nás málem zničilo
Leslieno vyrušení. A přesně tu, kterou strčím Martinovi do chřtánu, ať se
mu to líbí, nebo ne.
Mezitím se mi v žaludku vytvářela díra ve tvaru sendviče.
„Přísahám, že ta slepice pitomá vycpaná bude jednou moje smrt.“
Pobavením jsem zvedla jedno perfektně vytrhané obočí. Jestli byla Cassie
expertka na parodie, tak Dean byl ten nejtalentovanější udíleč přezdívek,
jakého jsem kdy potkala. Každý člověk je originál a žádné jméno nemělo
hranice, co se týče politické korektnosti. V podstatě to bylo tak, že Dean
udělal špinavou práci a já si užívala z toho plynoucích výhod.
„Slepice pitomá vycpaná, jo?“
„To teda jo,“ potvrdil Dean a ukázal si na oči. „Falešné řasy až sem,“
potom si rukama před hrudníkem naznačil velkorysé tvary, „a falešné kozy
až sem.“
Ani jsem se nesnažila zakrývat smích.
„Běhám tu kvůli ní už od rána jak nadmutá koza, hasím požáry a tuhle
košili za půl tácu mám úplně propocenou.“
„Víš, co ti zlepší náladu?“ zavrkala jsem.
Zelené oči mu najednou zazářily. „Dvacet milionů dolarů, soukromý
ostrov a na něm Brad Pitt?“
„Horký krůtí sendvič.“
„Hmm,“ zamumlal a předstíral, že o tom uvažuje. „To by asi taky šlo.“
Otevřela jsem zásuvku ve svém pracovním stole, popadla peněženku
a zásuvku zabouchla.
„Jdeme. Nakrm mě. Oblažuj mě svými strastiplnými historkami.“
„Tobě taky pěkně pije krev,“ namítl Dean, když jsem prostrčila ruku do
jeho rámě.
 „To pije,“ souhlasila jsem, „ale ty u toho zkrátka trpíš mnohem
přesvědčivěji než já.“
Na tváři se mu objevil nepatrný ruměnec a sklonil se, aby mi vlepil pusu.
Komplimenty mu pokaždé zvedly náladu.
„Mám větší praxi,“ utěšoval mě. Ne že bych to potřebovala, tady šlo
o Deana a jeho potřeby. Neměla jsem péro, ale uměla jsem být dramatická.
„No jasně, náročný život přitažlivého gaye.“
„Jsou jako vlci, Georgio! Stačí, aby do klubu přišel jeden nevinný andílek
jako já a už se slétají jak včely na med.“
„Počkej, teď jsem zmatená. Jsou to teda vlci, nebo včely?“ škádlila jsem
ho, zatímco nám přivolával výtah.
„Hele, sklapni tu svojí rudě namalovanou tlamičku!“
Výborně.
Rozptýlení kosmetických proporcí.
„Líbí se ti ta barva?“ zeptala jsem se ho, zacouvala až k zadní stěně
výtahu, podepřela si bradu rukou a našpulila rty.
„Hmm.“ Dělal, jako že si mě prohlíží a načechral mi vlasy na obou
stranách. Přemýšlení se změnilo v úsměv a po něm následovalo mrknutí.
„Je boží!“
„Díky,“ zakřenila jsem se nazpět.
Zatímco Dean štěbetal o nedávném rande s roztomilým barmanem, pořád
jsem se nemohla zbavit otázky, která mi vrtala hlavou. Potřebovala jsem
odpověď.

OťukniMě_Rose (12:52): No tak když ten pták nebyl tvůj, čí teda byl? Ráda bych
tomu přišla na kloub, ale zároveň se toho trochu děsím…
ZLOBIVEJ_Ruck (12:53): Máš strach, že se ukáže, že mám mobil plný cizích
pinďourů?

A hrome, tak to mě fakt neuklidnilo.

OťukniMě_Rose (12:54): …
OťukniMě_Rose (12:55): Ale fakt, „…“ je jediné, co ti na to můžu odpovědět.

Tak, a jestli teď neodpoví do dvou minut, mačkám tlačítko „zablokovat“.

OťukniMě_Rose (12:56): …! (Kdybych mohla místo tří teček napsat tři vykřičníky,
tak to udělám, A TO HNED.)
 ZLOBIVEJ_Ruck (12:57): Nemám ve zvyku sbírat fotky cizích pinďourů ani si fotit
toho svého. Ale mám kamaráda (který je tak trochu idiot) a ten se vyžívá v recesích
jako je rozesílání „ptáků chrličů“.
OťukniMě_Rose (12:58): Moje kamarádka (která je fakt bombastická) toho ptáka
nazvala „Hrbáčem od Matky Boží“.
ZLOBIVEJ_Ruck (12:59): Kdybych byl ten typ, co používá anglické akronymy,
odpověděl bych ti „LOL“.
OťukniMě_Rose (13:00): Otázka: Zatajoval jsi cíleně informace, abys mě rozčílil?

Přešli jsme přes Pátou Avenue, měli jsme namířeno přímo k mému
oblíbenému rodinnému bistru. Chodníky překypovaly energií, ale
ZLOBIVEJ_Ruck úspěšně odváděl mou pozornost. Oči jsem od příchozích
zpráv odtrhla, jen abych se vyhnula přejetí taxíkem nebo neporazila ostatní
chodce.
Dean si odkašlal. „Haló? Posloucháš vůbec? Anebo tady plácám o panu
Jsem-totálně-na-nic jen tak pro nic zanic?
„Pan Jsem-totálně-na-nic?“
„Probůh.“ Povzdechl si. „Co to ksakru děláš? S někým si píšeš?“
Pokrčila jsem rameny. „Jen si kontroluju pracovní maily.“ To bych si
setsakramentsky rozmyslela, než bych Deanovi poskytla takovouhle munici
s celou historkou z OťukniMě. To by mi nikdy nepřestal dávat sežrat.
Zastavil se na chodníku uprostřed proudícího davu a jedna pejskařka
kvůli němu málem zakopla o vodítko. „Pracovní maily? Jsi toho úplně
plná.“
U-hm. Zakryla jsem si obrazovku mobilu. „No co? Mám teď rozjetou
velkou zakázku se Zaručenou romancí, kterou potřebuju mít do konce týdne
v kapse…“
„Ty jsi tak špatná lhářka, fakt. Tobě to lhaní jde tak hrozně, až si říkám,
jestli to neděláš naschvál.“
„Já nelžu,“ řekla jsem a snažila se přemoct úsměv.
Dean mi ukázal na ústa. „Říká holka, která je notoricky známá tím, že se
při lhaní vždycky nervózně usmívá nebo chichotá.“
Do prdele. Zakryla jsem si ústa.
„Vidím do tebe jako do otevřené knihy, lásko,“ popichoval mě a položil
mi ruku na záda. „Ták, a teď ten tvůj prolhanej zadek pěkně dopravme na
oběd, ať předejdeme smrti vyhladověním.“
„To je blázinec,“ pošeptal mi Dean do ucha, když jsme vstoupili dovnitř.
 Bylo tam narváno. Všechny stoly byly plné a fronta se táhla od pultu až
ke dveřím. Mně to ale bylo jedno. Moje nosní dírky už podlehly svůdným
vůním čerstvě upečeného chleba a polévek. Čekala bych i dvě hodiny,
kdybych musela.
„Já vím,“ přitakala jsem. „Ale tak to tady vypadá vždycky.“ Očima jsem
přelétla všechny stoly a hledala volné místo. „Vypadá to, že tamhleta paní
v rohu se bude zvedat.“
„Skvěle, tak to zaber. Já objednám,“ navrhl Dean. „Jako vždycky?“
Povytáhla jsem obočí. „Jako bys to nevěděl.“
„Kuřecí salát s dietní majonézou, bez cibule a rajčete.“
Přikývla jsem. „Přísahám, že kdybys neměl averzi k vaginám, žadonila
bych, aby sis mě vzal za ženu.“
Uculil se. „Spousta stoprocentních gayů má manželku jako zástěrku.“
„To jo, ale my bychom se moc hádali o rozpočtu na oblečení. Ty bys
peníze na nájem i na jídlo utratil za hadry.“
„Tipl bych si, že by ti tolik nevadilo, kdybys měla ten svůj zaoblený
zadeček oblečený ve značkovém.“
Se smíchem jsem zvedla obě ruce nad hlavu. „Dobře. Přesvědčil jsi mě.
Jestli budeme v pětatřiceti oba svobodní, budu tvoje zástěrka.“
„Báječné.“ Mrkl na mě. „Tak nám běž zabrat ten stůl a já vezmu jídlo.“
Jelikož Dean byl odjakživa primadona, poslechla jsem ho na slovo.
Předstírala jsem, že se poflakuju po krámu a sem tam omrknu nějakou
dekoraci na stěně, ale ve skutečnosti jsem ostřížím zrakem sledovala paní
s červeným rolákem a crocsy. Když už posbírala všechny zbytky a chystala
se vstát, strategicky jsem se přesunula na pár kroků od jejího stolu a pečlivě
se připravovala na zábor její židle.
Vklouzla jsem na její místo s ladností gazely jen vteřinu poté, co se jí
zadek odlepil od židle. Teda, v duchu jsem si připadala jako gazela.
Chlapík, jemuž jsem kabelkou málem sejmula hlavu, by mě spíš přirovnal
ke slonovi v porcelánu, ale což.
V kapse tašky mi cinkl mobil.

ZLOBIVEJ_Ruck (13:12): Otázka: Je teď správný čas, abych se přiznal, že jsi

strašně roztomilá, když se rozčílíš?
OťukniMě_Rose (13:13): Takže jsi mě vyprovokoval kvůli vlastnímu pobavení? To
ses ale nezachoval moc jako kavalír.
ZLOBIVEJ_Ruck (13:14): Ujišťuju tě, že ve všem důležitém kavalír jsem.
 OťukniMě_Rose (13:15): Ty se mnou flirtuješ?
ZLOBIVEJ_Ruck (13:16): A jestli ano, funguje to?
OťukniMě_Rose (13:17): To dáma nikdy nepoví.
ZLOBIVEJ_Ruck (13:18): Stejně to mají i džentlmeni.
OťukniMě_Rose (13:19): Mám takový pocit, že mě ZLOBÍŠ.
ZLOBIVEJ_Ruck (13:20): ZLOBÍM, ale jen v nejlepším slova smyslu, drahoušku.
OťukniMě_Rose (13:21): Ty jistojistě flirtuješ, Rucku.
ZLOBIVEJ_Ruck (13:22): Jsi všímavá, Rose.

„Jsem si docela jistý, že na tom mobilu s někým flirtuješ.“

Vzhlédla jsem od telefonu a setkala se s Deanovým vědoucím pohledem.
„Nebuď směšný. Jak jsi na to přišel?“
„Culíš se jako pominutá a nevšimla sis, že už tu dobrých pět minut sedím
s naším jídlem.“
To dávalo smysl. Byla jsem tak zaujatá odepisováním
ZLOBIVÝMU_Ruckovi, že jsem nic jiného nevnímala. Nemohla jsem
popřít, že upoutal můj zájem. Ale také jsem nemohla popřít, že pokud bych
neodložila telefon a nevěnovala Deanovi plnou pozornost, zadělávala bych
si na pořádnou kočičí rvačku.

OťukniMě_Rose (13:21): Kručí mi v břiše a přes stůl mě hypnotizuje netrpělivý

kamarád. Dokončíme to (flirtování) později?

Položila jsem mobil na stůl a prohlížela si tu nálož výbornosti před sebou.

Voňavý kuřecí salát a mastné hranolky na mě úplně volaly. „To vypadá jako
nebe, co mi za chvíli vybuchne v puse.“
„Přesně to říkal Neil, když mi včera sundával námořnicky modré kalhoty
od Gucciho.“
Sendvič mi zůstal na půli cesty do pusy.
„Stačilo by prostě říct ‚kalhoty‘. A kdo je sakra Neil?“
„Pan Jsem-totálně-na-nic,“ řekl Dean a dal si sousto řeckého salátu.
„A nebyly to jen tak nějaké kalhoty, zlato. Byla to skládaná splývavá vlna
od Gucciho. Mám v nich dokonalý zadek.“
„Tak to už asi chápu, proč ti je Neil vůbec svlékal.“
Dean se zakřenil. „Pravdivější slova nikdy nebyla vyřčena.“
Úder zezadu mi vyrazil sendvič z rukou, až se rozplácl na kýčovitém stole
přede mnou. Co to do prkvančic má znamenat? Jestli madam Rolák chtěla
zpátky svoje místo, měla smůlu.
 „Pardon,“ zamumlal mužský hlas přes rameno, akorát když moji židli po
cestě ke dveřím míjel jeho zadek – pozor, fantastický zadek – ve skládaných
oblekových kalhotách. Hlavu měl zabořenou hluboko v mobilu, až příliš na
to, aby si všiml, že se mi právě prohnal obědem.
„Bože,“ zabručela jsem. „To musí všichni v New Yorku být tak
neomalení? Copak je tak těžké koukat, kam jdu, místo toho abych do všech
strkala?“
Dean naklonil hlavu na stranu a očima sledoval vchod do restaurace.
„Myslím, že to byl pan Brooks.“
„Cože?“ Otočila jsem se na židli a dívala se, jak vysoká postava mého
šéfa vyšla ven z restaurace na Pátou Avenue.
Na obrazovce mobilu mi problikla ikona aplikace OťukniMě oznamující
příchozí zprávu.
„Jo,“ potvrdil Dean. „Určitě je to on. To tělo bych poznal kdekoliv.
Široká ramena, sexy předloktí, dokonale vypracovaný zadek. Co já bych
tomu chlapovi všechno chtěl udělat.“
„To jsi až tak nadržený?“
„Né,“ odmávl mě. „Veškerá nadrženost se ze mě včera vykouřila, pořád
se z toho ještě zotavuju.“
„Což mi připomíná,“ oznámila jsem, „že si jdu objednat ještě jeden
sendvič. Hned jsem zpátky.“
„Budu tady, kočko.“
Zatímco jsem stála ve frontě, mrkla jsem na to, co dalšího mi Ruck
poslal.

ZLOBIVEJ_Ruck (13:25): Nemůžu se dočkat. Přeju dobrou chuť, Rose.

Přemítala jsem nad dvěma věcmi.

Chtěla jsem si dál psát se ZLOBIVYM_Ruckem, což bylo šílené vzhledem
k tomu, že jsme byli seznámeni chrličem s proporcemi mužského přirození.
Jak mi mohlo uniknout, že Kline Brooks má tak pevný zadek? A co bylo
ještě důležitější, jestli jeho zadnice vypadala tak dobře v kalhotách, jak
teprve vypadala bez nich?
 6. KAPITOLA

KLINE

„N
ašla jsem ti perfektní společnici na páteční večer,“ prohlásila mi
máti do ucha, když jsem večer vyrážel z kanceláře domů.
Ani jsem o tom nemusel přemýšlet.
„Ne.“
Zavřel jsem za sebou dveře a pomalu kráčel chodbou a za roh do hlavní
místnosti, kde se nacházela většina kanceláří.
„Je jí dvacet devět, má dlouhé tmavé vlasy, je atraktivní a udržovaná –“
„Ne.“
„Jmenuje se Stacy Hendersonová. Nevím, jestli jsi byl na nějakých
společenských akcích, kterých se účastnila –“
Stacy Hendersonová? No těbůh, ani náhodou.
Dobře udržovaná a nesmírně atraktivní opravdu byla. A také jedenáctka
co se týče mdlosti na stupnici od jedné do deseti.
„Mami, ne.“
„Byla nadšená –“
„Mami –“
„Říkala, že má na tu příležitost dokonalé šaty –“
„Mami,“ skočil jsem jí do řeči konečně natolik ostře, aby mi věnovala
pozornost.
„Copak?“
Výmluva. Potřeboval jsem výmluvu. Na opačné straně kanceláře upoutala
moji pozornost záda mojí marketingové ředitelky a její rudé vlasy, a než
jsem stačil na cokoliv pomyslet, ta slova mi vyklouzla z úst.
„Už tam jdu s někým jiným.“
„Aha, jéje. Tak to potom asi budu muset se Stacey zrušit –“
„Ano!“ souhlasil jsem dychtivě. „Zruš Stacey.“
V hlase jí zaznělo podezření.
„Kline –“
„Už musím, mami. Potřebuju se s ní ještě na něčem domluvit.“
Přesvědčit ji, aby se mnou šla.
„Kline –“
 „Pamámtěrád.“
Kvapně jsem hovor típl. Doufal jsem, že jsem si tím rychlým ukončením
moc nezavařil, ale už jsem ten rozhovor chtěl mít za sebou tak moc, že mi
to bylo jedno.
Bylo mi třicet čtyři a moje matka mi věnovala takovou (až přehnanou)
péči jako nikdy během mého dosavadního života. Touha přijmout pod svá
ochranná křídla slušnou mladou ženu ji evidentně motivovala natolik, že se
mi míchala do života tak jako nikdy předtím.
Většinou jsem ustupoval, ale každodenní soužití s Walterem mi uštědřilo
nezapomenutelnou lekci. Žil se mnou teď ten nejprotivnější kocour na
celém Manhattanu – pokud ne na celém světě – a za to všechno mohla moje
matka.
Prý, nechci, aby ti bylo smutno.
Prý, pořád cestujeme a nemůžeme se o něj proto starat.
Prý, zamiluješ si ho a on tebe taky.
Ach, umět tak vrátit čas.
Byly dny, kdy jsem se vyhýbal domovu – vlastnímu bytu – protože tam
bydlel Walter.
Ale to je téma na jindy.
Rychle jsem prošel kanceláří. Boty mi tiše pleskaly po mramorových
deskách a moje rty si pohvizdovaly tlumenou melodii.
Georgia Cummingsová.
Moje zaměstnankyně a můj lék na noční můry, jejichž ztělesněním se
stala Stacey Hendersonová.
Pár let už pro mou firmu pracovala, ale když jsem se k ní blížil, uvědomil
jsem si, že jsem se na ni za celou tu dobu pořádně nepodíval.
Sem tam pohled nebo úsměv, pracovní jednání tak jednou za týden, ale
nikdy jsem si neprohlížel její postavu tak jako právě teď.
Tím jsem si byl jistý.
Protože to bych si jinak sakra dobře pamatoval.
Drobná postavou, ale tvary vnadná, s figurou dokonalých přesýpacích
hodin riskantně usazených na více než deseticentimetrových, tenoučkých
jehlách.
Její božská lýtka vypadala, jako kdyby byla vytesaná ze žuly a oblá
zadnice uchvátila mé oči, které se od ní nemohly odtrhnout.
 Když jsem se k ní zezadu blížil, kousíček popošla a ohnula se v pase, aby
se dostala k poličce s šanony.
Fantasticky nízké poličce s šanony.
Díval jsem se, jak tam úřaduje, a přemýšlel jsem, jak se mi podařilo být
vůči ní tak slepý. Zakládal jsem si na férovém a nezaujatém přístupu ke
všem svým zaměstnancům. Měl jsem v živé paměti Deanovy pohledy, které
na mě vrhal, když si myslel, že se nedívám, i přátelské vrásky, které se Pam
dělaly v koutcích očí.
Snažil jsem si vybavit její úsměv – a nepodařilo se mi to – hergot, věděl
jsem, že všechny moje profesionální motory musely celou dobu běžet na
plný plyn, aby mi zabránily dostat se někam, kam jsem se dostat neměl.
Ale motory teď byly vypnuté, díky mamince všetečce je nahradil
volnoběh a ten se teď rozjel vlastním směrem. A když se jí krémově bílá
látka šatů napnula na zadku, spustil se alarm.
„Na krk.“
Zavlnění boků doprovodilo její falešný zpěv.
Něco mi říkalo, že si ještě nevšimla, že za ní stojím.
„A záda, ou, zlato.“
Mučení pokračovalo.
„Frnda čeká –“
Uši mi krvácely a v kalhotách jsem měl najednou těsno.
„– jdem na to.“
Pro krásu boží.
Musel jsem ji zastavit, než to bude ještě horší. Lepší.
Rychle jsem potřásl hlavou, abych si ji vyčistil, natáhl ruku a poklepal jí
na hladké rameno.
Vlasy jí ve vzduchu opsaly oblouk, bleskurychle se otočila na podpatku
a s očima doširoka otevřenýma leknutím zatáhla za šňůru od sluchátka,
které měla v uchu.
„Do prdele.“
Usmál jsem se. Oči se jí rozevřely ještě víc, ač to snad ani nebylo možné.
„Pane Brooksi, já se moc omlouvám.“ Zavřela oči studem. „Nevěděla
jsem, že tu ještě někdo je.“
Sklonila hlavu a obličej měla skrytý ve stínu, ale přesto jsem si byl téměř
jistý, že jsem její ústa viděl vyslovit ještě jedno neslyšné ‚do prdele‘.
 „Nic se nestalo,“ odpověděl jsem na její tázavý pohled. Pousmál jsem se.
„Zpěv je v pořádku a ty prdele taky. Vlastně, jestli vám to pomůže, klidně
to můžete zopakovat.“
Zarazila se, ve tváři se jí zračil šok.
„Vidím, že chcete,“ pobídl jsem ji. „Třeba i třikrát, čtyřikrát nebo
i víckrát.“
„Třikrát, čtyřikrát,“ bezmocně pokrčila rameny, „nebo taky čtyřicetkrát.“
„Čtyřicet prdelí?“ zeptal jsem se a pobaveně zvedl obočí.
„Záleží na tom, kolik jste toho vlastně slyšel.“
Naklonil jsem hlavu na jednu stranu a zase zpátky.
„Přesně nevím. Cítím se obzvlášť naladěný na váš krk a záda, no, a ten
zbytek se sem do kanceláře asi úplně nehodí.“
„Pane Bože,“ zvolala a zabořila obličej do dlaní, už zase v rozpacích.
„Potřebuju určitě čtyřicet prdelí. Možná i padesát.“
Zakašlal jsem, abych zakryl pousmání. Bylo mi jasné, že nastal ideální
okamžik k tomu pokračovat v mém plánu.
„To je v pohodě. Vím, jak se můžete vykoupit.“
Odlepila pohled od podlahy, v očích naději. „Fakt?“
„Zítra večer. Pojďte se mnou na benefiční akci pro dětskou nemocnici.“
Obličej se jí sevřel hrůzou, vypadala otřeseně. Takhle jsem si to zrovna
nepředstavoval.
„Cože? Na… s vámi… Ne.“ Horečně, dokonce zoufale vrtěla hlavou, až
jí zářivě rusé vlasy létaly sem a tam, než bezmocně dosedly na bílou látku
na ramenou.
„Ne.“
Musím přiznat, že dvojité, důrazné ne se mnou nepatrně zamávalo.
A netrpěl jsem představou, že mě žádná nemůže odmítnout. Klidně mohla
a asi by sakra i měla. Ale už to dlouho žádná neudělala.
Hodně dlouho.
„Už něco máte?“ navrhl jsem jí jako omluvu v naději, že její viditelné
rozpaky plynou hlavně z toho, že jsem ji zastihl nepřipravenou.
Mezi očima se jí udělala vráska a zdálo se, že nepatrně přivřela koutky
očí. „Ne, nic nemám.“
Jauvajs.
Poprvé po dlouhé době jsem nevěděl, co říct.
„Já… ehm… tak, dobře.“
 Odpověděla mi nuceným úsměvem.
Ale i přesto jsem to nebyl schopen vzdát.
Obešel jsem její stůl a přistoupil tak blízko, že o pár kroků zacouvala.
Opřel jsem se zadkem o její stůl a založil ruce na prsou.
Nervózně si třela ruce ve snaze zahladit husí kůži.
„A jak konečné tohle ‚ne‘ je? Znamená to ‚uvažuju o tom, ale spíš ne‘,
nebo ‚ne, to bude v pekle dřív sněžit‘ anebo něco mezi tím, takže by se
o tom ještě dalo vyjednávat?“
Zmateně zavrtěla hlavou a dvakrát poklepala jehlovým podpatkem.
Pohled mi sjel dolů po jejích nohách a zpátky nahoru k bystrým,
blankytně modrým očím, které se ke konci mé prohlídky nepatrně zúžily.
„Nejste mi odporný, jestli narážíte na tohle, ale pravděpodobnost
vyjednávání je mizivá.“
Aniž jsem tomu stihl zabránit, do mého těla vstoupil Jim Carrey
a promluvil mým hlasem. „Takže mi říkáte, že mám šanci?“
„Co se to tady k čertu děje?“ obrátila oči ke stropu, jako by mluvila sama
se sebou. Přelétla pohledem ke mně. „Proč mě zvete na rande? Proč teď?
Vůbec to nedává smysl.“
Jediné, co mi zbývalo, bylo jít s pravdou ven. Ať už to bylo dobře, nebo
ne, nemohl jsem si nikdy pomoct, byl jsem vždy upřímný. Takovou už jsem
měl povahu.
„Ono je to tak. Z nějakého nepochopitelného důvodu se společnost
rozhodla zajímat o můj naprosto nezajímavý život, protože mám peníze.
A protože to, co zajímá bulvár, je mnohem důležitější než příspěvky nebo
dobrovolnická činnost, chtějí, abych na každé události, které se účastním,
měl partnerku. Obvykle by to nebyl problém, tím chci říct, že se můžou
klidně jít vycpat, ale v tomhle případě tomu osud chtěl jinak a moje matka
se rozhodla, že se o mě postará. Chce snachu a vnoučata a všechny ty
hovadiny kolem.“
Její původně broskvová pleť zbělala.
„Ale má příšerný vkus, a přestože o vás nevím skoro nic, už teď vím, že
budete zaručeně lepší než všechny mé ostatní možnosti.“
„Pane jo, díky.“
„Věřte mi, že to měla být urážka těch ostatních, ne vás.“
„Jasně.“
 „Nesnažím se vám nabízet manželství, i když si jsem jistý, že si společně
strávený čas krásně užijeme –“
„To určitě.“
Nemohl jsem si pomoct, musel jsem se pousmát nad ironií v jejím hlase.
„Snažím se vyhnout další verzi Waltera, jen upovídanější a věčně
naložené v denních lázních.“
„Walter je?“ zeptala se logicky.
„Můj kocour.“
Ve tváři se jí střídala nedůvěra se zmatením a několikrát protáhla rty do
stran a zase zpět.
Věděl jsem, že mluvím v kruzích. Jen jsem doufal, že její zmatenost
přejde ve zdráhavé přijetí.
Zrovna když už jsem se začínal bát, že si tímhle tempem brzy prokousne
ret, prolomila ticho jednou prostou otázkou. „Proč já?“
Opět vyhrála upřímnost.
„Protože jste tady.“
Sešpulila rty nad trpkostí mé odpovědi, ale když jsem od nich odtrhl zrak
a podíval se jí do jasně modrých očí, věděl jsem, že to ještě nebylo všechno.
Nebyl jsem hotov.
S ní, s tímhle rozhovorem, ani s cenou pro největšího pitomce celého dne.
„A protože jste zatraceně krásná.“
 7. KAPITOLA

GEORGIA

„K
rásná?!“ Vyjekla jsem a práskla za sebou dveřmi od bytu, až se tou
nezaslouženou ránou otřásly zdi. „Krucinál, to ti fakt stačí, aby ti
chlap – a ještě k tomu chlap, kterého jsi ani nikdy neměla na
seznamu, co by říkal „pojďme se spolu svléknout“ – řekl, že jsi krásná, a ty
se hned začneš chovat jako nějaká zoufalá coura? To jako fakt? Fakt? Tohle
stačí, abys mu padla okolo krku?“ Hodila jsem kabelku na zem a skopla
podpatky z nohou. „Kde je tvoje hrdost, ty pitomá krávo! Kde jsi ji ksakru
nechala?“
Cassie se vyřítila z pokoje jako stádo bizonů, v ruce držela kulmu a za
sebou vláčela šňůru. Vyděsila mě natolik, že jsem nacouvala do kuchyňské
linky.
„Kde je ta pitomá kráva?“ ječela, v očích těkajících po místnosti
nepříčetný výraz.
Teatrálně jsem protočila oči, byla jsem na sebe až příliš naštvaná, abych
se jejím skopičinám smála. „Koukáš přímo na ni!“ Ukazovala jsem na sebe
jako šílenec. „Tady je, krucinál, přímo tady!“
„Aha,“ vydechla, uvolnila se, složila ruku s netradiční zbraní a narovnala
se. „Ty se nepočítáš. Myslela jsem, že tu je nějaká opravdová pitomá kráva
a ty před ní potřebuješ zachránit. Už jsem byla připravená ji povalit na zem
a nakopat jí zadek.“
„Jsem pitomá kráva. Patetická coura, která je ostudou našeho pohlaví.
Věř mi.“
„Neee, nejsi. Jsi Fuchtlinka, ale ani tak nejsi opravdická děvka. Děvky
mají extrémně vytahané vagíny. A tím myslím tak obří, že by tam klidně
mohly uskladnit všechny svoje vyšlapané prachy. Ta tvoje ještě ani
neotevřela krám. Tipla bych, že by se ti tam nevešel ani pětník.“
Dávalo to smysl. Moje vagina byla zapečetěná bezpečněji než americký
zlatý poklad. Zóna, která všechny grázly s ptáky posílala o dům dál. Ne že
bych byla nějak pruderní ani jsem nechtěla čekat do svatby. Jen jsem
zkrátka nikdy nepotkala toho pravého muže, jehož bych seznala hodným
prorazit moji škvírku.
 Možná jsem byla moc vybíravá. Možná mi moje matka sexuoložka
založila na duševní poruchu. Anebo byla moje naděje počkat, abych tenhle
akt uskutečnila s mužem, se kterým budu mít opravdové spojení, v dnešní
době nerealistická. Nadbytek fotek ptáků a pytlíků plujících napříč
sociálními médii toho každopádně mohl být příkladem.
Ani nechtějte vědět, jak reagovali muži, když se dozvěděli, že jsem
svobodná šestadvacetiletá žena a k tomu netknutá. Vyšlo to nastejno, jako
kdybych jim tvrdila, že jsem jednorožec a ze zadku mi srší jiskry.
Ale ne že bych odmítala veškerý sex. Byla jsem obrovskou zastánkyní
orálu. Tedy za předpokladu, že v této dohodě byla doložka o spravedlivé
výměně. Klidně si o mně myslete, že jsem vulgární, ale pokud já mám
kouřit, tak ty budeš lízat. Tečka. Konec.
Navzdory šokovaným reakcím a stigmatu točícího se okolo toho, že jsem
holka, jejíž panenství přežilo i vysokou, neslevila jsem a odmítla ho
odevzdat komukoliv, kdo byl tvrdý a ochotný. Nechtěla jsem propagovat
abstinenci ani náboženské důvody. Prostě jsem byla sama sebou a dělala to,
co jsem pro sebe samotnou považovala za nejlepší.
To je ta nejdůležitější ženská výsada v oblasti sexu. Každá žena by si
měla rozhodovat o tom, co opravdu chce bez ohledu na sociální normy nebo
tlak vrstevníků.
„Zase to děláš,“ přerušila můj myšlenkový pochod Cassie.
Zmateně jsem naklonila hlavu. „Co dělám?“
„Zase ti v hlavě běží ten tvůj vnitřní monolog na téma ‚proč jsem ještě
pořád panna‘. Mám zapálit v krbu na rituální pálení podprsenek? Anebo
zahodíme žiletky a necháme si podpaždí zarůst džunglí?“
„Ty jsi taková osina v zadku.“ Zasmála jsem se, nemohla jsem si pomoct.
„Taky tě mám ráda, má krásná, panenská nejlepší kamarádko.“
Ignorovala jsem její samolibý úsměv a zamířila jsem k lednici. Bůh ví, že
tam byla obrovská láhev vína s mým jménem.
„Tak mluv,“ domáhala se a usadila se na kuchyňském stole. „Proč jsi
pitomá slepice?“
Vytáhla jsem láhev Moscata z lednice a nalila si plný hrnek. „Nechci
o tom mluvit. Cítím se až moc trapně.“
„Aha. Jasně že nechceš. To taky vysvětluje, proč si o tom povídáš sama
se sebou.“ Svírala mě pohledem. „Vyklop to, Georgio Rose.“
Zavrtěla jsem hlavou a notně si zavdala slaďoučkého vína.
 Cassie mě dál probodávala pohledem.
Znovu jsem zavrtěla hlavou.
Pohled v jejích očích se změnil ve smrtelný, až jsem se začala obávat
o své zdraví.
„Fajn,“ povolila jsem, ruce zvednuté ve vzduchu, jako kdybych byla
rukojmí. „Fajn, ale nejdřív se pěkně uklidni, tím vejráním mě dovádíš
k šílenství.“
Usmála se. „Funguje to jako kouzlo. Pokaždé.“
Zasténala jsem.
„Takže,“ pobídla mě gestem ruky. „Proč se tváříš, jako by ti uletěly
včely?“
„Kline mě pozval na rande.“
„Kline? Kdo je Kline?“
„Kline Brooks… Pan Brooks…,“ pomohla jsem jí osvěžit paměť.
„No kruci, ať sežeru kozí šourek! Kline Velkej Kolík Brooks? Tvůj
neskutečně sexy a nechutně bohatý šéf?“ pokračovala, než jsem stačila
cokoliv říct. „Cožee? Jak se to k čertu stalo?“
„Tak zaprvé, co myslíš tím ‚jak se to k čertu stalo‘? Jsem sice panna, ale
nejsem žádná šeredka. Když si dám záležet a učešu se, umím se pořádně
vyfiknout.“
„Zklidni hormon, jo? Jsi nádherná a víš o tom. Kline Brooks by měl
z pekla kliku, kdyby se mu s tebou podařilo uhrát rande.“
„A jak víš, že má velký kolík? Viděla jsi ho jednou. A ještě k tomu jen
letmo na pět vteřin cestou přes parkoviště. Osobně ses s ním nikdy
neviděla.“
„Pět vteřin mi naprosto stačí.“ Poklepala si na spánek. „Víš, že můj radar
na péra je nepřekonatelný. Jsem schopná zaměřit pohupování obřího
kyvadla nejmíň na deset mil. Je to talent přímo od Boha, Georgio.“
Zaskočilo mi víno. „Boha do toho netahejme.“
Zvedla obočí. „Bůh ví, že bod G potřebuje víc než přiměřenou klobásu,
aby se mise podařila.“
„Jsem si jistá, že tenhle komentář tě právě dostal na čekající listinu do
nebe.“
„Pravděpodobně.“ Pokrčila rameny. „Řekni, že jsi Klineovi Velkýmu
Kolíkovi řekla ano.“
 „Přestaň mu tak říkat!“ zařvala jsem, ale už jsem nebyla schopná zadržet
smích.
„Ale no tak, Panenko Marie, vždyť sama víš, že na něm každá může oči
nechat, jen projde kolem,“ zatřepotala řasami. „Řekni mi, že jsi souhlasila.
Pro milost Boží, řekni mi, že s ním jdeš na rande.“
„Není to můj typ.“
„Georgio,“ zasténala. „Skvěle vypadá. Je úspěšný. Nenavrhuje ti, abys
mu ho za pět dolarů vykouřila. Co se ti na něm může nelíbit? Nechápu to.“
„Abych mu ho za pět dolarů vykouřila? Co to má znamenat?“
„Dobře, špatný návrh.“ Naštvaně zvedla obě ruce. „I ta nejhorší kuřba –
se zuby, rozpraskanými rty a mizerným sáním – má větší cenu než pět
babek.“
Povzdechla jsem si. „Má na účtu asi tak bambilion dolarů. Nosí obleky
dražší, než je náš byt. Nejsme na stejné úrovni, ani se tomu neblížíme.“
„Tak zaprvé, to není číslo. Zadruhé, no a co, krucinál? Proč ho soudíš
podle jeho peněz?“
„Nesoudím.“
Pokývala hlavou, oči doširoka rozevřené. „No to teda soudíš. Totálně.“
„Jenže… on je…“
„Přestaň.“ Přísně na mě namířila ukazovák. „Přestaň s tou předpojatostí.“
Opravdu jsem Klinea soudila podle jeho peněz?
A co bylo ještě důležitější, měl opravdu velké p-é-r-o?
„Ty s ním jdeš na rande, že jo?“
Předstírala jsem zmatek. „Nevím, o čem mluvíš.“
„Ty jedna couro! Vyšiluješ tady, protože jsi souhlasila, že je to tak?!“
Její zlomyslný, vítězoslavný smích mě dostal. „Tak jo!“ zařvala jsem.
„Řekl mi, že jsem ‚zatraceně krásná‘ a já se složila jako domeček z karet.
To už jsem si rovnou mohla zvednout sukně a roztáhnout před ním nohy.
Zachovala jsem se jako zoufalec. Jako nějaká omdlívající puberťačka.
Souhlasila jsem, protože mi trošku zalichotil!“
„Proboha, bude to určitě úplně strašné. Musíš jít na rande s bohatým,
úspěšným, nádherným chlapem, který ti dokonce i lichotí.“ Předstírala šok.
„Ach lidi, mějte slitování!“
Zírala jsem na ni dobré tři vteřiny, než mi došel význam jejích slov.
Potom už jsem nemohla zastavit smích. Zamumlala jsem: „Ty jsi taková
mrcha.“
 Možná že jsem se chovala trošičku směšně. Byla to jen jedna lichotka.
A souhlasila jsem jen s jednou schůzkou. Zas tak hrozné to přece být
nemohlo.
Najednou se místností rozezněl vyzváněcí tón temné strany Darth Vadera,
až mi mobil těmi vibracemi začal cestovat po kuchyňské lince.
Příchozí hovor Dr. Šíblá.
„Uf,“ povzdychla jsem si, „to je máma. Bože chraň, dneska na její
výstřednosti nemám náladu.“ Nechala jsem hovor spadnout do hlasové
schránky, na mámino tlachání jsem dnes byla příliš unavená.
Máma, známá jako Dr. Savannah Cummingsová, byla pořádný živel. Přes
den radila párům v poradně a po nocích prováděla bůhvíco s mým otcem.
Její doména byla sexuální terapie a proslavila se navrácením erotiky zpět do
ložnic.
A ano, ironie s naším jménem jsem si byla velmi dobře vědomá stejně
jako moje matka. V angličtině význam příjmení „Cummings“ evokuje
dosažení orgasmu, čehož před několika lety využila ve vlastní prospěch –
na billboardu, který se tyčil nad nejdůležitější dálnicí, která vedla do New
York City.
Jejím sloganem bylo: „Dr. Cummingsová chce, abyste (tu) už byli…
navštivte její zbrusu novou poradnu.“
Nemusím asi říkat, že v osmičce jsem měla pořádně perný rok.
V rozhovorech se Savannou jsme se většinou povrchně dotkly mého
milostného a sexuálního života a pokračovaly výkladem o důležitosti
masturbace. „Masturbuj alespoň jednou denně, Georgio Rose. Je to zásadní
pro tvé sexuální zdraví.“
Moje matka sexuoložka byla tak trochu šíblá, ale byla moje a já ji
milovala. Jen bych teď nezvládla její otevřené otázky a výslech týkající se
mého panenství.
Vyzunkla jsem zbytek vína a flaškou bouchla o linku. „Já dneska končím.
Dobrou s kobrou, Cassíku.“
„Dobrou, Fuchtlinko.“
Neztrácela jsem čas a rychle odbyla večerní rutinu – umýt obličej, vyčistit
zuby, obléknout pohodlné pyžámko – a blaženě jsem sebou praštila do
postele.
Ale spánek ne a ne přijít.
 Mozek mi rotoval jako kolo pro křečky, v hlavě se mi míhaly myšlenky
a nezodpovězené otázky odmítaly odejít. Pořád dokola jsem si v hlavě
přehrávala, jak mě Kline pozval na rande. A pořád jsem myslela na to, proč
právě já. Co ho na mně tak najednou upoutalo?
„A protože jste zatraceně krásná.“
Netrpěla jsem nedostatkem sebevědomí, to rozhodně ne. Považovala jsem
se za inteligentní, atraktivní a sebejistou holku. Neoznačila bych se právě za
dokonalou, ale věděla jsem, jak zvýraznit své silné stránky a zakrýt ty slabé.
Silný make-up, těsné oblečení a oranžovou jsem si na sebe vzít nemohla.
Zato dlouhé vlasy, rudé rty a dobře padnoucí džínsy, které mi vyrýsovaly
zadek, to bylo panečku jiné kafe.
Otázka mé přitažlivosti nebyla příčinou nejistoty plynoucí z Klineova
pozvání na rande.
Na muže jeho typu jsem nikdy necílila.
Byli jsme dokonalým opakem.
On měl šoféra, já jezdila metrem. On nosil Armaniho, já nakupovala
z druhé ruky. Měl dost peněz, aby si mohl dovolit investiční a důchodové
fondy. Já jsem měla cenné papíry za padesát dolarů, které mi dala babička
k narozeninám v roce 1996. S trochou štěstí mi letos vynesou další dva
dolary a dvacet pět centů.
Mezi mým životem a jeho životem byl propastný rozdíl.
Nebo měla Cassie pravdu? Soudila jsem Klinea Brookse podle toho, že
měl víc peněz než Bůh? Anebo jsem prostě byla vyvedená z míry, protože
mě pozval na rande můj šéf a výkonný ředitel společnosti Brooks Media?
Moje milostné zkušenosti nebyly právě nejlepší. Většinou končily přímo
epickou katastrofou. Takže, co by se stalo, kdybychom s Klinem párkrát šli
na rande a potom by uhodila bouřka sraček, na kterou jsem s mužskými
vždycky měla štěstí?
Do háje.
Potřebovala jsem něco dělat, abych přišla na jiné myšlenky. Nastal čas
vzít to do vlastních rukou. Doslova. Není lepší pomoci při nespavosti než
orgasmické kóma. Stačí jeden frťan z flašky tekutého orgasmu a zhasnu
jako světlo, těkající mysl a neklidné noci se klidně můžou jít vycpat.
Sáhla jsem po vibrátoru, lehla si na záda, doširoka rozevřela nohy
a představila si Chrise Hemswortha v celé jeho thorovské slávě. Byla jsem
na posledních Avengerech – líbil se mi Kapitán Amerika, Thor… jej,
dokonce i Černá vdova, když jsem měla chuť na hrátky. Scarlett
Johanssonová v černé kůži by leckterou ženskou uměla zlákat na opačný
břeh.
Po několika minutách hrátek s prsty bylo Thorovo kladivo připravené.
Všechno bylo příjemné, zatraceně příjemné. Svaly byly napjaté, prsty se
pohybovaly v dokonalém tempu a sláva mému vibrátoru, který mi vždycky
dokázal fantasticky rozdovádět klitoris. Chyběl mi už jen kousek, vidění se
mi začalo zamlžovat, když vtom se Thor se svým pérem-kladivem pomalu
proměnil v někoho jiného. Někoho, o němž jsem dosud nikdy
nefantazírovala.

KLINEA

T
yčil se nade mnou, jeho sexy, dokonalé tělo pár centimetrů od mého.
Ach, to tělo – můj Bože, to tělo. Štíhlé, pevné, s vypracovanými svaly.
S tolika svaly, krucinál. Pekáč buchet a perfektní véčko ukazující dolů
rovnou na jeho… ehm… jo… Kline Velkej Kolík.
Sakryš, Cassie měla pravdu.
Měl takovou kládu, která by se dala natočit jako pětivteřinový GIF, z toho
udělat smyčku a člověka by nikdy nepřestalo bavit se na ni dívat. Byla jsem
přesvědčená, že někdy, kdysi dávno, měl Klineův pták prapraprapradědečka
a tenhle macek inspiroval nějakou ženu, aby chlapovi stáhla kalhoty a řekla:
„Ó ano, toho chci vykouřit.“ Byl to historický okamžik, pták s nobelovkou.
Jediný důvod, proč existovala kuřba.
„Nemůžu se dočkat, až tě ochutnám,“ zašeptal a stahoval mi kalhotky.
Ano. Sakra ano. Ochutnej mě.
„Bože, jsi tak zatraceně krásná.“ Přejel mi jazykem přes břicho.
„Máš krásné péro,“ řekla jsem.
Klekl si mi mezi nohy. „Pověz mi, jak moc po něm toužíš, Georgio.“
Cítila jsem na sobě jeho horoucí pohled, když si po tom perfektním ptákovi
přejel rukou.
„Strašně. Strašně moc,“ naléhala jsem.
„Buď trpělivá, miláčku,“ culil se. „Nemůžu se dočkat, až tě přeříznu, ale
teď tě chci ochutnat.“
 Kline mi sevřel stehna, doširoka je rozevřel a jeho hlava zmizela mezi
nimi, zatímco se jeho jazyk věnoval tomu, co má každý muž s jazykem
umět.
„Ách, kruci,“ vzdychala jsem, popadla jsem ho za vlasy a boky
doprovázela pohyby jeho úst.
„Udělej se, Georgio, pro mě,“ nakázal mi.
A jako by to bylo vystřižené z červené knihovny, udělala jsem se na
rozkaz… do tváře svého šéfa.
Prudce jsem oddechovala, vysátá, uspokojená. Svaly se mi uvolnily a na
kůži se mi skvěly krůpěje potu. Pořádně jsem si dala. Když jsem otevřela
oči, došlo mi, že jsem se dostala do míst, ze kterých už není návratu.
Kline Brooks právě zažil inauguraci do mojí masturbační síně slávy.
A postaral se mi o nejlepší orgasmus po zatraceně dlouhé době.
 8. KAPITOLA

KLINE

„T
akže, ta smlouva se Zaručenou romancí prošla, jak jsem očekávala.
Martin se složil jako natahovací prostěradlo, když jsem mu
pohrozila…,“ odříkávala Georgia, jako by měla řeč naučenou
nazpaměť. Pořád dokola těkala očima mezi světly nad námi, papíry na mém
stole a oknem.
Urputně se snažila vyhnout mému pohledu už od chvíle, kdy před dvěma
minutami zaklepala na dveře.
„Moment,“ přerušil jsem ji. Překvapil jsem ji natolik, že se mi podívala
do tváře. „Neskládá se natahovací prostěradlo náhodou špatně?“ Zvedl jsem
koutek úst do čtveráckého úsměvu a dodal: „Ty moje teda sakra špatně.
Existuje na to nějaký tajný fígl, který mi uniká?“
Zmatek jí vykreslil vrásku mezi obočím a zvýraznil její plný spodní ret.
Viděl jsem jí na očích, jak se jí hlavou honí jedna myšlenka za druhou,
jak uvažuje, o čem mluvíme, proč o tom mluvíme, a zároveň pochybuje
o tom, že prostěradla si skládám já sám a nikoliv služebná, majordomus
anebo možná několik sluhů.
Když si uvědomila, že ji škádlím, její výraz se proměnil ze zmateného
v káravý.
„Promiňte,“ omluvil jsem se a grimasa na mé tváři se uvolnila do
úsměvu. „Pokračujte.“
„Dobře.“ Roztomile si odfoukla. „Jak jsem říkala, Martin…“
Její slova splynula v jednoduchý rytmus uklidňujících zvuků a moje
pozornost se přesunula k myšlenkám, které mi proudily hlavou.
Dva roky, kdy jsem poslouchal Georgiu Cummingsovou mluvit o věcech
jako product placement nebo komerční rozpočty, byly nic ve srovnání
s jediným dnem, kdy jsem si s ní mohl doopravdy promluvit. Totiž s její
zaskočenou, méně profesionální, otevřeně ženskou podobou, které nabyla
po jednom prostém setkání mezi čtyřma očima.
Byla pořád sebejistá, jako vždy, inteligentní a znalá své práce
a povinností. Ale její pohledy byly delší – když zapomněla na trapnost –
a její vtip se dral na povrch, čekal přímo na špičce jejího pohotového
jazyka, místo toho aby byl schovaný pod vrstvami korektnosti
a profesionálního vztahu mezi podřízeným a nadřízeným.
Jednoduše řečeno, dívala se na mě jinýma očima a já se sakra jistě díval
jinak na ni, obzvlášť když měla stažené vlasy, štíhlý a hladký krk odhalený
a v očích jí plály nezbedné ohníčky.
„Pane Brooksi!“ zvolala plamenně, naštvaná, že jsem jí nevěnoval plnou
pozornost.
„Kline,“ opravil jsem ji a myslel při tom na to, jak vypadala, když si
zpívala o frndě, na výraz, který bude mít, až jí to udělám prstem, a potom
jsem počkal, až povytažením obočí přijme tykání.
„Dobře,“ souhlasila. „Kline.“
Bože, tohle potřebuju slyšet, až se udělá.
Znovu jsem se usmál a zápolil s nutkáním povolit si pod stolem napínající
se kalhoty.
„Dobře.“
Nevypadala zdaleka tak pobaveně. Když zkřížila ruce na prsou a párkrát
ťukla podpatkem o podlahu, donutil jsem svou mysl přepnout na mírně
profesionální frekvenci. Po celé roky, kdy mé jednání se zaměstnanci bylo
otevřené a korektní, jsem nikdy nepocítil tak vtíravou touhu zradit sám
sebe. Chtěl jsem být zlý, opravdu zlý. Ale můj hloupý mozek mi tuhle
zábavu nedopřál.
„Podívej se, já ti věřím.“ Trošku složila načepýřené peří. „Potřebuju
vědět, jestli ten obchod vyšel? Stoprocentně. Potřebuju znát detaily
a zpochybňovat každý tvůj tah? Ani ne.“
Uvolnila ruce založené na hrudi.
„Vlastně mám dneska namířeno do L. A. a potřebuju někoho, kdo se tady
o to zatím postará. Zvládneš to, když všem řeknu, aby se hlásili tobě?“
Nechtěně se napřímila a všechny svaly okolo páteře se jí sevřely
pobouřením nad tím, že se musím ptát. „Samozřejmě že ano.“
Ostentativně jsem její rozhořčení ignoroval.
„Neočekávám, že vyřešíš všechny problémy, které vyvstanou. Stačí, když
se loď udrží na hladině a její pirátská posádka ji mezitím nepodpálí.“
„Splněno.“
Prstem přejela po přední straně mého pracovního stolu a úplně jsem viděl,
jak se snaží chovat ležérně. „Takže, ty, ehm –“
 Za ucho zastrčila imaginární pramínek vlasů. Ani jeden se jí z účesu
neuvolnil.
„Máš namířeno do L. A., jo?“
Vítězoslavně jsem se kousl do rtu. Ptala se, protože chtěla znát odpověď.
Chtěla si se mnou vyjít, jen tu skutečnost ještě nepřijala.
„Jo.“
„Aha… tak jo. A, ehm –“
„Je to jen na skok,“ vysvobodil jsem ji. „Mám tam pár jednání s investory
a zase se vracím na východní pobřeží. V pátek večer už budu dávno
zpátky.“
„To je super,“ zamumlala a sepnula ruce, jako kdyby nevěděla, co s nimi.
Pár věcí mě napadlo, ale většinu z nich mi našeptával mozek dole
v kalhotách. A nemyslím, že v téhle fázi by je právě uvítala.
„Georgio?“
Pohled jí okamžitě vzlétl z podlahy k mému obličeji. Intenzivní hloubka
pohledu jejích modrých očí, v němž vířila tvrdošíjná kombinace vzrušení
a nejistoty, mi málem podlomila nohy.
„Těším se na to.“
„Těšíš se na to?“
„Na pátek večer, s tebou.“ Její dlaně, stále uvězněné jedna v druhé,
zbělaly tlakem a tváře jí zbarvil ruměnec. „Nenechal bych si to ujít.“
Její výraz kratičce změkl a zaplavil jej silný toužebný pohled. O patnáct
vteřin později, když ho vystřídalo odhodlání a její sladká čelist ztuhla pod
jeho tlakem, jsem si nebyl jistý, jestli jsem si to jen nevysnil.
Promluvila tichým šepotem, který byl v rozporu s jejím nepropustným
výrazem. „Myslíš, že je to dobrý nápad?“
Důkladně jsem se nad její otázkou zamyslel, než abych na ni vybafl
nějakou kravinu. Věděl jsem, proč se ptá, a nebyla to žádná banalita. Byl
jsem její šéf a měla za to, že ji mám v plánu přeříznout a pustit k vodě. Nic
nám nemohlo zaručit, že se mezi námi něco doopravdy rozvine, a dopad
bychom pocítili oba. Byla přínosem pro mou firmu a já byl ten, kdo ji platil.
Každý by řekl, že ona má víc co ztratit, ale tím jsem si nebyl tak jistý.
Cynthia z personálního by si mě za tohle rozhodnutí pěkně podala –
protože i přes absenci jakýchkoli zákazů o bratříčkování zaměstnanců u nás
ve firmě, milostný vztah na pracovišti byl komplikovaný pokaždé, natož
když jeden ze zúčastněných byl šéf. Věděla to stejně dobře jako já a já si to
možná měl uvědomovat ještě víc. Ale když jsem tam tak seděl a díval se
Georgii do tváře přes ten obrovský pitomý stůl mezi námi, jediné, na co
jsem byl schopen myslet, bylo, jak se k ní přiblížit, stoupnout si vedle ní
a doprovodit ji ven s rukou položenou na těch dokonalých tvarech dole na
zádech – pak si přivonět k rozkošné křivce její šíje a jemně ji škádlit svými
zuby.
Možná jsem neměl všech pět pohromadě, ale, krucinál, podle mého
nejlepšího vědomí a svědomí mi to připadalo jako nejlepší nápad, který
jsem kdy měl.
Její pohled mě sledoval, když jsem se zvedal ze židle a odsunul ji, obešel
stůl a usadil se jen kousíček před ni. Chtěla ustoupit dozadu, to bylo vidět,
ale zůstala stát na místě, připravená mě vyslechnout, bez ohledu na to, co jí
řeknu.
Zkřížil jsem nohy v kotnících a sepnul ruce před svými stehny.
„Chápu to.“
Spodní ret se jí třásl, jak si ho zevnitř kousala. Ten pohyb upoutal můj
pohled, jako by jej přitahoval jako cíl řízenou střelu. S námahou jsem se
donutil pohlédnout jí zpět do očí.
„Chápu, proč jsi nervózní, a chápu, co všechno by tě ta troška důvěry
mohla stát. Jediné, co ti můžu slíbit, je, že se nebudu chovat jako idiot.“
Překvapení jí pohltilo půlku čela, tak vysoko zvedla obočí.
„Cokoliv se stane mezi Klinem a Georgiou je naprosto oddělené od toho,
co se stane ve společnosti Brooks Media mezi panem Brooksem a jeho
marketingovou ředitelkou. Moje zaměstnankyně je výkonná, oblíbená
a pyšní se rekordní listinou úspěchů. Pan Brooks si toho všiml a už nějakou
dobu to oceňuje. Ale Kline…“ Zasmál jsem se. „No, tak ten se choval jako
naprostý idiot.“
Aniž by ho stačila zadržet, z hrdla se jí vydralo kratičké zasmání podobné
škytnutí.
„Protože Georgia Cummingsová je krásná, chytrá a okouzlující žena, a on
si toho až do včerejška vůbec nevšiml.“
„Dobrý Bože,“ zamumlala sama pro sebe.
Široce jsem se usmál, bez jakýchkoliv zábran, a cítil jsem, jak mi srdce
v hrudníku poskočilo, když jí vzplanuly oči, jako by si toho všimla.
„Kline ovšem je v něčem jako pan Brooks. Nesnáší, když je za blbce.
A nechystá se tuhle stupidní chybu už nikdy opakovat.“
 Instinktivně se ke mně naklonila, blížila se nesnesitelně pomalu, ale
zároveň příliš rychle, abych si stačil všechno uvědomit. Chytil jsem ji za
boky. Věděl jsem, že ji svírám moc silně, ale nemohl jsem si pomoct.
Představa, že jí na kůži zanechám obtisk ruky, mě nutila ji sevřít ještě
silněji.
Dlaně mi začaly žhnout a žár mi zaplavil i rozkrok, jakmile jsem ucítil
její vůni. Tajemná směsice ovoce a květin mě zasáhla přímo do hrudi, jako
bych byl nějaký staromódní vúdú panáček.
Ne právě elegantně jsem jí přejel rukou přes bok až nahoru k rameni,
které pod silou mého útoku zajelo mezi kadeře jejích zářivě rudých vlasů
svázaných dozadu.
Oči měla otevřené, pátravé a pohled v nich byl dost vyděšený, ale její rty
se cílevědomě blížily k těm mým. Moje prsty jí z vlastní vůle zajely do
vlasů a bylo slyšet, jak jí v hrdle uvízlo něco mezi kníknutím a zasténáním.
„Kline,“ zašeptala důrazně. Zatraceně, stačil jeden závan horkého
vzduchu z jejích úst a já začal ztrácet kontrolu.
„Ťuk, ťuk,“ zavolala Leslie, když otevírala dveře.
Odskočili jsme od sebe, jako kdyby Leslie byla odstřelovač a my
pohyblivý terč. Najednou se uvolnilo tolik sexuálního napětí, že jsem si na
mou duši připadal, jako bych se roztříštil na milion kousků a rozletěl se po
místnosti.
Srdce mi tlouklo dvakrát rychleji než obvykle a Georgiiny tváře měly
barvu třešňového džusu. Nicméně vzhledem k tomu, že Klinea od toho, aby
Georgiu pozřel za živa, dělily jen sekundy, řekl bych, že míra zdánlivé
vyrovnanosti, kterou pan Brooks a slečna Cummingsová vyzařovali, byla
působivá.
„Co potřebujete, Leslie?“ zeptal jsem se a snažil se znít klidně, ale ona
byla úplně mimo. Většina její pozornosti byla zaměřená na sebe samu spíše
než na to, co se dělo okolo ní. Přísahám, že to bylo poprvé a naposled za
život, kdy jsem byl za tenhle typ ženy vděčný.
 9. KAPITOLA

GEORGIA

B
yl jeden z těch dní, kdy by zůstat v posteli a hodit se marod byla lepší
možnost než se aktivně účastnit života. Kline Brooks odletěl na celý
den do L. A., aby tam navazoval styky s investory a ohromoval
potenciální reklamní klienty pro OťukniMě, a zanechal svou novou
praktikantku, Leslie, pod mým dohledem.
Nebylo pochyb, že ji vyslali přímo z pekel. Ďábel jí rovnou mohl na krku
uvázat velkou rudou mašli a na ni připnout vzkaz.
Drahá Georgie,
pěkně si to s ní užij.
S láskou,
Satan
Za poslední den jsem její kozy viděla víckrát než ty svoje za poslední
měsíc. Buď trpěla vážnou poruchou termoregulace, anebo nenosila
podprsenku. Bylo mi fuk, kdo určoval normy oblékání, bradavky by
v rámci neformálního pracovního úboru neprošly nikdy.
Proč ji Kline k čertu přijal, byla pro mě v tuhle chvíli záhada. A to jsem
ani nezmínila její zálibu v selfíčkách. Její život na sociálních médiích byl
rušnější než Las Vegas během finále národního basketbalového turnaje. Na
čemž vlastně nebylo nic špatného, jen kdyby se také se stejnou vervou
vrhala i do práce.
Když jsem konečně dorazila domů, dopřála jsem si svou oblíbenou
zábavu – oblékla si tepláky a s pytlíkem sýrových chipsů jsem se usadila
před nejnovější díl seriálu Držte krok s Kardashians, které jsem si pokaždé
nahrávala. Přestože se mi zdálo směšné, že tahle rodina vytřískala jmění na
reality show, musela jsem vidět každý díl. Byl to nepopíratelně žrout
drahocenného času i mozkových buněk, ale nebyla jsem schopná si tuhle
pravidelnou neřest upřít. Co jsem mohla říct? Byla jsem opravdová
Američanka – vychutnávala jsem si jakoukoliv lacinou reality show
vyrobenou pro mé lačné oči a další den jsem ji pořádně zdrbla.
Kim právě prohlásila, že jako fakt není nic horšího než ženy, co nosí
špatnou základovou barvu, když mi zazvonil telefon.
 Příchozí hovor Kline Brooks.
Co ten teď proboha potřebuje? Měl sedět v letadle z L. A. Jeho
nepřítomnost je důvodem, proč budu mít zítra dvě kila bramborových
chipsů pěkně usazených na bocích a na zadku. Před dvěma dny bych vám
řekla, že se mi z jeho skoro polibků a víry v mé schopnosti podlamují
kolena. Teď, po návštěvě v hloubkách pekelné neschopnosti, už moje
rozjaření více než ustoupilo.
Ten arogantní, náročný parchant zatraceně dobře věděl, co dělá, když se
ptal, jestli se zvládnu o všechno postarat.
Když se mezi mým nadáváním ozvalo už páté zazvonění, rozhodla jsem
se mu udělit milost. „Dobrý večer, pane Brooksi. Co dalšího pro vás dnes
mohu udělat?“
Odpověděl mi srdečným zasmáním. „Myslel jsem, že tyhle pitomé
formality už jsme hodili za hlavu.“
„No, tak po dnešku jsou zase zpátky.“
„Náročný den v práci?“
Náročný den? To myslel vážně? Pořád jsem se ještě snažila vypudit
z hlavy všechny ty idiotské hlášky, které Leslie celý den trousila. „Vaše
nová praktikantka je opravdu poklad a velký přínos pro vaši firmu, pokud
smím být tak smělá. Je neuvěřitelné, kolik selfíček během patnácti minut
jedna ženská zvládne udělat, ale přesto se zdá, že ve stejném časovém
úseku není s to ofotit ani jeden list papíru.“
„Vím, že v organizaci času trošku pokulhává, ale je to dobrá holka,
Georgie.“ Z jeho hlasu bylo jasné, že se usmívá.
„Po dnešku opravdu nechápu, jak se ti za poslední dva týdny podařilo
cokoliv udělat.“ Snažila jsem se být ženou, která ostatní zástupkyně svého
pohlaví nesoudí podle jejich mozkové kapacity, ale vedle Leslie
i Kardashianky vypadaly inteligentně.
„Děláš si starosti, jestli nejsem přepracovaný, srdíčko?“
Srdíčko? Hrozně nerada jsem musela konstatovat, že nad takovou
banalitou, jako že mě Kline oslovil srdíčko, mi uvnitř hrudníku poskočilo
srdce. Ale bylo to tak. Hloupé srdíčko. Vůbec nevědělo, o co tady jde.
Odkašlala jsem si a ignorovala tělesnou reakci na jeho něžnosti.
„Samozřejmě že ne. Proč bych si měla dělat starosti, když jsi to byl ty, kdo
ji přijal? Navíc, pořád jsi to ty, kdo své praktikantce trpí, aby se vysmívala
vlastním pracovním povinnostem.“
 „Je teď vhodná příležitost, abych ti řekl, že Leslie je rodinná přítelkyně?
Její táta mě poprosil o laskavost a já mu vyhověl. Navíc mám Deana, aby
na ni dohlédl.“
„Aha, takže svoji špinavou práci jsi přehodil na Deana. Už to chápu. To
vysvětluje, proč s ním dneska bylo k nevydržení. Už jsem se bála, že
zkrachovala Prada.“
Kline se rozesmál.
Pane Bože, ale jak. Úžasným sexy smíchem, až na něj moje tělo
zareagovalo všemi možnými sexuálními způsoby. „Docela mě mrzí, že jsi
Leslie nesvěřil Meryl.“
„Meryl by mě za to vykastrovala,“ škádlil. „Byl jsem svědkem toho, jak
ta ženská rozbrečela nejednoho dospělého chlapa. I já sám jsem si kruci
musel utřít pár domnělých slz. Navíc sis o to řekla.“
Už už jsem se chystala mu uštědřit telepatický výprask, když mu hlas
změkl a zjemněl. „Děkuju, že sis poradila s Leslie. Moc si toho vážím.“
Opravdu mi právě poděkoval? Štípla jsem se do ruky, abych se ujistila, že
se mi to nezdá. „Do prdele, to bolelo.“ Trhla jsem sebou.
„Všechno v pohodě?“
„Jo. Jen… jsem si narazila palec u nohy,“ vyhrkla jsem. „Takžee… voláš,
aby sis poslechl, jak hrozný jsem měla den? Anebo i něco potřebuješ?“
„Tak na začátek jsem se chtěl ujistit, že zítřek pořád platí.“
Povzdechla jsem si. „Přestože jsi mě nechal v pěkné kaši a zdá se, že toho
téměř vůbec nelituješ, budu tam. Ale moje přítomnost nemá nic společného
s tebou, jdu tam čistě kvůli desetichodovému menu, které se tam dozajista
bude podávat.“
„Znamenám si.“ Zasmál se. „Jestli tam nebudou mít jídlo podle tvých
představ, vynahradím ti to. Večeře, kdekoliv. Ty vybíráš.“
„To je snadné. BLT Prime.“
„Ta steaková restaurace u parku v Gramercy?“
„Jasňačka.“
„Ta má styl.“ Ze rtů mu uniklo tiché zahvízdnutí. „Tím pádem jsme
dohodnuti, vezmu tě tam v neděli večer.“
„Pozor, ne tak zhurta, kamaráde. Na druhé rande jsem zatím nekývla.“
„Zatím,“ zanotoval koketně. „Zatím jsi nekývla. A jestli ti to pomůže,
můžeš to brát spíš jako obchodní transakci než rande. Trochu jako omluvu
za to, že jsem ti na krk hodil Leslie.“
 Kdy nastala tahle změna? Tohle nebyl ten Kline Brooks, na něhož jsem
byla zvyklá. To byl tichý, odměřený a často náročný šéf, jehož zásluhou
jsem byla pořád v jednom kole. Naše komunikace se sestávala ze zběžných
e-mailů a obchodních jednání, jejichž cílem bylo seznámit se s mým
současným strategickým marketingovým plánem pro Brooks Media.
Tenhle hravý, charismatický muž vyžadující mou přítomnost na večerních
společenských akcích, který mě levou zadní vzrušil přímo ve své kanceláři,
byl naprostý cizinec. Nemohla jsem popřít, že jsem si pohled na tuhle jeho
stránku neužívala, ale, Bože na nebi, úplně mě to porazilo. Připadala jsem si
jako ryba bez vody, která se plácáním v blátě snaží docílit stejně šarmantní
reakce.
A teď vážně, odkdy mi začalo záležet na tom, aby mě záhadný Kline
Brooks považoval za okouzlující?
Odkašlala jsem si. „Pane Brooksi, p-proč mi voláte?“
„Proč jsme dnes tak formální, slečno Cummingsová? Myslel jsem, že
tyhle kraviny už jsme hodili za hlavu.“
Asi měl pravdu. Řekla bych, že k tomu došlo přibližně tehdy, když si mě
před dvěma dny u sebe v kanceláři přitáhl za boky přímo na svou
impozantně neprofesionální erekci.
„Tak fajn, Kline,“ odpověděla jsem laškovně. Doopravdy jsem nechtěla,
aby mě oslovoval příjmením, vtípků na jeho účet jsem si na střední užila až
dost. „Když nevoláš kvůli práci, tak proč tedy?“
„Vlastně potřebuju laskavost. Máš napilno?“
„Ani ne, jen tu tak sedím…,“ odmlčela jsem se a pátrala po ovladači,
abych mohla ztišit zvuk. I když už jsme „formality“ hodili za hlavu, o mojí
posedlosti reality show můj šéf vědět nemusel. „Jen tu tak sedím a pročítám
e-maily.“
Kline se uchechtl do telefonu. „Jsem si jistý, že ty maily počkají do
zítřka. Jsem v prekérní situaci. Můžeš si zapnout sportovní kanál?“
„Sportovní kanál?“
„Dneska hraje Western University s New Yorkem. S Thatchem se nám
v letadle nepodařilo ten krám zprovoznit. Potřebuju vědět, co se děje na
hřišti.“
Thatcher Kelly, tajemný finanční poradce Brooks Media. Pracoval jako
externista a své odborné znalosti poskytoval několika firmám, alespoň
podle toho, co jsem slyšela, ale žádné důležité rozhodnutí týkající se financí
se v Brooks Media neodehrálo bez něj. Už jsem měla tu čest zaslechnout
jeho chraplavý hlas a bouřlivý projev během několika videokonferencí.
Dokonce jsem dostala i pár e-mailů protkaných jeho typickým sarkasmem,
ale osobně jsem ho nikdy nepotkala. Ani moje snaha lokalizovat jeho fotku
se doposud nesetkala s úspěchem. Všechny jeho profily na sociálních
médiích byly soukromé a většina z nich měla jako profilovku nějakou nic
neříkající fotku související se sportem.
„Je to otázka života a smrti, Georgio,“ Kline přerušil můj tok myšlenek.
„Thatch je zarytý fanda New Yorku a já vsadil pětku na to, že jeho Tigers se
Mustangům nemůžou vyrovnat.“
Nakrčila jsem nos, „Takže… co ode mě přesně potřebuješ?“
„Na následujících dvacet minut potřebuju podrobný komentář hry, dokud
nepřistaneme.“
„Nemůžeš s tím otravovat někoho jiného? Na tohle asi nejsem právě
ideální člověk.“ Poslední fotbalový zápas, který jsem viděla, byl ten
s koncertem Janet Jackson v poločase. Její bradavka tehdy oslavila televizní
debut a, upřímně, o jejím prsním dvorci bych vám toho mohla povyprávět
víc než o samotném zápase. O sportech, především o fotbale, jsem věděla
velké kulové.
„Prosím, Georgio.“ Dožadoval se chraplavým hlasem, což mě zmátlo,
a myšlenky se mi najednou stočily k sexu. „Prosím, prosím.“
Počkala jsem s odpovědí, dokud jsem si nebyla jistá, že nebudu koktat.
„Dlužíš mi. A pořádně.“
„Cokoli chceš, srdíčko.“
Dvojitý význam toho slibu z jeho hlasu přímo čišel, ale ignorovala jsem
ho, sáhla po ovladači a zapnula sportovní kanál. „Dobře, už to běží.“
 10. KAPITOLA

KLINE

T
hatch mával rukama jako šílenec ve snaze dozvědět se poslední vývoj
zápasu. Obsluhující letuška ho zpražila káravým pohledem, ale stačilo
jedno rychlé mrknutí a opovržení vystřídalo slušné chování. V jiných
ohledech nebylo ani tolik znát, že vlastním miliardy, ale soukromý tryskáč
jasně hlásal opak. Vzhledem k tomu, jak často jsem cestoval a kolik času
všechny přesuny zabraly, bylo to zkrátka snazší.
Když se Thatchova pozornost vrátila ke mně, ukázal jsem mu prostředník
a nastavil Georgiu na hlasitý odposlech. „Jaké je skóre? Kolik času zbývá?
Kdo má míč?“ vybafl jsem na ni. Zoufale jsem se potřeboval dozvědět, jak
se Western University drží. Kdyby New York vyhrál, zatracený Thatch by
mi to s jistotou nikdy nepřestal předhazovat. Byla to okrajová hra – sezona
teprve začínala, hrálo se ve čtvrtek večer a oba týmy byly naprosto
bezvýznamné. Nicméně Thatch dokázal udělat soutěž z čehokoliv a tuhle
rivalitu si vycucal z prstu už kdysi dávno před lety.
Georgia nás stručně a ne úplně přesně uvedla do obrazu, ale to důležité
nevynechala.
Hrála se poslední čtvrtina. Tigers vedli.
Zaklel jsem.
Thatch zaburácel: „Vítězství je moje!“
Nikdy jsem neviděl chlapa takhle stepovat, Riverdance hadr.
„Tohle všechno pro mizerných pět babek?“ zeptala se Georgia.
Kabina letadla se rozezněla Thatchovým bouřlivým řehotem.
„Ne, nebylo to o pět dolarů. O trošičku víc…“
„O pět set?“ Zněla nevěřícně. Představil jsem si, jak krabatí nos tím svým
rozkošným způsobem.
„Vlastně…,“ odkašlal jsem si. „O pět táců.“
„Pět tisíc dolarů?“ vykřikla.
Vnitřně jsem se přikrčil. Co vnitřně, k čertu, i navenek.
Vypadal jsem teď pravděpodobně jako nafoukaný snob a pitomec. Sázet
nehorázné peníze na sporty nebyl můj styl. „Za to může Thatch. Ne pro něj
není odpověď a nikdy se nesází o míň než o tisícovku. Závisláci by si ho
klidně mohli vylepit na zeď jako vzor. Jeho jediné štěstí je, že vyhrané
peníze umí dobře investovat.“
Thatch se mi nepokrytě vysmíval. Moc dobře věděl, že zveličuju jeho
neřesti, abych co nejvíce zakryl svoje vlastní.
„Jak myslíte, pane Pracháči.“
Jo, myslela si o mně, že jsem okázalý pitomec.
„Georgianko, pověz mi, co se děje na hřišti?“ vyzvídal Thatch, aby mě
ještě víc vyprovokoval.
„Ehm…,“ zamumlala a na vteřinku se odmlčela. „Méďa Boobear právě
někoho složil.“
„Méďa Boobear? Kdo je ksakru Méďa Boobear?“ šeptal Thatch.
Pokrčil jsem rameny. „Kdože složil toho útočníka?“
„Méďa Boobear. Hraje v tom oranžovém týmu,“ opakovala Georgia, jako
by jí to dávalo smysl. „Ale ne, zdá se mi, že Méďa se zranil.“
Chvíli jsem si lámal hlavu, až se mi podařilo tuhle záhadu rozluštit. „Ty
myslíš Boudmarea?“
„Jo, to je on. Má přezdívku Méďa Boobear.“
„Komentátoři mu říkají Méďa Boobear?“ zeptal jsem se přemáhaje
smích.
„Ne, já mu tak říkám. Připomíná mi obrovského plyšového medvídka,
chápeš – bear jako medvěd. Je roztomilý!“
„Dobrotivý Bože,“ zasténal Thatch.
„Á, díky Bohu, Méďa je zpátky na nohou. Zase se seřazují. Bílý tým má
míč. Ten velký chlap uprostřed ho mrsknul na toho, co hází. Ten ho hodil…
fakt daleko…“ Odmlčela se a najednou byla na druhém konci ticho.
„Georgio?“
Nic.
„Georgio!“ snažil jsem se zaujmout její pozornost.
„Co?“ vyštěkla.
„Kam ten míč hodili? Co se stalo?“
„Coca-Cola ho hodil pořádný kus až Myšákovi Stuartovi Littlovi. Zase se
řadí, tam kde se pokládá míč.“
„Coca-Cola? Myšák Stuart Little? O kom to k čertu mluvila?“
„O kom to mluví?“ posunkoval na mě Thatch neslyšně, ruce v zoufalém
gestu. „Já věděl, že jsme měli zavolat Wesovi,“ zašeptal, zatímco
pochodoval uličkou sem a tam.
 „Potřebuju drobátko pomoct,“ řekl jsem do telefonu. „Kdo je Coca-
Cola?“
„Ten bílý obránce.“
„Myslíš Cokela?“
„Jo, to je on.“
„Krucinál, ona snad všem dává přezdívky?“ zahřměl Thatch pobouřeně.
„Uh-hm,“ odpověděla, jak se zdálo s plnou pusou chipsů a bez
jakéhokoliv náznaku studu.
Ani jsem se na ni neuměl nasrat. Krucinál, byla na to až moc roztomilá.
Pohlédl jsem na Thatche naproti sobě. Rázoval si to sem a tam uličkou
a dělal, že si trhá vlasy na hlavě. Zazubil jsem se. I když jsem nevěděl, jak
zápas pokračuje, sledovat, jak se Thatch dostává do ráže, za to stálo.
„Touchdown!“ zakřičela Georgia. „Cola-Cola přihrává Howiemu
Mandelovi!“
Překlad: Cokel přihrává R. J. Howardovi.
„Sakra dobře!“ zajásal jsem.
„Ten čůrák!“ zařval Thatch.
„Do toho, divoši!“ přisadila si Georgia.
Zachechtal jsem se. „To je ono, srdíčko. Mustangové ty Thatchovy tygří
sralbotky ještě dostanou.“
Zatímco můj nejlepší přítel proklínal průběh hry, Georgia zápas
komentovala až do našeho přistání. Vymýšlela si směšné přezdívky pro
všechny hráče, nazvala úkroky runningbacka fujky fujky belháním
a hodnotila hráče podle toho, který z nich byl nejvíc k potulení (Méďa
Boobear, samozřejmě), nejošklivější, nejhezčí a tak dále. Nevyčerpatelně
v tom pokračovala a mně se téměř podařilo zapomenout, že v sázce je pět
táců a že dlouhodobá rivalita mezi Thatchem a mnou neskončila.
Když jsme přistáli a posledních pět minut sledovali už s pivem v ruce
z letištního baru, pořád jsem si Georgiu nechával na uchu.
Nemohl jsem si pomoct. Tahle žena, která si dokázala poradit se
zasedačkou plnou arogantních čůráků, jak jsem se přesvědčil na vlastní oči,
byla šíleně roztomilá. Tvrdá jako ocel a smyslnější než sám hřích. Ježíši
Kriste, byla úžasná. Chtěl jsem víc. Mnohem víc, kruci.
„Mrzí mě, že vás nechali čekat na ranveji, ale jsem ráda, že jste bezpečně
doletěli domů.“
 „Já taky,“ odpověděl jsem napůl pravdivě a lokl si piva. Ani za mák mi
nevadilo, že jsem s ní mluvil o tu chvíli déle. „Co myslíš, můžeme říct, že
Georgia Cummingsová odteď fandí Western University?“
„Uh-hum.“ Zachichotala se. „Nandali jim to!“
„Příští rok budeš muset jít na zápas se mnou. Stojí to za to.“
„Kline Brooksi, pořád se nám ještě snažíš naplánovat druhé rande, aniž
jsme se vůbec dostali k tomu prvnímu?“
Zasmál jsem se. „Poznáš, že umím být pěkně odhodlaný, když na to
přijde.“
„Tak to potvrzuju.“ Zazívala. „Mno, to je signál, abych svoje unavené
údy uložila do postele. Takže, uvidíme se ráno.“
„Dobru noc, Georgianko,“ popřál jsem jí přezdívkou ukradenou od
Thatche.
„Dobrou,“ zašeptala a zavěsila.
Položil jsem mobil na bar a dopil pivo. „Balíme to?“ zeptal jsem se
Thatche a hodil peníze na bar.
Jen potřásl hlavou a ztěžka si povzdechl. „Těší mě, že sis během
podělanýho zápasu udělal čas i na tohle drahocenný cukrování.“
Poplácal jsem ho po rameni. „Neboj, srdíčko. Méďa Boobear se do příští
sezony určitě uzdraví.“
„Podělanej Boobear.“ Zachechtal se a znovu potřásl hlavou. „Ani já
nemůžu popřít, že to je geniální.“
 11. KAPITOLA

GEORGIA

B
yl pátek – velký den, kdy jsem měla mít rande se svým šéfem – a já
seděla v metru a měla namířeno domů z práce o něco dříve. Začínaly
mi trochu ujíždět nervy. Můj mozek si vypracoval asi tak tisíc
možných scénářů průběhu dnešní charitativní akce s Klinem. Většina z nich
byla trapná a končila tím, že jsem udělala nějakou nepřístojnost. To bylo
pro mě typické. Měla jsem nešťastný sklon ke zvracení v nevhodnou chvíli.
Byla jsem certifikovaná mistryně trapasů.
Potřebovala jsem někoho, kdo mě zachrání před pomyslným skokem
z římsy, nebo bych musela předstírat, že mám chřipku, a na poslední chvíli
z toho vycouvat.
Cassie nepřipadala v úvahu. Právě nastoupila do letadla do Seattlu, kam
jela fotit nastupujícího fotbalového šampiona, který právě podepsal
smlouvu se Seahawks. Moje krásná, odvážná nejlepší kamarádka si udělala
skvělé jméno jako fotografka na volné noze. Její fotografie už ozdobily
například titulní stránky Timesů, Cosmopolitanu, a dokonce i celostátních
sportovních relací. Zdálo se, že její čočky to uměly se sexy chlapy, kteří
vystavovali na odiv své svaly. Senzace, co?
Máma v žádném případě. Jako sexuoložka každým coulem by mi nejspíš
udělila moudrou radu, ať si to před rande udělám, abych ulevila nervům.
Můj prst chvíli váhal nad ikonou OťukniMě, ale nakonec jsem si řekla:
„Ale co, k čertu.“ Možná mi teď pomůže ZLOBIVEJ_Ruck. Posledních pár
dní jsme si psali a i přes naše absurdní seznámení se mi ten chlap fakt
začínal líbit. Byl vtipný, pohodový a dobře se s ním flirtovalo. Značnou část
dne jsem strávila představováním toho, jak asi vypadal. Opravdu vypadal
jako ten muž na profilovce? Čím se živil? Kde v New Yorku žil?
Nesdíleli jsme spolu žádné intimní detaily týkající se našich osobních
životů, jako v Lásce přes internet, čemuž jsem v současné době dávala
přednost. Nežili jsme v éře telefonického připojení k internetu jako
Kathleen Kelly, dnešní svět byl jiný. Všechna nebezpečí, která hrozila jí,
byla pro mne tisícinásobná – a ona se bála, jestli Tom Hanks není sériový
vrah! Dneska běžely různé show jako například Catfish, hrající si
s nepravdami, jichž jsou online seznamky plné.
A přestože Ruck během našeho chatování působil šarmantně, nebyla jsem
zdaleka přesvědčená, že to v normálním životě třeba není totální cvok.
Zajímavé, že mě to neodradilo od toho mu napsat.

OťukniMě_Rose (14:15): Rucku? Jsi tam, Rucku? Potřebuju někoho, kdo mě

zachrání před skokem z římsy.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:16): Mluvíme tady o pomyslné římse, že jo?
OťukniMě_Rose (14:16): Ano. Neboj, v reálu nestojím nikde na římse mrakodrapu.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:16): To je dobrá zpráva. Tak to mi pověz, pročpak flirtujeme
s metaforickou smrtí?
OťukniMě_Rose (14:17): Mám dneska rande. Jsem nervózní a vyšiluju. Brutálně.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:17): A já si myslel, že jsem jediný muž ve tvém životě.
Zranilas mě, Rose.
OťukniMě_Rose (14:18): Překonej se. Vsadila bych se, že pan Okouzlující dneska
taky jde na rande.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:18): Možná.
OťukniMě_Rose (14:19): Přesně tak. A teď už mi pomoz.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:19): Dobře, začněme od toho nejjednoduššího. Proč jsi
nervózní?

Proč jsem byla nervózní? To byla otázka s velkým O. Zírala jsem do

uličky a sledovala, jak jedna postarší paní luští křížovku. Špičkou pera
jezdila po prázdných políčkách a snažila se přijít na slovo na čtyři z věty
„Nějak se nám to ____!“
Nějak se nám to komplikuje. Příhodná fráze pro mou současnou situaci.
Moje mysl křičela totéž od té doby, kdy jsem přistoupila na rande s Klinem.
Bože, opravdu jsem vyšilovala kvůli všem možným věcem, ale kvůli
jedné konkrétní obzvlášť.

OťukniMě_Rose (14:20): Zaprvé s ním pracuju. Pokud to skončí špatně, mám

strach, že by mě to mohlo stát místo.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:20): Aha, stará dobrá šaráda na pracovišti. Pozval tě on?
Anebo ty jeho? A máš to zakázané smlouvou se zaměstnavatelem?
OťukniMě_Rose (14:21): On pozval mě. A vůbec netuším. To jsem si fakt měla celé
přečíst?
ZLOBIVEJ_Ruck (14:21): Dobře, volím jinou taktiku. Je randění s kolegyněmi jeho
obvyklá činnost?
OťukniMě_Rose (14:22): Ne, vůbec. Buď to, anebo je setsakramentsky mazaný.
Nejsem u nás zrovna ta největší drbna, ale znám někoho, kdo má přehled.
 ZLOBIVEJ_Ruck (14:23): Jestli tě pozval na rande a nikdy sis nevšimla, že by
randil s ostatními kolegyněmi, tak to může myslet vážně. Jak dlouho už s ním
pracuješ?
OťukniMě_Rose (14:23): Pár let.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:24): A všimla sis za tu dobu, jestli je to ten typ člověka, který
míchá osobní život s prací?
OťukniMě_Rose (14:25): Vlastně ne. Je to příklad profesionality. Práce je pro něj
vždycky na prvním místě.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:25): Tak co se změnilo?
OťukniMě_Rose (14:26): To vážně nevím.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:26): Něco mi říká, že bys to mohla být ty, Rose.

V tom měl pravdu. Kline Brooks mi nikdy nezavdal důvod k tomu, abych
pochybovala o jeho rozhodnutích. Nezahrával si. Nechvástal se tím, že by
šukal s čímkoliv, co se producíruje po kanceláři v jehlách a v minisukni.
Leslie toho byla dokonalým příkladem. Ta holka byla k sežrání, a pokud
šlo o vystavování svých vnad na odiv světu, byla úplná přebornice. Ale
přesto na ni Kline reagoval akorát podrážděně – nevšimla jsem si v jeho
očích žádných žádostivých pohledů ani postranních úmyslů. V přítomnosti
své praktikantky byl obrazem profesionality. Většinou se ze všech sil snažil,
aby starost o ni přehodil na někoho jiného.
Ale chodit s Klinem znamenalo i intimnější poznání našich osobních
životů. Pokud by jedno rande vedlo k dalším, nakonec by se o mně
dozvěděl i jiné věci. Takové, které bych svému šéfovi normálně prozradit
nechtěla.

OťukniMě_Rose (14:27): Můžu mluvit na rovinu?

ZLOBIVEJ_Ruck (14:28): Jasně, hlavně, aby to s tebou nešlo z kopce.
OťukniMě_Rose (14:28): Haha, neboj.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:29): Copak jsi se mnou někdy nemluvila na rovinu?

Zasmála jsem se, až mé sousedce vypadlo pero z ruky.

„Pardon.“ Skrčila jsem se a natáhla ruku do uličky, abych jí ho zvedla.
„Nic se neděje, drahoušku.“ Vzala si pero z mé natažené ruky. „Psí jméno
na čtyři?“ zeptala se s úsměvem.
„Alík,“ odpověděla jsem.
„Aha! Máte pravdu! Děkuju!“ A bylo. Pohroužila se zpátky do luštění
křížovky a zbytek světa pro ni přestal existovat.
 Přehrávala jsem si v hlavě naše konverzace s Ruckem. Byla jsem k němu
dost upřímná a otevřená, možná až moc. Tuhle byl kvůli mně vzhůru až do
jedné ráno nad diskusí o tom, proč někteří muži považují anální sex za
dobrý nápad.
Zakončil konverzaci tím, že nebude „mluvit za všechny muže, protože,
řekněme si to na rovinu, někteří zástupci mužského pohlaví jsou pěkní
pitomci. Ale když já toužím po ženě, toužím dobýt každou její část“.
Vidíte, co mám na mysli? Pokec s ním je setsakramentsky zajímavý.
Kvůli téhle odpovědi jsem okamžitě začala žárlit na tu ženu, která mu
padla do oka. Ani já jsem nemohla ignorovat, že představa Rucka jako
divocha, co chce dobýt každou její část, je pořádně sexy, ať už ona
vyvolená byla kdokoliv. Mrcha jedna šťastná!

OťukniMě_Rose (14:30): Ta nervozita má ještě další důvod.

ZLOBIVEJ_Ruck (14:31): Povídej…
ZLOBIVEJ_Ruck (14:32): Řekneš mi to sama, anebo mi naznačuješ, že mám
vyzvídat?
OťukniMě_Rose (14:33): Uch…
ZLOBIVEJ_Ruck (14:34): Máš nějaký skrytý fetiš? Čicháš si ráda k nohám?
OťukniMě_Rose (14:34): Ne. Nevoní mi ani moje vlastní nohy, natož pak cizí.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:35): Máš na zádech vytetované jméno svého bývalého?
OťukniMě_Rose (14:35): Nemám žádný cejch, nejsem coura!
ZLOBIVEJ_Ruck (14:36): Chlupatá záda a bradavice?
OťukniMě_Rose (14:36): Jsem dáma, Rucku, všude jsem hladká.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:37): Rose, zatraceně, přestaň na mě mluvit neslušně.
Snažíme se tě tady odvést z římsy a ne na ni dostrkat mě.
OťukniMě_Rose (14:40): Jsem panna.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:41): Anální panna?
OťukniMě_Rose (14:42): Ne. Panna, do jejíž mušličky ještě nikdy nikdo nepronikl.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:44): Ježíšikriste.
OťukniMě_Rose (14:45): To je sice hezké, ale na modlení teď nemáme čas.

Připadalo mi, že se na pohybující se ikonku textové bubliny dívám snad

hodinu, zatímco Ruck sepisoval odpověď.

ZLOBIVEJ_Ruck (14:48): Tenhle scénář si modlitbu zaslouží. K čertu, to si zaslouží

leteckou parádu a za letadlem prapor s nápisem „Seberte se, chlapi, protože sny
se plní. Pořád ještě existují nádherné, sexy, inteligentní ženy, které čekají na toho
pravého.“ Kristovanoho, myslím, že jsi asi poslední dvaceti-něco-letá panna v New
Yorku.
 Poslední dvaceti-něco-letá panna v New Yorku? Uf. To mi rozhodně
nepomohlo. Bylo mi teď ještě hůř. Vypadala jsem jako zoufalec.

OťukniMě_Rose (14:50): To je zatraceně dlouhý prapor. A díky za vyslovení

důvěry. Je mi teď ještě hůř. Nejsem úplně pruderní, jen tak mimochodem. Mám
zkušenosti. Vím, jaké to je mít v puse penis. Jen jsem ještě nenašla penis, se
kterým bych byla ochotná jít do sexu.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:51): Ty mě ničíš. Uvědomuješ si vůbec, jak je tohle vzácné,
Rose?

Teď už ano. Byla jsem poslední dvaceti-něco-letá panna v New Yorku! To

už jsem svoji vaginu rovnou mohla nabídnout přírodovědnému muzeu.
Určitě by ji vystavili vedle fosilií. Už jsem si ji živě představovala vedle
zubů Tyranosaura Rexe.
Poslední panenská vagina v New Yorku.
Georgia Cummingsová 1990–2080
Zemřela šťastně ve svém bytě v Chelsea obklopena všemi svými šestnácti
kočkami.

OťukniMě_Rose (14:53): Jo, jsem poslední svobodná panna v New York City.
Rovnou si můžu začít dělat zásoby kočičího žrádla, protože moje budoucnost
v téhle chvíli vypadá pěkně bledě.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:54): Rose. Poslouchej mě. Na tom není nic špatného. Jsi
vtipná, inteligentní a evidentně krásná. A máš dost sebevědomí na to, abys věděla,
co chceš a jak to chceš. To tvoje sebevědomí a sebeúcta jsou zatraceně sexy.
OťukniMě_Rose (14:54): No, když to podáš takhle, tak zním úplně fantasticky.
ZLOBIVEJ_Ruck (14:55): Protože jsi fantastická. Pověz mi, proč bereš svoji
sexuální historii jako problém?
OťukniMě_Rose (14:57): Kdykoliv jsem chlapovi řekla, že jsem panna, nikdy to
neskončilo dobře.

Reakce, jichž se mi dostalo, nebyly právě nejlepší.

Buď se ze mě pro muže stala výzva a dostat se mi do kalhotek byl
najednou jejich jediný životní cíl, anebo odstrašující případ, jako kdyby
moje panenství byl problém, který bylo třeba vyřešit. Někdy jsem si říkala,
jestli by nebylo snazší mu jen říct, že mám filcky.

ZLOBIVEJ_Ruck (14:58): To si dovedu představit. Většina z nás jsou jen hekající

barbaři, co pořád ještě nevylezli z jeskyně.
OťukniMě_Rose (14:59): Přesně. A nemůžu si pomoct a říkám si, co by se stalo,
kdybych tomuhle chlapovi řekla, že jsem panna. Má potenciál. Mohlo by z toho být
 víc než jen jedno rande. Jen se bojím, že když mu to řeknu, stane se ze mě výzva
místo něčeho víc.

Páni. I mě tahle odpověď překvapila. Byla tu opravdu ta možnost, že by

pro mě Kline Brooks mohl být něco víc?

ZLOBIVEJ_Ruck (15:01): Jestli za to stojí, nebude tě brát jako výzvu. Samozřejmě,

že bude tiše vzdávat Bohu díky za to, že sis ho všimla, ale neobrátí najednou o sto
osmdesát stupňů a nebude se soustředit jen na to, aby se ti dostal do kalhotek.
A z toho, cos mi řekla, se nezdá být tak špatný. Evidentně umí oddělit osobní život
od toho profesního. A v kanceláři nemá reputaci sukničkáře. To v New Yorku jen
tak nepotkáš.

Všechno, co říkal, byla pravda. Klineovy záznamy vypadaly dobře.

V bulváru o něj člověk nezavadil, žádné střídání bab ve velkém. Nebyl to
žádný playboy. Byl to prostě Kline – pohledný, přitažlivý a věcný Kline
Brooks. O to zvědavější jsem byla, jaký byl mimo prostory kanceláře.

OťukniMě_Rose (15:04): Pojďme tedy na chvíli předstírat, že jsi jako on. Kdy mám
podle tebe shodit tuhle bombu s panenskou náloží?
ZLOBIVEJ_Ruck (15:05): Ještě před tím, než jsme oba nazí a navlékám si
kondom.
OťukniMě_Rose (15:05): LOL. Jasně.
ZLOBIVEJ_Ruck (15:07): Jestli se mě ptáš, kdy to na něj máš vybalit… Na to
nemám odpověď. Mělo by to přijít nějak přirozeně. Víš, jak to na rande chodí.
V určitou chvíli se řeč nakonec vždycky stočí k sexu. To, že jsi panna, není přece
žádný hřích, hergot, takže ne aby sis připadala, že mu to musíš říct hned, jak se
podruhé sejdete.
OťukniMě_Rose (15:07): To dává smysl.
ZLOBIVEJ_Ruck (15:08): Lepší?
OťukniMě_Rose (15:08): Skok z římsy úspěšně odvolán.
ZLOBIVEJ_Ruck (15:09): Výtečně. Přeju dneska hodně štěstí.
OťukniMě_Rose (15:10): Díky, Rucku. Užij si rande s tou šťastnou, ať už je to
kdokoliv.
ZLOBIVEJ_Ruck (15:11): Neslušné řečičky a komplimenty během jednoho
pokecu? Jsi na mě až moc hodná. A poslyš…
OťukniMě_Rose (15:12): LOL. Copak?
ZLOBIVEJ_Ruck (15:12): Jestli se ukáže, že všechny tyhle rady byly na hovno, tak
ti můžu helfnout. Věděl bych o někom, kdo má kočku.
OťukniMě_Rose (15:13): A to mi říká, že bych tuhle konverzaci měla oficiálně
ukončit. Měj se, Rucku.
ZLOBIVEJ_Ruck (15:13): Měj se, Rose.
 Vystoupila jsem z metra v rezidenční čtvrti a místo toho, abych zamířila
do svého bytu, nohy mě nesly na místo, kde jsem pokaždé přišla na jiné
myšlenky. Bylo čtvrt na čtyři. Měla jsem čtyři hodiny na to nechat si udělat
vlasy, připravit se a sejít se večer s Klinem.
Jestli jsem něco uměla, tak to bylo vybrat famózní barvu vlasů
odpovídající mé náladě.
A jestli něco uměla Betty, moje kadeřnice, tak to byly úpravy na poslední
chvíli. Byla génius, co se barev a střihů týče. Když jsem řekla, že jdu do
blond, našla mi dokonalý odstín, který se hodil k mé barvě pleti, zastřihla
mi konečky a obarvila mě a to všechno stihla během dvou hodin.
Hmm… Z červené do blond? To byl asi nejlepší nápad za celý den.
 12. KAPITOLA

KLINE

„N
ervózní.“ Zavrtěl jsem hlavou. „Nemůžu sakra uvěřit tomu, že
jsem nervózní.“
Walter asi opravdu začínal mít vliv na můj život, jak už dřív
předpověděla moje matka. I když jsem silně pochyboval o tom, že
samomluva byla právě tím, co měla na mysli.
Ale to bylo všechno. Muselo být. Mohla za to iluzorní představa, že se
mnou je někdo, kdo mě poslouchá. Ošálila natolik, že jsem všechny svoje
nesouvislé myšlenky říkal nahlas, místo toho, abych si je odříkával v duchu.
Čumák mu lemovaly dlouhé a rozcuchané fousky a v souladu s jeho
postavením starého muže mu nahodile trčely z kočičího obočí. Jeho bíle
lemované oči mě pohrdlivě přišpendlovaly na místo a sotva patrné pruhy
v jeho srsti Walterův vzhled vůbec nezjemňovaly.
„Za to všechno můžeš ty,“ pověděl jsem mu. Jeho vlčí ouška jako kdyby
se vysmívala každému mému slovu.
Nezúčastněné olíznutí pysků byla jediná odpověď, kterou mi dal.
„Cože? Nic neřekneš? Žádná podpora?“
Olízl si tlapku, otřel si obličej, stroze se ke mně otočil zády a odkráčel do
pokoje s ocasem vysoko zdviženým v kočičí verzi vztyčeného prostředníku.
„Díky za nic, pitomče,“ křikl jsem za ním.
Ježíšikriste.
Zavrtěl jsem hlavou a stoupl si před zrcadlo, abych si upravil kravatu.
Tohle byla úplně nová úroveň krize. Nejenže jsem mluvil na kocoura; já na
něj křičel.
Dnes večer jsem měl žaludek na vodě jako tehdy, když jsem dal za
tělocvičnou pusu Taře Wallowitzové po našem společném tanci v sedmé
třídě. Nosila rovnátka, já právě dospěl do puberty a překypoval jsem
pýchou smíšenou s nejistotou tomu věku vlastní. Vládl jsem dvěma
tápajícíma rukama, přehnaně horlivým jazykem, a když bylo po všem,
zůstaly mi na památku pořezané rty.
Nepředpokládal jsem, že dnešek s Georgiou tomu bude v čemkoliv
podobný, ale moje pocity se těm tehdejším nápadně podobaly. Původní
nedostatek entuziasmu na její straně mě vyvedl z míry a zmátl, a tak jsem
v posledních dnech věnoval značné úsilí tomu, abych to změnil a připravil
půdu pro dnešní rande. Ale teď jsem v tom už byl zainteresovaný. Záleželo
mi na tom, jak dnešek dopadne. A to se mi už hodně dlouho nestalo.
Připadal jsem si, jako bych vstupoval do určitého uspořádání bez jakékoliv
zbraně, která by mi pomohla utéct před jejími dopady. To nebylo právě
cool. MacGyver byl cool, ten si vždycky vyrobil zbraně z čehokoliv, co měl
po ruce. Asi ho budu muset následovat.
„Pane Brooksi?“ zaskřehotal můj interkomunikační systém.
Popadl jsem mobil a popoběhl pět kroků, abych na tlačítko interkomu
dosáhl.
„Ano?“
„Váš řidič je tady.“
„Díky.“
Sebral jsem ze stolu peněženku a klíče a vyklouzl jsem ze dveří, aniž
bych se na sebe ještě podíval do zrcadla. Nad pochybnostmi ohledně barvy
kravaty jsem už strávil až moc času.
Nepatřil jsem mezi muže, kteří si důkladně vybírali každičký kousek
svého outfitu. Dnešek byl výjimkou, která potvrzuje pravidlo, ale víckrát
jsem ji opakovat nechtěl.
„Franku,“ pozdravil jsem, když jsem došel k autu a napřáhl ruku,
abychom si potřásli. Během dní jako byl dnešek, jsem si nemohl
nevšimnout, kolik jeho času jsem monopolizoval.
„Pane Brooksi.“ Jeho pozdrav byl vřelý, což ostatně dosvědčoval i jeho
výraz. Vějířky vrásek kolem očí prozrazovaly, že žije život plný smíchu,
a šediny ve vlasech napovídaly, že by mohl být otcem jedné nebo i více
dcer.
„Rád bych, abyste mi říkal Kline,“ řekl jsem mu s úsměvem, ale věděl
jsem, že to se nikdy nezmění.
„Promiňte, pane.“
Potřásl jsem hlavou a přátelsky ho poplácal po rameni. „Neomlouvejte se.
To já bych se měl omlouvat vám, tahám vás tu po městě celý den i noc od
čerta k ďáblu.“
„To je v pořádku, pane.“
Opět jsem se zasmál. „Tím pádem už vám směna trvá dvanáct hodin, že
ano?“
 „Ano –“
„A ještě vás čeká zbytek večera?“
„To je v pořádku, pane Brooksi.“
Jediné, co jsem mohl udělat, bylo kývnout, a tak jsem kývl. Díky tomu
jsme vyrazili rovnou na benefiční akci a Franka ono gesto vysvobodilo
z nepříjemné situace. Později to naprosto nedostačující gesto přikrášlím
obzvlášť vysokým spropitným.
Vklouzl jsem do auta a Frank za mnou zavřel dveře. Rozepnul jsem si
smoking a po obou stranách zatáhl za klopu, abych se zbavil pocitu, že se
udusím.
Když si Frank sedl, znovu promluvil. „Další zastávka, pane?“
Byl jsem donucen dát odpověď, s níž jsem nebyl spokojený. „Ne. Rovnou
tam.“
Kývl a zařadil. „Ano, pane.“
Původně jsem byl odhodlaný, že Georgiu vyzvednu cestou, jak se na
opravdovém rande sluší a patří, ale ona v této věci evidentně uzavřela pakt
s ďáblem. Odmítnutí je příliš mírné slovo pro popsání její reakce, když jsem
jí navrhl odvoz od mého řidiče. Vlastně vypadala, jako by jí ten návrh byl
odpornější než stoupnout do psího lejna.
A úplně jsem ji chápal. Ježdění autem jsem osobně nesnášel,
nesrovnatelně raději jsem jezdil metrem a pozoroval lidi. Dokonce mi
vůbec nevadilo ujít patnáct bloků pěšky, když bylo na Manhattanu hezky.
Jenže některé stránky mého života vyžadovaly auto. Díky němu jsem byl
během dne přesný, byl jsem včas v práci a nikdy jsem nedorazil pozdě na
jednání. Kdybych neměl tu motivaci, že na mě čeká někdo jako Frank,
a neměl snahu respektovat jeho čas, chodil bych všude pozdě.
Až moc rád jsem se potuloval po městě, experimentoval s novými místy
a pozoroval lidi, jak se potkávají, povídají si a loučí se.
Lidské chování bylo fascinující a zjistil jsem, že čím víc jsem je
pozoroval, tím snazší bylo řídit veškeré obchodování založené na lidech.
Pohlédl jsem dolů na mobil. Cítil jsem se provinile, že ho kontroluju
během cesty na první rande s Georgiou, ale zároveň jsem si nemohl pomoct.
Nic. Ticho.
Pořád jsem myslel na konverzace se záhadnou Rose z dnešního
odpoledne. Viděl jsem hrozně nerad, že by se jakákoliv žena měla kvůli
svému panenství cítit provinile, nebo se dokonce styděla o tom mluvit. Ale
zároveň jsem byl muž, krucinál, a nebylo těžké uhodnout proč. Čím déle
o tom mluvila, tím iracionálnějším jsem se stával, přestože jsem věděl, že
ke mně přišla pro upřímnou radu.
Budu upřímný. Musel jsem poradit svému péru, aby se sakra uklidnilo.
Choval jsem se asi jako debil, ale jsem přesvědčený, že slyšet nebo vidět
slovo „panna“, „anál“ nebo „sex“ vyvolávalo v mé heterosexuální mužské
mysli určitou hormonální reakci.
Možná by to stejnou reakci vyvolalo i v homosexuální mužské mysli, ale
k tomu, abych to mohl potvrdit, jsem neměl žádnou přímou zkušenost.
Když jsme přijížděli k Rockefeller Plaza 30, známému newyorskému
mrakodrapu a sídlu mnoha firem včetně televizních studií NBC, vstup byl
v obležení fotografů. Já jsem dnes měl namířeno do Rainbow Room,
ikonické restaurace v šedesátém pátém patře, kde se konala ona benefiční
akce pro Kravisovu dětskou nemocnici na newyorském Mount Sinai.
Sbírku organizovala jedna externí organizace, jejíž členové byli bohatí
filantropové. Přál bych si, aby za samotnou akci byli utratili méně peněz
a všechny je věnovali té zatracené nemocnici, ale pravdou bylo, že právě
taková akce lidi navnadila k tomu, aby přispěli a připadali si, že jejich
peníze byly dobře využity. Přeslazená zábava, drahé jídlo a večer ve
společnosti.
Já jsem tam byl proto, abych předal šek, udělal radost své matce a užil si
večer s Georgiou, přičemž pořadí jednotlivých položek neodpovídá jejich
důležitosti.
Obvyklá okázalá šaráda byla odbytá během chvíle a blesky fotoaparátů se
mísily s hlasy novinářů vykřikujících jednu otázku za druhou, když jsem se
zacpanýma ušima vstupoval dovnitř.
Ochranka pro účely dnešní benefice obsadila dva výtahy a od obou dveří
se táhla fronta až ke mně.
Snažil jsem se pohledem najít Georgiu, doufal jsem, že se mi to co
nejdříve podaří, ale po několika marných pokusech jsem to vzdal. To bylo
riziko sólo příchodu na takovou akci, nechtěl jsem ale, aby se cítila
nepříjemně, zatímco by na mě někde o samotě čekala.
Zběžný pohled na hodinky potvrdil, že jdu včas, a fronta postupovala
rychle. Za chvíli budu nahoře a budu moct za ní.
„Jeden Macallan s ledem a k tomu limetku, prosím.“
 Barman kývnutím přijal moji objednávku a otočil se ke skleněným
policím pro skotskou do mého drinku. Bylo čtvrt na devět, o tři čtvrtě
hodiny později, než jsme byli dohodnutí, a Georgia pořád nikde. Začínal
jsem si myslet, že se na mě vykašlala – a doufal jsem, že to byl ten důvod,
raději to, než aby se jí něco stalo –, když v tom se přede mnou zjevila
Stacey Hendersonová, položila loket na bar a naklonila se do mého
osobního prostoru.
„Kde ji máš?“
Sáhl jsem po skotské s limetkou, kterou přede mě barman položil,
vymačkal limetku do sklenice a s úsměvem a pokývnutím mu podal
vymačkanou slupku. Vzal jsem si jeden ubrousek ze stohu, který byl na
baru, a otřel jím z prstů zbytek šťávy.
„Taky tě zdravím, Stacey.“ Obrátil jsem se na ni, ale moje tělo proti tomu
pohybu protestovalo. Obávalo se účinků kontaminace v případě, že bych se
dostal až moc blízko.
„Tvoje matka mi řekla, že už s někým jdeš. Že proto jsi nemohl jít se
mnou.“
„Vím o tom. Ale o tom, že mi s tebou domluvila rande, jsem nevěděl.
Nemyslíš, že takové pozvání by mělo přijít přímo od muže?“
Odmávla tu myšlenku jako otravnou mouchu.
„Jestli tu s nikým nejsi –“
„Jsem,“ přerušil jsem ji.
Přimhouřila oči a ty moje se téměř zoufale jaly prohledávat místnost,
zatímco se můj mozek snažil vyčarovat nějakou výmluvu. Moje tvář i tělo
byly obrazem vnějšího klidu.
„A kde ji teda máš?“
„Na záchodě. Víš, jak to s vámi ženami je,“ vložil jsem se blahosklonně
do dosud civilizované konverzace s povrchní, mírně urážlivou tirádou.
Stacey Hendersonová si sice říkala o to, abych ji poslal do háje, ale dětská
nemocnice na Mount Sinai si stejnou destinaci nezasloužila. „Pořád
odbíháte na toaletu, abyste si něco upravily anebo ulevily svým
miniaturním močovým měchýřkům.“
Stacey se ne právě taktně ušklíbla, důsledek přemíry alkoholu, a to
zatraceně brzo po začátku večera, a já se ošil s obavou, co se stane, když se
ze záchodu nikdo nevrátí.
 Potom se z davu vynořila udýchaná – ale naprosto odzbrojující – Georgia.
Tělo jí lemovala červená od prsou až k patám a přiléhavý materiál
podtrhával všechna důležitá místa. Průstřih přímo pod hrudníkem odhaloval
opálenou kůži a stejný krvavě červený odstín jí zdobil i rty a nehty. Jediné
místo, kde červená chyběla, bylo na hlavě. Okolo hlavy se jí vlnily
blonďaté lokny, které jí v kaskádách spadaly až pod štíhlá ramena, a mě
krucinál skoro obraly o schopnost myslet.
Když k nám bez jakéhokoliv předstírání nebo strachu dorazila, bylo vidět,
že jí její pozdní příchod mrzí.
„Pane Bože, Kline, tak mě mrzí, že –“
„Nic se neděje,“ přerušil jsem ji, okázale jsem obešel Stacey a Georgiu si
přitáhl do objetí.
„Jsem rád, že jsi tady,“ zašeptal jsem tiše do jejích nových vlasů. Stacey
něco nepřejícně zavrčela, uvolnila bar ze spárů svých drahých pařátů
a oddupala pryč jako uražené dítě.
„Kdo to byl?“ zeptala se Georgia, naklonila se dozadu a dívala se mi přes
rameno, jak si to Stacey rázuje pryč.
„To byla lidská verze mého kocoura, která se vyžívá v denních lázních.“
Roztomile nakrčila nos ve snaze rozluštit význam mých slov.
„Dáš si něco k pití?“ nabídl jsem a s rukou na jejích zádech ji dovedl
o pár kroků zpátky k baru. Teplo v dlani mi sálalo až do péra, potřebu se jí
dotýkat jsem hmatatelně cítil celý den.
Usmála se, což rozjasnilo její obličej i ten můj. „Můžu říct ‚Bože, ano!‘,
aniž bych vypadala jako násoska?“
Zvedl jsem jeden okraj úst do křivého úsměvu. Moje péro říkalo, že může
říkat ‚Bože, ano‘, kdykoliv se jí zachce, ale moje pusa naštěstí odvětila:
„Jasně.“
Odvrátil jsem pohled, abych upoutal barmanovu pozornost, a potom se
obrátil zpátky na ni.
„Vypadáš nádherně.“
Začala se usmívat, ale zarazila se. Kůže mezi obočím se jí lehce
nakrabatila.
„Jsem hrozná. Nemůžu uvěřit, že jsem přišla tak pozdě. Tomu, že jdu
pozdě, tomu uvěřit můžu,“ pokračovala. „Jen ne takhle moc pozdě. To je
hodně i na mě.“
 „Chodíš vždycky pozdě?“ zeptal jsem se ve snaze odvést pozornost od
pozdního příchodu a místo toho vyzvědět víc o ní.
„Ano, každičký den svého života. Vlastně na všechno kromě schůzek
s tebou.“ Znovu sebou trhla. „Teda s tvým pracovním já.“
„Neměj strach,“ slíbil jsem s úsměvem. „Kline panu Brooksovi nic
neřekne.“
„Co si dáte?“ zeptal se barman a na bar položil ubrousek na očekávanou
sklenici.
Georgia se tázavě podívala na mě.
„Ne,“ mávl jsem rukou. „Mám všechno, co potřebuju, právě jsem svůj
drink dostal. Objednej si.“
Zatímco se nahýbala přes bar, sledoval jsem linku jejích zad. Šaty měly
na zádech široké pruhy látky, které vytvářely další otvory, a hladký materiál
jí obepínal křivky boků a zadku. Drobná, ale vnadná postava. Toužil jsem jí
rukama prozkoumat celý povrch šatů.
Bože, jak skvěle vypadala. Bylo to až neskutečné.
Otočila se ke mně se sklenkou vína v ruce, kterou si evidentně objednala,
zatímco jsem ji okukoval.
„Promiň,“ dostal jsem ze staženého hrdla omluvu. „Já…“
Teatrálně zvedla obočí a na obličeji se jí rozlil vědoucí úsměv. „Zíral jsi
mi na zadek.“
„Jo.“ Kývl jsem. „Přesně to jsem dělal.“
Zasmála se.
„Ale máš opravdu prvotřídní zadek. A ty tvoje vlasy…“
Vzala si do ruky jeden pramen a s rozpaky si ho omotala okolo prstu.
„Ach. Ano. Mám úchylku v barvení vlasů. Nevím proč, ale střídat různé
barvy je pro mě něco jako koníček. Červená, blond nebo někdy –“
„Georgio?“
Konečně se nadechla. „Ano?“
„Myslel jsem to vážně. Vypadáš nádherně. Přiznej si to.“
„Děkuju,“ zašeptala, ale obličej se jí uvolnil.
Od té doby se zdála být zase ve své kůži: vtipná, občas nejistá, ale většinu
času uvolněná. Propracovávali jsme se celou místností, klábosili s lidmi,
kteří to potřebovali, a s ostatními prohodili pár slov. Nebyl jsem schopný si
pomoct a celou dobu jsem si Georgiu držel.
 Vodil jsem ji za ruku, měl dlaň položenou na jejích bedrech, prsty na
jejích dokonalých bocích. Cokoliv, abych se jí mohl dotknout. Cokoliv,
abych ji udržel ve své bezprostřední blízkosti.
Když jsem si konečně odbyl všechny povinnosti, zeptal jsem se na něco,
na co jsem myslel celý večer.
„Zatančíš si se mnou?“
Vypadala překvapeně. „Ty tančíš?“
„S tebou ano.“
„Pověz mi,“ zašeptala a zavrtěla hlavou. „Máš na zápěstí tajně schovanou
takovou tu věc, co tam nosí Cola-Cola?“
Zmateně jsem se pousmál.
Její oči prohledávaly ty mé, jako bych držel veškerou moc, a zvlhly
bázlivým leskem.
Teprve tehdy mi došlo, že měla na mysli tahák, který v americkém fotbale
na zápěstí nosí obránce.
Vzal jsem její tvář do své dlaně a jemně jí po ní přejel palcem.
V případě Georgie Cummingsové a průběhu dnešního večera jsem si
evidentně vedl docela dobře.
„Pojď,“ přemlouval jsem ji, odložil drink na nejbližší stůl, stáhl ji s sebou
na taneční parket a přitiskl si její tělo přímo na sebe.
Naše spojené ruce jsem si přitáhl k hrudníku a druhou rukou těsně objal
křivku jejích boků.
Její oči sledovaly ty mé a moje zase ty její, oboje zachycené ve smyčce
vzájemného objevování. Když kapela zahrála sladkou melodii, ta chvíle
nabrala spád a zbytek místnosti se začal vytrácet, až zmizel úplně.
Hruď se mi svírala očekáváním toho, co mělo přijít – bezprostředně
v tuhle chvíli i potom –, a plně jsem se odevzdal poznávání téhle úžasné
ženy.
Přenášeli jsme váhu ze strany na stranu, boky se nám rychle vlnily, ale
zároveň jsme se navzdory všemu snažili nehybně setrvat v probíhajícím
okamžiku.
Bez dlouhého přemýšlení jsem se k Georgii naklonil a na celou vteřinu
přitiskl své rty na ty její, než jsem začal cítit, že se z ní uvolňuje napětí
a přivírá oči.
Její rty se pod mými začaly váhavě, ale neohroženě pohybovat a samy
prozkoumávat, než aby čekaly na mé vyzvání.
 Nechal jsem její ruku ležet na své hrudi a naopak vyhledal potěchu
u jejích vlasů, kde se moje ruka pevně usídlila a přitáhla si její rty ještě blíž.
Když jsem se soustředil na její spodní ret, z úst se jí vydral vzdech
a narazil do těch mých. Vtáhl jsem její ret mezi své a jemně sál.
Chutnala po třešních jako její víno a můj jazyk vystřelil, aby slíznul další
kapičku. Okolní dění upadlo v zapomnění.
Čas.
Prostor.
Veškerý smysl pro slušné chování na přeplněném tanečním parketu
během charitativní akce na počest dětské nemocnice. Moje ruka opustila její
boky a namířila si to přímo na kopeček Georgiina zadku.
Když jí koutky úst cukly nahoru, přestože byly uvězněné v mém polibku,
věděl jsem, že jsem nikdy nezažil nic tak vzrušujícího jako ženu, která
během polibku nedokáže potlačit úsměv.
„Kline,“ zašeptala a s neskrývaným úsměvem se odtáhla.
Už jen tón, jakým vyslovila mé jméno, mě donutil zasténat.
„Bože, já vím. Teď ne.“ Přitáhl jsem si ji těsně k sobě a v podstatě nás
odtáhl pryč z tanečního parketu. Kapela stejně začala hrát píseň „Some
Kind of Wonderful“ od skupiny Grand Funk Railroad. Periferním viděním
jsem letmo zachytil, že další páry se také vydaly stejným směrem jako my.
Mezi jejich rozvlněnými a tančícími těly by ta naše propletená se rty
vpitými jedny do druhých bila do očí ještě více.
Jemně jsem vzal Georgiu za zápěstí a cítil, jak jí pod dotekem mých prstů
divoce tepe pulz. Zaplaven tím uvědoměním jsem ji okamžitě sevřel silněji
a otočil ji čelem k sobě.
Vlasy jí rámovaly obličej jako závoj a chemie mezi námi byla ve vzduchu
doslova cítit.
Když jsem si ji celou růžolící přitáhl k sobě, zvedla bradu, aby mi viděla
přímo do očí.
Její jedinečné modré oči zářily citem, ale něco nebylo v pořádku.
Byla pořád krásná, ale její obličej – něco se změnilo. Její namalované rty
se zdály být dvojnásobné oproti normální velikosti.
„Ehm, Georgio –“
„Georgie,“ opravila mě s kouzelným pohledem v očích. Ostýchavě mrkla,
ale skoro jsem si toho ani nevšiml. Nebyl jsem s to odvrátit pohled od jejích
rtů.
 „Dobře, Georgie.“ Dodal jsem si odvahy. „Poslyš, vím, že je to divná
otázka, ale nenechala ses náhodou trošku upravit?“
„Upravit?“ zeptala se nechápavě.
„No, chápeš? Upravit.“
Zavrtěla hlavou a zlehka se usmála, evidentně pořád ještě celá popletená
z našeho polibku. Tak bych se taky chtěl cítit. „Vůbec nechápu, na co se
ptáš.“
Odkašlal jsem si a otřel si ze skrání krůpěje potu, které se tam začaly
tvořit. To nebyl dobrý nápad. Klást ženám takovéhle otázky není nikdy
dobrý nápad.
Možná bych měl dělat, jako bych si ničeho nevšiml.
„Kline?“
Do prdele. Zvětšovaly se?
„Nevím,“ mumlal jsem. „Nechala sis třeba dát nějaký přípravek na
zvětšení rtů?“
„Větfšení ftů?“ Zkusila to zopakovat, až se jí úsilím zkrabatil nos.
„Větfšení ftů? Ffětffení ftů.“
Tvář mi zalila starost a v té její se zračilo rozrušení.
„Ach, fakra. Fakra. Fakra. Fakra.“
„Fakra?“
„Jo. Fakra!“ Složila si obličej do dlaní. „Hefgot.“
„Ahá,“ došlo mi a odkryl jsem její ruce a její obličej vzal do dlaní. Rty
i její ruce, které se jich dotkly, závratnou rychlostí opuchly. „Georgie,
sakra!“
„Pfesně tak.“
„Co se stalo? Co mám dělat?“
Sledovala mě pohledem, když jsem se nahýbal ke své zapomenuté
sklenici, abych jí podal kostku ledu. Oči se jí rozšířily pochopením.
„Do cháje, Kfaine! Je f tom fuimetkofý šus?
„Fuimetkový šus?“
„Fuimetkový šus!“
„Ách! Aha. Sakra. Sakra! Jo, je v tom limetkový džus.“
„Fem alefgifká. Fofebuju benedefo. Benefuef. Fakra! Benedfif.“
„Benadryl!“ vykřikl jsem vítězně. Jako by to byla nějaká hra. Tvářila se
zhnuseně.
 „Jasně. Promiň,“ omlouval jsem se a začal se opět věnovat jí a jejímu
zdraví. „Proboha, Georgie, vypadá to špatně. Nemáme zajet na
pohotovost?“
„Ne.“ Rozhodně zavrtěla hlavou.
Její rty vypadaly, jako by patřily komiksové postavičce. Začal jsem
panikařit nad představou, že by jí stejně opuchl i krk.
„Prosím, nech mě tě odvézt na pohotovost.“
„Ne, Kfaine. Fokme foftě fyč. Benedfif.“
„Dobře. Benadryl.“ Popadl jsem ji za ruku a bez ohlédnutí ji táhl
k výtahu. Dnešek v žádném případě nebude v historii zaznamenán jako den,
kdy jsem zabil ženu jedním polibkem, himlhergot.
Bez omlouvání jsem si prorážel cestu davem, který se tam nashromáždil,
a Georgia si zakrývala obličej před zkoumavými pohledy. Otevírání dveří
jsem urychlil kopnutím, dovedl ji dovnitř, co nejrychleji praštil do tlačítka
„Vstupní hala“ a potom zbytečně silně zmáčkl tlačítko zavírání dveří. Když
se konečně zavřely, jemně jsem se dotkl Georgiiny brady a zvedl ji nahoru.
„Moc mě to mrzí, Georgie.“
„Je to flé?“
„Dobré to není,“ odvětil jsem neurčitě. „Nech mě, abych tě odvezl do
nemocnice, prosím.“
„Ne,“ odmítla a usmála se ve snaze odmítnutí zmírnit. Tedy, ústy se
neusmála – na to je měla až moc opuchlá –, ale oči měla veselé. „Jfem
v fohodě. Opfavdu. Jen fotfebuju Benedfif.“
V přízemí se dveře otevřely a já vyrazil ven jako nějaká odtahovka
s Georgiou ve vleku.
„Fpomal, Kfaine,“ nařídila, zatahala mě za ruku a málem zakopla o šaty.
„Promiň,“ omluvil jsem se, ale věděl jsem, že paniku nebudu umět
překonat natolik, abych zpomalil na tempo, které by jí vyhovovalo.
Znovu se usmála, ale úsměv jí dlouho nevydržel. Změnil se ve výkřik,
když jsem ji popadl do náruče a rozběhl se, zatímco jsem vytáčel Frankovo
číslo.
Dvě zazvonění, než to zvedl.
„Pane Brooksi?“
„Potřebuju, abyste nás vyzvedl na rohu u lékárny!“
Nebyl zvyklý na to, že křičím, ale nijak se nad tím nepozastavoval.
„Ano, pane.“
 Při pohledu na Georgiin obličej jsem ještě zrychlil.
Poprvé za deset let jsem netušil, co jsem po skončení hovoru udělal
s mobilem – a bylo mi to úplně jedno.
 13. KAPITOLA

GEORGIA

„T
ady.“ Kline se posadil zpátky do auta a podal mi hnědou papírovou
tašku s něčím, co pravděpodobně byl Benadryl.
„Fíky,“ zašeptala jsem a pousmála se.
Svraštil obočí a soudě podle cukání rtů přemáhal smích.
Do prdele. Jak hrozné to je?
Vzhledem k tomu, že tohle bylo moje první rande s Klinem, bylo mi
jasné, že to není právě optimální situace. Během pár minut a jednoho
dokonalého, sexy polibku, jsem se proměnila z usměvavé dívky, která srší
osobním kouzlem a vtipem, v někoho, kdo zní, jako by mluvil s obří
klobásou v puse.
Limetkový džus mě úspěšně sabotoval. S tímhle démonem vyvolávajícím
alergickou reakci jsem naposledy přišla do styku před mnoha lety.
A posledně to bylo mnohem horší. Začal se mi uzavírat krk, protože jsem se
ho tehdy napila, zatímco tohle bylo jen opuchnutí plynoucí z kontaktu
s ním.
Párkrát jsem polkla a ujistila se, že mi v krku volně proudí vzduch.
Ale to, jak se Kline snažil nereagovat na můj zjev?
Tak to mě donutilo probrakovat kabelku a vytáhnout z ní zrcátko. Rychle
jsem ho rozklapla a stanula tváří v tvář něčemu, co by zvedlo žaludek
i hororovým nadšencům. Vypadala jsem jako nafukovací ryba se zářivě
červenými rty, které mi okupovaly půlku obličeje. Kůži jsem měla tak
napnutou, že jsem se až bála, že mi někde praskne.
Tím chci říct: bylo to zlé. Zatraceně zlé. Asi tak zlé jako steroidy
napumpovaná pusa Kylie Jenner z Držte krok s Kardashians.
„Fane Fože,“ zalapala jsem po dechu a cítila, jak mi jazyk každou
vteřinou natéká víc a víc.
Znovu jsem na sebe vrhla pohled do zrcátka, což byla strašlivá chyba,
chyba přímo epických proporcí. Zdálo se, že zduření si vytyčilo za cíl mi
spolknout celý obličej.
„To e tak ftrasné! To e tak ftrasné!“ Chňapla jsem po papírové tašce
a navlékla si ji přes hlavu.
 Na stupnici trapnosti podle Britney Spears jsem metaforicky vystrčila
bobra na miliony lidí.
Pro lásku Boží, ten zánět se mi dostal až do mozku. Už jsem schopná
přemýšlet jen v řeči celebrit. Alergická reakce ze mě udělala Leslie.
„Georgio, neschovávej svou krásnou tvář, prosím.“ Kline mi sundal tašku
z hlavy a ustaraně se na mě díval.
Pffff. Krásnou? Všechny druhy krásy opustily budovu ve chvíli, kdy jsem
se v obličeji nakazila slonitidou.
Odvrátila jsem pohled a soustředila se na odstraňování plastového obalu
z lahvičky od Benadrylu. „Doffdele,“ zaklela jsem a neohrabaně zápolila
s dětskou pojistkou.
Kline mi Benadryl jemně vzal z rukou, hladce sundal pojistnou čepičku
a lahvičku mi vrátil. „Musíme tě dostat na pohotovost. Nemocnice St.
Luke’s je hned za rohem.“
No tak to teda rozhodně ne. Ze všech pohotovostí v New Yorku do téhle
v žádném případě nevkročím.
Tedy pokud by se to ještě nezhoršilo – potom bych to přehodnotila.
Smířila bych se radši s tím ponížením a bratrovým nekonečným
popichováním, než abych musela podstoupit injekci adrenalinu nebo
udušení. Nejsem úplný cvok.
Horečně jsem zavrtěla hlavou. „Pfácha. Ani náchodou.“
Zmateně zvedl obočí.
„Ne-e. Do nefosnise ne.“
Můj bratr právě dokončoval praxi na pohotovosti v St. Luke’s a byla jsem
si stoprocentně jistá, že právě teď slouží čtyřiadvacetihodinovou směnu.
Kdybych takhle nakráčela do jeho ordinace, nikdy by si ze mě nepřestal
utahovat.
„Ale –“
„E-e. Nicham ejdu,“ utnula jsem ho rozhodně.
A abych svému rozhodnutí dodala váhu, přitiskla jsem si k obřím rtům
lahvičku s Benadrylem a obrátila do sebe, kolik jen šlo.
„Do prdele! Georgio!“ Kline mi v panice lahvičku vytrhl z rukou. „To je
moc! Víc než moc.“
Pokrčila jsem rameny, natáhla se pro pomuchlanou papírovou tašku
a vytáhla z peněženky propisku.
 Na pohotovost nepotřebuju, budu v pohodě, napsala jsem a dala mu to
přečíst.

Zamračil se. „Mám o tebe opravdu strach.“

Slibuju, už se mi to stalo. Benny mi pomůže.

Uklidňovala jsem ho. Strašně mě mrzelo, jak moc si o mě dělá starosti.

Sarkasticky se ušklíbl. „Benny?“
Kývla jsem, musela jsem u toho vypadat jako taková ta panenka
s enormně velkou hlavou. Ale už jsem cítila, jak antihistaminika začínají
zabírat.

Jo, s Bennym se známe už hodně dlouho. Slibuju, že během pár hodin budu zase
v pohodě.

Změřil si mě pohledem. „Jsem si docela jistý, že jsi Bennyho vypila až

moc.“
Zavrtěla jsem hlavou a volnou rukou si zakryla rty.

Jen se na mě už nedívej, dokud Benny nezačne působit. Promiň, tohle je to

nejhorší první rande.

Vzal mi pero z ruky a přetáhl si tašku k sobě do klína. Ruka se mu

plynule pohybovala, zatímco něco čmáral na tašku, a podal mi ji nazpátek.

Jen se na mě už nedívej, dokud Benny nezačne působit. Promiň, tohle je to

nejhorší první rande.
Tohle je to NEJLEPŠÍ první rande.

„Děkuju, že jsi se mnou dneska šla.“ Usmál se – opravdovým úsměvem,

ne tím předstíraným, který říká snažím se usmát, ale ty kráso, ty vypadáš
úděsně, jako se smál před tím. „A navíc, Georgio.“ Kline se dotknul mé
tváře. „I s tou alergickou reakcí mi pořád bereš dech. Jsi nádherná, srdíčko.
I s napuchlými rty jsi pořád nádherná.“
Neschopná slova jsem na něj vyvalila oči. Pořád bylo ještě tolik toho, co
jsem o Klineovi nevěděla, ale intuice mi říkala, že ve skrytu duše to byl
dobrý člověk. Milý, hodný a nepopíratelně dobrý.
 Navzdory dnešnímu limetkovému fiasku jsem taky ráda, že tu jsem.

Víčka mi začala těžknout a řasy pomrkávat do mlhy. Položila jsem si

hlavu dozadu na opěradlo.
„Jsi v pohodě?“ Dal mi ruku okolo ramen a přitáhl si mě k sobě.
Nezvracela jsem a pořád jsem mohla dýchat, a tak jsem zamumlala „uh-
hum“ a přitulila se k němu. „Fem jen tfochu ofpalá.“
Strašně se mi chtělo upadnout do bezvědomí. Kdesi v koutě mé mysli
zůstal zbyteček racionálního uvažování, co mi říkal: Předávkovala jsem se
Benadrylem?
Než nutkání ke spánku vymazalo všechno světlo, vytáhla jsem z kabelky
mobil. Našla jsem si konverzaci s Willem a snažila se mu napsat zprávu.

Já: WELLY MÁM BENNY

Smazat.

Já: WELLIUM MOŘE

Smazat.
Prsty se mi pomalu, ale jistě vzpamatovaly a automatické opravy mi
přestaly házet klacky pod nohy.

Já: WILLE MŮŽE BENNY MOC MNĚ! ⃰ Ԅ

Ták. Výborně.
Jestli si bude myslet, že jsem v bryndě, zavolá mi. Jinak no problemo,
byla moje poslední myšlenka, než nade mnou Benny převzal moc a popřál
mi: „Dobrou noc, Georgio.“
„Georgie. Georgie.“ Do ramene mě šťouchala jakási ruka. „Probuď se,
Georgie.“
„Krucinááál,“ zaklel kdosi pod vousy.
Otevřela jsem oči a několikrát zamrkala, dokud okolí nenabylo jasných
linek. Odlepila jsem obličej od kožené sedačky, posadila se a našla před
sebou ustaraného Klinea, jak na mě zírá.
„Díky Bohu. Jsi v pořádku?“ Dotknul se mé tváře.
 Mmmmmmmm. To je příjemné. Měla jsem nutkání mu zapříst do ruky
a poprosit ho, aby mě poškrabal na bříšku. Být kočkou se mi najednou
zdálo jako ten nejlepší nápad, který jsem kdy měla.
„Mňau?“ zeptal se a svraštil všechna čtyři obočí.
„Cože?“
„Ty jsi zamňoukala?“
„Mňáu… Mňáu…“ Zkoušela jsem jazyk. Něco na mých rtech bylo
legrační. „Jo, myslím, že jo.“ Zabořila jsem nos do jeho dlaně. „Nepřestávej
mě hladit, Kline. Myslím, že za chvíli začnu příst.“
Hrudí se mu rozezněl hluboký smích. Hlava se mi sama od sebe začala
posouvat a usídlila se mu na svalnatém hrudníku. Fakt, Kline Brooks měl
vypracovaný hrudník. Zatraceně pěkně vypracovaný hrudník. Mmm.
Bradavky. Uvažovala jsem, jak asi chutnají.
Poposedl si, jeho ruka odpočívala na mojí šíji. „Georgie? Musíme tě
dostat nahoru. Řekl bych, že sis toho Benadrylu možná vzala trochu moc.“
Já myslet taky. Doporučená dávka, bloporučená blávka.
„Hahaha. Blávka.“
Tělo se mi začalo třást, jako kdyby Kline vrtěl hlavou.
„Asi jsem sjetá.“
Znovu se dal do smíchu, až mi jeho prsní svaly tím pohybem polaskaly
tvář.
„Teď už si vzpomínám, proč jsem na střední tak milovala Mary Jane.“
„Vynesu tě z auta, ano?“
„My jsme v autě?“ Posadila jsem se rovně a vysvobodila jeho hruď ze
zajetí své tváře. „Čí je to auto?“
„To je moje auto, běžně jím jezdím, srdíčko. Frank nás sem dovezl. Jsi
připravená?“
Sklouzla jsem zrakem k jeho rozkroku. „Ou, nevěděla jsem, že už máme
nakročeno tímhle směrem. To se to rande asi docela vydařilo, co? Budeme
se svlíkat. To musí bejt dobrá věc.“ Přejela jsem mu rukou po stehnu
a vychutnávala si dotek jeho vyrýsovaných svalů, které byly přes měkký
materiál cítit. „Vsadím se, že jsi sakra sexy, když jsi nahej.“
Široce se usmál, vzal mě za ruku a přitáhl si ji k ústům, kde ji zlehka
políbil. „Co kdybychom vystoupili z toho auta a vyrazili nahoru ke mně do
bytu?“
 Přikývla jsem. Alespoň si myslím, že jsem přikývla. Radši jsem kývla
ještě párkrát, aby nedošlo k nějaké mýlce. S kývnutím si člověk nikdy
nemůže být jistý. Takové kývnutí vás může pěkně vypéct.
„Tak jo, dej mi ruce kolem krku. Odnesu tě nahoru.“
„Joo. Odnes mě, Kline. Moc krásně mě tam odnes.“
Cítila jsem, jak moje tělo objaly velké paže a vytáhly mě z auta.
Jakmile jsem se ocitla ve vzduchu – ovinutá silnými svaly a lahodnými
mužskými feromony smíchanými se sexy kolínskou –, rozhodl se můj hlas,
že vydá debut. Jestli byl někdy ideální čas pro píseň, bylo to právě teď,
když mě Kline nesl neznámou vstupní halou okolo vrátného.
„Túdu túdu túdu, beatbox! K-K-Kline je ztělesnění sexu a je tak c-c-
cool!“
Volný styl byla vždycky moje parketa.
„Túdu túdu túdu, beatbox! Je tu Kline Velkej Kolík! Dejte mi ho Amen!
Túdu túdu túdu, remix!“
„Georgio,“ zašeptal Kline se smíchem. „Potřebuju tě na chvíli postavit na
zem, než najdu klíče.“
Moje nohy se dotkly země a chodba se proměnila v dervišovu spirálu,
která se hypnotickým tempem otáčela dokola, v němž se míhaly krémové
zdi a luxusní sametové koberce. „Prr, chodbo, zpomal! Nemám tě pod
kontrolou!“ Natáhla jsem ruku směrem ke stěně, ale on byl rychlejší, popadl
mě za pas a zastavil můj pád.
„Tudy,“ pobídl mě a provedl dveřmi dovnitř bytu. „Teď tě usadíme na
gauč a možná i napojíme nějakou nealkoholickou tekutinou.“
Plácla jsem sebou na kožený gauč a zabořila obličej do polštářů. „Joo,
baby. Takhle má vypadat pořádnej gauč.“
„Georgio.“ Klineův obličej se zjevil kousek od mého a jeho dlouhé prsty
se mi uvelebily pod bradou.
„Hej, kde ses tu vzal?“ zeptala jsem se zpoza polštářové pevnosti.
„Myslela jsem, že jsi u dveří. Člověče, ty jsi teda rychlej. Ty chodíš
posilovat?“
Usmál se, ty jeho modré oči uměly kouzla s mým libidem. Li-bíí-dem.
Divné slovo. Znělo tak nějak víc úředně než sex. „Prosila bych o nahrávku,
která dokazuje, že dotyčný dorážel na klíčového svědka kvůli libidu!“
Vidíte, co mám na mysli?
 „Georgio, srdíčko.“ Kline upoutal moji pozornost. Ach, ty z čubky
synáčku, zase ty modré oči. Bezpochyby se mi snažily zhypnotizovat
vaginu. A fungovalo to, jen tak mimochodem.
Každou chvíli mi kalhotky udělají puf! a rozplynou se jako pára.
„Měj slitování,“ zašeptala jsem. „Ten úsměv, plus ty oči, to je jako
sexuální smetanová zmrzlina. Chci dva kopečky.“
Ze rtů mu uniklo lehké zasmání. „Co kdybychom nejdřív začali s něčím
k pití? Co by sis dala? Mám vodu, čaj, kafe?“
„Vezmu si tu vodku, díky. Ale s ledem prosím.“
Pobaveně potřásl hlavou. „Vodka nebyla v nabídce.“
„Nebyla?“ Zvedla jsem hlavu a uvědomila si, že když jsem ji měla
položenou na polštářích, bylo mi mnohem lépe.
„Co kdyby sis tu odpočinula, a já zatím dojdu pro to pití?“
„Ano, pane.“ Zasalutovala jsem mu.
„Počkej!“ vyjekla jsem, ještě než stačil udělat krok. Něco jsem mu
musela říct, a to hned.
„Ano, zlato?“ zeptal se ve sladké kombinaci znepokojení a náznaku
úsměvu.
„Líbáš nejlíp ze všech chlapů na téhle straně Mississippi. NE! Nejlíp na
celém světě!“ Hlas mi zvážněl. „Co to povídám, za celý život jsem nikdy
nezažila nikoho, kdo by líbal líp.“
Veškeré znepokojení zmizelo, jako by ho odvál vítr.
„Fakt?“ Modré oči mu zajiskřily jako opravdové třpytky, jako kdyby si
jich koupil celou pikslu a nasypal si je na duhovky.
„Že váháš,“ souhlasila jsem, než jsem ho vzala za košili a přitáhla si ho
k sobě.
Z hrudi se mu vydralo zasmání, když jsem se na něj přitiskla a bez
omluvy narazila svými rty do těch jeho. Byly tak měkké a kypré a mmm, to
zasténání chutnalo dobře. Brala jsem si, co jsem chtěla, zkoumala
a drancovala jeho ústa, přestože můj obličej se mnou ksakru nechtěl
spolupracovat. Jemně jsem ho odstrčila a nějakým cizím kvičivým hlasem
vyprahle poručila: „Žízeň!“
S úsměvem potřásl hlavou a beze slova odešel.
Jeho kroky se vzdalovaly do dálky, určitě vstříc zemi nápojů.
Prsty jsem si začala prozkoumávat tvář, ohmatala si nos, potom tváře
a nakonec rty. Pane jo, byly nějak větší, než jsem si pamatovala. Nahmatala
jsem prsa, abych zkontrolovala, jestli se mi zdvojnásobily i další části těla.
Kruci, smůla.
Jestli jsem Mášenka a tohle je domeček u tří medvědů, v tomhle pokoji je
zatraceně moc horko.
Bylo zapotřebí se přemístit. Nohy mi pleskly o podlahu. Boty s podpatky
prolétly vzduchem až na konec pokoje, kde bouchly o stěnu. Jakmile jsem
svoje námořnické nohy dostala pod kontrolu, vydala jsem se po špičkách do
chodby.
Nakoukla jsem do pokoje na konci chodby a našla obrovskou manželskou
postel, která na mě přímo volala.
„Ó, ano. Pojď k mamince!“
Svalila jsem se na postel jako dělová koule, omotala se nadýchanou
peřinou a obložila polštáři. Poté, co jsem se několikrát otočila ze strany na
stranu, mi došlo, že příčinou problémů s mou tělesnou teplotou nebyla tahle
místnost; mohlo za ně moje oblečení. Měla jsem toho na sobě příliš.
Jak se mi to podařilo?
Stála jsem u nohou postele a otupělými prsty se potýkala se zipem na
šatech. Chvíli mi trvalo přijít na to, že zip na šatech byl jen na ozdobu.
Někdo mě k nim musel přilepit. Probůh, Louiso May Alcottová, ta cena, co
ženy platí za krásu.
Roztrhla jsem šaty zepředu, až se to v pokoji rozlehlo.
„Ták, to je jiný kafe.“
Svlékla jsem se do spodního prádla, ale rozhodla jsem se, že ani takhle
téhle postele nejsem hodna. Říkejte si tomu třeba superschopnost, ale
poznám, když mě postel chce nahou. Král promluvil a jeho konečná
nabídka zněla: nahá.
Nikdo nemůže popřít, že válet se jen tak bez ničeho pod měkoučkou
peřinou je senzační pocit. Obličej mi klesl na polštář a nos mi říkal, že je
dokonalá chvíle na to přivonět si k omamnému aromatu Klinea Brookse,
kterým byla látka nasáklá. Bože, ten voněl dobře. Jako čistě vyprané prádlo
a pánské mýdlo a já se s ním teď vyspím.
Páni, to šlo rychle.
Z Benadrylu se stalo moje sérum pravdy. Toužila jsem po sexu s ním.
Toužila jsem mu dát valentýnskou kartičku, kde by bylo napsáno „tady máš
můj věneček“, a doširoka před ním rozevřít nohy, jak jen by to holky moje
dovedly. Věděla jsem, že valentýnské kartičky se dávají jen na Valentýna,
ale tohle by byla výjimka potvrzující pravidlo.
„Georgio?“ ozval se Klineův hlas z chodby.
„Tady jsem!“ zavolala jsem na něj.
Z chodby se vynořila jeho vysoká postava. Našel mě uvelebenou u něj
v peřinách.
„Udělala sis pohodlí?“
„Že váháš, bejby.“ Poplácala jsem prázdné místo vedle sebe. „Pojď za
mnou a přidej se. Nevím, komu tahle postel patří, ale hrome, je úplně boží.“
„Patří mně.“ Zasmál se, postavil na noční stolek dvě skleničky a posadil
se na kraj postele.
Posadila jsem se s peřinou přitisknutou k hrudníku. „To je tvoje postel?“
Přikývl a pohled mu sklouzl na moje holá ramena.
„Teda ať se propadnu, ale jsem její velká fanynka. Ta největší.“
Očima projížděl pokoj, jako by něco hledal. Když to, ať už to bylo cokoli,
našel, spadla mu čelist. „Ty jsi nahá?“ zeptal se a ztěžka polknul, až se mu
vyboulil ohryzek.
„Ta postel mě k tomu přinutila.“
„Moje postel tě přinutila se svléknout?“
„Je strašně zvrhlá, nestoudnice jedna, ale copak jsem se s ní mohla
hádat?“ pokrčila jsem rameny a peřina se mi sesunula k pasu.
Kline se narovnal, znehybněl a odvrátil pohled k podlaze.
Položila jsem mu ruku na rameno. „Všechno v pořádku?“
„Uh-hum.“ Dostal ze sebe se smíchem.
„Je jedna pro mě?“ kývla jsem směrem ke stolku.
„Prosím.“ Pokynul ke skleničkám. „Posluž si.“
„Jen když se přestaneš tvářit tak stísněně.“
To upoutalo jeho pozornost, zvědavě se na mě podíval. „Stísněně?“
„Jo. Vypadáš, jako by ses vůbec necítil dobře. Sundej si boty a sedni si
zpátky na postel, trvám na tom.“
Projel si vlasy rukou. „Georgio, nejsem si jistý, že to je právě nejlepší
nápad.“
„Jasně, že je, ty jeden hloupej, nádhernej kuse chlapa!“ Klekla jsem si
a přinutila ho, aby se natáhl na postel. Osedlala jsem si jeho boky a upřela
na něj pohled. „Vidíš? Je to tu moc pohodlné, nemyslíš?“
 „Rozhodně to stojí za to.“ Prohlédl si celé mé tělo odshora až dolů
a pohled mu s každou vteřinou o trošku potemněl.
Zatímco se snažil uvelebit, vzala jsem si z nočního stolku skleničku
a s uspokojením si lokla. „Tahle vodka je výborná. I když není moc silná.“
„To bude tím, že je to voda.“
„Hmmmf. Heleme se.“
Kline mě váhavě vzal za zápěstí. „Myslím, že bych ti měl najít nějaké
oblečení na spaní.“
Cítila jsem, jak se mi našpulily rty. „Nelíbím se ti nahá, Kline? Na naháče
je to švanda.“
Zavrtěl hlavou a zabručel si pod vousy: „Zatraceně, svatý Lucifere.“
Odkašlal si. „Do prdele, Georgio, řekl bych, že jsem nikdy neviděl nic
lepšího než tebe nahou. A Bože, to víš, že chci švandu na naháče. Zatraceně
moc to chci.“
„No prosím, tak kam tak spěcháš? Začínám chápat, proč lidi nadělají tolik
povyku okolo nudistických kolonií. Opravdu to má něco do sebe. Myslím,
že bys to měl zkusit, Kline.“ Přesunula jsem ruce na jeho pásek a začala
uvolňovat kovovou sponu.
„To asi nebude nejlepší nápad.“ Zastavil můj postup, ještě než jsem se
stačila dostat k zipu.
Vzhlédla jsem k němu, zatímco můj zadek si pořád hověl na Klineově
lepší polovičce – jeho větší, silnější polovičce. Té, která se mnou celým
srdcem – nebo celým pérem – nesouhlasila, jak se zdálo. „Řekla bych, že se
mýlíš. Řekla bych, že si myslíš, že je to velmi dobrý nápad.“ Abych svým
slovům dodala váhu, zavlnila jsem na něm boky.
Ježíš. Jeho péro.
Počkat, to znělo trochu, jako bych se rouhala.
Kline. Jeho péro.
Tak, to bylo lepší.
„Kline,“ zasténala jsem a třela jsem si o něj klitoris. „Tohle. Je. Tak.
Příjemné.“
„Do prdele,“ úpěl a zabořil mi prsty do boků. „Tohle bychom neměli, ale
ksakru. Jsi tak nádherná a nahá a vlhká. Tak zatraceně vlhká. Cítím to i přes
oblečení.“
„Úplně z tebe šílím,“ napůl jsem zavrčela jako nějaké zvíře. Chci tě líbat,
lízat, sát, osedlat si tě. Chci dělat úplně všechno. A to hned. Naklonila jsem
se dopředu a odvážně mu přitiskla jednu bradavku na rty.
Nasál ji do úst a šlehal ji jazykem, až mi kůži zaplavila horkost.
„Máš nejlepší bradavky, Georgio. Ty nejlepší, sakra.“ Přesunul se na
druhé prso a líbal ho, sál a lízal, až mě přiváděl k šílenství.
„Bože, ano. Pokračuj,“ prosila jsem.
Chytil mě za bradu a přitáhl si můj obličej ke svému. Naše rty do sebe
narazily. Proměnili jsme se v lahodnou změť jazyků, rtů, drtících boků
a hledajících rukou.
„Jsi až příliš dokonalá,“ zašeptal mi na kůži. „Nemůžu se tě nabažit.“
„Chci, abys mě měl celou,“ pobízela jsem ho. „Chci tě mít v sobě, Kline.
Bože, strašně to chci. Kryštofe Kolumbe, zatraceně, zajeď do mojí frndí
země neznámé!“
„Cože?“ zeptal se a ztuhl.
Ta slova mi ještě pořád běžela hlavou, a tak mi bylo jasné, že jsem to
trochu podělala a omylem naznačila, že moje frnda teprve čeká na první
návštěvu.
„Cože?“ zopakovala jsem v neúspěšné snaze být obrazem bohorovnosti.
Pořád mě držel za boky. Modré oči se vpíjely do mých, až se zavřely.
„Kline? Co se děje?“
Znovu na mě pohlédl. „Nemůžeme pokračovat, ne takhle.“
„Jasně že můžeme,“ odporovala jsem. „Jsem nahá. Ty jsi tvrdý. Řekla
bych, že je to ideální čas pro šukání. Jako kdyby nás do téhle chvíle umístil
sám Marvin Gaye a zašeptal: ,Jen do toho‘, jako v té písničce ‚Go ahead
and let’s get it on‘.“
Na rtech se mu rozlil úsměv. „Bože, ty jsi roztomilá,“ řekl se
zadržovaným smíchem.
„Ne.“ Našpulila jsem rty. „Jsem sexy a nahá a připravená smilnit.“
Povytáhl obočí. „Smilnit?“
„Penetrovat?“ zkusila jsem v naději, že to bude znít lákavěji.
„Bejby, já tu šílím z toho, jak krásná a sexy jsi, ale snažím se být taky
galantní. Jsi tak trochu pod vlivem, pamatuješ?“
Zamračila jsem se a v duchu počítala, kolik jsem toho ten večer měla.
„Tak moc jsem nepila.“
„Já nemluvím o alkoholu.“
Oči se mi rozšířily. „My jedeme v drogách?!“
 Tvář se mu rozevřela do širokého šklebu, až na mě vykoukly ďolíčky ve
tvářích a pozdravily mě. „Uklidni se,“ řekl pobaveně. „V drogách
nejedeme. Alespoň ne v těch ilegálních. Ale ty sis dala šílenou dávku
Benadrylu.“
„Á, na to jsem zapomněla.“
„Takže, Benny, myslím, že bychom měli tenhle báječný moment
pauznout – protože můžeš vsadit ten svůj sexy zadek na to, že to budu chtít
zopakovat – a hodit na sebe nějaké oblečení a najít si nějakou o trošinku
méně lákavou činnost.“
Na vteřinu jsem se nad tím zamyslela. „Máš pizzu?“
Široce se usmál. „Chceš pizzu?“
Přikývla jsem. „Pizzu a Netflix. Švandu odložíme na později.“
Kline mě zvedl z postele a postavil na nohy, sám si sedl. „Co kdybys mi
prohrabala šatník a našla si tam něco, co se ti bude líbit, a já nám zatím
objednám pizzu?“
Dala jsem mu něžnou pusu na rty. „Platí.“
Když jsem se vydala k šatníku, plácl mě přes zadek, až se mi ze rtů
vydralo tenké vypísknutí.
„Hej!“ houkla jsem a otočila se na něj.
Pokrčil rameny a samolibě se na mě zašklebil jako ďábel sám. „Nemůžeš
od chlapa očekávat, že si nevšimne perfektního zadku, když se mu natřásá
přímo před očima.“
„Já se nenatřásala.“
„Jasně, že natřásala, bejby. Ale neboj se, rozhodně jsem se díval a ten
pohled jsem si užíval.“
Ignorovala jsem ho a odkráčela jsem do jeho šatníku, kde jsem se chvíli
rozplývala nad tím, že mě oslovuje „bejby“.
Možná jsem si tam párkrát povyskočila a tiše vykřikla. Kdo ví? Možná
jsem dokonce i zabořila nos do jeho triček a na chvíli z Klineovy vůně
upadla do kómatu?
Ale jedno vám řeknu.
Ta pizza byla zatraceně dobrá.
 14. KAPITOLA

KLINE

G
eorgia se celá zmatená a ospalá vypotácela z mojí ložnice do chodby.
Zezadu ji ozařovalo světlo z oken ložnice zalité sluncem. Moje tričko
na její drobné postavě viselo jako pytel a úplně ji zakrývalo, ale obraz
jejího nahého těla jsem poté, co si mě včera osedlala, měl v živé paměti.
Byla úplně mimo, naprosto nekontrolovatelná a hlavně zatraceně
neodolatelně rozkošná. V jejím podání vypadalo i slovní spojení sexy chaos
dobře a bláznivé vzpomínky na její mysl omámenou Benadrylem se mnou
zůstanou až nadosmrti.
Upřímně jsem si nebyl jistý, jestli jsem někdy potkal někoho
zábavnějšího – a znal jsem spoustu neuvěřitelně vtipných lidí.
„Cítím se, jako by mě včera někdo zaživa pohřbil a já se celou noc snažila
vyhrabat ven.“
Omluvně jsem se pousmál.
Na konci chodby se přestala opírat o stěnu a konečky prstů jedné ruky si
položila na čelo.
„Ten včerejšek mě mrzí,“ řekl jsem jí.
Ale nemrzel mě. Doopravdy ne. Jediné, čeho jsem litoval, bylo, že jsem ji
i přes její protesty nevzal do té zpropadené nemocnice. Mohlo to dopadnout
mnohem hůř. Moje katolické kořeny byly poněkud zrezivělé, ale oprášil
jsem starou modlitební knížku, abych tomu velkému chlapíkovi poděkoval
za to, že na ni dával pozor.
Došourala se do pokoje, usadila se na druhý konec gauče, opatrně si
přitáhla kolena k hrudníku a natáhla přes ně bavlněnou látku mého trika tak,
aby je zakryla. „Skotská s limetkovým džusem, jo? Vážně? Kdo to vůbec
pije?“
Opřel jsem se o gauč, natáhl ruku na opěrku a položil si nohy na
konferenční stolek, aby mě nelákalo se k ní nahnout a přejet jí prstem po
rtech.
„Ernest Hemingway pil skotskou s limetkovým džusem.“
Nervózně si kousala čerstvě zahojenou kůži, uměl jsem si představit, na
co myslela. Snažila se rozhodnout, jak se cítí teď, když se probudila tady, se
mnou, a zároveň přemýšlela nad tím, co jsem říkal.
Zdálo se, že moje znalost tohoto detailu v ní vzbudila nefalšovaný zájem,
ale když přišlo na soustředění, bojovala sama se sebou. „Opravdu?“
Zasmál jsem se a začal vysvětlovat: „No, nikdy jsem ho neviděl na
vlastní oči, ale někde jsem to kdysi četl.“
Do tváře se jí vkradl úsměv, zvedl jí koutky a rozjasnil modř v jejích
očích. Na pozadí mého kaštanově hnědého trička už zářily i tak.
Prolétla pohledem z gauče do kuchyně, do chodby a zase nazpátek
a zeptala se: „Kde to jsme?“
Zmateně jsem přimhouřil oko, pokusil se prozkoumat okolí z jejího úhlu
pohledu a potom jí dal jedinou možnou odpověď.
„Ehm, u mě v bytě.“
„U tebe v bytě?“
„Jo.“ Potřásl jsem hlavou. „Proč říkáš ‚u tebe v bytě‘, jako kdyby to tu
bylo zamořené štěnicemi?“
„To ne!“ řekla důrazně s překvapením. „Ne, je to pěkné. Jen, je to…“
Tam, kde měla přijít slova, přetrvávalo ticho.
„Je to…,“ pobídl jsem ji. „Co?“
Tváře se jí jemně nafoukly nad hořkou pachutí jejích myšlenek a viděl
jsem, jak více než jednou uvažuje, jestli to má říct nahlas.
„Georgio. Je to co?“
„Normální.“
Uteklo mi zasmání. „Je, no. Stejně jako já.“
A nebylo to zas tak normální, pomyslel jsem si hořce. Vždyť ten byt měl
ksakru vrátného. Byl jsem svobodný chlap. K čemu bych krucinál měl mít
podkrovní apartmán se šesti ložnicemi?
Nechtěl jsem, aby si Georgia myslela, že potřebuju nějaký obrovský byt.
Chtěl jsem, aby to pochopila.
„Ne,“ nesouhlasila. „Ty jsi Kline Brooks.“
Jen jsem zavrtěl hlavou a snažil se najít ta správná slova, abych jí popsal,
jak málo pro mě moje zatracené jméno znamenalo – a jak málo by mělo
znamenat pro kohokoliv dalšího.
„Věř mi, to jméno pro mě, moji rodinu ani kohokoli z mých přátel
neznamená zdaleka tolik jako pro ostatní lidi.“
Vyvlékla kolena zpod mého trička, natáhla své dlouhé, opálené nohy
směrem ke mně na gauč a zkřížila je v kotnících. Nemohl jsem odolat,
natáhl jsem ruku dolů a položil dlaň na její odhalenou holeň.
Pozorovala, jak se to stalo, a na pár vteřin se zastavila, než mi opět
pohlédla do očí. Přinutila se ke klidu, ale bylo vidět, že pod maskou klidu
přebývají rozpaky. Ne že by to nechtěla; jen byla v rozpacích, protože to
nečekala.
„Co to znamená pro tvoji rodinu?“
„Nevím.“ Lámal jsem si hlavu, jak to nejlépe vysvětlit, a ignoroval její
mírné rozpaky, když jsem jí ležérně přejel palcem po kůži na lýtku. „Chlap,
co jí víc pizzy, než by bylo zdrávo, má upocené nohy a nevrlého kocoura,
který ho nesnáší.“
„Mňáááu,“ řekl Walter jako na pokyn, vyskočil na područku gauče
a vyděsil ji.
„Och!“
„My o vlku.“
„Ahoj?“ tázavě na mě pohlédla.
„Walter.“
„Ahoj, Waltře,“ zavrkala, otočila se na něj a začala ho hladit od hlavy až
k ocasu.
Předl a šťouchl do ní. „Mňáááu.“
„Jasně,“ ušklíbl jsem se. „Kamarádíčkuj se s pěknou holkou. To se dalo
čekat, zatraceně.“
„Byl tu i včera?“ zeptala se zdráhavě.
Kousl jsem se do rtu, abych zahnal nutkání jít do detailů. „Ehm… jo.
Včera jste si spolu pěkně popovídali.“ A byla to pravda. Georgia
s Walterem uzavřeli přátelství u feferonkové pizzy a sledování Přátel.
Alespoň patnáctkrát mu zpívala „Smraďocha“.
A ta nafrněná kočičí svině pokaždé předla.
Přikývla, jako by to dávalo smysl. „Vypadá přátelsky.“
Nahlas jsem si odfrkl.
„Možná že chyba je v tobě,“ nadhodila prostě a drbala ho za oušky, jako
by byli staří kamarádi-prokurátoři a chystali se společně předsedat mému
soudnímu líčení. „Chováš se k němu tak trochu jako pitomec. Walter
reaguje na milá slova a něžné doteky.“
„To si ze mě děláš srandu?!“ skoro jsem zařval a divoce ukazoval na sebe
a potom na svého protivného kocoura. „Já pitomec nejsem! To on je
pitomec! Snažil jsem se tu kočku získat na svou stranu celé týdny. Teď se
k němu prostě chovám tak, jako se on chová ke mně.“
Walter se nahnul k Georgii, jako by se mě bál. Ten zpropadený kočičí
podvodník!
„Ó, nic se nestalo, Waltře,“ utěšovala ho Georgie sladkým hlasem, vzala
si jeho kočičí hlavičku do dlaní a třela si nos o jeho čumák. „Já tě před tím
zlým, děsivým chlapem ochráním.“ Výraz v její tváři se proměnil ve
spiklenecký, zlověstně zvedla obočí stejně jako ten zrádce kocour a opět se
mi zadívala do očí. „Vím, jak se cítíš. Mě se včera snažil otrávit!“
„Neotrávil jsem ji,“ pověděl jsem mu klidně. Z nějakého důvodu jsem
přistoupil na tuhle bláznivou konverzaci. „Objednal jsem si stejný drink,
který si objednávám už deset let, a potom jí dal tu nejlepší pusu jejího
života.“
Georgiin hravý pohled se obrátil zpátky na mě a zvážněl. Dokonce jsem
v něm rozpoznal náznak paniky.
„Nebyla to nejlepší pusa mého –“
„E-e-e.“ Zamával jsem prstem ve vzduchu. „Nelži, Benny. S jistotou vím,
že to byla nejlepší pusa tvého života.“
„A jak to můžeš vědět?“
„Protože jsi mi to včera sama řekla.“
Zajíkla se. Walter kamarádsky zasyčel.
„Přímo před tím, než jsi mě políbila znova –“
Tváře jí zahořely rozpaky a celé její tělo prozrazovalo, že ji dělí pouhé
sekundy od toho, aby se rozeběhla přímo ke dveřím.
„A obě to byly ty nejlepší pusy mého života.“ Rozhodl jsem se vynechat
skutečnost, že kromě dvou polibků mi dala ještě mnohem víc – včetně
nahatého tance na klíně. S tím, jak rudě jí tváře planuly kvůli polibkům,
jsem si říkal, že z traumatu ze zbytku včerejších událostí by možná
vzplanula.
Otevřela pusu, jen aby ji zase zavřela a nuceně polkla. Dal jsem jí
potřebný čas, čas k tomu, aby zpracovala moje slova a rozhodla se, jestli
souhlasí s jejími emocemi.
Já jsem měl celou noc, kdy jsem ji mohl poslouchat a užívat si ji, abych
se na ten úder připravil. Ona ne.
Zrovna když to vypadalo, že něco řekne, její mobil začal hrát počáteční
tóny „Freak-A-Leek“ od Peteyho Pabla.
 Bylo to strašně roztomilé.
Za znalost téhle hudby jsem musel poděkovat Thatchovi. Za našich
divočejších let po vysoké to bývala jedna z jeho nejoblíbenějších skladeb.
Rychle vyskočila a tváře se jí zbarvily dorůžova rozpaky.
„Promiň. Za to trapné vyzvánění i za to vyrušení –“
„To je v pohodě,“ uklidňoval jsem ji s úsměvem a mrkl na ni. „Trapnější
by bylo, kdyby ti včera večer na benefitu zavolala Shonda, Monique
a Christina.“ Oči se jí rozšířily šokem.
„Mně to ani tak nevadí. Dokonce se těším na všechny staré dobré
goodies,“ škádlil jsem ji a narážel na další z majstrštyků od Peteyho Pabla
a Ciary, u nichž jsem si byl jistý, že je bude znát.
A zabralo to. Překvapil jsem ji natolik, že skoro nestihla doběhnout mobil
vyzvánějící v kuchyni.
Vlastně jsem nebyl ani zdaleka tak tajemný, ale ona byla přesvědčená
o tom, že ano.
Vzhledem k tomu, jak jsem toužil po její společnosti, jsem měl v plánu ji
zapsat do zrychleného vzdělávacího programu a nechat ji tam, dokud mě
nebude mít dokonale prostudovaného.
 15. KAPITOLA

GEORGIA

D
veře od terasy se zacvakly, zrovna když jsem zvedala hovor od Willa.
„Ahoj, cizinče, jsem překvapená, že jsi teď vzhůru.“ Opřela jsem se
lokty o zábradlí a zaposlouchala se do šumu a hluku pulzující Upper
East Side. „Náročná směna?“
„Včera jsme měli na pohotovosti nátřesk.“ Zazněl mi do ucha Willův
ochraptělý, vyčerpaný hlas. „Soudě podle té prapodivné textovky, co jsi mi
včera poslala, jsi měla zajímavý večer. Byly jste s Cassie ve městě?“
„Cože?“ Naklonila jsem hlavu na stranu. Jak můj bratr proboha ví o mém
včerejším večeru?
„Ale, ale, Gigi.“ Jemně se zasmál. „Dívala ses na svoje včerejší
esemesky?“
Výraz v obličeji se mi změnil v nevěřícný. „Esemesky?“
„Včera jsi mi poslala textovku. Snažil jsem se na ni odpovědět, ale
přiznám se, že jsem fakt neměl šajn, co to mělo znamenat.“
Snažila jsem se rozpomenout na události včerejšího večera, ale moje mysl
byla pořád ještě zahalená zbytkem benadrylové mlhy.
„Koukni se na esemesky.“
Ťukla jsem na obrazovku mobilu, dala Willa na reproduktor a projížděla
svoje konverzace na mobilu.

Já: WILLE MŮŽE BENNY MOC MNĚ! ⃰ Ԅ

Will: Rád bych si koupil nějakou samohlásku, Pat.
Will: Gigi? Haló????
Will: Zase tě přemáhá PTSP kvůli Masturbačnímu táboru, co?
Will: Ráno ti bude příšerně, na to vem jed.
Will: Hele, ale fakt, napiš, kdybys něco potřebovala. Mám noční na pohotovosti.

Masturbační tábor. Noční můra mého dospívání, na kterou mě Will

nenechá zapomenout.
Protože moje matka byla sexuoložka, moje zasvěcení do sexuální
výchovy nebylo právě obvyklé. Tři dny po svých třináctých narozeninách
jsem dostala menstruaci. Zatímco většina matek šla se svými dcerami
koupit tampony do drogerie, ta moje mě zapsala na tábor jménem Miluj
sebe sama.
Ještě než vás představivost stačí zavést na ujetá a znepokojující místa,
měla bych vysvětlit, že jsme tam neseděly v kroužku nahé a neukájely se
tam při sledování hudebních videí Justina Timberlakea.
Byl to dvoutýdenní tábor, který měl za cíl seznámit dospívající dívky se
sexuálním vzděláním a také je povzbudit ve zdravém a bezpečném
objevování vlastní sexuality. Což vysvětluje, proč tomu můj starší bratr
říkal „Masturbační tábor“.
Moje emancipovaná a svobodomyslná matka byla silnou zastánkyní
táboru Miluj sebe sama a jejich kladného postoje k sebeuspokojování.
„Masturbuj několikrát za den a vyhneš se nechtěnému těhotenství, Georgio
Rose. Je dokázáno, že pokud budeš svoji sexualitu prozkoumávat zdravými
metodami sebelásky, snižuje se tím pravděpodobnost, že se poddáš
hormonům, které s tebou v pubertě cloumají.“
Ani nemusím dodávat, že moje zkušenosti z „Masturbačního tábora“ byly
přesně tak úděsné a trapné, jak byste čekali.
Trvalo mi to dobré tři roky, než jsem se vzpamatovala z traumatu
způsobeného posedáváním okolo táboráku s vedoucí jménem Pírko (ano, to
bylo její opravdové jméno), která nás pobízela, abychom si opékaly
marshmallowy ve tvaru vaginy. Byl to jeden ze životních momentů, u nichž
i po deseti nebo patnácti letech pořád pochybuju, jestli se doopravdy staly.
„To jako fakt, Wilbure? Kolik let se mi kvůli tomu táboru ještě budeš
vysmívat?“
„Navždycky,“ odpověděl se smíchem. „Ten vtip nikdy nevyprchá.“
Povzdychla jsem si. „Jsi ten nejhorší starší brácha na světě, víš to?“
Urážka po něm s lehkostí sklouzla.
„Pověz, co jsi to včera sakra vyváděla?“
Pohlédla jsem na naši včerejší konverzaci s Willem a můj mozek byl
náhle unesen vzpomínkami na včerejšek a padl jim za rukojmí.
Vybavil se mi ten tanec. Ten polibek. Moje rty. Benadryl. Klineova postel.
Čelist mi spadla až na terasu a oči se mi šokovaně rozšířily. Detaily
zůstávaly rozmazané, ale to podstatné vyvstávalo natolik, abych si dělala
starosti.
Opravdu jsem se mu včera svlékla v posteli?
„Gigi? Jsi tam ještě?“
 Mysl mi začaly zaplavovat různé momenty a útržky z posledních dvanácti
nebo více hodin. „Jsem sexy a nahá a připravená smilnit.“
„Ale ne.“ Zakryla jsem si pusu rukou.
„Co se děje?“
„Měj se, Wille.“
„Hej! Co –“
Položila jsem to. Neměla jsem čas na žádné šaškárny ani na sáhodlouhou
lékařskou přednášku, která by nastala, kdybych mu řekla o své alergické
reakci. Will by bezpochyby zuřil, že jsem včera nejela na pohotovost.
Tahle chvíle si žádala bezodkladný telefonát s Cassie. Třikrát to
zazvonilo, než mi spánkem omámeným hlasem oznámila: „Je tak trochu
brzo, Fuchtlinko.“
Legrácky stranou, vychrlila jsem ze sebe svou současnou situaci
a vyzvedla několik hlavních bodů. Můj monolog trval dobré tři minuty s pár
přestávkami na nádech mezi rozvětvenými větami.
„Takže ty mi tu říkáš, že rande s Klinem začalo skvěle, dokud jsi
nedostala alergickou reakci a obličej se ti nenafouknul jak balón? A pak jsi
do sebe vyklopila láhev Benadrylu, svlékla se mu v posteli a pokusila se mu
podstrojit svůj věneček, ale nakonec jste místo toho skončili u pizzy?“
„Když mi to takhle opakuješ, tak to zní ještě hůř,“ fňukala jsem.
„Kde se teď nacházíš?“
„Jsem u něj v bytě, stojím venku na terase, aby neslyšel, jak tu vyšiluju,
ksakru.“
„A včera jsi u něj zůstala?“
„Jo, ráno jsem se probudila u něj v posteli.“
„A když ses probudila, snažil se tě vypoklonkovat ven?“
Zavrtěla jsem hlavou. Cassie neodpovídala.
„Víš, telefonická konverzace má pár pravidel, mimo jiné, že musíš
mluvit, abych tě slyšela.“
„Ty jsi taková osina v zadku,“ vypálila jsem na ni. „A ne, nesnažil se mě
vystrčit ven. Byl dokonce fakt milý.“
„Pak si nejsem jistá, v čem je problém.“
„To myslíš vážně?“ zařvala jsem. „Jsem mrtvá hanbou, Cass! Úplně jsem
se včera znemožnila! Ani si –“
„No tak,“ přerušila moji tirádu.
„Co?“ vyštěkla jsem.
 „Nadechni se a popřemýšlej o tom,“ přemlouvala mě klidným
a vyrovnaným hlasem. „Sice to nešlo podle plánu, to je jasné, ale… jsi
pořád u něj v bytě. Nechová se nijak divně. Nesnažil se tě vykopnout. Je to
tak?“
Přikývla jsem.
„Předpokládám, že pokyvuješ, takže budu pokračovat,“ řekla a v hlase jí
hrálo pobavení. „Máš dvě možnosti, Georgie. Buď si můžeš sebrat svoje
saky paky a zdrhnout a pokračovat v tomhle utápění se ve studu u nás
v bytě, anebo seber odvahu, jdi za ním a vyžádej si opravný pokus.“
„Opravný pokus?“
„Vyžádej si, abyste dokončili tu úžasnou pusu. Anebo, však víš, do těch
svých sexy rtíků popadni něco jiného. Něco víc orálně stimulujícího.“
Probrala jsem si svoje možnosti. Buď bych se mohla poddat
pochybnostem o sobě samotné, anebo se vrátit k němu do bytu a ukázat mu,
jak vypadá sebevědomá a sebejistá žena, připravená vzít si to, co chce.
„Máš pravdu,“ souhlasila jsem, pevně rozhodnutá. „Rozpaky se můžou jít
vycpat. Je čas na opravný pokus.“
„To je moje holka.“
„Mám tě ráda, Cassíku.“
„Já tebe taky,“ odpověděla s náznakem úsměvu v hlasu. „A teď už přestaň
marnit čas, běž za Klinem Velkým Kolíkem a ulíbej ho k smrti.“
„Fajn, to asi bude signál, že to mám típnout,“ rýpla jsem si. „Užívej si
cvakání foťákem okolo svalnatých chlapů.“
„Ó, už jsem si to užila, moje milá. A dnes večer si to plánuju užít ještě
víc, ale bez objektivu před očima.“
Usmála jsem se, nervy už mi konečně povolily. „Chybí mi ta tvoje huba
nevymáchaná.“
„Ty mi taky chybíš, sladká tvářičko. Zavolej mi pak a dej vědět, jak to
šlo.“
„Spolehni se.“
„Ale volej až zítra, protože dneska budu až po koule ponořená v image
královny rodea. Ten italský hřebec –“
„Zavěšuju!“
To poslední, co jsem ještě stihla zaslechnout, než jsem hovor ukončila,
byl její smích.
 Otočila jsem se ke dveřím a spatřila svůj odraz ve skleněné okenní tabuli.
Rychle jsem svůj vzhled přelétla pohledem, abych zkontrolovala aktuální
stav. Vlasy jsem měla šikmo svázané do rozčepýřeného drdolu. Zpod
Klineova bavlněného trika s logem Harvardu mi vykukovaly nohy. Zadek
jsem měla zakrytý bavlněnými pánskými trenýrkami. Nebyl to právě jeden
z mých nejrajcovnějších dní, ale nevypadala jsem špatně. A moje rty už se
překvapivě vrátily do normální velikosti.
Přičichla jsem si k límečku jeho trika. Na čerstvě vyprané látce, i přes
výraznou vůni, zůstala stopa jeho kolínské. Bože, opravdu voněl dobře.
Kline byl asi moje vlastní, jedinečné afrodiziakum.
Chtěla jsem ho. A to, co jsem chtěla, jsem si byla skálopevně rozhodnutá
vzít.
Prošla jsem dveřmi a nechala sebemenší zbytek sebenedůvěry venku na
terase. Našla jsem ho v koupelně u umyvadla, jak tam stojí do půl těla nahý.
Jeho dokonalý zadek obepínaly jen boxerky, široká ramena měl odhalená
a svaly se mu při čištění zubů napínaly. Když skončil a odvrátil se od
umyvadla, zatnuly se mu bicepsy.
Měl dokonalé tělo. Tak akorát vyrýsované. Hladká kůže celý dojem
podtrhávala, od svalnatých ramen až po vykreslené prsní svaly. Chtěla jsem
ty linky obkreslit svým jazykem. Neholil si hruď jako modelové na
obálkách časopisů. Ne, Kline Brooks byl muž. Krásný, sexy muž
s hrudníkem pokrytým chomáčem tmavých chlupů. Na břichu měl jasně
vykreslené svaly, které se dole sbíhaly do úžasného véčka, a cestu od
pupíku dolů mu lemovaly sotva znatelné chloupky, které vedly do teritoria,
k jehož prozkoumání bych mu nejdřív musela svléknout boxerky.
Měla jsem sto chutí tu cestičku olíznout, chvíli si tam pobýt a pořádně si
to tam užít.
Moje tělo se ze všech těch možností začalo až moc vzrušovat.
Klídek, Georgio. Uber plyn, ty prostopášnice.
Chtěla jsem opravný pokus našeho prvního polibku, ne začátek
pornofilmu. Pohlédl na můj odraz v zrcadle. Jeho oči svou modří
připomínaly polní chrpy a okolo kontrastních černých panenek měly
nepatrné stopy žluté. „Všechno v pořádku?“
Přikývla jsem, popošla k umyvadlu a vyndala z držáku jeho kartáček,
který právě odložil. Bez váhání jsem si na štětinky vymáčkla kopeček pasty
a chystala se také si vyčistit zuby.
 Kline mě pobaveně pozoroval.
„Nevadí ti to, že ne?“ zeptala jsem se poté, co jsem na horních zubech
udělala dva kroužky.
„Vůbec ne,“ odpověděl s úsměvem. Jeho perfektní zadek se usídlil na
okraji umyvadla a on mě pozoroval dál.
„Potřebuju laskavost,“ prohlásila jsem, odvrátila jsem se od umyvadla
a utřela si obličej do ručníku.
„Laskavost?“
„U-hum. Je to pěkně velká laskavost, ale je tu určitá možnost, že z ní
budeš mít obrovský užitek.“
„Jsem jedno velké ucho, Benny.“ Pobaveně zamrkal nad mojí novou
přezdívkou. Přestože mě jeho kreativita ohromila o něco méně než jeho
samotného, stejně jsem cítila, jak mnou projelo vzrušení.
„Máš tu někde zásuvku na iPod?“
Jeho pohled mi prozradil, že jsem vzbudila jeho zvědavost. „U mě
v ložnici, na prádelníku vedle dveří na terasu.“
„Výborně,“ houkla jsem přes rameno a vydala se tam.
Šel za mnou a posadil se na postel, zatímco jsem dávala telefon do
zásuvky, abych našla dokonalou píseň na opravný pokus.
Místností se rozezněly tóny Some Kind of Wonderful od skupiny Drifters.
„Vím, že tohle není ta písnička, kterou jsme poslouchali po našem tanci,“
podotkla jsem s pokrčením ramen, „ale je to moje oblíbená verze.“
„Hmm, no, nevím. Ta první verze mi připadala dost dobrá.“ Zamyšleně si
poklepal na bradu. „Je mi blízký její text.“
Založila jsem ruku v bok. „Opravdu?“
Přikývl. „Myslím, že většina mužů dospěje do určitého stadia v životě,
kdy jim koncept jediné pravé ženy přijde logický, dokonce odůvodněný.“
Podlomila se mi kolena. Cítila jsem slabost v hlavě, na srdci, v žaludku –
v celém těle.
„Tahle show je v každém případě moje, takže tohle je Some Kind of
Wonderful pro tuhle chvíli.“
Kline se zakřenil.
Bosýma nohama jsem přešla po měkkém koberci až k němu a zastavila
se, když jsme se dotkli koleny. „Vstaň, prosím.“ Pokynula jsem mu. „Chci
opravný pokus. Chci dokončit to, co jsme začali předtím, než ses mě
pokusil zabít limetkovým džusem.“ Rty se mi roztáhly do škádlivého
úsměvu.
„Já se tě nesnažil zabít,“ řekl se zasmáním a vstal. „Ale přistupuju na tu
laskavost.“
Seshora na mě shlížela něžnost v modrém, pod bavlnu mi vklouzly silné
ruce a našly křivku mých boků.
„Mrzí mě, že jsem nám včera zkazila rande,“ zašeptala jsem.
„Nic jsi nezkazila.“
Nesouhlasně jsem povytáhla obočí.
„Georgio, já si to skvěle užil.“ Dotkl se mé tváře, až mi kůží projela
horkost. „A šel bych do toho znovu. I s alergickou reakcí a sjetou Benny
bych do toho pořád šel znovu. Jsi tak úžasně roztomilá, když se nacpeš
antihistaminiky.“
Proboha, můžu jen hádat, jaké šílenosti jsem ze sebe včera sypala…
Sebenedůvěra umí být pěkná potvora. I když jste už měli za to, že ji máte
zvládnutou, našla si způsob, jak se vplížit zpátky a donutit vás všechno
znova zanalyzovat. Do tohohle bodu jsem se dostala i navzdory sebejistotě,
kterou jsem před chvílí cílila.
„Nepřipomínej mi prosím cokoliv, co jsem říkala nebo dělala. Mám teď
naskladněno dost rozpaků, že mi to vydrží do konce života.“ Zasténala jsem
a zabořila obličej do jeho odhaleného hrudníku.
Kline mě pohltil v objetí. Chvíli mě tak držel a vzal mé zahanbení na svá
ramena. Jeho rty našly moje ucho a zašeptaly: „Chceš něco vědět?“
„Co?“ zamumlala jsem mu do prsou.
„Jsem rád, že tu jsi.“
„Doopravdy?“
„Jo, Benny, a teď jsem připravený na náš opravný pokus.“
Zaklonila jsem se a zadívala se na něj. Tenhle muž, kterého jsem poznala
jako pana Brookse, výkonného ředitele a známého magnáta na poli online
seznamek, se proměňoval v někoho jiného. Nebyl jen ten vážný muž, jehož
život sestával pouze z byznysu. Byl vtipný a milý a žil přítomným
okamžikem. Nebyl to žádný povrchní, okázalý miliardář s bytem za milion
dolarů, jak jsem si ho původně představovala. Byl praktický a skromný, tak
zatraceně skromný. Byl někým, s kým jsem chtěla strávit víc času. Byl to
člověk, do kterého bych se byla schopná zamilovat.
 Už to nebyl pan Brooks. Byl to Kline, muž, o nějž jsem měla opravdový
zájem. Šokovalo mě, jak málo času stačilo k tomu, abych poznala ten
rozdíl.
Přejela jsem mu rukama nahoru po zádech a vychutnávala si dotek jeho
vypracované a hladké kůže. Chytila jsem se ho za šíji a stoupla si na špičky.
Zoufale jsem chtěla cítit jeho ústa na svých, a tak jsem udělala první krok
a pomalu, jemně mu přitiskla rty na ty jeho a žádala si o polibek.
Odpověděl se zápalem, přejel mi jazykem přes spodní ret a potom mi
vklouzl dovnitř do pusy a vyzval můj jazyk k tanci. Během pár vteřin se
z našeho polibku stal vášnivý, naše ruce si navzájem divoce jezdily po těle
a naše jazyky do sebe narážely. Kline chňapl po bavlněné látce obepínající
moje tělo a odhodil ji kamsi do místnosti.
Moje prsa se mu přitiskla na hrudník, když si mě přitáhl blíž.
Zavzdychala jsem mu do pusy, když mi rukama zajel na záda a potom dolů
pod pánské trenýrky a chytil mě za zadek. Na chviličku mi ho sevřel a pak
se vrátil zpátky k zahnuté křivce mé páteře, aniž by mi sundal spodní
prádlo.
Byl to šíleně sexy trik.
„Vylez si na postel, Georgie,“ poručil mi, nasměroval tam naše těla
a navedl mě na matraci.
Položila jsem se na záda a vzhlédla k němu. Začala se do mě vkrádat
nejistota. Bála jsem se, že si od téhle chvíle možná slibuje víc, než jsem
byla ochotná dát. Ale způsob, kterým se na mě díval – ten stačil k tomu,
abych zapomněla, jak se jmenuju. Světle modré oči se vpíjely do každého
coulu mojí odhalené kůže a s každou vteřinou tmavly čím dál víc do tmavě
modra.
Nebyla jsem schopná myslet na nic jiného než na to, jak se mě dotýká.
Opřel si ruce podél mojí hlavy a jeho tělo se tyčilo nade mnou. Jazykem
mi přejel po čelisti a dál na krk, až se mi dostal mezi prsa, kde mi jeho rty
vysály erotickou cestičku.
„A teď potřebuju laskavost zase já,“ zašeptal mi proti kůži. „Rád bych tě
ochutnal, moje sladká dívenko.“ Vzal si do úst moji bradavku a začal sát, až
jsem díky pohybům jeho zkušeného jazyka začala přerývaně dýchat. „Rád
bych ochutnal každičký coul tohohle dokonalého těla. A chci slyšet, jak
zníš, když se uděláš.“
„Ano. Bože, ano,“ zamumlala jsem.
 Cítila jsem na kůži, jak se usmál, prsty mu klouzaly po mém břichu dolů
až k mým pánským trenkám, které mi přes nohy stáhl dolů a odhodil. Silné
ruce mě chytily za stehna, rozevřely je a odhalily mě jeho horkému
pohledu.
„Jsi tak nádherná.“
Klekl si mi mezi nohy, vsunul mi prst mezi pysky a sklouzl po mém
vzrušení. „Jsi úplně vlhká a tak zatraceně měkká. Chci ti ji úplně celou
olízat, nahoru i dolů.“ Jeho prst se mi ve štěrbince posunul a nahoře mě pro
důraz šlehl přes poštěváček. „Tvrdnu, jen když pomyslím na to, jak dobře
budeš chutnat.“
Žaludek se mi začal plnit pochybnostmi a zaplavila mě nervozita.
Nevěděl, že jsem byla panna. A já jsem věděla, že jsem na tenhle krok,
přestože jsem o něj opravdu stála, nebyla připravená. „Kline,“ zašeptala
jsem, ale můj hlas byl moc tichý a roztřesený na to, aby mě slyšel.
„Tak tohle je přesně taková mušlička, se kterou chlap umí vyjít,“ řekl
a mrkl mým směrem.
Jeho hravost jako mávnutím proutku všechny moje obavy odvála.
„Jak dobří kamarádi vlastně jste, prosím tě?“ zeptala jsem se.
Usmál se. Ten parchant.
„Ji znám velmi dobře.“
Přimhouřil oči a úsměv na jeho tváři se ještě rozšířil.
„Ale je to přátelství založené na vzájemné důvěře a respektu a nikdy
nemívám víc než jednu kamarádku najednou.“
Bože, tenhle chlap. Ani nevěděl, jak dobrý pro mě je.
„To ráda slyším, protože tahle frndička taky nemívá víc než jednoho
kamaráda najednou. A než někoho pustí až úplně dovnitř, žádá si respekt
a důvěru.“
„Náležitě jsem si to poznamenal.“ Přejel mi jazykem po vnitřní straně
stehna nahoru. „Nechť se ukáže, že jsem z těch, kteří nikam nespěchají. Rád
si dávám na čas a vychutnávám si každou chvíli, každičký coul.“ Přesunul
se na druhou nohu a ten zatraceně sexy trik zopakoval i tam. „A, Georgio?“
„Ano?“
Vklouzl prstem do mě, zase ven a prst si olíznul. Nahlas zasténal a zavřel
oči. „Roztaješ mi na jazyku.“
Svaté nebe.
 „Mám pocit, že už taju,“ zamumlala jsem a padla hlavou dozadu na
postel.
„Kdepak, bejby, ještě jsi ani nezačala roztávat,“ zašeptal a začal mě hladit
jazykem.
Bože, bylo to tak příjemné, tak zatraceně příjemné.
Polykala jsem steny a chytala se prostěradla, abych si pomohla. Bylo to
žhavé. Cítila jsem, že spěju k orgasmu mnohem rychleji a silněji než kdy
před tím. Nohy i boky se mi třásly, když mi ústy sál poštěváček a jazykem
mě uváděl k šílenství.
Ale nepolevil.
Pevně mě chytil za stehna, abych zůstala otevřená jeho péči.
Prsty jsem mu zajela do vlasů, zatímco se mi boky samy od sebe začaly
pohybovat proti jeho ústům a osedlaly si jeho jazyk.
Byl to nejlepší orál, jaký jsem v životě zažila.
Opakovaně mě vzrušoval, jen aby zase zpomalil, když jsem se dostala až
moc blízko vrcholu.
Nespěchal, aby mě udělal; ne, vychutnával si každou vteřinu. Říkal mi,
jak dobře chutnám a jak je tvrdý jen tím, že pozoruje, jak ztrácím kontrolu.
Říkal mi, jak jsem sexy, a že nikdy nechce přestat.
„Prosím, Kline. Ach, sakra, prosím,“ žadonila jsem. Ani jsem nevěděla,
o co vlastně prosím. Chtěla jsem, abych už se dostala na vrchol – strašně –
ale zároveň jsem nechtěla, aby to skončilo.
„To je moje nenasytná holka.“ Začal sát silněji a já se na posteli vypnula
do oblouku.
„Ach, Bože,“ sténala jsem.
„Udělej mi laskavost, Georgie. Až budeš, nedrž se zpátky. Potřebuju
slyšet, jak zníš.“
„Ano. Ano. Ano,“ skandovala jsem, celá přemožená orgasmem, který se
mě chystal smést. K čertu, klidně by mě mohl požádat, abych si nasadila
cylindr a zazpívala mu americkou hymnu, až budu. V tu chvíli bych mu
odsouhlasila cokoliv. I když by to potom mohlo mít poněkud trapné
důsledky.
Chytil mě za prsa a majetnicky se s těmi poddajnými kopečky mazlil,
zatímco mě jeho ústa hnala k vrcholu.
Oči se mi stočily dozadu a přerývaně jsem vydechovala.
„Řekni to,“ dožadoval se.
 Zasténala jsem a zajela jsem mu rukama do vlasů, abych si ho přitiskla
blíž. Moje boky se utrhly ze řetězu a s bezuzdnou vervou mu drtily obličej.
„Krucinál, řekni to, holka moje.“ Stačilo jedno sexy zavrnění jeho hlasu
a byla jsem tam.
„Ano! Kline! Už jsem!“ Ztratila jsem kontrolu nad svým tělem – nohy se
mi roztřásly a plíce lapaly po vzduchu. V uších mi hlasitě pulzoval tep.
Nejenže jsem roztála, já se úplně rozpustila. A nechala jsem ho, aby si
poslechl, jak zním. Nejsem si jistá, co jsem ze sebe přesně vydávala, ale
pamatuju si, že jsem v jednu chvíli křičela: „To je ten nejlepší orgasmus
mého života!“
Jsem si docela jistá, že v jednu chvíli jsem ztratila vědomí, ale probrala
jsem se, když mě objaly silné ruce a upravily mi hlavu tak, abych ji měla
pohodlně uloženou na polštářích.
Víčka se mi zachvěla, a když jsem je otevřela, spatřila jsem Klinea, jak se
na mě dívá a uculuje se.
Vtiskl mi polibek na rty. „Děkuju. Byl to nejlepší orgasmus i toho mého,“
pronesl tiše.
Ústa se mu stáhla do křivého úsměvu, když se vzpřímil a upravil si obsah
boxerek. Byl tvrdý a vystavený mojí pozornosti. Nikdy jsem neviděla nic
nemravnějšího a víc sexy.
„A teď je, řekl bych, čas na snídani. Co říkáš na vajíčka se slaninou?“
Sjela jsem pohledem na jeho rozkrok, šokovaná nonšalantním tónem jeho
hlasu. Jeho péro mi právě salutovalo, ale přesto se zdálo, že ho tahle jeho
současná situace ani za mák nevyváděla z míry.
„Ale ty jsi, ehm, tvrdý.“ A tím myslím zatraceně tvrdý. Tenhle voják byl
připraven vyrazit do boje.
„Zdá se, že to je obvyklá událost, když jsi nablízku ty.“ Mrkl na mě
a namířil si to ke dveřím. Když vycházel z ložnice, ještě na mě zavolal přes
rameno: „Uvidíme se v kuchyni, Benny!“
To fakt myslel…? Asi jo, co?
Orgasmy mi nikdy nepomáhaly k větší výřečnosti, ale Kline Brooks rád
dával.
No tě pic.
Tohle nebyla norma. S tím, co se považovalo za normální, jsme všichni
měli zkušenosti. Chlapi, kteří si k vám klekli jen proto, že očekávali jakýsi
orální směnný obchod. Jakmile jste se udělali, začali vrhat výmluvné
pohledy na svoje péra a očekávali, že tuhle laskavost budete opětovat.
Udělali cokoli, třeba vám i vrazili rozkrok do obličeje. Odpapouškovali
všechny možnosti jako licitátor na aukci: Vykouříš mi ho? Vyhoníš mi ho?
Podržíš mi ho na chvíli? Necháš mě ti sahat na kozu, když si ho budu honit?
To už si rovnou mohli sehnat zářící neonové šipky ukazující na jejich
kalhoty anebo, ještě lépe, vystřiženou mapu pokladu s nápisem „tady mám
péro“, v případě, že bychom zapomněly, kde se mužský orgán nachází.
Ale Kline tohle neudělal.
Kline mě přímo dolízal k orgasmu a potom řekl: „Děkuju.“
On poděkoval mně za to, že jsem mu dovolila si ke mně kleknout
a oblažit mě.
Nikdy jsem se nepovažovala za génia, ale byla jsem si sakra jistá, že
Kline mi právě uhranul.
Nikdy jsem nezažila nic, co by mi připadalo víc sexy.
 16. KAPITOLA

KLINE

S
lovo „nepohodlí“ bylo příliš velkým eufemismem pro popsání tohohle
pekla, ve kterém jsem se právě nacházel. Péro jsem měl tak tvrdé
a zduřelé, že by klidně mohlo štípat dříví, krucinál, a kvůli redistribuci
průtoku krve se mému mozku nějak nedařilo najít rozumné vysvětlení, proč
by vlastně nemohlo.
Ne že bych nechtěl, tím jsem si byl sakra jistý. Ale nebylo těžké si
všimnout Georgiiny nejistoty. Věděl jsem, že si užívala, když jsem ji
vzrušoval pusou – a nepochybně stejně, jako bych si to užil já –, ale ona by
mi to oplatila jen z pocitu povinnosti. A upřímně, chtěl jsem, aby mi ho
poprvé vykouřila proto, že to bude chtít sama. Věděl jsem, že si to rozhodně
nenechá ujít.
Přes spodní prádlo jsem si sevřel kořen penisu a bojoval s pulzováním ve
snaze si alespoň trošinku ulevit.
Když se ohnivé hloubky pekel proměnily spíše v horko panující v údolí
Smrti, srovnal jsem si ho do co nejpohodlnější pozice a dal se do hledání
pánve na omeletu.
Přichystal jsem si základní ingredience, vajíčka, krůtí slaninu a sýr na
linku, a na dno pánve nastříkal trošku tuku na smažení. Právě když jsem se
chystal rozklepnout vajíčko přímo do čekající výhně, bleskla mi hlavou
vzpomínka na včerejšek a Georgiinu opuchlou tvář a zmocnila se mě
panika. Vajíčko mi málem vyklouzlo z ruky a jediná zbývající možnost, jak
ho zachránit, byl naprosto neohrabaný pokus o žonglování.
Nejdřív jsem musel zjistit všechny její alergie, než se budu moct pustit do
přípravy jídla.
Obešel jsem kuchyňský pult, abych se jí zeptal, ale hned jsem se zase
zastavil, protože se právě vynořila z ložnice a byla nahá. Vypadala, jako by
se z ní stala úplně nová žena. Když se ke mně blížila, z chůze jí vyzařovala
sebejistota a odhodlání.
Moje péro se vrátilo o několik minut zpátky, do chvíle, než jsem ho začal
mírnit, a nadšeně se nadmulo.
 „Georgio?“ zeptal jsem se, když se ke mně přitiskla, a přemýšlel, co se jí
honí hlavou, zatímco moje péro se tiše modlilo, aby mu to, ať už to bylo
cokoliv, přineslo určitou pozornost.
Nic neřekla, jen mi přitiskla dlaň na holou hruď a strčila mě dozadu, až
jsem zadkem narazil na ostrůvek kuchyňského pultu.
Teplo její dlaně mi propalovalo kůži a pohled na její tělo dělal totéž
s mýma očima. Nebyl jsem s to se soustředit na pouze jednu část jejího
úžasného těla, protože mi oči přeskakovaly z jedné na druhou.
Všechno se rozostřilo, když klesla na kolena. Pokoj kolem mě začal
blednout, až jsem skoro ztratil vědomí.
„Georgio,“ zvolal jsem znovu v naději, že udělá něco, co mě uklidní.
Podívá se na mě, něco řekne – cokoliv, jen aby se mi ten zmatek v hlavě
uklidnil natolik, abych si mohl užívat to, co se mnou měla v plánu. Nechtěl
jsem být ten chlap, co řekne obvyklé „To nemusíš“, ale zároveň si myslí:
Jo, jo, udělej to – protože tak to funguje. Ale chtěl jsem nějaké ujištění, že
toho ani jeden z nás nebudeme litovat.
Konečně se na mě podívala, olízla si rty, zajela mi rukama pod boxerky
a pomalu mi je svlékala, dlaně mi přitom celou dobu, co s nimi sjížděla
dolů, tiskla na kůži.
Sakraaa.
„Mmm,“ broukla si s očekáváním, předklonila se a vzala do pusy celý
žalud. Prostě jen tak. Rovnou do pusy.
I kdyby mi v tu chvíli někdo dal pistoli k hlavě, moje péro by to nijak
neovlivnilo. Protože ten čůrák ve vteřině nabyl dvojnásobné velikosti.
„Dobrotivý Bože,“ vydechnul jsem a zaklonil hlavu v extázi.
Zase si broukla a vibrace z jejího krku mi obalila kůži stejně jako teplo
a vlhko jejích úst. Dal jsem si ruce na kuchyňskou linku, abych ji přestal
tahat za vlasy.
Tuhle jízdu kočírovala ona, já byl pouhý pasažér. Ženy tolikrát dělají to,
co si myslí, že muži chtějí, a podřizují se jim místo toho, aby si stály za
svými schopnostmi.
Prozradím vám jedno tajemství – vůbec nic, o co bych ji mohl požádat, by
nebylo tak dobré jako nechat se od ní překvapit.
Sjela pusou dolů tak, jak to jen šlo, a zase nahoru. Za sebou nechala
mokrou stopu. Kůže, kterou odhalila, se napnula chladným vzduchem, což
jsem ucítil až v stahujících se kulkách.
 Její ruka to musela cítit, protože vystřelila nahoru a vzala je do dlaně,
která vyvíjela přesně dokonalý tlak, akorát mezi bázlivým a drtivým,
a každou kulku promnula v prstech jako nějaká zatracená expertka na
pytlíky.
Začaly se mi třást nohy, ale snažil jsem se to přemoct v obavě, že by
přestala, aby se zeptala, jestli jsem v pohodě, nebo jestli nechci změnit
polohu.
Potom jazykem opsala rychlý krouživý pohyb na samém vrcholku
a znova mě pohltila. Plochou jazyka tlačila proti spodní straně a v rychlém
rytmu o něj pleskala jazykem. Zpracovávala mě, nahoru a dolů, a u kořene
přidala volnou ruku, jejíž fascinující pohyby mě dováděly k šílenství.
V hlavě mi vířily nesouvislé myšlenky a zároveň jsem tam měl úplně
prázdno. Věděl jsem, že se už každou chvíli vystříkám, a snažil se sebrat
poslední zbytky příčetnosti, abych jí to řekl.
„Bejby,“ zasténal jsem a konečně jí zajel rukou do vlasů. Opatrným
trhnutím, abych ji moc nevyděsil, jsem jí hlavu zvedl nahoru.
Úplně mě dostalo, když se její oči setkaly s mými a hltaly mě se stejnou
intenzitou jako její ústa. Vždyť ksakru polykala mého ptáka, jako by to bylo
její poslední jídlo, které si z celého menu vybrala jako delikatesu.
Už jsem se nedokázal držet zpátky.
„Ó, do prdele. Ó, sakra. Už budu. Ááá, Bože.“
Místo toho, aby přestala, začala sát ještě víc a s prsty na mých koulích mě
dohnala k rychlejšímu vyvrcholení.
Normálně jsem se nikdy neudělal tak rychle, ale jak mě překvapila,
všechno se podělalo. Padla moje výdrž, mysl mi vypověděla a zmizela
schopnost sestavit úplnou větu.
Když pominulo poslední škubnutí, hladila mě ještě jazykem a volnou
rukou mi pomalu přejížděla po péru nahoru a dolů.
„Mmm,“ vydechla znovu, až jsem se skoro posadil na zadek. „Taky
chutnáš dobře.“
Bylo mi jasné, že na tuhle ženu se už nikdy nebudu moct dívat bez toho,
abych si vzpomněl na tuhle chvíli. Celý zbytek života. Tím jsem si byl
zatraceně jistý.
Se stejnou jistotou jsem věděl, že vzhledem k tomu, že její největší strach
pramenil z obavy, abychom si na pracovní úrovni udrželi profesionální
vztah, by to slyšela velmi nerada.
 Pomalu se zvedala, ale já ten proces urychlil. Chytil jsem ji za boky
a přitáhl si její nahé tělo na sebe. Moje klesající péro nám odpočívalo mezi
podbřišky a moje rty se vrhly na její.
Přemáhal jsem primární potřebu ji sníst zaživa a místo toho jsem ji škádlil
něžným děkovným tancem jazyků.
Chtěl jsem, aby se cítila opečovávaná a oceňovaná, ksakru. Její spodní ret
se mi v puse nafouknul tlakem mého sání, a tak jsem ho hned, co jsem
povolil, polaskal jazykem.
Zasténala mi do pusy, drsně, hluboce a nenasytně, a já debil se rozhodl to
vzít jako pokyn pro ukončení polibku. Ruce už se mi mezitím usídlily u ní
na zadku a věděl jsem, že kdybych nepřestal teď, nakonec bych ji začal
tlačit do něčeho, na co ještě nebyla připravená.
„Vezmi si na sebe tričko, bejby,“ nařídil jsem jí jemně a pak jí nabídl:
„A můžeš se osprchovat, jestli chceš.“
Ta plachá dívka byla pořád schovaná jen kousíček pod povrchem a věděl
jsem, že až se mlha chtíče začne zvedat, radši se tomu oddá v soukromí
mého pokoje nebo sprchy, než aby si tím musela procházet přede mnou.
Letmo jsem ji políbil na koutek rtů a nasál vůni kůže obepínající její
líčka. Jemně nasládlá jako růže obklopená jablky.
„Já dodělám snídani,“ pronesl jsem s ústy na její tváři a odtáhl se. „Nejsi
alergická na nic jiného než na limetkový džus, že ne?“
Pousmála se a zavrtěla hlavou.
„Dobře. Vajíčka se slaninou tedy proměním v omelety.“
„Kline?“ zeptala se, moje popichování nechala bez komentáře a přejela
mi rukou nahoru ke krku a dál k čelisti. Stáhlo se mi hrdlo a tep se mi
zdvojnásobil, když mi přejížděla po hraně čelisti.
„Ano, Benny?“
„Díky.“ Jemně mě políbila na rty, otočila se a odešla do ložnice. Mně
nezbylo než se dívat, jak se vzdaluje, s boxerkami stále staženými
u kotníků.
Když přišlo na Georgiu Cummingsovou, byl jsem ztracený – naprosto
a úplně v prdeli.
„Omeleta je hotová,“ zavolal jsem přes dveře do koupelny poté, co jsem
si rychle skočil do šatníku pro teplákové kraťasy do té doby, než se
osprchuju. Pořád jsem byl ulepený od důkazů Georgiina konání, a tak jsem
se rozhodl je držet ve skrytu, než budu moct napravit situaci – tenhle
miliardářský bejvák měl jen jednu koupelnu.
Čekal jsem, že na mě něco houkne přes dveře, ale ona je místo toho
otevřela, vyrazila do chodby s mokrými vlasy a obmotaná ručníkem
a málem do mě narazila.
Ruka se mi bezděky vymrštila a otřela kapičku vody, která jí zůstala nad
prsem. Zachvěla se.
Cítil jsem, jak prahnu po dalším doteku. Objetí, doteku ruky – to mi bylo
fuk. Prostě jsem se jí chtěl dotýkat, a to celý den.
„Zůstaň dneska se mnou,“ vyhrkl jsem.
„Kline–“
„Ne,“ přerušil jsem ji, „neříkej ne.“
Usmála se a jemně naklopila hlavu na stranu. „To jsem ani neměla
v plánu.“
„To je dobře,“ vydechl jsem úlevně.
„Ale potřebuju se nejdřív stavit doma. Potřebuju oblečení. Pokud možno
takové, které mi sedí a nevoní po tobě.“ Zvedla ruku, ještě než jsem stačil
cokoliv namítnout, a tiše přiznala: „Rozptyluje mě to.“
„Fajn,“ souhlasil jsem a upozornil ji: „Ale půjdu s tebou. Posledně, když
jsem tě nechal přijet po vlastní ose, dorazila jsi o čtyřicet pět minut
později.“
Obličej se jí naštvaně stáhl.
Naklonil jsem se dopředu, přitiskl své rty na ty její a naštvání stejně
rychle zmizelo. Zůstal jsem nakloněný k ní a zašeptal: „Kdykoliv jindy
bych byl trpělivý, ale dneska, když přijde na čas strávený s tebou, nechci
čekat.“
 17. KAPITOLA

GEORGIA

„K
ola z automatu, párek v rohlíku u stánku, co bude jako další chod,
pane Spontánní?“ šťouchla jsem do něj ramenem.
Pokrčil rameny a spolkl poslední kousek svého hotdogu s hořčicí
a ředkvičkami. „Neměl jsem dopředu nic naplánovaného. Prostě jsem chtěl,
abys dnešek strávila se mnou.“
Na město se snášela noc a pouliční lampy vrhaly na chodníky měkké
světlo. Celý den jsme jezdili metrem a vystupovali, kde se nám zrovna
zachtělo. Kline mi pokládal otázky a moje odpověď rozhodla, kam se
vydáme dál.
Oblíbené místo k odpočinku? Procházka Central Parkem.
Nejmilejší vzpomínka z dětství? Krmení kachen v brooklynské zoo.
Večeři jsme si dali vedle MoMA poté, co jsme většinu večera strávili před
Picassovými sochami a nádhernými krajinomalbami Jacksona Pollocka.
Začal mě líbat, pomalu a hluboce, a poblouznil mi mozek vzpomínkami na
dnešní ráno. Počkal, až budu vzrušená a povolná, potom se odtáhl
a ledabyle se zeptal, co bych si dala k večeři.
Moje nadržené já rychle odpovědělo: „No, ta dnešní snídaně mi fakt
chutnala.“
„Chceš zase vajíčka se slaninou?“
„Ne,“ odpověděla jsem, stoupla si na špičky a eroticky ho zlíbala podél
celé čelisti. Zatahala jsem ho zuby za ušní lalůček a zašeptala: „To nebylo
to, co mi chutnalo nejvíc.“
A tak jsme skončili u stánku s hotdogy vedle MoMA. Ten oprsklý
parchant nám ještě objednal extra dlouhé párky, aby „trefil tu správnou
velikost“.
Našel lavičku a stáhl si mě k sobě na klín. „Pojďme se najíst, Benny,“
řekl, políbil mě na čelo a dal mi do rukou večeři.
Jedla jsem svůj extra dlouhý párek a užívala si každou vteřinu v jeho
společnosti. Míjeli nás chodci a taxíky kolem nás spěchaly jako vždycky.
Ale v té chvíli svět neexistoval. Byla jsem příliš zaneprázdněná
vychutnáváním si každého jemného polibku na tvář a úsměvů, které po mně
házel.
„Tohle bylo snad lepší než ta snídaně.“ Se zasténáním jsem dojedla
poslední sousto.
Volnou rukou mě polechtal na žebrech. „Nikdy jsem vás neodhadoval na
lhářku, slečno Cummingsová.“
„A kdo říkal, že jsem lhala?“ mrkla jsem.
„Máš tady něco, tady.“ Otřel mi kapku kečupu z koutku úst, olízl si ji
z prstu a zvedl obočí. „Pokaždé chutnáš tak zpropadeně dobře.“
Zasmála jsem se a žertovně do něj strčila ramenem. „Dobře, dobře, ty
sprosťáku jeden, co máme na programu dál?“
Pomohl mi na nohy a široce se usmál. „Mám nápad, ale potřebuju vědět,
jestli jsi připravená to trochu rozjet.“
„Jak moc?“ zeptala jsem se s rukou v bok.
Vyhodil naše prázdné lahve a ubrousky do koše.
„Šíleně a ztřeštěně.“ Oči mu zvážněly. Chytil mě za boky, dovedl mě do
prázdné uličky a jemně mě přitlačil zády k cihlové zdi. „Zvládneš se
společně se mnou trošku odvázat?“
Přikývla jsem a usmála se na něj.
Vtiskl mi polibek na rty. „Určitě, Benny? Protože nejde, abys na poslední
chvíli vycouvala.“
„To má být výzva k souboji?“
„Máš moc velký strach na to, abys tu výzvu přijala?“
Kousla jsem ho do spodního rtu a pohrávala si s ním v zubech. „Chytím
se každé výzvy, kterou přede mě postavíš.“
„Tak takhle ty?“
„Na to vsaď ten svůj pevný zadek.“
„Sázím patnáct dolarů a striptýz na to, že z toho vycouváš.“
„Beru a zvedám sázku o jeden orgasmus.“
Naše ústa se opět setkala a on mi proklouzl jazykem mezi rty. Líbal mě
vášnivě, rukama mi zajel do vlasů a ovládl mě. Jeho rty mě donutily
zasténat a připravily mi zklamání, když se odtáhl, na rtech samolibý úsměv
hodný ďábla.
„Platí, zlato.“ Vzal mě za ruku a dovedl mě zpátky na chodník. „Jo,
a chci, aby sis vzala podpatky. Sakra sexy podpatky, ze kterých si sednu na
zadek.“
 Zachichotala jsem se a zavrtěla hlavou. „Radši by ses měl začít
připravovat, protože já si žádám taneční pohyby, za které se nebude stydět
ani Channing Tatum. Ale když říkám taneční pohyby, mám na mysli svižné
kroucení pánví a pořádné přirážení.“
Jeli jsme metrem a Kline nás vyvedl ven na Midtown East. O deset minut
později jsme se ocitli před ONE UN – prestižním hotelem, který byl známý
svou bohatou a významnou klientelou.
„My budeme dneska navazovat styky s diplomaty?“
Zasmál se. „Ne, ale v každém případě se trošku namočíme.“
Zvědavě jsem zvedla obočí. Provedl nás vstupní halou k řadě výtahů
schovaných na východní straně budovy.
Výtahem jsme se popovezli jen kousíček, ruku v ruce vyšli ven a minuli
recepci. Od notebooku tam vzhlédla asi dvacetiletá slečna. Řekla jen: „Přeji
příjemné cvičení,“ a dál se věnovala psaní. Nijak se nás nevyptávala a zdálo
se, že se jinak nestará o to, že jsme se jim tam prakticky vloupali. Když mě
Kline vedl převlékárnou se skříňkami, začala jsem být nervózní. Otevřel mi
skleněné dveře a pokynul ke krytému bazénu. Voda vypadala lákavě, světla
byla stále zapnutá a zářila pod čistou vodou.
„Uh?“ zeptala jsem se a rozhlížela se kolem.
Byli jsme tu sami, ale bílá cedule napsaná velkými červenými písmeny
nám sdělila proč.
Zákaz vstupu do prostoru bazénu po deváté hodině.
Bylo půl desáté.
Na ceduli také stálo: Bazén pouze pro členy. V případě porušení tohoto
pravidla bude kontaktována policie.
To bylo pořádné varování na vnitřní bazén, co? Ale tohle nebyl jen tak
nějaký hotel. Stál vedle hlavního sídla Spojených národů. Když jsem
vtipkovala o navazování vztahů s diplomaty, nedělala jsem si srandu.
Klidně si zul boty, sundal ponožky a odložil je na židli.
„Ehm, co to děláš?“
„Připravuju se na skok do bazénu,“ odpověděl a rozepnul si pásek.
„Přidáš se, že jo?“
„Jsem si celkem jistá, že s sebou nemám plavky.“ Sjela jsem pohledem
dolů na svoje oblečení – džínsy, bavlněné tričko na ramínkách, lehký
bavlněný svetřík a hnědé kožené baleríny.
„Ale já myslel, že se chceš trochu odvázat?“ zeptal se pobaveně.
 „To jo, ale…,“ zarazila jsem se, když si rozepnul džínsy a svlékl si je
z nohou.
„Ale… co?“ Vrhl na mě hravý pohled.
„Ani bychom tu neměli být,“ zašeptala jsem, i když mě nikdo mimo
prostory bazénu nemohl slyšet. „A ty chceš, abych se tu šla čvachtat
v kalhotkách a podprsence?“
Setřásl ze sebe triko. „Můžeš jít i bez nich.“
Spadla mi čelist. „Chceš, abych šla na Adama? Do bazénu, ve kterém ani
nemáme být?“
„Chystáš se z toho vycouvat?“ dobíral si mě Kline. Jeho božské tělo bylo
vidět v celé své kráse, svalnatá stehna mu zakrývaly jen boxerky.
„Ne,“ odsekla jsem.
Povytáhl obočí. „Seš si tím jistá? Protože vypadáš, že každou chvílí
vystřelíš ven.“
Přimhouřila jsem oči.
„Začni si připravovat striptýz, bejby.“ Na rtech mu hrál široký úsměv.
„A nezapomeň na podpatky.“
Jeho blahosklonná sebejistota mě nakopla. Normálně jsem nebyla ten typ,
co porušuje pravidla, ale taky jsem nebyla ten typ holky, která by ustoupila
ze sázky.
Moje tvrdohlavost vyhrála bitvu o nadřazenost.
Odkopla jsem baleríny a zamířila k bazénu. V rychlosti jsem se zbavila
džínsů, svetříku i tílka a odhodila je na volnou židli. „Připrav se na splátky.“
Popošla jsem ke konci bazénu, kde byla hloubka, a přes vodu mezi námi
pozorovala jeho pobavený výraz. Rozepnula jsem si podprsenku, vyklouzla
z kalhotek a hodila je jeho směrem. Se sladkým, nevyzpytatelným
úsměvem jsem řekla: „Nezapomeň, že chci pořádné pánevní pohyby.“
Načež jsem zaplula do bazénu.
Užívala jsem si příjemně teplé vody, potom jsem vyplula na povrch,
položila si ruce na okraj a široce se na Klinea usmála. „Přišel čas dostát
svému slibu, Brooksi.“
Zasmál se, svlékl si boxerky a otočil se ke mně zády. Začal broukat
striptýzovou melodii a s laškovným úsměvem na mě pokukoval přes
rameno. Pokračoval pohyby pánví, ruce si složil za hlavu a jeho úsměv
nabíral na sebejistotě s každým pohybem vpřed. Nebylo na něm vidět ani
zbla studu. Evidentně si to užíval, spokojený s rozšiřujícím se úsměvem na
mých rtech. Byl strašně roztomilý a zároveň neskutečně sexy. Dívala jsem
se, jak se mu vypracovaný zadek i svalnatá stehna s každým zakroužením
napínají. Nepřestával, dokud jsem se nezačala nahlas a nekontrolovaně
chechtat.
Zaplul do bazénu a ráznými pohyby prorážel vodu. Mířil ke mně, rukama
nahmatal moje boky a poznal, že se dostal k cíli.
Když se vynořil, byl jeho obličej jen kousíček od mého. Z řas mu
odkapávala voda, stékala mu dolů po tvářích a držela se mu i v konečcích
mokrých, trčících vlasů. „Máš připravené dvacetidolarovky, abys mi je
mohla zastrčit za kalhotky?“
„Em, co takhle jednodolarovky?“ škádlila jsem ho.
„Jednodolarovky?“ zeptal se. „Bejby, dal jsem do toho hodně pánve.“
„To jo, ale…,“ vzdychla jsem si, „… neviděla jsem tě zepředu.“
Rozesmál se a zavrtěl hlavou. „Znamenám si, že to máš ráda zepředu.“
Usmála jsem se, nebyla jsem daleko od toho, abych vyprskla smíchy.
Objal mě okolo pasu a posouval nás vodou. Od našich těl se rozeběhly
malé vlnky. „Víš, co ráda nemáš?“ zeptal se s povytaženým obočím.
„Malé klobásy?“
Cítila jsem, jak se mu začala smíchem otřásat hruď, až vyprskl. „Mimo
jiné. Jsem si dobře vědomý toho, že žádné jiné než extra dlouhé nechceš.“
Zahihňala jsem se a vychutnávala si jeho škádlivého úsměvu. „Povězte
mi, pane Brooksi, co nemám ráda?“
„Pohotovost.“
Zmateně jsem naklonila hlavu na stranu.
„Včera jsi byla šíleně roztomilá, rozjařená a nabuzená Benníkem, ale než
ses do tohohle stadia dostala, měl jsem strach.“ Jeho čelo se dotklo toho
mého. „Chtěl jsem tě vzít do nemocnice St. Luke’s, ale byla jsi zatraceně
tvrdohlavá.“
Z jeho vřelého pohledu jsem měla motýly v břiše. Nebyla jsem schopná si
představit, jak jsem včera musela vypadat, a ani jsem nechtěla. Měla jsem
na ten večer útržkovité vzpomínky, ale většina byla schovaná pod pláštěm
nejasného snu. Bylo to naše první rande. Mimo práci jsme se skoro neznali,
ale Kline přesto neváhal a postaral se o mě. Nezačal vyšilovat ani se necítil
trapně, že jsem vypadala směšně. Protože, buďme upřímní, vypadala jsem
šíleně. Tak šíleně, jako kdyby mě pořádně zfušovali na plastice.
Včera večer Klinea nezajímalo nic jiného, než jestli jsem v pořádku.
 A bylo jasné, že měl opravdu strach.
Muž, jehož úmysly by nebyly opravdové, by se takhle nechoval.
Byl jiný než kdokoliv, koho jsem potkala před ním, v nejlepším slova
smyslu. Během osmačtyřiceti hodin se mu nějak podařilo si získat velkou
část mojí důvěry. Nebyla jsem skeptická ani jsem nezkoumala každé jeho
slovo; zkrátka jsem si užívala pocitu bezpečí a pozornosti, které se mi
v jeho přítomnosti dostávalo.
„Můj bratr pracuje na pohotovosti v nemocnici v St. Luke’s. Včera měl
zrovna čtyřiadvacetihodinovou směnu,“ vysvětlila jsem.
„Aha,“ řekl chápajícím tónem. „Teď už to dává smysl.“
„Jo,“ řekla jsem s pokrčením ramen. „Brácha je starší, další sourozence
nemám.“ A i kdyby mi hrozilo, že mi rty pohltí celý obličej, ani za nic bych
mu neposkytla takovouhle munici. Jestli mi připadalo, že Willovy vtípky
o „Masturbačním táboře“ byly drsné, tak můj příchod na pohotovost
s vizáží nafouknuté ryby by tenhle nikdy nekončící vtip bezkonkurenčně
porazil.
„Ty máš nějaké sourozence?“ zeptala jsem se zvědavě. Chtěla jsem se
o něm dozvědět víc. Těch pár chvil, které jsme spolu mimo kancelář
strávili, mi ukázalo, že všechny předpojaté představy, které jsem o Klineovi
měla, byly totálně mylné. Zpropadeně, vždyť už jen jeho malý, příjemný
byteček byl toho důkazem. Vůbec to nebylo nic okázalého,
extravagantního, jak jsem si představovala. Jasně, byl to pěkný byt, ale byl
to spíš byt, ve kterém bych bydlela já, a ne někdo, kdo vloni vydělal téměř
miliardu dolarů, a to jen s OťukniMě.
Zavrtěl hlavou. „Jsem jedináček.“
„Jací jsou tvoji rodiče?“
„Máma se do všeho plete, ale myslí to dobře. To kvůli ní mám u sebe
nastěhovaného Waltera.“
„Neodvažuj se proti němu říct křivého slova,“ škádlila jsem ho
a pohrozila mu prstem.
„Zkus si s tím pitomcem pár týdnů bydlet a pak uvidíme.“
„Není to pitomec. Je to obrovské, huňaté zlatíčko,“ obhajovala jsem
svého kočičího kamaráda a přemáhala nutkání se zakřenit.
Kline si odfrkl. „No to určitě. Je to nejpříšernější kočka na světě.“
„Přestaň takhle o mém kámošovi Walterovi mluvit!“
 „Převelice rád ti ho daruju. Ještě dneska večer ti tu mrchu klidně zabalím
a je tvoje,“ provokoval mě.
„Pověz mi víc o svých rodičích.“ Zasmála jsem se a raději jsem změnila
téma, než bych skončila s novým spolubydlícím.
„Táta je staromódní irský katolík, který miluje pivo a je nevyčerpatelnou
studnicí taťkovských vtípků. I když z nich někdy šílím, jsou Maureen
s Bobem úžasní.“
V hlase mu zaznívala něha, která ukazovala, jak moc rodiče miloval.
„A co tví rodiče?“
„Táta je skvělý, ale je to pořádný ranař. Musí být, aby zvládl moji šílenou
matku.“
„Šílenou matku?“
„Máma je sexuální terapeutka. A pořádně šíblá.“
„Sexuální terapeutka?“ zeptal se rozšafně. „To jsem nečekal.“
„Není to právě obvyklá profese.“
„Počkej… nejmenuje se tvoje máma Cummingsová?“
„Ano.“ Přikývla jsem s jasnou představou o tom, kam tím míří.
„Doktorka Cummingsová, ta nevšední sexuální terapeutka, je moje matka.
Jako bych toho v pubertě neměla dost s příjmením, co v angličtině evokuje
vyvrcholení.“
„Není divu, že umíš tak dobře kouřit,“ utahoval si ze mě.
Odstrčila jsem ho a neslyšně naznačila ústy: Ty zvrhlíku.
„Jen pro tebe,“ zasmál se a zase si mě přitáhl.
Tiskli jsme se k sobě obnaženými hrudníky. Po kůži mi začaly stékat
kapičky vody a okamžitě mi začaly tvrdnout bradavky.
„Víš ty vůbec, jak jsi sexy?“ Sjel mi pohledem na prsa, která vykukovala
nad hladinu. Silné ruce se mi přesunuly z boků na žebra, pokračovaly dál na
záda a laskaly mi zadek. „Úplně z tebe šílím, zlatíčko.“
Srdce mi poskočilo. Řekl mi zlatíčko. Jasně, už to použil i předtím, ale
tentokrát s takovou samozřejmostí. Byl to reflex, instinkt. Zdálo se, jako
kdyby tomu opravdu dával šanci, dával šanci nám.
Přejela jsem mu rty po těch jeho. Nejdřív jsme se nelíbali, jen škádlili
a dýchali tentýž vzduch. Cítila jsem závan chlóru na jeho kůži a na jeho
rtech jsem zaznamenala stopy cukru z limonády, kterou jsme před tím pili.
Viděla jsem svůj odraz v jeho panenkách, smyslný a lačný.
 „Myslím, že se tě nikdy dost nenabažím.“ Rozevřel rty a přitiskl mi je na
ústa. „Nikdy se dost nenabažím těchhle dokonalých třešňových rtů.“
Otevřel pusu a sál mi horní ret a jazyk.
V podbřišku mi pulzovalo horko a srdce plné očekávání mi bilo jako
o závod.
Klidně mi přejížděl pusou po krku až ke klíční kosti a přes křivku mých
prsou.
Cítila jsem, jak se tlačí proti mému boku, tvrdý a vztyčený. Sáhla jsem
dolů, abych ho vzala do ruky, ale byl příliš rychlý, popadl mě za zadek
a zvedl mě z vody na okraj bazénu.
Roztáhl mi nohy a vzhlédl ke mně s mokrými řasami a zamženýma
očima. „Kolik prstů potřebuje moje divoká holka?“ Jeho ústa mi zaútočila
na bok a sála takovou silou, až mi citlivá pokožka zčervenala.
Nikdy v životě jsem nebyla tak vzrušená. Tělo se mi třáslo, krev v žilách
mi burácela a vědomí o porušování místních pravidel tomu jen přidávalo.
Byla jsem celá roztoužená. Bože, jak já toužila po něčem víc, než byly
jen jeho ruce. Chtěla jsem na sobě zase cítit jeho ústa.
„Anebo potřebuješ víc? Potřebuješ moje rty a jazyk, abys dostala to, po
čem doopravdy toužíš?“
Hlava mi spadla dozadu a chytila jsem se okraje bazénu, abych se udržela
vsedě.
„Prozraď mi to. Řekni mi, co potřebuješ.“
„Tvoji pusu,“ zasténala jsem a zajela nohama na jeho ramena. „Potřebuju
tvoji pusu.“
Přejel mi jazykem po podbřišku dolů. „Drž se pevně, zlato. Bude to
pořádná jízda a zaručuju ti, že mi tu vybouchneš.“
Hltal mi broskvičku, až se mi tělo celé napjalo touhou a bylo na krajíčku
vyvrcholení. Snažila jsem se vydržet déle a počkat, až vzrušení ještě zesílí,
ale Klineova ústa byla až moc šikovná a zatraceně dobře se jim dařilo mě
dovést až k vrcholu.
Zdálky se k nám začaly blížit kroky. Bylo slyšet, jak někomu na opasku
cinkají klíče. Nevěděla jsem kde, co, kdo nebo proč se ty zvuky ozývaly.
Moje mysl se zasekla někde mezi saj silněji a udělej mě už.
„Do prdele,“ zamumlal a odtáhl tu úžasnou pusu pryč z místa, kde jsem ji
nejvíc potřebovala.
 „N-N-Ne,“ vykoktala jsem zoufale, ale bylo to jedno. Kline mě objal
okolo pasu a stáhl mě do vody.
Hlava se mi tou nečekanou změnou polohy zatočila.
„Ššš,“ zašeptal a kývl směrem ke vchodu.
Oči se mi rozšířily hrůzou, když mi došlo, co se děje. Ty kroky a cinkot
klíčů se ozývaly zpoza dveří. Zpoza kliky, za kterou někdo právě vzal.
Sakra.
Zatknou mě a k tomu nejen za neoprávněné vloupání, ale i za pobuřování.
Zavolají na nás policii, zatímco mi mezi nohama bude pořád tepat touhou.
„Mám tě.“ Chytil mě pevněji. „Zadrž dech, zlato. Potápíme se,“ nařídil,
odtáhl nás do tmavého kouta a ponořil nás pod vodu.
Zavřela jsem oči, zadržela dech a modlila se k Bohu, aby nás neobjevili.
Můj konec přece nemohl nastat zrovna takhle, jen tak bez ničeho v bazénu
a se šéfovým pérem přitisknutým na můj podbřišek.
Péro to bylo sice úžasné, ale to v tu chvíli nebylo důležité. Byli jsme
v pořádné bryndě.
Kline mi pod vodou vtiskl polibek a i poslepu jsem cítila, jak se usmívá.
Zatracený parchant.
Prsty mi sjel dolů po podbřišku a našel to místo, kde jsem byla stále vlhká
a horká. Nemarnil čas, vsunul do mě dva prsty a palcem mi hladil
poštěváček.
To jako vážně? Jak ho něco takového v tuhle chvíli vůbec mohlo
napadnout?
Ale co myslíte, zastavila jsem ho? Kdepak. Srdce mi tlouklo jako o závod
a moje lačné já toužící po orgasmu se také soustředilo na to, co dělal.
Omotala jsem si mu nohy okolo boků jako úplná coura. Jestli jsme si
dneska měli hrát na Bonnie a Clydea, tak jsem si tu jízdu měla v plánu
pořádně vychutnat.
O pár vteřin později nás nechal vyplout nad hladinu. Ozvaly se dva
hlasité nádechy, jak si naše plíce nabraly potřebný kyslík. Vzduch byl čistý
a záhadná osoba už odešla z dohledu. Světla byla zhasnutá, dveře zavřené
a Kline, kterého tenhle těsný únik před zatčením snad vůbec nevyvedl
z míry, ve mně pořád rejdil prsty.
„Ty jsi tak sladká, zvrhlá, divoká holka,“ zašeptal mi do ucha a nahodil
rychlejší tempo. „I když nás dělí třicet vteřin od zatčení, stejně mě necháš,
abych ti zajel prsty do frndy. Tobě se to líbí, že jo? Líbí se ti být takhle
rozpustilá, jen pro mě.“ Slízal vodu z křivky mých prsou.
Zasténala jsem, zuby jsem našla jeho rameno a zakousla se.
„Ano, přesně tak. Ježíši, zlato, když se rozpálíš, tak úplně žhneš, kurva.“
K čertu, ten sexy ďábel Kline Brooks byl mistr ve sprosťárnách. Měl by
za to dostat nějakou cenu. Jeho slovník byl trefný, dostal mě až před okraj
a vyvolal ve mně dokonalou odpověď.
„Svatý Bože.“
 18. KAPITOLA

KLINE

S
chylovalo se k pondělnímu ragbyovému tréninku, ale já myšlenkami
pořád prodléval u víkendu – smíchu, sexy společnosti a alergické
reakce pod taktovkou Benadrylu. Kombinace těch tří složek mě nutila
se uculovat pro sebe samotného.
Georgia Cummingsová rychle začínala patřit k mým nejoblíbenějším
lidem. Cítil jsem se s ní opilý životem a zároveň jako ten největší idiot pod
sluncem.
Jediné, co mě odvádělo od myšlenek na to, jak maličko chybělo k tomu,
abych takovýhle týden nikdy nezažil, byla zvědavost na průběh Roseina
víkendu. Protože posledních sedm dní bych neměnil za nic na světě, ani
kdyby dneska večer všechno mělo naráz skončit. Ty vzpomínky by za to
stály.
Pište si, přátelé. Nikdy nelámejte hůl nad jakoukoliv částí svého života.
Osud nám dává šance, ale je na nás, abychom se jich chopili.
Poklepáním na ikonu jsem probudil apku OťukniMě k životu. Zaplavila
mě nečekaná vlna uspokojení nad vykonanou prací. Tahle věcička byla
moje dítě. Vychoval jsem si ji a celé ty roky s ní rostl jako s blízkým
přítelem. Díval jsem se, jak dělá chyby a odklání se ze správné cesty, ale
zase jsem ji tam vrátil a byl jsem pyšný na to, čím se stala. Stala se místem,
kde lidé mohli najít téměř cokoliv. Místem, kde ti šťastní mohli najít něco
hodnotného, jako se to podařilo mně.

ZLOBIVEJ_Ruck (18:15) Nazdárek, Rose. Máš chvilku? Jsem jen zvědavý, jak
dopadlo to rande. O víkendu jsem se tě nestihl optat.

Díval jsem se na okénko se zprávou a čekal, jestli odpoví. Už jsem se to

chystal vzdát, když se objevily bublinky signalizující, že sepisuje odpověď.

OťukniMě_Rose (18:17): Pokud se nepočítá snaha vyhnout se nákaze dýmějovým

morem od cestujícího na vedlejším sedadle, tak jo, mám. Jedu akorát vlakem
z práce domů.
ZLOBIVEJ_Ruck (18:17) A co to rande?
 „Zandej ten mobil, Káčko. Všichni na nás už čekají,“ křikl na mě Thatch.
Vzhlédl jsem od mobilu. Kapitáni pořád ještě stáli uprostřed hřiště
a klábosili, ale stejně jsem ho schoval. Thatch by jakékoliv lelkování použil
jako záminku k tomu, aby mi to přede všemi dal pořádně sežrat. Vzhledem
k tomu, že jsme už víc než dekádu byli nejlepšími přáteli, měl toho na mě
v rukávu nepřeberné množství.
Pro jistotu jsem se rozeběhl ke skupině budižkničemů, kterým jsem říkal
spoluhráči, a připojil se k nim. Ze zřejmých důvodů jsme nepotřebovali
žádné sponzory, ale hráli jsme ligu podle uznávaných pravidel a jako
všichni ostatní využívali podnikání ke sponzoringu našeho týmu. Nabízel
jsem jako sponzora Brooks Media, ale vzhledem k tomu, že jedním
z hlavních projektů mé společnosti byla randící platforma, byl můj návrh
jednohlasně zamítnut.
Místo toho nás sponzorovala Wesova restaurace BAD – název, co
v angličtině znamená ‚špatný‘ je jak z blbého vtipu, ale úspěšný byl a podle
něj si náš tým všichni pamatovali jako „BAD Boys“ neboli „ZLÍ hoši“. Ale
protože všichni měli za to, že jsme strašně roztomilí, nestačilo to, a naše trio
sestávající ze mě, Thatche a Wese navždy dostalo přezdívku Billionaire Bad
Boys neboli Zlí hoši miliardáři. A to nám jen tak někdo neodpáře. Věřte mi,
léta jsem se o to neúspěšně snažil.
„Hrajeme dnes bez dresů,“ oznámil John našemu hloučku hráčů, když se
vrátil z porady kapitánů.
„Sakra,“ procedil Thatch mezi zuby a z nějakého důvodu nervózně
zakroutil hlavou.
„Co se děje, Thatchi?“ zeptal se Wes. „Máš strach, že tě někdo z kluků
zatahá za tvoji náušničku na bradavce?“
„Vyliž mi, Torrence.“
„Torrence?“ nechápal jsem a mezi obočím se mi vytvořila vráska.
„To je narážka na film Bravo, girls!“ poznamenal John ležérně, zatímco si
s patou u zadku protahoval stehno, jako kdyby to nebylo nijak zvláštní, že
něco takového ví.
Když jsem se na něj tázavě zadíval, pokračoval.
„Co, do háje? Hraje v tom Kirsten Dunstová a ta je fakt sexy.“ A dodal:
„A mám mladší sestru,“ když se zdálo, že jim tenhle důvod nebude stačit.“
„A jakpak se daří tvojí ségře, Johny?“ zeptal se ho Thatch s vyzývavým
úsměvem.
 Johnymu se krátce zablesklo v očích a potom mu ztvrdly jako kámen. „Je
jí osmnáct, ty sráči.“
Thatch se na mě otočil a já skoro viděl, co přijde. Vůbec nechtěl ojet
Johnyho mladší sestru. Ani trochu.
„Co že to říkal, Kline?“
Sice to byl děvkař, ale Thatch šukal se ženami – ne s dívkami na prahu
dospělosti. Chtěl Johnovi jenom zatlačit na pár citlivých míst
a vyprovokovat ho.
Ukáznil jsem svůj obličej, aby vypadal vážně, a zadržel smích. „Myslím,
že říkal, že už není pod zákonem, Thatchi.“
John se zhluboka nadechl a já už se neudržel. V legraci jsem ho chytil za
triko a strčil do něj, zatímco Thatch vedle mě vybuchl smíchy a hystericky
se chechtal.
„Klídek, Johne,“ domlouval mu Wes. „Thatch nepotřebuje tvoji sestru,
aby si udělal další zářez na šukacím seznamu. Tady na Manhattanu má
k dispozici tolik svolných sukní, že nikdy nebude mít nouzi.“
Thatch sykl. „Nemám žádný seznam, Wesi. Moje péro není žádná sběrna
věrnostních bodů.“
„Ale rozhodně jede na množství,“ přihodil si John, který dychtil srovnat
skóre kvůli nějakému dávnému sváru mezi nimi. Byli jsme všichni dobře
situovaní, dospělí ranaři, ale divili byste se, jak moc jsme se někdy podobali
skupině puberťaček.
„A jak jsi na to přišel, Johny? Dal jsi mi do ložnice kameru?“ odsekl
Thatch.
„Tak a stačí,“ zvolal jsem jako vždycky ve své roli chůvy. „Dramatický
kroužek končí, vy debilové. Jdeme hrát ragby, krucinál. Laskavě všechnu
tuhle energii nasměrujte do útoku.“
„Ty jsi ten, co se nedostane přes půlku hřiště, aniž by ho někdo složil
a převálcoval,“ podotkl Wes. Říkal to ale se smíchem a popichování ho
neopustilo, ani když mi dal ruku kolem ramen a šel se mnou na hřiště.
„Alespoň se mi sem tam podaří dotknout se míče,“ oplatil jsem mu to,
setřásl jsem jeho ruku z ramen a odběhl na druhou stranu hřiště.
V téhle fázi sezony naše tréninky sestávaly především z procvičování
mlýnů a rozdělení do dvou týmů, které se snažily navzájem porazit. Byl
jsem rád, že když jsme se rozdělili, Thatch hrál většinou se mnou. Někdy se
sice choval jako klaun, ale byl to chlap jako hora a byl známý tím, že když
se mu podařilo složit útočícího hráče, tenhle jeho manévr za sebou
zpravidla nechával trvalé škody. Užíval jsem si schůze bez kulhání, a pokud
se jednou dozvím, že nemůžu mít děti, tak do hajzlu nechci, aby příčina
byla zmrzačení varlat.
Ze snění mě probral náraz balónu do hrudníku a Wesovi se nad
nečekaným úspěchem rozhostil na tváři samolibý úsměv.
Dal jsem se do běhu, vyhnul se jednomu obránci a dostal se k čáře značící
polovinu hřiště. Pasem mi projela bolest, když do mě narazil další obránce.
Spodem jsem mrštil míč dozadu, jediným směrem, který pravidla ragby
uznávají jako oprávněný, a přitiskl si ruce k hrudníku, abych přežil pád
a nezlomil si zápěstí.
„Ježíšikriste,“ zaúpěl jsem a co nejrychleji ze sebe setřásl Tommyho,
abych se mohl zase zapojit do hry.
„Příště vynech sušenky, Tome,“ křikl jsem a namířil si to k rucku, který
moji spoluhráči zatím vytvořili.
„Závaží!“ zařval na mě zpátky. „Asi jsi myslel závaží, když jsi mluvil
o sušenkách!“
Sakra, vzhledem k tomu, jak mi pulzovalo srdce, měl asi pravdu.
Přirazil jsem tělem do Wesových a Thatchových spojených ramen, tlačil
je dopředu přes volný míč a pomáhal ostatním získat navrch nad obránci.
Thatch zápasil přímo přede mnou a já málem dostal loktem do obličeje.
Ragby byla drsná hra. Když jsem si zrovna připadal, jako že vyvrhnu
orgány nebo mě nějaká končetina bolela, jako by mi měla upadnout, říkal
jsem si, proč to vůbec dělám.
Ale pak jsem zase měl v rukou míč, Thatch mi ho přihrál spodem přes
rameno a já si vzpomněl – pro ten adrenalin, to vzrušení a kompletní
vytěsnění celotýdenního napětí, stresu a agrese.
Byl jsem přesvědčený, že trocha mimoškolního ragby mě nejen udržovala
ve výborné kondici, ale pomáhala mi udržet i klidnou a jasnou mysl. Mohl
jsem jen doufat, že až mi s věkem začne chátrat fyzické zdraví, začne se ve
mně úměrně scvrkávat i potřeba ventilovat stres.
Když jsem proběhl brankovou čarou, najednou do mě narazila váha tří těl,
ale Thatch se o ně okamžitě postaral a my mohli slavit skórování. Skoro
jsem se ani nestihl zvednout, než Thatch spustil svoji choreografii. Pálil
rány z rozkroku jako poloautomat a kluci v našem týmu jeho srandičkám
nahrávali tím, že jeden po druhém padali k zemi, když odpaloval „dávky“.
Jako hráč, který skóroval, jsem jediný měl to privilegium, že jsem mohl
zůstat na nohou.
Smál jsem se a plácl si se všemi spoluhráči, než jsem se rozeběhl přes
hřiště, abychom to všechno zopakovali. Trénink právě začal, a teď, když
jsem zaskóroval, bylo moje tělo připraveno na další porci nakládačky.
Doběhl jsem vlak jen těsně před tím, než se rozjel, a na poslední chvíli se
protáhl dveřmi. Měl jsem ukrutný hlad a těšil jsem se domů. Jediné, na co
jsem byl schopen myslet, byla cesta tam, sprcha a objednávka pizzy.
Když můj znavený zadek spočinul na sedačce, vzdal jsem díky
nedostatku těhotných žen a babiček. Byl jsem utahaný, ale nebyl jsem
hulvát. Ostatní sráči ať se postarají sami o sebe.
Otřel jsem si z obličeje ručníkem zbytky potu a hlíny a vytáhl z tašky
telefon.
Čekala tam na mě zpráva.

OťukniMě_Rose (18:18): Á. Rande. Rande bylo úžasné. A taky sakra

traumatizující.
ZLOBIVEJ_Ruck (19:52): Traumatizující??? Budu si na toho chlapa někde muset
políčit?
OťukniMě_Rose (19:54): Ne, je super, fakt. Nebylo to traumatizující kvůli němu. On
je… Já ti nevím, Rucku. Mám takový pocit, že je tak nějak úžasný. Jako v té
písničce, Some Kind of Wonderful.

Koutky mi začaly cukat nahoru, tohle neobvyklé, nekonvenční, ale

smysluplné přátelství, které se mezi námi rozvinulo, mě naplňovalo
nefalšovaným pocitem štěstí. Ale než se mi koutky úst stačily zvednout do
úplného úsměvu, zaplavila mě vlna naprosté konsternace asi tak o velikosti
tsunami – naše konverzace, to, o čem psala. Vztahy na pracovišti
a neobratná a přesto snadná konverzace. Pocit, který ve mně Rose
vzbuzovala navzdory mému okouzlení Georgiou.
Nic, vůbec nic z toho nedávalo smysl, až najednou to smysl dávat začalo.
Krucinál, to není možné.
Dveře metra se otevřely a já si bez váhání a jakékoliv omluvy nebo
výčitek prorážel cestu davem lidí. Ani jsem nevěděl, na které stanici jsem to
vlastně vystoupil. Bezmyšlenkovitě jsem se rozběhl ke schodům a bral je po
dvou, během mžiku jsem byl nahoře.
 Newyorčané se ušklíbali, uskakovali mi z cesty a vrhali na mě vražedné,
odsuzující pohledy. Žlutá barva taxíku přede mnou zazářila jako maják.
Bez zastavení a jakéhokoliv respektu ke svému okolí jsem se k němu
rozeběhl. Je možné, že jsem se dokonce ramenem otřel o čísi koženou
kabelku, ale bylo mi to jedno. Hlavou mi rezonovala slova ve stejném
rytmu jako vzpomínka na tlukot jejího srdce, sílila a bzučela mi kolem
mozku, až jsem to už skoro nemohl vydržet. Ta nejistota, ta malá
pravděpodobnost – bylo toho moc.
„Winthrop Building. Co nejrychleji,“ vyštěkl jsem na taxikáře, ale on nad
mým úsečným příkazem ani nemrkl – nabručené rozkazy byly pro většinu
města každodenním chlebem.
Hrábl jsem do tašky pro peněženku a vytáhl první bankovku, kterou jsem
nahmátl. Rychle jsem ji prostrčil okénkem z plexiskla a vyskočil ven, ještě
než se kolem přestalo rozléhat skřípění kol.
Vyděsil jsem holuby a lidi přede mnou ustupovali, když jsem se proplétal
k cíli. Na rohu brnkala na kytaru nějaká žena.
Celá budova už byla zamčená, ale jako generální ředitel jsem měl přístup
ke kódu, s jehož pomocí šlo vstupní dveře odemknout i bez klíčů. Až do
dneška jsem se do vlastních kanceláří ještě nikdy nevloupával.
Šestnáct zmáčknutí na tlačítku výtahu, další číselný kód, nekonečná jízda
nahoru a už jsem byl v patnáctém patře, kde jsem v celé své zpocené slávě
vystoupil a zamířil přímo na personální.
V kancelářích svítila tlumená světla a vnější dveře Cynthiiny kanceláře
byly opět zamčené, ale teď už mě nic nemohlo zastavit, ani zámek
a v žádném případě ne moje morálka.
Dosprintoval jsem do své kanceláře a vzadu za stolem jsem začal
překotně otevírat jeden šuplík za druhým ve snaze najít univerzální klíč ke
všem kancelářím. Už léta jsem ho nepotřeboval, takže jsem musel několik
minut prohrabávat hromady papírů, než jsem ho našel.
Zítřejší priorita: přeorganizovat si pracovní stůl.
Chňapl jsem po klíči, pod nehty mi ještě zůstala hlína ze zápasu, a běžel
jsem nazpátek.
Klíč se otočil, dveře cvakly a já byl vevnitř. Od oficiálního porušení asi
tak půl tuctu zákonů na ochranu soukromí mě dělila jen chvilka.
Vydechl jsem úlevou, protože zásuvka šla snadno otevřít. Zlověstně jsem
se uchechtl a pak se uchýlil ke slovům.
 „Samozřejmě že to není zamknuté. Copak sakra mohla čekat, že se jí sem
vloupe nějaký zasraný psychopat a bude se jí v tom hrabat?“
Moje prsty se podobaly třepotajícím křídlům, když přejížděly cedulky
v pořadníku. Věděl jsem, že Cynthia měla vše dokonale seřazené. Všechno
bylo vždycky na svém místě, takže hledání by mělo být snadné.
Nevěděl jsem, jaké kritérium pro řazení použila, což mě trochu zdrželo,
ale netrvalo to ani pět minut a už jsem vytahoval a otevíral kýženou složku.
Projížděl jsem řádky se jmény zaměstnanců, sjížděl prstem dolů a mumlal
si jejich příjmení, až jsem konečně narazil na to, které jsem chtěl.
„Cummingsová, Georgia.“ Posouval jsem prst po řádku jako ve
zpomaleném filmu, až jsem se dostal ke druhému sloupci, který
nezpochybnitelným tučným písmem zpečetil můj osud.
OťukniMě_Rose.
Some Kind of Wonderful. Tak nějak úžasný.
 19. KAPITOLA

GEORGIA

G
ary překlikl na další powerpointový slide a povídal něco o efektivitě
ceny bla bla bla… Kdo ví, o čem v tuhle chvíli vlastně mluvil? Už
jsme tam seděli přes dvě hodiny a bezprostředně hrozilo, že moje
klidná fasáda se každou chvílí zbortí.
V žaludku mi podrážděně zakručelo.
Mrkla jsem na hodinky a zjistila, že už je pět minut po třetí, to znamená
pět minut po mém každodenním plánovaném sladkém pamlsku. Měla jsem
v lednici schovaný řecký jogurt se svojí jmenovkou a zbytek třešňového
cheesecaku.
Závěr: Někdo to tady bude muset ukončit anebo já skoncuju s Garym.
Byl čtvrtek odpoledne a celých pět dní od našeho posledního soukromého
setkání s Klinem. Hodně jsme si psali, párkrát si ukradli několik minut na
popovídání a pozdrav, a dokonce jsme spolu i dvakrát byli na obědě, ale on
byl neskutečně zavalený prací a všemožnými činnostmi a já byla pořád
skálopevně rozhodnutá, že v práci si chci zachovat profesionální vztah.
Kombinace všech těch hovadin nám zatrhla možnost delšího společného
času. A řeknu vám, že vzpomínka na minulý víkend ve mně rozdmýchala
toužebné očekávání, které nešlo utišit.
Gary se pachtil nad svým notebookem a něco ťukal do klávesnice. Ten
chlap byl asi tak rychlý jako želva. Když šlo o čísla, byl to génius, ale měl
sociální IQ trotla. Zatímco všichni v místnosti už málem upadali do kómatu,
on se zdál být přesvědčený o tom, že máme všechen čas světa, abychom
probírali další zatracená čísla.
Ksakru, byla jsem už totálně učíslovaná.
„A dejte mi ještě minutku,“ zamumlal, klikl mimo prezentaci a olízl si rty.
„Ukážu vám další spreadsheet, který ukazuje naši efektivitu v zúžení
cílových koeficientů za poslední finanční kvartál.“
Ježíšku na křížku.
Žaludek mi netrpělivě zařval. Hladová bolest. Šílené, hlasité soužení
hladem. Je mi záhadou, že to přes to Garyho mumlání nikdo nezaslechl.
Okem jsem zachytila, jak mi blikl mobil. Nová zpráva.
 Kline: To byl tvůj žaludek, Cummingsová?

Fajn. Tak někdo to evidentně slyšel.

Ten pohledný parchant seděl vedle mě. Upřímně netuším, proč se
tomuhle meetingu vystavoval. Byl určen výhradně pro můj marketingový
tým. Pohlédla jsem úkosem na Klinea a poškrábala se na tváři
prostředníkem. Jeho tělo sebou viditelně škublo, jak se snažil potlačit
smích.

Já: Je 15:03, Brooksi.

Kline: Ach, jasně. Čas na Georgiinu svačinku. Na co jsem to myslel?
Já: To nevím, ale jestli to brzy neukončíš, tak Garyho zapíchnu propiskou.

Bylo vidět, že přemáhá úsměv, nepatrně pokývl hlavou a položil si mobil

na stůl. Oči mi sjely na jeho předloktí – měl vyhrnuté rukávy, které
odhalovaly pevné svaly a vystupující žíly. Jak by řekl strýček Jesse ze
sitcomu Plný dům: Měj slitování. Kdybych neměla tak ukrutný hlad,
s potěšením bych ten úděsný meeting absolvovala jen proto, abych tyhle
úžasné ruce mohla okukovat. Dívat se na ty mužné provazce svalů byl čirý
požitek.
Gary se zasmál, zdálo se, že sám sebe pobavil. Jeho monotónní hlas
praskl moji bublinu fantazií o Klineovi Velkém Kolíkovi.
Zaťukala jsem perem na svůj notes. Umlč Garryho. Hned teď.
Kline věděl, že to bylo varování. Vrhl na mě úsměv, který mu okolo očí
vyrýsoval vějířky vrásek. Bože, ty jeho oči, měly bezchybný odstín modři –
byly tak jasné a plné života. Modré jako nebe.
Udělala jsem si z pojmenovávání Klineových očí hru. Jeho okouzlující
modré duhovky by mohly být nebesky modré, jako dnešní obloha, anebo
modré jako lentilky. Ale to druhé přirovnání pravděpodobně pramenilo
z postupujícího vyhladovění než čehokoliv jiného.
Mmmmmmm, lentilky. Teď bych téhle sladké čokoládové dobroty klidně
zhltla celý pytel.
„Výborná práce, Gary,“ přerušil ho Kline o chvilku později. „Myslím, že
se všichni shodneme, že o plánech Brooks Media na fiskální rok jsme
získali hodnotné informace.“
Všichni v místnosti začali s obrovským entuziasmem souhlasně
přikyvovat.
 Věděla jsem, že nejsem jediná, kdo tady s každým dalším slidem, který
Gary v prezentaci promítal, hyne pomalou smrtí.
Gary se měl k odpovědi, ale Kline už vstával ze židle. „Rozešli prosím ty
materiály celému týmu. Všechna oddělení v rámci Brooks Media si tak
budou moct přečíst, jak přispěla k dalšímu plodnému čtvrtletí.“
„Aha, dobře, ale –“
„Skvělá práce, Gary,“ poplácal ho Kline po zádech. Gary neměl čas ani
otevřít pusu a Kline už pokračoval: „Myslím, že tím můžeme meeting
prohlásit za úspěšně ukončený.“
Když místnost zaplavilo světlo, moji kolegové se rozprchli rychleji než
švábi. Následovala jsem jejich příkladu, protože mi došlo, že Gary Klinea
ještě na pár minut zdrží. Můj žaludek už to nemohl vydržet. Do kuchyňky
jsem skoro doběhla, abych se už konečně mohla zakousnout do své
svačinky. Začnu jogurtem a pak si dám cheesecake? Anebo nejdřív slupnu
ten třešňový cheesecake? Svět se svými nepřebernými možnostmi mi ležel
u nohou.
„O-ou,“ zaznělo od Deana, který z kuchyňky právě vycházel. „Je čtvrt na
čtyři a Georgia nejí?“ utahoval si ze mě a okázale přejel očima od mého
obličeje ke svým hodinkám.
„Jo, ten dobrák Gary se málem stal obětí několikanásobné vraždy během
našeho čtvrtletního marketingového meetingu. Kdyby ho Kline nebyl
zastavil, asi bych se začala bouřit.“
„Tak to tě moc nepotěším, zlato, protože tady vevnitř to není o nic lepší.
Ivana Polykačka má teď selfíčkovou pauzu. Dělá dojem, že by moc ráda
kouřila úplně cokoliv, ale právě teď olizuje lžičku od jogurtu, aby to mohla
dát na instáč.“
Zasténala jsem.
„Skloň hlavu dolů, vyhýbej se očnímu kontaktu a měla bys být
v pohodě.“ Zakřenil se a plácl mě po zadku, když mě cestou na chodbu
míjel.
Leslie seděla vevnitř u jednoho ze stolů a zabývala se přesně tím, co Dean
popsal – dělala si selfíčka se lžičkou v puse. Asi by svůj život mohla popsat
jako sérii hashtagů.
Hashtag, mám strašně sexy lžičku.
Hashtag, moje rty umí skvěle svádět.
Hashtag, můj životní cíl je stavět péra do pozoru.
 „Ahoj Leslie,“ houkla jsem přes rameno, když jsem mířila k tomu
nejdůležitějšímu, co tahle místnost skýtala. K lednici.
„Ach, můj Bože! Teda jako asi fakt neuvěříš, co za slaďouše lidi jsou.“
Cítila jsem, jak mi v ruce zavibroval telefon. Napadlo mě, že by to mohl
být Kline a prosit mě o záchranu, a tak jsem nechala srdce přemoct žaludek
a zkontrolovala mobil. Kline mi nepsal, ale svítila ikona OťukniMě a apka
mi hlásila novou zprávu od Rucka. Už od pondělního večera mi pravidelně
psal a musela jsem přiznat, že jsem se pokaždé bavila.

ZLOBIVEJ_Ruck (15:11): Ještěrky, nebo ptáci?

Co to do háje má být? Ještěrky, nebo ptáci? Probůh.

Ten sadistický parchant mě do téhle hry uvrtal. Začal totiž s normálními
možnostmi. Polštáře, nebo peřiny, sladkosti, nebo pizza – neuvěřitelně se
bavil tím, že se mě ptal, co bych raději měla v posteli. A můžeš si vybrat jen
jednu možnost, říkal. S takovými možnostmi bylo rozhodnutí těžké, ale
z jiného důvodu.

OťukniMě_Rose (15:11): Ani jedno, ty šílenče.

Zakručelo mi v žaludku, což mi připomnělo, že nemám čas na Rucka ani

jeho poznávací hru.
Otevřela jsem lednici a začala hledat svoji jedlou kořist. Leslie jsem
neodpověděla, protože jsem moc dobře věděla, že by jen dál žvanila. Jestli
byl Gary prvotřídním příkladem člověka, který nechápe žádné sociální
signály, tak Leslie tyhle signály byly úplně u zadku. Její mozek řízený
hashtagy a selfíčky trpěl představou, že o tom, co se jí honí hlavou, touží
vědět každý.
Krucinál, kde je moje jídlo?
„Ty jo, cože?“ zavolala, evidentně ji nijak nevzrušovalo, že v naší
konverzaci byla bezdůvodně dvouminutová pauza. „Lidi jsou fakt ták
roztomilí. Už jsem měla krůtí sendvič, co se jmenoval Gary, a teď jím
jogurt, co se jmenuje Georgia.“
Zastavila jsem se uprostřed prohledávání lednice, postavila se a přes
dveře od lednice jsem na Leslie nevěřícně zírala.
 Usmála se na mě, z čehož jsem vysoudila, že mi z očí přece jen nesršely
smrtící paprsky.
„No není to roztomilé?“ Ukázala mi napůl snědený kelímek jogurtu. Můj
napůl snědený kelímek jogurtu.
„Lidi v kuchyňce dávají jídlu jména. To je fakt dokonalý. Jsou fakt
zlaťouši.“ Vrátila se zpátky k olizování lžičky svými směšně velkými rty.
Lžičky, kterou se krmila mým jogurtem, do háje.
Musí být značně nezdravé toužit zabít dva kolegy v jeden a týž den.
Zhluboka jsem se nadechla a v duchu začala počítat do deseti.
Jedna-Nezabíjej-Leslie
Dva-Nezabíjej-Leslie
Tři-Nezabíjej-Leslie…
Když jsem se dobrala desítky, ruce se mi už tolik netřásly.
„Hele, Leslie?“ oslovila jsem ji se zatnutými zuby.
„U-hum?“ odpověděla s plnou pusou jogurtu.
„Víš, ten krůtí sendvič, co se jmenoval Gary, byl ve skutečnosti prostě jen
Garyho krůtí sendvič. Podepsal si ho, aby mu ho nikdo nesnědl.“
Naklonila hlavu na stranu jako zmatené štěně. „Ale co ten jogurt
Georgia?“
Přemáhala jsem nutkání zařvat a dala si ještě jeden očistný nádech
a výdech. „Ten jogurt se nejmenoval Georgia. Podepsala jsem si ho svým
jménem, protože jsem si ho přinesla. Je to můj jogurt a měla jsem v plánu
ho dneska sníst.“
Zírala na mě a bylo vidět, jak jí mozeček o velikosti hrášku šrotuje.
Kolečka se točila pomalu, ale jistě.
„Óóó, to jsem to ale vymňoukla.“ Napřáhla ke mně ruku s napůl
vyjedeným kelímkem. „Na, dej si ten zbytek. Já už jsem stejně plná, jak
jsem se nacpala tím sendvičem a kouskem třešňového cheesecaku.“
Počkat…
Kouskem třešňového cheesecaku?
Propíjela jsem se do té krávy nenažrané pohledem, pak jsem se otočila
a odešla ke dveřím.
„Tak já teda sním ten zbytek, jó, Georgió?“ byla poslední věc, kterou
jsem zaslechla, když jsem odkráčela z kuchyňky přímo do Klineovy
kanceláře. Vzhledem k tomu, že ji přijal, říkala jsem si, že by to bylo fér
gesto mu oznámit, ať rozšíří úklidovou firmu o jednotku specializující se na
úklid na místech činu.
Dveře jeho kanceláře se s bouchnutím odrazily od stěny. Kline seděl za
mahagonovým psacím stolem. Zvedl jedno obočí a se zmateným, zvědavým
pohledem se mě zeptal: „Všechno v pohodě?“
„Ne.“ Umně jsem zabouchla dveře nohou obutou do jehlového podpatku.
„Ne, do háje, všechno není v pořádku.“
Obešla jsem jeho stůl a posadila se zadkem na okraj, až se musel
posunout dozadu, aby mi v celé mé naježené kráse udělal místo.
„Potřebuju číslo na úklidovku. Dneska si budou muset přibalit i pytel na
tělo. Říkala jsem si, že by bylo fajn dát jim vědět dopředu.“
„Pytel na tělo?“
Přikývla jsem. „Pro Leslie.“
Na čele se mu objevila vráska, ale to asi bývá důsledkem zlé předtuchy.
„Uvidíme ji ještě?“
„Je v pohodě,“ ujistila jsem ho. „Alespoň prozatím. Později už v pohodě
nebude.“
Naklonil hlavu. „Co se bude dít později?“
„Mám v plánu ji zabít.“
„A co tě přimělo k tomu, že plánuješ její vraždu?“
„Všem ujídá jídlo, včetně mě! Snědla mi cheesecake a k tomu i jogurt,
zatraceně!“ Divoce jsem gestikulovala, až mi ruce létaly vzduchem. „A víš,
proč to dělá?“
Kline zavrtěl hlavou. Koutky rtů se mu zvlnil v náznaku úsměvu.
Ukázala jsem na něj prstem. „Na úsměv teď ani nemysli.“
Zvedl obě ruce do vzduchu. „O tom bych si ani nedal snít. Beru to velice
vážně.“ Zkroutil ústa do strany, aby zakryl další úsměv, a promluvil téměř
urážlivě diplomatickým hlasem. „Proč Leslie všem ujídá jídlo?“
„Myslela si, že lidi tu jsou strašný slaďouši a dávají jídlu jména.“
V modrých očích mu blýsklo pobavením. „Leslie nedošlo, že ta jména
znamenají, že to jídlo někomu patří?“
„Dneska si pochutnala na krůtím sendviči jménem Gary. A taky si dala
jogurt a kousek cheesecaku jménem Georgia, kruci. Měla za to, že to je jako
fakt strašně sladký, že si její kolegové pojmenovávají jídlo. Je moc pitomá
na to, aby mohla existovat. Doslova.“
 Poznala jsem moment, kdy už nezvládl dál zadržovat smích. Na rty se mu
vkradl úšklebek a zaplavil celou jeho tvář – oči, rty i tváře se mu najednou
vznítily zadržovaným veselím.
Pohled na něj připomínal vařící hrnec – veselí probublávalo nahoru
krkem, kde se rozlilo, a nakazilo mě svými vibracemi. Kdybych nebyla tak
nasraná, možná bych i byla uznala, jak dokonale mě umí vzrušit.
„To není vtipné! Tvoje praktikantka je úplná koza! Jediné, co zvládá, jsou
selfíčka a pořádání mého jídla! Proč jsi ji už nevyrazil?“
„Zlatíčko,“ zavrkal blahosklonně. „Je to jenom praktikantka. Copak si
můžu tak moc vybírat? Nic firmu nestojí.“
„Nic nás nestojí?“ téměř jsem zařvala. „Zatraceně, právě mě stála můj
cheesecake!“
Kline s úsměvem potřásl hlavou a začal se ve svém koženém křesle otáčet
opačným směrem, pryč od mého planoucího zraku, ale já byla příliš rychlá
a skoro jsem na něj skočila. „Ani na to nemysli!“
Jeho silné ruce mě chytily za boky a dokončily načatou práci.
Během vteřiny byl jeho úsměv ten tam a nahradil ho pohled plný čisté,
nefalšované touhy. Po dva dny jsme se prakticky vpíjeli jeden do druhého
a bezmezně si užívali fyzického kontaktu, ale od té doby už uplynula pěkně
dlouhá doba.
Chvíli jsme se jenom jeden na druhého dívali. Seděla jsem Klineovi
obkročmo na klíně, jeho svalnatá stehna mě donutila roztáhnout nohy.
Chybělo jen pár palců k tomu, abych zjistila, jestli je stejně vzrušený jako
já. A soudě podle pohledu jeho očí bych polibkem na rty způsobila výbuch
nášlapné miny.
„Zákusek jménem Georgia?“ Hladil mi proužek holé kůže nad pasem,
kde mi končila sukně. Rty měl kousíček od mého ucha. „Jsem si jistý, že
tohle je něco, co bych prostě musel hltat a nemohl přestat.“
Pane Bože…
Ruce mu zmizely pod mojí vzdušnou sukní, vzaly mě za půlky a vyvíjely
na ně tlak, aby mě víc otevřely jeho zkoumání. Jeho prsty dělil od doteku na
mé holé kůži jen nepatrný kousek krajky. Klineovy boky přirazily k těm
mým a já musela spolknout vzdech, který se mi dral ven z hrdla. Chtěl to
stejně jako já. Důkaz mi stál přímo mezi nohama, tvrdý a připravený.
Začala jsem přerývaně dýchat a srdce v hrudi mi divoce tlouklo.
 Bylo úžasné vidět tuhle jeho stránku, jak se ten věcný výkonný ředitel
v obleku od Armaniho rozparádí a rozdivočí jen kvůli mně. Jeho
rezervovaná část se měnila v muže ovládaného vášní a touhou. Cítila jsem
pocit vlastnictví a chtěla jsem být jedinou ženou, která mu tohle může
způsobit.
Měla jsem asi vyšilovat při představě, že k němu do kanceláře někdo
vejde a načapá nás v téhle choulostivé pozici, ale jediné, na co jsem byla
schopná myslet, byla moje touha po bližším kontaktu a silnějším, drsnějším
přirážení. Dobrý Bože, chtěla jsem víc. O tolik víc.
Přesunul se rty od mého ucha k čelisti a k citlivému místu na krku, až se
mi začaly zatínat prsty u nohou. Jeho zuby mě lehce poškrábaly na pulzující
žíle a já cítila, jak mi po páteři proběhli mravenci. Jestli takhle bude
pokračovat, tak udělám něco, co bych neměla. Například mu rozepnu
kalhoty a nabídnu mu darem své panenství.
Seber se, Georgio.
„Kline?“
„Neboj se,“ zašeptal mi proti kůži. „Nedopustím, aby se to vymklo
kontrole.“
Ale nerozpojil nás. Ne. Udělal naprostý opak.
Divoce mě líbal, dost hluboko na to, aby mě ocejchoval, zatímco naše
jazyky se vlnily v ďábelském tanci chtíče a šílené touhy.
Zajel mi rukou pod halenku a do podprsenky, kde se mi prsty letmo otřel
o bradavku.
Zasténala jsem mu do pusy a kousla ho do spodního rtu.
„Sakra,“ vydechl, s rukou stále na mém prsu.
Sála jsem mu jazyk a užívala si toho, jak moje boky obepínaly ty jeho
a jeho penis mi tlačil na frndičku. Přestože jsme byli oba oblečení, cítila
jsem každý jeho coul. A že těch coulů bylo sakra hodně.
Zatlačil nahoru a moje broskvička se v agónii sevřela prázdnotou.
„Ó, ano, ano, Kline, ano,“ šeptala jsem a zaklonila hlavu.
Naše trhané vzdechy plné touhy bylo jediné, co bylo mezi čtyřmi stěnami
jeho kanceláře slyšet.
„Šílím z tebe.“ Jeho ruka obalila mou a vedla ji dolů, kde si ji přes
kalhoty přitiskl k údu. „Sakra, tak strašně moc tě chci.“
Sebekontrola zmizela a já mu začala rozepínat pásek. Prsty mi klouzaly
po studeném kovu. Jediné, o co mi teď šlo, bylo se ho dotýkat. Víc. Dotýkat
se ho celého. Chtěla jsem ho držet v mých nedočkavých rukou, tvrdého
a připraveného.
„Pane Brooksi, máte tu klienta na schůzku o čtvrté. Mám ho poslat
zpátky?“ zazněl Pamin hlas z interkomu.
Zůstali jsme sedět jako přimrazení, její vyrušení nás zaskočilo.
„Probůh,“ zamumlal Kline. Pevně sevřel oči a opřel si čelo o to mé.
Strašným způsobem mi zrudly tváře, když mi došlo, co se děje. „A-asi
bych měla odejít,“ vykoktala jsem a snažila se od něj odlepit.
„Počkej.“ Popadl mě za boky a zastavil mě. Předklonil se dopředu,
zmáčkl tlačítko mikrofonu a odpověděl: „Dejte mi ještě chviličku, Pam. Jen
tu pro Georgiu dopodepíšu nějaké smlouvy.“
Byla jsem vděčná, že měl pořád dost mentální kapacity, aby vymyslel
výmluvu pro mou přítomnost v jeho kanceláři. Říct Pam, že potřebuje
chviličku, aby si svou marketingovou ředitelku sesadil z ptáka, nebyl právě
ten nejlepší scénář ani pro jednoho z nás.
„No tak,“ zašeptal a vzal mi obličej do dlaní. „Není důvod vyšilovat.“
„Já nevyšiluju.“
„Seš si jistá?“ zašklebil se. „Protože vypadáš asi tak, jako by ti právě přes
silnici přeběhl jelen.“
Zpražila jsem ho pohledem. „Tak se na tebe nedívám.“
Napodobil můj výraz s vytřeštěnýma očima a pak se škádlivě usmál.
„Omlouvám se, že jsem se mírně vyděsila z toho, že sem někdo mohl
vrazit a najít nás k sobě přilepené jako dva nadržené puberťáky. A to mi
připomíná, že bys mě asi měl pustit.“
Masíroval mi zadek. „Jen pokud mi slíbíš, že si ten zákusek budu moct
dojíst později.“
Dobrý Bože, co se to se mnou snaží udělat?
Musela jsem se usmát. „Jsi v průšvihu. A v pořádném.“ Zatlačila jsem mu
na hrudník a začala se mu zvedat z klína. Narovnala jsem si šaty a vrhla
pohled na jeho pomuchlaný oblek. „A k tomu vypadáš směšně. Jako by tě
tady nějaká ženská napadla červenou rtěnkou.“ Tvář i krk měl poseté otisky
mých rudých rtů.
Vypadal absurdně, ale hlavně strašně sexy.
Stoupl si, hodil po mně tím svým sexy pohledem a já mu zatím prsty
stírala stopy rtěnky. Upravila jsem mu kravatu a poplácala ho po hrudníku.
„Ne abyste se přepracoval, pane Brooksi.“
 Když jsem se obrátila ke dveřím, plácl mě přes zadek a moje zrádné rty
spokojeně vypískly.
„Nebojte se, budu se šetřit na později, slečno Cummingsová.“
Nesnesitelně sexy parchant. Jednou z něj budu mít smrt, to mi bylo jasné.
„Počkej.“ Chňapl po mě, a než jsem stačila udělat další krok, přitáhl si mě
zády ke své hrudi. Na krku jsem cítila jeho teplý dech. „Nepustím tě
z kanceláře, dokud nepřistoupíš na další rande. Přes víkend.“
„Na celý víkend?“
„V Hamptons, se mnou.“
„Máš dům v Hamptons?“ zeptala jsem se a hned si uvědomila, že pěkně
hloupě. Kline nebyl okázalý ve svém bohatství, ale z jednoho jediného
obchodu vydělá víc peněz než většina lidí za celý život. Ksakru, klidně by
to dneska mohl pověsit na hřebík a byl by zaopatřený až do konce života.
„Mám, bejby.“ Políbil mě na krk a rty si pohrával s mojí pokožkou.
„Takže pojedeš?“
Otočila jsem se k němu a pohlédla na něj. Byl to obchodující Kline
s příměsí trochy nespoutané divokosti z našeho dostaveníčka u něj za
stolem. Ten dokonalý úsměv pohrávající mu na rtech mě donutil se taky
usmát. „A co z toho budu mít?“ škádlila jsem ho.
Úsměv se mu rozšířil. „Chceš po mně obchodní podmínky společného
víkendového výletu, na který tě zvu?“
Přikývla jsem. „Přesně tak.“
„Umíš být pěkně ostrá, když přijde na byznys.“ Se smíchem mi vtiskl
polibek na čelo. „Ujišťuju tě, že si to užiješ. Tak moc, že budeš požadovat
repete toho, co se bude dít v ložnici… a v bazénu. Kdo ví, možná, že to
bude kombinace obou.“
„Sepiš smlouvu, Brooksi, ale pamatuj, že tě beru za slovo. Sjednané
obchodní podmínky platí.“
„Obchodovat s tebou, Cummingsová, je vždycky radost.“
 20. KAPITOLA

KLINE

K
dyž mi GPSka v pátek večer zahlásila, že jsem dva bloky od
Georgiina bytu, zajel jsem s autem ke straně a zaparkoval. Mobil ve
stojanu mi právě zabzučel a ohlásil příchozí zprávu a já věděl, že
jakmile Georgiu vyzvednu, nebudu už moc odpovědět. Nechal jsem bez
povšimnutí červeně svítící čísílko u ikony e-mailové schránky, přelétl ho
palcem a ťukl rovnou na apku OťukniMě.

OťukniMě_Rose (19:04): JEŽÍŠIKRISTE, KAŽDOU CHVÍLÍ TU BUDE. UKLIDNI

MĚ, NEBO MĚ TAKHLE UVIDÍ A PRCHNE.

Musel jsem se rozesmát, až se interiér jinak prázdného auta rozezněl

ozvěnou mého smíchu. Sakra, ta byla tak strašně roztomilá, až jsem z ní
nemohl.

ZLOBIVEJ_Ruck (19:06): Uklidni se, zlatíčko. Začněme eliminací těch velkých

písmen, co ty na to?
OťukniMě_Rose (19:07): SAKRA KRUCI SAKRAMENTSKY. Fajn. KSAKRU.
Dobře, už jsem snad v pohodě. Posuň se ke kroku č. 2 (mazání medu kolem pusy).

Kousl jsem se do rtu a s bláznivým úsměvem zavrtěl hlavou.

ZLOBIVEJ_Ruck (19:08): Skvělá práce. Chválím i kreativní použití nadávek.

OťukniMě_Rose (19:08): Klid přestává působit, Rucku.
ZLOBIVEJ_Ruck (19:09): Jasně, dobře. Víc medu, chápu. Ten chlap s tebou pořád
mluví poté, co jste spolu minulý víkend strávili tolik času, a taky tě pozval na celý
víkend ven, že jo? Zdá se mi dost chytrý na to, aby zvládl i drobet nervozity.
Všechno bude v pohodě.

Ano, ano, už cítím, jak mě soudíte. Ale promluvme si o tom.

Věděl jsem, že zamlčet jí svoji znalost její identity jako Rose a toho, že já
jsem Ruck, nebylo košer.
Opravdu.
Od té doby, co jsem to zjistil, už uplynulo pár dní a měl jsem jí to říct
hned.
 Ale ačkoliv to bylo zvrhlé, tak jsem se strašně bavil. Bože. Georgia byla
na chatu jiná, nic nepředstírala, netrápily ji obavy z toho, že řekne něco, co
bych jako šéf nemohl jen tak přejít, a to všechno díky bezpečnostní síti
anonymity obepínající internet, která takhle působila na mnoho lidí.
Na internetu bylo stejně snadné stát se někým jiným jako být sám sebou,
bez jakéhokoliv očekávání nebo strachu, které by zastiňovaly umělecké dílo
skryté uvnitř. Znát Georgiu obojím způsobem, aniž by o tom ona věděla,
byla jedna z nejúžasnějších zkušeností mého života. Byla stejná, ale přesto
odlišná – upřímná a otevřená a prostá jakéhokoliv obviňování. Nebála se mi
napsat kvůli tomu, že vyšiluje. Byla prostě sama sebou a mně se líbilo
užívat si s ní téhle dvojité interakce. Pořád se ještě bála, aby nějak
nepokazila to, jak se na ni Kline Brooks dívá. Ale ksakru, vždyť já se na ni
nemohl vynadívat. Takhle jsme měli to nejlepší z obou světů.
Dokonce jsem se přistihl, že jí píšu víc jako Ruck, jen abych si užíval
toho, jak mi odpoví. Hnal jsem celou situaci do extrému a snažil se
přátelství s Rose prohlubovat, i když jsem věděl, že z jejího úhlu pohledu
rozděluje svou náklonnost mezi dva muže.
Bylo to pošahané, ale věděl jsem, že pokud bude moct odpustit ona mně,
jejímu chování nemůže být vyčteno ani ťuk. Láska, chtíč a přitažlivost patří
k základním instinktům. Jsou snadné a jasně vymezené, a přesto určitým
způsobem nekonečně komplikované. Ruck se jí líbil, protože představoval
jinou dimenzi mě.
Jakkoliv to nedávalo žádný racionální smysl, pokud se člověk díval
srdcem, smysl to mělo. Myslete si, že jsem nenapravitelný romantik, anebo
možná blázen, ale nic jiného pro mě nebylo důležité.
Uložil jsem telefon zpátky na stojan, zařadil a odlepil se od obrubníku.
Ulici po obou stranách lemovaly malebné cihlové domy s pískovcovou
fasádou a schody se železným zábradlím. Před nimi co patnáct metrů stály
vzrostlé stromy a vrhaly na ně svůj stín. Pomalu se začínalo smrákat.
Slunce se chýlilo k západu a bylo schované za domy, i když se pořád ještě
vznášelo nad obzorem.
A moje srdce? Tak to mi málem vyskočilo z hrudi.
Když jsem zastavil, Georgia seděla na schodech před domem. Ruce měla
zkřížené a složené na kolenou a její kufr jí stál u nohou.
Vlasy měla divoké a nesvázané, kudrnaté, jak si je asi umyla a nechala je
jen tak uschnout. Měla na sobě džínsy a jednoduchý svetřík, neměla skoro
žádný make-up, ale pořád byla to nejkrásnější, na co mi za celý život padl
zrak.
Toužil jsem ji rychle uklidnit, a tak jsem automat zařadil na parkovací
mód, vypnul motor a vyskočil z auta, ještě než se stačila postavit.
Bylo rozkošné, jak se divila mému spěchu, mírně si skousla spodní ret
a nepatrně naklonila hlavu na stranu.
Díval jsem se, jak mě pozoruje a jak se jí v nádherných očích rozhořel
oheň, když jsem si ji rovnou přitáhl do náruče a přitiskl své rty na ty její.
„Mmm,“ zamumlala, roztála mi v objetí a také mě objala okolo ramen.
Škádlil jsem jí jazyk a rty, nasával do sebe její chuť a pak jsem ji pomalu
pustil.
„Kline,“ zašeptala omámeně.
Oči se mi zavřely a moje čelo našlo to její. Nadechoval jsem se její vůně,
až mě začaly pálit plíce.
„Chyběla jsi mi.“
Usmála se a zajela nosem hlouběji vedle toho mého.
„Viděl jsi mě dneska v práci,“ řekla téměř neslyšně.
Zavrtěl jsem oběma našimi hlavami, naše rty, nosy a čela se pořád
dotýkaly.
„Ne takhle.“
„Ne,“ souhlasila jemně, a než se odtáhla, dala mi něžnou pusu na koutek
úst. „Máš pravdu. Takovéhle to nebylo.“
Sestoupil jsem o jeden schod dolů, abych jí vzal kufr, rukou jsem jí ale
stále svíral bok.
„Připravená?“
Její obličej vypadal živě a uvolněně, a když přikývla, každičký jeho
záhyb vyzařoval vzrušení. Nemohl jsem jinak než ho opětovat.
„Nasedej.“
„Zvedla obočí, ale já jen mrkl a zamířil ke kufru SUV a otevřel ho, abych
jí mohl naložit zavazadlo.
Přejela auto pohledem z jedné strany na druhou a zdálo se, jako by si ho
všimla poprvé.
„To je tvoje auto?“
Tázavě jsem na ni pohlédl.
Protočila nad mou narážkou oči v sloup, protože jsem se ke zmíněnému
autu evidentně hlásil a pravděpodobnost, že jsem ho ukradl, byla značně
malá.
„To auto je z půjčovny. Já vlastní auto nemám.“
„Ty nemáš auto?“ Zněla nevěřícně.
„Zlato.“ Zasmál jsem se a skousl si ret, abych si připomněl, že mám být
trpělivý. „Žiju na Manhattanu. Kvůli obchodním záležitostem mám řidiče,
protože ty nejsi jediná osoba se sklonem k pozdním příchodům. Pro ostatní
potřeby mi stačí nohy, taxík anebo metro. Když potřebuju jet z města ven,
auto si pronajmu. Není to žádná věda.“
„Ale tohle je Ford Edge,“ naléhala tvrdošíjně. Pořád jí to nedocházelo.
„Já vím,“ zažertoval jsem. „Vzal jsem SUV, protože jsem ještě nevěděl,
jestli máš ve zvyku cestovat nalehko, nebo ne.“ Zaklonil jsem hlavu
a zabouchl kufr. „Jen jedna taška. Odteď už budu půjčovat střední velikost.“
„Kline.“
Obešel jsem zadek vozu a došel až k ní. Opřel jsem se zády o auto, chytil
ji za boky a přitáhl si ji k sobě.
„Bejby. Vidím, že s tím pořád zápasíš, ale přísahám, že pokud bys znala
Boba, pochopila bys to.“
„Boba? Bob a Maureen?“
Přikývl jsem. „Přesně toho. Boba Brookse, mého tátu a člověka, který
nejvíc ovlivnil můj život.“
Usmála se, až se jí na nose udělaly vrásky, a tak jsem jí ho políbil.
Odhrnul jsem jí divoké blonďaté kadeře z obličeje, přejel jí jedním
prstem dolů k bradě a nechal ho spadnout dolů.
„Pusť všechny představy o tom, za koho jsi mě měla… o tom, kým bych
podle tebe měl být. Buď se mnou, teď a tady.“ Vzal jsem ji za ruku
a přitiskl si ji k hrudníku. „Vnímej mě.“
Její volná ruka vystřelila k mé bradě a pohladila ji. Oči jí zasvítily, když
pochopila intenzitu mých emocí.
„Slibuju, že tohle jsem já. Když necháš plavat všechno, co sis myslela, že
o mně víš, pak to pochopíš. Pochopíš mě. Vím to.
Zněl jsem zoufale, protože jsem se tak cítil. Zoufale jsem si přál, aby byla
ženou, o níž jsem si myslel, že by jí být mohla. Zoufale jsem si přál, aby už
hodila za hlavu moje miliardy a prostě byla s Klinem.
„Dobře.“ Přitiskla mi rty na ústa a špičkou jazyka se na chvilinku
odvážila vniknout dovnitř. Po celé délce páteře mi přejelo vzrušení.
„Všechno to hodím za hlavu.“ Dala mi ještě jednu letmou pusu. „Slibuju.“
 „Fajn,“ řekl jsem a naposledy zaútočil na její ústa. Setkání s jejím
hebkým jazykem o vteřinu později mi rozeznělo hrudník pomalým
zasténáním. S námahou jsem se donutil od ní odtáhnout. „Navíc, nic
člověka nepokoří tak jako čištění Walterova záchoda. Přísahal bych, že
z něj ten malý ničema naschvál vyhazuje hovna ven.“
Se zasněným úsměvem potřásla hlavou a skousla si ret, aby si ze mě
nezačala utahovat. Ať jsem dělal cokoliv, vždycky bude na Walterově
straně.
„A teď už nasedat do Forda Edge, ať odsud můžeme vypadnout. Jsem
připraven si tě na celý víkend uzmout jen pro sebe.“
„Ano, pane!“ Žertovně mi zasalutovala a natáhla ruku ke klice od dveří.
Na poslední chvíli jsem jí ovinul ruku okolo pasu, zvedl ji do vzduchu
a otočil si ji kolem těla na druhou stranu, abych zůstal mezi ní a autem.
Naježila se, ale její ledová krusta roztála, jakmile jsem na ni mrkl a dveře
jí otevřel sám. „Co bych to byl za chlapa, kdybych ti neotevřel dveře?“
„Takový, jakých jsou na Manhattanu plné ulice.“
Jen jsem potřásl hlavou a usmál se. Trpělivě jsem vyčkával, než nastoupí
dovnitř.
„Chápu. Ty k nim nepatříš.“
„Áá,“ škádlil jsem ji. „Už to začíná chápat.“
Sáhla po vnitřním otvírání dveří a se slovy „Nastup si už, Kline“ je
zabouchla.
Dveře mi bouchly přímo před nosem. Zasmál jsem se. „Ano, madam,“
zavolal jsem na ni přes okénko, obešel kapotu a nasedl.
„Do Hamptons!“ zavolala.
Potřásl jsem hlavou, nastartoval a se širokánským úsměvem na tváři jsem
vjel na silnici.
Asi tak po hodině a půl jízdy se začala ošívat. A tím nemyslím sem tam
nějaké to zavrtění. Co pár vteřin sebou trhla, až jsem se bál, jestli nemá
nějaký záchvat.
„Co se děje, Benny?“
„Co?“ Překvapeně na mě pohlédla.
Odhlédl jsem ze silnice na ni a zase zpátky. „Vypadáš, jako že každou
chvíli vyskočíš z kůže. Co se děje?“
„Já jen… Musím ti něco říct.“
 Mluvila vážným tónem a vypadalo to, že má nervy nadranc. Nechtěl jsem
být příliš domýšlivý, ale měl jsem tušení, že vím, o co jde. Od té chvíle, kdy
jsme se poprvé sešli, se naše intimní známost prohlubovala. Hranice se
postupně stíraly a my se řítili do finiše. Právě jsme byli na cestě na společný
víkend o samotě a její sexuální nezkušenost ji v tomhle bodě naší známosti
musela dovádět k šílenství.
„Tak povídej, miláčku,“ pobídl jsem ji jemně. Snažil jsem se vžít do role
někoho, kdo neví, co přijde, a zároveň přesně ví, co to bude. Už jsem to
slyšel dvakrát a měl jsem připravenou klidnou a respektující odpověď.
Kdyby nebylo té neomalené konverzace mezi Ruckem a Rose, Kline by si
nikdy nebyl uvědomil, že Georgia mu to během svého benadrylového
opojení už vlastně prozradila.
Kryštofe Kolumbe, zajeď do její frndí země neznámé.
Bože, když mi došlo, jak skvělé to bylo, málem jsem pukl smíchy.
„Já… jsem… no jako…“ Nesouvislé mumlání. „… Panna!“
Kousl jsem se do rtu a uvažoval nad jejími slovy. Věděl jsem, kam míří,
ale troška metaforického prolamování ledů ještě nikdy nikomu neublížila.
Doslovné lámání ledů – no, tak to už zranilo hodně lidí.
„Chceš poslouchat Madonnu? Like a Virgin?“
Natáhl jsem se po mobilu, jako že jdu tu písničku najít.
„Ne,“ odfoukla si. Připadala mi roztomilá, jak byla celá frustrovaná, že se
bude muset překonat ještě jednou a tu větu zopakovat. Neměl jsem jí to za
zlé. Tohle bylo počtvrté během několika dní, co to někomu přiznala.
Alespoň pokud jsem věděl.
Přinutila se otočit v sedadle čelem ke mně. Očima vyhledala můj pohled
a mě strašně mrzelo, že jsem jí kvůli řízení nemohl věnovat plnou
pozornost. Neměl jsem na to sice nárok, ale byl jsem hrdý na to, jak
sebevědomě teď vypadala.
Když silnice před námi byla rovná a já se na ni podíval na déle než jen
nepatrný okamžik, promluvila rozhodným a klidným hlasem. „Jsem panna.“
Její hlas byl věcný a sametový zároveň.
Říkal jsem už, jak jsem na ni byl hrdý?
Bylo to zvrácené? To nemělo. Byl jsem zkrátka šťastný, že to přiznala
a byla sama na sebe hrdá, místo toho, aby si připadala, že se mi z toho musí
zodpovídat. Měl jsem sto chutí zařvat nějaký slogan opěvující všechny silné
ženy, ale přišlo mi, že by to mohlo znít podezřele.
 A tak jsem ze sebe vysoukal jediné, co mě v tu chvíli napadlo.
„Dobře. Bezva.“
Byl jsem to ale výmluvný, že?
„D-dobře,“ zopakovala po mně, celá zmatená mojí nanicovatou odpovědí.
Až to bylo roztomilé. „Bezva.“
Jsem přesvědčený, že očekávala nějakou klasickou otázku.
Jak jsi to zvládla?
nebo
A ty seš jako nějak hodně věřící, nebo co?
nebo
Na co ksakru čekáš?
Jako její milenec jsem měl právo vědět, že se v sexu nedostala až na tuhle
úroveň, takové určité varování, abych se nezačal domnívat něco, co by
mělo dopad na nás oba. Ale to ostatní byla jen a jen její věc. Sdílení je
základem každého zdravého vztahu, ale autorkou podmínek, za nichž toto
sdílení bude probíhat, musela být ona sama.
„Kline?“ zeptala se a vytrhla mě z mých myšlenek.
„Ano, zlato?“
„Nebudeš se mě na nic ptát? Nebo… já nevím. Jsi tak potichu.“
Potichu jsem byl. Ale jediné, co se mi evidentně podařilo, bylo ji trýznit.
„Promiň, zlatíčko, není to ale, jak si myslíš.“
„A co si myslím?“ Zvedla obočí a zasmála se.
„Dobře, to jsem si zasloužil. Nevím, co si myslíš. Ale já si myslím, že jsi
naprosto úžasná, nádherná žena s tou nejlahodnější frndou, jakou jsem kdy
ochutnal. Budu mít z prdele kliku, jestli se rozhodneš, že se o ni chceš se
mnou podělit ještě o něco víc. Ale ne že bych to očekával, krucinál.
Neudělal jsem nic, čím bych si to zasloužil, ksakru. Hádám, že žádný
z ostatních sráčů v New York City na tom nebyl jinak, a ani v nejmenším
mi to nevadí.“
„To byla velká úroda vulgárních výrazů, pane Brooksi.“
Zasmál jsem se a setřásl z ramen napětí. „Já vím. Úplně jsi mě dostala.
Jediný, kdo mě obvykle dokáže vyprovokovat k takovémuhle hojnému užití
nadávek, je Thatch.“
Její smích mnou projel jako vlna.
„Bože, Thatch. Už jsem o něm slyšela všechno možné, ale mluvila jsem
s ním jen jedinkrát v životě, když jsi mi volal z toho letadla.“
 „Počkej, o Thatchovi mezi lidmi kolují historky?“ zeptal jsem se zmateně
a vyděšeně zároveň.
„No to si piš,“ zasmála se. „Ale většinu toho mám od Deana, takže
všechno beru s velkou rezervou.“
Rozesmál jsem se.
„Přímo s gigantickou rezervou.“
Potřásl jsem hlavou, i když jsem věděl, že Dean i přes pikantérii ve svém
vidění světa bývá velmi blízko pravdy.
„Echchch. Tipl bych si, že všechny historky se blíží skutečnosti. Thatch
se někdy chová, jako by mu ruplo v bedně. Ale sranda s ním je. A taky umí
být dobrý přítel, někdy.“
„Je opravdu takový šílenec?“ zeptala se, pořád přesvědčená, že nemůže
být takový divoch, jak lidi tvrdí.
Jak už to s Thatchem vždycky bývá, o příklady jeho zpustlosti nikdy
nebyla nouze. Jeden z nich však stojí za všechny.
„Pamatuješ si na tu jizvu, kterou mám na břiše?“ zeptal jsem se.
„Napravo dole?“
Podíval jsem se na ni, právě když vědoucně přikývla. „Je velice
pravděpodobné, že jsem si jí všimla.“
Přemohl mě úsměv.
„Každopádně za její existenci vděčím jednomu z Thatchových
nedomyšlených nápadů.“
Posadila se ode mě dál a očekávala další vysvětlení.
„Jednou v noci v prváku na vysoké pojal takovou ideu, že zorganizuje
kratochvíli pro celou kolej, sestávající se ze surfování po zmrzlých
venkovních schodech na matracích. Poté, co jsem si zlomil tři prsty, jeden
nos a nějaká větev mi propíchla tři břišní svaly, jsem se rozhodl, že všechno
mít nemusím.“
„Mohl jsi rovnou říct ne,“ navrhla a já pokrčil rameny.
„Sranda přece musí být.“
Nahodil jsem blinkr a odbočil na dlouhou štěrkovou příjezdovou cestu
vedoucí k domu v Hamptons. Dnešní cesta v Georgiině společnosti mi
utekla tak jako žádná nikdy před tím. Když jsem otevíral okénko, abych
odkódoval vrata, ovál mě slaný mořský vzduch. Hvězdy tady za městem
svítily jasněji, a když jsem se otočil na Georgiu, měla hlavu vykloněnou ven
z okna a obrácenou k obloze, jako by si toho také všimla.
 „Georgio?“ zavolal jsem a zároveň se snažil přemoct smích.
„Tady je to neskutečné!“ téměř zakřičela. „No to mě podrž, viděl jsi tu
oblohu? A to, jak je ta cesta dlouhá?“
Potřásl jsem hlavou a rozesmál se ještě víc. Jel jsem opatrně, aby mohla
zůstat spokojeně vykloněná z auta.
„Je možné, že jsem si toho už párkrát všiml.“
Usadila se zpátky na sedadlo a setřásla si vlasy z obličeje rozzářeného
úsměvem.
„Měl by sis toho všímat víc, mnohem víc. Myslím třeba tak každý víkend
nebo tak nějak. A navíííc, kdybys u toho třeba i chtěl společnost,“ řekla
s předstíranou nenuceností, „možná bych si udělala čas. Určitě bych si
aspoň mohla zkontrolovat diář.“
„Budu si to pamatovat.“
„No ty kráso! Podívej se na ten dům! Ten je dokonalý!“
Sledoval jsem její oči přes přední sklo a usmíval se tak široce, až mě
z toho začaly bolet tváře. Malá chata nebyla nijak okázalá, ale byla
prostorná a obklad z dřevěných prken už měl své lepší dny za sebou.
Vevnitř to vypadalo vcelku podobně, ale pracoval jsem na opravě – pomalu,
ale jistě.
„Jsem rád, že se ti líbí.“
Poskočila si v sedadle.
„Zas tolik by se ti líbit neměl. Až dům opravím, dám ho rodičům,
a kdyby ses na něj moc upnula, tak se budu cítit blbě.“
„Vážně? Ty ho opravuješ sám?“ Představoval jsem si, že kdyby byla
psem, tak by teď našpicovala uši.
Usmál jsem se a přikývl. „Vážně. Nechal jsem si udělat rozvody od
elektrikáře a Thatch s Wesem mi párkrát pomohli s těžkými pracemi, ale
většinu jsem udělal sám.“
Plácla mě dlaní přes stehno a zmáčkla mi jej. S kamenným výrazem
pronesla: „Asi jsem právě měla orgasmus.“
Vyřadil jsem a druhou rukou jsem se zároveň natáhl k její šíji. Otřel jsem
se jí nosem o nos, usmál se a vtiskl jí jeden polibek. „Prosím, Benny, tohle
si pro lásku boží zapamatuj – a ten snadný spouštěč taky.“
Když tašky byly uvnitř, rychlá sendvičová večeře z Tonyho lahůdkářství,
kterou jsem vzal s sebou, byla snědená a oba jsme v ruce svírali sklenici
vína, Georgia si řekla o prohlídku domu.
 „Chci vědět každý detail. Povídej, jak to vypadalo, když jsi začal, co máš
teď rozdělané a jak si představuješ konečný výsledek. A pěkně zevrubně,
Brooksi,“ prohlásila.
„Mám v úmyslu projít každý kouteček a kompletně ho prozkoumat,“
neodpustil jsem si trochu lascivního škádlení.
Jen se zasmála a postrčila mě dál do chodby, kterou jsme právě
procházeli.
Viděla kompletně zrekonstruovanou kuchyň, místnost, kterou jsem zvládl
jako první. Od začátku jsem věděl, že to bude pořádná makačka, stejně jako
jádro domu. Sněhobílé skříňky, deska ze světlého kamene a tmavé dřevěné
podlahy – zachoval jsem charakter domu, ale přidal spoustu moderních
prvků a vychytávek.
„Bože, Kline. Pořád nemůžu dostat z hlavy ten ostrůvek v kuchyni! Je
strašně velký.“
„Já vím.“
Tři a půl metru na tři a půl metru byl prostor pomalu dost velký na to, aby
se na něm dal udělat zvýšený taneční parket. Část mě se obávala, jestli to
nebylo moc, ale důvod nebyl neopodstatněný. Maureen s Bobem žili
v kuchyni. Stávali tam bok po boku, nebo jeden z nich vařil a druhý
u ostrůvku kuchyňské linky odpočíval. Přísahám, že devadesát pět procent
z mých vzpomínek na dětství se odehrává v kuchyni.
„Ale jako epicentrum celého domu je to perfektní.“
Hrudník se mi sevřel neočekávanou vlnou pýchy a úspěchu. Její
porozumění mi dodalo ujištění a já překvapeně zjistil, že jsem to
potřeboval. Rychle jsem se obrátil, chytil ji za boky a pohltil její
překvapené rty polibkem.
„Děkuju,“ řekl jsem. „Přesně toho jsem chtěl docílit.“
Úsměv, kterým mi odpověděla, mě skoro přemohl.
„Dávej pozor, kam šlapeš,“ radil jsem, když jsme vstupovali do
nezrenovovaných ložnic. Originální dřevěné táflování bylo jediné, co jsem
tam chtěl ponechat, a v tuhle chvíli to byl spíš dočasný sklad materiálu než
ložnice.
„Je to tu úžasné,“ poznamenala Georgia okouzleně. „Jako kdyby se tu
zastavil čas.“
„Já vím. Je to tady staré skoro sto let, což mě pořádně děsilo, když jsem
na tom začínal dělat.“
 „To si dokážu představit.“
„Pojď. Rychle ti to ukážu nahoře a pak si můžeme pustit film. Jsem
připravený na tulení.“
„Kline Brooks se rád tulí?“
„Miluje to a je na to hrdý, zlato.“
Sešpulila rty, nakrabatila nos a zavrtěla hlavou – Georgiin výraz, když se
něčemu snaží přijít na kloub.
„Víš, že skoro nikdy neřekneš to, co čekám?“
Pokrčil jsem rameny, přitulil se jí obličejem k šíji a rty se dotkl jejího
ušního boltce.
„Za mě je to v pohodě. Za předpokladu, že to, co řeknu, je lepší.“
Zachvěla se a potom se rty dotkla mé tváře. Zamířila ke dveřím, a když se
její drobná postava ocitla v jejich rámu, otočila se přes rameno. „Ještě jsi
mě nezklamal.“
 21. KAPITOLA

GEORGIA

O
tevřela jsem oči, právě když mě Kline pomalu zvedal z gauče
a přitiskl si mě k hrudníku. Musela jsem usnout v polovině filmu.
Měla jsem akorát dvě sklenky vína a nebyla jsem opilá, jen se ve mně
slastně mísilo uvolnění s ospalostí – pocit uspokojení od odpočívání
u hořícího krbu a pohodlí v objetí jeho náruče.
Naše pohledy se setkaly, když mě nesl chodbou do ložnice. „Říkal jsem
si, že bys asi chtěla být na pohodlnějším místě, než je gauč.“ Něžně mě
uložil na matraci a přikryl mě peřinou. Dal mi letmou pusu na čelo
a zašeptal: „Jdi spát, zlatíčko.“
Pozorovala jsem, jak chodí po ložnici – dává si nabít mobil, svléká si
džíny, setřásá ze sebe košili a zhasíná. Nebyla jsem si jistá, jestli si vůbec
někdy zvyknu na to, jak úžasně to Klineovi sluší v boxerkách. Nechat
muže, který vypadal takhle, chodit bez oblečení, by měl být trestný čin. Ale
nestěžovala jsem si.
Bože, jestli chození s Klinem znamená překračování zákona, tak mi
připravte želízka, protože já mu prostě neodolám.
Vklouzl do postele vedle mě, aniž by si všiml, že jsem vzhůru a hltám ho
pohledem.
Dnešek byl tak dokonalý. On byl dokonalý – sexy, hodný, vtipný
a strašně, strašně roztomilý. Přiměl mě toužit po takových věcech, o nichž
jsem dřív často pochybovala, jestli je vůbec někdy budu mít.
Posunula jsem se k němu pod peřinou a položila se na něj.
Oči se mu rozletěly dokořán.
„Ahoj,“ zašeptala jsem.
„Ahoj.“ Pousmál se, rukama mi objal záda a pevně si mě k sobě přivinul.
„Nechtělo se mi spát.“ Otřela jsem se mu o nos.
„A co by se ti chtělo dělat?“
Pokrčila jsem rameny a rty mu něžně oďobávala krk. Prolíbala jsem se až
zpátky k jeho ústům, kousla ho do spodního rtu a potom kyprou kůži olízla,
aby se zklidnila.
 Zasténal, chytil mě za boky a otočil mě na záda. Sevřel mi ústa
v dlouhém, pomalém a hlubokém polibku – až lahodně hlubokém. Chytila
jsem ho za vlasy na týlu hlavy. Polykala jsem jeho dech a vychutnávala si
ho.
Cítila jsem na těle postupující vzrušení až neklid, sílící s každou opojnou
vteřinou.
Přetáhl mi tílko přes hrudník a polapil mi prsa. Nasál ztvrdlou bradavku
do pusy a škádlil její vrchol jazykem. Potom přešel na druhou bradavku
a stejně lahodně mučil i ji.
Mezi nohama jsem cítila pulzující touhu, která jen dokazovala, jak strašně
jsem Klinea chtěla.
Ach Bože, chtěla jsem ho cítit, celého.
Naše ústa se opět setkala. „Řekni mi, co chceš.“ Naše jazyky tančily.
„Dám ti cokoliv.“
„Chci tě mít uvnitř,“ zasténala jsem mu proti rtům. „Strašně moc to chci.“
Hořela jsem touhou tak jako nikdy předtím – věděla jsem, že žádný jiný
způsob, jak ji uhasit, není.
Pátravě mi pohlédl do očí. „Víš, že já počkám, viď? Počkám, až poznáš,
že jsi opravdu připravená. Nikam nespěcháme.“
Vkradlo se do mě zrnko pochybnosti a zeptala jsem se tenounkým
hlasem: „Ty se se mnou nechceš vyspat?“
„Děláš si srandu?“ Ze rtů mu vylétlo jemné zasmání. „Zlato, jsem
z představy, že tě cítím u sebe na péru úplně šílený. Řekl bych, že to je
docela evidentní.“ Na důkaz svého tvrzení se mi laškovně otřel o stehno, až
jsem se rozhihňala.
„Ale nespěchám na tebe.“ Vzal mi obličej do dlaní a něžně se na mě
zadíval. „Ty jsi ta, která má moc. Ty si určuješ, kdy je správný čas.“
Rukama jsem mu zajela zpátky do vlasů, chytila do ruky pramen vlasů
a přitáhla si jeho obličej k sobě. Líbala jsem ho tak jako nikdy předtím.
Moje ústa drancovala jeho rty a jazyk a brala si, co chtěla. Byla jsem z něj
šílená. Právě jsem mu řekla, že se s ním chci vyspat, a on udělal přesný
opak toho, co jsem očekávala. Zpomalil a snažil se ubezpečit se, že dělám
sama pro sebe to správné rozhodnutí.
Nepotřebovala jsem čas na rozmyšlenou, protože s Klinem to bylo
správně. Jenom správně.
A já jsem mu chtěla dát další část sebe.
 „Chci to. Chci to víc než cokoliv kdy předtím.“ Ovinula jsem mu nohy
okolo boků a přitáhla si ho blíž k místu, kde jsem po něm zoufale toužila.
Usadil se mi mezi stehny a jeho ztvrdlý penis tlačil proti mně.
Tělo se mi třáslo očekáváním. Kvůli téhle chvíli jsem čekala tak dlouho.
Nebyla jsem naivní a neočekávala jsem, že moje poprvé bude vedle
hořícího ohně anebo na posteli obsypané růžovými okvětními plátky.
Neočekávala jsem žádné kýčovité fráze ani zásnubní prsten. Jen jsem si
chtěla být jistá, že je to smysluplné a s někým, komu věřím a koho mám
ráda. A to nejdůležitější – potřebovala jsem, aby tomu někomu také záleželo
na mně a aby mi neublížil – nejen fyzicky, ale i emocionálně.
Každý má o sexu vlastní představu. Někteří si ho vychutnávají jen pro
sex samotný. Užijí si noc strávenou s okouzlujícím cizincem a ráno je
netrápí žádné výčitky ani pochybnosti.
Když přišlo na orální výměnu, tak jsem byla schopná z toho city
vynechat. Ale při úplném průniku, takzvaném „home run sexu“, jsem to
nezvládala.
Pro mě byl pohlavní styk intimnější než orální sex. Přece jen je něco na
tom dívat se druhému do očí, zatímco vaše těla splynou v jedno. Věděla
jsem, že pro mě tenhle druh sexu musel být o něčem víc než jen o fyzičnu.
Klineovi jsem věřila a propracovala jsem se k tomu velmi rychle. Ale
cítila jsem, že mu na mně záleží, v každém jeho polibku, každém úsměvu
a každém dotyku.
S ním to nebude jen o sexu. Znamenal pro mě víc. Opravdu mi na něm
záleželo. Moje city k němu byly hlubší, než jsem si byla připravená přiznat.
Intenzita a hloubka těch citů byla tak silná, až mě to uvědomění málem
svalilo, jako kdyby mě zasáhla demoliční koule.
Tady šlo o moje srdce a najednou jsem si uvědomila, kolik můžu ztratit.
Zaplavil mě strach a prodral se na povrch i v mých očích.
„Co se děje?“ zeptal se a pohledem vyhodnocoval můj nejistý výraz.
Přesně odhadl moje kolísavé myšlenky.
„Mám strach,“ přiznala jsem.
Zadíval se mi hluboko do očí. „Nemusíš se ničeho bát, Georgie. Nikdy
bych tě nenutil do ničeho, na co nejsi připravená.“
Přejela jsem mu rukou po ustaraném čele. „To vím. Věř mi, vím to.“
„Řekni mi, čeho se bojíš.“ Jeho oči byly tak vážné. „Udělám cokoliv,
abych to napravil.“
 Ten chlap. Spolkla jsem knedlík v krku.
„Mám strach, protože… je to tak silné.“ Snažila jsem se najít správná
slova. „Já prostě… mám pocit, že jsem do toho spadla až moc rychle. Pěkně
mě to děsí. Nemůžu se zbavit strachu z toho, že se jednoho dne probudím
a mezi námi to skončí špatně. Nechci tě mít spojeného se zraněnými city.“
Vzal mi obličej do dlaní a díval se na mě. „Ať se stane cokoliv, zlatíčko,
pro mě to vždycky budou dobře zraněné city. S tebou se cítím naživu. A ať
se propadnu, jestli neudělám všechno, co je v mých silách, aby to bylo
stejné i pro tebe.“
Ten pohled. Z jeho očí sálala něha, která mě naprosto ujistila, že nejsem
jediná, kdo se zamilovává.
Ani pro něj to nebude jen o sexu. Je v tom víc. Nám dvěma to vyjde
a jeho pohled říkal: „Jsem v tom taky až po uši.“
A kvůli tomu pohledu jsem sáhla po nočním stolku, abych ze zásuvky
vyndala kondom. Ze zásuvky, která byla prázdná.
Celou dobu mě sledoval pohledem, cítila jsem ho na sobě, ale když jsem
se otočila zpátky na něj, vypadal trošku zamračeně.
„Myslela jsem, že tam budou kondomy.“
Zasmál se, právě tak akorát, aby uvolnil napětí a vykouzlil mi úsměv na
tváři.
„V zásuvce žádné kondomy nejsou.“
„Evidentně ne,“ odpověděla jsem.
Ušklíbl se a přejel mi rukou po břiše. „Nikdy jsem si sem žádnou ženu
nepřivedl.“
To byla příjemná útěcha pro všechny zúčastněné, ale měla jeden háček.
Začala mě mírně jímat panika při představě, že budeme muset takhle náhle
skončit. To jsem nechtěla. Byla jsem připravená teď.
„Prosím, řekni, že tu někde máš kondomy.“
Široce se usmál. „U sebe v tašce.“
Odstrčila jsem ho, seskočila z postele a rozeběhla se k jeho tašce, kterou
jsem nemilosrdně začala prohrabávat. Když jsem nahmatala fólii s kýženou
krabičkou, zase jsem se vrátila, odstrčila ho na stranu, vrátila se do původní
pozice a přitáhla si ho zase nad sebe.
Otřásal se tichým smíchem, vzal mi kondom z ruky a položil ho na postel
vedle mě. Ale jeho veselí se rychle proměnilo v žár, když mi sundával
kalhotky a tiskl mi na obnaženou kůži jeden něžný polibek za druhým.
 Sundal si boxerky a odhalil svou erekci v plné síle.
Oči se mi na zlomek sekundy rozšířily rozrušením nad jeho velikostí.
Pojmout tak velké péro do pusy byla jedna věc, ale když péro takových
rozměrů mělo zajet do brány, tak to byla úplně jiná liga. „Nebudu lhát, byla
bych radši, kdybys byl menší,“ vyhrkla jsem bezmyšlenkovitě.
Kline se zarazil uprostřed polibku a začal se chechtat, až mu čelo na
chvilinku spadlo na moje břicho. I přes kůži jsem cítila, jak se směje. „To
nepůjde, Benny. Jsem Kline Velkej Kolík.“
Ztuhla jsem. „Co jsi to řekl?“
„Nic.“ Tiše se mi zasmál do břicha. Jazyk se mu vykradl ven a dělal mi
kroužky okolo pupíku.
„Říkal jsi Kline Velkej Kolík?“
„Hm?“ Podíval se na mě nahoru. Na rtech mu hrálo pobavení a očima se
snažil fingovat zmatek.
Nakrčila jsem nos. „Kde jsi to slyšel?“
„Přesně si to nepamatuju.“ Pokrčil rameny a laškovně mě kousl do boku.
„Ale musím říct, že jsem to ocenil.“ Dostala jsem husí kůži, když mi přejel
rukou nahoru po stehnu a jeden prst mi vsunul dovnitř. „Bože, už jsi vlhká
a to jsem ještě ani nezačal.“
Zalila mě horkost a ze rtů se mi vydral sladký sten, když mi palcem
obkroužil poštěvák.
Bože, jestli mi slíbí, že v tom bude pokračovat, budu mu říkat Kline
Velkej Kolíku, kdykoliv se mu zachce.
„Pamatuješ, jak jsem tě laskal pusou? Jak příjemné to bylo? Jak silně jsi
vyvrcholila?“ Olízl mi vnitřní stranu stehna, zatímco mě dál oblažoval
prsty. „U mě v posteli, když jsem ti lízal frndičku, až jsi mě prosila, abych
tě už nechal se udělat. V bazénu, když jsem tě tam na sobě měl úplně
rozcapenou a hltal jsem tě, i když tam každou chvíli někdo mohl přijít.
Mohli tam najít můj obličej u tebe mezi nohama a tvoje prsa, která hopsala
s každým nádechem, který jsi z těch krásných rtů vypustila. Pamatuješ si to,
Georgio?“ Přesunul se na druhé stehno a jemně mi nasál kus kůže do pusy.
„Bože, nemůžu přestat myslet na to, jak dokonale chutnáš. Jak strašně
přitažlivě vypadáš, zníš, jaký je to pocit, když se mi uděláš v náručí.
Umírám touhou po tom zjistit, jaký to bude pocit, až budeš obtočená kolem
mě.“
 Byla jsem už tak vzrušená, tak vlhká, a to jen z jeho slov. Když mě začal
pomalu líbat podél stydké kosti, uvolnila jsem se – otevřela jsem nohy
a ruce jsem nechala spadnout podél těla.
„Bude se ti to líbit, miláčku.“ Přesunul se ústy ke klitorisu a sál a lízal
a laskal mě, až jsem dospěla k orgasmu. Nepřestal, dokud se mi tělo
nepřestalo třást a nebyla jsem uspokojená a uvolněná.
„Nazdárek,“ řekl chraplavě, zatímco se mi sunul po těle nahoru
a pokrýval ho polibky.
Zasténala jsem, když jsem na jeho jazyku ucítila svoji chuť.
Přemohl mě pocit nesmírné úlevy a vzal mi dech z plic. Byla jsem
vděčná, neskutečně vděčná, že jsem ho našla. Vděčná, že mě vzal s sebou
a dělal všechno pro to, aby moje poprvé bylo takové, jak jsem si ho
představovala. Doufala jsem, že z mého polibku a doteku vycítil, že tohle
bylo víc, než co jsem zažila kdykoliv předtím. Převracel mi svět vzhůru
nohama a bral mě na místa, kde jsem nikdy předtím nebyla.
Zaujatě jsem pozorovala, jak si mi klekl mezi stehna a navlékl si kondom.
Zacouval, zatlačil boky dopředu a přitiskl mi špičku penisu na poštěvák.
Pohlédla jsem mu do očí, když se nade mnou tyčil s rukama zapřenýma
vedle mé hlavy. Modré oči mu v měsíčním svitu zářily, něžně a jemně.
„Jsi nádherná,“ zašeptal mi do úst a začal do mě pronikat. Tlak se
prohluboval až do bodu bolesti, když pomalu, pomalinku klouzal dál.
Nespěchal, aby do mě pronikl celý, dával si na čas. Posunul se o kousíček
hlouběji, potom se zastavil a líbal mě, až moje tělo zapomnělo na napětí a já
se okolo něj úplně uvolnila.
Oči se mi zamžily, jak mě pohltila intenzita toho okamžiku – nejen skutku
samotného, ale i našich vzájemných citů. Každý můj nádech doprovázely
téměř neslyšné vzdechy.
Když prolomil bariéru, pohltila mě bolest a ze rtů mi mimoděk uteklo
zajíknutí. Byla jsem si jistá, že si toho všiml.
V očích se mu lítostivě zablesklo a pohladil mě po tváři.
Chtěla jsem mu ten pohled z očí vymazat.
„Víc, Kline. Nepřestávej.“ Chtěla jsem to. Samozřejmě, že to nebylo jen
příjemné, ale cítila jsem také, jak se mnou uvnitř začíná rozlévat nádherná
touha, která se s každým jemným přiražením stupňuje.
„Bože, jsi tak úzká. Tak vlhká. Tak dokonalá. Úplně z toho šílím.“ Jeho
rty našly můj krk, sály a lízaly a škádlily mě jemňounkým kousáním.
S každým slovem mě opouštělo víc nepříjemného pocitu z prolomení
bariéry. Každý polibek, sání a přejetí jazykem z něj uvolnilo ještě víc.
„Zlato, pohybuj se se mnou,“ povzbuzoval mě.
Svaly se mi uvolnily a já zvedla nohy výš a dovolila mu, aby zajel
hlouběji.
Zasténal.
Z plic mi uniklo zajíknutí.
Potřebovala jsem víc. Chtěla jsem mít Klinea v sobě tak hluboko, jak jen
to šlo. Zavlnila jsem boky a vtáhla ho celého dovnitř. Oba jsme vykřikli,
zaplavení vzrušením – jeho péro bylo zcela pohlcené mým horkem a moje
stehna přitisknutá k jeho bokům.
Ochraptěle jsem zasténala a zašeptala, „Bože, to je tak příjemné.“
„To si piš.“ Políbil mě na bradu, na tvář a na koutky úst.
Moje boky se na něj samy od sebe začaly tlačit a podvědomě mu říkaly,
že pořád potřebuju víc. Takovéhle tedy bylo spojit se s druhým člověkem –
být jeho součástí. Popadla mě chtivost; s každou pídí, kterou mi dal, jsem
jen začala lačnit po další.
Kline se pohyboval v mírném tempu, byl opatrný, ale nepovoloval
v intenzitě. Když jsem ho prosila, aby šel hlouběji, silněji a rychleji, začal
nabírat na intenzitě. Divoce mi sál krk a jeho pohyby se proměnily
v horečné a nekontrolované, ale za chvilinku zase zpomalil, našel moje ústa
a jemně mě líbal, až jsem se cítila omámeně.
Rukama jsem prozkoumávala jeho tělo, sjela jsem mu dolů po pažích, na
záda, zadek a vychutnávala si, jak se mu při přirážení napínaly svaly.
„Jsi v pohodě, bejby?“ zeptal se a odhrnul mi z čela pár mokrých
pramínků vlasů.
„Víc než v pohodě.“
„Kruci, Georgio, ty vypadáš tak dokonale. Takhle, tady, pode mnou.“
Pohled v očích mu ztvrdl a vypadal odhodlaně, jako by chtěl, abych nad
sebou úplně ztratila kontrolu a on mi převrátil svět vzhůru nohama.
Když zrychloval, začala jsem se třást, ale jakmile zpomalil, zakňučela
jsem zklamáním.
„Věříš mi, zlatíčko?“
Ani jsem se nad odpovědí nemusela zamýšlet.
„Ano. Proboha, ano. Věřím ti.“
 „Chci ti ukázat, jak dobré to může být, když se nikam nespěchá.“ Políbil
mě, sál mi rty, jazyk a ukradl si každičký zvuk, který mi vylétl z pusy,
a lačně ho polykal.
A, Bože, jak já milovala ty jeho chraplavé zvuky, to jak mi neustále říkal,
jak jsem krásná, jak je to úžasné, jak tvrdý je. Milovala jsem na něm, jak
vzal vedení do svých rukou a přesně věděl, jak mě dostat do víru vášně.
„Chci takhle pokračovat hodiny, ale sakra, já z tebe nemůžu. Je to až moc
silné.“ Změnil tempo – líné se proměnilo v rychlé a hladové. „Řekni mi, jak
moc se ti to líbí,“ zasípal a přitiskl mi obličej ke krku. V jeho hlase znělo
naléhání, ale kvůli sobě se mě k vyvrcholení dohnat nesnažil. Dělal to pro
mě. Byla jsem natolik pohlcená touhou, že jediné, na co jsem se vzmohla,
bylo kývnout. Popadla jsem ho za zadek, až se mi nehty zabořily do jeho
kůže.
„To je dobře, protože se ti to bude líbit ještě víc,“ sliboval. „Tak strašně
moc, že ani nebudeš vědět, jak se jmenuješ.“
Vyklouzl ze mě ven a já zmateně zasténala.
Popadl mě za boky, a než jsem ho mohla zastavit, měl už obličej mezi
mýma nohama. Celou mě pohltil – sál a lízal a jazykem mi vjížděl do
broskvičky, až jsem cítila, jak nezkrotnou rychlostí přichází orgasmus.
Tělem se mi rozlilo teplo a následně tenounká vrstvička potu. Ze rtů se mi
drala nesrozumitelná slova a já se ocitla na prahu vyvrcholení.
„To je moje divoká holka. Chci tě vidět, jak se rozpaluješ,“ řekl
a pokračoval dál.
Pevně jsem zavřela oči, otevřela pusu a celým tělem se prohnula. Nejenže
jsem se udělala. Já řvala, vybouchla, vzplanula.
Čas, místo, moje jméno. Nic z toho neexistovalo, moje smysly byly příliš
pohlcené Klineovým počínáním.
Přesunul se zpátky na postel, vzal mě za stehno a přitiskl mi koleno
k rameni, aby si mě otevřel pro svůj žádostivý kolík. S lehkostí zajel
hluboko dovnitř a začal mě šukat co nejhlouběji a přitom neuvěřitelným
tempem přirážel dovnitř a zase ven.
Vzepřel se na rukách a díval se dolů na místo, kde se ve mně hýbal.
„Kruci, to je úžasné.“
Zajel jednou rukou mezi nás a otíral se mi o poštěváček. „Potřebuju cítit,
jak se mi uděláš na péru.“
„Myslím, že už nemůžu. Už toho je moc.“
 Nepovolil a odhodlaně pokračoval. „Můžeš, bejby, udělej se mi na péru.“
Zakňučela jsem.
„Nedrž to v sobě, pusť to.“
Byla jsem jeho nástroj a on byl mistr, který mě rozezněl. Tělo se mi
napjalo do oblouku pod jeho dotykem a moje boky se hýbaly rychleji
společně s ním.
„Kline… Já… Ó… Bože…“
„Sakra, ano, ještě jeden Georgio.“ Očima sledoval svoji ruku, která na
mně pracovala, a svoje péro, které klouzalo dovnitř a ven.
Zavřela jsem oči a začala se nořit do čiré extáze.
Stehna se mi třásla, frndička se okolo něj rytmicky stahovala a rty se mi
vším tím vypětím málem stáhly do křeče. Vydala jsem ze sebe jediný
překvapený výkřik a rychle a silně se udělala. Hlava mi padla nazad na
polštář, chytila jsem ho za zadek a přitáhla si ho k sobě, když přirážel.
Pevně sevřel oči, rty se mu rozevřely a hnal se za svým uvolněním. Vlasy
měl rozcuchané a na čele se mu skvěly krůpěje potu. A Bože, jeho oči byly
divoké a zaplavené vlastním nastávajícím vyvrcholením.
„Chci cítit, jak se uděláš.“ Vydechla jsem a nehty mu přejela po zádech.
Potřebovala jsem cítit, jak ztratí kontrolu, potřebovala jsem v jeho extázi
cítit jeho tělo.
Díval se mi dolů na prsa, která se hýbala silou jeho přírazů. Jeho kůže
byla zpocená a dokonalá, nejradši bych ji olízla. A když vzhlédl a podíval
se mi do očí, viděla jsem, jak ztrácí kontrolu.
Ta chvíle byla jako sen – všechno se zpomalilo, abych si každou vteřinu
mohla vtisknout do paměti. Jeho ústa se pomalu hýbala s každým jemným
heknutím, každým hrdelním zasténáním. Jeho pohyby ukazovaly, že to, co
vidím, je opravdové.
Tohle bylo opravdové. My jsme byli opravdoví. Moje city, jeho city,
přestože nebyly vyřčeny nahlas, byly opravdové. Hluboko uvnitř jsem
věděla, že on je ten pravý. Můj pravý. Nekonečně zajímavý protějšek mé
duše.
„Zůstaňme tady ovinutí jeden druhým, dokud slunce nevyhasne,“
zašeptala jsem mu do ucha, když se jeho tělo zklidnilo a moje hořící plíce
se utišily natolik, že jsem byla schopná se nadechnout.
Zvedl mi bradu a zadíval se mi do očí. Moje srdce upadlo do modři jeho
očí a odmítlo se zvednout. „Vím, že nejsi připravená slyšet, co cítím, ale
právě teď, pro mě, byl dnešek víc. Bylo to pro mě všechno.“
Zavřela jsem oči a nechala v sobě jeho slova doznít.
Tahle chvíle nikdy neskončí. Ať se stane cokoliv, nikdy nezapomenu na
pohled v jeho očích, na to, jak zní jeho hlas, a na pocit, že dobyl každou
moji část.
 22. KAPITOLA

KLINE

S
trhnutím jsem se probudil a nevěděl jsem, kde jsem. Trvalo mi jen pár
vteřin, než jsem se vzpamatoval, a hned jsem pod peřinou začal šmátrat
po Georgiině teplé, sladké kůži. Ale místo žhavé kůže jsem se dopátral
jen studené bavlněné látky.
Zvedl jsem hlavu a otevřel oči, abych mohl v pátrání pokračovat.
Prosklenými okny do místnosti pronikalo dopolední slunce a osvěcovalo
naše včerejší oblečení poházené na lavici pod arkýřovým oknem. Sedl jsem
si, abych měl lepší rozhled, a zamrkal jsem ve snaze se probrat, ale místnost
zůstávala pořád prázdná.
Když už jsem byl při smyslech – zrak mi fungoval a ostatní smysly jsem
napínal, jak jen to šlo, dolehl ke mně zezdola Georgiin hlas a náhlý záchvat
paniky se proměnil v hrdost. Tahle krásná, úžasná, nepředvídatelně živoucí
žena si vybrala mě, abych s ní sdílel její ‚poprvé‘.
Její hlas nicméně už tak krásný nebyl, ale přesto mě to povědomé, vysoko
posazené a trošku skřípějící podání nějaké mně neznámé písně donutilo se
usmát. Zpívala hlasitě. Strašně hlasitě – a neočekávaně lákavě –, až jsem
vstal z postele a hodil na sebe boxerky, abych se podíval, co se dole děje.
Sešel jsem dolů a našel ji v jedné z koupelen. Dveře byly otevřené a ona
stála zády ke mně. Právě sjížděla válečkem namočeným v barvě po stěně
a při tom tancovala. Její hlas se v malé, uzavřené místnosti rozléhal a celý
dojem ještě podtrhával její náhle britský přízvuk jako vystřižený z Mary
Poppins. Tu písničku jsem nikdy předtím neslyšel, ale nebyl jsem s to říct,
jestli to bylo mojí neznalostí dané kapely, anebo jejím hudebním hluchem.
Nemohl jsem uvěřit, že se spontánně pustila do přípravy vlastní epizody
reality show o designu interiérů tak brzy ráno. Jen jsem se opřel o rám dveří
a hltal ji pohledem. Blonďaté vlasy měla nahoře na hlavě svázané do
drdolu, ze kterého jí neposlušné kadeře padaly dolů na záda. Byla celá
rozcuchaná, sluchátka a telefon měla zastrčené za páskem mých boxerek
a jediný zbývající kus oblečení zakrývající její drobnou, vnadnou postavu
byla černá krajková podprsenka.
 Její dokonalý zadeček sebou mrskal sem a tam, jak malovala stěnu
v rytmu té dozajista nevšední hudby, která jí hrála v uších.
Zkřížil jsem ruce na hrudníku a usmíval se tomu, že si mě vůbec
nevšimla. Malovala všechny nedokončené stěny špatnou barvou, světle
modrou, kterou jsem už před týdny zavrhl, ale bylo mi to jedno. Ať si
touhle příšernou modrou klidně vymaluje celý dům, pokud si při tom
ponechá svoji stávající uniformu a já se budu moct dívat. Bob s Maureen si
na to budou muset zvyknout, protože kdykoliv tu barvu uvidím, vzpomenu
si na tohle – na ni, na včerejšek a celý tenhle dokonalý, prostý okamžik.
Napadlo mě, že i kdybych do konce života dělal samá špatná rozhodnutí,
s ní se mi alespoň povedlo jedno fakt dobré.
Pozvat Georgiu na rande byla ta nejlepší věc, co jsem kdy udělal. Tečka.
Otočila se, aby namočila váleček do barvy. Ruce jí vylétly k hrudníku
a po místnosti se rozprskly modré kapičky a potřísnily všechno kolem.
„Proboha, Kline! Šíleně jsi mě vyděsil!“ zakřičela ještě pořád přízvukem,
kterým zpívala kapela znící v jejích uších. Vyndala si sluchátka z uší
a nechala je spadnout dolů podél boků.
„Omlouvám se, lásko,“ řekl jsem a snažil se napodobit její britskou
výslovnost.
Začervenala se a její plné rty se roztáhly do rozpačitého úsměvu.
„Promiň, od rána poslouchám anglické rockové kapely.“
Zazubil jsem se. „Zníš jako mladá Julie Andrews. Je to strašně
roztomilé.“
Georgia se zahihňala a složila ruku s válečkem. Běhala po místnosti sem
a tam jako dělová koule a dolívala si do kyblíku barvu. Zaujala mě ta
nadměrná energie, kterou celá sršela.
„Vzbudila jsem tě? Jejda, doufám, že ne. Já se vzbudila v pět a už jsem
nemohla zabrat, tak jsem si uvařila kafe. Dívala jsem se na teleshopping asi
tak dvacet minut a potom jsem se začala procházet po domě a našla tuhle
místnost a říkala si, proč neudělat něco užitečného, že jo? No a pak jsem si
všimla, že už jsi jednu stěnu natřel na modro, tak jsem si říkala, že to
dodělám. Jsi ještě unavený? Máš hlad? Můžu ti udělat kafe? Dáš si?“ Celý
proslov ze sebe vychrlila jako jednu dlouhatánskou větu.
Snažil jsem se vybavit si, kdy se naposledy nadechla.
Začala polepovat stěny jasně modrou lepicí páskou a vytrvale u toho
poklepávala nohou o vrzající podlahu.
 Naklonil jsem hlavu. „Kolik jsi už toho kafe vypila, miláčku?“
Pokrčila rameny. „Pár hrnků. Myslím, že po třetím už jsem je přestala
počítat… anebo po čtvrtém?“
Vyvalil jsem na ni oči a pochopil.
„Ale to je fuk. Co si o tom myslíš? Líbí se ti ta barva? Mně docela jo. Je
veselá, klidná. Doufám, že se tvojí mamce bude líbit. Její názor bude asi ten
nejdůležitější, viď?“
Přikývl jsem. „Určitě bude nadšená,“ lhal jsem. „Mělas –“
„Super!“ zvolala, než jsem se jí stačil zeptat, jestli už měla něco k jídlu.
V její mysli se to teď jen míhalo myšlenkami, závratnou rychlostí přelétala
od jedné ke druhé a nikdo jí nemohl stačit.
Znovu popadla váleček, namočila ho do barvy a až se zbytečnou vervou
se vrátila k malování.
„A co, včera… bylo to… byl jsi…“ Pohlédla na mě přes rameno, v očích
nejistotu, a než jsem jí stačil věnovat uklidňující úsměv, už se zase obrátila
ke stěně a rychle mávala rukama nahoru a dolů. Párkrát nejistě přešlápla
a potom vyhrkla: „Mně se to včera moc líbilo!“
A mně se rozsvítilo.
Normálně se mi poměrně obstojně daří uhodnout, co se ostatním honí
hlavou, ale poté, co jsem se probudil, našel ji, jak mi maluje dům a její
nádherná pusa se pohybuje rychlostí kilometr za minutu, byl jsem poněkud
vyvedený z míry.
Georgia byla nervózní. A k tomu v sobě měla asi tak konvici kofeinu.
Nebyla si jistá, jestli jsem si to včera užil. Poprvé nepoprvé, Georgia
Cummingsová věděla, jak navnadit milence.
Úzká, sexy frndička byla jen začátek, protože ten zbytek je to, co mi
zůstane v paměti. Záchvěvy jejího těla, její chraplavý hlas. To, jak se slova
v jejích ústech rozplývala ve vzdechy, které se ve žhavém infernu orgasmu
proměnily v čarovné ticho. Dívala se mi přímo do očí a tlukot jejího srdce
byla moje druhá nejoblíbenější část jejího hrudníku.
Nirvána je jediné slovo, které to vystihuje.
Věděl jsem, že to prožívala stejně, a věděl jsem, že to intuitivně věděla
i teď. Jen jsem jí to musel připomenout.
Přesunul jsem se do sprchy, otevřel kohoutek a nechal téct vodu, aby se
ohřála.
 Když to v potrubí zapraskalo, ohlédla se na mě přes rameno. „Co to
děláš?“
„Jen chci zkontrolovat, že ty otvory pro vodovodní trubky dobře těsní,“
zalhal jsem. Jediné otvory, které mě zajímaly, byly ty její.
Vyslal jsem k ní uklidňující úsměv. Tvářila se pořád podezřívavě, ale
otočila se zpátky a vrátila se k malování.
Když začala téct teplá voda, přiblížil jsem se k ní. Objal jsem ji okolo
pasu, pokryl jí hebkou kůži na šíji polibky a zašeptal jí do ucha: „Víš ty
co?“
„Co?“ Zachvěla se, ale nepřestávala malovat.
Políbil jsem ji na čelist, udělal krok nazpět a napřáhl ruku. „Půjčila bys
mi na chvíli ten váleček? Ukážu ti trik, kterým si to můžeš ulehčit,“ zalhal
jsem znovu.
Pokrčila rameny a podala mi ho. Položil jsem ho dolů do kýblu a vrhl
jsem rychlý pohled na sprchu, z jejíž podlahy stoupala pára.
Perfektní.
Bylo načase, abych vzal situaci do vlastních rukou. Popadl jsem ji za
boky a přehodil si ji přes rameno, ani neměla šanci mě zastavit.
„Kline!“ vypískla, když jsem zamířil do sprchy. Vzadu na stehnech mě
lechtaly její vlasy, které jí nahoře vyčuhovaly z drdolu. Plácla mě přes
zadek a přes záda, zrovna když jsem vkročil pod vodu a nás oba polil proud
sprchy.
„Propánajána!“ vykřikla, když jí voda zmáčela kůži a promočila těch pár
kousků oblečení, co měla na sobě. „Krucinál!“
Se smíchem jsem Georgiu postavil zpátky na nohy a ignoroval její
nevraživý pohled. Úspěšně jsem jí hmátl za záda, rozepnul jí podprsenku
a stáhl jsem jí ten kus černé krajky z paží, takže nám přistála u nohou. To
byl pohled. Byla celá mokrá, na sobě neměla nic než moje spodky a čekala,
co udělám.
„Včera jsem si to užil.“ Nejistota v jejích očích se nepatrně zmenšila.
„Tak moc, že bych ti rád poděkoval –“ zastavil jsem se a s mrknutím si olízl
rty. „Tobě a téhle dokonalé frndičce.“ Oči se jí rozšířily, ale já nečekal. Sjel
jsem jí dolů po těle a líbal ji mezi pohupujícími se prsy, na bříško, až jsem
se dostal k pásku mého spodního prádla.
„Kline?“
 „Šš,“ zašeptal jsem jí do kůže, vzal si kousíček do zubů a zatahal ji za ni.
„Jsem teď tak trochu zaneprázdněný.“
Zachvěla se, když jsem jí stáhl spodky a přitiskl jí ústa na stydkou kost.
Slízával jsem jí vodu z kůže. „Zatraceně, Benny, tys mě včera dostala do
úplně jiné dimenze. Můžu bezpečně říct, že v tom chci s tebou pokračovat
asi tak příštích sto let. Hergot, byl to nejlepší sex mého života.“
„Opravdu?“ zasténala.
„Byla. Jsi. Dokonalá.“ Přesunul jsem se rty k vnitřní straně jejího stehna.
Nohy se jí třásly, zajela mi rukama do vlasů a náruživě mě za ně tahala.
„Užila sis to včera ty?“ zeptal jsem se, abych svedl pozornost zpátky k ní.
„Bylo to pro tebe tak dobré jako pro mě?“
„Bože, ano. Včerejší noc byla dokonalá,“ sténala a díky mému
svědomitému sání zvrátila hlavu dozadu.
Byla sladká jako cukrkandl a já si pochutnával, dokud se její vnitřní svaly
nezačaly zmocňovat mého jazyka.
Safryš, chtěl jsem, aby tahle frndička objala jinou část mého těla.
„Jak moc tě to bolí, zlatíčko?“
Zavrtěla hlavou jako že ‚ne‘, ale její oči říkaly ‚Bože, ano‘.
„Potřebuju zase cítit, jaké to je být v tobě. Chci cítit, jak mi ta tvoje sličná
frndička vymačká péro.“
„Ano,“ zasténala. „Prosím. Teď.“
Zvedl jsem ji a pevně si obtočil její nohy okolo sebe. Nesl jsem ji
chodbou k sobě do ložnice, kde jsem její mokré tělo hodil na postel.
Povlečení bude celé zmáčené, ale to mi bylo úplně jedno. Vytáhl jsem
z tašky kondom a roztrhl obal zuby. Georgia mě zatím pozorovala z postele.
Skousla si spodní ret. „Takže žádné tipy ohledně malovací techniky asi
nebudou, co?“ škádlila mě.
„Tajemství je ve správném tempu, bejby,“ řekl jsem s ďábelským
úsměvem. Navlékl jsem si kondom a přejel si rukou po celé délce penisu,
sem a tam, abych jí to správné tempo ukázal.
Vlezl jsem si na postel a přesunul se mezi její nohy. Když jsem jí dal ruce
na stehna, chytila mě za zadek. Konečky mých prstů nechávaly stopy na její
kůži, když jsem jí roztahoval nohy a uvelebil si péro přímo před místem, do
nějž jsem se potřeboval dostat.
„Teď, Kline. Bože, už to nevydržím ani vteřinu,“ prosila. Zatlačila na mě
boky, aby se ke mně dostala blíž.
 Když jsem přirazil, oba jsme vykřikli. Ztratili jsme kontrolu a hnali jsme
se za vzájemným potěšením.
Následující dvě hodiny jsem strávil tím, že jsem Georgiu pomocí svého
péra, pusy a rukou ujišťoval o tom, že sex s ní je ta nejlepší věc, kterou
jsem kdy zažil. A ona mi to každou vteřinou potvrzovala.
Zkrátka a jednoduše, kurva, byla to nirvána.
 23. KAPITOLA

GEORGIA

„M
ám zavřít okénka, anebo je nechat otevřená?“ zeptal se, když
nastartoval motor a zařadil.
Pomalu jsme se vraceli do reality. Mířili jsme zpátky do města
a já věděla, že mi tahle moje dokonalá bublina jménem Kline bude chybět.
Netrápily nás žádné povinnosti, žádné plány, jen jsme si společně lenošili
a celý víkend si užívali jeden druhého.
„Otevři je, prosím.“ Chtěla jsem ještě naposledy cítit oceán. Byl krásný
den, slunce jasně zářilo a jeho svit jen sem tam na chvíli zakryl nějaký
huňatý bílý mráček plující po nebi.
Stáhl okénka dolů a potom se nahnul přes palubní desku, z přihrádky na
brýle vyndal dvoje pilotky a jedny mi podal.
„To bylo pozorné.“ Usmála jsem se, nasadila si je a svázala si vlasy do
rozcuchaného uzlu.
„Pro tebe,“ položil mi ruku na stehno a jemně ho stiskl, „vždycky, zlato.“
Když jsme najeli na hlavní a hamptonský dům se ve zpětném zrcátku
pomalu ztrácel, pohltil mě nečekaný nával melancholie. Ten krásný,
venkovský dům mi bude chybět. Kdybych si mohla udělat pinterestovou
nástěnku svého vysněného domu, tenhle by mu byl sakramentsky blízko.
Vsadím se, že až bude hotový, předčil by i moje nejdivočejší představy.
Pořád jsem žasla, že Kline pro svoje rodiče koupil dům. A nebyla to
novostavba, kterou by si evidentně mohl dovolit. Byl to domov, který
vlastnoručními opravami plnil láskou, péčí a malými pozornostmi.
Všechny domněnky, které jsem o něm dřív měla, byly naprosto mylné.
Proboha, vždyť si pronajal Forda Edge. Ne že bych proti tomu vozidlu
něco měla – moc ráda bych si v takovém sama jezdila –, ale není to typ
auta, kterým by jezdil chlap s tolika penězi jako on.
Range Rover? Ten určitě.
Ale středně velké SUVčko střední třídy, které si ještě ke všemu pronajal?
To teda fakt ne.
Byl tak strašně skromný a úžasný a praktický. Zamilovala jsem si
každičkou část jeho osobnosti, kterou jsem objevila. Kline patřil k těm
nejvíce okouzlujícím lidem, které jsem kdy potkala.
„Já budu řídit a ty se budeš starat o hudbu. Co ty na to?“ Podal mi telefon,
na kterém už nalistoval iTunes.
Přikývla jsem, projela si jeho seznam skladeb a vybrala „12 Fingers“ od
Young the Giants. Pro takovýhle den to byla perfektní písnička. Vystrčila
jsem ruku z okénka a vychutnávala si neobyčejně teplý vítr, který mě hladil
na kůži. Vyklouzla jsem z balerín, dala si nohy na sedačku a bradou se
opřela o kolena. Pozorovala jsem, jak míjíme jeden milník za druhým
a s narůstající vzdáleností od toho nádherného výhledu na pláž na mě začal
padat smutek.
Koutkem oka jsem pohlédla na Klinea. Potichounku si zpíval slova
písničky a vyťukával rytmus do volantu. Vypadal k nakousnutí –
s pilotkami, dvoudenním strništěm a mužnými ústy staženými do
nepatrného úsměvu. Měla jsem sto chutí ho na místě zhltnout.
Začala jsem si v hlavě přehrávat náš společný víkend a hruď se mi sevřela
návalem emocí.
Bylo to dokonalé. On byl dokonalý. Kline nespěchal. Byl pozorný
a opatrný a dal si záležet, aby se mi moje poprvé líbilo. A taky že se mi to
líbilo. A nejenže se mi to líbilo, ta noc byla prostě úžasná.
Úplně mě pobláznil, v tom nejlepším slova smyslu. Bylo těžké to popsat.
Kruci, dokonce bylo těžké to vůbec vyjádřit slovy, aniž bych řekla něco, na
co jsem ještě nebyla úplně připravená.
Jenže… Bože, tenhle chlap… On byl všechno.
Připadalo mi, že jedu svoji životní jízdu na horské dráze. Na začátku,
když to bylo všechno nové, jsem váhavě nasedla a v hlavě se mi míhaly
myšlenky jako: Co jsem to do háje udělala? Je to vůbec dobrý nápad?
Ten chlap, kterého jsem znala z práce, byl férový, upřímný a přátelský,
ale nebyl to ani zdaleka někdo, na koho bych si myslela. Ale potom bylo
najednou příliš pozdě na to, abych z toho vycouvala, protože jsem už jela
dopředu – my jsme jeli dopředu.
Stoupali jsme, točili se a proplétali se jako smyslů zbavení a můj tok
myšlenek se ihned změnil. Jsem si docela jistá, že to přežiju, protože kolik
lidí už vypadlo z horské dráhy, co?
Ale ve skutečnosti jsem o tom neměla páru, protože jsem se o statistiky
zábavních parků nikdy nezajímala.
 Do prdele, tak co se najednou děje? Vždyť horská dráha mě vlastně nikdy
nelákala.
Až dokud jsem nepotkala Klinea.
Každá smyčka i zatáčka byly vzrušující. Užívala jsem si každou šílenou
minutu a prostě se odhodlala se pustit a důvěřovat. I když mě to děsilo,
začínala jsem doopravdy věřit tomu, že jsem tam, kde mám být.
Potom přišla taková ta pekelná zatáčka, kde mi málem vypadl zadek
a žaludek mi spadl až do kalhot, ale to už jsem zase prudce stoupala vzhůru
a smála se, protože jsem to zvládla. Byla jsem naživu a tohle – já s Klinem
jako pár – bylo to nejreálnější a nejbáječnější, co mě za celý život potkalo.
Jízda se pak trošku zpomalila a všechny zatáčky a obraty byly spíš už jen
jako ozvěna předchozí šílené jízdy, ale to mi nevadilo.
Byla jsem spokojená se vším.
A když jsme dorazili na místo, ze kterého jsme předtím vyrazili, cítila
jsem se jinak – šťastně, osvíceně a plně vědomá toho, že jsem přesně tam,
kde jsem vždycky být chtěla a být potřebovala.
Ač to zní šíleně, takhle jsem se díky němu cítila.
Kompletně. Aktivně. Báječně. Stejně, ale přitom úplně jinak.
Hudba se změnila na „Smother Me“ od Used. Když jsem poslouchala
slova zpívaná v pomalém, něžném rytmu, znovu jsem se musela podívat na
Klinea. Vtiskávala jsem si ho do paměti.
Vycítil můj pohled, otočil se na mě a usmál se. Jedna ruka se mu odlepila
od volantu, našla moji a naše prsty se propletly.
Opřela jsem si hlavu do sedadla a prostě jsem si užívala tuhle chvíli,
vychutnávala ji a lačně ji do sebe nasávala. Snažila jsem se zapamatovat si
každou vteřinu a ukládala si ji hluboko do paměti k ostatním vzpomínkám
na Klinea.
Během krátké doby se nám jich nastřádalo mnoho, ale každá z nich byla
dobrá.
Než jsem se stačila vzpamatovat, Kline už vyskočil z auta a otevíral mi
dveře. Jízda byla příjemná a netrvala dlouho. Celou dobu mě držel za ruku
a palcem mi hladil prsty. Moc jsme nemluvili, jen si v tichosti užívali jeden
druhého.
Někdy slova nejsou potřeba. Někdy stačí si jen užívat jeden druhého, mít
ho vedle sebe a prostě být s ním. Navíc můj vnitřní monolog toho řekl dost
za nás oba.
 Vzhledem k tomu, že jsme většinu dne strávili balením a na cestě, jsme se
dohodli, že u něj přespím. Ráno dojedeme vrátit auto do půjčovny a do
práce přijdeme o trošku později než obvykle.
To byla na chození se šéfem rozhodně výhoda. Pokud vás chtěl vzít na
dlouhý víkend do Hamptons a nařídil, abyste do práce přišla o několik
hodin později než normálně, kdo vám na to mohl cokoliv říct?
„Nechme tašky v autě,“ řekl a vzal mě za ruku. „Dojdu pro ně později.“
Dal klíčky vrátnému a vedl mě chodbou k výtahu.
„Užila sis víkend, Benny?“ zeptal se a zmáčkl tlačítko svého patra.
„Ech.“ Pokrčila jsem rameny. „Celkem ušel.“
„Jenom celkem ušel?“
Přikývla jsem.
Přikradl se ke mně, jako kdyby byl šelma a já jeho kořist, a zahnal mě do
kouta. „Určitě, bejby?“
„Byl docela dobrý?“ Dívala jsem se mu do očí a snažila se přemoct
smích.
„Mám takový pocit, že se mě snažíš vyprovokovat.“ Políbil mě na koutek
úst. „To máš v plánu?“
„Funguje to?“
Zajel mi rukou do vlasů a chytil do ní pár pramenů. „To záleží na tom,
v jakou reakci jsi doufala.“
„Takovou, při které si budeš muset sundat kalhoty.“
„To by myslím šlo zařídit.“
Jeho ústa byla najednou na mně a líbala mě s takovou vervou, až se moje
vzdechy začaly rozléhat malým prostorem výtahu.
Jezdila jsem mu rukama po těle, dotýkala se ho na hrudi a na břiše a pak
nahoře na zádech. Chyběly asi tak dvě sekundy k tomu, abych si ho přímo
ve výtahu osedlala, když vtom se ozvalo cinknutí oznamující, že jsme
vystoupali do jeho patra.
Nemarnil čas, zvedl mě, ovinul si moje nohy okolo pasu a s rukama u mě
na zadku mě vynesl ven.
Když jsme se dostali k jeho dveřím, byl z nás jeden velký propletenec
polibků a vzdechů. Potřeboval tři pokusy, než se trefil klíčem do zámku
a dveře odemkl. Vpotáceli jsme se k němu do bytu a on s kopnutím zavřel
dveře. Měla jsem záda přitisknutá ke stěně a Kline mě líbal, jako kdyby měl
nastat konec světa.
 „Kline? Jsi to ty?“
Přestali jsme a otočili se za ženským hlasem, který se nesl z obývacího
pokoje.
„Do prdele,“ zaklel a rozmotal nás.
Spadla jsem nohama na zem a Kline mi diskrétně upravil halenku.
Zmateně jsem se na něj dívala. Co to do háje má být?
„Máma,“ naznačil mi ústy bezhlasně, zrovna když se vynořila zpoza rohu.
Popadla mě panika. Čeká mě setkání s jeho mámou. S Klineovou mámou.
Je tady, u něj v bytě. A já se ho před pár vteřinami chystala přeříznout ve
výtahu.
Jak často se tohle asi tak stává? Ksakru. V pátek v noci mě Kline připravil
o věneček a dneska se seznámím s jeho matkou? Připadala jsem si jako
v nějakém nekonečném seriálu.
Dýchej zhluboka, Georgie. To zvládneš. Určitě z toho vyvázneš, aniž bys
vypadala jako úplná nána.
„Kline, miláčku! Nevěděli jsme, že budeš doma tak brzy,“ pozdravila ho
a přišla k němu, aby ho objala. Jeho matka byla krásná – měla tmavé vlasy
střižené na krátko, jasně modré oči a oslnivý úsměv. Začínalo mi docházet,
kde Kline přišel ke svému šarmu.
„Uch, ahoj, mami.“ Odkašlal si. Poškrábal se na tváři. „Jen tak ze
zvědavosti, jak jste se dostali ke mně do bytu?“
„Tím náhradním klíčem, který jsi nám dal.“
„Myslíš ten klíč pro případ nouze? Ten, který jsem vám dával, kdybych
svůj ztratil nebo si ho zabouchl vevnitř?“
„Jo, přesně ten.“ Přikývla a usmála se, aniž by pochopila jeho narážku.
Kline si povzdechl a přejel si rukou přes obličej.
„Kline, chlapče!“ Kráčel k nám vysoký, pohledný muž. Byl elegantní,
měl vlasy prokvetlé stříbrem a na nose brýle, zpod kterých se na nás dívaly
hnědé oči.
A do prdele! Jeho táta je tu taky?
„Čau, tati,“ pozdravil Kline.
Oba muži se objali a vzájemně se poplácali na zádech.
Potom Klineův otec upřel pozornost na mě. „A kdo je tahle úchvatná
žena?“
„Bobe, právě jsem se na to chtěla zeptat,“ vložila se do toho jeho matka
a vypadala skoro uraženě, že ji předběhl. Tvář mi zvlnil náznak úsměvu.
 „Tohle je moje přítelkyně.“ Kline mi ovinul paži okolo ramen a přitiskl si
mě k sobě. Kdybych tak nepanikařila kvůli jeho rodičům, asi bych se víc
zaměřila na nálepku ‚přítelkyně‘ a párkrát si poskočila – nebo něco
podobného.
„Georgio, tohle jsou mí rodiče, Bob a Maureen,“ představil nás
neochotně. Měla jsem pocit, že ho štvalo, jak nám jejich nečekaná návštěva
hodila vidle do naší společné chvilky ve výtahu.
Zápasila jsem s nutkáním vykřiknout něco trapného a naprosto
nevhodného.
„Á, dobrý den! Já jsem Georgia! Váš syn mě o víkendu připravil
o panenství! Fakt se vám moc vyvedl! Opravdu ví, jak uspokojit ženu!“
Ale nebojte se. Co na srdci, to na jazyku se dnes nekonalo.
„Ráda vás oba poznávám.“ Potřásla jsem si s nimi rukou. „Kline mi toho
o vás tolik řekl.“
„Ó, je moc pěkná, Kline,“ zamumlala Maureen a mrkla na syna.
„To nelze popřít,“ dodal Bob. „Vypadá to, že jsi konečně zpomalil
a užíváš si.“
„Díkybohu!“ souhlasila jeho matka. „Už je načase, aby si náš chlapeček
taky udělal čas sám na sebe. Moc pracuje.“ Podívala se na Klinea.
„Opravdu moc pracuješ, lásko. Přepínáš se.“
Kline se chystal něco říct, ale jeho otec mu skočil do řeči. „Rozhodně
pracuješ až moc. Vypadáš dobře, synku. A mám takový pocit, že to má
hodně společného s touhle pěknou dámou.“ Bob kývl mým směrem.
Připadalo mi, že jsem se ocitla uprostřed tenisového zápasu, jak jsem
pořád otáčela hlavou sem a tam, sem a tam, abych s nimi udržela krok. Byl
to ale roztomilý pohled, to se musí uznat.
„A copak vás přivádí sem, do mého bytu, a v neděli?“
„Tvůj otec pořád ještě neopravil pračku a já jsem potřebovala vyprat pár
várek,“ vysvětlovala Maureen a koutkem oka pohlédla na Boba. „Ale neboj
se, vyprala jsem i všechno tvoje prádlo, když už jsem byla v tom. A umyla
jsem ti koupelnu. Byla strašně špinavá, Kline Matthewe,“ pokárala ho.
Ušklíbl se a zavrtěl hlavou. „Díky, mami. Toho si opravdu vážím.“
„To je to nejmenší, co jsem mohla udělat. Ale, Kline, když jsem se
dostala k odpadkovému koši, málem jsem omdlela. Měl by ses zamyslet,
jestli si nesehnat paní na úklid. Tohle by Georgia neměla vidět.“
 Byla jsem si docela jistá, že stav jeho koupelny mě posledně, když jsem
u něj byla, vůbec nezajímal. Ale jeho ložnice? Ta ano. Nahý Kline? No to si
pište. Ale čistota jeho záchodu? Tak to jsem nijak nezkoumala.
„Můžu jenom za jednu z těch věcí, a to ještě jen tak napůl,“ zabručel si
Kline pod vousy. Použil taktiku, při které to člověk druhému chce pořádně
natřít, ale zároveň vlastně nechce, aby ho ten druhý slyšel.
Usilovně jsem se snažila se nerozesmát.
„Jak bylo v Hamptons?“ zeptal se Bob, když jsme se přesunuli do
obývacího pokoje.
„Báječně.“ Kline mě pobídl, abych si sedla na gauč a uvelebil se vedle
mě. „Měli jsme skvělé počasí.“
„Byla jsi už předtím někdy v Hamptons?“ zeptala se Maureen.
„Párkrát ano, ale naposledy, když jsem ještě byla teenager. Užívala jsem
si pobřeží. Upřímně bych tam nejraději žila natrvalo.“
Kline se na mě zakřenil a jemně mi stiskl stehno.
„Co sis půjčil za auto, chlapče?“ zeptal se Bob.
„Forda Edge.“
„Rozumná volba. Moje první by to nebyla, ale asi bys Georgiu nechtěl
balit ve Fordu Focusovi, co?“ Uchechtl se a usmál se na Klinea. „Jakou to
mělo spotřebu?“
„Docela dobrou,“ odpověděl Kline. „Asi tak litr na sto kilometrů.“
„To celkem ujde.“ Klineův táta stiskl rty a přikývl.
Najednou mi Klineova praktičnost začala dávat smysl.
„Drahoušku, nabídl jsi Georgii něco k pití?“ zašeptala Klineova máma
dostatečně hlasitě, abych to slyšela i já. „Určitě je po cestě celá vyprahlá.“
Než jsem stihla odmítnout, Kline už mě tahal nahoru.
„Pojď, najdeme ti něco k pití.“
„Já si dám pivo, synku!“ zavolal za námi Klineův táta, když jsme
vcházeli do kuchyně.
„Ta je tak pěkná, Bobe,“ pošeptala rychle Maureen manželovi. Myslíš, že
už spolu měli s-e-x?“
„Ježíši, Maureen, v to doufám, proboha. Už na to má věk, vždyť je mu
třicet čtyři. Pokud spolu nespí, tak jsme něco pěkně podělali.“
„Ššš,“ tišila ho. „Ne tak nahlas. A přestaň mluvit takhle.“
„Jsem si docela jistý, že tě slyší, Maur. Nikdy jsi neuměla mluvit moc
potichu.“ Klineův táta se ani nenamáhal s šeptáním.
 „A myslíš teda, že už spolu spali, Bobe?“
„Soudě podle toho, jak vypadali, když sem vpadli, tak se na to akorát
chystali skočit.“
Kdybych si ještě nebyla jistá, jestli mě schvalují, tak bych si teď hloubila
noru v podlaze.
Jakmile jsme se dostali do kuchyně, Kline mě zvedl na linku. Stoupl si mi
mezi nohy a chytil mě za stehna.
„Promiň za to přepadení,“ řekl s omluvným pohledem v očích.
„Vždyť za to nemůžeš. A navíc se mi Bob s Maureen moc líbí.“
Úlevně se usmál. „Oni to myslí dobře. Máma se ale umí do všeho motat.
Řekl bych, že to ti bylo jasné, už když jsme sem vešli a našli je, jak tu
úřadují, jako kdyby tu byli doma.“
Se smíchem jsem přikývla. „To je v pohodě. Až poznáš moje rodiče, tak
uvidíš, že si s těmi svými nemusíš dělat hlavu.“
Jemně mě políbil na čelo. „Těším se na to, zlatíčko.“
„Myslíš, že na to dneska skočíme, co ty a s-e-x?“ škádlila jsem ho
a laškovně zvedla obočí.
„Bože, doufal jsem, že jsi je neslyšela,“ zasténal a položil si hlavu ke mně
na hrudník.
Rozesmála jsem se a zvedla mu bradu tak, abychom viděli jeden druhému
do očí.
„Jsem moc rád, že se bavíš.“
„Už se nemůžu dočkat, až na to skočíme,“ zašeptala jsem.
Klineův obličej povolil a jeho dokonalá ústa se roztáhla do širokého
úsměvu.
„Doufám, že mi dáš pusu i na f-r-n-d-i-č-k-u.“
„Když ti strčím do pusy svoje p-é-r-o, přestaneš všechno hláskovat?“
Přikývla jsem a ďábelsky se na něj usmála.
Polechtal mě, až jsem se rozhihňala.
„Přestaň!“ vykřikla jsem tak hlasitě, jak jen mi šeptání dovolovalo. „Teď
už s tím přestaň a dej mi něco k pití, jsem celá vyprahlá.“
Obrátil oči v sloup a zamířil k lednici.
Zůstala jsem sedět na lince, pohupovala nohama a dívala se, jak se snaží
najít nějaké občerstvení.
„Hej… psst…,“ snažila jsem se upoutat jeho pozornost.
Přes dveře od lednice se na mě zadíval pár zvědavých modrých očí.
 Udělala jsem z rukou hlásnou troubu a zašeptala: „Máš to nejlepší p-é-r-
o.“
 24. KAPITOLA

KLINE

„T
eď mě napadlo, že jsem asi měla vybrat nějaké profesionálnější
menu. Nějakou delikatesu.“ Georgia sebekriticky protočila panenky
a nepatrně si lokla vína.
Něco profesionálního. Cha. Profesionalita mi dnes připadala spíš jako
nějaké cizí slovo anebo vzdálená vzpomínka, nic víc. Byl jsem Georgiou
tak pohlcený, že jsem ani nevěděl, kde mám nohy a kde ruce.
Nebyl to nijak přirozený pocit, ale taky vůbec nebyl špatný.
„Ty nejsi žádná jemná profesionálka. Jsi silná, samostatná žena, která si
do ničeho nenechá kecat. Jestli by se Glen raději díval, jak jíš salát místo
steaku, tak ať se jde vycpat.“
„Kline!“
„A proč ne? S ničím si nedělej hlavu, prostě se soustřeď na smlouvu a na
to, abys byla sama sebou. Na zbytku nezáleží.“
Od našeho výletu do Hamptons už uběhly dva týdny. Právě jsme byli na
obchodní večeři s Glenem Watersem, prezidentem a výkonným ředitelem
společnosti Flowers First, abychom s nimi uzavřeli exkluzivní smlouvu. Já
jsem z toho nebyl právě odvařený, dokud mi Georgia nenastínila, jak
masivní reklamu v různých kanálech bychom díky téhle smlouvě dostali.
Abych se přiznal, stoprocentně jistý jsem si pořád ještě nebyl. Ale
Georgia Cummingsová byla chytrá, efektivní zaměstnankyně, a to za mě
nemluví jen můj pták. Měl sice jistý vliv – to nebudu popírat –, ale za mé
rozhodnutí zodpovědný nebyl. Na tuhle schůzku nás dostala moje důvěra
v Georgiiny schopnosti.
Ale podíl na trhu s květinami, který zajišťovala jen OťukniMě sama, byl
gigantický a jedné jediné společnosti jsem nechtěl dát přístup úplně ke
všemu. Smlouvy nebyly neprůstřelné bez důvodu, ale upsat se profesně
jedinému člověku jen vytvoří potenciální prostor pro to, aby s vámi vyjebal.
Doufám, že co se týče reklamního obsahu, má Glen nějaké pořádné eso
v rukávu, jinak ten jeho vlak nechám vykolejit, ještě než vyrazí ze stanice.
„Promiňte,“ omlouval se Glen, když se vracel ke stolu. Odešel před
chvílí, protože musel vzít „důležitý“ telefonát. Čas od času se to stává,
takže jsem pro to měl pochopení, ale Glen mi připadal jako jeden z těch
lidí, kteří si myslí, jak jsou strašně důležití a nenahraditelní. V byznysu je
nahraditelný každý.
Někteří lidé jako já, nebo Georgia, možná že i Glen, můžou být pro firmu
přínosem, ale rozhodně by to šlo i bez nás. Pro byznys je třeba být schopný,
trpělivý a mít drive, a to splňuje spousta lidí.
„Nic se neděje,“ odpověděla Georgia smířlivě. Evidentně neměla takovou
potřebu ho poslat někam jako já.
„Akorát jsme začali probírat detaily, když sis odskočil,“ začala a jala se
Glena dál provádět naší potenciální dohodou. Opřel jsem se a pozoroval ji.
„Měli bychom zájem o dvanáctiměsíční exkluzivitu výměnou za
majoritní umístění ve všech vašich reklamách: v televizi, v rádiu a v tisku.
Naše webové stránky se podílejí na denním online trhu s květinami celými
dvaceti procenty. Společnost Brooks Media by si ve smlouvě ponechala
právo schvalovat veškerý reklamní obsah, který na nás odkazuje nebo nás
propaguje.“
Bože, ta válela. Každé její slovo to potvrzovalo – byznys nepotřebuje
konkrétní lidi, ale láska a vztahy zaručeně ano. Začínalo mi docházet, že ta
moje konkrétní osoba je ona.
Vynořil jsem se zpátky v realitě přesně ve chvíli, kdy se na mě Georgia
dívala a evidentně čekala na odpověď na svou otázku. Tu jsem samozřejmě
propásl.
Glen, ten nápomocný pitomec, mě naštěstí navedl. „Nemyslíš, že tady
slečna by v jedné z těch reklam vypadala sexy, Brooksi?“
„Ne,“ odpověděl jsem jednoduše a doufal, že to nechá být. Zrovna jsme
začali a já jsem chtěl věřit tomu, že se snaží vemluvit do její přízně
komplimentem – nevhodným jak kontextem, tak ve způsobu doručení, ale
pořád jakýms takýms komplimentem.
Zasmál se a ukázal na moji přítelkyni.
„Sex se prodává. To sám víš.“
To jsem věděl. Sex tvořil velkou část marketingu, obzvlášť v USA. Ale
existovala fůra kreativních způsobů, jak ho využít, a ani jeden z nich
nezahrnoval Georgiu.
„Celý tvůj trh je o sexu a tahle holka by se prodávala.“
Pod stolem jsem sevřel ruku v pěst a pracoval na tom, abych zachoval
klid a nezvýšil hlas. Dokonce jsem se vzmohl na zcela nepřátelský úsměv.
„Ne, Glene. Georgia je výkonná ředitelka a přínos pro firmu. Rozhodně
není sexuální produkt, který bychom chtěli prodávat.“
„Kline,“ zašeptala Georgia. Hladina hněvu ve mně se zvedala a jí to
neušlo.
„Á, chápu,“ kývl Glen. „Sex už nemůže nabízet, protože už klofla šéfa.“
Natáhl ruku a odhrnul jí pramen vlasů z ramen. „Dobrý tah, zlato.“
Hlavou mi běželo tisíc možností, jak bych tohohle čůráka mohl uškrtit
přes stůl. Do prdele. Odstrčil jsem židli a zároveň se snažil z kapsy vylovit
peníze. Pod povrchem to ve mně bublalo. Vařila se ve mně krev, až jsem
cítil, jak mi vztek spaluje žíly zevnitř, ale nenechal jsem se vyprovokovat
ke scéně. To on chtěl. Tohle byla poslední kapka. Glen věděl, že smlouva už
je ztracená, a tak mě naschvál dráždil, aby na sebe upoutal pozornost.
Chlapi jako Glen byli jako hadi. Byli slizcí jako úhoři a plazili se kolem
vás, dokud nenašli ideální místo k útoku. Chtěl mě dohnat k fyzické reakci,
která by mi nasadila želízka, a já se dostal na milost a nemilost právníkům
a jejich maržím. Ale takovou radost jsem mu dopřát nehodlal.
Z nás dvou byl zbabělec on, ne já. Místo toho, aby se k tomuhle
ubohému, idiotskému a nečitelnému obchodnímu rozhodnutí postavil
čelem, jako chlap, začal sexuálně obtěžovat moji přítelkyni.
„Na tu dohodu můžeš zapomenout, Glene,“ prohlásil jsem a hodil peníze
na bílý lněný ubrus. „Smlouva je passé. Právě jsi přišel o jakoukoli další
příležitost obchodovat s Brooks Media a jakýmikoli jejími přidruženými
společnostmi. Nadto jsi ztratil vlivného obchodního partnera a místo toho
získal protivníka.“
Vytáhl jsem Georgiu z její židle a přiměl ji, aby si stoupla.
„Kline –“
„Pojď, Georgio, jdeme.“
Přikývla, sáhla po kabelce a následovala mě. Bylo ale zřejmé, že není
spokojená.
To jsme sakra byli dva.
Frank parkoval na chodníku a čekal. Otevřel jsem dveře a bez zdržování
usadil Georgiu dovnitř.
„Pane Brooksi,“ řekl Frank poté, co si s trhnutím všiml, že jsme dorazili.
„Ke mně do bytu, Franku.“
„Ano, pane.“
 Georgia podnikla několik pokusů mi pohlédnout do očí, ale já jsem její
pohled nebyl s to opětovat. Byl jsem na to až moc naštvaný. Sakra. Byl
jsem naštvaný na Glena, na sebe a trochu i na ni. To poslední mě štvalo
nejvíc.
Čekal jsem, že mě osloví, třeba mi řekne, abych se na ni podíval nebo
něco.
Ale čím víc jsem se uklidňoval, tím víc se ona dostávala do ráže. Když
jsem na ni pohlédl, dívala se ven z okénka a zatínala zuby. Každou chvíli
zatnula ruku v pěst a nehty se jí zabořily do dlaně.
Celou jízdu v autě bylo ticho a dusno, a tak to zůstalo, dokud se za námi
nezabouchly dveře od bytu.
Hodil jsem peněženku a klíče na linku a vytáhl si košili zpoza kalhot.
Když jsem si povoloval kravatu, Georgia se připravovala na bitvu. Otočila
se ke mně čelem a s obrovskou silou mrskla svoji miniaturní kabelku na
kuchyňský stůl.
„Nechápu, co jsi tam předváděl!“ vycedila skrz zatnuté zuby.
„Já?“ zeptal jsem se nechápavě a ukazoval si čtyřmi prsty na hrudník,
v němž mi pumpovalo rozzuřené srdce.
„Ano, ty! Byly v tom miliony dolarů. Na dvanáct měsíců jsme mohli mít
přístup k bezplatným reklamám.“ Potřásla hlavou. „Pracuju na tom velkou
část posledních šesti měsíců! A tys to všechno nechal jít do kopru, protože
sis hrál na žárlivého přítele.“
„To je mi u zadku, Georgie!“ zařval jsem a ona nadskočila. Bylo to
poprvé, kdy jsem na ni vůbec zvýšil hlas a připadal jsem si tak strašně, že
jsem zadoufal, že to bude i naposledy. Ale tohle potřebovala slyšet. „Nic
jsem nepodělal. Ta dohoda byla už od začátku zvrácená. Vždyť bychom se
mu upsali na celý rok. A způsob, jakým Glen obchoduje, je úplně na nic.“
„Já jsem žena, Kline! Někdy tu hru musím hrát trošku jinak než ty.“
„To je kravina.“
Trhla sebou a v obličeji byla celá rudá hněvem.
„Ve chvíli, kdy se snížíš ke hře s takovými debily jako Glen, rovnou si
potápíš vlastní loď.“
„Měla jsem to pod kontrolou.“
„To jsi teda neměla, do háje,“ vychrlil jsem ze sebe. „Vždyť se tě dotýkal.
To v byznysu není přiměřené za žádných okolností, ať už jde o muže, nebo
o ženu.“
 „Kline –“
Už tak bylo moc, že jsem jí skočil do řeči, tak jsem se aspoň přinutil
ztlumit hlas. „Jsi úžasná žena. Když si někdo všimne tvojí krásy a takhle ji
poníží, tak mu máš říct, ať se jde vycpat, a to hned.“
„Snažila jsem se –“
„Ne,“ přerušil jsem ji znovu, stáhl si kravatu z krku, hodil ji vedle klíčů
a řekl ještě tišeji: „Máš pravdu v mnoha věcech a často, miláčku, ale teď
zrovna ne.“
Pořád z ní sálal hněv. Bylo to poznat podle toho, jak se držela i z výrazu
její tváře. Ale nic neříkala. Věděla, že mám pravdu. Věděla, že v něčem
nebyla nejlepší a byla kvůli tomu zatraceně nasraná.
Byla nasraná, že se ženy do téhle pozice vůbec dostávají.
A rozčilená, protože to neustála, když na ni Glen zatlačil.
Za mě ať si je klidně naštvaná celou noc. Vlastně jsem doufal, že bude.
A že se z toho poučí.
Ani trochu by mě to neštvalo, pokud už se ksakru konečně nechá
obejmout.
„Buď klidně naštvaná,“ řekl jsem jí. „Ale pro lásku boží, buď naštvaná,
zatímco budeš u mě v náručí.“
Udělala dva zuřivé kroky ke mně a já jí vyšel naproti, sáhl jí na bradu
a přitáhl si k sobě její obličej.
Bylo slyšet, jak se po zemi rozkutálely knoflíky, když mi roztrhla košili
a stáhla mi její zbytky z ramen. Páteří mi odshora dolů projelo horko, jako
kdyby mi tam někdo vystřelil kulku, která si vypálila cestu až dolů
a v rozkroku mi zasáhla koule.
Cítil jsem, jak se mi sevřely vzrušením a zároveň mi žílami projela vlna
agresivity, o níž jsem ani nevěděl, že ve mně dřímala.
Jakmile mi roztržená látka sklouzla po pažích dolů, ruce mi zamířily
rovnou na její zadek, dolů na stehna, a když se vracely zpátky nahoru,
vyhrnuly jí sukni. Chvíli jsem ji jemně škrábal, až mě přemohla potřeba ji
pořádně popadnout. Masíroval jsem jí kůži a mačkal ji, až se jí tím tlakem
přímo pod zadkem vytvořila ideální prohlubeň pro moje ruce.
S lehkostí jsem ji zvedl, roztáhl jí nohy, pomocí malíčků si je ovinul
okolo boků a vyrazil do ložnice. Dala mi ruce okolo ramen, aby mi ulevila
od tíhy celé své váhy a částečně ji přesunula na moje dokonale tvrdé péro.
 Nespoutaně se krmila mými rty, sála nejdřív jeden a pak druhý a rejdila
mi jazykem po jejich hraně.
Z hrudníku se mi vydral vzdech, ona lapala po dechu, ale to ani jednoho
z nás nezastavilo. Byl to závod času s rozkoší, neměli jsme šanci přestat
a vrchol už byl na dohled. Toužil jsem po ní víc než po vzduchu, a když
zaklonila hlavu, pustila se mých ramen a přetáhla si halenku přes hlavu
dolů, potvrdila mi, že po mně touží úplně stejně.
„Saj mi bradavky,“ nařídila mi a strčila mi je přímo před nos, zatímco se
snažila si za zády rozepnout podprsenku.
Držel jsem ji dole za záda, aby nespadla. Nemarnil jsem čas, abych ji
nezklamal, a než stačila najít zapínání, zuby jsem jí stáhl jeden košíček.
Pochutnával jsem si na její kůži a poséval ji drobnými savými polibky.
Mučil jsem takhle každý kousíček, zabořil obličej do jejího vzdouvajícího
se poprsí a zakousl se do něho, až jí zbělala kůže.
Zalapala po dechu, ale to vzápětí přešlo ve sténání, když si mezi našimi
těly svlékla ten kus látky z rukou a hodila ho na podlahu ložnice.
Postavil jsem se zády k posteli a svalil se na zadek. Nehodlal jsem měnit
současnou polohu. Kolena se jí hladce zabořila do matrace po obou
stranách mých stehen a já využil nově uvolněných rukou, které ji už
nemusely držet, a otestoval tíhu obou jejích prsou, každou rukou jedno.
„Bože, Kline,“ skučela, „ty mě mučíš.“ Přerývaně dýchala, když jsem jí
jazykem přejel po vrcholu bradavky a nasál ji do hloubky svých úst. „Už to
nemůžu vydržet.“
„Nemáš tam něco lepšího, Georgio?“ vyzval jsem ji, když jsem
s lupnutím pustil na svobodu její bradavku.
Vzhledem k tomu, že výzvy milovala, nenechala se dvakrát pobízet.
Seskočila mi z klína a už mi rozepínala pásek. V puse se jí mihl jazyk,
vystrčila ho ven a olízla si rty. Bylo vidět, že je tak opojně vzrušená, že
nemůže přestat. Skoro jsem explodoval, když jsem se na ni díval.
Poté, co se popasovala s páskem, si rychle poradila i s knoflíkem a zipem
a strčila mi ruce do kalhot, ještě než jsem stačil udělat totéž s její sukní.
Krista Boha.
Když mi zajela rukou dovnitř, aby si bez okolků a jakéhokoli studu
vylovila moje péro, málem jsem se udělal do kalhot.
„Georgio,“ zašeptal jsem a ona na mě zoufale obrátila svůj přímý, zuřivý
pohled.
 Všechen pocit úzkosti a nejistoty z dnešní večeře si vylívala do tohohle –
do nás – a mně to nevadilo. Ale zároveň jsem chtěl, aby cítila, jaký signál jí
vysílám já. Žárlivost, vztek – jasně –, ale hlavně to, jak strašně zhnusený
jsem byl, když se k ní někdo chová, jako by byla něco míň než ta zatraceně
chytrá a nádherná bohyně, kterou ztělesňuje.
„Pojď, bejby. Vlez si na mě. Šukej mě, dokud ta bolest nepřejde.“
Konečně ze sebe shodila sukni, já udělal totéž s kalhotami a zároveň jsem
odkopl boty. Ani se nenamáhala s vlastním zouváním a v jehlách si vlezla
zpátky na mě.
Natáhl jsem se po kalhotách, abych z kapsy vylovil kondom, ale ona mi
nasedla na ptáka, ještě než jsem na ně stačil dosáhnout.
„No tě péro.“
„To si piš,“ souhlasila rozhodně. „Mám s ním svoje plány.“
„Kondom,“ připomněl jsem jí a popadl ji za boky, abych zpomalil už tak
šílené tempo.
Jenom s úsměvem zavrtěla hlavou. V očích měla napůl vzdálený pohled,
který napovídal, že jí ani nedochází, co to sakra dělá.
Kdybych si byť i na chvilku myslel, že existuje možnost, že bych jí
nějakým způsobem mohl ublížit nebo jí předat nějakou chorobu, když si ji
vezmu bez kondomu, zastavil bych ji.
Ale já věděl, že to nehrozí. Kdyby to mělo jiné následky, jako třeba
neplánované těhotenství, tak bych ze sebe třeba sedřel kůži, abychom to
zvládli.
Za živého Boha jsem totiž tuhle show nechtěl přerušovat.
Povolil jsem sevření natolik, aby mohla volně hýbat boky, a ona toho
hned využila.
Rychle si našla svůj rytmus. Prsa se jí nádherně houpala sem a tam
a kypré půlky jejího zadečku třela o moje stehna a koule s každým
přiražením.
Vlasy jí padaly do obličeje a splývaly kolem něj a její dech měl formu
přerývaného staccata. Ještě nikdy jsem neviděl ženu takhle kompletně
pohlcenou vlastní rozkoší. S každým přiražením ze mě vevnitř
vymačkávala šťávu, dotýkala se mi kůže na hrudi, jako by se jí nemohla
nabažit – byli jsme spojení –, ale přesto si na mně rejdila jako někdo, jehož
jediným cílem je vlastní potěšení.
 Na tváři se mi rozlil úsměv, když její frndička stejně ždímala i moje péro.
Pohybovala se nahoru a dolů a s každým přiražením se jí stehna víc a víc
třásla.
„To je ono, srdíčko.“
Už byla blízko vrcholu a nehty měla zabořené do kůže na mém hrudníku.
Chytil jsem ji za kus kůže na bocích a držel se jí, nechal se osedlat
a připravoval se na to, co přijde.
Když se jí z hrudi vydral vzdech, přestal jsem si hrát na to, že se
kontroluju. Vzduchem prosyceným sexuální energií se ozvalo plesknutí
a jedna moje ruka jí na zadku zanechala červený otisk, zatímco druhou jsem
sáhl po jedné z jejích dokonalých bradavek.
„Osedlej si toho ptáka, Georgio.“
Broskvička se jí sevřela.
Kruci, přesně tak.
„Zmocni se ho,“ přikázal jsem jí a pobízel ji tak, aby se dostala ještě
o úroveň výš. Moje pusa chňapla po její dosud netknuté bradavce
a s mlasknutím ji vsála dovnitř. Její broskvička si mě zase chytila, ale
tentokrát mě nechtěla pustit. „Sakrááá. Bože, tahle píča. Ta ze mě
navždycky udělá tvého otroka.“
A to se taky stalo. Díky tomu, že se skálopevně rozhodla znovu definovat
sama sebe – znovu definovat svoje rozhodnutí – tím, že si udělá jednu
setsakramentskou jízdu na mém péru.
Jestli takhle mají vypadat naše hádky, klidně bych se s ní hádal pořád.
 25. KAPITOLA

GEORGIA

„Z
lato, jsem doma!“ křikla Cassie.
K uším mi dolehlo povědomé žuchnutí, když jí tašky dopadly na
zem.
„Kde sakra vězíš?“
„Tady!“ zavolala jsem z koupelny. Mrkala jsem ve snaze si namalovat oči
řasenkou, aniž bych si je vypíchla. Ráda jsem chodila nalíčená a byla jsem
v sedmém nebi, když mi někdo s make-upem pomohl, ale mně samotné to
moc nešlo. A to byl důvod, proč jsem se v nepřítomnosti Cassie – mojí guru
ohledně líčení – musela spokojit se základním make-upem.
„Ále, to je mi ale roztomilé,“ řekla a opřela se ramenem o rám dveří.
„Moje malá holčička už nám vyrostla a umí se sama namalovat, no tě pic.“
„Dokonce jsem před týdnem i dostala měsíčky, mami,“ nahrála jsem jí
zpátky monotónním hlasem. „Je to oficiální, jsem už hotová žena.“
„Co to ksakru děláš?“ odfrkla s pohledem upřeným na můj odraz
v zrcadle. „Snažíš se zbavit očního víčka pomocí štětečku?“
Vidíte, co mám na mysli? S make-upem jsme nebyli právě nejlepší
kamarádi.
Rtěnka? Tak to ano.
Zdravíčko? To by ještě šlo.
Dokonce i s řasenkou jsem si poradila.
Ale co se týče všeho ostatního, byla jsem dost neschopná.
„Dej mi to, než si odchlípneš sítnici.“ Vytrhla mi štěteček od stínů z ruky.
Nakrčila jsem nos. „Co ty víš o odchlípnutých sítnicích?“
„Chodila jsem s jedním optometristou, asi tak před sto lety, a tehdy –“
zastavila se uprostřed věty, když si všimla, jak na ni zpod přimhouřených
očních víček upírám pochybovačný pohled.
„Dobře, jestli chceš být puntičkářka, tak jsem se s ním párkrát vyspala.“
„To už zní líp. Pokračuj,“ pobídla jsem ji.
„No, měli jsme takovou nehodu a on začal strašně vyšilovat kvůli mému
oku. Mumlal si něco o odchlípnuté sítnici.“
„Mám se tě vůbec ptát na detaily?“
 „Jestli nechceš slyšet o tom, jak mě Wallyho obří penis píchnul do oka,
když se udě–“
„Ne.“ Se smíchem jsem zvedla ruku. „Bude mi líp, když mě do toho
zasvěcovat nebudeš.“
„Ale něco ti povím.“ Ušklíbla se a opřela se bokem o umyvadlo. „Wally
byl můj první neobřezaný penis.“
Zírala jsem na ni.
„No co?“ zeptala se s pokrčením ramen. „Připadala jsem si, jako bych si
hrála s nějakou hračkou z devadesátek. Vždyť víš, takovou tou, co byly
naplněné vodou a prokluzovaly ti rukama. Nebyla jsem připravená na
předkožku.“ Zadívala se do dálky a přemýšlela bůhví o čem. „Ale jakmile
jsem našla ten grif –“ Všimla si mého výrazu a zarazila se.
Samozřejmě že uvnitř jsem se chlámala smíchy, ale znala jsem Cass.
Věřte mi, musela jsem ji zastavit, ještě než se rozpovídala. Kdyby totiž
pokračovala, všichni bychom se toho o Wallym dozvěděli až moc.
„Ježíš, co je s tebou?“ zamumlala. Probírala se mým malováním, až našla
barvu očních stínů, se kterou byla spokojená, a pokynula k mým očím.
„Mimochodem, tahle barva je úplně blbá. Máš úžasně modré oči.
Potřebuješ něco, co je pořádně zvýrazní.“
Naznačila mi, abych si sedla. Oděná do večerní róby jsem si kecla na
zadek na zavřený poklop od záchodu a trpělivě čekala, co mi Cassie
vykouzlí na tváři.
„Snažila jsem se o ‚smoky eye‘, takový ten přechod ze světlé do tmavé,“
přiznala jsem se.
„To jo, ale všechny tyhle tmavé odstíny se na to nehodí,“ řekla
a přistoupila ke mně s paletou odstínů v ruce. „Smoky eye zvládneš, ale
potřebuješ na to neutrální odstíny. Jinak ti zanikne ta úžasná modrá.“
„Zavřít,“ zavelela se štětcem kousíček od mého obličeje.
Zavřela jsem oči a úlevně vydechla. Moje nejlepší kamarádka byla doma.
Jasně, i tak jsme byly skoro každý den v kontaktu. Buď jsme si psaly, nebo
i krátce zavolaly, ale nebylo to ono. Čtyři týdny je sakra dlouhá doba.
„Chybělas mi.“
„Ty mě taky,“ odpověděla a i se zavřenýma očima jsem poznala, že se
usmívá. „Jsem ráda, že jsi dokonce i chodila mezi lidi a užívala si, když
jsem byla pryč.“
„Co tím myslíš?“ zamžourala jsem na ni levým okem.
 Vrhla na mě pohled, který říkal to jako myslíš vážně?
„Chodím se bavit,“ odporovala jsem. „Pořád někde jsem. Pařím jako
rockstar, krucinál!“
„Jo,“ odfrkla si. „Jako nějaká hodně chudá rockstar, která už v žádné
kapele ani nehraje, okolo deváté začíná zívat a jediné, co chce, je být doma
a popíjet víno.“
„Vždyť to nedělám pořád,“ namítala jsem a proti své vůli jsem se
rozesmála. „Ale teď vážně, už nikdy ti nedovolím, abys mě tu znova takhle
nechala.“
„Nebyla jsem pryč ani měsíc a dneska jsem tady. Stejně jsi byla pěkně
zaneprázdněná se svým novým přítelem.“
Přítel. Znělo to zvláštně, když ho tak nazval někdo jiný. Když jsme byli
o samotě, říkali jsme si tak často, ale v práci jsme náš vztah pořád drželi
v tajnosti. Kvůli mně, samozřejmě. Kline byl už dávno připravený to všude
rozhlásit, ale já se na to ještě necítila.
Spadli jsme do toho vztahu tak rychle a já nechtěla, abychom oznámení
našim spolupracovníkům o tom, že chodím se šéfem, nějak uspěchali.
Nemohla jsem se zbavit myšlenky schované kdesi v hlubinách mé mysli, že
jsem chtěla najít způsob, jak se ochránit, kdyby nám to nevyšlo, a jak se
obrnit proti Deanovu pištění, kdyby nám to vyšlo.
Nešlo popřít, že jsme byli spolu, ale slovo přítel tak nějak nevystihovalo
to, co pro mě Kline znamenal. Bylo příliš banální, až moc ležérní. Během
kratičké doby se stal obrovskou součástí mého života.
Štětec se mi přesunul na druhé víčko a teď, když už Cassie našla svůj
líčící grif, se pohyboval o něco rychleji.
Když jsem přemýšlela o Klineovi a o mně a o všem, co mezi námi bylo,
začaly se mi zvedat koutky, až mi úsměv pohltil celou pusu.
„Ale ale, jen se na tebe podívejme, celá usměvavá a zamilovaná. Zdá se
mi, že tady je v tom někdo až po uši.“
Nahrnula se mi krev do tváří.
„Ty se červenáš, Fuchtlinko?“
„Ne.“ Ruce mi vzlétly přímo na tváře. „Rozhodně ne.“
„Samozřejmě že ne,“ zasmála se. „Zakloň hlavu.“ Chytila mě za bradu.
„Tak to vyklop. Jaký ten tvůj šéf doopravdy je?“
„On je prostě… Ani nevím, kde mám začít.“ A úsměv byl zase zpátky.
Pohltil mi celý obličej – pusu, tváře, dokonce i v koutcích očí se mi
vyrýsovaly vrásky.
„Číčo, zkroť si tenhle přeslazený škleb nebo ti ten make-up naschvál
zmrším.“
Zasmála jsem se navzdory sama sobě. „Promiň, nemůžu si pomoct. Fakt
se mi líbí, Cass.“
Na chvíli přestala a já otevřela oči a setkala se s jejím fascinovaným
pohledem.
„Co?“ zeptala jsem se a začala se mě zmocňovat nepříjemná předtucha.
„Vypadá to na mně blbě?“
Zavrtěla hlavou.
„Tak co je? Proč se na mě takhle díváš?“
„To nic. Zavři oči, ať to můžu dodělat. Jsou tu i jiní, kteří se musí
připravit, víš,“ škádlila mě a šťouchla do mě bokem.
Udělala jsem, oč mě žádala, a užívala si toho luxusu, že za mě tuhle
otravnou práci někdo udělá a nanese mi oční stíny a linky.
„Víš,“ zašeptala, „myslím, že mi toho dost zatajuješ. Myslím – vlastně
vím –, že mezi tebou a Klinem jde o mnohem víc než jen o líbení.“
„Říkala jsem, že se mi fakt líbí,“ odporovala jsem a držela rty natažené do
rovné linky, aby mi je mohla namalovat rtěnkou.
„Toho jsem si všimla,“ řekla a v hlase jí hrálo pobavení. „Ale myslím, že
v hlavě ti ještě běhá jedno jiné slovo na pět.“
„Vášeň?“ vypálila jsem.
„Ne, ale jakpak vám jde šoustání? Splnil ti všechno, o čem jsi snila, když
ses tak dlouho zuby nehty držela svého panenství?“ utahovala si ze mě.
„Ále.“ Fingovala jsem lhostejnost. „Celkem to ujde.“ Našpulila jsem rty,
abych zakryla další přihlouplý úsměv.
Odfrkla si a nenechala se zblbnout mým absurdním výrazem – usmívající
se oči, zkřivená pusa a tváře, které každou chvíli prasknou ve švech. „Takže
jestli to chápu správně, tak mi říkáš, že je to s ním lepší, než jak sis to kdy
představovala? Tvůj Kline Velkej Kolík se vyzná.“
Pokrčila jsem rameny a spolkla smích. „Tak nějak.“
„Já to věděla!“ Radostně zatnula ruku, ve které držela štětec od zdravíčka,
v pěst. „Nebudu říkat ‚já ti to říkala,‘ ale je to tak, já ti to říkala!“ Cassie
poskakovala po koupelně jako šílená, vrtěla zadkem a chechtala se u toho.
„Dobře, ty šílenče. Přestaň se vytahovat a dodělej mi ten make--up,“
požadovala jsem a hihňala se jejímu potrhlému chování.
 „Mám pocit, že potřebujeme kuchyňskou taneční párty, abychom tuhle
význačnou událost oslavily,“ oznámila, zatímco pořád ještě poskakovala po
místnosti.
Taneční párty v kuchyni byly naše věc. Pořádaly jsme je už od vysoké,
když nám bylo dobře, když nám bylo špatně a cokoli mezi tím.
Když Cass řekla svému oplzlému profesorovi, ať si políbí? Taneční párty
v kuchyni.
Když jsem dostala místo na vytoužené praxi? Taneční párty v kuchyni.
Cassie pozval na rande sexy barista? Taneční párty v kuchyni.
Když se mi podařilo vyprat všechno naše špinavé prádlo za čtyři
čtvrťáky? Epická taneční párty v kuchyni.
Existovala jen tři pravidla: střídat se, kdo vybírá hudbu. Klukům vstup
zakázán. Vždycky tancovat nejlíp, jak umíš.
Na to, jak s Cass v našem příšerném bytečku tancujeme a zpíváme do
ochraptění, mám jedny z nejlepších vzpomínek z vysoké. Bože, tahle holka
je moje rockstar. Můj nejoblíbenější člověk při vylívání vzteku na kohokoli,
na společné prolévání slz a hlavně, na pořádný smích, při kterém až pro slzy
v očích nevidíme. Za nic na světě bych ji nevyměnila.
„Dobře, sladká tvářičko, máš to připravené,“ ušklíbla se na mě. „A ten
make-up je setsakramentsky skvělý, když dovolíš.“
Stála jsem před zrcadlem a vpíjela se do vlastního odrazu. Dotkla jsem se
svých tváří, když jsem zkoumala úžasné stíny, které mi zvýrazňovaly oči.
Měla pravdu, neutrální barva byla lepší.
„Úplně jsem se neutrhla ze řetězu, líčila jsem tě jen jemně a využila tvých
přirozeně červených rtíků. Chtěla jsem, abys pořád vypadala jako moje
Fuchtlinka,“ mrkla na mě. „Jsi nádherná, kamarádko. Naprosto
ohromující.“
Bez zaváhání jsem ji objala a pevně ji k sobě přitiskla. „Děkuju. Mám tě
strašně ráda, Cass.“
„Já tebe taky.“ Opětovala mi objetí.
Párkrát jsme se v objetí zhouply dopředu a dozadu, než jsem zašeptala:
„Fakt jsi chodila s optometristou jménem Wally?“
„Vyspala jsem se s ním.“ Zasmála se a odstrčila mě. „Žádné chození se
nekonalo. Vždyť se jmenoval Wally, krucinál.“
Ukázala jsem na ni a zakřenila se. „Ty jsi hrozná.“
 Nijak se jí to nedotklo. „Jsem si toho plně vědoma. Nebudu se omlouvat
za svou potřebu soudit muže podle jejich jména.“
„Je to strašně divné. Uvědomuješ si to, viď?“
Zatímco některé ženy soudily muže podle vzhledu, oblečení nebo peněz,
Cassie je soudila podle jména. Byla to jedna z jejích libůstek, naprosto
ujetá, ale dokonalá. Viděla jsem ji v akci až příliš mnohokrát. Nějaký muž ji
zval na rande nebo na drink a její odpověď pokaždé záležela na jediném:
jeho jménu.
V Cassiině randící historii bylo jméno vždycky tím rozhodujícím.
„Já vím, ale nemůžu si pomoct. Nemůžu jít na rande s někým, kdo se
jmenuje Wally nebo Toby nebo Cliff, natož si ho vzít. Prostě –“ Otřásla se.
„Ne, prostě ne. Nikdy.“
„Potřebuju vědět, jak moc jsi odhodlaná se tohohle přesvědčení držet.“
Dala jsem si ruku v bok. „Čistě hypoteticky. Co kdyby tě požádal o ruku
Jude Law, ale jmenoval by se Morty Law?“
Zašklebila se. „Ne-e. Sorry, Morty. Zkoušej si ten svůj úžasný přízvuk na
někoho jiného.“
„Co třeba Angus Efron?“
Udělala zhnusenou grimasu. „Je mi jedno, jestli se na jeho břišních
svalech dá strouhat sýr. Ani náhodou.“
Pár vteřin jsem se do ní vpíjela pohledem a rozhodovala se, jestli do toho
opravdu chci jít.
Cassie si mě změřila skeptickým pohledem. „Opovaž se.“ Ukázala na mě.
„Ani na to nemysli.“
Přikývla jsem a zákeřně se zašklebila.
„Georgio,“ varovala mě.
„Co kdyby…,“ usmála jsem se a poklepala si na bradu. „Eugene Tatum,“
Cassie zalapala po dechu, „byl nahý a žádal tě o ruku a přitom se o tebe
otíral v sexy tanečku?“
Channinga Tatuma Cass milovala. Byl vždycky jednička v jejím
seznamu. Když poprvé dávali film Bez kalhot, byly jsme na něm v den
premiéry ne jednou, ale dvakrát, protože do něj byla totálně udělaná.
„Nesnáším tě.“ Na obličeji mi přistál ručník. „Teď se budu snažit
zapomenout, že jsi něco takového vůbec řekla,“ zamumlala a odkráčela do
chodby.
 Samozřejmě jsem šla za ní. Byla to až moc lákavá příležitost na to, abych
se vzdala.
„Víš co? Myslím, že Eugene byl ještě víc sexy v Bez Kalhot XXL.“
„Georgio!“ Cassie vyhodila ruce do vzduchu.
Opřela jsem se o stěnu v chodbě, zatímco ona se prohrabávala šatníkem.
„Co? Fakt si myslím, že jeho striptýz byl mnohem víc sexy. Eugene
pořádně válí, na to vezmi jed.“
„Nedovolím ti, abys mi Tatuma zhnusila.“
„Nikdy,“ zvedla jsem obě ruce, „bych ti přece nezhnusila Eugena
Fillmora Tatuma.“
„Pane Bože!“ Oběma rukama si pevně zacpala uši a zpívala si tralala, aby
mě přehlušila.
Smála jsem se celou cestu k sobě do ložnice.
Stála jsem před svým šatníkem a váhala asi mezi padesáti různými
možnostmi. Chtěla jsem vypadat pěkně – ne, chtěla jsem vypadat sexy.
Chtěla jsem, aby mi Kline… zobal z ruky. To byl dneska můj cíl.
Potřebovala jsem se poradit s chlapem.

OťukniMě_Rose (17:30): Psst… Rucku… Ukaž se, Rucku.

ZLOBIVEJ_Ruck (17:32): Potřebuješ něco, Rose?
OťukniMě_Rose (17:33): Černé šatičky (s otevřenými zády) a červené podpatky,
ANEBO černé kožené kalhoty a krajková halenka?
ZLOBIVEJ_Ruck (17:34): Ani jedno. V posteli šaty nepotřebuješ. Jinak, krajky
nejsou úplně můj styl.
OťukniMě_Rose (17:34): Tohle není hra s postelí. Potřebuju poradit s výběrem
šatů.
ZLOBIVEJ_Ruck (17:36): Máš rande s panem Tak Nějak Úžasným?
OťukniMě_Rose (17:37): Jasňačka.
ZLOBIVEJ_Ruck (17:37): Ty ho fakt žereš.
OťukniMě_Rose (17:38): Ptáš se, nebo mi to oznamuješ?
ZLOBIVEJ_Ruck (17:39): Obojí.
OťukniMě_Rose (17:41): Pro Vaši informaci, pane Zvědavý, ano, fakt ho žeru.
Jdeme spolu dneska večer na pár drinků. A potřebuju při téhle příležitosti mužský
pohled na dámské oblečení.
ZLOBIVEJ_Ruck (17:42): Co z obou variant odhaluje co nejméně kůže?
OťukniMě_Rose (17:43): Kožené kalhoty a krajkový vršek.
ZLOBIVEJ_Ruck (17:44): To je ono.
OťukniMě_Rose (17:45): Vážně?
ZLOBIVEJ_Ruck (17:47): Víc je míň, když jde o odhalenou kůži. Některé části
tvého těla by měl vidět jen on.
OťukniMě_Rose (17:48): Psala jsem, že ty šaty mají „odhalená záda“, ne odhalený
rozkrok.
 ZLOBIVEJ_Ruck (17:51): Věř mi, Rose. Radím ti dobře. Slibuju.
OťukniMě_Rose (17:52): Dobrá, dobrá. Takže kůže a krajka. Co ty a dnešní večer,
velké plány?
ZLOBIVEJ_Ruck (17:53): Možná…
OťukniMě_Rose (17:54): Tvoje vlastní verze Tak Nějak Úžasné?
ZLOBIVEJ_Ruck (17:55): Tak nějak. Měj se dneska dobře, Rose.
OťukniMě_Rose (17:56): Ty taky, Rucku.

Částečně jsem se cítila špatně, že jsem Ruckovi pořád ještě psala, ale stali
se z nás takoví prapodivní přátelé, kteří si povídali o vztazích. Nikdy jsme
se nesnažili naši známost posunout do další úrovně a setkat se osobně. Stalo
se to jakýmsi nepsaným pravidlem, protože jsme oba s někým chodili.
Odhodila jsem mobil na postel a vytáhla svoje oblíbené kožené kalhoty
a krajkovou halenku. Byla černá, měla tříčtvrteční rukávy a nahoře
odhalovala jen tak akorát kůže, aby byl vidět výstřih.
Jediné, co mi ještě chybělo, byly botičky od Dolce & Gabbana, které
jsem před půldruhým týdnem našla v SoHo. Byly z druhé ruky a pořádně
jsem se plácla přes kapsu, ale zamilovala jsem si je.
„Georgio?“ zavolala Cassie z chodby.
„Nó?“
„V kolik máme sraz s Klinem?“
„Až okolo osmé. Říkala jsem si, že bychom si předtím mohly udělat
malou dámskou jízdu.“
„Jdeme na Harry Pottery do Barcelony?“
„Počítej se mnou.“ Bar, o kterém byla řeč, se specializoval na panáky.
Jeden z nich vám pokaždé přinesli hořící a byl známý pod jménem Harry
Potter.
Pokud jste nikdy nebyli v Barcelona Bar, přidejte si ho na seznam míst,
která chcete navštívit. Určitě to není místo, kde byste chtěli strávit celý
večer, ale je to určitě správné místo na malou zastávku, která vám ten večer
odstartuje správným směrem.
Obrazovku mi rozsvítila příchozí zpráva.

Kline: Sraz v osm v The Raines Law Room?

Pane Bože. The Raines Law Room byl jedním z těch barů, které měly
tajné dveře, a pokud jste neznali ty správné lidi, tak jste se tam ani za Boha
nedostali. Kline na taková místa moc nechodil.
 Já: Uhm… jsem si celkem jistá, že tam nemám VIP přístup.
Kline: Tak to se nemusíš bát, protože já ano.
Já: Kline a dává na odiv svoje peníze? Je ti dobře?
Kline: Nedávám. Jen je používám ve svůj prospěch. Každopádně Will na tom trvá,
protože tam ještě nikdy nebyl.

Mělo mi dojít, že za tím byl můj bratr. Kdyby Will měl Klineovy peníze,
nezbyl by mu ani flok. Je dobře, že Will bude jako lékař mít slušný plat
a bude příliš zaneprázdněný péčí o pacienty na to, aby ho všechen
rozfofroval. Zatímco já byla po tátovi spíš šetrná, Will byl impulzivní jako
naše matka – nefalšovaný americký spotřebitel, který se hravě nechá
umluvit ke koupi nového auta anebo plazmové televize.
A tohle všechno říkám naprosto láskyplně a v dobrém.

Já: Dobře. Budu tam. Přijde se mnou Cassie.

Kline: Skvělé. Sraz je v osm. Nahlásím u vchodu vaše jména.
Já: Dobře, dám vědět Willovi.
Kline: To nemusíš, je tu teď se mnou.
Já: COŽE? Z vás už se stali nejlepší kámoši?

Minulý týden se Kline s Willem konečně potkali u jídla v Gramercy

Parku. Asi tak po minutě, kterou zabralo představování, se už bavili
o ragby, skotské a vyměňovali si trapné historky z natáčení. Ke konci menu
už měli vyměněná čísla a můj bratr Klineovi nadšeně odsouhlasil, že si
o víkendu zahraje ragby s jeho týmem.

Kline: Nějakého jsem si musel najít. Walter mi fakt nevyhovuje.

Pousmála jsem se té nepřetržité válce s kocourem. Každý den jsem byla

svědkem něčeho nového, nebo jsem o tom alespoň slyšela.

Já: Co na mého nejlepšího kamaráda zase chceš hodit?

Kline: Nechci na něj hodit nic. Jen vypočítávám fakta. Dal jsem si práci a připravil
mu čerstvé mléko do jeho oblíbené mističky, abys věděla, a ten nevrlý ňouma si
jednou lízl a plivl mi to k nohám.
Já: To bude asi tím, že bys mu měl dávat vodu, a ne mléko. Pravděpodobně je
dehydratovaný.
Kline: Vždycky se postavíš na jeho stranu.

Než jsem stačila odpovědět, přišla mi další zpráva.

 Kline: Jsi teď v ložnici a nahá?
Já: Nesnaž se měnit téma.
Kline: Nesnažím. Jen se posouvám k tématům důležitějším.

Vrhla jsem na sebe pohled ve velkém zrcadle na šatní skříni. Byla jsem už
úplně oblečená, ještě pět minut, a byla bych připravená odejít z bytu.

Já: Ano, ty chlípníku. Jsem strašně nahá.

Kline: Že ty si to vymýšlíš.
Já: To se nikdy nedozvíš.
Kline: Jedno ti povím, dneska večer ti stáhnu kalhotky svými zuby. Slibuju.

A do prdele. Najednou jsem si přála, abych tenhle večer strávila jen v…

v Klineově posteli, abych byla přesná.

Kline: Ten klub ale pořád platí, Benny. V klidu se připrav. K téhle konverzaci se
vrátíme později.

To se zčistajasna naučil číst myšlenky?

Já: Později u tebe v posteli?

Kline: U mě v posteli, na gauči, na podlaze, opření o zeď, ve sprše. Když přijde na
různé verze našeho později, představivosti se meze nekladou.
Já: Tak v osm. Budu ta dívka s červenými rty na sexy podpatcích.
Kline: Ty mě škádlíš.
Já: Vždyť mě znáš, bejby ;).

„Takže máš asi tak třicet minut na to se připravit. Máme sraz s Klinem
a Willem v osm. Tím pádem máme asi tak hoďku na drink v Barceloně,“
zavolala jsem z pokoje, když jsem seděla na kraji postele a nazouvala si
nové botičky.
„Počkej… On přijde Will?“ Chodbou se rozezněl její pobavený hlas.
V duchu jsem zasténala. Moc dobře jsem věděla, kam tohle povede.
„Ano, můj bratr tam bude taky.“
„Tím pádem si určitě beru ty šaty! A ty nejvyšší jehly!“
„Doufám, že si zlomíš kotník!“
„Já taky! To si pak s Willem budeme moct hrát na doktora a zlobivou
pacientku!“
„Můj bratr není další kandidát na šukačku, Cass! Nech si zajít chuť!“
„Když říkáš šukačka… co tím přesně myslíš?
 „Na bráchu mi nesahej!“
Byla to taková naše hra. Cassie se vyžívala v popisech toho, jak sexy můj
starší bratr je. Úplně ho zbožňovala a on se k ní většinou choval jako
k mladší sestře, ale občas se jí podařilo ho strhnout k její hře a oba si ze mě
pak utahovali, že se spolu vyspí.
Při představě, že ti dva si spolu něco začnou, mi naskakovala husí kůže.
Byli by jako olej a voda. Oba až moc umínění a přímočaří. Kdyby si spolu
opravdu něco začali, jejich hašteření by mi udělalo ze života peklo.
Sebrala jsem svoji pouzdrovou kabelku zdobenou stříbrem, zamířila do
kuchyně a uspořádala si v malé taštičce všechno, co budu potřebovat.
Mobil, peněženku, rtěnku a klíče – to mi na večer bude stačit. V New Yorku
rychle přijdete na to, že čím méně toho s sebou člověk musí tahat, tím lépe.
Cassie nakráčela za mnou do kuchyně o pár minut později. Lichotivé šedé
šatičky a černé jehly daly vyniknout její postavě a nohám. Zatočila se
dokolečka a široce se na mě usmála. „Jak vypadám?“
„Řekni mi, že pod tím máš nějaké spodní prádlo.“
„Samozřejmě že ano.“ Tvářila se naoko uraženě. „Mám tanga, Georgie.“
„Běž zpátky,“ ukázala jsem na chodbu, „a vezmi si jiné kalhotky. Něco,
co ti úplně zakryje zadek. Pokud se pohybuješ v blízkosti mého bratra
a máš na sobě tohle, radši by sis tu zadnici měla obalit dvakrát.“
Zasmála se.
„Myslím to vážně!“
„Já vím, že myslíš. Já taky. Vážně chci dneska Willa svléknout. Vsadím
se, že má tělo jako –“
„Dobře, to stačí.“ Zvedla jsem před sebe ruku. „Pochopila jsem. Jsme si
kvit?“
Přikývla, evidentně spokojená sama se sebou, že mě převezla. „Ano, a já
zapomenu na ten incident s Tatumem.“
„Dobře.“ Sáhla jsem po kabelce a zamířila ke dveřím. „Eugene by z tebe
měl radost.“
Zaúpěla mi za zády. „Seš pitomá.“
„Jdeme na panáka!“ zakřičela jsem a nad hlavou jsem plácla rukou do
kabelky.
S Cass jsme nasedly na metro a dorazily do Barcelony tak rychle jako
nikdy. Zůstaly jsme tam hodinu, povídaly si a smály se a zatančily si na pár
písniček, které hrála místní kapela. Když jsme vyrazily za kluky, měly jsme
už v sobě jednoho hořícího Harryho Pottera a jedno pivečko.
The Raines Law Room se nacházel v Chelsea, kousek od mého bytu.
Něco mi říkalo, že to byl jeden z důvodů, proč Kline Willovi vyhověl.
Vždycky se mi snažil všechno ulehčit a zpříjemnit. Na tenhle soukromý
klub už jsem slyšela spoustu dobrých ohlasů, ale sama jsem tu byla poprvé.
Váhavě jsem zazvonila na zvonek u diskrétně označených venkovních
dveří.
„Mám pocit, jako bychom šly do nějakého děsně tajného sexklubu,“
zašeptala Cass, i když široko daleko nikdo nebyl. „Do prdele, jsem tak
natěšená. Určitě budu strašně zklamaná, jestli jsme tu správně.“
Zírala jsem na ni s otevřenou pusou. „Ze všech míst, kam tě tvoje mysl
může zanést, sis vybrala sexklub?“
Pokrčila rameny. „Nikdy jsem v žádném nebyla.“
„Jsem si docela jistá, že nejsi jediná. Vlastně bych řekla, že to platí pro
valnou většinu lidí.“
„Tak to asi budeme muset přidat na seznam míst, která chceme navštívit,
Georgie.“
„Ne,“ odpověděla jsem s tichým zasmáním. „Na svůj seznam si to teda
nedám.“
„Mluv za sebe.“
Dveře nám otevřel atraktivní muž oblečený ve vestě a kravatě.
Řekla jsem mu Klineovo jméno a to stačilo, abychom směly vstoupit.
Ve chvíli nás obklopila jemná hudba, sametové závěsy, měkké pohovky
a tlumená světla. Připadalo mi, jako bych se ocitla ve 20. letech 20. století.
Čekala jsem, že každou chvíli kolem mě projde dívka v třásňových šatech
a s lahví ginu.
Will už si nás všiml a vyrazil nám naproti.
„Dobrý večer, Cassie Phillipsová,“ pozdravil ji s ďábelským úsměvem.
Zvedl ji v medvědím objetí. Jakmile se jí nohy odlepily od země, Cassie
vykvikla.
„Jen aby mezi námi bylo jasno, mám vás teď oba plné zuby,“ škádlila
jsem je a tvářila se rádoby naštvaně.
Položil Cass na zem a přitáhl si mě do pevného objetí. „Ale no tak,
nerozčiluj se, Gigi. Vždyť víš, že tebe mám nejraději.“
 „Proč nejsi s Klinem?“ zeptala jsem se a pohledem prohledávala
místnost.
„Musel jsem si udělat zastávku na záchodech. Je u baru s jedním ze svých
kámošů.“
„Kámošů?“
Will přikývl. „Potkala jsi už Thatche?“
Zavrtěla jsem hlavou. Nemohla jsem se dočkat, až toho pověstného
Thatche potkám. Už jsem o něm slyšela dost, abych pochopila, že je
nechvalně proslulý svými žertíky a je s ním neuvěřitelná sranda, ale až
doteď jsme se s ním s Klinem pořádně neviděli.
„V tom případě mě následujte, dámy.“ Will pokynul směrem k baru.
„Tvůj přítel už se divil, kde jste. Řekl jsem mu, že jste se pravděpodobně
stavily na drink v Barceloně, než jste se vydaly sem.“
„To bychom nikdy neudělaly,“ odporovala Cassie a snažila se zakrýt
úsměv.
„Uh-hm,“ řekl Will se širokým úsměvem. „Určitě jste si nedaly Harry
Pottery ani si nevyžádaly, aby vám zahrály Britney Spears.“
Zavrtěla jsem hlavou a kousla se do rtu. „Kdepak, to jsme rozhodně
neudělaly.“
Jasně že udělaly.
Cassie musela celé kapele zaplatit rundu piv, aby jí zahrály „I’m a Slave 4
U“, ale udělali to a my tančily jako pominuté. Byl to náš malý soukromý
žertík, kdykoli jsme si spolu vyrazily. Když jsme si nechávaly zahrát
písničky na přání, vždycky to musely být nějaké přeslazené popové hitovky.
Vyžívaly jsme se v reakcích všech zúčastněných chlapů, když naši
vyžádanou směšnou písničku začali hrát – byli naštvaní, sténali a nadávali
nám –, ale ke konci písničky už všichni dokonale sladěně zpívali a tancovali
společně s námi.
„To ani omylem,“ souhlasila Cassie a tiše se smála.
Když jsme se blížili k baru, zahlédla jsem Klineův odraz v zrcadle za
lahvemi s alkoholem. Zrak mi sklouzl na přitažlivého muže sedícího vedle
něj a plnou silou mě zasáhlo déjà vu, až jsem se málem skácela na podlahu.
A do prdele.
Stála jsem tam jako zkamenělá a svírala Cassie ruku.
„Co se ksakru děje?“ Zmateně se na mě obrátila.
Ruce se mi roztřásly, když mi došlo, proč toho chlapa vedle Klinea znám.
 Byl to Ruck.
Ale ne.
Ruck byl tady a povídal si s Klinem, jako kdyby to byli nejlepší přátelé.
A sakra.
Odtáhla jsem Cassie od baru.
Will se na nás otočil a ruce měl zvednuté v gestu, které říkalo co se sakra
děje?
„Zapomněla jsem, že potřebuju na záchod!“ zavolala jsem přes rameno
a bezmála odtáhla Cassie chodbou k záchodům.
„Co se proboha děje?“ ptala se, když jsem si prorážela cestu davem.
Neodpověděla jsem jí, dokud jsme nebyly v bezpečí dámských záchodků.
„Pane Bože, Cass!“ sténala jsem a spoře osvětlenou místností se
rozezněla ozvěna mého hlasu.
„Jsem z toho zmatená,“ mumlala. „Co se děje?“
„Já znám toho chlápka, co sedí vedle Klinea.“
„Protože je to Klineův kamarád Thatch, že jo?“
Zavrtěla jsem hlavou a rázovala si to po tom miniaturním prostoru jako
zvíře v kleci.
„Napovíš mi alespoň trochu, anebo mám hádat dál?“
„Je to Ruck.“
„Heh?“
„Ruck! Ruck z OťukniMě!“ Zastavila jsem se a divoce rozhodila rukama.
Naklonila hlavu. „Ten chlap, co ti poslal toho čůráka hrbáče?“
Začala jsem divoce přikyvovat. „No, jeho ten hrbatý čůrák to vlastně
nebyl,“ začala jsem vysvětlovat, ale uvědomila jsem si, že na to vlastně
nemám čas.
„Myslím, že mi pořád něco nedochází? Nechápu, proč takhle
panikaříš…“ Odmlčela se a očekávala vysvětlení.
„No, víš, já si s ním tak trochu nikdy nepřestala psát,“ zamumlala jsem
a začala se stydět teď, když jsem to otevřeně přiznala.
„Co prosím?“ zeptala se a šokovaně na mě vyvalila oči. „Ty si s ním
celou tu dobu píšeš?“
Přikývla jsem.
Cassie vrtěla hlavou, jako by si to v ní nebyla schopná urovnat.
„Poslyš, všechno ti později vysvětlím, ale teď se musíš chovat, jako bys
ho znala.“
 „Koho?“ Pořád jí to nedocházelo.
„Rucka!“
„Počkej… kdo že je Ruck?“
Ještě tři vteřiny a začala bych si rvát vlasy.
„Klineův kamarád, Thatch! To je Ruck!“ zakřičela jsem šeptem.
„Dobře, dobře.“ Chytila mě za ramena. „Dýchej, Georgio. Všechno dobře
dopadne.“ Párkrát jsem se nadechla a vydechla.
„Jen jedno mi ještě vysvětli. Proč se musím chovat, jako že ho znám?“
Vzdychla jsem si a upírala oči na špičky svých bot.
„Georgio?“
„Protože tě pořád mám na profilovce,“ zašeptala jsem rychle v naději, že
mi nebude rozumět.
Začala se chechtat a nevěřícně kroutit hlavou. „Tuhle chvíli si pamatuj.“
Ukázala na mě prstem. „Protože mi dlužíš. A hodně.“
Přikývla jsem. „Cokoli budeš chtít.“
„Až se dostaneme domů, tak mi pěkně vysvětlíš, proč se pořád bavíš
s ostatními chlapy, když jsi s Klinem tak šťastná.“
„Přísahám, že tak to není.“
Zvedla jedno obočí.
„Slibuju. Opravdu mám Klinea ráda. Neudělala bych nic, čím bych si to
pokazila. Ruck s někým chodí. Já s někým chodím. A nikdy jsme se
neplánovali potkat osobně.“
„Dobře, věřím ti.“ Cass si mě přitáhla do náruče. „Kdo ví? Možná ani
nepozná, že jsi to ty… teda já… kruci, v tom je ale zmatek.“
Zasténala jsem. „Jak to, že se vždycky dostávám do takovýchhle situací?“
„Neboj, zlatíčko. Pomůžu ti. Budu rozptylovat toho tvého ať-už-je-to-
kdokoliv a vy si mezitím užijete společný večer.“
„Děkuju.“
Zvedla moji kabelku z umyvadla, podala mi ji a vyrazila ke dveřím.
Vrhla jsem zkoumavý pohled na svůj odraz v zrcadle, abych se ujistila, že
nevypadám tak příšerně, jak se cítím. Můj make-up byl stále nedotčený
a všechno vypadalo dokonale. Jediné, co jsem potřebovala, byl další drink,
nebo možná pět, aby se mi zklidnily nervy a mohla jsem vyrazit.
Možná.
Když jsem procházela okolo Cassie, zašeptala mi: „Jen abys věděla,
pěkně mi to kazí dnešní plány na svádění tvého bratra.“
 Obrátila jsem oči v sloup.
Podržela otevřené dveře. „Ale neboj, jen to odložím na jindy,“ dodala
s blahosklonným úsměvem na tváři.
„Dobrý plán, ty jedna přebíhavá poběhlice.“
„Hele,“ ohradila se zpěvavým tónem, což naznačovalo, že není až tak
střízlivá, jak by takováhle situace vyžadovala. „Nejsem žádná zrádkyně a ty
to víš. Připravuju se na divokou flirtovačku s tímhle chlápkem, a to jen
kvůli tobě.“
„Ne,“ opravila jsem ji. „Žádné divoké flirtování ani házení očkem. Jen
pokec. Jsme přátelé.“
„Jak že se jmenuje?“ zeptala se a oči jí žhnuly jako dohořívající uhlíky
vyhasínajícího ohně.
„Thatch,“ odpověděla jsem automaticky a na chvíli mě popadlo zděšení,
že další člověk v mém profesním světě věděl o tom, že jsem panna – nebo
že jsem byla –, i když nevěděl, že jsem to byla já… že já byla Rose. To je
jedno. „Thatcher Kelly.“
„Mmm,“ zamumlala, urovnala si prsa tak, aby jí je podprsenka zvedala
ještě výš, a olízla si rty.
„To se mi líbí.“
A jéje. To mi mělo dojít. Jméno bylo jediné, na čem Cassie záleželo.
Tohle bude ještě sakra dlouhý večer.
 26. KAPITOLA

KLINE

„V
ypadá to tady neuvěřitelně. Chodíš sem často?“ zeptal se Will,
když jsme vešli do The Raines Law Room a ocitli se v tlumeně
osvětlené místnosti plné staromódních gaučů.
„Ani ne,“ odpověděl jsem upřímně, i když to nebylo ani tak tím místem
jako návštěvami samotnými. „Je to spíš Thatchův styl.“ Byla tu příjemná
atmosféra, ale toužil se sem dostat každý. „Exkluzivita, příměs tajemství,
omezený přístup.“
Will se zasmál a chápavě přikývl.
Odvrátil jsem se od něj, abych dokončil započatou činnost. Už hned po
příchodu jsem začal očima pročesávat dav lidí u baru, přestože jsem věděl,
že to bylo počínání zcela pošetilé a zbytečné. Moje Georgie bude mít
zpoždění na naší svatbě, při porodu našich dětí i na svém vlastním pohřbu.
Počkat. Cože?
Pohlédl jsem na jejího bratra ve strachu, že umí číst myšlenky, ale musel
mi v očích vyčíst něco jiného než čirý děs.
„Neboj, chlape. Georgia nakonec dorazí.“ Zasmál se. „Ale jestli je s ní
Cass, tak to pravděpodobně vzaly přes Barcelona Bar, než se vydají sem. Ta
holka to má fakt na háku.“
Přikývl jsem, jako kdybych mu rozuměl, ale skoro jsem ho ani
neposlouchal.
Se svatbou bych to ještě pochopil. Byl jsem do ní šílený, žádná jiná pro
mě neexistovala. Ale děti?
Probůh.
V hlavě mi to vířilo myšlenkami jako ve spirále, která se nebezpečně
přibližuje zemi, když jsem očima zachytil něco nečekaného a nevítaného.
K uším mi dolehl hlasitý, bujarý hlas, který nešlo přeslechnout. To bylo asi
jediné, co v tuhle chvíli mohlo přehlušit myšlenky, které se mi míhaly
hlavou.
Snažil jsem se co nejšetrněji prodrat davem a hlídal jsem si, že Will jde za
mnou. Šel jsem se ujistit, že mé nové a mnohem palčivější obavy jsou na
místě.
 Lidé ustupovali a z několika úhlů mě bombardovaly svůdné ženské
úsměvy. Nevěnoval jsem ale pozornost žádnému z nich a poprvé po mnoha
týdnech to nebylo kvůli Georgii.
Došel jsem k Thatchově obrovské postavě. Otočil se, jakmile mě uviděl,
a roztáhl ústa do samolibého úsměvu. „Káčko! No to mě poser! Ty a ve
městě! Už jsem myslel, že tomuhle odzvonilo,“ vychrlil ze sebe bleskovou
rychlostí. Evidentně už v sobě měl několik drinků a jazyk už mu nesloužil
tak, jako když byl střízlivý.
Will se pousmál nad jeho pozdravem a já bojoval s nutkáním se schovat
někam do kouta. Thatche jsem tu dneska opravdu nepotřeboval. Jako
hlupák jsem si myslel, že budu i nadále moct být Ruckem i sám sebou, aniž
by mi to bouchlo přímo do obličeje. Mýlil jsem se. Tohle se dělo lidem,
kteří hráli hry, na které sami nestačili.
Zdi se začaly bortit, anebo to tak alespoň vypadalo. Vypadalo to, že se mě
snaží uškrtit moje vlastní kravata. Will se usmál a zvesela Thatche
pozdravil.
Probral jsem si všechny důsledky jeho přítomnosti a snažil se nepoblít.
Proboha, jestli se mi nepodaří ho odsud co nejdřív vypakovat, dostanu se
do pěkné bryndy. Měl jsem jeho fotku na profilu. Jeho obličej je ten, který
si Georgia celou dobu spojuje s Ruckem.
To, co už teď byl jeden velký zasraný propletenec neupřímnosti, se
hrozilo proměnit v totální fiasko.
Nahnul jsem se napravo dopředu k Thatchovu uchu a využil okolního
hluku, aby si Will ničeho nevšiml.
„Musíš odejít,“ řekl jsem mu stručně. Bylo mi jasné, že pokud moje dívka
bude někdy mít zpoždění menší než tři čtvrtě hodiny, bude to určitě dneska.
Rozesmál se a plácl mě po zádech.
„Taky tě rád vidím, kámo. Chybíš mi. Vidím tě poslední dobou jen na
tréninku.“
Zničeně jsem zavrtěl hlavou.
On se ještě víc rozesmál.
„Jdu si odskočit, kluci,“ omluvil se Will a rychle zmizel v davu.
Thatch přikývl a usmál se. Využil Willova odchodu, aby si to se mnou
vyřídil.
„Ale vlastně je to pořád ta samá písnička. Jen se změnil důvod, že jo?
Místo práce je to ta tajemná kočka.“
 „Thatchi.“
„Já to chápu, kámo. Někdy se ti pták zabydlí v pohodlném hnízdečku. Je
to, jako když se chytí do svěráku, nemám pravdu?“
„Thatchi, poslouchej mě.“
„Jak se daří slečně Georgii? Už s tebou pomalu bude končit a rozhlíží se
–“
Slyšel jsem jen první polovinu toho, co říkal – díkybohu –, protože jsem
měl oči přišpendlené ke dveřím, a přesně, jak jsem tušil, objekt mého zájmu
právě vešel dovnitř. Vypadala jako sex na nohách. Kůže a krajka a tolik
krásy, že moje dřívější panika ohledně dětí mi najednou připadala jako ten
nejlepší nápad, který jsem kdy měl. Blonďaté vlasy měla divoce rozevláté,
přesně jak se mi líbily, a její topasově modré oči jsem viděl zářit až
z opačného konce místnosti, ačkoli ona mi pohled neopětovala.
A kdo šel zavěšený do jejího rámě? Tvář z jejího profilu. Mohl jsem se
jen domnívat, že to byla nechvalně proslulá Cassie Phillipsová. Dostal se ke
mně pořádně dlouhý seznam povedených kousků a anekdot, v nichž
Georgiina nejlepší kamarádka figurovala, ale ještě jsem neměl tu čest se s ní
setkat osobně.
Sakra.
Pavučina lží se proměňovala spíše v chomáč sraček. Člověk si při
pohledu na něj říkal, do prdele, jak pravděpodobné tohle je? Oba jsme si
jako profilovku nastavili fotku svých nejlepších přátel – scénář, který jsem
měl předjímat, ale nestalo se tak – a teď jsem musel absolvovat večer,
v jehož průběhu mi tenhle malér kdykoliv mohl vybouchnout přímo do
obličeje.
Nezbýval mi čas ani trpělivost, během zlomku vteřiny jsem se otočil na
Thatche, a to pěstí napřed.
„Jauvajs,“ dostal ze sebe s úsměvem a žertovně si hladil rameno.
„Sakra Thatchi, poslouchej mě už, do háje.“
Dobíral si mě dál. Vytřeštil na mě oči a dal si ruce za uši, jako že
poslouchá.
Uvažoval jsem, jestli mu mám dát ještě jednu, a tentokrát doopravdy, ale
mrkl jsem směrem k holkám a došlo mi, že nemám čas.
„Ta holka z fotky na profilu na OťukniMě, ta, co jsi jí –“
„Způsobil trauma.“
Přikývl jsem. „Přesně ta. Tak s tou si píšu.“
 „Za zády půvabné Georgii?“ zeptal se s falšovaným pobouřením. Bez
ohledu na jeho rýpání bylo poznat, že je zvědavý. Bavit se se dvěma ženami
najednou nebyl můj styl, a když přišlo na tyhle „dvě“, polovina mu
zůstávala skrytá. A já neměl kdy ani jak mu to vysvětlit, krucinál.
Rychlým pohledem jsem zjistil, že obě ženy jsou s Willem, smějí se
a objímají, a každou chvíli vyrazí za námi.
Na okamžik jsem zavřel oči, abych znovu nabyl rovnováhy. Na celou
pravdu o tom, jak se to všechno pokroutilo, si Thatch bude muset počkat,
protože tenhle rozhovor vyžadoval víc než jen patnáct vteřin pod vlivem
několika sklenek skotské.
„Od té doby si s ní pořád píšu a teď je tady. Chystá se přijít sem, právě
teď, a přijde sem ruku v ruce s Georgiou.“
S ní? Cha! Sakra! Spíš takhle – je to ona.
„No do píči,“ řekl s úsměvem, pohledem prohledával moje oči a snažil se
mě odhadnout.
„Na tom profilu je tvoje fotka. Musíš předstírat, že ji znáš,“ naléhal jsem.
Na chvilinku se zarazil, ale nemohlo mu ujít, jak důležité tohle pro mě
bylo. Ať už se mnou souhlasil, rozuměl mi a chtěl tu hru hrát se mnou.
Thatch mi vždycky kryl záda. Když si člověk odmyslel všechny vrstvy
sestávající z jeho žertíků a keců, byl neomylně jeden z nejlepších lidí, které
jsem znal. „Chápu.“
Poprvé za poslední dvě minuty jsem se plně nadechl až do plic a otočil se,
abych přivítal svoji dívku.
Ale ta tam nebyla. Ona i její kamarádka někam zmizely a zanechaly za
sebou jen jejího bratra Willa.
Když Will s potřásáním hlavy došel k nám, Thatch se ke mně naklonil
a pošeptal mi: „A to všechno poté, co jsem jí poslal toho hrbatýho ptáka?“
Tlumeně hvízdl. „Je v tobě víc, než jsem si myslel.“
„Tak jak to jde?“ zeptal jsem se Willa a cíleně ignoroval Thatche s nadějí,
že můj obličej zvládl udělat totéž.
„To bych rád věděl, kamaráde. Ať se propadnu, jestli já rozumím
ženským.“
Když nepodal žádné bližší vysvětlení, byl jsem si jistý, že se mu moje oči
snažily prohlédnout až do hlavy.
„Á,“ řekl poté, co se otočil od baru a všiml si, že na něj zírám
nepřiměřeně upřeným pohledem. „Jsou na záchodech.“
 Prkenně jsem přikývl a Thatch mě kvůli tomu dloubl do žeber.
„Vzmuž se,“ zašeptal, otočil mě k baru a mávl na barmana. „Objednej si
něco k pití, do háje, a uklidni se.“
Znovu jsem přikývl, protože jsem věděl, že má pravdu, a v tu chvíli to
byla asi jediná činnost, kterou jsem byl s to úspěšně provést.
„Macallan,“ zamumlal jsem. Věděl jsem, že Thatch se postará, aby se to
dostalo k někomu, kdo ty drinky opravdu nalévá. Objednat si přímo byl pro
mě právě teď příliš komplikovaný úkon.
„Jasný, chlape,“ řekl s úsměškem. „Vím, že piješ Macallan. Macallan
s limetkou, každý den, každý večer, už roky.“
Hrdlo se mi najednou vyděšeně stáhlo. „Bez limetky.“
„Bez limetky?“
Zavrtěl jsem hlavou a cítil, jak se mi z ramen při vzpomínce na mou
sladkou, nadopovanou dívku odplavuje napětí. „Georgia je na ně alergická.“
„A do prdele. Z toho kouká problém.“
Zasmál jsem se. „Ani ne,“ řekl jsem a vysvětlil mu: „Každopádně ne teď,
když už to vím.“
„Nezapomeň na limetkovou alergii,“ vložil se do toho Will, který si ke
mně přisedl z druhé strany, aby se přidal k našemu rozhovoru.
„Takže už ti to řekla?“ zeptal jsem se se smíchem.
„Nakonec jo. Ale pořád si myslím, že mi neřekla všechno, ale teď, když
je tu Cass, tak se dozvím i ten zbytek.“
„Cass?“ zeptal se Thatch.
„Jo. Cassie Phillipsová. Řekl bych, že je pro mě jako další mladší sestra,
ale nejsem si jistý, že je to ten typ holky, kterou člověk může brát jako
mladší sestru.“
Thatchovi se zablýsklo v očích vzrušením a mě zase začala jímat panika,
ale tentokrát desetinásobná. „Divoká?“
Will se jen zasmál a kývl směrem k blížícím se ženám. „To uvidíš.“
Jakmile jsem ji zase spatřil, zapomněl jsem na všechno ostatní. Se svýma
dlouhýma nohama, kousíčkem opáleného bříška a nervózním úsměvem
byla tak zatraceně krásná, že jsem z ní doslova nemohl spustit oči.
Přitáhl jsem si ji rovnou do náruče, přitiskl jí rty k uchu a vydechl.
„Benny.“
Jakmile jsem to vyslovil, omámila mě její vůně a já tiskl její tělo ke
svému, dokud se nezačala chichotat.
 „Kline.“ Snažil jsem se vymotat obličej zpod jejích vlasů a odlepit ruce
z jejích boků, ale ona mi pomohla, když se natočila tak, aby do konverzace
zahrnula i svoji kamarádku, což mi umožnilo jí přejet rukou po kůži na
zádech. „Tohle je střelená Cassie.“
„Střelená Cassie?“ vypískla Cass. „Tak se teď jmenuju, jo?“
„Ano,“ potvrdila Georgia s lákavou výzvou v hlase.
„Á, tak dobře,“ ustoupila Cass se zablesknutím v očích. „Chápu. Chvilku
mi to trvalo, ale už chápu.“
Natáhla ke mně ruku a já ji bez ptaní vzal a dvakrát jí rychle potřásl.
„Ahoj, ráda tě poznávám,“ řekla.
Usmála se.
„Já jsem střelená Cassie. Ty musíš být Kline, Velkej Kolík.“
Thatch vyprskl svoji whisky všude kolem a všechny nás pocákal sprškou
svých slin, aby tak doplnil Cassiinu laskavost.
Georgia vypískla, Cassie se jen smála a já v tom zmatku pohlédl na
pobaveného Willa. Pozvedl sklenku v gestu potvrzujícím jeho dřívější
tvrzení.
Divoká.
Nepředvídatelná a vtipná a naprosto mimo konvence. Dobrý Bože, tahle
parta lidí z dnešního večera udělá pořádnou jízdu.
Doufám, že všichni přežijeme.
Vzal jsem nějaké ubrousky z baru, podal je Georgii a bedlivě sledoval,
jak si stírá Thatchovu zpola vypitou whisky z výstřihu. Nepatrně zavrtěla
hlavou, aby mi dala najevo, že si toho všimla, a já cítil, jak se mi obličej
roztáhl do úsměvu, a otočil jsem se zpátky na Cass.
„To jsem já,“ řekl jsem jí. „Je to div, že tvoje kamarádka je ještě pořád
naživu.“
Thatch s Cassie vyprskli hysterickým smíchem, Georgia mě plácla přes
hrudník a Will si naoko zacpal uši.
„Kline!“ vykřikla Georgia.
„Pojď, miláčku, sedneme si,“ řekl jsem jí a popadl ji do náruče, abych jí
mohl pošeptat do ucha: „Už mám pěkně unavené nohy, jak s sebou pořád
tahám tuhle obrovskou věc.“
„Kline!“
„Je to vážně problém, Benny.“
 „Kli–“ chystala se mě zase pokárat, ale já jí nedal šanci. Zapečetil jsem jí
rty těmi svými a lízal a sál a oždiboval ji, abych ji konečně pořádně
pozdravil. Večer teprve začínal a důsledky mých lží ještě zůstávaly skryté.
Ale proboha, jak mi chyběla.
A v tu chvíli, v mojí mysli, to bylo všechno, na čem záleželo.
„Kde jsi byla celý můj život?“ zeptal jsem se jejích rtů, když náš polibek
dozníval.
Věnovala mi úsměv určený jen pro mě a v očích se jí zablesklo chtíčem,
zalíbením a možná i trošičkou lásky, která se odrazila v mých očích. Otřela
se nosem o kořen mého nosu a já si ji usadil na klíně. Úplnou náhodou bylo
na gauči pode mnou zrovna místo. Ale k čertu, i kdyby si někdo na poslední
chvíli odsedl, abych mu nepřistál na klíně, stejně bych si toho nevšiml.
„Byla jse-éééém!“ Vykvikla a zmizela mi z náruče.
Celou půldruhou vteřinu jsem měl strach, co se se mnou stane, protože
jsem cítil, jak mnou cloumá přímo hulkovská zlost, až se mi začínají
napínat švy na šatech.
„Klídek, Káčko,“ dobíral si mě Thatch. Zlost sice pominula, ale zato mi
přilil do poháru hořkosti. „Jen trošku předělávám zasedací pořádek.“
Zúženým pohledem jsem pozoroval, jak posadil Georgiu dolů na
pohovku naproti mně a zatlačil mě do sedačky vedle sebe.
V hlavě mi vířily vražedné myšlenky.
„Zatáhni drápy, kámo,“ zavrkal mi do ucha. „Tenhle hysťák si budeš
muset odpustit, protože starej Ruck bude dneska potřebovat pár informací
a nikdo jiný mu je není schopen poskytnout.“
Zatraceně, nesnášel jsem, když měl pravdu. A ještě větší nelibost ve mně
vzbuzovalo, že kvůli tomu nemůžu mít Georgiu na klíně.
Podíval jsem se naproti na ni a našel v jejích očích zmatený pohled, který
přeskakoval ze mě na Thatche a zase zpátky. Pro ni jsme oba představovali
významnou část jejího života. Bylo to zvláštní, žárlil jsem, ale hlavně jsem
se cítil špatně. Cítil jsem se špatně, protože jsem jí lhal a protože jsem ji
vystavil téhle matoucí situaci.
Zodpovědný jsem za ni byl já, jen já a věřte mi, že tíhu té zodpovědnosti
jsem hmatatelně cítil na ramenou. Čím dřív dnešek skončí, tím líp.
„Cassie, viď?“ zaslechl jsem přes hučení v uších, jak se ptá Thatch.
„Jo.“
„Víš,“ pokračoval a odkašlal si. „Zdáš se mi nějaká povědomá.“
 „A víš, že ty mně taky? Vypadáš docela ruckovsky, tak nějak jako Ruck
nebo tak podobně.“
Potřásl jsem hlavou a podíval se na svoji přítelkyni, kterou evidentně
svírala panika. Neviděla do toho tak jako já – byla příliš nervózní. Připadal
jsem si jako ve špatné komedii o životech Rucka a Rose, ve které měli
nevidomí za vodiče slepce. My dva bychom při našem setkání nikdy
nezareagovali takhle. Ani za milion let.
Thatch se rozesmál tak bouřlivě, že mi málem spadl do klína. Obrátil se
na mě a rychle bezhlasně naznačil pusou „jméno“. Musel jsem potlačit
nutkání si povzdychnout. Kdyby to neznamenalo obrovské selhání
a trapnou situaci pro Georgiu, na místě bych všem řekl, ať toho nechají.
Místo toho jsem na mobil naťukal Rose a rychle mu to ukázal.
„Rose!“ bezmála vykřikl Thatch. Cassie přikývla a Georgia nevědomky
stáhla obočí k sobě. Měla právo na to být zmatená. „Myslel jsem si, že jsi to
ty, Rose! Nemůžu uvěřit, jak jsi ve skutečnosti krásná, Rose!“
Diskrétně jsem dloubl Thatche do žeber. „Řekni to jméno ještě jednou
a zabiju tě,“ zašeptal jsem mu skrz zatnuté zuby.
Ušklíbl se a zavřel pusu.
„Co se tady děje?“ zeptal se Will. To divadélko bylo evidentně těžko
pochopitelné i pro nezainteresovaného pozorovatele.
„Říkal jsem si totéž,“ řekl jsem a hrál to s nimi.
„No, “ zamumlala Georgia. „Zdá se, že se snad odněkud znají.“
„Thatch a Cass?“ zeptal se Will zmateně.
„Jo,“ potvrdila Cassie. „Píšeme si od té doby, co mi poslal fotku svého
velkého hnusného ptáka.“
Will sebou překvapeně trhl. „Cože?“
„Nebyl to jeho pták,“ vložil jsem se do toho ve stejnou chvíli, kdy na ni
Thatch vrhl vyzývavý úsměv, „ale s tou velikostí jsi na to kápla.“
Georgia na mě upřela pohled.
„Podle toho, co jsem zaslechl,“ dodal jsem.
Vypadala znepokojeně. „On s tebou o tom mluví? O tom…“ Odmlčela se
a polkla. „O tom, co si píšou?“
Bože, tohle je hrozné. Bylo mi strašně a nadával jsem sobě a všem okolo,
do prdele.
„Ne, zlato. Tohle je jediné, co mi řekl,“ ujistil jsem ji a ponořil se
o dalších pár stop hlouběji do všech těch lží.
 Nutkání zdrhnout sílilo, a to jsme tu teprve začali. To je peklo.
The Raines Law Room bylo moje osobní peklo. S ďáblem a ohněm
a bouřlivými dvacátými léty.
Svěřovala se Ruckovi a cítila se špatně kvůli tomu, co to znamenalo pro
její vztah se mnou. Měla to napsané kurzívou na svém nádherném čele.
Bojovala sama se sebou, protože nechtěla, abych se dozvěděl to, co mu
řekla, a cítila se jako lhářka a podvodnice, protože přede mnou něco
schovávala.
Uvnitř se mi chtělo zvracet, začal se mi zvedat žaludek i střeva a jen
taktak jsem zvládl nevystřelit na záchody, abych si ulevil.
Ale můj obličej byl v téhle situaci její jediný záchytný bod, a i když se
bála odhalení, každý úsměv, který jsem jí věnoval, měl za cíl ji uklidnit.
Odmítal jsem ji nechat samotnou na rozbouřeném moři napospas vlastnímu
osudu.
Tím se snažím říct, že Rose by už Ruckovi dávno dala kopačky, kdybych
každou konverzaci neobrátil ve vlastní prospěch. Vinná strana jsem
v tomhle případě byl já.
Když Thatch začal flirtovat, odvrátil jsem pozornost od Georgii na dost
dlouho, abych mu řekl, ať do prdele šlápne na brzdy. Stačil by jeden
komentář o jejích kozách a celá šaráda by letěla do kopru.
„Ruck s Rose jsou přátelé. Ruck chodí s někým jiným a Rose je panna,
do prdele,“ informoval jsem ho. „Už s tím hergot přestaň.“
Jeho divoké oči mi najednou věnovaly plnou pozornost. Nejradši bych si
ta slova hned zatlačil zpátky do krku.
„Omluvte nás na chviličku,“ řekl Thatch s úsměvem a odvlekl mě od
pohovky k baru způsobem, kterým to nikdo jiný nedokázal.
Zadkem jsem padl na barovou stoličku před ním a on se s děsuplným
výrazem ve tváři naklonil nade mě.
„Kápni božskou, kámo. Já tam ze sebe cedím pot, abych ti zachránil tu
tvoji ulhanou prdel, a ty nejsi schopný spustit oči ze svojí dívenky aspoň na
tak dlouho, abys mi pomohl.“
Zavrtěl jsem hlavou.
„Co to ksakru má být? Jestli tamta ženská je panna, tak si nechám zmrazit
kouli tím roztokem na odstraňování bradavic.“
Ušklíbl jsem se.
 „Jo.“ Přikývl. „Není to právě příjemná představa. Takže sypej, o co tu
vlastně jde?“
Chvilku jsem přemýšlel, jak moc by mě to bolelo, kdybych mu řekl
pravdu, a jak moc by mě to bolelo, kdybych to neudělal. Rozhodl jsem se,
že mám rád všechny svoje kosti tak, jak jsou. A když mu řeknu, aby si něco
nechal pro sebe, věděl jsem, že to udělá.
„Georgia je Rose, ne Cassie. Ale neví, že to vím, a neví, že já jsem
Ruck.“
„Ježíši.“ Vzal si obličej do dlaní a třel si spánky. „Na takovouhle úroveň
komplikací mi dost neplatíš.“
„To je možné, ale tady nejsi jako můj zaměstnanec. Jsi tu jako kamarád.
A já tě nezval, jestli si pamatuješ. Snažil jsem se, abys odsud vypadl ještě
předtím, než sem přišly.“
„Dobře, dobře, je mi to jasné. S Georgiou musíte někam zmizet nebo tak.
Tohle nedávám, ale zase tě v tom nemůžu nechat.“
„To je od tebe šlechetné.“
„Jasný, kámo. Můj charakter je z těch nejlepších.“
Potřásl jsem hlavou a přejel si dlaní přes obličej.
Najednou ho zaplavila vlna uvědomění. „Počkej ještě. To znamená, že
Georgia je panna?“
Snažil jsem se nic neprozradit, ale z mého obličeje musel vyčíst nějaké
potvrzení.
„No ty kráso, Káčko.“
„Thatchi –“
„Ale už není, že ne, ty divochu?“
„Thatchi –“
„Kline?“ zeptala se Georgia plaše zpoza Thatche. Můj jazyk podnikl
hrdinný pokus o to mě udusit. Celá tahle konverzace, ty okolnosti. Celé to
bylo pokroucené a plachá Georgia byla poslední zrnko, do háje.
Moje holka byla pořádný žralok a já byl připravený dát sbohem
čemukoliv, co by ji přimělo se cítit jinak.
„Ano, miláčku,“ pozdravil jsem ji zpoza Thatche a vyklonil se, abych se
ujistil, že mi vidí do očí.
„Je všechno v pořádku?“
S posledním pohledem Thatchovým směrem, který ho ujistil o tom, jak
důležitá byla jeho doživotní mlčenlivost, jsem vstal a v rytmu pomalé
hudby místní kapely zamířil ke své dívce.
S tajnostmi byl konec i s tímhle prostorem a s celým scénářem pro dnešní
večer, nic mě nemohlo učinit šťastnějším než odtáhnout tuhle ženu na
taneční parket ve chvíli, kdy to nejméně čekala.
„Co bys řekla tanci, Benny?“
Očima prolétla místnost, ale já ji během prozkoumávání terénu přiměl
k chůzi. Držel jsem dlaň na dolní straně jejích zad natolik lehce, aby mohla
vybírat cestu, ale pořád jsem ji mohl nasměrovat tam, kam jsem potřeboval.
„Ale nikdo jiný netancuje.“
„Rád bývám první,“ škádlil jsem ji, otočil jsem si ji čelem k sobě a usadil
si ji v náručí. Rozhořčeně se začervenala.
„Kline.“
„Jsem sobec,“ přiznal jsem s úsměvem. „Nechci se už o tebe dělit.“
Obličej jí zbledl, jeho barva přešla z ruměnce do úplné běloby s rychlostí,
jakou jsem nikdy předtím nezažil. Okamžitě jsem svých slov litoval, i když
byla pravdivá. Nepotřebovala žádné další důkazy, které by ji usvědčily
v případu Georgia proti sobě samotné.
Přitiskl jsem ústa na její rty a omluvil se jediným způsobem, kterým jsem
mohl. Dával jsem jí najevo lásku nekonečnou smyčkou uchvacujícího
polibku a spojení jazyků.
Požitkářsky mi zavzdychala přímo do pusy, ten moment byl moc silný na
to, aby se udržela.
Moje prsty si našly cestu do jejích vlasů, palci jsem jí přejížděl po bradě
a nasával do sebe každý její atom. O Thatche, Cass, Willa nebo kohokoliv
dalšího jsem se nestaral a jí se na pár minut podařilo totéž.
Nikdy jsem se necítil být tak pohlcený, nikdy za celý svůj život, ničím
a nikým.
Když se ode mě odtáhla, na jejím malém, knoflíčku podobném nosu se
objevily vrásky a její drobné ruce pomalu začaly uvolňovat stisk na kravatě
tak, že jsem zase mohl dýchat.
Jakmile se Georgia uvolnila, ať už díky mně nebo hudbě, cítila se
dostatečně jistě, aby se odvážila mluvit o událostech dnešního večera. „Ten
svět je ale malý, co? Lidé se potkávají, aniž by si uvědomili, že už se
vlastně znají… nebo že to už dávno měli udělat.“
Mluvila o sobě a o mně a o Rose a o Ruckovi a o všech zároveň a té
komplikované, zamotané situaci, v níž jsme se nacházeli. Mně se ale
odpověď zdála jednoduchá.
„Svět je malý, zlato. Ale láska je velká. Natolik velká, že náhoda
s příležitostí chodí často ruku v ruce.“
„Odkud to máš?“ zeptala se. „Zase od Ernesta Hemingwaye?“
Zavrtěl jsem hlavou a vtiskl jí letmý polibek.
„Tohle mám z vlastní hlavy.“
Vpíjel jsem se do jejích očí, zatímco ona zkoumala ty mé. Plaval jsem
v moři nebeské modři a zápasil jsem, abych v něm mohl zůstat. Celého mě
pohltila, padal jsem hluboko dolů, až jsem zakotvil ve všem tom bahně
a lžích, ale pořád jsem se cítil rozjařeně.
Byl jsem rozjařený z ní, z nás a ze všeho, co jsem si pro nás přál. Chtěl
jsem svatbu, děti a šťastný život až nadosmrti jako v pohádce. Napadlo mě
to, protože jsem to chtěl. Každou minutou, každou hodinou a každým dnem
jsem chtěl, aby se stala mou.
Vždyť já se do ní sakra zamiloval.
A potřeboval jsem jí to dát najevo.
„Pojďme odsud vypadnout,“ poprosil jsem ji tiše a přejel jí špičkou palce
po délce jejího dokonalého spodního rtu.
Vycítila moje zoufalství a tělem jí od temene hlavy až ke špičkám prstů
u nohou projelo zachvění. Vrhla rychlý pohled na naše místa. Následoval
jsem jej a našel Thatche a Cass hluboce zabrané do flirtování a Willovo
prázdné místo.
Začal jsem prohledávat místnost ještě před ní, našel Willa, jak sedí na
baru a povídá si s mladou ženou, a ukázal na něj.
„Všichni jsou zaneprázdnění, Benny,“ přemlouval jsem ji. „Pojď se mnou
domů.“
Očekával jsem, že se ještě vrátí pohledem k nim, ale ona místo toho
upřela oči na mě.
„Dobře, Kline.“
Dobře.
Teď už mi stačila jen trocha milování, abych tohle dobře proměnil
v opakované ano.
 27. KAPITOLA

GEORGIA

V
rávorala jsem na hranici mezi spánkem a bdělostí. Oči jsem měla
pořád zavřené, ale na obličej mi dopadalo ranní slunce. Kline spal
s rukama ovinutýma okolo mě a tiskl si mě k hrudi. Dokonale jsme do
sebe zapadali, jako dva kousíčky skládačky.
V hlavě jsem si přehrávala včerejší večer. Jak jsme byli v baru. Jak jsem
zjistila, že Klineův nejlepší kamarád Thatch je vlastně můj známý Ruck
z OťukniMě.
Povídejte mi o zvrácené ironii.
Když jsem v zrcadle spatřila Thatchův odraz, proběhl mnou milion
emocí, z nichž nejvýraznější bylo zklamání. Už jen proto mě začal svírat
pocit viny. Cítila jsem se, jako bych se vůči Klineovi zachovala špatně.
Nemohla jsem popřít, že chatování s Ruckem patřilo mezi nejlepší
okamžiky mého dne. Byl vtipný a sladký a okouzlující.
Čím více jsem o tom přemýšlela, tím méně mi to dávalo smysl.
Thatch byl fajn chlap, ale vůbec se nepodobal představě, kterou jsem
o Ruckovi měla. Byl nespoutaný a divoký a zdálo se, že velmi rád mluvil
sprostě… a to často. V podstatě to byla Klineova verze Cassie. Oba byli
neuvěřitelně umínění, trošku impulzivní a měli tendenci často zlehčovat
jinak vážné rozhovory.
Ruck, kterého jsem znala, takový vůbec nebyl. Jenomže já jsem ho znala
z internetu a to, že jsme si často psali, neznamenalo, že jsem ho znala
doopravdy.
Ale Klinea jsem znala. I přes včerejší trapnost se z toho díky němu
nakonec stal příjemný večer. Pomalu se to stávalo pravidlem. Když byl se
mnou on, byla jsem šťastná.
Pod zavřenými víčky se mi odehrával můj vlastní film o Klineovi
a Georgii. Přitulila jsem se k němu ještě blíž, nechala oči zavřené a dívala
se.
Viděla jsem nás, jak tancujeme na prvním rande, i to, jak jsem se nemohla
přestat usmívat, když mě políbil. Jeho znepokojené oči plné obavy, když
jsem dostala alergickou reakci na limetkový džus. Jak vypadal ráno –
ospalý, pohledný a můj.
Viděla jsem, jak se procházíme po New Yorku, držíme se za ruce
a společně do sebe nasáváme atmosféru města. Viděla jsem ho v bazénu,
jak si laškovně svléká boxerky, otáčí se a tancuje pro moje pobavení.
Viděla jsem nás v Hamptons a viděla jsem i jeho výraz tváře, když byl ve
mně, když se ve mně pohyboval a miloval mě. A potom, jak se ráno smál,
když jsem se snažila ho nakrmit spálenými toasty a tvrdila mu, že tak mají
vypadat.
Jak často vklouzl ke mně do kanceláře, zavřel dveře a přitáhl si mě do
náručí.
Všechny naše soukromé vtipy a tajné úsměvy, které jsme sdíleli.
Nebyli jsme jen přítel a přítelkyně, nebyli jsme jen milenci, nebyli jsme
jen jedno.
Byli jsme všechno.
Byla jsem zpátky v současnosti, ospale jsem zamrkala a probrala se,
otočila se v náručí čelem k němu a zadívala se na něj. Dívala jsem se, jak se
mu s každým tichým nádechem zvedá hrudník. Jak se mu u koutků očí
rozdělují řasy do maličkých štětinek. Pohladila jsem ho po tváři a prsty mu
přejela po malé pize, kterou měl u ucha.
Najednou mi něco došlo a srdce se mi divoce rozbušilo. A potom se moje
srdce střetlo s mým mozkem a oba orgány se sjednotily v tom, co jsem ke
Klineovi cítila.
V ložnici bylo ticho, doléhal k nám jen tlumený hluk města, ale i přes
okolní klid jsem to poznala, protože se mi zrychlil dech. Měla jsem to
přímo před očima – leželo to vedle mě s pootevřenou pusou a řasami
složenými na tvářích.
A také jsem to cítila. Bože, já to cítila.
Byla jsem do Klinea zamilovaná.
Naklonila jsem se dopředu, přitiskla mu rty na koutek úst a potichu mu do
tváře řekla: „Miluju tě.“
Něco zamumlal, ale jinak se ani nehnul.
Při pohledu na jeho přitažlivou, spící a blaženě spokojenou tvář jsem
hned věděla, co musím udělat.
To škrtněte – věděla jsem, co chci udělat.
 Nechtěla jsem, aby mě celá ta situace s Ruckem pořád pronásledovala.
Chtěla jsem ji už mít vyřešenou a hlavně jsem se chtěla posunout dopředu
s Klinem.
Vyklouzla jsem co nejtišeji z postele, hodila na sebe jedno z jeho triček
a zamířila do kuchyně, kde jsem v kabelce měla mobil. Vytočila jsem
Cassiino číslo, vyšla ven na terasu a zavřela za sebou dveře.
Odpověděla po čtvrtém zazvonění. „Krucinál, kolik je hodin?“
„Potřebuju, abys po mně převzala můj účet na OťukniMě.“
„Georgiu?“ zeptala se rozespalým hlasem.
„Samozřejmě že jsem to já. Kdo sis myslela, že to sakra je?“
„Nějaký idiot, co se rozhodl volat mi v…“ Odmlčela se a ke mně dolehlo
zašustění povlečení. „Osm ráno. Ježíši, Georgie, nemohla jsi tuhle
konverzaci odložit tak o čtyři hodiny?“
„Nemohla jsem čekat. Musím to dát do pořádku, Cass. Připadám si jako
ten nejhorší člověk na světě.“
„Co? A proč?“
„Bože, jsem tak pitomá. Proč jsem to udělala? Proč jsem se dál bavila
s Ruckem, když jsem věděla, co všechno můžu mít s Klinem? Mám pocit,
jako bych ho celou tu dobu citově podváděla.“
„Georgio –“ začala, ale já už pokračovala dál a skočila jí do řeči.
„Myslím si, že nějakým zvláštním způsobem jsem Rucka měla ráda.
Nebylo to ani zdaleka blízko tomu, co cítím ke Klineovi, ale stejně jsem si
s ním ráda povídala. Chtěla jsem si s ním psát. A víš, co je nejhorší? Když
jsem zjistila, že Ruck je Thatch, byla jsem zklamaná, do háje. Úplně mě to
vzalo.“
„Už. S tím. Přestaň,“ zasténala. „Nepodváděla jsi ho. Jen sis s někým
psala, čistě přátelsky. To není nic, kvůli čemu by ses měla cítit provinile.“
Nic jsem neříkala a v duchu se kárala za svoji hloupost.
„Georgio, snažila ses někdy s Ruckem setkat osobně?
„Ne,“ řekla jsem a zavrtěla hlavou. „Nikdy.“
„Řekla jsi mu někdy, že ho miluješ a chceš s ním jít do vztahu?“
„Samozřejmě že ne.“
„Tak se kvůli tomu přestaň utápět ve výčitkách. Nikam to nevede a je to
úplně neopodstatněné. Neudělala jsi nic špatného, zlato. Byla jsi svému
příteli naprosto věrná.“
 Zhluboka jsem se nadechla, abych se zklidnila. „Máš pravdu. Byla jsem
mu naprosto věrná.“
„Fajn, super. Jsem moc ráda, že jsme si to ujasnily. Zavolám ti později.“
„Cass,“ varovala jsem ji. „Neopovažuj se mi to zavěsit!“
„Jsem hrozně unavená, Georgio,“ kňourala. „Proč mě nenecháš spát?“
„Protože potřebuju, abys mi slíbila, že převezmeš můj účet na
OťukniMě.“
Bylo slyšet, jak si podrážděně povzdechla. „Proč bych to jako měla
dělat?“
„Protože mě miluješ.“
„Prostě si ten zatracenej účet zruš,“ zamumlala.
„Nechci se k Ruckovi zachovat jako úplný pitomec. A připadalo mi, že
jste si včera rozuměli.“
„Mluvíš o Thatchovi, že jo?“
„Ano, o něm. Stejně mám na profilu tvoji fotku. Můžeš ho převzít a dělat,
že jsi to celou dobu byla ty.“
„To je trochu divné, Georgio.“
„Já vím, ale netuším, co jiného mám udělat.“
Měla pravdu. Nechat ji převzít moje konverzace byl šílený nápad, ale
připadalo mi to jako nejlepší možnost. Takhle Ruck nezůstane na holičkách
a kdo ví, možná že by z Thatche s Cass byl zajímavý páreček.
A všechny ty vtípky a sprosťárny, které jsem na sebe Ruckovi vyzradila,
bych zmínila až později. Asi tak nikdy. Měla jsem pocit, že jakmile by si
začal povídat s mojí šílenou, krásnou a chytrou nejlepší kamarádkou, byla
by pro něj prostě jen Rose, aniž by si všiml, že někdy byla jiná.
Muselo to vyjít, že ano?
Byla pořád zticha a já si nebyla jistá, jestli znova neusnula nebo jestli
přemýšlí, jak se rozhodne.
„Cass?“
„Tak fajn, dobře,“ souhlasila. „Pošli mi svoje přístupové údaje a všechny
ty sračičky kolem. Napíšu mu.“
„Vážně? Pane Bože! Jsi nejlepší!“ vypískla jsem.
„Nedělám to pro tebe, Fuchtlinko. Když jsem řekla, že se mi líbí, myslela
jsem to vážně. Mám pocit, že ten chlap je v posteli pořádný zvíře.“
„Teď vážně –“ začala jsem, ale uslyšela jsem jen cvaknutí.
 Moudrá rada: nikdy nevolat Cassie před polednem. Měla jsem štěstí, že
se mi ji na telefonu podařilo udržet takhle dlouho.
Nevím, jak dlouho jsem tam na Klineově terase byla. Opírala jsem se
lokty o zábradlí a zírala do dálky. Dívala jsem se, jak po nebi plují mraky,
zakrývají slunce a plní oblohu hrozící zkázou. V dálce se zablesklo.
Ale město pode mnou pořád zůstávalo v pohybu, kmitalo a pospíchalo
a ani na chvíli nepřestalo dávat na odiv svoji hlučnou osobitost.
„Chybělas mi v posteli.“ Kolem pasu mě objaly teplé paže. Na moje
smysly zaútočila vůně jeho mýdla, čistě vypraného prádla a Klinea.
Spokojeně jsem vydechla a položila si mu hlavu na rameno.
„Co děláš tady venku?“
„Musela jsem zavolat Cassie,“ přiznala jsem, ale vynechala detaily
našeho rozhovoru. I když jsem se pořád cítila provinile kvůli celé té epizodě
s Ruckem, rozhodla jsem se, že bude nejlepší ji nechat za sebou. Kdybych
to řešila s Klinem, nic dobrého by z toho nevzešlo. Protože ten, koho jsem
chtěla, byl on. On jediný.
„A teď tady venku jen tak stojíš a díváš se, jak se na nás žene bouřka?“
„Tak nějak.“
„Bože, ty tak krásně voníš.“ Zabořil mi nos do šíje, chvilinku nasával
moji vůni a položil si bradu na moje rameno.
Držel mě v objetí a já jsem se k němu otočila čelem, spojila ruce do sebe
a dala mu je okolo silného krku.
Jeho modré oči mi opětovaly rozpustilý pohled. Odhrnul mi vlasy
z ramene a jeho rty si našly cestu ke mně na krk, potom na ucho a na tvář,
než se zaklonil, aby zhodnotil moje oblečení…nebo spíš jeho nedostatek.
S uličnickým pohledem sklouzl rukou dolů a chytil mě za stehno. „A stojíš
tady venku jen v mém tričku. Myslím, že budeš muset jít dovnitř, bejby.“
Moje rty si našly cestu k jeho rtům a začaly vtiskávat sladké polibky na
jeho usmívající se ústa. „Ty tu na mě zkoušíš svoje nekalé triky?“
Přejel mi prsty po stehnu nahoru a letmo se dotkl místa, na kterém jsem
po něm prahla. „Řekl bych, že nejsem jediný, kdo něco zkouší.“ Kousl mě
do spodního rtu a tahal za něj, dokud jsem nezačala sténat. Jeho ruce se mi
přesunuly na zadek, zvedly mě a naznačily mi, abych si mu nohy omotala
kolem pasu. Cítila jsem, jak se Klineovi pod boxerkami vzdouvá penis,
a v okamžiku, kdy zatlačil proti mně, jsem mu zasténala do pusy. Potom mě
začal líbat hlouběji, rozevřel mi rty a jeho jazyk se začal proplétat s mým.
 Když zapálíte svíčku, začne tát.
Já začínala tát, když mě políbil Kline Brooks.
Stávala se ze mě loužička poddajné, do mdlob stékající kaše.
Jeho ústa představovala moji osobní značku dokonalosti. Každé jemné
polaskání jeho rtů mě jen navnadilo na víc. Pochybovala jsem, že mě tohle
někdy omrzí. Že mě on omrzí. Nebo my.
Začala jsem dýchat rychleji, jeho dotek rozžehl jiskru v každém
nervovém zakončení mého těla. Bože, kdykoliv se mě dotkly jeho ruce,
začala jsem šílet touhou.
Zachvěla jsem se mu v náručí.
Ucítil to, právě když byl uprostřed polibku, a usmál se.
Ozvalo se zahřmění, obloha se rozevřela a nad městem se spustil liják.
Vítr zanesl kapičky deště až na terasu a na nás.
Nepřestával mě líbat a přitom mi šeptal všechny neslušné věci, které mi
chtěl udělat. Vlasy mi promokly a jeho tričko se na mě lepilo jako druhá
kůže, ale byla jsem jím tak pohlcená, že jsem si toho skoro nevšímala. Boky
se mi samy od sebe začaly pohybovat v zoufalé touze po jeho vzrušení,
které se proti mně milostivě tyčilo.
„K čertu, ty jsi dokonalá,“ zavrčel. Ano, doopravdy zavrčel. Vždycky
jsem si myslela, že vrčení v téhle situaci je pitomost, mytická bytost
přebývající v romantické literatuře, ale ten hrdelní zvuk, který se mu vydral
z plic, mi ukázal opak.
Přesunul nás zpátky do bytu a nohou za námi přibouchl dveře. V jedné
vteřině jsme šli ložnicí a o vteřinu později jsme se už celí propletení váleli
na posteli, aniž by se naše ústa od sebe na chvíli oddělila.
Zahihňala jsem se proti jeho rtům, když jsem dopadla zadkem na matraci.
Kline se odtáhl a s pohledem dolů na mě mi odhrnoval mokré prameny
vlasů z tváří.
Zachvěla jsem se. Nemohla jsem si pomoct. Jeho blízkost, když byl
takhle obtočený okolo mě, mě nějakým prazvláštním způsobem doplňovala.
Tohle jsem k nikomu jinému ještě nikdy necítila. A vyděsila mě představa,
že jsem to mohla zpackat, kdybych byla nepřistoupila na první rande, nebo
kdybych si domluvila schůzku s Ruckem. Klidně jsem mohla prožít celý
život, aniž bych tohle kdy pocítila.
V očích se mu zablesklo znepokojení. „Co se děje, zlatíčko?“
 „Nic.“ Polkla jsem svoje emoce a použila rty, abych odvedla jeho
pozornost. „Chci tě,“ zašeptala jsem mu do pusy.
Zašklebil se a jal se mě cílevědomě svlékat z promočeného oděvu. „Tak
proto tahle soutěž o Miss Mokré tričko?“
Skousla jsem si ret. „To jsem tak průhledná?“
Jeho velké ruce mi přes mokrou látku hladily prsa a palce mi přejížděly
po bradavkách.
„Sice jsem ještě nikdy nebyla na soutěži o Miss Mokré tričko, ale je
normální osahávat soutěžící?“
Zastříhal obočím. „U tohohle rozhodčího ano.“
„Co ještě dělá tenhle rozhodčí?“
Nahnul se dopředu, vcucnul mi bradavku do pusy a jazykem rejdil okolo
jejího citlivého vrcholu. Cítila jsem teplo jeho jazyka i chladivou mokrost
jeho trička na celém těle i mezi nohama.
Prsty jsem nahmatala jeho vlasy, a když se přesouval na druhé prso,
jemně jsem se chytila několika pramenů.
„Myslím, že těchhle soutěží bych se měla účastnit častěji,“ řekla jsem se
zasténáním.
Vzhlédl ke mně a zavrtěl hlavou. „Tohle dokonalé tělo nemá nikdo jiný
co okukovat, a to navždycky.“ Chytil mě za boky a zatlačil proti mně pánví,
až mi z úst uteklo další zasténání. „Nikdo jiný neuslyší zvuky, jaké vydáváš,
když ztrácíš kontrolu, ani neuvidí, jak se ti při tom rozevřou rty.“ Jemně mě
ďobl do spodního rtu a ústy se pomalu přesouval podél čelisti ke krku, až
jsem ucítila jeho horký, svůdný dech u ucha. „Ale jestli mi slíbíš, že u toho
budeš u mě v ložnici, můžeš to klidně dělat, kdykoliv se ti zachce.“
„Domluveno,“ zašeptala jsem. „A teď uber na slovech a začni mě svlékat
donaha a šukat mě, dokud nezapomenu, jak se jmenuju.“
„Šukat tě, dokud nezapomeneš, jak se jmenuješ?“ V očích mu zasvítilo
vzrušení a ústa se mu roztáhla do ďábelského úsměvu. „S tím si poradím.“
A věřte mi, že si s tím poradil. Vzdávala jsem díky Matce Tereze,
Ježíšovi, Buddhovi, a když byl se mnou hotový, tvrdila jsem, že jsem
Oprah.
 28. KAPITOLA

KLINE

„P
romiň,“ omlouvala se Georgia po dvacáté deváté, když klepala na
dveře domu svých rodičů na předměstí New Jersey.
„Miláčku, nic se neděje. Chci se s nimi seznámit. Vždyť jsem ti
říkal, že se s nimi chci seznámit, ne?“
„Ano, říkal. Ale tipla bych si, že jsi neměl na mysli zrovna dneska
odpoledne.“
Tomu jsem se musel zasmát. Byla pravda, že když Georgia ráno ležela
v posteli obtočená okolo mě, nepředstavoval jsem si, že za pět hodin
potkám její rodiče. Ale když jí ráno zavolala máma na FaceTime a Georgia
utekla, aby si to vzala v soukromí, nebyl jsem schopný odolat a nepozdravit
ji.
„Je to moje vlastní vina. Říkala jsi mi, abych se tam neukazoval,“
připomněl jsem jí.
„Já vím. Je to tvoje vina. Možná jsem na tebe naštvaná.“
„Nejsi,“ nesouhlasil jsem.
„Dobře,“ ustoupila. „Nejsem. Jen mě prostě mrzí, že když po mně
Savannah začne něco požadovat, neumím jí říct ne.“
„Matky v nás vždycky umí vyvolat neuvěřitelně silný pocit viny a my se
pak za nimi rozjedeme. Věř mi, znám to. Rád bych tenhle pocit viny uměl
nabalíčkovat a používal bych ho v kanceláři,“ utěšoval jsem ji. V tom
okamžiku se rozletěly dveře a v nich stanul muž s mírně rozevlátými vlasy,
které mu na skráních začínaly šedivět.
„Georgio!“ vykřikl, uchvátil ji do náruče a vtáhl do dveří. Přitiskl si ji
k sobě, na dobrých pět vteřin jí zabořil nos do vlasů a nasával její vůni.
Potom se jeho pohled stočil ke mně a ztvrdl.
„Kdo je tenhle šašek?“
„Tati!“ Mírnila ho Georgia a tváře jí zrudly studem.
Musel jsem se pousmát. Vyznělo to sice naprosto uvolněně, ale urážka to
byla slušná. Žádné úvodní zdvořilostní fráze ani jakákoliv přetvářka. Byl to
chlap, kterému teď záleželo na jediném – na jeho dceři. Hned se mi začal
líbit.
 „Dick. Dick Cummings.“ S obrovskou vervou mi potřásl rukou a cíleně
se mi ji snažil rozdrtit.
Dick Cummings? To v angličtině není právě šťastné jméno. Díky Bohu,
že tu není Thatch. Ten by z toho měl druhé Vánoce.
„Celým jménem se jmenuje Richard,“ vložila se do toho Georgiina matka
a vměstnala se do otevřených dveří. „Mimochodem, já jsem Savannah. Moc
ráda tě poznávám, Kline.“
„Nech už těch formálních sračiček, Savanno. Jestli mu vadí, že se
jmenuju Dick Cummings, tak to pro naši Georgiu není ten pravý chlap,“
odpověděl a pohlédl na mě úkosem. „Vadí ti to, Kline?“
„Ne, pane,“ odpověděl jsem a snažil se, abych se nerozesmál. Ještě jsem
ani nevkročil k nim domů a už se tady odehrávalo kompletní drama o dvou
dějstvích.
„Kline Brooks,“ představil jsem se a napřáhl k němu ruku.
„Synku.“ Poplácal mě po rameni, jemně odstrčil obě ženy z cesty a vtáhl
mě dovnitř.
„Když máš příjmení jako Cummings, tak buď můžeš bejt sralbotka,
anebo se naučíš mít pořádný koule a válíš. Proto si říkám Dick a synovi
jsem většinu života říkal Willy. Georgia má z pekla štěstí, že jsme ji
nepojmenovali Vagina,“ řekl se smíchem.
„Navíc mě sakra baví se dívat, jak sebou lidi škubnou, když se
představím.“ Věnoval mi velký a široký úsměv a žoviálně dodal: „Ty sis
vedl dobře. Mnohem líp než všichni ti ostatní troubové, co Georgia kdy
přivedla domů. Už teď se mi líbíš.“
„Probůh, tati,“ povzdechla si Georgia. „Myslíš, že bys mohl trochu ubrat
na sprostých slovech? Ještě není ani pět odpoledne.“
„Tak to ani náhodou. Jsi u mě doma a já si tu můžu dělat cokoliv, co si
zamanu, krucinál. Když se tady budu chtít producírovat ve spodním prádle,
tak to do prdele udělám,“ odpověděl pevně. „A ty stejně nemáš co říkat.
Když jsem s tebou posledně mluvil, nadávala jsi na ‚zasranou podzemku‘.“
„A pátá odpoledne je zastaralá hranice, která platila pro alkohol, Georgio.
Prdele a jim podobné měly vždycky zelenou,“ přisadila si Savannah.
Setkání s Georgiinými rodiči byla jízda. Dělalo mi problém si udržet
vážný výraz.
„Pojď sem a obejmi mě ještě jednou,“ nařídil Georgii táta. „Chybělas mi,
holčičko.“
 Věnovala mu ostrý pohled. „Jen když mi slíbíš, že nebudeš celý večer
rýpat do mého přítele.“
„Dohodnuto.“ Zašklebil se.
Objali se a ona se upřímně usmála, potom se posunula k mámě. Malá
vstupní hala byla najednou plná objetí a úsměvů. Bylo zřejmé, že si je
s rodiči blízká. Byl jsem moc rád, že jsme tohle sdíleli.
„A Richarde.“ Savannah na něj sykla. „Víš, že podle domácích pravidel
se bez kalhot může chodit až po večeři.“
Zavrčel si něco pod vousy, jednou rukou svou ženu objal a do ucha jí
s velkou pravděpodobností zašeptal něco lechtivého.
„Později.“ Savannah se zachichotala dokonalou inkarnací Georgiina
smíchu a plácla ho přes hrudník.
Uchechtl se a evidentně pobaven sám sebou povytáhl obočí.
„A vy dva se teď můžete zabydlet a trošku se po jízdě osvěžit. Na
Georgiině posteli je připravené povlečení a v koupelně máte čisté ručníky.“
Dick nečekaně zamířil do chodby a mumlal si něco o „tom zasranym
grilu“.
Její matka s námi zůstala a usmívala se takovým způsobem, že jsem se
začínal trochu bát, co přijde. „Na nočním stolku je také balíček kondomů,“
zašeptala. „Nebojte se je použít.“
„Božíčku, to fakt moc děkujeme, mami,“ povzdychla si Georgia a obrátila
svůj rudý obličej ke stropu, aby se vyhnula mému pohledu.
„Kdykoliv, holčičko.“ Savannah ji s úsměvem poplácala po tváři. „Jen
jsem nadšená, že si konečně užíváš svoji sexualitu.“
Tahle návštěva u rodičů byla čím dál tím zajímavější.
„Večeře bude hotová asi tak za čtvrt hodiny,“ zavolala přes rameno
a odešla za manželem.
Jakmile byli z dohledu, Georgia se svalila na dveře.
„Říkala jsem ti, že jsou trochu nekonvenční. Nepřičítej mi to prosím
v neprospěch.“
Doširoka jsem se usmál, přitáhl si ji do náruče a potlačil nutkání jí říct, že
její definice trochu mi připadala spíš jako hodně. „Máš úžasné rodiče.“
V očích jí byla vidět skepse, ale mluvil jsem čistou pravdu. Ranaře
a volnomyšlenkáře jsem měl vždycky raději než suchary.
„Jsou to tvoji rodiče, miláčku. Líbí se mi, věř mi. Dick a Savannah jsou
skvělí.“
 „Jo, jsou fakt úžasní. Není to skvělé, že mámu napadlo nám do ložnice
dát kondomy, jen tak, kdybychom se náhodou rozhodli si to rozdat, zatímco
oni jsou o dvoje dveře dál?“
„Je to velmi praktické.“ Přemáhal jsem úsměv a masíroval jí ramena, aby
se jí uvolnily napjaté svaly.
„Pojď.“ Vzala mě za ruku. „Ukážu ti svůj dětský pokojíček. Kdo ví?
Možná, že nám máma na tom nočním stolku pro všechny případy nechala
i lubrikační gel.“ Zastavil jsem ji, ještě než stačila vyjít první schod,
a pevně si ji přitáhl zády k sobě. „Jako bys někdy potřebovala lubrikační
gel, když tě mám v péči já,“ zavrněl jsem jí do ucha a políbil ji na krk.
„Dobře.“ Tiše vydechla a opřela si mi hlavu o rameno. „My bychom se
taky mohli držet pravidla o svlékání kalhot až po večeři.“
„Domácí pravidla se musejí dodržovat,“ dodal jsem s úsměvem se rty na
její měkké kůži.
„Jsme hosti,“ řekla, zvedla bradu a přiměla moje rty, aby pokračovaly
směrem dolů na krk.
„Rozhodně bych nechtěl, aby mě vaši měli za nezdvořáka.“ Sjel jsem jí
po krku ještě trošku níž, potom ji štípl do zadku a vykoledoval si roztomilé
vykviknutí. „Ukaž mi svoji ložnici, bejby.“
Schody vrzaly a my šplhali nahoru a míjeli fotky Georgii a Willa
zavěšené na stěně. Jedna, na které byla Georgia jako batole, byla obzvlášť
nápadná.
„Á, podívej, jakou máš malou, roztomilou –“
„Už ani slovo!“
„Co?“ zeptal jsem se nevinně.
„Znám tě! Vím, že ses chystal zmínit a zároveň nezmínit skutečnost, že
moje matka má na stěně fotku, kde jsem nahá.“
„Jen jsem se chystal podotknout, že tvoje prdelka byla tehdy skoro tak
rozkošná jako teď.“
„Kline!“ vyštěkla a namířila na mě zdvižený prst.
Hodil jsem si ji přes rameno na záda a plácl ji přes výše zmíněný zadek.
„Neměj obavy, bejby. Dneska mu budu věnovat speciální pozornost.
Obzvlášť pokud tam bude ten lubrikátor.“
Ječela a kopala, když jsem vyběhl nahoru a zastavil se. Složil jsem ji na
koberec na chodbě nad schody a začal ji lechtat.
„Kline! Dost!“ Zrychlil se jí dech. „Dooooost!“
 Když jsem ji pustil, rychle vstala, odcupitala ode mě dál a jemně mě
plácla přes rameno.
„Pověz mi, proč přítomnost v domě spojeném s dětstvím promění
dospělého muže v malého kluka?“
„Je to zábava. Máš pocit svobody.“ Usmál jsem se. „Člověk se ve
vzpomínkách přenese zpátky.“
„Řekni mi, zlobil jsi v dětství hodně, Kline?“
„Ne,“ odpověděl jsem upřímně. „Jako kluk jsem neměl dost znalostí na
to, abych mohl pořádně zlobit.“ Zahýbal jsem obočím. „Teď v dospělosti
jsem mnohem přesvědčivější.“
Nato se zase rozeběhla, celou cestu do pokoje vřískala a snažila se mi
zabouchnout dveře před nosem. Celkem přesvědčivě jsem se tvářil, že se
s ní přetahuju o kliku, abych se jí nedotkl. Nakonec jsem vtrhl dovnitř
a svalil její tělo zmítané záchvatem smíchu na postel.
Otočila hlavu nalevo a vzdychla. „Ach jo. Kondomy.“
Natočil jsem jí hlavu tak, abych jí viděl do očí, vtiskl jí sotva patrný
polibek na ústa a něžně se jí otřel nosem o nos. „Ten večer, kdy jsme se
pohádali, jsme žádný neměli,“ zašeptal jsem. Až doteď jsem si na to ani
nevzpomněl, jak jsem byl zaneprázdněný všemi těmi lžemi a láskou
a komplikovanou kombinací obojího, ale ta krabička na nočním stolku moje
opomenutí najednou proměnila v čistou úlevu.
Přikývla.
„Přijímám všechny možné následky, které to může mít. Co ty?“
Znovu přikývla a trošku se zachvěla. Přitáhl jsem si ji blíž.
„Beru antikoncepci a věřím ti.“
„Udělám všechno, abych si to zasloužil, miláčku,“ slíbil jsem.
Podívala se zpátky na noční stolek.
„Mám pocit, že dneska musíme použít kondom, protože je sem máma
dala.“
„Víš vůbec, co jsi právě řekla?“
„Kline!“
„Dobře,“ zasmál jsem se. „Prostě jí řekni, že jsme si vzali vlastní, protože
ji nenapadlo sehnat extra velké.“
Otřásala se smíchy, přestože v obličeji zachovávala vážný výraz.
„Uprav se na večeři!“
 „Ano, madam,“ souhlasil jsem a mrkl na ni. Sesunul jsem se po jejím těle
dolů a přitiskl obličej k přední straně jejích kalhot.
„Mmm.“ Nasál jsem její vůni. „Myslím, že tady bych ti měl s těmi
úpravami pomoct. Uklidím si po sobě všechen nepořádek,“ slíbil jsem a dal
si ruku na hruď, abych jí dokázal vážnost svých slov.
Jen zavrtěla hlavou a usmála se. Zajela mi rukou do vlasů a posadila se na
posteli. „Běž se převléknout a ošplíchni si obličej studenou vodou, ty jeden
zlobivý muži.“
Ušklíbl jsem se a sáhl si do kalhot, abych si upravil péro do příjemnější
polohy.
„Nemůžu si pomoct, zlato,“ škádlil jsem ji. „Může za to ten dům.“
Znovu zavrtěla hlavou, klekla si a jemně mi přitiskla rty na ústa. Potom
tiše řekla: „Co s tebou mám dělat?“
„Nech si mě.“
„A co mám dělat se sebou?“ zašeptala. „Úplně se v tobě ztrácím.“
Pevně jsem ji k sobě přitiskl a odpověděl modlitbou.
„Zůstaň tam.“ Navždy.
 29. KAPITOLA

GEORGIA

„A
teď ti ukážu jedno z mých nejoblíbenějších míst tady v domě,“
pravil můj otec, zatímco vedl Klinea směrem ke garáži. Byl to
další test.
K čertu, už mého přítele takhle testoval celý víkend.
Byl tu pivní test. Dick Klineovi nabídl lehké pivo Miller Lite
a Guinnesse. Kline si vybral Guinnesse, můj otec ho poplácal po rameni
a dodal: „Jsem rád, že mi Georgia do domu nepřivedla žádnýho bačkoru, co
pije chcanky.“
Byl tu test likérů. Dick mu nabídl Martini. Kline zdvořile odmítl a zeptal
se, jestli mají nějaký bourbon nebo whisky. Dickovou odpovědí bylo další
poplácání po zádech.
Došlo také na test s pizzou. Včera se mámě nechtělo vařit, a tak Dick
podal Klineovi menu z Pappadoro’s – rodinné pizzerie u nás v ulici – a řekl
mu, ať objedná něco pro všechny. Kline si vysloužil další poplácání po
zádech, když nám objednal tři extra velké pizzy s masem a sýrovo-
česnekový chléb.
Sport, auta, politika – Dick ho zkoušel ze všeho, co vás jen napadne.
Kline překvapivě prošel každou zkouškou na jedničku s hvězdičkou. Jak
jsem to poznala? Samozřejmě podle poplácání po zádech.
Vešli jsme do velké garáže a Kline mi okamžitě sundal ruku z ramen
a zamířil k jednomu z tátových aut.
„To je 428 Cobra Jet Mustang. Páni.“ Potichu hvízdl a obdivně tátovo
auto obhlížel. „To je kráska.“
„Řekl bych, že je to moje nejoblíbenější osoba tady v domě.“ Táta ho se
smíchem poplácal po rameni.
„Koupil jsem ji v osmašedesátém. Je v dokonalém stavu. Před pár lety
jsem jí nechal repasovat motor.“
„Řekněte mi, že jste tam nechal původní hlavy válců,“ dodal Kline
a s rukama založenýma v bok obcházel nejcennější kus tátova majetku.
Nemohl z červeného laku na autě spustit oči.
Občas mě napadlo, jestli to auto nemiloval víc než vlastní děti.
 „Samozřejmě.“
„Díkybohu.“ Kline přejel prsty po laku, tak lehce, aby na něm nezanechal
žádnou stopu, a na tváři se mu rozlil širokánský úsměv. „Tenhle kousek byl
pro Fordku přelomový.“
Dick na mého přítele zíral, jako kdyby se do něj právě zamiloval. „Co se
týče koňských sil, tenhle model zachránil Fordovi jméno.“
Kline přikývl a s klukovským úsměvem na tváři na mě pohlédl. „Proč jsi
mi neřekla, že tvůj táta má v garáži tohle?“
Pokrčila jsem rameny. „Netušila jsem, že jsi takový skalní fanoušek aut.“
„Děláš si srandu?“ zasmál se Kline. „Tohle je jedno z mých
nejoblíbenějších aut. Můj táta je fanoušek Forda, skrznaskrz. Kdyby se mu
tohle auto dostalo pod ruku, začal by šílet radostí.“
„Myslím, že s tvým tátou bychom si rozuměli,“ řekl Dick s úsměvem.
Ježíši. Ještě nikdy v životě jsem neviděla, aby se táta tak moc usmíval.
S pulzující žílou uprostřed jeho čela jsem už měla tu čest, obzvlášť když
jsem na střední přišla domů až po večerce. Ale tenhle obrovitánský úsměv,
který se mu usídlil na tváři, byl tak vzácný, až mi to začínalo nahánět hrůzu.
Dick Cummings byl naprosto spokojený chlap, ale obvykle nerozdával
úsměvy jako na běžícím pásu. Řekla bych, že naposledy jsem ho viděla se
takhle usmívat, když si máma přinesla domů tři tašky z Victoria’s Secret.
„Můžeš se s ní jet projet, ale zítra ráno ji musím zavést do servisu. Blbne
mi, když se snažím nastartovat.“
„Nevadilo by, kdybych se na to podíval?“ zeptal se Kline.
Když je člověk tak poslouchal, skoro to vypadalo, že tátovo auto byla
nějaká osoba a žena k tomu. Muži jsou opravdu zvláštní.
„Jasně.“ Táta pokynul k autu. Sebral z háčku klíčky a hodil mu je.
Kline si hupsnul za volant a zkusil nastartovat. Nešlo to. Nikdy jsem se
nevydávala za znalce aut a jejich zvuků, ale ať už to auto ze sebe vydávalo
cokoliv, rozhodně to nesvědčilo o ničem dobrém.
„Vidíš, co mám na mysli, synku?“ zeptal se Dick a opřel si lokty
o okénko u spolujezdce.
Synku? Stačila jedna společná chvilka u auta a táta už mu říkal synku.
Byla jsem si jistá, že Klineovi každou chvíli dá požehnání a řekne mámě,
aby mi začala plánovat rozlučku. Paní doktorka Savannah Cummingsová by
určitě dala přednost brčkům ve tvaru penisu před květinovými dekoracemi.
 Pokud by mi na rozlučku někdo koupil ptáky, byla by to moje matka.
Cassie by obstarala alkohol a dárkovou tašku plnou kalhotek bez rozkroku.
Když jsem nad tím tak přemýšlela, byl to div, že jsem zůstala panna tak
dlouho. Byla jsem obklopená bandou nadržených flunder.
„Dicku, řekl bych, že je to relé startéru.“
„Fakt?“
Kline přikývl. „Slyším, jak spíná relé vysokého zatížení. Můžu otevřít
kapotu a kouknout se na motor?“
„Samozřejmě.“ Táta odstoupil od auta a Kline vyskočil ven a začal něco
zkoumat pod kapotou.
Po pár minutách nabyl můj přítel přesvědčení, že ví, v čem je problém,
a umí ho vyřešit. A podle výrazu Dickovy tváře jsem si začínala říkat, jestli
si Klinea náhodou nakonec nevezme sám.
„Jdu si pro něco k pití. Dáte si něco?“ Nabídla jsem.
„Já jsem v pohodě, zlato,“ odmítl Kline. Můj otec jen zamumlal ne
a uchváceně upíral zrak na dění pod kapotou svého auta.
Odešla jsem z garáže do kuchyně a nechala jim jejich pánskou chvilku.
Otevřela jsem si plechovku, bokem se opřela o linku a lokla si sladké
sodovky.
Říct, že jsem šokovaná tátovým přijetím Klinea projevujícím se
neustálým poplácáváním po rameni by tuhle situaci rozhodně
nevystihovalo. Táta se k žádnému klukovi, kterého jsem přivedla domů,
nechoval takhle hezky. Když jsem dospívala, pravidelně se stávalo, že před
tím, než mě měl vyzvednout nějaký kluk, si Dick vyčistil všechny zbraně,
které měl v obýváku.
Páni. Není divu, že jsem Klineovu kouzlu propadla tak rychle. Vždyť
i táta, postrach všech mých pánských návštěv, mu úplně zobal z ruky.
Prošla jsem kolem máminy pracovny a našla ji, jak něco píše na
notebooku. Zastavila se a posunula si brýle po nose dolů. „Co máš
v plánu?“
„Nic moc. Táta s Klinem jsou v garáži a kecají tam o autech.“ Pokrčila
jsem rameny a opřela se o rám dveří.
„Vypadá to, že si padli do oka.“
„Vsadila bych se, že ještě než odjedeme domů, táta mého přítele požádá
o ruku.“
„Doufám, že mi přenechá organizaci jeho rozlučky,“ zažertovala.
 Vidíte, co jsem říkala?
Nostalgicky se usmála. „Vždycky jsem snila o tom, že vyskočím z dortu
a udělám pro tvého otce striptýz. Nejblíže jsme se tomu dostali, když –“
Zvedla jsem ruku. „Pro lásku boží, já nechci slyšet zkazky o tom, jak jste
si to s tátou rozdali.“
„Georgio, sex je normální lidská potřeba. Je jedno, kolik ti je nebo kolik
dětí máš, stejně to chceš pořád dělat.“
„Už jste dokončila psychoanalýzu mého pohledu na lidskou sexualitu,
paní doktorko?“ zeptala jsem se a skepticky zvedla jedno obočí.
Její úsměv začal být zvědavý a já se obrnila na další otázku, která bude
následovat.
„Když je řeč o sexu, jak vám to jde s Klinem?“
„S tebou o svém sexuálním životě mluvit nebudu.“
Našpulila rty. „Ale no tak, zlatíčko.“
„Ne.“ Zvedla jsem obě ruce. „Ani náhodou.“
Máma si dala ruce podél úst a zašeptala: „Včera v noci to vypadalo, že
vám to jde opravdu skvěle.“
Zasténala jsem. „Chápu, že jsi sexuální terapeutka, a když přijde řeč na
sex, jsi extrémně otevřená, ale je trochu úchylné, že jsi poslouchala za
dveřmi.“
„Jenomže já neposlouchala za dveřmi. Vy jste prostě u toho byli tak
hlasití.“
Zalapala jsem po dechu.
„Ani nevíš, jak jsem šťastná.“
„Je ti jasné, že tohle není normální konverzace matky s dcerou, že ano?“
„Není to konverzace mezi matkou a dcerou, kterou považuje za normální
společnost. Jen ti chci dát vědět, že jsem neskutečně nadšená, že jsi našla
někoho, kdo tě dělá šťastnou ve všech odvětvích tvého života. Nejen
v posteli, a musím říct, že podle těch zvuků Kline ví, co dělá.“ Mrkla. „Ale
je evidentní, že jsi s ním šťastná. A ten, kdo způsobuje, že moje dcera chodí
po světě a bez ustání září a nádherně se usmívá, je doufám někdo, koho se
plánuješ držet.“ Odmlčela se, usmála se a chvíli si mě prohlížela. „Vypadá
jako opravdu slušný muž, Georgio. A má neskutečné štěstí, že našel tebe.“
I když máma byla kapitola sama pro sebe, byla to pořád moje máma a já
ji milovala. Vždycky mi bude záležet na jejím přijetí. A v každém případě
bych chtěla, aby schvalovala muže mého života.
 Došla jsem k ní, sklonila se a objala ji v těsném objetí.
„Mám tě moc ráda, mami.“
„Já tebe taky, zlatíčko. Chyběla jsi mi tady doma. Doufám, že za námi
začneš jezdit častěji.“
„Domluveno.“ Stiskla jsem ji ještě pevněji. „Pokud slíbíš, že nebudeš
poslouchat za dveřmi.“
„Dohodnuto,“ souhlasila se smíchem.
Když jsem vycházela z pracovny, dodala: „Ale musím se ti přiznat, že
jsem ti trošičku záviděla. Ten orgasmus musel trvat dobré dvě minuty.“
„Tři minuty,“ houkla jsem přes rameno. „Byly to tři minuty a možná i víc,
ale jsem si docela jistá, že jsem ztratila vědomí.“
Celou cestu k sobě do pokoje jsem slyšela, jak se směje.
Jakmile jsem vkročila k sobě do pokoje, plácla jsem sebou na postel
a dopadla zády na matraci, až několik polštářů spadlo dolů na podlahu.
Očima jsem přejížděla po mnoha detailech mé dětské pevnosti. Naši od té
doby, co jsem odešla na vysokou, nic nezměnili. Všechno bylo tak, jak jsem
to nechala. Psací stůl jsem měla plný starých fotek z maturitního plesu
a výročního absolventského večírku. Vedle dveří visela moje maturitní
čepice. A stěny byly pořád polepené růžovo-oranžovými květovanými
tapetami.
Vypadalo to naprosto příšerně, ale pořád to byl můj pokoj. Ložnice, ve
které jsem vyrostla. Místo, kam jsem si zvala kamarádky na přespání
a probírala s nimi drby a naše nejčerstvější objevy. Místo, kde jsem se
poprvé líbala se Steviem Jonesem, i když jsme se měli učit na test z matiky.
Cloumala mnou nostalgie, naplnila mi plíce a vykouzlila mi zamyšlený
úsměv na rtech. Od té doby, kdy jsem si sbalila poslední kufr a zamířila na
vysokou, se toho v mém životě tolik změnilo. Měla jsem skvělou práci,
úžasné přátele a teď… Klinea. Bylo legrační, že před dvěma lety jsem
o něm přemýšlela jen jako o šéfovi a odmítala v něm vidět cokoliv víc, ale
teď se z něj stal pevný bod mého života a já začínala doufat, že i trvalý.
Ze zamyšlení mě probral vibrující telefon na mém nočním stolku. Zvedla
jsem ho, poklepala na obrazovku a přemýšlela, jestli se mě Cass chystá
otravovat, protože jsem před odjezdem k rodičům vypotřebovala poslední
smetanu do kafe a nechala dřez plný špinavého nádobí.
Obrazovka se rozsvítila a ukázala upozornění z aplikace OťukniMě.
 OťukniMě_Rose: Nazdárek, jak se ti daří?

Zmateně jsem naklonila hlavu. Proč mi chodí zprávy z mého vlastního

účtu? Z toho, který po mně převzala Cassie?
Obrátila jsem mobil a všimla si jeho obalu. Nebyl to ten se třpytkami,
který jsem si koupila před pár týdny, ale jednoduchý, starý černý obal.
Byl to Klineův obal.
Ne můj.
Klineův.
Upustila jsem mobil z ruky, jako kdyby hořel. Se strašlivou ránou spadl
na tvrdou dřevěnou podlahu, až jsem se přikrčila a na chvíli jsem si nebyla
jistá, jestli jsem mu ho nerozbila.
Ale tu obavu vzápětí přerušil šok z celé situace.
Pokud on…
Počkat…
To jako?
To ne.
TO NE.
Stála jsem tam jako zkamenělá a zírala dolů na obrazovku, ze které na mě
svítilo profilové jméno OťukniMě_Rose. Pokud dostává zprávy z mého účtu
na OťukniMě, tak to znamená…
Zalapala jsem po dechu a vytřeštila oči. Svatá prostoto, znamená to, že
když jsem si psala s Ruckem, psala jsem si vlastně s Klinem?
Srdce mi bilo jako o závod a dostatečně nepravidelně na to, abych se
začala bát, jestli mi nehrozí srdeční zástava.
Pomalu jsem se sehnula a mobil zvedla. V myšlenkách jsem zápasila
mezi dvěma možnostmi. Buď jsem mohla udělat správnou věc, položit
mobil zpátky a chovat se, jako bych to nikdy neviděla, anebo jsem mohla
přejet obrazovku prstem, zadat jeho pin a podívat se, jestli to je opravdu
tak, jak jsem si myslela.
Jeho pin jsem znala jen proto, že jsem mu v Hamptons musela hledat
nějaké e-maily. Vzpomněl si tehdy, že potřeboval zkontrolovat smlouvy, ve
kterých šlo o čas, a zrovna byl až po lokty ponořený v saponátu, protože
umýval nádobí. A tak mi prozradil svůj pin a já si ho náhodou pořád ještě
pamatovala.
 Levou rukou jsem si přejela dolů po obličeji, zatímco pravou jsem svírala
jeho telefon, až mi zbělaly klouby. Bylo mi jasné, že správná volba byla
chovat se, jako bych to nikdy neviděla, položit jeho telefon a odejít,
jenomže já se potřebovala dozvědět, jestli je moje předtucha správná.
To byl důvod, který mě přiměl přejet prsty po obrazovce a otevřít si
aplikaci OťukniMě. Rychle jsem mrkla na jeho profil, a když se můj
zmatený pohled setkal s uživatelským jménem ZLOBIVEJ_Ruck, odmítla
jsem mu dál narušovat soukromí a položila mobil obrazovkou dolů zpátky
na noční stolek.
Kline. Je. Ruck.
Vjela jsem si rukama do vlasů a chodila s rukama na hlavě sem a tam po
ložnici. Připadalo mi, že nemůžu dýchat a všechny čtyři stěny se na mě řítí.
Celou dobu jsem si psala s Klinem, aniž bych o tom vůbec věděla. A on
psal mě, aniž by věděl, že jsem to já.
Ale počkat, on potkal moji nejlepší kamarádku. Věděl, že na Rosině
profilovce je její tvář, ale nevěděl, že jsem ji tam nastavila já.
Začala se ve mně vzdouvat iracionální žárlivost a vztek.
Psal si pořád s Rose i poté, co potkal Cassie?
Sakra.
Znovu jsem sáhla po jeho telefonu. Rychle jsem odemkla obrazovku
a během pár vteřin už jsem měla otevřené OťukniMě. Když jsem našla
schránku s jeho konverzací s Rose, připadalo mi, že mi snad srdce vyskočí
z hrudi.
Připadala jsem si šíleně, byla jsem úplně mimo sebe, když jsem našla
posledních pár zpráv a prozkoumávala, kdy byly odeslané.
Když mi došlo, že poslední zprávu posílal Ruck Rose před tím, než jsme
se setkali v The Raines Law Room, úlevou se mi zastavil dech.
Bylo to před tím, než potkal moji nejlepší kamarádku.
Pořád se mi ještě třásly ruce kvůli návalu vzteku a žárlivosti. Nemohla
jsem popřít, že jsem se cítila podvedená, že si psal s jinou ženou, když
chodí se mnou.
Ale prodýchala jsem to a položila jsem Klineův mobil zpátky na noční
stolek.
Jak bych na něj mohla být naštvaná, když jsem dělala úplně totéž?
Samozřejmě že mě rozčilovalo, že si psal s jinou ženou a vlastně nevěděl,
že jsem to byla já. Zabolelo mě to. Hodně. Ale nemohla jsem popřít, že to
dávalo smysl. Dávalo smysl, že jsme si nepřestali psát, i když jsme oba
s někým chodili. Přitahovalo nás to k sobě všemi možnými způsoby.
Zaplavil mě podivný pocit úlevy, ale ten rychle zmizel, jakmile mi začaly
docházet důsledky mých rozhodnutí.
Můj svět se oficiálně obrátil vzhůru nohama. Připadala jsem si, jako
kdybych byla součástí sci-fi filmu a zároveň hrála hlavní roli v podivném,
moderním remaku Lásky přes internet. Jediný rozdíl byl v tom, že v tomhle
scénáři jsem nebyla Kathleen Kellyová, ale Joe Fox.
No to mě podržte.
A navíc jsem se odchýlila od scénáře. Neměla jsem připravené žádné
obrovské gesto, kterým bych odhalila, že jsem to celou dobu byla já.
Ne.
Nejenže jsem svojí nejlepší kamarádce dala zelenou, aby psala mému
příteli, já ji k tomu dokonce přinutila.
No do prdele.
Hrábla jsem na psací stůl po svém mobilu, vytočila číslo Cass, zavřela se
v koupelně a oblečená si vlezla do vany.
„Nazdárek, sladká tvářičko, jak se mají drazí rodičové?“ zaznělo do
telefonu až sakra moc vesele na ty sračky, které mi teď přifičely do života.
„Už Ruckovi nikdy nepiš.“
„Co?“
Zavřela jsem oči a opřela si hlavu o roh vany. „Já to posrala, Cass.
A hodně.“
„Hele, zpomal, holka. Co se děje?“
„Thatch není Ruck. Kline je Ruck.“
V telefonu bylo mrtvé ticho.
„Slyšíš mě?! Kline je Ruck!“ křičela jsem a můj hlas se rozléhal
koupelnou. Zacpala jsem si pusu rukou, když mi došlo, že kdokoliv by šel
kolem, uslyšel by mě křičet jako smyslů zbavenou.
Napínala jsem uši, abych se ujistila, že tam Cassie pořád je, a uklidnila
jsem se, když jsem slyšela přerývané dýchání.
„Dobře,“ začala Cassie. „Jsem oficiálně zmatená, takže mi to prosím
vysvětli, pomalu a v souvislých větách.“
Chrlila jsem to ze sebe dobré dvě minuty a detailně jí popisovala, jak
jsem přišla na to, že můj přítel je Ruck.
 „Krutibrko, jak pravděpodobné tohle je?“ zeptala se a zněla stejně
šokovaně, jako jsem se cítila.
„Já vím. Asi bych si dneska měla koupit lístek do loterie,“ zamumlala
jsem.
„Uvědomuješ si, cos udělala, že jo?“
„Pořádně to podělala?“
„Ne, ty sis ulovila vlastního přítele,“ zasmála se. „Do prdele, Georgio,
a on tebe taky.“
„To je taková polízanice,“ zasténala jsem.
„Jste jak dva zatracený sumci, co sedí na dně jezera a navzájem se
očumujou a oťukávaj.“
„Dobře, dost s těmi rybami,“ vyjela jsem. „Já tady šílím, Cass. Co jsem to
udělala?“
„Neudělala jsi nic špatného,“ utěšovala mě.
„Ach jo. P-pane Bože,“ vykoktala jsem celá vyděšená a pohlcená tou
podělanou situací. „Jak to mám napravit?“
„Ježíš, Georgio, uklidni se,“ vzdychla. „Zůstaň v klidu a nad věcí. Pošlu
mu další zprávu a celý týhle posraný šílenosti zatnu tipec.“
„Cože? A co mu napíšeš?“
„Přestaň už panikařit, do háje,“ okřikla mě. „Řeknu něco, jako že jsem
šťastně zadaná a nemůžu v našem chatování pokračovat. A že mu přeju
pěkný život.“
Dobře, to by šlo. Celá ta zmatená situace by tím skončila. Rose by
napsala Ruckovi, přestali by si psát a na světě by zase bylo všechno
v pořádku.
Fungovalo by to? A je to vůbec správný způsob, jak vyřešit tuhle za vlasy
přitaženou situaci?“
Válčila jsem sama se sebou, jestli budu předstírat, že se to nikdy nestalo,
anebo to Klineovi řeknu. Ale potom jsem si vzpomněla na to, kolikrát jsem
si s Ruckem psala, na svoji otevřenost, flirtování a na otázky a komentáře
k tématu análního sexu.
Probůh. Úplně se ve mně zvedl pocit nechuti a studu. Žaludek se mi začal
nepříjemně svírat jen při představě, že bych o tom měla mluvit s Klinem.
Prostě jsem už celé to fiasko s Ruckem a Rose chtěla mít za sebou.
Abych řekla pravdu, klidně bych někomu zaplatila, aby to za mě pohřbil
někde v hlubinách bažinatého národního parku Pinelands společně s mým
pobytem na Masturbačním táboře. Kdyby to šlo, tak to rozhodně udělám.
Tedy ne že bych o takových praktikách měla nějaké znalosti.
Povzdychla jsem si. „Mohla by tahle situace být ještě divnější?“
„No,“ pronesla Cass kamenně. „Jen pokud by měl předkožku. Wally teda
rozhodně naplnil to staré rčení ‚S očkem churavým rovnou
k optometristovi‘.“
„To že je staré rčení?“ odfrkla jsem si. „Ani jsem netušila, že je to nějaké
ustálené rčení.“
„Savannah by se za tebe teď pěkně zastyděla,“ utahovala si ze mě.
Tomu jsem se musela zahihňat.
„Hele, mrzí mě to, ale musím letět, jinak přijdu pozdě na focení,“
informovala mě. „Budeš v pohodě?“
„Jo, už je to dobrý. Díky, Cass. Fakt nevím, co bych bez tebe dělala.“
„Pravděpodobně bys žila strašně ubohým životem a z těch svých
podělaných situací by ses snažila vyhrabat sama.“
„Pravda,“ souhlasila jsem s úsměvem.
Když jsme se rozloučily, byla jsem z těch divokých emocí tak vyčerpaná,
že jsem zůstala ve vaně, až jsem usnula.
Ze spánku mě probralo odkašlání.
„Dáváš si šlofíka ve vaně a oblečená?“ zeptal se Kline poté, co se usadil
vedle vany.
„Chtěl by ses ke mně přidat?“ zakřenila jsem se a udělala mu místo.
Neváhal, vmáčkl svou urostlou postavu vedle mě a dal mi ruku kolem
ramen.
„Opravil jsi tátovi auto?“ zeptala jsem se a položila si mu hlavu na hruď.
„Jo. Řekl bych, že si o mně tvůj táta teď myslí, že jsem automechanik, ale
bylo to vlastně strašně jednoduché.“ Jeho prsty si našly cestu ke mně do
vlasů a projížděly jimi tak jemně, že jsem skoro začala příst.
„Myslím, že se do tebe táta zamiloval. Možná, že tě požádá o ruku, než
odjedeme.“
„Neboj, miláčku. Nedopustím, aby ti mě tvůj táta přebral.“
Zasmála jsem se. „Mám ti takový pocit, že to tvoje obrovské ego sem do
domu nenarveme.“
Oběma rukama mě pevně objal, posunul se dál do středu vany a donutil
mě tak, abych si lehla na něj. „Ták, tak je to mnohem lepší.“
 „Ty jsi tak hrozně veliký.“ Kývla jsem směrem k jeho chodidlům, která
trčela nad okrajem vany.
„Myslel jsem, že to jsme si už vyříkali, Benny. Možná že jsem Kline
Velkej Kolík, ale tvoje dokonalá, úzká –“
Se smíchem jsem mu zacpala pusu rukou.
Povytáhl obočí a olízl mi dlaň.
„To je nechutné,“ ušklíbla jsem se, předstírala znechucení a otřela si mu
jeho slinu o triko.
Párkrát se uchechtl, potom zvážněl a odhrnul mi pár pramenů vlasů
z tváře. „Jsem rád, že jsi mě vzala s sebou na víkend. Setkání s tvými rodiči
byla sranda.“
Otřela jsem se mu nosem o nos. „Díky, že jsi jel se mnou a že všechno
bereš tak sportovně. Máma s tátou umí být pěkně nároční.“
„Tvůj táta je pěkný srandista.“
„Opravdu se mu líbíš.“ Usmála jsem se. „A to je něco, mimochodem.
Dick si jen tak někoho neoblíbí.“
„Když jsi odešla z garáže, zajímavě jsme si s tátou popovídali.“
„O čem?“
„Povím ti to, ale musíš mi slíbit, že nezačneš vyšilovat ani se nezačneš
stydět.“
„Nejsem si jistá, že se mi líbí směr, kterým se náš rozhovor ubírá.“ Plná
skepse jsem nakrčila nos.
Ťukl mi ukazováčkem na nos. „Prostě mi to slib.“
„Tak fajn. Slibuju.“
„Táta mě požádal o pár tipů.“
„Něco s auty?“
Kline zavrtěl hlavou.
„To nechápu. Jaké tipy potřeboval?“
Oči se mu zúžily pobavením.
A pak mi spadla čelist až jemu na hrudník. „Bože, ne,“ zakvílela jsem.
„Prosím, řekni mi, že to, co si myslím, že se chytáš říct, se nestalo.“
„Tvoje matka ho evidentně postrčila, aby nahodil řeč o sexu, konkrétně
o dvouminutových orgasmech. Abych byl upřímný, netuším, proč si tvoje
máma myslela, že o tom něco vím.“
Zavřela jsem oči a zabořila se mu do hrudi. „Včera nás slyšela.“
„Cože?“
 „No, slyšela mě.“
„A do prdele,“ řekl a začal se otřásat tichým smíchem.
Položila jsem si mu bradu na hruď a nasupeně se na něj dívala. „Díky
moc, ty jeden pitomče. Kvůli tobě a tvým jediovským sexuálním trikům
jsem včera křičela jako smyslů zbavená, zatímco moji rodiče byli o dvoje
dveře dál.“
„Včera to nevypadalo, že by sis na moje jediovské sexuální triky nějak
stěžovala,“ přisadil si a zatlačil svými boky proti mně.
„Ani na to nemysli,“ varovala jsem ho a šťouchla ho do břicha. „Jen mi
tady ve vaně moc nedováděj.“
„A co v posteli?“
„Ne,“ odsekla jsem. „Odmítám se znova dostat do orgasmického
kómatu.“
Naklonil hlavu a na rtech se mu objevil roztomilý úšklebek.
„Dobře, nemyslím nikdy, jen ne tady.“ Začala jsem rychle slevovat,
protože o takový orgasmus bych se do konce života nepřipravila ani za nic.
Nebyla jsem šílená.
Zasmál se a políbil mě na nos. „Cokoliv si budeš přát, Benny.“
 30. KAPITOLA

KLINE

K
dyž letadlo zrychlilo a vzneslo se nad ranvej, Georgia křičela, jako
kdybychom byli na horské dráze. Ječela při každém trhnutí, houpnutí
a sebemenším poryvu větru.
„Probůh,“ snažil jsem se překřičet její vřískot a pohladil jsem ji po stehně.
„Kdybych tě neznal, řekl bych, že jsi letadlem ještě nikdy neletěla!“
Oba nás překvapila náhlá schůzka s dodavatelem, který chtěl co nejdříve
zahájit kampaň na našich stránkách. Nestávalo se to často, ale když nám
lidé mávali penězi přímo před očima, natáhli jsme pro ně ruku. A tohle byl
přesně takový případ a také důvod, proč jsme se v tak časnou hodinu
nacházeli v letadle na cestě do San Diega. Bylo úterní ráno a my měli za
sebou víkend strávený s jejími rodiči.
„V soukromém letadle je to jiné,“ zakřičela nazpátek, i když to nebylo
třeba. Předtím jsem musel zvýšit hlas jen proto, aby mě přes ten jekot
slyšela, ale ji to nijak nevyvedlo z míry. Ani to nevypadalo, že by byla
unavená. Já jsem zato byl z víkendu naplněného Savannou a Dickem
vyčerpaný. A vyčerpaný jsem byl i z Georgii a akcí svého péra.
Moje osobní stevardka Gemma, která se mnou pravidelně létala, se
spokojeně usmívala ze svého sedadla. Naštěstí se tím vším, jak se zdálo,
docela bavila.
„Miláčku, v normálním letadle je to úplně totéž,“ dohadoval jsem se už
normálním hlasem. „Tohle letadlo je jen menší.“
„Ne. Nene,“ nesouhlasila. „Tohle není jako normální letadlo.
V normálním letadle se cítíš jako chudý, zničený trhan, který je ochoten
podstoupit všechny ty procedury jen proto, že je to potřeba k přesunu do
cílové destinace.“
„S jakými aerolinkami létáš?“ Zasmál jsem se. „S předpotopními
aerolinkami?
Zavrtěla hlavou, usmála se a znovu se zadívala ven z okénka. „Tady to
nějak víc hopsá,“ vysvětlovala.
„Hopsá?“
„Pohybuje se to nevyzpytatelně. Jako na horské dráze.“
 Usmál jsem se a ona se rozesmála. Rozhodila rukama a ukázala si na
hlavu. „Jsem vtipná, co?“
Nahnul jsem se k ní a políbil ji na tvář. „To se mnou je zábava.“
„To je,“ souhlasila s mou lží.
Zábava byla hlavně s ní. Bezkonkurenčně.
„Nebude ti vadit, když si na chvilku zdřímnu?“ zeptal jsem se. Věděl
jsem, že během obchodního meetingu budu potřebovat pohotovou mysl
a tou jsem teď opravdu nevládl.
„Tady je někdo ospinkaný?“
Musel jsem se zasmát a kývl jsem. „To je.“
Najednou se zdálo, jako by ze sebe vypustila všechen vzduch. Položila si
mi hlavu na rameno. „Já taky. Připadám si, jako bych nespala, ani nevím jak
dlouho.“
„Však jsme toho poslední dobou taky moc nenaspali,“ podotkl jsem.
Týdny plné randění, zamilovanosti a šoustání si vybraly svou daň. „Přitul se
ke mně, miláčku, a oba si trochu dáchneme. Máme okolo pěti hodin, než
budeme na místě.“
Nic neřekla, jen se mi hlavou opřela o krk a jednou rukou mě objala.
Vdechoval jsem vůni jejího šamponu a prsty jí hladil hladké kadeře vlasů.
Chtěl jsem zůstat vzhůru a vychutnávat si ji, povídat si s ní a nasávat ji do
sebe. Ale hukot letadla a vrčení motoru mě začaly vtahovat do říše snů, aniž
bych se o to sám musel snažit.
Oči jsem měl zavřené a srdce mi překypovalo. Od tvrdého spánku mě
dělily už jen vteřiny, když vtom Georgia řekla moje jméno.
„Ano, miláčku?“ zeptal jsem se ospalým, zpomaleným hlasem.
„Za celý svůj život jsem se spánku nevzdala tak ráda.“
Nápodobně.
„Jeden pokoj, prosím,“ řekl jsem recepční, když mi podávala klíče. Moje
asistentka Pam nám pokoje samozřejmě zarezervovala, ale nemohla tušit, že
s Georgiou máme ve zvyku sdílet stejný pokoj.
Mně to osobně bylo úplně jedno, ale Georgii na tom záleželo. A mně
záleželo na tom, na čem záleželo jí. Bylo to jako z červené knihovny, ale
ona byla vše, na čem mi záleželo.
„Ano, pane,“ potvrdila mladá dívka, vzala si klíče zpátky a přejížděla
prsty po obrazovce.
 Z letiště jsme šli rovnou na meeting a odtamtud pak na večeři. Díky
tomu, že jsem se v letadle výborně prospal, měli jsme tak akorát času na to,
abychom si mohli dovolit další noc nespat, než Georgia ráno nasedne na
letadlo zpátky.
„Tady,“ podávala mi recepční jediný klíč. „Pokoj číslo 554. Výtahy jsou
v chodbě za vámi, půjdete rovně a potom doprava.“
„Díky.“ Usmál jsem se a vzal si tašku, která mi ležela u nohou.
Georgia už čekala u výtahů, chodila sem a tam po chodbě a probírala
s Deanem detaily zítřejšího meetingu. Přestože se telefonát zdánlivě jevil
jako důležitý, měl jsem podezření, že to byla jen záminka, která jí měla
ušetřit trapné chvilky na recepci, spíš než nutnost.
„Připravená?“ zeptal jsem se, když jsem k ní přišel.
K ústům mi vystřelil její prst a zatlačil mi na ně, jako by mi naznačovala
‚Nic neříkej‘.
„To byl jen pan Brooks,“ řekla do telefonu a protočila panenky. „Ne, jsem
pořád dole u recepce.“
Chystal jsem se něco říct, ale přitiskla mi prst na ústa ještě důrazněji.
„Ne, meeting trval docela dlouho a ještě nám zbývá pár věcí, které si
musíme projít, než půjdeme spát.“
Usmál jsem se. Tady se dneska spát nebude.
Zavrtěla hlavou a skousla si spodní ret. Okamžitě se mi stáhly koule.
I ony věděly, že byl čas si hrát.
„Georgio, krásko,“ zašeptal jsem rošťácky. Zasyčela „ššš“, rukou mi
naznačovala, ať jdu pryč a s rozzuřeným pohledem ukazovala na mobil.
Byla tak snadný cíl.
„Pojď mě uložit do postýlky,“ popichoval jsem ji. Vzal jsem ji za boky
a pozadu ji vedl k výtahům.
Stiskl jsem tlačítko, abych přivolal výtah, a přitáhl jsem si její boky
k sobě. Už si uvolnila účes a měla rozpuštěné vlasy. Vypadala divoce
a svolně a vůbec až moc svůdně.
„Deane, Deane,“ volala do telefonu. Evidentně se snažila přerušit plynulý
proud jeho konverzace. „Víš co, ty už to zvládneš.“
Usmál jsem se ještě víc a přitáhl si její prsa k hrudi.
„Vlastně jsem ti volala zbytečně. Jsi naprosto kompetentní a už to máš
všechno připravené i beze mě.“
 „Mm-hmm,“ zahuhňal jsem, odhrnul jí vlasy z krku a nenasytně jí začal
sát kůži na krku.
Nejradši by mě sjela svým typickým „Kline!“ Poznal jsem to podle toho,
že do telefonu začala odsekávat v rytmu staccata a byla celá napružená, ale
měla Deana na drátě, takže vyhrála diskrétnost.
„Já vím. Určitě to Donatelle Versace vyřídím, pokud ji někdy potkám na
ulici.“ Přikývla do telefonu kvůli něčemu, co Dean řekl, a její nonverbální
odpověď mu evidentně musela uniknout. Mně se zatočila hlava.
Georgia Cummingsová zkrátka byla jedna z těch mála neuvěřitelně
fascinujících, okouzlujících žen, které jsem poznal. Téměř ve všem, co
dělala, byla sama sobě protikladem a já nikdy nevěděl, se kterou z jejích
dvou verzí mám právě tu čest. Zaražená nebo nenucená, odvážná nebo
stydlivá, neskutečně chytrá anebo legračně nešikovná. Pokaždé, ať už byl
den nebo noc – a my byli v práci nebo mimo ni –, jsem vítal každou z nich.
„Polož ten mobil, miláčku,“ přemlouval jsem ji a jemně ji nasměroval do
otevřeného, čekajícího výtahu.
„Uvidíme se zítra,“ řekla do telefonu. „Ano, hnusně brzo.“ Oba jsme se
usmáli jako pomatení. „Tak zítra.“
Když nás dveře od výtahu oddělily od ostatních lidí, hovor díky Bohu
konečně típla.
Popadl jsem ji za boky a rukama jí mačkal a svíral zadek.
„Bože. Už bylo na čase,“ popichoval jsem a přejížděl jí jazykem po lince
zavřených úst.
„Kruci,“ vydechla a zvrátila hlavu dozadu tak, že jí vlasy sahaly dobrý
kus pod ramena. Chytil jsem ji za konečky vlasů a zvrátil hlavu dozadu
ještě o něco víc.
„Ách,“ zasténala a strčila mi bradavku přímo do čekající volné ruky.
„To je ono,“ zavrněl jsem a obkroužil jí ztvrdlou bradavku špičkou palce.
„Kline,“ vydechla. Dýchala přerušovaně a její vzdechy nabíraly na
intenzitě.
„Nemůžu se dočkat, až mi to řekneš znovu. Až tě budu mít u obličeje,
nabodnutou na péru… K čertu, celou si tě svléknu a posadím tě na všechno,
co mi přijde pod ruku.“
„Bože,“ zasténala, když jsme dorazili do našeho patra a dveře výtahu se
otevřely. Vzal jsem ji do náručí a hledal na zdi značku, která by mě dovedla
do pokoje.
 Sakra, od výtahu to bylo zatraceně daleko, až na konec chodby. Konečně
jsem se dostal k našim dveřím. Když jsem se Georgii snažil postavit na
zem, abych mohl vylovit z kapsy plastový klíč, odmítala se ode mě
odtrhnout. Nemohl jsem se dočkat, až pomiluju každičkou část jejího útlého
těla.
Když se dveře s cvaknutím otevřely a já naše propletená těla vmáčkl
dovnitř, najednou jsem s jistotou věděl, že to bylo to, co se mezi námi
odehrávalo.
Pouhý chtíč byl pryč, moje náklonnost zesílila a v přepychu Georgiiných
úst se usídlila láska – přímo na špičce mého jazyka.
 31. KAPITOLA

GEORGIA

„U
ž jen tři poslední otázky,“ naléhal Kline ochraptělým, ospalým
hlasem.
Touhle hrou jsme se bavili už celou noc. Dávali jsme si
navzájem všemožné otázky a mezitím se vášnivě líbali, což pokaždé
vyústilo v něco víc. Doplnila bych, že to bylo šílené, sexy víc.
Byla to nejlepší hra, kterou jsem kdy hrála.
Ale bylo půl čtvrté ráno a mně v šest třicet odlétalo letadlo. Musela jsem
se vrátit domů kvůli jednomu jednání, a protože Kline si ve své praktičnosti
a efektivitě na zítřejší ráno přibral další jednání s jedním z našich známých
investorů, dnešek měl pro mě nastat o den dříve než pro něj. Není třeba,
abych tam létal dvakrát, tvrdil Kline. Teď jsme museli čelit důsledkům jeho
rozhodnutí.
Ještě jsem vůbec nezačala balit a potřebovala jsem se osprchovat.
Přestože jsem strašně moc chtěla zůstat v posteli, přitulená k němu, musela
jsem se začít zvedat.
Posadila jsem se a deka se mi sesunula k pasu. „To jsi říkal už před třemi
hodinami a dvěma orgasmy.“
„Dvěma orgasmy? Myslel jsem, že byly tři…“ Ležel na břiše, bradu měl
opřenou o polštář a oči přilepené na mých odhalených ňadrech. „Pokud si
ten poslední nepamatuješ, tak požaduju repete.“
Repete. Ten ničema.
Olízl si rty, sjel mi pohledem z ňader k pasu a pomalu se vrátil ke rtům.
Ježíši. Když na mě Kline během obchodních jednání začal vrhat žhavé
pohledy, bylo to nebezpečné, ale tohle? Ten pohled, ty žhnoucí modré oči,
jeho sexy rozcuch a ten pevný zadek by měly být nezákonné.
„Přestaň na mě vrhat ty svoje pohledy!“ plácla jsem ho přes rameno.
„Musím se osprchovat. Letí mi letadlo, jestli si pamatuješ.“
Vrhl se na mě, uchvátil mě do náručí a povalil mě zády do peřin. Ani
jsem ho nestačila zastavit. „Neodcházej.“ Jeho ústa si našla ta moje a jeho
zuby mi popotahovaly za spodní ret.
 „Zůstaň tu se mnou. Nech mě se tě dál ptát a líbat tyhle rty.“ Prohloubil
polibek. „A dotýkat se tohohle dokonalého těla.“ Přejel mi prsty podél boků
a zastavil se pod křivkou mých ňader. „A laskat tě pusou.“ Tuhle prosbu
hned podtrhl tím, že mi těma svýma bludnýma rukama sklouzl dolů na
podbřišek, až se mě prsty dotýkal tam, kde jsem tepala touhou.
Nikdy jsem nezažila takovýhle sexuální maraton. Dobře, před Klinem
jsem sex vlastně ani neměla. Nikdy mě nikdo tak nepřitahoval, tak
nevzrušoval. Nikdy předtím jsem se do nikoho nezamilovala tak, že bych
s ním chtěla trávit každičký den až do smrti a pořád se ho dotýkat, líbat ho
a šoustat s ním.
Ohromovalo mě to a bylo to úžasné. A mělo mě to přimět k tomu, abych
se dala na úprk. Jenže když šlo o Klinea, nechtěla jsem nikam utíkat, pokud
to ovšem nebylo přímo jemu do náruče.
Věřila jsem mu. Měla jsem ho ráda. Milovala jsem ho. Chtěla jsem jeho
a nikoho jiného. Byl ztělesněním všeho, o čem jsem vždycky snila, plus
milionu dalších věcí, o nichž jsem ani nevěděla, že jsem je chtěla.
„Líbej mě, miláčku,“ zašeptal mi proti rtům.
„Však tě líbám,“ odporovala jsem se rty přitisknutými k jeho.
„Ne, líbej mě, sakra,“ zavrčel a jazykem mi prolomil bránu rtů, až jsem
zasténala. „Tohle mě nikdy neomrzí. Vždycky po tom budu toužit. S tebou,
jen s tebou.“
„Uletí mi letadlo a bude to tvoje chyba,“ zakňourala jsem.
„K čertu s letadlem. K čertu s jednáním. Zůstaň se mnou v posteli a šukej
mě, až nebudu vědět, čí jsem.“ Ta ďábelská ústa se mi posunula na krk
a potom na klíční kost, jemně mi vsávala kůži, zatímco mi jeho jazyk
olizoval citlivou pokožku.
Rukama jsem mu sjela na zadek a přitáhla si ho k sobě. „Nehraješ
férově.“ Prohnula jsem se v bocích, abych se dotýkala těch jeho, a moje tělo
žadonilo, aby nás spojil.
„S tebou nikdy nebudu hrát férově.“ Zatlačil proti mně a hrot jeho péra
pronikl mojí vlhkou schránkou. „Udělám, co budeš chtít, abys v tomhle se
mnou pokračovala. Navždy.“
„My budeme šukat navždy?“ dobírala jsem si ho.
Pokožkou mi projely vibrace jeho smíchu. „Ano. Ty a já. Budeme šoustat,
líbat se, dotýkat se, milovat se, dostávat se na vrchol, krucinál. Pořád
a napořád.“
 „Chci to písemně.“
Odklonil se ode mě, začal šustit papíry v nočním stolku a vytáhl propisku
a zápisník s hotelovým logem. Odhodil zápisník přes celou místnost,
propisku si dal do pusy a otevřel víčko.
„Jsem si docela jistá, že papíry jsou na smlouvu potřeba…“
„Na tuhle ne.“ Uvelebil se mi zase mezi stehny a oči mi upřel na
podbřišek. Cítila jsem, jak se hrot pera dotkl mojí holé kůže, a zachvěla
jsem se. „Tohle je jiná smlouva, miláčku.“ Mrkl na mě modrýma očima.
Propiska mi klouzala po kůži, ale neviděla jsem, co píše, protože mi jeho
rozcuchané vlasy bránily ve výhledu.
„Promiňte, pane, ale co to děláte? Vy si mě cejchujete?“
„Neříkej mi pane. Snažím se tady soustředit a ty mě místo toho
vzrušuješ.“
„Vzrušený jsi už posledních osmnáct hodin, takže nic nového.“
„Člověk by řekl, že bys mi v téhle obtížné situaci mohla třeba pomoct.
Opravdu jsi mě zklamala, Georgio. Musíš na své roli přítelkyně zapracovat
trochu víc.“
Přemáhala jsem úsměv. Bylo bláznivé, že když o mně mluvil jako
o přítelkyni, pořád ještě jsem měla motýly v břiše. Oficiálně jsem se vrátila
na střední. Ale bylo mi to jedno. Milovala jsem, že jsem se s ním cítila
rozjařená, jako by mi bylo patnáct, a byla jsem až po uši zamilovaná.
„Aha, takže když jsem si tuhle vzala tvoje péro do pusy a nepustila ho,
dokud ses neudělal, tak to bylo něco, co by dobrá přítelkyně dělat neměla?
Za to se omlouvám. Poznamenám si, že to už nikdy nemám opakovat.
Neboj, miláčku, ze svých chyb se poučím.“
„No, počkej chvíli. Jen se neunáhlujme,“ dal se na ústup a dál se
soustředil na tetování čehosi na mou kůži. „Myslím, že bys to měla ještě
párkrát zopakovat. Třeba každý den asi tak následujících pět let, než se
budu schopen rozhodnout, jestli se mi to líbí.“
Chytila jsem ho za vlasy a napřímila mu hlavu, aby se mi díval do očí.
„Tobě se to nelíbilo?“ zeptala jsem se se zúženým pohledem.
„Já si to vlastně nepamatuju.“ Pokrčil rameny a snažil se nerozesmát.
„Víš ty co, zkus to znova. To by mi mohlo pomoct, abych ti mohl s jistotou
odpovědět.“
„Ahá.“ Nevinně jsem předstírala pochopení. „Takže si mám tvoje péro
strčit do pusy? A potom sjet až úplně dolů, až ho ucítím vzadu v krku,
a potom mám začít pořádně sát a mezitím ti úplně všude rejdit jazykem? To
by ti pomohlo? Anebo bych měla zkusit něco jiného?“
„Ne,“ řekl a polkl tak, až se mu vyboulil ohryzek. „To všechno bys měla
zkusit.“ Odkašlal si a já cítila, jak tvrdne a tlačí mi na stehno. Tolik k jeho
tělesné odezvě na můj proslov.
„Všechno to, co jsi teď říkala – tak, ehm – to udělej.“
Obličej se mi roztáhl do úsměvu. Pobavila mě nejistota v jeho hlase
a jeho ehm. Naprosto jsem si tuhle reakci užívala.
„Dobře, hotovo. Požadovaná smlouva je sepsaná.“ Hodil pero na noční
stolek. Chytil mě za stehna a klekl si mi mezi nohy.
„A teď se pojďme vrátit k tomu, co jsem říkal předtím. Vybavuje se mi,
že jsi říkala něco o tom, že si mě vezmeš do pusy?“ Vyzývavě se na mě
usmál.
„Anebo bys chtěla, abych do tebe prostě vnikl? Protože já jsem velký
fanoušek téhle dokonalé frndičky.“ Přirazil ke mně.
„Vlastně ten největší. Nikdo tuhle frndu nemiluje tak jako já, a proto ji
nikdo jiný nikdy neuvidí, ani se jí nedotkne, ani ji neochutná. Můžeš mě
považovat za svého osobního dárce orgasmů až do konce života. Kdykoliv,
v jakoukoliv denní hodinu, vteřinu, stačí jen přijít, protože k tomu mě máš.“
Zahihňala jsem se. „Takže jsi něco jako moje spřízněná duše přes
orgasmy?“
Odměnil mě úsměvem. „Přesně tak.“
Přejel mi prsty po podbřišku a po kyčelní kosti. Nedočkavě jsem
očekávala výsledky jeho písařského snažení. „Nikdy jsem neviděl nic, co
by mi připadalo víc sexy.“
„Co jsi napsal?“ Očima jsem následovala jeho pohled až k místu, kde mi
na kůži držel ruku. „Uhni mi s tou rukou,“ naléhala jsem. „Přísahám Bohu,
že jestli jsi tam nakreslil penis nebo…“ zastavila jsem se uprostřed věty
a zůstala zírat na rovné, úzké řádky napsané jeho mužným písmem.

Moje srdce v tvých rukou a tebe u sebe v náruči, to je všechno, co budu kdy
potřebovat.

„Myslím to vážně,“ zašeptal. „Každé slovo, Georgio.“

Podívala jsem se na něj, opravdu jsem se na něj podívala, jak se nade
mnou tyčí s rukama zapřenýma vedle mé hlavy. V očích se mu zračilo jeho
srdce – něžné, milující, dokonalé. Tak prostá slova, a mohou shrnout tak
zásadní vyznání. Kline prostě a jednoduše vyložil karty. Právě mi řekl, že je
můj. Jeho srdce bylo v mých rukou. Všechno, co chtěl, jsem byla já. A to
mu bude stačit.
„Miluju tě,“ řekla jsem hlasem překypujícím citem. „Strašně tě miluju,
Kline.“
„Já tě taky miluju.“ Políbil mě hlubokým, smyslným a zoufalým
polibkem. Jeho rty, jeho dotek a způsob, jakým se se mnou miloval, mi
řekly všechno, co jsem potřebovala vědět.
Tohle bylo opravdové, on a já. Bylo to ono. A nejlepší část celého
odhalení bylo to, že jsme si oba byli jistí. Ani jeden z nás nemusel čekat na
toho druhého, až mu to dojde, nebo se rozhodne, jestli to je to pravé
ořechové. Byli jsme na tom oba stejně, oba jsme byli zamilovaní.
Naše láska byla intenzivní, byla pro nás oba průlomová a přinášela
s sebou souznění až nadosmrti.
Odevzdala jsem palubní lístek a pokračovala do letadla. Byla jsem
naprosto vyčerpaná, a když jsem zvedala příruční zavazadlo, abych ho
uložila nahoru, ruce mi málem vypověděly službu. Kline mi bez mého
vědomí vyměnil místo. Včera si všiml mého palubního lístku ležícího na
nočním stolku a zeptal se, jestli nemám místo v první třídě proto, že byly
vyprodané. Když jsem odpověděla, že jsem nechtěla zneužívat firemního
rozpočtu, řekl mi, ať už si obyčejnou letenku nikdy nekupuju.
Odsouhlasila jsem mu to provokativním: „Ano, pane.“
Evidentně byl s tou odpovědí spokojený, protože se mi dostalo štědré
odměny v podobě laskání jeho úst mezi nohama.
Jen co jsem dorazila na letiště a v rekordním čase prošla bezpečnostní
kontrolou – díkybohu, vzhledem k tomu, že jsem oproti původnímu plánu
měla třicetiminutové zpoždění – si mě zavolali k bráně, kde mě palubní
obsluha informovala, že moje obyčejná letenka byla změněna na letenku
první třídy se sedadlem u okénka.
Kline opravdu uměl být pěkně lstivý, úžasný a náročný muž, když chtěl.
Zapnula jsem si pás a vytáhla z kabelky mobil. Cestující mezitím proudili
kolem mě a hledali svá místa. I když s největší pravděpodobností spokojeně
spal, řekla jsem si, že mu přesto rychle napíšu.
 Já: Někdo mi změnil sedadlo. Právě relaxuju v první třídě a kochám se výhledem
z okénka.
Kline: Myslím, že bys tomu neznámému dobrodinci měla poděkovat tím úžasným
trikem, který umíš s pusou.

A já si myslela, že jsem jediná, kdo pořád myslí na sex. Zvrhlík jeden.

Já: Budu si to pamatovat, až ho odhalím.

Kline: Kdybych ti řekl, že jsem to byl já, proměníš ten plán v realitu?
Já: Nevím… Žiju přítomným okamžikem a hypotetické možnosti mě moc neberou.
Kline: Byl jsem to já. Zítra večer si udělám čas, takže mi budeš moct dostatečně
poděkovat.
Já: V tomto přítomném okamžiku se mi ten tvůj nápad úplně nepozdává…
Kline: Zmínil jsem se, že by se jednalo o výměnný obchod? Ty poděkuješ mně a já
zase tobě.
Já: Hoď si mě tam zítra na sedmou večer.
Kline: Co ta náhlá změna?
Já: Vaše nabídka byla velmi přitažlivá, pane Brooksi.
Kline: Bylo mi potěšením s vámi obchodovat, slečno Cummingsová, jako vždy.
Já: Nápodobně… Chybíš mi.

Pane Bože, já jsem byla fakt ztracená. Uplynula jen hodina od té doby,
kdy jsem ho celého rozespalého políbila na rozloučenou a odešla, přestože
mě prosil, ať zůstanu, a už mi bylo těžko na srdci, že ho až do zítřejšího
večera neuvidím.

Kline: Myslím na tebe od té doby, co jsi odešla. Myslím, že bys měla dát výpověď.
Měla bys pořád být vedle mě tady v posteli, a ne sedět v nějakém zatraceném
letadle zpátky domů.
Já: Řeknu to šéfovi ASAP.
Kline: Dobrý nápad.

Uličkou začala procházet další vlna pasažérů, kteří míjeli první třídu se
závěsy a měli namířeno k zadnějším místům, kde bylo sedadlo na sedadle.
Ťukla jsem na ikonku e-mailu a rychle napsala mail svému „šéfovi“.

Od: Georgia Cummingsová

Komu: Kline Brooks
Předmět: Žádost mého přítele

Vážený pane Brooksi,

můj přítel není právě nadšen, že se nacházím v letadle místo toho, abych
se s ním povalovala na hotelovém pokoji a šoustala s ním až do
bezvědomí. Žádám, aby se to již neopakovalo. Velmi ho to znepokojilo.
S pozdravem,
Georgia Cummingsová
Marketingová ředitelka, OťukniMě
Brooks Media

Od: Kline Brooks

Komu: Georgia Cummingsová
Předmět: Re: Žádost mého přítele

Vážená slečno Cummingsová,

Vaše obavy neberu na lehkou váhu. Od dnešního dne Vám garantuji, že
během veškerých Vašich služebních cest budete ubytovaná na pokoji
společně se svým přítelem. Také zajistím, abyste během dne měla
dostatek času na to, abyste s ním mohla šoustat až do bezvědomí.
A protože se cítím hrozně, že k něčemu takovému došlo, žádám, abyste
zítra odešla z práce dříve a šla do jeho bytu (jeho vrátný bude
pravděpodobně informován, že potřebujete náhradní klíč), abyste byla
na místě, až se vrátí domů. (Vsadil bych se, že by také preferoval,
kdybyste jej očekávala nahá a natažená u něj v posteli.)
S pozdravem Kline Brooks
Prezident a výkonný ředitel Brooks Media

Od: Georgia Cummingsová

Komu: Kline Brooks
Předmět: Myslím, že můj přítel bude velice spokojený…

Vážený pane Brooksi,

děkuji Vám za Váš zájem. Ujišťuji Vás, že zítra odejdu z práce dříve
a vyčkám příchodu svého přítele u něj v bytě. Vezmu si k srdci také Vaše
rady ohledně vhodného oděvu. I když si myslím, že můj přítel by dal
přednost tomu, abych na něj čekala v těch nejvíce sexy podpatcích, které
naleznu u sebe v šatníku.
S pozdravem Georgia Cummingsová
 Marketingová ředitelka, OťukniMě
Brooks Media

P. S. Jsem do svého přítele strašně zamilovaná.

Od: Kline Brooks

Komu: Georgia Cummingsová
Předmět: Re: Myslím, že můj přítel bude velice spokojený… (ANO,
bude)

Vážená slečno Cummingsová,

myslím, že z toho by Váš přítel byl přímo nadšený. Vlastně si myslím, že
by na tom trval.
S pozdravem Kline Brooks
Prezident a výkonný ředitel Brooks Media
P. S. On je do Vás také šíleně zamilovaný. Pro všechno na světě Vám
kladu na srdce, hlavně zítra nezapomeňte na ty podpatky.

Oči už mi vypovídaly službu, a tak jsem složila mobil do klína a položila

si hlavu na opěradlo. V duchu jsem si přehrávala včerejší večer
a vzpomínala na všechno počínaje Klineovými ukradenými polibky mezi
palbou otázek ohledně mých oblíbených kapel, filmů, kam ráda jezdím na
dovolenou a konče tím, jak mě miloval, znova a znova a pořád dokola.
Dotkla jsem se prsty úst, abych zakryla trapný úsměv.
„Ten pohled znám,“ zašeptala tiše žena sedící vedle mě.
Otevřela jsem oči a spatřila vedle sebe postarší dámu s šedivými vlasy
a zakulaceným, usměvavým obličejem. „Vy myslíte na někoho milovaného,
že mám pravdu?“
„To jsem tak průhledná?“ Zasmála jsem se a začervenala se.
„Nemusíte se stydět. Láska je nádherná věc, když ji najdete. Stojí za to,
aby člověk byl šťastný, hýčkal si ji a každičký den si jí nechal zdobit tvář,“
řekla s nefalšovanou radostí v hlase. „Je to dobrý muž?“
Přikývla jsem. Hlavou mi probleskla Klineova pohledná tvář. V té chvíli
jsem si uměla představit kterýkoliv z jeho úsměvů – šťastný, škádlivý,
laškovný, milující. Byl jich nekonečný seznam, který jsem se chtěla naučit
nazpaměť a navždy si je uchovat. „Ano, je. Určitě.“
 „Je to váš manžel?“
„Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Je to můj přítel.“
Doširoka se usmála a tváře se jí nafoukly radostí. „Podle toho, jak záříte,
se i k tomu brzy dopracujete.“
Dopracujeme? Moje racionální hlava žádala, abych zatraceně začala
zpomalovat, ale moje srdce už vybíralo pozvánky a květiny. Přestože jsme
si teprve nedávno řekli, že se milujeme, nedalo se popřít, že jsem Klineovi
propadla. Byla jsem do něj zamilovaná tak hluboce, že jsem si nedokázala
představit samu sebe bez něj. Navždy.
Než jsem jí stačila odpovědět nebo se jí zeptat na něco osobního, začala
se uvelebovat v sedadle a okolo krku si naaranžovala polštář. „Přeju vám
hodně štěstí, drahá. Doufám, že budete s vaším úžasným mužem šťastní až
nadosmrti. A teď si, jestli vám to nevadí, na chvilku zdřímnu. Cítím, jak mi
zabírá prášek.“ Omluvně se na mě usmála. „Je to tak nejlepší, bývám
v letadle strašně nervózní.“
Zavřela oči a během pár vteřin už tiše chrupkala.
Rozhodla jsem se, že povím svému doktorovi, že v letadle také bývám
nervózní. Dlouhé lety, které jsem na služebních cestách často musela
absolvovat, by s kouzlem takového prášku byly mnohem snesitelnější.
Mnohem raději bych ten čtyřhodinový let prospala než se celou dobu vrtět,
házet sebou a vůbec si neodpočinout.
„Omlouváme se za zpoždění,“ ozval se z reproduktorů ženský hlas. „Za
chvíli budeme vzlétat.“
Obrátila jsem pozornost k mobilu, který mi zabzučel v klíně.
Byla to fotka od Cassie se slovy Strašně mě to mrzí, Georgio.
Co?
Poťukala jsem na fotku a ta se zvětšila na celou obrazovku. Přiblížila
jsem si ji, abych se dozvěděla, o čem to mluví.
Byl to snímek obrazovky nějaké konverzace z OťukniMě.

OťukniMě_Rose (19:00): Jsi moc fajn chlap, ale už si s tebou nemůžu dál psát. Do
toho muže, se kterým se vídám, jsem se zamilovala, a už mi to nepřipadá jako
správné. Mrzí mě to. Hodně štěstí se vším, Rucku.
ZLOBIVEJ_Ruck (06:45): Chápu to. Opravdu. Ale stejně si myslím, že bychom se
měli setkat osobně, jen my dva. Prosím, Rose.
 Nevěřícně jsem zírala na obrazovku a svírala mobil tak silně, až mi
zbělaly klouby na rukou.
Dokonce jsem snad celou minutu ani nedýchala. Cítila jsem se, jako
kdyby mi někdo strčil ruku do krku a vytáhl mi srdce z těla.
Oči se mi v pudu sebezáchovy samovolně zavřely. V uších mi hučelo. Co
nejvíc jsem se nadechla a našla v sobě sílu, abych oči znovu otevřela.
Doufala jsem – vlastně jsem se modlila –, že jsem to nějak popletla.
Ale nepopletla. Nepopletla jsem to, zatraceně. Všechno to bylo reálné –
screenshot i Klineova odpověď byly na sto procent reálné.
Schovala jsem si obličej do dlaní a tlačila si na víčka, abych zabránila
slzám, které se mi začaly řinout po tvářích dolů. Z úst mi uniklo roztřesené
povzdechnutí, jak jsem se přes všechen ten emoční zmatek snažila
soustředit. Tu zprávu odesílal dnes ráno v 3:45 tichomořského času. Začalo
se mi svírat hrdlo a tváře jsem měla v křeči, abych se udržela.
Nerozbrečím se. Nebudu tady fňukat v letadle plném cizích lidí.
Dneska ráno. Tu zprávu poslal, zatímco mi laškovným tónem kladl jednu
otázku za druhou a miloval se se mnou. Anebo lásku jen předstíral? Protože
tak mi to teď připadalo. Nikdy v životě jsem si nepřipadala tak zrazená
a úplně zničená.
Bolest v hrudi se zvyšovala a pálila mě, jako kdybych spolkla horké
uhlíky. Moje sebeovládání viselo na vlásku, volnou rukou jsem křečovitě
svírala opěrku sedadla v ubohém pokusu se nerozbrečet.
„Slečno, už budeme vzlétat. Musíte si už vypnout telefon.“
Odtrhla jsem oči od obrazovky a všimla si, že nade mnou stojí stevardka
s dlouhými blond vlasy a přívětivým úsměvem.
Jen jsem na ni zírala. Vůbec jsem nevnímala, co mi říkala.
„Váš telefon?“ Kývla na moje ruce.
Následovala jsem její pohled a došlo mi, o co mě žádala. „Ach,
omlouvám se,“ zamumlala jsem a roztřesenýma rukama ho vypnula.
Připadala jsem si jako pasažér sedící v letadle, které má spadnout
a vybouchnout, řítila jsem se z té největší výšky a čekal mě pád do
nejhlubší hloubky.
V paměti mi vyvstávala jedna vzpomínka za druhou.
Noc v Hamptons, kdy jsem se mu odevzdala.
Chvíli to vypadalo, že se zadusím vlastním vzlykem, a po tváři se mi
skutálelo několik slz. Postavila jsem se té emoci a řekla si, že to zvládnu
a let vydržím.
Muž sedící naproti v uličce na mě vrhl soucitný pohled.
Ach jo, Pane Bože, nedívej se na mě takhle! Chtělo se mi na něj zařvat.
Nechtěla jsem, aby mě někdo litoval. Nezvládala jsem, že si někdo všiml,
jak jsem na pokraji zhroucení. To by mému snažení vydržet to až do chvíle,
kdy budu v soukromí, učinilo rychlý konec.
Začala jsem do nosu nabírat vzduch dlouhými, pomalými nádechy
a vydechovala jsem z plic ven. Upírala jsem zrak na neexistující chuchvalec
na svých kalhotách a škubala za něj, jen proto, že to byla nějaká činnost,
jiný podnět, na který jsem se mohla soustředit a který neměl nic společného
s tím, že mi puká srdce.
Utápěla jsem se ve vlastních vzpomínkách.
Včera mě každým polibkem a každým dotekem, každým něžným
laskáním tiše žádal, abych se mu úplně odevzdala. A já to udělala.
Následovala jsem ho a on mě miloval, až mi srdce bušilo tak, jak chtěl. Jak
jsem chtěla já. Změnil se mi svět. Moje vnitřní zdi se zbortily a on byl
všude okolo mě. Byl všechno, co jsem znala. Všechno, co jsem znát chtěla.
Z nadřízeného se stal můj nejlepší přítel, milenec a moje droga, až do té
chvíle, kdy dopustil, aby se mi jehla, kterou do mě droga proudila, zlomila
přímo v ruce. Nebyla to žádná malá ranka, na které se udělá stroupek
a oddrolí se. Ne. Ta rána byla tak hluboká, že ani nekrvácela.
Cítila jsem bolest tak nesnesitelnou, že všechny city se před ní raději
schovaly. Moje rozrušení projevující se přemáháním vzlyků, u nichž
hrozilo, že se mi každou chvíli vyderou ven z plic, přešlo do robotického
módu.
Nechtěla jsem s ním mluvit. Nechtěla jsem se ho ptát, proč se po noci,
kterou jsme strávili spolu, pořád chtěl setkat s někým, kdo nebyl mnou.
Když jsem zjistila, že Kline je Ruck a psal si s OťukniMě_Rose, aniž by
věděl, že jsem to byla já, nijak mě to nerozrušilo. Na celou situaci jsem se
tehdy dívala racionálně, s jasnou hlavou a s pochopením, protože jsem sama
dělala totéž.
Ale ve chvíli, kdy jsem potkala Thatche, jehož fotku měl
ZLOBIVEJ_Ruck na svém profilu, věděla jsem, že musím skončit. Věděla
jsem, že chci Klinea. Věděla jsem, že se do něj zamilovávám a nechtěla
jsem to ničím zkazit. To byl také důvod, proč jsem předala otěže Cassie.
Kdo by si byl pomyslel, že celou dobu, kdy jsem si psala s Ruckem, jsem
vlastně psala Klineovi?
To byla fakt sranda.
Bohužel pro mě se ale dost zvrhla.
Tohle bylo něco jiného než obyčejná odpověď neznámé ženě na
seznamce. Žádal o schůzku ženu, kterou jsem nebyla já, ženu, o níž věděl,
že je to moje nejlepší kamarádka.
Co si sakra myslel, že tím získá? Plánoval si vztah se mnou, zatímco si
někde bokem bude šukat s Cassie?
Bože, nějak to nedávalo smysl. Tohle nebyl ten Kline, kterého jsem znala,
ale důkaz jsem měla přímo před očima.
Cítila jsem se zničená. Oba jsme věděli, co jsme v sobě našli a jaké
všechny možnosti před námi ležely, tak proč by Kline riskoval, že to ztratí?
Několika málo větami se mu právě podařilo všechno zničit. Nás i mě.
Bylo mi špatně. Začal se mi zvedat žaludek a nevolnost se dál stupňovala.
Hned jak zhaslo znamení přikazující mít zapnuté poutací pásy, vyskočila
jsem ze sedadla a pádila rovnou na záchod. Během pár vteřin se moje
snídaně ocitla v malé letadlové záchodové míse a ještě několik minut mi
trvalo, než jsem byla schopná přestat dávit. Držela jsem se umyvadla
a zírala do zrcadla na jakousi neznámou ženu. Udělala jsem, co jsem mohla,
abych se upravila. Ošplíchla jsem si obličej studenou vodou a utřela si pusu,
než jsem se vrátila na sedadlo.
Bože, nikdy mi nebyla taková zima a nikdy jsem se necítila tak strašně
osaměle.
Nechtěla jsem se takhle cítit. Chtěla jsem, aby pilot obrátil letadlo a já si
mohla s Klinem promluvit. Chtěla jsem zapomenout, že ta konverzace na
OťukniMě byla kdy napsaná.
Ale nehodlala jsem být ženou, která neuměla udělat krok nazpátek
a postavit se tváří v tvář realitě.
I když jsem věděla, že mě to zabije, rozhodla jsem se, že budu ta, kdo
pozná, kdy je čas něco ukončit. Žena, která umí ukončit vztah s mužem –
i když ho miluje –, protože ví, že si nezaslouží, aby se k ní choval takhle.
Řekl mi, že mě miluje, dotýkal se mě a líbal mě tak, jak to uměl jen
zamilovaný muž. Ale zatímco to dělal, našel si čas, aby si domluvil rande
s jinou. Tohle nebylo jednání muže, se kterým bych chtěla mít vztah.
 Celých pět a půl hodin, které jsem strávila v letadle, mi to v hlavě vířilo
myšlenkami. S každou myšlenkou se mi vybavil nějaký obraz a jeho zrada
poškrábala každou z mých mentálních fotek a navždy ji zkazila.
Bylo mi příšerně, do háje, byla jsem uvězněná ve starém letadle bez wi-fi
připojení, a to poté, co jsem zjistila, že muž, s nímž jsem chtěla strávit
zbytek života, si za mými zády domlouval schůzky s dalšími ženami.
Pokud to udělal s vědomím, že jde o moji nejlepší kamarádku, co všechno
za mými zády ještě dělal?
Věděla jsem, že vydat se tímhle směrem byla šílenost, ale kdo mi to mohl
vyčítat?
Snažit si s ním o tom promluvit by nikam nevedlo. Co je moc, to je moc
a ošklivý rozchod by mě dorazil. Bála jsem se, co bych mu všechno řekla.
K čertu, kdybych s ním byla ve stejné místnosti, musela bych zadržovat
dech, protože kdybych dýchala stejný vzduch jako on, dýchala bych i jeho
vůni.
A to už by moje srdce neuneslo.
Vystoupila jsem z letadla a mysl jsem měla zamlženou bolestí a vztekem.
Chtělo se mi křičet a brečet. Chtěla jsem se schoulit do klubíčka a prospat
čtyřicet let.
Kdyby nebylo toho snímku obrazovky, napsala bych Klineovi zprávu, že
jsem přistála, ale teď jsem se ani nenamáhala zapnout si telefon. K čemu
taky, sakra? Neměla jsem mu co říct.
Nakonec jsem našla cestu k výdeji zavazadel a vyzvedla si svůj kufr.
Měla jsem na výběr. Buď jsem celé situaci mohla dovolit, aby mě stáhla
dolů a proměnila v někoho, kým jsem být nechtěla, anebo najít způsob, jak
to překonat.
Padlo rozhodnutí, a k tomu, co mezi námi předtím bylo, nebylo cesty
zpátky.
Nemohl mi dát žádné dostatečně dobré vysvětlení, aby zachránil situaci
a nás. Za tím jsem si pevně stála. Odmávla jsem taxík a hodila zavazadla do
kufru, ještě než řidič stačil vystoupit.
„Winthrop Building, Pátá Avenue,“ oznámila jsem mu bez zaváhání.
Když zastavil před budovou, hodila jsem peníze na přední sedadlo,
vyskočila ven a vyndala zavazadla z kufru. Bylo odpoledne a všichni už
určitě byli v práci. Chodby budou plné mých kolegů a Dean bude očekávat,
že s ním půjdu na to jednání.
 Do háje.
Teď rozhodně žádné jednání nezvládnu. Musela jsem jít dovnitř, udělat,
co jsem udělat musela, a vypadnout odtamtud, aniž bych se s někým musela
moc vybavovat.
Během pár minut už jsem vystupovala z výtahu. Mávla jsem na Meryl
a na Cynthii, když jsem je míjela na chodbě, a zalezla k sobě do kanceláře.
Opřela jsem se o zavřené dveře, zavřela oči a kousla se do tváří, abych se
nerozbrečela.
Pane Bože, neměla jsem čas se tady hroutit. Měla jsem asi tak dvacet
minut, než sem nakráčí Dean a odvede si mě do zasedačky.
Sedla jsem si k pracovnímu stolu a nastartovala počítač. Třásla se mi ruka
a nohou jsem nervózně poklepávala o podlahu. Zaplavovala mě jedna vlna
nervozity za druhou.
Rychle a efektivně jsem do počítače naťukala svoji výpověď. Poslala
jsem si snímek obrazovky oné konverzace z OťukniMě na e-mail a vytiskla
ji.
A potom už jsem byla zase na chodbě a kráčela k tomu jedinému místu,
kde jsem opravdu nechtěla být.
„Á, ahój, Georgio!“ zastavila mě Leslie, když jsem se vynořila zpoza
rohu. „Pan Brooks už je zpátky? Zapomněla jsem mu minulý týden předat
nějaké vzkazy ohledně nějakého jednání…“ Nakrčila obočí a její slepičí
mozek se snažil si vzpomenout. „Myslím, že to bylo důležité, ale, jako…
nejsem si moc jistá.“
„Vrátí se až zítra.“
„Aha.“ Našpulila obrovské rty. „Je ti dobře? Vypadáš, no, jako fakt
strašně.“
Wow. Jako bych už neměla dost. Dneska je opravdu parádní den.
Neměla jsem ani dostatek energie na sarkastickou odpověď. Jen jsem
přikývla, protože měla pravdu. Vypadala jsem příšerně.
„Víš co, nevadilo by ti zajít k Deanovi do kanceláře a říct mu, že jsem
musela jít domů? Řekni mu, že mi je špatně a zavolám mu později.“
Bude strašně nasraný, ale pochopí to. Navíc jsem sázela na to, že Leslie
pořádně rozvede, jak strašně jsem vypadala. Dneska se mi její posedlost tím
být ta nejhezčí dívka v místnosti poprvé hodila.
„Um… dobře,“ souhlasila váhavě.
 Člověk by si pomyslel, že já jsem tady ta praktikantka, která žádá svého
nadřízeného o laskavost.
Jakmile jsem vešla ke Klineovi do kanceláře, srdce se mi sevřelo.
Rozhlédla jsem se po známé místnosti a snažila si všechno zapamatovat.
Věděla jsem, že se dlouho neudržím, a tak jsem otevřela šuplík jeho stolu,
abych vyndala papír. Oči se mi zamžily, když mi padl zrak na naši
společnou fotku z Hamptons, která byla úplně na vrchu. Seděli jsme tam na
verandě a Kline měl ruku položenou na mém rameni. Já se dívala do
objektivu a šťastně se usmívala, Kline se díval na mě a na rtech mu
pohrával něžný, zamilovaný úsměv.
To, co měla být šťastná vzpomínka, mi akorát znovu zvedlo žaludek.
Začínala jsem si říkat, jestli jsem vůbec někdy znala toho opravdového
Klinea Brookse.
Potřebovala jsem vypadnout z jeho kanceláře a být už doma. Cítila jsem
v krku, že už se dlouho neudržím a všechno to ze mě půjde ven.
Zabouchla jsem zásuvku a na horní roh snímku obrazovky, který mi
Cassie poslala, jsem mu napsala krátký vzkaz a položila ho na svoji
výpověď.
Když jsem vyšla z jeho kanceláře a nastoupila do výtahu, bylo mi jasné,
že už nikdy nebudu ta samá Georgia jako dřív. Bylo mi jasné, že dostat se
do stavu, kdy se zase budu chtít usmívat, bude to nejtěžší, co kdy v životě
budu muset udělat. Věděla jsem, že lásku ke Klineovi nikdy nepřekonám.
Ale také jsem věděla, že si zasloužím víc.
Najdu si novou práci. Najdu způsob, jak se posunout dál.
A i když budu jen předstírat, že mi je líp, bude to stačit.
 32. KAPITOLA

KLINE

Z
atřepal jsem kostkami ledu ve sklenici a díval se, jak kloužou ze strany
na stranu, narážejí jedna do druhé a postupně roztávají. Z jedné kostky
odtála kapička a s plesknutím skápla na kostku pod ní, až nakonec
zmizela v mělké, jantarové tekutině na dně sklenice.
Zvykl jsem si v letadle popíjet skotskou, aby mi cesta rychleji ubíhala,
poklepávání kolenem mě totiž přestalo bavit po prvních patnácti minutách.
Georgia byla také ještě pořád na cestě. Její letadlo odletělo přesně o dvě
hodiny a sedmnáct minut dříve než to moje – podle informací federální
letecké správy –, ale každá minuta mi připadala jako věčnost a stálo mě to
notné soustředění, abych její vypnutý mobil nezačal bombardovat proudem
hloupých, sentimentálních zpráv.
Včerejší noc – vlastně všechny noci posledního týdne – byly nejlepší noci
mého života. Všechno, na čem jsem pracoval, co jsem pro sebe vybudoval
a snažil se udržet v rozkvětu, mi připadalo jako nepatrná kapka ve džberu
života. Najít takovou ženu, díky níž vyhlížím každý nový den a toužím po
její společnosti – díky níž se cítím ještě víc sám sebou –, to je něco, co
člověka přiměje uvědomit si pravdu. To hlavní v životě není žít, aby člověk
mohl pracovat, ale pracovat, aby mohl žít.
Toužil jsem, aby mé dny začínaly a končily s ní, a chtěl jsem mít tu
výsadu si ji moct užívat ještě i mezitím.
Jednoduše řečeno, byl jsem zamilovaný.
A bylo nad slunce jasné, proč jsem se nikdy předtím nezamiloval. Žádná
z nich nebyla ona.
„Gemmo?“ zeptala se ta ubohá skořápka muže, kterou jsem se stal. Řekl
jsem Georgii, že ji miluju, ale to nestačilo. Potřeboval jsem nějaké
potvrzení, určitý klid, nějaký slib, že to bude navždy.
Gemma byla natolik duchaplná, že se usmála. „Měla by přistávat během
příštích pěti minut, pane.“
Mohl jsem být terčem mnoha vtipů, předmětem proroctví o záhubě mužů,
ale nijak mě to nevzrušovalo. A bylo mi jasné, že jsem se takhle cítil už
valnou většinu dopoledne.
 Zkrátit jednání s Wallacem Fellersem, jedním z mých největších
pravidelných investorů, a vyrazit rovnou na letiště, jen abych mohl stíhat
Georgiino letadlo přes celou zemi, nebylo chování, které bych kdy předtím
předvedl.
Zazvonil telefon palubní posádky a mně okamžitě vystřelila hlava.
Gemma se smíchem zavěsila sluchátko a smilovala se nad mou
politováníhodnou existencí tím, že mi ihned přetlumočila zprávu od řízení
letového provozu. „Měla by být na zemi, pane.“
Chňapl jsem po mobilu ležícím na stolku, nalistoval její číslo a vytočil
ho.
Ozvala se dvě zazvonění a potom jsem spadl do hlasové schránky.
Zavěsil jsem, aniž bych jí nechal zprávu.
Bylo mi jasné, že volat jí ve chvíli, kdy její letadlo dosedá na zem, celý
posedlý touhou uslyšet její hlas, a nepočkat těch pětačtyřicet minut, které
radí Google, je šílené.
Ale já jsem byl stižen šílenstvím, první fáze lásky převzala kontrolu nad
mými mozkovými buňkami a každou minutou nabírala na intenzitě. Byl to
agresivní typ šílenství jako u většiny smrtelných případů a ničil jeden orgán
za druhým, dokud mi nezbylo nic jiného, než se tomu poddat – poddat se
zoufalé touze po kontaktu s ní a touze obalit se její přítomností a nikdy se
už nerozvázat.
Místo toho jsem jí napsal zprávu.

Já: Po pár úplatcích a několikanásobné nechutné exhibici mých peněz a vlivu se mi

od federální letecké správy podařilo získat přesný čas příletu tvého letadla. Zavolej
mi, co nejdřív to půjde.

Po pár minutách a intenzivní konverzaci se sebou samým jsem dopsal

slova, která jsem měl napsat hned jako první.

Já: PS – Miluju tě.

Když mi neodpověděla hned, věděl jsem, že jsem se ocitl na kraji

pověstné propasti. Už jsem to nemohl vydržet. Musel jsem se zabavit něčím
jiným, už jen kvůli svému ubohému, excitovanému srdci.
Šlofík. To byla jediná možná odpověď.
 Odhodlaně jsem se zabořil do sedadla, položil si ho co nejvíc dozadu
a přinutil se zavřít oči. Představoval jsem si její úsměv, její vlasy a pevně
jsem se soustředil. Oddal jsem se tomu snu, až jsem dokonce i ucítil její
dokonalou vůni značky Georgia.
Probudil jsem se o několik hodin později, když se kola letadla dotkla
povrchu ranveje. Gemma se usmála a zamávala mi, když se naše pohledy
setkaly, a já vyskočil, abych si zvedl sedadlo zpátky nahoru a sáhl jsem po
telefonu odpočívajícím ve stojanu na kelímky.
Obrazovka mi nehlásila žádné příchozí zprávy, tak jsem ji pro jistotu
odblokoval, ale i tahle naděje zůstala nenaplněná.
Nic.
Žádné zmeškané hovory, žádné textové zprávy, žádné zprávy od Rose.
Důkladně jsem zkontroloval každou složku zvlášť a snažil se najít nějakou
potenciální kyberprostorovou skulinku, která by mě okradla o tu jedinou
věc, po které jsem tak toužil.
Ale když uplynulo deset minut a já měl skoro ucpaný karpální tunel od
neustálého ťukání do telefomu, stále jsem na nic nepřišel.
Pyšnil jsem se svou inteligencí a teď se mi zdálo, že tu něco nesedí.
Ale silou vůle jsem znepokojující myšlenky zaplašil a odpoutal jsem se,
protože jsme už zastavovali.
Bezprostředně po přistání musela spěchat na jednání, a i když jsem ji
otravoval s tím, aby letěla až pozdějším letadlem, už tak to měla vypočítané
téměř na minutu.
Vzhledem k tomu, že se nacházela v New Yorku, pravděpodobně
potřebovala veškeré soustředění k tomu, aby dorazila včas, v jednom kuse,
a zbylo jí alespoň drobet síly na jednání s lidmi. Na mě jí moc času
nezbývalo.
Přesunul jsem se na příď letadla, přehodnocoval svou strategii
a soustředil se na to, že mám v rukávu moment překvapení. Byl jsem tady,
ve stejném městě, a měl jsem čas ji pronásledovat třeba až do východu
slunce. Nevěděla, že jsem letěl domů dřív, a když jí to dopředu
neprozradím, jen to umocní moment shledání.
Ježíši. Ano, prosím. To se mi líbilo.
„Díky, Gemmo,“ řekl jsem a věnoval jí upřímný úsměv, když ustoupila
stranou od dveří hlavní kajuty, aby mě pustila ven.
„Kdykoliv, pane Brooksi.“
 Sešel jsem dva schody, když na mě zavolala jménem ještě jednou. Ohlédl
jsem se přes rameno.
„Má velké štěstí, pane.“
Zavrtěl jsem hlavou a zasmál se.
„To já,“ opravil jsem ji a s mrknutím jsem si poťukal na hrudník. Potom
jsem seběhl zbytek schodů k čekajícímu Frankovi.
S úsměvem na rtech mi držel otevřené dveře od auta.
„Pane Brooksi.“
„Zdravím, Franku,“ přivítal jsem ho. „Rovnou do kanceláře prosím.“
Začnu od začátku a budu se postupně propracovávat městem, dokud ji
nenajdu. Nemohl jsem se dočkat, až spatřím její tvář.
„Ano, pane.“
Světla v kanceláři byla natolik ztlumená, že jsem začal ztrácet naději, ale
stejně jsem se šel podívat až dozadu. Když už jsem byl tady, alespoň si
zkontroluju vzkazy a převléknu se do nějaké náhradní košile, než se vydám
do Georgiina a Cassiina bytu.
Šel jsem rychlým tempem, které nemělo daleko k běhu, ale vzhledem
k tomu, že bych nejraději sprintoval, považoval jsem to za úspěch.
Dveře ke mně do kanceláře byly pootevřené a lampička na stole tlumeně
osvěcovala bezprostřední okolí. Nepatrně jsem nakrčil obočí, ale
nezpomalil jsem a doklusal rovnou k rozsvícenému světlu.
Povrch stolu byl uklizený, kromě dvou osamocených listů papíru. Spěšně
jsem je odsunul na stranu a sáhl po košíčku, v kterém mi Pam často
nechávala vzkazy, když vtom mě zaujala fotokopie na horním ze dvou listů.
Vypadala jako snímek obrazovky, na kterém bylo zachycené okénko se
zprávami z mobilu.
Pozornost se mi okamžitě stočila k několika krátkým řádkům
naškrábaným drobným písmem.
Rucku,
ze všech lidí na světě… zrovna moje nejlepší kamarádka?
Cítím se hrozně, že tě i přesto pořád miluju,
ale nemůžu být s někým, kdo mi lže.
Pořádně to bolí.
Benny
 Slova vzkazu se mi do sebe vpíjela, jak jsem se snažil mu porozumět, ale
potom se na mě snesl houstnoucí mrak obav a celého mě pohltil.
Naše konverzace na OťukniMě se mi svým tlustým písmem krutě
vysmívala.

OťukniMě_Rose (19:00): Jsi moc fajn chlap, ale už si s tebou nemůžu dál psát. Do
toho muže, se kterým se vídám, jsem se zamilovala, a už mi to nepřipadá jako
správné. Mrzí mě to. Hodně štěstí se vším, Rucku.
ZLOBIVEJ_Ruck (06:45): Chápu to. Opravdu. Ale stejně si myslím, že bychom se
měli setkat osobně, jen my dva. Prosím, Rose.

„Ne,“ zamumlal jsem, bleskurychle jsem si slova přečetl a vzpomínal na

tu chvíli, kdy jsem je psal. „Ne, ne, ne, neeeeee!“ zařval jsem do ticha, které
prolomila jen ozvěna mého hlasu.
Byl jsem tak pohlcený novou všeobjímající láskou, že jsem naivně,
poctivě doufal, že budu mít dostatek času, abych dal všechno do pořádku.
Nacvičoval jsem si to a plánoval v naprosto klidném prostředí. Tak jsem si
připadal po onom osobním setkání Rucka s Rose. Myslel jsem, že jsem
celou situaci schopen kontrolovat. V mém scénáři měla ona prostor na
reakci a já šanci všechno vysvětlit. Naivně jsem si myslel, že odhalení tváří
v tvář by dokonce mohlo být i tak trochu idylické. Ale když jsem si zpětně
procházel všechny ty hodiny a dny, během nichž jsem si to nechával pro
sebe – čas, kdy jsem svoje tajemství skrýval, i poté, co jsem odhalil náš
falešný čtyřúhelník, v němž jsme figurovali my a naši nejlepší přátelé –
věděl jsem, že jsem propásl svoji šanci.
Čas nám někdy nahrává do karet, ale jindy může být naším nejhorším
nepřítelem. Protože ať už byly moje úmysly jakékoliv, ze lží nikdy žádná
romance nevzešla.
Tohle, tahle chvíle, tenhle pocit.
Tohle bylo peklo.
Přešel jsem k činu, vytáhl mobil z kapsy od kalhot a zvažoval všechny
možnosti, kterými bych to mohl napravit. To mi šlo, napravovat chyby
a řešit problémy. Tohle napravím taky.
Nebo ne?
Bojoval jsem se stahujícím se krkem, ale bylo to tak silné, že jsem na to
nebyl připravený.
 Otevřel jsem si okno s textovými zprávami a dal se do sepisování
několika verzí.

Já: Prosím, nech mě to vysvětlit. Vím, že to nevypadá dobře.

Smazat.
Zavrtěl jsem hlavou, přejel si rukou po tváři a snažil se vyplodit ta
správná slova.

Já: Miluju tě. Bože, nech mě to vysvětlit.

Smazat.

Já: Georgio. Mluv se mnou prosím. Už dlouho vím, že jsi to ty.

Smazat.
Otevřel jsem si OťukniMě a začal psát zprávu Rose.

ZLOBIVEJ_Ruck (18:54): Celé jsi to špatně pochopila, Rose. Vím, kdo jsi.

Smazat.
Vinit ji z jakéhokoliv pochybení v tuhle chvíli asi nebyl ten nejlepší
nápad.

ZLOBIVEJ_Ruck (18:55): Vzpomeň si na toho čůráka, ze kterého se vyklubal

chrlič, Rose. Ne všechno je tak, jak se zdá.

Smazat.
Zatraceně. To taky ne. Teď rozhodně nebyl správný čas na to, abych ze
sebe dělal chytráka.
Nic z toho nebylo dost dobré. Žádná slova neměla takovou moc, aby
přesvědčila člověka, který se nechat přesvědčit nechce.
Začalo mě svědit v nose, pálilo mě v očích a obrazovka mobilu se mi
začala rozostřovat před očima.
Podělal jsem to a nevěděl jsem, jak to mám napravit – ani jsem nevěděl,
jak mám přes tu zatracenou bolest dýchat.
Ježíši. Jestli jsem nebyl schopný dát dohromady pár zatracených slov,
které by zněly přesvědčivě alespoň mně, tak ona mi je nikdy neuvěří. Ani za
milion let.
„KRUCINÁL!“ zařval jsem, dokud mi nezačal hořet krk, a mrštil jsem
mobilem přes celou místnost, až se roztříštil na kousky. Nebyl mi k ničemu.
Tloukl jsem pěstí do stolu, znova a znova, až mi ruka začala tepat bolestí
a odvedla tak moji pozornost i krev z mého ubohého, bušícího, bolavého
srdce. Každý úder zvýšil bolest a já se modlil, abych našel nějaký, jakýkoliv
způsob, jak to ukončit, než tenhle koloběh odvede dostatek krve z mých
životně důležitých orgánů a zapříčiní můj konec.
Čas.
Potřeboval jsem čas. Čas na přemýšlení, na plánování a pochopení toho,
co budu muset udělat.
Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, odsunul vrchní list papíru stranou,
abych odkryl ten pod ním, a okamžitě jsem ztratil půdu pod nohama. Otočil
jsem se akorát včas a se zády opřenými o můj mahagonový psací stůl jsem
se sesunul na podlahu. V rukou jsem svíral onen list papíru.
Její výpověď s okamžitou platností.
Nechtěla moje planá slova ani prosebné pohledy.
Můj žraloček kompletně překousl všechny kontakty.
Bylo po všem. Po všem způsobem, na který jsem ani zdaleka nebyl
připravený. Po všem způsobem, který by mě nikdy ani nenapadl.
Bylo po všem, přestože pro mě to nikdy neskončí. Nikdy.
Tahle bolest mě bude pronásledovat až do konce života.
 33. KAPITOLA

GEORGIA

D
opřála jsem si čtyřiadvacet hodin na povalování, utápění se
v záchvatech pláče a brouzdání po internetových fórech jako je Reddit
a vyhledávání konverzací na téma Můj přítel je nevěrná, do prdele
lezoucí, špinavá svině. Dobře, takový název žádné z nich nemělo, ale já se
vždycky vyžívala v přezdívkách a nálepkování.
Když jsem zrovna neprojížděla vlákna na chatových fórech, byla jsem
k zastižení u kterékoliv z následujících činností.
Prolévání slz. Proudů slz.
Zapínání a vypínání telefonu v pětiminutových intervalech v naději, že se
mě Kline pokusí kontaktovat. Mimochodem, nepokusil se o to. Ani
nenapsal, ani nezavolal, nic než úplné hrobové ticho.
Opakované zhlédnutí prvních čtyř sérií seriálu Gilmorova děvčata. Kdyby
tak bylo možné zkombinovat Logana, Jesse a Deana, a vytvořit tak
dokonalého muže.
Konzumace veškerého našeho jídla. (Cassie z toho neměla radost.)
Vyplňování tisíců různých kvízů na BuzzFeedu. Patřila jsem do
Mrzimoru, měla bych žít v San Franciscu a v hudbě jsem dávala přednost
NSYNC před Backstreet Boys. Z celebrit jsem si měla vzít Chrise Pratta,
měla jsem mít dvě děti a pyšnit se neskutečně vysokým IQ přes čokoládu.
To jen kdyby vás to náhodou zajímalo.
Když mi BuzzFeed sdělil, že Zápisník jedné lásky ze všech knih Nicolase
Sparkse nejlépe vystihuje můj život, ukázala jsem mu oba prostředníky
a zaklapla notebook.
Kline se klidně může jít vycpat.
Ale víte, co bylo nejhorší?
Pořád jsem ho milovala. Bože, jak já ho milovala. Milovala jsem Klinea
stejně jako předtím, než jsem uviděla ten screenshot od Cassie. A kdesi
vzadu v hlavě mi nějaký hlásek pořád našeptával, že tu něco nehraje.
Šeptal mi, že Kline by mi jen tak pro nic za nic srdce nezlomil.
Pitomý hlas. Bylo to přesně takové našeptávání, kvůli němuž lidé
zůstávali ve vztahu s někým, kdo si je nezasloužil. I jemu jsem ukázala
vztyčené prostředníky. Upřímně jsem byla připravená je ukazovat úplně
všem. Neštěstí má rádo společnost, to je známé.
Druhý den poté, co mi Kline zlomil srdce:
Zvládla jsem se vyhrabat z postele, osprchovat se a vyřídit několik
telefonátů s lovcem hlav specializujícím se na korporáty, abych si našla
novou práci. Sice jsem tu noc spala v Klineově triku a ubrečela jsem se až
do spánku, ale alespoň v něčem jsem vykročila správným směrem. A měla
bych tady zaznamenat, že jsem si nechala zapnutý mobil a toho dne jsem co
deset minut kontrolovala zmeškané hovory a příchozí zprávy.
Postupovala jsem malými krůčky, lidičky. Úspěch leží v drobných
pokrocích.
Třetí den poté, co mi Kline zlomil srdce:
Probudila jsem se celá ubrečená a s rudýma očima, ale v hlasové schránce
jsem měla několik vzkazů s nabídkami práce a pozvánkami na pohovor.
Celé to fiasko s Klinem mělo jedno pozitivum, a to, že jsem měla
neprůstřelný životopis a ostatní firmy se mohly přetrhnout, aby mě k sobě
přetáhly. Ten den jsem byla na jednom pohovoru. Jednalo se
o marketingovou pozici pro tým národní fotbalové ligy, známý jako New
York Mavericks. Nedávná změna ve vedení firmy je zanechala v pořádném
průšvihu.
O fotbalu jsem nic nevěděla, ale o marketingu ano. Když jsem seděla na
pohovoru s Frankiem Hartem, hlavním manažerem Maverick’s, neustále
jsem to měla na paměti. Nezáleželo na tom, kolik jsem toho věděla o hře
samotné; nejdůležitější bylo, jestli bych byla schopná jejich franšízu
propagovat způsobem, který by byl zároveň výnosný a kreativní.
Odprezentovala jsem mu svoje úspěšné kampaně, které jsem dělala pro
Brooks Media. Kladla jsem dotazy ohledně jejich současných
marketingových vyhlídek a finanční výnosnosti. A potom jsem Frankiemu
předvedla svoje geniální dovednosti, když jsem mu naznačila pár možných
změn, které by Maverick’s pomohly vybudovat jméno.
Byl z mých nápadů nadšený. Když jsem z pohovoru odcházela, byla jsem
na sebe opravdu pyšná. A strašně mě naštvalo, že první, komu jsem chtěla
zavolat, byl Kline. Štvalo mě, že se během tak krátké doby stal tak
důležitou částí mého života.
Když jsem svoji nenávist a naštvání utopila ve třech sklenicích piva
a talíři nachos v baru u nás v ulici, zavolal mi můj agent s nabídkou práce.
New York Maverick’s mě chtěli zaměstnat a představili mi nabídku se
štědrým platem a investičním plánem. Byla jsem tou rychlou reakcí
zaskočená. Ze zkušeností jsem věděla, že korporáty nikdy nereagují takhle
rychle. Ale možná to ve fotbalových franšízách chodí jinak? Kdo ví?
Neztrácela jsem čas podrobným zkoumáním.
Ihned jsem to místo vzala. I když fotbal, a když už jsme u toho, tak žádný
sport, nebyla právě moje parketa, lákala mě ta výzva. Navíc jsem si
upřímně nemohla dovolit se několik měsíců flákat a nevydělávat.
Studentské půjčky ani nájem neakceptují neplatiče.
Toho večera jsem se uložila do postele a naposledy zkontrolovala mobil.
Kline mi pořád nic nenapsal.
Chytila jsem se za bolavý žaludek a přinutila nabuzenou mysl ke spánku.
Bože, chyběl mi tak strašně, že mi z toho bylo fyzicky zle.
Později během týdne mě překvapila Cassie, když se z focení v San
Francisku vrátila domů o pár dní dřív. To byl důvod, proč vždycky bude
patřit k těm nejdůležitějším lidem v mém životě. Potřebovala jsem ji, a to
zoufale. Neváhala a přeorganizovala si program tak, abych se jí mohla
vybrečet na rameni.
Objednaly jsme si čínu, nacpaly se smaženou rýží s kuřecím masem
a krabem, zapnuly si Netflix a uvelebily se na gauči u televizního maratonu
se seriálem Světla páteční noci.
Pokud mi někdo mohl zvednout náladu, byl to Tim Riggins, nebo ne?
Ne.
Měly jsme za sebou teprve pár dílů a já už se pomalu začínala hroutit. Ve
chvíli, kdy jsem uviděla, jak se Lyla Garrityová uprostřed polibku usmívá
Timovi Rigginsovi do rtů, přehrada mých emocí začala hrozit protržením.
„Jsi v pohodě?“ zeptala se Cass, když jsem zamířila do koupelny.
Vzmohla jsem se jen na zavrtění hlavou, protože k pohodě jsem měla
velmi daleko. Řekla bych, že dokonce nejdál v celém svém životě.
Zírala jsem na sebe do zrcadla v koupelně, třásly se mi nohy a rukama
jsem se křečovitě držela umyvadla, jako kdyby mi nějak mohlo dodat sílu
k tomu, abych přemohla svoje politováníhodné pocity.
Nebreč. On si tvoje slzy nezaslouží.
Když to nezafungovalo, snažila jsem se rozptýlit čůráním. Ale rychle
jsem zjistila, že to vůbec nezabírá, protože asi tak po patnácti vteřinách
jsem brečela už i během čůrání. Pokud byste se někdy ocitli v tak nadmíru
tragické konstelaci okolností, pochopili byste, že tento stav způsobuje to
nejhorší utrpení. Nejenže člověk nemůže přestat čůrat, ale ani není s to
ovládnout vlastní vzlyky. Bylo to ubohé, jinak se to nazvat nedalo.
Cass mě tak našla v koupelně, jak mám kalhoty spuštěné u kotníků a z očí
se mi řinou proudy slz.
„Jak ti můžu pomoct?“ Obličej jí překypoval soucitem.
„Nijak,“ brečela jsem a zabořila nos do hroudy toaletního papíru. Lokty
jsem se opřela o holá kolena – ano, pořád jsem byla na záchodě – a hlavu
složila do dlaní.
„Mluvila jsi s ním od té doby?“ Opřela si bok o rám dveří.
„Ne. Už je to týden a ani se mě nesnažil nijak kontaktovat. Nezavolal,
nenapsal, nenaťukal mi ani podělanej vzkaz morseovkou. Nápis na nebi ani
poštovní holub se taky nekonají. Nic. Prd. Velký kulový.“ Upírala jsem na
ni pohled s bradou opřenou o ruce. „Dokonce i ví, že jsem si hledala novou
práci. Jak to vím? Protože když mi můj agent volal s tou nabídkou, zmínil
se taky, že můj předchozí zaměstnavatel mi poskytl vynikající doporučení.“
„Ale –“ snažila se mě přerušit, ale já pokračovala dál.
„Takže Klineovi Brooksovi jsem prostě u prdele. Viděl moji výpověď.
Viděl ten screenshot se vzkazem, který jsem mu napsala. A hádej co? Ani se
nesnažil se se mnou spojit. Navíc mi až moc ochotně poskytl úžasné
doporučení na moji potenciální budoucí pozici. Řekni mi, Cass, začínám
bláznit? Tím chci říct, připadám ti úplně vyšinutá, když jsem si myslela, že
jsme s Klinem byli víc, než jsme doopravdy byli?“
„Ne, lásko,“ odpověděla. „Viděla jsem vás spolu a bylo nad slunce jasné,
že tě zbožňoval.“
„Tak proč se chtěl setkat s tebou? Proč si domlouval rande s mojí nejlepší
kamarádkou?“ Zadusila jsem v sobě vzlyk a přitiskla si k očím další toaletní
papír. „Samozřejmě v tom není nic proti tobě, Cass,“ zahuhlala jsem.
„Já vím, Georgio. A fakt se mi nemusíš omlouvat. Celá tahle situace je
pěkně posraná, to ti povídám.“
Přikývla jsem mezi smrkáním.
„Co kdyby ses zvedla z toho záchodu? Mohly bychom pak najít něco
jiného na koukání. Dívat se na Tima s Lylou je pro tebe teď evidentně
trochu moc.“
„Dobře,“ souhlasila jsem škytavě mezi vzlyky.
 „Dám ti minutku, aby ses dala do kupy,“ zavolala na mě přes rameno
a zmizela v chodbě.
Stála jsem u umyvadla a oplachovala si ruce a obličej. Nehodlala jsem
strávit další den tím, že si budu vyplakávat oči. Jen bych se dál utápěla
v sebelítosti. Bylo evidentní, že moje představa a Klineova představa
o našem vztahu byly dvě naprosto odlišné věci.
Ten hlas v mojí hlavě se mi snažil připomenout, jak se na mě dívaly jeho
modré oči té noci, kdy mi řekl, že mě miluje – jeho pohled byl něžný,
zranitelný a dohlédla jsem mu až do hlubin jeho srdce.
Řekla jsem tomu hlasu, ať si nasere. Nebyl by první muž ani žena, kteří
by někomu vyznávali lásku, a přitom by jim na nich vůbec nezáleželo.
Věřte mi, na Redditu jsem o tom přečetla všechno.
Lidi si navzájem dělají strašné příšernosti. I vztahy, které byly jinak
úžasné, mohly skončit mizérií. Tak jsem si to u nás s Klinem
nepředstavovala, ale to je zkrátka život. Věci se někdy nevyvíjejí tak, jak
bychom doufali nebo jak si je naplánujeme. Někdy se špatné věci stávají
i dobrým lidem.
Někdy si to člověk prostě musí vyžrat a posunout se dál.
Jen mi strašně vadilo, že mi tak hrozně moc chyběl.
Chyběl mi jeho smích a jeho úsměv a jeho dobírání.
Chyběl mi můj druhý kousek do skládačky.
Když jsem si utírala obličej a ruce ručníkem, padla jsem pohledem na
svoje kalhoty a všimla si obrovské mastné skvrny v rozkroku. Normálně
bych ji tam prostě nechala, ale dnes v noci jsem se nechtěla cítit jako ta
nejubožejší bytost na téhle planetě.
Tepláky jsem svlékla a zamířila k sobě do ložnice, abych si vzala čisté
kalhoty.
„Hele, Georgio, co bys řekla Živým mrtvým?“zeptala se Cass na druhém
konci chodby.
„Klidně, proč ne?“ Pokrčila jsem rameny. Zombíci mi připadali jako
dobrá a bezpečná volba. Jak bych mohla myslet na Klinea, když se budu
dívat na to, jak se z lidí stávají kanibalové?
Začala se obracet zpátky do obýváku, ale najednou se zastavila.
„Počkej… ty máš na sobě boxerky?“
Á, sakra.
 „Ne,“ odpověděla jsem a snažila se zakrýt svoje spodní prádlo. Tedy
vlastně Klineovo spodní prádlo.
Vrhla na mě skeptický pohled.
„Tak fajn!“ Rozhodila jsem rukama. „Mám na sobě Klineovy boxerky,
protože jsem patetická a chybí mi a voní po něm.“
„Voní po něm?“ Snažila se přemoct úsměv.
„To není vtipné!“ zaúpěla jsem.
Zvedla obě ruce. „To jsem nikdy netvrdila.“
Ukázala jsem na její pusu. „Jo, ale chyběly asi tak dvě vteřiny a už ses
málem začala válet smíchy po podlaze!“
„Zlato, právě jsi mi řekla, že máš na sobě spodky svého expřítele, protože
ti chybí a voní po něm. Jeho spodky. To znamená látka, která mu přímo
obepíná koule.“
„Ach, Bože,“ rozfňukala jsem se a obličej se mi stáhl v útrpném výrazu.
„Právě jsem dosáhla svého nového životního dna.“ Opřela jsem se o stěnu
a zaklonila hlavu. „Tak zoufale po něm toužím, že radši budu čichat vůni
jeho pytlíku, než abych ho necítila vůbec.“
Cass došla ke mně a rovnou mě pevně objala.
„Bude zase dobře, Georgio. Slibuju, že bude.“
Spolkla jsem slzy, opřela se jí bradou o rameno a pevně ji objala.
„Chceš, abych mu zavolala? Možná že to není, jak myslíš. Možná že ti to
může vysvětlit…“
„Pochybuju,“ zabručela jsem. „To už by zavolal. Kdyby existovalo nějaké
vysvětlení, tak by zavolal.“ Potřebovala jsem ta slova říct sama sobě stejně
tak jako jí. Její obličej dokonale odrážel moje trápení.
„Prostě na něj chci zapomenout, Cass. Chci se prostě vzbudit a nemuset
se celý den trápit tím, jak mi chybí a jak si přeju, aby všechno bylo jinak.“
„Já vím, zlato, já vím. Bude zase líp, jen to chvíli potrvá.“ Projela mi
vlasy rukou. „Ale víš co? Děláš, co je v tvých silách, aby ses posunula dál.
Vyrazila jsi ven a našla sis novou práci. Nesedíš jen doma a nebrečíš celý
den do polštáře, jako by to udělala většina lidí. Jsem na tebe fakt hrdá.“
„Díky, že jsi dorazila tak brzo. Opravdu jsem tě potřebovala.“
„Vždycky tu pro tebe budu. I když budeš smrdět jako koule,“ dobírala si
mě s úsměvem, „tak tu pro tebe pořád budu.“
Zasmála jsem se a zároveň jsem zasténala. „Bože, vím, že jsem říkala, že
voní po něm, ale k těmhle jsem si ani kontrolně nepřičichla. Tím chci říct,
že Kline obvykle chodí čistě oblečený a upravený, ale pokud si dobře
pamatuju, tak tyhle spodky zažily ragbyový trénink.“
Ze rtů se jí vydralo tiché zasmání. „Co kdyby sis dala horkou sprchu a já
zatím udělám ty úžasné brownies s tmavou čokoládou od Ghirardelliho, co
máme ve spíži? A pak se můžeme kouknout na to, jak se lidi promění
v zombíky a navzájem se požerou.“
„Já tě miluju.“
„Já tebe taky. A teď ze sebe běž smýt ten pot z koulí a pak za mnou přijď
do obýváku.“
 34. KAPITOLA

KLINE

Z
aklepání na dveře mě do rozbolavělé hlavy udeřilo jako rána ledovým
kladivem.
„Ano?“ zeptal jsem se hlasem těžce poznamenaným dny naplněnými
srdcebolem a mrzutostí.
Dveře se bez prodlení rozletěly a zase zavřely a na prahu stanul Thatch.
„Dobré ráno, můj starý, trudnomyslný příteli.“
Oči se mi zúžily a sršela z nich nevole. Okamžitě si toho všiml.
„Dobře, nemáš na to náladu, chápu.“
„Rozhodně ne.“ Zavrtěl jsem hlavou.
„O hodně přicházíš, Káčko. Mám skvělý nový matroš a včera jsem ho
vyzkoušel na Gwendolyn.“
Nakrčil jsem nos a obrátil ho ke stropu.
Bože, dej mi prosím trpělivost.
„Dobře, dobře,“ ustoupil Thatch. „Na Gwendolyn taky nemáš náladu.
Chápu.“
Povzdychl jsem si.
„Víš, je pro mě těžké to vůbec pochopit, víš? Já mám na Gwendolyn
náladu vždycky. Nebo na Amber. Nebo na Yvette.“
„Thatchi.“
„Jo, určitě na Yvette. Ta to umí nejlíp s jazykem.“
Nikdy jsem na jeho dobírání neměl náladu méně než právě teď. Nespal
jsem a skoro jsem nejedl. Chyběla mi moje Benny, do háje. Nechtěl jsem
slyšet nic o nikom a nechtěl jsem ani poslouchat žádné zasrané vtipy.
Soudek neexistující trpělivosti byl prázdný. Prohrábl jsem nepořádek
u sebe na stole a vrazil mu do ruky návrh smlouvy načrtnutý v bodech.
Udělal jsem, co bylo v mých silách, abych nastínil všechno, co jsem chtěl
říct, ale nebyl jsem žádný zatracený právník. To nebyl ani Thatch, ale on už
si s tím poradí.
Mezi očima se mu vyrýsovaly vrásky, když si návrh soustředěně pročítal.
„Myslíš to fakt vážně?“ zeptal se Thatch, třásl papírem v ruce a zadíval se
mi hluboko do očí. Nikdy se na mě nedíval tak vážně. Bylo evidentní, že
jsem ho vyděsil.
„Jako bych mluvil o infarktu,“ potvrdil jsem.
„K–“
„Prostě to udělej!“ vyštěkl jsem na něj, otočil jsem krkem ze strany na
stranu a vypustil dlouhý výdech, abych se uklidnil.
Do háje, byl jsem tak napjatý. Víc než za celý zatracený život a nervy
jsem měl nadranc. Pokud lidi neudělali to, co jsem jim řekl okamžitě poté,
kdy jsem jim to řekl, hrozilo, že vybouchnu, hergot.
Opovržlivě zavrtěl hlavou, ale buď už mi jebalo natolik, že si se mnou
moje hlava pohrávala, anebo mu na tváři začal pohrávat úsměv a pořád se
rozšiřoval.
„Ty ses fakt pominul, ty pitomče jeden, uvědomuješ si to?“ zeptal se a rty
se mu roztáhly do plného úsměvu. Teď už jsem věděl, že se mi to nezdá.
Několikrát jsem pokýval hlavou, až mě intenzita jeho veselí donutila jí
potřást. „Proč se na mě usmíváš jako nějakej podělanej šílenec?“
„Protože,“ řekl v další ukázce neobvyklé vážnosti, „jsem sakra nadšenej,
že tě vidím takhle šťastného.“
Šťastného? Copak byl sjetý? Nikdy mě tak strašně nebolelo srdce.
„Kámo, mně nikdy nebylo tak hrozně.“
Thatch se začal dusit smíchy. „To sice jo, ale to je ta stinná stránka. Šílená
láska může znamenat jen dvě věci.“ Odpočítal je na prstech. „Stav
manického štěstí, anebo totální mizérii. Buď jedno, nebo druhé, a celé to
záleží na tom, jestli ta druhá strana tvoje city opětuje.“
Zatřásl papírem, který držel v rukou. „Obdivuju tě. Posrat to, ale potom
s tím něco dělat. Sakra. Tohle jsou činy opravdového muže. Je totálně
zahrabaný ve sračkách, ale vezme lopatu a prohází si cestu ven.“
Poprvé po dvou dnech jsem se pousmál.
„Jen se postarej o to, aby mi to prohazování netrvalo čtyři podělaný roky,
jo?“
„Nejpozději v pátek budu mít smlouvu hotovou. Bude s tím nějaké
papírování, ale můžeš mi znova poděkovat, že jsem ti zabránil vybudovat
firmu se správní radou v čele. Kdybys to udělal, tak bys teď byl v prdeli.“
Potřásl jsem hlavou.
Natočil ke mně ucho, zvedl obočí a výmluvně na mě zamával rukou.
Protočil jsem oči v sloup, ale udělal jsem mu to k vůli. „Děkuju ti,
Thatchi, že jsi byl natolik duchapřítomný a umožnil mi učinit tohle poslední
zoufalé gesto ve jménu lásky, díky čemuž teď nejsem úplně v prdeli.“
Nepatrně se uklonil s jednou rukou pokrčenou před břichem a druhou
schovanou za zády. „Rádo se stalo.“
Zazvonila mi pevná linka v kanceláři, a tak jsem obešel stůl a tázavě na
něj pohlédl. Mávl mi na souhlas.
„Brooks,“ odpověděl jsem stručně.
„Kline, Kline, Kline,“ sykl mi Wes to ucha.
Ježíši. Nebyl jsem si jistý, že mám dost energie na oba.
„Teď fakt není vhodný čas, Wesi.“
„To není nikdy –“
Musel jsem uznat, že to byla pravda.
„Ale myslím, že tohle si budeš chtít poslechnout,“ popíchl mě.
Ihned jsem mu skočil na naviják jako vyhladovělá ryba.
„Co?“
„Právě jsme tu měli na pohovoru novou zaměstnankyni –“
Krucinál, všichni si dnes vytyčili za cíl mě štvát. Jeden s novými úlovky,
ten druhý s novými zaměstnanci, a já neměl náladu ani na jedno.
„Wesi –“
„Fakt pěkná holka to je. Nemůže mít víc než metr pětapadesát, metr
šedesát, ale povím ti, ta má teda tělo.“
Žaludek mi poskočil vzrušením a zároveň se mi zvedl nechutí. Wes na
druhém konci linky jen potichu čekal.
„Tys ji viděl?“
„Ne, já ne. Právě teď je s hlavním manažerem. Chtěl po mně, abych
obvolal a zkontroloval všechny její reference, zatímco je tady, vzhledem
k tomu, že se mu ta holka tak líbila a nechtěl zbytečně ztrácet čas, než jí
nabídne místo.“
„Jestli ji nepřijmeš, tak jsi totální idiot.“
„Nekecej.“
Ještě nikdy jsem netoužil po tom proříznout kamarádovi hrdlo, ale asi je
to jen o těch pravých okolnostech a správném načasování.
Thatch pozoroval, jak jsem se usilovně snažil zklidnit. Měl jsem sice
plán, ale netušil jsem, jak na něj Georgia zareaguje. Klidně jsem mohl
zůstat kardinálně namydlený jako doteď.
Pokud to mělo nastat, stejně jsem jí přál jen to nejlepší.
 „Jen… dávej na ni pozor, jo?“ Můj hlas zněl tak, jako by mi vůbec
nepatřil, a Thatch odvrátil zrak. Ten velký podělaný vůl se na to taky
nemohl dívat.
„To víš, že budu, kamaráde.“
Kývl jsem do telefonu, protože mi selhal hlas, takže jsem nemohl mluvit,
a když jsem na ni teď začal myslet, jedna osamocená slza prolomila
poslední zatracenou bariéru.
 35. KAPITOLA

GEORGIA

„H
olka, tady nastalo peklo! Kde jsi to k čertu byla? Víš vůbec, co se
tu děje?!“ křičel mi Dean do ucha, aniž by se namáhal s obvyklým
„Ahoj,“ nebo „Jak se máš?“
Ústa se mi stáhla do bolestné grimasy a rychle jsem si dala telefon dál od
obličeje.
Probůh, něco ho muselo pořádně rozčílit. Úplně jsem ho viděla, jak
přechází sem a tam a celé tělo mu pulzuje potřebou předat dál drby, které
někde vyslechl. Jestli bych měla jmenovat jednu věc, v níž Dean vynikal,
když jsem byla v… no, na tom místě, o němž bych nejraději už nikdy
nemluvila, tak to bylo mít uši nastražené a zaslechnout všechno, co se kde
šustne.
„Dej mi minutku, Deane. Snažím se, abych tě slyšela i přes svůj prasklý
bubínek.“ Posadila jsem se za svůj nový stůl ve své nové kanceláři.
I když to bylo skvělé místo s úžasnými benefity a musela jsem si pořádně
protřít oči, když jsem při projíždění smlouvy zahlédla kolonku s platem,
necítila jsem se tam jako doma. Nepociťovala jsem ani úlevu, jak jsem
doufala. Jen jsem si připadala… otupělá. Připadalo mi, jako by mě někdo
vyzvedl od nás z bytu a vyhodil mě někde uprostřed ničeho bez jakýchkoliv
instrukcí nebo záruky.
Ale věděla jsem, že jsem mohla téhle výzvě jít vstříc a pořádně to tady
rozjet. Učila jsem se od toho nejlepšího, od člověka, který začal budovat
svoje multimiliardové impérium v devatenácti letech během studií na
Harvardu.
Bež se vycpat, Kline Brooksi.
„Georgio,“ řekl a ignoroval moje rýpnutí. „Poslouchej mě, je to tady
vzhůru nohama. Mám pocit, že všichni v Brooks Media se úplně pomátli!“
Dobře, tím si bezkonkurenčně získal moji pozornost.
„C-cože? Proč?“
„Kline se začal chovat jako ten největší kokot, každou chvíli mu něco
přeletí přes nos. Hrůza.“
Několikrát jsem zamrkala a snažila se tu informaci zpracovat.
 „Georgio? Ha-ló? Jsi tam ještě?“
Šokovaně jsem polkla. „Jo, jsem tu.“
„Chápeš to? Z Klinea Brookse, který skoro nikdy nezvedá hlas a nikdy si
nebere poslední slovo, aby se zachoval jako džentlmen, se stal někdo, komu
se všichni zaměstnanci snaží vyhýbat, jak jen to jde. Představ si –“
Dál jsem už nemohla poslouchat. Kline a jeho špatné nálady bylo to
poslední, co jsem chtěla slyšet.
„Deane, já na to nemám,“ přerušila jsem ho. Pouhá myšlenka na Klinea
způsobila, že mě můj žaludek proklínal za to, že jsem si k snídani
v McDonaldu dala párek v rohlíku. „Nedokážu tohle poslouchat. Mám tě
strašně ráda a chybíš mi, ale nedokážu poslouchat nic, co se týká Klinea
Brookse.“
„Ach, můj Bože, Božínku!“ vykřikl. „Můj šestý smysl mi říkal, že ten
tvůj uspěchaný odchod nějak smrděl, ale odbyl jsem ho s tím, že asi toužíš
celý den koukat na vypracované zadky v upnutých dresech. A nijak jsem tě
za to, holka, nevinil. K čertu, já bych toho byl teda schopnej udělat fakt
dost – zdůrazňuju, že tím nemyslím nic slušnýho –, že by se z toho
chudáčci fotbalisti pěkně červenali, abych to místo dostal.“
„Nevzala jsem to místo kvůli namakaným zadkům v upnutých dresech,
Deane,“ zamumlala jsem.
„No, tak teď už vím! Nemůžu uvěřit, že jsem si toho nevšiml dřív!“
„Čeho sis nevšiml dřív?“
„Tys to dělala se šéfem.“ Dramaticky si povzdechl. „Strašně ti závidím.“
„Nemusíš.“ Podrážděně jsem si odfrkla. „Kline Brooks je možná dobrý
v posteli, ale ještě lepší, když přijde na lámání srdce.“
„Ale né, to že udělal!“ Slyšela jsem, jak jeho prsty třikrát krátce kleply do
sluchátka. „Co se stalo?“
„Až mi někdy nebude na zvracení a do pláče, jakmile uslyším jeho
jméno, tak ti všechno vypovím i s detaily. Teď o tom ale ještě nemůžu
mluvit.“
„Sakra, holčičko. To mě tak mrzí. Bylo to tak špatné?“
„Vynásob to asi tisícem, tak špatné to bylo.“
„Kdybych na sobě neměl nový třídílný oblek od Gucciho, tak bych teď
nakráčel rovnou k němu do kanceláře a dal mu pořádnou ránu pěstí do
čumáku.“
To mě rozesmálo. „Tys nikdy nikomu pěstí nedal.“
 „To je jen kvůli tomu, že jsem zadek, miláčku. Muži mého života
preferují, když jsem upravený a mám perfektně udělanou manikúru. Taková
rána pěstí by mi zničila moje krásné ručky.“
„Počkej… ty jsi zadek?“
„No… ne pokaždé, ale jo, mám to radši, když jsem dole.“
Zašklebila jsem se. „Ježíši, to je moc informací na devátou ráno.“
„Hmm, takový pocit, že ses ptala, panenko,“ řekl se smíchem. „Chybí mi
tu moje malá diva. Že někdy brzo zajdeme na drink?“
„Určitě.“
„A jestli jsi zvědavá a chceš vědět, co dělá jeden určitý člověk–“
Zarazila jsem ho, ještě než stihl pokračovat. „Ne, to se nestane. Ale čas si
na tebe udělám. Brnkni mi o víkendu a něco naplánujeme.“
„Dobře, lásko. Popovídáme si o tom.“
Když jsme zavěsili, dala jsem se do pročítání sto stran excelových
tabulek, které mi vedení poslalo. Rychle jsem zjišťovala, že ten pitomec,
který na téhle pozici byl přede mnou, totálně kašlal na sledování výdajů.
Tahle franšíza bude ráda, když se ke konci fiskálního roku dostane
s marketingovými investicemi ven z červených čísel. Není divu, že dostal
padáka a mně to místo nabídli tak rychle.
Vyrušila mě tři tichá zaklepání na dveře.
„Vstupte,“ odpověděla jsem a vzhlédla od počítače.
Dovnitř ostýchavě vešel mladý kluk, kterému mohlo být lehce po
dvacítce, a byl tak roztomilý, že to ani nejde popsat. Na námořnicky
modrém pólo triku měl vytištěné logo kurýrní společnosti Breakaway
Courier a v rukou svíral tlustou obálku.
„Georgia Cummingsová?“ zeptal se, když přišel k mému stolu.
„To jsem já.“ Vstala jsem ze židle. „S čím vám můžu pomoct?“
„Mám pro vás jeden expres.“ Z batohu vytáhl malý černý tablet.
„Podepsala byste se mi?“
„Uhm, jistě…,“ odpověděla jsem mírně zmateně. „Ale jste si jistý, že je
to pro mě? Nic jsem dneska neočekávala.“
„Je to určitě pro vás. Dostal jsem striktní instrukce, že vám to ihned
musím doručit.“
Povytáhla jsem obočí. „Opravdu?“
Přikývl a natáhl se ke mně s tabletem, abych se mohla podepsat.
 „Řekli vám, od koho to je?“ zeptala jsem se během podepisování
a balíček si od něj převzala.
Zavrtěl hlavou a pokrčil rameny. „Netuším, ale evidentně je to hodně
důležité.“
„Dobře, tak díky.“
Prohlížela jsem si přední stranu manilové obálky a hledala nějaké
vodítko. Uprostřed stálo jen moje jméno a adresa kanceláře společně se
slovy: Naléhavé. K okamžitému otevření a přečtení.
„Přeji pěkný den, slečno Cummingsová.“
„Díky, vám taky,“ zamumlala jsem.
Zajela jsem prsty pod okraj obálky a roztrhla ji. Udiveně jsem vytáhla
tlustý štůček právních dokumentů a rychle přelétla první stranu.

KUPNÍ SMLOUVA
Tato smlouva byla sepsána v pondělí, 15. října
mezi následujícími stranami
Kline Matthew Brooks, Brooks Media
(dále jen „prodávající“)
a
Georgia Rose Cummingsová (dále jen „kupující“)
Tato kupní smlouva (dále jen tato „smlouva“)
se uzavírá dne 15. října mezi Klinem Matthewem
Brooksem, obchodním sídlem v Brooks Media,
15. Avenue, New York, stát NY („prodávajícím“)
a
Georgiou Rose Cummingsovou („kupujícím“).
Kupující a prodávající jsou pro účely této smlouvy
dohromady nazýváni „stranami“ a každý zvlášť jako „strana“.
SMLUVNÍ UJEDNÁNÍ:
Prodávající je majitelem společnosti Brooks Media
se sídlem na 15. Avenue, New York, stát NY
(dále jen „společnost“).

Vzhledem k vzájemným ujednáním a výhodám, které z této smlouvy vyplývají a jsou platné pro
obě strany, a po důkladném zvážení, jehož přijetí a dostatečnost se tímto dokazují, se zde
 prodávající a kupující dohodli na následujícím:

Dohoda o prodeji: V souladu se smluvními podmínkami kupující tímto stvrzuje koupi společnosti
od prodávajícího a prodávající tímto stvrzuje prodej společnosti kupujícímu. Prodávající
prohlašuje a zaručuje se, že má (a kupující bude mít) zákonný nárok na společnost, na níž se
nevztahuje žádné retenční právo a je dále prostá jakýchkoliv finančních břemen.

Cena a platební metoda: Brooks Media, včetně akcií a investic, a korporace pod jménem Brooks
Media v hodnotě 3,5 miliardy dolarů netto, a vlastnictví jednoho chundelatého kocoura, Waltera
Brookse.
Cena se pro kupujícího sestává v dostavení se na schůzku v kancelářích Brooks Media, dnes,
15. října v 10.00 hod. Kupující poskytne prodávajícímu čas o délce patnácti minut bez přerušení,
aby kupujícímu poskytl vysvětlení. Po vypršení patnáctiminutového časového intervalu může
kupující bez dodatečných výdajů podepsat smlouvu a vyžádat si titul výkonný ředitel a prezident
společnosti Brooks Media.

Přestala jsem číst a ohromeně jsem na ta slova zírala.

On mi chtěl prodat – ne – dát svoji firmu? Jen tak? Kline Brooks mi
právě předával svou firmu za jmění v podobě patnácti minut mého času?
Ach, a k tomu přihodil ještě Waltera, aby co, aby mi to ještě osladil?
Co za přeslazené sračičky tohle mělo být?
Podlomila se mi kolena a byla jsem vděčná, že jsem se zadkem nacházela
kousíček od hrany stolu. Chytila jsem se jeho kraje a snažila se dýchat
i přes sílící tlak na hrudníku.
Teď to už opravdu totálně podělal. Co si myslel, že tohle vyřeší? Myslel
si, že mu prostě padnu do náručí, protože má cenu několika miliard dolarů?
Že si mě prostě koupí zpátky?
Ať se jde vycpat.
Já se koupit nenechám. Nikdy.
Podělal to. Zničil náš vztah. Náš rozchod je čistě jeho vina a já byla víc
než připravená hodit mu jeho pitomou, urážlivou smlouvu rovnou do
ksichtu.
Osobně.
Chňapla jsem po svojí kabelce, ale ve dveřích kanceláře jsem zůstala stát
jako opařená.
 „Ale, dobré ráno,“ pozdravil Frankie Hart. Po jeho boku stál vysoce
atraktivní muž a mně v hlavě okamžitě začal houkat alarm. Tu tvář jsem
odněkud znala…
„Georgio, rád bych vás představil Wesovi Lancasterovi, majiteli
Mavericks. Je velice nadšený, že –“
„Wes Lancaster?“ skočila jsem mu do řeči a brada mi spadla pomalu až
do kabelky.
A najednou mi došlo, proč se mi v hlavě spustil ten alarm. Jeho tvář mi
byla povědomá, protože jsem ho viděla na fotce u Klinea v bytě.
Byl to Wes z jejich trojice kamarádů – Kline, Thatch a Wes. To jako fakt?
To museli všichni tři být takoví šviháci?
„To jsem já.“ Přikývl a na pitomých, dokonalých rtech se mu rozhostil
úsměv. „Frankie o vás neříkal nic jiného než samé dobré věci. Jsem
nadšený, že jste součástí naší franšízy.“
Jen jsem na něj zírala. Nezmohla jsem se ani na slovo. Všechno, co jsem
si myslela, že jsem během přijímacího pohovoru dokázala, shořelo
v plamenech. Měla jsem pocit, že tu jsem jen díky Klineovi. Jak jsem jen
mohla být tak hloupá? Takovéhle firmy se po pohovoru nikdy neozývaly
tak brzy, ať už danou pozici chtěli obsadit seberychleji.
„Řekni mi, Wesi, konzultoval jsi svoje rozhodnutí s Klinem před, anebo
po mém pohovoru?“ utrhla jsem se na něj.
Evidentně jsem si to pohnojila. Stála jsem tu a tykala jsem majiteli
Mavericks. Svému šéfovi. Tykala jsem šéfovi během prvního dne v nové
práci.
„No…,“ odkašlal si a bylo vidět, že mu celá situace není příjemná. „Řekl
mi, že bych byl idiot, kdybych tě nepřijal.“
Zpražila jsem ho pohledem. Svého nového šéfa.
„Tu pozici jsme ti nenabídli jen kvůli němu. Frankie mi ukázal slidy
z tvých předchozích marketingových kampaní. Byl jsem z nich nadšený.“
Z nějakého neznámého důvodu se zdálo, že se snaží mě uklidnit, spíš než
aby se cítil uražený mým neprofesionálním chováním. Protože, přiznejme
si, chovala jsem se všelijak, jen ne profesionálně. Zatím jsem se na něj
stihla utrhnout, zpražit ho pohledem a sama od sebe mu začít tykat.
A znala jsem i příčinu, kvůli které se nechoval uraženě.
Zasraný Kline Brooks.
 Wes si všiml, že v ruce třímám onu smlouvu stočenou do ruličky. „Vidím,
že jsme přišli nevhod, a já si právě vzpomněl, že mám v půl desáté
videokonferenci.“ Okázale se zadíval na hodinky. „A už je za dvě minuty
půl. Už raději půjdu.“
Frankie zmateně otočil hlavou. „Ale… já myslel, že ta je až v poledne?“
„Ne. Změnilo se to.“ Wes zavrtěl hlavou. „Rád jsem tě poznal, Georgio,“
řekl a odváděl zmateného Frankieho ven ze dveří. Nápadně namířil zrak
dolů na smlouvu a pohlédl na mě. „Jsme přátelé už roky, protože patří
k lidem, kteří za to stojí. Nebuď na něj příliš tvrdá,“ dodal ještě, než se
vydal opačným směrem.
Tak zaprvé, Kline Brooks mě nejdřív okouzlil natolik, že jsem se do něj
zamilovala, načež mi zlomil srdce.
Potom zavolal svému nejlepšímu příteli a postaral se, abych dostala
novou práci, načež mi poslal kurýra se smlouvou, ve které chce přepsat celé
své podnikání na mě.
Byla tohle pořád realita?
Nebo nějaký pitomý vtip?
Prvotní šok ze setkání s Wesem rychle vystřídal vztek.
Odkráčela jsem ze svojí kanceláře a ani jsem se nenamáhala říct svojí
sekretářce, že budu pryč. Stejně bych byla překvapená, kdyby mě pustili
zpátky po tom divadélku, které jsem svému novému šéfovi právě předvedla.
Do háje.
Ani jsem se nenamáhala, abych si to příšerné setkání přehrávala v hlavě
a snažila se ho nějak vylepšit. Soustředila jsem se pouze na to, abych se
dostala do Klineovy kanceláře a oznámila mu, co si o jeho nabídce myslím.
Jakmile se moje podrážky dotkly chodníku, přivolala jsem si taxík. Cítila
jsem, jak mi žilami proběhla vlna adrenalinu, protože během deseti minut
mu tu směšnou nabídku nacpu do chřtánu.
 36. KAPITOLA

KLINE

„B
ěhem všeho toho fňukání a naříkání kvůli téhle ženské ses
zapomněl zmínit, že z ní jde strach,“ řekl mi Wes do ucha.
Protočil jsem panenky. Celý týden byl nucen poslouchat, jak o ní
mluvím. V tom to bylo.
„Strach?“
„Přímo pouští hrůzu. Nechtěl bych teď být na tvém místě.“
V hrudi mi začala klíčit naděje. „Je na cestě?“
„Jo, právě za tebou míří. A, je nasraná.“
Usmál jsem se. Bože, miloval jsem, když byla napružená.
„Jak je to dlouho, co odešla?“
„Asi dvacet minut, nebo tak nějak,“ sdělil mi do ucha, právě když vedle
v kanceláři vypukl blázinec. Viděl jsem přes okno, jak Dean s úsměvem od
ucha k uchu nadšeně běží kanceláří, a z druhé strany na mě kývl Thatch
přesně ve chvíli, kdy se do dveří vřítila Georgia.
Vypadala jako bohyně msty a jediný důvod neustálé bolesti, kterou jsem
v posledních dnech cítil na srdci.
Tváří jí probleskla nenávist i láska, jak při pohledu na mě zápasila sama
se sebou.
Zoufale jsem si ji chtěl přitáhnout do náruče a cítit, jak se mi její teplo
vsákne do prochladlého těla, ale věděl jsem, že mě ještě čeká tvrdá práce,
než na to budu moct byť jen pomyslet.
Obrnil jsem se, obešel jsem svůj pracovní stůl a opřel se o jeho kraj
s klidem muže, který si nepřipadal, že během pěti vteřin vyskočí z kůže.
„Výborně, jsi tady.“
Thatch za ní zabouchl dveře a držel je zavřené. Neodolala pokušení
a doběhla k nim, aby třemi prudkými škubnutími otestovala efektivitu jeho
svalů. Neustoupil, jednou rukou držel kliku a druhou měl pořád volnou na
to, aby jí přes okno mohl vesele zamávat a usmát se na ni.
Se zavrčením se otočila na mě, předvedla mi úžasně roztomilé dupnutí
nožkou a potom se plně soustředila na to, aby mě usmrtila pohledem.
 Sebral jsem veškerou sílu, abych se neusmál, a podíval jsem se na
hodinky. Skoro to zafungovalo.
„A poprvé v životě jsi přišla včas.“
Tázavě svraštila obočí, ale ne jen tak trochu. V rýze mezi obočím se
ukrýval opravdový hněv. Byla bez sebe vzteky a dávala mi to najevo každou
částí těla.
Pokývl jsem na roztrhané zbytky smlouvy, další oběti jejího hněvu,
kterou svírala v ruce. „Schůzka v deset?“ vysvětlil jsem s intonací otázky.
„Všechno to bylo v té smlouvě.“
„Jasně,“ ušklíbla se. „Ta podělaná smlouva. Jaký pošahaný idiot udělá
něco tak mentálně nestabilního jako tohle? Tvoje firma?! Celá zasraná
firma,“ křičela a pokračovala dál. „Ty jsi zešílel. Muselo ti úplně přeskočit.
Možná jsi to pochytil od Waltera, tomu skákání jde slušně, ale jak to já
mám sakra vědět?“
Potřásla hlavou a její rozevláté hnědé vlasy se zavlnily a rozhoupaly a já
cítil, jak mě k sobě přitahují. Neviděl jsem ji pár dní a už si je zase obarvila.
Tahle holka byla fakt něco.
„Co já vím, tak pokud naše schůzka začíná v deset,“ pohlédla na svoje
hodinky, „a teď je za minutu deset, tak jsem přišla dřív.“
Skousl jsem si ret a zatlačil dlaně do desky stolu, abych se udržel na
místě.
Když k ní dolehl zvuk mého roztřeseného šepotu, její oči vystřelily
k mým. „Strašně mě to mrzí, Benny.“
Na jejím štíhlém krku bylo poznat, že nuceně polkla.
„Vím, že jsem to podělal,“ přiznal jsem a zaryl si zuby do spodního rtu,
abych na ni nevychrlil všechno najednou. Nejradši bych jí to vyklopil
všechno naráz, ale věděl jsem, že by mi to nijak neprospělo.
„Ale prosím tě, aby sis mě vyslechla, aby ses na něco podívala a dala
tomu chvilku.“
Zavrtěla hlavou a sevřela ruce v pěst.
„Nemusíš měnit názor,“ nabídl jsem jí – jako zoufalec, který se chytá
jakéhokoliv stébla, které se mu nabízí. „Chci, aby sis to rozmyslela.“ Zavřel
jsem oči a modlil se, zatímco jsem mluvil dál. „Bože, Georgio, moc si to
přeju.“ Když jsem oči opět otevřel, dal jsem si záležet, abych už ani nemrkl.
Chvíli z drahé příležitosti ji vidět už jsem si vyplýtval, a to stačilo.
„Všechno, co musíš udělat, je tohle. Zůstaň tady pár mizerných minut.
Alespoň se na tebe můžu dívat, zatraceně. Potom můžeš odejít.“
 37. KAPITOLA

GEORGIA

S
pohledem zarytým do země jsem zavrtěla hlavou. Potřebovala jsem si
oddechnout od toho zmatku, který ve mně jeho prosebný pohled
vyvolal.
„Prosím, bejby, jen pět minut tvého času.“
Okamžitě jsem vzhlédla a vrhla na něj zlostný pohled. „Tak mi neříkej.“
Zvedl ruce do vzduchu. „Moc mě to mrzí, Benny.“
Cukla jsem sebou. Moc dobře věděl, co dělá, ten vychytralý parchant, a to
tomu nijak nepomáhalo.
„To teda,“ vyštěkla jsem. „Mě to taky zatraceně mrzí. Spousta věcí mě
mrzí.“
Obličej se mu stáhl ztrápeným výrazem, ale rychle ho potlačil a místo
toho svoji pohlednou tvář přinutil k jemnému úsměvu. „Jen patnáct minut
a potom můžeš odejít. Slibuju.“
„Slibuješ?“ ušklíbla jsem se. „S tvými sliby jsem už měla tu čest. Zejí
prázdnotou stejně jako chudák moje srdce.“
Tentokrát už bolest nestačil skrýt, ani ji potlačit jako minule. Oči se mu
v koutcích zúžily a rty stáhl do úzké linky. Bolelo mě u srdce, když jsem se
dívala, jak roztřeseně nabírá vzduch do plic.
Věděla jsem, že se nechovám hezky, a měla jsem přestat, ale nemohla
jsem si pomoct. Ta ošklivá slova ze mě zkrátka vyletěla. Hluboko uvnitř
jsem po něm chtěla vrhat nože, dokud by se do něj jeden z nich nezabodl
a nezranil ho tak hluboce, jako zranil on mě.
„Vím, že jsi naštvaná, a máš na to právo.“ Mluvil klidným a vyrovnaným
hlasem, a to mě akorát vytáčelo ještě víc.
„Nechápu, čemu tohle pomůže,“ chrlila jsem na něj. „Nemůžeš mi ukázat
nic, co by změnilo můj názor a zase mi k tobě vrátilo důvěru.“
Ignoroval varovné signály, které mu moje tělo vysílalo – stála jsem
naprosto nehybně a ruce spuštěné podél těla jsem měla sevřené v pěst –,
a dovedl mě k židli. Vzal mě za ramena a naléhal, abych se posadila. „Jen
pár minut tvého času, Georgio. Víc nežádám.“
 Sedla jsem si, ale nechtěla jsem. Chtěla jsem být kdekoliv jinde než
v téhle místnosti a s ním. Stačil jen dotek jeho prstů, který jsem cítila na
ramenou, jeho hlas, který mi tak něžně a konejšivě promlouval u ucha, ty
modré oči, jejichž prosebná intenzita mě položila, a bylo to na mě příliš.
K čertu.
Moje srdce bylo jako tenká gumička a Kline za něj tahal příliš velkou
silou. Další pohled na jeho posmutnělý výraz, další tah na moje city a byla
bych v koncích. Udělala bych něco, čeho bych pak litovala. A nezbylo by
mi nic.
K čertu s tím. Nenechám se přesvědčit. Neplatí na mě prosby ani
žadonění a snůška podělaných keců. Zůstanu silná. Podívám se na to, co mi
chce pustit, ať už je to cokoliv, a potom odejdu. Tak se nám oběma dostane
zakončení našeho vztahu.
Až bude po všem, vypadnu ze dveří ještě rychleji, než jsem sem vpadla.
Ťukal něco na počítači a zapnul projektor. Odfoukla jsem si.
To z toho opravdu musel dělat takové drama? Prostě jsem se na to mohla
kouknout na jeho notebooku, ať už to bylo cokoliv – nebo dokonce i u sebe
na mobilu.
Stál za mnou a ruce mi opět položil na ramena. Se rty kousek od mého
ucha tiše řekl: „Lhal jsem ti jenom dvakrát. Poprvé, když jsem ti neřekl, že
jsem věděl o tom, že Rose jsi ty.“
Překvapeně jsem trhla hlavou a nevěřícně se na něj podívala. Na jazyku
už jsem měla připravenou hnusnou odpověď, ale mezitím jsem koutkem
oka zahlédla, jak se na promítacím plátně spustilo video.
Byla to bezpečnostní nahrávka.
Chvilinku mi trvalo, než jsem se zorientovala, kde se to odehrává, ale
poznala jsem personální oddělení v Brooks Media. Cynthiinu kancelář,
abych byla přesná. Obočí mi vyjelo nahoru, když do dveří vpadl nějaký
šílenec v zabláceném oblečení. Rozhlížel se po pokoji, dokud nenašel to, po
čem šel. Třemi rychlými kroky se dostal ke kartotéce, prudce vytáhl jeden
šuplík a prsty projížděl mezi jednotlivými složkami.
Ty rozcuchané vlasy, ty pevné, vypracované svaly na zádech, které se
napínaly a uvolňovaly, ten zadek v šortkách. To tělo jsem znala.
Málem se mi zastavil dech, když se obraz přiblížil. Rychle jsem pohlédla
na jeho obličej, ale ne tak rychle, abych nepoznala tu čelist, obzvlášť to, jak
vypadala před oholením, pokrytá dvoudenním strništěm.
 Byl to Kline.
Najednou mi došlo, že celý špinavý a upocený byl proto, že právě přišel
z ragbyového tréninku. To ostatně také vysvětlovalo, proč v kanceláři nikdo
jiný nebyl.
Ale proč se hrabal v Cynthiině kartotéce?
A co bylo ještě důležitější, proč jsem se na to já musela dívat?
V rohu jsem si všimla data pořízení záznamu. V hlavě jsem počítala dny.
Muselo to být pár dní po našem druhém rande, kde mě přesvědčil, abychom
si zaplavali nazí v ONE UN. Bylo skoro půl deváté večer a on prohledával
kancelář jedné ze svých zaměstnankyň jako nějaký šílenec.
Kamera přiblížila obraz ještě blíž, aby bylo vidět na složku, kterou drží
v rukách. Nestihla jsem si přečíst popisek na kraji dost rychle, než ji Kline
otevřel a začal přejíždět prstem po jménech svých zaměstnanců.
Obraz se přiblížil ještě víc a na vteřinku byl rozmazaný, než kamera opět
zaostřila a já zase viděla jasně. Dívala jsem se, jak se Kline prstem zastavil
na jednom jménu.
Cummingsová, Georgia.
Potom se posunul doprava a tam se zastavil.
OťukniMě_Rose.
Zalila mě vlna adrenalinu. Srdce se mi málem rozletělo vedví, jak mi
začalo divoce pumpovat krev do žil.
On to věděl.
On to věděl.
On to věděl.
To bylo jediné, na co se můj mozek vzmohl.
Dřepl si přede mě, abychom se dívali jeden druhému do očí. „Jediná další
lež, kterou jsem ti řekl, byla, když jsem ti řekl, že se mi líbíš, i když už jsem
věděl, že jsem se do tebe zamiloval.“
Najednou jsem viděla rozmazaně a víčka se mi naplnila slzami.
Šokem? Štěstím? Úlevou? Láskou? Nebyla jsem si jistá čím. Byla jsem
tím úplně zahlcená.
Ale moje srdce vědělo, co chtělo. Vydalo se na útěk a horečně se snažilo
probušit se mi ven z hrudníku a vrátit se domů.
Mrkla jsem, jednou, dvakrát, třikrát. Pokoj už byl zase jasný a ty jeho
modré oči se na mě dívaly tak hlubokým, prosebným a strašně láskyplným
pohledem, že jsem cítila, jak z něj tryská láska až ke mně.
 Celou dobu věděl, že jsem byla Rose. Dozvěděl se to pár dní po našem
druhém rande.
To znamenalo, že když psal Cassie, myslel si, že píše mně.
„P-proč jsi mi to neřekl?“ vykoktala jsem ze sebe se staženým hrdlem.
Vzal mě za ruku a propletl nám prsty do sebe.
„Měl jsem ti to říct, vím, že jsem to měl udělat, ale strašně se mi líbilo,
jak otevřená jsi ke mně jako Rose byla. Strašně se mi líbilo, že sis
nepřipadala ničím svázaná. Ani jednou ses nebála mi říct, co si myslíš nebo
jak se cítíš.“
Chápala jsem, proč si to myslel. Propánajána, vždyť jsme si povídali
o análu!
„Nechtěl jsem o tuhle tvoji stránku přijít, dokud by ses se mnou necítila
natolik dobře, abys tak otevřená byla i ke mně.“ Těžce si povzdechl. „Když
jsem psal tu poslední zprávu, myslel jsem, že ji posílám tobě. To k tobě
jsem chtěl být otevřený a upřímný.“
Políbil mi ruku a dal si ji na hruď. „Tohle je tvoje. Vždycky ti bude
patřit.“ V dlani jsem ucítila nepravidelný, horečný tlukot srdce. „Prosím,
řekni mi, že jsem tě neztratil nadobro.“
Chtělo se mi smát. Chtělo se mi se usmívat tak široce, jak by mi to tváře
jen dovolily. Chtěla jsem se mu vrhnout do náruče a nikdy se ho nepustit.
Ale měla jsem strach. Pozůstatky posledních několika dní mi na srdci
zanechaly jizvu. Takhle jsem se už nikdy nechtěla cítit. Nikdy jsem si už
nechtěla připadat tak zatraceně ztracená.
„Miluju tě,“ zašeptal a upřeně a vytrvale se mi díval hluboko do očí.
„Strašně moc tě miluju. Prosím, řekni mi, že cítíš totéž.“
Jeho slova vyléčila poslední zbývající kousek mého zlomeného srdce.
„Lásko, řekni něco.“ Mluvil zdrceným hlasem, ve kterém zaznívalo
zoufalství. „Prosím, řekni něco. Cokoliv. Jen ne ‚ne‘, všechno jen ne ‚ne‘.“
Ach Bože, vypadal tak zlomeně a poraženě. Bylo mi strašně. Nechtěla
jsem, aby byl tak smutný a plný úzkosti. Chtěla jsem, aby se smál a usmíval
a byl tím šťastným, okouzlujícím a roztomilým Klinem, do něhož jsem se
zamilovala.
„Ty ses vloupal ke mně do firmy?“ vyhrkla jsem ve snaze ho dostat – nás
dostat – zpátky do takové nálady.
Zarazil se a tázavě mi pohlédl do očí. „K tobě do firmy?“
 Naklonila jsem hlavu a s vypětím všech sil se snažila se neusmát. „Chtěl
jsi, abych podepsala tu smlouvu, že jo?“
Přikývl. „Jo, to jsem chtěl.“ V očích se mu rozsvítilo a koutek úst mu
vyjel nahoru. „Ale ještě chci, abys podepsala taky další smlouvu.“
„Cože?“
Z kapsy vytáhl malou černou krabičku a klekl si na koleno.
Zakryla jsem si ústa rukou. „C-co to děláš?“
„Ty víš, co dělám.“ S úsměvem se na mě podíval. „Georgio, zbytek života
nechci strávit s nikým jiným než s tebou. Věděl jsem to už ve chvíli, kdy
ses mi vřítila do života, ty a tvoje rapové texty a opuchlé rty a roztomilé
úsměvy a nádherný smích. Už na našem prvním rande, když jsi byla v rauši
z antihistaminik a vysekla jsi mi beatbox o mém velkém kolíku, jsem věděl,
že jsi jediná žena, kterou chci. Jediná, se kterou budu šťastný až do konce
života.“
„Já jsem ti vysekla beatbox?“
Jeho úsměv se ještě rozšířil. „Ano, bejby, a sakra roztomile. Je to jedna
z mých nejmilejších vzpomínek.“
Tváře mi vzplály. Bylo mi jasné, že beatbox navždy přebil i Masturbační
tábor.
„Bože, jsi tak zatraceně roztomilá, že to někdy nejde vydržet.“ Tiše se
zasmál a přejel mi prsty po tváři. „Nejsem schopný se tě vzdát. Chci tě mít
vedle sebe, navždy. Moje srdce v tvých rukou a tebe u sebe v náruči, to je
všechno, co budu kdy potřebovat.“ Zopakoval slova, která mi vytetoval na
bok. „Řekl jsem to, protože jsem to myslel vážně a pořád myslím.“
Z hrdla mi probublávalo štěstí a úleva a láska, tolik lásky, že mi vehnala
do očí slzy, které mi přetékaly na tvář. A když jsem se usmála, ochutnala
jsem jejich slanost na rtech.
Jemně mě pohladil palcem a slzy mi z tváře setřel. „Georgio Rose
Cummingsová, vezmeš si mě?“
Zajíkavě jsem se nadechla a usmála se na něj.
A potom jsem přikývla, tisíckrát.
Opakovala jsem „Ano, ano, ano,“ pořád dokola, když mi navlékal prsten
na prst i když si mě přitáhl do náruče.
„Miluju tě,“ zašeptal mi do ucha.
„Já tě taky miluju… strašně moc.“
 Otřel se mi rty o ty mé a líbal mě něžně a sladce, dokud jeho jazyk
neproklouzl hradbou mých rtů a nedal se do tance s mým jazykem. Zajel mi
prsty do vlasů, chytil mě za ně a naklonil mi hlavu, aby mě mohl líbat ještě
hlouběji, silněji a vnést do toho dokonalého polibku všechno, co cítil.
Kline Brooks se mě právě zeptal, jestli si ho vezmu.
A já řekla ano.
„Budeš si hrát na beatbox i při odříkávání svatebního slibu na naší svatbě,
miláčku?“ dobíral si mě s obličejem přitisknutým k mému krku, který
jemně sál.
„Chci předmanželskou smlouvu,“ nedala jsem se.
Zaklonil se a pohlédl mi do očí.
„Víš,“ řekla jsem v marné snaze přestat se usmívat. „Mám teď strašně
moc peněz. Taky mi patří jedna skvělá firma. A měla bych si začít dávat
pozor. Nemyslím si, že jsi zlatokop, ale –“
Přerušil mě dalším polibkem a pochechtával se mi do tváře.
„To znamená, že s tím souhlasíš?“ zeptala jsem se s předstíraným
znepokojením. „Protože pro mě je to opravdu důležité.“
„Budu souhlasit, s čímkoliv chceš, pokud to bude znamenat, že se mnou
zůstaneš už navždy,“ dodal s uličnickým úsměvem na rtech. „Ale než se
dostaneme k právní stránce tvého jmění, musíme se pustit do něčeho
mnohem důležitějšího.“
„Počkej… to s tím přepsáním firmy na mě nebyl žert?“
„Ani náhodou. Je tvoje.“
„Ale proč bys… ale to je…,“ vykoktala jsem a cítila, jak mi padá čelist.
„Kline, to je směšné!“
„Jediný směšný aspekt našeho dnešního jednání je ten, že pořád stojíme
u mě v kanceláři a ne u mě v ložnici, kde ti tuhle sukni budu moct sundat
zuby.“
„Aha,“ řekla jsem, šokovaná tou náhlou změnou rytmu i rychlostí, s jakou
na ni moje tělo zareagovalo. Pod halenkou mi ztvrdly bradavky a cítila jsem
nedočkavé tepání mezi nohama.
„Lásko, nezlob se na mě, ale v těchhle podpatcích ti to moc rychle
nepůjde.“
„Ha?“ stačila jsem se zeptat dvě vteřiny předtím, než jsem se ocitla ve
vzduchu a Kline si mě hodil přes rameno.
„Kline!“ zakřičela jsem a křečovitě se chytila jeho paží, abych nespadla.
 „Jen se drž, Benny,“ řekl pobaveně a vyrazil ven z kanceláře. Jednou
rukou mi přidržoval sukni, aby moje půlky zůstaly bezpečně zakryté
zrakům celé kanceláře.
„Tohle je tak ponižující!“ volala jsem, když jsme byli ve dveřích
a zamířili do chodby, kde na nás zírala většina mých bývalých kolegů.
Ale jemu to bylo jedno. Byl to muž pověřený misí a soustředěný pouze na
to, aby nás odsud dostal ven.
„Pam! Podržte mi všechny hovory! Celý zbytek dne budu zaneprázdněn!“
zavolal přes rameno.
„Já myslela, že firma je teď moje?“ vrátila jsem mu to se smíchem.
„Chtěl jsem říct, podržte všechny Georgiiny hovory! Bude příliš
zaneprázdněna se…“
Zacpala jsem mu pusu rukou.
Smál se mi do dlaně, prstem prudce zmáčkl tlačítko od výtahu a skoro ho
zničil.
Nemarnil čas a dostal nás dovnitř a ven z výtahu snad v řádu vteřin.
A potom jsme byli u jeho auta a Frank nám otevíral dveře.
Kline mě hodil dozadu, sedl si vedle mě a řekl řidiči, aby nás dovezl
k němu do bytu. Úplně z něj čišela netrpělivost, když dodával:
„A o policajty se nestarejte. Jeďte co nejrychleji. Pokuty zamáznu já.“
Strašně se mi líbilo, jak se nemohl dočkat, až mě už bude mít u sebe
v posteli. Líbilo se mi i to, že vyložil všechny karty a riskoval, aby mi
dokázal, že je tím mužem, za kterého jsem ho původně měla. Byla jsem
nadšená, že mě požádal o ruku, a lichotilo mi, že mě vynesl ven
z kanceláře, jako by byl posedlý.
Milovala jsem ho. Bože, jak já ho milovala.
Propadla jsem mu natolik, že mi připadalo, jako bych jím byla opilá.
Posunula jsem se k němu, sedla si mu obkročmo na klín a chytila se jeho
ramen.
Zvedl obočí a jeho modré oči se na mě tázavě zahleděly.
„Už to nevydržím,“ zašeptala jsem mu proti rtům. „Potřebuju tě. Teď.
Hned.“ Prstem jsem zmáčkla tlačítko, kterým se zavíralo okénko mezi
řidičem a kabinou, a zavřela ho, než Kline stačil odmítnout.
Zůstali jsme na zadním sedadle sami dva, Frankovy oči ve zpětném
zrcátku zmizely.
 „K čertu, tohle mi tak chybělo.“ Klineovy ruce si našly cestu k lemu mé
sukně a vyhrnuly mi ji přes stehna až nahoru nad boky. „Bál jsem se, že už
se sem nikdy nedostanu.“
„Mně to taky chybělo. Ty jsi mi strašně chyběl.“
Opojně si mě změřil odspodu nahoru, až jsme si opět viděli z očí do očí.
„Ty si mě vezmeš?“
Přikývla jsem.
„Nastěhuješ se ke mně?“
Znovu jsem přikývla a tentokrát jsem se usmála.
Péro mu pode mnou tvrdlo a já cítila, jak už se nemůže vejít do kalhot.
„Tím chceš říct, že tě budu mít každý den až do konce života?“
„Ano,“ řekla jsem a rozesmála se jako malá školačka.
„Budu mít Georgiu nastálo. Krásnou, rozespalou Georgiu, která se vedle
mě bude probouzet. Taky Georgiu zpívající ve sprše a Georgiu, která mi
bude tančit po kuchyni,“ mlel a oči mu zářily nadšením a láskou. „A taky
budu mít…“
Rychle jsem mu vtiskla polibek na rty a zastavila ho.
Líbali jsme se, až jsme nemohli popadnout dech, a naše těla se
instinktivně pohybovala proti sobě.
„Lásko,“ sténal mi do pusy. „Tady ne. Takhle ne. Chci tě v naší posteli.“
Ale nepřestal mě líbat, jeho dokonalé rty neopustily ty mé.
V naší posteli. Usmála jsem se, nebyla jsem schopná lásku k tomuhle
muži ovládnout.
Zasmál se a odtáhl se, aby se na mě mohl podívat.
„Copak?“ zeptala jsem se s poblázněným úsměvem na tváři.
„Miluju, když tohle děláš.“
„Když dělám co?“
„Když se usmíváš během polibku. Jako bys byla příliš šťastná na to, aby
ses mohla ovládnout.“
„To jsem.“ Tváře mi hořely a přihlouplý úsměv na tváři zůstával pořád
přítomen.
Políbil mě na nos. „Je to, jako bych líbal halloweenskou lucernu.“
Zamračila jsem se. „Ty mě přirovnáváš k dýni?“
„Ano.“ Jeho zuby si našly můj spodní ret a jemně za něj vzaly. „Bejby…
Georgia… Benny… dýnička. Moje. Celá moje, zatraceně.“
 „Ale ne,“ zaúpěla jsem a rezignovaně nechala spadnout hlavu dozadu.
„Další přezdívku už ne.“
„Jen si na to zvykej.“ Zasmál se a jazykem mi laskal skousnutý ret.
„Pamatuješ? Jsem Kline Velkej Kolík, bejby. Budu ti říkat, jak budu chtít,
a přitom tě dovádět k šílenství svými prsty… pusou… pérem.“
A pak už jsem sténala. Oči se mi protočily, když mě postupně líbal po
bradě dolů a sál mi kůži na krku.
„Bože, Kline, to bolí. Toužím po tobě tak, až to bolí,“ zakňourala jsem,
když mi klouzal rukama nahoru po stehnech, až mi prsty odsunul spodní
prádlo.
„Nebojte se, budoucí paní Brooksová.“ Cítila jsem přes kůži, jak se
usmívá. „Možná to bude bolet, ale vždycky se postarám o to, aby to bolelo
jen dobře.“
 EPILOG

CASSIE

„F
uchtlinko, už musíme jít!“ křikla jsem, popadla naše kytice ze stolu
a vyrazila ke dveřím. Byly jsme usazené v místnosti pro nevěsty
a čekaly na začátek obřadu.
„Mám pocit, že zrovna na můj svatební den bys mi Fuchtlinko říkat
neměla,“ odsekla mi, aniž by vzhlédla od papírového ubrousku, na který
cosi čmárala propiskou.
Dupla jsem si podpatkem a ruku plnou květin založila v bok. „No, teď se
tak trochu jako fuchtle chováš vzhledem k tomu, že přijdeš pozdě na svůj
velkolepý svatební vstup.“
Zvedla jeden prst. „Ještě chvíli, tohle musím dopsat.“
Došla jsem zpátky k ní, abych se podívala, co tam vyrábí.
„To jako fakt? Ty si tady smolíš svůj svatební slib… tak tři minuty
předtím, než se máš vydat uličkou k oltáři?“
Zavrtěla hlavou. „Ne, píšu ho pro Klinea.“
„To je moc líný na to, aby si napsal vlastní?“
Tak to je teda zkrachovalej pitomec, když si od nevěsty nechává psát
svatební slib.
„Ne, píšeme si je navzájem.“
Aha, tak jo.
„Bože, vy dva jste tak roztomilí, až se mi z toho chce trochu ublinknout.“
„Fuj.“ Nakrčila nos. „Přestaň být tak nechutná v můj svatební den.“
Obě jsme nadskočily, když někdo třikrát silně zaklepal na dveře. „Tak
ksakru, Georgie! Okamžitě sem naklusej. Je čas,“ zakřičel Georgiin táta
z opačné strany dveří.
„Ještě chvíli, tati!“ zavolala na něj.
„Á, no do háje. Dokonce i Dicka jsi už naštvala,“ popíchla jsem ji.
„Ten je naštvaný, protože si beru muže jeho snů.“
Obě jsme se zasmály. Byla to stoprocentní pravda. Dick Cummings byl
do svého budoucího zetě zamilovaný. Byl přesvědčený, že Kline umí chodit
po vodě. Poté, co Georgia souhlasila, že si Klinea vezme, dozvěděly jsme se
dodatečně, že Dick se během udílení požehnání svého budoucího zetě
zeptal:
„Jsi si jistý, že do toho chceš jít, synku? Georgie je tak trochu semetrika.“
Ne „Pěkně moji holčičku ochraňuj“. Nebo „Jestli jí ublížíš, tak tě zabiju“.
Ne. V podstatě mu dal možnost vycouvat, anebo se snažil si Klinea
nechat pro sebe, záleží na tom, jak se na to chcete dívat.
„Hotovo!“ Odhodila propisku, narovnala se a načechrala si šaty. „Jak
vypadám?“ zeptala se a vrhla na sebe poslední rychlý pohled do zrcadla
sahajícího až k podlaze.
„Jako ta nejkrásnější nevěsta, kterou jsem kdy viděla.“ Protože to byla
pravda. Georgia vypadala naprosto fantasticky.
Otočila se ke mně a varovně na mě ukázala prstem. „Nezačínej. Jestli se
rozbrečíš, taky začnu brečet.“
„Já nebrečím!“ Obličej se mi zkrabatil do takového toho příšerného
výrazu, který prozrazuje, že se člověk snaží přemáhat pláč.
„Zatraceně, Cass!“ V očích se jí zaleskly zadržované slzy.
Přes zavřené dveře k nám začala doléhat melodie svatebního pochodu
a naše pohledy se setkaly a v nich identický výraz, a do prdele!
„Georgio! Už je čas!“ zatrylkovala Georgiina matka zpoza dveří.
„Opravdu se dneska vdávám?“ zeptala se udiveně a vzala si z mé
natažené ruky svatební kytici.
„Jo, slaďouši, opravdu se dneska vdáváš. Moje malá, staropanenská
nejlepší kamarádka nám vyrostla. Bere si muže tátových snů.“
Zachichotala se a vztyčeným ukazovákem mě poslala někam, tak jak to
dokáže jen nejlepší kamarádka ve svatebních šatech. Byly to krásné šaty –
elegantní, ve střihu mořské panny s malou vlečkou. Byly jednoduché, ale
zářily maličkými třpytivými krystalky, které byly všité do bílé svatební
látky.
Georgia je našla v jednom obchodu s vintage oblečením z druhé ruky –
jaké překvapení – v Chicagu, když jsme si tam jednou o víkendu udělaly
dámskou jízdu. Byly od Very Wang, za což mohl jen a jen Kline a nikdo
jiný. Dal si záležet, aby za šaty utratila majlant. Odmítal, aby se vrátila
domů, dokud jim nevybrakovala účet alespoň o pár tisíc dolarů.
Ano, jejich společný účet. Přestože odmítla podepsat jeho směšnou
smlouvu a byla neoblomná v tom, že zůstane na novém místě u Mavericks,
dal jí přístup ke všem svým účtům hned poté, co řekla ano. A udělal to bez
pojistky zvané předmanželská smlouva.
Jestli vám tohle nedokázalo jeho jistotu v tom, že Georgia byla ta pravá,
tak už nevím, co by ještě musel udělat.
Než jsme vyšly z pokoje pro nevěstu, pořádně jsem ji objala.
„Jsem tak šťastná, že ti to vyšlo. Zasloužíš si všechno tohle štěstí a pak
ještě něco navrch.“
„Mám tě moc ráda, Cass.“
„Já tebe taky. A teď už pojďme, ať tě dostanem pod čepec!“ houkla jsem
a otevřela dveře.
Byla to malá svatba, ale pro ně byla dokonalá. Wes, Thatch a Will byli
Klineovi svědci a Dean a já Georgiini.
Prošli jsme s Deanem uličkou a postavili se naproti Klineovým svědkům.
Nedalo mi, abych si nevšimla fascinovaného, i když mírně lascivního
úsměvu, který mi věnoval Thatch. Předpokládala jsem, že za to mohla moje
prsa, protože ty černé šatičky, které mi Georgia vybrala, mi fantasticky
podtrhovaly výstřih.
Ani mně neuniklo, že Thatch ve smokingu byl přímo k nakousnutí. Chvíli
jsem ho hltala očima, lačně jsem si ho prohlížela odshora od hnědých očí
přes široká ramena až po znatelnou bouli – ne bouli říkající Jsem úchylák,
co mu stojí na svatbě, ale bouli oznamující Pozor, obr v nohavici –
v kalhotách, a zase zpátky k jeho ústům.
Páni, tahle ústa vypadala schopně (si pohrát s mojí frn-dóóu).
Heleďte se, zklidněte hormon. Když je to v závorkách, nepočítá se to jako
obsah nevhodný na svatbu.
Ale fakt, toho bych si dala.
Kvartet sestávající z harf a houslí, který Georgia najala na svatební obřad,
nečekaně přestal hrát. Nejistě jsem se rozhlédla. Tohle rozhodně nebylo
podle plánu.
Kline se otočil směrem ke kraji místnosti a kývl na ženu s kytarou.
Přikývla a začala vybrnkávat písničku, která nezněla jako původně
zamýšlený svatební pochod.
Svatebčané povstali a otočili se dozadu k hlavním dveřím.
A když se otevřely, stála v nich moje krásná nejlepší kamarádka, ruku
složenou v rámě svého otce a na tváři ten největší úsměv, který jsem kdy
viděla.
 Na každé svatbě, na níž jsem byla, jsem se, zatímco všichni pozorovali
nevěstu, pokradmu otočila na ženicha. Když jsem se dívala na Klineovu
tvář, srdce mi málem vypovědělo službu. I když to byl pohled o dost
mužnější, jeho úsměv byla napodobenina toho Georgiina ve všech
důležitých aspektech. Vypadal jako muž, který právě dostal všechno, po
čem kdy toužil. A bylo nad slunce jasné, že to byla Georgia, která mu bez
jediného ohlédnutí nazpět kráčela vstříc.
Nikdy jsem neviděla chlapa, který by vypadal tak zamilovaně.
Kytaristka začala zpívat s jemným doprovodem kytary a teď mi to začalo
docházet. Byla to zpomalená, akustická verze písničky „Some Kind of
Wonderful“.
Jejich písničky. Té, kterou Georgia má navždy spojenou s Klinem. Nechal
ji zahrát, protože věděl, kolik pro ni znamenala. Ten lstivý parchant to tam
nějak tajně vecpal.
Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Byla jsem jejich láskou úplně
zahlcená. Moje nejlepší kamarádka a muž, který jí učaroval. Byli šťastní
a zamilovaní. A Bože, ti dva se k sobě dokonale hodili. Kdyby tihle dva
neskončili spolu, na světě by bylo něco špatně.
Když se Georgia přiblížila, bylo vidět, jak s pohledem upřeným na Klinea
potichu zpívá slova písničky.
Když k němu došla, Dick je oba objal a Kline si ji přitáhl do náručí. Něco
mu zašeptala do ucha a on s obličejem přitisknutým k jejímu krku přikývl.
Potom se naklonil dozadu, podíval se dolů na svoji nevěstu a řekl: „Jsi tak
nádherná.“
Vsadila bych se, že všechny přítomné ženy v tu chvíli skoro omdlely. Já
teda rozhodně.
Stáli spolu před oddávajícím, ruku v ruce, a byli připraveni si vyznat
lásku a slíbit si, že se budou milovat po celý zbytek života.
Oddávající pozdravil všechny přítomné a začal mluvit o samých hezkých
a krásných věcech týkajících se šťastného páru. Byl to vlastně jeden
z Dickových nejlepších kamarádů, což asi bylo dobře vzhledem k tomu, že
většina lidí na téhle svatbě měla tendence používat poněkud peprnější
slůvka, a to spíše častěji než méně.
Když oddávající oznámil, že přišel čas svatebního slibu, Dick zajásal:
„Kurvadrát! Jen do toho!“
 Vidíte, o čem mluvím? Je dobře, že si byl vědom, s jakými pitomci se to
tady ocitl.
Kline z vnitřní strany saka vytáhl úhledně přehnutý list bílého papíru,
zatímco Georgia si z výstřihu vylovila ten zmuchlaný ubrousek.
Navzájem si podali svoje sliby.
Podíval se na její potrhanou verzi a začal se smát. „Tohle jsi dopsala
hádám tak dvě minuty předtím, než zazněl svatební průvod, že mám
pravdu, Benny?“
„To ti nikdy nepovím,“ řekla se smíchem.
Znovu se zasmál. „Bože, já tě miluju.“
„Na to teď není čas!“ křikl za ním Thatch. „Nejdřív ten slib!“
Svatebčané se rozesmáli.
„Dobře, tak já začnu,“ prohlásil Kline a začal rozkládat ubrousek.
„Georgio Rose, slibuji, že ti budu věřit, i když se odkloníš od nákupního
seznamu a přesvědčíš mě koupit šest krabic sušenek a tři láhve vína, které,
jak dobře vím, nikdy nevypiješ.
Slibuji, že ti budu dávat veškerou lásku a podporu, kterou nedávám
Walterovi. Také slibuji, že budu na Waltera hodnější.“ Zastavil se, vzhlédl
k ní a s obrovským úsměvem potřásl hlavou.
„To neřeknu.“
Poťukala na ubrousek. „Musíš. Je to tvůj slib, pamatuješ?“
Otočil se k hostům a všem vysvětlil. „Jestli jste to ještě nepochopili, tak
svatební sliby jsme si napsali navzájem.“
„Já tě varoval, Kline!“ zavolal na něj Dick. „Semetrika, drží tě za koule.“
„Tati!“ ohradila se Georgia. „Během mého svatebního obřadu se
o koulích mluvit nebude.“
Místnost se rozezněla ještě větším smíchem.
Když se všichni utišili, Kline si odkašlal a pokračoval: „Je to opravdu
dobrý kocour. Nejlepší kocour. Fakt Waltera miluju.“ Zvedl oči k nebi, ale
přesto to řekl.
„Slibuji, že před tebou nebudu nic tajit, protože před sebou nemáme
žádná tajemství. Slibuji, že tě budu milovat v časech těžkých i lehkých.
Slibuji, že tebe ani sebe nikdy nevystavím nebezpečí. To zahrnuje doživotní
zákaz pití limetkového džusu se skotskou.“ Mrkl na ni.
„Slibuji, že nikdy nepřestanu být tím úžasným mužem, kterým jsem.
Slibuju, že nikdy neztratím svou obrovskou sílu, dobrotu, odhodlanost
a odvahu. Nikdy tě nepřestanu škádlit, rozesmávat tě, ani po tobě
nepřestanu házet svýma odzbrojujícíma modrýma očima. Vždycky tě budu
zdravit úsměvem, který patří jen tobě. A když budeme doma jen sami dva,
slibuju, že budu pořád nosit jen boxerky.“ Jeho oči si našly její a zvedl
obočí na souhlas právě ve chvíli, kdy několik žen mezi hosty začalo
hvízdat.
„A slibuji, že budu poslouchat tak dlouho, dokud se nebudeš cítit
vyslyšená. Slibuju, že na sebe vezmu roli družstva fanoušků
s nevyčerpatelným zdrojem energie během dní, kdy toho na tebe bude moc.
Slibuji, že se s tebou budu hádat ve chvílích, kdy to bude důležité, obzvlášť
když budu vědět, že se prodáváš příliš lacino anebo se k tobě ostatní
nechovají s úctou.
Slibuji, že zbytek našich dní bude naplněný smíchem, úsměvy, šíleným
dobrodružstvím a hlavně vzájemnou láskou během časů dobrých i zlých.
A pokud přijdou zlé časy, slibuji ti takový sex na usmířenou, že se ti
knoflíky z halenky rozletí po zemi.“
A u poslední věty se jí zadíval hluboko do očí. „Slibuji, že tě budu
milovat, Georgio, každý den po zbytek věčnosti.“
Georgia několikrát popotáhla a já jí podala kapesník, aby si utřela oči.
„Neplakej, OťukniMě_Rose,“ zašeptal Kline a otřel jí z tváře několik slz.
„Ty jsi ten slib napsala, ale já si budu stát za každým slovem.“
Zachichotala se jeho vážnosti, ale já na ni nebyla zvyklá, a tak mě to
zaskočilo nepřipravenou. Když Georgia rozkládala papír se slibem, hřbetem
ruky jsem si musela zamáčknout čerstvé slzy.
„Kline Matthewe, stojím tu dnes před tebou, abych se stala tvojí ženou.“
Za chvíli se zarazila, pohlédla na něj a pak zpátky na papír. „Myslím, že to
tady všichni vědí, ale mám takový pocit, že by sis opravdu přál, abych to
řekla.“
Otočila se na svatebčany a poznamenala: „To není improvizace.“ Ukázala
jim popsaný papír. „Opravdu se to tam píše.“
Všichni se začali smát a přikyvovat. „Pokračuj, Benny.“
Stočila pohled zpět na jeho rukopis.
„Dnešním dnem počínaje jsem tvá a ty jsi můj. Slibuju, že si na tuhle
nejdůležitější skutečnost budu pamatovat každý den a usmívat se, když to ty
uděláš pro mě. Slibuju, že se nevzdám a neuteču, když budeš dělat typické
chyby, kterých se dopouští každý muž, a slibuju, že budu používat srdce
spíše než uši, abych tě doopravdy slyšela.“
Pro všechny pipiny a bertíky, tenhle chlap má fakt dar pro to říct tu
správnou věc.
„Slibuju, že se každým dnem budu propracovávat v rytmu rapu a v noci
budu tvůj osobní beatbox, protože to jsou chvíle, kdy jsem tak…“ Zarazila
se a pohlédla na svatebčany. „Jsem tak… zatroleně… roztomilá, že z toho
nemůžeš.“
Pobaveně se mu podívala do očí. „Ty jsi mi fakt zakomponoval sprosté
slovo do svatebního slibu?“
Pokrčil rameny. „Roztomilá nestačilo.“
S úsměvem zavrtěla hlavou a pokračovala: „Slibuju, že tě budu udržovat
v pozoru svými vlasy a slovy, a vždycky si budu stát sama za sebou,
s úctou, které si vážíš a kterou očekáváš.“
„A slibuju, že budu chodit pozdě tak často, jak se mi zachce, protože na
mě vždycky budeš čekat. Ale když přijde na milování –“ Georgia se
zastavila uprostřed řeči a zahihňala se na ženicha. „Kline, tohle před
oddávajícím říkat nebudu.“
„Musíš, bejby. Je to tvůj slib, pamatuješ?“
Naklonila se dopředu a něco mu pošeptala do ucha. Roztáhl ústa do
ďábelského úsměvu a také jí něco pošeptal.
Georgia se otočila na svatební hosty. „Nenechte se prosím pobízet
a v případě potřeby si na tuhle část zacpěte uši.“
Odkašlala si a s červenými tvářemi řekla: „Budu brzo a budu často,
protože jsem v moci Klinea Velkého Kolíka.“
„Já to věděla!“ vykřikla jsem. „Já ti to říkala!“
Pfff. Věděla jsem, že můj radar na péra je v cajku.
Z obecenstva se ozývala směsice smíchu, potlesku a hvízdání.
Když jsme se uklidnili, Georgia se na Klinea podívala, jako kdyby se mu
nejraději schovala pod oblek, a zbytek slibu odříkala schovaná před zraky
ostatních.
„Ale hlavně slibuju, že tě budu milovat vším, co jsem, bez ohledu na
okolnosti, protože v hloubi svého maličkého, dokonalého já vím, že ty tam
pro mě pořád budeš a budeš se snažit mě milovat ještě víc.“
A když oddávající řekl Klineovi, aby políbil nevěstu, tak kurva políbil
nevěstu tak dobře, že i já jsem zatínala prsty u nohou.
 THATCH

„P
ogratulujte mi, kluci,“ mával ve vzduchu Kline sklenkou skotské.
Tak šťastného jsem toho troubu neviděl už celou věčnost.
Tělem byl sice tady s námi, ale duší a očima byl u své nevěsty,
která to roztáčela na druhé straně tanečního parketu. Prostory tu byly
poměrně malé, minimálně tahle místnost, známá také jako Skleník.
Pronajali si celou budovu bývalé továrny The Foudry, oblíbeného místa
pro konání svateb a společenských akcí, protože jim zkrátka nic jiného
nezbylo. Kline si rád namlouval, že vede nudný a normální život a nikdo se
o něj nezajímá, ale opak byl pravdou. Zájem o jeho osobu zdaleka nebyl
malý. Uspořádat celou svatbu v soukromých prostorech byl jediný způsob,
jak si dál hovět v téhle bublince sebeklamu.
„Tamhle,“ řekl s nepatrně podnapilým gestem, „je moje žena.“
Zasmál jsem se a plácl ho po rameni, zatímco jsem si za jeho zády
pokradmu vyměnil úsměv s Wesem. Tázavě jsem zvedl obočí a Wes na mě
kývl.
„Běž za ní,“ pobídl jsem ho prostě. Bylo mi jasné, že bude stokrát raději
s ní, než aby tady s námi postával a házel do sebe jednoho frťana za
druhým.
A bez ohledu na to, co si o mně lidé myslí podle obrázku, který si o mně
udělali, za mě je to naprosto v pořádku. Můj nejstarší, nejbližší kamarád
našel, co hledal. Našel ji.
Vždycky to byl věrný a milující člověk a já si nedokážu představit nikoho
jiného, kdo by si to zasloužil víc než právě on.
„Benny!“ Zařval a ona vzhlédla zprostředka hloučku žen, s nimiž se do té
doby bavila. „Udělejte mi místo na tanečním parketu, jdu si pro svůj tanec!“
Úsměv, který mu věnovala, zářil stokrát víc než ta nejsilnější žárovka.
Stál jsem vedle Wese a díval se, jak se k ní Kline protancoval, přitáhl si ji
do náruče a odložil svůj drink do první nic netušící volné ruky, aby si ji
mohl chytit oběma rukama. Přitáhl si její bradu k sobě a se rty přilepenými
na jejích ji líbal tak, že jsem to cítil až v žaludku.
„Proboha, koukni se na něj. Ten je ztracenej,“ poznamenal Wes, opřel se
o zeď a usrkl si ze sklenice.
 „Jep,“ souhlasil jsem a myslel při tom na sliby, které si vyměnili při
obřadu.
„Je to pěkný,“ dodal jsem bezmyšlenkovitě – protože bylo.
Wes se zasmál o dost silněji, než se mi zdálo přiměřené. „Ježíši, kdo jsi
zač a cos udělal s mým kamarádem Thatcherem Kellym?“ Zkroutil obličej
do výrazu, který mě podle něj nejlépe vystihoval, a posmíval se mi: „Je to
pěkný!“ a kymácel u toho hlavou.
Praštil jsem ho do ramene tak silně, že se ihned přestal smát.
„Au! Do háje, Thatchi! Kristova noho.“
„Je to pěkný,“ řekl jsem znova a dal se do udílení životní lekce. „Tak
sakra už poslouchej svýho nejzkušenějšího kamaráda. Různé příchutě
broskviček jsou super, ale to, co našel náš ztracenej podělanej kamarád, je
lepší.“
Podíval se na mě, jako by nevěděl, co si má o mně myslet.
„Ti dva si stoupli před Boha a před nás a odevzdali se jeden druhému se
vzájemnou důvěrou dostatečně hlubokou na to, aby odříkali slova, co si
napsali navzájem, místo toho, aby si napsali vlastní. To je kurva láska.“
Silná slova byla venku, lekce udělena a já byl se svým poselstvím
spokojený, ale pak to Wes celé podělal.
„Ježíši, Foundry musí být snad součást Zóny soumraku, proudí tu nějak
moc mysteriózních a romantických vln. Mám pocit, chlapi, že už vás vůbec
neznám,“ utahoval si ze mě a málem se zadusil svým bourbonem.
„Jen počkej, Lancastere. Až se to jednoho dne stane tobě, vzpomenu si na
tuhle chvíli.“ Kopl jsem do sebe zbytek sklenice a šel jsem pryč.
Odešel jsem stranou od největšího davu a posadil se k poloprázdnému
stolu. V kapse mi zabzučel telefon.
Myslel jsem si, že mi asi píšou z tetovacího salónu, jestli se tam dneska
budu stavovat, ale místo toho mi psalo nějaké neznámé číslo.

Neznámé číslo: Je o hodně starší než tvůj obvyklý průměr, ale zdá se, že máš
šanci.

Rozhlédl jsem se kolem sebe a říkal si, o čem to ksakru ten kdosi mluví.
Rychle jsem naťukal zprávu.

Já: Kdo to píše?

 Odpověď přišla téměř bezprostředně.

Neznámé číslo: Tvoje máma.

To mi sakra nijak nepomohlo, ale ne že bych se nezasmál.

Já: WTF. Kdo to píše?

Neznámé číslo: Ta sexy kočka u čelního stolu.

Vzhlédl jsem směrem k tanečnímu parketu a dav lidí se přede mnou

rozestoupil. U stolu pro ženicha s nevěstou osamoceně seděla Cassie,
nejpotrhlejší ženská, jakou jsem kdy potkal a Georgiina družička. Bosou
nohou se opírala o vedlejší židli. Vyzývavě na mě zdvihla obočí.
Tahle holka měla koule. Seděla tam sama, ležérně a uvolněně a bylo jí
u prdele, co na to ostatní. Sakra, Cassie má možná větší koule než já, a to
není jen tak.

Já: Jak jsi sehnala moje číslo?

Neznámé číslo: Mám svoje způsoby.

Slečna tajemná. Další zpráva následovala.

Neznámé číslo: Ale s tou dnešní kočičkou ti přeju hodně štěstí.

Díval jsem se, jak zvedla skleničku jako na přípitek a pak pohledem
ukázala na místo, kde jsem seděl. V nejbližším okolí pěti metrů nebyla ani
jedna ucházející kandidátka.

Já: Jaká kočka?

Neznámé číslo: Ta kráska se stříbrnými vlasy vedle tebe.

Podíval jsem se nalevo a pak napravo a musel jsem se začít usmívat jako
pomatený. Do dunícího rytmu tam tleskala Klineova babička Marylynn
a pohupovala se dopředu a dozadu s hudbou. Byla rozkošná, ale bylo jí
nejmíň osmdesát pět. Podíval jsem se dolů na svůj telefon a naťukal tak
rychle, jak jen mi to velké prsty dovolily.

Já: Měla by ses stydět. To je Klineova babička. Ale určitě jí vyřídím, že je tvůj typ.“
 Vzhlédl jsem od mobilu, hned jak jsem dopsal, ale když se tančící dav
konečně rozestoupil, byla pryč. Pryč z dohledu, pryč z mého mobilu, ale
místo toho se usídlila někde jinde – zůstala mi vězet v hlavě.
 KONEC

Máte rádi Klinea, Georgiu a zbytek posádky?

Nenechte si ujít novinky o nikom z nich a přihlaste se k odběru našeho
newsletteru:
http:www.authormaxmonroe.com/#!contact/c1kcz
Je možné, že v životě budete mnohého hořce litovat, ale slibujeme, že
tohle to nebude.
Fakt. Bude to sranda.
Přece si nechcete nechat ujít, jak Cassie dostojí svému slibu, že ne?
#Thatchesinechámlíbit
Cassie a Thatch se vrací v 2. dílu Banking the Billionaire (Billionaire Bad
Boys, druhý díl).

KONTAKTNÍ INFORMACE
Sledujte nás online:
Webové stránky: www.authormaxmonroe.com
Facebook: https://www.facebook.com/authormaxmonroe/
Twitter: www.twitter.com/authormaxmonroe
Instagram: www.instagram.com/authormaxmonroe
Goodreads: https://goo.gl/8VUIz2
 PODĚKOVÁNÍ

Ze všeho nejdříve DĚKUJEME VÁM za přečtení. Děkujeme všem, kdo si zakoupili výtisk, četli
jednu ze čtenářských verzí, dělali beta čtení, redigovali text, nebo si v přeplněném rozvrhu našli
chvíli na to, aby se ujistili, že nepíšeme snůšku opileckých blábolů.
Musíme si také poděkovat za to, že jsme tak úžasné. Neděkujeme samy
sobě, děkujeme si navzájem. Max děkuje Monroe a Monroe děkuje Max.
Neděkujeme samy sobě jako u blbých. Potřebujeme jedna druhou víc, než
to lze vyjádřit, a psaní téhle knihy bylo pro nás to nejlepší, co nás mohlo
potkat.
Děkujeme tobě, Liso, za to, že jsi tak vtipná a úžasná a umíš se tak neuvěřitelně přizpůsobit našim
potřebám a požadavkům. Tvoje láska k téhle knize ji podporovala natolik, že mohla vyrůst v něco
lepšího, než co bychom my dvě bez tvé pomoci byly s to vytvořit.
Děkujeme tobě, Murphy, za vyšlehání našich sraček do sněhové polevy. Nebo alespoň tak blízko,
jak to šlo, však ty už víš. Do našeho hotového výrobku jsme se zamilovaly a bez tebe bychom to
nezvládly.
Děkujeme tobě, Sommer, za vytvoření dokonalého balíčku ve formě Klinea Brookse. Stálo to
hodiny a hodiny šmírování a o něco méně trolování na Facebooku. Ta změna se nám moc líbí.
Zvláštní díky patří Colleen za její velkorysost, co se týče času a smyslu pro humor. Děkujeme za
ocenění našeho prostého vtipu, že nejsme ona, což nikdo nikdy neměl vidět a dál si z nás dělat
legraci. Pořád nám nejde do hlavy, jak jsi tuhle knihu napsala, aniž jsme si toho všimly.
A v neposlední řadě chceme vzdát OBROVSKÝ dík našim rodinám za to, že nám daly čas
a prostor a osvobodily nás od krátkodobých domácích povinností, což jsme potřebovaly k tomu,
abychom všechno zvládly. Bez nich by nebylo možné nic.
S láskou
 Z anglického originálu Tapping the Billionaire
přeložila Kateřina Kašíková.
Vydal DOBROVSKÝ s.r.o.,
Květnového vítězství 332/31, 149 00 Praha 4,
v edici Red v roce 2023,
jako elektronickou knihu.
Odpovědná redaktorka: Vendula Perglerová
Jazyková korektura: Nikola Vojtěchová
Obálka: Daniel Pocar
Elektronické formáty Dagmar Wankowska, LiamART

ISBN 978-80-277-3560-0 (ePub)

ISBN 978-80-277-3561-7 (mobi)

Více informací o edici Red naleznete na:

www.nasenakladatelstvi.cz
www.knihydobrovsky.cz
e-mail: nakladatelstvi@knihydobrovsky.cz
tel.: +420 267 915 405